%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/411.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name>Orson</first-name><middle-name>Scott</middle-name><last-name>Card</last-name></author> <book-title>Sedmý syn</book-title> <lang>cs</lang> <keywords>Příběhy Alvina Tvůrce 1.díl</keywords> </title-info> <document-info> <author><first-name>Orson</first-name><middle-name>Scott</middle-name><last-name>Card</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>86a6fd0b-c5b4-4b31-8398-5c47b4717c6d</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> <year>2006</year> </publish-info> </description> <body> <section> <p><image xlink:href="#_0.jpg" /><strong>ORSON SCOTT</strong></p> <p><strong>CARD</strong></p> <p><strong>SEDMÝ</strong></p> <p><strong>SYN</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Příběhy Alvina Tvůrce - 1.díl</strong></p> <p><strong><emphasis>Laser</emphasis></strong></p> <p>Název originálu: <strong>SEVENTH SON</strong></p> <p>Obálka: <strong>Petr Bauer</strong></p> <p>Grafická úprava obálky:<strong> </strong><strong>Petr Bauer</strong></p> <p>Překlad:<strong> Petr Kotrle</strong></p> <p>Redakce:<strong> Helena Šebestová</strong></p><empty-line /><p>Copyright © 1987 by Orson Scott Card</p> <p>All Rights Reserved</p> <p>Copyright © 1999 for the Czech translation P. Kotrle</p> <p>Copyright © 1999 for Cover by P. Bauer</p> <p>Copyright © 1999 for the Czech edition by <strong><emphasis>Laser</emphasis></strong> - books s. r.</p> <p>ISBN 80-7193-065-2</p> <p>Emily Jane</p> <p>jež zná všechna kouzla</p> <p>která kdy bude potřebovat</p><empty-line /><p> <strong>PODĚKOVÁNÍ</strong></p> <p>Chtěl bych poděkovat Carole Breakstoneové za pomoc při sbírání podkladů o lidové magii amerického pohraničí. Materiály, které našla, se staly hlubokou studnicí nápadů použitých v příběhu a detailů ze života v hraničářském období Severozápadních území. Často jsem také využíval informace obsažené v <emphasis>A Field Guide to Ameri</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>can History (Polní průvodce americkými dějinami) </emphasis>Douglasse L. Browstonea (Facts on File, Inc.) a <emphasis>The Forgotten Creafts (Zapomenutá řemesla) </emphasis>Johna Seymoura (Knopf).</p> <p>Scott Russell Sanders pomohl tím, že mi do rukou vložil svůj znamenitý povídkový cyklus <emphasis>Wildernes Plots: Tales About the Setlement of the American Land (Políčka v divočině: Příběhy o osidlování americké půdy). </emphasis>Jeho práce mi ukázala, čeho je možné dosáhnout realistickým popisem života na hranici a pomohla můj stále nedokončený cyklus o Alvinu Tvůrci udržet na správné cestě. A přestože William Blake (1757-1827) je již dávno po smrti, jsem mu velice vděčen za to, že napsal básně a přísloví, která se tak dokonale hodí do Vypravěčových rtů.</p> <p>A ze všeho nejvíc jsem vděčen Kristině A. Cardové za nevyčíslitelnou hodnotu kritických připomínek, povzbuzování, upravování a četby korektur a za to, že sama udělala z našich dětí moudré, laskavé a dobře vychované lidské bytosti, které dovedou odpouštět svému otci, že není zářným příkladem těchto ctností.</p><empty-line /><p>V knize citované básně Williama Blakea <emphasis>The Garden of Love </emphasis>a <emphasis>The Sick Rose </emphasis>jsou uvedeny v překladu Jaroslava Skalického (Výbor z básní, Otto, Praha, 1929).</p> <p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p> <p><image xlink:href="#_2.jpg" /><strong>OBSAH:</strong></p> <p>PODĚKOVÁNÍ 4</p> <p>OBSAH: 7</p> <p>Kapitola 1 Krvavá Mařena 8</p> <p>Kapitola 2 Lidé z vozu 13</p> <p>Kapitola 3 Chladírna 15</p> <p>Kapitola 4 Vidlice 19</p> <p>Kapitola 5 Blána 25</p> <p>Kapitola 6 Vaznice 35</p> <p>Kapitola 7 Oltář 46</p> <p>Kapitola 8 Návštěvník 67</p> <p>Kapitola 9 Vypravěč 78</p> <p>Kapitola 10 Vidění 99</p> <p>Kapitola 11 Mlýnský kámen 121</p> <p>Kapitola 12 Kniha 147</p> <p>Kapitola 13 Operace 162</p> <p>Kapitola 14 Trest 180</p> <p>Kapitola 15 Sliby 189</p> <p> <strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 1</strong><strong>Krvavá Mařena</strong></p> <p>Malá Peggy vybírala vajíčka velice opatrně. Zajela rukou do slámy, dokud její prsty nenarazily na něco tvrdého a těžkého. Kuřinců si vůbec nevšímala. Když se v hostinci ubytovali lidé, kteří s sebou měli malé děti, máma také neohrnovala nos ani nad těmi nejšpinavějšími plenami. Přestože kuřince byly vlhké, mazlavé a slepovaly jí prsty, malé Peggy to ani trochu nevadilo. Jednoduše rozhrnula slámu, vzala vajíčko do ruky a vytáhla je z kukaně. Musela při tom celou dobu stát na špičkách na vratké stoličce a natahovat se vysoko nad hlavu. Maminka říkala, že je na vybírání vajíček ještě moc malá, ale Peggy jí dokázala, že to zvládne. Den co den prohmatávala každou kukaň a všechna, všecička vejce z nich vybírala.</p> <p>Všechna, opakovala si v duchu. Musím sáhnout do každé kukaně.</p> <p>Potom se malá Peggy ohlédla a našla očima severozápadní kout, nejtmavší místo celého kurníku, kde ve své kukani seděla Krvavá Mařena a vypadala jako sen, který chodí strašit samotného ďábla. Z nevlídných očí jí vyzařovala nenávist. Jako by říkaly: Jen pojď, maličká, dopřej mi pár ždibců. Dala bych si něco z prstu, něco z palce, a jestli přijdeš opravdu blízko a zkusíš mi vzít vajíčko, obstarám si ždibec z tvého oka.</p> <p>Většina zvířat v sobě neměla mnoho vnitřního ohně, ale Krvavá Mařena byla silná a šířila kolem sebe jedovatý dým. Nikdo jiný to neviděl, ale malá Peggy ano. Krvavá Mařena přála smrt všem lidem, ale ze všeho nejvíc jisté pětileté holčičce. Malá Peggy měla na prstech stopy, jimiž to mohla dokázat. Nebo přinejmenším jednu, a přestože táta tvrdil, že nic nevidí, malá Peggy si pamatovala, jak k ní přišla, a tak jí nikdo nemohl mít za zlé, že čas od času zapomněla sáhnout pod Krvavou Mařenu, jež tam seděla jako lupič, který čeká, až zabije první lidi, kteří by se jen chtěli <emphasis>pokusit </emphasis>projít kolem. Nikdo se nemohl zlobit, když se tam občas prostě zapomněla podívat.</p> <p>Já jsem zapomněla. Prohledala jsem každou kukaň, opravdu každou, a jestli jsem nějakou vynechala, tak jsem zapomněla, zapomněla, zapomněla.</p> <p>Všichni věděli, že Krvavá Mařena je zlá, záludná slepice, která nechce vajíčka vydat, dokud nejsou zkažená.</p> <p>Zapomněla jsem.</p> <p>Malá Peggy se stačila s košem vajec vrátit dřív, než máma rozdělala oheň, a máma měla takovou radost, že jí dovolila naskládat vajíčka jedno po druhém do studené vody. Potom máma pověsila kotlík na hák a posunula jej nad oheň. Při vaření vajíček se nemuselo čekat, až se oheň zmírní, oheň mohl kouřit a hořet, jak chtěl.</p> <p>„Peg," ozval se táta.</p> <p>To bylo oslovení, které patřilo mámě, ale táta to neřekl hlasem, jakým mluvil na maminku. Použil hlas, který říkal: máš průšvih, malá Peggy, a Peggy věděla, že je prozrazena. Proto se otočila jako na obrtlíku a vyhrkla, co se chystala říct celou dobu.</p> <p>„Já jsem zapomněla, tati!"</p> <p>Máma se otočila a překvapeně se na malou Peggy podívala. Ale táta překvapený nebyl. Jenom povytáhl obočí. Ruku držel za zády a malá Peggy věděla, že v ní drží vajíčko. Prašivé vajíčko Krvavé Mařeny.</p> <p>„Na co jsi zapomněla, Peggy?" zeptal se táta potichu.</p> <p>V tu chvíli si Peggy uvědomila, že je to nejhloupější děvče, jaké se kdy na povrchu zemském narodilo. Snažila se zapírat dřív, než ji někdo z něčeho obvinil.</p> <p>Ale neměla v úmyslu se vzdát tak snadno. Nesnášela, když se na ni zlobili. Chtěla, aby ji nechali odejít do Anglie. Proto na tváři vykouzlila nevinný výraz a řekla: „Nevím, tati."</p> <p>Vzala si do hlavy, že v Anglii se žije nejlíp, protože Anglie měla lorda ochránce. Podle toho, jak se na ni táta díval, by takového lorda ochránce právě moc potřebovala.</p> <p>„Na co jsi zapomněla," zeptal se táta ještě jednou.</p> <p>„No tak to už řekni, Horáci," vyzvala ho máma. „Jestli něco provedla, tak už se to stejně stalo."</p> <p>„Jednou jsem zapomněla, tati," přiznala malá Peggy. „Je to zlá, stará kvočna a nenávidí mě."</p> <p>Táta odpověděl pomalu a tiše: „Tak jednou."</p> <p>Přestal schovávat ruku za zády. Nedržel v ní jedno vajíčko, ale celý koš. A ten koš byl vyplněný chuchvalcem slámy - s největší pravděpodobností veškerou slámou z kukaně Krvavé Mařeny - která byla sešlapaná a pevně slepená vyschlými syrovými vejci a úlomky skořápek, k nimž byla přimíchána tělíčka tří nebo čtyř rozklovaných kuřátek.</p> <p>„Opravdu jsi to musel nosit do domu před snídaní, Horáci?" zeptala se máma.</p> <p>„Ani nevím, co mě rozčiluje víc," hněval se Horác. „Jestli to, co provedla, nebo to, jak to na nás zkouší a lže."</p> <p>„Já jsem nic nezkoušela a nelhala jsem!" vykřikla malá Peggy. Nebo alespoň chtěla zakřičet. To, co z ní vyšlo, mělo podezřele blízko k pláči, a to si zrovna včera předsevzala, že už nikdy v životě brečet nebude.</p> <p>„Vidíš?" řekla máma. „Už toho lituje."</p> <p>„Mrzí ji, že ji někdo přistihl," odvětil Horác. „Jsi na ni moc hodná, Peg. Je to lhářka. A já nechci, aby z mé dcery vyrostl spratek. To bych ji raději viděl mrtvou jako její sestřičky, než abych se díval, jak z ní vyrůstá zkažený spratek."</p> <p>Malá Peggy si všimla, že maminčin vnitřní oheň se rozhořel vzpomínkou, a před očima spatřila děťátko ukládané do malé truhly a pak ještě jedno, ale to nebylo tak hezké, protože to byla druhá Missy, ta, která umřela na neštovice, takže se jí nemohl dotknout nikdo jiný než její maminka, sama po neštovicích tak slabá, že mnoho práce neudělala. Malá Peggy tu scénu shlédla a pochopila, že táta udělal chybu, když řekl, co řekl, protože výraz maminčiny tváře mrazil jako led, přestože její vnitřní oheň žhnul.</p> <p>„Nic horšího přede mnou ještě nikdo nikdy neřekl," prohlásila máma. Pak vzala ze stolu koš s tou spouští a odnesla ho ven.</p> <p>„Krvavá Mařena mě kouše do ruky," ohradila se malá Peggy.</p> <p>„Uvidíme, co kouše víc," podíval se na ni táta. „Za to, že jsi nechala vajíčka v kukani, dostaneš jednu ránu, protože uznávám, že malé žábě jako jsi ty může ta bláznivá slepice nahánět hrůzu. Ale za to, že lžeš, dostaneš deset."</p> <p>Malou Peggy to sdělení upřímně rozplakalo. Táta dával poctivou a plnou míru ve všem, ale ze všeho nejvíc při výprasku.</p> <p>Táta sundal z vysoké police lískový prut. Schovával si ho tak vysoko od doby, co mu malá Peggy strčila ten starý do ohně a spálila ho.</p> <p>„Bylo by mi milejší vyslechnout od tebe tisíc krutých a hořkých pravd, dcero, než jednu změkčilou a pohodlnou lež," prohlásil, shýbl se a švihl ji prutem přes stehna. Jeden, dva, tři, počítala rány jednu po druhé. Všechny ji bolely až u srdce, jak byly plné hněvu. Co bylo ze všeho nejhorší, Peggy věděla, že je to nespravedlnost, protože jeho vnitřní oheň rozpálilo něco úplně jiného, a tak to bylo pokaždé. Tátova nenávist ke špatnosti vždycky vyvěrala z jeho nejtajnějších vzpomínek. Malá Peggy jim vůbec nerozuměla, protože byly pokřivené a zamlžené a táta sám si to moc dobře nepamatoval. Jediné, co malá Peggy vždycky viděla jasně, bylo to, že v té vzpomínce byla nějaká paní a nebyla to maminka. Táta si na tu paní vzpomněl pokaždé, když se stalo něco, co se nemělo stát. Když zničehonic umřela malá Missy, když na neštovice umřelo další děťátko, také pojmenované Missy, potom když jednou shořel chlév a pošla kráva, pokaždé, když se něco takového stalo, vzpomněl si na tu paní a začal mluvit o tom, jak nemá rád špatnost. A v takových chvílích lískový prut dopadal tvrdě a bolestivě.</p> <p>Bylo by mi milejší vyslechnout tisíc krutých a hořkých pravd, tak to řekl, ale malá Peggy věděla, že jednu pravdu nechtěl slyšet nikdy, a proto si ji nechával pro sebe. Nikdy by ji na něho nezakřičela, i kdyby o ni měl lískový prut zlomit, protože když si představila, že by o té paní mohla něco říct, pokaždé se jí zdálo, že vidí tátu mrtvého, a to bylo něco, co na vlastní oči nikdy spatřit nechtěla. Ta paní, která jeho vnitřní oheň znepokojovala, navíc byla nahá, a malá Peggy věděla, že by určitě dostala výprask, kdyby mluvila o tom, jak byl někdo nahý.</p> <p>Proto rány snášela a plakala, až v ústech ucítila, že jí teče z nosu. Táta hned odešel a máma se vrátila do místnosti nachystat snídani kováři, hostům a dělníkům, ale ani jeden jí neřekl jediné slovo, jako by tam vůbec nebyla.</p> <p>Minutu plakala ještě usedavěji a hlasitěji, ale nic to nepomohlo. Nakonec vzala z koše na šití svou Berušku, a přestože měla nohy jako ze dřeva, vydala se do domku k dědečkovi a probudila ho.</p> <p>Jako vždy vyslechl, co ji potkalo.</p> <p>„Krvavá Mařena, tu já znám," pokýval hlavou, „a povídal jsem tvému tátovi nejmíň padesátkrát, že jí má zakroutit krkem a bude to. Je to pitomý pták. Alespoň jednou za týden ji to popadne a rozklová všechna svoje vajíčka, dokonce i ta, která by se už brzo vylíhla. Zabíjí vlastní kuřátka. A ten, kdo zabíjí svoje mláďata, to nemá v hlavě v pořádku."</p> <p>„Táta div nezabil <emphasis>mě," </emphasis>postěžovala si malá Peggy.</p> <p>„Nepovídej. Když můžeš chodit, nebude to zas tak hrozné."</p> <p><emphasis>„Skoro </emphasis>nemůžu."</p> <p>„Vlastně máš pravdu, vidím, že moc nechybí, abys byla navždycky zmrzačená," povzdechl dědeček. „Víš, když se tak dívám, jak jsou máma a táta každou chvíli v sobě, něco ti poradím. Proč se na pár hodin jednoduše někam neztratíš?"</p> <p>„Nejraději bych se proměnila v ptáka a odletěla pryč."</p> <p>„To asi nepůjde, ale mít tajné místečko, které nikdo nezná, je skoro stejně dobré. Máš takové místo? Ne, neříkej mi to - kdybys to někomu prozradila, pokazila bys to. Vždycky tam odejdi a chvíli tam zůstaň. Ale mělo by to být bezpečné místo, ne někde v lesích, kde by tě o ty tvé hezké vlásky mohl připravit nějaký Indián, ani by to nemělo být vysoko, odkud bys mohla spadnout, a nemělo by to tam být moc těsné, aby se nemohlo stát, že se nedostaneš ven."</p> <p>„Je to tam velké, je to při zemi a není to v lesích," prozradila malá Peggy.</p> <p>„Tak tam běž, Meggy."</p> <p>Malá Peggy se zaškaredila jako vždycky, když ji tak dědeček pojmenoval. Zvedla Berušku a jejím pisklavým, vysokým hláskem řekla: „Ona je Peggy."</p> <p>„Běž tam, <emphasis>Piggy, </emphasis>jestli se ti to líbí víc -"</p> <p>Malá Peggy pleskla dědečka Beruškou přes koleno.</p> <p>„Jednou, až to s Beruškou zase uděláš, dostane kýlu a umře," pohrozil dědeček.</p> <p>Jenže Beruška se mu natřásala před obličejem jakoby nic, a trvala na svém: „Žádná Piggy, ale Peggy!"</p> <p>„Přesně tak, Puggy, běž na to tajné místo. A když někdo přijde a řekne: Musíme to děvče jít hledat, já mu odpovím: Vím kde je. Až bude chtít, vrátí se sama."</p> <p>Malá Peggy se rozběhla ke dveřím domku, ale pak se ještě zastavila a otočila se.</p> <p>„Dědečku, ty jsi ten nejhodnější dospělý na celém světě."</p> <p>„Tvůj táta má na mne jiný názor, ale to souvisí s jiným lískovým prutem, který jsem bral do ruky až příliš často. A teď už utíkej."</p> <p>Těsně předtím, než zavřela dveře, se ještě jednou zarazila. „Ty jsi <emphasis>jediný </emphasis>hodný dospělý!" Zakřičela to hodně nahlas, částečně proto, že chtěla, aby to bylo dobře slyšet i v domě. A pak už se rozběhla přes zahradu, přes pastvinu, do kopce k lesu a pěšinou do chladírny.</p> <p> <strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 2</strong><strong>Lidé z vozu</strong></p> <p>Ti lidé měli jeden pevný vůz a dva dobré koně, kteří ho táhli. Při pohledu na jejich šest velkých synů, od dospělých po dvojčata, jež vzájemnými šarvátkami získala víc síly, než by se od jejich dvanácti let dalo čekat, nemluvě o jedné vzrostlé dceři a celému houfu děvčátek, by si dokonce někdo mohl myslet, že jsou bohatí. Velká rodina. Dalo by se říct, že bohatá, pokud byste nevěděli, že ještě před necelým rokem měli mlýn a bydleli ve velkém domě u řeky v západní části Nového Hempšíru. Teď měli za sebou kus světa a tento vůz bylo jediné, co jim zůstalo. Ale s nadějí postupovali na západ po cestách, jež překračovaly Hio a mířily do širých plání, kde bylo dost půdy, kterou si každý mohl vzít. Pro rodinu, jež měla dost silných hřbetů a šikovných rukou, to měla být dobrá půda, pokud počasí bude přát, Indiáni je nebudou napadat a všichni právníci a bankéři zůstanou v Nové Anglii.</p> <p>Otec byl mohutný muž, trochu se sklonem k tloustnutí, na čemž nebylo nic divného, neboť mlynáři většinu dne prostojí. Na nové půdě hluboko v lesích nebude do roka po takovém bříšku ani památky. Ale ani to mu nevadilo, protože se těžké práce nebál. To, co ho dnes naplňovalo starostmi, byla jeho žena Víra. Dítě ohlašovalo svůj příchod na svět a on to věděl. Přímo to samozřejmě neřekla. O takových věcech ženy s muži nemluví. Ale věděl, jak velké má břicho^ a kolik měsíců to trvá. Kromě toho, když se v poledne zastavili, polohlasně ho požádala: „Jestli se někde u cesty najde hostinec nebo třeba jen malý zchátralý srub, myslím, že bych si ráda trochu odpočinula, Alvine Mlynáři." Muž nemusel být filozof, aby ji pochopil. A po šesti synech a šesti dcerách by místo mozku musel mít cihlu, aby nepoznal, jak na tom je. Proto poslal nejstaršího syna Sílu, aby utíkal napřed a podíval se, co je na cestě před nimi.</p> <p>Dalo se snadno poznat, že jsou z Nové Anglie, protože i s sebou neměli žádnou pušku. Kdyby u cesty číhal lupič, mladík by se už nevrátil. To, že se vrátil s vlasy na hlavě, bylo důkazem, že si ho nevšimli žádní Indiáni - Francouzi na severu v Detroitu platili za anglické skalpy kořalkou, takže když nějaký rudoch narazil v lese na osamělého bělocha bez muškety, vzal si jeho skalp. Někdo by si na základě toho mohl říct, že na rodinu se konečně usmálo štěstí. Ale tito Jankové neměli ponětí, že cesta není bezpečná, a proto Alvin Mlynář o nějakém štěstí vůbec nepřemýšlel.</p> <p>Síla oznámil, že o tři míle dál stojí hostinec. Dobrá zpráva, až na to, že mezi nimi a hostincem tekla řeka. Řeka byla úzká a brod mělký, ale zkušenost Alvinu Mlynáři radila, aby vodě nevěřil. I když vypadá mírumilovně, natáhne spáry a zkusí se člověka zmocnit. Užuž se chystal ženě říct, že přenocují na tomto břehu řeky, když Víra tenounce zasténala a on ihned pochopil, že to nepřichází v úvahu. Víra mu dala tucet zdravých dětí, ale od posledního uplynuly již čtyři roky a mnoho žen těžce snášelo, když měly dítě tak pozdě. Mnoho žen takto zemřelo. Dobrý hostinec znamenal ženy, které při porodu pomohou, takže museli zkusit řeku překonat. A Síla přece říkal, že není široká.</p> <p> <strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 3</strong><strong>Chladírna</strong></p> <p>Vzduch v chladíme nad pramenem byl studený a těžký, tmavý a vlhký. Když si tady občas zdřímla, stávalo se jí, že při probuzení lapala po dechu, jako by byla pod vodou. Zdálo se jí o vodě i jindy, když nebyla tady - to byl jeden z důvodů, proč někteří lidé říkali, že není světlice, ale vodnice. Ale když se jí o vodě zdálo jinde, pokaždé věděla, že je to sen. Tady byla voda skutečná.</p> <p>Skutečná v kapkách, které se jako pot tvořily na držáku džbánů s mlékem zasazeném do potoka. Skutečná ve studené, vlhké hlíně podlahy chladírny. Skutečná v hltavém zvuku potoka, jenž pospíchal středem chladírny.</p> <p>Studená voda vyvěrala rovnou z kopce a v chladíme, ze všech stran stíněné stromy tak starými, že samotný měsíc pravidelně scházel do větví, aby si poslechl pár starých dobrých historek, udržovala zimu. Proto sem malá Peggy tak často chodila, i když se na ni táta nezlobil. Ne kvůli vlhkosti vzduchu, bez té by se dokázala obejít. Kvůli tomu, že v ní oheň uhasí a ona nemusela být světlicí. Nemusela nahlížet do všech temných zákoutí, v nichž lidé ukrývali své já.</p> <p>Ukrývali před ní svá já, jako by jim to bylo něco platné. Všechno, co se jim na sobě samotných nejvíc nelíbilo, se snažili schovat do nějakého tmavého kouta, ale netušili, jak tato temná místa očím malé Peggy svítí.</p> <p>I když byla tak malá, že plivala kukuřičnou kaši kolem sebe, neboť doufala, že ještě dostane napít z prsu, znala všechny příběhy, které lidé kolem ní drželi v tajnosti. Viděla útržky minulosti, které si ze všeho nejvíc přáli pohřbít, a viděla výjevy z budoucnosti, jíž se nejvíc báli.</p> <p>A proto začala chodit sem, do chladírny. Tady se na tyto věci dívat nemusela. Dokonce neviděla ani tu paní v tátově paměti. Zde nebylo nic než těžký, vlhký, temný chladný vzduch, který dokázal oheň uhasit a světlo ztlumit, aby se mohla stát - alespoň na několik minut denně - obyčejnou pětiletou holčičkou se slámovou panenkou, které říkala Beruška, a nemusela na žádná tajemství dospělých ani <emphasis>myslet.</emphasis></p> <p>Nejsem špatná, říkala si. Opakovala si to znovu a znovu, ale nepomáhalo to, protože věděla, že špatná je.</p> <p>No tak dobře, řekla si, <emphasis>jsem </emphasis>špatná. Ale ode dneška je s tím konec. Budu říkat pravdu jako táta, nebo neřeknu vůbec nic.</p> <p>Již v pěti letech malá Peggy věděla, že pokud bude chtít <emphasis>tuto </emphasis>přísahu dodržet, udělá lépe, když nebude říkat nic. Proto neříkala nic, dokonce ani sama sobě, jen ležela na stole, vlhkém jako mech, a svírala Berušku v pěsti tak pevně, jako by ji chtěla uškrtit.</p> <p>Břink, břink, břink.</p> <p>Peggy se probudila a na okamžik se rozhořela hněvem.</p> <p>Břink, břink, břink.</p> <p>Rozčilovalo ji to, protože nikdo nepřišel a nezeptal se jí: Peggy, nebude ti vadit, když tomu mladému kováři dovolíme, aby se tady usadil, že ne?</p> <p>Ani trochu, tati, odpověděla by, kdyby se jí zeptali. Věděla, co to znamená, mít kovárnu. Znamenalo to, že vesnice bude prosperovat, že budou přicházet lidé odjinud a když přijdou, bude obchod, a kde je obchod, mohl by se z otcova obyčejného hostince stát zájezdní hostinec, a když někde stojí zájezdní hostinec, všechny cesty se jakoby kouzlem trochu stočí, aby tudy procházely, pokud to není velká zajížďka. Malá Peggy to všechno věděla stejně dobře, jako znají děti farmářů rytmy života na farmě. Hostinec u kovárny byl hostinec, který bude vzkvétat. Proto by byla řekla: Ale jistě, nechtě ho tady, převeďte na něho půdu, vyzděte mu komín, dávejte mu jídlo zadarmo, nechte mu moji postel, i když budu muset spát s bratrancem Petrem, který se mi pořád snaží nakouknout pod košilku, s tím vším se vyrovnám - pod podmínkou, že ho nenecháte usadit v blízkosti chladírny, aby pořád, i ve chvílích, kdy chci být s vodou sama, nebylo slyšet rány, sykot a řinčení. Hluk se ozýval neustále, oheň šlehal k obloze a plnil ji černým dýmem, bylo cítit pach páleného dřevěného uhlí. Dost, aby se tělo chtělo vydat s vodou zpátky do hory, najít tam trochu klidu.</p> <p>Umístit kováře k potoku bylo samozřejmě prozíravé. Kdyby nepotřeboval vodu, mohl by si kovárnu postavit vlastně kdekoli. Železo mu vozil speditér rovnou z Nového Holandska a pokud šlo o dřevěné uhlí - vždycky se našlo dost farmářů ochotných vyměnit dřevěné uhlí za dobrou podkovu. Ale voda bylo něco, co kovář potřebuje a nikdo mu to nepřinese, proto ho pochopitelně nechali usadit hned pod kopcem s chladírnou, aby ji svým břink, břink, břink nenechal spát a na místě, kde dřív dokázala oheň utlumit, až z něj zůstal skoro jenom studený, vlhký popel, v ní oheň znovu rozdmýchal.</p> <p>Zaburácel hrom.</p> <p>Vmžiku byla u dveří. Musela vidět blesk. Zastihla jen poslední stín záře, ale věděla, že přijdou další blesky. Určitě nebylo dlouho po poledni - nebo že by spala celý den? Ze všech těch mračen s černými břichy se nedalo poznat nic - klidně mohlo zbývat několik minut do soumraku. Ve vzduchu bylo cítit šimrání blesku, který chtěl každou chvíli rozčísnout oblohu. Znala ten pocit, věděla, že to znamená, že blesk udeří někde blízko.</p> <p>Podívala se pod kopec, jestli je kovářova stáj ještě plná koní. Byla. Okovávání ještě neskončilo a bouřka promění cestu v bláto, takže farmář ze Západního Rozcestí a jeho dva synové tady budou muset zůstat. Určitě se domů nevydají <emphasis>teď, </emphasis>kdy blesk může každou chvíli zapálit les, shodit na ně strom nebo do nich třeba rovnou udeřit, takže by zůstali ležet mrtví v kruhu jako těch pět kvakerů, o nichž se v kraji dodnes mluvilo, a to se to stalo v devadesátých letech, když se sem přišli usadit první běloši. Lidé dodnes mluvili o „pěti v kruhu" a někteří přemítali, jestli ty kvakery k zemi nesrazil Bůh, aby je umlčel, když viděl, že to jinak nepůjde, jiní zase uvažovali o tom, jestli je Bůh neodnesl do nebe jako prvního lorda ochránce, Olivera Cromwella, který prostě zmizel, když do něho ve věku devadesáti sedmi let udeřil blesk.</p> <p>Ne, ten farmář a jeho velcí, dospělí synové se zdrží ještě jednu noc. Malá Peggy přece byla dcera hostinského, ne? Malí Indiáni se naučí lovit, černoušci se naučí nosit náklad, farmářské děti se naučí znát počasí a dcera hostinského se naučí poznat, který host zůstane přes noc, dřív než to ví on sám. Jejich koně nervózně přešlapovali ve stáji, frkali a navzájem se upozorňovali, že přichází bouřka. Peggy přišla na to, že v každé skupině koní musí být jeden, který je mimořádně hloupý, takže všichni ostatní mu musejí říkat, co se kolem něho vlastně děje. Velká bouřka, říkali. Promokneme na kost, jestli do nás dřív neuhodí blesk. A ten hloupý pořád ržál a ptal se: co je to za hluk, co je to za hluk?</p> <p>Potom se obloha roztrhla a vychrlila na zemi příval vod. Liják byl tak prudký, že škubal listí ze stromů. A byl tak hustý, že malá Peggy chvíli neviděla ani kovárnu a napadlo ji, jestli ji potok náhodou nespláchl. Dědeček jí říkal, že potok teče rovnou do Vidlice, Vidlice se vlévá do Hio a Hio se valí mezi lesy do Mizipy, která teče až do moře. A dědeček vyprávěl, jak moře vypije tolik vody, že z toho má bolení žaludku a říhá hůř než starý chlap, nejhlasitěji na světě, a z toho říhání vzniknou mraky. Moře si říhne a kovárnu to teď odnese až do moře, kde ji moře spolkne a říhnutím znovu vyvrhne, a jednou až si Peggy spokojeně půjde, rozevře se znenadání mrak a kovárna z něj vypadne, dosedne na zem jakoby nic, a starý Smířil Kovář bude uvnitř pořád dělat to svoje břink, břink, břink.</p> <p>Potom déšť trošičku polevil a Peggy uviděla, že kovárna pod kopcem stále stojí. Ale před očima měla něco jiného. Před očima měla jiskřičky ohně daleko v lese, dole u Vidlice, v místě, kde byl brod, jenže dnes, v takovém lijáku, se tam řeka přebrodit nedala. Jiskry, spousty jisker, a ona věděla, že každá z nich patří lidem. Ani na to nepomyslela, že to už zase dělá, musela se na jejich vnitřní ohně prostě podívat a dívala se pozorně. Možná budoucnost, možná minulost, ve vnitřním ohni žila všechna vidění pohromadě.</p> <p>To, co viděla právě teď, bylo ve všech srdcích stejné. Vůz uprostřed koryta Vidlice, voda stoupá a v tom voze je všechno, co ti lidé na světě mají.</p> <p>Malá Peggy toho příliš nenamluvila, ale všichni věděli, že je světlice, a proto poslouchali, když říkala, že se něco děje. Obzvlášť něco takového. Osady v těchto končinách byly tou dobou již poměrně staré, o hodně starší než malá Peggy, ale jejich obyvatelé ještě nezapomněli, že když něčí vůz strhne povodeň, ztratí tím všichni.</p> <p>Doslova letěla z travnatého kopce dolů, přeskakovala syslí díry, klouzala, když byl svah prudký, takže ani ne dvacet vteřin poté, co vzdálené vnitřní ohně zahlédla, už byla v kovárně a sypala ze sebe, co se děje. Ten farmář ze Západního Rozcestí nejdřív chtěl, aby počkala, dokud nedokončí vyprávění o horších bouřích, které zažil, ale Smířil Kovář dobře věděl, co je malá Peggy zač. Poslechl si ji a hned řekl mladíkům, aby osedlali koně, podkovy nepodkovy, v brodu přes Vidlici uvízli lidé, takže na hlouposti nebyl čas. Malá Peggy se ani nemohla podívat, jak odjíždějí - Smířil ji poslal do hostince, aby přivedla otce, dělníky a hosty. Nebyl mezi nimi nikdo, kdo by v blízké či vzdálenější minulosti nenaložil všechen svůj majetek na vůz a nevypravil se s ním na západ, po horských cestách a do zdejších lesů. Nebyl mezi nimi nikdo, kdo by nevěděl, jaké to je, když řeka strhává vůz a chce jej vzít s sebou. Všichni hned pochopili situaci. Takové to tenkrát bylo. Když se někdo dostal do potíží, lidé tomu věnovali stejnou pozornost, jako by se do potíží dostali oni sami.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 4</strong><strong>Vidlice</strong></p> <p>Síla a ostatní chlapci pod jeho velením se snažili vůz tlačit před sebou a Eleonora přesvědčovala koně, aby táhli doleva. Alvin Mlynář zatím přenášel děvčata jedno po druhém do bezpečí na druhý břeh. Proud se po něm sápal jako ďábel a šeptal mu: Stejně tvoje dětičky dostanu, všechny je dostanu, jenže Alvin každým svalem svého těla říkal ne, prodíral se ke břehu, a tím tomu šepotu odpovídal ne. Konečně všechny jeho dcery stály na břehu, mokré, špinavé, a déšť jim stékal po tvářích jako slzy za veškeré útrapy světa.</p> <p>Byl by přenesl také Víru, i s děťátkem v břiše, ale odmítala se hnout z místa. Seděla uvnitř a jak se vůz houpal a nakláněl, opírala se o kufry a nábytek. Blesky bily, větve se lámaly; jedna protrhla plachtu a do vozu se začala valit voda. Ale Víra se dál pevně držela, klouby na rukou bílé, oči vytřeštěné. Alvin jí poznal na očích, že ji za nic na světě nepřesvědčí, aby se pustila. Byl pouze jeden způsob, jak Víru a její nenarozené dítě dostat z řeky, a ten znamenal vytáhnout celý vůz.</p> <p>„Koně nemůžou táhnout, táto," zakřičel Síla. „Jen pletou nohama, nanejvýš si nějakou zlomí."</p> <p>„Ale bez koní vůz nevytáhneme!"</p> <p>„Koně mají cenu, táto. Když je tady necháme, ztratíme nejen vůz, ale taky je!"</p> <p>„Tvoje máma z vozu nevystoupí."</p> <p>Viděl Sílovi na očích, že pochopil. Kvůli záchraně <emphasis>věcí </emphasis>ve voze nestálo za to riskovat život. Ale kvůli mámě ano.</p> <p>„Ale stejně," uvažoval Síla, „na břehu by koně mohli pořádně zabrat. Tady ve vodě jsou k ničemu."</p> <p>„Řekni chlapcům, aby je vypřáhli. Ale nejdřív uvažte k nějakému stromu lano, které vůz udrží."</p> <p>Ani ne za dvě minuty již byli Nechtěj a Neplýtvej na břehu a pevně lano uvazovali k silnému kmeni. David a Míra připevnili další lano k postroji, jenž držel koně, a Klid pak přeřezal žíly, které poutaly koně a vůz. Šikovní chlapci, Síla vydával povely a ostatní dělali přesně to, co dělat měli. Alvin mohl z místa za vozem jen bezmocně přihlížet. Před očima měl Víru, která se snažila neporodit dítě teď, když Vidlice dělala všechno pro to, aby je všechny odnesla do pekel.</p> <p>Žádná velká řeka, hlásil Síla, jenže pak se přihnaly mraky, začalo pršet a Vidlice ukázala, že přece jen řekou je. Přesto to stále vypadalo, že se dá překonat, když k ní přijeli. Koně zabrali a vjeli do řeky. Alvin právě říkal Klidoví, jenž držel otěže: „Stihli jsme to za minutu dvanáct," když řeku popadlo šílenství. Než by řekl švec, rychlost a síla proudu se zdvojnásobily. Koně zpanikařili, ztratili směr a začali táhnout každý na jinou stranu. Chlapci naskákali do řeky a snažili se je dovést ke břehu, ale vůz mezitím ztratil setrvačnost, kola se zabořila do bahna a uvízla v něm. Skoro jako by o nich řeka věděla a nechávala si nejhorší běsnění, až budou v ní a nebudou moci dál.</p> <p>„Pozor! Pozor!" vykřikl ze břehu Míra.</p> <p>Alvin se podíval proti proudu, jakou lumpárnu si na ně řeka připravila tentokrát, a spatřil, jak k nim připlouvá celý strom, natočený podélně jako beranidlo, kořeny namířené na střed vozu, přímo tam, kde seděla Víra s dítětem, jež se chystalo každým okamžikem přijít na svět. Alvin nevěděl, co dělat, nenapadalo ho v tu chvíli vůbec nic, pouze ze všech sil vykřikl jméno své ženy. Možná choval v srdci naději, že když bude volat její jméno, zůstane naživu, ale taková naděje nebyla, nebyla vůbec žádná naděje.</p> <p>Jenže Síla nevěděl, že žádná naděje není. V okamžiku, kdy strom nebyl dál než pět yardů, odrazil se a dopadl tělem na kmen těsně nad kořeny. Hybnost jeho skoku kmen maličko natočila a vzápětí překulila, čímž se odklonil od vozu. Síla se samozřejmě překulil s ním a byl stažen pod hladinu - ale pomohlo to, konec stromu opatřený kořeny úplně minul vůz a kmen do něj narazil pouze bokem.</p> <p>Strom houpavě proplul napříč korytem a narazil do balvanu na břehu. Alvin byl bezmála třicet yardů daleko, ale od toho okamžiku to v paměti viděl stejně, jako by stál přímo u toho. Strom, jak naráží na balvan, a Síla je mezi nimi. Zlomek vteřiny, který trval jako celý život -</p> <p>Sílový oči vytřeštěné úžasem, ústa, z nichž se již řine krev a třísní strom, jenž ho zabil. Potom Vidlice strhla strom do proudu. Síla sklouzl pod hladinu, celý až na ruku, která zůstala zapletena do kořenů a trčela do vzduchu, jako když soused odchází z návštěvy a mává na rozloučenou.</p> <p>Alvin se nechal natolik strhnout pohledem na umírajícího syna, že vůbec nevnímal, co se děje s ním. Náraz stromu byl tak silný, že vyprostil zapadlá kola, řeka vůz strhla a unášela jej po proudu. Alvin visel na zadních vrátkách, Víra naříkala uvnitř, Eleonora na kozlíku ječela z plných plic a chlapci na břehu něco křičeli. Křičeli: „Vydrž! Vydrž! Vydrž!"</p> <p>A lano drželo, jedním koncem uvázané k silnému stromu, druhým k vozu, drželo. Reka nemohla vůz odnést po proudu, ale zhoupla jej ke břehu, jako když chlapec houpe kamenem na provázku. Když narazil a zastavil se, byl těsně u břehu, předkem proti proudu.</p> <p>„Vydrželo!" povykovali chlapci.</p> <p>„Zaplaťpánbu!" vykřikla Eleonora.</p> <p>„Budu rodit," zašeptala Víra.</p> <p>Jenže Alvin slyšel jen krátký, tenký výkřik, který byl posledním zvukem, jenž vyšel z hrdla jeho prvorozeného syna, viděl pouze to, jak jeho chlapec visel na stromě, který se znovu a znovu převaloval v proudu, a jeho ústa se nezmohla na víc než na jediné slovo, jediný příkaz. „Žij," zašeptal. Síla ho zatím vždycky poslechl. Dříč, dobrý společník, spíš přítel nebo bratr než syn. Ale tentokrát Alvin věděl, že ho syn neposlechne. Přesto zašeptal: „Žij."</p> <p>„Jsme v bezpečí?" zeptala se rozechvělým hlasem Víra.</p> <p>Alvin se k ní otočil. Snažil se nedát najevo žal. Bylo zbytečné, aby se dozvěděla, jakou cenu Síla zaplatil za záchranu jí a dítěte. Klidně jí to někdo mohl říct, až se dítě narodí. „Dokážeš z vozu vylézt?"</p> <p>„Co se stalo?" zeptala se Víra při pohledu na jeho obličej.</p> <p>„Pořádně mě to vyděsilo. Ten strom nás mohl zabít. Vylezeš, když jsme teď skoro u břehu?"</p> <p>Eleonora se z kozlíku naklonila do vozu. „David a Klid jsou na břehu, pomůžou ti. Provaz zatím drží, mami, ale kdo ví, jak dlouho?"</p> <p>„No tak, mámo, je to jen jeden krok," přemlouval ji Alvin. „Půjde nám to s vozem lip, když budeme vědět, že jsi v bezpečí na břehu."</p> <p>„Budu rodit."</p> <p>„Raději na břehu než tady," odvětil rázně Alvin. <emphasis>„Běž!"</emphasis></p> <p>Víra vstala a nemotorně přelezla na příď vozu. Alvin se protáhl vozem za ní, aby jí pomohl, kdyby snad zavrávorala. I on si všiml, že jí břicho pokleslo. Dítě už určitě lapalo po vzduchu.</p> <p>Na břehu už nestáli jenom David a Klid. Byli tam s nimi nějací cizí lidé, statní muži, a několik koní. Dokonce jeden malý vůz, což bylo vítané zjištění. Alvin netušil, co jsou ti muži zač ani jak se dozvěděli, že mají přijet na pomoc, ale na nějaké představování nebyl čas.</p> <p>„Hej, chlapi! Najde se v hostinci nějaká porodní bába?"</p> <p>„Panímáma Hostinská si s porodem poradí," prohlásil jeden muž. Mohutný, s pažemi jako oslí nohy. Určitě kovář.</p> <p>„Můžete mou ženu tím vozem odvézt? Není času nazbyt." Alvin věděl, že je to hanba, když muži mluví tak otevřeně o porodu před ženou, která má rodit. Ale Víra nebyla hloupá - věděla, co je důležité, a dostat ji do postele a sehnat dobrou porodní bábu bylo důležitější, než kolem toho našlapovat jako kolem horké kaše.</p> <p>David a Klid matce opatrně pomohli k čekajícímu vozu. Víra v bolestech vrávorala. 2enu, která rodí, by nikdo neměl nutit, aby ze sedadla vozu přelézala na říční břeh, to byla jasná věc. Eleonora šla hned za ní a poroučela, jako by nebyla mladší než všichni chlapci s výjimkou dvojčat. „Míro! Přiveď děvčata! Pojedou na voze s námi. Vy taky, Nechtějí, Neplýtveji! Vím, že byste starším bratrům mohli pomoci, ale potřebuju, abyste dávali pozor na děvčata, až budu s maminkou." Posmívat se Eleonoře se nevyplácelo. Vzhledem k vážnosti situace ji všichni poslechli a dokonce jí tentokrát ani neříkali Eleonora Akvitánská. I malá děvčata se téměř přestala hašteřit a hned nasedla.</p> <p>Eleonora se na břehu ještě na okamžik zarazila a ohlédla se po otci, který stál na kozlíku jejich vozu. Zalétla očima po proudu řeky a potom zpátky k němu. Alvin otázku pochopil a odmítavě zavrtěl hlavou. Víra se o Sílově oběti dovědět neměla. Alvinovi do očí bezděčně vhrkly slzy. Eleonoře ne. Bylo jí teprve čtrnáct, ale když plakat nechtěla, neplakala.</p> <p>Neplýtvej pobídl koně a vozík se rozjel. Víra sebou cukala, utěšovaná rukama děvčat, zkrápěná deštěm. Měla oči smutné, jako má kráva, a stejně bezmyšlenkovité, když se jimi ohlížela za manželem, jenž zůstal u řeky. Když žena rodí nebo v podobných situacích, pomyslel si Alvin, stává se z ní zvíře, otupené tím, jak tělo přebírá vládu a dělá svou práci. Jak jinak by takovou bolest mohla snést?</p> <p>Jako by do ní vstoupila duše země, stejně jako ovládá duše zvířat, a učinila ji součástí života celého světa, vypráhla ji z rodiny, od manžela, z otěží lidstva a odvedla ji do údolí zralosti, sklizně, žní a krvavé smrti.</p> <p>„Bude v dobrých rukou," řekl kovář. „A my tady máme koně, abychom vás vůz mohli vytáhnout."</p> <p>„Už to přestává," ozval se Míra. „Prší míň a proud už není tak silný."</p> <p>„Hned jak vaše žena vstoupila na břeh, polevilo to," přidal se muž, který vypadal jako farmář. „Za chvíli je po dešti."</p> <p>„To zlé vás zastihlo ve vodě," dodal kovář. „Ale teď jste z nejhoršího venku. Vzmužte se, člověče, máme práci."</p> <p>Teprve pak se Alvin dost vzpamatoval, aby si dokázal uvědomit, že brečí. Měli práci, to byla pravda, nejvyšší čas se vzmužit, Alvine Mlynáři. Nejsi přece slaboch, abys fňukal jako malé dítě. Jiní chlapi přišli o tucet dětí a žili dál. Ty jsi jich měl dvanáct a Síla ti vyrostl v muže, i když se už nestačil oženit a mít vlastní děti. Možná si Alvin musel poplakat, protože Síla zemřel tak šlechetně; možná brečel proto, že to přišlo tak náhle.</p> <p>David vzal kováře za ruku. „Dejte mu chvilku," požádal tiše. „Nejstaršího bratra nám ani ne před deseti minutami vzala voda. Zapletl se do plujícího stromu."</p> <p>„Nikam se <emphasis>nezapletl," </emphasis>promluvil ostře Alvin. „Skočil na ten strom a tím zachránil vůz a vaši matku v něm! A řeka se mu za to pomstila, potrestala ho."</p> <p>„Narazila ho támhle na ten balvan," ukázal místním mužům tiše Klid.</p> <p>Všichni se tam podívali. Na kameni nebyla ani stopa krve, vypadal naprosto nevinně.</p> <p>„Vidlice dovede být potvora, ale takhle nakrknutou jsem ji ještě neviděl," prohlásil kovář. „Toho vašeho kluka je mi líto. Kus po proudu je pomalý, klidný úsek, kde určitě zůstane. Končí tam všechno, co řeka uchvátí. Až bouřka přejde, můžeme se tam vypravit a přinést - přinést ho nazpátek."</p> <p>Alvin si utřel oči do rukávu, ale jelikož měl rukáv stejně celý mokrý, příliš si tím nepomohl. „Dopřejte mi ještě minutu a dám se do toho."</p> <p>Zapřáhli ještě dva koně a čtyři zvířata proti značně zesláblému proudu vůz snadno vytáhla z řeky ven. Když pak vůz znovu stál na cestě, mezi mraky se dokonce prodíralo slunce.</p> <p>„To koukáte," řekl kovář. „Když se vám v těchhle končinách nelíbí počasí, stačí chvilku počkat a hned je jinačí."</p> <p>„Tentokrát ne," odvětil Alvin. „Tahle bouřka na nás číhala."</p> <p>Kovář vzal Alvina kolem ramen a vlídně na něho promluvil: „Nic ve zlým, pane, ale to jsou hloupý řeči."</p> <p>Alvin se mu vytrhl. „Ta bouřka a ta řeka nás chtěly."</p> <p>„Táti," ozval se David, „jsi unavený a trápíš se. Raději mlč, dokud nepřijedeme do hostince a nezjistíme, jak je na tom máma."</p> <p>„Moje dítě bude chlapec," prohlásil táta. „Uvidíte. Byl by to sedmý syn sedmého syna."</p> <p>Teď zpozorněli, kovář i ostatní muži. Všichni věděli, že sedmý syn bývá zvlášť nadaný, ale sedmý syn sedmého syna, to bylo nejmocnější narození, jaké si bylo možno představit.</p> <p>„To je jiná," uznal kovář. „Určitě by z něho byl proutkař, a to voda nemá ráda." Ostatní znalecky přikyvovali.</p> <p>„Voda dosáhla svého," kývl Alvin. „Dosáhla svého a je to. Kdyby mohla, zabila by Víru a dítě. Ale když se jí to nepodařilo, zabila mi syna, Sílu. Teď když se dítě narodí, bude to šestý syn, protože mám živých jenom pět."</p> <p>„Prý na tom nezáleží, jestli je prvních šest naživu nebo ne," přidal se jeden farmář.</p> <p>Alvin neřekl nic, ale věděl, že právě na tom záleží. Myslel si, že to bude zázračné dítě, ale řeka rozhodla jinak. Když tě voda nezastaví jedním způsobem, najde si jiný. Neměl si dělat naděje, že bude mít zázračné dítě. Cen byla příliš vysoká. Jediné, co měl celou cestu do hostince před očima, bylo to, jak Síla visí v objetí kořenů, otáčí s v proudu jako list v prašném víru a z úst se mu řine krev která má ukojit vražednou žízeň Vidlice.</p> <p> <strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 5</strong><strong>Blána</strong></p> <p>Malá Peggy stála u okna a vyhlížela ven do bouře. Viděla všechny vnitřní ohně, ale hlavně jeden, jeden tak jasný, že když se do něho podívala, bylo to jako slunce. Ale všude kolem nich byla tma. Ne, dokonce ani tma - jen nicota, jako část vesmíru, kterou Bůh nedokončil. A tato nicota kolem těch světýlek vířila, jako by je od sebe chtěla odtrhnout, rozmetat a potom spolknout. Malá Peggy věděla, co ta nicota znamená. Když tenkrát její oči spatřily žhavé žluté vnitřní ohně, viděla ještě tři jiné barvy. Sytou, tmavě oranžovou barvu země. Světle šedou barvu vzduchu. A temně černou prázdnotu vody. To, co na ně teď útočilo, byla voda. Reka, kterou ještě nikdy neviděla tak černou, tak silnou, tak strašlivou. Vnitřní ohně se v noci téměř ztrácely.</p> <p>„Co vidíš, maličká?" zeptal se jí dědeček.</p> <p>„Řeka je odnese pryč."</p> <p>„Doufám, že ne."</p> <p>Malá Peggy se rozplakala.</p> <p>„No tak, maličká. Vždycky to není příjemné, vidět tak daleko, že?"</p> <p>Zavrtěla hlavou.</p> <p>„Ale třeba to nedopadne tak špatně, jak myslíš."</p> <p>Právě v tu chvíli spatřila, jak se jeden vnitřní oheň odtrhl a zřítil se do tmy. „Ne!" vykřikla a vymrštila ruce, jako by světlo mohla zachytit a vrátit k ostatním. Ale samozřejmě nemohla. Viděla daleko a jasně, ale ruce měla krátké.</p> <p>„Jsou mrtví?" zeptal se dědeček.</p> <p>„Jeden," zašeptala malá Peggy.</p> <p>„Copak tam Smířil a ostatní ještě nedorazili?"</p> <p>„Právě teď. Provaz vydržel. Prozatím jsou v bezpečí.'</p> <p>Dědeček se jí nezeptal, odkud to ví, nebo co vidí. Pouze ji popleskal po rameni. „Díky tomu, že jsi jim řekla. Zapamatuj si to, Markéto. Jeden je mrtvý, ale kdybys je nezahlédla a neposlala pro pomoc, možná by zemřeli všichni."</p> <p>Zavrtěla hlavou. „Měla jsem si jich všimnout dřív, dědečku, ale usnula jsem."</p> <p>„A to si vyčítáš?" zeptal se dědeček.</p> <p>„Měla jsem Krvavou Mařenu nechat, ať mě klovne. Táta by se nerozčílil a já bych neodešla do chladírny, neusnula bych a poslala bych pro pomoc včas -"</p> <p>„Každý z nás může splétat podobné řetězy, viny, Meggy. Nemá to žádnou cenu."</p> <p>Ale ona věděla, že to cenu má. Když tě slepci nevarují, že šlápneš na hada, nebudeš jim to vyčítat - ale určitě to vyčteš někomu, kdo oči má, a přesto neřekne ani slovo. Od chvíle, kdy zjistila, že ostatní lidé nevidí tolik co ona, znala své povinnosti. Bůh jí dal zvláštní oči, aby lépe viděla a mohla varovat, jinak si její duši vezme ďábel. Ďábel nebo hluboké černé moře.</p> <p>„Nemá to cenu," zabručel dědeček. Pak, jako by do něho zezadu někdo strčil nabijákem, se celý napřímil a zvolal: „Chladírna! No ovšem, chladírna!" Přitáhl si ji k sobě. „Dobře mě poslouchej, malá Peggy. Nebyla to vůbec tvoje chyba, věř mi. Stejná voda, která teče ve Vidlici, teče v potoce z chladírny, všechno je to jedna voda, na celém světě. Jedna voda, která je chce zabít. Věděla, že bys je mohla varovat a poslat pomoc. Proto ti zazpívala a uspala tě."</p> <p>A skutečně, to dávalo určitý smysl. „Jak je to možné, dědečku?"</p> <p>„To víš, voda je už taková. Celý vesmír tvoří jen čtyři různé matérie, Peggy, a každá chce prosadit svou." Peggy si vzpomněla na čtyři barvy, které viděla, když vnitřní ohně zářily, a věděla, které to jsou, ještě než je dědeček všechny vyjmenoval. „Oheň věci zahřívá, rozsvěcuje a stravuje. Vzduch je ochlazuje a najde si cestu všude. Země jim dodává pevnost a odolnost, aby vydržely. Ale voda, ta všechno rozbíjí, padá z oblohy a odnáší všechno, co může, odnáší to až do moře. Kdyby voda prosadila svou, byl by celý svět jeden hladký, velký oceán a nic, co by voda neměla pod kontrolou. Všechno mrtvé a hladké. Proto jsi spala. Nevím, kdo to je, ti neznámí lidé, ale voda je chce strhnout, uchvátit a zabít. Je to zázrak, že ses vůbec probudila."</p> <p>„Probudilo mne kovářovo kladivo," přiznala malá Peggy-</p> <p>„No právě, už tomu rozumíš? Kovář zpracovával železo, zem v nejtvrdší podobě, a pomáhal si vzduchem, prudce vháněným měchy, a ohněm tak horkým, že spálí i trávu kolem komína. Voda se k němu nemohla dostat a umlčet ho."</p> <p>Malá Peggy tomu stále nedokázala uvěřit, ale muselo to tak být. Kovář ji vytrhl ze spánku, do něhož ji ukolébala voda. Kovář jí <emphasis>pomohl. </emphasis>Bylo to k smíchu, vědět, že tentokrát byl kovář její spojenec.</p> <p>Dole na verandě bylo slyšet křik a zvuk otevíraných a zavíraných dveří. „Někteří už jsou tady," domyslel si dědeček.</p> <p>Malá Peggy se podívala na vnitřní ohně v přízemí a našla ten, v němž bylo nejvíc bolesti a strachu. „Přijela jejich maminka. Bude mít děťátko."</p> <p>„Tak tomu říkám štěstí. Jeden zemře a hned je tady dítě, které nahradí smrt životem." Dědeček šouravě vykročil ke schodům, aby dole pomohl.</p> <p>Malá Peggy však stála dál a dívala se na to, co viděla v dálce. Ten ztracený vnitřní oheň ještě úplně ztracený nebyl, byla si tím jista. Viděla jej, jak hoří v dálce, přestože se to temnota řeky snažila zamaskovat. Nebyl mrtvý, voda ho jen odnesla, možná mu ještě někdo mohl pomoci. Rozběhla se, předstihla spěchajícího dědečka a už cupitala ze schodů.</p> <p>Když se hnala do sálu, maminka ji chytila za ruku. „Máme tu porod," řekla jí máma, „a potřebujeme tě."</p> <p>„Ale mami, ten, kterého vzala voda, ještě žije!"</p> <p>„Peggy, nemáme čas na -"</p> <p>K rozhovoru se přidali dva chlapci se stejnými obličeji. „Ten, kterého vzala voda!" vykřikl jeden.</p> <p>„Ještě žije!" zvolal druhý.</p> <p>„Jak to víš?"</p> <p>„To není možné!"</p> <p>Mluvili jeden přes druhého, takže je máma musela utišit, když si je chtěla poslechnout. „To byl Síla, náš nejstarší bratr, řeka ho odnesla -"</p> <p>„Ještě žije," opakovala malá Peggy, „ale má ho řeka."</p> <p>Dvojčata očima hledala potvrzení u mámy. „Ví, o čem mluví, panímámo Hostinská?"</p> <p>Máma přikývla a chlapci se rozběhli ke dveřím. „On žije! Ještě žije!" křičeli.</p> <p>„Víš to jistě?" obrátila se na ni prudce máma. „Jestli ne, je to kruté zasít jim do srdce takovou naději."</p> <p>Maminčiny blýskavé oči nahnaly Peggy trochu strach. Nevěděla, co má na to říct.</p> <p>Ale to již zezadu přišel dědeček. „No tak, Peg. Jakpak by asi věděla, že ho vzala řeka, kdyby to neviděla?"</p> <p>„Já vím," odvětila máma. „Ale ta žena zadržuje porod už dlouho, musím se o to malé postarat. Tak honem, Peggy, potřebuji, abys mi říkala, co vidíš."</p> <p>Odvedla malou Peggy do pokoje za kuchyní, kde táta s mámou spali, když přijeli nějací hosté. Zena ležela na posteli a křečovitě držela za ruku vysokou dívku s hlubokýma, vážnýma očima. Malá Peggy nevěděla, jak vypadají, ale poznávala jejich ohně, obzvlášť matčinu bolest a strach.</p> <p>„Někdo tady křičel," zašeptala rodička.</p> <p>„Teď buďte zticha," řekla jí máma.</p> <p>„Ze ještě žije."</p> <p>Vážná dívka povytáhla obočí a obrátila se k mámě. „Je to pravda, panímámo Hostinská?"</p> <p>„Moje dcera je světlice. Proto jsem ji sem přivedla. Aby viděla to dítě."</p> <p>„Ona mého chlapce viděla? Žije?"</p> <p>„Myslela jsem, že jí to neřekneš, Eleonoro," poznamenala máma.</p> <p>Vážná dívka zavrtěla hlavou.</p> <p>„Viděla to z vozu. Opravdu žije?"</p> <p>„Řekni jí to, Markéto," vyzvala ji máma.</p> <p>Malá Peggy se otočila a začala hledat jeho vnitřní oheň. Tomuto pohledu žádné zdi nepřekážely. Jeho oheň dosud hořel, ale věděla, že je daleko. Tentokrát však využila, že to mohla udělat, a přitáhla se, podívala se zblízka. „Je ve vodě. Celý zapletený do kořenů."</p> <p>„Sílo!" vykřikla rodička na lůžku.</p> <p>„Řeka ho chce. Říká mu: Zemři, zemři."</p> <p>Máma vzala ženu za ruku. „Dvojčata to šla říct ostatním. Uspořádají pátrací výpravu."</p> <p>„Potmě!" zašeptala žena pohrdavě.</p> <p>„Myslím, že se modlí," promluvila znovu malá Peggy. „Říká něco - o sedmém synovi."</p> <p>„Sedmý syn," hlesla Eleonora.</p> <p>„Co to znamená?" zeptala se máma.</p> <p>„Jestli to dítě bude chlapec," vysvětlovala Eleonora, „a narodí se, dokud bude Síla ještě naživu, bude to sedmý syn sedmého syna - a všichni žijí."</p> <p>Máma zalapala po dechu. „Není divu, že řeka -" začala. Nebylo třeba, aby myšlenku dokončovala. Místo toho vzala malou Peggy za ruce a dovedla ji k ženě na lůžku. „Podívej se na tohle dítě a pověz, co vidíš."</p> <p>Malá Peggy to samozřejmě nedělala poprvé. K tomu se světlice využívaly nejčastěji - aby se podívaly na nenarozené dítě, těsně než přijde na svět. Částečně proto, aby viděly, jak je v lůně uložené, ale také proto, že někdy světlice viděla, kým dítě je, čím bude, a mohla vyprávět, co se stane v budoucnu. Spatřila vnitřní oheň dítěte dřív, než se dotkla ženina břicha. Byl to ten, jehož si všimla už předtím, ten, který planul tak žhavě a jasně, že ve srovnání s matčiným ohněm vypadal jako slunce vedle měsíce. „Je to chlapec," oznámila.</p> <p>„Tak ať už je na světě," prosila rodička. „Ať dýchá, dokud ještě dýchá Síla!"</p> <p>„Jak je děťátko otočené?" zeptala se máma.</p> <p>„Přesně jak má být," odvětila malá Peggy.</p> <p>„Hlavičkou napřed? Obličejem dolů?"</p> <p>Malá Peggy přikývla.</p> <p>„Pak nechápu, proč nechce ven," podivila se máma.</p> <p>„Ona ho zadržovala," řekla malá Peggy s pohledem obráceným na rodičku.</p> <p>„Ve voze," přiznala matka. „Chtěl se už narodit, tak jsem ho uprosila."</p> <p>„Ale to jste mi měla říct hned," řekla máma ostře. „Hlavně abych vám pomohla. Ale že jste ho uprosila, to mi neřeknete. Hej ty, děvče!"</p> <p>U stěny stálo s vytřeštěnýma očima několik dívek. Nevěděly, kterou myslí.</p> <p>„To je jedno která. Potřebuju ten železný klíč, který visí v kruhu na zdi."</p> <p>Největší z nich nemotorně sundala kruh s klíčem z háčku a všechno jí to přinesla.</p> <p>Máma houpala velkým kruhem a klíčem rodičce nad břichem a tiše zpívala:</p> <p><emphasis>Kruh tu čeká otevřen</emphasis></p> <p><emphasis>tenhle klíč tě pustí ven. </emphasis></p> <p><emphasis>Železná zem, očistný plamen</emphasis></p> <p><emphasis>z vody na vzduch vyjdi jak kámen.</emphasis></p> <p>Rodička náhle vykřikla bolestí. Máma zahodila klíč, odhrnula přikrývku, zvedla ženě kolena a rázně poručila malé Peggy, aby se <emphasis>dívala.</emphasis></p> <p>Malá Peggy sáhla ženě na lůno. Chlapcova mysl byla prázdná. Jak vycházel na vzduch, cítil jen tlak a čím dál větší chlad. Ale prázdnota jeho mysli jí zároveň umožňovala vidět věci, které již nikdy tak zřetelně vidět nebudou. Otevírala se mu miliarda miliard cest čekajících na jeho první volby, na první změny v okolním světě, které každou vteřinou vyloučí milion budoucností. Budoucnost měl v sobě každý, jako mihotavý stín, který občas spatřila, když prohlédla myšlenky svázané s přítomností, nikdy však jasně. Ale zde je malá Peggy na několik vzácných chvil viděla ostře.</p> <p>A na každé cestě viděla smrt. Utonutí a zase utonutí, každá cesta v jeho budoucnosti vedla toto dítě vstříc mokré smrti.</p> <p>„Proč ho tak nenávidíš?" vykřikla malá Peggy.</p> <p>„Cože? " zeptala se Eleonora.</p> <p>„Psst," zarazila ji máma. „Ať se může dívat."</p> <p>Temná kaňka vody, která obklopovala vnitřní oheň nenarozeného dítěte, se zdála být tak strašlivě mocná, že malá Peggy dostala strach, že chlapce spolkne.</p> <p>„Vytáhněte ho, ať se může nadechnout!" vykřikla malá Peggy-</p> <p>Máma sáhla do lůna, přestože tím rodičku bolestivě zranila, silnými prsty chytila dítě za krk a vytáhla je ven.</p> <p>Jak temná voda v mysli dítěte ustoupila, těsně předtím, než se poprvé nadechlo, malá Peggy viděla, jak milion smrtí zaviněných vodou mizí. Teď poprvé byly některé cesty volné a směřovaly k jasné budoucnosti. A všechny cesty, které nekončily brzkou smrtí, měly jedno společné. Na všech těchto cestách malá Peggy viděla sama sebe, jak dělá jeden prostý úkon.</p> <p>Proto ho udělala. Dala ruce pryč ze zmenšujícího se břicha a vlezla si mámě pod ruku. Hlavička dítěte pravé vyšla ven a byla ještě zakryta krvavou plodovou blánou, útržkem vaku z měkké, tenké tkáně, v níž dítě uvnitř matčina lůna plavalo. Otevřenými ústy nasávalo plodovou blánu dovnitř, ale blána nechtěla prasknout a ono nemohlo dýchat.</p> <p>Malá Peggy udělala to, co se viděla dělat v budoucnosti dítěte. Natáhla ruku, chytila plodovou blánu pod bradičkou dítěte a stáhla mu ji z obličeje. Odlepila se vcelku, jako jeden mokrý cár. V okamžiku, kdy se malá ústa uvolnila, prudce se nadechlo a vzápětí spustilo kňouravý křik. který rodičky slyší jako píseň života.</p> <p>Malá Peggy blánu složila. Hlavu měla ještě plnou spatřených výjevů ze životní pouti tohoto dítěte. Zatím nevěděla, co ty výjevy znamenají, ale skládaly se jí v hlavě do tak zřetelných obrazů, že je nemohla zapomenout. Naháněly jí strach, protože ukazovaly, že hodně bude záležet na ní a na tom, jak naloží s plodovou blánou, jež ji stále hřála v rukou.</p> <p>„Je to chlapec," řekla máma.</p> <p>„Je sedmý syn?" zašeptala rodička.</p> <p>Máma zavazovala pupeční šňůru, takže neměla čas ani na to, aby zalétla k malé Peggy očima. „Podívej se," požádala tiše.</p> <p>Malá Peggy našla osamělý vnitřní oheň ve vzdálené řece. „Ano," přitakala, neboť oheň stále hořel.</p> <p>Pak jí přímo před očima zablikal a uhasí.</p> <p>„Teď zemřel," přiznala Peggy.</p> <p>Žena na lůžku se hořce rozplakala. Porodem vysílené tělo se roztřáslo.</p> <p>„Plakat žalem při narození dítěte," pohoršovala se máma. „To se nedělá."</p> <p>„Psst!" pošeptala matce Eleonora. „Raduj se, nebo tomu malému začerníš celý život!"</p> <p>„Sílo!" hlesla žena.</p> <p>„Raději nic než slzy," prohlásila máma. Zvedla plačící dítě a podala je Eleonoře, která si je od ní zručně vzala - bylo vidět, že jich chovala již mnoho. Máma došla ke stolu v koutě a vyndala z něho šátek obarvený ve vlně na černo, takže byl skrz naskrz temný jako noc. Se slovy: „Spěte, matko, spěte," jej pomalu přetáhla plačící ženě přes obličej.</p> <p>Když pak šátek sundala, pláč byl ten tam a vyčerpaná žena spala.</p> <p>„Odneste dítě z pokoje," přikázala máma.</p> <p>„Neměl by začít pít?" zeptala se Eleonora.</p> <p>„Ona ho kojit nebude," zavrtěla hlavou máma. „Ledaže byste chtěli, aby pilo nenávist."</p> <p>„Nemůže ho nenávidět," namítla Eleonora. „On přece za nic nemůže."</p> <p>„Bojím se, že její mléko to neví," odvětila máma. „Nemám pravdu, Peggy? Ze kterého prsu to dítě bude pít?"</p> <p>„Od své mámy."</p> <p>Máma se na ni ostře podívala. „Víš to jistě?"</p> <p>Přikývla.</p> <p>„Tak dobře, přineseme dítě, až se probudí. První noc stejně nic jíst nemusí." A tak Eleonora odnesla dítě do sálu, kde v krbu hořel oheň, aby se muži usušili. Na chvíli se přestali předhánět v líčení horších lijáků a povodní, aby si mohli dítě prohlédnout a obdivovat se mu.</p> <p>V pokoji však zatím máma chytila malou Peggy za bradu a pevně se jí podívala do očí. „Řekni mi pravdu, Markéto. Je to vážná věc, když dítě kojené vlastní matkou pije nenávist."</p> <p>„Ona ho nebude nenávidět, mami."</p> <p>„Co jsi viděla?"</p> <p>Malá Peggy chtěla odpovědět, ale neznala slova, jimiž by dokázala vyjádřit většinu věcí, které zahlédla. Proto sklopila oči k podlaze. To, jak se máma prudce nadechla, jí prozradilo, že ostré vyhubování je na spadnutí. Ale máma chvíli počkala a potom malou Peggy zlehka pohladila po tváři. „Měla jsi perný den, moje malá. Kdybys mi neřekla, abych to dítě vytáhla, možná by zemřelo. Dokonce jsi pomohla a otevřela mu ústa - to jsi udělala ty, že?"</p> <p>Malá Peggy přikývla.</p> <p>„Na takovou holčičku už toho bylo dost, dost za jeden den." Máma se otočila k ostatním děvčatům, těm v promoklých šatech, která tam stála opřená o stěnu. „A na vás už toho bylo taky dost. Běžte pryč, nechtě maminku, ať se vyspí, běžte se osušit ke krbu. Hned vám začnu chystat něco k večeři."</p> <p>Ale v kuchyni už byl pánem dědeček a nechtěl ani slyšet, že by máma něco dělala. Zanedlouho byla už máma zase s děťátkem, dávala mu k cucání svůj prst a odháněla mužské, aby mohla chlapečka ukolébat ke spánku.</p> <p>Malá Peggy po chvíli zjistila, že nebude nikomu chybět, a tak se po schodech odkradla k žebříku na půdu a po žebříku vylezla do tmavého, zaprášeného prostoru pod střechou. Pavouci jí velké starosti nedělali a většinu myší stačily vypudit kočky, takže se nebála. Doplazila se rovnou ke své tajné skrýši a vytáhla vyřezávanou skříňku, kterou dostala od dědečka, tu, o níž říkal, že si ji jeho táta přivezl z Ulsteru, když přijel do kolonií. Byla plná vzácných památek na dětství - kamínků, provázků a knoflíků - ale Peggy už věděla, že vedle práce, která ji ve zbytku života čeká, jsou bezcenné. Vysypala je a foukla do skříňky, aby ji zbavila prachu. Potom dala dovnitř složenou plodovou blánu a přiklopila víko.</p> <p>Věděla, že v budoucnu tu skříňku mnohokrát otevře. Že ji k sobě bude volat, budit ji ze spánku, brát ji přátelům, krást jí všechny sny. To všechno proto, že kdyby chlapečka z přízemí pomocí blány nechránila, tak jako jej předtím blána chránila v matčině lůně, čekala by ho jediná budoucnost - utonutí v temné vodě.</p> <p>V první chvíli měla vztek, že se její život tak změnil. Bylo to horší, než když přišel kovář, horší než táta s lískovým prutem, kterým ji řezal, horší než máma, když se její oči zlobily. Odteď mělo být navždycky všechno jiné, a to nebylo spravedlivé. Kvůli nějakému dítěti, které nezvala, nikdy po něm nechtěla, aby sem přišlo, co jí do něho vůbec bylo?</p> <p>Zvedla ruku a znovu schránku otevřela. Chystala se blánu vzít a zahodit ji do temného kouta půdy. Ale i v té tmě viděla místo, které bylo ještě černější: vedle jejího vnitřního ohně, kde se prázdnota hluboké, černé řeky nemohla dočkat, až z ní udělá vraha.</p> <p>Se mnou nepočítej, řekla vodě. Já s tebou nic společného nemám.</p> <p>Ale máš, šeptala voda. Jsem v tobě, všude v tobě, jinak bys uschla a zemřela.</p> <p>Možná, ale nejsi můj pán, odsekla.</p> <p>Zavřela víko skříňky a sklouzla po žebříku. Táta jí vždycky říkal, že si při tom jednou zadře třísky do zadku. A tentokrát měl pravdu. Bolelo to dost palčivě, takže když vcházela k dědečkovi do kuchyně, šla trochu bokem. Dědeček samozřejmě udělal ve vaření dost dlouhou přestávku, aby jí třísky vytahal.</p> <p>„Moje oči na to už nestačí, Meggy," postěžoval si.</p> <p>„Táta říká, že máš oči jako orel."</p> <p>Dědeček se pro sebe zasmál. „To se podívejme."</p> <p>„Co je k večeři? "</p> <p>„Bude ti to chutnat, Meggy."</p> <p>Malá Peggy pokrčila nos. „Voní to jako slepice."</p> <p>„Správně."</p> <p>„Nemám ráda slepičí polévku."</p> <p>„Nebude jenom polévka, Meggy. Tahle slepice bude pečená, kromě krku a křídel."</p> <p><emphasis>„Pečenou </emphasis>slepici nemám ráda taky."</p> <p>„Lhal ti dědeček někdy?"</p> <p>„Ne."</p> <p>„Tak mi věř, když ti říkám, že z téhle slepičí večeř budeš mít <emphasis>radost. </emphasis>Nenapadá tě důvod, proč bys z nějak slepičí večeře měla mít radost?"</p> <p>Malá Peggy přemýšlela, přemýšlela a pak se usmála „Krvavá Mařena?"</p> <p>Dědeček přimhouřil oči. „Vždycky jsem říkal, že ta slepice chce na pekáč."</p> <p>Malá Peggy ho stiskla tak silně, že začal dělat, jako by se dusil, a potom se oba dlouho smáli.</p> <p>Později v noci, když už malá Peggy byla dávno v posteli, přinesli Sílovo tělo a táta se Smířilem pro ně začal dělat rakev. Alvin Mlynář vypadal, jako by ani nebyl živý dokonce i tehdy, když mu Eleonora ukázala děťátko. Ožil teprve když řekla: „Ta malá světlice říká, že je to sedmý syn sedmého syna."</p> <p>Alvin se rozhlédl po ostatních, jestli mu někdo potvrdí že je to pravda.</p> <p>„Jí můžete věřit," kývla máma.</p> <p>Alvinovi vhrkly do očí nové slzy. „Držel se. Držel se ve vodě dost dlouho."</p> <p>„Věděl, že se tak stane velká věc," ozvala se Eleonora</p> <p>Alvin si vzal dítě, pevně je uchopil a podíval se mu do očí.</p> <p>„Jméno mu ještě nikdo nedal, že?"</p> <p>„Samozřejmě že ne," odpověděla Eleonora. „Všechny ostatní chlapce pojmenovala máma, ale vždycky jsi říkal, že sedmý syn se bude -"</p> <p>„Jmenovat jako já. Alvin. Sedmý syn sedmého syna, pojmenovaný stejně jako jeho otec. Alvin junior." Rozhlédl se kolem sebe a pak se otočil k řece daleko za ztemnělým lesem. „Slyšíš to, Vidlice? Jmenuje se Alvin! Nakonec se ti ho zabít nepodařilo!"</p> <p>Nedlouho poté přinesli rakev, uložili do ní Sílovo tělo a kolem postavili svíčky jako symbol života, který ho opustil. Alvin podržel dítě nad rakví: „Dobře si svého bratra prohlédni," zašeptal novorozenci.</p> <p>„Ale tati, vždyť ještě nic nevidí," ozval se David.</p> <p>„To není pravda, Davide," odvětil Alvin. <emphasis>„Neví, </emphasis>na co se dívá, ale jeho oči vidí. A až bude dost starý, aby si poslechl, jak přišel na svět, řeknu mu, že vlastníma očima viděl svého bratra Sílu, který kvůli němu obětoval život."</p> <p>Za dva další týdny se Víra zotavila natolik, aby mohla pokračovat v cestě. Pro Alvina však bylo samozřejmé, že si on a jeho synové pobyt celé rodiny tvrdě odpracovali. Vymýtili a vyčistili pořádný kus půdy, nasekali dřevo na zimu, Smířilu Kováři nachystali několik hromad dřevěného uhlí a rozšířili cestu. Kromě toho porazili čtyři mohutné stromy a postavili přes Vidlici pevný most. Byl krytý, aby i v bouři mohli lidé přejít přes řeku, aniž by se jich dotkla jediná kapka vody.</p> <p>Sílův hrob byl třetí v řadě, vedle dvou mrtvých sestřiček malé Peggy. To ráno, kdy odjížděli, se tam rodina přišla poklonit a pomodlit. Potom nastoupili do vozu a odjeli na západ. „Ale navždycky tady necháváme kousek sebe," řekla Víra a Alvin přikývl.</p> <p>Malá Peggy se za nimi dívala, jak odjíždějí, potom vyběhla nahoru na půdu, otevřela skříňku a vzala plodovou blánu maličkého Alvina do ruky. Žádné nebezpečí - alespoň ne teď. Zatím byl v bezpečí. Vrátila blánu zpátky a přiklopila víko. Doufám, že z tebe něco bude, malý Alvine, řekla si. Jestli ne, způsobil jsi spoustu potíží pro nic za nic.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 6</strong><strong>Vaznice</strong></p> <p>Sekery zvonily, silní muži si při práci zpívali a nová budova kostela pátera Filadelfa Throwera rostla nad obecními loukami Sílová Městce do výšky. Šlo to všechno mnohem rychleji, než si páter Thrower troufal očekávat. První stěna modlitebny ještě nestála snad ani den, když do ní přišel ten věčně opilý, jednooký Indián a nechal se pokřtít, jako by samotný pohled na svatostánek víry byl pákou, která ho může pozvednout k civilizovanosti a křesťanství. Když mohl k Ježíši přijít tak neosvícený rudoch jako Lolašika, jaké zázraky bude moci v těchto divokých končinách obracením na víru dokázat, až bude modlitebna dokončena a on se začne plně věnovat pastorační činnosti?</p> <p>Páter Thrower měl však ke spokojenosti daleko, neboť civilizace měla mnohem zavilejší nepřátele, než jakými bylo barbarství nepokřtěných rudochů. Dnes už všechno nevypadalo tak růžově, jako když si Lolašika poprvé oblékl bělošský oděv. To, co především zatemňovalo tento jasný den, byla skutečnost, že mezi dělníky na stavbě kostela chyběl Alvin Mlynář. A jeho ženě už došly výmluvy. Z cesty, na níž chtěl najít ten správný lom pro získání mlýnského kamene, již byl zpátky, den si odpočinul, takže podle všeho měl být zde.</p> <p>„Copak, je snad nemocný?" zeptal se Thrower.</p> <p>Víra stiskla rty. „Když říkám, že <emphasis>nepřijde, </emphasis>pátere Throwere, nechci tím říct, že <emphasis>nemůže </emphasis>přijít."</p> <p>Potvrzovalo to podezření, které v Throwerovi již nějakou dobu sílilo. „Urazil jsem ho snad nějak?"</p> <p>Víra si povzdechla a uhnula očima k podpěrám a trámům modlitebny. „Vy sám ne, pane pátere, ani to, jak se dá člověk 'potopit', jak se říká." Najednou zpozorněla. „Co to má znamenat?"</p> <p>Hned vedle stavby právě většina mužů uvazovala provazy k severní polovině hřebenové vaznice, aby ji mohli vyzvednout tam, kam patřila. Byla to ošidná práce a byla o to těžší, že v prachu staveniště se spolu prali malí kluci a pletli se jim pod nohy. A právě tito rváči upoutali její pozornost. „Ale!" vykřikla Víra. „Alvine juniore, okamžitě ho pusť!" Udělala dva dlouhé kroky k oblaku prachu označujícímu dějiště heroických bitek mezi šestiletými.</p> <p>Páter Thrower jí nehodlal dopřát, aby se z rozhovoru vyvlekla tak snadno. „Paní Víro," spustil ostře, „Alvin Mlynář je v těchto končinách nejstarší osadník a lidé si ho vysoce váží. Pokud bude z nějakého důvodu stát proti mně, mé pastorační práci to velice uškodí. Snad mi můžete prozradit alespoň to, čím jsem ho urazil."</p> <p>Víra se mu podívala do očí, jako by odhadovala, jestli unese pravdu. „Zavinil jste si to tím hloupým kázáním, pane."</p> <p>„Hloupým?"</p> <p>„Já vím, sotva se od vás dá čekat něco lepšího, když jste přišel z Anglie a -"</p> <p>„Ze Skotska, paní Víro."</p> <p>„A když jste získal vzdělání na školách, kde téměř nemají ponětí o -"</p> <p>„Na univerzitě v Edinburghu! Ovšem, nemají ponětí -"</p> <p>„O čarování, proutkaření, zaříkávání, doprošování a podobných věcech."</p> <p>„Vím, že v zemích, které jsou pod vládou lorda ochránce, je přihlášení se k takovým temným a neviditelným silám těžkým zločinem, paní Víro, byť je lord ochránce tak milosrdný, že pouhým vyhnanstvím trestá ty, kteří -"</p> <p>„A právě to chci říct," přerušila ho vítězoslavně Víra. „Sotva vás o nich budou učit na univerzitě, nemám pravdu? Ale pro nás je to život, a říkat tomu pověry -"</p> <p>„Řekl jsem, že je to hysterie -"</p> <p>„To ještě nemění nic na tom, že to působí."</p> <p>„Chápu, že v jejich působení <emphasis>věříte," </emphasis>odvětil trpělivě Thrower. „Ale všechno na světě je buď věda nebo zázraky. Zázraky za starých časů pocházely od Hospodina, ale ty doby jsou už pryč. Když chceme dnes měnit svět, nástroje nám neposkytnou čáry, ale věda."</p> <p>Podle výrazu její tváře Thrower poznal, že na ni svými slovy velký dojem nedělá.</p> <p>„Věda," utrousila. „Například boule na hlavě?"</p> <p>Nedala si velkou práci, aby skryla opovržení. „Frenologie je věda, která je teprve v plenkách," pravil mrazivě. „Má mnoho nedostatků, ale snažím se osvětlit -"</p> <p>Rozesmála se - dívčím smíchem, který ji dělal mnohem mladší, než bylo obvyklé u ženy, která porodila čtrnáct dětí. „Nezlobte se, pane pátere, ale právě jsem si vzpomněla, že náš Míra tomu říká 'mozková proutkařina'. Podle něho se ve zdejších končinách nesetkáte s pochopením."</p> <p>Pravdivá slova, pomyslel si páter Thrower, ale měl dost rozumu, aby to nepřiznal nahlas. „Paní Víro, řekl jsem to právě proto, aby lidé pochopili, že dnešní svět zná uvažování na vyšší úrovni, a proto se nemusíme opájet klamem -" Bylo to marné. Došla jí trpělivost. „Vypadá to, že můj syn na sebe dnes nechá spadnout nějaký trám, jestli těm ostatním chlapcům nedá pokoj, pane pátere, takže mne budete muset omluvit." A odešla zatočit s šestiletým Alvinem a tříletým Kalvínem jako trest boží. Měla jazyk jako bič. Slyšel její hubování až z místa, kde stál, přestože vítr foukal z opačného směru.</p> <p>Taková nevědomost, pomyslel si Thrower. Mám tady práci nejenom jako šiřitel slova božího mezi lidmi, kteří jsou téměř pohané, ale také jako vědec mezi pověrčivými hlupáky. Někdo šeptem utrousí kletbu, o šest měsíců později se prokletému něco zlého stane - každému se přece něco zlého stane alespoň dvakrát do roka - a oni hned věří, že na vině je jejich kletba. Post hoc ergo propter hoc.</p> <p>V Británii se studenti učili tak základní logické chyby vyvracet již v triviu. Tady to patřilo k životu. Lord ochránce dělal dobře, když v Británii provozovatele magie trestal, byť by Thrower přivítal, kdyby se jako důvod uváděla spíš hloupost než kacířství. Tím, že se k tomu chovali jako ke kacířství, tomu propůjčovali až příliš mnoho vážnosti, jako by to nebylo něco, co si zaslouží pohrdání, ale něco, co zakládá důvod k obavám.</p> <p>Před třemi lety, hned poté, co získal doktorát z bohosloví, Thrower pochopil, jakou chybu tím lord ochránce dělá. Pamatoval si to jako mezník svého života; a nebylo to zároveň poprvé, kdy za ním přišel Návštěvník? Stalo se to v jeho pokojíku na faře kostela svatého Jakuba v Belfastu, kde sloužil jako jáhen. Bylo to první místo, kam byl po vysvěcení přidělen. Díval se právě na mapu světa a jeho pohled se zastavil na Americe, kde byla jasně vyznačena Pensylvánie - táhla se od holandských a švédských kolonií na západ, dokud se její hranice neztratily v neznámých krajích za Mizipy. Vypadalo to, jako by mapa najednou ožila a on mohl sledovat příval lidí přijíždějících do Nového světa. Dobří puritáni, věrní křesťané, poctiví obchodníci, ti všichni odcházeli do Nové Anglie. Papeženci, royalisté a šejdíři měli namířeno do vzpurných otrockých zemí, takzvaných Korunních kolonií - Virginie, Karolíny a Jakobie. To všechno byli lidé, kteří, když našli své místo, zůstali na něm navěky.</p> <p>Ale do Pensylvánie odcházel jiný typ lidí. Němci, Holanďané, Švédi, Hugenoti prchali ze svých zemí a dělali z Pensylvánské kolonie něco jako džber na zbytky, vyplněný nejhorším lidským odpadem z celého kontinentu. Ještě horší však bylo, že v tomto džberu <emphasis>nezůstanou. </emphasis>Tito tupí venkované se vylodí ve Filadelfii, zjistí, že v osídlených -Thrower jim odmítal říkat 'civilizované' - částech Pensylvánie je pro ně příliš husto a okamžitě zamíří na západ do země rudochů, aby si sekerami vybudovali farmy někde v lesích. Co na tom, že jim lord ochránce výslovně zakázal se tam usazovat? Co pro takové neznabohy znamenal zákon? Chtěli svou půdu, jako by pouhé vlastnictví kusu hlíny mohlo udělat z rolníka statkáře.</p> <p>A potom se Throwerova vize Ameriky změnila z šedé v černou. Viděl, že s novým stoletím přichází do Ameriky válka. Ve svém vidění předvídal, že francouzský král pošle do Kanady toho prašivého korsického plukovníka, Bonaparta, aby se svými lidmi z francouzského opevněného města Detroitu vyvolával neklid mezi Indiány. Indiáni začnou přepadat kolonisty a zabíjet je: byla to sice spodina, ale byla to převážně anglická spodina a Throwerovi při pohledu na zvěrstva páchaná rudochy naskakovala husí kůže.</p> <p>Ale i kdyby zvítězili Angličané, celkový výsledek by byl stejný. Amerika na západ od Appalačských hor by se nikdy nestala křesťanskou zemí. Buď by se jí zmocnili proklatí papežští Francouzi a Španělé, nebo by zůstala stejně proklatým rudým pohanům, nebo by v ní prosperovala ta nejhorší sorta Angličanů a dělala dlouhý nos jak na Krista, tak na lorda ochránce. Celý další světadíl by byl pro učení Ježíše Krista ztracen. Byla to tak děsivá vize, že se Thrower neudržel a vykřikl. Myslel si, že v jeho pokojíku ho nikdo nemůže slyšet.</p> <p>Ale někdo ho přece jen zaslechl. „Božího služebníka tam čeká velký úkol," promluvil někdo za ním. Thrower se překvapeně otočil; hlas však byl vlídný a hřejivý, tvář stará a laskavá. Přestože okna i dveře byly pevně zavřené a žádný obyčejný člověk se do pokojíku nemohl dostat, Thrower se bál jenom okamžik.</p> <p>Usoudil, že muž musí být součástí zjevení, které právě shlédl, a proto ho oslovil velice uctivě. „Nevím, kdo jste, pane, ale právě jsem viděl budoucnost Severní Ameriky a připadá mi jako vítězství ďábla."</p> <p>„Ďábel vždycky vítězí tam, kde boží služebníci propadnou malomyslnosti a vyklidí mu pole," odvětil muž.</p> <p>V dalším okamžiku tam jednoduše nebyl.</p> <p>Thrower v tu chvíli pochopil, jaký úkol ho v životě čeká. Odjet do divokých končin Ameriky, postavit venkovský kostel a bojovat s ďáblem v jeho vlastní zemi. Tři roky mu trvalo, než sehnal peníze a souhlas svých nadřízených ve Skotské církvi, ale teď byl zde. Podpěry a trámy jeho kostela se zvedaly k nebi, a jasem svého bílého, holého dřeva ostře káraly temný les barbarství, z něhož byly vysekány.</p> <p>Jistě, ďábel si takového smělého díla musel dřív nebo později všimnout. A bylo zjevné, že hlavním ďáblovým následovníkem je v Sílově Městci Alvin Mlynář. Jistě, všichni jeho synové tady byli a pomáhali modlitebnu stavět, ale Thrower věděl, že to je jen zásluha paní Víry. Ta žena dokonce přiznala, že vyznáním zřejmě patří ke Skotské církvi, přestože se narodila v Mesečusec; to by znamenalo, že se Thrower může těšit na vlastní kongregaci - pokud se mu podaří zabránit Alvinu Mlynáři, aby všechno zmařil.</p> <p>A bylo jasné, že se o to pokusí. Jedna věc by byla, kdyby se Alvina dotklo něco, co Thrower neuváženě řekl nebo udělal. Ale mít hned od počátku spor o víru v čarodějnictví - před takovým konfliktem se nedalo skrýt. Bitevní linie byly jasně vyznačené. Thrower stál na straně vědy a křesťanství a proti němu stály všechny síly temnoty a pověr. Zvířecí, živočišná povaha člověka stála na druhé straně, na té, kterou zastupoval Alvin Mlynář. Jsem teprve na začátku svého klání za Hospodina, pomyslel si Thrower. Když nedokážu přemoci prvního protivníka, nemohu doufat, že se někdy dočkám vítězství.</p> <p>„Pane pátere!" zvolal Alvinův nejstarší syn David. „Jsme připraveni zvednout hřebenovou vaznici!"</p> <p>Thrower se poklusem rozběhl k nim, potom si vzpomněl na svou důstojnost a zbytek cesty kráčel. V evangeliu není ani slovo o tom, že by Kristus někdy běhal - pouze chodil, jak se k jeho postavení slušelo. Pravda, Pavel se o běhání několikrát zmínil, ale to byla alegorie. Duchovní měl být stínem Ježíše Krista, který chodí jako on a přibližuje ho lidem. Tito lidé patrně nikdy nespatří nic, co by mělo božskému majestátu blíž. Páter Thrower proto chápal jako svou povinnost, že musí potlačit vitalitu svého mládí a chodit důstojně jako starý muž, přestože mu bylo teprve čtyřiadvacet let.</p> <p>„Asi chcete hřebenové vaznici požehnat, že?" zeptal se jeden farmář. Byl to Ole, Švéd ze břehů Delaware a proto vyznáním luterán. Ochotně však souhlasil s pomocí na stavbě presbyteriánského kostela tady v údolí Wobiše, neboť si uvědomoval, že jinak je nejbližším chrámem papeženská katedrála v Detroitu.</p> <p>„Ano, to chci," přikývl Thrower. Položil ruku na těžký, sekerami opracovaný trám.</p> <p>„Pane pátere," ozvalo se. Byl to dětský hlas za jeho zády, pronikavý a hlasitý, jak jen dětský hlas může být. „Není to čarování, když se žehná kusu dřeva?"</p> <p>Když se Thrower otočil, uviděl, že Víra Mlynářová se již snaží chlapce umlčet. Alvin junior byl teprve šestiletý, ale dával jasně najevo, že až vyroste, budou s ním stejné potíže jako s jeho otcem. Možná ještě větší - Alvin senior měl v sobě alespoň tolik slušnosti, že se budování kostela neúčastnil.</p> <p>„Pokračujte," řekla Víra. „Nevšímejte si ho. Ještě se mi ho nepodařilo naučit, kdy má mluvit a kdy mlčet."</p> <p>Přestože mu matčina ruka pevně zacpávala ústa, chlapcovy oči se s klidným výrazem dívaly přímo na něho. A když se Thrower otočil a rozhlédl se po ostatních, zjistil, že se na něho dívají všichni dospělí muži a čekají, co udělá. Otázka, kterou mu dítě položilo, byla výzva, na níž musel odpovědět, jinak by se lidem, které přišel obrátit na víru, ukázal jako pokrytec nebo hlupák.</p> <p>„Pokud se domníváš, že moje požehnání skutečně nějak změní podstatu této hřebenové vaznice, pak by to patrně mohlo být chápáno jako kouzlo," řekl. „Ale pravda je taková, že vaznice je pouhá <emphasis>záminka. </emphasis>Ve skutečnosti žehnám shromáždění křesťanů, kteří se pod touto střechou budou scházet. A na tom nic magického není. To, oč žádáme, je síla a láska boží, nikoli lék proti bradavicím nebo ochrana před uhranutím."</p> <p>„To je škoda," zabručel jeden z mužů, „lék proti bradavicím by se mi hodil."</p> <p>Všichni se rozesmáli, ale nebezpečí pominulo. Až se vaznice zvedne, bude to křesťanský skutek, ne pohanský.</p> <p>Thrower požehnal hřebenové vaznici a dal si při tom záležet, aby obvyklou modlitbu nahradil jinou, která trámu jako takovému vysloveně nepropůjčovala žádné zvláštní vlastnosti. Pak se muži chopili provazů a Thrower svým zvučným barytonem z plných plic zazpíval: „Ó, Pane, jenž jsi na mocném moři," aby jim udal rytmus a povzbudil je při práci.</p> <p>Po celou dobu si ale pozorně všímal malého Alvina juniora. Nejen kvůli trapné situaci, do níž ho chlapec před chvílí přivedl. Byl stejně bezelstný jako většina ostatních dětí - Thrower nevěřil, že by to udělal se zlým úmyslem. Jeho pozornost k dítěti přitahovalo něco úplně jiného. Nebylo to v chlapci samotném, spíš jako by se něco zvláštního dělo s lidmi kolem. Vypadalo to, jako by si ho stále všímali. Ne že by se na něho pořád <emphasis>dívali - </emphasis>vzhledem k tomu, že byl stále v pohybu, by se pak už ničemu jinému věnovat nemohli. Bylo to, jako by o něm stále věděli, tak jako kolejní kuchař vždycky věděl, kde je v kuchyni pes. Nemluvil na něho, ale překračoval ho a vyhýbal se mu, aniž na okamžik přerušil svou práci.</p> <p>Co bylo zajímavé, takto pozorně se k chlapci nechovala jen jeho rodina. Dělali to všichni - Skandinávci, Angličané, nově příchozí i starousedlíci, všichni stejně. Jako by výchova tohoto chlapce byla věcí celé komunity, podobně jako stavba kostela nebo mostu přes řeku.</p> <p>„Pomalu, pomalu!" vykřikl Neplýtvej, usazený u východní vaznice, aby navedl těžký trám na místo. Bylo to nutné, aby se o něj krokve opřely rovnoměrně a vytvořily pevnou střechu.</p> <p>„Jsme moc k tobě!" vykřikl Míra. Stál na lešení nad příčníkem, na němž spočíval krátký kůl, který měl dvě hřebenové vaznice podpírat v místě, kde budou uprostřed přiražené k sobě. Bylo to nejdůležitější místo celé střechy, a také nejošidnější. Museli konce dvou těžkých trámů usadit přesně na vrchol kůlu, jenž nebyl širší než dvě dlaně. Proto tam stál Míra, který svým bystrým zrakem a pečlivostí dorostl do svého jména.</p> <p>„Doprava!" vykřikl Míra. „Ještě!"</p> <p>„Znovu ke mně!" zvolal Neplýtvej.</p> <p>„Stát!" zavelel Míra.</p> <p>„Sedí!" vykřikl Neplýtvej.</p> <p>Vzápětí se ozvalo Mírovo: „Sedí!" a muži na zemi povolili napětí provazů, jež drželi.</p> <p>Jen co se provazy prověsily, muži začali jásat. Hřebenová vaznice se teď táhla přes polovinu délky kostela. Nebyla to sice žádná katedrála, ale i tak to byl v těchto neosvícených končinách velký úspěch, největší stavba, na jakou si v okruhu sto mil někdo troufl. Již jen tím, že ji stavěli, osadníci prohlašovali, že tady hodlají zůstat a že je Francouzi, Španělé, royalisté, Novoangličané a dokonce ani divocí rudoši se zápalnými šípy nedonutí, <emphasis>nikdo </emphasis>je nedonutí, aby toto místo opustili.</p> <p>Proto pochopitelně páter Thrower vstoupil dovnitř a ostatní ho napodobili, aby se poprvé podívali, jak se přes oblohu klene čtyřicetistopová hřebenová vaznice - a to byla teprve polovina. Můj kostel, pomyslel si Thrower, a už teď je krásnější než většina těch, které jsem viděl ve Filadelfii.</p> <p>Nahoře na chatrném lešení Míra probíjel dřevěný svorník zářezem na konci vaznice až do otvoru v horní ploše kůlu. Neplýtvej dělal na svém konci pochopitelně totéž. Svorníky měly trám udržet na místě, dokud nebudou položeny krokve. Pak už bude hřebenová vaznice natolik pevná, že by téměř mohli odstranit i příčník, kdyby ho nepotřebovali pro lustr, který bude kostel v noci osvětlovat. V noci, takže barevná okna budou zářit ven do tmy. Tak velkolepě si páter Thrower svůj stánek představoval. Ať prosťáčci zůstanou v úžasu stát, až jej spatří, a tak projeví úctu božskému majestátu.</p> <p>Takovými myšlenkami se obíral, když znenadání Míra vykřikl hrůzou a všichni zděšeně spatřili, že středový kůl se při úderu Mírový palice do svorníku rozštípl a otřásl, čímž velkou, těžkou hřebenovou vaznici vymrštil nějakých šest stop do vzduchu. Na druhém konci to Neplýtvejovi vyrazilo vaznici z rukou a rozdrtilo to lešení, jako by bylo ze špejlí. Vypadalo to, jako by vaznice zůstala chvíli viset ve vzduchu, úplně rovná, a pak se začala řítit dolů, jako by na ni dupla noha samotného Pánaboha.</p> <p>Páter Thrower se ani nemusel podívat, aby zjistil, že pod vaznicí někdo bude, až dopadne, přímo pod jejím středem. Byl si tím jist, protože o tom chlapci <emphasis>věděl, </emphasis>věděl, že běží přesně tím směrem, kterým nemá, a že když na něj zavolal: „Alvine!", chlapec se zastavil přesně tam, kde se zastavit neměl.</p> <p>A když se podíval, bylo to právě tak, jak věděl, že to bude - malý Al stál a díval se nahoru na otesaný kmen, který se ho chystal na podlaze kostela rozdrtit. Nic jiného nebude poškozeno - díky tomu, že trám je rovný, náraz se rozloží do celé podlahy. Chlapec byl tak malý, že nemohl pád vaznice ani zpomalit. Poláme ho, rozdrtí, rozstříkne jeho krev po bílé podlaze kostela. Té skvrny se nikdy nezbavím, pomyslel si Thrower - bylo to šílené, ale v okamžiku smrti člověk nedokáže svým myšlenkám poroučet.</p> <p>Thrower viděl dopad jako oslepující záblesk. Slyšel hromovou ránu, jak dřevo dopadlo na dřevo. Slyšel křik. Potom se mu před očima rozjasnilo a uviděl vaznici, jak tam leží, jeden konec přesně tam, kde měl být, druhý rovněž, ale uprostřed byl trám rozdělen na dva kusy a mezi těmi kusy stál malý Alvin, s tváří bílou hrůzou.</p> <p>Nezraněn. Chlapec byl nezraněn.</p> <p>Thrower neuměl německy ani švédsky, ale i tak dobře věděl, co polohlasný šepot kolem něj znamená. Jen ať se rouhají - já musím pochopit, co se tady stalo. Došel k chlapci, položil mu ruce na hlavu a hledal nějaké zranění. Ani vlásek nebyl zkřivený, ale chlapcova hlava byla na omak teplá, velice teplá, jako by stál blízko ohně. Potom si Thrower klekl a prohlédl si dřevo hřebenové vaznice. Bylo přerušeno hladce, jako by tak narostlo, v přesně takové šířce, aby chlapce úplně minulo.</p> <p>Alvinova matka přiběhla jen o chvilku později a popadla chlapce do náruče. Úlevou vzlykala a nesrozumitelně blábolila. Malý Alvin také plakal. Ale Throwerovi se hlavou honily jiné věci. Byl přece vědec a to, co viděl, nedávalo smysl. Nechal muže odkrokovat délku vaznice, znovu ji přeměřit. Ležela na podlaze přesně v původní délce - východní konec byl od západního vzdálen přesně tolik, kolik měl být. Kus o velikosti chlapce z prostředka prostě zmizel. Vypařil se v kratičkém ohnivém záblesku, který rozpálil Alvinovu hlavu i konce dřeva jako uhlíky, ale přitom je nijak nepoznamenal ani neožehl.</p> <p>Pak začal křičet Míra, který po celou dobu visel za ruce na příčném trámu, kde se zachytil, když se zbortilo lešení. Nechtěj a Klid vylezli nahoru a pomohli mu sestoupit. Páter Thrower to však nevnímal. Nedokázal myslet na nic jiného než na šestiletého chlapce, který stál pod padajícím trámem, a na to, že se ten trám rozlomil a udělal mu místo. Stejně jako se Rudé moře rozevřelo Mojžíšovi, napravo i nalevo.</p> <p>„Sedmý syn," zašeptal Neplýtvej. Chlapec seděl obkročmo na spadlé vaznici, na západ od mezery.</p> <p>„Cože?" zeptal se páter Thrower.</p> <p>„Nic," odvětil mladík.</p> <p>„Řekl jsi: 'Sedmý syn,'" připomněl mu Thrower. „Ale sedmý je přece malý Kalvin."</p> <p>Neplýtvej zavrtěl hlavou.</p> <p>„Měli jsme ještě jednoho bratra. Zemřel několik minut po Alvinově narození." Neplýtvej znovu zavrtěl hlavou. „Sedmý syn sedmého syna."</p> <p>„Ale to by znamenalo, že je zplozenec ďábla!" zděsil se Thrower.</p> <p>Neplýtvej se na něho pohrdavě podíval. „To si možná myslíte u vás v Anglii, ale pro nás to jsou léčitelé, proutkaři, mistři toho, čím jsou." Potom si Neplýtvej na něco vzpomněl a ušklíbl se. „Ďáblův zplozenec," zopakoval a škodolibě vychutnával, jak to zní. „Jako bych z toho slyšel hysterii."</p> <p>Rozlícený Thrower odešel z kostela.</p> <p>Paní Víru našel, jak sedí na stoličce a Alvina juniora, který stále nepřestával kňourat, drží na klíně a houpe. Plísnila ho, ale mírně. „Říkala jsem ti, abys neběhal bez rozmyslu, pořád se pleteš pod nohy, chvíli nevydržíš na místě, kdo by tě chtěl uhlídat, ten by se musel zbláznit -" Potom si všimla, že před ní stojí Thrower, a zmlkla.</p> <p>„Nedělejte si starosti. Už ho sem nepustím."</p> <p>„Pro jeho bezpečnost to bude lepší," odvětil Thrower. „Než si myslet, že by má modlitebna měla být vystavěna za cenu dětského života, to bych raději až do konce života kázal pod širým nebem."</p> <p>Pozorně se na něho podívala a poznala, že svá slova myslí upřímně. „Nebyla to vaše chyba," namítla. „Odjakživa je nemotorný. Už několikrát vyvázl ze šlamastyky, která by jiné dítě stála život."</p> <p>„Chtěl bych - chtěl bych pochopit, co se tady stalo." „Co by se stalo, praskl kůl," prohlásila. „Čas od času se to stává."</p> <p>„Já myslím - jak je možné, že ho to minulo. Trám se rozštěpil - než mu dopadl na hlavu. Jestli mi dovolíte, chtěl bych si sáhnout na jeho hlavu -"</p> <p>„Nemá ani škrábnutí."</p> <p>„Já vím. Chci si jen sáhnout, abych zjistil, jestli -" Víra obrátila oči v sloup. „Mozkové proutkaření," ulevila si polohlasně. Zároveň však uhnula rukama, aby si Thrower mohl chlapcovu hlavu osahat. Tentokrát to udělal pomalu a pečlivě, snažil se pochopit mapu chlapcovy lebky, přečíst si hřebeny a boule, brázdy a jamky. Nepotřeboval se poradit s knihou. Knihy byly stejně k ničemu, to zjistil poměrně rychle. Všechny byly plné hloupých, obecných frází, jako například: „Indiáni mají vždy hrbolek těsně za uchem, který je známkou barbarství a kanibalismu," přitom hlavy Indiánů se od sebe lišily úplně stejně jako hlavy bělochů. Ne, Thrower takovým knihám nevěřil - zato sám něco málo vypozoroval o lidech, kteří byli nadáni mimořádnými dovednostmi a na hlavě měli stejné výstupky. Naučil se tomu rozumět, vytvořil si mapu tvarů lidské lebky; když teď rukama přejížděl po Alvinově hlavě, věděl, co na ní našel.</p> <p>Nic mimořádného. Žádný znak nevyčníval nad ostatní. Průměr. Naprostý průměr. Natolik průměrný, že by mohl sloužit jako učebnicový příklad normálnosti, pokud by existovala učebnice, která by stála za přečtení.</p> <p>Odtáhl prsty a chlapec - který mu pod rukama přestal plakat - se matce na klíně otočil a podíval se na něho. „Máte tak studené ruce, že jsem málem zmrzl, pane pátere." Potom se matce z klína vykroutil, utekl a začal pokřikovat na jednoho z německých chlapců, na toho, s nímž se předtím tak divoce pral.</p> <p>Víra se smutně zasmála. „Vidíte, jak rychle dovedou zapomenout?"</p> <p>„A vy také."</p> <p>Zavrtěla hlavou. „Já ne. Já nezapomínám nic."</p> <p>„Už se usmíváte."</p> <p><emphasis>„Žiju dál, </emphasis>pane pátere. Jednoduše žiju dál. To není totéž jako zapomenout."</p> <p>Přikývl.</p> <p>„Tak - řekněte mi, na co jste přišel," vyzvala ho.</p> <p>„Přišel?"</p> <p>„Osaháváním jeho boulí. Mozkovým proutkařením. Našel jste něco?"</p> <p>„Je normální. Úplně normální. Na jeho hlavě není nic neobvyklého."</p> <p><emphasis>„Nic </emphasis>neobvyklého?" zabručela.</p> <p>„Přesně tak."</p> <p>„Já jsem jenom obyčejná ženská, ale připadá mi docela neobvyklé, jak to může člověk poznat." Vzala stoličku a odnesla ji. Cestou zavolala na Ala a Kalvína.</p> <p>Páter Thrower si po chvíli uvědomil, že měla pravdu. Nikdo není dokonale průměrný. Každý má <emphasis>nějaký </emphasis>znak, který je výraznější než ostatní. Nebylo normální, aby Alvin byl tak dokonale vyvážený. Aby měl všechny možné dovednosti, které se na lebce projevují, a přitom měl její proporce přesně vyrovnané. To dítě vůbec nebylo průměrné, bylo výjimečné, ale Thrower neměl ponětí, co mu to pro život může dát. Bude mužem všech řemesel a žádného mistrem? Nebo mistrem všech?</p> <p>Pověry nepověry, Thrower se přistihl, že neví kudy kam. Sedmý syn sedmého syna, překvapivý tvar hlavy a zázrak - jiné slovo ho nenapadalo - s vaznicí. Obyčejné dítě by dnes zemřelo. Vyžadovaly to přírodní zákony. Jenže toto dítě něco nebo někdo chránil a přírodní zákony byly popřeny.</p> <p>Když se muži vypovídali, vrátili se k práci na střeše. Původní trám byl nepoužitelný, a tak oba kusy vynesli ven. Po tom, co se stalo, již trámy nechtěli k ničemu jinému použít. Dali se do práce a než bylo odpoledne v půli, nový trám byl hotov a lešení znovu stálo. Do soumraku byl na místě celý hřeben střechy. O příhodě s vaznicí nikdo nemluvil, alespoň ne před Throwerem. A když se vypravil hledat roztříštěný kůl, nikde jej nenašel.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 7</strong><strong>Oltář</strong></p> <p>Alvin junior se nebál, když viděl, že na něho padá trám, a nebál se ani tehdy, když na obou stranách třeskl o podlahu. Ale když pak všichni dospělí začali vyvádět, jako by byl soudný den, objímat ho a šeptat, teprve <emphasis>po</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>tom </emphasis>se polekal. Dospělí často dělali věci, ke kterým neměli sebemenší důvod.</p> <p>Jako třeba táta. Sedl si na podlahu ke krbu a prohlížel si roztříštěné kusy prasklé vzpěry, toho kusu dřeva, který se pod váhou hřebenové vaznice vymrštil a všechno rozmetal. Kdyby máma byla jako jindy, táta ani nikdo jiný by jí do domu nemohl přitáhnout kusy starého, roztříštěného, špinavého dřeva. Ale dnes máma bláznila úplně stejně jako táta, takže když přitáhl ty velké, staré kusy dřeva, máma se jenom shýbla, smotala hadr a šla tátovi z cesty.</p> <p>Pravdou bylo, že každý, kdo nepoznal, že má tátovi uhnout z cesty, když se mu na tváři objevil takový výraz, musel mít v hlavě tak prázdno, že si nezasloužil žít. David a Klid to měli dobré: oba měli postavený vlastní dům na půdě, kterou si sami vymýtili a kde jim manželky chystaly večeři; mohli tam odejít a rozhodnout se, jestli budou vyvádět nebo ne.</p> <p>Ostatní takové štěstí neměli. Když to na mámu s tátou přišlo, museli se i ostatní chovat jako blázni. Děvčata si ani jednou nevjela do vlasů a všechna pomáhala s chystáním večeře a potom i s uklízením, aniž by si jediným slůvkem postěžovala. Nechtěj a Neplýtvej šli ven naštípat dřevo a při večerním dojení se ani jednou neštípli do ruky, natož aby se spolu začali prát. Alvin junior byl zklamaný, protože si to pak vždycky mohl rozdat s tím, který prohrál, a to byly vůbec nejlepší zápasy, jaké znal, protože chlapcům bylo osmnáct a byli to pořádní soupeři, ne jako kluci, se kterými se obvykle pral. A Míra seděl u krbu a vyřezával mámě velkou lžíci na vaření, ani hlavu nezvedl - ale stejně jako ostatní čekal, až táta na někoho zařve a začne se zase chovat jako dřív.</p> <p>Jediným normálním člověkem v domě byl tříletý Kalvín. Potíž byla v tom, že v jeho případě být normální znamenalo běhat za Alvinem juniorem jako kotě za myší. Nikdy nepřišel tak blízko, aby si s Alvinem <emphasis>hrál, </emphasis>dotkl se ho, bavil se s ním, prostě dělal cokoli užitečného. Jednoduše tam byl, stále někde poblíž, takže když Alvin zvedl hlavu, Kalvin ve stejnou chvíli uhnul očima, nebo Alvin zahlédl jeho košili, jak se krčil za dveřmi, nebo občas v noci zaslechl tichý dech, který se ozýval blíž, než měl být, z čehož poznal, že Kalvin neleží na svém lůžku, ale stojí hned vedle Alvinovy postele a <emphasis>pozoruje </emphasis>ho. Vypadalo to, že nikdo jiný si toho nevšímal. A Alvin se již více než před rokem vzdal pokusů přesvědčit ho, aby toho nechal. Když si občas Alvin junior postěžoval: „Mami, Kalvin mě otravuje," máma mu odpověděla: „No tak, Ale juniore, vždyť ti nic neřekl, ani se tě nedotkl. Jestli se ti nelíbí, že tiše stojí vedle a je hodný, jak jen si člověk může přát, máš prostě smůlu, protože mně to vyhovuje. Byla bych ráda, kdyby se i jiné mé děti naučily být tak hodné." Alvin pochopil, že vtip není v tom, že Kalvin je dnes <emphasis>normální, </emphasis>ale v tom, že zbytek rodiny se mu tentokrát svou potřeštěností vyrovná.</p> <p>Táta si prohlížel rozštípané dřevo, div si oči nevykoukal. Občas je zkusil přiložit k sobě, jak bylo původně. V jednu chvíli tiše promluvil: „Víš jistě, Míro, že jsi přinesl všechno?"</p> <p>„Do posledního kousíčku, táto," odvětil Míra. „Ani se smetákem bych nepřinesl víc. I kdybych se ohnul a vylízal to tam jako pes, víc bych nenašel."</p> <p>Máma samozřejmě poslouchala. Táta jednou řekl, že když máma dává pozor, slyší, když si veverka pšoukne půl míle v lese, přestože je bouřka, děvčata mlátí nádobím a chlapci štípají dříví. Alvin junior občas uvažoval, jestli to znamená, že máma ví o čarování víc, než na sobě dává znát, protože jednou seděl v lese ani ne tři yardy od veverky déle než hodinu a za celou tu dobu ji neslyšel ani říhnout.</p> <p>Dnes večer byla každopádně doma, takže musela slyšet, na co se táta zeptal, a slyšela Mírovu odpověď. A protože byla stejně pominutá jako táta, pustila se do Míry, jako by právě vzal boží jméno nadarmo. „Dávej si pozor na jazyk, mladíku, protože Hospodin řekl Mojžíšovi na hoře: cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, a uvědom si, že když jsi na otce prostořeký, připravuješ se o dny, týdny a dokonce <emphasis>roky </emphasis>svého života, a tvá duše nemá tak dobré vyhlídky, abys mohl v nejbližší době bez obav přistoupit k nebeské bráně, setkat se s naším Spasitelem a vyslechnout věčný soud, který nad tebou vysloví!"</p> <p>Mírovi ale jeho věčný soud nedělal zdaleka takové starosti jako to, že se na něho máma zlobí. Ani se nesnažil bránit, že není drzý ani odmlouvavý - to by mohl udělat jedině blázen, když byla máma již rozčilená. Zatvářil se pokorně, poprosil ji o prominutí, a samozřejmě poprosil také otce o odpuštění a Hospodina o milosrdenství. Než mu přestala spílat, chudák Míra se již stačil omluvit půltucetkrát, takže nakonec něco zabručela a vrátila se k šití.</p> <p>Míra pak zvedl hlavu, podíval se na Alvina juniora a zamrkal.</p> <p>„Já jsem to viděla," řekla máma, „a jestli nepůjdeš do pekla, Míro, zařídím petici ke svatému Petrovi, aby tě tam poslal."</p> <p>„Sám bych ji podepsal," ozval se Míra. Tvářil se při tom pokorně jako psík, který velkému pánovi počůral botu.</p> <p>„To si piš, že bys ji podepsal," kývla máma. „A podepsal bys ji krví, protože až bych s tebou skončila, měl bys tolik otevřených ran, že by deset písařů mělo dost jasně červeného inkoustu na celý rok."</p> <p>Alvin junior se neudržel. Její strašná hrozba mu připadala směšná. A přestože věděl, že vydává svůj život všanc, otevřel ústa, aby se zasmál. Věděl, že kdyby to udělal, trefil by ho do hlavy mámin náprstek nebo by mu máma dala pohlavek za ucho, případně by mu svou tvrdou, malou nohou dupla na bosé chodidlo, což jednou udělala Davidovi, když řekl, že se měla naučit říct <emphasis>ne, </emphasis>než si opatřila třináct krků, pro které teď musí vařit.</p> <p>Byla to otázka života a smrti. Bylo to mnohem děsivější než vaznice, která ho nakonec ani nezasáhla, na což se v případě mámy spoléhat nedalo. Proto ten smích zarazil, ještě než propukl, a místo toho řekl první věc, která ho napadla.</p> <p>„Mami," spustil, „Míra by přece nemohl tu petici podepsat krví, protože by už byl po smrti a mrtví lidé nekrvácejí."</p> <p>Máma se mu podívala do očí a pomalu, důrazně řekla: „Ale krvácejí, když jim to poručím."</p> <p>A bylo to. Alvin junior se nahlas rozesmál. To rozesmálo polovinu děvčat. A to zase rozesmálo Míru. Nakonec se rozesmála i máma. Všichni se smáli a smáli, až jim z očí tekly slzy. Pak je máma začala posílat nahoru spát, včetně Alvina juniora.</p> <p>Jenže Alvin junior byl po tom všem jako pytel vos a ve svém věku ještě nepochopil, že někdy je lepší držet takovou rozjařenost pevně na uzdě. Náhoda tomu chtěla, že Matylda, které bylo šestnáct a myslela si, že už je velká dáma, stoupala po schodech těsně před ním. Za Matyldou nikdo nechtěl chodit právě proto, že dělala takové jemné kroky, jak se na dámu sluší. Míra vždycky říkal, že raději by šel za měsícem, protože ten se pohybuje rychleji. Matyldina zadnice se teď ocitla Alu juniorovi přímo před obličejem a pohupovala se ze strany na stranu. Alvin si vzpomněl, co říká Míra o měsíci, a napadlo ho, že Matyldina zadnice je úplně stejně kulatá. A pak začal přemýšlet, jaké by to asi bylo, <emphasis>sáhnout si </emphasis>na měsíc, jestli by byl tvrdý jako krovky brouka nebo rozbředlý jako slimák. A když se šestiletému klukovi, který je již tak dost rozdivočelý, v hlavě vylíhne takový nápad, netrvá ani půl vteřiny a má prst zabořený dva palce hluboko do jemného masíčka.</p> <p>Matylda dovedla ječet opravdu znamenitě.</p> <p>Al by z toho možná vyvázl s pohlavkem a bylo by to na místě vyřízené, kdyby hned za ním nešli Nechtěj a Neplýtvej. Všechno viděli a začali se Matyldě tak smát, že se rozbrečela a rozběhla se po schodech po dvou, vůbec ne jako dáma. Nechtěj a Neplýtvej vynesli Alvina do schodů mezi sebou. Drželi ho tak vysoko, že se mu trochu zatočila hlava, a zpívali tu starou písničku, jak svatý Jiří zabil draka, s tím rozdílem, že ji zpívali o svatém Alvinovi a tam, kde se se v písničce obvykle říkalo, že do starého draka tisíckrát píchl a meč se mu v ohni neroztavil, zpívali místo meče prší a rozesmáli i Míru.</p> <p>„To je sprostá písnička!" vykřikla desetiletá Marie, která stála na stráži před dveřmi do pokoje velkých děvčat.</p> <p>„Raději s tím přestaňte, než vás zaslechne máma," krotil je Míra.</p> <p>Alvin junior nechápal, proč se ta písnička mamince nelíbí, ale pravdou bylo, že ji chlapci nikdy nezpívali tam, kde ji mohla slyšet. Dvojčata přestala zpívat a vyšplhala po žebříku na půdu. V tom okamžiku se dveře do pokoje velkých děvčat prudce otevřely. Matylda, s očima zarudlýma od pláče, vystrčila hlavu a vykřikla: „To vás bude mrzet!"</p> <p>„Oj oj, to mě mrzí, to mě mrzí," zakňoural Nechtěj.</p> <p>Teprve potom si Alvin uvědomil, že až se dívky rozhodnou vyrovnat účty, bude jejich hlavní obětí on. Kalvin byl dosud považován za mimino, takže mu nic nehrozilo, a dvojčata byla starší, větší a stále spolu. Takže až se dívky namíchnou, bude jako terč jejich strašlivého hněvu první na řadě Alvin. Matyldě bylo šestnáct, Beatrici patnáct, Alžbětě čtrnáct, Anně dvanáct, Marii deset a všechny si Alvina vybíraly prakticky pro každou kratochvíli, kterou Bible dovolovala. Když jednou Alvina týraly tak, že to bylo k nevydržení a pouze Mírový silné paže mu zabránily, aby vidlemi nespáchal horkokrevnou vraždu, Míra připustil, že pekelný trest s největší pravděpodobností obnáší žít v jednom domě s pěti ženami, které jsou všechny přibližně dvakrát větší než nešťastný muž. Od té doby Alvinovi nešlo do hlavy, jaký hřích asi spáchal ještě před narozením, že si zasloužil vyrůstat polozatracený hned od začátku.</p> <p>Alvin došel do pokojíku, v němž bydlel spolu s Kalvínem, sedl si tam a čekal, až ho Matylda přijde zabít. Jenže Matylda nešla a nešla a jeho napadlo, že nejspíš čeká, až zhasnou všechny svíčky, aby nikdo nevěděl, která z jeho sester se vkradla dovnitř a sprovodila ho ze světa. Určitě jim jenom za poslední dva měsíce dal dost důvodů, aby se ho chtěly nadobro zbavit. Zkoušel uhodnout, jestli ho udusí Matyldiným polštářem z husího peří - což by bylo vůbec poprvé, kdy by se ho mohl dotknout - nebo jestli zemře s Beatricinými drahocennými šicími nůžkami v srdci, když si znenadání uvědomil, že jestli to do pětadvaceti vteřin nestihne ven na záchod, skončí mu to v kalhotách.</p> <p>Záchod bych samozřejmě obsazený. Alvin dobré tři minuty stál venku, poskakoval a ječel, ale stejně nikdo nevyšel. Napadlo ho, že s největší pravděpodobností to bude některá z dívek. Byl by to nejďábelštější plán, jaký kdy vymyslely, nepustit ho na záchod, když věděly, že se po setmění bojí do lesa. Byla to strašlivá pomsta. Kdyby si nadělal do kalhot, byla by to taková hanba, že by si nejspíš musel změnit jméno a utéct, a to bylo mnohem, mnohem horší než štípanec do zadnice. Bylo to tak nespravedlivé, že se rozčílil jako buvol zahnaný do úzkých.</p> <p>Rozpálilo ho to natolik, že nakonec vyslovil tu největší možnou hrozbu. „Jestli nevyjdeš ven, udělám to přede dveřmi, takže do toho šlápneš, až vyjdeš!"</p> <p>Čekal, ale ten, kdo byl uvnitř, <emphasis>neřekl: </emphasis>„Jestli to uděláš, chytím tě a pak mi to z boty slížeš," což byla obvyklá odpověď, takže Ala vůbec poprvé napadlo, že osobou uvnitř by nemusela být některá z jeho sester. Určitě to nebyl žádný z chlapců. To znamenalo, že zbývaly pouze dvě možnosti, jedna horší než druhá. Al měl na sebe takový vztek, že se udeřil do hlavy pěstí, ale nepomohlo mu to přijít na lepší myšlenky. Od táty by nejspíš nějakou chytil, ale ještě horší by byla máma. Mohla by mu vyčinit, což by bylo samo o sobě dost nepříjemné, ale kdyby měla opravdu mrzutou náladu, zatvářila by se ledově a tiše by řekla: „Alvine juniore, doufala jsem, že aspoň jeden můj syn bude rozený džentlmen, ale teď vidím, že jsem žila nadarmo." Pokaždé, když mu něco takového řekla, měl pocit, že je mu nejhůř, jak mu v životě vůbec může být.</p> <p>Proto se mu téměř ulevilo, když se dveře otevřely a stál v nich táta. Zapínal si kalhoty a netvářil se nijak nadšeně. „Mohu bez obav vykročit ze dveří?" zeptal se mrazivě.</p> <p>„Jasan," odvětil Alvin junior.</p> <p>„Prosím?"</p> <p>„Ano, pane."</p> <p>„Opravdu? Kolem se totiž pohybují jakási divoká zvířata, která si myslí, že se patří nechat po sobě památku na zemi před záchodovými dvířky. Pamatuj si, že kdyby sem takové zvíře přišlo, políčím na ně pastičku, která některou noc sklapne. A až je ráno najdu, zašiju mu zadní díru a zase je pustím, aby se nafouklo a někde v lese pošlo."</p> <p>„Promiň, tati."</p> <p>Otec zavrtěl hlavou a vykročil k domu. „Nevím nevím, co s těmi střevy máš, chlapče. Nejdřív nikam nemusíš a chvíli nato div nejsi na umření."</p> <p>„Kdybys postavil ještě jeden záchod, byl by klid," zabručel Alvin. Otec to však neslyšel, protože Alvin to řekl, teprve když za sebou zavřel dvířka záchodu a otec byl zpátky v domě, a ani tehdy to neřekl příliš nahlas.</p> <p>Alvin si dlouho oplachoval ruce pod pumpou, neboť měl strach, co ho v domě čeká. Jenže když si uvědomil, že je venku potmě sám, začal se bát z jiného důvodu. Všichni říkali, že běloch neslyší, když lesem prochází rudoch, a jeho starší bratři si z Alvina s oblibou dělali legraci a tvrdili mu, že pokaždé, když je venku sám, v noci obzvlášť, číhají v lese rudoši, pozorují ho, pohrávají si s pazourkovými tomahavky a dělají si zálusk na jeho skalp. Za denního světla jim Alvin nevěřil, ale teď v noci, zvlášť když měl ruce ochlazené vodou, ho zamrazilo. Dokonce se mu zdálo, že ví, kde jeden rudoch stojí. Kousek za jeho zády, hned u prasečího chlívku, plíží se tak tiše, že prasata nechrochtají, psi neštěkají, nikdo o ničem neví. Až by našli Alvinovo tělo, bez vlasů, zakrvácené, bylo by už pozdě. Sestry sice byly zlé - a že byly <emphasis>zlé - </emphasis>Al však došel k závěru, že raději sestry než zemřít s indiánským pazourkem v hlavě. Od pumpy do domu doslova přeletěl. Ani se neohlédl, jestli tam rudoch skutečně stojí.</p> <p>Jakmile se za ním zavřely dveře, obavy z neslyšitelných, neviditelných rudochů se rázem rozplynuly. V domě vládlo ticho, což bylo samo o sobě dost podezřelé. Děvčata nebývala potichu, dokud je táta každou noc alespoň třikrát neokřikl. Proto byl Alvin ve střehu, když stoupal nahoru, před každým krokem se rozhlédl a přes rameno se díval tak často, že začínal dostávat do krku křeč. Než došel k sobě do pokoje a zavřel za sebou dveře, byl tak nervózní, že si skoro přál, aby už udělaly, co mají v plánu, a on to měl za sebou.</p> <p>Jenže ony ne a ne to udělat. Ve světle svíčky se rozhlédl po pokoji, stáhl z postele přikrývku, nakoukl do každého kouta, ale nic tam nebylo. Kalvin spal s palcem v puse, což znamenalo, že jestli u něho v pokoji <emphasis>byly, </emphasis>muselo to být už před notnou chvílí. Začal si říkat, že třeba se protentokrát dívky rozhodly nechat ho na pokoji, nebo si dokonce své zlomyslné kousky schovávají pro dvojčata. Bylo by to pro něho jako nový život, kdyby se k němu děvčata začala chovat hezky. Jako kdyby z nebe slétl anděl a odnesl ho z pekla.</p> <p>Co nejrychleji si svlékl šaty, složil je a položil na stoličku u postele, aby ráno nebyly plné švábů. Měl se šváby takovou dohodu. Mohli vlézt do všeho, co bylo na podlaze, ale nelezli Kalvínovi a Alvinovi do postele ani na jeho stoličku. Alvin po nich na oplátku nešlapal. Díky tomu fungoval Alvinův pokoj v domě jako nějaký švábí útulek, ale jelikož švábi dohodu dodržovali, byli on a Kalvin jediní, kteří se nikdy neprobudili s křikem, že mají v posteli šváby.</p> <p>Sundal z kolíčku svou noční košili a přetáhl si ji přes hlavu.</p> <p>Pod paží ho něco kouslo. Bolest byla tak prudká, že vyjekl. Něco jiného ho kouslo pod ramenem. Ať to bylo cokoli, měl toho plnou košili a když ji ze sebe strhával, pořád ho to kousalo po celém těle. Konečně byla dole. Stál v pokoji úplně nahý, plácal po sobě rukama a snažil se ze sebe smést hmyz nebo co to na sobě vlastně měl.</p> <p>Potom se shýbl a opatrně košili zvedl. Neviděl, že by z ní něco pelášilo pryč, a ani když s ní začal třást, nevypadl jediný brouk. Zato vypadlo něco jiného. Na okamžik se to zalesklo ve světle svíčky a při dopadu na podlahu to tiše cinklo.</p> <p>Teprve v tu chvíli Alvin junior zaslechl potlačované chichotání ze sousedního pokoje. Takže ho nakonec dostaly. Sedl si na pelest postele a začal z noční košile vybírat špendlíky a zapichovat je do dolního rohu své prošívané přikrývky. Vůbec ho nenapadlo, že by mohly udělat tak šílenou věc a riskovat, jen aby se mu pomstily, že mamince ztratí některý z drahocenných ocelových špendlíků. Ale mělo ho to napadnout. Holky na rozdíl od kluků totiž nemají smysl pro hru podle pravidel. Když tě ve rvačce kluk srazí k zemi, buď na tebe skočí, nebo počká, až se zvedneš. Tak nebo tak, jste na tom stejně - oba nahoře nebo oba dole. Avšak bolestivé zkušenosti Ala naučily, že holky do tebe kopou, když ležíš, a spiknou se proti tobě při každé příležitosti. Když se rvou, bojují tak, aby boj ukončily co nejrychleji. A tím kazí veškerou legraci.</p> <p>Tak jako dnes večer.</p> <p>To přece nebyl spravedlivý trest, popíchat ho špendlíky po celém těle za to, že on ji jednou štípl prstem. Špendlíky ho pobodaly tak hluboko, že mu na několika místech tekla krev. A Alvin nevěřil, že by Matylda měla alespoň modřinu, i když si přál, aby ji měla.</p> <p>Alvin junior nebyl zlomyslný, vůbec ne.</p> <p>Ale když tam tak seděl na kraji postele a vybíral si z noční košile špendlíky, nemohl si nevšimnout švábů -šmejdili ve štěrbinách na podlaze a odtamtud byl jen krůček k představě, jaké by to bylo, kdyby si všichni ti švábi dali dostaveníčko v jistém pokojíku plném chichotání.</p> <p>Proto si klekl na podlahu, postavil na ni svíčku a začal švábům šeptat, úplně stejně jako tenkrát, když s nimi uzavřel mírovou dohodu. Začal jim barvitě vyprávět o krásných hladkých prostěradlech a měkoučké kůži, po které mohou cupitat, a hlavně o saténovém povlaku na Matyldině polštáři z husího peří. Ale vypadalo to, že je to vůbec nezajímá. Jsou hladoví, hladoví a zase jen hladoví, pomyslel si Alvin. Jediné, co jim něco říká, je jídlo, jídlo a strach. A tak jim začal vyprávět o jídle, o nejlepší, nejlahodnější krmi, jakou kdy v životě jedli. Švábi najednou zpozorněli a přišli poslouchat blíž, ale žádný nevylezl na něho, což bylo přesně v souladu s jejich dohodou. Tolik jídla, kolik chcete, všude na té měkké, růžovoučké kůži. Navíc je to bezpečné, nehrozí vám žádné nebezpečí, není se čeho bát, jednoduše tam běžte a na té měkoučké, růžové, hebké kůži najdete jídla dost.</p> <p>A skutečně, několik švábů proběhlo Alvinovi pode dveřmi a vzápětí se k nim přidali další a další. Nakonec vyrazil pod dveře a za zeď celý šik, jako útok velké kavalerie. Vedeni věčným, neukojitelným hladem, lesklí, rozzáření ve světle svíčky, neměli strach, protože Al jim řekl, že se nemají čeho bát.</p> <p>Neuběhlo ani deset vteřin a uslyšel ze sousedního pokoje první zavřísknutí. A do minuty byl po celém domě takový povyk, jako by hořelo. Dívky ječely, chlapci křičeli, bylo slyšet dupot velkých starých bot, jak táta vyběhl po schodech a šlapal po švábech. Al byl šťastný jako prase rochnící se v blátě.</p> <p>Nakonec se situace v sousedním pokoji začala uklidňovat. Za chvilku se určitě přijdou podívat na něho a na Kalvína, proto sfoukl svíčku, vlezl si pod přikrývku a zašeptal na šváby, aby se schovali. A skutečně, po chodbě se blížily máminy kroky. V posledním okamžiku si Alvin vzpomněl, že na sobě nemá noční košili. Vystrčil ruku, popadl košili a ve chvíli, kdy se dveře otevřely, ji vtáhl pod přikrývku. Ještě si dal záležet, aby klidně a pravidelně dýchal.</p> <p>Dovnitř vešli táta a máma, každý se svíčkou v ruce. Slyšel, jak stahují Kalvínovu přikrývku, aby se podívali po švábech, a dostal strach, že stáhnou i tu jeho. Byla by to velká hanba, spát jako zvíře, nemít na sobě ani nitku. Jenže dívky věděly, že určitě nespí, když ho před chvilkou popíchalo tolik špendlíků, a přirozeně se bály, co by Alvin mohl tátovi a mámě říct, proto je vystrkaly z pokoje dřív, než stačili udělat něco víc, než Alvinovi posvítit svíčkou do obličeje, aby se přesvědčili, že spí. Alvin nepohnul jediným svalem ve tváři, dokonce ani víčky necukl. Svíčka se vzdálila, dveře se tiše zavřely.</p> <p>Přesto čekal dál a ovšem, dveře se otevřely znovu. Slyšel našlapování bosých nohou po podlaze. Potom ve tváři ucítil Annin dech a slyšel, jak mu šeptá do ucha: „Nevíme, jak jsi to udělal, Alvine juniore, ale víme, že ty šváby jsi na nás poslal ty."</p> <p>Alvin předstíral, že nic neslyší. Dokonce potichu za-chrápal.</p> <p>„Mě neoklameš, Alvine juniore. Doporučuju ti, abys dnes v noci neusnul, protože jestli to uděláš, už se nikdy neprobudíš. Slyšíš, co ti říkám?"</p> <p>Zvenčí bylo slyšet tátův hlas: „Kam šla Anna?"</p> <p>Je tady, táti, vyhrožuje mi, že mě zabije, pomyslel si Alvin. Ale nahlas to samozřejmě neřekl. Stejně ho chtěla jenom vystrašit.</p> <p>„Dáme si záležet, aby to vypadalo jako nehoda," pokračovala Anna. „Tobě se každou chvíli něco stane, nikoho nenapadne, že to byla vražda."</p> <p>Alvin jí začínal čím dál víc věřit.</p> <p>„Tvoje tělo odneseme a nacpeme je do díry v záchodě, takže si všichni budou myslet, že sis chtěl ulevit a spadl jsi dovnitř."</p> <p>To by mohlo vyjít, pomyslel si Alvin. Anna byla z těch, kteří dovedou něco tak ďábelsky mazaného vymyslet, protože uměla ze všech nejlíp potají štípat a být dobrých deset stop daleko, než postižený vykřikl. Proto si nechávala tak dlouhé a ostré nehty. Alvin i teď cítil, jak mu jeden z těch ostrých nehtů drásá tvář.</p> <p>Dveře se otevřely víc. „Anno," zašeptala maminka, „okamžitě ať jsi pryč."</p> <p>Nehet přestal škrábat. „Chtěla jsem se jen podívat, jestli je Alvin v pořádku." Bosé nohy odťapkaly z pokoje.</p> <p>Zanedlouho byly všechny dveře zavřené a Alvin slyšel, jak tátovy a máminy boty klapají po schodech dolů.</p> <p>Věděl, že správně by měl být z Anniných hrozeb vyděšený k smrti, ale nebyl. Vítězství bylo jeho. Představil si, jak švábi lezou děvčatům po celém těle a rozesmál se. Tak to by nešlo. Musel to v sobě udusit, dýchat co nejklidněji. Celý se třásl, jak se v sobě snažil smích udržet.</p> <p>V pokoji někdo byl.</p> <p>Neslyšel nic a když otevřel oči, nikoho neviděl. Ale věděl, že tam někdo je. Dveřmi nepřišel, takže se musel dovnitř dostat otevřeným oknem. To je přece pitomost, řekl si Alvin, nikdo tady není. Přesto ležel nehybně a na smích už úplně zapomněl, protože <emphasis>cítil, </emphasis>že tam někdo stojí. Ale ne, je to jen nepříjemný sen, nic víc, jsem ještě vystrašený, jak jsem si venku představoval, že mě pozorují rudoši, nebo z Anniných hrozeb, tak nějak to bude. Když tady budu ležet a oči mít zavřené, přejde to samo od sebe.</p> <p>Černá tma pod Alvinovými víčky zrůžověla. V pokoji bylo světlo. Jasné, jako by byl den. Na světě neexistovala svíčka, dokonce ani lampa, která by dokázala hořet tak jasně. Al otevřel oči a jeho strach se rázem proměnil v hrůzu, neboť spatřil, že to, čeho se bál, je skutečnost.</p> <p>U pelesti jeho postele stál nějaký muž a zářil, jako by byl ze slunečního světla. Světlo, jímž byl pokoj ozářen, vycházelo z jeho kůže, z hrudi pod roztrženou košilí, z obličeje a z rukou. A jedna z těch rukou držela nůž, ostrý ocelový nůž. To bude můj konec, pomyslel si Alvin. Přesně jak mi to Anna slíbila. Potíž byla v tom, že i kdyby se sestry snažily sebevíc, tak děsivého ducha by vyvolat nedokázaly. Tento jasný Zářící muž přišel sám od sebe, to bylo jasné, a měl v plánu Alvina juniora zabít pro jeho hříchy, ne proto, že ho poslal někdo jiný.</p> <p>Pak jako by světlo z muže proniklo Alvinovou kůží a vstoupilo do něho, a zároveň ho opustil strach. Zářící muž možná měl nůž a možná se do pokoje dokázal dostat bez otevření dveří, ale nechtěl Alvinovi nijak ublížit. Proto se Alvin trochu uvolnil a tak dlouho se na posteli vrtěl, až prakticky seděl, opřený o stěnu. Pozoroval Zářícího muže a čekal, co dalšího udělá.</p> <p>Zářící muž sevřel svůj lesklý ocelový nůž, přiložil ostří na druhou dlaň - a řízl. Alvin viděl, jak z rány na ruce Zářícího muže začala prýštit karmínová krev. Stékala mu po předloktí a z lokte kapala na podlahu. Ale dřív než Alvin stačil napočítat čtyři kapky, přišlo na něho vidění. Viděl pokoj svých sester, poznával ho, i když vypadal jinak. Postele čněly do výšky a ze sester se stali obři, takže zřetelně viděl jen velká stará chodidla a nohy. Potom si uvědomil, že se na pokoj dívá pohledem nějakého malého tvora. Švábím pohledem. Viděl, jak pobíhá, měl obrovský hlad, ale vůbec ničeho se nebál, věděl, že kdyby se nějak dostal na ty chodidla a nohy, našel by jídlo, všechno jídlo, které kdy chtěl. Proto pospíchal, šplhal, cupital, pátral. Ale žádné jídlo tam nebylo, ani drobet, a teď ještě se přihnaly obrovské ruce a smetly ho. Potom se nad ním vztyčil obrovský, nesmírný stín a on ucítil ostrou, krutou, drtivou bolest smrti.</p> <p>Ne jednou, ale mnohokrát, dvacetkrát, čtyřicetkrát: příslib potravy, víra, že se nic nemůže stát; potom zklamání - nic k snědku, vůbec nic - a po zklamání hrůza, zranění a smrt. Každý ten maličký, důvěřivý život byl zrazen, utlučen, rozdrcen.</p> <p>A potom se ve svém vidění stal jedním z těch, kteří přežili, jedním z těch, kteří unikli hrozivě vysokým, dupajícím botám pod postele a do štěrbin ve stěnách. Prchl z pokoje smrti, ale ne tam, kde byl dřív, do pokoje, kde bývalo bezpečno, protože tam již bezpečno nebylo. Odtamtud lži vzešly. Tam bydlel ten zrádce, lhář, vrah, který je poslal sem, aby zemřeli. Toto vidění samozřejmě bylo beze slov. Ve švábím mozku nemohla být slova, žádné zřetelné myšlenky. Jenže Al měl slova a myšlenky a lépe než kterýkoli šváb chápal poučení, jehož se švábům dostalo. Bylo jim něco slíbeno, byli <emphasis>přesvědčeni, </emphasis>že to dostanou, a pak se to ukázalo jako lež. Smrt byla něco hrozivého, ano, pryč z takového pokoje; ale v tom druhém pokoji, tam bylo něco horšího než smrt - tam svět ztrácel řád, bylo to místo, kde se mohlo stát cokoli, kde se ničemu nedalo věřit, kde nic nebylo jisté. Strašlivé místo. To nejhorší.</p> <p>Pak vidění skončilo. Alvin seděl na posteli s rukama přitištěnýma k očím a zoufale vzlykal. Oni trpěli, naříkal neslyšně, trpěli, a zavinil jsem to já, zradil jsem je. To mi Zářící muž přišel ukázat. Přesvědčil jsem šváby, že mi mají věřit, ale pak jsem je podvedl a poslal je na smrt. Spáchal jsem vraždu.</p> <p>Ne, vraždu ne! Kdo to kdy slyšel, že by zabití švába byla vražda? Na celém světě by se nenašel člověk, který by to tak nazval.</p> <p>Jenže to, co si o tom mysleli ostatní lidé, nebylo důležité, a Alvin to věděl. Zářící muž mu přišel ukázat, že vražda je vražda.</p> <p>A teď Zářící muž zmizel. Světlo už v místnosti nebylo a když Al otevřel oči, v pokoji nebyl nikdo jiný než Kalvík, a ten tvrdě spal. I na prosby o odpuštění už bylo pozdě. Al junior v záchvatu zoufalství zavřel oči a ještě si trochu poplakal.</p> <p>Jak dlouho to trvalo? Několik vteřin? Nebo Alvin usnul a nevšiml si, že uběhla delší doba? To nebylo podstatné -světlo se vrátilo. Znovu do něho vstoupilo, nejenom očima, ale proniklo mu až do srdce, šeptalo mu a uklidňovalo ho. Alvin znovu otevřel oči, podíval se Zářícímu muži do tváře a čekal, až promluví. Když nic neřekl, Alvina napadlo, že je řada na <emphasis>něm, </emphasis>a koktavě ze sebe vypravil několik slov, žalostně nedostatečných vedle toho, co cítil v srdci. „Mrzí mě to, já už to víckrát neudělám, vážně, já -"</p> <p>Věděl, že žvaní. Byl tak rozrušený, že neslyšel vlastní hlas. Ale světlo na okamžik zesílilo a on v mysli vycítil otázku. Nahlas nepadlo jediné slovo, přesto věděl, že Zářící muž chce, aby řekl, <emphasis>co </emphasis>ho mrzí.</p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>A když se nad tím teď Alvin zamyslel, zjistil, že vlastně neví, co všechno udělal špatně. Určitě nešlo o zabití jako takové - člověk by mohl hlady umřít, kdyby čas od času nezabil vepře, a když si lasička zakousne myš, tak to přece také není vražda, ne?</p> <p>Potom se do něho světlo znovu opřelo a jemu se zjevila nová vidina. Tentokrát to nebyli švábi. Tentokrát viděl Indiána, jak klečí před jelenem a volá ho, aby si přišel pro smrt. A jelen šel, celý roztřesený, s očima vytřeštěnýma, jak to u jelenů bývá, když mají strach. Věděl, že jde na smrt. Indián vystřelil šíp, který se zastavil lani v boku a ještě chvíli se tam chvěl. Lani se podlomily nohy. Padla na zem. A Alvin pochopil, že v tomto vidění se nestal žádný hřích, protože obojí, umírání a zabití, prostě patřilo k životu. Indián i jelen se chovali správně, oba jednali v souladu se svou přirozeností.</p> <p>Ale když jeho provinění nespočívalo ve smrti švábů, v čem tedy? V moci, kterou měl? V tom, že dovedl různé věci posílat tam, kam chtěl, na správném místě je lámat, že uměl pochopit, jak má co být, a pomoci, aby to tak bylo? Když dělal a spravoval věci, které takový chlapec ve tvrdé venkovské domácnosti dělá a spravuje, zjistil, že je to dobrá věc. Uměl dát dohromady dva kousky zlomené násady k motyčce, dát je dohromady tak pevně, že zůstaly i bez lepidla a bez hřebíčků spojeny jednou provždy. Nebo dva kousky roztržené kůže, nemusel je vůbec sešívat. A když uvázal na šňůře nebo na provaze uzel, nepovolil se. Bylo to stejné nadání, jaké použil na šváby. Vysvětlil jim, jak se věci mají mít, a oni udělali, co chtěl. Ze by to byl jeho hřích, toto jeho nadání?</p> <p>Zářící muž jeho otázku zaslechl dřív, než pro ni stačil najít slova. Přišla vlna světla a s ní další vidění. Tentokrát viděl sám sebe, jak přitiskl ruce na kámen a ten kámen mu pod rukama změkl jako máslo, přijal tvar, který mu chtěl dát, hladký, celistvý, oddělil se od úbočí hory a odkutálel se pryč, dokonalá koule, která rostla stále víc a víc, až to nebyla koule, ale celý svět, vytvarovaný tak, jak jej jeho ruce stvořily, a na tom světě rostly stromy a tráva, zvířata tam běhala, skákala, létala, plavala, plazila se a hrabala na, nad a uvnitř kamenné koule, kterou stvořil. Ne, ta schopnost nebyla strašlivá, byla krásná, stačilo vědět, jak ji použít.</p> <p>Dobře, v umírání to není a v nadání to taky není. Co jsem tedy udělal špatně?</p> <p>Tentokrát mu Zářící muž nic neukázal. Tentokrát Alvin nespatřil žádný výtrysk světla, žádné vidění se nedostavilo. Odpověď totiž nepřišla od Zářícího muže, ale z jeho I vlastního nitra. V jednom okamžiku si připadal tak hloupý, že nechápe, ani čím se prohřešil, a v další vteřině to spatřil nejjasněji, jak to spatřit mohl.</p> <p>Nešlo o to, že švábi zemřeli, ani o to, že je k tomu přiměl. Špatné bylo to, že je k tomu přiměl jen proto, aby vyhověl vlastnímu rozmaru. Řekl jim, že je to pro jejich dobro, ale nebyla to pravda, prospívalo to pouze Alvinovi. Ublížil sestrám, ještě víc ublížil švábům, a všechno jen proto, aby Alvin mohl ležet v posteli a otřásat se smíchy, protože se <emphasis>pomstil </emphasis>-</p> <p>Zářící muž uslyšel myšlenky jeho srdce a Al junior uviděl, jak mu z blyštivého oka vyšlehl plamen a zasáhl ho do srdce. Uhodl to. Měl pravdu.</p> <p>Proto Alvin právě tehdy a tam složil největší slib svého života. Měl nadání, jež bude nadále využívat, ale tyto věci mají svá pravidla, pravidla, která bude dodržovat, i kdyby ho to mělo stát život. „Už nikdy to nevyužiju pro sebe," prohlásil Alvin junior. A když ta slova řekl, měl pocit, jako by se mu vzňalo srdce, takový se mu nitrem rozlil žár. Zářící muž znovu zmizel.</p> <p>Alvin si lehl a vklouzl pod přikrývku, vyčerpaný pláčem, zmožený úlevou. Udělal špatnou věc, na tom se nedalo nic změnit. Ale pokud by dodržel slib, jímž se zavázal, pokud by své nadání používal jen k tomu, aby pomáhal jiným, a nikdy sám pro sebe, byl by přece dobrý a nemusel by se stydět. Připadal si závratně lehký - jako člověk, kterému opadne horečka, a proč také ne, byl uzdraven ze špatnosti, která v něm už nějakou dobu rostla. Pomyslel si, že se smál, když pro vlastní potěšení poslal někoho na smrt, a styděl se, ale byl to zmírněný, utlumený stud, neboť věděl, že se to víckrát nestane.</p> <p>Jak tam ležel, najednou znovu cítil, jak v pokoji sílí světlo. Ale tentokrát nevycházelo z jediného zdroje. Nevycházelo ze Zářícího muže. Když otevřel oči tentokrát, zjistil, že světlo vychází z něho. Ruce mu zářily, takže mu určitě svítil i obličej, jako předtím Zářícímu muži. Strhl ze sebe přikrývku a spatřil, že celé jeho tělo plane tak oslnivým jasem, že se na sebe téměř nemohl dívat, jenže zároveň se nedokázal dívat nikam jinam. Jsem to já? ; pomyslel si.</p> <p>Ne, nejsem. Zářím, protože i já musím něco udělat.</p><empty-line /><p>Tak jako Zářící muž udělal něco pro mne, musím také já něco udělat. Ale pro koho?</p> <p>Zářící muž se znovu zjevil u pelesti postele, ale již nezářil. Al junior si tentokrát uvědomil, že ho zná. Byl to Lolašika, ten jednooký indián věčně naložený ve whisky, který se před několika dny nechal pokřtít. Ještě měl na sobě bělošské šaty, které mu dali, když se z něho stal křesťan. Díky světlu, jež měl nyní v sobě, Alvin viděl jasněji než kdy dřív. Viděl, že tohoto Indiána neotravuje kořalka a nezmrzačilo ho to, že přišel o oko. Mohlo za to něco mnohem temnějšího, něco, co mu jako plíseň rostlo v hlavě.</p> <p>Indián udělal tři kroky a klekl si vedle postele, takže měl tvář jen kousek od Alvinových očí. Co ode mne chceš? Co mám udělat?</p> <p>Muž vůbec poprvé otevřel oči a promluvil: „Dej všechno do pořádku." V dalším okamžiku si Al junior uvědomil, že to řekl svým indiánským jazykem - šavanštinou - a vzpomněl si, co říkali dospělí při jeho křtu. Jenže Alvin tomu rozuměl jasně, jako by to byla angličtina lorda ochránce. Dej všechno do pořádku.</p> <p>Ale k tomu měl přece nadání, ne? Spravovat různé věci, pomáhat, aby všechno klapalo, jak klapat má. Potíž byla v tom, že vlastně nevěděl, jak to dělá, a už vůbec netušil, jak dát do pořádku něco, co je živé.</p> <p>Ale třeba tomu rozumět nemusel. Třeba stačilo, aby <emphasis>jednal. </emphasis>Proto co nejopatrněji zvedl ruku a dotkl se jí Lolašikovy tváře pod slepým okem. Ne, tak to nešlo. Jel prstem vzhůru, dokud se nedotkl prověšeného očního víčka, pod nímž měl Indián mít druhé oko. Ano, pomyslel si. Buď zdravý.</p> <p>Vzduchem se rozlehl praskot. Zajiskřilo se. Al zalapal po dechu a stáhl ruku zpátky.</p> <p>Veškeré světlo v pokoji pohaslo. Jen měsíc svítil oknem dovnitř. Po předchozím jasu nezůstalo ani mihotání. Jako by právě procitl ze snu, z nejpřesvědčivějšího snu, jaký kdy v životě měl.</p> <p>Trvalo minutu, než se Alvinovy oči přizpůsobily a on začal znovu vidět. Bylo jasné, že to nebyl sen. Ten rudoch, který byl předtím Zářícím mužem, tam totiž byl. A věřte, že to není sen, když vám u postele klečí rudoch, ze zdravého oka mu tečou slzy a z druhého, kde jste se ho právě dotkli -</p> <p>Víčko bylo stále volné, nezakrývalo nic. Oko se nezahojilo. „Nevyšlo to," zašeptal Alvin. „Promiňte."</p> <p>Styděl se, že ho Zářící muž zachránil před hříšnou špatností a on pro něho na oplátku neudělal nic. Ale Indián mu to jediným slovem nevyčetl. Místo toho uchopil mohutnýma, pevnýma rukama Alvina za nahá ramena, přitáhl ho k sobě a prudce, rázně ho políbil, jako syn otce, jako bratři mezi sebou, jako opravdoví přátelé den před smrtí. Ten polibek a všechno, co v něm bylo - naděje, odpuštění, láska - ať na to nikdy nezapomenu, řekl si v duchu.</p> <p>Lolašika se prudce postavil. Byl hbitý jako chlapec, vůbec se opilecky nepotácel. Změnil se, <emphasis>změnil se </emphasis>a Alvina napadlo, že třeba nakonec něco uzdravil, něco napravil, něco hlubšího než jeho oči. Možná ho vyléčil z touhy po whisky.</p> <p>Ale jestli se to opravdu stalo, Alvin věděl, že to neudělal on, byla to zásluha toho světla, které v sobě nějaký čas měl. Ohně, který ho zahřál, aniž by ho popálil.</p> <p>Indián přeběhl k oknu, přehoupl se přes parapet, chvíli zůstal viset za ruce a potom zmizel. Alvin ani nezaslechl, jak se nohama venku dotkl země, tak byl tichý. Jako kočky ve stodole.</p> <p>Jak dlouho to trvalo? Hodiny a hodiny? Začne už brzy svítat? Nebo uplynulo jen několik vteřin od chvíle, kdy mu Anna pošeptala do ucha a rodina ztichla?</p> <p>Příliš důležité to nebylo. Po tom všem, co se stalo, Alvin nemohl usnout, teď ne. Proč za ním ten rudoch přišel? Co to všechno znamenalo, to světlo, které vyplnilo Lolašiku a potom se přelilo do něho? Nemohl jen tak ležet v posteli, plný úžasu. Proto vstal, co nejrychleji si oblékl noční košili a vyklouzl ze dveří.</p> <p>Teď, když stál na chodbě, zaslechl z přízemí hlasy. Máma a táta byli ještě vzhůru. V první chvíli chtěl seběhnout dolů a vylíčit jim, co se stalo. Ale potom si všiml tónu, jímž spolu mluvili. Hněv, strach, rozčilení. To nebyla nejvhodnější chvíle, aby za nimi přišel a začal jim vyprávět, o čem se mu zdálo. Přestože Alvin věděl, že to nebyl žádný sen, že to bylo skutečné, oni by se chovali, jako by to byl sen. Pak ale zjistil, že jestli si nechce vymýšlet, nemůže jim říct vůbec nic. Co by jim řekl, jak poslal sestrám do pokoje šváby? O špendlících, štípancích a výhrůžkách? To všechno by také vyšlo najevo, přestože to teď Alvinovi připadalo, jako by to byly události staré měsíce, <emphasis>roky. </emphasis>Nic z toho teď nebylo důležité, ve srovnání se slibem, který dal, a s budoucností, kterou měl před sebou - jenže pro mámu a tátu by to důležité bylo.</p> <p>Proto po špičkách přešel chodbu a začal scházet po schodech do přízemí - tak blízko, aby slyšel, a tak daleko, aby zůstal za rohem, kde ho nebylo vidět.</p> <p>Ale již po několika minutách zapomněl, že nechce být viděn. Sestupoval dál, až mohl nahlédnout do pokoje. Táta seděl na podlaze a všude kolem sebe měl dřevo. Ala juniora překvapilo, že se tím táta pořád zabývá, přestože mezitím byl nahoře a zabíjel šváby, přestože mezitím uběhla taková doba. Teď se skláněl, obličej v dlaních. Máma klečela před ním. Největší kusy dřeva ležely mezi nimi.</p> <p>„Je naživu, Alvine," řekla máma. „Nemá smysl si tím dál lámat hlavu."</p> <p>Táta zvedl hlavu a podíval se na ni. „Dávno předtím, než jsme ten strom porazili, do něho vsákla voda, zmrzla a zase roztála. A náhodou jsme ho uřízli tak, že se ta vada nikde neukázala na povrchu. Ale uvnitř byl natřikrát rozštípnutý, čekal jen na tíhu vaznice. Voda to udělala."</p> <p>„Voda." Z mámina hlasu bylo slyšet výsměch.</p> <p>„Je to čtrnáctý případ, kdy se ho voda pokusila zabít."</p> <p>„Dětem se každou chvíli něco stane."</p> <p>„Vzpomeň si, jak uklouzl na mokré podlaze, když jsi ho držela. Jak David převrhl kotel s vřelou vodou. Třikrát se ztratil a našli jsme ho na břehu řeky. Minulou zimu, když se prolomil led na Vratké Kánoi -"</p> <p>„Myslíš si, že je první dítě, které spadlo do vody?"</p> <p>„Otrávená voda, po níž zvracel krev. Zablácený buvol, který na něho zaútočil na té louce -"</p> <p>„Zablácený. Každý přece ví, že buvoli se válí v blátě jako vepři. To nemělo s vodou nic společného."</p> <p>Táta prudce udeřil rukou o podlahu. Rána se rozlehla domem jako výstřel. Máma se lekla a samozřejmě zalétla pohledem ke schodům do patra, kde spaly děti. Alvin junior potichu vyběhl nahoru a na místě, kde ho nemohla vidět, čekal, až mu poručí, aby se vrátil do postele. Ale nejspíš si ho nevšimla, protože nic nezakřičela a nikdo za ním nepřišel.</p> <p>Když pak po špičkách sešel zpátky dolů, zjistil, že dělají stále totéž, jen o něco tišeji</p> <p>Táta sice šeptal, ale v očích měl oheň: „Jestli si myslíš, že to s vodou <emphasis>nesouvisí, </emphasis>tak jsi blázen <emphasis>ty. "</emphasis></p> <p>Máma ztuhla jako led. Alvin junior ten pohled znal - byl to nejhorší stav, do jakého se máma mohla dostat. Žádné pohlavky, žádné hubování. Pouze chlad a mlčení. Každé dítě, které si takové chování vysloužilo, se začalo těšit na smrt a muka pekelná, protože ta by alespoň byla teplejší.</p> <p>Před tátou nemlčela, ale hlas měla strašlivě mrazivý. „I Spasitel se napil vody ze Samaritánovy studny."</p> <p>„Ale nevzpomínám si, že by Ježíš do té studny spadl," poznamenal táta.</p> <p>Alvinu juniorovi se vybavilo, jak visí na vědru a padá dolů do tmy, až se provaz na rumpálu zasekl a vědro se zastavilo těsně nad vodou, v níž by se určitě utopil. Prý mu nebyly ještě ani dva roky, když se to stalo, ale dodnes se mu čas od času zdálo o kamenech, jimiž byl vnitřek studny obložen, čím hlouběji, tím tmavších. Ve snech byla ta studna hluboká deset mil a on padal celou věčnost, dokud se neprobudil.</p> <p>„Když si myslíš, že znáš Písmo svaté, Alvine Mlynáři, tak přemýšlej o tomto."</p> <p>Táta začal protestovat, že si nic takového nemyslí -</p> <p>„Sám ďábel řekl Ježíšovi na poušti, že ho andělé chytí za ruce, aby nohou nenarazil na kámen."</p> <p>„Nevím, co to má společného s vodou -"</p> <p>„Ukazuje se, že jestli jsem si tě vzala kvůli rozumu, šeredně jsem se spletla."</p> <p>Táta zrudl v obličeji. „Neříkej o mně, že jsem hlupák, Víro. Co vím, to vím, a -"</p> <p> „Má prostě anděla strážného, Alvine Mlynáři. Má někoho, kdo na něho dává pozor."</p> <p>„Ty s tím svým Písmem svatým. Ty s těmi svými anděly."</p> <p>„Tak mi vysvětli, jak je možné, že měl těch čtrnáct nehod a z žádné si neodnesl ani škrábanec na ruce. Kolik chlapců nepřijde do šesti let k žádnému zranění?"</p> <p>Na tátově tváři se objevil zvláštní výraz. Trochu se zkřivila, jako by mu i pouhé mluvení dělalo potíže. „A já ti říkám, že ho něco chce zabít. <emphasis>Vím </emphasis>to."</p> <p>Pak táta promluvil ještě pomaleji, ukrajoval slova, jako by mu každé působilo bolest. <emphasis>„Vím </emphasis>to."</p> <p>Mluvení mu činilo takové potíže, že máma nečekala, co chce říct dál, a ujala se slova sama. „Jestli se někde v pekle spikli, že ho zabijí - což netvrdím, Alvine - pak jsou v nebi ještě víc odhodláni ho ochránit."</p> <p>Pak najednou tátovy vyjadřovací potíže jako mávnutím proutku ustaly. Prostě vzdal snahu to vyslovit. Alvin junior se cítil zrazen. Připadalo mu to, jako když někdo prosí o milost, ještě než je poražen. Ale ve stejném okamžiku, kdy ho to napadlo, si uvědomil, že táta by se nevzdal, pokud to, co mu zabránilo promluvit, nebyla nějaká strašlivá síla. Táta byl silný člověk, žádný zbabělec. A vidět ho takto poraženého, to chlapci nahnalo strach. Malý Alvin věděl, že táta s mámou se baví o něm, přestože polovině toho, co říkali, vůbec nerozuměl. Věděl, že táta mluvil o tom, že někdo chce Alvina juniora zabít, a když chtěl své tvrzení podepřít důkazem, tím, proč to <emphasis>ví, </emphasis>něco mu zavřelo ústa a umlčelo ho.</p> <p>Alvinu juniorovi nemusel nikdo vysvětlovat, že to, co tátovi zavřelo ústa, byl pravý opak jasného světla, které této noci Alvina a Zářícího muže prostoupilo. Něco chtělo, aby Alvin byl silný a dobrý. A něco jiného ho chtělo zabít. To dobré umělo přinášet vidění, dovedlo mu ukázat strašlivý hřích, jehož se dopustil, a poučit ho, jak se jej navždy vyvarovat. Ale to špatné mělo sílu zavřít tátovi ústa, udolat nejsilnějšího, nejlepšího muže, kterého Alvin znal nebo o kterém slyšel. A to nahánělo Alvinovi strach.</p> <p>I když táta dál vypočítával své argumenty, jeho sedmý syn věděl, že přesvědčivý důkaz nepřináší. „Zádní ďáblové, žádní andělé," říkal táta, „jsou to vesmírné živly. Ty nevidíš, že je přečinem proti přírodě? Má moc, jakou si ty ani já vůbec nedovedeme představit. Takovou moc, že jedna část přírody se s tím nedokáže smířit - takovou moc, že se ochraňuje, přestože sám netuší, že to dělá."</p> <p>„Když má sedmý syn sedmého syna takovou moc, kde je potom <emphasis>tvoje </emphasis>moc, Alvine Mlynáři? Jsi sedmý syn - to prý taky něco znamená, ale nevšimla jsem si, že bys uměl proutkařit nebo -"</p> <p>„Vždyť vůbec nevíš, co dělám -"</p> <p>„Vím, co <emphasis>neděláš. </emphasis>Vím, že nevěříš -"</p> <p>„Věřím všemu, v čem je pravda -"</p> <p>„A já vím, že všichni ostatní chlapi kromě tebe jsou na obecním a staví ten krásný kostel -"</p> <p>„Ten kazatel je blázen -"</p> <p>„Tebe nikdy nenapadlo, že by Bůh mohl tvého vzácného syna využívat k tomu, aby tě zkusil probudit a přivedl tě k pokání?"</p> <p>„Aha, tak v takového boha ty věříš? V boha, který se snaží zabíjet malé chlapce, aby jejich tatínci chodili na kázání?"</p> <p>„Pán tvého syna <emphasis>zachránil, </emphasis>aby ti ukázal svou lásku a soucit -"</p> <p>„Lásku a soucit, které nechaly zemřít mého Sílu -"</p> <p>„Ale jednou mu dojde trpělivost -"</p> <p>„A potom mi zavraždí dalšího syna."</p> <p>Uhodila ho do tváře. Alvin junior to viděl na vlastní oči. A nebyl to ledabylý pohlavek, jakým odměňovala syny, když byli prostořecí nebo se jim nechtělo něco udělat. Byla to facka, že tátovi div neuletěla hlava. Ztratil rovnováhu a svalil se na podlahu, jak dlouhý tak široký.</p> <p>„Řeknu ti jedno, Alvine Mlynáři." Hlas měla tak mrazivý, až to pálilo. „Jestli bude kostel hotový a nebude v něm nic, co by udělala tvoje ruka, přestaneš být mým manželem a já přestanu být tvou ženou."</p> <p>Jestli padla nějaká další slova, Alvin junior už je neslyšel. Byl nahoře ve své posteli a třásl se, že taková myšlenka vůbec může někomu přijít na mysl, natož být vyslovena nahlas.</p> <p>Dnešní noci měl strach již mnohokrát. Bál se bolesti, bál se smrti, když mu Anna šeptala do ucha výhrůžky, a nejvíc ze všeho se bál, když k němu přišel Zářící muž a ukázal mu jeho hřích. Ale toto bylo něco jiného - zhroucení celého vesmíru, konec jediné jistoty: slyšet mámu, jak mluví o tom, že už s tátou nebude. Ležel v posteli a nejrůznější myšlenky mu vířily hlavou tak rychle, že žádnou nedokázal udržet, až mu nakonec v tom zmatku nezbylo nic jiného než usnout.</p> <p>Ráno ho napadlo, že to třeba byl jenom sen, určitě to byl sen. Jenže na podlaze u pelesti jeho postele byly čerstvé skvrny v místech, kam skanula krev Zářícího muže, takže to nebyl sen. A rodičovská hádka, to také nebyl sen. Po snídani ho táta zastavil a řekl mu: „Dnes zůstaneš tady se mnou, Ale."</p> <p>Výraz máminy tváře jasně napovídal, že to, co včera v noci řekla, dnes ještě myslí vážně.</p> <p>„Chci pomáhat na kostele," odvětil Alvin junior. „Já se trámů nebojím."</p> <p>„Dnes tady zůstaneš se mnou. Pomůžeš mi něco stavět." Táta polkl. Chtěl se podívat na mámu, ale na poslední chvíli se zarazil. „V tom kostele bude muset být oltář, tak jsem si řekl, že bychom mohli nějaký pěkný udělat, který by se mohl dát dovnitř hned, jak bude hotová střecha a postavené stěny." Táta zalétl pohledem k mámě a usmál se tak, že Alvina juniora zamrazilo v zádech. „Myslíš, že se to tomu kazateli bude líbit?"</p> <p>Bylo vidět, že mámu to zaskočilo. Ale nebyla z těch, kteří odstoupí ze zápasu jen proto, že je protivník jednou položí. Alvin junior to věděl. „K čemu ti chlapec bude?" zeptala se. „Není přece tesař."</p> <p>„Má dobré oko," odvětil táta. „Když umí scelovat a zpracovávat kůži, může přidělat na oltář pár křížů. Bude to vypadat hezky."</p> <p>„Míra dovede vyřezávat lip," namítla máma.</p> <p>„Tak ho nechám kříže <emphasis>vypalovat." </emphasis>Táta položil ruku Alvinu juniorovi na hlavu. „I kdyby tady měl sedět celý den a číst si v Bibli, ten chlapec do kostela nevkročí, dokud nebude na místě poslední lavice."</p> <p>Tátův hlas zněl tak ostře, že by jeho slova vytesal do kamene. Máma se podívala nejdřív na Alvina mladšího a potom na Alvina staršího. Nakonec se k nim otočila zády a začala do koše chystat jídlo pro ty, kteří jeli do kostela.</p> <p>Alvin junior vyšel ven, kde zatím Míra zapřahoval koně a Nechtěj s Neplýtvejem nakládali na vůz šindele na střechu kostela.</p> <p>„Chceš se znovu postavit dovnitř kostela?" zeptal se Neplýtvej.</p> <p>„Můžeme na tebe házet špalky a ty nám je budeš hlavou štípat na šindele," navrhl Neplýtvej.</p> <p>„Nejedu," odvětil Alvin junior.</p> <p>Nechtěj a Neplýtvej si vyměnili totožné významné pohledy.</p> <p>„Smůla," pokrčil rameny Míra. „Ale když se máma s tátou na sebe naštvou, přijde vichřice na celé Wobišské údolí." Zamrkal na Alvina juniora úplně stejně jako včera, kdy ho to přivedlo do takových potíží.</p> <p>Díky tomu zamrkání však Alvina napadlo, že by se Míry mohl zeptat na něco, o čem by jinak tak otevřeně nemluvil. Přistoupil k němu blíž, aby se jeho hlas nedonesl k ostatním. Míra pochopil, co Alvin chce, a dřepl si vedle kola, aby vyslechl, co mu chce bratr říct.</p> <p>„Míro, když máma v Pánaboha věří a táta ne, jak mám poznat, kdo má pravdu? "</p> <p>„Já myslím, že táta v boha věří," odpověděl Míra.</p> <p>„Ale co když nevěří? Na to se ptám. Jak se v tom mám vyznat, když máma říká jedno a táta něco jiného?"</p> <p>Míra se chystal říct první, co ho napadne, ale zarazil se - Alvin mu poznal na tváři, že se rozhodl odpovědět vážně. Pravdivě, ne ho odbýt výmluvou. „Ale, musím ti říct, že bych to sám rád věděl. Někdy mám pocit, že nikdo neví nic."</p> <p>„Táta říká, že víš to, co vidíš očima. Máma říká, že víš to, co cítíš srdcem."</p> <p>„Co říkáš <emphasis>ty?"</emphasis></p> <p>„Jak to mám vědět, Míro? Je mi teprve šest."</p> <p>„Mně je dvaadvacet, Alvine. Jsem dospělý muž a stejně to pořád nevím. A myslím, že to neví máma ani táta."</p> <p>„Ale proč se potom kvůli tomu tak rozčilují, když to <emphasis>nevědí?"</emphasis></p> <p>„To už patří k manželství. Stále o něco bojuješ, ale nikdy nebojuješ o to, o co si myslíš, že bojuješ."</p> <p>„A o co ve skutečnosti bojují?"</p> <p>Tentokrát Alvin viděl pravý opak. Míra chtěl říct pravdu, ale rozmyslel si to. Vstal a rozcuchal Alvinovi vlasy. Pro Alvina juniora to byla jasná známka toho, že se mu nějaký dospělý chystá lhát, jak se dětem lhalo odjakživa, jako by děti nebyly dost spolehlivé, aby se jim dala svěřit pravda. „Já myslím, že se hádali jen proto, aby se mohli poslouchat."</p> <p>Když mu nějaký dospělý lhal, Alvin si to většinou poslechl a neřekl nic, ale tentokrát to byl Míra. A jestli Alvin něco neměl obzvlášť rád, pak to, když mu lhal Míra.</p> <p> „Kolik mi bude muset být, než mi to řekneš po pravdě?" zeptal se Alvin.</p> <p>Mírovi se v očích na okamžik zableskl hněv - nikdo nemá rád, když mu někdo řekne, že je lhář - ale potom se vesele ušklíbl a oči se mu chápavě rozjasnily. „Až budeš dost starý, abys odpověď uhodl sám, a zároveň ještě dost mladý, aby ti k něčemu byla."</p> <p>„A kdy to bude?" zeptal se Alvin. „Já chci, abys mi říkal pravdu teď a pořád."</p> <p>Míra si k němu znovu dřepl. „Vždycky to nejde, Alvine, protože někdy by to bylo příliš kruté. Někdy bych musel vysvětlovat věci, které vysvětlit prostě neumím. Na některé věci musíš přijít tím, že jsi na světě dost dlouho."</p> <p>Alvin byl rozčilený a věděl, že to je na něm vidět.</p> <p>„No tak, nevztekej se na mě, bratříčku. Některé věci ti říct nemůžu, protože je prostě sám nevím, a to není lež. Ale jedno ti slíbit můžu. Když ti něco <emphasis>budu </emphasis>moci říct, tak to udělám, a když nebudu moci, přiznám to a nebudu nic předstírat."</p> <p>Byla to nejférovější věc, jakou kdy dospělý řekl, a Alvinovy oči se rozzářily spokojeností. „Doufám, že ten slib dodržíš, Míro."</p> <p>„Dodržím, i kdyby mě to mělo stát život, na to se můžeš spolehnout."</p> <p>„Já na něj totiž nezapomenu." Alvin si vzpomněl na přísahu, kterou dal minulou noc Zářícímu muži. „Taky umím dodržet slib."</p> <p>Míra se rozesmál, přitáhl Alvina k sobě a přivinul si ho na rameno. „S tebou je to stejně těžké jako s mámou. Ty se prostě nevzdáš."</p> <p>„Nemůžu za to," odvětil Alvin. „Když ti jednou začnu věřit, jak mám pak poznat, kdy mám přestat?"</p> <p>„Nepřestávej nikdy."</p> <p>Potom přijel Klid na své staré klisně, máma vyšla z domu s košem jídla a všichni, kteří jeli na stavbu, odjeli. Táta si vzal Alvina juniora do stodoly a než bys řekl švec, Alvin už pomáhal zasazovat prkénka do sebe a to, co spojil, drželo pohromadě stejně dobře jako to, co udělal táta. Po pravdě řečeno to drželo ještě lépe, protože k <emphasis>tomu </emphasis>Al přece své nadání využívat mohl, ne? Oltář byl pro všechny, takže mohl dřevo spojovat tak dobře, aby se nerozpadlo nikdy, ve spojích ani nikde jinde. Alvina dokonce napadlo, že by mohl i tátovy spoje upravit, aby byly stejně pevné, ale když to zkusil, zjistil, že i táta má v tomto směru jisté nadání. U něho se dřevo nespojovalo do celistvého kusu jako u Alvina, ale přesto drželo dobře, tak dobře, že s tím nebylo třeba nic dělat.</p> <p>Táta toho mnoho nenamluvil. Nepotřeboval. Oba věděli, že Alvin junior má nadání dávat věci k sobě tak, jak mají být, stejně jako jeho táta. Do večera měli oltář sestavený i natřený a nechali jej zaschnout. Když se pak vraceli do domu, táta pevně držel ruku na Alvinově rameni. Šli spolu tak přirozeně a ladně, jako by oba byli součástí jednoho těla, jako by tátova ruka Alvinovi vyrůstala přímo ze šíje. Alvin cítil v tátových prstech jeho tep, přesně sladěný s pulzováním krve ve vlastním hrdle.</p> <p>Když přišli domů, máma se točila kolem kamen. Obrátila se a podívala se na ně. „Jak to šlo?"</p> <p>„Je to ta nejhladší truhlice, jakou jsem kdy viděl," prohlásil Alvin junior.</p> <p>„V kostele se dnes nikomu nic nestalo," řekla máma.</p> <p>„Tady se taky všechno dařilo," dodal táta.</p> <p>Ať se Alvin junior snažil sebevíc, stejně nedokázal přijít na to, proč mámina slova zněla jako: „Já nikam neodcházím," a tátova zněla jako: „Zůstaň se mnou navždycky." Ale věděl, že není blázen, když ho to napadlo, protože Míra, jenž ležel pohodlně natažený u ohně, ve stejném okamžiku zvedl hlavu a mrkl tak, aby to mohl vidět jedině Alvin junior.<strong>Kapitola 8</strong><strong>Návštěvník</strong></p> <p>Páter Thrower si dopřával jen málo nectností, ale jednou z nich byly páteční večeře u Tkadlecových. Přesnější by bylo říct páteční <emphasis>obědy, </emphasis>protože Tkadlecovi měli krám a výrobnu, takže v poledne přerušovali práci jen na svačinu. Tím, co k nim Throwera každý pátek přivádělo, nebyla ani tolik kvantita jako spíš kvalita. Říkalo se, že Eleonora Tkadlecová by i ze starého pařezu dovedla připravit pochoutku, která by chutnala jako dušené králičí. A také nešlo jenom o jídlo, neboť Božizbroj Tkadlec byl muž, který pravidelně chodil do kostela a znal Bibli, takže se s ním dalo rozmlouvat na vyšší úrovni. Samozřejmě ne na tak vysoké jako s vysoce vzdělanými duchovními, ale na nejlepší, jaká byla v této neosvícené divočině k maní.</p> <p>Obvykle jedli v místnosti za krámem Tkadlecových, který sloužil částečně jako kuchyně, částečně jako dílna a částečně jako knihovna. Eleonora chvílemi zamíchala v hrnci. Vůně vařené zvěřiny a pečeného chleba se mísila s pachy z kůlny za domem, kde se vyrábělo mýdlo, a loje, který se používal k výrobě svíček přímo tady. „Víte, jsme tak trochu všechno," řekl mu Zbroj, když k němu pastor Thrower přišel na návštěvu poprvé. „Děláme věci, které si každý místní farmář může udělat sám - ale my je máme lepší, takže když si je koupí u nás, ušetří hodiny práce, které mohou věnovat tomu, aby vymýtili, zorali a oseli víc půdy."</p> <p>Vlastní krám, který byl vpředu, měl police až po strop a ty byly plné zboží přivezeného vozy z oblastí na východě. Bavlněné látky ze spřádacích strojů a parních tkalcovských stavů v Irrokvě, cínové nádobí, železné hrnce a pánve ze sléváren v Pensylvánii a Saskvahenu, porcelán, skříňky a truhlice od tesařů v Nové Anglii, dokonce i několik pytlíků koření přivezeného do Nového Amsterodamu z Orientu. Božizbroj Tkadlec se mu jednou přiznal, že na nákup zboží použil veškeré úspory, přestože nebylo vůbec jisté, jak se mu v těchto řídce osídlených končinách bude dařit.</p> <p>Ale páter Thrower dobře věděl o nepřetržitém proudu vozů, které přijížděly z dolního Wobiše a podél proudu Vratké Kánoe, dokonce i z oblasti kolem Hučivé řeky, byť těch nebylo mnoho.</p> <p>A tak zatímco čekali, až Eleonora oznámí, že dušená zvěřina je hotová, páter Thrower mu položil otázku, která ho už nějaký čas trápila.</p> <p>„Všiml jsem si, kolik toho odvážejí," začal, „a nejde mi do hlavy, čím vám platí. V okolí není nikdo, kdo by vydělával hotové peníze, a zboží na výměnu, které by se dalo prodat dál na východě, také nebude mnoho."</p> <p>„Platí mi sádlem, dřevěným uhlím, řezivem a samozřejmě jídlem pro Eleonoru a pro mne - a pro každého, kdo přijde," odpověděl Zbroj. Jen hlupák by si mohl nevšimnout, že Eleonora přibrala, jako by nosila dítě na půli cesty. „Ale většinou jim dávám na úvěr."</p> <p>„Na úvěr! Farmářům, jejichž skalpy mohou být příští zimu ve Fort Detroitu na výměnu za pušky nebo alkohol?"</p> <p>„O skalpování se mnohem víc mluví, než kolik ho je," odvětil Zbroj. „Zdejší Indiáni nejsou hloupí. Vědí o Irrokvanech, o tom, že mají křesla ve filadelfském Kongresu společně s bělochy, že mají pušky, koně, farmy, pole a města stejně jako bílí v Pensylvánii, Saskvahenu nebo Novém Oranžsku. Vědí o Cericích z Appalačska, kteří mají farmy a bojují po boku bílých vzbouřenců Torna Jeffersona, aby udrželi nezávislost své země na králi a royalistech."</p> <p>-Možná si všimli také nepřetržitého proudu pramic, které splouvají po Hiu, vozů, které směřují na západ, kácených stromů a stavěných srubů."</p> <p>„Možná máte zčásti pravdu, pane pátere," uznal Zbroj. „Řekl bych, že se Indiáni mohou rozhodnout tak nebo tak. Mohou nás zkusit všechny pozabíjet, nebo se mohou zkusit usadit a žít tady s námi. Žít s námi by pro ně nebylo právě jednoduché - nejsou zvyklí na městský způsob života, zatímco pro bílé obyvatele je to ten nejpřirozenější. Ale boj s námi pro ně může dopadnout jedině hůř, protože když ho rozpoutají, budou nakonec mrtví oni. Možná si myslí, že když budou bělochy zabíjet, zastraší ostatní, aby sem nejezdili. Nemají ponětí, jak to vypadá v Evropě, že sen o vlastní půdě dokáže lidi přimět, aby se vydali na cestu dlouhou pět tisíc mil, na jejímž konci je čeká větší dřina, než jakou kdy poznali, smrt dětí, které by ve vlasti možná přežily, a riziko, že jim mozek rozdrtí nějaký tomahavk, protože je lepší být svobodný než sloužit jakémukoli pánu. S výjimkou Pánaboha."</p> <p>„A to platí i pro vás?" zeptal se Thrower. „Kvůli půdě jste ochoten riskovat všechno?"</p> <p>Zbroj zalétl pohledem ke své ženě Eleonoře a usmál se.</p> <p>Thrower si všiml, že úsměv neopětovala, ale zároveň si stačil všimnout, že má krásné a hluboké oči, jako by znala tajemství, která ji nutí vypadat vážně, přestože se v srdci raduje.</p> <p>„Kvůli půdě ano, ale ne tak, jak patří farmářům. Klidně se vám přiznám, že žádný farmář nejsem," promluvil Zbroj. „Půda se dá vlastnit i jinak. Víte, pane pátere, dávám jim teď na úvěr proto, že této zemi věřím. Když ke mně přijedou nakupovat, musejí mi vyjmenovat všechny své sousedy a nakreslit mi hrubou mapu farem a potoků v místě, kde žijí, a cest a řek na cestě sem. Posílám po nich dopisy, které napsali jiní lidé, píšu za ně jejich dopisy a posílám je na východ lidem, kteří tam zůstali. Znám každého a každé místo na celém horním Wobiši a v oblasti Hučivé řeky a vím, jak se tam dostat."</p> <p>Páter Thrower přimhouřil oči a usmál se. „Jinými slovy, bratře Zbroji, vy jste vlastně státní správa."</p> <p>„Řekněme, že jestli jednou přijde doba, kdy by se hodilo nějakou správu mít, budu připraven sloužit," přikývl Zbroj. „A za dva, za tři roky, až tudy projdou další lidé a najde se víc takových, kteří začnou něco vyrábět, ať už to budou cihly, hrnce, černé zboží, skříňky, sudy, pivo, sýr nebo krmení, kam podle vás přijdou prodávat nebo nakupovat? Přece do krámu, kde dostali na úvěr, když jejich ženy toužily po látce na pestrobarevné šaty, nebo když potřebovali železný hrnec nebo kamna, aby měli čím zapudit zimní chlad."</p> <p>Filadelf Thrower usoudil, že bude lepší nechat si pro sebe, že by na vděčnost lidí, kteří zachovají Božizbroji Tkadlecovi věrnost, tolik nevěřil. Ale třeba se mýlím, pomyslel si. Neřekl snad Spasitel, abychom házeli chléb vodám? A i kdyby Zbroj nedosáhl naplnění všech svých snů, vykoná dobré dílo a pomůže otevřít tuto zemi civilizaci.</p> <p>Jídlo bylo hotovo. Eleonora je rozdělila na porce. Když potom před něho krásnou bílou misku položila, páter Thrower se musel usmát. „Určitě jste pyšná na manžela a na všechno, co dělá."</p> <p>Místo ostýchavého pousmání, které Thrower očekával, se Eleonora málem rozesmála nahlas. To Božizbroj zdaleka tak taktní nebyl a rozchechtal se bez zábran. „Když vězím po lokty ve svíčkovém loji, Eleonora má ruce stejně hluboko v mýdle. Když lidem píšu dopisy a nechávám je doručovat, Eleonora kreslí mapy a zapisuje jména do sešitu, v němž máme podchyceno své sčítání lidu. Nedělám nic, při čem by Eleonora nestála vedle mne a ona nedělá nic, při čem bych vedle ní nebyl já. Snad s výjimkou zahrádky s bylinami, o kterou se stará lépe než o mě. A čtení v Bibli, jemuž se věnuji víc než ona."</p> <p>„To je jedině dobře, že je svému manželovi opravdovou pomocnicí," řekl páter Thrower.</p> <p>„Jsme pomocníci jeden druhému," opravil ho Boži-zbroj, „zapamatujte si to."</p> <p>Řekl to s úsměvem a Thrower mu úsměvem odpověděl, ale pastor byl trochu zklamán, jak je Zbroj pod pantoflem, když musel tak pohotově přispěchat s vysvětlením, že v čele své živnosti ani doma není pánem on sám. Ale co jiného se dalo čekat, když Eleonora vyrostla v té podivné Mlynářovic rodině. Sotva mohl očekávat, že se nejstarší dcera Alvina a Víry Mlynářových před manželem skloní tak, jak to Hospodin zamýšlel.</p> <p>Zvěřina však byla nejlepší, jakou kdy Thrower měl na jazyku.</p> <p>„Není to ani trochu zamřelé," prohlásil. „Nevěřil bych, že by jelen mohl chutnat tak výborně."</p> <p>„Eleonora sádlo odřezává a hází slepicím," vysvětlil Zbroj.</p> <p>„Teď, když jste to řekl, to cítím ve vývaru," přikývl Thrower.</p> <p>„A jelení lůj se dává do mýdla," pokračoval Zbroj. „Nevyhazujeme nic, pro co najdeme využití."</p> <p>„Přesně tak to Hospodin zamýšlel." Pak už se Thrower plně věnoval jídlu. Když měl v sobě větší část druhé misky s masem a třetího krajíce chleba, utrousil poznámku, kterou považoval za vtipný kompliment. „Vy vaříte tak znamenitě, paní Tkadlecová, že bych málem začal věřit v čarodějnictví."</p> <p>Thrower očekával nanejvýš tichý smích. Jenže Eleonora sklopila oči ke stolu, zahanbená, jako by ji právě obvinil z cizoložství. A Božizbroj na židli ztuhl a narovnal se. „Byl bych vám vděčný, kdybyste o této věci v mém domě nemluvil."</p> <p>Páter Thrower se pokusil zachránit situaci omluvou. „Já jsem to přece nemyslel vážně," prohlásil. „Racionálně uvažující křesťané si snad mohou z takových věcí jedině tropit žerty, ne? Pověr jsou spousty a já -"</p> <p>Eleonora vstala od stolu a odešla z místnosti,</p><empty-line /><p>„Co jsem řekl?" zeptal se Thrower.</p> <p>Zbroj si povzdechl. „Ale, nemohl jste to přece vědět,</p><empty-line /><p>je to spor, který se táhne ještě z dob, kdy jsme nebyli svoji, když jsem do tohoto kraje přišel. Potkali jsme se, když mi přišla s bratry pomoci stavět můj první srub - dnes je to kůlna na výrobu mýdla. Začala mi po podlaze rozhazovat mátu a něco odříkávat. Zakřičel jsem na ni, aby toho nechala a ihned opustila můj dům. Připomněl jsem citát z Bible, který říká: Nenecháš čarodějnici žít. Věřte mi, ještě půl hodiny bylo ve vzduchu hodně podrážděnosti."</p><empty-line /><p>„Vy jste jí řekl, že je čarodějnice, a ona si vás vzala?"</p> <p>„Mezitím jsme si stačili ještě několikrát promluvit."</p><empty-line /><p>„Dnes už snad takovým věcem nevěří, ne?"</p> <p>Zbroj svraštil čelo. „Nejde o víru, ale o praktikování, pane pátere. Dnes už to nedělá. Tady ani nikde jinde. Ale když jste ji z toho tak trochu obvinil, rozrušilo ji to. Dala mi totiž slib."</p> <p>„Ale když jsem se omluvil, proč -" „To je tak. Vy máte svůj názor, ale jí nemůžete říkat, že kouzelné lektvary, byliny a zaříkací formule nemají žádnou moc, protože vlastníma očima viděla věci, které byste nedovedl vysvětlit."</p> <p>„Muž jako vy, sečtělý v Písmu a znalý světa, určitě ví, jak přesvědčit vlastní ženu, aby zapomněla na pověry z dětství."</p> <p>Zbroj zlehka položil ruku páteru Throwerovi na zápěstí. „Pane pátere, musím vám něco říct, i když bych nečekal, že to někdy budu muset říkat dospělému člověku. Dobrý křesťan odmítá takové věci do svého života přijmout, protože jediná řádná cesta, kterou mohou do života vstoupit skryté síly, je skrze modlitbu a milost Ježíše Krista. Ne proto, že <emphasis>nemají </emphasis>moc."</p> <p>„Ale ony ji <emphasis>nemají," </emphasis>namítl Thrower. „Nebeské síly skutečné jsou, stejně jako zjevení a návštěvy andělů a všechny zázraky dosvědčené v Písmu svatém. Ale nebeské síly nemají nic společného s tím, když se do sebe mladí lidé zamilují, s kašlem, s přesvědčováním slepic, aby nesly, ani se všemi ostatními hloupostmi, které obyčejní nevzdělaní lidé pomocí takzvané skryté moudrosti dělají. Proutkařením, čarováním ani ničím podobným se nedá dokázat nic, co by se nedalo vysvětlit prostým vědeckým bádáním."</p> <p>Zbroj si dával s odpovědí na čas. Mlčení pátera Throwera zneklidňovalo, ale neměl ponětí, co dalšího by mohl říct. Do tohoto okamžiku ho nenapadlo, že by Zbroj mohl takovým věcem <emphasis>věřit. </emphasis>Byla to překvapivá perspektiva. Jedna věc byla čarování odmítat proto, že to byl nesmysl, a něco úplně jiného bylo v ně věřit a odmítat je proto, že bylo hříšné. Thrower si uvědomil, že tento druhý postoj je ve skutečnosti šlechetnější. Pro něho bylo pohrdání čarodějnictvím pouze otázkou zdravého rozumu, zatímco pro Zbroje a Eleonoru to byla velká oběť.</p> <p>Než se mu však podařilo najít způsob, jak tuto myšlenku vyjádřit, Zbroj se na židli zaklonil a přešel k úplně jinému tématu.</p> <p>„Tak se mi zdá, že váš kostel bude už brzy hotový."</p> <p>Páter Thrower ho s ulehčením následoval na jistější půdu. „Střechu dokončili včera a dnes se jim podařilo přitlouct všechny desky na stěnách. Zítra, až budou v oknech okenice, už dovnitř nenaprší, a až okna zasklíme a nasadíme dveře, bude kostel těsný jak buben."</p> <p>„Sklo mi přivezou lodí," kývl Zbroj. Potom zamrkal. „Vyřešil jsem problém přepravy přes Erijské jezero."</p> <p>„Jak jste to dokázal? Francouzi každou třetí loď potápějí, dokonce i ty z Irrokvy."</p> <p>„Jednoduše. Objednal jsem sklo v Montrealu."</p> <p>„Francouzské sklo v oknech britského kostela!"</p> <p>„Amerického kostela," opravil ho Zbroj. „A Montreal je také město v Americe. Francouzi se nás možná pokoušejí vypudit, ale dokud tady jsme, představujeme odbytiště pro zboží, které vyrábějí, a proto guvernér, markýz de la Fayette, klidně dopřává svým lidem zisk z obchodování s námi. Se sklem poplují dokola a pak na jih do Mizoganského jezera, na člunech je vyvezou po řece svatého Josefa a potom splují po Vratké Kánoi."</p> <p>„Stihnou to, než se pokazí počasí?"</p> <p>„Myslím, že ano," pousmál se Zbroj,,jinak nedostanou zaplaceno."</p> <p>„Jste úžasný muž," prohlásil Thrower. „Ale divím se, že cítíte tak málo loajality k Britskému protektorátu."</p> <p>„Víte, to máte tak," začal Zbroj. „Vy jste pod protektorátem vyrostl, takže stále uvažujete jako Angličan."</p> <p>„Já jsem Skot, pane."</p> <p>„No dobře, Brit. Každého, o kom se třeba jen rozneslo, že se věnuje skrytým naukám, z vaší země rovnou vyhnali, aniž by se ho obtěžovali soudit, nemám pravdu?"</p> <p>„Snažíme se dbát na spravedlnost - ale církevní soudy jsou rychlé a odvolání neexistuje."</p> <p>„A teď se nad tím zamyslete. Když každého, kdo měl nadání pro skryté nauky, poslali v podpalubí do amerických kolonií, jak byste v dětství mohl být svědkem nějakého čarování?"</p> <p>„Nebyl jsem jeho svědkem, protože nic takového neexistuje."</p> <p>„Nic takového neexistuje <emphasis>v Británii. </emphasis>Ale v Americe je to pro všechny křesťany prokletí, protože kam se podíváme, vidíme světlice, proutkaře, blátošlapy a zaříkávače, takže stěží najdete dítě, které by vyrostlo do čtyř stop a přitom nikdy v životě nenarazilo na něčí odpuzovací kouzlo nebo se nepřipletlo ke kouzlu rozvazujícímu jazyk, nachystanému nějakým uličníkem, po němž řeklo všechno, co ho napadlo, a urazilo každého v okruhu deseti mil."</p> <p>„Kouzlo rozvazující jazyk! No tak, bratře Zbroji, přece víte, že trocha kořalky má úplně stejnou moc."</p> <p>„Ne na dvanáctiletého chlapce, jenž se kapky alkoholu nikdy v životě nedotkl."</p> <p>Bylo jasné, že Zbroj vychází z vlastní zkušenosti, ale to nic neměnilo. „Vždycky se najde nějaké jiné vysvětlení."</p> <p>„Spousta vysvětlení se dá vymyslet pro všechno, co se stane," odvětil Zbroj. „Ale řeknu vám jedno. Přestože budete kázat proti čarování, budou k vám lidé chodit. Ale jestli budete dál tvrdit, že čáry <emphasis>neexistují, </emphasis>myslím, že většina lidí si řekne, proč by se měli trmácet tak daleko do kostela jen proto, aby si vyslechli kázání naprostého pitomce."</p> <p>„Musím pravdu říkat tak, jak ji vidím," bránil se Thrower.</p> <p>„Můžete vidět, že někdo podvádí v tom, co dělá, ale to ještě neznamená, že jeho jméno musíte říkat z kazatelny. Ne, pane, dál kažte o slušnosti a doufejte, že se to v myšlení Udí časem projeví."</p> <p>„Chcete říct, že bych měl zvolit nepřímý přístup."</p> <p>„Máte hezký kostel, pátere Throwere. Nebyl by zdaleka tak pěkný, kdybyste neměl sen o tom, jak by měl vypadat. Ale lidé z okolí říkají, že to je <emphasis>jejich </emphasis>kostel. Oni nařezali I dřevo a postavili jej. Stojí na obecním pozemku. Byla by to velká hanba, kdybyste byl tak tvrdohlavý, že by.se proti vám postavili a dali vaši kazatelnu jinému kazateli."</p> <p>Páter Thrower si dlouho prohlížel zbytky večeře. Myslel na kostel, ale ne na ten dosud nenatřený barvou, ze syrového řeziva, jaký byl teď. Viděl ho dokončený, s lavicemi na místě, vysokou kazatelnou, se síní rozzářenou sluncem, které dovnitř padá zasklenými okny. Nejde jen o místo jako takové, řekl si, ale o to, co zde mohu dokázat. Nesplnil bych svou křesťanskou službu, kdybych to tady přenechal pověrčivým hlupákům, jako je Alvin Mlynář a zřejmě celá jeho rodina. Je-li mým posláním bojovat se zlem a s pověrami, pak musím pobývat mezi neosvícenými a pověrčivými. Postupně jim přinesu poznání pravdy. A když nepřesvědčím rodiče, pak časem přivedu k víře děti. Moje pastorační činnost je úkol na celý život. Proč bych ho měl zmařit kvůli tomu, abych směl chvilku mluvit pravdu?</p> <p>„Jste moudrý muž, bratře Zbroji."</p> <p>„Vy také, pátere Throwere. Přestože se v některých názorech rozcházíme, myslím, že cíl máme oba stejný. Chceme, aby celá tato země byla civilizovaná a křesťanská. A žádnému z nás by nevadilo, kdyby se Sílův Kostelec stal Sílovým Městem a Sílovo Město se stalo metropolí celé Wobišské oblasti. Ve Filadelfii se mluví dokonce o pozvání, aby se Hio připojilo a stalo se dalším státem, a určitě udělají podobnou nabídku také Appalačsku. Proč by se jednoho dne nemohlo dostat také na Wobiš? Proč by nemohla vzniknout země, která se bude táhnout od oceánu k oceánu, země, v níž si všichni, bílí i rudí, budeme moci svobodně zvolit vládu, která nám vytvoří zákony, které budeme rádi dodržovat? "</p> <p>Byl to dobrý sen. A Thrower v něm viděl své místo. Ten, kdo bude stát na kazatelně největšího kostela v největším městě země, se stane duchovním vůdcem celého národa. Několik minut svému snu natolik propadl, že když Zbrojovi poděkoval za jídlo a vyšel ven, zajíkl se, když si uvědomil, že dnešní Sílová Ves není nic víc než Zbrojův velký krám s několika kůlnami, ohrazená obecní louka, na níž se pase tucet ovcí, a hrubá dřevěná stavba velkého nového kostela.</p> <p>Ale kostel by skutečný. Byl téměř hotov, stěny stály, pokrývala jej střecha. Thrower byl racionálně uvažující muž. Aby mohl nějakému snu uvěřit, potřeboval vidět něco hmotného, ale kostel byl již hmotný dost a zbytek snu mohl proměnit ve skutečnost společně se Zbrojem. Přivést sem lidi, udělat z tohoto místa středisko oblasti. Tento kostel byl dost velký nejen pro církevní shromáždění, ale také pro obecní. A co přes týden? Mrhal by svým vzděláním, kdyby pro místní děti nezřídil školu. Naučí je číst, psát, počítat a hlavně <emphasis>přemýšlet, </emphasis>vyhánět z hlavy pověry a na jejich místo přijímat ryzí poznání a víru ve Spasitele.</p> <p>Nechal se těmito úvahami tak unést, že si ani nevšiml, že nemíří po proudu řeky k farmě Petra McCoye, kde na něho ve starém srubu čekala postel. Vracel se do kopce k modlitebně. Teprve když zapálil několik svíček, uvědomil si, že tady skutečně chce přenocovat. Byl to jeho domov, tyto holé dřevěné stěny, domov, jaký neměl nikdy dřív nikde jinde na světě. Z vůně čerstvého dřeva se mu zatočila hlava, chtělo se mu zpívat chvalozpěvy, jaké ani on sám nikdy neslyšel. A tak tam seděl, pobrukoval si a listoval Starým zákonem, aniž by vnímal, že papír je pokrytý nějakými slovy.</p> <p>Zaslechl je, až když vstoupili na dřevěnou podlahu. Teprve potom zvedl hlavu a užasle spatřil paní Víru s lampou v ruce a za ní osmnáctiletá dvojčata, Nechtěje a Neplýtveje. Mladíci nesli velkou dřevěnou truhlu. Chvíli mu trvalo, než pochopil, že ta truhla má být oltář. A že to skutečně je poměrně zdařilý oltář. Dřevo bylo pevně spojené, jak to umí jen mistr truhlářského řemesla, a krásně namořené. A do desek na horní straně oltáře byly vypáleny dvě řady křížů.</p> <p>„Kam to chcete dát?" zeptal se Neplýtvej.</p> <p>„Otec říkal, abychom to přinesli dnes večer, když už střecha a stěny jsou hotové."</p> <p>„Otec?" podivil se Thrower.</p> <p>„Udělal to zvlášť pro vás," doplnil Neplýtvej. „A malý Alvin alespoň vypálil kříže, když už sem na stavbu nesměl."</p> <p>Teď, když stál vedle nich, Thrower viděl, že oltář je skutečně nádherný. Bylo to to poslední, co od Alvina Mlynáře očekával.</p> <p>A dokonale stejnoměrné kříže snad ani nevypadaly jako dílo šestiletého dítěte.</p> <p>„Sem," dovedl je na místo, kde si představoval, že bude stát oltář. Kromě stěn a podlahy to bylo jediné, co v modlitebně bylo, a tím, že byl namořený, byl tmavší než podlaha a stěny z čerstvého dřeva. Byl dokonalý a Throwerovi vhrkly do očí slzy. „Vyřiďte jim, že je krásný."</p> <p>Víra a chlapci ho zahrnuli nejširšími úsměvy. „Vidíte, že není vaším nepřítelem," řekla Víra a Throwerovi nezbývalo než souhlasit.</p> <p>„Ani já nejsem jeho nepřítel," ujistil ji. Už neřekl, co mu proběhlo hlavou: Získám ho láskou a trpělivostí, ale <emphasis>získám </emphasis>ho. Tento oltář je jasným důkazem, že v hloubi srdce tajně touží po tom, abych ho vysvobodil z temnoty nevědomosti.</p> <p>Déle se nezdrželi a rychle zamířili nocí k domovu. Thrower položil svícen na podlahu vedle oltáře - zásadně ne <emphasis>na </emphasis>něj, protože to by zavánělo papeženstvím - a poklekl k děkovné modlitbě. Kostel byl z větší části hotov a uvnitř již stál krásný oltář, který postavil muž, jehož se Thrower nejvíce obával, a kříže do něho vypálilo zvláštní dítě, které bylo nejnápadnějším symbolem nepřekonatelné pověrčivosti těchto nevzdělaných lidí.</p> <p>„Kolik pýchy v sobě máš," promluvil hlas za ním.</p> <p>Otočil se, již s úsměvem na tváři, neboť byl vždy rád, když za ním Návštěvník přišel.</p> <p>Jenže Návštěvník se neusmíval. „Kolik pýchy."</p> <p>„Odpusťte," omlouval se Thrower. „Už toho lituji. Ale stejně, je na tom něco špatného, že se raduji z velkého díla, které tu začalo?"</p> <p>Návštěvník se zlehka dotkl oltáře, prsty nahmatal kříže. „To udělal <emphasis>on, </emphasis>že?"</p> <p>„Alvin Mlynář."</p> <p>„A chlapec?"</p> <p>„Ty kříže. Bál jsem se, že jsou to přisluhovači ďábla -"</p> <p>Návštěvník se na něho ostře podíval. „A to, že postavili oltář, podle tebe dokazuje, že nejsou? "</p> <p>Thrower se zachvěl hrůzou a zašeptal: „Myslel jsem, že ďábel nemůže používat znamení kříže -"</p> <p>„Jsi stejně pověrčivý jako ostatní," pronesl Návštěvník mrazivě. „Papeženci se křižují pořád. Myslíš si, že je to kouzlo proti ďáblu?"</p> <p>„Ale jak to potom mám poznat?" zeptal se Thrower. „Jestli ďábel může postavit oltář a nakreslit kříž -"</p> <p>„Ne, ne. Throwere, můj milovaný synu, ani jeden z nich není ďábel. Až ďábla uvidíš, určitě ho poznáš. Tam, kde mají jiní lidé na hlavě vlasy, ďábel má býčí rohy. Tam, kde mají jiní lidé chodidla, ďábel má rozdělená kopyta jako koza. Tam, kde jiní lidé mají ruce, ďábel má mohutné medvědí tlapy. A jedním si můžeš být jistý: až přijde, žádné oltáře ti stavět nebude." Pak Návštěvník položil na oltář obě ruce. „Od této chvíle je to <emphasis>můj </emphasis>oltář," prohlásil. „Je jedno, kdo jej udělal, já jej mohu ke svým záměrům využít."</p> <p>Thrower se úlevou rozplakal. „Je vysvěcený, udělal jste z něj svátost." Zvedl ruku, aby si na oltář sáhl.</p> <p>„Stůj!" zašeptal Návštěvník. I když byla vyřčena potichu, jeho slova měla sílu rozechvít stěny. „Nejdřív mne vyslechni."</p> <p>„Vždycky vám naslouchám. Přestože netuším, proč jste si vybral tak nízkého červa jako jsem já."</p> <p>„Dotek božího prstu může i červa udělat velkým," odvětil Návštěvník. „Ne, nepleť se - já nejsem Pán zástupů. Ke mně se nemodli."</p> <p>Ale Thrower se tomu nedokázal ubránit a jak před tímto moudrým, mocným andělem klečel, oddaně se rozplakal. Ano, byl to anděl, Thrower o tom nepochyboval, přestože Návštěvník neměl křídla a nosil oblek, jaký by člověk očekával nejspíš v parlamentu.</p> <p>„Muž, který postavil tento oltář, neví, co činí. V srdci však nosí vraždu a bude-li dostatečně vyprovokován, vyjde to najevo. A dítě, které vypálilo ty kříže - je skutečně tak mimořádné, jak si myslíš. Ale v jeho případě ještě není rozhodnuto, jestli se v životě vydá cestou dobra nebo cestou zla. Obě cesty má otevřené, dá se ovlivnit. Rozumíš mi?"</p> <p>„To je můj úkol?" zeptal se Thrower. „Mám zapomenout na všechno ostatní a věnovat veškeré úsilí tomu, abych to dítě obrátil na dobrou cestu?"</p> <p>„Když bude tvé úsilí příliš nápadné, jeho rodiče tě nepřijmou. Ne, vykonávej svou pastorační činnost tak, jak sis to naplánoval. Ale v srdci podřiď všechno tomuto pozoruhodnému dítěti, abys je získal pro mou věc. Jestli mi nebude sloužit, až dosáhne čtrnácti let, zničím ho."</p> <p>Pouhé pomyšlení na to, že by se Alvin junior mohl nějak zranit nebo dokonce přijít o život, bylo pro Throwera nesnesitelné. Pocit ztráty, který při tom cítil, byl tak silný, že si nedokázal představit, že by otec či dokonce i matka mohli cítit něco víc. „Udělám pro záchranu toho dítěte všechno, co může slabý muž jako já udělat," zaštkal. Muka, která prožíval, z toho udělala téměř výkřik.</p> <p>Návštěvník přikývl, odměnil ho krásným, milujícím úsměvem a podal Throwerovi ruce.„Věřím ti," řekl tiše. Jeho hlas byl jako hojivá voda na ráně, která pálí. „Vím, že si povedeš dobře. A pokud jde o ďábla, nesmíš se ho bát."</p> <p>Thrower chtěl nabízenou ruku vzít a zlíbat, ale ve chvíli, kdy se jí měl dotknout, nenašel na jejím místě nic a Návštěvník v tomtéž okamžiku zmizel.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 9</strong><strong>Vypravěč</strong></p> <p>Vypravěč si ještě dobře pamatoval doby, kdy mohl v těchto končinách vylézt na strom a pohledem obsáhnout stovky čtverečních mil nedotčeného hvozdu. Doby, kdy se duby dožívaly sta i více let, jejich kmeny stále sílily a narůstaly v hory dřeva. Doby, kdy listí nad hlavou bylo tak husté, že na některých místech byla půda z nedostatku světla holá.</p> <p>Tento svět věčného soumraku pomalu mizel. Ještě se daly najít porosty původního lesa, v nichž se Indiáni pohybovali tišeji než vysoká a Vypravěč měl pocit, jako by se nacházel v katedrále nejmilovanějšího boha. Ale tato místa byla dnes tak vzácná, že za celý poslední rok toulek se mu jediný den nestalo, aby vylezl na strom a nezahlédl nějaký zásah do lesní klenby. Celá oblast mezi Hio a Wobišem byla osídlena, sice řídce, ale rovnoměrně, takže dokonce i teď ze své pozorovatelny v koruně vrby, která stála na vrcholu nízkého kopce, viděl, jak ze tří tuctů ohnišť rovně stoupají do studeného podzimního vzduchu sloupy dýmu. A všemi směry, kam se podíval, byl les mýcen, půda orána, plodiny sázeny, obdělávány a sklízeny, takže v místech, kde kdysi mohutné stromy chránily zemi před pohledem nebe, byla dnes pod strništi půda nahá a čekala, až zima zakryje její hanbu.</p> <p>Vypravěč si vzpomněl, jak se mu jednou zjevil opilý Noe. Vyryl tuto svou vidinu do vydání Genesis pro nedělní školy Skotské církve. Noe je nahý, ústa má dokořán, v zaťatých prstech dosud třímá zpola rozlitý pohár. Chám se opodál posmívá; a Jefet s Šémem jdou otce přikrýt pláštěm a kráčejí pozpátku, aby neviděli, co jejich omámený otec odhalil. Vypravěč si s elektrizujícím vzrušením uvědomil, že to, co právě vidí, je přesně to, co onen prorocký okamžik věštil. Že on, Vypravěč, usazený v koruně stromu, spatří nahou, omámenou zem, která čeká, až ji zima cudně zahalí. Bylo to naplněné proroctví, něco, v co člověk doufá, ale nemůže čekat, že se toho dožije.</p> <p>Ale také bylo možné, že scéna s opilým Noem vůbec není předobrazem tohoto okamžiku. Proč by to nemohlo být naopak? Proč by vymýcená země nemohla být předobrazem opilého Noema?</p> <p>Když Vypravěč slezl na zem, byl v mrzutém rozpoložení. Uvažoval, uvažoval, snažil se otevřít svou mysl, aby přišla vidění, aby byl dobrým prorokem. Ale pokaždé, když už si myslel, že našel něco uchopitelného a pevného, změnilo se to, vyklouzlo mu to. Obíral se jednou myšlenkou tak dlouho, až se celá struktura rozpadla a jemu zůstala stejná nejistota, jakou měl dřív.</p> <p>Pod stromem otevřel svůj ranec. Vytáhl z něho Knihu příběhů, kterou původně sepsal pro Starého Bena, v pětaosmdesátém. Opatrně rozbalil zapečetěnou část, zavřel oči a projel stránkami. Když pak oči otevřel, zjistil, že se prsty zastavily mezi Pekelnými příslovími. Jak jinak, v takovou chvíli. Prst se dotýkal dvou přísloví, obou zapsaných vlastní rukou. Jedno neznamenalo nic, ale druhé se zdálo příhodné: „Blázen vidí jiný strom než mudrc."</p> <p>Ale čím déle se snažil vypátrat význam tohoto přísloví pro tento okamžik, tím méně spojitosti nacházel, až na to, že v něm byla zmínka o stromu. Proto se nakonec zkusil vrátit k prvnímu přísloví. „Kdyby blázen trval na svém bludu, stal by se moudrým."</p> <p>Vida. Přece jen k němu promlouvalo tohle. Byl to hlas proroctví, který zaznamenal, když ještě žil ve Filadelfii, předtím, než se vydal na svou pouť. Té noci pro něho Kniha přísloví ožila a on spatřil slova, která v ní měla být,jakoby vyvedena písmeny z plamenů. Zůstal vzhůru, dokud ohně na stránce nezapudilo světlo nového dne. Když Starý Ben dupavě sešel se schodů, aby si rozmrzele udělal snídani, zastavil se a začichal. „Cítím kouř. Doufám, že ses nesnažil podpálit dům, Bille."</p> <p>„Ne," odpověděl Vypravěč. „Ale zjevilo se mi, co chce bůh vyjádřit v Knize přísloví, a tak jsem to zapsal."</p> <p>„Jsi posedlý viděními," prohlásil Starý Ben. „Jediná pravá vidění nepocházejí od Boha, ale z nejhlubších koutů lidské mysli. Zapiš si to jako přísloví, jestli chceš. Je to příliš agnostické, abych to mohl použít do Almanachu chudáka Richarda."</p> <p>„Podívejte se," vyzval ho Vypravěč.</p> <p>Starý Ben se podíval a zahlédl poslední odumírající plamínky. „Tak to je ten nejpozoruhodnější trik, jaký se s písmeny dá udělat. A to jsi mi říkal, že nejsi čaroděj."</p> <p>„Nejsem. To mi seslal Bůh."</p> <p>„Bůh nebo ďábel? Když máš kolem sebe světlo, Bille, jak poznáš, jestli je to božská svatozář nebo plameny pekelné?"</p> <p>„Nevím," přiznal Vypravěč, čím dál nejistější. Byl tenkrát mladý, ani ne třicetiletý, a v přítomnosti slavného muže často nevěděl kudy kam.</p> <p>„Nebo možná tolik toužíš po pravdě, že sis ji seslal sám." Starý Ben naklonil hlavu, aby si mohl stránky přísloví prohlédnout dolními čočkami svých bifokálních brýlí. „Písmena byla do papíru vypálena. Není to zvláštní? 0 mně, který jím nejsem, říkají, že jsem čaroděj, a ty, který jím jsi, to odmítáš přiznat."</p> <p>„Jsem prorok. Nebo - chci jím být."</p> <p>„Jestli se jedno tvoje proroctví vyplní, Bille Blaku, pak tomu uvěřím, ale dřív ne."</p> <p>V následujících letech se Vypravěč snažil vypátrat vyplnění alespoň jednoho svého proroctví. Ale pokaždé, když si myslel, že takové vyplnění našel, zaslechl hluboko v hlavě, jak mu hlas Starého Bena nabízí jiné vysvětlení, posmívá se mu, že každou souvislost mezi proroctvím a realitou považuje za pravdivou.</p> <p><emphasis>„Pravdivou </emphasis>ne," říkal starý Ben. „Užitečnou - to bych uznal. Tvoje mysl může vytvořit souvislost, která je užitečná. Ale <emphasis>pravdivý </emphasis>znamená něco jiného. Pravdivost předpokládá, že jsi našel souvislost, která existuje nezávisle na tvém chápání, která by existovala, i kdyby sis jí nevšiml. A musím říct, že jsem takovou souvislost v životě nenašel. Jsou chvíle, kdy mám podezření, že takové souvislosti neexistují vůbec, že všechny vazby, pouta, spojení a podobnosti jsou výplodem myšlení a nemají žádný hmotný základ."</p> <p>„Proč se nám potom země pod nohama nerozplyne?" zeptal se Vypravěč.</p> <p>„Protože se nám ji podařilo přesvědčit, aby naše těla nepropustila. Možná to udělal sir Isaac Newton. Ten dovedl přesvědčovat. I když o něm lidé pochybují, země ne, a proto drží." Starý Ben se zasmál. Pro něj byla všechno legrace. Nedokázal se přimět ani k tomu, aby uvěřil vlastnímu skepticismu.</p> <p>Vypravěč, s očima zavřenýma usazený pod stromem, našel nové spojení: příběh o Noemovi a Starý Ben. Starý Ben byl Chám, který spatřil nahou pravdu, ochablou a zahanbenou, a smál se jí, zatímco všichni věrní synové církve a univerzity ji šli pozpátku znovu zakrýt, aby hloupou pravdu nebylo vidět. A tak si svět dál myslel, že pravda je hrdá a pevná, neboť ji nezahlédl, když byla slabá.</p> <p>To je pravdivé spojení, pomyslel si Vypravěč. To je smysl příběhu. To je naplnění proroctví. Pravda bývá směšná, když ji spatříme. Pokud se jí chceme klanět, nesmíme si dovolit se na ni podívat.</p> <p>V okamžiku, kdy na to přišel, se Vypravěč prudce postavil. Musel hned někoho najít, aby mu o svém velkém objevu řekl, dokud mu ještě věřil. Jeho vlastní přísloví pravilo: „Nádrž zadržuje, fontána přetéká." Když si příběh nechal pro sebe, zatuchl a zplesnivěl, scvrkl se v něm, ale když ho vyprávěl, zůstal čerstvý a silný.</p> <p>Kudy?</p> <p>Lesní cesta, ani ne patnáct yardů vzdálená, vedla k velkému bílému kostelu s věží sahající do výšky dubů - zahlédl ji ani ne míli odtud, když byl nahoře na stromě. Byla to největší budova, jakou Vypravěč od své poslední návštěvy Filadelfie spatřil. Tak velká stavba, určená ke shromažďování lidí, znamenala, že lidé v těchto končinách soudí, že mají dost místa pro nové osadníky. Pro potulného vypravěče to bylo dobré znamení, neboť byl živ z důvěry cizích lidí, kteří ho přijímali pod střechu a dávali mu najíst, přestože nepřinášel nic, čím by mohl zaplatit, než svou knihu, paměť, dvě silné paže a pevné nohy, jež ho nesly už deset tisíc mil a dalších alespoň pět tisíc mil měly ještě vydržet.</p> <p>V cestě byly vyježděny hluboké koleje, což znamenalo, že byla používána často. Na níže položených místech byla zpevněna dřevy, která tvořila pevnou povalovou konstrukci, aby vozy v deštěm rozbahněné půdě nezapadly. Takže za čas tady nejspíš bude stát město, ne? Velký kostel ještě vůbec nemusel znamenat otevřenost - mohl svědčit spíš o ctižádosti. Takové nebezpečí číhá v každém úsudku, pomyslel si Vypravěč. Každý následek může mít sto možných příčin a každá příčina sto možných následků. Napadlo ho, že by si tu myšlenku měl zapsat, ale pak si to rozmyslel. Kromě otisků jeho duše nenesla žádné jiné stopy - nebeské ani pekelné. Podle toho poznal, že mu nebyla seslána. Vynutil si ji sám. Proto nemohla být proroctví a nemohla být pravdivá.</p> <p>Cesta končila na obecní pastvině nedaleko řeky. Vypravěč to poznal podle vůně valící se vody - měl dobrý nos. Kolem pastviny bylo roztroušeno několik budov, ale největší byl dvoupodlažní, prkny pobitý obílený dům s cedulkou, na níž stálo: „U Tkadlece."</p> <p>Vypravěč už věděl, že když je na nějakém domě cedule, obvykle to znamená, že majitelé chtějí, aby lidé jejich dům poznali, přestože je k němu nikdo nedovedl, což je totéž, jako by říkali, že jejích dům je otevřený cizím lidem. Proto k němu Vypravěč zamířil a zaklepal.</p> <p>„Okamžik!" ozvalo se zevnitř. Vypravěč počkal na verandě. U jednoho konce bylo zavěšeno několik košů, z nichž visely dlouhé listy různých rostlin. Vypravěč věděl, že mnohé se využívají k různým uměním, jako je hojení, hledání, uzavírání a připomínání. Také si všiml, že koše jsou rozmístěny tak, aby při pohledu z jednoho místa u dolního konce dveří tvořily ochranné kouzlo. Efekt byl tak výrazný, že si Vypravěč dřepl a nakonec si na verandě lehl, aby dobře viděl. Barvy nanesené na koše přesně v místech, kde měly být, dokazovaly, že to není náhoda. Bylo to dokonalé ochranné kouzlo, orientované směrem ke dveřím.</p> <p>Vypravěč se snažil přijít na to, proč by někdo tak silné kouzlo vytvářel a zároveň se je snažil zamaskovat. Byl pravděpodobně jedinou osobou široko daleko, od níž se dalo čekat, že zachytí závan síly z něčeho tak pasivního jako bylo ochranné kouzlo a díky tomu si jej všimne. Ještě stále ležel na podlaze a lámal si tím hlavu, když se dveře otevřely a nějaký muž řekl: „To jste tak unavený, cizince?"</p> <p>Vypravěč vyskočil. „Obdivuji, jak tu máte naaranžované byliny. Úplné visuté zahrady, pane."</p> <p>„To moje žena," kývl muž. „Pořád je obskakuje. Jak nejsou přesně tak, je zle."</p> <p>Byl ten muž lhář? Ne, usoudil Vypravěč. Nesnažil se skrýt, že koše tvoří ochranné znamení a volně visící listy se proplétají, aby je spojily. Jednoduše to nevěděl. Někdo pravděpodobně jeho žena, pokud to byla její zahrádka domu zařídil ochranu, a on o tom neměl ani tušení.</p> <p>„Mně se tak líbí," poznamenal Vypravěč.</p> <p>„Říkal jsem si, jak je možné, že sem někdo přišel a já neslyšel vůz ani koně. Podle toho, jak se na vás dívám, jste asi přišel pěšky."</p> <p>„To jste uhodl, pane."</p> <p>„A váš ranec se nezdá být dost plný, abyste v něm měl mnoho věcí, které se dají prodat."</p> <p>„Já neprodávám <emphasis>věci, </emphasis>pane."</p> <p>„A co tedy? Co jiného než věci se dá prodat?"</p> <p>„Třeba práce," řekl Vypravěč. „Pracují za jídlo a přístřeší."</p> <p>„Na tuláka jste dost starý."</p> <p>„Narodil jsem se v sedmapadesátém, takže mi do sedmdesátky zbývá ještě dobrých sedmnáct let. A kromě toho, mám několik nadání."</p> <p>Muž jako by se odtáhl. Neudělal to tělem. Zato oči jako by se najednou dívaly z větší dálky, když řekl: „Děti máme ještě malé a práci se ženou zvládáme sami. Nepotřebujeme pomoc."</p> <p>Nyní za ním stála žena, dívka natolik mladá, aby ještě neměla tvář ztvrdlou a ošlehanou počasím, i když se tvářila vážně. V náručí držela malé dítě. Obrátila se k manželovi: „Máme dost, aby se s námi dnes ještě někdo navečeřel, Zbroji -"</p> <p>Manželova tvář při těch slovech ztuhla a zpřísněla. „Moje žena je velkomyslnější než já, cizince. Já vám to řeknu na rovinu. Říkáte, že máte několik nadání. Pokud mne zkušenost neklame, chcete tím říct, že umíte zacházet se skrytými silami. Já nic takového v křesťanském domě nestrpím."</p> <p>Vypravěč se na něho ostře podíval a potom se o něco vlídněji podíval na jeho ženu. Takže tak se zde věci měly: ona dělala jen taková kouzla a čáry, jaké mohla před manželem zatajit, a on horlivě odmítal každičký náznak magie. Vypravěče napadlo, co by se asi stalo, kdyby se manžel někdy dozvěděl pravdu. Manžel - Zbroj? - nevypadal jako násilník, ale kdo ví, jaká zuřivost se takovému muži rozlije žilami, když se protrhne hráz hněvu.</p> <p>„Chápu vaši opatrnost, pane," kývl Vypravěč.</p> <p>„Vím, že na sobě máte ochranná znamení," prohlásil Zbroj. „Osamělý muž, který pěšky ušel takový kus cesty divočinou? Podle toho, že ještě máte vlasy na hlavě, se pozná, že jste musel Indiány nějak odehnat."</p> <p>Vypravěč roztáhl tvář do širokého úsměvu a smekl čapku, kterou měl na hlavě, aby bylo vidět lysé temeno. „Dá se považovat za odhánění, že je oslepuji odraženou září slunce?" zeptal se. „Za <emphasis>můj </emphasis>skalp by žádnou odměnu nedostali."</p> <p>„Je pravda," přiznal Zbroj, „že v těchto končinách jsou Indiáni mírumilovnější než na většině jiných míst. Jednooký prorok si založil na druhém břehu Wobiše město, kde nabádá Indiány, aby nepili alkohol."</p> <p>„To je dobrá rada pro každého," uznal Vypravěč. A hlavou mu blesklo: Indián, který si říká prorok. „Než odtud odejdu, musím se s ním setkat a promluvit si s ním."</p> <p>„S <emphasis>vámi </emphasis>se bavit nebude, ledaže byste uměl změnit barvu své kůže," řekl Zbroj. „Co měl před několika lety první vidění, s žádným bělochem nepromluvil."</p> <p>„Zabije mě, když to zkusím?"</p> <p>„Sotva. Vyzývá své lidi, aby bělochy nezabíjeli."</p> <p>„To je další dobrá rada."</p> <p>„Dobrá pro bělochy, ale pro Indiány nemusí mít nejlepší následky. Lidé jako takzvaný guvernér Harrison z Kartága chtějí zatočit se všemi Indiány, ať jsou mírumilovní nebo ne." Zbroj se stále tvářil zarputile, přesto však mluvil a to, co říkal, mu šlo od srdce. Vypravěč měl velkou důvěru k lidem, kteří každému říkají, co si myslí, i cizincům a dokonce i nepřátelům. „V každém případě," pokračoval Zbroj, „ne všichni Indiáni jsou příznivci Prorokových mírumilovných slov. Ti, kteří stojí za Takumsou, vyvolávají nepokoje na jihu kolem Hio, takže mnoho lidí <image xlink:href="#_4.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>raději odchází na sever do oblasti horního toku Wobiše. Díky tomu najdete dost domů, v nichž žebráka ochotně přijmou - i za to můžete poděkovat Indiánům."</p> <p>„Já nejsem žebrák, pane," hájil se Vypravěč. „Jak jsem řekl, jsem ochoten pracovat."</p> <p>„To věřím, pomocí nadání a skrytých triků."</p> <p>Mužova nepřátelskost byla v ostrém protikladu s laskavou pohostinností jeho manželky.</p> <p>„Jaké je vaše nadání, pane?" zeptala se žena. „Podle toho, jak mluvíte, jste vzdělaný člověk. Nejste náhodou učitel?"</p> <p>„Mé nadání je obsaženo v mém jménu. Říkají mi Vypravěč. Mám nadání pro příběhy."</p> <p>„Pro jejich vymýšlení? Tomu se ve zdejším kraji říká lhaní." Čím víc se manželka snažila projevovat Vypravěči porozumění, tím bylo chování jejího manžela chladnější.</p> <p>„Mám nadání k tomu, abych si příběhy pamatoval. Ale vyprávím jen ty, o nichž jsem přesvědčen, že jsou pravdivé, pane. A přesvědčit mne není lehké. Pokud mi řeknete své příběhy, já vám řeknu své a oba budeme tímto obchodem obohaceni, neboť ani jeden nepřijde o to, co měl na začátku."</p> <p>„Já žádné příběhy nemám," odvětil Zbroj, přestože již sám řekl jeden příběh o Prorokovi a další o Takumsovi.</p> <p>„To je smutné. Jestli je to tak, pak máte pravdu a já zavítal k nesprávným dveřím." Vypravěč viděl, že to skutečně není dům, kde by byl vítán. I kdyby se Zbroj nechal obměkčit a vpustil ho dovnitř, byl by obklopen atmosférou podezíravosti. A Vypravěč nedokázal žít někde, kde ho stále někdo ostražitě sledoval. „Přeji vám hezký den."</p> <p>Jenže Zbroj ho nechtěl tak snadno propustit. Pochopil Vypravěčova slova jako výzvu. „Proč by to mělo být smutné? Vedu klidný, obyčejný život."</p> <p>„Žádný člověk nevidí svůj život jako obyčejný," odpověděl Vypravěč, „a pokud to o něm říká, je to příběh, jaké ze zásady nevyprávím."</p> <p>„Chcete říct, že jsem lhář?" zeptal se ostře Zbroj.</p> <p>„Ptám se, jestli znáte místo, kde by se mé nadání mohlo setkat s pochopením."</p> <p>Zbroj si ničeho nevšiml, ale Vypravěč dobře viděl, jak jeho žena prsty pravé ruky udělala uklidnění a levou rukou uchopila manžela za zápěstí. Provedla to elegantně a manžel na to zřejmě byl citlivý, neboť když o krok postoupila, aby Vypravěči odpověděla, byl viditelně klidnější. „Příteli," oslovila ho, „když se dáte cestou za támhleten kopec a dojdete po ní až nakonec, přes dva potoky, oba přemostěné, najdete dům Alvina Mlynáře, kde vás určitě přijmou."</p> <p>„A," řekl Zbroj.</p> <p>„Děkuji," odvětil Vypravěč. „Ale jak si tím můžete být tak jista?"</p> <p>„Přijmou vás na tak dlouho, jak dlouho se budete chtít zdržet, a dokud budete ochoten pomáhat, nevyženou vás."</p> <p>„Ochotný jsem vždycky, dámo," kývl Vypravěč.</p> <p><emphasis>„Vždycky </emphasis>ochotný?" podivil se Zbroj. „Nikdo není <emphasis>vždycky </emphasis>ochotný. Měl jsem za to, že za všech okolností mluvíte pravdu."</p> <p>„Vždycky říkám to, čemu věřím. Nemám o nic větší jistotu, jestli je to pravda, než kdokoli jiný."</p> <p>„Tak proč mi říkáte 'pane', když nejsem žádný rytíř, a jí říkáte 'dámo', když je stejně neurozená jako já?"</p> <p>„Protože na nějaké královy rytíře nevěřím. Král říká rytíř tomu, komu je nějak zavázán, bez ohledu na to, jestli to je pravý rytíř nebo ne. A všem jeho milenkám se říká 'dámy' za to, co dělají v královských peřinách. Tak se mluví mezi royalisty - polovina slov jsou lži. Ale vaše žena, pane, se zachovala jako pravá dáma, velkomyslná a pohostinná. A vy, pane, jako pravý rytíř, který chrání svou domácnost před nebezpečími, jichž se nejvíc bojí."</p> <p>Zbroj se nahlas rozesmál. „Mluvíte tak sladce, že pak nejspíš musíte půl hodiny cucat sůl, abyste se té sladké chuti v ústech zbavil."</p> <p>„Je to moje nadání," odvětil Vypravěč. „Ale když je třeba, umím mluvit i jinak, a vůbec ne sladce. Přeji vám, vaší ženě, dětem a vašemu křesťanskému domu hezké odpoledne. "</p> <p>Vypravěč se vydal po trávě obecní pastviny pryč. Krávy si ho nevšímaly, protože skutečně <emphasis>měl </emphasis>ochranné znamení, byť takové, jehož si Zbroj nemohl všimnout. Chvíli poseděl na slunci, aby si prohřál mozek a zkusil, jestli ho něco nenapadne. Ale nešlo to. Po poledni prakticky nikdy neměl myšlenku, která by za něco stála. Jak praví přísloví: „Ráno přemýšlej, v poledne konej, večer jez a v noci spi." Na přemýšlení už bylo příliš pozdě. Na jídlo příliš brzy.</p> <p>Zamířil po stezce nahoru ke kostelu, který stál na kopci, daleko od obecní pastviny. Kdybych byl opravdový prorok, pomyslel si, už bych věděl. Věděl bych, jestli tady mám zůstat den, týden nebo měsíc. Věděl bych, jestli se Zbroj stane mým přítelem, v což doufám, nebo nepřítelem, čehož se obávám. Věděl bych, zda jeho žena jednou bude moci své schopnosti používat, aniž by je musela skrývat. Věděl bych, jestli se s tím Rudým prorokem někdy setkám osobně.</p> <p>Ale věděl, že to jsou nesmysly.</p> <p>Takové věci by viděla světlice - mnohokrát byl u toho a naplňovalo ho to hrůzou, neboť věděl, že není správné, aby člověk věděl příliš mnoho o stezkách, po nichž se bude jeho život ubírat. Ne, on chtěl mít prorocké nadání, aby viděl nikoli malichernosti, jimiž se lidé zabývají ve svých koutcích světa, ale důležité události řízené Bohem. Nebo Satanem - Vypravěč v tomto směru nebyl vybíravý, neboť oba měli představu, co chtějí se světem dělat, takže oba nejspíš o budoucnosti něco málo věděli. Jistě, asi by bylo <emphasis>příjemnější </emphasis>naslouchat Bohu. Všechny stopy ďábla, s nimiž se zatím v životě setkal, byly bolestivé, každá po svém.</p> <p>Na to, že byl podzim, bylo teplo, a tak byly kostelní dveře otevřeny. Vypravěč se protáhl dovnitř spolu s mouchami. Uvnitř byl kostel stejně pěkný jako zvenčí; zřejmě patřil Skotské církvi, takže byl prostý, ale o to bylo uvnitř příjemněji - jasný, vzdušný prostor, s obílenými stěnami a zasklenými okny. Dokonce i lavice a kazatelna byly ze světlého dřeva. Jediným tmavým předmětem uvnitř byl oltář. Proto přirozeně přitahoval oči. A jelikož Vypravěč měl pro takové věci nadání, všiml si stop po kapalině na jeho povrchu.</p> <p>Pomalu vykročil k oltáři. K němu, protože se potřeboval přesvědčit; pomalu, protože taková věc neměla v křesťanském kostele být. Zblízka však nebylo pochyb. Byla to stejná stopa, kterou zahlédl v DeKane na tváři muže, jenž své děti umučil k smrti a obvinil z toho Indiány. Všiml si, že stejná stopa zůstala na meči, jímž byl sťat Jiří Washington. Vypadalo to jako tenký povlak špinavé vody, neviditelný, pokud se člověk nepodíval z jistého úhlu, v jistém světle. Ale Vypravěč ji teď viděl pokaždé - byl na ni citlivý.</p> <p>Natáhl ruku a opatrně položil ukazováček na nejvýraznější šmouhu. Musel vynaložit všechny síly, aby jej tam chvíli udržel, jak to pálilo. Celá paže až po rameno se mu chvěla a bolela.</p> <p>„Vítejte v Božím domě," pozdravil něčí hlas.</p> <p>Vypravěč, cucaje si spálený prst, se otočil za hlasem. Muž, který tam stál, byl oblečen jako kazatel Skotské církve - tady v Americe jim říkali presbyteriáni.</p> <p>„Doufám, že jste si nezadřel třísku," řekl kazatel.</p> <p>Bylo by bývalo jednodušší odpovědět: Ano, zadřel jsem</p><empty-line /><p>si třísku. Jenže Vypravěč vyprávěl pouze příběhy, kterým</p><empty-line /><p>věřil. „Kazateli," promluvil, „tohoto oltáře se dotkla ruka ďábla."</p> <p>Kazatelův smutný úsměv okamžitě zmizel. „Podle čeho poznáte ďáblovy otisky?"</p> <p>„Je to dar od boha," odvětil Vypravěč. „Vidět."</p> <p>Kazatel se na něho pozorně podíval. Nevěděl, jestli mu má nebo nemá věřit. „Pak mi jistě můžete prozradit také to, kde se dotkli andělé, ne?"</p> <p>„Myslím, že bych poznal zásah božských sil. Už jsem takové stopy viděl."</p> <p>Kazatel se zarazil, jako by chtěl položit nějakou velice důležitou otázku, ale bál se odpovědi. Potom se zachvěl a touha po poznání ho viditelně opustila. „Nesmysl," promluvil, tentokrát pohrdavě. „Nějaké prosťáčky možná oklamete, ale já získal vzdělání v Anglii, takže se nenechám ošálit řečmi o skrytých silách."</p> <p>„Á," protáhl Vypravěč. „Jste vzdělaný muž."</p> <p>„Vy také, podle toho, jak mluvíte," řekl kazatel. „Odhadl bych to na jih Anglie."</p> <p>„Akademie umění lorda ochránce," odpověděl Vypravěč. „Vyučil jsem se rytcem. Jelikož patříte ke Skotské církvi, troufl bych si tvrdit, že jste viděl mou práci v učebnicích pro nedělní školy."</p> <p>„Já si takových věcí nevšímám," odsekl kazatel. „Rytiny jsou plýtvání papírem, který mohl zůstat slovům pravdy. Pokud neilustrují věci, jež oko umělce skutečně spatřilo, například anatomii. Ale to, co umělec tvoří podle vlastní fantazie, nemá větší nárok na moje oči než to, co si představuji sám."</p> <p>Vypravěč tuto myšlenku sledoval ke kořenům. „A co když je umělec zároveň prorokem?"</p> <p>Kazatel přivřel oči. „Doba proroků skončila. Všichni, kteří se dnes prohlašují za proroky, jsou šarlatáni - jako ten odpadlický, neznabožský, jednooký, opilý Indián za řekou. A nepochybuji o tom, že kdyby Bůh propůjčil dar proroctví třebas jen jedinému umělci, zanedlouho by se roztrhl pytel se čmáraly a mazaly, kteří by chtěli být považováni za proroky, obzvlášť pokud by jim to vyneslo víc peněz."</p> <p>Vypravěč odpověděl klidně, ale obvinění naznačené kazatelem neponechal bez povšimnutí. „Muž, jenž káže slovo Boží za mzdu, by neměl kritizovat jiné, kteří se snaží vydělat si na živobytí odhalováním pravdy."</p> <p>„Byl jsem vysvěcen," ohradil se kazatel. „Umělce nikdo nevysvěcuje. Vysvěcují se sami."</p> <p>Přesně jak Vypravěč čekal. Jakmile se kazatel začal bát, že jeho myšlenky samy o sobě neobstojí, uchýlil se k autoritě. A když se rozhodčím stala autorita, rozumná diskuse nebyla možná. Vypravěč se proto vrátil k věci. „Tohoto oltáře se dotkl ďábel," zopakoval Vypravěč. „Spálil jsem si prst, když jsem se toho místa dotkl."</p> <p>„Já jsem si prsty nikdy nespálil," odvětil kazatel.</p> <p>„To mne nepřekvapuje," řekl Vypravěč. <emphasis>„Vy </emphasis>jste byl vysvěcen."</p> <p>Vypravěč se ani nesnažil skrýt v hlase posměch. Kazatele to rozlítilo a odpověděl stejně jedovatě. Vypravěč si z toho nedělal těžkou hlavu, když se na něho lidé zlobili. Znamenalo to, že poslouchali a přinejmenším částečně mu věřili. „Tak mi něco řekněte, když máte tak bystré oči," vyzval ho kazatel. „Řekněte mi, jestli se toho oltáře někdy dotkl Boží posel."</p> <p>Kazatel svou otázku viditelně myslel jako test. Vypravěč neměl ponětí, jakou odpověď kazatel považuje za správnou. Stejně na tom nezáleželo; odpověděl by tak jako tak po pravdě. „Ne," prohlásil.</p> <p>Byla to špatná odpověď. Kazatel se uculil. „Opravdu? Můžete na to přísahat?"</p> <p>Vypravěče v první chvíli napadlo, jestli si kazatel nemyslí, že to byly jeho vysvěcené ruce, co na oltáři zanechalo stopy božské vůle. Rozhodl se udělat s touto představou rázný konec. „Většina kazatelů nezanechává stopy světla na předmětech, jichž se dotknou. Těch, kteří jsou dost svatí, je málo."</p> <p>Ale kazatel nemyslel sebe. „Už jste řekl dost," prohlásil kazatel. „Vím, že jste podvodník. Opusťte můj kostel."</p> <p>„Nejsem podvodník," odvětil Vypravěč. „Mohu se mýlit, ale nikdy nelžu."</p> <p>„A já zase nikdy nevěřím člověku, který říká, že nikdy nelže."</p> <p>„Člověk vždy předpokládá, že ostatní jsou stejně ctnostní jako on," opáčil Vypravěč.</p> <p>Kazatelova tvář zbrunátněla hněvem. „Odejděte, nebo vás vyhodím."</p> <p>„Rád odejdu." Vypravěč se rychlým krokem vydal ke dveřím. „A doufám, že se už nikdy nevrátím do kostela, jehož kazatel není překvapen, když se dozví, že se jeho oltáře dotkl Satan."</p> <p>„Nebyl jsem překvapen, protože vám nevěřím."</p> <p>„Věřil jste mi," prohlásil Vypravěč. „A také jste věřil, že se ho dotkl anděl. Tuto verzi považujete za pravdivou. Ale já tvrdím, že kdyby se ho nějaký anděl dotkl, musel by zanechat stopy, jichž bych si všiml. A vidím tam jen jednu stopu."</p> <p>„Lháři! To vás poslal ďábel, abyste zde v Božím domě provozoval své nekromantské praktiky! Pryč! Ven! Zaklínám vás, odejděte."</p> <p>„A já myslel, že duchovní jako vy nezaklínají."</p> <p>„Ven!" Poslední slovo kazatel doslova vykřikl. Žíly na krku měl naběhlé. Vypravěč si nasadil klobouk a odešel. Slyšel, jak za ním zabouchly dveře. Sel po kopcovité louce porostlé uschlou podzimní travou, dokud nenarazil na stezku, jež stoupala k domu, o němž mluvila ta žena. Kde ho podle ní určitě přijmou.</p> <p>Vypravěč si tak jist nebyl. Zásadně na jednom místě nenavštěvoval více než tři domy - když ani na třetí pokus nenašel obydlí, v němž ho byli ochotni přijmout, bylo lepší jít dál.</p> <p>Tentokrát měla první zastávka neobvykle špatný průběh a druhá dopadla ještě hůř.</p> <p>Ale jeho neklid nepramenil jen z toho, že se mu nedařilo. I kdyby v tom posledním domě padli tváří k zemi a začali mu líbat nohy, při představě, že by měl v tomto kraji zůstat, se ho zmocňovaly zvláštní pocity. Město bylo tak křesťanské, že přední občan odmítal ve svém domě skryté síly - přesto nesl oltář v kostele stopy ďábla. A ještě horší byl způsob klamání. Osoba, kterou Zbroj nejvíc miloval a které nejvíc důvěřoval, mu používala skryté síly přímo pod nosem. V kostele byl kazatel přesvědčen, že se o jeho oltář přihlásil Bůh a ne ďábel. Co jiného než další šílenství a další klam mohl Vypravěč očekávat v tom domě na kopci? Z vlastní zkušenosti dobře věděl, že pokřivení lidé se ovíjejí navzájem.</p> <p>Zena měla pravdu - potoky byly přemostěné. Ale ani to nebylo dobré znamení. Přemostit řeku byla nutnost; přemostit široký potok byla laskavost vůči pocestným. Ale proč stavěli tak důkladné mosty přes potoky, které byly tak úzké, že i muž Vypravěčova stáří je dokázal přeskočit, aniž by si namočil nohu? Mosty byly pevné, daleko na obou stranách potoka zakotvené do země, a oba měly dobrou doškovou střechu. Lidé platí peníze za to, aby je nechali v hostincích, které nejsou zdaleka tak pevné a suché jako tyto mosty, pomyslel si Vypravěč.</p> <p>Muselo to znamenat, že lidé na konci stezky jsou přinejmenším stejně podivínští jako ti, s nimiž se zatím setkal. Určitě by udělal lépe, kdyby se otočil a odešel. Opatrnost si žádala, aby to udělal.</p> <p>Ale opatrnost neměla ve Vypravěčově povaze silné slovo. Jak mu před lety řekl Starý Ben: „Ty jednou vlezeš i peklu do tlamy, Bille, jen abys zjistil, proč má ďábel tak špatné zuby." Mosty musely mít opodstatnění a Vypravěč cítil, že z toho vyjde příběh, který si zaslouží místo v jeho knize.</p> <p>Nakonec to byla jen míle. Když už se zdálo, že cesta zabloudí do neproniknutelného lesa, ostře se stočila k severu a přivedla ho k tak pěknému statku, jaký snad ještě neviděl, dokonce ani v poklidných, osídlených územích Nového Oranžska a Pensylvánie. Dům byl velký a dobře stavěný, z opracovaných klád, aby bylo vidět, že má vydržet dlouho. Kolem stály stodoly, kůlny, chlévy a kurníky, takže to vypadalo téměř jako malá vesnice. Proužek dýmu stoupající o půl míle dál po cestě prozrazoval, že jeho tušení není daleko od pravdy. Opodál stála další usedlost a využívala stejnou cestu, což znamenalo, že pravděpodobně patří příbuzným. Patrně děti, které založily vlastní rodinu. A hospodařili společně, aby se všichni měli lépe. Vypravěč věděl, že je to dobře, když spolu bratři vycházejí natolik, že si navzájem obdělávají pole.</p> <p>Vypravěč měl ve zvyku zamířit vždy k domu - bylo lepší hned se ohlásit, než se plížit po statku a být považován za zloděje. Ale když chtěl tentokrát vykročit k domu, znenadání jako by měl v hlavě prázdno a nedokázal si vzpomenout, proč sem vlastně přišel. Bylo to tak silné ochranné kouzlo, že si teprve v půli cesty ke kamenné stavbě u potoka uvědomil, že je vytlačován a schází z kopce. Prudce se zastavil. Dostal strach, neboť si myslel, že nikdo není dost silný, aby ho dokázal vypudit a on si ani nevšiml, co se děje. Bylo to tady stejně zvláštní jako na těch předchozích dvou místech a o to on nestál.</p> <p>Jenže když se chtěl vrátit stejnou cestou, kterou přišel, stalo se to znovu. Zjistil, že schází z kopce směrem ke kamenné stavbě.</p> <p>Opět se zastavil a tentokrát tiše řekl:</p> <p>„Nevím, kdo jsi a co chceš, ale buď půjdu svobodně, nebo nepůjdu vůbec."</p> <p>Zničehonic jako by se za ním zvedl vítr a postrčil ho k budově. Ale věděl, že by se mohl vrátit, kdyby chtěl. Sice proti větru, ale mohl by. To ho značně uklidňovalo. Nátlakové prostředky, jež na něho byly použity, ho neměly zotročit. Vypravěč věděl, že to svědčí pro dobré kouzlo -nikoli pro skryté okovy nějakého mučitele.</p> <p>Stezka se stočila podél potoka mírně doleva a Vypravěč poznal, že stavba, k níž přichází, je mlýn, protože měla náhon a vysoké kolo postavené v místě, kde měla téct voda. Dnes však náhonem žádná voda nepřitékala a když Vyprávěč přišel tak blízko, že mohl širokými, stodolovými vraty nahlédnout dovnitř, zjistil proč. Nebylo pouze zavřeno na zimu. Stavba se jako mlýn nikdy nepoužívala. Soukolí byla tam, kde měla být, ale velký, kruhový mlýnský kámen chyběl. Byl tam jen základ z kamenů zaražených do země, rovný a připravený.</p> <p>Cekal tak již dlouho. Podle psího vína a mechu byla budova stará alespoň pět let. Postavit tento mlýn jistě stálo mnoho práce, přesto byl používán jen jako společný seník.</p> <p>Těsně za vraty stál vůz a kolébal se, jak spolu nahoře na poloviční fůře sena zápasili dva chlapci. Byla to přátelská pranice; chlapci byli podle všeho bratři, jeden asi dvanáctiletý, druhému mohlo být kolem devíti, a mladší z nich zatím nespadl z vozu a nevyletěl ze dveří jedině proto, že se starší chlapec pořád smál. Vypravěče si pochopitelně nevšímali.</p> <p>Podobně si nevšímali muže, který stál s vidlemi v ruce na kraji půdy a díval se na ně. Vypravěč si v první chvíli myslel, že muž si je prohlíží s pýchou, jako otec. Když pak přišel blíž, spatřil, jak vidle drží. Jako oštěp, připravený k hodu. Vypravěč si na okamžik představil, co by se stalo - vidle by prolétly vzduchem, zabodly by se jednomu z chlapců do těla a určitě by ho zabily, když ne hned tak krátce nato, na sněť nebo břišní krvácení. Představil si, že vidí vraždu.</p> <p>„Ne!" vykřikl. Rozběhl se ke dveřím, u vozu se zastavil a podíval se nahoru na muže na půdě.</p> <p>Muž zapíchl vidle do sena za sebou a shodil je přes okraj na vůz tak, že oba chlapce téměř zasypal. „Vzal jsem si vás sem na práci, vy dvě medvíďata, ne abyste si dělali naschvály." Muž se usmíval, dobíral si je. Zamrkal na Vypravěče. Jako by ještě před malou chvílí neměl v očích smrt.</p> <p>„Zdravíčko, mladíku," pozdravil ho muž.</p> <p>„Zase tak mladý nejsem," odvětil Vypravěč. Sundal si klobouk, aby holá hlava prozradila jeho věk.</p> <p>Chlapci se vyhrabali ze sena. „Proč jste tak vykřikl, pane?" zeptal se ten mladší.</p> <p>„Bál jsem se, že by se někomu mohlo něco stát."</p> <p>„My se tak pereme pořád," prohlásil starší chlapec. „To nic, příteli. Já jsem Alvin, po tátovi." Chlapcův úsměv byl nakažlivý. Přestože Vypravěč po tolika projevech temných sil, jichž byl dnes svědkem, cítil strach, nezbylo mu nic jiného než úsměv opětovat a přijmout nabídnutou ruku. Alvin junior tiskl ruku jako dospělý muž, tak byl silný. Vypravěč to nepřešel bez poznámky.</p> <p>„To je tím, že vám podal svou rybí ruku. A ještě kdyby vám ji zmáčkl a zkroutil, to byste se teprve divil." Mladší chlapec si s ním také potřásl rukou. „Mně je sedm a Alu juniorovi je deset." Byli mladší, než vypadali. Z obou byl cítit nepříjemný tělesný pach, jaký se z takových mladých chlapců šíří, když se zpotí. Ale to Vypravěči nevadilo. Zato s jejich otcem si lámal hlavu. Byla to jen jeho bujná představivost, když se mu zdálo, že muž chce chlapce zabít? Vždyť kdo by dokázal vztáhnout smrtící ruku na tak milé a hezké hochy?</p> <p>Muž nechal vidle na půdě, slezl po žebříku dolů a s rukama rozpřaženýma vykročil k Vypravěči, jako by ho chtěl obejmout. „Vítejte u nás, cizince. Já jsem Alvin Mlynář a toto moji dva nejmladší synové, Alvin junior a Kalvin."</p> <p>„Kalvík," opravil ho mladší chlapec.</p> <p>„Nelíbí se mu, jak se naše jména rýmují," vysvětlil Alvin junior. „Alvin a Kalvin. Dali mu podobné jméno jako mně, protože doufali, že z něho vyroste takový chlap jako ze mne. Ale bohužel to nefunguje."</p> <p>Kalvin do něho s předstíraným hněvem strčil. „Pokud vím, on byl první pokus. Teprve já jsem se jim podařil!"</p> <p>„Většinou jim říkáme Al a Kalvík," promluvil otec.</p> <p>„Většinou nám říkáte 'buď zticha' a 'pojď sem'," namítl Kalvík.</p> <p>Al junior ho plácl do ramen tak, že se natáhl do prachu. Otec se mu odměnil tím, že se mu opřel holínkou o zadnici a vystrčil ho ze vrat. Všechno to byla legrace. Nikomu se nic zlého nedělo. Jak mne mohlo napadnout, že se tady schyluje k vraždě?</p> <p>„Přinášíte nějakou zprávu? Dopis?" zeptal se Alvin Mlynář. Teď, když byli oba chlapci venku a pokřikovali na sebe přes louku, si dospělí muži konečně mohli promluvit.</p> <p>„Bohužel. Jsem jen pocestný. Jedna mladá dáma ve městě mi poradila, že bych tady u vás mohl najít nocleh. Výměnou za jakoukoli těžkou práci, kterou byste pro moje paže našli."</p> <p>Alvin Mlynář se vesele ušklíbl. „Tak se podíváme, kolik takové paže zvládnou." Natáhl k němu ruku, ale ne proto, aby si s ním potřásl. Chytil Vypravěče za předloktí a zapřel se pravou nohou o jeho nohu. „Myslíte, že mě přehodíte?" zeptal se Alvin Mlynář.</p> <p>„Ale prozraďte mi, ještě než začneme, jestli dostanu lepší večeři, když vás přehodím, nebo když vás nepřehodím," odvětil Vypravěč.</p> <p>Alvin Mlynář zaklonil hlavu a vyrazil pokřik jako Indián. „Jak vám říkají, cizinče?"</p> <p>„Vypravěč."-</p> <p>„Tak, pane Vypravěči, doufám, že vám chutná prach, protože to bude první, co tady ochutnáte!"</p> <p>Vypravěč ucítil, jak stisk na jeho předloktí zesílil. Měl silné paže, ale sevření tohoto muže se rovnat nemohly. Jenže při přehazování nešlo jen o sílu. Chtělo to také rozum, a toho Vypravěč trochu měl. Mnohem dřív, než muže donutil zabrat vší silou, pomalu před jeho tlakem couvl. Pak najednou ze všech sil zatáhl směrem, jímž Mlynář tlačil. Obvykle to k povalení mohutnějšího muže stačilo, protože jeho váha se obrátila proti němu - jenže Alvin Mlynář to čekal, zabral opačným směrem a odhodil Vypravěče tak daleko, že přistál mezi kameny, které tvořily základ pro chybějící mlýnský kámen.</p> <p>Ale žádná zlomyslnost v tom nebyla, pouze radost ze zápasu. Vypravěč ještě ani nedopadl a Mlynář mu již pomáhal vstát a ptal se, jestli si nic nezlomil.</p> <p>„Jsem jenom rád, že tady zatím nemáte mlýnský kámen," vydechl Vypravěč, Jinak byste mi musel nacpat mozek zpátky do hlavy."</p> <p>„Cože? Tady jste ve Wobiši, člověče! <emphasis>Tady </emphasis>mozky k ničemu nejsou."</p> <p>„Nuže, zvítězil jste," řekl Vypravěč. „Znamená to, že si budu moci vysloužit nocleh a stravu?"</p> <p>„Vysloužit si? Ani nápad, pane, něco takového nedovolím.“ Široký úsměv na jeho tváři však tvrdost slov popíral. „Ne, ne, pracovat můžete, když budete chtít, protože člověk je raději, když má pocit, že si svou cestu světem platí. Ale nechal bych vás tady, i kdybyste měl obě nohy přeražené a nemohl pomoct s ničím. Postel už na vás čeká, hned vedle kuchyně, a klidně vsadím vepře proti borůvce, že chlapci už vyřídili Víře, aby k večeři nachystala o talíř víc."</p> <p>„To je od vás laskavé, pane."</p> <p>„Vůbec ne," odvětil Alvin Mlynář. „Určitě jste si nic nezlomil? Praštil jste sebou na ty kameny hezky tvrdě."</p> <p>„Pak byste se měl raději podívat, jestli se nerozbil některý z těch kamenů."</p> <p>Alvin se znovu zasmál, poplácal ho po zádech a odvedl ho do domu.</p> <p>A že to byl dům. Víc vřískání a křiku nemohlo být ani v pekle. Mlynář se pokusil udělat mu v dětech pořádek. Čtyři starší dívky byly jeho dcery. Věnovaly se půltuctů různých prací a přitom se mezi sebou zplna hrdla hádaly, každá s každou o něco jiného. Jak je povinnosti vedly z pokoje do pokoje, plynule přecházely z jedné hádky do druhé. Vřískající novorozeně bylo vnouče, stejně jako pět batolat, která si na stole a pod stolem hrála na ostříhance a royalisty. Matka Víra jako by to při práci v kuchyni vůbec nevnímala. Čas od času nějakému dítěti dala pohlavek, ale jinak se od nich nenechala vytrhovat z práce - ani z nepřetržitého proudu příkazů, výtek, hrozeb a stesků. „Jak je možné, že si v tom všem uchováte rozum?" zeptal se jí Vypravěč.</p> <p>„Rozum?" obrátila se na něho ostře. „Myslíte, že by to někdo s rozumem mohl zvládnout?"</p> <p>Mlynář ho zavedl do jeho pokoje. Přesně tak to nazval: „Váš pokoj, dokud tu budete chtít zůstat." Měl velkou postel, polštář vycpaný peřím i přikrývky. Půlku jedné stěny tvořil komín, takže tam bylo teplo. Za celou dobu jeho putování mu takovou postel nikdo nenabídl. „Odpřísáhněte mi, že se ve skutečnosti nejmenujete Prokrustes," obrátil se k hospodáři.</p> <p>Mlynář jeho narážku nepochopil, ale nevadilo to, poznal, co ten výraz znamená. Určitě jej neslyšel poprvé. „U nás hostům nedáváme nejhorší pokoj, Vypravěči, ale dáváme jim ten nejlepší. A víc o <emphasis>tom </emphasis>nechci mluvit."</p> <p>„V tom případě mi zítra musíte dovolit, abych vám s něčím pomohl."</p> <p>„Jestli víte, co s rukama, práce se vždycky najde.</p> <p>A jestli se neštítíte ženské práce, manželce by se také nějaká ta výpomoc hodila. Uvidíme." S těmito slovy Mlynář odešel a zavřel za sebou dveře.</p> <p>Hluk, který se domem rozléhal, tlumily zavřené dveře jen částečně, ale Vypravěči taková hudba nevadila. Bylo teprve odpoledne, ale neviděl důvod, proč se přemáhat. Shodil ze zad ranec, sundal si boty a natáhl se na matraci. Zašustilo to jako sláma, ale nahoře byla ještě péřová matrace, takže postel byla hluboká a měkká. Sláma byla čerstvá a u kamenů, z nichž byl vyzděn komín, visely usušené byliny, které pokoj plnily vůní mateřídoušky a rozmarýny. Ležel jsem někdy ve Filadelfii v tak měkké posteli? Nebo předtím v Anglii? Naposledy v matčině lůně, pomyslel si.</p> <p>V tomto domě se za použití sil nestyděli: magický znak byl namalován přímo nade dveřmi. Poznal, o jaký symbol jde. Nebylo to smíření, které by mělo upokojit vznětlivost v duši toho, kdo tu spal. Nebylo to varování a nebyla to ani obrana. Jeho smyslem nebylo chránit dům před hostem nebo hosta před domem. Byl tu pro pohodlí, čistý a jednoduchý. A byl znamenitě, dokonale nakreslen, přesně ve správných proporcích. Nebylo snadné nakreslit znak přesně, protože byl tvořen trojkami. Vypravěč si nevzpomínal, kdy viděl dokonalejší.</p> <p>Proto ho nepřekvapilo, že jak ležel na posteli, cítil, jak se svaly jeho těla rozplétají, jako by tato postel a tento pokoj smazávaly únavu nahromaděnou za pětadvacet let toulek. Přistihl se, jak doufá, že až zemře, bude to v hrobě stejně příjemné jako na této posteli.</p> <p>Když jím Alvin junior zatřásl, aby ho probudil, voněl celý dům šalvěji, pepřem a vařeným hovězím. „Nejvyšší čas odskočit si na záchod, umýt se a jít k jídlu," řekl chlapec.</p> <p>„Nejspíš jsem usnul," poznamenal Vypravěč.</p> <p>„Proto jsem taky to kouzlo udělal," přikývl chlapec. „Funguje dobře, ne?" Potom vyběhl z pokoje.</p> <p>Téměř ve stejném okamžiku Vypravěč uslyšel, jak jedna z dívek zasypala chlapce děsivou sprškou ječivých výhrůžek. Hlasitá hádka pokračovala, když šel na záchod, a když se pak vrátil do pokoje, ječeni se ozývalo stále -ale Vypravěče napadlo, že teď možná ječí jiná sestra.</p> <p>„Přísahám, že dnes v noci, až budeš spát, ti k chodidlům přišiju skunka, Alvine juniore!" Alově odpovědi nebylo na tu dálku rozumět, ale byla příčinou nového kola křiku. Vypravěč neslyšel ječeni poprvé. Někdy za ním byla láska a někdy nenávist. Když to byla nenávist, vytratil se nejrychleji, jak to šlo. V tomto domě mohl zůstat.</p> <p>S umytýma rukama a obličejem byl dost čistý, aby mu panímáma Víra dovolila odnést na stůl bochníky chleba - „když se chleba nedotknete tou svou páchnoucí košilí." Když se pak do kuchyně nahrnula celá rodina a odnesla si z ní rozporcovaného téměř celého vepře, i Vypravěč se postavil do řady s miskou v ruce.</p> <p>Tím, kdo vyzval jednu z dívek, aby se pomodlila, byla Víra, ne Mlynář. Vypravěč si všiml, že Mlynář ani nezavřel oči, přestože všechny děti sklonily hlavy a sepjaly ruce. Vypadalo to, jako by modlitbu toleroval, ale nepodporoval. Vypravěč se ani nemusel ptát, aby pochopil, že Alvin Mlynář a kazatel z toho hezkého bílého kostela pod kopcem spolu nevycházejí ani trochu dobře. Vypravěč usoudil, že Mlynář by možná měl pochopení pro jedno přísloví z jeho knihy: „Stejně jako motýl klade vajíčka na nejhezčí listy, kněz dává do klatby nejhezčí radosti."</p> <p>K Vypravěčově údivu u jídla chaos nevládl. Postupně každé dítě řeklo, co celý den dělalo, a všichni je poslouchali, občas mu poradili nebo je pochválili. Když bylo po jídle a Vypravěč vytíral z mísy poslední zbytky kouskem chleba, Mlynář se k němu otočil, tak jako předtím ke všem ostatním členům rodiny.</p> <p>„A co váš den, Vypravěči? Strávil jste jej příjemně?"</p> <p>„Dopoledne jsem ušel několik mil a pak jsem vylezl na strom," začal Vypravěč. „Ze stromu jsem uviděl věžičku, která mne dovedla do města. Tam se jeden křesťan zalekl mých skrytých schopností, přestože žádné neviděl, a totéž udělal kazatel, i když tvrdil, že nevěří, že nějaké mám. Ale hledal jsem místo, kde bych dostal něco k jídlu, postel a možnost pracovat, abych si to odsloužil, a jedna žena mi řekla, že na konci jedné vozové cesty najdu lidi, kteří budou ochotni mne přijmout."</p> <p>„To byla určitě naše dcera Eleonora," usoudila Víra.</p> <p>„Ano," potvrdil Vypravěč. „Nyní vidím, že měla oči po matce, vždy klidné, bez ohledu na to, co se děje."</p> <p>„Ale ne, příteli," odvětila Víra, „tyto oči pouze viděly tolik věcí, že se jen tak něčeho neleknu, nic víc."</p> <p>„Doufám, že než odtud odejdu, budu si moci poslechnout, jak k tomu došlo," opáčil Vypravěč. Víra odvrátila zrak a dala jednomu vnoučeti na chléb plátek sýra.</p> <p>Vypravěč pokračoval v líčení toho, co během dne zažil. Nechtěl dát najevo, že ho uvedla do rozpaků, když neodpověděla. „Ta vozová cesta byla velice zvláštní. Přes potoky, které by i dítě přebrodilo a muž snadno překročil, vedly kryté mosty. Doufám, že než odejdu, poslechnu si také historii vzniku těchto mostů."</p> <p>Opět se mu nikdo nepodíval do očí.</p> <p>„A když jsem vyšel z lesa, našel jsem mlýn bez mlýnského kamene, dva chlapce, kteří se prali na voze, mlynáře, který mi uštědřil největší porážku v životě, a rodinu, jež mne přijala a dala mi nejlepší pokoj v domě, přestože jsem cizí a oni nevěděli, jestli jsem dobrý nebo špatný člověk."</p> <p>„Samozřejmě jste dobrý," pohlédl na něj Al junior.</p> <p>„Mohu se na něco zeptat? Setkal jsem se v životě s mnoha pohostinnými lidmi, pobýval jsem v mnoha šťastných domovech, ale žádný nebyl šťastnější než tento a nikde mne nepřijali laskavěji."</p> <p>Všichni kolem stolu seděli nehnutě. Nakonec Víra zvedla hlavu a usmála se na něho. „Jsem ráda, že vám připadáme tak šťastní. Ale všichni máme v dobré paměti doby, kdy to bylo jinak, a tato vzpomínka na smutek možná dělá naše současné štěstí ještě sladším."</p> <p>„Ale proč k sobě berete někoho jako jsem já?"</p> <p>Tentokrát odpověděl samotný Mlynář. „Protože kdysi jsme také my byli cizí a dobří lidé nás přijali mezi sebe."</p> <p>„Žil jsem nějakou dobu ve Filadelfii, a proto mne napadlo se vás zeptat, zda náhodou nepatříte ke Společnosti přátel?"</p> <p>Víra zavrtěla hlavou. „Já jsem presbyterián. A mnoho dětí také."</p> <p>Vypravěč se podíval na Mlynáře.</p> <p>„Já nejsem nic," odpověděl mu.</p> <p>„Křesťan není nic," namítl Vypravěč.</p> <p>„Já nejsem ani křesťan."</p> <p>„Ach tak," kývl Vypravěč. „Takže deista, jako Tomáš Jefferson." Mezi dětmi vyvolala zmínka o slavném jménu šepot. „Vypravěči, jsem otec, který miluje své děti, manžel, který miluje svou ženu, farmář, který splácí své dluhy a mlynář bez mlýnského kamene." Po těchto slovech se Mlynář zvedl od stolu a odešel. Slyšeli, jak se zavírají dveře. Odešel ven.</p> <p>Vypravěč se obrátil k Víře. „Obávám se, paní, že již litujete, že jste mne do domu přijala."</p> <p>„Kladete mnoho otázek."</p> <p>„Řekl jsem vám, jak se jmenuji, a mé jméno vyjadřuje, co dělám. Jakmile ucítím nějaký příběh, důležitý a pravdivý, toužím jej vyslechnout. A když jej vyslechnu a uvěřím mu, zapamatuji si jej navždy a vyprávím jej všude, kam přijdu."</p> <p>„Tak si vyděláváte na živobytí?" zeptala se jedna dívka.</p> <p>„Na živobytí si vydělávám tím, že pomáhám opravovat vozy, kopat příkopy, příst a cokoli jiného, co je třeba udě<image xlink:href="#_5.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>lat. Ale mé.poslání jsou příběhy a měním je jeden za jeden. Možná si teď myslíte, že mi o sobě nic vyprávět nechcete, a je to v pořádku. Nikdy jsem si nevzal příběh, který by mi někdo nevyprávěl dobrovolně. Nejsem žádný zloděj. Ale jak vidíte, jeden příběh už mám - příběh o tom, co se mi dnes přihodilo. Našel jsem nejlaskavější lidi a nejměkčí postel mezi Mizipy a Alfem."</p> <p>„Kde je Alf? To je řeka?" zeptal se Kalvík.</p> <p>„Ale copak, chcete, abych vám vyprávěl?"</p> <p>Chceme, křičely děti jedno přes druhé.</p> <p>„Ale ne o řece Alf," ozval se Al junior. „Takové místo doopravdy není."</p> <p>Vypravěč se na něho podíval s nelíčeným překvapením. „Jak jsi to poznal? Četl jsi snad sbírku Coleridgovy poezie sestavenou lordem Byronem?"</p> <p>Alvin junior se nechápavě rozhlédl.</p> <p>„Sem k nám se mnoho knih nedostane," řekla Víra. „Kazatel jim předčítá z Bible, aby se mohli naučit číst."</p> <p>„Jak jsi tedy poznal, že řeka Alf není opravdová?"</p> <p>Al junior se ušklíbl, jako by chtěl říct: neptej se mě na něco, na co sám neumím odpovědět. „Já bych chtěl slyšet o Jeffersonovi. Řekl jste jeho jméno tak, jako byste se s ním setkal."</p> <p>„Taky že setkal. I s Tomem Painem a Patrikem Henrym, než ho pověsili, a viděl jsem meč, který sťal hlavu Jiřímu Washingtonovi. Viděl jsem dokonce krále Roberta II., než mu Francouzi v prvním roce potopili loď a poslali ho na dno mořské."</p> <p>„Kam patřil," zašeptala Víra.</p> <p>„Jestli ne hlouběji," dodala jedna ze starších dívek.</p> <p>„Na to klidně řeknu amen. V Appalačsku se povídá, že měl na rukou tolik krve, že mu od ní zhnědly i kosti a ani ta nejméně vybíravá ryba se do nich nezakousne."</p> <p>Děti se rozesmály.</p> <p> „Ještě víc než o Tomáši Jeffersonovi," ozval se znovu Al junior, „bych chtěl slyšet o nejslavnějším americkém čaroději. Bena Franklina znáte určitě."</p> <p>Chlapec ho opět překvapil. Jak uhodl, že příběhy o Benu Franklinovi vyprávěl nejraději ze všech. „Ze ho znám? No, trochu," přiznal Vypravěč. Věděl, že tím, jak to řekl, jim slíbil právě takové příběhy, jaké chtěli slyšet. „Strávil jsem s ním jen půltuctů let a každou noc jsem s ním osm hodin nebyl - takže nemohu říct, že bych věděl <emphasis>mnoho."</emphasis></p> <p>Al junior se naklonil nad stůl. Oči mu zářily, nemrkaly. „Je to pravda, že byl tvůrce?"</p> <p>„Řeknu vám všechno, hezky po řadě," slíbil Vypravěč. „Dokud vaši rodiče budou souhlasit s tím, že mne tady nechají a dokud budu mít pocit, že jsem užitečný, zůstanu a budu vám vyprávět, v noci i ve dne."</p> <p>„Začněte Benem Franklinem," trval na svém Alvin junior. „Opravdu stáhl z oblohy blesk?"<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 10</strong><strong>Vidění</strong></p> <p>Alvin junior procitl z těžkého snu celý zpocený. Bylo to úplně jako doopravdy a on lapal po dechu, jako by se snažil utéct. Ale utéct nebylo kam a on to věděl. Ležel s očima zavřenýma a bál se je na chvíli otevřít, protože věděl, že když to udělá, bude to tam stále. Před lety, když byl ještě malý, obvykle začal křičet, když ten těžký sen přišel. Jenže když to zkusil vysvětlit tátovi a mámě, dostal vždy stejnou odpověď: „Ale vždyť je to jen <emphasis>nic. </emphasis>Snad bys neměl takový strach z <emphasis>ničeho?" </emphasis>Proto se naučil přemoci se a nekřičet, když se ten sen vrátil.</p> <p>Otevřel oči.</p> <p>Uteklo to do koutů pokoje, kde se na to nemusel dívat. Alespoň něco. Zůstaň tam a nech mne na pokoji, řekl v duchu.</p> <p>Potom si uvědomil, že už je bílý den a máma mu nachystala černé kalhoty a sako z vlněného sukna dvojité šířky a čistou košili. Nedělní šaty. To se raději vrátit do těžkého snu, než procitnout do takového dne.</p> <p>Alvin junior nesnášel nedělní rána. Nenáviděl, že se musel celý obléknout, takže nemohl sedat na zem, klekat do trávy ani se shýbat, aniž by se neušpinil a nevyslechl si od mámy kázání, že má mít ke dni Páně alespoň trochu úcty. Nenáviděl, že musel celé ráno chodit domem po špičkách, protože byl svátek a ve svátek se nesmí hrát si ani dělat rámus. A nejvíc ze všeho nenáviděl představu, že bude sedět na tvrdé lavici v první řadě, zatímco páter Thrower se mu bude dívat do očí a kázat o ohních pekelných očekávajících bezbožníky, kteří pohrdají pravým náboženstvím a upínají svou víru k chabému lidskému chápání. Zdálo se mu, že každou neděli je to stejné.</p> <p>Přitom nešlo o to, že by Alvin náboženstvím skutečně pohrdal. Pohrdal pouze páterem Throwerem. Mohly za to všechny ty hodiny ve škole, teď, když bylo po žních. Alvin junior uměl dobře číst a v počtech většinou dospěl ke správnému výsledku. Ale starému Throwerovi to nestačilo. Musel je učit také náboženství. Ostatní děti - Švédové a Holanďané, kteří žijí proti proudu, Skotové a Angličané, kteří žijí po proudu - byly trestány, když byly drzé nebo když odpověděly špatně třikrát za sebou. Avšak na Alvina jako by bral rákosku při každé příležitosti, jež se mu naskytla, a ne kvůli učení, pokaždé kvůli náboženství.</p> <p>Alvinovi pochopitelně nijak zvlášť nepomáhalo, že mu Bible připadala směšná na nesprávných místech. Jak řekl Míra, když jednou Alvin utekl ze školy a schovával se v domě u Davida, dokud ho tam téměř v čase večeře Míra nenašel: „Kdyby ses nesmál, když předčítá z Bible, nebyl bys tak často bit."</p> <p>Jenže ono to bylo <emphasis>legrační. </emphasis>Když Jónatan vystřílel všechny šípy do nebe a netrefil. Když Jarobeám nevystřelil dost šípů z okna. Když si faraón vymýšlel nové a nové lsti, aby Izraelitům zabránil v odchodu. Když byl Samson tak hloupý, že řekl své tajemství Delíle, přestože ho již dvakrát zradila. „Jak se můžu nesmát?"</p> <p>„Stačí, když pomyslíš na puchýře na zadku," poradil mu Míra. „Pak by tě úsměv měl přejít."</p> <p>„Jenže já si pokaždé vzpomenu, až když se zasměju."</p> <p>„Pak asi budeš potřebovat židli až v patnácti," pokrčil rameny Míra. „Protože máma ti nedovolí do školy nechodit, Thrower se nepřestane po tobě vozit a v Davidově domě se nemůžeš schovávat věčně."</p> <p>„Proč ne?"</p> <p>„Protože schovávat se před nepřítelem je totéž, jako nechat ho zvítězit."</p> <p>Bylo jasné, že Míra mu bezpečí nezaručí, musel se vrátit - a přijmout výprask i od táty, za to, že všechny vyděsil, když utekl a tak dlouho se skrýval. Přesto mu Míra pomohl. Bylo příjemné vědět, že také někdo jiný je ochoten prohlásit Throwera za svého nepřítele. Všichni ostatní se rozplývali, jak je skvělý, zbožný a vzdělaný, jak je <emphasis>hodný, </emphasis>že dětem dává pít ze své studnice moudrosti. Alvinovi se z toho chtělo zvracet.</p> <p>Přestože Alvin při vyučování obličej většinou ovládal a proto nebyl bit tak často, v neděli sváděl nejtěžší boj, neboť musel sedět v kostele na tvrdé lavici a poslouchat Throwera. Polovinu takto strávené doby se mu chtělo vyprsknout smíchy, až padne na podlahu, ve druhé polovině by ze všeho nejraději vstal a zakřičel: „To je snad ta největší pitomost, jakou jsem kdy od dospělého slyšel!" Dokonce měl pocit, že by ho táta příliš přísně nepotrestal, kdyby to Throwerovi řekl, protože táta o páterovi nikdy neměl valné mínění. Ale máma - neodpustila by mu, že se rouhal v domu Páně.</p> <p>Nakonec usoudil, že nedělní rána jsou k tomu, aby aby si hříšníci mohli vyzkoušet jeden den věčnosti v pekle.</p> <p>Dnes by máma Vypravěči pravděpodobně nedovolila vyprávět ani kratičký příběh, pokud by nebyl z Bible. A jelikož Vypravěč příběhy z Bible podle všeho nevyprávěl, Alvin junior si domyslel, že ode dneška nic dobrého čekat nemůže.</p> <p>Do schodů zahřměl mámin hlas: „Alvine juniore, už toho mám dost, že ti v neděli ráno trvá tři hodiny, než se oblékneš. Jestli hned nepřijdeš, klidně tě odvedu do kostela nahého!"</p> <p>„Nejsem nahý!" zakřičel dolů Alvin. Ale jelikož měl na sobě ještě noční košili, bylo to pravděpodobně ještě <emphasis>horší </emphasis>než být nahý. Svlékl si košili, pověsil ji na kolíček a začal se oblékat nejrychleji, jak uměl.</p> <p>Bylo to zvláštní. Kterýkoli jiný den stačilo, aby bez rozmýšlení sáhl pro oblečení a našel je na místě, přesně ten kus, který chtěl. Košile, kalhoty, punčochy, boty. Když sáhl, vždycky je našel. Ale v neděli ráno jako by šaty před jeho rukou utíkaly. Sáhl pro košili a ruka mu podala kalhoty. Sáhl pro ponožku a nahmatal botu, znovu a znovu. Bylo to, jako by se šatům na jeho tělo nechtělo o nic víc, než je tam chtěl mít on.</p> <p>Takže když máma rozrazila dveře, nebyla to tak úplně Alvinova vina, že na sobě ještě neměl ani kalhoty.</p> <p>„Zmeškal jsi snídani! A jsi pořád ještě polonahý! Jestli si myslíš, že kvůli tobě přivedu celou rodinu do kostela pozdě, tak to jsi -"</p> <p>„Na omylu," dořekl Alvin.</p> <p>Nebyla to <emphasis>jeho </emphasis>chyba, že vždycky říkala totéž. Ale rozčílila se na něho, jako by měl předstírat, že je <emphasis>překvapený, </emphasis>když to od ní slyší od léta podeváté. Vypadalo to, že mu dá výprask sama, nebo zavolá tátu, aby ho ztrestal ještě přísněji, když se jako spása objevil Vypravěč.</p> <p>„Panímámo Víro," oslovil ji klidně. „Jestli chcete jít s ostatními napřed, slibuji vám, že dohlédnu na to, aby do kostela přišel."</p> <p>Jakmile Vypravěč promluvil, máma se otočila a snažila se skrýt, jak je rozčilená. Alvin toho využil a začal na ni dělat uklidnění - pravou rukou, aby to neviděla, protože kdyby si všimla, že ji očarovává, přerazila by mu ruce, a to byla hrozba, jíž Alvin junior skutečně věřil. Bez doteku nemělo uklidnění takový účinek, ale jelikož se máma před Vypravěčem tak usilovně snažila <emphasis>vypadat </emphasis>klidně, působilo to.</p> <p>„Nechci vám přidělávat starosti," řekla máma.</p> <p>„Jaképak starosti, panímámo Víro," odvětil Vypravěč. „To málo, co dělám, nestačí vynahradit, jak jste ke mně laskaví."</p> <p>„Málo!" Po rozčilení již nezbyla v mámině hlase téměř ani stopa. „Manžel tvrdí, že uděláte práce za dva dospělé. A když dětem vyprávíte, zažívám v tomto domě klid a ticho, jaké nepamatuji od - vlastně <emphasis>nikdy. " </emphasis>Otočila se znovu k Alvinovi, ale tentokrát byl její hněv víc hraný než opravdový. „Uděláš, co ti pan Vypravěč řekne, a přijdeš urychleně do kostela?"</p> <p>„Ano, mami," slíbil Alvin junior. „Co nejrychleji."</p> <p>„Tak dobře. Moc vám děkuji, pane Vypravěči. Jestli se vám podaří toho chlapce přimět k poslušnosti, bude to úspěch, jaký nikdo nezaznamenal od doby, co se naučil mluvit."</p> <p>„To je pravda, je to fracek," ozvala se z chodby za dveřmi Marie.</p> <p>„Ty buď zticha, Marie," zvedla hlas máma, „nebo ti nacpu dolní ret do nosu a přišiju ti ho tam, abys mlčela <emphasis>pořád.</emphasis>"</p> <p>Alvin si úlevně vydechl. Když máma začala rozdávat neuskutečnitelné hrozby, znamenalo to, že se už tolik nezlobí. Marie zvedla nos do vzduchu a nasupeně odplula chodbou, ale tím se Alvin vůbec netrápil. Vesele se na Vypravěče ušklíbl a on se ušklíbl na něho.</p> <p>„Copak, mladíku, oblékání do kostela ti nejde?" zeptal se Vypravěč.</p> <p>„Raději bych se oblékl do prasečího sádla a prošel houfem hladových medvědů," přiznal Alvin junior.</p> <p>„Těch, kteří přetrpí kostel, je víc než těch, kteří přežijí setkání s medvědy."</p> <p>„Ale ne o moc."</p> <p>Oblečený byl za chvíli. Avšak podařilo se mu Vypravěče přesvědčit, aby to vzali zkratkou, což znamenalo nejít dokola po cestě, ale namířit si to lesem přes kopec za domem. Protože venku bylo už dost zima, ale nějaký čas nepršelo a v nejbližší době ještě nemělo sněžit, nemělo by být bláto, takže ani nebylo pravděpodobné, že máma něco pozná. A co máma nevěděla, nemohlo mu ublížit.</p> <p>„Všiml jsem si," začal Vypravěč, když stoupali do listím pokrytého svahu, „že tvůj otec s matkou, Kal víkem a děvčaty nešel."</p> <p>„Táta do kostela nechodí," prohlásil Alvin. „Říká, že páter Thrower je osel. Jasně, že to neříká, když by to mohla slyšet máma."</p> <p>„To věřím."</p> <p>Stáli na vrcholku kopce a dívali se přes louky ke kostelu. Pahorek, na němž stál kostel, jim bránil zahlédnout Sílův Kostelec. Námraza na hnědé podzimní trávě začínala tát, takže kostel vypadal jako ta nejbělejší věc v bílém světě a ve slunečních paprscích zářil jako druhé slunce. Alvin si všiml, že další vozy ještě přijíždějí a koně teprve uvazují ke kůlům na louce. Kdyby si pospíšili, s největší pravděpodobností by dorazili dřív, než by páter Thrower začal s chvalozpěvem.</p> <p>Jenže Vypravěč nevyrazil z kopce dolů. Posadil se na pařez a začal recitovat báseň. Alvin pozorně poslouchal, protože Vypravěčovy básně často měly něco do sebe.</p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis>A v zahradu lásky jsem šel; </emphasis></p> <p><emphasis>věc </emphasis>novou <emphasis>jsem tam viděl stát: </emphasis></p> <p><emphasis>střed kaplí byl zastavěn,</emphasis></p> <p><emphasis> kde jsem si hrával tak rád.</emphasis></p> <p><emphasis>Vchod kaple byl uzavřen</emphasis></p> <p><emphasis> A nápis 'Nesmíš' tam stál; </emphasis></p> <p><emphasis>pak v zahradu lásky jsem zřel,</emphasis></p> <p><emphasis> květ mnohý kde mile kdys plál.</emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis>A viděl jsem jak místo květů všech</emphasis></p> <p><emphasis> jen rovy a náhrobky na hrobech; </emphasis></p> <p><emphasis>a knězi tam bděli </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> háv černý měli </emphasis><emphasis>–</emphasis></p> <p><emphasis>vznět, radost mi brali a trním ji spjali."</emphasis></p> <p>Vypravěč měl nadání, o tom nemohlo být sporu, neboť jak recitoval, svět se Alvinovi měnil před očima. Louky a stromy rázem vypadaly jako nejhlasitější výkřik jara, svěže žlutozelené, pokryté desetitisíci květů, a bělost kaple mezi nimi ztratila lesk a přešla do zaprášené, křídové běli starých kostí. „Radost mi brali a trním ji spjali," zopakoval Alvin. „Vás asi na náboženství moc neužije."</p> <p>„Dýchám náboženství každým svým nadechnutím," opáčil Vypravěč. „Toužím po viděních, hledám stopy Boží ruky. Ale v tomto světě nacházím častěji stopy té druhé. Stopu lesklého slizu, který mne spálí, když se ho dotknu. Bůh se poslední dobou jaksi drží v ústraní, zato Satan se nebojí sestoupit do bahna k lidem."</p> <p>„Thrower tvrdí, že jeho kostel je stánek boží."</p> <p>Vypravěč jen seděl a nekonečně dlouho neříkal nic.</p> <p>Nakonec to Alvin nevydržel a zeptal se ho přímo: „Vy jste v kostele viděl stopy ďábla?"</p> <p>Za dobu, kterou u nich Vypravěč byl, již Alvin stačil poznat, že Vypravěč nikdy výslovně nelže. Ale když se nechtěl nechat přinutit k pravdivé odpovědi, řekl nějakou báseň. Udělal to i teď.</p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis>„Jsi chorá, růže má! </emphasis></p> <p><emphasis>Ten červ, jenž noční tmou</emphasis></p> <p><emphasis>se plíží neviděn, </emphasis></p> <p><emphasis>když hlasy bouře řvou,</emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis>tvé lože vypátral </emphasis></p> <p><emphasis>v němž rudá radost plá, </emphasis></p> <p><emphasis>a tajnou láskou svou </emphasis></p> <p><emphasis>ti život podrývá."</emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>Alvin neměl s tak vyhýbavými odpověďmi trpělivost. „Když chci slyšet něco, čemu nerozumím, můžu si číst v Izajášovi."</p> <p>„Mým uším to zní jako hudba, chlapče, když mne přirovnáváš k největšímu prorokovi."</p> <p>„Když nikdo ani za mák nerozumí tomu, co napsal, tak to podle mě žádný velký prorok nebyl."</p> <p>„Třeba chtěl, abychom se všichni stali proroky."</p> <p>„Já na proroky nedám," ohradil se Alvin. „Podle mého nakonec stejně umřou jako všichni ostatní." Bylo to něco, co slyšel od otce.</p> <p>„Všichni nakonec umřou," souhlasil Vypravěč. „Ale někteří mrtví žijí dál ve svých slovech."</p> <p>„Slova nikdy nezůstanou stejná," odvětil Alvin. „Když něco <emphasis>udělám, </emphasis>je to věc, kterou jsem udělal. Jako když udělám koš. Je to koš. Když se protrhne, je to protržený koš. Ale když řeknu slova, dají se úplně překroutit. Thrower může tatáž slova vzít, otočit je a dát jim přesně opačný význam než mělo to, co jsem řekl."</p> <p>„Podívej se na to jinak, Alvine. Když uděláš jeden koš, nemůže to být nikdy víc než jeden koš. Ale když řekneš slova, dají se znovu a znovu opakovat a mohou proniknout do srdce lidem vzdáleným tisíce mil od místa, kde jsi je původně vyslovil. Slova mohou nabírat sílu, ale věci nejsou nikdy víc než to, co jsou." Alvin se snažil představit si to. Když to řekl Vypravěč, šlo to snadno. Slova, neviditelná jako vzduch, vycházejí z Vypravěčových úst a šíří se od jednoho člověka k druhému. Stále sílí, ale pořád je není vidět.</p> <p>Pak najednou se obraz změnil. Viděl slova vycházet z kazatelových úst, jak se ve vzduchu chvějí, šíří se, pronikají do všeho - a najednou se to změnilo v jeho noční můru, v ten strašlivý sen, který ho pronásledoval ve dne v noci a nabodával mu srdce na páteř, až chtěl zemřít. Svět, jenž se plnil neviditelným, chvějícím se <emphasis>nic, </emphasis>které do všeho pronikalo a všechno rozbíjelo. Alvin viděl, jak se to na něho valí jako nějaká obrovská koule, stále větší. Ze všech takových snů, které měl, již věděl, že i když zaťal<image xlink:href="#_6.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p> pěsti, zředilo se to a proniklo mu to mezi prsty, i když zavřel ústa a oči, přitisklo se mu to na tvář a prosáklo mu to do nosu, do uší a -</p> <p>Vypravěč jím třásl. Prudce jím třásl. Alvin otevřel oči. Chvějící se vzduch ustoupil zpátky k okrajům zorného pole. Tam ho Alvin viděl nejčastěji, jak čeká, téměř schovaný, obezřetný jako lasička, připravený přelétnout, když pohne hlavou.</p> <p>„Co je s tebou, chlapče?" zeptal se Vypravěč. Vypadal starostlivě.</p> <p>„Nic," odpověděl Alvin.</p> <p>„Neříkej, že nic," nedal se Vypravěč. „Viděl jsem, jak tě znenadání přepadl strach, jako kdybys měl nějaké strašlivé vidění."</p> <p>„Nebylo to vidění. Jednou jsem vidění měl, takže vím, jaké to je."</p> <p>„Ano?" zeptal se Vypravěč. „A co jsi v něm viděl?"</p> <p>„Zářícího muže," odpověděl Alvin. „Nikdy jsem o tom nikomu neřekl a myslím, že s tím nechci začít ani teď."</p> <p>Vypravěč na něho nenaléhal. „Co jsi viděl teď, když to nebylo vidění - co jsi tedy viděl?"</p> <p>„Nic." Byla to pravdivá odpověď, ale zároveň Alvin věděl, že to žádná odpověď není. Potíž byla v tom, že odpovědět <emphasis>nechtěl. </emphasis>Kdykoli o tom zkusil někomu říct, začali se mu posmívat, že tolik nadělá kvůli ničemu.</p> <p>Jenže Vypravěč mu nedopřál, aby se z jeho otázky vyvlékl. „Já toužím po pravdivém vidění celý život, Ale juniore, a ty jsi je spatřil tady, za jasného světla, s očima otevřenýma, spatřil jsi něco tak strašlivého, že jsi přestal dýchat. A teď mi řekni, co to bylo."</p> <p>„Už jsem vám to řekl! Bylo to nic!" Potom tišeji dodal: „Je to <emphasis>nic, </emphasis>ale já je vidím. Všude, kam přijde, jako by se tetelil vzduch."</p> <p>„Je to nic, ale není neviditelné?"</p> <p>„Proniká to do všeho. Dostává se to i do těch nejmenších škvír a všechno to rozbíjí. Třese se to tak dlouho, až zbude jenom prach, a pak to třasem rozmělní i prach a já se to snažím zastavit, ale roste to čím dál víc, až se zdá, že to zabere celou oblohu a celou zem." Alvin se neubránil a roztřásl se zimou, přestože byl zachumlaný jako medvěd.</p> <p>„Kolikrát jsi to už viděl?"</p> <p>„Co si pamatuju. Přichází to jen občas. Většinou stačí myslet na jiné věci a drží se to zpátky."</p> <p>„Kde?"</p> <p>„Zpátky. Tam, kde to není vidět." Alvin si klekl a potom se vyčerpaně posadil. Seděl ve svátečních kalhotách v mokré trávě a nevšímal si toho. „Když jste začal mluvit o tom, jak se slova šíří dál a dál, přišlo to na mě znovu."</p> <p>„Sen, který se vrací znovu a znovu, se ti snaží sdělit pravdu," řekl vážně Vypravěč.</p> <p>Starý muž byl celou věcí tak uchvácen, že se Alvin neubránil pomyšlení, jestli si Vypravěč vůbec uvědomuje, jak děsivý je to pro něho zážitek. „To není nějaký váš příběh, Vypravěči."</p> <p>„Ale bude," odvětil Vypravěč. „Jen co mu porozumím."</p> <p>Vypravěč seděl vedle něho a dlouho mlčky přemýšlel. Alvin také seděl a prsty splétal trávu. Po čase začal být netrpělivý. „Třeba nemůžete rozumět všemu," ozval se. „Třeba je to jen nějaké pomatení, které v sobě nosím. Možná se ze mne chvílemi stává blázen."</p> <p>„A je to," pronesl Vypravěč, jako by Alvin vůbec nepromluvil. „Napadlo mne, jaký by to mohlo mít význam. Zkusím to říct a uvidíme, jestli tomu uvěříme."</p> <p>Alvin neměl rád, když ho někdo přehlíží. „Nebo se chvílemi stává blázen z vás. Přemýšlel jste o tom někdy, Vypravěči?"</p> <p>Vypravěč se odmítl Alvinovými pochybnostmi zabývat. „Celý vesmír je pouze sen v Boží mysli. Dokud Bůh spí, věří mu a všechno vypadá opravdově. Ty vidíš, jak se Bůh probouzí, pomalu přichází k sobě, a jeho bdělost řádí snem jako smršť, ničí celý vesmír. Nakonec se posadí, protře si oči a řekne: 'To byl sen, škoda jen, že si nepamatuji, o čem byl.' A v tu chvíli bude po nás všech veta." Dychtivě se na Alvina podíval. „Co tomu říkáš?"</p> <p>„Jestli tomu věříte, Vypravěči, tak jste úplně takový blázen, jak o vás Božizbroj říká."</p> <p>„Takže on o mně říká, že jsem blázen? " Vypravěč znenadání škubl rukou a chytil Alvina za zápěstí. Alvina tím tak překvapil, že pustil, co držel. „Ne! Zvedni to! Podívej se, co jsi dělal!"</p> <p>„Co by, propánakrále, hrál jsem si."</p> <p>Vypravěč se sklonil sám a zvedl, co Alvin upustil. Byl to košíček spletený z podzimních stébel trav, o průměru ne větším než palec. „To jsi teď udělal."</p> <p>„Asi ano," nebránil se Alvin.</p> <p>„Proč jsi to udělal?"</p> <p>„Prostě jsem to udělal."</p> <p>„Ty jsi na to vůbec nemyslel?"</p> <p>„Vždyť on to ani žádný košík není. Dělával jsem je Kalvíkovi. Když byl malý, říkal jim košíky na brouky. Zanedlouho se zase rozpadnou."</p> <p>„Nejdřív jsi viděl <emphasis>nic </emphasis>a potom jsi musel udělat <emphasis>něco."</emphasis></p> <p>Alvin se podíval na košík. „Asi ano."</p> <p>„A to děláš vždycky?"</p> <p>Alvin začal vzpomínat, jak to bylo jindy, když viděl chvějící se vzduch. „Vždycky něco udělám. Ale to nic neznamená."</p> <p>„Ale dokud něco neuděláš, nemáš dobrý pocit. Když uvidíš nic, nenajdeš klid, dokud něco nedáš dohromady."</p> <p>„Třeba mi od toho práce pomáhá."</p> <p>„Ale ne ledajaká <emphasis>práce, </emphasis>že?<emphasis> </emphasis>Sekání dřeva ti nepomůže. Posbírat vajíčka, nanosit vodu, nadělat řezanku, to ti úlevu nepřinese."</p> <p>Alvin začal chápat souvislost, kterou Vypravěč vypozoroval. Pokud si dobře vzpomínal, byla to pravda. Když se po takovém snu v noci probudil, nezbavil se neklidu, dokud něco neupletl, nepostavil sušák na seno nebo nevyrobil panenku ze slupek kukuřičných klasů pro některou neteř. A stejné to bylo, když na něho vidění přišlo ve dne - domácí práce mu nešly od ruky, dokud nepostavil něco, co předtím nebylo, třebaže to byla jen hromádka kamenů nebo kus zídky.</p> <p>„Je to pravda, že? Děláš to pokaždé, že?"</p> <p>„Většinou."</p> <p>„Tak já ti řeknu, jak se to tvoje nic jmenuje. Je to Ničitel."</p> <p>„Nikdy jsem o něm neslyšel," namítl Alvin.</p> <p>„Já také ne, do této chvíle. To proto, že rád zůstává v tajnosti. Je to nepřítel všeho, co existuje. Chce jediné - rozbít všechno na kusy a ty kusy rozbít na ještě menší kousky, až nezůstane vůbec nic."</p> <p>„Když se něco rozbije na kusy a ty kusy se rozbijí na menší kousky, nevznikne <emphasis>nic," </emphasis>namítl Alvin. „Vznikne spousta kousíčků."</p> <p>„Zmlkni a poslouchej," vyzval ho Vypravěč.</p> <p>Alvin byl zvyklý, že to říká. Alvinu juniorovi to říkal častěji než všem ostatním, dokonce častěji než synovcům.</p> <p>„Nemluvím o dobru a o zlu," pokračoval Vypravěč. „Ani ďábel si přece nemůže dovolit rozbít všechno, protože by přestal existovat, stejně jako všechno ostatní. Ani ti nejničemnější tvorové nechtějí všechno zničit - chtějí to pouze sami exploatovat."</p> <p>Alvin slyšel slovo <emphasis>exploatovat </emphasis>poprvé, ale znělo ošklivě.</p> <p>„Proto by ve velké válce mezi Ničitelem a vším ostatním měli Bůh a ďábel stát na stejné straně, jenže ďábel o tom neví, a proto klidně slouží Ničiteli."</p> <p>„Chcete říct, že ďábel chce porazit sám sebe? "</p> <p><image xlink:href="#_8.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>„Můj příběh není o ďáblovi," nedal se Vypravěč. Když začal vyprávět, byl vytrvalý jako déšť. „Ve velké válce proti Ničiteli z tvého vidění by všichni muži a ženy měli být spojenci. Jenže nepřítel zůstává neviditelný, a proto lidé neví, že mu nevědomky slouží. Neuvědomují si, že válka je Ničitelův spojenec, protože ničí všechno, čeho se dotkne. Nechápou, že oheň, vražda, zločin, chamtivost a chtíč rozbíjejí křehká pouta, která spojují národy, města, rodiny, přátele a duše."</p> <p>„Vy jste prorok určitě už teď," prohlásil Alvin junior, „protože vám nerozumím ani slovo."</p> <p>„Prorok," opakoval polohlasně Vypravěč, „ale tvoje oči viděly. Už chápu Áronova muka: mluvit pravdu, a přitom sám nikdy nespatřit vidění."</p> <p>„Děláte z mých nočních můr něco, co nejsou."</p> <p>Vypravěč mlčel. Seděl na zemi, lokty na kolenou, bradu sklíčeně zabořenou v dlaních. Alvin se snažil pochopit, o čem mluvil. Bylo jasné, že to, co ve svých těžkých snech viděl, není opravdové, takže mluvit o Ničiteli, jako by to byla osoba, musela být básnická licence. Ale třeba to byla pravda, třeba Ničitel nebyl jen něco, co si vymyslel ve své hlavě, třeba byl opravdový a Al junior byl jediný, kdo ho viděl. Možná byl celý svět ve strašlivém nebezpečí a Alvinovým úkolem bylo postavit se tomu, zahnat to zpátky, držet to v odstupu. Alvin věděl, že když ten sen měl, nedokázal ho snést, chtěl ho zahnat. Jen nikdy nepřišel na to jak.</p> <p>„Dejme tomu, že vám uvěřím," promluvil Alvin. „Dejme tomu, že je nějaký Ničitel. Stejně nemůžu nic dělat."</p> <p>Vypravěčova tvář se zvolna roztáhla do úsměvu. Naklonil se na stranu, aby si uvolnil ruku, potom pomalu sáhl na zem a zvedl košík na brouky, který tam ležel v trávě. „Vypadá to jako nic?"</p> <p>„To je jenom několik stébel trávy."</p> <p><emphasis>„Bylo </emphasis>to několik stébel trávy," upřesnil Vypravěč.</p> <p>„A kdybys to roztrhal, znovu by to byla jen stébla trávy. Ale právě teď je to něco víc."</p> <p>„Košíček na brouky."</p> <p>„Něco, co jsi udělal."</p> <p>„To je snad jasné, že tráva tak neroste."</p> <p>„A tím, že jsi ho udělal, zahnal jsi Ničitele."</p> <p>„To jsem nepotřeboval moc," poznamenal Alvin.</p> <p>„Ne," souhlasil Vypravěč. „Udělal jsi jeden košíček na brouky. To stačilo, abys ho zahnal."</p> <p>V Alvinově hlavě do sebe všechno zapadlo. Celý příběh, který se mu Vypravěč snažil říct. Alvin znal nejrůznější protiklady, které ve světě byly: dobro a zlo, světlo a tma, svoboda a otroctví, láska a nenávist. Ale hlubší než všechny tyto protiklady byl rozpor mezi tvořením a ničením. Tak hluboký, že si téměř nikdo nevšiml, že to je nejdůležitější protiklad ze všech. Ale on si toho všiml a tím se stal Ničitelovým nepřítelem. Proto za ním Ničitel ve spánku chodil. Ne nadarmo měl Alvin nadání. Nadání dávat věci do pořádku, pomáhat jim do stavu, v jakém měly být.</p> <p>„Já myslím, že v tom <emphasis>pravém </emphasis>vidění, které jsem měl, šlo o totéž," usoudil Alvin.</p> <p>„Nemusíš mi o Zářícím muži nic říkat," připomněl mu Vypravěč. „Zásadně na nikoho nedotírám."</p> <p>„Má to znamenat, že když dotíráte, je to náhoda?" zeptal se Alvin.</p> <p>Doma by si za takovou poznámku vysloužil facku, ale Vypravěč se jen zasmál.</p> <p>„Udělal jsem špatnou věc, a nevěděl jsem o tom," řekl Alvin. „Zářící muž přišel, stoupl si k pelesti mé postele a nejdřív mi ukázal, co jsem udělal, abych poznal, že to bylo špatné. Věřte mi, že jsem se rozplakal, když jsem zjistil, jak jsem zkažený. Ale potom mi ukázal, k čemu je mé nadání. Vy mluvíte o stejné věci, teď už to vím. Viděl jsem kámen, který jsem vytáhl z hory, oblý jako koule.</p> <p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Když jsem se podíval blíž, zjistil jsem, že je to celý svět, s lesy, zvířaty, oceány, rybami a vším ostatním. To je mé nadání, snažit se dávat věci do pořádku."</p> <p>Vypravěči svítily oči. „Takové vidění ti Zářící muž ukázal! Vidění, za jaké bych dal život."</p> <p>„Jen proto, že jsem použil své nadání k tomu, abych ublížil jiným, pro vlastní potěšení," přiznal Alvin. „Slavnostně jsem tenkrát slíbil, že své nadání nikdy nevyužiju k vlastnímu prospěchu. Jedině pro ostatní."</p> <p>„To je správný slib," potvrdil Vypravěč. „Kéž by všichni lidé na světě složili takovou přísahu a dodržovali ji."</p> <p>„A díky tomu poznám, že ten - ten Ničitel není vidění. Zářící muž nebyl ani vidění. Co mi <emphasis>ukázal, to </emphasis>bylo vidění, ale jak tam stál, byl <emphasis>opravdový. </emphasis>"</p> <p>„A Ničitel?"</p> <p>„Ten je taky opravdový. Jenže ho v hlavě nevidím, on tam <emphasis>je."</emphasis></p> <p>Vypravěč přikývl. Ani na okamžik nespustil oči z Alvinovy tváře.</p> <p>„Musím tvořit. Rychleji, než on dokáže ničit."</p> <p>„Tak rychle nedokáže tvořit nikdo," zarazil ho Vypravěč. „I kdyby všichni lidé na celém světě udělali z veškeré hlíny milion milionů milionů milionů cihel a celý život stavěli zeď, rozpadala by se rychleji, než by ji dokázali stavět. Některé úseky zdi by spadly dokonce dřív, než by je dostavěli. "</p> <p>„To je přece hloupost," řekl Alvin. „Zeď nemůže spadnout dřív, než je postavená."</p> <p>„Když u toho zůstanou dost dlouho, cihly, které zvednou, se jim rozdrolí na prach a vlastní ruce jim shnijí a sloupnou se z kostí jako sliz, a nakonec se cihly, maso i kosti rozloží na stejný, nerozeznatelný prach. Ničitel pak kýchne a prach se nekonečně řídce rozptýlí, takže se už nikdy nedá dohromady. Vesmír bude studený, nehybný, němý a temný a Ničitel konečně bude mít klid."</p> <p>Alvin se snažil pochopit, co Vypravěč říká. Bylo to totéž, co dělal vždy, když Thrower mluvil ve škole o náboženství, proto to Alvinovi připadalo nebezpečné. Ale nedokázal s tím přestat a nedokázal se neptat, přestože to lidi rozčilovalo. „Jestli se věci rozpadají rychleji než vznikají, jak je možné, že tu všechno ještě je? Proč již Ničitel nezvítězil? Co tady děláme?"</p> <p>Vypravěč nebyl páter Thrower. Alvinova otázka ho ne-rozzlobila. Pouze svraštil čelo a zavrtěl hlavou. „Nevím. Máš pravdu. <emphasis>Nemůžeme </emphasis>tady být. Naše existence je nemožná."</p> <p>„Ale jestli jste si toho nevšiml, tak tady <emphasis>jsme. </emphasis>Co je to za hloupý příběh, když stačí, abychom se na sebe podívali a víme, že není pravdivý?"</p> <p>„Přiznávám, že se v něm najdou chyby."</p> <p>„Myslel jsem, že vyprávíte jenom příběhy, kterým věříte."</p> <p>„Věřil jsem mu, když jsem ho vyprávěl."</p> <p>Vypravěč vypadal tak zkormouceně, že mu Alvin položil ruku na rameno, přestože jeho kabát byl tak silný a Alvinova ruka tak drobná, že si nebyl jist, jestli Vypravěč jeho dotek cítí. „Já jsem mu taky věřil. Některým místům. Chvíli."</p> <p>„Takže v něm pravda je. Možná ne mnoho, ale trochu jí tam je." Vypadalo to, že Vypravěči se ulevilo.</p> <p>Jenže Alvin to tak nemohl nechat. „To, že jste mu věřil, ještě neznamená, že je v něm pravda."</p> <p>Vypravěčovy oči se rozšířily. Teď jsem tomu dal, pomyslel si Alvin. Teď jsem ho rozčílil, tak jako pokaždé rozčílím Throwera. Dělám to každému. Proto ho nepřekvapilo, že k němu Vypravěč zvedl obě ruce, vzal jeho tvář mezi dlaně a promluvil s takovým důrazem, jako by chtěl Alvinovi slova zarazit hluboko do čela. „Všechno, čemu lze uvěřit, je obrazem pravdy."</p> <p>A slova do něho skutečně pronikla a on je pochopil, přestože by sám nedokázal slovy vyjádřit, co vlastně pochopil. Všechno, čemu lze uvěřit, je obrazem pravdy. Když mi to připadá pravdivé, pak v tom je kus pravdy, třebaže není pravda všechno. A když o tom budu hodně přemýšlet, třeba zjistím, co je pravda a co ne a -</p> <p>A Alvin si uvědomil ještě něco jiného. Ze tím končily všechny jeho hádky s Throwerem: když mu něco jednoznačně nedávalo smysl, nevěřil tomu a ani sebevíc citací z Bible ho nemohlo přesvědčit. Teď mu Vypravěč říkal, že dělá <emphasis>dobře, </emphasis>když odmítá uvěřit věcem, které nedávají smysl. „Znamená to, Vypravěči, že to, čemu nevěřím, <emphasis>nemůže </emphasis>být pravda?"</p> <p>Vypravěč povytáhl obočí a odpověděl jiným příslovím. „Pravda se nedá říct tak, aby ji člověk pochopil a přitom jí neuvěřil."</p> <p>Alvin měl přísloví už dost. „Alespoň jednou mi odpovězte přímo!"</p> <p>„Přísloví <emphasis>je </emphasis>přímá pravda, chlapče. Odmítám ji po-kroutit, aby vyhovovala zmatené mysli."</p> <p>„Jestli mám v hlavě zmatek, je to jen vaše vina. Všechny ty vaše řeči o cihlách, které se rozpadají dřív, než je zeď postavená -"</p> <p>„A ty jsi tomu nevěřil? "</p> <p>„Možná věřil. Myslím, že kdybych začal z veškeré trávy na téhle louce splétat košíčky na brouky, než bych došel na druhý konec louky, tráva by zetlela a rozpadla se na prach. Kdybych začal stavět ze všech stromů odtud po Hučivou řeku chlévy, stromy by odumřely a spadly dřív, než bych se dostal k poslednímu. A z trouchnivých klád se dům postavit nedá."</p> <p>„Chystal jsem se říct: 'Lidé nemohou stavět trvalé věci z nestálých dílů.' To je zákon. Ale tak, jak jsi to řekl ty, to je přísloví k zákonu: „Z trouchnivých klád se dům postavit nedá."</p> <p>„Já že jsem řekl přísloví?"</p> <p>„A až se vrátíme domů, zapíšu si je do knihy."</p> <p>„Do té zapečetěné části?" zeptal se Alvin. V dalším okamžiku si uvědomil, že o knize věděl jen díky tomu, že pozdě v noci, když Vypravěč v pokoji pod ním něco psal při světle svíčky, nahlédl škvírou v podlaze.</p> <p>Vypravěč se na něho ostře podíval.</p> <p>„Doufám, že ses nepokusil tu pečeť nějakým kouzlem zlomit."</p> <p>Alvina to urazilo. Nahlížel štěrbinou, to ano, ale nikdy <emphasis>neslídil.</emphasis></p> <p>„Když vím, že nechcete, abych si v té části četl, je to lepší než nějaká stará pečeť. A jestli to nevíte, nejste můj přítel. Já do vašich tajemství nos nestrkám."</p> <p>„Mých tajemství?" Vypravěč se rozesmál. „Tu zadní část jsem zapečetil proto, že do ní píšu jen já sám a jednoduše nechci, aby mi do té části knihy psal někdo jiný."</p> <p>„Do té přední části jiní píšou?"</p> <p>„Píšou."</p> <p>„A co píšou? Můžu tam něco napsat i já?"</p> <p>„Napíšou jednu větu o nejdůležitější věci, kterou kdy udělali nebo kterou viděli na vlastní oči. Ta jedna věta mi stačí, aby mi kdykoli později připomněla jejich příběh. Takže když přijdu do dalšího města nebo do dalšího domu, mohu otevřít knihu, přečíst větu a začít vyprávět."</p> <p>Vtom Alvina napadla zajímavá možnost. Vypravěč přece žil s Benem Franklinem, ne? „Ben Franklin do vaší knihy taky něco napsal?"</p> <p>„První větu."</p> <p>„A napsal tu nejdůležitější věc, kterou kdy udělal?"</p> <p>„Napsal."</p> <p>„A <emphasis>která </emphasis>to byla?"</p> <p>Vypravěč vstal. „Pojď se mnou zpátky do domu, ukážu ti to. A cestou ti povím příběh, který vysvětlí, co napsal."</p> <p>Alvin čiperně vyskočil, chytil starého muže za těžký rukáv a začal ho doslova táhnout k pěšině, jež sestupovala zpátky k domu. „Tak pojďte!" Alvin nevěděl, jestli se Vypravěč rozhodl do kostela nejít, nebo jestli dočista zapomněl, kam měli jít - ať už byl důvod jakýkoli, Alvin byl s výsledkem spokojený. Neděle bez kostela byla neděle, kdy stálo za to žít. S Vypravěčovými příběhy a vlastnoručním zápisem tvůrce Bena do jeho knihy nechybělo téměř nic, aby to byl dokonalý den.</p> <p>„Není kam spěchat, chlapče. Poledne se dožiju, ty taky, a příběhy nějaký čas zaberou."</p> <p>„Bylo to něco, co udělal?" zeptal se Alvin. „Ta nejdůležitější věc?"</p> <p>„Vlastně ano."</p> <p>„Věděl jsem to! Dvousklíčkové brýle? Kamna?"</p> <p>„Lidé mu neustále říkali: Bene, ty jsi opravdový tvůrce. Ale on to odmítal. Stejně jako odmítal, že je čaroděj. Nemám žádné nadání pro skryté síly, říkal, pouze beru střípky a lépe je k sobě skládám. Kamna byla už předtím, než jsem zkonstruoval svoje. Brýle byly už předtím, než jsem postavil svoje brýle. Vlastně jsem v životě nic nevytvořil tak, jak by to udělal skutečný tvůrce. Já vám dávám dvousklíčkové brýle, ale <emphasis>tvůrce </emphasis>by vám dal nové oči."</p> <p>„On si myslel, že nevytvořil <emphasis>nic?"</emphasis></p> <p>„Jednou jsem se ho na to zeptal. Toho dne, kdy jsem začínal se svou knihou. Zeptal jsem se ho: Bene, co je nejdůležitější věc, kterou jsi kdy udělal? A on přišel s tím, co jsem ti teď řekl, že vlastně nikdy nic nevytvořil, a já mu řekl: Bene, tomu nevěříš a já tomu taky nevěřím. A on řekl: Bille, odhalil jsi mě. Jednu věc jsem vytvořil a je to ta nejdůležitější věc, kterou jsem kdy udělal, a je to nejdůležitější věc, jakou jsem kdy viděl."</p> <p>Vypravěč zmlkl, pouze šouravě scházel listím, jež mu pod nohama hlasitě šustilo.</p> <p>„Tak co to bylo?"</p> <p>„Nechceš počkat, až budeš doma a přečteš si to sám?"</p> <p>Alvin se rozčílil, dokonce víc než chtěl. „Nesnáším, když někdo něco ví a nechce to říct!"</p> <p>„Nemusíš se hned cílit, chlapče. Napsal toto: Jediné, co jsem skutečně udělal, jsou Američané."</p> <p>„To nedává smysl. Američané se rodí."</p> <p>„Nemáš pravdu, Alvine. Rodí se <emphasis>děti. </emphasis>Stejně v Anglii jako v Americe. Takže to, že se rodí, z nich Američany nedělá."</p> <p>Alvin o tom chvilku přemýšlel. „To, že se rodí <emphasis>v </emphasis>Americe."</p> <p>„To je vcelku pravda. Jenže před nějakými padesáti lety by o dítěti narozeném ve Filadelfii nikdo neřekl, že je to americké dítě. Bylo to pensylvánské dítě. A děti narozené v Novém Amsterodamu byly spodkáři, děti narozené v Bostonu byly Jankové a děti narozené v Charlestonu byly jakobiáni nebo royalisté."</p> <p>„To jsou pořád," poznamenal Alvin.</p> <p>„Ano, jsou, chlapče, ale kromě toho jsou něco jiného. Starý Ben si uvědomil, že všechna tato jména nás rozdělují na Virgíňany, Oranžany a Růžovoostrovany, na bělochy, rudochy a černochy, na kvakery, papežence, puritány a presbyteriány, na Holanďany, Švédy, Francouze a Angličany. Starý Ben viděl, že obyvatel Virgínie nikdy beze zbytku neuvěří člověku z Nettikatu, že běloch nikdy úplně neuvěří Indiánovi, protože jsou jiní. A řekl si: Když máme tolik jmen, která nás rozdělují, proč bychom nemohli mít jméno, které nás spojí? Pohrával si s mnoha jmény, která se již používala. Například Kolonisté. Ale nelíbilo se mu říkat nám všem Kolonisté, protože by to neustále obracelo naše zraky zpátky k Evropě a navíc, Indiáni přece Kolonisté nejsou! Ani černoši, protože ti přišli jako otroci. Chápeš ten problém?"</p> <p>„Chtěl jméno, které bychom mohli používat všichni," shrnul Alvin.</p> <p>„Přesně tak. Jednu věc jsme měli společnou všichni.</p> <p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Žili jsme na jednom kontinentu. V Severní Americe. Proto ho napadlo říkat nám Severoameričané. Ale bylo to příliš dlouhé. Proto -"</p> <p>„Američané."</p> <p>„Je to jméno, které patří rybáři žijícímu na skalnatém pobřeží Nové Anglie stejně jako baronovi, jenž vládne svým otrokům v jihozápadní části Drydenu. Patří stejně náčelníkovi Mohavků v Irrokvě jako spodkářskému kupci z Nového Amsterodamu. Starý Ben věděl, že kdyby o sobě lidé dokázali začít uvažovat jako o Američanech, stal by se z nás národ. Nejenom kus nějaké staré, unavené evropské země, ale jediný nový národ, tady v nové zemi. Proto to slovo začal používat ve všem, co psal. V Almanachu chudáka Richarda se to Američany jenom hemžilo. Starý Ben psal na všechny strany dopisy, v nichž říkal: Spor o nároky na půdu je problém, který by měli Američané řešit spolu. Evropané nemohou chápat, co Američané potřebují, aby přežili. Proč by měli Američané umírat v evropských válkách? Proč by se měli Američané u našich soudů vázat evropskými precedenty? Během pěti let téměř nebylo člověka od Nové Anglie po Jakobii, který by se alespoň částečně necítil jako Američan."</p> <p>„Je to jenom jméno."</p> <p>„Ale je to jméno, jímž si říkáme. A zahrnuje všechny ostatní na tomto kontinentu, kteří jsou ochotni je přijmout. Starý Ben dělal všechno proto, aby to jméno obsáhlo co nejvíc lidí. Kromě toho, že byl poštmistr, nezastával žádný veřejný úřad, a přesto sám udělal ze jména národ. V situaci, kdy royalistům na jihu vládl král a v Nové Anglii vládli lidé lorda protektora, viděl budoucnost jako válku a chaos, s Pensylvánií uprostřed toho všeho. Chtěl té válce zabránit a použil k tomu jméno 'Američan'. Díky němu dostali Novoangličané strach, že by mohli urazit Pensylvánii, a royalisté se div nepřetrhli, aby si na Pensylvánii vyprosili podporu. On to byl, kdo se zasazoval o vznik</p> <p>Amerického kongresu, který by vypracoval obchodní politiku a sjednotil pozemkové zákony.</p> <p>A nakonec," pokračoval Vypravěč, „těsně předtím, než mne pozval, abych přijel z Anglie, napsal Americkou dohodu a přiměl k jejímu podpisu sedm původních kolonií. Nemysli si, nebylo to snadné - dokonce i počet států byl výsledkem velkého boje. Holanďané si uvědomovali, že většinu přistěhovalců v Americe tvoří Angličané, Irové a Skotové, a nechtěli se nechat pohltit - proto jim Starý Ben umožnil rozdělit Nové Nizozemsko do tří kolonií, aby měli v Kongresu víc hlasů. A tím, že území, na něž si dělalo nárok Nové Švédsko a Pensylvánie, se vydělilo jako Saskvahen, byl zažehnán další svár."</p> <p>„To je teprve šest států," upozornil Alvin.</p> <p>„Starý Ben nikomu nedovolil Dohodu podepsat, dokud jako sedmý stát nebyla přizvána Irrokva, s pevnými hranicemi, spravovaná samotnými Indiány. Mnozí chtěli bělošský národ, ale Starý Ben to odmítal. Všichni Američané mohou mít mír pouze tehdy, když se spojí jako sobě rovní, řekl. Proto jeho Dohoda nepřipouští otroctví a dokonce ani poddanství. Proto jeho Dohoda nepřipouští, aby jedno náboženství mělo navrch nad druhým. Proto jeho Dohoda vládě nedovoluje zakázat nějaké noviny nebo umlčet něčí projev. Bílí, černí a rudí, papeženci, puritáni a presbyteriáni, bohatí, chudí, žebráci a zloději - pro nás všechny platí stejné zákony. Jeden národ, vytvořený z jediného slova."</p> <p>„Američan."</p> <p>„Už chápeš, proč říká, že je to největší věc, kterou kdy udělal?"</p> <p>„Proč není důležitější vlastní Dohoda?"</p> <p>„Dohoda byla jen slova. Jméno 'Američan' byla myšlenka, z níž ta slova vznikla."</p> <p>„Přesto nezahrnuje janky a royalisty a nezabránilo ani válce, protože Apalačané stále bojují proti králi."</p> <p>„Ale <emphasis>zahrnuje, </emphasis>Alvine. Vzpomínáš, jak to bylo s Jiřím Washingtonem v Shenandoahu? Byl tenkrát lordem z Potomaku a vedl největší vojsko krále Roberta proti tlupě zbídačené chátry, jež byla vším, co Benu Arnoldovi zbylo. Bylo jasné, že ráno royalisté lorda Potomaka pevnůstku obsadí a tím zpečetí osud Jeffersonova povstání hochů ze svobodných hor. Jenže lord Potomak dříve bojoval po boku těchto mužů z hor proti Francouzům. A Tom Jefferson byl kdysi jeho přítel. Nedokázal snést pomyšlení na ranní bitvu. Kdo byl král Robert, aby kvůli němu bylo prolito tolik krve? Tito povstalci nechtěli nic víc než mít vlastní půdu, bez králem dosazených baronů, kteří by z nich ždímali daně a udělali by z nich otroky jako z černochů v Korunních koloniích. Celou noc nespal."</p> <p>„Modlil se," řekl Alvin.</p> <p>„Tak to vypráví Thrower," odvětil ostře Vypravěč. „Ale nikdo to neví. A když další den ráno promluvil ke svým vojákům, o <emphasis>modlitbě </emphasis>se ani slovem nezmínil. Zato mluvil o slovu, které vytvořil Ben Franklin. Napsal králi dopis, v němž rezignoval jako velitel vojsk a vzdal se svých pozemků a titulů. Nepodepsal jej 'lord Potomak' ale 'Jiří Washington'. Ráno pak vstal, postavil se před královy modrokabátníky, řekl jim, co udělal, a řekl jim, že se mohou všichni svobodně rozhodnout, zda poslechnou své důstojníky a půjdou do boje, nebo se postaví na obranu Jeffersonovy slavné Deklarace svobody. Řekl: 'Rozhodnutí je na vás, ale pokud jde o mne -'"</p> <p>Alvin ta slova znal, tak jako je znali všichni muži, ženy a děti na kontinentu.</p> <p>Nyní mu ta slova říkala ještě víc než předtím, a proto je zakřičel: „Můj americký meč neprolije ani kapku americké krve!"</p> <p>„A pak, když většina mužů z jeho armády odešla a přidala se k apalačským povstalcům, s puškami, střelným prachem, vozy a zásobami, poručil nejvyššímu důstojníkovi z mužů věrných králi, aby ho zatkl. 'Porušil jsem přísahu danou králi,' řekl. 'Udělal jsem to v zájmu vyššího dobra, ale to nic nemění na tom, že jsem porušil přísahu a za svou zradu musím zaplatit.' A zaplatil za ni, zaplatil čepelí, která mu projela hrdlem. Ale kolik lidí mimo královský dvůr si myslí, že to skutečně byla zrada?"</p> <p>„Žádný."</p> <p>„A podařilo se králi od toho dne vybojovat jedinou bitvu proti Apalačanům?"</p> <p>„Žádnou."</p> <p>„Žádný muž na bojišti u Shenandoahu nebyl občanem Spojených států. Žádný nežil v zemích, které podepsaly Americkou dohodu. Přesto když Jiří Washington promluvil o amerických mečích a americké krvi, pochopili, že to jméno se vztahuje na ně. A teď mi odpověz, Alvine juniore, mýlil se Starý Ben, když řekl, že největší věc, kterou kdy udělal, bylo jediné slovo?"</p> <p>Alvin se chystal odpovědět, ale právě v tom okamžiku vstoupili na verandu domu a než stačili dojít ke dveřím, dveře se rozletěly a stála v nich máma a ze své výšky se na něho dívala. Alvin z jejího výrazu poznal, že tentokrát je v průšvihu, a věděl proč.</p> <p>„Já jsem chtěl jít do kostela, mami!"</p> <p>„Mnoho lidí chce do nebe," odvětila máma, „a také se tam nedostanou."</p> <p>„Byla to moje vina, panímámo Víro," promluvil Vypravěč.</p> <p>„Nevěřím, pane Vypravěči."</p> <p>„Zapovídali jsme se, panímámo Víro, a já jsem ho nejspíš rozptýlil."</p> <p>„Ten kluk se rozptýlený už narodil." Máma ani na okamžik nespustila oči z Alvinova obličeje. „Je po otci. Když mu člověk nedá uzdu a sedlo a nedojede na něm do kostela sám, nepřijde tam, a když mu nepřitluče nohy k podlaze hřebíky, je venku, než by řekl švec. Chlapec, který v deseti letech nenávidí Hospodina, nutí matku přát si, aby se vůbec nenarodil."</p> <p>Ta slova Alvina juniora zasáhla do srdce.</p> <p>„Ale to je strašlivé přání," zděsil se Vypravěč. Řekl to velice tiše a máma konečně zvedla pohled k jeho tváři.</p> <p>„Já si to <emphasis>nepřeju, " </emphasis>promluvila po chvíli.</p> <p>„Promiň mi to, mami," poprosil Alvin junior.</p> <p>„Pojď domů," přikázala. „Odešla jsem z kostela, abych tě našla, ale teď už bychom se stejně nestačili vrátit dřív, než kázání skončí."</p> <p>„Mluvili jsme o spoustě zajímavých věcí, mami," horoval Alvin. „O mých snech, o Benu Franklinovi a taky o -"</p> <p>„Já od tebe chci slyšet jediné," přerušila ho máma, „a to jsou chvalozpěvy. Když nejdeš do kostela, budeš se mnou sedět v kuchyni a budeš mi zpívat chvalozpěvy, dokud nebudu mít oběd hotový."</p> <p>A tak si Alvin na spatření věty, kterou Starý Ben zapsal do Vypravěčovy knihy, musel několik hodin počkat. Dopoledne musel zpívat a pomáhat mámě a po obědě se táta se staršími bratry a s Vypravěčem domlouvali na zítřejší výpravu, jejímž cílem bylo přivézt ze žulové hory mlýnský kámen.</p> <p>„Dělám to kvůli vám," řekl táta Vypravěči, „takže byste měl jet s námi."</p> <p>„Nikdy jsem po vás nechtěl, abyste přivezl mlýnský kámen."</p> <p>„Co jste tady, neminul jediný den, kdy byste nezmínil, jaká je to ostuda, že se takový krásný mlýn používá jen jako stodola, když místní lidé potřebují dobrou mouku."</p> <p>„Řekl jsem to jenom jednou, pokud si vzpomínám."</p> <p>„Možná ano," uznal táta, „ale pokaždé, když vás vidím, musím si na ten mlýnský kámen vzpomenout."</p> <p>„To je tím, že pořád litujete, že tam mlýnský kámen nebyl, když jste mě přehodil."</p> <p>„To není pravda, nelituje!" vykřikl Kalvík. „Protože to byste byl mrtvý!"</p> <p>Vypravěč se jen ušklíbl a táta mu úsměv oplatil. A dál se bavili o různých věcech. Potom manželky odvedly synovce a sestřenice k nedělní večeři a Vypravěč jim musel tolikrát zazpívat tu veselou písničku, že se Alvin bál, že začne pištět, jestli ještě jednou uslyší refrén: „Ha ha hí."</p> <p>Teprve po večeři, když byli všichni synovci a sestřenice pryč, Vypravěč vytáhl svou knihu.</p> <p>„Byl jsem zvědavý, jestli tu knihu někdy otevřete," přiznal táta.</p> <p>„Cekal jsem na ten pravý okamžik." Vypravěč potom vysvětlil, jak do ní lidé zapisují to nejdůležitější, co v životě udělali.</p> <p>„Snad nečekáte, že do ní něco napíšu <emphasis>já," </emphasis>řekl táta.</p> <p>„Vás bych do ní zatím nic napsat nenechal. Ještě jste mi nevyprávěl o tom nejdůležitějším, co jste kdy udělal." Vypravěč ztišil hlas. „Třeba jste tu nejdůležitější věc <emphasis>ne</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>udělal. "</emphasis></p> <p>Tátův výraz prozrazoval mírný hněv, nebo možná obavu. Ať to bylo cokoli, táta pak vstal a přistoupil k Vypravěči. „Ukažte mi, co v té knize máte, ať vidím, co jiní lidé považují za tak obrovsky důležité."</p> <p>„No ne," podivil se Vypravěč. „Vy umíte číst?"</p> <p>„Měl byste vědět, že než jsem se oženil a začal mlynařit v Novém Hempšíru, <emphasis>mnohem </emphasis>dřív, než jsem přišel sem, dostalo se mi v Mesečusec jankovského vzdělání. Vedle <emphasis>londýnského </emphasis>vzdělání, jaké máte vy, to asi mnoho neznamená, Vypravěči, ale určitě neumíte napsat slovo, které bych nedovedl přečíst, pokud nebude latinsky."</p> <p>Vypravěč neodpověděl. Pouze otevřel knihu a táta přečetl první větu: „Jediné, co jsem skutečně vytvořil, jsou Američané." Táta k Vypravěči zvedl oči. „Kdo <emphasis>to </emphasis>napsal? "</p> <p>„Starý Ben Franklin."</p> <p>„Podle toho, co jsem slyšel já, byl jediný Američan, kterého kdy udělal, z nemanželského lože."</p> <p>„Al junior vám to později může vysvětlit," pousmál se Vypravěč.</p> <p>Zatímco se takto bavili, Alvin se protáhl před ně, aby si mohl prohlédnout Franklinův rukopis. Na první pohled se nijak nelišil od rukopisu jiných lidí. Alvin byl trochu zklamaný, přestože by nedokázal říct, co vlastně čekal. Ze písmena budou ze zlata? To samozřejmě ne. Nebyl důvod, proč by slova slavného muže měla na stránce vypadat jinak než slova hlupáka.</p> <p>Přesto nedokázal přemoci zklamání, že slova jsou tak obyčejná. Zvedl ruku a otočil na další stránku. Začal knihou listovat. Slova vypadala všude stejně. Šedý inkoust na žloutnoucím papíru.</p> <p>Náhle se z knihy zablesklo. Světlo ho na okamžik oslepilo.</p> <p>„Nehraj si tak s těmi stránkami," napomenul ho táta. „Vytrhneš nějakou."</p> <p>Alvin se otočil a pohlédl na Vypravěče. „Co je to za stránku, která svítí?" zeptal se. „Co je napsané <emphasis>tam?"</emphasis></p> <p>„Svítí?" zeptal se Vypravěč.</p> <p>Alvin pochopil, že je jediný, kdo si toho všiml.</p> <p>„Najdi tu stránku sám," vyzval ho Vypravěč.</p> <p>„On vám ji vytrhne," varoval táta.</p> <p>„Dá pozor," hájil Alvina Vypravěč.</p> <p>Ale táta mluvil, jako by měl zlost. „Řekl jsem, abys od té knihy šel dál, Alvine juniore."</p> <p>Alvin chtěl poslechnout, ale ucítil na rameni Vypravěčovu ruku. Vypravěč promluvil potichu a Alvin si všiml, že prsty starého muže dělají ochranné znamení. „Chlapec v knize něco zahlédl," Vypravěč hleděl na tátu, „a já chci, aby mi to našel znovu."</p> <p>A táta k Alvinovu úžasu ustoupil. „Jestli vám nevadí, že vám ten nedbalý lenoch knihu potrhá," zabručel a pak zmlkl.</p> <p>Alvin se otočil ke knize a začal opatrně obracet stránky, jednu po druhé. Nakonec otočil jednu, z níž vyšlehlo světlo, které ho nejdřív oslnilo, ale postupně sláblo, až vycházelo z jediné věty, jejíž písmena hořela.</p> <p>„Vidíte je, jak hoří?"</p> <p>„Ne. Ale cítím kouř. Dotkni se slov, která ti hoří."</p> <p>Alvin se s přehnanou opatrností dotkl začátku věty. Překvapeně zjistil, že plamen není horký, i když ho hřál. Zahříval ho až na kost. Ve chvíli, kdy z něj vyprchal poslední zbytek podzimního chladu, se zachvěl. Usmál se, tolik měl v sobě světla. Ale prakticky ve stejném okamžiku, kdy se plamene dotkl, se oheň zamihotal, ochladí a zmizel.</p> <p>„Co je tam napsané?" zeptala se máma. Stála na druhé straně stolu. Neuměla tak dobře číst a písmena měla vzhůru nohama.</p> <p>„Rodí se tvůrce," přečetl Vypravěč.</p> <p>„Poslední tvůrce byl ten, který proměnil vodu ve víno," řekla máma.</p> <p>„Možná ano, ale ona to tak napsala."</p> <p>„Kdo to napsal?" zeptala se máma.</p> <p>„Jedno děvče jako proutek. Někdy před pěti lety."</p> <p>„Jaký příběh k té větě patřil?" zeptal se Alvin junior.</p> <p>Vypravěč zavrtěl hlavou.</p> <p>„Říkal jste, že lidem nedovolujete nic napsat, když vám neřeknou svůj příběh."</p> <p>„Napsala to, když jsem se nedíval," vysvětlil Vypravěč. „Všiml jsem si toho až na dalším místě, kam jsem přišel."</p> <p>„Tak jak jste poznal, že to byla ona?" zeptal se Alvin.</p> <p>„Byla to ona," odpověděl. „Byla tam jediná, kdo mohl zlomit kouzlo, kterým jsem tenkrát knihu zavíral."</p> <p>„Takže vy nevíte, co to znamená? Nemůžete mi říct ani to, proč jsem ta písmena viděl hořet?"</p> <p>Vypravěč zavrtěl hlavou. „Jestli si dobře vzpomínám, byla to dcera hostinského. Moc toho nenamluvila, ale když něco řekla, vždycky to byla věrná pravda. Nelhala, ani z milosrdenství. Říkali o ní, že je velice bystrá. Ale jak praví přísloví, když budeš vždycky mluvit od plic, zlý člověk se ti vyhne. Nebo tak nějak to je."</p> <p>„Jak se jmenovala?" zeptala se máma. Alvin překvapeně zvedl hlavu. Máma hořící písmena neviděla, tak proč na ní bylo vidět, jak moc chce vědět, kdo je napsal?</p> <p>„Nezlobte se, ale nemůžu si teď vzpomenout," odvětil Vypravěč. „A i kdybych si vzpomněl, neprozradil bych to, a stejně tak neřeknu, jestli vím, kde žila. Nechci, aby ji lidé vyhledávali a mámili z ní odpovědi, které třeba nechce dát. Ale jedno řeknu. Byla světlice a viděla pravdivýma očima. Takže když napsala, že se rodí tvůrce, já tomu věřím, a proto jsem její slova v knize nechal."</p> <p>„Někdy bych si její příběh poslechnout chtěl," řekl Alvin. „Chci vědět, proč ta písmena tak jasně zářila."</p> <p>Zvedl hlavu a všiml si, že máma a Vypravěč se upřeně dívají jeden druhému do očí.</p> <p>V dalším okamžiku ucítil při okrajích zorného pole, tam, kam by skoro, kdyby maličko nechybělo, dohlédl, Ničitele - třásl se, neviditelný, čekal, až chvěním rozmělní celý svět. Alvin si bezmyšlenkovitě vy kasal z kalhot přední stranu košile a svázal cípy do uzlu. Ničitel se zamihotal a zmizel.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 11</strong><strong>Mlýnský kámen</strong></p> <p>Vypravěče probudilo, jak jím někdo třásl. Venku ještě vládla naprostá tma, ale byl čas vstát. Posadil se a trochu se protáhl, vychutnal si, jak málo potíží a bolestí o sobě dává poslední dobou vědět, když spí na měkké posteli. Dokázal bych si na to zvyknout, pomyslel si. Mohlo by se mi zalíbit tady žít.</p> <p>Slanina byla tak tučná, že až z kuchyně slyšel, jak při smažení prská. Právě se chystal nazout si holínky, když na dveře zaklepala Marie. „Jsem v podstatě oblečený," zavolal.</p> <p>Vešla k němu do pokoje s dlouhými, silnými punčochami. „Sama jsem je upletla."</p> <p>„Ve Filadelfii bych tak silné punčochy ani nesehnal."</p> <p>„Tady ve Wobiši bývají zimy kruté a -" Větu už nedokončila. Zastyděla se, sklonila hlavu a odcupitala z pokoje.</p> <p>Vypravěč si natáhl punčochy a na ně boty. Potom se vesele ušklíbl. Nebylo mu proti mysli přijmout pár takových věcí. Pracoval stejně tvrdě jako ostatní a pro přípravu farmy na zimu toho udělal hodně. Byl dobrý pokrývač - rád šplhal do výšky a netrpěl závratěmi. Proto se vlastníma rukama postaral o to, aby dům, stodoly, kurníky a kůlny byly utěsněné a suché.</p> <p>A aniž by někdo rozhodl, že se něco takového má udělat, připravil mlýn na osazení mlýnského kamene. Sám naložil všechno seno uskladněné na podlaze, plných pět fůr. Dvojčata, která zatím na vlastních farmách hospodařit nezačala, protože se oženila teprve v létě, slámu vyložila v hlavní stodole. Mlynář ani nemusel vzít do ruky vidle.</p> <p>Vypravěč z toho nic nedělal a Mlynář nenaléhal, aby to bylo jinak.</p> <p>Ale jiné věci se tak dobře nevyvíjely. Tekumsa a jeho šavanští Indiáni zaháněli z kartágské cesty tolik lidí, že z toho všichni byli nervózní. Bylo hezké, že Prorok má na druhé straně řeky město s tisíci Indiánů, kteří se dušují, že už nikdy nepozvednou ruce v žádné válce. Ale mnozí Indiáni smýšleli podobně jako Tekumsa, že by bílí měli být vytlačeni na pobřeží Atlantiku a donuceni vrátit se do Evropy - na lodích nebo bez nich. Mluvilo se o válce a lidé říkali, že Bili Harrison tento plamen v Kartágu s chutí rozdmýchává, nemluvě o Francouzích v Detroitu, kteří Indiány neustále podněcovali k útokům proti americkým kolonistům na územích, jež Francouzi prohlašovali za součást Kanady.</p> <p>Lidé v Sílově Kostelci o ničem jiném nemluvili, ale Vypravěč věděl, že Mlynář si z toho hlavu nedělá. Díval se na Indiány jako na křupany, kteří nestojí o nic jiného než prolít hrdlem tolik whisky, kolik jí najdou. Vypravěč se s takovým názorem již setkal, ale pouze v Nové Anglii. Jankové jako by ještě nepochopili, že všichni novoangličtí Indiáni, kteří měli alespoň trochu filipa, se už dávno přestěhovali do státu Irrokva. Jankům by nejspíš otevřelo oči, kdyby viděli, jak Irrokvané využívají parní stroje dovážené přímo z Anglie a na severu v oblasti Prstových jezer jim jistý běloch jménem Eli Whitney pomáhá vybudovat továrnu, která by mohla vyrábět pušky asi tak dvacetkrát rychleji, než se to dělalo kdy dřív. Jednou tito Jankové procitnou a s úžasem zjistí, že všichni Indiáni nejsou ochlastové. Někteří bílí pak sebou budou muset hodit, aby je dostihli.</p> <p>Zatím však Mlynář nebral řeči o válce příliš vážně. „Ze jsou v lesích rudoši, to ví každý. Nedá se jim zabránit, aby se plížili kolem, ale zatím žádnou slepici nepostrádám, takže v tom nevidím žádný problém."</p> <p>„Nechcete ještě slaninu?" zeptal se Mlynář. Přistrčil prkýnko se slaninou přes stůl před Vypravěče.</p> <p>„Nejsem zvyklý ráno tolik jíst," bránil se Vypravěč. „Co jsem tady, spořádám při každém jídle víc, než jsem míval za celý den."</p> <p>„Alespoň se vám kosti trochu obalí masem," ozvala se Víra. Pleskla mu na talíř dva horké koláčky potřené na horní straně medem.</p> <p>„Ale já už nemůžu ani sousto," bránil se Vypravěč.</p> <p>Koláčky z Vypravěčova talíře sklouzly. „Mám je," hlásil Al junior.</p> <p>„Nenatahuj se tak přes stůl, to se nedělá," napomenul ho Mlynář. „Stejně oba nesníš."</p> <p>Al junior otci překvapivě rychle dokázal, že se mýlí. Potom si všichni umyli z rukou med, natáhli si rukavice a šli k vozu. Ve chvíli, kdy na východě začalo svítat, přijeli David a Klid, kteří bydleli blíže k městu. Al junior si vlezl dozadu na vůz, mezi nářadí, lana, stany a zásoby - návrat se předpokládal až za několik dnů.</p> <p>„Tak co - budeme čekat na Míru a na dvojčata?" zeptal se Vypravěč.</p> <p>Mlynář se vyšvihl na kozlík. „Míra jel napřed, porazit stromy na sáně. Nechtěj s Neplýtvejem zůstanou tady a budou jezdit od domu k domu." Ušklíbl se. „Nemůžeme nechat ženské bez ochrany, když všichni mluví o tom, jak kolem slídí divocí rudoši, ne?"</p> <p>Vypravěč mu úšklebek oplatil. Bylo dobré vědět, že Mlynář není tak sebejistý, jak se zdá.</p> <p>Do lomu bylo daleko. Cestou projeli kolem trosek vozu s puklým mlýnským kamenem uprostřed. „To byl náš první pokus," ukázal Mlynář. „Ale když jsme sjížděli z toho prudkého kopce, vyschlá náprava praskla a celý vůz se pod tíhou kamene zbortil."</p> <p>Když pak přijeli k říčce, Mlynář mu začal vyprávět, jak dvakrát zkusili mlýnské kameny odvézt na voru, ale v obou případech se vor rozlomil a potopil. „Měli jsme smůlu," uzavřel Mlynář, ale výraz jeho tváře prozrazoval, že to bere osobně, jako by se o nezdar předchozích pokusů někdo přičinil.</p> <p>„Proto tentokrát chceme použít sáně a kulatiny," naklonil se Al junior přes opěradlo sedátka dopředu. „Nic nemůže spadnout, nic se nemůže zlomit, a i kdyby, budou to jenom dřeva, za která snadno najdeme náhradu."</p> <p>„Pokud nezačne pršet," dodal Mlynář. „Nebo sněžit."</p> <p>„Obloha vypadá docela čistě," poznamenal Vypravěč.</p> <p>„Obloha ráda lže," povzdechl Mlynář. „Pokaždé, když se do něčeho pustím, voda mi zkříží plány."</p> <p>Do lomu dorazili, když už slunce stálo nad obzorem, ale do poledne bylo ještě daleko. Samozřejmě se předpokládalo, že zpáteční cesta potrvá mnohem déle. Míra již stačil porazit šest statných mladých stromů a zhruba dvacet malých. David a Klid začali odstraňovat větve a opracovávat kmeny, aby byly co nejhladší. K Vypravěčovu úžasu byl Al junior tím, kdo se chopil pytle s kamenickými nástroji a zamířil vzhůru do skal.</p> <p>„Kam jdeš?" zeptal se Vypravěč.</p> <p>„Musím najít vhodné místo pro vysekání kamene," odpověděl mu Al junior.</p> <p>„Kluk kameni rozumí," upřesnil Mlynář. Ale neřekl všechno, co věděl.</p> <p>„A co uděláš, až ten kámen najdeš?" zeptal se Vypravěč.</p> <p>„Co by, odseknu ho." Alvin si vyšlapoval stezkou vzhůru s arogancí chlapce, který ví, že jde dělat chlapskou práci.</p> <p>„On to s kamenem taky umí," doplnil Mlynář.</p> <p>„Vždyť je mu teprve deset."</p> <p>„První kámen odsekl v šesti," odvětil Mlynář.</p> <p>„Chcete říct, že má nadání?"</p> <p>„Nic nechci říct."</p> <p>„A toto mi můžete říct, Alvine Mlynáři? Nejste náhodou sedmý syn?"</p> <p>„Proč se ptáte?"</p> <p>„Ti, kteří takovým věcem rozumějí, říkají, že sedmý syn sedmého syna dovede nahlédnout věcem pod povrch. Proto jsou z nich tak dobří proutkaři."</p> <p>„Vážně se to říká?"</p> <p>Míra k nim přišel, postavil se čelem k otci a dal si ruce v bok. Bylo vidět, že je rozčilený. „Co by se stalo, tati, kdybys mu to řekl? Stejně to v okolí každý ví."</p> <p>„Třeba mám pocit, že tady Vypravěč už teď ví víc, než chci, aby věděl."</p> <p>„To se nedělá, tati, říct něco takového člověku, který víc než dobře dokázal, že je přítel."</p> <p>„Když nechce, abych něco věděl, nemusí mi to říkat," ozval se Vypravěč.</p> <p>„Tak vám to řeknu <emphasis>já, " </emphasis>prohlásil Míra. „Je to pravda, táta je sedmý syn."</p> <p>„A Alvin junior taky," kývl Vypravěč. „Nemám pravdu? Nikdy jste o tom nemluvili, ale řekl bych, že když muž dá své jméno jinému synovi než prvorozenému, musí to být ten sedmý."</p> <p>„Náš nejstarší bratr Síla zemřel ve vodách řeky Vidlice jen několik minut poté, co se Al junior narodil," vysvětlil Míra.</p> <p>„Tak Vidlice," zamyslel se Vypravěč.</p> <p>„Znáte to místo?" zeptal se Míra.</p> <p>„Já znám <emphasis>všechna </emphasis>místa. Ale to jméno mi z nějakého důvodu říká, že jsem si na ně měl vzpomenout dřív, jen netuším proč. Sedmý syn sedmého syna. Znamená to, že ten kámen ze skály vyčaruje?"</p> <p>„My o tom tak nemluvíme," řekl Míra.</p> <p>„Odseká," uvedl na pravou míru Mlynář. „Jako každý jiný kameník."</p> <p>„Je to sice <emphasis>velký </emphasis>chlapec, ale pořád ještě chlapec," namítl Vypravěč.</p> <p>„Řekněme, že když- seká <emphasis>on, </emphasis>je skála o malinko měkčí, než když sekám <emphasis>já, " </emphasis>přiznal Míra.</p> <p>„Byl bych vám vděčný, kdybyste tady zůstal a pomohl opracovávat kmeny a vysekávat vruby," požádal Mlynář. „Budeme potřebovat pevné sáně a několik pořádných hladkých kulatin." Neřekl: zůstaňte a na Alvina juniora se moc neptejte, ale Vypravěč to slyšel, jako by se stalo.</p> <p>A tak Vypravěč celé dopoledne a velkou část odpoledne pracoval spolu s Davidem, Mírou a Klidem. Po celou dobu k němu doléhalo vytrvalé zvonění železa o kámen. Nikdo nic neříkal, ale sekání Alvina juniora udávalo rytmus celé jejich práci.</p> <p>Vypravěč však nepatřil k lidem, kteří dovedou pracovat v tichu.</p> <p>Jelikož ostatní zpočátku příliš hovorní nebyli, vyprávěl pořád on. A jelikož to byli dospělí muži a ne děti, vyprávěl příběhy, v nichž nebylo jen dobrodružství, hrdinské činy a tragická smrt.</p> <p>Velkou část odpoledne věnoval životu Jana Adamse: jak mu bostonský dav vypálil dům, když dosáhl osvobození deseti žen obviněných z čarodějnictví. Jak ho Alex Hamilton pozval na Manhattanský ostrov, kde si spolu zřídili advokátní kancelář. Jak se jim za deset let podařilo holandskou vládu dohnat k tomu, aby dovolila neomezené přistěhovalectví neholandsky mluvících obyvatel, takže za čas měli Angličané, Skotové, Welšané a Irové většinu v Novém Amsterdamu a v Novém Oranžsku a početnou menšinu v Novém Holandsku. Jak v roce 1780 vyhlásili angličtinu druhým úředním jazykem, právě včas, aby se holandské kolonie mohly stát třemi z původních sedmi států, které podepsaly Americkou dohodu.</p> <p>„Vsadím se, že když bylo po všem, nemohli jim Holanďané přijít na jméno," poznamenal David.</p> <p>„Ba ne, oni byli <emphasis>nějací </emphasis>politici," řekl Vypravěč. „Oba se naučili mluvit holandsky lépe než většina Holanďanů a děti nechali chodit do holandských škol a mluvit holandsky. Byli tak skrznaskrz holandští, že když Alex Hamilton kandidoval na guvernéra Nového Amsterdamu a Jan Adams na prezidenta Spojených států, oba dopadli v holandských částech Nového Nizozemska lépe než mezi Skoty a Iry."</p> <p>„Takže kdybych kandidoval na starostu, mohl bych přesvědčit Švédy a Holanďany, kteří žijí po proudu, aby mi dali hlas?"</p> <p>„Tobě bych nedal hlas ani <emphasis>já," </emphasis>prohlásil Klid.</p> <p><emphasis>„Já </emphasis>jo," řekl Míra. „A doufám, že jednou na toho starostu kandidovat vážně budeš."</p> <p>„Jak by mohl kandidovat na starostu?" pochyboval Klid. „Tohle ani není pořádné město."</p> <p>„Ale bude," odvětil Vypravěč. „Já to znám. Jak dáte mlýn do provozu, nebude to dlouho trvat a mezi vaším mlýnem a Sílovým Kostelcem bude žít na tři sta lidí."</p> <p>„Myslíte?"</p> <p>„Dnes lidé jezdí ke Zbrojovi do obchodu možná tak třikrát, čtyřikrát za rok," pokračoval Vypravěč. „Ale když budou moci dostat mouku, začnou jezdit mnohem častěji. Budou raději jezdit k vám než do jiných mlýnů v okolí, protože máte rovné cesty a dobré mosty."</p> <p>„Jestli mlýn něco vydělá, táta si určitě nechá z Francie poslat kámen z křemičitého vápence," soudil Míra. „V Západním Hempšíru jsme jednou takový měli, než mlýn vzala voda. Takový kámen umí hladkou bílou mouku."</p> <p>„A bílá mouka znamená dobré obchody," připomněl David. „My starší si to pamatujeme." Nostalgicky se usmál. „Jednu dobu jsme byli málem bohatí."</p> <p>„Tak vidíte," řekl Vypravěč. „A když sem začne jezdit tolik lidí, nezůstane u obchodu, kostela a mlýna. Dole u řeky je dobrá bílá hlína. Nějaký hrnčíř z ní určitě začne dělat červenou keramiku a kameninové zboží pro celý kraj."</p> <p>„Už aby to bylo," ozval se Klid. „Moje žena říká, že už toho má po krk, podávat jídlo na cínových talířích."</p> <p>„A tak vzniká město," usmál se Vypravěč. „Dobrý obchod, kostel, potom mlýn a hrnčířské zboží. A ještě cihly. A když bude město -"</p> <p>„David v něm může být starostou," skočil mu do řeči Míra.</p> <p>„Já ne," bránil se David. „Na mě taková politika není. Zbroj chce být starostou, ne já."</p> <p>„Zbroj chce být králem," prohlásil Klid.</p> <p>„To od tebe není hezké," napomenul ho David.</p> <p>„Aleje to pravda," namítl Klid. „Klidně by zkusil dělat i Pánaboha, kdyby si myslel, že to místo je volné."</p> <p>„Klid a Zbroj se nemají rádi," vysvětlil Vypravěči Míra.</p> <p>„Co je to za manžela, který své ženě říká čarodějnice?" řekl rozhořčeně Klid.</p> <p>„Proč by jí tak říkal?" zeptal se Vypravěč.</p> <p><emphasis>„Dnes </emphasis>už jí tak určitě neříká," ozval se Míra. „Slíbila mu, že je používat nebude. Všechna svá nadání pro kuchyňské práce. Je to hanba, chtít po ženě, aby vedla domácnost jen svýma dvěma rukama."</p> <p>„Už dost," zarazil ho David. Vypravěč jen tak tak zahlédl jeho výstražný pohled.</p> <p>Bylo zjevné, že Vypravěči nedůvěřují tolik, aby mu svěřili pravdu. Proto jim dal najevo, že tajemství již pro něho tajemstvím není. „Já bych řekl, že používá víc, než Zbroj tuší," prohlásil Vypravěč. „Koše na přední verandě tvoří důmyslné ochranné kouzlo. A v den, kdy jsem přišel do města, použila na něho uklidnění přímo před mýma očima."</p> <p>Práce se na okamžik zastavila. Nikdo se na něho nepodíval, ale vteřinu nedělali nic. Brali na vědomí, že Vypravěč Eleonořino tajemství zná a neřekl je nikomu cizímu. Nebo Božizbrojovi. Přesto - jedna věc byla, že to věděl, a něco jiného by bylo mu to potvrdit. Proto neřekli nic a vrátili se k vysekávání vrubů a stavění saní.</p> <p>Vypravěč přerušil mlčení tím, že se vrátil k původnímu tématu. „Je to jen otázka času, kdy budou tato západní území mít dost obyvatel, aby se mohla prohlásit za státy a požádat o připojení k Americké dohodě. Až se to stane, čestní lidé do úřadů budou třeba."</p> <p>„Tady v divočině žádného Hamiltona, Adamse ani Jeffersona nenajdete," řekl David.</p> <p>„Možná ne," uznal Vypravěč. „Ale když si vlastní vládu nesestavíte vy místní, věřte, že se najde dost mužů z města, kteří to rádi vezmou za vás. Tak se stal guvernérem Saskvahenu Áron Burr, než ho Daniel Boone v devětadevadesátém zastřelil."</p> <p>„Vy to říkáte, jako by to byla vražda," podivil se Míra. „Byl to čestný souboj."</p> <p>„Podle mého názoru je souboj jen to, že se dva vrahové dohodnou, že se budou v pokusech zabít jeden druhého střídat," Vypravěč měl vlastní názor.</p> <p>„Když je jeden starý zálesák v jelenici a druhý prolhaný podvodník z města, tak ne," nedal se Míra.</p> <p>„Já nechci, aby guvernéra Wobiše dělal někdo jako Áron Burr," promluvil David. „A Bili Harrison z Kartága je přesně takový typ. To bych raději volil Zbroje než jeho."</p> <p>„A já bych raději volil tebe než Zbroje," uzavřel Vypravěč.</p> <p>David něco zabručel. Potom dál omotával vruby klád na sáně provazem a svazoval klády k sobě. Vypravěč dělal totéž na druhé straně. Když se dostal k místu, kde měl být uzel, začal oba konce provazu svazovat k sobě.</p> <p>„S tím počkejte," ozval se Míra. „Dojdu pro Ala juniora." Míra poklusem vyrazil do svahu stoupajícího k lomu.</p> <p>Vypravěč konce provazu pustil. „Uzly dělá Alvin junior? Cekal bych, že dospělí chlapi jako vy je uvážou pevněji."</p> <p>David se vesele ušklíbl. „Alvin má nadání."</p> <p>„A z vás nikdo nadání nemá?" zeptal se Vypravěč.</p> <p>„Sem tam něco."</p> <p>„David to umí se ženami," prozradil Klid.</p> <p>„Klid je vyhlášený tanečník místních tancovaček. A nikdo neumí hrát na housle tak jako on," oplatil mu David. „Není to vždycky čisté, ale prohání smyčec pořádně."</p> <p>„Míra je výborný střelec," pokračoval Klid. „Pozná věci, které jsou tak daleko, že je většina lidí vůbec nevidí."</p> <p>„Každý má nějaké nadání," shrnul David. „Dvojčata poznají, když se děje něco zlého, a dovedou se tam včas dostat."</p> <p>„A táta dává věci dohromady. Když děláme nějaký nábytek, necháváme všechny dřevěné spoje jemu."</p> <p>„A ženy umí zase ženské věci."</p> <p>„Ale jako Al junior není nikdo," přiznal Klid.</p> <p>David vážně pokýval hlavou. „Zvláštní je, Vypravěči, že on o tom snad ani neví. Jako by byl vždycky překvapený, když se mu něco podaří. Je na to pyšný, když mu dáme nějaký úkol. Ještě jsem neviděl, že by se nad někoho povyšoval, protože má větší nadání než on."</p> <p>„Je to hodný kluk," řekl Klid.</p> <p>„Jen trochu nemehlo," dodal David.</p> <p>„To není pravda, není <emphasis>nemehlo," </emphasis>namítl Klid. „Většinou to není jeho <emphasis>vina. "</emphasis></p> <p>„Řekněme, že v jeho okolí dochází k nehodám častěji, než je obvyklé."</p> <p>„Nemyslím, že by nosil smůlu nebo něco takového," soudil Klid.</p> <p>„Ne, nemyslím, že by nosil smůlu."</p> <p>Vypravěč si všiml, že vlastně řekli oba totéž, ale přešel jejich prohřešek bez poznámek. Ostatně, teprve třetí hlas by přivodil neštěstí. Mlčení bylo nejlepším lékem na jejich neuváženost. Však také oba rychle pochopili, co se stalo. I oni zůstali potichu.</p> <p>Po chvíli přišli Míra s Alvinem juniorem. Vypravěč se neodvažoval promluvit jako třetí, neboť se předchozího rozhovoru také účastnil. Ale ještě horší by bylo, kdyby jako další promluvil samotný Alvin, protože on to byl, koho se smůla týkala. Proto se Vypravěč upřeně podíval na Míru a povytáhl obočí, aby mu dal najevo, že má něco říct.</p> <p>Míra si myslel, že se Vypravěč ptá, a proto mu na tušenou otázku odpověděl: „Táta zůstal nahoře u skály. Aby hlídal."</p> <p>Vypravěč zaslechl, jak David a Klid úlevou vydechli. Třetí hlas nemyslel na přinášení smůly, takže byl Alvin junior v bezpečí.</p> <p>Teď už se Vypravěč mohl klidně podivit, <emphasis>proč </emphasis>má Mlynář pocit, že musí lom hlídat. „Co by se skále mohlo stát? Nikdy jsem neslyšel, že by Indiáni kradli kameny."</p> <p>Míra přimhouřil oči. „Občas se dějí mocné, podivuhodné věci, zejména s mlýnskými kameny."</p> <p>Alvin vázal uzly a žertoval přitom s Davidem a Klidem. Snažil se, aby byly co nejpevnější, ale Vypravěč si všiml, že jeho nadání se neprojevuje pouze ve vázání uzlů. Když Al junior provazy stáhl, jako by se stočily, zakously se do dřeva ve všech vrubech, a tím celé sáně pevněji stáhly. Bylo to neznatelné, a kdyby Vypravěč nedával pozor, nevšiml by si toho. Ale bylo to tak. To, co Alvin junior svázal, bylo svázané pevně.</p> <p>„Drží to tak, že by to mohl být vor," prohlásil Al junior a poodstoupil, aby se mohl dílu obdivovat.</p> <p>„Ale tentokrát bude plout po pevné zemi," řekl Míra. „Táta tvrdí, že se do vody už ani nevyčůrá."</p> <p>Jelikož slunce se již naklonilo k západnímu obzoru, rozdělali oheň. Přes den je zahřívala práce, ale na noc potřebovali oheň, aby zaháněl zvířata a vykazoval do patřičných mezí podzimní chlad.</p> <p>Mlynář dolů nesešel dokonce ani na večeři. Když se pak Klid vztyčil a chystal se otci jídlo nahoru donést, Vypravěč se nabídl, že ho doprovodí.</p> <p>„Já nevím," odvětil Klid. „Nemusíte."</p> <p>„Já ale chci."</p> <p>„Táta - víte, on nemá rád, když se v takovém čase u skály scházejí davy lidí." Klid se tvářil rozpačitě. „Je mlynář a ten odsekávaný kámen je jeho."</p> <p>„Já nejsem dav lidí," namítl Vypravěč. Klid už neřekl nic. Vypravěč se vydal mezi skalami za ním.</p> <p>Cestou prošli kolem dvou míst, kde se již dřív někdo snažil skálu odtesat. Úlomky kamene byly použity k nasypání plynule klesající rampy od skalní stěny na původní terén. Odsekané kameny byly téměř dokonale kulaté. Vypravěč viděl již mnoho opracovaných kamenů, ale kámen opracovaný tímto způsobem neviděl ještě nikdy - dokonale kulatý přímo ve stěně. Většinou se odsekla celá deska, která se pak zakulatila na zemi. Pro tento postup hovořilo několik dobrých důvodů, z nichž nejdůležitější byl ten, že když se deska neodtesala celá, neexistoval způsob, jak potom odseknout zadní stěnu kamene. Klid kvůli němu nezpomalil, takže se Vypravěč nemohl podívat zblízka, ale na základě toho, co viděl, usoudil, že nezná způsob, jak by v <emphasis>tomto </emphasis>lomu mohl kameník odtesat zadní stranu kamene.</p> <p>Na novém místě to vypadalo stejně. Mlynář shraboval odsekané úlomky skály před mlýnským kamenem do rovné rampy. Vypravěč odstoupil a v posledních zbytcích denního světla si skalní stěnu pozorně prohlédl. Za jediný den práce samotný Al junior zarovnal přední stranu kamene a odtesal celý obvod. Téměř vyleštěný kámen byl dosud spojen se skalní stěnou. A nejenom to, byl vytesán také středový otvor pro hlavní oj mlýnského soustrojí. Kámen byl hotový. Až na to, že neexistoval způsob, jak dostat dláto do takové polohy, aby se dala odtesat zadní strana.</p> <p>„Za tím bude určitě nějaké nadání, které ten kluk má," usoudil Vypravěč.</p> <p>Mlynář souhlasně zabručel.</p> <p>„Slyšel jsem, že tady dnes chcete přenocovat," nadhodil Vypravěč.</p> <p>„To jste slyšel dobře."</p> <p>„A společnost by vám nevadila?"</p> <p>Klid zakoulel očima.</p> <p>Ale Mlynář po chvíli pokrčil rameny. „Když chcete."</p> <p>Klid se na Vypravěče podíval s vytřeštěnýma očima a povytáhl obočí, jako by chtěl říct: Člověk nikdy neví, kdy se stane zázrak.</p> <p>Klid položil večeři, kterou otci přinesl, a odešel. Mlynář odložil hrábě. „Vy jste už jedl?"</p> <p>„Nasbírám dřevo na oheň," navrhl Vypravěč. „Dokud je světlo. Vy se zatím najezte."</p> <p>„Dávejte pozor na hady," upozornil Mlynář. „Většinou jsou už zalezlí na zimu, ale jeden nikdy neví."</p> <p>Vypravěč dával pozor na hady, ale žádného nezahlédl. A zanedlouho jim plápolal pořádný oheň ze silných polen, jež vydrží hořet celou noc.</p> <p>Potom leželi v záři ohně, zachumlaní do přikrývek. Vypravěče napadlo, že několik yardů dál od lomu by Mlynář našel měkčí půdu. Ale zřejmě bylo důležitější mít na mlýnský kámen nerušený výhled.</p> <p>Vypravěč začal povídat. Tiše ale nepřerušovaně mluvil o tom, že to pro otce musí být těžké, dívat se, jak jejich synové vyrůstají, vkládat do nich velké naděje, a přitom nevědět, kdy může přijít smrt a o dítě je připravit. Udělal dobře, že o tom začal mluvit, protože zanedlouho se slova ujal Alvin Mlynář. Vyprávěl o tom, jak ve Vidlici přišel o život jeho nejstarší syn Síla, pouhých několik minut poté, co se Alvin junior narodil. A od toho se dostal k tuctu situací, kdy málem zahynul Al junior. „A vždycky je to voda," zakončil své vyprávění Mlynář. „Nikdo mi nevěří, ale je to tak. Vždycky je to voda."</p> <p>„Otázka stojí tak," prohlásil Vypravěč, Jestli se špatná voda snaží zahubit hodného chlapce. Nebo jestli je dobrá a snaží se zničit zlou sílu."</p> <p>Některé muže by taková otázka mohla rozzlobit, ale Vypravěč se již přestal snažit uhodnout, kdy Mlynář vyletí zlostí a kdy ne. Tentokrát se to nestalo. „Taky jsem o tom přemýšlel," řekl Mlynář. „Dával jsem na něho dobrý pozor, Vypravěči. Ano, má nadání pro to, aby ho lidé měli rádi. Dokonce i sestry. Co byl dost starý, aby jim mohl plivnout do jídla, krutě je trápil. Přesto se pro něho každá snaží udělat něco zvláštního, a nejenom o Vánocích. Zašívají mu ponožky, aby se do nich nemohl dostat, na záchodě mu mažou na sedátko saze, ale zároveň by za něho dýchaly."</p> <p>„Měl jsem možnost se přesvědčit, že jsou lidé, kteří si dovedou získat lásku, přestože si ji nezaslouží," namítl Vypravěč.</p> <p>„Toho jsem se taky bál. Jenže on vůbec neví, že takové nadání má. Neklame lidi, aby dělali, co chce. Když udělá něco špatného, nechá se od mne potrestat. A kdyby chtěl, mohl by mi v tom zabránit."</p> <p>„Jak?"</p> <p>„Ví totiž, že někdy se na něho podívám a vidím v něm Sílu, svého prvorozeného. A v takové chvíli mu nedokážu ublížit, i když je to pro jeho dobro."</p> <p>Částečně to může být pravda, pomyslel si Vypravěč. Ale není to celá pravda.</p> <p>Když pak o něco později Vypravěč rozhrábl oheň, aby se polena dobře rozhořela, Mlynář začal vyprávět příběh, kvůli němuž Vypravěč přišel.</p> <p>„Mám něco, co do té vaší knihy možná patří," prohlásil.</p> <p>„Zkuste to," pobídl ho Vypravěč.</p> <p>„Ale nestalo se to přímo mně."</p> <p>„Musí to být něco, co jste sám viděl. Nejneuvěřitelnější historky, které slýchám, jsou ty, které se prý staly známému jednoho známého."</p> <p>„Ne, viděl jsem to na vlastní oči. Táhlo se to několik let a já jsem s tím člověkem několikrát mluvil. Je to jeden ze Švédů, kteří žijí níž v údolí, ale anglicky mluví stejně dobře jako já. Pomáhali jsme mu stavět srub a stáj, když přišel, rok po nás. A už tenkrát jsem si ho víc všímal. Víte, on má syna, blonďatého švédského kluka, však víte, jak vypadají."</p> <p>„Vlasy téměř bílé?"</p> <p>„Jako námraza v prvních ranních paprscích, stejně bílé a lesklé. Je to krásný chlapec."</p> <p>„Jako bych ho viděl," přitakal Vypravěč.</p> <p>„A táta toho kluka miloval. Víc než vlastní život. Znáte ten biblický příběh o otci, který dal synovi pestrobarevný plášť?"</p> <p>„Slyšel jsem ho vyprávět."</p> <p>„Tak tolik měl svého chlapce rád. Ale viděl jsem je, jak šli spolu kolem řeky a otec sebou znenadání škubl, strčil do chlapce a srazil ho do Wobiše. Chlapec se zachytil na nějaké kládě a jeho otec a já jsme mu pak pomohli dostat se na břeh, ale stejně to byl děsivý pohled, vidět, jak otec málem zabil své nejmilovanější dítě. Nebyla by to vyloženě úmyslná vražda, ale to by tomu chlapci život nevrátilo a otce by to nezbavilo pocitu viny."</p> <p>„Nedivil bych se, kdyby se otec s takovou věcí nikdy nedokázal vyrovnat."</p> <p>„Samozřejmě že ne. Přesto jsem ho zanedlouho několikrát viděl udělat něco podobného. Sekal třeba dřevo a divoce se rozmáchl sekerou, takže kdyby chlapec ve stejném okamžiku neuklouzl a neupadl, sekera by se mu zasekla do hlavy. A ještě jsem neviděl nikoho, kdo by něco takového přežil."</p> <p>„Ani já ne."</p> <p>„Zkoušel jsem si představit, co se asi děje. Co se tomu otci honí hlavou. Proto jsem za ním jednou přišel a řekl jsem: 'Nelsi, měl bys být opatrnější, když je ten kluk nablízku. Jestli tou sekerou budeš tak mávat, jednou mu urazíš hlavu.'</p> <p>A Nels mi na to povídá: 'Víte, pane Mlynáři, ona to nebyla náhoda.' V tu chvíli by mne porazilo i dětské říhnutí. Jak to myslel, že to nebyla náhoda? A on mi říká: 'Nedovedete si představit, jaká je to hrůza. Nevím, možná mne zaklela nějaká čarodějnice nebo se mne zmocňuje ďábel, ale něco dělám jako vždycky, říkám si, jak mám toho kluka rád, a najednou dostanu chuť ho zabít. Poprvé to na mě přišlo, ještě když byl nemluvně a já jsem s ním stál nahoře na schodech. Bylo to, jako by mi nějaký hlas uvnitř hlavy přikázal: „Shoď ho dolů," a já to chtěl vážně udělat, i když jsem zároveň věděl, že by to byla nejstrašnější věc na. světě. Cítil jsem stejné nutkání ho shodit, jako když kluk chce rozdrtit kamenem brouka. <emphasis>Chtěl </emphasis>jsem vidět, jak si rozbije hlavu o podlahu.</p> <p>Ale potlačil jsem ten pocit, zahnal jsem ho a přitiskl chlapce k sobě tak pevně, že jsem ho málem udusil. Když jsem ho pak položil zpátky do kolébky, věděl jsem, že už s ním po těch schodech nikdy nemůžu vyjít.</p> <p>Ale nechávat ho samotného jsem taky nemohl, že? Byl to můj syn a jak rostl, byl tak chytrý, hodný a krásný, že jsem ho musel mít rád. Když jsem se mu vyhýbal, plakal, že si s ním táta nehraje. Ale když jsem byl s ním, pak se ty pocity znovu a znovu vracely. Ne každý den, ale často a někdy tak rychle, že jsem to udělal dřív, než jsem si stačil uvědomit, že něco dělám. Jako tenkrát, když jsem ho shodil do řeky, špatně jsem šlápl a klopýtl jsem, ale ještě než jsem došlápl, věděl jsem, že ten krok bude špatný, že klopýtnu a vrazím do něho, <emphasis>věděl </emphasis>jsem to, ale neměl jsem čas se zastavit. A vím, že jednou se taky nedokážu zastavit, nebudu to chtít udělat, ale jednou, až toho chlapce budu mít pod rukama, tak ho zabiju.'"</p> <p>Vypravěč si všiml, že Mlynář udělal rukou pohyb, jako by si z tváře utíral slzy.</p> <p>„Není to zvláštní?" zeptal se Mlynář. „Že může člověk k vlastnímu synovi něco takového cítit."</p> <p>„A má ten muž synů víc?"</p> <p>„Několik. Proč?"</p> <p>„Jen by mě zajímalo, jestli někdy zatoužil zabít je."</p> <p>„Ne, nikdy. Taky jsem se ho na to zeptal. Zeptal jsem se ho a on mi řekl, že nikdy."</p> <p>„A co jste mu na to odpověděl vy, pane Mlynáři."</p> <p>Mlynář se několikrát nadechl a vydechl. „Nevěděl jsem, co mu na to mám říct. Některé věci jsou prostě moc složité na to, aby je člověk jako já pochopil. Vezměte si vodu, jak dělá všechno pro to, aby mi zabila malého Alvina. A toho Švéda se synem. Třeba některé děti nemají vyrůst. Co si o tom myslíte, Vypravěči?"</p> <p>„Myslím, že některé děti jsou tak důležité, že někdo - nějaká síla ve světě - může mít zájem na tom, aby byly mrtvé. Ale zároveň jsou jiné síly, možná silnější, které chtějí, aby žily."</p> <p>„Proč potom se ty síly neukážou, Vypravěči? Proč nějaká nebeská síla nepřijde a neřekne - třeba tomu nešťastnému Švédovi: 'Už se nemusíš bát, tvůj syn je v bezpečí, dokonce i před tebou!'"</p> <p>„Třeba ty síly nemluví nahlas a pomocí slov. Třeba nám jen ukazují, co dělají."</p> <p>„Jediná síla, která se v tomto světě projevuje, je ta, která zabíjí," namítl Mlynář.</p> <p>„Nevím, jak je to v případě toho švédského chlapce, ale zdá se mi, že <emphasis>vašeho </emphasis>syna něco mocně chrání. Podle toho, co jste říkal, je zázrak, že už není desetkrát po smrti."</p> <p>„To je pravda."</p> <p>„Myslím, že nad ním někdo bdí."</p> <p>„Asi ne dost dobře."</p> <p>„Zatím ho voda nikdy nezabila, ne?"</p> <p>„Mnoho nechybělo, Vypravěči."</p> <p>„A pokud jde o toho švédského chlapce, nad ním <emphasis>určitě </emphasis>někdo bdí."</p> <p>„Kdo?" zeptal se Mlynář.</p> <p>„Přece jeho otec."</p> <p>„Otec je jeho nepřítel."</p> <p>„Nemyslím," odvětil Vypravěč. „Víte, kolik otců svého syna nešťastnou náhodou zabije? Jdou spolu na lov a kulka si najde nesprávný cíl. Chlapce rozdrtí vůz nebo spadne. Takové věci se dějí pořád. Tito otcové si možná nestačili <emphasis>všimnout, </emphasis>co se děje. Ale ten Švéd je bystrý, vidí, co se děje, dává si na sebe pozor a pokaždé se zarazí včas."</p> <p>V Mlynářové hlase jako by se ozvalo víc naděje. „Vy to říkáte, jako by ten otec nebyl tak špatný."</p> <p>„Kdyby byl tak špatný, pane Mlynáři, ten chlapec by byl už dávno mrtvý a pohřbený v zemi."</p> <p>„Možná. Možná."</p> <p>Mlynař se znovu na chvíli zamyslel. Na tak dlouho, že Vypravěč začal dřímat. Procitl, až když Mlynář mluvil.</p> <p>„ - a je to čím dál horší. Čím dál těžší s tím bojovat. Není to tak dávno, co stál na půdě ve - ve své stodole -a vidlemi shazoval seno. A jeho syn stál pod ním. Stačilo ty vidle pustit, byla by to ta nejjednodušší věc na světě. Mohl by říct, že mu vyklouzly, a nikdo by nic nepoznal. Nechat vidle spadnout, aby chlapce probodly. A on se chystal, že to udělá. Rozumíte mi? Bylo hrozně těžké ty pocity potlačit, těžší než kdy dřív, a on to <emphasis>vzdal. </emphasis>Prostě se rozhodl, že podlehne, aby už to měl za sebou. A co se nestalo, právě v tu chvíli se ve vratech objevil cizinec a zakřičel: 'Ne,' a já jsem vidle odložil - tak mi to řekl: 'Odložil jsem vidle, ale celý jsem se tak třásl, že jsem skoro nemohl chodit. Věděl jsem, že ten cizinec vraždu v mých očích viděl a určitě si pomyslel, že jsem největší zrůda na světě, když myslím na to, jak zabít vlastního syna, nemohl tušit, jak krutý boj jsem všechny ty roky předtím musel svádět -'"</p> <p>„Třeba ten cizinec věděl něco o silách, které v lidském srdci působí," prohlásil Vypravěč.</p> <p>„Myslíte?"</p> <p>„Jistě to samozřejmě nemohu říct, ale třeba ten cizinec viděl i to, jak moc ten otec chlapce miluje. Možná dlouho nevěděl, co si má myslet, ale nakonec si začal uvědomovat, že to dítě je mimořádné a má mocné nepřátele. A pak možná pochopil také to, že bez ohledu na to, kolik nepřátel ten chlapec měl, jeho otec k nim nepatřil. Nebyl nepřítel. A on tomu otci chtěl něco říct."</p> <p>„Co chtěl říct?" Mlynář si znovu otřel oči rukávem. „Co podle vás mohl ten cizinec chtít říct?"</p> <p>„Možná chtěl říct: 'Udělal jste všechno, co jste udělat mohl, a teď už je to na vás příliš silné. Teď byste chlapce měl poslat pryč. Třeba k příbuzným na východ, nebo jako učedníka někam do města.' Asi to pro toho otce bude těžké, když má chlapce tolik rád, ale udělá to, protože ví, že pravá láska znamená dostat chlapce pryč z místa, kde není v bezpečí."</p> <p>„Ano."</p> <p>„Tak mě napadá," pokračoval Vypravěč, „že byste možná měl udělat něco podobného i s vaším synem, s Alvinem."</p> <p>„Možná," připustil Mlynář.</p> <p>„Neříkal jste, že ho místní voda ohrožuje? Někdo nebo <emphasis>něco </emphasis>ho chrání. Ale možná kdyby Alvin nežil tady -"</p> <p>„Některá nebezpečí by pominula," zadoufal Mlynář.</p> <p>„Přemýšlejte o tom."</p> <p>„Je to hrozná věc," Mlynář se zachvěl. „Poslat syna někam k cizím lidem."</p> <p>„Ale horší je uložit ho do země."</p> <p>„Ano," uznal Mlynář. „To je ta nejhorší věc na světě. Uložit do země vlastní dítě."</p> <p>Nikdo nic dalšího neřekl a za chvíli už oba spali.</p> <p>Ráno bylo chladné a na všem byla silná vrstva jinovatky, ale Mlynář Ala juniora ke skále ani nepustil, dokud ji slunce nerozehřálo. Všichni strávili ráno tím, že upravovali terén mezi skalní stěnou a sáněmi, aby mohli kámen ze svahu skutálet.</p> <p>Nyní si již byl Vypravěč jist, že Al junior použil nějakou skrytou sílu, aby mlýnský kámen ze skalní stěny vytesal, přestože si to možná ani neuvědomoval. Vypravěč byl zvědavý. Chtěl vidět, jak mocná tato síla je, aby si o její povaze mohl udělat lepší představu. Jelikož Al junior si neuvědomoval, co dělá, musel být nenápadný také Vypravěčův experiment. „Jak kámen upravujete?" zeptal se Vypravěč.</p> <p>Mlynář pokrčil rameny. „Předtím jsem vždycky používal křemičité kameny. A ty vždycky chodily se srpkovou úpravou."</p> <p>„Můžete mi ukázat, jak to vypadá?" požádal Vypravěč.</p> <p>Mlynář nakreslil jedním koncem hrábí do jinovatky kruh. Potom nakreslil několik oblouků rozbíhajících se ze středu kruhu k okrajům. Mezi každými dvěma oblouky pak nakreslil ještě jeden kratší, jenž začínal na okraji, ale pokaždé skončil dříve než ve dvou třetinách vzdálenosti od středu. „Tak nějak," podíval se Mlynář na Vypravěče.</p> <p>„V Pensylvánii a Saskvahenu má většina mlýnských kamenů čtvrcenou úpravu," podotkl Vypravěč. „Znáte ji?"</p> <p>„Ukažte mi to."</p> <p>A tak Vypravěč nakreslil další kruh. Nebyl tak dobře vidět, neboť jinovatka tála, ale stačilo to. Místo oblouků nakreslil mezi středem a okraji přímky. Kratší čáry vybíhaly přímo z dlouhých a táhly se rovně k okraji. „Někteří mlynáři to mají raději, protože hrany vydrží déle ostré. Jelikož všechny čáry jsou rovné, při opracovávání kamene stačí rovnoměrné tahy."</p> <p>„Vidím," řekl Mlynář. „Ale stejně nevím. Jsem zvyklý na ty křivé čáry."</p> <p>„Dělejte, jak myslíte," odvětil Vypravěč. „Já jsem mlynářem nikdy nebyl, takže nevím. Pouze vyprávím o tom, co jsem viděl."</p> <p>„Ale mně nevadí, že mi to ukazujete," řekl Mlynář. „Vůbec mi to nevadí."</p> <p>Al junior stál vedle nich a prohlížel si oba kruhy.</p> <p>„Myslím, že až přijedeme domů, vyzkouším tu čtvrcenou úpravu," usoudil Mlynář. „Zdá se mi, že by mohlo být jednodušší dosahovat toho, aby se mlelo hladce."</p> <p>Konečně půda oschla a Al junior přišel ke skále. Ostatní chlapci byli dole a rozebírali tábor, nebo přiváděli k lomu koně. Jen Mlynář a Vypravěč byli při tom, když Al junior konečně přinesl ke skalní stěně svou palici. Cekalo ho ještě hodně práce, aby kruh kolem dokola odsekal do celé hloubky.</p> <p>K Vypravěčovu úžasu však stačilo, aby Al junior přiložil dláto a jednou do něho praštil palicí. Celý kus kamene, nějakých šest palců dlouhý, se odlomil od skály a vypadl na zem.</p> <p>„Vždyť ten kámen je měkký jako uhlí," divil se Vypravěč. „Jaký z něj může být mlýnský kámen, když je tak křehký?"</p> <p>Mlynář se zeširoka usmál a zavrtěl hlavou.</p> <p>Al junior od kamene odstoupil. „Je to <emphasis>tvrdý </emphasis>kámen, Vypravěči, pokud neznáte to správné místo, kam udeřit, aby se rozštípl. Zkuste to a uvidíte."</p> <p>Podal mu dláto a palici. Vypravěč si je od něho vzal a přistoupil ke skále. Opatrně přiložil dláto na kámen, v mírném náklonu od kolmého směru. Pak, po několika zkusmých klepnutích, dal ránu palicí.</p> <p>Dláto mu z levé ruky doslova vyskočilo a otřes byl tak prudký, že upustil i palici. „Omlouvám se," řekl. „Už jsem to kdysi dělal, ale nejspíš jsem všechno zapomněl -"</p> <p>„To je tím kamenem," chlácholil ho Al junior. „Je trochu náladový. Je ochotný se poddat jen v některých směrech."</p> <p>Vypravěč si prohlédl místo, kam se snažil seknout. Nedokázal je najít. Jeho prudký úder nezanechal ani stopu.</p> <p>Al junior zvedl své nástroje a přiložil dláto ke kameni. Vypravěči to připadalo, že je dal přesně na stejné místo. Jenže Al se choval, jako kdyby je dal úplně jinak. „Vidíte? Musíte najít ten správný úhel. Takhle."</p> <p>Udeřil palicí. Železo zazvonilo, kámen zapraskal a na zem se znovu vysypala rozdrcená hornina.</p> <p>„Už chápu, proč necháváte veškeré tesání na něm," prohlásil Vypravěč.</p> <p>„Zdá se, že je to tak nejlepší," přikývl Mlynář.</p> <p>Za několik minut byl kámen obsekaný po celém obvodu. Vypravěč neříkal nic, pouze se díval, co Al udělá.</p> <p>Chlapec odložil nástroje, přistoupil těsně k mlýnskému kameni a objal ho. Pravou rukou zašmátral za okrajem. Levou rukou zajel do vytesaného otvoru na druhé straně. Pak Alvin přitiskl obličej na kámen. Oči měl zavřené. Vypadalo to, jako by poslouchal skálu.</p> <p>Začal si tiše pobrukovat. Bezmyšlenkovitou, tichou melodii. Pohnul rukama. Postavil se jinak. Přiložil ke skále druhé ucho.</p> <p>„No ne," řekl Alvin najednou. „Ani se mi tomu nechce věřit."</p> <p>„Čemu?" zeptal se ho otec.</p> <p>„Těch několik posledních ran muselo skálou pořádně zatřást. Zadní strana je už uštípnutá."</p> <p>„To chceš říct, že ten mlýnský kámen je volný?" nechápal Vypravěč.</p> <p>„Myslím, že už bychom ho mohli rozkývat a odvalit," potvrdil Alvin. „Bude to chtít chopit se provazů, ale bez nějakých velkých potíží ho odtamtud dostaneme."</p> <p>Bratři dorazili s provazy a koňmi. Alvin přehodil provaz za kámen. Přestože do zadní strany kamene jako takové nedal jedinou ránu dlátem, provaz snadno zapadl na místo. Pak další provaz a ještě jeden. Zanedlouho již všichni zabírali, nejdřív doleva, potom doprava, a pomalu, kolébavě odtáhli těžký kámen od jeho skalního podkladu.</p> <p>„Kdybych to neviděl na vlastní oči," zašeptal Vypravěč.</p> <p>„Ale viděl jste," potvrdil Mlynář.</p> <p>Mezi kamenem a skálou bylo jen několik palců volného místa, když provazy vyměnili. Protáhli čtyři provazy středovým otvorem a zapřáhli k nim koně postavené nad kamenem. „Dolů se skutálí dobře," vysvětlil Vypravěči Mlynář. „Koně působí jako brzda, potáhnou opačným směrem."</p> <p>„Vypadá, že je těžký."</p> <p>„Hlavně si před něj nelehejte," varoval Mlynář.</p> <p>Velice opatrně začali kámen kutálet. Mlynář chytil Alvina za rameno a dával pozor, aby chlapec zůstával v uctivé vzdálenosti pozadu - a také výš, než byl právě kámen. Vypravěč pomáhal s koňmi, takže si zadní stranu kamene mohl dobře prohlédnout, teprve když byl kámen dole, na rovné zemi u saní.</p> <p>Byla hladká jako dětská prdelka. Rovná jako led v umyvadle. Jediné, co její hladkost narušovalo, byly hrany čtvrcené úpravy - rovné čáry se rozbíhaly od středového otvoru k okraji kamene.</p> <p>Alvin k němu došel a postavil se vedle něho. „Udělal jsem to správně?" zeptal se.</p> <p>„Ano," konstatoval Vypravěč.</p> <p>„Bylo to obrovské štěstí. Cítil jsem, že kámen je vyloženě připravený rozštípnout se podle těch čar. Sám to chtěl, jako na zavolanou."</p> <p>Vypravěč natáhl ruku a jemně přejel prstem po hraně řezu. Zabolelo to. Když pak dal prst do úst a zkusil sát, ucítil chuť krve.</p> <p>„Hrany jsou hezky ostré, co?" zeptal se Míra. Řekl to, jako by se něco takového stávalo každý den. Ale Vypravěč si v jeho očích všiml bázně.</p> <p>„Dobrý řez," prohlásil Klid.</p> <p>„Nejlepší, jaký jsme kdy měli," zhodnotil David.</p> <p>Pak s pomocí koní, kteří bránili příliš rychlému kutálení, převrátili kámen na sáně, upravenou stranou nahoru.</p> <p>„Mohl byste pro mne něco udělat, Vypravěči?" zeptal se Mlynář.</p> <p>„Jestli je to v mých silách."</p> <p>„Odveďte Alvina domů. Svou práci už udělal."</p> <p>„To ne, táto!" vykřikl Alvin a rozběhl se k otci. <emphasis>„Teď </emphasis>mě nemůžeš poslat domů."</p> <p>„Je zbytečné, aby se desetiletí kluci pletli pod nohama, když se přepravuje kámen takové velikosti," otec se tvářil vážně.</p> <p>„Ale já musím dávat pozor, aby kámen nepraskl nebo se neuštípl, táto!"</p> <p>Starší synové se dívali na otce a čekali. Vypravěč uvažoval, jaké rozhodnutí si asi přejí. Určitě byli dost staří na to, aby neměli otci úzkostlivou lásku k sedmému synovi za zlé. Také si jistě přáli, aby se chlapci nic zlého nestalo. Ale zároveň pro ně pro všechny bylo důležité dovézt kámen v pořádku, neporušený, aby mohl ve mlýně začít sloužit. Nebylo pochyb o tom, že malý Alvin je schopen udržet kámen vcelku.</p> <p>„Můžeš s námi zůstat do soumraku," rozhodl nakonec Mlynář. „Tou dobou už budeme tak blízko, že se můžete s Vypravěčem rozjet domů a přespat v postelích."</p> <p>„Já proti tomu nic nemám," svolil Vypravěč.</p> <p>Alvin junior viditelně nebyl spokojen, ale neodpověděl.</p> <p>Před polednem se sáně daly do pohybu. Dva koně vpředu a dva vzadu, kvůli brždění, byli zapraženi přímo do kamene. Kámen ležel na dřevěné plošině saní a saně jely vždy po sedmi nebo osmi malých kulatinách. Sáně při pohybu vpřed najížděly na nové kulatiny, položené před ně. Když kulatina vzadu vyjela, některý z chlapců ji okamžitě vytáhl zpod provazů připřažených k zadnímu spřežení, přeběhl dopředu a položil ji hned za přední spřežení. Znamenalo to, že aby kámen urazil jednu míli, musel každý naběhat pět mil.</p> <p>Vypravěč se chtěl také střídat, ale David, Klid a Míra o tom nechtěli ani slyšet. Nakonec si vzal na starost zadní spřežení a Alvina nechal sedět na jednom z koní. Přední spřežení vedl Mlynář, ale neustále se vracel, aby zjistil, jestli nejde tak rychle, že chlapci nestačí držet krok.</p> <p>Takto postupovali hodinu za hodinou. Mlynář jim navrhl, že mohou udělat zastávku a odpočinout si, ale vypadalo to, jako by byli neúnavní. Vypravěče také udivilo, kolik vydržely kulatiny. Ani jedna se nerozštípla o balvan nebo samotnou vahou mlýnského kamene. Odřely se a udělaly se v nich důlky, ale to bylo všechno.</p> <p>A když se slunce nachýlilo asi dva prsty nad obzor, na úroveň narudlých mraků na západním nebi, Vypravěč poznal louku, jež se před nimi otevírala. Urazili celou vzdálenost za jediné odpoledne.</p> <p>„Asi mám nejsilnější bratry na celém světě," zamumlal Alvin.</p> <p>O tom nepochybuji, řekl si v duchu Vypravěč. Když ty dovedeš vysekávat kámen z hory bez rukou, protože najdeš ve skále ty pravé zlomy, není se čemu divit, že v sobě tvoji bratři nacházejí právě tolik síly, kolik podle tebe mají. Vypravěč se znovu, tak jako mnohokrát předtím, pokoušel přijít skrytým silám na kloub. Musely se řídit nějakým přírodním zákonem - alespoň to vždycky tvrdil Starý Ben. A přesto tento chlapec dokázal pouhou vírou a přáním krájet kámen, jako by to bylo máslo, a dodávat sílu svým bratrům. Podle jedné teorie pramenily skryté síly ze spojenectví s některým živlem, jenže který by dokázal všechno to, co dělal Alvin? Země? Vzduch? Oheň? Voda určitě ne, neboť Vypravěč věděl, že historky, které mu Mlynář řekl, byly pravdivé. Jak bylo možné, že stačilo, aby si Alvin něco přál, a země se podvolila jeho vůli, zatímco jiní mohli toužit sebevíc a nedokázali přivolat ani vítr?</p> <p>Ve mlýně potřebovali lucerny, když dokutáleli kámen vraty dovnitř. „Mohli bychom ho usadit na místo už dnes večer," navrhl Mlynář. Vypravěč si představoval, jaké obavy se mu asi honí hlavou. Kdyby nechal kámen postavený, určitě by se ráno sám od sebe dal do pohybu a rozdrtil by jisté dítě, které by právě neslo do domu vodu, nic zlého netuše. Když už se jim nějakým zázrakem podařilo kámen přivézt z hory za jediný den, byla by hloupost nechat ho někde jinde než tam, kam patřil, do mlýna na základ z udusané hlíny a kamenů.</p> <p>Přivedli dovnitř jedno koňské spřežení a připřáhli je ke kameni stejným způsobem, jako když jej u lomu spouštěli na sáně. Spřežení mělo táhnout proti tíze kamene, až jej budou spouštět na základ.</p> <p>Zatím však kámen ležel na hliněném násypu mimo kruh základových kamenů. Míra a Klid zasouvali pod vnější okraj kamene sochory, připravovali se jej nadzvednout, aby zapadl na místo. Kámen se při tom trochu kolébal. David držel koně, protože by byla katastrofa, kdyby zatáhli příliš brzy a převrátili kámen špatně, upravenou stranou do hlíny.</p> <p>Vypravěč stál opodál a díval se, jak Mlynář syny usměrňuje zbytečnými výkřiky jako: „Opatrně!" a „Zatím dost!" Co přivezli mlýnský kámen dovnitř, Alvin se od Vypravěče nehnul. Jeden z koní začal být neklidný. Mlynář zareagoval okamžitě: „Klide, pomoz bratrovi s koňmi!" Sám udělal krok ke spřežení.</p> <p>tom okamžiku si Vypravěč uvědomil, že Alvin vedle něho přece jen <emphasis>není. </emphasis>Nesl smeták a hbitými kroky se blížil k mlýnskému kameni. Asi zahlédl na základu nějaké volné kamínky, a tak je přece musel odmést, ne? Koně couvli; provazy se prověsily. Právě ve chvíli, kdy se Alvin ocitl za kamenem, si Vypravěč uvědomil, že když provazy nejsou napnuté, není nic, co by kameni zabránilo úplně se převrhnout, kdyby si usmyslel, že právě teď spadne.</p> <p>racionálním světě by určitě nespadl. Jenže Vypravěč již věděl, že tento svět racionální <emphasis>není </emphasis>ani náhodou. Alvin junior měl mocného, neviditelného nepřítele, jenž si takovou příležitost nemohl nechat ujít.</p> <p>Vypravěč se vrhl ke kameni. V okamžiku, kdy se dostal na stejnou úroveň s kamenem, ucítil v zemi pod nohama zhoupnutí, jak se pevná zemina propadla. Ne o mnoho, jen o několik palců, ale stačilo to, aby se stejně hluboko zabořil vnitřní okraj mlýnského kamene, což vychýlilo horní konec širokého kola o více než dvě stopy, navíc tak rychle, že hybnost kamene již nemohlo nic zastavit. Bylo jasné, že kámen spadne, přesně na to místo v základu, kam patří, ale pod ním zůstane Alvin, rozdrcený jako zrnko.</p> <p>Vypravěč s výkřikem popadl Alvina za paži a strhl ho zpátky, od kamene. Alvin si teprve v tom okamžiku všiml, že na něho obrovský kámen padá. Vypravěč vložil do pohybu dost síly, aby chlapce strhl o několik stop zpátky, ale nestačilo to. Chlapcovy nohy stále ležely ve stínu kamene. Padal teď rychle, tak rychle, že Vypravěč nemohl zareagovat a nezbývalo mu, než se dívat, jak Alvinovi rozdrtí nohy. Věděl, že takové zranění je totéž co smrt, pouze to trvá déle. Selhal.</p> <p>Ale jak pozoroval vražedný pád kamene, najednou spatřil prasklinu, jež se v kameni objevila a v mžiku se rozrostla na jasně viditelnou puklinu, jež probíhala celým kamenem. Obě poloviny od sebe odskočily, každá s takovou silou, že by padly vedle Alvinovy nohy, aniž by se ho dotkly.</p> <p>Avšak dříve, než Vypravěč uviděl, jak středem kamene prozářilo světlo lucerny, samotný Alvin vykřikl: „Ne!"</p> <p>Komukoli jinému by to připadalo, že chlapec křičí proto, že na něho padá kámen, proto, že mu hrozí smrt. Ale Vypravěč, který ležel na zemi vedle chlapce a díval se, jak světlo lampy oslnivě prozařuje puklinou v mlýnském kameni, ten výkřik slyšel úplně jinak. Lhostejný k vlastnímu nebezpečí, jak děti obvykle bývají, Alvin křičel proto, že nechtěl, aby se kámen rozbil. Po té práci a dřině, kterou stálo přivézt kámen domů, nedokázal snést pohled na to, jak se láme.</p> <p>A protože to nedokázal snést, nestalo se to. Poloviny kamene přiskočily zpátky k sobě, jako když jehla skočí na magnet, a kámen dopadl jako jeden kus.</p> <p>Stín zveličoval stopu, kterou se kámen nakonec otiskl do země. Nerozdrtil Alvinovi obě nohy. Levá noha, kterou měl skrčenou pod sebou, zůstala dokonce úplně mimo kámen. Ale pravá noha ležela tak, že kámen v nejširším místě přesáhl holeň o dva palce. Jelikož Alvin ještě nohu vytahoval, náraz kamene ji postrčil dál ve směru, kterým se již pohybovala. Sloupl veškerou kůži a svalstvo až na kost, ale když dopadl, nezachytil nohu přímo. Kdyby pod ní napříč neležel smeták, možná by se ani nezlomila. Kámen přitiskl Alvinovu nohu na násadu smetáku tak prudce, že se obě kosti v dolní části nohy zlomily přesně v půli. Ostré okraje kosti protrhly kůži a trčely ven jako dvě čelisti svěráku, držící mezi sebou násadu smetáku. Ale noha neležela pod kamenem a kosti byly zlomené čistě, nikoli rozdrcené tíhou kamene na prach.</p> <p>Vzduchem se rozléhal rachot kamene o kámen, hlasitý křik mužů zaskočených žalem a především uši drásající nářek chlapce, jenž nebyl nikdy tak mladý a tak slabý jako teď.</p> <p>Než se k Alvinovi stačil dostat někdo jiný, Vypravěč zjistil, že obě nohy jsou mimo kámen. Alvin se snažil posadit se, aby si zranění mohl prohlédnout. Vzápětí neunesl buď pohled nebo působenou bolest a omdlel. Pak dorazil Alvinův otec. Nestál nejblíže, ale byl rychlejší než Alvinovi bratři. Vypravěč se ho snažil uklidňovat, neboť díky tomu, jak kosti svíraly násadu smetáku, noha ani nevypadala jako zlomená. Mlynář syna zvedl, ale noha nešla. Přestože chlapec byl v bezvědomí, zasténal bolestí. Nakonec to byl Míra, kdo se obrnil, zatáhl za nohu a zbavil ji smetákové násady.</p> <p>David již držel lampu a jak Mlynář chlapce nesl, David běžel vedle něho a svítil mu na cestu. Míra a Klid chtěli jít za nimi, ale Vypravěč je zavolal zpátky. „Jsou tam ženy, David a váš otec," prohlásil. „Někdo to tady musí uklidit."</p> <p>„Máte pravdu," uznal Klid. „Táta se sem nejspíš nijak nepohrne."</p> <p>Mladíci se chopili sochorů a s jejich pomocí nadzvedli kámen, aby Vypravěč mohl vytáhnout násadu smetáku a provazy, dosud připoutané ke koním. Potom odnesli z mlýna veškerou výstroj, ustájili koně a uklidili nářadí a zásoby. Teprve potom se Vypravěč vrátil do domu. Tam se dozvěděl, že Alvin junior spí v jeho posteli.</p> <p>„Doufám, že vám to nevadí," řekla s obavami Anna.</p> <p>„Samozřejmě že ne," odvětil Vypravěč.</p> <p>Ostatní děvčata a Kalvík uklízeli nádobí od večeře. V pokoji, který byl vyhrazen Vypravěči, u postele, na níž ležel Alvin s roztříštěnou, obvázanou nohou, seděli Víra a Mlynář. Oba byli sinalí, rty měli pevně stažené.</p> <p>U dveří stál David. „Zlomenina byla čistá," pošeptal Vypravěči. „Ale ty rány v kůži - bojíme se infekce. Přišel o veškerou kůži na přední straně holeně. Nevím, jestli se taková holá kost vůbec může zahojit."</p> <p>„Vrátili jste kůži zpátky?" zeptal se Vypravěč.</p> <p>„Tak, jak zůstala, jsme ji přitlačili na místo a matka ji tam přišila."</p> <p>„To jste udělali dobře," kývl Vypravěč.</p> <p>Víra zvedla hlavu. „Vy něco víte o felčařině, Vypravěči?"</p> <p>„Tolik, kolik se člověk dozví, když se léta snaží dělat, co se dá, mezi takovými, kteří vědí stejně málo jako on."</p> <p>„Jak se to mohlo stát?" nechápal Mlynář. „Proč právě teď, když se mu tolikrát nic nepřihodilo?" Zvedl oči k Vypravěči. „Málem jsem začal věřit, že má nějakého ochránce."</p> <p>„On ho má."</p> <p>„V tom případě ho nedokázal ochránit."</p> <p>„To není pravda," zavrtěl hlavou Vypravěč. „Jak kámen padal, v jednom okamžiku jsem viděl, že pukl, vznikl v něm tak široký otvor, že by se ho ani nedotkl."</p> <p>„Stejně jako ten hřebenový trám," zašeptala Víra.</p> <p>„Taky se mi zdálo, že to vidím, otče," přiznal David. „Ale když pak kámen dopadl a byl celý, usoudil jsem, že jsem asi viděl to, co jsem vidět chtěl, a ne to, co opravdu bylo."</p> <p>„Teď v něm žádná puklina není," řekl Mlynář.</p> <p>„Není," potvrdil Vypravěč. „Protože Alvin junior nechtěl, aby pukl."</p> <p>„Chcete říct, že ho znovu spojil? Aby na něho padl a roztříštil mu nohu?"</p> <p>„Říkám jen to, že na nohu nemyslel," odvětil Vypravěč. „Pouze na kámen."</p> <p>„Můj chlapeček, můj zlatý chlapeček," šeptala matka a hladila syna po ruce, která bezvládně ležela natažena k ní. Jak mu hýbala prsty a tlačila na ně, ochable se ohýbaly a vzápětí se vracely zpět, jako by v nich byla pružina.</p> <p>„Je to možné?" zeptal se David. „Aby kámen pukl a potom se tak rychle znovu spojil?"</p> <p>„Určitě," potvrdil Vypravěč, „protože se to stalo."</p> <p>Víra znovu pohnula chlapcovými prsty, avšak tentokrát se nenarovnaly. Natáhly se ještě dál, zaťaly se v pěst a potom se znovu rozevřely.</p> <p>„Přišel k sobě," Mlynář s obavami hleděl na syna.</p> <p>„Dojdu mu pro rum," navrhl David. „Pro zmírnění bolesti. Zbroj v obchodě bude nějaký mít."</p> <p>„Ne," zašeptal Alvin.</p> <p>„On nechce," řekl Vypravěč.</p> <p>„Co o tom může vědět, s takovými bolestmi?"</p> <p>„Musí si zachovat čistou hlavu, pokud to půjde," vysvětlil Vypravěč. Klekl si k posteli hned vedle Víry, napravo od ní, takže byl ještě blíž chlapcově tváři. „Alvine, slyšíš mne?"</p> <p>Alvin zasténal. Určitě to mělo znamenat ano.</p> <p>„Tak mě poslouchej. Nohu máš velice vážně zraněnou. Kosti jsou zlomené, ale jsou na svém místě - zahojí se dostatečně. Ale kůže se odtrhla. Matka ti ji sice přišila zpátky, ale je pravděpodobné, že kůže odumře a dostane se do ní sněť, která tě zabije. Většina felčarů by ti nohu uřízla, aby ti zachránila život."</p> <p>Alvin škubal hlavou sem a tam, snažil se křičet. Vycházelo z něj úpění: „Ne, ne, ne!"</p> <p>„Ještě mu přitěžujete!" obořila se na něho zlostně Víra.</p> <p>Vypravěč se obrátil k otci, jestli mu dá svolení, aby pokračoval.</p> <p>„Netrýzněte ho," žádal Mlynář.</p> <p>„Jedno přísloví praví: Jabloň se nikdy neptá buku, jak má růst, a lev se neptá koně, jak má lovit," odpověděl Vypravěč.</p> <p>„Co to znamená?" zeptala se Víra.</p> <p>„Znamená to, že se <emphasis>ho </emphasis>nemám co snažit učit, jak nakládat se silami, o nichž vůbec nic nevím. Ale vzhledem k tomu, že ani on sám neví, jak to udělat, budu to asi muset zkusit, ne?"</p> <p>Mlynář se na chvíli zamyslel. „Pokračujte, Vypravěči. Ať už se dokáže nebo nedokáže uzdravit sám, raději ať ví, jak vážné to s ním je."</p> <p>Vypravěč vzal chlapce zlehka za ruku. „Chceš, aby ti noha zůstala, Alvine, že ano? Pak na ni budeš muset myslet stejně, jako jsi myslel na ten kámen. Budeš muset myslet na kůži na noze, aby dorostla a spojila se s kostí tak, jak má, aby noha byla znovu celá a zdravá."</p> <p>Alvin ležel a přivíral oči, aby přemohl bolest.</p> <p>„Děláš to, Alvine? Můžeš se o to pokusit?"</p> <p>„Ne."</p> <p>„Musíš se vzepřít bolesti, abys mohl použít své nadání a dát všechno do pořádku."</p> <p>„To nikdy neudělám," prohlásil Alvin.</p> <p>„Proč ne!" vykřikla Víra.</p> <p>„Zářící muž," hlesl Alvin. „Slíbil jsem mu to."</p> <p>Vypravěč si vzpomněl na slib, který Alvin dal Zářícímu muži, a propadl beznaději.</p> <p>„Co to má být, Zářící muž?" zeptal se Mlynář.</p> <p>„Takové - zjevení, které měl, když byl malý," vysvětlil Vypravěč.</p> <p>„Jak je možné, že nám o tom doteď nikdo nic neřekl?" zeptal se Mlynář.</p> <p>„Stalo se to v noci poté, co se rozlomil ten trám," řekl Vypravěč. „Alvin slíbil Zářícímu muži, že svou moc nikdy nepoužije k vlastnímu prospěchu."</p> <p>„No tak, Alvine," promluvila Víra. „Tady nejde o to, abys zbohatl nebo něco takového, tady jde o záchranu tvého <emphasis>života."</emphasis></p> <p>Chlapec však pouze přimhouřil oči bolestí a zavrtěl hlavou.</p> <p>„Můžete mne s ním nechat o samotě?" požádal Vypravěč. „Jen několik minut, abych si s ním mohl promluvit?"</p> <p>Mlynář vystrkoval Víru ze dveří pokoje dřív, než Vypravěč stačil větu dokončit.</p> <p>„Alvine," začal Vypravěč. „Musíš mne poslouchat, poslouchej dobře. Víš, že bych ti nelhal. Přísaha je strašná věc a já bych nikdy nikomu neradil, aby porušil dané slovo, i kdyby mu to mělo zachránit život. Proto ti neřeknu, abys svou moc použil pro svoje dobro. Slyšíš mě?"</p> <p>Alvin přikývl.</p> <p>„Ale zkus přemýšlet. Mysli na to, jak Ničitel chodí světem. Nikdo nevidí, co dělá, jak bourá, rozbíjí a ničí. Nikdo jiný než jeden jedinečný chlapec. Kdo je ten chlapec, Alvine?"</p> <p>Alvinovy rty zformovaly slovo, ale žádný zvuk z nich nevyšel. Já.</p> <p>„A ten chlapec dostal moc, které vůbec nerozumí. Moc stavět tam, kde nepřítel bourá. A ještě něco víc, Alvine, také touhu stavět. Chlapec, který na každé letmé zahlédnutí Ničitele odpovídá tím, že něco vytvoří. A teď mi řekni, Alvine. Ti, kteří Ničiteli pomáhají, jsou přátelé nebo nepřátelé lidstva?"</p> <p>Nepřátelé, odpověděly Alvinovy rty.</p> <p>„Takže když Ničiteli pomůžeš zničit jeho nejvážnějšího protivníka, jsi nepřítel lidstva, ne?"</p> <p>Muka vyloudila z chlapce zvuk. „Vy to překrucujete."</p> <p>„Já to narovnávám," namítl Vypravěč. „Přísahal jsi, že tu moc nikdy nepoužiješ k vlastnímu prospěchu. Jenže když zemřeš, bude z toho mít prospěch jedině Ničitel, zatímco když budeš žít, když se ti noha zahojí, bude to ku prospěchu celého lidstva. Ne, Alvine, je to pro dobro světa a všeho, co v něm je."</p> <p>Alvin zakňoural. Mohla za to spíš bolest v duši než bolest v těle.</p> <p>„Tvoje přísaha přece byla jasná, ne? Nikdy k vlastnímu prospěchu. Tak proč neusmířit jednu přísahu druhou, Alvine? Přísahej, že zasvětíš celý <emphasis>život </emphasis>tomu, že budeš budováním bojovat s Ničitelem. Jestli tu přísahu dodržíš -a ty ji dodržíš, Alvine, protože jsi chlapec, který umí držet slovo - jestli tu přísahu dodržíš, pak se skutečně zachraňuješ proto, abys prospěl ostatním, a ne pro vlastní dobro."</p> <p>Vypravěč čekal, dlouho čekal, dokud Alvin konečně maličko nepřikývl.</p> <p>„Přísaháš, Alvine juniore, že zasvětíš život tomu, abys porazil Ničitele, abys napomáhal pořádku a dobru?"</p> <p>„Ano," zašeptal chlapec.</p> <p>„Pak ti říkám, že abys dodržel svůj slib, musíš se uzdravit."</p> <p>Alvin stiskl Vypravěčovu ruku. „Jak," zašeptal.</p> <p>„To já nevím, chlapče," odvětil Vypravěč. „Sám v sobě musíš zjistit, jak svou moc použít. Já ti mohu říct jen to, že to musíš zkusit, nebo zvítězí nepřítel a já budu muset tvůj příběh zakončit spuštěním tvého těla do hrobu."</p> <p>K Vypravěčovu údivu se Alvin usmál. Až potom Vypravěč pochopil, v čem je vtip. Jeho příběh skončí hrobem bez ohledu na to, co dnes udělá. „Máš pravdu, chlapče," uznal Vypravěč. „Ale raději bych o tobě ještě několik stránek napsal, než za Knihou o Alvinovi udělám tečku."</p> <p>„Zkusím to," zašeptal Alvin.</p> <p>Kdyby to zkusil, určitě by uspěl. Alvinův ochránce ho nedovedl tak daleko jen proto, aby ho nechal zemřít. Vypravěč nepochyboval, že Alvin má sílu, aby se uzdravil, pokud přijde na to, jak to udělat. Vlastní tělo bylo mnohem složitější než kámen. Ale jestli měl žít, musel se naučit znát cestičky ve svých tkáních, spojovat praskliny kostí.</p> <p>Vypravěčovi ustlali v hlavní síni. Nabídl se, že bude spát na podlaze u Alvinovy postele, ale Mlynář zavrtěl hlavou: „To je moje místo."</p> <p>Ale Vypravěč zjistil, že nemůže usnout. Byla už půlnoc, když to nevydržel a vstal, sirkou, kterou si zapálil v krbu, rozsvítil lampu, zachumlal se do kabátu a vyšel ven.</p> <p>Vítr byl ostrý. Blížila se bouře a vůně ve vzduchu věštila, že přinese sníh. Zvířata ve velké stáji byla neklidná.</p> <p>Vypravěče napadlo, že by v noci neměl chodit ven sám. Ve stínech se mohli skrývat Indiáni, mohli se dokonce potulovat mezi budovami a pozorovat ho. Zachvěl se, ale vzápětí strach setřásl. Noc byla příliš chladná. I ti nejkrvežíznivější Coktavové nebo Kríkové, kteří bělochy nenávidí nejnesmiřitelněji a přicházejí na výzvědy z jihu, byli dost chytří na to, aby nezůstávali venku, když se hnala taková vánice.</p> <p>Brzy začne padat sníh, první v letošní zimě, a nebude to jen poprašek. Vypravěč cítil, že zítra bude sněžit celý den, neboť vzduch za sněhovou bouří bude ještě chladnější, bude tak studený, že sníh bude načechraný a suchý, takový, kterého přibývá z hodiny na hodinu. Kdyby je Alvin nepopohnal, aby mlýnský kámen přivezli domů za jediný den, dopravovali by jej ve vánici. Klouzalo by to. Mohlo by se stát ještě něco horšího.</p> <p>Vypravěč si uvědomil, že došel do mlýna a prohlíží si kámen. Působil tak mohutně, že bylo těžké si představit, že by s ním vůbec někdo mohl pohnout. Znovu sáhl na horní stranu, ale tentokrát si dal pozor, aby se neřízl. Přejel prsty po mělkých zářezech, v nichž se bude hromadit mouka, až bude velké vodní kolo roztáčet oj a koulet po povrchu mlýnského kamene žernov, stejně pravidelně jako Země rok za rokem obíhá kolem Slunce a rozmílá čas na prach, tak jako mlýn drtí zrní na mouku.</p> <p>Zalétl pohledem k zemi, na místo, kde půda pod mlýnským kamenem trochu povolila, převrátila jej a tím chlapce málem zabila. Dno prohlubně se ve světle lampy lesklo. Vypravěč si klekl a ponořil prst do půl palce vody. Zřejmě se tam nahromadila, odplavila hlínu a zeslabila udusanou půdu. Ne tolik, aby bylo mokro vidět. Ale dost, aby půda povolila, když na ni dolehlo těžké břemeno.</p> <p>Ukaž se mi, Ničiteli, pomyslel si Vypravěč, a já postavím dům, do něhož budeš uvržen a nikdy nevyjdeš ven. Ale ať se snažil sebevíc, nikde neviděl tetelící se vzduch, který se zjevoval sedmému synovi Alvina Mlynáře. Nakonec zvedl lampu a vyšel ze mlýna. Vzduchem se snášely první vločky. Vítr téměř utichl. Sníh padal víc a víc, tančil ve světle jeho lampy. Než došel k domu, zem byla šedá sněhem a vzdálený les nebylo vidět. Zašel do domu, lehl si na podlahu a usnul. Ani boty si nestáhl.<strong> </strong><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 12</strong><strong>Kniha</strong></p> <p>Ve dne v noci hořela v krbu tři velká polena, takže se zdálo, jako by ze stěn sálalo horko. Vzduch v Alvinově pokoji byl suchý. Chlapec ležel na posteli a nehýbal se. Pravá noha, zatížená dlahami a obvazy, se bořila do postele jako kotva, zatímco zbytek jeho těla se vznášel, plaval, padal, převaloval se a uhýbal. Točila se mu hlava a cítil slabou nevolnost.</p> <p>Ale tíhy nohy ani závrati si téměř nevšímal. Jeho nepřítelem byla bolest. Její pulsování a bodáni mu odvádělo myšlenky od úkolu, který mu vytyčil Vypravěč: uzdravit se.</p> <p>Avšak bolest byla zároveň přítelem. Stavěla kolem něho zeď, takže si téměř ani neuvědomoval, že je v nějakém domě, v nějakém pokoji, na nějaké posteli. Kdyby okolní svět vzplál a proměnil se v popel, vůbec by si toho nevšiml. Momentálně objevoval svět uvnitř.</p> <p>Vypravěč neměl ponětí, o čem mluví. Nestačilo si v duchu něco představit. Jeho noze by nijak nepomohlo, kdyby jednoduše předstíral, že je uzdravená. Přesto byl Vypravěčův úsudek správný. Když mohl Alvin prozkoumat kámen, najít jeho slabá a silná místa a vysvětlit mu, kde má prasknout a kde pevně držet, proč by se mu totéž nemělo podařit s kůží a kostmi?</p> <p>Potíž byla v tom, že kůže a kosti byly strašně mnohotvárné. Skála byla skrz naskrz prakticky stále stejná, jenže kůže se s každou vrstvou měnila a vůbec nebylo jednoduché přijít na to, kam co patří. Ležel na posteli, oči zavřené, a vůbec poprvé se díval do vlastního těla. Zpočátku se snažil sledovat bolest, ale nikam to nevedlo, dostal se pouze někam, kde bylo všechno tak zmačkané, potrhané a zpřeházené, že nepoznal, kde je nahoře a kde dole. Po chvíli zkusil jiný přístup. Zaposlouchal se do vlastního tepu. Zpočátku bolest dál strhávala jeho pozornost, ale po chvíli se na ten zvuk upnul. Jestli se nějaký jiný hluk ozýval také v okolním světě, nevěděl o tom, neboť bolest všechno ostatní vytěsnila. A rytmus srdečního tepu zase vytěsnil bolest, téměř celou, ne-li všechnu.</p> <p>Sledoval cesty své krve, mohutné silné proudy i pramínky. Občas se ztratil. Chvílemi se nemilosrdně přihlásila bodavá bolest v noze a vyžádala si pozornost. Ale kousek po kousku se propracoval do zdravé kůže a kosti druhé nohy. Krev tam neměla zdaleka takovou sílu, ale dovedla ho všude, kam chtěl jít. Našel tam všechny vrstvy, jako slupky na cibuli. Zapamatoval si, jak jdou po sobě, všiml si, jak jsou propojeny svaly, jak se spojují tenké cévky, jak se kůže napíná a pevně spojuje.</p> <p>Teprve potom se vypravil do zraněné nohy. Kus kůže, který máma přišila, byl prakticky bez života, právě začínal podléhat hnilobě. Alvin junior však věděl, co potřebuje, pokud má něco z něho žít. Našel rozdrcené konce tepen kolem rány a začal je pobízet, aby rostly, stejně jako nechával skálou rozbíhat trhliny. Ve srovnání s tímto byl kámen hračka - aby vznikla trhlina, stačilo ji k tomu pobídnout, nic víc. Živá hmota nevyplňovala jeho přání tak rychle, proto zanedlouho všechno kromě nejsilnější tepny vzdal.</p> <p>Pomalu začínal chápat, jak coby stavební kameny používá kousky toho či onoho. Značné množství toho, co se dělo, bylo tak malé, rychlé a složité, že to Alvin v duchu nestačil sledovat. Ale mohl tělo přesvědčit, aby uvolnilo to, co tepna k růstu potřebovala. Poslal to tam, kde toho bylo třeba, a tepna se zanedlouho spojila s rozkládající se tkání. Dalo to práci, ale nakonec se mu podařilo najít druhý konec scvrklé tepny, oba konce spojit a poslat do přišité části krev.</p> <p>Příliš brzy a příliš prudce. Cítil na noze horko, jak na tuctu míst začala z mrtvé tkáně prýštit krev, tkáň nedokázala udržet všechnu krev, kterou do ní posílal. Pomalu, pomalu, pomalu. Sledoval krev, kterou teď místo pumpování nechal spíš prosakovat, a připojoval další cévy, tepny a žíly. Snažil se, aby se výsledek co nejvíce podobal druhé noze.</p> <p>Konečně byl hotov, alespoň tak, jak to v danou chvíli šlo. Bylo možno udržovat normální krevní oběh. Navrácená krev probudila v mnoha částech poškozeného kusu kůže nový život. Jiné části zůstávaly mrtvé. Alvin nechával krev obíhat znovu a znovu, odtrhával mrtvé kousky a rozbíjel je na tak malé částečky, že je nedokázal rozeznat. Ale živé části je poznávaly dobře, vstřebávaly je a využívaly je. Všude, kam Alvin zavítal, probouzel růst.</p> <p>Nakonec ho tak zmohlo, jak málo přemýšlí a jak těžce při tom pracuje, že proti své vůli usnul.</p> <p>„Nechci ho probudit."</p> <p>„Těžko mu vyměníš obvazy, když se ho nedotkneš, Víro."</p> <p>„Tak dobře - ale dávej pozor, Alvine! Ne, pusť k tomu mě!"</p> <p>„Už jsem to dělal -"</p> <p>„Kravám, ale ne malým dětem!"</p> <p>Alvin junior ucítil na noze tlak. Něco mu tahalo za kůži. Nebolelo to tolik jako včera. Ale byl stále tak unavený, že nemohl ani oči otevřít. Nedokázal ani vydat hlásku, aby jim dal najevo, že je vzhůru a slyší je.</p> <p>„Páni, musel v noci hrozně krvácet, Víro."</p> <p>„Mami, Marie říká, že musím -"</p> <p>„Zmlkni a zmiz odtud, Kalvíku! Ty nevidíš, že maminka má starost -"</p> <p>„Řvát na něho nemusíš, Alvine. Je mu teprve sedm."</p> <p>„Sedm je dost, aby uměl být zticha a dal dospělým pokoj, když mají práci - podívej se na to."</p> <p>„Nemůžu tomu uvěřit."</p> <p>„Čekal jsem, že uvidím hnis, který se valí z rány jako smetana z kravského struku."</p> <p>„Sotva by mohla být čistší."</p> <p>„A kůže dorůstá, vidíš? Vypadá to, že to, cos přišila, se ujalo."</p> <p>„Neodvažovala jsem se doufat, že by ta kůže mohla žít."</p> <p>„Ani kost už pod tím není vidět."</p> <p>„Pán nám přeje. Modlila jsem se celou noc, Alvine, a podívej, co Pánbůh udělal."</p> <p>„Tak to ses měla modlit ještě víc, aby byl zdravý úplně. Potřebuju, aby pracoval."</p> <p>„Nerouhej se přede mnou, Alvine Mlynáři."</p> <p>„Jen můžu vyletět z kůže, když vidím, jak se Pánbůh vždycky dovede vloudit a shrábnout zásluhy. Nenapadlo tě, že je to třeba jen tím, že má Alvin tuhý kořínek?"</p> <p>„Podívej, ty tvoje nestoudnosti ho probouzejí."</p> <p>„Zkus, jestli se nechce napít vody."</p> <p>„Napije se, ať chce nebo nechce."</p> <p>Alvin velice chtěl. Neměl sucho jenom v ústech, vyprahlé bylo celé tělo; potřebovalo si vynahradit to, co ztratilo s krví. Proto z cínového hrnku, který mu maminka držela u úst, polykal, jak mohl. Hodně se mu rozlilo po obličeji a na krk, ale skoro si toho nevšímal. Důležitá byla voda, která mu tekla do břicha. Znovu si lehl a snažil se zevnitř zjistit, co dělá rána. Ale soustředit se a vrátit se tam bylo nad jeho síly. Usnul dřív než v půli cesty.</p> <p>Znovu se probudil a pomyslel si, že už je určitě znovu noc, nebo jsou zatažené závěsy. Nedokázal zjistit, co je pravda, protože otevřít oči bylo příliš těžké, a navíc se vrátila bolest, palčivá jako oheň. A ještě něco, co bylo možná ještě horší: rána ho svědila, takže měl co dělat, aby se udržel a nezačal se škrábat. Ale po chvíli se mu podařilo ránu najít a opět pomoci vrstvám růst. Zatímco spal, celou ránu překryla tenká vrstvička kůže. Pod ní tělo dál pracovalo na obnově zničeného svalstva a pevném spojení zlomených kostí. Avšak důležité bylo, že neztratí další krev a rána není otevřená, aby do ní mohla proniknout infekce.</p> <p>„Podívejte se na to, Vypravěči. Viděl jste někdy něco takového?"</p> <p>„Kůže jako u novorozeněte."</p> <p>„Možná jsem se zbláznil, ale kromě toho, že má být v dlaze, nevidím důvod, proč by ta noha měla být zavázaná."</p> <p>„Po ráně není ani stopy. Ne, máte pravdu, obvazy jsou už zbytečné."</p> <p>„Možná má manželka pravdu, Vypravěči. Možná se Bůh slitoval a vykonal na mém synovi zázrak."</p> <p>„Dokázat se to nedá. Třeba se od něho něco dozvíme, až se probudí."</p> <p>„To sotva. Za celou dobu ani neotevřel oči."</p> <p>„Jedno je jisté, pane Mlynáři. Ten chlapec nezemře. A to je víc, než bych se včera odvažoval hádat."</p> <p>„Přiznávám, že jsem se chystal udělat mu rakev, abych ho měl v čem dát do země. Neviděl jsem naději, že by mohl přežít. Podíváte se, jak na tom je? Chci vědět, co nebo kdo ho chrání."</p> <p>„Nevím, co ho chrání, pane Mlynáři, ale on je silnější. A to je důvod k zamyšlení. Jeho ochránce kámen rozlomil, ale Al junior ho znovu spojil a ani ochránce s tím nic neudělal."</p> <p>„Myslíte, že věděl, co dělá?"</p> <p>„Musí mít o svých schopnostech alespoň nějakou představu. Věděl, co s tím kamenem může udělat."</p> <p>„Říkám na svou čest, že o takovém nadání jsem nikdy neslyšel. Vyprávěl jsem Víře, co udělal s kamenem, jak jej na zadní straně opracoval, aniž se ho dotkl dlátem, a ona mi začala předčítat z Knihy Danielovy a vykřikovat, že věštba se vyplnila. Hned sem chtěla běžet a varovat ho před hliněnýma nohama. Není to k neuvěření? Náboženství jim zatemňuje rozum. Ještě jsem neviděl ženu, která by nebyla pomatená náboženstvím."</p> <p>Dveře se otevřely.</p> <p>„Ať už tě tady nevidím! Jsi vážně tak hloupý, že ti to musím opakovat dvacetkrát, Kalvíku? Kde je máma, to nedokáže jednoho sedmiletého caparta uhlídat, aby -"</p> <p>„Nebuďte na toho chlapce tak zlý, Mlynáři. Stejně už je pryč."</p> <p>„Nevím, co s ním je. Jakmile se Alu juniorovi něco stane, vidím Kalvínovu tvář všude, kam se podívám. Jako hrobník, který doufá, že mu z toho něco kápne."</p> <p>„Možná je to pro něho něco nového. Že je Alvin zraněný."</p> <p>„Tolikrát Alvin o palec unikl před smrtí -"</p> <p>„Ale nikdy nebyl zraněn."</p> <p>Zavládlo dlouhé mlčení.</p> <p>„Vypravěči."</p> <p>„Ano, pane Mlynáři?"</p> <p>„Stal jste se nám tady dobrým přítelem, i když jsme se tomu občas bránili. Ale předpokládám, že jste zůstal pocestným."</p> <p>„Ano, pane Mlynáři."</p> <p>„Tím, co teď řeknu, vás nechci vyhánět, ale kdybyste snad chtěl v blízké budoucnosti odejít a náhodou měl namířeno přibližně na východ, myslíte, že byste mi mohl vzít dopis?"</p> <p>„Bude mi potěšením. A nic za to nevezmu, od odesilatele ani od příjemce."</p> <p>„To je od vás opravdu laskavé. Přemýšlel jsem o tom, co jste řekl. Že by bylo dobré chlapce poslat pryč od jistých nebezpečí. A přemýšlel jsem, kde bych našel lidi, jimž bych chlapce mohl s klidným srdcem svěřit. V Nové Anglii, odkud jsme přišli, nemáme příbuzné, kteří by stáli za řeč - a stejně nechci, aby mi z něho někdo vychoval puritána na okraji pekla."</p> <p>„To mi spadl kámen ze srdce, pane Mlynáři. Ani já nijak netoužím vidět znovu Novou Anglii."</p> <p>„Když půjdete cestou, kterou jsme při postupu na západ prošli, dřív nebo později narazíte na místo na řece Vidlici, asi třicet mil severně od Hia, ne příliš daleko po proudu od Fort Děkane. Najdete tam hostinec, alespoň dřív tam stával, a za ním je hřbitov s náhrobkem, na němž je napsáno: „Síla zemřel, aby zachránil člena rodiny."</p> <p>„Chcete, abych vzal chlapce s sebou?"</p> <p>„Ne, ne, nepošlu ho pryč teď, když napadl sníh. Voda-"</p> <p>„Chápu."</p> <p>„Je tam kovář a já myslím, že by mohl stát o učedníka. Alvin je mladý, ale na svůj věk je velký. Myslím, že ten kovář nebude litovat."</p> <p>„Učedník?"</p> <p>„Otroka z něj přece neudělám, ne? A na to, abych ho poslal do školy, nemám peníze."</p> <p>„Doručím ten dopis. Ale doufám, že budu moci zůstat, dokud se chlapec neprobudí, abych se s ním mohl rozloučit."</p> <p>„Však jsem neříkal, že máte odejít ještě dnes v noci. Ani zítra. Nového sněhu bude tolik, že by se v něm zajíci schovali."</p> <p>„Nevěděl jsem, že jste si všiml počasí."</p> <p>„Když je pod nohama voda, vím o tom vždycky." Kysele se usmál a pak oba odešli.</p> <p>Alvin junior tam ležel a snažil se přijít na to, proč ho táta chce poslat pryč. Nechoval se snad celý život dobře, nejlépe jak dovedl? Nesnažil se pomáhat, když věděl jak?</p> <p>Nechodil snad k páteru Throwerovi do školy, přestože se z něj kazatel snažil udělat blázna nebo hlupáka? A především, nepodařilo se mu konečně z hory získat dokonalý kámen, celou dobu jej udržet pohromadě, naučit jej cestu? Neriskoval nakonec svou nohu, aby se kámen nerozlomil? A oni ho teď chtěli poslat pryč.</p> <p>Dělat učedníka! Ke kováři! Vždyť ještě kováře v životě neviděl. Cesta do nejbližší kovárny trvala tři dny a táta ho s sebou nikdy nevzal. Nikdy nebyl žádným směrem víc než deset mil od domova.</p> <p>Čím déle o tom přemýšlel, tím víc ho to rozčilovalo. Když rodiče prosil, aby ho pustili samotného na procházku do lesa, nedovolili to. Pokaždé musel někdo jít s ním, jako by byl nějaký zajatec nebo otrok, který chce utéct. Na dlouhou cestu ho nikdy nepustili - nejdál byl několikrát v lomu. Celý život ho zavírali jako vánoční husu a teď ho najednou chtěli poslat na druhý konec světa.</p> <p>Byla to taková do nebe volající nespravedlnost, že mu do očí vhrkly slzy, našly si cestu ven, stekly mu do uší. Připadalo mu to tak hloupé, že se musel rozesmát.</p> <p>„Čemu se směješ?" zeptal se Kalvík.</p> <p>Alvin ho neslyšel vejít.</p> <p>„Už je ti líp? Nikde ti neteče krev, Alvine."</p> <p>Kalvík mu sáhl na tvář.</p> <p>„Brečíš proto, že to tolik bolí?"</p> <p>Alvin by mu pravděpodobně dokázal odpovědět, ale zdálo se mu, že je to moc práce, otevřít ústa a vypravit z nich slova, proto pomalu, zlehka zavrtěl hlavou.</p> <p>„Umřeš, Alvine?" zeptal se Kalvík.</p> <p>Znovu zavrtěl hlavou.</p> <p>„Hm," udělal Kalvík.</p> <p>Znělo to tak zklamaně, že se Alvin trochu rozčílil. Dost, aby přece jen přiměl ústa k pohybu. „Promiň," zachroptěl.</p> <p>„Stejně to není spravedlivé," stěžoval si Kalvík. „Nechtěl jsem, abys umřel, ale všichni říkali, že umřeš. A tak jsem si zkusil představit, jaké by to bylo, kdyby se všichni starali o <emphasis>mě. </emphasis>Všichni se div nepřetrhnou, jak tě pořád obletují, a když něco řeknu já, slyším jenom: Zmiz odtud, Kalvíku. Buď zticha, Kalvíku. Nikdo se tě na nic neptal, Kalvíku. Nemáš být náhodou v posteli, Kalvíku? Je jim úplně jedno, co dělám. Leda když začnu bít <emphasis>tebe, </emphasis>od všech uslyším: Neper se, Kalvíku."</p> <p>„Na to, že jsi myš, se pereš dobře." Alespoň to Alvin říct chtěl, ale nebyl si jist, jestli se jeho rty vůbec pohnuly.</p> <p>„Víš, co jsem jednou udělal, když mi bylo šest? Odešel jsem a ztratil jsem se v lesích. Šel jsem pořád dál. Občas jsem zavřel oči a několikrát jsem se otočil, abych určitě nevěděl, kde jsem. Musel jsem být pryč půl dne. Myslíš, že mne někdo šel hledat? Nakonec jsem se musel obrátit a sám najít cestu domů. Nikdo se nezeptal: Kde jsi byl celý den, Kalvíku? Máma jenom řekla: 'Běž se umýt, máš ruce špinavé jako zadek nemocného koně.'"</p> <p>Alvin se znovu zasmál, téměř neslyšitelně, jen hruď se mu zvedala.</p> <p>„Pro <emphasis>tebe </emphasis>je to legrace. O <emphasis>tebe </emphasis>se každý stará."</p> <p>Tentokrát si Alvin dal tu práci, aby z něj nějaký zvuk vyšel. „Chceš, abych odešel?"</p> <p>Kalvík s odpovědí dlouho otálel. „Ne. Kdo by si pak se mnou hrál? Jenom ti pitomí bratranci. A z nich se žádný neumí pořádně prát."</p> <p>„Já odcházím," zašeptal Alvin.</p> <p>„Neodcházíš. Jsi sedmý syn, nikdy tě nepustí."</p> <p>„Odcházím."</p> <p>„Podle mého počítání jsem stejně sedmý <emphasis>já. </emphasis>David, Klid, Míra, Neplýtvej, Nechtěj, Alvin junior, to jsi ty, a potom já, sedmý."</p> <p>„Síla."</p> <p>„Ten je mrtvý. Je už dlouho mrtvý. Tátovi a mámě by to už měl někdo říct."</p> <p>Alvin jen ležel. Těch několik vět, které vyslovil, ho úplně vyčerpalo. Ani Kalvík už toho pak mnoho nenamluvil. Seděl a téměř se nehýbal. Svíral Alvinovi ruku. Alvina se brzy začal zmocňovat spánek, a proto si nebyl jist, jestli Kalvík opravdu promluvil, nebo jestli se mu to zdálo. Každopádně slyšel, jak Kalvík řekl: „Já nechci, abys umřel, Alvine." A potom možná ještě dodal: „Já chci být ty." Ale Alvin tak jako tak usnul a když se později probudil, nebyl u něho nikdo a v domě vládlo ticho, rušené pouze zvuky noci, lomozem okenic, jimiž lomcoval vítr, vrzáním trámů, které se scvrkávaly zimou, a praskáním polen v krbu.</p> <p>Alvin znovu vstoupil do sebe a našel si cestu k ráně. Ale tentokrát už s kůží a se svaly nemusel téměř nic dělat. Zato se pustil do kostí. Překvapilo ho, že jsou uvnitř jako krajka, prostoupené malými dutinkami, vůbec ne hutné v celém objemu jako mlýnský kámen. Ale zanedlouho pochopil, jak má co být, a pak už bylo snadné kosti pevně spojit.</p> <p>Přesto s jednou kostí něco nebylo v pořádku. Ve zraněné noze něco nechtělo být úplně stejné jako v té zdravé. Ale bylo to tak malé, že to pořádně neviděl. Nevěděl, co to je, avšak věděl, že kost je kvůli tomu uvnitř nemocná, ne celá, jen na malém kousíčku, ale stejně nemohl přijít na to, co udělat, aby se to zlepšilo. Bylo to, jako by se snažil ze země sbírat sněhové vločky: pokaždé, když si myslel, že něco drží, se ukázalo, že to nic není, nebo je to tak malé, že to není vidět.</p> <p>Třeba to zmizí, pomyslel si. Třeba se to nemocné místo na kosti spraví samo od sebe, až se zahojí všechno ostatní.</p> <p>Eleonora se od matky vrátila pozdě. Zbroj zastával názor, že manželka má mít se svou rodinou silná pouta, ale chodit domů za soumraku bylo příliš nebezpečné.</p> <p>„Prý se tu potulují divocí Indiáni z jihu," hněval se Božizbroj. „A ty se couráš venku po setmění."</p> <p>„Pospíchala jsem," bránila se. „Znám cestu i po setmění."</p> <p>„Nejde o to, jestli znáš cestu," odvětil přísně. „Francouzi za bílé skalpy rozdávají pušky. Prorokovy lidi to lákat nebude, ale najde se dost Coktavů, kteří si do Fort Detroitu rádi přijdou a cestou si skalpy nasbírají."</p> <p>„Alvin nezemře," řekla Eleonora.</p> <p>Zbroj nesnášel, když takto změnila téma. Ale byla to taková novina, že se sotva mohl nezeptat: „Takže se rozhodli, že mu tu nohu uříznou? "</p> <p>„Viděla jsem ji. Hojí se. A Alvin junior se pozdě odpoledne probudil. Chvíli jsem s ním mluvila."</p> <p>„Věř mi, Elo, jsem rád, že se probudil, ale snad si neděláš naděje, že se ta noha zahojí. Tak velká rána může nějaký čas vypadat, že se hojí, ale brzy se do ní dá sněť."</p> <p>„A já myslím, že tentokrát se to nestane," uzavřela. „Chceš připravit večeři?"</p> <p>„Určitě jsem rozkousal dva bochníky, jak jsem chodil sem a tam a přemýšlel, jestli vůbec přijdeš domů."</p> <p>„Není dobré, když má muž břicho."</p> <p>„Já jedno mám a domáhá se jídla úplně stejně jako každé jiné."</p> <p>„Máma mi dala domů sýr," Eleonora položila sýr na stůl.</p> <p>Zbroj byl na pochybách. Tušil, že jedním z důvodů, proč byly sýry Víry Mlynářové tak znamenité, byl ten, že s mlékem něco <emphasis>dělala. </emphasis>Ale zároveň se nedalo popřít, že na březích Wobiše ani severněji kolem Vratké Kánoe by lepší sýr nenašel.</p> <p>Byl mrzutý, když se přistihl, že je ochoten ke kompromisu s čarodějnictvím. A když byl mrzutý, nedokázal nechat nic na pokoji, i když dobře věděl, že Eleonora o tom nechce mluvit. „Proč si myslíš, že do té nohy nedostane sněť?"</p> <p>„Protože se tak rychle hojí."</p> <p> „Jak se hojí? "</p> <p>„No, je už skoro zdravá."</p> <p>„Jak skoro?"</p> <p>Otočila se, zakoulela očima a znovu se od něho odvrátila. Začala k sýru krájet jablko.</p> <p>„Ptal jsem se <emphasis>jak </emphasis>skoro, Elo? Jak skoro zdravá?"</p> <p>„Zdravá."</p> <p>„Před dvěma dny mu mlýnský kámen utrhl přední polovinu nohy a dnes je zdravá?"</p> <p>„To jsou to jenom dva dny? " podivila se. „Mně to připadá jako týden."</p> <p>„Podle kalendáře jsou to dva dny," usekl Zbroj. „Což znamená, že se tam děly nějaké čáry."</p> <p>„Jak znám evangelia já, tak ten, kdo uzdravoval lidi, žádný čaroděj nebyl."</p> <p>„Tak kdo to udělal? Neříkej mi, že tvůj táta a máma zčistajasna objevili něco tak působivého. To vyvolali ďábla?"</p> <p>Otočila se. V rukou stále držela nůž, připravený ke krájení. V očích se jí zablesklo. „Táta možná nechodí do kostela, ale ďábel do našeho domu nikdy nevkročil."</p> <p>Páter Thrower říkal něco jiného, ale Zbroj měl dost rozumu, aby <emphasis>jeho </emphasis>jméno do rozhovoru nezatahoval. „Tak to udělal ten žebrák."</p> <p>„Pracuje za jídlo a nocleh. Stejně tvrdě jako všichni ostatní."</p> <p>„Prý znal toho starého čaroděje Bena Franklina. A toho ateistu z Appalačska, Tomáše Jeffersona."</p> <p>„Vypráví zajímavé příběhy. Ale ani on chlapce neuzdravil. "</p> <p><emphasis>„Někdo </emphasis>to udělat musel."</p> <p>„Proč? Třeba se uzdravil sám? A vůbec, noha je pořád <emphasis>zlomená. </emphasis>Takže to žádný zázrak nebyl. Prostě se rychle uzdravuje."</p> <p>„Možná se rychle uzdravuje proto, že ďábel si hlídá, co mu patří."</p> <p>Když se k němu Eleonora otočila, dívala se tak, že by Zbroj byl býval raději, kdyby to neřekl. Ale co, páter Thrower dokonce řekl, že malý Alvin je stejně špatný jako šelma z Apokalypsy.</p> <p>Jenže šelma nebo chlapec, byl to Elin bratr, a přestože většinou byla tichá jako pěna, když dostala vztek, nebyla s ní žádná legrace.</p> <p>„Vezmi to zpátky," řekla.</p> <p>„Něco tak hloupého jsem ještě neslyšel. Jak můžu vzít zpátky něco, co jsem řekl?"</p> <p>„Když řekneš, že víš, že to tak není."</p> <p>„Nevím, že to tak je, a nevím, že to tak není. Řekl jsem možná, a jestli muž nemůže říct své ženě možná, pak může být rovnou mrtvý."</p> <p>„Tak to máš asi pravdu," potvrdila. „A jestli to nevezmeš zpátky, budeš si přát, abys byl mrtvý, to mi věř!" A rozběhla se k němu se dvěma kusy jablka, každým v jedné ruce.</p> <p>Většinou, když se na něj tak rozběhla - a to i tehdy, když byla opravdu rozčílená - nechal se jí chvíli honit po domě a končilo to tím, že se začala smát. Tentokrát však ne. Jeden kus jablka mu rozmačkaný rozetřela do vlasů a druhý po něm hodila. Potom si sedla do ložnice v patře a brečela, jako by si chtěla oči vyplakat.</p> <p>Neměla ve zvyku plakat, a tak Zbroj pochopil, že tentokrát zašel příliš daleko.</p> <p>„Beru to zpátky, Elo," řekl. „Vím, že je to hodný chlapec."</p> <p>„Mně je jedno, co si myslíš," odsekla. „Stejně tomu vůbec nerozumíš."</p> <p>Nebylo mnoho manželů, jimž by žena mohla něco takového říct, aniž by ji zpohlavkovali. Zbroj si přál, aby Ela jednou ocenila, jakou má výhodu v tom, že Zbroj je křesťan.</p> <p>„No, myslím, že něčemu rozumím."</p> <p>„Chtějí ho poslat pryč," vzlykala. „Hned jak přijde jaro, pošlou ho do učení. Vidím na něm, že z toho nemá žádnou radost, ale nehádá se, jenom tam leží v posteli, tiše mluví, ale na mne a na všechny ostatní se dívá, jako by se pořád loučil."</p> <p>„A proč ho chtějí poslat pryč?"</p> <p>„Už jsem to říkala, do učení."</p> <p>„Když vidím, jak ho rozmazlují, nechce se mi věřit, že by ho pustili někam, kde na něho neuvidí."</p> <p>„Však taky nemluví o tom, že by ho chtěli poslat někam blízko. Až na východní konec teritoria Hio, kousek od Fort Děkane. Vždyť to je polovina cesty k oceánu."</p> <p>„Když se nad tím zamyslíš, tak to dává smysl."</p> <p>„Skutečně?"</p> <p>„Problémů s Indiány je čím dál víc, a tak ho chtějí dobře uklidit. Ostatní tady klidně můžou zůstat a koupit šíp do obličeje, ale Alvin junior ne."</p> <p>Zpražila ho pohrdavým pohledem. „Občas jsi tak podezíravý, že se mi z tebe dělá zle, Božizbroji."</p> <p>„Říct, co se skutečně děje, přece není podezření."</p> <p>„Ty tak poznáš, co se skutečně děje."</p> <p>„Umyješ mi to jablko z vlasů, nebo tě budu muset donutit, abys mi ho slízala?"</p> <p>„Něco s tím asi budu muset udělat, abys mi to nerozmazal po celém prostěradle."</p> <p>Vypravěč si připadal skoro jako zloděj, když si toho při odchodu tolik odnášel. Dvoje silné punčochy. Novou přikrývku. Plášť z losí kůže. Sušené maso a sýr.</p> <p>A věci, které mu dali, aniž o tom věděli. Odpočinuté tělo, zbavené bolestí a modřin. Bezstarostný spánek.</p> <p>Čerstvé vzpomínky na laskavé tváře. A příběhy. Příběhy poznamenané do zapečetěné části knihy, ty, které zapsal sám. A pravdivé příběhy, bolestivě napsané jejich rukama. Ale on jim to poctivě splatil, nebo se o to alespoň pokusil. Střechami vyspravenými na zimu a jinými pracemi.</p> <p>Co však bylo důležitější, ukázal jim knihu s rukopisem samotného Bena Franklina, s větami Torna Jeffersona, Bena Arnolda, Pata Henryho, Jana Adamse, Alexe Hamiltona - dokonce i Árona Burra, z doby před soubojem, a Daniela Boona, z doby po něm. Než k nim Vypravěč přišel, každý z nich byl částí své rodiny a částí Wobiše, nic víc. Nyní měli své místo v mnohem větších příbězích. Válka za nezávislost Appalačska. Americká dohoda. Viděli svou pouť divočinou jako jednu nitku z mnoha a cítili sílu celého goblénu, jenž byl z těchto nitek utkán. Ne, goblénu ne. Koberce. Poctivého, silného, pevného koberce, po němž budou další generace Američanů moci šlapat.</p> <p>Mělo to v sobě báseň; jednou ji určitě napíše.</p> <p>Ale nechal jim ještě několik jiných věcí. Milovaného syna, jehož vytáhl zpod padajícího mlýnského kamene. Otce, který teď v sobě měl sílu raději poslat syna pryč, než by ho zabil. Jistému mladému muži pojmenování noční můry, aby pochopil, že jeho nepřítel je skutečný. Šeptaná slova, jimiž dodal těžce zraněnému dítěti sílu, aby se uzdravilo.</p> <p>A jednu kresbu, vypálenou špičkou horkého nože do tenké desky z dubového dřeva. Raději by byl pracoval s voskem a kyselinou, jenže v těchto končinách se nedalo sehnat jedno ani druhé. Obrázek mladého muže strženého prudkou řekou, uvězněného v kořenech plovoucího stromu, jak lapá po dechu, ale očima nebojácně hledí do tváře smrti. Na Akademii umění lorda ochránce by si za ni vysloužil jedině posměch, jak byla jednoduchá. Ale když ji spatřila panímáma Víra, vykřikla, přitiskla ji k době a zkropila ji slzami, jako když po lijáku padají z okapů poslední kapky. A když ji uviděl otec Alvin, pokýval hlavou: „To je ta vaše představivost, Vypravěči. Jeho obličej jste vystihl dokonale, a přitom jste ho nikdy neviděl. To je Síla. Můj syn." Potom se i on rozplakal.</p> <p>Postavili si ji na římsu nad krbem. Žádné velké umění to nejspíš není, pomyslel si Vypravěč, ale je to pravda a pro tyto lidi to znamená víc, než jakou cenu může mít portrét pro nějakého tlustého starého aristokrata nebo parlamentáře v Londýně, Kamelotu, Paříži nebo Vídni.</p> <p>„Ráno už pokročilo," dívala se na něj panímáma Víra. „Do setmění vás čeká daleká cesta."</p> <p>„Nesmíte se divit, že se mi od vás tak těžko odchází. Ale jsem rád, že jste mi tento úkol svěřili, a nezklamu vás." Poplácal si rukou po kapse, v níž měl dopis pro kováře z Vidlice.</p> <p>„Nemůžete odejít bez rozloučení s chlapcem," řekl Mlynář.</p> <p>Odkládal to tak dlouho, jak jen to odkládat šlo. Přikývl, vstal z pohodlné židle u krbu a odešel do pokoje, v němž se mu spalo jako nikdy jindy v životě. Bylo příjemné vidět Alvinovy oči otevřené a tvář živou, již ne propadlou, jak nějaký čas byla, nebo zkřivenou bolestí. Ale bolest v ní byla stále a Vypravěč to věděl.</p> <p>„Odcházíte?" zeptal se chlapec.</p> <p>„Už jsem pryč, zbývá mi jen rozloučit se s tebou."</p> <p>Na Alvinovi bylo vidět, že se trochu zlobí. „To mne ani nenecháte něco napsat do té vaší knihy?"</p> <p>„Každý do ní přece nepíše."</p> <p>„Ale táta psal. A máma taky."</p> <p>„A taky Kalvík."</p> <p>„To musí vypadat," utrousil Alvin. „Vždyť píše jako, jako-"</p> <p>„Jako sedmiletý." Bylo to řečeno jako výtka, ale Alvin se nehodlal zastydět.</p> <p>„Tak proč ne já? Proč Kalvík ano a já ne?"</p> <p>„Protože lidem dovoluji, aby tam zapsali jen to nejdůležitější, co kdy udělali, nebo co viděli vlastníma očima. Co bys napsal <emphasis>ty?"</emphasis></p> <p>„Nevím. Možná o mlýnském kameni."</p> <p>Vypravěč se zatvářil kysele.</p> <p>„Tak třeba moje vidění. To je důležité, sám jste to říkal."</p> <p>„A je už zapsáno někde jinde, Alvine."</p> <p>„Já do té knihy chci něco napsat," prohlásil. „Chci, aby tam moje věta byla spolu s větou tvůrce Bena."</p> <p>„Zatím ne," zavrtěl hlavou Vypravěč.</p> <p>„A kdy!"</p> <p>„Až to nandáš tomu starému Ničiteli, chlapče. Potom ti dovolím, abys do té knihy něco napsal."</p> <p>„A co když mu to nikdy nenandám?"</p> <p>„Pak tato kniha stejně nebude důležitá."</p> <p>Alvinovi vhrkly do očí slzy. „Co když umřu?"</p> <p>Vypravěčem projela vlna strachu. „Co dělá noha?"</p> <p>Chlapec pokrčil rameny. Mrknutím zahnal slzy. Nebyla po nich ani památka.</p> <p>„To není odpověď, chlapče."</p> <p>„Nechce přestat bolet."</p> <p>„Dokud kost nesroste, nebude to lepší."</p> <p>Alvin junior se unaveně usmál. „Kost už je srostlá."</p> <p>„Tak proč nechodíš?"</p> <p>„Bolí mě to. Nepřestane to ani na chvíli. Mám v té kosti něco špatného a ještě jsem nezjistil, jak to dát do pořádku."</p> <p>„Na něco přijdeš."</p> <p>„Ještě jsem nepřišel." <emphasis>\</emphasis></p> <p>„Jeden starý lovec mi kdysi řekl: 'Není důležité, jestli začneš uprostřed nebo na prsní kosti, každý způsob, kterým pantera stáhneš z kůže, je dobrý.'"</p> <p> „To má být přísloví?"</p> <p>„Téměř. Na něco přijdeš, i když to třeba bude jiné, než očekáváš."</p> <p>„Nic není takové, jak očekávám," odvětil Alvin. „Nikdy nic nedopadne tak, jak jsem si to představoval."</p> <p>„Je ti teprve deset, chlapče. To už jsi unavený životem?"</p> <p>Alvin po celou dobu mnul mezi palcem a prsty přikrývku.</p> <p>„Já umírám, Vypravěči."</p> <p>Vypravěč zkoumal jeho tvář, snažil se v ní najít smrt. „Neřekl bych."</p> <p>„To špatné místo v noze. Roste. Možná pomalu, ale roste. Není vidět, ale užírá tvrdé části kosti a po nějakém čase začne růst rychleji a rychleji a -"</p> <p>„A zničí tě."</p> <p>Alvin se tentokrát rozbrečel doopravdy, ruce se mu roztřásly. „Bojím se umřít, Vypravěči, ale mám to v sobě a nemůžu se toho zbavit."</p> <p>Vypravěč ho vzal za ruku, aby se přestal třást. „Ty na něco přijdeš. Na tomto světě tě čeká ještě příliš mnoho práce, než abys teď zemřel."</p> <p>Alvin obrátil oči v sloup. „Větší hloupost jsem letos ještě neslyšel. To, že někdo má moc práce, ještě neznamená, že nezemře."</p> <p>„Ale znamená to, že nezemře <emphasis>rád. "</emphasis></p> <p>„Já nejsem rád."</p> <p>„A proto zjistíš, jak žít."</p> <p>Alvin několik vteřin mlčel. „Přemýšlel jsem. O tom, co budu dělat, jestli skutečně budu žít. Třeba s tím, co jsem udělal, abych si nohu skoro uzdravil. Určitě bych tak mohl pomáhat i jiným lidem. Můžu na ně přiložit ruce, vycítit, jak to vypadá uvnitř, a dát to do pořádku. To by bylo dobré, ne?"</p> <p>„Zbožňovali by tě za to, všichni, které bys uzdravil."</p> <p>„Myslím, že poprvé to bylo nejtěžší, a navíc jsem nebyl nijak zvlášť silný, když jsem to dělal. Vsadím se, že s jinými lidmi bych to dokázal rychleji."</p> <p>„Možná ano. Ale i kdybys uzdravil sto nemocných lidí za den a odjel jinam, kde bys uzdravil stovku dalších, deset tisíc lidí zemře za tebou a deset tisíc před tebou, a až bys umřel, byli by mrtví také téměř všichni ti, které jsi uzdravil."</p> <p>Alvin odvrátil tvář. „Když vím, jak je dát do pořádku, tak to musím udělat, Vypravěči."</p> <p>„Musíš dát do pořádku ty, které můžeš," vysvětlil Vypravěč. „Ale není to tvůj úděl. Oni vždycky budou jen cihly ve zdi, Alvine. Nemůžeš stihnout opravit všechny cihly, které se drolí. Uzdrav ty, kteří ti náhodou přijdou pod ruku, ale tvůj úkol je větší."</p> <p>„Vím, jak uzdravovat lidi. Ale nevím, jak porazit Ni -Ničitele. Ani nevím, kdo nebo co to je."</p> <p>„Ale dokud jsi jediný, kdo ho vidí, jsi také jediný, kdo má naději ho porazit."</p> <p>„Možná."</p> <p>Další dlouhé mlčení. Vypravěč poznal, že je čas jít.</p> <p>„Počkejte."</p> <p>„Musím už jít."</p> <p>Alvin ho chytil za rukáv. „Ještě ne."</p> <p>„Ale už brzy."</p> <p>„Alespoň - alespoň mi dovolte, abych si přečetl, co napsali ostatní."</p> <p>Vypravěč sáhl do rance a vyňal pouzdro s knihou. „Nemohu slíbit, že vysvětlím, co to znamená," dodal, když knihu vytahoval z vodotěsného obalu.</p> <p>Alvin rychle nalistoval poslední, nejčerstvější zápisy.</p> <p>Matčinou rukou: „Sila otlačil gládu a neumřel dokud hlapec nasvětě."</p> <p>Davidovou rukou: „Mlínskí kámen na dva kuši a pag zas celí."</p> <p>Kalvíkovou rukou: „Sedmí sin."</p> <p>Alvin zvedl hlavu. „Víte to, že nemyslí mne."</p> <p>„Vím," odvětil Vypravěč.</p> <p>Alvin znovu sklopil oči ke knize. Otcovou rukou tam stálo: „Nezabil chlabce že cizynec přišel v čas."</p> <p>„O čem to táta mluví?" zeptal se Alvin.</p> <p>Vypravěč mu knihu vzal a zavřel ji. „Přijď na to, jak uzdravit nohu. Duší, které potřebují, aby byla silná, je mnohem víc než jen ta tvoje. Neděláš to pro sebe, myslíš nato?"</p> <p>Sklonil se a políbil chlapce na čelo. Alvin zvedl ruce, oběma rukama se ho chytil a zůstal na něm viset, takže kdyby se Vypravěč narovnal, vytáhl by chlapce z postele. Po chvíli Vypravěč musel chlapcovy paže odtáhnout. Tváře měl mokré od Alvinových slz. Neotřel si je. Nechal si je osušit větrem, když pak kráčel studenou, suchou stezkou a napravo i nalevo se táhla pole pokrytá poloroztálým sněhem.</p> <p>Na druhém krytém mostě se na chvíli zastavil. Jen na tak dlouho, aby se zamyslel, jestli se sem ještě někdy vrátí, jestli je znovu spatří. A získá do své knihy Alvinovu větu. Kdyby byl prorok, věděl by to. Ale neměl nejmenší ponětí.</p> <p>Šel dál, s nohama obrácenýma vstříc ránu.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 13</strong><strong>Operace</strong></p> <p>Návštěvník pohodlně seděl na oltáři, nedbale opřený o levou paži, takže jeho tělo se dostalo do troufalého náklonu. Páter Thrower si vzpomněl, že stejně nespolečensky viděl sedět jednoho frajírka z Kamelotu, zhýralce, jenž očividně pohrdal vším, co bylo anglické a skotské puritánské církvi svaté. Thrower z toho měl velice nepříjemný pocit, že vidí Návštěvníka v tak neuctivé poloze.</p> <p>„Proč?" zeptal se Návštěvník. „To, že ty dokážeš ovládnout své tělesné vášně, jen když sedíš na židli rovně, s koleny u sebe, s rukama složenýma v klíně a prsty pevně propletenými, ještě neznamená, že to musím dělat také."</p> <p>Thrower se zastyděl. „To od vás není hezké, kárat mne za to, co si myslím."</p> <p>„Je, když mne tvoje myšlenky kárají za to, co dělám. Střez se přehnaného sebevědomí, příteli. Nemysli si, že jsi tak dokonalý, abys mohl soudit činy andělů."</p> <p>Bylo to vůbec poprvé, kdy se Návštěvník prohlásil za anděla.</p> <p>„Za <emphasis>nic </emphasis>jsem se neprohlásil," ohradil se Návštěvník. „Musíš se naučit ovládat své myšlenky, Throwere. Děláš příliš neuvážené závěry."</p> <p>„Proč jste za mnou přišel?"</p> <p>„Kvůli tomu, kdo zhotovil tento oltář," Návštěvník zaklepal na jeden kříž, který Alvin junior do dřeva vypálil.</p> <p>„Dělal jsem, co jsem mohl, ale ten chlapec je nepoučitelný. O všem pochybuje a každý bod teologie napadá tak, jako by měl splňovat stejné nároky na logiku a důslednost, jaké platí ve světě vědy."</p> <p>„Jinými slovy očekává, že tvoje dogmata budou dávat smysl."</p> <p>„Není ochoten smířit se s představou, že některé věci zůstávají záhadné, nepochopitelné všem s výjimkou Boha. Každý dvojsmysl je pro něj záminkou k drzosti a každý paradox výzvou ke vzpouře."</p> <p>„Zavrženíhodný spratek."</p> <p>„Nejhorší, jakého jsem kdy viděl," přitakal Thrower.</p> <p>Návštěvníkovi se zablesklo v očích. Thrower měl pocit, jako by ho něco bodlo do srdce.</p> <p>„Snažil jsem se," řekl Thrower. „Snažil jsem se ho napravit, aby sloužil našemu Pánu. Ale vliv jeho otce -"</p> <p>„Jen slaboch viní ze svých selhání sílu druhých," prohlásil Návštěvník.</p> <p>„Ještě jsem neselhal!" vyhrkl Thrower. „Říkal jste, že mám čas, dokud chlapci nebude čtrnáct -"</p> <p>„Ne. Řekl jsem ti, <emphasis>že já </emphasis>mám čas, dokud chlapci nebude čtrnáct. <emphasis>Ty </emphasis>ho máš jen do doby, dokud žije tady."</p> <p>„Neslyšel jsem, že by se Mlynářovi měli stěhovat. Právě usadili mlýnský kámen, na jaře začnou mlít, přece by neodjeli -"</p> <p>Návštěvník se z oltáře zvedl. „Dám ti příklad, pátere Throwere. Čistě hypotetický. Předpokládejme, že bys byl v jedné místnosti s největším nepřítelem všeho, co zastávám. Předpokládejme, že by byl nemocný a bezmocně ležel na posteli. Pokud by se uzdravil, byl by odvezen z tvého dosahu, takže by dál ničil všechno, co ty a já na tomto světě milujeme. Ale kdyby zemřel, náš velký cíl by nic neohrožovalo. A teď předpokládejme, že by ti někdo do ruky vložil nůž a požádal tě, abys na chlapci provedl choulostivou operaci. A předpokládejme, že kdybys uklouzl, jen maličko, tvůj nůž by mohl přetnout nějakou hlavní tepnu. A předpokládejme, že kdyby sis dal trochu načas, vykrvácel by tak rychle, že by v několika okamžicích bylo po něm. Co by v takovém případě byla tvoje povinnost, pátere Throwere?"</p> <p>Thrower byl zděšen. Celý život se připravoval na to, že bude učit, přesvědčovat, podněcovat, vysvětlovat. Nepředpokládal, že někdy bude muset spáchat krvavý čin jako byl ten, k němuž ho nabádal Návštěvník. „Nehodím se na něco takového," namítl.</p> <p>„A hodíš se do království Božího?" zeptal se Návštěvník.</p> <p>„Ale Pán přece řekl: Nezabiješ."</p> <p>„Ano? Řekl to Jozuovi, když ho poslal do zaslíbené země? Řekl to Saulovi, když ho poslal proti Amálečanům?"</p> <p>Thrower si vybavil tyto temné pasáže ze Starého zákona. Při pomyšlení, že by se měl takových věcí osobně účastnit, se rozechvěl strachem.</p> <p>Ale Návštěvník mu nedopřál klid. „Velekněz Samuel králi Saulovi poručil, aby všechny Amálečany pobil, muže, ženy, dokonce i <emphasis>děti. </emphasis>Jenže Saul na to neměl žaludek. Ušetřil krále Amálečanů a přivedl ho živého. A jak s ním Hospodin za tuto neposlušnost naložil?"</p> <p>„Povolal Davida, aby byl králem místo něho," řekl polohlasně Thrower.</p> <p>Návštěvník stál blízko něho a jeho oči Throwena zraňovaly ohněm. „A co udělal velekněz Samuel, ten <emphasis>mírný </emphasis>sluha boží, co udělal potom?"</p> <p>„Nechal si přivést Agaga, krále Amálečanů."</p> <p>Návštěvník neměl slitování. „A co Samuel <emphasis>udělal?"</emphasis></p> <p>„Zabil ho," zašeptal Thrower.</p> <p><emphasis>„Jak líčí Písmo svaté, co udělal!" </emphasis>zahřímal Návštěvník. Stěny modlitebny se zachvěly, skla v oknech zařinčela.</p> <p>Thrower se rozplakal strachem, ale vyslovil, co chtěl Návštěvník slyšet: „Samuel rozsekal Agaga na kusy - před Hospodinem."</p> <p>Thrower se snažil potlačit hysterické vzlyky. Jediným zvukem v kostele byl teď jeho přerývaný dech. Návštěvník se na něho usmál, s láskou a odpuštěním v očích. Pak zmizel.</p> <p>Thrower padl před oltářem na kolena a začal se modlit. Zemřel bych pro tebe, Otče, ale nežádej po mně, abych zabíjel. Odeber tento pohár od mých rtů, jsem příliš slabý, nejsem ho hoden. Nenakládej mi na bedra toto břemeno.</p> <p>Slzy dopadly na oltář. Zaslechl syčivý zvuk a překvapeně od oltáře uskočil. Slzy poskakovaly po povrchu oltáře jako kapky vody na rozpálené pánvi, dokud se nevypařily.</p> <p>Hospodin mne zavrhl, pomyslel si. Slíbil jsem, že mu budu sloužit, ať žádá cokoli, a teď, když po mně chce něco obtížného, když mi přikazuje, abych byl silný jako slavní prorokové za dávných časů, zjišťuji, že jsem rozbitá nádoba v jeho rukou. Nedokážu v sobě udržet osud, který do mne chtěl nalít.</p> <p>Dveře kostela se otevřely a vpustily dovnitř vlnu mrazivého vzduchu, jenž se rozlétl po podlaze a způsobil, že se kazatel roztřásl chladem. Zvedl hlavu v obavách, že je to anděl, který ho přišel potrestat.</p> <p>Anděl to však nebyl. Pouze Božizbroj Tkadlec.</p> <p>„Nechtěl jsem vás rušit při modlitbě," omluvil se Zbroj.</p> <p>„Jen pojďte dál," vyzval ho Thrower. „Zavřete dveře. Co pro vás mohu udělat?"</p> <p>„O mne nejde."</p> <p>„Pojďte sem. Posaďte se. Řekněte mi, co máte na srdci."</p> <p>V Throwerovi se probudila naděje, že třeba je to znamení od Boha, že Zbroj přišel právě teď. To, že k němu farník přišel s prosbou o pomoc vzápětí poté, co se pomodlil - Hospodin mu tím určitě chtěl dát najevo, že mu přece jenom odpouští.</p> <p>„Přicházím kvůli bratrovi mé ženy," začal Zbroj. „Kvůli tomu chlapci, Alvinu juniorovi."</p> <p>Thrower cítil, jak jím proběhl děs a zmrazil ho do morku kosti. „Znám ho. Co je s ním?"</p> <p>„Asi víte, že měl rozdrcenou nohu."</p> <p>„Slyšel jsem o tom."</p> <p>„Nebyl jste za ním náhodou předtím, než se mu zahojila?"</p> <p>„Pochopil jsem, že v tom domě nejsem vítaným hostem."</p> <p>„Tak já vám to řeknu. Bylo to vážné. Odtrhl se mu celý velký kus kůže. Kosti se zlomily. Ale o dva dny později se to zahojilo. Ani jizvu nebylo vidět. O tři dny později už <emphasis>chodil."</emphasis></p> <p>„Patrně to nebylo tak vážné, jak jste se domníval."</p> <p>„Já vám říkám, že ta noha byla <emphasis>zlomená </emphasis>a rána vypadala ošklivě. Celá rodina si myslela, že chlapec určitě zemře. Ptali se, jestli jim prodám hřebíky na rakev. A vypadali tak zdrceni žalem, že mne napadalo, jestli zároveň nepochováme i matku s otcem."</p> <p>„V tom případě nemůže být úplně uzdravena, jak říkáte."</p> <p><emphasis>„Úplně </emphasis>uzdravena není, a právě proto jsem za vámi přišel. Vím, že na takové věci nevěříte, ale já říkám, že chlapci tu nohu očarovali, aby se zahojila. Ela říká, že čaroval sám ten kluk. Dokonce na té noze několik dní chodil, bez dlah. Ale bolet ho to nepřestalo a teď říká, že v té kosti má něco špatného. Dostal také horečku."</p> <p>„Všechno se dá vysvětlit přirozeným způsobem," řekl Thrower.</p> <p>„Kéž by to tak bylo, ale já si myslím, že chlapec tím svým čarováním pozval ďábla a ten ďábel ho teď uvnitř užírá zaživa. A tak mne napadlo, že když jste vysvěcený sluha Boží, třeba by se vám podařilo toho ďábla ve jménu Ježíše Krista vyhnat."</p> <p>Pověry a čáry byly samozřejmě snůška hloupostí, ale jakmile Zbroj zmínil možnost, že by v chlapci mohl být ďábel, začalo to dávat smysl, zapadlo to do toho, co se dozvěděl od Návštěvníka. Možná Hospodin vůbec nechtěl, aby chlapce zabil, ale aby z něj vyhnal ďábla, očistil ho od zlé moci. Byla to šance, aby napravil selhání vůle před několika minutami.</p> <p>„Zajdu tam," rozhodl se. Vzal si silný plášť a zabalil se do něj.</p> <p>„Asi bych vás měl upozornit, že mne nikdo z toho domu nežádal, abych vás přivedl."</p> <p>„Jsem připraven čelit hněvu nevěřících," prohlásil Thrower. „Záleží mi na oběti ďábelských spádů, nikoli na její bláznivé, pověrčivé rodině."</p> <p>Alvin ležel na posteli, spalovaný žárem horečky. Teď, když byl venku den, nechávali okenice zavřené, aby ho světlo nebodalo do očí. Zato v noci museli všechno otevírat, aby dovnitř vpustili studený vzduch. Lépe se mu tak dýchalo. Během těch několika dní, kdy mohl chodit, se díval, jak louka mizí pod sněhem. Teď si zkoušel představit, že pod tou sněhovou peřinou leží on. Ulevovalo to žáru, jímž mu hořelo celé tělo.</p> <p>Potíž byla v tom, že uvnitř neviděl podrobnosti. To, co prováděl s kostmi, s pletenci svalů a s vrstvami kůže, bylo těžší, než najít praskliny uvnitř skály v lomu. Ale dokázal najít cestu bludištěm těla, vyhledat velké rány a pomoci jim, aby se zavřely. Ale většinou byly děje, jichž byl svědkem, tak malé a rychlé, že je nestačil pochopit. Viděl výsledek, ale neviděl jednotlivé kousky a nedovedl přijít na to, jak se to stalo.</p> <p>A právě tak to bylo s tím špatným místem v kosti. Malý kousíček kosti slábl a kazil se. Cítil rozdíl mezi špatným místem a dobrou, zdravou kostí, dovedl najít ohraničení nemoci. Ale neviděl pořádně, co se děje. Nedokázal to napravit. A to znamenalo, že zemře.</p> <p>Věděl, že není v pokoji sám. U postele vždycky někdo seděl. Pokaždé, když otevřel oči, spatřil mámu, tátu nebo některou z dívek. Občas dokonce i některého bratra, i když kvůli tomu musel odejít od ženy a od svých povinností. Alvina to posilovalo, ale zároveň to bylo břímě. Musel stále myslet na to, že by měl umřít co nejrychleji, aby se všichni mohli vrátit k běžnému životu.</p> <p>Dnes odpoledne u něho seděl Míra. Alvin se s ním pozdravil, když přišel, ale jinak vlastně nebylo o čem mluvit. Jak se máš? Díky za optání, já umírám, a co ty? Těžko vést takto živý rozhovor. Míra mluvil o tom, jak se spolu s dvojčaty snažili vytesat žernov. Vybrali si měkčí kámen než byl ten, s nímž pracoval Alvin, a přesto bylo tesání otrocká dřina. „Nakonec jsme to vzdali," přiznal Míra. „Bude to muset počkat, dokud nebudeš moci vyjít nahoru ty a udělat nám kámen sám."</p> <p>Alvin na to nic neřekl a od té chvíle mlčeli oba. Alvin pouze ležel, potil se a cítil, jak se kaz v jeho kosti pomalu, vytrvale šíří. Míra u něho seděl a zlehka ho držel za ruku.</p> <p>Potom si Míra začal hvízdat.</p> <p>Alvina ten zvuk překvapil. Byl tak zabraný do svého nitra, že mu to připadalo, jako by ta hudba přicházela z velké dálky. Aby zjistil, odkud se ozývá, musel chvíli putovat.</p> <p>„Míro," zvolal, ale zaznělo to jako šepot.</p> <p>Hvízdání zmlklo. „Promiň," omluvil se Míra. „Vadí ti to?"</p> <p>„Ne," odpověděl Alvin.</p> <p>Míra si začal znovu hvízdat. Byla to zvláštní melodie. Alvin si nepamatoval, že by ji někdy slyšel. Vlastně to ani jako melodie neznělo. Nikdy se neopakovala, stále přicházela s novými motivy, jako by si ji Míra jen tak vymýšlel. Alvinovi, který ležel a poslouchal, ta melodie připadala jako mapa cesty, klikatící se divočinou, a tak se podle ní vydal. Ne že by něco <emphasis>viděl, </emphasis>jako kdyby šel podle opravdové mapy. Pouze měl pocit, jako by mu stále ukazovala centrum dění, takže když na něco pomyslel, zdálo se mu, jako by tam stál. Skoro jako by viděl všechno, o čem dřív přemýšlel, když se snažil přijít na to, jak dát špatné místo na kosti do pořádku, jenže teď se díval z odstupu, jako by stál výš na svahu nebo na nějaké mýtině, prostě někde, odkud bylo vidět <emphasis>víc.</emphasis></p> <p>Začal přemýšlet o něčem, co ho do té doby nikdy nenapadlo. Když se mu noha původně zlomila a odtrhla se z ní kůže, všichni viděli, jak je to s ním špatné, ale nikdo mu neuměl pomoci, pouze on sám. Nyní však ránu, která ho zabíjela, neviděl nikdo. A <emphasis>on </emphasis>ji sice viděl, ale nedokázal udělat nic, co by napomohlo jejímu uzdravení.</p> <p>Třeba by mu tentokrát mohl pomoci někdo jiný. Někdo, kdo by vůbec nevládl skrytými silami, ale obyčejnou starou, krvavou felčařinou.</p> <p>„Míro," zašeptal.</p> <p>„Jsem tady," odvětil Míra.</p> <p>„Já už vím, jak tu nohu dát do pořádku."</p> <p>Míra se k němu naklonil. Alvin neotevřel oči, ale cítil bratrův dech na tváři.</p> <p>„To špatné místo na kosti. Roste, ale ještě se nerozšířilo do celé kosti," pokračoval Alvin. „Neumím to spravit, ale napadlo mne, že kdyby tu část někdo vyřízl a vyndal ji z nohy, zbytek bych si už zahojil."</p> <p>„Vyřízl?"</p> <p>„Myslím, že tátovou pilkou na kosti, kterou rozřezává maso, by to šlo."</p> <p>„Jenže v okruhu tří set mil žádný doktor není."</p> <p>„Pak by se to asi měl rychle někdo naučit, nebo bude po mně."</p> <p>Mírův dech se zrychlil. „Ty myslíš, že kdyby ti tu kost někdo vyřízl, zachránilo by ti to život?"</p> <p>„Nic lepšího mne nenapadá."</p> <p>„Tím by sis tu nohu mohl ošklivě rozvrtat."</p> <p>„Jestli bude po mně, tak mi to bude jedno. A když budu žít, bude to za tu rozvrtanou nohu stát."</p> <p>„Dojdu pro tátu." Míra odstrčil židličku a s dupáním vyběhl z pokoje.</p> <p>Thrower pustil Zbroje, aby vstoupil k Mlynářovým na verandu jako první. Manžela jejich dcery nemohli jen tak vyhodit. Jeho obavy však byly zbytečné. Otevřela jim panímáma Víra a ne její pohanský manžel.</p> <p>„No ne, pátere Throwere, to je od vás velice milé, že jste se u nás zastavil," přivítala ho. Avšak jestli její k smrti unavený obličej mluvil pravdu, byla veselost jejího hlasu pouze hraná. V tomto domě se v poslední době moc dobře nespalo.</p> <p>„Vzal jsem ho s sebou, matko Víro," vmísil se Zbroj. „Šel jen proto, že jsem ho požádal."</p> <p>„Pastýř z našeho kostela je v mém domě vítán, ať přijde kdykoli," odvětila Víra.</p> <p>Odvedla je do velké síně. Několik dívek sedělo na židlích u krbu a prošívalo čtvercové díly pokrývky. Zvedly hlavy. Nejmladší chlapec, Kalvík, si uhlem z krbu psal na prkno písmena.</p> <p>„Rád vidím, že si procvičuješ písmena," prohlásil Thrower.</p> <p>Kalvík se na něho podíval. V očích se mu mihl náznak nepřátelství. Chlapci zřejmě vadilo, že učitel hodnotí jeho úsilí doma, kde měl mít soukromí.</p> <p>„Děláš je dobře," pochválil ho Thrower, aby ho uchlácholil. Kalvík neodpověděl, pouze znovu sklopil oči ke své provizorní tabulce a dál čmáral slova.</p> <p>Zbroj nedělal kolem toho, co je přivedlo, žádné okolky. „Matko Víro, přišli jsme kvůli Alvinovi. Víte, jak se na čarodějnictví dívám, ale dosud jsem proti tomu, co v tomto domě děláte, neřekl ani slovo. Vždy jsem měl za to, že je to vaše věc a mně do toho nic není. Jenže za zlo, které jste tady nechali bujet, teď pyká ten chlapec. Očaroval si nohu a teď má v sobě ďábla, který ho zabíjí. Přivedl jsem pátera Throwera, aby z něj toho ďábla vyhnal."</p> <p>Panímáma Víra se tvářila nechápavě. „V tomto domě žádný ďábel není."</p> <p>Nešťastná ženo, pomyslel si Thrower. Kdybys jen věděla, jak dlouho tu ďábel přebývá. „I na přítomnost ďábla je možné zvyknout si tak, že ji člověk vůbec nevnímá."</p> <p>Dveře u schodiště se otevřely a pozpátku jimi prošel pan Mlynář. „Já ne," říkal někomu, kdo byl ve vedlejším pokoji. „Já do něho nůž nezakrojím."</p> <p>Kalvík vyskočil, když zaslechl otcův hlas, a rozběhl se k němu. „Tati, Zbroj k nám přivedl starého Throwera, aby zabil ďábla."</p> <p>Pan Mlynář se otočil a tvář mu zkřivil nezařaditelný výraz. Prohlížel si návštěvníky, jako by je snad ani nepoznával.</p> <p>„Tento dům chrání dobrá a silná kouzla," prohlásila panímáma Víra.</p> <p>„Ta kouzla jen přivolávají ďábla," nedal se Zbroj. „Myslíte si, že váš dům chrání, ale ve skutečnosti odhánějí Pánaboha."</p> <p>„Sem žádný ďábel nikdy nevkročil," trvala na svém Víra.</p> <p>„Osobně ne," přikývl Zbroj. „Přivolali jste ho všemi těmi kejkli, které tu provozujete. Svým čarodějnictvím a modlářstvím jste donutili Svatého ducha, aby váš dům opustil, a tím, že jste si z domova vypudili dobro, jste přirozeně otevřeli dveře démonům. Ti přijdou vždy, když vycítí, že mohou napáchat nějakou škodu."</p> <p>Throwera začalo znepokojovat, že Zbroj příliš mluví o věcech, jimž ve skutečnosti nerozumí. Bylo by lepší, kdyby se jednoduše zeptal, jestli by se Thrower mohl za Alvina u chlapcovy postele pomodlit. Momentálně Zbroj rýsoval bitevní linie, které nikdy neměly vzniknout.</p> <p>Těžko říct, co se v tu chvíli dělo Mlynářovi v hlavě, ale bylo jasně vidět, že to není nejlepší okamžik, aby ho někdo provokoval. Pomalu došel ke Zbrojovi. „Takže ty mi chceš tvrdit! že ten, kdo přichází do lidských příbytků páchat škody, je ďábel?"</p> <p>„Podávám svědectví jako člověk, který miluje Ježíše Krista," začal Zbroj, ale než stačil své svědectví rozvinout, Mlynář ho popadl za kabát na rameni a za kalhoty v pase a otočil ho ke dveřím.</p> <p>„Radím, aby někdo otevřel dveře!" zaburácel Mlynář. „Nebo bude uprostřed velká díra!"</p> <p>„Víš, co děláš, Alvine Mlynáři?" zakřičela jeho žena.</p> <p>„Vyhazuju démony!" zařval Mlynář. To již Kalvík otevřel dveře a Mlynář zetě vynesl na verandu a vyhodil ho do vzduchu. Zbrojův rozhořčený křik udusil sníh, který pokrýval zem, a ani jeho další hlasité stížnosti příliš slyšet nebylo, neboť Mlynář zavřel dveře a zajistil je petlicí.</p> <p>„Tak se pozná chlap," ozvala se Víra, „že vyhodí ze dveří manžela vlastní dcery."</p> <p>„Udělal jsem jen to, co si podle něho Pánbůh přál," odvětil Mlynář. Potom se obrátil k pastorovi.</p> <p>„Zbroj nemluvil za mne," řekl smířlivě Thrower.</p> <p>„Jestli se kněze jen dotkneš," pohrozila panímáma Víra, „budeš do konce života spát ve studené posteli."</p> <p>„Ani by mne nenapadlo se ho dotknout," odvětil Mlynář. „Ale čekal bych, že když nechodím já k němu, nebude chodit on ke mně."</p> <p>„Asi nevěříte v sílu modlitby," obrátil se k němu Thrower.</p> <p>„Řekl bych, že záleží na tom, kdo se modlí a kdo poslouchá," poznamenal Mlynář.</p> <p>„Přesto," namítl Thrower, „vaše žena věří v náboženství Ježíše Krista, jehož služebníkem jsem byl vysvěcen. Ona i já věříme, že když se pomodlím u chlapcovy postele, mohlo by to mít blahodárný účinek na jeho léčbu."</p> <p>„Jestli volíte taková slova, když se modlíte, je to div, že Pánbůh vůbec chápe, o čem mluvíte," řekl Mlynář.</p> <p>„Přestože nevěříte, že taková modlitba pomůže," pokračoval Thrower, „snad uznáte, že nemůže ani uškodit, ne?"</p> <p>Mlynář přelétl pohledem z Throwera na manželku a zase zpátky. Thrower neměl nejmenší pochybnosti o tom, že kdyby tam Víra nebyla, byl by polykal sníh vedle Božizbroje. Ale Víra tam <emphasis>byla </emphasis>a použila Lysistratinu hrozbu. Muž sotva může mít čtrnáct dětí, pokud ho to do manželčiny postele neláká. Mlynář ustoupil. „Běžte dál," svolil. „Ale netrapte chlapce příliš dlouho."</p> <p>Thrower blahosklonně přikývl. „Nanejvýš několik hodin," slíbil.</p> <p>„Minut!" prohlásil Mlynář, ale Thrower již zamířil ke dveřím u schodů a Mlynář se ho nepokusil zastavit. Klidně mohl být s chlapcem hodiny, jestli chtěl. Zavřel za sebou dveře. Nestál o to, aby ho některý z těch neznabohů rušil.</p> <p>„Alvine," promluvil.</p> <p>Chlapec ležel natažený pod přikrývkou, čelo pokryté krůpějemi potu. Oči měl zavřené. Po chvíli však pootevřel ústa. „Páter Thrower," zašeptal.</p> <p>„Jsem to já," přitakal Thrower. „Přišel jsem se za tebe pomodlit, Alvine, aby Hospodin zbavil tvé tělo ďábla, jenž ti způsobuje nemoc."</p> <p>Znovu zavládlo mlčení, jako by chvíli trvalo, než Throwerova slova dolétnou k Alvinovi, a pak stejně dlouho trvalo, než dorazí jeho odpověď. „To není ďábel."</p> <p>„Těžko lze očekávat, že by dítě mohlo být zběhlé v otázkách náboženství," odvětil Thrower. „Ale musím ti říct, že uzdraveni bývají pouze ti, kteří mají víru, že se uzdraví." Dalších několik minut věnoval líčení příběhu o setníkově dceři a příběhu o ženě, která trpěla krvácením a pouze se dotkla Spasitelova oděvu. „Vzpomeň si, co jí řekl. Víra tvá tě uzdravila, řekl jí. A tak to je, Alvine Mlynáři. Nejdřív musíš pevně věřit, aby tě Hospodin mohl uzdravit."</p> <p>Chlapec neodpověděl. Vzhledem k tomu, že Thrower vložil do vyprávění obou příběhů veškerou svou výmluvnost, cítil se trochu dotčen možností, že chlapec usnul. Zkusil ukazováčkem rýpnout Alvina do ramene.</p> <p>Alvin sebou škubl. „Já jsem vás poslouchal," řekl nepříliš zřetelně.</p> <p>Nebylo dobré znamení, že chlapec byl i po vyslechnutí povzbudivé zprávy od Pána zasmušilý. „A co?" zeptal se Thrower. „Věříš?"</p> <p>„Čemu?" zašeptal chlapec.</p> <p>„Evangeliu! V Boha, jenž by tě uzdravil, kdybys přemohl zatvrzelost svého srdce!"</p> <p>„Já věřím," zašeptal. „V boha."</p> <p>Mohlo to stačit. Jenže Thrower znal dějiny náboženství příliš dobře na to, aby se nepídil po podrobnostech. Přiznat se k víře v nějakou božskou bytost nebylo dost. Bohů bylo mnoho a všichni kromě jednoho falešní. „Ve <emphasis>kterého </emphasis>boha věříš, Alvine Juniore?"</p> <p>„V boha," odvětil chlapec.</p> <p>„I pohanský Maur se modlí k Černému kameni v Mekce a říká mu bůh! Věříš v pravého Boha a věříš v něho správně? Ne, vím, že jsi příliš slabý a ztrápený horečkou, než abys vysvětloval svou víru. Pomohu ti, mladý Alvine. Budu se tě ptát a ty mi budeš odpovídat ano nebo ne, podle toho, zda věříš."</p> <p>Alvin ležel bez hnutí a čekal.</p> <p>„Alvine Mlynáři, věříš v Boha bez těla, bez částí a bez vášní? Ve velkého nestvořeného Tvůrce, jehož střed je všude, a přitom jeho obvod nemůže být nikdy nalezen?"</p> <p>Vypadalo to, že chlapec se před odpovědí na chvíli zamyslel. „To mi nedává žádný smysl."</p> <p>„On není povinen dávat smysl pozemské mysli," prohlásil Thrower. „Já se tě pouze ptám, jestli věříš v Toho, jenž sedí na vrcholu nekonečně vysokého trůnu, v nezávisle existující Bytost, jež je tak velká, že vyplňuje celý vesmír, a zároveň tak všeprostupná, že žije v tvém srdci."</p> <p>„Jak může sedět na vrcholu něčeho, co žádný vrchol nemá?" zeptal se chlapec. „Jak se něco tak velkého může vejít do mého srdce?"</p> <p>Chlapec byl evidentně tak nevzdělaný a hloupý, že složitý teologický paradox nemohl pochopit. Jenže tady bylo v sázce víc než jeden život nebo jedna duše - šlo o všechny duše, které podle toho, co Návštěvník říkal, chlapec uvrhne do zkázy, pokud nebude obrácen na pravou víru. „Právě to je na tom krásné," řekl Thrower dojatě. „Bůh je mimo naše chápání; přesto ve své nekonečné lásce sestupuje k nám, aby nás zachránil, navzdory naší nevědomosti a pošetilosti."</p> <p>„A láska není vášeň?" zeptal se chlapec.</p> <p>„Jestli ti představa Boha činí potíže, položím ti jinou otázku, která možná bude příhodnější," zamyslel se Thrower. „Věříš v bezednou jámu pekla, kde se ti špatní svíjejí v plamenech, a přitom nikdy neshoří? Věříš v Satana, nepřítele Boha, který ti chce ukrást duši a držet tě v zajetí ve svém království, aby tě mohl celou věčnost mučit?"</p> <p>Zdálo se, že chlapec trochu ožil. Otočil hlavu k Throwerovi, ale oči ani teď neotevřel. „V něco takového bych uvěřit mohl," usoudil.</p> <p>No ovšem, pomyslel si Thrower. Ten chlapec o ďáblovi něco ví. „Viděl jsi ho, dítě?"</p> <p>„Jak ten <emphasis>váš </emphasis>ďábel vypadá?" zašeptal chlapec.</p> <p>„To není <emphasis>můj </emphasis>ďábel," namítl Thrower. „A kdybys při bohoslužbách dával pozor, věděl bys to, protože jsem ho popisoval mnohokrát. Tam, kde má člověk na hlavě vlasy, má ďábel býčí rohy. Tam, kde má člověk ruce s prsty, má ďábel medvědí tlapy. Na nohou má kozí kopyta a jeho hlas burácí, jako když řve hladový lev."</p> <p>K Throwerovu překvapení se chlapec usmál a hruď se mu otřásla tichým smíchem. „A to <emphasis>nám </emphasis>říkáte, že jsme pověrčiví."</p> <p>Thrower by nevěřil, jak pevně může ďábel svírat dětskou duši, kdyby na vlastní oči neviděl, jak se chlapec spokojeně směje při popisu ohavného Lucifera. Ten smích musel přestat! Byla to urážka Boha!</p> <p>Thrower udeřil Biblí do Alvinovy hrudi. Chlapec zasípal. Když pak Thrower přitlačil na knihu rukou, cítil, jak dostává inspiraci a vykřikl s takovým pohnutím, jaké nikdy v životě nepoznal: „Satane, jménem Hospodina tě vymítám! Přikazuji ti, abys navždy opustil toto tělo, tento pokoj a tento dům! Již nikdy se zde nepokoušej uchvátit nějakou duši, nebo Hospodin zasáhne svým ničivým hněvem i ty nejzazší hranice pekla!"</p> <p>Pak zavládlo ticho. Rušil je pouze chlapcův dech, který se zdál namáhavý. V místnosti se rozhostil takový klid a v Throwerově srdci tak vyčerpaná spravedlnost, že se nechal přesvědčit, že ďábel dal na jeho proslov a odtáhl.</p> <p>„Pátere Throwere," promluvil chlapec.</p> <p>„Ano, můj synu?"</p> <p>„Mohl byste mi už sundat tu Bibli z prsou? Myslím, že jestli tady nějací ďáblové byli, jsou už všichni pryč."</p> <p>Potom se chlapec znovu rozesmál, až Bible pod Throwerovou rukou začala poskakovat.</p> <p>V tu chvíli se Throwerův triumf změnil v trpké zklamání. To, že se chlapec mohl tak ďábelsky smát, když mu na těle ležela Bible, bylo důkazem, že ho žádná síla nemůže očistit od zla. Návštěvník měl pravdu. Thrower neměl odmítat velký úkol, o nějž ho Návštěvník požádal. Bylo v jeho moci stát se tím, kdo zneškodní šelmu z Apokalypsy, ale byl příliš slabý, příliš útlocitný, než aby tento božský úkol přijal. Mohl jsem být Samuelem a rozsekat nepřítele Boha. Místo toho jsem Saul, slaboch, jenž nedokáže zabít toho, kdo z Božího rozkazu musí zemřít. Teď budu svědkem toho, jak chlapec zásluhou Satana v sobě najde sílu, a budu žít s vědomím, že jsem jeho růst umožnil já, protože jsem byl slabý.</p> <p>V místnosti najednou bylo dusivé horko. Do této chvíle si neuvědomil, že má šaty promočené potem. Dýchalo se mu těžce. Ale co jiného měl čekat? Lapaje po dechu, popadl Bibli, podržel ji mezi sebou a satanským dítětem, které leželo pod přikrývkou a horečnatě se hihňalo, a prchl z pokoje.</p> <p>V síni se zastavil a těžce oddechoval. Svým příchodem přetrhl rozhovor, ale nevěnoval tomu pozornost. Co byl rozhovor těchto tmářských Udí ve srovnání s tím, co právě zažil? Stál jsem vedle Satanova přisluhovače, jenž se maskuje za mladého chlapce; ale jeho drzost ho prozradila. Měl jsem již před léty poznat, co je ten chlapec zač, když jsem mu osahal hlavu a zjistil jsem, jak je dokonale vyvážená. To nikdy nebylo <emphasis>opravdové </emphasis>dítě. Kéž bych měl sílu dávných velkých proroků, abych dokázal porazit nepřítele a vrátit svému Pánu trofej vítězství!</p> <p>Někdo ho zatahal za rukáv. „Není vám něco, pane pátere?" Byla to panímáma Víra, ale páter Thrower nepřemýšlel, jak jí odpovědět. Ale tím, jak ho zatahala, se otočil, takže teď stál čelem ke krbu a uviděl vyřezávaný obrázek na krbové římse. Byl tak rozrušený, že v první chvíli nedokázal poznat, co to je. Vypadalo to jako zmučená lidská tvář, obklopená nějakými zkroucenými úponky. To jsou plameny, uvědomil si, a ten člověk se topí v síře, hoří v ohni pekelném. Obrázek mu působil muka, ale zároveň přinášel pocit uspokojení, neboť jeho přítomnost v tomto době ukazovala, jak těsně je tato rodina svázána s peklem. Stál mezi nepřáteli. Vybavil si větu ze Žalmů: Bašánští tuři mne obstoupili, všechny kosti se mi uvolňují. Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?</p> <p>„Posaďte se, prosím," vyzvala ho Víra.</p> <p>„Chlapec je v pořádku?" obrátil se na něho Mlynář.</p> <p>„Chlapec?" zeptal se Thrower. Slovům se nechtělo do úst. Ten chlapec je démon z pekla a vy se mne ptáte, jak mu je? „Podle očekávání," dostal ze sebe Thrower.</p> <p>Nato se otočili a vrátili se k předchozímu rozhovoru. Thrower postupně pochopil, o čem mluví. Zdálo se, že Alvin chce, aby mu někdo nemocnou část kosti vyřízl. Míra dokonce přinesl z kůlny, kde se porcovalo maso, pilku s jemnými zuby, jaká se používala na kosti. Spor probíhal mezi Vírou a Mírou, protože Víra nechtěla, aby jejího syna někdo řezal, a mezi Mlynářem a ostatními dvěma, protože Mlynář to udělat odmítal a Víra byla ochotna svolit pouze v případě, že se operace ujme Alvinův otec.</p> <p>„Jestli si myslíš, že by se to mělo udělat," řekla Víra, „pak nechápu, jak bys mohl dovolit, aby ho řezal někdo jiný než ty."</p> <p>„Já to neudělám," trval na svém Mlynář.</p> <p>Thrower pochopil, že Mlynář má strach. Bojí se zakrojit nůž do synova těla.</p> <p>„Chtěl, abys to udělal ty, táto. Řekl, že ti přímo na nohu nakreslí značky, kde máš řezat. Nařízneš kůži, odtáhneš ji, jako by to byla chlopeň, a hned pod ní je kost, ze které vyřízneš kus, s nímž se odstraní celé špatné místo."</p> <p>„Nemám ve zvyku omdlívat," přiznala Víra, „ale nějak se mi točí hlava."</p> <p>„Jestli Alvin junior říká, že se to musí udělat, tak to udělejte!" prohlásil Mlynář. „Ale já to nebudu!"</p> <p>V tom okamžiku páter Thrower spatřil možnost svého spasení, jako když do tmavé místnosti vpadne světlo. Hospodin mu jasně nabízel přesně takovou možnost, jakou Návštěvník předpověděl. Příležitost vzít do ruky nůž, říznout chlapci do nohy a <emphasis>nešťastnou náhodou </emphasis>přetnout tepnu a nechat krev vytékat, dokud z chlapce nevyprchá život. To, před čím v kostele couvl, protože si říkal, že Alvin je obyčejný chlapec, by teď, když viděl, jak se zlo umí maskovat v dětské podobě, udělal rád.</p> <p>„Jsem tady já," ozval se.</p> <p>Všichni se na něho podívali.</p> <p>„Nejsem sice felčar, ale o anatomii něco vím. Jsem <emphasis>vě</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>dec. "</emphasis></p> <p>„Boule na hlavě," ušklíbl se Mlynář.</p> <p>„Porcoval jste někdy dobytek nebo prasata?" zeptal se Míra.</p> <p>„Míro!" napomenula ho vyděšeně matka. „Tvůj bratr přece není zvíře!"</p> <p>„Jenom mě zajímalo, jestli se nepozvrací, až uvidí krev."</p> <p>„Už jsem krev viděl," odvětil Thrower. „A nebojím se, když to má zachránit život."</p> <p>„Ne, pátere Throwere, něco takového po vás nemůžeme chtít," odmítla panímáma Víra.</p> <p>„Říkám si, že nakonec to možná <emphasis>bylo </emphasis>nějaké božské vnuknutí, co mne sem dnes přivedlo, po tak dlouhé době, co jsem do tohoto domu nevkročil."</p> <p>„Jestli vás sem někdo přivedl, tak můj zabedněný zeť," připomněl Mlynář.</p> <p>„Nevadí," pokrčil rameny Thrower, „byl to jen takový nápad. Vidím, že nechcete, abych to udělal, a nemohu říct, že bych vám to měl za zlé. Přestože by to vašemu synovi mohlo zachránit život, je to nebezpečné, nechat někoho cizího, aby vašemu dítěti řezal tělo."</p> <p>„Vy přece nejste cizí," ozvala se Víra.</p> <p>„Ale co kdyby se něco stalo? Mohl bych třeba uklouznout. Při předchozím zranění mohly některé cévy změnit průběh. Mohlo by se stát, že bych přeřízl tepnu a chlapec by v mžiku vykrvácel k smrti. Pak bych měl na rukou krev vašeho dítěte."</p> <p>„Pátere Throwere, nemůžeme vás přece vinit z nešťastné náhody," řekla Víra. „Zkusit to je naše jediná možnost."</p> <p>„Je jasné, že když něco neuděláme, zemře," prohlásil Míra. „Říká, že se to musí vyříznout hned, než se to špatné místo rozšíří příliš daleko."</p> <p>„Třeba by mohl některý z vašich starších synů," navrhl Thrower.</p> <p>„Nemáme čas na to, abychom je sháněli!" vykřikla Víra. „No tak, Alvine, vždyť je to chlapec, kterému ses rozhodl dát vlastní jméno. Opravdu ho chceš nechat zemřít jen proto, že tady pana kazatele nemůžeš vystát?"</p> <p>Mlynář zoufale zavrtěl hlavou.</p> <p>„Tak to udělejte."</p> <p>„On by byl raději, kdybys to udělal <emphasis>ty, </emphasis>táto," podíval se na něj Míra.</p> <p>„Ne!" ohradil se rázně Mlynář. „Raději kdokoli jiný než já. Raději i on než já."</p> <p>Thrower zahlédl na Mírově tváři zklamání, možná dokonce pohrdání. Vstal a došel k sedícímu Mírovi, který držel nůž a pilku na kosti. „Mladý muži," položil mu ruku na rameno, „nepřisuzujte každému, že je zbabělec. Nemůžete vědět, jaké důvody skrývá v srdci."</p> <p>Thrower se otočil k Mlynářovi a zahlédl na jeho tváři výraz překvapení a vděku. „Dej mu ty nástroje," přikázal Mlynář.</p> <p>Míra mu podal nůž i pilku. Thrower vytáhl kapesník a Míra mu do něj nástroje opatrně uložil.</p> <p>Šlo to tak snadno. Stačilo několik okamžiků a všichni ho začali prosit, aby se chopil nože, a předem ho zbavovat viny, kdyby se snad přihodila nějaká nehoda. Dokonce vybojoval na Alvinu Mlynářovi první náznak přátelství. Všechny jsem vás oklamal, pomyslel si triumfálně. Jsem rovným soupeřem pro toho vašeho pekelného pána. Oklamal jsem velkého podvodníka a do hodiny pošlu jeho zkaženého potomka zpátky do pekla.</p> <p>„Kdo bude chlapce držet?" zeptal se Thrower. „I když se napije vína, bude sebou házet bolestí, pokud ho nikdo nebude držet."</p> <p>„Já ho podržím," nabídl se Míra.</p> <p>„Ale on víno pít nebude," ozvala se Víra. „Tvrdí, že potřebuje čistou hlavu."</p> <p>„Je to desetiletý chlapec," namítl Thrower. „Když mu nařídíte, aby to vypil, musí vás poslechnout."</p> <p>Víra zavrtěla hlavou. „On sám ví, co je nejlepší. Snáší bolest pozoruhodně dobře. Druhého takového jste nikdy neviděl."</p> <p>To věřím, pomyslel si Thrower. Ďábel uvnitř chlapce si v bolesti nepochybně libuje a nechce, aby mu víno zakalilo požitek. „Tak dobře," prohlásil. „Není důvodu to déle odkládat." Jako první se vrátil do pokoje a statečně z Alvinova těla stáhl přikrývku. Chlapec se v náhlém chladu ihned začal třást, přestože horečka způsobovala, že se dál potil. „Říkáte, že označil místo, kde se má řezat?"</p> <p>„Alvine," promluvil Míra. „Operaci udělá páter Thrower. "</p> <p>„Táta," hlesl Alvin.</p> <p>„Je marné to po něm chtít," řekl Míra. „Prostě to neudělá."</p> <p>„Určitě se nechceš trochu napít vína?" zeptala se Víra.</p> <p>Alvin se rozplakal. „Ne. Vydržím to, když mě táta bude držet."</p> <p>„A je to," kývla Víra. „Řezat nemusí, ale buď bude tady s chlapcem, nebo nacpaný do komína, může si vybrat." Vyběhla z pokoje.</p> <p>„Říkali jste, že chlapec to vyznačí," připomněl Thrower.</p> <p>„Počkej, Alvine, já tě posadím. Přinesl jsem uhel, abys mohl nakreslit rovnou na nohu, kde přesně chceš odchlípnout ten kus kůže."</p> <p>Alvin zasténal, když ho Míra zvedal, aby se posadil, ale když pak na kůži kreslil velký obdélník, ruku měl pevnou. „Odřízněte ji dole a nahoře ji nechte spojenou." Mluvil zastřeně a pomalu, každé slovo znamenalo námahu. „Míro, ty budeš držet odchlípnutou kůži, aby nepřekážela, až bude řezat."</p> <p>„To bude muset udělat máma," namítl Míra. „Já tě musím držet, abys sebou neházel."</p> <p>„Nebudu sebou házet," slíbil Alvin, „když mě bude držet táta."</p> <p>Do místnosti pomalu vešel Mlynář, těsně následovaný manželkou. „Podržím tě," slíbil. Vystřídal Míru, sedl si za chlapce a ovinul ho rukama. „Držím tě."</p> <p>„Tak to bychom měli," prohlásil Thrower. Stál a čekal na další krok.</p> <p>Počkal ještě chvíli.</p> <p>„Nezapomněl jste si něco, pane pátere?" zeptal se Míra.</p> <p>„Co?" otázal se Thrower.</p> <p>„Nůž a pilku."</p> <p>Thrower se podíval do kapesníku, který měl zmuchlaný v levé ruce. Byl prázdný. Nástroje tam nebyly.</p> <p>„Položil jste je na stůl, jak jste šel sem," připomněl Míra.</p> <p>„Dojdu pro ně," nabídla Víra a spěšně opustila místnost.</p> <p>Čekali dlouho, ale nikdo se nevracel. Nakonec to Míra nevydržel a vstal. „Nechápu, kde je tak dlouho."</p> <p>Thrower vyšel z pokoje za ním. Víru našli v síni, jak s děvčaty sešívá čtvercové díly.</p> <p>„Mami," podivil se Míra. „Co je s tou pilkou a nožem?"</p> <p>„Propána," vyskočila Víra. „Nechápu, co se to se mnou stalo. Úplně jsem zapomněla, proč jsem sem přišla." Vzala pilku a nůž a odešla s nimi do pokoje. Míra pokrčil rameny směrem k Throwerovi a šel za ní. Teď, pomyslel si Thrower. Teď udělám to nejdůležitější, co ode mne Hospodin v životě očekává. Návštěvník pozná, že jsem skutečným přítelem svého Spasitele, a místo v nebi budu mít jisté. Ne jako tento ubohý, nešťastný hříšník, lapený v plamenech pekelných.</p> <p>„Pane pátere," promluvil na něho Míra. „Co to děláte?"</p> <p>„Ten obrázek," hlesl Thrower.</p> <p>„Co je s ním?"</p> <p>Thrower se podíval na obrázek nad krbem z větší blízkosti. Nebyl to člověk v pekle. Byla to kresba nejstaršího chlapce z rodiny, Síly, jak se topí. Slyšel tu historku alespoň desetkrát. Ale proč tady vlastně stál a prohlížel si ji, když ho v sousedním pokoji čekal důležitý a hrůzný úkol?</p> <p>„Jste v pořádku?"</p> <p>„V naprostém," odvětil Thrower. „Potřeboval jsem se jen v duchu pomodlit a chvíli meditovat, než se do toho pustím."</p> <p>Směle odešel do pokoje a sedl si na židli u postele, na níž leželo Satanovo dítě a třáslo se, jak čekalo na nůž. Thrower se rozhlédl, kde jsou nástroje svaté vraždy. Nikde je neviděl. „Kde je ten nůž?" zeptal se.</p> <p>Víra se podívala na Míru. „Ty jsi je nepřinesl?" podivila se.</p> <p>„Ty jsi je sem přece nesla," připomněl jí Míra.</p> <p>„Jenže když jsi znovu vyšel ven, abys pana pastora přivedl, odnesl jsi je."</p> <p>„Vážně?" Míra se tvářil zmateně. „Nejspíš jsem je tam někde položil." Vstal a odešel z pokoje.</p> <p>Thrower již začínal chápat, že to, co se tu děje, není normální, ale nemohl tomu přijít na kloub. Šel ke dveřím a čekal, až se Míra vrátí.</p> <p>Stál tam Kalvík se svou tabulkou na psaní a díval se kazateli do obličeje. „Vy mi chcete bratra zabít?" zeptal se.</p> <p>„Něco takového tě nesmí ani napadnout," napomenul ho Thrower.</p> <p>Míra se zaraženým výrazem podal nástroje Throwerovi. „Nechápu, jak jsem je mohl tak položit na krbovou římsu." Potom se mladík protlačil kolem Throwera do pokoje.</p> <p>Thrower ho vzápětí následoval a posadil se k obnažené noze s namalovaným obdélníkem.</p> <p>„Kam jste je dal?" zeptala se Víra.</p> <p>Thrower si uvědomil, že nůž ani pilku nemá. Byl z toho naprosto zmatený. Míra mu přece nástroje přede dveřmi podal. Jak je mohl někde ztratit?</p> <p>Ve dveřích stál Kalvík.</p> <p>„Proč jste mi to dal?" zeptal se. Oba řezací nástroje držel on.</p> <p>„To je správná otázka," Míra se zamračeně na pastora podíval. „Proč jste je dal Kalvíkovi?"</p> <p>„Já jsem mu je nedal," bránil se Thrower. <emphasis>„Ty </emphasis>jsi mu je musel dát."</p> <p>„Já jsem vám je dal přímo do rukou."</p> <p>„Dal mi je pan páter," prohlásil Kalvík.</p> <p>„Tak je přines sem," vyzvala ho matka.</p> <p>Kalvík poslušně vstoupil do pokoje. Jak šel, mával nástroji, jako by to byly nějaké válečné trofeje. Jako když útočí obrovská armáda. Ano, obrovská armáda, jako armáda Izraelitů, kterou dovedl Jozue do zaslíbené země. Přesně tak, vysoko nad hlavami drželi zbraně, když znovu a znovu pochodovali kolem Jericha. Chodili a chodili. Chodili a chodili. A sedmého dne se zastavili, zatroubili na polnice a strhli válečný pokřik. Hradby města se zhroutily a oni zvedli meče a nože vysoko nad hlavy, zaútočili na město a rozsekali všechny muže, ženy a děti, nepřátele Hospodina, aby zaslíbená země byla očištěna od jejich zkaženosti a mohla přijmout Hospodinův lid. Než den skončil, leželi v krvi a mezi nimi stál Jozue, Hospodinův slavný prorok, nad hlavou držel zkrvavený meč a křičel. Co to vykřikl?</p> <p>Nemohu si vzpomenout, co vykřikl. Kdybych si dokázal vzpomenout, co křičel, pochopil bych, proč tady stojím na cestě a kolem mne jsou zasněžené stromy.</p> <p>Páter Thrower se podíval na své ruce a pak zvedl hlavu ke stromům. Nevěděl, jak se to stalo, ale ušel půl míle od domu Mlynářových. Dokonce na sobě neměl ani svůj silný plášť.</p> <p>Pak pochopil pravdu. Vůbec ďábla neoklamal. Než by ho Satan nechal zabít šelmu, raději ho v mžiku přenesl sem. Ve chvíli, kdy se mohl stát slavným, Thrower selhal. Opřel se o studený, černý kmen a hořce se rozplakal.</p> <p>Kalvík vešel do pokoje s nástroji nad hlavou. Míra se chystal nohu pevně chytit, když vtom Thrower nenadále vstal a opustil pokoj takovou rychlostí, jako by utíkal za záchod.</p> <p>„Pátere Throwere," vykřikla máma. „Kam jdete?"</p> <p>Ale Míra již pochopil. „Nech hojit, mami."</p> <p>Slyšeli otevírání předních dveře do domu a dupání knězových těžkých kroků na verandě.</p> <p>„Běž zavřít dveře, Kalvíku," požádal bratra Míra.</p> <p>Kalvík výjimečně poslechl bez odmlouvání. Máma se podívala na Míru, potom na tátu a pak zase zpátky na Míru. „Nechápu, proč tak odešel."</p> <p>Míra se na ni pousmál a pohlédl na tátu. <emphasis>„Ty </emphasis>tomu rozumíš, táto, že?"</p> <p>„Možná."</p> <p>„Ty ostré věci a kazatel prostě nemohly být v téhle místnosti současně s Alvinem juniorem," vysvětlil Míra matce.</p> <p>„Ale proč ne!" zvolala. „Vždyť měl operovat!"</p> <p>„Jak se zdá, operovat nebude," uzavřel Míra.</p> <p>Nůž a pilka na kosti ležely na přikrývce.</p> <p>„Táto," oslovil ho Míra.</p> <p>„Já ne," odvětil otec.</p> <p>„Mámo," zkusil Míra.</p> <p>„Já nemůžu," řekla Víra.</p> <p>„Tak dobře," prohlásil Míra. „Asi se ze mě právě stal felčar." Podíval se na Alvina.</p> <p>Chlapcova tvář byla mrtvolně bledá. Bylo to dokonce ještě horší než brunátnost horečky. Ale nakonec se pousmál a zašeptal: „Asi jo."</p> <p>„Mami, budeš mi muset přidržet tu odchlípnutou kůži."</p> <p>Přikývla.</p> <p>Míra vzal nůž a přiložil ostří na spodní čáru.</p> <p>„Míro," zašeptal Al junior.</p> <p>„Co je, Alvine?" zeptal se Míra.</p> <p>„Když si budeš hvízdat, snesu bolest a vydržím se nehýbat."</p> <p>„Ale já neudržím melodii, když se zároveň snažím řezat rovně."</p> <p>„Melodie být nemusí," odvětil Alvin.</p> <p>Míra se Alvinovi podíval do očí a zjistil, že nemá jinou možnost, než udělat, co chlapec chce. Byla to koneckonců Alvinova noha. Jestli chtěl felčara, který si hvízdá, měl ho mít. Míra se zhluboka nadechl a začal si hvízdat, bez melodie, jen tóny. Opět přiložil nůž na černou čáru a začal řezat. Nejdřív mělce, neboť zaslechl, jak se Al prudce nadechl.</p> <p>„Hvízdej," zašeptal Alvin. „Až na kost."</p> <p>Míra znovu začal hvízdat. Tentokrát řezal rychleji a hlouběji. Středem čáry až na kost. Hluboký zářez po obou stranách. Potom zajel nožem pod oba rohy a odtáhl kůži a svaly. Zpočátku to dost krvácelo, ale krvácení téměř ihned ustalo. Míra pochopil, že v sobě Alvin musel něco udělat, aby krvácení takto zastavil.</p> <p>„Víro," vyzval ženu táta.</p> <p>Máma se natáhla a chytila zakrvácený kus kůže. Alvin zvedl třesoucí se ruku a naznačil na rudě umazané kosti vlastní nohy klín. Míra odložil nůž a vzal si pilku. Když řezal, vydávalo to příšerný, skřípavý zvuk. Ale Míra si toho nevšímal a pískal si a řezal, řezal a pískal si. A zanedlouho držel kus kosti v ruce. Nevypadal jinak než zbytek kosti.</p> <p>„Víš jistě, že to bylo to pravé místo? " zeptal se.</p> <p>Al pomalu přikývl.</p> <p>„Vyřízl jsem to všechno?" zeptal se Míra.</p> <p>Al chvíli seděl, potom znovu přikývl.</p> <p>„Chceš, aby ti to máma zašila?" zeptal se Míra.</p> <p>Al neodpověděl.</p> <p>„Omdlel," řekl táta.</p> <p>Krev začala znovu proudit, i když jen maličko, pomalu prosakovat do rány. Máma měla jehlu a nit na jehelníčku, který nosila kolem krku. Než by řekl švec, vrátila odchlípnutou kůži na místo a zašívala ji, aby vznikl jemný, pevný šev.</p> <p>„Nepřestávej hvízdat," vyzvala Míru.</p> <p>A tak Míra hvízdal dál a máma dál zašívala, dokud rána nebyla obvázaná. Alvin už zase ležel a spal jako nemluvně. Potom všichni tři vstali a chtěli odejít. Táta co nejopatrněji položil ruku chlapci na čelo.</p> <p>„Řekl bych, že horečka je pryč," prohlásil.</p> <p>Jen co vyšli ze dveří, Míra spustil tu nejveselejší melodii, co znal.<strong>Kapitola 14</strong><strong>Trest</strong></p> <p>Jakmile ho Ela uviděla, byla samá pozornost. Oprášila z něho sníh, pomohla mu z kabátu a ani šeptem se nezeptala, jak se to stalo.</p> <p>Ale i kdyby byla sebevíc milá, nic by se tím neměnilo. Byl zostuzen před vlastní ženou, neboť dřív nebo později se od některého dítěte dozví, jak to bylo. A zanedlouho si o tom bude povídat celé Wobišské údolí. Jak Božizbroje Tkadlece, zásobovatele západních území, budoucího guvernéra, vyhodil jeho starý tchán z verandy do sněhu. Budou se výborně bavit na jeho účet. Samozřejmě se mu nebudou smát do obličeje, protože mezi Kanadským jezerem a Hučivou řekou se sotva našel někdo, kdo by mu nedlužil peníze nebo nepotřeboval jeho mapy, aby mohl dokázat svůj nárok. Až jednou bude wobišské území státem, budou si o tom vyprávět všude, kde se bude volit. Může se stát, že budou toho, komu se smějí, mít rádi, ale nebudou k němu mít úctu a nedají mu svůj hlas.</p> <p>Měl před sebou hrozbu zhroucení všech svých plánů a jako naschvál, manželka si z rodiny Mlynářových odnesla až příliš mnoho podoby. Na hraničářku byla hezká, ale na tom mu teď nezáleželo. Nestál o krásné noci a něžná rána. Nestál o to, aby ji měl vedle sebe v obchodě. Jediné, co pro něho bylo důležité, byla ostuda a hněv.</p> <p>„Přestaň!"</p> <p>„Musíš si tu mokrou košili svléknout. Jak se ti sníh dostal až pod košili?"</p> <p>„Řekl jsem, abys dala ty ruce pryč!"</p> <p>Udiveně couvla. „Chtěla jsem jen -"</p> <p>„Já vím, co jsi 'jen chtěla'. Chudáčku Zbrojíčku, pohladíš ho jako malého chlapečka a jemu hned bude líp."</p> <p>„Mohl bys nastydnout k smrti -"</p> <p>„To řekni svému tatínkovi! Jestli si vykašlu vnitřnosti, řekni mu, co to obnáší, hodit někoho do sněhu."</p> <p>„To snad ne!" vykřikla. „Nevěřím, že by táta -"</p> <p>„Vidíš? Ani vlastnímu manželovi nevěříš."</p> <p>„Já ti přece věřím, jen si nedovedu představit, že by táta -"</p> <p>„Ne, vzácná paní, ale ďábel ano, ten ano. A to sídlí tam nahoře v tom vašem domě. Zlo! A když v tom domě někdo zkusí citovat slovo Boží, vyhodí ho do sněhu!"</p> <p>„A co jsi v tom domě dělal?"</p> <p>„Pokoušel jsem se zachránit život tvému bratrovi. Teď už je určitě mrtvý."</p> <p>„Jak bys ho <emphasis>ty </emphasis>mohl zachránit?"</p> <p>Možná nechtěla, aby to znělo tak pohrdavě. Ale to nebylo podstatné. Věděl, co to znamená. Ze když nemá žádnou skrytou moc, nemůže nikomu pomoci. Po létech manželství stále věřila v čáry, jako její příbuzní. Ani trochu ji nezměnil. „A ty jsi úplně stejná," obořil se na ni. „Zlo je v tobě zakořeněné tak hluboko, že je z tebe nedostanu, když se za tebe budu <emphasis>modlit, </emphasis>když ti budu <emphasis>kázat, </emphasis>když tě budu <emphasis>milovat, </emphasis>ani když na tebe budu <emphasis>řvát!" </emphasis>Když řekl „modlit," lehce do ní strčil, aby zdůraznil, co říká. Když řekl „kázat," strčil do ní silněji, takže vrávoravě couvla. Když řekl „milovat," popadl ji za ramena a zatřásl s ní tak prudce, že se vlasy vyvlékly z uzlu, do něhož si je svázala, a rozlétly se jí kolem celé hlavy. Když řekl „řvát," uhodil ji tak, že se svezla na podlahu.</p> <p>Zbroj se díval, jak se hroutí, a ještě než dopadla na podlahu, projela jím taková vlna studu, že to bylo dokonce ještě horší, než když ho její otec vyhodil do sněhu. Vedle silného si připadám slabý, tak jdu domů a biju svou manželku, to jsem opravdu chlap. Křesťan, který nikdy neudeřil muže ani ženu, nikomu neublížil, a teď srazím na podlahu vlastní ženu, tělo mého těla.</p> <p>Takové myšlenky se mu honily hlavou. Chystal se padnout na kolena, rozbrečet se jako dítě a prosit ji za odpuštění. Byl by to udělal, nebýt toho, že Ela při spatření výrazu manželovy tváře, zkřivené hanbou a vztekem, nemohla vědět, že se zlobí na sebe. Věděla, že jí ubližuje, a proto udělala to, co ženě, která vyrůstala jako ona, připadalo přirozené. Udělala z prstů obranné znamení a zašeptala slovo, které mu mělo zabránit, aby se k ní přiblížil.</p> <p>Nemohl před ní padnout na kolena. Nemohl se k ní přiblížit ani o krok. Nedokázal dokonce ani <emphasis>pomyslet </emphasis>na to, aby k ní šel blíž. Její obranné znamení bylo tak silné, že potácivě couvl, zamířil ke dveřím, otevřel je a vyběhl ven pouze v košili. Všechno, čeho se obával, se dnes stalo. Nejspíš ztratil budoucnost v politice, ale to nebylo nic ve srovnání s tímto: jeho vlastní žena čarovala v jeho domě, použila své čáry proti <emphasis>němu </emphasis>a on se jim nedokázal bránit. Byla čarodějnice. Byla čarodějnice. A jeho dům byl nečistý.</p> <p>Bylo chladno. Neměl plášť, dokonce ani vestu. Košili měl již mokrou, takže se mu lepila na tělo a mrazila ho až na kost. Musel někam dovnitř, ale nedokázal si představit, že by měl u někoho zaklepat. Bylo jediné místo, kam mohl jít. Na kopec do kostela. Thrower tam měl kamna, takže se mohl zahřát. Navíc se v kostele mohl modlit a snažit se pochopit, proč mu Bůh nepomohl. Copak jsem ti nesloužil, Pane?</p> <p>Páter Thrower otevřel dveře kostela a pomalu, bázlivě vešel dovnitř. Když pomyslel na to, jak selhal, nedovedl si představit, že by měl předstoupit před Návštěvníka. Již věděl, že to byla jeho chyba. Satan nad ním neměl mít žádnou moc, kterou by ho z domu mohl takto vyhnat. Vysvěcený kněz v úloze Hospodinova posla, který se řídí andělovými pokyny - Satan neměl mít moc k tomu, aby ho vystrčil z domu tak, že ani neměl čas si uvědomit, co se děje.</p> <p>Svlékl si plášť i převlečník. V kostele bylo horko. Oheň v kamnech zřejmě vydržel hořet déle, než čekal. Nebo ho možná tak hřála hanba.</p> <p>Nebylo možné, že by Satan byl silnější než Hospodin. Jediné možné vysvětlení bylo to, že Thrower byl příliš slabý. To, co zakolísalo, byla jeho vlastní víra.</p> <p>Thrower poklekl k oltáři a zvolal Hospodinovo jméno. „Odpusť mi, že jsem zapochyboval!" vykřikl. „Měl jsem v ruce nůž, ale proti mně stál Satan a já neměl sílu!" Odříkával litanii, v níž sám sebe podroboval zničující kritice, vypočítával všechny nezdary, které ho ten den postihly, dokud se nevyčerpal.</p> <p>Teprve potom, když ho oči bolely od pláče a hlas měl slabý a chraptivý, si uvědomil, ve kterém okamžiku k podkopání jeho víry došlo. Bylo to tehdy, když stál v Alvinově pokoji, žádal chlapce, aby přiznal svou víru, a on se vysmíval božským mystériím. „Jak může sedět na vrcholu něčeho, co žádný vrchol nemá?" Thrower sice otázku zavrhl jako důsledek nevědomosti a zkaženosti, přesto ho však bodla do srdce a pronikla k jádru jeho víry. Jistoty, o něž se celý život opíral, znenadání rozťaly otázky nevzdělaného chlapce. „Ukradl mi víru," prohlásil Thrower. „Vstoupil jsem do jeho pokoje jako zbožný muž a vyšel jsem jako pochybovač."</p> <p>„No ovšem," přitakal hlas za ním. Hlas, jejž znal.</p> <p>Hlas, jehož se nyní, když zklamal, obával a zároveň po něm toužil. Odpusť mi a poskytni mi útěchu, Návštěvníku, příteli můj! Ale zároveň mne potrestej strašlivým hněvem horlivého Boha.</p> <p>„Chceš potrestat?" zeptal se Návštěvník. „Jak bych mohl potrestat tebe, tak skvělý exemplář člověka? "</p> <p>„Nejsem skvělý," přiznal sklíčeně Thrower.</p> <p>„Když na to přijde, nejsi skoro ani člověk," posmíval se Návštěvník. „K čímu obrazu jsi byl stvořen <emphasis>ty? </emphasis>Poslal jsem tě, abys do toho domu donesl moje slovo, a oni zatím málem obrátili <emphasis>tebe. </emphasis>Jak ti teď mám říkat? Kacíř? Nebo jen skeptik?"</p> <p>„Křesťan!" vykřikl Thrower. „Odpusť mi a nazvi mne znovu křesťanem."</p> <p>„Držel jsi ten nůž v ruce, ale odložil jsi ho."</p> <p>„Nechtěl jsem!"</p> <p>„Slabochu, slabochu, slabochu, slabochu, slabochu..." Pokaždé, když Návštěvník slovo zopakoval, o něco je protáhl, až se nakonec z každého opakování stala samostatná píseň. A jak zpíval, začal obcházet kostel. Neběžel, ale šel rychle, mnohem rychleji, než by dokázal jít člověk. „Slabochu, slabochu..." Pohyboval se tak rychle, že se Thrower musel neustále otáčet, aby ho udržel před očima. Návštěvník teď již nechodil po podlaze. Běhal po stěnách, plavně a rychle jako šváb, a pak zrychlil ještě víc, až se z něho stala šmouha a Thrower mu s otáčením přestal stačit. Thrower se ztěžka opřel o oltář, čelem k prázdným lavicím, a díval se, jak Návštěvník znovu a znovu probíhá kolem.</p> <p>Thrower si postupně všiml, že Návštěvník změnil podobu, protáhl se, takže vypadal jako nějaké dlouhé, tenké zvíře, lesklé, se zářivými šupinami, ještěrka nebo aligátor. Nakonec bylo Návštěvníkovo tělo tak dlouhé, že se táhlo kolem celé místnosti jako nějaký obrovský červ, který si drží ocas mezi zuby.</p> <p>A Thrower si v duchu uvědomil, jak je nicotný a bezcenný ve srovnání s touto nádhernou bytostí, která jiskří tisícem různých odstínů, žhne vnitřním ohněm, vdechuje tmu a vydechuje světlo. Obdivuji tě, křičel v duchu. Jsi všechno, po čem toužím. Polib mne svou láskou, abych mohl ochutnat tvou slávu!</p> <p>Návštěvník se najednou zastavil a k Throwerovi se přiblížila obrovská tlama. Ne aby ho sežrala; věděl, že není hoden ani toho, aby byl pozřen. Najednou spatřil, v jak strašlivé situaci se člověk nachází: viděl se, jak se houpá nad pekelnou jámou jako pavouk na tenké nitce, a věděl, že Bůh ho nenechal spadnout jedině proto, že si nezasloužil ani zatracení. Nebyla pravda, že ho bůh nenáviděl. Byl tak mrzký, že jím Bůh pohrdal.</p> <p>Thrower pohlédl Návštěvníkovi do očí a zmocnilo se ho zoufalství. Nenašel v nich totiž lásku, odpuštění, hněv ani pohrdání. Ty oči byly úplně prázdné. Šupiny se oslnivě leskly, rozptylovaly světlo vnitřního ohně. Ale ten oheň nezářil očima. Nebyly dokonce ani černé. Jednoduše tam vůbec nebyly, byla tam jen strašlivá prázdnota, která ne a ne zůstat na místě. Thrower věděl, že je to pouze jeho odraz a že on je nic, že jeho další existence by byla krutým plýtváním vzácným místem, takže jediná možnost, která mu zbývá, je nechat se zničit a vymazat, aby svět rozkvetl do větší slávy, jakou by poznal, kdyby se Filadelf Thrower nikdy nenarodil.</p> <p>Zbroje probudila Throwerova modlitba. Ležel schoulený u kamen. Možná je roztopil trochu příliš, ale co jiného měl dělat, když chtěl vypudit chlad. Vždyť než došel do kostela, košili měl zmrzlou na led. Však přinese dřevěné uhlí, aby to knězi vynahradil.</p> <p>Zbroj chtěl promluvit hned, aby Thrower věděl, že tam je, ale když zaslechl výrazy, jež Thrower při modlitbě říká, nedokázal ze sebe vypravit ani slovo. Thrower mluvil o nožích a tepnách, o tom, jak měl zničit Hospodinovy nepřátele. Po chvíli pochopil: Thrower tam nepřišel chlapce zachránit, přišel ho zabít! Co se to tady děje, pomyslel si Zbroj, že křesťan bije svou ženu, křesťanka očarovává manžela a křesťanský kněz osnuje vraždu a modlí se za odpuštění, protože nedokázal spáchat zločin!</p> <p>Znenadání se však Thrower modlit přestal. Mluvil tak chraptivě a v obličeji byl tak brunátný, že Zbroje napadlo, jestli náhodou nedostal záchvat mrtvice. Ale ne. Thrower zvedl hlavu, jako by někoho poslouchal. Zbroj zkusil také poslouchat a skutečně něco zaslechl, zvuk, jako když se lidé baví ve vichřici, takže se nedá poznat, co říkají.</p> <p>Já vím, co to je, pomyslel si Zbroj. Páter Thrower má vidění.</p> <p>A opravdu, Thrower něco říkal a jakýsi tichý hlas mu odpovídal. Potom se Thrower začal otáčet, stále rychleji, jako by pozoroval něco na stěnách. Zbroj se snažil zahlédnout, co sleduje, ale nedokázal to rozeznat. Bylo to, jako když přes slunce přejde stín - nebylo to vidět předtím ani potom, ale na vteřinu ubylo světla a ochladilo se. Víc Zbroj neviděl.</p> <p>Pak to přestalo. Zbroj si všiml, že vzduch se tetelí, tu a tam se v něm zatřpytí, jako když se od tabulky skla odrazí sluneční paprsky. Ze by Thrower viděl Hospodinovu svatozář jako kdysi Mojžíš? Při pohledu na kazatelovu tvář se to nezdálo pravděpodobné. Zbroj takový výraz ještě nikdy neviděl. Tak by asi vypadala tvář muže, který se musí dívat, jak mu vraždí jeho dítě.</p> <p>Mihotání a třpyt ustaly. V kostele bylo ticho. Zbroj se chtěl rozběhnout k Throwerovi a zeptat se ho: Co jste viděl? Bylo to vidění? Bylo to proroctví?</p> <p>Ale Thrower nevypadal na to, že by měl náladu odpovídat na nějaké otázky. Ve tváři měl stále výraz, jako by chtěl zemřít. Kněz velice pomalu odešel od oltáře. Bloudil mezi lavicemi, chvílemi do nich narážel, nedíval se nebo mu bylo jedno, kam jeho tělo jde. Nakonec se zastavil u okna, čelem ke sklu. Zbroj však věděl, že nic nevidí, že 1 tam pouze stojí, třeští oči a vypadá jako smrt.</p> <p>Páter Thrower zvedl pravou ruku, roztáhl prsty a přitiskl dlaň na okenní tabuli. Zatlačil. Tlačil tak silně, že Zbroj viděl, jak se sklo prohýbá směrem ven. „Přestaňte!" vykřikl Zbroj. „Pořežete se!" Thrower nedal nijak najevo, že by ho slyšel. Pouze dál tlačil. Zbroj vykročil k němu. Musel ho přesvědčit, aby toho nechal, než rozbije sklo a pořeže si ruku.</p> <p>Sklo se s třeskem rozbilo.</p> <p>Throwerova paže jím projela až po rameno. Kazatel se usmál. Vtáhl paži o kousek zpátky do kostela. Potom jí začal pohybovat kolem rámu, zarážet ji do střepů, které zůstaly viset ve tmelu.</p> <p>Zbroj zkusil Throwera od okna odtáhnout, ale kněz měl sílu, s jakou se Zbroj ještě nesetkal. Nakonec na něho Zbroj musel naběhnout a srazit ho na podlahu. Všude byla krev. Zbroj chytil Throwera za zkrvavenou paži. Thrower se pokusil odkutálet se od něho. Zbroj neměl na vybranou. Poprvé od chvíle, kdy se stal křesťanem, zaťal ruku v pěst a udeřil Throwera do brady. Rána kazateli narazila hlavu na podlahu a omráčila ho.</p> <p>Musím zastavit krvácení, blesklo Zbrojovi hlavou. Ale nejdřív musel vytahat sklo. Některé velké střepy byly zaražené jen mělce, takže je mohl snadno odstranit. Ale jiné kusy, některé maličké, vězely hluboko. Byla z nich vidět jen horní hrana a ještě byla kluzká krví, takže ji nemohl pořádně chytit. Nakonec však vytahal všechny kousky skla, které našel. Naštěstí z žádné rány neprýštila krev; z toho Zbroj poznal, že hlavní žíly nebyly zasaženy. Strhl ze sebe košili, takže zůstal v mrazivém průvanu z rozbitého okna téměř nahý, ale nevšímal si toho. Jen trhal košili a dělal obvazy. Ovázal rány a zastavil krvácení. Potom seděl a čekal, až Thrower přijde k sobě.</p> <p>Throwera překvapilo, že není mrtvý. Ležel na zádech I na tvrdé podlaze, přikrytý nějakou těžkou látkou. Bolela ho hlava. Ruka ho bolela ještě víc. Vzpomněl si, že se<emphasis> </emphasis>snažil rozřezat si ji, a věděl, že by to měl zkusit znovu, ale nějak v sobě nedokázal probudit stejnou touhu zemřít, jakou cítil předtím. Vzpomněl si dokonce na Návštěvníka , v podobě obrovské ještěrky, vzpomněl si i na ty prázdné oči, ale nedokázal si vybavit, jak se při tom cítil. Věděl jen, že to byl nejhorší pocit na světě.</p> <p>Ruku měl pevně staženou obvazem. Kdo ho obvázal?</p> <p>Zaslechl šplouchání vody. Potom pleskání mokrých hadrů o dřevo. V zimním šeru, které pronikalo dovnitř oknem, rozeznal postavu umývající stěnu. Jedna okenní tabule byla zakryta dřevěnou deskou.</p> <p>„Kdo je to?" zeptal se Thrower. „Kdo jste?"</p> <p>„To jsem jen já."</p> <p>„Božizbroj."</p> <p>„Umývám stěny. Jsme v kostele a ne u řezníka."</p> <p>No ovšem, všude musela být krev. „Omlouvám se," řekl Thrower.</p> <p>„Mně uklízení nevadí," odvětil Zbroj. „Myslím, že se mi podařilo vytahat vám z ruky všechno sklo."</p> <p>„Vždyť jste nahý."</p> <p>„Mou košili máte na ruce."</p> <p>„Musí vám být zima."</p> <p>„Asi mi byla, ale okno jsem zabednil a roztopil jsem kamna. To vy jste tak bledý ve tváři, jako byste byl týden po smrti."</p> <p>Thrower si zkusil sednout, ale nepodařilo se mu to. Byl příliš slabý a ruka ho hodně bolela.</p> <p>Zbroj mu položil ruku na hrudník a přiměl ho, aby si znovu lehl. „Lehněte si, pane pátere. Lehněte si. Máte toho za sebou hodně."</p> <p>„Ano."</p> <p>„Doufám, že vám to nevadí, ale byl jsem tady v kostele, když jste přišel. Spal jsem u kamen - žena mne vyhodila z domu. Byl jsem dnes dvakrát vyhozen." Rozesmál se, ale radost v tom nebyla. „Takže jsem vás viděl."</p> <p>„Viděl?"</p> <p>„Měl jste vidění, že?"</p> <p>„Vy jste ho viděl?"</p> <p>„Mnoho jsem toho neviděl. Většinou jsem viděl <emphasis>vás, </emphasis>ale několikrát jsem něco letmo zahlédl, jestli víte, jak to myslím. Běhalo to po stěnách."</p> <p>„Takže jste to viděl. Ach, Zbroji, bylo to strašné, bylo to nádherné."</p> <p>„Viděl jste Boha?"</p> <p>„Jestli jsem viděl <emphasis>Boha? </emphasis>Bůh nemá tělo, které by bylo vidět, Zbroji. Ne, viděl jsem anděla, trestajícího anděla. Totéž určitě viděl faraón, anděla smrti, jenž prošel egyptskými městy a odnesl prvorozené."</p> <p>„To jsem vás měl nechat zemřít?" tázal se nechápavě Zbroj.</p> <p>„Kdybych měl zemřít, nezachránil byste mne," odvětil Thrower. „To, že jste mne zachránil, to, že jste tu byl, když jsem propadl zoufalství, je jasné znamení, že mám žít. Byl jsem potrestán, ale nebyl jsem zabit, Božizbroji, dostal jsem další šanci."</p> <p>Zbroj přikývl, ale Thrower poznal, že ho něco trápí. „O co jde?" zeptal se Thrower. „Na co se vás mám zeptat?"</p> <p>Zbroj vytřeštil oči. „Vy slyšíte, co si myslím?"</p> <p>„Kdybych to uměl, nemusel bych se vás ptát."</p> <p>Zbroj se usmál. „To asi ne."</p> <p>„Řeknu vám, co chcete vědět, pokud to bude v mé moci."</p> <p>„Slyšel jsem, jak jste se modlil," řekl Zbroj. Čekal, jako by to byla otázka.</p> <p>Thrower nevěděl, na co se ptá, a proto si nebyl jist, co má odpovědět. „Byl jsem zoufalý, protože jsem zklamal Hospodina. Dostal jsem úkol, který jsem měl splnit, ale v rozhodujícím okamžiku se mé srdce naplnilo pochybnostmi." Rukou, kterou měl v pořádku, chňapl po Zbrojovi. Jediné, co nahmatal, byla látka Zbrojových kalhot, jak u něho klečel. „Božizbroji," dostal ze sebe, „nikdy svému srdci nedovolte pochybovat. Nikdy nezpochybňujte to, o čem víte, že je pravdivé. Jsou to dveře, které otevíráte Satanovi, aby vás ovládl."</p> <p>Ale to nebyla odpověď na Zbrojovu otázku.</p> <p>„Zeptejte se mne, na co se mne chcete zeptat," vyzval ho Thrower. „Řeknu vám pravdu, jestli budu moci."</p> <p>„Mluvil jste při modlitbě o zabíjení."</p> <p>Thrower neměl v úmyslu svěřit se někomu s tím, jaké břemeno na něho Hospodin naložil. Ale kdyby Hospodin chtěl, aby to pro Zbroje zůstalo tajemstvím, nedopustil by, aby byl v kostele a mohl slyšet, co říká. „Věřím, že vás za mnou přivedl Hospodin," řekl Thrower. „Jsem slabý, Zbroji, a nedokázal jsem udělal to, o co mne Hospodin žádal. Ale teď chápu, že vás, oddaného věřícího, jsem dostal jako přítele a pomocníka."</p> <p>„Co od vás Hospodin žádal?" zeptal se Zbroj.</p> <p>„Vraždu ne, bratře. Hospodin mne nikdy nežádal o to, abych zabil člověka. Byl to ďábel, koho jsem měl zabít. Ďábel v lidské podobě. Ďábel, který žije v tom domě."</p> <p>Zbroj v zamyšlení sešpulil rty. „Chcete říct, že ten chlapec není jen posedlý? Ze to není něco, co byste z něho mohl vyhnat?"</p> <p>„Snažil jsem se, ale Písmu svatému se vysmíval a ze slov, kterými jsem z něj chtěl vyhnat ďábla, měl legraci. On není posedlý, Božizbroji. On je přímo ďáblův bratr."</p> <p>Zbroj zavrtěl hlavou. „Moje žena není ďábel a je jeho sestra."</p> <p>„Vzdala se čarodějnických praktik, a tak byla očištěna."</p> <p>Zbroj se trpce zasmál. „To jsem si také myslel."</p> <p>Thrower teprve teď pochopil, proč se Zbroj uchýlil do kostela, do příbytku Páně: jeho dům byl znesvěcen.</p> <p>„Božizbroji, pomůžete mi očistit tuto zemi, toto město, ten dům a <emphasis>rodinu, </emphasis>která v něm žije, od hříšného vlivu, který je zkazil?"</p> <p> „Zachrání to mou ženu?" zeptal se Zbroj. „Zbaví ji to lásky k čarodějnictví?"</p> <p>„Možná ano," odpověděl Thrower. „Třeba nás Bůh svedl dohromady proto, abychom očistili oba domy."</p> <p>„Ať to stojí, co to stojí," prohlásil Zbroj. „Jdu proti ďáblu s vámi."<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola 15</strong><strong>Sliby</strong></p> <p>Kovář vyslechl dopis, který mu Vypravěč četl, od začátku do konce.</p> <p>„Pamatujete si na tu rodinu? " zeptal se Vypravěč.</p> <p>„To se ví, že pamatuju," přikývl Smířil Kovář. „Jejich nejstarší syn byl na hřbitově skoro první. Těmahle rukama jsem vytáhl jeho tělo z řeky."</p> <p>„Tak co, vezmete ho do učení?"</p> <p>Do kovárny vstoupil mladík, přibližně šestnáctiletý, s vědrem plným sněhu. Přelétl návštěvníka pohledem, sklonil hlavu a přešel k chladicí kádi, která stála u výhně.</p> <p>„Sám vidíte, že už jednoho učně mám."</p> <p>„Vypadá, že už je velký," podotkl Vypravěč.</p> <p>„Moc mu nechybí," přisvědčil kovář. „Co říkáš, Boseyi? Chtěl bys začít dělat sám pro sebe?"</p> <p>Bosey se maličko usmál, pak úsměv potlačil a přikývl. „Ano, pane."</p> <p>„Já jsem přísný mistr," obrátil se kovář na Vypravěče.</p> <p>„Alvin je dobrý chlapec. Bude pro vás tvrdě pracovat."</p> <p>„Ale bude mě poslouchat? Nemám rád, když mi někdo odporuje."</p> <p>Vypravěč znovu zalétl očima k Boseymu. Horlivě vysypával sníh do kádě.</p> <p>„Jak jsem řekl, je to dobrý chlapec," zopakoval Vypravěč. „Když s ním budete zacházet poctivě, bude vás poslouchat."</p> <p>Kovář se mu podíval do očí. „Já měřím každému poctivě. Nebiju chlapce, které vezmu do učení. Vztáhl jsem na tebe někdy ruku, Boseyi?"</p> <p>„Nikdy, pane."</p> <p>„To je tak, Vypravěči, učedník vás může poslouchat, protože má strach, a může vás poslouchat, protože je chtivý. Ale když jsem dobrý mistr, bude mne poslouchat, protože ví, že se tak něco naučí."</p> <p>Vypravěč se na kováře zeširoka usmál. „Neplatí se nic," dodal. „Chlapec si to odpracuje. A bude chodit do školy."</p> <p>„Pokud můžu mluvit za sebe, kovář vzdělání k ničemu nepotřebuje."</p> <p>„Nebude to dlouho trvat a Hio se stane součástí Spojených států," řekl Vypravěč. „Chlapec bude volit a bude si muset umět přečíst noviny. Ten, kdo neumí číst, ví jenom to, co mu řeknou jiní."</p> <p>Smířil Kovář se na Vypravěče podíval. Nedal si mnoho práce, aby skryl své pobavení. „Opravdu? A není to tak, že to říkáte vy? Nevím to náhodou jenom proto, že mi to říkají jiní, jmenovitě vy?"</p> <p>Vypravěč se rozesmál a přikývl. Kovář uhodil hřebík na hlavičku. „Vyprávění příběhů je moje živobytí," prohlásil Vypravěč. „Proto vím, že jen hlasem se dá hodně dokázat. Na to, kolik je chlapci let, už čte dobře, takže mu neuškodí, když trochu školy zamešká. Ale jeho máma by chtěla, aby uměl číst, psát a počítat jako vzdělanec. Stačí, když mi slíbíte, že mu nebudete ve vzdělávání bránit, když o ně bude stát, a budeme domluveni."</p> <p>„Máte moje slovo," kývl Smířil Kovář. „A nemusíte to ani sepisovat. Ten, kdo dodržuje slovo, nepotřebuje číst ani psát. Ale toho, kdo si musí sliby psát, si musíte hlídat od rána do večera. To mi můžete věřit. Dnes máme právníky i ve Vidlici."</p> <p>„Prokletí civilizace," souhlasil s ním Vypravěč. „Když už někdo neumí lidi přesvědčit, aby věřili jeho lžím, najme si profesionála, aby lhal za něho."</p> <p>Oba se tomu zasmáli. Seděli na dvou tlustých špalcích hned za dveřmi do kovárny. V topeništi s cihlovým komínem za jejich zády doutnal oheň, do částečně roztálého sněhu venku se opíralo slunce. Nad travnatým, udusaným, trusem prohnojeným pláckem před kovárnou přeletěl kardinál. Oproti bílým, šedým a hnědým barvám zimy to byl takový kontrast, že Vypravěčovy oči na okamžik oslnil.</p> <p>A v tom kratičkém úžasu způsobeném přeletem kardinála si Vypravěč uvědomil, že i když nedovede vysvětlit, jak na to přišel, ví jistě, že nějaký čas potrvá, než Ničitel mladému Alvinovi dovolí sem přijít. A až konečně přijde, bude jako kardinál, který si spletl roční doby: oslní všechny místní obyvatele, kteří si budou myslet, že je stejně obyčejný jako letící pták, a na mysl jim vůbec nepřijde, jaký zázrak představuje každá minuta, kterou se pták udrží ve vzduchu.</p> <p>Vypravěč sebou škubl a chvilková vidina se rozplynula. „Takže dojednáno. Napíšu jim, aby chlapce poslali."</p> <p>„Budu na něho čekat do prvního dubna. Déle ne!"</p> <p>„Pokud nečekáte, že ten chlapec umí poroučet počasí, neměl byste na tom datu tak přísně trvat."</p> <p>Kovář něco zabručel a mávnutím ruky se s ním rozloučil. Jednání dopadlo vcelku uspokojivě. Vypravěč odcházel s dobrým pocitem - svůj úkol splnil. Nebude žádný problém poslat dopis po nějakém voze, který jede na západ -Vidlicí projíždělo takových kolon každý týden několik.</p> <p>Bylo to sice již dávno, co tudy procházel, ale cestu od kovárny k hostinci si ještě pamatoval dobře. Byla často používaná a nebyla dlouhá. Hostinec byl dnes mnohem větší než dřív a kousek dál po cestě stálo několik krámů. Obchodník s oděvy, sedlář a švec. Služby, které mohou pocestným přijít vhod.</p> <p>Téměř ani nestačil vkročit na verandu, když se dveře otevřely a ven vyšla stará Peg Hostinská, s rukama rozpřaženýma, aby ho mohla obejmout. „Pojďte dál, Vypravěči, jen pojďte dál, dlouho jste u nás nebyl!"</p> <p>„Rád vás zase vidím, Peg."</p> <p>Zpoza výčepního pultu v lokále, kde obsluhoval několik žíznivých hostů, ho bručivě přivítal Horác Hostinský. „Jestli tady něco nepotřebuju, tak dalšího takového, který pije jenom čaj!"</p> <p>„V tom případě mám pro vás dobré zprávy, Horaci," odvětil Vypravěč zvesela. „Přestal jsem pít i čaj."</p> <p>„Tak co vlastně pijete, <emphasis>vodu?"</emphasis></p> <p>„Vodu a krev starých mizerů," odpověděl Vypravěč.</p> <p>Horác pokynul ženě. „Toho chlapa ode mě drž co nejdál, Peg, rozumíš?"</p> <p>Stará Peg mu pomohla zbavit se několika vrstev ošacení. „Vždyť se na sebe podívejte," změřila si ho od hlavy k patě. „Nemáte na sobě ani tolik masa, aby to vydalo na guláš."</p> <p>„Medvědi a panteři mě v noci míjejí a hledají si tučnější sousto," smál se Vypravěč.</p> <p>„Pojďte a povídejte mi, než ukuchtím hostům večeři."</p> <p>Bylo o čem povídat, obzvlášť když přišel na pomoc staříček. Byl už slabý, ale v kuchyni ještě vypomáhal, což bylo zdejším strávníkům jedině ku prospěchu. Stará Peg se sice snažila a pracovala ze všech sil, ale někteří lidé holt nadání mají a někteří ne. Ale Vypravěč nepřišel kvůli jídlu, ani si nepřišel popovídat. Po chvíli si uvědomil, že na to bude muset zavést hovor sám. „Kde máte dceru?" zeptal se.</p> <p>K jeho údivu Stará Peg ztuhla a hlas jí ochladí a ztvrdl. „To už není žádná malá holka. Má vlastní hlavu, jak se sám přesvědčíte."</p> <p>A vám se to moc nelíbí, pomyslel si Vypravěč. Ale to, co dceři potřeboval říci, bylo důležitější než rodinné rozmíšky. „Je pořád ještě -"</p> <p>„Světlice? Ale jistě, lidem slouží pořád, ale není to nic příjemného za ní přijít. Je popudlivá, studená jak psí čumák. Říká se o ní, že má jazyk jako břitva." Tvář Staré Peg na okamžik zjihla. „A přitom to bylo tak dobrosrdečné dítě."</p> <p>„Ještě jsem neviděl dobré srdce, které by se zatvrdilo," pronesl Vypravěč. „Alespoň ne bez dobrého důvodu."</p> <p>„Nevím, jaké měla důvody, ale její srdce je zamrzlé jako vědro s vodou po zimní noci."</p> <p>Vypravěč udržel jazyk za zuby a odpustil si kázání o tom, že když se do ledu seká, hned zase zmrzne, ale když se přenese dovnitř, krásně se rozehřeje. Nemělo smysl vstupovat do vleklé rodinné hádky. Vypravěč věděl dost o tom, jak lidé žijí, aby tento spor bral jako přirozenou věc, něco jako studené větry a krátké dny na podzim nebo to, že po blesku následuje hrom. Většině rodičů nebyly dospívající děti k ničemu.</p> <p>„Potřebuji s ní něco probrat. Risknu, že mi ukousne hlavu."</p> <p>Našel ji v kanceláři doktora Whitley Felčara, jak mu dává do pořádku účty. „Nevěděl jsem, že se z tebe stala účetní."</p> <p>„A já jsem nevěděla, že byste začal spoléhat na doktory," odvětila. „Nebo jste se přišel podívat na zázračné děvče, které umí počítat?"</p> <p>Opravdu, byla ostrá jako břitva. Vypravěč si dovedl představit, jak asi taková výřečnost dovede vyvést z míry lidi, kteří od mladé ženy čekají, že sklopí oči, bude mluvit tiše a jen občas se odváží vzhlédnout zpod těžkých víček. Peggy měla do takové mladé dámy daleko. Dívala se Vypravěči přímo do tváře.</p> <p>„Nepřišel jsem se nechat léčit," vrtěl hlavou Vypravěč. „Ani si nechat říct budoucnost. Dokonce ani nechat si spočítat účty."</p> <p>A pak se to stalo. Jakmile jí někdo odpověděl přímo, místo aby se nechal ovládnout vztekem, vykouzlila úsměv, jaký by zbavil bradavic i ropuchu. „Řekla bych, že ve vašem případě toho ke sčítání a odčítání stejně moc nebude," prohlásila. „Nula plus nula rovná se nula, pokud vím."</p> <p>„Ty tomu vůbec nerozumíš, Peggy," namítl jemně Vypravěč. „Mně patří celý tento svět, jenže lidi nějak zapomínají platit."</p> <p>Znovu se usmála a odstrčila doktorovu účetní knihu stranou. „Chodím mu dávat do pořádku účty jednou za týden a on mi vozí z Děkane knížky." Mluvila o knížkách pro sebe a Vypravěč začínal chápat, že její srdce touží po jiných místech, než jaká jí mohla nabídnout Vidlice. Chápal také jiné věci - že jako světlice zná místní lidi až příliš dobře a myslí si, že v těch dalekých místech najde lidi, kteří mají duši jako drahokam, duši, která nikdy nezklame dívku, jež jim může nahlédnout rovnou do srdce.</p> <p>Je mladá, to je všechno. Když bude mít čas, naučí se oceňovat takovou dobrotu, jakou najde, a zbytek odpouštět.</p> <p>Za chvíli přišel doktor. Trochu si spolu popovídali, takže než Vypravěč s Peggy znovu osaměl a mohl se jí zeptat na to, kvůli čemu přišel, odpoledne již přecházelo v podvečer.</p> <p>„Jak daleko dohlédneš, Peggy?"</p> <p>Téměř viděl, jak jí na tvář padla únava, jako by to byla nějaká těžká sametová opona. „Asi se mne neptáte, jestli náhodou nepotřebuju brýle."</p> <p>„Jen tak přemýšlím o děvčeti, které mi kdysi napsalo do knihy: Rodí se tvůrce. Říkám si, jestli toho tvůrce čas od času sleduje, aby zjistila, jak se mu daří."</p> <p>Odvrátila od něho oči a zahleděla se k vysokému oknu nad místem, kde zástěna poskytovala soukromí. Slunce stálo nízko a venkovní obloha byla šedá, ale dívčina tvář byla plná světla, Vypravěč to dobře viděl. Občas člověk ani nemusí být světlice, aby snadno poznal, co má jiný člověk v srdci.</p> <p>„Zajímalo by mě, jestli ta světlice viděla, jak na něho jednou padala hřebenová vaznice," pokračoval Vypravěč.</p> <p>„Kdoví."</p> <p>„Nebo mlýnský kámen."</p> <p>„Možná ano."</p> <p>„A říkám si, jestli třeba neměla nějakou možnost, jak tu vaznici rozetnout na dva kusy a rozštípnout mlýnský kámen, takže jistý starý Vypravěč mohl zahlédnout, jak přímo středem toho kamene prozářilo světlo lampy."</p> <p>V očích se jí zaleskly slzy, ne takové, jako by chtěla plakat, ale takové, jako by se podívala přímo do slunce a oči jí začaly slzet. „Když se kousek jeho plodové blány rozemne na prach, může někdo chlapcovu sílu využít k tomu, aby se sám nemotorně pokusil tvořit," řekla tiše.</p> <p>„Jenže on teď již o svém nadání něco ví, a proto tvou pomoc překazil."</p> <p>Přikývla.</p> <p>„Asi je ti smutno, když na něho dáváš pozor na takovou dálku."</p> <p>Zavrtěla hlavou. „Mně není smutno. Pořád mám kolem sebe nějaké lidi." Podívala se na Vypravěče a nepatrně se usmála. „Je to skoro úleva, být s tím chlapcem, který po mně nic nechce, protože ani netuší, že jsem."</p> <p>„Já o tobě ale vím. A taky po tobě nic nechci."</p> <p>Usmála se. „Jste starý lhář."</p> <p>„Tak dobře, <emphasis>něco </emphasis>po tobě chci, ale není to pro mne. Setkal jsem se s tím chlapcem, a přestože mu nevidím do srdce tak jako ty, myslím si, že ho znám. Myslím, že vím, čím by mohl být, co by mohl dokázat, a chci, abys věděla, že pokud bys někdy v něčem potřebovala moji pomoc, dej mi vědět, řekni mi, co mám udělat, a jestli to bude v mé moci, udělám to."</p> <p>Neodpověděla, ani se na něho nepodívala.</p> <p>„Zatím jsi pomoc nepotřebovala," pokračoval Vypravěč, „jenže on má teď už vlastní hlavu a pokaždé pro něho nebudeš moci udělat, co bude potřebovat. Nebude ho ohrožovat jen to, co na něho spadne nebo co ho zraní na těle. Stejné nebezpečí mu hrozí z toho, co se rozhodne udělat on sám. Říkám ti jen, že když takové nebezpečí uvidíš a budeš potřebovat mou pomoc, přijdu, ať se děje cokoli."</p> <p>„To je útěcha." Vypravěč věděl, že je upřímná; ale zároveň věděl, že cítí víc, než řekla.</p> <p>„A chtěl jsem ti říct, že přijde sem, prvního dubna, aby se vyučil u kováře."</p> <p>„Já vím, že přijde," kývla, „ale prvního dubna to nebude."</p> <p>„Cože?"</p> <p>„Ani do konce roku."</p> <p>Vypravěče bodlo u srdce, jak dostal o chlapce strach. „Asi jsem si nakonec přece jen přišel poslechnout budoucnost. Co ho čeká? Co mu budoucnost přinese? "</p> <p>„Může se stát všechno možné. Byla bych blázen, kdybych chtěla hádat co. Stále vidím, jako by se před ním otevíralo sto různých cest. Ale cest, které ho sem přivedou do dubna, je strašně málo, mnohem víc je těch, na jejichž konci leží mrtvý s indiánskou sekyrou v hlavě."</p> <p>Vypravěč se nahnul nad doktorův psací stůl a položil ruce na její. „Bude žít?"</p> <p>„Dokud bude v mém těle nějaký dech," odpověděla.</p> <p>„Nebo v mém."</p> <p>Chvíli seděli mlčky, dotýkali se rukama a dívali se jeden druhému do očí, až se rozesmála a uhnula pohledem.</p> <p>„Obvykle, když se lidi smějí, pochopím, v čem je vtip," řekl Vypravěč.</p> <p>„Právě mne napadlo, jaká jsme my dva chabá náhražka za spiklence - ve srovnání s nepřáteli, kteří ho čekají."</p> <p>„To je pravda," uznal Vypravěč. „Ale jde nám o dobrou věc, takže nám celá příroda bude pomáhat, ne?"</p> <p>„I Bůh," dodala rozhodně.</p> <p>„K tomu se nemohu vyjádřit. Zdá se mi, že ho kazatelé a kněží mají tak obklopeného dogmaty, že starému Otci již téměř nezbývá prostor pro to, aby mohl něco udělat. Teď, když mají výklad Bible, který jim vyhovuje, už vůbec nebudou stát o to, aby ještě někdy promluvil nebo v tomto světě ukázal svou mocnou paži."</p> <p>„Viděla jsem jeho mocnou paži, když před několika lety přišel na svět sedmý syn sedmého syna," prohlásila, „Říkejte tomu příroda, jestli chcete; vám se dostalo vzdělání od filozofů a čarodějů. Já vím jen to, že je s mým životem svázaný tak pevně, jako by se narodil ze stejného lůna."</p> <p>Vypravěč si další otázku nepřipravoval, vyšla mu ze rtů bezděčně: „A jsi ráda?"</p> <p>Podívala se na něho se strašlivým smutkem v očích. „Málokdy." Vypadala tak unaveně, že to Vypravěč nevydržel, obešel stůl, postavil se vedle židle, na níž seděla, pevně ji chytil, jako když otec podpírá dceru, a dlouho ji tak držel. Nevěděl, jestli pláče nebo jen tak nehybně sedí. Nikdo neřekl ani slovo. Nakonec se ho pustila a obrátila se k účetní knize. Odešel, aniž přerušil mlčení.</p> <p>Vypravěč se vrátil na večeři do hostince. Čekalo ho vyprávění a práce, aby si na jídlo a nocleh vydělal. Přesto měl pocit, jako by všechny příběhy bledly vedle toho, který vyprávět <emphasis>nemohl, </emphasis>toho, jehož konec zatím neznal.</p> <p>Na louce kolem mlýna stálo půl tuctu vozů, hlídaných farmáři, kteří vážili dlouhou cestu, aby měli dobře pomletou mouku. Jejich ženy se již nebudou muset dřít s moždířem a tloukem, aby získaly hrubou mouku na tvrdý, žmolkovitý chléb. Mlýn byl v provozu, a tak všichni z okruhu mnoha mil sváželi svou mouku do Sílova Kostelce.</p> <p>Náhonem proudila voda a roztáčela velké kolo. Uvnitř mlýna se síla vodního kola přenášela ozubenými koly na žernov a nutila ho kutálet se stále dokola po ploše mlýnského kamene se čtvrtkovou úpravou.</p> <p>Mlynář nasypal na kámen pšenici. Žernov přes zrna přejel a rozemlel je na mouku. Mlynář ji rozhrnul, než přes ni žernov přejel podruhé, a potom ji smetl do koše, který mu držel jeho syn, desetiletý chlapec. Syn pak mouku vysypal na síto a přesil dobrou mouku do plátěného pytle. To, co zůstalo na sítu, vysypal do silážovacího sudu. Potom se vrátil k otci pro další koš pšenice.</p> <p>Pracovali mlčky a jejich myšlenky byly pozoruhodně podobné. Chtěl bych to dělat navždycky, říkal si každý z nich. Ráno vstát, přijít do mlýna a pracovat vedle něho celý den. Co na tom, že jejich přání bylo nesplnitelné. Co na tom, že se možná již nikdy neuvidí, až chlapec odejde do učení na místo, kde se narodil. Pouze to dodávalo další kouzlo okamžiku, který se zanedlouho stane vzpomínkou, který se zanedlouho změní v sen.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Orson Scott Card</p> <p>SEDMÝ SYN</p><empty-line /><p>Obálka Petr Bauer</p> <p>Překlad Petr Kotrle</p> <p>Odpovědný redaktor Tomáš Jirkovský</p> <p>Jazykový redaktor Helena Šebestová</p> <p>Sazba provedena v LaTeXu</p> <p>Vytiskla Tiskárna Havlíčkův Brod a.s.</p> <p>Vydalo Nakladatelství <strong><emphasis>Laser</emphasis></strong> - books s.r.o.</p> <p>Úslavská 2, Plzeň 301 49</p> <p>tel+fax: 019-7246407</p> <p>v edici <strong><emphasis>Laser</emphasis></strong><emphasis> </emphasis>jako 176. publikaci</p> <p>Edice Fantasy svazek 40.</p> <p>Plzeň 1999, vydání 1.</p> <p>Prodejní cena včetně DPH 139 Kč</p> </section> </body><binary id="_7.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACfAAIBAREA/8QAFQ ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA AAAAP/Z </binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAzAAIBAREA/8QAFQ ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA //Z </binary><binary id="_9.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAANAAEBAREA/8QAFQ ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyP/ 9k= </binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w AARCAKgAYkDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD6J8OaFFrmjDUtQ1XVXuJZ ZFJS8ZFwGIAAHA4FaY8E6MM5vNUbPU/b5OT+dZ2jW73Hw21Gzhvzp7M9zGtyODCdx5rz/VH Sw8DeJtH1LTUsNZtrWGYy29yXguVDALKpzlWPORQB6a3gfw8Bh7i/IP8Ae1GXn/x7mkbwZ4 VRisklwp7q1/J/Vq4C78LQahot5dxaPpsOq2KQX1rDaXBmEyJywYH15FU/FJ0jxJ4J1vx3F bww+Z9ngs3lGw4Rhv8A1JX6CgD0f/hDvBDKWIDAnBY3z9f++qefBHgkRLK1ohRjtV2vHwT6 A7q828VPpVv4QuzLHobXgurOdI9NcFGjDAfNnoeoPtSXSaaNB8b2esJDpb3EsMsOmCQCNEy uJom4yW9VHFAHpVx4N8C2QjF7aQQBztQTXLLuPoMtyazNJ8OeCtb1HULe38OwG3snESzics 0jfxfKDkAep61h6u2p6PLoGhapDJrGntqFvJp+qOocoueY5D646N3FdB8PnsxrPjGG3aIv/ azvhAASpUYP0zmgDQuPA3gCyiWa80awhQsEDyMVBY8AcnqTTX8I/DuHUYtOfSNOS9mUvHAx +dwOpAzWJ8RbabxXfweENOvra3ngia/mNxu2gjiPpjkH5vbFc1daivjSXwzc2F35PiLTLaa VQnGZ4yAUJ7qwDY+tAHe3fhj4cWFyltfaRpMM8qF0jkUbmVepA9B61QtdN+ENySbSz0GXCt Idig/KOp/CuUi1TzviDoXi7W/MsZNSiuLdLWVCTBAFwu4AHBZs0ngS+W00OztrvVZDGpu0G nf2cytFuLFXL46Y/nQB2tlpvwtvwwsLDRJ9sZl2xxgkoOrAdx9KqxH4R3BtVisdIl+2yGKD /RCfNcdQPl5rjvB0V/bjwnretxN/Zdhbz28TwWrq9vKxIAmB5KkdCBjJrLkjvb3wv4T02wk vtPv7fVbktcLZyMbdHLbX6dDkUAemQ6f8LJ9PvtSh0bSHtdP3C5lFngRY+91XnGO1ay+GPB tzoxurLQNMkglgLxOluuCpXII4rioZ7zVvCWneCf7NvNIuWuTb3cy2jyRFEJJkDMMMHOOvq a6LwGt3p+h6h4YvI7pxpbyRW91LAY1niPKkZ44yRigDS+H97bXvgHSfs0qSeTCInAH3GXja R2NdUcgcYrz7wxb3Wn+D9N13T2aTEA+2W3AWVFJG5eOHA9+a723liubaK4gcPFIodGB6gjI NAEo5Hp+FHT3/AArM1zTbvUtN8ix1KbTrhXDrLEeuOx9jWhAkiW8aSSeZIqgM5GNxxyaAJO 9Zmr21y0cN/Y7Td2jF1RsYkUj5kz2yOh9QK1KQgd+9AEFncpe2MF3GpVZkDgN1GexqxiuC8 E+MLK+1C98NSfurizmkSHg4dAxwpJGN4x09MV3tACY9KXFFFACYpaKKACiiigAxRRRQAUUU UAFFFFABSZ57UtGMUAIfpRn2paO9ACZFGRS4zRQAhPFY8AI8W3xbktbRFCR0ALZH581ryOs cbSOyqijJZjgAVzltejVvE0F5pPmSWUUTR3FyeIpc8qqZ+8QcnI4570AdESfaql9qVlpkAm vrlIFJwoPJY+gA5J+lJqeow6ZaefJFJM7sEjihXc8jHoAKpaTpDrINV1VRNqsoyWbDC3XtG noB3x1NAFd31rXQI44ZNH05sFpWYfaZV9FUf6sH1PPsKsxeGdHWfz7i3N9LjaGvGM20ewbg Vs9OuDS/WgClFpmmQxtBDp1rFE3DIkKgN9RisP8A4QLwj/0BIf8AP411Gckc0m00Acl4Rhj n8PX1rcRrLE15cRuj8hhu5Bq2/hvwrY6bcCXRrGO0IEkoeIMuF7nOeBUPg4f8S/UVI+7qM/ T6itu/Df2Xd+XG0rmFwqIOWODwKAOf0e/8CxR3F1oc2l26LEHmkhQR/u/7xOBlffpUS6r4D 1CylsWWylt7NDcG2ltiAqdS6ow5HuBXF2nw91i48F6XfXHnNr1jHGiWNyypH5aSb2iyvXdg cmuh8Qafq3iq/sLmLRLjT106Gdmacoryu6FREuCcjJySeOKANRb3wJY+HotcjtLGHS52VUl Wz+VyTheNuep4NQT+NPBM11Fbz28lxMEZolbTXf5FOGK5XoK56TS/GE/w407wzH4XaOW0SA NJJdR8sjgnAB6YBrp7rS9Wf4l6PrKWAOnwWMlvK4kUbHcg/d6kDHb1oAni8a+GZrS4dJpCl rOtsY2t2BMpGQiLjk49KbN438PWGftEF3ay+YkTRtZsr7nOE4xyCQea5S38JeKY9fvNbjs4 llt9Ye/t4ZZhtuY3TYRkZ2sMZGau+ONI8V+LdG/s6PRYreD7RDJj7YqzEK2WO4cDjp9aANz UPGNknhfWdbsIXP8AZwZTJcQlUZwcEAgZbB9K3dIcXOkWV2zwTtNCkhmhj2q+RnIHYVwlv4 W8SSaPZ+FNRtIH0O2uM/aIbvZNJCMlQwC/eyeSDziuk8EaVquh6AdI1JEEVrK62hWXzCYc5 UMcdR0oAuWXiXSb6/1ezQmG40hsXKzKF2jGQw9Vx3rN/wCFhaAfB9v4r3XI024nEEZMfzMd 23djP3eCc+grKuPA+qX+sz6lLcQ2b3F263IiYv8AabM4PlscDDZX8iaht/h9fXVjFpGu2+n zaVbfaHhht5pEO6RiVzgDoCRQBvax41t9H1hrCXTL24RLQ3zXEOwoIQcM3JBOKsxeMdLn8U Wfh+MyNPeWn2uKXGEIxkLn+9jnFcvp3gTWJ9V0uXxS+n6hZ2Ni1kUjeTdIN2VLZwDgADnrU 954F1Kec6xbPp8Ovx6gtzBc4fYkKjaIcem3jj1oA9D56Z/CkkBMTjP8J/lSx7ig3hQ+Bnb0 zTnHyMOOhoA5rwLz4D0sEdEYf+PtVnTRb6brt3pUbLDFMFuLeHoO4fZ7ZAOB0zUHgYj/AIQ bTdvI2v8A+htWpqun/wBoWf7phHdwsJbeX/nm46fgeh9jQBf5607PGapaXfDUdLhu9mwuCG TOdrA4I/MGrtAAelU7iS4e4+xxRSxrJExN0uMRnoAAep79KuVkQalqk2uX1k+hyQ2dugMV2 8y4uG9FXqPqaAKOoadbaXZafb2Fuole/jctgAyOSSzMfUjP8q6WuZitpJdes7CYgJbh7540 YuN5bCZZue7HA9PaumoAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigA74ooooAKKKKACiiigAoNFYWt H+0b210GOSRVmzNdGJypWEdsjkbmwOPQ0AVZE/t3xVPa3DmfSrKNcxJkRtPnlZOz4GDjoO9 b1xc21hZPcXEiQ28K5JPAUD/PSobW00/Q9J8m3TyLW3VnJJLH1LEnknvmsu3ttQ154b3U9t tp+VmgskzufHKtK35HaOPUmgCTTLa61G+XXNTRoiARaWp48lD/E3+2R+Q4rezijAB680mBj jNAC80c03tyPzrEfXZbudrfQLRdQZCVkmZzHDGRxjfg7j7LmgDcpPmrEL+JbrEBgs9N/v3C ymc4/2VIHPuenoazv7LP/AEPN/wD9/Lf/AOIoAm8IkfZ9XUAnbqc45/Cujx6d65rwXmTQri 7zj7TeTSc/72P6V0oHvQApBx1pB2/wpecVBeXUdhYXF7NnyoI2kfaMnAGTgUAT4HpzWD4t1 i80LQRf2XlvKLiKPy5FzvDOFIXkfNzxVe18ceH7j7MzXX2eO4tRdiWcqiohOAGOeGJ7Van1 7wncpAtzq2lzLJJiISSowZx6A9xQBx0HxLuINV1i3v8ATXkW3unjiiykLwxpGGZpMtjv2of 4t2MlmJrfS5xHJHuWYSxttbbuxtzzxXSDWfA6xG+updLtmmUu7S+XuZScZYjrn61PqGv+DN Gjdb260+22IJCmwdCMggAdwOKAMey+IcN/qljZWukvIt65CSfaYxtUHBLKTw2f4OpHNVtT+ Jo0/wATXOhw6GbpoJ1gEy3SqpJGTnI4IHb14rY0/wAbeCruxhu47+0t/NzII2UBw2Oeg+9g jpzUd5448K2WrQ2pntmhniM73SAFFIICgkDlju+tAHNSfFm5lhuBb6AIyEbypXuNwzh9uV2 8/c5Ge4rtbnVtZsfCdhf2+iza5fSxxmSCF0ib5lyW+bjAPas+T4g+DorKa6iuxL5Gf3cdu2 5sEjgY9QeeldVbXQlsYLmdRbmVA5R2Hy5GcZoA53RvEHiS/kuhqHgq50tYoS8Rkuo385+yc dCfWo7/AF7xjDp+nXFj4KN1cXEZa5gN6im3bsuejfWuq+02xAIuIsEEg7x0HWmte2SYL3cK 7hkZkAyKAOastZ8Y3GhXd1P4PS01CORVgtHvUImUn5m3DgY9K2kutTGpXEdxp8cdhHArpcC XLO/8S7ewHrVtryyQEtdQqBjOZAMZ6VS1m+gh8O6pcRzI/kW8hbawO07T19KAM/wIpXwHpb H+ONpPwZyf61H4hbxNfXyaNoljHBaOm651CeQquM/6tAvzbj3PGBWr4ctvsfhXSrXGDHaxq R6HaM1qUAcusWpeHYbB5b1J7IOtvLAkCxpEGOAynrgHHUng11FR3EEVzbSW86B45FKsp7g1 ladLcWF//Y15MZ1KGS1nb7zIOCjerDI57g0AbJ6VxNrb6vqmt2uoXunXEM0NxuZpH2RwxgM NiLnLk8Etiu2rBvTc6xqEmm2lzLaWtsR9ouIX2uz4yEU9sZBJ/CgDP/4SLRdM8VagtxqMLC 42BmQ7zC6DBRgMleOeeOtdXFLFNEssMiyRuMq6HIYeoIrygnU7m5v3tPC1trSukf2yR5BHK soBUlMDJztBOCOal8Jaxe6XdsIre6udHll8q5tyo8/S5ycYdMAlDnO4D3x1oA9VooooAKKZ JNDCAZpUjB6FmAzUbXlmiLI93CqMMhjIACPWgCeioJ7y0toBcXN1DDCSAJJHCqSenJ9afLP BBF5s0yRRj+J2AH5mgCSimq6OgdHDKRkFTkGoIdQsLidoLe9gmlXqiSKzD8AaALNFQC9s2v msFuojdogkaAON4U8BivXHvUF1rOkWMxhvdUtLaUDOyWZVbHrgmgC9RVCx1rR9TlaLTtVtL uRRlkhmV2H1AOanvb6z06ykvb+5jtraIZeWVgqqPcmgCxRTUdJI1kjYOjAFWByCD3p1AAM9 6TnFLRQAntWLoMaStqGp/fkurlgJCc5jQ7VA9hg/man8QBjoF2FkaP5RuZTg7dw3cj2zVXV rlbSyTQ9LtnN3cQlIEhXCxL03s3RQM/WgCKZrrxHLNaQ7ItHjk8uaUNl7kj7yL2C54J6nkV 0KjChQuB0wO1Q2VrFY2EFnAipHCgQBRgcCsXXPF+leH9YsdN1BmRruKWUOOiiNc8/XkCgDo sCkA56VyV141/s3Ql1nVdJktLSVohAfOVzIsh6kD7pA5IqG/wDHT6dHdTz6MzW8c8ltDKk4 Pmuq7sEY+UEdDzQBt+INDk1+xSwOp3NhbM+Z/sxCvMn9zd/CD3xUUHhPTIYEt2mvZoI12xx PdOFQewUijSPE9pq2uaho6RmO5so4pH+YMG3rk4+h4reoA5T+ztbGpLojSPcaEyiRrmRv3i qD/qCc5YHjnrjIzVr/AIQ3wp/0LWnf+A610NJQBzPgeMJ4F0k4GXhEh+rEk/zrosegrn/BL D/hA9FI/wCfVK6EZ7GgAC1T1XT11TSLvTXmeBbmJomkjxuUEYOM1d79aAT0z+dAHES/DXQ5 Lq3mE0saQxwxtEqIFk8o5Ut8vXPJrNj+EehWzzSrq+oBpWLlpDGdpLBuMrx0Fekn2rnvGem XWr+D7/TrCMS3MoXywSAMhgc88UAYdr8MvD8NiLAXd5LAky3AV3VsOBgk8dx2P4Vtav4O0H V5HnvoXV/IWAOkm3y1U7gR2BGOtcoPDfjC28T3VzaXUscNw0Re4iaKMuFiI2lcHHzYqimmf FyaNDeTI+FKNCt1HtkB3cn5eeCv5GgDtX8D6BN+9VJ0nPlkXEcxDgoMBgemSDycc1QHwt8I JEIEt7pLYEkQi5bYMkM3HuQCay4tF+I7z2Dy6o1ukcwNykNym10H3QqlOAOhGee1HiPwv47 1LXr240/WjFp7SK0Fv9qaPjaQw+VeBk5xQB00fg7wv9h8mKzXyWV4lZZiSFZssoOfWtTUNB 0fWIoYtU06G8SD/ViVd22vKLf4b+OU0yK3m1a3cxLGEjF1Isald2DgL1BKnPXivVRba0dPs 401GGG4SJVndoTLvbAyRyO+aAGp4Y8OokSJotoFhRo4x5Qwqt94D60k3hfw5crCtxodjKsK COMPAp2L6DjgVZuLfVJGi+z6lHAFXD5gD7z6jniie21KS7SSHU/JgGN0QgVi3r8xPegCJ/D ugSFzJo1k/mBQ26BTuC/dzx27Vl+KrCysfA+umztYrYzW7NIYkC7zjGTjqa2HtNRa/E66s6 W4IP2cQpgj03EZrJ8YJLH4F1zzLgyb4W2ZUDaDgAcdaAN6z/48LcDp5S/yFWKhtVK2UCt1W NQfyqagBkskcMTyyuERFLMx6ADqa4z+0dX1rxHC2nWkcSWyGSP7SSAoYYDuBzkj7q56cntS +I5NS8Q62nhbTFmt7SPEuo3uMKF6rGp7seprqdO02z0u1+z2cWxSdzMxLM7epJ5JoAzW1ya 0tLhNWt/sl5FEZF8o+YkoHGU6E8kfKeead4VW5Hh+I3thNZXbMzTLMQWdyeX4J69fbpTfFO mS6lo5+zoHmgbzFXuwwQQPfB49wKl8M6zHrehxXIcGaMmKYAYw468e/X8aAMK/0vxLpHia7 1fwzZWl5HehfOt55/KUEdSDg4JP8+afYDT9Y8RwanJBcaD4kgXZcWzkZuIgfuntImejDke3 SuzrN1fRrbV7dVkzDcxHfb3Kf6yB/wC8p/mOhoA0qKZEJFiRZXDuFAZgMbj3OO1PoA85+NU ML/CnUp3hV5IWjZGxll+dQcHtxxWN4eOieN/FNvZ6xpKWCaFbr9k0m6h2SSbgMzEdGT0Az6 mu88ZeFv8AhMNAfRZdTlsbaVgZfKRWZwCCBk9ORWVrXgL+1X0S+fxBcWWoaMDsvYIkV3GOj cY24HTpQBgfFKD/AISEW/gu0sb64gihN3cLp8as0RAIgBBIwN3P0FWND1j/AISn4IX6apEp 1CytJrS8imXJSWNSMkHvwDW1oVvpej6zqN1N41g1C71JgXWZ4VbcBhQNuDgDtWRZ+C9Pubn XRpvjuWR9cy15Fb+QwbjBIAHy8cZoAyNCuNa+G2iaZcTefq3g+6gjkd+Wm0wsoJJ/vR5P4V v+CpNJk8Z+NdSsWtmt2lgkE8QXG0xZJ3Dt3rrNNt7PS9AGlXOpJeR2MIjmebaCqAcbwOB8v rXHReBvCWj+GNUTS/EMmj6PrMwmklhnjCYIxsR2BAU80AcTPf6pYeN7P4mnStQhsri6NtdT SFfKNkxCxEAHPBw3TvXV+P4rWT4pfDuYwo5e6lG/YDuGzjPrXQ69pui3vhSPwvqXiZbW2mg CM2+JHli7dRgDpyAK5290HwkL/TZb/wCId19q0JQbctcw5hBGAT8vORgZNAFv4tWNhY+C5v Edmq2Ot6fIj2V1AAkhkLAbMj7wPTb3qt43bU/EukaL4VfS57yW8hS71SC3dUZEA+7liAMuf X+Gt2w03wxrmpW17N4hfxFPaPmCOe4Vo4nxncI1ABbHcg1saZ4aj03XL7Vxqd7dT3oAkW4Z WUAfdAwoIAyeKAOf+Feq31x4Xk0HV42i1TQ5TZTIxBbaOUJx/s4/Ku+rmrDwdZ6f4pufEce o373l0oWdWlHlyAfdyoHbtXS0AFFFFAGB4qu47bS4IpzshubmKF5W+7GC2cn64x9SKr+Hzq V7rur6lqEcCwxym0tGizlo1JJJ/H+VReM4otTsk0d52t1GLyedWx5UaHP4ljwB9a1/D8E0G ixGddjys03l/wDPMMchfwBoA1awdT8K6NrNzLNqEMsrSCMMPNYD5CSAADx1Ocda3j0rEubj W7xru10qGOy8vb5V9cYmjlz97CKwPHvjmgCqPBHh7zY3a3nkEUTQxpJcOyohGCoBOBwaSLw L4ait3g+xyyxvu4luJH2kjBIy3Bxxkc1ZsdP8SxTu9/4ihuUKFVjisRHtbs2dxzj0qfRb6W dbmwurkXN7YSCKeVYvLDEqGBAyexFAEWmeFtF0i6iurG3kSaNGjV3mdztY5Ock55Hetuiig ApKWo93uKAMPwjGkXgnRUVMAWkfH4Vuc+mKztCt2tPDWm2zMGMdtGpIB5O0VnXnic2+qXNi lrb5gIUtPeJCWyM5APOOetAHRDpyKXnHArkm8YGMgNBp2T0/4maf4VzPiD4wDQb6KzXwxca o8q7g2n3CzKvPQkDg0Adz4m17/hHNDbVWs2ukSVEeNDhgrNgsPXA5rlr34lqkmoHTNMF5bW 5VYbky7UmJRnJ4BwoCkA9zXF6l8Z7q/SGKT4XarcojiRRMGwGHQ8LUGheK9M8R6p5F38NIN GQQ4We9MixsBxsAVPQmgD0hPiX4cMFpI32otcrlfLgYqxHDAN0OG4+tLpvxBsb/AEnVdYaw vItPsZVijYwkPNk4yAf9rjFZllc6ZGjNY6foSJJjcY45pVbacjHyYyCM/Ws7xJ4nuNE0S4l 0fw7petPczr51nDBKhdjzuO5cZ6UAaF18WbF0to9J0q8mu55VUQTxFSY8kM4wTnaVPpmqf/ C1NTjgSW68PGFZEZkPmr83zFVbk9Mqc557VxEfjfxhOSV+B9tIY2wSIWO0g5/u9ef1p1t4/ wDE8uppYal8LtLsbeMqlyzwl/s8bNnJX0zzigD0Xw78V9M1mysmktJhLMqeYUK4BLbMhd27 G7t1xzXpFebWV9aNcyLpVjp5vLcgn7Poz74+OD1GOKn1PxXrNjZzBJgL4QPLFbz6eYt+B1O ZeB6mgD0Kivn61+I3xpv3hjs/C2kSvOhkjEcoYuo6kfP0qS68cfHSzuo7W58M6RFPMpaONp FywHUj5+1AHvtc345yfBV+gGS/lrgd8yKKtaT4g0++ttPjfULRr+6gEhiikDZYD5sfQ5/Kq njP/kEWPP8AzEbX8f3ooA6UDAA9KKKKACiiigAqjYaTY6ZJdvZQ+UbuUzSgEkFiMZA7dKvU UAFFFFABRRRQAVzfjFnk0m009X8uPULyK1lfsEY5YfiBt/GukqtfWVvqNm9pdJuifGcHBBB yCD2INAHmWnaNb6r4z8SX9lJp9raWt5AkkUtgrsyxINzK5xtzjHAPQ1zuiNDaXek+Jb+COz 0qK6vbyKe2ibzTIzECCU44BByOxOK93VQoAHOO56mlIBGCM0AeKWN5eaF4qudd1KZJo/Emm y3BhhhdsSLzGjdedpK54zioRoupaF4a03TdNt5tQ8O679mWVNu42FwXUu4U8hTzx2Ir3HA9 KKAPNdIv9N0s+IIfF9rt1K4vJGMTwGXz4OBGseAdy7cDHY5rlNdaBj4yjttMuIGuIbKwtY1 tHb92MbyBjkrk9+1e64HpRQB5erxnT7d47uS+vX1a1ijufsRtSQMfKq4BOF3ZPvXqFV5rK2 uLu3u5oVea23eUx/g3DBI/CrFABRRRQAVU1K9XTtMuL1xu8pCwX+8ew/E4FW65nxNqthHdW GkT3cMTzSC4kEkgUiKM7jgdySAB+PpQBXjsJjqNjbX0yXV/ct9svGK4Cogwsaj+6GbjPcE9 a66sTRxd3l3PrV1arbJcxRrDEX3uEGTlscAnd0FaV9e22nadcX95IIre3jMkjnsAMmgDG1K C88Q3CWdpfJFomGF1LbyZlmYHBiBH3R6nr24rctbW3srSK1tYUhgiUKkaDAUDtWb4ZeSXwx Y3Eunx6fJMnmm3jXATcSRx64IJ9zWrLLHBC80zrHHGpZmY4CgckmgB9c7d20ehazd+JTdmO yniVbuDYWy4IVJFx04OD7Y9Kp6V41gvZI3uIgtvdxyXNpJb5l/cJ/FJgfKT1A/DrXUW89vf WUVzbus1vOgdGHIZSMg0ATDkZorndOvb3TtffQdUle4SYGawu3HMi/xRNjjcvY9x9DW3Le2 cLRrNdQxmThA8gG76Z60AT1Dj6flVe61jS7K3luLm+iWOEqr4bcVLHAGBk5Jqj/wkuk/89p //AAGl/wDiaAL+ng/2Zacn/Up/6CK5Hw1pmrL4l1G41e2d0ff5jTqGV38w+WU9hHgHFaH/A AhluI1RfEOvbVAAX+0GwB27Uf8ACE2XJOta4c/9RGSgDpVhhQYS3RR6BQK8dm8IeKDqV29j aTLZSyu8RcrFKs7H/WNhiCijOD156V3n/CDacww2ra4f+4nL/jQfAuknh9R1lx6Nqc3/AMV QB0+0+Rsfcx24JzjPFeP33gPxZf6YltaL9glCmOGWS63NbDzmduQSTvQgcfjXdDwHoZJJn1 Ns+uozf/FUP4C0Fwcy6mGPG7+0Z8j/AMeoAn8H6Rd6No01vdQrb+ZcPJHbowZYVIACgjjqC fxrl9a8IaxdT6o1lbESXGpLd2svnIVQ+WF3Org5XOeBz6V0KeAPDwVRJ9vmcADfJfzEn/x6 pD4C8MkYNpcHJyf9Mm5/8eoAp+CfDmqaE902osgMkaRsI33CZ1LEzH0LZAx14rE1rwbr2r+ LptVNnpkNvCcW6+YczqQd3mfLycnPfG0CumPgHwsc5sZjn/p8m/8Ai6X/AIQDwlt2nSs/We U/+zUAY3gPwLeeEpVFzqCXccUDQrIud0pZ9+Wz6dBzVjxV4Z1DW9dtpk0vTLixjQl2mmeOZ 3wVHzKpwoBOBnqa018BeE1UqNIXB/6ayH/2am/8IB4Rzk6Mh+ssh/8AZqAOd8PeBtR0rWLa 8vtVgnjhlE4+YmSNQjIsO7A3KA3JOCcdK1fGXhmTxZ9ntVvbezhiywuFc+aCVIK46EHPc8c 1oDwH4QXGNBtuPXJ/rTf+EB8HZz/wj9oT7qf8aAOe0PwG2la9Lqtzq8DG4uUvJI4+NjIrKq oT/CQ2TnvXQeLbi3aw05VmjYnUrXADAk/vBTx4D8GrnHhyx59Y81Pa+D/C9ldRXVroNlFPC 25HWIZU+o96AN2iiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooqn qep2Gj6dNqOp3cdpaQjc8shwBQBYuJ47a2luJm2xxIXdj2AGTXhdsdM8dX3/AAlcNlPqsNl feXLBafPJKzsCuSQAERcZ/H61v6vea/8AFGBtD0azv9C8PSkG41K5j2NdR/3Y1POD616VpG kadoWk2+l6XbJb2sCBFVBjoOp9T70AcjrOgeMfE+uvYXuqR6N4XiYFRp0jLdXXoGf+AfSm+ OPD9vBpf9v22m3OrXVkkKPa/aH2zQo4YkrnDMAM++K7+ormV4LSaaOBp3jQssS9XIHCjPc0 AUtC1vTfEWiW2r6TN51pcLlDjBHYgjsQeMVkeMNavNItrfy/DN1rthKWF6tugcxx467Sfm5 xx6Zq54V0+3sdCWSDSX0hrx2uprN5N5ikc5YenX0rNsviF4buNautIvbz+zLuKUpEt6phFw o/jRmADDOelAHHaZo3hbxDqn234e62+mC5YLq+nRfIDDzuBiYZjbPHGOpr12GKOCCOCFBHF GoRVHRQOAKwvD8mnXcd34ghsIbSW8kKPOCP9IRCVV8+h5rXF/Zm6kthcJ5saqzDPQHpz05x QBNLFHMhSRAykEEH0IwayZPCvh2XTYdOl0WzltYM+VG8QYR564z0zWq9xBH/AKyZE5x8zAc +lRXN9Z2dtJc3VzHFDGCWZmGBigCvpmh6Ro0TxaVptvZpIdziJAu49iT3q9g+gpY5FkjWRD lXAYH2NGfpQAh6nnFA9TzQRk/hS4+tABx1Hel7cUCloAbjis7U9asdKhlaaQSTxx+Z9mR18 xhnGQCRx71ou6RqWdgq+pOK8m0+4k8VaxqNxbxxSTXTy28QXrBHgI0jt24GFHck0AddB45s zetaXlqY5B1+zyrcbPXcE5BHfGa038U6EqEpfLM38McSlmY9gBjk+1VNE8E6BoMkM9pDNJc Q7tk08rOwz16nH6V0oGKAMT+1tYkx5Hhm4APQzXEaYHvgk5/CrFhqj3N09leWUljdqu8Rsw cOvqrDg+46itOsnWUkg+z6tECxsmLSIP4oyMN+IHP4UAa1FNR1kjWRGDKwBBHcU6gAooooA KKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACqWo6na6ZDHJcF2aVxHFFGu55GPZR3q7WX rOjpq0Vuy3D2t1aSia3nQAmN8Ecg8EEEgigCjZeMdI1DU/7NtluTdLG8kkbQlTFsOGVs9Dy Prms5viPoiedvsdSXyYxK4NuMhSCc43ZxgGq+neCb5JG1G71ZrbW2ll869tQCLhHxwUYYXA AxjpipLr4c6fdTzyf2pdx+dAtucLGWCBSvDFcjOTn1oAfF8S/Ds88UMKXbtIWGRGAF24zkk 4/iHTNbem+IYNVnUWtldG1k3eVdlB5Um3rg5z9MjmuWX4UaMuoR339pXjSLnKssRQ5ABIXZ gHCjkV02i+HE0MJBa6ldyWUIYQ2sjKVjzz1xk98ZNAG5miiigBCQBk8AV5JqFlH8U/H1ov8 Ar/COhszSMHyl5cZxtx6DH+c07xR4p1bxR42j8A+EigjiYnVLtjkRoOq8fl7mvRtI0jTPDO hR6dplstvaW6khUHJPUk+pJoAZrmsWnh3RJLyVCwjTEUMakliBwAo5wO+OgrivBV+fEetPr FlCQqMWnvd8i+erA4iKMMfKe47AVmXUtx46163iF3PbukkixwLGQkcOMGTzFIO8EDKMRzxi vUNH0m00XSodPs0CpGPmbGDI3dj7mgC/XD+OLW8v9e8J2Qlul06W/JuktyV3bULJuI6LuFd x2rmrS/sV8eapZNrdw12LeJvsEvyxRLz8yepPegDU1m9lsdNZ7YIbmV1hh3/d3scAn2HX8K 5XWzJc3Om+GvFPh0a5YXsflT6jHCFjjmY/KApJIGAeR0q74k1bw5fTXHhfWL6TT5XCNFcnM arJ1XZIeNwwDjNSaD4d1W2uYbzXPFc2v+SD9nBgSFFz/Edv3mxxk0AJ4o8P3N34Lj0DQbS1 KLsiCTuVCRDg7SAfmxwD75rjrz4f+JNSeOKU2lpaTmJJ4YrguII4jhPLyvLbSck16H4lh1K 68P3NlpJeO6uB5QmQgGEHq4yRyBXAy+HfiBqFq08d29jLJKheCWcEpsjx5iMp4LHOR9DQAP 4C8Q/2zFKYbG7svNMrx3lwz4IQxrj5P7u0n3FRL8LdXhsJIF1WG4DzNI8NwWaN/k2qw4yrD kH1GKkn0PxYl7cz2XhpmimtJbaOJ9S2lC20b2yx+bg9K6rwjZeILK6vH1eN0guI42jjaZXF uyjbsGOoIAOfUmgBPE15rOlQ6fLFOLXSotqXcsADSqSQBhSpBUd+9c9/wm2n/wDQ9T/+Cg/ /ABNdvqeuw219HpFkyz6tPjZB18tSeZH9FH69K5n/AIRHWv8AoL6b/wCALf8AxygDo7PxPp l54hudABmg1G3XeYZ4yu9ePmU9GHIrbBzWDoE2tXsUt3rmm2tpISFgWPPmFO5bP3cntW7gd RQA4UyaWKCB5pnWONFLMzHAA9acD2rnpHk8RX720axnR7WUebJkk3LrzsA6bQcZPcjFAFU6 BD4pshe67JcvHKwkgtkkaNYkB+U4HViOST61p2V/4fh1d9D057ZbxE3vDAn3VHHzEDA9Oea wdV1m/v7+60fTpY96TfZ/s8LYlkG0MSzdI05xkDPpW54e0JdHgldxD9pnIL+Sm1EAHCL3wP U8kkmgDbooooAKR0WRGRwGVhgg9xS0UAYEL6jog+xCwm1CxTiCSEqXRf7rBiM47EdqlOqav OQLLw/Ko7vdzLEB+A3H9Kdruk3mrW8UVprVzpZRizNbgZfjgGrelWMmm6XDZS39xfvGMG4u WBd+e5FAFayvNT/tQ2WpwWyGSIyxm3dmAAIBBJA55HQVrVhXi3en6zNq5tWvbZoVjIjP7yB QSThf4gTgnHPHeti2uYLu3S4tpVlicZV1OQRQBLRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAB RRRQAUUUUAFFFFABRRRQAU2Q7YmbO3AJz6U6uX+Id7Lp3w18QXkEnlyx2cm1s9CRj+tAGJ8 JtNtIvCUuspaxx3mp3Mss0q8mTDlVP0wM/UmoviDenVtLt7GwksL2wlu/sV3FK8iSJN/BtK ZI5HcEfhWTZanc6H8ItD0CzhzqZsY2mtwxEyIwJ3BRyc85xyASa6Xwf4Y0xZl8SHRorGaZQ 1tGJmlMSlRk5OOvYdsnpk0AbHhLw5b+HdFjhWztLe9lUNdNaptV3x19/TNdDUM93a2pjFzc xQmVtkYkcLvb0Gep9qy9R8V+GdKE/9o6/YWrQZ8xJJ1DL/AMBznPtigDargvHGgeD9fFy9/ pn9q65ZWxeO3s59l3tzwBg5GT61ftrzXvEen6leaFrenQ6fcon9l3ccLSOh/jMitgH0ArAl 0uf4a6FPr1lpbeJtau5t2pajO4ifaeS3Q4QccDoKAMmS91LXrRtP8d3kvhHSwoQackRZ7hO g3XBBBJ9Fwa9R0PRtM0DRbfS9Itzb2cK/IhYsRn1J5rmdA1fxL4oFhNqvhmxttFu4ftG/7T 57ZGCgxgAc859q7igAooqpqlzJZ6PeXcMfmSQQvIq+pAJoAlubq3s7WS6upkhgiG55HbCqP UmuYvfF9tc2H2bSWmj1O7Pl2aywkbyf+WgB4Kgcn0xzXNNqupjQLHRdXe7vV1eZXtb2SMI0 sZIkaN0zuQqobnGMAVu+A9HW3sjqrIiiZAsAj3bWUdZSGwQz9+OgHWgDY0Hw3FoctzcG/u7 66utjTS3L7ssBglR/Dn06Vs7W/vmpKSgBvOeDWVe6pcLfDTtKgju73bvk8yTakK9ixAJyew HNN1q+lRY9M0+Qf2jd/KgB5iT+KQ+gA/XFXrDTrXTbUW9rFtGcsx5Z27sx6k0AZr6Rf6mQu uXcT2oOfstqrIjn/bYnJHtwK2YIIbW3S3t4kiiQYVEGAo9hUvHaigClY6Vpumeb9gsobYys XkKLgux5JJ6mrbuscbO7BFUZLMcAD1NKzKiFnYKqjJJOABXMXd7/AGzYvNORY6Cp3STyMA1 0oPRR2Q+vUjoOaALF14pt47V7mys572FMZmC+XEeccM33v+Ag1paTfTajp0d3Pp81g7k/uZ sbhz147Gs21gn1q6gv7mJ7bTrchrW1ZSjOw6O47Afwr+JroKACiiigAooyKguby0s4/Mu7m KBPWRwv86AJz61keHwp06aeNdsVxcSyxjGPlLcce/X8ahfxLbhleGyu57UyJF9pVAELMcDA JBbqMkCqms6baaWbbV7O3+zxW0/nXTRSFcR4OflztIz19ulAHUUUyORJokljYMjgMrDuD0N PoAKKKKACimu6Ro0kjqiKMlmOABVOLVtOuNPlv7S6S6toiQzwfvBkdQNucn6UAXqKxtD8QJ rfnbdPvLMxYP8ApERQMD0wfX1HatmgAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiis/WdZ0zQNJm 1TV7yO0tIRlpHP6D1PtQBdllihiaWaRY40GWdzgKPUk14H4tvvD3jXxRe6hearKdI00fYLS MOwt7y5IyT8uSyqepHtXSXKX/wAT7lm1PS5IPB1qUuItkp33xHJBQD5gRxjp9TUGj6fJrmq S2OkaBBY6GI/KiluNPMX2UK2QEGcrJ1yTweD7UAM0K6mTwymp+KYk1jRbJ0ltr5WzKjFguB yGXBB3AnGMAZFdw3xA0F9I1TU7FL3UItNmFvKlrbM7s5H8I7jnr0qbxXpsWvfDrV9NsrsKt zaOqzR4YEgZ/UjBrifgRcXE3hCc3cDQy5QKWHMijI3fnkY9qALfhHXdM19XvfF17afbrjUT Pp2m3TK0liMBYwB1DHr+Nby6d8N9S8VSSLYaTea55pMhESvIHUck8cdOtcX4nhu4fiNPd2u lTfYoZEcz2sjfNcEDG4Hgn0UcZxk1B4BhE/jr+0IbWdXt5JkvZJY1Ro3IY7WwT8v44z0oA9 esI7W3vr+3twyuZFmkUjCgsuPl/wC+a0CAwIIyDxg1hJezT2/9saXp5kEsyo+4/NLAufnQZ 98jPUVysHxPvNTvLqz0LwRqt5cW4Yuk0kUJXBx8wLEjnt1oA7HSfD9jot3ezWJlSO6YN5Bc mOLGchF/hBJJwK16rafLdT6ZbT3sC29zJGrSRKchGIyRn2qzQAVmeIHCeGdSfzhFi3f5vT5 T/PpWF45kxpX2qz8R/wBl3+nH7SiLIuJcD7rofvDGeKXR9Judcni8QeJYbWViqtZwRBwIl6 5YNjJOc8jigB1j4dF6p1j+19QjlvEikiTcALRNq5SMEfLkAgnqQTXW0UUAFJS0lAGNAlnol u15qt5D9ruSPNnf5d7Y4VR1wOwrPm8caRDNJFN5tr8oaKSddolBbaCo+8eegxzitWy0a3tr n7bcu17qDDBupVG4cdFA4UewrP1Xw0194jg1qCS1huYofKSWSDzHiOT8yZOM4OORQBpaJb6 rbabs1jUk1C5Z2fzUh8oBT0UD2ptzrkEdxJaWUE1/dodpjhQ7Vb0Zz8q/nVcWviO4Atbq9t YYBw9xbq3myD2B4Q+/PtWrZ2VtYWiWtpEIok6Adz3JPcn1oAy/7Mv9UKtrkkQtwdwsoMlT6 b2P3vpgD61c1bTU1LRLnTgI18yPahZcqjD7px7HBrQooA5i08JKLpr/AFPVr+7vZVUShLh4 oQR02op4x9asT2V3o7re6ZLcXEAbNzayyGUsvdkLHIYenQ1v0UAZg8QaL9kS6Op24jcArlx uOeny9c+2KibxLpTKBazNdzscLbwofMJ+hxj8cVPZaFo+nO0llptvDIzFy4Qbsnryea0cDO cc0AYkWl3GoxNNrUsw805+xxylY417KduNx9TnFWbfQdGtZPMg0y3V+zFAxH0J6VpU13SON pJGCIoLMzHAAHc0AVr/AE611O1+zXiM8YYONrlCCOhBBBrNk8NW8ypFcajf3FuCN1vLNujk AOQrAjkfz705PEKzJ51vpWoT2p+7PHECrj1AzuI/CrK65pb6dNfrdKYYR+8GDuQ+hXqD7Yo A5zxNph0u+TxHpuoQ2E7SIkqzyBUk4wAu4gZPA29/YirOl674mvp7i3l0a0SS32s2bnG4MC RwA2Dx3NWL26uNYs5rWTwnLe2Mg2lbtkj3/wDAG5A9652z8J6zCr2sVpHBo5OYrBrwq8bcf MzoDvHop6UAdd9r8Qp8z6PbSL12xXfzD2+ZQP1qF5vFcsTSJb6XYrzxPK8jKPU7QBkemce9 VING8Uy2N/DfeIjG08YjtxDGMwerF8Aknp2x9awNa8JeINS0yPT4pZ4pkZW8+W/M8JZehZH XP4dPWgBviZU1a1jbWNatbqO1YSrZ2MTSwzY7zYPQ8dSAPer1jrWqXWgCbQLnRhLGg8vTUj 8sg5wFJL4X8qv3Msv9hS6Rf6BI8jRhJDDb74JRxlhsII+nBFcbqZ8LWVpaaRcgzi0JddSvI WQ2yu2Txgb2HYnvigD0JYvFjKs7XempJ0+ziJyg467s5zntjFMa61nRVWbVJl1KzOfNlhg2 PB7kAnK/qPetyBka2iaNi6FQVY9SMcGpCM9aAGxyJLEssTh0cblZTkEetOrDns5dHY3ulq7 W24tPZKflI7sgPRh1wOD9a1bS8tb+2W5s50niboyHIz6ex9qAJ6KKKACiiigAooooAKKKKA ILy8tbCylvL2dLe3hUvJI5wFA715vZ6CPiTq8XijxATL4cjDf2Zpjgrv7edJ6k4+UdhS+Mr y58S+P9J8AWSMbOPF/qsq/wxj7kee2TXpkcaRRLHGoREAVVHAAHagDKAXQbSCLfNPZ+YIy8 rgmBTwo6crnA56ZputX2keGtH1DXb2PyYcBrh4k+d/4R06nmtggMCCAQexrita1i8stZ07Q rybTl+1TtNHdXwGwxrztC5H7wEgDt3oA47TPHMegrcJonhLxBqHhMKWWVrYgwOSdwXecsh6 +xzWj4GubrR/HN1omsajI0l/arc2VvOoXyYQcrGh/iI3HI7EV6mGjZBhlZWHGDkGuZ8b+Fk 8TaGogmSz1KykW4s7w8GB1OScjnBGQRQBwHiWOyufizFard6fbrHNFNIGXypZJAVIXzGznt wAM+tV9LRLH4takbKNJBtuGWT7M8XmyYY+WckhwOeQAKhv7yx1XxDa39prl1qFvb3UEY8+E C1uX3LkrIgBLjsH4NaOk6ZNb/ABJuruK+d2WSd4k8uchmw+FG4bOM+v0oA9Ov5bibw+i2V9 Dpt3cIvkyyr8qNgHG3jPGeK4+3vdD8Q+Kk0+a+j0rxXbbXkfT5wReRKckZH3lP91uVq340N lf6PYafeeGT4l1B189bEyiJEIA3SSMThQM459ai8D3/AIW+xXjQeGrLw7fabhbmKJY5NgI4 ZZE+8poA9BFBIAJPQVhXXia0hsDcxgKTuKLdt9mDqoyzgsM7QOvFY9x4qsZ9JL3niaz0qRM s7W0iSb0xlSrMOAQeuKANHQdPsb7TLi4u7OG6F1cSv5s0QPmru+U4I6YAx9K6QAAAAYA7Vx 3hrWdD0rwvZQ3OtpJI0YnYyvub95lwenTr7cVrr4s8NtM0Q1m1Dq4jOXwCxOAATweSBx60A bVFZVhr+nanq15p1jL5z2YHmsOisSRt+vBrVoAKSlpKAD6UtNz0FKSewoAOfWjvR/OjmgBa KKKACiiigArN1DXNN0yJZLiYtu3bVhUyMdoy3C56d6XWb6Sx0/dbxebczOsEKbgoLtwMn0H U/SsvSvCOhaVYT2ZhEk1+rLcvI5LTFh8+MngE5OBQBIurvrl1Hb6DehYFTzJrtYw4UnG1Bn jPOT6YoutFtIrG4u9UuLzUvLRpZFkmZUfAzjYpC446YrbtLS2sbOKzs4Et7eFQiRxrhVA7A U29tIb+wnsrjd5U6GN9pwcEdjQBneGNVl1vw1Z6nPbC1knUloBn93gkbTnuAKwr7w3p/jS+ vJdRLLZ28pgjFuPLeQqBlmfqcHOMdMVvhtJ8K6Gkby+RaQghS7Fmc8k+5J5rP8F3J1DR5dV gLrp19M09pHI2XRSec+mWycdqAMvRvDfijw3rN9dQ6oNbsrhAscFzM0bR7enOGBOOM8V0cH iGyMq29+H026P/ACyuhtz/ALrfdb8DWxio54ILmFobiFJomGCjqGB/A0ASZorlNT+xeDo11 lLprfTEIjuYJZyUAJ4ZAx4IPYdRn0rqY5EliWWNg6OAysOhB6GgB1Z+raXpuqWqJqdkt5FA 4nSNhkbl6HHetCigDlLXxNqN/aNeWOkxC3tzm4jafMyr/dCAcNjnBNdNbXMF5axXVtKJYZV DIy9CDWZq+nOZE1XTYCdRhK/ccIZkB5Rs8EYzjPQ1mOBbac+vaRLParHIZbmxbBTg4kBX+F hycg9R70AdXWFfxTaXenU7BoQk5Cz2sr7BM3QFD0D9sd+KfbeJdOuJBuE1vbyNtguZl2xT/ wC638s4z2zVXxcNMvvDF3DcSRy7GTaqsCwfcMYHr7UAbdjfW+o2ouLcttyVZXUqyMDgqQeh BqzWdpOlrpVvLGLqa5aaQyNJMRuJwB2A7AVo0AFFFFABRRWB4h8Spob29vFp1zqN5c5McEC 9QO5boOcCgDfrlPGfjbTfCFrbLOyzX97IIrW2BO5yf4iACdo9cVn3vijxXaXEcV/oVrplvN G8n2gXH2l4VVSxzGoGTgdjjJFVLDwXYy2g8WrePqWr3RjuxeatGRsjHzCPYMbFA7DuKANjw ToesafBfax4kuI59a1WRZZ/LXCwqBhIx9BXXVU0y6e+0q2vJI/LeaMOVHTn09vSrdABXn+u ab4U17xNM3iefRL/AE9LcRQpNcqJIHDEtxnjPHIPGK7bUb+30vTZ9QuiwhgXc2xSzfQAck+ 1ePav4G8LaVq9v4sl0CK98NTyNdXUTWhM9vIwwCQfmMeeSpGQfagDpfCnhjwZoviYXPh7xB JcKsbKlkb3z4o2bunPBxkYr0VlVlKsAQRgg965nTfD+k6D4buT4f0aOPzWa+jt2jAxKRkDH bHAArbg1K0mW2BmWOa4TfHDJ8kjAdflPPFAHPeB9Si1PSdQsn0u1099Mv5bNra3Tai7WyrY 9wQa6TUFlfTLpIATK0ThADgk44rB0y10zSvHWrwWsF6LrVI0vp3Kf6OCvyYB7McZIrpJWVI Xd87VUk464oA83nli0rVjceENL0/Vr2KMWWpaWLhIZjjDblLcHGcEHrn2rpPC9hqf2i61nV tMt9KmuVSKKygZW8mNcn5mXgsSSeOBxXlcV9pvjYTaTrFzp3hzT7OVi0t2oj1O6XcSGXdjy wR/ECSa9w020trDSrazsy5t4YwsZkcuxGO7NyfxoAp65oUGuLaLPIY/s8wkOADvXoyH2YcG uMv/AIe3VjoWsJol/bRyX0E0UqzW+5RGzFgq88FQSOcjpwMV37alYLf/ANnm7h+2Fdwg3je R7Csu6i8Sapo9/DE9tpE067LdmHnPGO5fBAyR0A6epoA4C18K6Z4eg0zVItfNo9xYCJPOty 4dFi/eEgscNt5A6ZFZOn6R4K1c2eiN4lllgtblmghntSmSQGdWYnk4T2xiuwdPDuqeT4f8T anapfaQzWwiR1VXDx7UbDZwdp4560qfCHwr8wmlv50Zi5DzAZb+8SACSOg56E0AZnhDWfCu gas1pH4mub37asUcJubcrkFmKnzO/wB8DJx2rcm+JGmG4uvscT3NpbohM4DYLGUoRjHTgkH vU1p8OfDlrZS6cz3FwkxQt5si79igqqAgAhRn8wKY/wAMvDrpHGZr8RRAiNFnwIwW3YHHTI 6UAdB4f8Q6b4m0w6jpbyNCHMZ8xCpBAB6fQitasnw/4e03w1p39n6Ukkdtndsdt2DgAn8cc 1rUAHNHbik9qMLnjrQAU7PPSkxRnvQAvNFGeaKACik78VBfXcdhp897KCUhQuQOpwOlAGNq UsMviS2WYFotNge9kIH3WPyr+ON9Z2mxR674mttX1Oze1vbKAS2qxzll8qTIG9cYD8c49ar t9onifSm/e6nqbrNqDxn5bS3PRWJPHy8Ad8k1t+GkW4iudYyCbyQiPHRYkJVAPbAJ/GgDfr FvPEVtY6pNazwyC2gg86a7GDHE2cCMjruOcgY5rarnBbw6t4nmYriz051JVVAE1xjO5v720 EY9z7UAY0WqandamTqqLA638EllAVAdIXDLtbH8WAxPpmu6REjQJGgRR0CjAFYkfhuKPxM+ t/bp2LMZPs5C7A+zZnON3Ttmt2gAooooAz9Z0u31nR7jT7mNJFlX5d4yFYcqfwOKXRrr7Xo 9vKyCORV8uRAMbHXhh+Yq/WToRHkXqjPy3sw5/wB7P9aANaiiigBCQASTgDqaydBJuLK5uz gw3dxJLGv+xnAP44z+NJrrNLFbaVHI0bX8vlMy9RGAS+PcgY/GtaONIokijUKiAKqjoAO1A DZIYZYTBJEjxEbSjKCpHpiqcWh6NBcR3EOlWkc0f3JFhUMv0OK0KKACiio5po7eCSeZwkca lmY9gOSaAJKp3+o2+nRI0293kbZHFEu55D6AVmwtq2tkzCWbSdP/AOWahV8+YY+8SchB6Dr 9OlWbbTdH0y6jKLGLyQELJNJvlk9cFjk/hQBA9x4ivoytnZQ6bG/Amun3yKPURrxn2LfWoL fw/caYkzW/ie/RZXMkjXPly/MevLLwPQdBVa913XdX0RLnwTYwyzPcNbvJqYeFYQuQX24yw z0x1o0vwrfTaVeWvjPWT4iN46u8LQiKGLbyFRRzjPqaAMDWr6/g8RwaB4ck1C+1+SWL7XqE 0O6K0ti25hnAUZA6CvSJDH5LmUgR4O4t0x3zUVxc2mn2pmuZkt4Yx95jgACsdRP4hnBmt5r bSU5CSZR7pvcdQg9D1+lAFjw42dHCxs728cjpbu+fniz8hGe2OAfatiq17Jc2+nTS2NoLq4 RMxwbwgc9hk8CsO1n8X3eg6hJfWNnYXzRsLSKKUuQ2Djc3TrjpQBR8WadrPiDVLXR9O1G40 aO3UXq3qQiRZZVb5YyDxgdSD14qvpOs+N4ddt/Dnifw9a3YmDN/atnJiBkXqWRhkNyOPeuS vNV8e6F4ce40zRNP8MW8bgyvqlz9olupScE8HCg9c9fQV6bpTa9e21le301tapJEkklskJL ZK5ILE8c+1AG3xVG+tLYh7/7HA95DGxilaMFlIBxz1rAj8Qac3iqHTU1y7u7md5ES3jtx5U e0Hdubb2+tXrrUtRg0iUTw/Z7xJkgE2P3bbmA3r7YPQ9DQBz+veIb/AEfxB4P1O8u/s+kXw e3vI8fKJWQNGT36giutbUpZrGO60yxlvBISAGPk8ep34OPwqPxDBdSaM8mn2Nne38DLLbpe cRhwfvZ7EDPNeea5d+O9VvLvT7SznubSF22TWjiNZVdBtBOQDtY5yOCM5oA6HxBFYXV3bTa hfaRZTPGYbiC4QXLZyGTaMjkc8kd6gXV4tXjtJNR0ScTNFI1vJcT7beZkG5SApwdwGeRxXP 2fwy126jhlub+30jLrNNCo+0mRwMbjnABPPA49uK72y8G6La2UdpPHJfRRqFRLpzIkeP7qn hefT6dKAPN7zxj4t1G/htLGGGO9JcH7LAZFwR8hEgBIOMg524610h8cQeG7efTp/DuppNax iWVfNWYR5Gcs5Y8cE4GTgE4Fdnc6to+lsLeW4iilPSGIbnOPRV5/SuW8XeHm1m9Fxbw/ZI5 I0S5uZrsxQzJnhHjAy2M+q9cZoA80voo9V17VokmuWk1z7ObW580QW15MuTnDcvGOAPXHvX Ua1pnivS9Eu7y7e7+1RGR7nUrS7P7+E5CxpFztIyMHHGM5rur/AEC3l8M3Ftqs32vyoy8bi BB9nKrwYl7Yxxz+NcfpXxk0htNmOpadqJmtMK8kMG9JFJwHyCQnuCeKAOX8M6bqXia3eTT9 kN9bQvaS+fO8c8S+YHXepz/rFyuV45zXVv4G1mfXrW5MK2+jeaXk0pb1ysf7ornI65bBx04 rnbv4laB/wkJ8QPaXVjq4eO0SyjXzJpIg2WMuPlCkMMcn1r0MeP7D7Ze2D6XfpfWNubia3Z F3BQRgA7sEnIxQBs+F7TUdP8LafY6qyteQRCORlkLg46cnrxiteuH/AOFladDIg1HR9R05H Z4w9wsYG9F3FOG64xVL/hbugf8AQN1L/viP/wCLoA9DzyPm7dKMZAz1oIz1pcDHGaADmj3o A9MUHP0+lACg/lS0gHrRg+tAC1zXjC4khsLGNLSa7Wa7RWhhBJfGSFJHQEgZJ7V0uPeigDl rq2utO8L3EL7H1HU5SjupwokkOOvXCjj8K6S2hFvaQwKABGgQY9hisnVg0+taNZliI2medh /eKLkD8yD+FbfUUAFZGgEG1vFCY23kwLf3zuzn9cfhWnO5it5JQu4opYL64HSs7w9H5egWj GQSPMnnO4OQWc7j+poA1aKKKACiiigDL1+9Ww0O5l8/yZXUxxEcsXPChR3NQm70/wAPWFpY xwTSSup8u3gQySSHqxP4nkk1Wb7GnjKRtTZPPMatY+a3yqAMPtB/iyee+Kk0V31PUrvXGVl gYC3tNy7SYxyWx7t+gFAC22r6nHeW6avpsdpBeMUhKS72jbGQsnGMn2JHat3cKztbtPtejX CIP3yL5sRHUOvKkfiKs2F0l7p1vdxkFZow/HuOaAKHiJH/ALL+3QgNNYut0o/vBfvD8VzWp BKs9vHMn3ZFDj6EZpZY0mheJxlXUqR7Gsrw07toEEb8mAtAGH8YRioP4gUAbGRRRRQAVzuq ebrWq/2HFsWzg2TXrkklucrEB74yc9q6KuZs9E162kuNuuwosszSl1tdzvk8bixxwMAYHag Cz4n1NtL0pVQXMQuWMH2uBAws8g/vWB7CvLWXS/CV7Z68NM1nxJq0+8rq+q5CoFUliiEgjI z0A+tdd4y8Gazq+mRXtrr0k+qafKtzBHONlvJt5KMi+vqc1ahsofiN4P0fVdRFzpjvG7tBE QCrMCjDJHTrigDn/wDhOtNvmtbjWtU1K2hmyFWxQwRwkEA723FmPzDpxzVm88UaLpunreza t4jSzlDNbys6FbgA4YqW54znnGRyK00+FvhxJLcia88u2U+TFvXbExxl1G3g5UGrV38OtCv tNTTrma8ktIlKwRGUEQBjltvHfpznjigDK0zWtCe9jmfRdSurxxHJBNfsrvIjttDplsADGe AOK6rS/FWi6roZ1mC7VLNZmty8hxhw23H54/Oqlv4I0e3hto/MupDaJLHbyNL80KOMFVIHQ dvSuN1VdIkuZvC+iXCSWupSm3nZz8sV0iqUCYG3Jx8350Aehan4i0zSzBHPcI808628cKOp dmJAPGe2Rn0qxYaxpmqTXUWn3aXD2khimCg/Kw7Z7/hXmkel2niSxvdKNtDpXjLiZ2vIi5j KgJ9oiGeNwxyO/wBKqWHiDUPD2u2mleLrKfSZrK3+z6bFpoZ4NTduvODlunynocmgD0zxBb afLBZzX+nQXghuoynnIGERLY3D3FbNYPn6pp3g5bvVXhmvoIhJcHbhcA5bj1A/UVtxSpNDH NE26ORQyn1BGRQB5v4qt9QXxs+owaslra2VossqT3HkLt3E7UIGTkryenQV3uLfW9DXcp8i 8hDY7gMMj8a5P4nW0UvhlJJZLSFPNEbyTWjTyEH+GPaCVY9N2DipPh3r9tqfhyG0itHtvs2 Y4kw7KYhja25uckHvzQB1FtJbappHy73glRom8wYY9VOf1rivhzqsWn6F/wAIrfyOt9pl3L ZImxiWjDZRunAwRz04rstNkt0mvNPhtzAbaTJUnIYP8wYfU5/KuD1vxbdeG/Gep2Njcy6xM 0BvJ7Fo/mtIwmFMePvgnkr1oA7xLrUpNRMI0sRWikgzyTDLehVRnj6kUltYXyzSy3+qPdLI CohSMRxoD6YyxPuTXmWk+PfFurQzyLcaPbiK6itvnhckmQgA435AGT1qPxB408caBb3E0l7 pV28Fy9s0UNo4JYRhwRlu/SgD0mKwh0nUrOPTLGOG2m3ido4xnOMqWbr2I/GrmsTWttol5P eW4uLdImLxEA7xjpzxzXkdz8R/EU+ipPbTWqSLaedLKYygS5B3mEqx5GwEE55Ndpa+Jodb8 Jw21lNHrt/e2xDtaJiGPcMZck4QDPTOeOlAGVoXj3w/eaZcaRHaS2zCN44rRp/Ndm/55Lgk jqMdvyrjU0HS9L1NdL0q3uFs5bT7Nqc1m3yEqSXVQSA7ANgk9D71t/2zpvgPWbvwrpfh6Ke eKCOQ3kkxLtuwCWJGQo3cAGqF9Omn+KrO5l0rS57DSYZ7c20c+FYBh+92EYBLnHU5yfSgDa u9J+H9lo1nqVj4ZubxLsERPGjhVwSP3jdFGf8A61dBoXhrRtW0i01O5sJ4LtiTK5uJC03OM MxwXT5RgEdKzH8a+JINQm0a00DTmuYwqW/l3DGKVtocqCF4whz+FdV4Q1HUdX8NQalqSqr3 DM8eBg7M8ZHY0AWJPDWjTSGSW13MZJJcl2+867WPXuBWL/wrTwf/ANA6X/wJk/8Aiq7KkoA KOR0paKAEGfWjBz14paKACiiigAooooAyLnDeLNPVycLbyug7bsqD+hrXrGkzceMIEwFW0t WkyerF2A4+m0/nWzQAVkeHABo+VG2NppWjHopkbFa9YemlNM1e60dnRY5Sbq1GccMfnUD2b nj+9QBtSSJFE0kjBUQFmJ7Ad6yX8UeHk0hdXbWLUaez+WLnzBsLemfWtSY4gkO0uAp+VRkn jpivFD4c8Sj4OwWPkaiblL1X/s37OmQon3/XG3nrQB63beINHvDdi11GGY2YzOIzuMXGfm9 Kzz468JKI2bX7ULKnmISxwyA4LZx0965y0bUvDfijxPLN4f1G9ttYkS6tpLOIOM+WFKPz8p BHfisS78JeKmXQ9OsENpJHo1xaz3BiWSJXkIIjOT9RkZxQB6FrWpeFvs8B1mS0mjlXfCHXz GZf7ygAnHuKIPFXheKDTY4NWtEgvT5VmVOEkI42A9AfY81x3hfTtT8O6vFqEvh28+xTabDZ +WhEstpJFkFcZ5Rs5BH41QbwVdandpLqmgOdO1LWXvZLPco+yxGIoHbB4ct83y5xQB6Z/bW nPrx0Rbj/AImCR+cYdhyE9c4x+tU7Nv7M8Qyaft22l/uuLf8A2ZB/rF9s8MPxrA8NaF4m0z x1dPq1wt9pkNgttZ3hP7x18zIWT/aA4z3rrdT0tNTiiU3M1rJDJ5kc0DAOhwQeoI5BNAFTV NTuDeLoukFW1GQBnkZdyWsf99vc9h3PtV7TrNNMsI7OJ3kVM5dzkuxOST9Tmm6dpVlpMLxW cbfvG3ySSMXeRumWY8k1eKjp39qAAOckEYpdzZHy8fWsu91i1srsWiw3F7eFd3kWyb2VfVu gUfU1W/4SazhcR6pa3emSH7v2iIlW+jJlf1oA25Zo4YmkldY0UZZ3OAo9zWEfEy3hEWg2E2 pyHPz4MUKj1MjDB/DNctrWqy6j4j8yy0Z/EVnFGvkwgyLGsmTkkFdpPTknAArvNLe/k0yFt TtYbS6I+aCF96x+gzgZoA5vXrrxHaeHrq71DXtL8PptCi4SB5/JLcDliATkj+Gk8GQfZp72 G2unu7aGOKOS4O4rcXABMjrn6jOOM1W8baK3j6ym8JWl49pDE6yXV7GM+W68pGB/E2cE+g9 6t6LqVt4Yi0rwjrVxGt8lpvFykJit5dpwQGPG7uRQB1/JxTqjWSItsEiluu0Hmh5o49vmSK m84XcwGT6D1oAfXI3w8NfD/wANXOp3kEsltHctdfLD5sgkcn7oA4wOPYV0z31mllJfG6i+z RqWaUMCoA6nNcXpvjiLUZINU+0wXOkalMbWztbaMyzgjOZHweF9RjgEUAc5qGpXHjKJNV8P fD7VYruQB7XWTcRWjr6Hdkll/wBkgg+ldToUXjS8TTh4t0nTlvLJ95vYpt6sCuCVTs/bPQd qfp2g28euJe+EtYNjpi3Eg1Gwiw0bSL2VSP3bZ64xkV0Y1TbqrWFxZTwDaXS4YAxSAdeQeP xxQBVlhuNVkNlqulGOGJ/NWQSq8UpB+UEdffBGOKs6OZYdOt7K+mDX8ceZVLhm6n5vpWd4m uLe48NS3dtq95bxwMCZtKKySemAOQeSK5T4bOdRgupLuW4l1GxuGZJrgnzJEcY2tklgNyk4 PQjgUAegavBDPpFys1qLpVQyCInG5l5HI9wK5TwhrPmX40s3+n3jyQefIlhbeUtqcjCE55P J64PBrqLbU2NvK+pWzae8GPM3nMZz0Kv0I/LHevKGtLbw/wDFSK5vptYeWa8P2OCFPtIkUr 1zuyi/Mc/LjAHNAHq0Vx/xUF1am3VD5EciygcyDLAjPt/WsSPSZrP4p3OvTSWyWl7p8drHu cCRpVdjgA/7J7Vv35vI5LWa0XzFWULNHgZZDwSPocH865Txf4g0rSvGXhiy1qztjbSNNPHe Tk5t5UXChMdWO4jFAHWX91p2k2E+oXzxW1tEN0krLwBnGT+dczrvjzSNLsPtNhaT6wWmSHf axFokZjgFpMYx9MmuN8UeJpvFyXdjpGsW+ltp90IZbO8ikMrdCJPKAzJ22p+JrW0XwvqGme HdRSS+msor5TJeanqEu64nOMD92MLCOegyQOOtAHmfinVNe1bx1P4b8U+LVh8N6fIJri508 KCpYZAOBk4JxjBwOTXqtsdNm8L3FtpmqwL4NmtBZRSWsDi4WcttLA4+YHI5x1qDwl4KiS1n jlto4rK52m5kEOxrwDoo3fMI+5JALZxwK9KjjjiiWKJFjRBtVVGAo9AKAPNPEN9cafeXdvZ WGm3F3F5dt5d5blpJ4zFzOzj+EdMYxwc1y97qmt20I1C1s9IkEVlDPDF/ZGJPnlMZQHdjjk +hz717rge3pRgUAeP2fiXxJcabHHpFlYWl4spWSwisj+7QR7nlBOBycrj14r0rw39pbw7aS XUSwvKvmCJYhF5ascqpUdCARn3rX4ooAKSlpKAFooooAKKKKACiiigAooooAx0bd4ymDEgp ZLtHqC5yf0FbFY2tKLaW01aM7ZYJVjc/3o3YKyn8cH6itmgArI8RWNveaJcvJAsk0CGWF9u WjccgqeoPHatemSqXhdB1ZSP0oAbbTLcWkM6MGWRA4I75GalrL8PszeHLHeMMsQRh7jg/yr UoAKK5zVPEGpWnie10Kw0iO6kuLZ7lZZLjy1AUgFcbSc8ispPin4SSGL7fePZXTSNFJbSIW eFlbad2M8Z6HvQBgWPirxFaf2zqt41zf2Wn3k9vhWiWM/OFQNgblAzkt6CtK48easNZg0G0 sNOnv5pfKE4uj9nOYy4wQMluMEfT1qex8c+EEicDTLiyS6kl3D7EdsoQ4eRtoxt9SaLjxd4 ZsLe3S00kQP5kckEctmYw6O4XzI8D9eO2aANrwZq97rvhO01HU2t/tjFhKtvnajBiMEHoar 6jqWvpqOoXOmR2s1np2EltpMh5flDFgw6EA4x3rz6/8Za5NPcarYR3+iWytmxtjajyrsgkO 0hAI6jnJGBzzXdaP4a1Waxk/wCEg1aO4iu5TcTW9qmI5c4OGY8kcDgcYFAHW280VzaxXMT7 o5UDqw6EEZFUdZ1Cawtoha2wnurmUQQqzbVDkHBY+gx25qPUr2e2MWk6Rbo97LGTGD8scCD A3t7AkYAHNNsNB8i4hvdR1C51K9iU7ZJmARCRglUGAP50AWdH0tNLsthbzbmU+ZcTnrK56k +3YDsK0cUVUvtRstNg869uFiUnCg/ec+ijqT7CgC2a5+4u9Q1e7n0/SWW3tYW8q4v85YN/E kQ/vDoWPA96HXWNcwjJLpGnEfN8wFxKPTjPlj8c/Stmzs7awtI7SzhWGCMYVF7f4n3oAbYW FrptmlpZxCOJO3UknqSe5Pc1xuo3k+pfGDTNBikLWVjYyXl5EcFXZjtj3A+mCRXd5xWHoa3 Mt3qd1fjTXuftLRJJZ8uIh91ZD13DnigC5c6JpN5crdXOnwSTrjEpX5hjpz1oGi6SNTOp/Y Yjek585hlgcY4z0/CtCuU8RXEd74i0vwtcXEltb38cs0hjk2NMEx+7BHIznJx2FAGP4oi1P SNSh1nw3odpe6bBltTtrZh59ypzkBPunH3vU1hnQrLWrq38cfCrUksL+6kEF2ixgxFSfnMk Z+469eOpxWhfeCdK8KeKNC1nwmsunzzXi21xaJKzR3MTA7iVYnkYzmugsdBWw+JF3qOmabJ Y2txbf6ZKrARXMuflIQfxAZy3Gc0Ab2jaRbaLpiWVsWc5Lyyvy80h+87HuSa0GVXUq4DKeC CMg0tRTy+VExVd8mCUjBALkDoM0AYt1Z6cb2XQ4bOOKPULd3uTCu1gowqn0zyR+FcN4Fu47 Dxpc213bXtvcakjfZze3SyHyYzhcAE5LHcSeOmB0r0rTYrxbNZNRZGu3yz7BwgJyEB7gV5T qUtnoHjuEGCyigjv0kMcF40l25PCFkYHbGA7Hav6UAeq6ubY6XLDds6wz4hYoOfmIX+tcP8 AEPT4ofs81mt2l5qZSwd7a6S3xGCSSWYjJxkAZ79OK7e7NvcajbWFxAX4+0K2cAMhGOO/XN ZHjnSYdU8Ms8lqly9nItysbxCUHb94bT1+UtxQBJomtWOq6S9iSbK6t4Sk1s8m6SBRlQS34 ZzXnWp3T/Em00fwm9vJZAN551C4UZlEf8UJBzk8NzjINangi6tbC115LOxsjLJE17DYQyb5 UQ5AjfJYjOAcds9K5TQdV0C58R3EM0mtWdxaqX0uFroRpgx5aENjhuCAT26UAeqb9N8Nwy6 Zo1hNqOqMvmyBPmkdscPNIeAT7/gK86tZPHeo6rpuqeJYrmWyEKyO1vBmOFS/LCMjJlGMEk HAOQK9B07xH4T0m0ht/OjsJJArSR/NJtkYZ2vIAQX+pzU8vjzw2lvBNFdy3AuFDQiOBzv3M VUZIwCSCOcUAc0P+E7vEdYdTvILe48yWC5MCBo44ydoZSudzgr78E0qan4k0Xw3oBsrK6uH kc3l/CYGZkhJ5iTjO7LZGeeDXZaRry6n4dbWZ7SSyRfMLRy/eUKSD9elUbfxzoMugWOsTTS Qrelkih8tnkLrncm1QTkYoA4WTWviNcwWsL2uoWUQSUfaktC7TEndGWUDKYHynvnJq3qP/C ZG1urqC412OZbK3lit1UMPOZz5ifKuThcdK6w/EHwuLN7o30ixAIyloHXzA5wpXIGeeKqS/ Ezw3bNe/bDdWqWkiRbpIT+9Z13AKOpOKAODN58SDcXMqR681phFTERDl/lJwpAIX73PXtW5 dX/xAgvS9pZajJpkLybEeMNPNHIu1MnsYyC3POCK6NPiX4XlUPBJeTR+WkhdLVyq7jhQTjq TwB61Ut/iJHbnWpda0+6tILG5EaKYcOsexTufnHU8c8+lAEnhKTxo2uBPEsMi20dgsSOMbZ ZVbmRsdGYdu2DXcc1ykvj7So782cdjqM7eetqrx2/yvKV3BRkjqOc9Krf8LCtv+hc1z/wHX /4qgDtqKKKACiiigAooooAKKKKAM/W4jNoV4inDCMuCfVeR/KrdrN9os4LjGPNRXx9RmlmR JYJI5OEdSrc44IrH0G94k0eedJbizACOhyJYuitx37H3HvQBuUjEKCzHAHJJpa5vxZe3yWB 03TYPMnuELSOWI8uIMoYjHJJDYAoAv+Hjnw/atztbcyk91LEg/litWmRRxwwpDEoVEUKoHY DpVa71K2tLm2tZC73Fy22OKNdzEd2PoB3NAGVrGgxXWrRa8dYudOktbd4S0WzaEY5Yncp54 HNZuneCPDqraano11cRMUy1zE6sboFt2XLA5OSeRjrXR2thcJdzXV5evcvJlVjA2xxrngBe 59SeaXTXt9lxaW0Hkx2sxi2g5GcBsj/vqgDItvBWlW1+1yJ7uRGEy/Z5JAYwJeXGMZ5PvUT eBNGlRFnnv5zEqJG8lyS0aIwYKp7DIHucV1dQ3d1BZWct3cvshhUu7YJwB7CgDmtQ0nT9L8 OPoVr5jx6hOI0gkcvwzZcDuFxkmrX9hapBbpY6fr8ltYqNgQwq8kaf3Vc/kCQarzaV4hn1u PXYdVtWEUbJDZPbkJtYg8vncGIA5x+FXDfeJ0GDoVq7PwpS7+WP/fyoP5A0ASaR4eg0i9u7 tb69vJLnAzdzGTywOy56Akk1s1hQ+I4lh26hp99a3K5DxC2kkGR/dZVIYehpiP4h1VmnhkX R7XOI0lhEk0g/vMCcJ7Dn3oAn1XWWtNRtNJsxA9/dBnRZ5diqo7+p54AFQ6TaWf8AaD3d3q UGo6uQVZlcYhA6qiZO0evc96zNa8INNCur20rX3iGzkW4tZ7kjqv8AyyGBhVYZHHrmsTVND 8TWt1Y3GiWu28mtZnvJIhGo812ViAx5DY3AHpwKAO9Gt6Qb02Q1GD7SrMhi3jcGUbiMew5q 9HIksayRsHRhlWU5BHtXjP8AZesWfiE3A0i/gt7q5eWJri6iec7rfYerZzu+taWn6P42m0h UuY7231JbZUs5xdqkVsQmCJIwfmOe+DnI6YoA6vXnu9c1F/DWka1f6HfQIl1Jdw2wdHjJI2 Bm4zUnhnw5YeCtEu/N1KS5eaZ7u8vrohWkY9WbsOK5nTvAurX3h2W1v9c17Sr5ZEmhl+2pI Y5AuCRt6qe4PX2qc6f4y8QeF30LWLq20/W7C6SSK72iSG/RDkOY85weMj1oAPGvia8TSrDV NPR7nwpI2NRvbCYieOM8ZUAZCg/eI5xWd4c8HWviXwzcrc6lqE2lrem50O+M7faoI8D5lc8 4JzjPaixuPGsXiS0sbrxbpHiCKWf7Pe6Xa2ap5UZB3MTklce/XNdj4R8I2vhK0ura2u550m maRI3c+XAhJISNSflAzQBNonhePSZ/td1qt/rF4F2LPfShzGO4UAADPc9a6CiigCK6m+zWc 1xt3eUjPjOM4Gao2ljbTXaayxlkmljBQSPuWIEAkKOgqXVpri30m4ntbdbmRFz5bDO5c/Nx 34zx3q3C0bQRtEMRlQVGMYGOOO1AD6858a3eoaVrsY0q4trAahGGu7l7mNJQqcfulfC55AL E/hXo1cP8S9NN94XM0t5bW1lbkvdi5JCSxY+6ccnkDgEZ9aAN+0vINU0iK/0+a2kuo4vld5 FkEbEDIYqe+OcVLZ30WqWHlXSRRSzB0MSyrIrgcEqR1HNcR4es21/4VT6VZzadBflArpYx+ VEgzuSI47beCcnqawNMtr/w7peo+O4bG3s4YXEFtpwcvDjfsecbAMsc4GB0HrQBN4T06Dwt 4iheJNOiae7eyMMcri5nJP8ArGjHygAdscDvXR+MvBWl6pPLfahJxdy29uGjQI9uu7kq455 zWJqPjG7slbV00jTU1B4i6XYtnV3jEyxkHeARwTwfQVva1410e7h1PRZIrqG4jRSoeMZl/e BQFGcgliMZx60AX4/AllGgtEv7n+zWmjuJbMhSskiYw27G4ZKgkZ7VJfeELVPD+safpEKLJ qkhkczOcRknquOm3kgetc9b/Eqez1PVLDVdHvpLxLzyrWxtohJKsQjVizEEjv1z3FQXfjPx HPrA06wDxpd6lFBCzwrHLBG0HmFSH43ZHU0AdzeaAl14dh0SO7lt7dFRHZACZFXqpz2bvWG vw8tYtWF5bavd20CXLXcVpCkaxRSFNh2jb3H61Q074ktPJY6euiajqd2yK11LbQYWHLlQSM n0JPNei0AcX/wrnSGhgilv7+VYbcWyh3QgoGLfMNuDyTU0fw88OweWbZbmB4ijRuk3zI6rt DjIPOOD29q66igDm38F6RM9411Jd3X2yKOKQSzE42HKspGCGBPWqVz8N/DN6ZmvkvLp5zul aW7kPmHG3J5xnAFdjRQBzSeCdCSSKRY7gPFcLdK32h8+YqbAev8Ad4o/4QzSf+et9/4Fv/j XS0lAC0UCigAooooAKKKKACmSuI4XcuqBVJLN0HuafWPI1trs19pkgkNtbOiyMj4ErYyUPs OMj3oAdY6VbtpJhvZTqX2nEsryksshPPAPAHoBUV9pkVhBDe6PaJDJZkt5MCBRKh++uB3IG R7gVtKAqhVAAHAA7UtAGRc+I9IttFbVmvI2gA+UBgGZuy4PfPaixsLt55dS1CXF3PH5axxn KW6ddoPc55J/LirZ0rTGuGuG062Mz/ecxLk/jim2FzLNLeW80QjNtN5a7RgMmAVP5HH4UAV U03ULmxhtdQ1F1EZKu1s20zr2LN1U+oH51px28MW0pGAyoEDHlto7Z61LRQAVn2FwZb3UYD CkZhmAyo++CoOT79vwrQ7VztvFrupajJLdXaabaRupW0gIaY4H/LR+gB64A/GgDW/tOzN/9 gjl825AJZIxu2YH8RHC/jVSKC91WK5j1qzhis5MLHbbtzkA9XYHHPHA/OtSOGKIuYokQu25 tqgbj6n1NPoAAAAABgCiiigDznVR4rh8d6Xo0fiuaK31OK6l+S1iPlFMFFGRyMHnPWs+z1X xRJ451XRpdZ1GaKyuraJJIbSIxKHQM3mHGRnnGPWu9vNC0q+1+y1u48w31gGELLOyhAfvZU HBz3zWV/whfhd9Tu70SXH2i/cST7b6Qeaw6ZAbnFAHF+G/F/iO58ZWelSapJds+o3dvcQ3E CxoIIvusjgDLjjgE17CoGK5W08FeFLWJ9Oih3n7T9tCPcMzxy93U5yue+OtdFY2Vvp1lHZ2 iGOCIYRSxbHfqeaAOG8YeDtT1rWpbu1t7S7S4gWBHuJNrWTAn51+U5ByDxg5Uc12F1f2Ph/ REutY1BIYIERHuJjjceBn6k1pVxPiLw4PEHxC0CW8ngn0zTYpLiSxeXlpsgRuU/iA55NAHZ h0ZFdWypGQR6Vw+j32k+INf8Q+JtHhlF1YRtpiXkrboJdg3Eoo7BuCe9WfFfhGa+0XxFNoF 3PZazqlsIvMEzbTt6ADOFyOMj1rz74aS3Wl6Df6vouizWWl2FnIlzZTzDE12mN2OuCMNlsD ORxxQBa07x5qkBtZ3tbaORJXGt3fkqqjPyxMCv3xuwcjnHWmReO/FEt9YWZ1NkRnaO9u47R JIofmUCRSPvKd2PbPPQ12f/CaQ6TFYS+KbG20uzv7czw3MUm+MEKGKMMAhsHjGc1Vb4naCb iwlspVbTZjKk+6JllDqoZFRf4i2enegDEufFfjaGCVbcefd2s4gkjkgCCURkvNIpHYptAHq aq3fjjxhJZ3FzaO8dn9suVt7owrudBFujQxlcjn+LvXoE3jjQra8js7oXdvPJE8oSW2ZThE 3sOnUL2qm3xJ8MxWJupvtsBIjaKKS2YSTrJnYyL3BwfpigDjLHxh44eyu54y9+ILFpJoUhB micn5XQ7QrY4yuDx9K9K0zTXWK21P7Xd/apIVaaN5iY5GK85U5C8+mKv6RqltrOlQ6lapMk MwyqzxmNxg45U8ir1AGZZapJMJEv7GawlixvMmDG2TgbXHB/Q1W8WW0174R1KC2VmuPJLRh fvbhyMcHnj0q7q39mNpc8OrTww2ko2O0sgQfn2Nc9e+K9P8PWdi0rXeqWE4Kpfw/vsNnAD7 R05A3etAHI+D5Nc0GW+utVsGSDUXggheaV2DsX2gkuc8qx7DpXa6h4O0x9HuLG0juUtWAYW MNyYo2ZW3DB52kkduK56GDUfH/wAO7y7v0aG6uJy9vaA4FuYZPlAJ53HHJPrXReEfEi6vps FvfOyaoiHzVdNvmbTtLDt6ZA6GgCK80LQfFUcNzrNreQyon2byJ5XiPUNjAOG5AORnOKxNW 0f4f+HtctrO70aWW81ovECGdw5ZhkElupOCPcZ4rt9ZTT20a4fVIY5LWJDIwk4xjkEHsfQi sjw/ok5EGq6zILm5ESi3jf5/syfeHzMMl+eT7YoAfH4F8LR5ZNLxMXEhn86TzS2Nud+7d04 61aHhPw8L6O9/sxDcxusqyF2JDhdobr1xxmtuigDDi8JeHIHtnh0mGN7YkxMuQVydx5zyM8 4NblFFABRRRQAUUUUAFJS03A9KAHCiiigAooooAKZLIsULyscKilj9BT6z9Uu5IIY4ILU3U 9y/lrGR8uP4ix7ADNAFe2tBqhttXmuLtFdEkS2ExWNOM5IGN345ql4i8UQ+Hr2ws/sivJfM djyyiGPIIyu48bzngd6TU/F1ppGrPo/9n3E10sKSQxRbMz7jgKgJySMHPYAVS8Qpo2tTR2O p699g3p5VxZMyMrZ5wSQQr+hBzQBE3xAhi1yWK5s/s+kQeekl675YPFgsNgBwPm65q1ZeOL QuLfV7aSyuzcLBtjBljw4JibeBgBl5+vFcybXwLJqCIfEFxcw3z3KLGq5iG+MB8tt6BVBBz UG/wpPGbO31h9eg1OaCyvHlmEZgRVYxuoCj+71oA9Q07UINUsI762Eghkzt8xChIzjOD2pm 68XXQnLWbwE9OEcN6+4P6Vi2PjfwjPA8WnatFOLfagjiVmZuyhVAy3Q9K0kuvtF7a38cjJY vAwzKdg3lhgFTg54NAGtRRRQAVkNBJpD3t9bwT35uplkeNSu5BtC/LnGQMdK16KAKLatYww RyXk62JkBKpcsI2/ImriujqGRgwIyCDnikeKKQgyRo5HQsoOKqSaah1KLUIJWgmUbZAv3ZU /usPbseooAvUGs+1s9Qt7iRpNVa6gOdscsS7lPb5hjI/Coo7rU7NLmbV0tTbRJvEtsWzgdc qR/I0Aefwmf/AIWn42SwfTVBtIDL9q3HjYd2AO3TP4Vxnh5wll4N/ssQHVhp+oiLaOfOydm c9/TNfQca28iieNUYSLneAPmB96cIYVYFYkBHQhRxQB5HcnR73wLpqaIhTxduhEZVSLqK43 DzDJ32/eznjFevLuCKGOWxyR60gjjEhkEah24LAcn8adQAVxcF5bj4yXdgdKt/tLaUkovlJ 8zb5mNjdsZ5GK7SuS02PS5vF/iDxFbR3jXtvGtjKJY9qEIN37vjkEnr60AdQ9zbxypFLPGk j/dRnALfQd65u10hrmDxHpMulLo9pdzMEuLZwWuQ6jfIR/Cc5HNc9a/Dfwt4p09fEGvJPqG p36if7Z9odGgzyqx4OECjA/Csy20nxdax2vi/w3qjancIBZXVnP8AMt/DHKVEitnCvt796A Ovf4f6NdxRRaxPd6qkFv8AZoFuZBiFcAZUKBhuB83Xim33w/0jUrW3g1S+1C9S23eW00y5X K7c8KOQOh69668E7NzDbxkg9q5PW9Ou/F4v/D1yuoaTpqGJhfW0yqbxSMsgxyF7E0AczqOi eD5I73VrHUdT8Sapp0eDBZ6h5s4yuzaMdMjrXPahNpujaxb/APCUeGdW0aw+xQwWmrNctMt q6nMYcpjyyMnJ969b0LwtoHhm2MGhaVbWCsAHMSAM+P7x6n8aw/EPxC+Hunz3Og69rtp5jI UntypkwDwQ20HH0oA2NGstQTQxE+trdeYgMNzGhZgDzuy7NuznvVlNHD2Etpf6hd3olYMzv J5Z+g2bcD2rgpbrx14agF/4c0zStV8HW8afZrG2Z/tXkYzuUn7x/wBmuysvFmj3h0qN5JbK 61aNpLa2uojHKwHUEdiPSgDj9Z8Sx+Hr+7sbLQLJ9J0h42uTcyHzCzgHdGCD0B6nqcgV5/4 n8U/2xr2r2+k+KUuLJLpTa2hkJV9ke5woHbOQMd/pXW+I/FNmviGd9V8KWV1c2V6be0u3iM gnRRllBHSQdgePSuJn8TQaLdz2V/omiCHUZxctMlv5kWnxsvy424OTkHtk54oA7Y+M5UvYN M0K/wBPtdFhkgV5YojIqpJExZS2eu4deuTXBzaveaNpunym10/Vob2zMjef5iG1kMuzzS+S d2CM4x0HpXa+AtQ1pdXuNDnayS2sbDZHbxrsRiVDhicn5ueeOBSWPiXXV0ddLuzY6i90Xt4 1ubdmxMrZdJCGwQEJII9KAMq0uvEM+raXoVjdWbDVopIrgwPNdRbAw+f5zhWC5OR3r3uGMQ wRxBmbYoXcxyTgdTXz94V8cazpUNpbXviaxEd60zwpewEiHauVjVg+dh6DPNbN78UvEkFob nybSGZ3iaOzWIyMY24OW3DDA9QQD9aAPbKK8xsPHGrXEIuVv9OvTFcxW/2SCMrJdB8ZkQlu AM8DB+6c16dQAUUUUAFFFFABRRRQAUlLSUALmiiigAooooAKozvfNrFpHAmLRVdp5CRgnGF Ud855qK+niu7r+xo7ieKeRPMd4MZjXPc/wk9B3q5aWlvY2iWtrH5cSdBnP5k9TQByuu+CDr mt3GqNqrW0zW6RWzRwjzLV1YsJFfOc8kY6YpsvgQ3VpcWV5rc01reSrcXSCFAZZRj5gf4QS AcV2ZIHU4oyM4zzQBwUfwy09bU27apc7GdyyIqqm1k2MoXGFyOSR3qzF8PbFdPtbCfUJpYL eRWCrDFHvCqVCsVUE8E89a7MuoGSwA9c0wzQqoYyoFJxksMUAcgfBukaRpkTNqN1Etk6tbT KEEkJHAAIX5s5x82c1k+J/B+vahqUOoYt9djjha3jtbpxH5WSCJSSCGbqDwMDpXa6tLYA2E N8SEmuUERDYBkGWUH1GRWB8SdOt7rwPqN3L5/2i1gcweS7ghzjHCnk0AdB4f0+50rw5Yade XH2m4t4QjyZJ3H8ecdvwrTrxTWtPstO17Sk0s/ZopNMeWYzpcSoXO3GNp4fAOKi05Zx4nut Xa3u4dHGoTK8wSYyMjQgIjIf+WZbPIBwaAPbyQOpApN6BgpZQzdBnk14nZeHdLl0XwNNcaZ cyXF1c7LwyJKSUCuMP/dGSvWtifSEisfEOm3um3c2sCVv7KmRXJ8vaBD5cg4XaRzyO+c0Ae qB0LFQ6lh1GeRSCaJmKrIjMOoDAmvE9O03V7XxhcanqdpcfZra+Rru4t4HMkhMAVsDo0RfO cA881c8IW76DcaRrlzod8tvLZ3FvIY7R2kjk88su9cbsFMAHHtQB7AssTnCSKx9A2aN0cm9 Mq+PlYZz+BryA6br+nXmk6ro2i3I1Cxhmma02bEmjmmP7tm6bgpDY7YrrvANnfaemuWmoRz m4+3tM08qFRMXVSSpPVQcgfSgDorYJp97HpcFuI7UxF4iCTtIPK89ByMVpVRvZbqC4tJII/ NhMmyZQuWCkcMPYHGfar1ABRRXM+NfEN34d0GKbTbVLnUbu5js7VJPueY5wC3sBk0AR+N9W 1fT9ItrPw/GTq2pXC2sEnl71gzy0jdsAA9au2wm8MeEZZtZ1abVns4nmmuplVWcAZPA4HtV vS9HtNMlvLmCLZcX0gnuTvZg0mMEgE8D2FVvFSa7J4dmj8ORW8mouyBBcnEeNwLbvbGaAOM v/BujSWL69a+NtV0bw9cL9pmtba7C27BuTtJ+6D6D1ruYLDT7rwtHp1mj2+nzWojjEZKMqM vGD1Bwa8XvfD3ipdZa48UeB49Q0uSVPJtLXUi1nayMwDSGLgkEnOO3ave40WONY0GFUAADs BQBwmteDvE2prb6HZ+KvsPhlYUhmjWMtdyKowR5pP8AF3OM12Wnafa6TpdtptjH5dtbII40 yThR7nrVuszVr+/sfsX2HSZNR8+4WGXy3C+QhzmQ56gelAGZq2oLqevjwnY6ld6bqEUcd+8 8MasGiD4KZPTP06Vrx6LpEMsssemWiyTOZJHEK5dj1JOOTWRoHhd9L8Qaxr+oXxv9R1Jwof btWGFfuRqPbue5rpqAEACgKAABwAKguktvKa4uVQLErN5hHKDHJB7cVYrm/HdjqGo+ANZst LmaG7ltyEZV3H3GO/GaAOK+C2LzwzrLmHzNMGqyvYyzoC8iZ+8Sepz3rokt9A0rV9SjTT7a Wx1aEzpFFGjrcSRg70HbOMHH1rhtG+Ks/hmHStO8Q+E7rTfD3ki0h1ERH97MgAJ2AfdPbvW zYQ+GNT1dh4H1zyLq1mW+uNCmLRRs+Ou1hujJzzt49RQB03gbRbCDQk1FdLs7d7t3mh8tQz xxOcqhbvgcY6dq6eLTtPggEEFjbxRAlgiRKACepxjvXO2tjLc2qan4auBpZuNy3NvIpdFbO GKrnCuCCM9D6VPoGsXaWw07xIotNUixkvIpWZWYhCrDgk8AjA5oAoeI7Pwzp9/4ftZdLs4p LrUEWLZbKMkAnkgcdq6k6fYtK0jWNuzsQWYxLkkdM8Vw3iIPqnxd8NaX5xENkj3rKuDyM4z 6dBXolAFaOxs43R47SBGT7pWMAr649Ks0UUAFFFFABRRRQAUUUUAFJS0lAC0UA0UAFVNRu3 srCSeK3e5lGFSJByzE4A9h71brO1dL82scmnEmeKZH2A4Ei5wyn2wT+VAHnWqeFoj4kvp5r C6e5m0mS4mmt2k2tc7uApB5OOAPSuP/ALE8QXGnabFp+lXv25EdpZGgngVD5QxjLcyAgkE8 E4r6G61R1fU4dG0e61S4jkkhtkMjrEMtgdcA0AeSSeHkvbe9vm0PVbi4bVrcjz4pFZoMJ5h 25xjhs1q3mgX8C6lp1rpV5/aQuk/su+RmaOG3G3ALZ+UKNwKnrnvXUXHjzS7fUYrH7JdSSS eR8yBCo84kJk7vUHNM1fxTdNdXOi6DbF9ailCpHKFKuoAZm68DBHJ7mgDyu28K+JodKliu9 EvpVurmMpFEhwAtyWZpAW4Ow8EduK6q20G/h8Nr4dufDM8z2Nxc3ImATypAwfZsOeWO4DGO MV06+PrYavHpk+j6hA7OsbSSqiqjlC4B+bjhTS6d4wXVPGNjpK5tVuNON6IJFBcktgAkHj5 ece9AHEx6T4g03UvC82u6dcX9jpcgtbYMQxG8DbLJzwynC9/u+9et6lqen6RYtfandx2lsh AaWU4UEnAqK6uC2r2VgIElV1aeRnGdm3G0j3yf0pda0yPWNCvNMlwBcRMgYjO1scH8Dg0AZ cPjvwfcTCGHxDZPIXEeA/8AEegq0nirw7K0yx6vbsYY2lbDfwL1Yf3gPUZry/Svh/4svX1K HWobWyjvYpLoPC3S7ZPKGcdRgFs/7RrotS0XXdbsNKt30M6fLpMMm5llQiVjC0YjjIP3STk 5x0oA6j/hNPC32QXX9tW5hLpGGGT8z/c4xnnse9J4e8Txa/eajBHEka2kpSN1ct5yg43jgc Z478g15raeC/FtvawCLS3IVdPWRLm8jkctA+59rdkxwF9a7nwrpWrabreoM1nJp+kTLvWzk nWVUnLEs0RHKoRyQe/QUAdkSAMk1GksM8JeKZXjORvRsj8xXP8AjiOWfwde21vIwnm2pHGm czncD5XHPzAEfjXP+DvD3ijSby6uktbDR9Numjb+yyTKyYGGO5cKpIxwAegzQByvh3xfJa3 AufEOuXCQgXJ05pLpniumR2DCXHOQAu1cYIz1Na2k/EHXtbe30+3awtbue/Nuss0L/wCq8r erhM+vHJr0m2Ok3UBltltnjjYgkKPkYHkH0NXRHGCCEXjpgUAeHXfjXXII9DOqatNcmCdZL 2K2tGiJHmlCHIPReDgfj7z6L471dtT1Sw0qWKZUllf7PJbv+6HmhSYTnMoC5cgdDx0r1bXb rTotOks9RjkmS7RohBDGXeXI5AArL8NaboVvMPsmhS6VeW6fLDccmJWPOzkqASOdv40AT6H q11NFqct3P9ssrXDQ3ghMXmjblht77TxketZWmMfHj2GvTxRjQYZI73TMFknMq5U+avTAOc YrpNZgivLaGzmvntoriURuqHDTDBzGD1Ge+OwNczpekar4B0qez0e3m13THvV+yWQYK9lC3 3xub7yg8gdcUAd1XFeNdYvNH1HSrgafqt7aLvYRaaCTJPx5aSY6Icn2z1rW1Dxbo9p4euNa tbyC+ggk8oiGQMWfIBQY6t7U3RtR1fVtWu7xTbLoIHl2w2t58jj7zHsFzkYxnigDmdCuPG0 XijT5PEWt2jSakJGl0OGNcWUYXKsHHJIOASeDnivR6ytPmsLvVdQkSxSG+tnFvLKUG51wGX 5upGCDjtWrQAVw15cXmsfFyw022eeOw0O2a5u2UlVklkG2ND/ewMnFdbqmpWWj6VcalqNyt tawLuklYEhB0zge5rzzxH4Z8Uanp2hx2t+dTuYhNJNf/LCSrYKBQCMHHAPOO9AHp5IAySAK TI55HHWvKrrQPF+oXV4Lmyka31W5huCryofsIjbaRjd82UweOM1FF8PNah/teKG9u0F0/wB jimMyljbsq7pW55OVwF4xk0AetFlBwWH50ZGcbhmvKH8OeMrqKS4mt/LuEmsXa186Ii58nh nLdVzjpTrHwh4vGpQC5nkjj+2vqX2sTrvt5ZEIaMKPvIGxx3GaAPSryHTb6AWd+tvPHNwI5 cEP9Aa878TeGfhxqmqf8IxP5eha1Mga3u7bEUknqFf+I8cqeajtvBXiSPT7yzv4LK8ub5AE vY5ChsHDsSyAjPcMMHqMGsbxP4OmuPC9l4Vv7DThqs0hjg1qWdVmuG3BmZcjIcjsT9KAJ9C 8Ia/4L8YRw6F4n1DVtJltJ7pbSd1ZZZVGApb3YjpXTaro39sN4c1S/wBPSy8ST+WjsMubXa DIxUZxkEYyexrnbLwn4o8O+HLe91bXrZ5NPRxb2U0xjijO0hSsg+Ykj+E8Zqp8N/E91P4Wt vt9vOL3R4by182X5vNkG1x174OOfSgD1HTYoV8U604VWk/ckvtG4ZTpnr2Bx71uVl6JpzWF iWmmmmu7kia4kmYMS5UAgYAAAxgAVqUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABSUtJQAY4paTnvRnpz QAtZ+q20s8ds8MgRoLhJTubAYA4IP4E1oZBqlqlo1/pVzZo4RpkKhj0BoAu1na7pn9s6Be6 Ubj7Ot1EYmk2BtoPXg00yavDfIogtXsBhS/mESDj72CMde2afrc0lv4e1G4hlEUsdtI6Ocf KQpIPPFAHLH4fWTTzXFrfralordY/s1uiiOSE5WQ/3sk8g1eHhCRLpdUi1iVNZ3sz3nkqQ4 YAFCnTb8oxzkYry/T/FOuWmh6baWl+1upucLAHghlZGh37iWyu3fkg9xxWtpHje9/wCEm1d NR8Qu1laKxs92wLdvsU7MgcYJ/HPtQB2Nz4Bhv7fUItR1m7umvZIZTKwVXjaPoVI9RkfQ1a Hgy2XXotZW9kW5iufOVljQHZs2CLOM7MdqXwNquoaj4e8jWnU6vZSNBdAMCc9QeOOQR0rqa AM+/kvLe4s5rePzYTJ5c6BcttPAYfQ4z7VoVRvYr2a5tI7eTyoA/mTuD8xA6IPqevsKvUAF FFFABVWe+gt722s33ma53bAqk/dGST6CrVZsdxbXeuyRxwF5LNNrT54Vm5Ke5wAT6cUAFnJ f3l3NNeWqW9qjYt0dcykjguTnAB7DrWliiigCq2m2D3Etw1pEZZk8uRtvLr6H1qCPR7ZLBr GSW4nty2VWSU5QdlDDBwPc1o0UAQWlnb2NuLe1QpGCTgsW6+5yaLu1ivLV7eUuqt3jYqwPU EEdKnooAzbfSgl1BdXd1JeXFujRxu4AwCeuBxuxxmtE8ClrkvF9/YS3OleE720kuk12RoXE MxjaJFG4vkc4yAO1AFX4e+H7vSNL1OXVLGO0mvtTmvEthtYQqThcY4zgZ49aqO3j/wAM6hP p+j6Ba69pc8ry20zXIge33sWKyA53AEnkdq2/F0PimHwyi+C5oIbyBlys0fmF4gMELk/e7j PXFcLoFr4v8V2TXU3xDnUJe+TJZpapbOUVhuDD7ysRnigD0vQdPurDT2fUZY5dRuXM9y8YI Teey5/hAAA+la1AAAAHQUUAcl8QtJ1HXPCD6ZpyBzJcQmdGcIGhDguMnpwK6uPYIlEeNmBt x0x2rz+3luPiHceJ9NuXMfheNhYwtD8sk0qnMjbv7ueMd66qDw/af2TDp1+xvkh+4XUJsAG AFC4wABQBevNQs7DyhdTiNpm2RrgkufQAc1Xt7bUpJ5pNRu4zE4KJbwLtVR6lj8xbHpgVYi sLWGSGRYy0kMZiR3YswU9Rk/QVaoAzItA0iC2mt4rJVSfHmHcxZ8dMsTn9aeui6XHZNZR2i xwM25lRiuT65BzU97f2OnW/2i/u4bWHIXzJnCLk9Bk1BNrej28UUs2p2yRyruRjKMMvTIPp 70AMezurC0ih0NLdUjJJhnZsNn0bkj8jWF41EN1o0VnqnhS+1q3kIZhYsC0LjoR8wb8RXSz app1uJjPfQRiCMTSbnA2IejH0HB5qKfW9It32T6lbxsYhOA0gGUJwGHqKAPIdHg8zVobKwv Jr21sJvNTRdbAiurdiOm6TO9CDxjPIrd1XwrJe38PirQIDNaXeZL3SHuPs4klA2h1cfdbI2 kdGqP4h6l4fv7bTm0/7Hc6ldTm3S8cnbaqo3OzgdgOx9a2dFsPBV+i6ct8urTryVYuqA4yA qDCrgcgde9AC6X8Q5JdWt9G13wlrOiX87iNC8HnQM3tKmRj3OK3JfFFvD4zg8LPYXf2q4hM 8c21fKZB97nOcj0xUmk3TWt7LoF5ceZcwr5kDO2WlhJ4J9SD8p/A96yfHmj6rd2thrfhyFZ db0mbzLdGbaJVYbXQn0IOfwoApap8QJMvp2n6JqaXk9zJYW83lRshmUZOPnGcDJ544qbSvG bRahpXh6+0bWEu7ndCtzerGu90GXJw2M45469qyfEXhy/Fr4UsYNMvr9NPuTc3ktrKsbMWU 7iG3Kclj27VbvtA1G78EiPSNOubPUtKuvtemi+mEkjsDkhmyeGyy8npQBryeN7eG+u7J9Kv DPDc/ZIETYxupMbiE56AcknAFTp4rMeqppOpaRcaffzxtJapI6MlyVGSquDgN7HFYd34X1i 2tPDus2UUd3q+mSyXN1bs+wXBlH70K3QMCeM8cVY1Cx1bxPrej31xo0+nWmjyNeBZpI/Nnl 2lVRQpIA55JPNADbT4hzXHh1fEsvhi8j0fLeZMkqSSRBWKsxjHOAQehP0q+njWG91uXTtG0 9tSECQySyRzIpCSDKsqnlgB1Nc5oml+LLf4dyeFH0OK1vLnzkaaS6RkiSR2JbCkkkA9Mde9 M1bwXqAh0600fSTFqGkpDDYa3FcrGwQY3iVerDr8uCDntQBtXvjfWbTVrLTv+EMuWe/lkit Xa7jQSbMkkg8rwMjNP0TxrqGpeI7jQtT8NyaPcw2v2sefcqwdcleMD1HJ7VN4g03W7zxZ4X vbOySe206WSS5lMwT7ybeFPJ9ai8b+FdS12fTL7RLtLS+t3aCZ2/jtpOJF+uOR70AZFr4o1 LXPGXhqC60y4sLe6Sa5ijjvBtcJxvfC5YdwvTnNek81x174f1P8A4WJ4d1SwtoRpWmWstu+ ZcMNwAGFxzjHrXYbfegB2enFGP8mjHTmgfSgBMUoHFLRQBnaxFHdabJp5nSGS6Hlxlu568f gKveUrQeVKokUjawYZBHvVTUIY90F84kY2RaUJGMlsqQRj8asWt1b3tqlzayrLE4yGU5FAE R0zTSVJ0+2JVdozEvA9Bx0p4sbIDAs4Bzn/AFY61YooAascaElEVSeuBjNKzBVLMcADJJ7U tUtX8k6Ldi4leKExMHdBkqCOcUAMsIC11PqbXQuBchfK2cKkY6AepOSSa0KzLu+i07TYxaQ tcyHbDDDH/E2OAT/CMckntSm+v01RLV9IlNswA+1pIpUNj+7nOPegDSqCS8toryGzeYCeYF kTuQOpqlaQayyXUt7epHJMT5MKIGW3HbngsT1OePSpLCynhmluL54bi5YBBOiFCyDkAjJA5 PagCK9nnvLiC10vU7eHktOylXkCj+6Pc8ZPStNI1QHaoGTk4GMn1qKGys7eRpLe0hhdvvMk YUn6kVPQAUUUUAFFFFABRRRQAVyENvosnxF1XW5by4e+02zSBllXbDbRtliUbHJOOeak8a6 trdlb2GleHbYPqerTG3juHBMdqAMtI3rgdB61W/4Sjwj4Zhh8LeJPFlvNqMUKiY37gPNnu3 GOfT0oA6LRNc0zxDpMWqaVdR3NtL0ZGBwfQ46GqOnWXh/U9ck8TWUAF/D5llLIBtJKthgw7 kY6+hrkr3Q/Dup3j6l8O/EtppWuzDJ/s+dGiuAMbvMiGQcDvjNeg6Xp0GlabDY2+SsY5Zvv Ox5Zj7k5J+tAFymyFljZkXcwBIXOMn0p1FAHnMTeOrfTbPTvC3hDTNEWYNNPLeXPmJA7OSR sXlieuc96tQX/AMQF1OHw9N/Zkl4YGuZdSFtKIEXdhUC5GW79a7qQlInZV3MASFzjJ9K4v4 b6hq2t+H7nxBq175smoXUjR2q/ctERigjX16ZJ9aANo6Zr7/OfEpSTyPL2paJsD/38HJ/DN Mku9d0zUIzfJDfaZIFRpbeMrJA395hkgoT1I6Vv0hUMCGAIPBB70Acz4y0a98SeGo7LSp4o 5GuIZhMWGFVWDFl4IJ9O1YOmeDtb0eK6ggSxvEvLf7JIZ3YbQC37wDB+9uyV45HFdS+hXFq H/sTVJNPXyvKjtzGskEZzncEOCD174qOG08XPBNFdaxp0b/L5U0Fo2evzZVnI5FAHH/8ACA a9CJJoru1nuZrVtOl8+V/La32gIMBT8wIJP1qw3w7v7e+in0/U4xbWghks7OcFkhdH3NHu6 mM9u4roLi28ZvqVxFY6xaRWyhZEkuLPdknP7vhhxwCW681fsNaPmRWGtpFYaoys3lB8pIAc FkbuPY8jvQBxGv8Aw/1vXL86sdQtLC6kmE0iRO+xdqbUHT5s/wAWQMjitvRfDGtWniufXNQ uLMtcENItvJLtGIwuAh+XqM56jpW74n02XWPCmpabBcfZ5Z4WCSnordQT7ZFeaS/F17zQoY NFs5pdUQxxTeRH9pPmd1QLwc4PLEYzQBo+PL6LRvEmn+LdGura61K2DWs1kHG+aJTl0Hbdz 0POcYrtE8W6E+lWd8+owQG9UeTFM2HLHjbt65B4PFeYwR6skD694h8NrZWd1Kxv5Zdgubhi MRY+XKAEDpjnGCasW7R+BPF9td3Ph1LPT5LUfa7iFmuFj3ScS7m+ZcE/Nnr1oA62Dxhqkvh zVr2TTLWLUtPuzZ/Y/OJ3vuAXnb/FuBHFUL/x1r+n6b4puZtL08SeH/L3KszsJd4B4O0YwD Ws3hV7j4gR+Jbe8T+y5oklmtl582dBiKT6BWP5CsXV/BfiXU7bxnbJLpsUfiAxiIs7kxKoC nd8vcDPFAGjF47eyu9QttetIoxZ6cupGa0cupQ8bCCMhs9PWrtlqXjS4trPUZNL00W9y6M1 qsj+dFEx+8WPylgDkjFZEXw6aFLq0hlgh07V7JbbUreMtxIq4WWInv6g1FqPgzxNrenaTpO q3OmmPTbiJ/t0TSCWaND90p0BYDB+YigDGXXdX0u98ea7aabZXOpaddxWw8x5C1whxtQZOE HzcAd+tdIfHc2o+G4tQ0iGO1voryKzvrK+RvMtndgpBAI9cg9CKqN4G8Qj/hKVi1DTguuXk dygZJD5ITbx154UVq+JPAVpr+p6frMdw2n6nbTRSTyQfdukRgdjjuPQ9RQBz2seO/FOm2vj SRI9MY+HTD5ZMb/vQ+Dlvm4wDXTeEtfvdaurhJdW0rUoYoI3ZrFGVonbnacsQRisDVfh5ru pN4ujGr2KQ+IzHnMDFoAnAxzgnArrdC0nWbC4D6jeWMkSwLCEtLUxFiOjMSxJ47e9AHQUlL SUAGKX8aKKACiijOaACqN3pVtc2/lIZLVg5kWS2by2Vz/FxwfxBzV6igChBepFeppVzK7XX lb1kdAomA4JGOMjuPer9Z2qTxWr2U8kCSH7SsYduse7K5H54/GtGgAqrqEltHp1wbyRI4Ch V2foAePx69KtVjwqmo6pcxalZIZbGYNbllJGwqMOOxOc/TFAFnR9LtdG0mDT7Qfu415Y9XP dj7mr+KKKACiiigAooooAKKKKACiiuU1vxJqEthcQ+C7SHV9UhuxZSh22x2rYyzSd8AY6et AHV1xWufEnQ9H1ifRba01HWNVhA322n2zS7WPIVm6A/jU1jpfjbUdDvrDxPrNpaTyspgutF DI8ag5YHfnr04rqYLaG33NHGokfBkfaA0hAxliOpoA5tdQtPDtneeJPEOrXVtBf+XItpd4b 7Idv+rRVBJPXOM9K5/xVoWh+NtHt/FuiJb6oFQCUIqn7bbhsvFkj5W4ODwRyO9aHi/SPFqa zB4o8N3UF9JZRMn9kXKAJKp5Yq/Zzjr6cU34ZanpF94fuLXTrS4triGd5L6KaAxCK4dizoM 8ce3bFAF3wjonhU7fFWgaEumNewCNVMAhPlgkg7R0J/kBXX0gAUAKAAOgFLQAUUVg3euTT3 QtfDkVrqs1vdJBfp9oCG1UjJJ65OO1AEfiTUv3tr4csdXbTNY1MObWZYBLsCYLEg8dOOah1 jxFa+Ep9KtLmyP2O63iW6hUKtuQAS7qBwpJ5I6Zqho2g3Vt8TNW1nW7s311NAF091j2pb2+ 75kx/ezjJ70+88TeE59QW61X7RbJbNPZie5iZIC2P3iHsThe/XHFAEdl44vNVguzpujxTS2 SNNOGucLs3MFCtt5ZghPYDjmqMXxA1i+0qW80rw9Fczo+9bU3BV2t/LDiT7vU5xj171TaTw Fp8NpZR6fqmnLLEsUcUavF58DvxnnlAW78gN6Vpr4m8JW/iS4gh0i8TUEg+xF44MBokYrtT 5uQDnpQBu+ENSvNV0h76eQz2sspa1uH+VpozzuK4G0ZyAOeBmuirk/C/iTw7c6YthpEc9pF aRRbIblSDsckJg5OQSMda0p/7UvbK7tL2KPTYin/H1FPv+XPzdQNpxnmgCt/btrb+LrixvL 0Rs9oJrW3GT5yLku6noT2wOcDNVL3xV4V1HTil7DLdafJGpnke2Zo4Q4+USHHyk5H0yM4qh fWPhLV9SCf8JFp4iFmtnbwwToJIG3ZV0YNkHnGMc1Vi8JWFrpkuj2viyNNN1UrDPFIEZ55F ARxG2RgkKARg4oAzda1zT40tDo+sX9tDqQazFleQs9sUU+WQT96HnjdnFdz4OaxbwtaHT9P isYVGzy4YvLQleCVzyRxwx69a5q50rwWbXxLar4htY/7SQxSq8qOLQcBgoJ7tyR61p3F94l 0mzsYfD2i2ms6WtsiRzx3HlvkDAO3GCOnQ0AQfEmex/sCG1uNThtHFxHMVKGWRkBwdkY5J5 78CtK2ik1vXL2eSBTpS2r6eGdstMd3znGOnbn0rCsdJvfE1zJqt3dWq6hBL5EoktebRl5Cp h9r4zkFt2Dzx0rVvNZXQr/SvCOgWhv79wGkjY8QQ5+aWRu3PbqTQA3wIZbKyuvDss5l/stl jQs25lXkbT9NvHsRXY1znhnw3Noc2pXd3eLeXuoTCWWVU25xkDuex+nFdHQAUUUUAFFFFAB RRRQAUlLSUALRRRQAUUUUAFFFFAFa+jnksZhaiM3G3MXmjK7h0z+NZ4Gvztb3CtDaBvlntp h5mOfvIy45Poa2aKAMu30eOwllm06aWLepHkvIzxbuu7BOQfoRVjT4b6GKQ392tzK8hYbE2 qg4woGSf/wBdXKKACiiigAooooAKKKKACiiigCrqVzJZ6ReXcMfmyQQvIqf3iFJA/SsTwJq EuseCNM1q6igS71CLz5zDGEDOeOR68Y/CrXiS9urKxthaXGnwtcXMcDfbmZVdWOCq4/iI6V c0fSLHQtJg0rTIjDaQAiNCxbaCSep9zQBfrmPHNpr114Unbw3qU1hfwMsytCoZpFX7yYIxy P1FdPRQB5RoepfFqbSrLUIm0jVrK8lCxm5haCeOMnHmOEO33Ir1G2t4raIrHFHGXJd/LXAZ j1P4muPuzZ+B7i6u7aC71K51i4LQ2aSBUiAG5tu47VXqxPcmuj0PWbfXtJj1C2jkiBZkeKU YaN1OGU/Q0AadBIAyeBWHqevxxm80/RWttS12CISrp/nhGIyBlv7o5rD1/wAHav4hnkOoeM r2y0aYKZ9Nt40QbQPmXzR82D60AaHirxBDa2kmi6drmnafr95CTZi9k2r1xuHrjt6mrXhLw zZeFPD0OmWhMsp/eXFy3L3Ep5Z2Pck1n2M3hG/v5vCkOmxzjT4FgBmhDoUwDsVzknAIJ+tX bWzm0XWLGxtrq7m06WJokhkKulvtGQdx+c56ck0Aal210l/YmEMYN7CcDHA2nBPtmuTm8BW Gt2dxa6rqzalpVxdyXggjRUAkbIzuBOduePeu5rKezXSlubzTLJ5nlYPJbI4UMe7KDwGx9M 4oAx28FR3luYdZ1J7/AGWjWdu3lCMwq2Mtx1fgc+3SqrfD2EXlhcwaxPE9lbC2Rmhjkb725 n3MCQxJ5IrqoNStpYrdpd9pJcEhIbgbHJHbB71doA4nTPBml+EtNlkivblrZQkk42Kd7I24 ScDIOODjjFdmpjnhDKVkjkXIPUMD/MU5gGUqRkHgg1mabcLArafJp8lgtsp2E8xFB0Kv9Ox wRQB51afDjVtL8V3GqWUWlvaoWNvFt2OduWi3NjszHPH8IqWx8EeJNIvdOW0S1vLSyu2v1+ 03J3+a8ZWRQQnA3nIr1JJI5UEkbq6tyGU5B/Gs2012xvdXudNt1mZ7c7WmMZETN3VX6Fh3F AHnf/CCeI7hdTl1C10+WW+uHuCkd5IqwsSCrRfJ8rgjO45z6V2c2pt4V8FW82vXazXcUSxM 8a482XHAHb8eBXQmeFZDEZFEgXfszzt9celYH/CX6BeaclxYzHUWlVmjghiaR2KnGCoGV54 ycUAYuk/8JJ/YUdxZ3NtpGnxQKx+12293bBZ5eGGASe/1rQ8D6DLp2n3GsahMbnVtWf7RcT soB2/wKB2AGOK50T+PdX8bWWh63bWcGjD/AEqfyYm/foBlUJJIGGIBHfHpXpykEfLjA44oA WiiigAooooAKKKKACio5p4LaPzLiZIUyF3OwUZJwBz71JQAUlLSUAGaMn0pQKMUAFFFFABR RRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRSMQFJY4A5JPagDyT4p2fiXWPF/hjRNFuJDbPJ9 sniTywyGJhiQFvTd071fvviRqem6XfX9xpVl5FrPLbKzXn7yV4/vfIF79eOnetTwrJofivX r/AMZW+jzJLG5sra8uGyJkTILxr/CMkj3xXVnRtJKlDpdoVLmQgwqRuPVunU+tAHCyfEG7k uZ2W0sk01LiG1aUXX73MsYZWAxgYJ557VyWkeOtW1HwgkE+oR28ljJbAPJMy3NzmUAvnOCh GR/OvZ/7H0kKV/su0wSCR5C8kdD07U4aVpgKkadagr0/crx+lAHj2s+I7vW4zZOLQvZ/bL0 XL3DiSPyX27EKYI3KcZ/nXq/h+2sLbw5YppcAt7Z4hKiBi3LDcSSeScnqaviytFO5bWFTjG RGOlcPfeI/Eur+MZvDfg23tIbXTHjGo6jdAsqE8mJEHVsd+gzQBN8P/D9joGm3M1xd2N7rF 9dTSXF5C4d5fnOFz14GMjsa6pdS0q8sJplvIJbZVIlJYYUdCGHb8aqab4b8O6DJJPp2mWtn JNIXZwOS7HnBPTJ7CtQWtsszzC3jEsgw7hBlh7nvQB4pr8Fv4dnj1nQ/E0JshdNPb6fCkjs 8gA3FmBJYgcYYhQpz2rvbjUBrNj4c8T26iCK2us3IdwPKVlKPk9CASOR17VZ8ZaJPqelpFZ YhLTAySRRgyKThd4/vYHBB6rmuQsL+w8O32paHqtvdXOn3181vcXd8d2/92ANiAfd4JJACg dKAPRdd8Qab4c05NR1R3jtWlSIyKu4IWOATjoPeqUvjDTU1CXT4Le6u7xHCrDBGGMoKh9yn OCoBHOR1FZaQy60reF9Uvolu9MmiuGZIRsuoRyuFY9OzY71hQaT4N0XUJNS0jxrb2Fws7vF 5kySJEhARosE8rkDAzwaANy58Z+HtX0++i/s/ULoWqLI0aQ4k3b9uEyQd6sMEdRTPD3izU9 b16Z7eCObRSivvbCPaZGNrnPLZByuOOOaZp+j+FWnsdQt/EEVzNpbS3lw6SqfO3kks4HQBu R6YqTw9f+DbSW/0+01+0vn1W7e4aLC8s/G0ADkduaAO5zkUhAZSpAIPBB71jSW0uhaTM+mK 9xHEfMFvK5bag+8iHqPYHNa+8tDvRdxK7gvTPtQByWu/YdIX+ydBvLLSNb1cMIFYYEm0ZYh c4Bx0OOuOtefSxeJPB40hfE1pda14YtJDLDLaRhbuCdjhRMFPzDJPK9Sea6ae00vxRfTaB8 QdEhstYmJNlPG33owcr5MvXevcevYiq+m6X4t8N6lqratqya5p9rDFHYG5VRLKxf5WkPohO N2OaACw8P6rqfiuC5l1e5jmiilN4F5Fqsp3C3Vj3x1PO3HHWuh1TUp/C2vaBpmn6VZR6XqU otZLpmKvG4X5QcD5sgYBJ610ek6cNM08QGRppnYyTSscmSRvvN/ntWd4x0B/EvhW60yCZYL z5ZbWc/8ALGZDuRvzFAHG+K/GniSxtdQ+z2unJp39oJpSXRneN1LjBfOMDaTj61HYeIdW8O afp9rZw6JcaKuoJp8t3b3Ek2wvzvYnqdxwcnqa0PEXgfVtQ8FaNoFi1hPLbXUV5dy3hYLM6 tubgA53MT16Cr3/AAid/qPhvXNH1K20vT4b8Zgi09W2xyY/1jEgc7gp4HagBmq+M9R03XLy zitbS6iNxFYWSKzLJLcuu4hj0CqOSRTtR8R+JfC97p8niOPTrrS764S0NxZq6NbSP90srE7 lzxkYNQjwBcy+BNP0u51X/ifWdwL8aiF3A3QOSxB6qc4x6Vau/D3iDxHc6bH4ml0+KwsLhL pobPexupU+5ksBsUHnAyT60AZ2jeIPG+uWutXdmdJD6XfTWi2rQyDz/L7793yk/Q1RPxH1D U7zSlsXstFt9RtTJBLqKM6TXIcq1vuBAUjHU8nsKmi0nXvB+n61LeeIdHsrbVtQe4Ny8Uhe IykDai5wzelW9S8BXknhYeFNMubB9Ee1EJS+hLyRSZJMykYyxznnoaAE8Q6t470q705kvNJ ih1HUY7JIjbu5jVh98tuGTkHjFSpq/i3SPHOk6T4hv9Pl07UvNWKWC2KMZFGVQ5Y4yMn8Kv 674U1DUNM8PWVhqkUX9j3EM5kuIjI0xjGADgjGec1b8Z+FR4t8O/2cLxrG7jlSeC6jGWhdT 1H1GR+NAHBapqOvah4k8MS309jc6fe6xLBaK1qTiNAcSY3YLfKcEjjqK9irjdY8GTXtz4Xb TtQjsodAlEqI0G8ynbtx1GOM/jXZUAFJS0lAC0UUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUU UUAFFFFABWF4s1C0sPDs6Xd3NaC8/0SOaGFpWR5PlUhR9aq+NH1KfQ/7I0TVrXTtU1BxDE8 8mx9mfnMY6lgOlSeF/COm+FbaeOyuLy6luGVppru4aVnYDrz0/CgC94c0W38OeGdP0O2cvH ZwiMORgue7ficmtWkAFLQAUUVi614l07Qr3S7K6Esl1qc4t7eGFdzE9SxHZQOpoAz9a1c33 iBvBFlPd2N/c2TXX2+AKfs6hto4bqTzXSW1uttAqbjI+0B5WADSEDG447muFn0bxVd+PYPF UdjZ2jWQlsvJkuC32y3bBV8gfIQ2eDXUza5Dp8dv/AGyv2N5erKGkiQ5xguBgfjigDz7xT4 W8R6r4yctrIls40+0QNeOYoLI7gF2KmN8gwxy3AGK9K07U9P1GOQWGowXpt28qV4nDbXx0O O9UvEOiwa3pbRrb2s13GrG2a6QvGjlcZI7iuD8FWdzpeqJ4Z0OWPTbDSGLag9yg83UJ2Hzb VJyIwOjfTFAHqF5C1zZTQRztA8iFVlQ4ZDjgivNfGOj6lFp1t4niMNvqEaFL7zAZYoyU2eb s6E44yeADntXcaN4i0rX1uG0q7Wf7PI0UgHUEHGfcehHFF7psP22XUzvaN4TFdWwTetymOP l9Rz9QcUAeZeEfFlqupWzX4+2JpVpLG+qLKWxFuXPGAZArAAsABzx3pX+HviiXR9WtITp8y arJ5yyPOQbcCbzFEZCcAg8j15rvfDnh/wAN2lhPd6NFFI17u33OwbyCfuHI4C8Db2xU3g+7 vJ/C1umpFzeW7Pbys4wWKMVz+IANAHHwfDzVZ3u555YtPvFtDb2l3HOZpOWYsJcqA6ndz9K 6jS/Ddxp/iCyu9tqbWDS0sn25DGRWDbgMYx+tdQGyM9qdmgDL1ye4t9OBt51tgZFEtwxAEE Wcs/PHTj8a8x8R69c+JdWFx4M8fNc2dkMXmmaSUFyY+8iFgd5HoO3St/x7caTbeKfC03iHY mjNJNHNJNnyS5UGNX7YJHfjiq3i7TdHvPEPh2Lw3FaweJVuBLDdW0SnyYADvMm3GVIOAD1O KAMWPSPh5r/kG88Y674hnh23AhN1LI0TdiUjX5Gz9DXWXkd5q3iDRHh0nUre2R1WY3KDbJG nzAt8xIIYDqOc10Wg+HNK8O2kkWnWypLO3m3E+PnnkPV2Pc1sUAU9UadNHvHtZTDOkLMjhQ 2GAyODwa8y8B+K9f8AGslgLfxAgWyt1k1XFtGC8rH5Y0BGQAActXqN9bvd6fPaxzGBpUKCQ KGK5GM4NcLY/DMaZHpTab4iu7S802JoBdRwxh54j0STjDAHkUAVNP8AH80/xguvD09zEdKu A1taKF+ZbiIAvk46Nk45/hrn28a+IbLWL+1i8QNf6jBro0+30t4E/wBIg4J5ABDAEnOe3Su 3uvAKXXhvSdGbW7mM6ZcC6jukiQSs4JIOcYHU59c023+HFglrqcV5qd3eSX90L4TuEV7e4H SSMqBg9KAG6fe6p4v1jXFt9Zn0my0u7NlElqib5HVQWdy4PGTwAO1cnqvinxSLe40qTVpLe +0rXbbT5by2iVVuoJsEEqQQHAPOO9d1/wAIa0GpS6ppeuXenX10ireSRRoyXTDgSMjAgP7j FQXvw70u90WLTW1C/iIvBfy3Mci+bcTg5DuSp6HsMCgCl8QY7mO68JNb3ssJbVYrd2CoxKs pyeQcNx1HrWLpvi7xDonifXW16Q33haHUmtBdn/W6edqkF8DmM7sZ7V1N34AtL+4t7m913V 557e4S5R2mXh0+7wFwAMntzmtXTPDNjpj6qfOnu11WUzXEdyQ6liMHAwOCABj2oA4O38S39 t8Pdeu49Wur+9uNUm0+wlH75ly2EKBRk4XLfhXT/DjW73WfBsI1Z5G1WxdrS7MqFHZ1PDFT yNy4P407TPh54f0aSx/stru1hsbmS6ht0m/dq78NwR0xwPStbT/DllpmvajrNvPdG41Egzo 8uYyQMAhccEDigDZooooAKSlpKAFooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKz9a1S HRdBvtWnGY7SFpiOmcDOK0K5/xJYazexoNN+x3FsI5BPYXaZS6JX5Bu/hwaAM/wha32saBp 2v+Koba51OQtdW2IhmzR+VRT1yBjmuvOBXBaDqnjyy8R2+j+KdP0aPT5bdpI7mykZdjD/lk FbliPYdKXS/GereKPEa2mhaFcw6EqSLNqt3GY/nHC+UP4ufX0oA7h5oo8mSVUCjJ3MBgetR Wd9aajard2F1DcwPkLJEwZTg4OCK5O6+G2haza2h8UtPrd/bx+Wbx5GiaRck4KoQMc1W1nw rqEOlS6FpGrWnhbwwiIRJaKUmj+b5xuJwAeOetAHek4BJ7VxujWGmeIPFr+OoL57xEhNlaR SRFBbEMRIRnqSe/pXJ2Pg/xpPeXuiWvinUrbw/BdRuk99iWeZAAx8qQHO0n17V66iLGoVVA HsMUABOF6801grqySKGVhgqRkEelOI5yeaAQe2MUAZsE95Bf3VveoPsow8FwMKoU/wADehB 6eorP8T+FrLxJp0sfmGzvWTYl5DxIF7qSOSh7j3remhiuIXhniSWJxhkYAhh6EVlm3udFsV j0i1a8hVyWgkm+ZE9IyfTsCaAPKbjTPEPhvVdI07SNIe2dLhUWaK4PlS7skQIzAlYhgswIz npXqOm6673BsNZFva3wK7TFITDPkZ/dswGSMHI61Pdrpur26adeh45ZUEywsfLljwfvAg5B B7ivOtb8L3nhpv7ZtAJ7HSedMsVjefdK5w7y5Od2f4x0oA9LutNSWGRbK4fT5nfzTLbgZZv VgRhvxrFD3Phq6uL/AFJpLqzuUElzcxbm8uUfKNsQyQGGM47itDw5Z6lYaFbxavfyX16w8y V2IwrHnauP4R0Gea2C21SzMFAGST2FAGBb+MvCt3C88Ou2gSMhX81/LKE9AQ2CK5LxX4i0v xTGfDnhfx3plrqyPu+z7wwuWXkRk54BPXFP8ZeIdC1DwaNXSFLzRf7RS2vrgRhg0IbDkHrt zxn61U8ZeHfh/q3hMPpVtpi6hKVOmy6ftWUzfwFdnJx3zQAXHjay8T+G7rwxrGgD/hKCRBJ otxHvDtkfOp6bMZO7tW98PfDGk+HYdVGl2ohV7nycjk4QAde/JNZcsb+CZrbU77XLbUdUng MT/b4gLi5CjIijdcAc+o5ra8Oa9FZRWuk65DJpurXrNP5MkZ2FnYtsWQfKxH1oA7POOKcM0 wPkdaXPvQA6im9e5NGcGgB1FIRQKAFooooAKKKKACiiigAooooAKSlpKAFooooAKKKKACii igAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAKd1pWnX17aXt3ZxTXNmxe3lZctETwSD2q2FCjCgAeg paKACuL+I1trGreGh4c0ewNw+rSC3muD9y1i6s7fgMCuvup0tbOa5k+5CjSN9AM1zvg1rPV NK/wCEsgtJrWfW1WeWOSUvtABVcdhxzx60AdBZ2y2dhb2iHKwRrGD6gDFTnpRQelADPpScZ PJp1NBPpzQADdgc/pQ+7tx704E9/wCVKfpQBn3VjDcT2t02fOtHLxkHGSRgg+xqDTtYgv8A zEkils7mLAlgnUqVPQYPRgexFafHpzWdrkdjJoN2NTuEtrQRlnmY7fKxyGz6g4NAF1JYpS4 hkVzG2xsHO0+h965XxzbeLZdNguvC1xCWs5BPNZOCDeqOse7tkfnXHW/ia/8ACPiSL+0Ylm 8NXWJ7jUoE6SzfclkH8KnGPbvXrPnwG2W5E8ZhKhxJvG0jsc+lAHhmg+MPE8ugX50zRvDr2 ct5L5um3135U9vub5lkQ4UAZ/KvTvD3hfw34f01NSj03SbS58vfNd2sYSMZ5O0knC+9c14w 8D6HdXlz4l0/+z5tRVzNeR3MoCSIE2jkA7cfeGQcmsa2TWPC/grSdS8QwWjaS11vGniR9sA lbKbhg7woHCY6mgD0DRIX1jVLrxDdRhrV9sWnq6AfuhyXx2JbkH0xXTNGGTaVDAHIyM1x0X jiOz8Pwaz4gtVsra5y8Jtt04WHjDuQML1HFTT/ABA0SK6e0itdRupEma3zDbEq0ipvKgnH8 PNAHWqR0z0p23J61xI+JGgzzJbacl5cvLGjCSO2Z0iLjKB/T39Kr6L8R7e58MQ6he2s1zNB AkuoyWkY8u1DE4JycngZwM8UAd/zmnYNYnhjxAPEukvqS2MlpGJpIkEjBt4Vsbhj1rcoATk cUnenYzSUAApaaeaXvQAtFFFABRRRQAUUUUAFJS0lAC0UUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABR RRQAUUUUAFFFFABRRRQBk+JooJ/CWrQ3V69jbvayLLcIu4xKVOWA74Gak0CKyg8NaZDpsnm 2SW0awvjG9Nowce4rRZVZSrAMp4IPQ1yPhLXL+fWdc8Na0yHUNLn3RMqBBLbPzGwA9Pun6U AW/GGoXenafYvaX4sjPfQ28khCn5HOGxu4B715/rXjTxNZaoNPsdRN5Cl1LBFcwQRlrrEHm BQD8pKtwSvXPrXr89tbXSBLm3jnUHIWRAwB9eaaLO0CxKLWECE5jAQfIfb0oA8gGveMmlh0 yTxHCw1Cx/tZL6BUzCqIfMhCkc5fGCegz6VWuvFfiCPwXaX2m+Ipr2efSnubtyqH7JMACmC FwNxJXac17QLO0DKwtYQyggHYMgHqKekEMabEhRV64VQBQB5DpviDxNc6lpyaTriXl2Emkm sJ5BLHOAEIQSBV2ty3PY8Gu68DXd5feHZbm++2iVrubCXv8ArY1DkBT9K6YIgOQig+wqlq+ sadoOlTapqtwLe0hGXcgn9ByaALU80cEfmSOFA4HPU+g9681Pj2fXLm/0Z/hxq18ltJ5dxD MYcgHkEozZwRyKq+IfG3gXxNY208Ot31rcWcgubO5WznMSyDoSNuHHbn1NWdN1BvH+n2uve H7g6P4ispRb3MrxMFMWfmG1gPMQjlc9DQBleF9K1m4vdZ8OXfhvWdM8P6hCFt7m5eMyWwGf 3J5OU5OO/at/Tvh9pEPw6ufClvOt1OrYlnkZiDMpyMjPAxgYHAFegojJCqPJvYAAseNx9a8 08X3Eth4glg8P+K2sdQvUDPpxQOszkhcq38DkdR6DNAHN+AfDh1jXLeW6t50j0S4YzG4cET swO0BdoJA77iRwMda9b13QLXX7a2gu57iJLa4S5XyHC5dTlc5B4rn/ABJ/aPhLwPNfeGLe3 SSzxLcpIhlMi8b2zkEsBk5PXFVNc8R66z3Evh7VLU21ppB1CVpLfflyMoB8wxuAJ9qAFPw2 8IXb3di95e3KrK8stoL07IWk5I2D7oPUVqReA9DhwyyX7OtwbkM10xPmFNmc/wC7xiuA8O6 xqk/h3UL7wnrdhcao9oNSuof7NZS8h6qXJ+buPbiui1Xxpew6RYa5Yais9jFpbajeILcZlH ARQf4SWJB9MGgDoNO8B+HdNWIWcV1FsQRnbdSDzAM7d+CN2M8ZqaDwJ4XgtY7WLTNsKIIyg lfEqg5CuM/OAT3zWLeXHjGx8F/8JTHrEE9zHALySwNuqwsmNxjVvvA4/iz17VW03Vte8S+K 7q0tNemsLGTTLfULYLbRl4zJnKtuHzAYoA7rTdI07SPtA062FutxIZZFUnBY9SATgfhV+vI 7vxZ4vW1uLadpHGiaj9n1W702ANI8BTckiIc46/MBzxxWnql9rUnw9ufFGi+NDcx29i0kUk NtHtmYEnc4I4OMDAxyKAPSagvLu1sLKa9vZ0gt4ULySOcBVHUmvOdV/wCEr0bQ9P8AEbeLL u4sQ9u97C1vECsTY3kELxjIP0zVLxvd6tNpPiTWLHWplsLGW3it4ikbRtJuXzDypyBuAHuD QB6rbzw3drFdW7b4ZkDo2CMgjIPNS1FbAraxBnZyEGWbqeOpqWgAxQc0UUAFFFFABRRRQAU lLSUALRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABWNcWsieLbK+ttJt5P MheG5vS+2SNBgooH8QLZ+lbNcJqZnHxv8AD4Uv5J0u5DAE7c7h+GaAO7ooooAKKK5XxN4r/ sjU9P0WFDBd6kxiivLiNvs0TY4DMOrHHC5oA2r7WtN028srK7ukS5vpPKt4c5eQ+w9B3Nc7 4gN/o2vxeIbq4a90Jk+zXVoyjbaqxGJgP4ueGz2PFcnbyDxjFrnhzxJq+lxeJdFugLPUrXE cikAMrhScgAnBAOOtb8Vt478Qacmh+IrKx0+1IC3l7bz+YbpR2jTHybu5PTnFAFrSNL1nw7 4hGl6NFHceGLgGcea5H2Ek8pH/AHlYnIHau0IGegpI41ijWNBhEAVR6AU6gBMetcfp3h3RR 8RtW1qG0BukjjQtg7VkYEsQOm4gLkiuxrB0mFf+El167jaTa8kUZG75NyoMkD15ANAG1LFF NC8Mqho3UqynoQeCK4bTPAQ0jwjq2gWGs/vtQZgbmaPe0cJG1UC56KvAqt4zhhb4neBnkU/ vJ5lYByAwCbhkd8HmsC11HVovihH4yntZI9B1OY6UszSjyygOI329Rlw3PTmgDtPDmganoq 2MV74mt72zsbf7OkSWqxFhjA3NuOcY6etQaR4K0HQNN1q0vbuO4sdXkb5J2CqkTZxEpz0GT +deZW0NpH421/SdX0xIfC8uugT3acgSBQY4m/uISc59eK77w9Z6VqvjLxJZ6zZwTS2EqQWV rMoKRWpQYKKeME5ywoAtv4Ung0JNCvvGL/2CV2COREWV4f8AnmZc8rjjOM4708+Gmj16fxH pXi5LGKe3SzVFgieNI0+6qknr7153rtosWi+ILC28qXSbHXbRNNNyd8cTEjzEUn+AE4xn2p mswx2th8QtM1CKyMgW0ugLEYto/mCgBT91/X1oA9Kh0jStJtUh0vxcLK9857i4uJpY5HuXc fMXBwD2xjGMVaTwVaJ4GufDFpqM8UN4Xea5UKXkLnLkDGBnPYcVwt7YRf8ACzdVttOstAZZ NGt2Zb9QFAyRlcDrj+let6Y9q+k2jWLpJa+UoiZDlSuOMe1AFaLRYz4YGg3s7XkJtzbPI6g M6428gcZxWLc+AtOn8Bw+Do726t7FMbpIyvmSYbdySD3wfwrrqKAIraJoLWKB5mmaNApkfG WwOpxxmpaKKACiiigAooooAKKKKACkpaSgAHWloooAKKKKAOX8balrdnpFvZeHImOqajOtt DN5e9LfPLSN2wAD1qWz8LyDT9Ki1bXdQ1G70+Y3AuTJ5Rmb0cLwV56UmmalbeIPEU97pWsz vaaaXsri2Ef7qWXg7g3cr04rpKAPM/E/w80SH7d4i+1+J5bp5PM8rT799wZmx8i9ABnpXoG l2f2DSbazNzc3XlIF826fdK/ux7mrhGQR61xHgi7vbTVdd8Jajcy3UulziS3nlYs0kEvzKC T1IORQB29FFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAVieJ5jZ6KdROsf2RDaSJNNceSJMxg/MmPfpk Vt1z3jbSbvXPAur6TYBTdXMBWIMcAtkEDPbpQBvxuskSSIco4DA+oNOrLW4urLwzFOli93d RW6/6NC6ku4ABUMTjr3rzOD4iaFc+JtH1bW9XbTRHbTrc2Em7ZazhwoDADIbGeTx6UAdtdz ap4h1TUNM0jV/7KtrEiGe4ijWSV5CA21d3CgAjnGcmuah0jVb7U9W+Hni6+bXNOuLMXlnfs gSeP5tuDjjcpwQamhtJtS8UXfiP4d+L9PkS9VDfWkqGeFmAwHG0gq2B+ldnpOkSWc0t9qF3 9u1KdQsk+zYoUdERf4V5+p70Ach4N8EyDRYE8aaJpFxd2bbLWVbdTKUBOGkboWPB4r0UAAA AYA6CiigAoorL8Rauug+GNS1lk8wWdu820DOSBwPzoA0ZXMcLyBS5VSQo6n2rH8MB30NbyW VZJb12uX2DhSx+6Pp0/Cqekaj4mv7bTNSltbD7Fcaes8qI7eb55AIVf4dtef+CfGl5pWr6j 4YuPBurG9bUHuJxBIlxHbCV+5B4Uf40AdxfeGb3XfFltfa39jOm6cZDaRwFxJJvUKfM7DAz 0rRfwf4bk0eDR5NIhfT4G3x27Fiit6gZq5Yat9u1PUbE6deW32J1Tzpo9sc+RnMZ/iArSoA 56PwT4UjtLq0XQrbyLwhriMgkSkdC2TyalufCPhq7it4rnR7eQWylIiQdyL6A9ce1blFAGT L4Z8PzaZDpc2jWcljCd0cDRAop9QPX3pD4Z8PHT3086LZG0kfzHhMK7XbsSO5rXooAxR4T8 MBi3/CP6eSRgk26k49Ola8MMVvCkMEaxRIAqogwFHoB2p9FABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAU UUUAFJS0lAC0UVQ1TV7HR4YJr53RJ50t0KoW+djgA46D3oAv1T1WSSLRr2SK4ht5FhcrNMc JGcHDMfQVyWrfECa31qXQ9A8K6preowOVlCx+RCgHfzH4P4VH4o8VSWugaa9zZ2hN1eQ2Wp 6fJIJmiSXIKnaevIoA3PBeiwaB4M03TYLiO52x+Y9xF92Z2+ZnB7gk10NcVeeM9O8P3V3oS aY8MlgkS20W4JHOhwMI3TK5GV64pLnx5NB4Vh15dELoxmDxG5UFPLzk5xznaaAO2rG1+2kN qmoQ6hc2Isn+0zfZUVmuEQEmMgjkGubsvH13eyKi6PDH54Q2pN1kTgvtfHyjG3qa3fDHiaz 8V6ddXFvEYxBcPbuj85APDfQjmgDS0jVLPW9GtNW09y9rdxiWMkYOD6jsavVyngrS08PWl9 4d/tG2ufs1y80MMbfPBDIxZFYdu9dXQAUUUUANd0jUtI4RR3Y4FOrk/iKhf4f6iRcG3KeW4 lDbdpDqc/pXTWkhmsoJiCC8asd3XkZ5oAmooooAKKKKACkdVdGRhlWGCPWlooA5PwzfafY6 xqPgq2smsRpKpJAryl/OhfJ3gnsGyMdqztR8NR2XxDHiS01a00iyvINupRShD9sIPy8NwvH BbrVfxJZW2qfF3Q7BQ6u2m3QvWRipkt2woQkdPm5zXQ33gXwnqlrYW2p6JBfR6fF5NuLgl9 i+nJ56d6AF0/UPBmg6BJLpl7plnpdvJtkeCRfLR2PRiO5J71X1z4h+FPD2o/2dqV/ILvYJP Jit5JTtPQ/KCOa1LDwx4d0ywewsNEsre1kYO8KQrtdh0JGOSK1PKjDbgi7umcc0AYFt4ttL 7T9Ov7HTNSuIb64+zjFqytD6u4bBVfesnVNT+JFzqlzZaD4c02ztY2Kpf6hdFxIP7wjTn8C a7WWWKCF5ppFjjQbmdjgKB3JrMh8TeHbiSKO31yxleVtiKk6sWb0GD1oAYmm6tJeQXVzrTo otDDNbQRgRtKesqk/MCOwri9/inwvNeaN4hS88XeHrq1kMV3HADcRkL80cgHByOjetd3da9 o1jeLZ3ep28E7EDY7gYJ6Z9M+9VF8X+GWkuol1q2L2oYzLu5QL976474oAf4V06HSvCWm2F tJcyW8UK+V9qGJVQ8hW9wDj8Kp3un2Gia9B4gtLSKD7S5gvpEXG5W+67H2YD/vqpo/GfhiU M0esQsq7Cz4baob7pJxgA9s1ekvdJv7650GSeKe4EAkmtjyfLbIBPseaANKisfQZpVgm0u4 JabT3EJctu3qRlT9cEdfStigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACkpa SgBa5Tx3rV9oekafc6e6JJNqNvbuXQMCjthhz/ADrq65/xZbQ3Wm2iT6JNq4S8hcRQvtMZD cSH2XrigDclmhgTdPMkS9MuwA/Wud1Xwn4Z1KZr6eGO3meeG8lniYKZDGcoWPcVW+IWjXuu eGorSwsjdzJdxS7VZFYKD8xBfjOK4eLwh47itUaS0inK2D6WbX7SuxomBIkJP8QbHHTg4oA 9D1LSPCt/BNdapLBNBdTRzCSWcbVkThShzweO1ZdzoXgWb7Uk+qxiK4LAwDUNqRlz821Q3y lvb1rnPDvgzxLoMqT3emWmqr5bo1s0qogZ8Hcq42rjBU+vUVTTwP4uiuryeLRdPVZr1LlYP tQ8tFV1YBRsyD8vXP4UAd6dF8IWv2fTLm5ja4gWRoRcXZaZVdcMQSd33R+lWNMt/DGkSi40 +7iU3NspVjclw8UYwGGSRgDvXI6vol7Dpl/L4jk0uzt7y8W9a+MpDWp4xGMjLdMAggYJ4rC s9FuodJii0H7VcaZJbvDO0UbPCWcjzHgb72CoPQbc0Adp4e8QRXHj7V9M1LT7W21CaNZ7K8 gGRf2n8J3dyueR713NeeaVpDWnhjTNT03TrXW9Q0p3gsCJ2QxwM2CrFgPnC8EEdq3rzxx4b tIrrZqMd3PaMyzW9swd4yoy24ZwAPU4FAHS0Vw9p4wvNabTf7LWCGLUlLwN5b3JCDqzFcKg zxgkmqD6/rlwBHewa8LdrjyGNjpXlkgEfNuLkhT6gUAdT4ptY9R0620uYDy7y4SNiewGW/p Vjw3dPeeG7OaQMHCeWS38W07d30OM1yVpoXi+38a291KsU+hwyt5UUl/JI8QxjeQw5Ptzip rXwTrb6xe3l/4hS2tblXj+yabb+SjK3UsWJy2O4GaANrU/GmgaZFqHm3qPPYkJJAp+YuV3A fl1PQd6w/C/jC71Ca+uL2Q3kcrKbaCzhLmMAfN0HTpyxBPpiussvD+i6fCsdrplsmI/KL+W Czr6McZOe+avwW8FtCIbeFIY16JGoUD8BQBzGqP4ru9JmvNPVrOTIENqoTzCucFnZsgHHO0 fnVHQLy/0eadvEWr6hLC4UL9qsiiRN3JkGRz9cV3NIQCMHp6UAMgnguYVmt5kmjbo8bBgfx FSVkTaDbec09hPPpsrcsbVgqsfVkIKn8s1F9q1bTLu1gv3gvre5lEKzRqY5FYgkZXkEcdQR 9KAGWEBm8X6pf3Ggi1mhjS2hvzJuNzH94gDsA1b9ec6zfxeFvivZXxvZTZ61bPFd2wJk2SR jKSBRkrkEjpir9/e+IPFaW8PheZbDSHYfab6ZGWV17rEv043e/FAG3caxfT309hodjHdSW5 CTXE0myKJuu3jJY4xwPWga1qEEY/tDw/eIyj53t9kqe5GG3Y/DNW9H0ez0PT/ALFZmVlLF3 kmcvJIx6szHqelaNAGXLc2+taBdnTZY7pZYpIlweN2CNp9Pxrziz8E63omleGLqCGK5vdPm WS5huLlFVAEZAEcL05zzXd39vfaTczatpxeeCSQPdWYUEsMAM6HruAAOO+K5PxPFF4rvnXT WbUGjtkktVhcAJIHJbercH+HKnnFAEp8Pa7PpOv6RcjTZl1mQzy3BmJNtvABUqR823Hynj8 K56Xwfquj6pKDqEF19okuFgWZmMcCyRBTKzgfK/H8XBzxVs+CfEN2NSuLi1+w3F4VtQtmyB VidVEsmSfmxtICnpUkvgrxVdJc3n7qDUFtIbJlklDxX0aEg71/hONpB7GgAsNG1SLT7/TZd Z0CNdRs4LF3FyXZNiFCwUgAk54HrVuw0KPRPE9nq0mvaXHqEDfZLoSXRy9vtCxptPR/lBrI XwJ4it9UlvLbQbNl/tAXiRyTxgKqsCFXC8Z75qbXPA3izWHvmt7e009b2dLiRVud5SQHl0Y pkZHVTkZ6YoA6DWr6103xHZ+JtM8RWiWkqlbyyWVT9sAIAdf9pRnp1xiu6t7iC7to7m2mSa GVQySIcqwPQg15raeDdffTb2xv9P0pRqKRRvIjkm1EYAyo285xkAEYJNavh97nwnCtvq80d tpV5cSm2ExCGz5yqE9MNyR6E4oA7qigEEAg5BooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoooo AKKKKACkpaSgBRXFfE+8utP8A3F9Z3MtvLBPA++N9px5i5GfQg12n41l+IY7qTw9erZLZtc iMmMXozDkf3/agDQEyC0Fw7BUCbyewGM1FZ39nf2sd1Z3KTQSjcjqeCPWuf8AE9pc3/hS2U os6h43uUhk2q6Y+bB/ugkH6CvO9F8H3F5Eb631eziFvCbWHypdhySfvkqM/I3UDDcGgD2G6 1awsrmCC5uBG0+drEfKMDPLdB+PWnRanpszhIdQtpHOcKkqk8de9eZW/wANtda3K3Gqw74I Y7WEl2kW6gRywWZSAM4xhh0xUWjfDnxFo16Z4Y9Ek3iVXEpkP+s4IGFHAHb9aAOk8cWmm+I 9It1ttTglnglV0iju418wE4P3uCcZx71Po2rXa6bb6bo+l2jJEnlxE6lHJtx13hRnI9BmuP X4Raob6K6bVrJFjga2SIQlgiEnBycEsoPBPNdJbeFrjTtd0/WL27sYJYQsbmAeUnlRo3Y8k nPPYAUAZus6Sl34utbK48StbahLi5vILFzbRmBeW3jJLk9B0OMntVhItIuJU0ay8LWlpZah OkkTufLW+jU/OWwMkgDcFJ5GDXb3+n6Rqtjuv7aC5tyu/ewB4x1B+lZWiwrqOqy6xskbT0R E05JV2iNcYZkX0PGCece1AHSRxxxRLHEixoowqqMAD2FOoooAKKKKACiiigAooooAKp6hp1 tqdusFz5gCOJFaKQoysO4I5q5RQBzGpeCNE1O2S0k+0wW27dNHDKV+1e0jfeYe2a6K2t4LS 1itbWFIYIlCJGgwFA6ACpaKACiiigArK1HR1uZRe2Mgs9Rj+5Oo4b/ZcfxKf/1Vq0UAYTav qWnqG1nTFSAEK91ayb0X/aKnDAevXFboIIyDkU2REljaORQ6MCrKeQQe1Y+hGS2a70eUljZ uDExOcxNkoPwAI/CgDaooooAKztc0iw13QrvStStVura4Qq0Z7+hB7H0NaNFAHlfw41zUNP 0ybTNTn+2aTaXRs7a+kfE8POBHOh5XngGvVK8s8bQP4Z1G41K3mC2muy7bxNgOAsRUc+7EG vTrZo2tYTC4eMoCrA5yMcHNAEtFFGRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUlLSUAY r6VqkHz6fr0+8/eS7RZkb8tpH4GsXxNqF+vhLV9O1rTX3zWkkcc9mjSxSEqQBgDcpz68e9d rRQB5Xp8moeIPAHh+z03TpZ7y0t4/OjvEZLYsE27ZM4Lc84GcU6Dwzqmp6xMviDRoY5r1dt zLBGDDCFX5Hick/NkAEFRxXqVFAHnWpal498L6dqOpXzabqNlABHAzP5JRd3+tkGOSQcbV9 K7+1njubSG4ilSZJEDq8ZyrAjqD6VT1nSV1exW3M7QOjiWNwoYBh0yp4YexrgfF9tr3hvwh ELPUZhBFKscVro1qySncedpy3ucEAUAenPJHFG0kjqiKMlmOAPxrD8TeHLTxPpcdtOQGifz YWIyu7BGGHdSCQRXnVxqvjDxZpk9le+BdXhsIosRwzSxxvcsMANIxP1O0DGa3bDS9V0uy0u 3099UsrrUIjHd/ac3Yh4wGLAgKwHAPTHXpQBV8I+I9btZJtF1bSr26sNOi+zSXEVoWUSDja pUneuOM4re0qPyRKPCd+FhhbL6PeIU8snrgkb0B6jqvNdRp9hb6bp8VlaoViiGBk5JPck9y TzWJ4l0i9vL3Tb/TLSCS6tptzM0nlMVxwCwGSueq96ANHSdctdVM8C/uL62bbcWrkb4j+HU HsehrUrltPh1ObxZHe6jpXkyw2zwSXEbDynJYEFOdxyB3HGK6mgAooooAKKKKACiiigAooo oAKKKKACiiigAooooAKxdDP2m41TUdm0T3JjXJ5KxjZ/MMfxrarlrPXNH0LSLp9S1CK0tor yeNGkPAAYnHvjPWgDqapWurabfXc9rZ3sU81ucSojZKdq5nRPiFpWsaymmPBJYyXCeZaGZ0 JuFxn7oJKnHIB6iuXl8Kavr9jeSeH9X00WN1IwZYp5WiEm5t0i/3DyMpyM5NAHrLukaM8jh FUZJY4AHrQsiPjY4bIyMHOR6147deCdQu786TcalYx6xcoZJCJpmLW3lCJsAjGC/OK3tG8P XnhjxPDrGp6lZRwSxrYLa2sT4y2NvJJ7jvxz2oA6rxVoEXiTw7caa52ynDwuDgo45HPb0/G uc+GutSz2t/4YvWc3uiuIh5n3jEfu59SMFSfYV3wZWzgg4ODiuE8aabrWlSyeL/AAjHCb+N UF9bmIFryBWyQD2YAn60Ad4RkYoqG1uEurOG5j+5MgcfQjNTUAFFFFABRRVC91JrC3lnksL qZEYKot08xnz3CjmgC/RWbp2t6fqhZLaVxNGu6SKRCjx+zA9DViTUtPiKCW/t4/MJVN0qjc R1A55oAtUUUUAFFFFABRRRQAUlLSUALRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRQRng0UA FFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFcVq2mXdlCkUkEN3pcVwZ2nkdVaCNifNV1I+dSC RxzyOK7Ws3W9ObU9NMUbATROs0W7lS68gMO4NAHI+DPAWj6Rrd34nt7KSCS4Xy7WGdi7QRd uv3cjHHYcVjf8K+8VxzQS2uo2MLQrMuDJIUId2b7oAwfmHIPavSNH1a31ezEsZCTp8s8BPz Qv3Uj/ADmtGgDyGD4aeIljjW8vdNuHSOaJJWMm638xg29PdccCrll8MtTsBKyavFd3bTLIb y6aV5JgG3fOu7aD9K9SooA5Hwf4bvPClvqbajqkFzHcyifKx+WsWBg9TjHGa6e3urW+tluL SeO4gfo8bBlb8RWPqAGr65Fo7RB7S1C3F0H+6+c7Ex35GT24pXhj0rxDaCzYRRagzJLbjhd yrkOo7HjB7HigCtYLZaD4pbRrQLBa3kP2hIskKkgOCFz13dcDpj3rp6p6lYRalYSWspKFhl JF+9G3Zh7g1X0a8nnt3tL7jULTEc4/vejj2Yc0AalFFU9UXUW0q5XSZIY77YfJaYZTd2zig A1PU7DRtNm1LVLpLW0hGZJZDwoqM6zo62y3TanaiFkDhzKuCp6HrXFHxBf6t4fuNE1bTvsu pEbLj7U8aRxru+ZuT8wwDggc8VqwadHq5SXStLttKsSQftf2dBPMB3jGPkB/vHn0FAFPX59 P8V6jpmmRtNNpPnkXNxDK0aFyp2JkY3c9ew4rTufBmlx6DBp2k2dvF9kZpIVmBZWLffDHrh vUcjg9qfeeB9B1C3khvFvJi+CZGvJd2R0YfNgEduK6C1txa2cNsJZZhEgTzJW3O2O5Pc0Ae ZNrfizRrSSS2srmeGN2jbzQ0kSYOAwd8Nt7EH6g4rvfD+sf21pMd08aQzEZeNX3bfQ+2fSs jxnp89zBbzxXCqHdLZlkBIVXcZZQOrcAc8Yq34YtnCXWorGltbXsm+K1j6JgkFj/ALTdSBx QB0VFFFABRRRQAUlLSUALRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRR RQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAYerwzWV7FrtlB5rRKUuo04aWLrx6lTyPxFYknjl08WW2nxW lteaTdbQl5b3QZ4icA+ZH1XkgfjXb1xes6DBpV7HrWl6RJqM8t8J5bVf4mYBd4PYLjPPHJP vQB2lFUdO1S21ESJGHiuIjia3lG2SI+49PQjg1eoAwZPCOhSXlzefZpY7m6bdNNHcSI8nsS G6Y4xT7DQprTUormfVZruK2jaK3jkQbkDEZy/VuAAM/rW3RQAVjQj/is7o/dzZx8f3/nbn8 On41s1kXZ8jxLp0oOBcJJbtkcEgb1HseGoA16KKKAILiys7sobq0hn2HK+bGG2n2z0qcAAY HSiigAoorO1OfVLcwPptjHeLuPnI0uxsY4254znGc9qAKeuaTqd/eWV3YakkIsyZBbSxb0l f+Ek5BGOfXGc9qs+H4bq30OGK8g+zzBnJj3BtoLkgZHXg1poWKKWXaxHIznFLQAUVxOuR+J 9S8XPbaSktnbWdsrC4eZo0mdzyFwCCVwMhgetJbeLtR0xxaeJtPKSqwTzYhjd77ejf8BJ+g 6UAdvRVWx1Cz1K3M9lOJUBKnAIKkdiDyD7GrVABSUtJQAo6UUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFF FABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQBjawi2lzba4q4Nqf LnYcEwt1z64OG/A1sgggEHINNdEljaORQ6OCrKRkEHtWNH4bt7aMR2Wo6jaRgYCJclgPwfP +FAG3RWXpt5cC4k0zUP8Aj6hG5ZQMCePs49D2I9frWpQAVjavPC2q6PY70Fw9wZVUnnaqNu OPxA/GtmuFtbxrz4t3tl9vZZbGAO0Qi+V4mUbV3dsMST68elAHdUUUUAFFFFADJZY4IJJpn WOONSzMxwFA5JNY+r6ZB4o0qCFL/bYyESs0PPnLjK4bPHOD+FaV/aRX2nXFnOSsc0ZRiOwI 61yumo2mWFprlpCTaOhW7gichPvY85E6DoSQMcGgDsIYxDBHECWCKFyepwMVR0/W9K1W4ub fTr2O5ktm2y7MkKckdeh5B6UzW9KOt6X9hF/PaI7BmeAjLqP4Tnsabonh3SfD8DR6bbeW0g USSE5aTaMAmgDWqK4ghuoGguIkmicYZHXIP1FPkkWKJ5XOEQFmPoB1pI5EliSWNso6hlPqD 0oA5Lw75cPiO7htpRLb4kiDh92djggE99ocr+GK6ue5t7WLzbmeOCPON8jBRn6msE+GWg1y 21DS9SksoY5GeS0EYdJA3Lgd1ycH61O+h3F1qt7Jqepfb9JukCDTJrdDHGccnd1NAG2jpIg eNg6sMhlOQaK8/ittS8BSH7JazXnh5WG9YgCYE7sFHPHfAwQOxq//AMLK8Ef9B+H/AL9Sf4 UAdlRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRR QAUUUUAFFFFABRRRQBnatZrPbfaUlkguLYNJFLFjcOORzwQe4rnvDOpeI3uHl1tGksbiITr cny0jg4HygqeQRzk8giuyrEm8N6AFkluLUeSCZHSSZ/KXuTtJ2gd+mKAKuoeKIljlbSmt7i K3Rpbm8lcrbwKPVgDuJ9BUHg2RtYin8XXGmiwn1NUVEI+YxJkKxPXnJIz2xRpFv4k1G5lk1 d9M/sR2kWOyig3iWPI8t9xOOnPSurACgBQABwAO1AC0UUUAFFFFAHP6/rlnbRXWlpcot81u JCGBxGjME3seg5P6VJqup6P4c8LCbUpN1jHGsAVE3tNkbQqqOpPoK2JIIJVdZYUdXG1wygh h6H1rmr3wlbxXFtqOjoq3VlIZbe3ndmgXIIZVXOEznqOhoAtaZjS9SjsFef7FeRiS1WZyxi YDLR88jjBA+tb9eO6/He+I9Xl1CRJtLudIl3sb1ikUEYAwox94sQ3K9ePpXpHhrxHZeJtGj 1GzDoTxJFIpVo27jB7eh70AbVZdvo62UoayvbmKJpvNkiaQyK3H3RuztGTnitSigBvmIHEZ dQ5GQueSPXFOrP1HT3udtxZSxWuoINkdy8IkKqSCy4JHBxWJB430+PxFcaBrAi0u8hG4NLc JskGcLjkHJHOMcUAbGuaU+s6b9iW+msgZFZniAJYA5KnPY1hf8ISP+g5ef8AfqL/AOIrsAQ QCCCD0IpKAAGlopCeOKAFopM460ZNAC0UUUAFFFFABRQfaigAooooAKKKKACiiigAooooAK KKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKa0iIVDMAWO0Z7n0p1M8sef5uWzt24zx+XrQBlx3 eo6hNcRwWz2VunEdzIAWdgSGGw9vQ9xRbaLnTktdWvZtTOxVlMpwsjDOTtHrnkdMAVr0UAN jjSKJIokVI0AVVUYCgdABTqKKACiijFABRQKKACiiigDjvHHhmw1SxGrPp3267sSsogLsFn VTkqwBweCSOM5FT293pUfiLRxpEkJiurVozFDxtjA3oxHYcEc+tdUeRisvRtB03QYriLTIP KS4nadgTnDN1A9B6DtQBqUUUUAFZmraFp2s2+y7t080YMc4RfMjI6EEj9OladFAHDWPg/xB oE6NoPid57fB3W+qK0y884XaRtGemBx0qXy/ij/AM/Xhf8A783H/wAVXaUlACgcUm39aWg0 AIQe1GD9aWigAwKKKKACiiigAooooAKKKKADNFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFF FABRRRQAUUUUAFFFFABRRkGigAooooAKKKOtABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFJS0lAC c+9O60UUAJg0tFFAB3ooooAOc0UUUAFFFFAAaBnvRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFHOaK ACiiigAooooAKKKKACiori5t7S3e4up0hiQZZ5GCgfjWPJ4o0+RVTTFk1O5c4SKBTz7liMK Pc0AbtUrrVtLssfbNRtrfccDzJVXP5msuPRtS1B/P17UpNpGBZ2btFEoP95gdzn8h7VoWmh aNYMWs9LtYGI2lkiGSPc0AVJvFvh6BXY6gJEQZZoY3kUfioIpJfE9mSRp1rd6qUwZDaR7lQ deSSATjsMn2raMUZhMJRfLI2lccEelRWVjaadaJaWNulvAmdscYwBnrQBkQazq92Hms9BL2 xYiJ5Z/KZgO7Iy5UfnUGoWfinVI4wlzaaUIZFmAidpWlKnOxjgAKeh4NdNRQBx+pXPi2+2W X/CNBLcyZlli1IRNtABGxl569QQOK0hqeuyoTB4baPbwRc3SITjrjbu/A8VvUUAcldeOLLT /ABBpui6lYXVlPfOY1MoBAb+HG3O4HpkdO9bq63pD3Bto9St5ZwrsYo5Az4X73A54qTUdMs tUtxDeQ7wp3IykqyH1VhyD9K5bRNPn8I2klhbeGZLzbIzJd20iFpt3OW3sCp9e3GaANW+8W WFjpNvqr2WoS2UyljJFasTEB/fU4Zc/So28baCLVbhXunDHBUWsm5fXORxgc095PFl1CyLY abaLKNv76ZpjGO5IAAb6ZH1rGPgu9kkWOT+yEiXJDC2eQA/7MTuUX6igDo4vEmiT38VlBfp JLKoZCoJQ5GQu7puI525zVux1TT9TEx0+8iuRC5jk8ts7GHUGuBv9Du7fTr22vtDuZZZCZI 5tCkMaSMMFcxsx2MCByARXIaHpGsw6+9/pN7fWestIGu4HI33AGCwKudhPqOCOoJBoA95or M0fVTqkE/mWclncW8phlgkYMVOARyODkEGtOgAooooAKSlz7Uzd7H8qAP/Z </binary><binary id="_10.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACDAAEBAREA/8QAFQ ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA AAAP//Z </binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w AARCAKiAaQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDxXWLmZdU1GJ3+VpMH29Kx pZF+zpvA3A4z6itXWDbf25qShsqGypzxWLcLE1pG4fkSFfpWl9SbE7XLLELYkbCd2Md/Wqd 0+2IrnluOKZMm51ZJeQvWqk5KNhm3E800ybMaAOSR7DinY56ZNWdNsbvVL1LSxhM0r9AO3u fQV6Lp3w2hWNX1S8ZnPWOHgD8e9ddDDVa/wI5a+Jp0PjZ5lg4DYHHelKZyy89+lext8PvD7 LtEUyn+8JTXOav8Obq2ja40mY3Krz5LjD/ge9dM8urwV7X9Dmp5hRm7Xt6nnpjIB44FR7Pw NXHjaNmV1KspwQwwQahVWkcKgLMxwBjv2rzLa2PSvpcgMeewwKXZ14r03Q/hwjW6XGtyPvb nyIzjb7MfX6V0q+CfDgTaNMTnjO45r1qWWVpx5noeXUzKlB8q1PEVj4GR9aQoN2MY/CvUNZ +HMYgebRpGDrz5Mhzu+h9a84dHjdkdSrqSCDwQfSuSvhqlB2mjoo4mFZXgyuIsDpjPSneVg c9q73w94Cm1C2jvdTle3icBkiX77DsT6V1a+AvDwUKbV2PctIa6aWXVqkebb1OepmFKD5dz xhIyS3HRcioyOffHIr21fAvh5GBWxOc/89DXj2qRxWmtX1tEuEjmdFGegBrHE4KeHSlN7m+ GxccQ2o9DOZOece1QsMD3rotC8Oah4kuhFagJChBlmb7qe3ufavUNO8AaBYxjzbb7ZMOskx yCfYdBRh8DVxC5o6LuOvjqVB2lqzwkHHA61KkrIwOcNX0FJ4V0GSPY+kWpHtGBXJ698L7ae N7jQpDbzj/lhIco3sD2/lXRVyqtBXi0zCnmlGb5ZKx5YJcrknv0/rUvmkDjGPpVW7trmwvJ LO8haGeJtrIw5BrpPA2gx+IddaG5JNrAnmyAcbucAfnXl04TnNU1uz0qk4wpuo9kY/nfNjI x0OKeGyACQF6Zr3h/DGiS2ptX0q38rGAAgBH49a8d8V6C/h3XXtVLNbSDzIGPcen1B4r0MV gKmHjzt3RwYbG08RJwSszIDc84ppY4yK9d8IeHtHvfCdhdXOnQSyyISzsuSeTVrxF4b0W18 L6lcQ6XbxyRwMysEwQcVrHLJyp+05ltcyeYwVT2fL1seJM5x/8AWqF35PAFRNLlcZ/I1GZR yCOvfNeK2eykSmTnFNYcZyMU2JWlkSKJWkkc7QgHJJ4GK9l8OfDGwtLSO41xPtd2wyYs/u0 9vc11YbC1MTLlgc+JxVPDRvP7jxfeR3A4oI7YANfSY8J+H1XC6NZ4HH+qFNfwtoO1v+JNaZ wT/qhXq/2NUtfmR5n9swvblZ83BnGAPqD6U/5gTnBzRLgXEoVQoDkYH1rtvCXgK98Qxre3b NZ6d/C2Pnl/3fb3rxqdCdWfJBXZ7NWvClDnm7I4sDnOBn604EAgcHFfQVj4I8OWEarHpccr D+Ob5yfzpmu6DpUPhzUZY9MtkZLd2VliGQQDXrf2RUUeaUkeR/a0HPlUTwJSRngfjVhTuYE 4/AVSVzgHGQa9Q8JfD03drDqWuBo4nGY7ccFh6t6fSvLw9CdeXJBHo4ivChHnmcLGhZsKN3 qAMmrSoU++hU+4xXvdtpNjZRhLS0ihUcYVBTptPtrmIxzW0UqsOQyA17iyd21nqeI82Tfw6 HgLMAD8vPeoXmA6DHfpXpHif4fAWr3uhKwdRlrYnO7/AHff2rz7w6BL4w023uIgwNwqsjDO eehryq2FqUZqnPr1PTo16dWm5x6Ge84XIBHrUKXXkzq4boQce1fR/wDYWln/AJhttn3iX/C mHRNMU/Lp1qMf9Mh/hXpPJpP7f4HAs3ivsfifN2pALfy4xtJ3DHoelUs+tfUzaJpcsUbtpt qSRg5hX/CsHw3oely+HreSTTbZ2LSAs0Qyfnb2qHlEuZLm/A2WbR5W+X8T55yvqOKCy9uvr X04fD+kZ/5BVp/36X/Cj+wdLHTTLX/vyv8AhVf2NP8An/An+2Y/yfifL55PPOKQDBFeg/FW zgs/EFlHbW8cKtb5IRQoPzH0rz/vgc14eJpewqOne9j28PW9tTVS25Idx+7HkUU1vMGNrnG O1Fc92b2Nya4dtMJYkuXwTnmmSXB2wgkhWcsfyxVy/wBPeB7u2Mwxb+33sVmSMr3salflFX YyuWDLi4CbuAn6k1WlZ7i+MUY3sWCKo53HoKI3R7yWVicIMj8K6j4YaWurfEOyEih47cNcs D32jj9SK0hByko9zOpNQg5dj1/wh4Tj8O6KkbRg3swDXEmOd2Puj2FdF5BBHH6Vs+R1rzr4 j+MpvDQg0zTNovp13tIRnyk6cD1P9K+v9pTw9PyR8iqdTEVPNnWG3IbBFKLbFfP1r418TW9 0twusXDtnJWRtyn6g1734Q1mPxN4ch1PyxHLkxzIOgcdcex61nRx8Kz5VozStgZ0VzPVHn3 xG8LL9l/t+zi2vGQLlVH3l7N9RXOfDjSE1PxX58yh47NPNwem7ote9ahpiX+mXVnIuUnjaM g+4ryv4Q2hTVdcidcPEqRkY6YY/4VxV6MfrMJrZnZSrS+rSg3sejm2OM7frWe+o6VFqq6U+ oQrfOOIC3zGuqFv8vNeMWXgzUfEfxQ1XWBdxxWmn6kFc87yVAIA/TmvRrYmULciu2zz6OHj PmcnayPTfs2eoryXxZocKfE7TbfaBHqLo7DsTuwfzxXuf2Y4JIr57+JPiJG+IcE2myq50oK ocHI8wNuI/pWGPqw9kubujfA05e0fL2PavsuBgAADgVHcfZ7S3NxdzJBEvV5GCgfiak8Oav YeJtBg1WxcYcYkTPzRv3U1Nr3hqz8RaJNpd9u8qXBDJ1Rh0IrtVa8Lw1OL2NpWmYLeIfDQO W1yyHt5orwK+R9W8Z3Vnp5ExurxliKnIbLcH6d6n8YeDdW8I3/k3qeZavxDdIPlceh9D7Vu /BzTY77x0bhhn7HbtKox3Pyj+Zr5/EYieJnGjUVtT6ChQhhqcq0JX0PX9E8P22iaRDp1qny xj5n7u3djWibbA6VtC26cc14n8YPFV7a6knhrT53t41jElw0ZwX3dFz6Yr26leOHp36I8Wl h5Yipbqz06NbedykcySHuFYGpha5yBwfWvk611G9sp47mzuZLeeM5WRHIOa+ofAGty+KPCF tqdwB9qUmKbAwCy9/wAetc+GzFV5crVmdGKy50EpJ3RxPxT8JpfaK2vWsQF1ZD94QOZI++f cdfpXOfBlBLrOqg/8+6f+hV77eaat5Z3FpKgaOaNozn0IxXiPwTtfK8Wa7bMMmKEJ+UmK56 8YxxVOpHqb0ZylhKlOXQ9aW1OQcfSuN+JHhxtU8LPdW8e66sMzIB1K/wAQ/Ln8K9M+y47c/ wA6V7VWQq6gqRggjqDXp1WqkHCXU8ylelNTXQ88+H8Bk+H2lOOpQ8/8CNXvF0JXwVrLdxau f0rpdG0KDRdJj0y35hiZzHnspYkD8M1n+NLf/ihNcIH/AC5yfyrOL5aPI+iNGuatzLqz5HJ zhe9M709lJ+YDgDPFMAJPrXxh9qdZ8O7aK6+IWlRTAbRIWGe7BSR+tfSwts9ia+TNLv59K1 a11G1Yia3kEi/gen419ZeF9d07xVocWpae4yQBLET80T91P+NfQZVXjGLh1Pnc1oylNTWxm 61quk6BaJdavdC2idtiEgksfYCuek+I/gtkZf7Ubkf88W/wrudf8L6d4j0eTTtShLRt8yOv DRt/eB9a+Z/GngjVvB2o+XcZnspDiG5UYDex9D7V14zFV6XvQSaOXB4WhW92baYzwb4fXxP 4zjsipNqGaaY/7AOf14H419KRWMUMaQwxiONAFVF4CgdhXl/wI01ZP7b1Bx86+XCv0OWP9K 9s+zZ7ZrPLUo0nPrJlZi3OrydEc7ePaafavdXtzHbQJ1eVgAK4jXvHXhCfQtQs7fV0knlt3 RAqMQzEHAziuG+LGuXOp+M7nTA7Cz08iJIweC+PmY+/avPWQ8YXmsMTmkoycILyOnDZZFxV Sb13O0+GXhkeIfE3nXMZeysVEsg7M38K/nz+FfQptuxFcX8E9ORPBdze7fnuLtgW9QoAH8z Xp5tsAhhx611ZclToJ9WcmYSdSs10WhzV9c6dpkPn6leQ2kY6NKwXP0pmn32l6sGbTdQgug v3hE4JX6ivnXxhr934g8UXt1cSExJK0cCZ4RAcAAe/WqOkateaLq0GpWUrRyQsDwfvDuD6g 1hPNrVOVLQ6I5TendvU+qPsv1ryLxrolr4c8f6N4p2+Tp89wGuCq/ccdTgeo/lXuFoq3ljB dJ8qzRrIPoRnFcT8W9NSf4bX0rr81s6SqfT5sH9DXbinGpRv1WqOLCJwqpdHoyLSPGnhnW9 UTTdOvHmuZclVMRHAGTya6Vrb2r59+Eih/ibpynvHL/6Aa+m2tmxn8KnB4yVeHNPe5WLwsa M1GG1jh9U8XaB4fvPsGpzyxyqof5Yiwwc46fQ1znhzxz4Wh0u20+W9dLlpWAXymPLSHHP4i uZ+LQMfxFiibO2SzQEfi2K8900Ea7YBjhhcR8f8DFcFbMKkKziktD0aWX050FJt3aPqz7P6 rWLr+u6P4aigk1edoUnJVCELZI5PSuye3OSMV478d4/L0nRu37+T/wBBFepXxDp0nOO9jyc Ph1UqqEtmee/EvXtJ8Qa3Z3GkXDTRRwFHLIV+bcfX2ricKMqQc/WgncBgcjqaAvQn618fXq utNzluz7CjSVKChHZE+SAMAfjRS7CwBHp6UVhobXOv15W+36jJv5WUZ96wG2CRHKZZtx/Ou o124aS6vllYsPPDYrBkMTOmQvCnt3NdFjl5ii0caeaiA7yAP8a9E+CG1fiDJEcbpbSQL9QQ a4WZEdpHUAfdwM/nWn4N1o+GvGWm6wSfLglAlA7oeG/QmrpvlkpeZlVXPBxPrwWhwRivnf4 2abcW3je3vWT9xc2yhGxxlSQR/Kvp2BYriCK4gdZYpFDo46MDyCKzPEfhLSfFOlnT9YtBNF ncjA4eM+qntXsV37WHKmeRQfsZ8zPidd2MAY75r6P+DWl3MPgR7mdCFu7hpI8jqoAGfxINX bH4DeFbW+E9zcXt5EpyIHYKp9iRyRXqFvYQ21ulvbwrDFGoVEQYCgdABXJh6Lpz52deJrRq R5ImSbYBSTnAGTXkPwiVbnxN4mlXBVmDDHoXavR/iR4gi8L+Crq4DqLu5U29uueSzDBP4Dm vOPgCN+qa6OuIYj/48a6alW9SKOWnStTkz2MWg7iuI8DW3/E98ZgDONWI/wDHBXqK2/Wvme e8v9O/aGkS0upI45dVVHjViFcNgEEd+KqrX5eWXmKlS5lKJ769nvQqy5Vhgj1FfL/xc8GWv hTxHb3GmqUsdQVnEZOfLcH5h9OQa+vvs2VxjAHHNeOfGPQYdb8QeC9IuWeOK9vXhd4x8wBA 6VGJaqU/M0wl6dTyPAPCPi7U/COri7sX8yF8Ce3b7kq/0Poa+q/DGtab4q0OLVdLk3ROdsi N96J+6n3rlE/Z18LYB/tPUvruX/Cu98H+A9J8FabPZaUZ3E8gkkeZtxY4wPpWWG9rSdnsaY p0qvvR3K2seH7DXNJuNN1KBZreZSCCOQezD0I9a8W+GOiS+Fvi/rHhu6fc4tmETkY8xQwYE fhX0kLcNk4zg4r51+I2ujw58ebTVrUbms4YROB/ECDuH/fJrWvKN41OqZlQjK0qa2aPcjaD AyDXzj8b/D13Z+M49Y8tzaXsKgSY+UOowV9uMGvqCwktdT0+31CxdZra4QSRuvRlNGoaJY6 rZvZalZx3Vs/3o5FyKutatDluRQboz5rHwQbc7sKuSemOua+rPhR4XvND+H1tHfRmK5uXa5 aNuqhsbQffAH511mmfDHwdpN6L2x0GFZ1OUd8vsPqAeldV9l4AC1zYal7KXO2dOJr+2jypG DNAsVvJK5wqKWJ9AOa8E+Byi68ceI515WSMuD9ZDXqfxd8Sx+HPB81hDJjUdSUwxKvVUP3n /Lj6mvPP2fbcf8JRrAAGPsi8f8DrSvVvUh5GVKny0p+Z7ebTn0/pVLT7m11SO4a2JY20728 g/uupwRXUi19R+leLeEdd/s740+JdAuJMW2o3TmME8CUdPzHH5V0zxHLY5o0b3PTfsY5wOf Sue8a2ePAWu4H/AC5y/wDoNd2LX5cbcfhWD4ztQPAmuEjrZyf+gmqdXdCjTs0z4e+zHaOOv UUz7P8A7I9PpWy0QCA5xx0NVXQDJByc1861Y+iUrlGO3LMAqkknAFdH4Y8S6n4T1ZdQ0+Tj 7ssB+5MueQf8a1vhpodh4g+ImnaTqsJuLWcSb03EZwhI5FfRy/BfwCDg6Ic/9dn/AMa2pU5 v3oO1jGrVivckrlnw1q1j4p8PW+s2AKxyZV0brG46qfpVjXPDNjr+jXGlajAJIJ1xyOVPZh 7g1u6P4c03QNMTTtJsktLZCSI19T1JJ5JrQNqM9OfpXtRqtxtM8VwSleJ8+fBixk0jX/Ffh e8bNzayq3+8Bldw/T869nFpx05r56ufGEHh39orVNZVg1i1wbW4Kc5TAVj+BGfwr6dt1iur eO5gdZIZVDo68hgehFYYesoxcF0ZviaTclN9UfJ3xf8ACN5o/jG41gQMdP1A+Yso6K+PmU+ h715oyfKQOcdK++bvS7a+tWtby1jurdx8ySqGU/ga4LxL8L/BMPhrVr2Hw9bxzxWssiMhI2 sFJBHPrXJWw/NJyi9zro4nlioSRxvwJnS68F3lkMGS1uicd8MoIP6GvWxaAjAHXivmP4R+J 18KeMF+2tt0/UFEE5PRDn5X/A/oa+t0t1dQykMrcgjkGuvC1v3ai+hyYml+8b7nxR478H6h 4Y8W3sFxAwtJZWlt5sfK6k56+ozgiqnhnwrqXifWodL06Bn3sPNlx8sS9yTX23eaPZ38Jhv bOG5iJyUlQMM/jTbTRrHTovJsLGG2TOdkMYUH8q5ZYWLle+h0rFSUbW1Mi20xLW0gtoR8kM axr9AMVwHxlkjsfhffRswD3UkcKD1O7J/QGvXmtsE8dOK+WvjV4vt/EHiCLRdPkEljphYM6 niSU8MR6gdPzrtrVuWm0vQ5aFHmqJ9jmvg9Fu+K2mKBn5Ze3+wa+r/sYA4FfL3wXTd8XNJU DOVl/wDQDX16bUkEEVhgp8sGvM1xkOaomfI/x1j8j4jW4wf+POM8f7zVwdlGza5p0hA3NPE SfXLDmvTP2g4dvxHth2+wp/6E1edaTGW1bTTjA82IE/8AA64MQ71mz0aOlFLyPtH7ICM4rx H9oS32aLoZx1uZB/46K+jDZksCQeB+FeF/tGQbfD+hZ4/0qT/0CvUrVeak15HlYeFqqZ8w7 COMU8RnsOnWrPl884p6ou8fMADXhNHvpke0gDAoqwMbRxRUgbOtXJbVrmMMMNIT9azi4Mhy vI6ina5ciXWXKIF3PnjtVQTA3pCnGAcn1rS5HKTArsJxzQgXPrVYTfupwhymRyfrT7YTzkr DDJMR12KWx+VPmJ5D3j4T/FW30a3h8N+JJCtipxbXR58nP8Lf7Pv2r6QtVtr62S5s547iGQ ZWSJgykfUV8Ex2uokYGn3JPoIW/wAK6PQtX8baCQ2iTatZc8rCj7T+GMVtGs0rHPLD3d0fb X2Pg4Brm/FfinQPB+nNd6xerHJt/d26nMsp9Av9a+bLj4g/GG8h8j7drGxuMx2pU/mFzXKz aL4w1Odrm60nV7qZz80ksEjMfxIq/rBKw3cs+NfGOo+NdfbULv8AdW8eUtrcH5Yk/qT3Neo /s5w+Zq+vLxkW8Z/8eNeUx+DPFrt8vhjUzn/p2f8AwrTsvCHj22YtZaBrNu7jBMcLruHvis 1NuXMzSUPd5UfZgtQB1A/GvlfVoAP2jCW4H9sR/wAxVFPCvxLfJGka6c9ciT+poX4e+PpJP Obwxqhkzu3mM7s+uc5zW8pcyszlUHF3SPrjyItxzKgP+8K8r+J0UQ8c/DsiRCBqhz83TgV5 Efh78SnH/IA1YkHnLH/Gq0vwy+JErhn8N6m5U8FucH86HPQcYa7H1zttQcG4hGO3mCmSSad DG0kl7bIo6lpVGP1r5Ck+FnxOcfL4b1Mnpy3/ANeoG+EXxPlTnwxqDcY+Zh/jUe3ZaoJnvn jP4u+D/C9lKtpexatqmCEtrZtyhu25hwB+tfKGqatea9rd3q+oOHuruQyOR0HsPYV1X/Cl/ idnA8IXePqv+NSx/Bf4nDr4Suh6fMn+NYzqOWjN40lDY2vhn8Ubjwc39l6or3miu2dq8tAe 5X29q+nNC8R+GvEdqtxo+r29yrDOwOA49ip5FfKkfwa+JuBnwpc5PrInT86uQfB74oRsGj8 N3EbDkMJlB/Q1pGq0rXMpUbu9j65kghhjMs0qRoOSzMAB+Nea+M/i14W8NQSwadMmsaljas MDZRD/ALTdPwHNeOSfCf4uTqI5tLvJE6bXuwR+RaoB8EfiYcbfDxBz3nQf1q/babkexOL8Q a5qXifWptV1a48y4l7DhUUdFUdgK9P+ANxY2nijVmvryC2RrRQGmcIM7/esf/hRvxMLDPh8 e/8ApCf41KPgX8S85GhJntm4T/Gs+dN3K9m7WPps614cHXXNPz/18J/jXyJ40vzb/FHWL/T rlS0d8ZYpo2BHBBBBFdCfgT8Tf4dFiI7ZuEH9aY3wG+J5IA0SL3/0lP8AGqlVurBGi0e/+B /GuheM9FhngvIor8IBcWjsA6N3wD1B7GsX4w+KNJ0HwLfab9rjfUtQjNvFBGwLAH7zHHQAZ rxlPgP8UkcNHpMcb9iLtAR+Rof4C/FKZ98ulwux6s12pP8AOl7dpDVBbnlZGULE/L0qu6Z5 Ax2yK9c/4Z++JpP/ACC7UZ9bpaeP2fPiSwIbTrQfW6XmsLpm9mjmvg/cWdh8VdIu9Ruo7W2 TzN0srbVX5CBkmvrX/hLvBY6+KNMH/bwv+NfOa/s9fEcgA2Nl9ftK8VMP2ePiIWObWwUf9f A/wrWE+VaGU6ak7n0DN428DW0ZeXxTpu0c8TAn8hXl3jv436dFp82n+DVe5upAUN867UjHq oPJPoelcxH+z14/DfNb2H43A/wqYfs+eP8AbjybDH/Xz/8AWrX2rfUy9kk9jw54JJJmlkJe RyWZj1JPNeofDv4r6r4MRdL1CE6jpGciMt+8gz12E9vaui/4Z68fMSWSx5/6een6Un/DO/j 0/wAOngcf8vHX9KyT5XdM1bc1Zo9e0r4pfD/VolZdcSzc/wDLO6Uxkf0pfEfjDwZceFtVgg 8SWDyyWkqIiy8sxUgCvJU/Z68eBTk6eCf+nj/61Tj9nzx0fvPp2T6z/wD1q2VVdWYOm1sjx VLZAgGDXrfw/wDi3ceHIIdI12KW/wBNUARSqf3kI9OfvD2rQb9nrx3kH7RpmR/02P8AhUbf s8+PN2Rc6YAOn74//E1HOo7ByTluj2vSfGngzWrUTWPiCz56pLII2H1DYpdW8Z+DNDtzNqH iKyUL/BHIJGPsAuTXh5/Z08eEEG80oH1MrH+lQt+zb49bpe6Up6Z81v8ACm63YpUX1K/xF+ N0usW82keFUksbFwVlun4llX0Ufwj9a8NclmzjjrXuMn7M/jx3GL7Shnv5rf8AxNN/4Zi8e nrqOkjP/TVv8KwlNy3OmEFHY4b4R6tp2i/FPTL/AFe6SzsoxJvlk6LlCB+Zr6n/AOFpfDTH /I3WP5t/hXiJ/Zf8eHk6rpI/7aN/hSH9lzx721TSP+/j/wCFONVxVkEqSm7s5n46a9ofiLx /bXug6jFf2q2SRmSLoG3McfqK4TRZI4tStTKQFWZH3HsA2TXrh/Zb8f8A/QS0jH/XRv8ACr EH7MnjmKVWbVNJGD/ff/Cs5T5ndmqilHlR7ifif8N2VceLbEcDglh/SvGPj74q8LeItB0aH QNYt9QlhuXaRYTkqCuAT+NNuf2YvHTMXj1TSWU8gGRh/Sqcn7Mfj7GP7R0nP/XVv/ia0dZ2 sYqjFO54M/DdAKj39iPwrqfH/gfUvAGuxaPqt9Z3N3JF5zLasW8sE8bsgYJ61yRPAPOeprB nSkWQwwMg0VFngZJoqblE+sgpq92hUgiU/hVDfjawJ3Ywa1NWl3a/dyK4KSliD2NZo/1Eil R8pGD3FXYBrsV3qDwxFdz8J/HDeBPH9nqcwD6fN/o95GRnMRP3vqp5rhn2mFGCYPOTnrUQP ek9hrU/T+A2txBHcW6xSQyKHR1UYYEZBH4VKI0A+4o/4DXz/wDs4fEL+2vDD+D9QuM6hpS7 rcv1kt89PcqePoRXvu4Hqc4NNK6uc7lZ2JAoHQAfhSfxdabu6c1Xur21sraS7vLiO2gjGXl lYKqj3Jq+UXMXMnPWnjPTJ4ry7UvjF4ehkZNBs7zXnBxvt02Q5/66NgH8M1z9x8WPGlwx+x aBpVkvb7RO8rf+OgCumnhK1T4Ys5p4qlT+KSPdB9acBivn7/hZHxGOf3+hp6bbZzj/AMepv /CxviUf+X7RR9LN/wD4qt/7NxP8ph/aOH/mPoUDj/69L0GK8u+GPjHxF4i1TXLDxBPaTNYJ A8T20JjHz7sggk/3a9ODZ71xTpOEnCW6OuNRTipR2Y4gFuTSH9KbnnH60xmx0PFTylcwuRu K85FO4IxWZq2taZoemTalq17FZ2kIy8shwPoPU+wrx3W/ix4i1hmh8J2i6TYnpf3se+aQeq RdFHu35VtSw9Ss+WCuZVK8KS5pux7qdqjLYA9Sag+2WW8r9rhDenmDP86+XLyC/wBVffrmv apqjnqJblkT8FXAqp/wjmig/wDHghPrubP55r1I5NWau2kebLNqKdkmz61RlYZUgj1BzUij gZ5NfJ9rZT6ZIsmjaxqemSL0NvdPt/FWJB/Kuz0f4p+MdDKprtrH4isV+9NbqIrlR67fuv8 AhisK2VV6ava68jelmVGo7Xt6nv8AgZo4HPJrn/Dfi3Q/FemDUNEvluEHyuhG2SJv7rqeVN bu4Yry+Q9DmJPcj3pDTN1NLcUco+YkwDzSGmb6bvI780+UXMSYHbrTelQyzpBG00sixxoCz MxwFA6kntXj/iL4xT3U0lh4FtI7pFYq+rXQIgB/6Zr1k+vA+taU6Eqj5YK7M6lWNNc0nZHs 5ZAN2cAdzWZdeI/D9kxW71uwgYdRJcopH61803/9r63L5niHxBqGpMf+WXmmGEewRMD86qp oOjIPl0u2+rRhj+texTyarJXk0jzJ5tTi7RTZ9QW3iPw9dti01vT5yeyXKE/zrUV1YBlYFT zkcivkttB0aQEPpVt9ViA/UVb09NV0KXzfDfiC/wBLYciMSmWE/WN8jH0xSqZNVSvFphDNq TdpJo+rcg0gxzXi+gfGGaznjsfHNnHaoxCjVbQEwE9vMXrH9eRXr0NzFcQpNbyrLFIoZHQ5 DA9CDXkVKMqcuWasz04VYzjzRd0W8ikIFQ+ZyKXd71nyGnMSnGKaSB2pm70r5kvtV8TXniL XG/4S3WbdItSuIY4oLjaqIr4AAxxxXTQws68uSG5hWxMaMeaex9PHB+tIf5V8ufaPEffxnr 5/7e//AK1J52v9T4x18k/9Ph/wrv8A7HxHkcX9q0PP7j6jz6UcZ6V8t+d4g2/8jjrw/wC3w /4UGTXiQD4x17/wNP8AhR/ZFfyD+1aHmfUvyjqKcCDyDkV8sx3PiSF90HjPXY297rePyIrc 03x98QNHwDqFprkC/wDLK8h8qQj2dP6is55ViIq6V/Q0hmVCTtex9E5HNQv3NefeG/ixoGt 3cemanHLoWqvwlvdkbJT/ANM5B8rfTg13jPx1wa8yVNxdpKx3xqKSumXom3w+wrC8T6/YeG PDWoa9qMmy2sojK3+0R0Ue5OBWlby4ynrXyj+1B8QBdajb+A9OnzDbEXF8VP3nx8ifgOSPU ip5eppF3djwTxP4gvvFPifUNf1J91zezGRh12Dso9gMCsf16n61EHAYfMTx+tOyTk8Yz+NZ tnSkWk2lATxRTUK7Bk4orO5VhZlEkiquNinA+lRSDdJkDAIyPepfKxE8hBAHQ0zA8ksc/Me DnpWpFyBlOwrzhT0qPb+FWiF8oMGO4k54qMLnigVza8HeJb3wj4t0/X7B2WS0kDMo6SJ/Ep 9iOK/QbQNesvEPh6y1vTpRJa3kSyoR2z1B9wcj8K/OIRkHAr2z4P8AxM1nw7pGo+FLSzN9L P8AvLDf9y3c8Oz/AOxjnHqPerppuXKluY1rW5n0PpXxh49sfC4SyhiOoazOu6GxjbBA/vyH +Bfc/hXkWpPqviO5F74pvftzBt0domVtofZU/iPucmmWdk8DzXNzO95f3Lb7i7kOWlb+g9B 2q6V/KvrcJgIU/eqK7PlsTjZVPdhoiusYC4ACqOgHQU4rzgfWptmOaAvNevc8toiMZzz6Ub TjANSlAOM0BR369KpMho6v4RYXxl4rH/TCzP8A6Mr2UN0HSvF/hR8vjbxSPW2tD/6Mr2MNg /hXxeLV68/U+swztRgvIcZ1Mmzd82Kztb1zT/D+iXWr6rcCC0tk3Ox/QD1JPAFWmwGyODmv D/HOt/8ACWeL202F92i6HJhlH3bi7xyT6hAcfUn0rOhRdWagjSrVVODmzD1XUdT8Zauut66 jRQxnNjpxOUtl7Mw6NIe57dBTtv41OUA5H40m0EnNfY0aUaMOSKPlatWVWTlIiCU3b8vvVg r+dIUra5hYgCcY/Sl2AdetS7Bnnr0p2zH0p3CxnpHfaZqya74euvsGrRjl/wDlncL/AHJR/ EPfqK918FeM7XxhorXMcRtL+2byr2zc/NBJj9VPUHuK8a2cGoIdSuPCev2/iu03GOAeVqEK /wDLe2J5OO7L94fiK8XMcHGcXVhuvxPXwOLcX7Kez/A+lQffigvVS3uobq2iubeVZYZkEkb qchlIyD+RqXdxXzdke7ckL57mmlx34phbj3rzf4q+Ibmx0S28O6XcGLUdbZofMQ/NDABmVx 6HHyj3arjDmaihSmoq7OQ8b+LJfG+oT6Pp8zJ4ZtZDHM6Ej+0ZFPIz/wA8lPH+0fasVYljR Y0QKqgAKowAPYVJBaQ2dtFbW6BIYlCqo6ACpNhJ4xX2GFw8aELLfqfLYivKvPme3QiCZOT+ FG04FTBc8ClK9ABzXXc5rEATnOc8U4IB71ME7jGaNuM9BRcLEDxLIjI6h0IwVYZBFX/CPim 58AalFaXUzS+FLh9rKxydNdjw6/8ATMnqO3WoNvrTZYI54GhmjWSN1KsrDIYHgg1y4nDxxE OWW504etKhK62PouORXQMjBlIyCOQRTt+eRXlfwn1yb7FeeD7+dpbjSNr2ructLat9z6lSC p+gr01SCM54r4+VNxk4y3R9RGaklJbMmD9BXzQoH9teITjJ/ta65/4HX0jnLcGvnGNc614g H/UXuv8A0OvTyzSv8n+h5+Ya0fn/AJj9o/GkKjHSpinagrkdK+nPnrEATg9PajZ81TbORxn +tG2i4WIdmOaNp7VLtxS7R3NFwsVLmytr22a2u4UmibqrDv7eh966Dwv471HwlLFpviK4kv 8AQCQkd7IS0tl6CQ/xJ/tdR3rKwTz0FDRLJG0bqGRhhlIzkVxYrCwxEbS37nZhsROhLTbse veMfGFl4P8ABl54llkSVIoswBWyJnb7gHqCf0zX5967e3eqa1c6pfzme5vpGneQ/wATMef8 K9O+Jp8Q6fo2m6QLyWfw3bSs8ETHJgZh9wnuoGdvpkivKLkARxZyRtyPx/8Ar18ZiKcqUnT l0PscLONSCqR6lTnNSqBtAxz9aYvXGKlUcj2rjZ2k67ioPWikAIGAxFFZammhJfMiXTDaQu 0EAdxiqnmgpgqcZ6A0XBLTs3+elREGuh7GJIZMjGc+lNWRt3cikcgooAHQcimo527cD696V x2NCMggdT7d6988CeGE0HRhNcx/8TC6AeYnqg7J/j715p8MdAGs+JhdXEYa1sAJGB6M/wDC P6/hXvgiA+fHTjNfRZVh1b20vkfN5piPe9jH5jdvfpTgo64xipNjbTgYB/SnKnAAWvoLnhW IduT3Ao24BwOanEfPTvThHkcCncmxAU74pNoxzmrPlUeTjgjtRzBys2PheSnjrxOAf+XS0P 6yV62GY8k//WryX4bqU8feJRjk2dpxn3kr1UntmvlsR/Gn6n0VF2pR9DA8ceIv+Ea8Gajqs fzXKoIrZf70znag/M/pXjulWP8AZ2lQ2hYvIq5lc9XcnLMfcnJrq/ijcG98SeGtAHMcbSal MP8AcGxM/wDAmz+FYwiPJFepl1NJOo/Q8/H1G7QXqR7d2McU0rzxirAQ/wCe9BiIB4Ga9i5 5liuFB7UhXNWBGfTFL5RycLxS5hWK4QAn9KUjI5FTCPORil8s56Yp3FYgKkdaQxq4IcBlbg g9CKsbCB0o8o5+oob0C1jrvhJqrnQb3wxcOWl0Sby4iTy1u43x/lyv/Aa9GLEDjmvE/Cdwd L+K9lg7YtXspbZx2LxnzE/QtXtGQBnvXyVen7OrKKPpqVTnpxkOLZxnPNeEa5eNrfxJ1zU2 O6CyK6bbegCcyEfVzj/gNe1X92ljpl3eucJbQvKf+AqT/SvA/DMMn/CN2k8xJnugbqQnu0h LnP511YCnzVbvoc+Nm1TsupoFQR0ppXoOtWfL4o8v/Jr6PmPCsVwuRjbTgnepRHjk80sipH EZJZFQLyzMcAfjQ5WC1yLb+vUUEA8dadBLb3UZe1uIplBwWjcMP0qXys9DQpJ6objbRlfaR S7an8s7QcflSiMjjvTuKxTs7w6H420DXFYJH9o+wXPoYpuBn6PtNe+7sHjtxXzv4mgaTwtq JiPzxwmVT3DJ84/9Br3nTrtb3SbK8HIngSUH6qD/AFr5zMIWrcy6o93BTvSt2LmSzqdxAHU etfP0K51fxDjp/a9z2/269+DDdwea8FtVzq3iHHX+17n/ANCp5fpW+Qsa70vmSkc9KQjqKs bBnpmgxBv619Fc8OxW280u3k4qcx56ClMRwaVwsVtuevT6UgXGTgZqwIsAelKIyewNHMFiA Lx096NpPPf3qx5fagx+mcH9KXMOxkatpVtq+k3Om3ib4p02nuQexHuK+bNc0q50q9m0ucZk tTtY4+8M5B/I19TmMZzjnpXlXxa0JRDZ+IY12mJ1hnI/uk5Un9RXj5nh1Up+0W6/I9fLK/s 6ns3szxLowH49alTkgU2ZClxIrLyGI/WpIlIIzXyDPr1qWQoCjjP1FFShlVQMiisyilcoon bB4zxUEiccdTT5ZNzFz1BphI65610MxQEZt0GMHmo8YPPFT5+Qjt196msLNr/Uba0iU7p5V jA+pAqVrZDcrJs+hfhlon9meB7aZo8TXpM79jg8KPyrtwhxjmnWtstraw20SgJCiouOwAwK nCZNfbUkqcFBdD4mrJ1Jub6kITqCKPLJPTip1Q45A6/lQVbdxjFaqRnYhEfrVW+1Gx00RC7 lPmyHbHCil5JD6Ko5NP1O7mtFgtrGAXWpXj+TaW/998ZJPooHJPpXa+F/B9loafbbthf61M AZ75xzn+6g/hQdgPxrkr4rk92OrN6OH51zS2OLt7TxffKJNP8ACEyRNyHvrhICR/u8n86nO gfEE8f8I/pq/XUP/sa9YDZGcGnbicZri+s1n9o7FQpL7Jw3gTw74i0rxBq+ra7bWtt9rghh ijt5jL9wsSScD+9XoGe2fyqEN+hoYgnBPJrmeruzfRKyPJtfY3nxZ1iRjlbOytrZR6btzn+ Ypdn0qDDP4/8AF7tni7hQfQQr/jV7aM5POK9rCPlpL+up5WK1qMiEfB+Xmgx8HNThOg/Gl2 9eK6uY5rGRqtzLYWKtbW/n3c0i29vEePMlc7VB9u59ga6OL4WJJZCS/wDE2qtqhXLTwShIk b0WPGNo9+tYdxj/AIS/wkjDKnVASD6iJyD+dev7+1eRi6snU5U9EephoJU723PF7A30N7fa PqoQ6lpsojleMYWZSMpIB2DDt2Oa0fLOOBmn62o/4WxqmON+m2zH3IeQfyqYJzjj2r0MPUc qabOGvBRm7FXYTg46d6DHzkDn+dWNhDcdKXYR2ro5zn5TGu3NlrnhvUR/y76rCpPorgof/Q q9wY44614Z4lXbpVvIBho7+1cZ9pkr213+Y+xrxMZrWv5f5nr4V/ureZzfxCuWtfhp4imBI b7DIoP+8Nv9a4K0thBYW8KrxHEqD6AAV1vxQl/4tdrgx96JAfxkUVgBcKB3A4rfA6OTMsZr GJB5ffHFGw+lWNuD0z7UFB1xx1r1OY86xW8skYz+dN8N6DZ+K/GGovq8K3WmaL5cUdq/3JL hl3FmH8W1SAB7k1bVMnpWj8MCPsniOUDLPrEwJ7/KiAfoK4MbN8iiup24SPvN+RB478Iabp mjS+KfD1jFYX2mjzZUt1CJcwA/OjKOCcZIPXIrOjQSQpJH8yuAQfUHmux8f6jDYfD3WXlIL z27W0Sd5JJBtVQO5JNclZWpttNtbZ/mMUKRk+4UCowUmm10LxavZ9RpizgUmzLYx0qz5eBj pSmPGMDNejzHn2MjWIh/YOoEj5TbSZH/AAA16b4PaRvAugFyC32CDJ9f3Yry/wAVS/Z/CGr Op+f7O0agf3m+Vf1Net6TbCx0Wxscf8e9vHF/3yoH9K8rGu84ryPTwitB+pognI7c14lYRl tU8RY7avc/+hCvZyxyea8d0sf8TPxCcDH9sXP8xUYR2ql4nWmy15ZpDHx9atbMdqTYSAMYr 2uY8mxXCYHrWa1rrOreNbHQdN1KHT1ls5rlnkg83cUZQB1GPvVs7CB061BovyfF7Sie+l3P H/A465cVNqm2jpw0U6iuitqOj+MfD6G51DT4NYsEGXuNNBEkY9TE3JH+6fwp1ncW1/aJd2U qTQSDcrr0P/1/avXQ2B1ryrxVpUXhfxLDrVioi0rV5vIvIh92G4P3JQOwb7p98GuOhipp2m 7o6q2Hi1eGjEEWQCRkUeUfwqcKcDP/AOunbQB0zmvU5jzbFUxenSsvXtIj1nw9faZKuVuIi oz2bqP1ArcMftmmbR0qJNSTTKjeLTR8aXKNHdSpIDvRyrZ7EHFLGG3DGcAc+1dL8QtLGmeP dXt0XbG0/mp9HG7+prltxVQCevavh60eSbj2PuqU+eCl3Lal2UEYoqFXCooywOOcCiua5uV XBz16mmc8DrVueHEhXqAefrVd02scY+oroZigJPl59TXY/Da1F78QNIi25CSmVv8AgIJ/oK 45j+4T2r0n4MQ+b8QUY8+XbSv+gH9a0oJOrBeZlX0pSfkfRqIadsAHPSplTC4pxj5HPFfW3 PkbEBQgEgc0BDyD1qxt56VHcHyLeWduVjRpD+AzRzWCxheBNa0rWfilr0LSg3umQrbWqHps zmVl992AfYCvXVIOBXwRoXiq+8P+NovE9o5M6XBmdSf9YrN8yn6g19y6LrNlrmh2esadIJL W7jWSM+x7H3B4rwadb2spep7VWj7JRttY0wz+cVK4jC5B9TUgPHrUIfgEmnhs8E5NbnPcfk kEEflSZycEZpu/A4OaQvkenvTsK55bCh/4Tnxfxn/TYv8A0SlaezjO04qhZjd468X5/wCfy Hr/ANcErYZeMV6dCVqaPPrr33/XQrbD1Io2k9RVnZ056D86XYSfw61tzGNjAv12+L/CDdv7 T/8AaT16JL4g0SGVo5dasY3Q4ZWuEBBHUYzxXA6oCninwe3Q/wBrAf8AkJ6yvDehaPe6fe3 N3pVpcTPqN1ukkhVmOJmxyRXnVIudZpHowkoUk2al5fWWo/FTUpbC6hu410y3DPDIHAPmPw SO9aWw9euaZZ6Tp1gWNjYQWpcYYwxhc49cVcMZ6gdOK7KUXTjys46sueVyps5xzQyEZPftm rQUF8Hp2pGj5zn9O1b8xlynN+KgV0DPXF3bZ/7/ACV7AxyxNeS+L0I8NMcf8vNsc/8AbZK9 WJIY15eJ1qfI76GlP5nIfE75vhfrZI48tD/5EWswRggcdQOTWl8TCT8Mdb7gRIf/ACItQKu VH0HTtWuFdmyMRrFf12K5TkAY5pNuD04qyY+ePyo2jj+td/McXKVimOcVy+naxrGj6NdQ6N NDb3GoeJ5bYySx+YEUx7s7cjn5a7Hy/TFcDFu8uIAjP/CYyfh+5NcWK15fU7MNpc6FNIvLv UItS8QatNq9zCcwo6iOGE9NyxjjPucmtfaPugVOF7Uvl56V0wjGCtFHPKUpu8ivtGemaTYM ehNWtgPNZ2s6tYaDpM2p6lL5cEeOnJZj0Ue5NU52V2SotuyM3ULUax4m0Lw6i7kkuBfXWO0 EJ3DP1faPzr1rcc9P/r1xPgjRru1huvEGrqq6rqm1jGh3C3hH3Ige+M5J7k12PmMK8mcueX MenFKEVElJGcgnmvJ9HQG/8RHqRrFwfpyK9TD7jzXmWhKTfeIyB/zGLj/2WtKGlRGdbWDNE ryfl6UhTkHFWgnXjikKcnrXpcx59irtIGNtUNMXb8XNIb10u6GP+Bx1r+WcZ/Ssy1+X4t6K T30276/70dc+Jl+7sdFBe+ekZOM9q8S/aB8bpo3h228NWRU3986zv3MUaMGB9iWAx9DXr+q apa6RpN3ql9MIra1jaWRj2UDNfCXi3xLd+L/Ft/rt6SrXEn7tO0cY4VfwFePXqckdN2evh6 XPK72R9YaVdDUtGstQQfLcwJL+YBq7tPQCuc+G8jT/AA00Fzg/6MFP4Ej+ldYEx6e1e7Tnz QT8jxakOWbXmVdhzjbSMh9KtFCCO/agxnv3quYjlPnX41Wgi8T29yEwZrdct9CRXkxXJwK9 y+OoEV5o0mMCWORCR1GGBH868RIYS/OCT1r5XHK1aR9XgZXoxJljG0dTRW3p9qklmGIzyaK 8l7npWMJhgMMemagkXPb2q1ICBx04qKRQUYk4OMj3ruexzrcrOv7ta9S+CKj/AIT2RfWzfG fqteXv90Yr0r4LziL4k2kbNgTQyx89ztzj9Kqg7VYvzM8Qr0pLyPpcKfSpPLPTPHrU4jzyB +FP8rJHNfT8x8xylbZj0qrqVuZdIvY1+9JA6j8VNavlDv1oMeeGBI9DRzCtY+EGBVtpHTiv fv2fPHDW1zN4Kv5v3c2ZrEseA/Vo/wAeo+hryfxhocmh+NdW0uRCqRTs0fujfMpH4GsuwuL jT76C/s5GiubeQSxuvBVgeK+ZTdOZ9RKKq0z7/wCcDGST60/ceRmuX8EeKrfxf4SstagIWR 12zxj/AJZyj7w/r+NdLuXt2/WvYi7q6PBknF2ZJnp1FNJ696iJ54JpQxIPH/16uxNzz7TlD eOPF/b/AEuE/wDkBa3jGDyOp/SsjR1z438YZ/5+oOM/9MFroTH2IzXRRlaCX9bmFSPvFUIA OR+NLsBwoJz61cEQNIIgMgL0rbmM+U5bXVKeI/CJz01df/Rb1H4OVm0W8PX/AImN3z/22ar PiRQmteESOf8AicRj/wAhvSeC4w2h3pyQP7TvP/RzVyqX7650NfujaMfHSgIQOlW/Lwc9jT hEMmurnOflKXl8jil2ZH+NW/L5PBGOtHlY6etPnFynH+NUI8KSn0uLft/02SvTCSCeehzXn njpAPB9ycZxPb/+jkrvWb1/WuOq71PkdMNIfM5j4kH/AItprgz/AMsV/wDQ1qRY8IuQeR+d VviM2fhtrZyeYR/6GtakcfyKcfwjr9Kqi7SYqivFf12KpQjGabsyeRV/yxxjrTPLXgGunmO flKuzHUEV50iAToueB4yf/wBEGvURGc5ycZ715muP7QxyP+KyP/oiuavK/KdFCO56B5fOR0 FL5ZIzirYiz06UvlAnAHbNdXOc3KVBH8vIqK4sre6ge3uoEnhYYZJFDAj6GtHyeMAc0vkjg EVPNcpI5DTLibwRrdrprSs/hrUpBDAJGLGwmPRAT/yzboPQ16OT61yeu6Mms6Be6W+R58ZC MOquOVYe4YA1d8JatJrXg/TNTm/18kIWYeki/K4/76BrjklGVlszqUuaN3ujfBw2Aa888PJ /pniQ/wDUZuP/AGWu+rh/DChrrxK2P+YzOPpwtVB2mhS1gzW2HqOKDHx06Vb8sDsc0jR8fr XXzHNylQoOwrDHyfFnQeMD+zrv/wBCjrpvLw2McVwXjDX7Xwr4w0zXLw/u7fTLwqvd3zHtU fU1hXl7v3G1GL5jkP2hfGxSKDwTp0vL4nvSp7dUQ/zP4V87Rg4z9KvavqV5retXWqX0he6v JTI59z2+g/pVWOKSV1ijBZ3IVQO5PAr56rP2k7n0dGmqcLH118MrYxfC7QFYEE22782Jrrv L7bRUGg6Z/Zfh3TtN2/8AHrbRxfiFGf61p+UB2r6Om7QSPmqmsmymY/br3ppj5GDjHbFXjG B25pDHgZxxVcxHKfPX7QOBe6BGMZ2TN+q14wwUiMrx8uDXrf7QFxu8Y6XaDkwWZYj/AHnP+ FeQq+Bj0r53GSvVZ9LglajE6zRnjGmKCq53GimaalgmmQNcu++QFsDpjJH9KK8p7noWOZn3 IzI4wQeRVeQgQBfarVwCbl2LZ561XkU7CSa7mjBED84/nXV+Ab9dM8eaLescIt0iv9G+U/z rlmX5VJ9as28jRFGj4dSGU+h7VndppmjjzJpn3UFAcD16e9SbCD0A9DWb4a1SPW/C+m6tGc i5t0cn3xyPzzW2qDJJJ/Gvooyurny7i07FYxgD3z3p3lsSAQMHvU+zJ6f/AFqeqbhyOKrmI aPFfjT4Gl1Oxj8U6ZbmS5sk8u6RBkvCOQw9Sv8AL6V8+iIYBUBgea+7xGrIVKg5yDnpXi3j f4Hpe3UuqeEJYrSeTLyWMpxE5PUof4fp0rgxFFyfPE9PC4nkXJM4n4NeLv8AhHvFP9k3cu3 TtUIQ56Ry/wALe2en5V9RhjkkmvjTUPBPi/SLgre+Hb+Mof8AWRRF1/ArmvoHwj8R7JvC9m niX7XZalCvlyiW0l/eY4D529xRhpte7InF002pwPS8np3pWORmsPR/FWg69cTW+lagtxNCg kkj2MrKpOATuA4zWwW53E9q71Zq6PPd09TkNDTd428Y/wDXzbn/AMgCun8s7elc74dBPjfx j3/f23/ogV1e3B6UQlZBNXZXEZA9P6UixsQQyhWyRwc8Va2jH0oCAkcHiq5ibHHeKwV1Twm ccf21F/6A9HgZQ2h3x/6il5/6OapPGeFvPCjEf8xqL/0B6zNKXxhoUN5Y2/hy1vIZL6e4SY 3wTcruWHy4OOtY8z57mqV4WO2CZ6Dg0/Z7iuf0PxBqt54ludE1jRo9PnhtlukMdx5wdSxXH QYORXU45PHXvWqnczcLFfZ09B3phj5z0HerewfkaUIMGq5hWOM8fJ/xQ14wII82A5H/AF2S uyOAD35rlfiFHt+H98QAAJIP/RyV07Hk9eves95FbROV+IfPw41rIBxCCP8Avpa6CNMwJj+ 6Diuf+IJz8OdcXOf9H/8AZhXVxIfKjx3Ufyp3tIGrxRXMeehoKEYJUVaCAk4PQ46Upjwavm I5SoUx1NeU3Bkgub28FtPPDZ+LvOlFvEZGVPJAztHPGRXsITOO9cd4ROzVfFwzz/bMnb/pm lZz95pGsPdTZe0nxHoutTyW1hebrmMZe3lRo5FHrtYA4ra2dhxXK+OI47Wz07xFGoS80y9h YSAcmJ3CSKfYhunqBXaeXjIyTimpu9mQ4qyaK5jyMHJHpSGPcOSatBcYJ/OgoOPWq5hWKYR wwyvH1rmvAI8iz12w/htdZukX2DMH/wDZq7DZ68VyPhH5NU8Wrj/mMSH/AMhpWcndouKsmd adwGOtcf4TTNz4m/7DM/8AJK67zMgZziuY8HAef4n9tan/APQUpvSSGldM3fK64pdh78VbV Cfagpnj0q+cz5SkY+vNfP37RW5ZfDmSeVnH/oNfRfl5XNfPH7SKbH8NHrxOOP8AgNc+Jl+6 Z04WP71HgGSGDDpXpHwe8IzeJfHMN5NETp2lkXEzEfKzj7ifnz9BVjwf8FPEvie0s9UnuLa w0u6QSrMW3uyn0Ud/rX0x4a8LaZ4S0OHSdHt/LgXmRm+/K/dmPc1wUKEpS5pbHo4jERjHlj uamw5J5zS+We/GKs7eg7U4Lz1zXrcx43KVGjOaQrnOOfSrZTjFVNQuYNN0261K4YLDbRNK7 HsFGTScgUT5B+MmpDUPipqxV8paCO2H/AV5/UmvPUbc+M/WrWq30uqaxeanMd0l3M85z/tN mqYHzL/nNfP1Zc0mz6ajHkgonW2ZDabbBrZpNqFcr/vGimaTqM1tp6xBgBkkA0Vz+1S0sbe yb1KN9YyW0pWUgtweDng1ReMhlOOM10etW7R3oYsWMiK5BGMZArJkjygwBxXT0MluZrxHZ9 OlOVSOd1XXiOwAjJ6c00x+1YmyPob4BeIVuvD954ank/f2L+dCD3ibrj6N/OvbQvsTXxT4O 8Rz+EfF1lrkGWSF9s8Y/wCWkZ4YflyPcV9r6feW2pafbahYyia1uEEkci9GU8g16eHq3jZ9 DxsXS5Z37j9noKVY9pxySc9asiPjr3pyx884PpxXTzHFylcRkn+lP8vp0q0sZ7jmneWcc0c w+UpmEHPBOfelMfGCOntVzyznB/OkMbAEgbvanzBynBFFT4vXIAC50WM/+Rmro+cnAH41zt 6yRfGFoywDvoikDucTmt4nj2ralrFmVTRmF4ZXPjnxkR2ltf8A0SK7AxZ59q5Pwmu7xz4xH /TS0P8A5BrtShrFSsaNXKvl98UojxnPc8VZ8vkHoBQUGeRxT5hcpwvjldtx4WOMY1qHn/gL 1v5PHNY3j9Nq+GWx01uD/wBBetbIHJNaUndsiaskYVgu/wCLV5/2Bo//AEc1dmIhxxzXH6U N3xbuh/1BY/8A0e1d15fOenvWblaT9TS10iuIznpRsxwO9WgnHI60GPB9aOYXKcP8R1I+He pH0eH/ANHJW8zEDt7VkfExNvw21U+8P/o1K08gYycmtKesmRPRHNfEDj4da4O5tz2/2hXbQ x/6NEV5+Qfyrh/H5B+Heuc/8uxP6ivQbdP9FhI4yi/yqajtP5FQV4/Mj8r/ABpvl98D6Vb8 vJ6cfWk8oDgHtxmp5h8pWMecVwnhbC634vHprD/+ikr0TysDHOPavOvDvy+IfGIHbV26f9c o6cXeSFJWiw+IJI8AagPRof8A0cld35Z6+orz/wAftnwHqPH8UP8A6NSvSRFg8dSKqpK0/k EFeBX2HpjIpRHxnFWPLI69O9LsyfSo5h8pV8rI6da4jwzxrfi9c8/2w/8A6Kjr0HyyCO2K8 98O7V8SeMVOBjV2/wDRUdOLvJBJWizpuje2OlYXghSZvE+MH/iczf8AoKVsbwOScn1NZ3gF N7+Jz2/tqb/0BKuq7WJp63Oo8skdOaQxZ/Crnlnd/Wm7D+NZc5pylTyj179xXzr+0wm1vDB Az/x8df8AgNfSojz37V85ftNR/N4XPUk3H8krCvL92zow0f3qPTfhdGW+E/hogdbJP5muwW NiSGTC9uetcx8KVz8IfDBP/Pkv8zXaCPnHetYS91GM4++yqUwQDzmgoRg471aMf40FAenfv VcxHKVHQ/wgZ75ryD4+eJV0TwB/Y8MuLzWH8rA4IiXlz9DwPxr2Od4oIJJ7iRYoo1Lu7HAV QMkmviL4meLm8beObvU42Y6fD/o9mp/55g/ex/tHJ/Ksa1Xlgzpw9Lnmr7HDqgcnHFWIbdW OSDzT4oecdefpVpEXcOPrXktHupGrZaTczWaPEpK9jjrRXWaHI0Wi26ogYYOSRnuaK4nTk3 dM6FUS0Of1MrNclwNuI1BBOecVmSRnEbY44P1zUkkzNbHcMl2+9+FRNMWjjByFXCj8K9GXY 5YqwyYYmcAYGTxTCByMVLPJ5kpfAyxzTMDdjvWdzWxEV+XgZzXtPwS+IsekXcfhDXLgLY3D n7DO5wIXPWMnsrdvevGmXZnk59KjcIVwfWqjJxd0ZVKamuVn6CqhPGOKkEWOvcda+dfhV8b Fs47fw542uG8lcJbam/OB0Cy/0b86+k4TFPBHNC6yROoKuh3Kw9Qa61VueVKk4uzIhHjC4/ HFO8vjGe3WrQjHGB1pRGAOmSavnM+QrCMetJ5f/wCurnlAjHSmlBnpRzhyHzL8bdcuvDHxj 8N6zZklobE71zgSJ5h3L+Ir1TTdTtdW0u21Gyffb3EYkjb2Pb+n4V47+0pGB8QNFB/6Brf+ jDUHwY8WeTLJ4UvJcI+ZbQt2PVk/HqPxrXD1eWo4vqPEUOakpx6Hs/gtS/jrxjz/ABWZ/wD IRrvRGMlQOfpXD+BAH8deMfpZn/yE1ejeXxjbSnO0mjOELxTKBiA60nljHIzV8w+lM8vk4F Qqhfszzr4kJttfDbDI/wCJ3b/yerZYGo/ieu3TPDxPbW7b/wBmpC3PFd2GfMmceJXLZFDQw rfFu6OM/wDElT/0ea9F8vtzXn/hob/i7c9/+JKv/o816YY8g/0rmqytNo6acbwiyr5eCOMi gx5PAq55eeOmaBH2xzWXtCuQ4D4npj4YaycdBEc/9tUp5Y456dqn+KqY+FeuHH8Ef/o1KpA kgE/MDXdhnzXZyYhWsYHjxs/D3XR1xan+Yr1G1QfY4Djgxr1+gryrx03/ABb/AFwf9OrV7B ZxA2Fvx/yyX+QrPEvlmvQ0w8bwfqReX7Unl8/dq8I+2KDF6iuXnOjkKXl98dOpry3Rfl8Ve NE7DWD/AOio69e8r2rx/TMx+MPGqg9NW/8AaMdb4eV6iMa8bQZD49P/ABQuo/WL/wBGpXrI j+QccjFeReOmP/CC6hgHH7v/ANGpXtSx/Kp9QKrFS5Zr0Jw0eaHz/wAikYsjIFJ5IzkDrV8 x8dKDF8vT6Vy+0Oj2ZREfA4ry/Rm2eKvGS9P+Juf/AETHXrvlDjivItOO3xh40X01b/2jHW +HlzTSMa8bQZvEjOQc/wBKh+Ho3f8ACUHr/wATqX/0BKUMMcDNTfDVd0fig9f+JzJ/6Ljro xT5YpmGGV20dlsB5ApojAHSrgjwKXy+Olef7Q7vZlHyzgfLjPWvnL9pxAG8K5yFzcdPolfT JjPccV83/tQJg+FOP4rj+SVnUneDN8PC1RHpfwkQN8HvDBA4+xjr9TXbeUN2a5L4PRhvgv4 WJ/58x/6Ea7kIewGauNSyRnOHvMp+WN3SkMXJxke3arE8kFrbvcXEkcEMa7nkkYKqj1JNfO HxR+PMckc2geAbjcTlJ9UA4A7iL1P+1+VDqW1CNFzdkQ/Hb4lxus3gbw/cBmPGpXEZ6D/ni D6/3vyr53MYDdB+HSpDncScsSSSxOST3JNNdsZzXJObk7s9SnSVNWJFWMD5Rg9+9O+Xjiqp mxzkDjvQkoJyW6ipuaHc6FfJHpKI8m0hm4z70Vxy3RRQEJA+tFZajJ3cpp6qzYYvkA9ximu 4MMOcDrn61DdTpJGCvB3Nx9ahkkAIAbcODn3xW71MYuxbLcZPGBgUqnJ3gVSMwwB+tWYXBH +NQzVSuTyY5GQccDmoWBGKeSHf5fvdBTQQF9frQgYznkHB4xzXaeC/il4u8ESiLS737Tp+c tY3WXj/AOAnqv4VxmBwTxTcDcf61SIavufWXh39pLwjfIkfiGwu9GnPDOF86L8xyPxFeiWH xM+HupqGtfF2mHd0DzBD+TYr4KXjkH8KDtJ+dQfqKq5l7JH6FDxd4S6/8JNpeD/09p/jTT4 w8IBsnxRpQ/7e0/xr89dsef8AVpk+wp/7gkfu1H0Apcw/Yo9u/aI1jS9U8daNLpOpWt8iae yu1vIJAp8zODivILa7uLK9hvLWXy54GEkbr2IORVNTEp4QBvYYp3mDdjGOMZzS5uqN400o8 rPqj4SePvDd5qviPVdV1az0x7mOzBS5lEeXVGD4z1wf516x/wAJ94EUc+LdJ/8AApf8a+Nf hl4gsdL8UCx1O3glstQIiLTIreU/8Jye3b8a+jBp2lL00y1/78r/AIV6FGg665ubU8WvVWH lycuh3jeP/AeePFulf+BK1F/wsDwGSceLdLP0uFrjBYabsH/EvtQP+uK/4U37DpwJ/wBAtu f+mS/4Vv8AUZfzHP8AXo/yjfiF4s8LazY6DZaRrtlfXX9s2z+VBIHbaN2TgVeLcdhVRbWzj ffHZwIwOQyxgEH64qYnnOK7cPRdJNXucdesqrTSsZ2m+IdE8PfFR7nXNThsIJdHCJJMSAze dnA98V24+J/w9C5/4SqxJ+p/wrlmSGRgZYkkI6blBxQYrdR/qI/Y7B/hWFTBOc3Lm3N6eMU IKPLsdT/wtL4eKefFNmfwb/Ck/wCFq/DsEn/hJ7X8Ef8AwrlxHCOkMfv8o4pwSHb/AKpP++ RUfUH/ADF/Xl/KRfET4ieCtZ+Hmr6VpeuRXV7cKixQpG+XPmKcDj2q/kFQO2O1VwiKcbF59 qk3YXB6V1UMP7K+t7nLXr+1tpYwvGgZvAGtqqlm+yPwBkmu2tPix8Po7KBG14BljUEfZ5eD gf7NYuc45+tGVH8I/KlXw3tZJ3sXQxPsk1a50H/C2/h521wn6Wsv/wATSN8XPh8D/wAhp/w tJf8A4msIlf7qjNNJOB0rm+of3jb6/wD3Tc/4W54A7avMfpZy/wDxNcNoGo22reIvFurWPm NZ3ep74ZHjZN6+UgzhgD1BrdBGPf8AlRvC9OtbUcL7OfNe5lVxXtY8trGB44DHwPqgjjd2C o21FLEgSKTgDrxXcr8XvAgjCm8vTwAf+JfN/wDE1jBvmB6CkMgyRu6dqdfCqtJSvYVHE+yj y2ubX/C3vAvP+lX+fbT5v/iaU/F3wOCcT6gfpp03/wATWFvwMg9+tL5vPrWH9nr+Y2+v/wB 02D8XvBXaTU//AAWzf/E1xehahFqmv+KtXtUnW1vNS8yFp4miZ18pBnDc9Qa2y54G4mk3En k5Na0cIqcua5lVxftI8trEpb9ayPC/jvQvBknieDxBFqEJk1N7lZI7N5IzGY0G7cBjqDWhu yPxryj4veKGgso/DFnLiScCS5IPROy/j1/CjGRj7JuT2LwPNKqoxV7nrJ/aE+F+Mf2ndkf9 eb/4UH9oX4Y9P7RvSP8ArzevkG2sb28dhaWc1wVGWEUZfA9SB0q42h60c40e/wAe1u/H6V8 y61j6xYKNr3PrH/hob4Yd9Qvf/AN68T+OvxG8LePD4fXw3PcTfYmmabzYGjwGC4xnr0NeUX ltdWcphuraW3cjcFlUqceuDVFm/Tin7RvQFhowd0z6Z+H3x08CeF/hhoWh6k2oSahZW/lyx w2xIDbieDn3qHXf2oYNhi8M+F5WkPSa/kCqP+Aryfzr5nJ54JxQDx3J7Yq1NmPsIXuzrPF3 xF8YeN5D/b2rO1t2s7ceXCP+Ajr+Oa5RSAB7dBSZxnHpQXABJNPcpcsdhxJI4545FQSOc/h imSzBSSCMiofMLn602K41txHGaeg5wuenf1pwUFc9xwaeEGBn/wDVQiSTdwNoyPUnFFJhQA MmioaYXRY1C1+x3MkJcOBghh7jNUJM7AelbOsGObUyYm3IUX8OKynhJyOflwa26GK3IGYh1 9cVZjmI4zg+9VmQ5B547UoPy9/rWbNEWxcBWySTjoR608Tc/pWexIPXB64oDnd1pobNPzM0 oYEjofrVESHA5p6zA8+lXoRqXc5Oe/0pzIcZwM1DFICOOtWkZCMknFJmiKrDDZNRFyvHpV5 41LHA5qu8QLdKkpkBlOcH60olb6VtaN4P8Q+INz6Tpks8KnDTthIl+rtgfrW8vwu1JP8Aj8 1/Q7V+6NdbyP8AvkGs5VIR3ZvToVanwRbOH83g7Tj3719PfDTxb/wk/hOMXMu7ULLENxk8t x8r/iP1Brxs/DKbnyfFWhyN2UzOufzWt/wX4Z8Y+EPE8OpW9nHqVhL+6uRYXCT5Q99oOcjr 0rpwmLhTqLXRnHj8urSpNyg015HvobPfikY9weT0pro8bbZI2Q9wwINSxwF4GuGlhiiU7S0 0gQZ9Oa+nlOMY87eh8hGnOcuSKuyItj6Uu7APNKyWwH/IU0/j/p7T/GmkWg5Or6dx/wBPSf 41i8XQ/nX3nX9QxX/PqX3MUtzxRvOAOvPFJvsR/wAxrTBj1ul/xpDLpwAB13TOe/2peKPrl D+dfeP+zsX/AM+pfcx27t3NODEd+OtRedpecnXtL/8AApasPDbRadFqMmr6etpK5RJjONjs OoB9RTWMw/8AOvvF/Z2LW9KX3MaX6GnF+OtV/tej9/EWlf8AgQKDe6LjA8R6UP8At4FL67h v5195X9mY3/n1L7mTFwqA5pQR97NV/tuhjB/4STS8j/p4qSKbS5X2W2v6XKx6KLkD+dH13D P7a+8TyzGpXdKX3Ml3cADrSBsYGelOuLW4t0EkkRMbcrIpDK34jimW8X2mfy/MSMYLFnOAA Bkk/hXTzxceZPQ4vZzU+Rp37ClwMc0m47j7+1VTqfh0g48U6YT6+Yf8Kb/a3hwcN4p03/vt v8K5Pr+F/wCfiPR/sjH/APPmX3MuBxjFIXBIx29ahi1Lw7NNHDH4o09pJGCqNzck8Y6VLIj QySQycMjFSD61tSxFGtf2ck7djkxGDxGGt7eDjfuhd/PWjdk9fxptxPpdhFBJqusWti1wC0 Syk5ZQcE8Dpmqn9teFgP8AkarAn6P/AIVlPG4aEnGU0mjopZVjasFOnSk0+ti1uyM5pQffr VI634VA/wCRpsTn0D/4VaN74fXSTqn/AAkdp9j84wCXa+N+M46enNR/aOF/5+I0eT49b0Zf cynrOrW2jaRc6pdNiKBC2O7HsB9TXzBqmp3Or6rc6peNma5kLn29B9AOK9n8fxWXieK2sdO 8X6ZFZR/vH3iQF37dF6CuC/4V/aEYPjXSMD0WX/4mvDx+Pp1ZKMJKyPpcryfE0Iuc6b5n5G vo8154a8BWRs7iS1vdZla7keJtrCBMpGMjsTuP5Vo6brerulzqur69fxaTp6iS4ZZ23Of4Y l5+8x49hk9qXxfqvh7SxpM8ulfb4J7YW8D2l6yoixYTGGTPU5/Go/GHhtL5YNDi8SaZpFlZ Eu1mTLKzSsAS7sF5OMAegr5+VJyqc837p9rTxcIYX6vh6bdRb+7seV+J/EuoeKPEFzrGpPm WbhFzkRIOFQewFc+0qk7cV6C3w3tSpx440n/v1N/8TWfq3w9/s3w7ea3b+I7HUorRo1lihS RWAdsA/MB3r0I1IN2TPmquGxFOPNKDSXkccrDqVBHpTg3TjpTBgYNNeRQBg10JHnSkPaRUP aq0k4weOlRPMSTzUWc49+aszvccX3df5VJHggZABqJQSTingED0FICcPj5c/lQZDkn+lNGR 0/SkP94nHNMRaXcyAgE/hRTQp2rtBIx2ooEXnQllc8nFQTKQXHPPpV9lwgzxkA1BJHkE889 /Wm9iox1M0odnXJzUbKQB04rUeJCw6qn0ycVVaIZ4X8c1nc05ShIrAAkdetR8kDHarckZOc jOKrlCGPHNCZDVgVSQcHgU0EhuDTgSFG7kCmkg9qomxNHJjHXj9avQzEcnms2PG0ZqwrcHA xVCNMSDP4cZrsPB2g2V5Fd6/rMZl0ywZUEAOPtUzcrHnsMAlvb61wCyspznjpXrGlHy/hfo SKABcXV1O+O7Aqgz+A/WuXFVHTpto9fKsNHE4uFKexb1HWL7UyouJAkKDEdvENkUQ9FUcCs /gCgEYq7pdpHf6xZWMsvkpcTJE0h/hBOM18025M/WYxhSh7qskUv5U6N3ikEkTsjDkMhwR+ NacNzp+q3fiHS49CbSrrSI2mjYyszOqSBGEgbjJBByKysj1HrWlWlKk7M48HjaWMpudPa9t TtNC8f6/Zzw2d5MNUs2ZVMV18xAJx8rdRXafEaNIfBtzFGPkj1KMAHnja1eP2pAvLfkH96n /oQr3jXYbXVLLX7KdVlgMcs6n+5JGCQw9xgivawDq1sPWp82yTR8hncMPg8ywleMEm207dT wNgoYgDjsaQgY4FOHKbsdsmkzkdK+fZ97ZDenak49K9L8P+DNA1Tw1plzdm6S6vS6mWOQYQ hyo+UjmvPb21NlqFxZSEFoJWiJ9SpIz+ldNTDVKcI1JLSWx5+FzDD4qrUoUn70HZlYY6Yr0 HVcf8KL8PgYIGpz/wAjXn4GWGK9f0G2g1D4QJp11GskXlXkyZHKSIchgex4x+NXhaTqylGP ZnPmuIjhlSqSV1zpffoeP8DtS9P4aBg4PWl4JrjPcA49KQ4645r1DSfA+g6p4a0p2+0xahf wb/OWTKq5YgZXHTgV5lIjRTPE/DIxVvqDg10VsNUoxjOa0kro83CZjh8ZOpTpPWDszZ0DxT rHh66WSzuWeAn95ayHdFIO4I7fWvZ7S4tby1XUrAkWt7YzSRqx5Q+WwZD7ggivn3jPFev+A 7t18D2rA4e3vpUUnn5SqkjHpyfzr1cmrTdV4e+kk/yPluLcFRjQhjlH3oSXzR48v3R9KcDw a3fGNpBY+NNYtLWERQx3LbUXooPOB7c1g8eleHUXLJxfQ+3ozVSnGouqT/AcrFHV1OGHzAj sa9/a7XUraw1OPkX9vHN/wMjDD/voGvn/ABwK9j+HmopL4K8y4IZdCmklfP8AzzKl1/8AHg R+NezkuJVDEPm2af4anxnGOXvFYSEoL3oyX46HF/Ee/F340mtYzmHT40tFx6qMt/48TXH9a mubmS8vpruc5knkaRz7k5P86h9s15Nao6lSU31Z9dhKEcPQhRj9lJB711oz/wAKcY4/5jQ5 x/0xrkWOOB0rf1jxcdH13QvD9wAvh3+z4RdwAcOZRuaX/fUkEH2xW2GpOq5JPoebm+NjhI0 5SV1zL8DA7daAeMZq3qdhJpmqT2MrhzGflkXpIp5Vh7EYP41UB9uK5WmnZnswkpxUovRlXx sG/wCEa8KsvI826T8d6HH6ium8XkDxnqi9xLg/XaKXSRod7axW/iBykel3Q1O2AGfOZRhof YNhD/wGsm8u5r69nvLghpp5Glc+5OTXZVqxlRhFdDwMDg6lLHV6slo9vmVm9u9T3+R8LvFL Y4DWYz/21NFraz315DZ2yb5p3EaKPU1yvj/xL9rvP+Ec0a6J0PTiIv3Zwt3KPvzN6/NkDPQ AVWBpOdTm6Iw4hxcKWGdF7y/q5xDy8+lQmQtRsLUoiOQQSB619CfmZFuPPPBqSNC2TjpUnk jPT8qlSIpnA5HWmFgWMY5zj19aeY125z+dSK20ZHUVGzZ4xz7d6W4xh47CmHduwDnNPwSTn tTo4yZMkZaqEPBwoDMc0VPsVVAJA46UUrEmnIpwrN/dGMelQuDjkc/WhpW2KSew/LFNZh37 1cotIqM7sa5PlKcnOBUTcnGOcVIxHl4ziot2Dng1gzdMjKbhioXi4xjjNWt46ClIBGCOtJM bimUDEc4A9qY0RweOa0vLB4zxUUsWW47VZk42M5QRyKl5AJPB7Zp5jO44HSlZDt6E8+tVci xFuOcV6r4XnXUPhfHHGd0mk38gkH92OYAq303Kwry8RHd7d81v+GNeu/DWqNdW6JNBMhhub aX/AFdxGeqn+YI5Brnr0/aQcTvy/EvCYiNa17HbAFuBz3o5GMH/AOtVq2uvDGs7X0vV0sJ3 5NlqLbCp9Fk+6344qzPoWr2yB3sJXi6iSIeYp/FcivnZ0KkN0fqWHzDDYhXhNenU09L8b6z ps/myR2moMY/KY3kCyMyf3S3UjgdavTeLLPUQdwl0SU9HtYIp4h/wBlz+RrjGBUkFcEdQe1 GfanGvUg9GKrl2GrXbjb00/I09YvviBpdm+q6brFnq2mRkFrq0tI90PpvQrlPr0960vhd4w utRl13SNYuTPcXNrdXUUrdWYoS4/r+dY2manc6Vfpd2jDcvDIwysi90YdwRxirmlaRaaR8Y CunJs0+902e8tkPOxJLdzt/4Cdw/CvZwuL5oSVrO33nw+a5S8PWpy5m4tq1+juZ0bDy/KKD LfxCozwKFPCE0rckn3r58/STutB8fWekaJYafcaJJdSWbMVkWfYDlt3TFdFovifwv4o8RGy k8EWcM9yJZDOzBjuClskY55Feb2fhvXtQtEvLPS557dyQsigYbHBxXX+B/C3iPTvF9teXuj 3EECRyhndcAZjbFelRqV5unCWsU1bQ+Vx2EwFKnWrU2lUabdpWd7ep05tNJAGNB00f9u4q5 G6HTby3it4beGKyudkcKbVGUJPFV1jnI5gfj/ZNSxK6w3yvGy5srgjIx/wAszX6BWw1CnSm 4RSdnsfjeFxuKq4ilGrNtcy3b7ng47Zp3bApF6D6U44zxX5az+kD3TwmcaN4TP/TFf/RjV4 nqPGr3mf8AnvJ/6Ea9p8Juf7G8J9P9UvQ/9NWrxjVONZvh/wBPEn/oRr6DM/8AdcP6HwXDX /Iwxv8Ai/VlPvXq/gQ/8UKR/wBRFuf+ALXlIx3Fep+BsDwM3/YRb/0Wtc2S/wC+w+f5HocY f8iqfqvzOS8ek/8ACwda9PP/AKCuZ+nWum8fcfELWcf89/8A2UVzS8MPYivNr/xZerPo8D/ utP8Awr8gII4III457Vp6drV3pum6rYQHEWpQrDLg9gwbP8x+Navj3SBo/jG5hRNsU6R3Me OmHUE/rmuXyMelZtOErG0HDEU1LdOzGgFjxk/Sl4ArqPB2lDUJNZu3XMdhps8x/wB4rtX+Z P4Vy4xt5pONkmONVSnKC6W/EQjgg1lfEZh/wkNoB/0DLX/0XWqTxntWH8SXx4jsgP8AoF2v H/AK9PLn779D5Pin+BT9f0Og8P3/APwkng7yJG3anoSbevM1oTwfco3H+6R6UzHoa4Xwzrl z4e8RWmq267/JbEkRPyyxnh0PsQSK9K1iygtLxZbBzLp93GLm0kP8UbdB9QcqfcUsdQ5Ze0 jsw4bzD2lN4Wb1jt6f8Azsc0hGKUk4yat6ZZHUtTitTIIozlpJD/yzRQWZvwAJrzEm3ZH1s 5qEXOT0RDqWoN4a8Hy6hG23U9UD2tn6xxdJZfb+4D7mvIxGScdB0rq/FWsN4h8QSXkSeVZx KILSI/8ALOFeFH1PU+5NYoiGfT6V9Nh6XsoKJ+RZji5YuvKrLbp6FFLfI6cmpPKBAGOfpV1 Yx0I6Uhj5+o4rtUTyHKxVWP1AIx2pxjDZ+bn2qysZXtQwBU8fNn8KbiJSKJjIyRjB7VF5bZ 4FaOwcccVG6Dtx34qbGiIEiJbpVuOADkgkCkjAQhgMkdaJbpUO3PT0q13M32B0O75elFVvt QPIxiiob1CzJN5KFs8DApjTFkDGkZSIcDv61CwOwDtitG9BLRkrSkIDTfMypJyOgqF88AdK bkgcVizaLJWlIz6VJHKT/F7iqr5IGRSK5DcEipsVzWNUPwecjtSkZHTg1RSXackgYqwJvlG W56UFJpkgiGQNuRR5GVOR0qVGU4yeP504NuyMgY6UNlqKZCsePlI616b4MkTTvh9e3sdlaS 3B1NYvMuLdZSF8onA3A455rzrqMDBx0r0Pw5z8MLsZ5/tZP/RJrlxMn7J2PUyulGeLhGaur moPEl4P+XLTAP8Arwi/+JrZ8PeMtbt9dsYbaS0tY5Z443EdqiAqWAPQelcYBxTlYhwytgjk Edq8JVZ9z9GlgMM1ZU19xsQare674m8SaJrG2f7Kt1PbztGBJAY3JCkjqpHGDntWN7VsXXi LULyCeORbZJLkBbieOBUlnA7OwGT0H1rIq69SNSScUc+V4Srhabp1ZX108gz2rqrUgeMvCW 44c+H7vOfTE2K5yysrnUb6GytE8yaZtij+p9AOproV1KxuJvEms6aqyNpkdtolnOeQsRVxK 6jpliDz6GtcKuVTn0scWdNVJ0cNF+85X+RzA+4MelPbjg9eKQelOOSn0OK4T6Wx7H4Pgnm8 JeH0hieT95LnAyP9bXE6/wCM/Ei+JNTW01+7S3W6kWMJJwF3EDFYkHiLXLXTBp1rqt1BaDP 7mNyq89elZR/P1r0a+N9pRp0Yq3KfN4LJY0MXXxNVqXtHdK2xujxl4q4x4hvf+/hr0zw7f3 up+B4bnULmS5mMF8pkkbccBeK8VFelJqNxpnwKt5bXYstzfTWjSEZYRsMsB6ZxijBYh06jl Ntqz/IWc4CFanThSik+ePTseaKOBn0p2OKM+1L1HFeafTnuHhOKV9D8KOkbFEh3Mw6ACRiT ntxXi2oOsuq3kqMCjzuy/QsatLr2tJpg0xNVuUsgCogWQhMHqMDtWaK9DFYz29KnTtbkVj5 /K8oeBxFeu5X9o7+gleo+CcjwK7HgHUWx7/u1rzFVZnVFUszHAUDJJr23w1p/9kabpekXCK 08Yku7hG5AkZchT9Aq5rryWEvrPtLaRTb+48zjCrBYD2DfvTkkvvPNfHuf+Fgaz2/fDr/ui uaXqPrVm9vrnUdRn1C7k8y4ncvIxHUmq2exrx6suabkup9Xhqbp0IU30SX4Hq/xVsxdabp+ qqMvaP8AY5T/ALLKHT9d1eUYr2C1efxJ8LBBdFZLye3lCPjBdoCCmfU7QRmvHzy3y9fSu3H QXNCrFaSSf6Hi5DVao1MNUd5U5NP80epeCrX7H8OdbuXXDahDcc/7EceP/QmP5V5ZjjmvWf FLTaD8MrfTLU+U6+VZzsByQyGR1/Fuv0rybPWljIqmoUrapa/PUrJqkq/tsS3dSm7ei0EIr I+IsJbxFpzYOG0u1II/3SK2Dxzmp/EirefD7TrudFe4tb9rSOXHzCIx7tme4DZI9KeXu1W3 c5uJaTnhVNfZf56HmiW+35gOf5V6owYfD/wiCMEW9xx/23bmvO0RdyKc4LAfrXp/iuQr4lu LGMLHa2OLe3iUYWKMDgAfiT7k135hK1O3c+e4bp8+K50/hX5mEenNa/hz5tVlUDcWs7kAev 7l6yc5z6VNZXU9lfQXVtIY5o3BVsV4cHyyUn0P0DFU/a0Z011TX4HnYUlQcgZHQelCruPTB ro/G9tbWPjzWbS0gSC3juWCRoMKo64A9Oa54YZiAOCMccV9VHc/GZ9gxhQx69qBgHJbP9Km aPEZLEDHqKoTXOBhTheldSVtzjd2SSNuxUbSKvfiqklwQh9xVM3DMSRzmpcioo0vOXdtHX1 q1FbtIudvHesi33NIGPQ8c1szagtvBtQc4/KnCKesipSa0RVuf3JCrnk4rJeQu+MdKWe4aa Qg5PPApioQ2CMH0qJPXQcV3FHCjIzRUu1cDO0/WipNDVnUCKIKRgjrVV0ONvXAHNXLiNUgg cnLOucCqpGB8x59BWjZmkQumX6VGU6ZHHtVhiN2c0E46dQKzZaIRESufWmCH17elW1IA454 qQKDnng0rDM0rsBzmmiU5GegPNXpYtw5qm8TAj0p2sBYM3QDipY5hjG7OKziGBOSacjEdOO 9SylKxrxy9K6fw74pudEgnsXtIb/Tbhg81rMOCwGAysOVbHcVxUUh7/lV2KTgVEoXVmbwqu LUk7M9RivvB+pANbatNpEp/wCWN/GXQH2kTt9RVtNBlmP+h6ppV0pGQY71B+hINeVqxxUqk ZyQCcZFcUsFSeq0Pfo59i4Kzal6o9RPhrVByxs1H95ryID/ANCqOSx0uyBfVPEdhAB1jt2N xIfYBeP1rzgbTnA5qfaNoC/KBkVCwVNb3N5Z9ipK0bL5f8E6XVPGFvBp8+meGbaW1jnUxz3 05/0iVT1VccIp9ByfWpvBl5pUfhbWtK1DVIdPluLi3liaZWIYIHz90H+8K5ExAgk03y8Kcj GO3pXcqcHD2aWh4bxFZV1iXK8l1Z6EIvD2OfF+n/8AfuX/AOJqSOHw+x2Dxfp/zEAHy5cZ/ wC+a85WM5OOvTmrKQnGDxmudYCj2f3nqLP8e+q+49gHgCVgCuu2BBGQdr/4Un/CvpT/AMx6 x/74k/wqTwDqNxq+lDTdry3doAMKMlk7H+ldy2j6gqAyRpF2xJKq/wAzXtU8ny+UFNyav5n gVOK86jUdOMU7f3Tgl+H8h669ZD/gEn+FdPP4ft5Phra+GP7ZtxdQXzXRkMb7CpGMdM5rUX RtSIzHAspPaORW/karTW9xbNtuIXhPo6kV0U8kwDvySv8AM4q/Fmbvl9rFKzuvdOQHw+J66 /aD/tlJ/hSn4fEf8zBaD/tlJ/hXX21rd3bN9lt3mK43bBnFWm0jVgP+QfOSBnGynLIcBF2b a+ZceMs4krxS/wDAThf+FfA4/wCKhtPwhk/wqVPh/ZjBn8RIR3EVuxP6kV2Uej6wYgW0+43 EZOEqODT7y5d0gtpJWj4cKM7frQsjwG9395MuMM5fu6L/ALdM/TNJ0TQpRNptvJcXaj5bq6 wWQ+qqOB9ea1NOuI4tTSW5ZghDBmxk8qRn9af/AGNquP8Ajwmz/u0o0TWC3GnzEem2vVo0M JRpulTskz5vFYzH4qsq+Ibk1tdbfI4j/hX9v1PiKL8LZ6P+FfWvH/FRRjP/AE7N/jXbf2Lq w4+wyj14oGi6seTZSY/CvJ/sXLu/4n03+tuedv8AyUh0lIdC0vTLGG6+1taSPI77CgIZgcY PtXPReCdIj15L06yWtFuBL5H2c7im7O3OfwrfNlei+Wx8hxck8Jj5jmlvdM1az0+e4j06Wd o0LLGmCXPYYrqrZbgnThCb0jtqeVhc8zSnVq1KPxVH72nX9Dl/GPifw/dQ3GiapqMlpdG6W 73RwGUAFWG04PB5FcQZ/B44/wCEkuD6f6A3P/j1UrjwX42v7+a9u/D940szl2yv6Vz99p8+ n3stlfQNb3EJ2yROMMreleBiaFLE1XUsfVYDMMZgMPGhCVl6dXvudULrwdxnxFdfX7Ccf+h VB4h1fQW8IRaPpl9PdSi++0s8lv5ageXtx1PNcdIyDh8H8KqyyLjA5HY1FLCUqUueK1KxWa 4vFU3SqyvH0Qxp9s6t2BBzXpmq+JPBGqatc6kdYv4vtDBzH9hztOAMZ3V5NIST61Hng/5zR WpQqq00c2ExlbCNyou1z1Aap4ILD/id6h/4Aj/4qnDU/BIZf+JzqRPX/jxH/wAVXmKscZHH 16U/JI4z6Yrn+o0ex6Lz3HNaz/Bf5G/4s1W31jxdqmq2Sv8AZ7mcyR+YMNjAxkdulY8bBnG 0ZxzVbDHvk1ZtIn83JHGa74Q1sjwpSJblm25HNZLo24lua3LqNT83cc1nTR7iFAANdM42Od My5M4x1qKOFpH6ZFaK2ZZuefXFWoLNEfcxI/nWPK2zS5VjiGzBBBFZ92WMhyc1qTSKkjBe/ H0qi6eYaJW2QJdSqkZ47HqMVYEbL94E5HFTIgzjr2qULkcDGKzsWQiHgZUH8aK0VSMxrkkE DHAoosx2IZj/AKPEF5IXbxVdm+XkHqOlSM2IlTHOMfjTGxt29+KVwsR5y5GeooLfJ6E+9KQ N386cFIAPX0qWylG5CJCP64qxDKWQgnnuagkUgHC/jUaFkxSuJqxp5B6mo3jXv0qATnI54q USgjj1qrhYZJDgcDp1qF7faeD07iryncPrSEZXdn8KVy+UpCLDewqwuRgZqQgbssRx6UBfm zTuLlJo+V4Pvj0qdcY4zzUCELxVlBkYqraASICAD+lXIkBUtkDHao4lXnP5VcRNxyOD3xUu NzogNVAfvE80/wCz5+90qdVOM4qdUJznrTVNmrmupUW3GOR26+lbfh3QTresR2hlEEKq0tx OefKiUZZvy/XFVFiIJHb3rrPC4Efh/wAUSoAJfsUaAjrtMq7v6UVE4U3LsaYeMataNPu0iW 68RyQQPp3h5DpWmDIVYjiWYesj9ST6dBWFK7uQXkd27lmyc0nrzWx4bt9Mu/E9hDq8ipZuS HLttUnB2gnsCcZr5RylVnq9z9SVKlhaTcI7LpuzGSaSJg0cjow6MrEEV0GneN/EumKI49Se 5g7w3Q81D+DdPwrpfFvgu7FhYXmlaC6ys7xzJaIXQgAFX4z6ke9cj/wi3iPn/iR3p/7ZGt5 0q2HqOMXquqOCjisFj8OqlRKz6Stf5pnfahqyar8Jr7WrS2Om3DXUcMiQSNtJBzle4Bz0rz L+0dQxj7fc5/67N/jXp/hu0lsPBUel69ZSRW11dyCaCVcEoVXDDPcHkH2rzXWtMn0fWbnTr jloXwH7OvVWHsRg1142nXdOnXqO/MvyZ5uSVcGq1fBUEvcldej7FnR9Rv8A+3dOD31wV+0x ZzK398e9ej+M5ZIfCuttDK8bf2jGNysQer8ZFeQxu0brIh2ujBlPoR0rt/GHiyy1jRLG008 Msk7C7vgRwswG0KPbq3/AqjC4qNPD1qcnrJK33mmZZbOvmGFr04+7Bu/3HIfbb0/8vlx/39 b/ABrvPhXc3MniPVFkuJX/AOJVcEAuTg4FedDPYZ+les6DaP4Y062ghPl6lPiS7kAGQDjEX 0AxkepqcuwlTF1lGHTVl8Q5hh8vwblUWstEjy37XdEDN3Nz/wBNDSfarrvcyn/toa1vF1rB ZeNNXtbWMRwx3LBEHRR1x+tYfOea8+d4ya7Hv0eSdOM0t0n+B7J4F1E6vpenSSMXu9NkNtM SckxkExsf1H4CvIZLiYux8+Tqf4zW/wCC9Xn0vXjFFP5Ivozb7z0RzzGx+j4/AmoPGVqLLx nqVv5axOsgLoowA5UFsfiTXfXxDrYemm9Y6fLoeDgcFHB5hXSWlS0vns0YnnzE8zSdf75rM +Ityw+I+toc/wCuUn/vha6bwwkcnimwEkayKHL7WGQSqkjI+oFeX31xealfz317O89xM5kk kc5Lk966MtuuZnk8TyTnTppd2QSzEuBjocc9KiaQkY6c1K1tITkg/jViCwaRgGBOPWvbSkz 4l6Gf5bN2I49aebY7c7evT3rootKYgfKMjv6Vfj0YsSD0PT3reOHkzOVWKOQW3YnOMg8Yqy lk7Yyveuml0lYWBI6enFDR20XJI54rZYbuZOt2MeDTN2HxypzgVe+yRoCxAwByM0s2pRRZC 4H+FZNxq2Q3zVp+7p7Ee9ImmliV8EdKzp5YN3B96pST+ZJknjr1qI7nPYD0rknVb0NYwSL5 lVFymKqvcOoOD6VEyuB1/XpSJGz57YrJyZorETEysD6/zqxHEc45J78VJHBk8ir8UD5CdM/ yqVFsZUS3YYBGB7VOkGDkgAAdRV+RAqhVPPtVGaR0TAbKj3q2lENWRvhG256UVAxLYJBzjn FFY8xfKxjbTs7CmEAk89qlnKl1C9F4qFj82QO1DQk9QI+bOanWPcMA471XLfPzVhCdwA/Os nc6IWY1o+uO9V3jbJBGcdK0MA5PA9aTytzklcVNy5U77GWVZT8344podk61qGDI9R34qBrf ByF96pMwlBohindUZS5AI5HrUnm4UZNRmLaTkdPypjKRyM0w1RMJRvzkfyp4YE9eaoqzBiD 3PNSo5LdapBzFxX71YSTGAOaoBjt4568CrEecdxW0UYuRqQSZYY4/wrSifgLnI9KxohgjA4 Na8CjA6nvXRCFyfa2NGABlUEd81bSAscc88Gq1urDBA6VtwQl1AGAK6I0zKVdlaKAg8/lXR +Fvs6Xt1p13IsNvqdu1q0h6RsSCjH2DAVWjs2O0bSSc59q3NJ0OK8lm+03C2sEELTySlS+F Uc8CrqUoum1PYiliKiqxdPe+hy1/p95pd9LY30DQ3EZwysP1HqPeq4ONue1enx6r4Te0Sz1 HX4dTtkBCJc2UjMg9Fbgj86hi8PfDrXb2Ox0jXb22vZshI/JLxkgZ6tgjp618NWwsVK1Kak vxP1/C5rOdO+Joyg1vpdHD6d4h13Scf2Zq11bc/dSQ7fy6V09l8R7uVhH4hs0vo+hmgPkzD 3yOD+IrC8QeG59DiguROl1ZzkrHMgK/MOqsD0PNYPeohVr4adk2mjephMDmVLmlFTi+p63K Ipba31Cyu2u7C4BMUjcFSOqsOzCsnxXp39q+H11OJc3mmgJNjq8BPB/4CTj6H2qt4HnaXw9 rdk5ykTQ3Kf7LElD+YI/Kt+zuBb3asyb42BjkjPR0bhlP1FfeUv8AhWy7958X6o/GqzfDed /uneKt84s8jwccUn1rU8QafHpHiPUNNjcvHbTMiMepHbP4Vl+9fnUouMnF9D94pzVSCnHZq 51fgzS47nUX1W7jDWlhh9rdJZT9xP6n2FdcZHlufNkbc7vuZj1JJqGzgjs/Dek2sK4SS3F1 Ie7SP1J/AAD6U5D+9XPqO3vX6ZkeCjh8Kpv4p6n8/cV5pPH5hKH2absl+bOM8cgjx/rXH/L wf5CuebrXR+O/+R+1nA63H9BTfB2k2mt+Ixpt44SKW3mw7HARghKt+BxX5tVjzVZJdz92w1 RUsHCpLZRX5HO/NnIJB7EdquapqU+ranLf3R3Ty7d59SFAz+lQ3NvNaXc1pcIUmhcxup7EH BqDjPArJ3WjO1KMrSNvwmM+LdPAPVm/9AavP0tmLEBQPwr0HweM+M9LUDOZSP8Ax01HZeGi 7AleDxnFfSZNS9pGXkfnfFdX2deHp+px0emyMvyoSK0LPTjGcuvXrkdK9HtvDUcEYaQqQRw KwNat47cMsPPGMgdK+ohRitUfBzxDehzc88UJwpGfSqz6s4XCgDP6VBPbSiTLA/N096lg05 HjEk7BVbgDPWlrfQq0balC51KeUH5v/rVlTzXBUkH/AOtXZG302JGh8lnk55QAhT+NZyWcV yxjjgff0IGOayl73Ua02RxrvKw68k+nWqrQytxj3ruv7BDx71U4B6dCPrSLoq5AVS5HZRms Hh2WqqONtbNnOCMH271d+xOvQfj1zXSJpHluCqd+/GKmmtFtoyzDB75FXGhpqJ1NTlVsXPD LT4rEhsEdeRitv7REgPy855NVJLyJDnGKlwjHdmi5mVY7cq/P5YqdxtwPWkW58yTgY96iml 3SfLyPftWUpRS0N4wdxnzsWPb61UeMEZOParJLMvI6803nviuKcrnWoFYwYx8uaKulQQuSO nrRWNy+UwGyYgc0Mx3Kc8U+VQsKeuKgY/KOcmulqxwJkm4iQ5/Cp1YEYz71UdiCD1IpRLyf 1qGi4ysaq4P/AOunqp3E8/jVCKf5hzwKtpMD1we9ZSR1wqrYsKPbFKYlOG61Gsy9OmKXzh0 9ajU3vFjHgQAnj1FRNbgqQcZPSpzIGOf59KARk4H500yHFMzntsMRijyME4ArRIXcCwxTQg zzxWsWYSgipFFuYAkCrcUX94Y/rUixgc9O+atRRjGCAa6qZyzjYWOHuB39K1LeHkdhnAxUM cY8wcdO9atrF8ykc46V6EEcM2y9aQZIPfqfeugs7bLYwAOnSqFnCDg54PTFdVp9sC68Z45O a7Io4ZSbZasrDcOua3ILLytG1uUAYGnT9PpUun2WSp2jBGc10tpYwmCa2niDw3ETQyLnBKs OcHtWOIjzU5RXVHTg6ip14VJbJpnzwD0rT0HVm0TxBZaqkQl+zPuMecb1xgjP0JrvdU+Ed0 XaXQNRjmjPSC6Oxx7buh/Suan+HXjS2bB0KaT3iZXH6Gvz2eGrUZaxZ+308zwOKptKorPo3 Yf4t8VafrVhb6fpdlNb28cxndp3DMzEYAGOwFcdXUxfD/xjMwA0G5XPd8KP1Nbdh8L79N0+ uXMdvEg3GCBt8j+2egrT2WIxNS9m2zBYzLstockZpRXS9yDwbA1t4b1O+ZSovJY7eP3CfMx /VRXQadbLeajDbu5jV2yWxnAAyePoKrySIUit4IRb2tuvlxQryFH9Se5q5orxxa1bvLIsaA sCzNgLlSOa/SsDhJYPBez3lZv5n4Rm2YwzPM3XekG0l6bHmXiHUY9X8S6hqcSNHHczF1Vuo HbNZeK6pvAutbjifT/X/j6Wk/4QTWsc3On8df8ASlr82ng8VKTbpvXyZ+8U82y6FNQVeOi/ mR0+nzxX/hHS72LKPAv2GVSP4kGQw9iGFXNMtVvNRht3kKK5yzAZwAMn+VVdO06XR/CUen3 U9vJObx5SIZQ4ClFAzj6Gr2jSxxa1bPNIsaZILseBlSOa/SMu9qsvjzq0kn/wD8IzlYd5vP 2TTg5Lr33PNPEWpR6x4n1HU4Y2jiuZi6K3UDoM/lT/AA1eQ2WvwtOH8qdXtnMf3lEilNw+m c1el8F38UmyXUtKRjyAboAkVPZ+Dr2O7guG1XSvLikR2IuhwAw9vavzb6tiVPmcHe/Y/dnm GXPDexVWPLa2/lYf4301o54NUJ8x2ZrO6cDGZ4uC3/Alw351x3XNelajfaVqd7r2kyXsYtr 2RpYLg/6uOVSSrE+hGQT71yZ8OKELHxBo2P8Ar7H+FdOOwVRVb04tp6nm5NnOHeFUMRNKUd NXuugeDCB450gkZHnjI/A10kvinQ7dGjjZgATxtJ2+xxzWToOm2umeIbS+uPEWjmG2cu+y5 3NjB6DHNeZXGtrDNNb3ADQknDgcpnowPWvUymNShCfOrX7nzXE9ejiq8JUZKVl09T0W78Z2 pAFpIHJyCCxI/IjiuVbxPK00jySq8AIMiAZaMH+JfUZ7HpXB6nevJcSOjnzseZuU8HHUj+d Ul1CX7T9oY46Fl9RnkV6sq9tD5ZUkz0a+1BngkuLKKOSHPMYP8RHDL32npj1NY99rLwaVHd qFiknUCF+oAPVgP73GPbFc5Drs1rFN5UhBjclMdvf+X5VmPqk9x5f2ht4hBEYPRSSSf51Ms QNU7HYjXM28SsgXgjYxILn++/OePT860bTVtMUxXF35hZV4WPA3N2bn7orznz8wzO2WfIAO eTz/APXqOK4Ys0k7sVB6A4Ln0qPbsfs7bHqyatpkv737NJI7ZJVXwuffua1tP1KNoSUtIsq OFJwz49ORmvNtM8RC3/dmOKMP0XZu2/Qdz9a3Y/Elmm4rYsW4IlJBbOeuAMV0xqJq6djJwd 7NHSz65a7nimg8qZe2c/zrmdR1dp2IJ4B4x6VIdX0zUZFS+WYM2VWSJRxnpxx3/wDrVmvab 8HaRzkZqJ1JtWidFGFNO7KjzuQxGcdKhVWkfLfrWoLBwMlTzU8NkUGduB3rm9hOT1Ov2kVs VUQIgA4PGTTlgV+o5qSdljbBrOlv/LJ2kfWicFHcaqdi4YxyoOcdaVLZW+8cE+lY51Fg24M N3qKY2py/dB59qxTg90NzfQ05Y9j7Rk0Vjfb5HAZuSaKm8CfaMW4CmSMdtoqpIoBIPFTs7E ITyQKgmYklsY5zTZzoY4yKjYbTyOtSSHBFRn5jUFAjYOST+FWUmIIyKqFcd6dznINA7l4TM GOTR5+AB61RycA55pcnr3pWLU2XvO555qZZR2bpWahIOasRtgevtU8pam2aActg9ulSDnpn jmqqMTgVYGQOc00maX0LCZJBq/EB1rNhkIHqAeavxMMDb0rqpbmM7M0YMZ56AVq2uADnNYs OSB71sWrcLgccce9ehB2OKpE6ewTJXCn24rrNMjAwSPxrkLCU4yW69MV2WlMp2jOM+vrXVF nBKJ2OnQDYp6kds9K6W0hGASM1zmnnCLkggV1NieASayq6gjTghUL0yatCMYznFRQnON2Pb FWcjqOhrhdyytJEuCTnp0rFvoVAIxjjrW85BBzisa/24POa1p7ibPNtZtDa3hdBiOU5+h9K zGJxnGM9q6fW1SWJ42PuM+tcscgYPWvpsNU54We6PnMZS9nO62YZPXtR3HemZ4zigMCOM11 2OC5J69qQk4459qapz+Pr2qC4vI7Xlm4AycDJx7e9Y1ZqnHmZtQpOrNRRFLa2yyNdXmWYY+ VBkgdhWDqOpM0uyC0dLdeisv6mq2r+L5I8rFtthgjG0M35+tcDq3iSaeYtNcOzep/wr52pU 6yProU9FGOxvXviW7i3hUjdc42FANo9hWDd+Ira6gOIUhmHOCgwfxGMVQS7+1QmUSRybTnc Bg/jXN3siyTloyQc8jH8q46lZrZnTCnEvSarKkpnhYgo3zx55+oqnqFyZJg7McbcjHf0qCS GVR5pyQR19RVeRsoB1x69hXHKcmrM6FEk87iEgnIJAHoDUYkIly3ptNRAkEEdaQZYjtms+Y qw8sdrAZBI5pDkx4K85zmn7SMbRnBxn1qeK3kl2lRkngE1LZSiysC3IzgHrU0So0UhaQIVG 7py3sKu/wBmu0h3lUQDqOc1C9jOrhcY+XJ9KSminTlYprKynKqBj15rX0m/SO48y5PmEcAE 4FZOwqxyOQcc9KiGQcE8VpGbTuZSh0Z6nD4g0u7UJdWcTjAGQMcD3rpLTStL1CILpzZdiNi Men4nj8PpXi1rP+9Xd2PXdiu2065k2p9guCtyB9zPD/8A169WjXU/iRxzpuPws6y/hitIA7 beBXM3mrIikAY+lSXuoXd1CjzsCWBbg/mMdjntXM3SSlhgZyM896VarZe6aUY/zBeX5lYnO M9KzZZHZSc9B+dSPCxBPJ+lQmNj1U4FeZJtu7OteRXDEHJPNOXcwGAeO/pUogLNjB61cS0Z clulQkDIUiBQFkyaKvLbOVG1QR9aKVirFR4/uc5qvKjc5rRaIEA46VC8GfzquYjkZQkBJFC qCpz9MVaeA9ucUixEc96Vx8pF5XzZyOnJo25OAO1WAg788UqKN3vSuUolQxNkA0qwsy4HTN XxHkZ/HNPEIyO2falcfJcz0hYYFTpCTzg8VoJb5YkIR9atJZknOKpalcljOSIjkD3zU4jeR uQeOvbFaSWPTIPPP0q5Hp5PAQ/jXRCm2RJ2RjRxMF9DVuOJiANtbMekSNwIznp0q2mjSngK Txj6V2QonLKokZEaE4Oee2K07bI2ZyuTWgmiyZJ24/rVmHS3GSUPHaumMGjF1ET2L/dOeK6 zTbgq4AHfjmudt7KReucdq1rVGV1/Ic1qjmkd7p1xjaDgD611dncqOAR+Nec2dwyqoPbvXR WN+RjcRn1olFSJueg29wCAP8irQnXHWuOg1DaB8/Wry6n0ANcsqWo07m9NOMEZwO1Yl9OpD AEYxVafUcA5b61g6hqingN1rSnTE2U9YnBJyee1cyJ1eYpjBHP1qa/vwchjn8a5ua9aK4WV Tkgk8V306ns5JnNWoe2g4nQZGMHmkJx2qKKZZoUmQ/KwyKkz7817aaauj5dpp2YSSeXGzEb tgJ9M1xeqauY7hpZbd7pgPljU/KPatjWL8wq0eSEQZKjrIfT8K8q13Xbme4Mkc3lnGAVAGA OgrxsdXSe+x9Fl2GajzPqO1PxTKWaOTToAp42suSPriuMvJ1mkLr8qMc4znH/1qlvL64uwo uJDKV4V26geme/41Q5bk9+BXzdWq5vU+ihBLYljuJo+I3IHpTC5dizg5PJJqaK2kfJ2kH27 1dTSZTwELcdR/SuSU0jpjSlLZFf7WHtDDtyR3qk6rxg9smujg8OXTKMxBx1BXv7VfXwpOVR VgZGDAMZFxhayniY9WdEcFVeyOPht3uHCovUgE1sWWi3LTJmEsi5Yk9Pau70/wBegxCCB5S CW4Q4yO/6139l8NplhRNRuljQ8lYxlm9v1rgq4+C+E9KjlrX8Q8p0rw15qICodyCOmBXQ23 gYRRKZYUYdD84GPXr1r2Oz0PQ9LRI5I0TOFUygFz9BV9dFt7keXaaftJJO+RdxI9vSvLnjK s37p6UKFGC1R4fP4Nt0VStqFGQoHnr/6CKxNQ8OLEzIFeJzwc/zr3y78LWkKBb+8WGXO5Yo 0G/OfQVyGs6bYRFY5GaPAOw3D45HcZqoYqpF2ZUqFKotEeBX9jJbymOTcB6YwDWU8ZDlSu0 +navSNZszLKVYI4PRoz0Fcvcaerq0ZU71GFYd/Svdo1uaN2fPYjDcj0MCGMbwWGeeneuptV byEO10xjB7j34rmirwT7WG1l6g1rWupMEVRgjsSa9KjJbnkzT2Ozt7WK7R1nO24OCsgGVkH v71VuNGaJ97KMevY0mj3LwjMMoUNyEkwwb1FdZJbRzWRmeSMOwzynNehFc+jRzuXKcNJp2e 2B/OkOmoIz2yOfeti4ljjyPvEVjTXkjcKMDvWE3TjudUFJ6oiW2ijlG5uPWluPL3AIOP51F IXYEkA+lOjgeSULjoeeK5G+kUbWsaENqrQqwjznnggUVoxL5UKJtzx2+tFdCoRtqLnMXUFt 1mVYR8iqMk96qTqm7cg4HODTppAxZSf4eKrs24bfSuSe7sXGVxHUYBxVcqSeuDUzHJ64AFN ZR17+tZlMjC59AelPVTu4x6ZpQme3pVyG3LHp6VSjcluxHHGWwce3Sr0NqWGSp4xg1btrIs wwvX0roLLRXkxlTtrohh3IiVdRMO3smY8JnjFbNto8rhfkwe1dVYaIgGdo+UcknAH1PanSa 3oVi2PPSeQHAEQyPc5rujRijlliZP4TLtvDxbHy9Oua14dHtbQbrh44wP77AVXl8SzSAJY2 LRcH95J1Pso7msRbrUb3UBZ21qbm6B3MT8zY7jngCtfaU46XOflqz1Z1MbaGDxeQ9QBzVjz 9Iik2O6bRwXDAgfXFcm9rcyTTi5KXCxcMUbcin+6CBgn6VDbaaZbgxxMAAcYAzk/3fz70ni IpXuCw827M9Lht7CVQY5I5EOPmRsirQ021C4bYCPT0rzK2u51jmt5o3QxcSJAeqjGSffkGt 63mmt0tzNIXtpyCl2MscHsy+3c1SxEG7JkvDyjudmmkQSQ74WVwPSkfRtnAU9cisuGKWCaJ 1mdfObKywt8rfUf412tjctDi0uE+1Pjdyu1gPVT0Ye1N1YhySS1RzLWMkfVMd6UM0YxjAz1 zXaNaQzxb0Xv0IwRWDqGnGMnC5BrVSuSo3M5b3aeW5z0zUo1YqMBsfWsS5WSI9SfpWVLeH5 hu2496OYpU7nTzauxBJc1i3eqF+S2DisOfUCQRkZqhLdliCxzk/lUuokaxw7k9DSu70kcdz 2GayZZGYkY69MGmtMXOTz6Gp1hMnbnt7Vzzqt7HdTwqitTT0W5ZCbZ2+U8rk9PatiaVkj+V dzHhR6msaytuQB1HOcdK0tQtrz+zJJUAXcwiDE8jPJx6162GxTVJxe62Pncfl/79VI7Pc4X xLdQxzupfzXB+Zs8A15tqN0ZZGxg4PPHaui8QSzGZ4V6KSOD1965CdD5m3j8DXhYqrzSser QhyxsQLG8r7EOSegrXg04wxK7hcnoCM/pXR+CfDsF8LnVtQZUsrCEzOGH+s/uoPckioreMX uqMwAUbsDHbmvGnU7HtUKF7X3L2h6EJlwY/l75OP8A9ddzZ+ELMMrvbBSBgHFJ4egjgud09 1FbQoQCWwT+Ar0mzOmEqy3ySENj92Pzr56tVqTk7OyPp6VOnTjsc1pPhWw80RvYMx6jKkD8 67JdFtoYRHFZgbeu1ec10WlT6PGjL5pd8HMcasSo79uTWla674en3fZgzNGMsrRkMv1H4Gp jh1JXnIxqYmSdoxORgtr7eIl0yfavCkuMVoDTbyeEfvVtGP8AGoDMK05PEN1co66VpgaFlP 78ghBj144rM8zxC+0wzwQbhliE3bT7VDhCLsrsSqVJauyJ0TTNOy9wfOmPDSyAbmA6ZP51T m13Ubq4NjoWlNPJgEtjaoB45NKLbT7S5jbW9QkvryRsLuIVUHso71vHxDpul2hcwxWsA/vH BJrVXvq7Iyk7bLmf4HOReEfEV1E76nqUFh5jZxaj5gM927msjUfC3w9spguo3cN1dEFmaWf cx+vNW7vV/G/jlJLfw2p0XS0ba97MuGkOedmeTisW/wDhl4PsLb/Tb6bUL0nc8s020A9ckC tOWCV0TGdRu0n8kcL4hs/CkyyQ6dGLcrwGjbJ9iOa82vLJrWZgJBMp4+YYI+td5rGn+C7cB LV7dZQDuaNmwfTqelcNf2ltBI0lrqCyK3G1XyPqAa2wztpdlYjbVIwdWshNAtzGBuj+8PWs y2fDgFECj256V1iIJy0YUFynQcg+/wBK5EN5UxDcEMevavboSvofP4mCTudNp8izJ5bxKCR x6CugtUmA8kBnVsDA+8p7A+x7EVyFnNGGSaM4ZTnjIz9a6Ww1OJ5ozHIz/L86dGTB+7n9Qa 9alU6M8qUepHcWkvnFGBPX2oj0ph1jOT+QrtbSxj1IK5UbscbupqaazS2cIygbT9K19gpPm Zp7eysjil0hj1UgrVqPTXiwCg44z61t3t5axAHC5H+RWHdayyNuJx6U+SENR+0lJaIndVQh QpPHaisltVkOCA3I5orJ1ad9y0mcvcTbX59KjNwCDnI5FJdA7QW6iqzZG1vauBoaZa85Tjn AxUyvuxxxWceJDkdfWr9um4YIoUSuYuQRmQggda37KzLFQFyD0NUbC1LMOPy6V3mi6WFRWf A9TXbRo31Zz1a3KO03SD8rFee4x3rdmMdj8mEjI4Z5Dwpx0wOp9qtzT/2PaiRWjjkK7i55M I9fqR071xWo6iskit1nYnYpP3B1Lt6H+X1rSpWVPSJFKg6msxms6nNM6W8cj3JP3lY4XPsB wP8AOT2pNA04zTkxJHNMFO6SQfu4P9o+/pVIXEbW4isVaSWQHzJW4x3OB6YqB9Subm2TSLN jHZlssE4MzY6k/wCeK8mpVqVNFoj1adKnDZXbN+O6kvL+XSdBO2EZ+06iwy8g/iwT0XrXQw WNvbaM9vYfuYpsKq5/ezgdXY9l/nXP6ajW8P2a2yB1l2DlyO30H8617qSS2Xy4n8yaUgSFO 57IPYd/euO86krLY9JU4Uoty3JfIxGsOANnyADhYh7Du57ntVK7gjt9I/0SIxvGw8uTPLEc 5/U/nWvBGk4VJHDsfkiAHGf4mNMu/LdkIULEDlQfT1ranTkzOpOC36fmcxdXDW2rLqmAI3a JZFbuzJgn9K6/TsRTT6RHIBbsTLbI/K7yM7foQePSuZ8QxrZ+F43kwHNzbkkjtsJ/rWsl3b t9k1AL+6kSNsj+H/OP1pWvp8jFNJvTzN/RW2XDWz5iQvt8uUcK2emf611UNxGAkFwpaME+W 2eUI6j8K5+WS0nYsx2eegkjY87uOf8AP0qvDdu88qljv3BG5zl8cN+Ir06TjKz+84KqlHTo 9j0SKWSEAg7zjOM53D2qc+Re2/mJz6g9QfQ1wdjrYEKqZD9mbOdx5ibPr2GasnVZ7W+Mysx Q/fKnke+O4r1IxZ5EtNUT6vpWEYovUcY7VwOpWzxbsqRk165Z3kGqQNGdvmr1A7j1Fcz4g0 ZSMhCM/pT30NITa1PI7iZlbgmqLXJ568VravZPDK4245zXPyDaSMZx1rlqO256lJ31Rfgul zk5FbFpeIzbT3965QS4GBnPHSrdpK6yDvzg1lGcTZxkz07TDH5ILYOOT7VNrCpJpkZY/Ncb vLDHCoo659+59qyNDE91D5Sk7zhePSrni+zlsJTbSM3lxxnDDgRrnn6mu1NdDx6yezPH/FI gjmeOFyy4zuPBP4VxiKZbhU2ljnGPrXS6xHIySz/fWQ53dcDsCO1M8Gac2q+L9Ns1VWaW6R Rnvk968jFT1bOzDwu0j0zX9HPg34XaTpsg/wBN1RzdTjOflUYVfzauL8PWguZscHnknoK9b /aNhFhfeH7eAlUW0dB+DivI/DwuplENrGQWzmTOAPxryay/dt7Hu4WV6kep69pMGk2ECC/l RNxBGMdf5122heJvC1hGzy3kcanoqR5ZjXA+GfCunXTpLqkj3RUgsHkKoa9StLXwNZzKRb2 EIQcqhzn2z1rw4Rg3e9z2a0nbla+40oviP4YjYLaxX9wTzlLYnFOf4l+EPNYzR3UUhXJD2x ViB9BzUE3jjwfYt5NtDbBx6Riua1/x/wCG74/ZyiSyABUZdoKEnJ59OK6nWcNE0zzI4eMnd xa+Z0MvjeHUYdvhvRZ76ZsACVTGgz3Jasu8k1/7R9v1XWItNREbbp9jhi3BwS54yPxq1f6p ptjprSSOttbLgv5eXC5GedvtXNz3rarp97eWcUdtbWseTJNFl5VwThQfugjuazniOyOinh1 1NO2+xWtr9tsNOEl1cKJF3tuml+gPNSaR4FfxBqw8QeJXaMRkFNNV8omO8nqc9qb4MurSz+ HV3q0en+ZcxI26ZTkkKeVHpitXRPD9y+iPqj6tcw3upiS48hZAyQ7wdoz6Dipppt8z1CpKy cU7dB/iDxRcNv0bwrYG71Fvk3NhIoR3JP8AIVytl8Od0Nxf+L9R+3S5O+JWPlJx+FQaD4x0 rw1osthqMUsOpW0jCcvy75Jw2T17dPWsuz8Q3Xj/AMQ3Ph5NWFhoqRnz2RwslwDjox6Chyc /iBQ5Ph0RB4si+Gmk3jwQWVpNJGgEgwSucdB6mvNNXTwxPDG1pZxW7EEEY4574/ziveJvhx 4C0a0ZZ0tvPmjKo91Kzl8ck5PcCvJvEWneA7SeZGnijKS+UHhm+X7u44HXHb6mrScJ3s/kN TjKO6+ZwWnRxWt7aXaSkx+ZtdFbOBn19MVj+NtIk0bxNeae6Y8tyyN2dThlP5EVvXOnWVve rc6PdCWAYYgt93vgmuw+JOgDXvCWjeLooXJ8oWtyycgFfuPn0wcfhXp0qqTV+p5lek5R0R4 hE0isDETj0FdFou67vVEzmK46K4HUiub3S2szCMspU4IIrb0+4FyVDIRIpG1ozj8a9ik9Tx Jpo9e0WO6jtTvit5+Pm/e42fVTWJrGqtHKV83cB+lT6T4j26Ybe+ijdlTak/l5cfWuM1ucz XDPuO0nOMYz+FejKaULpnPCN5akGoauzSsFJxnrWa10Xfn5v6VRkLGXjJqSPdu5XPGM15NS pKT1O+KtoaCSnYOM/jRRHlY1G1T75orC7N+UTUIcAHbyV6/lWa6HYMrznpXSajFut42OMt6 VlvCNq8dK6GzFwM0L+93EHOa1rCIOQKgMH77Arb0626ECtKSu7ESjZHR6FZqZASmRj8K7Bb 2CwCKsSu68kPyoPuO9ZdhHHbaX9pTG8fKFPdu1Zt/eCFW+cNIcgk9j3NekpKMThcHKVyPW9 Ya4kwrkguSo/vN1LH/PFcy8/nP8qsVB2lv+ejdcfSq19qGzdtO2SUbEz/Cnc/U/41HplzGN 15cki0sVPlx/89GPb6k15Ner2PSo09bGze3Zt0XTY2BurgAzMP4F67fxxk1bt7iGOzSeNRC uBHFx8xGeW+p/kBXNWnnzCS8uJAZbyUru9s/Mfp2rVa8ja7a4HNtZDEa44kbov51wtt+6/m d0XyvnW/Q6OG/WAsVPl7AMjOSXI4B9gOT7mrttdlohMMjYpKZ7Z43H681xa3MgvVic4kDZk PoxGT/M/pWumqBpDBnO5xuHbCjgVrJ7KI6UrNuR2tlIFVCDyAQDnoP/AK5pbiWKS5WEscAY 64yTxXPzXxtmIDDMaheD/EeT/WmWF413rMkhOUh9D6f/AF67ozSTfY55wvZdWyTxvqFtdae LWOQFzcuwB7Kq7R+eKo6XfmfRII3YhYiYC3oOo/nXPa3dCfUkgDbgmFY+55P86NBuPMt720 ySNu8exHH9a5ILlhr3uVN81Z+lj0a1uvtekrGpImtxlAPcnH65FLBrAM6yFgGljGQPUHj8R XJpqbwXEcsWQLiIEZ9c5/nQl550haN+ctIq46EnOP51MqjTdtjohCPKl/Wh2VxqENvfrMu7 7LervZT2bo1Wv7YjtLqPzH3pJ8pyehx1/EYNcncXYfTmhbJMTgqT2DA/1FRRXiXFjazStyj qj5Hb/wDZavUpV/cu+h5VagnNpdT0tL9LUR3tsT5bfK4U8+zD3rsba9h1Gxw4DOBjIPDD1r xnTb9vsN1bM24wOMYP3geP6Ct3w74iNuVRmLRqeAeuPSvQhNTWm55s4ODv0L/ijS0QvIqcf zrzW8g2yspGPXivb9VhjvLSK4iZZIpkDI6Hgg/1rzPUtOKzsAM5P51jWhzrQ78NVUXZnIrC CM8nBx9a0bK13uODn2q5DpeXHHfpW5ZWUSMA/H6Zrjp4Z3uzvniIJaHT+E7JUKOwwfWnfES NV0p8H5pFAyfr0q1o9zBE6EEnB71neO5xc2ayKyurPsAHbbyTXd8KsjyKvvO7PBtZkEZLRA qSefpXX/BFLS9+KulefCMh93y9N2044rjtdlR2YIPlyTuxya0PhVqRsPiVpEzOEUzoCzHpk gV4+OTaZ24R+8j279pbT5Lu40iYRusUMLK0v8OSchc+vFeG6HfvBEsUUbMwGNvQda+tfjRp F9rvgmG3to4vssUv2i4uHbHlqoPQd85r5I06eRr/AMmxh80tJtUj/PSvKqO6cX6nrYbRRmv Q9W0Pwh4p15LeWXVobOKUDMa5JC+tes6b8OPh7pdiZdd1JrmbG95Zrny1H0ANeZaNpfjC9l gs7W+srRZIzk5JYAkferY/4Vfdwa5Z3PiPW11XTzKq3McZKqMnAyOoGSOa82jLdu1j066b9 1Not6hefAi11JPs2+5SF8y7S7I2O2T74o8Sa94IvrRYNB0LyXdlPmi1wNueQCepra8V+DPC 0/gma/0DTIF+zRNgRjGT3z+VY3jXUoNY+A+kaiJFjlEQdjGADlWA4x7j9KufvXtoY0mlytt smv8AXoryzsNFWwukGrRvDGHiEI8xRncPUkZH1pvgIXGrWmt+HNRiEN1JAIyZExldrAMOfY Vi+IPElvdfCbw1qFhFL9r0u5inNy0eMS5OVBPXNY9/4rn0n4mWGoRO1hbnZFNKCfnU/NyPb OayUNUjbmcoNpW7HoXwu1LSLjw3rPgq+uAs8BlVYm4LKRg/rmuP0HU/EN9qkXgp9Ye30qBh FPN90iIcj5uoyOKs+IfEHhvQPjFpGu2SiaK7tVnuMEYIbKk4HGcEGuF13Vp9C8ZPq1ugOn3 8j+USQejd/wACP8it5w0UYb/mZQlq5y0T/A9x8U3XhzQ7nSNSurWC8s57iPT5JZQG2IRwxP f0/Gue8UaL4F0yyvr+1uINKvbx3MFzGRiLj5VA9Mc15P49+KFpq/hm20K2tkdraZXlMfCZ7 dTya8wvvEesaiiW5uJhAhfZGp6bzz+mB9BWtPDuorvRHNUxKpu0Xdl3WfHWu63eeZcXsjbG LLkkgknrjP0qTRvDGu+IgjwIkcbElZpZcA9M9fzzWz4W8I2og/tHVJWEAAzEV5ckfd5r1C1 Gg2sMYazjmeVQ0k0jDK4xhMDgDHaivi40vdorUqhgpVferPc8r8V+BtQ8OIJl1GK/juAULJ wSw9Me1emfB/Wv7Z0DVPAmrRmZZlZ4S/VW29P5H8K5nxHqOnXV0JIo1ijRQdsbZBOeuKt/B +OeT4kW7wP8uSW78YqVUnOlee6KnQhTqWhseW+INLbStflsbmMja5QnuMd/5Vn28ZtrplPY 9R3H07GvU/jvo02n+M7otgeZtmXA5YNn+ua8xsj9pjjjkOJVPyMOGX0+o/lXt0Xor7nhVl7 2nU6ywEd1aCQzGdVXqDkp9R1H61De2AkXcr7s8jFbfhrwrY3zpPqGoyaZc43LLt2xNjkZYc Z9jWvrHhu9h0htct71NRskkEUkgIyM9G46jtWixtJ3pvc0hg5/F0POm04g525p8diFw4Gfp W/HbF17L9akFicZwcVyTb6Hp08Kupi/ZgoUY7elFbv2Ngq7cYx3ornuzq+ro5uXaNwL84Bw e5qPbnadw6kdarTuyzYLE4HWmCRt2OnpXpNanz/PctqN0nAB/pXQafFlVB9q5iGY+aPrXUa dOECSHlVwcetdOHWplUlobVzdG3jKk4AGAP51yuoXbiMlXO5s8+3er2o3gkuEVmyx3MTnqc 1gavcI1ylvEP3cS8n1HUn+lKtVs+UUI6XZn3DyTfPgFmYRxg/5/wA5pss8hto7aEfu4mLf7 zDuf0qJpnkVAo5AO0D1J5pFceQ0X3SwCjHYE1xbq7Nla9jYuHMNraqVKlkATjoh6H8Rk/jT /tKQTxQtnaCLiQDp0+VT9OtZ+p6i95diUYOeFAHCgYVQPwAqrNO7G5k3ZZmWIk+nT+lZRg9 mbzqalu3v5ZL9rsn52Zn/AD5q7p92TIkkpCncMkDk9zWFHKoiuTkDCkL75OP5CrMEiotojt wQWfn1P+ArTRGSkzpri9kSYtKTwxc5/vdcVpaNM8KqG+8xDOT16MT+grj3uzIluzEsWJds+ 5/wrXt9QCx30ztjFvu/E8f+zVcNdy3OxiSXTXF40mTvklLL+ef6Vf8AD8zR6lOGz8ysuV9c gj+VZkTxxvZvyWycjPualspGjjDF+fM3E+wOKzldqwofHc2GvX+yQH/nhIUx7bulWbWcLeK Y3yFZlbj0P+BH5Vh3EwFxcoD8nmByPxqawuQL642j5Qd+Dz1xWigm0HtWkzfuLlxl1YkNtz /OnQl4LC4GTtEyqSfU5/oayvOMtrJn5VUEdfRqmlunFvdjPyvscDHTBxmtNYxsvITkpS5n5 nR2N0Vaa43bfNhDk+4I/qP1q1FM8Ny8eMZIkTjse34VyxumXTpW3cLG68duhrUmvAbO0uA/ zgBSR7gEfyNdtOaWxyThzLU9P8LajMTNpD/PE2Zox3Q9/wAD1purp5c+SM88Vx+jancQ6pG 8TETRkgYPUYJH4dR+NdhrzeZAJVJww3D8a7edNXRhSpvm5TBkvY4srke1Z02rsHwhrNu2lL kZPXt0NUSXznOe3SvMqYtp2R7lPArdnV6dq85lUhz19a6q7he+8PynKgQwtJzyTzgY9yTXn mn7/MGOOea9I0qGW4hijAONwz798GujD1XNanLjaKhG6PDPEds0E623l8YJIxz7n9KxNHne w1qC6AH7twwBHAwQf6V6P480t7S7+0vy9xlyAPujtXmoDQlZSuTnIz7Vz4qGrRw0JaJn39q 2mxeMfh/btdSvDZTW63E8MXAmATOw98Zr41tpYLPxB5i7IIhKWYKOEWvqO88VzQfs5Nqjym C6ksRbxyR93b5cj9a+S0sWvpG87LXBOS0WcOfQHGBj+tePGnGqruVtNT1qVWdJWjHroet+E PGum6d41a4e7X7Jf26CEuSQsn9w+mTXSW3jZE1WXUbmYPbakzo8ecgbc5B9DtP6V4KnhrVb l4o7W0nlMy5/d4cMQevH4frWdc6VrtnuzbXKRRts5B+U9/59RXLLBUtFGod6xlW7cqZ60Pi B/Ylnr2jadcpcaddK7WpdvmaMjGDnpxx+FcPqXie4tPC8PhSOfzVRmbagyfmAJX6ZOa4m50 +/iUSy8RSZUSMxIXvgn06UsE+r2sY1C1Zw8khUTbFOSB2b29K6Y4VJKzucksY7u6sey69qr WvwQ8M+Hbhv+JiZ2uJItuCi7uAfesjxZNHq8F2+lp5sVq0crsf4W2Y2j1yc5xXLeF7yPJ1D VnuLuQq6WtuzZEsg5OSe1bcCai+hm/ktYbL7Qzu0txIQpPb5R6dBXPUpOLUn0O2jVjOLiup xurazPdCwSeJ1eBTHkjqh6D35rHvtavbuBbVppFhjOQm8kA9M10Gsy3D2MfnSWt7Ey7hsBV lP865HynllYLGFCHBC88+nvXbSjHlu0eZiJzUrXEA3v87/AFJ71o21/FZ7TDCFfjJzz9c1t aX4D13VLSyvxatDYXcxt0lK5xIvVSOucc+9b1/8LdRtfE1+ltb3Z0CycA3t1H5RYbQSSPrn pVTq0o/GyadGq7OK36nKya9espUPjYNx2NxT4/ENwrlZXDFT/FyD9cV9CeCvAHwzsvhZDrH jt47Sa7aWWAyy7XEROEwvU9M/jXz/AKzp2l3HiG5HhwzDSkf5Li4XaXX6UuWDWqsXz1ea0X djG1OfUHRMCIjsvf1r174M3cOn+LPNlLRtIhTcBwvrn2ryqx0K1eAyyXZU/eyMqGFb9rdnS 9v2J3DAj7zfeWuOvaUeSB3UYyj71Q9w/aG8PNqHhSz8SwNuMWIWx23dDn0/+tXyzpnmzsY4 kDSW+WUHg+/619Y6bqieOvhNq3hvepmMBeLJ53qN2PzxXyjpLfZ9dZZWMJ3MhIGdrdgfbNd tGX7vnfU82tC1T2a6He6/4pSPwDp+g2DKJ5nElzhAGJ7AnvXU/CpB4g0TxB4duBidYC9vGT 0IPK15b4jiL6xBHEImmt7dZHaE7gSTn88Yrr/BWo3Ok+ItL8RRLtgu5GiODj51HIP55rilG Mad16noRlJ1G/kXZraO3tSTIgdW2lS3OfpWX9tAfZu4rO8Sai0PiTUoPNDBLqRcjp941ji/ 3Hdu5Nd85t7KxpGuovXU67z4WVSZMcdKK5b+0eBRWFma/W4lO+iHnZBIygI+tVCh3DBrX1B Ue5bbkhQBn8KqNEMjFd3MeA6bKaZEoJ/OtvzzHYhVPLsE/Os3yvnwOmastxAvXg/KPetqc7 GUoFLVblsqQcHBx+dZ32mSaKZyTlY8Ek9silv5mabaew4NUQ/ylcnDdvWs6mrJi7aGjaRmW 5tIgcZBI/H/AOtUbJuUMnHmSYA9gP8A9VTWEojma4xxHAcAeuOKUBDqFtAi59s+vFQ9EbRS bIJ4Cl0ybzuiUf5/lUUq5jKjADSgfzq9qaSNq03kRlvMkCDH8WSOlV5ljEvlkkok+Dj0qYj na5WjR2QxquS2F/PFKmP3u7kIAPp1p8mTCGRgAu3J75GR/WmBSkUxDAlgT+R/+vSTuS9GXI iCXZmwBEAPrgCn3Eu6C4UNkCFAefQgfzqttkiIBOdw3ex4Bps8gFzcIAWV8gfnmmht9yIlv LicZ4H9TV6CQFHDjO63dsdOev8ASq1qgmZAVwACM+tOkg/eBRwiwl/y/wDr0nbYI3WqJpJN uouRysgBI+h/+tT7NilvqEudoAjUf99f/WqtGrvKxcYZFJcmpI1kGmXRUEqzKx9gMj+Zq07 MWrRehkJ01ZS3L7h+bdakmlfyZGB4aPH0wwxiqkIBgVGICCE7f1NOut/nGLkbmIA9uKpu7G tEac7FLaeMMeYAcH3ABpftUi6eiy8lVjbA78/4VDdHeshLAZUp9BuFUopmurK6ZiMqoCnpx nitno00ZXvozs9KvHt9XhmjkwQNv9Qfyr0pZTeeHLOYg5MS/wAsV45ZSjFtKWwSqhvwJ/pi vS9LvD/witshPzKuAPT0rpjK0GbYaDnXSMye03zNwAKSLTlc9KZNeEPwM0kN8VkXJyBXlOt T5rM+v+rS5dDe0/RCJVPGM9TXovhqBLZ1JXJXjHrXn9prIiAUkZ7mujsNfiiUkPzg8ivSpy gl7p4OKw1aV7owvinYFL1LZsGRIyWI6ZAzivD5oWSASOu0Y4yPXOK9w8UPcanCCAWkClST1 Jbt+WfyryjxNB5aW9unAb5yP0H9aurG65jwYpwlyM948Fs/jP4Cy+HoMvcWtzEgXuFLfMT+ BNcXrAsrH4gz+HdPWaWw0zFtBEWyWHUgn0ye9dJ+zfJINR12xL/I0SsAegIbGcfj+lY3xg0 y48MfEeXWbfasOpIJFdcfKwGGzXyEl+/dF7H0VCrb3kaKX66dI+o61dIYYGIigtzjbwARnu PWvPfE/jyO7vbj+ywsKr8sZAyi+ox+fWsLXNWlvEiRJGM0vMe3Ksc9d1X/AA/4Elvo9VsdT sbmTVvIKWlsJBEY5iQQ75+8u3J962p4WnTXtKrNKuKq1G4UVscrPrmqardCGJQxkbakY7kn +vFM1DRte0/y3vdNniEjbEDwkAn05r1bwf4EXRvEmiJqlxbRz2l1HeXkwYFbaNGzhj0BOAA OvNdb8avH1r4hgsdO8OWgMDTBjdNwZSDwEHYZ53flXdRqQkm4bHDWpVE1zO7f4Hz5ptxf6F rsUk8O2RcqYZ0IAB9j2zXuPgiw0u9s5NQ15Zb63hUTRx+XiNdwySFHHXjJryHV4p7rVWvL2 QNcugyrOWIHQZNfQnw7jeXQtM8qFZG8gbkCZDAVGJleCcTbCQtNqR4f4nitZBKyW+xPmCgK V25PXHt0ri9OlktbszpIsbodwfbnBr6F+KemQo0ix2Xk7RuQBeWB614HPA0V2MgYOMjGBit aV+UzxEbTujvPD/ic+Rcy32vziefdI0bElGccJhOme+eOldvZXcPiCFU1HxhM0QjDCKQfIs nT7v8AFzyM15BZaZZXOVkDq4BJ2nn612WjeEEumQwasy5HzZX5gcVx1nFvXdHXQoyktjS19 NFt703K6vca3IV2s07bguPQHtz9K42ZDfNHBDbGCAH5ioJA9M9q9Z0j4Y2b+XP9u+1HIciX hCM9CB+Vei2HhfSbM3A/s2EBPmZcYUjH3CO+CAR9a5nX9++7OpUoxjZ6Hgq+G7mxsYXuYZZ bYjEhVuAeoI4+70+tc9qEHlXQgLlgeFc8E+n+Fe9a3Y2NtpEkMMckEEx3xpniIk/MB/sk9u 1eG+IcJclQOSd2R0zxyP8APUVvTTuriq8vJodd8Ldbex8T28bFljDDcp7qRg/41w/j/RTpX xc1C0jURJcy+egA4Abn+dXPC1y0HiGKSNyWZiD75HStj4yR/avFHh3UoiBNdWQJIPOUauml KznD5nn143jCp8jnfEt5DpHi1JEijkgu7WISKB14H610yQxQ+Cr9baUeXaX1tfRAt1Dgo2P 0rL+IHhuzsdB0bV45iZ7qMs5Jzk59OwxU+mlpvB+osxBC2KpnHcyLiuN29nFo61fnnH5o4H WbhpdavJmbcXmds+uTmqIkYE55FXNaiWHWJ4gcgEH8wDVALmT/ABr1I6pHi1G+ZlkOSo+c0 U0Rx4G45PtRTsTdnQXCKlzLGrZA71Wx8+B1FOmJMjg8YqMtyuKbOpbB8pOOoz1FSyu0duZF 6odw71Fkb8djVk5W3kwTkqV49xj+tEXqEo3izk7hjI5Ysc8VFEA2Qx6K2D74qa5jCAgA5XA ye/WktreV3AUEndjaPetZnnRQ+IuIhGCMyYHHWr9gf+J95vVIlYjj0GBUenWhkuQ7KVjRWY EjGQBwaZGWt9QityMNjLfXaTj9az5k9DdRasxt1cyo0UqsQ8bZBHqDwaaknm3D7urPvPrVU yvJExZeA2fzFT2swMkG5AoEm1nHUg46/TFVdJEpXkSWsfmSSRM3O0sAe5Ipfs5abbvGGxz6 ZH+Nd5ovhKQTWVxtU+ePlBHAKnawP1Fdtpvw0sZZTdtG2yaJoWhdfusGyGB/SvMnjqcZWPY hllWUOZnluj+HbnUbaXglTGWTH8LY/wARVWx0G7v7y2hW3dZCpD7l7gHH+FfQnhnwZJplnN BcJ8o3RlmYfOpOQT6FTn61qQaB4bsLi3u5LqGOdFMbfOOCe/v6fjXJ9fabsvQ3/s+HLG+63 PnC08N39rc7bm3dUaQxjIOVbqCfYjit+PwTcmwum8rcxUxLjnYCwOfyr3qG58I+ex/tC2YS EYUkY3Dv7f8A1qs21hpNz9ohs7mGQSDlAw49qxnjar6G8MHQjoz5nl0VobbVZrlGiVZmTJX qAf61VfTHt9ImjCHe5jiVfVjyf1NfT+q+ErS6tQ5gTKzCUccZGcfXmuVu/BVtF9nLKJGilL n5e4HX88flV/X2viQRwMJfCzwiWyeBWiClguIs49Bj+ZNNW0eW9Fw/TyzIv4tgV6JrXhScG 3so8LJIWckdB8rZ/wDQiaoTeHpjFKvlMMJk4/hQDH8s11wxsXFWerMZZdLmbtojgLsu1srD gvzj1Jy36Aiq1snl2M/POQCPU54rqTo0zWUdxs+aYOFB7bj/AEUCufuVWws4VC/MW3MTzk9 sfnXpUa8ZyPJxGFlTSlYvQAmEKOqsIxg++M/oa9CgkVdKQRn5DyOe3QV5vZ7ltkdzks5YAH pgY/8AZq9Et4mj0yGIDJWML+ldcpPlsjbLYXq8z6GXO2XOD+NVzOR04zV2a2fOR/KqbW7g4 ryXQlfY+mnXSW4qXb7u/FadteO2ELHGazo7NsA8gda0LOyZ3AwODnFdMMNUWqOT6/T2bO40 Yo9n9quF8zb91Sep9f6fjXCa5pwub5JduUEucnpjn/DNd3o1lJszISqDjj074rQ1Tw4rW4Z YsJgu316AV7MNuRnyOMcfaOcTlfgfrUWj/EaSzupAq3aNECem7OR+tb/x30m6GpjUBGzWUo CyMZiQWA+4F7cDNeX3gOh6+l1GR5sM64x1wOpz+Ir3L4vXNvqHwp03UolYfaDG6EnkbgMn6 18njqbpYqM11PQwc+aNn2PmzTtOgln897toJUUlGHIU8bV5r0uJPFesNGh1+zmWH5Ibq5j/ AHgwMD5hz68VyWnaKl/HiBizLkEZxyTgAfzzXZWXgbVoZUg+0SxwyEJuB+QNjv78dK3qzS3 Z3UKWl7BPpmn6dZRx6hqCXs0RaSSJFKid9owx56qen/1652+uNS1a6WKzt3nkGFV9ueAOM4 6DGK9P0f4dPqt1GZLmW7e3lZkWVNqyquFJH+zmvULD4dabp1qzKwR/RQBjpxWPtIy1iaSap +7J6nzLq/hf+zdOgt5gZL+ZhNOwGNo7D9ele2fByPyY9OtnbJVGGM98ms/xxolrYRRz7v38 iHc7dc8U74VXMjawGz8vmFRgdKxniZVJJWskbfV4xouUXdtM6z4r6T9pME/lrjy2AwOmP/1 18s6rpCtIXZ442TKkNke9fanjiCR9ADrsZImyzN97mvlTxdaxPrRWORY/MVjlumcdPxFep7 RQujzqMHVpJs4G0fyLhcnGTivRvCtypnRJVyAd3Hfnj+oriz4Z1E2f22zK3ShN7whvnx7e9 X/DeqRfa13NskXKkNwfoR6j+lceLpOdPmR24WqoT5JH0Ro9/bJZvbPGC+AMcHg9OtbN+7w2 ZlF1kgYPY4ryqDUibeP7PKN+Bhv72RwKnm8WGWEWcsoBzkbjgqwP+fzryKM3f3j0alFN3TL fibUlmtHhwNqjcuDnFeLau375gMEN056Gup1vWDIHKnafmJAP6fnXDatcfaG3AjBIPy17NN 80kzhxDUYWE8OyyRamsw5CEk/Wu3+JRW48H+D79QPOgklhL4xkbgwrmPDturIxb5iyFgPcV 3HxASJvhJ4eaJSHW4c5PfAUVUWnWfockotUIrzuefeN9cn1fUbWxgjL2tlAiqAM5YgFv14r f8PTonhW6sJQryvIpJxjEaAsfxyVrd+Huk6VJHe30/725yPlfuOax/E7w6Zq/wBmg2ok8bK +OgwQSfrXG6ik/q8VsdaouMXiJvc881FGm1W4ct/GRyPTio1tzjdx0q4V8yZ3wSWYn8KlEP y/h3r107Kx4bhzSbKX2c4HDGitQQ4RfmI47UUcxXsivcSE8Y5AxURYbkpXBfdx90496ZjL5 XODxW01qRB6Dwf32M9auxr5kBwcnHSs/nd9BWnZNg5NSldo2Utzn76HEzKQxyDjjvxiuth0 3TdL0NbiWPzry+WPyR1YAgiTI+hz+VZl5Akt5bFDgFlzj3b/AOtXTy2vmaveTPnZbIIlGPu A9QK5cdNRko30OvLsP7RSdvIy9QvrO9gMUVuto7YiT3Ax+XQVzmtWscepm5hOYllXB9QFAJ /MGt6907KfarmZYYs4QdWJ9QKmvbOG70y3SI74nikbdjneuBj9D+dYU5xha2xpiKMp3T3Rw ywiTT2KD95kH8jj+tdZ4W8M/b32SoJIjKj5xztKnP8AMVl+HLYXVy1u6EFgVGOxxx+or1bw rY/ZLFUdcSISBjjk9vfg/pU43EOnFxW5eW4JVZKclodZa2KrHbEqCY0A47YrtdMRRtbbgKO WHrXN2Q3IAOSB1Pertxey21oQqkbRxzyTXzMZ8ruz6OtFz9xGhq9vYSR+bdX0kZLZ4fbkeg Arjr/VfAdmc3dsJdvG0sWByf8AGuX1a/nunl+3XjAAkJbxcyzH0AHQe5qex+Efi7XtJOr+f HpFi8Bm8pWLOw255Y8846ds16GHw3tHdux5mJrxw65N2RXnifwEysstixy25SnDD/ZGKqWj eGbu9a88PX9xp9yrcI0uQxwM49P8a4PU/BrWPhWPX08RafdOAjS2iznzkDfd4PX39KraDpG ozMt1EAkHmrEZsZ8uQjKA+xxivUngVCF1Jnm08wc6ijKCZ9VeENSn1LTBFezCW5B+ZuzAcC tDUvKVdgADgnJI6j0ry7wFfXEGpC2nZ0BOMN2Pp+dd74muGh2MDlnXk+leWklF33R7Psf3s eXZmHfNAC1zNtUISxz0VQMVyl/rcsyyWmiaS981ypDSyfIAPb1qDxfr81lZJp1hH5t5cDdj rwDxj6mvKLzxZrMZkXfNGgbYSBtAIPIrShg5VPfsTi8ZToP2bb+R6W8Pi2WO3abw5b/Z13L GkbEkAjHX6V574nENxdfJC0Rjb5oW4IYdv5VL4d8d6tZXMQNxIiyPhpXO4ZJ9PYdBV3xNN/ aGuPqIA52sccZbsD7130ISpVveR5terGvh3yP7zG063cSwwEZAYKfw5P8AWuvN/wCXGq9Bg VjRxRQy7oAdqoBk9/U/jVWe4YkkHOfWvYlUstDjwy9lFtnRjUkLDcB1pzXtqevHvXHi5kJC g8nOPekaed1UZwQMfWtqde26Mq8nPZnWyalAijDD6elS2eqI06gnIP4YrjlWeQYJYfjmtO1 RxKG2hc4OF4FejTq8/Q8mUHHU9i0C7hkZE3cDsTXW6lObm2iigVXK8iPP32/hBPoDzXkul3 cluV2tggV0cetXB2sp+dDn64racU46bnLG7mrnD+LbFWu5VLljFmMHplh94/nn8q6rTLi68 RfAK8tpnaabS7gMmeoQKpx+AzVPxXAktympwqBHcRuzqP4WOcj9f1q98JL6J9YvPD9yQLK8 T5kPTptP6H9K+SzFuUFUXRr/AIJ79CmoS5TifDF3b297H9oUNGzAMCeBj1r2jQ7pDBbw4Qg brgMT0ycf1rwrWdMn8O+Kb7SJ1KvbTNFg91z8p/EYrr9B1hmMSOxBCbSR3HXn8qwru8U0eh h7bNn0Xa6jawJAwc/IoC7sdBzn8/5VqWV+Z48Mxxnkn0HJNeQaZrX2y6EJcssQzx0x2/nXo XhyczTuZGOwKW69a578qVupFWmvefY5/wCKDPq9pYabprK17K63DxoASIQfmOffIrk/DOq2 mgeIhYyNsRJCTnjHOf61l+IfH76V8ZtSvI2WWO3iW1RVGRswCRz715frPiKebWrm9nuUglu XLlGPT8uldFXDSlUtFbDw+IhCgud7n2F4x1nT28JCRbqNluFG3DD5j/nNfJPjXUhc6oYrN0 cRnDAdG7n+lVWutY1a3WO0vkuUTJGyboO5xnjisHU54tMtXtjLHPeyDhIznyz6k9PwrphTk 5Xkc/PTp0uWD03LGn6nqlmgdLpXYDACsNwGehqHWLoS6tZanZ7VubiP96q9WK9G+p6VzVra XaMLpUdmBzmprRrj+0knc4KcKCentXUlGMWkcbnObjc9O8LeJIJyttc8bl2jP8P/AOqtbxH pdylrHeKyvuwrOg6en51x7aRLeK97ZNsnVBKAP4h9PWu58JaiNd0m40W//wBZt2nPYnofzr xZ00pc8D36VSTjyTPP7yWZSu4Ng8fUe9c/NvluRAhHL4+grsdXtZUSe3lC+daSbX9weBXOK gGpwjYMhs/Wu+jNONzzsTFuS1Oh01fItt/ToK77xvbAfBXS5GHMV4Ru65DJnP6Vx0EeLUR4 x83516H4tglf4BhnAKwXCEkjqOmf1rGiuad2Vi5ckIo8g07xBcadDJHb4BZicnsCP/11FdX FxfytcznmQYH9T+NYFpfXCSMixRyhRgF0DFa37AS3YLOQxbg+x9/Sup0owk5JanPGtKrHlb 0IFt3JAA6c5qwtuQM7SMity30xgMMPr2q3/ZuIc8EYqHPUdkjmmiXC5A6UVtNZj5QQeB2FF PmZRzMkOJZxndlvyxUIhdQD35rQUF2d2wCWGR9R/wDWoReAOgGea6ZSVyYUbozDGwOcZqxA WC/d49atlFYnjFCQDkgVPN2LVForsuJonBGVBb9a7q0RZ7PUZwu5crIR6jFcVcwLJD95lMU bOQO4JFdP4V1eMWx82PehTyplPOMdG+mK87HxcoqaPQyufJUlTMNlN7cmWX5mH3OOg9Ku6R bSCxvbwD92rsEz2O3nArcuvDl0Znk0hEnjm5RN3IrP0W8eK31PS7qAxTRuZMMOnGCP5Vyuq pQ9zyO90EppS3dzl9MtZbPVUuAMxyTMAR9cj/CvXNPAcoVHG0EZ4rhtLsWMzWdxH/dkC57H /wDXXoGnw+WFQnOBjJ71y42pzNI7ctpOlSZ0unI5dGRR17V1UFpa3A2T26SYHRhwK53TkKz jHA/u+ldRbRBmGwdvWuNRRz4qWuhW1XQdFl0eW2ttPtYrh+Fl8sEgn/69YuheLtb8GtJout Wr6hpyZEbxjIUEE7QccgDrnpnFdJPasMk5yDwe1YN6LtFZZ7YSoeo6jHvXTCvKk7o4PYQrr llqeX6l4T8IXdzMdPbbC0hkghugyNHuOdpODlRnqKvS2mlaR4Uj8ORwpcRGf7bdXByv2l+g jXuqgd/aug1CUsHDW7GRsNhUxk9hWXHo1zcsby+GxEOQoGMntmuieYTkrWSOyjldOL5pu5c 8Oaasd1FcyOxfA69fxP0rZ8TSM1wg3ELtCmqVkGgiaYZznGcVpeJVVpQwHRF21z0Vzxk2dz 92qrdEZ3w4svDeoeLbqfXGRbzCGBJyAHj2jbtz1964LxbYeNIodZ8FXMFiLFLpmR5LdVZIj IWWRG9wQM+1auoaWt/oum61Am7y0+yz4OGR0PBHpxikMniVlYWepGcEhAJzvKj+Lk9a9aji 1S9yx4uIyqWIk60XfyOHuvCtpZeErS0eXbeXF092FdcOIwAqKR1BO0n6EVAlrtj2uAwDk/l 0r0S08F3q3I1nV7/z7l12RofmC8dv6muYNny4K5+dhn8TR7VuRtRwahGz3MGZSDhfyqg0RZ sj1remtec5GetVfIGenNaqqyZ4fXUyDZsxK46n8qtwaaW7ZxxWjHCoboPWtCHyV7AGuqlUT epzywi6GbHphUKQoAFXbe1jXGV796ne6GeOKrTXYyNhPvXesXGGxzPLnLc1l8qFQSeccZNW LW8QS4H/AOuuZa6aRupAqe3mZTndzWMswTdkXDK4panYTstxpN3aldxkAZSf4SOa5fQZbvT L241iyI36ayyyJjl0JwwrodGukW+tnl5i3jd9Oh/nUfiDwtquma/dLptpJcQSxlwiqcPEeS foK8zEVVKTg/tamc6Hs2vI2PipoKatpll41sMv8iLcEfxRkfK/4dDXmFhdNFJtDH8K9u+FV /HrHhi+8F61G3nWyN5SyD70DcEe+Cf1rxvXtBuvDXiC70uZcmGQhWPdex/KuPDy3oSe23oR zWlzJHVeFNWaPWirYwVI/DFexpqcWkeGZb1iMMpAKcnGK+fNCl2akjHjPb+deh+KdX8jwTb W4kLeah4Hrz/jStatHyOuXv0n5nHv4SHiDRtQ8TtM1rP5ryRjG4SL1AP5da8//sS9u/Muyo jG7A3n75r6JtdEKfCTT7OQEC5KOxXqB1rmb7wtcXmnrHZIBPI21Aeyjv7EmupYpq9jn+q05 2cjxy78I3EFg12JScAcqp/EVU8OaTBeak8U7YReQ3qecV9EXHge9XwxcaY80d5dSIRDDGwH OM5J7cg15vpvhiHSbnztanggiRvM2JIDI4BwVCj198CtIV5yi4vcmph6UZKcNkXtM8M2d1Z vNIFiWNQWyMdTjGB9KqnwtbfaDEzRxDJwxwecY/XrV26+I1np7G20GwjtVdsST3WC7nOOFH AFc4fHd4xku5vJmDKo2+WOT3zgVz+xrJ3T3Oh4mg90WEhutHv4pgQFRuQOnPH5cVp3tmLKS HxDpJKhgDNEOqnPP61Vi13TNVnZnZYpMjKZ4YkdAfUelMtJri11h7PduiKllQchgR0rKamt zaLi1eJX1a/W41r7ZKQ0d0myQgdz0Nc6YmjvM8Hawx/n8K3dYtNtpvtmDKG+Ug9B6fhWVNk m3lPG4cn3rpotW0OastdTq9NhDTQJnsD9a9N8atHB8BryPco8wxKBjqdw4rzvw1EZL2LkHc VXB5xXa/Fif7N4J0vQLcgyXFyjP9Ac/wCApL3XFd2cWLlzSseA6boss0PnxyANuIbHVD71v aarQzbrhEUNwWXgEiteO1gggSUJ5NwAUYEfex0z+lVbvULbySRGoMgw6+prub5jljLl2L7X oiG3/wAeqnPqpCMNwxXPzal6Hp3rOe5YkszZoVNIt1TpTqRIGWP4fWiuWNzwOe3rRT5B+2O idB9oztwAvagRYHIHPAq4sYYsdvUKAaVovmXj3rGo25Ht0koxsURHtPTHqKeFIXhd2akkXD 5H5VbWNfL5OMelQp2Zt7NSM0pIVZUXkoUIx1B6/wCfaoILk6dqMaj5UKhT9f65NdBaWay54 zyaz/EWlG3V5WGCyoQPzBFdsKcakGn1PFxMpUKynDc6zQNXW1nYFgFOCBn+VbPiCbw7c2s1 9FCYr+ZSrupGGX/GvGI9XNpGIpNw24CMPStC01Mahci3+0EoPvZHUZrw6uAlCbl0Peo5lSr JL7R1umv5t3DMV2sIwjA98V2ti+ZEBwBj8q4ZnSHUj5YxGwBA9K6nTpw7KM9sZzXmYhNtM9 +hbksdzY4I3Enk5ro7Bzkjjg4z6CuQ064K88Htk10Nvc7X5+tZxZ5eJgzpDICM4HI6YqrIi MWygxj0zVb7WDtOc+vNMa72r29sGui6POVOSEmjgKn92OuenU1zepzxYKNgIOvar95dsnmE OMEetcVq10l3eW9rM3kQSTJHNKDgRqT6+9YN8z5V1PSoU2velsi/pUs964hihYxyOCr9gM4 Fdd4n0ycWkcywlgEC7h0BAxXn/iDx1Z6FP5dv5VrariOEquWYDjIFWdP8d3uuQRKbgyRSLw WGAef0rvglTj5PqXUvOouVpNdOpJ4W3wazqmgXAXZKy3UfoQRg1uTeH7UOGt1ZBncQDlfwF c9FdRQ+I01BJYt0QWCRN2W8tuM4+uK6S01WN03CT92c4B5NNqLSuH7yLbjsVL5XtogZZC6r lQPU+tch/Zr3FubnbhZWYjHb5jXQa5frsYZztJNaOk6b/wAUrYSP96SIOfxJP9a78BBTqNP ojkx9eWHpwfVs8wvbVkc8Yx3rHmyq5ArtdetQkjZHBPArkZ4C2TjBFbV4xhKyClJ1aakUDM 3B96UzHaeaWWHHGM1CyPyPasbpkScokTTvuJxUZkY85PHentG2KasTHBPSr0MHOQ9JG3Ejg dqnikyMgVX8snop61ZiTDKVz1+lLlQe1kdFpLlpAu44P6ivaNA1KzudLjttYhBeFdkcg+8B 9fSvErJxC2fp17V3en6lE1sqyjAUfeoxFGFWlyt6o560p83MkWrlo9F8e2Ws2LkxI4Vu26N uGB+lW/i/oMdzBDrcUW6SEhJCP4kPQ/n/ADrmtevjJaNHbH5icFiOdvfArvtCvY/F/wAOTB M/mXMaG2lJ9R90/wAq8WcZUeSqntoY8znK0up4RpsJGpptxtJ4z2z1rd1aT7Tp1jCwJczeW fpmq62c1hrSxzRlDFLtOfrVzW4DbXUaBTh5I5UP1PNd8pc01JHVTS5HE9rvLNDpGh26EBlh Crn7p+Tv+FcxrHiCEyXFhYXdva21q6rd3znGwn70ajucd6u6veyJ4aZLi4Ec5s2e3YcD5Ux j9a+cb+8mnZYFkc24IEuw58wg1vgqXPqzjxNT2SsbkviQf2rJa6BZXOsGVmVEAdpMbsg8dK ff6J4y1zUobmHwfd6StxIIFa6/dQhmPALNjHIr0XT79fCGi6YdJi07w0iWjzy3TN588zMpV VYD+IkgjnjFZd540Gt3T31n4bv9atEt3SVdbuiYA+0bnVexGP17V63sElY8l4mpNtoo3Pwg 0Pw9oh1jxn4kGo3rXKI2maW4dm3PyqnkswBzjiqXi/wRZaZqb6VZ+DpbC0upd1neXd6EZI1 T5lYZOOQW5GecUj6v4xj0Q2S6homh6a03nR26RASISQ25DgntxzniqV8+halqQ1HxT4ou9a aM5YqAqSd9u3qOB96qUEldkLnk7HmWpWo0ucpBfxy+VJkLHKHBOeoOB6V0Wl6xcSala3Mg4 jVUHUDH+f6Ut9YaXr/iAadoVpHa2iuGDEZKpxnLetdrp2m6fd6dNpcsaiVIyqybcFJFzj8C K4MRVhsz1MLRqJ6PQh1CxWPUFgyfJ1CESxHtvHUVh39k9pbwFlyobGf511F4ZZdG0fn/AEi 1m2j+lVtftLi70W3a3jLSeeC+Dnk5H9K46Gs1FdTvxD5YtsveCgrTvdz7UihBcsTwAtZHi3 XZ9Y1y2vJMvAWMYQngDPH6VSub428JsLNiIuPNcH77dx9Kwr+ZzbHbnKsGGO3Nem6NmmzwH Jzk2XdT1PzZvlbKjnHfFYDzSSdMZJORUiq8xDICR2+lNERUlgCAPSrSSDlZUcnnJyB2qNg2 3HHSrYhOMY5+tSpaE7gVI4PUVSE0zIxjjGaK1Wsjn5sA+hoqrMnkZ3V9aCLUGWMfKEUjH0q ltbJcr0rp5rUHUJij71ESkMB14qBrHy423YIY+leTUxCU2j6enH3Uc0YWZycfjUmD5e3PSt t7dIod23qMg1ntbvI5Cg/jWftU9TZaDLAsZlAwA3GTWn4ptI/s8Y3ea6hSxBz17fUDFFjYs soc59Oa1ptN8yVTIA2Dnb71vRxSi+W5wYqj7XU8i1LT3SXdIgTe5Ax9apaOph11ATjf8uPX vXoXifTPLZlJHyAOPQE5OM/SuJWEJrNngYyVfIPTg161RxnSdjxaMZU68fVHc3qD7NDOM5+ 6a0LCcggluMcj3qSG1F3pkkQG47Ay++KxLeUxSeUwwynFfJW542P0dXpyT7noVhcOMHOVHJ 5rokvt8Y2gbuCCO4rgLO9DRhCevUVt2t9tyCxIPFcTTiaVKSnqdUb8IDjgE80/7Wu4EnHHN c6twOAWzkdMZ5qwkpPGTgHvSczldBIfqM7lW2ZYnsK0rPRLR9INnqEIlM3zyZ9ew/CorKDE 63NynI+ZRnv2zW6PmClTuOcnAqUnuYVp2ShE4HXvAtrPZiRVW48oHy2lbDR++e9cTp32+Jm gto48xAhZB/CCeuK9i1W+tbO2H2y8itw2cCQ8nj0HOK5uw0i1SxYpdWpWZWKyGVV3Htx1rt hUly2aHTgpe/L7+551YWz6fqUyDezTN5kk7Nl5z2z6Ac11dvdSxrhXKjHQVFc2WybLphwSD xz1qrJMY0bPBzjFE5ubuelQpRowcVsTX08kqiFSS7sEBPqTgCvXWNva6ZDarjZFEsY/AYrx zSmNxr1s5HyQHzmz0z/DXY3WquynBOO9elgpKkm29z5rNW69SMY7IzNfIkmIAHX8a5tdPmn kASPgDrWxM3nSlixJ9MV0mgW9tkGXHPJ9feuxThWnqYutLD09EcFPos0Sh2jOayJLXBJKjH SvZ9btbHDrbL8hHevO7yxyxCng1NenGmrxZWHxTrK8kckbfnpjH+cU0Q5GStb/APZzFvxx0 pG05gfu8eveuTmZtozGWHgEg47cVZht/mIHQfpWitqR8jcgnsKvRWeMnYSf501JkScUZ8Fr vwSM54JrXtEKjYOQB1q3bWmc4BPrWtBYxE4Iwe1Z16qhExczG+wPNOZHJKgDduPUd8V0Hg1 pdC1p1lGbW8ULMg/hYjIY/wAq0IrWNYwrAY71PbiITvhPmxgse9ccW61Nx7nFOVnexS8c+H wboalBGAsnVgO45H5iuc1yKO/8O2cy5FzCPKY/qpr0qC6ivbKTTbs53DCk98elcBe26wC6s JCFbOVJ6MPUV10ouNNRnvH8jSnPmemzHX0j+Jfh8IoZJI7+2xk/7LDa34cCvObzw9qHhyNY 9TtmgilIeO5RfMVh2IPp9a67RrmWyvpljkxnkqfToQfat6PX3ijawnjjubM52LKu4gHt9O1 dVGv7G8R1MP7ZqSOKs7rwZZztfzT3N3LCAyrKcmRsc/TntVS78SaxrSBdIgW2sYDKBKBsX5 3yfqcdvatvVF0a2Hn22h2YkdujR5C+9cpqeo3l/IIApxnCRRLt69gBXoxrc8U1ucToOLaei My50+zklcXV9JI+QVMQwM/U1WXTtEE4EkdwwB+6Jc7z3ya7DTvhl4i1GIXF5tso2GVVwWc/ 8BFba/C2xgUC6upZZBlmO7aBxnGBWUm4r3pWKjyyfuxucgdSs7TTvsmkabDZx53M6ZLyH3Y /yqXRtQkt9RkkmyfNTevHGa0dW8GQ6WYvs9w8sMvO4AEjPqKoxxLbQI0p5VflPXoa82o4Wa Wtz16KkmnayQ+/v5G8wSLtUPuwPU4NX7i6Fl8P4YnBW5vLsvG3OdgX7w/En8qpXdsLnw7Jq BcK73QjXAwAuOT+f8qqXTSahegoWFvAqxRKf4VH+PWvUwtDkips8XHV+ebgiG3tTNGEVeCO vrUc+mZuZYApO5Bxj05/xrstA0tXkywzgHtjHpU91pITUo51Gfm5P6Yq8RUVua+xx0NJKLO Fi0t8ZVPqaV9Jk24254ruTZpGDyOKyLxxESq8H2FRzLodNrs5j+zCg4U0RWwTIKjd6nqa03 nc5jIxzVVmbOcZ75pxqJFezbK8lucjG7gdsUVYYFsEnBxRT9sh+yO7tIlFvIdmCBgDuRjir UdoZoF9fT3qa7FnaPCiM+50+Zhx+VaFg8H2AMvJ3Y5718xVhUS5rbnqRxNJuyZhy6a7wcqP lGM1Tj08iUZXAHXiu4FnuhygB3c561V/s/EpIXIP+NcvtpJWOqMk0Yq2HzA4ycduatJbOOc bjjjjrW/HZDAGzPvVhbEKQSlc7xDTCSRweqaFLc2vzAmRnDN9Ov8AIYrz/VdGl0++trl41H mSSqF6kDNe+/ZAQflyD7V5x41ijN7b28ed68sCPugmvYwmMnP3GcfsOaqmhdFRjGgY4YKDV HxDpLRgXsCkZ5YAVsaVGeODxxmt6W1M8QjAyu3rjNcvM4u6PrqjWiZ5hbXLI4bJJFblvf7l BGAfesrWNOewvXkjXER64HSq1tcMCDkZNbSiprmREZuL5WdjFcOSOeBxWxZFpGQvyByPc1x 9rcswGDyRzWzDeskQDMQF9q45QszofvLQ2dSutQv7+Gw0yaKBYiJJJZM9uoIFYmq+KfG0Uz 6elxYabKfuNHEzFx2wxq/YyhpXkYhS2M49Ks6wmnajpXkXfVfuSLw6H2relUSfvI450Y81m ro8g1nSfHrym4kJuGI8xmDZJGe/49qpzap4qS28uTSHUqdrnqT7AV2uzXrEeTZ3Szxbt43g huOlQzP4jvUeAJFH5x3STPIDznP1zXpqtB2ulY5nhnG7jUkr9CPT/GNvcaL/AMTB3ju4eF8 xeWGMYPuK0r7iJZScrt3E/hTH0WzTTDHI5upWHzSuOp74HYVe022W8uIY5AGgg2hie5A4H9 T+FcU5U3K8DqvUp07VH0/E0NF054bDzZVAln+Y5HI9BV2WHAA6n0FaRVQvyjB9KYyEqQAWB 9a55VLu55Nr6syBGAwwCPSrsEjxEbCRgfnUotWYhQOvY+1Sx2Tlc4AA4+uKunUcdUZyirWY yW6klhwxx7etU/LEh5GfQ1qf2cRxgkdasxacVG4j39a2lWlPcIwhFaGZFpeVJdcE8gYqOay XIGOR1NdKBshKALknnjJNY12ChYnHpyMda3daMUZqnKUrmOLVFY4AYZpfKUEbPl9z3qw8Mg fODzmkEMmQWXr0I5rkliUndGyovqKsgiXAB3Y78U77YyKCvbtUZgLnO1hnjmnx2bEkYx6e9 YVKynuJ0UiVNTZUVDk+lWIb+QgsOcnFQRaa5OQpwfarkOmOowBxRCuobGEqUXuWI5Bc3CQu SvmfKGH8J7Guf16G+id4LoNIQcpLjlD7+orqY7EsNoyD2IFa97ZDUtNSfZiUrtfA7969Kjj oyspHDKk4SbieKyCQXCXUZwfusPWrktwJYTweBndnpW1qehCPeUUqOuB/hXL3cE8IPlHOe3 tXvU6NCouZM4pYqrTlZobI7PJhpS5U8V03hS0sNOmuNSvFBaRCIywzsb/IrhpGkVgdrpJ1y R/SpF1C9VcB+G4I/rXJVhOMvcO+nVp1I2kety+MvJsriSBlJYlQzdvT9CK5e/8AFzFpDGVZ iuC3rx/+uuPW6meFlaMYz2/KqMqyb2GTjtXJ7Gc377N/bUqSvE0ptbuJFnFxOXDMNqZ+6Af 5VkK0+pamkce2PLdz8q+pPoKZ9mc4aaUDttHJNXbbT7mdBFGhjRvvHHLema6YUYU9ZHFWxr krRLF1cLeC30qzfdZWpJLhcefIerfTsK1tO0x8KHTGfSrGm6EyKrSAqe/1rpra3jBChQc45 9KdbHQStFnmRpu92T6Vaom0FSCT2FM1MLHcMoHAPGBzW7YWxBDBTz6Co9S0vdc7goAPNeL9 bTk1I6pU2rSRyF8GEuFBwe/16VgzQmSUk88c13dzpqtGzBcrjGfpxWJPp+0kBcZHUCuiOKX KapJM5trIFuRn6VG1iuCqgDHX3rVngdCRtOfaqxiZc8Ng9z2qVVbOhGRLAVKhQcY9feirE0 bllO8jI7nHc0Vspsqx1uq6a+LZ2kIYxgntinrAyWSxI5yCMN1rX1Gyu2it2kgJO3r1zTktU aMB4XUEDOKmdZ3PIUIjbBptmEkYHocHtWpG0y4UEHHcjmqNtEsbny2OOnzcZFbNpaOzZYFv TiueXI9ZI0UpR+FixLMw5bHrjimTXf2Rl3uXBPQjJrX+zIseHlCf7PcViX0scRlMKDcF+Vm 659vSsPqsKjuthrEVFJK+rDUNWtLOI+U3mSsCQuOnua851INdX6yv87yNkk1rzO7ys7klj1 J5qutuz3inH3VzxXRTpwor3T6zDUJK0p7l3TIfkO3tyfQ10NsmAWAyGHINU7SELCpJAJ4rZ gUGHk8fyrmaR11pnI6/pq7mkAGec89favOb2wltpGeIBVz90/dP+FexanAJ4So6jnPrXB6h aZd43BwemaVObhI6YRVanZ7o5CHVBC43hoj3B+YVu2+qpIoLYZcfeXkVi3djlmTAI7Vmqk1 pIWhdkIr0HSp1VpocarVaErSV0eh2d5CZR+9AFbUElvJOryAMo9s4ry6LUdwUyxfMOrxnH6 Vp2+rRoRi6ePI7gjFc0sNOOx0/W6U93Y9SN9pIyJHZXbjPp+Fc7rS2qSGSJ+vtg1yhae/nR Y7lpsHdhAxP6Ctyy0DVr2QG63pFjBMnU/h1qJx5dZsxWKp07tMz4Lia5lFvAN0jHC56D3Ps K6qwsRaRLBCBsU8k9WJ71fsdDgsoysKZJPzOw+Y1ppZFW9utcVSvHaJxVMRKq7vYpJAcjPO e1Xo7bK4OfXHpV+Kz7Acdq0YLEvh9lZQk2c0p2MaKz6HHHrWklgCFO05Fb8GmYVf3eB61oQ aYoPIrvpU3I5514o5pNM3BQQcEfSpf7NOPun09K64WUfdcY4AqZLNcHcgz0ruWGfUweKSOF bTGdSmCDxz0qpLpILc/Njgn/wCvXob2KfN8uAeKp3FjHsOVyKwrULI0hi0zgm01TkFMY4+t QnS1BDds8gV10togOFGMdaoXIihV5JWCIoJJPRR615E4tOyOyNe5zy2Eag/L1PJNTCxQZBA yK4HxF8SdkzW2gqBGpwbp1yWP+yp/rWTpfxF12J8Sst2o7TR4OPYiuqOX4iUOY5J5hTT5T1 6C1jJJHGB2FaC2UQQ/L0rhNH+IEF3xd6f5ByBlH3foa7+y1CwvYg9tdRSAjswyPqK5KtCrT 0kiliKc9YsRbdASB09DU9ugG+POFPOO+anaI+XkAnt9ajVdrBiOPpXFeUGU2pIwtW0tmYyJ ja3OB1rjrnQP3hIXg9j0zXqskPmp93Ib9Ky57GNuq8+terQzGdONjhqUVN3PLZvDgdVBTDd aoP4ZnDFVGCDwQOK9VfT12kqpzSRWK4Jccg8Vqs2qIPq9zzKLw3d7em3tmmTeFyf9blm9fW vV3tFjXG0flVGexLElchj6in/aVSQvq6W7PM49AjgbJQHHXNbljZRpB8qD8RXTtpZLFpAfc 4qWPTQi428d6xqYuU1qw9lFI55LR5JMAdP1rUt7AEqxX9MVsRWSJkYwOw6VY8mOJC+Rx6mu V1ZS0QlGKIoYljwoOCeDTrja6bSDx1J702OZDKWHzehzxWdrHiDS9MT/AE25EZPCopyzfQV Cp1JOyRu3FLUmmjXygVXK5yay7i3RlJ21yGq/EK9ntpLbR7Exsw2iWUjP1xXE3Gta+zPJPq 8gcdvMxj8K9ShgKklq7HNOor6K56TcWqHKgAE9M1j3kaW6EyEIp5Bbj+defP4l12ID/idSL xxzk/nWbLd3c4Uy3D3AP94k989a9Onl8lvIz+seR2817pIZVfVYtwHISJnA5PcCiuCe+u4d saw4AHFFdP1NE/WZH2pqWmIsaqI1BwAcD2rEeyjw0bKGAOfSsrWfixpEdz5P2C6aLjDAqM8 elNs/Gvhy/KN9pktmkOFWdMDPpnpXg4jC16cublZzRrxlE0DbRRMGWFAR3xSzNJGg2ORxzj irTFTn1qCVVKbck1xRqu+pTjdGd5nylu5rI1ISn543CntkfzrZMLbiC30qCW1d1w6hm6nAr 3cPWijilGXQ5NoYp3Ij2pMTkqRw30qa3t8yEkYOBxirN7YFCXAI5yMd6LKd1bEmZOa6alGE 1zwZ6+DzipRXJVVy4kTBMRgBjjGeg55q9CpIBzk4/So42UtleTno3Wr0O0r8xxznIryKt1o z6COIhVjzRZQki3o20ZI45FcvqunHzGcDvXbyLH5TFeO5FZ17Cj8kYBU9B1rl5mdtCs4yPL b6zJYHvWLNZ/vCMYIr0i40sMwIQ7R0zWLeaQygsBknk12UqrR3z5KiOBltXQAKp5PbvSpbF uVAyMnpXSXNiAeMgnpj0p9pYguq7cD0xXpQrO2h4uJopHQeBbMR6bPKR+8MmDx2xxXdQwl5 BxnIzXH6Jc/YxPaqxCyjhz/C3Y/0qW4vL9J9lzK3HHBxXk1MNVrVJNHj1MRClo0dvHbqBnG Se1TLEpPI4rz1PEmoWEmYQZAequcj/wCtSz+O9WEZWGzhQ5PzMe/0rL+zK99EJZhSS13PSY ogJPlXJA6VsWkceRkcgYFeCv4o8SS4kbUJlxzhCFAq/YeP9es5AJL0SAD7sgBzXp0MpqJbo 5J5lB6WZ9CRBAozx/Wpt6cAda8bHxUvfsysbCEbuFcE8+prF1D4h6vfqyG7aJG42xDbx9RX r0cuqreyOKeNh0Pbb3xJoenXIgvNShhkP8OckfXHSrFj4h0W/dktNSglZTgjOM/TPWvmYah vYu24knqeTVmHU2h+6OOleisDHa5xvGT7H1C8i7Cx6evYVx2ueMNG00SIZmuJQOFiHGfrXk w8VXv2TyDdzeURynmEriuev9RMiYB4HPNRLLYvWcrj+uy+yrHaal8ULxJCLS0t0XH/AC0yx NcN4i8d61rdqdPkmjjhf74hXbv9j7ViSyPNLkP+A7U+C0gTD3EnzE/dUZz+NcMsNRpu6ibx rVXvIzYIQzfMm49jWhDbls4IRR0J5/QVa8+KMEoiL+HSnmW3XDjLMf4QOtJ3fQpaCrbTbFE Em/jIGMGtK3E9uwFw/lnvg5/lWQry790efm7VftobiZ/vf7x/rScU1qJXudlpt7NCPMtNQm DJyN2QD+tdbYeLV2iLUYxJKOC6HB/EV5zAFjCstzGyDqPMFW11i0TMv2u2KhsHkcY9K4amD p1ehuqkoapnrtt4h0udFBcwk8ZfGPzq5JAr/NGd27nI6V4FeeKEkcfZ+EXPzHgGt3w7408W Syx22nxJdxyEKrTqQi/8Crz6+UzjG8TaninfU9VZNpClcGmEKG/pXBax8Qblr5dLgNvHLHJ snniBID91XPXHrU8fieS30qS9uXF2qRhsRrhhnOM9u1eZLA1YJNo6o4ym3Y7YshPTkjk4pj FD26dxXh2r+OdU1b5N4s7cHBSJjz9T3qgmtT23zW+qTKQf4WYYrqhltS2r1G8Sr6I98Plng Nn1rP1PVbLTYC9xKFI6J/EfwryOTxz4gmt1thekqvG9VCs31NY93q13OS0sskkmfvM2TXfQ yxv+IznqYhfZR6DqHjuVImWzt41YjCmQ5I/CuLvPiD4ikYL58Kr/ALEYz+tYEl3cNuBi3Ly pwf1rJaC4nkO87OOp716sMNQp6JI5l7SWp0dx4v1q6yJ9UkjyOViG3+VZVzqPms0zvJJOw5 eQ5P60w21ysasChxxlWJJ+tRvZXBI3QuSe54zVKNPdaGqjLqMbVn+bLEsO6/4VWlvFmQmSM /MMEtmtBNKmYL+5ZR6gZp8uip1JKsPQ5/SmpUomns6jMRYYHzjY3saqMskYBUrGM9R0Nb0m jFckM+Dz0qudKlXcsUxOeMEYrWNSPcylTktLGK7JkBpQxHcNRWi2kSnGAh9zRVc0TLkn2PW vEGh6bI2yC5meUqGGAMDiuXu7O7sLck3SyohGUfhsY/Kuu8RaeumxxBmgPlooZopCJPu9Oa xxZ2mqxbIrmd5AoIEsYOc9sg8HNec68rXbujb2EWrWOv8AB/i1LvTorC7l2yxLtWRn+8Owr s1kVkHzcmvHrTTrjTsy31lJEg9sj68Vv2PiCS2c+XODG38LHK14deipScqY1TlHY9GBXoTz 2psl1aB/L+0wo4xlS4B/KvPdT17WLi3kjhljgVhjMYxgfWvOLuw1CS6cukkjHktndn3zVUM I5r35WJcZdEfQU0cNxGwWVGyeoINZUtqqHcMA+pryXRtRgtbmOJnkhn+75iuV5/lXf6P4qt GT7JqczjP+rnkXOfYkfzrdxnR0WphUo31N6KHLH5STjg0uJ4lJ+UGr0WzaoXDKRkMPQ094g VyO47VzPEa2kRFOPwuxkvqxiULcQkj+8vBFPiv7W+JWGVc9CrcEfhUl5ZK8JG0Z+lcxNpbN cK6KysDkEHBFXGFKqtHY7IZhXpPXVHUi0zwQDyfwqjcWO5cxjjnOR0qtbwzwRgCRwfr0Fac buBg/NnndU8iWlz0YZxbVxZylxp4B+ZBgnrjkU7yIoo2baNxH5V0s1oZFPyqQTxmse4tJBw gxzXRTdt2VXzaFSPwsz4It8yyNhIwck+lTzyvNIcxo8RPCN1HuD2qeKwYsSwJB6irC2QRSG UfjXrUa1JO9z53E1p1ulkZi2VrOu0u0Ep6b+VP41Uu/D86fOYw6sOHjGQa6a3toyAMD8e1X 4Q9ojNEcjrgV1LEQb0OVXW55fPpM/nZMDKv0Jqo2nyA4S3cEZOQhNeqf2jP5g875VP8AdNO OpKr7Un5xj6msamKnF6ROunCMup5RHaXUkirJBNtUcARnFaAsrtZB5FhOy7e8Z/wr0uO/nB y0uSOa2LPXGgxi5CqDnGM5pwxbm9mVKnGK0PJP7OupMYs7g/SE/SmnRdQEnNjc7R3ELCvfb PxDE4Lb93qQoFaLa4jIux4ySedxFerTk7bnFKSvsfOD6dqiAxjTbnHX/VkfzqFNPmLOs2mT SEjoyHr6cV9B3mvmMErPF78A1y+oarLcDLXEYOPlJAH8qyrSkluXTcW9jyGV47VjGNFc7eh 2H8frVHyry8ugkdkUZudhGNo9T6D3Ndtrf/CQtJ5kXiG3iQLgIIwMZ75JrzvVrLWDb+RFr8 EoZyXDTcnjqSOveuSnFSd2dDlf4SOfU9Dsg2yc3d1ypCj90D/vd8+wqnF4htxJkW6M3QIoy Kt2WgabFAsusT+dDj5lyEAIHbvitRdb0DTwBp+g20koAAmVOR+Jp1bW0NKcne1jZ8K6TqWs 21zqF3bf2RpdoN0s8yjLEjgIv8RNayeCrTXbGS6t9TutNt4kLu9yo2lfU7emfStiDUJdS+F eiF8KLi/naTB67T8o/WtHUbmKLSLLTI8/vz5z9s9lX3GSfyrqwuEi6fPLdnHiMXNTcVpY87 l+H9i2jtqVrrIFtE2zzZYWUysegRc5on+HdxaQWKTagi3V6A0cIQkgZxub/CvQtadmvtO0Z EUQwReacDhiW6/pip7xEk+Jlrbs4ZLeKBd34ZJA9810OilqjJYmo2crZeAtGi8cWmgu016I AGupJWAQtgHAUdh9afqGoTwWGu+J7VY4orJhYaekIxHGN20Mo/XNbmjuYta8R305PnKlwy5 Gefm/piua8RJDD8G7RyjL/p0bMo/iO0kZqHQTYvazZ5pqd2+mssD/ALyaMCQspyJMnkk+ta fg7Wby516C38wKjHEiSdDv4wR34/nWPLIJtVuZpVV0VRtDJyAef8Ks+H1MHiWCaFyolMbEK BwwJ6enFZz9nOo6VjueHnHCrEN/Ime2VJnjADYYrz9cVZhsxIpymB+pNSjy3u7i4Z0VDIxG T0GTzV2FLO6t5Y11BI8DrjLH6D0rzFTk2+iO91Ixil1M97aBR99Rz2anGzDo0oUunfAzk1k anpix3Gy0mlmPXOzjH1rKks76ABo5JkY8kBsAVSSe0iFUvvE62C18r5txXrj5DmpbfT7qeX dsEhJA+8OB7+lcgp1SLBeW4kTucmt/Tr98Il3PPawk7laOPg+uTWc4JLmbuV7aS0ijcns2s YyqxpcTdtq8L71yE099E0k7XMkboSAofOD9K6WTV9CsonMMl5dztj5ySQPfmsee+stSdlLy QlySu9AM/XFKM10joZ3k3eRkrrV5C37wlmIz5iMQTV611eGUASzEOTn97n+dQvZo4MUTwlg OpP6D1qn9gvvOEZtDuc7QF7/4Vo1Tkuxqqk4s7Ml5YBgxovoozn8ahNm0uMyhfqM1zUc2ra b8kKvtH8DLkCtK38VKhxdWQz0Izj+dYeynH4NTo9vCS97Q0jol4yqyugBHf60VOniPTpIlZ oHBx/CcjrRS5q3YFKj3NHVtdgtiDc6W9x03iOXBJx1B9Kpt420k2sCtpjQlFIO1FJ/+vVbW dKvEs0u/3ksOADIqHHoOelc9caNdW8XmT28kSH5hkEZHY12VMNSlucEas0ejWPi3SPswJum AI6NWxAthrEQMFvbvGR/AAG/MV4vHHMEAUkKf71W4nvII8W1wyd/kYjmvNqZbHeErM6Y4ju epX2kW0alIriVCfugHP51jXei6jAoNuFmP8YOQfw/CuJGp6/FtxeyIBzuDcmqk11qNy5aa7 ndmOSxkOaIYGot5IbxCfQ6HVNKf5PKXfvzlCcMn1qtafbIiEhvBGiDIhlbH17cViRx3KSec rlm7b2Oa7DRta0m7sZLHW0iimVcRTMuAcdMkVvUhOEf5iVKLJ7bxHq1qiLBMynqqMxZQPpX d6T41iktFOp2rRyKOXj5Vj9K42HTY3jSS01GGWRz+8Cvkpj29KsSI9vcRwzbJY9pOBgNkDj 25NebUjSno0DpX1R2g8ceH3uvs07zQk8jcmR+laVm1lfoZLO4juFH3trdPqK8yD6fPEDdWk lhKTlTt80n246GoLbXdSguXOnTPGE+XfJEAuM8bqI0ab0irGE6Ml1PYGtEIwo474qL7IVGD x6Zrg18X+JGmDxT6fKij5vLXGPrXWWniK2u9Ot3vT9mumHKDlD9D1FZywbesWc/vLSSNaCD nDYx3ps9lGvzEjHpXPXXjXRLCRkmuJFZeoWMmsa6+KGjGYpFb3UxA4OAM1DwNVq6NoW7Hbx W8WDhgPpVS4WMN8oO4dBXN2fjmK9GRYTxJx87EcfWr99qkFuxMt1AgwDnzARz0rCGHqxZpL l2aNLzVjGQgDdzUU10TFufqe4qm8kwt45zE5jlG5ZMcMPY1nT3D+WSxATtk16lKEklc52ol +S6Qr1UN7mmebHjPnIhx2NVbeGWWAzxwtPGDy0Y3Y/Kqs97CcqYWHrweK3iD8jSTdM48q9R M9ywFW0tTt/eaxAjY5G8A1zsctlI/+ocnPcnFSEWjtkCND0IYE/hzXbTUO34mMlI6y3EcQA i1YM3cCUYq+144BAuI5z3y4PNchDLYBkUrAxA5/djn9a0En0mNTttbcE858rr+Rr04NJaI5 ZRd9R19fTZ4jwTydsfWuS1e58QmQf2bHHgHkucH8jXQ3GpWYBVY44uMnaCP61jXd3BK42Nu Kj0oqwi43Y43T0ONvbTX5bnz7mPz5DyXlkAAPqDVZLTUYZIjNBBksdxRwwGPWurkkRc5kH4 CqpMZBYlWP06VwKMY6pHS61W1uhx00d7cXDSTQvjPCgcqPSmi1vBGH+xTKvf5DXXosO0sVV SD15qwsRkIAjZ+e2TmlKTb2LVeSVkjY8GTvceELvRZ4mWW0u0u4kfujfK2Pxx+ddlrdqjWW kXnlt+6d4XxznncP61wOmSnSdSiujEdmdsq+qHhh+XP4V7XaaRDqHh+7sX2zuVE1rKDwTjI IPvXpYep7iT6HDWjzzcmtzkvEds6aho2oRn93PEYsD/ZOQD+dXbyyA8Q6ZrVou2aeDA3d2U 7Rx+NbE+mwXfg5orl1gksW84PIdu0qOhJ9s1lz614dOj6VfjW7NTbfK370ZXI9K1dVWt1FG m3qkPsNPWTWdTREBMpmBGemR/jXM6xpRu/gjqatFve2KTjHYqcE/gM10q+OfBWi6xc3h1eK 6EyLIqW/wA7M2ACox3rB/4WLob+CtWtL3TbqEXgmVIwgGIzwCSSOxBqHNX1N4UKktkeBuPK lE4RtroFzjjIJFaGkPBFa32pSunlWyYy3XfzgDn6Vm21/Dc+ak4UfNhIpCcD3yPWs6+1aS9 heOaVVVlwI4VA7cZPfmoVnVcoo9WUbYRU5y3O70i0XV7mNraRGG37sgCiP146fjW7BpPhmy nf7b4iszcZ+bymxg1wcMMcEUMLySFVjAdd5G9uuTThb2UkZBQAk8Pg8V4denKUn7zSJiup1 8uq+H7JpYl1FZyc/MiliffNZR1bRJpGUMzxkD/lgST+NYi2aIf3g3qGznHWtKEzIhESRpxw FTcax9jGOzbZok+pqnV/DpjP2iWeLccEGMjNS2a+Gb5Wgsr26dgOI94A/I1zFzYT3ikSCQ4 6ZO3H4VWHh6UHhl6duT+daLDQt8bTIlJp6HULpkMV2WVHfnAUpgVam0tZZllWJAD2dBwO9c nBb6tZzsLO+lUgc4Jp08+q3M4fULmSRumd3b0qZYebldSLVRJWOsuNN0ZFCiSziz8xCygsD 9Oprm5jYw3QBE7KMn93kD8zTrezic7kJDdwF5FWHsokO53kz3BByfWs4x5HZts3VmrmNJca a07PLdTx44XILfrmjzPNUvHcqFHHKgn8afd2kUkTEJ+8zxkc4rPbSrxPmSGRGPTiu+EY23s YSuntc0vMiVVBuVPH/PAetFZjfb0CqVcEDHSir5f7xPyPX0SITxadpkd7qMJwJdyF4hx2Un FVvG+pQxeGLTTZkCamV+Rnj521DcXN1bWaRjW4bF3YlpETLFR2A6Cuc8a3NndWtiIrmS9nR NjykDIHbp05NNtyl7xqopLQZoNnpWpWLxXMZm1AuFTYWRR9e1amoeFYf7PkvNFvFka3by54 N2eevynvWFYXmsaXZeW2l3BilQiMFSgJ/vE98Vs+G57ewF691KYp2K3JcjzI2z1AUdOuKyb abZo6cHokc+iQlFO5cnj7+efTFIYlU4dAM98YqvPfabJ4hupo1/cCUuiBgMnP8q6TRrrWb+ Oe5sBHM0bFzHIqujAc4wfSu+UIqN0eeoNyauYcdvESQGXPpTpbFQpKjf3Nbuo6/BqElq9ra W8TpxNbiNVLcEEjPb0qtNBGluk9tOtws25/LVgWhHbcBWA5QcddznZIzGTsIRxyKuWniLUr eSIkpMsTblV/XpUU0odBjBOeaiEe/a3kt9RzWc6aatJXKjN7o7SLx9bzW6walpSLKvIlQ9a 6PR20fW4XeKdFkGB8oy30NeP3Ee1wZEBU9GHb6imRPdWzeZZXTK/by2IYVwVMDCS9x2Nvay Pbp9GtII2IsTK5HLjKlsdPrWeNPke4G6J4S2F5HA9815bFrOvpNvbU7p2TkB5GIP8ASuptP iXqdvGI72zE5GfnTCsfrWSwdSPwyuL2ie6OruPB93ej95JEV7MJOTXJ6n4Lntl3JA6PGch0 fI49+9Vrv4izyTCa30qdcn5nklwv+FT2vi+z1BCbrzEul5MLOMEex71rTo4lPRj9pHYzI7G /SMI7mVVOcZJz+dT/AGa0eyZp4p2mfJjB/gbOMVfn1qNATZ2m1iv/AC1OcH6CqEuu3bqAtt ahuoYL3rT2dVvY15dLnQ6N4p1SC5SCS8k+xrgeRyVA9Fz/ACp/iXSYfEQS8geS1jjBDmJiQ 3/Aa5ZdSvUJ/elc5JwBTLjUr2WIxy38oQjpng12U4SWkjCVHW8TV8M6ouhTXGlfaJxbMciR Qc5HfHWtu812EsY5pRcSEdZ4fmz67h/KvPJPOLB1kK443dDTk2f8tWdieTk1Lwybu2Pk1uk dYmvQQsPtOm3EgBwWhdeRTo9Xhu5GJspY13cCU5JH4VzMZC4AUZ6ZK1Iklzv4jY554Q1caK jsV7M7SHUbWOTAtlAHOD1q6uqW+z5bcD/gXWuMglm3gshH4VcS/wBPt7pV1IzBD18oYIGP6 10KfItUZSox3Nt75rqRY4LcM7ZAUJknioLqKK3smurq9gSRCMQA5YfXsKr2/jC2tzN9i037 OJPkWOA7nI9ST3+lchrGp/aFIgQwxO2/aw27j6knvWEq3O7WMVHXRHT2t/oscyyapfOLc/M wgQscenNY+ua4Wmkm0OB7ayZiI8/MWA/iOawxPAixGdGvJAuSdwKj6CrF3rMlzEtrDC8Vv1 2KM7j9aHJWSUQ9m3K7Nfw+viDUG3TSo0CEmViozj0+taN/fatp0Wz+0hBG2QI4wRg/XrWH/ wAJDexwrA0k6AgKQi7MAeprJvb6We8SInEbHCDoMnuayi6jfYvkitWa0muXixhkmEruNpDj nGPX8q77R/jRe6B4ZisINNWS/IEaSSAlEUdsdyM+veuF0+1bZHaTyW/nySEJF0J7ZZsfKv8 AOmahLax3NvZ3NxGLwyriEjaVGcFQvYf/ABNdSk9uoowp8yc1oa+s+MtY1uDZrepSiR5fOk gPyRBfcLk46delU7Jp7jzzaR2cNvEMhUj3lBnsTn0zms2+lkS6UyWpdJ2K/NjcoPXp24GM0 yC+vbJbq1s4oomEuwjOVKtyAOfrSrUaslpuenQxWHg9djV1K0eKO3ihuPNnmBmlZhhQMkDa AAN2FJqm8rW+sTRXMsd7CWMcAxyEB4zjoCR+tOEv2tFF1MXZ4UQFW2qCgIxgfxcgj8az7a1 NiEiMazPcyL5UjZB4bB574x09DW0aXLaMmcU8XzNyijJu41uZrq8toXitxKzYx9wE5Aqez0 szPbrHZkiU48w854J/A4rp9VighvxLCUa2u9vmRpywI44+vFamnaHeQvFdXaxWEaxZMcrZe RjwPlB4wM/nSnUpRgpN7kQdWo+WETOj0W6bI8lV92O6rZ0W8ijEzPlOM4ArpCNNtLZmmle5 lI3bI+PzArkZvFEkF48bwxy256KRhgMdQa8hTnU+E6qlB0kuc2ba0fgBQwHOTitGCztCxaS 5QY52jtWZbXsJtDJO9siS42kOXb6YHArH1bWbe2kWPTkWR/42OcH/AArGNOU3a9hulKK5mt DavGsjMY4oUYE4BZuM+varllpxKDddxjPIG7oK5K38XRgxrdaZC5Q87D96tl/FGhSFSlpdx sR8wXAAPpVSjVguVIzTi3c17nRy+X+0IuBxtXr+NZx0idlLJGXXPUCrA8TeHISrGO7dsZId en61Rk8UaJLIxj+12qscElxj8qmnKtf4X9xMlDuTJp+2QJt2P0w4/wAKtyaZcPl/LjkK9cM cmo4rrRPJW7/tZIzjcP3gJGO5HWprTxNpTy7bbU7S5VQTJzsP/wCqqqVG9YocI20HiC1hIM ujo7YwWOTTbme1uAN1uwVe4Odtaq6vpKud1/bhtoYqsu7H4imx3ul30jxWt3FLIuWCev4d6 qmlJ+9FjcuXZmDO1vGUX7Ez/L9715NFb66Sk0aSYU5B+6SO5orr9nS7kc8zi/FeL7VPs2nW 4t7QOEaQk7n6cCt6K30q0tBLc2eJDGvD/KHAOcknoMVhahqcdheRtFA0qZwM4445I96x9T1 m41RoUuHEcMQIGOAT6n1roqQk/QqnOK16m7rXiGbVrM6TpUq3FuCRLNnk+irWNfXtzHu0uN gNihXKYJHckHv6UWcjT2qW1lGqquQuVwxz9K0Z7C300QKJVMm9TIVGSeckflWHL71mat3jd Hj8IEt89uBgvL97uOau/ab7RNQxaXMqMBkfMQGB7EVSU+drUiwMRI0zBPbk961TouoXM5e4 kAHV3Y5OPwr0bK2p4yv0NDxBq8N+tml0siTxorxyRKF257epqU6rpNpoWoaTZi5d5Jla5vs DcR0wv61h+J0CarGFjCKIVwFBxjHvW1qHh/8As7wPcahEkipJ5W5ichvf261HKla5qm220i va3mnQ+CdUgsLfc5YBrmVcSDkEYOeOKpeHNetLSG7j1GSXexTyW3lsYzkY9OlXvDtta/8AC AeIdRkXzJoSgjUjjJIyT7VQ8OXVnbeGfEcc+nw3Us8KojvjMPJJK+/AquVNEXd0/I9G0+48 MaroM+rWeobp7dgk8MqeWYyRwQecjg815rq97pZ1aeTTr6dVmG2QKuR+Gah0E7dL1zy4FlD WfzFv4Du6io9CfbY6rGNNlvZJYQiske7y/f2rNUkm2huV0r9To7e4t28NTLZPIwhiJOCc56 5PfrWDpGriGeWe6nk2BOhbcSSewNX/AA9b/wBn6br66tZzwmawP2ferLl89fpjNVPCOlWWq 3l7HeqTHHbPIMH7pxwaFCMU7lpOUopbmxa6xp9zBPNHJcAQqXeMnGR3IFNin07U45jbykLb x+YzkHco/qaoeCrWzutbuLbUJSiPaSIu3qWIGKyrFzZQ6vAxIcwFPfIYCn7NLY0jUTScvM7 LT9QXU4ZYLS/lfy1ByU2nHQc+taNul8kao96zxAcJIgOPpWH4HtmTTLq6K/fkCg9+B/8AXr oLuf7JYXM7cCKNm45+lYyU4O0dj1KNKnOkpz3PPb3V9Rm1S98m6lEaMWAWQgKAcV1Phe9Go aUTcs7yRyFTznPcHNcloUQuI9VLsob7KwG4gZJ5/pWp4HuVS9ubVyR5ihxn1HH9a2qL3Xbo edhv4qbfxXK+lahdSeKY4JLiZ4vNcbd+RxntXVWfiTSr2/W0iefzXJHzLjp1rjNFJXxgifw mdyfrz3pxxpHjbLfKkc5b8GGf602vet5BTm4QvfTmsd1aeJ9Dmvxp6m5EzMUBC5Gec81k+G byy/4SeEN4jvLhSzZiaNsHg+/asPwdbtP4ia6aM7ERnBI7nj/Gm+EZTF42gZcZDPg49jVrS 4NupyN9WeqQeOfCIvntp7qUFNwZ3hIUEA1d0rx14W128GlwI6O2SqTIAr46gdecdq8f0a1g ufH8UN7Gk8Ml0++J+jjJ61Loo+yfEiA26+XHHdv5a9QFyRitm7rYxi5OS7XseieIvEXhPSL 17UgyXC8lIUDbD6HoBWPZa7oWr3DW8C7nKnbHMu3P0rC1ZtE0rxS98ZJr6/8AOaVoAAU3E8 A8e/SsTRYp73x5aI8YtpZrsAqF+4SemK5pJNX2OnndOaUrNXsd3cadCy7Y4VGRwOwrgdStd U0V4/PuHQSklTHKT0r23R7jQre8lOrKVe3JJEpHUdsDgmvMvifqVvqWuQ3Nnbi3gOdkQ7dO fxrnoc0nrsbY5UeT3Hqiro+la7d2R8RyvLPYW+55WMhY7V4PB61t6fq+h3Fu8lnJIbmAGVz JEAFQdxnq38utbngy9ib4WHSn3v5vm7+AVRSf515LYs1u2oJu2MsDoecEnIFaRXPKXkcsmq UY8uqa1O1stc0tvt93bXd7FFGTJISuSwZsDPPJ5qK+ubLW7q6143U7R2/k+exi+eQqAAQf4 e2fzrG0y3Vfh/rl0Y2LtLEiuOigHnP51a0LUIofh54msyimS48oqx6gA84p2s213Ib5rJrp c7e28X+HZ7O71ZNJunitJI5JVduAzMC2CB/Fjv0qm/ijwZLbTX8UFxC5uBshT73PQDPYVx2 h3BTwJ4nhIAWXyenqGqj4d0q31S4lFxKyJEVI28ZOfWiok07tqw6UnFx5Um2j1DU/FHg7RY GsDDNcSSYeSOMfMrdQd3Y/SsvSvE/hy5uljgjm8wB9i3T/ADZPUDHc1xLuqfEYNMA6rfLkE ZBAIrqrrw5p+reL59UXU49OjaYSGMKo2njgAGuZxjCNpSeqvc6oznVlzRitHaxen8baXpMm I4w8hGAiJhk+v9KbYeOdM1K9VbozQTOQEaQgqx9yK4LxJFDD4yvo7JWaJbjEYIyWHGKZcWG py3guptPlgBcD7vf/ACKr6rSlFd2SsZWhNpLRM9Wv9Tu5WW3to1USLhm+7uH1rLa1iA82+n eZvuqkZx/kVBZKgSSWWdEZPlKsxyc989qxL/XNQs764tLbT/tEQxiQo2TxXPTptPlgd9WtB rnqf18jpYpbKO3dRagYJOCxNYmranNFaGSxtY9+7aOOSPWr2jsuq6PG95AYpd5UouRnHfBq /LaWsBw7/vm4SJQCRQnGMndahKLqRXLseaJe3R1iKS7eTf5i7sPwOR2Ht2r0garpzoQkLHj rjFefamix+MnTGV+0LkH6ivR5009U+W2CBOSc8mt8RZ8rscODi1z67PqZ17rFraWj3E6SAD gIo+97Vymp6/Y6npU0KWkkE5ZWXLZU4PP41r+Kg50QmKIQ24mXliN2ee1cksTf8I/NMYztE wBOOAa1o04uPMc+Iqy5nBbWNLSLiKHw9fyPv2lwh2NyQRjrV/Tb6yTwvqdtbWyxLsKlpGBd iRxzWDaySN4evkB+TcpIwOa0tES3bw1rTbS7quVOOgx1q5xVnfuZU5vRR7F3wLdrb3d6Xh8 zdGCASTnntiunvpo5m+0QwyRTDllU9/asD4cXEdvqN404yrRqBxnHNdhqF7HJaTLcXNpGGY eSsSlmOO+e1ctRuNZtI9CglLDpSZWi8R65HBHGbi5AUYAJzgUVnNNLhCXUkrnJk5NFXzP+V GXsYd2eneK/DNnDZG8sWklVMYjYZB4OeR/KvOLtpXkRvsyRqVGQOn1FepXGp6hq06JJOLW1 5UyADv6fSsHxJbaRFpkdzpsLSSIgRnY9ev8AD/Wu6m7PlluYyj1izmbK8WGLy0jwxXG4nGP /AK1JeXM28qhwzcsfU+3pVGKXD7vvMf4T2q2kE1wxaNGkPdgOB+NdSw0VLmZi8RKUeVHGaf pF6fEUMv2J0iE24ucYAz1r1qxXT9PB+1RKcjjzBn8cf41iwabfjLQwbsHlydo4qtfxaqIy8 sgaJTjIPX/61c1SmpOyZpSvCOxynjhHvvFDz2MLywCNVUomBxnitvxNd3d74P2TXW5kEYS3 jXAwMenpSBZ7rCKVjX1IxWpZWenQnzLndcv2BGcfh/jWc1GnZIcIud2+px+lWOtHwfq9vHD JFDIyv5bId0p4wAOpFZNpDe6fpupPLo87JKixCRwV8snocY5HWvUxqV2LjGnwSNKw2qOpA9 Paozouv31y095MFC8k5ztrF1uV6mv1a6VmcV4T0u7l0bXQ0bobu3EKbhtGc55z24rI0q9vd DXUYHsphLdReUr7SNjeor1UWscYYRrNe3A/vfdUd+K04W0uxtDJdeWz5BEajOPce9R7Zato v6rorPY8n0+21ltK1HUNSa4lWW3aKETFiX45Iz2pfA8bWtxq5urWQqbJlGRtGTXpV7Pc6tK J0tWaC3GYkPHP9aoTQzyktqN0LeJBny1PX2rRVFJWF7Dlad9jzfwmkseubikikxMBgYJrM1 qMQazdKhUK5JYKcjnnFejzTRROyWyEkjG89queGvhpoWo2gvdRuLiIO22MlwF+rD0z2rsdP k959ThfvR5F0KXh2z+zeHbOPozJuPrk81V8W5i8OSogIad0j7njqf5V2i6f9mZoWVd0eUwO nHHFJNbbh/q8+pP6V2rDpohYl25Tx3QfDB1e2mmluHttj7V+T7/FR+HfOs/FFt5sT4LtEzF TjnjP516zJAoQ8c9foaoTDZ0/MCs3QHDdNbo840aOQeNIw8brH578lTgdateN7F11yGaGJn EsIyUBOCOK7R59pztz9etMF03THGMUvZxsXaXLymN4EtpIdPup50YFnCKGGOAMn9TWN4Rtp o/G9s0tu6oHkyWQgdDXZfbG5wzj3FXIb/8AdHdNIDn0FNQiwfNaKXQ4XQopI/iHE7W0nlfa nYkodvek0+GYfEeJzBIkYvW+bYcYyfau6e9kJGybdkd06VctdUnhidGhRw4A+70x3pSguhP LJLQ8vuUn0rx089zbSTeXcmT7pIcEnkevBoi+3y+NxfW1nNA5uvNG9TlQTkZ+lerw3zbCst spJ4WQrnbU9tBHNcbjNHsBBw5xuxUSpL4jNOV7MwLe0leB7y7SYlm+aVhyfXB7VyXjWxkR7 IwwM+4u2Yxv64wMivoLQZLX58RQQx9Cu0EH/az/AErBTTTc6zPPsDs8jYAGBjP5VnRopt30 Nq1RONl1OE8HWtzF4DUzq0KLI7BWG0vzxn2rzjWtKvY9du/JtJpY2fcGjQkHPNfQ2q6YVYw BTvzlsnAHHAFQwWsFlYyRq2GjG/ceMGiVJUlzLdhF+19x7I4WS3Nl8E00aG3QXl0ouJQRhy 2/dt/ACvOLCw1i40++Sz06WWFV3zOIz8gHp/hXtlkFub15rm2WSLBG4nnPrWk19eR2qWkFt 9ntHcYEXDSeoJ/rXHVbo3ja/U6FSVS0k7dDwK1gu4tG1KNrSfLhM/KQBz6d60/CCvDcXIeA kkDaGUknr0Fep6xPPLa/YkjEXOGK4y3OfmNVfDuliLUY5X2YXDksM4A5rOU5Ok5SVrmlOjy 1FZ7HmviHw9r2i64NSvdNm+zyuJ1dVJGD2JHQ/Ws+0trjV/EaSpG0URkDMz/wqPWvf4bbVf E9y8KTNa6duKdfmkHfrWNe+E9PeeR7Pz47eNjEzuc5btj171hHFK3LPdCdBt8y2ueUeItMu 7DxKdRjj+1QM6TBkHGeCVOOnSnTtqfirxK93b2ktrbyspZSSFRRgHnivRtQ8LmxtyWnXIGV DHr9ahjtTBDGDGQyruyBx9a1hPninHV7BOm03fRXuZN3pbRuVYAQKvI9P8TRbtcxOSiyOh6 cnt2rS+zzXV2HmBlJPfpXYWVjFBppmaNFVe7Dnj0pVIypRSkrtl03zybi7HAfb5lbKRDcTg 54qVbq2tkZ47dRI3Lvk81panFavMv2YKCezDHPeqcttBAqbQtxOeDgcD6VpKjBRTaaKhVqO TV07HnupxS3Hiia7S3kdHlVhtU8dO/fpXTawurvpq3GmxSht427Bk478VpCPbkIAgzyR79Q K1LSIrCvIwDyW7VFSpZKy2Kp4dvmu9zhXsdYv/Cs8V5HKbpZd6rJwWAxwB+JrKt4tcbw/ca VFprG3MwlYsh3EjjaPWvWzFbrL80W9+vXiqmZZbww2lsSW4VVGcn2qYVZPRR8yKmGUbNy8j z2w0W8/wCEO1RZbCRbkyIY1KfMRxnFN0mw1GLQ9Vha2kjMq4CMPvcV7DLoJtLeI30v7+ReI F/gHqaxTYHzSsC7wD2PvXVh/wB4pOWxzVafs2lH0PP/AAzp15azT+ZBKm5FJZgVGe649RXR x6ZNdscHYvQnOAB/QV1f9nraIUkxLKw3EAZCf/Xqq8UkPl/u/Kib52iJ5f6+g9q561daqO5 vSwmi5jFn0NBJtihEwAwXGQCaK3m1LYFVgpOPTHeivPVaqel7CkdDdO63aIrEII/ug8fdrl NRllOnW4MrnIbPzHnk0UV7q+NHnLYy7Un7Xb8nlhn3rv4vlWBF4UjkDpRRXdV2OGl8RULu1 y6M7MolAwTkYyKxfE8kn2uNN7bcnjPHSiivPh8Z31fgOcR33A7j1Hf3rR0l3PmEsSck5J9x RRRX6mVPdHWW/wAkTsnynC8jitO6kkXQDtdlyBnB60UV5NQ9R/CcxYzTeZcnzXzvUfePpVX e76qu92bnuc96KKt7jhsjoppJFhIV2AA7GuEvpJGfLOx+bHJoorrwPxI5cb8JXRm+f5j271 6H4UZn0a4jdiyB1IUnIoor2sR8KPGo7snu3f7SzbjkgZOetRF3KuC7EZPf3oorspbHLP4jI mZvOf5j949/as65Ztx+Y/e9faiipn8J009zMlZsA7j949/aowzFh8x+760UVxs60NDN5eNx xn1odmGcMR+NFFITL0THYeT2qxCzeafmPbvRRW9MzlsOeWUKuJGHB70zzHYgM7H6miilMyL 9q7p9xivPY47V2vhaaY3EQMr42njcaKKzl8MjFfEjcvCW1pAxyDtznv1rmdSZvKm5POP/AE M0UVFbaJvT3ZiaiStjGFJUELnFUzPN8w858A8fMeOBRRXDU2fqdkRkjuYDlieR3+laelM39 nXB3HO/Gc+xooqcV/CRrQ3Os8Pu/wBgujvbKwHBz0+9TUJ32y5O0RxnHbrRRXzE/wCJI9CH wo4nxJLIdTmBkYjzCOT2q9EzFlBYkcDGe3pRRXvYf4InHU6leyZvtUPzHknv7mug1iR/7Mg G9sY9aKK7MR/EiYYb4ZHDaizebncclfWoyzLcTbWIwrdDRRXXW+Axo/EVNzeYnzHoO9ahZv tUS5O3nj8BRRXlzPVp7Es7MIpyGPTHX2rb8Ikjc+TuAAB7jrRRWX/Ltk1fjRJq8spv7omRi Qq9SazrFmMiAsf9aO9FFd1H+Azjl/GRZtHY3UmWJ+ZupqteO5hjJYk5POaKK8CXxnqx2ZVV VKDKg8nt70UUVa2Mj//Z </binary><binary id="_8.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCADRAAIBAREA/8QAFQ ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA AAAAAAD/9k= </binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACCAAQBAREA/8QAFQ ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA AAAP//Z </binary><binary id="_6.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABGAAIBAREA/8QAFQ ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA D//2Q== </binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w AARCAKgAX0DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7DYkN1A49qcG9CPypjYzz gDjn8KeCobHf1/8Ar0AKC3Jwpp65Iyf5UgA/vZp2BQAEGgYxS0UAFFFFABRRRQAUUUUAFVx e2ZneAXUJlQhWTzBuU9gR2qxXPa74K8MeIlnbVNIt5LiZQpuVQLMuOhDjkEdqAIddkju/EG macoe6+z77ye1jIAIUfuy3uXxgHrye1Yuk3Xh+4uo9Q8VuP7fClGTUYQotOcmOM7dvocgkt 1zXL2fwFgtbtg/jHVZ7BXM8duzFT5uPlZ3By23j0r0HS7m/0iWy0LxFcW9zviAtr0EjzmUA FXDE/PzkHPPNAEd3f+Cdeu4LGTULJ77Yxt3RwssWMDKN2IyCB396vafc6xb6xFpmpz2l1FJ A8kU8SlZHKso+YdOjdq1brT7C+QpeWUFwpxkSxhs46daqWPh/SNN1CS+sbNYJnTy8KTtUZy dq9FyeuOuBQBfgtre2i8q2gjhjyW2xqFGTyTgVLRRQBgTz/wBi6/JdXAiTT9RZEMu4L5UwB A3Z7MABnPUD1rfGCMimTQxXELwzxpLE4wyOoIYehBrF0hV0vVbrQwzC3CiezVznCHhkB9Fb t2DCgDdooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooADgDNczFrWr6 reajDotpZPbW0ghju5ZW2u20EkALhgCSCAeoq/wCJJjH4fuYUcLLdAW0eTyWc7ePcAk/hWj aWsNlZQWdugSKFBGqgYAAGKAKWm6LbWEpvJGa71GRAkt3Ly7jrgdlXP8I4rTIB7UUUAU9S0 6DVNLudPnLJHcRmNmTAYA+mayo/D1/AuyLxNfBOMBooWI4x1KdOOB2roaQ0Acj4quNb/t3Q tL0nVBpa3zSiW48hZclU3KgDcc8/lSLoHjIf8z0CPT+y4v6GneK/+Q54S3dP7Txn38l8VzH xB86w8RJr9zLPe6NaQIt3b2l2YZ9OJfIuVUHDg9CD2FAHTf2H42B+Xx0gA6htKjOf/HqRtG 8dgfJ42tmPo2krj9Hrz0WlzqPjvxPbj7fLpsN/an7UusPB9jjdFZiEzyDn9at6XFdtqNx8O Z9Sv/7Qg1Y3L3H2qQSPYY3q27Oef9X9aAO2/sbx7j/kd7T/AMFK/wDxdO/sjx8Dx4x08j30 rn/0ZXn3gqPU7yUNenVjajUby2bUH1diuFLKkRjJznoAevFVvh/qutXuseG7I3+qolzZXb3 731wWjvQrlU8jJJDqcEkY4oA9KbTPiFnC+K9Kx6nSzn/0ZVOOXxjJrU2jxeMNIlvYYxNJGN Kc7FJwNxEuAT6dcVwZ8VeIPD3wtmHifUrma11C0kfTdZiZhJBNzthlYc5yBtfvyDXV+Elnh +JU9t/aF5NA2hWt08Us5dTKxILnPUkKKAN4WPxEUZ/4SDQ3Pvpsg/8AatOW0+IYwW1rQvcf YJf/AI5UPxF1HUrXwv8A2fohuBq2pSCC2NqMypj5mdRx0ANchf8AivxLf+FvCmv6M8y6pBJ L/aenk4EwhU+fGV/vZBIoA7hrf4gY+XU9B9ybOX/45SCL4hjIN74eb3+zTD/2euVPie68R/ EfQDo+qTJ4YuYZ7YtA+37RP5PmZB7bBgfXPpWT4PvvEGreGmuLzUfEYZ4bsG+eaPyX8tmCb MDKtwOSBnB65oA9C8v4g84u/Dx9MwTf/F00r8QgPlm8OsfeOcf+zV574K8Ra9rN5o+mDV9S eK70RrvUHuwEdZOiSW7EZbnOcZUcVmv4w1/TPD/g/WbrU9Yvzf2V4bqC32ks0fCyH5flAzk kdhnFAHqoHxC/veHR/wABn/xrO1O68U2yWaeIbHQb3T7q6itZEhEu8b227huyOM1ja9qniD Sfh7oMWj63da1rt3Ik6XMEIl+0Iq73+VQMxkYX8RWxq2sxa78L7PxRbpsaNre9WJv4JFkXc jfQ7h+FAGzp08ui6j/Yl6ZDazOfsFxJJvyMD90SeQw5xnOR34roqp6lp8Wp6fJaTO0YYhlk TG6Ngcqwz3BAqDSbu5m+1Wl4Ue4tJfKaRBtEgKhg2OxweRQBDqutXGmarp1qNHubu2vX8tr mD5hA3GNy9cHnn2rZoooAKxfEiwQ6YmpShVaxmjnEp4MahhvOew25zW1XP+MrKbVfCOoaTa bjc3SrEm0btjFhhmH93jn2zQBvI6SRrJG6ujDKspyCPUU6uW8NafP4Z8jw/c6jJfRyRGWGW VQCHB/eIMDAXkEDsMiupoAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoopCQo JJAA5JPagDH1JAfEmiO2CA0yhT2by8g/XAI/E1s1zFzerrt9YDRA832a4ErXwBEKKOHUH+M sCVwMjnOeK3r69h06wlvJ9xjjGdqDLMegAHck4A+tADru8tbG2e5vLiO3hQZZ5GCgfnWI2p 6rrCCLRbR7S2kH/IQul24HrHGeWPoWwPrUlhpkt9dDWNctwbnJ+zWz4ZbROMe284yW/Acdd 6gDCXw1HIynUNW1K/CjhJZ9i59cRhcn60p8KaEzFprR53PVpp5HP5lq3KQ0Acn4vUNqPhTc Dxq6Hg/9M5K19R8NaBq95FeanpNtdzxABJJUyQAcge4zzg1meLMjU/CpGf8AkKqDj/rlJXU 0Ac8/gjwjJeSXknh6ya4lfzHkMYyzdcn1qlJ4l+Ho1Wa/m1vSUvvLNnJM06q+0HJjJz69q6 6vK/DXg2e+n8Tv4itb6KxvNRuZF0+cRGOeORcBxjJDde47UAac2mfCbR71IJ10ezuWAnVHm Cs27o4Gec5PNW7S3+GdxpllpdjNpD2q3BNpFFOMrN/EEIOQ3PIHrXF6daeLtM8CsYvD2oXH iC4u2tFvLqOOSWztV+VJFGeSE4AHVic0+bRrxX8L6foPhXVNNtNOvJt13NEhkJkhZTO4DZz vbJ+maAO+jh8C2+mXHhMS6aLPDJLYSTKy88kYJ/HHal06PwQmuQ6npd1p7ajcw/ZopIrkM0 sacbVG7kLjt0rD0XzLHwxpOjat4Nu7nULBlV2SFXjMi9Z1kzg56/3iTjFch4Rj8SeFYftN7 4U1LUZHtpls9tmofT28xmEeM4KvkHcOeMGgD07TxpXiPWpNZbTHWbS53tba6eX72OHwoPAz kc9cUyz8I+D7DxCLu0tUj1UO91j7U5fc/DPsLY56E4rmPh5pWq+E9cu9DuFv76w1CFdQ+2y 23lpHct/rEPPU8H65FWvFlhqcvji317Q9NuZtU0e03RZXZDdIz4kg39NxXBHoRQBuS+FPBk vkRC1t4f7IZ5o1gnaL7Kz5LMQrDBPPJ7ZqlH4O8B6VbxCNhaW8gd4kOoyLGd4O5lBfHIY8j 1rihper2s3iTw49jqRm8RXFv9p1JbNpIVLrifnuoGFH1qotpqrJ4b8NTaVdXE+h6lNax393 pcjwPamNlRyPTkLjP8IPSgD0xPCHhGCx0mwgiECWgYWDJdOsiqR8yo+7cVI6jOMUtr4A8M2 T6a1rbTxf2YHFoFupMRB/vgAtgg9wa831bQNZsvsA0h7+ZPAyRPbI1k5OoyM370RkcY2/Lg Z/rXtdpcrd2cN0iSIsqBwsqFGXI6EHkH2oA5/SPAvh3Q7uK60yG5heFHjiBupGWNXOWCgkg AnmsvX/AA3pvh/4a67Z6THKkMitclJJmk+fcGYjcTjJ5PvXdVz/AI2Xd4D1sf8ATpIf0oA3 Y23wox7qD+lYurxyaZO2v2m8hAPtkKjIliHVsf3lHOe4GK2LU5s4T6op/Sub8S+KDp15Doe mWdxf6tcru2QwGRbePoZH6DHoCRk+1AHTRSRzQpNE6yRuAyspyGB6EU+ue0i8uNOt7HTL/T ZLKEoIYJZJlcuwH3W28KSB9O1dDQAVlQ3GjLPqV5p89nJdkqtyyTAneBhFcjOPStKWRIYXm lcJGilmY9AByTXG6Bdad/bAtdN0rT7XTdRD3UaxJiaRgQRK69g2SRnnj3xQBqWs/wDaXiiO 4RN0drZje/JUSSEEBCcZ+UHJx0IroaxdDwbvV3lP+ltdt5g7qgAEf4bcH6k1tUAFFFFABRR RQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAVy+uS22s6jY6Ja3H2lknEt5DE4KCJcgrIQe5 xhe5HPGa1dcvmsdJlaIFrmbEFugOC8jcKB/P6A0/StJstIsUgtLaGJ9iiSRECmVgPvMe568 n1oAuqEiiCqFREGAOgUD+QrnrNW8Q6xHq8qMNKtR/oSNwJ37zEeg6Ln3PcUTw3HiLUby0e6 eDSLV/Ilji+V7p9uWUt1CDIGByeea6KONIolijQIiAKqqMAAdAKAHUUUUAFIaxLvXi982ma Lbf2heowWU5Kw2/GfnfBGf9kZNP8AtPiRQA2lWMp/vJeMoP4GOgCh4uG258My9k1eIf8AfS Ov9a6iuY8ZKHt9DUn/AJjFr/6HXT0AUtS1S00q3Sa7dh5jiKNI0LvI56Kqjknr+VLZ6lZ3t oLmKQohzkSqY2XBwcq2COaq65okesx2ji5ktLuynFxbXEYDGNwCDkHgggkEe9cD4y8BW11H d6vq2s3V3e3ca2qrHbIXLbsqsQyNv0zg4yaAPT4ri2nz5NxHLgkHY4PI69KzIfE+gXFwIIN UheQ3T2W0E8TINzIfQgc14h4JGi6R4zgv7GfWoIYw0bC4trdIlEys+6RlfLYwT7YxWjD4f8 Ey6jc2C+JoJY4DHdXkKogGoTMHBmVi/DfPg46bRQB7hHcQSzSxRyBniIDj0yMio77ULHTbd bi/uUt4WkWIO5wNzHCjPuSBXh03h3wjcWMt1Z+LnijhfypEkhVpTKp8t5wN68bnByBjiuq8 P6NpL6Xr3hz/AISqPWo3mjvruV4FEUSNglAQ2MkJnOeM5oA9B/tnSf7TbTBfRG8VxG0IOWV ipcA+hKgmrsjxwxPLK4SNAWZmOAoHUmvJZ/C2guLg/wDCZWd+kvlzTRySxie4dVdVPmBhgk OFBxxtFZKeCtLvNKS4t/G0LPdQxwXBizcAO26NyQJAApdhnjGQKAPZrDVdN1RZDp17FdCPA fy2ztyMjPpkc1drzDS/hVLp89rdy66bi6gmjkeQRvEJ1SMIN4WTlhtBB6dcgivSJ1uzJAbe SJIw+ZQ6kllweFwRg5xyc0AT0VmpBrUaxZ1C3nKpJvDwFN7E/JyG+UDoeDn2pJYtdmieNLq 0tWaBQJVjaQpLn5jgkArjp3oA06xfFi7/AAVra4z/AKFN/wCgGtlQwUBjk45OOtUdbj87w7 qUPTzLWVfzQigCTTG36PZP/egQ/wDjoq1gZJxyayvDUhm8I6PKwwXs4Sf++BWtQBVv7KK/s 2t5CVOQyOv3o2ByrD3Bqnp2o3BuW0zVUSK+jXcrJ9y4T++vp7r2+hrWrldf1q0TVbC1gRp7 m3uVZ2iGWQ4P7tfV2BPHYZJxxQB1JAYEEZBrCmFrorxafoGlWgvbjLCJAIlCDq7lQeOw46k Vcs9Yt7m7NlJFNZ3YXeILhdrMv95SCQw+hOO9Zfhm/tNXv9W1FLmGa5Sc2zRxsG8hE+6uR1 3ctxx83tQBwl9rFrHr00974vl0rUZ1WaySfhGRiR5RKL1Rw6854wcHmux8NeL/ALffLomrm GHUzH5sLRsCl0gOCydj9AT+HQZWpPZ+GPFN4dWsHudB1OMMzi3Mwjk3MSCACSOT7jI64qGz 8N6ZPdW994aFrqvht5xI1iHKvYzhhmaFuqn+9GcZ/QgHpdFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQ AUUUUAFFFFABRRRQBiX8kdx4o0m0jHmPb+Zcy46RrsKKT7ktx9DRq91eS31ro2l3Bt7mb95 NOIw/kQjPPPGScAZz3OOKYlzFZal4gvGwywJHI+OOkecZ+mPzqfRra+3XGp6n5S3V5tPlRE lYkA+VcnqeSSfU0AXdP0+30ywjs7VWEaZOWOWdiclmPckkkn3q1RRQAVBe2xvLCe1FxLbmZ CnmwttdMjGVPY1PRQBzOneBPDWmWEdlBZytEh3ESXEjeY3dmGcMfqKdN4cvLWQ/8I7rD6TA /L2/krNHn1UMfl9wODXSUhoA5rxf8w0CMdW1e3/Tc39K6aub8VDNx4cHf+1ojx/uSV0lABV HUtOTUUtsv5cltOlxG2M4Zfb3BI/Gr1FAHIx/DrwtFd313FZOs16rrI3mtxuYN8o6DBHHpV Kb4VeFp2uWkN6WuW8yZhP8Afl5/e9Pvcn256V3deY+JdV8ZwXniOPQYruW3kQRwTGEn7G6I GdlBGXDg4GM/MKALNx8HfCdzDNFJNqIWZXV9s4G4MQzD7vTIzjpmtOw+HWjWMWpRtf6pef2 lAlvMbm53FVT7u3AGCK5Gy8ZeLIdVvbhrK+u4pSUjSa1kEVuFYhTgJuJbAHfk56VeuPFPxG l+wwP4ah07zbuOKeUF32IRvIXCnqvy5xgHIoA2Lj4XeHLqaae4kupJ55I5nmygkLrj5t4TI zgZAOPYVVt/hRpWn3Ulxp2p3yGZBbukrKyLD5gkKqAoOcgckml1/wAd67pGt3trbeHRd2tq 2N483fKAqN8uEK87iBz1FconjX4jzRT3CwwweXFdTGCS2dmChlESjCD94oYkjODigD26ivF bL4n+J4Ndmg1HRZZE+z4CeTKqrIsjL1EZO5lw3pgcdcV6p4e1WfWdGS+uLNrVy7ptOcOFYg Ou4A7TjIyBQBrUUUUAFU9V/wCQLff9e8n/AKCauVn64SPDmpkEgi1l6f7hoAr+Ff8AkTNFz /z5Q/8AoArYrL8OKE8J6QigACzhGB/uCtSgDnPFviGXQ7CCDT4RdavfyeRZW2Cdzd2OP4VH JNJ4c8Ny6XFFdaneG+1Ha258AJGzHLlB1yT1Y8nA6DiuiMcZkEhRS4BAbHIB6jNOoAx/EWn y3+kN9lUG7gYSw9iSPvLn/aXK/jVTwbf2194bgWBVWW1AtpVwAQVGBke4wfzro6yLLQbew8 Q6hq9vK6/b1QSQDGwOucv9Tnn6UAa9c9qXh8reNrOgstjqv3nA4ivP9mUDr7N1H6V0NFAEV tJJNaxSywNBI6gtExBKHuMjg1LRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUVWv7630 6ykurlwqKOBnlj2UepPYUAedak41bxDqvhaa4kS5GpW05njbaDE8ZwrL7BSvXkkHtXpoGBg dBXHaPpUtzr3268RvPh2y3chP+suCvyoP9iNWIHu3c12VABRWPqOqzi8GlaRFHc6iw3P5hI jt17M5Hr2Ucn2HNRxeG7VYg011ey3bAb7kXUiszeoAbAHsBgUAblFc5fpquhWMuowaq97b2 6l5Le8VSWA7K6gEN6ZzmuB1nxn470nxVDFfvpFtp1pslulRggMbsQAzSMDnaC2EBOcDmgD2 GkNQWV5b6hYQXtqzPBOgdGZSpIPTg4I/GpzQBznicn7d4aUDOdUQ/wDkOSt28u7ewsJ766f y4IEMkjeigZNc74wlktW0LUBZ3F1Da6gskwt4WldFMbru2rz1I/OorzxZ4f1GxuLC8stXME 6GOQNpdwMgjnnZQBmaFb6nrGntdQzl9srxv9ou7mKVWBzhlDbQcEdOKXX49Q8P6HcatdkvB ABuWPVblWOSAMEnHU9yKs6P4i8NaLYta2ya0++RpZJJ9OuGd2PUk+X9Pyp+p+LvDmo2EtjL c6paiQYLrpk2R/31GR+YoA8o0/w98Qtf166ttP8Aizf2ed0kUTKzoACNyK+75im5QT/OrOq +Bvilo5tmu/jNdqt1MIUPkOQrEE8kHgYU812nh66+HvhiZZNJOpxxrGY41exuGRAxBcr+76 sQCfpWpq/ifwjrEMEN1f6hFHDKs5VbCcb8A/Kcx9Dk9KAOF8N+IrtYbPRtR1q91LU/lEt09 9PCCjnEUrIEIRX3KBXb6jb6tpVos97PKkTSpErLq07EsxCqP9WepNc9bQ/DK01NL5NU1FZ8 Ro4e2m/fRxkGKNh5fRSoxjB9Sa6TWPF/hLVtONiNfntC0iPvSzlz8rBscp0OKAPLdZ/4WC2 u30ln8T30q1F00Eds8LzCLb947yvzKvGWwMZq3rHhf426Npz6hcfFETRx/wANvaGRiMEk4C dAAST7VvXVr8O77V7nV7nxNOt5dAwyulqYg8ROWQqIwMk4+Y88da6PXvFXg3XNJOmjxZJZI zBna3iYl1H8B3IRg9x3oA4jw74p1Kz0hY9d8Vz65dSMZIbq2naBZoR1dUMRyqYO5u1d7eLr djpj300l40KLu3RakHLemAIec5rkZNO+F7Msg8UzRtHFJBG20jZFISZY/uYwxJPtxjGK7G9 8Y+EptDfT9O8XW+myGMRRTqpYxDHUAj0oA8s1XxB481XWZbjwt4+h07To4o2MFzE1w25uNu 8Qj5ieNnUYNX30346R6QNXi+I+kTaf5fnCUW24le2FERJ+lX/sPgO5vbK9n8c2xu9PwbaWC 1SEhgRgvgfvAMcA9Mk118PiXwXYeGYdDsPFtlB5UQhSWbEnHfKnAOefzoAxvAvjDULGwuV8 eeLtP1K6lMcto1nCy5RlHyYCDc/IO0ZIBrv9XuYLzwbqN1aSrLDLYyvG6nIYGM4IryWHw98 OrRbL7H49gj+x3H2223MrbLkqFL9eV2jAToM9a66TxH4I0jwBc6JYeJLGVbexkhjBnDM52H 8ySf1oA7LQRjwzpQ/6dIv/AEAVo1Q0TI8PaaCu0/ZouCMY+QVfoAKKKKACiiigAooooAKKK KACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKK838a+K9aVNV07wzDEJtNEYubiSco8Bk4V1jx+8Q A8nI5HGcUAZ/iT4ia/H4sh8O+HtOiku1u4kx5it5nBLwv2Q7cNuBxjjrxXbXDwz65cXd5Gr x6NbCUJjdtkYFmP1CqAPrXH+DvCn/AAgnhqTWNVtIrvXJP3UQIXzF3kAIZB94sQGZqZ4Aut R8a2FxcazYvb2KTO0zrIyjUJWI6jj5EA27eh49KAPQdBgkh0eKSfH2i5JuJcf3nO7H4Agfh UmsXk9lp261VWuZnWCHf90OxwCfYZzV8AKAAAAOgFYlyjal4ohtmOLXTVW5Zf8AnpK24J+C gMfrj0oAv6bp8enWfkrI00jMZJZn+9K56sf88DirtFFAFbULKLUdNuLGfPlzoUJHUZ7ivLv HvhK58Y6GC4RNe0KQFggyt1FjcMDB64yByAQRXrVY2s2U6yJrOmxmS/tl2mIHH2mPqYz79w ex+poA5/4Y+M28Y+FmmuYyl/ZSG3uCFwjkdGXtjH5HNdwa8u0LR/Bmg+L7vxLp+p36SXjM7 aekb7LYsPn3oFyOefm6dq7KTxVayPjSrG81dF+/JZxgop9NzEAn6Zx3oA6CiiigAooooAKK KoavqK6VpU16wQlMBQ7hQWJAGT2HNAF+ivLdV1vXb26sWtrK/upL23R1hs5XSKAbnzISu0k sApAYgV1OkjxedJglmmtmlkHzR3sZV4+cdU65HOCMjPU0AdTRWGlhr9yxkvNZWzxwsVjEpX HqxkBJPsMD61FLo+p2Vu91Y69fXN0gLCK6KNFKRztICjGenGMUAdDSFVPUA/WoLG7S+0+3v IxhZo1kAPbI6VYoATauMYFJ5cf/ADzX8qdRQBH5EP8AzxT/AL5FHkQf88U/75FSUUAFFFFA BRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFU9T1CPStNmv5oJ5ooRudYE3uF 7nHfHU+woAo+KPEun+FPD0+sag2VjwscSn5pnP3UUdyawtPi0jx0mneKLiya3FpyrpMCk+M 7kYj76KwzzxkZrlLfxVY/ErWtS02ayjuvCMEIuP7RIML2TqOCGP8ZO70IAz3rT0zR5/iFAL /Vbqa28LKdtjptqzRC5Uf8ALSVxguD2AwOvWgC1dXQ8d+MY9MsldtC0rL3V0DhZpTwEQjrx nn0Jx2r0C3t4LS2jtraFIYYxtSNFCqo9ABUGmaXp+jafHp+mWkdrbR/djQfqfU+5q5QAVVi tDHqdzeb8iZETbjpt3d/+BVaooAKKKKACiiigApOnSlpDQAEgDJOAPWlrk7/xVp0Cy6Z4i0 y4tZJYGdoComWSLGHO5eMDODnBrF8LRavp0cQ8L2F5c+HZwZUXWJ/LeMHp5WQX2/7LjjtQB 6NRWKNS1xCPP8Nsw7mC7jf/ANC20z/hKLKGNzqNre6e0ZIcTWzlVx33qCuPfNAGnf39vptm 11cltgIVVRSzOx4CqB1JPauI1yw8UeL50s5dGg0yxs50ukN5MJFusdEdU5GPmyM+g55xtR3 8Ot3q6sJ0TQ9OPmxzk4W4k2nL5P8AAoPB7n6VR1rxXeS2/k+GkVpJBtinmjY+a/ZYkxl/du FUdzQB0ekaTFpcDEyNPdTHdPcP1kb6dlHQKOAK0q86HxL0vRGfR9Ylnu9QsrhLK5nURKJHM e95Am7IRR1OOKtap8TNN0/SZrn+z7oXTQxT2lvPtiNysrbI2yThQW67sEDnFAHd0V56Pipp Uen6XcSaZfTy39sbjyrdFYja/lsqgsC53dNoORyKif4q2t7bwjQNC1C7upbk24iuI/KHygG Qg5OSqkHb1P50AdZp+NM1i40gttt5R9otAegyT5iD6HnHYN7Vt1ymn3qeMhqST6bNaWVjdG C2uS2yV5UJDyJj7oB4Bzzg54rQOk6qf3R8SXXk+vkxeZj/AHtv9KANuiuV1fR4LHSpLz+1d Te4hGYC927Zl6INoOGycDGO9dQhYopYYbAyPQ0AOooooAKKKKACiiigAooooAKKKy/tM1r4 hME7k295GDAT0WRc7l/EYP4GgDUooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACuB8eeHNf1ueNLLWZb bR54WgvYlKgwnIZJhnGQCPmGfu9K76uT8f3l1a+G4UtIhNJc3cVuI2HyyFjwrf7JIAPtQBy GmaH/a8Fp4V0wm30G2xPqFwkexr5iCc4/hDNyB6c8DGfV4IIra3jt4EEcUahEReigDAArJ8 LpEPDttKsglnmXzLmTu0x+/n0IPGOwAHatqgAooooAKKKMjOKACiiigAooooAKQ0tc5qnjL SdN1B7DZdXtxFjzUs7dpvKJGQG2jgkdqANm507Tr2RJLyxt7l4/utLErlfpkcVa4FU9Pt7y CJzfXxu5nO4kIEROOijrj6kmqGpXd3danHoumzmCQp5tzcKoYwJ0AGeNzHpnOACcdKALE+t 2kVxJbQpPeTRHEiW0Rk2HGcEjgH2zmqT2+sa2Nt5/xLNNfhrYfNPKvozA4QHuBk47itaxsL bTrNLS1QrGuSSTlmYnJYnuSeSatUAY+u6Rcan4fk0nTrxNO8wKnmeSJNiAjIVcgZwOPSpdM 0W101pLjc9zezHMt3NgyP7ZAGBxwBwK06jnnhtoHnuJkhiQZZ5GCqo9yaAOPl+G3h24mEt2 93cndcu4lkUmQzjDliFycDgc8VBN8OfDd7c2q6nfXWpXFttytzKjmSNVKrG67fugMT0GSc5 zV+6u01SOfUb28uLPw/CAEEeY2vGP8WR8+3JAAGCx9sVHoXhaxa7j1u60oWkqSeZaQbjuhB XG5z1Zzk53E4yB2oA47VLLwj4f1tbaPxdcprOmQRvDHexfaI7eKIFlBKoCFAY5wwJBGacF8 CW2l2D3niq6jjiuxczeVbsiS3ZfeshBjJRtzgDBGRgc4ra1zwHqXie/1PUL6ey026mgFhA8 CNNm337n352/M4wvHQA881DF8OdchuNPZPE1ottpzNJbWn9nZiikZifMAL5LAHALE4oA1tF 8ReEdC0J7CLXZJ4tPaQTTzxPu3eZ8+4hQCQzgcetaZ8beFhZRXh1qDyZWZVIDEgqcNuGMqA epYDHeuKg+E1/8AYprC88QwzWt7Okt/5dqySXeJTIct5nykk/w46Crll8L5NOtbiztNZRIL 20NhdP8AZv3rw72bIbd99g5DMc564zQB6FdWlpqdkYLhBNA+GGGx7hgRyD0IIrOtnvNM1OH TZ5nvLa4DGCaRsyIVGSjf3hjJDdeMH1rVt4IrW2itoF2RRII0X0AGAKx9RN9F4gtbxNOuL2 1igcAQOgKOTySGIz8oAGPegDdoqrp1/DqemwX9uHEU67lDjDD6irVABRRRQAUUUUAFFFFAB VXULGHUbJrabcASGV0OGjYchlPYg1aooAyLO8vLa6XTtXeJpWXMNwnyifHUFf4X6HAyDnI9 K16rXthZ6jata31slxC3O1xnB9R6H3FUP7EkgB/s/Vr62J6h5PPU/hJnH4EUAbFFYo8OWsi qL2+1C8I5/eXTqCfXCkD8Ka3hu1t2E+kSy6fdr/y1Vy4kH911YncP19CKANyiuVj8baZHdz 6XeyxDV4Bza28gk805xhD65I4OCM8+tb1hqEV/G+I5IJojtlglGHjOM89voRkGgC5RRUVxc wWltJc3MyQwxjczucACgCWisM6pqt+xXR9O8uIf8vV+GjU/7qfeb8dopyaPf3C51TW7iUnn y7UfZ0H5Zb82oA2q4rxov2rXPC+ny3Bhge/WYAf8tZEIKr+WT+HtWlqNrc6Rpt1ew+Iri2t YI2kf7Sqz7cDszc/gSa57wbo+paxJpfjDxDqVxeyxQMbOGVQoQvw0u0KNpK8Ac4B680Addo QAhvzxua+mLAdAd2P5AVrViadcWsfiXWbBJ0WQGKcw7hkb1xux7lf0rboAKjnnhtrd7i4lS GKMbmdzgKPUmpKxvE4H9gSttDOkkTIG+7uEi43e2evtQBox3H2uwFzaf8tELRGRSoPoSOuK 8m1DUfEXhbxDdeJNZ0IMZUV/tEU7vEgVFV0+UHAY8oG4BySa9M13UptK00XUKRN+9RGeZiE jUnBdiATgU7SbOa3sZTe3KXU1zI00jIP3fzdAoJPygAfzoA5jw/8AFXwfr0wtDqK6ffZYG3 uzs6ejfdPHPBrtYriCZ3SGZJGTG4Kc4yMj8xXhurfC/R9R8Rtf6KdWubB7pp7qIRpLFcPgj 5XLqSBkjqRxW18MvDPivQ9YCnXzP4dihaNrN02ukwb7pU5KHnJwcY2gcUAeu1kP4j0iPxRF 4be6A1KWIzLHtOCB2z03Y5x1xzWvXmGvIh1vVQtrqV7NfXkdvaR2ucWkyQgm4JGGVeQDg8g HjmgCO+8W+IZ/EtxHpzKkfmiCxAZTHKSzKDIh+ZgSrZKkbQucGu80HSDo+liKaVZ76ZjNd3 Crt86VuWb6dh7AVg+D9AWOO11O+lN5d2sJtlmmtvLfzdzedICeSrE8ZHQe9doaAMrU9Rnjk TTdMVZdRmXK7vuQL/z0f29B3PHqQy3TSfDWmsLi7SMn95NPM37yd+7HuST2H0FZun6d4ktr Qxwpp9pNMAZ7qV2nlkfHLnhQfYdBWtZaDYWkv2mVWvbwkE3V0RJJkeh/hHsuBQBVvteuJbS 1fw1aRarNPIOHm8lUj3Yd8kZJXBG0c5rf+tef+HvD974YuJ786K15PKzLNcG782bYWyBEpw FTuVyCSc81vSW2p6/L5d/A2naQOWty/wC+ufZypwiewJJ7kDggFu68Q6dBci0gd7+8P/Lva DzGHux6KP8AeIqvDpt9qt1He68qJDExaHThh1Q9A0jfxN14HAz3PNbFrZWdlF5Vnaw20fXb EgQfpU9AHD6/BrI8VNNYaWdWmW2WTT1ufktbSUMQ5Zh3IwR1Pp3rYhuPGC2okuNM0t5cBjF FdOCPVclME+/AroMc0UAU9O1CHUrT7RCrxkMY3jkGHjcHBUj1FXM84rA1HSNUbWI7/RNQhs PMUpdK8ZcScgqwXIBYYIyex9hTo9E1EN58viS+N0wwzIqCLHosZBA+vJ96AL+oanDYGKLy5 Li5nO2K3hALvjqeeAB3J4FVPtfiKVSYtGtoMnA+0XfI9yFUj8jVjT9IttPd598lxdyjElzO 2535zj0A9gAK0aAMH+y9Zv3zq+qiKDdn7NYAxgjtukzuP4YrP0vULjTtMfTtZ07V5nDyZka Ezgxljj51JOAuBz81ddSDHagDirfWbzw1oKXN3ps8mltceXagMBJbQY+UybsYyRwOoBAJrr LDULPUrNLuyuEmicZBU9PYjsfapp41mt5ImRXDqVKuMqcjoR6V49aWFnp3iK3tvE2gto8iM yxvFeSSw3wwQqQKPnLZIJVuR7igD2WjNcTZt4PNxDayT3Om6lMdkdpdXckVwo/uqN/3cc8Z FU5tR8GJYT6pe3mrahbxqds0zTmN8dAh4Qn0Pf1oA7HWtb03QNJm1TVblbe2i6k8lj2VR3J 9BUGi6xdaxBLcvot3p1vwYTd7VeYEZzsBJUdOvPtXM2lhZ6vpdveaL4b097OeMmOW6uPPTY Rg/uwSCxHB5z1ya53R76KXR7uXU/Dl9KI7l7UfYy5kt3xwphLkjHr06fWgD0LTT4t/tiZ9W XTV05txRIGdpE/u8kAHjOf0rerlNI8LaY+h2MjX2o30nko0d5PcyCUAjORz8hPcD6Vbn0N7 CMXXh9jFdodzRzSuyXPqHyep7N1B9qAOgoqhpuq2+pRuEDw3ERCzW8ow8TehH8iOD2NX6AC iiigAqG6jmms5ooLg28roVSVVDGMkcNg8HFTUUAeRav4Y+JOi3k+p+GdQsLjzZHuZY47RBI ZGxlF3n7jEbyAw5zisa3+JHiLSdfjs9W8Om21FglvFDJvzehn4IJPDLuPALfeI4xXu1RyQQ TNG0sKSNG25Cyg7T6j0NAGSJ/EtyVjFjZ6eP45nmM3/AHyoC/qRUqaVNNcxz6pe/bREd0cX lBI1b+8Rk5I7Z6Vq0UAFZWt6/p2g2gmvZTvbPlwpy8hHp/ieKi8ReIbfQbOP9211qF03lWd nH9+4kxwB6DuW6Ac1k+HPB7W11Jr3ieWPVfEFyd7ysuY7Ve0UIPRR69SeaAMq18NXPjW+XW fFT3i6cpDW+lGQpCxByGdRgsBxjPU5OMYFehoiRoqIoVVGAoGAB6U6igDxf4tx/wBna9Za8 fkYrHFEFBbzCHOcgcggspB6cGvZYSTChZtx2jLDvx1rlvG2n2s1lbaldQRSRWZcO0nSEOpU Sf8AAW2k+2a3dFmFxoGnzqpVZLeNgD2+UUAX6ztcltotCvPtXMbxmMKBksxGAAB1JOMVo1j XSpL4usEuMsiW0ksKn7vmBlBb6hW4+poAuWgY6RbQ3uBM8CrIrkZLbRuB9aw7DQLyayjtNV 1n7VaQHy/stsoSNlXgBz94nHUZA9sVR+JdjHqXhOazhIGpqklxanoRsX5znBx8px07isP4J 3i3HhCW3gn0x4bdwGitIZY5EkIyTL5n3mIwcigD1GOKOKJYoo1jjUYVVGAB6AVz1/NcaHrF 1qKWNxeWt3EuUt03uJlBCjA7MMDPQEc10dYuo3N/JrtrpVjcLab4HneZot+QCqhVycZ+bJ/ CgDCsviJZ6jZwQW9jLFr8spgOlXBKyI6nDlmAICjn5uhrc0LTL20lv7/UZUN3qMqyyRRElI cKFCqTyeByeOewpNB0GXSZr+5u74311eTGUv5flrGvHyquTj1OOp5rcoAKQ0tIaAFooooAK KKKAAnAyarWV9bajbfabSTzISxVXwQGwcZHqPfvVDXZrl4otJsgiz6gHi82T7sShcs2ByTj oPWtO3hS2tYreMAJEgRcDHAGKAJaKKKACiiuY1C517UtfFj4fv7W3s7ZSl7LLEZCHboEOQN yjnHTnn0oA6SWaOCF5pnCRopZmbgADqaxV1+e5CnTdDv7pWG7fIggXHYguRnPsKoQ+FbkX9 4L3WJn0d/LKWgkYs5VfmMrsSSCf4V2j1rU0jxPoOuWhutL1OC4iE5tshgP3gJG3B9cZHqOR QBTgtLjVL+VtZvXtpQoaLTra7KmKPpvcpgsxIPsOg7moNTmu/C0aT21+99FK21NPunaSWVv SJ+Wz7EEe4o0nRL6D4g65r09ssMV1GkKuJd3nKoG07f4dvzZ9d3tWhcMU8ZWXnK2xrWRYCC Mb8gvkdfuhcHp1oA4KHxba3Ov6fpPjG21aw1HULh0hs3lEcUYP3GGzBbjjJJIIJrum8J6FO Cbi3lu8/dNxcSSlD/eQliVPuMGtW806w1GLyr+yguo/wC7NGHH61nDQ3sAToN0NPUnJt2Tf AT/ALvBX/gJH0oAns9A0WwuRdWmmQRTquwShcsq+gJ5AqtP4W0yXzFha5s45STLFaztHHJn rlRwM+wFOTV7u0kig1qwNuZHEYuYXDwFj05OGXPTkdT1raoA52Hwz/Ztt9k0G+bTrMgg2rp 50Yz1K5OVJzzzj2rnNf07xXpmku9jHZz2UcW2aDTYXS5uuAqLyTnjjOeBzzivRaKAKmmGf+ yLP7VapaT+SnmQRtuWJsDKg9wOlW+tcPJZ6rBetBrusX6+c7fZby3l2wBy3yK6BQVI4ABJU /Xiuh0/Wo5pl0+/AtNTXKtAx4fAzuQ/xKRz6+vSgB+q6a9y0V9ZOkGo23MUpXIYd429VP6d al07U4tQE0flPb3NuwSa3kxujOMjoeQex71frlfF9xaaPFba211NZXIkW2W4RN8eGOQJl/u ZHUcjORQB1VFUNH1JdV0xLrYsb7mjkRX3BXUkEA9xxwfTFX6ACiiigAooooAKD0orifEd7q uu3k3hfQZ1tQ4KXN4G+eNeN+0dsZAz6nA6E0AQeF1PiTxlqfjGX5rKH/QNMBHG1SRJIPXcx I+ld7VTS9PttJ0iz0u0Xbb2kSwxjvtUYH41boAKRmVFLMQoHUk4FLWT4jWZ9AuI4o2cPtWT Yu5hHuG8qO5C54oATxJuPh65jB2rMFhkYjO1GYKxx9Ca1Yo44YUhiQJGihVUdABwBWfOtrr mjSRWd6rQygL5sRDYwQSP6VpUAFY8ymXxjZnJ2wWcrY7ZZ0A/ka2K5DW57mzudavY7uW0mt 7eGWOSG3Fw7RKW3KqHqS2R+VAGvq6r/amiuE/e/aiof+6pjbcPxwOPYV5dp0sHgr423GmWY Jg1WHY1uAyfPy0JDSOd5PzL8oAHFdN4Mv8AV/FWjXP/AAkd0RdMy3Fssdq0JtF5CEseGk4y QMgdK434s2ss+naJ4lufMjv9Dv0hvZLdcMB95HXqACcHkH72KAPdFOVBIxWJAm7xxeSofMV LONHLf8smLMQq/Ucn6Creh6tBrvh+x1i2SRIruJZVWQYZc9j71U8PbnbVp5WBmkv5Ny/xIB hVU/gAR7GgDcooooAKQ0tIaAFooooAKKKKAMOWNtW8RIrL5dtpUgfd/FJMV4A9FCtz6k+1b lYSvdaf4paFkiktNTYurgkPG6RjII6EEL1q/wD2xpg1n+xjfQrqGwSC3ZsOy+oB6/hQBeoo ooArX92lhp1xeyDKQRtIQO+BnFc015NpOhQaPaXMS65cR+YGkjJjSSRs5cqMLliQM9SKu6t cw3l+1jLL5On2OLm/mcYQYwyR5Pr94+wA71m2bSavfQzquwajMt8xPBW2iIEQI9WbB+hNAH UWEd4NLto9SkSa7ESiZkHys2OSBXNL4W0rQfE9nq+lQWel2bRmG8BfYsp4EICnjcCThuuDj vXP6tqniPQ/Fx1XT3Go6NqsgitUWV5Y/OwFEe0fcLMCd/IGCDiuw8TRRT6faQz2cd5LJOgi tJCPLeXqpY4JwuN3HPy0AT6trcFneQaRE5GpXsUrQfLlUKoSC3tkYHrVHw1onkXE3iCfUZ7 +51KGJibhUzCAvKoVAwDnke1Zur6JrdtFaHS7f+0buZ2kvLsyJG/mFdqN838C7mwo9B712l rbx2lnDawgiOFFjXPoBgUAS0UUUAcB488Zf2KbrRk0c6gZdOebdh2VZGbZEjBVOAzdyR0qj 4P8Z+IJPB9u+u6fbm+t7lrGaQzGMHykZpXIKnG3bjvkjNdheeEfD1/eXN5d6cJZ7ponmfzH G8xnKZAPY84rz/Xm0PSvGd9o914VutTXX7gQmVbjZGpkRTIvLDGcbmxjjrQBq6D8UH8QeTb 2mgubu6k8q3/fERMQm+QM5UEFBjIAP3hjNTWnxPtL0pBHpkgupoS0CNMAk0okMbRB8YzxuH qvNcyfEPhm60G/15PBTNBbSIC8N+EcvtMYAwQd5UKMDJYMuc1JFrvheHW5tHl8ESW1zbJFq M8BukP2UrASDt3fLtXg44G6gDY8Q+P4bbw5qs2raK8UNveJYtGl1iZXL8NjbxwA6kZBFYWp +MfEOpwweFI9IgGvJcI6vdyfOFDgxn5FwsjJzk4AG76VSsPFHw4vdKjvYPDN5LexvmC1a4M n2g+VjG8uVYKrbNpztLYA5rr/AIfeEvDL6HZeJbK2uori92zyK91KcMhIRGBbDBOVGfSgDp 4j4ptFF1ci31EStuktYTsMA9I3ON4H+1gn17VX1Ke81u3TShoFzEJJY3ke7CeUsasGOSGOS cY2j15xXUUUAQWlpa2NqttZW0VtAudscShVGTk8Cp6KKACiq15f2enwma9uoreP1kYDP09a zv7TvdQkKaNbqIQuWurpXRc9gq4Bb36D39ADYd0jRnkYIqjJZjgAfWuVvNU8XXurvZ6DpVt b2K4H9o3zbkcEZ3IqNlhyAOnc5p+o2enr5MXi3W4ruKVxHHaSqsUUrtwAUHL89ASa5u91Lw vDd6NpFtZT2o1gzwQGeWRUiaPIXdHuwVLDA6dvWgDY0ZPEGsy3Y17W7d7Kzk8tX0tWgS4IH zFmJJ+XoQpxnucVHpV3pJ1eC98KX1veWVxP9hnjjQuS6hnZvNJ7Bsnrk96p+CdU1u8lb+0N GP2ea2hVHs3VrJhuZXZAeEPTcnJ44zUdvoY02W7S2tZNPnu9T+1WVjGUJO1VUuxBO1OCeow DjvigD0kdKKB0rmvHGvXHh7wheahYmM34G21SQZDv1xjvwCfwoA6WivJtM+Lsc2pzi7sppY p7lILS2t490yIFUvI4zkklxhAMgA1T134jeHrTxpqUGrWl75CW0ZtZUZ7UtIBl0bLLkjI5I 4oA9Dlu7LRvFvl3EyW0eqxApk4DTIcH6EqV69cVp6fqC3016kex47abylkjbcrfKCfxBODX iCfFC2NhdXs2l3160s0NsVu44pM2wbJjOGwDhiSx4PXtXsOnQwWOuyW9lClva3Vstx5KAKF cEKSAOOQVz9KAN2uZ8T2q3FxDBMoNvf209g+ehZ1BQHv1Uj8a6asnxCrjSDcom82ciXRTON wRgxH5A0AeU/AjV2Ww1XQbiVQsEyPGnGEkYNvRcM3GUJx7mu98W6Vb3LBJgwtNSU2l2Ccxl tp8lmHYhwoz74PFea+CrKzs/jrrWn3txfACaSfT7dXZbcZ+fdjoTtY4HPfpXuN7Z2+oWM1l dJvhmXawBwfqD2NAHmHgz/hMdA86y16WynvpGJt9F05FRI9xBMkrAHYBg+3JwM113hm9vZN U1KLWNKk0y/uZPtCxF1kVo1CoCHXr0BOQPvCtB30LwnpMlxczxWVtvzJNM5LSOe5J5Zj+Jr y7xhrdprvjDw7f6frMNvZKs6RNJJIFnUod0hEZDbQwUA8c5oA9qorx/SPFXi+y8NRLdRTtc WkKfZ0urZ5JNXO4gkNxsGMYzzyCaqw/EXxLq10sllcQrBb3oWUWtqZUZSjlYmYnIYlQDwME 0Ae1Uhryyfx14kht7VoltJnufJ8/dayqNPd5FUxsM/McFvT7p7V2XhTWrvWdNvGvhH9os72 a0Z4kKLIEbhwCTgEEd6AOiorwHUfF/j3SPGDatey2w066tYtk4DtbQxbhvEcfBkmZztCk7u vAFezaJ4h03XNLiv7S8t5EkkaICOUN84z8vbDYGcdqANiiiigDDvnI8XaWJ1dbcRSeVIB8r THA2k9jtDYz159K8zvVsde+P9zpENuZri3ijkmvnTL2O1MqsJzhdxIycA9uRXot9dXN9qki WkPm22kkTShBl55gpIiTkAEZGSfUDivNvBV5d6r8d9ZvpfD19ombYySJfr+8kztVTnJAHB4 Xp6nNAHtlNkdY42kc4VQWJ9hTqQgMpUgEHgg96AOH8PpF4hKXjBp7HzGup5GyEuLgkbVA/i WNRj0yB6VZkvLIQahq9zcT2rarKLGzuUUlwm3CsgP3Ru3tk+mTW/qU0WkeH7ma2gRFgiPlx IuFz2GB0GSK4fxfqWk6Np2keHNUs7XXGaIH+y2haSe4YDAaPAKgghvvY+ooAT4eaX4gtL+7 ivvEZ1bRrVibGa1EQt7gOTndtBbepBzzjJrsGCzeM0WU5+zWW+JfQu5DN+Sgfiag8IaVDpe gjybea2+1yNctBNEkTQlsYTanyjAAHFT6cv2vxDqepbAEiC2UZPU7Msx+m5sf8BoA2qKKKA CiiigBGYKjMegGTXE2fhh9d1G71/WLuYW99GRbWUT7Ps6tGEL7xgl2X8gSK2tTlvr/AFF9E sJVtVESyXNz1dUYkBYx03HafmPT3NRT2q3epW+hQT3ENjYwBpvJkKFj0jQuDnoCTjrxQBjj wD4PuZ47SO8u3uLBlZUTUHLw4XauRnjC8DjjNTH4Z+HGW6V5tSdbrd5oa9kO/coU5Oc/dAH WtHU9KstK0+C/06zSF9PkEuY1+Zo84kBPU5UknPpXRKQyhlOQRkEd6APPdb+H/htL/SLlYr i3jj1DePJmK+U8ibcr/dDMFyB1PNd5Z2dtp9lDZWcKw28CCOONeiqOAKr61bm60O8hAyxiL IP9ocr+oFWbWdbmzhuEOVlRXH4jNAE1FFFABWZq97PbxwWtltN9dyeXDvGVUdWcjI4Vcn3O B3rQlljgheaZwkcal3ZjgKBySa878RtBeeDNY1ia4ZdSuIC9rAs+2RYgwKRqARjfgE+u7B6 UAa91qfhnw/DeX1zcR6nqdmokuWUrJcLk4zjPyLkj0AFczd/Ee61WKSfRZhpZgtHuoYbuNX /tB1kKGONgcEfL1Uk/MK5dPDesa9rGsxeHXNjbai0tsHngE1tBbSBXfYy42yhx93LA55xiv QtH+GWkaefNu7ma5myrBYCbeJGAwWWNThWPUkYoA43QLC7luvENlrr20EN/PLCk9/c+XeWa cvGVDZLje2Qcjp6V6Anh3ww1jbDUrqG/igt4YT58ymJjGdwfGfvbiST71v22jaXaW7W8FjE I2Ys25d5YnqSWySfrTRoWiiTzBpFkH/vfZ0z/ACoAoprkFxF9k8NW6X7L8odPkt4vq+MH6L k/Sr2maWtkr3E7ie/n5nuMcsf7o9FHYVogAAAcAViah4p0jStRubK/leBra1F5JIUJQRl9p OR6Hk+gOaAG69b+Kbl4I/D2oWNjGc+dLcRGVx6bR0PfrU97ocWqGBdSuZZ4Yk/1Sny1Z+7k rzn2zgU/SNd0/XEumsJHY2szW8qyIUZWHseoIwQehBrToA55NBv7SQfYNWjSNDmMT2iyOOM YL5BP16+5pZfD99dqftuuysXJLrHbQhRnsu5SQPxJrfZlRS7MFUDJJOABWXpeoz6rNLcxQC PTcYglY/PP6uB2T07nr0oAoNo93pKl9P8A+Jnb7f3lrdsC590cjJOOMNx7iptHuE1DWtSvD BcQvCI7dY7hNhRdu44HoSevt7VvVjMrWvjCNkx5d/bEOO4eMjB/EOR+AoAytL8cxajrSaRN 4e1iyuGODJLbgwqPmwS6k4B2nGa39ZEh0G/WJC7m3cBR1PymvHPBNpDd/G3xLbXFnDapp1w 8lsbeR4zK27OXG/D8OQRjA9q9yoAwrLw/4bmu4PEEGl2sl7IqOt5sBc4TCkH6cVu1jeHR5F nd2H8NndyxIPRCdyj8mFbNAGB4n8Pya9a2ptrxbS8s5vOhlePzFyVKkFcjOQTyCCKo6Z8P/ D1loj6feWkeoSTytcXFxIm15JGOSRj7o9AD0rra5/RvF+ia5fXtlZTSLPZ5MizRmPKg43DP VcjrQBHpupJp6LoWuyeTcICkUs7ZS6TnGHPBbHBU88Vxktp4d0DVYte8GmPT7Wzima+mUlb S4XgrGzMcM2c7SucU7WPFsNtqIu7yOTV7DU3eO10x1V1MahVWfGDtUuGGTyQwIFbdoPCa6H FrOvavZakiDyd0jq8ELEYMcUeMDqBjG7FAGV4z8S+P7O7ivPCdjZz6KLVJ5Z5495GRknhxx jFc+/jf4uTWsNzpnhy2voJCyrNFaOyyBTjePnHynnHsKfquhXfjGXxXd6Jpz21oscKW6MPK mnnjj+VQpICIAwbnGTj0qsmpfFnQrC0sbXzNWnSPbNapZr/oOPuIZOkhK4OQTyD60Aenaz4 cN1b3MEVpZ6hYXR3T6beLhGbHLI4B2N+B554NeKXOgeIPDWsXt34Skk0K1tmWMxzMZpHdRv EbKiMWBOQHJBYEANgYr6SrE1eFINW0rUYiY7g3AtnZf+WkbAna3qMgEeh+tADvDGqahrPh2 11DVNKl0u6kUb4JRg5xycHkDOcA81sNnaduCccZpaKAORtLwWXw9vr4mb7UizvclSFdZ8nf z0GD0PoBXO/DeLxVaeJNUi8UavFeyXMCTxeW6TB0DbVYSKB0HBBUZzkV1s63mi3t7dG1S70 m7k82cRqTLASoUsV6Ovy845571Y0DRfDOmwyXnhvT7K2jvPmaS0QASfl+PFAG3RRRQBk+IR v0YxEHbLNDG2PQyKDXL+O9U17TZo1Xw7pep6BOhWa4u7hovs784LnacKeMMOh9OtdN4gLPa 2lmuQ1zdxIDnGArbzz9ENcf4jn8TweIpYLVNWkE0ytbCG2W4s54ygUxS5/1YB3EseuePSgD v9PGNKtB5ax4hT5EbcF+UcA9x71T0wCPVtXijz5QmR8dg7IC2P0P1JrUUBUVQoUAYAHQVix H+z/FUsJJEGpR+agJ4EyDDgemV2n/AICaANuiiigAoopkrmOF5AhcqpbaOp9qAM7UtLnuru C+sb9rG7hVk3iMOsinB2sD1GQDwQevrUmkaXFpViIQ3mzOS885GGmc9WP+eK5zQfiFpms2J vpolsrbC7XNwkpLnP7sqhJD4GcY6Vc1Dx/4Q0yNXutcgJaPzgkQaVtucZIUEjnI59KAOjuI kuLaWCT7kiFGx6EYNZ2iTyG1fTrnH2qwIgc/3xj5X/FcH65HatKKRZoUlQ5R1DAkEcH2NZO oxX1rqsWqadZm7LRGCaFXCFuco2Txwcg+zUAXdQ1G3063Ek5Ys7bI40Us8j9lUDqaTSbZ7T R7S3kUrIkY3KTnB6kfnVPTdNujevqusGN75srFHGxaO2T+6uQMk9S2OenQVs0AFFFFADZES SNo5FDowKsrDIIPYiqcejaREmyLS7RF9BCuP5Vmzaxe3s81vpMUMUMLmOS+unGxSDg7EByx B4ydoyOprI0a80LxTq2q2D6rdavPpzrHOp3QwAnIwqAjdypyTnnvQB0l5q+maXDGhkVnY7I raABpHPoqj/Iq5Z3cV9Zx3UBPluOAwwQehBHYg5FYdydL0SUWeh6Zaf2tOoWOGGMKQCfvuQ MhB1J74wOaw4vGul6Jc6h4btVfUbrRraOa5lDBFeWSXaVzz82WJPp0oA7+iuKHxV+HxWVv+ EntgsTmNyUcBWHbp+Xr2rX0bxj4Z8QSLHo2sQ3jtkBUyDwMngj0oAl8S6/D4b0RtSmt5Lkm RIY4o+ruxwoz2571ykeh6/qOsyakW2XVjePARfJmO6tX5ZBgcgBiAcex6V6BLBDOqrPEkgV g4DqDhhyD9RUlADUREACKFAGMAY4p1ZV/qzwXsenWFr9uvnXeYw4RYk/vO3OBnpwSfwqutt 4nSM3H9p2ck7cm2aAiIewcHd+Jz9O1AFPxBqcFzIdM/etaRyKt40akmQ8FbdP7zMSMgdFzn Ga2tN+3ujzXkaW0bYENqoBMSj+8RwSfQcDpzXP22lapY2djq09utxqNushuLVX8wOXbLPGx x8+P044rprG+ttRs0urSTfE2RyCCCDggg8gg8EGgCzWRrIEFxp2p5wLacI5J42SfIf1Kn8K 16yfEgb/hGb5lUtsj3kAZOFIJ/QUAeR3fhu1f9onN/Ay21432iIoGRpJBEOdykfKCo+p6iv cq5K68D6Lqnjmx8bvc3f222jXyVjkAiIwRkjGTkN611tAGGWh07xc5kcRx6lCu0ngGWPII+ pUj/vmtsMrDKsCPY1zM3iTw5q9rJBBC2tlWYG3htzIdynHORheehJFcNr2u2XhO9Nre3D2U +qsHGh6ayKyIowXebjYCMltvJ6D1oA9OvNd0mxDCa9jaQNsEMR8yRm/uhFySfwrkPD/w60Z L+58QapZyvd3sjyC0nYFLdWbIXA68BeDkDtWh4L/4QW4S9vvBslpO1w/mzyw8sCRgAkjI6d K6DQ9OuNK0S3sLrUJNQmi3briQYZ8sTz9M4/CgDFv/AARp95epdRXt3aSG5FxK8T4dwq4SM N/Ai9gOn15rXt/D2i22nvYR6dC1vIxd1kXzN7HqzFskn3NalFAFaysLPTrf7PY20dvFkttj XAJPUn1NWDS0hoAWs7WbKW+0x47Zwl1GRNAzdBIpyufbIwfY1o0UAU9Lv11LTIbwRtEXBDR t1RgcMv4EEVWl8R6BDK0UutWSOhKsrTqMEcEdetYGh22razppWd203SzPMyiGX9/cgyMclh 9xTnoPm9xXWWtjZ2VnFaWtukUEQ2ogHAFAFG712zjs4ZbF01GS5fyreO3kB81u/PQADJJ7Y o0TT7ixhuZbxk+03cxnkjhJ8uPIACrn2AyeMnJq3DpenW9697BYwRXMgw0qRgM31NW6ACii igDI1Yb9Q0eFuI2ut5PuqMQPz/lXEa/pc7eLr69soLO6vEaNxqB1Q28umLgfK8fQp1IHfJz 613WvW7zaNNLCcXFt/pMJ9HT5gPocEH2JrzvxVB4Dk1q71DUvEU+ga1e2kUguOiiIqRt+7t dSAcqSeeRg0AesDoKoatp1vqdg8EytuUF4pEJV43xwykcg1ZtJIpbG3kgkEsTxqyOOjKRwa moApaTcNd6LZXLvveSFGZumTjn9au1j+GCD4dg2gjDyjBGCD5jcVsUAFcPf+L7+007WdRvN PhTS9NuntLiWGYmZF+UeaFK4ONwO3P513FeR3l34E0zxVqGlarqOpOP7Rilngmut8DSuAwd 17IDsHPGcccUAMTxJ4EsNGtLHS9Xvrq70RlW3u7S1DPIWPlHGVCOPnwf0qSwtvBf2zVre1v NYmu9SR7OZDatvlkR2eRk+QZYMxJ7DgV2D+AtEksLrT0mvorG4cSrbR3LCOB94fdGP4fmGf T2qVPBWmRWyRxXmoJcR3Etyl2J/3yvJ/rMHGMHuCKAKkfj3R0u7exja51DzDBEssERZmeTe PnXA242HP48cVsDxJpw1g6ZIJ4mMnkxzPEfKlk7oreo98e2a8vv7rSdK1WS7g0bVH0+yvEs 1ntbrdP58ZbG2IrzuaRgctk7icYrsdHTW9Z0K2tp9Ik0iKSU3U087DzM+Zvwig5DZxy2OO1 AHcDpVLU9Sg0y086X55GISKFT88znoqjuT/wDXpmo6tbad5UTK091OwWK2iwZJOeoB6AdST wKo2cF/c6y2r6taQ2iwxGK3hDiVxk5Zy2MA8AYHvzQARaE96PtGvXElxO/PkRTOkMX+yoBG 73J6+3SsnxFMvhXRrq6tvEF5E0cLyQ2b7JycDtuBbaCRkk4A9Koax4+NxaxQ6Cktu9yd1re XQSKK6RGxIImkOA47BwAa5/S9O8Sa/rusX+mARaLqtovOr25cjzBtnVGDZBBUHAynTFAG/w CGPC/h3X7C28QXsCXlw0rSupaJ4zKGILfuwA3OTgkjmrl7YeV44ubmwsLZriW2jRY4WKmR1 fcssxUDaq8gDJLZPFJoNrBpdhJoPheeTULgbUudSkK+VEQoXPy4UsFA+VR1+8a67T9PttOt RBbqfV5GOXkbuzHuTQBDpulx2FrIHdp7m4O+4uG4aVsdfYDoAOgri9X8GaJqTz6LpOixs8V qsEt1JdyoIOS6KMZLPuO7n2znNegXNxDaWkt1cNtiiQu59ABk1n+H4XTR0uJoTFPdu1zIrD BDOc4PuBgfhQBwGh/DnR9C0u3sr7wnLqbRJ5b3AuEffySDtyucZIBIzg4rS8PeFr7w5qE2q WGixSq6eRDDNdbZoIdxbbwCp5J6knpzXoVFAGfYan9slkglsrmzuIxlo5o+PqrjKt+Bql4w 1mfw94K1fW7VY2nsrZpY1l+6WA4BxjjNbtcL8U21eLwJezaXqX2NQuyULbCZnDEAYJICj1J zwaAG+FJNd17Q08TtLb6bql4Cs0CRmSCQISEzk5B7ZU9O1dENcmt4UbU9Iu7XGPNkULJEnq dwOdvvjp1xXP8AwkSJPhVo3kRNEjI52sQTnec9AOM9OK63Ur+30+z864VpN7CNIkXc0rHgK B3JoAuKyuoZWDAjIIOQaxruwu7TUH1TR4o3kl4ubZ3KLNjowPQOOmSOR16VZ0W3ntNJhguI xEyliIw27y1LEque+AQK0c460AZlprthcsYpZPsd0rCNre5wjhsZwM/e45yMg1bhubS+ik8 iVJ41donxyAw4ZTXnHi1UbwTqPiT+ztL1GU3Zlj/tON5I1iUlBgLyOM4P+0TXQ/DmCxXwPZ 32nRiG31L/AE0QK25IS4GUU9cAjvQBq6C5tbQ6POCk9iNoDHIaLJ2MD3GBj2INZGo67BqHl xtdtY6VKxHmIGM94AefLVMsqccvjntjrXM+M/E+qQaxqg0eKO2gs4ksby7kYmRPMIYNGnQk Bj1IyTxnFZ9z4pX4f6nqelrHHqciWcXlXwXdIsmCFSbkBI+AByMdOSc0Ad3bS6k1ikGhadB oekxLgT3a7XVe5WLpj3Yj1xXIaJ4OW58T3GqWNx9qDM6rq0kHzKp6lC335CcjcBtAJ6nAqe DxFNf28N94nspdRiScWoiskC2n2nGQm123uc8Bm+XPbvWg/wATrYaXHeWWh3D258uMzSSxx xQSuCRHIc/LjGDxxkDvQB22l6VYaNp0dhptslvBH0VRjcT1Y+pJ5Jq7WboN7eal4fsr+/tf stzPGHeL+7n8T2rSoAKKKKACkNLSGgBaKKKAMQ6JcWRZ9F1CS2y7P9nmHmwEk5IA6rz/AHT 36Vd0vUBqOnrcFBHKGMcsec+W6nDL+f6Yq9XO6ravp+s2utWNvcFXkxfC3JbemwhSY/4iDj kDIHrQB0VFVrG/s9StRc2U6zREkZHGCOoIPIPsas0AFFFFADZUEsTxt0cFT+NeP+O7/wAXW Hg/Sp/Dd5fGQRNBJa2mmpdJKEbaWZ2BMfHsRXsVYmnSPpuqSaLckeXKXns3H8SZyyH3Un8Q R6GgCLwXdPd+CdKkllaWVYBHIzdd6/KQcADOR2FdBQAOwrmvFuqXdnpz2lhDvmlheSWTeF8 iFSA7j1bDcD1+lAF/w+VbSPNQALLNNIuBjIMjEH8etXb+a6g064msbX7XcpGWig3hPMbHC5 PT61zWjeJrTURrWi6ZEthcaRN/Z9v55zHK/l7kK4+8MdhzgVx/hb/hKtO1ifUPEWv3V3f3S o7aVDGJJgc/cZQNkSdwcg4PPSgDNufGvxO8Q2tppehaQthqTSSi5kMRVUMchDKHbKqMBR83 zHdkCtvwf8I7bR5xN4jNnrTKROrPGSRNvY7jn72AcZOc4HoK6PQ/B91DDNJrmrXN4bq5e7k swyrEGYggMVAL4wOvHHSuyAwMCgAoqlqeraZo1g99q1/BY2ydZZ3Cj6c9T7Vk+HvFdnrfhu fWWxCtvJKssfO5ArHGQeeVwffNAGb4n8MWNzqtlfaXBDaa7Ncq63e3P3AWJI6cgBScZwa1j qviCQC2i8OtFdEfNLNOn2dffcuWb6bQfpVOC61Jdal1rUtDuBbPGsVr5bCWWFerFo16bjjk ZPABxXNfE3xO/wDwhFx/Y82oW2oRSoz2/wBjl+aMnawkAGQmCTkHsKANi31WfSI7251OC3u PEt1A94LSGXCvDGQu1JCPQbsepP1rldU1XV/GQXTdNOoWGsWl+t/aC4sygiUQ7lRyDtKlsr vyQc1p2fhmW/i0/V/EiWmgx6VBFFaPYXjMwjUHcNzAAI6sARgtx1rqrK9nttPhstA8M3P2O JNkDTSLDGVHT7xL4+q5xQBzenaNDp0vm+KJ4tTvmeSa20O3jEsdo0p3Oq5GWyc/M2ABnFdU uj3mpqra46La4+XTrckRr6B2GC+PThfY1d0jT5LK3le68try5kaad484LE8AE8kAYA+lXbi Ro4HMbRiXBCeYcKWxwDQAsMMNvCsNvEkMSjCoihQPoBTyQoJJwBXjdjruueHfiFJZeINa0q 41W/Amu08+RILeAf6uNd2FjbBJBIYtg5xmvWrS6stSiW9sbuK7gyVV4XDrkHB5HfIoAx/El 7Fc2kmhWkvmX90FURRqWZFLDLN2UYycnHSujHFc/pco0u4ew1KJYLm6nd0uN2Vujnjns2MD afTjNdBQAUUUUAFeW/GvUpoPBL6dDp1/cefJG8kkNsZYQgb5lfHqO3evUq8t+Md/bSeEp7F LiAXFtJHM0UxZd+4MqhGDLl884z0BoA6PwvqVlo/w98PLez7ZJbWNYo0jBeQ7c4VEznHt+N aNnFe6tqkWq3sT2trbFvsttIuHJIwZH544yAvYHJqh4Ut22WKyddM02Gzb5t4MjIrvhu+AE /M11tABWR4lLDw3eBWKKwVHYdVQsA5/75JrXoIBGCM0AcL8TbZZvg/rMWmsixx2waPy2ULs UgkAngfKDVX4O3txP8O7C0bS3s7W1j2W8puFmEy7m7qBjHHX1qvea5oC391b6TJ9nt5WZZY bi3As74oT5iI54VsBhkYBK98V3Wi6dpOm6aqaNYRWVrOfP8uNNgLNySR6mgDzjX7aJPEt5q 3jTwtHf2tqZFtLiGDe1wpKmNCBxlQGwW9TWxqFx4G8NXthpy6NbLH4rdYpgoARl24VnU9ss q/Vq7fUEkfS7tIU3yNC4VfU7TgVzI8KaL4j8Ohr3z5VvrOCJmD4MQQZHlnHyHOc470AZs+v eA7PxHLMul3Ml9bTPF5kNpIyGaNBvA/hLqnJOM4HWqmteJvAY0O9023ieax82O6u4rKzLiU yOrAHoNzFlOfeuhj8BaVEwdb3UTIJpbgyNOCzSSx+W7Hj+7xVU/DHw26KkzXs3lwiCEvPzC AVIKkDqNgxnOO3WgB0vxP8FW9xd20uqlHs0ZpR5LkArjcowOWGQCKbefETTFNiNPhnnM97D azmW3kjFvv67iRwwGDg+tTSfD3SJLC9077dqCWF6WaW2WVQu5mDMwO3IyRnGccmpNS8B6Vq d3NPLe6jAs00dy8VvcmNDMgAWQYGQ2AOh7UAPPj/AMMCN2F9KWWdLcRi3kLu7qWQKuMkEAk H2q7onivQ/EMjR6VdtM6xiXDROmUJIyNwGRkEHHcVgaf8LtB0y7jurW+1PzUuI7omS4D75U VlVmyvJwx+tbGieELHQbyC5tbu6kMNp9jVZWUgpvL84A5yx5oA6OkNLSGgBaKgivLSe4nto bmKSe3IE0auC0ZIyNw7ZHNT0AFFNd0jRndgqqMlicACud1LXbe+s5LDRnnubu4Hlo0MTbUB 4L7yNoAGec0AWdCdbm71e/hB+zz3WI2xgPsRULD23AjPfFbdRW8EVraxW0CBIolCIo7ADAq WgApruscbSOwVFBLMTgAetR3N3aWcYku7mK3QnG6Vwg/M1iM3/CTv5cTH+xFPzyKcfbCP4R /0zHc/xdBxnIBZ8PyvcWM90S5hnuJJYC+cmMnKnnoDzj2xU+r2D3toj2zBL22fzrdz0Djsf YjIPsa0FUKoVQAAMADtS0Ac/wD8JbpK6f5skwW9HyGwzmfzP7gTqTnvjHfpU1jpk87T32tB JLm6i8kwLzHDEf8AlmPUnue/0rXZIlczsi7wPv45A+tcVqvxH0bTNX0mJZYr3TL/ACr3dtI H+zvkBdyjnBzjpmgDnpf7B0mXUle/a/j061MskOmlkMgiIVRLID/rAGCgLgnnNZkvxE1G7u D4f+HXhWe3JZWS7eAOrArkllz8vVfmY568cVZuvCmmR+O/E5vtWvNN0vUpIjNDahjDJlAWW RtpWMk/MCpB5612el3ehaTpcek+CtLFxgkIkCMkQPd3lIwfrkk9s0AQ6FfX/gvwLYL4/wBV Sa7E/wBne9XdIuXc7C7Y+Uc4ycAcCuZ1P4vySaXp40DTI5tSvpZoVhkYv5bo5UAKoy5bg9g AwOcV3WvaBNr/AINm0bVLuMyTBTNIkG5ThgxAQn2x+tYHhbw5bQWv2jwzbW+j20qqhumxcX UgVdoBz8sfGMjk+ooA5q98ON4tstI1L4oXH2O9iLGHSIlVpGUjrhcksTtPTjGO+a7XRvDrr aQWsek2ui6QrrKbQEyTzlR8vmtnHYHHzHgDNdDpukWemIxhQyTucy3Mp3Syn1Zv6dB2rQoA MVXvbSK+0+eymZ1jnQxsUYqwBGOCOlTlgoJJwB1NVLjVNPtonkmu4wEVXYKdzBScA4GTgnj NAHjM/hpdN8P3GoDR5ba/8LILaGUB1F25kU+cMH5vkI59WPpT/FHijVL/AGzXN3LpzLBfIb G3ilWSAhP3RdwcNuwCDgDnivQtT8R3mnXjQywmS4gtprua2tsOqwA4WRnbbg8H5R159M1nx fELw9c2cZHjnQoTLbpiTIDCXPJ2M3THGOoPegDEsPHGqHVr7TvtltbwtcbItQu0eSJAIEYI ACPmYlj1A4PU1S0rVtQu/EGst4kt7DUfssVwRb3Un+kIkY+Vo4toG1yeoGcEcmupg8Y+BV8 RyaY1xYxSRB79LppYzG752uynP3uvHpTovGfgOwk1F47i0T+xYEbzUKuzRy4YeWc5IJIGPW gDxTUfD+q+L9RsHGrSXlvBbvNc5s8/2apwRA275mjzkFWyRt3dK7n4S69Z6R5uh6wE0q9ub mRYo5LmMiVgQFAGc5I+6VUKw6c16/d3vkaNPqMUBlKQNMsY6thcgVx1p4TcS2fiKKPTNXvQ nmR/abcL5asd+yJxnaAScZBxnqKAOz1KKxl0y4GowLNaqheRWXdwBn865LQfF9jbaWYNSj1 C3W0lMMs1zA223ycxpI/rtZMt0561m69461Ftbj0PTNNW1uLeFru/i1ZTGksP3dkbDIbJOS wyABz1p1roOteKNE1O4TUrSz0fxMqTtELZjPDG0aqUBLbclV+9j3FAHa6rrmn6Rp9zeXEvm LbKHkjhIaQKSBnbnpyKtrfWTEhbyAlX8sgSDhv7vXr7V5u/wlt4rTVrWwubZDeJIsN5NHI9 xDvxlS28BgMccZ6elJL8MtXfQf7GTW7ERo8jR3TWW64AYhhufdliGHJ6kdTxQB6Wt1bPOYF uI2lGcoHBYY68Vl3uiaDrxkuzDBJdNE1uL2DaZo1PBCvyVNcm/wAOLqf7Q0upWsE13fT3M1 xa25jl2SxbCgbdnqd3Nb/g3wnB4T0+a2ijtlaUqXa3V137V2hm3M3JHpgUASxRjwzcOqQSN pEoDZjQubdwADkDkqQAc84I963La6t7y3S4tZkmhcZV0OQfxqasq40ZfPa70yc2F2xyzIN0 cn++mcH68H3oA1aKzNL1I3Rls7wpHqNtxNEuQCOzrnkqfX8O1aErskLuib2VSQucbjjpQB5 3aeC9Pv8AxHJqqNONIsnke0s5irwm5y26VVxnapLYBOMkkAVkaZ4y8Wnw7p2sX87mG+uIbY O1rEqlnZhuTDE7cLjkZya7nwTf2useCbG4jQjejCeGQgtHISS6t75J/A1onw7oTaXFpbaRa GxhbfHb+UNiN6gdjyaAOA0j4nJbaZ4etdcQ3FzqEG6a5jdQwO1mz5a9sKfT2BqCP4hSaJe2 SPpkx0y602JtNsoZEllnd5NqliPukjrkn866DxNpFno9lZv4X8MaTPq/mAW0Uluo+VAzHae NpHr2zW/B4Y0EWxE2haeJZk2zbbdcHPJHTpnmgDiNY8b+I4/tLWdhLYztaW5WyuwivC73Hl Ft3IIIxjP5VasvH17abdIudM1DWtXSadZFt4kUrHG4Us2DtJ57Yz7V1reE/DbOrnRLQsoVQ fLHRTuX8jz9acfC3h1sltGtCTK0+4xjJdvvNnrzjn1oA2EbeitgjIzg9RS0AYGB0ooAKKKK ACkNLSGgDwrxC0nwp8ZQa5Y6Re32mvbkXV3dXOVdmI3/ADYz5nyrgOSCThcV7No2s2GvaRD qmmS+dazDKtj8x74PHHFZ2oeE7O+0+azF7epFImwxvO0sZGOhR8hh6ivNtX8LeIIdZ0+48H sdG1OwAaXS4XMVvcDhDLHnKMv3dynBAHqQaAPR7iysrvxW8Wqw+eskKNaJKSYyVJ3gLnG77 p5HSujAAAAGAOgrl5La+tpdAtb2/fUdS+1GZ52RUUKIyJAABwOeByfeuooAKKKztZu57PS2 kttgnkdIYzJ91WdgoJ+mc0AZmkafp9/dajqdzaQ3TvdyJFPKgc7FwuFz0AIYcV0aqqqFVQA BgADpXnXijx1ovw/0b+wRM0Wqx2wFkLiBvLuGwcsCODjBJGRyQO9dZ4W1a+1vwvYapqWmvp 1zcR7mgfqPQ46gEcgHkZ5oA2qRmVVLMQAOST2parahYWmqabcadfwia1uEMcsZJAZT1HFAH nnjb4mW2n6deaXocF1PrJWQbRC48lFYK0nA9T8vvgniuZ8EfD59I1G21m80+CTxLqGbpPtb MyWqAKDM6jrMSeQMYJPOK9J8M+E20SNl1G+/taW3uXksbmZAJoYmQLsZh944GM9xjPNVfFP iXS/CuvWuo6tPtRrKZII0BZpH3ISDgcDpyeBzmgDotJ01tOgnM9ybq5uZTNNKV2hmIAwF7A AAAc9Kt3Nzb2ds9zdTJDDGNzO5wFFctaWekzwwzapfy6jf3cT3Ba3uJDHtHVYwh27VyAO59 zUqWnhWBxeSwznyIVugLvznWJW4DBXyA3tjI9qALa+I5RALufQtRjs3+ZJlRXO3sxRTvHHP QmqcGrWtle3Op27tdaReNvleCJna2mUANvUDIBAB5HBHvXRPf2UezzLqJDI4iXc4BZzyFHu fSsW4i0DUblLmOSWC6mEii6tjJCT5f3tzDjj/AGvwzQBvQXENzbx3FvIssUqh0dTkMDyCKh u70QOLeBUnvGXetv5gRmTcAzc9hmsPwuLKxsJYZLWKxv0KLchSoWViPldcfKd2T0xzmmXd1 cXhmsYkkN9qEIVbeWJQbGIghmdlz1OSBnk4A7mgDVk0mS5WR7u7EtwPNWFwmEjRxjaUzh8D uf0qvpf2uzvodPvdNs4T9nxHcWfClUIGzaQCv3sgZI61r2xjNrGIphMqjbvBznHFZusP9mu 9MvyG2R3Ahfb/AHZBtGf+BbKAIdX8LaTq9415e+cjPD9nnEUpRZ4s7tj46rnPp1PauFl8Kf CDUYZo21eylEJd2ZNQXMO5ucYPy8kY+gr1ZlDxshPDDBxXm7fBLwP9uW8givLWQZyIZ9qtn rkY5zQBg6Z4R+E+pX+o+XqUkd3a3bRkTagu5JEORKgyeucA+naptM+Gfwz16NJdPN7YXE6+ c1sl5tlKhiodlyeD29sUzUPhv4F0bxBZWk1wba2unUiAZ8zzArgHf2U9x3IFdl4X+HGh+Et Xl1TTrvUJ55ITCftU/mAKSCccA54HegDrWAgsyqLuEceADznArkzJf6N8Lo7vR3Qz21sLnD Q+YCv33ULuHYkDnjAro9Zu/sWj3EyjdKV2RKOS0jcKB+JFS2NmtppVvYsAyxRLGQRkHAwaA PEPC/jC2+Il7p9r4ogtL66/tANawrp7iOFFVi2ZSWRiwx8oOPrXvCqFUKoAAGAB0FeAtJd+ GPjJJ4VtXNxaXW26t45J9qxvu3p7KThkGMcEcV7ZDrVtNpFzqEccha1VzNb4/eIyjJQj19P XIoA06KzNJ13T9Y0SPV7aUxwMm5xMNjQnGSrg/dI75qkuoa7qcZudItrOGzfIilu2bfIP+e gVR930BOT7UAbzuscbSOdqqMknsK85h+KEdz4ot4IdLl/4R+6kEFvqcitGsr5O5wSNvlgjH JBJPANdVD4XsAoluJrm4vm+Z7wzMkjN7YOFH+yOK5Pxt4Vs7y1tbTWdZnTTmdo7eZ3Aa2ld SBu7Oh/Aj1wTgA9JBB6cj1ps00VvEZZ5UijHVnYKB+JrwNX+JXwo06KS3ii8RaBEWMgDk7k yD5inBKHHqSv0xXR6v4o0DxtoemarZXloxs42vbjS7+TaNrDZuJCspZSeBhuvY0AeheIl0t NKbUb+d7b7ON0VzA2JUJ6BD3z/AHeQe4rB8CJr92Z9b1u+ubhbm3iSNZkEa5BYllQdAQRye p9sV5/4ittU0bw2uk6veiZ7IxPZmzlZIoFklAZJGIyPkLKpP8IJ4roF+JeoA6tHDptvbQ2p tU08EtKLxWfZIUZeGVexFAG2lpf+FPFEg02KSfT9RkDrbcYLY+ZVYkbWAGRnhhx2ro4PElr LeQ2k9jqFlLM/lp9ptmVWbnjcMr2PfmvI7/X/ABBqFtPcXupWhvLSwvJZbZ4nQI0dwBEAA3 EmBw3XB6Gl1/xx4p1jSLxXttL0L7IxdIri6zcsypkEL/ErZOCB055oA9T8M20Nzbt4gmUyX t6zku7FvLj3nEa54AAA6detdFWdocc8OgWMVyLcSLCoxbgiMDHAGeemK0aACiiigAooooAK KKKACkNLSGgBawvFYhh8O3eqtuS402F7qCVPvIyqT+RxgjoRW7XL+PgreCbyOXPkySQxy84 zG0yBgfbBOaAJ9E0y6mjsdZ1q+e81DyQwRBshgLKNwRR19Mkk10NIqqqhVACqMADsKWgCK4 uILS3kuLmVYYYxud3OAo9Sa4nX9cjkWzudWll0bRJZ1SC5KgvLLgmNmBHyJkZGeScZwK0dT u5dUuZTa2r3Wn6UxkmRCM3U6DKxLnjCnBJPcAdjXmE1n4m+KHjG1gv2urTw1FEspQSeUxQ5 yzbMgSMTt2Hooz3oA1/DPw91vVfE6a949vI9Ua0AiSGRA8cpT/VTRkHGCjfMMcsK9iAwMVX sbO207T7ews4hFbW0axRIOiqowB+VWKACiisDxhqWpaR4Wu9S0ryRPbqZWedS0aIoLMWAIJ 4GOOeaAL2r309nbwx2iJJd3UohhDk7QSCSxxzgAE/hXBeNfDF5ZaXeeJ0169nvEtjBcgwLI HhLciNRjy8ZJz83HUHFT+EfFd34sstJ8R6hpsdpGlzLZho2YqSyrtcBgCATlencdq6Hx3et pvgi/wBRVpk+yhZS8M/kumGHIbaw49CCCOKAOVi8dWHh/wAMaLY6LpMFxGIImVLe7VoktzK sIdXA+ckkHGAeucV0R8eaZDfXP2yKSDTUieSC9wziYxnbMuwLuXYcZz16iuDs9A8M6jZ22q yz3tnaXMjR2JtZxLLqZ83znkMYjyvzrnAxgDkCtlLvwLDqsmpJrOoXcdtDdXbWCxlo4Flz5 oZdgIyVbhjwc0Ad3plxot7c3sumRxNMsq/aXWIqWfYCCSR8x2kfnWjtFxDJFcQDY2UKNhg6 9OR6H0rz/SvFngvw5oSaHol4Tcx2xuIre63h3YoZArsRwxA6dcYrX0/4heGbpbKC51OC1vb i3jmeFmJWIum/YWxgHGeD6UAbiaHpaXHni1U7RGEjPKR+XnZsXopGT0qpprJa69qVncRlLm 6lNzHIRkTRhVGAfVemPoe9XdM1mw1iKSWwkkdI22kvE8eeMgjcBkH1HFYt/q1rp2sXWp304 IgYWdtC0oTcxQSOEB4ZzwACR0oA8/8AB8uo6/8AHrxFqLExaZYZSDy2IWYAbAflOGGd3UHn 0rW8VeIPFGm69YaFq/8AZE+m6rcmNBbRym48sMDzzhGCndvPA21qfDbRdMto9W16zsb2wuN RuWWS2u4fKMCqzFVAxyMNnPP6VxfxVgg0f4m6HrD30ml2epxG3vrqFFaRlUhcAsDt+Vscc+ 3FAHsWhXE9zols9zIJZlDRvIP4yrFd344z+NaVYHh1BZS3+kmUv5MvnRMzZLRuMg/mGB963 6AI5IIpXjeRAzRNuQn+E4IyPwJqSisK4a71fU57G1vJbOytcLPLCBvkkIzsViDgAEEkc80A Y/iLxRbRT2KxQl7eO/SM3Dnakkgz+7TqSevOMZGM54pPBvjeTxZrGrwRWZWytHAhn8t0P+6 +7+PvgdOh5qn4t8CG++xSaQryQKqWl1pz3BjhmgDZDA/wsjYfI5YjBrstG0pNG0mGxW4lun QfvLmbBknfu7kDlj60AeT/ABg8CWNwV8WafGzayZI08pCTJNt+6IwAecgE/wCyD0rV0nxJq HiuOSXTILjSrm/snsVv5UCo15GCSyrkthT5nJ64Fej6lpen6vZNZ6lapcwHna3Y+oI5B9xX mHivw5b+HbEaX4a0O/mhuogkdvYzsJFHmDz9jMfkYx4APpnFAE9z8PPGyCbVrX4j3b63LGk cqi2iit51X+EqAcHBIDcmvU1yFHrivBvBmuazda3F4T07xVHoum2l7+5sNWjd9WliBDGM7u AnBGRk4716trmrQXAbQtOu999PIIJFhPzxIeXOegIXv2JFAGNr/iiC0tp9cvjqg0KB2hjOm oSZGHBkdhzt3fKuOMgk9q1vD8Nlq8dvrsGr3OqWoR0t1uY1HlEnD5+UEtxjJ9/WvK9X1S4+ IXiTSvBegxNpFtYAi5Uo/mW4AZHHynacY2gnIO7vzXullaQWNhBZWyBIII1jRR2UDAoAy28 OwxRuunX13YAklY45N0Sk9f3bZXHt/KvP774aeHdS8QLpt7CunXM7rfv/AGezRw3qIw3Bo8 /IwLA/Kcc5616zI4jjZ2zhQScV554TlW98QzeKPEWrQLql4Xs7CwDqFt4AwIUDqzt8pJ+go A2dX0+O5106av7hdQsGQuw3JK0bqQrL3wpYH1DEVq6PqL3E93pl1DDDeaeUV1gbKFWGUZR1 AI7HpjvXNeJ9S1zTL/7XcaS89vbTLLZXtmN20HCvFOpOVBGfnHA4JxiremS23heW5ku0VrH Ubhp11USBwxblVkPXgfKp5HAHFAHYFVPVQfwrnvFlvMbGzv7UwiWyu4pdkse4SAnZtz/D9/ OfatfTtStNVsxd2UhePcUO5SpVgcEEHkGuT+IOqTWq6BplrOEmv9TgVkxkvErgsB+nNAHb0 UUUAFFFFABRRRQAUUUUAFIaWkNAC1n63pyavoF/pkgBW6geLnoCRwfzxWhRQBh+FNU/tTw5 bPKGS8t1FtdxOMNHMgw4I+vI9QQav6vLNDoWoTW7+XNHbyMjYztYKSDWB4j06602WXxXoXm C+hVWurVBlL2JeoK/3wudrDnjHIrUutQs9U8I3l/p11HcW01pI0csbZBGw/5xQB4vd3firV NQPhywg1HTLcwR209pFJG5iDnMVwB/y1R8t5voOM5r13wZ4TsvB3hqDSrZjNN9+5uW+/cSn qxP6D2q7Z6RpzT6fq72kbahb2gt47gj5lQgEqPYkCtagAoopCCRwcUALXm/xWGlapoq+F7g H+1b+KR7DMhRd6kAgkMASQ3Abgng16RXmnxH+G2oeNNSttR0/VorKe2tmgiEgcbWZs7gykd uMEGgCbwnpmoaV8IrO21GO5ivY5BKyXIVWU+cCMKvCDAyF7Zrs9c0q11vRbjTL6SWO2lA3t E21sAg9ce1ZFtaXW7SfDtzO0y2FtFcXcruXaZgcIuTgkblJJPoPWuoYkISq7mA4GetAHnln pPgi91ZLnSvE032q6uHubdba7XCygbJGjXGORww6HvzV+X4ZeGp5UkuGvZiqyBt8/LmQEOz HGSTuJIzjPauX0Dwr408N6fOlvYRXb30U4lSS/2NbOZGaPypAMhSG+YdiMipLDwX4ru/s1j rrzR2KTXcjC31OQAK6L5SnB3EKwPc9aAOkHgvw/p8xiGrXludRTyGi89B9pby9m77ud20ds dM4qe0+H2hWKSQW73ItpohFPAzKVnwmzcxK5DbQOVI6CuGt/C/i3TL/QL5dFW3g0SARySpf maRk8thJsU8cttbGCTgc9qyvBo8V62JRMNQl8swS3FvFqD+XdR/MGzIxHlzElWZBgYXGRQB 65NeaX4N0Qz6zr0htkwqSXsi7uBwq4A3Hj3Ncr4j8Ja/4n8CeTZarax3N/uubmG4tkmjn3g bVBP3CqgBWHes660XxFNq+g6cDAt8BfSLHfStcLbWrFAqlgQzOCQAc4xkHIretfCGoeENJg l8L6lfXb2wDT6fcS7orsfxBA2fKb+7tIHABFAGz4G0dtC8Eabp8tu0E6IWlRjzvJyc8kfgD isr4o+E7jxf4NexsommvIpA8MXm+WjE/Kdx7gA5/CtzS/Fug6rcrZQ3yw35zmyuR5U6kdQU bnI9s1ubl3bdw3HtnmgDibGDWYNM0Ox1C3hXxDbRpGs0ExkRol2iRnJUfKR2/vYxXbjpXD6 p4nEevi90PSrjWoLCN4tRntiNkS5BwpP+sdcElV5Az34rrtP1Gw1WyjvdOu4rq3lUMrxsCC CMj6UAUdX1e5066tLe10xr95w7lElVGCrjO0Hhjz0yOlHh2O6SwuJbu2e3e4uZJlSUgybWP y78cA44wOgArhLi4t4vFWv61qeuo02nXkUGmTyT+XBEzqN1tj7pYnhiefmGSMV6Hp2r2epb 0hZo7iPHmW8o2yR/UenuMg9jQBoUUUUAFcl4qu9bGqWFn4ZsbK61dIpbhWvp2jhjThSSFBL E7sDsOa62vO9Z1DSPFnii58P6P4gOjeLNCcNbz4Dbwygsuw/6xOgYdiAaAJNP1iPUHN5408 Ox6V4i0IGdAr+YrqwKB4nHLKxO3HUHHtTPFmsS+DPhlujl+zX1wNjTKoJgeTLPJtyC23ngH JOKypV1XSPENtrfj3V7e+bTYw3+gWjKq7yQoVMlnbguT0UIMCud0hLD4ufFm41qbzLzQNKS M2p2ssbDhgjKf4i3JzkFQPY0Adn4A8MXnhzw6+uOP7V1rVNs9xLM2xzHjIUcdeS2MDJPPNd RP4hhuRbWmjTQzX90cBHOfIAGWaRRyMdMHGSQK3gABgDA9KYkEMcjypEivJ99goBb6nvQBk Gw8Qnk+IYgR0UWI2n6/Nn8iK4q88Eafbvc3Fzodz9tYqV1KxPmBVBzjyiwYLzyoz7HgV6hR QB5xZ2fi+006PUtC1yDW4lJaS2uJ3l81T1AYjIYdlP0rU8KaqRNd6XqduNMdpy9nayhl3oQ CSgYDjdu46j8qu+IPDU92f7U8PXv9k63FykyrmO4/wBiZOjqfXqOoNcvd+I9SuNR0WfX/Cl xptxYTl5biZx9jTKlWPmeoHK8HPTPNAGlri3nhDUG1TRLS2g0u4+e9DyNgymRcssY6uy5Ax 1PWrtxpDaz8QrLV3mVINGj+SIplpWkQ/MSemM/pV/U7m2vr7RokuEe2aU3TMhzkIm5enbJB /L1pdDmk1LUb3Wfs0tvazpFHb+aoUyqAT5mMng7sDPOBQBv0UUUAFFFFABRRRQAUUUUAFIa WkNAC0Vx+kXS+HfEd14a1DUZTazIlxpr3kxZmXGJIg7csVYAgEk4b2rT1jxVpOi3ENrM093 eTcpa2URnm292KryFHqaAN2uI122Two95rllp7TaNdow1Szt0yV+U/v0Ud+zAdRg9qvHx94 dTJuWv7RAQGe40+eNEz/eYpgD3PFX9a1+20u2gEULaheXh2WtpAQWuDjOQTwFA5LHgCgDO8 N+LPD11bafo8Ot21xfiBF2o+4OQoyFfoxHoCTXV15Z4i8PaxJ4NvdW1nXH0VrU/arXTdPEf kQMh3RpnZuZi2MkYyWwPf0yzllnsLeaaMxSyRqzoeqkgEigCeiiigAooooAyb8CDW9LugOZ Ge2YjuGUsM/in61rViRFdS8UNMi77fTUaIOehmbG7H+6oAz/tEetbdABRRRQAVyd/rfia7u tStPC+kWUxsn8hri+uTGDJtDYCqpJA3DqRzWzretWuh2H2m4V5pXYRwW0QBkuJD0RB3P8AI ZJ4qr4W0++stJlm1REj1C+uJLu4jRtyxsx4QHvtUKM+1AFPwjpdnawTXckVxJrRIhvrm7bf K7gBiAckBOQQF4ximN8Q/CaeLJvDMmqIl9CVRifueYx4j3f3/arOuaZBCw1CCWaCSaeJLhU mZY5lZgh3LnGdpxkc8CuV1T4c3+mQynwBqS6MkqoJoljVpW2BseXK2SrMSMk5z60Ad9qeja VrVr9m1Wxiu4wQwEi8qR3B6g/Ssc/D7waykNoFuxJzvJYv/wB9Zz+tcB4f+LOqaVqDaB8RL FLO8ty/m3aKyDYB8rbMHdn1XjAycdK9U03XNM1ee5h066FybXYJWQHaCy7gM9M4xkds80AW 7SytLCzis7K3jtreJdqRRqFVR7AVhXng3S3mN3o7SaDfnINzpwWMuD1Drgq/4jPoa6SigDy 7xB8NNOsvDF3daXa6jq+p20GLSJ71lKE8SFO2WBYkfxdMiqngvxVo+vi38JeItL/szWbKAC 3IDIfLXgAOTuRxxlckZ6E165XDeNfhpoHjCUajNbJFq0abY7jnDf3d4GN2O3p+lAG80PiGx Ae3u4tUjXrDNGI5Cvs44LfUYPtWnZXkN/aJcwE7WyCrDDKQcFSOxB4rxPTfiB4p8CaemgeM bV72/Mgt7KWZzvmYt1LAfNEq/wDLQ/MTkYr0tLuaze7u9J1C31a0jmMl1aQ4eWLdy21geSO u0jJGQO1AHUNkKSoyccD1rwfxG07ajp9v8WNKOl2drJLNBr+mE7TK3+rDOg3RlRnrwxAr3O 2ure8tYrq1mWaGVQ6OpyGB6GsXXLy2vhL4egs4tUuZ12zQS58qJDzukIHA6YHU8fWgDjLD4 fXq+HINSl8RapqWuozzR3qTqJJ42/1aZlUhMLjoAQSfWu28J6Enh/w3a2BjjW4xvnMY4aQ8 sfzP0+lC2XiVIhAusWmw8mb7Jh0/2VXdtx6E/rTLrS9T+yyxT+I5BZFczM8CiUJ/EA64C59 cZFAFi41O8nv5bHR4IpXhGJriYkRxNxheB8zYOSARj15pVsNYlZnu9aKN/AlpAqIPc7txP5 ivILPUPEnhvWdW1Dwja3WuaFeXXlWMaI8sEeNpkcBccEttDdPkPWp9N+I/j3TXmj1TwXqF1 FNdzGFzDKXSMsCmcKRtCn1zxQB6t/Z+ur8yeIAz/wB2S0Up+QIP61H/AGneaVP5euvE1u4y l5DEyop7q4y231BzivK7D4peN7Lw6Bc+DLm+urdDNJNKXTzYiTiQDZ0X7pHUnGK6Xw/8S9R 1rVbjTrjwvLaPaWMl1cGRnXLLjAXK9GyME89eKAOm1++t9R0ho9E8VWVhfxuskMvnoyEg/d cZ5U9DXKXnjPxLDDFo2tW1rpN7cTKqalCvnWcsB+8ysxADDPRveuN1b4iXR0CbTtb8DwzX0 DwSyp9nVogkjb9g44Ij5L54JqK08UaXE+raz4RjbS9KtpII3064HnR3E7khfKhwdr4B4BHQ HigDsbnRLnSfEt4sVxEo1KGJLK5lcokpEPlPGWGQrYw68c9O1bmtfEXwv4Pmm8PymZr6xtF eO1iiOHG35VDdO34VZ02z8VNoMFqtvplsqHcgu4mZh824HYpwvoBuJUep4qSLw14S8SrNqO qeGrKTUHby7sTRBnWReoJ7jpg9wRQBgxfGXwzNpE9wVuLa7iiYmKaEhA4TcAWHQEggHgnHS trw58RdB8R/2fb2skv2y7tjO0fksFjIGWUkj8vUYrSi8EeEId/leG9PXzAQ2IF+bJzz60+y 8HeF9NvXvbDQrS1uHjMJkij2nYeo/SgDJ0D4l+F/EutjSNLlu3uCCVMts8aNjJOCR6A1HrP j1dJl1G4+xK2m6ZcxWlzM77XaR8ZCLjkKGBOcd8dK2bTwd4XsZ1ns9EtYJVCqHRcEBTkc/W pbzwt4e1G9kvL3SYJ55Rh2cEhvl25I6ZxxnrQBxtx8XdGt9FDhDPq2yMtbxI7RRs543SYwA Bye9dp4e8QWHiTSv7Q052eNXMTkoy4cdQMgHHPWsKL4XeCrfUUu7TRYbeMRsklug/dy5GPm B9ATjHrXSaPoulaBpqabo1lHZ2iMWEUecZJyTzQBoUUUUAFIaWkNAGdrdppF1pE51uzt7qy hRpXWeMOFAGScEdcV4L4d17W9FiMFpoc0KRW0jSfZoGD3rfaFCvlVLELG3A74NfRmMjmigD w+18d/FnXFjtl8F29hbzb/ADbm7tZfLWPeF5VmHYknPUdq634aaR9nh1DUptN0+GUym2hub KNkSeNerIGJ2oT0A44PtXoZAIwaAABgDAFAHLeMdjN4fgnwLWTVofNLdOAzID9XCj64rqRV a/sLPU7Caxv7dLi3mXa8bjIP+fWuaLeJvDEQLbdd0aHqwyL2KP6ciXaPox9zQB11FVrC/s9 TsIb7T7lLm2mG5JEOQR/ntVmgArL8QSzQ+Hb2S3mMMwjwjjqCTjj354rUrB8X30eneFrq7Y gyRlDDFgkzSBwUjGOcsQAPrQBr2dpb2NpHa2sflxIOBknqckknkknvU9ed3326S0sH8fa0L W31GTYNJs49ib8FhE82csAAc/dBIrj4NZ8HXljD9k8T+JtKjuWSNLSG/Mz7HyoZ1YMEQexP Ud6APUrjxt4Ztr17WbUwPLby5JljdoUf+60gGxT7E8VjabrPizW4n8R6K1pcaabh4YdNmxG 0kSnb5hlGSr7gTtIxj3rr7LS7DT9Ji0q1to0s4o/KEW0YK4xz657+tSWVjZ6bZx2Wn2sVrb RjCRQoFVe/AFAHN6RY6rf+L7jxBrekLYGC2W0tImmWYgli0jqV+7n5R2JxzXWUUUAVr+yh1 Cwms58+XKuCVOCp7Ee4OCPpWQdR1bSi9tqFpLqRI/0e4tYj+9PTbIBwh/2vukemMV0FGOc0 AcT4j0ZtX0xm8WaNZanYr8/l24Ims/8AbVyfmx1ONvToam8HeFvDngjTrqPTL7et9Mbl5ri fcz5+6Mk84B69T3rsCAQQRkGs5dB0NH3po9kG9Rbp/hQBfjkjlQSROroejKcg06sGeD+wrz 7bYWLNYzYW4gtkyUbtIEHX0OOeh5xWnFqenTWsd1HewmFzhXLgAn057+3WgC3RRVLUtSg0y 086UM7swSKFOXlc8BVHc0AUPE/hXRvFujvpusWwkTkxyrw8Lf3lPY/zrjIPCmseF3sdA8Ma lbaLoozNdXk0JnnvJQNzsxwEjGBg54OTjFejQ3XyQR3jRQXcq58kSAnOOQPXHrXLfETUrvT /AA4FTQrjVtNnYx6mLc/PFa4PmMoBBJ56D3oA8w8OXer+FdU0zSbrSfs2s3Ev2fS7i5uP9B ms9xeRVZThWJJZQQScqPWvS9I8WtqjX1npWlRDUo7+WCRQ/wC5IQgGdnA6HgDjJIx05rjdP 1uL4g+CdN8L2/gbUrvSriFYP7UulSOCAKNolQ5LFhjjABzxXrWkaVaaJotnpFimy2tIlijH fAHU+560AU/O8S27b57SyvYu6WzGOQfTecH8xQ1/r0pxb+HlVMcm6u1Qn2AUN+tbVQ3cssF lNNb2zXUqIWSFWCmQgcKCeBn3oAyv7WubK2Mt/oc1pbxgbnikSRUHc4BBwOvStoEEAg5B71 4RJr3i7wn4jvdc8RWF7JFqCmcaZEHkiIZT+7ZvmVTGFx8oyxb0rX0X4r+HVeKHTr1o7SZlS C11FDHtZgDsjlXcMDI+VwMZHOKAPYaMDvXJp4tuZr6zsrbSoXmu1cx5vkIfZjcAUDdMjrit E33iKNfOk0O3eMHmOG73SY9sqFJ9s0AbTIjAhlDA9QR1qpLpenz3VtdS2sbS2zmSI4+65G3 djucEjJ6ZpNP1O11KJ2ty6vGdskUqFJIz6Mp5H9apeLLnVLPwjqV5oq7r+CLzIlChicEEgD ucZoA2q4LUdYfw38To5tTl+z6NrEEdrFJtwguQTgs3TJHy9u1bD+MdOmsbWfSFfVprgIwht iAUDd3ZsBAP9og1yGo6Rp+tXT23i/xYzbXknXTUdWWKENuKMwHzOPlweo7ZoA9Uori/CXim 2u7+Tw1JfJdXFnCnl3HKtOMHIZWGVdQBkHrnNdpQAUUUUAFFFFABRRRQAUhpaQ0ALRRRQAU VjSapdadcONYijjtGY+VdQbmVR2En90+/T6V5h4+vdV0vxLZXMGr6ncaVfSCdFXUore14H3 FYKX4YBj1GCaAPaKKr2E01xp1vPcxJFNJGrOiOHVSRyAw6j3qxQByDRQ6L8SrSOy/0aDWoJ nuIukcsybSGUdA5Utn1Az2rr65nxpBcDRYdYs4vOuNHnW/WLvKqgh1HB5KFse+Kx7bx7fav eW+maR4cure6vo2uLOa/G2FoFOGlbb8y8kAKcE7gaAO+PFcPqct744jOl6On2bRhIGl1WVM mRkcHbAuQTyP9YeBjjNW38TappP7nxFoFy0p/1c+lRPdQze2ANyH2YY44JrmvBLzP4Yjjgv NRtNZWSSSK0vN0UMqhyxSJWABjI4H8Q79KAOy8S+Gk8SrpsVxPGlvZ3QuXieESibCsoGDwP vZ6HpWXo/wx8IaPJYXH9nfbbywjWOC6ujudArFhgDAGCx7enpXV2N7Ff2i3ESuoJKskgwyM DgqR2INSzzw2tvJcXEqxQxKXeRzhVA6knsKAJKKZDNFPCk0Lh45FDK6nIYHoRT6ACiiorm5 gtLaS5uZViijXczseAKAJaoXuq29lOluYp7i4kXcsMEZdtucZPYDPckVRT+19ZjjkZn0myY btinNxIO2TjEfHYZPuK0LHS7TTmka3VzJKQXklkaR2x0BZiTj26UALY6na6gJBAXWSIhZIp EKPGfcH+fQ1crGvrbU49aXUNNgtZi9v5DiaQptw24HgHI5PHFc/e3Njbas8epa5dNrePMkG nMdtpEEZuYzkbcKeSCSaAOovtZ06wkEM8xa4blbeJS8jemFHP49KrafYWl1cyardeH7ezun b5GdUaYj1bA4P4n615R4f8V68vi6O70i0up9Cu28+8a/RVkS3IxHcbzj72SSpORswAK9Jvf EF60AktLYWNtL8sV1dqS8pPTy4F+Zj3GcUAX9T1C4M50zS5EjuQoee4kXKWsf949ixwcD8T wOcS1iNzcLPoAe8uZP9ZrOoozKi+kQ4B9goC+pNT6fodxd2n2e6WS105m8yWKQ5nvn7tMf4 QcfdHbg4HFdYFAAAAAHAA7UAZumaJZaaPMRPOvGH727l+aWU9yWP8hwO1eb6d8ThZXupDV7 TxDqNwJWaa1ttJPlaaikjG/jcNoBJyc9q6HUl8TzfERdMtvE0en2NxaC5SNLUM/7twCoLEg 7t/JA6AfWr3iCSz1uW70b+2r/TGsAkl5Hbxg/aYHBG0EqSQcEZXkEGgA8LeEtE0bU9S1/RH YW+siOZIFYiKIEZJRc4G4nceBXWViQXmp+SiWGgiO1RQkQuJ/KbAGB8u04Hbnn2pbW81aHV IrXV/sgW6Rmh+zBvkZeSpLfe45zgdDxQBtUVzNr4y0u58WXnh8MDJA8ccckbeYJXZSzDAHy 7RjJPHOOtdNQAYBGCOK5TW/h54Q16za2utGggydwktV8lw3POVxnk55rq6KAPGtS+C+oWus Rax4P8WT6deRqY1E4yEDYDlSvAJGf4SOnpXrlhbPZ6bbWktzJdPDGqNNKcvIQMFifU1ZooA zdS0lbyRLu2lNnqEX+ruUGTj+6w/iU+h/DBqjdz+J0t5rYadb3UkqFY57eUIsZIxlkfnA68 E59K6CigDm7bwXoyWyRXyy6mQF3G6kJVtowMoMKencGsrxdpP/IuadpOn+VbrqKSP5CqiRq oz8x4wD+ZOK09T8aabpGozWN9ZahG0ahll8j93L/uNnB/SuevNK1PxHqUOqPbzsjFJrRfPR 7e3IHDkg5yOpULyRjdigCt4i0m21y88R6zooEOr6T5UlrfIpUiaMMXTOMOuPlI5613ug6m2 r6JBeyRCKZgVljByFccEA9xnpVC51LTPD1jBodsv2y/Fs5t7CM5lnCrkkjtn1Pc1D4E07Ud N8KpFqiNHcyzPKY2xlFJ+VfwGBQB1FFFFABRRRQAUUUUAFIaWkNAC0V5bf8AxEudK15F1PU NOtElv1s49KZD9oWMtgzSSFgE9RxjGOSTXqQIIyDkHvQAda868X+GLC/0+/0KeFzbXKNeWa RYRllUZkiRsHbuHOAO7V6LWdrVlLe6Y4tm2XcJE1u+M7ZF5X8D0PsTQB5z8HPFOpaz4fS01 S5so4bRBb2kLXHmXcgX+JzxnAwvA/hNer15FBo7aTr1jqXgnwhpNxd30ZupZb6+ZZI1c5cR JghArHnHrXrcZYxqXXa5Ayuc4PpQA6uZv90HxH0aaUb4rizuLeIA8pICjkn2KqR+HvSeNrn ULfQ7ZdO1B7B7i+t7d54lUuqO4U7dwIzyO1JonhS4stUTWNb1671vUkRkjaVVSKHdjd5aKP lyAByT0oA6is/WLT7XpkgTcLiL97AyfeWRRlSP5Y7gkVoV5n4r8U63pviHVNJ0XX9Mmvjai a20ua3k+0KdvJjcAq5J52YJ/CgDodK1REvI7uXNvFqWFmimUxtb3SqMqQem4Y/Idc0ni2y1 K7utLMWmPq2mRtJ9rsUkVPNYriMtuIDIDnI9wcHFWbKJpb280zVLVJo76Jbo7uc/KqMjDsQ RkfX2qUeGklUJf6ld3aRLttwX2GH3yuNzdOTnp9aAOBSy+LYF9DZfZtG0+3R1sbOIRT5VU+ Rd7nPLHGSBgCodIX4k6X4iubKR4YEv7hJYrURCVIo2Xa8nmdF2lR8vfdxXo0Nxrenym3vLR 9UgAHl3VvsVz7OhIGfccH0FJJNreqMILe3l0a3z888pRpW9kUFgP94/lQBu1jeIpYm0s2IK m7uWVLdCfm35GGHf5fvZ9qQaC4O7+3dVLDoTOvH4bcH8RVuy0izsZGnRWmum+/czHfK3tu7 D2GB7UAXkBVAGbcQOT6+9LRUVxcQWlrLdXMqwwRKXeRzgKB1JNAEtec+LPDUGr+PLPU7Q3Z vba0aGQWMrQONzAoWlBAUDDcYYkdq6+LxLoFxp1zqEGrW0trarvmkSQEIMZGfr29awINRvG 0dk0AQXev6kPtEju4MduG6NIRnG1cAL3x9TQBxXj8azoGiaLo2gasp1K3nWaPT7aHfGkKAs 7yBtzSY6jOMntmkX4kQaDffabmwvPESIRA+tN8vzFc4SILhFPbHJAJNd9Y/2xal9Eto9LXU ljWWa5Mru2GJHmMhUFiSD/EBx2HFU5tYOh2Vxq2nXF14itzbTNJHHIJJDNGcFgnGFzlSFGB gcUActcfFTxRpYubu88HtdxThp7KCCbDCBchmY7eeQSc4wMetaGhfFC98TeJLXS9N0pYc2s 08glZiJXCgx7GwMoc/e79qq6J441TX7ttGs9Rg1uO8szPLeWdvgaeP4oyATliDhQcHI5rrf Cvi7TdV8GXGqJZyWLaUskVzYyjE1qIwcK4PQlQD6c0AcUfEfhz4g29lZ+IL+Twb4s08ia3k juVVlLcZjf7rq3QoefUV3GltpnhyS5iv9fk1nW5tvnMVUzyAZ2qsaDgDnjHck1xegeBf7f1 K+u9XtYU8Pz3Cazphs5QCJpRuYk4y2M9eBzwOK9WsdNsdNtkt7G1jgjQYAVefqT1J9zQAWO o2mowtJauSUba6OpR429GU8g1V11Mad9rVHaS1dZU2Ak4zhhgdQVLAiotZt4oJLfWI0CXEE sas68F42YKVPqPmzz6VtUAeV+KNBv73RbeX4Y6zHajTW3vplo/liQltxOQRh+ow2RjI4rP8 AC3xQ1m68XQ6N4nW3sWZSsyPA8IgbnYpZicyOeNvTjgk8V6hqdk5ddRsIx/aEOMYO3zkzzG 3secZ6HFcn4q0Pwx41iSzvfO07VGG2F5omiZmxwpyMP14wcjkqQeaAO+jcSRq4VlDDOGGCP qO1OrG8L6JJ4d8L2OjzahNqEltHtaeZiSx9s8gDoBzgAVs0AFFFFABRRUU1xDbwS3E8qxRR KXd2OAoAyST2oAzvEGqQ6Ros9zJPHFKVKw7z958cYH61gRa3dab4fnm0fQGu7GBXaK4a4VB cHu2G55Yn69vStTX59Blht3vLW01O7Uq1pbuVLOzEAbc9AeOemBXO+H/E+o+M/FN3pt1oM2 lafpIDzCWQMZp9xCqcfwjaW9/lPSgDY8H+G5tKiudY1hkuPEOqMJbycD7nHyxL6Io4x6811 dFFABRRRQAUUUUAFFFFABSGlpDQB5b458IabrFjPp2sveOIF+0adfPE84ibBDJKVB3ICA2G 5weDxXN6T448WfD2K30jxhbx6pHeYTTWhmBbOQFG4DmLGCGIBHIwcV7sQGUhhkEYIPeuPnt rTQtTha/060bRluQ9nMX5sZGXB+VhhVJzyDxu6UAdgpYoCwAbHIBzg1i391e32pto+l3C2x jj33Vzs3mLP3UUZxvPJ56AdORV6y1bTdRR2sr2KcIAW2t0B6H6e9VPDwaSzub8oEW9uXnjH cocBSfqFB/GgDQs7OCxsoLSBcRwoI1zycCrFFFAHK+JhE/iXwnFcAGI3zth/ulxC5X8c9Pe uqHSuUumHiXxOunIpGn6LOk9xN/z0uANyRr7KCCx9wPWuroAK8V1+5mb9o/Sod8htrZEldf KLgExSc9Dg47ivaq8zv8AwPqknxV0rxGsNvcW0M7SyXm8i4C7WCxFSdpQbuCOfWgDsoNyeL riSZSwubVDbv2VVPzqR2OWB9/wrarJvA0fiLS5lYgSLLAw7HKhh+qVrUAFFFFABRRRQAVm+ IIpZ/DGqQQhDJLayou9gq5KEck8Ac1pVi6iv9p6rHpBXNtEFuLo7sBxkhI8d8kZPsMd6AOD ufhzPfw+For37ZeW1r+8vYJb/wCWNlh2x7cY3AOMg9sms/RfB3jW3m+y3lm1nptxqEN1PFa akQfLCMsgJyGJLFScEZx2r2YDAwKKAPHYvDPj1ruwmvbaWa2to0guIPt4WS5RJ3ZP3oO4bV ZTg/ewQaZfeGPHflKNMt7qzZkukJhvY0KGS6WRTnP9wMDivZa82+Id/qaalZ6Zdz3ul+H71 WiW+0ybbcPdkZjiPHyqcHGOpwDgUAYev3nib4dWEdxpUcMenDVpGFrcMHN5C0YIjV+WWQsH xnqSBVW/m0Txh4ksfEHhjU7y1a+ga28QWFtAzzPEBxHJGAdj5ym444JxXcvovie4+HujWkt 3by+JLJreY3FyNyeYpG4tjr8pPTqe9dNpmj6fpRupLO0ihmvZjcXMiLgzSnqx/wA8UAZ1vr dvp9tDb3GiX2mW6IFhAg8xAoHC/u92047HFWrfxBaTXEcE1vdWRmOIWuojGJT6Anv7HBq5q V3NY6bNdwWb3jxjcIUZVLDPPLEDgc8+lcRD4603xfp+safp2m3xeyRi1wYw8CspBBWRSVYj qMelAHX6/n+wLt1JGxQ/HYKQT/KtGN0kjWSNgyMAysDkEHoaRCksIZWWRHXII5DAisiyT+y dTXSUX/Q7gPLbY/5ZYxujx6c5H5dhQBtVDdWtve2slrdwpNDIMMjjINTUUAYMsMmg+XcwXk 0lhvVJobiQuIlJwHVj8wwcZBJGPSt6muiSRtHIiujDDKwyCPQisS50oaZay3mlXk1r5CF/I Zy8LADO0q2dv/ASMUAbtFNjYtGrEYJAOPSnUAFcLJpN7rHjXWHt74Jo08MdtdhQT5jLnKL2 zg4ZueDjqK6nV7i5jtoreywLm6k8lHJ4jyCS/vgAnHrirNjZwafYQ2Vsu2KFdoz1PqT7k80 AR2OmafpsZjsbOK3U9di4q0scaO7qihnILMBgsQMc+vFOooAKKKKACiiigAooooAKKKKACk NLSGgBe1NkjSVCkiK6nqrDINeS2S69pnj7+37i7utZ0SQrBFM19m3tYmwpkwBhpC3VcYUd+ a9L0zXNL1iW9j027W6FlL5Ezx8oHwCVDdCRnnHSgCr4g0sXVhJeWs72l/bQv5M8YB4xyrKe GU46H8MVe0hdmhWC7zJi3jG4/wAXyjmnanKsGkXkrdEhc/oadp8bRaZaxMMFIkUj6KKALNV NT1G20nSrnUrxisFuhkbAyTjsB3J6VbrmPHEqN4bOnKd11fzxQW8Q5Lt5ik8egAJJ7AUAWP Cen3dlo8lzqKCO/wBRne9uI16Rs+MIPooUfUGt+iigApGYIhYkAAZJNLUVzbxXlpNazgtFM hRwCQSCMHkUAYuhW8l+kWv38jvcTgvDFvJjt0boFHrgcn3Pat+ufV77QCyzeff6UqgrL8pl tsdQwGNy98jJHOc1oXWt6TZRwyXWo28SzjdGS4+ceo9vegDQorJi8SaHPMIY9Tg3McLuO0O fRScAn6VrZGM5oAKKKwtYuReT/wBhxSiJZVH2mfdt8pCcBAf77cgD0yfSgB1x4gws7WOnzX ccO4PcFligXb9472I4HOSAehqLwrc2eoWE+qW99HfT3EpWeWP7gZeAi/7IHQ985715f4z1u bxjqMngDwSJRAFWOa4hyIG2nOFYfLtXB3Do+NucivS9B0S08H6VctPexsrlZJpRCsKlgoUt tXjJx+JNAHS0VhyXmtaijjSLeKzhIwtzeo24n1WPg4/3iM1r24nFtGLlkacKN7RghSe5APQ UAYPjqNpfh/rarcz2xFq7+bbttkQDklT68V5h/bWteKdHX4WeKIZLHV7+DzYdUnjDB7ccxy kA/LMSuNueCCfavTfGdqNZ8PXHhmKVkudVTyAyruMSEjfIR6AfmcCruneHrOz8P22k3rNqv kxLG894oeSbb0LHH5elAFjRNLXRdCstJW6nuhaxLF51w+6STHcmtCsP+x72y/5AuqNBEORb XKedF9AchlH0OPar2m3zXkUqzxCC6gfy5og2dp7EH0IwR9aALpAIIIyD2NeLeITc/Dr4iw+ I9sr+HJ4fKlUfLHCrNjy1UfKFQZfpk5PJr2que8Z+GYfF3hG+0SVzFJPGfKlBIMb/AMJ47Z 6juKAJPDl9C1mum7h5sCBoyPuywk/JIh7rjA9jxVvVLS5kaC+sWX7Xabikb/dlUjDIfTOBg 9iK5fwt4X8Rab4bsLfVdTtU1GwBW2a2iykcRUAxNkDcMjORg9K6nTtSN1utbpBbahEP3sBP X/aX1U9j+B5oAsWN5Hf2EN5ECqyrna3VT3U+4OR+FTpJHJuMcivtYqdpzgjqPrXL3mnahdS axpmj6q2kTSyx3Hmqgc7WXDbc/dJZTz2PNeT6VqXiP4W3MMHiK21K90+F5I4o7UIqTlmBe4 kckmRyThVJB4NAH0FWNqipe6rY6U7nyn3XMyKeWCFdoPsWI+uMUug+JdJ8SWsk+mTsWhbZP BKhjlgf+66nkGk1dfsV3b64nAg/dXPvCx5P/AThvpmgDZrKudes4LiW3iiubyeIgPHawtJt J6AkfKD9SMVDevdapfPpdpM1vaxAfariM4bJAIjQ9iQck9gRjk8alpaWtjbLb2cCQRL0RBg fX6+9AGNE+oahr1nLcaPNZw2ySPvlkRgSwAXG0nnG7PpXQdqKKACiiigAooooAKKKKACiii gAooooAKQ0tIaAOb1zw2byC9Ni+FvU23VmxxFdDGDyOUYjjcPbINeK2Enib4TA3ulr9t8KG 62PZlAswdiFMcn92QcYbJDcdM5r6PrmNVttPtNVkbUYY20nVo/JuxMuYhIMBC3Ybhlcn0Wg C3YanpfjLwxLNp1yWtrlHgZgMNG2MMD7g/hVnRr2a4tpLa8CrfWb+TOFPBOMhx7MMH8x2rz nTfhrrfhvx9DqXhfWxb6HIxaS3kywiTOTEF/iB/hORt967+/V7DWrXVYuYpttpcp6gt8j/g xx9G9qANquU0hW1jxlqmtXGAmmO2mWsXXbwrSSH3JIH0X3rU17Wzo1vbCGza+vLydbe3tkc IZHOSck9AACSfaq+gafcaJo13Nqs0IuLi4mvbgxZMcW45wCeSAAOaAN+sy617SrO7a0nvB5 6jc0aIzso9woOPxqlGdc1u2My3A0izmH7tVj3XBT+8SThCR2wSPrWrYadaaba/Z7SMopYux ZizOx6szHkn3NAFBfENpd3dta6S6X8krZkMZ+WCPuzHsewU8k1f1K6ex0u4vI4vNaFC+zOM gdf0qyqIhYqiqWOSQMZNV9SgF1pN3bFxGJYXTeei5B5oAsghlBHIIzVS10vTrGSSSysYLd5 PvNGgUmjSrhrrR7O5ddrSwqx/ECrlAEcsEM8ZiniSWMjBV1DA/gayDoL2zf8SbU59NjPWFQ JY/wVs7fwwK2iwUEk4AGa5G4+I3haLWtH0uHUYrltUdo0lhcMsT4yquOoLZwBigDQ/tDXtP V4b3Sm1N/+WVxZbUV/QMrNlD7jI/lWLq3hnWJLKHVre4WfVbSRrz7AQPs9zMTyrZ/2cIrfw 4B9a6uPUPO1eawigdlt1Blm4CqxwQg7k4Ofbj1purXk1pZYtUV7ydhDArHALnoT7AAk+woA wPDujeF/BNnNHFNBpst2/2iSK5ulYwl+TGpOPkDZwPXNaC3MGvatbPaj7Rp1mzSNOD+7klx hQv97bknPQHHfpNp3h3T7OItcQpe3byGaW5uEVnZz1IOOB2AHQVsABQAAAB0FAC1BeXltYW cl3dyiKGMZZj/AJ5PtT554baB57iVIooxuZ3OAo9SaxdNshqcy63qIlkYyM9pDISFhTorbO m4jnJyRntQBZ0iCRmn1W5h8q4vSDsK4McY4RT745PuTWrRRQAV5/4j8STW+vWb+FdLbV9Qa MtMIpQqyQrMI2Rs9SGJwf4cHtmvQK4Dxv8ADqHxChv9FuTpGqqH3yQKF+1Aj7rHsc9G5wTn BoA6zR9WGqWxaWA2l0n+ttZD88Xpu/xHHoTWnXhGg+NU02+j8K/EK6urPXbLEMOrEqrorKC PMKkhlyQNxBB74Neu2V5qFvfx6fqk1vcLNGXt7qJSnmkdVK8jODng888cUAbVVL3TLDUUVL 22SbYcqx4ZD6hhyPwNW6KAOeTR73SLqe+0u4lvjNt8y2u5MlgowAknUY/2sg+1TNq0lxH5U nhzUXY8lHSPaCPctituigDw/WPCFnY+JhfaTaXXh2Y7JIru9u3EMDh8uRsLbiw4ILDqa9P1 y5ax8EzSzXouB5SpLeFRjaxAaTC8cAk4HFdAQCpDDIPUGuH1XT7W81GXRdBsLmwuCQs19bK Ft41Iy6sM7WbaRwR1YehoA6HwzCI/DlpNktJcoLh3Y5LFhnJ/DA/Ctio4Ikt7eOCMYSNQi/ QDAqSgAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigApDS0hoAWmyRxyxtHKiujgqysMhgeoIpw ooAw20KWyDNoF4bDv8AZmUPAT/u9Vz/ALJH0qhqmtCTT5LPUUXRr9SssX2tgYZCrBuJBxjI xzgjPSurrJ8SX8GmeGNQvJ+VSFgq4zvcjCqB3JJA/GgDC8KTy+Kb5/GN1EY7YbrfTYGYMI0 BxJLkcEuwIB/ugetdDrwU+G9RDnA+zv8A+gmovDGmnR/CWk6W0SxPbWscbovRWCjI/PNWNb Ut4f1BQ6ITbv8ANJ90fKeTQBbgLm2iMg2vsGR6HFSVWsJTNplrMyMheJGKt1GQDg1ZoAKzP EHmf8I5feWrMfKOVXqV/ix+Ga0twLFcjI6isDXfFNnoV0lpc28ss08ebeNMZuJC4URICeWJ OfQDk0AbkDQvbxvblTCVBTb0244x+FPZlRS7kKoGST2Fcx4F1Qan4YBMbwS208tu9vIctDt chVJHDcYww4NdRwaAPOPEvxHjh0+8i8NvZ6hdFV+zSRT+aHByHJWMFlKnaOn8QPTNZ3hfwr DpOpjV77R7W68XXgExiWRmS2yoDSu5HBYjJ4zkkDua2v8AhE9NtfGs82k29jFfTE3Xn/ZEM ljkYdlbqWcngHgYJ56V2OnaZb6bA8cTSSySNvlnlbdJK3qx/T0HagBuk2DadpywyyCW4djL PKBjzJGOWP8AQewFVl33nihxI2ItPjUoq/xPIDkn6KOB/tZrVlkWGCSZzhEUsfoBmszQkuH tJtQuUWJ7+T7QsYOdiFQFBPrgAn3NAGtRRVbUfP8A7Ku/srbZ/Jfyz6Ng4/WgDMZRrWsDfH u06xY/fHyzzA46dwnP/Aj7VuVR0aOCPQ7IWyFYjCrAHryMkn3JOTV6gAooooAKKKKAOV8ae A9B8c6NLYatbBZihWK7RR5sOfQnt7VmeDPB+vaV4cl0fxNrC38MWyOzWLrbrGMK6uQCGOAc dsdTzXe0UAYyXt/pssUGr+XLDIwjjvIhj5jwBIv8JJ7jjPpWzUVzbQXdrJbXMQlhkUq6N0I rJ0W+EYGjXskwv4NwHng5mQNhWVujcYzjn1oA265/XPFum6DdpbXMN3cSbPNkFrFv8iPON7 8jA4PqeDxxS+I/FeneGDaNqUVwYrlmXzY0BWPAySxyPWuL1WXSPiDqh03SZ9TsdQ8pFu57W VAn2UsTh2BYE/eAH3gSe1AHfXWrgpFDpai9u7iMSxAH5FU9Hc9l/U9qm0fTRpWlx2hna4kB Z5Jn+9I5OSx/P8sV5X4lubrwj4tXTdH1C6ttJGmJNfMJw8lrGJBH5yhwSxVB06Ac44rUn+J 1pY6nLp1jPa6pa29nNKLnzyWdo4hIoZtoXLc9M/0oA9PozXmI+JOpWt7IupWFgYIZreFxaz s0jmeIyLtBGDjGCO/aqtt8QNX1SHStQuLKKxikvU2Q2t4kz3CGKQmJ1HIbKjg454oA9Yorz e9+IGpxwaeLe207zb0wSbxMzx20byKhWU4G1vm49wfSvSO1ABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAU UUUAFIaWkNAC0UUUAFc145id/Bd9cRFfNsgt6gboxiYSYPsduK6Ws/XLFtT8PalpycNc20k Kn3ZSBQBbtphcWkNwBtEqBwPTIzWVq5a+v7TREI2S/wCkXJIz+6Rhhf8AgTYH0BpPC2orf+ DNMvW+VvsyrKP7rqNrj8CCK5LU/Es638d0strZTataNbWSSTqJIs58qV1J5DPgAAfLnk0AU rPxDq+ufHOSxsLsw6Xp0LLLGJy6TAcFtgGBlmABJ/gPuK9Nvb220+yku7uURQxj5mP1wAPU k8AV5z8H/CN34d0bUL/U9PksL+/nwYHPKonAONxwWJZjg967PU0W68QaTZOWaNS9y8YPB2Y 2E/RiPx+lAEmh284huNRvIGhur6QysjnLInREPphccepNYPxN0mTUvBU1zBdSW82myC9Vo+ rBM7l6jqCe/XFdrTZI0liaKRQyOCrKe4PUUAeZeD9YutX+H9n4qlMkOs2EZjuPP+U3cak43 gf3lwQccH2zXpocCIO/yDGTu7fWvOvAPw/vvCjatZ3r2E2lXZZVijjJkddx2lmIHG042849 av6hd3mm6Ve+HL93HmxtHY3zKzRuhzhJHxhXHTnrwfWgDf8ADcKLoy3Wz97dyPcO55Z9zEq Se/y4x7Vs1W0+ZbnS7S4SEwrLCjiM9UBAOKs0ANkRZYnjf7rqVP0NZ2hyOdJSCbmW1ZrZj6 7DtB/EAH8a06w5iln4ttRbzYa/R/Pt+uQi8S+x6KT3yPSgDcqtqFs15pl1aJIYmmiaMOP4S RjNWaKAKGjXMdzo9s8aLHtXy2RTkIy/KV/Ag1frHSNLHxSUiUJHqELSOoGAZEIGfqVbn/dF bFABRRRQAUUUUAFFFFABVLUtOh1G18t9ySod8UsZw8T9ip7f1q7TJmdIJHiiMsiqSqAgbjj gZPAzQBwWranpHinwk+nrewS63HhBbgZljuF4YbMg+uegwetdD4X0SfSdLjk1GdrvVp0X7X cORl2A4HHGBk/r1rmPBaan4k1iTxVrOiQ6b5M0qWpCBJpAflO8j7yjBAJ6nnHAr0agCN4IJ GLSQo5I2ksoOR6Uz7HabCn2WHaeq7Bip6KAIRZ2gYMLWEEEEHYOo6GkFlZhtwtIQ2/fnyxn d6/X3qeigCD7HaFJE+yw7ZDlxsGHPqfWp6KKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKQ0tIaA FopM4HTNLQAVCl1byXEtvHPG80OPMjVgWTPIyO2ar6tqCaVpc+oSgCGBS8rscCNByW98Dt1 NeMfC3UNQ1zxxfapc3EzXTu8s05DiGSE8eUqnhdrbCA2GGT1oA7mK+n8Kahf8Ah4gStfO91 pOQTvZ2y8RH+yx3f7p9q2JfBPh290WLTdW0u11EpB5BnmhUyY5ztbGV5Jxg8VS0Hf4j8Rz+ KJnJsbN5LPTI+gIztlmPruK4HsPeux7UAY0jDRbCw0TSYBJOYxDbpIxKoiADe564Ax7knHe p9M0r7C8lzcXUl7fTDElxJxx12qvRVHoPxzWS8M1/rmvQQ37WGoiCOG2lChjFGRnzFU8HLk g/7orkfAmt6le/EbWNMbxgPENtaxkSGUCJkIYABYgg5DbgWyQeKAPVqKKKAPGviDrXi/RPi FZWuh32qjTr2NZbhLOzF40YHy/IjDC8jJ+bPPSu/wBRis9eOhWt1bNPbzZunguY9uVVONyn owZl49a4r436fIug2PiG11hNMubCRkRm3fvS3Kqu1Ww25Rg8fWut0TUl1/Xba7AmUWmnxs8 bxlBFNKAxViQMnbt6dPxoA60KFUKoAAGAB2rm9S8QQXKx2Gj3TPeS3QtXMUZLxKD87gEYwB /EePr0rX1d3TRL141lZxA+BCcPnafunsapaFpFjbWOn3vk28l6lmkH2qJfvp14J5wTzQBrW 8Tw26RSTvOyjBkfG5vc4AGa5e+12x0LTtQ8VaiTIryi2hRByVVioVfUk7mrf1a8+xaezJEZ ppWEMUSsFLu3AGT09SewBrxfxmJNc8d+EfANnqEsUmk+XLepaq45ZcBg64xtUMecfeGMnig D2vTdRtNX0u31Kwl822uEDxtjGQfUdj7Vbqrp9hb6ZZLZ2u/y1JOXcuxJOSSTyeTVqgDLuC s3iayiBO63hkmbjjDYUc/n+ValZF0ZLLXra8XDw3eLWRe6sNzKw9uoI9xWOvjdH1uzsBoWq wQz3DW0lzdWjRRo3IXDHg5YY/EUAdfRRRQAUUUUAFFFFABUc7OlvI8YBdVJUHoTipKztcuz Z6HdSo2JSnlxDqS7cKAO5yRQBD4YbzPCumylZVMkIkIlXawJ5OR25Na9QWlulpYwWkZykMa xj6AYqegAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACkNLSGgBaK4bwx4huP7M 0u4v8AzY9Ov4tlu90FEkEinAjkZeDnsTg5GDXcZ4oA8Y+LPiu3lnl8KRzLcQXERiuBbP5rx OCHKSQqQ+CoGGXJHPBrc0vS9R0Tw54e8BaVefZbm7tpLi9vWUu0acF9gb+Is4UZ6DtXQa14 E0HWfEmm+IJbOKLULKUOZ1iUmVeu1sj1wQeoonkWb4rWEcR3tb6ZMZcc+XvkTbn0ztbH0oA 6HTNOtdI0m10uyQrbWsaxRgnJwBjk9zVuigHNAGHrapZ3un62EANvJ5Ez458qTg59g20/hX k/xGE/gv4iWPimwRdPtrmJxNqAV5fLY4VlMZYJg8MB1JXNe33NvBd2strcxiSGVSjoehBrz vxhoepar4ZvfCkoW9uEhN1pU7v88jIcbJARtZgGwM8HqcUAehWb+ZY27+eLjdGp81QAJOPv YHTPWp64v4dw+KrPw3Dp3iPS7ewitI1htgku+VkA6uASAfYGu0oAw/Ffhix8XeHZdF1CSWK KR0kEkWNysrAgjII/MVmQaGng2yt7rTprm7trWHyrsXEu55IxyJPQsg9hleOwrr6hulVrOZ WYKrIwLHsMdaAM7X5S/hy4EEu03KrCkitjHmEKDn/gWa04IUt7eOCNQqRqEVVGAABgAVyGg rE2jWniHxE8cAWFBbRySgpCirgMOxdvvdyAQO1dBNrumRWSXUdytyJTtiS3O95W/uqB3/l3 xQBzPizxTZ6LexapdRtPbafJ5KxIyqZbh1JIBYgfIgJ+rADmuY+Fthc6n4y8R+M7y3G2eQw QzyQ+VJIc5JKHlcLsHQZ9+teiW+iWt/4dbT9d06GdblnknglxIMuxOM+oBxkelWtE0a00DS U02zeaSNGZt88hkdiTn5mPJ7D6AUAaVFFFAGXrA+fTWJwBeJk/gwH6kV5leTjSf2h7VNUvZ potQi/0USszRRBlwEx91W3qSvGeTzXrGoWaX+ny2kjFQ44cdUYHIYe4IB/CvKPHem67q+qe HdY0rSrq71fS7h4blLabywpXDg8kAK2OCc8NigD2AdKKpaZeXF9YJcXOmz6dI2QYJypZf++ SR+tXaACquo39tpemXWpXjFbe1iaaQqMkKoyeO9WqyPEOkQ+IdDuNHmvHtopyolMW0llyCV OQeDjB9iaAINJ8W6JrMMklnclfKYpKsy+W0JAB+YN04YfnV++1ew06ezhupgsl5L5USjkk4 LZ+mAcnoK4e5+EOgXE0G2/u4La2Mnk28QQKqyNuZCduWGemenHoKr+MPhrb61qVvdwz6sIY bUWvlWs8aiOMDbhdyljkE5GRmgD0C81jT7AQ/aJm/fglPLjaTIHU/KDxyOfesDxRr9vFoSa no7w6nd2lxE8drHIC0pLbCoHXOGPbtVrT1tLabQ205g+nfZTZw442EAEZH0QgjsRVrxBoia rpkyW0NumoYBguHXDRODkMGHIPuKANkHIzS1maDc3dzosB1F43v4sw3JjGF8xThsDsD1+hr ToAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigApDS0hoA8P1Lw/8TPC1rPcwaxL 4nhuJFWe0uIPtEc42ks5XrEOFUBTjuaseGvH+jXtzZWenXN94cvbpcRW2qK81rMP4tvzfIQ QcZK9K9prk/FPw+8M+LY92o2XlXandHeW52Sow6H0b6EGgCKG0Oq2n9r6R4oudRu7V2WNt4 FvI4+8mxQAQemcnHY0zwPNHeX3ia/MUsdxLqO2QTKVdQsSYQg/3ckenfvVdfASW1z4ftYbu 6Oj6OB5dpDKIxLJyWlm/vc9h3Y1qavp+qaXf3PiLw+UmkkVWvLCUcXIQYBRv4ZMcdweM+tA HUUVV03ULbVdLttSs3329zGJEJ4OD2PoR0NWqACsfWf3N5pd7/zzuREf92QFf54rYrK15ZP 7MFzGoc2kqXJT+8qHLAe+M0AeV+B9Y+xfFHXtL1jXzBKZhHBYm/a4WRskYIkG4NjaeDjmva a860bwhqdj8VtR8WQ/2fLpWooWDdZhuVTx8vHzD+9yD0r0WgAqpqYRtIvFkxsMDhs9MbTmr dY3iC7h/wCEZ1IxXER/dtETuBAJ4wffnpQBzHw702afwro11qAings7bybLcCzFQ3+tOfun AAA7Adea7WPTNPhvnv4rKBLqQYaZYwHb6nrWV4eaCykvtG89M29y3kxsw3+WwDfd64BYjPt Ud5428PWl7c2RuzcXEEQlMduhlL5JG1dvVuOR274oA6SivO/Cvi681m/uNTLXF7aXEarFa2 8BKxEE5IY4AGOpY5J6ACtzVD4qutNu7qwRrWVRi2s1MYkk5A3O7ZC9zgenWgDqKK4vQ7i/0 e5mfxDqt+0U4UIt3bgRQN3/AHoJ6+5A4rso5I5Y1kikWRGGVZTkH6GgB1ZloynxDqQjOVCR Bz6PhuP++dv6VpnpWVom2S1uLlFYLcXMkg3dSN2AfyH5UAatFFYr+IYt8htdPvbu3ifbJcQ xZRcHBIycvg9doNAG1Xkd/wCEPFN/rl3qTWhUXV9LdNCZoigEUW21PIzndyR09RXplrrelX lwLeC9jM5GRE2Uc/8AATg1oUAeKRw/GP8AtG3soLpYbi3VrhYpFj+zBAFVUd0Ubt2H+Ucjg nFV5/DPxWvtVt9XvrdZ5YGb/Rpb1AGG5ioygHA4479zXudFAHJ+EdBu7bS7W+8QRMNbLSST fvdyhmY8hVwmduBkD1rrKKKAMg407XgdwEGonBB4CyqvX/gSj8wK16z9Zt5bnR7iOBVaYAO gbuynI+h461H4f1uDxBokOpwW89sJMhoLhdskbDqGH+eCKANSiiigAooooAKKKKACiiigAo oooAKKKKACiiigAooooAKQ0tIaAFooooAKKKKAOV8GEWcOqaHLmOeyvpmWNhgmGRy8bD1BB Iz6giuluJlt7WW4cMViQuQoySAM8DuazdY0U6hJDe2V0bHU7YEQ3Kru+U9Udf4kPp68gg1R N144t4/3mj6TfFephvHiL+4DIQPoT+NAGP4f8ReIfGD3YgSPRbW3Zds6oZZJM5+XDABcY56 k57Zrau9bm8PoZPEs1sbFh/x+QoVEZ9HQknB7EZ98Vz4g16LcIvCOrxLvZwsWtRqFLHJwN3 OST1qdIodS0M3nhzS0mvvPMN42oOftVuV4dQzA/P2HIXnPSgCfTtfkhheHRrG71PS2jEtle MnlwovdWdsHavUEA8cc4qpZXPjDX7Ke8NrPbL9oCWyNKLWOaLoZTjdJjqQpIJyKfeT3sVva /ZXn0yEN9jtNLHySzpt2s+OcMMgg9BtyetdxbxeRbRQmV5TGgXe5yzYGMn3oA47UvD/iHzL 1dOEFzbbF+zx3uo3PzN/Fu29B17mqF98PL3UNS03VYdRs9IktUiLWVvYxyQl15bLEBm9s9K 9FooA5S/8ABFnqviOPWdS1XUrgQv5sFqJ/LihfGARtAbpnv3rfsNL0/S7KGzsLWOCCAERqo +7nk8nnmrlFACKqqoVQFA6AcUtFFACEBgQRkHgish9BiikMul3c+mMTuKQYMTN3JQgjnvjG a2KKAMe1vtRg1OHTNTihkaVWaO5gJAcLjO5D908+pFUE1jSvD+oX2m32oRQxIRcxKxyyK5O 4YH8IIJz0Ab2rZv8ASrbUWhed50aLO1oZWjJB6glSODgVh3HgPQ7nUre5lNz9lgwwsVl2wS SA5DyAfNIR/tEj2oAq3U3inxJqYt9MI0jw6UYnUFINxOegCIw+Vc55IyRyMV1llZwWGn29j bgrDbxrGgJycAYGTVjFFAFS/wBPtdStGtrqJZFPKlhko3Zh6EetUtOv7mK9/sfVvLF2sYeK ZMhblehIz0YHqPcGtiq17p9lqMHkX1sk6A7gGHKn1B6g+4oAs0Vho+paPIYpIp9SsDykqfP ND/ssOrj0I59QetaVlqNnqCO1rMH8s7XUgqyH0ZTyD9aALVFFFABWLfiTSr5tYiBa1kAW8j AyQBwJR9Oh9vpW1QeRjGaAGxyRyxJLE6ujjcrKcgj1FOrzqHxDqPg/xxH4b8QujaBqA/4lV +V2+UwHMEhHHuGNeig5GR0oAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACkNLSGgDHT X44ZEi1WzuNMdyFDzKGiLHoBIuR+eK2c0yWGKeB4Z41licbWRxkMPQisf/hG7QJ5CXmoJa9 Ps63T7Mf3fXHsDQBy0/iy8uL4tbXkf9o20wU6PDudhHuIZpSFJJxgjHA9TmtqDxhaWm5fEF 1bWfmOgtZUDeXco20AqSOTubBHbrWtJ4e0OS3EH9l28aDoYk8th9GXBH51NLo+lTWsNrNpt tNDbrtiSSMMEGMcZ6cUAWoriCcyCCZJTE5jfYwO1h1B9DyOKkrzvwvqNv4bi1O11A2tlC0z XEdlFCyTROxO5COQ4OFIcHnPtXTWfivTLvRX1TbcQxCQxKskfzSuO0YGd/PAK5HWgDV1C5k s9MubuK2e5eGNpBCn3pMDO0e5rz7S9cuLrVLvxBoOnDdOwW90d50E0wCgpcJztD7eCpPOAM 5FdDYeLmluJINW0S+0ry5vKM0q/uRn7hL8denAIB4zWN/wjA1vxX/buj6i2n6dBL5qhIVdb m45BlUnoo6ccMcmgB/h3xTo3ifxfdNcTyWWo6YWhh066i8mVFbALnPLZIxgcDHfrXf15n42 8P3LwDWdR+ySzWybRqEEWx41z92RCT5iE4+6Qy9VrR8M+JLz+1E0W/t5VdiUMU0u+e1kCli rcZeIgZWT3weaAO7ooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooACM1i6uGsLq31iAYVWW K7wM7oT/Ef90859Ca2qy9eIbS/smCWu5Etwo7hj83/AI7uP4UAagIPSikChQAowBwBS0AFF FFAHG+MNMddV0jxLbwmU2Lsl2h+ZWtipL5U8EggYPbNaHg++XUNC+0QFvshYG3VzlkQorBS e+CxA9hW5dQJdWc1s5IWZGjJHUAjFefeAZb7Q9Z1DwnqiqgDtLaMG4fH3gAeR8pVh1GM+lA Ho9FFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABSGlpDQAtFFFABRRRQAyVDJA8YdoyylQ y9VyOorgNL+EXhfTdRh1FrrVry7iYssk9++FJOThVwAD6AYr0KigDn7bwjpljo9zpVhLdW0 FzJ5khMxlOe4/ebhg+mK3Yo0hhSKNQqIAqhRgAD2FPooAq6hYQalZm1uQ+wsrAo5VlKkEEE dORXO23gLRrPxhbeJrWW7int4mhSATZiIbqSDyT369ea6yigAooooAKKKKACiiigAooooAK KKKACiiigAooooAKy9XYx3GlyA8/a1XB6HKsP/wBValZ2qW11L9mubNYpZrWTzBFKcK/BBG exwTg4oApal4v8P6VMkFxfebM24mO2jadkVfvMwQHao7k1l+LY7zVLbTLnRIHv8HzogrBre XOMCT5gQMchx0I964/VfAtv4gZ4LJb3RNYmmKyPC6oRaiQuDLjIPzFtuCCeO2a6XWPDOo2U umReFbYwRWGmzWkMquu6FmKbSAx5OA3PvQBUivfiBNdXUN3DdafbNcKUnCQO0ce19w9Mbgm DgnBqkmofEe3imuTp+pXFzcmBlhCQ+VCAg8zqcjLZ4GfwqK80v4lapp97Zahaf6NPprQeWL yOTM3ylWHAIPDdc8mtVLH4hPqluDqNxBpKPlFxBJcEcZE5JClT82NmSO/agD0RGDoGHQjNc f4u8PmTVNL8XWEU0moaPIZGhgwWuYSpDR4PU4Jx+NZvhyy8bafq2i2txbNFo8Fs0V0hmicB sEqRj5vvfzr0OgDH8NeIbHxR4ctNb0/cIbhTlH+9GwOGRvcEEVsVziW48Oav5kEiJpeo3GG gEYHkzv8AxAjqGIwR6mujoAKKKKACjNFQXNtHcwyRMzpvGC8TlGH0I5FAE9FczqNze+G7eH 7PJcau9w629taSyorFjkkmRuWwAT3qKbVvFNtpsF7e2Wn2ha4KSo7s4jjI+Qsw6EtgE8gA0 AdXRWHaeJ9Mmj/0qT7FIFLMJSCpA4Yq4JVlBHJB474rbVldFdGDKwyGByCPWgBaKKKACiii gApDS0hoAWiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKK KACiiigDBsmg0nW7mxnkAN/IbmGVz80jHhkJPUjjA9PpW9VPU7FNR0yezc7S6/I/dGHKsPc HBrnNR8XT6TobzS6b9p1G0dY7q0+0JG2CP9YmfvKeoxz17igDr6KqabfR6npdvfRo0azLu2 N1Q9Cp9wcirdAGdq9+1hYnyE8y8m/d20QGd7kcfgOpPoKoSWtzosC6jHdzXhGPtazSEiQZw XUdFI64HGOPerOp6I2paha3q6reWb2obykgKhNxGNzAg7uOMdKqSaXrkpSyudRivbFpEkll kXZLgHJTao2lTj2wM9aANbUNNttSgWK5U5jcSRupKtG46MpHQjNQ6Td3E0UlrfBVvrZtkoU 8MP4XHsw5+uR2rSrJuVK+KLCSIYZ4JVkOOqDaR+TH9TQBrUyaVYIJJmDMqKWIUZJwM8Duaf RQByr+K9H1fwfe6lp+q/ZkNu5WVWUSRtjspz8wPGCOtQRT6vpelWNjeeI/tt+8CBUjsw9xK cDLfex/wIgD1rRuPClg2pNqVhssLuRt8jpCjh2/vYYHDe4x71pafpdrp0beUGkmkOZZ5Duk lPqx/p0HagDk7zTPEz7NTjso76/t2V7Zbu8VWQA5ZcIm0bhxnP44rsrZ3urCN7u0NvJLGPM t5CH2EjlSRwasUUAeb+LdB0q2jgjYXMe6YSRmObyo/MZwuxY1ADEqSCB2GTk11PhmQR29zp f7stYSeUzRcqxIznPr6rxg8VX8R6pBDqum6bNHLErSC4a6MZMce04A3AEBi2OuABWn4eEQ8 N2BhVVBiBO0dW7n65zQBqUUUUAFFFFABSGlpDQAtFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUA FFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABWJrvh+21jy7lmZLu2jkWBhggFlxkjHOOC PQ8ituigDnfDWrQSabaWMulXOizhMJa3S43Y6lT/F68/N3IroqparYjUNNltwdsuN8TjgpI OVYH2NO028W/wBMguwCDIvzA8FWHDD8CCKALdFFFABWZfgx6pplxldvmPCQevzLxj8V/WtO svXHZbCIRn981zCI/dt4/pmgDUooooAKKKKACqlxqVjaXcFpc3UcU06s0aucbguN35ZFW6x tebUWS2t9N06G7aSTMjXC5jjQc+o+bOMfSgDWkjjmheKVFeNwVZWGQQeoNMtba3srSO1tYl hgiXakaDAUegqUZxz1paAOZvPGml2PiCbR5wS8Cq0jo6sVzz9zO4gcZIB610Ntc295bJc2s yTQuMq6HINZcXhfQoptQm/s6KV9RmM9wZRv3MVC8Z6cAdKw7nwld6U7XvhzULiPDb3t9wyw x0ViMH6OD9RQB2tFY/h7VH1TTDJKyvLE/ls6rtD8AhsdsgjI9c1sUAFIaWkNAC0UUUAFFFF ABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABWQ2gW ovZry1uruylmbc4gmIRjjk7DlcnucZrXooAybe4uLHUFsL+czRzf8AHtcMApY90bHG7uOOR n0rWqtfWcV9aNbys6ZIZXjOGRgchgexFcto+oeJZPEAM8ct5pUxeIP5caCEoSN5KnJJIwVx xwR3FAHZVyF9KLz4jWdh51mZrOEXKQTAs/lkkNIvbdkKuewJ9a0rvxJarP8AZNNMV/cjcZN soWKBQMlpH5C/TrWZ4UurLxPqE3jOLTTbtJD9himfkzIrksynuhboeM4zQB2A6UUUUAFFFF AGfrUV1Pot3FZyvFO0Z2vG21h64PY4zg1T02/khltrS9vVuEuYw9pMyFXk6nax+6WAweMZ9 Km1y78uwe0t2DXdyVgRQeVL5G4+gADH8KfqFlA2kpapcJZ+UYzBKwGI3UjbwevTGPegCt4j m8RR2kcPhuyhmuJSQ80zgLAMcHBPOT+XoaXw1pWp6Tpjwatq0mqXTylzNITwMDA5+nbA9qs aTfz3S3FverEl7aymOVYs7SMZVgDyAQQfzrToAKgvFumsJ1sXjjuihETSKWUNjjIHUUl5FP LaOttJ5cwwyEnAJHIB46Hv7VHZXN5LtjvbE28oQMxVw8eckbQeCTxnp3oA5zwnK9nNe6Xc2 N1bzRIkrPJEQj4UK21hweRnjsRTrnxRf3Gjx61oGmtc2cUxjuYruKSCUKDgsoI5A69K62jF AGfpGr2es2K3Vo/oHQ/ejOM4P+eavmvOdXsW0LxiL7wzZ31vKbZpLtIYWmguBzsQL0DZ6kY wD3zXoUEjTW0UrRtGzoGKMMFcjoaAJaKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiii gAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoopruqDnPJxgDNADj0rLudB0i4mlnntsmQ7pA JGVWPqVBAJ96mEmoy37xrCkNmox5pb94zcHIHI2kZHODxUdnpbQ2xivL+4vmbO8ytgNli3Q dBzjHoMUAYtha65d3k8E0Wkx+G97xJaxwlzPCUG1sg7eSTkY6V1MUUUEKQwxrHFGoVUQYCg dAB2FJBBDa28dvbRJDDGoVI0UKqgdAAOgqSgAooooAKKKKAMm68O6VdzXFw0DRXNw0bvcRO VkymdhBB4xk8dOTXNavoRXWdO1XxPey6rpdhlkTy9scEoI2zSKPvkc89B1wK7ukZQylWAII wQe9AHmsPiHUW8aQazHPA+iXECrcGGLd5C7m8su/qcg9eAenevSlIZQQQQehHevO9Y8KRya 9Y6Rc6nNF4evnlcafbwoqNL97a7YyVwDgeorrdGRbKa70eMMsNqymBSOFjYcKD6Ahh+FAGx RRRQBnfa5LO6kjv5cxuWkSYR7I4kGAFZicZzn61oggjIORUVzbxXdrLbToHilUqysAQQfY1 wUeneMPByrDo7S+JLDcWW3lEULoCSWy/BJ5yDg+mO9AHoVQxXNvcNIsE8crQuY5AjAlG9D6 GuYsPH2iztDb6kLjSr2WTyfIuYJFBf0DlQCPeqXiDwlcPq0mo6JmJ7s7rlVdkBccBuCM5H8 vegDuqKB0ooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigA ooooAKKKKACmmONpFlKAuoIDY5APWnUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQBna1pa6xpE9j 5720jgNFOgBaGQHKuM9wcU3R9Ii0m0CmR7i7dFFxcyMS0zAfeOSccknA4Ga06KACiiigAoo ooAQgHqAfrWbquk/wBpmI/2nf2Xl5/49JvL3Zx14Oen61p0hoAOwxS0UUAFFFFABRRRQAUU UUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRVW81Gy0+MSXty kCk4G48sfYdTVA6+HcJa6RqdwcZJFuYwB65faD9BzQBs0Vgz6xrCW8lxF4anaNBnbJcRq5H c7QT/PNJFq+rajAt3pOlp9lxuBu5CjzD0VQPl+rY+lAG/RmsSBfE8yLM81laeYSTbyQmRoh ngblfDHHXtUF5oOq31za3s+t7biyk82COKHZDuwQd4yWbIJHUYzmgDoqK5KW08ZXN7bvewa NNBbEyqqyyozSBjtIIHACnGDkZ5rU8/xHtWX7BY4/ig+0Nvx7NtxmgDZork7Lxvaz+LLzw/ fWM+nS21qLoyXHC4zhsn7oxkYOSCDWyde0to5ntrg3nkSJFItqplKs2CMhc9iDn0oA06Kxb 3xJZ6fqQsbuzvkZyfLkW3Z0kAUEkFc9M9+eKdB4l0a4vEtorptzglXeNkRsckBmAGcAnHpQ BsUVnQa5pFxYvfR6hCLZG2tK7bFUk4Gd2Ovb17VoggjIOQaACiiigAooooAKQ0tIaAFoooo AKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAorMvtbtrO6F ikct1fsoZLaFCWIOQCT0UcHkntVX7Fr2oIy6je29lA5w0ForMxTuPMJGCenAoAfceIIxcPb 6dYXWpSIdpe3UeUr5+6zk4Hv1x9eKJG8S3SCJIbLTtxw0wlMzKP9ldoGfrx7GtW3t4bW3S3 t4kihjG1EQYCiqWp6vb6enlD/SL2TiG1QjfIx6cdh6k8DBoAdYaRaaexlTfPct9+5nbfI34 noPYYHtWhXJ3Fj4jmvtLju7me4tp8/a1t5BAsBxngj5mGeOtWL7TdJ0m2+23us6haWykBi1 9JhmJwM8k5oA6SiuJENxM6yeGYtVidyH+03UxEEg/vFXyWz7AfhXbDOBnrQAUUUUAFFFFAG P4g8P2HiDTntruCNpApEcjLnYf6g4GR3qpaya7aWkNjb+HbSAxoEDrdAQLgYGBjd+GPxro6 KAOdvNO17Urf7PeSaUsY+bHkPKGbt1YbfqDmsm48Jak1u8qx6NPOQU8qaGVwykYP7xnLA46 Y4FdxRQB5F4ntHNl5BstfhSeP7PcrIiSwxxg5x5vJ6/dbPHtmtXwjfanoNo9veyXWoaIm0W 04jLmAZwdzsQ20f3SNy+pAr0Z0SSNo3UMjAqykZBHpXO3PhdI9HjsdMm2LHcG5MdyzSRzHn 5HwQSo4wP9kdaAOkorkb3SfG73thLbeJ4VgTP2qGO1VC/cbSd3fjnHFUPDvi7XJb680vW9H lS9sgHlhBUzeWTxIoX5ZF7ZXB9qAO9orOg13R7hgseo2+8jOx3COPqpwR+NX1kRlVldSrfd IOQfpQA6kNLSGgD/2Q== </binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8 lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABZAAYBAREA/8QAFQ ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA AD/2Q== </binary> </FictionBook>