%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/338.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name></first-name><last-name>zdramb</last-name></author> <book-title>Andrcej Pilipiuk - Lenin impossible</book-title> <lang>cs</lang> </title-info> <document-info> <author><first-name></first-name><last-name>zdramb</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>b929d182-9982-4593-935e-66571e46f7a8</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> <publisher>Evidence</publisher> <year>2005</year> </publish-info> </description> <body> <section> <p><strong>Andrzej Pilipiuk - Lenin impossible</strong><strong>(Lenin impossible)</strong></p> <p>V ponurém betonovém sklepení v pátém podzemním podlaží centrály KGB vládlo trvalé šero. Dvě řady ocelových dveří se zámky na heslo chránily tajemství příliš strašlivá na to, aby je směla znát dělnickorolnická třída Právě zde se rozhodovalo o směrech vývoje lidské civilizace. Právě zde se testovaly nové druhy smrtonosných zbraní, které posilovaly světový mír. A konečně právě zde se uskutečňovaly odvážné vědecké experimenty, jejichž výsledky zrevolucionalizovaly všechna vědecká odvětví.</p> <p>Za pancéřovými dveřmi stovky hrdinných agentů KGB v potu tváře sloužily a chránily šťastný ostrov svobody a blahobytu, neustále napadaný ze všech stran kapitalistickými upíry. A konečně právě zde, ve sklepeních vysypaných pilinami, s kletbami na rtech umírali největší nepřátelé pokrokového lidstva</p> <p>Celý komplex byl samozřejmě přísně tajný. V nevelkých odstupech stáli na chodbách hrdě napřímení strážci, dozírající na to, aby do těchto tunelů nepronikl žádný špion... Avšak i zde existovalo místo ještě tajnější. Na konci jednoho sklepení byly pancéřové dveře s tabulkou: XI. oddělení KGB.</p> <p>Právě před těmito dveřmi stanuli dva muži v uniformách bez distinkcí. Generál Kalmanavardze zaklepal. Otevřela se klapka průzoru. Strážce na druhé straně dveří si muže prohlédl, a když poznal svého nadřízeného, vpustil je dovnitř. Vstoupili, dveře se za nimi s třesknutím zabouchly. Strážce zasalutoval jako automat.</p> <p>"Soudruhu generále, hlásím, že během mé služby se ve střeženém objektu nic..."</p> <p>"Pohov, pohov," pronesl dobrácky generál.</p> <p>Strážce položil dlaň na pažbu samopalu.</p> <p>"A kdo je to?" zavrtal pohled do druhého návštěvníka.</p> <p>"Plukovník Tichobzdějev," představil se generálův společník a vytáhl z kapsy legitimaci. "Výzkumný odbor GRU."</p> <p>Strážce si udiveně prohlížel legitimaci.</p> <p>"Co je to GRU?" zeptal se generála.</p> <p>"Ruská vojenská rozvědka," vysvětlil mu nadřízený.</p> <p>"Nikdy jsem název GRU neslyšel," broukl strážce.</p> <p>"To proto, že se jedná o přísně tajný název," vysvětlil návštěvník.</p> <p>"Rozkaz" zasalutoval strážce. "Když je přísně tajný, nesmím o něm vědět..."</p> <p>"Správně," ucedil generál a střelil ho mezi oči.</p> <p>Tělo se zhroutilo na podlahu, kde skoro přesně zaplnilo siluetu nakreslenou křídou.</p> <p>"Sakra, zase jsem se netrefil," porovnal zklamaný generál obrys s nebožtíkem.</p> <p>"Vidím, že dbáte o zachování státního tajemství." V plukovníkově hlasu zněla hluboká úcta.</p> <p>"Snažíme se," usmál se rozpačitě generál.</p> <p>"A to pokaždé... tak?" ukázal host na ležící tělo.</p> <p>"Nas mnogo..."</p> <p>Sáhl pro telefon a vytočil nějaké číslo.</p> <p>"Dozorčí? Zdravím, soudruhu. Potřebuji spěšné doplnění, jedenácté oddělení, sektor alfa Pracovní úraz... Cože? Ano, jako obyčejně. Náhodné zaslechnutí státního tajemství ukončené sebevraždou."</p> <p>Domluvil, Vydali se dlouhou betonovou chodbou. Zakrátko stanuli před důkladnými dveřmi natřenými antikorozní barvou. Generál zastrčil do spáry magnetickou kartu a vyťukal kód.</p> <p>"Vidím, že tady máte docela moderní vybavení," poznamenal plukovník.</p> <p>"Naši hoši šlohli v Japonsku tirák. Měl vézt zbraně, ale ukázalo se, že veze elektroniku, ale i ta se hodí..."</p> <p>Dveře se otevřely. Vstoupili do velkého sklepení. Hned za dveřmi seděl otylý strážce. Při pohledu na vstupující muže vyskočil a zasalutoval.</p> <p>"Hlásím, že během mé služby se v prostoru střeženého objektu..."</p> <p>"Pohov," řekl dobrácky generál, "a vypadni, počkáš za dveřmi..."</p> <p>Zabouchl pancéřové dveře. Zůstali sami.</p> <p>"Takže...,“ Kalmanavardze cvakl ovladačem "...tu jsou naše výsledky."</p> <p>U stropu vzplanuly zářivky. Jejich světlo vylouplo ze tmy celou místnost. Uprostřed stála židle, připevněná k podlaze. Na židli seděla dívka s korunkou na hlavě. Na sobě měla hedvábné šaty meruňkové barvy, u krku a manžet zdobené krajkami. Dívka byla upoutána k židli důkladným konopným provazem. Ústa měla zalepená obyčejnou náplastí. Pokoušela se ječet, ale roubík držel pevně.</p> <p>Plukovník si ji se zájmem prohlížel.</p> <p>"Vypadá, jako by utekla z filmu," řekl. "Oblečená je jako hastroš, hezounká jako panenka"</p> <p>"Nuže, soudruhu Tichobzdějeve, máte před sebou opravdovou princeznu," prohlásil generál pyšně.</p> <p>"No né," užasl plukovník. "Jakým zázrakem přežila? Po sedmdesáti létech sovětské moci... Hrůza pomyslet, že její rodina celá desetiletí pila krev našich… našich dělníků a rolníků..."</p> <p>"Není naše. U nás jsme je už dávno vyhubili, hoši museli lovit za hranicemi.</p> <p>"Rozumím," přikývl návštěvník. "Vlastně nerozumím. K čemu nám je?"</p> <p>"Hned uvidíte," usmál se generál.</p> <p>Přistoupil k interkomu položenému na stole a vyťukal příslušnou šifru.</p> <p>"A co její hlídač, nezkusil využít situaci?" zajímal se plukovník. "Občas se to stává..."</p> <p>"Vykastrovali jsme ho," vysvětlil generál. "Je pro nás příliš důležitá, než abychom riskovali její předčasné opotřebení... ale pokud byste rád, soudruhu, po předvedení..."</p> <p>"Vidím, že v KGB máte buržoazní manýry! Zachtělo se vám luxusu... Dělnickorolnická moc..."</p> <p>"Kdepak," usmál se generál. "My to děláme jen proto, abychom jí vrátili třídní uvědomění. Ale když si nechcete štrejchnout, nebudu vás nutit."</p> <p>Plukovník pohlédl na princeznu.</p> <p>"Chci," zasípal.</p> <p>"Ze známosti to zařídím... ale napřed práce, potom zábava."</p> <p>Ozvalo se tiché zabzučení a ve zdi se otevřel otvor výtahu. Uvnitř stála lepenková krabice.</p> <p>Generál otevřel dveře. Dovnitř napochodovali dva strážci. Jeden nesl lopatku a smeták, druhý měl na zádech přehozený plný pytel. Neprodleně rozvázal provázek a vysypal vedle princezny piliny. Malými hrabičkami je rozhrábl do dvoucentimetrové vrstvy. Druhý opřel smeták o stěnu.</p> <p>"Vidím, že technika přípravy mobilních popravišť se neliší od naší," ocenil plukovník.</p> <p>"Také vycházíme z podobných čestných tradic... Od doby revoluce..." Vyňal z výtahu krabici a postavil ji na stůl. Sundal lepenkové víko.</p> <p>"Vidím dvě žáby," poznamenal návštěvník.</p> <p>"Uhm," potvrdil Kalmanavardze jeho domněnku. "Teď se pozorně dívejte."</p> <p>Obratně uchopil jednoho obojživelníka a přistoupil k princezně. Jeden ze strážců odlepil náplast. Aristokratka zakvílela jako siréna. ]</p> <p>"Zřejmě chce německého konzula," identifikoval plukovník některá slova vřeštěná dívkou.</p> <p>"Už jsem vám řekl, soudružko princezno, že sem cizí diplomaty nepouštíme," řekl mírně generál. "A pokud ano, pak určitě ne proto, abychom je později pustili..." usmál se vlastním vzpomínkám.</p> <p>Princezna nepřestávala vřískat.</p> <p>"Je docela milá, ale nerozumí rusky," vysvětlil generál. 'Takže do díla."</p> <p>Jeden strážce praštil aristokratku do hlavy. Pomohlo to, okamžitě umlkla.</p> <p>"Opatrně," varoval ho generál, "to je hrozně citlivý materiál... Ti kapitalisti jsou zhotoveni snad z lejna..." Jednou rukou ji popadl za cop a druhou přistrčil žábu k jejím ústům.</p> <p>"Líbej, ksakru," zařval.</p> <p>Zeleně se blýsklo a na podlahu upadl obrýlený muž s potlučenou hubou.</p> <p>"Odtáhněte ho, je omráčený," přikázal generál.</p> <p>Strážci odtáhli muže stranou a uložili ho do pilin. Generál vytáhl z krabice druhou žábu. Znovu se zablesklo a na zem se svalil muž v bílém úboru s vysokou kuchařskou čepicí.</p> <p>Strážci se nad něj sklonili, ale šéf je gestem zadržel.</p> <p>"Moment, moment," broukal. "Něco tady nehraje... Tenhle," ukázal na obrýlence, "je jakýsi Suvorov, náš špion, který uprchl na Západ a psal pomluvy o naší socialistické vlasti, která ho vychovala, nasytila a poskytla mu práci..." Rozčilil se tak, že se mu roztřásly ruce.</p> <p>"Klid," poklepal mu plukovník na záda. "Není důvod k rozčilování... A tenhle?" ukázal na kuchaře.</p> <p>"Měli poslat předsedu francouzské komunistické strany, který se odchýlil... Ale něco zřejmě zvrzali... Nu což, hoďte ho do kouta, až se vzpamatuje, sám zazpívá, kdo je "</p> <p>"A ten?" ukázal plukovník na špiona.</p> <p>"Aha, málem jsem zapomněl." Generál střelil do ležícího muže. Tělo se zachvělo a znehybnělo. Strážci.je rychle a obratně odklidili.</p> <p>"S těmi žábami mi ještě není všechno jasné," broukl plukovník. "Kdybyste, soudruhu, referoval..."</p> <p>"Je to jednoduché. Naše oddělení před rokem narazilo na opravdovou čarodějnici... Když ji chytili, tedy než se jí zmocnili, proměnila osm agentů v žáby... KGB zastává názor, že je vždycky třeba dbát o naše lidi a chránit je, dokud... Takže jsme přivedli princeznu, aby je odčarovala A protože se to podařilo, napadlo mě, že vše můžeme využít ve větším měřítku. Takže babka sedí na vyslanectví v Paříži. A princezna tady! Zkrátka: stařenku-jezinku používáme jako šifrovací aparaturu, a princezna je svébytným dekodérem."</p> <p>Plukovník užasle ustoupil o krok.</p> <p>"To je nádherný důkaz pokročilé sovětské vědy!" zvolal. "A co zákon zachování hmoty?"</p> <p>"Zrušen. Škoda, že je to přísně tajné," vzdychl generál Kalmanavardze. "Nobelova cena v čudu. Ale dali aspoň řád," předvedl zlatou hvězdu na barevné stužce.</p> <p>Plukovník ji chvíli obdivoval a potom ukázal svá vyznamenání. Oba vojáci nepostřehli, že tělem přivázané dívky proběhla zvláštní křeč. Nohy sejí několikrát zatřásly, hlava klesla na prsa..</p> <p>Ze zamyšlení je vytrhl teprve zvonek výtahu. Otevřel se a uvnitř se objevila další lepenková krabice. Generál si pospíšil a vytáhl ji i s nějakým lístkem. V krabici seděla jen jedna žába</p> <p>"To je náš nejlepší agent," shrnul plukovník obsah lístku přilepeného na víku. "Museli ho spěšně evakuovat..."</p> <p>"Takže do díla, soudruhu agente, za chvilku budete jako dřív," usmál se generál na žábu. Otočili se k princezně.</p> <p>"Vypadá nějak špatně," broukl Tichobzdějev.</p> <p>"Je moc jemná, ksakru!" Generál zlostně sevřel pěst a žába zoufale kvákla "Pošlu ji zítra do kolchozu. Až bude pár dní makat na poli, ocení naši péči a pohodlí..."</p> <p>"Připadá mi, že nežije," sklonil se k ní plukovník a pohlédl jí do obličeje.</p> <p>"To se tak rychle vypotřebovala?" užasl jeho společník. "Určitě nežije?"</p> <p>Plukovník jí položil ruku na prsa a v obličeji mu rozkvetl snivý výraz.</p> <p>"Uhm," broukl.</p> <p>"Nezkoumejte anatomii, ale zjistěte, jestli žije!"</p> <p>"Nežije, ale je ještě teplá. Podejte tu žábu, soudruhu Kalmanavardze. Třeba ještě funguje."</p> <p>Přiložili žábu ke stydnoucím ústům, ale bezúspěšně.</p> <p>"Sakra," hodil generál agenta zpátky do krabice, "k čertu s takovou prací. Když objednám další, nahoře budou prskat. Když neobjednám, zahyne náš nejlepší muž. Potom teprve budou prskat..."</p> <p>Vytáhl z kapsy pistoli a přiložil si ji hlavní do týla</p> <p>"Co to děláte, soudruhu?" podivil se návštěvník.</p> <p>"Jak to, co? Páchám sebevraždu, abych se vyhnul odpovědnosti," vysvětlil důstojně generál.</p> <p>"Ale tak?"</p> <p>"Tradice naší služby zavazuje. Právě tak spáchal sebevraždu sám Felix Džerdžinskij. Četl jsou to v dějepisných knihách. Zabil se trojnásobným výstřelem do týla.. A tobě radím totéž. Lepší smrt vlastní rukou než do smrti zametat na atomovém polygonu v Kazachstánu..."</p> <p>"A nešlo by ji oživit?" zamyslel se plukovník.</p> <p>Generálovi ztuhla pokroucená ruka, takže ji spustil a pozorně poslouchal.</p> <p>"Naše pokroková sovětská věda dosud nedokáže oživovat mrtvé," poznamenal.</p> <p>"Ale s Leninem se to podařilo," provrtal plukovník kolegu pohledem.</p> <p>"Jak to víte?"</p> <p>"Máme své zdroje... Když ten Vandrovec dokázal zneškodnit Lenina, třeba dokáže fungovat i obráceně?"</p> <p>"Fakt to stojí za pokus," zamručel generál.</p> <p>Sundal sluchátko červeného telefonu pověšeného na zdi a začal vytáčet číslo.</p> <p>"A vůbec, když už Lenin ožil, proč jste ho nepustili na svobodu?" otázal se plukovník.</p> <p>"Nač? Ještě by utekl a vyvolal světovou revoluci..."</p> <p>"To by snad bylo dobře... Nebudou kapitalisti..."</p> <p>"A od koho si budeme půjčovat peníze na zbrojení?" usmál se generál s politováním.</p> <p>Ve sluchátku se ozval hlas dozorčího. Nastal čas vydat příslušné pokyny...</p> <p>Mezitím daleko od Moskvy.</p> <p>Žalobce si odkašlal a začal mluvit. Jakub Vandrovec si podepřel bradu spoutanýma rukama a zaposlouchal se do jeho slov. Současně myslel na placatici ležící pod jeho židlí na lavici obžalovaných. Placatici tam nepochybně strčil některý z jeho kámošů, přítomných v sále.</p> <p>"Při vyšetřování bylo zjištěno, že obžalovaný zakoupil na v zemědělské stanici ve Voj slavičích poškozené silo. Prodej státního majetku soukromníkovi je úmyslným porušením trestního zákona PLR a v té záležitosti proběhne samostatný proces. Potom obviněný dopravil silo na území svého hospodářství a naplnil je po žních obilím. Silo má "obsah padesát tun. Když vezmeme v úvahu, že přechovávání obilí v množství větším než dvě tuny spadá pod paragraf o hromadění spekulativních zásob.</p> <p>"Protestuji," křikl Jakub, ale ignorovali ho. Sklopil tedy pohled a obdivoval placatici. Lehce do ní strčil botou. Byla plná.</p> <p>"Navíc výkupem obilí od zemědělců jsou pověřeni jen státní výkupní organizace."</p> <p>"Žádám o hlas," vstal Jakub.</p> <p>"Udílím obžalovanému hlas," probral se soudce ze zamyšlení.</p> <p>"Chci, aby žalobce dokázal, že jsem to obilí koupil."</p> <p>"Dokonce jsi platil dolary," odsekl žalobce.</p> <p>"To si vyprošuji. Jsou mezi doličnými předměty dolary s mými otisky prstů?"</p> <p>"Tak kde jste vzal padesát tun ječmene?" zeptal se mírně Vysoký soud.</p> <p>"Rozmnožil jsem je vegetativně v sile."</p> <p>Sál se rozesmál. Smál se i soudce.</p> <p>"Rozdělte se s tím vynálezem s naším lidem," řekl. "Kdo ví, třeba je to recept na naše současné problémy..."</p> <p>"Vysoký soude," řekl Jakub. "Tajemství množení ječmene pučením mi předali předkové a přísahal jsem ponechat ho pro potřebu potomků!" usmál se uspokojen aliteračním žertíkem.</p> <p>"Padesát tun neevidovaného obilí je teprve začátek." Žalobcův hlas přetékal jedem. "Důležitější je to, co s ním obviněný udělal."</p> <p>"Posloucháme," řekl soudce.</p> <p>"Obžalovaný zalil ječmen vodou a přidal kvasinky, potom měsíc čekal. Následně umístil pod silo plynový hořák, navíc bez atestu..."</p> <p>"Kde jsem měl vzít atest, když jsem ho sám vyrobil?" protestoval Jakub, ale marně.</p> <p>"...a z horní části sila vedl trubku dlouhou dvacet metrů, která končila v jeho špinavém domě."</p> <p>"Protestuji!" zaječel Jakub.</p> <p>"Protest přijímám," prohlásil soudce. I kdyby ten dům připomínal dlouho neuklízeny chlév, je třeba ponechat obžalovanému špetku úcty," poučil prokurátora.</p> <p>"Žádám o hlas," ozval se obžalovaný.</p> <p>"Udílím."</p> <p>"Vysoký soud přijímá tvrzení žalobce?"</p> <p>"Máte jiné vysvětlení?"</p> <p>"To snad nemíníte vážně, Vysoký soude! Padesát tun zákvasu?"</p> <p>"Uveďte tedy svou verzi událostí."</p> <p>Jakub měl mírnou kocovinu a určitě právě proto bujnou fantazii.</p> <p>"Vysoký soude. Tó bylo tak. Určité množství vody bylo v sile už předtím. Je nezbytná pro množení. Ostatně to jsou bezvýznamné technické detaily. Hned po naplnění nádrže obilím se prudce rozpršelo, já jsem zapomněl položit víko a dešťová voda zalila..."</p> <p>"Mám k obžalovanému dotaz," ozval se žalobce.</p> <p>"Souhlasím."</p> <p>"Občane Vandrovče, vysvětlete nám takovou věc. Silo je vysoké šest metrů. Dešťová voda ho nemohla zaplnit z toho prostého důvodu, že podle údajů meteorologické stanice v Krasnostavu souhrn srážek za měsíc, kdy jste podnikal své protiprávní a lidské slušnosti odporující..."</p> <p>"Stručněji," doporučil soudce.</p> <p>"...jednání, souhrn srážek dosáhl stěží dvaceti centimetrů?"</p> <p>Jakub si cvakl z placatice, aby si osvěžil mysl. Policisté mu ji hned vzali.</p> <p>"Co je v tom?" zajímal se soudce.</p> <p>"Samohonka," vysvětlil policista, který se zjevným odporem k láhvi přičichl.</p> <p>"Může obviněný vysvětlit původ tohoto předmětu?"</p> <p>Jakub několikrát zamrkal.</p> <p>"Ne, Vysoký soude."</p> <p>"Určitě ne?"</p> <p>"Podstrčili mi ho nepřátelé, aby mě kompromitovali."</p> <p>Soudce na chvíli schoval obličej za stůl. Když jej zvedl, byl mírně rudý.</p> <p>"Vraťme se k věci," doporučil.</p> <p>"Takže dešťová voda silo zaplnit nemohla."</p> <p>"Žádám o hlas."</p> <p>"Udílím."</p> <p>"Vysoký soude. Jedná se tu o nadinterpretaci mé výpovědi," hlas obžalovaného přetékal ušlechtilostí. "Z toho, co jsem řekl a co je nepochybně možné ověřit v zápise, nevyplývá, že se silo zaplnilo dešťovou vodou celé. Navíc jsem připomenul přítomnou vodu použitou v procesu množení. Žalobce ostatně nevysvětlil, jestli bylo silo naplněné vodou úplně nebo například jen z jedné třetiny."</p> <p>"Protest přijímám. Žaloba může pokračovat."</p> <p>"Pára ze sila se v trubce srážela a stékala do vany obžalovaného."</p> <p>"I to můžu vysvětlit," protestoval Jakub.</p> <p>"Pro naplnění a prodej získané kapaliny nachystal obžalovaný dvě stě půllitrových láhví. Podle mého názoru uvedená fakta jednoznačně prokazují nezákonné jednání."</p> <p>"Žádám o hlas."</p> <p>"Udílím."</p> <p>"Vysoký soude. Je pravda, že jsem zahříval silo, ale nic jsem v něm nepálil. Existenci dvacetimetrové trubky vedoucí do mé vany vysvětlím velice jednoduše. Miluji horkou lázeň a nemám sílu nosit kýble s vodou z kamen. Když jsem měl k dispozici páru, jejím srážením jsem získal teplou vodu. Abych předešel dalšímu dotazu žalobce, chci vysvětlit, že voda ve vaně sice obsahovala asi padesát procent alkoholu, ten však naprosto nepocházel ze sila. Při vyšetřovaní bylo u mě nalezeno dvě stě láhví od alkoholu. Když jsem měl možnost se koupat v teplé vodě,, zatoužil jsem při té příležitosti vyhubit kožní nemoci a cizopasníky, kteří mě trápí. Proto jsem vanu naplněnou do poloviny vodou doplnil alkoholem zakoupeným v obchodě. Tím jsem nijak neporušil zákon o spekulativním množství, protože jsem ho nehromadil, ale okamžitě spotřeboval pro zlepšení svého chatrného zdraví. Nu, a láhve zůstaly. Vrátil bych je, ale drapsli mě."</p> <p>"Zatkli," reagoval automaticky soudce.</p> <p>"Zatkli, Omlouvám se, Vysoký soude."</p> <p>"Proč jste ohříval silo?" zeptal se soudce.</p> <p>Jakub se zatvářil jako neviňátko.</p> <p>"Jsem moc starý a slabý na nošení vody v kýblech. Rozhodl jsem se ji odpařit."</p> <p>Dvacet přítomných nedokázalo zachovat vážnost navzdory soudcově domluvě, takže je vyvedli ze sálu. Potom se soud odebral k poradě. Obžalovaný se z nedostatku jiné zábavy naklonil přes zábradlí a začal vybavovat se svým přítelem Josefem Pačenkem.</p> <p>"Až tě pustí, zvu tě k nám. Bude jeseter."</p> <p>"Prima Čím zapijeme?"</p> <p>"Mariovou pálenkou. Udělal jsi dobře, že jsi vyhodil advokáta a hájíš se sám."</p> <p>"Škyt!"</p> <p>Jakub vytáhl z kapsy noviny a rozložil je. Na první straně křičel do očí velkými písmeny titulek: "Klesá naděje na Kulatý stůl". Pomalu začal slabikovat text článku. Vrátil se soudce.</p> <p>"Soud po posouzení výpovědí žalobce i obžalovaného a vyslechnutí svědků uznává občana Jakuba Vandrovče vinným z výroby padesáti tisíc litrů zákvasu, krádeže státního majetku, nelegálních finančních operací s použitím valut kapitalistického původu, hromadění spekulačních zásob v množství padesáti tisíc kilogramů obilí..."</p> <p>V tom okamžiku vběhl do sálu vzrušený soudní posel a položil před soudce list papíru. Soudce ztichl a chvíli na něj užasle pohlížel. Potom nabral do plic krychlový metr vzduchu a obličej mu úplně zčervenal. Posléze vydechl a zamyšleně pohlédl na státní znak visící na zdi.</p> <p>"Jménem Polské lidové republiky zprošťuji občana Jakuba Vandrovče všech obvinění. Občane Vandrovče, jste volný."</p> <p>Sál užasl. Jakub se usmál, vzal z rukou zkamenělého policisty placatici a zvedl ji.</p> <p>"Připíjím na zdraví Vysokého soudu," pronesl.</p> <p>Soudce nepromluvil, jen po něm hodil kladívkem. Netrefil, protože Jakub už vyklouzl vchodem pro obžalované a vyšel na chodbu. Tam na něho čekali dva urostlí strážci v ruských uniformách vojsk ministerstva vnitra, kteří mu beze slova zkroutili ruce a nasadili pouta</p> <p>"Protestuji!" zařval. "Neutekl jsem! Pustili mě! To znamená, že jsem nevinný!"</p> <p>"Ještě dostaneš příležitost se dovědět, proč tě pustili," řekl jeden z nich. "V Moskvě."</p> <p>"Kde?" užasl Jakub.</p> <p>"To je takové místo v Rusku," vysvětlil druhý strážce a pečlivě mu přelepil ústa náplastí.</p> <p>Potom ho vecpali do auta a odvezli do neznáma.</p> <p>Muž v kuchařské čepici s námahou otevřel oči a bezradným pohledem obhlédl místnost.</p> <p>"Sacre bleu," vyjekl, "kde to vůbec jsem?"</p> <p>Přiložil rozpálené čelo k betonu.</p> <p>"Už si vzpomínám," zamručel. "Přijel jsem s dalšími kuchaři z hotelu. Podával jsem dušené raky na recepci na sovětské ambasádě. Konzul mi nabídl skleničku vodky, potom celou láhev... Pak jsem zašel do sklepa, kde seděli ruští špioni. Bezvadní hoši, popili jsme a řekli mi, jak se dělá atomová bomba. Následovala další flaška, po ní mi ukázali tajné dokumenty, ještě jedna flaška a prozradil jsem, že jsem také špion, jenže anglický. Potom jsme připili na komunistickou stranu, potom na světový mír, potom na to, aby královnu trefil šlak. Pak jsme zašli navštívit nějakou stařenku ve vedlejším sklepě, poté mě honily malé bílé myši. Vlastně ani nebyly moc malé... A teď jsem tady, čert-ví kde..."</p> <p>Rozhlédl se a spatřil židli s tělem princezny. Nejistě vstal,</p> <p>přistoupil k ní a jemně jí zatřásl.</p> <p>"Haló, mademoiselle, probuďte se..."</p> <p>Dívčina hlava bezmocně přepadla z jednoho ramene na druhé, mekané ucouvl.</p> <p>"Proboha, ona nežije!"</p> <p>Nečekaně si na něco vzpomněl. Zvedl jí hlavu ke světlu a chvíli prohlížel ztuhlé rysy. Potom vytáhl z kapsy leták a srovnával.</p> <p>"Hele!" zaradoval se. "To je přece zmizelá princezna von Schlezwig-Holstein, za jejíž nalezení je vypsána odměna milion dolarů! Jsem boháč!"</p> <p>Několikrát radostně poskočil. Nečekaně znehybněl.</p> <p>"Moment," broukl, "když nežije, tak možná nevyplatí všechno? Kolik může stát mrtvá princezna? Devadesát procent nebo jenom sedmdesát?" Vytáhl z kapsy mobil. "Proč se trápit předem," vyťukal číslo z letáku. "Hned to zjistím... Hálo?" přiložil přístroj k uchu. Ihned jej sundal a pohlédl na displej.</p> <p>"Coje?" zavrčel. "Nemám signál..."</p> <p>Otráveně usedl na židli.</p> <p>"Nuda, k čertu," vzdychl. "Něco bych pojedl..."</p> <p>Jeho zrak spočinul na lepenkové krabici, stále stojící na stole. Zvedl víko a uviděl velkou žábu.</p> <p>"Francouzská lahůdka," broukl. "Něco právě pro mě."</p> <p>Pod židlí ležela vidlička. Kuchař si ji otřel o kalhoty a nabodl žábu.</p> <p>"Pomoc," ozvalo se tiché zapištění.</p> <p>Špion se rozhlédl. Princeznina mrtvola se nepohnula Sklep byl prázdný.</p> <p>"Kdo to mluví?" zajímal se.</p> <p>"Já. Máš mě na vidličce. Jsem agent KGB..."</p> <p>"Co, žáby nevymyslí, aby se vyhnuly sněžení," podivil se a zahájil konzumaci.</p> <p>Zbývalo mu už jen jedno stehýnko, když nečekaně vrzly pancéřové dveře a začaly se otevírat. Kuchař odložil jídlo, klesl na zem a předstíral bezvědomí. Tato opatrnost nebyla zbytečná, protože do sklepení vstoupil Jakub, plukovník a generál. Bystré oči vesnického exorcisty obhlédly místnost.</p> <p>"V čem je problém?" zeptal se.</p> <p>"Víš, Jakube," naklonil se k němu konspirativně generál, "testujeme tady unikátní systém transformace živé rozumné hmoty."</p> <p>Vandrovcovy oči spočinuly na mrtvé princezně.</p> <p>'Takže jste někoho změnili v žábu a nemůžete ho odčarovat," přeložil generálova slova do srozumitelnějšího jazyka</p> <p>"Jak to víš?" užasl generál.</p> <p>"Nejste první," mávl exorcista přezíravě rukou a usmál se svým vzpomínkám.</p> <p>"Takže máme problém s princeznou," ukázal generál na dívku. "Jak vidíš, spotřebovala se...,"</p> <p>"Využívali jste ji moc intenzivně.,.," zavrčel Jakub. "Co teď nadělám..."</p> <p>"Soudruhu exorcisto, můžete z ní udělat zombii?"</p> <p>"To by se dalo," zamyslel se Jakub. "Ale potom odčarovaní budou také zombie. Vlastně jen jedna noha zombie..." nahlédl do krabice.</p> <p>Rozčilení vojáci si toho všimli.</p> <p>"Sakra," zaklel generál. "Zbytečně jsme ho táhli takový kus...,"</p> <p>"Hm. Agenti zombie..." uvažoval plukovník. "Bude těžké je zabít..."</p> <p>"Ale časem se začnou rozpadat," vysvětlil Jakub. "Navíc budou smrdět mršinou na kilometr... A ty rybí oči, vy ceněné zuby, zapadlé nosy, rozcapené prsty... Špioni se nemají moc lišit od ostatních lidí..."</p> <p>"Dobře," rozhodl generál. "Zastřelíme tě a objednáme novou princeznu."</p> <p>"Moment, moment," znervózněl Jakub, "vždyť..."</p> <p>"Není v tom nic osobního," vysvětlil Kalmanavárdze. "Prostě takové máme předpisy o zachování státního tajemství."</p> <p>Jakubovy rty se pohrdavě ušklíbly.</p> <p>"Máte hrozně nehumánní metody zachovávání státního tajemství," prohlásil.</p> <p>Oba vojáci na něho překvapeně pohlédli.</p> <p>"A jaké jsou humánní?" zeptal se plukovník.</p> <p>"Takové!" Exorcista vytáhl z kapsy placatici samohonky. "Kdo se ožere, zapomene všechna tajemství," vysvětlil.</p> <p>Tichobzdějev pokrčil rameny.</p> <p>"Možná je to humánní," řekl generál, "ale naše metody jsou mnohem spolehlivější."</p> <p>Zvedl zbraň k výstřelu.</p> <p>"Jakube, použij Sílu!" zařval polsky kuchař ležící na zemi.</p> <p>Jakub použil Sílu. Rána, blesk, světlo zhaslo. Ve tmě padl výstřel, po chvíli druhý. Jakub vytáhl z kapsy umolousa-nou svíčku a zapalovač. Vykřesal oheň a rozsvítil. Oba udatní agenti, ten z KGB i ten z GRU, leželi mrtví. Kuchař nabíjel pistoli.</p> <p>"Zastřelil parťáka a potom spáchal sebevraždu," ušklíbl se.</p> <p>"Souhlas, doktůrku," broukl Jakub. "Budiž. A kdo jsi ty?"</p> <p>"Jmenuji se Bond, James Bond..."</p> <p>"Aha A já jsem Vandrovec, Jakub Vandrovec," představil se exorcista "Ale když jsi věděl, že mám Sílu, určitě mě znáš..."</p> <p>"Zmínili se o tobě na školení," vysvětlil Bond. "I když jsem si nemyslel, že se jednou seznámíme osobně..."</p> <p>"Jak se odtud dostaneme?"</p> <p>"Navrhuji vylézt výtahovou šachtou a vyříznout díru ve stropě," řekl důležitě špion. "To je obyčejný beton a já mám v hodinkách laser...</p> <p>Sáhl si na zápěstí a zaklel.</p> <p>"Sebrali mi je, když jsem se opil," vzdychl.</p> <p>Jakub se sklonil nad generálovo tělo.</p> <p>"Převlékneme se," navrhl a rozepnul nebožtíkovu zakrvácenou uniformu.</p> <p>Po chvíli vyšli ze sklepení dva vysocí důstojníci sovětských zvláštních služeb. Zabouchli za sebou těžké pancéřové dveře.</p> <p>"Kam teď?" zeptal se exorcista</p> <p>"Hm. Když už jsme tady, co bys řekl tomu, kdybychom trošku změnili světové dějiny?" zeptal se Bond.</p> <p>"Jsem pro. Jenže jak?"</p> <p>"Uvidíš..."</p> <p>Po několika minutách stanuli přeď dalšími pancéřovými dveřmi. Špion zasunul kartu do štěrbiny a vyťukal šifru.</p> <p>"Odkud víš, jak se to otevírá?" podivil se exorcista</p> <p>"To jsem vyšpionoval už dávno, jenom se nenaskytla příležitost se sem dostat a využít."</p> <p>"A já znám kód pro hlavice," pochlubil se Vandrovec. "Když je odtud odpálíme, můžeme vyvolat třetí světovou válku. To by se lidi podivili..."</p> <p>Dveře konečně povolily. Stál zde stůl plný páček a přepínačů. Barevná světélka mrkala Jakub vždycky miloval techniku. Měl už takovou analytickou povahu, že rád rozebíral nejrůznější věci. Ale Bond ho předběhl. Usedl ke stolu a nasadil si sluchátka.</p> <p>"Odtud komunisti řídí polovinu světa," řekl. "Tedy řídili. Teď je řada na nás."</p> <p>Vandrovec potěšené zamnul rukama Odedávna toužil řídit, ale jaksi nikdy neměl příležitost. Bond stiskl první tlačítko. Nad tlačítkem byl nápis "Polsko".</p> <p>Sbohem, komunisme," usmál se agent. "Budeš mluvit," navrhl exorcistovi, "já polsky moc neumím..."</p> <p>"Ústřední výbor, slyšíme!" ozvalo se z reproduktoru.</p> <p>Jakuba průběh událostí trošku zaskočil, ale s úkolem se vyrovnal.</p> <p>"Hovoří Moskva," pronesl temným hlasem.</p> <p>"Rozkaz!" křikl poslušně reproduktor. "Posloucháme příkazy..."</p> <p>"Zavolejte soudruha Cioska," poručil.</p> <p>"Soudruhu konzultante, soudruh Ciosek spí ve své pracovně. Měl obtížnou poradu."</p> <p>"Tak ho ksakru probuďte! My tady v Moskvě jsme také měli obtížný den a pracujeme."</p> <p>"Rozkaz."</p> <p>Po chvíli se ozval ospalý hlas.</p> <p>"Ciosek. Poslouchám."</p> <p>"Co je s tím Kulatým stolem, soudruhu? Jak dlouho máme čekat?"</p> <p>"Soudruhu konzultante, ale před třemi dny jste řekl, že ne..."</p> <p>"Poradili jsme se tady v politbyru a rozhodli se, že má být tak, jak teď říkám..."</p> <p>"Ale generál Jaruzelski..."</p> <p>"Kdo je tady důležitější, ksakru, já nebo on?"</p> <p>"Vy, soudruhu konzultante..."</p> <p>"Rozhovory začnou zítra. Stůl přece už stojí?"</p> <p>"Ano, ale generál..."</p> <p>"Tak pověz generálovi, aby mě nečili}, jinak ho pozveme na návštěvu." Jakubův hlas zazněl zlověstně.</p> <p>"Rozkaz."</p> <p>"Začnete v osm ráno."</p> <p>"Ale to je už za tři hodiny."</p> <p>"Pořád samé výmluvy. Vytahejte soudruhy z postelí. Zajistěte armádní leteckou dopravu. Ledaže chcete krmit bílé medvědy."</p> <p>"A co když se zhroutí socialismus?" zneklidněl mluvčí.</p> <p>"To už je náš problém. Provést!"</p> <p>Jakub vypnul mikrofon a rozvalil se v křesle.</p> <p>"Jak mí to šlo?" zeptal se.</p> <p>"Do háje, jsi rozený špion," vzdychl obdivně Bond. "Teď si promluvím já s Honeckerem."</p> <p>Přitáhl si mikrofon a německy začal štěkat krátké příkazy. Jakub při bloumání po místnosti našel láhev "Stoličné". Několikrát se napil a Angličanovi nalil do hrnku od čaje. V hlavě mu příjemně šumělo. Bond stiskl další tlačítko a začal mluvit česky. Následující příkazy vydal rumunsky, potom ještě nějaké...</p> <p>"Škoda, že neumím amharsky," řekl, když konečně vypnul aparaturu.</p> <p>"Kde je ta Amharfe?" zajímal se Jakub.</p> <p>"Amharsky se mluví v Etiopii. Nu což, doufejme, že tam to zvládnou místní partyzáni..."</p> <p>"Až se to KGB doví, nastane cirkus," broukl exorcista a ještě jednou se napil.</p> <p>"Bude šrumec," usmál se Angličan. "Raději odtud zmizíme. Ale nejdřív..." Utrhl z košile knoflík, nastavil na něm čas a strčil ho pod konzolu.</p> <p>"Aby už nemohli nic odvolat," vysvětlil.</p> <p>Kráčeli betonovými chodbami. Občas otevřeli nějaké dveře, ale nikde nenalézali východ. Musela být noc, protože v laboratořích nikdo nebyl. Jakub se tu vybavil krabičkou univerzálního oblbovače, také Bond si něco nacpal do kapes. V dalším skladu našli celé hromady pytlů s různými valutami.</p> <p>"Do pytle, tolik prachů tady zahálí," vzdychl Jakub.</p> <p>"Jestli chceš, vem si," hodil mu Bond pytel s polskými bankovkami. "Má to tady hnít..."</p> <p>Jakub si strčil dárek za košili. Konečně se ocitli před patřičnými dveřmi.</p> <p>"Sakra, jaká tady může být šifra?" zamyslel se špion.</p> <p>"Já to vím," usmál se Jakub.</p> <p>V tom okamžiku se kdesi ve sklepení ozval tlumený výbuch.</p> <p>"Knoflík fungoval," broukl Bond. "Hned nás začnou hledat."</p> <p>Opravdu se rozhoukala siréna Zdálky pronikl k jejich uším narůstající dusot. Jakub vytočil na ciferníku kombinaci čísel: 1-2-3-4-5. Dveře se otevřely. Vstoupili do velkého sálu. U zdi stál vrátek.</p> <p>"Ksakru," nedají se zavřít zevnitř." Špion ohmatával dveře.</p> <p>"Hned si poradíme..."</p> <p>Exorcista spustil, vrátek. Ze stropu začala pomalu sjíždět plošina Na ní stál sarkofág s mumií nějakého plešatce.</p> <p>"Bože, to je přece Lenin!" užasl Bond.</p> <p>"Ovšemže Lenin. To je rezervní vchod do mauzolea, tudy vyjdeme ven. Jenže nejdřív..."</p> <p>Dusot okovaných bot se blížil... Exorcista trhnutím rozepnul vestu na hrudi vůdce, nahmatal osikový kůl a jediným pohybem ho vytáhl.</p> <p>Lenin otevřel oči.</p> <p>"Co se stalo?"</p> <p>"Vypukla světová revoluce." Jakub mu pomohl vstát a vložil mu do ruky generálovu pistoli.</p> <p>Vystrčili mumii za dveře, potom usedli do rakve. Vrátek zavrčel a plošina se rozjela nahoru.</p> <p>Dvanáct strážců speciálně vyškolených k potírání špionů vyběhlo ze zatáčky. Úzkou chodbou jim šel někdo vstříc.</p> <p>"Proboha!" vykřikl jeden z agentů, přestože byl ateista. "Co je to?"</p> <p>Lenin naklonil holou hlavu.</p> <p>"Co se tady děje?" houkl. "Lidová moc vás pověřila, abyste ji střežili, a vy si běháte po chodbách?"</p> <p>"Promiň, vůdce," vyjekl další agent. "Nějací špioni vyhodili do vzduchu dispečink."</p> <p>"Jak mám potom řídit světovou revoluci!" rozzuřil se Lenin. "Měli jste hlídat a neuhlídali... Za takové provinění je jenom jeden trest, trest smrti!" Plynule zvedl ruku s pistolí.</p> <p>Velitel oddílu se vzpamatoval první.</p> <p>"Možná je to Lenin, ale zastřelte ho!" zařval.</p> <p>V betonovém sklepení zaduněly salvy z dvanácti samopalů a jednotlivá suchá prásknutí z osmičky parabely...</p> <p>Jakub vstoupil do vojslavické hospody.</p> <p>"Jahodovou šťávu s alkoholem," přikázal. "Zatřepat, nemíchat."</p> <p>Hostinský na něho vytřeštil oči. I kámoši udiveně zírali. O takovém koktejlu nikdy neslyšeli. Jakub zahlédl jejich odsuzující pohledy, ale interpretoval je trošku jinak.</p> <p>"Všechno platím!" křikl zplna hrdla "Hoši, právě jsem zařídil konec komunismu, musíme to zapít..."</p> <p>"A máš čím zaplatit?" zajímal se hostinský.</p> <p>Jakub sáhl za košili a vytáhl bankovní pytel, utrhl plombu a vysypal obsah na stůl. Takovou hromadu bankovek nikdy v životě neviděli. Sál strnul. Jen jediný muž energicky vyskočil ze svého místa Strážmistr Birski. Tiše přistoupil a položil Jakubovi ruku na rameno:</p> <p>"Nu což, občane Vandrovče. Vidím, že vás pustili předčasně."</p> <p>"To je legální!"</p> <p>"V bankovním pytli, holoubku? Odkud to máš?" - "Dal mi to James Bond v centrále KGB!" Jakub rád mluvil pravdu...</p> <p>Všichni přítomní vyprskli smíchy a chechtali se ještě tehdy, když strážmistr odváděl Jakuba v poutech. Pytel vzal s sebou.</p> <p><emphasis>přeložil Pavel Weigel</emphasis></p> </section> </body> </FictionBook>