%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/326.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>-</last-name></author>
            <book-title>Richard A</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>-</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>36e3cc22-eab4-4168-8413-e52d6e198735</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            <publisher>-</publisher>
            <year>2007</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>Richard A. Knaak</strong></p>

<p><strong>ZAHALENÁ ŘÍŠE</strong></p>

<p>Náhle aviani taky zaútočili. Dru se připravil, čekaje ohavné mumifikační kouzlo, které viděl předtím. Místo toho se kolem jedné z nestvůr, které se vynořily na povrchu, rychle utvořila mlha. Čaroděj se zamračil. Zamýšlená oběť pohrdavě zatroubila a mávla tlapou, aby mlhu rozehnala. To se však nepodařilo. Ať se netvor snažil, jak chtěl, mlha dál houstla, tak rychle, že v ní oslepený tvor ze země po jednom či dvou nadechnutích úplně zmizel. Po dalších několika vteřinách začal konečně účinkovat vítr, který předtím na magickou mlhu útočil úplně zbytečně, a pomalu ji rozptyloval.</p>

<p>V nakladatelství FANTOM Print</p>

<p>Ohnivý drak</p>

<p>Ledový drak</p>

<p>Vlčí přilba</p>

<p>Stínový hřebec</p>

<p>Zahalená říše</p>

<p>Děti draka *</p>

<p>* Připravujeme</p>

<p>FANT0M Print 2007</p>

<p>Copyright O 1991 Richard A. Knaak</p>

<p>Translation © Hana Vlčinská</p>

<p>Cover © Jan Patrik Krásný</p>

<p>ISBN 978-80-86354-85-9</p>

<p>www.fantomprint.cz</p><empty-line /><p><strong>Richard A. Knaak</strong></p>

<p><strong>ZAHALENÁ ŘÍŠE</strong></p>

<p><strong>Prolog</strong></p>

<p>Regent Toos, král Penacles, hleděl na svitek, který mu posel právě předal. Přestože dopis vypadal nenápadně, vládce s rusými copy věděl, že může být velice důležitý. Byla to poslední z řady zpráv, které si vyměnil s Cabem Bedlamem, čarodějem z Dagorského lesa. Byli přáteli už patnáct let a oba se zabývali kouzly.</p>

<p>Opatrně rozlomil pečetě, viditelné i neviditelné, a v duchu si vybavil tvář mladého čaroděje. Regent byl starší, v obličeji podobný lišce, a Cabeovy celkem běžné rysy ostře kontrastovaly s jeho vlastními. Bylo těžké uvěřit, že se v muži, který byl třikrát mladší než víc jak stoletý regent, skrývá taková moc a vědění. Samozřejmě, Cabe bude nejspíš i ve dvou stech letech vypadat stejně jako teď. To jsou výhody čarodějného nadání.</p>

<p>V samotě své pracovny Toos rozvinul pergamen a začal číst.</p>

<p>Jako vždy zdravím regenta, začínal text.</p>

<p>Toos se zasmál. Cabe vytrvale, kdykoliv jen mohl, používal titul, který si Toos zvolil. Lid Talaku bývalému žoldnéři každoročně nabízel korunu a Toos ji každoročně odmítal. Gryf, jeho panovník a vládce, se jednoho dne objeví a on mu při té radostné příležitosti vrátí vládu nad městským státem a tiše a rychle zaujme svou bývalou pozici po boku legendárního krále. Zatím se nikomu nepodařilo jeho odhodlání nalomit; regent byl velice tvrdohlavý muž.</p>

<p>Toos tyhle myšlenky zahnal a četl dál. Tušil, že už ví většinu toho, co mu chce čaroděj sdělit.</p>

<p>Smrt Drayfitta z Talaku je stále skvrnou na dvou relativně klidných minulých letech. Jeho spisy, kterých je, jak se zdá, nekonečný příval, vyplňují teď, když píši tento list, všechny kouty pokoje. Má žena a děti tvrdí, že je zanedbávám, a mně nezbývá než souhlasit. Já jsem si však tento úkol nevybral. Gryf s jeho duší učence by se do tohohle bahna dychtivě ponořil, já se jím však musím prohojovávat. Bohužel pro nás oba je za mořem a nemáme žádné zprávy, kdy se asi i se svým potomstvem vrátí. Takže to zbylo na mne, přestože pořád nechápu, proč vlastně. Nicméně já jsem ten vyvolený a ty jsi ten, kdo sklízí ovoce mě práce, a tak se ti nebudu omlouvat za tuhle odbočku a budu prostě pokračovat.</p>

<p>Drayfitt má můj obdiv. Dělá mi potíže porozumět části poznatků, které nashromáždil, přestože mi můj děd Nathan přímo předal tolik vědomostí. Jednu věc jsem zjistil: o mém oblíbeném tématu se toho moc nedozvím. Informace týkající se tajemných vraadů jsou přinejlepším tenkým pozlátkem zlomků a náznaků v legendách a zveličených pověstech, pozlátkem, které jen zakrývá propast nevědomosti hlubokou jako sama Nicota. Velká část Drayfittova díla vzala za své rukama Mala Quorina, rádce talackého krále Melicarda I. a patolízala zesnulého a rozhodně neoplakávaného dračího krále, Stříbrného draka. Král Melicard, jehož nadaná královna Erini, jak doufám, dohlíží na to, aby mluvil pravdu, mě ujistil, že to, co jsem dostal, je všechno, co zůstalo. Tu část Drayfittových spisů, kterou se mi podařilo roztřídit, ti pošlu po poslech. Nejspíš to bude dvojice drak a člověk, rád bych totiž nechal oba druhy co nejvíc spolupracovat.</p>

<p>Tohle jsou tedy mé závěry týkající se vraadů, jejichž posledním - váhám použít slovo "žijícím " - představitelem byl ubohý šílený Shade.</p>

<p>Toos náhle zjistil, že se navzdory večernímu chladu potí.</p>

<p>Drayfitt je popsal mnoha slovy, ale nejlépe je shrnují výrazy arogantní a děsiví. Pokud jsem jeho poznámkám rozuměl správně, na vrcholu moci dokázali rozervat nebe i zemi vedví... vzpomínáš si, co udělal Shade ve svých posledních chvílích vojsku Stříbrného draka? Nezůstala po něm ani stopa. To ale nebylo nic. Myslím, že až si přečteš něco z toho, co ti posílám, uvidíš, jaké jsme měli štěstí, že jen Shade odolával smrti tak dlouho. Největší ironií toho všeho je, že to jsou zároveň naši prapředci. Můžeme poděkovat vraadům, že jsme tady, a ne na místě, o kterém jsem se zmínil v několika předchozích zprávách, na tom zničeném světě, kterému říkali Nimth.</p>

<p>O onom temném, strašlivém světě mám ještě méně zpráv než o jeho dávných obyvatelích. Vraadové ho za sebou zanechali zničený, opustili ho jako okousanou pecku treva. Šťavnatá dužina ovoce byla snědena; to, co zbylo, už nebylo k užitku.</p>

<p>Něco se nepodařilo, protože přišli sem a jejich zvláštní rasa se téměř přes noc vytratila... jediným dědictvím, jež po nich zůstalo, jsme my, menší čarodějové.</p>

<p>Je mi líto, že toho není víc. Škoda, že se knihovny pod tvým královstvím rozhodly být, co se vraadů týká, obzvláště mlhavé, ačkoliv mne to vlastně příliš nepřekvapuje. Temný kůň, náš skvělý věčný přítel, při svých řídkých návštěvách moje pátrání odmítá - stále nedokáže přijmout, že je Shade doopravdy mrtvý - a tvrdí, že je lepší nechat vraady jen jako mlhavou vzpomínku. Ale jednou, když to říkal, jsem v jeho mohutném hlase zachytil tesklivý tón. To mě udivuje.</p>

<p>Gwen ti posílá srdečné pozdravy, starý lišáku. Děti jsou v pořádku... lidské i dračí.</p>

<p>Tvůj Cabe Bedlam</p>

<p>Regent nechal svitek, ať se stočí zpět, a v duchu probíral, co čaroděj řekl a co neřekl. Svět, kde je to samý Shade! Mrazivá představa. Vstal, přešel k ohni, který udržoval v pracovně teplo, a hodil svitek do nenasytných plamenů. Těžko říct, proč to považoval za nutné. Ve zprávě nebylo nic, co by jím vyloženě otřáslo, nic tak šokujícího, ne po minulých zprávách. Jen cítil stejnou touhu, ke které se mu přiznal i Cabe, touhu zapomenout na všechno, co souvisí s arogantními, ničivými vraady... a zmrzačeným, vražedným místem, které se kdysi jmenovalo Nimth.</p><empty-line /><p><strong>I.</strong></p>

<p>Na celém Nimthu stálo jediné opravdové město. Bylo vysoké, zubaté a tak různorodé, že nejlepším popisem bylo, že je obrazem svých tvůrců. Byly tu štíhlé sloupy, zikkuraty, věže, které se nakláněly ve strašidelných úhlech... žádný styl nepřevládal, pokud se šílenství nepovažuje za styl. Tytéž bytosti, které ho svou magií postavily, se i teď, jako to dělávaly každých několik let, shromáždily v jeho zdech. Přišel čas setkání vraadů... možná posledního tady na Nimthu.</p>

<p>Z úcty k neutralitě nemělo město jméno. Pro všechny to bylo prostě město. Tezereneeové si ho zvykli užívat pro vlastní potřeby, a kdo by si chtěl znepřátelit tak velký a vražedný klan? Zbylí vraadové si trpělivě nevšímali políčku do tváře, předstírajíce, zeje to pod úroveň tak mocných čarodějů, jako jsou oni.</p>

<p>Navzdory předpokládané neutralitě města tady byla všude vidět magie. Oslnivé aury se vzájemně srážely a noví i staří příchozí se procházeli s doprovodem, který si sami vytvořili... se zvířaty, která se pohybovala jako lidé, s oživlými postavami z větví, s myriádami světel.</p>

<p>Vraadové sami nebyli výjimkou. Většina byla vysoká a krásná, oživlí bohové a bohyně. Jen pár z nich mělo tváře a těla, s nimiž se narodili. Právě teď byly v módě dlouhé splývavé vlasy a barevné měňavé tuniky, které se od sebe lišily střihem a vzory podle vkusu těch, kdo je měli na sobě. Jiní vraadové se nenechali zahanbit a měli na sobě oděvy z mlhy a světla, které mučily nadějemi i odvracely pozornost.</p>

<p>Vzduch jiskřil množstvím magie. Nebe, na kterém soupeřily odstíny krvavě červené a temně zelené s nádechem hniloby, toho dne kvůli vší té magii zuřivě vířilo. Venku zaduněl další otřes, jak země na západě hlasitě protestovala proti poslednímu setkání nimthských pánů. Kdysi krajinu pokrývala zvlněná pole zelené trávy a nebe bývalo tak zářivě modré, že se i jinak lhostejná rasa čarodějů často zastavovala, aby ji obdivovala. Teď už ne.</p>

<p>"Konečně jsme vytvořili svět, který se hodí k našim osobnostem."</p>

<p>Tak to Dru Zeree cítil, když se díval na dav shromážděný pod svou vyhlídkou a na drsné nebe nad ní.</p>

<p>"Tohle považuješ za velkolepé, Sile?" vysmíval se kdosi v davu a zesílil přitom hlas tak, aby ho ten, komu byla slova určena, nemohl přeslechnout. "Tvůj um i tvůj vkus klesly ještě hlouběji než dřív!"</p>

<p>Druhá polovina sporu zanikla v dunivé explozi, která nepatřila k žádnému přírodnímu jevu. Dru čekal, ale očekávaný výsledek se nedostavil.</p>

<p>"Ještě ne," zašeptal si pro sebe.</p>

<p>Dru, skoro sedm stop vysoký a jaksi hubenější než ostatní, byl mezi mnoha čaroději, kteří o jedinečnost usilovali, nápadně jedinečný. Úzká tvář byla pohledná, ale ne krásná takovým způsobem, jakým si rysy rozhodla upravit většina ostatních. Jestřábí výraz zachmuřeného mága doplňovala řídká, pečlivě zastřižená bradka, stejně hnědá jako jeho vlasy. Na rozdíl od modrých, zelených a mnohobarevných kadeří ostatních to byla jejich původní barva. To bylo mezi vraady skutečně nezvyklé, kromě klanu Tezerenee, který se pyšnil tím, že si co nejvíce udržoval původní vnější vzhled.</p>

<p>Nicméně Dru byl přece jenom vraad. Pro toto shromáždění si přidal do vlasů stříbrný pramen, přímo doprostřed. Jakkoliv to bylo jednoduché, vysloužil si tím dávku upřených pohledů, stejně jako prostým, nezdobeným šedým rouchem, které obvykle nosil. Snad, pomyslel si hořce, bude nakonec zodpovědný za módu návratu k jednoduchosti... což by bylo velmi ne-vraadské, když uvážíme jejich sklon k hýření.</p>

<p>Na širokém rameně mu přistál zlatočerný tvor a zasyčel: "Dekkar. Si-lesti. Dívej ssse."</p>

<p>Vraad důvěrníka poškrábal v kožešině pod dravčím zobákem. Potěšené /víře široce otevřelo čelisti a odhalilo v zobáku nečekanou řadu ostrých zubů. Kdyby někdo vzal vlka a zkombinoval části jeho těla s tělem hbitého, velkého orla, dostal by něco, co by připomínalo Druova důvěrníka. Tělo, ocas a horní tlapy byly vlčí. Hlava, přestože osrstěná, připomínala víc ptáka a dolní končetiny končily pařáty, které dokázaly rozervat mnohem větší a na pohled silnější tvory, než byl on. Kulaté, ametystové oči, které upřeně hleděly do vraadových, neměly zorničky. Dru byl na své dílo vraadským způsobem pyšný.</p>

<p>"Kde přesně jsou, Sirvaku?"</p>

<p>"Tam. Tam." Tvor ukázal hlavou k východní straně velikého nádvoří, kam vstupovala většina nově příchozích.</p>

<p>Nejprve uviděl Dekkara. Vysoký, ale výjimečně rozložitý, živá stěna síly, magické i fyzické. Dekkar vypadal pozoruhodně, přestože jeho pozoruhodnost umenšovala skutečnost, že se v mnoha směrech až příliš podobal tvářím kolem sebe. Byl hladce oholený a dlouhé, spletené oranžovo-modré vlasy mu padaly za hlavu jako obrovská chapadla. Výraz na vraadově tváři byl typicky arogantní. Čaroděj měl duhovou tuniku, která se proměňovala doslova s každým jeho nádechem... Dru musel připustit, že je to mistrovská práce. Dekkar vynaložil na detaily vzoru velké úsilí.</p>

<p>Škoda, že nevynaložil stejné úsilí na pomoc nadcházejícímu vraadské-mu exodu.</p>

<p>"Ztělesnění předvídatelnosti." Dru se podíval směrem, kterým hleděl jeho důvěrník. Věděl, že uvidí Silestiho. "A tady máme jeho bratra, ztělesněnou pošetilost." Druhý vraad si svého protivníka evidentně všiml. Upřel na Dekkara pohled, který byl tak podobný pohledu urostlejšího čaroděje, že nebylo divu, zeje někteří považovali za příbuzné. Ve skutečnosti se Silesti vždycky snažil hodně podobat Dekkarovi a Dru se sám sebe ptal, jestli k tomu má nějaký důvod. Nikdo si už nedokázal vzpomenout, čím jejich tisícileté nepřátelství začalo, a nejspíš to nevěděli ani sami protivníci. Tisíc let byla dlouhá doba i pro rasu, která byla téměř nesmrtelná. Dru měl podezření, že tihle dva pokračovali v boji dlouho poté, co byla původní příčina zapomenuta, vyloženě proto, aby nepropadli strašlivé nudě, kterou trpělo tolik vraadů.</p>

<p>Proto však nebyli o nic méně šílení než ostatní, včetně samotného Drua.</p>

<p>"Dívej ssse, pane! Dívej ssse!"</p>

<p>"Vidím, Sirvaku. Už ztichni."</p>

<p>Silesti měl na sobě zářivý černý úbor, který mu lnul k tělu, jen hlava zůstávala odhalená. Přivřel oči a rukou v rukavici sjel k váčku, který mu visel za opaskem. Mnoho shromážděných vraadů ty dva s mírným zájmem sledovalo, ačkoliv nemálo si jich vůbec nevšímalo. Hádky byly jen další součástí života rasy čarodějů. Zajímavé bylo jen to, jaký postup soupeři zvolí.</p>

<p>Dekkar udeřil jako první; vyčaroval Silestimu nad hlavou miniaturní liják. Aniž se nechal vyrušit od vlastní práce, vytvořil Silesti štít, od něhož se voda odrážela a stékala na zem kolem něj, takže čaroděj zůstal stát vznešený a suchý. Dekkara však nezdar zdánlivě vůbec nevyvedl z míry. Klidně stál a otevřeně vyzýval protivníka, ať udělá to nejhorší, co umí.</p>

<p>Druhého vraada to zjevně potěšilo. Silesti vytáhl z váčku cosi drobného a roztřeseného, co Dru nedokázal rozeznat, přestože si posílil zrak. S pečlivou přesností tím hodil k vyčkávajícímu Dekkarovi.</p>

<p>Dekkar podle předpokladu nečekal, až k němu tvor doletí. Mávnutím ruky ukradl vlastní zuřící bouřce blesk. Ten zasáhl bezmocného Silestiho sluhu. Kousky tvora se rozlétly kolem. Zvedl se vítr a odvál je k původnímu cíli, popel však mohl Dekkara jen těžko ohrozit.</p>

<p>Důvěrník na Druově rameni se pohnul a přešlápl oběma pařáty, jako by se pokoušel pochopit očividně bezúčelné útoky dvou čarodějů... mužů, kteří by dokázali nechat vyrůst hory, kdyby bylo třeba.</p>

<p>"Pane..."</p>

<p>Dru se ponuře usmál a utišil ho. Chápal to, čemu Sirvak nerozuměl. Po tak dlouhém sporu se boj stal obřadem. To, co vypadalo jako drobné doteky vraadské moci, brzy vyústí v něco mnohem většího.</p>

<p>Jakoby v odpověď na jeho myšlenky vypukl skutečný útok.</p>

<p>Kolem Silestiho nohou se zvedl vzhůru proud deště, kolem štítu, a vytvořil kokon z jakéhosi hedvábného materiálu. Kokon držela pohromadě síla protikouzla, které seslal samotný černě oděný čaroděj. Dru věděl, a Silesti teď také, že se past rozrostla i pod jeho nohama a zapečetila ho uvnitř.</p>

<p>Zatímco se Dekkar smál a několik přihlížejících uznale tleskalo, Silestiho kouzlo přineslo ovoce. Popel se usadil na rozložitém vraadovi, včetně obličeje a rukou. Dekkar ho samozřejmě ignoroval a dost ho překvapilo, když náhle zjistil, že na něm pučí maličké zubaté hlavičky, zvedají se na hadovitých tělíčkách a zlomyslně se zakusují do svého hostitele. Na jeho oblečení i těle rašila další a další havěť, zakořeňující kdekoliv to bylo možné. Několik tvorečků dokonce bylo i na zemi u jeho nohou, ty ale Dekkar rozšlapal.</p>

<p>Mnoho vraadů si myslelo, že konečně vidí vyvrcholení tisíciletého sporu. Dru však o tom pochyboval. Za tu dobu už oba protivníci čelili obrovské řadě pastí. K jejich zabití by bylo třeba mnohem víc.</p>

<p>A opravdu, útoky začaly polevovat. Z kokonu se šířilo hrozivé horko, které zasáhlo dokonce i Druův balkón, přestože byl daleko od místa souboje. Jednoduchým kouzlem ochladil okolí; Silestiho vězení však nijak chráněno nebylo. Zasyčelo a rozpustilo se, a než se zbytky dotkly země, úplně se vypařilo. Dokonce i bouřkový mrak se rozptýlil.</p>

<p>Dekkar mezitím nedělal nic, jen stál a čekal. Jakmile překonal počáteční překvapení, stál tam a usmíval se, navzdory mnoha kousnutím. Důvod byl snadno viditelný. Havěť začala odpadávat, nejprve jednotlivě, potom po celých houfech. Všichni škůdci byli mrtví; tedy všichni ti, kteří čaroděje kousli. Dru zahlédl jednoho z posledních, věrného svému poslání, jak chňapá po Dekkarově nechráněné ruce. Jakmile tvoreček nasál krev, okamžitě se stáhl, jako by se připravoval k dalšímu úderu. Místo toho se však zachvěl, vyplivl krev oběti... a padl na zem. Jeho stisk i život byly pryč.</p>

<p>"Pane?"</p>

<p>"Otrava, Sirvaku. Dekkarova krev je otrávená. Rád bych věděl, jak přežívá on sám. Mám dojem, že k zabití těch tvorů je potřeba silný jed."</p>

<p>Dekkar a Silesti tam proti sobě stáli jako dvě urousané, ale spokojené děti, připravené na druhé kolo pouliční rvačky.</p>

<p>"Pane!" Sirvakovy pařáty se Druovi zaťaly hluboko do ramene na znamení, že je jeho důvěrník víc než jen vyděšený. Temný stín překryl vše, kromě umělých světel, která vraadové pro své setkání vytvořili sami.</p>

<p>Nebe zaplnili draci. Mohutní netvoři, větší než nejvyšší koně, schopní složit i takové zvíře jediným úderem mohutné přední tlapy. Na zádech každé ze smaragdových příšer seděl jezdec; dostatečné znamení - ne, že by to bylo zapotřebí - kdo jsou nově příchozí.</p>

<p>"Tezerenee..." zamumlal si Dru.</p>

<p>Dole pod ním dav, jehož zájem o souboj každou vteřinou rostl, náhle utichl. Jen několik silných duší se odvážilo zašeptat jméno, které právě vyslovil Zeree.</p>

<p>Tezerenee.</p>

<p>Bylo jich víc než čtyřicet a Dru věděl, že jsou to jen vybraní zástupci klanu. Vraadové od přirozenosti nebyli rodinné typy. Dru a jeho dcera Sharissa byli raritou. Tezereneeové však pod drakonickou vládou svého stařešiny, lorda Barakase, tvořili soudržnou a despotickou rodinu čarodějů. Byli to také obratní bojovníci, což byl u rasy, která se naprosto spoléhala na magickou moc, další výstřelek.</p>

<p>Draci začali přistávat na střechách a městských hradbách.</p>

<p>Z dálky vypadali všichni jezdci stejně. Od hlavy k patě je zakrývala tmavě zelená zbroj, vytvořená ze šupin stejných tvorů, na jakých přilétli. Zuřivé přilby s dračími hlavami zakrývaly divoké tváře příslušníků klanu Tezerenee. Dva z nich, lord Barakas a jeho nejstarší syn Reegan, měli karmínové kápě. Skoro třetinu jezdců tvořili stařešinovi synové, které zplodil během pěti tisíc let dlouhého života. (O tom, kolik jich ještě bylo a kolik jich za ta tisíciletí tak či onak zemřelo, v doslechu lorda Tezereneeho nikdo nemluvil.)</p>

<p>Barakas Tezerenee přistál na střeše budovy, která se v okamžiku jeho příletu zploštila. Ohromující stařešina se ze své výhodné pozice díval shůry na všechny kromě Drua. Barakas si pohladil těžký vous a dlouze a tvrdě se zahleděl na oba bojující.</p>

<p>"Tohle je poslední setkání." Zvuk jeho hlasu, zesílený magií, doslova roztřásl celé město. Kupodivu, navzdory medvědímu zjevu zněl hlas lorda Tezereneeho hladce a vypočítavě. Byl to také hlas někoho tak zvyklého velet, že by i prosté "dobrý den" znělo jako rozkaz, který je třeba poslechnout.</p>

<p>"Tohle je poslední setkání, mistři Dekkare a Silesti. Odsud se vraadové přestěhují do lepšího, méně zničeného domova." Bojující nebe na zdůraznění jeho slov zahřmělo.</p>

<p>Dva soupeřící čarodějové se po sobě znepokojeně podívali.</p>

<p>"Dohlédněte, aby tihle dva skončili svůj souboj jednou provždy." Nejprve nebylo jasné, ke komu stařešina mluví, jelikož si stále prohlížel Dekkara a Silestiho. Vzápětí dva jezdci znovu nasedli na své ještěry a vylétli k nebi. Oba soupeři začali protestovat, ale Barakasův ostrý pohled je na místě zmrazil. Opravdu, zmrazil. Ani jeden z čarodějů se nehýbal, jen se marně rozhlíželi po někom, kdo by je vysvobodil z kouzla. Draci sestoupili těsně nad hlavy bezmocných vraadů, zvedli bouři prachu, která donutila davy ustoupit, a na pokyn svých jezdců popadli Dekkara a Silestiho do předních tlap.</p>

<p>Jezdci se podívali na vládce klanu a čekali na další rozkazy. Barakas Tezerenee chvíli zauvažoval a pak řekl: "Vezměte je na západ. Nevracejte se, dokud nebudete mít vítěze... nebo dokud nebudou oba mrtví."</p>

<p>Draci znovu zamávali mohutnými křídly a hbitě se vznesli do vzduchu. Během několika vteřin z nich byly i pro oči těch nejzkušenějších pozorovatelů pouhé tečky na obloze. Ani ne za minutu zmizeli z dohledu.</p>

<p>Barakas si prohlédl zbývající vraady, kteří byli stále nezvykle tiší, a konečně pronesl stejným tónem hlasu, jaký použil, když se zbavoval Silestiho a Dekkara: "Kéž je s vámi duch setkání."</p>

<p>Bez dalšího slova se obrátil, pustil dav ze zřetele a zadíval se na čekajícího Drua.</p>

<p>Dru ke stařešinovi krátce sklonil hlavu: "Přišel jsem, jak jsi nařídil."</p>

<p>Vzápětí stál lord Tezerenee vedle něj. Sirvak, který zřetelně neměl rád nic, co připomínalo draky, tiše zasyčel. Dru ptáka utišil, zatímco ho Barakas sledoval s chladným úsměvem na rtech.</p>

<p>"Je to jen vhodné, abys tady byl, Zeree. Tohle je tvé dílo stejně jako moje."</p>

<p>Zamýšlený kompliment Druovi nijak nezalichotil, předstíral však, že je poctěn. "Zásluhy jsou tvé, Barakasi. Tvé a tvých synů, Rendela a Ger-roda."</p>

<p>Poprvé od chvíle, kdy dorazil, vypadal stařešina znepokojeně. Dru se zájmem zaznamenal jeho neklid při zmínce o synech. "Ano. Udělali svou část práce. Ty jsi však položil základ."</p>

<p>Ostatní vraadové dole se mezitím vrátili ke svým záležitostem. Dekkar, Silesti, a dokonce i všímavý Tezerenee byli z větší části zapomenuti. Bara-kas se trpce zasmál.</p>

<p>"Slabí hlupáci! Děti! Nebýt nás, pořád by ještě naříkali nad svým osudem." Vzal Drua za paži. "Pojď! Zkouška se blíží, Zeree. Chci, abys tam byl, až přijde čas."</p>

<p>Svět kolem jako by se stočil do klubíčka.</p>

<p>Když se znovu rozvinul, okolí se změnilo. Byli teď v rozlehlé komnatě, kde kolem pentagramu stál skoro tucet příslušníků klanu, jeden u každé špice a rohu pentagramu. Uprostřed tiše seděla jediná postava v kápi, která se od ostatních lišila dlouhým pláštěm, šupinatou tunikou a vysokými botami, jež měla na nohou. Zpod kapuce jí volně visely prameny ledově bílých vlasů, takže Dru muže hned poznal.</p>

<p>"Otče." Před stařešinou poklekl jiný Tezerenee, oblečený stejně jako ten v kruhu. Barakas milostivě položil ruku na synovu hlavu.</p>

<p>"Gerrode. Vysvětli mi, co se tady děje." Pod klidným tónem se skrýval spodní proud podezřívavosti a první stopy spravedlivého hněvu.</p>

<p>Gerrod vzhlédl. Na rozdíl od většiny Tezereneeů byl pohledný. Tmavé vlasy lehce zakrývaly aristokratické rysy, které zdědil z matčiny strany. V porovnání s muži jako Barakas nebo Reegan byl štíhlý a rozhodně to nebyl typ válečníka. On a nehybná postava v srdci pentagramu mohli být dvojčaty, tak si byli navzájem podobní. Přesto se narodili s odstupem více než tisíce let. Byla to dvojčata, ale duší, ne tělem.</p>

<p>"Rendel nemohl čekat, otče," sdělil Gerrod Barakasovi mnohem klidněji, než by dokázal Dru.</p>

<p>"Nemohl čekat?" Druovi náhle došlo, co Gerrod říká.</p>

<p>Mladší Tezerenee sklonil hlavu k otci a lehce se zachvěl, když stařešina silněji sevřel jeho hlavu. Barakas by dokázal rozmáčknout synovu lebku jako zralé ovoce, kdyby chtěl.</p>

<p>Lord Tezerenee se pánovitě podíval na společníka. "Zdá se, Zeree, že Rendel přeskočil propast. Jeho ka je teď  tam - v Dračí říši."</p><empty-line /><p><strong>II. </strong></p>

<p>"Kde?"</p>

<p>Sirvak, kterého pánovo napětí zneklidnilo, otevřel oči a zasyčel. Malá vyverna hřadující na římse mu to oplatila důvěrně známým sykotem a vyzývavě roztáhla křídla. Dru Sirvaka uklidnil několika zašeptanými slovy a lord Tezerenee utišil vyvernu jediným pohledem. Lord Barakas se usmál; chabý pokus, pokud to vůbec byl pokus, jak Drua uklidnit. "Odpusť mi, Zeree. Začali jsme světu za závojem říkat Dračí říše. Nikdo jiný žádné jméno nenavrhl, a tak jsme si mysleli, že tohle ujde."</p>

<p>My znamená ty, pomyslel si Dru kysele. Stařešina Tezereneeů, který osobně pozvedl draky na symbol svého klanu, věděl, že zbytek vraadů má proti němu zřetelnou a jedinečnou nevýhodu. Od chvíle, kdy poprvé objevili ten jiný, nezkažený svět, ležící jen kousek od nich, Barakas Tezerenee denně pracoval na tom, aby si zajistil, že bude mít celou situaci v rukou právě on. Když první šílené pokusy o fyzický přechod žalostně selhaly, obrátil se Barakas na vlastní nadané lidi, aby prostudovali práci jeho protivníků. Dru se teď podílel na úspěchu klanu jen díky svým pokusům. To on vymyslel to, co se stalo nadějí vraadů, triumfem vraadů.</p>

<p>Zbytek rasy tím byl znepokojen a Dru Zeree si začal dávat pozor, s kým mluví. Vraadové rozhodně byli mstiví.</p>

<p>Rozčilený Dru se snažil nekomentovat Tezereneeho domýšlivost a raději se soustředil na Rendelovu zhroucenou postavu. Stařešinův syn vypadal tak ochable, že klidně mohl být mrtvý. Vlastně bylo dost možné, že Rendel je mrtvý, že je jeho ka uvězněno někde v nekonečné prázdnotě. To, co Tezerenee zamýšlel udělat, bylo dokonce i podle vraadských měřítek dost namyšlené.</p>

<p>Což vyvolávalo další otázku, ohledně které Barakas zatím nechával tápat v nejistotě i svého "partnera".</p>

<p>K čemu je přemístit něčí ka, pokud na něho druhém konci cesty nečeká vhodná nádoba?</p>

<p>Lord Tezerenee slíbil svým soupeřům a protivníkům úspěch. Dokonce ani on by si netroufl tenhle slib porušit. Selhání by narušilo nejen jeho celkové postavení navenek, ale i ve vlastním klanu. Vychoval si Tezerenee tak, aby se mu až příliš podobali, což Dru pokládal za nejnebezpečnější chybu, jaké se kdy Barakas dopustil.</p>

<p>Jakkoliv se Tezereneeové svého vládce báli, kdyby se jich proti němu spolčilo dost, odeslali by i obávaného Barakase k dračímu duchu, kterého si tak vážil.</p>

<p>"Rendelovo... nadšení... je chvályhodné." Barakas s velkým sebezapřením stáhl ruku z Gerrodovy hlavy. Dru si byl jistý, že zaslechl, jak mladší Tezerenee úlevně vydechl, přestože by to jeho otec považoval za známku slabosti. Stařešinův syn vstal a rychle poodstoupil.</p>

<p>Barakas odměřeným krokem odvedl Drua vpřed. Metoda přenášení ka byl Druův vlastní nápad, vždycky si však představoval, že zůstane omezená na Nimth. Koneckonců, kam jinam by šli, kromě vlastního světa?</p>

<p>Říše za závojem - zahalená říše, jak jí Dru nejdřív říkal - změnila život nestárnoucích vraadů jako nic předtím. Přízračný svět jim předváděl vysoké hory a bujně zelené lesy a naparoval se před nimi jednoduše proto, že se ho nemohli dotknout.</p>

<p>Někteří se začali okamžitě vysmívat; tvrdili, že stromy a hory, překrývající zničenou a nestabilní krajinu Nimthu, jsou jenom iluzí, vytvořenou nějakým vtipálkem. Nikdo se však k domnělému triku nepřihlásil a brzy bylo jasné, že to přece jen není žádný přelud. Vraadové začali ono místo vážně studovat... jako druhý domov.</p>

<p>Kdy naposled bylo nebe modré? zeptala se kdysi otce Sharissa. Dru si tehdy nevzpomněl a nevzpomínal si ani teď. Rozhodně ne za jejího, i když zatím krátkého života. Tím si byl jistý. Nimth začal umírat už dávno. Bylo to pomalé, vleklé umírání, které se mohlo táhnout tisíce let... jenže už dávno předtím bude neobyvatelný, dokonce i pro vraady</p>

<p>Gerrod je celou dobu sledoval jako stín. Dru měl podezření, že se pod jeho kápí skrývá víc, než Barakas, a dokonce i Rendel tuší. Gerrod všechno sledoval vychytralýma očima. Dru si byl jistý, že se Gerrod živě zajímá o to, co může cizinec, kterého s sebou otec přivedl, říci o kouzlech, jež tu byla utkána. Jeho zájem Drua mátl, protože to skoro vypadalo, jako by mladší Tezerenee doufal, že najde chybu v něčem, co sám pomohl vytvořit svému vládci a předkovi přímo pod nosem.</p>

<p>"Tady je to, Dru Zeree. Chybějící spojovací článek tvé práce a naší záchrany."</p>

<p>Dru se podíval do míst, kam lord Tezerenee pokynul, a zahleděl se na tělo. Věděl, co to je, sám už takové bytosti vytvořil, tohle však bylo tak velké, že bylo zbytečné cokoliv dodávat. Zatímco se na něj oba společníci vy-čkávavě dívali, opatrně natáhl ruku a dotkl se bližší paže. Byla teplá a na dotek velmi živá. Dru zatoužil couvnout, věděl však, že by mu takový projev zbabělosti jen uškodil. Klan Tezerenee nerespektoval ty, kteří neměli dost silné nervy, a nespolupracoval s nimi. V téhle fázi spojenectví by podobný čin mohl být pokusem o sebevraždu.</p>

<p>"Golem vytvořený z masa," sdělil mu Gerrod zbytečně.</p>

<p>Kdyby stál a neležel na mramorovém pódiu, sahal by Druovi k hrudi. Je vysoký jako Sharissa. Zeree netušil, proč ho to napadlo právě teď, snad jen proto, že už ji neviděl déle, než měl v plánu. Ostatně i kvůli ní přijal stařešinovu původní nabídku. Řešení, jakkoliv šílené, které by jí zachránilo život, stálo za to, aby se vydal na panství ničivých dračích hord, jako je klan Tezerenee. Nebylo to zrovna ve vraadském stylu. Většina starších vraadů by ráda obětovala své potomky, kdyby si tím mohla zachránit vlastníkůži.</p>

<p>"Možná přemýšlíš nad tím, že je... nedokončený," podotkl Gerrod drze.</p>

<p>Dru zabručel. Ovšem, nedokončený! Ubohý pokus o golema, soudě podle obličeje... nebo spíš podle nedostatku obličeje; gólem jako by vůbec neměl žádný výraz. Vlastně mu chybělo mnohem víc než několik rysů. Neměl vlasy, nebylo na něm nic specifického. Dru viděl, že i golemovy dlaně a chodidla nejsou o moc víc než pahýly na konci končetin. Golem nebyl muž ani žena, jen asexuální živá loutka.</p>

<p>Jakožto víc než tri tisíce let starý vraad už Dru viděl mnohem horší věci... ale v golemovi bylo něco, z čeho mu běhal mráz po zádech. Navzdory nedostatkům ve vzhledu v něm bylo cosi neobvyklého.</p>

<p>Náhle mu došlo, co cítí.</p>

<p>"Tohle vyrostlo, není to složené z jednotlivých kousků."</p>

<p>Gerrodovi se zaleskly oči. Dru si poprvé všiml, jak jsou křišťálové. Barakas se mezitím na zmateného čaroděje souhlasně usmál. Naznačil Druovi, ať hádá dál.</p>

<p>Hubenější vraad tedy pokračoval. Donutil se znovu sáhnout na golemo-vo nahé tělo. Pokožka byla na dotek tužší, skoro jako...</p>

<p>"Není to vraad." Přejel prsty po paži a v zamyšlení zapomněl na to, jak se předtím bál. Čemu známému se to podobá?</p>

<p>Došlo mu to a jeho strach z té temné věci se znovu rozhořel. "Tohle bylo zplozeno z draka!"</p>

<p>"Vidíš, Gerrode, mistr Zeree má bystrou hlavu. Hlavu, která si zaslouží pozornost Tezereneeů."</p>

<p>Postava v kápi se uklonila; pokud nějak zareagovala, plášť to úplně skryl. Dru přemýšlel, jestli Barakas prostě předstírá, že nevidí, nebo jestli je tak přesvědčený o tom, jak klan Tezerenee ovládá, že mu Gerrodovo chování uniká.</p>

<p>Ta otázka ovšem počká. "Tohle bude nádoba pro ka."</p>

<p>"Ano." Barakas natáhl ruku a přejel golemovi po rameni tak jemně jako milence. "Golem nemá ka, není to drak ani vraad. Je to skořápka, připravená na obydlení, která nemá žádné skutečné bytí, žádný vlastní život. Jediné, co máje vrozená dračí magie. Zdání života jí propůjčuje jen pečlivě utkané kouzlo. Až do ní vstoupí vraadské ka, nenarazí na odpor a plněji převezme. Golem je tvárný; stane se tím, čím ho vraad bude chtít mít."</p>

<p>"Dokonalé tělo pro nový svět," dodal Gerrod, jako by to dělal často. Zjevně už stařešinovo kázání slyšel mnohokrát.</p>

<p>Lord Tezerenee souhlasně přikývl. "Bude to tak." Obrátil pozornost zpět k hostu. "Bude to skutečné spojení naší duše s dračí magií. Díky tomu se vraadové stanou něčím víc, než v co kdy mohli doufat."</p>

<p>Dru si udržoval netečný výraz, ale v duchu v něm začalo růst znepokojení. Teď už šlo o víc než jen o golema. Vraady čekal nový svět, ale Barakas Tezerenee si ten svět utvářel podle vlastních tužeb. Vyděšený čaroděj se podíval dolů na nehybnou postavu, která ležela vedle nich, a už nedokázal potlačit zachvění.</p>

<p>"Něco se ti nezdá, Zeree?"</p>

<p>Než mohl odpovědět, ozval se Gerrod. "Otče, Rendel teď bude asi hodinu potřebovat dohled. Navzdory předchozímu očekávání ještě není v Dračí říši. Soudíme, že je přechod asi pomalejší a únavnější, než jsme původně propočetli, a mezitím se musíme postarat o jeho tělo. Jestli dovolíš, rád bych s mistrem Zereem prodiskutoval jeho názor na naše pokroky a možné potíže, které jsme možná nepředvídali... samozřejmě, pokud ho už nepotřebuješ."</p>

<p>Lord Tezerenee si Drua přeměřil pohledem. "Teď ho nepotřebuji. Co říkáš, Zeree?"</p>

<p>"Budu jen rád, pokud budu moci udělat cokoliv, co pomůže zajistit, aby se vaše kouzlo zdařilo."</p>

<p>"Výborně." Stařešina natáhl ruku a sevřel Sirvakovu dravci hlavu. Dru cítil na krku důvěrně známý nervózní dech, ale Sirvakovi sloužilo ke cti, že na velkého vraada nijak jinak nereagoval. Když ho Barakas konečně pustil, tvor opatrně sklonil hlavu a předstíral, že dál dřímá.</p>

<p>"Skvostné dílko. Co myslíš, jak by si vedl proti vyverně?"</p>

<p>"Sirvak má jisté zkušenosti v boji." Dru se podíval na zvíře, poškrábal ho na krku a promyšleně se usmál. "A pokud jde o vyverny... zabil dvě během jediné minuty."</p>

<p>Stařešinova tvář potemněla, ale udržel vyrovnaný hlas. "Jak jsem říkal, skvostné dílko." Pak přikázal synovi: "Jakmile se něco stane, dáš mi vědět. ()kamžitě."</p>

<p>"Otče." Gerrod se uklonil a zůstal v podřízeném postoji i poté, co lord Tezerenee zmizel v zeleném oblaku, který se částečně rozprostřel po komnatě. Nakonec mladší Tezerenee vstal a prudkým mávnutím ruky vyhnal zelenavou mlhu otevřeným oknem ven. Přejel Drua pohledem: "Je úplně šílený, mistře Zeree, ještě šílenější než my ostatní." Když se mu nedostalo odpovědi, dodal: "A museli bychom být doopravdy šílení, kdybychom si mysleli, že ho můžeme svrhnout. Pojď se podívat."</p>

<p>Když Gerrod takto překroutil vlastní slova, zamířil k pentagramu i k těm, kdo udržovali kouzlo. Dru ho mlčky následoval, přemýšleje, kolik ie ve slovech jeho průvodce pravdy.</p>

<p>"Samozřejmě už tě napadla jedna potíž v plánech mého otce, že?" Gerrod, otočený k Druovi zády, vypadal jen jako velký kus látky visící ve  vzduchu. Našlapoval překvapivě tiše, na rozdíl od těžkého dusání, které ob- vykle doprovázelo jeho příbuzné ve zbroji.</p>

<p>Dru věděl, o čem postava v kápi mluví. "Váš golem je tady. Jak ho dostaneme do Dra... jak ho dostaneme na druhou stranu?"</p>

<p>"To byl můj nápad... Tedy můj a Rendelův. Jak by řekl otec, je to věc sily. Síla vždycky zvítězí, když jí máš dostatečné množství." Ze vše zahalující  kápě pronikl tichý smích. "Otec je filozof."</p>

<p>"A co to bylo za nápad?"</p>

<p>Gerrod se otočil a ukázal na pentagram. V tu chvíli se jeho úsměv až  příliš podobal otcovu. "Co nedokáže jeden vraad, možná může dokázat víc vraadů, pracujících společně. Podobná skupina Tezereneeů sedí v přízrač-ném lese, mezi stromy, které tam tak úplně nejsou, natahuje se k nim svou mocí a vytváří Rendelovi - a těm, kdo ho budou následovat - nádoby přímo z vlastních zdrojů zahalené říše."</p>

<p>Dávalo to jistý smysl; v klanu Tezerenee to mohlo fungovat. Jen ten byl schopen shromáždit dost vraadů ochotných spolupracovat, aby měli šanci uspět, i když oním úspěchem byla jen přízračná ruka zasahující v přízračném světě. Vraadové nemohli projít do nového domova fyzicky, ale svou mocí si vybudují jinou cestu.</p>

<p>Dru zamrkal: "Jsou tam draci?"</p>

<p>"Samozřejmě. Viděli je, zahlédl je - počkej - nějaký bratranec nebo branného možná sestra, zapomněl jsem kdo. Umíš si představit, jak to otce nadchlo. Pak už byl náš osud jasný. Než jsme je našli, měl otec v úmyslu použít některé z těch zatracených elfů."</p><empty-line /><p>Šeptané zvěsti o tvorech obývajících stínové země pomalu kroužily sítí špehů a spojenců mezi jednotlivými vraady. Elfové byly nejzajímavější, tahle rasa už na Nimthu dávno vyhynula. Jako první trpěli v područí dávných vraadů. Jak napsal Serkadion Manee, pozoruhodný čaroděj, který se rozhodl zaznamenat vzestup své rasy, elfové byli příliš mírumilovní a ochotní ke spolužití s novou rasou. Zmizeli prakticky přes noc. Pokud lze věřit Serkadionovým slovům, něco z Nimthu pak zemřelo.</p>

<p>Žijící elfové znamenali pro vraady jediné - otroky a hračky. Drua hluboce zasáhlo, že jeho vlastní první reakce byla skoro stejně hrozná jako reakce ostatních; napadlo ho, jaké by to bylo jednoho elfa prostudovat, rozebrat ho a zjistit, čím se od nich liší.</p>

<p>Sharissa by ho okamžitě opustila, kdyby to tušila.</p>

<p>Uvědomil si, že na něj Gerrod upřeně hledí. Mladšímu vraadovi se leskly oči.</p>

<p>"Chci, aby se to nepodařilo."</p>

<p>Nejdřív si nebyl jistý, jestli ho dobře slyšel. Když se však Gerrodův výraz nezměnil, Dru pochopil, že synové draka jsou opravdu šílení. Nakonec se prostě jen zeptal proč.</p>

<p>Vraad v kápi se na něj bezradně zadíval. Zdálo se, že ho nezajímá, jestli jeho zrádná slova - slova zrazující klan i celou rasu - neslyší někdo další.</p>

<p>"Já nevíml Někdy to cítím, jako by se mi měla rozskočit hlava! Ze nás čeká něco velmi zlého, něco, co znamená smrt... a víc... smrt vraadů, všech vraadů!"</p>

<p>Náhle se Gerrod podíval na strop. Sevřel rty, až mu z nich na tváři zbyla jen úzká, tuhá linka. O vteřinu později hlavu prudce sklonil. Setkal se s Dru-em očima plnýma úlevy i zoufalství.</p>

<p>"Rendel to dokázal. Cítím ho. Jeho ka teď už obývá říši za závojem. Náš úspěch..." Gerrod zaváhal, převaloval ta slova na jazyku a očividně mu nechutnala, "už je jistý!"</p>

<p>Podruhé během několika minut nedokázal Dru potlačit zachvění, které jím proběhlo.</p>

<p>Nemělo to ústa, ale křičelo to.</p>

<p>Nemělo to oči, ale otáčelo to hlavu k temnému, bouřlivému nebi, jako by i o hledalo moc, která by ukončila jeho agónii.</p>

<p>Mělo to prázdný výraz. Žádné rysy, žádné vlasy, nic nezdobilo jeho hlavu. Nemělo to uši, ale zdálo se, že to naslouchá. Klopýtavě se to postavilo, nahé, na chodidlech bez prstů, a sevřelo strom, o který se opřelo, rukama, které byly stěží víc než pahýly. Byl to bezpohlavní tvor, postrádající jakékoliv rozlišovací znaky. Cítilo to živly soupeřící kolem něj, ale o moc víc udělat nemohlo.</p>

<p>Byl to golem, první, kterého vraad vyšlechtil, a první, kterého obsadil.</p>

<p>Hejno vyvern, jež byly oproti slabému tvoru klopýtajícímu pod nimi sotva poloviční, ale schopné rozervat dravce třikrát většího než ony, se vyděšeně shluklo na několika stromech, rostoucích na bouřkou promáčené louce. Nevystrašil je vítr ani blesky. Bály se stvoření, které po hmatu obcházelo kmen stromu, na němž mnohé z nich hřadovaly. Jejich obavy nevyvolal pach, ale přítomnost moci, která jim byla tak cizí, že úplně ztuhly strachy.</p>

<p>Beztvářný tvor opatrně překročil vyvrácený kořen, o který předtím zakopl. V tu chvíli mu z konce chodidla vypučely cibulovité výrůstky, které se protáhly a vytvarovaly v jednotlivé prsty. Druhé chodidlo už bylo taky úplné, ale tvor si toho nevšiml. Jen cítil bolest.</p>

<p>Bouře se na jasné večerní nebe přihnala teprve před chvílí, ale už řádila naplno. Tvor se mezitím zastavil, jako by nad něčím uvažoval.</p>

<p>Náhle stáhl pěst a zdánlivě bez důvodu prudce udeřil do kmene stromu. Vyverny v panice zaskřehotaly; úder kmen málem přerazil. Ve vzduchu koleni slepého tvora zajiskřila magie. Když stáhl ruku k druhému pokusu, kapala z ní krev a vsakovala do promáčené země. Náhle mu na ruce vyrašily pahýlky, šílené malé hrbolky, které se kroutily a protahovaly, až se z nich během jediného nádechu zformovaly prsty a skutečná dlaň. Úder se zarazil v půli pohybu; majitel ruky si až teď uvědomil, co se děje. Jeho prázdný výraz mohl znamenat cokoliv, mohla to být i radost - radost mrtvého muže, který dostal odklad.</p>

<p>Tvor zahýbal prsty na obou rukách, jako by obdivoval pohyb, který ne-viděl. Bouře byla zapomenuta. Dal si ruce na hlavu, kde cítil a konečně i nahmatal pučící uši. Jako dítě si začal uvědomovat další proměny své podoby. Užasnou rychlostí mu nahoře, po stranách a vzadu na hlavě vyrostly světle bílé vlasy a tělo mu pokryly jemné chloupky. A byl muž, což vždycky věděl, ale ještě před okamžikem to nemohl dokázat. I samotné tělo rostlo, dokud nebylo vyšší než šest stop, a dmulo se, jak se mu rozšiřovala hruď a formovaly svaly.</p>

<p>Když se proměnilo tělo, změnil se i prázdný obličej. Zhruba uprostřed se objevil drobný výčnělek nosu. Pod ním se vytvořila štěrbina, zprvu jen prasklinka v kůži, která se brzy proměnila v trhlinu šířící se po vznikající tváři. O kousek výš sebou zaškubaly dva drobné záhyby, zárodky očí.</p>

<p>Ústy s úzkými rty a arogantně zakřiveným nosem tvor poprvé vdechl vzduch této země. Objevil se úsměv s vítězoslavným náznakem sebepo-chvalného blahopřání. Zaleskly se bílé zuby.</p>

<p>Oči se otevřely, mnohobarevné bulvy, které všechno viděly a nic nezapomínaly. Nějakou chvíli si prohlížely oko bouře, temnou díru, která nebyla mrakem, ale zbytkovým efektem jeho příchodu do tohoto nového světa. Zatímco se díval, otvor se začal vytrácet a znovu ho nahradilo nebe. Úlevně vydechl; ještě před pár okamžiky prožíval agónii, ale teď byl potěšený.</p>

<p>Jakmile byl Rendel úplný, podíval se na sebe a ujistil se, že je všechno v pořádku. Široce se usmál.</p>

<p>Studený vítr, poslední pozůstatek bouře, kterou způsobil, mu připomněl, že nemá nic na sobě. Úsměv zmizel a nahradil ho nedůtklivý výraz s náznakem zmatku. Rozhněvaně mávl rukou ke svému tělu.</p>

<p>V okamžiku ho od hlavy k patě zahalil tmavý oděv z nejlepších šupin, patřících větším bratrancům nešťastných tvorů nahoře. Zelený plášť a boty vysoké až ke kyčlím dokončily obraz jakéhosi vznešeného, ale hrozivého lesního krále. Rendel nechal kapuci pláště dole a kochal se dotykem větru na tváři. Zasmál se; vítězství, o kterém hned po příchodu sem už začínal pochybovat, úplně smazalo předchozí bolest a strach. To ho potěšilo ze všeho nejvíc. Pro někoho, kdo v předchozím životě příliš mnoho bolesti a strachu nezažil, to byly dvojnásob silné pocity.</p>

<p>Vítr už utichal. Rendel se zahleděl ke vzdálenému řetězu hor. Zahlédl tam i obra mezi obry, vrchol, který jako by ho volal.</p>

<p>Mág se krátce otočil k místu, kde předtím ležel gólem, a mírně a poněkud jízlivě se uklonil. Pak se narovnal a bez váhání vyrazil k horám. Výrazu v jeho tváři vévodil nadřazený úsměv.</p>

<p>Vyverny se dívaly, jak odchází, tak blízko u sebe, že se jejich hřad málem převážil. A dál za nimi, ukrytý ve vysoké trávě, s vražedným zájmem pozoroval odcházejícího vraada ještě někdo jiný.</p><empty-line /><p><strong>III.</strong></p>

<p>Po Rendelově zjevném úspěchu se Gerrod rozhodl o svých protichůdných touhách nemluvit. Dru měl dost rozumu, aby nenaléhal. Měl toho i tak dost k přemýšlení i k obavám a spojenectví s jiným vraadem se při setkání ukázalo jako dvousečné rozhodnutí. To, co Dru prozatím zjistil, jen posílilo jeho potřebu pokračovat v tajné práci, o které, jak doufal, lord Tezerenee i se svými mnoha špehy nic netušil. Po tom, co se dozvěděl, však jeho práce začala vypadat zbytečně -jakou podporu asi získá, jakmile Barakas ostatním oznámí, že on má řešení jejich rostoucích potíží?</p>

<p>Dru opustil komnatu sám, Gerrod dal přednost dohlížení na zdraví bratrova těla před oslavami vítězství, které si jejich otec neprávem přivlastnil, zprávy se k Barakasovi stejně dostanou; Gerrod zjevně nechtěl být tím, kdo mu je sdělí, ne po tom, s čím se předtím svěřil.</p>

<p>Ve městě stvořeném tak, aby obyvatelům zajistilo veškeré pohodlí, nebylo nutné nikam chodit. Dru mohl citadele přikázat, aby ho jen tak nesla, dokud nedorazí k cíli, nebo se mohl teleportovat; vysoký vraad však neměl chuť udělat ani jedno. Dlouhá uklidňující procházka myriádami chodeb a schodišť byla přesně to, co potřeboval... a ještě potřeboval svou dceru.</p>

<p>Postupně se toulal směrem nahoru a pomalu mířil k místu, kde se shromáždili Barakas a ostatní, když se za rohem jednoho schodiště náhle vynořila štíhlá postava. Nedalo se jí vyhnout a bylo pozdě obrátit se</p>

<p>zpět.</p>

<p>"Dru, miláčku, říkala jsem si, kdepak jsi!"</p>

<p>Než stačil odstrčit dotěrné ruce, objala ho a hlasitě políbila. Boj byl náhle ještě těžší, protože jistá jeho část se nechtěla vyprostit. "Meleneo... nějakou dobu jsem tě neviděl."</p>

<p>"Neviděl, nebo nechtěl vidět, miláčku? Jsem tak nenápadná a nepřijatelná?"</p>

<p>Ani ve světě, kde byla krása zcela běžná, nebylo na čarodějce s rudými a černými vlasy nenápadného vůbec nic. Kouzelná, to bylo slovo, jehož definice Meleneu shrnovala. Oválnou tvář měla perleťově bílou. Rty, plné a smyslné - a měkké, vzpomněl si Dru skoro se studem - doplňovaly lehce zvednutý nosík a úzké oči mandlového tvaru. Obočí se klenulo ve vysokém oblouku, což jí dávalo vypočítavý a panovačný výraz. Oproti dřívějšku se rozhodla zvýraznit si lícní kosti, což vyvolalo tolik vzpomínek, až Dru zalitoval, že neodešel ve chvíli, kdy ji uviděl. Vlasy měla krátké a pevně omotané kolem hlavy, skoro jako přilbu, po obou stranách tváře však splývaly pramínky a doplňovaly její rysy.</p>

<p>Zatímco mnoho vraadských žen otevřeně ukazovalo své neustále se měnící proporce, Melenea měla na sobě, na rozdíl od jejich posledního setkání, přiléhavé, třpytivé zelené šaty. Tím, jak šaty lnuly k tělu, předváděla postavu mnohem úspěšněji než její soupeřky. Dru měl podezření, že ji neviděl dřív - a to si dával pozor, neboť se chtěl téhle chvíli vyhnout - kromě jiného proto, že byla nejspíš neustále obklopena obdivovateli obojího pohlaví, soupeřícími o její přízeň.</p>

<p>Kdysi byl i on jedním z těch zanícených.</p>

<p>Melenea se lehce zasmála, znělo to jako nádherná zvonkohra, a Druovi se zrychlil tep. Uvědomil si, že na ni civí.</p>

<p>"Jsi drahoušek." Dotkla se dlaní jeho tváře a pohladila ji. Dru se nedokázal pohnout. "Jsi o tolik zábavnější než ostatní." Oči se jí zaleskly, trik, který svedla lépe než kdokoli jiný. Znalecky se usmála. "Dáváš do hry víc citu, víc vzdoru."</p>

<p>Tím se kouzlo zlomilo. Sáhl a sevřel drobnou, pevnou ručku, ale ne dřív, než mu na tváři nechala krvavou vzpomínku na dlouhé ostré nehty. S lhostejným gestem rány zacelil.</p>

<p>"Nehraji tvoje hry. Už ne."</p>

<p>Její smích, úsměv, ho ponižoval, a zároveň ho pokoušel. Věděl, že už dávno zrudl, tomu však prostě nedokázal zabránit.</p>

<p>"Ale budeš, můj sladký Dru. Přijdeš ke mně, protože jen se mnou můžeš proplouvat staletími, aniž bys musel příliš přemýšlet." Vychytrale proměnila jeho sevření v příležitost přejet mu rty po prstech. Dru ji okamžitě pustil a stáhl ruku k boku.</p>

<p>Udělala krok k němu a s viditelným pobavením sledovala, jak se nutí ne-couvnout. "Jak se má drahoušek Sharissa? Už tak dlouho jsem ji neviděla. Teď už z ní musí být krásná a žádoucí žena... a tak  nová."</p>

<p>"Sharissa je v pořádku... a tobě už po ní nic není." Tohle vítězství jí nedopřeje! Neuteče před ní!</p>

<p>"Vždycky mě bude zajímat, i kdyby jen proto, že zajímá tebe." Melenea mávla rukou, jako by ji už tohle téma nebavilo. "Barakas předvádí hloupé řeči a kazí náladu setkání. To, co udělal Dekkarovi a Silestimu, je hanebné, že? Pokud to chápu správně, ani jeden se nevrátí."</p>

<p>Dru stiskl rty. Prostě se nemůže vyhnout jisté ztrátě cti; musí od ní hned pryč!</p>

<p>"Jestli má Barakas proslov, měl bych tam být. Věřím, že se beze mne obejdeš, Meleneo," posměšně se uklonil, "stejně jako já se klidně obejdu bez tebe."</p>

<p>Teď zrudla ona, její úsměv poněkud ochabl a přivřela oči. Druovi se částečně vrátilo sebevědomí. Vydal se kolem ní, aby jí naznačil, že ho její přítomnost netrápí natolik, aby se musel teleportovat pryč.</p>

<p>Vyrazil po schodišti vzhůru, ale její další slova ho chytila do osidel. "Je tady lady Tezerenee, miláčku. Myslím, že by ráda pozdravila Sharissu. Vlastně to vypadá, že hledá vás oba."</p>

<p>Zastavil se na schodech, tvář pečlivě odvrácenou tak, aby ji neviděla... marné gesto, jeho náhlá neschopnost promluvit i tak dostatečně vypovídala o tom, že sejí podařilo zasáhnout. Tohle Dru nečekal, protože si myslel, že takovouhle věc Melenea nemůže chápat.</p>

<p>Tichý, potměšilý smích ho bodl do srdce. Dru se stáhl do sebe a zmizel ze schodiště.</p>

<p>Zhmotnil se daleko od balkónu, z něhož Barakas Tezerenee, jeho nejstarší syn Reegan a houf dalších příslušníků klanu přehlíželi shromážděny dav. Stařešina už řečnil a Dru cítil jeho přítomnost až na místě, kde stál. Vysokým čarodějem znovu projelo zachvění, tentokrát však nevěděl proč.</p>

<p>"Pane?"</p>

<p>Sirvak! Ve víru událostí Dru na důvěrníka úplně zapomněl, přestože mu hřadoval na rameni, stočený kolem krku. Třebaže byl Sirvak tak nešikovně velký, dokázal zůstat prakticky nepovšimnutý. Tuhle vlastnost mu Dru osobně přidal, když ho tvořil.</p>

<p>"Co je, příteli?"</p>

<p>Důvěrník pánovi dlouhým, úzkým jazykem jemně olízl tvář. Byl jeho součástí a občas mu rozuměl lépe, než Dru rozuměl sám sobě. "Melenea."</p>

<p>"Zaskočila mě, nic víc."</p>

<p>"Děsí, pane. Lady děsí."</p>

<p>"Rozčiluje mě, Sirvaku, ale neděsí." Sirvakův strach se však přenesl i na něj. Znal Meleneiny choutky - až příliš dobře - a znal její sklony k hrám, které měly tendenci nechávat po sobě bolest nebo alespoň zmatek.</p>

<p>Dru potřásl hlavou. Jenom si s ním hraje, nic víc. Malicherná krutost je mezi vraady běžná a tahle svůdkyně jí má víc než dost. To je všechno.</p>

<p>Udělal jsi ze sebe tak zřetelný terč, huboval si.</p>

<p>Nebe se zablýskalo a zelená i rudá mračna zuřivě zavířila, jako by mu odpovídala. Dru se otočil ke zvuku hromu a zauvažoval, jestli tentokrát ne-zaprší. Už víc než tři roky nepršelo. Kdyby nebylo vraadské magie, Nimth by už zemřel žízní.</p>

<p>Druhý blesk rozčísl oblohu ve směru k jeho vlastnímu panství.</p>

<p>V dálce stál mohutný štít, zřetelný a pevný, s bílým vrcholkem a zarostlým úpatím, a jako by se mu vysmíval. Dru zalapal po dechu.</p>

<p>Byl to - musel to být - kus zahalené říše, který se skrz závoj protlačil do jejich světa!</p>

<p>"Tady jsi!"</p>

<p>Dru se prudce otočil, ale nic neviděl. Vzhlédl a objevil zdroj hlasu přímo nad sebou. Jakýsi Tezerenee na drakovi. Z místa, kde Dru stál, nedokázal rozeznat jezdcovu tvář. Mohl to být jeden ze stařešinových synů nebo příbuzných. Kdyby neslyšel hlas, měl by potíže rozeznat, jestli je to muž nebo žena, aniž by si musel posílit zrak.</p>

<p>Jezdec pobídl draka, aby slétl níž. "Lord Barakas Tezerenee vyslal mne a několik dalších mužů, abychom tě našli! Měl jsi být po jeho boku, když začal mluvit k davům!"</p>

<p>"Musel jsem nutně být jinde. Ostatně, zdá se, že moje nepřítomnost neměla na jeho řeč žádný vliv." Dru zoufale toužil opustit město a prozkoumat trhlinu. Pokud skutečně existuje fyzické spojení...</p>

<p>Vypadalo to, že si Tezerenee ohromné hory v dálce vůbec nevšiml. Sledoval jen objekt, který hledal; protestujícího cizince. "Vůdce klanu vyžaduje tvou přítomnost! Vrátíš se se mnou!"</p>

<p>Dru cítil, jak veškerý vztek a zklamání, které se v něm nahromadily za minulou hodinu, bojují s jeho polevujícím sebeovládáním. Sjel jezdce i zvíře pohledem: "Nejsem žádný tvůj vojáček na hraní, Tezerenee! Přicházím, kdy chci! Objevily se naléhavé záležitosti, které vyžadují, abych se vrátil na své panství. Můžeš lordu Barakasovi předat mou omluvu, ale mne ne!"</p>

<p>"Vrá..."</p>

<p>"Nemám co dodat, Tezerenee!" Kolem štíhlého čaroděje zapraskala syrová magie jako aura, zřetelné znamení vzteku, který hodlal přerůst ve výbuch.</p>

<p>Drak protestoval, bylo pro něho těžké dál se jen tak vznášet, ale jezdec si ho nevšímal. Dru se s létajícím vraadem utkal pohledem. Nakonec dal Tezerenee drakovi pokyn, aby povylétl nahoru.</p>

<p>"Vůdce klanu bude zuřit!"</p>

<p>"Můžeš mu vyřídit mou omluvu a přání úspěchu v nadcházejících hodinách. Jakmile to bude možné, spojím se s ním."</p>

<p>Nejspíš to byl autoritativní tón, který přiměl dračího jezdce ustoupit. Rěhem doby, kterou strávil v Barakasově společnosti, Dru pochytil tón, který stařešina používal při ovládání ostatních. Jezdec, od narození cvičený poslouchat, se mu v souboji vůlí nemohl rovnat. Jeho poslední zamumlanou odpověď odnesl vítr, který se tu zvedl navzdory ochranným kouzlům obklopujícím město, a Tezerenee odlétl.</p>

<p>Dru si oddechl a usmál se. Sirvak spokojeně zasyčel. Bylo příjemné dobýt vítězství, třebaže malé. Jezdec asi počká, dokud jeho pán nedomluví; nejspíš nebude přerušovat stařešinův velký okamžik. To dá Druovi trochu víc času, než se s ním Barakas pokusí spojit. Jestli si pospíší, získá dost času, aby se mohl setkat se svou dcerou.</p>

<p>Důvěrníkovy spáry mu sevřely rameno. Sirvakova nálada se během několika vteřin změnila z potěšení ve strach. Ještě než se Dru otočil, tušil už, co uvidí.</p>

<p>Vrcholek se ztrácel. Jistě, pomalu, ale i tak mnohem rychleji, než se mu hodilo.</p>

<p>Se směsicí úlevy a obav čaroděj vzápětí zmizel z města.</p>

<p>"Sharisso!"</p>

<p>Kolem Drua, který se objevil v hlavním sále své zářivé pevnosti, se usadila jemná mlha. Perleťový lesk domova mu obvykle dodával pocit míru, utočiště. Ale ne teď.</p>

<p>"Sharisso!"</p>

<p>Chodbami se rozléhala ozvěna jeho volání. Když hrad před staletími vytvořil, připojil k němu kouzlo, které přenášelo zvuk z jedné místnosti do druhé. Většinu času ho chránilo před několika velmi rozhněvanými soupeři a udržovalo důležitou práci v tajnosti i před nejlepšími protivníky. Během posledních dvaceti let po narození dcery ho Dru používal hlavně k tomu, aby ji našel. Dva lidé nedokázali zaplnit tak rozsáhlou stavbu, jako byla tahle.</p>

<p>"Otče?"</p>

<p>"Kde jsi?"</p>

<p>"V divadle."</p>

<p>"Zůstaň tam." Dru se stočil a znovu zmizel, přičemž málem ztratil Sirvaka, který mu bezstarostně slétl z ramene. Důvěrník pohněvaně vykřikl a zaťal do něj pařáty. Tentokrát sebou Dru bolestně trhnul.</p>

<p>Scéna, v jejímž středu se ocitl, čaroděje naprosto vyvedla z míry. Byl v komnatě plné tančících dvojic. Vířily a vířily a vůbec si nevšímaly vysoké postavy polapené uprostřed parketu. Na okraji stála absurdní skupina zvířat, která byla zároveň hudebními nástroji, a hrála. Velký chlupatý tvor, vzdáleně příbuzný Sirvakově vlčí části, bubnoval na buben, který měl místo břicha, zatímco čtyřnohá nestvůra s ústy z píšťal hrála veselou melodii.</p>

<p>Jeden z tanečníků se dostal k čaroději na dosah. Dru přimhouřil oči; tanečník měl jeho vlastní tvář, ale takovou, jak by vypadala, kdyby jí dovolil o něco zestárnout. Brázdily ji vrásky a byla tlustší. Dru se rychle otočil a prohlédl si dalšího tanečníka. Znovu to byla jeho tvář, ale tentokrát hladce oholená a s trochu baňatým nosem. Tenhle byl navíc o půl stopy menší.</p>

<p>Rychlá prohlídka odhalila, že všichni mužští tanečníci jsou obměnami jeho samého. Vysocí, malí, tlustí, hubení, staří a mladí... žasl nad množstvím kombinací.</p>

<p>Pak se podíval na ženy.</p>

<p>Všechny byly Sharissa.</p>

<p>Vlastně ho to nepřekvapilo, protože nikoho jiného nevídala. Když však sledoval páry vířící po parketu, zasáhla ho hrůza. Hleděl na ně a pochopil, jak ji uvidí ostatní vraadové... dospělou a připravenou, přinejmenším fyzicky, zaujmout mezi nimi své místo.</p>

<p>Využívat a být využívána, přesně podle vraadských zvyků.</p>

<p>Rozzuřeným gestem tanečníky propustil. Byly to jen loutky užívající životní sílu samotného světa; okamžitě se vytratily a proměnily ve vířící prach. Na rozdíl od golemů, kteří měli pevnější základ a chápali rozkazy, nebyli tanečníci víc než důmyslné hračky, umění, které vraady občas bavilo. Naučil ho dceru, když jí bylo teprve pět let; tehdy ho potěšilo, jak nesnadné kouzlo okamžitě zvládla.</p>

<p>Teď ovšem Dru nebyl příliš potěšen. Už tak v něm příliš mnoho věcí vzbuzovalo obavy a neměl chuť jejich seznam prodlužovat, ačkoliv tohle bylo zřejmě součástí jeho prvotního a největšího strachu.</p>

<p>"Sharisso!"</p>

<p>"Tady jsem."</p>

<p>Přišla k němu, ale nebylo to dítě, které čekal. Splývavé stříbřité šaty, které přiléhaly k tělu, mu připomněly, nač se právě pokoušel zapomenout - přestože je jeho dceři teprve dvacet let, je to už žena. Někomu, komu bylo tři tisíce roků, připadala dvě desetiletí sotva dost dlouhá na to, aby se člověk naučil chodit.</p>

<p>Sharissa byla vysoká, přestože mu sahala jen k bradě, ale nebyla hubená, měla ženské tvary. Vlasy měla stříbřitě modré - pokud Dru věděl, byla to jejich přirozená barva - a splývaly jí po zádech až pod pás. Jako mnoho vraadů měla krystalické oči, akvamarínové drahokamy, které jasně zářily, když ji něco potěšilo. Koutky tenkých rtů byly neustále zvednuté. Nedokázala se mračit, dokonce ani když se hněvala, rty se jen stáhly do rovné linky.</p>

<p>"Co je, otče? Stalo se něco na setkání? Došlo k nějakému souboji?"</p>

<p>To ho probudilo. Znovu byl přistižen při snění! "Ne, žádné souboje. Vlastně jeden, ale lord Tezerenee ho ukončil."</p>

<p>"To není správné! Souboj by měl skončit vlastním dramatickým závěrem!"</p>

<p>Dru se kdysi pokoušel pobavit dcerku příběhy o zajímavějších soubojích, které viděl... a občas se jich účastnil. K jeho lítosti se ukázalo, že Sharissa sdílí vraadskou vášeň pro podobné věci. Tohle byl jeden z hlavních důvodů, proč ho prosila, aby ji vzal na setkání s sebou, a zároveň jeden z hlavních důvodů, proč ji Dru nevzal. Byl vděčný, že ho poslechla. Její moc už byla taková, že ho mohla snadno neposlechnout a jít sama.</p>

<p>"Na tom teď nesejde. Dal jsem ti úkoly, které jsi měla splnit, zatímco jsem byl pryč." Tyhle povinnosti ji většinou měly jenom zaměstnat, ale některé z nich měly hlubší cíl. "Postarala ses o ně?"</p>

<p>Sharissa sklopila oči. "Něco jsem udělala... Já... nudily mě. Myslela jsem, že je za chvilku dokončím." Panenky měla rozšířené obavami. "Ten bál trval teprve dvě nebo tři minuty, ne víc!"</p>

<p>Dru se přinutil ke klidu. "Krystaly. Teď mě zajímají krystaly. Upravila jsi nastavení? Zaměřila jsi znovu kouzlo, jak jsem tě žádal?"</p>

<p>"To ano! To jsem udělala jako první, protože jsi to řekl tak, že to vypadalo nejdůležitější!"</p>

<p>"Serkadion Manee budiž pochválen!"</p>

<p>Dru dceru objal a poprvé od chvíle, kdy odešel na setkání, pocítil úlevu. Jestli je všechno, jak má být...</p>

<p>"Co se stalo? Co je s plánem lorda Tezereneeho? Něco se nepodařilo?"</p>

<p>"Povím ti to později. Teď máme práci, my dva." Pustil dceru a otočil hlavu tak, aby se mohl Sirvakovi podívat víceméně do očí. "Ujmi se svých povinností hlídky, příteli. Mohl by mě přijít hledat nějaký stařešinův mladý drak. Chci o tom vědět, dřív než se sem dostane. A chci, aby sem nikdo nestrkal nos!"</p>

<p>"Pane." Důvěrník se protáhl, roztáhl velkolepá křídla a odlétl. Dru jeho schopnostem plně důvěřoval; pokud šlo o povinnosti, byl Sirvak velmi cílevědomý. Bude hrad sledovat a chránit lépe, než by to dokázal on sám nebo jeho dcera.</p>

<p>"Pojď." Vzal Sharissu za ruku. "Tohle může být doslova klíčem k našim nesnázím!"</p>

<p>Oba se stejně stáhli a zmizeli z divadla - jen aby se o vteřinu později znovu objevili na přesně stejném místě.</p>

<p>Sharissa sténala a držela se za hlavu, jako by ji udeřil nějaký neznámý útočník. Dru se necítil o moc lépe, nohy se pod ním podlamovaly.</p>

<p>"Otče... to kouzlo... jako včera..."</p>

<p>"Já vím." Včera Dru zjistil, že musí upravit východní věž, aby se přizpůsobila změknutí půdy, na které stála. Skalní podklad se proměnil v bláto. Navzdory veškerému úsilí však vraad nedokázal změnit složení podloží zpět. Skála se stala blátem a byla odhodlaná blátem i zůstat. Nakonec byl Dru nucen vytvořit most a pylony... a i to si vyžádalo dva pokusy. Nějakou dobu se mu kouzla nedařila nebo úplně selhávala.</p>

<p>"Proč nenecháme hrad, aby nás tam prostě vzal?"</p>

<p>Dru se nad tím zamyslel a odmítl to. "Nechci uváznout v podlaze, jestli začala magie hradu selhávat."</p>

<p>"Tak půjdeme."</p>

<p>"Ano."</p>

<p>Naštěstí nešli daleko. Kdyby se rozhodl navštívit svatyni z jiného důvodu, nejspíš by tam tak jako tak šel pěšky. Rozrušení vedlo k neopatrnosti a čaroděj věděl, že neopatrnost je právě teď příliš nebezpečná. Měli štěstí, že se jen vrátili na start. Příště by se mohli zhmotnit třeba uprostřed zdi nebo podlahy.</p>

<p>Dveře, kterými chtěli Dru a Sharissa projít, blokovala obrovská kovová postava. Měla jen hrubě naznačené rysy, vzdáleně připomínající psa. Monstrum stálo na dvou zavalitých nohách a ve dvou velikých nikách drželo štít vyšší než jeho pán. Štít zdobil stylizovaný gryf.</p>

<p>Sharissa pronesla jediné slovo. Přestože ho jen zašeptala, golem rozuměl. Ustoupil stranou a pokorně před pánem a paní poklekl.</p>

<p>Dru se na neživého sluhu podíval s odporem. "Tos ho naučila ty?" zeptal se.</p>

<p>Na jinak dokonalé tváři jeho dcery se mihnul provinilý výraz: "Až dnes ráno! Jenom jsem si myslela, že to bude zábavné, vidět tak strašlivě vypadajícího tvora, jak se chová zdvořile."</p>

<p>"Už to nebude dělat." Ostatní vraadové by se mu za ta slova vysmáli. Připadalo jim samozřejmé, že před nimi golemové na jejich rozkaz pokleknou. Druovi se to však zdálo příliš absurdní. Na rozkazování kusům kovu, které dokázaly chodit a zabíjet, nebylo nic velkolepého. Golem byl pořád jen hračka.</p>

<p>Další známka toho, jak moc se změnil. Kdysi by se smál i on.</p>

<p>Golem tiše vstal, příkaz jeho pána teď pro něj byl zákonem. Oba vraadové pokračovali; mohutné dveře se před nimi otevřely.</p>

<p>Svatyně jednotlivých vraadů byly mnohem osobitější, než jak se jevily zvenčí. Na jejich zařízení a zabezpečení se aktivně podílelo podvědomí. Tady čarodějova mysl svobodně jednala a tvořila, ale s proměnlivými výsledky. Dru věděl, že v komnatách svých protějšků je možné očekávat cokoliv, co si jen lze představit... a často i nepředstavitelné.</p>

<p>Naproti tomu Druovy vlastní komnaty byly zcela prázdné, tedy s výjimkou nesčetných krystalů všech tvarů a velikostí, kroužících či plujících všude kolem.</p>

<p>Drahokamy představovaly pouze fyzickou stránku kouzla, které zatím bylo vrcholem jeho práce. Od chvíle, kdy objevili zemi za závojem, Dru vyklidil veškeré vybavení, patricí k minulým experimentům - některé předměty protestovaly - odsunul vše stranou a začal zkoumat charakter stínového světa. Zatímco ostatní naplano upírali moc proti jeho přízračným hranicím, Dru a pár trpělivějších vraadů hledali odpovědi pečlivým studijem. Toto studium přineslo, jako vedlejší výsledek, znovuobjevení - ne objev, jak tvrdil Barakas - metody cestování ka. Staří vraadové ji znali, ale z mlhavých důvodů, které nikdo nedokázal vysvětlit, byla brzy poté, co odešla zakládající generace vraadské rasy, zapomenuta. Objevil i mnohá další tajemství, všechna však bledla tváří v tvář největší výzvě. Tvrdohlavý čaroděj pořád věřil, že existuje způsob, jak se dostat na ono druhé místo i fyzicky.</p>

<p>Možná teď...</p>

<p>Dru a jeho dcera zvědavě sledovali vzory vytvářené vznášejícími se krystaly. Jak doufal, Sharissa uspořádala základní krystaly, které byly větší a zpravidla se držely na místě, do požadovaného vzoru. Taková věc se musela udělat ručně a on musel na setkání, takže to nemohl udělat osobně. Sharissa byla tak skvělá pomocnice, jak jen mohl doufat, i když bývala občas náchylná k dennímu snění. Brzy už bude moci provádět vlastní pokusy a...</p>

<p>Ale to se stane, jen jestli dokáží najít řešení dřív, než Nimth začne ve smrtelným křečích stahovat vraady s sebou do záhuby.</p>

<p>Doplňkové krystaly, které byly uspořádány tak, aby zachycovaly přirozené vyzařování sledovaných věcí a zaznamenávaly ho pro pozdější potřebu, se vznášely ve složitém svazku spirál v blízkosti ohniska. Tvořila ho černá koule o průměru jedné stopy, dohlížející na blízké oblasti kolem jeho panství. Naposledy studovali právě tu oblast, kde Dru zahlédl trhlinu.</p>

<p>Čaroděj si hned na počátku výzkumů uvědomil, že se zajímavé věci vždycky dějí poblíž nestabilních oblastí. Nedokázal říct, co je příčinou a co důsledkem - o tom by se dalo diskutovat. Zdálo se však, že jsou propojeny jako hlava a ocas magického tvora.</p>

<p>Přelétl pohledem myriády barevných vzorů a tvarů ve spirále, uvědomil si, že došlo ke změnám a přemítal, co asi odhalí. Krystaly stále zaznamenávaly informace, takže teď nemohl než čekat.</p>

<p>Tu si všiml jisté nepravidelnosti.</p>

<p>Díval se na tri krystaly, dva zlaté a jeden tyrkysový, které neměly být součástí spirály.</p>

<p>"Sharisso," začal tiše, zatímco studoval možné následky chyby. "Stalo se něco se spirálou? Selhalo kouzlo? Pokusila ses ji bez mého vedení znovu vytvořit?"</p>

<p>Dcera znala otce, a tak počkala, až vyčerpá všechny otázky. Když Dru umlkl, stále soustředěný na vířící krystaly, odpověděla: "Spirále se nic nestalo, otče. Ty tři jsem přidala já sama."</p>

<p>Otočil se; nevěřil vlastním uším: "Tos udělala z vlastní vůle?"</p>

<p>"Dává to smysl, otče. Vidíš, jak ladí s ametystem a smaragdem pod sebou?"</p>

<p>"To nemůžou! Jejich připojení by znamenalo..." Muž v šedém plášti tam stál s otevřenými ústy a jen zamrkal. Nově přidané krystaly se skutečně sladily s krystaly, o kterých se Sharissa zmínila, a navíc mnohem lépe, než by věřil. Ale... "To není možné!"</p>

<p>"Funguje to!"</p>

<p>"Spirála měla ztratit stabilitu, měla vybuchnout!" Dru spirálu obešel a odvážil se dotknout jednoho ze zlatých drahokamů. Pulsoval v dokonalé harmonii s ostatními. "Tahle kombinace nikdy předtím nevydržela!"</p>

<p>Sharissa necouvla: "Viděla jsem, že to bude fungovat, jakmile jsem začala upravovat primární krystaly. Vždycky jsi mě učil, že mám být iniciativní."</p>

<p>"Ale ne takhle." Stále ještě užaslý Dru ustoupil dozadu. Opravdu fungovaly. Práce s krystaly byla velmi ožehavá, dokonce i pro mocné vraady. Mnozí z čarodějů s tímhle druhem magie vůbec nedokázali úspěšně pracovat. Schopnost pohnout horami a rozervat přitom přírodní zákony Nimthu - tedy jejich zbytky - byla mnohem jednodušší. Vyžadovalo to jen moc a vůli. K práci s krystaly byly nutné trpělivost a obratnost. Sharissino umění vidět, co potřebují, znamenalo rozvinuté dovednosti, které brzy předčí otcovy.</p>

<p>Bylo v tom však víc, než co šlo vidět pouhým okem. Dru se zahleděl na jinou rovinu.</p>

<p>Svět zůstal stejný, teď však spatřil potrhané vzory svazující Nimth. Spirály, kdysi úhledné a uspořádané, se znovu pospojovaly náhodným způsobem, jak se svět sám přirozeně pokoušel opravit poškození, které mu bezohlední vraadové způsobili. Věci už však byly dávno neopravitelné.</p>

<p>Všechno vypadalo jako předtím, dokud se Dru nepodíval blíž. Pak zaznamenal rušivá vlákna, moc, která se vynořovala odnikud a vetkala se do přediva Nimthu.</p>

<p>Ale odkud?</p>

<p>Odkud jinud? Dru sledoval vetřelce tak daleko, kam až mohl, a zjistil, že se všechno ztrácí ve stejném bodě. Na místě, kde viděl trhlinu.</p>

<p>Vraadové se bezúspěšně snažili prorazit do zahalené říše... a tady to máme, průnik do jejich vlastní země!</p><empty-line /><p><strong>IV. </strong></p>

<p>Gerrod stál na rovině, na které pracovala skupina Tezereneeů, vedená bratrancem Ephraimem. Zajišťovali pro klan a jeho spojence těla, která budou v nadcházejících dnech potřebovat. Ostatní vraadové ještě nevěděli, že nezbytným předpokladem pro jejich přežití bude důkaz oddanosti synům draka.</p>

<p>Přišel sem, aby alespoň dočasně unikl otcovu hněvu. Otec byl rozzuřený od chvíle, kdy zjistil, že ten cizinec Zeree opustil město. Gerrod cizího čaroděje obdivoval, a zároveň jím pohrdal. Obdivoval ho za to, jak vzdoroval Barakasovi, a za to, že jim poskytl tak neocenitelný výzkum. Pohrdal jím jakožto někým, kdo není členem klanu, a jako slabým mužem, pokud šlo o jisté nezbytnosti. Přesto byl Dru Zeree zatím jediným člověkem, před kterým si Gerrod troufal přiznat některé pocity. Neřekl mu všechno, dalo se však bezpečně předpokládat, že tak bystrý muž jako Zeree dokáže hodně přečíst už z tónu hlasu.</p>

<p>Hlubší pravda byla, že na rozdíl od mnoha poslušných příbuzných mladý Tezerenee nijak netoužil žít ve světě přetvořeném neustále rostoucí náboženskou vášní svého předka. Vlastně netoužil žít nikde poblíž otce, dračí duch sem, dračí duch tam.</p>

<p>Konečně Ephraim vstal ze středu pentagramu, vyrytého v zemi. Zbroj mu na těle podivně volně visela. Gerrod se netrpělivě zamračil; stál tu už skoro dvacet minut, příliš dlouho na zdvořilé čekání. V tom byla jedna z potíží. Cítil se ve vlastním klanu jaksi mimo, nepotřebný, jako pouhý Rendelův pomocník. Navzdory veškeré práci, kterou osobně udělal. "Co chceš?"</p>

<p>Hlas byl děsivě prostý jakýchkoliv emocí, což bylo mezi násilnickými Tezerenee cosi strašně cizího. Než Gerrod odpověděl, pečlivě si bratrance prohlédl. Ephraim vypadal bledý a ztrhaný, stěží jako ten mohutný, větrem ošlehaný muž, který sem před třemi dny dorazil. V očích měl nepřítomný pohled, při kterém Gerroda zamrazilo.</p>

<p>"Cítil jsi, když Rendel převzal prvního golema?"</p>

<p>"Ano. Bylo to pro něj bolestivé." Ephraim se mu nedíval do očí, ale zíral kamsi za jeho rameno.</p>

<p>"Provedli jste tedy změny?"</p>

<p>"Ano."</p>

<p>"Za jak dlouho můžete začít s dalšími?"</p>

<p>"Skoro tucet už jich je hotových." Na bledém obličeji se objevil slabý, spokojený úsměv.</p>

<p>"Už?" Gerrodovi to vyrazilo dech. Není divu, zeje bratranec tak bledý, pokud tak tvrdě pracovali na hostitelích pro vraadská ka.</p>

<p>"Zdálo se, že není důvod čekat. Je to celkem... zábavné." Matný úsměv zůstal na tváři, jako by ho tam její majitel zapomněl.</p>

<p>Gerrod věděl, že tuhle zprávu bude muset otci sdělit osobně. S tímhle si nemohl dovolit váhat, přestože nijak netoužil po tom, aby se přechod podařil. Nešlo jen o pokrok ve vytváření golemů, ale i o úsilí, které skupina vyvinula. Pokud se dalo soudit podle Ephraima, muselo to být strašlivé napětí. Kdyby se něco nepodařilo a ukázalo by se, že je to jeho chyba, Barakas by ho potrestal.</p>

<p>"Budete potřebovat pomoc. Otec pošle náhradníky na místa těch, kdo nemůžou pokračovat."</p>

<p>"Ne!" Bílá, studená ruka se natáhla a popadla Gerroda za zápěstí. "My neselžeme! Tohle je náš úkol!"</p>

<p>Bratrancovy oči jasně plály. Gerrod vykroutil ruku ze sevření. Ephraim se mu konečně podíval do očí. Vraad v kápi neměl chuť hledět do nich příliš dlouho.</p>

<p>"Jak si přeješ, Ephraime. Ale kdybys něco potřeboval, musíš..."</p>

<p>Přerušil ho stejně monotónní hlas jako předtím: "Víš, že by mělo být možné vzít část ka a udržovat ho, i kdyby mezitím ten, komu patřilo, zemřel? Mluvili jsme o tom s ostatními. Tak by nikdo doopravdy nezemřel. Mohli by být povoláni, golemové by se dali použít jako dočasné nádoby, a mohli by být přinuceni..."</p>

<p>"O čem to mluvíš?"</p>

<p>Ephraim se utišil: "O ničem. Zjistili jsme, že teď potřebujeme jen část našeho já, a tak se o tom bavíme. Pokaždé to stojí méně námahy. Možná se Dračí říši přizpůsobujeme."</p>

<p>Gerrod slyšel víc než dost. Možná je to čím dál snazší, ale pokud ostatní vypadají stejně jako jejich vůdce, je zjevné, že už to celou skupinu přivedlo k šílenství. Pochyboval, že by jeho pán poslal někoho na vystřídání, dokud nezačnou umírat. Proč plýtvat dalšími? Otci bude stačit, jestli Ephraim a ostatní přežijí dost dlouho, aby mohli dokončit úkol.</p>

<p>Zahalil se do matného pláště a znovu se stal víc stínem než člověkem. Ephraim o krok ucouvl. Gerrod zaváhal a pak řekl: "Informuji otce o vašem úspěchu a o tom, že jste si jistí, že dokážete pokračovat."</p>

<p>"To bude dobře."</p>

<p>Možná zemřou a nikdo to ani neuvidí, pomyslel si Gerrod. Kdyby jen existoval jiný způsob než otcův, mohl bych... stočil se do sebe, s podivným zaváháním, které cítil už při několika posledních teleportacích, jako by si kouzlo přálo nefungovat. Podařilo se však, takže bratrance i s ostatními vděčně opustil.</p>

<p>Ephraim počkal, dokud Gerrod neodešel. Potom se mlčky vrátil do středu pentagramu. Ostatní společně vzhlédli, a kdyby je někdo pozoroval, vypadali by jako jediná mysl s jedenácti těly... mysl, která už nebyla Tezerenee.</p>

<p>Dru si prohlédl informace, které mu krystaly shromáždily, a porovnal je s těmi, které sesbíral dřív. Objevovaly se jasné známky možného průlomu, nicméně tu byly odchylky, které ještě pořád nedávaly smysl.</p>

<p>Nedávaly smysl, pokud...</p>

<p>Vzpomněl si na změnu ve vzoru, který vypracovala Sharissa. Vzoru, který neměl být stabilní. Pronikající síly z druhé říše ovlivňovaly přirozený řád jeho vlastního světa stejně jako vraadská kouzla, ale neničily ho. Je možné, že mu to nedává smysl jen proto, že jeho mysl odmítá přijmout fakt, že bylo předivo Nimthu silami z venku pozměněno?</p>

<p>"Změna v přirozeném řádu, jaká nemá obdoby," zamumlal.</p>

<p>"Co uděláš teď?"</p>

<p>"Co my uděláme? Takhle se na mě nedívej. Začínám si myslet, že toho víš víc než já... nebo za chvíli budeš vědět. Kromě toho, to, co bych rád udělal, vyžaduje dva lidi a myslím, že nejspíš budu věřit tobě."</p>

<p>Když jí to došlo, užasle otevřela oči: "Ty si myslíš, že můžeme přejít?"</p>

<p>I teď předvídala jeho další kroky. Dru ukryl smíšené pocity za úsměv. "Mohlo by to být možné. To, co musíme udělat, je dostat se k bodu, kde se síly z druhého světa spojují a vytrácejí. To bude, doufám, slabé místo." Bylo taky docela možné, že díky spojení moci Nimthu a druhé říše bude ono místo naopak nejsilnějším článkem. Pokud to tak bude, mohl by Dru zjistit, že mlátí do zdi tak pevné, že by ji nedokázali prorazit ani všichni vraadové dohromady, i kdyby byli schopní spolupracovat.</p>

<p>"Budeme tam muset jít pěšky?"</p>

<p>Zvážil možnosti. "Neodvážím se zkoušet teleport, obzvlášť ne po tom, co jsem viděl a co potvrdily i krystaly." Zvedl obočí. "Můžeme tam jet."</p>

<p>Sharissa pochopila, co tím myslí. "Osedlám je!"</p>

<p>Dru ji sledoval, jak chvátá pryč, dětská radost v přímém kontrastu k elegantní tváři a postavě. Jedna věc, ze které nikdy nevyrostla, byla její záliba ve tvorech ve stájích, a obzvlášť v koních. Koně byli vzácní a krásní tvorové, vyšší než Dru, a všem kromě jeho dcery naháněli strach. Sharissa na nich zkušeně jezdila, bez pomoci magie. Nebyli sice tak silní nebo majestátní jako gryfové, byli však rychlejší a přátelštější.</p>

<p>Zatímco Sharissa vyrazila za svou prací, Dru sáhl myslí a posílil spojení mezi sebou a Sirvakem. Důvěrníkova mysl se otevřela; věděl, že přijdou rozkazy. Dru mu řekl, co mají v úmyslu zkoumat a jak dlouho budou pryč. Zvíře ho však překvapilo - místo aby vzalo vše na vědomí a vrátilo se k povinnostem, protestovalo.</p>

<p>Pane! Vezmi Sirvaka s sebou! Bude potřeba!</p>

<p>K tomuhle ne, příteli. Jdu to jen prozkoumat, jak jsem to už dělal dřív.</p>

<p>Neopouštěj Sirvaka! Sirvak bude hlídat!</p>

<p>Máš povinnosti tady! Už dost! Co to do tebe vjelo?</p>

<p>Tvor trucovitě umlkl. Rozčilený Dru kontakt přerušil. Jako by neměl i tak dost potíží! Teď mu dělá starosti i Sirvak!</p>

<p>"Otče, koně jsou připravení." Spolu se Sharissinými slovy zaslechl i ozvěny zvuků zvířat, kopyta bušící o tvrdou zem a frkání dvou mohutných hřebců.</p>

<p>"Jsem na cestě."</p>

<p>Cesta do stájí netrvala tak dlouho jako jindy, především proto, že čaroděje poháněla touha být s tím brzy hotov. Sharissa čekala u vchodu do hlavních stájí, s jedním koněm na každé straně, otěže v rukou. Ani teď nepoužívala žádná kouzla, jen vlastní šarm a zručnost. Nemohla za to ani krotkost koní. Jeden vraad - nebyl to ten cynik Krystos? přemítal Dru -kdysi zjistil, že tahle zvířata jsou ohledně toho, koho k sobě pustí, velmi vybíravá. Krystos aspoň unikl s nedotčenými prsty. Několik jiných arogantních návštěvníků, zvaných i nezvaných, už zjistilo, že Druovy stáje nejsou místem, kde by měli svoji aroganci ventilovat. Zvířata, stejně jako jejich pán, s chutí oplácela rány... a byla pečlivě chráněna vrstvou kouzel.</p>

<p>"Sirvak byl rozčilený?"</p>

<p>"Ano. Jak to víš?"</p>

<p>"Prostě mi to tak připadalo. Celou dobu toho chudáka vnímám. Proč ho nevezmeme s sebou, otče? Hrad se umí dost dobře bránit i sám."</p>

<p>Dru zamítavě zavrtěl hlavou: "A Sirvak ho bude bránit výborně. Nikdy nepodceňuj ostatní, Sharisso. Každý vraad má protivníky a ti protivníci stále hledají slabiny jeho obrany. Když tu bude Sirvak, bude to, jako by bojovali se mnou... a sama víš, jak se jim v tom prozatím dařilo."</p>

<p>Sharissin trvalý úsměv se ještě rozšířil. Přestože byl otec od jejího narození mírnější, nebylo radno ho podceňovat. Dru byl po lordu Tezereneem jedním z nejuznávanějších vraadů. Dokonce i jeho nejzavilejší protivníci si k němu občas přicházeli pro pomoc a radu.</p>

<p>Dru se chopil otěží většího koně a nasedl. Oba dva hřebci měli stejnou postavu i barvu - hrdí, kaštanoví koně, vyšlechtění pro rychlost a boj. Dru se rozhodl nezasahovat při jejich chovu kouzly a ke svému potěšení zjistil, že výsledek předčil původní představy. Stejně jako s mnoha věcmi během posledních let, i tady objevoval rozmanité radosti v tom, že dělal věci bez použití kouzel.</p>

<p>Jakmile byli připraveni, Dru pobídl koně vpřed a Sharissa ho následovala. Chladný vítr ve tváři čaroděje pomalu uklidnil. Pro jednou šly věci tak, jak chtěl, a jestli se jeho teorie potvrdí, vraadové se nebudou muset klanět vůli lorda Tezereneeho. Jistě, Barakase to rozčílí, ale Drua nijak netrápilo, že svému "partnerovi" rozbije sen. Dovolil, aby se situace vyvíjela tak, jak se vyvíjela, jen proto, že původně neviděl žádnou jinou cestu. Teď už nebude přechod nutný.</p>

<p>Nebe znovu zaburácelo, vytrhlo ho ze zamyšlení a přinutilo vzhlédnout. Poprvé za celé měsíce nebi dominovala tmavá, zlověstná zelená. Dru se zamračil, když si vzpomněl na prudké změny, které to s sebou přineslo posledně. Převaha kterékoliv barvy byla pro Nimth špatná. Nejlepší vždycky bylo, když byly obě víceméně vyrovnané.</p>

<p>Změnu mohlo způsobit pouze rozsáhlé použití vraadské magie. Dru znal jen jednu příčinu... Kouzla klanu Tezerenee, trhající hranice a zasahující i za ně. Pokud si Dru vyložil průvodní jevy správně, velký přechod urychloval umírání světa. Teď byla víc než kdy jindy zřetelná důležitost jeho vlastního plánu. Bezděčně pobídl koně.</p>

<p>"Otče!" zavolala náhle Sharissa. Její hlas částečně ztlumilo pokračující hřmění.</p>

<p>Opatrně se k ní otočil, tak aby kůň zůstal na bezpečné stezce, a spatřil, co ji upoutalo.</p>

<p>Na sever od místa, kde právě byli, se v zemi otevřela trhlina. Teď byla malá, sotva víc než jizva, ale každou vteřinou se rozšiřovala. Stěny na obou stranách rostoucí strže se drolily, takže dolů pršely kameny a hlína. Druovi by to nevadilo, kdyby trhlina neprocházela blíž kolem jeho vlastního panství než jakákoliv jiná nestabilita předtím. Cestou zpět ji koně možná už nedokáží přeskočit. Byl by nucen použít magii... a tak blízko nespolehlivému území.</p>

<p>Komplikace a pohromy; zdálo se, že se jich nikdy nezbaví. Dru doufal, že aspoň průnikový bod bude klidný, jako oko bouře.</p>

<p>Kůň klopýtl, až Dru málem pustil otěže. Stezka byla skalnatá a stoupala výš, než si vzpomínal. Když zatáhl za uzdu, aby zpomalil, zvíře se s ním nepřelo. Sharissin hřebec je dojel a zpomalil. Mladá žena udělala to, co otec.</p>

<p>Zvedal se vítr, velmi podobně jako předtím ve městě. Zdálo se však, že nikam nemíří; útočil na skupinku ze všech stran, měnil se s každým nádechem. Dru proklínal vlastní netrpělivost, protože pláště nechali doma. S jistou úzkostí natáhl ruku a přivolal pro každého jeden.</p>

<p>Přes ruku se mu objevily dva hnědé pláště s kapucemi. Sharissa si vzala svůj, vděčně si ho oblékla a přitáhla si kapuci přes bouřlivé vlny vlasů. Dru si oblékl druhý, ale kapuci zatím nechal dole. Chtěl ho prostě z opatrnosti.</p>

<p>"Jak daleko ještě, otče?"</p>

<p>Dru ukázal na hřeben. Přestože oba sledovali základní předivo Nimthu, hřebenem se prořezávala podivná vlákna moci a vystupovala ven někde na druhé straně, úplně skrytá. "Za tím hřebenem! Tam musela ta průrva vzniknout!"</p>

<p>"Ale to bylo jinde!"</p>

<p>"Moc... proud z jiné říše... se rozšiřuje, když projde do Nimthu! Průrva byla nejslabší bod, možná ji vytvořila nějaká vlna! Ještě nevím!"</p>

<p>Dál rozmlouvali, zatímco pobízeli koně kolem trhliny. Když se přiblížili k cíli, vítr se znovu náhle změnil; tentokrát téměř úplně utichl. Ve skutečnosti byl vzduch tak nehybný, že měl Dru pocit, jako by vjel do nějaké hrobky. Jedinými zvuky kolem byly údery kopyt o uvolněné kameny a dech jezdců a koní.</p>

<p>"U Serkadiona!" Dru přitáhl uzdu, protože se kůň začal při pohledu na znepokojivou krajinu před nimi plašit.</p>

<p>"To je..." Sharissa naprázdno otevírala ústa, až nakonec nechala ticho, ať mluví za ni.</p>

<p>Dru už viděl přízračné země třikrát, ale nepřestávaly ho ohromovat. Část jeho mysli, která stále fungovala, chápala, jak se musí cítit Sharissa, která nikdy nic takového neviděla.</p>

<p>Hřeben, jenž byl skutečnou částí vraadského světa, byla ostrý, stoupal do výšky a táhl se daleko. Tu a tam stálo pár pokroucených stromů a podobně znetvořených keřů. Nebyla tu ani stopa po zvířatech. Tvořila ho víceméně jen šedohnědá hromada skály a kamení, která stěží stála za pohled.</p>

<p>Ne tak hřeben druhé říše.</p>

<p>Na jeho úpatí jako by stál na stráži přelud lesa, vysoké a silné stromy. Když se Dru podíval blíž, viděl, že les zasahuje přímo do hřebene, stejně jako linie moci na druhé straně. Průsvitná tráva, která by čaroději sahala po kolena, se vlnila tam a zpátky, jemně pročesávaná větrem, který vál tam, ale na Nimthu ne. Kousek dál prolétlo cosi drobného, jakýsi pták, i když vypadal jen jako stín. Nad tím vším ležela zvláštní mlha, takže obě oblasti působily rozostřeně.</p>

<p>"Je to strašidelné... a krásné," řekla konečně Sharissa.</p>

<p>"Ano." Dru se zavrtěl; věděl, že ztrácejí drahocenný čas. "Zůstaň, kde jsi. Já chci jet dál."</p>

<p>"Otče! To nemůžeš! Tohle není jako ty ostatní, pronikající moc..."</p>

<p>Už sesedal. "Nemůžu najít to, co chci, pokud tím neprojdu." Nebyla to úplně pravda, nedokázal však odolat. Tohle nebyl pevný, naprosto skutečný horský štít, který zahlédl předtím, přesto to byl zatím nejúplnější obraz. A ještě důležitější bylo, že průsečík byl téměř na dohled. Tam se dozví nejvíc.</p>

<p>Dru natáhl ruku s otěžemi k Sharisse, ale pak usoudil, že bude lepší mít koně u sebe. Zašeptal zvířeti krátké kouzlo a uklidnil ho, kdyby pro něj byla nepřirozená krajina příliš rozčilující.</p>

<p>"Buď opatrný."</p>

<p>"Budu. Ty hlídej. Kdybys viděla něco neobvyklého, dej mi vědět."</p>

<p>Zasmála se: "Určitě."</p>

<p>Pomalu vešel do oblasti chaosu, koně za sebou. Ostražitý kouzelník si všiml, že dokonce i zem má přízračný protějšek. Dvakrát stoupl do dolíku, který nepovažoval za součást své reality, a jednou skoro upadl, když se to, co nepovažoval za pevný podklad, ukázalo být o něco pevnější součástí jeho vlastní reality.</p>

<p>Průhledná travnatá louka ho vyzývala, ať vstoupí. Po krátkém zaváhání vykročil vpřed. Když nenašel nic než pevnou půdu svého světa, začal být odvážnější.</p>

<p>Všude kolem sebe začínal cítit vibrace. Byl blízko vstupu cizích vláken moci. Z jakéhosi důvodu, kterému nerozuměl, pocítil při pomyšlení na použití vraadských kouzel veliký odpor. Nijak netoužil seslat kouzlo, ale onen pocit se ho stejně držel. Dru se uklidnil a zatlačil nečekanou emoci do podvědomí. Pořád ho otravovala, ale ne hůř než slabá bolest hlavy.</p>

<p>Asi v polovině louky se Dru zastavil. Les byl teď mnohem pevnější a získával nádech barvy. Linie se přece jen sbíhaly přímo v lese, on však pořád ještě nedokázal rozeznat kde.</p>

<p>"Otče!"</p>

<p>Dru se prudce otočil, uviděl však jen Sharissu a druhého koně. Nevypadala vyděšeně, jen znepokojeně. Čekal, až něco řekne nebo udělá.</p>

<p>Sharissa ukázala na vrcholky stromů, kterých si Dru víceméně nevšímal. Bylo těžké ji slyšet; zahalená říše jako by tlumila zvuk. Jediné, co dokázal z jejího křiku a gest pochopit, bylo, že zahlédla mezi stromy něco velkého. Mistr čaroděj se otočil a déle než minutu je zkoumal, čekaje na známky toho, co jeho dcera zahlédla. Pak ho však přemohla vlastní netrpělivost, obrátil se k ní a pokrčil rameny. Pořád vypadala rozčileně, ale naznačila mu, že pokud chce, může pokračovat.</p>

<p>Jeho kůň se teď navzdory kouzlu začal vzpouzet. Dru pevně uchopil otěže a mluvil k němu. Pomalu zvíře zase uklidnil. Když se konečně mohl znovu podívat k lesu, vypadaly stromy ještě skutečněji než předtím. Teď si už mohl skoro představovat zvuky zvěře.</p>

<p>Jen pár metrů od prvních stromů se Dru zastavil. Krajina Nimthu už nebyla skrz kmeny vůbec vidět; klidně mohl stát na okraji opravdového lesa, přestože v jeho světě už žádný nezůstal. Dru vedl zdráhajícího se koně dál, až popošel na dosah nejbližšího stromu. Pomalu a opatrně natáhl ruku.</p>

<p>Ruka prošla čímsi hustým jako bláto. Jako by tu strom byl, ale ne úplně.</p>

<p>Kůň se vzepjal a divoce zaržál.</p>

<p>Na zaskočeného vraada se sneslo cosi velkého jako člověk, s rozpětím křídel delším než zdivočelý hřebec. Dru viděl, jak se na něj vrhají ruce a nohy s pořádnými spáry a zobák, který jistě trhal maso. Útok byl tak nečekaný, že nedokázal udělat víc než zvednout paže v chabém pokusu krýt se před vzdušným monstrem. Měl na sobě vrstvu kouzel, která by ho měla ochránit, ale měla by a ochrání jsou dvě různé věci. To, co na něj útočilo, byl tvor z druhého světa a nedalo se říct, jakou moc má.</p>

<p>Druovým tělem projela podivná bolest. S úžasem sledoval, jak útočník propadl skrz něj. Čaroděj v tom šoku zapomněl, že všichni tvorové ze země za závojem budou stejně hmotní jako jejich země samotná.</p>

<p>Vypadalo to, že okřídlený děs doletí až dolů a potluče se o přízračnou zem. Pak ale tvor nějak dokázal mávnout křídly tak silně, že se udržel nad zemí. S velikým úsilím se rychle zvedl do vzduchu a zamířil zpátky k lesu. Během celé doby čaroděj neviděl víc než změť křídel, peří a končetin; teprve když útočník mizel v korunách stromů, měl Dru příležitost dobře se na něj podívat.</p>

<p>Byl to pták, ale zároveň i člověk. Mohlo to chodit po zadních a brát věci do rukou, tím si byl jistý. Ve stoje to bylo skoro stejně vysoké jako on. Podle schopnosti reagovat na vlastní chyby a z téměř lidské podoby usuzoval, že je to i inteligentní. Jestli je to tak, pak vysněná dračí říše lorda Tezereneeho možná nebude tak idylické místo... ačkoliv synové draka by se mohli doopravdy těšit na boj se skutečným nepřítelem, pro změnu. Možná Barakas ví, co vraady čeká.</p>

<p>Do jeho snění náhle pronikl sotva slyšitelný, vyděšený Sharissin hlas: "Otče! Jsi v pořádku? Otče?"</p>

<p>Čaroděj se rozhlédl po koni. Nebyl tady. Vraadovi se to z nějakého důvodu nezdálo. Jeho kůň tu někde musí být. Dru by měl být přinejmenším schopný ho ucítit. Ať se však snažil, jak chtěl, po koni ani stopy. Jako by kůň zmizel...</p>

<p>"Otče! Ublížilo ti to? Myslím, že to bylo to, co jsem viděla!" Sharissa přitáhla koni uzdu a seskočila. Přihnala se k Druovi a pevně ho objala. Opřela si slzami zmáčenou tvář o jeho hruď: "Byla jsem si jistá, že jsi mrtvý! Bylo to těsně nad tebou a já jsem si najednou vzpomněla, že to musí být přízrak, stejně jako ta země, ze které pochází, a..."</p>

<p>"Tiše, dítě. Zhluboka se nadechni a uklidni se. Jsem v pořádku. Jak jsi říkala, byl to jenom přízrak. Dokonale neškodný." Dru mluvil k dceři, ale v duchu se pořád soustředil na ztraceného koně. Je možné, přemýšlel, že by zvíře už nebylo na Nimthu? Mohlo by...</p>

<p>"Sharisso," pohladil ji po stříbrně modrých vlasech. "Můžeš mi říct, co se stalo s mým koněm? Viděla jsi, kam utekl?"</p>

<p>Mladá vraadka se pomalu ovládla a podívala se na otce: "Tvůj kůň? Ty ho nemůžeš najít?"</p>

<p>"Nevidím, kam zmizel."</p>

<p>"To není možné!" S odhodláním mládí soustředila síly na hledání zaběhlého hřebce. Po chvíli se zamračila a prohlásila: "Máš pravdu! Nikde necítím jeho přítomnost. Myslím, že jsem ho viděla..." Zaváhala, v duchu si přehrála zmatenou scénu. "Myslím... otče!" Vykulila oči. "Utekl do lesa!"</p>

<p>"Jak jsem si myslel." Dru se otočil k lesu. Pořád ho prostupovala řídká mlha, ale právě teď vypadal skutečněji než krajina, kterou nahradil.</p>

<p>"To je jedna z těch trhlin, o kterých ses zmínil?"</p>

<p>"Možná. Musím sejít podívat."</p>

<p>Sharissa přikývla: "Zřejmě budeš v bezpečí, když se tě ti tvorové nemůžou dotknout, ale buď opatrný!"</p>

<p>"Budu, i kdyby to znamenalo používat kouzla. Chci ale, abys ses vrátila tam, kde jsem tě nechal, a tentokrát tam zůstala. Sleduj vlákna... jestli se změní, chci to vědět, až se vrátím."</p>

<p>"Dobrá." Sharissa s jistým zdráháním poslechla příkaz. Dru se přinutil počkat, dokud nebude za hranicí průsvitné louky, a potom se otočil zpět k temným stromům.</p>

<p>Jako vraad by se neměl ničeho obávat, přesto cítil, jak mu srdce divoce buší, a slyšel vlastní zrychlený dech, jako by ten zvuk někdo tisíckrát zesílil. Tyhle dva pocity už mi začínají připadat normální, pomyslel si čaroděj kysele. Zvědavost ho přesto neopouštěla. Opatrná zvědavost, jistě, ale zvědavost to byla.</p>

<p>Dru vstoupil do lesa.</p>

<p>Těsně za prvními stromy se zastavil. Ztratit se by znamenalo vyvrcholení všech jeho potíží. Čaroděj sáhl do kapsy pláště a vytáhl malou, lesklou krychli. Bylo to něco jako maják, který postupně vytvořil během několika posledních let, aby mu mohl dát opravdu velkou sílu. Měl v úmyslu předat ho dceři, ale v rozrušení na to zapomněl. Když ale bude vědět, kde je kraj lesa, poslouží mu maják stejně dobře. Kůň se možná jeho vnitřnímu zraku ztratil, ale tahle věcička se neztratí. Pomůže mu bezchybně se sem vrátit. Položil ji na místo, kterým prošel, a ujistil se, že je bezpečně uložená. Cítil se jistěji. Vyrazil, zrychlil krok a úzkostlivě vyhlížel první známku toho, že se konečně dostal k bodu průniku.</p>

<p>Kráčel mezi vysokými stromy a pečlivě sledoval, kudy jde. Přestože ho krychle povede zpět, neupozorní ho na překážky, se kterými si bude muset poradit, ani na tvory, kteří můžou číhat v samotném lese. Sharisse se o tom nezmínil, jestliže je však les čím dál pevnější, i jeho obyvatelé, včetně létající nestvůry, která na něj zaútočila, budou následovat. Dru musel mít připravené kouzlo, jen pro jistotu, ale doufal, že ho nebude potřebovat. Bylo možné, že na tomhle místě nebudou jeho kouzla řádně fungovat.</p>

<p>Dru teď byl několik metrů v lese, ale ztracené zvíře pořád necítil. Ještě horší však byla nová překážka. Zdálo se, že se tady v lese linie stáčejí, zahýbají doprava a tu a tam protínají stromy. Z nějakého důvodu pořád neviděl průsečík. Jeho vraadský temperament, který předtím Dru považoval za naprosto zkrocený, se toho dne už podruhé vzbouřil a zaplavil ho zlatou aurou jeho vlastní čarodějné moci. Tím se ovšem narušil jeho pohled a zdeformovalo vidění linií, které sledoval. Vraad se zhluboka nadechl a potlačil vztek. Teď ne. Ne tak blízko cíle.</p>

<p>Musel být blízko, i přes tuhle poslední potíž. Dru si to stále opakoval v bezděčné litanii.</p>

<p>Byl v pokušení projít skrz stromy, co nejkratší cestou, ale usoudil, že by to nebylo bezpečné. Šedé kmeny byly pevnější a mohl by se snadno ocitnout v pasti uzavřený v některém z nich. Nepěkná a nedůstojná smrt.</p>

<p>Někde před ním zaržál kůň. Kupodivu ho stále necítil v mysli.</p>

<p>Čaroděj se náhle podivil, jak daleko už došel. Už musí být blízko druhý hřeben, ten, kterým les prostupoval, jako by horu tvořil jen vzduch, a ne pevná skála; Dru ho však nemohl najít. Nebe skoro nebylo vidět skrz baldachýn, tvořený vrcholky stromů. Ve slabém světle bylo těžké najít cestu... ale aspoň necítil nejmenší pokušení přizpůsobit si zrak tak, aby tmu kompenzoval. Mohl by se místo toho oslepit.</p>

<p>Jedna myšlenka, kterou okamžitě zahnal, byla možnost, že vešel do hřebene. Dru byl na Nimthu, stejně jako hřeben. Pokud potřeboval důkaz, do které reality patří, stačilo podívat se na mihotavé, matně šedé stromy kolem sebe.</p>

<p>Mihotavé? Matně šedé?</p>

<p>Les se rozplýval. Pomalu, ano, ale jistě. Vraad zaklel. Ztratil příliš času touláním v myšlenkách!</p>

<p>Odhodil opatrnost a rozběhl se, sleduje vlákno moci, jak to jen šlo. Stromy mu neustále překážely v cestě, skoro jako naschvál, ale Dru je pořád obíhal, přestože byly čím dál méně hmotné. Přesto čaroděj viděl, že se blíží. Některé linie už začaly splývat. Rozčilovalo ho, že nemůže dosáhnout cíle. Už jenom jeden dva kroky. To je všechno. Jenom jeden dva kroky.</p>

<p>A právě v tu chvíli se ukázalo, že se nemýlil. Dru našel průsečík... Nebo by se možná stejně dobře dalo říct, že si průsečík našel jeho..</p>

<p>Ožil mu přímo před očima, veliký, pulsující bod světla a temnoty. Když se zvětšoval, hořel jasně jako slunce. Když se zmenšoval, byl černý jako nejhlubší jeskyně. Dru byl přistižen, nic netuše, uprostřed kroku. Překvapeně se zarazil a ujela mu noha. Upadl dopředu a země - obě - se setkaly s jeho obličejem.</p>

<p>Cítil, jak se jeho pád pokouší zmírnit poduška z bujné trávy, trávy, která v krajině kolem nimthského hřebenu vůbec neexistovala.</p>

<p>"U Serkadiona..." zaklení mu zamrzlo na rtech, když vzhlédl a spatřil před sebou ohromnou masu energie.</p>

<p>Temnota, čerň mnohem hlubší než tma lesa, rostla rychleji než její protějšek. ..a s každým zvětšením temnoty se les o něco víc vytratil.</p>

<p>Rozhodně neměl v úmyslu zjišťovat, co by se mu stalo, kdyby zůstal příliš blízko. Zvědavost je jedna věc, ale pud sebezáchovy nakonec zvítězil. Dru vstal a proklel svoji vraadskou aroganci, která ho přivedla do nesnází. Existovaly i jiné způsoby, jak se s tím vypořádat, jenže on je odmítal vidět, raději se chtěl na tajemství podívat osobně.A teď možná za chybu zaplatí.</p>

<p>S diskutabilní důstojností čaroděj utíkal směrem, odkud přišel. Tentokrát si nevšímal stromů a pádil skrz ně, v hloubi duše doufaje, že nenarazí na nějaký, který se rozhodne zůstat pevný. Tím by jeho útěk velmi rychle a velmi bolestně skončil.</p>

<p>Přízračné okolí se vytrácelo, ale mlha houstla. Stromy už nebyly víc než stíny, ale nevábná nimthská krajina nebyla o nic méně šerá. Bylo to, jako by byl lapen mezi světy, ale ve skutečnosti neexistoval v žádném z nich. Málem zpanikařil a Dru se uklidnil jen s největšími obtížemi. Prudce se zastavil. Doposud příliš nepřemýšlel, což mohlo být zrádnější než mlha. Někde tady je krychle, jeho maják na cestě zpět do reality. Musí jen vycítit její přítomnost.</p>

<p>Nic víc nebylo třeba; jenže to nešlo. Vyhledat krychli nebylo o nic snazší než vyhledat koně. Ať se otáčel kterýmkoliv směrem, jeho posílené smysly nic nenacházely. Čaroděj byl tak důkladně odříznutý od všeho, že mohl být klidně zahrabaný hluboko v zemi. Neviděl dokonce ani linie síly. Jako by byl polapen v jakési prázdnotě.</p>

<p>Měl jedinou možnost. Přestože ho cosi uvnitř varovalo, že vraadská magie mu může přinést záchranu stejně jako smrt, musel použít jediný nástroj, který mu ještě zbýval... pokud mu ještě zbýval.</p>

<p>Dru se stáhl do sebe a silou vyvolal teleportační kouzlo. Dřív ho dokázal provést zcela bezděčně, ale teď musel kouzlo provádět po kouscích, vynutit si každý úspěšný krok.</p>

<p>Poslední kousky krajiny - Nimthu i jeho přízračné sestry - se vytratily a zůstala jen mlha a podivná běloba, která vypadala jako čiré nic. Dru, tělo zkroucené bolestí, nepolevoval; věděl, že nebude v bezpečí, dokud znovu nestane na pevné zemi.</p>

<p>"Otče..."</p>

<p>Sharissin hlas! Povzbuzený čaroděj napřel síly ještě víc. Nikdy v životě s žádným kouzlem takhle nezápolil. Zalil ho pot a každičký sval se bolestně napínal. Ještě krok...</p>

<p>Kde už to jen slyšel?</p>

<p>Ne! vykřikl ve vlastní mysli. Podaří se mi to! Podaří!</p>

<p>Náhle se mu před očima objevila skalnatá, větrem ošlehaná země, až se jeho smysly skoro otřásly. Nikdy dřív by ho nenapadlo, jak bude šťastný, že vidí nepřátelskou nimthskou krajinu.</p>

<p>"Otče! Už jdu! Vydrž!"</p>

<p>Dru se napřímil, přestože přitom všechny jeho svaly křičely, a spatřil, jak k němu běží dceřina drobná postava. Zdálo se, že stojí uprostřed místa, kde bývala louka. Ne tam, kam mířil, ne tak úplně, ale dost blízko. Právě tak daleko, aby se vysvobodil z druhého světa.</p>

<p>Dru si úlevně přitiskl ruce k tváři a otřel pot. Mrkáním zahnal vlhkost z očí a zahleděl se na své dlaně.</p>

<p>Vytrácely se, už byly tak průhledné, že skrz ně viděl Sharissu.</p>

<p>"Ne!" Něco, čemu se nedalo ubránit, ho začalo táhnout zpět. Cítil, jako by se jeho tělo trhalo vedví. Nimth... a Sharissa... začínaly znovu mizet.</p>

<p>"Otče! Poběž ke mně! Pořád jsi moc blí..."</p>

<p>Její slova se vytratila spolu se zbytkem světa. Dru se zoufale rozhlížel kolem sebe a hledal nějakou věc, cokoliv, maličkost, na kterou by se mohl soustředit. Nebylo tu nic. Dokonce i mlha zmizela. Jediné, co zůstalo, byla bílá prázdnota, kterou krátce zahlédl, když se pokoušel teleportovat.</p>

<p>Dru teď plul sám v téhle prázdnotě... a vůbec netušil, kde je ani jak odsud uniknout.</p><empty-line /><p><strong>V.</strong></p>

<p>Gerrod stál před otcem se svěšenou hlavou, vděčný, že objemný plášť, který měl na sobě, ukrývá tak velkou část jeho těla. Barakas nemohl vidět - nebo si to Gerrod alespoň myslel - že se jeho syn třese.</p>

<p>S Rendelem by nejednal tak nadřazeně. To byla pravda. Rendel však bude čelit něčemu mnohem horšímu, jestli se brzy neozve klanu. Nebylo to kvůli potížím s kouzlem; Rendel buď opustil území, kam přešel, nebo se prostě odmítl ozvat.</p>

<p>A to byl jen poslední úder. Odchod toho cizince Zereeho - a jeho odmítnutí vrátit se - stařešinu užíraly asi nejvíc. Prvních několik minut se lord Barakas chvástal a vztekal. Pak upadl do jedné ze svých vražedných tichých nálad. Gerrod, který už byl nejednou terčem otcova hněvu, by dal přednost chvástání.</p>

<p>"Co asi chystá?"</p>

<p>Otázka, první slova, která stařešina pronesl během dvou hodin, Gerroda a ostatní shromážděné překvapila, protože se už všichni smířili s tím, že budou mlčky čekat celý zbytek večera. Tak to obvykle chodilo. Změna zvyklostí teď pro někoho znamenala katastrofu. "Cizinec?" odvážil se zeptat Gerrod. "Zeree, ano, kdo jiný?"</p>

<p>Rendel. Možná Ephraim. Jsi tak slepý, otče? chtěl mladý Tezerenee zakřičet na vůdce klanu, věděl však, jak by to dopadlo. "Neřekl jsi mu nic víc, než cos mi pověděl?" "Nic důležitého, otče." Nic kromě těch zoufalých slov nakonec. "Nech to být, můj milý Barakasi."</p>

<p>Hrdelní hlas patřil jedinému příslušníku klanu Tezerenee, který se odvážil stařešinovi odmlouvat. Elegantně vešla do komnaty, kterou si klan ve městě zabral jako jakýsi druhý trůnní sál. Oblečená v zelených šupinách, žijící válečná královna, byla skoro tak vysoká jako sám Barakas. Tvář měla spíše pozoruhodnou než krásnou, pohybovala se však - a dokonce i dýchala - tak ladně, že jí to dodávalo rozměr, který většina vraadských žen postrádala. Nově příchozí byla přitažlivá, ale tam, kde byla Melenea svůdnicí, byla tahle žena královnou.</p>

<p>Stařešina ji vzal za ruku: "Alcio."</p>

<p>Ostatní Tezereneeové uctivě poklekli, Gerrod jako první. Většina klanu šeptala "lady Alcio".</p>

<p>Gerrod a několik vyvolených řekli prostě "matko".</p>

<p>"Ostatní venku už jsou neklidní, Barakasi. Jestli jim nedovolíš, aby se bavili, může dojít k dalším soubojům, jednomu nebo tuctu."</p>

<p>"Dal jsem svolení."</p>

<p>"Na každé střeše kolem jsi nechal dračího jezdce. Pro ně to není tak uklidňující jako pro tebe." Dokonalé rty se usmály a ujistily ho, že ona, na rozdíl od vraadů venku, mu v tomto rozumí.</p>

<p>"Dobrá." Barakas lhostejně ukázal na nejbližšího ze svých lidí a luskl prsty. Určený posel vstal, poklonil se pánovi a paní a zmizel. "Kde jsi byla, Alcio? Hledalas někoho?"</p>

<p>"To sotva. Otravovala mě ta ďáblice, ta, která se tak líbí Reeganovi." Ostře se podívala na jejich nejstaršího. Ne všichni stařešinovi synové byli její, pro vraady žijící tisíce let byla přelétavost něčím, co patřilo k životu, ale dědic a Gerrod byli její. Rendel také. Gerrod občas žasnul, že on a Rendel jsou příbuzní s někým takovým, jako je rozložitý Reegan.</p>

<p>Dědic, kterého tak titulovali jen proto, že Barakas považoval za nutné dát tuto roli svému nejstaršímu, vypadal zakřiknutě. Jeho touha po Melenee byla mezi Tezerenee veřejným tajemstvím, v některých očích o to směšnějším, že kdykoliv se svůdnici zachtělo, dokázala, aby vypadal jen jako velké štěně. Alcia neměla ráda, když z jejích lidí - a obzvlášť z potomků - někdo dělal hlupáky, dokonce i když si za to částečně mohli sami.</p>

<p>"Byl jsi během poslední hodiny venku?" zeptala se Alcia manžela.</p>

<p>"Ne. Došlo k potížím - menším - s některými záležitostmi kolem přechodu. Dával jsem je do pořádku."</p>

<p>Lady Tezerenee ztuhla: "Rendel! Stalo se něco? Ne..."</p>

<p>"Rendel je v pořádku," lhal stařešina. Nikdo se mu neodvážil odporovat, ačkoliv Gerrod byl v silném pokušení. "Pokračuje v práci. Není třeba dělat si starosti. Ale tys mi chtěla něco oznámit."</p>

<p>"Ano. Na město udeřila vichřice. Zdá se, že ochranná kouzla slábnou."</p>

<p>"To se dalo čekat. Nimth slábne. Proto je tak důležité, aby naše práce pokračovala hladce. Gerrode!"</p>

<p>Tezerenee v kápi hbitě vstal a narovnal se, když se k němu otec otočil. ,,Čekám na tvé rozkazy."</p>

<p>Barakas si ho prohlížel, jako by hledal chybu. Zato Alcia se hrdě rozzářila. Reegan a ostatní ať jsou jejího manžela, ale Rendel a Gerrod byli její oblíbení. Na rozdíl od většiny Tezereneeů se nenarodila v klanu a v těchto dvou synech viděla pokračování svého rodu.</p>

<p>"Zdá se, že s mistrem Zereem docela slušně vycházíš," řekl lord Tezerenee. "Dávám ti za úkol navštívit jeho panství a přivést ho zpátky sem. Vypadá to špatně, když se jeden z partnerů zdráhá zúčastnit vyvrcholení vlastní práce."</p>

<p>"Nepotřebujeme ho, otče!" zavrčel Reegan.</p>

<p>Gerrod se v šedém úkrytu kapuce usmál. Když Reegan promluvil, bylo to zpravidla proto, aby mu šlápl do úsměvu.</p>

<p>"Nepotřebujeme ho!" pokračoval dědic. "Cizinec nám dal všechno, co bylo k užitku. Ať zaujme svoje místo na nádvoří s ostatními! Anebo ještě lépe, dohlédni, aby zůstal tady!"</p>

<p>Barakas okamžik mlčky stál. Pak přešel ke svému nejstaršímu a dal mu facku. Mírné plácnutí, zaznamenal Gerrod s jistým uspokojením. Dědic spadl na zadek na podlahu, která pod ním zapraskala. Lady Alcia si během incidentu zachovala kamennou tvář.</p>

<p>"Dostal záruku draka - mou čestnou záruku! Už nikdy takhle nemluv bez mého souhlasu!" Barakas se zaměřil na mladšího syna. "Běž, Gerrode. Jdi hned!" Stařešinův hlas připomínal spíš dračí řev. Mladý Tezerenee chvatně poslechl, stáhl se do sebe a vzápětí zmizel z komnaty, v duchu jásaje, že má omluvu být daleko od šílené sebranky, kterou musí nazývat rodinou.</p>

<p>Prázdnota.</p>

<p>Co může člověk dělat s takovou prázdnotou?</p>

<p>To byla otázka, která prostoupila Druovy myšlenky, když bezmocně plul v... v... v Nicotě, usoudil nakonec. Bylo to kratší, přesnější jméno, a co bylo důležitější, aspoň na sto nádechů tak zahnal nudu.</p>

<p>Nádechy. Čas se tady nedal nijak určit, pokud v téhle nedimenzi vůbec nějaký byl. Počet nádechů byl jediný způsob, jak ho mohl odhadnout. I tak to bylo dost ožehavé, protože Dru už předtím zjistil, že v Nicotě není třeba dýchat.</p>

<p>Netušil, co má dělat. Několik marných pokusů ukázalo, že tu vraadská magie není k ničemu. To ho šokovalo. Dokonce i ve všem tom zmatku na Nimthu si Dru nikdy nepředstavoval, že by mohla přijít chvíle, kdy nebude mít k ruce žádnou magii. Byly časy, kdy ji neužíval, vždycky však věděl, že je tady, kdyby ji potřeboval.</p>

<p>V rostoucím zoufalství se pokusil odstrkovat rukama a nohama v ne šikovné parodii na plavání. Měl s tím však potíže, z nichž hlavní byla, že se nedalo říct, jestli to k něčemu je. Všechno vypadalo stejně a na obličeji nic necítil. Brzy pokusů nechal. Kam tady jít, dokonce i jestli se pohybuje?</p>

<p>Z tohohle místa neviděl nic kromě dalšího nic.</p>

<p>Část jeho mysli však nad tímhle místem žasla. Říše za závojem byla dost udivující, ale tohle bylo něco, co si vraadové za celou dobu existence vůbec nedokázali představit. Co je to Nicota? přemítal. Jen prázdnota? Jestli do ní upadl náhodou, byli tu i jiní? A jestli ano, co se s nimi stalo?</p>

<p>Dru neměl co dělat, a tak se rozhodl odpočívat. Až teď ucítil vyčerpání, které mu přechod z Nimthu na toto místo způsobil. Čaroděj doufal, že až si odpočine, dokáže vymyslet nějaký proveditelný plán. Možná se něco kolem změní, než se probudí.</p>

<p>Sotva zavřel oči, hned je zase prudce otevřel. Náhle se cítil odpočatý, jako by spal celé hodiny. Vraad se zamračil, zmatený tou změnou. Co mu jen mohlo dát tolik sil?</p>

<p>Pak se v jeho zorném poli objevila malá kulička. Nejprve ho to šokovalo, protože to bylo to jediné, co tu viděl, pak ale poznal, že je to jedna z jeho věcí. Jakmile ji znovu získal, všiml si dalších předmětů ze svých kapes. Všechny líně pluly kolem něj. Tak dostal odpověď na dvě otázky. Hýbal se, třebaže velice pomalu, jinak by jeho věci byly roztroušené dál od sebe. Ataky spal, přestože necítil, že by uplynul nějaký čas. Pak Druovi došlo, že tu může plout po zbytek... čehokoliv... a jedinou zábavou, kterou bude mít, bude spánek.</p>

<p>Tohle je vraadská verze pekla.</p>

<p>Čaroděj kus po kuse sesbíral zatoulaný majetek. Postupně si věci pečlivě prohlédl, v naději, že najde něco, co mu pomůže uniknout z tohohle strašlivého místa. Byly to teď samé neužitečné tretky, dokonce i ty, které dřív bývaly jeho nejmocnějšími nástroji. Všechny čerpaly z vraadské magie... a na tu tady, jak se zdálo, nedosáhl.</p>

<p>V záchvatu hněvu vzal příruční zrcátko, které kdysi užíval k věštění, ale teď do něj mohl zírat jenom na svůj rozčilený obličej, a odhodil ho od sebe. S hrůzou zjistil, že zatímco zrcátko odlétlo jedním směrem, on zamířil opačným. Nejprve to nebylo moc daleko, ale stačilo to, aby se zbytek rozsypaných věcí ocitl mimo jeho dosah.</p>

<p>Zděšení brzy nahradila skoro dětinská radost. Může se pohybovat. Možná se tu nedá nic najít, ale Dru teď alespoň věděl, že může zkoumat. Jeho zkoumání však bylo omezené. Mávání rukama ho v pohybu neudrželo; jediný způsob, jak si zajistit potřebný impuls, byl házet věcí opačným směrem - což byl přinejlepším mlhavý termín.</p>

<p>Sáhl do jedné z objemných kapes a vytáhl kouli, která stála na počátku současných událostí. Teď to byl jen kousek kovu, ale právě jím by měl začít cestu zpátky. Čaroděj použil zbytek plujících cetek, aby namířil, a hodil koulí. Nerozhýbalo ho to moc rychle, pomalu se však vrátil dost blízko ke své předchozí pozici. Využil plášť k tomu, aby nabral všechno, co mohl. Možná to bude potřebovat později.</p>

<p>Plující čaroděj nemířil nikam konkrétně, ostatně v Nicotě se dalo jít leda nikam. Nicméně teď měl cíl. Plul, tedy víceméně musel přepokládat, že pluje, a vyhlížel něco, cokoliv, co by tady taky mohlo existovat.</p>

<p>Euforie přešla v nudu, aniž se kolem změnila jediná věc. Dru nevěděl, jak dlouho už pluje, ale věděl, že uplynulo víc než tisíc nádechů, než přestal počítat. A pořád neviděl nic než nic, velké a nekonečné množství ničeho. Kam oko dohlédlo, bylo nic. Dru přemítal, jestli pozná, až se z té vyhlídky úplně zblázní... pokud se prázdnota dá nazvat vyhlídkou.</p>

<p>A pak v dálce cosi zahlédl. Byl to jen flíček, ale v takové spoustě prázdnoty zářil jako lesklý křišťálový maják. Dru odhodil další z věcí a změnil směr. Uvědomil si, že jsou tu potíže s perspektivou. Ta věc mohla být velmi blízko a maličká, nebo velmi, velmi daleko a větší než jeho perleťový hrad.</p>

<p>Uplynulo víc než dvě stě nádechů, než se přiblížil natolik blízko, aby rozeznal, co to je. Hluboké zklamání zápasilo s prostou radostí, že se může doopravdy dotknout něčeho jiného.</p>

<p>Byl to kámen. Rozeklaný, hnědý kámen, který vypadal jako vyrvaný s nějakého horského úbočí.</p>

<p>Čirou náhodou směřoval tak, aby ho kámen minul na dosah ruky. Když se přiblížil, natáhl Dru levou paži. Chtěl kámen chytit a použít ho k tomu, aby se nasměroval jinam.</p>

<p>Chytil kámen... a odhodilo ho to, šíleně roztočeného, s pronikavou bolestí a rukou zkroucenou. Kámen lhostejně pokračoval svým směrem.</p>

<p>Chladně uvažující část Druovy mysli navzdory agónii věděla, co se stalo. Protože kámen vypadal tak klidně, čaroděj předpokládal, že se pohybuje pomalu. Ale ne. Nicota ho doběhla. Možná kámen padal, když se dostal na tohle místo; tím si nemohl být jistý. Věděl jen, že se to, co se pokusil chytit, pohybovalo rychleji než nejrychlejší kůň, ve skutečnosti tak rychle, že mu to zlomilo ruku.</p>

<p>A ruka zůstane zlomená, protože neměl žádné kouzlo, kterým by ji vyléčil.</p>

<p>S promyšleným úsilím se přinutil dát zlomenou paži zpátky na místo. Byl to těžký úkol, a navíc se pořád točil. Beze studu přitom křičel, protože ho stejně nikdo neslyšel. Bolest ho bez váhání sevřela. Jakmile byla ruka v místech, kam patřila, stáhl si plášť a udělal z něho cosi jako závěs.</p>

<p>Bolest ho pořád kolébala, ale Dru věděl, že to bude muset přežít. Dalším úkolem bylo zastavit otáčení, než se mu udělá příliš špatně. Ruka mu i tak ubírala dost sil.</p>

<p>Jak by se mohl zastavit? Dru sáhl do kapsy, ale úhel, ve kterém se točil, mu to zkomplikoval, takže zatlačil na zlomenou paži. Vraad znovu vykřikl a málem omdlel.</p>

<p>"Je to tak! Vydává to zvuky! Hlasité!"</p>

<p>Hlas mu zdánlivě zaduněl v hlavě. Dru uslzenýma očima rychle přelétl okolí. Samé nic, ale... slyšel nějaký hlas. Cítil by možná byl stejně dobrý popis, ale každopádně nebyl sám.</p>

<p>Takže kde je ten druhý?</p>

<p>"Haló, maličký! Mluvíš? Jdu k tobě!"</p>

<p>"Kde?" podařilo se zasténat čaroději. Ruku měl v jednom ohni; nebo mu to tak aspoň připadalo.</p>

<p>"Ty opravdu mluvíš! Trpělivost, trpělivost! Tento není daleko!"</p>

<p>Dru znovu vykřikl, ale ne bolestí. Vykřikl, protože prázdnota vpravo vedle něj se znenadání propadla do ohromného, stále se měnícího prostoru temnoty. Nejprve ho napadlo, že je to průsečík a že ho to nějak přitáhlo zpět. Pak prostor změnil tvar, jako by byl z inkoustově černé tekutiny. Nebyla to však tekutina; jak na ni Dru hleděl, cítil, že padá k té věci, jako by to byla bezedná jáma a někdo ho do ní hodil. Strach zápasil s bolestí.</p>

<p>Mohutná skvrna znovu změnila podobu a trochu ztuhla. Pocit pádu se vytratil.</p>

<p>"Tak! To je lepší!"</p>

<p>"Co - co je lepší?" Pořád příchozího neviděl. Cestoval snad pomocí té skvrny? Proto měl Dru pocit, že do ní padá? Naděje na únik z Nicoty ho povzbudila. "Kde jsi?"</p>

<p>"Tady! Kde jinde je tady, hlásku?"</p>

<p>"Ale..." Čaroděj upřel oči na inkoustovou temnotu, odkud předtím čekal, že se ten druhý vynoří. "Ty jsi... je to.</p>

<p>Tentokrát viděl, jak se temnota zachvěla: "Ty jsi legrační! Ještě tě nenechám spojit se se mnou!"</p>

<p>Skvrna nebyla cestou, leda snad ke smrti. Navzdory Druovým vnitřním protestům to bylo živé. Tohle byl hlas, který slyšel v hlavě.</p>

<p>"Co myslíš tím spojit se s tebou?"</p>

<p>Znovu ho pohltil pocit pádu do tmy. Trval sice jenom okamžik, Druovi to však úplně stačilo. Ze všech sil se snažil neomdlít.</p>

<p>"Ještě jsem z tebe nic neodebral, že ne? Vypadáš neúplný." Věc zněla znepokojeně, jako by sama sebe podceňovala.</p>

<p>"Moje ruka... tohle," ukázal na zlomenou končetinu, "hodně jsem si ji zranil."</p>

<p>"Zranil?"</p>

<p>Copak tahle zrůda nechápe, co je to bolest? přemítal čaroděj. Možná že ne. Jak by někdo mohl zranit skvrnu?</p>

<p>"Nefunguje správně."</p>

<p>"Hloupý hlásku! Vtáhni ji dovnitř a udělej si jinou!"</p>

<p>Teď to byl Dru, kdo nechápal. "Vtáhnout ji dovnitř?"</p>

<p>"Jako já." Utvořila se jednoduchá končetina, sotva víc než úzký kousek temnoty. Natáhla se asi o metr dál a pak se pomalu vtáhla zpět do hlavní hmoty skvrny. "Jak jinak?"</p>

<p>Dru zavrtěl hlavou, částečně jako odpověď a částečně proto, aby se udržel při vědomí: "Nemůžu udělat to, co ty, a způsob, jakým se hojím, tady nefunguje."</p>

<p>"To je špatné! Chtěl bys raději, abych si tě vzal hned? Pak už nebudeš vědět, co je to bolest."</p>

<p>"Ne!"</p>

<p>"Tvůj hlas sílí! Musím to taky zkusit!" Skvrna začala vydávat řadu zvuků, vyšších i nižších než ten, který Dru dosud pokládal za její hlas. Čaroděj ji nerušil; pokud tomu tvorovi takováhle zábava zabrání přemýšlet nad tím, že ho má pohltit, tak čím víc, tím lip. Druovým tělem mezitím zmítala bolestná agónie, takže nebyl schopný hledat jiný způsob, jak se zachránit.</p>

<p>Zájem proměnlivého tvora o zvuky, které vydával, brzy uvadl. "Není to až tak zábavné! Pověz mi, jeden z mnoha hlasů, proč nemůžeš udělat to, co já?"</p>

<p>Druovi chvilku trvalo, než si uvědomil, že jeho znervózňující společník znovu mluví o zlomené ruce. "Jsem člověk. Vraad. Můžeme měnit podobu, ale ne jako ty a ne bez čarování."</p>

<p>"Co je to čarování?"</p>

<p>Tenhle tvor neví, co je čarování? Vraad užasl. I na základě toho mála, co už viděl, byl Dru přesvědčený, že tahle bytost má vlastní magii. Jak jinak objasnit její existenci a způsob, jakým cestuje?</p>

<p>Kdyby ho tak mohl přesvědčit, aby ho vzal zpátky na Nimth...</p>

<p>"To je..." Tvář se mu zkřivila bolestí. "Je to schopnost, která dovoluje proměňovat věci kolem sebe."</p>

<p>"Co se tady dá měnit? Až na podivná malá obveselení - jako jsi ty - je tady všechno pořád stejné."</p>

<p>Dru zavrtěl hlavou. "Tam, odkud pocházím já, je to jinak. Kdybych tam byl, mohl bych si například spravit tuhle ruku. Mohl bych si prodloužit vlasy na hlavě," ukazoval přitom na každou část těla, o které mluvil, pro případ, že by mu tvor nerozuměl, "tak, že by mi sahaly až ke kolenům."</p>

<p>"To je všechno? Tohle ,čarování' znám!"</p>

<p>"Myslel jsem si to. Pověz mi - máš nějaké jméno?"</p>

<p>"Jméno?"</p>

<p>"Já jsem Dru. ,Dru' je moje jméno. Kdyby tady s námi byl nějaký třetí hlas a chtěl mluvit se mnou, ale ne s tebou, řekl by něco jako ,budu mluvit s Druem'." Vysvětlení znělo čaroději dost chatrně, na víc se však nezmohl. Ztráta vědomí mu začínala připadat čím dál lákavější, ale nechtěl to dovolit, dokud si nebude jistý, že se znovu probere.</p>

<p>Temná masa se roztáhla a zase stáhla, zkroutila a změnila tvar. Uplynulo několik nádechů, než konečně odpověděla: "Já jsem ,Já' nebo ,Ten druhý'."</p>

<p>"Ne..." Dru se chytil za čelo, jak se pokoušel myslet. "To není to, co... ne to, co..."</p>

<p>"Pokračuj! Je to moc zajímavé! Neztrácej se!"</p>

<p>Vraada naplnila hrubá moc. Vykřikl. Cítil se všemocný i bezmocný zároveň. Svět mu byl k službám na lusknutí prstů, ale zároveň byl tou nejnižší formou existence. Bolest a extáze si ho přehazovaly jako hadrovou panenku.</p>

<p>Náhle byl znovu sebou. Zpočátku měl pocit, jako by přistál na zemi po pádu z nejvyššího vrcholku. Když to přešlo, cítil se silnější a víc živý než kdykoliv předtím. Užaslý čaroděj si sundal provizorní závěs; jeho ruka byla znovu celá!</p>

<p>"Říkals, že se nemůžu jmenovat ,Já'! Proč ne?"</p>

<p>Dru natáhl paži. Byla v naprostém pořádku. "Tos udělal ty?"</p>

<p>"Ještě jsi neskončil s vysvětlováním té záležitosti ohledně jmen, a tak jsem si říkal, že by ti pomohlo, kdybych ti dal kousek sebe."</p>

<p>"Děkuji." Dru měl mysl tak prázdnou a čistou, jako byla čistá Nicota, ve které nebylo nic než ona sama. Položil otázku, která ho právě napadla: "Jak spolu můžeme mluvit? Jsi...?"</p>

<p>"Mluvíme spolu, protože jsem to chtěl! To nic není! Chci se dozvědět o jménech!" Temnota se hrozivě pohnula.</p>

<p>Čaroděj měl podezření, že bytost nějak pročesávala jeho myšlenky, a tak se okamžitě naučila vraadskou řeč. Přesto mnoho věcí nechápala, což mohlo znamenat buď to, že neměla dost síly, aby se zavrtala hlouběji, nebo že ho nechtěla poškodit. Dru byl ochotný vsadit se, že je správně druhá možnost.</p>

<p>"Možná bych si tě už měl vzít."</p>

<p>"Jména!" vykřikl Dru s takovým důrazem, že se živá díra kousek odsunula, přestože byla očividně silnější než on. "Co o nich chceš vědět?"</p>

<p>"Vědět? Já chci jméno! Můžu být taky Dru?"</p>

<p>"To by se pro tebe nehodilo." Obrovská živá temná díra s jeho jménem! Kdyby jeho osud nevisel na vlásku, mohlo to být směšné.</p>

<p>"A jaké tedy?"</p>

<p>Opravdu, jaké? Kdyby tvorovi dokázal dát jméno, které by ho dostatečně zaujalo, možná by ho mohl odměnit tím, že by mu pomohl najít odsud cestu ven... pokud nějaká existuje.</p>

<p>Popisy! Popisy jsou vždycky dobrý začátek. "Vybereme jméno podle toho, jak vypadáš a jak se chováš."</p>

<p>"Chovám se jako já!"</p>

<p>"Ale co jsi? Jsi mocný, stále proměnlivý, temný, soucitný..." Dru utichl, doufaje, že svému podivnému společníkovi zalichotí, než si tvor rozmyslí, jaké jméno chce. Jeho jedinou nadějí v téhle chvíli asi bylo, že se proměnlivé hrůze něčím zalíbí.</p>

<p>"To všechno jsem, a ještě víc, ale ,Mocnýstáleproměnlivýtemný' je na můj vkus příliš dlouhé jméno. Chci něco krátkého, jako máš ty!"</p>

<p>Čaroděj měl chuť jen tak nadhazovat jména a nechat nestvůru, ať si jedno vybere, obával se však, že by to tvora mohlo natolik znudit, že by na celou věc úplně zapomněl. A pak by mohla skvrna usoudit, že je čas, aby ho pohltila.</p>

<p>Masa temnoty pulsovala, zjevně přemýšlela. Očividně se nedokázala rozhodnout; připlula blíž k bezmocnému mágovi a řekla: "Vidím jenom sebe! Nemůžu se popsat! Dej mi víc možností!"</p>

<p>Dru se zhluboka nadechl. Většina toho, co by rád řekl, by temného tvora nejspíš rozhněvala. Přesto, možná by se něčeho chytil... "Když jsi ke mně přišel, nebyl jsem celý a měl jsem popletené myšlenky... cosi vybuchlo. .. přede mnou byla náhle temnota... tam, kde předtím bylo jen prázdno." Mlhavý tvor mlčel. "Myslel jsem, že jsi díra, prázdnota, která vede na... na místo daleko odsud. Já.</p>

<p>"To se mi líbil To bude moje jméno!"</p>

<p>"Tvé jméno?" Už? Co řekl?</p>

<p>"Ne tak krátké jako tvoje, ale já jsem víc než ty! Zní to dobře, silně!"</p>

<p>Po krátké analýze toho, co řekl, se vraad odvážil zeptat: "A jak se teď tedy jmenuješ?"</p>

<p>"Jsem Temnota! Nesedí to ke mně?"</p>

<p>"Sedí..." Dru se neubránil úsměvu. "Temnota se k tobě opravdu hodí!"</p>

<p>Temnota znovu změnila tvar, otevřeně rozradostněná tou novinkou. "Jméno! Mám jméno! To je dobrá věc!"</p>

<p>"A nikdo ti ho nemůže vzít. Ať udělají cokoliv, vždycky ti bude patřit." Čaroději to připomnělo Sharissu, když byla ještě maličká. Skvrna - Temnota, opravil se Dru - byla dítětem i bohem zároveň.</p>

<p>Sharissa. Jakmile na ni Dru pomyslel, dvojnásob se snažil získat pomoc podivného společníka.</p>

<p>"Pomohl jsem ti dát jméno, Temnoto," připomněl mu bez obalu. "Dáš teď něco ty mně?"</p>

<p>"Chceš, abych si tě vzal? Dobrá..."</p>

<p>"Nechci, abys mě vzal! Ne, chci, abys mi pomohl najít cestu domů. Dokážeš to, že ano?"</p>

<p>Temnota se roztáhl a odpověděl: "Dokážu cokoliv... a kdybych to nedokázal já, tak Druhé já ano!"</p>

<p>Jeho slova Drua zmátla: "Druhé já?"</p>

<p>"To, ze kterého se Temnota zformoval, samozřejmě!"</p>

<p>"Samozřejmě." Čaroděj se rozhodl nenaléhat, měl podezření, že by se mu odpověď nelíbila.</p>

<p>"Tak mi pověz... Dru... co je to ,domů'."</p>

<p>Další pojem, kterému jeho společník nerozuměl. "Domů, domov je místo, odkud pocházím, kde jsem, když nic nedělám - hm - kde jsem vznikl." Široce rozpřáhl ruce. "Tvůj domov je Nicota, i když jsi vznikl jen na jednom jejím konkrétním místě."</p>

<p>Ze znepokojujícího tvora se vynořilo jakési chapadlo. Přiblížilo se k Druovi a zastavilo se jednu či dvě stopy od něj. K jeho překvapení se část odhrnula a odhalila... oko. Bylo ledově modré, bez zornice, a jeho pohled donutil vraada, aby se otočil, dřív než se v něm ztratí. Temnota přízračné oko stáhl a prohlédl si jejich velmi skrovné okolí.</p>

<p>"Tohle se jmenuje Nicota? To jsem nevěděl!"</p>

<p>Drua se začínaly zmocňovat představy, jak se tu po zbytek života vznáší a pokouší se prokousat spletitým rozhovorem s čímsi, co ho polovinu času považovalo za potravu. "Rozumíš, co tím myslím?"</p>

<p>Čaroděje skoro ohlušil dunivý smích. Zakryl si uši dlaněmi, ale skoro vůbec mu to nepomohlo. Smích pokračoval dál a dál, až si Dru myslel, že mu prasknou bubínky. Pak divoký zvuk dozněl stejně rychle, jako začal.</p>

<p>"To bylo zábavné!"</p>

<p>"Jak... co?"</p>

<p>"Už mě nudilo poslouchat tenhle hlas, a tak jsem si řekl, že si poslechnu i ten tvůj druhý! Říká tak směšné věci! Strach je legrační! Bojíš se mě hodně?"</p>

<p>Dru si dal dohromady podivné poznámky a uvědomil si, že se znervózňující tvor rozhodl špehovat mu myšlenky. Teď věděl o čarodějově strachu a zoufalství. Nedalo se říct, jak hluboko sonda pronikla, ale stačilo to.</p>

<p>Nemělo smysl lhát... teď. Zatímco Dru pracoval na štítu, který by zakryl jeho další myšlenky, odpověděl: "Ano, velice mě děsíš, Temnoto! Až příliš mi připomínáš, jací jsou mí vlastní lidé, jaký jsem býval i já. Vtrhnul jsi mi do mysli. Jak bych se mohl nebát?"</p>

<p>K jeho překvapení se tvor zmenšil, až byl sotva poloviční proti původní velikosti. "Zdá se, že jsem udělal něco špatného. Teď to chápu. Teď, když jsem poslouchal tvůj vnitřní hlas, toho chápu víc." Temnota vzdychl a znělo to tak lidsky, že Dru jen užasle hleděl. "Pomůžu ti, jak jen dokážu, abych tě dostal domů."</p>

<p>"Děkuji."</p>

<p>Temnota znovu radostně povyrostl: "Tak, můj malý příteli. Kde to je?"</p>

<p>Dru se tak snažil vůbec získat pomoc, že ani nepomyslel na to, co dělat, až ta chvíle přijde. "Je to..." Odmlčel se. Jak to může Temnotovi vysvětlit, když to sám nechápe? "Já... nebyl jsem připravený, když mě to odhodilo sem."</p>

<p>Inkoustová skvrna se znovu zasmála, i když tentokrát mnohem tišeji. Čaroděj mu za své uši v duchu poděkoval. "Jsi tak zábavný, malý Dru! Jsou všichni Druové jako ty?" Než mu vraad mohl vysvětlit, jak jména fungují, Temnota pokračova : "Pusť mě znovu ke svému vnitřnímu hlasu! Nech mě znovu zažít ten příchod."</p>

<p>Nechat Temnotu prozkoumat jeho mysl dávalo smysl, Dru se však nemohl zbavit pocitu, že by tvor mohl rozervat jeho mysl na cáry, až bude konkrétní vzpomínku hledat. Nebyly to povrchové myšlenky, ale vědomé a podvědomé dojmy, které by si vraad s obtížemi vybavoval i za nejlepších okolností.</p>

<p>"Ale no tak! Bojíš se měl Jsem mírný!"</p>

<p>Dru se otřásl, ale přikývl. Když jeho beztvarý společník nereagoval, uvědomil si, že tvor neví, co kývnutí znamená, a rychle dodal: "Do toho. Udělej to."</p>

<p>Čekal nejhorší. Čekal blesk, který mu projede myslí a poškodí ji. Čekal něco, cokoliv, ale cítil jen, jak mu vyděšeně bije vlastní srdce.</p>

<p>"Ale to je fascinujíí! Neuvěřitelné! To musím vidět! Tak... tak plná Nicota! Jak můžete vydržet takovou změt? Jak to, že si nepřipadáte namačkaní?" Zatímco Temnota mluvil, dál se smršťoval, až byl jen o kousek větší než vznášející se čaroděj. V jeho hřmotném hlasu zněl úžas, úžas nad existencí tolika věcí, tolika pevných věcí.</p>

<p>Dru se bál, že je to na skvrnu příliš mnoho dojmů a že se s tím nedokáže vyrovnat, ale jeho strach se vytratil, když se Temnota náhle znovu zvětšil a rostl a rostl a rostl... až se zdálo, že jeho ebenově černé já vyplňuje celou Nicotu.</p>

<p>"Musím tam jít! Musím jít s tebou! Ty tvary!  Ty... ty..." Temnota zjevně neměl dost slov pro tolik věcí, které zažil v Druově hlavě. Vraad si to v duchu poznamenal; jeho beztvarý přítel není dokonalý.</p>

<p>"Dokážeš odsud najít cestu ven?"</p>

<p>"Rozhodně! Ty necítíš všechny ty cesty? Necítíš stezky, které tudy vedou? Je tu nekonečně mnoho možností, i když některým se raději vyhnu, protože jsi tak křehký. Myslím, že znám nejlepší způsob!"</p>

<p>Čaroději se v srdci rozhořela naděje. Brzy bude volný! V tu chvíli mu bylo jedno, že jeho vysvobození bude zároveň znamenat, že se tvor dostane na Nimth. Temnota neohrožoval svět o nic víc než předtím sami vraado-vé a Dru věřil, že až bude znovu mít svou magii, dokáže se černočerné bytosti ubránit.</p>

<p>Jeho úvahy přerušila další změna zneklidňujícího společníka. Temnota se znovu smršťoval, ale teď zároveň měnil tvar. Čím dál víc připomínal hrubě vytesaná černá ústa, chřtán nějaké ohromné bestie. Chřtán byl nepříjemně blízko a každým dechem se přibližoval.</p>

<p>"Temnoto! Počkej! Co to děláš?"</p>

<p>Opravdu se ta ústa usmála? "Neboj se, malý Dru! Jenom si dávám po-</p>

<p>dobu, ve které tě dokážu nést! Nemusíš se pořád bát, že si tě vezmu! Hodně jsi mě pobavil, jsem tvým dlužníkem! Vlastně ti dlužím za celou existenci! Když jen pomyslím na všechny ty pevné věci pohromadě!"</p>

<p>Dru zavřel oči, stiskl zuby a čekal, až ho tvor uchopí. Když nic necítil, odvážil se rozhlédnout.</p>

<p>"U Serkadiona!" Vznášel se uprostřed veliké bubliny, ve které nebylo žádné světlo kromě dvou ledově modrých špendlíkových hlaviček. Vůbec necítil, že se něco změnilo, že je celý spolknutý. Úlevně vydechl a pak se skoro zalkl, když se dvě modré tečky zvětšily a proměnily ve velmi skutečné zářivé oči bez zornic.</p>

<p>"Jsi celý?"</p>

<p>"Ano... ano. Děkuji."</p>

<p>"Budeš zde jako v bavlnce. Nechám tě dívat se, jak putujeme. Možná to dokážeš sám... budeš-li to někdy potřebovat." Temnota rozuměl vraadské řeči čím dál lépe. Až na některé obraty mluvil stejně dobře jako kterýkoliv vraad.</p>

<p>Bublina se začala pohybovat; Dru to věděl jen z toho, že mu to Temnota řekl. Čaroděj se pokusil připravit na cokoliv, ale pak si uvědomil, že je to marné. Co může bez své moci dělat?</p>

<p>Dlouhou dobu - podle Druova počítání několik set nádechů - se nic nestalo. Vraad se díval, jak jedna prázdnota nahrazuje druhou. Jeho společník během té doby skoro nemluvil, což bylo znamením, že i pro skoro všemocnou bytost je to náročná záležitost. Dru, který byl v bezpečí uvnitř, začal víc přemýšlet o tvorovi, který si teď tak vhodně říkal Temnota. Byl to snad legendární démon? Knihy Serkadiona Maneeho se zmiňovaly o vyvolávání podobných duchů, ale žádnému žijícímu vraadovi seje nikdy vyvolat nepodařilo. Už dávno usoudili, že démoni jsou buď jen výplody přehnané představivosti, nebo umně stvoření golemové. Jeho společník však popisu démona rozhodně odpovídal.</p>

<p>Je možné, uvažoval Dru, že za legendami opravdu stály bytosti podobné Temnotě?</p>

<p>Nedokázal si na tu otázku odpovědět, protože se vzápětí sesypal, mysl zavalenou změtí intenzivních pocitů. Bolest, štěstí, strach, smutek, lhostejnost, hněv... během okamžiku zažil všechny emoce. Proplétaly se s nimi další, které nedokázal přesně rozeznat. Vraad se zvedl na kolena a chytil se za hlavu. Temnota neříkal nic, ale bublina, kterou teď byl, se neustále chvěla. Čaroděj upadl, ale znovu se snažil zvednout. Před rozostřeným zrakem mu proplouvaly obrazy téže prázdnoty, které už měl opravdu dost, a...</p>

<p>A není tamhle venku něco?</p>

<p>Temnota pořád mlčel, ale Dru věděl, že "démon" nemá sil nazbyt ani na tak zanedbatelnou věc, jako je rozhovor. Jeho nezemský společník objevil něco, co vypadalo jako cesta z Nicoty, a oba právě procházeli ven. Konečně Nicotu cosi nahradilo, bylo však těžké s jistotou říci, co.</p>

<p>Vypadalo to nejspíš jako světlá světelná stezka... a když se Dru ohlédl, zdálo se, že se táhne do nekonečna. Před nimi to ovšem bylo jinak. Stezka kousek pokračovala - alespoň podle toho, co Dru viděl - ale pak se pomalu rozplynula, až se z ní stala - Dru se přinutil zaostřit zrak - až se z ní stala přesně taková mlha, jaká předtím zahalila přízračný les.</p>

<p>"Jsem volný!" zasykl čaroděj bezděčně.</p>

<p>Když se však stezka před ním náhle rozdělila ve dvě a pak v bezpočet dalších stejných stezek, jeho radost se proměnila v paniku. Stezky se rozbíhaly všemi směry a rozplývaly se stejně jako ta první. Která vede do jeho světa, mlčky se užíral vraad, a kam vedou ty ostatní?</p>

<p>Obzvlášť u jedné stezky si čaroděj přál, aby ji Temnota nevybral. Byla to oddělená cesta, která jako by se svinula do sebe v nekonečné dvojité smyčce. Z nějakého důvodu, který Dru nedokázal určit, byla mimořádně lákavá, ale zároveň ho naplňovala pocitem smrtelnosti, jako by se ho už dotýkala smrt. Když ji jeho společník minul, čaroděj si úlevně oddechl.</p>

<p>Pak v jistém okamžiku drtivý nápor na jeho mozek skončil. Drua to příliš neuklidnilo; před nimi byl zdánlivě nesplnitelný úkol vybrat si stezku.</p>

<p>"Tolik..." zašeptal bezmocný čaroděj. Pak se rychle zeptal Temnoty: "Víš, kterou?"</p>

<p>Ledové koule na něj hleděly v odhodlaném tichu. Ať stál obyvatel Nicoty před jakýmkoliv rozhodnutím, rozhodl se, že drobnou, bezvýznamnou lidskou bytost do něj nezapojí. Možná to tak bylo nejlepší, ale Dru se neubránil troše vraadského rozhořčení.</p>

<p>Sestoupili na jednu ze stezek.</p>

<p>Ostatní kolem nich se úplně vytratily.</p>

<p>Temnota se rozhodl a už nebyl čas se vracet. Neuvěřitelný tvor se blížil k mlze. Dru zavřel oči, doufaje, že ho znovu nečeká příval emocí. Doufal také, že nebudou zničeni, anebo ještě hůř, že ho tvor znovu nevysadí a že nezůstane uprostřed pekelné Nicoty, tentokrát s vědomím, že z ní není úniku.</p>

<p>Bylo by lepší být pohlcen Temnotou než strávit věčnost v Nicotě.</p>

<p>Ponořili se do mlhy... a otevřela se před nimi široká trhlina, doslova průrva v prázdnotě. Dru čekal hrozivý útok na mysl a tělo. Nic takového se nestalo. Na chvíli ho oslepila záře.</p>

<p> "Prošli jsme!" Temnota se radostně zasmál, jako dítě, jemuž se podařilo splnit nějaký těžký úkol, který mu uložili rodiče. "Jsem Temnota! Jsem opravdu skvělý!"</p>

<p>Dru se s ním nepokoušel přít. Chtěl jen vykročit na zjizvený povrch Nimthu a vzít do náruče svou dceru. Právě teď by byl ochotný obejmout i Barakase. Cokoliv, jen když bude znovu volný... a znovu mocný vraad.</p>

<p>"Tak nádherné místo! Všechny ty zelené věci, to jsou stromy, o kterých jsem se dozvěděl od tvého vnitřního hlasu?"</p>

<p>Zelené věci? Stromy?</p>

<p>Dru se zoufale přitiskl k průhlednému tělu "démonického" zachránce a zadíval se na svět, do kterého byl přinesen.</p>

<p>Jeho oči se setkaly se stromy, stovkami stromů, s rozlehlým lesem. Vzadu hrdě stál horský hřeben.</p>

<p>Obraz krásy a míru doplňovalo zářivě modré nebe.</p>

<p>"Úchvatné! Nimth je skutečně nádherné místo!"</p>

<p>Vraad se nezmohl na odpověď. V zoufalé touze dostat se z Nicoty zapomněl na dvě země, dva světy pohřbené v jeho vzpomínkách. Temnota se do nich neponořil příliš hluboko... a vylovil novější, živější obraz.</p>

<p>Ten špatný.</p>

<p>Temnota ho přinesl na opačnou stranu závoje... do zahalené říše.</p><empty-line /><p><strong>VI.</strong></p>

<p>Dostat se na okraj ohromného horského pásma Rendelovi trvalo mnohem déle, než čekal. Stěží potlačovanou netrpělivost postupně nahradila ještě silnější  emoce-vztek.</p>

<p>Žádné z jeho kouzel nepracovalo tak, jak by mělo.</p>

<p>Ó ano, dělala to, co chtěl, ale jaksi méně. Kouzla měla</p>

<p>také tendenci napoprvé selhat, jako by něco nechtělo, aby je dokončil. Rostoucí nedůvěra ho přiměla jít celou cestu pěšky a strpět účinky chůze panenskou přírodou. Rendel se s arogantním znechucením rozhlížel po okolí. Krajina byla pěkná, to ano, ale nezajímavá, hlavně poté, co už ji viděl tolik. Ale už brzy, pomyslel si, si spolu s ostatními Dračí říši podrobí a udělá z ní to, čím má být.</p>

<p>Teď už jeho otec i ostatní vědí, pomyslel si Rendel, vědí, že se nedržel plánu. Barakas si pravděpodobně vylil hlavní část vzteku na Gerrodovi, s tím však nemohl světlovlasý vraad nic dělat. K tomu mladší bratr byl, aby dělal štít. Rendel měl Gerroda stejně rád jako všechny svoje bratry, sestry a bratrance - tedy nijak zvlášť. Koneckonců, šlo mu přece především o vlastní zájmy. Copak je otec neučil právě tohle?</p>

<p>Rendel měl vlastní plány, které se týkaly jen jeho. Lord Tezerenee neustále zpovídal toho cizince, toho hlupáka Zereeho, protože věděl hodně o ka a o povaze říše za závojem. Stařešina se ale nikdy nezeptal syna, jestli neví víc, než říká. Rendel věděl mnohem víc, protože potají studoval. Navštívil každé pozorovatelné místo, třebaže tajně. Pečlivě zmapoval každé přízračné území. Všechna prozkoumal, jestli na nich není něco neobvyklého... snad by bylo lepší říct něco naprosto neobvyklého, protože i Rendel musel připustit, že Dračí říše se jako celek opravdu liší od Nimthu. Potíž byla, že většina z toho neměla v jeho grandiózním plánu místo.</p>

<p>Vraad si prohlédl první stopy noci na večerním nebi a proklel časový rozdíl mezi Nimthem a Dračí říší. Tři dny chůze a zapadající slunce mu připomněly, že musí spěchat, než bude cesta příliš zrádná. Než se vyrovná s potížemi při využívání své moci, bude muset omezit kouzla na minimum. To znamenalo, že ho čeká ještě horší pochod, než jaký měl za sebou. Ale jestli vytrvá - a Rendel věřil, že nakonec dokáže každou situaci využít ke svému prospěchu - pak se mu plánování vyplatí.</p>

<p>Věděl, že v horách je místo, kde si může odpočinout, místo, kde se může postarat o vlastní potřeby a začít si vytvářet panství, které se vyrovná, ne, které předčí panství otce a ostatních. Takové, kde bude Rendel konečně sám.</p>

<p>Povzbuzený vraad vstal, připravený pokračovat, i kdyby to znamenalo jít potmě. Stačilo jít jen o kousek dál a jeskyně, kterou objevil, bude jeho, i se všemi poklady, které v ní jsou.</p>

<p>Právě v tu chvíli ho zostřené smysly varovaly, že se blíží další tvor. Rendel se prudce otočil a prohlédl si stromy za sebou. Zatracený les. Celou cestu cítil, jak ho sledují nějaké oči. Nejen zvířecí, ale i oči pozorovatelů, jimž se dařilo držet se mimo jeho dosah. Zatím ho nechávali být, věděl však, že to brzy skončí. Rendel se jich nebál. Přestože byly jeho schopnosti ztlumené, pořád byl Tezerenee... a samozřejmě vraad. Tuhle kombinaci nic ne-přemůže. Jeho druh už dobyl a zlomil jeden svět; s Dračí říší to bude stejné.</p>

<p>Grandiózní vize v jeho hlavě rozbilo mávání mohutných křídel všude kolem. Rendel vyvolal ohnivou hůl a pak ji vyvolal znovu, protože napoprvé se objevil jen dým. Zároveň s jeho kouzlem se kámen, na kterém seděl, roztopil. Rendel se tomu chabému pokusu připravit jej o život jen ušklíbl a vykročil ke stromům. U vrcholků poletovali velicí tvorové, ale drželi se těsně z dohledu. Jeho hlídači se konečně rozhodli, že si pro něj přijdou. Donutí je, aby toho rozhodnutí litovali.</p>

<p>Zvedl planoucí hůl do výšky, oběma rukama ji uchopil uprostřed a rozvířil ji kolem sebe, čím dál rychleji. Když vypadala jen jako rozmazaná čára, vylétly všemi směry malé ohnivé koule. Během vteřin se vrcholky stromů změnily v oranžové peklo. Pokud se před ním protivníci skrývají, prostě jim sebere úkryt.</p>

<p>Vteřiny míjely, ale vraad neslyšel křik a neviděl žádné okřídlené tvory odlétat od zkázy, kterou způsobil. Oheň se šířil, po propletených větvích přeskakoval na další stromy. Jestli ho nezastaví, nejspíš se rozšíří na celý les. Rendelovi to bylo jedno; jediné, na čem záleželo, bylo zvládnutí neviditelných společníků.</p>

<p>Náhle začal oheň slábnout stejně rychle, jako předtím vzplál. Čaroděj hleděl na vrcholky stromů, kde magické síly zhášely plameny jeden po druhém. Rendel zaklel. Takhle to být nemělo. Hůl byla vždycky jednou z jeho nejoblíbenějších a nejsilnějších zbraní. Magické plameny byly silnější a odolnější vůči protikouzlům i přirozeným útokům, jako je vzduch a voda. Neměly by tak snadno zhasnout. Rendel nepřítele podcenil.</p>

<p>Propustil hůl - právě ve chvíli, kdy dohořely dva stromy nalevo od něj - založil ruce a upřeně se zahleděl na místo, odkud slyšel šelest křídel. Stál nehybně, nutil svou vůli tomuto světu a bral si od něj, co potřeboval k tomuhle útoku.</p>

<p>Zvedl se vítr. Na počátku to byl jen lehký vánek, ale Rendel ho popostrčil. Z vánku se stal vítr před bouří, plný života a otřásající i nejsilnějšími kmeny, a hnal se blízkým lesem. Rendel stále nebyl spokojen. Zatlačil víc, stočil vítr k sobě a nutil ho honit se za vlastním ocasem. Listí, hlína -všechno volné a lehké - bylo vsáto do víru. Vír stále rostl, až z něj bylo tornádo dvakrát vyšší než kterýkoliv z mohutných hnědozelených obrů, stojících kolem.</p>

<p>Rendel stále nebyl spokojený; chtěl zuřivý vír, který vyrve les z kořenů... as ním i stíny, které ho pronásledovaly.</p>

<p>Neviditelní hlídači nezaútočili, což pro Rendela znamenalo, že vyčerpali svoje možnosti a teď se schovávají mezi stromy a třesou se o život. Byl mírně zvědavý, jak asi vypadají, rád by alespoň věděl, jestli by z nich mohli být užiteční otroci, bude však dost uspokojivé, když jim rozpoutaný živel oderve údy a roztluče těla na kaši. Rendel nikdy nebojoval s nepřítelem, který by nepatřil k jeho příbuzným nebo alespoň k ostatním vraadům. Golemové a jiné výtvory, které klan využíval ve cvičných soubojích, se nepočítali. Tihle rádoby útočníci byli skutečnou, třebaže nepatrnou hrozbou. Tezerenee si dovolil spokojený úsměv. Cítil rostoucí potěšení z toho, jak tuhle drobnou epizodu zvládl. To on byl  první dobyvatel, který na ně udeřil. Jeho nepřátelé se před ním rozlétli jako... jako listí ve větru. Rozesmál se.</p>

<p>A právě v tu chvíli se vír, který vytvořil, rozptýlil. Na vrcholky stromů se snesla krátká sprška smetí a pak už se nic nepohnulo. Žádný vítr. Žádní ptáci. Žádná zvířata. Rendel ztuhl; najednou si nebyl jistý, kdo teď ovládá situaci. Ticho náhle porušil zvuk, který šokovaný vraad důvěrně znal. V uších a v hlavě mu zněl hlasitý šelest křídel, jako by k nebi vzlétaly tucty velikých ptáků.</p>

<p>Mýtinu kolem něj zakryly stíny. Rendel vzhlédl. Měli nejméně tak velké rozpětí křídel, jak byl Rendel vysoký. Trochu se podobali vraadům, měli ruce a nohy a štíhlá těla. Zvídavou část Rendela zmátlo, jak je mohou křídla, byť tak velká, udržet ve vzduchu. Asi magie.</p>

<p>Tvorové nenucené plachtili k zemi, už jich kolem něj bylo víc než tucet. Zároveň chtěl Rendel vědět, proč tu stojí jako hlupák a neútočí. Vraad se však nedokázal přinutit ani k nejmenšímu pokusu. Jediné, co chtěl, bylo hledět na ty, o kterých si ve své nemístné pýše myslel, zeje snadno porazí.</p>

<p>Jeden z avianů k němu vykročil, v každém pohybu, v každém dechu měl vepsáno pohrdání. Došel na dosah a zadíval se na něj. Tezerenee zjistil, že od tváře před sebou nedokáže odtrhnout zrak. Protivník otevřel ostrý, krutý zobák a něco na něj zaskřehotal. Rendel chtěl zavrtět hlavou, říct tomu tvorovi, že mu nerozumí, ale i to se zdálo zbytečné. Kdesi vzadu v hlavě ho ta část mysli, která se předtím dožadovala, aby něco udělal, hořce informovala, že je pod vlivem kouzla. On, který si byl tak jistý svou mocí, byl teď zajatcem stínů. Rendel jejich kouzlo dokonce ani necítil.</p>

<p>Tvor, kterého Rendel pokládal za vůdce avianů, se přiblížil a naklonil hlavu k rameni, jako by si ho chtěl lépe prohlédnout. Nelidské oko čaroději až příliš připomnělo jiné oči. Otcovy. Vraad zjistil, že jeho věznitelé jsou stejně arogantní rasou jako oni.</p>

<p>Zdálo se, že vůdce nevidí na tvorovi, který před ním stál, nic cenného. Začal se otáčet, uprostřed pohybu se však zarazil a pomalu se obrátil zpět. Zjevně nad něčím uvažoval.</p>

<p>K vyděšené a bezmocné Rendelově tváři vyrazily pařáty. Kdyby si stihnul představit, co ty dlouhé, jako jehly ostré drápy udělají, křičel by - ale svět, ten svět, o kterém si myslel, že ho dobude, se náhle proměnil ve vítanou temnotu, která Rendela zahalila a odnesla ho na místo, kde se mohl ukrýt.</p>

<p>"Sněz to, děvče."</p>

<p>Sharissa zavrtěla hlavou. Od ženy z klanu Tezerenee, která nad ní stála, nic nechtěla. Už tři dny, od chvíle, kdy ji ten, kterému říkali Gerrod, našel ležet poblíž místa, kde byla naposledy spatřena trhlina, byla "hostem" dračího klanu. Tři dny ji vyslýchali, aby jí mohli pomoci, ale ona jim neřekla ani slovo. První dva dny to stařešina klanu, muž, při jehož pohledu se Sharissa chvěla, přičítal panice. Proč ne? Jejímu otci se něco stalo, něco nečekaného. Chtěli vědět - obzvlášť lord Tezerenee chtěl vědět - co přesně se mu stalo.</p>

<p>Gerrod, který ji znervózňoval svým přízračným vzezřením, vysvětlil, jak ji tam našel, vzlykající a neschopnou říct souvislé slovo. Měla dojem, že stařešina děsí syna stejně jako ji, protože se zahalený Tezerenee stále více stahoval pod ochranné záhyby roucha, takže než skončil s vyprávěním, byl z něj jen chodící kus látky.</p>

<p>Lord Barakas byl nevrlý a jeho paní sladká, skoro soucitná, ale Sharissa mlčela. Netlačili na ni příliš, nejspíš proto, že chtěli zachovat alespoň zdání spolupráce mezi starším Zereem a klanem. Náhlá roztržka mezi partnery by vzbudila podezření ostatních vraadů. Trápilo ji, že mlčí, protože jestli byl někdo schopný pomoci zachránit jejího otce, byl to vůdce klanu. Věděl toho o pří zračné říši nejvíc.</p>

<p>Napětí tří dnů boje s vlastními obavami si vyžádalo daň. Byla unavená, pohublá a neschopná přemýšlet. Horší bylo, zeji nenechali o samotě, nedopřáli jí soukromí, které potřebovala, aby se mohla rozhodnout. Jejich "zájem", jak řekla lady Alcia, je nutil hlídat ji dnem i nocí.</p>

<p>Netrpělivý povzdech přítomného strážce ji povzbudil: "Jsi slaboch! Nechám to tady. Možná když přestaneš brečet, tak to dokážeš spolknout... i když někdo, kdo si nedovede vyčarovat jídlo..."</p>

<p>Hlas se vytratil a Sharissa věděla, že je sama. Jako většina vraadů ani Tezereneeové neměli trpělivost s těmi, kdo se o sebe nedokázali postarat. Sharissa však věděla, že jedovatou ženu brzy nahradí jiná, a tak má nanejvýš chvilku soukromí.</p>

<p>Mají pravdu! Jsem jenom slaboch! hubovala si Sharissa hořce. Posadila se a pomalu si přitáhla jídlo. Lahodně vonělo. Nedalo se popřít, že se o ni stařešina dobře stará - naoko. Co ale má dělat teď? Nemohla opustit město, aniž by měla v patách alespoň dvacet Tezereneeů, ani nemluvě o mimořádně paranoidních vraadech, oslavujících dole ve městě setkání, kteří by si jejího odchodu určitě všimli. Sharissa si nebyla jistá, jak si její otec právě teď u stařešiny stojí. Poslal by za ní dračí jezdce? Obléhal by hrad? Dokonce i Sirvak, jakkoliv to je zkušený obránce svého pána, by měl potíže udržet je venku.</p>

<p>"Sharissa Zeree."</p>

<p>Po zádech jí přejel mráz a rychle se rozšířil i po těle.</p>

<p>Ve dveřích stál zahalený Gerrod. "Je ti lépe?"</p>

<p>Choval se k ní s úctou a ve srovnání s ostatními, s nimiž se setkala, byl neškodný, ale Sharissa si ho nedokázala oblíbit. Gerrod žil ve dvou světech a skrýval příliš mnoho věcí, i před svým vládcem a otcem. Dm by řekl, že je skvělým příkladem vraadské dvojakosti. Sharissa to cítila, přestože spolu vlastně ještě skoro nemluvili.</p>

<p>"Co chcete?"</p>

<p>Gerrod zkřížil nohy pod sebe a usadil se ve vzduchu. Připlul blíž k ní, až příliš blízko na její vkus. "Tohle je hloupé. S každou uplynulou chvílí se snižuje naděje, že mistr Zeree přežije. Vím, kde musí být; všude jinde už jsem ho hledal." Z toho, jak hořce to znělo, Sharissa usoudila, že břemeno tohoto úkolu opravdu svalili na jejího návštěvníka. Poprvé k němu dokázala cítit sympatie. "Vím, že musí být za závojem." Zpola ukrytá tvář se přiblížila. "Jak to udělal? Pověz mi to."</p>

<p>"Na tom nezáleží," odpověděla nakonec; usoudila, že polopravda by jí mohla pomoci. "Cesta skrz už neexistuje. Nemůže se vrátit a nikdo jiný nemůže za ním."</p>

<p>"Ano?" Gerrod se narovnal. Zářivé oči, které se na chvíli objevily, se široce rozevřely. "Takže existuje způsob, jak...?"</p>

<p>Sharissa se nikdy nedozvěděla, co chtěl říct, protože se mezi nimi náhle objevil jeden z nesčetných ozbrojených bratranců nebo bratrů. Rozčilené jednání prozrazovalo obavy.</p>

<p>"Gerrode! Chce tě otec! Něco..." nově příchozí se podíval na Sharissu, ale neshledal ji důležitou. "Něco je špatně! Hned běž za ním!"</p>

<p>Postava v kápi se pohnula, jako by chtěla něco namítnout, a pak se postupně stáhla hlouběji do ochranných vrstev pláště. "Kde je, Lochivane?"</p>

<p>"Ephraim." Víc bratr říkat nemusel. Oba Tezereneeové na sebe v nepříjemném tichu chviličku hleděli a pak byla Sharissa znovu sama. Klan draka asi není proslulý dlouhým loučením, pomyslela si.</p>

<p>Stařešinův velký plán byl v ohrožení. To bylo zřetelné z Lochivanovy úzkosti a z Gerrodova okamžitého odchodu, jakmile zmínili to další jméno. Sharissa neměla důkaz, že existuje jakákoliv spojitost mezi otcovým zmizením a tím, s čím teď Tezereneeové zápasili, snad jen v tom, že se obojí týkalo země za závojem. Zaplavil ji však pocit, že vraadové čelí něčemu, s čím jejich pyšné plány nepočítaly, něčemu, co by se mohlo vymykat jejich rozmanitým a domněle neomezeným schopnostem.</p>

<p>A ona tu sedí a nic nedělá.</p>

<p>Sharissa strávila většinu krátkého života v ústraní, odloučeně od vlastního druhu. Dru Zeree, který vraady dobře znal - a pamatoval si na své vlastní excesy - chtěl, aby jeho jediné dítě nemělo s ostatními nic společného, dokud on nebude mít pocit, že je připraveno. Jedinou otázkou bylo, kdy to má být? Přestože byla Sharissa velmi obratná čarodějka, pokud šlo o to, jak si poradit s vlastními lidmi, byla ještě dítě. Potkala se už s několika z nich, ale otec nechtěl, aby někoho poznala důvěrněji. Po kolemjdoucích zůstala jen hrstka jmen. Jedno si pamatovala víc než ostatní, tak výrazná byla jeho nositelka.</p>

<p>Snad...</p>

<p>Paní?</p>

<p>Sirvaku? Bylo to teprve podruhé, co se s ní důvěrník spojil po děsivých událostech na hřebeni. Poprvé s ní Sirvak sledoval, jak se les vytrácí a jak se otec naposledy zoufale pokouší uniknout osudu. Přerušil kontakt chvíli potom, co se k ní dostal Gerrod, ale zdůraznil, že spojení obnoví. Sirvak, který obecně nevěřil žádným vraadům, tomuhle Tezereneemu nedůvěřoval ještě víc než Dru samotný.</p>

<p>Sama, paní?</p>

<p>Ano. Je otec...</p>

<p>Tvor ji umlčel mentálním zasyčením. Ne, paní. Pán je pořád pryč. Sirvak zjevně odmítal připustit, že by jeho pán mohl být mrtvý. Sharissa uvažovala, jestli mezi magickým tvorem a otcem není ještě silnější spojení než krevní pouto, které s ním sdílela ona. Pojď domů, paní.</p>

<p>Oč jde?</p>

<p>Váhavé ticho napjalo Sharissiny nervy k prasknutí. Když už nevydržela čekat, zeptala se znovu, tentokrát důrazněji, pro případ, že snad důvěrník zapomněl, s kým mluví.</p>

<p>Možná je způsob, jak najít pána, paní.</p>

<p>Málem vykřikla, tak ji ta překvapivá zpráva potěšila. Sirvak ji však hbitě zase srazil, než se příliš nadchla.</p>

<p>Možná, paní! Ne určitě. Je potřeba tvé rady.</p>

<p>Přijdu hned! Není nač čekat!</p>

<p>Nesmíš! Jako by ji okřiknul otec. Musíš být opatrná. Nikdy nevěř vraa-dovi, vždycky říká pán.</p>

<p>Mají potíže, odsekla.</p>

<p>Důvěrník si v duchu povzdechl. Dělej, jak musíš, paní. Ale opatrně.</p>

<p>Sirvak přerušil spojení.</p>

<p>Sharissa vstala, přešla ke dveřím a vyhlédla ven. Chodba byla prázdná. Mladá vraadka se vrátila dovnitř a přešla k jedinému oknu, které v komnatě bylo. Vyhlíželo na nádvoří, kde byli pořád shromážděni vraadové, bavili se a pokoušeli se jeden druhého přetrumfnout. Setkání se rozšířilo i po okolí - otec říkal, že to tak obvykle bývá - a Sharissa viděla, jak se několik okázalejších vraadů předvádí. Za severními hradbami teď byla hora zářivých diamantů a na jejím úpatí veliké jezero plné vody - opravdu těžké kouzlo, připustila mlčky. Kolem se blýskalo a ozývaly se zvuky, ale Sharissa žádný z nich nepoznávala.</p>

<p>Dru mluvil o tom, že je tohle - poslední - setkání krotké. Jen ti, kteří vedli dlouhodobé spory, jako Silesti a Dekkar, vyvolávali souboje. Tak velké ukázky kouzel však svědčily o tom, že vraadové plánu lorda Barakase věří. Všichni alespoň částečně chápali, že čím víc magie užívají, tím víc se stav Nimthu zhoršuje. Šeré nebe už zakrývala ohavná zelená. Sharissa ze-smutněla při představě, co po sobě její lidé zanechají, a doufala, že nová země nedopadne stejně.</p>

<p>Tedy pokud se jim vůbec podaří přesunout se.</p>

<p>Nějakou dobu ji nebude nikdo postrádat; tím si teď byla jistá. Celý klan lorda Barakase se bude snažit vyřešit katastrofu, která zasáhla jeho plány. Nebudou mít čas na ni ani na otcovo zmizení. Kromě Gerroda si ostatní nejspíš myslí, že už je mrtvý; i ona sama s tou myšlenkou neustále bojovala. S velkým úsilím znovu zahnala strašlivou představu z hlavy. Sirvakova jistota ji vzpružila. Musela; jinou oporu neměla.</p>

<p>Sharissa se naposledy podívala do davů a zahlédla osamělou postavu, která ostatní pozorovala s těžce skrývaným pobavením. Naklonila se dopředu, nenapadlo ji posílit si zrak.</p>

<p>Osamělá vraadka vzhlédla, jako by její pohled cítila. Sharissu přivítal zářivý úsměv, který smyl hrůzu a napětí několika posledních dnů. Byl to tak nádherný pocit, že si nemohla pomoci a dala se jím polapit. Usmála se na oplátku.</p>

<p>V mžiku už nebyla v komnatě sama. Druhá žena byla vedle ní a natáhla ruce, aby ji objala, připravená mladší ženu utěšit. Sharissa k ní ráda přišla, věděla, že našla někoho, s kým se může podělit o starosti.</p>

<p>"Vypadáš krásně, ale rozrušeně, drahá Shari! Co ti ten netvor Barakas dělá? Proč jsi tady, a ne s otcem?"</p>

<p>"Otec má vážné potíže!" vychrlila Sharissa. Bylo to už tak dávno, co se viděly, ale pocit bezpečí a jistoty smyl roky nepřítomnosti.</p>

<p>"Pročpak mi o tom neřekneš," prohlásila její společnice a uhladila Sha-risse rozcuchané vlasy. "Pak s tím můžeme něco udělat." Sharissa začala mluvit, žena ji však přerušila. "Když nad tím tak přemýšlím, pojďme někam jinam. Tady je to na můj vkus samý Tezerenee."</p>

<p>"Mířila jsem domů. Sirvak řekl, že mám přijít. Říkal..."</p>

<p>"Pst! Tak pojďme do podivuhodného hradu tvého otce, drahoušku." Usmála se ještě víc a zahladila tak zbývající Sharissiny pochyby. "Aspoň ty musíš rozhodně jít. Tvůj otec nepustí nikoho dovnitř a myslím, že Sirvak je stejný. Tak nedůvěřivý."</p>

<p>"Sirvak mi nemůže mluvit do toho, co dělám," vzdorovitě prohlásila mladá vraadka. "Jestli budu chtít, abys šla se mnou, poslechne."</p>

<p>Melenea znovu pohladila Sharissu po vlasech: "Přesně to jsem si myslela."</p><empty-line /><p><strong>VII.</strong></p>

<p>"Pojď, pojď! Už mě to začíná nudit! Jak dlouho tady budeš lelkovat, malý Dru?"</p>

<p>Dru mu nejdřív neodpověděl, ještě pořád pohlcený vlastními myšlenkami. Den ustoupil noci - noci plné hvězd, osvícené dvěma měsíci - a čaroděj teprve začínal chápat povahu světa kolem sebe. Na rozdíl od Barakase nikdy neměl v úmyslu přízračné země napadnout, aniž by se staral o to, jaké překážky se mohou příchozím postavit do cesty. Dru věděl, že dokonce i s děsivými schopnostmi tvora, který se vznášel vedle něj, tady mohou být nebezpečí, která nedokáží porazit. Jeho vlastní moc se vrátila, byla však nepředvídatelná, ještě víc než předtím na Nimthu. Temnota znovu změnil podobu a ještě jednou se pokusil popohnat druha k pohybu. Za burácivým tónem se ukrývaly obavy i vzrušení. "Protestuj si, jak chceš, malý Dru, ale já jsem tě přivedl domů! Možná si nevzpomínáš, ale já ano."</p>

<p>Tohle byla další věc, která držela Drua na místě; přesvědčení černé skvrny, že tohle je Nimth. Dokonce i potom, co nechal Temnotu, aby mu znovu prohlédl vzpomínky, tvor tvrdil, že se nespletl. Dru se rozhodl nenaléhat příliš; Temnota měl stejně velké ego jako nitro, a to se táhlo až do nekonečna, když se čaroděj díval dost dlouho.</p>

<p>Někdy během cesty se Dru definitivně rozhodl uvažovat o tvorovi jako o něm. Snad kvůli tomu, jak hluboký hlas skvrna měla, nebo snad kvůli té zpupné aroganci. Jeho společník mu jistým způsobem připomínal Barakase. Dru věděl, že Temnota dokáže zachytit jeho myšlenky, a tak tuhle pohřbil hodně hluboko. Měl podezření, že Temnota už ví, co si Dru o stařešinovi dračího klanu myslí.</p>

<p>"Chci něco zkusit," řekl Dru nakonec. "Až skončím, můžeme chvíli pokračovat."</p>

<p>"Co je to chvíle?" zapulsoval Temnota. Navzdory světlu dvou měsíců a hvězd bylo okolí sotva viditelné. Temnota však byl černější než noc, tak černý, že skoro zářil jako maják.</p>

<p>Dru měl dost rozumu, aby se nepokoušel vysvětlit, co je to čas, tvorovi, který přebýval v místech, kde nic takového nebylo. Místo toho se soustředil na strom před sebou a zamumlal frázi, která mu přišla na mysl.</p>

<p>Strom měl před jejich očima zvadnout, seschnout a rozsypat se v prach. Nestalo se mu nic, ale černá smrt se rozběhla po trávě pod čarodějovýma nohama. Vyměnil pýchu za bezpečí a uskočil.</p>

<p>"Výborně! Teď můžeme jít," zarachotil Temnota, netušící, že vraadské kouzlo selhalo.</p>

<p>"Počkej!"</p>

<p>"Co je zas?"</p>

<p>Dru si klekl k černým, mrtvým stéblům a pokoušel se v matném světle zjistit poškození. Když vyslovil zvláštní formuli, cítil důvěrně známé mravenčení, jak se esence Nimthu poklonila před jeho vůlí, ale zároveň byla zastavena divokou protestující mocí samotné zahalené říše. Čaroděj se dotkl trávy, která se pod jeho prsty rozpadla v jemný prach. Dma zamrazilo při představě, co se mohlo stát, kdyby zůstal stát na místě.</p>

<p>Tenhle svět se před námi neskloní tak snadno jako ten minulý, usoudil neklidně. Tohle nebylo jen selhání kouzla; byl to spíš souboj vůlí. Věděl už, že druhý nebo třetí pokus by přinesl požadovaný výsledek, bylo to však žalostně malé vítězství. Stejně jako na Nimthu, který zešílel z obrovského zneužívání vraadské magie, čím silnější bude kouzlo, tím víc se bude tahle země bránit.</p>

<p>Náhle jeho neklidnou mysl zaplavila únava. Svezl se na zem s vidinou země, která polyká každičkého vraada, na kterého si dokázal vzpomenout.</p>

<p>Temnota se posunul blíž k němu a ledové koule se na něj zadívaly s výrazem, ve kterém vraad matně rozeznával obavy o čarodějovo zdraví.</p>

<p>"Vytrácíš se? Chybí ti esence?"</p>

<p>"Jsem unavený."</p>

<p>"Co to je?"</p>

<p>"To znamená, že musím chvíli klidně ležet. Asi do té doby, než se vrátí slunce." Dru netušil, kdy to bude. Měl pocit, že tu čas plyne trochu jinak, skoro jako by se zahalená říše pohybovala rychleji.</p>

<p>Tvor vypadal rozčileně, že se teď nedá dělat nic jiného, ale očividně chápal, že malému společníkovi v mnoha ohledech něco chybí. "Co mám dělat, zatímco budeš ležet?"</p>

<p>"Zůstaň poblíž. Nemůžu se chránit tak, jak jsem si myslel. Kdyby na mě něco zaútočilo, budu tě muset požádat o pomoc."</p>

<p>"To by se neodvážili!  Ne dokud jsem tady já!"</p>

<p>Dru zamrkal: "Ještě jedna věc. Prosím, zatímco budu spát - tedy ležet -vydávej co nejméně zvuků. Pomůže mi to rychleji obnovit síly."</p>

<p>"Jak si přeješ," zaduněl Temnota jen o trošku tišeji.</p>

<p>Čaroděj se ušklíbl, ale utěšil se tím, že se všichni kolem vyspí stejně málo jako on. Stále vkleče se rozhlédl kolem, hledaje pohodlnější místo k odpočinku. Byl příliš unavený, než aby se pokoušel o další kouzlo, ale nic v okolí nevypadalo dost pohodlně. Povzdechl si, přitáhl si plášť a lehl si prostě tam, kde byl. Chvilku se divil, jak moc vyčerpaný se najednou cítí, a pak usnul.</p>

<p>"Už sis odpočinul?"</p>

<p>Dru se prudce narovnal a rozhlédl se kolem. Slunce viselo těsně nad obzorem a kolem už se ozývaly zvuky dne. Postupně zaostřil na mohutnou, démonickou věc vedle sebe.</p>

<p>Temnota kontrastoval se vším kolem, neživot obklopený životem. Dokonce ani chvíle v Nicotě, kde byla obrovitá hrůza jediným, co bezmocný vraad kromě sebe viděl, se nedaly přirovnat ke scéně, která se před Druem rozprostírala teď. Včera byl tak vyvedený z míry, že si toho nevšiml, ale teď na něj rušivý tvar Temnoty přímo křičel. Tohle byl tvor, se kterým se spřátelil.</p>

<p>"Zase nebudeme dělat nic? Slíbil jsi, že až budeš celý, můžeme se pohnout z místa! Chci vidět všechno, co je tu k vidění! Všechny ty pevné věci!"</p>

<p>Odpočinek Druovi pomohl obnovit síly, ale ne úplně. Nicméně i čaroděj se teď toužil pohnout dál, třeba jen proto, aby získal lepší představu o tom, čemu můžou čelit. Taky chtěl najít cestu zpět, když teď věděl, že pořád existuje. Někdy během dřímoty si jeho spící mysl uvědomila, že se stále může natahovat pro svou moc na Nimth, což znamená, že mezi oběma světy existuje průchod. Jeden z nich se musí podobat trhlině, jejíž kořistí se stal dřív. Tentokrát ale neuteče. Tentokrát trhlinu v realitě využije.</p>

<p>Vstal a pohlédl obyvateli Nicoty přímo do očí bez zornic: "Pojďme."</p>

<p>"Konečně!" Temnota poskočil dopředu jako dítě, které pustili ze školy, díra černého prostoru skotačící mezi stromy. Dru slyšel křik vyděšených ptáků a díval se, jak bláznivou rychlostí houfně vylétali k nebi. V lesích stejně kvapně prchala malá zvířata.</p>

<p>Čaroděj, kterého tvorovo chování vyděsilo i pobavilo, skvrnu těsně následoval.</p>

<p>Dru se pokoušel co nejpečlivěji zmapovat krajinu, ale nic z toho, co viděl v zahalené říši předtím, tomuhle neodpovídalo; protože však byl v lese, možná to kolem prostě nepoznával. Připouštěl, že na tom možná nezáleží, kromě toho, že chtěl najít Rendela a místo, kam dorazí klan Tezerenee. Dru si představoval bezpočet z draků zrozených golemů, moře nehybných, prázdných tváří tvorů, kteří neměli vlastní život a byli pouhými nádobami pro přesouvající se vraady. Čaroděj se otřásl. Jestli - ne, až ~ najde cestu zpět, bude Tezereneeho plán opuštěn. Barakas možná touží přejít a zmocnit se vlády nad nějakým tělem, i kdyby jen pro jeho dračí původ, ale nikdo další nic takového chtít nebude.</p>

<p>"Něco nás sleduje."</p>

<p>"Kde?" Dru nic necítil, věděl však, že jeho smysly můžou selhávat.</p>

<p>"Už je to pryč." Kdyby měl Temnota ramena, pokrčil by jimi.</p>

<p>Dru nesouhlasil: "Co to bylo? Kam se to podělo?"</p>

<p>Mlžného společníka očividně víc zajímala říčka, která se před nimi právě objevila. Temnota nikdy neviděl vodu a její tekutá podoba ho očividně přitahovala. Dru byl nucen zopakovat otázky, tentokrát naléhavěji.</p>

<p>"Bylo to velké jako Dru. Jak se ta pevná věc může takhle hýbat? Vypadá skoro jako já! Podívej se, jak utíká a tvaruje se! Zmizelo to. Bylo to tam, a pak to tam nebylo."</p>

<p>Vraadovi chvilku trvalo, než si uvědomil, že poslední části tvorových poznámek byly odpovědi na jeho otázky. "Hlídač prostě zmizel?"</p>

<p>"Ano, ano!" Temnota se přesunul k vodě. Z jeho středu se vysunula hrubá končetina a ponořila se do vody. "To byl opravdu úžasný pocit! Je to hrozně zábavné! Pojď to zkusit, malý Dru!"</p>

<p>Dru se rozhlédl, přemýšleje, kam asi neznámý strážce zmizel, když uviděl Temnotu. Přál si, aby Temnotu požádal, ať ho upozorňuje na vetřelce o něco nenápadněji. Přál si, aby mohl víc věřit vlastním smyslům.</p>

<p>Čaroděje zasáhla sprška vody. Temnota cákal průzračnou tekutinu kolem sebe a žasnul, jak se voda klidně dá rozstříknout všude kolem, a přesto se znovu vrací do podoby proudu. Dru si znovu uvědomil, jak je ten podivuhodný tvor dětinský. Ne, pomyslel si, nikdy bych ho nepředhodil ostatním vraadům. Jeho nevinnost by ho zničila.</p>

<p>Dru potřásl hlavou, na chvíli odhodil starosti, přešel k říčce a klekl si, aby se napil. Nabral vodu do dlaní, polykal čerstvou, chladnou tekutinu a dovolil jí, aby mu stékala po bradě a na šedý plášť. Temnota, stojící vlevo od něj, si přestal hrát, zaujatý novým představením, které mu jeho malý společník předváděl.</p>

<p>"Ty to bereš do sebe! Netušil jsem, že to umíš. Jsme si hodně podobní!"</p>

<p>Dm si ho nevšímal. Jakmile si uvědomil, jakou má žízeň, musel vzít na vědomí i to, že má pořádný hlad. Ohromilo ho, že na pití a jídlo předtím ani nepomyslel, skoro jako by před prvním douškem ve skutečnosti ani nebyl součástí tohoto světa. Teď mu připadal mnohem skutečnější; posílené smysly pracovaly skoro tak, jak měly. Dokonce cítil průchod, kterým neviditelný hlídač prošel, když odcházel. Temnota měl pravdu; tvor zmizel. Co však byl zač, zůstalo tajemstvím.</p>

<p>Kromě hladu se teď dožadovaly pozornosti i ostatní tělesné potřeby. Dru strávil víc než hodinu u říčky, tolik času mu zabralo sbírání plodů z dlouhého pásu keřů a ovoce ze stromů rostoucích na březích kousek jižněji od místa, kde pil. Temnota to všechno bral jako pokračující hru na objevování, což vraada dost rozčilovalo.</p>

<p>Když byl Dru konečně připravený jít dál, měl už vybraný i cíl. Vetřelec byl v lesích na severu a říčka přitékala také odněkud z toho směru. To znamenalo, že by tam někde mohla být civilizace. Prostíral se tam i vzdálený pás hor a Dru doufal, že by to mohly být ty, o kterých se Barakas jednou či dvakrát zmínil. Vysoký vraad předpokládal, že právě tam by měl být Rendel, aby dohlížel na práci na téhle straně závoje.</p>

<p>Putování bylo klidné, za což byl Dru velmi vděčný. Během chůze čaroděj vytrvale zkoumal předivo tohoto světa. Posílenými smysly prohlížel vlákna moci, která probíhala vším jako mřížka. Byl to základnější, stabilnější vzor než nimthské spirály, a taky silnější. Tohle byl svět, který se bude příchodu vraadů bránit.</p>

<p>V tu chvíli proběhl Druem chlad a v mysli ho zamrazilo. Zneklidnila ho nepříjemná představa země, jež vědomě vzdoruje vetřelcům. Zavrtěl hlavou a pokusil se ten šílený nápad setřást. Myšlenka couvla, ale nezmizela. Dru se znovu soustředil na cestu a na průzkum, aby se rozčilující teorie aspoň na chvíli zbavil.</p>

<p>Kupodivu to byl Temnota, kdo si vyžádal zastávku, když se slunce přiblížilo k večeru. Tvor byl neobvykle tichý. "Rád bych, abychom se tady zastavili, Dru."</p>

<p>Čaroděj byl rozhodně pro zastávku - lesní plody a ovoce od říčky nestačily dodat energii na celý den - podivil se však změně chování svého velkého společníka. "Je všechno v pořádku, Temnoto?"</p>

<p>"Musím..." Tvor nemohl najít správná slova. "Tenhle tvar se do tohoto světa nehodí. Nezapadám sem. Nejsem součástí světa."</p>

<p>Byl to stejný pocit, jaký měl předtím Dru, nenapadlo ho však, že by to Temnota mohl vnímat podobně. "Co chceš dělat?"</p>

<p>"Myslím... myslím, že se to bude hodně blížit tvému spánku. Rád bych se přetvořil v něco přijatelného."</p>

<p>"Jak dlouho to bude trvat?"</p>

<p>Skvrna zapulsovala: "Nevím. Nikdy jsem nic takového nedělal... podívej se, jak na mě tvůj svět působí! Už nikdy se nechci vrátit do té odporné prázdnoty!"</p>

<p>Pak už Temnota nemluvil. Vraad se díval, jak se velká, pulsující díra stáhla do sebe, takže byla jaksi kompaktnější. Čaroději i tak dělalo dost potíží vyrovnat se s dírou, která byla zároveň hmotná; přemýšlel, jaký nový zázrak mu Temnota předvede... a jak dlouho to bude trvat. Při jeho vnímání času - nebo spíš nevnímání času - mohlo trvat roky, než proměna skončí. Dru nemohl čekat tak dlouho, ale jeho společník mu nedal příležitost, aby mu to mohl říct.</p>

<p>Každopádně neměl na výběr, teď ne. Ať se Temnota rozhodl udělat cokoliv, už s tím začal. Druovi nezbývalo než se o sebe postarat a doufat, že se čekání neprotáhne na zbytek jeho života.</p>

<p>Uvědomil si, jak moc se stal závislým na neobvyklém spojenci; nejen kvůli ochraně, ale i díky přátelství.</p>

<p>Jeho vlastní prioritou se stalo jídlo. Chtěl něco pořádného, něco, co mu dodá potřebnou energii. Během celodenního putování posbíral pár plodů, které mu připadaly bezpečné. Země byla nepopiratelně štědrá. Šlo jen o to, aby si vzal, co chce, což bylo pro někoho, vychovaného ve vraadském duchu, dost snadné. Jen vlastní nejistota mu bránila pokoušet se o kouzla. Teď se však Dru rozhodl riskovat; jeho reakce řídil žaludek.</p>

<p>Nejprve ho napadlo prostě vyčarovat pořádnou hostinu, včetně stolu a vína, část jeho mysli však při představě tak marnotratné ukázky magie hlasitě protestovala. Podobný pocit, i když ne tak silný, Drua pronásledoval už od příchodu sem. Okamžitě nápad zavrhl, stejně měl podezření, že by to nevyšlo tak, jak si představoval.</p>

<p>"A to mám teda být hlady?" zamumlal. Zamyslel se nad jinými způsoby. Možná byl problém v síle kouzel. Pokud je to tak, bude nejbezpečnější použít jenom přivolávači kouzlo, něco, co by k němu přilákalo ptáka nebo malé zvíře tak blízko, aby ho mohl chytit a zabít. Dru neuměl vařit, ale doufal, že dalším malým kouzlem by si mohl jídlo připravit. Když si představil sebe sama, jak si škube ptáka k jídlu, ušklíbl se. Žádný vraad se nešpinil s tak podřadnými pracemi; ale žádný vraad nikdy předtím nebyl v podobné situaci jako on. Když na to přijde, udělá, co bude nutné - téhle vraadské zásady se Dm držel.</p>

<p>První části kouzla šly hladce. Dru pracoval pomalu, doufaje, že si tak usnadní dokončení. Pak začalo kouzlo klást odpor, nejdřív mírný a potom, když vraad začal ztrácet trpělivost a přidal na intenzitě, čím dál silnější. Zvedl se vítr, ale Dru si toho sotva všiml.</p>

<p>Přivolání skončilo. Čaroděj se cítil, jako by do něho udeřil blesk, kouzlo se však udrželo. Musí ale existovat jiný způsob. Kdyby měl bojovat se zemí pokaždé, když by se pokusil použít svou moc, brzy by ho to vyčerpalo. Nemohl se ve všem spoléhat na Temnotu, obzvlášť ne teď.</p>

<p>Uslyšel zvíře o dost dřív, než se objevilo v dohledu. Velký tvor, mnohem větší, než jakého chtěl přivolat. Pokud to byl dravec, Dru pochyboval, že přežije. Znovuobjevený strach z vlastní smrtelnosti vraada na okamžik zmrazil, takže se přicházející tvor dostal na dohled.</p>

<p>Byl to kůň. Vlastně to byl jeho kůň.</p>

<p>Hřebec si odfrkl a přiklusal blíž, zjevně potěšený, že našel pána. Čaroděj měl přinejmenším stejnou radost a pevně zvíře objal. Bylo to dětinské gesto, tohle však byl jediný další tvor z jeho domova, jediné spojení, které měl se svým hradem, Sharissou, a dokonce i Sirvakem. A navíc to byl důkaz, že kdyby zůstal tam, kde byl, mohl snadno projít do zahalené říše. Zatímco Dru šťastného koně uklidňoval, uvažoval nad tím, že cesta jistě vede oběma směry. Musí prostě pokračovat, dokud nějakou nenajde... tedy pokud dřív nenajde Rendela a ta tezereenská monstra.</p>

<p>"Hodný," šeptal vraad. Hladil hřebce po hřbetě a uhlazoval mu srst. Když přejel rukou podruhé, náhle ztuhl.</p>

<p>Kde je sedlo a uzda?</p>

<p>Dru koni pečlivě prohlédl tlamu. Nebyly tu žádné stopy krve, které by naznačovaly, že je kůň utrhnul. Nenašel ani známky toho, že by sedlo spadlo, když se hřebec pohyboval mezi stromy. Pro to, co před sebou čaroděj viděl, existovalo jediné vysvětlení. Někdo sedlo sundal.</p>

<p>Rychlá prohlídka šeřící se krajiny nepřinesla odpověď. Proč by nějaký cizinec prostě sundal sedlo a nechal koně volně běžet? Teď už vypadalo jako příliš velká náhoda i to, že Druovo kouzlo přivolalo právě jeho vlastní zvíře.</p>

<p>Dru necítil mezi stromy a keři nic neobvyklého, ale byl si skoro jistý, že je pod dohledem.</p>

<p>Právě v tu chvíli se kůň rozhodl odejít a odklusal směrem, odkud přišel. Vraad mu nemohl stačit. Byl zvyklý na to, že koně ovládá jen kouzly, a tak se marně snažil zabránit mu v odchodu.</p>

<p>"Vrať se, ty mizerný..." Sharissa si se zvířaty vždycky rozuměla. Drua koně snášeli, dokonce ho měli rádi, ale poslouchali ho spíš proto, že neměli na výběr.</p>

<p>Otočil se a podíval se, jestli se na Temnotovi něco změnilo, bytost však zůstávala stočená do jakési ohavné koule, která celou dobu pulsovala. Dru nechtěl mohutného koně ztratit podruhé, a tak se zdráhavě vydal za ním. Nebyl si jistý, co udělá, ale něco udělat musel.</p>

<p>Nepřestával myslet na to, že by mohlo jít o past. Cena koně a jeho užitečnost při cestování ho však nutila pokračovat. Kdyby došlo k nejhoršímu, prostě povolí uzdu magii, k čertu s agónií, která přijde potom. Dost silná vůle protesty země přemůže. Koneckonců, je přece vraad.</p>

<p>Kůň se mu stále vyhýbal. Cválal mezi stromy bez zastavení, a přitom se stočil k severovýchodu. Dru klopýtal za ním, zpomalovaný šlehajícími větvemi i stoupajícím terénem. Byl blízko nějaké hory nebo hřebene. Stromy mu bránily ve výhledu. Nemohla to být vysoká hora, protože stále jakž takž viděl dál na sever, ale i tak ho to unavilo ještě víc než celodenní putování. Nezaváhal však; ve skutečnosti se začínal těšit na jakoukoliv výzvu, která ho mohla čekat. Kdokoliv by mu chtěl zkřížit cestu, bude zatraceně ošklivě překvapený.</p>

<p>Konečně se přiblížil k vrcholu. Kůň mu zmizel z očí, což Druovi prozradilo, že je to hora, protože slyšel údery kopyt, jak zvíře pokračovalo v cestě. Vraad se dostal na horní okraj a podíval se, co leží na druhé straně.</p>

<p>To, co bylo na jeho straně nízkým kopcem, bylo na druhé rozlehlým hřebenem. Dru se zahleděl do údolí, které kdysi zřejmě bývalo úrodné, ale během staletí je ovládl prach. To však nebylo ani zdaleka tak zajímavé jako pohled, který se mu otevíral asi tak míli odsud.</p>

<p>Město! Ne obrovité město, které by se táhlo až k obzoru, ale přesto velké město.</p>

<p>Dru přimhouřil oči a opravil se. Trosky města. Dokonce i z místa, kde stál, bylo zřejmé, že je město v troskách. Několik věží se zhroutilo a z hradeb zbylo sotva víc než rozházená hromada kamení. Kdysi muselo být rozlehlé; pokrývalo vrchol přinejmenším stejně velký jako ten, odkud se díval. Dru usoudil, že to asi z větší části byla ohromná pevnost, protože viděl, že všechny budovy jsou propojené. Většina jich byla okrouhlých, jako koule částečně pohřbené v písku, ale byly tu i obdélníkové stavby, a dokonce i sotva rozeznatelná nádvoří.</p>

<p>Přestože bylo město v troskách, viděl, že kdysi muselo být velmi mocné. Jeho stavitelé se vyrovnali vraadům, což vyvolávalo otázku, co se s nimi stalo. Proč teď bylo místo opuštěné?</p>

<p>Kůň se zastavil dole pod svahem a skoro netrpělivě se po pánovi ohlédl. Třebaže byl vrchol vysoko, vedla z něj stezka, která umožňovala snadný přístup do údolí. Dru věděl, že by měl zvíře následovat, a zároveň věděl i to, že ten, kdo koně poslal, chtěl, aby čaroděj věděl, že ho sem přivedl úmyslně. To hovořilo o někom, kdo si chce promluvit, ne zabíjet.</p>

<p>"Máme vejít do dračího chřtánu?" zašeptal si Dru nesmyslně jen tak pro sebe.</p>

<p>Pomyslel na Temnotu, který by mohl ožít a zjistit, že je čaroděj pryč. V téhle zemi asi nebylo nejrozumnější se rozdělit, ale Druova zvědavost a pocit nadřazenosti mu nedovolily promeškat příležitost. Přestože tady byly jeho schopnosti omezené, cítil se jistěji. Někdo si s ním zjevně přál mluvit a on si to vyložil jako žádost o pomoc. To se mu zamlouvalo, koneckonců byl vraad, takže pominul všechny ostatní možnosti, včetně těch, které by vypadaly pravděpodobněji, kdyby se nad nimi zamyslel.</p>

<p>Zamířil dolů svahem, ale víc přitom sledoval rozpadající se pevnost než cestu, po které šel. Dvakrát málem upadl; kdyby nezískal rovnováhu, zbytek cesty dolů by se kutálel, měl však štěstí.</p>

<p>Na úpatí znovu skoro spadl, tentokrát ale proto, že tělo, které mu leželo v cestě, mělo stejnou barvu jako země, ve které bylo zpola pohřbené, takže ho málem nezahlédl včas.</p>

<p>V jediné chvíli, kterou čaroději trvalo, než rozpoznal, co to před ním leží, se celá jeho situace změnila. Kůň před ním tiše čekal. Už nevypadal netrpělivě, spíš jako by vyčkával.</p>

<p>Vraad sáhl dolů a dotknul se mrtvoly. Ležela na břiše, ale přesto se dalo poznat, že se přinejmenším podobá člověku. Mrtvý byl skoro tak vysoký jako čaroděj a měl na sobě umně zdobený oděv, který se rozpadl, když po něm Dru přejel prsty. Čaroděj se šokované a užasle díval, jak se i tělo rozpadlo a zhroutilo do sebe. Vzápětí ho odvál vítr. Po několika vteřinách tady nezůstalo nic než pár úlomků, většinou z výzdoby šatů.</p>

<p>Jak byl starý? přemítal Dru. Jak byl starý a jak asi musí člověk zemřít, aby se takhle uchoval?</p>

<p>Zpustošené město už nevypadalo jako báječné místo k návštěvě. Čaroděj si vytřel prach z očí a ohlédl se na cestu, po které sešel. Nemůže být tak strašné vylézt zase nahoru...</p>

<p>Slunce už nebylo víc než unavenou připomínkou polední slávy. Vylézt nahoru možná nebude tak strašné, najde však cestu zpět ke svému společníkovi? I když připustil, že je Temnota vidět dokonce i... potmě... byl příliš daleko, aby ho hned zahlédl. Ve tmě by se mohl zatoulat špatným směrem.</p>

<p>"U Serkadiona!" proklel Dru vlastní hloupost. Jeho moc i smysly teď fungovaly, alespoň do jisté míry. Je potřeba se prostě soustředit na...</p>

<p>Něco ho zachytilo za levou nohu a hrozilo, že ho povalí na zem. Dru se podíval dolů a viděl, že se chodidlo i s kotníkem ponořilo do skály. Kámen ho držel tak pevně, že bránil krevnímu oběhu. Nejprve se pokusil vyprostit lak, že do pomalu jej polykající země kopal. Když si vraad uvědomil, že je to naprostá hloupost, vykašlal se na opatrnost a povolal všechnu svou moc. Ať je to jakkoliv, udeří na podzemního nepřítele vším, co má.</p>

<p>Země se otřásla a úbočí hrozilo zřícením. To nebyl výsledek, o který Druovi šlo; přemýšlel, jestli jen neuspíšil vlastní smrt. Náhle ho to, co ho drželo, zase pustilo a překvapený čaroděj spadl na záda, ruce na boku, jak se marně pokoušel pád zastavit. Tvrdě se udeřil o zem.</p>

<p>Ze země se vynořilo mohutné, obludné tělo. Dru hleděl do tváře divoké bestie s protáhlým čenichem a rudýma očima, které jako by se leskly. Tvor byl pokrytý přirozeným brněním a stál na dvou tlustých nohách. Mělo to paže s drápy, které by ho dokázaly popadnout pod krkem a utrhnout mu hlavu, kdyby se jejich majiteli zachtělo.</p>

<p>Běs se vysvobodil se šíleným zatroubením, při kterém Druovi málem praskly bubínky. Zvedl tlapu; zjevně chtěl čaroději rozervat břicho. Čaroděj zoufale bojoval o moc, doufal, že mu jeho zmatené schopnosti poskytnou ještě jeden úder. Drápy zamířily dolů.</p>

<p>Útočící bestii obklopila černá aura. Tvor vyděšeně zatroubil a svalil se k zamýšlené oběti.</p>

<p>Druovi se na poslední chvíli podařilo odkulit se z dosahu padajícího netvora. Neměl ponětí, co se stalo, věděl jen, že znovu unikl smrti - a že mu při tom někdo nebo něco pomohlo. Čaroděj se dokutálel, znovu se zvedl na nohy a přikrčil se, kdyby přišel další útok. Nic se nestalo.</p>

<p>Opatrně přistoupil ke tvorovi, který ho chtěl zabít, a zamračil se. Tvor vsakoval do země kolem sebe, s výjimkou malých lesklých kousků ukrytých v záhybech jeho krunýře. Dru do veliké mrtvoly s nepříjemným tušením opatrně strčil.</p>

<p>Rozpadla se úplně stejně jako ta předchozí.</p>

<p>V tu chvíli vraad zaslechl šelest křídel. Vzhlédl.</p>

<p>Nad hlavou se mu vznášelo víc než tucet kopií létající hrůzy, která se ho pokusila zabít ještě na Nimthu. Největší z nich měla kolem krku medailon a jednou rukou ho svírala. Dru nepochyboval, že právě tohle zabilo tvora v krunýři.</p>

<p>Teď to mířilo na něj.</p><empty-line /><p><strong>VIII. </strong></p>

<p>Mentálními hrázemi oslavujících vraadů začalo prosakovat nepřátelství jako první předzvěst mohutné záplavy nenávisti.</p>

<p>Gerrod si toho nejdřív všimnul u vraada jménem lord Highcort, hezkého muže ozdobeného velkými, lesklými cetkami. Highcort měl na každém prstu prsten a na sobě majestátně rudé roucho, které mu propůjčovalo vzhled přepracovaného monarchy. Objektem Highcortova hněvu se stala žena, která kdysi byla jeho družkou, jednou nebo dvakrát? Žena byla oblečená v mnohabarevném světelném proudu, který občas na kratičký okamžik odhaloval její půvaby. Vlasy jí visely do tváře, takže jí téměř zakrývaly oči. V tu chvíli byla vyšší než Highcort, i když to se mohlo podle jejich nálady změnit. Gerrod si nevzpomínal, jak se jmenuje.</p>

<p>Highcortovi zjevně nedělalo problém najít pro ni jména. Právě to poslední v dlouhé řadě předchozích Gerroda upozornilo na hádku na nádvoří. "Semetriko! Už mě ty tvoje hry nebaví! Jestli s těmi urážkami nepřestaneš, budu ti muset vyrvat ten tvůj zatracený drzý jazyk!"</p>

<p>"Zkoušíš mi ho vyrvat už celé roky, Highcorte! O co ti jde? Dostala jsem tě tak, že už to nedokážeš snést?"</p>

<p>Muž stiskl zuby. Kolem něj se začal formovat opar, nejprve oblak a pak celý větrný vír.</p>

<p>Gerrod netušil, co dělá žena, ale cítil, že i její moc pracuje. Právě v okamžiku, kdy se ti dva chystali udeřit, se nad nimi objevila dvojice dračích jezdců. Oba vraadové obrátili pozornost k obloze; věděli, která hrozba je nebezpečnější.</p>

<p>"Co to má znamenat? Co se děje?" Dunivý otcův hlas zahnal zahaleného čaroděje od okna. Gerrod se přistihl při zklamání, že protivníkům nedovolili pokračovat. Aspoň by se ostatní pořádně pobavili a reptání by na chvíli utichlo.</p>

<p>"Nemůžeme je už klamat moc dlouho, otče. Znovu propukají spory." Lord Tezerenee se právě hrbil nad tabulkami a poznámkami o průchodu do Dračí říše, které sepsali Gerrod a Rendel. Barakas bezděčně pohladil hlavu malé vyverny, která mu seděla na pancíři na rameni. Snažil se strávit to, co viděl před sebou, i synovo varování.</p>

<p>Reegan, který byl vždycky přeborníkem v přímém útoku, praštil pěstí v kovové rukavici o stůl. Nevšímaje si třísek a otvoru v místě, kde stůl prorazil, řekl: "Měli bychom je dostat pod kontrolu, ukázat jim, kdo tady velí! Kdyby věděli, jak na tom jsou, sami by se před námi plazili a žebrali by o místo v našem novém království!"</p>

<p>Gerrod už měl té hlouposti dost. Slova mu vylétla z úst dřív, než si uvědomil, že tím obrátí pozornost od bratra zpátky k sobě. "V království, které jim teď nemůžeme slíbit!"</p>

<p>Otec se prudce narovnal, až vyverna s vyděšeným zaskřehotáním poodlétla, ale lady Tezerenee, která stála vlevo těsně za ním, mu pevně položila ruku na rameno.</p>

<p>"Klid, miláčku. Gerrod má pravdu. Teď musíme spočítat ztráty a podíváme se, jestli zachráníme aspoň něco."</p>

<p>"Raději bych spočítal hlavy Ephraima a té jeho bandy." Barakas se nadechl tak zhluboka, že málem vyčerpal veškeré zásoby vzduchu v místnosti, a uklidnil se. Odvrátil se od Gerroda, který si němě vydechl, a zaměřil se na jednoho ze členů skupiny, jež měla sledovat Rendelův průchod. Vzdali se pokusů udržet jeho tělo naživu; zemřelo krátce poté, co se dozvěděli, že je ohrožen samotný přechod. "Esade, kolik golemů zbývá?"</p>

<p>Nově příchozí okamžitě poklekl. "Otče, je připraveno víc než dvě stě golemů. To je to nejlepší, co v tuhle chvíli můžeme říct."</p>

<p>"Přijatelné." Barakas se poškrábal na bradě. "To je víc než dost pro nás a pořád ještě něco zbude pro ty, které považujeme za spojence. Pokud jde o ostatní," lhostejně pokrčil rameny, "jsou to mocní vraadové, měli by se umět postarat sami o sebe."</p>

<p>Což stále neodpovídá na původní otázku, pomyslel si Gerrod hořce. Co se vlastně stalo Ephraimovi a ostatním? Měli za úkol vytvořit golemy, skořápky, které měly vraadům posloužit jako nádoby, až jejich ka projde do nového panství. Když dorazilo hlášení, že neodpovídají na výzvy, šel lord Tezerenee osobně zjistit důvod proč. Našli jen pentagram vyleptaný v mrtvé hlíně a pár drobností, které měli členové skupiny u sebe.</p>

<p>Nebyly tam stopy po boji ani mlžné přízraky označující přítomnost druhého panství.</p>

<p>Stařešina si myslel, že celá skupina nějak přešla a nechala těla opuštěná v dobře ukryté jeskyni, aby zdržela odhalení toho, co udělala. Bylo možné vytvořit spojení, které by všem jejich ka umožnilo postupně přejít, včetně posledního z nich. Vyžadovalo by to, aby první příchozí zůstali mentálně spojení s těmi, kteří by je následovali. Tak vypadal starší plán, který Rendel už předtím opustil.</p>

<p>"Takže je rozhodnuto."</p>

<p>Shromáždění příslušníci klanu, většinou synové a dcery vládce a jeho paní, utichli; šeptané rozhovory zemřely uprostřed věty. Nikdo se neodvážil zeptat, a tak vzal Gerrod tohle břímě na svá ramena, jako vždycky, přestože mu za to sourozenci nikdy nebyli vděční. "Co je rozhodnuto, otče?"</p>

<p>Lord Barakas se na syna zahleděl, jako by se proměnil v idiota: "Dávej pozor! Samozřejmě zeje rozhodnuto! Ještě dnes se začneme přesouvat do Dračí říše. Povolám ty, kdo se k nám připojí. Bude ohlášeno, že jsou to jen ti první a celkové pořadí bude vylosováno."</p>

<p>"Tomu nikdy neuvěří."</p>

<p>Stařešina se na syna podíval svrchu: "Budou tomu věřit, protože jim na to dám záruku draka."</p>

<p>A už jsme u toho, znechuceně užasl mladší Tezerenee. Tenká hranice cti!</p>

<p>Ve skutečnosti nebude možné říci, že jeho otec lže, protože původní systém skutečně spočívá na loterii, i když s několika málo úpravami. Zdánlivě náhodné pořadí odcházejících navrhl jako první Rendel. Gerrodův starší bratr jim připomněl, že žádného vraada ani nenapadne, že by měl jít až po někom jiném. Loterie spolu se slibem, že losování jmen nebude nijak ovlivňováno, zabránila mnoha sporům. Ostatní vraadové však nevěděli, že v první várce budou jen vybraná jména. Ti, o kterých Barakas věděl, zeje dokáže přesvědčit nebo zastrašit, aby se mu podřídili. Ostatní nakonec zjistí, že budou muset na oplátku za přežití obětovat vlastní vůli.</p>

<p>Kvůli bezuzdnému využívání vraadské magie, které pokračovalo dokonce i teď, Nimth nevydrží ani z poloviny tak dlouho, jak předpokládali. Vraadové, kteří si byli jistí přežitím, předpokládali, že nemá smysl se omezovat, a podle toho taky oslavovali.</p>

<p>Zamyšlený Gerrod náhle zjistil, že mu došel vzduch a jeho tělo je jakousi neviditelnou silou taženo za krk k otci. Lady Tezerenee zalapala po dechu, jinak bylo slyšet jen Gerrodovy marné pokusy o nadechnutí.</p>

<p>"Ukazuje se, že jsi docela neschopný, můj synu," řekl stařešina úlisným hlasem, který dokázal znervóznit každého, obzvlášť ty, kterým jeho slova patřila. "Nechal jsem tě organizovat přechod. Vymklo se ti to. Dal jsem ti na starost vytvoření golemů, naší naděje pro budoucnost. I to se ti vymklo z rukou. Svěřil jsem ti do rukou dceru Drua Zereeho... a ta teď bezpochyby utekla do pevnosti svého otce." Kouzlo, které Gerroda drželo, polevilo. Mladý Tezerenee lapal po vzácném vzduchu. "Neustále zpochybňuješ můj rozum, ale tomu tvému se nedá věřit." Barakas se otočil ke své ženě. "Udělal jsem s naším synem všechno, co se dalo. Jestli nedokáže odčinit, co udělal, jsou tu jiní, kteří rádi zaujmou jeho místo, až přechod začne."</p>

<p>Lady Alcia chtěla něco namítnout, ale všimla si v manželových očích čehosi, co ji varovalo, aby zůstala zticha.</p>

<p>Barakas ji vzal za ruku a zamířil s ní ven. Když odcházeli, stařešina chladně přikázal těm, co zůstali: "Začněte s přechodem. Reegane, ty velíš." Lord Tezerenee věnoval Gerrodovi poslední zničující pohled. "Pokud jde o tebe... zjisti, co má za lubem to Zereeho mládě, že nám nejdřív nic neřekla a pak vyklouzla pod ochranu otcova panství. Jestli se ti to podaří, bude pro tebe místo."</p>

<p>Gerrod přikývl. Udržoval si vyrovnaný výraz, protože mu otcova magická důtka shodila kápi, ale v duchu to v něm vřelo. Jeho předek je šílený, a pořádně šílený, i když tu nebyl nikdo, kdo by ho v takovém názoru podpořil. Ani jedno z vyjmenovaných "selhání" nebyla Gerrodova chyba, ale přesto dopadla Barakasova železná pěst právě na něho. Prostě proto, že není jedním z vyvolených klanu. Mladý Tezerenee nedokázal říct, jak to celou tu dobu zvládal Rendel, teď už však chápal, že bratr mohl mít spoustu důvodů k tomu, aby je opustil.</p>

<p>Když vůdce klanu a jeho manželka odešli, Reegan se vzpamatoval a začal vydávat rozkazy. Většina z nich se víc hodila k přípravě bitvy než k organizování přechodu, ale Reegan dostal velení a Gerrod s tím nemohl nic dělat. Přemýšlel však, jestli se pod velením jeho bratra vůbec někdo z nich dostane na druhou stranu.</p>

<p>Znovu začal uvažovat, jestli doopravdy chce přejít.</p>

<p>Směšná myšlenka. Tady by ho čekala jen smrt. V říši za závojem byla šance na přežití. Dokonce i navzdory pocitu, že osídlení Dračích říší nebude tak snadné, jak si otec myslí, bylo lepší přejít než zůstat tady a celá staletí se jen dívat, jak se Nimth rozkládá. Nežil by tak dlouho, aby viděl jeho konec.</p>

<p>S takovými myšlenkami si Gerrod přitáhl plášť a přemístil se na Zereeho panství.</p>

<p>V tomtéž hradu, do kterého se pokoušel dostat Gerrod, Sharissa spílala Sirvakovi. Důvěrník se před ní žalostně krčil, ale svých činů nijak nelitoval.</p>

<p>"Neposlechl jsi mne, Sirvaku! Kolikrát ti to mám říct, než to pochopíš?"</p>

<p>"Chápu, paní! Jen poslouchám pánovy rozkazy. Nevstoupí sem nikdo kromě tebe."</p>

<p>"Otec tu není! Pokouším se ho zachránit a ona mi může pomoct!" Sharissa mávla rukou k pobavené Melenee.</p>

<p>"Uklidni se, drahoušku," řekla Melenea konejšivě. "Jsem si jistá, že to Sirvak myslí dobře. Nemůžeš čekat, že by tak snadno neposlechl rozkaz, který mu dal Dru. Koneckonců," dodala s úsměvem k nervóznímu důvěrníkovi, "má omezenou představivost, omezené myšlení."</p>

<p>Sirvak na vetřelce zasyčel. Sharissu by ohromilo, kdyby věděla, že stvoření protestuje proti "omezenému myšlení". Jakkoliv byl důvěrník mocný, teď, když byla Melenea uvnitř, byl pro ni bezvýznamný. Spolu s obranami pevnosti sejí Sirvak mohl klidně postavit, ale uvnitř jí čelil jen vlastními schopnostmi. Sirvak se bál, že kdyby odhalil, co o čarodějce ví, mohl by ohrozit Sharissin život. Okřídlený tvor ze zkušenosti věděl, že by je Melenea bez váhání oba zabila. Sirvak mohl jen čekat a doufat.</p>

<p>Většina viny za tuhle situaci padala na Drua, to chápal dokonce i důvěrník. Dru nechtěl dceři odhalit o minulých záletech víc, než bylo nezbytně nutné, a tak důvěrníkovi o téhle krásné, ale temné čarodějnici zakázal mluvit. Ten rozkaz je teď pronásledoval. Sirvak znovu zasyčel, ani ne tak na nepřítele před sebou jako spíš na svou nešťastnou neschopnost ochránit svě-řenkyni.</p>

<p>Sharissa, která nic netušila o zmatku v Sirvakově hlavě, se na něho upřeně zahleděla: "Dost! Říkal jsi, že pro mě něco máš, něco, co nám pomůže najít otce! Co je to?"</p>

<p>Stvoření přejelo pohledem z paní na nenáviděného nepřítele a zpět, v podivné tváři vepsáno rozčilení.</p>

<p>"Sirvaku, mluvíme tu o otcově životě!"</p>

<p>Důvěrník jí zdráhavě odpověděl. "Krystaly. Všechny informace jsou v krystalech. Můžou předpovědět, kdy se trhlina znovu otevře, možná."</p>

<p>Bylo zjevné, že si tím tvor není moc jistý, a ani Sharisse se ta myšlenka úplně nezdála. Melenea je oba sledovala, jako by čekala na vysvětlení. Sharissa si uvědomila, že její přítelkyně neví o kouzlu, které otec seslal, a vysvětlila jí dopodrobna, jak krystaly zaznamenávají obrazy a magickou energii, takže šije Dru může prohlédnout později, když na ně má čas.</p>

<p>Meleneu to fascinovalo: "Dru je úžasný! Vždycky jsem věděla, že mu to skvěle myslí. Takový potenciál! Uvědomuješ si, jaké výhody by mu to mohlo dát nad jeho protivníky?"</p>

<p>Z téhle strany nad tím Sharissa nikdy nepřemýšlela, chápala však, jak by mohly informace o magických vzorech Nimthu i země, které Tezereneeové říkali Dračí říše, čaroděje naučit lépe využívat přírodní síly. Na takové úvahy však teď nebyl čas.</p>

<p>"Sirvak mluví pravdu," odvětila Sharissa a nechala Melenein komentář stranou. "Krystaly by nás mohly přivést k další trhlině, k dalšímu silnému zjevení zahalené říše. Mohly by nám dokonce ukázat, jak se tam bezpečně dostat."</p>

<p>Druhé vraadce se zaleskly oči; Sharissu to fascinovalo i znervózňovalo zároveň. Nikdy předtím u nikoho podobný pohled neviděla. Melenea ji toho mohla tolik naučit...</p>

<p>"Shari, drahoušku, můžeš mít pravdu! Jestlipak by se z toho Barakasovi nezkroutily vousy? Kdyby to zjistil, zmodral by vzteky."</p>

<p>To potvrzovalo všechno, co už mladší žena věděla. Věděla, že nesmí dovolit, aby se klan Tezerenee dozvěděl pravdu, bez ohledu na to, jakou pomoc by jí mohl poskytnout. Sharissa si byla jistá, že pod Meleneiným vedením si poradí sama.</p>

<p>"Co kdybys mi ty krystaly ukázala, drahoušku?" Melenea jí položila ruku kolem ramen. Sharissa sebrala odvahu.</p>

<p>V tu chvíli Sirvak zvedl hlavu a zakřičel na cosi neviditelného. "Pozor, paní! Někdo stojí na hranicích pánova území!"</p>

<p>"Dovol, ať se podívám." Melenea se od Sharissy odtáhla a mladá žena sledovala, jak chvíli nepřítomně hledí do prostoru. Když znovu zaostřila zrak, pokřiveně se usmála. "To je ten tvůj stín pod pláštěm. Pokouší se obejít Druovy obrany."</p>

<p>"Gerrod?" Mají podezření, napadlo Sharissu. Vyděsila se, ale pak si uvědomila, že to není možné. Ne, Gerrod tu určitě je prostě proto, že mu jeho otec poručil, aby ji přivlekl zpět. Soucítila s jeho potížemi, ale ne natolik, aby obětovala sama sebe. "Nedostane se dovnitř. Otec vytvořil obrany velmi pečlivě."</p>

<p>Melenea se zamyslela: "Kdyby to byl ten kolohnát Reegan, věřila bych ti, ale Gerrod má bystrý rozum... zrádný. Mohl by kolem obran proklouznout."</p>

<p>"Ne, když ho sleduje Sirvak." Sharissa se obrátila k důvěrníkovi. "Dohlédni na to, ať se sem nedostane."</p>

<p>Magický tvor vypadal rozčileně, zdálo se, že chce něco říct, ale nakonec poslušně svěsil hlavu a prostě odpověděl: "Jak říkáš, paní."</p>

<p>"Běž! Na co čekáš?"</p>

<p>Důvěrník pomalu, váhavě vzlétl, s nerozluštitelným výrazem se krátce ohlédl na Meleneu a odletěl.</p>

<p>"Kam letí?"</p>

<p>"Je tu věž, na které hřaduje. Sirvak nejradši sleduje situaci odtamtud."</p>

<p>"Sirvak něčemu dává přednost. Je to podivné, tolik osobnosti u důvěrníka! Zapomněla jsem, ale koneckonců, vytvořil ho Dru, takže by mě to nemělo moc překvapovat."</p>

<p>Sharissa se polichoceně usmála a pak ukázala do chodby vlevo: "Tudy. Obejdeme otcovy železné golemy."</p>

<p>"Tak pojďme. Ať si tu Gerrod buší, dokud mu nedojdou síly." Starší vra-adka se pokusila teleportovat. Když se nic nestalo, zkusila to znovu. Až v tu chvíli si Sharissa vzpomněla, že měli s otcem taky potíže.</p>

<p>"Trhlina byla jen kousek odsud. Některá kouzla jdou v okolí hůř. Myslím, že si otec docela oblíbil pohyb."</p>

<p>"Opravdu?" Vůbec to neznělo spokojeně, ale nakonec Melenea pokrčila rameny. "No, na chvíli by to mohlo být něco nového. Tak dobrá. Veď mě, drahoušku."</p>

<p>Sharissa zjistila, že neustále něco povídá. Mít vedle sebe jinou ženu jí dovolovalo říkat věci, o jakých by nemluvila ani s otcem. A navíc se zdálo, že to Meleneu zajímá. Když mladší vraadka vyprávěla o své matce, Melenea velmi pozorně naslouchala a sem tam něco dodala.</p>

<p>"Otec říká, že vypadám jako ona, když se poprvé setkali. Nevím, jestli to něco znamená; všichni se tady pořád mění. Nevzpomínám si na ni. Zemřela v nějakém souboji. Mám pocit, zeje to hrozně zbytečný způsob, jak umřít." Sharissa se podívala na společnici. "Vím, že to tak zní, ale nejsem necitelná. Jenže to už bylo tak dávno a já jsem ji stejně sotva znala."</p>

<p>Druhá žena ji přitáhla k sobě: "Rozumím ti. Člověk se musí pro životní zkoušky zatvrdit. Ze všeho, ať je to jakkoliv smutné, udělat hru. To je jediný způsob, jak vydržet dál po prvních čtyřech či pěti stoletích. Od chvíle, kdy jsem se na to začala dívat tímhle způsobem, je můj život mnohem plnější."</p>

<p>"Hru?" Sharissa měla potíže představit si všechno, co se v minulosti stalo, jako část hry, ale Meleneino tvrzení podporovaly stovky let zkušeností. Možná že až tohle skončí - jestli to někdy skončí - zkusí se řídit její radou.</p>

<p>Došly až k Druově vnitřní svatyni. Pokusily se vejít, ale něco je odmítlo vpustit.</p>

<p>"To nechápu!" Mladší vraadka vykročila a natáhla ruku. Nesetkala se s žádným odporem, šla dál, až byla úplně uvnitř. Melenea taky natáhla ruku, ale neprošla. Rozčileně stáhla ruku k obličeji a zatahala se zajeden z pramenů, které jí lemovaly lícní kosti.</p>

<p>"Jedno z Druových bezpečnostních opatření, milá Shari," prohlásila čarodějka. Její úsměv vypadal poněkud nucené.</p>

<p>"Promiň!" Druova dcera sáhla myslí a porušila kouzlo na tak dlouho, aby mohla Melenea projít. "Už jsem si na ně tak zvykla, že občas zapomínám, i když tohle musí být nové. Je zakódované jen na otce a na mě a sleduje změny na Nimthu, které jsem objevila, než... než otec odešel a..."</p>

<p>Melenea k ní znovu přistoupila, aby jí poskytla potřebnou útěchu. Sharissa by ráda věděla, proč čarodějka před lety přestala přicházet, ale neodvážila se zeptat. Bylo to skoro jako mít sestru - nebo dokonce matku - a ona nechtěla zlomit pouto, které mezi nimi vznikalo.</p>

<p>"Drahoušek Dru! Tohle je skvostné!" Utěšující paže se bez okolků odtáhly a Melenea hbitě zamířila k opačné straně komnaty, k úžasné struktuře magických krystalů. Sharisse se zdálo, že si prohlíží jeden po druhém, zatímco tiše komentovala barvy a vzory. Bylo zjevné, že starší žena toho o krystalech hodně ví. Sharissiny naděje vylétly vzhůru; přestože rozuměla většině toho, co ji učil otec, měla podezření, že existuje spousta věcí, u kterých ji ještě nepovažoval za připravenou. Snad Melenea ví, co dělat.</p>

<p>Po několika dlouhých, mučivých minutách čarodějka řekla: "Ty přízrač-né země - zahalená říše, jak říká Dru - ovlivňují i Nimth, že? A samozřejmě i naopak, jak se předpokládalo už dřív."</p>

<p>Chápala to! Sharissa rychle přikývla a dodala: "Vtrhly na některá místa tak silně, třeba u hřebene, že nikdo neví, jak tam bude fungovat magie. Proto otec čekal tak dlouho, než se pokusil teleportovat."</p>

<p>Melenea přikývla na oplátku. Tohle jí Sharissa vysvětlila už předtím, znovu a znovu prožívajíc ty hrozné chvíle. Způsobovalo jí to hlubokou bolest, ale Melenea trvala na tom, že musí přesně vědět, co se stalo.</p>

<p>"Ráda bych věděla..."</p>

<p>"Co?"</p>

<p>Čarodějka zavrtěla hlavou. "Nic. Plané myšlenky, drahoušku."</p>

<p>Sharissa přešla k ní a ukázala na vlastní doplňky: "Tady jsem musela upravit, co otec vytvořil."</p>

<p>"Ten vzorec by neměl být možný" užasle vydechla Melenea.</p>

<p>"Otec to taky říkal, ale když se podíval blíž, viděl, že druhá říše se vtírá do naší. Proto jsme Šli k hřebenu a..." odmlčela se.</p>

<p>"Už se tím netrap." Melenea znovu obešla vzor a usmála se. Tento úsměv se nepodobal žádnému jinému, který už u ní Sharissa viděla. Vyjadřoval zadostiučinění, velké zadostiučinění. Přemýšlela, jestli čarodějka opravdu odhalila způsob, jak otce vysvobodit.</p>

<p>"Myslím, milá Shari, že bys měla něco přidat sem." Dlouhý, elegantní prst ukázal přímo doprostřed spirály. "A sem." Teď prst ukazoval k místu u stropu.</p>

<p>"Určitě?" Místa, která jí Melenea ukázala, se určitě dala doplnit, mladší vraadce však unikal účel.</p>

<p>Zářivý úsměv rozehnal její strach. ,Jistě, Shari! Nemůžeme pokračovat, dokud nepřidáš krystaly na tahle místa."</p>

<p>"Dobrá." Sharissa přešla ke kazetě na pracovním stole. Znala kouzlo, které ji zamykalo, už dříve ji mnohokrát otevírala. Kazeta byla dřevěná, s důmyslnými spirálovými řezbami. Střed zdobila značka Drua Zereeho. Tady měl krystaly, které používal k práci.</p>

<p>"Ne..." chystala se říct Melenee, že neví, jakou barvu a jak velký krystal použít, ale v tu chvíli jí do hlavy vstoupila další mysl a přetrhla jí myšlenky.</p>

<p>Byl to Sirvak. Paní, Tezerenee Gerrod odchází.</p>

<p>Tak brzy? To se Gerrodovi nepodobalo. Jsi si jistý?</p>

<p>Okamžik zaváhání, který si Sharissa vyložila jako důvěrníkův pokus ujistit se o tom, co tvrdí. Tezerenee není nikde venku, paní. Chránil jsem dům, jak jsem považoval za nejlepší.</p>

<p>Bylo to podivné vyjádření, ale Sharissa mu rozuměla. Zůstaň na stráži, Sirvaku. Může se znovu pokusit vejít. Dělej, co musíš, abys hrad ochránil. Záleží na tobě otcovo bezpečí.</p>

<p>Dělám, co musím, paní. Paní, nemůžu vstoupit do pánovy svatyně.</p>

<p>Když tě budu potřebovat, pustím tě dovnitř. Teď by to zabralo moc času, Sirvaku, a není to třeba. Otcovi soumračníci mi pomůžou, pokud to bude nutné. Soumračníci byli tvorové stínů, kteří žili nahoře v trámoví. Když Dru experimentoval, sloužili mu jako pomocníci. Jsou slabí, paní, já...</p>

<p>To je všechno, Sirvaku!</p>

<p>Dělám, co musím pro pána i pro tebe, paní, znovu zopakoval Sirvak, než přerušil kontakt.</p>

<p>Sharissa se letmo podivila nad poslední větou, ani ne tak kvůli volbě slov jako kvůli tónu, který Sirvak zvolil. Hlas zlatočerného tvora zněl skoro rezignovaně.</p>

<p>"Shari, drahoušku?"</p>

<p>Krystaly! "Mluvil na mě Sirvak, Meleneo! Gerrod odešel, nejspíš zpátky k lordovi a lady Tezerenee."</p>

<p>"Už?" Melenea se pousmála. "Dávej na něj pozor, Shari. Je z nich nejnevyzpytatelnější. Nikdy nemůžeš věřit tomu, co říká, ani tomu, co dělá."</p>

<p>To souhlasilo s obrazem, jaký si o vraadovi v kápi udělala Sharissa. Gerrod byl vraad a Tezerenee. Jaká kombinace mohla být horšil</p>

<p>"Krystaly, drahoušku." Čarodějka se zatahala za pramen vlasů, splývající kolem lícní kosti. Zdálo se, že potlačuje rozrušení. Sharissa to přijala jako znamení, že by mohly uspět. Tím spíš potřebovala vědět, které krystaly.</p>

<p>"Jaké potřebuješ?"</p>

<p>"Jakékoliv."</p>

<p>Sharissa prudce zvedla hlavu a podívala se na druhou vraadku. "Ale jakou velikost a barvu! Nemůžeš tam prostě dát cokoliv! Mohla bys zničit otcovu práci a pak bychom ho už nikdy nedokázaly najít!"</p>

<p>Krásná čarodějka rychlými kroky překonala vzdálenost mezi nimi a vzala mladou společnici za ramena. Sevření bylo možná o trošku pevnější, než by se Sharisse líbilo. "Shari, dítě, vím, jak krystaly fungují. Neboj se. Tady." Melenea vzala dva větší, modrý a čirý. "Nemusíš se bát. Tyhle dva budou přesně vyhovovat."</p>

<p>Zatímco ji Sharissa sledovala, stále stísněná lehkomyslným výběrem, čarodějka se vrátila k jasně osvětlenému dílu a docela náhodně hodila nové krystaly doprostřed. Modrý krystal, poháněný její mocí, okamžitě vylétl ke stropu. Čirý krystal však se spirálovým vzorem bojoval; vypadalo to, že vzor vzdoruje s téměř živoucím odhodláním. Nicméně čirý krystal s Meleneinou pomocí brzy překonal odpor a zaujal místo ve struktuře jedné spirály.</p>

<p>Když se Sharissin otec podíval na výsledek, okamžitě pochopil smysl krystalů, které dcera přidala, Sharissa však ani po několika vteřinách pečlivého prohlížení neporozuměla účelu, jakému sloužily krystaly přidané Meleneou. Řekla jí to a čarodějka se na ni hřejivě usmála. Sharissu potěšil zájem, který v tom úsměvu viděla.</p>

<p>"Časem to uvidíš. To ti slibuji. Teď ještě jednu věc. Chci, abys vytáhla krystaly, které obsahují pozorování místa, kde zmizel ubohý Dru."</p>

<p>To bylo snadné. Sharissa, šťastná, že se může aktivně podílet na otcově záchraně - a taky šťastná, že tentokrát ví, co dělá - se připojila k Melenee u artefaktu. Hbitě přivolala požadované magické kameny a usmála se, když se vylouply ze svých pozic a vlétly jí do rozevřené dlaně. Mezitím vytáhla z ochranné kazety náhradu. Nové krystaly hladce zaujaly místa svých předchůdců.</p>

<p>Vysloužila si pochvalu přítelkyně. "Jsi velmi obratná, drahá Shari! Kdybych měla dceru, nemohla bych na ni být pyšnější, než jsem teď na tebe. Dru tě výborně vychoval!"</p>

<p>Sharissa se silně začervenala pod přívalem lichotek od někoho jiného než od otce.</p>

<p>"A teď," dodala Melenea a natáhla hladkou, bledou ruku, "mi dej krystaly a můžeme vyrazit."</p>

<p>"Vyrazit?" Sharissa drahokamy málem upustila. "Kam jdeme?"</p>

<p>Čarodějka vzala dívčinu ruku do své a odvětila: "Tohle bude nejlepší udělat v mé vlastní svatyni, miláčku. Mám metody, které nejspíš nezná ani Dru... A myslím, že to tam bude trochu bezpečnější, jestli ten namyšlený Barakas pošle Gerroda zpátky spolu s dalšími z nekonečné zásoby příbuzných. Víš, o čem mluvím?"</p>

<p>Sharisse to bylo jasné. Nikdo doopravdy nevěděl, zejí Melenea pomáhá. Tezereneeové by obléhali otcův hrad a ztráceli by čas, zatímco by obě ženy mohly studovat záznamy krystalů. Dávalo to smysl a Sharissa znovu pocítila vděčnost za to, zejí pomáhá tak starostlivá přítelkyně.</p>

<p>"Budeme potřebovat otcovy poznámky. Má je v soukromých pokojích, ale já se k nim snadno dostanu."</p>

<p>"To je dobře. Já mezitím využiji příležitosti a prohlédnu si to tady, jestli nenajdu ještě něco, co by nám mohlo pomoci." Melenea Sharissu krátce objala. "Už brzo otce znovu uvidíš!"</p>

<p>Rozdělily se. Sharissa odspěchala z komnaty, aby co nejrychleji získala otcovy poznámky a mohla se vrátit. Její představy se rozběhly k okamžiku, kdy ho konečně znovu uvidí. V zasnění minula stín, aniž si uvědomila, že je jiný než ostatní.</p>

<p>"Sharisso."</p>

<p>Klopýtla a couvla k jedné ze stěn. Nemohla uvěřit tomu, co slyšela. Zadívala se do chodby před sebou a konečně zaregistrovala stín, který nebyl stínem.</p>

<p>"Gerrod!"</p>

<p>"Zeree, poslouchej mě. Sirvak mi řekl, že..."</p>

<p>Sirvak! Důvěrník ji zradil? Jak je to možné? Ledaže by Gerrod nějak přemohl jeho mysl a přivlastnil si ho. Melenea říkala, zeje úskočný. "Drž se ode mě dál, Tezerenee!"</p>

<p>"Malá hlupačko! Tvůj otec tě až moc chránil! Nemáš ponětí o povaze vraadů! Kdybys jen..."</p>

<p>Sharissa využila jeho kázání a prohnala se kolem něj zpět ke komnatě, ve které nechala Meleneu a kde bude v bezpečí. Gerrod od ní něco tak drzého a nemagického nečekal, protože ji považoval jen za slabé, uvzlykané děcko. Zaskočila ho. Díky výchově však měl dobré reflexy, hrábl po ní, ale těsně minul její ruku.</p>

<p>"Sharisso! Ne! Vrať se! Mluv se Sirvakem!"</p>

<p>Nevšímala si ho, věděla, že důvěrník teď bude jen loutkou v jeho rukách. Usoudila, že její jediná naděje spočívá v Melenee a v útěku z hradu.</p>

<p>Když doběhla ke dveřím, skrze které na ni Gerrod nedosáhne, ucítila ve vzduchu kolem sebe mravenčení. Tezerenee sesílal kouzlo. Bez uvažování, kde přistane, skočila do komnaty. "Meleneo, já..."</p>

<p>"Shari! Odvolej ze mě ten hmyz!"</p>

<p>Soumračníci, kteří nebyli o moc víc než útržky tmy, poletovali kolem čarodějky a útočili na ni z jedné strany, zatímco se pokoušela krýt na druhé. Několik zbytků na podlaze hovořilo o osudu těch, které zasáhla.</p>

<p>Sharissině rozbouřené představivosti to všechno dávalo až příliš dobrý smysl. Gerrod teď musel prostřednictvím Sirvaka ovládat i soumračníky. Hrad už nebyl bezpečný; Tezerenee ohrožuje dokonce i tuhle komnatu, kde chtěla chvíli přemýšlet.</p>

<p>"Sharisso!" Gerrod stál ve vchodu a marně tlačil na bariéru. Neměla ponětí, jak dlouho ochrany vydrží. Pokoušejíc se ignorovat hrozbu za zády, otočila se k přítelkyni. V její přítomnosti se ebenově černí tvorové stáhli, zdráhavě, ale přece ji poslechli. Dívka nechtěla pokoušet štěstí, jenom se chtěla ujistit, jestli její společnice není zraněná.</p>

<p>Na Meleneině slonovinové kůži bylo několik škrábanců, ale čarodějka je ignorovala. Místo toho Sharissu bolestivě popadla za zápěstí a přitáhla k sobě.</p>

<p>"Odcházíme! Drž se mě!" "Zeree! Nemůžeš věřit..."</p>

<p>Zbytek Gerrodových slov se vytratil, když hrad náhle zmizel a Sharissa se v okamžiku ocitla na místě, které nemohlo být nic jiného než Meleneino panství.</p>

<p>Selhalselhalselhalselhal...</p>

<p>Gerrod bojoval proti šílené panice v Sirvakově mysli. Tvor se přestal ovládat, jakmile jeho paní zmizela s Meleneou. Tezerenee násilím nutil důvěrníka, aby se sebral, ale sám se nedokázal přestat o mladou Zeree bát. Gerrod ji neměl rád, nikdo si však nezasloužil čarodějčinu péči... snad kromě Reegana, který by si v ní nejspíš liboval.</p>

<p>Sirvaku! Poslouchej mě!</p>

<p>Podařilo se mu přesvědčit důvěrníka, že nejlepší šancí bude spojenectví. Celkem rychlý Sirvakův souhlas pramenil především z toho, co důvěrník věděl o lady Melenee. Byl to případ nepřítel mého nepřítele... Ať byl důvod jakýkoliv, doufali, že Sharissu zastihnou ve chvíli, kdy bude ochotná naslouchat. Gerrod cítil při pomyšlení na selhání hořkost, protože to byla jen jeho chyba. Vzpomněl si na otcovo pokárání a začal přemýšlet, jestli to nebyla pravda.</p>

<p>Nakonec na tom nezáleželo. Gerrod selhal a s prázdnýma rukama se vrátit nemůže. Jeho jedinou šancí na přežití teď byla zřejmě Zereeho teoretická stezka do zahalené říše. Když lord Tezerenee naznačil, že ho tu nechá, nežertoval.</p>

<p>Selhal... Důvěrník už byl mnohem klidnější, ale pořád mu nedokázal nijak pomoci s plány. Ty zase zbyly na Gerroda.</p>

<p>Přestože nemohl do komnaty vejít, chvíli špehoval ty, co byli uvnitř. Sharissa se zmínila, že Dru zkoumal záznamy a síly spojující oba světy. V tom by mohl být klíč.</p>

<p>Sirvaku! Choval se k důvěrníkovi stejně, jako by se doma na území klanu choval k jedné z vyvern. Okřídlený tvor odpověděl, jako by ho zavolal jeho vlastní pán.</p>

<p>Poslouchej mě pozorně, začal, a možná se nám podaří zachránit tvého pána a paní... a mě taky, dodal nakonec pomalu. Byla to naprostá pravda. Myslím, že musíme udělat tohle...</p><empty-line /><p><strong>IX.</strong></p>

<p>Dru procitl do nového jitra, netuše, kdy omdlel. Poslední, nač si vzpomínal, byl náhlý přílet ptačích lidí, kteří kolem něj vytvořili kruh. Pokusil se něco dělat, jeho mysl ječela, zeje pomalý, bylo však příliš pozdě. Pak omdlel.</p>

<p>Zkusil pouta; držela. Po pokusech čarovat mu v hlavě nejdřív zabušilo a pak ji na několik minut naplnilo vytrvalé bzučení. Po dvou neúspěšných pokusech to vzdal; pochopil, že je víceméně bezmocným vězněm. Poněvadž útěk byl teď nemožný, začal čaroděj sytit svoji neutuchající zvědavost. V ranním pološeru si prohlížel své tmavě hnědé věznitele. Měl dojem, že jsou to skoro samí samci. Neměli nějaké viditelné zvláštní znaky, ale čtyři aviani byli menší a štíhlejší než ostatní, přestože taky vypadali dospěle. Nic víc nevěděl, jen prostě předpokládal, že to jsou samice. Pokud měl pravdu, byli aviani velkými stoupenci rovnosti pohlaví, protože ti menší pracovali stejně tvrdě jako ostatní a jednalo se s nimi se stejným respektem.</p>

<p>Aviani se tady kolem nevyznali o moc lépe než Dru, jak bylo patrné z jejich trhavých pohybů a neutuchající ostražitosti. Místo bylo zajištěné, ale obklopené neznámými zeměmi. Pravděpodobně také byli víc doma na stromech, horských svazích a samozřejmě na obloze. Jeho věznitele žasli nad opuštěným městem a taky se ho nemálo báli, přestože se pokoušeli obojí zakrýt pod maskou arogance, za kterou by se nestyděl ani Barakas. Dru se s nimi pokoušel promluvit, ale jediná odpověď, které se mu dostalo, byly rány do tváře a nesrozumitelné skřehotání. Z ptačích gest během jednoho z těchhle testů usoudil, že mají způsob, jak s ním komunikovat, dohadovali se však, jestli je to nutné. Nakonec se věznitele rozhodli jen ho táhnout s sebou.</p>

<p>Dru přemýšlel o nestvůře, před kterou ho zachránili. Soudě podle reakcí ptačích tvorů byla její smrt důvodem k oslavě. Jako zabití úhlavního nepřítele, napadlo ho. Nepřekvapilo by ho, kdyby mezi oběma děsivými rasami zuřila válka. Z toho mála, co zatím viděl, se zdálo, že ani jedna z ras není o nic lepší než vraadové a pro ně bylo prolévání krve dost oblíbenou kratochvílí.</p>

<p>Aviani bezpochyby zabili i toho druhého tvora. Čaroděj předpokládal, že to musel být jeden z Barakasových elfu. Navzdory nebezpečí, ve kterém byl, Drua nejvíc zajímalo, proč jeho věznitele a příslušníci dalších dvou ras přišli právě sem. Po čem tady všichni tolik toužili? Jistě, většina jeho představ byly čiré dohady, Dru si však byl jistý, zeje na správné cestě.</p>

<p>Zatímco se postupně blížili k cíli avianů - a taky, připusťme, k jeho vlastnímu - Dru přemýšlel, co se stalo s Temnotou. Nejdřív ho napadlo, že ho jeho věznitele nějak vyprovokovali k tomu, aby se tak podivně stáhl, ale pak to rychle zavrhl. Takovou hrozbu by si určitě nenechali v zádech. Nemohli ani za zvláštní chování jeho koně. Aviani sice hřebce zaznamenali, ale vůbec si ho nevšímali. Koně tady byli očividně běžní a jeden, který se volně toulal v blízkosti starého města, je vůbec nezajímal. Chvíli potom, co se Dru probral, se kůň někam ztratil. Stopa vedla na sever, víc však čaroděj nevěděl, protože ho nedokázal stopovat dál.</p>

<p>Jak se blížili k vrcholu, vypadaly ruiny ještě větší. Vnější hradby byly více než pětkrát vyšší než čaroděj; některé mohutné části pořád ještě stály. Ty věže, které se nezřítily, byly mnohem vyšší a snadno srovnatelné s tím, co kdy vytvořili vraadové. Po nápisech a ozdobách nezůstalo skoro nic, tisíce let působení počasí je zničily. Město bylo neuvěřitelně staré, nejspíš bylo v troskách už v době, kdy se na Nimthu objevili první vraadové.</p>

<p>Skupina stála poblíž místa, kde bývala městská brána. Aviani se očividně psychicky připravovali na vstup dovnitř. Jenom Dru si uvědomil, že začaly otřesy, byl však na ně z Nimthu tak zvyklý, že si jich nevšímal.</p>

<p>Náhle se země prudce otevřela a po tvorech nahoře se natáhly obrovité tlapy plné drápů.</p>

<p>Dru zoufale odklopýtal od jedné z tlap. Okamžitě poznal, co na ně útočí; tvor, který se ho předtím pokusil zabít, zjevně nebyl sám. Zbytku skupiny to právě začalo docházet. Dru se pokoušel vyhnout další natahující se tlapě, která vyrašila ze země kousek napravo od něj, a proklínal přitom svoje věznitele. Měli pečlivěji propátrat okolí; přepokládal, že to museli čekat. Jenže ptáci, stejně jako někteří z jeho bývalých protivníků, trpěli nadbytkem pýchy. Byli si jistí, že problém zkrotili. Teď hrozilo, že problém zkrotí je.</p>

<p>Jeden z vyšších tvorů bolestivě zaječel. Rychle ho to vtahovalo do země, přestože vyhrabaný otvor byl pro jeho okřídlené tělo příliš malý. Dru se s odporem a zděšením díval, jak se z aviana stala pouhá hromádka krve a přelámaných údů, která se brzy úplně ponořila pod zem. Aviani začali opožděně vylétat k nebi; vraad se o to usilovněji snažil uniknout drápům, které se sápaly po něm, a přál si, aby mohl udělat totéž.</p>

<p>Ze čtrnácti avianů zahynul jen jeden, ostatním se podařilo vzlétnout. Několik z nich sáhlo po medailonech.</p>

<p>Ukázalo se, že vzduch není o nic lepší útočiště než pevná zem. Jedna z nosatých oblud vyrazila ze země a vydala hluboký, vyzývavý zvuk. Měla s sebou špičatý oštěp, dlouhý jako jeho tělo. Ještě než se útočník úplně vyhrabal z hlíny, oštěp už letěl k avianům. Mířil naprosto přesně; další z ptačích lidí dopadl mrtvý na zem ani ne metr od bezmocného vraada. Oštěp trčel jako vlajková žerď, tak pevně zabodnutý v hrudi oběti, že dokonce prošel skrz.</p>

<p>Náhle aviani taky zaútočili. Dru se připravil, čekaje ohavné mumifikační kouzlo, které viděl předtím. Místo toho se kolem jedné z nestvůr, které se vynořily na povrchu, rychle utvořila mlha. Čaroděj se zamračil. Zamýšlená oběť pohrdavě zatroubila a mávla tlapou, aby mlhu rozehnala. To se však nepodařilo. Ať se netvor snažil, jak chtěl, mlha dál houstla, tak rychle, že v ní oslepený tvor ze země po jednom či dvou nadechnutích úplně zmizel. Po dalších několika vteřinách začal konečně účinkovat vítr, který předtím na magickou mlhu útočil úplně zbytečně, a pomaluji rozptyloval.</p>

<p>Když ji rozehnal úplně, byl mohutný tvor, kterého mlha předtím halila, pryč. Jako by tam nikdy ani nebyl, zůstala po něm jen rozhrabaná země na místě, kde vylezl na povrch.</p>

<p>Ještě jeden okřídlený tvor padl za oběť přesnému hodu, ale tím štěstí nově příchozích skončilo. Dva další, kteří vylezli na povrch, postihl stejný osud jako prvního; čtvrtý se přímo před Drnovýma očima proměnil v odpornou hromádku prachu. Pak útok ustal. Buď aviani pobili všechny protivníky, nebo se podzemní tvorové stáhli.</p>

<p>Přeživší ptačí lidé po dvojicích slétli, aby se postarali o mrtvé. Dva se oddělili od ostatních, popadli čaroděje, a než se stačil nadechnout k protestu, vznesli se s ním do vzduchu. V doprovodu třetího aviana zamířili k městu a přelétli trosky brány, místo aby jí prošli.</p>

<p>Na místě, kde kdysi bývala umně postavená ulice, ale dnes tu zůstala jen rozházená hromada ohlazených, rozbitých dlažebních kamenů, bez okolků odložili Drua na zem.</p>

<p>Konečně toho měl vraad dost. Byl spoutaný a nejspíš ho čekala smrt. Otočil se k věznitelům, téměř jako by je vyzýval k úderu, a zařval: "Poslouchejte mě! Nevím, co hledáte, ale povězte mi to a já vám můžu pomoct! Laskavě se mnou aspoň mluvte! Třeba vím něco, co vy nevíte. Žádám, abyste mě vyslechli!"</p>

<p>Pochyboval, že ví něco, co by mělo pro aviany jakoukoliv cenu, ale to jim nehodlal prozradit. Trojice na něj upírala trojí pohled jediného oka. Dru se pod jejich zkoumáním netrpělivě zavrtěl.</p>

<p>Bez varování a rychlostí, která mu vyrazila dech, dva aviani, kteří ho předtím nesli, náhle vykročili vpřed a popadli ho za paže. Dru si nebyl jistý, co mají v plánu, a bezděčně sebou zazmítal, i když to vypadalo, jako když dítě bojuje se vzteklým vlkem - tvorové byli velice silní. Když třetí z nich viděl, že zbylí dva čaroděje pevně drží, pomalu k vězni přistoupil, zastavil se asi na krok od něj a povýšeně se na něho zahleděl.</p>

<p>Drápy se pohnuly tak hbitě, že se čaroděj ani nestihl bát o život. Avianova dlouhá ruka Druovi zakryla horní polovinu zorného pole. Dlaň se mu opřela o čelo.</p>

<p>Svět kolem Drua se změnil, obraz dávno ztracené slávy se proměnil v pohled na temné a zneklidňující místo. Nějak věděl, zeje to jedna z jeskyní v horském pásmu - za velikým mořem? Ano, bylo to tak. Temnota svého malého společníka přivedl do říše za závojem, ale tady byl zjevně víc než jeden kontinent. Měl pravdu, když předpokládal, že ptačí lidé tuhle zemi neznají. Podstoupili svízelnou cestu, aby se sem dostali, a třetina jich zahynula dřív, než se vůbec dostali na pobřeží této pevniny. To všechno teď Dru věděl z pocitů a obrazů, které zaplňovaly každičký kout jeho mysli.</p>

<p>Pohled se rozšiřoval, dokud si Dru neuvědomil, že centrální jeskyně ukrývá rozlehlou komnatu, která kdysi dávno slouží vála jako trůnní sál nebo chrám. Jeskyni osvětlovalo tlumené světlo, jehož zdroj nebyl patrný. Stály tu bizarní kamenné sochy, které vypadaly skoro jako živé. Některé představovaly lidi, jiné ne, ale udivující detaily svědčily o umění dávných mistrů. Vraad ve vysokých sochách a v prastaré komnatě rozeznal něco, co mu připomnělo zničené město, jako by navzdory rozlehlé vodní pláni, která je oddělovala, bylo obojí dílem jedné rasy.</p>

<p>"Tak je to tedy?" zeptal se ptačího vůdce, i když ho v tu chvíli neviděl. "Našli jste jeskyni a vystopovali jste její původ až sem."</p>

<p>Projel jím pocit, naznačující souhlas. Nepokoušel se pochopit, jak je možné přeložit pocity do odpovědí; to by si vyžádalo příliš mnoho času. Věděl jen, že to odhadl správně a okřídlený tvor mu to potvrdil.</p>

<p>Dru se díval, jak postava, v níž rozeznal sám sebe, prohledává město po bohu - pateraků? - kteří po něčem pátrali. Ti... zase to jméno, paterak, ale nějak mu nesedělo. Pátrači... ano, usoudil přihlížející čaroděj, jsou to pátrači. Bylo to stejně příhodné jméno jako to, které si pro sebe vybral Temnota, a mnohem lépe vyhovovalo vraadovým uším i ústům.</p>

<p>Pátrači v jeskyni něco našli - pečlivě před čarodějovou myslí ukryli, co to bylo - a to je přivedlo k cestě na tento kontinent. Bohužel to na stejné místo přivedlo i jejich úhlavní nepřátele, podzemní kopáče. Dru se pokusil zachytit jméno nepřátel, ale avian používal pro velká monstra jen ty nejhanlivější symboly a čaroději se ani jeden nezdál vhodný. Pochopil však, že druhá rasa je starší než jeho věznitelé a její moc mizí... ovšem ne dost rychle, pokud šlo o aviany. Mohl to sice být jen názor vůdce skupiny, ale Dru ho prozatím přijal jako fakt.</p>

<p>Stejně prudce, jako se ocitl v jeskyni, byl vraad přemístěn do jiného obrazu, tentokrát do rozlehlého hnízdiště, částečně přirozeného, částečně vybudovaného. Tohle byl obraz slávy pátračů. Jejich svět, spojení přírody a staveb, zaujal Drua víc než důvod, proč se ocitli na tomhle konci světa. Pátrači proměňovali stromy a pahorky v komplikovaná obydlí, která by klidně mohli vybudovat vraadové. Bylo zjevné, že většina jejich společnosti chtěla být někde usazená, a nebylo překvapením, že jejich stavby připomínaly stavby vraadů. Druhý kontinent byl posetý podobnými městy, dovolujícími pátračům rozmnožovat se, ale neničícími přírodu.</p>

<p>Dru si vzpomněl na svůj svět a pocítil závist k umění věznitelů. V tu chvíli se vůdce rozhodl stáhnout ruku z vězňova čela. Dru správně odhadl, že vyšší pátrači jsou samci.</p>

<p>Přestože pokus rozluštit jemnější odstíny výrazů ptačích lidí byl nanejvýš hádáním, čaroděj zachytil na vůdcově tváři výraz, který se mu jevil jako znechucení nebo úžas. V tu chvíli ho poprvé napadlo, že unikátní způsob komunikace pátračů funguje obousměrně. Dru jim bezděčně prozradil vlastní původ, včetně nanejvýš důležité skutečnosti, že není z tohoto světa!</p>

<p>Pátrači k rozhovorům mezi sebou očividně nepotřebovali fyzický kontakt; výraz odporu se promítl i ve tvářích těch dvou, kteří ho drželi. Věděl, že v duchu vidí rozkládající se Nimth. Věděl taky, co si o něm musí myslet, jako o jednom z těch, kdo jsou za zkázu kdysi nádherného světa zodpovědní.</p>

<p>Překvapilo ho, že ho dál nevyslýchali. Ať tady aviani hledali cokoliv, považovali to za mnohem důležitější než jednoho osamělého příslušníka upadající rasy někde odjinud. Když se nad hradbami objevil zbytek skupiny a přistál okolo nich - tentokrát si prohlíželi půdu pod nohama mnohem opatrněji - vůdce neplýtval časem ani na to, aby ostatním shrnul, co se od Drua dozvěděl. Vraad si přesto byl docela jistý, že všichni vědí, co mu vyklouzlo; znechucené pohledy, kterými ho občas častovali, byly trochu jiné. Předtím to byla prostě arogance vůči někomu, kdo nepatří k jejich "nadřazenému" druhu. Teď to byla taky arogance, ale okořeněná výrazem, který si Druovi vlastní lidé nechávali pro ty vraady, jejichž choutky byly tak zvrhlé, zeje ani jejich bratři nedokázali přijmout.</p>

<p>S Druem uprostřed, stále sevřeným dvěma strážci, se skupina vydala hlouběji do trosek města. Tu a tam některý z avianů na několik minut vzlétl, prohlédl si okolní budovy a podíval se na ruiny z výšky. Postupně zamířili na východ. Nebyl to střed města, ale stála tam největší z okrouhlých budov. Tak velká budova, že by se do ní snadno vešlo několik tisíc vraadů.</p>

<p>Slunce už se sklánělo k západu, když dorazili k popraskanému a sutí posetému prostranství vedle veliké stavby, kterou si aviani zvolili za cíl. Drua napadlo, co je asi s Temnotou. Doufal, že znovu ožije, dřív než pátrači najdou svou kořist a usoudí, že už "hosta" nepotřebují.</p>

<p>Jeden z avianů zaskřehotal, sáhl dolů a cosi vytáhl z úlomků pokrývajících většinu prostranství před nimi. Nejspíš bývalo čtvercové a zdobené sochami, ale jedna z blízkých věží se úplně zhroutila a trosky ležely všude kolem, což velmi ztěžovalo jejich postup. Několik zrádných trhlin křižujících náměstí prozrazovalo, že jde jen o malou část z možných nebezpečí, která je čekají.</p>

<p>Věc, kterou pátrači vytáhli, nebyla jen úlomek nějaké rozbité sochy. Ne, tak jednoduché to být nemohlo. Ukázalo se, že jde o kožený váček zdobený značkami. Dru ho zahlédl jen zběžně, ale připadal mu podobný stylu oblečení mrtvého elfa - pokud to byl elf, což pořád nevěděl jistě. Asi to byl důkaz; pátrači byli očividně rozčilení. Dru začínal znovu doufat, a zároveň se bát. Třetí strana mohla být jeho záchranou, pokud by přežil boj mezi ní a svými vězniteli, mohlo se ale taky ukázat, že elfové nejsou o nic přátelštější než aviani. V tuhle chvíli by to však Dru rád riskoval.</p>

<p>Objev váčku proměnil chování celé skupiny. Pátrači, kteří už ztratili tři lidi - nemluvě o mnoha, kteří se nedostali přes moře - zjevně cítili, že už nemůžou postrádat nikoho dalšího. Dru zjistil, že jde před nimi, tak blízko, aby ho mohli snadno srazit, kdyby se pokusil o útěk. Dělal jim nedobrovolnou čelní stráž. Všichni pátrači drželi ruce na medailonech, pověšených kolem krku. Měli stejný zrak jako skuteční ptáci a dívali se jedním okem na cíl a druhým na okolní trosky. Cekali léčku.</p>

<p>Nestalo se nic. Dru došel ke schodům budovy a otočil se. Nebyl si jistý, jestli vůdce chce, aby pokračoval. Odpověď, kterou dostal, signalizovala, že má zůstat na místě, alespoň prozatím. Pátrači se shromáždili u schodů a čaroděj se znovu ocitl pod pečlivým dohledem. Měl pocit, že ho sleduje stejná dvojice, která ho věznila už předtím. Dru pořád měl potíže rozeznat je od sebe, až na vůdce, kterého od chvíle, kdy se jejich mysli spojily, dokázal odlišit snadno.</p>

<p>Po němé diskusi, jejíž obsah mohl jen odhadovat, ho popostrčili po schodech nahoru. Přestože vypadaly relativně nedotčeně, některým místům chybělo jen málo ke zhroucení, a taky se pod ním několikrát sesypaly. Výstup trval dvakrát déle, než by měl, a než se Dru dostal nahoru, pořádně se zadýchal.</p>

<p>Odtáhli ho od dveří, kterými se chystal projít. Proklel aviana, který ho strhnul a málem ho shodil zpět dolů.</p>

<p>"Co teď?" zavrčel, spíš sám pro sebe než k avianovi, který ho držel.</p>

<p>Jedna ze samic se postavila před něj a kopla do zrezivělého pozůstatku dveří. Ty se sesypaly s rachotem, který vibroval nejen čarodějem, ale znovu a znovu se nesl ozvěnou skrz celou budovu. Vrstva prachu se zvedla a vytvořila maličkou prašnou bouři. Když se prach usadil, pátrači postrčili zajatce dopředu. Samice ustoupila, takže mohl projít dveřmi. Přemýšlel, jaký osud ho tam čeká. Každý vraad by měl pro vetřelce připravených tisíc vražedných pastí, dokonce i kdyby už byl tisíc let mrtvý. Přestože ruiny vypadaly velice staré, byly v pozoruhodně slušném stavu. Jeho strach z nebezpečí číhajících uvnitř nijak nesnížilo ani chování avianů, kteří ho očividně chtěli použít jako obětního beránka.</p>

<p>Stavitelé příbytku však nebyli jako vraadové, protože ho nic nesrazilo k zemi, žádné prastaré kouzlo mu nevyrvalo kosti z těla, žádná kovová střela mu neprobodla hruď. Budova - nebo alespoň její vstupní hala - byla bezpečná. Dru by si úlevně oddechl, ale jeho společníci ho znovu popostrčili, dychtiví to tady prozkoumat.</p>

<p>Když vešel do první komnaty, temné místnosti bez oken, přivítaly ho hrozivé oči a široce rozevřené čelisti, připravené polknout celou skupinu. V temnotě neosvětlené místnosti ho napadlo, že se konečně tváří v tvář setkal s jedním z draků lorda Tezereneeho. Teprve když jeden z pátračů vyvolal světlo, uvědomil si Dru, že vidí jen obrovskou kamennou podobu draka. Ztuhnul na místě, ale nikdo ho za to nepotrestal; aviani byli stejně šokovaní jako on.</p>

<p>Na rozdíl od draků v jeho vlastním světě, velikých, hřmotných tvorů, kteří pro Barakase a jemu podobné představovali jen domácí mazlíčky a jízdní zvířata, byl tenhle drak vládcem. Neznámý umělec se rozhodl zobrazit ho se složenými křídly - nejspíš proto, aby neměl potíže s rovnováhou sochy - ale přesto to byl největší, nejmajestátnější drak, jakého kdy vraad viděl. Tohle byl kolos vládnoucí mocí i inteligencí. Nebylo sporu, co chtěl umělec vyjádřit; tohle byl pán všeho tvorstva, který dokáže obelstít i nejmazanější protivníky.</p>

<p>Znovu ho napadla otázka, co se asi mohlo stát těm, kdo odsud vládli.</p>

<p>Pátrači vypadali rozrušeně; poznávali věci, ležící na stupínku před ohromující sochou. Dru si jich všiml až teď; pořád ho přitahovaly obrovské oči.</p>

<p>Stupínek představoval jakousi vystavenou sbírku, pódium, na němž i po tak dlouhé době stále ležely drobné figurky, které byly Druovi vzdáleně povědomé. Nepřekvapilo ho, že právě tady přetrvaly tak dlouho. Přestože se město rozpadalo, na to, jak dávno bylo opuštěné, bylo pořád pozoruhodně zachované. Pódium a předměty na něm byly jediné věci, které se v místnosti zachovaly, rozhodně se však nedalo říct, že je prázdná. Stěny, podlahu, a dokonce i zdobený strop pokrývala poněkud surrealistická zobrazení světů a druhů. Většinu z nich vraad nepoznával, viděl však drobný kruh obsahující pátrače a jiný, který zobrazoval jednoho z pátračových nepřátel. Byl tady i tvor, kterého Dru pokládal za elfa, i další, který mu až příliš připomínal jeho vlastní lid.</p>

<p>Co je to za místo?</p>

<p>Byly tu podobizny mnoha ras, ale jen Dru jim věnoval pozornost. Pátrači byli příliš zaujatí figurkami, skřehotali jako vzrušené děti... jako Sharissa.</p>

<p>Dru by rád věděl, jestli je v bezpečí. V pevnosti by na ni dohlédl Sirvak, čaroděj však dceru znal a věděl, že bude určitě pátrat po jeho osudu. To mu dělalo starosti, protože šijí mohl příliš snadno všimnout někdo z jeho protivníků, hlavně Tezereneeové. Mohli by Druovu nehodu chápat jako nový způsob, jak uniknout z Nimthu, ale stařešina byl tak šílený, že by se taky mohl rozhodnout jeho práci zničit. Koneckonců, opravdu by oslabila sevření, v němž lord Tezerenee držel ostatní vraady.</p>

<p>Ozvala se rána, která Drua přinutila otočit se a podívat, co se děje s jeho vězniteli. Čtyři pátrači, včetně vůdce, si prohlíželi artefakty. Pečlivost, s jakou studovali každičkou křivku figurek výmluvně svědčila o jejich zájmu. Teď je však něco rozzuřilo. Vůdce popadl jednu ze sošek a mrštil jí k soše dračího vládce, jak ho Dru v duchu pojmenoval. Figurka se roztříštila a úlomky se rozlétly po místnosti, socha však zůstala nepoškozená.</p>

<p>Čaroděj je mlčky sledoval. Rozhořčení aviani nechali figurky být a vrátili se ke zbytku skupiny. Vůdce, očividně zklamaný a rozčilený, ukázal na vchod a naznačil Druovi, aby je vyvedl zpátky ven. Čaroděj se ohlédl na majestátního draka a znovu měl pocit, jako by mu socha pohled oplácela. Vůdci pátračů však došla trpělivost a ohnal se po něm drápy. Dru ucítil na jazyku chuť krve a nebýt dvou strážců, upadl by na zem. Ti ho drželi na nohou, dokud se nevzpamatoval, a pak ho postrčili dopředu, stále těsně za ním.</p>

<p>Stejným způsobem, jakým prozkoumali první místnost, prošla skupinka dalším tuctem komnat. Ty byly ještě větším zklamáním než první. Ve většině z nich nebylo nic než omítka a kameny, stropy se mnohde dávno zhroutily. V několika komnatách, které zůstaly celé, byly jen staleté vrstvy prachu. Jestli tady jejich obyvatelé zemřeli, bylo to už tak dávno, že se mrtvoly, a dokonce i kostry už rozpadly v prach.</p>

<p>Nenarazili tu však ani na důkazy, že tu kdy byli jiní vetřelci, ačkoliv na hrbolatých kamenných hromadách, přes které klopýtali, bylo téměř nemožné nějaké stopy najít. Dru většinu chůze doslova protrpěl, s rukama svázanýma za zády si nemohl chránit obličej, když uklouzl nebo klopýtl. Dva strážci za ním se dívali pod vlastní nohy a často mu nijak nepomohli. Než prozkoumali první patro, vraadův obličej a tělo byly samá modřina a škrábanec. Kdyby měl příležitost, snadno by se vyléčil, ale jeho zdraví bylo na seznamu priorit avianů hodně nízko. Vypadali tak lhostejně, že Dru přemítal, proč ho vůbec nechávají naživu.</p>

<p>Slunce se ještě víc přiblížilo ke každodenní smrti. Vůdce pátračů byl čím dál zklamanější a jeho pocity se odrážely i na ostatních. Čaroději už to bylo jedno; chtěl si jen lehnout, usnout a probudit se ve svém perleťovém hradu. Přál si, aby nikdy nenašel trhlinu, otvor mezi tímhle místem a Nimthem, i kdyby to mělo znamenat, že by se musel klanět Barakasovi a jeho klanu.</p>

<p>U bývalého schodiště, které kdysi vedlo do vyšších pater, ale teď z něj zbyla jen hromada kamení, pátračům konečně došly i poslední zbytky trpělivosti. Pohled jejich vůdce vyslal čtyři z nich do vzduchu. Dru se na okamžik vytrhnul z unavených úvah a díval se, jak vylétají otvorem, kterým kdysi vedla horní část schodů. Přestože to bylo nebezpečné, protože někde blízko mohli číhat nepřátelé, aviani se rozhodli, že se rozdělí, aby si šílené hledání ulehčili.</p>

<p>Sedm zbývajících pátračů odvleklo utýraného čaroděje s sebou, aby pokračovali v prohlídce hlavního patra. Byli už tak zoufalí, že jakmile vešli do nějaké komnaty, hned se začali probírat sutí. Pod bdělým dohledem vůdce, který Drua držel, zatímco pátrání postupovalo, vybírali z úlomků stropů a stěn všechno, co vypadalo jen trochu neobvykle. Pár věcí, které</p>

<p>vyhrabali, je povzbudilo a probudilo Druovu zvědavost. Poznal jeden či dva předměty, nad nimiž ptáci vypadali zmateně, pečlivě však předstíral, že nic neví. Pomalu se před ním odhalovalo umění dávné rasy. Z lesklých úlomků, které aviani při pátrání nevybíravě zahazovali, poznal, že věděli hodně o magii krystalů. To, co pátrači hledali, však zjevně nemělo s krystaly nic společného; mnohem víc je zajímaly předměty, které něco představovaly - draci, zvířata a sošky, o kterých se dalo orientačně mluvit jako o lidech.</p>

<p>Vůdce, který ho pořád držel za paži, náhle naklonil hlavu, jako by naslouchal něčemu venku. Dru napjal sluch, ale neslyšel nic než rachocení suti, jak aviani odhrabávali kousky stropu, aby se dostali hlouběji. Vzápětí se i ostatní zarazili a zaposlouchali.</p>

<p>Dru neslyšel nic než tlukot vlastního srdce... dokud si neuvědomil, že rytmické ťukání těžko vydává jeho srdce, pokud ho slyší i ostatní. Ne, ten zvuk se ozýval z neznámého místa blízko hlavního sálu a každou vteřinou se blížil.</p>

<p>Pátrači se narovnali a zahleděli se na vůdce. Ten se podíval na čaroděje a pak ho popadl a hodil jím ke dveřím. Dru vyklopýtal na chodbu. Znepokojivé ťukání bylo čím dál hlasitější. Čaroději bylo něčím povědomé, podobně jako obrázky, které viděl předtím. Snažil se vzpomenout si, co takové zvuky vydává, ale jeho pokus spoutat roztříštěné myšlenky do něčeho smysluplného byl přerušen rýpnutím vůdce pátračů. Protože neměl na vybranou - což začínalo být až příliš běžné pro někoho, kdo dosud žil v přesvědčení, že jen máloco nemůže mít - pomalu vyrazil chodbou ke zdroji zvuku. Aviani ho následovali a zvolna se přitom rozestupovali. Dva vzlétli a vznášeli se u stropu.</p>

<p>Zvuky se dál rozléhaly ohromnou stavbou, takže měl bezmocný čaroděj docela potíže odhadnout, kam se má otočit. Obrátil se zpět a vůdce, jako by věděl, jak je čaroděj zmatený, ukázal dopředu.</p>

<p>"Díky," zašeptal Dru hořce. Neměl naději, že se vyhne střetu s tím, co je hledalo. Neznělo to jako ti mohutní tvorové, kteří žili v zemi - vraad by čekal, že se budou pohybovat téměř nehlučně, vzhledem k tomu, že jejich úhlavní nepřátelé číhali někde v budově - a nemyslel si ani, že jsou to elfové, které ještě ani nezahlédl. Ti by byli taky opatrnější.</p>

<p>Co asi mířilo hlavním sálem a mělo tu drzost procházet se bez obavy z odhalení po místě, kde mohlo číhat nebezpečí?</p>

<p>Už byl tak blízko zvuků, že nebyl čas k dalšímu přemýšlení. Ruka s drápy, patřící vůdci avianů, chytila vraada kolem krku a proměnila ho tak v živý štít. Následováni ostatními jako loutkami na provázcích pak vkročili do hlavního sálu vstříc neznámému.</p>

<p>Avian za Druem sebou škubl a málem ho pustil. Dru mu to nemohl mít za zlé.</p>

<p>Byl to hřebec, ebenově černý hřebec, neskutečná ohromná postava, nejimpozantnější oř, jakého kdy čaroděj viděl. Kůň se zastavil a ťukání, zvuk kopyt na tvrdé podlaze, utichlo. Hřebec byl vyšší než člověk i avian. Zvíře zatřáslo hlavou a divoká hříva zavlála. Podívalo se na dvě drobné postavy před sebou, jako by to byla jen zrnka prachu, která je třeba smést, a zahrabalo kopytem o kamennou podlahu.</p>

<p>Dru se pokusil couvnout, ale nehybný vůdce pátračů mu v tom zabránil. Před očima shromážděné skupiny hřebec dál hrabal... a rychle v podlaze vydlabával štěrbinu!.</p>

<p>Hřebec vysoko zvedl hlavu a místo hlasitého zařehtání se zasmál jejich zděšení.</p><empty-line /><p><strong>X.</strong></p>

<p>Lochivan přestal křičet, jakmile na sobě ucítil něčí ruce. Věděl, že se před klanem zostudil. Nemohl na to přestat myslet, přestože kolem burácel vítr a obloha bouřila.</p>

<p>Pak uslyšel, jak mu jeho bratr Esad šeptá: "Netrap se tím, jak jsi reagoval na přechod. Většina z nás křičela a všichni ostatní cítili tu bolest. Až přijde otec, nikdo o tom nepromluví."</p>

<p>Vraad, který právě dorazil, se podíval na své nahé tělo; konečně ucítil bouři. "Moje oblečení..." vzhlédl k Esadovi, který byl oděný ve stejné zbroji, jakou museli zanechat na Nimthu... spolu se starými těly. Zbroj i oděv byly bezpochyby vyčarované, ale proč Lochivan nedokázal udělat totéž, co bratr? Proč mu kouzla vzdorovala?</p>

<p>"Oblékli mě ti, kdo dorazili jako první," řekl druhý Tezerenee, který poznal, nač Lochivan myslí. "Dokončit kouzla stojí velkou námahu a často je k tomu zapotřebí více lidí." Přestože Esadovi větší část tváře ukrývala přilba, bylo zjevné, zeje strašlivě napjatý.</p>

<p>Lochivan vstal a zatřásl hlavou, až mu několik pramenů hnědých a šedých vlasů vlétlo do obličeje. Náhle zjistil, že je znovu oděný v pohodlné látce a dračích šupinách. Tezerenee vděčným přikývnutím poděkoval příbuznému, který mu pomohl. "Zvládli jsme to zatím všichni?"</p>

<p>"Ano."</p>

<p>Něco v Esadově hlasu ho přimělo prohlédnout si ostatní shromážděné vraady. Zatím jich tu bylo deset, včetně něj, a pokud viděl, byli tu všichni. V bratrově tónu však zněl strach a Lochivan věděl, že to není strach o něj. "Pověz mi, co se děje, bratře?"</p>

<p>"Část golemů chybí."</p>

<p>"Chybí?" Vraad se prudce otočil, dokud nezahlédl nehybná těla. I teď se mu nad nimi zvedal žaludek, přestože by to před ostatními nepřipustil. Tělo, které měl, bylo nedávno jako tahle...</p>

<p>Chvíli mu trvalo, než odhadl jejich počet, ale pak viděl, že mu Esad řekl pravdu; zbývala tu asi stovka těl golemů, přestože předtím Esad hlásil, že jich je dvě stě nebo víc. "Draci!" zavrčel, když si vzpomněl na tvory, z nichž byli golemové vytvořeni. "Ephraim za svoji zradu draze zaplatí! Když on a jeho banda zrádců odešli, draci se vrátili a sežrali..."</p>

<p>"Ne." To neřekl Esad, ale jedna ze sester, vysoká, štíhlá žena, která se postavou podobala matce. Pokud si Lochivan vzpomínal, jmenovala se Tamara. Narodila se asi o osm set nebo devět set let dřív než oni. Občas bylo velmi těžké udržet si přehled i o příslušnících klanu, o cizincích ani nemluvě. "Ne," zopakovala. "Nebyli to draci. Nejsou tu dračí stopy ani krev. Těla zmizela příliš spořádaně, jako by si je ti, kdo je odnesli, pěkně postupně podávali."</p>

<p>"Za čtvrt hodiny bude přecházet Logan," připomněl jim Esad. "Měli bychom se připravit a vést ho na téhle straně závoje. Jestli to neuděláme, riskujeme, že se jeho ka ztratí." Dokud přechod ovládali ti na Nimthu, příliš to nehrozilo; Tamara i Lochivan věděli, že seje Esad jenom snaží odvést od otázky, která ho znervózňovala. Otec nebude potěšen a bude chtít obvinit někoho konkrétního. Ephraim bude mimo jeho dosah, ale oni ne.</p>

<p>Lochivan znovu zavrtěl hlavou. "Otec se to musí brzo dozvědět. Čím později ho o téhle další katastrofě informujeme, tím to bude horší."</p>

<p>"Musíme počkat ještě na Logana," připomněla jim Tamara. "Abychom dosáhli za závoj a mohli doopravdy komunikovat s ostatními, musí nás být alespoň jedenáct. Jakákoliv zpráva, kterou bychom mohli poslat teď, by byla nejspíš zkomolená a já chci, aby pro jednou bylo všechno perfektně jasné, až budeme tohle hlásit otci."</p>

<p>Bouřka, vedlejší efekt přechodu, se rychle vytrácela. Poslední příchozí se zadíval na nádherně modré nebe, které nahradilo temně šedé mraky, a v duchu proklel jeho klamnou nevinnost. Kdykoliv jindy by jasné nebe Lochivana nadchlo; nikdy nic takového neviděl. Teď však přemýšlel o problémech, na které jejich plán v poslední době narazil, a o tom, že Dračí říše možná nespadne Barakasovi do klína až tak lehce.</p>

<p>"Dobrá." Podvědomě téměř přesně napodobil stařešinovu pózu. Jeho příbuzní si toho nevšímali, protože se i oni často dopouštěli podobných věcí.</p>

<p>"Máme něco málo přes čtvrt hodiny na to, abychom se rozhodli, jak přesně to otci řekneme... a jak se vyhneme jeho hněvu!"</p>

<p>Dru chtěl něco říct, ale ústa na jeho zoufalé příkazy nereagovala. Smích utichl, ale ještě několik vteřin se rozléhal ozvěnou. Ohromný ebenový hřebec přiklusal blíž a zadíval se na skupinku avianů modrýma očima, které zmrazily každého, kdo se do nich podíval. Zachichotal se; tichý, výsměšný zvuk, při kterém jeho protivníkům běhal mráz po zádech.</p>

<p>Jeden z pátračů zvedl medailon a zaměřil ho na démonického koně. Dru poznal děsivou mlhu. Začala se shromažďovat kolem zamýšlené oběti stejně jako předtím kolem bezmocného tvora z podzemí. Za okamžik hřebce téměř nebylo vidět. Vraad cítil, jak mezi jeho vězniteli zavládl vítězný pocit.</p>

<p>Ebenový hřebec vyklusal dopředu, ignoruje mlhu stejným způsobem, jakým by čaroděj ignoroval vzduch, který dýchá.</p>

<p>"Jestli neumíte nic lepšího," zadunělo zvíře a jeho hlas Drua omráčil, protože ho okamžitě poznal, "neměli byste raději vůbec útočit!"</p>

<p>Tvor, který si říkal Temnota, se zasmál a mrknul na zajatého čaroděje. "Neměl bys mi utíkat, malý Dru! Byl jsem velmi rozčilený, když jsem zjistil, že jsi pryč. Já jsem čekal, když jsi ty spal!"</p>

<p>Zatímco se obyvatel Nicoty soustředil na člověka, dvě hnědé postavy na něj slétly zezadu, s tasenými drápy.</p>

<p>"Za..." Vůdce pátračů ho umlčel úderem dřív, než mohl Temnotu varovat, co mu hrozí. Mohutný hřebec však pochopil dost a otočil hlavu, přestože už se nestihl útoku vyhnout.</p>

<p>První avian udeřil, drápy připravené rozervat drzému tvoru hřbet. Ke své hrůze a k úděsu ostatních útočníkovy pařáty nenarazily na nic pevného. Místo toho se ponořily a klesaly do hmoty temnější než temnota, tvořící tělo přízračného koně. Pátrač vykřikl a pak se úplně potopil do Temnoty. Zmenšoval se, jako by spadl do bezedné jámy, která ho vtahovala stále hlouběji, ať se bránil, jak chtěl. V několika vteřinách zabiják zmizel, zcela pohlcený Temnotou.</p>

<p>Pátrači zděšeně zachraptěli.</p>

<p>Tak tohle myslel tím, že si mě vezme, uvědomil si Dru, když konečně znovu začal myslet. Těžce polknul, vděčný, že tomu osudu unikl.</p>

<p>Druhý okřídlený děs se nedokázal zastavit včas a připojil se k bratrovi; ponořil se a zmizel ještě rychleji než ten první. Bylo to skoro až příliš snadné, i když o nic méně děsivé. Během necelé minuty Temnota zničil -pohltil? - dva protivníky, a to ani nezaútočil.</p>

<p>"Tak kdo bude další? Stačí, když propustíte mého přítele! Co říkáte?"</p>

<p>Stínový hřebec kývl hlavou k Druovi. Kdysi by představa mluvícího koně vraada pobavila; ale teď ne. Na úžasném oři, kterému pátrači čelili, nebylo nic směšného.</p>

<p>Vůdce se podíval na Drua, na zbylé společníky a zase na Temnotu. Pustil čarodějův krk, za což mu byl vraad velice vděčný. Stejně rychle zmizela pouta.</p>

<p>Aviani jako jeden roztáhli křídla a vznesli se do vzduchu. Stejně rychle opustili síň - a zjevně i svůj cíl - a vylétli stejnými dveřmi, kterými předtím vešli dovnitř. Temnota je celou dobu sledoval s otevřenou výzvou, ať se mu odváží postavit. Když zmizel poslední, znovu se dunivě rozesmál, jako by chtěl zasadit prchajícímu nepříteli poslední ránu.</p>

<p>"Tohle je tak zábavné! Jedno dobrodružství za druhým! Jsem navěky tvým dlužníkem, malý Dru!"</p>

<p>Čaroděj neodpověděl; rozhodl se zhroutit se na zem. Poprvé si mohl odpočinout bez bolestného zasahování věznitelů. Temnota k němu přiklusal; pořád se ještě trochu smál. Dru nad tím absurdním pohledem zavrtěl hlavou; nemohl uvěřit tomu, jak teď Temnota vypadal, ani vlastnímu štěstí.</p>

<p>"Naštěstí jsi mi nechal stopu, kterou jsem mohl sledovat, příteli Dru. Tyhle věci nevypadaly přátelsky; mám podezření, že by ti ublížily."</p>

<p>"Určitě." Unavený čaroděj věděl, že by se měl zvednout, ale příležitost pro jednou bez zábran odpočívat byla příliš lákavá.</p>

<p>"Neřekl jsi, co si myslíš o mé podobě! Není zvláštní? Ty pocity a pohyby jsou skoro příliš! Cítil jsem nutkání stále zrychlovat a zrychlovat a už nikdy nezpomalit... když jsem se dostal sem, stálo mě dost úsilí zastavit se." Stínový hřebec se rozhlédl po troskách a jeho pozornost se zatoulala. Konečně si pořádně prohlížel prastaré divy kolem sebe.</p>

<p>"Jak jsi... Jak tě napadlo vzít na sebe tuhle podobu?"</p>

<p>Temnota si vzpomněl, o čem mluvil, a odfrknul si. "Tenhle skvostný tvor kolem mě procházel, právě když jsem se rozvíjel. Už jsem byl proměněný, ale pořád jsem nemohl najít konečný tvar. Přemýšlel jsem, že bych se vytvaroval do něčeho, co by se podobalo tobě, ale ten tvor byl tak fascinující, že jsem musel myslet na to, jaké by to bylo pohybovat se jako on, žít jako on." Ebenový oř se tiše zasmál. "Byl to okouzlující tvor! Když viděl, co chci, dovolil mi, abych ho prozkoumal. Pak, když jsem byl konečně úplný, mi ukázal, kudy jsi odešel. Jak říkáš tomu pozoruhodnému stvoření?"</p>

<p>Vraadovi s každým slovem víc a víc tuhla krev v žilách. "Kůň. Mí lidé tomu tvorovi říkají kůň." Žádný kůň však nebyl tak inteligentní, rozhodně ne žádný kůň, kterého kdy Dru choval. Byl si jistý, že zvíře, které Temnota potkal, musel být tentýž kůň, na kterém kdysi jezdil. Nechoval se však jako opravdové zvíře, ale jako inteligentní tvor. "Kde je teď?"</p>

<p>"Cože?" Zdálo se, že Temnotu vytrhl z přemýšlení. Potřásl hlavou, až hříva zavlála. Chvilku mu trvalo, než odpověděl: "Odešel. Nevím kam. ,Kůň'! To se mi líbí, ale něco tomu chybí."</p>

<p>Dru byl zmatený: "O čem to mluvíš?"</p>

<p>Přízračný oř se na malého společníka podíval, jako by nechápal, proč je zmatený. "Mám zbrusu novou podobu. Potřebuji nové jméno!"</p>

<p>Teď nebyla zrovna příhodná doba na podobné věci a Dru to zkusil tvorovi říct, ale stínový hřebec už si pohazoval slovy, hledaje kombinaci, která by se mu zamlouvala. "Mocný... černý... úžasný... majestátní.</p>

<p>"Tem..." čaroděj vstal a pokusil se přízračného tvora vytrhnout z přemítání, měl však smůlu.</p>

<p>"Temný? Hm. Děsivý... stín... podivuhodný..." Ledově modré oči se soustředily na člověka. "Temný kůň. Co na to říkáš? Staré jméno se mi líbilo, ale Kůň Temnoty je moc dlouhé."</p>

<p>"To... vystihuje tvoji povahu." Dru se odmítl byť jen zmínit o některých významech, které ho při tom napadly. Nikdo se neodváží žertovat o vhodnosti jména, rozhodně ne s tvorem, jako je tenhle.</p>

<p>"Tak tedy Temný kůň!" Mohutný hřebec křičel své jméno, až se neslo ozvěnou troskami. "Temný kůň! Temný kůň!"</p>

<p>Čaroděj klel a zoufale se pokoušel společníka utišit, ale už bylo stejně pozdě. Jestli byl ve městě ještě někdo - a Dru věděl, že přinejmenším pátrači tady někde pořád číhají a čekají na svou šanci - teď věděl přesně, kde oni dva jsou.</p>

<p>Když si teď Temnota - Temný kůň, opravil se Dru v duchu - našel nové jméno, byl ochotný ho vyslechnout. Vraad doufal, že tohle jméno vydrží déle než to první.</p>

<p>Teď, když kouzla pátračů netlumila jeho schopnosti a smysly, Dru stále silněji vnímal auru, která obklopovala - halila - starou pevnost. Obzvlášť budova, ve které stál, byla zaplavena kouzly dávno mrtvé rasy. Magie se podobala přírodním silám samotné zahalené říše, až na to, že byla mnohem koncentrovanější, jako by obyvatelé tohoto místa naplnili domov syrovou mocí načerpanou přímo ze světa. To by ho nepřekvapilo, vraadové by to také dokázali, ale ne v tak velkém měřítku jako tihle pradávní čarodějové.</p>

<p>"Ti tvorové, co mě zajali - pátrači - tady něco hledali. Cítíš něco?"</p>

<p>Temný kůň začenichal ve vzduchu, což Drua na okamžik vyvedlo z míry. Pak hřebec odpověděl: "Blízko je velké soustředění moci, vlastně několik. Ale hýbají se."</p>

<p>"Moc se sama od sebe hýbe?" Dru se na Nimthu nikdy s ničím takovým nesetkal. Putující soustředění magické energie?</p>

<p>"Vypadá to tak. Co je tohle za místo, malý Dru? Je to nejúžasnější pohled, jaký jsi mi zatím ukázal. Tolik pevných věcí, svým způsobem tak chaotických, ale zároveň tak uspořádaných!" Temný kůň, který pocházel z místa, kde byla hmota skoro tak vzácná jako na Nimthu čisté nebe, nevěděl, co to jsou trosky.</p>

<p>Vraad se mu pokusil co nejlépe vysvětlit svoji teorii o ruinách města. Temného koně to tak zaujalo, že ho přerušil jen dvakrát, pokaždé zvědavý na plynutí času, což byla představa, která mu pořád unikala. Po druhém přerušení tuhle otázku naštvaně nechal být a dál se bavil tím, co pro něj byl vzrušující příběh.</p>

<p>Když vyprávění skončilo, Dru si povzdechl. Přestože Temný kůň pokládal jeho teorii za skvělou historku, alespoň chápal většinu toho, co čaroděj řekl.</p>

<p>"Pořád ti říkám, příteli Dru, že tohle je tvůj svět! Možná to není přesně to místo, po kterém jsi toužil, ale požádal jsi mě, ať tě vezmu sem!"</p>

<p>Dru se vzdal, věděl, že dohadování je zbytečné. Možná to zkusí někdy později.</p>

<p>"A teď," pokračoval Temný kůň, "kde najdeme ten jejich ,cíl'?"</p>

<p>"Najdeme?" Čaroděj neměl dost času, aby si to promyslel. Až teď konečně začínal být znovu natolik schopný přemýšlet, aby mohl plánovat budoucnost... a důležitou částí oné budoucnosti bylo najít cestu zpátky na Nimth, ať s Temným koněm, nebo bez něj. Jestli ale aviani věří, zeje to, co hledají, tak důležité, mohl by to být klíč. Rozhodně pokud někdy někdo věděl o závoji a o Nimthu, byli to ti, kdo postavili tohle město. Dru se narovnal a zachmuřeně se usmál: "Ano, pojďme to najít. Mysleli si, zeje to tady, ale myslím, že na to budeme muset jít jinak."</p>

<p>Stínovému hřebci se v zneklidňujících očích dychtivě zalesklo. Byl plně připravený na další hru na objevování. "A jak na to půjdeme?"</p>

<p>"Nedokážu vycítit jednotlivá místa moci, jako to umíš ty, a pochybuji, že by to uměli pátrači. Pověz mi, tvoří nějaký vzorec? Třeba kruh nebo tak?"</p>

<p>Po chvíli Temný kůň zavrtěl hlavou: "Nemají žádný vzor. Pohybují se promyšleně, ale ne v pravidelném vzoru."</p>

<p>Vraadovi se nelíbilo, jak jeho společník mluvil o ohniscích moci jako o něčem inteligentním. I tak bylo dost těžké ho chápat. Dru si na Temného koně pořád teprve zvykal.</p>

<p>Znovu se zamyslel: "Je tu někde nějaká oblast, které se vyhýbají nebo kde se shlukují?"</p>

<p>Když přízračný oř odpověděl, Druovy naděje prudce stouply. "Je tu oblast, ke které se přibližují, a pak zase odcházejí. Není tu oblast, které by se vyhýbali úplně. Ta místa moci..." Modré koule se zamlžily.</p>

<p>"Ta místa co?"</p>

<p>"Nevím. Zatím mi to uniká."</p>

<p>Dru se zvědavě, ale taky opatrně zeptal: "Už se nějaké to... soustředění... přesunulo blízko nás?"</p>

<p>"Od chvíle, kdy jsem dorazil, tudy přešla všechna. Některá dokonce prošla přímo touhle komnatou, zatímco jsme spolu mluvili."</p>

<p>"Cože?" Čaroděj otevřel ústa a nechal je otevřená, dokud se mu nepodařilo vyslovit další otázku. "Proč jsi ne...?" Náhle ústa prudce zavřel a vynadal si. Temný kůň byl v mnoha ohledech nevinný; jen způsob, jakým se zbavil těch dvou avianů, člověka nutil na to zapomínat. "To nic. Neřekl jsi mi to, protože jsem se nezeptal a ty jsi neměl pocit, zeje to nebezpečné, že?"</p>

<p>"Naopak! Vzpomněl jsem si na to, teprve když ses zeptal. Z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu mám jisté potíže vzpomenout si na mnohé věci. To je to, čemu říkáš , vyčerpání'?"</p>

<p>"Možná." Ve skutečnosti o tom ustaraný čaroděj pochyboval. Z toho, co zatím viděl, jeho nezemský společník netrpěl vyčerpáním jako ostatní. Zahalená říše se znovu sama bránila vetřelcům.</p>

<p>"Půjdeme tam tedy?"</p>

<p>"Kam..." Dru zapomněl na místo, o kterém se černý kůň zmínil, na místo, kde podle jeho názoru mohlo být to, co tak zoufale chtěli pátrači. "Ty víš, kde to je?"</p>

<p>"Malý Dru! Snadno to najdu. Má to vlastní auru, úplně jinou, než je ta, která obklopuje tohle místo."</p>

<p>"Ano?" To Drua zaujalo. Začal se zvedat, dychtivý vyrazit po stopě, ale jeho tělo protestovalo. "Musím si trochu odpočinout. Nemyslím, že ještě mám sílu na přelézání dalších sutin."</p>

<p>"Jestli tě trápí tohle, nic přelézat nemusíš. Prostě mi vylez na hřbet a já tě tam donesu."</p>

<p>"Na tvůj hřbet?" Vzpomínka na dva pohlcené pátrače bohatě stačila k tomu, aby tak šílený plán bez dalšího uvažování zavrhl. "To by.</p>

<p>Temný kůň se zasmál: "Ubohý hloupý Dru! Samozřejmě že bude můj hřbet pevný! Jsi pro mě příliš zábavný, nevezmu si tě, jako jsem si vzal ty ostatní. Jsi můj přítel!"</p>

<p>Nasednutí na stínového hřebce bylo pro unaveného čaroděje trochu těžší, i proto, že Temný kůň neměl uzdu ani sedlo. Někteří vraadové, jako třeba Sharissa, dokázali jet na neosedlaném koni, když se jim zachtělo. Dru měl radši pohodlí. Jakmile se však vyškrábal nahoru, věci se změnily. Temný kůň nebyl úplně stejný jako zvíře, které tak drze napodobil. Přestože vypadal svalnatě, jeho hřbet byl měkký, skoro jako čalouněný. Vlastně to bylo lepší než sedlo. Dru si přál, aby byli všichni koně takoví jako jeho společník; rozhodl se, že všichni, které kdy bude chovat, projdou několika drobnými magickými úpravami.</p>

<p>Zjistil, že je snadné brát Temného koně jako fantastické jízdní zvíře. Bylo to mnohem snazší než pokoušet se přijmout představu inteligentní černé díry. Ne že by snad hodlal opravdu zapomenout, čím tvor je. Jen bylo prostě příjemnější uvažovat o Temném koni jako o tvorovi z masa a kostí, obzvlášť teď, když na něm jel.</p>

<p>Hrůzostrašný oř zamířil skrz rumiště ke dveřím vedoucím ven z prastaré budovy. Dru se bál, jestli pátrači nenalíčili nějakou past, ale Temný kůň nic necítil. Čaroděj toužil po tom, aby i jeho smysly byly tak spolehlivé. Byl rád, že vůbec cítí auru hrubé moci, která pokrývala většinu města. Přemýšlel, jestli kdysi takový štít nezahaloval celou pevnost. Čaroděj, který tohle kouzlo seslal, si mohl doslova vytvořit vlastní svět, jelikož by sem bez jeho svolení nikdo nemohl vstoupit - a ostatně ani odejít.</p>

<p>Plané dohady, napomenul se. Raději by se měl dívat na ruiny, pro případ, že by tam byl někdo, koho by si Temný kůň nevšiml včas. Netušil, co by udělal, kdyby k tomu opravdu došlo; věřil svým schopnostem asi tak, jako věřil pátračům, že se na ně nepokusí nastrojit léčku.</p>

<p>"Divné!" Dunivá slova stínového hřebce se odrážela ode zdí zničeného města.</p>

<p>"Co?" Dru se rozhlédl po pátracích, elfech nebo prostě čemkoliv, co by vysvětlilo výkřik jeho společníka.</p>

<p>"Viděl jsem postavu, ale jenom matně. Vypadala podobně jako ty, ale víc říct nemůžu."</p>

<p>Elf, snad. Ale co by mohlo na elfovi připadat Temnému koni tak znepokojivé? "Proč myslíš, zeje divná?"</p>

<p>"Protože jsem z něho nic necítil. Žádnou přítomnost. Žádnou... existenci."</p>

<p>"Iluze?"</p>

<p>Temný kůň už to slovo zjevně znal. Prudce zavrtěl hlavou. "Žádná iluze. Myslím, že bych cítil magii... přinejmenším."</p>

<p>"Kde to bylo?" Vraad proklel vrtošivý osud, který se přičinil, aby přehlížel všechno, co se stalo, dokud to na něj nedopadlo.</p>

<p>"Rovnou vpředu. Stálo to přímo na naší cestě."</p>

<p>Čaroděj si sáhl k opasku. Kéž by měl meč! Přestože jeho životem byla magie, stejně jako mnoho dalších vraadů se rád bavil hmotnými zbraněmi, obzvlášť pokud šlo o vzájemné násilí. Dru byl zkušený šermíř, a jednoho protivníka dokonce v souboji zabil jen mečem. "Díval jsem se dopředu. Já jsem tam nic neviděl."</p>

<p>"Za tou vysokou stavbou, co se sklání na bok."</p>

<p>"Vysoká stavba" byla věž, dost vzdálená, která se částečně zhroutila na menší budovu na druhé straně ulice, kterou jeli. Čaroděj teď viděl jenom to, že by mohli mít potíže projít kolem ní, pokud si nevyberou jinou cestu. Temný kůň měl očividně mnohem lepší zrak než on. Vraad ještě rozhodně nebyl tak zoufalý, aby tady začal experimentovat s očima.</p>

<p>Zakručení v žaludku mu ohlásilo, že se brzy bude muset vypořádat i s ním, jestli chce pokračovat. Pátrači ho nakrmili, dali mu však jen malé kousky jakéhosi hnusného masa, které chutnalo, jako by ho někdo nasolil a nechal několik let uležet. Dobré na něm bylo jedině to, že na chvíli utišilo hlad.</p>

<p>Temný kůň bez ohledu na tajemné zjevení pokračoval cestou, kterou vybral. Věřil, že se dokáže postavit jakékoliv hrozbě, a čím dál víc se nechával pohltit hrou na objevování. Na okamžik se zastavil u sochy, která nějak dokázala odolat zubu času. Byla úplně obyčejná, až na to, že byla celá. Stejně jako kamenné monstrum, na které narazil čaroděj v době, kdy byl vězněm avianů, i tahle socha představovala draka. Vlastně byla stejná, až na velikost. Bylo tu i pár dalších soch a některé se daly jakž takž rozeznat, přestože byly z větší části naházené na hromadě a rozbité. Jedna představovala vlka, jiná člověka v dlouhém rouchu. Zbytek byl příliš polámaný, než aby se dal snadno identifikovat; Dru měl dojem, že vidí na hromadě ještě gryfa.</p>

<p>Nakonec se dostali k místu, z něhož vraad uviděl, že jeho obavy ohledně zhroucené věže byly oprávněné. Otvor, který tu zbyl, byl příliš malý i pro čaroděje, natož pro mohutného hřebce.</p>

<p>Temný kůň zrovna hledal novou cestu, na které by nebyly trosky, když náhle narazili na elfa. Tedy elfku.</p>

<p>Vypadala mladě - i když mezi elfy to znamenalo stejně málo jako mezi vraady - byla svalnatá a měla rovné stříbrné vlasy, které by jí sahaly po pás, kdyby stála. Tahle elfka však už nikdy nevstane; byla mrtvá, ostrý oštěp, který jí probodl hruď, zjevně ukazoval, kdo ji zavraždil. Dru přemýšlel, kdy zemřela; krev už ztuhla, ale elfka nemohla být mrtvá dlouho, na to vypadala příliš dobře.</p>

<p>"Co je to?" zeptal se Temný kůň nevinně, zvědavý na neznámého tvora.</p>

<p>"Elf." Čaroděj si vybavil své někdejší přání zajmout elfa, aby ho mohl rozpitvat. Nad tou touhou, nad tímto Drnem se mu teď zvedal žaludek. "Na Nimthu už celé tisíce let nejsou."</p>

<p>"Zjevně jsou. Tahle tady je."</p>

<p>Dru se zdržel poznámek, právě teď nijak netoužil přít se, jestli tohle je, nebo není Nimth. Sesedl a prohlédl si mrtvolu, hledaje nějaké vodítko, útržek informace, která by mu pomohla pochopit situaci. Bohužel, elfka neměla nic než oblečení a malý nůž. Vraad si nožík vděčně vzal. Přestože byl malý, pořád to byla zbraň.</p>

<p>Když se Dru ujistil, že tu není nic dalšího, znovu nasedl a řekl Temnému koni: "Ti, kdo ji zabili, mají ve zvyku vynořit se ze země. Bylo by skvělé dávat pozor... pro každý případ."</p>

<p>"Jak říkáš, malý Dru."</p>

<p>Čaroděj se zrovna chystal navrhnout, aby pokračovali, když vtom jako by se o něj otřelo něco studeného. Zachvěl se a otočil se zpět. Prohlédl si okolí, ale nic neviděl. Dru byl příliš zkušený na to, aby si myslel, že si to jen představoval. "Temný koni, bylo něco blízko nás?"</p>

<p>"Jedno z těch ohnisek moci prošlo skrz nás. Myslím, že nás chtělo lépe poznat."</p>

<p>"Chtělo nás poznat?"</p>

<p>"Je to živé, svým způsobem. Hodně podobně tomu, jak uvažuješ o mně."</p>

<p>Dru pevně sevřel společníkovu hřívu. "Myslí to? Proč jsi něco neřekl dřív? Já..."</p>

<p>"Nevěděl jsem to, dokud to mnou neprošlo. Cítil jsem žízeň po poznání - fascinující! Tvůj svět mě nikdy nepřestane udivovat. Budeme pokračovat?"</p>

<p>"Nevím..." Dru nemohl dokončit větu, protože Temný kůň bez ohledu na názor přítele vyrazil, jakmile dořekl otázku. Čaroděj zavřel ústa a co nejvíc zbystřil smysly. Tentokrát se kupodivu nesetkal se žádným odporem, možná proto, že se pokoušel se zemí spolupracovat. Matně cítil mohutná ohniska moci kolem sebe a záměr za jejich pohyby, přestože trasy mohly vypadat nahodile. Věděl, že nemohou být daleko od místa, o němž Temný kůň mluvil. Jestli tam něco najdou...</p>

<p>"Jsi velmi tichý, příteli Dru! Jsi celý?"</p>

<p>Vyčerpaného čaroděje se pomalu zmocňoval neklid. Každý kámen jako by měl oči a uši a sledoval každičký pohyb, který udělali.</p>

<p>"Cítím se jako slepé jehně, které se chystá vejít do doupěte plného tichých, vyhladovělých vlků."</p>

<p>Vlci.</p>

<p>Dru se prudce narovnal. Temný kůň se taky napjal. "Začínají se víc a víc shromažďovat na jednom místě!"</p>

<p>Vraad přikývl. Cítil kolem nich ohromující množství čiré moci. Přestože jim ve výhledu ještě překážely domy, věděl, že to, co s ebenovým hřebcem hledají, je velice, velice blízko... a právě tam se moc soustřeďuje.</p>

<p>Vlci.</p>

<p>Zase! Jako by promluvil sám vítr!</p>

<p>"Něco se děje, příteli Dru! Připrav se!"</p>

<p>Připravit se? Čaroděj by rád věděl jak. Jeho smysly ho varovaly, že nebezpečí číhá všude kolem, dokonce i nad nimi a pod nimi. Jelikož v tuhle chvíli nevěřil vlastním schopnostem, jak jen by mohl bojovat s...</p>

<p>S troskami města.</p>

<p>Začalo to chvěním, mnohem silnějším než to, které označovalo příchod obyvatel podzemí, obrněných nestvůr zdola. Ne, pokud to nebylo opravdové zemětřesení, tak by to, co by zemi dokázalo takhle roztřást, muselo být mnohem větší než oni.</p>

<p>Budova před nimi vybuchla, ale místo aby se sprška úlomků snesla dolů na ně, vylétla vysoko do vzduchu nad místo, kde předtím dům stál. K úlomkům vylétla i suť; spojily se a vytvořily velké roje. Nic nebylo ušetřeno; minula je omítka, kousky mramoru z rozbitých soch, a dokonce i velké kusy věže. Všechno se to shluklo k sobě a začalo tvarovat.</p>

<p>Temný kůň s vraadem na hřbetě uskočil. Dokonce i jeho statečnost měla očividně meze. Kdyby se otočil a dal na šílený úprk, Dru by ho ještě pobízel. Ale takhle se nedal na útěk ani jeden z nich. Postava, která se před nimi pomalu formovala, je skoro očarovala. Byla vyšší než veliká kulatá budova, kde démonický hřebec zachránil svého společníka. Měla čtyři končetiny, ocas, který byl částečně tvořený jakýmsi sloupem, a když člověk napjal fantazii, i hlavu.</p>

<p>Až když se otevřela napodobenina tlamy a odhalila zuby tvořené ostrými, rozlámanými kusy kamene, zjistil Dru, jaké zvíře to je.</p>

<p>Jak mu předtím zašeptal vítr, byl to vlk... vysoký víc než čtyřicet stop.</p><empty-line /><p><strong>XI.</strong></p>

<p>"Líbí se ti můj dům, drahoušku?"</p>

<p>"Je tak... živý!" vydechla mladá žena. Meleneina pevnost - nebo alespoň to, co z ní Sharissa viděla -byla zaplavená pestrými barvami a lesklými krystaly. Všude bylo hedvábí. Podivuhodné skákající a tančící loutky. Celou podlahu pokrýval huňatý koberec, který Druovu dceru sváděl k tomu, aby se v něm ztratila. Ve velikém sále, kde se zhmotnily, svítily zářivé svíce, svíce s plameny všech velikostí a ve více než tuctu různých jiskřivých barev. Celou jednu stěnu pokrýval dlouhý nástěnný obraz plný mužů a žen, soupeřících v jedné hře za druhou. Stěně naproti vchodu do komnaty vévodil vraadský symbol hry, užívaný nejčastěji k ohlašování soubojů. Bylo by to první, co by člověk viděl, kdyby tudy vstoupil. Symbol sestával ze dvou masek, jedné plačící a jedné smějící se, přičemž ta druhá částečně zakrývala první. Sharissa věděla, že masky představují základní stránky vraadské povahy.</p>

<p>Její otec symbol shrnul svým vlastním způsobem: "Když se nepřítel chlubí slabostí, hlídej si záda. Když začnou být tví spojenci příliš přátelští, důvěřuj nepřátelům."</p>

<p>Sharissa si nebyla jistá, jestli sejí líbilo to, co vyrozuměla z otcovy definice, připouštěla však, že na tom asi bude kus pravdy.</p>

<p>"Posaď se, drahoušku. Odpočiň si. Vím, jak strašné věci jsi nedávno prožila. Každopádně, já teď musím připravit spoustu věcí."</p>

<p>"Opravdu nemůžu..." Navzdory svým slovům Sharissa až příliš chtěla uvolnit se a spát. Trvale přítomné obavy, závod s časem a velice naléhavý strach, že to všechno může být k ničemu, že otec může být mrtvý, si znovu vybíraly daň.</p>

<p>"Trvám na tom." Melenea do ní strčila. Než Sharissa dopadla, hustý, chlupatý koberec nabobtnal a měkce ji zachytil. Vzápětí se na tom místě proměnil v pohodlnou pohovku. Konejšivá kožešina lákala mladou Zeree k odpočinku. "Slibuji, že na tebe nezapomenu, Shari. Spolehni se."</p>

<p>Bylo to příliš silné. Sharissa se uložila a už v polospánku přikývla.</p>

<p>"Tak je to správně," řekla čarodějka a usmála se na ni. Zvedla ruku, dlaní nahoru, a sevřela ji v pěst. Když ji znovu rozevřela, ležel v ní malý váček. Sáhla do něj a vytáhla drobnou, svíjející se figurku.</p>

<p>Jistá část Sharissy přemýšlela, oč se její přítelkyně pokouší, nedokázala se však vyburcovat k ničemu jinému než k pozorování toho všeho zpod zpola zavřených víček. Dokonce i když začala maličká postavička, která teď stála na podlaze, růst a růst, mladá čarodějka se prostě jen dívala. Všechno kolem ní bylo jako ve snu.</p>

<p>Slyšela, jak Melenea tomu tvorovi říká: "Pojď, Cabale." Modrozelený vlk už byl velký jako jeho paní. Tesáky měl dlouhé jako Sharissino předloktí, a přestože nebyla v stavu zuby pořádně spočítat, byla si jistá, že jich má víc než tisíc.</p>

<p>Když byl skoro o stopu vyšší než Melenea, přestal vlk růst. Sharissa se dokázala soustředit tak dlouho, aby pochopila, že se dívá na čarodějčina důvěrníka.</p>

<p>"Žiji, abych ti sloužil, paní." Vlčí hlas zněl jako hluboké vrčení.</p>

<p>"Máme tady hosta, Cabale. Jmenuje se Sharissa Zeree." Melenea se otočila a usmála se na mladší vraadku. "Tohle je Cabal, milá Shari. Bude na tebe dávat pozor, aby sis mohla odpočinout. Cabal nedovolí, aby se ti něco stalo."</p>

<p>"Budu si s ní moct hrát, paní?" zeptal se Cabal a podíval se na Sharissu způsobem, který by se hodil spíš k ohodnocení svačiny než možného spoluhráče.</p>

<p>"Snad později. Uložila jsem ti práci. Nespustíš Shari z očí, dohlédneš, aby byla v bezpečí."</p>

<p>"Poslouchám s vědomím, že můj život patří tobě, paní."</p>

<p>"Tak to má být." Melenea pohladila mohutnou vlčí hlavu a přistoupila k Sharisse, která se usilovně snažila vzpamatovat natolik, aby se dokázala zvednout. Krásná čarodějka si sedla vedle ní a pohladila ji po vlasech. Sharissa slyšela, jak Melenea říká: "Není třeba vstávat." Její hlas zněl jako skrz dlouhý tunel. "Spi. Později se ti budu plně věnovat."</p>

<p>Polibek na čelo Sharissu polechtal, takže se omámeně zahihňala. Viděla ještě, jak Melenea vstává a usmívá se pro sebe. Krystaly, které získala od Sharissy, teď držela v ruce. Něco na tom nebylo úplně správně, v úsměvu nebyla vůbec žádná vřelost. Druova dcera se neklidně zavrtěla, odpočinek jí na okamžik nepřipadal tak lákavý.</p>

<p>Než se mladší vraadka přinutila znovu podívat, Melenea zmizela. Její důvěrník, Cabal, však ležel ani ne deset stop od ní a sledoval ji. Vlčí tvář měla dychtivý výraz, jako by se na něco těšil. Cabalova velikost Sharissu ještě víc zneklidnila. Otočila se tak, aby v okamžiku, až se probudí, viděla nejdřív něco jiného než mohutného vlka.</p>

<p>Uviděla masky.</p>

<p>Byla teď rozčarovaná, víc vzhůru než ospalá. Pevně zavřela oči. Právě tady se teď měla cítit nejvíc v bezpečí. Tady měla být schopná dopřát si odpočinek; věděla, že ho potřebuje. Musí jen dovolit únavě, aby ji znovu přemohla. Nic víc.</p>

<p>Veliký vlk ležící na podlaze otevřel tlamu a znuděně zívl, nespouštěje přitom z dívky pohled. Černé oči bez zornic, které nikdy nemrkaly, se ve světle svíček zaleskly.</p>

<p>Venku se zvedala bouře. Na magií rozervaném Nimthu to nebylo nic neobvyklého, obzvlášť blízko panství někoho, jako byla Melenea, která čarovala téměř bez zábran. Nebude pršet... tady nikdy nepršelo. Sharissa se kochala zvuky bouře, přestože věděla, že je to jen výsledek poničené nimthské podstaty. Hromobití uklidnilo její nepokojnou mysl... a dovolilo jí konečně usnout.</p>

<p>Kamenný netvor sklapl svérázné čelisti, až se kolem rozlétly kousky omítky a mramoru. Pořád ztrácel kousky sebe sama, ale zároveň ho neustále doplňovaly nové úlomky.</p>

<p>Běž! Utíkej! V Druově hlavě ožila nezvaná slova. Byl ve vážném pokušení poslechnout, bránila mu v tom jen jakási hluboce zakořeněná arogantní pýcha.</p>

<p>Temný kůň pod ním potřásl hlavou, jako by se pokoušel si ji vyčistit. Čaroděj měl podezření, že jeho společník slyší totéž co on a že jim tam ta slova nasadil rozbitý netvor před nimi.</p>

<p>Strach! Smrt!</p>

<p>V tu chvíli se monstrum natáhlo a cvaklo po nich provizorními Čelistmi. Sprška prachu a úlomků Drua málem udusila. Naštěstí žádný z kousků nebyl tak velký, aby mu ublížil.</p>

<p>"Jsou všude kolem nás, příteli Dru! Jedno z nich přijalo tuhle podobu. Shledávám to zajímavým, ale také velice rozčilujícím! Musí nám to tak křičet v hlavách? Opravdu to tolik potřebuje, abychom se toho báli?"</p>

<p>Stejnou otázku si kladl i čaroděj. Přestože bylo monstrum tak veliké a očividně i silné, drželo se zpátky. Proč? Kdyby je chtělo zničit, očividně už k tomu mělo příležitost.</p>

<p>Temný kůň řekl, že si jedna z neviditelných bytostí - už o nich nemohl přemýšlet prostě jako o ohniscích magických sil - oblékla tuhle podobu. Bytosti o nich věděly nejméně od chvíle, kdy byli ve veliké kulaté budově, ale postavily se jim až teď. To znamená, že jsou to strážci - neměli by tedy být schopní odvety?</p>

<p>Dru měl jisté podezření, že nemohou nebo nemají v úmyslu útočit. Zůstávala jediná otázka - pokud to nemají v úmyslu, kde je hranice, jejíž překročení vyvolá protiúder? "Jeď dopředu, Temný koni."</p>

<p>"K našemu výstřednímu příteli? Malý Dru, ty mě nikdy nepřestaneš bavit!" Ebenový hřebec se zasmál a vyrazil.</p>

<p>Vlci! Zuby, které trhají! Rozervaná těla! Krev!</p>

<p>Samotná slova by Drua netrápila, každé z nich však doprovázely obrazy jeho mrtvoly - zbytků jeho mrtvoly - rozházených po kamení v troskách města. Viděl vlka, jak kamennými zuby drtí jeho kosti. Jak se blížili k podivnému netvorovi, nemohl se přes veškerou snahu zbavit poněkud nepříjemného pocitu.</p>

<p>Když byli od monstra odhadem asi dvacet stop, zhroutilo se. Následná prašná a kamenná bouře vraada zaskočila. Několik vteřin kašlal, pokoušeje se dýchat v oblaku prachu. Temný kůň ztuhl na místě; zjevně věděl, že se ho čaroděj vůbec nedrží a špatný krok by ho poslal k zemi. Ebenový oř stále lépe chápal lidskou křehkost.</p>

<p>Chvíli trvalo, než se prach usadil, ale když se tak stalo, zůstal Dru naprosto zmatený. Před nimi nebylo nic, co by vypadalo, že to stojí za takovou ochranu. Přesto takhle zblízka cítil soustředění neviditelných bytostí, tázavý pocit, jako by nevěděly, co s dvojicí dělat. V Temném koni musely vycítit úžasné schopnosti. Dru si představoval sluhy, velmi podobné jeho soumrač-níkům, jejichž hlavním cílem bylo něco jiného než boj. Soumračníci by na jeho nepřátele zaútočili, kdyby nezůstal nikdo jiný, kdo by mohl bránit jeho vnitřní svatyni, jejich útok by však byl nahodilý, protože o boji nic nevěděli. Usoudil, že strážci tohoto místa jsou velmi podobní.</p>

<p>Moudrost, zašeptal v jeho mysli hlas, jiný než ten předtím. Porozumění. Odchylka, ozval se druhý. Nepatří sem.</p>

<p>Temný kůň na neviditelné mluvčí zařval. Jeho slova velmi blízce vyjadřovala to, co cítil i Dru. "Dost hlasů v hlavě! Mluvte s námi, nebo zmizte! Pojďte! To se nás tak bojíte?"</p>

<p>Čaroděj věděl, že je to pravda. Strážci se jich opravdu báli. Ale nejen proto, že se dostali tak daleko. Věděli také, že tihle dva jsou jiní, že jsou to cizinci.</p>

<p>Odstraň je! zazněl původní hlas, ten, který z vraadovy mysli ukradl obraz vlků a pokusil seje použít, aby je zastrašil. Odstraň je!</p>

<p>Ne, klidně řekl ten, který mluvil o moudrosti. Zdálo se, že jednotliví strážci mají oddělené osobnosti nebo snad typické vlastnosti. Bylo jich víc než ti tři, kteří mluvili, ale Dru pokládal tyhle za rozhodující.</p>

<p>Žádné zásahy, řekl ten, který je nazval odchylkami, skoro jako by ostatním něco připomínal. Všechno musí pokračovat.</p>

<p>Temný kůň kopnul do sutě, naštvaný, že bytosti nemluví přímo s nimi. Čaroděj mu varovně položil ruku na bok. Zašeptal mu do ucha: "Uklidni se. Myslím, že asi odejdou."</p>

<p>"Proč by měli odcházet?" zeptal se Temný kůň až příliš hlasitě. Unavený vraad sebou škubl, věděl, že strážci museli jeho společníka slyšet. Ostatně nejspíš věděli i to, co řekl čaroděj; snadno se dotýkali jeho myšlenek.</p>

<p>Žádné zásahy, zazněl náhle Druovi v hlavě sbor přízračných hlasů. Vzápětí se bytosti stáhly z jeho mysli i z okolí. V jednu chvíli tady byly, a v další byly pryč. Dru už je vůbec necítil.</p>

<p>"Odešli," zbytečně oznámil Temný kůň. "Výborně. Stejně byli nezábav-ní, když ten jeden zahodil tu fascinující podobu!"</p>

<p>Téměř pobavené chování ebenového hřebce částečně rozptýlilo nepříjemné napětí, které Dru cítil. Naklonil se dopředu a zahleděl se na napohled nevábné území, které strážci chránili. Pořád neviděl nic cenného, jen úplně nepatrné doteky moci.</p>

<p>"Víš, kam šli?" zeptal se nakonec Temného koně.</p>

<p>"Necítím je," odpověděl hřebec.</p>

<p>"A co ta oblast před námi? Cítíš tam něco?"</p>

<p>"Jenom to, co předtím."</p>

<p>Vysoký čaroděj se narovnal a zamnul si bradu. Opožděně si uvědomil, že mu na ní vyrašilo strniště. "Můžeme jít a podívat se, co tak usilovně chránili."</p>

<p>"Samozřejmě. Chtěl jsi snad udělat něco jiného?" V hlasu Temného koně zazněl údiv, že jeho společníka vůbec napadlo, že by mohli odejít. Vydal se přes rumiště.</p>

<p>Zatímco přízračný kůň procházel sutí, Dru se rozhlížel kolem. Čekal, že se strážci vrátí a tentokrát budou víc než jenom blufovat. Co to bylo za bytosti? Rozhodně ne stavitelé města. Dru předpokládal, že jsou to něco jako důvěrníci, ale proč by tedy zůstávali tak dlouho potom, co se jejich páni proměnili v pouhou vzpomínku?</p>

<p>Vzduch před nimi se zamihotal a pomalu jako by se odloupl. Čaroději chvíli trvalo, než poznal, co mají před sebou, a neustále zvědavý Temný kůň při prvním pohledu na nejnovější úkaz zrychlil.</p>

<p>,,Temný koni! Ne! Stůj!"</p>

<p>Démonický kůň rychle přibrzdil a zastavil se jen pár stop od mihotavého otvoru, trhliny v realitě.</p>

<p>"Co je? Nevidím na tom nic nebezpečného. Bojíš se toho?"</p>

<p>"Je to... Podobá se to věci, kterou jsem zkoumal těsně předtím, než jsem byl vyvržen do Nicoty."</p>

<p>"Aha! Pak tě tahle možná dostane domů, když si pořád stěžuješ, že jsem tě tam nedonesl. Vejdeme?"</p>

<p>Dma nenapadlo, že právě tohle by mohla být cesta, kterou hledal. Prostor za trhlinou nebylo vidět. Nejspíš by se museli postavit přímo do ní, aby zahlédli cíl. Přesto tu byla jistá naděje a Dru se té naděje hodlal držet, pokud by to znamenalo, že se znovu uvidí se Sharissou.</p>

<p>"Běž dovnitř." Chytil se pevněji a modlil se k některým méně odporným předkům, aby právě nedělal poslední chybu svého života.</p>

<p>Temný kůň vešel do trhliny, která jako by se rozšířila, aby mu to usnadnila.</p>

<p>V první chvíli Dru neviděl nic než jasné světlo, jako by zíral do slunce. Pak, zatímco se jeho oči přizpůsobovaly, se vrátily zvuky. Dokud bylo ticho, čaroděj si vůbec neuvědomil, že chyběly. Se zvuky přišel i hmat a čich. Dru cítil chladivý vítr a květiny. Slyšel zpěv ptáků; v opuštěném městě žádní nebyli.</p>

<p>Konečně zase viděl. Než stačil něco říct, zaduněl zpod něj hlas: "Světy uvnitř světů! Tvůj fantastický domov mě nikdy neunaví, malý Dru!"</p>

<p>Vraada už ovšem neustálé šoky unavovaly, ačkoliv nežasl o nic méně, než když se setkal se svým společníkem, byl dopraven do zahalené říše a objevil město. Copak tady nebylo nic jednoduchého a přímočarého? Vypadalo to, jako by někdo všechno navrhl za účelem hry nebo nějakého ohromného pokusu.</p>

<p>Dvojice, která předtím stála uprostřed pradávné, zhroucené pevnosti, teď vjela na úpatí travnatého horského úbočí, nad nímž se tyčil krásný a rozhodně ne zřícený hrad. Ve větru stále vlály prapory, nové a zářivé, ne rozervané a vybledlé. Dru viděl spirálové věže a velkou zeď a za ní se nejspíš skrývaly další budovy. Travnatá louka, pokrývající zbytek hory, byla úhledně pokosená. Vypadala tak bezvadně, jako by ji někdo přistřihl teprve včera.</p>

<p>Dru ani nezaváhal. Už toho bylo na jeho napjaté nervy moc. Chtěl odpovědi, nemluvě o jídle, pití a odpočinku. "Jdeme dovnitř. Hned."</p>

<p>Ebenový kůň nic neřekl, ale jeho smích se rozezněl svahem. Vzepjal se a vyrazil k hradu. Než Dru stačil mrknout, byli u brány. Polekaný mág popadal dech, přemýšleje, jak je vlastně jeho společník rychlý. Až na to bude čas, pořádně se Temného koně povyptává. Teď však byl na prvním místě nový hrad.</p>

<p>Brána se otevřela. Dru nic necítil, ale jako obvykle tomu nedůvěřoval. Temný kůň nebyl ochotný držet se zpět. Vzápětí byli za bránou a na nádvoří. Stejně jako okolí i nádvoří bylo v dokonalém stavu. Obyvatelé to tady mohli klidně opustit teprve dnes ráno. Podle všeho, co čaroděj viděl, to tak i bylo.</p>

<p>Zastřižené keře a veliké, pestré záhony posilovaly pocit, že vešli k někomu domů, zatímco si obyvatelé jenom na chvilku odskočili. Dru obdivoval mramorové lavičky a v koutku mysli zaznamenával styl, aby ho mohl použít později, až se vraadové usadí v novém světě... pokud se v něm usadí.</p>

<p>"Stůj," zašeptal Temnému koni. Přízračný oř zastavil a Dru sesedl. Považoval za vhodnější jít pěšky.</p>

<p>"Světy uvnitř světů uvnitř světů..." říkal Temný kůň. "Bylo by legrační, kdybychom vešli a našli cestu do dalšího! Jen si to představ, co kdyby pokračovaly donekonečna!''</p>

<p>"Raději ne! Nimth je jediný svět, který chci... můj Nimth," dodal rychle, když si všiml, že se kůň chystá znovu hádat. Dru si prohlédl budovy a vybral tu největší, jejíž věže předtím viděl zpoza hradeb. "Chci jít támhle."</p>

<p>Nečekal na Temného koně a přešel nádvoří. Za sebou zaslechl zasmání: "Takže z netrpělivosti se teď stala ctnosti"</p>

<p>Dru ho ignoroval a doslova se prohnal otevřenými dveřmi. Hlavní síň se leskla; nepochyboval, že to tak bude. Dveřmi, kterými prošel čaroděj, teď vešel i Temný kůň a jeho kopyta klapala stejně, jako když Drua a aviany následoval do okrouhlé stavby. Zvuk se rozléhal hradem.</p>

<p>Z důvodů, které si nedokázal vysvětlit, se vraad styděl za drsný zvuk, který kopyta vydávala. Hrad na něj neobyčejně zapůsobil; Dru měl pocit, že zvuky narušují klid, který tu vládl po tisíce a tisíce let. Byl to jiný pocit, než jaký měl ve zbořeném městě. Tam cítil přízraky vzpomínek a pozůstatky moci. Tady byl mír, pro vraada vzácný. Kdyby zemřel, sem by chtěl být uložen k odpočinku. Tady mohl...</p>

<p>Čaroděj se zachvěl. Temný kůň, který už byl vedle něho, se zeptal: "Je ti něco?"</p>

<p>"Ne. Nic." Jen jsem si skoro přál lehnout si rovnou tady a čekat, až si pro mě přijde smrt, pomyslel si Dru.</p>

<p>Teď už opatrněji zamířil dál. Na konci síně byly mohutné dvoukřídlé železné dveře, dvakrát vyšší než vraad. Nějak cítil, že jsou důležité. Za nimi byly odpovědi na nekonečnou řadu otázek, které měl v hlavě. Jinou otázkou bylo, jestli by těm odpovědím rozuměl, ale s tím si prozatím nemínil dělat starosti.</p>

<p>Čaroděj položil ruku na místo, kde se křídla dotýkala, a lehce zatlačil. Závěsy zasténaly, ale odmítly ho pustit. Zatlačil silněji, opřel se do nich, nebyl však o nic úspěšnější než při prvním pokusu.</p>

<p>Opřel se o štěrbinu ramenem a naštvaně plnou váhou vrazil do překážky. Odměnou mu bylo bolavé rameno. Přestože nic nenaznačovalo, zeje vstup zamčený, vraad nedokázal dveře přimět, aby se otevřely.</p>

<p>"Možná kdybych já..." začal Temný kůň.</p>

<p>"Ne!" Tohle chtěl rozhněvaný čaroděj udělat sám. Dru byl nesmírně unavený a už nedokázal zkrotit svůj vraadský temperament. Zaplavilo ho to a rudá kletba převzala kontrolu nad jeho tělem. Vykřikl slova, která si později nebude pamatovat, zvedl levou ruku a udeřil do mohutných kovových dveří.</p>

<p>Od pěsti se po celých dveřích rozlétly jiskry. Křídla se otevřela. I když "otevřela" asi nebyl ten pravý výraz. Pokud Dru mohl věřit vlastním očím, křídla se rozlétla dozadu, zhoupla se v pantech a vyrvala je ze zdi. Dru zděšeně a Temný kůň s rostoucím pobavením sledovali, jak uvolněná křídla chviličku balancovala, než spadla na zem, s hlasitým zaduněním, které roztříštilo jakýkoliv zbývající pocit míru, který si Čaroděj ještě mohl zachovat.</p>

<p>"Hezky uděláno," sarkasticky podotkl Temný kůň. Rychle začínal být v ironii stejně zdatný jako kterýkoliv vraad.</p>

<p>"To nebylo... Já jsem neudělal..." Dru se podíval na svou pěst a potom na rozbité dveře.</p>

<p>"Stálo by za to zmínit se, že okraje tohoto místa zjevně doplatily na tvé klidné, chladnokrevné řešení?"</p>

<p>Dru se otočil a zahleděl se na stěny síně. Po všech se rozbíhaly jemné trhliny. Na stropě a podlaze byla podobná síť těchhle větviček a Dru viděl i kousky spadlého stropu. "To jsem udělal já?"</p>

<p>"Vypadá to na reakci na tvoji magii. Všiml jsem si odporu, ale tys ho překonal."</p>

<p>Jeho šílenství porazilo odpor zahalené říše... tedy, pokud tohle je zahalená říše. Byl by rád věděl, jestli by to fungovalo i v rozbořeném městě. Taky tu byla otázka, jak s tím souvisí tyhle průvodní jevy. Až příliš se to podobalo tomu, jak trpěl Nimth, pokaždé když vraadové využívali svých schopností. Takhle začala smrt jejich světa? Zničí vraadové i nový domov?</p>

<p>Příliš mnoho otázek. Dru zavrčel a otočil se zpět ke komnatě, do které si vlastní zuřivostí vydobyl vstup.</p>

<p>Široce rozevřel oči a v ústech mu vyschlo. Vypadalo to, že říši za závojem stále ještě nedošla překvapení.</p>

<p>Před ním, zahaleno v řízách podobných beztvarým pytlům, klečelo víc než sto postav. Byly zády k nově příchozím, otočené k čirému krystalu uprostřed pentagramu, jenž pokrýval celou podlahu. Krystal stál na bronzovém podstavci ve tvaru pyramidy. Stejně jako u všech ostatních věcí tady kolem se čas nedokázal dotknout ani ohniska, kterým krystal byl, ani základny, na které stál.</p>

<p>Dru o krok ucouvl. Postavy se ani nepohnuly, navzdory hluku a zkáze, kterou způsobil. Rychle zaregistroval, že jsou seřazeny podél rohů, hrotů a linií vzoru, a tak samy vytvářejí další pentagram nad tím, který je vyrytý v kameni.</p>

<p>"Kde se tu vzali?" zašeptal k Temnému koni. Vysoký vraad věděl, že tam nebyli, když dveře padly.</p>

<p>Jeho společník neodpověděl a ani pohled na něj čaroději moc nepomohl. Temný kůň se neurčitě rozhlížel, jako by tam nic neviděl. Dru otázku zopakoval, ale odpovědí mu bylo stejné mlčení jako předtím.</p>

<p>Čaroděj se teď, když věděl, že může povolat svou hrozivou moc, cítil jistěji - přestože si uvědomoval účinky, které by to zřejmě mělo na tuhle zem. Znovu zamířil vpřed. Nijak se nepokoušel jít potichu; věděl, že si nikdo, kdo dokáže ignorovat uši rvoucí úder dvou křídel kovových dveří, jeho kroků nevšimne.</p>

<p>Prohlédl si okolí posílenými smysly. Zaznamenal linie, které se křižovaly přesně v místě, kde stálo ohnisko. Byla tu i druhotná vlákna, slabší, která sledovala vzor pentagramu... a probodávala všem zahaleným postavám hruď.</p>

<p>Zamrkal, přimhouřil oči a vrátil zrak k normálu. S postavami bylo něco v nepořádku. Příliš mnoho z toho, co viděl, mu připomínalo něco jiného, něco na Nimthu.</p>

<p>"Co to děláš?" zeptal se zezadu Temný kůň. Zvuky několika váhavých kroků čaroděje informovaly, že ho společník následoval dovnitř.</p>

<p>"Nevím," zamumlal, prohrábl si rukou vlasy a popošel k nejbližší postavě. Byl šílený, že se toho odvážil?</p>

<p>Natáhl levou ruku před sebe, tentokrát klidně, a dotknul sejí.</p>

<p>Pokusil se jí dotknout. Ruka prošla skrz úplně stejně jako v přízračném lese. Povzbuzený a zklamaný zároveň mávl rukou tam a zpátky, snaže se vyvolat aspoň nějakou reakci.</p>

<p>"Neexistují," řekl konečně stínovému hřebci. "Jsou to přízraky... ne... jsou to vzpomínky."</p>

<p>"Vzpomínky?"</p>

<p>Fascinovaný mág přikývl a obešel postavu, které se předtím pokusil dotknout. Tvář měla schovanou pod kápí, viděl však, že je to člověk a muž. Jeho vzhled byl čímsi znepokojivý. Byly to, a zároveň nebyly rysy vraa-dů. Nebyly ani úplně elfské. Muž měl otevřené oči a Dru v nich viděl stáří, mnohem větší, než by se zdálo ze vzhledu postavy. Vypadal tak starý, že ve srovnání s ním by byl jakýkoliv vraad pouhým batoletem. "Když si stoupneš mezi ně, pořád je ještě cítit stopy jejich moci. Byla tak silná, že dokonce i po tak dlouhé době zůstaly jejich tváře a postavy vetkány do reality... dalo by se říct vypáleny. Myslím, že moje užití magie, dokonce i vraadské magie, stačilo, aby se znovu zjevili."</p>

<p>"Já vím jenom to," odfrkl majestátní kůň, "že mě znervózňují. Vůbec je necítím." To bylo od úžasného tvora velké přiznání.</p>

<p>Dru pokračoval ve studiu přízraků. Byli tu muži i ženy, všichni stejně znepokojivě pohlední, jako kdyby patřili k jednomu hrozivému klanu, dokonce ještě hrozivějšímu než Tezerenee. Všichni hleděli na ohnisko a při pohledu na tolik nevidoucích očí zamrazilo v zádech dokonce i několik set let starého čaroděje.</p>

<p>"Tyhle fantastické věci, kterým říkáš obrazy... nebyly i ve zničeném městě?"</p>

<p>Slova Temného koně zlomila kouzlo, které Drua poutalo k přízračným postavám. Vzhlédl, rozzlobený, že se nechal natolik pohltit přízraky minulosti, že neviděl něco, co mohlo být pro jeho bezprostřední potřebu mnohem důležitější.</p>

<p>Strop byl kulatý, takže splýval se stěnami. To samo o sobě nic neznamenalo, ale obrazy, pokrývající komnatu, rozvířily čarodějovy vzpomínky na místo, kde dračí vládce shlížel kamennýma očima na aviany a jistého zmateného vězně.</p>

<p>Dru se znovu díval na bezpočet malých světů, každý se svým vlastním představitelem. Byl tu pátrač i jeho nepřítel. Elf, člověk podobný vraadovi, postava, která vypadala jako chodící mlok... vypadalo to, že jich je tu víc než v první budově.</p>

<p>Přímo nad ohniskem byl jediný obraz, v němž nebyl živý tvor. Byl největší a na místě, kde měl být představitel druhu, měl město... důvěrně známé město, navzdory rozdílům, které na tom skutečném vyhlodal zub času.</p>

<p>Vraadova mysl běžela jako o závod. S rostoucím podezřením se zadíval na ohnisko... nebo spíš na podlahu pod ním.</p>

<p>Tady byl namalovaný další svět, větší než ten nahoře. V jeho středu byl právě hrad, v němž stáli.</p>

<p>"Pojďme se podívat jinam! Už se tu nudím!"</p>

<p>"Ještě ne." Dru si prohlédl přízraky - které teď vypadaly trochu průhledně - a pak se podíval na světy nad a pod sebou. Podobnost mezi tím, co tady viděl, a co sestavil, když zkoumal putování ka, byla nepopiratelná. Pokud však obrazy kolem - tvorové a světy, v nichž stáli - znamenaly to, co si myslel, pak přízrační obyvatelé tohoto místa byli vraadům stejně nadřazení jako vraadové hmyzu, nebo ještě hůř, zrníčkům písku.</p>

<p>Dru silně zatoužil být někde jinde - kdekoliv jinde, pokud to bude hodně daleko od těchto pradávných vládců moci.</p>

<p>"Odcházíme. Hned."</p>

<p>"Jak je libo." Otřesený čaroděj rychle nasedl a černý hřebec se otočil a od-cválal dveřmi ven. Během vteřiny byli zpět na nádvoří. Další vteřina a byli venku za hradní bránou a mířili zpět k místu, kde předtím byla trhlina.</p>

<p>Bylo tu toho nejspíš mnohem víc a Dru věděl, že by to měl prozkoumat, ale to málo, co viděl, a to málo, co z toho vyvodil, mu stačilo. Musí existovat jiná cesta na Nimth. Se vzpomínkami tam uvnitř nechtěl mít nic společného. Dokonce i zbořené město -jejich zbořené město - bylo lepší než tohle.</p>

<p>Náhle ho popadlo hrozivé tušení. "Temný koni! Vidíš cestu, kterou jsme sem šli?"</p>

<p>"Nevidím!" Přestože se obyvatel Nicoty hnal strašlivou rychlostí, jeho hlas zněl úplně normálně. Někdy si Dru musel hodně připomínat, že jeho společník nepotřebuje dýchat jako on. "Ale myslím, že už jsme skoro na místě!"</p>

<p>"A co budeme dělat, jestli tam.</p>

<p>Těsně před nimi se otevřela zející díra a spolkla je dřív, než vraad stačil domluvit.</p>

<p>".. .nebude?" zakoktal Dru.</p>

<p>Byli zpátky v troskách, ale tentokrát nebyli sami.</p>

<p>Pátrači se vrátili, zjevně dvojici stopovali, a měli teď s sebou zajatce, který se marně snažil vyprostit.</p>

<p>Elfa.</p><empty-line /><p><strong>XII.</strong></p>

<p>Na Nimth se snášela noc. Pokud šlo o Gerroda, přicházel s ní začátek konce. Na chvilku se vrátil do pevnosti Tezereneeů, hrozivě vypadající železné stavby, která podle Gerrodova mínění dokonale odrážela povahu klanu. Byla to zubatá konstrukce, studená pro tělo i duši.  Mezi prapory s dračími hlavami neustále poletovaly vyverny a mladí draci, zatímco jejich starší druhové spali v ohradách. Kromě odporného šiku magických obran nad panstvím zpravidla hlídalo víc než tucet dračích jezdců.</p>

<p>Ale ne teď. Pevnost byla navždy opuštěná, třebaže to na první pohled vypadalo, že se obyvatelé rozhodně hodlají vrátit zpátky. Osobní věci ležely tam, kde je jejich majitelé zanechali. Na tabulky a knihy sedal prach. Několik vyvern volně poletovalo částmi budovy, do kterých by normálně nesměly. Jídlo tu zůstalo a kazilo se. Dokonce i podobné projekty, na jakém pracoval s Rendelem, zůstaly navždy zapomenuty. Klan Tezerenee si s sebou nemohl nic vzít.</p>

<p>Gerrod hledal Rendelovy poznámky. Rendel věděl o zahalené říši víc než on a ani s nejbližším bratrem se o všechno nepodělil. Gerrod pochyboval, že si kdy byli tak blízcí, jak si myslíval. Nechal jsi mě tu s ostatními, bratříčku. Doufal jen, že tu Rendel nechal i svoji práci. Bylo dost možné, že starší sourozenec všechno zničil, aby si co nejdéle udržel výhody, které mu jeho výzkum mohl poskytnout.</p>

<p>Měl štěstí. Poznámky, které hledal, byly nejen snadno k nalezení, ale také pečlivě roztříděné, takže Gerrod našel správná místa během několika vteřin. Rendel si očividně nedělal starosti s tím, co obsahovaly. Potvrzovaly, co si přečetl v Zereeho poznámkách, a přidávaly další informace, které cizinec neznal... nebo možná záměrně ignoroval, protože se týkaly oblasti, ve které bydlela Melenea. Gerrod si povolil rychlý, vítězný úsměv a zavřel knihu. Věděl, že existují další poznámky, mnohem pečlivěji ukryté, ale ty neměl čas hledat. I tak toho našel dost.</p>

<p>"Takže jsi to ty."</p>

<p>"Matko!" Gerrod se k ní otočil, zoufale přemýšleje, jak se k němu dokázala přikrást a jestli s sebou má další, které taky necítí.</p>

<p>"Přišla jsem se rozloučit s domovem. Hloupý sentiment, že ano, můj synu?" Na tváři měla nerozluštitelný výraz, nevěděl, jestli je to výsměch nebo pravda.</p>

<p>"Někteří by to viděli jinak," odpověděl neutrálním tónem a doufal, že si to vyloží podle sebe.</p>

<p>"Plán se hroutí, Gerrode."</p>

<p>Myslel si to, ale přesto se zachvěl, když to uslyšel z úst někoho z těch mála, komu věřil. "Co se děje teď?"</p>

<p>V jejím úsměvu nebylo pobavení, jen hořká ironie. "Zdá se, že golemové zmizeli. Sice ne všichni, ale hodně."</p>

<p>"Kolik jich zůstalo, matko?" Smyčka, kterou cítil kolem krku od posledního střetu s otcem, ho začínala dusit.</p>

<p>"Stěží pro klan. Barakas už vybral pár cizinců, aby uklidnil podezření."</p>

<p>"A já?"</p>

<p>"Zatím je místo i pro tebe. Víš, že velká část hněvu, který na tebe otec hází, by správně měla směřovat na Rendela?"</p>

<p>"Vím." Gerrod se temně usmál. Rendel byl matčin favorit, necítil však důvod skrývat pocity zrady.</p>

<p>"Přece jen jsi synem svého otce, Gerrode."</p>

<p>"Když mluvíme o otci - jakkoliv bych se tomu rád vyhnul - můžeš mu říct, že Zereeho dceru má Melenea. Nebyla to moje chyba; Melenea sama ji musela pobídnout k útěku." Nevěděl, jestli je to pravda nebo lež. Mohlo to však přehodit část potíží z jeho vlastních ramen na čarodějčina. A snad něco konečně dopadne i na Reegana, Meleneinu hračku.</p>

<p>"Nech ji být, Gerrode. Není čas dostávat ji ven. Jak to teď vypadá, stejně by nejspíš zůstala tady." V matčině výrazu zahlédl stopy lítosti, nechtěla však riskovat, že tu zůstane někdo z jejích potomků. Alcia Meleneou pohrdala stejně jako všichni, měli teď ale vyšší priority než Druovu dceru. "Myslím, že Barakas už nebude s ukončením přechodu dlouho otálet. Někteří cizinci začínají dělat povyk. Setkání je rozpuštěno."</p>

<p>Gerrod si zamnul bradu: "Kolik času ještě zbývá?"</p>

<p>"Tvůj otec chce, aby byli do svítání všichni pryč. On půjde poslední."</p>

<p>"Jak statečné."</p>

<p>Němě ho pokárala. "Nemůžu slíbit, že ti bude držet místo tak dlouho."</p>

<p>"Tak ať jde k čertu, matko!" Málem hodil notesem, ale včas si uvědomil, že jsou v něm životně důležité informace. "Možná mi bude lépe tady!"</p>

<p>Lady Alcia si přitáhla plášť. V mihotavém světle vypadala, jako by na sobě měla rubáš. "Možná ano, můj synu."</p>

<p>Gerrod zjistil, že je sám. Zanadával, ukryl notes v jedné z hlubokých kapes pláště a taky odešel. Pevnost klanu Tezerenee a možná i vlastní budoucnost vydal napospas vrtochům zmrzačeného Nimthu.</p>

<p>Přestože v malém skrytém světě, který Dru a jeho společník objevili, byl ještě den, tady teď byla noc. S návratem do trosek města se čarodějova únava i hlad stonásobně zvětšily, jako by je pobyt na jiném místě na čas utlumil. Dru zjistil, že se navzdory hrozbě, která před nimi stála, nedokáže soustředit. Věděl, že tentokrát nechytí druhý nebo snad třetí dech; jeho tělo dosáhlo svých mezí. Modlil se, aby byl Temný kůň v dobré kondici, jinak byli oba ztraceni.</p>

<p>Pátrači se soustředili na svého zajatce a nově příchozích si všimli pozdě. Právě elfka postřehla vysokou postavu na hřbetě démonického hřebce jako první. Nedokázala skrýt šok, což upozornilo aviany na nebezpečí. Dru věděl, že v bledém světle jednoho úplňku musí vypadat děsivě, ale vzhled a skutečnost často nemívají moc společného. Pevně sevřel hřívu Temného koně, aby neupadl, a zašeptal: "Musíš se s nimi vypořádat! Já... toho moc nezvládnu."</p>

<p>Smích stínového hřebce zazvonil nocí, odrážeje se ruinami kdysi mocného místa: "Není třeba dělat si s nimi starosti. Pevně se drž!"</p>

<p>"Nezraň tu elfku!" dodal Dru; náhle ho popadl strach, že zajatec pátračů, možná někdo, kdo by mohl potvrdit to, co vraad uhádl o světech uvnitř světů, zemře v cestě vzteku ebenového hřebce.</p>

<p>"Tak tomuhle říkáš elf? Neboj se! Ještě neudělala nic, aby byla hodna mé laskavé pozornosti!"</p>

<p>Dru se zachvěl. Jak se jeho společník sžíval se svou podobou a rolí, byl čím dál děsivější.</p>

<p>Pátrači se rozptýlili. Dva z nich vylétli s vězenkyní do výšky, přestože s nimi bojovala zuby nehty a křičela na Drua, držícího se ze všech sil hřívy, cosi, čemu nerozuměl. Jedna samice pátračů hloupě neustoupila a šátrala po medailonu. Temný kůň proběhl skrz ni. Čaroděj, přitisknutý k jeho hřbetu, na okamžik zahlédl vyděšený výraz... a pak byla pryč.</p>

<p>"Ha! Nechť je..." věta nebyla nikdy dokončena. Dru uslyšel zasvištění a vzápětí vylétl do vzduchu. Sevření prstů povolilo tak snadno, jako by povolila větvička pod čarodějovou botou. Chyběl mu vzduch, a tak nemohl křičet, jen mlčky čekal, až se země přiblíží a poláme ho. Jeho myšlenky odmítaly pokračovat až k hrozícímu zničení. Měsíce zářily dvojím světlem, zářivý kruh a matný srpek, a ten obraz mu utkvěl v hlavě, dokonce i když si uvědomil, že mu sestup přinese definitivní konec.</p>

<p>Ne, řekl hlas v mysli.</p>

<p>Země byla ošizena o svou kořist. Dru cítil, jak všechno mrzne. Přestože měl oči otevřené, neviděl nic než vzpomínky na měsíce. Napadlo ho, že není nic slyšet, a přemítal, co se stalo s pátrači a Temným koněm.</p>

<p>Žádné zásahy, ozval se další důvěrně známý hlas.</p>

<p>To už jsme snad vyřešili, dodal třetí, téměř dychtivě.</p>

<p>Ano, souhlasil první. Všichni přišli na toto místo. Nezasahovat znamená dovolit, aby všechno ostatní selhalo.</p>

<p>Dru cítil, jak se všechny hlasy zdlouhavě dohadují o důvodech pro a proti tomu, co řekla první bytost. Přestože se mu zdálo, že hádka trvá nekonečně dlouho, zmatený čaroděj věděl, že nejspíš uplynulo jen několik vteřin, než se rozhodly. Nakonec zvítězil první názor, i když jen těsně.</p>

<p>To bylo poslední, co věděl. Svět - všechny světy - pro něj přestal být důležitý.</p>

<p>Ty jsi vraad.</p>

<p>Vzdorovitý čaroděj přikývl. Nevěděl, kde je ani jak se ze zmatku v prastarém městě dostal na tohle místo. Rozhlédl se kolem sebe, nedokázal však rozeznat nic kromě židle, na které seděl, a vlastního těla. Cítil se odpočatě, schopný bojovat i s nejsilnějšími protivníky, měl ale dost rozumu, aby se teď o žádný útok nepokoušel.</p>

<p>Nemůže to být vraad! Jsou zavržení!</p>

<p>To byl zase druhý hlas. Vysoký čaroděj se vzdorovitě zadíval do tmy a řekl: "Jsem vraad! Jsem Dru Zeree!"</p>

<p>On žije! vysmívala se třetí bytost. Z trojice těch, kteří jednali jako mluvčí, ho právě tenhle hlas nejvíc odpuzoval. Až příliš mu připomínal Meleneu a její hry, způsob, jakým se na všechno v životě dívala - jako na skvělou hru.</p>

<p>Hry... To se mi líbí! Hráli jsme tak dlouhou, nudnou hru... až doposud! podotkl třetí hlas hravě.</p>

<p>Druovi vyrazil na čele studený pot. Pečlivěji zaštítil myšlenky, přestože měl podezření, že je to marná snaha. V těchhle bytostech Dru viděl moc, proti které byla i jeho vlastní síla nepatrná.</p>

<p>Co je ta věc?  zeptal se první.</p>

<p>Když čaroděj konečně pochopil otázku, zavrtěl hlavou. Odpovědí si už ale stejně nemohl víc uškodit. "Nevím to jistě. Potkal jsem Temného koně na pustém místě, kterému říkám Nicota. Vypadá to, že odtamtud pochází."</p>

<p>Nastalo ticho. Cítil, jak bytosti rozebírají jeho slova a myšlenky. Ne-pokáraly ho, že promluvil nahlas; přemýšlel, jestli také mají nějaká omezení jako Temný kůň, nebo jestli prostě vědí, že se cítí lépe, když na tomto místě, kde jiné zvuky neexistují, slyší alespoň vlastní slova.</p>

<p>Kde se tady vzal? zeptal se druhý hlas. Z těch tří působil nejváhavěji.</p>

<p>Viděl jsi to, připomněl první. Zdálo se, že je jim jedno, že Dru slyší jejich rozhovor.</p>

<p>Nebylo to vytvořeno takto.</p>

<p>To už bylo dávno. Víš, že čas stahuje, čas odvrací všechny věci od jejich účelu.</p>

<p>A my neděláme nic! Pořád nic! vložil se znechuceně třetí. My, kteří máme tu moc udělat cokoliv!</p>

<p>To není náš účel. Odpověď přišla od několika myslí a připomněla Druovi litanii, opakovanou od generace ke generaci.</p>

<p>Náš účel je mrtvý!</p>

<p>Snad, odsekl první. Snadné. Třeba právě tihle vraadové mohou poskytnout to, co naši páni hledali.</p>

<p>"Co?" vyhrkl Dru. Jen co to vyslovil, v duchu zaklel. Debata už mu poskytla mnohem víc informací, než mohl doufat, ale teď na sebe znovu upoutal pozornost.</p>

<p>Všichni musí být vráceni na svá místa s vyčištěnou myslí. Tohle byl nový hlas.</p>

<p>Odpověděl mu první hlas, který zřejmě měl mezi neviditelnými bytostmi nejsilnější postavení. Pateraci a quelové nemohou být tak snadno zbaveni toho, co vědí. Nemůžeme se dotknout ani elfů, kteří stejně jako my slouží, třebaže nevědí proč. Chcete, abychom zasahovali ještě víc, než už jsme zasáhli?</p>

<p>Ve skutečnosti nemáme na vybranou! přerušil zlověstný třetí hlas všechny ostatní odpovědi. Je čas, abychom převzali řízení!</p>

<p>Ne!</p>

<p>Dru vykřikl a marně se chytil za hlavu ve snaze najít úlevu od množství křičících hlasů vibrujících uvnitř. Zhroutil se na židli, na kterou ho usadili.</p>

<p>Jsi nemocný? Poškodili jsme tě? ozval se znovu první hlas a zněla v něm opravdová starost.</p>

<p>Ta starost Drua tak polekala, že málem zapomněl na bolest. "Jsem... v pořádku. Tak v pořádku, jak se dá čekat."</p>

<p>Nechtěli jsme způsobit bolest. Navzdory slovům bytosti měl vraad dojem, že mezi ostatními cítí jistý kousek nesouhlasu s tímto tvrzením. Snadno uhodl, který z jeho věznitelů to byl.</p>

<p>"Kde jsem?" zeptal se Dru. Usoudil, že je načase, aby dostal situaci aspoň trochu pod kontrolu, jestli je to možné.</p>

<p>Na jednom z mnoha kousků světa, který páni odřízli. Nikdy ho nikdo nepoužíval, tak jsme si mysleli, že bude nejlepší přivést tě sem.</p>

<p>"A... Je pro mě těžké mluvit do vzduchu! Můžete se mi ukázat?" Představil si v mysli něco podobného vlkovi z kamenů a suti. "Ale prosím, ne takhle."</p>

<p>Bylo tam zaváhání... s podtónem obav, všiml si dychtivý čaroděj. Výborně.</p>

<p>Něco se před ním zalesklo. Dru pomalu rozeznal dvě zlaté oči a nezřetelný obraz jakéhosi velikého tvora. Tvar mu byl matně povědomý, nedokázal si však vzpomenout, kde ho už viděl.</p>

<p>Je to dračí vládce, se kterým ses setkal v prvním městě starých, kde žili, když jich bylo mnoho. Vzal jsem na sebe tu podobu, protože jsi ji obdivoval. Můžu přidat pach, jestli chceš.</p>

<p>Dru si vybavil zápach draků a vyvern klanu Tezerenee. "Podoba bude stačit."</p>

<p>Falešný drak sklonil zpola neviditelnou hlavu. Chtěl jsi vědět o ostatních. Spí.</p>

<p>"I..."</p>

<p>I ten tajemný tvor, kterému říkáš Temný kůň. Toho nestvořili staří. Pochází z lemu oblastí mezi Nicotou, jak tomu říkáš, a skutečným světem. Předtím jsme ho nepoznali.</p>

<p>"Proč sis vybral mě?"</p>

<p>Matná postava se pohnula a roztáhla křídla, která tu byla i nebyla. Jsi pánům nejbližší. Pateraci - ty jim říkáš "pátrači" - se nestali tím, čím se měli stát. Brzy se na seznamu nezdarů připojí ke quelům. Pak už nezbude nic.</p>

<p>Dru chtěl vstát, ale nebyl si jistý, jestli je tu doopravdy podlaha. Neklidně se zavrtěl na židli. "Pátrači ovládají tenhle svět?"</p>

<p>Největší kontinent.</p>

<p>"Zní to, jako bys je tam sám umístil."</p>

<p>Téměř viděl, jak bytost zavrtěla hlavou. To uvedli do činnosti naši páni. Stvořili malé světy tak, aby se znovu otevřely sem, do skutečného světa, až přijdou na řadu. Doufali, že se jeden z nich ukáže jako nástupce jejich druhu.</p>

<p>Stvoření ho o všem informovalo jednoduše a uvolněně, proto mu slova hned úplně nedošla. Když si dopady toho, co věznitel řekl, prohrabaly noru do Druovy mysli, zůstal čaroděj sedět, jako by do něj uhodil hrom.</p>

<p>Chápeš to správně. Místa, ze kterých pochází pateraci, quelové, a dokonce i ty, jsou plátky tohoto světa.</p>

<p>"Nimth... Nimth není... není skutečný?" To není možné! chtěl vykřiknout čaroděj. Kolébka vraadů je falešný svět? Zvěřinec?</p>

<p>Cítil kolem sebe smutek, smutek, který prohloubil jeho vlastní hrůzu z toho, co si uvědomil. Mocná rasa vraadů se stala vládcem klece, jakožto hračka jiné rasy!</p>

<p>To ne, zdůraznil přízračný drak. Není to klec. Spíš rodiště pro pokračovatele pánů. Byli staří; jejich rasa byla unavená. Chtěli po sobě zanechat dědictví, vzali tedy části sebe samých a snažili seje vylepšit. Dali jim jejich vlastní světy a nechali je růst. Tak to bylo.</p>

<p>Drak se úplně ztratil ve tmě. Nahradil ho malý obraz, který postupně rostl, vyplňoval větší a větší část Druova zorného pole, až čaroděj cítil, že skutečně stojí na jiném místě, v jiném čase. Jistým způsobem se to podobalo komunikaci s pátrači, kromě toho, že mu to, co viděl, nevnucovali. Mohl přijmout nebo odmítnout.</p>

<p>Rozhodně neměl v úmyslu odmítnout takovou příležitost.</p>

<p>Byli tam tvorové, které by mohl nazvat lidmi, a mnozí jiní, o kterých by nikdy nehádal, že by mohli doopravdy existovat. Prastará rasa vybrala všechny myslitelné varianty; dokonce i Druovi, který v životě viděl leccos, připadaly některé z nich tak odporné, až ho překvapovalo, že vůbec žily.</p>

<p>Mnohé pokusy nežily. Byly tu desítky prázdných malých světů, vytvořených odkrojením části reality. Každý z nich kdysi býval domovem naděje, která z toho či onoho důvodu zemřela, někdy ve velkých válkách, jež zničily úplně všechno. Nejeden pokus byl prohlášen za nezdar, i když rasa přežila; starší hledali mezi dětmi určité vlastnosti. Nakonec se většina selhání zničila sama, jen jedno ne... prozatím.</p>

<p>Dru věděl bez ptaní, že tím jediným selháním, které se dosud samo nezničilo, je Nimth. Jeho čas už se však blížil.</p>

<p>"A co ti, kteří uspěli?"</p>

<p>To byli ti, kdo vyspěli do druhého stadia, odpověděl falešný drak. Před Druem defilovaly obrazy nejrůznějších civilizací. Poznal jen dvě; pátrače a jejich nepřátele, pásovcum podobné tvory, kterým se říkalo quelové.</p>

<p>"Ale ty jsi říkal..."</p>

<p>Selhali. Quelové přežili, ale nic víc. Už nikdy nepovstanou k velikosti. Pátrači také začali upadat. Jejich arogance a společné myšlení je nutí vyhýbat se poslední proměně. A pokud jde o elfy... přežijí a pomohou nám, ale chybí jim hnací síla, aby se stali tím, čím by mohli být. Proto jsou pro plán také ztraceni.</p>

<p>"A my jsme také selhali."</p>

<p>Možná. Možná ne. Časem...</p>

<p>Časem upadnou i oni, zašeptal ten, který Drua děsil.</p>

<p>Už jim začal zvonit umíráček, dodal čtvrtý hlas.</p>

<p>Dru zatřásl hlavou, pokoušeje se vyhnat matoucí ozvěny.</p>

<p>To ne! přemohl falešný drak oponenty. Ještě je čas.</p>

<p>Už jsme zasahovali dost, namítl čtvrtý, ale nejistě.</p>

<p>Dejte mi svolení udělat, co musí být uděláno...</p>

<p>Čaroděj se znovu ocitl uprostřed temnoty. Bytosti zjevně mluvily o něčem, co nebylo určeno jeho uším.</p>

<p>Tolik otázek se neustále dožadovalo odpovědí, ale Dru pochyboval, že se někdy dozví všechno. Přesto...</p>

<p>Jeho úvahy byly zapomenuty, když se vrátil svět.</p>

<p>Na obloze zářilo slunce, jasná, žhavá koule, o které si mág myslel, že už ji nikdy neuvidí.</p>

<p>O pátrače, kteří sem přišli, bylo postaráno. Už na ně nebudeš muset myslet. Byl to první hlas, ale po dračím těle nebylo ani stopy.</p>

<p>Na tu chvíli nebude dračí tělo potřeba. Dobře poslouchej, Dru Zeree z vraadů. Jak bytost mluvila, zvedl se vítr. Toho, co se jmenuje Temný kůň, jsem odstranil z tohoto místa a vrátil na jeho vlastní panství. Neměl sem nikdy přijít. Nepatří sem.</p>

<p>"Nijak vám neublížil!"</p>

<p>Silný závan větru vmetl Druovi do tváře prach, oslepil ho a donutil na chvíli se rozkašlat.</p>

<p>To... On... nebyl zraněn. Pouze jsme ho přemístili tam, kam patří. Jeho přítomnost byla jen dalším katalyzátorem chaosu v něčem, co podle příkazu udržujeme.</p>

<p>"Na někoho, kdo nemá zasahovat, zasahujete dost snadno!" vyštěkl vraad. Temný kůň mu pomohl, několikrát ho zachránil. Takové lhostejné odstranění bylo k ebenově černému tvoru nespravedlivé.</p>

<p>Nechávám ti elfa, vraade. To je všechno, co pro tebe můžu udělat. Je velmi důležité, že tvůj druh prolomil hranice. Musím prozkoumat, co se dá udělat, aby se věci vrátily do původního stavu. Pokud mají vraadové uspět, musí jít po stezce, kterou jim připravili staří.</p>

<p>Než jeho dobrodinec odešel, nedokázal si Dru odpustit další rýpnutí: "Vrátit věci do původního stavu? Jediné, co zůstane, jestli vrátíte věci do původního stavu, bude naprosté zhroucení nadějí vašich pánů. Právě vstupujeme do vašeho světa. Je pozdě na návrat!"</p>

<p>Zahořklého čaroděje vyděsil ironický smích. Věděl, že to není smích služebníka, se kterým mluvil. Věděl, která z bytostí se teď kochá jeho znepokojením.</p>

<p>Bude to snazší, než si myslíš!</p>

<p>Znovu byl ve své hlavě sám. Vítr kolem něj utichl na znamení, že ho strážce opustil.</p>

<p>Zasténání vzadu Druovi připomnělo, že mu slíbili někoho, kdo ho povede.</p>

<p>"Ty... ty nejsi elf ani jeden z těch netvorů, že ne?"</p>

<p>Vraad se otočil k nové společnici: "Očividně ne, jak vidíš."</p>

<p>Byla štíhlejší než mrtvá elfka, kterou viděl předtím, ale jinak vypadala stejně. Vlasy měla stažené vzadu. Přejela očima jeho postavu a nakonec se zastavila na obličeji. Dru pochyboval, že by sejí líbil.</p>

<p>"Ty jsi vraad."</p>

<p>Podíval se na ni s obnoveným zájmem: "Jak to víš?"</p>

<p>Elfka vstala a couvla. Jejími slovy prosakoval odpor. "Myslela jsem, že jsme se vás zbavili navždycky. Teď je všechna naše práce k ničemu! Není se kde ukrýt! Není naděje, že bychom tenhle šílený čarodějnický pokus obrátili ve svůj prospěch!"</p>

<p>V levé ruce sejí objevil nůž. Pohnula se tak rychle, že by Dru skoro přísahal, že v tom bylo kouzlo.</p>

<p>"Ale uspokojí mě aspoň tvoje smrt!"</p><empty-line /><p><strong>XIII.</strong></p>

<p>Vzdal jsem se své budoucnosti... a proč? Pro slabomyslné děcko nějakého cizince!</p>

<p>Gerrod klečel za hřebenem na okraji Meleneina panství. Nemohla vědět, že je tak blízko, ne pokud byly jeho výpočty založené na bratrově práci správné. Tahle oblast bude uprostřed jedné z největších existujících nestabilit, skoro stejně velké jako v oblasti, kde zmizel ten hlupák Dru Zeree. Tezerenee ukrytý v plášti už kolem občas zahlédl náznaky přízračného světa, který podle toho, co věděl, musel být zahalenou říší vtírající se na Nimth. Kéž by takzvaná otcova Dračí říše plně přemohla tenhle hynoucí svět. Aspoň jedna věc by byla vyřešená.</p>

<p>To ovšem stále neřešilo Gerrodův osobní problém ohledně kolonizace země, ze které cítil, že s jeho rasou nechce mít nic společného... a právě tohle byl zřejmě důvod, proč se nakonec během dlouhých hodin po posledním rozhovoru s matkou rozhodl držet se dál od města. Zmeškání přechodu ho nejspíš bude stát život, ale přesto se rozhodl neopustit plán na záchranu cizincovy dcery.</p>

<p>Byly tu i další důvody. Věc cti v tom nejspíš hrála stejně velkou roli jako bláznivý strach ze země za závojem. Otec zapochyboval o jeho schopnostech, a on se jako každý dobrý Tezerenee chytil do pasti cti. Vyrazil, aby svou čest očistil, i kdyby to mělo znamenat jeho konec.</p>

<p>Gerrod tiše zaklel. Mohl si omílat důvody pořád dokola - a některé z nich byly i pro něho naprostou záhadou - ale nic z toho Sharissu Zeree nevyrve z péče jedovaté lady Meleney.</p>

<p>"Mistře Gerrode!" Za ním se krčil Sirvak. Čaroději připadalo, že důvěrník neustále trpí šílenou úzkostí. "Může být mrtvá! Může být mrtvá!"</p>

<p>"Není, Sirvaku. Teď buď zticha." Je pravda, že si sám nebyl úplně jistý. Věci trvaly mnohem déle, než by se mu zamlouvalo. Ještě než dostatečně dopracoval plán, na Nimthu začal nový den. Teď všechno záviselo na tom, jak moc je dům svůdnice zasažený nestabilitami.</p>

<p>"Musí se to provést tak přirozeně, jak jen to půjde," připomínal Sirvakovi. "Kouzla použij, jen když to bude nutné." Z nezbytnosti připadl první úder Sirvakovi. Uměl létat. Gerrod bude muset věřit malým teleporta-cím a obyčejnému běhu.</p>

<p>"Rozumím, mistře Gerrode." Důvěrníkovýma zneklidňujícíma očima se náhle mihla dychtivost. Jeho paní je v pevnosti. Pomáhá mu mocný spojenec, kterému se dá věřit tak, jak jen se dá vraadovi vůbec věřit. Gerrod uvidí, že důvěrník provede úkol dokonale nebo statečně zemře při pokusu o jeho splnění.</p>

<p>Za jiných okolností by se o sebe Tezerenee nebál. Dokonce i Melenea dračí klan respektovala. Ale v rámci anarchie, která brzy vypukne (pokud už nevypukla), nebude mít zábrany zabít Gerroda i Sharissu. A co hůř, smrt může přijít pomalu. Gerrod bral v úvahu Meleneiny lži. Její citadela mohla být jednou velikou pastí připravenou sklapnout... pokud jeho teorie není správná.</p>

<p>Zamlžené obrazy druhého světa byly čím dál zřetelnější. "Běž, teď!"</p>

<p>Sirvak vyrazil do vzduchu a vzápětí zmizel z dohledu.</p>

<p>Cekání těžce zkoušelo Gerrodovu trpělivost. Jeho činorodá představivost se chytala každé chybičky, každé přehlédnuté hrozby. Vzpomněl si na Meleneiny minulé hry. Zachvěl se.</p>

<p>Byl vděčný, že konečně nastal čas pro jeho část plánu. Když se zvedal, vzpomněl si na stařešinu.</p>

<p>"Utočit zbrkle přímo na nepřítele. Nakonec jsem tvůj syn, přesně jak říkala matka."</p>

<p>Odvážil se teleportovat.</p>

<p>Sharissa se probudila. Věděla, že spala dost dlouho, ale stěží se udržela, aby znovu neupadla do dřímoty. Bojovala s nutkáním spát tak, že se přinutila sednout si.</p>

<p>Cosi vedle ní se pohnulo. Spánkem zalepenýma očima spatřila ohromnou postavu, Cabala, Meleneina důvěrníka. Mohutný modrozelený vlk zívl, znovu odhaluje množství krutých zubů.</p>

<p>"Paní říká, že máš ležet. Odpočívat." Hrubý hlas jí drásal uši a bušilo jí z něj v hlavě.</p>

<p>"Odpočívala jsem dost dlouho. Venku už je den, ne?" Posunula se k okraji kožešinové postele. Hlava se jí přitom trochu vyčistila.</p>

<p>Cabal jí neodpověděl. Na rozdíl od Sirvaka vypadal vlk víc jako pouhá součást své paní. Co to ten tvor Melenee řekl? Vybavovala si jeho slova s obtížemi, ale nakonec si vzpomněla.</p>

<p>Poslouchám s vědomím, že můj život patří tobě, nebo něco takového. Zamračila se. Nebyla to příjemná fráze. Skoro to naznačovalo, že Cabal čeká smrt, kdyby v povinnostech selhal. Nevypadalo to jako Melenea, kterou Sharissa znala.</p>

<p>Odvážila se postavit. Vlk sledoval každý její pohyb. V jednom kratičkém okamžiku si myslela, že se na ni důvěrník vrhne, ukázalo se však, že se Cabal jen přemísťuje, aby ji mohl lépe sledovat. Přestože vypadalo jako hloupost, že by se jí tady mohlo cokoliv stát, Sharissa byla opatrná.</p>

<p>"Cabale, kde je Melenea?"</p>

<p>"Paní taky odpočívá. Tvrdě pracovala. Ty bys měla taky odpočívat. Spát, dokud paní znovu nepřijde."</p>

<p>"Nejsem unavená." Byla to pravda. Teď, když se dostala ven z konejšivé náruče postele, úplně se probudila. Skoro jako by ji postel ponoukala k spánku.</p>

<p>Cabal nic víc neřekl, ale dál hrál roli strážce.</p>

<p>Sharissa se prošla místností, obdivujíc sochy a jiné předměty, které ji zdobily. Když sem dorazila, věnovala síni jen zběžný pohled. Teď šiji mohla mladá Zeree prohlédnout podrobně. Skotačící postavičky nejdříve vypadaly směšně, dokud se nenaklonila a nepodívala se znovu. Zblízka měly sošky v obličeji ztrápený výraz, jako by nechtěly hrát hru, do které patřily. Taky si jinak vyložila jejich pohyb. Místo tance to spíše vypadalo, že prchají nebo se aspoň pokoušejí uprchnout. Neúspěšně.</p>

<p>Rozčilená Sharissa se odvrátila od figurek a přešla k jednomu z oken. Hledělo k jejímu domovu, a přestože věděla, že z Meleneiny pevnosti na otcovo panství nedohlédne, cítila naléhavé nutkání hledat ho.</p>

<p>Nebe bylo jedním velkým oblakem hnijící zelené, která se převalovala a svíjela do sebe, a přitom jako by nabírala na síle. Připravovala se obrovská bouře. Začínající čarodějka na chvíli zapomněla na původní plán a otočila se, aby lépe viděla rostoucí tornádo. Jak tušila, bouře se tvořila nad vra-adským městem. Přemýšlela, co mohlo přitáhnout takovou sílu. Jen opravdu impozantní použití kouzel mohlo vyvolat takovýhle hurikán. Otcovy výzkumy ji naučily dost, aby to věděla. Přechod by možná stačil, ale pochybovala o tom. Ne, ve městě se děje něco jiného.</p>

<p>Náhle zahlédla drobnou postavičku, která se statečně prodírala sílícím větrem, aby vzápětí zmizela v oblacích. Sharissa zamrkala a podívala se znovu. Na Nimthu ještě žila divoká zvířata, stejně znetvořená jako celý svět, ale tahle postavička jí připadala známá. Po minutě či dvou, když pátrání nepřineslo ovoce, usoudila, že sejí to jenom zdálo. Jen její vlastní touha ji přiměla myslet si, že vidí Sirvaka. Důvěrník byl ztracen. Sirvak teď byl loutkou v rukách toho rozčilujícího Gerroda. Tezerenee bezpochyby sebral malé zvíře i každý kousek vědomostí, které otec nasbíral, a přinesl je jako oběť svému stařešinovi. V tuhle chvíli už neměl důvod ji hledat; Tezereneeové ji k přechodu nepotřebovali.</p>

<p>Cabal za ní začal vrčet.</p>

<p>"Co je?" zeptala se, když se otáčela.</p>

<p>Důvěrník stál a pohled na jeho impozantní postavu čarodějku málem přinutil zalapat po dechu. Zapomněla, jak mohutný ve skutečnosti je, stejně jako všechno, co po příjezdu sem viděla. Jedna tlapa velká jako její hlava zaškrábala o podlahu. Cabal začenichal a dál vrčel se staženými pysky. Přestože se vrčící důvěrník díval na ni, věděla, že tahle výzva nepatří jí.</p>

<p>Oknem hbitě vlétlo dovnitř cosi zlato-černého a vyzývavě to vykřiklo, zatímco se to řítilo k hrozivému vlkovi.</p>

<p>"Sirvaku!"</p>

<p>Ruka v rukavici jí zakryla ústa. "Jsme tady, abychom tě zachránili před tebou, Zeree! Nenech svého mazlíčka zemřít pro vlastní nevinnost a hloupost!"</p>

<p>Gerrod! Sharissa se divoce zazmítala a kopla Tezereneeho do holeně. Gerrod ji skoro pustil, zaskočený jejím vztekem. Hlasitě zaklel a řekl ještě cosi, co nezachytila.</p>

<p>Divoké výkřiky ji varovaly, že se tu odehrává bitva. S hrůzou se dívala, jak se Sirvak vrhá na Cabala. Menší důvěrník vypadal ve srovnání s Me-leneiným obrem uboze a Sharissa se vyděsila, že ho Cabal roztrhne stejně snadno, jako by roztrhl jeden ze závěsů. Okřídlený tvor se však kupodivu snadno vyhnul prvnímu vlčímu útoku a silným úderem zasáhl veliké zvíře do hlavy. Cabalův levý bok teď zdobily hluboké šrámy. Vlk vztekle zařval na toho bezvýznamného malého otravu, který mu poletoval kolem hlavy.</p>

<p>"Neper se se  mnou, Zeree," zasyčel Gerrod. "Pro změnu přemýšlej!"</p>

<p>Sharissa ho ignorovala a dál se zmítala. S velkým úsilím vykroutila pravou ruku ze sevření a seslala nejrychlejší, nejjednodušší kouzlo, které jí mohlo posloužit proti útočníkovi.</p>

<p>Tezereneeho oslnil jasný blesk, takže ztratil kontrolu. Sharissa se okamžitě odtáhla. Musí najít Meleneu. Starší čarodějka bude pro únosce mnohem lepším protivníkem. Sharissa věděla, že se její šance proti Gerrodovi jen zmenší, pokud s ním bude dál bojovat sama.</p>

<p>Ukázalo se však, že odejít bude těžší, než doufala. Vchod blokovalo Cabalovo veliké tělo a Melenein důvěrník ji mohl při souboji se Sirvakem omylem rozdrtit.</p>

<p>"Ať tě popadne drak, ty hloupá..." Gerrodovi spadla kápě a vztek, který Sharissa viděla na aristokratické tváři, ji pobídl, aby se pokusila projít dveřmi.</p>

<p>"Paní! Ne! Poslouchej Sirvaka!"</p>

<p>Úpěnlivý tón ji přinutil zastavit. Podívala se na otcova důvěrníka... jen aby viděla, jak okřídlený tvor, zjevně soustředěný na ni, zapomněl na vlastní bezpečnost.</p>

<p>Cabalovy mohutné čelisti cvakly po pravé přední noze menšího soupeře. Modrozelený vlk silně stiskl. Sirvak vykřikl v agónii a rychle se odtáhl.</p>

<p>Rozervaný zbytek Sirvakovy nohy neužitečně visel vlkovi z tlamy. Cabal se zasmál a spolkl ho.</p>

<p>"Dobré maso," zavrčel. "Pojď, ať můžu ochutnat víc."</p>

<p>"Ochutnáš vlastní krev!" zavyl Sirvak. Zraněné zvíře se začalo mihotat, což bylo znamení, že se chystá použít kouzlo.</p>

<p>"Sirvaku! Ne!" Gerrod přestal útočit na Sharissu, ale ta toho nevyužila, zaujatá soubojem dvou důvěrníků.</p>

<p>Cabal se mezitím připravoval k vlastnímu magickému útoku. Vlčí postava se zamihotala, jako by nebyla úplně skutečná. Vytvoření důvěrníci používali při útoku nejzákladnější kouzla. Základní, ale velice, velice nebezpečná. Sharissa věděla, že Sirvak by byl schopný zničit pořádný kus Meleneina příbytku, a předpokládala, že Cabal dokáže totéž. Přestože věřila, že otcův výtvor teď poslouchá nového pána, nedokázala se o něj nestrachovat. Zraněný Sirvak možná nebude Meleneinu výtvoru soupeřem.</p>

<p>Zaváhání stálo Sharissu svobodu. Gerrod ji znovu chytil a tentokrát věděla, že se nevytrhne. Otočil jí hlavu tak, aby se mu musela podívat do očí. "Navzdory tobě samé, Zeree, tě zachráníme před tou čarodějnicí, kterou považuješ za přítelkyni. Copak ti otec nikdy neřekl, proč trval na tom, že už se s vámi nikdy neuvidí?"</p>

<p>"Nevím, o čem mluvíš, a je mi to jedno!" Sharissa se pokusila plivnout Tezereneemu do obličeje, ale ten včas otočil hlavu.</p>

<p>"Ale dozvíš se to... jednou!"</p>

<p>"Co to tady máme? Cabale! Jak se mohli tak snadno dostat dovnitř?"</p>

<p>"Melenea!" zavrčel tiše Gerrod a v každé slabice jména krásné čarodějky znělo znechucení.</p>

<p>Když se objevila paní, veliký důvěrník se stáhl. Prudce oddychoval, jako by si kouzelná bitva vyžádala daň, které si všiml až teď. Sirvak taky vypadá unaveně, uvědomila si Sharissa, ale to mohlo být způsobeno zraněním. Rána se sice zacelila vlastní Sirvakovou magií, ale přesto musela pořádně bolet.</p>

<p>"Budu ti vděčná, když mého hosta propustíš, Tezerenee."</p>

<p>"A mám ji nechat tobě? Myslím, že ne. Dokonce i naivní hlupačka jako tahle si zaslouží něco lepšího než tvoji něžnou péči!"</p>

<p>Překrásná čarodějka se zasmála, byl to melodický zvuk, který by částečně rozptýlil Gerrodovu ostražitost, kdyby dobře neznal její pověst. "A to má věřit tvé starostlivosti? Myslím, že Sharissa ví, kdo je její přítel." Ve třpytivém rouchu, které nezahalovalo nic z jejího těla, vykročila Melenea ke Cabalovi a položila modrozelenému vlkovi ruku na krk. "Udělala jsem pro ni to nejlepší. Jsem nejspíš jediná, kdo může zachránit jejího otce."</p>

<p>"Našla jsi něco?" Navzdory Gerrodovým pažím, které ji držely, Sharissa zapomněla na vlastní potíže. V mysli jí rozkvetly představy o otcově záchraně.</p>

<p>"Rozhodně, drahoušku."</p>

<p>"Neposlouchej ji," zašeptala horečně postava v kápi. "Jediné, co pro tebe chystá, je pomalá a bolestivá smrt, až si s tebou pohraje! Zeptej se Sirvaka, co je zač!"</p>

<p>"Zkus to jinde! Shari ví, že toho ubohého tvora ovládáš." Melenea nasadila výraz hluboké lítosti nad Sirvakovým osudem. "Bojím se, že už tomuhle důvěrníkovi nejspíš nebudeš moci nikdy znovu věřit. Asi bude nutné ho zničit."</p>

<p>Sirvak zaskřehotal: "Ne, paní! Sirvak je v pořádku! Sirvak tě jen chce chránit!"</p>

<p>S rychlostí hodnou Sharissina nejhbitějšího koně Melenea zvedla ruku a zamířila jí na létajícího důvěrníka. Sirvak vykřikl bolestí a začal modře zářit. Sharissa zalapala po dechu a s novou naléhavostí se snažila vytrhnout.</p>

<p>Slyšela, jak Gerrod mumlá: "Budu toho litovat; vím, že budu." Náhle ji čaroděj odstrčil stranou, ukázal na svíjejícího se čemozlatého důvěrníka a něco zašeptal. Sharissa upadla na lůžko, na kterém předtím spala, a s úžasem sledovala, jak se Gerrod pokouší Sirvaka zachránit. Nemohl k tomu mít žádný důvod. Ať věděl výtvor jejího otce cokoliv, Tezerenee to mohl snadno zjistit z otcových zápisků, ke kterým měl bezpochyby přístup.</p>

<p>"Cabale!"</p>

<p>Jakmile ho paní vyzvala, mohutný tvor zamířil přímo k vraadovi v kápi. Zaskočený Gerrod se pokusil krýt. Z důvodů, které jí samotné nebyly úplně jasné, Sharissa udeřila v okamžiku, kdy obrovský důvěrník se široce rozevřenými čelistmi skočil.</p>

<p>Vlk se zarazil ve vzduchu, jako by ho chytila neviditelná síť. Marně s ní bojoval, až konečně spadl na zem a zavyl vztekem a bolestí.</p>

<p>Pevnost se otřásla.</p>

<p>"Věděl jsem to!" Gerrod klopýtal k ní a snažil se natáhnout ruku. Sharissa zůstala na místě, v hlavě zmatek. Pořád věřila Melenee, ale čarodějův skoro sebevražedný pokus zachránit Sirvaka, který mu nemohl být ničím užitečný, na ni zapůsobil. Jestli je v něčem z toho, co jí řekl, zrnko prav-dy...</p>

<p>"Cos to udělal, Tezerenee?" zeptala se Melenea, která upadla na Cabala. Důvěrníkovi se nějak podařilo znovu získat a udržet rovnováhu, na rozdíl od Sharissy, která se bezmocně kutálela po podlaze. Budova se stále otřásala.</p>

<p>"Jen jsem něco přihodil do překypujícího hrnce, čarodějnice!" Natáhl se po Sharisse, ale té se podařilo odkutálet z dosahu.</p>

<p>Melenea nechápala, ale Sharissa ano. Uvědomila si, že pevnost stojí poblíž místa, které začíná být nestabilní. Její společnice neustále používala kouzla, jako by vraadové měli Nimth pod kontrolou. Gerrod musel vědět, jaké účinky bude takové soustředění moci mít a že tenhle souboj věci jen zhorší. Nebylo pravděpodobné, že by tak přesně předvídal otřesy, ale chytrý Tezerenee nejspíš prozkoumal otcovu práci natolik, aby věděl, že pravděpodobnost nějaké katastrofy je velká.</p>

<p>Nahoře nad ní se vznášel Sirvak. Máchal křídly pomalu, sotva se dokázal udržet ve vzduchu. Zdálo se, že si toho nevšímá, zjevně ho pořád mnohem víc zajímala paní a její bezpečí než vlastní přežití. "Paní? Jsi zraněná?"</p>

<p>"Ne, Sirvaku, nejsem!" Jeho zájem byl tak upřímný, že už nemohla dál věřit, že je Gerrodovou loutkou. Buď Sirvak zlomil kouzlo, které na něj Tezerenee seslal, nebo vůbec nikdy pod vlivem kouzla nebyl. A pokud nikdy nebyl pod vlivem kouzla, zpochybňovalo to většinu toho, co jí Melenea řekla.</p>

<p>"Sirvaku! Mluví Gerrod pravdu?"</p>

<p>"Shari, drahoušku, nemůžeš..."</p>

<p>"Mluví pravduV" vykřikl létající tvor a záměrně se vrhl dolů na čarodějku. "Je zlá! Miluje jen bolest, paní! Bolest jiných! To je podstata jejích her!"</p>

<p>Kus stropu nevydržel a zřítil se dolů, těsně vedle Sharissy. Instinktivně se odkutálela, ale tím se dostala blíž k Melenee.</p>

<p>"Cabale!" vykřikla čarodějka.</p>

<p>Vražedný důvěrník najednou stál nad Sharissou a jeho horký páchnoucí dech jí omýval obličej. Zašklebila se a pokusila se před tím zápachem odtáhnout.</p>

<p>Vlk se zasmál: "Hraj si s Cabalem!"</p>

<p>"Ne, Cabale!" rozkázala Melenea. "Jemně!"</p>

<p>Mohutné zvíře zkroutilo čenich do zlostného výrazu, sklonilo hlavu a chytilo Sharissu za paži. Čelisti se pevně sevřely. Příliš to nebolelo, ale i tak se mladá Zeree neodvážila zkoušet vytrhnout.</p>

<p>"Paní!" Sirvak se snesl dolů, ale netroufal si zaútočit. Cabal mu bez nejmenších potíží ukousl přední nohu; nebylo by pro něj těžké ani ukousnout Sharisse ruku. Sirvakův útok by ji přivedl do většího nebezpečí.</p>

<p>Začínající čarodějku ohlušil hrom. Bez úspěchu sebou škubla a viděla, jak některé ze sošek seskakují z podstavců a utíkají, peláší pryč dveřmi i okny. Samotné podstavce se začínaly rozpouštět.</p>

<p>"Přines ji, Cabale!"</p>

<p>Důvěrník se o to pokusil, ale podlaha pod ním začala měknout, a přestože Sharissu samotnou ještě udržela, ohromné vlčí tělo bylo příliš těžké, takže se mu bořily tlapy. Vlk zavrčel, nepouštěje svoji nedobrovolnou společnici, a pokusil se jednu tlapu vytáhnout. Sharissa přejela po podlaze volnou rukou; připomínala na dotek spíš měkké máslo než mramor. Otec ji varoval, že se budou dít podobné věci. Náhodné vlny nespoutané magie, výsledek staletí zneužívání. Nakonec to přejde, ale časem dorazí další vlny a nakonec se území navždy vymkne kontrole a proměně neunikne nic.</p>

<p>"U krve Nimthu!" Melenea si otírala ruku. Rukáv jejího roucha se teď pohyboval z vlastní vůle. Zdálo se, že se pokouší obalit jí dlaň, skoro jako ústa. Sharissa viděla, jak ze sebe čarodějka, jejíž poslední starostí teď byla cudnost, strhla svíjející se šaty a odhodila je na podlahu. Šaty se k ní pokoušely připlazit. Melenea na ně ukázala a krásné rysy jí pokřivila zuřivost. Šaty ztuhly, ale nové kouzlo jen posílilo všeobecný chaos. Komnata se začala naklánět na bok.</p>

<p>Sharissa zaslechla bolestivé křupnutí a odkutálela se po podlaze, nečekaně vysvobozená z Cabalových zubatých čelistí. Loket jí vsákl do dlažby, ale vytrhla se, nebyla tak těžká jako důvěrník.</p>

<p>Cabal skučel a vrčel, příliš rozčilený, než aby si uvědomil, že se tím jen ponořuje hlouběji. Gerrod stál těsně mimo dosah jeho spárů a zubů, v rukou rozbité zbytky židle a na zpola skryté tváři spokojený úsměv. Zatímco se Cabal snažil vytrhnout končetiny z podlahy, vraad ho očividně obešel zezadu, načasoval si útok a praštil vlka židlí po čenichu. Právě díky tomuhle útoku zřejmě vlk Sharissu pustil, aniž přišla o ruku.</p>

<p>"Paní!" Sirvak slétl na okraj pohovky, nebo spíš toho, co z ní zbylo. Vyčarovaný kus nábytku už zpola vsákl zpět do koberce, nezbylo z něj víc než hrouda. Sirvak se opatrně usadil na zbytku pohovky, ztráta přední končetiny mu narušovala rovnováhu. "Pojď, paní! Věř Sirvakovi!"</p>

<p>A Sharissa mu věřila... teď. Krásný černozlatý tvor byl nejspíš jediný, komu věřila. Gerrodovi se podařilo vzbudit pochyby, pokud šlo o Meleneiny zájmy, ale jeho vlastní cíle byly stejně sporné. Jednou věcí si však byla jistá. I pokud důvěrník předtím spolupracoval s Tezereneem, stále je věrný jí a otci.</p>

<p>"Hračko! Zlobíš!" Cabalovi se podařilo vytáhnout jednu tlapu z rozměklé podlahy a pokoušel se na ni dosáhnout. Po Gerrodovi nebylo ani památky a Sharissa se o něj poprvé bála. Koneckonců, vysvobodil ji ze zubů netvora, který tu stál před ní.</p>

<p>Když se k ní mohutná tlapa přiblížila, Sirvak vzlétl z pohovky a znovu bez ohledu na vlastní bezpečí s velkou chutí zaútočil. Cabal se po okřídleném útočníkovi nejistě rozehnal, nemohl se však pohybovat dostatečně volně, takže se nedokázal otočit natolik daleko, aby ho zasáhl. Sirvak před tlapou couval, dokud nebylo zřetelné, kam až vlk dosáhne, a pak se přiblížil, aby mohl po zmítajícím se protivníkovi chňapnout.</p>

<p>Cabal zařval bolestí. Sirvakův zubatý zobák se mu zakousl do nohy těsně nad prackou. Důvěrník soupeři vyrval pořádný kus masa, a než se mohutná obluda vzpamatovala, rychle se stáhl. Nebyla to plná splátka za ztrátu, kterou utržil, ale Sirvakův vítězný křik vypovídal o rozsahu zranění skoro tolik jako Cabalovo vytí.</p>

<p>Sharissa cítila, jak podlaha tuhne. Věci se vracely jakž takž k normálu. Bude se muset rozhodnout hned. Buď uvěří Melenee a zůstane, nebo bude věřit Gerrodovi stejně jako Sirvak. Tahle volba ji zrovna neplnila nadějemi. Kéž by tady byl otec a rozhodl za ni.</p>

<p>Možná je mrtvý! pokárala se. Musí sama rozhodnout o vlastním osudu. Když otec zmizel, dovolila Gerrodovi, aby ji odvedl ke klanu Tezerenee. Její první pokusy o získání nezávislosti spočívaly v tom, že se odmítla podělit o své vědomosti s tím panovačným stařešinou, Barakasem. Bohužel právě v okamžiku, kdy se rozhodovala vzít život do vlastních rukou, našla</p>

<p>Meleneu, kterou znala z dětství. Dovolila čarodějce, aby ji vedla, jako by byla ještě malé dítě. To ale skončí.</p>

<p>Krystaly. Musím najít krystaly! Nemůžu bez nich odejít! Jenže jen Melenea věděla, kde jsou. Jen Melenea jí mohla dát krystaly, které ji mohou dovést k otci. Ukrývaly v sobě klíč, jak se dostat z Nimthu do říše za závojem. Sharissa věděla, že odsud nemůže odejít bez nich, bez ohledu na nebezpečí, které pro ni mohla představovat starší čarodějka, pokud Gerrod mluvil pravdu.</p>

<p>"Zatraceně! Už ne!"</p>

<p>Stěží stačila rozeznat Tezereneeho rozzuřený hlas, než ji cosi zezadu udeřilo a srazilo na koberec. Sirvak vykřikl její jméno.</p>

<p>Kdosi ji zvedl. "Jdeme. Hned."</p>

<p>Než stačila zaprotestovat, Gerrod kolem nich obou ovinul plášť a začal s teleportačním kouzlem. Sharissa věděla, že by ho měla před něčím varovat, ale bolest v hlavě jí znemožnila vzpomenout si, nač přesně si má postava v kápi dávat pozor. Než se dostatečně vzpamatovala, bylo pozdě. Cítila, jak se komnata kolem nich přesouvá, přetváří a stává se jiným místem.</p>

<p>"U dračí krve! Sem jsem nechtěl!"</p>

<p>"Máš... máš štěstí, žes to vůbec zvládl," podařilo se jí vydechnout. "Mohli jsme taky skončit v zahalené říši... nebo na nějakém ještě vzdálenějším místě!"</p>

<p>Gerrod se hořce zasmál. "To by pro nás mohlo být lepší! Rozhlédni se kolem!"</p>

<p>"Nemůžu... počkej... už začínám znovu vidět." Úder do hlavy, zjevně dílo jejího nechtěného společníka, jí zamlžil zrak. Teleportační kouzlo věc nijak nevylepšilo. Naštěstí jak bolest ustávala, zrak se jí vracel k normálu. "Kde jsme... u Serkadiona!"</p>

<p>"Myslím, že otcova zrada zbytek vraadů dost naštvala." V Gerrodově hlase zněla nepopiratelná ironie.</p>

<p>Stáli na místě, které kdysi bývalo náměstím ve společném městě vraadů, na místě, kde se teprve před několika dny začali shromažďovat k setkání. Teď to bylo město zničené vlastními tvůrci. Sharissa měla podezření, že Tezerenee a dcera stařešinova předpokládaného spojence se nejspíš setkají s ještě vražednější zuřivostí.</p><empty-line /><p><strong>XIV.</strong></p>

<p>Barakas, vládce a stařešina Tezereneeů, klanu draka, upřeně hleděl na to, co bude počátkem jeho nové říše. Staré způsoby Nimthu jsou pryč; už nebude nucen sdílet svět s tolika arogantními a šílenými cizinci. Teď zůstala jen hrstka cizinců, kteří se dali zvládnout. Většina z nich byly ženy, protože stařešina věděl, že založení nové civilizace vyžaduje čerstvou krev. Na Nimthu udržoval klan na omezeném počtu, protože tam byl omezený prostor. Tady to už nebude nutné.</p>

<p>"Ty hory támhle." Ukázal ke stejným vrcholkům, k nimž před několika dny vyrazil Rendel. "Chci je prozkoumat."</p>

<p>Reegan vypadal rozpačitě: "Nemáme létající draky a naše magie funguje nahodile, otče."</p>

<p>"Nevykládej mi, co ví každý, Reegane. Učil jsem tě dělat, co je nutné, abys splnil moje rozkazy. Dohlédni na to, aby se udělalo, co jsem řekl." Přestože Barakas vypadal skoro mírumilovně, jeho nejstarší syn pochopil, rychle se uklonil a odběhl zjistit, co by mu mohli poradit někteří z bratrů.</p>

<p>Lady Alcia ukončila rozhovor s jakousi dcerou nebo neteří - Barakas nepovažoval za nutné udržovat si přehled o všech lidech, hlavně když dělali, co se jim řeklo - a připojila se k manželovi. Společně si prohlíželi louky a lesy kolem.</p>

<p>"Vypadáš rozrušeně," zašeptala.</p>

<p>"Mám svět k dobývání. Mám lidi, kteří mě poslouchají. Co může člověk chtít víc?" "Syna?"</p>

<p>Barakas se na ni podíval s odporem. "Kterého, ženo? Rendela, který nás zradil, jakmile se ocitl na téhle straně závoje, nebo Gerroda, který selhal ve všem, oč jsem ho žádal?"</p>

<p>"Nemůžu říct nic ohledně Rendela, ale Gerrod dělal to, cos mu přikázal. Toho sis ovšem nikdy nevšiml. Možná by tě mohlo zajímat, že jsem na Gerroda narazila, než jsem se vrátila z naší staré pevnosti. I když se čas nachyloval, byl odhodlaný najít dceru Drua Zereeho, jak jsi přikázal, přestože věřil, že je ,hostem' Meleney."</p>

<p>"Čekal jsem tak dlouho, jak jen to šlo, Alcio. Viděla jsi, co dělali. Ještě chvíli a ani my bychom nemuseli přejít včas." Stařešina se zadíval na místo, kde se Lochivan pokoušel vypadat zaměstnaně. Pořád se bál otcova hněvu, přestože on ani ostatní nemohli udělat nic, čím by mohli zmizení gole-mů zabránit. To byla Rendelova záležitost. "Lochivane!"</p>

<p>"Otče!" Přes svůj strach syn lorda Tezereneeho přispěchal a poklekl. "Máš pro mne úkol?"</p>

<p>"Tohle bude náš základní tábor. Začni budovat. Také potřebujeme draky. Kdybys..."</p>

<p>Lochivan i Alcia se na stařešinu podívali, zvědaví, proč přestal mluvit.</p>

<p>"Tam!" ukázal Barakas prstem najeden z blízkých vrcholků stromů. Uši i duše shromážděných Tezereneeů naplnil strašlivý bolestný výkřik; všichni se otočili a fascinovaně se zadívali k místu, odkud pronikavý zvuk zazněl. Na zem se zřítil okřídlený tvor, už jen mrtvola. Přistál s těžkým žuchnutím jako zmačkaná a zkroucená hadrová panenka. I z místa, kde stál, lord Tezerenee rozeznal, že je to létající tvor, ale zároveň se podobá i člověku. Bezpochyby je špehoval, takže musel být inteligentní. Přemýšlel, jak dlouho tvor - a nejspíš i další - pozoroval jeho lidi, aniž si ho někdo všiml. Přestože to vypadalo, že Barakas věděl, kde špeh je, zásah byl jen šťastná náhoda; když si prohlížel tuhle část svého království, zahlédl pohyb. To ale nemusí nikdo vědět.</p>

<p>Rukou, která vyslala smrtící kouzlo, mu projela bolest. Barakas zaklel a protřel šiji. Měl pocit, jako by se mu část útoku vrátila, přestože pokud věděl, neexistoval způsob, jak toho dosáhnout.</p>

<p>"Lochivane!" Jeho bolest trochu utišila rychlost, s jakou se syn znovu postavil do pozoru. "Tohle je nepřátelské území. Máme tady nepřítele! Chci, aby bylo nejbližší okolí vyčištěno od všech dalších špehujících očí."</p>

<p>"Neodvážíme se spolehnout na naši moc, otče. Tři z těch, kdo se pokoušeli o kouzla, byli zraněni. S magií tohohle světa je něco v nepořádku."</p>

<p>Barakas pustil zraněnou ruku, jako by se mu nic nestalo. "Nic jsem necítil. Kouzlo pracovalo, jak mělo." Nebyla to pravda; měl v úmyslu tvora, který číhal v koruně stromu, zajmout, aby ho mohl vyslechnout nebo prozkoumat jako možný zdroj potravy nebo zábavy, kdyby se ukázalo, že je to jenom zvíře. Z neznámého důvodu vypustil nejméně stokrát silnější kouzlo, než chtěl. "Dal jsem rozkaz; tvou povinností je poslechnout.'''</p>

<p>"Otče." Lochivan se poklonil a rychle vycouval. Z jeho pohybů bylo patrné, že by dal přednost pokárání před takovým nesplnitelným úkolem. Byl to však Tezerenee, a tak se bude snažit Barakasův rozkaz splnit bez ohledu na cenu, již bude muset zaplatit.</p>

<p>Lord Tezerenee mávl na dva členy klanu, kteří stáli poblíž, pořád ohromení tím, co vládce udělal. Měli přilby, a tak nemohl odhadnout, jestli jsou to jeho děti nebo jenom příbuzní. Dokud plnili své povinnosti, nezáleželo na tom. "Přineste mi tu mršinu. Chci vědět, co náš nepřítel dokáže."</p>

<p>Lady Alcia se pokusila stočit rozhovor zpět ke Gerrodovi: "Kdybys jenom mohl..."</p>

<p>Přerušilo ji vladařské mávnutí rukou: "Gerrod je mrtvý. Všichni na Nimthu jsou mrtví... nebo prakticky mrtví. Už o nich nechci slyšet." V jeho dalších slovech zazněla naděje: "Musíme se připravit na naši první bitvu.</p>

<p>Bude skvělá!"</p>

<p>Stařešinova manželka se na svého muže, který odkráčel dohlédnout na likvidaci mrtvoly, podívala a zamračila se. Barakas si našel nové protihráče, skutečné protivníky. Teď ho nebude možné nijak odvrátit od úkolu, který si stanovil. Role dobyvatele byla poslední, která mu chyběla. Pro vládce dračího klanu nebyl Gerrod ničím jiným než vzpomínkou, která bude brzy zapomenuta.</p>

<p>Lady Tezerenee přelétla pohledem tělo, které právě táhli k čekajícímu stařešinovi, a zamyslela se nad možnými nebezpečími, jež mohl mít nový svět v záloze. Uvažovala, jestli i klan samotný nebude zanedlouho jen takovou vzpomínkou.</p>

<p>"Možná by to bylo nejlepší," zamumlala a odkráčela připravovat lidi na</p>

<p>nadcházející hrozbu.</p>

<p>Dru a elfka se na sebe upřeně dívali. Když Dru uvážil rychlost, s jakou se pohybovala, pochyboval, že má šanci seslat kouzlo dřív, než ho nůž zasáhne. Přemýšlel také, jaká kouzla může mít ještě v záloze; příběhy vždycky naznačovaly, že elfové mají mezi sebou jistý podíl mocných čarodějů. Nějak nedokázal uvěřit, že by nůž byl její jedinou zbraní; vraadské myšlení nedokázalo pochopit protivníka, který by se postavil mágovi jen s malým nožem. Nikdo nebyl tak šílený.</p>

<p>Zatímco se připravoval na nejhorší, napadla ho ještě jedna věc. Věděl, že uplynul nějaký čas, protože slunce už zářilo vysoko na nebi. Přesto si nevybavoval, že by spal nebo jedl. Byl však odpočatý a neměl ani trochu hlad. Čaroděj strážcům poděkoval za drobné laskavosti; možná chtěli, aby se cítil co nejlépe, až bude umírat.</p>

<p>"Co ti řekli?" zeptala se znenadání, čepel stále připravenou k okamžitému úderu.</p>

<p>Skoro se zasmál. Teď se chce vyptávat? Něco takového by čekal spíš od sebe, kdyby ještě pořád částečně nebyl myšlenkami právě u bytostí, na které se ptala. "Vyprávěli mi o tomhle místě... a o Nimthu."</p>

<p>"Hroutí se, že? Nimth."</p>

<p>Rychle přejel pohledem od zelených očí mandlového tvaru k noži a zpět. "Ano."</p>

<p>"Zničili jste ho. Zničili jste Nimth stejně, jako jste zničili všechno ostatní kromě sebe."</p>

<p>"Ano."</p>

<p>Na její tváři se objevil zmatek, který trochu oslabil hněv. "Připouštíš to? Jsi velmi ochotný spolupracovat. Proč? Co máš v plánu?"</p>

<p>"Nemám s tebou spor, elfko. Pokud mám s někým spor, jsou to naši bývalí hostitelé."</p>

<p>"Myslíš, že jsem hloupá, protože chci na vraada použít nůž? Vím, jak nejistá jsou tvá kouzla, ale vím taky, jak jste zrádní. Měli jsme stejné potíže s magií, chvíli, když jsme sem poprvé přišli. Můžu tě snadno zabít, než se stačíš nadechnout."</p>

<p>Dru jí věřil. Ladnost, s jakou se pohybovala a dokonce i dýchala, mluvila o obratnosti, která překonávala tu jeho. Pokud by ale mělo dojít k boji, měl po ruce pár triků, o kterých nemohla vědět. "Strážci nás dali dohromady, abychom přežili."</p>

<p>"Nebo abychom se navzájem zabili a ušetřili jim nutnost poradit si se dvěma dalšími, kdo vědí o tomhle místě."</p>

<p>Čaroděj uvážil i tuhle možnost, ale nepovažoval za vhodné zmínit se o tom. Neodvážil se ani zeptat, co se vlastně stalo s pátrači. Elfka nebyla hloupá. "A uděláme to tedy? Chceš mě zabít?"</p>

<p>Zaváhala: "Trik?"</p>

<p>"Těžko. Raději bych našel spojence než nepřítele." Závan větru mu shodil vlasy do očí. Odstrčil je stranou, přemýšleje, jestli tenhle vánek znamená, že tu někteří strážci zůstali, ukrytí před jeho smysly. To by mohl být pravý důvod, proč Temného koně vyhostili ze svého světa; představoval potenciální hrozbu pro jejich bezpečí - jejich dědictví.</p>

<p>"Jsi vraad." Vraad se podivil; nezazněl v jejím tónu náznak nejistoty?</p>

<p>"Čirou náhodou."</p>

<p>Při chabém pokusu o humor se usmála a výsledek Drua málem oslnil. Byl tak zvyklý na neskutečnou a mimořádně arogantní krásu svých lidí, že nebyl připravený na půvab, který může nabídnout sama příroda. Dru se zapomněl a prostě jen tak hleděl. Jen Sharissa byla podobně krásná.</p>

<p>Sharissa a její matka.</p>

<p>Náhle měl nůž na krku. "Teď jsem tě mohla zabít. Ani ses neobtěžoval pohnout."</p>

<p>Byl příliš pohlcený obdivem... to muselo být dílo téhle země, neudělal to z vlastní vůle. Dru nepřežil všechna staletí proto, že by v okamžicích krize dovolil své mysli jen tak se zatoulat k příjemným věcem. Ne, tahle země si musela hrát s jeho myšlenkami. Pak si ale uvědomil, že mu protivnice připomněla ženu a dceru, takže snad...</p>

<p>Když si nepřítel stále nevšímal smrti, která ho lechtala na krku, elfka čepel stáhla a po velkém vnitřním boji ji zastrčila do pochvy. "Jestli chceš spojenectví, nevidím důvod odmítat. Prozatím. Můžeš mi říkat Xiri. Není to moje rodné jméno."</p>

<p>"Xiri." Vraad se nezeptal, co myslí tím, že to není její rodné jméno. Elfové byli pro vraady vždycky tajemstvím, o němž si po tisíciletí předávali jen málo poznatků. Dokonce i Serkadion Manee, který snad toužil zaznamenat úplně všechno, byl skoupý na podrobnosti o jediné další významné rase v dějinách Nimthu. "Říkej mi Dru, Xiri. Je to moje rodné jméno, jestli tě to zajímá. Jak jsi věděla, že jsem vraad?"</p>

<p>"Ne proto, že bych byla tak stará, abych si vaši arogantní rasu pamatovala," odsekla, ale znovu v tom byl náznak humoru. "Ti, kteří přešli na toto místo, se ujistili, že si budeme pamatovat podobu svých nepřátel." Přeměřila si ho. "Nevypadáš nijak zvlášť hrozivě. Jsi jenom vysoký a trochu moc sebejistý."</p>

<p>"Najdeš dost vraadů, kteří zapadnou do tvých nejhorších představ. Celkově jsme zřejmě přesně tím, za co nás tví předkové pokládali, a proto se my sami pokoušíme z Nimthu uniknout." Zvláštní, pomyslel si, jak je snadné s ní mluvit, přestože mu jen před několika vteřinami málem podřízla krk.</p>

<p>"Jak hrozné to je?"</p>

<p>Dru se rozhlédl po pozůstatcích civilizace mnohem starší, než byla jeho vlastní, a představil si Nimth za pár tisíc let. "Tyhle trosky vypadají malebně ve srovnání s tím, co po sobě necháváme my."</p>

<p>"A teď jste přišli šířit svůj jed sem." Do Xirina hlasu se vrátilo nepřátelství, ale nebylo namířeno proti Druovi osobně. "Země to nedovolí."</p>

<p>Čaroděj se při těch slovech zachvěl: "Proč to říkáš?"</p>

<p>Xiri vykročila, zřejmě hlavně proto, aby se zbavila nervozity. Dru bezmyšlenkovitě vyrazil vedle ní a držel s ní krok. Byl skoro o dvě stopy vyšší než ona a měl dvakrát delší krok, ale přesto musel přidat, aby nové společnici stačil.</p>

<p>"Chceš říct, že to necítíš? Necítíš sílu, která je v samotné zemi?"</p>

<p>Cítil. Víc než jednou. Věřil i tomu, že ho tatáž síla přivedla do tohoto světa a pak použila jeho koně, aby ho dovedla sem. Pokud je pravda to, co předpokládá, je v zahalené říši záměrně. Dru si nebyl jistý, jestli má být potěšený, nebo jestli se má bát.</p>

<p>"Vidím, že ano." Xiri využila Druova zamyšlení, prohlédla si jeho tvář a přečetla z ní odpověď, kterou jí nedal slovy.</p>

<p>"Ti... strážci... o ní vědí?"</p>

<p>Pokrčila rameny. "Jsem na tomhle kontinentu stejně nová jako ty. Možná. Možná je to, co cítíme, něco jako oni, i když to budeš asi vědět lépe než já. Další ,strážce', jak jim říkáš." Xiri to slovo přemílala. "Strážci. Řekla bych, že je to výstižnější výraz než cokoliv jiného."</p>

<p>Mířili cestou, která je vedla víceméně k místu, kudy Dru ještě jako vězeň avianů do města vešel. Čaroděj se neptal, jestli jdou tímhle směrem záměrně; dozvídal se příliš mnoho nových věcí, než aby se staral o cokoliv jiného. Zjistil také, že je mu v Xirině společnosti dobře, byla příjemnější, otevřenější společnicí než většina vraadů... Tedy pokud se ho zrovna nepokoušela zabít.</p>

<p>"Jak dlouho už jsou elfové tady?"</p>

<p>"Tisíce let. Opravdu si neudržujeme tak přesný přehled o čase jako vy."</p>

<p>Než položil další otázku, nadechl se. V tuhle chvíli měli přijatelné vztahy, věděl však, že jsou oblasti, o kterých možná nebude chtít mluvit. Její obratnost s čepelí na něho udělala slušný dojem. Přesto se na jednu věc musel zeptat: "Jak jste unikli z Nimthu? "</p>

<p>K jeho úžasu i úlevě ji dotaz nijak neznepokojil. "O tom se vedou spory. Někteří tvrdí, že jsme našli otvor v předivu Nimthu, který nás sem přivedl. Jiní říkají, že se ten otvor otevřel pro nás.</p>

<p>Já si myslím, že udělali chybu, ti, co to všechno stvořili. Myslím, že jsme neměli být na stejném místě jako váš druh, ale chvíli jim trvalo, než tu chybu napravili."</p>

<p>To je pravděpodobně hodně blízko pravdy, pomyslel si šokovaný čaroděj. "Kolik toho strážci řekli tobě? Naznačili, že se rozhodli mluvit se mnou, protože jsem jim připomněl jejich dávné pány. Myslel jsem si, že mluvili jenom se mnou."</p>

<p>"Dost." Xiri přivřela oči a vylíčila mu příběh, který se velmi podobal tomu, co zažil on, jen byl méně poučný. Věděla o staré rase a o tom, že její lid byl z důvodů, které jí připadaly urážející, posouzen jako nedostatečný a ponechán přežívat na místě, kde vládli jiní, jako pátrači a před nimi quelové. Víc strážci neřekli, neřekli jí dokonce ani to, zeji nechávají s vraadem. To, že byli vraadové ponecháni zkáze, kterou sami způsobili, elfy dlouho uspokojovalo. Ocitnout se v Druově společnosti byl pro ni velký šok. Jeho přítomnost znamenala, že elfové nenechali zlo za sebou, jak doufali.</p>

<p>Když skončila, Dru jí řekl svůj příběh, včetně událostí, které ho zavedly do města. Z důvodů, které považoval za ospravedlnitelné, se mág nezmínil o posledním světě, o tom, ve kterém našel všechno, co zbylo po staré rase. Chtěl na to místo zapomenout. Pevnost s přízračnými vzpomínkami ho předtím uklidňovala, ale teď ho plnila děsem. Až příliš se to podobalo přechodu a jeho možným výsledkům.</p>

<p>"Jsem sama, Dru," prohlásila Xiri bez varování.</p>

<p>"Ostatní...?"</p>

<p>"Jsou mrtví. Někteří zemřeli během cesty přes oceán - moře mezi touhle a naší pevninou jsou velice nebezpečná - a ostatní padli rukou ptáků nebo obrněnců."</p>

<p>"Jak se chceš vrátit?"</p>

<p>Otočila se a podívala se na něj. Uprostřed takové zkázy si čaroděj připadal stejně maličký jako ona. Zatoužil se někde ukrýt, což byla velmi nevraadská reakce. Jistě, Dru se už necítil jako vraad posledních dvacet let, a posledních několik dnů obzvlášť ne.</p>

<p>"To opravdu nevím."</p>

<p>Nechtěně se zasmál, a když se ho zeptala, co na tom vidí tak zábavného, a ruka jí zabloudila k čepeli u boku, vysvětlil jí své vlastní potíže. Byli dvěma cizinci v zemi, která je nechtěla, a netušili, jak se dostat zpátky tam, odkud pocházejí. Teleport na tak velkou vzdálenost, jako je oceán, by pro něho byl skoro nemožný, i kdyby byl na vrcholu sil. Věděl toho o druhém kontinentu příliš málo, vlastně viděl jenom jeho přízračný obraz, a teleport naslepo na tak velkou dálku byl obecně velice zrádný. Bylo snadné skončit na špatném místě, třeba na dně moře.</p>

<p>Xiri se posadila. Nezáleželo jí na tom, zeje zem pokrytá rozbitým mramorem. Elfka seděla, jako by to byla ta nejdůležitější věc, kterou může dělat. Jednou rukou si pohrávala s váčkem podobným tomu, jaký našli pátrači. Na váčku byl symbol připomínající slunce. Dru si nebyl jistý, jestli je to ozdoba nebo znázornění nějaké víry, a rozhodl se raději neptat.</p>

<p>"Co tedy budeme dělat?" zeptala se bezbarvě.</p>

<p>Pokud byla příkladem elfi rasy, Dru chápal, proč ji strážci shledali nedostatečnou. Xiri byla nestálá, v jednu chvíli připravená zabít ho, v následující schopná procházet se vedle něj. Náhlá pauza ho překvapila, ale ne příliš, když uvážil, jak se chovala během těch několika minut, co ji znal. Byla to matoucí žena... víc matoucí než kterákoliv jiná, která mu během dlouhého života zkřížila cestu.</p>

<p>"Kam jsme šli?" zeptal se nakonec. Dru předpokládal, že elfka původně někam mířila.</p>

<p>"Nevím. Jen jsem šla, abych se dostala co nejdál od strážců." V následujících slovech zazněla hořkost. "Asi je nechci dál urážet svou nedokonalostí." Sevřela váček pevněji. "Všechna naše práce je k ničemu."</p>

<p>"Pátrači a ti... quelové... nenašli to, co hledali. To by mělo něco znamenat." Čaroděj věděl, že jemu to jisté uspokojení přineslo.</p>

<p>Xiri se na něj podívala. To, co si přečetl v jejím výrazu, v něm vyvolalo nepříjemný pocit. "Chtěli ovládnout moc, která tohle všechno vytvořila. Našli jeskyně, které po sobě zanechali stavitelé města, jeskyně, které šeptaly část pravdy o tomhle světě a slibovaly mnohé těm, kdo budou ochotní hledat zdroj."</p>

<p>Tak tohle mu připomněly figurky v komnatě dračího vládce. Podobaly se některým talismanům, které mu vůdce pátračů ukázal při jejich prazvláštním rozhovoru. "Takže našli místnost vytesanou dávnými vládci... má tenhle svět nějaké jméno?"</p>

<p>"O žádném nevím. Necítili jsme se oprávnění nějak ho pojmenovat."</p>

<p>Pak mu tedy můžeme říkat Dračí říše, když nemá lepší jméno, pomyslel si Dru kysele. Xiri to ale neřekl, nechtěl ji rozhněvat. "K čemu ta komnata sloužila?"</p>

<p>"Nevím. To území ovládají pátrači. Quelové... nikdo nevijak se to quelové dozvěděli. Prostě vědí." Elfka vstala a protáhla si štíhlé nohy, což Drua vyvedlo z míry. Od toho pitomého souboje, v němž zemřela jeho žena, se držel od žen dál. Znovu si uvědomil, jak mu Xiri připomíná...</p>

<p>Tak usilovně se snažil zapomenout na její smrt, zapomenout na bolest, kterou cítil... až zapomněl její jméno.</p>

<p>"Stalo se něco?"</p>

<p>"Nic," odsekl. Zahanbený čaroděj věděl, že se červená. "Moje paměť selhala. To je všechno."</p>

<p>"Chápu." A svým způsobem to byla pravda. Chápala to. Věděla, že to, co vraada rozrušilo, je velmi osobní. Uklidňovalo ho, že elfka na rozdíl od Meleney neryla do otevřené rány jen pro vlastní pobavení. Místo toho se Xiri podívala na modré nebe a řekla: "Den bude pryč a my pořád ještě budeme přemýšlet, co dělat."</p>

<p>Dru zaváhal. Klíč k úniku může ležet na prázdném náměstí, kde byla trhlina. Přestože nijak netoužil to místo ještě někdy navštívit - a navzdory možné hrozbě strážců, kteří by se mohli rozhodnout, že jim likvidace elfky a vraada stojí za porušení vlastních pravidel - byla trhlina nejspíš jejich jedinou nadějí. Dokonce i kdyby Sharissa přešla s ostatními, nedokázala by ho najít. Ne tady.</p>

<p>Musí se vrátit.</p>

<p>"Znám cestu." Když čekala, s mírným trpělivým úsměvem, krášlícím její hladké, bledé rysy, se donutil pokračovat. "Vzpomínáš si, kdy jsem se objevil?"</p>

<p>"Ano. Tvůj kůň mě vyděsil. Nikdy jsem takové zvíře neviděla. Jsou všichni vaši koně takoví?"</p>

<p>Představa stájí plných Temných koní ho pobavila, takže se skoro usmál. "To sotva. Jde mi o to, jestli si vzpomínáš, jak jsem se objevil?"</p>

<p>"To jsem neviděla. Předpokládala jsem, žes vyjel zpoza nějaké budovy."</p>

<p>Dru zapomněl, že si jich nikdo nevšiml, dokud s Temným koněm nevy-razili přímo k nim. Zavrtěl hlavou. "Ne. Ty ani aviani jste si nevšimli trhliny v realitě, ze které jsme se vynořili. Otvor, jestli ti to připomene, co se pokouším vysvětlit."</p>

<p>"Otvor?" Vstala, pružná jako kočka. "Tys našel otvor podobný tomu, jaký použili moji lidé?"</p>

<p>"Ne jen tak nějaký. Vede k místu, kde naposled žili tvůrci tohohle... experimentu. Může tam být klíč k ovládnutí všeho ostatního."</p>

<p>Xiri se ohlédla k místu, kde Drua poprvé spatřila. "Pateraci nevěděli, jak jsou blízko." Otočila se k vraadovi a podezřívavě se zeptala: "Proč ses o tomhle ,zapomněl' zmínit předtím?"</p>

<p>Byly doby, kdy mistra čaroděje nezahanbilo vůbec nic. Teď měl pocit, že mu obličej hoří v jednom kuse. "Chceš znát důvody? Vzpomínky na poslední z té rasy. Pravda o Nimthu. Pocit, že se jim vraadové velmi podobají a nakonec zmizí stejně jako oni."</p>

<p>"Všechny rasy časem zmizí. Quelové, pateraci i jejich předchůdci, všichni jsou toho dokladem. Dokonce i elfové odejdou." Xiri se na zničené město zamyšleně podívala a dodala: "Přestože jsme ,selhali' a nechováme se podle jejich očekávání, my elfové jsme vydrželi déle než většina ostatních."</p>

<p>"Nevěřím tomu, že se musíme vytratit. Ne, dokud se nevytratí samotná realita." Dru stiskl pěsti. "Najdu to úplně snadno. Teď už nikdy nezapomenu."</p>

<p>"A co strážci?"</p>

<p>Podíval se jí do očí a nenašel v nich strach, jen upřímné znepokojení. "To tys mi připomněla, že nemáme na výběr. Doufal jsem, že znáš cestu odsud, způsob, jak se dostat tam, kde jsou mí... kde jsou tví lidé."</p>

<p>Xiri mu položila dlaň na paži. "Vím, že vraadové přišli. Nemůžeš to utajit, Dru. Poradíme si s nimi, až se vrátíme domů."</p>

<p>Neřekla Jestli", což trochu posílilo čarodějovo odhodlání, přestože si byl jistý, že Xiri to slovo použila kvůli sobě. Ani jeden z nich nechtěl myslet na to, co by se stalo, kdyby strážci, a zvlášť jeden z nich, usoudili, že vra-ad a elf mohou být odstraněni, navzdory pravidlům, která určili dávno mrtví vládci.</p>

<p>"Na pradávného strašlivého nepřítele nejsi tak hrozný," podotkla bez varování. "Nebýt tvé výšky a zvláštní tváře, mohl bys být elf."</p>

<p>"A ty," odvětil a zamířil zpět do města, "nejsi tak tajemně stáhnutá do sebe, jak jsem si elfy představoval."</p>

<p>"Pořád jsou mezi námi takoví, kteří zůstávají uchváceni úžasem nad sebou samými. Většina z nás se ale naučila chovat normálně. Zjistili jsme, že tak spolu mnohem lépe vycházíme. V jednu chvíli jsme spolu málem bojovali kvůli našim přísným, okázalým způsobům."</p>

<p>"Co se stalo?"</p>

<p>Vyrazila před něj, zase tak rychle, že jí sotva stačil. "Naši starší nám připomněli vraady a ukázali nám, že se chováme až příliš jako oni."</p>

<p>Dru ji viděl jen zezadu, ale měl podezření, že se usmívá.</p>

<p>Během cesty zpět necítili jinou přítomnost než svoji. Xiri podotkla, že to není důkaz, že jsou sami, a Dru s ní ochotně souhlasil. Neustále čekal, kdy přijde konec, kdy je magické bytosti popadnou jako hadrové panenky a zahodí tam, kam odhodily i aviany.</p>

<p>Co udělaly s pátrači?</p>

<p>Xiri ztuhla: "Stůj."</p>

<p>"Co je?" Vyhlédl dopředu, ale nic neviděl.</p>

<p>"Myslím, že jsem něco viděla, elfa nebo vraada, ale když jsem mrkla, bylo to pryč."</p>

<p>Temný kůň viděl něco podobného... ve stejných místech, uvědomil si Dru. Kdo tady ještě je? "Nebyl to pátrač nebo quel?"</p>

<p>"Ne. Patera... pátrače, jestli chceš, bych poznala snadno. Ne, vypadalo to jako člověk, ale bylo to neúplné." Pokrčila rameny. "Neumím to vysvětlit."</p>

<p>Dru se teď pohyboval opatrněji, očekávaje potíže. Pokud šlo o Xiri, její nenucenost vraada skoro rozčilovala. Očividně si myslela, že v téhle fázi nemají opatrností co získat. Zjevně si představovala rychlý, přímý pochod k cíli a Dru, který jí čím dál víc rozuměl, věděl, že teď, když se rozhodla, co bude dělat, nemá smysl pokoušet seji zastavit.</p>

<p>Než se stačil připravit, dorazili na místo, kde čekala trhlina.</p>

<p>"Nic nevidím."</p>

<p>"Viděla jsi něco, než jsem se objevil?"</p>

<p>"Ne," připustila. "Ale prostě se mi to zdá nějak špatně, když nic nevidím."</p>

<p>"Kdyby byl otvor viditelný, pátrači by ho našli dřív než my."</p>

<p>"Ale dovolili by jim to strážci?" opáčila.</p>

<p>To byla jedna z mnoha otázek, na které nemohl odpovědět. Magická stvoření pravděpodobně zasáhla kvůli počtu vetřelců, ne proto, že tu byl nějaký vetřelec. Po úvodním pokusu zastrašit Drua a Temného koně už dvojici nerušili. Zřejmě poněkud naivně doufali, že ti dva odejdou, aniž by toho příliš napáchali. Dokonce i když mág bral v úvahu, že tyhle bohům podobné bytosti byly pro dávné pány něco jako důvěrníci, žasl, jak moc se nechávaly spoutat pravidly. Bylo ohromující, že se tak dlouho držely úkolů, i když už v jejich řadách začaly propukat spory. Pokud však byl ten jeden hrozivý strážce znamením toho, co mělo přijít, Dru se obával, že na uprchlíky z Nimthu v budoucnosti čeká ještě větší nebezpečí, než si vůbec dokáží představit.</p>

<p>"Zatím nás nikdo nezastavil. Můžeme klidně pokračovat." Přestože to znělo jen jako návrh, Dru chápal, že je to víc než jemné pobídnutí. Ani si neuvědomil, že o krok ucouvl, jako by vládu nad jeho tělem přebíral hluboký strach.</p>

<p>"Tudy." Zdráhavý čaroděj pobídl nohy k pohybu a vedl společnici na místo, kde podle jeho odhadu byla trhlina.</p>

<p>Neviděli nic než trosky. Dru se začal bát, že otvor ztratil, že tudy budou bloudit hodiny a nenajdou nic než další suť. Xiri ho bude mít za hlupáka...</p>

<p>"Tam!" vykřikla elfka skoro radostně.</p>

<p>Už ji viděl, malou trhlinku zhruba ve výšce očí. Za ní se třpytil odlesk jiného, nádherného místa.</p>

<p>Říkal jsem to! Říkal jsem, že se vrátí! Musí být odstraněni! Krutý hlas v jejich hlavách donutil oba průzkumníky padnout na kolena. Dru nepotřeboval pomoc k tomu, aby identifikoval tvora, který mu ničil mozek pouhou řečí.</p>

<p>Neměli by! ozval se hlas, který vraad připisoval čtvrtému. Zněl zdráha-vě, jako by už taky nevěřil, zeje možné se nevměšovat.</p>

<p>Dostali šanci! Zradili naši důvěru! duněl hlas. Dru se držel za hlavu a pokoušel sejí zabránit ve výbuchu. Oni...</p>

<p>Druova mysl se vyčistila.</p>

<p>Xiri vedle něj vstala, celá roztřesená. "Co se stalo? Kam se poděli?"</p>

<p>Čaroděj zavrtěl hlavou, ale vzápětí toho zalitoval. Svět se houpal. Po mentálním vniknutí strážců nezůstalo ani stopy. Jako by je někdo odřízl... nebo jako by utekli.</p>

<p>"Něco je vyděsilo." Svět se přestal houpat.</p>

<p>Dru a jeho společnice zaslechli šouravé zvuky. Xiri byla rychlejší, takže se jako první otočila a spatřila, co k nim klopýtá. Moc jí to nepomohlo; čaroděj postřehl v jejím obličeji zmatek, zatímco se otáčel, aby se i on podíval, jaké nové překvapení mu kdysi domněle poklidný svět chystá.</p>

<p>Nově příchozí se kolébal k nim, oblečený v jednoduché dlouhé kutně, která zakrývala celé tělo až k zemi. Znovu zakolísal, jako by ve skutečnosti nevěděl, kam jde. Podle Druova názoru na tom ostatně nebylo nic překvapivého, vzhledem k tomu, že tvor neměl oči. Neměl ani uši, nos, ústa nebo vlasy... vlastně neměl žádné rysy.</p>

<p>Jeden z Barakasových golemů, větší než předtím, ale okamžitě rozeznatelný.</p>

<p>Jak se sem dostal, když se přechod měl odehrát na druhém kontinentu?</p>

<p>Dru otázku zapomněl, zapomněl všechny otázky, když se ke golemovi bez tváře přidal druhý a potom třetí.</p>

<p>Začali se v ruinách rojit ze všech stran. Zjevně mířili k vraadovi, k elfce a k trhlině.</p><empty-line /><p><strong>XV.</strong></p>

<p>Pařáty znovu přejely po zjizveném obličeji, tvoříce tak nové krvavé čáry.</p>

<p>Rendel nekřičel. Přestal křičet po prvním dnu. To ale neznamenalo, že by bolest byla menší.</p>

<p>Ve zmučené mysli se mu vyrojily obrazy. Lidé v tmavých zbrojích z dračích šupin, nejméně stovka.</p>

<p>Smrt jednoho z hejna, který se díval a předával informace. Uvědomění, že jsou stejní jako Rendel.</p>

<p>"Tak... k čemu... mě potřebujete?" Očividně věděli všechno. Proč se na něj tedy věznitelé obracejí? Nevěděli, že zradil své lidi, když se typickým vraadským způsobem snažil podvodem vyšvihnout nad ostatní. Mírně se zachvěl v očekávání mučení, které určitě přijde, a taky prostě proto, že mu svlékli oděv a dovolili tak vlhkému, studenému vzduchu, aby se vyřádil na jeho nechráněném těle.</p>

<p>Vrchní vládce hnízdiště odtáhl ruku a poodešel, zatímco dvě samice přinesly vězni vodu a jakési maso. Rendel viděl okolí jenom mlhavě; ne, že by to potřeboval. Tezerenee už věděl, jak hnízdiště vypadá. Byla to přirozená soustava jeskyní uvnitř a pod horou, které přezdíval Kivan Grath. Tady bylo hlavní hnízdiště ptačích lidí od doby nezdarů ve válce s tvory, kteří vypadali jako dvounozí pásovci, pokud byly obrazy, které Rendelovi ukázali, správné. Aviani stále ovládali většinu kontinentu, ale jejich protivníci měli odporný zvyk podnikat sebevražedné útoky z podzemí, které způsobily zkázu nejednoho z menších příbytků jejich rasy. Cílem nebylo zabíjet válečníky; zasáhli vždy novou generaci avianů. Mladí, kteří ještě neuměli létat, utrpěli těžké ztráty. Hnízdiště mohla být znovu vystavěna; nahradit budoucnost bylo mnohem těžší.</p>

<p>Rendela válka jeho věznitelů vůbec nezajímala. Jedinou věcí, kterou chtěl, ho vládce posměšně provokoval od chvíle, kdy sem dorazil. Těsně za kruhem ptačích lidí, dohlížejících na výslechy, se tyčily svůdné sochy, které objevil během svého bádání. Jaká ironie, že tu stály jako němí svědkové vraadova mučení. V téhle jeskyni byla moc, starší než moc ptáků. Chápali to a Rendel věděl, že se pokoušejí zužitkovat to, co našli, a zároveň najít původní domov těch, co tyhle sochy v hoře vytvořili. Ono místo však leželo za oceánem, a tak neměli možnost zjistit, jak průzkum pokračuje. Věděl, že vrchní vládce je čím dál netrpělivější. Ptačí vůdce už si na vězni dvakrát zchladil vztek.</p>

<p>Když ho nakrmili a napojili, zopakoval otázku: "K čemu mě potřebujete?"</p>

<p>Jeden z avianů, podle pelichající postavy jeden ze starších, naklonil hlavu, jedním okem se zadíval na vládce a několik vteřin na něj krákoral. Odpovědi byly krátké a ostré. Byly taky znervózňující. Ostatní okamžitě poklekli, roztáhli křídla, uhladili si peří a sklopili jedno oko k zemi; v podstatě předváděli důvěru ve svého vůdce tak, že vůbec nesledovali, co dělá. Mohl kteréhokoliv z nich srazit k zemi. Přirozeně šlo o gesto podřízenosti; podřízenosti vůči jakémukoliv plánu, který se vylíhnul v jeho hlavě, pomyslel si Rendel ironicky. K plánu, jehož nedílnou součástí zjevně byl i on.</p>

<p>Vytušil, oč jde, ještě dřív, než avian obnovil spojení. Narozdíl od většiny ostatních případů tentokrát rozhovor přivítal. Mohl to být jediný způsob, jak získat svobodu.</p>

<p>Obrazy jeho klanu, obzvlášť ptačí pohled na nejnebezpečnějšího, velikého netvora, o kterém Rendel věděl, že to musí být jeho otec. Uvězněný čaroděj ukazoval vlastní obrazy. Otec jako vůdce. Otec jako mocný čaroděj. Otec jako protivník, který aviany rozdrtí a do krví potřísněných hrudí zabodne dračí prapor.</p>

<p>Z uši rvoucích skřeků, které naplnily jeskyni a zněly ozvěnou tak dlouho, až si Rendel myslel, že ohluchne, pochopil, že celé hnízdiště ví, co vůdci řekl.</p>

<p>Nový obraz k němu vtrhl s takovou silou, že Rendel málem omdlel. Ukazoval Tezerenee rozptýlené po krajině, z kdysi hrdého klanu jen zkrvavené mrtvoly. Dračí prapor stále stál, ale tentokrát byl zabodnutý v hrdle samotného stařešiny.</p>

<p>"Pěkný obrázek," vymáčkl ze sebe Rendel, "ale těžko uskutečnitelný."</p>

<p>Teď se mu v mysli objevil jeho vlastní obraz. Stál jako svobodný muž, který pracoval mezi aviany, odhaloval tajemství dávných pánů. Aviani s ním sdíleli svoje objevy. Viděl se, jak sedí ve vlastní tvrzi, velikém zámku částečně vystavěném, částečně vyrostlém z hlíny. Už existoval, zničená památka na ještě starší rasu, než byla ta jejich, kterou ptačí lidé přestavěli k vlastní slávě. Chyběl mu jen vládce.</p>

<p>Chtěli, aby zradil vlastní klan, aby zavedl Tezerenee do pasti, ve které všichni do jednoho padnou. Na oplátku dostane Rendel, po čem touží jeho srdce... vlastní panství a tajemství, která hledal, když přicházel do tohoto světa.</p>

<p>Zajatý čaroděj ani na okamžik neuvěřil, že by se dožil dne odměny. Možná by ho nechali žít dost dlouho, aby jim pomohl v pokusech porozumět talismanům dávno mrtvé rasy, ale panství, které mu slíbili, nikdy neuvidí.</p>

<p>Přesto souhlasně přikývl, doufaje, že tomu pohybu rozumějí. Zjevně pochopili, protože od vůdce přišel pocit souhlasu. Stáhl ruku z vraadova obličeje a znovu dal pokyn dvěma samicím, které vězně držely. Další avian, vysoký samec, sundal pouta, držící čaroděje u zdi, a přidržel ho, když se zhroutil. Samice, na svou výšku překvapivě silné, ho vzaly za paže a odnesly ze shromáždění rady. Předpokládal, že to byla rada.</p>

<p>Přenesly ho k rohoži a pomohly mu pomalu ulehnout. Rohož byla měkká, tak měkká. Když se vraad pohnul, každičká kost v jeho těle křičela. Napadlo ho, že bude úplně ztuhlý, až se probudí - pokud se někdy probudí.</p>

<p>Když se uložil, obě samice odešly. Okamžitě je nahradily čtyři jiné. Jedna z nich nesla mísu. Navzdory tomu, že ho moc nekrmili, neměl hlad; chtěl jen spát, celou věčnost.</p>

<p>Teď po každé straně stály dvě. Jedna podržel mísu, zatímco ostatní sáhly dovnitř, nabraly hustou tekutinu a celého ho pokapaly.</p>

<p>"U dračí krve! Dávejte pozor, kam vám to svinstvo kape!" Co chtějí dělat?</p>

<p>Když měly všechny čtyři plné hrsti, polily ležícího čaroděje a začaly tekutinu vtírat. Zesláblý čaroděj marně bojoval proti jejich spojené síle. Samice avianů bez potíží dokázaly plnit úkol jednou rukou, zatímco ho druhou přidržovaly. Tím způsobem ho namasírovaly od hlavy k patě.</p>

<p>Nebylo na tom nic vzrušujícího, ne, když mu tu a tam nějaký dráp připomněl to, co přivřenýma očima viděl jen matně... že jeho společníci nejsou lidé, ale odporná ptačí rasa. Zatímco pomalu usínal, uvědomil si, že to, co dělají, je nutné, pokud se bude chtít po probuzení pohnout. Spojení masáže a tekutiny už utišilo část bolesti. Dávalo to smysl; jeho věznitelé neměli čas čekat, až se sám uzdraví, ne když znali jeho otce. Jakmile stařešina jednou o nepříteli ví, neodpočine si, dokud ho neporazí. Ptáci zatím doufali v rychlé a proradné vítězství, k němuž měl být klíčem jejich ochotný vězeň.</p>

<p>Rendelovy poslední vědomé myšlenky se týkaly toho, co udělá on, až přijde čas. Usmíval se ještě dlouho poté, co usnul.</p>

<p>Golemové k nim dál vrávorali jako neživé hrůzy z noční můry. Xiri držela nůž v pohotovosti a něco si mumlala.</p>

<p>Co tady dělají? Jak se dostali přes moře?</p>

<p>"Tyhle..." konečně ze sebe vypravila elfka, "tyhle jsem viděla! Co jsou zač?"</p>

<p>"Golemové." Díval se, jak jeden spadl a zase se zvedl. Po chvíli si Dru uvědomil, že se nepohybují jako slepci na neznámém místě, ale spíše jako děti, které nejsou úplně zvyklé chodit. Nerovná zem jim jistě nepomáhala.</p>

<p>Bylo v tom však ještě něco jiného. Ať přicházeli z jakéhokoliv směru, všichni mířili ke stejnému místu, jako by je přitahoval veliký magnet.</p>

<p>"Xiri! Dej mi ruku!"</p>

<p>Potěšilo ho, že nezpochybnila, co dělá. Čaroděj opatrně zamířil k místu, kde byla v zástupu beztvářných golemů jakási mezera. "Připrav se na cokoliv!"</p>

<p>Dru nechal golemy bez překážek pokračovat, jen se ujistil, že elfka ani on nestojí žádnému z nich přímo v cestě. Jak si myslel, neměli namířeno ke dvěma vetřelcům, ale spíš k trhlině.</p>

<p>Xiri zadusila výkřik, když o ni jeden z tvorů na pouti k otvoru zavadil. "O nás jim vůbec nejde!"</p>

<p>"Ne. Chtějí to, co je za trhlinou."</p>

<p>"Nazval jsi je golemy. Poznal jsi je."</p>

<p>Poslední ze znervózňujících postav proklopýtala kolem nich. První už byly skoro u otvoru. Fascinovaný čaroděj pustil elfčinu ruku a vykročil k řadě vytrvale se pohybujících postav. "To my jsme je vytvořili. Tedy Tezereneeové. Ale já jsem pracoval s nimi. Tihle se měli stát našimi novými těly, až se naše ka přesune do tohoto světa. Z Nimthu se můžeme dotknout zdejší země - říkám jí zahalená země - ale nemůžeme fyzicky přejít."</p>

<p>"Potom to jsou tví lidé." Zvedla nůž, váhajíc, jestli jím má hodit. Byla ještě bledší než předtím.</p>

<p>Dru zavrtěl hlavou a vyrazil zpátky k trhlině. Teď, když věděl, že go-lemové nechtějí jeho, byl zvědavý, co hledají. "Ne, tohle nejsou vraadové. Kdyby to byli oni, vypadali by jako já."</p>

<p>"Tak kdo to tedy je?"</p>

<p>"Myslím, že bychom měli jít za nimi a podívat se." Ať cítil k pevnosti na kopci cokoliv, teď to bylo druhotné.</p>

<p>"Víš," řekla a sklonila, ale neschovala nůž, "že to musí být ti, kterých se polekali strážci?"</p>

<p>"Vím." Dru měl jistou teorii, ale bál se ji elfce říct. Sám tomu stěží dokázal věřit.</p>

<p>První z golemů, který se teď pohyboval o něco jistěji, prošel trhlinou a zmizel. Ostatní se začali řadit a procházet skrz ve dvojicích. Čaroději ten pohled připomínal přehlídku děsivých loutek. Golemové rychle, bez jakéhokoliv zaváhání, vstupovali do trhliny. Pak i poslední přešel do dávné říše stvořitelů a nechal na zničeném náměstí jen elfku a vraada.</p>

<p>"Čekáme?" zeptala se Xiri.</p>

<p>Dru si uvědomil, že znovu váhá, tentokrát spíš užasle než ze strachu. Věděl však, že čím déle vyčkávají, tím je větší možnost, že něco zmeškají.</p>

<p>"Pojď za mnou."</p>

<p>Vzala ho za ruku. Když se na ni podíval, Xiri se nejistě usmála a řekla: "Nerada bych skončila sama na místě, kde jsem nikdy předtím nebyla."</p>

<p>Mohl ji ujišťovat, že se to nestane, že se octnou blízko sebe na posečené trávě na úpatí kopce. Mohl jí to říct, ale neřekl. "Tak tedy je čas projít."</p>

<p>Byl to podobný pocit jako předtím, oslňující jas a následné vědomí, že během průchodu ustaly všechny zvuky.</p>

<p>"U Rheeny!" V okamžiku, kdy vešli do světa pevnosti, Xiri ztuhla. Dívala se na ptáky, vesele poletující po nebi, a na pokosenou louku, na které teď stáli. "Je to překrásné! Jako by to někdo vyřezal!"</p>

<p>Což nebylo daleko od pravdy, pokud šlo o Drua. Když viděl hrad znovu, tentokrát s Xiri, ještě víc ho uchvátil. Kdyby nebylo přítomnosti odhodlaných golemů, možná by se toho místa přestal bát. Golemové mu však posloužili tím, že mu připomněli, co může čekat.</p>

<p>Beztvářné postavy, netušící nic o kráse kolem, kráčely vzhůru. Už nešikovně neklopýtaly, přestože šly do kopce. Čím blíže k hradu byly, tím jistěji se pohybovaly. Bylo zjevné, že mají v hlavě opravdový cíl.</p>

<p>"Znají tohle místo." Xiri byla první, kdo řekl nahlas to, co už oba nějakou chvíli věděli. "Pohybují se, jako by se vraceli domů."</p>

<p>"Myslím, že se opravdu vracejí." Vzpomněl si na přízračné pozorovatele shrbené okolo krystalu a pentagramu. Kolik jich bylo? O kolik víc jich ještě existovalo? Neměl předtím čas prohlédnout si zbytek veliké budovy.</p>

<p>"Strážci?" Z tónu hlasu měl pocit, že elfka chce, aby souhlasil, přestože tomu ani jeden z nich nevěřil.</p>

<p>Dru pokrčil rameny, pokoušeje se udržet dost blízko za golemy. Teď Xiri vedla jeho. "Pochybuji, i když bych to nevyloučil. Myslím, že nám strážci ve zničeném městě poskytli důkaz, kdo to je. Exodus na tohle místo to jen potvrzuje, jak vidím."</p>

<p>Byli už skoro na vrcholku hory. Postavy v kutnách mizely v otevřené bráně. Vraad i elfka viděli, že se golemové rozptýlili, jakmile vešli do budovy. Nově příchozí se chovali jako doma.</p>

<p>"Myslím, že to říká vše," zašeptal Dru. Nadechl se a dokončil: "Myslím, že se páni domu konečně vrátili."</p>

<p>Rozhodně to tak vypadalo. Čaroděj a jeho společnice následovali poslední z postav na nádvoří a s němou úctou se dívali, jak ukradené Barakasovy výtvory vstupují do budov, stoupají po schodech nebo si prostě prohlížejí okolí očima, které neměly. Nikdo z nich se o dva vetřelce nestaral.</p>

<p>Dru konečně získal zpět ztracenou sebe vládu, naklonil se a zašeptal: "Komnata, kterou chceme, je támhle." Ukázal k budově, do které s Temným koněm vešli při předchozí návštěvě. Mnoho golemů vstoupilo už před nimi.</p>

<p>"Tam?" Xiri si nebyla jistá, ještě pořád se nevzpamatovala z množství dojmů a pochopitelně se obávala podivných postav procházejících kolem nich. Dru, který golemy znal z doby, kdy byl s klanem Tezerenee, byl alespoň zvyklý na to, jak vypadají... nebo spíš nevypadají.</p>

<p>"Tam jsem viděl krystal. V komnatě světů."</p>

<p>"Dobrá." Ve volné ruce držela nůž. Dru měl dojem, že ho už předtím schovala, ale nemohl si vzpomenout. Chytil ji za zápěstí a sklonil ruku dolů.</p>

<p>"Pochybuji, že by nám to prospělo. Mohlo by nám to dokonce uškodit." Věnoval jí úsměv, který ji nejspíš neuklidnil o nic víc než jeho. "Myslel jsem, že z krvežíznivé rasy pocházím já, a ne ty."</p>

<p>"Jak jsem řekla, od doby, kdy jsme unikli z Nimthu, jsme se změnili." Přesto Xiri zbraň schovala. "Myslím, že pokud jde o nůž, máš pravdu, vraade."</p>

<p>Pomalu se přesouvali přes nádvoří, částečně z opatrnosti a částečně proto, že Xiri fascinovaly velice živě vypadající sochy vytvořené z keřů. "To mi připomíná něco z mé vsi," zašeptala a usmála se. "Někteří mezi námi dokázali přesvědčit stromy a keře, aby přijaly novou, fantastickou podobu."</p>

<p>"Tak to dělají i pátrači?" Vzpomněl si na jedinečná hnízdiště, místa, která byla postavena a vypěstována. Ta, která mu jeho věznitel ukázal, byla úžasným uměleckým dílem.</p>

<p>"V jistém smyslu. Stejně jako vraadové však spíše vyžadují spolupráci, než že by o ni prosili." Sevřená linka úst zřetelně ukazovala, že o téhle věci nebude dál mluvit.</p>

<p>Nikdo jim nebránil v cestě, když došli k otevřenému vchodu, a tak vešli do dlouhé předsíně. Elfka žasla nad nádherou vstupní haly. Rozhlížela se kolem, jako by čekala, že to všechno zmizí. Ne že by byla chodba tak bohatě zdobená, spíš z ní vyzařoval pocit majestátnosti, snad jako odraz umění stavitelů.</p>

<p>Dru, který žasl jen o trochu méně, přestože už chodbu viděl předtím, ji vedl dál dovnitř. Právě tehdy si všiml malé místnosti vlevo, o které by přísahal, že neexistovala, když byl v hradu poprvé.</p>

<p>Jako otrok vlastní zvědavosti přistoupil blíž ke vchodu do nové komnaty... a málem narazil do jedné z němých postav, která odtud právě vycházela. Dru a Xiri beztvářného poutníka pečlivě sledovali, dokud neodešel předními dveřmi. Dru opatrně nahlédl do komnaty... a zalapal po dechu.</p>

<p>"Co je to?" Xiri ho obešla, aby taky viděla dovnitř.</p>

<p>Místnost byla bez poskvrny a zářila oslnivým světlem. Byla úplně a naprosto stejná jako komnata dračího vládce, do které ho skoro vhodili pátrači ve zničeném městě, včetně velkolepé sochy před nimi. Přesto byla komnata ve městě ve srovnání s touhle jen bledým odleskem. Tady byl dračí vládce v celé své slávě, připravený vzlétnout. Jestliže ten ve městě vypadal téměř jako živý, Dru si byl skoro jistý, že tenhle živý je. Nehledě na obezřetné dračí oči mohl Dru snadno věřit, že tvor jen váhá, aby si promyslel, co dál. Dokonce i svaly, které dávno mrtvý mistr sochař vytesal, byly napjaté a vyjadřovaly pohotovost, se kterou dračí vládce čekal.</p>

<p>Byly tu i stejné sošky. Tentokrát si je Dru mohl prohlédnout lépe a uvědomil si, že mu připomínají i sochy z obrazového vzkazu, který mu předal vůdce pátračů. Jeden z drobných artefaktů připomněl čaroději figurku, kterou avian v hněvu hodil a rozbil ji. Dru, povzbuzený štěstím, které zatím měli, vstoupil dovnitř, aby se dozvěděl víc. Xiri, také zvědavá na účel tohoto místa, vraada nejen následovala, ale proklouzla kolem něj a rychle přešla k drobným soškám, ruce natažené před sebou, jako by chtěla některou zvednout.</p>

<p>"Počkej!" Přihnal k ní, očekávaje, že se každičký gólem v pevnosti přiřítí do komnaty, připravený nestydatě drzou dvojici za její hříchy srazit k zemi. Jestliže, jak věřil, patřili k dávné rase, která tohle všechno vytvořila, mohli přichystat mimořádná opatření proti porušení jejich nejvzácnějšího artefaktu. Sošky samotné mohly být chráněny stovkami nejrůznějších smrtících kouzel, přestože to nevypadalo, že by beztvářní mohli mít dost času, aby připravili tolik magických pastí. Dru věděl, že u něj možná vraadská paranoia vítězí nad zdravým rozumem, chápal však také, že on a Xiri neví o tvůrcích a jejich moci skoro nic, kromě toho, že vedle nich vraadové vypadají jako děti.</p>

<p>Xiri se při jeho výkřiku zastavila. Okamžitě si uvědomila, čeho se bojí, a zlostně se zamračila. "Mám dost rozumu, abych nesahala na něco, co jsem si předtím pořádně neprohlédla."</p>

<p>Dru zrudl, zahanbený vlastním strachem, a přidal se k ní. Upozornil ji na podobnost výzdoby s tím, co jeho věznitelé objevili a co mu odhalili. Zmínil se i o zničené sošce a ukázal na jednu, která mu matně připomínala tu rozbitou. Xiri to rozčililo; podle jejího názoru bylo třeba se vším, co vytvořila rasa zakladatelů, zacházet s krajní úctou.</p>

<p>"Jsou skoro jako živí, když stojíme tak blízko." Položila ruku k jednomu z artefaktů, ale opatrně vedle něj nechala dost velkou mezeru, aby se ho ani nechtě nedotkla. Ani jeden z nich neměl chuť omylem o figurky zavadit.</p>

<p>"Nevzpomínám si, že by ty druhé působily podobně." Přestože si Dru artefakty ve městě nesměl prohlédnout, byl si jistý, že by z místa, kde ho avia-ni nechali, cítil auru, která je obklopovala tady. "Rád bych věděl..." Podíval se zblízka. Podrobnosti byly tak přesné, až téměř věřil, že po něm gryf, kterého si prohlíží, chňapne, jestli dá prsty příliš blízko. "Rád bych věděl, co dělají?"</p>

<p>Šouravé zvuky je upozornily, že vešly tři postavy. Beztvářní golemové mohli být všichni kopiemi jednoho originálu, tak si byli podobní, včetně pohybů. Bylo zjevné, že spolu nějak hovoří. Dru předpokládal, že komunikují podobným způsobem jako pátrači. Tím to však nebylo o nic méně znervózňující. Čaroděje nejvíc rozčilovalo to ticho.</p>

<p>Tři postavy záměrně zamířily k místu, kde stáli vraad a Xiri.</p>

<p>"Myslím, že chtějí něco udělat s figurkami," podotkl Dru. Bezděčně šeptal. "Teď možná uvidíme, k čemu tahle komnata slouží."</p>

<p>Protože stáli golemům v cestě, rozdělili se a každý uhnul k jedné straně stupínku, na kterém sošky stály. Dru si byl jistý, že dokud nebudou do ničeho zasahovat, nově příchozí je budou ignorovat stejně jako předtím.</p>

<p>Dva z přicházejících tvorů se otočili k vysokému čaroději. Třetí se přesunul tak, aby odřízl Xiri.</p>

<p>Elfku to nejprve zaskočilo, okamžitě se však vzpamatovala a sáhla pro nůž. K její hrůze se gólem pohnul ještě rychleji a chytil ji za zápěstí, dřív než stačila zbraň vytáhnout. Xiri útočníka udeřila druhou rukou, ale rána, která by většinu protivníků ochromila, beztvářný výtvor ani nezpomalila.</p>

<p>Čaroděj měl vlastní potíže. V hlavě mu zuřila bouře znovu vzkříšených pochybností. Nemohl se rozhodnout, jestli se má strašlivě staré moci bránit a riskovat následky, které by mohly přijít, kdyby se pokusil rozpoutat vlastní síly na místě, kde by mu to mohlo přinést víc škody než užitku.</p>

<p>Váhání ho přišlo draho. Golemové ho popadli za zápěstí a jeden mu přiložil ruku na spánek. Dru měl pocit, jako by měl hlavu najednou dvakrát větší než obyčejně. Pokusil se soustředit na nějaké kouzlo, ale myšlenky se mu zatoulaly. Druhý i třetí pokus přinesly stejný výsledek. Účinně zablokovali jeho schopnosti. Pokaždé, když se zkusil bránit, se jeho pozornost přenesla na nějakou malichernost. Stěží se dokázal soustředit na skutečnost, zeje vězněm, natož na to, jak by mohli oba uprchnout.</p>

<p>Xiri přivedli k němu a vyvedli je z komnaty dračího vládce. Beztvářné bytosti nebyly kruté; používaly jen tolik síly, kolik potřebovaly ke zvládnutí vězňů. Dru si všiml, kam jdou, a ponuře se usmál. "Berou nás přesně tam, kam jsme chtěli jít. Do komnaty světů."</p>

<p>"Co myslíš, že udělají?" Elfka zavřela oči a rozčilený výraz na jinak dokonalé tváři čaroději prozradil, že ani ona nemůže použít žádnou ze svých magických schopností. "Proč si nás tak najednou všimli? Ničeho jsme se nedotkli. Nic jsme neudělali!"</p>

<p>Tentokrát Dru neměl odpověď. Beztvářní pro něj byli naprostým tajemstvím. Všechno, co se jich týkalo, končilo otazníkem. Proč se po tak dlouhé době vrátili a proč takovým způsobem? A navíc, co strážce tak vyděsilo? Jestliže to byli jejich páni, vracející se domů, neměli být služebníci spíše potěšeni? Až na jednu dvě výjimky se zdálo, že zůstali pánům po tisíciletí věrní.</p>

<p>Zatímco je vedli k mohutným dveřím komnaty světů - ke dveřím, které vraad, jak si vzpomínal, v záchvatu vzteku zničil, ale které tu stály nové, zářící a velice otevřené - Dru si všiml změn v chodbě. Vypadala vyšší a byly tu dveře, na které si, stejně jako na ty první, z předchozí návštěvy nevzpomínal. Nově vymalováno? napadlo ho pobaveně. Proč ne? Bylo to už dobrých pár let, co tu byli majitelé naposledy.</p>

<p>Pobavení mu nevydrželo dlouho. Ve dveřích se s nimi setkali dva další beztvářní. Ti, kteří Drua a Xiri drželi, uvolnili stisk, ale neuhnuli. Vraad ani elfka vůbec nepomysleli na boj nebo na útěk. Oba věděli, že nemají šanci.</p>

<p>Jeden z nově příchozích ukázal na čaroděje a naznačil, aby ho následoval. Druhý se otočil ke Xiri a udělal totéž.</p>

<p>Dru se podíval na společnici, která mu pohled oplatila. Oběma se jim v očích zrcadlila nejistota. Než mohli něco říct, tak se dvojice, která se s nimi setkala u dveří, otočila a vešla do komnaty, kde každý zamířil opačným směrem. Nikdo je nepostrkoval, ale jejich bývalí hlídači ukázali na odcházející postavy. Oba vězni se pospíšili, aby přidělené průvodce dostihli.</p>

<p>"U Rheeny!"</p>

<p>Xirina slova, jediný zvuk kromě těžkých kroků Druových bot, se odrážela komnatou. Upoutaná výzdobou stěn a stropu vrazila do golema, který ji vedl, a okamžitě uskočila, ze strachu z odplaty. Golem znovu získal rovnováhu a pokračoval, jako by si toho ani nevšiml. Dál kráčel k opačné straně místnosti, stále přesně stejnými kroky a pohyby jako Druův průvodce.</p>

<p>Když se ocitli naproti sobě tak, že jakoby půlili místnost, postavy v kutnách se zastavily. Čaroděj a elfka se na sebe dívali. Dru zahlédl Xirin úzkostlivý výraz a pokrčil rameny.</p>

<p>Kromě dvojice, která je vedla uvnitř, a trojice, která zůstala u dveří, byli v komnatě jen čtyři další golemové. Dokonce už nebylo vidět ani přízraky prastarých. Jako by už nebyly zapotřebí, když se do hradu vrátily originály, byť změněné.</p>

<p>Čtveřice uprostřed místnosti klečela před krystalem, jako by na něj dozírala. Jeden gólem se dotkl jeho horní části. Ohnisko zasvítilo jako hasnoucí oheň. Tvory to zřejmě uspokojilo, protože vstali a udělali krok zpět, jako by něco čekali.</p>

<p>Ani oni, ani oba vězni nebyli zklamáni.</p>

<p>Dru se opatrně naklonil dopředu, aby neupoutal pozornost průvodce. Ohnisko se zamihotalo, jako by ho tvořil kouř a ne krystal a kov. Čtveřice blízko středu couvla ještě dál. Čaroděj věřil, že to nebylo ze strachu, ale spíš to patřilo k nějakému rituálu.</p>

<p>Ohnisko teď nebylo přímo viditelné; točilo se jako malý šedý vír. Ne, ne vír, mělo jakýsi tvar, skoro jako primitivní hranol. Dru ho považoval za vír, protože po jeho povrchu ve věčné šílené honičce přebíhaly drobné tvary. Ohnisko se proměňovalo, stávalo se z něj něco jiného. Dru by rád věděl, jestli by po jeho doteku udělalo totéž, nebo jestli by ho to zabilo.</p>

<p>Xiri zachytila jeho pohled a podívala se mu do očí. Zamračila se a ukázala na podivný tvar, který rostl uprostřed místnosti. Nic takového nečekala. Vraad byl stejně zmatený.</p>

<p>Čtveřice, která byla katalyzátorem proměny, znovu couvla, a tentokrát dala předmětu - nebo to možná byl důvěrník či nějaký druh démona - mnohem větší prostor, ve kterém se mohl roztáhnout. Ukázalo se, že to bylo moudré. Během několika vteřin se hranol zvětšil tak, že dosáhl skoro poloviční výšky těch, kteří ho vyvolali. Jak rostl, rostly i drobné tvary, které pobíhaly po jeho povrchu. Byly černé a připomínaly plazy, ačkoliv se míhaly tak rychle, že obvykle vypadaly jen jako rozmazané černé skvrnky. Když se na ně čaroděj pokoušel dívat déle než okamžik, dělalo se mu špatně od žaludku. Nijak netoužil prohlédnout šije zblízka.</p>

<p>Obrátil pozornost zpátky k celé konstrukci a konečně poznal, co mají před sebou. Xiri se zmínila, že její předkové objevili otvor... nebo otvor objevil je, protože to, co vytvořila stará rasa, bylo jistým způsobem živé. Živé v podobném smyslu jako Temný kůň. Rozhodně to nežilo jako ona nebo Dru.</p>

<p>Byla to brána. Ne, bylo to víc než brána. Slovo sotva odpovídalo pulsujícímu, magickému vchodu, který stál před nimi. Spíš to byla Brána. Víc jméno než popis, protože to žilo. Dru se odvážil udělat pár kroků stranou. Nezáleželo na tom, z kterého směru se díval, pořád to vypadalo, že je otevřená k němu. Věděl, zeji Xiri vidí stejně.</p>

<p>Přelétl očima světy namalované na zdech a stropu a pochopil, jak odsud zakladatelé mohli procházet na kterýkoliv ze svých výtvorů.</p>

<p>Nimth.</p>

<p>Zahlédl obraz, hleděl na postavu vraada a cítil přitom neovladatelné nutkání znovu se podívat na Bránu.</p>

<p>"U Serkadiona!"</p>

<p>Uvnitř rámu Brány teď byl vstup do jiného světa. Dru se nepotřeboval ptát, aby věděl, zeje to jeho vlastní svět.</p>

<p>Průvodce vykročil k čekajícímu artefaktu. Postavičky na rámu začínaly zpomalovat, přestože na ně pořád nebylo možné zaostřit pohled.</p>

<p>Ani ne na délku paže od průchodu se gólem zastavil. Zvedl ruku a prudce jí máchnul dolů.</p>

<p>Nimth zmizel, nahrazený... ničím. Víc než ničím. Čaroděj věděl, kam teď dveře vedou. Vzpomínky na Nicotu doprovázel rostoucí pocit děsu.</p>

<p>Beztvářný tvor, který předtím stál vedle něj, se otočil, ukázal na rozlehlou prázdnotu uvnitř Brány a naznačil Druovi, ať vstoupí.</p><empty-line /><p><strong>XVI.</strong></p>

<p>V troskách společného města se pořád pohybovali rozzuření vraadové, ale větší část jich odešla. Většinou se vrátili na svá soukromá panství, jako vždy nedůvěřují bratrům, aby tam přemítali a trucovali kvůli podrazu, který na ně udělali. Budou tak pohlcení sebelítostí              a věčným osnováním odplaty, že se nejspíš nikdy nedostanou k tomu, aby se pokusili najít vlastní způsob, jak uniknout... což se klanu Tezerenee očividně podařilo.</p>

<p>Gerrod měl strach z těch, co ještě zůstali a hledali nějakého zbloudilého spojence dračího klanu nebo prostě jen někoho, na kom by si mohli vybít vztek. Jeden pokus o teleport už mu nevyšel a nijak se netěšil, že to bude v blízké budoucnosti zkoušet podruhé. Sharissa jeho obavy sdílela, a proto zatím zůstávali v úkrytu, navzdory tomu, že kolem občas prošel nějaký krvežíznivý čaroděj. Místnost, kam se uchýlili, byla malá špižírna v nízké černé budově. Byli na opačné straně města než dům, kde lord Barakas pronášel krásné proslovy o spolupráci, včetně toho, v němž zdánlivě slíbil, že všichni vraadové projdou do nového světa.</p>

<p>Kupodivu toho jako první měla dost Druova dcera. Obešla zahaleného společníka a naklonila se nad ním se založenýma rukama: "Velký a mocný Tezerenee! Když si pomyslím, že jsem se tě bála! Kam jsi nás to unesl? Jak jsi mohl opustit Sirvaka?"</p>

<p>Na první otázku Gerrod neměl odpověď a na druhou jen během posledních několika minut odpověděl aspoň tucetkrát. To Sharisse vůbec nebránilo pokládat ji znovu. Když byl její otec pryč, byl Sirvak jediný, kdo jí zůstal. Už nedůvěřovala Melenee, což byla, pokud šlo o mladého Tezereneeho, jediná dobrá věc, která z toho všeho vzešla.</p>

<p>"Už jsem ti to říkal, děcko! Ve chvíli, kdy jsem tě chytil, Sirvak vylétal jedním z oken ven. Nejspíš je zpátky na vašem panství a čeká na nás!"</p>

<p>Znovu vzhlédl a oplatil jí ostrý pohled stejným. "Zkus si to zapamatovat aspoň na jednu dvě vteřiny, ano? Potřebuji přemýšlet!"</p>

<p>"Možná že ti s tím některý z těch vděčných lidí venku rád pomůže! Od chvíle, kdy jsme našli tohle místo, neděláš nic jiného!"</p>

<p>Chtěl jí odseknout, ale věděl, že má pravdu. Choval se stejně jako ti, kterými vždycky pohrdal. Zereeho nevychované štěně ovšem situaci zrovna nepomáhalo. Široce rozpřáhl ruce a odvětil: "Přivítám jakýkoliv skvělý plán, který jsi vymyslela během té doby, kdy jsi mi nadávala."</p>

<p>Sharissa zavřela pusu a věnovala mu pohled, který by mu dokázal propálit díru do hlavy.</p>

<p>"Myslel jsem si to." Gerrod, vybičováný jejími slovy i rostoucím pocitem hanby, dělal, co mohl.</p>

<p>"Všiml sis něčeho?" zeptala se a narušila klid, který si konečně vydobyl.</p>

<p>"Kromě toho, že neumíš zůstat zticha déle než pár vteřin?"</p>

<p>Ignorovala ho. "Při vší té zkáze, kterou tady natropili, to mělo být mnohem horší."</p>

<p>"Myslím, že odvedli obdivuhodnou práci."</p>

<p>"Chci říct, že musí mít stejné potíže jako my! Nemůžou věřit vlastním kouzlům!"</p>

<p>Gerrod se narovnal. Náhle si připadal velice hloupě. Chápal to, když jednal s Meleneou, chápal to, protože věděl, že žije blízko nestabilní oblasti. Čaroděj o tom nepřemýšlel vzhledem k Nimthu jako celku. Spát! Potřeboval spát! Proto mu to nemyslelo. Kdy naposled spal? "A co? Co tím chceš říct?"</p>

<p>"Nevím." Sharissa vypadal sklíčeně.</p>

<p>Tezerenee se znovu sklonil: "Plýtvání časem!"</p>

<p>"Kdybychom byli zpátky doma, mohli bychom dělat aspoň něco! Ještě jsem se nevzdala pátrání po otci! Vím, zeje někde naživu!"</p>

<p>Věčný optimismus dítěte, pomyslel si hořce Gerrod. Přesto ho pokořovalo jen tak tady sedět, prakticky bezmocně. Byl zvyklý jednat, i když samozřejmě ne bezmyšlenkovitě, ale co mohl dělat teď? Záležitost s Meleneou ještě neskončila; znal ji až moc dobře na to, aby si myslel, že si čarodějka prostě lehne a bude čekat, až Nimth skončí. Ne, z jejího pohledu udělal mistrovský tah. Teď je řada na ní... a možná sedí v téhle díře, místo aby hledal způsob, jak přejít, ze strachu. Jakkoliv pohrdal společností svého klanu, zahalená říše představovala pokračování života, a to byl pro vraada v kápi teď, když měl Zereeho dítě, prvořadý cíl.</p>

<p>Doufal, že ví víc, než prozradila, ale bylo to jinak. Informace tam byly, ale...</p>

<p>Hlupáku! Jeho smích, plný a znělý, Sharissu polekal; nechápala, co je tady tak směšného. Nepochopila by, že to bylo na znamení úlevy a zároveň způsob, jak se mohl sám sobě vysmát, že byl tak slepý. Vstal a v návalu radosti Sharissu chytil a pevně objal. Když ji konečně pustil, dívka zůstala šokované stát.</p>

<p>Nebyla to jen jeho chyba. Tunelové vidění byl jeden z nejdominantněj-ších rysů jeho druhu. Vraad, který něčemu hluboce věřil nebo něco zoufale chtěl, se na věc soustředil s posedlostí, která ho donutila ignorovat stovku rozumnějších řešení nebo přesvědčení. Proto se vraadové jen málokdy spojovali s jinými na víc než několik let, pokud vůbec. Byl to jistý druh tvrdohlavosti, kvůli které nedokázali zabránit případné smrti Nimthu a jeho obyvatel, protože by to znamenalo odsunout stranou pyšnou víru v sebe sama a pracovat společně s někým dalším.</p>

<p>"Odcházíme! Jakkoliv, ale odcházíme! I kdybychom měli jít na tvoje panství pěšky!"</p>

<p>"Proč? Co tě napadlo?" Sharissa se usmívala, uchvácená jeho nadšením a snem o návratu do perleťové pevnosti.</p>

<p>"Oba jsme se mýlili. Tys chtěla najít způsob, jak přivést svého otce zpátky. Já taky. Proč?"</p>

<p>"No... je to můj otec!"</p>

<p>Gerrod si povzdechl: "A ty si o něj děláš starosti. Dobrá. Můžu to říct jinak? Čeho chtěl dosáhnout on?"</p>

<p>"Doufal, že najde jiný způsob, jak projít do říše za - ach!" "Našel ho! Musí být tam! Proč ho přivádět sem, když ani nevíme, jak to udělat, a přitom ho můžeme následovat tam! Jestli se to podařilo tvému otci, stejně snadno by se to mělo podařit i nám!"</p>

<p>Dívčiny jemné rysy znovu zahalil strach. Věděl, že není nepřitažlivá, ale rozčilovala ho způsobem, který si mladý Tezerenee neuměl vysvětlit. "Co zase?"</p>

<p>Sharissa mu popsala, otcův odchod, včetně toho, jak se snažil uniknout. Gerrod okamžitě pochopil, v čem je problém. "Tak si musíme dát pozor, abychom se během změny neteleportovali. Zbývají nám už jen dva problémy." Sharissa odpověděla, znovu povzbuzená a zjevně ochotnější mu důvěřovat, když teď předložil konkrétní návrhy ohledně jejího otce. "Jeden je načasování. Kolísá to. Nevíme, jak dlouho budeme muset čekat... pokud k tomu ještě dojde."</p>

<p>"Dojde." Když Gerrod přidal k vlastním znalostem poznámky Drua Zereeho a svého bratra, věděl nejspíš o nestabilních oblastech Nimthu víc než kdokoliv jiný, obzvlášť pokud šlo o jejich rychlý růst. Nimth neměl ani polovinu času, který předpokládal jeho otec. Jistě, všichni vraadové budou do té doby dávno mrtví, zdivočelá magie světa a jejich vlastní hloupost je kombinace, kterou nemůžou přežít. "Pochybuji, že bychom museli čekat moc dlouho."</p>

<p>Vyrazil ke dveřím, soudě, že situace ještě není tak zoufalá, aby zkoušel kouzla. Sharissa ho zastavila otázkou: "Jaký je ten druhý problém?"</p>

<p>Gerrod se na ni překvapeně podíval: "Přežít tak dlouho, abychom se tam dostali."</p>

<p>Dru zavrtěl hlavou, hledě na tvora u Brány. Pokud na to přijde, bude bojovat doslova zuby a nehty. Možná nemůže čarovat, ale rozhodně se bez odporu nevrátí do Nicoty.</p>

<p>Golem znovu pokynul... a vraadovo tělo poslechlo, přestože s ním jeho mysl bojovala.</p>

<p>Ve světle komnaty se něco zalesklo, kovová střela, mířící s pozoruhodnou přesností na golema. Zasáhla by ho přesně do krku - kdyby dosáhla cíle.</p>

<p>Ani ne stopu od tvorova těla se čepel, kterou Xiri hodila v marné snaze Drua zachránit, zastavila a spadla na zem. Když dopadla na podlahu, ani ne-zarachotila. Shromáždění golemové, dokonce i ten, který stál vedle ní, se na ni ani nepodívali. Dál se soustředili na Bránu a na vraada, který už byl skoro u mohutného artefaktu.</p>

<p>Jen dva tři kroky od věčnosti nekonečné prázdnoty se Druovo tělo zastavilo. Za tu krátkou chvíli se čaroděj pořádně zapotil. Někde v Nicotě se toulal Temný kůň, možná hledal cestu zpět, pokud strážci neporušili další z pravidel a nevymazali mu z mysli vzpomínku na svět. Byla to chabá naděje, ale jestli ho pošlou skrz, stínový hřebec by ho mohl znovu najít.</p>

<p>A jestli ne, bude se tam Dru vznášet navěky.</p>

<p>Připravil se, čekaje na poslední postrčeni, které ho pošle do Nicoty. Když nepřicházelo, pokusil se podívat na golema, který ho přinutil dojít až sem. Nešlo to; vraadovy oči se mohly pohybovat, ale hlava ne. Stál ochromeně před Bránou.</p>

<p>Když se čaroději znovu vrátila vláda nad vlastním tělem, byl tak šokovaný, že se málem odsoudil k osudu, který mu, jak si myslel, chystali beztvární. Jakási ruka ho chytila za roucho a stáhla zpátky kousek dál od hrozivého portálu. Brána uzavřela průchod do Nicoty. Její drobní společníci znovu zrychlili a honili se po povrchu artefaktu.</p>

<p>"Dru!" Xiri ho sevřela v objetí hodném pátrače. Nikdo z jejich "hostitelů" se nepohnul, aby je od sebe oddělil, a tak se vzájemně s úlevou objímali. Nakonec elfka zašeptala: "Myslela jsem, že tě odešlou přímo do toho... toho..."</p>

<p>"To je Nicota."</p>

<p>Široce otevřela oči. "Proč myslíš, že tě tak mučili?"</p>

<p>Pokrčil rameny. Neměl v úmyslu odhadovat záměry pánů tohoto místa, pokud se tomu může vyhnout. Prostě uvažovali jinak, stejně jako pátrací, a možná ještě odlišněji.</p>

<p>Ruce se natáhly a konečně ty dva od sebe odtrhly. Dvojice golemů, snad ta, která je přivedla do komnaty, vzala vetřelce za paže a ukázala ke vchodu. Vraad a elfka, zmatení, ale s úlevou, že se dostanou pryč od Brány a jejích vražedných možností, je bez námitek doprovodili.</p>

<p>Průvodci je rychle vyvedli z komnaty světů a zpátky nádhernou chodbou. Během několika vteřin bylo jasné, zeje zamýšlejí odvést zpět do komnaty dračího vládce. Než je uvedli dovnitř, Dru a jeho společnice se po sobě zmateně podívali.</p>

<p>Uvnitř se nic nezměnilo, což čaroděje skoro zklamalo. Skoro čekal, že se veliká postava dračího vládce náhle skloní, podívá se jim do očí a promluví. Socha na ně hleděla, ale jen jako její protějšek ve zničeném městě. Život v ní byl jen výplodem Druovy vyčerpané představivosti.</p>

<p>Do místnosti vešla další dvojice beztvářných a prošla kolem čtyř přítomných. Vraada začalo rozčilovat, že je od sebe nedokáže rozeznat. Kdyby je nenásledoval trhlinou a do hradu a nepamatoval si, kolik jich bylo, málem by uvažoval, jestli jich není jen hrstka a nepobíhají tam a zpátky jenom proto, aby jejich vězni uvěřili, že jich je spousta. Čaroděj věděl, že jsou to hloupé myšlenky, ale prekérní situace mu lezla na mozek. Bál se, že by se nakonec mohl dostat do stavu, že by dal přednost Nicotě před dalším pobytem mezi těmihle beztvářnými.</p>

<p>Nově příchozí přešli k figurkám a nad každou přejeli rukama. Několik sošek vzali a ukryli někde v kutnách. S evidentním uspokojením se stáhli a ukázali na zbývající artefakty. Zbývající dva golemové přivedli Drua a Xiri blíž.</p>

<p>"Chtějí, abychom si vybrali," zašeptala elfka.</p>

<p>Měla pravdu. Jeden ze znervózňujících společníků ukázal na všechny fantastické figurky a potom na zdráhavé vetřelce.</p>

<p>Dru si sošky prohlížel. Vybrat si sošku, ale z jakého důvodu a s jakým výsledkem? Co když je špatná volba zabije?</p>

<p>Většina postaviček byli magičtí tvorové. Byl tady gryf, drak, jednorožec, trpaslík, elf - Dru se letmo podíval na Xiri - a další, jejichž jména neznal. Byla tu i zvířata a několik lidských postaviček.</p>

<p>"Nech mě vybrat první." Xiri nečekala, co odpoví. Natáhla ruku a vzala elfa. Rozumná, bezpečná volba. Oba čekali nějakou zvláštní reakci, ale pořád se nic nedělo. Jeden z golemů jí nakonec postavičku vzal a vrátil ji mezi ostatní.</p>

<p>Čaroděj zadržoval dech. Zdálo se, že neexistuje žádný zvláštní důvod, proč je o to požádali. Byl v pokušení natáhnout ruku a popadnout sošku, která nejvíc připomínala vraada, ale z nejrůznějších důvodů se rozhodl, že ne. Krátce se podíval na gryfa, přemýšleje, jak moc se podobá Sirvakovi, a skoro ho zvedl. Pak se soustředil na draka, který byl miniaturní verzí velkolepé postavy před ním, a málem si vybral toho.</p>

<p>Zatímco přemýšlel, beztvářní trpělivě Čekali. Dru však nějak věděl, že se bude muset rozhodnout brzy. Ruka zaváhala nad drakem a potom znovu nad gryfem.</p>

<p>Náhle se vraad od sošek odtáhl. Setkal se s nevidoucím pohledem jednoho z rozčilujících hostitelů a řekl: "Nevybral jsem si. Nic odsud nechci."</p>

<p>Zajímavá volba.</p>

<p>Komnata zmizela. Dru, Xiri a jejich němí společníci stáli na temném místě. Čaroděj se nemusel ptát, kde je, obzvlášť, když se objevily dvě žhnoucí oči a z hlubin temnoty se částečně vynořil matný obrys mohutného draka.</p>

<p>Hlas, který mu vyplnil mysl, byl jediný, který by mu mohl na tomto mrtvém místě dát nějakou naději. "Vrátil ses."</p>

<p>Z pohledu, který po něm vrhla Xiri, bylo jasné, že i ji zahrnuli do rozhovoru.</p>

<p>Ano, obě volby ovlivňují výsledek, dodal s mírným uspokojením strážce, kterého Dru označoval jako prvního mezi velícími hlasy. Tvá volba je potěšila, i když je zároveň zmátla.</p>

<p>Jakoby v odpověď na slova falešného draka beztvářné postavy ustoupily od elfky a vraada asi na délku paže.</p>

<p>"Jsou to tví páni? Odhadl jsem to dobře?"</p>

<p>Následující zaváhání ukouslo kousek sebejistoty, která se čaroději pomalu začínala vracet. Po chvíli však zpola neviděný tvor odpověděl. Ano. i ne.</p>

<p>"Ano, i ne?" To byla Xiri. "Jak můžou být tvými pány, a přece jimi nebýt?"</p>

<p>Abych vám to objasnil, musel bych vyprávět o jejich posledním odchodu... přechodu podobného druhu, jaký podnikli vraadové, a přece jiném.</p>

<p>Strážcova slova byla zároveň matoucí i objasňující. "Jestli ti to dovolí, prosím, vysvětli to."</p>

<p>Nejsem si úplně jistý, jestli souhlasí nebo jestli jim na tom nezáleží. To, co obývá vaše golemy, jsou stíny našich pánů. Hovoříme s nimi skoro tak málo jako vy. Ostatní se snaží pochopit, aby věděli, kde je jejich místo. Někteří dokonce tvrdí, že je to důkaz, že jsme teď svými vlastními pány.</p>

<p>Dru se ušklíbl. Jako předtím, i teď věděl, o kterém ze svých druhů drak mluví.</p>

<p>Odbíhám. Zazněla v tom zlost na sebe sama? Obavy? Dru si nebyl jistý, ale něco v tom bylo. Přestože strážce vystupoval sebejistě, pravda byla jiná.</p>

<p>Bylo jich málo, když začalo být zřejmé, že se nedožijívyvrcholení'- nebo selhání- svého snu. Nechali nás, ať děláme jejich práci, ale naše možnosti byly omezené.</p>

<p>Čaroděj jen těžko věřil, že by takovýmto bytostem scházela moc. Strážci byli mocní, dokonce ještě mocnější než Temný kůň.</p>

<p>Jsme... jistými stránkami... jejich mysli. Kousky povahových rysů. Slovo, které jste zvolili, "důvěrníci", je asi to nejbližší. Vytvořili nás tak, abychom společně uchovali všechno, čím byli, kdyby je postihlo nejhorší.</p>

<p>Jakou část asi představuje vzpurný strážce, přemítal vraad, a jak dominantní rys to je?</p>

<p>Přišla chvíle, pokračovala přízračná postava, kdy měla rasa dvě možnosti. Mohla použít Bránu a jít hledat něco, cokoliv, co by obnovilo její životní sílu a dalo jí energii pokračovat dál. Ta možnost však mohla směřovat k úpadku, a dokonce možná i rychlejšímu konci. Druhá volba slibovala největší naději pro jejich odkaz, ale stejně jako první by znamenala konec všeho, co povstalo během tisíců let.</p>

<p>Zvolili si druhou možnost. Přestože už nebudou dále existovat v původní podobě, stále budou moci řídit směr a konečný výsledek svého velkolepého plánu. Skutečný svět možná jednoho dne přivítá nástupce starší rasy.</p>

<p>V tu chvíli ho Dru přerušil, přestože měl nepříjemný pocit, že na něj beztvářní hledí s mimořádným zájmem. "Neměli jméno? Říkáš ,oni' a Jejich', ale žádné jméno."</p>

<p>Skoro z draka cítil zahanbení. Už je to tak dávno, človíčku, že jsme ho zapomněli. Dokonce ani my nejsme nesmrtelní, i když to tak může vypadat. Jak plynula staletí, jsme méně, než jsme bývali. Přijde čas, kdy se vytratíme jako tišící se vítr.</p>

<p>"A oni své jméno neznají?" zeptala se Xiri a zalétla očima k beztvář-ným tvorům.</p>

<p>Odpověď je v tom, co mi dovolují říci... a možná jsou tam i další odpovědi. Ty vraadejsi mluvil oka a o tom, jak se může dostat na místa, kam se tělo nedostane. Tak to bylo se staršími. Viděl jsi pentagram v komnatě světů. Příhodné jméno, protože pomocí Brány mohli sledovat nebo navštěvovat všechny světy, které stvořili. Tehdy, naposledy, se však rozhodli udělat něco jiného.</p>

<p>Umírající rasa už měla jen asi tisíc příslušníků, když došla ke konečnému rozhodnutí, tisíc, kde jich kdysi byly milióny. Strážcův tón zněl toužebně, vzpomínal na slávu oněch dávných dnů. Po zhruba stočlenných skupinách vkráčeli do komnaty světů a už nikdy nevyšli. Teprve až byla připravena poslední skupina se zakladatelé uráčili odhalit služebníkům, svým důvěrníkům, co dělají.</p>

<p>Báli jsme se o ně, ale byli jsme jen služebníci, a tak jsme poslechli, když nám přikázali vrátit se k povinnostem a nezasahovat. Nikdy jsme nesměli zasahovat, pokud nám to přímo nerozkázali. Přesto nás jejich plán vyděsil, protože se tak měli dostat mimo náš dosah a my jsme měli zůstat sami, bez vedení. Stejně jako se to podařilo vám, vraadům, i oni osvobodili svá ka, duše, z fyzických schránek. Při představě stovky odcházejících duchů se Dru i elfka zachvěli, zůstali však zticha. Vaši lidé si vytvořili nová těla, aby mohli pokračovat tak jako předtím. Zakladatelé ne. Místo toho si vybrali schránku, která obsahovala jejich společné vědomí, ale bylo to víc než tělo, mnohem, mnohem víc. Zamýšleli to tak, aby mohli jistým způsobem navždy dohlížet na svět, který je zplodil. Bude to jejich svět, stejně jako stromy, louky i zvířata.</p>

<p>Než mohl příběh pokračovat, Dru vyhrkl: ,?emě\ Samotná země! Když jsem cítil, že se tahle říše bude bránit, nebyla to jenom moje představivost!"</p>

<p>Země. Ty, eljko. Když jsi mluvila o tom, že země žije, měla jsi větší pravdu, než sis myslela. Ano. Má mysl, i když jinou, než co byste za mysl považovali vy. Ví, co dělají, ti, kdo na ní žijí, a postupuje tak, aby ovlivňovala věci ve svůj prospěch. Myslím si však, že tak velká změna naše stvořitele proměnila, protože země je jiná. Jsou to, a nejsou naši páni. Než jste zasáhli, mysleli jsme si, že země znovu zemřela, že se zakladatelé navzdory odhodlání vytratili. Byli jsme hlupáci, příliš sebevědomí hlupáci. Nejsme zrovna bystří. Neviděli jsme, co země dělá... dokonce i když tě hledala, aby tě sem přivedla, vraade.</p>

<p>"Mne?"</p>

<p>Dračí postava se pohnula, jako by si nebyla jistá, jak pokračovat. Tebe nebo tvůj druh. Rozhodli jsme se dát vraadům druhou šanci.</p>

<p>"Takže oslabení bariéry mezi Nimthem a tímhle světem nebyla naše práce?"</p>

<p>To sotva. Strážce se znovu odmlčel. Když promluvil, jeho hlas se už vytrácel. Řekl jsem všechno, co si přáli.</p>

<p>"A co naše volby? Co představují naše volby?"</p>

<p>V Druově hlavě zazněl sebeironizující smích. To nevím. Jestli to zjistíš, zajímalo by mě to.</p>

<p>Kolem nich se znovu zhmotnila komnata dračího vládce.</p>

<p>Golem položil ohromenému čaroději ruku na rameno. Dru se otočil a doslova na postavu před sebou zavrčel: "Co? Čím nás ještě chcete omračovat a mást? Chápete vůbec, co děláte? Jsou z vás už jen stíny toho, čím jste byli kdysi, že jednáte, a přitom doopravdy nemyslíte? Proč jste se vůbec vraceli?"</p>

<p>Alespoň na poslední otázku znal odpověď, nebo v to doufal. Strážce řekl, že vraadové dostali příležitost vykoupit se. Jestli selžou, selže celý experiment a sny starých zemřou. Ukradení golemové poskytli zemi ruce k práci, když došlo na fyzické záležitosti. A možná nějaká část jejich přítomnosti znovu zatoužila po pevném těle.</p>

<p>Dál se Dru v úvahách nedostal, protože beztvářní, jak jim z nedostatku lepšího jména říkal, naznačili, že je má dvojice znovu následovat. Čaroděj a elfka neměli doopravdy na vybranou, a tak beze slova vyrazili za nimi. Xiri se posunula, tak aby se dotýkali, ale jinak se na sebe během chůze ani nepodívali.</p>

<p>Znovu se vraceli do komnaty světů.</p>

<p>Ve dveřích si Dru a jeho společnice konečně vyměnili rozčilené pohledy. Budou je snad postrkovat tam a zpátky, dokud se nesesypou?</p>

<p>Odpověď stála před nimi a její mihotající nitro připomínalo spíše chřtán šelmy než průchod do jiných světů.</p>

<p>Dru cítil, že tentokrát nepřijde žádný odklad v poslední chvíli. Svět, který postavy v kutnách vyvolily, bude jejich novým domovem.</p>

<p>Xiri si to zjevně uvědomila ve stejný okamžik jako on. Pokusila se odstrčit průvodce a vydobýt sobě i Druovi cestu ke svobodě. Stejně jako když předtím hodila po jednom z věznitelů nůž, i tentokrát se její pokus golema vůbec nedotkl. Třebaže byla elfka rychlá a zjevně zkušená bojovnice, odrazila se od golema a vrazila do nepřipraveného čaroděje. Dru sotva dokázal zabránit tomu, aby nespadli na zem. Když znovu získali rovnováhu, průvodci natáhli ruce a vzali je za paže. Oba vězni zjistili, že už sebou nemůžou zmítat. Protože se pokusili o násilí, sebrali jim průvodci kontrolu nad těly. Bezmocně se pohybujíce spolu s golemy, došli do středu komnaty a k trpělivě čekající Bráně.</p>

<p>Čaroděj si přál, aby je strážce tam v té jiné komnatě neopustil, ale věděl, že by falešný drak stejně mnoho neřekl. Strážci byli zvyklí slepě pány poslouchat, a přestože se už dostali ke zpochybňování slepé poslušnosti, k záchraně dvou vetřelců to nestačilo.</p>

<p>Vraade! spěšně zavolal hlas dračího strážce. Oni v tebe věří.</p>

<p>To bylo všechno. Jeden z prázdných obličejů se pootočil stranou, jako by něco viděl. Dru cítil, jak se strážce polekaně stáhl.</p>

<p>Oni ve mne věří? Co to znamená?</p>

<p>Brána se znovu zachvěla a způsobila mezi svými temnými obyvateli nový rozruch. Rozběhli se ještě zběsileji než předtím, pokud to vůbec bylo možné.</p>

<p>Čaroděj uviděl Nimth. Zhluboka se nadechl a čekal, kdy se objeví Nicota nebo nějaké jiné místo, ale Nimth stále zůstával.</p>

<p>Mířil na Nimth... a oni v něj věří. Věří, že udělá - co?</p>

<p>"To je... to je Nimth?"</p>

<p>"Ano." Dru se podíval na Xiri. "Chtějí, abych tam šel. Myslím, že chtějí, abych přivedl vraady do tohoto světa."</p>

<p>Elfce se ta myšlenka stále moc nelíbila, třebaže oba věděli, že už k Druovi necítí nenávist. Jenže Dru byl jen jeden vraad. On sám jí řekl, jak strašlivá dokáže jeho rasa být.</p>

<p>"Změní se, až tu chvíli pobudou. Musí. Jinak je země nepřijme."</p>

<p>"A co já?"</p>

<p>Na to nepomyslel. "Nejspíš tě pošlou k tvým lidem. Můžeš je připravit na náš příchod." Vraad se cynicky usmál. "Pokud nejsou tak krvežízniví jako ty, měli bychom dokázat žít vedle sebe."</p>

<p>"Nevrátím se ke svým lidem; ještě ne." Xiri se mu podívala do očí s odhodláním hodným jeho vlastní rasy. "Myslím, že bude lepší, když se s tebou vrátím na Nimth."</p>

<p>"To nechceš. Bude tam spousta zahořklých vraadů. Teď ne."</p>

<p>"Ano." Vzala ho za ruku. Nedokázal by ji vytrhnout, ani kdyby chtěl. "Teď. S tebou. Chci vidět, jak to skončí."</p>

<p>Dru vzhlédl a setkal se s neviditelným pohledem jednoho z dávných. Cítil, že bytost dokonce i bez očí vstřebává každý jeho pohyb, každý výraz tváře. Golemové viděli víc než mnozí, kdo měli dokonalý zrak.</p>

<p>"Projdeme," řekl mu.</p>

<p>K jeho překvapení se prázdný obličej sklonil s jakýmsi přikývnutím. Cesta před nimi byla volná. Brána netrpělivě čekala a zdálo se, že pulsuje v rytmu čarodějova pádícího srdce.</p>

<p>Pevněji sevřel Xirinu ruku a vedl ji k portálu a na půdu zrádného Nimthu.</p><empty-line /><p><strong>XVII.</strong></p>

<p>Tezereneeové měli v plánu udeřit jako první a zaútočit na nepřítele ve spánku. Zvědové, které Barakas vyslal prozkoumat hory, se vrátili předčasně a přinesli zprávu o tom, co objevili. Bylo tam hnízdiště, obrovská jeskyně, z níž viděli vylétat a zase vlétat dovnitř ptačí lidi.</p>

<p>Nakonec lord Barakas pomalu zaťal pěst a řekl: "Rozdrtíme je, dokud se připravují! Chci, aby byli draci připraveni k letu!"</p>

<p>Dračí klan měl jen šest představitelů totemového zvířete, nepočítaje v to osm malých vyvern, na které narazili jen čirou náhodou. Vyverny byly dobré k lovu a jako mazlíčci - první, jejíž mysl cvičitelé podrobili, dostal stařešina pro štěstí - ale v boji s takovým nepřítelem nebyly k ničemu. Ze šesti draků měli jen čtyři podrobenou mysl a jeden z nich se během kouzla příliš vzpíral, takže mu poškodilo mozek. Podrobování mysli, metoda, s jejíž pomocí mohli Tezereneeové zvířata rychle a účinně ovládnout a vycvičit, byla tady v Dračí říši z větší části záležitostí buď všechno, nebo nic. Přesnost nebyla možná a po poškození jednoho z draků cvičitelé výcvik ukončili a doufali, že se jim podaří nalézt lepší způsob.</p>

<p>Armáda, která měla vzlétnout do bitvy, nebyla dobře vyzbrojená, ale byli to Tezereneeové a na ničem jiném nezáleželo.</p>

<p>Z prohlídky mrtvého těla Barakas věděl, že aviani jsou stejně jako jeho lidé denní tvorové. Většinu by jich zastihli ve spánku. Tezereneeové znovu a znovu hráli válečné hry a v cvičných bojích se připravovali k útokům, jako byl tento. Dokonce i když bylo ptáků pravděpodobně nejméně dvakrát víc než válečníků v dračích přilbách, výhoda bude na straně klanu.</p>

<p>"Jsme silní! Jsme mocní. Jméno Tezerenee je moc!" říkal Barakas. Byly to obřadní výroky, které klan v minulosti slýchával často, ale pronášené s takovou vášní, jak to dokázal jen stařešina, to byla pravda.</p>

<p>Bylo tedy politováníhodné, že poté, co Tezereneeové vše naplánovali, zaútočili na ně aviani ve chvíli, kdy se teprve připravovali.</p>

<p>Nová pevnost byla sotva víc než tmavá odporná krabice, kolem které stála žalostná, jen napůl postavená hradba. To bylo vše, co za těchto okolností magie klanu dokázala. Uvnitř byla jediná místnost, společná síň. Většina Tezereneeů měla v současnosti dost práce venku. Esad, jemuž připadla pochybná pocta stát se jedním ze tří dračích jezdců, pracoval se svým drakem a nechával velkou zelenou bestii, ať si zvykne na jeho pach. S ostatními jezdci měl za úkol odstranit hlídky, které aviani postavili. Také se od nich čekalo, že zabrání tomu, aby příliš mnoho ptáků získalo leteckou výhodu. Esad měl pochybnosti o svých schopnostech úkol splnit, ale strach z otce mu bránil s tím něco dělat.</p>

<p>Pohlédl vzhůru a v srpku bledého měsíce na poslední chvíli zahlédl okřídlenou siluetu.</p>

<p>"Dračí krev!" Tezerenee nechal draka být a rozběhl se k pevnosti. Snažil se být co nejvíc potichu, v naději, že se mu podaří zprávu rozšířit od úst k ústům a získat tak klanu přece alespoň malou výhodu překvapení. Esad věděl, že pokud zemře dřív, než se mu podaří někoho varovat, vina za mrtvé padne na něj.</p>

<p>Málem se s ním srazila ženská postava ve zbroji. Popadl ji za ramena a zašeptal: "Ptáci každou chvíli zaútočí! Dej to všem vědět, ale udělej to tiše!"</p>

<p>Přikývla, že rozumí, a zamířila pryč.</p>

<p>Uprostřed krokuji zasáhl úder modrého blesku... a jako památku na její smrt zanechal jen tenký pramínek kouře.</p>

<p>Esad si s hrůzou uvědomil, že čas být tiše pominul.</p>

<p>"Braňte se! Utočí na nás ze vzduchu!"</p>

<p>Ve vzduchu se rojily černé postavy, které s třepotáním křídel poletovaly mezi tmou a kalným světlem dvou měsíců.</p>

<p>Nechali jej dívat se. Dívat se, jak zahajují něco, co zřejmě bude znamenat konec vraadské rasy. Aviani s ním zacházeli dobře, neboť využili jeho znalost tezerenské taktiky a ještě stále ho mohli potřebovat, ale přesto byl pořád zajatec, a ne spojenec, jak předstíral. Přišel o svou moc a jeho divocí společníci ho hlídali, takže bylo s podivem, že vůbec kdy něco předstírali a nazývali ho spojencem.</p>

<p>Navzdory tomu všemu byl Rendel celkem spokojený, i když měl dost rozumu, aby to nedával najevo. Čaroděje netěšila zkáza jeho rasy, ale uspokojovalo ho, že jeho vlastní plány běžely nerušené dál. Jeskyně byla prakticky prázdná, neboť Rendelova připravená slova - obrazy? - ve vrchním vládci avianů vzbudila dojem, že bude potřebovat téměř všechny bojeschopné jedince. Ta lež nebyla až tak daleko od pravdy. Dokonce i s výhodou prvního úderu a vlády nad noční oblohou ptáci utrpí těžké ztráty. Tezereneeové nezemřou bez boje... a pokud vše půjde podle plánu, nezemřou vůbec.</p>

<p>Koneckonců, dával přednost lidským poddaným než opeřeným zrůdám, jakými byli jeho věznitelé.</p>

<p>Mladí, kteří nebyli k boji dostatečně vycvičení, a ti, kdo za ně měli odpovědnost, se z obav, že by něco přece jen mohlo ohrozit hnízdiště, stáhli do nižších jeskyní. Strach do nich vraad nenápadně zasel během rozhovorů s těmi, které z nedostatku přesnějšího označení stále nazýval radou starších. Avianům to pnpadalo jako rozumné opatření. Rendel jen stěží dokázal utajit radost. Podařilo se mu zajistit, že na něj bude dohlížet jen pár strážců.</p>

<p>Ve skutečnosti byli tři. Pár dalších bylo roztroušeno po vrcholu a u ústí jeskyně, ale domýšliví tvorové skutečně věřili, že to oni napálili zajatce. Rendel krátce pohlédl na aviany kolem sebe a žasl nad tím, že právě tato rasa získala v Dračí říši převahu. Dva byli vysocí svalnatí válečníci; o jednom z nich se Tezerenee domníval, že velel hlídce, která ho zajala. Zbývající hlídač byl pelichající starší, který byl jejich mluvčím, když jim Rendel nabízel spojenectví. Vrchní vládce zde nebyl, protože se rozhodl vést útok, což bylo něco, co by mu získalo Barakasův respekt, ale Rendel se jen tiše bavil. Nikdy mu nedávalo smysl nechat před nepřítelem pobíhat takovou kořist, jakou vůdce představuje. Ať utrpí ztráty ti méně důležití. Těch je vždycky dost.</p>

<p>Strážce, o kterém si vraad myslel, že ho původně zajal, něco zaskřehotal. Rendel se odvrátil od třpytícího se krystalu, který mu při útoku sloužil jako oči, a dovolil avianovi, aby se jej dotkl a vytvořil mezi nimi spojení.</p>

<p>Za obrazem dvou ptáků, kteří se stali kořistí zvířete dračího jezdce, následovala vlna hněvu. Rendel tušil, že obraz, který viděl, byl jen jednou ukázkou toho, jak se klan brání. Buď jeho bývalí spojenci viděli ve tmě zjevně lépe než on, nebo bylo spojení myslí dokonce silnější, než si myslel, protože si vraad nedokázal vzpomenout, že by něco takového v pozorovacím krystalu viděl. Nebylo to důležité; když avian mluvil o dracích a jejich smrtící síle, Rendel mu věřil. Tři létající draci, kteří byli mnohem větší než vraadové nebo ptačí lidé, působili zkázu. Rendel se dozvěděl, že se útočníci</p>

<p>zdráhají použít talismany ze strachu, že zabijí vlastní lidi. Navzdory mohutnosti byli draci rychlí a hbití. Srazit bestie, aniž by to omylem odneslo i pár opeřenců, by vyžadovalo zkušenou mušku a velkou troufalost.</p>

<p>Rendel mu oplatil obrazem svých lidí jako válečníků spolu s nevyřčenou otázkou ohledně podobných schopností avianů. Jak očekával, mohutnou postavu to rozzuřilo. Avian stáhl ruku z Rendelova čela a přitáhl si nešťastného čaroděje tak blízko, že se zobák ostrý jako břitva ocitl na dosah jeho bledého obličeje. Tezerenee v posledním okamžiku klopýtl a na rozzlobeného strážce upadl. Tvor postavu v černém odstrčil. Díky avianově ohromné síle Rendel přímo odlétl a přistál několik kroků od místa, kde předtím stál. K jeho překvapení si ho oba válečníci přestali všímat a znovu se soustředili na výjev v krystalu. Zřejmě se domnívali, že už jeho znalosti nepotřebují, což se mu prozatím ještě nehodilo. Jenom starší jej stále pozoroval.</p>

<p>Čaroděj se zvedl na nohy a předstíral, že se oprašuje. Když snahu konečně vzdal, proklatý napůl oškubaný pták na něj stále zíral. Rendel zvedl ruku k ústům a zakašlal a současně upíral oči na trojici.</p>

<p>Pozornost staršího se obrátila zpět k obrazům bitvy, než ho zřejmě napadlo, že zajatci nelze navzdory oslabené magii věřit. Na Rendela se zahleděly vodnaté, ale ostražité oči.</p>

<p>Rozhodnutí staršího se však o zlomek vteřiny opozdilo. Okamžik bez dozoru Tezereneemu stačil. Jedna z věcí, které ho Barakas naučil a již Rendel oceňoval, byla využít jakékoli příležitosti. Měl v plánu něco podobného, jako byl vyprovokovaný útok jedné ze stráží, jen chtěl začít o něco později. Okolnosti však zapracovaly v jeho prospěch.</p>

<p>Zaměřil talisman na trojici, právě když si starší začal uvědomovat hrozbu, kterou vraad představuje.</p>

<p>Když Rendel talisman ukradl, věděl jenom to, že je určený k zabíjení. Nevěděl ani se nestaral, jakou smrtící sílu tvůrce uvnitř uvěznil, stačilo mu, že jí bude dost na odstranění tří postav před ním. Aviani se domnívali, že neví, jak talisman použít, ale čaroděj ke zkoumání talismanu využil každé nepatrné příležitosti a věděl, jak je třeba se dotýkat značek a jak se talisman zaměřuje. Teď se mu za námahu dostalo odměny. Soustředil se, silou vůle přinutil kouzlo talismanu pracovat a těšil se na žalostný nářek těch, kdo se ho odvážili zotročit.</p>

<p>Nic se nestalo.</p>

<p>Pobavení v očích aviana, kterému chvíli předtím magický artefakt ukradl, mu prozradilo vše. Rendelova kořist byla prázdná nádoba, obyčejný přívěšek. Nechali ho, ať se prozradí, ať si vybere okamžik smrti. Rendelovi zrudla tvář hněvem - hněvem na sebe sama, že se nechal tak snadno zmanipulovat - a napadlo ho, jak jsou tato stvoření podobná dračímu klanu. Jak často Barakas používal podobné metody?</p>

<p>Velitel hlídky k němu zamířil, jako jehla ostré spáry připravené trhat a zobák otevřený v grimase, která se v rámci avianových možností podobala chladnému úsměvu. Ozval se hluboký dunivý zvuk, nejspíš smích.</p>

<p>Rendel udělal to jediné, co mu zbývalo - rozběhl se. V cestě ke vstupu do jeskyní mu stál jeho kat. Zbývala tedy jediná možnost. Bude muset doufat, že se mu podaří uniknout do hlubších chodeb a tam se ztratit.</p>

<p>Před něj se snesla zlovolná postava. Avian mu přelétl nad hlavou a zahradil cestu. Rendel zaklel, vrhl se mezi kamenné obry a přál si, aby uměl čerpat sílu, kterou v nich cítil. Ptáci to zkoušeli bezpočtukrát a neuspěli. Proto poslali průzkumníky za moře. Tam pravděpodobně ležel klíč k pochopení a využití mocných sil, spících hluboko uvnitř každé sochy.</p>

<p>Spáry narazily do kamene jen pár palců od čarodějova hrdla. Rendel vyjekl a rozběhl se k další soše, tentokrát mohutné rohaté bestii, která vypadala, jako by ji umělec zachytil uprostřed rozjímání o vlastní smrtelnosti. Když do ní Tezerenee narazil, socha zakolísala, neboť podlaha pod ní byla v důsledku nějakých minulých otřesů narušená.</p>

<p>To není spravedlivé, pomyslel si s hořkým strachem. Ve vrcholné formě by vraad útočníka zničil nejprostším kouzlem. Aviani jej odmítli uvolnit z moci kouzla, které otupilo jeho schopnosti, s odůvodněním, že se nejdřív musí osvědčit. Rendel si myslel, že naplánoval i to, jak zdolat tuto překážku, ale opět se přecenil. Teď ho nějaká létající zrůda roztrhne vedví a skončí rozervaný na krvavé cáry.</p>

<p>Když ho do zad zasáhly spáry, které mu zároveň roztrhly plášť a košili, vykřikl. Oděv z dračích šupin mu vzali a dali mu šaty z obyčejné látky. Teď věděl proč. Proti dračí kůži by samotné drápy nebyly jako zbraň k ničemu a aviani pro Rendela zjevně plánovali dlouhou a krutou smrt.</p>

<p>Když se avian vznesl k dozajista poslednímu útoku, Rendel se opět vrhl na kamennou postavu a v zoufalství se pokoušel protlačit skrz ni nebo ji přelézt. .. teď by nedokázal říci, co chce udělat, teď už ne.</p>

<p>Prastará socha se zakymácela a pak se začala hroutit na bok. Bylo sporné, zda se víc vyděsil Rendel nebo jeho věznitelé. Hrozící smrt nedokázala z mysli zoufalého čaroděje zahnat skutečnost, že ničí právě to, pro co tolik riskoval. Rendel popadl nejbližší okraj sochy v bláznivé snaze narovnat mohutný kamenný artefakt jen vlastní silou.</p>

<p>"Ne!" Tezereneem to smýklo dopředu. Socha se zřítila na tu vedlejší a zničila i ji. Ústřední síní se jako vlna přelil děsivý pocit bolesti a ztráty. Aviani odlétli zpět, jako by je fyzicky zasáhla smrtelná agónie bytosti uvnitř. Rendel si představil strašlivý dominový efekt, při kterém bude víc než polovina soch rozbita na padrť a jeho mysl zničena nezastavitelným přívalem utrpení, které bude muset sdílet, zatímco duchové živlů - pokud to skutečně byli oni - budou jeden po druhém umírat.</p>

<p>Měl štěstí. Druhá socha se v mračnu prachu zřítila, aniž byť i jen škrábla tu vedle. Vraad lapal po dechu. Někde nad sebou slyšel skřípavé, dusivé zvuky. Skrze oblak, který se zvedl, zahlédl zbývající dva ptáky, jak se poněkud nejistě ženou jeho směrem. Čas her skončil. Navzdory porážce, kterou utrpěl, Rendel věděl, že může alespoň zemřít s pocitem uspokojení, že tito tři budou muset zaplatit za škodu, kterou on při zoufalém pokusu o útěk způsobil. Zákony, kterými se aviani řídili, byly prosté a nelítostné.</p>

<p>Prach mu stále plnil plíce. Proč se mračno neusazuje? Rendel vstal, doufaje, že svým katům ještě alespoň na okamžik unikne, když se kamenná drť začala hýbat. Nebyl to však jenom záchvěv. Rozbitými sochami nepohazo-vala chvějící se země, ale hýbaly se samy od sebe... a jaké záchvěvy by se zaměřily tak přesně?</p>

<p>V Rendelovi zápasila naděje se strachem a žádná z emocí nedokázala získat navrch. Jako první ho napadlo, že bytosti uvnitř přežily a přicházejí na pomoc tomu, kdo je osvobodil. To ale nebylo možné. Rendel cítil jejich smrt a věděl, že to, co se nyní pohybuje, nejsou ony. Když se hromada začala zvedat, potlučený Tezerenee klopýtl vzad.</p>

<p>Obrovskou síň prostoupila živelná moc, živá, a zároveň neživá. Byla i nebyla odlišná od té, kterou neúmyslně zničil, ale zároveň představovala jistě mnohem víc. Rendel si uvědomil, zeje mu ve skutečnosti jedno, co to je; věděl jen, že to určitě musí být to, co hledal.</p>

<p>"Moje! Jsi moje!" vykřikl vyčerpaný, ale triumfující čaroděj. Bolest, která proudila jeho tělem, byla zapomenuta. "Pojď ke mně! Naplň mě mocí, která je má!" Vyvolal to, i když zřejmě čirou náhodou, ale díky tomu to musí poslouchat jeho...</p>

<p>Navzdory jeho příkazům se zdálo, že moc nemá chuť poslouchat. Hlína a kousky soch vzlétly vzhůru, skoro udeřily do stropu jeskyně a vyšlehlo z nich světlo, které vyděsilo spoustu malých tvorů. Aviani, kteří při pohledu na světlo ztuhli, se opět začali hýbat. Rendela si nevšímali. Také oni pátrali po pokladu, který zde prastaří zanechali. Ten z nich, který ho ovládne, se stane novým vrchním vládcem - nejen této oblasti, ale celé země.</p>

<p>Copak chaos, který tvůj druh přináší, nemá konce? Objevil se nejasný, zvířeti podobný tvar. Z hlubin světa vybublala žhavá země a spojila se s hlínou a kameny, aby vytvořila obraz života. Navzdory všemu, co poletovalo kolem, se Tezereneeho nedotkla jediná částečka prachu nebo kapka roztavené země. Dokonce ani sochy, které byly velmi blízko epicentra, nebyly zasaženy.</p>

<p>Existuje pro někoho, jako jsi ty, skutečně naděje?</p>

<p>Ačkoliv se nikdo nepodíval jeho směrem, leda že by uprostřed hromady byly oči, Rendel věděl, že otázka patří jemu.</p>

<p>"Přestaň žvanit! Tady velím já! Já jsem ten, kdo určuje pravidla a soudí!" Rendelovi se pochybnostmi zachvěl hlas.</p>

<p>Roztáhla se ohnivá křídla, vytvořená takřka jen z hořící země. Tlama, která předtím patřila rohatému zvířeti, nyní náležela zcela jinému netvorovi, který však s každým vydechnutím stále víc nabýval až příliš známé podoby.</p>

<p>Máš odvahu... a nic víc. Nemáš právo žádat mou poslušnost. Oni také ne.</p>

<p>Mluvil o avianech. Rendel sebou trhl, užaslý, že mohl zapomenout na přilétající tvory. Rozhlédl se, ale ti tři zmizeli.</p>

<p>Byli přesměrováni jinam, dokud s nimi nebude možné něco udělat. To pro tebe jsem si přišel, vraade, na rozkaz těch, kteří zde vládnou.</p>

<p>"Nemůžeš mě odtud vzít! Ne teď! Proto jsem se tak snažil, aby přechod fungoval! Proto jsem všechno riskoval, přišel sem sám, i když jsem věděl, že hrozí nebezpečí!" Rendel věděl, že blábolí, ale získával tak čas. Jeho mysl vřela a hledala řešení ti snivé situace. Zachránili ho před smrtí kvůli... nevěděl proč, věděl jen, že ho odloučí od toho, co je po právu jeho.</p>

<p>Človíčku, v jednom z tvého druhu jsem našel mnoho věcí hodných obdivu, ale v tobě z těch vlastností vidím jen málo. Nenuť mě k opatřením, kterých budu muset litovat... později. Už jsem zasahoval víc, než mám. Zničil jsi toto místo a ty, kteří byli našimi předchůdci, staršími pomocníky našich pánů - můžeš je nazývat duchové živlů -jen náhodou, ale není náhoda, že jsi je toužil zneužít.</p>

<p>Rendel už nemyslel na slávu, která měla být jeho. Místo toho uvažoval, zda se odsud dostane živý.</p>

<p>Falešný drak sklonil děsivou hlavu; hořící země mu dodávala vzhled nestvůry chrlící oheň. Vyplnil celé Tezereneeho zorné pole.</p>

<p>Už nemusíš přemýšlet, človíčku.</p>

<p>Falešné čelisti se rozevřely.</p>

<p>Rendel zavřel oči a rozkřičel se.</p><empty-line /><p><strong>XVIII.</strong></p>

<p>"Tak k tomuhle všechno vede? Nezůstává po vraadech nic než zkáza?"</p>

<p>Dru na Xirinu otázku nejprve nedokázal odpovědět. Brána je, ať už z rozmaru svých tvůrců nebo, jak osobně věřil, ze svého vlastního rozmaru, vrátila na Nimth, do blízkosti společného města vraadů. Ačkoli byla noc, matný svit mraků ze země vypadal jako západ slunce a umožňoval jim vidět. Dokonce i z úbočí, na kterém se zhmotnili, bylo zřejmé, že se odehrála nějaká katastrofa. Z toho, co viděl, už Dru věděl, že to nebyla přírodní katastrofa. Zkáza byla příliš dobře zorganizovaná. Někdo chtěl zničit jedinou věc, která kdy spojovala vraady dohromady. Dru tiše zaklel, smutný a zahanbený.</p>

<p>"Nikdy předtím jsem takovou zelenou neviděla," zašeptala elfka. "Mám pocit, jako by pojídala duši Nimthu." Hleděla k obloze a sledovala vír nad nimi. Zvedala se mohutná bouře, která vypadala, že zaplaví vše, neboť se táhla od obzoru k obzoru. Dru nechtěl, aby je příchod bouře zastihl venku; to, co na Nimthu pršelo, nebývalo tak přirozené a neškodné jako voda. "Chyť se mě znovu za ruku."</p>

<p>Pevně mu ji stiskla. Čaroděj načerpal trochu útěchy z vědomí, že má v této chaotické době někoho, koho se může dotknout. "Chceš se přenést?"</p>

<p>Přikývl. "Rozhodně se o to alespoň pokusím. Musím to riskovat. Máme málo času. Nimth dnes nezemře, ale my bychom mohli." Xiri znovu zvedla hlavu. "Obloha?"</p>

<p>"Ten svit z mraků je nový jev... myslím, že velice nový. Také se chystá bouře. Nebude to obyčejný déšť, jaký bys čekala. Liják už tu roky nebyl. Pokud bouře udeří, bude magická."</p>

<p>"Což znamená, že může přinést cokoli. Bude to bezpodmínečně špatné?"</p>

<p>Rukou ukázal na obraz před nimi. "Podívej se kolem. Vidíš, že by z toho, co vraadové zatím udělali, vzešlo něco dobrého?"</p>

<p>Bylo jasné, o co mu jde, ale zdálo se, zeji něco zneklidňuje. "Nezhorší tvoje kouzlo situaci? Není možné, že zapůsobí jako katalyzátor?"</p>

<p>"Mohlo by, ale nemáme moc na vybranou. Buď použiji magii, nebo půjdeme pěšky."</p>

<p>ElfČina ruka vyklouzla z jeho; zjevně bojovala sama se sebou. "Existuje ještě jeden způsob."</p>

<p>"Jaký?"</p>

<p>Elfka sklopila oči. "Mohla bych vyzkoušet vlastní síly. Mé se také vrátily, stejně jako tvé."</p>

<p>Když je zakladatelé náhle nechali jít, Dru úplně zapomněl, že jeho společnice také ovládá magii. "Potřebuješ něco?"</p>

<p>Xiri se usmála. "Štěstí?"</p>

<p>Když se začala soustředit, ustoupil. Přírodní síly Nimthu, pokud je tak stále bylo možné nazývat, se na zavolání pohnuly. Elfciny způsoby se však zdály jiné než ty vraadské. Byly jemnější, žádaly, místo aby si braly. Před elfkou se objevilo mihotavé světlo. Dru si promnul bradu a pokoušel se pochopit podstatu jejího kouzla. Byl tohle směr, jímž se vraadská magie měla rozvíjet?</p>

<p>Zaslechl zalapání po dechu a uviděl, jak se Xiri začíná hroutit. Skoro to vypadalo, že místo aby Nimth splnil její přání, snaží se využít ji. Moc nejen odpověděla na výzvu, ale pokoušela se převrátit její kouzlo, téměř jako by si to vědomě přála. S hbitostí založenou na staletích pečlivého nácviku převzal Dru vládu nad kouzlem. Moc se bránila, nějako živá bytost, ale podobně jako by bouřlivá řeka bojovala s částečně rozbořenou hrází. Přesto Dru nezměnil kouzlo tak, aby bylo stejné, jako kdyby jeho tvůrcem byl on. Místo toho se snažil vytvořit křížence obou kouzel, alespoň dočasně. Pochyboval, že by skutečně bylo možné obě magie spojit bez katastrofálních následků.</p>

<p>Napětí bylo strašlivé, ale nakonec se před nimi otevřel zářící kruhový portál. Dru, stále soustředěný na sledování síly kouzla, natáhl ruku a pomohl Xiri postavit se na nohy.</p>

<p>"To se nemělo stát!"</p>

<p>Dru měl rozum. "Pokusila ses použít vázací síly Nimthu stejně, jako bys to udělala s těmi z vlastního světa. Nimth už nepodléhá stejným přírodním zákonům, pokud tomu tak vůbec někdy bylo. My vraadové jsme ho změnili a je nám teď až příliš podobný. Zlý a hladový. Přesto," dodal povzbudivě, "si myslím, že to, čeho jsi dosáhla, je pravděpodobně užitečnější než to, co by se podařilo mně."</p>

<p>"Ještě jsme nepřešli. Nech si gratulace na potom."</p>

<p>Projít portálem bylo jen nepatrně méně znervózňující než vstoupit do živé brány zakladatelů. Dru na okamžik zahlédl cestu, jež mu silně připomínala ty, kterými se vydali Temný kůň, aby unikl z Nicoty, a pak už stál i se společnicí opět na povrchu svého světa.</p>

<p>Stáli na nádvoří, na které Dru hleděl jen... jen... vraad se přestal pokoušet spočítat dny, které uplynuly od jeho neočekávaného odchodu. Konec konců ti, kdo mohutnou budovu zničili, na to pravděpodobně potřebovali pouhé hodiny, ne dny. Nemohl se však přinutit podívat se na společnici. Zblízka vypadala zkáza města dokonce ještě hůře, než si představoval.</p>

<p>"Město starých podlehlo času," zašeptal Dru, opět zahanbený vlastním druhem. "Než uplyne zlomek stejné doby, zbude z tohoto místa ve srovnání jeho troskami jen odporná skvrna."</p>

<p>"Ruina je ruina," řekla Xiri, spíš aby ho ukonejšila, než že by tomu prostému tvrzení věřila. "Co doufáš, že tady najdeš?"</p>

<p>"Nic. Doufal jsem, že by tu někdo mohl být. Všichni nemohli přejít. Ne tolik a tak rychle. Toto udělali ti, které tu zanechali... ti, kterým mám pomoci."</p>

<p>"Co uděláme teď?" Xiri si očividně nepřála, aby jednou z možností bylo zůstat na tomhle temném a ohavném místě. Samotnému Druovi se ta představa také nelíbila. Doufal, že část města stále přežívá, že něco z magie, která vraadům umožňovala město využívat, stále pracuje. Avšak podle toho, co mu řekly posílené smysly, bylo vše zničeno. Nenajdou žádné jídlo ani vodu.</p>

<p>Zdá se, že je mým osudem už nikdy nejíst normální jídlo! Strážci a jejich páni ho nejednou zbavili hladu i žízně, ale teď nebyli po ruce. Dru zalétl očima ke společnici. Mohla by jim Xirina magie opatřit potravu, kterou budou zanedlouho potřebovat? "Umíš vyčarovat jídlo a pití?"</p>

<p>Zamyslela se nad tím. "Po tom, co se stalo, si myslím, že ano, ale mohlo by existovat i lepší řešení."</p>

<p>"Jako třeba?"</p>

<p>"Když kouzlo vyvoláme společně, podobně jako jsme to udělali předtím, mohlo by to jít."</p>

<p>Druovi to dávalo asi stejný smysl jako většina ostatních věcí, které v posledních dnech dělal. "Pak to tedy zkusme. Neměli bychom pokračovat, dokud tenhle problém nevyřešíme. Nechci si ani představovat, co by se stalo, kdybychom někdy nutně potřebovali jídlo nebo vodu a zjistili, že s tím nemůžeme nic dělat."</p>

<p>Tentokrát začal on, rozhodnutý držet síly Nimthu od začátku pod kontrolou. Pomalý postup ho dopaloval; bylo to, jako by se svou magii učil ovládat úplně znovu. Po chvíli přemýšlení čaroděj usoudil, že přesně to dělá.</p>

<p>"Mám to," řekl jí.</p>

<p>Xiri přikývla, natáhla se a lákala moc ke spolupráci. Druovo pevné sevření zabránilo podobnému magickému útoku, jako byl ten, který se odehrál během pokusu o přenos. Cítil, že elfka obrátila vázací sílu země k úkolu, který si přála dokončit.</p>

<p>Čaroděj zamrkal. Z náhlého završení kouzla se mu zatočila hlava. Také Xiri se pokoušela znovu zorientovat. Dru hleděl na rozbité nádvoří.</p>

<p>Bochník chleba, trocha ovoce, kousek masa a džbán s nějakou tekutinou představovaly uprostřed zkázy absurdní obraz.</p>

<p>"Lepší, než jsem doufala," řekla s úsměvem.</p>

<p>Všechno rozdělili na dva stejné díly, s výjimkou obsahu džbánu, protože nikoho z nich nenapadlo vyčarovat poháry. Drua překvapilo, když se Xiri zakousla do masa. Domníval se, že jako elfce se jí bude představa pojídání masa divoké bytosti hnusit, dokonce i když jídlo bylo ve skutečnosti magického původu.</p>

<p>"Jíst maso neznamená, že se má duchovní podstata zmenší," řekla a polkla sousto, plýtvat masem ano. Rostlinná strava postrádá několik nezbytných složek. Znám pár takových, co věří, že je to jediný způsob, jak se můžeme stát něčím víc, než jsme teď, ale všimla jsem si, že v průběhu času jsou to obvykle oni, komu něco chybí na těle i na duchu." Xiri prsty utrhla další kousek. "Vzdávám díky bytosti, která mi opatřila potravu, ačkoli v tomto případě to je asi nemožné, protože žádné zvíře nikdy neexistovalo."</p>

<p>Ukázalo se, že ve džbánu je víno, které bylo Druovi matně povědomé. Spolkl několik doušků, než si uvědomil, že je to jeden z jeho vlastních výtvorů. Uvažoval, jestli kouzlo nějak proniklo do jeho mysli, ale pak usoudil, že je to otázka pro klidnější časy.</p><empty-line /><p>Nasytit se jim trvalo jen pár minut. Dru si všiml, že jídla a pití se objevilo přesně tolik, kolik v tu chvíli potřebovali. I na to bude čas někdy jindy, ale chtěl se zeptat Xiri, jestli to tak naplánovala, nebo to nějak poznalo samo kouzlo. Vstal a zahleděl se ke svému panství. Část z něj se tam chtěla okamžitě rozletět, aby se podíval, zda tam Sharissa je. Měla přejít, ale trosky města kolem a to, co řekl strážce, naznačovaly, že Barakas zradil opravdu dost vraadů. Pokud ji Tezereneeové sami nedovlekli k pentagramu, pravděpodobně na ni prostě zapomněli. Dru nedokázal říct proč, ale cítil, že kdyby bylo po jejím, jeho dcera by byla stále zde.</p>

<p>"Dru! Někdo tady je!"</p>

<p>Čaroděj to také vycítil. Téměř jako by se nově příchozí ve městě vynořil. .. a proč ne, pokud to byl vraad?</p>

<p>Někdo se smál. Byl to hlasitý a mírně nepříčetný smích. Muž, to bylo to jediné, co o něm dokázala dvojice říci, kromě toho, že byl jen kousíček od nich. Zdálo se, zeje hledá.</p>

<p>"Co máme dělat?" zeptala se Xiri a podřídila se Druovi, neboť toto byl jeho svět a jeho šílenství. O vraadech věděla málo a vypadalo to, že by to ráda nechala tak.</p>

<p>"Zjistíme, kdo to je." Čaroděj věděl, že je to nebezpečné rozhodnutí, ale také to mohl být nejlepší způsob, jak zjistit situaci. Cítil, že dohromady mají nad příchozím jasnou výhodu. Je dokonce možné, že vetřelec bude přátelský. Samozřejmě to nebylo pravděpodobné, ale stále tu ta možnost byla.</p>

<p>Skutečným důvodem, i když by to Dru po tom všem, čím prošel, popřel, byla prostá zvědavost. Nečekaný odchod jeho zvědavost zchladil pouze dočasně.</p>

<p>S opatrností, jakou může přinést jenom zkušenost, se Dru s elfkou prodíral troskami nádvoří směrem, odkud smích přicházel. S tichem si ani jeden z nich hlavu příliš nelámal. Smích neznámého byl stále hlasitější, takže pochybovali, že by je slyšel, i kdyby stáli za ním a křičeli.</p>

<p>Xiri ho uviděla první, poté co vykoukla zpoza rohu budovy bez střechy, která - pokud Druovi sloužila paměť - byla místem, kde poprvé se stařešinou probíral teorii o cestování ka. "Jenom tam sedí a směje se!"</p>

<p>Dru se podíval přes ni a zatajil dech. "Rendel?"</p>

<p>Skutečně to byl Rendel. Tezerenee seděl na otlučené lavičce, oblečení měl potrhané a vypadal, jako by vstal z hrobu. Právě teď byl zticha, až na zajíkavé zvuky, které vydával, když lapal po dechu. Připravuje se na další kolo šílenství, usoudil Dru. Co tady Rendel dělá a kde byl?</p>

<p>"Ty ho znáš?"</p>

<p>Vysoký vraad přikývl, aniž si uvědomil, že elfka k němu stojí zády. "Jdu tam."</p>

<p>"Neměl bys!"</p>

<p>Její slova zůstala bez povšimnutí. Dru vystoupil ven, zamířil k Rendelovi a snažil se tvářit sebejistě, což, jak dobře věděl, nebyla pravda. Když uviděl, že se Tezerenee znovu chystá rozesmát, zavolal na něj.</p>

<p>"Rendele! To jsem já! Dru Zeree!"</p>

<p>Druhý vraad vyskočil na nohy a zavrtěl hlavou. Byl zticha, i když se jeho ústa stále otevírala.</p>

<p>"Rendele. Jsem skutečný. Kde jsi byl? Co se ti stalo?"</p>

<p>"Co se mi stalo?" Rendel se málem rozesmál, ale našel sílu tomu odolat. "Co se mi nestalo. Na to by ses měl ptát!"</p>

<p>Dru se přinutil mluvit klidně. "Dobře. Co se stalo?"</p>

<p>"Všechno mi vzal." V očích otrhaného Tezereneeho se odrážel boj mezi rozumem a šílenstvím. "Všechno mi vzal! Tak tvrdě jsem pracoval, tolika věcí se vzdal!"</p>

<p>"Kdo? Kdo ti to vzal?" Rendelova ztracená kořist Drua netrápila tolik jako otázka, jaká moc ho vrátila z říše za závojem na temný Nimth.</p>

<p>"Drak. Povstal z hlubin země... jenomže to nebyl drak! Byla to země\"</p>

<p>Drak se vytvořil ze samotné země? Jeden ze strážců. Ten, který si, jak se zdá, oblíbil podobu zvláštního netvora. "Přinesl tě sem strážce?"</p>

<p>Pokud si Rendel všiml nenucenosti, s jakou se Dru vyjadřoval o prastarém důvěrníkovi, se kterým se spřátelil, nedal to najevo. "Poslal mě sem. Říkal, že už zasáhl víc, než je dovoleno. Domníval se, že pokud se z Nimthu dostanu zpátky tam... tam, kde jsem byl... pak to znamená, že tam mám být." Zadíval se Druovi do očí. "Ale neexistuje žádný způsob, jak přejít! Jsme tady v pasti, mistře Dru!"</p>

<p>Čaroděj se stříbrohnědými vlasy zaváhal a uvažoval, zda jeho odpověď Rendelův rozum oslabí nebo posílí. Také přemýšlel, jestli Tezereneemu opravdu chce říci, co si myslí.</p>

<p>Rendel se chystal znovu posadit, zbytky pláště omotané kolem těla. Nebylo jasné, zda chce pokračovat v nesmyslném smíchu, ale Dru věděl, že pokud to bude ještě chvíli poslouchat, zešílí on.</p>

<p>"Může být cesta zpět... když mě vyslechneš."</p>

<p>"Není cesta zpět!"</p>

<p>Dru přistoupil blíž. "Přešel jsem do zahalené říše a vrátil se zpět. Je to možné."</p>

<p>V Tezereneeho zjizvené tváři se poprvé objevila naděje. Dru přemýšlel, čím v druhé říši prošel.</p>

<p>"Možné?"</p>

<p>"Ano."</p>

<p>Rendel se napřímil a podařilo se mu ukázat stín jeho starého domýšlivého já. "Pak stále můžeme zvítězit."</p>

<p>Rendelovy rozšířené oči Druovi prozradily, že si Tezerenee konečně všiml Xiri, která se k nim připojila. Na nepatrný okamžik se v tváři potlučeného muže objevil zvláštní výraz. "Kdo je to?"</p>

<p>"Xiri. Moje přítelkyně a společnice." Druovi ten popis připadal prázdný a nedostatečný, ale v tomto okamžiku se nehodlal pokoušet sílící vztah s Xiri definovat, když si ani on sám nebyl jistý, jakým způsobem se vyvíjí. "Je to elfka. Potkali jsme se na druhé straně, když jsme byli oba v nebezpečí."</p>

<p>"Elfka." Rendel si ji prohlížel, jako by si prohlížel cenný exemplář. "Zapomněl jsem, že existují elfové."</p>

<p>"My jsme na vraady nezapomněli," odvětila mrazivým hlasem.</p>

<p>"To vidím." Rendel se každou vteřinou víc a víc vracel ke svému starému já. Dru přemýšlel, jestli neudělal chybu.</p>

<p>Jeho obavy se trochu zmírnily, když se světlovlasý vraad obrátil zpět k němu a zeptal se: "Co ta cesta na druhou stranu? Jak jsi ji našel? Dostaneme se tam snadno?"</p>

<p>"Ona si našla mě." Dru mu popsal nedobrovolný přechod a zalhal o tom, jak se vrátil. Když Rendel slyšel o zakladatelích, oči mu zaplály, a při novince o tom, že golemové byli ukradeni, se usmál.</p>

<p>"Otec musel zuřit."</p>

<p>"Předpokládám, že ano." Dru se ho pokusil nepodezírat. "Myslel jsem si, že půjdeš k Barakasovi a ostatním."</p>

<p>"Okolnosti způsobily, že jsem nebyl tam, kam měli dorazit." Rendel už o tom více nemluvil, ale společně s tím, co Tezerenee řekl ve svých méně jasných okamžicích, se před Druem začal formovat přízrak pravdy. Nebyla to pravda, kterou by ocenil.</p>

<p>"Nuže." Druhý vraad si založil ruce. Stále měl na sobě roztrhaný oděv, ale už nevypadal jako chodící mrtvola. Choval se jako muž, který má svůj život plně v rukou. "Co teď?"</p>

<p>"Musíme najít všechny, kdo tu zůstali. Musíme přejít všichni. Mám pocit, že Nimth brzy oddělí a nechají shnít. Nechci tu shnít s ním."</p>

<p>"Ne, to ani já." Rendel zavrčel. Zdálo se, že zuří na někoho jiného, pravděpodobně na strážce, který ho přenesl zpět do umírajícího světa. "Ale mám návrh."</p>

<p>"Jakýpak asi?" zeptala se Xiri a přesunula se k Druovi, jako by Rendelovi chtěla ukázat, že oni dva jsou spojenci. Dru ani jeho společnice nechtěli, aby se z Tezereneeho stal dominantní partner. Natolik mu zase nedůvěřovali.</p>

<p>"Místo abychom je hledali, nechme je, ať přijdou za námi."</p>

<p>"Proč by měli přijít?" zamnul si Dru bradu. "Už jednou sem přišli s nadějí na nový život a byli zrazeni. Proč by měli přijít znovu?"</p>

<p>Rendel spustil ruce a ukázal na sebe. Na tváři se mu rozprostřel pokřivený úsměv. "Řekni jim, že máš Tezereneeho, přesněji mě, a přiženou se sem tak rychle, jak jen je požene touha po pomstě."</p>

<p>Nabízel se jako návnada ve hře, která pro něj mohla skončit pomalou, strašlivou smrtí. Když nic jiného, Dru musel obdivovat jeho odvahu.</p>

<p>"Všechnu vinu hodí na tebe," poznamenala elfka zbytečně.</p>

<p>"Máš o mě starost, maličká? Nech je, když je to potěší. Zapomenou na to, až jim ukážeme, zeje tady skutečná cesta, taková, která zajistí, že nikdy nebudou dlužníky mého otce."</p>

<p>"Jenom našimi. Jenom tvými," dodal Dru.</p>

<p>"Možná by cítili nějaký dluh vůči tobě, cizince, ale ne vůči elfce - kterou bys měl raději chránit - nebo mně. Z mé strany to bude jen vyvážení situace."</p>

<p>"Má pravdu, Dru."</p>

<p>"Já vím." Nevěřil Rendelovi, neboť věděl, že mu toho Tezerenee příliš mnoho zatajil. Přesto to byl dobrý plán. Dál se dohadovat by pouze znamenalo plýtvat časem, kterého nemuseli mít nazbyt.</p>

<p>"Zůstává jediná otázka," přerušil je druhý vraad, "a to jak se spojit s ostatními. Myslím, že to bude zdlouhavá práce. Má moc pracuje nahodile, asi stejně jako vaše."</p>

<p>Dru se podíval na Xiri, která jeho pohled s úsměvem opětovala. "To jsme obešli."</p>

<p>Rendel se zjevnými rozpaky pohlédl z jednoho na druhého. "Skutečně?"</p>

<p>Nebylo by možné vyvolat jakékoliv kouzlo a přitom zabránit novému společníkovi, aby zjistil pravdu. Každý pokus ukrýt před Rendelem jejich tajemství by jen oslabil pouto, které vykovali. Dru nechtěl mít s Tezerene-em žádné potíže a přiznal si, že ze všech vraadů to byl právě Rendel, kdo měl největší znalosti týkající se zahalené říše, znalosti, které ještě mohli potřebovat, než bude po všem.</p>

<p>"Ustup." Zvědavý Tezerenee bez ptaní poslechl. Dru a Xiri se posadili, aby se mohli plně soustředit na nový úkol. Dru pochyboval, že kdyby byl sám nebo s jiným vraadem, mělo by vyvolávání kouzla tak velkou šanci na úspěch. Dokonce i na Rendelův klan by to v tuto chvíli bylo příliš. Ach ano, Druova a Xirina magie mohla selhat, ale ne tak jasně nebo tak moc. Kromě toho, věřil by Druovi ještě někdo, kdyby věděli, že mu jeho údajný zajatec s kouzlem pomáhá?</p>

<p>Přestože byli nuceni pokrýt velkou oblast, a museli proto vyvolat mnohem složitější kouzlo, ukázalo se být mnohem poslušnější než to předchozí. Nevyslali ven ani tak skutečná slova jako spíše stále se opakující obrazy a pocity. Dru měl v úmyslu vyslat skutečnou zprávu, ale tuto část kouzla prováděla Xiri a ta se řídila elfskými způsoby. Dokud bylo zřejmé, co si přejí, tak na tom ve skutečnosti nezáleželo, ale konečné výsledky čaroději příliš připomínaly způsob, jakým se s ním dorozumívali pátrači.</p>

<p>Pohled na Rendelovu náhle křídově bílou tvář přiměl Drua zamyslet se nad tím, jak dobře Tezerenee aviany zná.</p>

<p>Dru doufal, že Sharissa odpoví jako první, ale minuty míjely a dcera se s ním nepokusila spojit, ačkoli si zprávy musela všimnout. Když však přišla první odpověď, bylo to, jako by se bouře, kterou čaroděj s úzkostí sledoval, konečně rozpoutala se zuřivostí zamýšlející roztrhat Nimth na kusy.</p>

<p>Zbytky nejvyšší věže se třásly, jako by ožívaly. Několik částí se odlomilo a dopadlo na otlučené nádvoří. Napříč severozápadním krajem města se šířil modrý oheň, který spaloval balvany jako suché třísky. Hrozilo, že se jedna z menších věží převrátí pod náporem zuřivého větru. V zemi se objevily praskliny. Rendel se ponuře usmíval, vědom si toho, že ať přichází kdokoliv, žádá jeho hlavu. Dru se dál soustředěně díval směrem, ze kterého přicházel útok, a čekal, až vraad odhalí totožnost.</p>

<p>Nakonec se před ním nezhmotnil jeden vraad, ani dva. Dru měl téměř chuť se rozesmát. Pokud kromě snahy o přežití existoval ještě jiný motiv, který mohl z celoživotních nepřátel udělat spojence, byla to pomsta.</p>

<p>Nepřátelsky jich na ně hledělo mnohem víc než dvacet; Dru si byl jistý, že jich napočítal alespoň tři tucty. Řada z nich patřila mezi ty nejmocnější a v jejich čele stál muž, který Tezerenee obzvláště nenáviděl, vraad, který měl být mrtvý.</p>

<p>"Silesti" zasyčel Rendel. "Kde je Dekkar, co myslíš?"</p>

<p>Dru se zavrtěl, neboť si uvědomil, že Tezerenee neví o stařešinově příkazu, aby Dekkar a Silesti skoncovali se svým sporem. Byl si jistý, že oba zemřeli, ale pokud postava v černém byla skutečně tím, kým se zdála být, pak Rendel čelil dalšímu nebezpečí. Silesti byl jeden z nejhrozivějších čarodějů, se schopnostmi zdokonalenými během tisíciletého sváru. Soudě podle způsobu, jakým přišel, mu situace na Nimthu zřejmě nepůsobila příliš velké potíže. Bylo zjevné, že to on přivedl ostatní s sebou.</p>

<p>"Dru Zeree." Silesti sklonil hlavu ve formálním pozdravu. "Myslel jsem si, že s tebou ty ještěrky skoncovaly." Oči měl široké a jasné. Byl oblečený ve stejných temně elegantních šatech, které měl na sobě v okamžiku, kdy Barakas oba nepřátele odsoudil. Byla tu jen jedna změna, malý duhový erb na rameni, který, jak si Dru vzpomínal, byl kdysi znakem jeho věčného nepřítele Dekkara. Byla to pocta důstojnému protivníkovi.</p>

<p>"Byla to moje vina, že jsem se ztratil."</p>

<p>Vůdce nepravděpodobných spojenců pokrčil rameny. "Než nás Nimth zahubí, máme dost času si o tom popovídat. Co mne zajímá, co zajímá nás všechny, je tenhle."</p>

<p>Rendelovi sloužilo ke cti, že poznámku prostě vzal na vědomí a nepokusil se uprchnout. Dru věděl, že by na Tezereneeho místě zvažoval jakoukoli možnost, která by mu získala svobodu.</p>

<p>"Než se o něco pokusíš, Silesti, mám návrh."</p>

<p>"Chceš ho první? Samozřejmě! Zasloužíš si to, jenom se postarej, ať zůstane naživu!" Ukázal na ty, co přišli s ním, řadu téměř stejných postav s přesně stejným výrazem. Kdyby pohledy uměly zabíjet, byla by teď na Rendelově místě jen spálená skvrna.</p>

<p>"O tom nemluvím." Tohle bude ožehavé. Pokud Druova slova rozhořčené čaroděje neuklidní, budou on a Xiri pravděpodobně sdílet Rendelův osud. Zhluboka se nadechl a pak, než nedočkavé mumlání zesílilo, jim nabídl návnadu. "Mám pro nás únikovou cestu... pro nás pro všechny."</p>

<p>V několika tvářích se objevila naděje, ale mnoho se jich zamračilo. Už jednou byli zrazeni, a protože byli vraadové, bylo pro ně snadné si představit, že se někdo pokouší o stejný trik. Silestiho výraz byl nečitelný, ale kůže mu zrudla.</p>

<p>"To... nás zajímá. Řekni nám víc."</p>

<p>Uvnitř skupiny se ozvala námitka, ale po jediném pohledu zvoleného mluvčího rychle utichla.</p>

<p>Dru, který si v tu chvíli přál mít stařešinovy řečnické schopnosti, jim podrobně vylíčil svou nehodu a co se s ním stalo. Tváře před ním se měnily, jak jimi zmítaly emoce. O strážcích a jejich pánech toho řekl tak málo, jak to jen šlo, neboť usoudil, že ještě nenastal čas říci tak domýšlivým lidem jako vraadové, že jsou jen nepodařeným experimentem, ale zdůraznil, že jsou tam takoví, kteří sdílejí jejich touhu žít. Když skončil, Silesti se poradil s ostatními.</p>

<p>Dru stiskl Xiri ruku a podíval se na ostražitého Rendela. Nikdo nedokázal odhadnout, jestli jim pomstychtivá skupina věří. Dru byl připravený za každou cenu bránit sebe a Xiri a Rendel by se stejně tak staral o sebe.</p>

<p>Jak očekával, rozhodnutí skupiny oznámil Silesti. Zatímco mluvil, očima přejížděl z Drua na Rendela a zpět. "Kdybys byl tenhle" divoce trhl hlavou k Tezereneemu, "už bychom si užívali křiku tvého mučeného těla. Ale protože jsi to ty, tak přinejmenším já se přikláním k tomu, abychom se ti odvážili věřit. Ten had... proč bychom ho měli ušetřit?"</p>

<p>"Protože chcete mou pomoc. Rendel je tady uvězněný stejně jako my. O říši na druhé straně toho ví dokonce víc než já." Což bylo diskutabilní, ale to jim nehodlal říci. "Také jej budeme potřebovat, až se setkáme s Barakasem... nebo byste chtěli začít hned po přechodu bojovat s Tezerenee?"</p>

<p>Přestože byli rozhněvaní, nebyli Silestiho lidé hlupáci. "Ostatní by s tvými slovy nemuseli souhlasit."</p>

<p>"Mezi námi, myslím si, že budou nuceni naslouchat. Není v tuto chvíli důležitější život? Chce někdo z vás zůstat v téhle pekelné díře, kterou jsme si sami vytvořili?"</p>

<p>Tohle nemohl nikdo z nich popřít. Dokonce i Silesti vypadal vyčerpaně, když teď musel potlačit touhu po pomstě. Tyto vraady držela na nohou jen čirá pomstychtivost. Jak přežívali ti, co neměli tolik sil?</p>

<p>Všichni na něj vyčkávavě hleděli a čekali, až jim řekne, co mají dělat. Proč je musí vést on? Všechno, co chtěl, bylo najít dceru a opustit tohle místo. Kdy se v něm objevila starost o přežití jeho nehodné rasy?</p>

<p>"Potřebuji pomoc. Pokud možno od vás. V průběhu příštích hodin se sem pravděpodobně dostane mnoho dalších a nemyslím, že je všechny zvládnu. Možná budeme dokonce muset přivést některé z těch, co se ještě stále utápějí v sebelítosti, a přesvědčit je, že mluvím pravdu. Tedy za předpokladu, že vy mi věříte. Tohle je ironie. Pokud lžu, víte, že před vámi nemám kam uprchnout. Přísahám, že mluvím pravdu. Můj život je můj..." Zmlkl. Jeho slib by se příliš podobal těm Barakasovým. Dru protějškům nechtěl připomínat, co se stalo naposled, když uvěřili čestnému slovu. "Nezklamu vás," dokončil a přál si, aby ho napadlo něco lepšího.</p>

<p>"Už jsme souhlasili, Zeree," poznamenal Silesti. "Měl bys to uhodnout podle toho, že jsme z Tezereneeho ještě nestáhli kůži."</p>

<p>Dru s úlevou vděčně přikývl. Věděl, co musí vzápětí říci. "Prosím tě, abys mi pomohl koordinovat postup, Silesti."</p>

<p>Vůdce davu nadmul hruď. Mírně přikývl na souhlas. Oči mu zářily.</p>

<p>Byla to ta nejlepší volba. Silestiho vláda nad skupinou prokázala, že má potřebný charakter a sílu. Plán tak získával rysy společného díla. Když Dru udělá z ostatních nedílnou součást plánu, povzbudí to jejich důvěru. Chvíli ho nikdo nesledoval a Dru se pokusil uvolnit. Marná snaha. Měl toho příliš mnoho na práci a stále ho znepokojovala skutečnost, že se Sharissa ještě neukázala. Dru čekal, že přijde jako jedna z prvních. Další starosti. Skončí to někdy?</p>

<p>"Můj otec by to nemohl zvládnout lépe." Rendel se objevil za ním, ale Dru byl příliš rozrušený, než aby si toho všiml. Xiri se ve stejnou chvíli přesunula na druhou stranu, aby byla od Tezereneeho dál. "Dost velký kus jsi vynechal, že ano?"</p>

<p>"A co když ano? Pak by to všechno nejspíš skončilo tvou smrtí... a možná i naší."</p>

<p>Rendel pokrčil rameny. "Nic jsem tím nemyslel." Vlídně se usmál. "Máš jen můj obdiv."</p>

<p>Na Tezereneem bylo něco, co Drua přimělo podotknout: "Vypadáš velice spokojeně, víc, než bych čekal."</p>

<p>"Proč ne?" Rendel si s viditelným úsilím vytvořil smaragdově zelený oděv z dračích šupin s třpytícím se pláštěm, který dokonce vlál, přestože nefoukal vítr. S výsledkem byl velmi spokojen a znovu se usmál. "Navzdory té věci, které říkáš strážce, znovu přejdu. Dostanu, co je právem mé."</p>

<p>Dru si přál mít sebedůvěru světlovlasého čaroděje. Rendelova slova v něm probudila těžko popsatelný strach, strach, že cesta do zahalené říše nebude ani zdaleka tak jednoduchá.</p>

<p>Strach, že samotný Nimth jim nedovolí odejít.</p><empty-line /><p><strong>XIX.</strong></p>

<p>Noc plynula, i když bylo téměř nemožné tomu věřit, PROTože obloha zůstávala stále stejná. Bouře vytrvale SÍLILA, ALE přesto ještě nepovolila uzdu svému běsnění. Záře ze zelené masy nad nimi stále zalévala Nimth</p>

<p>jako parodie na západ slunce. Xiri Drua přinutila, aby</p>

<p>si odpočinul, a snad se mu podařilo na hodinku usnout,</p>

<p>ale celkově to k ničemu nebylo. Jeho rozervaná mysl se zaobírala příliš mnoha věcmi. Vraadové se shromažďovali ve větším a větším počtu a Sharissa stále nikde. Dru, který už nedokázal déle odpočívat, se potuloval mezi svými lidmi a několika z těch, které znal, se vyptával, jestli ji neviděli. Někteří se nenamáhali vzpomínat. Určitým způsobem jim to nemohl vyčítat. Chtěli opustit Nimth a skoncovat s ním. Většina vraadů se po dětech ptala z jediného důvodu - aby potomek nemohl nečekaně napadnout jejich panství.</p>

<p>Teprve když si čaroděj uvědomil, že tady pořád ještě není ani Melenea, začal tušit, proč se k němu možná jeho dcera nemůže dostat.</p>

<p>"Musím odejít," zašeptal Xiri. "Musíme odejít. Jde o čarodějku jménem Melenea." Dru si v té chvíli nedokázal vzpomenout, jestli elfce o své dřívější milence řekl, ale to nebylo podstatné. Dokonce i kdyby jí něco řekl, musel to teď říct znova. "Je to vraadka toho nejhoršího druhu. Celý její život se točí kolem něčeho, čemu ráda říká hry, ale co ostatní často nazývají šílenstvím."</p>

<p>Tezerenee se vrátil. Oči mu hořely hněvem a nemalým strachem. Čím více vraadů přicházelo, tím byl neklidnější. Jenom Druova přítomnost a čestné slovo bránily zvětšujícímu se davu, aby se ho chopil.</p>

<p>"Někam jdeš? Nemyslím," varoval ho Rendel tichým hlasem, aby je zbytek vraadů neslyšel. Zůstával poblíž, kde jej chránila už Druova pouhá přítomnost. Nevítaný, stále naslouchající stín. "Ne dřív, než budu na druhé straně!"</p>

<p>Oba se k němu otočili. "Je chyba myslet si, že Tezerenee chápe, co znamená starost o syna nebo dceru, ale to ti nedává právo mi rozkazovat, Rendele!"</p>

<p>"Chtěl bys, abych jim řekl, že je chceš opustit? Nepochybuji, že kdybych to udělal, nemusel bych se moc bát o vlastní kůži! Šli by po tobě, cizince! Po tobě a tady po tvém miláčkovi!"</p>

<p>Xiri již mnohokrát dokázala statečnost, ale když spatřila chtivý pohled, který na ni Rendel vrhl, zbledla. Probodla ho očima jako dýky a pokoušela se předstírat, že pro ni jeho narážky nic neznamenají.</p>

<p>"Stejně by se vrhli i na tebe, jen se nepleť! Nenechám se zastrašovat, draku. Nechtěj si ze mě udělat nepřítele!"</p>

<p>Rendel se pokusil o novou taktiku. "Když tě strážci poslali zpátky sem, bylo to s nějakým záměrem."</p>

<p>To nešlo popřít. Dru se zhluboka nadechl. "Rendele, já dokonce ani nevím, co se ode mě čeká, kromě toho, že vás mám přivést k trhlině, o které vím, té ve vzdálené oblasti mé země."</p>

<p>"To je ono?" Tezerenee se hlasitě zasmál, až se po něm několik lidí ohlédlo. "Já je tam zavedu! Běž a najdi svoji dceru! Zajistím, aby bezpečně přešli!"</p>

<p>Dru dokázal něco z Rendelových plánů odhalit podle drobných, ale viditelných změn ve tváři. Rendel se nějak pokouší zařídit, aby se ostatní vraa-dové stali právě jeho dlužníky. Žasl nad tím, co je Rendel za blázna. Většina vraadů ho bude chtít dostat dokonce i po přechodu, nejlépe v mnoha ječících kouscích. Byl součástí něčeho, co nenáviděli, a tohle byla příležitost opětovat úder.</p>

<p>"Pokud je někdo povede, měl by to být ten jménem Silesti," navrhla Xiri. Stále k vraadské rase cítila silný odpor, ale pokud zde byl kromě Drua někdo jiný, komu bylo možné věřit, byl to zasmušilý Silesti. Dru souhlasil. Silestiho přínos novému plánu byl s každým dalším příchozím větší. Zdálo se, že byl zrozen pro tento okamžik. Všichni k němu vzhlíželi jako k symbolu odporu, odporu proti dračímu klanu Tezerenee. Šířily se pověsti, že se jej Barakas pokusil zabít a neuspěl.</p>

<p>Silesti již prokázal vůdcovské schopnosti, což byl pro Drua a možná i pro samotného zádumčivého čaroděje trochu šok. Dru přemýšlel, zda je to pro něj způsob, jak vyplnit prázdnotu, způsobenou náhlým koncem celoživotního boje s Dekkarem. Když pomyslel na souboj, opět žasl, jak se Silestimu podařilo přežít. Druhý vraad žádné vysvětlení nenabídl a nikdo neměl odvahu se zeptat. Teď to stejně nebylo důležité. Důležité bylo, že on a Silesti si nyní důvěřovali a navzájem se respektovali. Kdyby se odvážil vzít v úvahu poslední rozhovor, který s černě oděným vraadem vedl a při kterém probírali otázky, jež jim kladli někteří z nově příchozích, mohl by Dru dokonce zajít tak daleko, že by řekl, že si jeden druhého oblíbili... alespoň trošičku.</p>

<p>"Bude to Silesti."</p>

<p>Rendelova klidná maska téměř spadla. Jeho hněv se šířil jako požár a tak tak, že nezačal vřískat. "Jak chceš! Promluvíme si znovu v Dračí říši."</p>

<p>Otočil se a zahlédl Silestiho a několik dalších, kteří rozhovor mezi Druem a Tezereneem dychtivě sledovali. Zjevně doufali, že mezi nimi dojde k roztržce, takže Rendela už před jejich hněvem nebude nic chránit.</p>

<p>Tezerenee se zastavil, posoudil jejich náladu a začal couvat, dokud znovu nestál vedle Drua. Aniž se Druovi podíval do očí, chladným tónem zašeptal: "Budu na tebe čekat, Zeree. Čekat, až se mi všichni pokloníte, mně, ne mému otci."</p>

<p>Světlovlasý čaroděj se protlačil kolem Drua a zamířil do opuštěných částí města.</p>

<p>"Třeba ho někdo v ruinách najde samotného a bez ochrany," podotkla Xiri, která odcházející postavu zhnuseně sledovala. "Co tím myslel?"</p>

<p>Několik vraadů odešlo současně s Rendelem. Silesti přispěchal k Druovi a Xiri.</p>

<p>"Co se stalo? Kam ten had šel? Vrátí se?"</p>

<p>Teprve teď Dru pochopil, co tím Tezerenee myslel. Nenajdou ho, ani když prohledají město.</p>

<p>"Odešel. Nebude s námi."</p>

<p>"Uprchne do Dračí říše?" vychrlil ze sebe muž v černém. Protože pro zemi za závojem neměli jiné jméno, všichni vraadové mimoděk přijali to, které vymyslel Barakas.</p>

<p>Tvé první vítězství, stařešino! pomyslel si Dru kysele. "Možná. Rendel ví, kam jsem chtěl jít, a ví toho hodně o zahalené říši a jejím pronikání sem. Nicméně..." Vynořila se myšlenka, která se mu vůbec nelíbila. "Mohl jsem se ohledně polohy mýlit. Místo, kterým jsem propadl, nemusí být cesta ven. Rendel jde možná slepou uličkou!"</p>

<p>"Kdyby zůstal tady..." Silesti se při té představě usmál. "Jaká dokonalá smrt! Lepší než jakékoli mučení! Nimth ho zabije mnohem pomaleji, než bychom to udělali my!"</p>

<p>"Ale pokud se ukáže, že trhlina je otevřená, může uniknout na druhou stranu," zdůraznila Xiri.</p>

<p>Silesti měl při jednání s elfkou stále trochu problémy. Protože to byla Druova blízká společnice, dařilo se mu zatím jednat s ní alespoň s nějakým respektem. "Pak ho vystopujeme, až budeme mít čas, jakmile se konečně dostaneme do našeho nového domova!"</p>

<p>To byla Druova příležitost. S tím, co udělal Rendel, se mohou vypořádat, jakmile budou všichni v bezpečí, ale záležitost se Sharissou už déle čekat nemohla. "Myslím, že nejlepší by bylo se podívat, jestli skrz vede ještě jiná cesta. Teď už vím, co hledat. Pokud je cesta, o které vím, zavřená nebo se otevírá jenom v určitých intervalech, pak bych to měl zjistit dřív, než se tam odvážíme zavést ostatní. Je tady někdo, komu můžeš důvěřovat, že tě podpoří? Někdo, kdo může v lidech ještě chvíli udržet důvěru? To, co musím udělat, může trvat do rána."</p>

<p>Druhý vraad se zamračil. "To zní, jako když nás opouštíš."</p>

<p>"Nějakou dobu tady nebudu, to je vše. Mám ještě další práci. Chci, aby přechod fungoval."</p>

<p>"Podceňuješ mě." Silesti se zatvářil ustaraně. "Nebo mi možná nevěříš. Pro mnoho z nás je záhadou, jak ti záleží na dceři. Teď je nezvěstná a ty ji chceš najít; o tom ve skutečnosti přemýšlíš. Ptal ses, kde je Melenea, a vím, že ani ona tady není. Pokud jde o mě, došel bych ke stejnému závěru, že Melenea má Sharissu. Vždycky to byla pomstychtivá a vražedná mrcha a tohle páchne jednou z jejích šílených her! Jenom ona by si hrála, když se svět kolem ní rozpadá!"</p>

<p>Jaký  protiklad k ostatním vraadům, pomyslel si kriticky Dru. Když je lord Barakas opustil, pokusili se vymyslet vlastní plán na záchranu? Sotva. Samozřejmě nic z tohoto Silestimu neřekl. Stejně by to bylo nespravedlivé. Dru byl vinen právě tak jako ostatní. Teprve během posledních dvou desetiletí se to pokoušel odčinit. "Co jsem řekl o přechodu, jsem myslel vážně, Silesti. Než se o to pokusíme, chci zkontrolovat svou práci. Víme, co se stane, když budou mít ostatní pocit, že byli opět zrazeni."</p>

<p>"A já se k tobě připojím jako jeden z těch, kdo budou čelit jejich společnému hněvu." Silestiho krátký úsměv by lépe slušel zvířeti, které vedou na porážku. "Ve skutečnosti nemám na vybranou, že? Najdi tu svou malou uličnici a ujisti se, že máme kam jít, to je všechno, co chci." Hlas druhého čaroděje zněl rezignovaně. "Pokud se do nějaké rozumné doby nevrátíš, ze všech sil se budu snažit, abych byl osobně v čele davu, co si pro tebe přijde."</p>

<p>Ačkoli Xiri hrozba překvapila, Dru ji vzal jako normální. Zatímco čas stále až příliš rychle plynul, Dru nastínil základní fakta toho, co si myslel o druhém přechodu, a pouze neurčitě se zmínil o strážci, který mu pomohl. Dru doufal, že on sám ví, co dělá. Strážce řekl, že je má vést do zahalené říše, ale nikdy vlastně nepotvrdil, že trhlina, kterou čaroděj propadl, je správná cesta, nebo jestli tady může být nějaká úplně jiná. Magická bytost pár věcí naznačila, ale...</p>

<p>Rozhněvaný Dru s námahou rozehnal starosti a pochybnosti. Jestli podlehne vlastnímu strachu, porazí se sám i bez pomoci Meleney nebo Rendela.</p>

<p>Když Dru skončil, Silesti přikývl na souhlas. "Chápu. Pozoruhodné!" dodal a jeho špatná nálada se vytrácela, jak na něj opět zapůsobilo kouzlo celé situace. "Když pomyslím, že tady na nás čekala úniková cesta a my jsme si mysleli, že je to jen odchylka, součást pomalého umírání Nimthu! Proč nás vůbec ti druzí vyhledali?"</p>

<p>"To musí počkat, dokud nepřejdeme."</p>

<p>"Neřekneš mi to. Jak si přeješ. Můžeš se na mě spolehnout, Zeree, i kdyby jenom proto, abych byl u toho a viděl znechucený obličej dračího pána."</p>

<p>Druovi málem klesla čelist, dokud si neuvědomil, že Silesti mluví o Ba-rakasovi, a ne o soše, jejíž podobu na sebe bral strážce.</p>

<p>"Na co čekáš?" zeptal se Silesti. "Ty bys měl ze všech nejlépe vědět, jak rychle nám dochází čas."</p>

<p>Druův rostoucí pocit viny jej přinutil nabídnout druhému vraadovi ještě jednu poslední možnost couvnout, ačkoli se modlil, aby ji Silesti nevyužil. "Bude jich několik tisíc, Silesti. Víš, že mluvíme o všech našich lidech. Nemůžeme tady nikoho nechat."</p>

<p>"Mám nějakou představu o jejich počtu. Budou tady. Každý, kdo je tak hloupý, aby chtěl zůstat, si svůj osud zaslouží, ale přesto se je pokusíme přesvědčit." Odmlka. "Vlastně je to zaměstná a odůvodní to, proč se musíme zdržet! Dokonalé!" S větším sebevědomím pokynul Druovi a elfce k odchodu. "Tím jsme vyřešili vše. Teď běžte! Až nastane čas, chci vás mít tady... nebo neručím za to, co se pak stane!"</p>

<p>Oba muži chvíli hleděli jeden druhému do očí. Silestiho pravdivá slova byla pochmurnou připomínkou nevypočitatelnosti a malichernosti vraadů. Ani jeden z nich ostatně nemohl tvrdit, zeje nad tyto věci povznesen.</p>

<p>Byl to čaroděj v černém, kdo jako první uhnul pohledem a odvrátil se od nich. "Najdi tu mrchu a vezmi si dceru zpátky! Jenom doufám, že ti to tvé dítě neoplatí s typickou laskavostí, až tě nakonec opustí!"</p>

<p>Dru ho sledoval, jak se vrací k rozrůstajícímu se davu, a pak Xiri odvedl z dohledu hemžících se vraadů. Když byli sami, s tázavým výrazem se k němu obrátila. Elfka chtěla vědět, co znamenala poslední slova druhého čaroděje.</p>

<p>"Je dobře, že vraadové žijí tak dlouho," řekl tiše. "Většina potomků zemře při pokusu zavraždit některého z rodičů."</p>

<p>Zděšený pohled, kterého se mu dostalo, v něm vyvolal nával hořkosti. "Ano, zakladatelé a strážci jsou velice zoufalí, když si myslí, že my jsme jejich poslední nadějí pro budoucnost! Myslel jsem si, že už to víš."</p>

<p>"Ty takový nejsi! Nemohl bys..." Ačkoli mu odporovala, v jejím tvrzení zazníval náznak otázky.</p>

<p>Jeho mlčení bylo dostatečnou odpovědí.</p>

<p>Nalezli budovu, která ještě měla střechu v přijatelném stavu, aby jim poskytla úkryt aspoň na chvíli, než vyvolají kouzlo, jež je pošle do Meleneiny říše. Dru se postavil proti Xiri, vzal ji za ruce, ale pohledem se jí vyhýbal. Začínal být unavený, strašně unavený, ale ještě nebyl čas spát. Xiri mu pevně stiskla ruce, ne se znechucením, ale s porozuměním. Dru se cítil jako mrtvola, které darovali druhý život. Těsně předtím, než se přenesli, seji odvážil políbit na temeno hlavy.</p>

<p>Vstoupit do srdce běsnící bouře by v porovnání s tím, uprostřed čeho se Dru a Xiri objevili, vypadalo jako příjemná záležitost. Dvojici srazilo na zem zemětřesení, které otřásalo celým okolím. Dru si byl jistý, že cítí, jak se země zvlnila. Kolem jeho zaprášeného obličeje proběhla žába s malinkýma lidskýma nožičkama. Byl vděčný, že neviděl, co se mu přeplazilo přes zadek. Xiri se vedle něj ze všech sil snažila vykašlat z plic hlínu, kterou vdechla.</p>

<p>"Co to ve jménu Rheeny...?" podařilo sejí nakonec říci.</p>

<p>Dru se obrátil a zjistil, že se zbláznil. To bylo první a nejrozumnější vysvětlení toho, co spatřil. Čaroděj si skoro přál, aby matná záře na obloze vyhasla, i kdyby jen proto, aby se nemusel dívat, co se kolem něho děje.</p>

<p>Ocitli se jen kousek od zamýšleného cíle, ale ona kratičká vzdálenost je pravděpodobně zachránila před pohromou. Meleneina pevnost byla jen rozervaným zbytkem toho, co si pamatoval. Její zdi a kouřem zahalené věže se kroutily a kymácely jako hadi z mramoru a slonoviny. Celá stavba se svíjela, jako by předstírala, že je živá. Kolem ní se plazily věci, nesmyslná stvoření, která existovala jen ve vraadském podvědomí... až doposud. Byla to zdivočelá magie, šíleně nestabilní oblast. Měl vědět, že její panství bude ztraceno jako jedno z prvních. Melenea se, pokud šlo o kouzla, nikdy neomezovala, dokonce víc než Tezereneeové. A co hůř, to, co zatím viděli, bylo jen první stadium. V oblasti, jako je tato, se nakonec může stát cokoli, a jakmile se nestabilita takto prosadí, není možné to nijak zvrátit. Dokonce i během chvíle, kdy ohromený Dru zíral na pevnost, se na jedné ze zdí objevila řada úst a všechna začala žvanit nesmyslná slova. Sama země se obracela a přetvářela jako měkká hrnčířská hlína. Kopce se v náhodných intervalech zvedaly a propadaly. Tu a tam kolem nich proběhla nějaká nová podivnost. Vyrašily rostliny, stejně pokřivené jako všechny, které nyní Nimth plodil, vyrostly a pokoušely se na ně dosáhnout a pak uvadly a zemřely... vše v jediném okamžiku.</p>

<p>V samotné pevnosti nemohl být nikdo. Melenea by netoužila po místě, které se už dále neměnilo dle jejího přání. Naštěstí to také znamenalo, že tam nemohla být Sharissa. Pokud ji vražedná čarodějka držela v zajetí, těžko by tuto šanci tak promarnila. Tohle je jedna z jejích her a Sharissa je její výhra. Její návnada. Hra, ke které se nevědomky připojil, když se čarodějka stala jeho milenkou, nikdy skutečně neskončila, ne pro Meleneu. Dru sejí vzepřel tak jako nikdo jiný. Neskončí to, dokud se nepodridí její vůli.</p>

<p>Nebo dokud tě nezabiju. To by její hry ukončilo jednou provždy. Když udělal neradostné rozhodnutí, Dru se zvedl a pomohl Xiri na nohy. "Musí být zpátky na mém území. Melenea tam na nás bude čekat, připravená vytáhnout poslední trumfy."</p>

<p>"Musí být šílená!"</p>

<p>"Ne víc než kterýkoli jiný vraad! Za dlouhověkost se platí. Snad proto se mladí pokoušejí zabíjet své předky... buď nevědomky proto, aby starší zachránili před dalším šílenstvím, nebo proto, aby sami sebe šílenství úplně ušetřili. Dospívat je samo o sobě dost šílené!"</p>

<p>Jedna z věží, tyčících se až k nebesům, se zkroutila ke dvojici a prohlížela si ji jako obrovský had. Melenea se vždy pyšnila svými výkony. Nikde nebyly věže tak vysoké, dokonce ani ve společném městě. Když se chovaly jako živé bytosti, vypadaly ještě úžasněji.</p>

<p>"Je načase odejít," zašeptal Dru. "U Serkadiona! Modlím se, abych měl pravdu!"</p>

<p>"Co když tam Sharissa není?"</p>

<p>Zblednul a věděl, že z jeho současné podoby elfku mrazí. Právě teď mu to bylo jedno.</p>

<p>"Pak Melenea zjistí..."</p>

<p>Zaplavila je modrozelená srst.</p>

<p>Xiri odlétla stranou a bezvládně přistála na stále se hýbající zemi jako mokrý hadr. Obrovská bytost si jí nevšímala. Dru zíral do tlamy plné zubů.</p>

<p>"Paní řekla, že někdo přijde, čaroději! Řekla, že když přijdeš, můžu si s tebou hrát!" Nad potlučeným čarodějem se tyčil mohutný vlk. "Ty jsi Dru Zeree. Skvělé! Nikdy předtím si mě s tebou nenechala hrát, ale teď je pryč! Paní řekla, že můžu mít kohokoli, kdo přijde, úplně kohokoli!"</p>

<p>Dru na Cabala zapomněl, i když ho ohromovalo, že se mu kdy podařilo z paměti vymazat vzpomínku na takovou zrůdnost. Cabal byl Melenea, jaká měla být. Její druhé já. Nicméně... nicméně, když se mu teď bolestně připomněla jeho existence, vzpomněl si čaroděj ještě na jednu věc, týkající se vlka. Melenea zničila důvěrníka v záchvatu vzteku, když se pokusil Drua uchvátit ve spánku. Zničila ho a ani trochu se nestarala o loajalitu, kterou jí vždy prokazoval. Proto na Cabala zapomněl; už neexistoval.</p>

<p>To, co nad ním stálo, stěží byla jen iluze. Dru cítil jeho horký odporný dech.</p>

<p>Cabal, který, jak se zdálo, rozuměl víru emocí ve tváři své oběti, se zasmál. "Je to dlouho, ano. Pamatuješ se. Pěkně tě napálila, když ti o mně ne-řekla. Paní mě často trestá, ale vždycky existují další Cabalové!"</p>

<p>"Jsem celá legie!" zasmál se stejný hlas.</p>

<p>Z úkrytu se vynořil druhý Cabal, připojil se k prvnímu, a než obrátil hladový pohled k vraadovi, se zájmem si prohlédl ležící elfku.</p>

<p>Drua nemělo překvapit, že jich je víc; to bylo pro Meleneu typické. Kolik jich měla? Dru si představil nekonečnou řadu obrovských modrozelených vlků, kteří představují prodloužení její pokroucené osobnosti.</p>

<p>Avšak přes všechnu sílu její důvěrníci také trpěli jejími slabostmi. To byla jeho jediná naděje. Když byla Xiri v bezvědomí, Dru nemohl odejít... dokonce i kdyby jeho kouzlo napoprvé zaúčinkovalo.</p>

<p>Za nimi se několik věží zkroutilo jejich směrem, jako falešní hadi přitahovaní pohybem. Dru vymyslel divoký, zoufalý plán.</p>

<p>"Kdo si se mnou tedy bude hrát jako první?" zeptal se, pokoušeje se vypadat spíš zaujatě než úzkostlivě. Jejich odpověď naznačí, jak moc se podobají své paní.</p>

<p>"Já jsem tě chytil! Já jsem první!" zavrčel ten, který vraada a elfku srazil.</p>

<p>Druhý zaprskal. "Já jsem je zahlédl! Nechal jsem ti první ránu, ale první si s ním pohraju já!"</p>

<p>"Hraj si s elfkou!"</p>

<p>"Ne!" Druhému Cabalovi se zúžily oči a prohlížel si nešťastného čaroděje jako oblíbenou pochoutku. "Já chci jeho! Je můj!"</p>

<p>"Až po mně!"</p>

<p>"Nemyslím, že až první z vás skončí, bude se mnou moc velká zábava," vložil se do toho Dru, když viděl, že druhý znovu zvažuje svou pozici.</p>

<p>"Chci ho první!" odpověděl nakonec.</p>

<p>Obě monstra se otočila a vycenila na sebe početné zuby. Jak Dru čekal, byli stejně chamtiví jako Melenea. Byl to běžný nedostatek důvěrníků. Až na několik výjimek jako Sirvak, kterého se Dru snažil vytvořit s tak oddělenou a samostatnou myslí, jak to jen šlo, byla většina téměř dokonalým obrazem pánů a paní. Cabal ještě více než ostatní.</p>

<p>"Bude můj!"</p>

<p>"Bude můj!"</p>

<p>První chňapl po dvojníkovi. To způsobilo stejnou reakci druhého. Oba se snažili přinutit protivníka couvnout, což byla vzhledem k tomu, že byli stejně tvrdohlaví, marná snaha. Melenea by to nikdy nevzdala a Dru doufal, že její mazlíčci udělají totéž.</p>

<p>"Můj!" zařvaly obě bestie současně. Skočily jako jeden muž, srazily se ve vzduchu a jejich čelisti kousaly a drápy trhaly. Dru se co nejrychleji od-plazil pryč, aby ho padající těla nerozdrtila.</p>

<p>Oba Cabalové dopadli na nohy, stále zaklínění v zápase. Hřbety jim zdobily stejné šrámy a z čelistí jim kapala krev, jak se jeden druhému pokoušeli rozervat hrdlo. Každý je sám sobě nejhorším nepřítelem, pomyslel si Dru a zděšeně a zároveň fascinovaně je sledoval. Stále si netroufal vzít Xiri a pokusit se uprchnout. Ve chvíli, kdy by se o to pokusil, by dvojice důvěrníků zapomněla na nepřátelství a vrhla se na něj. Tím si byl jist.</p>

<p>Bojující netvoři od sebe odstoupili s tvářemi pokropenými krví. Ačkoliv byli magickými tvory, aby byli vraadům k užitku, museli být z masa a kostí. Opatrní bojovníci kolem sebe kroužili, cenili tesáky a znovu se snažili jeden druhého zastrašit.</p>

<p>V tu chvíli se Xiri pohnula, což Drua potěšilo, protože byla naživu, a vyděsilo, protože ležela velmi blízko netvorů. Pokud upoutá jejich pozornost, mohli by přerušit boj na dost dlouho, aby se ujistili, že se nepokusí o útěk.</p>

<p>Cabalové se opět srazili. Vzhledem k tomu, jak si byli podobní, mohli bojovat bez přestávky celé dny, aniž by některý získal výhodu. Kdyby tohle byl dávný nebo alespoň pár měsíců starý Nimth, nepředstavoval by pro něj Cabal žádnou překážku. Jenomže v místě, kde byla Druova magie nejistá, se mu mohl Melenein důvěrník, nyní dvakrát tak silný, snadno vyrovnat, nebo ho dokonce předčit.</p>

<p>Krátce zalétl pohledem ke kroutícím se věžím a jeho nepatrná naděje se rozplynula. Pevnost se stále chovala jako živá bytost. Dvě menší věže spolu dokonce zápasily a zrcadlily tak boj důvěrníků. Zdálo se, že se část budovy valí dolů a pryč, neroztavená, protože zdi a stavby si stále částečně zachovávaly funkční vzhled. Stejně jako tolik věcí v poslední době to byl jev, který by strašně rád prostudoval, ale ne zrovna teď, když byl v tísni.</p>

<p>Nyní nebylo možné říci, který vlk je který - ne že by na tom ve skutečnosti záleželo. Váleli se v kouli chlupů, krve a bláta a vrčeli tak hlasitě, až z toho Drua bolely uši. Nestvůry narazily do nízkého převisu a z kamenných úlomků, které se sesypaly na zem, vyrašily ruce a nohy. Nejméně stovka magií zplozených oblud se rozprchla, aby se vyhnula dalším padajícím kamenům.</p>

<p>Dokonce i kdyby důvěrníci pokračovali v boji, jak dlouho by trvalo, než divoká síla zasáhne Drua a jeho společnici? Neměl ponětí, do jaké míry jsou elfové vůči takovému chaosu odolní.</p>

<p>Několik živých věží obrátilo pozornost k manévrujícím důvěrníkům. Dru pozoroval, jak se hadovitá těla kymácejí sem a tam, a snažil se ležet tak nehybně, jak to jen šlo. Cabalové se od sebe opět odtrhli. Oba se ostražitě ohlédli po vraadovi, jako by ho chtěli varovat, aby se raději nepokoušel o útěk. Dru se pokusil zatvářit vyděšeně, což bylo snadné, protože k tomu ve skutečnosti neměl daleko.</p>

<p>Vlčí dvojčata spokojeně couvla. Nezanechala boje. Místo toho se pokoušela najít výhodnější pozici k útoku. To byla jediná možnost, která jim zbývala. Výhodnější pozice by narušila mrtvý bod, ve kterém se ocitla díky stejným schopnostem.</p>

<p>"Dra." Zašeptání, v takovém rámusu stěží slyšitelné.</p>

<p>Zamrkal a snažil se nedat najevo šok. "Xiri?"</p>

<p>"Co budeme dělat? Nebudou bojovat věčně."</p>

<p>To bylo s ohledem na to, co věděl o Meleneině povaze, sporné, ale přesto bylo důležité, aby unikli, než bude pozdě. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli Sharisse.</p>

<p>"Můžeme jim utéct?"</p>

<p>Dru zavrtěl hlavou a šeptem odpověděl: "Dokázali by nás chytit, i kdyby měli zlomené dvě nohy a roztrhanou půlku těla. Melenea to se svou magií umí. Co jim chybí na osobnosti a inteligenci, nahrazuje zdatnost. Mají tisíckrát lepší reflexy než zvířata, kterým se podobají."</p>

<p>"Co budeme dělat?" Poprvé, co si vzpomínal, selhal Xiri hlas. Chtěl k ní jít a obejmout ji, kvůli nim oběma.</p>

<p>Dru se ještě jednou podíval na takřka hypnoticky se pohupující věže. "Budeme doufat, že už to nebude trvat dlouho."</p>

<p>Než se mohla zeptat, co tím myslí, důvěrníci se na sebe vrhli. Jeden Cabal se uchýlil na rozpadající se vyvýšeninu. Druhý si jako výchozí pozici vybral níže položené, ale stabilnější místo. Oba zjevně doufali, že rozhodujícím momentem bude samotná země. Pokud by ten nahoře klopýtl, mohl by ztratit stabilitu, spadnout a otevřít se tak útoku protějšku. Kdyby udržel rovnováhu, měl by možnost skočit na dvojče, zmáčknout ho pod sebou a zabránit mu, aby dosáhlo na hrdlo.</p>

<p>Když se k sobě netvoři přiblížili, Dru v živé pevnosti zahlédl trhavý pohyb.</p>

<p>S rychlostí, které by se jen stěží vyrovnali i samotní vlci, nejvyšší věž prudce jako had udeřila na útočící bojovníky. Neměla žádnou tlamu, i když si možná myslela, že ano, ale její velikost a špičatý vrcholek stačily. Živá věž se na oba vlky zřítila tak mohutnou silou, že pokračovala v pohybu dokonce i po nárazu do země. Téměř okamžitě se stáhla a zanechala za sebou hluboký kráter.</p>

<p>Vlci si ani nevšimli, že se blíží. Dru ihned vyrazil a doufal, že útok jedné věže ty ostatní na okamžik zdrží. Když doběhl ke Xiri, stála už na nohou, a oba se co nejrychleji rozběhli pryč. Ani jeden z nich se neodvážil ohlédnout, dokonce i když za sebou slyšeli pohyb.</p>

<p>Silná tlaková vlna jimi mrštila vpřed. Další z věží dopadla jen pár yardů od nich; když Dru padal, zahlédl, jak se stahuje.</p>

<p>Druhý útok jim přinesl výhodu; oba je odhodil z dosahu vražedných věží. Dru i Xiri zůstali po dopadu ležet, dokud se bušení jejich srdcí nepřiblížilo k normálu. Za nimi se věže pevnosti začaly hroutit jako svíčky hozené do ohně. Dokonce i přesto podnikla nejvyšší věž ještě jeden symbolický pokus na ně dosáhnout. Dopadla daleko od nich. Vzápětí se definitivně zřítila, protože její základy už nebyly dost pevné, aby ji udržely. Ještě pár vteřin se nemotorně obracela, hrůzyplná i v posledním smrtelném zápase.</p>

<p>"To... bylo..." Xiri se znovu nadechla a zkusila to ještě jednou. "To bylo... nemůžu najít vhodné slovo!"</p>

<p>"Úžasné, ohromující, hrozné, děsivé, šílené, neuvěřitelné, nemožné..." Dru se vyčerpaně usmál. "Použij všechna a ještě další. Je to jediný způsob, jak bys to vůbec kdy mohla přiměřeně popsat."</p>

<p>Přimhouřenýma očima se snažila něco vypátrat. "Myslíš, že jsou ti tvorové mrtví?"</p>

<p>"Cabal? Pochybuji, že by po nich zůstalo něco, co by nám mohlo ublížit. Chvíli jsem se bál, že k tomu nedojde."</p>

<p>Oči měla jako talíře. "Ty jsi věděl, že na ně pevnost zaútočí?"</p>

<p>"Číhala jako had, reagovala na pohyb. Doufal jsem, že na ně zaútočí dřív, než se rozhodnou uzavřít mír."</p>

<p>"Co kdyby se to stalo?"</p>

<p>Vstal a zachmuřeně hleděl na zející kráter, který zůstal jedinou připomínkou vlků. "O tom bych raději nepřemýšlel. Doufejme, že už žádní další nejsou."</p>

<p>"Měli bychom odejít," řekla elfka. Pokud se tomu bylo možné vyhnout, nechtěla už čelit dalším takovým odporným stvůrám. "Ale kam bychom se měli vydat?"</p>

<p>Dru stále přemýšlel o důvěrnících a o tom, zda Melenea skutečně chtěla, aby ho zabili. Myslel by si, že je příliš chtivá, než aby to nechala na někom jiném, dokonce i když by byl součástí její osobnosti. To byl dostatečný důkaz, že tady není.</p>

<p>"Může být jedině na mém území... jak jsem už říkal. Kde mě pokořit lépe a vzít mi vše, na čem mi záleží, než v mém vlastním domě?"</p>

<p>"Kdysi tě musela hluboce milovat," zašeptala Xiri váhavě.</p>

<p>Ohromilo ho to. Jak si mohla myslet něco takového? "Melenea nemiluje nikoho. Domníval jsem se, zeje to zjevné."</p>

<p>"Tak proč se o tebe tak nápadně zajímá? Řekla bych, že za ta staletí musela mít mnohé."</p>

<p>"Plýtváme časem!" vyštěkl Dru a stiskl Xiri ruce trochu silněji, než měl v úmyslu. Nereagovala na to, protože věděla, že jeho hněv pomine... a že je namířený proti němu samotnému, ne proti ní.</p>

<p>Za nimi se Meleneina pevnost začala definitivně hroutit do sebe. Tající, a přece ne, připomínala spíše promáčený obraz než skutečný hrad. Taková moc teď zůstává bez vlády...</p>

<p>Pokud to bylo znamení, ani jeden z nich to nechtěl vědět. Zavřeli oči a o úder srdce později dorazili do cíle.</p><empty-line /><p><strong>XX.</strong></p>

<p>Znepokojivý obraz jedné země položené přes druhou nabízel možná nejvíce osvěžující pohled, jaký se Druovi během dlouhé doby naskytl. Zahalená říše byla obětí paradoxů; její přítomnost byla jednou z mála stabilních věcí, na které si čaroděj stále ještě dokázal vzpomenout. Vše ostatní tím či oním způsobem prodělávalo chaotickou změnu, ale oblast, kde náhodou podnikl svou pouť do Nicoty a za ni, zůstávala téměř stejná, jako byla tehdy.</p>

<p>"To je... překrásné." Xiri rukou prohrábla několik stébel přízračné trávy. "Jako vidět duši pralesa a louky."</p>

<p>"Ale ne dost." Říše za závojem byla příliš nejasná, příliš se podobala mnoha dalším, které prozkoumal předtím. Dokonce i z místa, kde stál, viděl, že oblast trhliny je jen mlhavým stínem kdysi mocného místa. Nedokázal říci, zda přízračná země zmizí do nicoty nebo zesílí tak, že bude skutečnější než kousek Nimthu, který vytlačuje. Ať tomu bude jakkoli, přinejmenším prozatím bylo jasné, že žádnou přístupnou cestu do světa zakladatelů nenajdou. Možná později, ale teď ne.</p>

<p>Dru si představil několik tisíc pomstychtivých tváří a zachvěl se při pomyšlení, jakou odměnu by mu vraadové přichystali, pokud by se jeho sliby ukázaly stejně mlhavé jako lesy v dálce.</p>

<p>"Nevidím ho."</p>

<p>Nemusel se ptát, koho tím myslí. Rendel by hned věděl, že toto místo není cestou k úniku. Dru nečekal, že ho tu najde, přesto oblast jen pro jistotu pečlivě prozkoumal. Tezerenee však nebyl jeho starost. Rendel se rozhodl jít vlastní cestou.</p>

<p>Čaroděj přešlápl, dychtivý odtud zmizet. Splnil povinnost, kterou vůči druhému vraadovi měl; nyní bylo nutné - nejen pro něho, ale i pro ně - vrátit se domů. Nevadilo mu, že se jeho zájem nyní soustředí spíše na Sharissu než na osud jeho rasy.</p>

<p>Vyslal svou mysl a pátral po spojení.</p>

<p>Sirvaku?</p>

<p>Xiri to se zájmem i úzkostí pozorovala. Už dříve jí vysvětlil, jak je to se Sirvakem a jak důvěrník, stejně jako Cabal, chrání perleťovou stavbu před vetřelci.</p>

<p>Dru se zamračil. Sirvakovi zřídkakdy trvalo tak dlouho, než odpověděl. Jejich spojení bylo silné... nebo až dosud bývalo. Zesílil soustředění a objevil jen nepatrné vlákno, které drželo jeho mysl v souzvuku s důvěrníkem. Sirvakův konec byl zcela zahalen tajemstvím. Působil rozmazaně, jako by tam služebník fakticky nebyl. Dru byl čím dál znepokojenější. Znovu na důvěrníka zavolal, tentokrát vší silou vůle.</p>

<p>Uplynula dlouhá, nervy drásající chvíle a pak jeho hlavu zaplnil vzdálený, váhavý hlas. Pane?</p>

<p>Z pohledu plného úlevy, který na něj Xiri vrhla, poznal, že si je vědoma jeho úspěchu. Pravděpodobně se mu v obličeji promítal stejný výraz. Sirvaku! Co se ti stalo? Proč jsi neodpovídal? Je Sharissa v pořádku?</p>

<p>Pane! Máme potíže! Musíš sem přijít!</p>

<p>"A co Sharissa?" Dru si uvědomil, že vykřikl nahlas, tak na něj během těch několika vteřin od chvíle, kdy stvoření kontaktoval, dolehlo znepokojení. Proč je Sirvak tak rozrušený? Proč mu důvěrník neodpovídá na otázku ohledně Sharissy? Už jdu! Počkej na mě u vstupu do pracovny!</p>

<p>Pane, ne! Nebezpečí! Dovol Sirvakovi, ať tě zavede dovnitř! Vysvětlí to, až budeš v bezpečí!</p>

<p>Tak dobře! Udělej to! Zmatený a velmi rozzlobený Dru přerušil spojení. Natáhl se doprava a uchopil Xiri za ruku. "Můj důvěrník nás přenese do domu. Vypadá velice rozčileně."</p>

<p>"Má to něco společného s tvou dcerou?"</p>

<p>"Určitě. Sirvak o ní neřekl ani slovo, ale stále mluvil o potížích. Já.</p>

<p>Nimth zmizel. Dru prožil krátký okamžik naprostého chaosu, kdy se vznášel v temné prázdnotě. Z nějakého důvodu pustil Xirinu ruku a uvědomil si, že na ni Sirvaka neupozornil. Nechal ji důvěrník venku?</p>

<p>Nohama se dotkl chladného, tvrdého povrchu v jednom z poschodí hradu.</p>

<p>"Sirvaku? Xiri?" Zrak se mu odmítl zaostřit. "Sirvaku? Co bylo tohle za kouzlo? Co se stalo? Xiri?"</p>

<p>Po chvíli se jej dotkla jemná ruka. "Tiše, Dru. Jsem tady."</p>

<p>Zamrkal a pomalu začal rozeznávat mlhavé obrysy. Ty se zostřovaly, až z nich byly skutečné tvary... stěny, dveře, pochodně a vlevo jeho elfská společnice.</p>

<p>"Jak se cítíš?" zeptala se znepokojeně. Oči jí zářily, jako by si přenos opravdu užila.</p>

<p>"Lépe, než když jsem dorazil. Nebyla jsi dezorientovaná? Neměla jsi pocit, že ses na okamžik zastavila na místě?"</p>

<p>"Trochu. Možná to na mě nemá takové účinky, protože jsem elfka." Poslední slova Xiri pronesla s náznakem pobavení v hlase.</p>

<p>Dru nechápal, co je na tom směšného. Obrátil se a rozhlédl po černozlatč postavě okřídleného důvěrníka. Sirvak nebyl nikde v dohledu. Sirvaku? Pane?</p>

<p>Kde jsi? Dru na neposlušného tvora nasměroval sílící hněv. Přijdu. Nesmírná nechuť, se kterou důvěrník odpověděl, čaroděje zaskočila. Chtěl se začít Sirvaka vyptávat, ale Xiri se ve stejný okamžik rozhodla upoutat jeho pozornost.</p>

<p>"Co je to támhle, Dru?" Přisunula se blíž k němu a téměř se tiskla k jeho ruce. Kupodivu ho její blízkost spíše zneklidnila, než potěšila. Zavrtěl se a podíval se ke dveřím pracovny, kam ukazovala.</p>

<p>"To je náš cíl. Tam čeká klíč k cestě přes přízračné země do říše za nimi. Měl by..." Zmlknul a natáhl ruku k obyčejně vypadajícím dveřím. "Jsou otevřené!"</p>

<p>"Samozřejmě." "Tak to nemyslím. Sirvaku!"</p>

<p>Důvěrník neodpověděl. S novým strachem, který mu svíral vnitřnosti, proběhl Dru nechráněným průchodem. Než naposledy opustil hrad, vylepšil magickou bariéru, která obklopovala tuto místnost, jednu z jeho nejdůležitějších, a nechal ji aktivní. Oprávnění vstoupit do ní měli jen on a Sharissa a ani jeden z nich by kouzlo neodstranil, bez ohledu na všechny ostatní obrany, kterými bylo Druovo sídlo prostoupeno. Má to něco společného s nebezpečím, o kterém blouznil Sirvak? Kde je jeho společník? Kde je Sharissa, jediná další osoba, která sem má přístup?</p>

<p>Když Dru spatřil zhroucenou postavu, zakrytou dlouhým pláštěm, myslel si, že se jeho nejhorší obavy konečně naplnily. Pak se čaroděj podíval pozorněji a poznal, že před ním leží mužské tělo. Rendel. Z podivného úhlu, který tělo svíralo, bylo jasné, že je zhola nemožné, aby byl Tezerenee naživu. Dru přistoupil blíž, opatrně, neboť stále nevěděl, co vraada zabilo. Také chtěl vědět, jak se Rendel dostal dovnitř.</p>

<p>Dotkl se těla. Bylo ještě teplé, což vzhledem k tomu, že Rendel město opustil jen o chvíli dříve než Dru a Xiri, nebylo příliš překvapivé. Mrtvý vraad měl v obličeji zmatený výraz, jako by dokonce ani v poslední chvíli nemohl uvěřit, že se něco s konečnou platností postaralo, aby se do zahalené říše nevrátil. Dru nadutého Tezereneeho vůbec nelitoval. Jakkoli byl Rendel inteligentní, domýšlivost v něm zaslepila zdravý rozum. Nedokázal vidět náhlý konec, které mu jeho chování přinese. Pokud šlo o Rendela, neexistovalo pro něj nic jiného než on sám.</p>

<p>Dru přemýšlel, po čem Tezerenee tolik toužil, že začal být tak neopatrný. Pokud se to nacházelo v říši za závojem, pak se o to jednoho dne přihlásí někdo jiný. Dru doufal, že až se to stane, nebude on nikde poblíž. Cokoliv, co Tezereneeho tak posedlo, mohlo pro všechny ostatní představovat jedině nebezpečí.</p>

<p>Když od mrtvoly ustoupil, spatřil prasklý modrý krystal, ne větší než ořech, který ležel přitisknutý k ohbí Rendelovy paže. Dru zapomněl na tělo, které mu leželo u nohou.</p>

<p>"U Serkadiona!" Měl poslední nepatrnou naději, že se mýlí, ale jakmile otočil hlavu, spatřil nejhorší.</p>

<p>Jeho experiment, spirálovité vzorce a obíhající krystaly, dílo, které mu mělo dát odpovědi, jež potřeboval, bylo zničené. Několik kamenů stále obíhalo, ale v bláznivých křivkách, které ztratily význam. Několik jich spadlo na podlahu. Spirálovité vzorce stále existovaly, ale byly tak narušené, že už nikdy nepůjdou spravit. Rendel nejenže zničil vrchol jeho výzkumu, ale i vzorce, které Dru potřeboval k nalezení nejbližšího otvoru.</p>

<p>Mistr čaroděj se zamračil. Když obhlédl situaci, pochopil, že Rendel ani tak nezničil artefakt, jako spíš artefakt zabil Tezereneeho. Ale jak? Tak, jak experiment vytvořil, měl být neškodný. Přesto vzor uvolnil dost magie na to, aby s vetřelcem skoncoval.</p><empty-line /><p>"Sirvaku!" zakřičel Dru, spíš ze zlosti než proto, že by si myslel, že to bude mít při přivolávání důvěrníka větší úspěch než při spojení myslí.</p>

<p>"Pane."</p>

<p>Na černozlaté stvoření, které vlétlo do místnosti, byl žalostný pohled. Vyhnulo se Xiri širokým obloukem, přičemž na ni pohlédlo očima plnýma bolesti, a usadilo se vedle na stole. Dru si zvíře prohlížel, zaražený jeho pocuchaným vzhledem. Srst a peří mělo pokryté silnou vrstvou špíny a krve, a dokonce přišlo o větší část jedné přední nohy. Když si čaroděj představil příčinu tvorových zranění, jeho hněv ochladí.</p>

<p>Sirvak natáhl poničená křídla, což bylo zjevně velmi bolestivé. "Pane."</p>

<p>Xiri se připojila k Druovi a postavila se vedle ně, vzala jej za paži a prohlížela si důvěrníka. Sirvak na ni zasyčel, ale když ho čaroděj zpražil pohledem, schoulil se do sebe. Na elfčině tváři se objevil nepatrný úsměv.</p>

<p>"Co se tady stalo, Sirvaku?" zeptal se nakonec Dru. "Kde je Sharissa? Jak se sem Rendel dostal a co ho zabilo? Řekni mi to."</p>

<p>Společník otevřel zobák plný zubů a rozčileně zaskřehotal. Nedokázal odtrhnout pohled od Xiri, bylo jasné, zeji tady nemůže vystát. Dru věděl, že nedůvěra k cizincům je součástí důvěrníkova výcviku, ale měl by být schopen rozlišovat mezi takovými jako Melenea a někým, kdo je zjevně pánovým společníkem.</p>

<p>"Pořád čekám."</p>

<p>"Odpověz pánovi, důvěrníku," pobídla ho stále s úsměvem elfka.</p>

<p>"Paní Sharissa, pane. To kvůli ní sem tenhle," ukázal na Rendela, "získal přístup."</p>

<p>"Co ho zabilo? Můj experiment?"</p>

<p>Sirvak přivřenýma očima sledoval každý Xirin pohyb. "Ano. Byl to experiment."</p>

<p>Toho se Dru obával. Nepochyboval, že past byla nastražena na něj, což znamenalo, že tady předtím Melenea už přinejmenším jednou byla. Pustila ji Sharissa dovnitř? Znovu si připomněl rozkazy, které důvěrníkovi dal, ty, jež okřídlenému tvorovi prakticky znemožňovaly říct Druově dceři cokoliv o době, kterou strávil s čarodějkou. I tohle byla jeho chyba. Sirvak jen udělal to nejlepší, co za daných okolností mohl.</p>

<p>"Kde je Sharissa?"</p>

<p>"Sirvak neví."</p>

<p>"Neví?" Zraněný tvor zavřel zahanbeně oči a Dru se uklidnil. "Promiň, Sirvaku. Kdy jsi ji viděl naposledy?"</p>

<p>Společník široce rozevřel zářivé oči. "Paní byla s Tezereneem! S tváří zakrytou kápí. Jako tenhle."</p>

<p>Dru letmo přejel Rendelovo tělo pohledem a zeptal se: "Gerrod? Chceš říct, že byla s Gerrodem?"</p>

<p>"Gerrod, ano."</p>

<p>"Tenhle Gerrod je jako jeho bratr?" zeptala se Xiri.</p>

<p>"Ano, jako Rendel, ale nemyslel jsem si, že je tak špatný." Prohlédl si Sirvakova zranění. Společník už bojoval s vyvernami, ale žádná mu nezpůsobila taková zranění. Pouze větší bestie, jako Cabal, by představovala opravdovou hrozbu. Něco nebylo v pořádku. "Nevíš, co se s nimi stalo?"</p>

<p>"Ne, pane." Sirvak byl rozzlobený sám na sebe. Neustále s odporem sledoval pánovu společnici. Dru tvora pohladil po hlavě, pokoušeje se ho uklidnit.</p>

<p>"Je strašně poškozený," řekla elfka a prohlížela si zraněnou končetinu a jizvy. "Možná by bylo lepší ho zničit a udělat nového."</p>

<p>Dru na to nic neřekl a místo toho upřeně hleděl Sirvakovi do očí. Když je černozlaté zvíře opět zavřelo a roztřáslo se, naklonil se k němu a tichým, vlídným hlasem se zeptal: "Sirvaku, uděláš pro mě něco?"</p>

<p>"Pane?" Zvíře na něj hledělo a hlas se mu chvěl únavou a bolestí.</p>

<p>"Chci, abys šel ven a pátral. Najdi Sharissu."</p>

<p>"Pane..."</p>

<p>"Udělej, co říkám."</p>

<p>Sirvak zaváhal. Podíval se na elfku a pak zpět na Drua. Něco v jeho chování se změnilo. Roztáhl křídla a přešlápl. "Poslechnu."</p>

<p>"Vždycky víš, co chci, Sirvaku. Spoléhám se na to, že to víš i teď."</p>

<p>Společník sklonil hlavu. "Sirvak tě nezklame."</p>

<p>Dru i Xiri ustoupili, zatímco kdysi nádherný tvor zamával křídly a nemotornými pohyby se vznesl do vzduchu.</p>

<p>"Jsi si jistý, že si s tím úkolem poradí? Vypadá skoro mrtvý."</p>

<p>"Věci nejsou vždycky takové, jaké se zdají," zněla odpověď. "Sirvak udělá, co musí, bez ohledu na zranění, která teď má."</p>

<p>"A co budeme mezitím dělat my?" Opět měla ruku kolem jeho. "Co uděláme s ním?"</p>

<p>Mluvila o Rendelovi. Mrtvé tělo Drua netrápilo. "Hrad se o jeho ostatky postará. Stejně jako Sirvak je mi zavázán nejvyšší oddaností."</p>

<p>Pokleslé koutky úst odhalily její nejistotu pokud šlo o odpověď, ale elfka už nic neřekla a nechala Drua, aby ji odvedl. Zamířili ke dveřím.</p>

<p>"Vzbudil jsem v tobě nějaké pochybnosti?" zeptal se, když vyšli do chodby.</p>

<p>"Cože?" vyhrkla zajíkavě.</p>

<p>"Vzbudil jsem nějaké pochybnosti? Stále chceš zůstat s vraadem? S jedním z bezbožné rasy?"</p>

<p>"Nejsi tak zlý," pohladila ho Xiri po tváři.</p>

<p>Dru pozoroval síň před nimi. "Ne, jsou i daleko horší."</p>

<p>"Melenea."</p>

<p>"A Barakas, i když ten je poměrně neškodný. Zajímalo by mě, jestli má stále svou říši, nebo jestli už pátrači předhodili jeho kosti mrchožroutům. Viděla jsi někdy nějaké jejich město? Jaké je?"</p>

<p>Prošli chodbou do další. Dru věděl, že před nimi leží divadlo, kde Sha-rissa stvořila a řídila své vymyšlené tanečnice.</p>

<p>Žena po jeho boku pokrčila rameny. "Raději bych o tom moc nemluvila. Nelíbilo se mi."</p>

<p>"Pokud si pamatuji, co jsi už říkala, byla to ošklivá místa, kde železo a kámen rašily ze země jako vředy."</p>

<p>Usmála se. Už se na toto téma nechtěla dál bavit.</p>

<p>"Takže chápeš, proč o nich nerada mluvím. Odporná místa."</p>

<p>"Ano."</p>

<p>"Kam jdeme, Dru?"</p>

<p>Povzdechl si a stiskl jí ruku. "Chci ti ukázat jinou svou stránku. Chci ti ukázat divadlo, které jsem postavil pro dceru... a nevěstu."</p>

<p>"Je to ještě daleko?" Poznámku o Druově nevěstě nekomentovala, ale viděl jí na tváři, zeji to určitým způsobem zasáhlo.</p>

<p>"Ne. Je to už tady!" Divadlo ve skutečnosti bylo dále, ale rozhodl se riskovat použití magie a nechal hrad, ať se přeskupí. Čím dřív to bude za nimi, tím lépe.</p>

<p>Dru si přál, aby se komnata před nimi zjevila v nejjednodušší podobě... měkká hliněná podlaha a holé zaoblené stěny. V určitém ohledu připomínala miniaturní verzi komnaty světů bez obrazů pokrývajících stěny a strop.</p>

<p>"Je tady toho víc?"</p>

<p>"Mnohem víc." Mávl volnou rukou a objevila se mramorová podlaha, střídavě pokrytá černými a bílými čtverci. "Nedokážu říct, proč potřebujeme samostatnou komnatu na něco, co by šlo udělat kdekoli, ale Sharissa a já to máme raději takto."</p>

<p>Pokynul doleva a doprava. Místnost se nepatrně zachvěla, ale jeho kouzlo stále účinkovalo. Ve zdánlivě náhodném uspořádání stálo na čtvercích několik postav, některé lidské, jiné patřící různým dalším druhům.</p>

<p>"Znají vaši lidé šachy?" Stručněji hru nastínil.</p>

<p>Přikývla, ale nedívala se přitom na něj. Spíše ji fascinovaly samotné figury. "Známe je, ale ne takto." Xiri zamířila k jedné z nejbližších figur na obří šachovnici, postavě v brnění se žezlem v ruce a okázalým krutým úsměvem. "Tyhle figury... je tady něco..."</p>

<p>Dru mrkl a šachovnice měla běžnou velikost. Ležela na skleněném stolku, u kterého stály dvě měkké pohovky, pro každého hráče jedna.</p>

<p>"Proč jsi to udělal?" obořila se na něj Xiri. Okamžitě se vzpamatovala a omluvně se na něj usmála.</p>

<p>"Nelíbilo by se ti, co bys viděla. Zahrajeme si?"</p>

<p>"Hrát? Teď? Když ještě musíme najít Sharissu?"</p>

<p>Připojil se k ní a jednou rukou jí prohrábl dlouhé vlasy. "Myslel jsem, že máš hry ráda."</p>

<p>Tvář jí zkameněla. "Ty to víš!"</p>

<p>Jeho sevření na jejích vlasech zesílilo. "Zapomínáš, Meleneo, že stejně tak, jak tvrdíš, že znáš mě, znám taky já tebe."</p>

<p>Zasmála se. Její podoba se bez varování změnila a Dru zjistil, že v ruce drží jen iluzi. Melenea ho s opovážlivou rychlostí uchopila a dlouze a tvrdě políbila. Nakonec se Druovi podařilo ji odstrčit a jeho tvář potemněla do barvy blízké barvě jejích vlasů.</p>

<p>"Ne, Meleneo, znovu už ne. Nebudu součástí tvého světa. To už je za mnou."</p>

<p>"Když to říkáš, drahoušku. Prozradila ti to ta otázka o pátracích? Napadlo mě to, když ses zeptal, ačkoliv už předtím, než ses o nich zmínil, jsem si myslela, že máš podezření."</p>

<p>"Jenom potvrdila, že nejsi Xiri. Sehrála jsi mizernou partii. Drobnosti, které jsi věděla a ona vědět nemohla. Že jsou Rendel a Gerrod bratři. A nejhorší tah byl, že jsi nedokázala ani ovládnout vlastní osobnost. Dal jsem ti dostatek příležitostí. Sirvak mi chtěl říct, zeje pod tvou nadvládou. Uhodl jsem to, jakmile jsem zjistil, že jsi předtím měla přístup do hradu, ale Sirvak nebyl schopen tě označit za podvodníka." Dru se od Meleney odvrátil, téměř jako by ji vyzýval, ať se o něco pokusí, a zamířil k šachovnici. Dotkl se jedné z figurek, té, kterou se pokusila prohlédnout si zblízka. "Poslal jsem ho pryč, protože jsem věděl, že ať už jsi kdekoliv, nezastavíš mě. Sirvak si už vytrpěl příliš mnoho a já vím, zeje to tvoje vina."</p>

<p>"Víš, drahoušku Dru, vždycky jsi byl rozvláčný." Rukama si přejela po šatech. "Je toho tolik, co bychom mohli dělat." Napřáhla k němu ruce. "Tolik her, které bychom mohli hrát." Poslala mu vzdušný polibek.</p>

<p>Do Drua narazila síla podobná šílenému hřebci, srazila ho přes stůl a rozmetala šachové figurky.</p>

<p>Dru vstal a usmál se. Melenea o krok ustoupila.</p>

<p>"Ano, vím, že tohle mělo být víc než jen mizerný větřík. Mezi námi, Meleneo, je ten rozdíl, že já dokážu mluvit, zatímco vyvolávám ochranná kouzla. Ty jenom mluvíš." Zvedl jednu z figurek, které spadly na podlahu. "Zeptám se jen jednou. Máš Sharissu?"</p>

<p>"Samozřejmě!" Založila si ruce a triumfálně se na něj podívala. Kdyby to ohrozilo Sharissin život, nic by jí neudělal.</p>

<p>Dru zavrtěl hlavou. "To byla špatná odpověď. Říkal jsem, že tě znám stejně dobře jako ty mě. Kdybys měla moji dceru, byla bys mnohem výřečnější. Vylíčila bys mi pár pěkných detailů o tom, co pro ni chystáš."</p>

<p>Pane!</p>

<p>Ano, Sirvaku?</p>

<p>Sirvak je opět tvůj! Je to Melenea! Dej si pozor!</p>

<p>Já vím, příteli.</p>

<p>Vzala paní Sharissu do svého domu! Pan Gerrod pomohl Sirvakovi ji osvobodit, i když s námi bojovala, ale Sirvak nedokázal uniknout! Ale paní ano!</p>

<p>Čarodějova příští slova zabarvilo jak potěšení, tak chladná nenávist. Děkuji ti, Sirvaku. Děkuji, že jsi mi to všechno řekl.</p>

<p>Odpustil jsi Sirvakovi? Tvor se obával, že ho čaroděj potrestá za to, že se nechal čarodějkou přemoci.</p>

<p>Samozřejmě. Ještě jedna věc. Kde je ta, co přišla se mnou? Ta el... ta žena.</p>

<p>Potuluje se kolem domu a hledá vchod. Pane, její magie je neobvyklá.</p>

<p>Nech ji projít, Sirvaku. Doveď ji ke mně. Chci, aby byla v bezpečí.</p>

<p>Jak poroučíš, pane. Okřídlený tvor přerušil spojení, neboť úkol mu byl jasný.</p>

<p>Věnoval Melenee milý úsměv a s uspokojením sledoval, jak reaguje stejně jako on toho dne, kdy se setkali na schodech ve vraadském městě. Jeho tichý rozhovor s důvěrníkem trval sotva jedno, nanejvýš snad dvě nadechnutí. "Nezbývá ti nic, čím bys mě mohla přivábit, nic, čím bys mi mohla vyhrožovat. Můžeš mi říct jediný důvod, proč bych měl dál snášet tvou přítomnost, Meleneo?"</p>

<p>Změna ji polekala, ale věděl, že zdaleka není poražená. Vždy měla v zásobě jeden trik, manévr navíc.</p>

<p>Nezklamala ho. "Třeba tohle?"</p>

<p>V ruce držela dva zářící krystaly.</p>

<p>"Kdes je vzala?"</p>

<p>Čarodějka znovu získala výhodu a byla si toho vědoma. Dru nečekal, že uvidí krystaly, které hledal. Předpokládal, že byly zničeny, když Rendel spustil past. "Drahoušek Shari mi je dala těsně předtím, než mě to důvěřivé dítě nechalo ve tvé svatyni samotnou. Tehdy jsem tady nechala své překvapení a také se ujistila, že do tvé tvrze mohu znovu vstoupit... samozřejmě mi v té věci pomohl ten mrňavý kříženec, kterého jsi vyrobil. Nicméně jsem měla vědět, že nakonec na něj nebude spolehnutí."</p>

<p>"Sirvak je velice spolehlivý. Udělala jsi chybu, když sis neuvědomila, jak nezávislá jeho mysl je... ne jako tvé druhé já, Cabal."</p>

<p>Nechala krystaly nebezpečně balancovat na špičkách prstů. "Jak chceš. No, drahoušku? Splnila jsem tvé očekávání? Chceš tyhle dvě malé cetky? Mám je nechat spadnout?"</p>

<p>Trhla rukou a oba kameny zakolísaly. V poslední chvíli sevřela prsty a kameny opět získaly rovnováhu.</p>

<p>"Víš, Dru, ta past nebyla určena pro tebe. Byla jsem si jistá, že se dovnitř nějak dostane ten spratek bez tváře, Gerrod - vzhledem k tomu, jak je vytrvalý. Říkala jsem si, že by to byl rozkošný šprým. Víš, je ti velmi podobný. Byl jsi někdy důvěrný přítel nádherné lady Alcie? Jistě by to vysvětlilo rozdíly mezi Gerrodem a Reeganem."</p>

<p>Dru ji neuznal za hodnu odpovědi.</p>

<p>Nachýlila hlavu na stranu. "Žádné popření? Žádný souhlas? Ani jediná myšlenka?"</p>

<p>"Dej mi ty krystaly, Meleneo." Zachovával neutrální tón. Nebude si s ním hrát jako s emocionální loutkou.</p>

<p>"Jistě. Tady." Melenea obrátila dlaň k zemi.</p>

<p>Zradily ho reflexy. Doufaje, že nebude muset bojovat s Nimthem i s čarodějkou, Dru krystaly menším kouzlem zachytil. Zásah ale zmenšil jeho obranu. Byl to zajisté jen nepatrný otvor, ale čarodějka ho znala tak dobře jako málokdo. Když udeřila, bylo to jemnější, citovější. Zatímco útok proti tělu by pravděpodobně odrazil jen s malou námahou a většinu těch proti mysli s dokonce ještě menší, její kouzlo se dotklo nejméně chráněné části Drua Zereeho.</p>

<p>Jeho vzpomínek.</p>

<p>"Cordalene!" zašeptal. Jmenovala se Cordalene. Ačkoliv jeho vědomí jméno nevěsty zapomnělo, podvědomí nikoli. K jeho překvapení se tak moc zajímala o stejné věci. To, co začalo jako náhodné spojení, ničím se nelišící od ostatních, se změnilo na dlouhodobý poměr a pak na zpečetěný svazek. Stálí partneři byli mezi vraady vzácné zboží, i když se čas od času vyskytli. Byla vysoká, štíhlá, s tmavomodrými vlasy, které padaly až na zem, a přesto jejich krásu nikdy neposkvrnil prach. Oba byli jako ostatní vraadové, stále domýšliví, stále pomsty chtiví. Dru odrazil dvě výzvy od mužů, kteří měli o Cordalene zájem. Odmítla je, ale jak bylo typické, ani jeden z nich nevěřil, že to myslí vážně.</p>

<p>Cordalene stála před ním a čekala, až ji Dru obejme. Pokusil se o to.</p>

<p>Rozpadla se v prach. Dru, zachycený v mukách kouzla, vyvolal zpět její obraz, velmi podobným způsobem, jakým Sharissa vyvolávala tanečnice.</p>

<p>Někde poblíž se Melenea smála jeho klopýtání, marné snaze znovu získat drahou vzpomínku. Zápasícím čarodějem projela zuřivost, zrak se mu na okamžik vyjasnil a ukázal obraz posmívající se čarodějky. Pokusil se k ní proniknout.</p>

<p>Dru se ztratil v druhé vzpomínce. Sharissa jako nemluvně. Šok, když zjistili, že jejich vzájemná starost nyní přesahuje i k dítěti. Většina vraadů nechávala péči o potomky v rukách kouzelných služebníků, golemů a podobných. Možná proto se mezi starými a mladými rozvinula nenávist.</p>

<p>Sharissa plakala a Dru vzal dítě do náručí. Rozplynulo se do vzduchu. Další stvoření z divadla, které, jak si jeho mysl mlhavě vzpomínala, na Nimthu existovalo.</p>

<p>"To je tak dokonalé!" zapředla Melenea zpoza jeho vidin. "Nádherné místo, kde ukončit hru! Myslela jsem, že si budu moct užívat jen utrpení ve tvé tváři, ale teď mohu sledovat, jak všechno znovu ztrácíš!"</p>

<p>Druovy ruce téměř nalezly její hrdlo. Rychle ucouvla, a než to mohl zkusit znovu, musel čelit dni souboje.</p>

<p>"Serkadione! Ne, prosím ne!" Nemohl to zastavit. Cordalene se setkala s jakýmsi bezejmenným ženským protějškem, vraadkou, která už byla také mrtvá, protože padla v jiném souboji jen tři dny po tomto.</p>

<p>Samotný boj byl rychlou změtí; Dru tam nebyl a neviděl ho. Navzdory úsilí se nakonec ocitl tváří v tvář nevyhnutelnému konci. Z Cordalene zůstal jen zkroucený chuchvalec, v němž nešlo rozeznat nic lidského. Dru si vzpomněl, jak žil se Sharissou měsíce v ústraní, než se vydal hledat vraha své ženy. Jeho touha po pomstě nebyla ukojena.</p>

<p>Pak se obrátil k Melenee.</p>

<p>"Meleneo," zamumlal.</p>

<p>Vyvolala vzpomínky a přinutila jej, ať je znovu přetrpí. Mlha, obrazy -ty v jeho mysli i ty nové, které vytvořil magií - byly smeteny, dokud nezůstala jediná postava. Ta, která si neuvědomovala svou smrtelnost.</p>

<p>"Meleneo..." Probodl ji očima.</p>

<p>Čarodějka si konečně uvědomila, že její oběť už není polapena v přeludech, ale bylo příliš pozdě. Už nebylo úniku. První souvislou myšlenkou Dru místnost v mžiku zapečetil.</p>

<p>"Meleneo," začal potřetí. "Trápila jsi mě v čase, kdy jsem byl na tom zle.</p>

<p>Před Cordalene jsi mě neznala. Nikdy ses opravdu nezamýšlela nad tím, jak moc jsem ve skutečnosti vraad, bez ohledu na to, že to teď snad popírám."</p>

<p>Její úsměv vyhasl. Dru cítil, jak její mysl tahá za síly Nimthu a pokouší se vytvořit stezku ke svobodě.</p>

<p>"Nikdy jsi mě neměla přinutit znovu to tak realisticky prožít. Připomněla jsi mi, jaké vždy budeš pro Sharissu představovat nebezpečí." Se skutečným smutkem zavrtěl hlavou a přál si, aby neosvobodila vraada v jeho nitru. "To nemohu dovolit."</p>

<p>Melenea, neschopná uniknout, udeřila dalším kouzlem. Nebylo tak elegantní, ale velice smrtící.</p>

<p>Dru ho bez problému odrazil a jeho vůli posílil chladný hněv, který vyvolala sama Melenea. Nicméně chápal, že zdržení si na něm nakonec vybere daň. Musí s tímhle skoncovat dřív, než k tomu dojde.</p>

<p>Útočila znovu a znovu kouzly všemožných podob a síly, která by každého protivníka, jenž ji neznal tak dobře, už dávno zničila. Když se dostatečně vyčerpala, sevřel ji a neponechal jí možnost se hýbat, ba dokonce dýchat. Nezemře; bránilo tomu kouzlo. Jen chtěl, aby přesně věděla, jak bezmocná bude.</p>

<p>"Ráda si hraješ, Meleneo? Já ano, ale mám raději složitější, důvtipnější hry. Například šachy. Mám pro tebe to pravé místo, místo, kde se můžeš připojit k některým mým předchozím protivníkům, k některým z těch, kteří ohrožovali, co je mé, a zjistili, že když jde o obranu domova, nejsem tak mírumilovný."</p>

<p>Znovu uchopil šachovou figurku a hodil ji po čarodějce, která stála ztuhlá na místě. V poslední chvíli ji osvobodil. Jen zcela šťastnou náhodou čarodějka předmět zachytila. Nechápavě se na figurku podívala a pak se opět vzdorně zahleděla na Drua. Vždycky se uměla vyvléct z každé situace. Vždycky tu bylo nějaké slabé místo, které dokázala využít.</p>

<p>"Tentokrát ne," zašeptal jí Dru. Ukázal na figurku, kterou držela. "Myslela sis, že tamtu druhou poznáváš. Co tahle?"</p>

<p>S arogantním úsměvem na rtech Melenea drobnou figurku zvedla a prohlédla si do detailů vypracovanou podobu. Oči sejí rozšířily, zalapala po dechu a její úsměv se změnil na užaslý škleb. Figurka jí vypadla z prstů a odrazila se od podlahy.</p>

<p>"Poznáváš ho? Některým z nich dovolím mít stejnou podobu, třebaže jiní dostanou tvar více odpovídající jejich charakteru. Budou žít dlouho poté, co já zemřu, a navždy z nich budou figurky ve hře, ve které dřív bývali hráči, podobně jako ty."</p>

<p>"Dru... ty..." Už nebyla přitažlivá. Melenea se proměnila ve vystrašenou bytost.</p>

<p>Ucítil přibližujícího se Sirvaka. S důvěrníkem byla Xiri. Sirvak se s ním pokusil navázat spojení, ale Dru odmítl. Ne, dokud neskončí.</p>

<p>"Myslel bych si, že z toho budeš nadšená, Meleneo, drahoušku. Neříkala jsi vždycky, že život je hra?"</p>

<p>Takhle jej Xiri nesměla vidět. Dru rychle pokynul a na skleněném stolku se znovu v mžiku zformovala šachovnice s figurkami seřazenými v úvodní pozici. Poprvé bylo vidět, že ve hře chybí jedna figura. Dru se usmál. Nevěděl, že už schází tak málo, aby měl kompletní sadu.</p>

<p>Už jenom okamžik. To mu stačilo. Ještě okamžik naprosté kontroly vlastní moci. Otočil se k Melenee, milence a nemesis, a ukázal na prázdné políčko.</p>

<p>"Tvá volba," řekl pomalu a protahoval její agónii stejně jako před chvílí ona jeho. "Čím bys chtěla být?"</p>

<p>Když se k němu Sirvak a Xiri připojili, právě skončil s obdivováním šachovnice a uklízel ji. Šachová souprava byla jednou z mála věcí, které se rozhodl vzít s sebou do druhého světa. Lépe než cokoli jiného poslouží jako připomínka toho, co za sebou zanechal.</p>

<p>"Dru!" Třesoucí se elfka ho pevně objala. Několik vteřin stál ztuhle, pak jí sevřel se stejnou touhou.</p>

<p>"Mají elfové stálé partnery?" zašeptal poté, co ji políbil na temeno hlavy.</p>

<p>"Ano." Přitáhla si jeho hlavu dolů, aby mohl políbit i něco jiného než její vlasy. Když konečně jeden druhého pustili, rozhlédla se. "Sirvak mluvil o nebezpečí, o té Melenee! Co se jí stalo? Tys...?"</p>

<p>"Ukázal jsem jí novou hru. Dost dlouhou dobu udrží její pozornost." Úmyslně přehlédl tázavý výraz a podíval se na Sirvaka, jenž ho pozoroval s porozuměním, kterému se nemohl vyrovnat nikdo jiný, dokonce ani Xiri a Sharissa.</p>

<p>"Pane," osmělil se nakonec důvěrník. "Paní je blízko. Pán Gerrod je s ní."</p>

<p>Pán Gerrod?</p>

<p>Stěnami perleťové stavby otřáslo hluboké, kymácivé zadunění.</p>

<p>"Konečně propuká bouře." Strašlivá zpráva pro vraadskou rasu. Pokud by se odtud chtěli dostat, museli by se odvážit do bouře. Dru, který stále jednou rukou držel Xiri, otevřel dlaň a zkoumal krystaly, které zvedl z podlahy. Věděl, že teď nejsou k ničemu. Melenea z nich zjevně odčerpala celý obsah. Už nebylo možné se jí zeptat, a proto ať jeho bývalá milenka věděla cokoli, nyní to bylo mimo jejich dosah. Rendel jim s rozsáhlými znalostmi obou říší mohl pomoci, ale jeho ukvapenost pro něj znamenala konec, ledaže...</p>

<p>Oddělil se od Xiri. "Sirvaku! Ukaž mi, kde jsou Sharissa a Gerrod."</p>

<p>Před ním se zableskl obraz těch dvou na okraji jeho panství. Pro Drua, stále vybuzeného dozvuky zuřivosti, by bylo hračkou přenést je k sobě. Věděl však, jak už s Meleneou situaci pravděpodobně zhoršili, a proto se obrátil na Xiri.</p>

<p>"Veď mě." Bylo těžké potlačit nutkání vyžadovat od Nimthu víc. "Chci je přivést sem."</p>

<p>Druovy emoce a Xirina opatrnost rychle přinesly ovoce. Gerrod s otevřenými ústy zíral na čaroděje a jeho společníky. Oči měl zastíněné kápí, ale bylo velmi pravděpodobné, že je má rozevřené skoro stejně dokořán jako ústa. Pokud šlo o Sharissu, chvíli jí trvalo, než vstřebala okolí, pak zaostřila na otce, rozběhla se k němu a objala ho.</p>

<p>"Otče! Myslela jsem si, že jsi mrtvý! Melenea! Věděl jsi, že..."</p>

<p>Rukou jí zakryl ústa. "Tiše, Sharisso. Budeme na sebe mít čas později. Je mi líto, ale teď si potřebuji promluvit s tvým přítelem."</p>

<p>"Se mnou?" Gerrodova ústa, jediná část obličeje, která byla vidět dost na to, aby z ní bylo něco poznat, se zkroutila v provinilé grimase, přestože jej Dru z ničeho neobvinil a ani to nikdy neměl v úmyslu. V duchu si poznamenal, že se má Tezereneeho zeptat, za co cítí vinu; nejdřív ale vyřeší současnou krizi.</p>

<p>"S tebou, Gerrode." Přešel k nehybné postavě a přátelsky mladšímu vra-adovi položil ruku kolem ramen. "Musíme si promluvit o některých věcech. .. jako třeba o tvém bratrovi, zahalené říši a proč jsi stále tady. A co je nejdůležitější, musíme si promluvit o tom, jak se odtud dostat."</p>

<p>"Odtud? Chceš říct..."</p>

<p>"Ano, myslím, že máš informaci, nebo víš, kde ji získat, informaci, kterou já... kterou my všichni potřebujeme." Dru se odmlčel a obrátil k ostatním. "Sharisso. Xiri. Odpusťte mi mou příkrost. Myslím, že to obě chápete. Promluvte si spolu. Chci, abyste se navzájem co nejlépe poznaly."</p>

<p>Obě ženy si jedna druhou s nezastíranou zvědavostí prohlížely.</p>

<p>"Sirvaku!"</p>

<p>"Pane?"</p>

<p>"Tvá zranění. Jsou..."</p>

<p>"Postarám se o ně, Dru," nabídla se Xiri. Podívala se na Sharissu. "S tvou pomocí, pokud to nevadí."</p>

<p>"Samozřejmě."</p>

<p>Dru pochvalně přikývl. Už pracovala na tom, aby měla s jeho dcerou dobré vztahy. "Dobře. Až se uzdravíš, Sirvaku, mám pro tebe úkol." Sáhl do tajné kapsy a něco vytáhl. "Tady!"</p>

<p>Společník se posadil na zadní nohy a zbývající přední prackou předmět chytil. Hleděl na malou figurku.</p>

<p>"Co je to?" Sharissa se naklonila blíž. Tvář se jí zkroutila výrazem naprostého odporu. "Vypadá jako Cabal! Vlastně až příliš!"</p>

<p>Xiri si figurku také pozorně prohlédla. Očima zalétla k Druovi, který pochopil, že elfka vidí víc než jen detaily na povrchu. "Umělecké dílo. Vypadá skoro jako živá."</p>

<p>"Je to součást mé šachové soupravy. Chybějící kousek. Chci, aby dal Sirvak figurky dohromady. Mám v úmyslu vzít si je s sebou."</p>

<p>"Ale nikdy s nimi nehraješ!" namítla Sharissa.</p>

<p>"Jsou v nich vzpomínky, které si chci uchovat," vysvětlil a už se obracel zpět ke Gerrodovi. "A teď, Tezerenee. Musíme si promluvit o tvém bratrovi."</p>

<p>Sharissa a elfka sledovaly odcházejícího Drua a ani jedna z nich si nevšimla výrazu v Sirvakově nelidské tváři. Důvěrník upustil drobnou šachovou figurku na podlahu a spokojeně sledoval, jak se odráží, než zůstala ležet mezi ostatními.</p><empty-line /><p><strong>XXI.</strong></p>

<p>Nad Dračí říší lorda Barakase z klanu Tezerenee vyšlo slunce a stařešina mohl žhnoucí kouli sledovat jen s hořkou nenávistí.</p>

<p>Klan stěží přežil. Téměř polovina zemřela nebo umírala a další třetina byla zraněná. Dokonce ani s pomocí dvou měsíců noc nedokázala odhalit skutečnou cenu, kterou klan Tezerenee zaplatil. Taktika Tezereneeů, uvažoval, zatímco se sluneční paprsky odrážely od brnění na mrtvých tělech jeho lidí. Znali tezerenskou taktiku.</p>

<p>Rendel. Mohl to být jedině Rendel. Z těch, kteří chyběli, by se jedině on tak ochotně podělil o znalosti. Gerroda samozřejmě nechali na Nimthu; a stejně nemohl být zrádcem on. V úvahu přicházeli také Ephraim a jeho banda, kteří byli příčinou pohromy při přechodu, ale tohle příliš páchlo Rendelem. Kromě toho Gerrodův popis Ephraimova šílenství dokázal Barakase přesvědčit, že si svět za závojem vyžádal první tezerenskou krev dávnou před touto bitvou. Takže mezi živými zůstával pouze Rendel, což se ovšem v případě, že se stařešinovi někdy dostane do ruky, změní. Poprava by byla pomalá a velice promyšlená.</p>

<p>"Otče!" Lochivan, stále oblečený do bitvy (ačkoliv ptačí stvoření s příchodem světla zjevně opustila bojiště), poklekl stařešinovi u nohou. "Kolik, Lochivane?" "Čtyřicet dva. Další tři zemřou."</p>

<p>Není to tak strašné, usoudil Barakas trpce. Stále jich bylo víc než šedesát. Na dobyvatelskou armádu ne zrovna mnoho, zvlášť když všechny živé nemohl poslat do boje. Ale jde to. Přežili noc plnou smrti z nebes a vyšli z ní s vědomím, že přes značnou přesilu utrpěli aviani horší ztráty. Zahynulo jich víc než dvakrát tolik než Barakasových mužů. Byla to velká smůla, že jich bylo o tolik víc než vraadů. Barakasovi lidé nedokázali překonat vyčerpání.</p>

<p>Kdyby jen naše magie účinkovala... Aviani s velkým úspěchem použili talismany, převážně proto, že dračí klan postrádal spolehlivá protikouzla. Pouze když Tezereneeové vyvolali nejsilnější emoce, mohli věřit tomu, že jejich kouzla budou fungovat tak, jak by měla. Minulá noc nebyla výjimkou. Tento svět umožňoval magii Nimthu fungovat, ale jen s velkou námahou.</p>

<p>Přežili jsme. Zvítězíme. Poprvé tato slova zněla prázdně dokonce i stařešinovi. Přežili by další noční útok? Jak by mohli přežít, kdyby jejich dny a noci představovaly jeden nepřetržitý boj? Nepochyboval o tom, že klan má sotva den na to, aby si odpočinul a vzpamatoval se. Kdyby byl on, Barakas, vládcem ptačích lidí, rozdělil by síly a vytvořil si dvě armády -jednu na noc a druhou na den. Sužuj nepřítele tak, aby nikdy neměl čas dát se do pořádku. Odkrajuj z jeho řad nejslabší tak dlouho, až nebude co odkrajovat.</p>

<p>Lord Tezerenee věděl, že by měli toto místo opustit a uchýlit se do bezpečí, dokud se jim nevrátí síly, ale nebylo kam jít. Tuhle zemi ovládali aviani, až na zbytky další obrovské civilizace. Elfové přežili, protože ptáky respektovali a nedělali potíže. Barakas si v žádném případě nedokázal představit, jak se klan sklání před takovými stvůrami, jaké zde vládly. Věděl, že si aviani myslí totéž. Kdyby dovolili vraadské rase, aby se zde usadila, znamenalo by to konec jejich vlády.</p>

<p>Tak tedy končí vraadové, usoudil s očima upřenýma k horám, kde se přeskupoval jejich nepřítel. Poslední boj, který přesto zanechá na těch opeřených zrůdách stopy. Na dračí korouhve nezapomenou. Budou je strašit po mnoho nadcházejících generací.</p>

<p>Tato myšlenka mu přinesla morbidní uspokojení, jako by nyní jejich smrt stála za to. Přesto si nemohl pomoci a musel myslet na to, že kdyby jejich magie byla spolehlivější nebo kdyby jich bylo víc...</p>

<p>Zavřel oči, neboť něco podráždilo jeho smysly. Bylo to pouze rozče-ření, ale v tkánivu Dračí říše se objevila porucha, jako by už nebyla celá. V té krátké chvíli vnímal důvěrně známý pocit, možná chuť. Rozeznal v ní Nimth.</p>

<p>"Lochivane." Jeho syn, který dosud klečel, vstal, když zaslechl své jméno. Reegan byl možná právoplatný dědic, ale Lochivanovi Barakas svěřoval většinu úkolů, na kterých mu záleželo. "Lochivane. Cítíš něco na východě? Něco z Nimthu?"</p>

<p>"Pane, cítil jsem nějakou přítomnost a mohlo to být, jak říkáš, ale odpří-sáhnout bych to nemohl."</p>

<p>"Dobře řečeno. Dokázal bys ji najít?"</p>

<p>"Myslím, že by to bylo možné. Co je to, otče?"</p>

<p>Barakas si pohladil vous. Zamyšleně si prohlížel věci, které existovaly pouze v jeho mysli. "Z krutého Nimthu to může být buď naše spása, nebo smrt."</p>

<p>Lochivan si vzpomněl na ty, které zanechali za sebou, a neřekl nic.</p>

<p>"Zjisti to, ale buď opatrný. Možná že ptačí hrozba je už druhořadá. A nyní běž!" Když jeho syn odešel splnit rozkazy, lord Tezerenee se v duchu zasmál. Stařešinovi neunikla ironie toho, co na ně tam venku může čekat. Bylo možné, že dosáhl toho, o čem vždy snil, sjednocení vraadské rasy, vytvoření jediné obrovské síly se společným cílem.</p>

<p>"Jak nešťastné," zamumlal nakonec.</p>

<p>Nimth zuřil, vykřikoval svou nelibost ve hřmění a vztek podtrhoval blesky. Tornáda se rodila a umírala. Země se posouvala a měnila tvar. Pomalu se šířila mlha, taková, která nevěstila nic dobrého. Několik odvážných čarodějů se vydalo ven, aby ji prozkoumalo, neboť v té chvíli stále ještě převládala vraadská víra ve vlastní nesmrtelnost. Tato víra, jako tolik jiného na Nimthu, se začala rozpadat, když bylo jasné, že se výzkumníci nevrátí.</p>

<p>Druovo panství poskytlo tisícům částečnou ochranu, ale bouře řádila všude kolem a šířila otrávenou magii všemi směry. Hrad již neposlouchal příkazy bez váhání. Už přišli o jednu čarodějku, když byla rozdrcena dvěma stěnami, které ji s překvapující rychlostí sevřely. Poté se už nikdo jiný nedomáhal nároku na vytvoření soukromé komnaty. Navzdory tomu, čemu by dali přednost, se z vraadů stali společenští lidé. To byl nyní jediný způsob, jak se cítit v bezpečí, zatímco čekali na příležitost přejít do nového domova.</p>

<p>Z vrcholku nejvyšší věže sledovali postup vládce panství a s ním postavy takřka ukryté v těžkém plášti. Zahalená říše již pronikla těsně za hranice Zeree. Pro oba muže to byl určitým způsobem šok. Jejich výpočty říkaly, že se cesta znovu otevře, a tak se i stalo. Co nepředvídali, bylo, že se roztáhne a obklopí oblast dvakrát tak velkou, než byl perleťový hrad. Dru by rád věděl, zda v mají ohromujícím vývoji prsty zakladatelé.</p>

<p>"Dračí krev!" zamumlal napůl neviditelný Gerrod, když pozoroval, jak mizí poslední skupina. "To je skličující!"</p>

<p>Dru souhlasil. S přízračnými zeměmi měl zkušenosti. Když změnu pozoroval zvenčí, mnohem víc si uvědomoval Sharissin šok. Skupina vraadů, jedoucí přízračným polem, mizela velice podobně jako on, živé bytosti obklopené zjeveními z jiného světa. Skuteční lidé mísící se s průsvitným neskutečnem.</p>

<p>Tak to začalo. Čím hlouběji jeli, tím byl rozdíl méně zřetelný. V půli cesty k lesu začaly obrysy jezdců blednout, jako by pozorovatelům slábl zrak. Neslábl však jejich zrak, ale vyhledali ti, které pozorovali. Ve chvíli, kdy za sebou měli polovinu zbývající vzdálenosti, bylo skrz záda jezdců vidět zničenou krajinu Nimthu téměř tak dobře jako skrz les a pole.</p>

<p>Když uprchlíci vjeli do lesa, byli už součástí jiného světa.</p>

<p>"Jsou na druhé straně," řekl Gerrod. Říkal to pokaždé, snad proto, že se stále obával, že se přechod zhroutí dřív, než opustí Nimth. Tezerenee v kápi Drua šokoval svými znalostmi o zahalené říši a jejím pronikání na Nimth, nemluvě o hrůzách, které zmítaly vraadovým rodištěm. Gerrod nejenže prozkoumal mnoho bratrových poznámek, ale během dlouhé pouti k panství Zeree se Sharissou probíral Druovu práci. Díky tomu a díky vlastním výzkumům byl v mnoha ohledech stejně schopný jako Dru.</p>

<p>Tezerenee byl z bývalého otcova spojence stále nervózní. Vysvětlil své obavy, objasnil, proč Sharissa neobdržela Druovu výzvu, ale navzdory ujištění, kterého se mu na oplátku dostalo, stále čekal, že se do něj starší Zeree pustí.</p>

<p>Když se Gerrod se Sharissou vraceli, rozhodli se používat kouzla co nejméně, i vzhledem k nebezpečí chybných účinků magie, se kterým měli z Meleneina domu zkušenosti. Jedním z nutných případů bylo jídlo. Dvojice šla většinu cesty pěšky a teleportaci a let omezovala jen na nejstabilnější oblasti.</p>

<p>Vyčerpaní z těžké cesty se nakonec odvážili na chvíli zastavit k odpočinku. Sharissa trpěla více, protože vedla pohodlnější život než on. Gerrod jí dovolil spát, zatímco on jen odpočíval. Právě v té době se k vraadům natáhlo Druovo kouzlo a řeklo jim o Rendelovi.</p>

<p>"To mě vystrašilo, mistře Zeree," řekl mladý Tezerenee s tváří ponořenou hlouběji do záhybů kápě. "Tvé dceři jsem pomáhal, ale jelikož jsi vraad, považoval bys to za dostatečný důvod k tomu, abys mě ušetřil, když stejně jako ostatní pronásleduješ děti dračího pána?"</p>

<p>Gerrod věděl, že nakonec se bude muset Druovi postavit, i kdyby jen proto, že druhý čaroděj byl jediný, kdo znal cestu ven. Sám by nikdy nedokázal zopakovat metodu, kterou Tezereneeové použili. Také si nebyl právě jistý, že to chce. Vždy z toho měl nepříjemný pocit, jako by konečné spojení vraadské mysli s hostitelskými těly vytvořenými z draků dalo vzniknout nějaké příšerné zrůdě.</p>

<p>"Kolik už je jich na druhé straně?" zeptal se Gerrod a vrátil Drua zpět do přítomnosti. "Jak dlouho ještě?"</p>

<p>"Prošla asi třetina, možná o něco víc." Stěhující se vraadové přecházeli zhruba ve stočlenných skupinách, což byl nevyřčený, ale symbolický odkaz na zakladatele, pro který se rozhodl. Skupiny, které s sebou měly jen to, co lidé a zvířata dokázali unést, vstupovaly do hraniční oblasti, jakmile ti před nimi zmizeli v lese. Tak zůstával postup dostatečně plynulý, aby to těm, kteří stále ještě čekali, zabránilo v šíleném úprku. "Dobře že nás nikdy nebylo víc než pár tisíc. Tohle by jinak nikdy nefungovalo."</p>

<p>"Bude to tam stejné?"</p>

<p>"Pochybuji." Zdálo se, že Gerrod by chtěl obsáhlejší odpověď, ale Dru mu ji nedal. Bylo zde příliš mnoho otazníků.</p>

<p>"Co se stalo s Meleneou?"</p>

<p>Pokusil se to odbýt, ale mladší vraad ho nenechal. Tohle bylo potřetí, kdy se vyptával na čarodějčin osud, snad proto, že nemohl uvěřit, že je pryč. Dru ho chápal; dokonce i teď měl chvílemi pocit, jako by ho sledovaly její oči. "Bojíš se, že by ses k ní mohl připojit?"</p>

<p>Jeho společník polkl. Dru to myslel jako žert, ale Gerrod se stále obával o svůj osud. "Ne! Ne," odpověděl rychle. "To jenom že... že..." Podíval se přímo na Drua, který se ze všech sil snažil zahlédnout oči někde pod kápí. "To jenom že mám stále pocit, jako by pro nás někde nechala poslední dárek. Tak jako nechala ten, co zabil Rendela."</p>

<p>Gerrod bratrovy smrti litoval jen málo. Bylo však zneklidňující vidět, že Tezerenee má stejné pocity jako Dru. Co to na Melenee bylo, zeje dokázala pronásledovat i poté, co ji Dru spravedlivě potrestal?</p>

<p>Jejich pozornost přitáhl nepokoj pod nimi. Blížil se jezdec, který se vrátil z druhé říše a hnal se k pevnosti, jako by jej pronásledovala horda nepřátel.</p>

<p>"Tiel Bokalee," řekl Gerrod. "Je to jeden ze Silestiho nových mužů." Teď, když byl Rendel mimo jeho dosah, chtěl Silesti udělat z mladého Teze-reneeho varovný přiklad. Jen zdráhavě připustil, že vraad v kápi je zcela jiný než zbytek jeho klanu a že ho stařešina opustil stejně jako všechny ostatní.</p>

<p>Když oba muži dorazili na nádvoří, nově příchozí, běžný příklad vraad-ské dokonalosti, právě sesedal z koně. Škubal rukou, jako by ho něco kouslo. Nejnovější z menších výpadů, který bouře podnikla; všichni na nádvoří byli zasaženi různě silnými bolestmi, které bez varování přicházely a odcházely. Možná to nebyl až tak malý útok. Jeden z vraadů ležel v komatu; spalující bolest v hlavě mu zničila mozek. Nikdo nepředpokládal, že se zotaví, ale Dru trval na tom, že ho i tak vezmou s sebou.</p>

<p>"Dru Zeree." Tiel Bokalee se mu uklonil na pozdrav. Gerrodovi se dostalo temného pohledu, ale ničeho jiného. "Máme návštěvu. Jednoho z dračího klanu."</p>

<p>Gerrod se odvrátil, i kdyby to neudělal, stejně by nebylo možné přečíst si jeho emoce.</p>

<p>Než Dru odpověděl, zvážil nejrůznější možnosti. Tohle nebyla vhodná doba, aby začali válku s Tezerenee. "A co udělal Silesti?"</p>

<p>"Trvá na tom, že je to tvoje záležitost. Tvé rozhodnutí bude jeho." Poslovi se volba nelíbila.</p>

<p>"To znamená, že musíš přejít." Gerrodovi se zachvěl hlas. "Jsou to moji zatracení příbuzní. Půjdu s tebou a ujistím se, že nemají za lubem ještě něco jiného."</p>

<p>Nevyřčeným důvodem bylo, že se mu stejně jako Rendelovi nelíbila představa, že by se měl odloučit od jediné osoby, která hájila jeho život. Pro ostatní vraady byl Tezerenee stále jen Tezerenee.</p>

<p>"Nezůstane tu nikdo, kdo by hlídal tenhle konec."</p>

<p>"To může udělat Sharissa. Důvěrník na ni bude dohlížet a bude tady i tvá elfská přítelkyně, aby jí pomohla." Gerrod ukázal na další skupinu vraadů, která již odjížděla. "Teď, když pochopili, jak spolupracovat, to funguje samo. Nebude mít moc práce. Hlavní část bouře jde stále mimo nás," dodal a trhl sebou v náhlém návalu ostré bolesti. "Naštěstí. Než se dostane na tvé panství, měli bychom být zpět. Měli bychom to tady dokončit, než začne být příliš divoká."</p>

<p>Dru cítil v rukou palčivou bolest. "Tak s tím skoncujme. Jenom mi dej chvíli, ať se mohu spojit s dcerou."</p>

<p>"Seženu dva koně."</p>

<p>Nepřítomně přikývl, neboť jeho mysl se už natahovala do dálky. Sharisso?</p>

<p>Otče?</p>

<p>Gerrod a já musíme odjet na druhou stranu. Přijeli Tezereneeové. Chci, abys tady na to dohlížela, zatímco budu pryč. Xiri a Sirvak ti pomohou. Jsem si jistý.</p>

<p>Zjevně měla strach, ale držela ho na uzdě. Rozumím. Nebude to nic strašného?</p>

<p>Myslím si, že žádná ze stran si nemůže dovolit bitvu. Pokud Tezereneeové někoho poslali, znamená to, že chtějí jednat. Barakas by bojoval, kdyby měl nějakou výhodu.</p>

<p>Pak tedy hodně štěstí.</p>

<p>Nechám na tobě, abys to řekla Xiri a Sirvakovi. Dávej pozor na bouři. To, co jsme dosud zažili, je jenom předehra. To nejhorší teprve přijde. Kdyby to vypadalo, že se přežene oblastí dřív, než všichni projdou... Na okamžik se odmlčel a uvažoval, co by udělala, kdyby to záleželo na ní. Dokonce i on by byl pod tlakem, kdyby měl přijít s řešením. Nakonec jednoduše pokračoval, pošli všechny skrz, ale ať nevypukne bezhlavý útěk. Spěch jich zabije víc než bouře.</p>

<p>Budeš zpět, než k tomu dojde, že ano?</p>

<p>Měl bych být. Přerušil spojení a doufal, že ji neovlivnily jeho vlastní emoce. Tváří v tvář bouři a skutečnosti, že neměli žádný kontakt se strážci, od kterých očekával, že tu už touhle dobou dávno budou, nebylo možné si zcela zachovat rozvahu. Vyčkávali, aby zjistili, zda mají vraadové dost rozumu, aby si s úkolem poradili sami? Pokud šlo o strážce a jejich záhadné pány, bylo toho mnoho, co dávalo velice malý smysl.</p>

<p>"Dolů, zatraceně!"</p>

<p>Hřebec Tiela Bokaleeho, černé zvíře, které Druovi jak podobou, tak povahou připomínalo nezvěstného Temného koně - najde bytost z Nicoty někdy cestu zpět? - se vzpínal a bil kopyty do země. Bokaleemu se s kletbami - protože se musel vystavit fyzickému nebezpečí, a nejednoduše použít magii - podařilo dostat zvíře pod kontrolu. Jakékoli zbytečné použití magie posilovalo narůstající výpady bouře, o což neměl nikdo zájem.</p>

<p>Po Druově noze přeběhlo malé tělíčko. Chtěl se podívat dolů, ale koleny mu projela trýznivá bolest a skončil napůl rozpláclý na nádvoří. Krysy nebo kouzelní skřítci byli rázem podružní ve srovnání s tím, jak přežít bolest.</p>

<p>Nakonec z toho byl milosrdně krátký záchvat, jehož jediným následkem byl neovladatelný strach, že když se postaví, bude to znamenat recidi-vu. Gerrod se právě vracel se dvěma osedlanými koňmi, ale pustil je a vrhl se k Druovi.</p>

<p>"Jsi v pořádku? Co se stalo? Slyšel jsem rzát koně..."</p>

<p>"Polekal se. Bylo to něco malého, ale pravděpodobně zplozeného bouří jako má bolest." Dru si vzpomněl na chaos v Meleneině pevnosti a uvědomil si, že musí mít méně času, než původně spočítal. "Zapomeň na to. Pojďme."</p>

<p>S Bokaleem v Čele opustili pevnost a zanedlouho vstoupili do temných přízračných zemí.</p>

<p>Nebudu se toho bát, opakoval si Dru stále dokola. Nemohl zapomenout na setkání s Nicotou a na řítící se chaos. Neměli ponětí, zda cesta skrz zůstane otevřená natrvalo. Řekli mu, že pronikání podněcovala mysl země, která kdysi byla jednotlivci zakládající rasy, ale strážce ve skutečnosti nikdy neřekl, že ji stále ovládají. Dokonce přiznal, že beztvářné vtělení svých pánů nechápou. Pokud to byl rozmar pánů dále zkoušet možné nástupce, pak by se Dru vůbec nedivil, kdyby kdykoli uzamkli Nimth a sledovali, zda lidé polapení uvnitř jsou dost inteligentní, aby nalezli jiné řešení. Měl nepříjemné podezření, že zakladatelé se od vraadů zase až tak neliší.</p>

<p>Slunce jasně zářilo, a když se náhle objevilo, téměř jej oslepilo. Dru zamrkal a rozhlédl se. Už prošli. Byl tak v zajetí obav, že mu cesta utekla. Čaroděj usoudil, že se s touto ztrátou dokáže vyrovnat.</p>

<p>Vraadové byli všude. To bylo první, čeho si Dru všiml. Byla to první věc, které by si všiml kdokoli. Lesy i otevřené plochy byly plné mužů a žen, kteří seděli, postávali nebo se procházeli. Jediné, co měli společné, byla aura jakési nevíry, nevíry, že obloha je modrá a vítr je jen jemný vánek. Nikdo si nepokusil postavit obrovskou pevnost.- ledaže to už zkusili a neuspěli - a vypadalo to, jako by se dokonce nikdo neoddělil a nevydal se hledat vlastní osud. Pokud vůbec něco, tak se vraadové drželi ve společnosti ostatních dokonce ještě víc než na Druově panství. Tam k tomu byli donuceni; zde je k tomu vedla narůstající nejistota. Čarodějovi lidé byli tak zvyklí vládnout všemu, co viděli, že měli problém vyrovnat se s novou a velice vzdorovitou zemí.</p>

<p>Stranou od ostatních stál viditelně nervózní osamělý Tezerenee. Na hlavě měl jednu z těch přileb, které zakrývaly obličej, ale Gerrod jej očividně poznal, protože zvedl ruku a vykřikl jeho jméno. "Lochivane!"</p>

<p>"Gerrode?" Muž ve zbroji se mírně uvolnil, pravděpodobně protože se domníval, že když s cizinci může jet jeden z jeho vlastních lidí, pak jeho život není v nebezpečí.</p>

<p>Silesti stál poblíž, dost blízko na to, aby Tezerenee věděl, že je tam kvůli němu, a dost daleko na to, aby měl dračí válečník rozum a nepokoušel si nic začít. Zachmuřený vraad Drua pozdravil, ale nic jiného neřekl a svým mlčením tak zdůraznil, že bude poslouchat, ale nebude se hovoru účastnit. Čas náležel Druovi.</p>

<p>Mistr čaroděj a Gerrod sesedli a setkali se s Lochivanem.</p>

<p>"Jak se má drahý otec?" zeptal se čaroděj bez tváře bratra. Zněl v tom hluboký a kousavý sarkasmus.</p>

<p>Lochivanovy oči se za úzkými štěrbinami v přilbě unaveně zavřely. "Je šílený vzteky, nebo možná jenom šílený. Zradil nás, Gerrode, Rendel nás zradil rase ptačích tvorů!"</p>

<p>"Jak případné! Vypadá to, že v dračím klanu jsou zrady normální!"</p>

<p>Dru společníka strohým pohybem ruky umlčel. "Řekl jsi ,ptačí tvorové'? Podobní lidem?"</p>

<p>"Velice. Používali tezerenskou taktiku a otec věří, že to musel být Rendel..."</p>

<p>"No, nemusíte si dělat starosti s tím, jak ho za jeho zločiny potrestat," skočil mu Gerrod do řeči. "Rendel je mrtvý."</p>

<p>Lochivan se chtěl vyptávat na podrobnosti, ale Dru na to neměl trpělivost. "Na tohle nemáme čas! Proč tě Barakas poslal?"</p>

<p>Druhý Tezerenee opět znervózněl, ale tentokrát z jiného důvodu. "On mě ne... ne přímo. On... poslal mě zjistit, co se tady děje a zda čelíme vyhlazovacímu útoku od našeho vlastního druhu stejně jako od ptáků. Já... když jsem viděl, co se děje, odvážil jsem se ukázat." Vrhl po Silestim kradmý pohled. "On se se mnou setkal a řekl, že pošlou zprávu skutečnému dobrodinci vraadů, tedy tobě, jak předpokládám, který rozhodne o mém osudu."</p>

<p>Dru se obrátil a podíval se Silestimu do očí. Druhý muž se ušklíbl, neboť už viděl jeho rozhodnutí. Gerroda Dru úplně ignoroval a pozorně si prohlížel Lochivana a pokoušel se najít muže, ne Tezereneeho.</p>

<p>"Proč jsi sem přišel?"</p>

<p>Lochivan se krátce usmál. Doteď měl určité pochybnosti. Nyní už ne. Věděl, že cizinec mu bude naslouchat. Klan stále ještě mohl přežít. "Pomozte nám. Pomozte nám zahnat aviany a získat území. Musíte to udělat. Tohle je i váš domov. Potřebujete naše schopnosti; my potřebujeme vaši sílu."</p>

<p>"Je to tvá nabídka, nebo nabídka tvého otce?"</p>

<p>"Samozřejmě má."</p>

<p>Gerrod si odfrkl, ale jinak je nepřerušoval.</p>

<p>"Tvá nabídka," přemítal Dru, kterého zaujala Tezereneeho neodbytnost. "Tvá nabídka a jakákoli, kterou by mohl přednést tvůj otec, se odmítá. Nebudeme pro vás tenhle svět zachraňovat."</p>

<p>Silesti se nyní usmíval. Oba Tezereneeové vypadali zmateně. Dru ukázal na zahálející dav. "Myslíš si, že bych je dokonce i já dokázal přimět, aby bojovali za klan Tezerenee? Myslíš si, že vůbec chtějí bojovat? Vypadá to, že chtějí?"</p>

<p>"Když se nespojíme, zahyneme všichni!"</p>

<p>"Tohle je nový... ne... tohle je skutečný svět. Má své vlastní zákony. Vyvolávali jste kouzla? Fungovala magie správně? V tvých očích vidím, že ne."</p>

<p>"Náš počet..."</p>

<p>"Nebude dostatečný. Většinu této pevniny ovládají pátrači." Když Dru použil toto jméno, odpovědí mu byla zdvižená obočí, ale nikdo jej nepřerušil. "Bojovali jste pouze s jednou skupinou. Dokonce ani společně ještě nemáme tu moc je nějak zastrašit. Jestliže to však má tak být, náš den přijde."</p>

<p>"Musíme do té doby přežít!" namítl Lochivan a ohlédl se k bratrovi pro podporu.</p>

<p>Gerrod pokrčil rameny, ale zkusil to. "Myslím, že by byl přístupný návrhům, mistře Zeree. Cokoli, aby zachránil klan."</p>

<p>"Kdybych věděl, co dělat, navrhl bych to. Stále mám starost o ty, kterým jsem pomohl přejít. Pokud naše přežití může zahrnout i Tezerenee, nemám námitky." Příliš mnoho ,pokuď, pomyslel si Dru. Pokud by jim strážci tentokrát pomohli, bylo by to vše, co může žádat.</p>

<p>Kvůli tobě to bude dovoleno, odpověděl náhle důvěrně známý hlas v jeho hlavě. Kvůli tobě a tvému úsilí, ne kvůli takovým, jako jsou tihle.</p>

<p>Dru se rozhlédl. Ostatní vraadové stáli nehybně a všichni ho sledovali. Také hlas slyšeli, ale věděli, že promlouval pouze k jednomu z nich.</p>

<p>Proč teď? Proč jste se vrátili až poté, co jsem toho musel tolik udělat?</p>

<p>Dotkl se jej pocit starostí a bezradnosti. Strážce si již nebyl jist svým místem ve světě. Ti, kteří se vrátili, s námi mluví stále méně. Jejich cíl je velmi podobný tomu, jaký mají ti, jimž jsme měli sloužit, ale chovají se způsobem, kterému nerozumíme a občas se nám nelíbí. Jsou našimi pány a něčím jiným. Nevíme, zda je máme poslouchat, nebo ne. Přinejmenším jeden z nás se odpoutal a ostatní navrhují, abychom se z této roviny stáhli a počkali, co mají beztvářní v úmyslu.</p>

<p>Poslali... poslali tě sem beztvářní?</p>

<p>Toto je má aktivita. Je to porušení starých zákonů, které na nás byly vloženy, a až ti pomohu, odejdu spolu s ostatními. Měl jsem pocit, že ti něco dlužíme. Představuješ potenciál, který musí mít na tvou rasu vliv. To zůstává stále stejné od prvních dnů, kdy se zakladatelé snažili vychovat následovníky. Konečně proto plním své povinnosti.</p>

<p>Co uděláš? Pro Drua nebylo snadné uvěřit, že stařešinu cokoli odvrátí od dobyvačných snů.</p>

<p>V tvé mysli jsem viděl toho lorda Barakase z Tezerenee. Tvému rozhodnutí by mohl odporovat, ale nebude odporovat rozhodnutí svého boha.</p>

<p>Tím teď jsi? Odnikud se objevil druhý hlas. Tak vykonáváš povinnosti, které vůči nim máš? Božství mnohem víc vypadá jako naše silná stránka.</p>

<p>Vraadové kolem Drua stáli jako zkamenělí a naslouchali počínající hádce mezi bytostmi, které nebyli schopní vidět ani cítit, ale pouze slyšet v hlavě. Pokud šlo o mistra čaroděje, jeho představivost mu umožňovala vytvářet obrazy tam, kde žádné nebyly. Viděl draka čelícího vlkovi, který se bohužel velice podobal Cabalovi.</p>

<p>Toto je mě dílo, sdělil falešný drak protějšku.</p>

<p>Jenom jsem ti přišel pomoci, řekl vlk úskočně. Přesně toto jsem si přál... být pán, ne služebník.</p>

<p>Stále svým způsobem sloužím! Toto se děje, aby byl dokončen původní úkol, který jsme dostali, když jsme ještě měli pány, jež jsme znali!</p>

<p>To je také mé přání. Jejich přání, když to dovolíš.</p>

<p>Ačkoli je Dru necítil, věděl, že k prvním dvěma se připojili i ostatní strážci.</p>

<p>Všichni jste s tím tedy srozuměni? zeptal se drak váhavým hlasem. Co bylo kdysi navrženo, bude vykonáno?</p>

<p>"Dru, co se děje?" zakřičel Silesti. Vraadové všude kolem stáli a zírali na oblohu, jako by jim to umožnilo vidět bytosti, které rozhodovaly o jejich osudu. Dosud si mysleli, že přišli do nové vlasti, a nyní přemýšleli, zda prostě jen neoddálili zánik.</p>

<p>"Buď zticha, hlupáku!" odsekl Gerrod, ale i on se na svého společníka tázavě podíval.</p>

<p>Zatímco vraadové mluvili, ostatní shromáždění strážci vyslovili souhlas s předloženým plánem, ať už byl jakýkoli. Dru nerozuměl ničemu, co se dělo, až na to, že došlo k naprosté vzpouře proti bytostem, které kdysi byly nezpochybňovanými vládci.</p>

<p>Není to vzpoura, človíčku, i když někteří by tomu rádi věřili, řekl strážce, který si Drua oblíbil.</p>

<p>Temnější se neklidně pohnul, ale na svůj protějšek nereagoval.</p>

<p>Falešný drak pokračoval. Tví lidé musí vykonat poslední cestu na místo, kde mohou zesílit na těle i na duchu. Jakmile tam budete, necháme vás být. Není správné, že zasahujeme.</p>

<p>Kromě případů, kdy je to nutné, zašeptal vlk v Druově mysli. Jen když je to nutné. Hlas i osobnost se příliš podobaly Melenee. Rád by věděl, zda se bytost dotýkala jeho vzpomínek a vytvářela si osobnost. Vypadalo to, že pouze ti strážci, kteří s ním doopravdy hovořili, na sebe brali nějakou podobu. Zbytek byl jako mravenci, a navzdory dřívějším tvrzením o individualitě všichni reagovali a cítili stejně.</p>

<p>Strážci učinili rozhodnutí. Bude se muset okamžitě vrátit na Nimth a oznámit to těm, kteří tam stále jsou, ale jestli...</p>

<p>Vědí to, přerušil jej strážce. Všichni vraadové kromě Tezereneeů to nyní vědí. Tak bylo rozhodnuto.</p>

<p>"K čemu nás vůbec potřebujete?" odsekl, neschopný zakrýt bezmocnost a hořkost v hlase. Proč se kvůli tomuhle tak strašně snažil?</p>

<p>Protože kdybys to neudělal, rozhodli bychom se nezasahovat a vraadská rasa by zanikla poté, co podruhé a naposledy selhala.</p>

<p>Zákon zakladatelů, uchechtl se vlk.</p>

<p>"Budete mě potřebovat pro Tezereneeho," prohlásil Dru nahlas, aby jej mohli slyšet všichni. "Barakas mi bude věřit víc než komukoliv jinému tady, dokonce i víc než své krvi. Bude vědět, že Tezereneeové se mohou beze strachu z odvety znovu připojit k vraadské rase." Doufejme, dodal v duchu.</p>

<p>Strážci poslední myšlenku možná zaslechli, protože falešný drak promluvil trochu uvolněněji. Bez tebe by to nemohlo být vykonáno... ani bez tohoto.</p>

<p>Gerrod se zavrtěl a ta malá část jeho obličeje, která byla vidět, zbledla strachy. "Beze mne?"</p>

<p>Bez tebe, zazněla velice rozhodná odpověď.</p>

<p>S těmito slovy svět zablikal a poslal Drua, který to téměř očekával, a Gerroda, který to nečekal, na místo masakru... kde se objevili před překvapenýma, přesto však hrůzu nahánějícíma očima lorda Barakase Tezereneeho.</p><empty-line /><p><strong>XXII.</strong></p>

<p>"Dru Zeree. Gerrode. Stěží jsem čekal, že některého z vás ještě uvidím."</p>

<p>"Ano, škoda, že, otče?" odsekl stařešinův syn. "Takhle se mnou raději nemluv." Dru rozhovor ignoroval a prohlížel si následky masakru, které se zbývajícím členům klanu dosud nepodařilo uklidit. Oblast byla posetá těly vraadů i pátračů. Nebylo nijak překvapivé, že si klan Tezerenee na útočnících vybral daň. Nicméně další větší útok by nepřežili, teď když jich bylo o tolik méně.</p>

<p>"Lochivan přišel za tebou, že ano, Zeree?" zeptal se lord Tezerenee a oči mu zahořely, když si všiml Druova zájmu o jeho ztráty. "Ztratil nervy." "Našel zdravý rozum, ó otče dobyvateli!"</p>

<p>"Zmlkni, Gerrode." Dru by rád věděl, proč se strážce rozhodl vyslat na setkání i vraada v kápi. Pokud šlo o samotného strážce, nebylo po něm ani vidu, ani slechu. Dru cítil jeho přítomnost, ale Barakasovi se strážce ještě neukázal. Proč?</p>

<p>Mladší Tezerenee ztichl. Jeho otec na ně upřeně hleděl, jako by přemítal, proč přišli. Čaroděj v rouchu, kterému se prozatím podařilo hádku umlčet, se rozhodl pospíchat. "Přešli jsme, Barakasi."</p>

<p>"Očividně." Blížilo se k nim několik mužů ve zbroji, kteří si nyní uvědomili přítomnost nově příchozích. Nejeden ukazoval na Gerroda. Dru začínal chápat, proč s ním zahalený vraad je. Gerrod byl jedním z nich, ale opustili ho na Nimthu. Nyní stál mezi nimi tváří v tvář otci. Byl jako maják, něco, co viděli z dálky a o čem věděli, že by to tam nemělo být.</p>

<p>"Ne jako vy," pokračoval Dru. "Našli jsme skutečnou cestu, která nám dovolila fyzicky přejít. Přicházejí další. Brzy zde bude celá vraadská rasa." Stařešinova tvář byla jako vybělená kost. "Blahopřeji ti a jsem netrpělivý. Proč mi neřekneš, proč tady doopravdy jsi? Podmínky kapitulace? To chceš? Myslíš si, že svěříme životy těm, kterým by se nic nelíbilo tak jako zaživa nás natáhnout na žebřík a tam nás mučit?"</p>

<p>Jakkoliv byla ta představa hrůzná, Dru nemohl popřít, že někteří by rádi udělali přesně to, co stařešina řekl. Jenže také věděl, že vraadové jsou schopní i jiných věcí.</p>

<p>"Nechme minulost rozplynout spolu s Nimthem, Tezerenee! Je načase, aby vraadská rasa splynula v lid, a ne v ohromnou masu zhýčkaných a krutých jedinců."</p>

<p>Dračí válečníci, muži i ženy, je nyní zcela obklopovali. Barakas se na ně zlostně podíval, ale neporučil jim vrátit se kjejim hrůzu nahánějícím úkolům. "Nic nepotřebujeme. Klan přežije!"</p>

<p>"Je tohle přežití?" vyzval jej jiný hlas. Když do středu kruhu vešla lady Alcia, všechny hlavy se k ní otočily. Stále to byla válečnice, krásná, elegantní a smrtící, ale v její tváři byly vidět známky vyčerpání. "Kolik dětí, které prý miluješ, musí zemřít? Mezi mrtvými jsou i Anrek a Hyria!" Její chladná tvář se jim začala hroutit před očima.</p>

<p>Dru si jména nedokázal zařadit, a jak se zdálo, ani stařešina ne. Mávl nad nimi rukou a vrátil se zpět k osudu, který by Tezerenee pravděpodobně čekal z rukou příbuzných. "Mohli bychom žít déle, kdybychom se vrátili do stáda, cizince, ale co je to za život, když nabízíš jen bolest?"</p>

<p>"Nemohu slíbit, že přijmou tvůj klan bez konfliktů. Kdybych to udělal, nevyčítal bych ti, kdyby ses odvrátil a odešel. Udělal bych totéž."</p>

<p>"Věci se změnily, otče," namítl Gerrod. "Většina lidí se změnila, i když pochybuji, že bude možné zapomenout."</p>

<p>"Byla to Rendelova vina! Kdybych mohl..." Barakas sevřel ústa, když ho výraz ve tváři lady Alcie varoval před možnou soukromou katastrofou, pokud vše bude dál svádět na syna.</p>

<p>Dru zalétl pohledem ke Gerrodovi, který se k němu obrátil, pokrčil rameny a z jeho zastíněné tváře nebylo možno vyčíst emoce. Ani jeden z nich neměl dojem, že je to vhodný čas mluvit o Rendelově smrti.</p>

<p>"Celá tahle debata je nesmysl!" Barakas se narovnal do plné výšky. Jeho zjev byl téměř ohromující. Všichni kromě Drua ustoupili nebo ztuhli. Dru čelil obrovskému vraadovi už předtím a udělal by to zase. "Nesmysl! Když se nespojíme, zemřeme všichni! Tuhle zemi musíme zkrotit, musíme ji sebrat stvůrám, kterými se to tady jen hemží! Nemáme kam jinam jít!"</p>

<p>Ještě mu o mně neříkej! varoval Drua náhle strážcův hlas, který mluvil pouze k němu. Jenom mu pověz, zeje zde jiné místo, kam se lze dostat. Ještě nenastal správný čas. Ať si vyslechne všechno, než...</p>

<p>Než co? Dru si rukou prohrábl stříbrný pruh vlasů, který si pořídil snad před tisíci lety, a řekl Barakasovi: "Za mořem na východě leží země. Víme, jak se tam dostat a jak zajistit, aby nás pátrači - aviani - neznepokojovali. Budeme mít zemi, kterou lze zkrotit, a čas obnovit síly. A také se znovu naučit našim čarodějným schopnostem. V tomto světě se musíme ubírat jinými stezkami než těmi, které z Nimthu udělaly hnijící skořápku, jíž teď je."</p>

<p>Mezi Tezerenee a hrstkou cizinců, kteří přišli s nimi a přežili útok, se šířil povzbudivý šepot a nadějeplné pohledy. Zdálo se, že Barakas zvažuje slova.</p>

<p>Jeho odpověď bude stejná, řekl Druovi strážce. Vybral si vlastní cestu a nedokáže najít způsob, jak se z ní odvrátit, aniž by utrpěla jeho pýcha a vláda. Ve strážcově hlase byla stopa překvapení. Raději by je tady nechal všechny marně bojovat až do konce a zemřít. Tyto věci jsem vídal až příliš často. Je to jeden z důvodů, proč v průběhu nekonečných věků zemřelo tak mnoho nadějí.</p>

<p>Co můžeme udělat?</p>

<p>Jen ještě chvíli zdržovat, to je vše. Pak bude nucen přijmout tvé podmínky.</p>

<p>Co to znamená? zeptal se čaroděj. Odpovědí mu bylo pouze ticho. Přeběhl mu mráz po zádech. Strážce plánoval ukázku síly, něco víc než výbušné vynoření ze země. To by mělo samo o sobě stačit. Na Drua to určitě dojem udělalo. Přesto si připomněl, že jakmile věděl, že vlk nezaútočí, velká část jeho strachu a úžasu se vytratila. Strážce měl tedy v úmyslu dát jim nějakou lekci... ale jakou?</p>

<p>"Prozradil jsi o vaší situaci příliš mnoho, Zeree," řekl stařešina, který náhle odkudsi načerpal sílu. Nálada jeho lidí se zhoršila a jeho zlepšila. Byli tak zvyklí, že je ovládá, že se nikdo neozval, dokonce i když v sázce byla jejich budoucnost, jejich vlastní životy. "Vraadové vždy žili z magie. Všichni vraadové kromě Tezereneeů!" Barakas se tvářil vítězoslavně. "Nedokázali byste přežít dokonce ani tam, kde by vás neohrožovali nepřátelé. Nikdo z vás neví, jak bez pomoci magie dlouho přežít! Nemoci, hlad, nehody, počasí.,. to všechno jsou okolnosti, kterým nerozumíte\ Pokud vůbec něco, tak vy potřebujete nás! Potřebujete naše znalosti, naši schopnost přežít! Možná by bylo lepší požádat o to, abyste se vy mohli připojit k nám, ne my k vám!"</p>

<p>"Neuvěřitelné," zamumlal Gerrod. "Lochivan přišel s úplně stejnou zpupnou nabídkou! I tváří v tvář tolika mrtvým dokážeš pořád vznášet takové nehorázné požadavky!"</p>

<p>Připrav se! varoval jej strážce. Víc o tom, co má v plánu, neřekl.</p>

<p>Vzduch se naplnil až příliš známým tlukotem velkých křídel.</p>

<p>"Vrátili se!" vykřikl jeden z Tezereneeů. V hlase mu nezněla dychtivost nebo odhodlání, ale spíše hrůza. Přes všechny boje na Nimthu nikdy necelili tak obrovsky početnému skutečnému nepříteli.</p>

<p>"Barakasi..." začal Dru.</p>

<p>"Teď je čas bojovat, ne žvanit, Zeree! Zjistíš, že není možné přenést se pryč; těmi prokletými talismany to nějak dokážou blokovat!"</p>

<p>Tezereneeové se už ze všech sil snažili připravit k boji. Vznesli se dva draci. V rukou se objevily zbraně všeho druhu. Lučištníci se rozmisťovali. Několik troufalých duší se ze všech sil snažilo zmobilizovat vůli natolik, aby dokázalo vyvolat dostatečná kouzla.</p>

<p>Lady Alcia zůstala pozadu, zatímco její manžel se rozběhl k lidem, aby jim vydal rozkazy. "Mistře Zeree, pokud máš cokoli, co nám pomůže, jak zřejmě naznačuješ, nadešel správný čas! Pokud ne, nepochybně zahyneš s námi!"</p>

<p>Gerrod se prudce otočil k Druovi. "Do čeho nás ten zatracený kus oživlé magie dostal? Nestačilo by nás prostě pustit z velké výšky dolů a sledovat, jestli dokážeme použít kouzlo dřív, než se rozplácneme o zem?"</p>

<p>"Jenom počkejte." Bylo snadné jim říci, aby čekali, ale právě teď bylo i pro Drua takřka nemožné věřit, zeje strážce neopustil.</p>

<p>Vy jste ale pesimistická cháska, ozval se vítaný hlas. Nastal čas, abych se objevil.</p>

<p>"Co to bylo?" zeptala se lady Tezerenee šokované, obracejíc se v marné snaze vidět něco, co vidět není. "Co to cítím?"</p>

<p>Z oblohy se snesli pátrači v tak velkém počtu, že to vyděsilo i nejstatečnější vraady. I sám Barakas, zjevně ohromený, zaváhal. Pro klan Tezerenee si nepochybně přišla smrt. Dokonce ani na vrcholku sil by nemohli doufat, že obstojí v boji s tolika nepřáteli. K nepříteli se pravděpodobně přidali další z hnízdišť na míle kolem. Jak se zdálo, měli pátrači jinou taktiku než lidé. Aviani zamýšleli vetřelce jednou provždy zničit, ne je postupně oslabovat.</p>

<p>Země vybuchla. Pouze Dru věděl, co se blíží. Všem ostatním to připadalo, jako by si svět vybral právě tento okamžik, aby ze svého povrchu smetl protivné malé tvory, kteří se na něm snaží dělat takový zmatek. Dokonce i Gerrod, který měl tušit, co se děje, se podíval pod nohy, jako by se pod ním vzápětí měla otevřít země.</p>

<p>Rozžhavená země a skály z nitra Barakasovy Dračí říše - Dru zjistil, že dokonce i on podlehl používání tohoto názvu, protože jiný neexistoval - se zvedly v tak zuřivém gejzíru, až se při prvotním výbuchu zdálo, že skropí všechny aviany i vraady v dohledu.</p><empty-line /><p>Uprostřed obrovského chaosu, v němž se pobíhající lidé snažili ukrýt a pátrači se horečnatě pokoušeli udržet dostatečně vysoko nad nebezpečím, Dru přemítal, co si o tom myslí sama země. Mysl země určitě musela vědět, co se děje a jak jeden z jejích dřívějších služebníků porušuje pravidla, stanovená v době, kdy ji ještě tvořily jednotlivé mysli zakladatelské rasy.</p>

<p>Možná to věděla. Možná nebylo jednání strážců tak odbojné, jak si mysleli. Podle toho, co viděl, byli prastaří mistrní manipulátoři.</p>

<p>Ostatním pomalu začínalo být zřejmé, že na žhavém gejzíru je něco zvláštního a znepokojujícího. Nikoho z nich nespálil; právě si začínali uvědomovat, že smrtící bouře nepřichází. Místo toho jejich pozornost postupně upoutal nezřetelný tvar, který Dru už rozpoznal. Obě strany byly tím pohledem jako očarované a obě věděly, že za to není odpovědný protivník.</p>

<p>Po téměř dokončených obrysech mohutného netvora, jehož podobu si strážce oblíbil, tančila duha. Drak vypadal tak pestře, jako by z duhy vyrašil.</p>

<p>Už se nebude válčit.</p>

<p>Bylo to řečeno jen s nepatrným důrazem, jako by mluvčí byl tak mocný, že pro něj tato bitva představovala jen drobnou mrzutost. Dru si dopřál krátký skrytý úsměv. Strážce měl smysl pro drama, smysl pro dokonalé načasování, kdy přednést poselství. Chápal, proč strážce vyčkával; věděl, že pátrači brzy zaútočí, možná dokonce načasoval setkání Drua s ostatními tak, aby dorazil těsně předtím. Nehrál drama jen pro vraady. Strážce se ujišťoval, že aviani nebudou mít zájem znovu překročit moře a podniknout druhou výpravu za tajemstvím zakladatelů.</p>

<p>Vypadalo to, jako by k pátračům tato poslední myšlenka již dorazila; pokusili se ustoupit, zjevně doufajíce, že se ukryjí v hnízdištích, dokud nebezpečí nepomine.</p>

<p>Ohnivá dračí hlava obrátila spalující pohled k vysokému ptačímu muži, který útok vedl. Znáš moc, kterou představuji. Poslechnete mne, nebo ani ptačímu lidu nebude dopřán klid.</p>

<p>Pátrači se jako jeden ve vzduchu zastavili, vznášeli se na místě, jak to jen šlo, a pokoušeli se vypadat neškodně jako holubičky. Dobře věděli, jaké jsou možnosti bytosti, která se před nimi tyčila, neboť strážce a artefakty z jeskyní zaváněli stejnou magií, a proto měli dost rozumu a přímý rozkaz poslechli.</p>

<p>Téměř by bylo nejlepší, kdyby země byly očištěny od vás všech! Byl by obnoven mír. Zůstala by rovnováha.</p>

<p>Vraady a pátrače spojil strach. Ozývaly se výkřiky a skřehotání, které z místa, kde Dru stál, nedávaly žádný smysl.</p>

<p>Falešný drak shlížel na bezvýznamné lidi. Za spásu můžete nabídnout jen málo, ale byla sjednána dohoda, která má vaše životy zachovat, dohoda s tím, který přišel mezi vás.</p>

<p>Oči několika tuctů vraadů se s novým úžasem otočily k Druovi. Dokonce i Barakas bývalého spojence pozoroval s nejistým výrazem... a proč ne? Neudělal snad draka znakem klanu a nezdůrazňoval jeho moc tak, že během staletí začal svým slovům věřit?</p>

<p>Zde ještě nenastal váš čas. Možná v budoucnu, až se přizpůsobíte zemi... nebo až vás země přinutí se přizpůsobit. Budete tam odvedeni se zbytkem svého druhu.</p>

<p>Několik Tezereneeů energicky přikyvovalo, neboť strážcova slova brali jako boží zákon. Gerrod si vedle Drua odfrkl.</p>

<p>"Dobře jim tak, že tu věc považují za skutečného vládce," zašeptal se škodolibým potěšením.</p>

<p>A pokud jde o vás, dračí hlava se opět soustředila na pátrače. O vašem osudu rozhodne budoucnost. Vraťte se do svých hnízdišť a snažte se, abyste přežili. Tyto bytosti vám nepatří, stejně jako způsoby prastarých. Smiřte se s touto zemí. Toto bude jediné varování, jehož se vám dostane.</p>

<p>Aviani, kteří pochopili, že byli propuštěni, s třepetáním křídel v panice uprchlí. Dru pochyboval, že si z toho vezmou ponaučení. Pravděpodobně se budou vyhýbat východnímu kontinentu, ale aby se jejich způsoby změnily i po jiné stránce, bylo nejspíš víc, než mohlo žádat dokonce i božstvo, byť falešné.</p>

<p>Ať vás ten, jenž je poznačen stříbrem, odvede k vašemu lidu a domovu, pravil ještě majestátnějším hlasem falešný drak, a pamatujte, že jsou zde ti, kdo na tuto zemi dohlížejí. Bylo by pro vás lepší, kdybyste to respektovali.</p>

<p>Navzdory strachu nebyl Barakas připravený právě teď vše opustit. Odvážil se přiblížit k sálající postavě a podíval se jí do toho, co mohly být oči. "Prolili jsme zde krev! Krev Tezereneeů! Nemůže zůstat nepomstěna! Tahle země má být naše! Sám jsi to řekl! Proč čekat na pozdější dobu?"</p>

<p>Všechno má svůj čas. Váš čas ještě nenastal. Krev, o které mluvíš, by ti to měla říci. Ve zbytečné smrti není žádná čest. Pak drak pronesl slova určená pouze Druovi. Bojím se, že až já a můj druh odejdeme z vašich životů, budeš si na tohoto muset dávat pozor. Navzdory své snaze si nemyslím, že nechá roky plynout v míru.</p>

<p>To jsem ti mohl říct i já, odvětil Dru.</p>

<p>Lord Tezerenee ztichl a přemýšlel nad slovy falešného draka. Bylo zřejmé, že velkolepá bytost má na něj vliv, bez ohledu na to, co říká. Nakonec přikývl. "Ano. Skláním se před tvou moudrostí." Mohutný muž se zatvářil pokorně a poklekl. "Chvála buď Drakovi z Hlubin, který nás povede k našemu osudu!"</p>

<p>Dru, ohromený úžasem, sledoval, jak kolemstojící Tezereneeové pomalu následují stařešinova příkladu. Jediné dvě postavy, které zůstaly stát, byl sám čaroděj a Gerrod, který nad chováním příbuzných zavrtěl hlavou.</p>

<p>Dru Zeree, musíš tyto dvě skupiny spojit. Dokážeš to?</p>

<p>Můžu to jen zkusit.</p>

<p>Dračí hlava ocenila jeho odpověď hlubokým přikývnutím. Pak tedy odejděme.</p>

<p>A to udělali.</p>

<p>V jednu chvíli byli shromáždění na místě, které se málem stalo místem posledního odporu Tezereneeů. V příštím okamžiku stál Dru uprostřed zalesněné oblasti v blízkosti přízračné krajiny vedoucí na Nimth a z něj. Na této straně pronikl rozeklaný kraj Nimthu do polí a lesů jako přízračný vřed; mistr čaroděj doufal, že mu už brzy věnuje poslední pohled.</p>

<p>Bylo zde několik dalších vraadů. Silesti s hrstkou těch, které mu určil jako podřízené, stál a čekal. Lochivan, který byl s nimi, vypadal velice ztrápeně. Bylo zřejmé, že čekají na Druův a Gerrodův návrat.</p>

<p>Gerrod se zhmotnil kousek za Druem a za Tezereneem v kápi se objevil jeho shromážděný klan. Přestože dračí klan v okamžiku náhlého přenosu klečel, nyní stál, samozřejmě s výjimkou příliš těžce zraněných. Ve chvíli, kdy Barakas pochopil, co se děje, předstoupil a postavil se vedle bývalého spojence.</p>

<p>Silesti si jich všiml a při pohledu na stařešinu se naježil. Ostatní vraadové se shlukli kolem něj. Lochivan stál tak nehybně, jak to jen šlo, protože nechtěl, aby došlo k něčemu nemilému, dokud byl tak blízko nepřátel.</p>

<p>Vše teď záleželo na Druovi. Umlčel stařešinu i Silestiho, když se oba pokusili promluvit. "Už toho bylo dost! Pomsta nám nikdy nepřinesla nic dobrého! Silesti, vážíme si jeden druhého, ale oba jsme nesli odpovědnost za stejně strašné věci, jaké udělali Tezereneeové! V jejich situaci by ses možná choval stejně! Je to tak?"</p>

<p>Když Silesti neodpovídal, Dru věděl, že se nemýlil. Přesto bylo ještě brzy si blahopřát. Ještě si mohou navzájem skočit po krku. "Toto je nový svět! Není to Nimth. Tento svět vám nedovolí zničit jej, aniž by se vás pokusil zničit jako první." Dru vytáhl poslední trumf, který oba soupeřící vraady zasáhne do srdce jejich víry. "Podívejte se na moc strážců. Přenášejí nás stejně snadno, jako bychom my přenesli hrst hlíny. Oni si žádají mír. Který z vás je ochotný je zklamat... a ospravedlnit se, až přijdou zjišťovat proč?"</p>

<p>Silesti hlasitě polkl. Opakovaně sledoval, jak je jeden vraad po druhém přenášen na místo, které strážce zvolil. Nedalo se popřít, že něco, co bez námahy odnášelo skupiny příslušníků rasy čarodějů, mělo moc.</p>

<p>1 Barakas, který stál proti němu, měnil názor. Jak strážce řekl, stařešinu bude v budoucnu nutné sledovat. Nyní však přeletěl pohledem ze Silestiho na Drua a pak zpět na své vyčerpané lidi. Viděl, jak snadno si dračí bytost poradila s aviany a jak jednoduché pro ni bylo uchopit a přemístit přeživší Tezerenee. Sen o dobývání však dokonce ani teď nebyl zcela zapomenut.</p>

<p>"Nenabídnu přátelství," odvětil nakonec stařešina. "Ale nabídnu spolupráci. Silesti, nikdy jsem neměl v úmyslu zbytek vraadské rasy opustit. Avšak byla to chyba mé vlastní krve, musím tedy přijmout největší díl odpovědnosti."</p>

<p>Slova měla tak blízko k omluvě, jak jen kdy někdo z úst pána dračího klanu uslyší. Silesti to věděl. "I já nabízím spolupráci... pod podmínkou, že poslední slovo bude mít Dru Zeree."</p>

<p>Ačkoliv Dru očekával, že nakonec dojde k něčemu takovému, zoufale si přál odmítnout. Pro vraadskou rasu už vykonal víc než příslušný díl. Teď už si přál jen odpočívat. Přesto věděl, že nejistý triumvirát, který se zde očividně vytvořil, má větší šanci na stabilitu než nikým nekontrolované prosté spojenectví dvou rivalů. Na Druovi bude udržet mír, jako už mnohokrát.</p>

<p>Barakas zalétl pohledem k Druovi dostatečně rychle, aby si všiml čarodějovy reakce na to, že byl zvolen do nechtěné pozice, a přikývl. "Souhlasím, pokud souhlasí i mistr Dru."</p>

<p>Neměl na výběr. "Souhlasím."</p>

<p>Nikdo ani nenavrhl, aby si potřásli rukama. Dru pomalu vydechl úlevou, že alespoň tohle mají za sebou. Jeho pozornost si žádaly jiné záležitosti, záležitosti, ze kterých se mu během návratu Tezereneeů svíraly vnitřnosti. "Silesti! Má dcera a má... má nevěsta. Přešly v pořádku?"</p>

<p>Silesti přešlápl a vypadal spíš jako dítě přistižené při nějakém uličnictví než jako mistr čaroděj. "Po skupině, která dorazila hned po vás, se neobjevil nikdo. Poslal jsem Bokaleeho zpátky, aby se podíval, co se děje." Vraad vypadal rozpačitě. "Ještě se nevrátil."</p>

<p>"Nevrátil se? A tys mi nic neřekl? " Dru se rozhlédl po nejbližším vhodném zvířeti. Nejblíže byl okřídlený drak, patřící jednomu ze Silestiho nových stoupenců. Beze slova se ke zvířeti rozběhl.</p>

<p>"Mistře Dru!" zavolal Gerrod. "Počkej!"</p>

<p>"Zeree!" zahřměl stařešina.</p>

<p>V tu chvíli pro něj nebyli důležití. Jeho úspěch, když přivedl vraadskou rasu do nového světa a ošetřil, když už neuzdravil, rány mezi Tezerenee a ostatními, by neznamenal skoro nic, kdyby se Sharisse a Xiri nepodařilo přejít dřív, než strážci Nimth uzavřou.</p>

<p>"Dej to sem!" nařídil. Ohromený jezdec mu podal otěže. Dru vyskočil drakovi na hřbet a pobídl netvora vzhůru. Drak se chvíli bránil, nejistý, proč na něm jede tenhle cizinec, ale Druova zuřivá mysl ho přemohla. Roztáhl mohutná křídla a rychle vzlétl k obloze.</p>

<p>Celá cesta byla jako rozmazaná skvrna, dokonce ještě víc než ta předchozí. Dru hleděl na překrývající se krajiny, aniž by je skutečně viděl. Viděl jen obrazy Sharissy, Xiri, a dokonce i věrného Sirvaka. Když si drak poprvé uvědomil, že jeho nový jezdec má v úmyslu vrátit se do přízračné země, začal se znovu vzpínat, ale nyní letěl tak rychle, jak jen mohl, poháněný stejně tak strachem z čaroděje jako z okolní znepokojující krajiny.</p>

<p>Nimth přivítal Drua bouří, ve srovnání s níž vypadala jeho zuřivost jako maličkost.</p>

<p>Podcenil jak rychlost, tak nebezpečí. Všude vířila tornáda. Blesky posely zem krátery. Dru rozeznal něco, co mohly být spálené ostatky jednoho nebo více vraadů, ale byl příliš vysoko a počasí bylo příliš hrozné, než aby ztrácel čas tím, že se podívá blíž. Jenom se modlil, aby mezi mrtvými nebyli ti, které hledá.</p>

<p>Mlha, která představovala to nejhorší z magické bouře, ke hradu ještě nedosáhla, ale rychle se blížila. Dru věděl, že pokud to, co zatím viděl, byla jenom předzvěst, nikdo maelstrom nepřežije.</p>

<p>Na jezdci i drakovi se začaly rozstřikovat kapky a čaroděje jako prvního napadlo, že navzdory vší pravděpodobnosti skutečně prší. Tato myšlenka se rozplynula, když drak v agónii zařval a Dru zjistil, že mu tekutina vypaluje v šatech díry.</p>

<p>Když zamířil se zraněným zvířetem na nádvoří, rozeznal několik vraadů, kteří se ze všech sil snažili zorganizovat poslední přechod. Muselo jich být několik set. Než se dostanou na druhou stranu, nemálo jich zahyne. Potěšilo jej však, když viděl, že se zbylí vraadové chovají tak spořádaně, jak to jen jde. Zjevně již zažili následky deště kyseliny, protože většina z nich připomínala chodící sloupy látky a brnění.</p>

<p>Přemýšlel, jak se mohl v odhadu tak mýlit. Co mohlo bouři tak zesílit? Když přistál, několik vraadů ustoupilo. Předal vřískající bestii jednomu z těch, kteří navzdory nebezpečí počkali. "Jak dlouho bude trvat, než vyrazíte?"</p>

<p>"Několik minut! Víc ne!" odpověděla zahalená postava. "Moje dcera?" "Tvé mládě nikdo neviděl!"</p>

<p>Dru opustil draka i vstřícného vraada, který ho držel, a odklopýtal do bezpečí hradu.</p>

<p>"Sharisso! Xiri! Sirvaku!"</p>

<p>Nepřišla žádná odpověď. Pokusil se k nim dosáhnout myslí. Zda odpoví Xiri, bylo sporné, protože se o spojení s ní nikdy nepokusil, ale doufal že jeden z ostatních... Pane?</p>

<p>Sirvaku! Kde jste?</p>

<p>Ve tvé pracovně. Paní se snaží zadržet tu nejhorší bouři. Něco narušilo rovnováhu, říká paní Sharissa!</p>

<p>Pověz jim, že už jdu! přikázal a už mířil k pracovně. Vědí to.</p>

<p>Dru přerušil spojení, aby si situaci lépe promyslel. Jeho dcera a Xiri bojovaly ztracenou bitvu, ale pokud by se jim podařilo získat ostatním o trochu víc času, stačilo by to. Několik minut pro lidi venku, aby odešli, a několik dalších pro ně tři - čtyři, počítaje v to Sirvaka - aby je následovali.</p>

<p>Vyběhl po krátkém schodišti dřív, než si uvědomil, že by tam žádné schody být neměly. Udýchaný čaroděj se rozhlédl kolem. Mířil pryč od místa, kam chtěl jít. Schopnost hradu měnit tvar podle požadavků svého pána překročila meze, které jí stanovil. Nyní se hrad měnil takřka náhodně. Mohlo se stát, že se do pracovny nikdy nedostane. Sirvaku?</p>

<p>Žádná odpověď. Něco bránilo spojení. Něco blokovalo jeho mysl. V cestě mu stálo něco obrovského. Dru letmo zahlédl zuby, modrozelenou srst a oči, které mu až příliš připomínaly ztracenou čarodějku, a pak ho zleva zasáhla mohutná tlapa a mrštila jím o zeď, která se tu zdánlivě objevila jen proto, aby zastavila jeho let. Vraad sklouzl na podlahu, kosti se mu pod silou nárazu chvěly a hlava hrozila rozskočit se vedví. Oči ho odmítaly poslouchat, a stěží dokonce dokázal rozeznat přibližující se postavu útočníka. "Kde je moje paní, drahoušku?" zeptal se Cabal ve vrčící parodii na svou paní. "Musí vidět, co Cabal udělal, aby ji potěšil!"</p>

<p>Mohutný vlk při chůzi kulhal - na jedné tlapě měl těžké zranění od kousnutí, které, jak se zdálo, odpovídalo právě velikosti Sirvakova zobáku.</p>

<p>"Cabal by si s tebou mohl hrát dlouho i krátce, maličký! Řekni, co jsi udělal s paní, a bude to krátké!"</p>

<p>Dru se pokusil zdržovat v naději, že se mu mysl dostatečně vyjasní, aby se mohl bránit. "Jak ses... sem dostal? Kde jsi byl? Neviděli jsme tě!"</p>

<p>Jak čaroděj tušil, Cabal byl stejně ješitný jako Melenea. "Paní nesla Cabala ve váčku! Když sem vstoupila, pustila Cabala ven a nařídila, že musí způsobit spoušť!" Druovo zorné pole zaplnila nekonečná řada ostrých zubů. "Cabal použil vlastní magii, aby povzbudil bouři! Poslouchá Cabala, jako Cabal poslouchá paní Meleneu!" To bestii připomnělo, co chce od postavy, která jí ležela u nohou. "Kde je paní?"</p>

<p>Teď! pomyslel si Dru. Musím udeřit teď, když se jeho mysl obrátila k ní! Pokusil se soustředit, ale Cabal se okamžitě natáhl a udeřil ho zraněnou tlapou. Důvěrník zaskučel, ale kdyby se pokusil použít druhou přední tlapu, pravděpodobně by upadl. Na rozdíl od Drua se Melenea nenamáhala s uzdravováním svého výtvoru. Proč se obtěžovat? Vždycky si mohla vyvolat dalšího.</p>

<p>"Chyba, zrádce paní. Neodpovídáš, musíš si hrát s Cabalem." Vlk široce rozevřel tlamu a chtěl se zakousnout vzpírajícímu se vraadovi do nohou a potrhat ho.</p>

<p>Pane! Běž!</p>

<p>Na oči nic netušící bestie zaútočila okřídlená postava. Zotavený Sirvak drásal Cabala dlouhými pařáty. Větší důvěrník zavyl strachem a bolestí, když mu po čenichu začala téct krev.</p>

<p>"Bolest! Oči!"</p>

<p>Cabal reagoval nazdařbůh, ale Sirvak, rozhodnutý dát Druovi co nejvíc naděje, vyčkával o okamžik déle, než měl. Vlk vymrštil zdravou tlapu rychlostí šípu a menšího tvora zachytil. Cabal položil tlapu na zem a Sirvak zůstal pod ní.</p>

<p>Dru se doplazil ke schodům, ale když viděl, co se děje, pokusil se jednat. Jenže dokonce i teď mu bolest, z níž mu třeštila hlava, znemožňovala soustředit se natolik, aby mohl udělat něco víc než jen marně křičet.</p>

<p>"Sirvaku!"</p>

<p>Černozlatý důvěrník měl čas právě tak jednou zaskřehotat a pak ho Cabal rozmáčkl.</p>

<p>"Sirvaku, ne!" ozval se Sharissin zděšený hlas. Stála za obrovským vlkem, tvář napjatou hrůzou ze smrti jediné bytosti, kterou v dětství mohla nazývat přítelem.</p>

<p>Melenein odkaz se pokusil otočit a sevřít ji, ale uklouzl. Cabal se příliš dlouho snažil stát jen na zraněné noze. Modrozelená obluda nedokázala udržet rovnováhu, protože zároveň balancovala na Sirvakově znetvořeném těle, a proto stála velmi nejistě. Nestvůra sklouzla do půlky schodiště a málem strhla Drua s sebou.</p>

<p>"Kde jsi?" vykřikl Cabal, pokoušeje se postavit. "Pojď a hraj si s Cabalem!"</p>

<p>Byl slepý. To se Sirvakovi podařilo. 1 když je Cabal stále mohl vycítit, vůbec nic neviděl.</p>

<p>Sharisse bylo jedno, zda nestvůra vidí, nebo ne. Dru se podíval nahoru a uviděl, jak se jeho dcera i Xiri blíží ke schodišti. Sharissina tvář byla chladná a smrtící. Poprvé vypadala jako skutečný vraad.</p>

<p>K hrůze otce i elfky zavolala na zabijáka, který se na schodech potáci-vě zvedal na nohy. "Stojím nad tebou, Cabale. Jsem tady nahoře! Hraj si se mnoul"</p>

<p>"Sharisso! Uteč!" zařval šíleně Dru. Doufal, že alespoň upoutá vlkovu pozornost. Hlavu už měl téměř jasnou. Kdyby jen Cabal ještě chvíli klopýtal kolem...</p>

<p>"Mluv se mnou, Shari, drahoušku! vyštěkl Cabal, opět napodobující svou paní.</p>

<p>"Budu víc než jen mluvit!" Zuřivost podněcovala její slova i vůli.</p>

<p>"Pojď..." Jen tak daleko se Cabal dostal, než celé jeho tělo zachvátily plameny. Netvor zařval a v hlase mu zněla bolest i žalující tón. Kromě děsivé nestvůry nehořelo nic. Dokonce ani Dru, který ležel téměř na dosah magického zabijáka, necítil žádný žár.</p><empty-line /><p>Cabal se ve snaze o záchranu pokusil o jedno ubohé kouzlo. Pokus selhal a s ním padl i vlk. Planoucí bestie se za žalostného vytí zhroutila. Oheň nevyhasl, dokud z Meleneina posledního kousku nezůstalo vůbec nic. Dru poznal zdroj dřívějších obav, pocitu, že Melenea stále vyčkává. Měl podezření, že drobné stvoření, které mu přeběhlo přes nohu, mohlo být dokonce důvěrník. Takhle maličký se mohl pohybovat z místa na místo a působit zmatek, jak si jeho paní přála.</p>

<p>S tím byl teď konec.</p>

<p>Vyčerpaná a znechucená Sharissa se zapotácela, ale Xiri ji zachytila. Oba vraadové se na sebe podívali. Dru přikývl a usmál se, i když věděl, že ani jeden z nich není šťastný.</p><empty-line /><p><strong>XXIII.</strong></p>

<p>Hrom zvenčí ohlásil záměr bouře pokračovat, ať už s Cabalovou pomocí, nebo bez ní. Pronikavý hluk je všechny vrátil do reality a do nebezpečí současné situace.</p>

<p>"Musíme odejít, jak nejdřív to bude možné," zavelel Dru, zatímco pomalu a nejistě vstával z podlahy. "Vezměte si, co potřebujete, a pojďte se mnou!"</p>

<p>Sharissa nebyla schopná promluvit, ale podívala se na Xiri. Elfka byla nezvykle vážná. "Sirvak... se o všechno postaral. Dole na nás čekají poslední z tvých koní. Věděli jsme, že nemůžeme zůstat o mnoho déle. Když jsme se tě pokusili kontaktovat, abychom ti řekli, abys zůstal na místě, že se připojíme my k tobě, nemohli jsme tě najít." Ukázala na pár zbytků popela, které označovaly Cabalovu ohnivou smrt. "Předpokládám, že to on blokoval spojení. Sirvak se nabídl, že poletí napřed a najde tě. Už se obával nejhoršího."</p>

<p>Dru, který nechtěl, aby to znělo bezcitně, odvětil: "Pak není důvod tu zůstávat. Vy dvě běžte ke koním."</p>

<p>"Co uděláš, otče?" zeptala se Sharissa, konečně schopná stát bez pomoci. Doširoka rozevřené oči jí dodávaly prázdný vzhled.</p>

<p>"Najdu něco vhodného, co poslouží jako rubáš," řekl tiše a zkoušel, zda je schopen stát bez opory. Upřeně se zahleděl na ostatky nejvěrnějšího služebníka. "I když Sirvak zemřel na Nimthu, tohle místo jeho tělo nedostane. To nedovolím."</p>

<p>Sharissa se vděčně usmála a pak nechala Xiri, ať ji odvede po schodech dolů a pryč od tragické scény. Dru počkal, až bude sám. Poklekl u zbitého těla a zvedl ho. Když ho odnášel a v duchu pátral po něčem, co by důvěrníkovu rozdrcenému tělu dodalo řádnou důstojnost a čest, zašeptal ke zplihlému tělu jediné bytosti, která kdy skutečně znala bolest v jeho mysli a srdci, protože od svého stvoření byla čarodějovou součástí: "Je načase jít domů, Sirvaku. Je čas si odpočinout... konečně."</p>

<p>Příchod pátého dne nového života zastihl vraady stále živé a zdravé. Tezereneeové, i když většinou nevítaní, se ukázali jako nanejvýš užiteční. Jejich vybroušené nadání pro nemagické záležitosti z nich udělalo učitele ostatních. Na oplátku se jim dostalo určitého nevraživého respektu, o kterém Dru doufal, že se časem rozvine ve větší přízeň. Nicméně neměl v úmyslu do té doby hladovět.</p>

<p>Žili ve zbytcích zničeného města prastarých. Už se dohodli, že místo aby si postavili nový domov, opraví ten, který jim staří zanechali. Jen málo z nich mluvilo o tom, že odejdou pryč a založí si vlastní panství, i když Tezereneeové měli sklony žít na opačné straně města. Místa bylo víc než dost. Město se táhlo do hloubky i do výšky. Mnoho budov spojovaly podzemní místnosti a tunely, jejichž průzkum by zabral měsíce a možná i roky. Podzemní prostory vypadaly neškodně, přesto byl Dru v otázce jejich průzkumu opatrný. Nakonec nad tím mávl rukou jako nad typicky vraad-ským povahovým rysem. Po tolika staletích, kdy měl pro sebe tak rozlehlý kus země, bylo těžké zcela přijmout nové uspořádání. Nebyl jediný, kdo se tak cítil, ale ani Dru, ani ostatní by současnou situaci za minulost nevyměnili.</p>

<p>Silesti dále organizoval převážnou část vraadů. Triumvirát stále pracoval. Dru neustále přemýšlel, jak dlouho to vydrží. Sharissa prohlásila, že je prostě jen pesimista.</p>

<p>Mezi přistěhovalci byla oblíbená. Sharissa se nyní sebejistě procházela mezi ostatními a její porozumění v době, kdy se většina lidí pokoušela vyrovnat se změnami, velice pomáhalo. S magií to bylo stále ošemetné. Nejlépe šla Druovi, který se učil od nové manželky.</p>

<p>Spolu se svou elfskou ženou teď Dru stál poblíž místa, kde objevili poslední útočiště zakladatelů. Dru sem přicházel každý den s nadějí, že najde trhlinu vedoucí do jejich světa. Byl zvědavý, jakou budoucnost beztvářné bytosti pro vraady plánovaly nebo zda by prostě uprchlíky nechaly na pokoji. Jeho snaha byla bohužel až doposud úplně mamá. Po trhlině nebylo ani stopy. Pozorně si oblast prošel. Průchod byl zapečetěný.</p>

<p>Dnes to však bylo jiné. Když se toho rána probudil, důvěrně známý hlas v jeho mysli tiše řekl: Přijď na místo, kde jsme se poprvé setkali, človíčku. Přijdu tě tam uvítat.</p>

<p>Sharissa mapovala město, což přinášelo užitek všem, a toho dne už vyrazila za prací. Na nové místo si zvykla lépe než kterýkoli jiný vraad, a kdykoli se mluvilo o výpravě do nějaké oblasti, byla nesporným vůdcem. Dma těšilo, že poté, co ji celé ty roky nestydatě držel zavřenou -jak se domníval, pro její vlastní dobro - si jeho dcera našla své místo.</p>

<p>Gerrod byl jediný člověk kromě Druovy nevěsty, s kým si Dru povídal. Vraad zahalený v kápi však žil daleko od ostatních. Ti, které Tezereneeové opustili, mu zcela nevěřili, a mezi vlastními nebyl o nic vítanější, ne dokud je vedl Barakas. Na vkus svého otce se Gerrod stal příliš nezávislým. Stařešina nechtěl, aby jeho příklad zamořil klan. Dm mladému vraadovi nabídl pozici zástupce, ale Gerrod si zvolil samotu. Také pracoval na tom, aby byl znovu schopný pořádně používat své schopnosti, ale pravděpodobně jiným způsobem než elfové. Dm opět věděl, že i toto je jeden z mnoha problémů, které ještě nevyřešili.</p>

<p>Nyní s ním uprostřed zničeného náměstí stála jen Xiri, ale už to nebyla Xiri. Jmenovala se Ariela. Důvodem, proč mu nikdy neprozradila rodné jméno, bylo to, že tradice jejího klanu říkala, že jméno má být uchováváno v tajnosti a odhaleno až muži, kterého si vezme za manžela. V okamžiku pravdy, poté co se jeden dmhému zaslíbili, řekla bývalá Xiri Druovi, že jí vyklouzla poznámka o tomhle tajemství, protože ji to k němu přitahovalo od prvního okamžiku, navzdory tomu, že byl nenáviděný vraad.</p>

<p>Dm vycítil strážcovu přítomnost dřív, než k němu bytost promluvila.</p>

<p>Zvyk brát se nám byl znám díky způsobům zakladatelů. Gratulujeme vám. Také vyjadřujeme soustrast, tak jak jen tuto emoci chápeme, se smrtí tvého věrného služebníka.</p>

<p>"Děkuji." V prázdnotě tohoto místa se Dmovi mluvilo pohodlněji nahlas, dokonce i k bytosti která neměla tělo. Přál si, aby se strážce nezmínil o Sirvakovi; ani po pěti dnech se bolest nezmírnila. Dm ji mohl odsunout, ale stále byla zde.</p>

<p>Musíme tě pochválit i za úsilí, které věnuješ svým lidem, človíčku.</p>

<p>Tohle k něčemu směřovalo. Dm to cítil. Stiskl Xiri - Arielu - jako by jej od ní mohli každou chvíli odtrhnout.</p>

<p>Nyní tuto rovinu opouštíme, Dru Zeree, ale budeme ji stále sledovat. Otázka, jak se vypořádat s těmi, kdo jsou, a již nejsou našimi pány zůstává nevyřešena, a možná dokonce nikdy nebude, což je něco, čemu bys mohl rozumět. Takto jsme se však rozhodli: Nikdo mezi ně nebude zasahovat nebo se jim pokoušet jakkoli ublížit. Je velmi pravděpodobné, že podniknou vlastní kroky, ale pokud to nyní není v jejich moci, budeme jednat místo nich. Všichni tví lidé o tom budou vědět, až se zítra probudí.</p>

<p>"Tak proč jsi mě zavolal, když to chceš oznámit všem?"</p>

<p>K tomu se hned dostanu. Strážce zaváhal a pak pokračoval rychleji. Nimth je uzavřen. Nemohl být zničen, aniž by to narušilo tento svět. Ve vašem zájmu byste jej neměli hledat. Chaos, který na Nimthu nyní vládne, přinese jen potíže.</p>

<p>To nebude problém poslechnout. Dm by rád věděl, proč by kdokoli chtěl otevřít novou stezku do Šíleného světa.</p>

<p>Nyní se dostáváme k odpovědi na tvou otázku. Zavolat tě sem nebyl můj nápad. Pouze jednám jejich jménem a možná jsem je pochopil špatně.</p>

<p>"Je?" zeptala se Ariela tónem naznačujícím, že ví, o kom strážce mluví.</p>

<p>Před nimi se zhmotnila Brána, vysoká a děsivá. Po jejích veřejích jako obvykle pobíhaly temné ještěrovité postavičky, ale stále při tom upíraly pohled na dvě postavy, stojící poblíž.</p>

<p>Z Brány se vynořily dvě z beztvářných bytostí. Stále nebylo možné je rozeznat a Dru usoudil, že to nestojí za námahu. Dvě postavy bez tváře. Stály proti nim a čekaly.</p>

<p>Ticho přemšil strážce. Chtějí tě učit. Chtějí, abys o tuto zemi pečoval. A domnívám se, že nejvíc ze všeho si přejí, abys pomohl udržet naživu budoucnost.</p>

<p>Dru cítil, zeje to pravda. Zda to byl pokus před ním stojících bytostí sdělit svou touhu, nebo prostě něco, co vyčetl z jejich postoje, nedokázal říci. Čaroděj pouze věděl, že jim přesně rozumí. On a další jemu podobní budou svým způsobem strážci, právě jako falešný drak a jeho dmh.</p>

<p>Ne, mnohem víc, dodala bytost. Stále budeš součástí budoucnosti; jsi příliš důležitý, než aby ti to bylo upřeno. Ostatní ještě nejsou připravení, aby byli ponecháni vlastním záměrům. Určitým způsobem ti budu závidět. Máš předurčený osud. Ty a tví lidé se budete měnit a růst tam, kde my už nemůžeme.</p>

<p>Čaroděj se obrátil k manželce. Dru věděl, jak by se rozhodl, kdyby jí nikdy nepotkal. Byli však partneři. "Tak ještě tahle poslední cesta?"</p>

<p>Usmála se na něj, stejně jako on připravená výzvu přijmout. "Poslední cesta, ty mizerný vraade."</p>

<p>Beztvářné postavy jim ustoupily z cesty. V poslední chvíli pohlédl Dru na oblohu, jako by tam mohl zahlédnout strážce. "A co Temný kůň? Mám kvůli němu pořád špatný pocit. Neměli jste právo poslat ho zpátky, dokonce i když odtamtud přišel."</p>

<p>Jestliže se obyvatel Nicoty, jak jsi to místo nazval, vrátí, už ho znovu ne-vypovíme... a myslím si, že ten, kterého nazýváš Temný kůň, se zaručeně vrátí. Je dokonce možné, že z místa, kam odcházíš, budeš dokonce schopen mu v jeho úsilí pomoci.</p>

<p>"Pak tedy ještě jednu věc. Myslíš, že naše rasa uspěje? Opravdu myslíš, že máme nějakou naději?"</p>

<p>Teď ano. Strážcův hlas vyhasínal. Jeho úkol skončil. A co je důležitější, oni také.</p>

<p>Dru se na odcházející bytost vděčně usmál. Když už její přítomnost necítil, obrátil se k manželce, která mu stiskem ruky dala najevo, že je připravená.</p>

<p>Prošli portálem a vstoupili do komnaty světů.</p>

<p>V komnatě byly další beztvářné postavy v kápích. K Druovu překvapení se nově příchozím poklonily. Jeden z nich, nejspíš ten, který měl nejblíže k vůdci, zamířil k Druovi a natáhl částečně utvořenou ruku v nezaměnitelném gestu.</p>

<p>Dru ji stiskl a z nějakého důvodu se konečně skutečně cítil doma.</p><empty-line /><p>Richard A. Knaak Zahalená říše</p>

<p>Anglický originál The Shrouded Realm</p>

<p>Překlad Hana Vlčinská</p>

<p>Obálka Jan Patrik Krásný</p>

<p>Grafická úprava obálky Jan Patrik Krásný</p>

<p>Jazykový redaktor Jiří Popiolek</p>

<p>Odpovědný redaktor Libor Marchlík</p>

<p>Vydalo nakladatelství FANTOM Print</p>

<p>jako svou 85. publikaci</p>

<p>Vydání 1.</p>

<p>Ostrava 2007</p>

<p>Tisk Printo, s.r.o., Ostrava</p>

<p>Doporučená cena vč. DPH 219Kč</p>

<p>www.fantomprint.cz</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
</section>

</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCALKAfMDASIAAhEBAxEB/8QAHAAAAgMBAQEBAAAAAAAAAAAAAwQCBQYBAAcI/8QATBAA
AgEDAwIEBAQEAgcHAQYHAQIDAAQRBRIhMUEGE1FhIjJxgRRCkaEjUrHBFdEHJDNDYnLhFjR
TgpKy8EQ2VWNkdJPxJTVFVKKD/8QAGgEAAwEBAQEAAAAAAAAAAAAAAQIDBAAFBv/EADcRAA
ICAQMCBAQGAgICAQUAAAABAhEDEiExBEETIlGRYXGB8BQyobHB0SPhBUJS8TMkgpLS4v/aA
AwDAQACEQMRAD8A0KttIxTcL7h2P2pLHP2FFiYocZr4iR9JWw2Uxkj09K4j9jj9KnG4Yfao
NH3oJigZk5yMfpSk0eeR/Snjkjml5F2n61VOgiPIPP8ASiq2AMY/SvSpg5FRWrcgYTcTzxX
t30qIx0JrjcdKAANwvORgUtKxZOeopuTkUjLlSarESQLzMD3FSVw31+lAbk15Gw1VolYUty
f8qLGxPpQSanE2eK5hiNwSYfnirJGyvQYqpGQaft5MrzUZruVQdCckYFH5xz/Sgr1oyqCKi
xjrYKdv0pQkh8cfpTxUYpSRcPXRAyQdgODioE8/9KnjgVFx0xTIDBEncOlGDH2/Sgn5gaJu
GKZLcBFn+Lt+lT38dv0oDsc4ru/4RimoARXyen7UdGP/AMFJKxDYppTQao4YEpXuP0rol+n
PtQCRXt4xQOCNJ/8AMVwOc9v0oRauhq4IykhBB4/SmFfjPH6UkpzR0OKRhaGlbPPH6VIZZu
goKkYo0R55FchGFOB6fpXVjLnt+lcJBJoisAuKpS7km2kCnGxD0/Sql5Am4kg/arK+b4DVF
O5BxUmvMXxLyis7lySR+1LDJJ6D7Ud/iYAV0w7SAavFjSRKFcL05ppGyQOv2oK8KM0zCnw5
NJJnLbcMD7ftXHk5wP6V4kgUF8gGkQCEj5+H+1D3n0/auE9zUdxNUAEQ+1NRA5BOP0paMfS
m4/eoTHiNq5A6D9K8pz1H7VBTnHFGUAVlexz2CoM9hReAMD+lRj5OaJVIrYzye4JvhGeM/S
hhSxyRj7UcgYobMFGBRaGTOEgDjH6UGRsjt+lddvWl5ZgAaDZWEWDlcIO36VXXNz6EVO5ny
2KrJpPiqmPHe5aTpUOreyhQOOB616klUlQeOnrXq9FccmFvctEfPU0ZSPWks85HpRUkx3rz
nE2ofjYgnntR43DcGq+OTOeelFhlweaRxA0NSLjoKWkyetHZywoLDNFAFnGeKDjB4pplPTF
BdcGrRYGQPTiuMaltqDcd6dCNg36mlp1yKYfJNBPvVIgZXueTUckHiiTLhie1C69quiQVTu
WpRsQ1BU80QVzAmOKcgHNMwMQ3WlYDuFMqNpqMi6Hl5701CMmk4myKctj8WKzyGDsOOaUlX
k8U6/0pSXk0q5ACIOKgeeamagSKdHA++K9nivH5uKgTxVEKRZuetRY8CotkGuBiTzTAOqcM
PWnEbiku4PpTCN8Nczibvg/euhsilnbL0YN096FHBc4HFSDcUPd781JSMUA0HQ8UVTxmhIR
jtRAamMHB+GjQk4pXce1HViq0OBWtg+/nFFUZIpLzMGmYZOM0U9yco7ErxPhrPXw2n61o5m
3rVDfpumApW/NsUw8UAsofMkye3epXAHnYHajLi3h46mlifzE8mmj6lHu6JxLvbpkCmjwOK
FAMCiNjsMV1iyIn4ue1AlJJwKMxxxQHO0EnrTIUBI2DtrqDJxUc85zRI15zTMAaPg0xHk8k
UGNSxppBWebHiFXIqYYk0PcPvXQeRWeQzQ1G1GHSgRLxmj5p4meXJFzihPmpv1qB6GnYYi0
z4FV1xKQDTdweaTdN+cjmprnc2wWwhKxOTSLt8WDVhOhAwKSaPPNbcdEppnhJgAZ7eteqSx
fCOV6V6tKexncdxrODU1OBXHUhuRUcn0rEaFsHjbk89qYjIJHNJoSM4HOKKkhWlaDZYDJFe
IOKFHcDGKmXBHFTpoBFmoTEY4qTHv1oZ4FUiJJkGJ+9CckmiNS0l1EH8sEu/wDIg3EfX0+9
XirJNkm5HvQG9KIPxMifBbhTz/tXC4+uKi1reMSrGBWHTblgaKlFcsbRJ8IWnXK8Up+arH8
HebjHut5GxwBuH780lNBPFzJCwHqvxAVWE4vZMWWOa3oGevWpAjPeoROkhIVgcdcHkVMKR9
qcQZtpAHxVoke9ciqWNiHz0q8sZMgA1HIq3LwdolGMH3pyA/EDUJYPzLXosg1me4w84yKWc
ZppTuSgSD4uBSpgQs3AxnFBY89aYcUu/FVQxw89KE9EzQnNOhGCk6cVBTzRZPloSjGc06Ay
X1osbcYoBP1qanjiiwHTknpU1PT1qBGAPeurnIFAIbuDU1PagZJqamllwFDiNx0ogNBj6fS
jA1IJPOCKmZMCg/pXCaBxMuTTUJOPakQSTTUbfDQZ1Whok+tVc/x3XSrAH4aQfAdmzSJ7nQ
VWLTtufbnpQ8bnC44ro5ZifWpxr8W41bhUMvUOoAAGK4xrwYelQY44FchGRJwOtKzSc1K4l
Ciky5NVhHuTbCqct7UxGM0kLmJSEBLN6ICx/apC+Kcm0usevl4H9a6SOVvgtIzzij7sACqu
LUYd2wxzqeufLJA+4phL23cgLOhPoTg/oazyix065Hd2e9GjGTSisadt+aztblL2GRwvFTH
SvBeBXcACnSMzZBjz1oUjBRRH4pG5lKg5oydFYRtkJcMfWhMvHahCck9OK68uFzU6ZriL3C
jJzSErdsUeeYHPNKM2TWrHGhZsmBwOnSvVwJuAORyPWvVrXBmbVlg6560F0I7cU1w3WoMgr
CmVF0bGR7UQdOKiV2kg9hXU4PrTsBJGwaYR8jrSrDnjipJJg4NK1aA2Mtx0NCkuFQbQrSSA
Z2J1x6n0FDknZuI+FzhpSOF9h6mgozod0QxCf5mz5h967g6EHk+QNjI4LXBZuf8AYxfCB9T
1P7VJZFt41jhRCTnCqMBfrQZZpmiZMKkSEsxIwFFUOoeJ23iHTFBPIMx7/Qf51aGKeV0v9G
hvFhW6NBLqkenxKNRlWFRyM8u32qmm8X3N3IYtKsMBjw0mT+wrPpZzahcme6aSZ3cL6lz7G
tjpelLFF5aKUfGAqnB+5/sK0Sw4MCue7/QyyyZMj8qpCa2eoXSh9R1CbH/hRtsA/SvS21uM
BQx6dZCc/vWiNhYQqGntYD5bZLuN3PuTSc+oacS3kaPbTrnIZogoz7f9KjHqHJ1GO30ROSm
u/wCpRyWIYK0UjRyIcqc5Gf608mWQZxuxyR0zQZPiJ8q3ig64EcjYH2Oa5aPcl2SeMAD5XU
8N9q0u2hE9+Q+0irCykIYDqKVAB980SLKNxUZborFUzTQFZYsetCePY9BsJe1WDqJFzWPhl
OGchPw1CYV2IFWwalMMrS9wdxXrSk3DcUy3BPal5eTxVIjEAc/eoMK8OCK6aqhWCbpQ/pRG
yagRzTJgogQRU1Nc25rpyAKaxQmMrXOjelSiGUrzY60qZxEZ4NGiGcUHOKYiPFLIZB0xRul
CXrRPy1JhR3NRzjvXe2aj35rkczoxjNTR+ahnrzXs813JyGxINvBpESAyOCaNv2oxpCMFpC
3vzSpDoME5wK4524FEjHU4qMi96ZPcD2PKTtNDkfC10HFJ3kwHFVirZJsR1G5ljTdHE0rEg
Kq9vc+1IraXk2HmuVU/yY3jP7CpSajGbhreMM8in48A4X9KbgaBmxc3U8K9jDb5H3LVqb0R
4IW3uge3VY4wkF3AwHIRodo/agnxReWDbdV0snPHmQNkEf8AKat4bK0uUY22o3LBeA42nJ9
+OKhPagRCMSm4GPjWWMHJ+3Ss3iYZOpR/Si2vKDt9a03UVJsroGUAfwpF2sP1qct5bMAsyk
Io+NnA4P37VktY0iKA+dAPJYfFnfnv6jr+xpa11u9tm26h/HjPwneBvWrro4yWrG/7DHqO0
0bSCZ0lX8PK0KkcI6lkb7dR9qurLVYvN8m4UROB84bdGfv2P1rIW99b3USTWMnmEEAxn4WX
0yO39KsoLqHzN0iHDKdyhdozWWeNp7r+yrjCUfKzah+K6WrNadqTRJhMtGDzCRjb/wAp/tV
3HcJPEJI2DK3epuJncXF0wjtkVX3Ss1OM+eKTupAicmpz5NGLZlbI/lnmhNcAjAOc0C7mLM
cetLRyYY1eMNrZRy3DzNz0pcviuyzc0AEs3APNWjHYRsYDcDmvUVY8KOvT1r1UTRJlmOvFd
zxXBzXSp7V55VgnGMn2oStRj0b6Uux561WIjdBA2eKGB50zRiTYiD+K4PK+gHuf2FDaRgyq
gy7ttQepNNTGOC1EEYHGWLHkse5PuTXSenjudCLySrsLXtwVhSJHKDACxrwAPUCgeV/BDyS
7IVGZGzyo+tR/glwhf4VG4kjkVnda1UXjm0t8m1Jy8oHMh7ce3arYcLm9KNcprHE9rOuyXq
tbWrFbUcBiMNL9T6e1VMcEss6wBNpPUd/c1N1XywmMuxAIxwMe1W2iJC2oyeSgb4VRGc4I9
fvXp+XDjelGHQ8k/MxsKbSaC2gCr5CZcp1G7knPr0rQWU/nEkufLT4jKehGMk1VzQRy6rcZ
jPDk/COmMDH7Vc7IhbwQwjbuPmOAOoHCj9f6V5WVqVLuy8nohYtcF7h98udh+WM9PqR6/wB
KC6bhTdyjm3cxgFwp2g9zVdp18L2P408uVfmT19x/T2qsFUbXYwNtvci64zxURmo2wa3kkt
JnZ9rEo7HJKk8Z/pRnXbVW96CtuSUbogBZgvPVjimBJHt8wyx7R1O4Y/Wqq8XZ5V35cMwgb
BiuI96MGIHT196ttbsLC2197bTNHsUkSFHklnUvGuc42xjjPHJNSlSkl63+n/sLyyUtKVjt
jcRSN/CmSTHXYwP9KuoW3AVk9toska6xp9rFGzBV1DT0MLwMehYDt70a/F+iyaVeh7k2kiS
zGFthurbnkeh9R7VCUFKVff0+0Hx3upLc1TLyGHeuyDKVnfCt5aXNxfrYLJBZbkaC2mJLKC
OWAPRSen0q0u9e0ezLJcalbo6/Mu/JH2FJLFLVpSGjkTipMW1C6isYDNOxC52gKMsxPRQO5
NL293Hewl4g6lGKOjrtZGHVSOxoGl38N/4ytJgv4iFspAJAUNu4Xcx2EckjGD6Uro+oWKW5
t2uoVuGuJcoW+Inef3qqhVqt9n73/QI5ryV2LJuua9St7qtnZTLFcS7CQCTtJCjOAWPYZ9a
9b6jZXb+Xb3UUr9dqtzTRhKroo5xur3GCPpUSO4oN5qFtY7fxMmzfnA2knA6njsPWgwatZX
VwIIJt5YkKwU7WIGSA3QnFHRKro5zitmxscjNJXWpW8EpibzCEAMromViycLuPbNTvNQtLZ
Wje8hhl2naGb5T2JFLxPDN4JjCRR7hqkaTSLJv89h1cnvnPTtRqqbXLSI5cmnaJZwkgYqbA
d6DEwHFcvLn8Nayz9o0LftU0m3SL3SBxXltPcPDDcRySR/MqnkU/CaRu9Pj0zRNGuUAEtmV
ivCByBMMkn/zEU8o2mhqjJXHj7/8Af1ExT1rcYBIFdMiL87ovpuYCojoMVVanZRtq9leTQW
11C7x2rw3EZbAZvmU54NKknyNOTjG0i3M8OP8AbRf+sV5ZI3zskRsfysDis7PY2MPim/efT
LCHR9MG2U+RkyFgCFHPLk9PTNM6dpbi/j1FrS0sE2NttbeIhgG6B2zgkD96bTGrvtfvvXzI
wzynKqLrPXiujNVh1/ShM8TX0aFDg7uAT3wehx7U1NqFrb2gupJgYSQFZPi3E9AMdaXRJdi
+uL7jL5K4FDI2jaKVj1/SZFXbqMG5uis20g+hB6GvXmpWun7GupSvmZ24UscDqeOw9a7RK6
oZTjV2PLgDBpTUr+GyEYdZJJJCRHFEu53x1wPYUvDrGn3E3lQX0EjnoqyDn6UO0Mi6hri3M
QeVrCSSC43cpFjGwDtzkk9+KOhxtyXBLLlqNxDpeQ3FslxC+6ORdynpkVXXEu4nNK2up2S6
dbRfioF2xKNu8DBxRHbPQgj1rUoaWTc7R5SKmCRyKAGGa5HKz3OxSpRVyx75zx/emomPLGu
fMBKSDo68H/rREulMRhmT4l5DZwMDuB/UUvJOkJRGJLucKo5J9/pRFVnceUcODlT6HtUJwU
luUjNxFNRnRI59rl4THhhIud4/tWc1C0SSHz4oS5iAVw3G4Y6/X/KtZqFnbTQJcklGnwSij
5D0P75GKqIbd/LvYwxMRVXY/myOKpgyKKtFnHUrMzY3VxY3IurJ2jZe454+n9a11jqEeqwK
0SKtymS6KRk+uCeorKTQfhXkUHCo/GR1FSQPZzLcQttYYeMnjit2bHHKrXJHFqgzWpdYZnj
Vo5D+RSfiz7+lXdneSSfxIzulCAsoGBIPQ+jehrP2V1Hq+mmUSBXDYkTAyD/N9KaUoo3wFy
VbByMAnsfv6V5WSO9d0a3UkmaaO8SaMSRtlT68fY1X3k24nB4ocrSp/rm7IkAE6A/KegYf0
P2paWTJNSjG3ZylWwKRqWLYOaK5pZjknJrVFbC2dLbyaPGBGgY4JoC4Xkj6VwyGQ4FM1Z1j
f4kj8xFeoQGAMntXqZJUJZeA81JW96XzzU1fmvPoswxTIPrilJYiucU0j5BrsgBQknA6mjF
0SkV0JZZmlBPwDavOOT1/bA+9R/E3DssAAw47ivI38LawBLDcc9s88ClL++gsNOa4T+I4IS
FSMb29T9Koo6pVRsgljxW/mV/iTU0tYv8ADLSNRNkefMG6f8H371QxyMI9zAhuqkDAz60Am
WS5bzWZmLFmJ7n1pkzJFGdvEhGFwM4r2IY1jiorcxKbk3Jsih82WSQxgvnkZwST1xT+kXEk
N8/lEk8Muec49RS8ds6acvxFXJ5A+Y5q30vw9cNOlwyLGuDwfz57Z/ekyzgovUykYyVM0F+
w8z/EOGhnUdOCGHXNe/xGCC+jhliaPzURYyOVHGcE+5NQnu4kSW3VgIwu2WaT+bsVHUnrVb
LpIudNWO0upJQPi3SpjBx0BrzMSjXn27DZYOSUS/lKLIsRZQ7glVPUgdap722FtdfjQhI/3
m04K/8AGPX3HcUrcX0v47SWmikE8AKtxw+SACPUEZp+fUo7ixaaCSFJVY/w3PUA4/f1qyhK
NP1MT25IXpMax3cYVyBskUdJIz1x7jg+1QDhxhXD4/MvcetUq3+LmRrW2f8AD4HnQnlTzz9
qudO0+G4jeG1vPLGd8aN/uz/KT3B6U04+GrkV03HYU1E4s3z/ADJ/7hWg1mSNPGV0juFaS1
h2AnG7Gc49az2opKZIrEosU0zciaQIqhSCfiPB6cVovEmuWhuwt1Zafq+lkIF8udTOjng7R
nJqWS9caV2n/H9GSU9M79BLVpE/AS2gG+e6XyYYhyzs3HT981zXikviK1hlDz2lnDDZ3vlO
BvdiMKT3GcZrzvpuwjwtc2Wm3jLtkW9DJcgdwjvkCkn823NnpbW1vbCSdZTI99GxO1gzMxz
39T1roK2nxV87Pfl+3FX6i5J63b2H70iTxNrVsXaC1t1Et1LFw4gRBtiT0BOelGEWp2OhS6
jbtZWEccRlSxjtFdduMgM55Jx1NJ3d5b2/jPVHm23Wm6nblZpLaQSGNMAbiByMH/OrCO6vk
sPw6vpWqWpTaLo3qxq6Yx8ankHHXFLxGOpbUuflvztf68V3Fjpd6gVhIZvHschx8d1u+HoM
24rmmzNqupx2d5HbvYag1xGLYQKBDszhlbrnjk0h4da2tfFFoI76zNnb7pppABDGHYFcRlj
l16DNH0GYW/iW3iuJrSOKyeaRpvxSFWWTO3HPX19K7LBK67RVfr+t0BNPn74AaNcXD/ilSO
K5uv8AD1WMXGNhKSkb2zxgAZ5pmKC6vvDupz6hfWF+9onnW1xaspkhcckZAHBpDTUhKaxoV
zc20NxdeW9vKZQ0T7WLBCw4GfSrK3t3WPWRc/gLCW6sRBFAbuPLMM88cAc96bLSk2ubT+m3
Hw549Nwc7kdLvWtNC1vUXgDarEEV5JQGQK+NoQfygHJHc0BprvWbiy0eS92XVrdTNJOIgjC
DZy+AMZ6gV6xzd+H9ajaezhnuvKSGJ7tPiMeAec8dOKlbaniax1pLdpIo96TwqcsY2+FiPX
GM+9HT5pyS3vb/APFUvldj1qun92csp7lYfM0oW2n2jcxBrdZpJR/NIzcknrgU1d3pvvCiM
9tbwTRaqkcv4ddqSMPzY7ZpeO1mjiA0q5sdQsOTC5ulieNf5XDelddIl8KTRR6hYXN0uoC6
liiuFAAHVQT8xx3pZKDlFrm18/r/ALObikqGkbDDNDvIxeS2lhn/AL1cojf8oO5v2FDt5ln
gimXIWRQwB64NRs5fxWo3cwnt7c2dvNDB586oXmYAZwTkADvRacbfoass1o+YzY6hca7fX9
hdzs1nq0cy2aNjERQ/Dj6jn7UXSpnutOikk/2qjZKD2deG/cVQw3jwNYWsUcaXdjcRhD+IQ
xnC5Px5xyM1bahcfgdbki0+4sZIdUuA0UjXClYHI+MMoOccZHuaEsajLTHZNX7f2q9iGPIo
S52LmLpSuq9bD/8AXwf+6uafdTSvdW1w0Ly2svlNLAco/AOR6deRQNTuQ2p6fZDYuJkuXkk
lVFVEbnr1PtU0nqNE5p42xjW549Su7uK0hBvdEuBcNbZyLlCoy2P5h29CPeltYvHm0Rbuzd
mtnAeZ4iBJ5X5tufzf9ar9W1H/AAvxcb61aGWW4uw0EsdwhV0Kqro/Pwjvk9xTOsW/4dL6D
TJ7K4s71WZY/wAZGjW7t8w5PK55496OKCgoJ8NWv5XvuvqjLHJSaD65eyacI7fSlhtrax09
blY2hV/MDN8pJ7Y646mltTEGna35UCiC1aezuhGo4jZmO7A+2cUPxNL/AB0Fu9tcLd2EdkG
S6T4JBk889Pep6xd29j4s0zU5JYJ7NBCjmKZXKsqsCSoOcDOc0cUajGuWn829n78k2xiFdS
l8SfhZRo8NlJMQ2mu0Zcxk9SMZ3Hr1pW0C2niIWAj/ABEds93bwQsc7xtBVD7c4+lESwaK6
t8Cxe2GoC6Gp/iEAdN27Bzzu5xQfPtrfxjqaXN1FFDqcUqW90kqusZbHJwfhz05rlTtR38v
b75r6ncDOkWd9qsl1Z6vNpNxb+SxMNqyb7Vx8pXaMjH1Ne8NmbVLlkZwZp9HZCzdyXxk17R
LGTT9XtZLyOwsY7e1kh8wXMe2YkAArznHGefWl/DDS2s92Jp7W1kgsWto3N3Gd0hO5SOenS
hPeM9LXCqvr/qwrbYHO6i2GkaekCRWKmCe8ltkMkzgYIAI4A9TzS42wxpCpJVFCjnnimHuE
1tGuRcWlrrtqBFdxPMqxXijoyt0z7/akrNpL1kEUW6V3KBAwOWBx16Y961Y1Ud9q5+fr8U+
3YaDj2Cl0RS8pIjUZcgdB/1qdn/q9m08gCs2ZH7BB2z9BQNSsJ7J2uLuXyrSLAKjBaZ+4A7
D3Pal4NTh1Bt9wQIUb+FZpy0rep9aZLXG47o0VXJZ2sfnH8Wync64QnrtPf2z6elXNhasWD
lcYpaWaK2j3SfBI0ZdVb29f1FVaanIPDEFrHIz3d27qcHLbdxyf7VFpzR3Lotby8tdsqhkm
iEv5H+EAjJz9xVaIYhZ3t6+63ilKxp8Oeep+vavRaXfTWsUMcEcdvx5gDAuzD1A5HrR9RmD
Wfk238VYRtTJxjHXI9TU2lGVRZoxXpSZkPNiS+nO0dcNuPB45IFLgxgtDyu3O04+bPSpCCW
K4/iry5yQy+/avXUYS7Q7MKwxhTk59a9dVdC29N/H9wcM8mmXSzwkEjtyAfUGtnFPZ31nHd
2qO3mDDAnJRh2NZGSEGDeWy/RQOQfqaNompNplw7SOFt5RskA6g+oqOfF4kdUeV+oIy8OVP
hmutpbdOHkaVWJDoAf2NQJVd0echDtU+o7H9KgSJNqr8CoM4ByT/wBK7OQY4pQRg5jOBgHH
IP6Zrz4rc05Eq1EWYHIoL4Hfmos5PGaA7sT16VdRI6gzNk7RzUwAg96UUkc55qW49+tM4gU
hwzEcZ/evUr52OMfvXq6gWX4bJ614Ng0Dflsjipb81houxuN+OPSoX8+2wlHd8IO3JOKHE+
M8HpQr9wywIT1lDE+wBNdGO4iSlJIDDGJLo4YMvGR0x9/Ssvqt4NQvVigVtkGY43J+HPUn7
/0rRyASW0uARIxEaNnoW7kevWkpVSOMW1siLbQEDLY+Ns/v/c1rwNRepmnqXKUljgDtPDUU
8JldJJvh379+zd/yr1NSXwZcy3KTLbvbQDBZbqQbj7ADn9aurXUkSMsGwAM7gfiyPSk5Nev
9Sd0sVOIfmnPQDv8AX6Uvj9Q262XxM/4XTLdhodDVGdo5YJmQ5+IkH6Yo0+q+Qo3wspjBVk
BwRx6dqHb3ws7W4mnkGwjJYtjIrOXGpNPNPJHHlZDkBzll4wM0kMUssnq3SNWpJ1ILZ3ySX
RYsUUjCA8kc8kfWtNo5sodKluZZMpI7FcZViO361lNNsBIJZJgQYgVQIeS3vTd3HeaLDDcX
M0Zlcny4OojGOT9RVc2OM3oi6E1PStRY3yw3T3SGQpJFzE2AcNj9j61VGJhAYGK7VUELjJD
cbsmgrNfZh2wOkUv8VHlH+19x7cZxTaJe6o5Vk48sM7Q4LlT+Yr6fT0qijLGqb2Ek8c6lEU
tdQWz091xJln4JkyuD229MVCys2nZbuN0dupjbIHHuDxiuajaxeZsgYFYx8W3lN/sfSg24u
LeNPKLq0mMkDr9u9XSTi5R2bESV1JWjQqTq9rGLl/NvIMhUkwUdOu0Ajhu4Peg2QtWfzEtU
jKtwTEFYf3FAt9aNuCt3b7gMksFwwPr/ANaSa+ne6llQNKXwSycj2++KjDHPeL2QmfFFPVD
n0NPIkFyoWeKOUejqDU4bHTVUqllbgE8/wl5rNrqF2BjyZP8A00RdTuUP+xk5/wCGh4MkqT
/Uz1PvB+xrbaG1tmJgghiJ6lEAJ/SutpulSS+a9has/XcYhWVXWLkHBil59jRRrdxjmGT9K
TwJ3af6hak/+j9jU3VvZXEa+bbQybBtXdGDtHoPSkDY6f8A/wCFbf8A7S/5VRvrky/OjgHp
kGhnVrjJ/hSH/wAtdHBNLkFu/wAr9jQ/hbIwGIW0HltyyCMYJ9cUIabp0a7UsbcDr/sxVGN
akix5iOo9SKKNeTHJp1hyLhiSnFOpKi3/AAViBzZW/wD+0v8AlXvgjAVFCAdABgCqRtb3kh
MsR6DNAOsn5jnHrij4E3ycsiStItriyspZDJJaQOx5yUHNcFrZOMm1gP1jFUz6xvwqkknoB
Xjf3Cqcwy/+k0/hTSpsCereMb+ho1KgAAjA7ChvbWUrF5baF3PVmQEmqH/ErhV3GKTA7lTx
Uf8AFJiN3lSEHkHaaVYJdmM3LhxfsaOK1synlfhoPLznZsGM+uKZTTtOIINlbYYYIES8isv
Fq0p+WJz/AOU0wur3A/3Un/pNB4Z+oVbX5f0NbaxW9pEIYI0ijHREGAK7Pb2l0VNzBFNt6e
YgbH61lRrs7ZHlyEjr8JqX+OXG3/Zyc/8ACal+Hnd2G5NVpfsaM2GmqGVLG2UNwQIl5H6UF
9O0wf8A0NqP/wDkv+VZ863cHOYpP/SaidZuCf8AZSf+k0ywz9f1A1L/AMH7GjXTtNx/3G1/
/aX/ACosFjYwuJYrSCNxxuWMA1mR4g8o4cMp/wCIUxD4hQ9WH3rnhyVyJrinTRcHR9J8wuN
Otgx7+WP6Vw2NnGrpHaQKsgw4EYAYe9JjXIivUZobaxGe4pfDydw64BRpOmpnbYW4z6oDQL
i0sEGBZ244/wDCWhT61Gq8MM1UXGqvOxESu/rtGatDHkfLF1Re0UOPHauywi3iOPlQID19B
Tj3f+CQNaGJY7h0bMsa7jF6JgcZ9cVWaLcF71pHIjMfO9hzHx1HvzXZb23gBeLLqTgEtg8e
ue30rpxblo5Row4LWp7CwlmN2sl/IZonOQi8V653R36yWkKQBwGxFnr07n/Klb+We6cmQYD
8LtGFH0Pembe0muYN8aAvH/tFfgcDqSelVrSlJ7fsUcFdUOP5lxcrHlncP5J3tkHd3B7dOn
tVvo1qttL5KorOhAeTvk+/9hVIL+xhtwyQysW+EbuinsV9Tmof4sI5FKvhnX4lZuVxzkVny
QnNaUqDCMIo0GtWkcWpjfKsY8kOrYKZOevvikbDU5otUMZ2yuCQZG/OuMg49aBe3Wo6gYWu
FJ3LiOYjhlPSqidRbX7G6ZiUb4vU+hApcWG4aZO3RXVSNVew2mpwATMqSbtwbbgtn0x3qmv
9DvDbYjhlYAHafLwVI6cCnvD2oW7ag3mMqyyoFjY9+eR+lNzam0GpzSWyMxiJ3qrY49vepR
eTFLTHtuCVNOjI2+n3UqGKaRIWU48qUEP+lRn06WyBlBWaEcPt4I+oPSt1Z+ILXUosSCKUk
4yeJF9cHqKR11o5kkWT42CgRuOpHqT3FaI9XPXplGjL4E3umV+iXMt3bhCcSW6nkdXTt+nS
mrgGK0lbzFLbg+1RwuMZH9ap7SOO1uo54MLtOyeMHIZemf71eXiRJC6ht42lCCeN2Ow+tLl
SjkTXDNeB+JjcX2EWZifbtUfbrUI8vGrZ6gV49cCrUYkyQJFdzUQp4rrH6UtDkWDFjgA/ev
V0/X9q9TA3Lskq1e37cc4rzYoW49DWGrNLGY5AxPPah3Su9zbKhzw5xn2oatgk+1cZmkukK
nBWNjn7ijVbnYd8sQD+erRQK2GlYlSRn23e+Mmqu8ZLZv4TIY9uzGcmrU7JdTjG3ISB24OB
kmqy5tlZNyxlo8cg96viatWbJRblKS+6FJ7uZg3lDG74ST2q10SVI9NWNZdrs5kmcDKqD3N
ZcjdIE80BmOAc9qtbmNbPTI443YIxxJu6fStOXGnFR9TLjyybc32H7iyuNakMdqjS2cMh3O
rDMmP5QfSq26ght70wJb7FyCZJdwYZ7Engfam9H1WC0PxTGMEDbnqPsK0U5stYhW1u0IkkB
2OpAJ7/AGqDyywy0teX79xZ4fErJF2wM9nt015LCRVc2+5QoGNwHP3oeiaOZbuO41jN48sY
MYl5CsOoI78Hj70lY3Fxp866ZdnID8SNwGHp9xXrS+fTpjb3RZIELeTJ1IweP3qcVOFpO/3
oOassOfv0NfqccEtn5cyBlXkdivuPSslZrPcX62FvMVjOVJ4BwfU+nWrbUdYiktQWYK23lc
4wapdGaZbmS6ETOQdwXpkdO9V0tYm2Yeit59L4Vv2W36jGpafJp1lJcNcpPBkb44oVQ/FwO
e1WGkajbaphE8Ps7xnAaNFKIMY+Ykc1Ta9rpmtl0/y1k3YZj5gO30GVNW3hm+vL2xKiZo4I
QI1t0UBQcfNkckn3qc9aw6svPt+wZZprKoY5bPbuyyu9BsZY0M8EELZJcvOQfoMcV1bK3jj
xYWWnyLkEjzD8X35rF69JJPqt15pMiwy+UkbE7QAoJOPU5o3hSQtfssQ8o4yyKTscd+PUVz
xyWLVfx+9zn1E1l0vJLmr2/auPqaCO/dL82t9ocNuWBMLqwZHYAnbn3qjk8SQXlzCU06O2Z
CcoG4f0HTrmrLWzftf29vbyg/iEbYj4ALrzkk9Pr7UODwxpFhZHUNU1UzBcs5tflBz/ADdz
mji0OOuff4sL6nqcWXQm5Nft/AjceKLeWeKVdMWEQg7kDDa59+PrTem+JLGeYLd2UMIY4XA
zknpn0r1npvhrVZTDa2upISCVaXIU/eqK+0sWWqxWwkdoXlCh1HxDkZGPWracUvJun9SP43
qIrVJuvv0LGTXreclksHWZpRtTcAiqO2AOTTtr4j0ebzo7m0SzYEHfzJu55UAcLxTc3h3w9
aWzXGoLe2a5O7zZRn68ev60q+keFV0htUWLUGgXgc7S/OBgH1NI5YZKt/TYddX1bS5rnlce
4S8v/Dd3dZa4dYXAAjjiwFPryOaVurnwvFbsYjLK6nCoFA3fcjFS0vRdI1Pd/qWopGnDSid
HVT6ZHOajfaf4SsrowyS6jJKnziH49n1wK6Kxxlp1NhX/ACHUuGpLb6f2cttZ8O23x/4fdE
lPzldufoOTVg2r+EJo0jCyJ3ckMOP/AJ2qsudM0WUx2WjRT3NzNH5pkml2rAvbOehJ9e1Mx
+FdHsrBrzVdWEiDlha8rn0B6k104Ynu20Bdf1WrTva7f+nQhJqWhpc74rWZkVsLhlV29+Rx
UovEVit4DJYOsROPLMgdQPXOAffrTNtY+FdQnW2hh1KN25VpAQGpTUfCjx3ccOn3kcxdgDH
KwVlB7+4qmrDeh2n8QS67qtOpt16qv4HtZ1/TvIdLKzTh8FuFZSPQd1PrS0PiXTrdXDaXJL
5ijbHIQPL46hupzVi3hDSJLWNIb55pVHxTo4ZSfQD0pNfDGmafBLJqZvHMStK0tuMIF7Dnv
UoS6etNtv8AU6XW9Wkk7V8ff2wuna8l2wtrbw0txOB+V8n6nPStDHYSeQr3On2Vq+curvuw
PbFU+hXUhm/C6bI9pbJGHaMxL5kmTj4m6570LVLG+17W/wDDIXAit4RLJvYhMscZbufpU5p
PJpjt35Y2Pq88sTyyyPZ1XcvTZ2iAywW9pNnqDKT+npVHfeJLWxumgl8PRoduUAkBDe4OOa
Y/wu28NRg2MF5f3bD4/ITEePfsKoLmdtS1NI72L8M/nqAqPvZfUYrsUE5esfm/7Bk6vNGKk
5u/R8167DkniSG4lNvBpUSOT5asMcE9/tR4PEujsxWSxZNuFyAHyBnn6mi3Ph/QLC2N5ePq
Fng9Hcb+enA7n060g1v4WhspZ44tQmmVgkcE+Y97N07dO9WSwyVRsV9Z1Sq7335X9lrZ3fh
/VZmLQbSuMLu2n6+lCvdE0u/uf9XuoIkHYydPvmkNC0DTtUjmee3upFErKHiYBEAHcnrn2p
xdC8Jf4h/h8U129x+ZIzuC+u44wKk1GEtpPb4WVh1+ecfy6lxvVezIr4YsQgP+J2oycYMv/
Wof4Bp2GZ9TtkVertIcZ6469aVvLHw1BqLWsNtfTGNtjkSKu5sZCqD1P6U9qGkeHtNsYN0e
oFpHzHCrKGLEc57DAFU1O15nv9+ov4x+b/Etudole1totvbG8eSSaAS+UhVDmUgZOMngDjk
+vSm7HUNNsNMW9uLVWa4cCOEAEhfzN2+maoZvMv7m3sLRv4KkiBGcYTdy2W7/AFrR6X4a0e
aGXzdQbUJol2+VASIkPYbu/wBqrlUFG5thj1+V+THHdpbJJftRn5b60eKd/KkkmkYbQTtjR
QeCRnlu1N2OvWNrbqr6NHcSjhpnkGW9hxwPpUrfwndXOtrZJuFqfjeXHyr3H17U9rWj6BpR
SGOO8kuZQSuZAFVR1Zvauc8TqKfPoZvxWeVy325+/U7pzW2s6QYPwaQyWkyZfrvXOSPrg0v
rtwtlqk97awKiZjXyJE+BhjuK74KubWG5mt70oPNAaMscAsO36Ve6v4ejvbW4umuQEjiw6v
xgDkc9sZrJPIsefTPj+6PRwy8XH5nvVb9n2MzBcHU3GSVJO4liDg9BgAdh0FWlxo+nT2kcS
oyOjbhMvzEnrn1+lZwA6bdKm/ejDKtjHFXdpdG4CxqwBYgAk9PU/pWrLDSlKD2MTeRS8PJy
gMF/q1lANNMIuLYXAEThec9OM1zXbHyoZrq4B81WEWM53DHNGfUY3v4I4MeVaZcYGCxHT96
HcT3GuXUFhZsHb5pZWGQvrms6tTUqpcs3rywabv8Asolt5JUa4tLr/ZY+dcEn2I4NXtteSz
RiaVSZgv8AED9SV74HarC2s9N0kYt4YprjqxfGAenSqXVb2ePUjc7wsh4woAwD7VR5PHdJC
48Usa1SYPUbpYr5Lqzj2eaMy45GR1+lFub2eWJnlldkb4jkbevWktRheaKO6iVMMM7en2qv
haSeQQvIQhHPPb0q8cUZRT9DnklCTjXPBbW8guVkkijYhM5Hcoev1x1q9tlmnjt2cbxIgwq
kA8d6rrNZITEu9Y1JIUBORxTWlmT8EFH+7kYb1xkYPrWXM7WxpwxcMm/dC0I/gj1GR+hr20
bs10cbwT0dv61wnsKqYHs6PE4PSodTk14tz7VEknmmoLZMn616oHntXqNIXUi7L80NvWuNk
H0rnJFYUjUzqtwcntXUZVZiRkBenrzQ+OfpXlLHzMYwVGcnB60z4Gwf/LEBO2b2GUgqpIjI
9AwOKnbF5N8TttD8ZC46evpUZVE3nRtwMqMjscDmlDdujqjlgyg+YM4UjsfoafS5R2NGPMl
klF+pWa3YpaS/wskDk+/vR2d7u32RZZSAVOM8+lXAuIb6ERzooxhQcZIP+VQ/wGeFFMF0ix
ZyNwyAe3HaqrOqSnyjnhqUnHhlYkF1BDh7WK6TOTIqbyPY9xT8Gr2EZVPwcceSdwPPI9D1p
mxsdUgkZ2MFwGOW2P8AF7Y7U+I5ZTl9NcnHzOq/50mTJjlz+5hWTNidONlTqEr6tDJdwqc2
7K4BHOBkEClp50v7QHazZ43H19fb39aZ1mbVQfKSI2sBGFLLgt/kKXTSdWsLM30kVrBbIud
0rfOD6DrVIpKKafyOjLWpOa2/kW/E3c/4ZNrYhADy+XlVGeM8VYxT7J5rcagzpJGSk0Lcpz
8uO4JoGm65NKr2dxIAJGDAKOOP7Y4/eq3VVEVyPJ2xxsDhVPJ5ptFy0vY55UoOfKFpwnmSK
vDI2AV+V/fB5FbbwDGz6fcgkOfO5I+g6VhCfMIwcADnNfRfBVodN0xpL6S3gW5bfEHkAyMf
Xil/5B//AE7Xc8uL/wAsa9TI+I1ZNY1AIeVvD1P/AALVv4B06a4v5bw8RRJgtt6se3/z1qV
5penXGr6he6rqtva2huy0YDhnlG0DgD6VO/8AGENpp403w/bGxtQP+8zL/Eb3Veufc0JOU8
ChBbtIWW+R3xf89hTxjfI+qNFBtK2kZjz6yPyR9gKufEEMUPhix/ggxGeH+EmEDc9M9qwsc
c2oTrDbQySuSdi/MzE9SfUn1r6D4mt5X0CxtY1D3KXMW6IMCwH0zUssPCeKC7MbxHLJKT7p
/wACsGvwa8i6XM0mkBmIQWzjZL7b/X24oWi6Ulr4qMIYzRwZZfMYswfpzn2NU3h3SL5/EX4
WaBo0T+JOJBhVXsf171Yp4hiXxXc3cZV4JpBHEegfYMbvoTxmuyQnGUlje1fqSlKMoL4Vxw
1329SGva+41i4aOK3kFrIY1NzGXVSMZIX+Ynv2A96sNd/FyeEEmvngaSWSI/wY9gALDtVDr
mltcXbz2AM0dzOzoB6vjj7H+tarxJayf9lIbQYe5EkAMSsCww3PHWknpisSj6ousjeSd+j/
AIojoOB4Zm/DD+KDLJ/5snH9qofCVxcx6glnE6x+eqySOyBi3dhz3JPX2pPT9XutDvXgZRG
6uW8uXgNnqp+vY1otGbSLvV4720nWGZAwe0mYKyZ7c9R6EV04yxa21alwyLerFGK3p/u7sQ
8WX01pqN1aQW8CRNEryBIwWmLZAyx7DHSmNZSN/B9pJAiqDNBkKAAOfQUp41SafWLiZFXyh
bRDzAcoMEkjPc0rpGrQy6RLpl4/8Lhdw52YOVb6A8GjGDlhxzXarKuo5pVte3ukH8Do1xrN
ykjNIqoep6HdSXiKZF12/kg2cOsKnG7gL8Q/U1eQfh/CNhc3SvFLf37YtYVOeP5j/wAI5Oa
ysFnealP5NlFLeMvLmMZBJPLH0yf6VfHHXmll7UkSU6xuMu7v2VFr4l22epWhiLwiGyUp+H
bZtJbt2qxTUptS8IamZysjpbHEwXHmLn07H1pbxhZ3BvFYRB1jskViDkKQ2SD7+1BtVax8D
3AkG19Tl8uBe5Xjc30wDSaFPFB901+4ceaUKTezS/YP4NVn1i8TcDlFx7Ut4uBh1y4DMXCx
QAjcVBznng1Z+BoJlv7nUni8q0YYSZztVsHtmlvFmnXV/rN7PZwG5hMcJzEQRxnP6elKpV1
jviv6DCVYJLta/ZAPD3iG6imS3kd7i2PwlJOZIx6g/mFW17bQw+L7RzgsBvVjyGByB+hrO+
FdKuL3XImUBIoCXlY8BR7mj+JdbW71pryzYeVABBbsPz4OWYe2cCmnh/z/AOPa07Dkm543B
71VfXt7Fz4rv7mw1C0CxWrFImm82eEyAHOOB/es1rWt3epSb5543aPIiES7VUEcke5/YVdR
a1p+sWsVnqbiFVBWCduhz1Rz2NUmq+HtQsELCJp7fqLhDuGPfFN0qUKhNVJfqdnmpz1Ph/d
GsvpxoXhOxggG0zbY8py2TyxHv15pbwpf3d7eNaxxafBbR8usMB3n0G7v7ml5LpNc0Kyi3q
J7Zg4XPL8bWA9xnNN+AbCW0uLu5njEUK/w97HCkj61ml5cGTV+bcCm14aXw973KK+Xb4onX
pu1DA/RavPGqLD/AIeVAyzSE89fgqum0rUb/wASSTW9k8sQ1Fn8wfKF45z9qvvFml3Grmxj
tGt8xM+8mZR1XGTz600pJZMTb2p/sMpXLL8n+582RXTawbawxyvWtZHc3EXhHTZI5isj3wB
bPX5uv6VN/D8OhWC/iTBf6pet5VtBEPMVB+Zsd8CpXemXcHhfToWtjFKt4XMbEAqmG5OTwO
la804z0+l/2Q1tSTWz3/ZjE2ttqEsOmWam3ludv42bPyr/ACr7sB+lKeOIjBqNuqkY/BtgD
sN44pLwnaXt3r8DlHeO1J8w5+GP6mrnxxBJqGpLJaR+ckdkwYxkMB8YPb2FZtKxdRCC4pl3
mnOM9XwMKj/FuILY7A1tdP15r6BY5IU3KFRYCcrLjkNlvTjOaxafylVz1yaM906lSshLAbR
z0HpjpW/NhWSvgPhyaHuXWpOdQa4nNkrrCxLSq20Z7he5xSDTW8djE0DEyM3xszfL9KY0tn
u2dmjdYwxLQI2A+euT0x3o13BYy75bbT5vJjIDy2i5Td3yD2+lSVR8r7GyT1PUvc8twltZS
GQbndcE8dP7H+1MaUvk2cgEggaQYZiPb/rVHd3Xxj4ANmAAUIxjtR42gvBl3dSeuHwM1zxN
x+ZzyqEkquh6+/DBVYX0jL6IoJJqomjjeQmCOdlxkuzbiP7VZxWlkOWYSkD8z7v2oSvdM+x
rScqx+EeWQvTjA/ua6FQXIzyPK6SBXUwg0d4oyFAwCAeea9pGnGfZN+bPAJIIHY4on+ES3b
b5FaGJOSkpHJq282Gytdkflo6ruBXqaSeRRjphyzbDHqyapcLgA2Y7whztbpknkjrXNMlMl
ltfhmk8wZOBz296XOyYERiQSSAjJORt7mm7Ztm+NI8hCpxjtj1qcl5DtaedL5g5ji4lH/Ge
lD3VK4ZVuZcZ+c4z1oYIJ5qkeEYJ/nfzPZJoix8cipxp3xxRcdq5yGUQJiHtXqMd2a9Qthp
DiOH+tRcFaWicq/BpzO9eOaztUy/IuJCCfpRLVVaeRj18vC59c1ySMjOPSuWros5DkgFeD9
657xdDYP8A5ULs2JZec5fqfoKWuYxMuGHToR1FNTJtnmXn5+/0FBIwMnt3NXg6pmXOv8kvm
ysJmgk3cyY4Bzg0YapeyRPDiUb+MhhgUR5FfJ4VP526H6etQEsARmSaV2/KEg7/AFq70vlH
KXUJc7fENHc6vHBtihkA4JxKOv1ptdV1GPMk1tKxx1Mq5J9CPSlEvFKjdcXMXr/DU4/UVF5
0Zeb9nJPQxAZH1zUnGLe8f3KKWftJP2Le019buTy3+BMYdGPJ+ueKJrsKPZpaPcCKKUiSJ3
JbGPykDt6fSqi0TS7WX8RPPLLn8ijlvSgaxrUl88YtIWt44idhb58eh7VOOC8q8NUg5ckVD
/Lz8Dn+FQ20qSR6vAWB+EiJzjPGenal5tGkec/64t0AQDIinHP1pcXWon/6iT9q4z38pGZp
Dj3xW5Y8i31ffsZVl6RbVJr02/tl3a6fp62TQXFyUdywZ/JYAg4x9wRn9a9caXYOy7dYtZw
AF8yW2JOB2+1Uqm/jOVml/XNS/E6l/wCPJ+gpPAyXal9+wrydHJbxf6f2i0XSItpMeradAR
+ZYiCf2zQv8Ct2UPJrFu7yMAVActjPJJxxgVXfitR/8d/0Fe/Fal/47/tTLFlX/b79gauj7
KXsv7LtLBTdS3aa3ZxbgUVVVxhOgHTOMUr/AIXBlna8s925grCORi2O/qAarDeakP8Afv8A
oK4L3Um489/0FDwst3q+/Y7V0V3UvZf2aZpg9n/hUV2ltZ7f40qq+Lh+4ZjyB7D9ar5tDtd
iuNatWl7gI21R2AwO1VBvNRVt34iTNd/Haj2uH/QVyw5VxL79gRfRRWyl+n9l5aedbyA/jp
NpOXaOFirfY459xXYdN0cxeZcX22djwFt2yOe/OaoGN7KdzSysf+Y1P8VqKgDz5AB60Hgn2
l9+xyl0V3pl9/VfyWs2kRT3Mm7VLdkWL+G+GwCTgKffGT3o76RYiwSL/F7GaXzOWkRyFXHA
GRkc1SC71I8ee+foK4b3Uf8Ax3/QV3hZdvN9+wdXRekvZf2Wk2kwxQOyalY7tmdkKyEtnjA
zxk0G309ortH82RIsjc6xHgHrwev96Q/Hal2uH/QUMTX2/eJ5d3/MadYslU5ffsdq6NdpP2
/tl7Pp1iYXW2uJy7cDEBG4enJ4HXgVy1sktsxia5NvIQZAECnjuBnmqNpLxshppTu65Y1KK
G4yHV5Nw6HJyKHgzqnIHidJ/wCD9zVLpmhLHvhvYzMHyxfI3DuP049aBqUbalKZpNUtCwQo
qDcqxr2RB2H7mqE3uoqcGd/0Fe/H6iP9+36Cpx6fKneq/v5Bb6Ju6fsv/wBhw2t+yRpOkE0
cagKGkBAX04OKtrO00gxhp4Fs2LYxuJH13AdPrWbkmvrhDHJKzKeoxjNSSfUIYwqTOFXoKe
eGclV18jlPok9ov9P2/wBmkvZVGnmxtbu3gszJiVUlJkuCfzOwHy+wqoudMXb5i6jbTYUBI
49wK+wBFI/jtR/8dv8A0ivfj9SP+/b/ANIro4cke6+/oCD6OH/l7L+x5LL8Lwt9byiVMNGq
N3PGcjAI9/em4bRbNGEOrQk9AkDS7W9Tt6VTfjtSP/1DfoK413qLrg3D49hiueLI+X9+xzf
RPtL2X9lnZWCxs34m+MSD4hsibOQeCp7GmLqJ794Y5bgyxKxDTTRsgUE9duevrVCtzfxghb
iQZ685qInvo380XEm7GMk5ovDNu7O1dFtcZfp9/samPS9J/wAOkRNXgWXPwklwh9fhBzVXD
pUMkoEslvEmc7mt5OR9qqm1TUun4hv/AEihJd36sXFzKCeT8VCODKk/N9+xzn0XpL9P7ZrH
sNOt7jfa60ibl2qzKTtU9QAMbf60mdIjkwzanpxfuW3nFUZ1TUl/+ob/ANIrn+K6n/8A5Lf
+kUFgzL/t9+xzl0PpL2//AKLxtNkitpF/xmxlVyZDF8fLf9aHbWAULJ50MTccLbvu/wAjVO
dV1If/AFTfoKj+P1Bgd13Lzz81OsOWt2vv6AvovSX6f2Xa6PbMIt91PGcMZnaLhefhx6npm
pXWm27tvtjc5yAS0QAC47DOao0vL9SWW6lyep3ZoZM7uZGmkLeu45o+Fku3Ibxek7RfujRP
A1osKWUrzIqku8y+XsY9h616PWNQ0vTorO2mK53F8xfEhz09xxn71nWW4mx5sjuB/MxNMrf
ahGgRbl9oGB0NCXT2qdMb8RgapKS9n/X7s1FlYL4hje/vytvCZs7d2N7YA/TimG1HT9MTy7
e2gQg/C5XAB+9D0TUrC60hdPlufw04XJLjlm74NIiylivXkdIp0blZGkA+3Nedp1TlGeyXC
Nm0oKcVqY3H4nt7dv4XkMT82Bj9D60o/iLdO2GDID8KBjx7imvOcsALNPo0qjFSOorlk8iH
cvUCUH+1MoY1xH9Tk8vZCTa2JF2oE37sbkzke2P70D8NdzSFkGxSAGZ+OPbuRVsLsD/6YqM
dUZWFDkuI5FJV8gdR0I+o7U8Wl+VCzy5ap7C6RJbIVU5Lcs3rU7Xc7y+WwDKFYevU5xSc9z
uOFpvRni82Z5JCoUKGKnkZP7immmoNsn07vMgN6fKvpkJDHd1H0FdhQkgkcV6aAtqE5bGA/
GPoKOFCgKKF+VIDXnb+IQDj6V6vDgV7GeaQoeLYOMZr1d5/+GvV1h3BK3ODTUTgd6UCtnOK
mqEnIyT6UJJMKZYcOrY9OaVI2XUSgbgxK4okMNwQdkTYxQrq3uIgkrIwG/GfrU0u1lMcl4i
YMksXJxkuen1pDUQzFYgeOCV7tzgD6Va29lO8CsEyCSck9eTSuo2UtvJHdMCFGFYDnvn/AD
q8GlKiM2nJsFFbKmGkPmS92Pb6DtTKZx1pldPkdQ6FWB5BB4Iob2ssXVP0pXNMlVuzig4yC
TUzGjjlVP2rkcbj8pxRCGBzg/pSN7h0pgRaqXAxxTaaHC+CVoayYIznNWlncLgAmknknFbH
RxRfIpH4fiJBKin4fDULY+HNPRMCRVhbyAcCsz6rJ6jSwRrYqf8AsxAR8lRPhOBjwlaeJw4
9OKIQMUF1OT1MzxoyR8Jw8/AKA3hOPONlbUAelS8tW5xzRfVZF3AoxRgZ/CqIvy0mPDsYc8
V9DuoNydKpZYlVs45orq8i7mjHihNGSudARQGCjFCXQ0yDt61qJcFSMfrS8eCcGqx6rJXI/
gQ9BK28Pwsmdo/Sov4ci3fLV/bfAcHoaa8rPOKj+LyJ8iPBEy8fhqP+X9qjceGIl+IL19q1
6pz0FSaMPGRil/GZL5AsMTBP4fUN8tEi8PxlsbRWluIipPAr0KZYHFWfWTrkp+HiZqTw+iy
gBastP8ORSA5QfpVrdQ4dWFWumQgcjuM1HJ1eTStxZ4oqNmSk8LxljhehoLeF4vN27f2rat
EBI/1r3kBpA2O1CPWZfUTw4GTi8Kw/y/tU5PC0XQL+1bARAdq6Id27im/FZfUTRAwz+FogT
lf2oY8MRhM4HPtWzeHOQBnJxQ5YviC7elD8bk9R/BiZEeGIlXIUVz/s1GqklRn6VsDGOOBQ
J1yNoHWgutyvuFYI+hkf+zkbEkpwPaq6/wBJiUkKoyK21ziGHA61l9RfdJsTJJ61rwdRkm+
TpYIpGZOngyYC0Z9MWGPewGT0FXkNoIYzNNwAKr7iQ3M2Two6D0FbVmlJ7EvASKk2OSTiov
aKg6c1ZSMAcDkClZJOcmrRySZKWOKE/wAKM5IqSWgJ6UYNvbA6U1BFuIA65pnkaBHGmwcWn
hu1dXTg8m0D4R1NWJ+EBAQPU+lBmulQbIhxUfEk+DR4MFyRFgnCheKOmiRsMkUS2fYAX5b0
9KbW4yPhzUZZMi4KrDBiy6PAPhKBgexFH/wa1Me1lcDsA54piN8c5y1HUFuSahLLP1KxxKP
AiuhWDYzE747s5op0bT1OTaRk/wDFk04XSMckVX3uqpGCFOTQjLJJ0mzpRS5FL2y02EHEAQ
9tjEVRzyMrnMmRjCyHgr9fUUa6u2mYsxzSE0uQR1zW/FBpbsySy06XBNrkkbVHxdDVlo4/D
yTCTcS8Y+FR3z/1pW1hBd5FHVuCewp6BAt0qrhsoQQTyeRzXZWtLiP08azJhd/zN3ZiefrU
4wevrS0CErk8DPFNDJGBUHtsU5dkw2K9nua5lIuXOfahPLuOf2pKscKevQV6ojdgfCa9TUC
x1dQsozxAo47nNDl1+KM/wo1B9hWcaUkmhmTI61VdPHuY3mL7/tHOd3TGPSgvqr3TxxyuSp
ccdKpBIcnnsaikpWVW64IP71XwIrhCwzNSTLZtTkgd4omwqMQuPrQ5NUlcEO5YHqD3quu3J
vJsnB3n2xzQSx/mp44o1YMmRqb+ZZQX0tsmyOeQRj5ULcL9KYXWpgeXLfWqIsf5ia9uJ4z1
xTPDF8k/FZpk19wOAP0o8WvOx+PyzTviLRPCWlXMRuLm7tXmiVhb2ihgBj5uemaFofhzw74
gnlisbvVv4ShneRFVR6DOOted4uB4/E0tL1oZZ5DFvqtoxxMqNVlDFplwR5LvG33xWJ1yC0
0rWprKwuZbiKEBWeQjh+4GOwr2n6wbSVXyxI6Z5FM+n1RUodzRDqPU+gG2nhwBIj5+UFgrG
ix3RhOJkaM9MkcVTaJoaeKtMvtUv1LXE5MdnISQYQo4I/8ANXrDxXczRpaXVshuI/4c5YdG
HBrDLHCblFcx5K4+pUpUa22uEcAq4b6U4JOODms7Jd2v4WU20iJdeWTGucAtjj96qtCD6w6
2r+INbt77yvMkidFRfQ7eOQDUfB0xcm9l8wZpxj2NwknNHTmsGJ76215bLTdR1TUJoJtlyt
zGDCF25+YDr0rmjyXmp3KWd7ruuWWpOjO8RiVI8jrsOOQK54Khqb254f7GeWRNWkb91ypqm
vYW3kgcE1n3n1K01+PT9O1XV9QuYp4xOk8amARnk7mA44rayQq56VOUNKTvkpgy0zMygAfE
VGemTilHTa/tU10ay8Ta9qb3cfm2lmBaQckBZMZdhjuMgUrpLSm1ksrok3djIYJc/mx8rfc
YqiSSaT3VX9fvc1Y86yTcUixt2wRk1ZxkEDnIrPX5uoLCd7Jd04jJjHX4qhodr/jW+ODxHr
Mc8KqZY5YlQrn6jpmlljWhzbpfX+AZ8qx0mjVAd6kBWU0q7uW8QRW9lqGpX9vG8iXZu4Qsa
beAVYdTmtNqBuU025ayQNciJjCD3bHFTnicZJXyTjkUlZC5tw4JHalYkw+KptFhk1lmg/7R
a1Ddxxq80UsSpjPpkdM0q8tompTWA8Qa+88BYPsgVh8PzEEDoKp4PmcL3Xwf9CrrIpU0am5
jUxKcjPYE9astJw0P0rBX2n6Vd+G77W7bVp9UuYQginlbDQEMOABjHXvRtInvZ7iOyv8AXd
X0+/mdlEYgVYmPUBWxg8c134dOGpPh77P09Of2Jz6lSi1Rupkw7mvRjiqXSL67tNTm0HVbh
p5dpls7lwAZ4+6n/iX+lVeq3l7H4hnt7/VdQ0q1LItpJbwgxOCOrPg4OeKXHhbls9qv5/IX
xVps2eMCvJwaxdxNqena/b6fZ6xqeo3YkjMsM0KmLymPJZgOOK2uME45GcV046UpJ7MEZak
Z/wASb73U7LQbaV4xPm4u5I22skK9sjpuPFUdlZW0viKE+Hnu2trSQ/i7uW5Z4n4/2ag/Mf
ftT6adH4o1DXL13dUYfgbZ0crgKPiPHX4jTnha4WXQobcwpBLZk288SDAV14PHv1+9Uc1CL
UXxs1237v19PgJC5T3ZZH1oJA5bHNHb3oEzbUJ9Kwrk9GJTapcYXAOWPQVWWtlkmaUfrVkY
PPkaaT5fy1R6tfxLqQhur66srERZ8y1i3kvnkN6DFeliTa0xGySUFqYvrF35rGGI4A4HHeo
aPo9lqtr+EtrqWw1uJcsk0m+O5HqB/l0q0vvBRhs476y1ssDtZnvNqxhCM5479OKpvL8NwT
pLPrepXk8bblksoNiqfY1qhkhPHWJu/gnz8f8AZ52XKp7q7GLrw/baLY/jPEtwXmkBEFhav
gufUt1/tWZRW2AMcffOPatNJF4W1m682fX9UgumG0SXqjH0yRigar4T1PSIvxUezUbLGfNt
x8Sj1K9x7iq4cyj5cj8z9VS+n3bIxe9yKiNcYP6VY6VYNq+r2umoWCSNvnZTgiNevPbPSq3
dJJEWhBbIzlRk474rV6D4a0rVhcSaZrmqxyKojmBQRtg84PHSn6jIscHJuvjV0VnOo0io8Q
waJBfraaDFK8kL/wAeczs6f8gz1PvSK2lwx3EY+vau3kmn6fcLBpF1dTxruWX8REFCkHA2k
fek21CbnnJPQdzVMcZKCSbfz5DjlFR3L7RtJ0/U4v8ADzcy2GtLko7yF4rkfT+w5pufQY9H
sjeeJ7vcSSsNjaSYMze7df8AKlp9I0/Q4LafxJfXcl5IBLHaWnBj9y1WNrF4c8SQahfK17c
XdtaOPKvpN5UYOGX7isU8kr1pvR6pfs/T9uzIub4T2KzTWaC2WOZ03ZJx5m4qCeFz3x61bC
T4ASR7CsAt1L5QwPi29a2XhvRNI15DHba3qS3EcavNGUCgE9cZ6jNW6nGsa1ze3yNsOrjFJ
UCv3nYHYGx9KpJdykllbPrWhez0eHVJ9NGta09xAW8xY4AwG3qenSpXOjaFP4X1LVrPUZNT
mijHlySnDQEH0GMZ96WGeMKTT3rs+/BPJ1EZcIx0spY8ZxQoiBJucqAOmfWrGTUbeZAJLdQ
/c9qVaO1l+QlD6V6KltuibW9p2MQXORtRfhHSmY1Il8yRiPgbkdulKWaRxN8bA+4p2WaBuB
0VCc478YqM+aRowPdNjUUeyNS5xwK9Jcqo2x8n1pLzmkbLtk+g7UZMDtk1Jx7son6El3Mc/
MaKiAct1rqjA6YFTFI2USPEN6ivVIjPOa9S2G2Ztn5wKEzHNcaTmhM1eokeK2T3cH6VAse1
RDjJ+lc3EmnoWw07iS4dweGOeaGSB1rwUY614heprltsGTbbbObxXtw61A46jiud+KNC2aD
xDqSeIPEKy2CSt5kccMaMuGLAYxj61sr6WLwF4QSzgZTqN1n4h1LkfE30UcCq/wD0f6HFaW
0viTUcRxxq3kF+wHzP/YVlvEOtTeINYlvXBEfywp/Ig6ffvXjuCz5Vgj+SHPxfZf2MV27J5
JJPc9T71Jd8jrHGMu5CqAOpPAp660Z7bRtP1MzBlvmcCPbym3371Z+BtNW78SxTS8w2SmeQ
noMdP35+1b8maEccsnNX+n+w7mxm1PSvDUmlaXPqbWrWcQ8yFYi4l3DHxHtzk1QePrJ9M1d
dSth/Avxl8dPMA6/cYNZzV7iTWdWutQY5E8hK+ydB+1bXSh/2t8CTaVM269sgFQnrkcofuO
K8nwfwrhmbvtL6/wBMZWtzB/jpnOWetZ/o/meXxQd8hfbZsBnt8Q4rHBCBggqwJBXHQ9xWs
/0dK6+KHDgjNo2Mj3FbetS/Dzr0Gcm1uO6vc6SviHUIhaay0/mjzjaXIRGbA5x9Kb8OPp//
AGjtwLPVorloZPKe9uBIu3HxYFUuraZdX3izV5LcPhJwMr67RVj4etLu08YWIumJLW0xUE5
xwKwZIx/D0pb6fV+g+j/HqNLo0oTxRr6k43SQ/wDsq11bUU0vSbq/c8QRM4Hqew/XFZRfOP
jXVxAzKymJuBnjZimtXkk1S+0vRMFVnl/EXIPaOPn9C2KzaFcW+KTfypFVGsWoWW7tvDui6
Xa3movaXTt+MuAsJkMmTlgcdBzjPtRdaEdprFlrlu2bTUVW3nYdMnmN/wC1PaAq6rqmq6zI
oeKV/wAHAD0MSfN9ixNJWGnrNY6p4Ou2P+r/ABWrnr5TcoR/ytxQaUXrfP8A2+UufZ0Ri3B
qaGGiOSDQ/Duf+1uqj/8ALwf3rui3El/pimcbbu3YwXK+jrwT9+D96loQ2+MNVH/5e3/vUp
pxhki/T+Ub+pmp4k0c8KDNjejP/wDcJ/8A3VfqpNZ/wr/3O9I/+8Z//dVVBc3pvYdVOoXJe
TWWsmgL/wALyumNvr71SWPXkluRU9MIl5aZ/wC3l7/+gi/9xqrshocniPWGt1u49RjSfcJH
zG+R8RX9qtrb/wC317j/AO74v/caq9O8OprF7q1wl9PZXEWoTRiWHByjKu5SD/WjFJzlbry
r+OTLJXJldpXh/V7nQFjsoIHtdWtYBJK8m0wFOpx+bIrU+KIxFfeHVB4/xAD/AP0NQn8Qad
4ZKaRFY3c1vp8UazzoAVgU/Lu7k9+KP4qIa98PMOQdRGD/AOQ1bI5Tlqa23a9v6o57LYUvj
B4jW8tLWTyNU0mfMLk8o4GVP/K3Q0trWsprXgV5SvlXEdzDFdQHrFIJFyPp3HtSSafcpq2u
a9pwL3dhfkSRD/fwlFLJ9e4qPiey/H2cWv6NJutrwxfjEX86hwVfH8yng0uKEccoRb2dNfB
8tfXt/wCxLdF/p/8A9utV5/8AooP6mnvEeoHSNDurteZFTbEPVzwo/U0npoH/AG81UHn/AF
KD+pqPiEjUfEmlaTkeVATfXPpheEB+/P2qMauLfCSfsiilSKw3lj4YtdI0641T8LJbL51wg
hZ/N3ZzuI6fESc+1Mz40rxXFcowFnrKiNz2Eyj4T/5l4ovh+KPU7fVdWuIhKNVkaGJWHWBf
hH2PJpCzspdR8PX3hq5fF9pjBYZD1IHxROP6UZRjF23vxL69/oxVcakaRypbjoKRum3Daen
egaPqn+JaTFcsuyXBSZD1WQcMP1oN/drEjFj0rPHHJT0vlHrY91YnqV4Ik2IcVktUlMtrcA
H4Qhpy5uZLqV2GQg71XXisbGcgHaIz/Sva6fGoUDLK4s1/i0BvBGnKRkF7cEevw1lJIsctw
OwFbTX7G8v/AAXYpZQNPLF5EpRSMkBecZ71hLi+RZGSUPDKOscqlWX7Go9DvjaXqzDglFJ2
cmKH4SA2e2KvvBeoXmmalb2b7jp985jRW6RyYz8Pse4qt0xNMXFzqN5EsfURhgWb2wOa0Wm
I0lxFrmqg6fpVgC1skwCM7EY3Y9AOg6mq9TKPhuDW389q+Nhy6at8lR4nSHQPEc8MEarBcx
rOqDgIxJBx7cZq3/0czm5n1aU/maL+hrE+JtaOu63NeqrJFgJEp6hB0z7nrWu/0U/7PU/+e
P8AoaXqsUodBc/zUr90ZnNuKiYW5bF1ONwH8V+P/Ma7awXV7MEsbeaeVSCBEhbBHTNGtLL/
ABPxGlhu2fiLtkLeg3HP7Vp/GWqy6BLDoGjA2FqkQd2i4eQnpluvbmt88rU44oK5NX8Ehb2
L660eLxnp8LanZXel6lCm3eyce+OzLnn1FVWmeEtU8Nz6hM6i9gmspIUNuMtuPTKmqfwdf3
n+LiaXX1tIIiGlS6mJEy9wAe/v2pvxF4zkt/EZuNAvSYAgEoIzFK/rg+3GRivM8HqITeCDu
NX3pfC+36gMa6PC3kyxtHInDKwwR9q2v+i9s6xff/p1/wDdVrIbHx54TnvpbZbe+tVYeYPy
sBnr3U+hqo/0WnOr3p9bZf8A3VfqOo8bpMqaqUdmjrLi2Ggv4r1gwfik1VI5t+9h5b/Dztr
A6drMlhpGo2Cwq66hGqFy2CmD1x3p3xBeXNj4x1Sa0maGUzOm5e6kYIqnhsrme3mnht3kit
gDM6jhAema09PgUYXN2mo8/D/fBwMMPSu7scihEkEVIPXoUdYYS+nWipNtjlGeWUDr7ilN2
DUw56Zxnr70riPGdMZW4ZTnNNQansIDpkVW5Hau0jgnyPHJJcM0MV/DOMKwB9DRd5PfFZoc
HIJBoy3UyHO8moPAuxpj1P8A5GhMmD8wr1Un+KSjjC/pXqXwZD+NAr2cA8UJiTXmOTUTXoJ
HlHVPB+ldDD0qK9846V7rRAS8w44FcLE8VwV3FA48BVr4f0lNY1eG0lmSGE/FK7sBhR1xnv
VaEqWAcAgEelJO3FqLphR9S8X291qGnQaTo0lmtmoHmZulTIHyrj071kk8GaqWx5unJ7m8U
1mysfZFGagQp6Kv6Vhw9LPDDRGS9v8AY9m58X6cml+HNAsYp1n8t5F8xT8LMcZ59MmrHRtC
l0/wrqlt+Lso9RvhtU/iFKhegGR96+d75pIUgaZzFFkohPwrnrgdq6EiReVDH3FK+kn4ax6
+9vbne/UKRZahpN7pc0dvNJBl1JXyJRJwPXHSr3wHHeWustdRvD+E/wBjc+ZOqnpkEA9cGs
eshUkIqpnrtFe2B/icZPvV8mF5MThJ8/D/AGNyjbeLNEazu7vV9NnspLeT+LIhkG9G74HcH
rRvAlrdx6kur3s9stvLbMqfxlyMkcbe3SsIIkHIUfpRobETMMKrDvjrWeXTPwPClL4XXb3C
lJ7I1Piy31TTtVv9WtLuD8JPKrAR3ALEkAfKKa8FrqV1qtrrF/cwG2EUiKWnXcCePl69RVF
aaFGWVnh6HpjGaY1HStLs5WaXyA3Qgc81Jxi8Xg3vVXXaq9TQuny6d3sW3ihL7TNcuNetZ7
Z7TdG7eXOPMOBtxjuM1a6NDeyrqOqXt1ax311b+TaA3KsEXBOSe3Jr57aSWttcNttoppBnY
ZFyOnXFXVnbacmlTXLadbSTEAJvGfqQPrQydO1iUG/RXXb3FjjlKOlM1Oi6rcaKun6PdWcM
KshSOWC6E25wMksvYHnmp6jqM1z4xtHsLdBJYRgXckk6oHik/KAeuOtVvg3RNKuZXkk8uGU
jCMvw1o77QNPnkT/FbCG4cDakrr1HpkVlyqMZuVcpp7d38L/kp4bcNLe4jqom0nU7nWdNa0
uYJ4gbq3acIdy/nX1OOMVLw3NNPq13rF5Hb2kV5BEIlFyrnAzyfTg0dPCfh3cD/g1tkcj4T
/nUz4Q8OMxJ0i2yTz8J/wA6zOWJ43Bt+l1vXuI8U603sVVgNd01rq3toNMMct1JKs014OjH
I+EUHVLYaDoWnzz3K3TDVvxUzwD4dxBJC1eDwZ4c/wDua2/Q/wCdRg8GaXbXiTwicQRyeal
p5n8FXxjdtp/Gx6rv9OfrbFcJ7KxXQbme91yfW7yO2tIbi0jSJfxSuxwc5PpwajZ3OtaTea
ktnaadcQ3V206SS3wTggDoPpVmvg/w4TubRbVsnJ+E/wCdHXwV4YPXRLXn/hP+dKsuLW5Lv
SqvT/7hJRknZntWsrlfDWv6lfXFvLd3qxl0tjlIlUgKM9/rTeoahNq+v2Vpb26JbaRdo088
k6qSdnQKecc9as5P9H+hyS7rdZ7OFsedbW8hWOfByNwqzvPCmhapc/ib7SreeYgKXZeSB06
Vrx41La7u9642S4v4epNmYXUrnwxqWoXLW8F1p99drIZY7lfMj3ALjZ35pu4gHhPXMEY0bV
JPhz8ttOe3srf1q8tfBPhu1uY7iHRrZJY23K20nB9eaf1XTbbVrOaxu4xJBMu1l/uPQitM+
jSw1Pe6X9Pl7oW7MZPqkeieJNb1GWNpFhsLf4F4LEsQBntz3oSW+o3lprd/O1tbalqEYigj
/EKwjjC4A3D1yTWj0vwlYacl0skk98bpBHK9228sg6L9KAfA3hbH/wDRLbH3/wA6xSxxhBJ
vit65qvitrG5K3w/q8tvc2OgXemR2v+rkW7w3KyghAM5x09aWuLuZ/H3m2VuoS0QW19I8yr
vVhuXCnk7fWtHp/h7RtHlafT9OhtpGG0uo5x6ZNK6x4c0bVJTc3unQyzldvmEENjt0rK82H
W3XK/f4X/PxKpSkqKDVRPoF7fapZLb3NhcATTxCcK8TjhmUd8jtVVdXD6mwMeRGcHNck0LS
VYRLp0QliYqxAPJB69ab8kRx7FAHvWmOmKT5frx/LN+HHOMak9iteLcBDGPgXqfWgXMM9wx
020t1knnhYjfIECjpnJ/pVs6pCm41U3tvDe4a5iV1X5d3atGOdsfJFuLUeTZamNTTw5aw6P
dW8d/CIgwaVcEAYYc8GqP/ALU3H4s6d4j8PwXkyIGLW22T4T3x/kays1jZbsJbqB9+at9Gh
g0u2e5Mar5zBV49Kmulxwg9W77bU/dMwR6d6qbL6PU/Dtwm3RLqw0m8/wDzNmFYH74x+tZ/
V/DPivUJxPPPHq4BO0xzjaB7KcYqt1xYru3W8VgxYlZFJ+Vh6e1Z3znhfCSOg/4WI/pWvp+
lcfNjlv8AFW/fZkskNDLPU9C1TSYEmv7b8Osj7VVpFLZx6A9Pet9/o+02fRYbxr97eIXGxo
8Tq2QAeuDx1r5rFcQPKvn7jn8zZYj9asF0hLiPfD5ZHYZqvVYpZcXhzlV/D/YIwct0G1TTN
R8OanHqDPBk3LPC0cofJBzyB0rS3t1oPjy1iZ7tNM1WJcAS/KfbPcZ+4rES2RgYqU2N6UF4
uOaaWBZNMtVSXDX9biuLRoZ/AHiFWxHbwXK9nimXB/WpQ+A9RTD6reWemwDlnkmDMB7AVno
2dRtWWRPZXIH9aG4ZjliWPqxz/Wn0dQ9ta9v9i0a7VfEumaZoLeH/AA6XkjcET3bcb89cep
Pr6VZf6PNLudNuJb67aCOC5t18s+epJ5zyM8cV87wRXNoPYZpJ9EnheOL/ADct7t/sA2mve
EdV1HxDfXdu9l5M0xdGa6UEj6VYQeHG0HwPrbTXcM9xcRDesLblQA8DPrzXzvaB+UUSK4nh
ilhimeOKYASopwHA9fWul02WUYw17Ku3p9TrIEDGKjytdYgDrmobwOODW8FhA3qK6DkGhg5
+gqantxXUcmdzzxRFJNQ4Jzmub2U+ooVYydBMjpXC5XjNQLqeele3bu+aFBsL5gPYV6glR6
V6jpO1MGcg8iuGu9TXsYFOSOIOufSpYxUlAwT7VEnJrrOO4ruCK8K6TShJZr2cCuYzzUuDQ
CR+9dUE9B9q7gAVIYB6811jHADmugHpUjgH1NRJJ4pRuDowvufWpIGJyaiqbj7UZUPQDP0p
WwpWdQc9Gx7DNabTraztLIX2oiP8OPl3cbj9KqI2h0lBc3Y3vjMcOep9T7VT6nq93q0wa4k
OxPljHAFReOWZ0tl6mjXHCt+fQv73xbdXjtDYxxQQ9AduWx9TTOnaGl3bJdX8skrSdFzgVn
9Pty8XwjkEE1t7DadItyOoTn2NQz1ijWPYphbyO5mc1fw+LZPPtGfaDyp52+/rSMVzIi9HU
4wSpH3HPStoDkfWoCxtGfzDbxFj321KPVVGpqzRLpbdwdGesWv4oz5ULyI3ZOSK1WkeI/8A
B9PaPUrO5LStuLSKTn7nij2wMIAjQAewp9Zi6+XLGHQ9VYZBrLl6lSe8Sq6ZpUmOaTq9jqU
Za1l3AdUbhk/6VY7gGx0rMnRLVJhcaczWM4Ofh5Q/UVaWk1x5IW52mReCU6H3rBmUHvATw3
3LaMkd+KYU1WxS+5+1ORT88kEe9ZLIZIMZCgnI4NFjHYjFCVlboaMhI4PNUg1aszSDICpHp
R1UHmhoQRRV4r6jooJR24MsiYrhUV2vV6lJqmIBdcjC9BSzuGPHQU6xABFVUMolL4OcNXz3
/LeTSl3/AILY1dskzqPiY4HQUlcS+Y2AeKXv7zfqsVmp4QFmHv2qea+fna2N+OFK2ZrUEEG
tgn5LhfTow/zFQmKoCxOTRdbthFcGQBirjOSeAfucCsza6oXnNozq4OSjKc49q9TFjeSCku
xqUktmO3Mhfv8AQUlL8SkluBTEuR9TSkxBTBzmteNBkxbAZ+O/T3pnxDMsVvBDCw2xrg/Xv
UIgE3SHpGhfn1A4pBkfWLxnIKRKfix6+grQknJN8IzSdKlyypuJA4PVUHXHeq5+O3NXN9ar
+NMMa4jQc81UXC4kIPGO1eniaa2PNy3e4IPnrTEFzPAQ0UjADtmlDU43KtVnG0TTpmms9Wt
ryIx3a5/4h1FEbTRIha3ww9O9ZpgYcSx8Vb6bqB4KtgjqtYp4nHzQNUMiltIG8O0lWBUjtQ
yowec1dSiO5QllGT+YDpVZLbNESRyPUUsJ3yGUKEmGDzUSKYZQ3UUFl2HnmtCZFoGeor2Mj
g0TGajsAJprEojt9agVAOaJn0NRIyelFMDIDIPSpBgBiuNxmonI5zTAJ59DXDJjjNRzha4e
a6jrOkHOa4ZCBgCulgMVF17iuAS3N6ivVHn0b9K9XUdYUDBrp9cV4da51zmgcdXkH6VwL6V
IcA49K9XBPdule9K8K7igE6Oma72rwFSA5pWFIjtqQHNe6munihY1ETjOB1qSrk1EAURAT0
61zCkMW1s086Rr+Y4Aqylii0a2NxPhpW+RTTehRwWtv+PnAIiVjz3PYVl9X1GTUb5pHOVHC
is0by5HHsuTS2sUL7sWuriS6maaVixPrS6nmpycNio9BXoJJKkYG7ds0GjEDaD0cYz6EHIr
XWLjZJGuMZLL/esLpkw/G249G5raaVmWSaFPilCb4x6kdv615HWRp2ep0zuJPzWDEcdaYjk
7mkZyVkDY4YZFTWYkdaxONo9GMizWajx3LA+tVSzn1phJHxkVCWMqpJlslyx/IKZjnH8vWq
uGZsDOacinzxg1mnCgtJlnE27AwKOuR+YVXrI3QGiKz+tZ3EzSxlkbkQoGcBlzgkdvrQobv
yLtFeTdzsyT1U8qaTYzcGJkGOquODVBqF7JZTFpkNuF+TnK/Y1THjctlyQeJdz6BFd5u2gC
52IGLfXtTyvuGRWU8O63Z3e6NHYuVB3MOtaSKUEjByK9LpOplhlomzzs2OnsNBuanmg7uc1
0vxXvRzpJ2zNQpqd8lnaPIzAHGF9zWStfEcFs8MAkVpZpR5gJ+Rf/AIRR/GsotoYZ5XKxkl
Gxz718/SeKSaS6DkxsQ2W4Kc5UfbFeFNPq5OcuFwb8UUo/M1P+KofFs0hceWX2g+1aY+1fL
WuRF5ATLNKqkuwwB17etfToB5NnErMTsQZJ+lYetwqGl/T2NEXZXa1PGlpIpw21S59gK+ca
fEja+HjGIpAZU4657frmrfxVq7Sb7aGUoxI4H5wecVQaTeGN0lfj8PJyMfkbg/oefvXqdHg
ljwN+ok5rxIr0NDcsFYildu7ntTtwi7yeoNBCbu3FCLpGxq2J6gRFp7qPmcBR+tFtoPwdkq
N82Mt9TTDWazvE7nIj52+prswyDnp/Wm12tJGUadlCQJA1xjOSQf1qknQPJKxPU5Fad4xHo
5l+UktisvLhYse9elgdtnmZhTbwRUelFQcNjnFDYfFW1GcZhbzIyncCgozQyZU8ivRuUYNU
pwMh1HwmlqmHsXWnanuIDce1WF7AxQPAvB+YVk43KMGHUVotI1IPi2lbG7hHJ/Y1jzYnF6o
mzDlUlpkKSJtYg9R6UBhmrW6snSQ45Oeh4xSDRFiQOGHtXQmmhZwaFAMH2NSPJxUnUjhhg0
PBFWW5FqjxI44rh5P0rxBPINd7YP6UwoNl5yaEww3ByKYbJAGKCRinTEZHGeK8elSIrxA61
xwPJzU1IPBFc4NcxiicFOc8HivVDdxXqWjhjbhR71EdanJ82PTionjiggngOtexXQOD9KkF
9a6ziIFTVDnJFdVeaLwBSNjpA8Y7V72qXXp0roUdaWxkiOMCok+1HeM4BI+YZHvS7YHauTs
LVHU+KnLG3M0qnsDzSsYyKtLCeG1SSSQEgLn70mRtLYpjSvc74hu/wtpDYRHBbLvjt6Cs2o
B69c8Ua+unvLuSdzkuf0FBHtVsMNEEu5DLPXOyL8tzXWX4a84qf5OtWJkrNtt1G3oc1sPDl
7jWWl3YAAUZrFK21wR2q6sLoxxylevUGsvU49cWjT0+TSzda3AnnlkAVZPiAB71TElDgk1e
abPaapZwJNxIykBh2Poar9Rs2tZ2jkByOQfUV4mJ6fJLlHs7coXRxuHNM2s26aSJsZXn7et
Jx9f71y4na2nhu15VCA4/4TVXHVsDVW5dx/WnYAcZFIcKQVOUYblPtTRnS2tJLiY4jjGT71
hkm9kak1VsdSZBKIycuRkD2ppWyKy3hq6fUbu9v5G+YhFH8q+ladOcelRzY/DlpJKSnHUEC
sxr09rDcWzQTIHV+oNd8wdBUWlHTqazpu7QjVmEvf8AEPC+rxyMweBs+W44H/8AGr6y8cBL
vz2YiPaN4I646/pkc0fXLOHWYPwLTojxsGYY3FR9O1Y278L6qjSx2+JEQ7UOQu5evH3r2cb
w54rxdpexjyRlH8qtH1t/EdrEgaUnnGNpznjP9K7beJLO5kKpIrDG5WU5DD/51r4hDqd9p8
zLMXDREBkf1Bp1/E0i3kVzZosBDbm29CfXHr296d9DlXEvqZrxehu/9Id5JLFp0iSI1o8hR
mU5w3Y1jZLNTbNH+JZW83JmI+FlA9fWhar4hm1Cxe3OArSKRjj6f3FV099OtiEaLLHgssoP
H0rRgw5IwSk97CpQVrsHt0ll1CKzhcyso2exyxJ/TNbLxF4jFpDHbpMC6Iu7b0Y4/pWFtNS
Fl+PuFGJXwie2Tz/Sqy5vHupWaRyxbljnqarPpfGyJy4QqzaI7cjtzLPqV8UQM8rkhFHJPp
VzoemSXNpctdhhJzGoYYPTnPrRPB9hAUe/kUmUNsTPQDHatIRhie+cmo9T1OlvHFcGrp+n1
LxJdyr01zdaeoc5lhPlv9R/0phY8etKIBZa68fSO8Tcvswp/AANZp82uHua4brflHGG1MCk
rlj5RVerfCB9aYkfgjNLx4e5RmOEiy7Z9BRgq3JZn2ENfmWGzjtV+YcmspcHJx0qz1K7a6u
XlY9TkVUTNmvY6eGmO55GaWqR2IZifFD25NGi4t2PqaEeuc1p7sic5FMRAS2zpj4l+IUuc4
pnTgHvUjZtofjNCXFjR5oVz7VOOQp9DXp4zFcMh4waiOlHZoXhml03UPxqC2nYeaoxG5/N7
GhXETRyHcCCDzmqWCQxyAg4x3rUQltTtXlfl0ABbHJrDkj4crXBuxy8SNPkrZ4dwz+YfvSL
AgmrSaNkUoyn4en0pKSNhz8w/cU0JCTiLg1w59K6wx0rgJqxnObuea4UDA8VJh1NRD54Hai
AgQQcV3AxXsEtyOtTAycii2AC6+1Qpll4NL9DTJnNHPt+1eruRXqIBvb8ZOa9szRgld28YA
qGoegQXGfpXcc13ufpXgpJrrOo6vHWvOeamF4rhXJ56Ut7j0ejXNFeMCPjqOalGgC9KIV4I
9aRy3KKOw1a2TahpcrQ/FLafEV7lD1/Sqd1G481o/Bdx+F8Qqh5VuCD0IrvjPQRo2sEwDNr
cgyQn09R9qjDJpzPG/mik43BSKK2AH1ruofwbMY6yt+1ctl3ShcEkmjeJgqXqQLjEYxx9BV
k7yJCPbG2UWOpqfQ++Oa56givAnfzzWwyHJOK6BlB7V5+hPvXYxuGK7scCPDCnbOTCyD1FK
uhDdKlE+1uvtQkrQYumaDSr7yygLNmJ84DYyK2V9JHqWhLfLuaaDAYeoPWvmkcxjnyD3rb+
Gb0S2M8LEkMm059eteV1mKqyLsej0uW/KxfOCCDkGuyqs0ZjbowwasNQ0xobKK8jXdDJ8xU
fIfeqwPg/SoRepWjY32ZZaLMbjSfLc5mtGKOPb/5ih+Mpvw+hW8KH4p5Pix6AUvpk62PiFC
+fJvV2sP+Kq7xZLL/AIilnJz5G4A+o7UMeK+oT7c/f1FyZP8AA/YuvBxCaRIf/wAUj9q0iz
MVABxWR8KTFbWeLPRg1aJZScAd/wB6ydVD/LIthkvDQ60xYhE5rO+JvFR0pGs7BlN23DS9f
L+nvTXiPVhoOlkJ/wB8uBhCfyD1+tfOLfM93GXJJaQZJ+taOi6SM/8AJPhfqZ+pz6fJHln0
bw1YGy0wSTEvPcHzJXblmJ9TVkep6VGN1WILnoMUGa5jt4/MmOwHoO5rFNyyTb9TTBKET11
b208EqXESMki4c7RnH1r5o+n51KS3jyUR8biOSO1aTWfEEk4MNt8Kk4yveqizDx6ojy5aVM
t5Snnp+Y9q9fo4Twwbffsef1DjlkkhERyxnBQBQ3zseDg1PEM0aQxyOsgPDNwpOf2+tOv5L
ztLMxZVclV3bRj1J7de3NelSK6tJDDFCssWXXygQHX8w57jr7itevggsfNFPcoyb0mRlk3H
IPaltrRtjAz15qzIjn3RykkqMI+f/mRSB8yItEQPqRz9jWmDtUZ5R7mt8IazE7f4bclULHM
L9MnuDWnlBjbaRg9vevlQyDkHkHrV5beKr+KFYZwJ1UYBb5v1rzup6Jynrx+xv6frFGOmZo
taiZ7PzkyJrdhInb7V1LsT26SJ/vFBqgbxIJVKvG4VhjAag2uptDEQm7ac4GelIumnoprgq
+ohqtPk0RLAE4P9KQv7gx2TlDzLxx/LSIvLi8lESuVU/Mc9B35oV9c+YSB8qjCinhhakrJZ
cylHYQlO1fUmkpDkGmSGkLHpgUpKCDXpwPNkHAxbJ260BqYcbYIxntml2Bz70YnM7j4a4pP
B7ipflHNR6CiAPejc6S/zqKXxmnZEMmmxv/KSKU6gUsXtQ0lueHBzV9oN+LeYo2CjjBFUOO
lHt5jDKrjsaTLBTi0PinolZr9TtAI1mj5Q8AiqeRFTnkGrzS7lbuze3J3AjK1W3cHBAzXm4
pNPS+x6GSKa1Iq5I1kG5OtLFSCQRimWBR8iovhx71uTowtWLnlTXY48DFdUAE7ulTU7m9sU
7YiQFxhvrUlxjrzXpF715ACRu6Ub2F7nXHBwaDsyelHI+EjNeUdqCdBasF5Ixz/SvUQ9ele
o2dpHNuD0qJHOaJjnrUD9KgmUIBRk59KIkZP0riLk80xjYo4rmwxRHywSFqEiYIAFEiOZCS
e1TIAB4zSXQ9WiMfQEjmiqV3YY9v3obHC/Sh5O4E59qFWNwdjneyvY7hD8rc1t5mPifQjZy
KWliO6GQ9m9PvWFkIdSG6Grzwtq7WYeIuS2Rx7Vn6nG3FTj+ZFsMlemXDKy0jNrfiOdCjoQ
CrdjVdrEom1F2yelbzxTYW2qQLcWZAvY1BZRwZV9vcV84lJaZyc1fpMizefhkeoTgtJAD+l
dxwDmuqmVzmiIoIKng1vsx0DK7lb1qMBOeKNjDkeoqEQ/iYHrXXscRmHxdaD0bim7iPB5pZ
hj3oxdo58k1bL+laPRrn8OGGRzk/tWYUhTVlYTYlHPzArUc8NUaKYp6ZWbex1ydbRYEYKuM
EkZx/0rt7p48n8VB8UZ64UgVlbO7ZJSCRhht5r6DbawraRb2fkk7F2AH19D/WvGzweF3Fcn
pYsmtUzI6pHttIrpSwZH4x0x3NWniC0i1vwxaeIbZMT2yhLnHcdM0LxA0MenMqsqkAoqZ5J
9cVP/AEf3v4mKTRLhd0M4II9MjFUi34ayLs/0DNJS0vuis8PzLFfqhOBMrAD1PUVsrV4bW2
lvJWVnjGdufl9zWAktFsdSm0+8Z4hBIQsq/Mno3uKJqE+vWw/w+Qhw6bhJHyJlPRge9HN06
zSTT5Fjl0Kmiu8QavLrWrPO5JQHCD0FJ27ESbh1ByK6kWyYLIjcN8QIwfejXWnS2Mx3HCt8
UbY4ZT6V6a0QioIxPVJubNumqyXFtE9mgMjoCWP5T3GKr5rO6uGae+uQEHzSSH4VH07/AEq
p0i+u4JTHb4JcdCOD/lQ9QfVb4s7xSlFOGCgnbXnxwaJ0mkv1Nrypwt2yd/qdvaA2+mJmQg
h7lx8X/lH5f60ppreQzSb9uUYFjznigm3eJRvidSwyNy4JojRK0akfIDlvpWxRio0jI3KTs
5GyRFfMBJYg5IztHbP15o73/lT/AIiNcyMc7yMKe3AoflK4LSHaWyxY9vT/ACpW6l3RxqWP
wjAXuvPIplFSYbcUDkYg5GCTnBHuaCSzOSzE46V5S+cqC2Oc14AZwa0JUZW7OshVueleH7G
jLjaA4xjoR3ru1W+Uj6ULGr0ArREbY23rnpXihHarrS9PW0thq96n8JP9ijf7x+x+gqc8ii
txoQbYN4jp9p5bn/WJhlgPyL6H3pJgWUs3Rf3NGZ5bud5pDksck0Od12hF7dqlG+/I8mn8g
YTbFuPPtVc53ScHIHAq3mxFCS2MqvP3qpiUNKPc1fG7tkpqnQxOOg9ABSp69KZnOXb60uet
PHgR8ncfAPauY4qQHAzXCO1EAzbkNBKjccAj60uB7dKnb/7Tb/NxUD82OnNBcsZ8I9gVzHG
R2ruOteA5xRAXGiXhhnGCRjqPUVf3CpKSwGCeQR3rHQSmGYMPymtZp0n4u2AU/En9K8/qYa
Zaz0OnnqjpZUXUXltlehPHtSbjuP1qzvYjDKQQdjftSEiYz39KpjlaI5I0xZsMD6muLJs5I
9q83BqOFbOe9aEZ+4VpATzXu4K/pQDkDBPQ4oqnI9xQaoN2TIGa9jjio53GpquF/vShIV6u
Mea9RBY+etcwaKAP0qBGfaoWUoihwetSY54615Bg0aGHzJsAE1zdDJEY4yBnuaLt3EYGeK7
KNh2jBx1qDMQmAeD1qd2UWxBxkY96C+QcHt0ojZxxQ2PQ96dCs9tyOlR3m3kSUdAcGpDHTt
UjCZAVAzntTXXJ1ehodF1OOXdFdyKFByjscY+9KeMPDotSmq2R821n5kZR8j+/1qktbg2ty
gZc7GHX+tbiw1+L/CVtp1WaJmZWBHbrk1iyKeDIsmNWvQuqyx0yPnK5VsYz6iiFQpyO9XOt
6Etrm8sT5lqeoHPl/X2qoHK4x9D616MMkci1RMUoOD0sgcZBA71AYEmfep7cZB+1BJIc8d6
qibHJlDoDj3pJ8AkU9G26D6UpONrfShB9gyW1i5H70WBj5igE5zQnBAB9aNErCPcBk5Iqj4
FRaWq4mVmA6Z5rWaZM8sy7+VQZWs+kEYGnyyECKeHYWB6MOP8AKrC1ne0iErg5gk8qVfQdj
Xk5/Otj0MK0vcV8WMfxkfTCLt+/U0Lwpdmy1eKcSFArZLe1D8QPJJdFjyh5U1XwEq+3PzLi
rQheDT8BZyrM2bvxxZxXc8OtWxB3bYrgL2YjIP3oAVLnS7aVAjy2Qbah/Op5K/f+tGtYn1P
woVg3l1XawH1yp+xrPQX5tlDrCu/neAxXmsUNU46b3izS1GLvsy9uYbC7hjN2CBIm+1vdo+
NfRvVl6GgWeqtpCPp19aW97EwLRs4yDnuDVMmoyPY3NmjfCredEjHJQ9wPtXZbuG70eBuA6
cfQ1TwWtnwL4kWWM9vY2FyLuz2y2b/MFOTEat9Mv9PluU/EIiq/Czj4VJ9Gx0+tY+xu0W3l
SU87cYPc0obx7QHyn3QOc7aZ9O57N7geaKjaPqWrafpcsK/iCJ8sQGDDdE/t7dKw2o6dEks
jWuXMRO9F7j1ApO31WeawaFJG8y3bfGxPIHp9KYtNbLagbpD5BfG4jkj+akx4MmG6d0K8kZ
Ir3mQWboqruds59v8AOqu7JPU7juxmrfV0jZ2nQBCTyF6c9x7Gqpo1e3c5PmRtnHqDXo4Wq
1GXK29iNuzJIrgZAPSnZrdbqUyxxhNxyUTJxRbeytbq2RlVlbo3cn3FKTLJY3DRLJllOQez
CjqUpbcgS0x34GY7JQvxHf74xXmsyvxR/F7Uxa3SXMW4rhh8/tVzpOmNeT4j5Xu/oKzzyuF
uRojjU6URXQvDcl9MLi6QrbR8kfzH0ruuM2oXZWNiLW3G1AOn2FXt9dtldI04sFUnzWXqx9
M1TazLFaWrWiyIZlwCFP61mxznkyKT+nwK5IxhCiluJUiRY4xyB8R9aVt8PKZW5APFCmcs3
lg89zR4yIIsnHw9vU16VUjz7tgtQnLEf8S0rb/Pn05qE8pllJbt+1FtgcOx7CqpaY0I3crO
SZJ4NDIyaI3XvUSAPamQD3O1RXsc9e1dPUD2rxFA49Gdrqw65rsmfOyaiPm9hXZD8QNd3D2
O8YNcPAxXa82BXHEVPJNXWhXphugpPBqmA70WCXypUf0PNJkhri0Uxy0yTNRqEivO8LDKkZ
GOxqkYkHaegq2uGWW3hmA+LGNwqsnUHLjgnqKx4dlRpy77isi56Dp1FCT5+lGJJOKCOGwa1
rgyPkIVyM+hqC5xz3qStyRXHB28etcgMkBnA/WikHbwaBnOMcGiJIehpWgpninsPua9UzjP
/SvULGpDoyfpQnfnA4FFcjOO1QSPJ3EfrUUP8CSDAyaJHI0TFlYg+vpXByfpXCPiNDkY7n3
r0jqMDrXvh+XNDfAHFBIbsdyCMUE5zXgSM1zuSKolQrZIVcaPErSMxALAHGaqF+b+1Wrt+A
01nJw7jipZd1pXcpjdOzP3Uwe8Y46E5qwsLx7eRCW+FHDfWqR2LNkdzmmYZMqGB5XrWqcE4
0Z45Hqs3dtdq8jtaoD5vwPEeQ4xycVk9TsmsbxtsRWBzlR2X2o2mXZXUYnDMoXkYNbvUrSx
v9sNyVDSIGLZ6fUV5bn+FyJcpm+lnjfc+YyJkcdaVZsHPQ1rfEHhGfTIfxlm34i0/MV5Mf1
9vesrKnU4+tengzQyx1Rex5+WDi6YeBswMB2FAuGJI+lSt22kr6ioyL1qiVSJ3sQlUCCNva
ntJjWX4H6b1J+hOD/WlWXdYI3oxWi6fIY5cjrj/rQnvBjxpSRorfTnm0e/s8MZLOYvGPp1H
3FGsH2yQtMu6K8jMMn16A/0rRafBFcKdQhZle4RWMZ4DED+tL3kETJO4UKI5opF4xjPX+le
J+I1Nxf39s9VYqSaMldRSZkgkOWtiVPvSckflrHJ0BHNP6zL5Wu3uF+Fzn9arzN5tiY2PMZ
+HjtXpY7cUzFOlJo+heBZ1hsZYGPCx73YdielUvjfR/wWofjY4ikFyAXXGNj/APWueGdTaG
IRpn+K2SPXHrWx8R2B17wxKiEG8gjDhQc5HXB968pyeHqtT4ZqklKCZ8osjtvhuzjofvxS8
TeXNLAHwAxwexo8A3XsWMDIwc9qUu8x6jKvQbzXtpXJr4GGW0U/iSfeAZBxjhhXUUS2siA8
ryP71KK7ESsskayxyjYyt19iD60J9sJ2g5R13I3f6Gm34EbSI2kjRToSeD8Le4oxBWaVR2O
RQLdfOSVWHxKNyEdjRVIlmcscMVyCfWjLkEXsHaUSxou4EmMgfbkf3pReXDDvwfpXFUqWH5
kOR9PSoh8YxnPOAKKjXAHK+R6xuGSJ0H5fTrUtajC3PwfEYkTcw6ZI5qFpp1+GWVE2lj8Oe
ppu5tWhJF1LukbDMPX61BuKyWmWSbhTQDTLK8vJUitUK7z8/THr9a2DyrpFktlbSOZIzy38
x7k0no6vBFvOVZlxn+VfSvXl2rs2OVi4U9jWHLJ5Z0+EbcSWON9xtpoNI0l7k/HLIMBgehP
NYe5uyxZjyWJNP6nfPNCYi527i2M96qjE6EPIMcZUGtnT4tKuXLMWfI5OkDDhGBbr1NQnuG
kbJx0xgVxjn6mobeTW5JcmWyOPfrTUfwwH3NAUZpj5Y1XvjNCTOQMZ71JsYAA5rwHNczl6A
SXfJ71w881xic16uOOVKQDap71414/7L3FccEVQqbj1PFQbA69aKwGB7UMxk5ZuBSodoHkt
0HFSxkV4kkYC4FeQNnmmFL7TJ99sExnHUHvXrwb1YFNuD2FLaKczNG3OelWN6FkBAPy8ZrB
Py5DbF6sZRsCh64oTdM5pqZCDg9RSxHOD3rVFmSSo4j+vapkjaTQ8FQfeiBN0Qx1pmBEPzL
ipng1BomQ/EOQamGDZrmCjpc54Ir1cPB6V6l2DuWYG9+PvXZDtBFFVRGOMUpK+5vvWZbs0c
IJEc1IkevJoAcgn6VB35GCc+1Nptg1UHeQBioxUC4IPegZI+9RdzjaO3WmUQOQQNkk80VIy
fiOaBGCR7UyJAPgB5ArpfA6I9ptoJJwzjheaF4luBkQDggDIp3T3FtavczH4R+9Zq/uWu7l
5Sc5Oalii5ZbfCHySUYV6i2M966jFGyDXOe9d4Ax71vMg/bSeWyygZGa1Gj6tG9+st6EcLj
5ufYVj7WUI43g7Dww/vR2d4HIzkf1HrWPNhWTZmrFlcdz7Hpl5HdQMyQxpE2QM8Db059QfS
sj4w8Fw4bUNFXcoyZrcdV9So/tR/D3iK1i0sQXD8hxgbc8Yq6e/tbo4QeTOBw6chhXgR8Xp
szceP0Z6DhHKj46QUfPp6VPIbJ9a1/iDRBeOblYRbTk4JxhJf8jWReNoJWjdCrLwQa+jw5o
5Y2uTzcuGWJ78EoF8y0mhxnB3j2x1/au6dG0t5HEvVnCj716wlEd8p6qc5HqO9PQxHS9ehJ
wcOGjY9COoppyq19RIK6ZrIJ/K0O3kicg27eVJj8rg8H6EfuK9Lcfi7a6lHG6Lc31GaXikF
rd6hbMB5czBtp6FW5x+9csjjT7xC2cQvt4rxnFby+9z103poz9/Ilxc+ZH3jBP1HWqxG2u6
5yDTKSmOZWPIRufpQLyI293InZTx9K9eCrynl5HfmLHSpysqICRhTkj+lfRtHu4rG08wEvL
kGTB6AjofWvmViF3iUHg8EehrT6LJNcGaONsORhCBwOa87rsWrc3dLJNaWUV9ZCLxNLBC/w
DDMhdTjoDzVdelZZ5nLAuJD9xWySy/E64Lkgb4rfJHqelYm7z+Nn4xhyTWvpsmt16JEOpho
XzYOQBoB8IUluahJKHijiA+Qk9KlDl8uy5CjjNO7JfwiusLeWDncV6ff61rb0mNJsStJBA8
hYgZUgfWoRF3l4+YirE+VOXaRQTJ7dDStzayWYUnC+YOncVykm/iFxaXwFySXIBJJbrWl8P
6baxE3V/nJUlAKzcS/Go/4qt5Lt0tVhB6E4PpU86bWmLDiaTtl9qeqeVEi2xQSKAGdein2q
isll1DUNzkyNuzz+Y0m8rbFQckj9KudHdNMtmvJAC3SMHuazaPCg65LqfiTV8IsdUcWeyxV
v4oUs/sTVFcXirmNG4I5NCvtTluriSU8vIf0odhZvLMZHG4Dr6UceLRG5HTy6pVEN+HCIJp
8AsMxo3X64qpmlaaTqTjv601qN21xMVQZHQn+1A2iFMEjJ61qxppW+TPNpukLlQoyetRAzX
nbc2a6uOtXJHlHxAetGc/GahHxICe1dHzZNK+Q9jp4XryaiARUiK53wK5APdft0oiJ271JI
+w7daYhjLMAoJzSylQ6QuUKjgZqIUsjeuKs/wzRghVLt3z0H0oNvEZLjyscuCD9amsm1jaH
dAIwHjTJAB7mji0aZRI58uL8ueppzQdKF/OqOpfacCMHG49hn09fYVu7Xw1aW0izTYllA6b
cIp/4RWTqOrhhddzTh6d5FZhoPDt3dY8m1YLjhpDjNNv4M1FUyDAWP5d1b3YqjAXHpUCmDX
nP/kMrextXSY+587j0bUdMujLNb4RFyzA5GKbuADz681tJbYTRsjj4XBBFYm6ie1doJOTGS
B/atOLqHmdvklLEsWy4K64TOcc80g69eOlWcgBYMKUdMkmt8JGOcRQjvU0YhCBjPavFSM5q
J4PFX5IcEwxkj55ahg4kPauFwpHbJ5rr8NkVyQGye4epr1BOc9v0r1DSdZeSON+BSjfMcVJ
2+In1obcc5xUIqi7Z5htBz6UMDceK5yc5Oa7uPRapRMkSqj3oROa7tzkmonpRSOJiQgjHQU
ePLHAHXvSyqWHA+9N2qMZ1J5A5NLKkho8h9SlaC1itVJ5G5hVX5RPbitJpHh668QXjTsfKg
3fFKRn7D1raWvg/RbbH+qmZh+aVs5+1Y59ZjweV7susMsjvsfKTEMdKG0WDX2tdF05F2LZw
gemwVXX3hDSbsHFuIWP5o+P2qMf+Vhe6Yz6X0Z8jA201EyzR7PzJ09xWi1nwVdWCPNB/GjU
Z4HOKyhLROHXOR1r0seWGeNwZmlCWN+YatLpoX8sn4c5x9OlXlneC6/FvNN5ceFUEck89AP
tWcmw38VT16+1Gt5wsO0HGzk478UMmNSVj4sji6PpNnrSNo6w3Cm7AchQIwSR71VatoVprc
Hn2ESxyjqFbk/+U85pDS7+L/DDDG+2cNuJ9sdBVra6lKoDyNEWKhiGjBLr7GvHeOeKblDZ3
97HppwnCn3MJ+Dns5pEuInjfoAwxnnmreONdT09IzxcQ8wv6j0NbJ4rLxBGAtptkPwlGHzj
sQexqhl0GbTNz2zNJHvBw3DxH3HetS6tZNpbSRnXTaON0Rmk/wASso7qIbbuNPLni7nHcV3
QGaa4uoQAWNtIQPU4os2nMYU1a1Pwl9k6r/u36foa9oTLD4nicr8EgIYDtng1NtPHJL7+BV
3aMnPEd7svT0z0o+swhTaTDpNAM/UcUzrVidL1K6tj8SbztPqM8Uxrtg50DS5QnIVkPsetb
lkVwd7P+jHLHtJFNpOGuBG+dsoKZ9D2NX+mSvBHGvmGMkncwrP6blXDY5Rw9aK/iEEzmPO1
sMv0POaXqKctPqP020bL/T7YPqN25ztRdp564XpXz69UGZmH++kZv/KDgV9J8M/x9OvWwC/
ls3Privm99Ey3ixn8kYFZuil/lmn2or1e8UG06Ab0WSPeh9RwadkxHZSK0irGzZUZ5+lHkA
sLJbkKpEWAdvfIqkCPPGbiZjgk4Fal/kersSaWNae4N3w+Y+R3FduZpJbcKSCo6cc1JY80a
C281uenpV20t32IKLaoVgTyk81hyemai0hJ96LeSBPgGMg80XTbcbvxEqbggyq+p96LlS1M
mo29KBxx+UwMvDHnB9K9cXhkwvYfKorl05edpGOWanNL0wOpvbs4iXpn81K2orVIKi5PTED
b2bCNZHB3Scj6UxeusVqtrEdp6yEGp3N35kpMY56LjsKQlJA3MeSaRXJpsaSUdkcSOONN7f
l6CkJ5d7Yos8xK7R96W5xjsa1Qj3ZBvsjnepICeK8AAetXXh/w9d63cDbiC1Q/xrlvlQe3q
fajkyRhHVJ0gRi5OkVsFvLNIEhjeRzwFQZJqzTwpr8kZkXS7gr/AMtfTLQ6J4as1jsbVWJ4
Lty7+5NWtnqLTxiWSRfi+WPbivCy/wDKzW8IbfE3x6PbzHxiTw/rKfNptzx28s0rJbyW7Ym
ikjb/AI1I/rX6IgaN0BCAgn06V26020v0aKa3jmU/kdQa7H/yspbOJGWGKdH57VQFCg5z1N
XOmWbS4SFdzt1OOla3xF/o5TzHutJ/h45eHsPcCrHwzoYsbBZJAjTOSxKnOKpn66Hhao8+h
XFi334Ke08JGVx+MlKLj5EHxfc9qQ1vw5/hE1vNA2+PzBhyuCDnoa3zJ8We9K6tZC90yeHG
SUJHsR0rzMfW5NacnsbHig1sU/hXSEsYrqd0+MzuqHHRc1dsMggV2w+PToHxgugZvr3qTjs
BUMs5TyOTLQpKkKlO2BXNvGTRymDUCpFBMo2Bxj3rK+JIf9aLFAGYZVh3Fa4j9fSqXxLAJL
KKTHKtjPpmtfTSrIZ8ytGElBDgDg5obL8Rpi4UxzEOPoaA7hXA9a96J50hd1PNBYc0zJw3q
DSzkZq0TPMgy7uKIuGGPaht9agGOeKerE4CHcDj+1eouQRyDmvUthodkwxpeQ4qe7vnNAyX
bA9anFFJMnGMgn2qfGOK75ZVTj0qDEAUbsHAPJ5J71zgH1r3xHntUlXJ6UxwSJC4GeK03h7
RTqLkupWBeGI6t7VU2Nk0jLkYB6n2r6RpdmLDTVUKFO3JHpXm9Xn0qo8s2YMdu2PWtvFbQL
FFGqKowABwKaUUvC+4ZNMoPSvDlF3ubGcJroG6vN1ryZ3UtA7EHQEYODnrmspqfgPTroySw
l4ZHJPByM1q52KICPtSty8/k74FDuOdhON1NjyZMUrg6DoUl5j5Hq+gX+iyHzIy0XZ15FVY
YA7weDxX1k6xpl8XtLpvw8w+Fopxj9+hr5x4k01dL1d40KGCT4l2Ht9K+i6TqpZXoyKn+5g
6jAoLXB7C2n3TW05cnIHJB71cz6sk8MTQjy2jJ259+30rOEtDIGHIPQ+tNALsMsfKEcr/AC
mtOTFGT1MljyyS0o1+k61JavG6yFYmJMbdTGfzD6/2rQ/4gbqOWV9snmL8ZPOfQ5+tfO9Hv
o4LpRM22Jz8RIztbs2O/wDlVxFqM1rcyW0o2MeCFPwnjgj2NeZ1HSpy2RvxZ01uXmgXiafd
XlvLGHt7gneG5ANcutLWxL3VnMwdQcH/AIc9aq0nQajFM2PJuUDkkkAEDkcVcQ3kcXiG3jd
t9v5JDA/mBqGRSjLUvTf6FYtMjrOlvq2lWt7HEWnU7ZMDlh2+9DtrU6roclu53TRkuqk85H
/StHI1uZ4Y7Z8JMeVDdhSMNuun6nlk8twe461mjnejT6bofSrv1MG2ntbXxjfAWRcqe1XDW
7XWiCUBmktBskB/k7H7GrvWdPW8ja5ijOYmLOMdPce1K6aRDc4JxDONkncFT1rY+o8SCl3R
JYtFpBvA9xiWeF+FlTy8k8c1k9ZsjDq6Bht+Mr+/FXyRPp+sXNup/hqSwK8gjsRU/EFgLmz
TUIG82SD45VxjIHfFdjmoZ9XaR0oaolLrEEjra6epGZ23sR/KO9VN4ytKIohiNPhX3q5luR
c/jL0AZ8tY4sflX/rzVKsZxvrdhtLft+5DMrdrv+wM4QBB1brU3mMUZCn4iOKZ/wAPfCkqd
zMABR004PeiIIzFB8Qx39Ko8ke4ixyK2x08yt59xlUznnqaYmkE7mK1B2joB2HqasJ4prmQ
QR5CZ64rQaPoVrbwH+GCTy5Ydahl6lQWqXsWh09+WPHqZex0NwwmuUynUL/NXtQuJpJDHxs
U4UDgCtdqJCRs0WWbGBgf0qmOjTEb5ABI3OCPlqUOo1vXMM8GlaYmeKeWMnr+9V9xKzP05H
b0rWSWUdmhIG6Q/mP9qobi3Cs0hAyT1rbhyqTsx5MTSKogk8iosuKJJ8xqByT0rajIwtlbL
dXUcTZVPzEdcVvU1S3tRbQLCIrK3JCxr3OOCfUmsvo1mfP55JGeO1WF06hJIWXL8ZPvXndT
WWai+xrw+SNlhfa2t3eM24CMcKu3kferSzubtX3NLGS2MM5/pWKikdZMjnHb1q6sLi5uUjC
sqoq5YMudp9c9qzZenjGNLgvjyOUtz6HaX80eFmKsSPmAwKuTd4uNykdAWA9PesTp26QrJJ
qPw5wRjqc9qtr7W0sLaYNIN8hKxqB83FeJLG1Oo8mnJBPei41m8ColxGQJIxuOD8y96r4n8
nFypzFMeQOx9ay8niT8Rbi0tediENI5ztHc1dWuoQ2+kpFKVDqAVUnJOeAMep61bJinzPli
46UaRchRKNyHOa6idiOvBr34drYrKoIhlAOD+VqLjDZrO4OEqZ2q1sLpB5EKxAABRihN0wK
PM5J4oJPHNc2mykb5YLGTzzmubBzipEgGol8U6Vj2BZSvPvQby3W6spImAbjIB9qbOGHNQ2
gN7d6pF0xJO0fN9RgSNySCyHofT2qmkyvwKuWP5j2rQa2htr6SA8FSQc9/Q1QzrtViO9fQ4
X5VZ52UEkoKYZaFKAScUFHy2KOwDAetaqpmW7QFuRjvQ0xgnvRmGOtDK7eRmnQh0yNntXqj
9jXqNI4cLEoABmpRx7cE9aHDkygelMHjmovbYotzzPknBxgGgk814tkke1cC9zxRSoF2d5O
BT9jYS3D4VenWloEZmGxDk9zWqsrMWsaIMtczDGD+UetZ82XQti+OGpj+g6ehkBIGyHBPu3
b9K080m2Af8RxSNnEtpbiJR06n1NTlkJAXPA6V47TyTtnoryqh20bIpxGGQKrLRj0PpTsTE
YHcdajOO4eUHfk1DdsBOexNSJzzS8jgo+Oymk07HI7csTHH7jNBhYPF17mljOzgFjwvAFRW
48lip+U/tSSxvgpF7C+u6Bb61b5OI7hPlkx+x9RXza90uYSPbyE/iojjy2J3Y9RnqK+twuG
TNZXxzpXn2gv4vhlg6kdSK2dB1MoTWOT27EeowqUXI+cKxUmGQce/Y0SKVoZDt5z1B6GnC0
F8AlxthuD0m/K3/N/nScttJbylHGCpwa+iTT2Z5LTW6GJ7XyoY5om8yCUcPjkEdVPoRTBuv
OtIpj/tIcIx/pQbO8FsHgnj32twPjXup7MPcV5l/DzvCZN8cnRvUHoam7ezKppK0My3byWQ
C/7khhjsDwf7U/azvNJHMxP8FDn7VRwOVkdC3HKnHcVb6Wpa0ux8XwRg/UZwf7VHLBKP33L
YptyVmgsZ2S3MyvtxIq7s9M1rI5JNfsyI4Uk2DGS2MsBztNYC3uSNInRmIDXCLj0GCSa2Ph
jUo4blCyZjVfLjVT8oxkk143VYq83ozepXG1yAsZ57W6NtMuySM/Ekneh3ttDY6i0asRa3B
3wnsjd1q11toNQSPUbS3eWNSVMqjJH19R71VXQW6s5I4nEighguen0qMHbvi+SsfMrfJ66h
MlssqECWP+H/AMy9v8qPp7Q3lrMrBkuIoieBwwx0pa3SN12qzHZyY24YD1FT1j/U7q31CwZ
gkiYPTORTcvR37AaozcFt5QuLe2dLiN0+HjBQjk5oNvbJLeKo+RRuNam70241VbZdJRLeSS
MzzEcAnsCaz+nfwm3TLtkClSD2IYit8MuqLff9SWlWojWqWjRC1kTBVnABFKzP+CZ1iZvOZ
jucd81pLRor2xNvOowfiB/lYVk79lTVRED65+tTwSc24vsPkSjuaLw/pwkiYsoaWToT2H9h
V04i8v8ADWoDYPxsKy0V/JBi0tWKmRTkFsFvqewq/spYrKDyXbdK67mboPoB6Vj6iEtWp/R
DxZY29rDFw2HfvXri3jdt78t2XtSlleHzCcbgOuB+1NzyMsW9uGbpntWNqSluGm2Z3VbNXn
CjAJODWT1tUiCInQk49x61sL2VIYXZ/icnqe3tWE1K5M8zPngcL9K9zolJv5GfqkoR+LKl2
5qUCb5kHqRUG69KPAu2ePPUsK9p8HjJbl1bozyTBDtKpu/Q/wDWj6rD5LbtzM8g3cjFF022
Z9VUAcSRuPr8J/yqWtGSS4SJl8sxIEOT9+TXmav8iRv0+Rsp4pcN8UW4+xqxjuNqiNAqqTn
YPzH39hVZMLIHcZi7DoiCl5L9k+GBAme45P61ocNfBGM9HJpF1iLTI1Vj50ynKInqe5qov9
Uub6UyTyHJ/KOg9hSECtnewyx6E1IfxplhQhnY4AFdHDCLvudPLKSL3Tyy2pC4BdclqtvDF
xZ+ZHJ5cjyrklypfvxjsOKpNTu49OtP8Ji2vcFQJpVPQ/yj6DvTel6u1hZyKoCxKvGOucVk
ywc4Npcl4NKWn0PqUWqQ6jvSMMqEblDdamr7os+lYnwlqUs962YjJCsQjLAj4Seh962MBKh
kbr1+1eP1MXGdSKxSrYiSDUWIA+1TqDoTWeJawAFcZc8UUgCotwK0IVsHjHFeGDkHg1PIzg
ihMx3U9AsyvjLTcBL9PZX/ALVjJirD5sexr6lrdubrSZ4wMkrmvl11EVdl7+1ev0c9UafYx
5lW6K5o9ik9walvzgipkZBB70vzjGK9NbmJ7BtwPU1A8V5RxycVxjXAB5I/LXq82c9K9T2K
OQfP+9GlOFNDT4Fz3NcZ81B7srwiKjJP0o8aMpyE3e5oSsY+QO1FtzNPNt3cd+K6V0dHksr
MNH/FYfEPlHp71rNJgkC/irjmV+Vz1Aqk0ay/EXYdv9lD7fMa1aEYyK8zM7exvxKkGDe9Ck
cF8V4t1obcc+nekjCkO5DtocHrTNvMPxDrnPFJQNhTUYJtt2TzjpUpwt2PGXYuQ4POelKbv
gmP1oZlI6d6gsuFYetJo2DYlczvCqnGU7+1LmUucqeDzTM5BUqRkHtVLK0+nkuFMttnJ28l
fqKZQT+YNVGtthiAUO/WGS1kimKhXUg59Kq7LxJaSWgDExsOFduU+5HT70hrV9aQwM1xqMb
sfi2I4Yn0wBWKPTzeSnsX8SNWfP7weVMyjnYSD+tcivfg8qVdydj3X6V66ZZWLorcnnIpTB
HavrIxTjueJJtS2GnX0wyGovKDAEOSyfKfb0qFvKY3wyhkPUGjywq0qmP4lPQYxXcOmct1s
LJuzuOcetXOk3hj81HbaXjKZ+tJXcMkCojoULc4xUjEZI1kQ7TkAn2NTnU47jxuD2HxKy6d
PE3zMyvwe44qxN3JbxF1ZlRlClemeBx9KobuGfS7preUo4I6ocgg041813ZgPy8TdfVSMf2
qEsadNbpmiGSrXc+heH/E0dhpifiFDyzEhFHHA44+9D16wnlQ38NusZPxMqHt7Vh9MupDcK
7SN/DyI8nAB7V9S0G9F5ZRWt4C0qcfFxx9a8fqcfgS1xNeOarWkZCz1ZIpVW8HmxsMLIPmX
/r7Vd6hZLHosr5LomCpP9aT8T6NYwamlvbXG2UjeyY49q0lhLHHpsVvOVljwA+R1OMYqOea
jpnH2LOb02ii0HVorW2EzKZH8vy0TPA5rP8Aigva6/vkhSFZP4hWM5BB6kfcU/5FrDrM0Ed
xthimDbTXvHqxNbWksJyIiYuuc5GetaMVLOq/7E58akK201rMvwzvGxOB6YpXX9BNvZLqdr
I8qA5YE5Iqjt5zuwzOMnI2nFaW31LU57GRbOFJYFXB8znd649a1ThPFNSi9viHVHLGmVul3
CWifipP41zLyin+v0p+3uZr6UxiYKSczTZ6ewrLCWXe6RjYT29B6Vd6bcm0iMYhLcAgkfMa
rmxcy7k8U7ensbK2uYrVVRMMoGAW7/ak7vV4WkfB3bc7mJwBWWubq6nuDLPIyeiLwB96Qmu
xGfmJbpgVlh0Sbtvcs86jvRY6xqouAcNiMDgDis45MuW6AdqnJK07c9OwFelTyosHGT2r1M
WNY1SMGXI8jbYoBvlCjuaciQfi4T1AkX9M0KyUNcAtjABNX9horyNDPLmOM4fIGeh5p82RQ
5M+ODnwXV9Z3GizWFxBD+IcFmQdvv8ArWc1GG4Msj3sgEjNuKL0Ga0Or+M7c77eG3nOOAQw
wPesrdan575WJh/zvnNYOljlq5xpmrNKHCYkyFmwo4Hc1ApFAPj+I+lGna4dcsdoxwoHakl
RnP7Zr1I7rkxS27BAzzttBCKOgzUGJhlBU8r0NMNGLZAX5Yjhe9KghpQzngnmmW/yFf6h1Z
2laXGSTzim7y786SK2t0xtxuxzvakSzbSV4DHApyCJbYhwfjA6+9JJLkpC2mkbHw2lzawLA
BiSX8mf3rezOILy3iDhtyYOO/FY7wRZSXERuXOCo+cnnHtV5YFdU8SzMkmBaJ8K56jvXzfV
LXkl8D0Y0opl4yDAxUSBXp2aJinp0pV7rgrWKMGG9icgXOc0Fm39OleLAxkjk+9QTpWmKEb
OlscGoswPAqMpw/FQDVVIFhA2VKkV878T2H4O/coMITke2a+gBsn6VR+KLH8ZYmRRl0FaOn
lomLNWj52zBs89PSgMnxE+tMMjI5xgg1Fhj0r20zz2vUAQSRXCDiiEE9aiRxxTIQGc5/6V6
pfY16mAME4A/pUCc8YqbdfevLx25qQ55d3TPbpVnY2rKBx8THFBsrbLmR/TgVpNLtQWE7L8
K8L/AJ1DLk7Itjh3LSzt0s7ZY19OfrTcbfCCe1KM4JHNFDZjxWOjUmFD85rzHcPSoR9Qame
uR0zTiWHVugFK25/1k59aMp5HNLQH/WSevNINZag5jHrUcYoQkOOtTDblzUpJlE0Alx0oPl
5JGMijSfMfSi2iebdwxkcFuajJ7B7lZf8AhKVk/EaezW9xjPw9CPesdfXk1nctb6npcImXg
sE8sn3yODX2uK4ijhuc9BwT61ivFENneaZtuky274SOq+4NNh6nTNRlun7oDg5JuO1fqfOH
ubcnc0AX6E0J5YW6oa5LF5UjRZ3bT19fegMnPBxXuxijznNjIntMDEe1vWpRvtj3R8dwDSL
gUxbScDPbpRlGkcp2zRX9tJdeHor+Zg7qcAA8oPpVbZEb9hG5SMY9af04xzwPC3KsvxszYA
qumtLjTLkRyIzxn5WAOGHsayY+8Gap71NGp8OSaJc6de6RrWxGnZfLnfhlxwCD7enestPFJ
o2pTWkjJMiMV3o2VdfUVx71pG8pYRODwpZcN+3Wp/4XeSKN9m8WflB7/anitDep7PsJLzfl
5O27qtyfLlVQRkM3Q/8AWtTFrUdrAJprvzpCAqxx4GFA6Vl7jw7qNvEXa3fAOCrDmg2m1ZV
R1288ripZMWPKru6K4sk8bqi91PU9QurgX0iKDgKoVuQO2alB4iuJPLAyixDIQH5m9zVp4c
0211JmNyGZgcFs4X2HtVPfad/hviKW2wYl6qD8VZYvFJvG1ujXJS2aYKa5ne5N2+AXPKgU3
qE/4jQkhD78N5nXJFWkvh6aS3YIA5MKsMEZB+nas5csbGx8wNlpvgXPbB5IowlDI1p5QGnF
O+BFY9pAk6nqM9B71a2+q+VG3l7hhcKo4FZ5roJnA3N7mhm7nckA4B7Vvlh18mSOdQ4J3cx
W5LI2XJyxFGXUNQKYDyEdsCnvDujSX0zSBAwjI3kjKrk4HHfmtnrtreaFFb2929tc2k2Btj
h2NFnoR61PLmjFqCVnQhJ+bVVnz43s8uVlkYsOxPSoxxtcHgEAVfyaGdYW5hiUJqFqMpxjz
V9D71mEeZS0YLKehFVxyjNPTs0JO4yWrcczHDiOL45T37Ck5pN7ld27HU+tEBMabUX4yOTS
pU7iR34FVhHuTyTbVF14e0ybUr5baFcsY93HXGRX0m9tU0/R1gZVMsceDzgCsRocl3pLm4s
0AuZITGGYZ2Zxk4pXVLfUGfzNQlu52Y7sMxA/TtXl9RjefKrlSXuzZjbwx4OX9xE5IZkAzy
eBSU+p2qKEs7fBH5z3/Wk2i3OVEe0+mKksIVPkZznjjAr0I44pbmV5ZNugiRyXj7pnwDyc8
AfWieZBEuLdfNYdwOB/nRYtPeWMzXL7Yl6joP8ArSl5fIE/D2i7I+jN3auXmdI5rStUv9ip
dnmdpG+LoTXFiO8SOMIegJ5NQQcgD9KYGEfJzvx3FaHtwZ1udBUgMwz8XOOOKstPgTUbxQS
YoA3JPXFVj75pEXBJbgAdq0kBhgtRaxsr3cmF+DBSFe5z3NZs0tK25NGFan8DYWupQWOlXE
tvCUtIEwZDxnHYepJ/SkPBj3F9rHmRytGZWLSNjIx6VT+J9Vih0y20W1Y+XGoL89T717wrq
5021uJAPixsiIbkyHoPt1ry1gawuaW7/Y2uVz0o+nTus8Hnowbkg45qvfGM07p9tFDpMciK
AZBkkHhvek5Fxk15ae4fgiCtg47d810uAMjtUe9cc8YrQhWcY5P1qOPi9xXAcyYNc/Mx9zV
khDvSuFRJGUYcMMGvHpXhxnnvVEktwHzfXNOFlfyJnbzkA9qrNhzyRW88VaZ+MsvxKDLxD4
vdawZG0kA5xXq4p6omTIqZxgAOOaE2aKSO+agzACroiwR+lerpIz2r1MKMrG0h4BP0o6QMm
MkZ9K9GrHl2wv8AKOBTUEZmlVIxknpis8pFoxHNNtXnkwD2+wrRhVjQRpwqjAAoNnapaWxA
GXxkmpK+W9aySds0LZEs/F9KOp4pbI7UdWHlZPFIcmSRu9S3MD14oX5M1PgqCTjigAMsnA9
qBA38djkda6rKPmzgelBjcByR1rgoe384FTWTqo6DvS0jDJIyB6V6F/hJJ60siiYd2w1FsZ
dl9A56B+aUL5bt0riSkMTnpyKjJbDJ7l9FewTQ3YLbWjlxg+p71mdeJkkCysREPiLfSk9R1
A210zwkyGdQwXPH3qsuby5ljY3U+Rj/AGYHH60uHp2pay0siSaM7dlWupDH8pPFLOSPhzVn
HbPe3RaFAB0XsB7n2oNzFbWrjMolfvtHH617kZr8p5koN+YTitZZVysZI9ccVNFEePiBP1r
k120gKAkIO2aCeeeh9BVd3yTelcFlb3PkzBj+UZA7Z7VpNP16OaEG/HmoVO8M3ft+1Y8PmP
a5wa4JnQcMCD2NZ8vTxyclseeUDZ6R4isNLu5bw2kZdl2xnYCFHpiqy98SeddyzrAC0h3ZV
sbfas8JGfqwH0oqRSc7OaVdNCLtjfiJPgsX8RajNIXuJPOBGCG7YpnyEv7YzxlTIMZIPI+o
/vVabdkkUTo0LHoSMA0WLzrOUSRtsJ4z+VhXOEV+TZhU5P8ANui80XUntfMtZImeV2AUHsT
3q31yG4uWS/mhKvA3lsScg/SqEOfxEMzIY3jIbg5yPr3rcaPHDqukRI8hYPuWQH19s+9eV1
LWOSyJfM343tTPeHL+Fsw29uQPJJl5/N7V8/8AEMJNrBKvyoSp9sk1tdMc6ZeyWbbUWN924
8M4/visr4tc2OozWvEsEoEmB6Nz+1d0m2d6fn9+4MySg7M0kaBcsc5rzCIEbQQfc1ydTEoZ
CWibkH09jS25mbNe8le55cpJbUfQfCMy2mjwsxAWe6LSkddqDp/89apdb8TzanrDXM8jPEr
7tnYAfKoFcExs/CQlIw8p8pOfux/oKoo281SWIDD4gaxYsScpTfqaMmSoxivQ0ej63JYXX+
JygNM5xg+hOSf0oXjPTktNXj1WzbdZakvnRsB8rH5l/WqyJjJ2J9auy0d/4aksJWIkt5PMg
PbkciupYp6l8n8jr8SNGW3s2QD160W1gE1ysbZCj5iO1C8tsEY+LOD7Vd6LpbapcCFZVhhA
zNNjO0e3qa1ZJqEbIQi5SLDS7m71G4Wwtbj8Pbx8zXCjLBT6H1NXdrp2npi9uJEhsPi8pZZ
Pjlx3bv71QaxrdpaiPTtBiNvbxKUeX80h9Se596ofNka4SKUttXgrnr6Vh8CU91sv1+Zree
tnuz6I7eHtdtGhhIhKPtSV0wpJ6Df0/WsnrFhdeHL3yp4IpVZd0bN0PvxWp/0bwfjINS/GL
GbVkCOki5Dc8DHb6is/41u1jgj0mQFp7OZlVy2f4R5UZ/ap4ouGXw07X3uNOalBy4aMvfaj
NePyxWMfKg4AoUCR7vMlOUHYdzQSewruTtwO1ewopKkebqbdvcN5vl5KjbIemD8oqCZOWZu
evPeoIo6mpljJJ7dAPSuo6wyyLuyBnA65xVnbXEVrAZj8T9AOmT/lVdb20s0yxxxtIzHhUG
SavdO0OWRGlusQhM4DH5ft61lzShFeZmvDGbeyKVnmuHe4myTnr2p/QLZLm9X8Q4SJO56Cm
b21gNvFEJBHldy5X5vU0OykhsQ8ZJc8YA/N7k0kp6oNRKQx6cicmfVdK1CB3t7ZD/DwDg+h
68faiXKbX6YDDI+o4NZjwU4m1JS7CTapfZnqccfpWx1Ta0UcygABsEDtmvnp41jlRpm1q2K
o43dag7YK89aFNLtkz3oU8mNvPqapFWTbJiUCUs37VMPlSRyc0gZMtXRMwHwnGa0JE7Hi3O
3NRUgE80qJSWyTmvGXB69aYFjO5WVlbkHrXzzXNNFlqEiLwpO5D6itt5xEm31NV2v2C3tsX
UfHGMitOGeliTVowzR8dv1qO0CivDg8k/pQyhHWvSTMjRDbXq6evT9q9RANDfKwBB56AVpd
Ms/wkPmOMysOB6ClNH07Li4mHT5VP9at3YdfSsWSd7I0xVbhYJNyOhOTzzUV4NCtcurYPJ5
omTniojnieTUw54BJwaCx5zUnYhVIoCh2k4I5470RDmJD7UmZPh4NGjf+AuOcE1xwQsMgYJ
zQYVAky3y1NWJmVVOCQaXVyDgZ+9E4bmdkkKuCD6Gh+YynINDlfcwJPbGTXWGOjZ/vSsZMK
JSea6knxg+pxS6v8PWvF8DrSNDp7lcluWeV5CcRsVH2qsu9rsd5IQtwO7VbXDtcNsRuAeT6
n3qP4GALnlj/ADnr+npVoy07sEm2Z65lmdPKjxDEfy55b60mbVvL3jn2qy1SAwMcDr3FTjM
L2uV4ZR8Q9a2KdRTRma1OmUW1gen1onlhFDvwPSm7hBbsVZf4vXb6fWkpEcje5zWhS1E2tJ
5plY/IP71E/F04ryRhiAxAz6miNBJbneRuQ8ZHINHZC7sAUwe4o9tceVICWaNh0YdKZjto5
1VzJhVOJD3xjNFs7q0h0q8eSAPczEJET0Qev1pJTtVVjKO5ZSeILiey/D3MMN2hOTIfmH37
VCAbbb8Xaky24O2WJusZ9D6g+tK6Lpqag8++X8OIYmlaZjhEA9fqeKWWWSEefbtkfLIB0Ye
9Z/Dim4xNCm6Tka+PTJH0tLy1UTWkgyApy0Z9PtXbG/u7awMFquLiOXzEJPDLnkfXiqrwx4
qPh/UAJmf8HLy6Y3DB9RX0y80TTdTsF1LTtiiRQwZehz6ivMz6sTrIrXKf9/yaYZIuqM1eO
l/etcuzKJlDoQMFeKz3iaCWWKG4+YBdjMB1x0rcx6DPJp6ug/jRE8j+XvS0Okxz20lrdINr
SBcg84PpWfF1EcbUlwjROKnFo+SqzIWA+U9VPQ0NlxnHTtV54g8P3GhaxNYy/HtOY3A4dTy
DULDw9c3qkqh56E9K+g8aCjqvY8rw5N0jl7Fc3i2On26NIQm5UX37/tV7ZeCkgsmlvZczFS
FRflU/3q68PaQLW3a7nBErAIP+VeKspXBBf8qjNeTl6uV6MeyNkcMb1SPlTwyQyNHk7kYj6
0dXmIC5YAHn607q+06zKFAHOcCrnRNPsbt1imTeqjc4Jxn3rdPMlBSaIRx+ZxTKP8PYzBDM
skU3RsDhvemdQvrex00W1hOnx/MEBzj3NXeuaZALENDEI1DYA3dKw16oDEjOc4JHSkw1npv
t2Gy3i4GYBH5WWGSRyDzmhThI5YipzyP0pNZnA4bFMW1nPMVmKnaGHXq30ra46d2zMneyR9
O8Hy29j4UvrqTCneOT0GP71811S7k1G9luWB+I5rfwaRJPp1vobyMkEK+bduh+aRuiD6Ckp
/8AR6zN/A1JFTqA8R3ftXmYc2KGRzk93+xtyRk46UfPW47Vz3rdSf6OCyZXVU8zPRoiB/Wq
rWPCFxo9sLh2SaLOGdScA16Meqwy2TMbwzXKM2pHcU1bRSTMFACrnqamlqXXhQD6UYWs0DK
N68nqp5BHqKeU1wjoQd32NNpajTrVvwNqZLhhhpe+Pr2pRhqN/MLWBDMVJZ1X5Qfc+gqen2
9vO0b3dweOo385/tWjudbstH04WllbLuxyw6t7k1485uM/KtTZ7CuUPRGN1WzntF824n8yZ
zt46AY7UuLKQS4ncb1A3L0yKY1Nrm7LyvyG53YIA9lzRdTvBfrHJDGRMsflyEDhgOh/StkZ
SUUjK4xtsPomqmCdmhUq5LAdgR0HPtX020urbU9DUwPuIiyx9xXxyw2y3MUMjFIc/G2ei96
+t6Xf2rwwQRqqymLmMD5VPyr9cYrB18FF2hsUnJfIrJmzzS7vwDnNFnIUuOmGI5+tISOc/X
pUMatCyXYk0mGrqvk0qzk9aKm8DIGf61oSJtDAcj6VxpMsC3agbsDJpeacbwecDtTJAG2c7
wQeldE5DkHoeuaUWQPgg59q87ZOQaNHFdqmmrE7SxqPLPIx2rPyLgkHrmte8glRom6Gs7qF
t5UxAxnrWvDN8MlNFdge1eomB3z+lerVZGja4CjAGBQ2AbIx2qRzmuHqK800grSVlVgFyQp
GKOScCg2nEkwHo1TJyTmi+Tkcb5a67ZVRXDyKiRgVxxwtgdKJFKyA470Mhu1cHpRAM275mX
jkZ5+1QXG7moW5xMOakSA5oABzuCcUXeHiVumRg/UUvMCTu7USM/wFAz1JrnwFHd3JFDmkw
tdVjz+lBb4mpaGs6i7I+eSa4CTRNuVxnmocZKnt3FczgN3ax3NuVzg9QfSkZYy0h8lf4nG3
A6e5qwlBCKqcs3QVJIo7OIySNz1Zj1JpoyaQKMzdWs1uxWYHc3JbOd1Kyl3AUDCitDPBLey
CWdSsY+SIfMf+tOto9nYafFNeTRJPMu5UPJA9cVpXUKKV8k/C1PYxbwSbdxU49cVOG4kiGw
klO6npX0PSNP0HUF8gaiDcsPhRk2/pnrWY8S6D/hk5ZANhOCPQ02PqoznokqYJYHGOpMWsr
iKF5SBmK4iaPH8rEcUnd2ws4IEZg0sq+YQv5R2H1oNs5D7CcBv2NaC20NpPElkl5mGGYB0Z
ujDHH71STWOVt/aFitapFKb6WHS5LGI4E7Bpj3IHQfTPNHsFls7NrmVA1rIdjZ9fah3GnS2
9i96yt5b3BijYjhsdaHdzXE1rBZ8rFAOE7l2PJ/pTtKSpcN7nbp7+mwa/tjEybfiib5G9RW
7/ANHGrSxaPe2rEusDZCkZGD1FZj/DL2SL/DJVcXdsgdIiPmBGcH0NF8NGf/FDYxvNH+JYB
ljIUlh6k9O9YepSyYXG91v9/QtBaZpn0rw7r0ImlgmcjyzhVPVs9B+lcvBFd31wJAYiVyu3
HwjtWJ1S9bTvE14LY5ERAY47gf51LTdRvrtnM0znf1Pt/lXmS6aWhNPbn3NkJxUr7my8Q22
n334S7kjWWTbs56DHt9aTWWKKPbGig9AAKTa4eQpngKuAB2riOAdxGanUnyBNLZDpkd1JJ4
A/Wgyr/qcrs2zCk8/Si226WN+7HgAUp4kxb6WERlBXO4E4Jb0poR3oaz57d3LPqUzn5iO/r
imbXXHgVkXaDjBJHI9aqLgOr7m6tzzS2STX0XgxlGmeZ4sk7Rq21s3kMKf/AInHPzev2rYX
ek6Xe6dFbo8KOsfw5IzjGea+YQTCP4iQTjpVgmuzIoCueF2/QVjy9K21o2otHP8A+Qnqtgl
ldbI1OwjIPrTdjdSlUZgm1GAQHuf8qFfzNcxo4VnODyBnNKxs7siHgKMgD371qpyglIlajL
Y+maXqcVvajzn808u7kY3E9f8A+Jqd3qeRG8FwEMpARFHLEnivnqXCImx97e+49KNNd+ZGr
byXU8N3FedLo/NdmuOdJcG5vNTkW4aCG7MhXj4FDjI680zbXn4mIwXVuvxrggjKOO4/6Vkd
KNyIY4rKLMztljjcVH9yTW10iyAsGh1Rbo3buSgK7QpHQj1NRnh0cDa9e1GB8UaG2kyi5sQ
wtHPTOdh9DVCfOn3S+eARx/8Axr6rdQx3VtJBKu5JBtYV8yvrFtP1CS0mXIBwG9R2Nbulza
40+UZZxp/A5avcONmNx/mNaHToxIyC6m83jHllgiqfqKz1vLbwttUSA9MnnB+lX2l6qQDE0
4CLyVZAAfpXdQpVsjT0sknTZ3XtSkmjFtEqny2KbUTjA77u9VKebDYEq+2Tzeg69OlafWNV
gjcKbeSRfLGQqjBb39KzGw3UDzSBoVWTJ29SKn078i2pFc/53vuAa7/D3JYQo8h4CkfDn1x
W58H3bAmOY752fex7k4/tXzqRXgugwfzMHINaTRZZReLPG7RiMA8dG9afq8SliM2Cb10zXa
udlzKFHBbJ+9Vl0wV0+lO30kk0aSSDDOuaqmJeZd3avNwryotk2kwhbHP2HtRIzuG7pjvUG
VVXHVu+D0rrMVjAGOeKuibIzzZPPelXbPQYqbcgcd6HjOcjpVYoRsiHKtkftRw+8ZH39qWY
ba7G+1vai1YLDKBu5pS7tfxUe5PnQc+4plJ13fICB714HqR0NFNrcD9DPFSpwV5HvXqvnto
WYsQuT7V6r+IJpLIhSgIPah556120bfGy8ZWuhepxjmsyKALc4klI75orKVHI5NQiT4n59a
PPJ5MIY/MflFc+QAZHWFcnr2FKrO6yK+ec/ahSSFjySSetcY+9OkCy0KrKu+McdSPSgspBz
ipae+BgHtTnkrPCWi6jqtJdOhqsSgGZlz611iN/rXACjhscg17buYAdTRABuG+EHH5qKn/c
ozu7H+tLXfwogz1ajpk2SD0BrnwBckhHghgcAqOPentC0Y6rqCxuSsY64HX2pSL4rfPsKvv
DTq91FAJDEoJaVlOD+tTc6KpFzcaBpWmI/lCJ3HzMzbiPtWe1OwtiwjW4jLucI68YPofb3r
NeNbi4GtzQMNgjx5RXgr756nPvVNb65eO0YZ97pxk+g6VV4Z5FrjsDWovSzQGMxnkfEvBHp
QpmiVxJM2Svyg9B9K0+n6ZbeItFjuEuUtbnBB3/ACuw7f8AWsbeGfSryaG/gZLpGwVY5wOx
B7g+tJCLludKojdpeW0usRvcbobeHdJ8XBYgcULRYV8S+KmW4LSIW4XPRR0GfSqK+uXnuDj
PK8D/ACrU/wCjqEx3lzO3DrhQfQ1TNHwsMp96Eg9cqB+O/wANY3sMNnGsTxNkMowRigeILt
r7wxY3s2BcSEq//EPX9qrPEd4b7WbiaV+DIVBHYDvUb6eRtGjebKo3wW8eeijqTTYsVQx3y
hpT3kUTcHNX9nqMt/bWttNIZDaEiMMeint9M/pVCQCcUazuJLK6juIjh4znkZBr0MkNUTHG
VM0Esv8Aiz6Rpdz5kcUEz/iGxwNzgseOOle1g2mh+MphGvnJayq8atzvYD4QfbOP0pW1u2k
tI4xcRx5kJUlSdp9D61GVkfXlj1obV3lpZI/iaRSAeD6ehrOk7p8Ky7kq+JCB9R1PVJ9Wvb
0xP8TyzP3/AOEDv6Yq70fWVtz/AIjqVrINigi5tI1DgE4Bkzxz7c1JorHUNKNxdzxWv4iUy
QxZ5jgXgKAO7dOfQ0jq94JvDy2lnzbQyhpiBjc56fbFJOsj0tfD5DLyq0xy+8URavc+TFby
Txt1eYhWb06f3q00u0uY4/OMGyBhhe5GOucdKwWnyrFdK7KG2Atg9Ce1aLTfHOoWco/EYkT
+UIMH6ip5umcVpxrYMcqkvMaZwV6DC16IF5Ago7XmnX2nQ3cFx5c0u0PAwG3J7gjpzSF/qM
emwTujI8icZU5Gfr3rAotulyUTZotMkt4JZHlYKkS5dieh7Ae9fO/EviKXUdQZI2HkKeBjH
PrQJ/EEi6YkEDsZnYtKzDv2x6/WqcRmQbnbDE5JNb+n6bQ9UyeXLa0xBSt5shZm61KNYth7
t2zV1YeFbm8QMQY0P5nGM/SriDwREARJdHn+UVpl1OOO1kFikzEtgtgDFSjQs4Ug/QVuV8E
WAcl7mUjsABTUfgfTQmfPuB3B4ofi8fYPgyKzS7i2sLJWf4SFI2Mckg9arJIDqt0FsIGaTP
JAwqitMPCOmQuN088vfaTirWCCCzh8u3iWOMdlH96yPLGLtbsuotqjLDwbdeUjtcRHccHg8
U0ng+AR83Tljx8uBWnjIktgBjKse/rQ84HWpvNkfcOiJjbGRdDmaQbnnWQrCoPCkdSa2Om6
tqWrKNTnjuL63hbMiKcAY5yBWV8T2phmW6iA+PIf6+tabwveSad4Dn3SAzXMm2IA84Pr+9V
dSjqbOjzVDU0sU9zNJFnynfch9ARmsr4x08TWqXqD4ojh/cVooVVUCjtQ723W7tZoCP8AaI
R96x45uE1Iaa1JnzZZYkbc4YH+YetWel3Vv54eacuvylZEqrC+Vc7JUzg4PfkVZJDayjcqu
uPTrXqZUmqYMN3sWevXf4d0T8TYOHGBgEPGMdDWb/FmRXXeSGAGQPQ9qNqa2ayoVjIwPi+D
HPvSiSI0haP4So7/AJvpXYcajBDZ5tzas8EuIrkQ+XlycbWFa/Rrd0IjuSEwQViUjnPesg0
kzzmNC6MeCD1Narw8senRyXMyMSRhSe7elT6u/D+JPp2lM0d/g7VHVV59qpc5mqyDs7N5h5
25b71XN8L7lPB6V5mJUqNGR3JkpM4PrXGZigz29q8WGSc4pAzyfiNhckZrTFWQk6GnJ4/pU
esbH3Ga4SS6gelcZj5ZBP5gMVRCNgz1rmMHGftXftUGOG5x0pgNkkHx8mpx/IKjF8W7/lrs
fAP9qDOs6zc9B+terx354Feo0cPWPUmnSnGRSVhkoaPeTmMLFGcM3U+gqT5HXBCBP9YkRvU
0jeTmS4Y9l4HtTkMh85mJy2Cc+tVkrEsW7k808VuBkT8TZ717cvcH7VEsd3HSuZGOaoKMR3
PlNwDTsOoxIw+YY74qqGM801bFC43ZAz6daSUUMmx2Ta/xqetDLiKWDJ/Nk0SONV3NnOent
SV++24QDt0NIt9jnsyepRmKVY/RuPcUaDH4YDOcZ/pSt07SlZGbnAGPpRrM7kcHsK6X5Tly
MWoP4Y59qa0e6FvqJ3k4cFceveg2YBt2btilbiURYkDhWXkH6VCS13ErF00yP+kWPPiBrtc
COeBGTHsMGslY7BGzFhuJ5+lbHXZI9a8OQ3MZG+IMrevTIr5+rshyDivS6aTyY2nsyGZKE0
0aux1e4tbJrcO3lDcwwecn+1WV5G/iTTrWaQlJoj5KyhS5dT0BA54NYgXUpXbmriHW5lsI7
GAsArbmdT3pMnTuLUocjQyqS0y4LWHw7ZafEmp314t0iyFREgKhyByAevXFM+FZnW01O5zg
ICxx75qmtdMu9Ut3kR2SKAbtx6da9p+oGx0XU7csN0jBePapZIOcHFyt7fuUi1F2lS3KxFS
4vFEnyFwD+vNW3jtol11LS3VEt7W3jREUYAyMn780HQrPzb+IHqDkih6xZSjUJPxHD5yxrS
px8VL0RFxfh36lPDH5kyo35zgGiSQlGYN1FaPS9FW2hg1C4BLHJgiPGf8AiPtVfq1t5REnV
Tx7inWdSnpQjx1G2I6dfzafcGWJgN6lGyob4T1xmtLZaVHq9lMw1C3Mk8YGJhjyVXoxY9Oe
BiskFYyYAPNOxpMiqm7AJz6HinyK3ae4sHWzNCPCdhDcXSXupqILaNQAr/EzntgDpn+tIal
Dcf4athYQ4t8h5G6NI307CjWIM8YuJecn4QfbvTwJZTx0rG8klJXvRao1sYlo3ichsgjsRz
XHzxWwe2huTiaNW+o5/WqrUNAMYZ7ZiyrzsbqB7Vrh1EZPfYg8bXAnpcjxzCWNvKEQ3PJ12
j/P0qV5q8l3D5CnZCp3Ad2PqaDIfJ05IFIDXD729cDp/ehbRExHBfHTsKbTFy1M7U0qGrGz
Ny67iAG/pW00zSdOgVZIVWVgPnPP7VnNA8R3OhXCfhTEA5xIzICWH8uT0Fa2xu11dBOlgtk
tzIwgnVhhm7hh2z2rD1csi+RXFpGWlKtUo5S0yjOaSnuDBcfhroCOToGz8LfQ0aB9s4YelY
VDay+oadwX46VPzyqYzSxbvXWk3JgdR1p4qjrOvJubOT71Jn2gc9elL54x6V6SQhkxRoFsa
hf42XPBoh+U0tE38UYPUUWVysZJYAV1HMoNcLXFxHZxgszYAHqT0q0t7fZ5VtGdyW45PZnP
U/bpVfZFp76adQWlY4jYjiJem76kdK0FvbrBGFHQda7I6SiNHZAwpjwDUXbDg9qJcSqCPb1
pSadVVpWICKMk1FbnHz69ZF1a4UHKiRsfrVhbBWVWWGWVcY2q3WqhCb7UZHTq7k49QTVhYk
o5JuBauhw2W2t+hr2Mi8qRPC9w15cRMsaS2JUJw+4kFqqJhGLlZYVCqpGV9Ks76VpphvuXn
f8AKzc5H+VV7Mrk428fMAMdK7Fsg5nqYN52dwcKJd5JkLdcn+lXujRT3MfmyTl1Rscnjd6A
fSqOOGOWbIJEZP3xWl0u2aKAbWVUYZA/N/0peoaUKQmG3O2WzSBw+08DAH6Uoqnj3ohbZFt
HGTUMjIz2rzoqizduzjdM/eq+Q7ZQ33p+Y4jOO/FITgDB9KvAlMa3FZFPbFTcZjyVwS2ftQ
o3VkWRuy80Z5EMPQ5o9xLIkDHw46daCyge9SB64zyM8UMk5onHfiClga7AS2QWrzKRD06jN
QhO2Qe/aiAI4O89a9XWILZxXq46x7TnCls+grl/IslzGMcBTn3pe2kKrIx7AGhiUyOCTkgH
mlreyiewxbvi4YdAFOBSUvWmITi6J7FDSsjfGaZcgZ7Iz9Kh0wK7+1RJBTNMKSpmDg/elV/
rTMBHI70JBRZbsRr78VX35DXKj04pmeQL5fOOc0s6NcahFGoyzsAPvUo7bjPkcs9Ma+JkYl
YkHLYz+lGnl09LYyWEgIiXEyyD4m9/are/1PTNDtPweXZkT4zEm4qcf/MmvnUl87Thw2VOR
1zweo+ldjhLJb7FG4wRq7HW7OWJluDH5Z+ELHHtKH3xUNQ0+xuYykV3IpbDIDghx6A1ioLk
wztjuMGnRqsrJsZ+E+QL2+lWl0zUrixVmi1TRcwSrbXh01oRClxENv8AEDfF2OffpWPuYWh
uZIiMFGIIpu+unlkEhY7uprl0txczo8kOHZR8Q/P71pwweN2+5HJJTVehY6N4cS+VZZ7gLG
RnHb9afu9Ea3XbEY0TsuME/eq/S9UNtaSQM5GAwUHtmmbvUjLFCC3RcVnn4zyc7FY+Go7Dd
trz2ultaxkI7gxvj+Ws9IwZ3VfldwTQZ7gi5Yjn0qCyZbnHJzWjHhUN13JTyatjT+FryO01
bzXwDjAJ6GrvXrSBPE8xaNTAtsrop756ZrFQXRhlQ8EDGc963V7LDqumW+rD52hMcoz0IP8
A8/WseeOmWr1NGKVqire4kdd0jlm7E0hqCrNaOp6jkUeRsR9KXkyUbnqKEFTsSTsrorcRT5
HO6MAfc05c24dBIg5GcgelQ2/HGc9sCn0HH2xVpSd2SoFp422iDvyKcQEgqMk9sUpEfKY/y
McY9DTP8QKTG2Gzww7VOStjImsZwGKtjP8ALRJFxGznuh/pQ0nvZptkc0gP/NkUcSSsMSZY
9MnFI7Qxl9K0x7+9kLEhIV4/tQb3Rrmz3SL/ABox1cDp9av9LLWNxdjAyGAzj2q0V3mtWle
QkhsbSBWh55RlfYnoTR8+zxirLStSniuY4WdjEEKbc8BSc/seatdQ0OCfLw7YpO+BwftWdu
bea0fEiEds+taFKGVUSpwZdPqUt5beQ0ruM5JZs9OlGstbuLXAb+PF2JPK1mTMdoKHGOKND
MF2bWKv1yDjFK8CSG8Rs+hW9/BeIDG+G7o3B/SmM5BwKxtpqJZVTKHJyXYcjnse1Wcetz2k
jJKv4qJDguvBxWN4mnRVSLxuAaG0gLKOuBScetafd4RJxG7cBZBj96OvLAgg47jmkcWuQp2
PQ/Mpr13HJPGI0O0Nwx9qhEaZidd+WIx6UvAx2ysUtI1VRyecnufWn9hxigxyw95AOwBNK6
h4k0rTRtmuVZwPkj+I/tUWpSeyse0js1vK0hyOPbvWM8UayMHTrV84/wBqVP7V3WfGV9qCv
BZL+EgPVs5dh9e1UyafJCsd00btC3WXHAY9q24cGhqU/oicpOW0TumW7h45sqqZ/wBp2Xnv
6Vo7u7SXT2knso7mcvwxHBpG5FtHcfibD4VIAKuOen7ihXF6biPy3Gwqcgr2ozvJJSotCsc
XEQneNWYG0MTDoA/ApKQlmYpgeuOKNM0gJG/cM0OKNmUE/LmtsVSsxzdsc06B3ZDJBM0WcH
yhk1prdjFbiP8AD+Tk4G45Yj3qksGFurFZG3t9gKuoObcSMTlumfSsPUO2Wx+WNk2Yl+1Dn
YrE5zg4r2ck16Ub4Xz/AC1BKmG9gZuUdF3Z460GdocY+I80uCewruCVznoauo0TbCK4RSoz
hh3o0jrsBOc4pVM+YFJ60d+Olc1uKEhIbp1I713adwA6/SuWwzLz6daYVVRjI56HoB1pXsw
k5EmVQqdAPalCs+4F1OM/y1KSeBshpZVbPIxQDJFg4llP1rkmcwzZ3HGcewr1RW5jCge3pX
qYAJpmj3EHgjBzQ9OlMiknuCRQrqXZCxPPw1LSyDGBn4guMU9eWwp7jcb4n4OPhNDY/GfrU
d+JiRzwRXC2WJ96FDWeLYzyah5gICbRkHOa67ADkdqjDGJoZnz8QIK+470ewlhFOeM0xA2G
pJCcAj1pgMQQQaDQUxq7f41O3J2123uVt9ShlfHwrkH3xQrhgXXH8goEx/iJnsoqajaoe6d
mn8LvAsE9xeBWWdnDu3OTzxWBvYR/iMsVqvwM3wr6VpNGnH+sWDNgXKkx88CTt+tZ6PfDqo
EwKuj7WBHQ9KphTjKR2R3FD8uj2NrpJldXluGIVXLYAP09KoXXbIQvStDqtx8CQA/Ku4/U1
Qufi2jgHr71owuTVszy52F2bJwR0rTaFe2gtXjlHmPjaAT0B/vVXaWDyMu2IMz/AC980c6a
pDYO1h+ZaGWUZrSx4qUdxfUoEF27IDycjjFJeY4PxHOOxpyW2uohyCw9RzS0ltKV3FCeemK
pBqqbFYo77nJxzUlbnnt2NRaJw3IIqJXB5zV9iYyHzitx4YdLjRZLY8tIzE56CsArEGrbRt
UksLlZA3w9GXPBFZeoxOcNi2HJpluXU5Klom4ZWxioHJU+9M6iI7jF/btvjk+YjnafelVO4
1lXBaezJLEG2n+VqZAA6f0oSr79anu44oWITSNGGMYAOameO56UOBjk81CaU55OccV3LOsa
s2Ed0shzjPOKJ8RcjoM1X/iCOAcCvC5f1NK4s6x97YbCyAAk8t6mpwoRbyRAfEcEZPWpacS
0MgZiRtJxXA53YBx71Nt8DpAzHKvDLxStzAj/AAyKrL+tWX4l8bS3HpilbxSqRtnIYZFNF7
gaMxqOhsm6e3JdOpUDlf8AMVTMpTn963cT7SM/CwPWhanpVleIsqDyJ2yTJGOCfcVtx9RW0
iMsfdGPiuSoUdgatrWeH4XkwwJ6N0pPUNIms8M68E53oMrSeXGByQvPFXcY5FsIpOLNHKlt
cWiSFhuPbb37VG1srhGcQXJRQm/huPpVTBfmKJVIyVYEU/b6rh7jB2q/zcdjis0sc4ppGiM
oS5GXutZXHl3EuzAYsSKhJf6zFJh7qTlchsAg/SkRqB84hmLAEgc8UWLU/IjGFJdWyrZ6Z6
j6V2mS7I7yPuT/AP5jqStvumIA43NtH0qT6C3kHym8yQDnZzn1OPSpJfxKHjWFAHO4vnoe+
K5Z6q9kkmwncrbUbPIU80reT/rsUisS/Mem057CW3c7XkljWQAj4R7GrKW5Wax8uOPyo2OP
Jzwp71RNd5iCM7HYTsPoK4b3zYwsh3Acg56GueKUqb7BjmjFNLuF+OOTDE/el5vi5BOD+1d
81iRySMfUmlpQ0j7UPB5q8Y7meUtiOGcgdQD19atba0/GIqyTRx7OEDjHH1pe1tW2pKi+YO
Mgd/VT3Bq6t7aKfJ8kRsT8g7UmXIlwdCLfJ60sIxIAAHK8s2cin5WzkZycVIItuoRRgnrQH
PxHNYm3J2yjfoRXgdKkcmJx7VFeproI2v8ASjQEIgZFeUEKwx360RCAgJBP0rsvyk4Knjg1
UVg14nHrTZt5ZpFSNSSaXVSZlx1zWhgiNtb7whaTuKSUqClZXXFl+BiUlwZM5wOlLSTlvky
KnezzPNmVGH1FV5nKSkKc/Wuim92B12JySuexxQSx3UZjujyOhoBHeqoUl8X8teqJc54r1M
ATvLgSuIlPGeaPaMUfKHkdqrUliEg3HJBqxS90uPBdZGPfAqk4tKkgJ9x04LlwPhYfp7ULO
T14zR01bSWQoFmAI/l5pYyRmTEQk2kcF1xj2qKT7oZtHZDkEdiKBZzGOYoN27BJGc5FHOCO
TjjkmlIEbzxMUYq2cHB6etOuGC9xsNznAHPamBxSsbBhkHvTKUjGCytnaf8AhAoEkmWXIHp
RJCAq447Uu/ODQic2dLFWBU4IPXuKnqgj1OIXanZeqAHX/wAXHRh7+tCNSjxkUy2do69qK2
4uHl/iZIJwp55GKRkYs3B6U/fyRG8dQh3KcFh+b60kqA3OByc8AdzWqFVdEXyX+kQLb2hmj
uCHKYwCeCeoozny41XFBsmYQpG6bWY7iKLcEHHT6VjduTbLt7JAmfJ4padyuQfpRi5P0pOQ
75CWJ7nBqkYiNhY7dngLNGCg9RmlZ7GNgSgx7Ua0lKTxNj5sgjtimXTErKOQDgUdTiztmii
eBozzXouWx+1Xht1kXDKMdM0vNpsYQldx7gZzVllT2YriCs72W0bdGcq3DJ2Ye9XcWy4tmu
7ZSEQjfGfy59PbNZjlW+Gr7wvdrBfOJx5kUiFHT1+lLkxrkeEr8rG1YsOKIsbOfhB+prvk+
UzI3BViMenNdeXanB6VjfwHokE8tckjJHQGlZFJY+tF37QAOrDqaGeuTXI4gF9akF98fWpK
pdsChTOC21eg70eQD1rceQHw4IZcV4T4bJwAaThfBxwMjvUizHg8g0NKsNjayZbrwadzFLa
qH4dDgfSqmKXDbGPPamoZSTg8duaWUQpnJUMZJHPoa8rfBgn6e1GdlPwnp2NAKNG3sa5M4J
keSSVz7HvVdqPhtJgZbTEbdducCm5GIgYjuRinvMLRDHcU0ZuO6EaTMLeafdWh/jRbffsaU
Uldw7MMGt7NygyMj3FVd/Y6eYwWh2yscAJwSa1w6i9mibh6GUGR07UTzDtIznNXsfhr8WG/
DT4f+V+h+9Dl8JavESRAkoxzscf3qviwb5F0tFOkx2kMCfWvMxbkMenrT7aDqKA77Gb6hc0
v+BmyV/Dyk/8AIaOqPY7cAsmWAI9qmQJJAEyT2wKaTS7rAItJyO38Nv8AKrLTdG1GSdVGnz
t3B8oillkitxlFsqoIXZgmRn0p2C18rH8LJ75FbC38K6nIAo0+KEeshX/+NWdv4Vjt2V7pk
kYchEHw/c1in1KLrHRlrKxlmCskTx98joferEW626Fict71opoliUkYXIqlvCoQqDkmsby6
2PWxVyNuJY8nNB7etEkyCQRj3qKru4zV0TZ05GRjtUA2VfntRHIMsgB6HH7UIDCvnoaZI4g
qnykH0qV0uEGPWpRRyPhVBPtUruDy3RHODjJAPSmvcBCFCZ4wvzFgBXri+vFupIA5GwnLdj
ijPGsDbhyy8jnpSMzeZK0rH4mOaCps4Xnu5iQS4PGe9JyTSs28hOvHFMSEBymOcUvJFjByS
fTNaIpIm2WFvlrUFjnOTxXgMRMaXtrvy08pwcdjR2kjdMKeT1WkadhIFcnr+9eokTF4lb1F
eo2jjORgtuxzjk/SpgZNetVJeTGM7cc11Sc1sZMe05QJGY/lUkU5nvStlj4+/wANMbxWae7
H7Cd5c4l8rnaPTvUI9R8tsbS2OMZ4qd/5Zi3fnzx70miEjjiqxjFx3FtpllHfJPImF2H5SM
VYxqcZxVZpSobshuW2/D6CrZAVyGrPkSTpFI78nHHQH0pY5wPrTErbfuKED/DHrk0qWxzI8
hc5rsR54H1rhPwmuRH4qbscU+oMwvJeOcmoQsuHdMKRySe/0o+o4S7uMgfEAVPpStuwwybQ
c81qW8CXcvbDkp2O0mmJhnGKDppWS3R8gEDbtHWp3c6wDk5bHSsj/NRRgWdUBz37Ui7MzHH
TpXmkLEseS1cAwMVZKhbPQsY5FJ6LVmSC4c/K3eq0LzTMUpUbeqHqDSyVjRGff3qWST3qGS
F68f0roBPPbtSDFbqEIgmEijAkzn2NT02Yx3ShRnkEfWp6mA1ofUEEGq+2MiOHX4sckHvWm
L1QJ3UjWySedO8p6E5JpW5kHkswGF6DPegwzGSEDkDPSh3c3mTxw42opyT2JrIo7lWx/Ywt
YmPbiobtzBVp8KktnsDKGUZHPWq8sIFJJ+I1NbjPY9PL5K+WvzN1NBGAPehHLsWbn71PdkV
ShCaNtYHFEbaGOfrQScAdamWDIpz7VzOPHDcg0xCzOuR869R6ilt2feuxSGNgy9Qa5oI8sp
Y4PIoyNldj/Ev7il/hYeZGfhbqP5TR4yHXB+YfvUmMgVwhRRGDnPNMK+VG4gcUojlnyzc59
KYuoG8qF1GWcGh6JgOSsuz5wAvJJ7CqTz2ubhpsYXoo9Fp65ikNrLhDypA4qrtpgUwEySeh
4q8I7NisutNlZJQA2D29609tcxzRB2IDdGB7GsjbXawsCEU4pvzhK7TAFN5zhTxUMkLY6ex
rVlt8ZZlAr0F8iaukAZRE65DGsqJn7SNiumRwd5ckjoak8b7sKkfRQ4BB249MCiCViOh/Sv
nia3qUYwLyTHpmirrmqkZEkjAd8GpvDP1HU4m+LNnG1sfSqZJp/NuUn3fA5Ck9xWVOtX7Nk
3DE/Wgrf3EUrSpIcueeaC6eXdh8RGmu081CA2CORkVRTxyIxDbT7g0AapfuSqF2PsM0OWTU
QpLwyAY6lKrDE0I5rsCnyjIDzuPeixqAwPYck0g8srkb3Lbeme1GkWaC2EsmNp6A9cVfSTs
hby+ZdumOZPiFWDRQ28Ye4fkn4Y16n6+lUdvJtulkOAdpwRRpLjc25vsKaUd9gJljJqKodt
uoRP5iOTSjyh0nm3ZKqAD70mX+EnPA6A03GsQ0mQPIA7nOCenpXaUg22dkuBKNxxnHrQOTj
gc0CBw6AAgkcUzJhZNnZQB96aqdC8iUufxLkVGQHA47VKYgXbgZwcGuSN8IHPJqq7ABhOAQ
PrR44Stu8xHsvuaFG2Mg5qwkvIF0xLYY3A7m46/elk2ckir8uYcB2A9jXql+KjPJVgfpXqp
v6C0ivt0L+aQTwM49ako4FQtfL3PvIHHw59alnnFWfIo9ZthXJP5a9PN5cRb9K0PhbUPDp0
+e11q3SJxHhZ0TLOP8x61R6/Loy26W+m+fLIHJM8o2kr2GP71ljPVlcNL/AIDexUiUltztu
z60VLlozgH9RSq4yCSOaIAO7DHtWtpC2NpduhyvGfQVbQXRmRd3XOMiqRQpHMij0qxtRGsQ
McofHXjGDUMkVRSLY9IcgUJflx71EuSD+1eB4+tSQx5uhzXIT05rjNgnPpXIflBNHscKa0m
yaGXHDKR+lViHaxx0Per/AFeETaX5g6wtn7HrWex68cfrWnE7iTkqZodI2ras6vkhQxU+vP
FJyuZZSznrzUtIm2ggxjGCuccjPehzDZIRUqqbGfCIE/GBUyckUNSC+ewqWecUzFRI9R60V
WyNp70nNnecn6U2pOBkc4oNbBTGreXLoHJCnhhRCDHIYyc46H2pHdtQnHII5psMWRZM5wef
pU2h7tHZovOhdCeSDVRa5MoWrl5MnAHAHWkNPiy5kI6dDTQdRditbosURlhCx7c5/NSMsmL
opK7SOvBIHA9hVnGpU5bgVWagNt/vGQJFFJDd0GRY2pTHzSr9VzmuXWxpPgdmPcYoWnvh8k
5wMnPSuSFi7MfzHNLXmGvY8JCq7Oduc4z3r2/tXD7jNcyAemPoaILCA/D0OK6r/AR15oW8e
/3NdVgOKFHE93pUlPtQt3bpUt4GeuK4IxDJ5T88q3UetOb0XBB3Z+UDqarVYGmbaVc7GHXv
SSXcNjkFnI6A7lz6Zp1raR7dSwyIc/L1APeq+URRkgMwPoDxUreVt3wu3H/Eam75CmWcUm5
NkpGT+bHB+tZXVbT8HqkqKMB8OuPQ1oIZNoGTn2qn1wmTVFB6eUMfrTYm1IEuAmlWMN0T5q
thVz1rSRWccUaqij7iqbRDtd/TYa0iISo4PFRzTeqisY2hO505ZYC6IA46Ed6qsbosmtUse
E4qgWIfh5CepJIH0NJCexzjTLTw5okc0f4u4RZA3yKw4HvWk/w6Mj5RQNDGzSIOgyv96dMw
A5Y1lnNuTLRVIzeuaDAImuIECSpzx+asu8ZAC92avoF1LHPC8YPxFTWMltTlPiTerZZdw9a
0YZvhkpxRoLGwisbcJHyx5Zu5NRv4gkRklYrtGc56UxaOJI9x+1VXiOWZViCMpU5ypHU0F5
pUc9kVi20DXLXl0mATlIgOvuR/ak9YmE0L4GM+tLSX9yz5+Ekegpae4lcfxSPtWyMHdsi2K
sSm0j0xU1VpAeDtUcmhXKOqJKBkA8igtqM3keSAqqTkgDr9a06W1sTuuRlHw2/Az2B5Apie
W7TYCYyHUHJTPBqr/EyHbwoz6CrC6lKgRKWwigbsUsouwpgLRJJrtmxg7ScKMA4p20R5AZ3
XdGpywJxuPYVUC6lhkPlyYJHWmLUmdGMx3BTgegppRfIEzl47ifzSpyDyorgdZIwynjP6UO
9fKjaoCntil1ndVwGJFOo2gN7joODkHpXXkk2ZWRgAcdelI+ZKej9fan7eMPp7ySMBhsfWh
JVuzk7FDeSg4MzZr1DNsxOQRivU/lBbB2xUO25SeMHA6CuZwalbpIrvjbnA3c+v9ah3qncU
stHtZb69SCFVZm5wzBQQOtavx/YWVlpVqljY2apKRvmjYb1b0wO1UeiapZQNZJJpX4ieN2V
inJlQ9tvdvejeOG0e3u4rTTNLe0baHeRwylgRwACf1rBPXLqILdLf5P57+wexllgU9HGa6b
fH5wfpXF6/WpbhkCvQdgPLCpGdw696tbCIi2bYdyrySO1VQPUHvTFvc/h2GMg5qeRNoaLSZ
ZZ4rm44+9RSQSZKkAE8V6RsDjrUKHAzOS2KktxsVVUZfHPtS0spLY6tj9KJbIACW7dcnmqV
tuLe5fHy5YVERAaVMGJuQw74Pr7Vj54mimaJjjYSOauDMz5GSGXv6+h+tJ6jmYi4Pz9H9z6
12FOLDN2he0uDE5JLdOADVjcjzZBIMfEucDtVNyvTirC0uhJB5BX4l6Nmq5I76kKn2CeUe1
d8tqiSy14byc9qnudsSKE43YqY3juKHtcc5H0roZge2R7V1BRMox6kUeBvhKO4Ve3FLb3xz
t/SvZJHalas7gelCsWSJ88fNU4YljjCDjH70C0XKE+pxTiqo79OpFSbrYYMoULlvlHX3qo1
SVnuo+QAvT6U7NMW4U7VHSq29wZYjnP1psS3sEmP2mACcjG3rUS3Od3T1puwjjlsbolAdse
Vqu3qe1Bbtjdg3qSQaGXA5yRUcgVEsSeKehQgYcd67nA+Xn60EMQelS3nHNCghlPtXS+OOv
1NA80KpB69qj5zdBxQpnWOIkhGdoA9ScUxBbSPKpUq2D0DDNV6yEclsn3oizMOQcelK0xlR
a3ERD/HujI67hXYPhEjYyAaSiuiVBZ3yp6E8VY/wJQoh+BiOcHgn2qTTXIQP4kRk7eWz07C
kb2RpL9S3JEY/qaZniMDEkcZ61XXLP8AjsqQcqOvanglditl1pbbXY/8Jq1i10JKsdxEuzH
zJwRWfs52DkSYwVwMUN5y2MnkUksalLcopUjcpcDyw8bB0boe4+tLyRhn3ADn0FZjSNWeG5
MMnxRE4NaOKfPKnI7e9ZcmNwY6lZf2sq2tjEp4BIXH1od5epDG8jnAXrms/ruoPDp8USH4p
G5OcEY5pDVNVkvrOAldm7Jk9CR/8zU4YG9/Uec0tj1/rU95uVG2Qk8AcE/Wq+3mCSfEMgnB
zQt/AGa5Gf4HmE/mreopKkZ2y0tdTm0+6+Alo+6E8EU9rd5FcwQyxnIOeD9Kz7SKxyW5ohu
MWxjY5AcfbNI4K0ztW1AGc+2fYUJ5EjGWG5uwPail448s5G7PCntSs1ypJdqtHcACa4PPDc
j0pJyGOQMZ604JY3P+0+tLSeWScGrx2Js4jr98jFWW4SLkBvi56VTSHByDjnnFXq4/ARkj5
koZFVHRK9LWGWf+NdxQAfzZJ/arCJNGhiKjUJnYnnamB+9VK2M1zI5hQFVPJLAAVAW8isVZ
0Ujr8VFxT/7HLbsO3RsAMrNJJ9Tj+1V0jxA8Hj0zXZLdm/3qmgGEr1I+xqsYpdxWwyFSMkk
elWVpcmOxMflbhvJLZqoCj61aWgBsWz0LUuRKgx5ASTMZCcH9a9Qp1/jN9fSvVySOsHbfM4
DFdo3ce1Rz8QrsQjDNvx04rgGTzVO4paaBJfQ6pHPp9k13PECQgUkDjqaZ17xVf6vYrp+q2
kQubeUnzdm11H8uK0GhXdlp3hu3t4dUjsr+4fzmdk3jAPytjpkcVXeP7OC61eTVrG6tJYpI
0EixygsH6Hj+9eeskJ9QlKPF0/l/AexkRsP5qltTHL/eoeW/8prgjkOAEJ+lekKMRpGwOZg
MetdAjztaYKPXFL+ROQcRN+le8ibp5bcetLS9QlnD5YUhLhXI5wAahczlQMHk9PaoWdvN5b
MIXPPJA6V66gMvThl7GpUtQ29AFYjkH71PczHJpbDIcEEEVJWbP/Wq0KNqGHOT9amy+YCrA
8jHFLB3XkMQa95zn87Z+tJpYbF5IjGxRhyPWoIdj5B+vvTkkW9MsSWPr2pRgQ3IqkXYCzXb
MmQcipYHT0pC2naE7gMqfmHrVicFVkHR+VPr7fWoyWljc7gi6K23H3NSjOGOO1LycSGjR9B
juK5rYCJkhhjuTUdvNdxU40BYkjhRQsYYjk2wKo4OORXI3JySSMUM5257muIxVQOxpKCOLG
Wj8zGVBw2Py+lIXuA8f1NXGhzFL1Y2iEySKUaMnGQartZtvw115e7cobKt6qehoQdSoLW1j
+mNi1ux6xEVW01pz/wpkz80ZpLnFdFeZhfCCDnnPPvQy3bNdVQVLFsY/eoEDtzVKFsluUDP
H60N5AOSTQpZcHC0IyE9aZRFsMZMnPephhjApXdx0roZh/lRcQWNq3rUw54z2pTzW7muiU+
ppdIbLBJVB5PNO29wY2BH24qqhdRw1WEe2MBgAxI7jiozQ6Zbx3ayrtkRWHcY61TahGkOql
Y2yhQFc9h6Ucy+VtIHwOOAD8pqvnmMt4rEk/AP60kIU9gylaH4/mJz0FJsfiJJPWnLc5Vz6
KTSJcN2700eWc+DiyFZJMcfFV7o93NNLh5MKgH3rOh/iPOcg0/pk5jlIUZYjp612WNxOi6Z
f+IXzDAwORgg1VStnT4OeCzE/WvX915rqGI+EYwOgpYOzxGAY+E7gO9ShGopDSdsgZApOTg
UaO5i6eWChGCcZ4pOU4ByO+KhGA0e36VfTsTsb2qMAD7164IEIUfCT1xRApVS5B2jv60jPM
75UKcHnJ60qVs4A0kyttJJx39a80rkbTnA7Yr2cjDdR0NcDEHr+/WrCkGY7en/APrQWdwc8
D7UdmYNgnOaBIc5p4gYIszNgY/Sr9GH4CMY6Ris+D8f2q9gR5rdI4xlimAKXL2DETR2IdFO
B1NBdPhJHVTTbWktvnzQAW6AMD/SglSN3uc9aCa5QWJsG3c1BumaPKp354P3oJViCMDrVkx
Dy8qPpVrZ4/An131Ur1x7VZWv/dB/zGp5OAx5Ay8yt16+ter0m3ecg16uQQNvkM4Ck8du1Q
OdvvipD4Cx45GM0FmJOc8VStxQ1vb3M2XjhmkGCCUQnn7UKRJInKyIyMOqsMGvov8Ao1Gs2
4CGxVtMuSW84sMg+oHfpWe8b6nc3Grz2V5HbytaylUuYoijFfQ+tZY9S5dQ8SXHe/4DW1mZ
DnuTXt7c4OK4Svof1rv8P+Vv1raAksr7cbjXA5J6mvKYhyUbr610GIkkRnP/ADUv0OCRzOh
HxkfSnF4AHtS6JCecAEe9NLJGVaPGWxkNn9qlIZISueJFqCqTj3otyDvU1xMnaKdPYXuSEe
RwOlFtl23kOBzuobHCt70W2z+Li9jSt7BXIN245/moDpv4/eiyfL/5q4nLAe9FbAFDlDjNN
2V4kbhLgboHb4sdR7ioyw9SKWZSpxT7SW53BZTxKsh8uUSxnlXHce/oa6gIA68ClYb6SOHy
WwYycninEKyFfw+XVhwhPxA+3rUZJpbjc8HVrqn9zzXVUHPXI4Ixgg0EcEjjd7nFKcEZifY
V4N8IAoZIPzbf1NEjxuGXRPfmuoI5p88kN2kqAkr6UbxAVlgtJwuNwKnj0Of70ikuxj/FA9
wCc1O+uTLZRRGQOI2JGAR1pFHzpjX5WjumHMjf8p/pSQuF5zR9Pc/Hz2NIrEHmKZIFUjFan
YreyDG4HUmveepzQ4oFcSFifh6VBYC0JYfNmnqIu55mDtkDAqIUAippEB87YH0zR1jgIJ2y
Y7cgUbSOSFjgAc1zcOadNtbSHKFoxjv8VQuNOeBBKrJLGfzIen1FBSQaYrnpXQwx71A11SM
U4oZZOelWSzO4wqnpVPnjrV7LIWiUg8hRzUcm1DIFPI5gA27dppIE+euT+Sn73iMZ7mq7OL
lc/wAopYcBZc2ZzHLn+Sq3cArH0zTts4VJP+Wq+UqilQwz14OcUsFuwvghGcue5IqyDpDAk
cI+JgC792P+VVUPxSgmTHfkUZhIG/hNuUdDnpVJRsCY2zfFk5qDSLnOSDQPMkAy39aG8jHq
CaVROsZeYSK28/Fjg+vtUrVoxy/QY+9Vpd2cAjiivIyHIPH9KfRtQLLS4vZLlgC2AOAF4AF
KGVixyx/WlROR1Y14yrQUKOcrCSybuNwoBkYDmvNOoH+dLSSEnrVIxA2NK+7DelQkPWow5C
ZPQmuuQB/ajW4ASj4/tVpcRTCwilA2oeFO7BP2qvhjMjbuijqaPNI1w+ewGM+1CW7QVwLhn
B6kn61wufpR9gx26Uuwyc0ypgOAk10Y714Ag9a4w24ogCKh3Bx8p4zVjbZ/DAejGq9GwuAe
KbtpgRsP1FTnbQ0Tzg7z0r1dcjca9S7hEpGBO3pQ8Y4zXmzvJJxmo4PrV0Ibnw1C9j4Rm1a
51jULW23lUjtWGM5x3/6VWeJdN1FbG31Q6q+p6bOcRzE8o38rDsasfC2s65pPh47NOhvdLa
UhkZSztnqAB2+tVPiDxHHqFoNP0/TU020EvmvCp+Z/X2rzYRy/iG0lV87cfvY21GfZcYO7O
aj/AOY/pXgp5J6V4kjjNemKSAX1b9K6oQnDMR9qgGPrUliklb4cZHPWuYQm1AfmY/SjQ+Sj
7sM59CcUFoJEOGkjB/5hXVjbr58f60jp9woZv48OpX5WGV+lBTgjJ6UYQpJEplv4QFPy8kj
9BUHj8p9uQwxwR3pU9qOfqeblMnjNHs/+9IfTPUe1BPIxUoX2yg5oPdHLkhKMJ/5qghw4qU
3K/eoAnINMuAEyxH61BkD9akfmrwPIOK44XkjdOo49a9HI0R46Zp+QhT07Cl5YVfmPAJ/L2
rlK+TqCpcGWTzC5DnqepNFZ23AgBcjuKrsNG3dSKahuxj+IMkUJR9Ap+pNpG74/SoiRvUfp
TCMkgxHhsnhTQ3jBbGNrDtSJoLTICR/Uf+mpyO0lvlscMBkDFQ8vaeak/FsfXeKOwAlieW+
hpeM/6y/9KLaNtbnvmhxc3TfSu7sPZBLfASb60IyfDtGMUWAAxTfWk+vU0UrbAwoOW5aiBx
jFLhQeK7sOeDTNHJjKyAcDoKLHcOj/AAtg0iMgjmukehpXFB1BryNT/GQcH5h6GlQeKk644
55FRCg9f2poqkKzx4q2EpCJ7Ac1XLGvf+lO28auoBlPsM0mShkHuWDRoc5pB1zcLhiCVAHF
PtbEJhDuA7UhL8Nyg6ECkx/ALAyXVwrNGzkjpxxQfObmnrtEaEnHI5zjmq3afWrxpoRhBM2
e1SWeQEEEChAe9SC5fFM0gD0U80oyUQgfmPepnPX+lQjOWCjgDgUd0OCw5A6+1QfI3Iq3z/
apy8wA/wDGK5J82R6V1+bUf8wpvQ4GBnpxmpmPPbn1rsMEk0ixx7mZjhQO5q9WxtNIUS3br
PcjpCDkA+/rSTmohjFspI7C5u22QQFie+K7PoVxEdrT22/uok+WmdS1g3U4wGiUDACNj9qr
5JMjJZj7E0YufPAWooLPDLGBlQQB1U5FLpC8zbmBVfU964tw0bbk4ov40PhSmPUinSkhdiT
DgRxD4R1NS2qowK7kbMocivKAiec4GB0HqaUIK5bYgT8zdR6CggZ61z4pHLnknrRFVfT96f
hCg2GCKix5okvFCJ4pkccB2nHY0QPtOenvQj0zXVJ6UaAN/iT3jyfXFepfnHzEfevUulDWy
JwGIrmR6V4/MTXiKcU2Wk+Mb/R/CaWNhp0iyZLG6KFkxn0qk1fxJPrkSpeWdqZwfhnij2P9
DjqK0ngLwy9/CL5dZeAhj/q8Tgf+oHrn6VH/AEiNCt1HbpoJszG3N4U2+d9McEV5UJYI9S4
QjcuW/T3/AIG3ow7sT147YqBxUm5qOe2BXqoU9kkAdh04rwPOa9XKJx3j0qQ9a5xmvZFA4K
GA+UcGiq++Lb1K0uGyMVJZMNkUrQQ+fhHtXgRuziobs966DzSnHHOY/vXBg44rrH+F964vU
dK44l3Irw7VzPJ9a8OtE4YlHX7UMHuKm/Ib0wKEDmkXASTsrD4gCKE0A6qftXZK7u+FcnnF
MtuAAMEdyDRUum4EnxAcA55qXB6iomIHof1o7Pk4ZSWJx8MhyB8rDj7GvM4ddoGOc0mYyOx
H0rwZ17ml0egbGx8LAggj2qMH+1c+1A83PUVJJtvIOPrXaWdYxC2IZh3Jpde9EjmUKwZSQe
6mvR+VgkuM578V3FnckdnAOK8BwaY2/CCOfpUGT2xQsNCxJDY9K9vwTUpIznIoZB5pxTjOS
cnvXd/oKj3rynBxRoATcTg85oscvYjjPFDRcnNegwZWXv2pXQR6C7ZBsfLEcj3FemlhnO7l
XHcilZwVAccFea8X3ICOAanpXKGvsHkUmBmzxikCvxYFWbjdZLilTCc+vfijCVAYrjnFdXi
QA+tEaFix2rx3qBXa4NVsA0j84H3pu1k2TKTypOG9war1kWiJcBSMCpSjYU6J3CbJ3QHOOB
9KlDBLdGO3hQvI7cCoSMJJAw6leavtIiFjZNck7ZpeA3dV9vc0s5aY/EaMdToZdLbw7aeXD
tlv3Hxyddg9BWWuLh3leR2LNn96ev5eWfcSCepPJNUzNnqa7DDuxskuyPA7n3E11mJNRHTJ
rhPNaCRwnH0rnPauk1GiALDMyHrwaNLM03JPHYUpUkcqcdqDj3OsYVamMVxcEZxmpfbFIwk
XA2kkUv2zTL8jn9qBjNFHEK4eKnjiucY6UwDobjrXqj9q9XHEh82RXmHNS/Mc14jvxXHG98
NeDNLn0i11i51OZFkIVlRtoDHjbkc1T+NdPTStSazj1aa9EZ/2UxJaHPbJ6/Wuaeut6HbWE
1lqCoNR5S3BOCenIPFL+J9bm1a+k/HWEEN1GdjSR5B44wfX6150I5n1Gpy1R39NhtqKDBqO
DmibiO9c3E/WvRFIhSR0P6VwjBxip7jnrXs5NGzjgI2/KMivbu+wfpXeuR+9cBI4rjj2T/K
P0rwY9l/avFmBweDUhMy9K44LCTIPL2EnPGBUtjhsFGH2oZmdzks1eaeVhgyOQO2aSmHYJs
PkyMwZcH4cjGaGuOKIkxk+B8tkYyTQxlTtI5BoIJI4zUc8101HOfaiAYJ+A/Sodqln4D9BU
AfSlQTkldI+BPpXJDXm4jX6UwD3ao5xXCehrhOKJxMNzya6SGH0oWeakD9KFHHdqtxgg+1e
8h2ZlBB2/vXlPNEJIkb3ArrZwNIZXBZFJx1xUGWQcMD9CKYhcxscE8murJhjn4vrQt2GhQb
hxyPpRBNKowJCR70czp08pD6ZFRLwnrEAfY0bvlAoF574wcE+tRaYnqo/Wjg256ow+jV0Lb
f/AIn6iha9DhMuTwFArynBzjOKbaK37M/6Co7IMdWzTakcC/EMOAAD6iuRy+W4cc0TbD2Jr
wjix8xrrRxye58xNoBA75qEcpUY6iieVGej/qK4bcdQ4OaG1UcOpcq8IQjGOlRmjGCV+tKt
bzRp5m0lezCvLcOp5yPYik094hslsYjJY4qAX48daOrhk+EjPp3oIbEgOKZNnHemKkoya6y
gjcOBXAwUGu5AP6VaG6nBI/hxjc59vT71Y3s+Z1iQjao7ete02M2ugmQjDTv8P/KKRkbYsj
EknFZX5ps0R8sRS/lDEhegqvqcrlnb3oea2RjSohJ27OluKjXWNRpkKeya9964Mk108UTjw
r1eBr3Ga44PbvztNMZ9RSSNtcGnOCP+tTktwo8xyMYOKXfg8HNHPHHNAfGeBXROIelS7daj
nFdzxTAO5x3r1ez9a9XHHSPiPPeu8d68S249KiSe4rjjcaP4w0WPQbLT9V0yS4ns3LQyJj4
fQg1U+KL3Q9WvZNR083UM8xBkhkQbc45IIqhhUl/oCaGrc8jIrLDpYQya4t3v323DZ1uT3q
HeiZjznYf1r2U/kJ+9ajgeeea7U/4f8h/WvfBjhP3rjiPtUQx45xipnaPlHP1qIKj8vNcA4
2SeuTXqkcH8teIB/L+9ccRz2qWeK6NmOVGe1eGwnJjzXBPKSMHPSiyEOBIOvRqjujHSH966
sypyYl9/elZxJxiOJtwO9c/T2oY60xcLC1ukkA2jJDLnoaWHFCPBzDk/CftQwcfrUj0NQ71
yOPSHmuMcxrivOeTXCTsH1pjjma8eelRJrg9c0TjpzkVJT2qPpXc1xxJDgmiufi+woCnac0
QsDz7Cla3OPA/Gc11zhj9Kipy1ckPxGuOPMeaiTzx1qOc17B5z6ZpkjieSOP2rgck1HnrXs
muoATzB6Vwv3B+1QyRRUuGj6Kh+ooNBIZ9RXieOKJ55c5dFJ+lQcA4PHNcceVsdKlu+H3of
aurXALK2w1mVPQmu3qIZFBXhVAqNv/3Ucd6Jdj4wfUVn/wCw/YRlttnxRk0Ldk5PUdadc/A
MUnKAWDLw39arFt8iskrEfSiInmSKi8ljgUFTkVY6JEJdUgUkYVtx+wzXSelNhSt0abVLdY
LCBE/Ku3Hpis5ffBCwJrVaku63jzwOpNZDUDvz9axdPuaZ7Iq2Pao966etcr0jIePNc7V3t
XKJx7vXv6V6ufSuOPV3vXBXc0TjoptGBQZGaUo0J+E57UkuDgpY9uKhKK6R715idhpUEBiv
ZNeINcGacB3J9QK9UsV6gE6RkmuYyaevAFnwAAOelLfmH1rjj0WVU9Pi46+1BGcA05B8y/8
AK39DSg+YfX+1cgHf0rn6Vw9D9qIn+zNccD713A7ipjoKl3+1AILHtXD1z2NF/wB4aGTRRx
zFc7mnLoBWTAA/hr0pZu30rjgea7U2+QV0dRXAIc4BJruMnAGfSvDr9q6OorjicJ+FkP5hk
fWo85qSE+YOaMwGT9TS9wg+SDx2qHNH7mup8rfQVxwq/U1w/J96Zb5j9aE/T70UcABro+td
frUlAOeO1OAj1PXNcyB3oh4Xj0qP56BxHPNd3kVIdq8vUVxxxXINezk5qY6/aun5x9K4IIi
u8laMvevN/agcAIxUsZHSjH5D9akOv2rmcKnOamgBcH160f8Alr0Y+MVz4OBTAhiPeoH5R7
U2/MwzQj1+xoLg4Xro4oi1JO31onDkA/1YfWi3fzL/AMtST/ug+ool786/8orL/wBhuwhLw
gpKTrVu/wDs/tVfL8wq2MDF1OD9asdKaeG6EsKAkAglugzS6/PVjooBvgCMjn+ho5fysMeR
691qRoxFdAYx8qjAqluxmMPGeG6jGMU/eEm4fPOG70CXlmz7VHFBKqHnJspjk9q4ASDwcU3
ccKccfFQWJweewrXREF9q4CQfSu5O7GT8pog6L96NABda8eTwKmSdw5oifJ966jhf7V3mmp
AAi49BRMDeeB0rjrEqkrlelFl4c49TRiB+JxjjA/pXaTrBA5GcGvc46UwDyfrRwB5Z4HQUu
k7UVRByRXMHNWMIBuVBAI3U5DGhnUFF6+lNpOspeBxur1ffdM0rTW0y2ZtPtSTGuSYV9PpX
qGkJ/9k=
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCALWAf8DASIAAhEBAxEB/8QAHAAAAgIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAECBgMEBQcI/8QAVxAA
AQMDAwIDBQMGCgcECQIHAQIDBAAFERIhMQZBE1FhFCIycYEVkbEjM0JSobMHFiRicnN0dbL
BNDU2krTR4SUmZMNDRFNUY4KD8PGTwjdFZYWUotL/xAAaAQEBAAMBAQAAAAAAAAAAAAAAAQ
IDBAUG/8QANhEBAAICAAQCCAUCBgMAAAAAAAECAxEEEiExIkETFHGBkaGx8DNCUWHRBTIjN
FLB4fFDU3L/2gAMAwEAAhEDEQA/APMdS+dStjzmkVqJJKlZ+dLalWKJalEck/WjtSFFA6BQ
NqDuc5oCjk0+fSligKKOaNsUBnHagHfin65oAJOwoFminQBQAPrRRRjk0Cp0bUfSgDSzR24
oPPNAtqMCjFFAd6dLtRQFFHJzRQFGTiiigM7cUUCjG1AfWiijFAZop0u1AUd6KKBfKjPaii
gO9PtS2ooCimfSlQAoHyooqh0/Ko0VA/pRQNu9FAUxR23pUDoo9KKAAxTpZx60CgefKn9KX
FGaAJHYUZozQfWoDtQACfL18qVFA+D50yfdFRpnYDeqF2o7UUUCpUUxQP5UfOltToAHBzR3
FGaPuoHjFLNPmlsKBk57Y+VIbEHvT270UAT3Oc0ZopUDo+dFHNAUUEUqAp57UsUUBwKOaMH
Ge1LvQGKVOjvQGcig0tvOnQFFFHegBvQafalQFGTRT+tAs+dGaO9FAdqM+lFFAZoo7UqAzR
8qKdAUqfalQFFGaKoM0DHyo/CigM0ftoooHnI8qN/OjtvRtUBxT/bQKNs0BmgnNLmpJSSlR
HYb0RGn2pb5p0U/pRSp0CooPFFQOlTApUB2pn4RSpn4RVCpZIFOlxQBpd6dFAdqfalUsUCo
zR9KM9qB58u9H1pYoHNAYp5J5petPfNAsGnuDjFHaltQOgZoyMUUBSp0qAoopUDxQfpSp0C
2oo4ooDFAo7+lM87cUCpjHelTFAUqfejjigWBRR3ooD6UwcEHFKgGglgUfLFLejmgDS2qQA
xzRjFABOeN6RG9GPSigiedqdLejtQHJo2zvTpVQUUzvzRUBgUUfdQKAPpRT+lA42oCkaKdE
GKMqA5OO9GKKBU96KMUBigCng48qO2aKVFFPmoFRT+VBoFTPwilUiPdFUQJpGpGkaAo+dHa
igeafypd6dAE55NLbvn0op0CoHNG1PFAu9FPFKgfalimDRyaAIpVIedKgQ342oxzUgASATg
dz5UEeVBE0YoooAD7qCKZI2/GkRQKinS+lAUDigU6BYp70YxxQKAoNG1AoFTKSk4Ox9aNqD
vQGnvRQCexo5oA0d+M57UcUJIzmgCcGgY7ikc0s8UEj5g0s0UqB8iigEd/pSoHR9KKN870C
oxtRT5oCmKVPFAUJGTgDNGKfIohU+1LvR9aA5p4FLO9HNFHFFGPWiiCnSp5ooNGN6O9FQFH
agepo2x3zQKpfop2qNSydKaBE5NKmeaVUHbimMDOQTRSoJDBBzSNGKKA+lLGKO9OgMedG3l
RRvQBFL0p5yKZP7KCOKYPennUaXPegeN6WKO9GCc0DGc0AHNbdvtc25OaIjCnMbKXwlPzPa
rZbejIbBC7i97SsblCPdQPryqubNxOPD/dPX9HRh4bLm/tjopGMnbc+QrKmHJWnUmM6R5hB
r1GP9nwUlSYrMRofC4UhIrnzOtYTBJitreAP51XuI/61xxx+S86x49+92W4CKfiXecrbcaO
HG1IP85JFI8VZpnXEh8Ka9lirbPZxGr8a4j0uPJUSuG2yT+kwSAPpxXdjvkmPHXXvcd8eOP
7b79zToI9aKK3ucY86KKOeaAoHFFFAE7UfSg+lA5oFwcUUxRigVPGKBTIFBHtQD5UyMUqAN
KnSoDFFPG9L50BTooFAUduaVFAYpilTHvHG2/nQAp99622fs1lY8fx5OOQ2QgZ+Z3NWK23n
ppshBsoSDtqV75HrvzWjJltSNxWZdGPDF+9ohUsjzFST5ivS2EdMXFOGGomof8AonEaFfQV
gldOdPPJ3jFhzHLainfyxXJH9RrvVqTDfPA21utol52eB6VE81ZLh0fLYQt2C6mU0nlJwlw
fTg/Sq862tpwocQpCxylQwR9K7ceamSN0nbkyYr451aNIUd6PpRW1rGKOODRtToFToo77UD
70Y8qXNSxQRo55qWKWM0EfnUychOBUdOKf6IoEeaVM0u1A/OluaeaWaBj1p45qIO+9SoFTp
UZ24oD5UY24oo9KAo+VBGD5UUDFGxO9LNPFAzzxtXf6f6WduiPbJR8GCk85wp3zCfT1qHS9
gN6nlTw0w2MF1WcavJI+dXp8lbYaaaShAwlKUjAAHYD0rzOM4uaT6Onfzn9HocHwvpfFbsG
AzFjCPFDTbJ2bZTwP+Zrm3i9qt7hbAS9KUN09mx6+tQu92EFIjRAkSyMLVyW0/wD/AF+FVk
srcWvJJUSAVKV3J71xYOHi089+31erlycscuNt+FLvTnjyXVPhJCU6jpSCe3oO5qxWzpW3I
0uS0pkvD9Je6fklPGPnWsYIYbix2sKSAV7HGTnGal1Jc37JaENIcHtU3ISpPDaByR69hVve
+SYx4p1tpvSmOs3yRtmvHUNgspVHZt0STIBGUNtJwk+px+yqfcOoGLg4VLsdvbB48JJQR9R
XGOogqwSM7n1qWhXheJp93VjPka9LDwePFG+sz+u3k3z2vPSIj3EspKyUJKUnsTnH1qPFM0
q7XMKKeKVAYNLenn1o386Aooo5oHjegbUYPNI0DzRmo58qdA/wpHegfOigRooNIigfeilTo
A+lHalR9KB9qRop0CqbYbK/yiilPfAyahT5oO7b3ulm1Ymwrg6P1/FAx9BVoidP9JXSMHoT
a1jGClL5yk+ueK88A2BxtWeFNkW+UmTFdLbqe44PofMVxZuGteN0vMT7ejoplrE+KsaWyb0
qqNn2N0vpGcMuHC09/dV/ka0mLjOty0pd1SmynOhfIHoe1WOPNcvVobmsICh7wcR3bWOxPf
nY1x5kRT0F4HWX2FAp+RG9cWPJa3gy9XoRTUc2OXYt0xE5tTsZIUg7KbVjWk/8qd0gQb20h
uS2GlBOG5CPiSfXzHpVShvPw3EyI6ilaefIj1qzw5SJ7RdYJQ4hP5Rr4gk+Y/51qy4Zx256
y3Ut6SvLeFJu1nmWaSGZSRhY1NuJ3S4PMf8AKtA816g7GYnW8wLghQZcHurGNTavP5151dL
c/arg7DkD32zsrHxDsR869LheK9L4bd4+by+I4f0U7js1KPnRRXa5R8qkORvUfpTGxG1AzT
BJNB37Uu9A6W+KfFG3egic0znSKDTzsKCIx3o2o+lKgNqOaBRQPFPG1IHFOgXHNFHNH1oCi
jIoHnQFBA237b0YooCpDPYE+WKjnfiulYIyZV7jNrHuBetXyTvWN7ctZtPkypWbWisea+Wd
gWizMxg1lWnW92JUefu4+lYLzPbt0XxMKMt780gK2SO6j/lW65MZbQp91J0JQVKI2wPL58V
SZ0pcuaZD60p1/o52SOwr5/BinLkm1vf+76TLMYaRSplwYU6tJUtWdzyfXPepICWy24dzqC
jnvSSoSVJYa4JBUocECu3EsKrg84VEoaA5UN/pXdfJWkeLo1VrNo3V2glL0KPLLYy0ktuHO
SPI4qmdaOLevZwlXhMtNtpyfTP+dXNchmBiAydWE4USN1bceQ+dc2V07FuUFT8fxGlrSEHU
vUCRXDwuSuLJz27eXvXisVsuPUKHHeEd7K29batloP6Sf/viuuxCbgrS+UmVaJg8Mud288a
vJQP31rTrW8y4lnT+UbQApQ4VlWAa6Vpgy2HXksqQAlP5RpSsoJ8vUGvWy3rNeaJeXiw2i3
LMdvv4OBOhOQJao7pCtO6VDhY7EVr8VenLfab7DVCZeMaa0cs6/wA2knlOeyT68VSpDK4sh
xh0AONKKVAHO4rPBn9JGp7x97ac+H0dunZioz2oFBrpc4Jz5bUqKPrQKgHenijyoGCRS5p0
jkcjmgW1FBoxQFFFFAUqMUUBjyop4oxQKjtTo5oFinRxR3oFWxCiOzZSGGh7yjuTwkdyflU
WGHZL6GI7anXFnCUIGST6VcWbHEs9uSiVMAmrTqeZaV75PZvPYDua58+eMca85bcWOclv2c
ByE3LlOeCrwrfE91T5G3/VR8q58hba3leC3oaGyEk5IHr6117qme6lMZcZUdlpOURm04APn
v8AjWhGtzsltSW2yt5WnQkeR70x2iI5plnekzbUQ7/REsIE+G8VeC42HRj9ZJwf2H9ldyQy
luDIkBZS064kN6xurAycVpwLD9mMIckzDHC2vD0JbKtWTk5I4JwPurpzGlXWIuLCUhKG04S
SrbT6GvIzXpbLz1npPf3PTwUtTHqfJT9TaWkupKtQyCe5SfShmQ7AkJlMObEYUBwoeVbS7c
9FLsR9OlWPdyO3oa1Gkt6FJXjWkYKQcYNd0TW0frBNZ1Hl/K2xZEeTDRLjOKwvdSSPzahyD
XO6tjJuNoTL165EQZ1BPxIPI+nNcuzXBUGQtKlFTTpCXEnYDyVVmy2VKQ7uHMtuDsAduK4b
UnBli0eX3psiIz45rLzPIo28jWSQwY8l1lQwW1lJ+hrHXvRO428CY13B4o5pYNPeqGFYGM0
A+ppU+N6B0Us0E0AoYoOyBS9c70zulNAhSoo7UBSp0qCQopftqXbPagWNqO/FLvRQMkZ2FK
jNP1oEKeaQ3NPt6UBkdxVh6QbCp0h44/JtY39TVe4ORVn6PQtTUwpGR7orm4udYbO3gK83E
1+/Jt9UXF1n2a2sD31e+oJPxZ4rcs/S9sdZL1xzIecB21EBHyHc+prVWwpdxl3JRSFoPgsj
z0gajvUBdFJQrwdRzzvxXmzF/RxTHOv1l6046Xta+X3R7Heai9OWg+BBYLrygd3FFZ9c9gK
y3ORGiRmXUaW1LwFBKufpXMtjjLVpC1rbCiS464ec9hnv8q417ReS97Y5FdTHIAQspyEJ+n
FaKYefJq1vjPdla8YKRNYbTciRJualsr8UgZyo8JHO9ddu/ratiWC2WwoKIUU6fGPcjyArB
aIgctJksrQ48pKgU52O2Rxxmq/1TIuqzGdmpSlLzXuaBgAD9H0Nbox0zZOTp0TLl9FTnnq7
D8uHOZBW9pU2EpSso+LBz+NacxciK2t3dpMhWkAnGe9ce2XuRGLbPgpfwcIydJB+fzq3XG2
vuRjPltsFKW9ehJOW/wCikbVstT0Norbs1VzxlpN497jwZMJxlLboSHM4C0/5is3VMeJMiJ
n+KlyUlGnxEbeIB+t6gV17XZLJdm8xrfL1JGFKUgaAfPPGa2U9IW9qQsOSC4jsyXUjV861z
lpXJzbmNFsmLJj5bTE+zf8ADyzI8xRt6ffXpz1ltMaU0zIsjraHDpD4UlSArsDjjyrjqd6d
9qIFscDSAdaCE69jyDXbXjYt2rLz68Lit2yR8JUk8Zo5q5Jf6cLpSq2rKVLOk4A0p9ayzUd
NJVoZiqUNAUClAIWT2znbvWfrXXXLJHCY5/8AJHwlSO/NHNX6KjpF8kOt+zlKsFLiRkjHbH
rWsqx9MSHC6u5Nte9p0ISoD509crvU1n4HqdZjdckfNSvrRVwiQulWXypxyStKFEZ8PKVDz
G9bj1s6KdjgtyloUASfyZznypPF1idcs/BI4Ssx+JX5/wAKFsOaO1Wxprp6K2sJaddJOU6k
BQA9Tn9lbzqOlvsvxm4ylPqScJKQMHj/AOxzVtxWvyyscJT/ANkfNRfSg1cUHpj2fDkJ9ay
AUhKACB3ySa7FtsVluqUGLZJfhfpPOBISPr3qW4uK9ZrLGeGxx3yx83m2fWl9a9WT0pZEq0
iOyXQDloOpzXKmN9NQ5Rju2eShexGSnBHcg+VYV46tp1FZX1XHE6nJ8pef535o5q6pc6bX+
UVbXG2c6QdIJ1H/AJCtoW/pG4OJZbKmid8lOn6etZzxcV71lY4Sk9IyR81Aoq8zei7a/IIg
XBlptA97U4N61ldBsowPtmMTnGAsE1a8bhmN7SeByb6TE++P91PzQKtiulLdFW57RdUupaT
rc8H3tIzgDI7knitpiJ07FtRedaUpbxV4KFbqwByryGdqs8VXW6xMleCnve8R79/RgsNpRC
hquP5yQsaW1ZwGMjc+qvwomuNNkOpd8WQDkLCQCn6ioty4qFsNuOSFx0J94NgA5PZOfxNbs
Ziz3J96LHYkIWpoqYU6oHSoc5PrtXFaZi03v9w7aThrHLTu1Er9pkMvlHvLTpypWxPrW9Gb
agNaVhtT+lPwncBI4rHdlxrE4ppLC3YTiUJUg7EKIyTn9XPbvVfn3WOpJEJspUrGVqGMD0q
1pbLEcvZb5aYp8Xddpt5huwGUoALzTmoahkKTx9TXGizXE3Jxak6EkbgnGk99q0bBdsMvtP
W32tKUglQ5bPYj/lW/1DEWyky3EaHCoAN8b4zk1pjDXHecU+bZTLFqc9XfSES7YJkkpWDsA
NsjJG55zXNd6VtF0KXY9ydjqIytJAUD6elcSy3V97xYy21KiqOVHkIV2Oa6M95DAElkLRJB
AWAr3XEngkelYehyYr8tbalhumam57NC8dOKs6VPR5K32k7ONrHvD5EciulYZqbjbRoaCnW
PdXnfbsaxy7mZDIdcCUp294Df9tatmaXEuqSwkpYmtHCTsAtO+P8AOttua+H/ABP7oWlPRZ
I5O093G6jb8O+PkY/KYXt6iuXtXe6sZDc2OvQUlxrJz33rg969Th55sVZeTxVeXNaP3G1FF
FbnOdKjNGeANqgMbUE0emdqXeqAjFSPwio1JR9xNQRopnHI4pVQz6UsU6R54oACn3oHqae3
n2oI0d6eD2FLf76Aop49aMfSgVPccUAYNAoCrd0an+RSFgZJdAPyxVRHNW3pRQTa3jkjDxJ
+WmuPjfwZej/TP8zHvdBgIlwW9GklS15PkdRrg3BnwJikKBA1AZTxWewzm1sLjrJ1tLU4nB
5BrsTY7d2jANrSlxPCQOfrXHEzhyTE9nrajiMETXu5kxKGGYyWk5bH6JVtnzrvWu5yUI8Bc
R0hKcELGUrrgyIbqoxbkpkIcAyVobzg9q5LVzuMI6cOBQG4Ukg1ZwxmpqOstWTPGG/ijpK1
TSLHcGXY6C1DmqwpnH5tY5x6GuZLX7QiRZn9OVOaoqydkb5Sfl2NcaVeJlxDaHFhIbOoajw
a6wWxJaQqY4vWyNlhsnHp6VlGGccRNu/3ppjLXLFq17fv+k94/hz7fZJSLg2Xy22lte48QE
kjsMVYrxfHW464Da0OJX7ilhJ0kDsPM1ikMsxbcp6I4XW3UhS1OpyvV/NxxiuTNmuTHS8sY
KxgpHf1PrV/GvFrRvTTeYw4eSk9+q42N6TI6ZdfU+o+ClSUJB91OlO2B29apxVh9CzpWSQV
aviJ555q79Jtg9FTlkYwHdsbfDXDs/TanXkXO6lEO2NhK1OunHiDA2SO+fSuXDetcmXflLi
vfeKlf/r6uzfUuxrdFUZC2wtxKSrOcgpO5HfFYRabbDjRUsWl65TJpIQJDmnO2SSE8DFcrq
zqBF3kBEYFuMyCG0qGCc8rI7bbAV1erHFR7PZ1trKCWl7pUUk+6O4rXSt6RSs9OaZ+m2WXJ
GS8zPXw/ONdfm0r5brazH8FcdiHchyiO4pxKfLJ4rcgWWFFskV2fbEyZLyMoaStXiK7774A
x91YY05yZ0c+7NV4iEPoaSpScqOTunPfzBqHWTy3RGeaOuL7MAk/o5zvn9lZRbJNoxzOus/
cNfgi29dNfPeuv/DJdodvt9vYeNhjNvvLKdIfU4EAAnkHc7VmmW+026GwZtnZdlycBDTLqg
CTvuTxjvUeo2W4vTdn8JpLfxKwBgE6MmncltdTwGXYasTI7Z/JA4Kgcbj5EVjXJaYrMzOtz
ufovgmdxH5fmhItTbcYBVkgwwvIVKD/AIqEIHlk7rztiscmFZLNa2JBtj0x18nBluaAMDJO
E+lZ+r2kNWW0JKdKtC8pAxg6PxrVdWbz0vEQzvIiakqR3I0kf8qzpktatbb6TPX5sIisT1/
0/PuaoVol2JdydthijgKiuFWd8Dn17VCJB6fjWkKnJee8R3R7SoYSDjOlIHkOTWS6vfZfSN
vtDm0hwB99HdtOcgHyJOPurQUoJ6NilKgD7W6QR/RrKvPMd51NtR7F3XwzEeXXv+7oSrRbL
TbhKbiNTUrWkNvLdP6R9NiAB9a3BLkudJOTfanSpaCUalbN74GMDYAVx2XD/ExPifpTQEDs
dIJJA+XNdmM2g/wYKc2yEAA+XvitOXmisRed+KIbMV60y81P0n/dgtcGzoQUWl9mVcxk+JJ
1I0eqU8n51rMwJM3qQRLghqQoJUsqOUI04x23xntXAhLcVdGkt6nFKeATpO4OeR5GrhcLqx
besQHCHNLaW3fLWRkj7sVtyxel511mYlhNonHFe2pjf778/awyrZb2nXA1YY5jx93XXpZbB
PfSM5O3/KtGzW6NernKkG2x2oTCN0LUoJRvtnHKsVr9Q21TT7lxihL0OS4Vh4DOMnO/ljit
ixva+jbmwwT7QXArA5KTjJ+7NXcxh5onczqPPolorOXWtRv7+Lps2i0veK4jp9CIzaCpLi3
8Fz5JzkD1NaHT8e3T3HnTZ2EpZSHAELVqTkbAb77VsdHMoVGvEhxtPiNtqTrxvjB70uhfeT
ctwcMI/wANar3tWuSN9tMomlppPL5/wrUyWw7hpiOmCy5pUtDaioY7E55IzVjtttsci2gIj
FS5Ki208+5lSyOcJGyar0O0yJ6lL0qZjsta3ZDiSEoSB+09gK6LrgidN2pwYX4b76h27Cuv
NuYitJ1P/DVS9YtHNG4/R0oPTltt8aQq4pEyT4anUMklOhscE44JIrhQLnHt99bmqjIQyBh
bDWSACO2f/varD0257dY79NfJW8pCypxe6j7px8sVSXcl9WFADA+u1YYd5LXped+XybYmsc
tq9+v1X+8Wu3Xq3F1CHVuuJSUIzgFO51b8YrzGbbpMWWpnwXCNXuHSfeHarDFuhitFhayW1
p+JZ+FWNvpW00w660mVGfDCmUZWX3CfEzyR5Vnw/Pw+6zO4d+Tl4ikb7x969jDbyiHEi2yO
NT0hWuSockjcj5AVttOIvjyzNdU3Di7OAHd1Z/R+XnXKaQq2svPakqkOZwUnV7vYAitW39Q
rt8dbKmfyinCsqIzuaynFa+7U7/r9f4WL1pEVt0j7+qyTrtFRDXCjJDDWMeE0jc1yGdU6E6
0tZHhbpUew8q0Xb1LnuqQ1pRrHvFR0j5mtptLzcQMNqTIccTg6fM/5Urh9FXXm3Vy1yTqOs
MEBtT8kJJK0DcHtn1rtnKFxz4isokoCSfUY4qVvhtwICVvYWrHB2wfnXMuUktyITJUlKlSE
r2OcDzrGbelvqOzZyxhw7t3R6wG8VeSfjTn7qrWas3V+7MU5CvfXk/dzVZ5rt4T8GHlcf/m
Le76EaY9KXeniupxDG1AxiniligO9FFKgKkfgTUaZ+EUBmlRRUDPelvUyNqhuKokOKXan2o
3HNAA+VLvUvlSPn3oFTooHoRmgWNs9qO9HNG9AVbumcCwTF53C1c/0aqOKtXTD4TZp6VJBC
cnPl7prk4yN4vfD0P6dOs/un6Ku24ptYWgkKScgiutFvy21DxQQR3T3+lcgbj6VvMw47KA7
OdI1DKWUfEfn5VuyVpMeKGnh8mWs+CdfR31dYqU2gBZSUn9Xt5VlT1wkHC2gRtv4YJ+81Xz
MtKcBFtUd91LcJrKJlkJGq2qHnhZrinhcX+ifk7fWclu96/P+FpYv9rvBDTkZlZznK0AKHq
Kz9QNuSWY8L2ttlDfvoyCAsEbZ0jkf51V4t5tMEh1m3FbieAo4H1rSud/nXKUH1L8AJGlKG
iQEj/OtVeEt6SJpGoj9WWTiMfJq87me+nZMKU3EVGZlx1Aq3xqyc+WRxThWdrQ4Zb/hrKcI
91Rx89qrCpkpQIVKeIPbWagl59BCkvOJUO4Wa6/V8mtcznniOHnW6zPvXxx+5ttojs35vwU
ICAhtSkJIx5YrUkwZk15CpN1jrwNlreUspA7cbfSqj7fN3/lb3++aDcJ249re/wB81hHC3r
2mPg18/C61qy2RrV4DzLqZUQKbypRd1HUc7ZGO21bpk3F+QhUu6hxKVEad1AJ4OkacDIqie
3TBxLe//UNHtsw4zKe2/nmrbhb2nczHwJvws/lt8V4mNruDLTCZEeBEYCvCjYV7mf0jt7yj
59uwrDEMqKhLC5DL7IIGClS04+78KpqZstIwmU8B5BZqK5D7py484s+alE09Vt2mensY83C
8uorPxj7+T0FyRLlpSZN7Di99LLrRKEDjy2rmwbSUvtqcuDDCNRUoa1BSd/0TiqmJkxIATK
eAHGFnamJ07/3t/wD3zUjhb1iYifkz5+F/0z8V0f8AtGQxh+8IeCQdKVrWs8cD3e9adujSI
skKTIWwke8HAhRIV8v2VVjMmZ/0p7/9Q1iDz2SfGcyefeO9WOFtETG4+B6Thu/LM+9b5cRx
6YZDk0vKJ8RSnWz76v52f/xXWKlTIgS9eC3hPuseEEoGeeB5d686Klr3UtR+ZJrK3MlNp0o
kupSOAFnFLcLaYiOb5QnpOF86T8f+lzuTbshppqM5H8CMNLMdKjsM75yNye5+lZWrhdH1Bi
ZMfjs4GG2ijw0p9UY4qk+3zf8A3p7/AHzUPaXy6HS84XMY1ajnHzqeq2mNTMFb8LXrFbfHT
0HxUQlrlw5DTsxSNpC0YLfnpSBuv1PFcR+2PLcChLad1qyTlRIJ5KiRn61WzPmH/wBae/3z
R7dMP/rb3++ateGvX8xW3CxPSs/JboXt0NR8Ge20c4WrKih0eqSMH7qSG5abkp1D7bCV/G4
hBAPqABVR9vmdpT3++agJEgK1B90KPfWaeq269Y+Cc/C73yz8V+9tuBBjsT0xGFZLqkJKEr
J8xjO/3VOVJnxGmkW+86kFI1JZT4ZB9cJ3FefokSG1laH3EqOxIUcmhyXKdADkl1QHAKztW
PqU77xr2EX4WI6Vt8fvXwegLemSITbUu+eKgLCyw4lSk5Hw52GRWvLNxlt6XbuytIBAQSoJ
APkNNUcTpgGkSngPLWaYnTM/6W9/vmkcJaO0x8Fm3Cz+WfiuXj3WPHbgs3BIjhOCmOVBP/z
e7vmtd+3uy3PFdkgOe6MpaOPU524GKqipstWypLxHqs1FMh8Kz4zmfPWazjhrR1iY37CL8L
H5Z+K1vWlgvJDckkHZSi0dh5gZyfurO26tiU2gobdjx1lenGzgA2ykbgE+dUwrX4mvWrUeT
qOfvptuutOa0OKSr9YK3qzw1pjU22zrxOGv9tZj3/8AC6IjN9ROOtGCzAISVOPITpSlJI7e
fNSdi9N21PhuREPL4Lryyc1yOnepxbHHm5yFyGn8BStXvJH/AComosU99UkTHm9XCdjp++u
WcV635bbivlr723xfHem66mf31DpfathjtH2WDEQ4NgvGcj1zUk9QQm0jQhpBCSAUkCuCuL
Y0pJEx9RHAwKx+y2ZYwie82f57eRWz1fFPffzIzZKdor8Yb06+oKiEr8XbgcD61xfaFvTUP
uHKisE/fUpMJyONaVpdZ7OI4+vlWBojxkZ41D8a7MeOla+Fx582W9tZFm6tQoRoilADK14G
N8YG9VirP1i4lTcNKU4wVfUbb1WBWvg/wY+/Nlx3+Yt7voYFOgEd6VdTiOg0s7UdqBGkaea
VQFP9EfOlT/QFAqDRRQTKs96j65p9qVUFSz2qO1HyoHmnUeakvTq9zOO2eaBUUc0UB3pU/l
QBmgXeu1ZXdFuuacE5a4z+2uMa6NnUNM1onAXHVj6VpzRun3+rp4W2sse/6S04pAktFQykK
GQe9OWVqlveJnUFkGsIrI46pxWpe6uCrzrZrxbaebwcqG3elQOPnQeKyYD60Zo9aO1AqeaR
owKAwTUc1LNKgOaO1A2oztQFAO1GaQoHnypij6UUB+yjbvRnagCgBsKdA4G1PFAsb0jtToG
9AqOBToNBDBxmjvzUuVZOcd6QFAE4FIU/20sZoCgiimfWgQo3Boo2oDmn5Uu9Hege1G1Hel
QFPal86ewoNmAtXtAaChoc91QPFa5GF7cA1Jp0NalAZXjCT2HrWPOKxiOsyzm3hiHc6mdU4
9GBUT+TzvXFFdG+OFctrKs6WUj5Vze1YYI1jiG3irc2a0pdqNh60uaK2ucZ8qMnO9LPanio
FRRRQFM40ilTONA86BUUUUEuKVPbuKVUMb80UqfpQLFOinQKinjbJoxQKinimE5O5AHqaCN
bVvXokK3xqaWn9laxAzsaELKFBSeRWNo3GmdLctokhwKO9FHzrJgAaZ252pUZJoCij1pdqA
NGDRRQFGKYFHlQRxRTO/el8qA5NGPWiigBmnilRQGDQKOaB50EhxTzgVHvQPU0EjjFJNHyo
yM70DxtUdximTmlQLvR5UfIUZoDzpVKligART/ClijGxPlQKjtTo5oEPKpEYGeKCMf/AJpE
b70Cp49KPwp9u9AtxR5d6eNqAPPH/OgWKCDvQaDmiNu6q1T1bAaUpTt8hWoPSpOrLryl/rH
NRAqVjVYhne3NaZMCkcipA7+dI+lViVP0pUUD70qdKoCmfgFKpE+4KCNMClRQSHFGMnmjO2
9KqHjenjO1KnQKiigb96AqQx3FS8B4Nh0tLDZ4WUnSfrQph5tIU424gHgqSQDQQop5yTS35
oDB57edHNFPH0oI996O1M5pY86AoopYoHRS5NME0CxRT7Ud+1AUjnFS2470tvWgXeimAnk5
+lM6dI3xmghk0VLCfWlgdqBbU/xpkDG2aMD1oI980Y71LA86WB3oFRtTwOxooFRTx50bcg0
CzRtmjA7UEUAMGjfvTwB3p7UERsaP+dPbsKNvI0CwcZ7UDOMU8jHfellIxt95oFRtnyqX0p
cH1oCmMUHijFAbUdqMdqORQFGDRuO1M7AetBHNFHfaiiCgUtzUxjTuN6KQoxvTOO21GNqBc
UYx2p98ZozQG2OKj8qdGKBUyfcApGpdhUCpVKkTVBmjNIUHagedqdRFSzQHagc0qYxQegdM
3WMjpCNZ7srVbbnNejuKVv4B0pKFDywr8alOsbpufTvT17W+4G40hKtLpGdKllKgd+QB9Kp
S7tLdtDdqUGvZWllxIDKQoKPJ1c5NbZ6qvTkyHLclhx+Ex4DC1tglKNxj1O53NFdqP0nBuN
mtdxjKda1HVcgV6g017xC0+XwkfMipP2awN3u62xqFIX9nx3ng45II16UgpGAPXeq8OoLkm
KYqHUIYLKWVIQ2AFICtQSfPemrqG5qnyp5db9omILb6vCT7ySMEYxtmoOv9k2iXZ4FwiMez
+0TlMrRJlH4AE5AOOck7/KuP1BDYt/UM+FFSpLMd9TaApWo4G25rEi7zEw48MLQWIzxeaQW
0nSs8njfgc+VbSuo5rsO6MPJadXdFIW84UAEFJzkYGxNBLpe3Q7pd1RpqHFNCO64Ahek5Qg
qG/wBK6dm6Yg3+HCnMreiNKecalNFWs+43ry2T5jbB4qvW65y7TKMmGpKHShTZKkBXuqGCM
HzFZPt65pVFLUksCGoqjoZSEJbJ5IA2ye+aqOtbrRarvb1zmY70cRpjLLrRe1eK26cAg42U
PuNdVXRlriyLrIcU+7BTEU/bff0l0hBUdR7hOMH1NVgX+eQ3pWwyGnhIS22ylKFOdlEAbke
tS/jNd9KUiSnQltxpKPDSUpS4crAGO9QdgdPWtnqC3dPPtPOPzWWlLlocxoW4nUNKeCkbZz
zvSHT9sMeHP8Jww2kyEXEh4+641+qcbBQxj5muI11DdWG20IkDUy2WmnShJcbQf0UrxkCtZ
u4zGbdItzchQiyVJW612WU8GqLIOn7ZMtZdtqBIkJiF11n2nRIZcAyR4ah7yAO4Ocb1nu3T
VqtdqVc0sOSWzHjq8FEn32lOJyVr22T2FV49Q3ItgeK3rSz4Ae8JPihvGNOrGcY288VM9T3
UuuuKcZJejJiuAsJwppPCcYxt581FdW9QbRAsTciKnXGnpS5BGoeMlY2d8U43CTsAOciud0
/brZOTKM6U0y8hKfZkSHC004oncKWAcYHA71oSbnKlwosN4tlmIFBkJbAKQTk798nfenCuk
mCw8w0GltSNPiNvNJcSrTnBweDvVRY5PS8ZTVxjRoLzdwY8B5hsyA4lxhZCSQRsoBR2Pka2
4VqtAjXB6Cy0UtSxF1SpAwtIQVKKcjZWUnGPOqum/wB1buJuDcxSJJaLOpIACW8Y0gcAY7V
GLeZkSD7C34Ko5dDxQ6wleVjYHcUHUhQrBOauDjMGckRIapQ8Z/ST7yQE7DjB571zYv2Ou/
tB5uQm1rdCVArAcQg4BOe+DR9v3IyJshTqFuz0eHIKmknUj9UeQ2HHlXN9DQWz+LcKFdWbd
cGHfGk3P2ZrQ6R+RBAK+N85GD86hdemGI8ZPgtrZlSJ5jQ2/GDofbBKSokfCQcbetcdd+uT
txi3B2R4siGlCGFLSFaAn4du+KzxeqLtDW4pl5r8o+ZBStlKglwggqSCPdJyeKg6l36RZau
9rYtq3FRpwKFLcUCUrbJDhyOBgah6GsqulrY31OI4Q+5bZNvcmRtToCxpQTpJG2ykkGuDE6
jucGAqBHebTHUVnQWknBWMKwSMjI2qcXqW6QYsdhh1pLUdC0NAtJUUpX8YyR3qjo22x2WdA
g3aQ4/CiLkLjyUFRWEqCNSVBQGQkkgHbat6L0jCfuEZt2OEsPRpCg9HnBxla206hheMjbkE
VXEdR3VpcctyEoRGSpLTKWkhtIUMK9zGDkc5qbPU1zj6AwphpCELQlpDCQgBYwv3fMjbNB2
k2CzovzVidadTKejpLEov5ZeeUMowMfmzxnmsUq12x4XS4ONrUm1tttvtsKCUOyFHSQnA91
CcH54rkJ6guCDbiFM5tn+ikspJb3zj1AO+9YmL3NjypT7am/5YCJDZbBbdBOSCnjnf0oOrA
tdluUC5PxkuociwkuhLz2EtulzSRnG6cEEVqdRWuLbGrUY4OqVCS+8oO60lRUR7vptWuq/z
/Z346VNIZkNBlbaGUhOgHISNtt9885rBNucq4NxW5KkKTEaDLISgJ0oHbbmg7iWbfYrTbVT
WFSvthovPKTgFhsK0+5kH39iTUrH0qxd4M91K3tZLibdwnxFIGo6gd9xgfM1x498nx4rUUK
acaYWVsB5pK/CUeSkkbfhU09RXNMiFIDyA7AUpcdXhjIUTkk/rEnfeg71v6Xt0u3WuW824h
h+I7ImviQAWAlRGoIxkjYbeta32Faoc+z2yUmQ+7c2m3FyGnNPheIcI0pxvjbOa5n8aLuJM
SSl1ttyHrDJQylIAWSVAjggknY+dJnqW5seDoW1qjavZ1llJUwDyEHsN9vLtQdSZZLXZ4sM
zGXpLjs5+I8pp/SMNqCdSRjnfiusOnIdmi3JlaWJDkea5HW4+6Ea2kt+J7owcOYONqqbPUV
yYjx2ELZAiuKcZWplKloWr4lZPc+dNrqG5NseApxp5BfMk+Oylwlw/pEkbmoN6zWaJP6iEd
6JMagyGHnowdOhZSlJUN8b7jGa2osWIy3Y4qGSGr6yDMBVk7OEDQSPd4zXMX1XenCta5YW4
tC0eMW060oX8SUqx7oPkKwRr/cIseOy240RFB9nWtpKls550k8VRovBIfcCQQkLUACc4ANd
mx2qNPtV2kvMKdehttraT4/hpOpekgk1qfbL38XfsXwmy0ZPtBcKRrBxjAPOKwRrlJiQpcN
ko8GYlKXgpAJUAcjc8b70Hfu1mslogLuTK3Lky7KLDKEu6Uo0oCl5UBucnA+Wa6SejrW47P
iNF8vuRWX7flfvBa0FfhrHc+6QDVRh3aXCjLitltyO4sOKZebC0axwoA8GsyOorsh9yQJZL
zryHlOFIKtafhIPbHAA2oO7cOkojKbFDi+IqZLWtE1xS/dQpGNYA7AZIz5ipvdM2xrqMsob
ectsi3OTI2p0awUoJwVDnCgQa4SOp7uhgMe0oUkJcSNTSSQHN174zv3qMbqW6Q4rEZl1pLU
dC22gplJ0pX8YyR3oMkK3RHelrlcnGll6O4yllQWQn3yc5HfGK1LtGjxpEdMdtTaXIzTigp
erKlJyfpWc9SXMoLRW0WS0GSwWEeFpByBpxjIPfmtCXLfnyFSJC9SyANkgAADAAA4AFBYU2
W2Gd04z4Lui5xw7I/KnOSoj3dtuK3YnSluuVgt8+L4jLqXCu4anNQSxlXvjyxpI+ZFV5i/3
FhhhpLrZEZJTHcU0lS2UnkJUdxyflSTfbgmKIiHwhgMeBoSgAKb1atJ89996CzXS2Wy2I6p
ahRfycNuOGVOL1KwsjOSRtz2qV46VtUGNcJHhKZjR4bTjbqZBcX460ghCkY2Scneq3J6iuk
r2zx3kr9uCBJy0n8pp+Ht2qR6ovBmuS1SUqddZSw5lpJStCeAU4wcYGKDs3np9Nv6Ljusge
0NOoM8EJJBWnKMHkAcEeZqokEHBSQfIiumeo7mXpzvjNldxA9pJaSfEwcjttuM7VrXS6zLz
PXOnuhx9YAUoICcgDA2HpUGpRjajimDiqFinjZNLJJqRGdNBE+tIetTIFQNAcUqM0ZoHR60
hmnvQFZ4ao6JrK5ba3I6VguoQcFSc7gH1rBvWzb3o0eew9MjGVHQsKcYC9OsDtmgueq1RLA
/fLp0/bmEzAUWuChshSv/iKVnOkftqsiwSf4vi+F1sR/FCFIGStKSSAvH6uQR9K7E3qy0XG
9/a020y5C0JCY8dchIZZA+EBIG4HOKwq6vZUZUdUJ37OkQhGEULSNCgchYOP1t8etTataV0
yqHLksvT2g1HiIl+0BtRQtCsaQO+Tn8a2f4kyVybjEZmsuyYDSHPCCSPG1J1aUk98dq0JXU
Dkvp6JaXGQPAOlb4PvONgkpQf6JJNbc7qxL8yZMiRnoz8hbDja/FB8JTQwO2+aDA502ERZc
j29BTEjMyFjwlAkOHAA35Hem50ytHVLNg9sbLrykJD2g6QVJ1Dbng1nn9Wt3Fd2W5bvCNza
ZbKWnMJa0HOQMdz91Zh1bbx1B9tmzuLkhbakhUjZAQkDbbk45oOA1EbcuJirltsthakqfcB
CUgZ3xz24rsI6PW+5HZj3GMt6RHTKQhaVI/JHOVZPkBkjmuA+4h191xCSlK1qUATkjJzXdH
VYZuNumR4ZAhw/Y3G3V5DzeCDuOMgmqjSfspTanLpDlolxmXQ08pKChTaj8JIPY42NZrR04
/dbdInpWsMsOJbUGmS6sEjOopG+kdzUH7xHbsjtptsd1pmS8l59bzgUpWn4UjA2Az8zULZd
Y0GOULYkpkB3WiTEkFpYTjdJ8xQZ7f0xIucuexFksq9jSSlZyA+oAkJT6kAnB8qiz03JkdN
i9R3UOo9oDCmAD4iSSAD6jJArpPddPKmNTGIy4z3tglPltYIewAkJOR5Dnvk0ovWjNtLn2f
blNodL58Nx0KSnxMFONv0SARU2rDP6Lk2yVJbkzWfBiR0PSHkJUpKNZwlIH6SiaxtdKF0wl
puccM3BSUxFlCsuqKtJGnlJSec1kf6ubkIdjuw3VRZMNmO+nxRrKm90uJOOc8g+dYB1I03M
s/hRVohWhetprxAVuK1aipSuMk+XApsZo/Rzs0S0wblFkvxEqKmAFJWpSSQUjPc4yPOscfp
1jwpjr0rX4FvTNSEAp2VgAHI5GRt+2sLV/THcuL8Vt9p+VIQ+wsLH5IpXrGfPfat2Z1YxNl
3OQq3qZ9vgpihtpYCWyCCVfIkcetBi6Jctv8Y48S7Q2JEaWfCJdTnw1H4VD681tJhosttvr
1zt0V15uT7JGS418LuSVKT6BIzj1FVVKilQUk4UNwR2PnXd6o6qe6nXFU5HSwGGtKwg/nHC
AFOH1OB91VE3ukX0uLabmNLdTBE7SW1JSW8asajtqx2rRk2GTGsEa8qW2pl9egoB99vnSVD
sFYOPlXWf6zblIciPw31256E3GcY8bBSpse64k42PmODSV1fEeM6LKt7zttkoZS1FDqR4Ph
4wdWN+CP8A5jU2OfK6alQ2rY6+60EXEhIKcksqOPdWPPCgfkaySuln2l3BuPKZlvW1eiQ0h
KkqxnTqTke8MkVtr6wblJlImxn3kLmty4+FpBY0/o8b5GB8gKxP9VNCTdZdvhuMyrqvK3XX
Arwk6gopSAO5A3NXYxnpVZmSbc3NbcuMRouvRgg490ZUlKuCoDt9xof6XLMktLuDXgCGmYm
SG1aVIVjAHfOTj51lX1W19pTLvHt5ZucxpTal+LlpsqGFrSnnJHnsM1pnqJbnT0WzuMjTHd
yXkn31tBWoN/IKJNBtXrplm0R3W1yx7ZGWUr1JUlD/ABs3kYJSCM71zrNZX73LdYYUElllT
ygElSiB2SkbqPpXTvfU8W8rlurhSVOvKywl6Rqbik4CikAckJ+lcm1zWITzq5DDrmpGG1su
+G4yrOQpJ/y70G6rps+yzX2p7LphMJfW14a0uaScHYjYg85+dbDPSRKFOqlJklhtp1+JHSo
PhDnGMjHcZ8sisp6yWbtBmOR3JTMWMYzyZDgLkptWdQWofPbyxWnaepDA6gk3eQh5a323Ua
WlhJGtOkb+QGMfKgyvdJOfZ91nRZzEhu2OaXG0BWojuUkjfHetW/dPSOn0whKfbW7LY8bw0
A/kxnGCfOtjp3qhPT6Gw3FVIWHy4tLihocSUFOkj65+la18vf2yxASppxL0VpSFuKWD4hKi
rPpuaDPA6VeuEW3Pty0j7RdWy0nwVq0qTsdRHA35ps9KOOwmpbs9pptbrrS1Bpa0teGRqUo
jbTuN6yW/qiPCt1rjeBN1259b2WpGhLxUQcEY42/Gso6tiuwkxZESU22qQ89IaivBtt1LhB
LeMbJGB602NWF0z9oBYF2ip8BpbrytKlIZQk4BUoDHvdhzvTb6UfVKi29c1hq4TGg4zGUFb
hQykKVwlShwPvrKeobUq3twPst9mKXi/JZYeCRIVn3QTjOlI2A+ZqQ6sjLusS9P29SrlDbS
hAQ4AytSRhClDnYdhzgU2NaP0rJfXaUe0JSbo4ptI8NR8EpVpOr6+VYJ1iMG2CeZSHEqluR
QgIIOpHJ+VdCP1h4CrKvw5JVbXVuvJD2lMhSl6+3G+3yrGrqC2yIbcWVbZDrTc52ZpD4TrK
/0TtwMU2F/FUphR5Llwabbkxw+lxbSwhGSQEqVwCSCBSR0mt16BGauLBlXGOH4zKkKTqznC
dXAVsfStlzqqC/FjRn7fJWxHY8P2USAGXFBRUkkYzgFXA7CkjqqGzLtc9u3OqlWuMllgLdH
hlYJIWQBnYnj0oMTHR0t+BBmiS0Gpb3gryk6o6skDWPIkEZFTZ6YaVbkzFzEux3mXFokoBS
3HUjkODGc+QHOalbusjbZMR32Vb4bZcblNuLGl8qWVhQ8iFHIrmtXlDXTEyzFt0qkyUP+IF
jSnSCMY75z+wUHQHRM5yXaWWJDDqLs3raewQlsAZOvPBAIP1rizYRh3J+CXUrLLpaK8aQSD
gn5VYWOuBGiJhtQ3PCywcqWCtIbACwk421hKc1X585udd5E0sqS0++p1TWrJAJyRn/Og6ye
lWVxkSUXdosuykxWFlhQD6u5R3KR3NKV0e/Ckux35jXuvstIWlBUl1LmdK0ny2NZX+qoEi4
NTFWt3EYIRFZDwDcZCTnCRjk+Z86inq4qtzFveiFxqPPTJZc1++lAJV4We4yokeVNjHJ6S9
mmJhuXJtLypQjpStladfvaStOfiSDsa1/sDDs9oz2UewyEsLWpJCVZUU6s9gCO9bk/qqPJm
KmpgvrliUH2VSX9aY416yhIx3PfyrA9fra67KUba+Wp0pMiU2t8bpBKihJA2BJ5Pag23emI
K27W6xN0onyAwjWFant8FxAI2RnbJrFM6WAIdiSg42u5GB4YQVKaUDtqO2c9qk/1RCkXdu5
uwH1vNvtLbBdAQy0g5DTaQNuwzWGN1W7Ck3dcePqbuSlOIS4rJYcJJCx6gKIqDJb+mUyk3Z
1DqZbVvSoN6CWzIUBk6eTgAE4pQ+j35trgXFqY0WZbwZWNB1MEnSlSh3SSMZFO1dW/ZCbYi
NGdS1DWtclHiDEoq2OdtttvlWa2dZN2ebDdhQF+zx0ONuR3XQpLqFLKwONik4wfSrsRidKx
5kK3BuYEPz5zsZLqwdCdA3yny9c1jc6LnR415kSXm2kWhehZIJ8U/wA303Bz6iiF1PHjRrc
05CdWYUp6QSl0DWXBjHG2K2pvXJuNsdhSIiyFwRFC0rAJUFA+IrbckJSPpU2KpilT3oxVC7
VMDCRUMVPfTQR4qJqZOageaBCigUUBToPFFAUzS+tOgN8ZxWyu3y24jUtcZ1Md8lLbpT7qz
5A+da2au1lvtqidLsQLg+h3wQuUyyk5KZCVkoB8goHf5UFVXaLk3PTAcgvplrxpYKPfPfio
xbbNml0Ro61+Du4dgEdtydhvVvnX2E1fbh1E1cWZMz2dhEdLbpSpTmEhxQONsYI9c1jvk6y
ToFwgwp8dky5bc9OdXh5KMLaJA7KJI7VFVdVmubbklC4LyFREhT4UAPCB4J9DWR6wXeO244
9b3kJaQHFkgHSg8KIBzj1rvyZ9n9mu7EWelXj2thhtTi1nxHUqBUBq3CRjbNZb/cbZcELLN
xiNJajNkOMBXjvqS0EFo7Y057nbFNild627VFZnXaLEkLcbbfdS2VtgFSdRwDg/Oi4xIsRb
KYk9EwOMpWtSEFIbWeUb84qxW9jp916xTmZ8W3iJpVcQ+tXirWlWcpTjcEDbFVHMu3Tj0S7
z4lubkS2ILvhOPKQBhXrvsD2rQ+yrh9oC3exPCYogBgpwsk7jb5VbY9/tr0nqOWpURYnTm3
o8eYopDiUrJJOONvOsEE2S33u23NfUKZTsN7XJ1BWNIGUpa2yr9XfHFTaqyq03BDbTiob2h
5wtNkDOtY2KRjkisp6fu4daZNveK3l+G2E4OpWM6Rg8+lWW0dQWyBGs7j0gampUxTqEAlbA
dGErx3I9K0LC5Fs96gLfvjC47U5Ly0tlRQAkH3ycbHfGOd6bRwlW2YiM7JVFcDLLnhOOYGE
L/VPrWGPHelPoYjtKddcOlCE7lR8hVjl3KC70rcYiFxGn3Lml5DbOcuIAUNW/zFYem02liV
brg/cUxn4s0OPod2T4ScEFGBlSs7Yqjmt2G7OAFu3PqBcLYISPjHKeefShux3V1ILdukKBW
WxhHKhyn5jyqzxrpb3rEWDJgJeeuEl0CU4pKmEuJAS4Mdwa1pLkGRZIkNF+aK2Lk88t91RC
yghIC8Dck4O3PFQV9u03B5ouohulAdDBVjGHOyDnv6VF+03CP7R48J5v2VQQ8FpwWyeAfnV
wnX+1XMy30SG2fHvUeSlDpIV4aEhKlkDucZx61J7qm2ONJmS1CTPjz2Q4E7plsNrKkqz5gH
G/pQU5+z3OM14r8F5tvIBKk/CTxq/Vz60l2m4tvuR1wnkPNN+I4ggZSn9Y+lWJU+BBe6jmC
5NTk3RlbbDSclaitQUFLB+HSP28VG63C3v3S5XZqeytuVbwy20CfF1lCEkFPbGk78VditRI
Eu4OqahRnJC0pKihtOTgcnFBhSUtsumOsIkHDSsfnDnGB9a6XTE82ye/LRLRFebiuBlalYy
4R7oqwP3SwyZ0C5x3m2RHYelLiKVp0yVHIQnbjV7woKm1Z7k9KeitwnlSGElTrWnCkAckg8
VNiw3N6c3D9jdS66nUkFOcp7qGOQPSrX9r2mZOVdnLgyzJmWdyNJbcUSQ/jSkk431ADJ86j
Yrxa7e1Z4L9wZWYntLrr51eG34iNKW0nk77nG29NiqXC0yrY4kPDU2vPhPo/NuY50nviszd
huKvaPFYMf2djx1+KMHQeDt511JjVpnxXPFusaPIU2PZocdR9maUkBJ1KI2Khk7fU1tzrrb
35V78Kc0ULtDMRlZJAeWkJzp9NjQVSJClz3C3DjOyFhJUUNp1EAcnFCoUpLTLpjuBEg4aVj
ZzfG3nvXS6YuBtlwfmNy0Rnm4rvgrWrGXCPdFd+RcbFJnQblHfbZTHjvSlRFK0lMlRyG0+m
r3hQUp5h2M8tl9pbTrZ0rQsYUk+RFbKbNc3I6JCILymnElaFhOQpI5I88d66fVUqJdHYV1Y
fbVJlR0iWyF6locTtlRx+kAD862Tfm7bYbGqCuO7PiIkJOoqJYK1HG3B2PrQcp/p24MQRLW
0rOnWpkJOtCOyz/N9axLsV2baLq7c+EJb8UnTwj9b5etW1+92kl1piXHalrszcZmflSkpUE
4caUOBkbBWNqxXOfbpkWI01c4UcsQWErktLUXypCCktAcEEkb8fOmxXl9M3REJMn2ZaicFT
QSdbYPwlQ7A7Y86wmwXgFQNrkgpJCso4xz92RmrDKlQkRG7fGvcdTCCiRLfLhLk1/IwPRCe
2fLNTcu0R3qXqR9VyaVGkxn24pU4dKisggJ8uDmgrcqyzYUD2uUyWB43g6FghWrGTtWKHbJ
09KlxIzjqEEJUoYABPAye58q6c2e3I6Khx3JiXZiJ7ji21LysIKEpST/u1lsNxbj2Z6K5It
7iHJKVrhXBB0KAGziVjdKhuKDmIsl1WFFFvfwhzwVZAGlf6pyefStV2O+zIVGdZW28hWhTa
k+8FeWPOrwq7WMRJrMOREcQ7cPEbTOcXlKS1oKwedlE4zvgVU3lstX9KkXJyQ0h5GZun3lY
x74B/ZnyoBXT15QoJNtkZJ07Jzg4zg+RwM71hk2e5RGw5JgvNIKgkKUnbJ4H17edWW83WFJ
tlyLkmEbg+6nwpFuWtv2kZOpTqOBt9cmpSJ9ue6pblquTKobENlZQHCEvOtt4SjjnV3oKwm
0XEyXowgv+PHSVPN6PebHmR2FY4sGVOeLMRhyQ4EFehsZOkDJP0q6/bFsuBVdHp7DMyXZ3Y
khtx0lRd4QScfpJx91aNqn23pZhM2HcWZ1wcW0lbaCpCW0A5WAcbjgHzpsVFPl58V0n7FdI
bLrz9veQhgAuqUB+Tzxq32zTvTcBPUEj7LltriLe1sujICATnB77f5V35i7VIZRaWr8wzbm
1JcefVqLs1441LVtsAM4B/wA6bFXFrnqdjNCG74ktIVHTp3dHmnzpLtc9th59cRxLTC/DdW
QMIV+qfWrsL9abhJgvPymYqrTdEqj6llWuLtkDbbGkED1NaHtlrnWu4QHpkKGJF2bd1IKve
aBVqX37HamxWPsyeHo7XsboclJCmElO7oPBT51Ji03CTOXBZiOLlN51sjGoY5+6rku/Wu6O
QXn5TMVdquiSxqcKtUbIzjbYDSCB6mtS1v2eD1LKuj93jqL65QShIUpIQtKgkqOOSSNvLOa
bFfR07eXVtoatzzinUKcQEYVrSn4iMHfHetU2+Ylph0x16JKtLKv/AGhBwQPrtVoYusWJN+
0I92jR5PszgbYjhQZjrCEpTpyOVEZPbFbL15sEuXb7m063HXGYekriKyke1KOQlJA2Gr3qg
qNygOWyauG8tKnW8BwJBGhXdJz3FauMV3+qp0O7rg3Vh9sy34yUTGQoqUhxOwUSecjGfWuD
zVAMCnnNL6UUABmpkDRUOayEYaoMZ+dR5pg706CPalTxS+dAU6VOgKKKeNgTj5UC55rKxHf
ku+Gw0t5eM6W0lRx8hWLFWnpVDf2FenVuCOWvA0yvA8Qsal4Ufljn0oK2hh53WENLV4YJXp
STpA5J8qk9FkMNtuPMuNodGW1LTgLHmPOr5JhJak9Sx2LehtCIcYIISAh4laQXUkbALB7cZ
qF3ZalxJi2I8iCYb7P8jmREgN++BoZcHI52OcjeivP8jsealV76xiOIcurMGB+QbfPtCnIq
W0sbp8MNKAGc5O3eqbcLdMtUtcOfHXGkJAJbXyARkGiNU486X1q4x5rquknLmi2xFuouLbC
ECKkpKPCPu8ZOTjfOc1tyemGZ9pFltzLQu9rdb9oOkpKg58WtR7JVgD0oKH9aMjzH31erFb
0ojdOMSoTRcfvTjTgcZGXWwkDG4yU5zWSOyoXqCpi3NyIbcr8o49CDai57+WgMe8nAB7486
KoOfWjJ869Hl262xLRfZMGM065OhCfHIb1GK2VJGkbbHUVfQUrjFhyIl0kxojMeZboHhvsB
kDxQpKSh1Ix8WSUnHpRHnoZeWwp9LSy0hQSpek6Uk8AmocelXa42lhHSr9paR/2laA3KkJS
hWpQXs4FdjpynHyNcfpSG7LkyUhLKIyGtcqW4z4ns7YO5SDtqPAoOBkY5pgjGxr0GKiPNF3
mSrX9nRAzHVG0w0rcba8TTrIx8ShnJotdubnuXCHdbXHiKmoaZjOhkILSlBYbcI/QKtKcj1
oPP0JUtxKEAqUo4CRyT5VJ5l2O6Wn21tuJ5QtOCPoa9KjQIbczp6LFgtrZQJbLzgYC/HW2n
4iSN/ezj5Cql1KJDkWM+qOoxSrDUt9gNPPK0grCh3APf9tBXsjzoyD86uPTza4tkbuEm2sy
Gg4puFHEYLcnPH9Y4J0I9O9bFvsDLlskWibHaRebk27IYHhnUhTZ91KSNgFYXt8qCjAUZx3
rNFiSpspESLHcdfcVpS0ke8T5YrvWKx3Vq6KYfgJjByOXFvy2NQjsg+84AdidsD1oK4kKWQ
lIJJOAByTTdadjvKZeQpt1BwpChgg+oq8t6Ptb+Mcm1oi2m3sJ9lQ6xjxve0pUsJHJ945qb
ljbem3fp5CUJU4pFwgSXEAKUzkKUnUdz7pzjzTQUDPfNSHnmre++xKslyu9riMqkpnJZSEM
JUWY4T7qgjGPeI3OPStmd0+RfLJNjw2h464zc2K2nVoeVuoFGPdBTufLNBRs75ztRmvQlsx
UW5+Q3FbLguspuMG4KXUu6Ujw2ztsnNQt9kj3azSrbLhR4FwVMdcbdSnAaDekuN6u4CSTj0
oKbbbRPvC3kQI6n1Mo1rCewyAP2msE6FIt816FKQUPMLKHEeRFWfqyWLZdIjtjC7YxIt7Sg
GMtlaSTyRzwK4C4t1ujcy6rQ9KQwUmVJJ1aSrYajQc+t602effJ6YFtYL8hSSoIBA2G53Na
VXLp9X8WumF32QmYy7OkJZjOMN7htshajk7YUQE/fQU5xCmnFNrBSpKilQPYjmlqx8z616P
PtLZ6vmXNmDqg3S1PTmA4zqCV6M8EbKCt65PTVr8Cy3B66xlsIWI7jbpih1xCFOaVKCSNga
Cm/WjI866t6D7N2Q7Kt7UVZShwMpb0Baeyin9HUBkj1ruyn5D/TVpfatsVyRc35LKkpipAV
kgICcDbGdsUFOB9aODzVy6ktMA2ALtjaC7ZX/ZJim2yCsKGy1eZ1hQz5YrS6dbb/AIuXx9a
Wwpj2coeVHDpbyvBxt3FBX2477yFuNtOLQ3utSUkhI9T2peC6WS8G1loHSV6TpB8s+dejwk
2u4s25+GyiDGl3F1AbXHSRJSlKSG1HhOo5x5E1oQocSVAtse4RDAhu9QONOtrGC0jTkNlXz
2zQUQEedPtzzVpCpzlzdjyrKyhtue0gK9mCAwNeNA294Edt/OuyYVuL/U7bja0MNT2G1qVH
SkMNl3CtBAyBp/ZQeeZHnTznvV5fi+JceootwgtNWyKw4YqkshKW1AjwvDUBlRVt3Oc1C7N
TIdqciqtjJuTjaH5RbjJS3b2hjShJx8Z2zuTvigpjzL0dQQ82tpeAdK0kHB4OKx/WrB1ykt
9Xz0aPDCdASnTjA0JP4k1ZJESDKgyH2YrEebbrUFSGy0AHkLaCkugEfElRIJHmKDzzbsqon
zzV/uMYphRG4VvS9LdtrK1tLhJDWgoUVuleNlAgVqXJURqyjqSOiMgT4aYqI4bThuQNnFac
bbDIP86gp7sd5kILza2w4nUjWMak+Y9Ki00486lplCnHFnCUoGSo+QFehtOrV1b07blw2Fs
yosZb2uOCpfuHI3HGdzWl0+/HTLXebzFZbjx3BBQfAKQsqUdROn9JKOD6igpCkqbWULBSpJ
wQeQaYrdvlrest6l294Kyw6UhRHxJ5SfqMVoUGSljekDToDG+1TOdFQqefd2zQY+e1GNqZV
mlq9KA27VE0x3zSOKB9qKVMUBRR60x6mgNgMmsiH3W0rQh5aUL+JKVEBXzHeuv0/aYN0Yl+
O+n2pvT7PGW+GA9k+9752yB2rUvNs+zr07BQy+1hSQhEjGsZAxkjY/Mc1BqiZKCPDEl4I06
dPiHGPLHlQuXJd0+JIeWEnKdThOD6VZ/4r209SPdNB2QJrTav5VqBQXUo1FOjHw42znNYHI
HTrVlZufhT1MvSnY4Pip1DSgEKxjG5PHlToK8uTJcRockPLT+qpwkVKbOlXB/x5TynXAlKA
T2SBgAelWe+2Cz2Ray63JW2SlLKm5KVKKtKVKCk490YUcH0qMrpu2Qp8oPCQuIt6O3AWl0A
uh3Bydt8Jydu4oKu3JfSjQh9xKM50hZAz54p+2SgtShKeCl/ErxDlQ9T3q4dQ2GHFaeddaM
YR5oiRQlSP5YgKwtR0jZQ2OT91a986btdnnqjKTK9+V4UZQfSvWkFIVqAHun3tvlxV6KrC5
ktxxDqpb6loGEKLhJSPQ9qFz5rmnXMkK0nKcuk4+VWy49GRGnXhAdefYecabhvLUANSnPDW
lYxyk77dsVqfYNqenXe3RlyvHtjS3A64oaX/DI1gpx7ue37aCtpkvoJKX3RqGDhZ3oMh9S9
ZfdKiMais5x5VYp9jtsXqC5wEpkKZiQ/HQS77xVpSd9uPe/ZXP6agW+43dMa5OPNRfCW4tx
o+8gJGc+tEc8ypOpS/aHtShhSvEOVDyPnSakPMZ8F5xrPOhRGfnirFK6SLEyBbwHDIkyHEF
wKyhbScEOJHkUnP0rfk9Mwnuq1wPDcENVuMqIWwGlKSlGRqyMZzkE0FSFwnBRUJsgKVyfFO
T5ZqK5sxesrlvq1415cJ1Y4z51Zz0tb2ylEkyWZH2a9LdilxJUypG6cnHChv51q2mwxJVtZ
uS1uoSwy/JkjIOpLZACUjHJJHNNDgplSkY0SXkgcYcIxUHZD75HjPuO441rKsfLNWi0Is96
6ktmI5aU8taX4gAKEaUkpKdsEHG4NVd0hbqyAE5USEjtvQZGZU1CQhh+QkJ4DalYH3cUKkz
UrStb8hKkbIUpSgU/I12OnL5OivQrXGWGWXp7bjykD33NwNJP6uO1WKdIdvfXVx6XnuKXAf
nLUjGAtgoSSNB7A4wRxQUSNLfiTG5jThS+2sLSs7nV51tSr7dZim1PT3iWklKSFEbE6jxzk
nNdtmxWU3eNAmqlxlFpTskodQ6EI0a0qSoDf1H7ahO6dt1naQm4mUt515TbJZWAh1OU6Fgk
bApVmgrq5kpwKC5LqwrkKcJzSVIfWQpUh1SkjCSVkkDyFWqZ05ZYpvKszCmyueG4nWP5QVE
BGDj3d85rkXa0x49qtt1hlxLE4OJLTitSm1oOFAHuDkYoOWy+9HXrYecaVjGUKIP7KkiZKa
cU41KeQtz41JcIKvme9WOydOQLnbI7iFOSpa1rD8dmQht1lI+EpQr85n0NJPTtuU1bZpMpM
Rxp/24lQ1MuNcpG22dsZ86dBXmp0xhIQzLfaSDkJQ6QAfpSEyVo0e0vack41nGTyfmatsmz
2qP09DkPMONR346HlyApCnm1rKglOMZUkad+Oa0HLX0+myt3PxLgGnZLkZJygkFKAoKIxwS
cY8qCvuyHnwgPPLcCBhAWonSPIeVRS66htbaXVpQ58aUqICvmO9dfpmBbLpco1vm+0eNKkI
bQWlBKUJOdROeTxgVtrs9nTZpN4AlqajPiIY5cAKniVHOvHw6R5ZyaCtpBOwPNZVy5a2BGX
KeUynGGy4SkY9OKtcbpiyuz7RHU9NUi8oDrACkgsowrUFHHvHUnA42rRNrsC7F9ppXPaS3L
bjvhSkq0ghRUU7b7JGPnQcY3O46Qn7QlEDgeMrb9tRFwnhRV7dIycAnxVb44ru9Tw7dEgwk
pjri3BxOsx8J9xk/CpzA+NXOOwrQbt0Q9JP3ZXimQ3MTHCQoaCCkqzxnO1BzHXnX3C486t1
Z5U4okn6msiZUgISkPuhKN0gLOEnzHlVrt1otLN7eipQ674SEuOrkhJaYZ0BS3FHHOThIH+
dVmQmE7dVJiKeRCU7hC3RlYRnkgd++KDB7TIwse0O4c+Maz73z86TbzzbakNuuIQv4kpUQF
fMd6t0vpizRdMnMl62iShszY0lDqS2o41KAGUK74Ix2pwekIP2wq23EyW3HJy47HhuD3m0I
Kivcf0Rn19KdBURIf8IM+M54aTkI1nSD54puSpTySl2S64knJC1kgnz+ddfqViEwtlDccxZ
fhpLjKFJW1oIykhSf0vOoRLVER065e53iuI9pEZlhpQTqVp1ElW+ABQc5U2WsNhcp9XhHKM
uE6fl5VAyH1a8vuHX8eVn3vn51bF9JQG4Eqalx95v2WPLipLqGyUuKKSlZO2QQdxzU3ekba
ufKtUZ5320R25MVTzoDa0kAuDUBhWkZIUNjg06CnqkPqbS0p9xTad0oKyQn5CpKlylJ0Kkv
EHkFwkGrCLLaLlClO2VMpx6NMaa0uug62VnT4mANve+4EVntnSsC83G5tw3JKY7JLENRIV4
r+CRqONk+6fvFBVHXXHlanHFOK41LVk0KkPrVqU84o6dJJWc48vl6V34Fssr9omzHUTi5b2
2S+AtKdS1rKVBIwcY9eTW5O6eskS3s3D+WGI9HS4HPGRrStalBA8PGSPd3+dBVzPmlstmXI
LahpKfEOCPL5Vi1HGCSR5Z2zXYu9sh29+1IZDxEuK0+6FLBOV8hO21dDqfp62WEyGEpklwu
KTFdLyV6tONWtIHu87fKgrPtD4UFeO7qSMJOs5HyNIyHyCkvuFJOogrOCfP513ukbFBv8AI
mRZbrjLiWdUdaVbeIThIUPIk1nndJJhdPW5z8qq7zJQYcYJwlokZSnHngigrLjzjytTrq3F
YxlaiT+2oirL1nZmrOu3iMAYjjBCHC2EqUtKsL1ee+49DVaoJCjvQKPXtQFTBGgZrGanpOh
PrxQI0uR50Kzmomgfb6VE1LYppGgKY5pDFTwMc0Co7U8UCg24l0ciRHohjx5Ed9SVrbfb1D
UM4II3B3NQuFyk3SWZMlQ16UoSEDSlCUjCUgdgBWtgUue9B2V9U3JS1vEMCY6z4C5gb/LFG
Mc8ZxtnGcVpm6SFWpm1qQ17My6XkjR72ojBJPqABWnigVB15fU9wmGUtxuIl2W2G3XUMALK
RgYBztsANqwKvtwdatzTrqXG7Z/oyFJ2Tvnfz3q1XDp+1S+l48+1w0N3OJFbmS4wUpSX2lc
qAJzsRviubdOnvtHrJyz2aKxGCW0lIKyEjKEqJKiTyTgfSmlc53qWe+JaX0sOIlyBKcbU37
qXR+knf3Se/nWR/qudIfkvrjwg9KcS484lnBWQQcc7AkDOOcVydKo8gpdaClNrwpteRkg7g
1cLlYoMm49OPWe3tohXVsFSFLWQFg/lAo52CRk7U0K+51Jc1xJUQOpbZlShLUhCcaHQc6k+
W9EnqSdKEslLDT04aZT7SNK3xzg74GTucc1t3G1Q5ypdztiosG1syhGQlxxRUSc6VHOeQM1
ha6SurtznW7Q0mRBbK3EleytsgJPckbgURhk9RzpaXS6ljx32Qw7IS1hxxAxsTx2GTjtWnA
nu259TrKG1KW2po+InI0qGD+ytm12Kbd48t+IlBTDa8VepWCoc4T5nAJx5CsrHTzr8CJMM6
Gyia4ppkOrIJWnGQdsDkb+tUCOp7mmLHjLU06iNHXGZLiMqQ2vkA5+gPYVkj9Uz4saOwluM
tMdhyO2pbZKvDc+IE53z+ypp6PuagnKmUue1+yOtknUw5jPv+ScDOeK5se2PzLoi3wtEp5x
zw2y2fdWfME9u+fKmhuM9T3FlMYYYc9mZXHSXG8lbKuW1Huny7ikx1HOjONGKhiO0y0toMJ
b1NqQvdYUD8WfXyrPI6fjFbHsE9p5pT6Iz6ysEtuqO2B3TtsqoXLp9cI3J5p9sx7fJEZzWr
3yo+g2PB+6gxRuoZcKZGkxWIrJilRaQln3QVDBJ3yTjzNa7t1fetSLaW2EsoeU8FJbAXk9t
XOPSugjpG4u3xNnZdjrkFlLxVrIQEqGQCT3ORt5mufbbS/dLs1a2lIbkOrKEh0kAKHY/dQY
YExy3T2pjbTTjjKgpCXU5TqHBI9K6B6nnfxiVf0sxUzFElWGzoKiMFWnPODUJVobi2Bi4mQ
HFvSXGQlJ29zn17iowrBMuFnl3SMptbMIjx0Z99I51AdwBzQZUdSSWW22mYkJttAWNKWj72
pOkknOTtkDyzWB6+zpES3xX1odZtuRHSpPAJzgnuPKts9KSwmUTLiARHG23CFKPvODKcYG9
QPTMgNPuqnQA0y82yXPFylSljKSCBwd/lQY19SXBy5zZxDOq4AiU14f5J0eqfmM1rzrrJuA
YQ9oQzGRoZZaTpQ2M5OB5k7k967SOjXWTHiS3kouUx1bUZkL90qScKCjjY54PBzWjBsLsi1
XO4OIX4dvGkpQRqK84Ox5SnbOPMUGOL1BIitxEpjxHVwSTGdcZyto5zznfB3GeKxi+3H7Mm
W/x9TE14PPBQyVLHfPbPfzrbHSkgx/H+0reEB0MFReOA4U6gnOMZx9M0pXS0qGhZdmw9SGE
v6As5KVDUAMjBVjfHNBEdUTEiOfZYRXFjiOy4WSShIzjk4JGTuRWmu6vrsrdpU214DTxeSr
B16yMEk/KttfTUxN/ZsgejmU+lBQQs6PeGpIJx5VC7WdqBHbkRpbchpR0L94BYX3On9XbY+
lBp224PWq4sT4wR40dWtsuJyAfPFZmL1JjplteGy5HmK1vR3EZbKs5BG+QRnkGhmzvu2Z27
IeZLDTyWVoBJWlSuMjyNbrnSUlHtOZ8M+yuoZd0lRwtYyBsN+DnyxQa6Opri3eY91Hgl+Kg
IjoLf5NpIBAAT5bn76IfUEqCwGWo8VTYlCXpca1DxBxtngZ4rTlQTDnmG5JjrAI/LNr1NkE
ZyD5b10H+mJkWXNivPxkrgtoccVrOlQVjTpONycigwT75JuLb6XmmEqkPeM86lB1uK3xlRJ
234qES7vRYD0BTLEiI84l1TTySQFgYCgQQRttW+jpGY434iJsBSPaUxQoOnCnVfopOPex3x
xWB/pyWyiQsSIz6IboZklpefAOdIKhjOnO2aCS+qJrkeVHcYiuIlupcey1jVpGEp2PwjHFa
L9ykyLmbgooQ/rSseGkJSkpxjA7AYrckdPSYk2fEdej+Lb0a3glROeBhO25yRTk9NyYinmX
pUVMuOz4z0XX+UQnAJHkVAHJA3oMUm/SZMeUyliLHTNUFSfAa0F3ByAd9hnfArMnqu7faUO
4uLbdfhMhlkuIyAnGMkdzvzUj0rNFycgGRF8VqJ7Yo6jp8PTq5xzg5xWP+Lkr2uBGEmMV3F
gPsnUcBJzjO2x2NBry7s7LgtwhHjMMtrLmGW9JUcY3JJJx2HalDu8iHCehaGpEV5YWth5OU
6hwoY3B+VRtdseu90Zt8VbYdfVoQpZwkn5/SsbENUi4NwkON63HQ0lZPukk4H0zQdJfVVwe
bltvtRnm5aG0OIW37qUI+BKQD7oFQT1LckXFNw1Ml1DHs7YU17jbeMaUp7bHFZk9H3Rx5TU
Yx5JRIVGcU25s24kFR1E8DAJz6VBjpp+Ylh2JMjSGXZKYqnUEgNuq+EKBGcHseKaGlbbtNt
D7r0B0NKeaUyvbIKFciske9zGI8KOylpKYLxfaIRhRWcZKjnfgfdWSX09JjRpUhqRHlIhO+
FJ8JR1NHOASCOMjGa17fbFz9ZTIYZ0lKQlwnU4pRwEpSMkmg2F36Ytq4gtRwm6KBkFLeASD
qGnfbfesqep5qPAIYh64zHs7LhZypCN+MnGdzv61me6PmMOzELmxCYTjbTwQpSsLXwkYG58
/KsbnSs1MC4Tmn4shm3hJeLLmrKVDIUnzHn5YpoQV1NNIRqjw9TcdMZCy1lQbHYHP7ed6J3
U0+eZqnGora55BkraZ0qXxtnOw2Gcc1uxui5YnwI891tn26OqShCFe+EJBJznYHaq4U7lQO
U9jTQ2oN1kW5L6Y/hgvBIUVJyRpUFDB7bgV0R1nd/H8dwx3XTIVJ1uM5PiKTpJ58th5VwfW
lmmh143Uc6JFixUtRltRJJktB1rXhZ555GO1c+RIVLmOyXQhK3llaghOlIJPYdhWHk7nNMY
zQPABx+2jG9SV8INLIFQL51LPujekTmgj3BvVC3zSNSpHegiMUeZFHaj0oAYqVIfKj5UDHz
o7UgM96eNqAo2xR9KaQVKASMknAA7mgVMY713OpelZXTIhqffbfTLbKstjZtY+JB9RXHjxZ
Etzw4zDjy8Z0tpKjjzoLEnqliBd7TcbY3IJgxkxnm5GnDyByNvME/sqdw6siuzLpPt7D0aV
OeaLZUlKktNox7vzyAfpXAFruClrQIEkrax4iQ0rKM8Z22oNpuOpSRAlEoOFDwFZScZ328q
aGx1FcYl1vci4Q2XGUyCFrQ5jZePeIx2J3+tdC19W/Z3Ssy0Kjlx9aiYj+f9H1jS594/GuK
q2XBHxQZKfeCd2Vc9hxzQzbZT8hxjw/CW0kqc8Y6AgDzzxQdiydTJslmXHYQoyjNbkjWhKm
lJQCCk533z9K3P42QYUsSrUiWhx2eJT/ALQErJSBgIBz2yrc+dVYRZCktqEd0h04bIQcLPp
5/Ssq7ZKbgmY40W2g54fvZCtXyqCyR+rbfbJcddrjPtRxNckyGnUoUVpVtoSe2Ekj61qvXi
xuwYcLwJ3gRJbr4QNAKkrIIRntjGM1wo8KXL1ezRXn9PxeG2VY+6sfhr8XwvDV4mrTowc58
sedUWI9WeO/f5L4eaXd2tCUMEaW9wRnPOwx9TXLsV3VZLzGuKWg6GSdTZONSSCCM9tjWu7b
5rDanHoUhtCeVLaUAPmSKwONOMq0uIUhWAcKSQcHg70HUbkWeLMaejiavRJQ7lwJToQk504
B949s7V0JfUsdca9oiKlMu3KcmShWlPupGcpO/PvdvKuCLdNJAEOQTp1YDKuPPjioqhS0FQ
VFfSUjUrLahpHmdthQWif1fGddkS4CJDU1/wBnSXXkoUAhoD9pIBrIvqiwDqBm9RrZJafae
cfIBT+WWocKOdgDk7edVRuDMfbS4zEecQtWlKkNkhR8gcbn0pt2+a6D4cOQvSSlWlpRwR22
HNNDflXSPI6bh24IcD7Ep59aiBoOvGw77YrJZ78mzRAWkrVITLDxSQPDW3pKVIV33BNaTln
noQ2oR1uhac/kQV6fRWBsfStduM+6lSm2HFpScKKEEgHyJFNC2J6xiNv3Z2IJcFc6Sy6yW0
pX4SEAjScnfOa0Pt+BBtU2FaG5MdT0hl1pboSr4AQSryJJztxiuA6y4w4W3W1trHKVpKSPo
amYEwNJe9kf8NeNK/CVg54wcb0FmhdaeyR7ey4JL4bS+ibqUAXg6ckpVyFDsajA6ot9sVDi
sMSF29DTzcpDiEFx7xM5IPbbT/u1X/si54B+zpWD38BX/KsL8WTGwZEd1kHjxEFOfvpodL7
Rhp6Vds6A+XFTRIStQGnSE6cHfnG9dS7dS266xfZ3vbnGGo7aGYyggIDqUaAskHOMb4FcBd
rltvsMKQC6+kKS2glSkg8agBkbb/KpTLVNhSkxXY6lOK2QGwVBXyON/pQWRvqWxDqZq+OsT
3HGUspbbwkBJQkJJO+5ONh61xr3dIVzZQ4XJcmaCEB55KUBDIzhIAJyd+T5VzVQpYcUgxXw
tIypPhKyB5kYrE2y48sJabW4ryQkk/cKDrdOXxuyvyfaIvtUeQ1pUznHvpOptX0UAa27N1P
9nW+ahciW3MlykPqfZSlQ2zkEE751GuAth5pQS4y4gngKSQT99NMOSuQY6Y7qngd2gg6h9O
aCdwXBcmqNuYcZjAAIS6rKztuVY2yT5V1rj1E3cbNAguMrbdaCES5CSCp5CMhsAeYBPPkK5
P2fNLimxDka0DKk+ErKfmMVjcZdYV4bzS2l4+FaSk/caC0OdQWRU+I6hmamJbi2IUVISEtA
KBUpRz7y1YP3+laz/UENlq9ewtPrevDnvqeASGm9evSAM5Oe9cpq1SpFvcntthTLStKiM5z
6DG9ahQsNlelWkHGrGwPlnzoLDcuoYMibc7lGTITKuCEgNLSnQ0cpJOrPvfDtsOa1rzdrXe
LhKurjEpMqWnK2QoeGlwjBUFckd8Y+tclUOUlGtcZ5KcZ1FpQGPnimIUoxjJEV4sDl0NnT9
/FBaFdZR13WRIJmeyu232NLOE7K0BOrnjbNabfUEDVapbrcgSbZE9nDaAnQ7jVpVnkfFuMH
iuIYEwM+KYcjw8atfhK048844rNHs0+XCXMaYKm0dsHUv+iMe99KaGTpy5M2e/Qrg+hbjcZ
zWUt41HYjbPzrDCksxryxLWFlpqQl0gAaiArOPnWu3HeeKvDaW5oGVaEk6R644rbFnmKhrk
eHpUlQAYKVB1QP6QTjdI86Dso6xdb6ifmq8V6A8t7MY4QQlwEHjbUAefSoW3qG32hliJEZk
uM+3NS5DjukLWG/gQkDYepqvNMuvOBtptbizwlCSon6CpGO+lnxlMOBrVp8QoITnyz5+lB2
pF+iIiXdqCw/4t2dy648R+Tb1atKQOTnv6Vi6eusSzqkynGnvbyjREfQEkRyfiVg8qxx5Vz
Uw5SnxHTGeLxGQ2GzqIxnOOeKkq3z0jKoUgAJKslpXA5PHFBYYHUtvtMSVHgG4MLfWysSDo
UsqRnUVAnG+eKdr6os9meUIsGS5GW6C4y8UnxkeGUqCj5knO2wxVZ9lfy1qYdAd/N+4ff/A
KPn9KnCt8i4TUw46PyysjCzjGPPyoLK31hDVcLbOktyVORWJDTukJ94uasad+Bqx9Krj67f
9lRkMMviaFq8d1ahoUn9EJT2NSRaZrj8hlLWFRkFbpVkAAdxt37edaI+dAfdSrfgWadcm3H
I7WUN/pKCsKPkMA5PpzWMWm5EAi3SyDncMK7c9qI1aO9FFFSzlP1pZoxhNKgefuqR+EVE1M
n3AKCG+aZoFPGRQQ7UqKO9A6dRp5oHmnSzvR86Biu90bGjv9RR5EuRHYjxFeMvxnAkLKd0p
GeckCuBmjGo4wDQXtFwZ6n6VusCWiFBkxpBlRCqT+ccUT4icqPf7q4HTUsxftBHiQyl5gIX
GmEpRJGoe6FDdJHI+VcIhJ5ANPkcVB6E3PtKBPKXmll63sJdhvTSpHiJdBDaXOSAn/lWnbr
gpnqplMq9tORPZnyU+PluOFpUEt6v0iBgZ7VSSAR8u1IJyMYBppV76avjEaxt/ar6ZLibig
I1P/lGEeGUeKnz07YzTtDsLp911mbPZuKbnMMeQ40+lWY+CNSyd9yrV5+7VEI9BSwB2FB6B
bJcO3RIVjuE9hyF7c6UyGnAosKSpJadHkDgg+hrk3aSy90vLQmS2tX22462jxMqKCnGoDyz
VVwB2H3U++cCgs3T07wbM9GWIMloykuGJIfLDgITs4hweXBFaF8kR2Op5Eq0zHXUJdDjchS
sq1Y3Oe+DnB71x9iN8Yp4qouJdTOhdORHbq022plbc4qf2CPE14X6kcetZrwq3dWRG7iqc3
DmMeKx4Lq06ngDlobbAYJTn0qkaR5CjA8hQegsXGN7b4C5rLpb6eEV4CRoSt0HIbCvPgZFF
uu5ttzkTX5jDkdyIUJg+0BwtMlxOWirudOs47V59gYAxxS0jyH3VFejvXC2Nx7XBtlxYES1
3ZPgrU4EKU3pJU4fTJx9K59z6gaVa0XSDMDF7FwSp9ts7LWhKh4w7EKBAPrVI274+tPH7Kq
PQFXhELrCEu2yIseKzHXIw28PD8daCV59dWBjyrJc7haVdPXODaX2UJfUzNCNYSfGUsFSB5
6AD99edhI8hT0+lTRt3Os3WZHVdwfYdQ806sKStCtQV7ozg1Y13VtTMh+TLZaeTCT4Vwgyy
PFUkDQhTByNQIxtjGM1QOPkKWN8kb+dUXaPdlsr6UcF0SlbYKJp8f4U+Lrwv6b1ndXabkwY
DM2PGZ+11PzEyJGrWjfStpR7EbEc5IqhbelLYjgfdUF+kyo3Ub8K5t3Ru1SAp2LLW48lLng
cpKcc7e4PpUjc2XlS0Klx4aXoC4dpZ8cKMcAg5WobJUvcZ8zVAwDyBW5bLPPvDyo9uiqkOp
TqKEYzjzqix2Z+QwtbFwuUchNsksoR44JQFDKUlXqrgdq5/RL7cbq2A868llpJUHFrXpASU
Ebn61oS7BdIMX2mRAcTHCtJdACkA+RI4rn+hGRQXxh22SIdnIltojW915+QxJkBT/igbJST
sUHAx65qS7mzLkIvkeTBEifBUzOiTHcF5QIGCU40lScEEdx61Qts7pyKkpC1ICi2dIGArRg
H60HoDEu2pXIKX0pW7aS07DdnakoUHAUNpd5ORk43xVW6lUpc1txUtt4LQS2yh3xPZW9R0t
lXcj9lcUoIAJRgH4SU7H5VIIVo1BtWgdwnb76C1vy3HVWebaLkxFaiw0supW6E+AsZ16kfp
BWc7ZzmtyEbciyHpd+Uz/KoqpRfDifDbkZygE85wNOP51UcMrXghClZOAdPJ8hQpnSdKkFJ
8iMUHoKZ8NLcNCpzbdxNj9nbcckao4c94FtwDg6TseM4rEm5RFdU2+8NXBhm1MxG2n2VODK
AlGlbXh99R4xsc5qhacdhSwOcD50F5bmp09LyGLoxFRDDntGp/Pgtl3UEqT3ynbFbBuEN+1
tC2rYZV7ZLMMrm+CYSVlJQsjy2NefYGxwKNIO5ANBbozMO2/aspN6YlsSra62pxJ0KW+pQ9
wI55Gc+VZ1y2X7ja7sJ7PgM2kMSFF7C0rShSSjTzk5GMc1StO/AzRpxuQM+dB1+lHjF6ktz
3jJYDboJcUoJCRjkmrG9KtN+jQFvy2Ikl6f4txZUrShJSnClp7e/gfU1RRxudqZCcYxQX+R
Mh9SuQ7ku6otTwLsabqfAdWwN06cfVA+lRbvr7F0dujMuGwluC4zDgB4KDTadOlKuxKt8jv
vVEQgryEIKzjOAM7VHtsBTSr65LszMqHdrbMSlmDBcdZjFwBxp1atmwD3TlR+QFK4yLbKg3
b2GVHYl3lpiSlJdAIUDl1oq/RJPvY4NUPA9KWBxgfdRFttsh5K7g1Pucd1w2ZyOPy3cEaG9
X6Stv8q4M60PQLfAmrfZWiehS0JbVlSADg6h2Nc/Axxt8qkVLVpClFWkYGTwKC19Nyvs+1+
3JnsLmocU3AiuvhKIylfE+oHy7etdJuSy3YoUNq6RHprT0lKJqphbMcqUlQdx3zhXrVAIz2
G3pSIGeB91NDPK0iW8EvB5PiKw6E417/Fj15rEBk4BpdqkPgOPqaBlQJ+WwpEYODz3pU6A2
qR3SN6jTPAoAU96jipgedBioo2pUDooFPagKPrSzRzQOijc0CgZ54pUUUEsil3oo286CWdg
Mb+dWPpuzkTybhDbdZetb8poL94YSk6VbcbjvVbxWym5TkQzDRMfTHUCC0FnSRzjHl6UFsM
K3os9qWzbYsqdKgoV7H4Ctb6lLUkrCwdikAGufGtJt1lvyLhCa9thPRm0qWAotlS/eAI2OR
XITfbshoNJuUlKEo8MJDhACP1fl6Vjdu1xeYbZdmvrbaUFISpewI2B+YqdRb7/AG2Dbk3+d
DgRy9FnNRm2i3qRHbLYUV6fMnbJrRajwpVivUqRbWrcttqMptXglWgqOFKSM5AVjPpVdTdb
imUuUJ8gPuDStzxDqUPInvUTcZxQ8gzHimQcvArJDn9Lzqjr9WxosWbBbitNtoXb2XSW0aN
alDJUR6137ZarRJ/i3HfiMFy4Q3CtsMHU+vKgk6wfc4G+Ko8mZJmKQqVIcfKEhKS4rJA8h6
VsC93UMpZFxkhtCdCUhwgJT5DyFOo75t0UP9Ko9gYPtYUJI05DpDik7nvsKamIaLdY3EWaL
JcmzZDLqdBy4lLgSkAg7EA8iq4xdbjFj+zsTX2mt8ISvAGeceWfSpN3m6NR247U+QhloENo
SvAQDzjyzQWa+W239PwVO2qMzPUq5PR1OvI8UISjGlsDzOTvycVPqCz223Wy+eyRGwuO9F0
k+8qP4iCVoB8gdvSqjDuE6Fr9klPMasFXhrIzjgn/AJ02LjNjOuPMS3m3HPjUFnK++/n9aC
1yrdDi2m4XJuBHVJjMxEpZKMpb8ROVOlPc5234zWOzt2aW3LVdbUiGy6yw2HUgjwVrUU+Mn
+aTjI+dVlF0ntylym5jyX3AQtwLOVg9j50nLlPdS8h2W6tMjHihSs68cZ+VOouFwsUe1R7o
67CjrnW6LFSGQMoCl/G8Rn3vw3qLVutCIMK6zYBYMqAtbvhteI3HXr0oeLefhVxjz3qoouk
9Mr2lM18PaA34ms5KQMBJ8xjtUk3e5olLlCe+H1p0Kc1nKk/qn09OKC5RYEEdQWuGqBbJUa
4MKfD7LSx4iUoUPhVuj3hk+eKpkmaiQ+0+iHHZUhICkNpwhwjuR2z3pfatxEz20TXxIxp8U
LIUB5Z7CtUqKlFSjlROSfOguF8h2+HDfvEaFHES6MtCA1p2aXj8rjflOMfWsX8HIz1YkAEn
2OT+7NVdT7y2m2VurLbWfDQVZCM84HbNbEK5z7W6pyBMdiuKThSmVYJHlmgtP8HrK0IvTsp
JTaRbnEyioYQVfojy1Z471tR7JanIMGQ9EjLQLKZUmO2hXtDiskBaDxscE+mdqp8y83Oez4
Mu4SH2gc+GtZ0588cVEXi5peYeTOfDkZOhlQVgtp8h6elOosaOn4TnSTjelAvDbKZ6lBeV+
CTgp0+QThf1ovyk2+5Suno9s8e3ssamAnJWVFGfH1d/PyxVdN6uqpSpSp7/AI60eGp3XhSk
/qk+VQVdLgqJ7Iqa+Y+nT4ZWdOPL5enFB1uqSNFkSEhINraXhPGSTn8KsNogRX7TaW1tsqZ
ehPSZUNKVeJLKFKAKN8agAPu71RJE2VM8P2mQ494SdDes50p8h6VmF2uKfZ1Cc8DEP8nwsg
tf0fKgtduMRNrsL0mK84whqW6ssJKlNlK8JcKcjVp2z51nbtsWbcGZzwh3FiVb5axIQhaC6
42nIUpCvhUPTY1TxeroFNqTcJCS1q8MpXjRq+LHz7+dP7buokeOLg/4nhlvVq4QeUjyBoME
WFJmtPrjt6xHZLzpyBpQOT+2rq1bbaJOh+DGaSnp5MpSlMFWh0ke+U53ODxVJjy5ER3xoz6
2XMEakHBweR8qypvNzbkOyEXCSHnk6XF+IcrHkfT0oNzqBttMtssQ2mY/vIafaQUJlJB/Oa
e3lttVms1ntN1iWtCILAnMxvaZCSNpTJKkqOP1kkA7diapMufKnuJcmSXZC0p0pLiskDyHp
UxdLglxlwTHkqYQUNELwUJIwQPIUFqZh24dP2iUIEWRNksLUIpYUVS1eLp2UDtgfhWgzZlW
61dSIuMJsS4DLKm9eFlpSlDbION0muQ3fbswy20zcpLbbSSltKV4CEnkDyrE5dbi9GTGdmv
rYQQQ2peRtx88ds0FyuECxwLnc0PQ24TaCwhiSYxeZbJbClJUkHIKs5zUFw40e4XmGq127+
R25cppbSFLBUdJSfe3AAPwnjNVUX27+Mt37Ska3NOtRXnXjjPnjtWFNznIcfcRMfSuRnxVB
Zy5/S86dRcLDBizoUkKaahTr424mEhpak6NA4SO4WoEYJqoi0XP2hiP9nyQ9IRrZb8I6nB5
pHcbGopuk9C2FJmPhUYYYIWfyQ/m+X0rKq9XZctmWq5yVSGE6WnS6dSB5A9huaDAYcoRVyj
GdEdDnhqd0HSlf6pPn6Vi5HyrOZsv2RcQyXTHW54q2io6VL/WI86wBQHI+lBE486ZI7CkTm
kc0D94cE0s+dSynT3z+yoggb4oA8D1qSf0vlSUCD72N/I0x8B8zQL1p0sUwKA+lSPAzS7U9
9qAGKmAMZFQpg442qjF9KVMYpd6gBT+VIUxQFGKKKAp70UUBR2ooxQG+adHJp43oCg5PAoN
GaBacUYoJNI0BSoFPtQPtSFFGPKgeKOKVHyoGM9qM0qKAoJyKKMGgW9BJpn0pGgVFFFAb1I
VGpDigZNR3zTFH0oDFA3+dFHyoFRz/wBaO9FAcVLPlUcUx8qB52pYqYpYGaBDFPIx9aj3+V
FAztTxkUj2pjigjjHNBA86lgUKSBvQQFSBxS70H60EtSfLeoZoNGKA/ZQBtzT7YooDG3FKn
5UqAqQ+Go+lMUBzUhSpigKeOKMDPlTPagMCin2oxkVRgop0VAAZ70AUUDNADmjvTooLNaLX
aJHR9zu8uLIckQHmkAIkaEuBZ+W2MUn+nIs+wt3qyKeSkSUxZEaQsEtrV8KgscpPrUrNcLQ
10bdbVMuCo8mc80tGI6lpSEHuR55rKL9ardYmLFbnXnm3ZiJU2W40UA6SMJQnnAx3qDizLB
cYLUhx9lGmK4GpGhxKvCUeAoDihyw3RpcBC4bmq4pCoqRuXQTjarFceoLLd/tCK88qGy/cB
ILzEbBktE7pcA31J7HjeszPW1vS+mS+1qchTy9DQ0hQ1MqToWkkn3TjBHqKu1ViTYJ0Vkv4
ZeQl4MKLDocKXDwkgd9vlU5HTtxjNvrW20TFx7ShDoUtjO2VgcDz8u9dGHdLNZG3HoeZ0pM
xp+Op2OUaEJVkpUc8napLvFqiyL3Nhvvuu3Vpxptpxop8EOKyorP6WO2OaI50rpq6QXXESo
6Gy1HElWXBhTX6wPf6V351gs0c2TwbPc5KbpGS8vwXyVNknGB7uD571jn9VW6XbrtBX4j3i
N6be+UEFsK0+IhQ8spyPWtp7raPbZFietc1yS3BiCLLjLbUhLqSfeIztwdu+1RXEvHSMiDc
7izCfakxIL6WVSFupRhShkA+vb6VoNdN3V+4yLe3FK5MZsuuISsEBAGcg8HYjGOasrN66ft
LVxbtE/UiVKafYTKhqWG0gK1JV6jVsRWpCvVo6f0uWmQuS6ZTSlqksqB8JA3wB5qJ232Aps
V37Mk/ZP2phHsvi+Dq1jOvGcY+VbC+nro3Gt8j2XU1claIqkqB8RWcY9D867Mub04/Bdt7E
2QzGXc1S0/yYlSWinGnHmK3I/VdshWsQ2A654LYMMrQcx3dSgVHz9xfbuKbRUrjbZNqnuwp
iEtvsnS4hKgrSfLIrWyP1x99dXqabGuXUMybEWpbD6wpJUnSeANxWRHVN1abS2hUTSgBIBh
tHYeumqOSyyp95DLYBW4oJSCcAk8b10n+nZTIeaCkrmRVaZUcEfkdwB72feJJxgcVotSCma
iS4AopdDigNs4Vk/KrDcrhaZE68Smpy1JujiSlIZUFMpKwpRV2yMYGOaDQuHTL8C2KnB1Li
WXPCkgKThpz9UEH3j8uKwL6buyLhGt64axJlth1lske8kgnOe3Bz5V3nrl03KlxmXZb7Vqg
FPssVuOSVb5Wtw91KxUz1PBntxH5sp6HOhynlNPRG1ZDa9wdz2VvjyJFNjhR+mLpMkMMRGm
ZC5OrwfCfSoL0/EAfMeRqMbpm7TEpLMdJKvEwkuJCvyfx7HfbvXdPUFvcDLj0hpU9KX9U2P
E8LOpGlAIGMqzvnG1Y5/VLEyXY57BVEmRnC5NWlPulZKdSk+eoDceZoK/cbYYKY7qHg8xJb
DjTmAkqHB93OQM5GTzipt9PXJ6O0+hlAD7anWkKdSlbiE5ypKTuRsfuqfUU9m5X+ZLjrzHc
cPgjRo0N/op09sDtXbtfUFujw4UebL9rgtMkPQZMXWtK99mnP0QTg87b0HDV03c25jcVbTS
XXY/tKAXU4LWM6s8cDNbLvSMxMdvwlodlqbDqowWnIbIyFA597I3xzWVzqGO50omCW1/aKA
qKh48CMo6tOfPO3yNbt2vdouUVDK5jhZYjNaG24pS4t5DejBX2RvmpscV7pa7MRy+tpktgO
HKZCFatHx4wd8d8VrQLRPubEl6FH8ZMRvxXtKhlKfPHf6Vtz58R7pa0QWnSZMNx5TqdBAGs
gjB78Vk6dvP2IzMkNPaJZ8IsoKSQvSrKkn0IyPrVGu307cnEKWlpoobYTIWrxk4DauFc8U3
enbq0h9xcdIRHZS+4sOpIDajgKBB332271ZP4xWRFwuL0BXszL0BliM2+wXAlaVBRBH6owR
Wn7dZhHvDKLisu3JhOXFMKCA54utQSOQkDbfk02OTbunpVytjk5hacpeDSUKUEgnGokknbA
GakrpW8AoSiKl1boQUIadSpRC/hOPI45rYmyrSz03JtcGW68pctt1KltFOsBBCj6DJ2HkK3
U9TwI3UcCc2XXo7duTCf0oKVJ9woUU55xnIoOJ/F25qLXgx0yQ894CFR3A4nxP1SRwakOm7
mpBcQhhbSdQU4iQgoSU4yCc7Hf69q6lru9rs1tNvbnyHPaZjbzklhsoLCGwdJSDyvJyfQYq
F4vUG429pt95iTP9rC1TGong/kh2WBjUonfjag1/4ldQHxwmCFqjhRdQh5KlJ0gE7A54I++
tdnp64uxjK8NsR0siQtwOJOhrONZHOM12JXUkVvqS93a3zFNqkpQqIotqBKwpBwR22SR9az
Dqe0jrG23KMFRYCGNEtlTeoe9qLjYT+kkk7U2OG/07NakONtBK2W2g8X1qCEhs/CpW5057A
71je6eubMd+Q4y2Go7SHnFh1JGhZwlQ8wT5V0mrxFk269W2bJUgzn0SG5YbKgSgnCVJG4BB
28sUQ7rb7dZrpDZluvOyGGUMl5jKCUr1KwDnCd9s0HGnWyVbVsCWhKC+0Hm9KwrUg8Has6e
n7mpyChLKCbikqjflU4cA/D61s9TXKLc5EByM7rLMFthz8noAWnOcDy3rYt9/jxumXIjqFm
fHWv2BwcIS4MOZ8scj1NBzmrK+u0Tbm4SmPEcDWtCdaVuHtnsPWsUq1TILkZuQhCDKbS41h
wHUlXB9AasUO92mLARZC4Db3bett97wl6w+TqBCeCAoDfyFYZ8myz1QXVznD7Hb2mAhDChr
dST3PCd8+dNjnP9M3WMt5DrDQVHWlDyQ+glsqIAyM+ZG9Y5nT9xgMSHJTTTYiu+C4C6M68Z
0gfpEDnHFd/qC8Wi7TXZSpx0Jf8SMhqMUKOop1Fw9wNPzNLqfqG19RplpddXrally3uJj6c
tKA1oV9dwabFNA3rqs9OXJ9uOtttrRJaU82pTyQNCfiJzxg7b1jvcSDAurse2zFS4yAkpdU
ADkgEjbyO1WKJ1La/sKFY5jqjDMNxqWUx8rQ4VFaFJPJwcbcc0HBR0zdXUx1NMtOGW2XI6E
vJKnUg4Okd+DtUI/TtxlMx3mm2giUtTbWt5KCtSeRg8Eetdlu62ZD3Trq5jqvsdv8AKJbYI
U6oOFYCSdgDtueKynqO3zLWI0iUmKZL8lcoCIXChDqgcNnzGPlTYqrMGRIuCYDaP5Stzwgh
RCfezjGT61vN9MXdcmfH9k0OW1BVKDiwkND596xQJERjqJiSVrREakhepY1LCAc7gcnFWt/
rK2yI7zaluIelwnGpTobJDzvwtnHkEjf1oKgu1Tk2hF3UwRCW6WUu55WBnGKzr6buiG1qW0
2laGPaFMl0eKlvGdRTzxv513P4xWkwJVm1H7PMJpEdzwFa/HQdQUoZxgqKs+hqEq82CdfpV
7klxRlRiDEUySUPaNIwoEDTkZ+W2KbHIb6Yurqm0oaaJcimWnLyR+RHKq1JttlW9LKpCUaH
0a2ltuBaVDODuPwq0Q+orUxIirVJUnwrIqCSY5UA6Se3dO9cK+yYU2QiTHfU9IeyuSQ14bS
VbAJQk9sDc02OWKkOKj33qQNAd81LHBo3IoI2G+9AbGlQSRS3qjGKfyoHyoqA2opfSpUC7b
mjnbBNFZGNRkNaM6itOMc5zQY8HjBz8qMEcgj5ivXUSLarqdu6KMczni5BW37uEBAJ8Xy3R
pAPmaqEy1z7tYun2GtOtDD6nVOOJAQfEJGrfnHFNqqWMmnoUADpVgnAOOavNwgxnunJFjig
e3WVLUhCgEjxVKH5UBWfe3Ix/Rrcuj3h9Q3pdweQbWqCEIaK0nxHfDTo8MD9IK3yPWpsUFc
GU3DRLWypLLiihKjtkjnb/OsXhqzgoV8tJq/9VLkvJm+yveGn2dHtLzkhC2nkeGkBCEg51a
weO+9bCXm/4ztHUrxRYNPieOnwwrwSMY/W1fXNNjzjQopKglRSOSBsKSG1OuJbbSVrWQEpS
MlRPAq9wnHDcOnnbe803Z2ozYmJUtIQkjPjeKDyT687Yqt2i4wLb1lHuCW1ewMTvESnG4b1
HG3oMH6VUbI6Ml+3t2xVwt6LmsgexKeIWCf0SrGnV6ZzXBWhbbq21JwpCilQ8iDg1a7505c
5PVMmZDdbciSZBkNXAPJDSUk6tRVnYjy52rb6bbhwW9NxdD4vzzkUvBIILWCNZJOU5WQrzw
miqSEKKdWhWPPScUBtRGQlRHmEk16HbErt0fpxiQFOGLJfS+pEtCW0p14ClgndON/UbVFhb
qbHCbt7y3JIkSvZnmnkNtoJWNC1pJ+DGcZ7U2jzwjHY1s26EbjcGISXG2lvrCEqczpydhnA
86udujRmYLlkluMqkXtDzhdQEltCkn8kdWfdGUk4/nCqx06y6rqi3N6CFoloKwSBpwoZ+7F
BuHo2Wq5ybXHnQZM+MFa4yHFBR07qCcgAkeWar+D+qfur1RlyS117dXZMODFtbqng7cQUoW
G1A4Uhed1H0Fcq3qeT0ra0wDIVJ8WSIziVICUnWNCnQf0dOeduabFB0qxq0Kx56TSIVjOnb
zxtV7Su4CF08IktnKJT5kLDiQ1p8QbqB/RIzgHtWO6xkXWzGJZAgxnL28plJWlKUtaRhRyd
k5zigowz5U/eB3B+VXpm3RmbG/0u4ttc1+Mqal1IToDyTlIC890jTjzNdph23m4Wi4ygz7d
A8GIGlafyocSkhav6Pv5NNwaeVHOcEEUvQV6Da2IkaVIjXIAqv8l+PrISrw2xkJUTn3feIO
fIVUrSw/E6rhR3AEuszEJXgjGyhk+WMfsoOYUqAypJAPBIxmhSVJCVKQoBXBIxn5V6O8/bm
3pqbwktxRe23AH3UueK3rOQ2kbpSBgnsRWm009JXfI1+nsIiy1BEJ1xxKkB0r9xbeOEhOc4
wMU2aUMJJ30k/IUwDjcH7qvVsULNEsEWa+hlSb0txQUofmcAaiOySc81pN2yW9DuMCXIREc
lzwprxlD8rpCycYO+dhnjcUFUAOPhP3UiSNjkH1FehWUuMS+nojx0vM22Up9rUnUgq1aNWd
geMZ9KrfU3tRYhrc1oiYxGbklJkAaRrKsfo6s4zQV/SogkJUQnkgZxUc+dXvpt1QtNrZVHd
bbU+4ROhSEJLeThXjIVsoAefbiuH06LYx1owJrrTkND6wl1Yw2o76FEfq6sGg48qDJgqbTJ
aLZcQFoyQcpPBrB9P2VaW4N9uS0Wu5rbCJE1JLjzidYO+pSD+pj6cYqwsGLdb5YLzCQGkxZ
phSEqSlGG0klCiM8YOkn0pseakEbEEfMUyCk4KVAnfBFekQXLer2BbqkPtImyC45NKSqNI0
kNoI/9mTgg8ZrRtZlpgsovhzPN3jmH4pSXAM/lj/Qx9PKgo+DkDByeBjmtiTAlRG2XH2ihD
ydTZyDqHnVymKdI6g+0lJ0+2D7M1FOvxfF5bxvp05z24rc6hjvXS6T4jMxuFDekYkSJbyFt
OfD4fhgbg5zx65NB53hWx0n7qWcZ869BsQchK6WhSFpbeROkOONqUnKW9OElXkM5xmqdNtM
5qB9rOoT7O9JW0F6wVawSSCO1BrRIcmc4pEVvxFIQVqGQMJHJoajSHGHZDbZU21jWvsM8VY
el3ltWaWlMNyQ25Ib1KhvhuU0QNiM/Eg9x58105aCzCvyI0wSs3SIpLqQlJUTuvYbbHY422
oKMrGdgR9N6NDmQChe+4Gk716Cm3ST/AAnOXRRbRDE/QlSlpw4kpPwj9UAbnisDDs5F2tLq
XlR4zcglDMp9C3fFCVa1+iDtscD0oKLoUU7IVpHkk1kkw5EVaUvslClICwBv7p444+VXeRf
URIlvvNrWgPTLgVSoGRhK9BS4nH6qs5HlmpMXH7G6zciQkhVutcd5TLSlpWl3I1Ek/pEk4H
yFB5+ASdgT8hQSdIRjvxjevR57cKDYZtvszyHUC4Rn/FQRqVrVq0/JKdINVDq51aesrm825
giUotrSQcDPukY7UHFwrPwq+40t/LHzq7Xe5IVFReoUke2X1tppxlBGplSCPFOO2SE49Cay
XewO3brmdKfWy3ATKTkqdSC4gJBIQM77Aj602KY9DkMBrxWiPFRrQkHJKfPA4+tYVpIOFJ0
nyIxXpEN9i6dR2XqOOpDOsOxpSVaGyChJ0KIzwQQM+aa0bI/Cbg29PVTrbjguaVMB5QUttv
SdRXj9DVp2PrTYopbWkjUlQyMjKTvS3B35q5QXb4i9Rm7o62plV0aXqccSTkK3Lf8AM089s
YrkXm0znV3O86UqionrZUvxAVBRJI28sd6DiipDaoAVLNBMGn+qagN6eDgb0DNKjNPtVGMH
alvmmKXfFQOilRtQBOaORRQKAIGMUfto70UAKeAkiu8wxbY/STFzfgiQ8q4Kjqy8pOUBGrb
B5qzuWG2dPMSloWwlxEnw0uSlKClNKY8TwtjgL3052orztIAqQx5Vb7T0/AvVvujDVuciXJ
bo+z2nHDqT7gWWznnIzgnetyX01Y2iyqO0p5uLa3ZTwS4cynG16DjyTnJ27CiKIrHOKjkVc
LTabRcIdsusiGENvS3Y78dtxQS4lLevUg5yCODvipP2axWgwJE2KqTbbhIUWZKXVBRYUkFJ
wDjKScEelBTO2O3OKPQiu11Fb41pmC0MtpdmRioSX21KIWonISlPonGT5/KuXEdYZkoclMG
QykkqaC9OrbjI4oMOB5U8DuKuce3WRd3sUB21JIukdhxa0vLGlSlEK2zxgfSsbVvsirzCim
E1JYU7qfeivOaAg6/yZydljTnO1BUdqeKu8zpS12y2XqW4kvENCRbPyhx4OUjUcc/Hj/5TR
O6etDUabc7fGK2IkbTIYW6rLL+EEHIOdKgo/UUFHOM4+uKNu9XKcxZmbfBXHYDkO6uNqjRi
4oLYUDpdK1cq32HzzXRV0XZUXGXK0uqtjkVa4CPFOS6lKipKjyQnSc/MUHnmB5c0EDG4rsX
yHDiw7M7HZDSpUAPvYWTqUVEbZ44rr2mz2WRAsDkxDCFXCS6y+px1wKUEqAGjGwVv324oKf
8AICl57VaLha7fYmLf7RAVKcmvOhYccKS2lLmgIGnbX3J3ravHTVus8SbodYLsS6iOl6StQ
Cm9AXpIG2d8Ggpnbij0q8ybBYXL1d7Q00IjsEpfbeW6tSVspALqcZ+LByDVPnKYeluPQoi4
8VayGUElW3bc8mg1qAPSphp0hf5JeEfH7p935+VWXpHp+Ddm31XBWgPK9miK8QIw8RkK/nA
bDH84UFXp1sMM6bk1HkN5w+G3EE431YIq3XXpy0xosq5QI6nYKn22WvEdVqYc8XQ42rB323
BPY0FJ7b0Z3q532zWa3XV2DHiJePtRQjwZC1KZSlSQQ6D5hXIxiuivouzN3SZIIdNscjOKg
ILhyp1CVFaSrnCdG/zFB55til8xVuiWe1OJhqch6vGsjs1YLyvziSrGN+NuK5tutsZHS0y/
So5kFt9thlpRKUe8CSs43I2wN+aDh4pGrn9i2FlmPNkn2VE+Ah5hMgrUwy6VlJC1J94JIBK
ayK6YiBq5H2SMlYbiuQ1KmksrDitJIXtlJIOM7igpBFGN+auV0s9lt0e9rRDU45bXIzZQ66
sBC1g+InsSkEbGsrHTlgS/qmF5iNMt7MhlSnDqircVoGr9ZOcHfsaCkYxv+NAAIB2q7sdOw
2L23YpEYRLquIlbDy3FKbTIBJ95PBSQMiiHbLR1Om7iLGWmaVBEF3xFZedCSpWRnHvaTgdq
ClJ5rKuQ8qOhguqLSFFSUZ2BPJx51eT0zZGJ1riBhT3iwpS5Ky6oanmh2wdhqyPpVV6YiR7
n1LbocxvxI8l4IWkKKdj5EUHL2ozj5VabdZ7ZdIj0oRTHMO4ssLSHVFDzbi9ON9woc7Gs1/
6cgwoUlbDKUuruRiwPAeU4FgEhSXM/CobY70FR+lIgKydqvp6JtrtwtqGHXCxh5qZocClKd
aSVnT5agNh2xXKhXGLfLpbS9b9LonNNakqJb8IkDSf5w8+9BVfWnyMVfT07Dv0e6Jjt6bsJ
7oYXrOFtoUNQIO2QDnPpUJtjsLVzUzEjFyMLKuYhanVZW4M4VzxtxQUbT5bnyHahYBxwMV2
ukoMW6dSRIMxsLZeC9QKynGEEg5HqK7kfp+0m/W22rjtyI8iGuQZjbywl86VH3d9gkjB77b
0FGGM7VIJSocA1anem4anrIwUpafloVIklh0rZ9nG4UlR74BB322rem2eGrqKep1kPQ1WhU
yGCvGgBIwklOAdJyDQUVSRnfBpYANd6Hb47nSNznvRiX2nGAw6SR7q1EKwODxXEWhbailaF
IV5KBBoI4rIH3vZvZw6rwSrWWwdirGM/OoUUBwKfentjbnzpZoh5qXltUakdgKKNXailkGn
wN6ohwaDzT71E5qAo/GjtRQGdsUUfSmN6CNPFWPolcJF2kKuMBmdFaiOvLacTknQM7Hsa7E
+yw7TFvLjLMd63SI7Mq3ynGdakIccCVY9UgkYoKpGvtyhw0Q2H0pYad8ZCC0lWlf6245rIj
qO8oQpHty1Bb3jq8RKV5c/WORzXRldHiG/ofuSQw4tlEV9LJKZXicFPoO9RuPSarS5ITKmB
aGVs+G4yjKX0OHGpJ7YwQRQc4dRXdDinU3B0OLf9oU5tqLmMas85xtUU326oVFUiatBhoKG
CkAaEnkeoPcGsnUkBi1dQTIEf83GXoByTk4G+9St9lROs7txVL8MNy2oxQG85LnCs+Qp0GM
X+6CQy+mVpUwlSWglCQlAV8WE4wM9zWubnNVFjxVyCpiK4pxlpQylCjzgfTiurfOmkWMyG3
ZxLzLpQ2hxgoD4BwpSD3ANadptCLsvwUytMlxxLbMdDRWtwnk+QSO5NBOL1Lco3USL8txL0
1CtRUtIAWcY3xXMccU66t1WNTiio4GBknPFdyR03DjxZks3pDseJLTFU42wpQWognUPQYNb
TfQ8o+1AyC6WPBKBGaLnjod+FafIbHOeKDj/b109qiyvayHoSQiOvQMtgcAbdqyJ6lvKdBR
M0htwupCW0gayCCrGNzgnmtSfHYiy1tRpaZTQAKXUpKc+YIPBHFdpzp2IzMbtpkKW+/ETMT
J0kBCdGvRo7kjvmg5n29dPBUyZalNrYEcpUkEeEDkI9Bneku+XJ5corlrxNQluTpAAdSMYB
HpgV1GrFbXenZM4TElUZCVLkYVoK1DIZSP0l+vArWf6ZksWy3TjIZ0znQ0pJOPZ1H4dZ7ZG
/yoNJV4nqahtKeSUQTqjJ0D8mc5+u++9bCOp7yhwLEwnHi4SUDCfE+PA7Z710JvR5gzkQ3p
q23FSUx8uxVJSoH/0iDwtP7a1rt0w9Z0yy9JS4Y7raG/DSSl9KwSlaT5e6aaHMl3GXObYbk
u+ImM34bI0gaE+Qx2rZj9Q3WNHjx2ZehuKSpkeGklsnkgkbH1ra6hsQsjFvHuuKkNFTjqVk
jxAfebI7FO1Oz9NLutsduHjOeG08GlIjsF5aMjOtSRuE+ooNKNfbnERoalkpDpdT4iQvS4e
VDPB9agq8T1xDEckFxlT/ALQpK0glTn6xPJNdO0dN+2vXIlaH0QUL8NIUUe0LAJATtnOkFW
PStZixs+wwpVwuCYabgohj8iV+6DgrVjhOdvOmhi/jFdfb5E8ygZMlstuuFtJK0kYIPzG1Y
hergmHEiCSfAgul6OjSPyayc5rdtfTEi7vz2WJDIMNKikk7PqGcIR6kAkfKuVEivTpTMWMj
W8+tLbafMk4FBtudQXV5ye4uYrNyGJeEgB0evlWJN2nIYisJfw3DcLrCdA9xZ7/PYfdXRd6
bSRcWYlwTJl2xBXIaDZSlSUnCihXfSfPmtax2dm8y2oqrgiM888hlpBbKysq77cAf50Go/c
Zb9xVcHnAuUpzxFOFI3VznHHNZvt256H0GUdEl9Mh1GkaVuJOQrHnmt9XTcdMF+4G6pMKMr
wnVBk+IHtRAbCe+wznjFbMPoiROkFpie0pLkIzIrhQQJCc40/zVZGMUHPd6pvLynlrlp1Pu
JceUGkguqScjUQN9wDioJ6nvKHQ4JhynxcAoBSnxPzmBwNXessrpx6F01Dvb8hAExwobj6T
qAAzkntkVxsUHSR1Jdm/C8OSlHgxzGRpaTs0eUccUfxhuxWSqYSktBktlCS2UDcJ04xgHeu
gnpBw3JNoXObTdls+ImNoJTnTqCCvsrH0qLfSqHlWtkXNKJF1Z8RhtxkhIVqKQhSuxJGM0G
h/GC7eM+6qWVmQhKHUrSFJUlPwp0kYAHbFDt/uj7Ehh2VqakpSh1OgYKU/CB5AdsV1GOjH3
Lc1PflGOzqeTKWplREXwzg6iOcnAAFaS7C2mPan0ztSLm6ptH5Igo0qCcn6kUEHOqLy40tp
2Wl1LiUJcDjSVFYR8Gokb4rA7e7lI9q8eUXfa0JQ8VpBKkp+EDyA7AVvL6djswfbJF1S02Z
rkPPgKOFI5Ucfo1zrnbJNoubtvlBPitKAJQcpUCMhQPkQQaDOL7dRcGbiZqlS2Gw028oAqS
kDA/ZWONebjBGIsks5eD+UJAIWOFA/U/fXUufSTlpymTNIWkt/+rqCHAojdtfC8ZpXzpZNj
9oQ9Py6ysobSthSBIxjUUH0zQaLPUl3Y8ANzCPZ0LbaJQklKV/GPr3rUgzpNumNzIbnhPtK
1NrAB0nzGasXQjUZ+TdESoceSlq3OvoD7erStI2IrLZYsTqqy3Zp2BGjT4EQy2JMdBb1AH3
kKGcHPY0HCN9uavCHtWlLLvjIQhASkOfrkDk/OsrPUt4jyH3mpxC33g+5lCSC4OF4I2V6it
0dIrWlnw5wUt+B7cnUwpKAjBOkq4B2rTV07KT06zekrQtLzob8AD30hRIQo+iiCB8qDFHv1
0itOIjSyylx8SFaEgHxBwrPY/wDOkq+3NTzT3tOlTTnioCEJSkL/AFsAYz61v3GxwYDb8Bc
tCLrBQXJAJOhZAyW0dtQzv542rV6ktrFpuSIkdWoezNOKUSfeKk6s7/OggL/dRkpmrQSta8
pAB1LGFnPqOaB1BdAU/wAsI0x/ZQdCThn9TjiuvG6UZkwYTba1e0zYypSJKkKDbaRnKFngH
3TvRb+l485uz+CSpyXHdkupJOpwIONCB+tscY5poV6BPl2yWmXCeLLyAQlYAOARg8+lbsXq
W7xG2Wo8rw0Ma/CAbT7mv4sbbZ71vjpdqXeHYsd9yOkRXJXhOx1+K2EcoKTuVeRGxrl3S3i
3PIZTIDrmn8ogtltbKv1VA/Q5oJtX25R7cqC1M0xtK0+EpsEYX8SRtsD5Umeo7szFZjNTSh
lhpTKEeGn3W1bqTxwTzW2nprxhbHEz0li4tOOeKGjhnRnWFeox+FEbp6I7b5U/7WR4MVkLW
vwDp8RXwtZ7rPpxQab/AFBdpEdyM7NWplYQFI0gDCPhHG2O1atwuUy7TFzJ8hUiQsAKcVyQ
Bgfsrfe6ekt9Ox70t5BbddCHGkj32kqzoWfRWDisF4tCrTfXbUh72lxtSU60oKdSiAQAPqK
Dm+lMetdS/wBiesEpphx9EhDzQcQ618KtyFD5ggg1y6BjFGaKed8/hRB2pn4BUakfgFFR4p
k7YpbUdqAx50vlUhvSoFtTx+2imKBYNKnjvRQdKx3Ri1OyXH4i5Pjx1sYS7o0hQwTwd63Gu
rJLfR8jppbIdYccCmXVK95kagSn1BIrgnNKg7TnUCHWLIyYzmLQTjL2fEyvX5e7v+ysj/Vb
8i1Lta2AqN7YJLZUr32xq1FAOOCd64NFNDoXa6m6X5+7ezpaU86HS0TqSDtt6jat+R1M24y
4yzbksIkTUTHwlzYqTwlO3up++uAKe3fig7156javHtbireQ9JcK0rckFwRwTlQQMDGSOa1
7Pe27TDmMpiqL8tIbMlDulbbf6SU7HGruea5OKMb00O6u/W5dqetgtK2ozr7bwS3I3GhOnB
JTuTkkmtxXWi3WpSFw1NeN4CWvZ3y34CGs6Ug4JPJyTVXG3alU0Nq4ymZksux4iIjWkJS0h
RVjA5JPJPJNdRfUiXFtSlwR7c1D9kS6HTo0hOkK045x64rhUqosK+ooD0eHFcs5MSE1obji
RhBWficV7uVKPrWVfWXjme1Kg+PFlONONR1u5QwW+ANtxj3flVZJpU0LLH6tbismOxDf9mX
JbfLLsorS3oOQlvI93fvucbU2erUmBHgy4AksRpntLWXMK05JDRON06lE1WsUU0O3P6kcuV
ncgTG1vue1qktPrdyWtXKcY3BrDbbsxDjoQqK6Hm3fETJjyCy5jb3CQDkbZ9K5WKCKC1q66
kCfHmsxiwtMtUqQlt33ZBIA0nbYYGO/JrVV1NGdMMOWxWm3vKXECH9JShStXhqONwDwRg4q
vEUY3oLMOtX25bcqNHVHcM9Ux/Q7s7nYIxjYAbD5muOu5+FfTdLez7KUyPHabzqDZznHqM1
pbjvQaDtvdSNg3JyDbxGkXNJQ+4XSoISo5UEDAxk+edq0LNcU2i8RLiWfG9lcDgb1adRHG9
aWaR3oOu1fUJiz4D0VTkKc+H9AcwtpwE4UFYxwSNxW631gtl1CmYhaRGjoYiIS5+aCVheSc
e8SeeOardPtQWW49VtXsJamwQhtVwEpQQ5hKUYCfDAAyAEjmuJdXILl2lLtjS2YRcJYQs5K
U9q1sDHfNIgadvxoLEerc3QXv2H/tYM+H4xc/J6tOnxNGM6sds4zvUWuqWGl2l/7N8R+0s6
GS4+SlSgoqC1ADfBPGar3ypUFpidaux2YTbkdbwZdfXISp7CJQe+NKk42HlWo3f4YYhMuW5
xSLc+t2KA/jZSgrSvbcAjkYNcHmnvTQ7n29FftaIUyCt3TNcmKKHtAUpfKcYOBt860rtdnr
xdnbjIQ2FuKT+TSPdSlIACQPIAYrRHrjengUFiHVTLUaXGiw3248vTqjLk62mgFBX5MEbHb
Ge2aheepmbwqa65blB+SsrbU5IK0x841aE4GCcc1X8UD5cU0O301fmLA9LcfgqlGVHVHwHt
AShXPY71JHUbUCyy7bZoPsgmp0SZDr3iOrR+qNgEj6Vwu3Bx50vWgsx6x1MIhrhrXBMBMN6
Op749O6Vg491QNSPWPvy2hEX7G9GbYaj+NkMlGClYOOQRn6mqyRlWEjbt3owB3zTQ691vMS
7SZM9+3Ymyk/lFeL+TC8YKwnGcnnGcZrDfLqL1cRMEfwMMttaderOhISDnHpWglORnOBUdq
CyM9XLaZjRvYwuI3CMN+Ot06X0ElWePdUCcg1g/jBFVEhRXLZ4jcSOthJL5CveVqCwQPdUD
XECTgkb4oCkpB1IySPOmhZWutChbWuK882xCdiNlySS7hz4lFeN8dhwK491uLU9TSmo6m1p
BLzzjviOPKPdRwOwAxXPHemc4G9NDqxeoJEbp2VaEtIUl9epDp+JoHAWB6KwM1tL6igLhwo
n2OTHhtnSyX/AHFuqG7qsD3j8+Nq4I4z2pHAFNCxOdYF325hyEpUGXHbYTED50s6MaVJOOR
j9pqf8bYKr09d3bGl2U6tKwpUg4bKRgaRp8wD9KrB/ZRztTQ7/wDGVqVDt8a6QVXD2KSt3W
68QXEK5bOBxnfPnXFkrbdkuuMshltaypDYOQgZ2GTzisf7KNxQB4xmjIxtQKdEI7bVIn3Bt
S571JX5tPzoqB5FLemec0cdqBgb0qB99GaBijijtQePnQGKVFKgdFKnuDmgXHamPlQBRmge
1KijagDxTxtS7etOgfCc5qPenSoGDRSp0BtR24o+lB4oGN6WN9qAMHepDegQG1PFPipDfPr
U2I48qAg43qenesnhqIxjfFYzK6a5FQIxWyuMtKdShpHmaxFJUM44qxOzTEDRUtOM7UYOeK
yQgKPSnSoDfGO1LtT7UY2oFtjGcUYpgbVJKckCgSUE8VkCAMZrMy0tRPhhJx51lShYV+UaT
/8ALtWubMortpkAZwKQJHG1by0IIwjSrH6JGFVrKCTkacGkW2TXTCrONuKiDg5qRGDmo4zt
WximpQX8KQjbcDvUNyNqkkgqIIpcDI49aCSRnJxuKjjJIO1CuaAAnfGaCQODtRsBvzSIKQC
eFcYNGAKB5wNqkcLTlIwpP7ajsNgKM75BwaCPI4peWKko7n13qJ5AFA877iluo4H1p++nIG
Rkb4qO4Hln1oGpJA7Y9KQoB2x99GKB/toIo86Bx8qAp4pbd6ecbUADUj8AHrUcCpEZQDnig
geaO1FHagBzR3pA74ooHRRmgc0BvSIp4p0CoAz6UyB9aMCgXemRvS2o2FAGmKXNMjFAcmg0
qNjQPBIzijFGfnUkuFKFpAGFgAnGTj08qCODQM96OKKAp9sUs9qM7UAKkKj5VMVA0jPNZkt
5G9QSK2WWytYSO9YWnTKI2mwxqOefnW4/4NvZ1LAW8fhFTBahNF5e+NkD9Y/8q5Dzzkl9T7
iskDP/ACFc8RN535OidUrrzQkuuOuEuKJV+wU2WVKRkfdWNOVKJ9Ca3oIDjKxncAKFb7Tyx
0c8dZaK0YV86klsnIxwKyrbLi/UmsmhTSkuaSUEe96Ck2TTWMdRG3asBSQd67K2kakhCgUL
TkHNYn7eShDgUkahmkZI81msuVjajtWypgJOEnVjkisChg+dbInbFCsidjuDmopTlQB++pl
CkHHlVkbcYZSUp2UNwoc1ssSky8MO4S+DhKuAv0+dYmm/AilxXxKBwPKtMJ1KKj89q0TWLb
bItNW+62W1lKhjHnyK1XW0ncV0/GM63pWoDxo/uLI5UOxNaCu4rCkz5s7xHk1FJxjNYzx5V
sODf/KsB5xXREtJZzj50cAg+dBScA42NAHOeRWSGR7qSE49fOjOc52pBWdqD6HagP0cY3zz
UkJK1YH1qI3xkip7p25oIZ2pZwR2qazqIzyBgClgDagicqzj50lJwR61LYbjmkryoEdj86C
dgMDf0pZOMGpAp0n3d+29URHNPtS9aKB57VIjvUaeagKeCCM1HvUk/L60QwPM0yMJGaWcip
nHhj50ViNFM8c0se7nI+VAYoPNLvRnegO9MCkPnUhQGKQVgY86DRigMgUUsUxucUDFIDIo+
vFMDb1oETinn60UuPSgeKMUs0xigNqKR5oGKAooG1BoDtQKO3NKgkketZNicDioDippyMYq
SMqU+8ACPn5V04DQccCQDj9Y1zGt1bmuj43s8NWCNS9hWjJuekNtNRO2G6SUyJOGxhtsaUj
zrVOpMc4OzisfdSG+4NM7pSn0zWUREREMZnczKLafyvpxWeEotLScbZxWFJw6DWzEwfGQdy
k6gPSpaehXu2VIYaUdSyD6jt51KXLhIjKbjkuuLGncYSkf51mbhG4NJaa950Alo/r+aD69x
XOMZSVboORtgjvWmOWZ6z1huncR0gQ2VKG5yNyM/jWwmMAtKnSpSNwQnitZvxI7qAds9gd/
rXWjWyZNeDcQKW5qCgQQME980yW5esz0K03HZpPtaUK0AAAZGOCK0/ZfESlxv4VdvI+VWeZ
Z57TfszseMJKyQpaF4GO5PYfOtSFbJcQOkttuMKBOpXp+kB+z1rGmeOXcStsM7cZqLqDpPK
CNq2IdvU8ouFP5NHxGuwmM3Ect8V5BC5WXnPMZ2SD9N/rUL28mIssMoKGwjcZ78UnNM25Y8
z0URG5cCY+Xc6eM4A9KwJTpIB8qMFxe3c1nLeHVD6CunpWNOfv1Sg6va0oCsBwaTvWdDCl+
K4R7jKcq/wAhWBhiQqY02yjU6VjSmuhcFNMIERkk76nVfrKrXefFqGyseHq5TqcDPetZwEH
fmtpw5ySTWss1vq1Sx43pYpnmlnsKzQ8mkfUUA4yM80xk7ZoAcg7b+dIUxtSwR5UBqOc96N
jS45oJOdqCX0NBGKWo0c0ARnJpEZ4+tSFGf1TvVEBsduaMcjNMjHNKgO1SztUc+n1p9qgD5
UxtS5O9AoJZqXLY+dQqW2gfOgMA0sDTQewoOQOaCNFPvSNAU/pSoFA6KVSAyKBbeWKVPFFA
sbU/Kl3p9uaBk+lLOeKPLegZoCgc0wPOgA80CNAGdqZooFT7UevlRnagXrSp8ijbNAxUgah
UxUGdnkVKS4VLCRwkftrG37pyaylKFKPOTWE912xg+6TxTB3qSm8Jyk5HHypholGoVFRx3z
vT8UsyA4nuNx51EAg4NNe4H3VDbqWe5phzAVJPgrISrHIGeR6iu/eY6nmFzYoQpxPurcHKv
JQ9fOqfFVhWRuRyn9YVYoVxTGWhL4UuG6nGryB5B9RXHnxzFovXv9XXhv4ZrZypBabaZRoT
4uNS1Hkmtlu6ux2ENxyUBsE5Tyo1tKkRw27AmNJeTn8i9j3kjsQa47CHFqUMgBGQonsDtWV
dXjxQxmZiejcbnP8Ah5cJXnCnFKPPfFdaye03m5oiKVpbWnxHSOAnk/5Cq46ythpGrKkkbb
Y2NW+yKNtt0mWU7yGG0pUDulP/AOa08RqtN17z2bsMWtOp8nOuGXOonHQrZt7Sjfy4rJeYD
yorj7yMJz8R5IH/AFxXIbdWqYp5RyULH1UTVlvjqpFqfj6tRBGkDz2/En9la7c1L0iGURF6
2lTI6Ql1CiORmskfLrikBJVqVkJAySayoiPSJnskdBcdGEbDjz+lWuKzbOmbS4tSkOzyMKU
eR/NHlXVmzxTt1mfJy0xTb2Q46tNkYUVJ/lrifeBHwJPYVxtlR0vZJUpRzTuk12Y+XFqJJ5
9B2FYYzoCFtK4Vun51sx0mK8092N7xM6jsxrPma11YBP7KzKXqWNR271idIKjgV1Q0MeDqx
jelt35p+WOaeU6SCn3uxzWQjjvQCc5oHpRvQPIGfM1Gg0wCTtgUC275oyMcUc9qMbUBxvT7
U0pBSSTgDvS37HNAxjPNGNv+tIc9qecjjagWCNqQx3OKeTwKX0qhHg7UduamG1KbW4MaUEA
5O+/p3qFAxz60UDFFQOpf+jBqPFS5R9aAzihWKVM8UEe9HrTpHFAYzRRkkUDnagKYpUwaAI
HIpH0pnilQKjBxnFP0qW4FBDtUgKeM8VLA780CHzp8YqJozt86AOM0j6Uyc0tqBZ9Ke2B72
55HlSpUDoPpSIyKYwKBgb71LIzUKR3NBlCqNZzzWPNGamhsoWcYzzXRh4fy0rgjAVjiuOnf
iulFc8Js7+9jNa8kdGVZ6rjbOnbKiMlclr2lZAJUtRH7BWK42uwykrYaZTBdCcodSSAT5Ed
/xrjxr09G1NOflGlDI749aip/x5CHGsqweQcgV5s48vPzTaXXWacvZx3WXYUpTasBxtXIOR
9K6cGQHUKQ4jWgnKkfPuKL5HCJGrA1cEjvtXW6TZZk5DmMg+8kjkVvy5Y9DzymLHPpOWHPd
tykA6ipTCx+SeI+H0PlWAsAIIcBQ6k4WPPyIr0z2CKyyWkgFCxlSDuD8qrr9ujuSxGjgOJx
lsny7j6V5+Ljufe4dvq0R2cBDS5MF5Czq0I1NnuCOQfpVgkMFuDDjnJKYoW4B28qxRra2i4
OMJXhsKClnyQOf+VdtbKVuEOZT4pGRj4UjitebNG417W2mOY9qqWuwvOR2itOPGka8kcIA3
Ndo20uKJLga8dxSkgjcD9Y/TYV2JchVuhtPqQhK3BlschKB5/OqZPvTxfU2VY2xqHO5yaUt
l4i0zHRhNaYodByRbbL4jMNQChguOk+85jt/wBKqUua9Nk6hqVncJ/DNKa6644sr3cdOcJ5
QPL54rE04thhYyEhR3x39M+VerhwRTxd5l5+bLzdI6QgtKEjLpJWeQDWIqRnKcg9qxrXvud
6gVZ4rtiHKaiSaidztvT59KCcKBxWUIhRTI8+aXPlQFBG+1A5o4oGdhSIB4+6gDfinnJoEU
mj0NM4AwKRFAjzRigD9tPNAcetA33FGQDTBB3x9aAVjbBpEe7kinyTSUdsnmqFtkd6AKBtR
60Cpj9tGKVBKnj3B86iKyZHh985qCNBozmhW1AhtSPpT70jQMHaikPlToDvTHIxSHGaYI8q
CQV2VknzqH40yrPFInegM1InIxUU4KhnOO+KZxnIzjyNABWKec7Gl24ozQPbFPNLajPpQOo
b1KlQLtxQU7ZyPlTxgA0Hcc0CFIGnjbNAxQKjyoIINBoGKXelzTA2oMrY3FbSgdKFp/6Vrt
c5rO04NCkrGxNa7LCCVHWAVEbbHyrbjBQdAUghX80/FWkSCnGfTNbbDjboTHdJSrhJTuFfT
sawvHRsp3WSVGRdLalyOl1S42S8XRg6cYGPlXJtctyE6l9rco2UK7dtt8y1uBRuaG3yMqjF
Qzj1zsflVemYizXSjUlBO2Rgj6djXFi1bmp3h2TPLMX7LcnqP2yMUqKEED3FBWCD9a1Ic1J
akXFbZU6DoSQv3Qe528650Vu3wkx3bmA8t/C3E6c+EknYY4yRvWvc0pgXF2PCeCox99sHyN
aa8PTc1q3+sT0mVxs76HLeyl15tsTHypwKG4A4x+2ugCx7VLlqktluOcNMpOSo4yCr0qtWp
hMyyqkvEhaE6GkDgk53rHdI7cFLcaI4tpTbY9pdJxpJ5+efKuOcMWyTXfX7/wCm7n1XbHPu
sq6SFlLaluKUpQQge6lIHvK9BXEfakPvOPqPvN4Kt9hnat2OIiEumPdlNqWjBS82R4gz8O3
31jnuMxo64rMgSFrXrcWBhPoB99enjiKTy1hw3nmjdpcl5TupSEAkfrEbqqMg+4nbGBgjFQ
UHE/HqzyKbo0tjA3UNz513RDimWqtWfd32pZ2BwNtqDnNIitrA+1KimASNu29AjvR7pHFAP
bnPag8nYj0oBOOCP20EjJxS70b79qBgHPGM0cCg7DmpAt6TlByBsUnb60ETvn0qO9MjFGc7
gUCAydjvTKVJ52+tI7VLSTvt6b0ERnypg42zzTOMnJ3oSpOTk4+lAtuKROeNgaatySMYpDj
FAqM0EEf9KPnxVDB2pH0o+tHp50DHFTHwD51AjfkVMkaAPWoEeaDQaVADBoOKKRNAAjinUa
Y4zmgKY7Z86Xzp5oBRzknvS2NSyjRwrXnY52xUfOgfbbnzppxnfOajT+lBJQ8qjnen+NLc0
DycfKjNG+KXFA++aM7CjPrR86AzS+VHNAxQBopneo70DNL5UcigYzvQG9AxSPNSTQZE7J5r
dioCyUZQc9ld60Bnb51vsEBhRwTvWu/ZlXuhJjhLh8JJHmPKskS13F7S7HiurAOQtIrE3hT
u5OkHcZ59K6/2m5DbSGFZz2/6VrtN4jUdWUcsz1bvUrinfs+RJjuNrTHDbwx8Kh/0Na0dX2
7obUha32tgskALSONR7kcZrRnXeTcCEunbGPKpuXxxENENltLIaOQpI3J9TWiMV4pEa6tvp
I5t+SUpLjsxxEpwBQG5T51oSVLK0FXvaEhOfPHFRbkOOP5cUckYJNZCSFYNdFa8rTa21s6c
dksR0JQjxFhWvQdxqOwzWO+pQzMLEh0OylKK1ttnUEk8J8s/hWjZJ0huQltsgYOvc8kDitR
TLjiHEIw+68sl1KVe/lW6cee43xXD6H/Fm0uqMszSIYJqS6vVHZQ0kEpKdWVAjnOa0jqThK
gog8Ed66cllcKOqQt5t114AE5yd/8ALGCa3Y/TsZ2CiS9LeU/4YedCEZDLZ4Jro9JWkdWrk
m09HDQ24htTmsFA7EbGsUjfbOw4rtSrcmIypskKWFY1Z2VXJeZXp1aTj5Vtx3i3VqtGujSP
unyzS/bUjknvmoE+tdDA04PPFPUANt8/soScHf7vOkcas4yKoArbimVZHFJQ0+7kHyIo0+7
q1AelQNakkjSkDHfO5qGcn0p4xtkfMUYKs4GaCSgNAyvJB4xUElWcJ2ztUnEKCQrScHg1D0
qhn3jg0DABo+E5xqGd896alZ4SB/lUCB33P3UE9hxRyMZ9aCoYAx+ygeAUHPxZqNBHJ70wo
AH3QT61RHmj5UfKigODUsp0Y79qiACORSoGTR3pUxQFT5Sn51CpZ9wfOoBR3ozR+FHagKRo
pUB8qM7U80UBmiijtQA75oG1PJwB2qNBLajngUgKY44oDkUYz86CaWaCQpfKgA89qYB9DQL
NInPeigc0B5U84B70qVBIAqIA5NIjfmj50fSgAaKCCNiCKKBYxTzvT2zRtmgkDuO1bLQw2r
O/pWqnetqMpPC8EetYW7LDFr0p286mHFKUVagMJ796TrKk+qec+VYtO1WNSJFwncmkFDO4z
UdBNZUNY949qvRGyzHEhOE5Sc7eVZAVMPKafTlY48jWFqWpkEI+I7cZpoAAKnFkHGwG9a5i
VSDz0hxHu7JUCNIxiu2FpARILkZnwFFzUhWHDvwAePwrhmVhIH4UNvhSxr3AHesLU2yrbTJ
IU/N1vAZbb4AGNIJqwWd8pfZysrRMgrZWk7aSkHb9mRXIt8wxiQ2BhR3B3yPKurenmI8OCw
ykNuoQpxWnkajsPurnzRNvBpux6jxMcKM22348mQiTFSkKw2r3znYJPlXKWtUicpCFYRudI
4SK6Tb0C57yh4AQ2G8t4TnHc1zI4bjLdBKihxWlKsYynzq45nrvul4jppz3kBKzg1iSACMk
4745rdlKZU7hvOPOtRacHzrtrO4aJIlJ4B24qGN6l9KRJPFZoQ5xQCRtRx3pdsVADyzgU+N
8ZHFI4G2aeD8h3oIk5780bYoIIOKR2OM1RIYGR50sZG5oG5yOaaQoq0pGTUCIxR6d6njYnG
ogdhx61jIIoJEjYYqJpU+KoOe+P86VPBxnyoHNAUqfrRQL5U+9G9FAVL9AfOoVkI/Ip45NB
Hmjtig7U+1QGajUid+KVAAU6VFAU+1Lin2oFg+dFHaiged6B6mlRQSPOTvSoowaAz+yjtjH
1pYooH2pCnzSoCjtRRQFHyo5owaBnON6O1Lij8KB+vc0qf40Y70AN+ayJODnvWKpZIxSRuJ
kAI0njOTSU4woZ8PHoK1tYIANPU33zWHKu2UONjIDYNRLinOdhWFSwPhFAWTViBm1BAwj6m
oa81DNPjestIkfSkDvRnI9fOgYzt99B0ImkLSpw4QDv5/Ki5T3J0xbuNIwAB5AcVgWQEtoB
x51iccGrCU/9a1RWJttlvppNBKFbqGPLNbz61y2EKW9kMpwlIHArj6jmthhxQBA71bU80iW
fWkx9AAyFZFa7pBUc1JKilCuKxHcetZVjSECRnGRnY+tB4o7ZzS233x/nWQX+dBB3ztSOxo
weTQAGcY3PlRj3iD2PNLGO9POB+NA1pSPh+m9GwBFH6IGPXNGCfuoBA94YA+tGSk5BwRST+
JqakJCR7w1dxQY/eHG1BJxjOQaQxnenxtVCGaKZ8qBQIH50d9qKBk+fnQHHyoFFFAUjT2pG
gB54rNlPgcHOrbesVTPwDfvQI0847Zpd96MGoDvxSo70UDA5zSp0d96DN7LIzp9ndzo148M
50+fy9aRiyAyHlR3Q0eFlB0n616X071XZY9gt8qdJQbhoTanm1HcRyskr+QFRjdQWJ7qaRY
X5qE2BqIyww8pXu6mVBeof0jkU2rzdMGWVqbEV8rTupIbUSPmO1QDDxAUGlkKVpSQg+8fIe
vpXp1366gIiRr5bn0C5z5TJmMoO6G2VHY/0hiugrqDpKI4uIzKZWxbM3OKsKH5V9WslA9Rq
TtTcDzKw9PTeoLr9nxwlpSUqW4t0HS2lPJOBn6VrP2yS2qQpltyTHjrKFSW2leGcd8kbfWr
X0hcPsW/rnSL0wn2+3vuuKbe+FwjKUr/AJ2dwK7vTt5tsSzxFTL+y97RCfDyZEkgodXn3fD
Awd99SqbHmrcCY414jcR9aNOvUlpRGnzzjis8ix3CNZo13dYUmJKWpDasHJx3PkPLzq82Tq
mPDV0bG+1ktRY8dxM5vXhKSdWAv9lFsv8Abk2awqm3NpcW33F0yYinMqKCT4agj9JKdj6U6
Dzx2FKacbQ5FfbW4MoStsgq+W29NMCYVISIcgleSkeCr3sc423r0iPe48NURq9dQRbo+u8t
yWHkO+II7IPvKKse6D+rUf45qMFZF7w9/GEFJ8TcRc748kUHm7cZ944ajuuHOn3EE7+W3em
1EkPrKGo7ziwcFKGySD5Yr09Mhx+09VPWW7R4JdvKCxJLobQQR2V2zWK69UQ48fqh61XNpE
x5ERCHmVBKnnAMOLR5/OiPPpVpdjNxloX7Qp9nxVIbbVlrfGFbc/Laslu6eul1uJt8eI4mQ
Gy4pLqSjSkDJJz/APZq9Q+pYEeNFcTc2kSG+nXWdWrcPlWQn+l3rJZuqI6p3Trsi9IRINqf
YlPOO4IcJ/JhZ/aM02PMPDWHC2UqC86dOPez5Y86ymDLDxYMR8OgZ8MtK1Y88YzirT00Yto
6iZuVzvEN1x4vteKlZcLTuCEuqOOCTsfrXStzkn7dtqLr10xrYaWXnmXgVIRkfk/G/SKv2C
mxQXWHWCEvMuNKO4C0FJ/bWLFWn+ECfLuV+EqTOhSUqbwwiI94qWWwdkk4G55qrelA8089q
jT35xQBzRSJGPWjnvQH1FGMnaptrU0sLQdKh3qIGB6UEaY2NKppOM980CFS2HFInPYfQUqB
0AkGl9aBQZSoc1jJzSzniigVZmxhClelY0jO3NTWdg2PrUkNGNBKj8qhTURgAdqjmrADx86
R34pjY78elBx2FAIBUoJ2yfOjAwdwaCBnPY0AHWEjk0Bv2pEAf9aNwcd6fPbFADAH40wMjT
xjimVFXYAgY2oOM7bkdqBBJIykEgUHfJAO3OKCTnAzmkT6880Cx2+tLHcffQUkDV2p7Y9KB
c0ykgZ3+dGP+lLUodyBVC286fbI+6hStSicAZ7AbUs80BmjbFI0ZoGaVFFA+1S20fWoVMY8
PfzoA7UDYUbUdqgVFPvS5oDFS5O1I0xueKDZZtc6Syl5iI662t4MJWhOQpwjISPXFbb/AEx
fI0tiE7apKJEjPhNlO68c4xttXf6bu0WF03Eb+1GYUlu9JeClp16E+ERqKe6c7Gu+zPs8W8
2aQ/Ot8d8SXlOtRJinIulSCPEOfgKicYFNqoD3TN7jyWIz1qlIekEhlBRu4RyB51pLgym4y
pK47iWUullSyNgsb6fnXpcW7WuC9ZELm22IuPOdd8KHJLzQSWyNalK3BzgAZrj9UXu13fo1
p+M423PlXDxpkZJxpWEFJWB5KwD9am0VL7DunsLU77OkeyvKCW3dHurJOAB8ztWy70nf2Ft
Ids8ttT6/DbSpvBWrGcD6CrY7e4X8RX3X34ypb1tbhNJZk5USheQC1j3SBuVZxUIt5t8Lqm
zRDdEiDAiEeP4mUOPuIJVrPkSQk+QFXYpU+2TbXJMadGXHewFaFjkHgjHIrZkdOXqIY4k2y
S2ZSglkFG61HcAY7+hrv9STrA/dGBKecdUzAaaAtrqSxHcGcpSVblI2PzzVql9SWVFzgSF3
WIUGeXEuMuaitJZ0B54foqB22+6m4V5bPtsy1SjGnxXIzwGrQ4MbefyrM9YLvHjMSXrZJQ1
IIS0st/GTwB8+3nVgv0mxhm2wJ8l2a7CgFtTsB1Kk+IVlQBUrkAHt51bE9R2WMYEl65Rls+
PFIW25qce0tlKi6n9HQTtjH1ojz5Nq6ma1WAQpifaCH1RPD+PHCvp861YvTt5nSHo8W1yXn
Y50vIS3u2fI544q33JMN+729MS421iWiMpUiOJa/ZXj4mUthedtQ94jOM10k3W2PXi7pVPt
si3vzUOzFyHlIc0BvBLWnAUAcgd6m1eatwJjrEh9qO4pqLjx1gbN5OBn61mt1lud2Dht0B6
SGhlZbTnT/wBfSrnFvXTA6HutpjS5DGpkKLbradT7niZyDnfYAY7Des3R9z6eiNOohyvBQJ
bDy27o8lJQlIOp1sp5UNsA/cabRSGbDdZEF2czbpDkVrV4jyUe6jTzn5VhgWqfdXFtW+E9K
WhOpQaTnSPOru1cLZJ6afYmToLkJpMlTag6pEwvKXlPujY6vljFa/SsyypXKhxnS1FdDDro
nyksLLiF5yhSQQUjkg7mrsUZaVJWULBSpJwQRgg+VL9tdPqWZHuPU1ymxN2H5K1tnGMgnmu
YRQImnzRQeaBcUCnjuTRQCifL6UCnmljfagMUxvQAf+VL6bUDztRmjHpRigQyafypAUwPKg
M+g4qSUEgc4NNKBnKjgVIns2o4H6VTYD+RGOVnsO1Y8dyd6eAngZzSJpADxzSIA4ozQdznF
UH0oHnS709h61Q8cUE7+dGcCjbO/HpUAcEA4PkaY+HAGx4x2qOMbb08n5UEgkFQ3x5/Olxv
jI4qSEa9sjbkk4zUTgE4J2oJoQgoUVr0nGUDTnJ8qh7oztv5VHUoJwCcUAau/wB9A8kqOTS
wCPi+lI4A9aWaCXOd6W2Ns0vnxSHHFUMinwflSzTB33G1AK5+XlUcUyRxiltQAoNPFGB33o
FvUwfc+tLG3H3U/wBHjvQFPgUu9PmoDvSIp96XBoGBWSOlKn20ncFaQfvFY+dqzRv9JaH/A
MRP4ig+kGujemVMoJsUHJSP/QjyrjdSdPWG2NxzFsVuBcLmrVGSfhbUoftAq5sfmEf0R+FV
zrT8zE/+t+6VVnsrz2Y7DZndQNJstpCIEcLYHsadjlI38+TVvldP2Fox9Nit35S3OyFZjj4
0hJH03NUu4D/tLq7+yp/xIr0Sd8UT0s7/APhRWMSOY7YbEhNuIsNtzIguPuH2cbqSgEY9Mm
tK4W21Qk9OGPZbaj7RP8oHsqTq9zO2eN67cn4LP/dT37tNcy9fB0b9f3VJmRssWazLRYyqy
24+2tLU9/Jk7kIyMeW9VPqB2Lb7QzJjWi1JdWtoKJhoIIU2VH9tXiP+b6Z/s7v7sVQurf8A
Z+P/AFjH7k0mR02GLeuGw4qy2vUuOhw4iJ+IsKWf/wDYCu3ebDYoVugyGbFbfEfSorJjg8N
KV+IFcaN/q+N/Y0f8KurP1JtZrX/Vr/4ddI3oVG5RbXF6og21uw2r2d+D47gMUZK9Clc+WQ
Kdsi2uR1XJt7litfgsQPHRiKMhehJ58sk1K9j/AL+Wz+6v/KXTsn+3dx9LV/5aam5Hdtlls
0pSQ7ZLcf8AstqScRkj8orOT8tuKr85uAzd+m4ybLa/DuEdDkgGIkkk848qttl+NP8AcbH4
Gqjcx/3h6N3/APU2/wDOrsLpFq33l0CbZbWr+VONe7ESn3Q0pQ/aBVh6YsFiu6HTMsVuVpZ
ZWNMcDdQJP4VXv4PT+WH9ue/cKq39Cfm3/wCzxv8ACqkTIoP8L9ltlmetYtkBiJ4qXNfhJ0
6sacZrzU/SvV/4cj/KbP8A0HfxTXlBrJBqzzQSKVFQPNHekcjaj51QxUuRt2qHfimD61BLg
etSyjI+VRKgOBTQ4EuBRSFgb6TwaBZGd6fu9iTUSo/LNGTTQl64oBI9Khq9aOaaEyrg8/Oj
UM+8TioUetAydzg7UqKDQOlRmgUBmnQB+yg+dBIE8EA0DAzqJ/60s7f5Us5OcUDG/HPrS4q
Scb5yFdqR8uaBqdWWw2T7oOahyB8+aDzR9aB5GMftqOTjGadKqF+NHaig0B8qeKVPegDvR2
oJ9KKABGcmjGN/Ontp5GfKgcE4oI96dPG2aVAGpD4cY71GpYwn60Bjeimdlc0cnc1AHnilT
xg0jigdZo3+ktf1ifxFYRWaKP5Uz/WJ/wAQoPqpn8yj+iPwquda/mYn/wBb90qrIz+ZR/RH
4VW+tPzUX5P/ALpVWeyvObh/rLq7+zJ/xor0Of8AHG/uZ/8ABFeeXD/WXV58o6f8aK9CuHx
Mf3M9+CawgY5Xw2n+6Xv3aa5l746OHor91XSln/VX90Pfu01zr3z0d/RV+6qyOoz+b6Z/sz
v7sVQerduno39Yz+4NX5n4Omsf+6u/uxVB6t/2fi/1rP7ipI60f/V8f+xo/wCFXVn6l/1Rb
P6tz9wqqwx/q9j+yI/4VVWfqf8A1Tbf6tz9wqrHYVW9/wC3tu/ur/yl07KP+/dy/uo/u00r
3/t9A/ur/wApdFm/27uo8rUf3aakC1WbZf8A/Y2PwNVK57dR9HDyht/gatto+NXpY2PwNVK
5/wC03Rw/8E1+BpPYR/g8/OD+2v8A7hVXDoT80/8A1Ef/AAmqf/B58Sf7a/8AuDVw6E/NP/
1Eb/AasCmfw5f6VaP6t38U15TzXq38OG820f1bv4pryo7VUIcUqKKAJJO5J+dFFLvVD+lFG
TQT3xQGQT5U6j3qWTjFAUUqe3/WoCjj60Ud6oKDxRR6VAYo0kJ1YIB4NHB35o/CqEOc7bU8
0tsjNHyoJCjJB228qjTNAySfnS77Ubg1Ic1ADOMijAzyPmaPd3xQcjBz91AgBk5IGPOlTO9
L5igVMjB3oP7KXHyqgpd6Y+QoOKAFLNFHeglSINFOgjTBopjigMZ+VB2PNMAkkgcc4qJzmg
Y3zUgAUE7bGogeVTT8HONxQJXxUu1NW53pdqgZO9I5pnmonmgkNqzQ/wDS2f61H+IVgFbEM
fyxj+tR/iFB9VNfmk/0RVa61/NRfk/+6VVlb/Np+Qqtda/mov8ARf8A3Rqz2V5xcD/2h1f/
AFCf8aK9EuXxs/3K9+Ca87uH+sOr/wCqT+8RXolz+NvzFle/BNYQMUz/APlf90Pfu01zb58
fR/8ARX+6rpTubb6Wd7/AmubfvznR4/mL/dVZHVb+Dpr+yPfuhVA6t/2fi/1rP7ir+j4Om/
7G9+7TVA6u/wBQRR/8Vn9xUkddn/QGB/4RP/CqqzdUf6qtv9U7+4VVZa2gs5/90T/whqzdV
f6st39U7+4VVjsKre/9v4W/Fq/8pVSs3+3V39LUf3aKje//AOIMT0tJ/dKp2Y/9+bz6Wo/u
0VBarR8S/SyMf4TVTun+1HR4/wDAtfgatdp5d9LIx/hNVO5/7VdIf2Br/CaSIfweY1IP/jJ
H7g1cOhPzL/8AURv8BqofwecIP/i5H7g1cOhPzL/9RG/wUqKZ/Dj/AKdaP6pz8U15Sed69U
/hyP8AL7QP/hOfimvKyayRE06O1KqGaXr50+3NHegN6PxoooA5ztRmjODTOMZG1AbEc8UuR
TQ4ptxK041JORkZFJaitRUeSc7DFAZoFKnjNAxvvTOCdtqCNBIJBphBxqwCKCIHqM0hTO2e
9LNAUdqNqedt99vuoCjHByPlSxToGOKekkE+XO9R2oznaoGBRjGN6VGaAPpRRS3qhjmg0uD
T3NAZyeB9KWPnS77Ub+dAY3oop0D78U8fdURmpDviiDAJoOBR9aDz7w48qB5B3IpH0qJ9KN
R8qKeMVNKcpPHI3PaoA1kxlgkA51UCUccDnvUTTJzjzoxmoFneltQeaM0DrLGOJDe/6aePm
KxVkj7yG/6afxFB9WR/9Hbz+oPwqvdaD+TxT/Od/dLqwx/9Hb/oD8Kr3Wh/k8T+k7+6XVns
rze4j/tTqzt/IgfrlFeiS9/s/Pe0P59fdRXndx/1p1b/AGIfiivRJmxgelof/wAKKwgY3d2
7GTuTbHc+v5JNcu8/mOjCdzq5/wDp11Hj+Tsh/wD6W9+6TXLvP5noz+l/5VWew6kb830v/V
Oj6eHVC6sx/F2Of/iMfulVfYv5vpf+qd/d1Quq8np2Pj/2jH7pVSR1Yh/7Oh98xG8//wCM5
Vo6g3sdpzudJ/4ddVaJtb4g/wDCN/8ADOVaeof9R2n+ir/h10jsKnev9uLNzk2savX8munZ
P9v5Y7G0jPr+STzSvX+3Vn9LWP3a6dk/2/mf3T/5SaQLVYd1tA75sjOfXmqhcv8AXvRZPJi
tjP1q32HZbX9xs/51Ubl/r7ov+yt/jTyC/g9/0jGdvtB39yurf0J8D/8AZ4/4Kqofwff6R6
faDv7ldW/oT4H/AOzR/wAFUgVD+HMDxrMcb6Xd/wDdryY16z/Dkfy1n/ou/wD7a8nrNEaM5
FP0oO1AqKKKA+VFFFAfWmDvvx6VGnQPHlR2o/zpUD70xtwajTG5oA5zRmg7ml3oHQe2/FKi
gdAxR2pbYoH8qN6O9HageaYNR4pg+maBk70s42opc0DoxmgYJOaMjG+9AeYpUzgCkeeaANL
B5p9qVAHHbPrRj1xRyd6Y9eKBjJHO1M5AHehRA+EEfOlntREhg/Oonamc0j50UblOcbUqCa
DigDU0H8ngHcnioVkSMNbeflQRWSVcUfjQeaeB+jknG9QRJ3ooONVI80Eh51ljbyWv6xP4i
sNZov8ApLW//pE/iKD6sY/MN/0R+FVzrX8xE+b37pVWNn8yj+iPwqt9a58GJjze/dKqz2V5
zcf9adW/2Qf4kV6HO+KF/dD/APhRXndxH/afVv8AZR/iRXok7ZUP+53/APCisIGN/wDN2T+
63v3Sa5l5/NdGf0v/ACq6cj4bL/dT37pNcy858Po0ep/dVZHUjfm+l/6l393VD6s/2eYx/w
C0Y/cmr5H/ADfS/wDUO/u6oPVuf4vRv6xj9yakjqxf9XxNv/VG/wDhnKtPUX+pLV/RV/w66
q0X/QIv9kb/AOFXVp6j/wBTWsfzF/8ADrqx2FTvX+3Vo/usful07If+/wBN/un/AMpNK9/7
d2r+6x+6XTsg/wC/0/8Aun/yk1IFqsX5xv8AuNn/ADqo3Le/9Gf2RurfZBhxPpY2f86qFz/
2h6MH/hG6SF/B7+eH9vd/crq39B7tv/2aP+CqqH8Hn50H/wAe9+4VVw6E/Nvn/wAPH/wqpA
p/8OX5+z/0Xf8A9teTYGa9X/hz/wBJs4/mO/imvKazQqVPFI0CNOjFFAGijtRjegKkdOkAD
3u5qNGKAoFGKKApg6TtS4ooCiiigKZopUBnFPHelRigKf40Cg5BBoDfFGSKCSTnuakklJzn
B+Wc0EfrTHyqRIHCRxvRnbP4GgX/ANkUthUgRUecCgRJxQMZ3++mQdzjao0DPzoPGDnajbz
qQz8z22zQIAcHb1o0gkb4z50ftoztQMbHzqJOKW9PJNA8+dGc7jakc0A4x6UB91InH1p0sn
NAds1kQcN7+dYqyJx4W43zzQClfo6QN+RRv50ylJTnJyO1LfH/ADqAPNRzvUiN9qRoCs0X/
Smv6xP+IVhFZI6wiQ2tRwAtJJ+RFB9Ns3+F7UiHh74wx43hnwi5j4NXnXO61P5GJ/8AW/dK
qsN9VdJr6iQ8L6WbeysSVNEqKHnyOQnGQByfM1YX+vuhpYSJF2jOhOca21HGRg9vKpuFcm6
9N2mIbjMmOXLRcmEB1xpkKQ3kpOx88gV3rs7bIbzCJLskFEFTStDWoNtrwnWry3Fcib130l
LvMALvDBgxkqdI0qx4owEZGOwJIrjdUdYdO3G5+K3ckyAhgCItlRSGnNWSXAR7yeNtxsdqb
gXC6m2W92G1JekExoa2yW29QS2QElavLite9RLWyq0tvKmum2NF5Ps6ArCNOnUv0+VVbqfr
Hp+4TW3PtJEoIjaWFR1FAQ9nJK8jdOw23Gx2rZu38IFjYmOPMzmZpl28RlFokBtYJ3II+H3
v2U2LPMdtdsRatS5Lwix1rb8JGr8kUgFavQA1zb70lZZFpjNvzZelxxvwQyAVukI0gAY8tz
Vcv3V3TMpqEz7cJrUaH4TYaKmy29sNRyN07Db9lZr11p07KXBkOz2562Yha0tLW14T5A/KD
YbdvSpsdb7IZZvzNmS4vwk6GNZxqx7MsZ+ddlxcC9SmLKpM6O9FbUoa2dIKdJbySfnt51zo
HXXRbTEd2XeYrs5tCfEf8JeVLCcE50+WRXMg9fdNL6nVPbli3trQoS1OLKhIOwRgAHjz2q9
B1f4v269dSNzW3Z6Vw2VRNRZAaVpBQfe89zWxb+lrcz1TNkNTJDkj2RLLqNA0pCkgDfzwnO
PWuLB636VR1GqVGnNQIoDnjFS1H2pROxCADjfJzzvUYHWlot9+U6rqeE9CeLrrxDSwpSiRp
HzA2HoDTcCx2921NXQQWnZJX7P7AlxSPcUWxuAf1sH5VoHp62XG/W8NruBXZkiOHA2PCJSM
+8fPeq3B6x6fa6nE9dxQl4yHFPyiVFpxkj3UpRjIV8O/odzXQT1z0ovqdMyNNagtNrUX5BU
r+VZGANAHng5PlU3A3bNaLLYJymI8qa6UyXMOuNDwi6Wyko1Ac4J+tb3Qf5p/H/u8b/CquD
/GjpJ7qTxRfvCtzThkqaUVFDz57gYyANyfMmu9G686EhgiNdojWQAdCFDIHHbtVjQp38OZ/
lVn/q3fxTXlFeifwt9RWi/ybaq1Tm5YZQ4HCjPukkY5HpXne1VBnBzgH0NB8/woowcVQqdL
FOgKO9FHpQLvRinRQKiijigdLviiigfpS5op/hQLNMGlRQPtQNqKMYoHjypYoxvzRQFGcHI
2NM8g5G/lSzvxQPsN+aMnNA3FBHpUBilnHeijtVD1K04zt5VGnnHFAGc0Co2oxzTA3xxQHf
NMmkfnRnA4oDG3pRxwaY97cmjFAseuaCMYFSxtsefKlQLilTxt3xSHnQGwPY71NJ/JketQ2
zUx7rZ3zuMEUC5opk0u3FQdibZEs2xy4tPEtIkeAW1DfOM5zXHOBRRQA7epxTIwrFFFAuDi
meKKKBcHmltgUUUD2HNGQTtnFFFAHAo2zRRQFKiigNsZo2zRRQGBS2oooHgZoOMZooqhZFG
dqKKBjFP0zRRUCwPOgY+6iigZwDSyKKKAGDRtRRQGBn509sAjNFFULbFG1FFAhjc709uKKK
BbcUCiigkAPvpHHrRRQB2pZFFFA84NGQDRRQSSQDkDOOx4pE70UVAsj1oooqg2xmjAFFFAx
ucd6R5xRRQAO1MYUQBmiigWQD3pgg+dFFQG1AGo80UVQwnVtngE1DbON80UUB3xU040H57U
UUCVjNPO1FFSR//Z
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0