%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/320.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>Dragon</last-name></author>
            <book-title>Untitled</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>Dragon</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>32e62bd9-4cfa-4a92-8275-a70117c6a3f9</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2007</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p>Strážný otevřel ústa k varovnému vý­křiku. Morgis po něm skočil a srazil mu meč stranou.</p>

<p>„Předvedu ti, k čemu ti je ta tvoje moc!“ zavrčel D’Rak za zdi.</p>

<p>Strážce vyklouzl z drakova sevře­ní: „Poplach!“</p>

<p>Morgis ho probodl, ještě než muž stačil znovu popadnout meč. Vévoda vyrazil ke konci zdi. Ohlédl se a spat­řil Freynarda, jak mizí za rohem. V tu chvíli všechny ostatní zvuky přehlu­šil D’Rakův šokovaný výkřik: „U Ničitele!“ Po výkřiku následovalo od­mítavé zaskučení. Troino zaskučení.</p>

<p>Ohnivý drak</p>

<p>Ledový drak</p>

<p>Vlčí přilba</p>

<p>Stínový hřebec *</p>

<p>Připravujeme</p>

<p>Richard A. Knaak</p>

<p>VLČÍ  PŘILBA</p>

<p><strong>FANTOM Print</strong></p>

<p><strong>2006</strong></p>

<p>Copyright © 1990 Richard A. Knaak</p>

<p>Translation © 2005 Hana Vlčinská</p>

<p>Cover © Jan Patrik Krásný</p>

<p>ISBN 80-86354-61-X</p>

<p> <strong>I.</strong></p>

<p>R’Dane zachytil nohou o vyčnívající kořen mohutného dubu. zakopl a spadl přímo na ústa. Ne že by byl nemotorný; bylo prostě nemož­né myslet na cestu, když měl člověk v patách běžce.</p>

<p>Už je slyšel. Ne zvuky velkých tlap s drá­py, které s každým krokem hrábly do hlíny, ani cvakání zubatých čelistí, ale spíše netrpělivé vrčení, jejich hlad. Běžci byli pořád hladoví, stále prahli po krvi a násilí. Nebyly to snad konec konců <emphasis>pravé </emphasis>Ničitelovy děti?</p>

<p>R’Dane se posbíral ze země a znovu v duchu úpěnlivě volal ke svému pánovi, tomu skutečnému. Nemohl za to, že poslední výpra­va do Snových zemí skončila naprostým a čirým krachem - no, ne­mohl za to úplně. <emphasis>Vedl </emphasis>expediční vojsko, ale celý plán schválili jeho nadřízení.</p>

<p>„Hni sebou, hlupáku!“ řekl si v duchu. Teď nebyl čas uvažovat o minulých chybách. Teď byl čas utíkat a utíkat a doufat, že bývalý nepřítel možná -jen možná - bude jeho záchranou.</p>

<p>Bylo mu záhadou, proč doufá v jakýkoliv zásah vládců Sirvak Dragothu, ale v jeho zoufalé situaci byla jejich pomoc jediným možným řešením. Nikdo, kdo žije mimo Snové země, ho nepřijde zachránit. Na tomto kontinentu teď existovaly jen Snové země a ří­še, které sloužil dříve, ta říše, která teď žádala, aby zaplatil, sebra­la mu hodnost, ponechala mu jen R’ řadových vojáků a vypustila ho jako kořist pro běžce v závodě, který, pokud věděl, nikdy žád­ný člověk nevyhrál.</p>

<p>Když se rozbíhal, ještě o tom přemýšlel. Nejhorší na tom bylo, že dokonce ani nevěděl, jestli je blízko Brány. Utíkal směrem, kte­rým podle něj ležely Snové země, a doufal, že ho někdo zahlédne a uvědomí si, v jaké je situaci.</p>

<p>Běžci se přiblížili. Měl pocit, že cítí na krku jejich horký, smrdutý dech.</p>

<p>Pán Smečky a hrstka jeho pomocníků seděli a pozorovali osamo­cenou postavu, klopýtající zalesněným územím, které oddělova­lo východní oblast Aramitské říše od okraje Snových zemi. Pána Smečky občas něco zaujalo a naklonil mohutné, ve zbroji oděné tělo dopředu, jako by na něco čekal. Všichni pomocníci, až na jed­noho, následovali jeho příkladu v naději, že i oni uvidí, co jejich vládce tak zajímá. Jen jeden pobočník - jediný, který stál - vypa­dal, že ho události zobrazené v držitelově krystalu nijak zvlášť ne­zajímají.</p>

<p>Místnost byla tmavá, aby byla scéna v krystalu co nejlépe vi­dět, a lidé v komnatě vypadali v té tmě jako hrůzostrašné přízraky, protože celá jejich zbroj byla ebenově černá a ladila se stíny. Pán Smečky se fyzicky nijak nelišil od ostatních, kromě toho, že byl neuvěřitelně velký a měl na sobě dlouhý volný plášť z vlčí kůže. Žádné jiné symboly svého postavení nenosil. Zbroj byla hladká a poddajná - velmi dobře vyrobená - a pokrývala každičký čtve­reční centimetr jeho těla. Celé roky ho neviděli bez ní, a kdyby se jich někdo zeptal, nejspíš by si nikdo nevybavil jeho tvář.</p>

<p>Znovu se předklonil. Nikdo z přítomných nedokázal přesně říct, co si Pán Smečky asi myslí, protože stejně jako ostatní nosil vlčí přilbu zakrývající tvář, symbol, jimž Aramité uctívali svého boha, Ničitele. Hladově vyhlížející podoba vlčí hlavy na přilbě znázor­ňovala jen představu o tom, jak bůh vypadá; jen Pán Smečky a je­den další člověk možná znali skutečnou tvář božstva. Většina ostat­ních ji ani netoužila znát. Úplně jim stačilo sloužit Pánu Smečky a o víc se nestarat. Nebylo divu. Jen málo jich mělo odvahu, na­tož sílu vyzvat ponurého diktátora. Stačilo srovnat fyzickou strán­ku; vůdcovy paže, dvakrát silnější než ruce kohokoliv jiného, odhalovaly sílu, která by dokázala roztrhnout muže ve dví, ať ve zbroji nebo bez ní.</p>

<p>Jedna postava v přilbě seděla stranou od ostatních, ruce nad krystalem a řídila scénu kolem. Muž neměl žádná označení, která by ho odlišovala od zbytku, ale přesto byl pro všechny v místnosti nezaměnitelný. Držitelé už byli takoví. Nemohli být nikým jiným.</p>

<p>„Jak daleko je od odhadovaných hranic Snových zemí, držiteli D’Raku?“ zavrčel jeden z Vůdců.</p>

<p>Držitel D’Rak byl kromě Pána Smečky v místnosti jediný, kdo mohl v případě potřeby porušit tradici rady. Zatímco ostatní muse­li v průběhu těchto setkání nosit obřadní přilby, on směl mít otevře­nější přilbu s vlčí hlavou nahoře a ne na obličejové masce. Vzadu z ní splývala kožešina. Mimo radu dostávaly tyto přilby přednost, protože v nich nebylo tak horko. Tentokrát si D’Rak, mírně obtloustlý Aramita s knírem a dlouhým srostlým obočím, vybral ote­vřenou přilbu, aby se mohl lépe soustředit na práci s krystalem.</p>

<p>„Možná už je za hranicemi; u Snových zemí se to nedá přesně říct.“ D’Rak nedokázal skrýt rozčilení v hlase. Pán Smečky ani jeho pobočník, který stál vedle něj, by se tak hloupě nezeptali. Ze všech lidí v místnosti jen oni chápali, jak je obtížné vytyčit hranice místa, kte­ré existovalo zároveň myšlenkově i geograficky. To býval R’Danův problém; choval se tak, jako by nepřátelé byli na nějakém přesném místě, jako bývali, řekněme, Menliaté. Menliaté byli přesností posed­lí a nakonec je dokázalo vyléčit až dobytí. Vládcové Sirvak Dragothu naproti tomu ovládali území proměnlivé jako mlha.</p>

<p>„Podívejme se na běžce.“ Dlaň, která by dokázala obejmout <emphasis>obě </emphasis>D’Rakovy, se sevřela, což bylo jedinou známkou rostoucího zájmu Pána Smečky o štvanici. Na druhé straně <emphasis>hlas.</emphasis>..</p>

<p>Při zvuku toho hlasu se nejeden člen rady nepokojně zavrtěl. Dokonce i držitel se zachvěl. V hlasu Pána Smečky bylo cosi, co zneklidňovalo i ty nejhrozivější Vůdce a Velitele. Zněla v něm ozvěna, jako by Pán ve skutečnosti seděl někde jinde. Jedinou vý­jimkou ze všeobecného nepokoje byl znovu pobočník, který stál u Pána, ale o tom se konec konců taky vyprávěly příběhy.</p>

<p>D’Rak přikývl, něco zašeptal a mávl rukou nad krystalem. Držitelé byli sladěni s příslušnými talismany a D’Rak, jako jeden z nejstarších, ovládal Oko Vlka, jeden z nejmocnějších předmětů, které nájezdníci měli. Oko Vlka mělo mnoho schopností a on právě teď využíval jednu z těch nejmenších.</p>

<p>Obraz se přesunul. Nejprve vypadala scéna jen jako tmavá skvr­na; dokonce i držiteli chvíli trvalo, než si uvědomil, že ta skvrna jsou ve skutečnosti běžci. I když zaostřil sílu krystalu, nijak zvlášť víc podrobností neviděl. Tak to s běžci chodilo.</p>

<p>Tvor připomínající vlka na okamžik zaváhal u kořenů stromu, zjevně na stopě kořisti. Byl tmavší než zbroj jeho pánů, tmavší než noc. Neskutečně dlouhá a úzká čelist se otevřela a odhalila lesk­lé tesáky, které ostře kontrastovaly s jeho postavou. Jazyk, který se podobal spíše hadímu, volně visel ven. Tvor natáhl tlapu a zahnu­tými drápy, dlouhými jako lidské prsty, zaškrabal u stromu. Drápy snadno prořízly kořeny. Podle toho, jak byli běžci stavěni, by ne­měli být příliš rychlí, přesto bylo jen málo jiných tvorů, které ne­dokázali chytit.</p>

<p>Přidal se další a pak se k objevu připojili ještě tři. Nedalo se ni­jak rozlišit, kde jeden tvor končí a jiný začíná, vypadalo to, jako by se vzájemně promísili. Jedinou zřetelnou věcí na běžcích byly dob­ré čenichy a veliké čelisti. Chvílemi vypadali, že jsou vlastně samé zuby a drápy.</p>

<p>Ten, který objevil novou stopu kořisti, vyrazil směrem, kterým R’Dane zamířil jen před jednou či dvěma minutami. Vzápětí se k němu připojil druhý běžec a pak ostatní. Tvorové vyli a štěkali, aby přivolali ty své společníky, kteří byli dost blízko. „Vrať obraz na kořist.“</p>

<p>„Ano, Pane Smečky.“ D’Rak přesunul sílu v Oku a znovu po­sunul obraz k prchajícímu muži. R’Danova tvář, která byla, jak si D’Rak kysele pomyslel, příliš drsně pohledná, než aby mu to bylo k dobru, teď představovala studii strachu. Běžci už byli jen kousek od něj a útočiště nikde.</p>

<p>„Jak dlouho už je venku?“ zeptal se Pán Smečky skoro nedbale. „Víc než den, pane,“ odpověděl jeden z velitelů.</p>

<p>Mohutná postava se pohnula a očividně se zamyslela. Neuplynulo však víc než několik vteřin, než se Pán Smečky naklonil zpátky k po­bočníkovi za sebou a řekl: „Skončete tu hru hned.“</p>

<p>„Pane.“ Jak se pobočník zahleděl do krystalu, vlčí hlava na jeho přilbě se sklonila. D’Rak potlačil rozčileni. Jako všichni držitelé, ani on neměl rád, když si někdo nezasvěcený, a obzvlášť tento ne­zasvěcený, hrál s talismany, ke kterým byli připoutáni. Pro držitele byl talisman jeho životem. Pán Smečky však poctil zabitím tohoto muže a starší držitel s tím nemohl nic dělat.</p>

<p>Běžce cosi zneklidnilo a začali zuřivě výt. Pobočník Pána Smečky dál upřeně hleděl do krystalu. Jak vteřiny míjely, vytí zesílilo tak, že si někteří z vůdců nájezdníků museli zakrýt uši dlaněmi.</p>

<p>„Dost.“</p>

<p>Postava ve zbroji ustoupila a poklonila se Pánu Smečky.</p>

<p>I když věděl, že by to neměl dělat, R’Dane se ohlédl, klopýtl na hr­bolaté zemi a skutálel se z mírného svahu. Zastavil se, až když jeho tělo narazilo do stromu. Vyrazil si přitom dech a nemohl vstát.</p>

<p><emphasis>Mají mě! Prokletý Ničitel! Který bůh by...</emphasis></p>

<p>Najednou se ho pevně, ale opatrně chopily silné paže. Nejprve ho napadlo, že ho konečně dostihli běžci, ale ti už by ho rozerva­li na kusy. Nemohl zaostřit pohled, protože mu víčka těžkla tak, že nedokázal oči udržet otevřené. Poslední, co spatřil, než se svět pro­padl do tmy, byly dvě nezřetelné postavy, které vypadaly, jako by neměly tváře. A potom už nic.</p>

<p>Shromáždění vlčí nájezdníci to kupodivu neviděli. Viděli jen ne­šťastného bývalého druha, který zklamal jejich pána. Viděli běžce. jak nešťastníka našli a s ohromnou radostí toho hlupáka obklíčili. Pak jeden po druhém skákali vpřed, cvakali čelistmi a sekali drá­py na předních tlapách, ale vždycky se znovu stáhli do kruhu, kte­rý se stále zužoval.</p>

<p>Konečně vůdce běžců porušil kruh a s vrčením upřel na muže pohled, který se dal popsat jen jako plný napětí i pohrdání. Jednou ho obešel dokola, o kousek ustoupil a zastavil se.</p>

<p>Kdyby se skrčená postava uprostřed nehýbala, mohla získat pár okamžiků navíc, ale neudělala to. R’Dane před vůdcem běžců couvnul, což pro ně bylo znamením slabosti.</p>

<p>Vůdce smečky běžců udělal tři kroky a skočil k bývalému vlčí­mu nájezdníkovi. Ostatní ho s divokým vytím následovali.</p>

<p>Když nezůstalo nic, ani kousek zkrvavené látky, Pán Smečky vstal, lhostejný k děsivé popravě, kterou sám nařídil a pak jí přihlížel. „D’Raku, přivolej běžce zpět. Vy ostatní si to zapamatujte.“</p>

<p>Pak bez dalšího odešel a jeho výrazný pobočník ho okamžitě ná­sledoval. D’Rak se díval, jak odcházejí i ostatní. Dokázal by řídit běžce celou dobu. Pán to přenechal jednomu z nich jen proto, aby ukázal, že dotyčný už není v nemilosti.</p>

<p>Nic překvapivého. D’Shay byl vždycky jeho favorit.</p>

<p>Držitel se spojil s běžci, kteří se zdráhali vrátit. Nejspíš byli zdivo­čelí touhou po krvi. Jeden králík tak velké smečce nestačil. Snad by se dalo zařídit, aby dostali dva, nebo i tři. No, to by bylo zábavné.</p>

<p>Kořist jim náhle zmizela a běžci se bezcílně potloukali kolem. Když je dostihlo držitelovo volání, váhali a cenili zuby. Nelíbilo se jim, že je podvedli ani že se stalo něco neobvyklého.</p>

<p>Nakonec zvítězil strach a věrnost. Vůdce běžců zavyl a rozběhl se zpátky k doupatům. Ostatní ho následovali.</p>

<p>Neviděli dvě postavy stojící kousek vedle nich a držící mezi se­bou bezvědomého Aramitu. Dokonce ani když se jeden z běžců otřel o šedé pláště, které měly na sobě, neudělal nic, jen bezděky uhnul stranou na volnou stezku.</p>

<p>Jakmile poslední z běžců zmizel v dálce, obě postavy se obráti­ly k východu. Vzduch mezi nimi se zachvěl a otevřela se zející díra v předivu samotné reality. Kdyby se D’Rak díval, zahlédl by v dál­ce velikou věž a mohutnou bránu, kolem níž se rojily nerozlišitelné postavy, chránící bránu Snových zemí před vetřelci.</p>

<p>Dvojice nesoucí R’Dana prošla skrz a otvor zmizel.</p>

<p>D’Rakovy předpoklady byly v principu správné. Snové země kromě jiného byly skutečně i stavem mysli. A R’Dane se na ně v posledních vteřinách konečně naladil.</p>

<p> <strong>II.</strong></p>

<p>„Jsi si jistý, že ten tvůj <emphasis>bezpečný přístav </emphasis>je opravdu tohle?“</p>

<p>Beseen, kapitán irillianské korzárské lodi <emphasis>Korbus, </emphasis>se usmál a odhalil ostré, krutě vyhlí­žející zuby. Většinu kapitánů irillianských lodí tvořili buď příslušníci vládnoucích dračích klanů nebo lidé, kteří předtím věrně sloužili pod jiným dračím kapitánem. Na rozdíl od většiny draků byl Beseen malý a skoro tlustý. Ačkoliv měl podobu lidského válečníka v mod­ravém brnění s přilbou téměř zakrývající obličej, daleko raději řídil loď než bojoval - podivné, vzhledem k tomu, že <emphasis>Ko</emphasis><emphasis>rbus </emphasis>byl jednou z nejúspěšnějších korzárských lodí.</p>

<p>„Rozhodně ano, lorde Gryfe, rozhodně ano. Má posádka a já jsme ho použili víc než tucetkrát. Aramitští vlčí nájezdníci, kteří se pyšní svými zkušenostmi na moři, usoudili, že je tohle místo k ni­čemu, protože je příliš daleko na jih od jejich říše a nejsou tu žád­né nedobyté vesnice k vydrancování. A navíc, jejich potřeby se od našich liší.“</p>

<p>Gryf ho nepožádal o vysvětlení. Dračí potřeby příliš často zahr­novaly věci, o kterých by raději neslyšel, a ani se nepokoušel před­stavit si je. Bylo dost těžké pochopit, proč by se draci měli chtít stát námořníky. Vcelku se zdálo, že se jejich rasa podvědomě snaží víc a víc se připodobnit lidem, kterými někdy tak pohrdali. Proč risko­vat životy jako korzáři, když se mohli proměnit do své původní po­doby a vyrojit se nad svou kořistí jako draci?</p>

<p>Beseen, který byl otevřenější než většina příslušníků jeho dru­hu, mu několik důvodů odhalil během cesty. Nevýhodou bylo, že drak, který by útočil na cizí loď, by musel být tak opatrný, že by mu většina jeho síly nebyla k ničemu. Z trosek rozmlácené lodi se toho moc získat nedalo. Pro většinu draků z  jeho klanů bylo také mimo­řádně únavné být dlouho ve vzduchu - a kde uprostřed moře by mohl plně dorostlý drak přistát? Zatímco by se pokoušel proměnit do lidské podoby, utopil by se. Z nějakého zvláštního důvodu draci nijak dobře neplavali. Ačkoliv byli draci z klanů Modrého námoř­níky, stále to byli suchozemští tvorové jako jejich bratranci.</p>

<p>Byly tu i další důvody a kapitán mu některé z nich dost podrob­ně vysvětlil, ale Gryfovi se celé to vysvětlování zdálo jaksi pode­zřelé. Během celé plavby sledoval draky na palubě <emphasis>Korbusu </emphasis>a na­konec ho spíše než Beseenova slova přesvědčil jeho celkový tón. Skutečný důvod byl, že draci vlastně <emphasis>dávali přednost </emphasis>humanoidní podobě. Z jejich chování a na základě několika opatrných otázek Gryf zjistil, že někteří členové posádky už si ani nevzpomínali, kdy se naposledy proměnili do své původní podoby. A co bylo ještě dů­ležitější, dračí mláďata se učila proměňovat úspěšněji a v mladším věku, obzvlášť po kontaktu s lidmi. Předvídal, že jednou, ne pří­liš daleko v budoucnosti, se všichni draci dokáží proměnit v lidi - a možná budou vypadat i lidštěji než někteří lidé.</p>

<p>Napadlo ho naznačit to Beseenovi, ale rychle ten nápad zavrhl. Posádka se na něj už tak dívala podezřívavě. Říci drakovi, že chce být lidštější, byla pozvánka ke katastrofě a Gryf věděl, jak malé šance na přežití by měl s tolika draky na palubě.</p>

<p>Poslední týdny plavby byly vyčerpávající. Gryf odložil své te­orie na klidnější časy, a když mu na tváři přistála jemná sprška, sevřel oběma rukama s drápy zábradlí. Kožich i peří měl provlh-lé a nemohl se zlobit na posádku, že se od něj občas odsouvají tak, aby ho měli proti větru. I jeho čich už to trápilo, a to žil s tímhle problémem celý život.</p>

<p><emphasis>Celý život. </emphasis>To byl další problém a možná ten největší. Před sto lety Gryfa vyplavilo moře na pobřeží Dračích říší, v oblasti, kte­rá patřila k Penacles, městu vědění. Tvora s lidskou postavou, ale s tváří dravého ptáka, lví hřívou a rukama s drápy, někdy pokrytý­ma kožešinou, jindy peřím. Byl skutečně verzí gryfa podobnou člo­věku, měl i zakrnělá křídla, chyběl mu jen ocas.</p>

<p>Měl však moc a bojové dovednosti z nějaké zapomenuté minu­losti. S pomocí magie a velitelských schopností postavil žoldnéřské vojsko. Navzdory vzhledu a rozhodnutí vyhýbat se pokud možno práci pro dračí krále podobné plazům, se jemu i jeho mužům ved­lo dobře. Během celé té doby a nepokojného období, které násle­dovalo po žoldnéřských dnech, se vždycky co nejvíc vyhýbal moři. Vyvolávalo v něm takové mrazení, jako jen málokterá věc. Věděl, že jeho minulost leží za Východními moři, ale teprve nedávno ob­jevil kousky své minulosti i odvahu překročit obrovské mořské plá­ně dělící Dračí říše od zemí, kde se narodil.</p>

<p>Odvaha mu však plavbu přes moře nijak neulehčila. Vzpomínky na to, jak jím vlny zmítaly, než ho konečně vyplavily na pevninu, víc než polomrtvého, mu zůstaly doposud.</p>

<p>Korzárská loď se otočila, aby zamířila do skrytého přístavu, a přinutila tak Gryfa přejít na jinou část paluby. Podle všeho zdání chodil jako člověk, elf nebo drak. Jeho boty vypadaly trochu širší, ale jinak se pohyboval jako zkušený lovec. Volný oděv, který nosil, měl kromě zjevného účelu ještě jeden, ukrýval drobné hrbolky, kte­ré představovaly křídla, a maskoval skutečnost, že má nohy v kole­nou prohnuté opačným směrem jako kočka nebo pták. Široké boty skrývaly fakt, že chodidla spíše než lidské nohy připomínala něco mezi lvími tlapami a orlími pařáty. Po všech těch letech, kdy vládl v Penacles, už na tom záleželo jenom jemu, ale záleželo. Jeho pod­daní ho přijali mezi sebe a on se jim to pokoušel oplatit tím, že se snažil vypadat jako oni. Hloupá představa, jistě, ale o nic hloupější než spousta jiných, se kterými se kdy setkal.</p>

<p>Vzpomněl si na Penacles a zavřel oči. Co si o mně musí myslet, divil se. Opustil je, když byl celý kontinent uprostřed víru změn. Dračí císař byl mrtvý, zabit příslušníkem vlastního druhu - kte­rý byl taky mrtvý. Tentýž dračí král před svou smrtí zpustošil se­verní území, které se stále ještě vzpamatovávalo. Celkem šest dra­čích králů bylo mrtvých a jen jeden měl připraveného nástupce. Navzdory náhlé vlně vlivu se lidským královstvím na jejich území nevedlo o mnoho lépe. Mito Pica byla v ruinách, její obyvatelé po­biti nebo rozprášeni rádoby usurpátorem vévodou Tomou, který byl stále volný. Král Talaku, mladý Melicard, byl zmrzačený fanatik, který přišel o část obličeje a o ruku při pokusu unést mláďata, po­tomky mrtvého dračího císaře. Mláďata byla v péči a pod dozorem Cabea a Gwen Bedlamových, dvou nejmocnějších žijících čarodě­jů a Gryfových blízkých přátel. Byla také pod ochranou Zeleného draka, jediného dračího krále, který se spojil s lidmi na přátelském základě.</p>

<p>Beseen křičel rozkazy na posádku tvořenou lidmi, draky a další­mi rozmanitými tvory. <emphasis>Korbus </emphasis>pomalu, téměř jen zkusmo vplul do malého přístavu. Kapitán měl tenhle přístav rád, protože bylo nut­né plout přímo, jinak hrozilo nebezpečí, že loď narazí na některý z mnoha podvodních hřebenů. Beseen tvrdil, že jeho lodivodi obje­vili nespočet stop po nešťastných lodích, které to zkusily jinak.</p>

<p>„Vévoda Morgis na palubě!“ vykřikl někdo.</p>

<p>Gryf se otočil. Dračí král rozšířil dočasné příměří s vládcem -teď bývalým vládcem - Penacles poté, co se vlčí nájezdníci, a ob­zvlášť urozený D’Shay, pokusili Gryfa i Modrého draka, vládce Irillianu, zabít. Modrý drak měl lodě, které Aramity tu a tam obtě­žovaly, a zařídil pro Gryfa místo na palubě <emphasis>Korbusu. </emphasis>Gryf si po zá­věrečném střetu s D’Shayem vybavil věci, na které si předtím ne­mohl vzpomenout, a byl odhodlaný zjistit o sobě pravdu.</p>

<p>D’Shay při tom střetu zemřel, podle všeho si dobrovolně zvo­lil smrt. Lvímu ptákovi stále dělalo potíže tomu uvěřit, ale viděl to na vlastní oči. Přesto měl každou noc pocit, že vidí tvář vlčího ná­jezdníka, který se mu směje. Třebaže mrtvý, byl Aramita důležitým spojením s jeho minulostí.</p>

<p>Objevil se vévoda Morgis. Modrý drak svému spojenci věřil jen do jisté míry a poslal s ním jako společníka a rádce jednoho ze svých nově ustanovených vévodů. Morgis byl, stejně jako jeho předchůdci, jedním z vlastních mláďat Modrého draka, i když ne­měl značky, které by mu dovolovaly být nástupcem svého krále, kdyby se něco přihodilo. Dračí králové na královských značkách tvrdošíjně lpěli. Kvůli nim dračí král málem zemřel a výsledkem byla smrt dvou jeho dalších synů - jeden zemřel rukou druhého, kterého pak jedinou ranou zabil sám Modrý drak. Ranou, která mu rozervala hrdlo.</p>

<p>Morgis byl skutečný dračí pán, přestože neměl značky. Vévoda byl skoro o stopu vyšší než Gryf, který byl sám nadprůměrně vy­soký. Byl zelený s nádechem mořské modré, která byla v jeho kla­nech běžná. Mnozí z draků, kteří neměli značky, měli zelené šupi­ny, pokud se s tím jejich klany nerozhodly něco udělat, dokud byla mláďata ještě malá. Někteří nesli barvy nebo symboly svých kla­nů. Klany Rudého draka - nového Rudého draka, protože starý za­hynul už dávno rukou Cabeova šíleného otce Azrana - měly všech­ny krvavě rudou barvu.</p>

<p>Přilba a zbroj měly jediný smysl - vyvolat dojem. Zbroj byla ve skutečnosti dračí kůže, přetvořená přirozenou dračí magií do podoby rytíře ve zbroji, což byla nejlepší lidská podoba, jakou většina dra­čích samců svedla S každou úspěšnou generací se však zlepšovali. Morgis, jako mnozí mladší draci, dával natolik přednost šikovnější lidské podobě před tou, v níž se narodil, že se odmítal proměnit, po­kud se neocitl v životu nebezpečné situaci. A i pak by zaváhal.</p>

<p>„Lorde Gryfe,“ zaskřehotal drak. Gryf připustil, že část jeho ne­chuti k vévodovi způsobuje to, že kromě barvy až příliš připomínal Tomu. Společník lvího ptáka byl stejně jako vévoda Torna atavis-mem, měl dlouhý, rozeklaný jazyk a ostré špičaté zuby, které roz­hodně nijak nepřipomínaly lidské. Dračí hlava na vrcholu erbovní přilby byla také složitě propracovaná, i když spíše než cokoliv ji­ného symbolizovala drakovu moc. Gryf už dříve viděl, jak se draci proměňují; kdyby se proměnil Morgis, dračí tvář by splynula s je­ho vlastní a stala by se jeho pravou podobou. Měl podezření, že Morgis by byl velký drak.</p>

<p>„Vévodo Morgisi.“</p>

<p>„Už jste se rozhodl, kam chcete zamířit, až přistaneme?“</p>

<p>Tohle trápilo bývalého vládce Penacles celou cestu. Má se po­kusit proklouznout do Canisargosu, rozlehlého sídelního města aramitské říše, nebo má vyhledat Snové říše a Sirvak Dragoth, dvě místa, o kterých se zmínil D’Shay a která mu teď vrtala ve stále ješ­tě uzamčených vzpomínkách?</p>

<p>„Na východ a potom na severovýchod.“</p>

<p>„Tak tedy chcete najít bájné Snové země.“ Bylo to konstatová­ní, ne otázka, a znamení, že drak věděl, jak se Gryf rozhodne, ješ­tě dřív než on sám.</p>

<p>„Ano - a nemyslím, že jsou to báje.“</p>

<p>Morgis se obrátil na Beseena, který se ujistil, že muži mají situ­aci pod kontrolou, a zamířil ke svým dvěma cestujícím. „Co říkáte, kapitáne? <emphasis>Vy </emphasis>víte, kde jsou Snové země?“</p>

<p>Beseen zamyšleně zasykl: „Musssí exissstovat.“ Hluboce se soustředil. Draci byli občas perfekcionisté a byli odhodlaní mlu­vit<strong> </strong>obecnými jazyky bez vady. Pro plazí rasu to někdy bylo obtíž­né, obzvlášť pod tlakem emocí. Často chybovali. „Musí existovat, jinak by vlčí nájezdníci nevěnovali tolik času a lidských sil poku­sům o jejich dobytí.“</p>

<p>„To zní realisticky. Tenhle argument připouštím,“ usmál se vé­voda Morgis. Nebyl to příjemný pohled.</p>

<p>Gryf naklonil hlavu na stranu, aby lépe viděl na pobřeží. Kdyby po tom opravdu zatoužil, mohl by se dočasně proměnit do lidské podoby s lidskýma očima, ale jeho vlastní zrak, podobný ptačímu, avšak mnohem vyvinutější, mu víc než stačil. Změnu podoby si ra­ději nechá na dobu, kdy ji bude potřebovat. Bylo to únavné kouzlo, pokud se mělo udržovat dlouho, a Gryf měl podezření, že se v ta­kové situaci ocitne, dřív než výpravu dokončí - <emphasis>jestli ji </emphasis>vůbec do­končí.</p>

<p>Existovala jistá možnost, zřetelná možnost, že zemře dřív, než vůbec najde nějakou stopu po tajemných Snových zemích a Sirvak Dragothu - a po bráně, napadlo ho najednou. Důležité bráně. Další dveře v jeho paměti, které byly dlouho zatarasené, se otevřely. Vítal takové vzpomínky, ale zároveň ho znepokojovaly, protože je často nemohl propojit s ničím jiným.</p>

<p><emphasis>Jednoho dne si vzpomenu na všec</emphasis><emphasis>hno, </emphasis>přísahal.</p>

<p>Beseen mluvil dál. „...pobřeží, člun se vrátí. Nemůžeme si do­volit zůstat tady příliš dlouho. Vždycky je tu možnost, že sem ně­jaký dobrodruh zamíří, třeba ho napadne, že jeho předchůdci něco přehlédli. Taky máme vlastní povinnosti. Asi deset mil na východ najdete přátelskou osadu. Prodají vám dvěma koně.“</p>

<p>To plně upoutalo Gryfovu pozornost. Otočil se k dračímu lordo­vi a zahleděl se do očí lesknoucích se pod falešnou přilbou: „Nám dvěma?“</p>

<p>Morgis se pousmál. Odmítl Gryfovi pronikavý pohled vrátit:</p>

<p>„Můj pán mi přikázal vás doprovodit. Měl pocit, že by v tu chvíli nebylo vhodné vám to sdělovat.“</p>

<p>„Protože bych velmi barvitými slovy odmítl.“</p>

<p>Drakův tón zněl pobaveně: „Ano, zmínil se o tom.“</p>

<p>„Tak odmítám teď!“ Chlupy na Gryfových zádech se naježily.</p>

<p>Morgis lhostejně pokrčil rameny: „Pak kapitán Beseen obrátí <emphasis>Korbus </emphasis>a vyrazíme zpět, jen co nabereme zásoby.“</p>

<p>Podle výrazu kapitánovy tváře s ním tuhle druhou možnost ni­kdo neprobral. Nicméně nebylo na něm protestovat.</p>

<p>Cesta zpět neexistovala. Útržky stále uzamčených vzpomínek Gryfa pronásledovaly dnem i nocí. V tuto chvíli by ho návrat do Dračích říší dohnal k šílenství. Dokonce i teď ho země před ním vábily tak podmanivou písní sirén, že byl v pokušení zbytek cesty uplavat, bez ohledu na svůj silný odpor k moři.</p>

<p>„Dobrá, ale jen vy.“ Představil si, jak jede s plně ozbrojeným dračím oddílem a pokouší se vypadat nenápadně. Takový spolek by přitahoval pozornost i v přestrojení.</p>

<p>„Samozřejmě. Nejsem žádné mládě, lorde Gryfe.“</p>

<p><emphasis>To uvidíme, </emphasis>pomyslel si zahořkle bývalý vládce. On sám se mohl alespoň zahalit do pláště nebo proměnit do lidské podoby, kdyby to bylo třeba. Jak ale ukryje vysokého, mohutného dračího pána, který připomíná plně vyzbrojeného rytíře?</p>

<p>Vévoda ho předběhl: „Můj král mi dal tyhle dva. Aby se nám snáze cestovalo, říkal.“</p>

<p>Jeden člen posádky, člověk, přinesl dva pláště. Gryf musel oce­nit jejich pečlivou režii. Morgis nebo sám Modrý drak všechno na­časovali tak, aby jejich „spojenec“ neměl čas přemýšlet nad pořád­nými argumenty - pokud nějaké byly.</p>

<p>„Matoucí pláště. Jejich vytvoření zabere dost času, pokud vím, ale poskytnou nám potřebné bezpečí.“ Pláště jim zajistí takový vzhled, jaký jim v mysli vtisknou. Na pohled obyčejné, ale nároč­né kouzelné předměty.</p>

<p>Gryf chvilku zvažoval nové možnosti, které jim použití plášťů otevře. S jedním z nich by nejspíš mohl bez větších potíží vstoupit do Canisargosu a tam...</p>

<p>Co tam? Co by dělal v obklíčení nepřátel, z nichž jsou někteří nejspíš mocnější než on? Ne, lepší bude držet se původního plá­nu a vyhledat obyvatele Sirvak Dragothu. Vlčí nájezdníci počka­jí - ale ne navždy. Něco mu dlužili, i kdyby jen vzpomínky, které mu ukradli.</p>

<p>Beseen vzal pláště a podal každému ze svých cestujících jeden. „Způsoby oblékání se tady na různých místech liší, stejně jako na našem kontinentu. Řekněme, že když si vyberete oblečení z Penacles nebo Irillianu a vyhnete se výrazným prvkům, mělo by to být v pořádku. Fyzickou podobu nechám na vašem rozhodnutí.“</p>

<p>Gryf si plášť prohlédl. Byl střižený volně, ale tak, aby nepřeká­žel, kdyby museli bojovat. Nebudou mít potíže s nošením zbraní. Mohli si na sobě představit i zbraně, ale iluzorní meče byly obvyk­le v případě řítících se potíží celkem k ničemu.</p>

<p>Morgis a Gryf se oblékli. Lví pták měl několik vteřin potíže na svého společníka zaostřit. Vévoda vypadal jako nezřetelná skvrna, ale nakonec se proměnil ve vysokého, tmavovlasého muže s pouta­výma modrýma očima. Na Morgisově tváři se rýsoval sebevědomý úšklebek. Gryf se nedokázal vyhnout myšlence, jak i zpod pláště iluzí tak často vyhlédne skutečná osobnost toho, kdo ho má na sobě. To ho nutilo přemýšlet, koho vidí vévoda, když se dívá na něj.</p>

<p>Kapitán Beseen, stále ku pomoci, zavolal, ať seženou zrcadlo. Někdo jedno našel mezi „poklady“, které korzáři ještě neprodali, a přinesl ho na palubu. Nejprve se v něm prohlédl Morgis. Zdálo se, že je s výsledkem spokojen. Pak ho podal Gryfovi.</p>

<p>Gryf spatřil mírnou obměnu tváře, na kterou byl zvyklý, když se proměnil. Zjevně si sám sebe nepamatoval přesně, ale nemohl si na vzhled stěžovat. Jeho rysy by se daly příhodně popsat jako jestřá­bí. Měl šlechtický nos, ale naštěstí to jeho vzhled spíše vylepšovalo, . než kazilo. Vlasy měl plavé, skoro bílé a oči úzké a tmavé. Na roz­díl od draka, který se rozhodl pro hladce oholenou tvář, si jeho ilu­zorní já vypěstovalo malou, dobře upravenou bradku.</p>

<p>Něco ho napadlo. „Raději bychom neměli zůstat déle s nikým nedůvěryhodným, jinak se budou divit, jak to, že se nikdy nemusí­me holit a proč nejsme nikdy rozcuchaní.“</p>

<p>„Souhlasím. Taky bychom si měli nechat to zrcadlo, pro každý případ.“ Pláště by měly udržet jejich podobu, i kdyby na ně byla seslána jakákoliv kouzla, ale silné přáni, ať vědomé nebo podvědo­mé, ji mohlo pozměnit. V tom spočívalo nebezpečí plášťů. Nebyly zdaleka dokonalé.</p>

<p>Gryf si upravil oděv. Síla iluze působila i na vzhled samotného pláště. Místo původního zvláštního střihu teď vypadal jako obyčej­ný jezdecký plášť s kapuci. Gryf mohl jen žasnout nad prací, kterou dračí král nebo jeho čarodějové plášti věnovali.</p>

<p>K Beseenovi přistoupil jakýsi muž z posádky, postavil se do po­zoru a zasalutoval: „Člun je připraven, kapitáne.“</p>

<p>„Výborně. Pánové?“ Drak se uklonil a ukázal, kterým směrem mají jít.</p>

<p>Člun byl dost velký pro tucet mužů, ale nasedli do něj jen Gryf, vévoda Morgis a čtyři veslaři. Zásoby už byly v lodi a veslice spuš­těná na hladinu. Čtyři členové posádky trpělivě čekali, než jejich cestující slezou dolů.</p>

<p>Beseen na ně shora zakřičel: „Kéž nad vámi bdí Drak z Hlubin!“</p>

<p>Vévoda mu rozloučení oplatil a malá loďka zamířila k pobřeží. Jak se zakolébala, vládce Penacles se vnitřně zachvěl. Voda! Když byl naposledy v podobné situaci, byl zrovna na cestě k Modrému drakovi. Tohle nebylo o nic lepší. <emphasis>Korbus </emphasis>mu zajišťoval alespoň ně­jaký pocit bezpečí. Tahle lodička - tahle lodička byla tak lehká, až cekal, že ji každá příští vlna převrhne. Loď se však nepřevrhla a br­zy se posádka chystala vytáhnout ji na pobřeží.</p>

<p>Počkali, dokud jim jeden z námořníků nedal znamení, že můžou vystoupit. Když Gryf ucítil kolem bot mořskou vodu a jedna sprš­ka mu stříkla do obličeje, v duchu zaklel. Morgis, ačkoliv v lidské podobě, nevypadal o nic potěšeněji - zvláštní věc, když šlo o ná­mořnickou záležitost. Na rozdíl od vládnoucího dračího krále byl Morgis evidentně suchozemský.</p>

<p>Námořníci přenesli na břeh zásoby, pozdravili vévodu a odtáhli člun zpět na moře. Gryf a jeho společník se dívali, jak veslují k lodi, pak pobrali svoje věci a obrátili se, aby si prohlédli krajinu kolem.</p>

<p>Byli na úpatí nízkého svažitého hřebene, na němž rostla tráva a několik stromů. Kdyby to nebylo nebezpečně do svahu, byla by tady dobrá pastvina. Beseen říkal, že spřátelená ves je odsud de­set mil na východ. Kus cesty, ale nic strašného. Kdyby byli na sopečných Pekelných pláních, deset mil by mohla být nepřekonatel­ná překážka.</p>

<p>Gryf se krátce ohlédl na <emphasis>Korbus</emphasis><emphasis>, </emphasis>který zrovna začal unášet proud, povzdechl si, ujistil se, že má řádně zapnutý plášť a hrábl drápy do země. Půda byla tvrdá a dobře držela pod rukama. Morgis brzy následoval jeho příkladu a náhle začali závodit, kdo z nich bude dřív nahoře.</p>

<p>Drak vyhrál, ale jen díky své výšce a díky tomu, že si Gryf mezi­tím uvědomil, že ten, kdo bude nahoře první, se taky může zahledět na boty nějakého pocestného, který nemusí být zrovna přátelský.</p>

<p>Když se postavili na vrchol hřebene, zjistili, že tráva ustupuje mírně zalesněné krajině. Směrem na východ a na sever les houstl. Gryfovi připadala krajina krásná; drakovi se zdála nudná a ohlédl se zpět k lodi, která už měla být na širém moři.</p>

<p>„Gryfe!“</p>

<p>Když lví pták uslyšel v hlasu svého dračího společníka překva­pení, rychle se otočil.</p>

<p><emphasis>Korbus </emphasis>právě vyplul z přírodního přístavu a mířil na západ. Bohužel na obzoru byly další tři lodě, a i když se to z téhle dálky nedalo poznat, oba pochybovali, že jsou to dračí korzáři.</p>

<p>„Museli ho vidět,“ zaklel Morgis. „Podívejte se! Pokoušejí se ho odříznout!“</p>

<p>Byla to pravda. Tři nově příchozí dělil od korzárů rozlehlý kus moře a trojice kapitánů plula tak, aby <emphasis>Korbusu </emphasis>zablokovala všech­ny únikové cesty. Jestli se Beseen pokusí zamířit k Dračím ří­ším, ze všech stran k němu poplují lodě. Mohl doufat, že jim ute­če, nebo zamířit na jih a pokračovat v plavbě, dokud se nevzdají. Pokud existovala jiná možnost, Gryfa nenapadla. Přiznal si, že po­kud jde o námořní válku, tápe. Ale nemohlo to být až <emphasis>tak </emphasis>odlišné, nebo ano?</p>

<p>„Proč se někdo z nich nepromění do dračí podoby? Jsou dost blízko u břehu a až bitva skončí, mohli by se vrátit.“</p>

<p>Morgis zavrtěl hlavou: „Drak by byl pro Aramity velmi pěkným cílem. Pokud vím, vlčí nájezdníci <emphasis>mají </emphasis>v zásobě svoje vlastni pře­kvapení. Beseen je dobrý kapitán. Kdyby si myslel, že vyhrají ji­ným způsobem, už by začal.“</p>

<p>„Aha.“ Gryf byl čím dál neklidnější. Přemítal, jaké obranné pro­středky Aram i té mají, že se draci zdráhají zaútočit Drak ztuhl a vzápětí rozčileně zasyčel. „Co je, Morgisi?“</p>

<p>„Neměli bychom tu čekat a dívat se, jestli Beseen vyvede svou loď z toho zmatku. Raději bychom se odsud měli dostat co nejdál. Vědí, že <emphasis>Korbus </emphasis>míří z tohoto přístavu. Nepochybuji, že se budou chtít podívat, co tady chtěl.“</p>

<p>Gryf přikývl. Bylo od nich nerozumné Aramity podceňovat. Už je to stálo nejeden život. Generál Toos, bývalý zástupce a nyní ná­stupce lvího ptáka, dokonce zachránil Gryfa i Modrého draka před pomalou smrtí v D’Shayových rukách.</p>

<p>Odtrhli oči od událostí na moři a vyrazili na východ. Z kapitánova předchozího popisu usoudili, že vesnici snadno na­jdou, což ovšem znamenalo, že ji najdou i vlčí nájezdníci, jestli je budou sledovat. Museli se tam tedy dostat, koupit slušné koně a po­kračovat dál. Pořádně si odpočinou až hluboko v temných lesích, které podle Beseenova tvrzení ležely ještě mnohem východněji.</p>

<p>I když cesta probíhala klidně, byla skličující. Gryf nedokázal říci, co ho na stále houstnoucích lesích tak znervózňuje. Ať to bylo cokoliv, zneklidňovalo to i vévodu Morgise. Lví pták by to nejspíš popsal jako milióny očí - bez přehánění - které je odevšad sledují. Očí, které nemusely být zrovna přátelské.</p>

<p>Když konečně narazili na vesnici, byli dva unavení poutníci více než vděční.</p>

<p>Ves se jmenovala Resal a i z místa, odkud ji zahlédli poprvé, vypadala žalostně. Tohle byla vesnice, kde jim podle Beseena měli prodat koně - pokud tu nějaké měli. Nebylo tu víc než tucet jakých­si staveb, které by se snad volně daly nazvat budovami, a několik dalších, kterým se tak říkat nedalo, ale zjevně jako budovy slouži­ly. Většinou byly z kamene, hlíny a došků a čím se dvojice dostá­vala blíž, tím zmateněji působily. Vypadalo to, jako by Resal někdo jen tak rozházel. Nebylo tu nic podobného cestě; Gryfa Morgis se raději rozhodli jít přerostlou trávou než se plahočit blátem, které se rozprostíralo po celé vsi. Kolem bloumalo pár unavených zvířat, ale koně mezi nimi nebyli. Žádné koně nebylo nikde vidět. Lidé měli na sobě jednoduché plátěné šaty. Všichni něco dělali, ale někteří vypadali, jako by se jen pohybovali a život je nijak nezajímal. Vše se změnilo až tehdy, když si kdosi konečně všiml dvou příchozích. Gryf by nešťastné obyvatele Resalu nepopsal jako přátelské. Morgis na jejich chování neviděl nic zvláštního, hlavně proto, že se mohli skoro přetrhnout, aby jim pomohli, na což byl drak jako příslušník vládnoucího rodu zvyklý. Gryf přemýšlel, jak vstříc­ní by ti lidé asi byli, kdyby jim Morgis ukázal svou dračí podobu. Z krátkého rozhovoru s Beseenem vyrozuměl, že dračí kapitán po­sílal k obyvatelům jen několik důvěryhodných lidí.</p>

<p>Tihle lidé byli podrobení, uvědomil si konečně. Když se setkali s někým, kdo měl skutečné sebevědomí, ztratili odvahu. Děti, které si při jejich příjezdu hrály, se zastavily a vrhaly na ně zachmuřené pohledy. Dospělí přerušili veškerou práci a ženy zašly dovnitř, za­tímco muži tiše stáli a čekali nejhorší. Když se dozvěděli, že dvo­jice nezůstane na noc a chce jen dva koně, zásoby a jídlo, byli celí šťastní, že jim mohou dát, co potřebují - hlavně, aby cizinci co nej­dříve zmizeli z jejich života.</p>

<p>Korzáři se o tyhle lidi očividně nestarali, ale Gryf se zajímal. Jeden starší muž se zjevně loučil s cenným zvířetem a skoro se po­kusil jim ho darovat; lví pták mu musel málem pohrozit, aby si řekl řádnou cenu.</p>

<p>Takhle je zpracovali Aramité. Trvale vystrašené děti a přikrčení dospělí, ochotní vzdát se čehokoliv. Zježila se mu hříva, jak se roz­hněval. Další bod proti vlčím nájezdníkům - jako by vůbec potře­boval další důvody k tomu, aby jimi pohrdal.</p>

<p>„Měli bychom jet dál. Do západu slunce nám nezbývají víc než dvě nebo tři hodiny.“ Morgis už byl v sedle. I on viděl víc než dost. Vesnice byla příliš špinavá, třebaže lidé věděli, jak ukázat respekt. Gryf mu částečně vyčetl z tváře, co si myslí, a znovu užasl, jak iluze prozrazuje totéž, co skutečná tvář. Náhle si uvědomil, že jeho znechucení nad vévodovým chováním je nejspíš stejně dobře patr­né. Přinutil se uvolnit se.</p>

<p>Nikomu neřekli, kam míří, jen naznačili, že k severu. Nedalo s s jistotou říci, jestli jsou ve vsi špehové nebo přívrženci Aramitů ale mohli tak své případné pronásledovatele alespoň na chvíli svést z cesty.</p>

<p>Když vyjížděli z vesnice, zatímco se s nimi obyvatelé přehnaně loučili, všiml si Morgis podivné klády zaražené do země. Byla silná jako lidské tělo a nejméně o stopu vyšší než drak. Na vrcholu byla hrubě vyřezaná podoba vlka nebo nějakého podobného tvora.</p>

<p>„Zajímavý kousek, nemyslíte?“</p>

<p>Gryfovu pozornost upoutaly oči té věci. Hleděl na ně, i když už ji minuli, a odvrátil se až ve chvíli, kdy by se musel posadit na koně obráceně.</p>

<p>Otevřely se další dveře a odhalily další vzpomínky.</p>

<p>Morgis, který mířil vpřed, se ohlédl a zpomalil koně, což neby­lo snadné, protože zvíře na rozdíl od lidí cítilo rozdíl mezi tím, jak drak vypadal, a čím byl, a neustále s ním bojovalo. „Gry... co se děje?“</p>

<p>„Ničitel.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Ničitel. Hlavní bůh Aramitů. Říkají mu živý bůh.“ Gryfa za­mrazilo. Pobídl koně k rychlejšímu kroku a Morgisovo zvíře ho ná­sledovalo.</p>

<p>„Je to jen totem. A kromě toho, proč si dělat starosti? Podle mých zkušeností má většina bohů sklony nechat věci běžet po svém. K čemu by bylo být bohem, kdybys musel pořád pracovat?“ usmál se Morgis a nevypadal při tom o nic příjemněji než dřív, když se neukrýval za iluzí.</p>

<p>Lví pták potřásl hlavou. Pokoušel se setřást nepříjemný pocit, který měl, když ho ta věc zachytila pohledem - ne, to je absurd­ní! Jak řekl jeho společník, je to jenom totem. Něco v jeho nových vzpomínkách ho však bodlo a Gryf věděl, co to je, i když si nepa­matoval, jak to ví.</p>

<p>„Ničitel,“ řekl nakonec,, je jiný.“ Jiný?“ Něco... příběh, který mu kdosi kdysi dávno vyprávěl. Příběh, na který si nemohl vzpomenout. „Ničitel se o své lidi osobně zajímá. Hodně je ovládá. Vcelku se říká, že hlavním původcem toho, co vlčí nájezdníci dělají, je Ničitel sám.“</p>

<p>Morgis se zamračil: „Nenaznačujete snad...“</p>

<p>Gryf přikývl, oči upřené na rozlehlé území před nimi, na zemi, která je prý pod dohledem jediné bytosti „Naznačuji. Brzy se nám může stát, že šlápneme na nohu - nebo na tlapu - jednomu velmi skutečnému a velmi temnému bohu.“</p>

<p> <strong>III.</strong></p>

<p>Kdyby nebyli na cizím kontinentu, kde muse­li všechny a všechno považovat za potenciál­ní hrozbu, mohli by se oba jezdci nudit Krajina byla natolik jednotvárná, že se občas zdálo, jako by jezdili v kruhu. Všechno vypadalo zdánlivě stejně. Gryf se skoro těšil na západ slunce, i kdy­by jen proto, že bude země kolem vypadat jinak. Morgis se v sedle zaklonil: „Utáboříme se tady nebo chcete ješ­tě chvíli pokračovat? Nijak netoužím po zastávce a zdá se, že i ko­ně chtějí jet dál.“</p>

<p>To byla zjevná pravda. Oba jezdci měli jisté potíže s ovládá­ním svých zvířat. Koně chtěli běžet. Gryf ani jeho společník nemě­li v úmyslu jim to dovolit. Divoce se hnát ztemnělým lesem nebyl nejlepší tah.</p>

<p>Gryf zvážil vévodovu otázku: „Pojeďme ještě chvíli.“ Ukázal na nebe. „Dnes v noci bude při síle jen Hestia a i ta nebude ani po­loviční. Nijak netoužím jet těmihle lesy příliš dlouho, když neuvi­dím na cestu.“</p>

<p>„Nic jsme neviděli Tyhle lesy jsou pusté.“ „Tak se zeptejte sám sebe, <emphasis>proč </emphasis>jsou tak pusté.“ Morgis utichnul a Gryf se mohl znovu soustředit na současnou situaci. Poněkud ho trápila otázka, kterou položil drakovi. Tyhle lesy byly úplně pusté. Dokonce i běžné zvuky přírody, ptáci a noč­ní zvířata, tu zněly jen tlumeně. Byla tahle oblast tak řídce osídle­ná, bylo to běžné? Možná, že první vlna aramitských vpádů na toto území zdecimovala zvěř tak, že se sem ještě nevrátila. To ale vypa­dalo podivně, protože pak by čekal i poničenou krajinu. Tak početná armáda, kterou si představoval, by způsobila obrovskou zkázu. Pokácené a spálené stromy a tak podobně.</p>

<p>Tyhle stromy byly příliš staré. Za dobu, než dorostly do takové výšky, by se stavy zvěře dávno vzpamatovaly. Náhle ztuhl, protože les utichl. Úplně utichl. Rozeznal v šeru Morgise, který přitáhl koni uzdu a zastavil ho. Morgis na něj mávnul. Něco na severu. Gryf se zastavil, soustředil se a díky tichu kolem to uslyšel. Velice vzdálený, ale nezaměnitel­ný zvuk. Zvonění kovu o kov.</p>

<p>Bylo by hloupé utíkat. Lví pták se rozhlédl kolem a zastavil se pohledem na mohutném olistěném křoví vpravo. Naznačil drako­vi, co chce udělat, sesedl a pomalu vedl své zvíře k onomu místu. Morgis ho se svým koněm následoval. Zavedli zvířata kolem křoví a přinutili je lehnout si.</p>

<p>Viditelnost byla mizerná, ale to pracovalo i v jejich prospěch. Bylo pravděpodobnější, že ze současné pozice spíše zahlédnou oni příchozí než naopak.</p>

<p>Nemuseli čekat dlouho. Teď už bylo zvonění kovu o kov zře­telnější a spolu s ním se ozývaly zvuky vydávané lidmi i koňmi. Morgis položil Gryfovi ruku na rameno, aby ho varoval. První z jezdců projel kolem jen jako nezřetelná skvrna.</p>

<p>Neviděl jejich přilby, ale věděl, že jsou to vlčí nájezdníci. Tohle byl prostě jejich styl, styl který jim byl natolik vlastní, že si i teď dokázal představit, co si myslí. Bylo jich nejméně deset, možná dvakrát tolik. Těžko říct, pochyboval však, že by se příliš spletl,</p>

<p>V jednu chvíli ucítil v hlavě cizí zkoumající mysl. Jemně, téměř nepostřehnutelně. Gryf vytvořil bariéru a uhnul před průzkumem tak, aby to vypadalo, že tu vůbec není. S úzkostí se otočil k drako­vi, ale ten už přikyvoval; taky zkoumající mysl vycítil. S hlídkou jel nějaký černokněžník. Jako minule s D’Shayem. Ten, který jako by vyschl a zemřel, když jeden z Gryfových neživých tělesných stráž­ců náhodou rozdrtil talisman, jehož onen muž používal. Držitel? To byl správný výraz. Aramité s sebou měli držitele.</p>

<p>Věděl také, kam míří. Jeli přímo ke vsi, v níž si Gryf s Morgisem opatřili koně, což znamenalo, že se přinejmenším pokoušejí zjistit, jestli tu <emphasis>Korbus </emphasis>někoho nechal.</p>

<p>Minul je poslední z vlčích nájezdníků. Dvojice vyčkávala, Gryf v duchu počítal vteřiny. Morgise nakonec čekání unavilo a zrovna se chystal vstát, když ho Gryf stáhl zpět dolů. To bylo štěstí, proto­že sotva se drak znovu ocitl za listím, objevilo se několik dalších jezdců, mířících za těmi, kteří už projeli. Bylo to tak, jak Gryf če­kal. Druhá skupina sloužila jako záloha. Takto vylákali nepřítele z úkrytu a pak na něj udeřili ze dvou stran. Nechali ho myslet si, že už hlídka přejela, a pak ho zaskočili, když vylezl z úkrytu.</p>

<p>Zjevně měli dokonce ještě menší náskok, než předpokládali. Zpráva z nájezdnických lodí se nějak dostala k jejich základně dřív než za jeden den. Lví pták nepochyboval, že se oblastí stejně rychle rozlétne další zpráva, jakmile nájezdníci odhalí existenci dvou ne­známých poutníků, kteří si jen deset mil od přístavu museli koupit koně. Nemohli počítat ani s časem nutným k tomu, aby tahle hlídka dojela do vsi, vyslechla obyvatele a pustila se do pronásledování. Pokud tu zprávy putovaly tak rychle, bude na ně možná jiná hlíd­ka číhat vpředu.</p>

<p>Tentokrát čekali mnohem déle, než se odhodlali vstát. Nakonec se Gryf mlčky postavil a přejel pohledem okolní les. Projel jím zvláštní pocit, jako by nebyli sami, přestože si byl jistý, že je už všichni Aramité minuli. Podobalo se to pocitu, že je sledují nesčet­né oči, ale tentokrát mu připadalo, že jsou úplně obklíčeni.</p>

<p>Morgis vstal a protáhl si bolavé svaly. Drak nebyl stavěný na čí­hanou. „Navrhuji, abychom pokračovali dál, dokud to koně bez po­tíží zvládnou. <emphasis>Musíme </emphasis>získat co největší náskok.“</p>

<p>„Můžeme využít kouzelné pláště. Proměnit se ve stromy... Ne, to bychom se museli vzdát koní.“ Gryf přikývl. „Nemáme na vy­branou. Jedeme dál, ale zastavíme se, hned jak jeden z nás začne dřímat. Žádná neopatrnost ze strachu, že někdo ztratí tvář. Pokud jeden z nás začne být unavený, řekne to druhému.“</p>

<p>Vévoda přitakal: „Dohodnuto.“</p>

<p>Nasedli a po krátké debatě pokračovali přímo na východ. Morgis navrhoval jihovýchod, ale Gryf si byl jistý, že to, co hleda­jí, leží spíše směrem k severu, pokud vůbec někde. Jet na severo­východ však bylo riskantní, protože by je to přivedlo příliš blízko k lidnatějším oblastem říše vlčích nájezdníků.</p>

<p>Hestia pokračovala ve své pouti po obloze, vyzařujíc jen málo světla. Dvojice byla vděčná za úkryt, který tím získala, ale zároveň by oba rádi viděli dál než jen na pár kroků před sebe.</p>

<p>A celou dobu Gryfa dál rušil pocit, že je někdo pozoruje. Čas se vlekl. Gryf se tu a tam podíval na osamělý měsíc a po­koušel se odhadnout jejich rychlost i čas, který zbývá do úsvitu. Při třetím vzhlédnuti přivřel oči. Nebyl měsíc celou dobu vlevo? Co dělá za nimi? Měsíc je rozhodně stálý. Putuje po určené stez­ce a zůstává na ní. Neběhá si svými stezkami jako nějaké zatoula­né mládě.</p>

<p>Takže pokud neudělal chybu měsíc, znamená to, že teď míří... k jihu?</p>

<p>„Máme potíže.“ Byla to slova, která měl Gryf na jazyku, ale vy­řknul je Morgis. Lví pták odtrhl pohled od špatně umístěného měsí­ce a zahleděl se směrem, kterým ukazoval drak.</p>

<p>„Přes tohle křoví se nedostaneme.“</p>

<p>„Křoví“ byl mírný výraz pro to, co jim bránilo v cestě. Nebyla tu žádná stezka. Místo toho stáli před rozlehlou, propletenou houš­tinou stromů a popínavých rostlin, tak silnou, že by jim trvalo celé dny, než by se tudy probili.</p>

<p>„Nepoužívejte kouzla,“ varoval draka Gryf.</p>

<p>„Nejsem tak hloupý,“ zasyčel Morgis. „Kouzlo, které je tak mocné, aby nám prorazilo cestu touhle změtí, by se rozeznělo ko­lem jako troubení na roh. Takže by nás naši přátelé v černém našli. Stejně tak nám nepomůže ani oheň. Navrhujete, abychom se tím křovím prosekali?“</p>

<p>„Doporučuji, abychom ho obešli.“</p>

<p>„Kudy?“ Vévoda rozpřáhl ruce. „Táhne se dál a dál. Proč jsme ho neviděli už předtím?“</p>

<p>Pocit, že je někdo sleduje, stále sílil. „Já... nevím.“</p>

<p>Povzdech: „Budeme muset...“</p>

<p>Gryf se neobtěžoval s otázkou. Morgis upřeně hleděl někam za ně. Lví pták se obrátil v sedle, aby zjistil, že je za nimi stejně nepro­stupné houští jako před nimi.</p>

<p>„U Draka z Hlubin!“ zaklel tiše drak. „Past!“</p>

<p>Otočili koně k západu. Před jejich přimhouřenýma očima se vynořila další zeď. Obrátili se a zjistili, že zmizela i poslední úniko­vá cesta.</p>

<p>A pak uslyšeli ten šepot.</p>

<p>Nejprve si ho nevšímali, soustředění na to, jak se odsud dostat bez použití kouzel, kterými by na sebe upozornili Aramity. Pak si mysleli, že je to zvuk větru proplétajícího se mezi pokroucenými větvemi a listy. Až po několika minutách marného přemýšlení si všimli, že tu žádný vítr nefouká.</p>

<p>„Padli jsme do pasti,“ zamumlal Morgis.</p>

<p>„Ale není to past vlčích nájezdníků,“</p>

<p>„Tak čí?“</p>

<p>Gryf neodpověděl, pokoušel se rozeznat, o čem si ty hlasy šep­tají. Bylo to však nemožné, protože mluvily tak rychle, že rozlišil jen jedno nebo dvě slova a ani těmi si nebyl jistý.</p>

<p><emphasis>...mít... Tzee... jistě je to...</emphasis></p>

<p><emphasis>...proč... mrtvý... Tzee... zpět...</emphasis></p>

<p><emphasis>...šance... vykoupit... pomstít...</emphasis></p>

<p><emphasis>...pomstit... Tzee...</emphasis></p>

<p><emphasis>...moc... oběť... Tzee... získat...</emphasis></p>

<p>Šepot neměl žádný řád a většinu času hlasy mluvily zároveň. Znělo to, jako by se jedna osoba rozdělená na několik částí pokou­šela rozmlouvat sama se sebou.</p>

<p>Zaslechl zašustění látky, otočil se a zjistil, že si drak sundá­vá plášť. Když si vévoda stáhl z hlavy kápi, iluze člověka zmize­la. Šepot náhle umlkl, jako by jejich uchvatitelé něco takového ne­čekali.</p>

<p>„Vezmi ho,“ hodil mu Morgis plášť.</p>

<p>Šepot znovu zesílil, ale teď se v něm ozývaly jiné tóny, jako by se mluvčí museli rychle rozhodovat.</p>

<p><emphasis>...drak... jeden z jeho... Tzee...</emphasis></p>

<p><emphasis>...pak oba.</emphasis><emphasis>..</emphasis></p>

<p><emphasis>...já/my budeme... růst... ...moc... Tzee... ...moc... ...moc... Tzee... </emphasis>Šepot znovu zlověstně utichl.</p>

<p>Morgis rychle sesedl  a podal  otěže svému společníkovi. „Ustupte. Proměním se do své podoby.“</p>

<p>Gryf chtěl něco namítnout, ale drak už se měnil. Zbroj změkla a zkroutila se. Ruce a nohy se ohnuly do nemožných úhlů a začaly růst. Z prstů se staly drápy. Z vévodových zad vyrašila drobná kří­dla, rozvinula se a stále rostla. Morgis upadl dopředu, takže byl na všech čtyřech. Už teď zabíral víc místa, než kolik měli k dispozici. Propracovaná dračí hlava na vévodově přilbě pomalu sklouz­la dolů a postupně se proměnila v pravou tvář draka. Morgis, který byl teď skoro úplně drakem, stále rostl.</p>

<p>Gryf pohlédl k nebi a zamračil se, protože spatřil, jak se nad je­jich vězením tvoří baldachýn spletených rostlin. Neviditelní šep­tající pokračovali v podivném rozhovoru a v jejich hlasech zněla nová síla, nová jistota. Lví pták z toho všeho měl najednou strašlivý pocit. Jednou rukou uchopil uzdy obou zmítajících se koní, druhou namířil na skoro dokončený baldachýn a začal pracovat s mocí. Nic se nestalo.</p>

<p>Ozval se výkřik a pak šeptající hlasy získaly nádech vítězství, vlády.</p>

<p><emphasis>...náš... Tzee... konečně...</emphasis></p>

<p>Gryfův kůň náhle vyhodil a prudce vymrštil lvího ptáka do vzduchu. Gryf by však nepřežil celá léta jako žoldnéř, kdyby se ne­naučil přizpůsobit každé myslitelné situaci. Když dopadl na zem, odkutálel se, aby zmírnil náraz. Setrvačností udeřil do stěny jejich živého vězení a tam se zastavil. Otevřel oči a odkutálel se stranou právě včas, aby ho nešťastnou náhodou nepošlapal drakův kůň.</p>

<p>Pokud šlo o Morgise, Gryf ho našel na místě, kde stál předtím, jak sténá s rukama zabořenýma do hlíny. Vrátil se plně do své lid­ské podoby a šok z náhlé proměny ho málem uvedl do katatonického stavu.</p>

<p>Šepot byl skoro veselý a jeho neustálý, teď naprosto nerozliši­telný vzor začal na mysl bývalého vládce Penacles doléhat s nepři­rozenou tíhou. Začal se stahovat do sebe, aby mu unikl. Bezcílně šátral rukama, až narazil na kroužek se dvěma drobnými píšťal­kami, který mu vypadl z kapsy. Památka na jiné dny, kdy kla­ny Černého draka a jeho fanatičtí lidští stoupenci obléhali město.</p>

<p>Jednoho dne draci zakryli oblohu. Všichni patřili Černému dračímu králi. Té noci by Penacles jistě padlo, kdyby nepoužil třetí píšťal­ku, která původně visela vedle těchto dvou. Píšťalka přivolala ptá­ky z dalekého okolí. Tolik ptáků, že před nimi draci neměli úniku. Draci ptáky zničili, ale zničili se přitom i navzájem. Ohromná pta­čí hejna draky obklíčila a zahnala bezmocné stvůry tisíci droboun­kých úderů.</p>

<p>Útok žalostně selhal. S ním se vytratila i naděje Černého draka na rychlé vítězství.</p>

<p>Bylo mu jedno, kterou z píšťalek má v ruce. Gryf ji přiložil k zobáku. Příliš dobře věděl, o kolik by to bylo snazší, kdyby měl skutečnou lidskou tvář a ne jen tuhle iluzi. Ale stejně jako Morgis, který se svíjel na zemi, ani on se nemohl proměnit, obzvlášť ne teď, kdy se stěží držel při vědomí. Připomněl si, že jediné, co musí udě­lal, je prohnat píšťalkou vzduch. Jen prohnat jí vzduch.</p>

<p>Ukázalo se, že je to mnohem těžší, než si představoval, a věděl, že s tím mají něco společného jejich neviditelní věznitelé. Pokaždé, když už se mu to skoro podařilo, začalo mu v hlavě nekontrolova­telně bušit ze šíleného mumlání skrytých tvorů. Jednou píšťalku málem upustil.</p>

<p>Zbytek zdravé mysli, který mu zůstal, ho přinutil vystavět ko­lem sebe mentální bariéru. Bylo to mnohem těžší než předtím, když blokoval nahodilou myšlenkovou sondu vlčího nájezdníka. Přesto se mu pomalu podařilo zformovat ji a pak ji zesiloval, dokud nezís­kal vládu nad sebou zpět. Sevřel píšťalku pevněji a dokonce se mu podařilo částečně se proměnit do lidské podoby.</p>

<p>Přiložil píšťalku k nově vytvořeným rtům a foukl. Foukal, až málem omdlel z nedostatku vzduchu.</p>

<p>Podařilo se. Píšťalka se mu rozsypala v rukách a nezůstalo z ní nic než světlý popel.</p>

<p>Šepot s novou silou udeřil na jeho bariéru, ale ve vše pronikají­cím šíleném zvuku teď zněla nejistota. Gryfa napadlo, jestli někdo z vlčích nájezdníků slyšel píšťalku nebo Morgisův bolestný výkřik. Byl si však jistý, že tohle není jejich past. Ne, Gryf a jeho společník narazili na nějaký temný kout Snových zemí, které hledali.</p>

<p>Vzpomínka rozkvetla. Vlastně spíš věta. <emphasis>Sirvak Dragoth chrání</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p><emphasis>Snové země, vládne však jen těm, kteří chtějí být pod jeho</emphasis><emphasis> vládou. </emphasis>Způsob, jak říci, že vládci Sirvak Dragothu všechny vítají, ale ne­zdržují nikoho, kdo nedbá o jejich způsoby.</p>

<p><emphasis>Opatrovnici, jsou to opatrovníci, </emphasis>rozhodl se Gryf.</p>

<p>Neustálé mumlání šeptajících hlasů se náhle proměnilo v nesou­vislé šumění hněvu a úzkosti. Tlak na mysl lvího ptáka najednou ustal. Pohyb poblíž Gryfovi prozradil, že už neútočí ani na Morgise. Koně však zůstali na místě a vyděšeně dýchali. Stádní pud převá­žil, zvířata se tiskla k sobě a čekala, až se na ně něco vrhne, něco, co budou moci kopnout, a ulevit tak svému děsu. Gryf si v duchu připomněl, že kdyby živé vězení zesláblo, musí je hlídat. Zvířata teď byla v takovém stavu, že by se mohla dát při první příležitos­ti na útěk, a jejich jezdci by museli putovat očividně nepřátelským lesem pěšky.</p>

<p>Venku něco zavrčelo, něco jako kočka, díky bohu. To znamena­lo, že píšťalka odvedla svou práci, protože ať bylo venku cokoliv, symbolizovalo to část jeho samého. Gryf se pomalu posadil a na­hmátl zbývající píšťalku. K čemu byla ta třetí? První byla spojena s jeho ptačí stránkou. Co zbývalo?</p>

<p>Stěny vězení se vyduly směrem dovnitř. Gryf se znovu vrhl na zem, rukama si zakryl hlavu a uvědomil si, že se odpověď možná dozví dřív, než tohle skončí - pokud přežije.</p>

<p>Když ho mohutná zelená zeď ani po několika vteřinách nerozdrtila, odvážil se otevřít oči a rozhlédnout se kolem.</p>

<p>Po vězení nebylo ani památky. Pocit, že ho někdo pozoruje, se taky vytratil. Šepot umlkl.</p>

<p>Jemným sluchem zachytil vzdálený zvuk něčeho, co se pohybo­valo křovím, něčeho, co spěchalo na východ. Gryf vyskočil a oka­mžitě toho zalitoval. Zápas o vládu nad vlastní myslí mu přivodil pořádnou bolest hlavy. Polknul, ale neupadl.</p>

<p>„Gryfe?“ Předtím se Morgis tomu oslovení vyhýbal v obavách, že by mohl prozradit jejich skutečnou totožnost. Nikdy se nedomlu­vili na jiném jméně a Gryf měl v úmyslu to vyřešit, až ses ním svět kolem přestane točit. Chytil se za hlavu a otočil se ke svému spo­lečníkovi.</p>

<p>Drak byl na kolenou a pokoušel se sebrat plášť, který Gryf v jednu chvíli upustil. Až na to, že byl trochu špinavý, byl v pořádku. V okamžiku, kdy si ho Morgis oblékl, se z něho znovu stal vysoký, statný muž. „Co se stalo? Co jste udělal?“</p>

<p>Bývalý vládce opatrně strčil zbývající píšťalku do kapsy, aby ji neodhalil svému „spojenci“, a odpověděl: „Já... použil jsem na po­moc jednorázové kouzlo, kouzlo z té mojí temné minulosti. Pomocí něj jsem přivolal někoho ze svých kočičích bratránků.“</p>

<p>Nebyla to úplná lež, ale nebyla to ani pravda. Morgis se rozho­dl vzít to z té lepší stránky. Protože nevěděl o poslední píšťalce, ne­měl důkaz, že jeho společník něco vynechal.</p>

<p>„Co se stalo s našimi neviditelnými přáteli a se zeleným věze­ním?“</p>

<p>„To opravdu nevím.“</p>

<p>„Našli jsme tedy Snové země?“</p>

<p>Gryf viděl, že je na tom drak docela dobře, a otočil se tedy ke koním, kteří kupodivu neutekli, když past zmizela. Zahleděl se směrem, kterým odešel jejich zachránce: „Ne tu část, kterou jsme chtěli najít. Mám pár nových nápadů.“</p>

<p>„Nových nápadů nebo starých vzpomínek?“ zeptal se Morgis ironicky. Už byl na nohou a vypadal v pořádku. Lví pták ale vě­děl, že není. Ať draka bolelo cokoliv, Gryfovi to neřekl. Byl pří­liš pyšný.</p>

<p>„Co to bylo?“ otázal se vévoda, když si bral uzdu svého koně.</p>

<p>„Nevím. Cítím, že bych to měl vědět, ale nevím. Ne všem mým vzpomínkám se chce zpátky.“</p>

<p>Morgis chápavě zasyčel: „Říkal jste něco o nových nápadech...“</p>

<p>„Přemýšlel jsem, že bychom měli jít touhle cestou.“ Gryf ukázal na východ, směrem, kam zmizel jejich tajemný dobrodinec.</p>

<p>„Nějaký důvod?“</p>

<p>„Tudy odešel náš zachránce. Myslím, že je jistě nějak spojený se Snovými zeměmi - s tou částí, kterou chceme najít.“</p>

<p>Drak se zavrčením nasedl. Byl zraněný mnohem hůř, než si jeho společník původně myslel. „Tak pojďme odsud, příteli. Nijak netoužím po odvetném utkání s našimi šeptajícími známými - ales­poň ne v noci. Ať přijdou ve dne...“</p>

<p>Sevřel pěst a naznačil, co by udělal.</p>

<p>Gryf uvážil, čemu čelili, a zdržel se komentáře ohledně drako­vých šancí. Místo toho nasedl a řekl: „Pro teď na to zapomeňte. Chci se odsud dostat co nejdál - aspoň hodinu jízdy. Navrhuji, aby­chom se potom utábořili a střídali se na hlídce. Oba si potřebujeme brzy odpočinout.“</p>

<p>I když to skoro nebylo vidět, z Morgisovy tváře zazářila úleva. Rozhodně na tom byl hůř, než chtěl připustit. Gryf už se rozhodl, že drak dostane druhou hlídku, která nezačne dřív, než lvího ptáka zdolá vlastní vyčerpání.</p>

<p>Ohlédl se, aby se ujistil, že se zbavili přítomnosti šeptajících tvorů, a pobídl koně na východ. Morgis okamžitě vyrazil za ním, rukama pevně svíraje otěže. Nemuseli koně nijak pobízet, ani zví­řata tady netoužila zůstat.</p>

<p>Naštěstí už byli daleko odtud, když z něčeho, co se dalo popsat jen jako trhlina v realitě, vystoupily dvě postavy. Vysoké štíhlé po­stavy, které se domýšlivě pohybovaly místy, kde číhali nevidění šeptající tvorové. Kdyby tu byl Gryf, možná by ty dva poznal, mož­ná by je poznal, i když neměli žádné tváře. Jen bílé, prázdné mís­to tam, kde by měly být oči, nos a ústa. Zdálo se, že dvojice ani tak nezkoumá okolí, jako spíše čeká na třetí bytost.</p>

<p>Za několik okamžiků se k nim připojil třetí tvor, postava po­dobná kočkovité šelmě. Než se k těm dvěma přiblížila, jaksi se zavlnila a proměnila se v cosi lidského - nebo alespoň člověku podobného. Ona - ani v marném světle Hestie se nedalo pochy­bovat, že je to ona - ukázala na východ, kam zamířili dva jezdci v domnění, že jedou po stezce. Po její stopě, kterou záměrně vy­tvořila.</p>

<p>Mezi ní a jejími dvěma společníky bez tváří nepadlo ani slovo. Přikývli. Žena se znovu rozostřila a znovu se z ní stala jakási hrozi­vá kočka. Skočila do lesa a vydala se za Gryfem a Morgisem.</p>

<p>Zbylí dva se za ní dívali, dokud nezmizela, a pak se vrátili do trhliny, která se vytratila, jakmile jí prošli.</p>

<p>Vzápětí se znovu ozval šepot. Zněl v něm nový tón a stále dokola se opakovalo jedno slovo, jméno, znamení jejich hněvu a dychtivosti srazit brzy domýšlivost těch, co právě odešli.</p>

<p>Tzee. Tak říkali svému druhu, jen pod tím jménem byli známi. Byla to forma moci a oni z ní čerpali sílu.</p>

<p>Tzee. Kdyby Gryf to jméno slyšel, vzpomněl by si. Vzpomněl by si, co dokáží udělat, když jsou plně při síle, k čemuž právě smě­řovali. Tzee si na Gryfa také vzpomínali. Spletli se, když si mysle­li, že ho zaskočí a přemůžou. Dřívější zkušenosti jim měly připo­menout, že je to omyl. Ztracenec byl vždycky úskočný. Dokonce se mu zjevně podařilo vstát z mrtvých.</p>

<p>Brzy, slíbili si Tzee, to bude jinak. <emphasis>On </emphasis>to řekl - a <emphasis>on </emphasis>měl moc to <emphasis>udělat.</emphasis></p>

<p> <strong>IV.</strong></p>

<p>Zbytek noci ani následující den je nic nerušilo. Stezka, kterou se vydal jejich tajemný zachrán­ce, sice už dávno zmizela, ale oni přesto pokra­čovali stejným směrem. Lesy konečně ustoupi­ly svažitým polím, která sloužila jako pastviny pro zemědělské usedlosti. Slunce jasně záři­lo a země ožila divy přírody - malými zvířa­ty, ptáky a květinami. Jen lidé neladili s krásou země. Morgis si do­konce odfrkl, když je viděl. Gryf měl podezření, že to musel dlouho nacvičovat, než dosáhl takové dokonalosti. Za jiných okolností by to bylo skoro komické.</p>

<p>Lidé se pohybovali bez hlesu, dělali svou práci, ale nijak se o ni nezajímali. Nikdo nemluvil, a když uvážíme všechny okolnosti, bylo s podivem, že tu vůbec byly nějaké malé děti. Vesničané nevě­novali jejich vzhledu pozornost. Někteří měli na sobě úplně neprak­tické oblečení, zatímco jiní se očividně celé týdny nemyli. „Živí mrtví,“ zamumlal Gryf.</p>

<p>„Chátra,“ odsekl Morgis. „Tihle lidé jsou chátra. Máme nějaký skutečný důvod, proč tady zastavit?“ „Ne.“</p>

<p>„Tak pojeďme dál. Raději bych nebyl v jejich společnosti příliš dlouho. Nejspíš jsou něčím nakažení.“</p>

<p>Lví pták nad necitlivým chováním svého společníka potřásl hla­vou, ale podřídil se. Nemohli udělat nic, čím by těm lidem pomoh­li. Stejně jako jinde, vlčí nájezdníci zlomili jejich ducha natolik, že dělali všechno, co po nich páni chtěli. Gryf chápal, co se tu děje. Tihle vesničané a jim podobní lidé zřejmě sloužili jako zdroj zásob pro vojska Aramitů na jihu. Pole byla příliš velká na to, aby je vy­užívaly jen usedlostí, což byl další dobrý důvod k odjezdu. Hlídka kterou v noci minuli, tudy možná projížděla během pravidelné ob­chůzky.</p>

<p>Pobídli koně k rychlejšímu tempu a brzy nechali bezútěšné mís­to za sebou. Viděli, že před nimi leží další lesy, a pokud je zrak ne­klamal, na severovýchodě se rýsovala větší osada nebo menší měs­to. Gryf přitáhl koni uzdu a obrátil se na svého společníka: „My jsme...“</p>

<p>Ať se chystal říct cokoliv, úplně na to zapomněl, když zahlédl věc za Morgisem. Vynořila se za ním jakási brána - ne, Brána. Gryf ji viděl už předtím, i když si na ni vzpomínal jen mlhavě. Už skrze ni prošel, ale vzpomínka na to, kdy, mu také stále unikala. Dávno. To bylo jediné, co mohl říci s jistotou. Věřil, že tohle je cesta do Snových zemi a z nich. Cesta, kterou Gryf hledal.</p>

<p>Cítil, že je s ní spojený, tenkým, jemným vláknem, které se táh­lo jeho roztříštěnou myslí hlouběji, než dokázal přijmout. Jaké spo­jení by mohl mít s tou věcí... s něčím takovým? Brána stála asi dvacet stop za ním a byla vysoká, mnohem vyšší než oba jezdci dohromady. Byla prastará, ale jediným viditelným znamením stá­ří byly jemné stopy rzi na závěsech mohutných dřevěných dveří. Vypadala jako z mramoru, ale cítil, že asi není. Nejvíce ho však za­ujaly fantastické a děsivé plastické postavy...</p>

<p>„My jsme co?“ zlomil Morgis svůdné kouzlo. Gryf zamrkal a spatřil, jak se Brána rozplývá jako ranní mlha. Než se drak sta­čil otočit, byla pryč.</p>

<p>Drak se obrátil zpět ke Gryfovi: „Co to bylo? Viděl jste něco? Jsou ty zatracené věci zpátky?“</p>

<p>Přestože drak tvrdil opak, pořád se ještě úplně nevzpamatoval z agónie vynucené proměny.</p>

<p>„To - Brána! Cesta do Snových zemí! Byla tady!“ Gryf se po­díval na svého spojence, hledaje nějaké známky pochopení. Morgis ti ho zvědavě prohlédl a pak se úkosem podíval na místo, kde prý předtím byla Brána. Náhle vyvalil oči a Gryf si nejdřív myslel, že se vchod do Snových zemí znovu otevřel. Když se však otočil, aby se na to sám podíval, zježila se mu hříva. Naštěstí byla proměněná.</p>

<p>„Bránu nevidím, ale vidím něco jiného, co bych raději neviděl.“ Rychlým tempem k nim mířila hlídka vlčích nájezdníků. Tvořilo ji více než čtyřicet mužů, opravdu velká hlídka. Mohli hle­dat jediné - špehy, kteří se vylodili z dračí lodi. Gryf ucítil v hla­vě jemný tlak. Už věděl, že to je vždycky práce držitele. Dovolil mu nahlédnout do falešných povrchových myšlenek, na kterých se s Morgisem předem domluvili. Držitel najde dva muže mírně po­chybného původu, kteří cestují a hledají příležitosti - příležitosti jakéhokoliv druhu. Beseen Gryfovi řekl, že Aramité podporují vol­né výpravy, i když nezákonného druhu, pokud jim to přináší zisk. Vydávali se za příslušníky nejnižší ze svobodných kast, kteří nebyli hodni ani označení R’, s nímž začínali všichni aramitští válečníci. Pro hlídku to byli bezvýznamní lidé, jestli ovšem nehledali rekruty. Pokud ano, stali by se z nich nedobrovolní dobrovolníci, a bez této ironie by se Gryf obešel.</p>

<p>Boj ani hloupý pokus o útěk by jim neposloužil. Proto zůstali tak tiší a klidní, jak jen dokázali. Dotyk držitele se stáhl, ale Gryf i Morgis byli dost chytří na to, aby věděli, že se může vrátit.</p>

<p>Rozložitý, svalnatý muž, zjevně velitel hlídky, zvedl levou ruku, což bylo pro skupinu znamení, že mají zastavit. Celá hlídka měla uniformy stejné jako ta, v jaké Gryf naposledy viděl D’Shaye, včet­ně hledí, jež se velmi podobalo tomu na dračích přilbách, ale v pří­padě Aramitů plnilo jen běžný úkol, ke kterému bylo určeno. Vlčí nájezdníci byli lidé - pokud šlo o nejširší definici toho slova.</p>

<p>Několik z nich, včetně velitele a muže, který musel být držite­lem, si během zastávky sundalo přilby. Velitel byl ohavný, zjizvený veterán s rozcuchanými vousy a zpustošeným obličejem. Naprostý opak bezvadně upraveného D’Shaye.</p>

<p>Držitel - byl to držitel, protože v ruce pevně svíral něco, z čeho vyzařovala značná moc - je překvapil. Byl stěží dospělý, ale z očí mu sálala sebejistota a vědění, které lvímu ptáku říkaly, že je v zá­ležitostech hlídky konečnou autoritou. Gryf si na okamžik přál, aby golemové během boje v jeho bývalých pokojích talisman tak doko­nale nerozdrtili.</p>

<p>„Jsem kapitán D’Haaren, pátý stupeň, umístěním v Luperionu, bráně k jižním územím.“ Ukázal na město v dálce. „Vaše jména?“</p>

<p>„Já jsem Morgis, z Tyliru,“ odpověděl nejprve drak. Vévodo jméno tady nikdo nepozná a Beseen se několikrát zmínil, že Tylir je místo, které se dobře hodí jako místo původu, protože je tak dalek na severu, že ho navštívil jen málokdo. Byla by smůla, kdyby od­tamtud pocházel kapitán nebo držitel.</p>

<p>„Já<emphasis> </emphasis>jsem Gregoth, taky z Tyliru.“ Z bezpečnostních důvodů si Gryf vybral jméno, které začínalo stejně jako jeho, ale podle kapi­tána Beseena bylo na tomto kontinentu dost běžné. Nechtěl, aby si ho někdo, kdo o něm ví, spojil s jeho pravým jménem.</p>

<p>„Jste ze smečky,“ pronesl náhle držitel způsobem, který měl dvě­ma civilistům zřejmě nahnat strach. Předstírali, že jsou náležitě vydě­šení, pomalu přikývli, ale mlčeli. Zdálo se, že držitel je spokojený.</p>

<p>Kapitán D’Haaren však nebyl: „Odkud jste přijeli? V poslední době.“</p>

<p>Gryf pokrčil rameny: „Různě, kapitáne. V poslední době hodně projíždíme zemí.“</p>

<p>Lví pták si v mysli vytvořil vrstvu, štít falešných vzpomínek na nepovedený obchod a rychlý útěk na jih. Daleko na jih. Probrali různé možnosti s Beseenem, který mu navrhoval věci, co nebudou držitele zajímat. Vzpomínky byly přibarvené v Gryfův prospěch, což by bylo naprosto přirozené zkreslení. Jestli jim držitel uvěří, možná se v nich nebude dál vrtat. Tenhle mladík, který byl ve služ­bě teprve krátce, ale možná zatlačí jen proto, aby se předvedl.</p>

<p>Myslí mu proběhlo zachvění. Držitel je právě znovu zkoumal, i když se tvářil skoro znuděně. O chvíli později Gryf podle lehkého zkroucení rtů mladého nájezdníka usoudil, že držitel spolkl návna­du a teď s ním skoro soucítil.</p>

<p>„Odpusťte jim, kapitáne. Jsou v pořádku. Já osobně bych se teď rád vrátil do Luperionu a odpočinul si. Jsme venku skoro celý den.</p>

<p>Kapitán hlídky zabručel, neřekl však nic, co by mohlo ohrozit jeho postavení. Bylo zjevné, že ho držitel nezajímá, ale byl dost chytrý na to, aby nenaléhal. Fyzická síla byla ničím v porovnáni se silou mysli držitele řádně sladěného se svým nástrojem.</p>

<p>Gryf zamrkal. Věděl toho o těchto věcech mnohem víc, než by měl vědět po krátké zkušenosti s D’Shayovým druhem, držitelem DTaquem.</p>

<p>„Dobrá,“ řekl zdvořile D’Haaren. „Protože my i vy míříme na stejné místo, navrhuji, abyste jeli s námi. Vlastně na tom <emphasis>trvám.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Morgis by možná dokázal celou tuhle záležitost vyřešit tím, že by se proměnil do dračí podoby a přemohl celou hlídku, držitele a vůbec, ale takový čin by nejen zhoršil jeho zranění, ale zároveň by všechny s mocí upozornil, že jsou tady.</p>

<p>Taky nebylo jisté, že by hlídku dokázali porazit. Držitel nemusel být jediný obdařený mocí. D’Haaren neměl ve vlasech stříbrný pra­men, který označoval čaroděje v Dračích říších, ale na tomto konti­nentu možná podobné známky neexistovaly.</p>

<p>„Velice rádi se k vám připojíme,“ odpověděl lví pták také zdvo­řile. Doufal, že kapitán nebude trvat na tom, aby ho doprovázeli i uvnitř města.</p>

<p>Aramita si nasadil přilbu a muži ho okamžitě následovali. Držiteli to trvalo o něco déle, oprášil přilbu, a než si ji konečně znovu nasadil, dokonce se na chvíli obdivně zahleděl na dračí hla­vu na jejím vrcholu. Kapitána to zjevně rozzlobilo, předstíral však. že si demonstrace držitelovy nezávislosti nevšiml.</p>

<p>D’Haaren zvedl ruku a dal svým mužům povel k jízdě. Gryf a Morgis dostali čestné místo, takříkajíc, vedle kapitána. Ke znepo­kojení celé trojice držitel pobídl svého koně a připojil se k nim.</p>

<p>„Už jste někdy byli v Luperionu?“ zeptal se D’Haaren až pří­liš nedbale.</p>

<p>„Ne,“ odvětil Gryf. „Ani v Canisargosu. Slyšel jsem, že je sídel­ní město velkolepé.“</p>

<p>„Má svoje krásy,“ odpověděl kapitán poněkud kysele. „Uvidíte, že i Luperion je dost velký. Jediná slušná bašta civilizace v těchto zemích. Dá se říct, že je jako krok do jiného světa.“</p>

<p>Gryf doufal, že ho nikdo příliš nesleduje, jinak by si mohli všim­nout, jak sebou při poslední větě škubl. D’Haaren tím zjevně nic nemyslel, ale mysl lvího ptáka se okamžitě obrátila ke Snovým ze­mím. Bylo směšné myslet si, že by byl vlčí nájezdník <emphasis>až tak </emphasis>pode­zřívavý - nebo ne?</p>

<p>Kapitán pokračoval v pokládání zdánlivě náhodných otá­zek. Oba nově příchozí věděli, že jde o pokus zmást je a odhalit. Chvíli trvalo, než si uvědomili, že po tom kapitán D’Haaren touží hlavně proto, aby ho přeložili na sever, nejraději do Canisargosu. Bezpochyby doufal, že odhalí něco dost důležitého, aby upoutal po­zornost nadřízených - stejných nadřízených, kteří toho o něm zjev­ně věděli dost na to, aby starého veterána odklidili z dohledu.</p>

<p>Zahořklý muž je nebezpečný muž.</p>

<p>Luperion se začal rýsovat zřetelněji. Bylo to dost velké město, asi jako dvě třetiny Penacles, a bylo obehnané ochrannou hradbou. Víc se o něm zatím říct nedalo. Nad hradbou se tyčilo několik vy­sokých, pravidelných budov a na jedné z nich vlála vlajka, kterou z této vzdálenosti nebylo možné rozeznat.</p>

<p>„Potkali jste na cestách během posledních dnů nějaké cizince?“ zeptal se D’Haaren náhle.</p>

<p>Gryf ucítil náhlý, stěží patrný dotek na okraji vědomí. Naštěstí to byla hra, kterou s Morgisem oba důvěrně znali, takže odpovědě­li snadno a klidně.</p>

<p>„Potkali jsme pár vesničanů. Beznadějná banda.“</p>

<p>Držitel získal jen falešné myšlenky o nadřazenosti nad shrbený­mi sedláky, což byl typický postoj Aramitů, a pak sondu stáhl.</p>

<p>Kapitán hlídky se zasmál: „Kdybyste s nimi bojovali předtím, neříkali byste to. T’R’Layscionové bojovali zuřivěji než kdokoliv na jihu. Držitelé museli zaútočit na jejich čaroděje. Málem se jim to nepodařilo.“</p>

<p>„To nebyla naše chyba,“ drze dodal držitel. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Někdo </emphasis>se rozho­dl nečekat, až budeme hotoví. Ztráty byly o třetinu vyšší, než jsme měli mít. Ničitel nenávidí hlupáky.“</p>

<p>„Tak by měl něco udělat s některými svými držiteli. Lenost je v jeho očích také selháním.“</p>

<p>Všichni ztichli. Z výrazu ostatních Aramitů bylo patrné, že se tihle dva nehádají poprvé.</p>

<p>„Nikdo tam venku nebyl. Ověřoval jsem to.“</p>

<p>„Museli tam být.“ D’Haaren se ohlédl zpátky na nové společní­ky, než se zase zahleděl na cesta před sebou. Chvíli nikdo nemluvil. Luperion Gryfovi a jeho společníkovi náhle připadal jako přitažli­vé místo. Cokoliv, jen být pryč z téhle choulostivé situace. Nebylo nic dobrého na tom, být polapen v osobním střetu mezi zahořklým vojenským veteránem a samolibým mladým držitelem.</p>

<p>Ticho přerušil držitel a vybral si téma, které je vyděsilo skoro stejně jako předchozí hádka.</p>

<p>„Vypráví se tam, odkud pocházíte, o Snových zemích, Gregothe? Co jim říkají v Tyliru?“</p>

<p>„Trochu se o nich mluví. Nikdy jsem to pořádně neposlouchal. Kdo by se staral o nějaké zatracené země, které se nedrží na jed­nom místě?“</p>

<p>Očividně odpověděli správně, protože mnozí Aramité, včetně kapitána i držitele, souhlasně přikývli.</p>

<p>„Vystihl jsi podstatu věci,“ pokračoval držitel. „Chtějí po nás, aby­chom bojovali se stíny. S ničím. Proč se namáhat? Ať jsou Snové země kdekoliv, pokud víme, nemají vojska. Jen zřídkakdy útočí. Raději by­chom měli poslat vojsko za moře a udeřit na ty nové země, o kterých se mluví. K čemu nám bude takové místo, jako jsou Snové země?“</p>

<p>Morgis se nevinně zeptal: „Ty nové země, víte o nich něco? Slyšeli jsme pověsti o příšerách, ale vy jste první, kdo se zmínil o je­jich zemích.“</p>

<p>Mladý Aramita pokrčil rameny: „Hrstka titěrných, barbarských království, jak jsem slyšel. A pokud jde o příšery, není nic, co by Ničitelovy děti nezvládly.“</p>

<p>Morgisovi i Gryfovi chvíli trvalo, než si uvědomili, že „dětí“, o kterých držitel mluvil, jsou vlčí nájezdníci. Naštěstí si nikdo neu­vědomil, co je zmátlo, a přičetli to hovora o dalekých zemích.</p>

<p>Souhlasně na sebe kývli. Gryf se chystal položit další otázku, ale náhle ho upoutal pohled na postavu daleko vpravo před hlídkou. Postava byla v šedém rouchu a obličej jí zakrývala kápě. Zdálo se, že na ně několik vteřin hledí, než se klidně odvrátila.</p>

<p>Předstíral, že se rozhlíží po krajině. Postava mohla pocházet ze Snových zemí nebo to mohl být někdo jiný. Vzpomínky, které zno­vu získal, mu nic neprozradily a žádné nové se nevynořily. Nejlépe bude nemluvit o tom, dokud nebudou s Morgisem sami.</p>

<p>„Můžete nám říct něco o Luperionu, kapitáne?“ zeptal se Morgis. „Jaký druh zábavy tam můžeme najít - a je tam dobré jídlo a pití?“</p>

<p>D’Haaren jim město vylíčil do obdivuhodných detailů, což na­značovalo, jak dlouho už tam trčí. Gryf poslouchal jen na půl ucha. Měl v úmyslu dostat se z města co nejrychleji.</p>

<p>Když se brány Luperionu ocitly na dohled, projel jím chlad a je­ho znepokojení ještě vzrostlo. Nezneklidnilo ho ani tak samotné město, jako spíše osamělé sochy zdobící vrchol každé z bran. Kruté vlčí hlavy. Ne však obyčejní vlci, ale cosi téměř lidského. To na nich bylo tak děsivé. Každá z hlav byla směsicí krutosti a prohna­nosti, která slibovala hrůzu a ničení. Nebylo pochyb o tom, co hla­vy představují. Gryfa zaplavil stejný pocit jako předtím ve vsi.</p>

<p>Tváře na něj hleděly úkosem a zvaly ho, aby se připojil k potě­chám města.</p>

<p>Ničitelova města.</p>

<p>„Tvrdí, že byla povolána,“ zazněly v souladu dva stejné hlasy, Jed­nou z opatrovnických píšťalek.“</p>

<p>„To není možné. Všichni mistři opatrovníci byli dotázáni. Nikdo z nich svůj talisman nepoužil.“ Nový hlas patřil vysoké hubené po­stavě, která jako by klouzala místností. Ten efekt ve skutečnosti způsobovalo dlouhé splývavé červenobílé roucho, které měla na sobě. Tvář měla za závojem, protože mohla být nebezpečná těm, kdo se náhodou podívali jejím směrem. To byla cena za moc.</p>

<p>„Nemohlo se stát, Haggerthe,“ pokračovaly dva hlasy, „že ně­kdo našel talisman některého z mrtvých opatrovníků? Někteří pře­ce zemřeli nebo zmizeli“</p>

<p>„Když opatrovník zemře, jeho osobni talismany - všechny - ze­mřou s ním. Z píšťalek by nezbylo nic než popel. Možná mohli při­jít na způsob, jak napodobit zvuk...“</p>

<p>„Ale no tak.“ Dvojčata se té představě ušklíbla. „Víš, že skuteč­ný kontakt se Snovými zeměmi je mimo Ničitelovu moc. Je to pro­ti zákonům, které byly stanoveny na počátku.“</p>

<p>„Je tady Shaidarol. Ten znal tajemství. Býval jedním z nás.“</p>

<p>„Shaidarol ztratil své znalosti, když se nechal zlákat Ničitelovými sliby. Bratrstvo Tzee také nedokáže tyto síly použít, protože se ve svém šíleném boji o nadvládu sami postavili za hranice přirozenosti.</p>

<p>Pochopili jsme, že právě oni se ty dva pokusili polapit nebo zabít.“</p>

<p>Postava v závoji, které říkali Haggerth, zvedla ruku v rukavici a zamyšleně potáhla za látku, která jí zakrývala tvář: „Navrhla něco Troia?“</p>

<p>Dvojčata společně přikývla: „Myslí si, že bychom neměli váhat. Je potřeba problém <emphasis>vyřešit </emphasis>s konečnou platností. Lépe být v bezpe­čí než ztratit vše.“</p>

<p>„Trochu drastické, nemyslíte?“</p>

<p>„Ne:“</p>

<p>„Tím ovšem nebudeme o nic lepší než vlčí nájezdníci. To vás netrápí.“</p>

<p>„V časech války se často podobáme nepřátelům. Až Aramity a jejich šíleného psího boha spláchne moře, zapomeneme na tyto hrozné časy a znovu si vzpomeneme na radosti života - my všich­ni, kromě těch nepříjemných Tzee, tak je to.“</p>

<p>Haggerth si povzdechl. „Myslím, že naše sny o návratu ke způ­sobům minulosti jsou příliš velké sousto dokonce i pro Snové země. Mám návrh. Nelidé vstoupili do Luperionu. Myslím, že nám v této věci pomohou. To bude znamenat přivolat na pomoc Bránu. Pak, až budou ti, které hledáme, sami...“</p>

<p>Dvě postavy se naklonily dopředu a Haggerth jim vysvětlil svůj plán. Po chvíli se obě usmívaly identickými úsměvy.</p>

<p>Na nejkratší okamžik se to probudilo. Pouta to stále držela uvěz­něné, jako už celé věky. Proč tedy, podivilo se, jsem vzhůru? Prozkoumalo minulost, která mu byla vždycky otevřená, a objevi­lo přítomnost mysli, kterou důvěrně znalo. Daleko odsud, ale pře­sto nejblíže, kam se kdy dostala. Snad, pomyslelo si krátce, se čas osvobození blíží. Snad.</p>

<p>Jedna část jeho mysli ožila. Byl to trik, ve kterém měl vězeň dlouhou praxi. Tato část mysli bude sledovat a informovat ho, za­tímco vězeň jako celek bude pokračovat ve svém dlouhé věky trva­jícím spánku. Pokud se vzdálená stopa vytratí, i sledující část mys­li se vrátí ke spánku. Jestli se však přiblíží...</p>

<p>...hra znovu začne.</p>

<p>Ohromný kolos zavřel oči.</p>

<p> <strong>v.</strong></p>

<p>Město za hradbami bylo skutečně působivé, ale spíše díky davům lidí a zvířat než čímkoliv ji­ným. Vyskytovaly se tu skupiny všech velikostí a byly na sebe natlačené tak těsně, že jezdci vy­padali, jako by své koně vedli řekou.</p>

<p>„Dnes je trh?“ zeptal se nakonec Morgis. „Trh?“ Držitel se samolibě usmál. „To sot­va. Takhle vypadá v Luperionu každý den!“ „Aha.“</p>

<p>I když už se snášela tma, Luperion neměl v úmyslu utišit se. Louče, lampy a podobné zdroje světla už osvětlovaly celou oblast. Lidé se dál handrkovali nebo potloukali kolem a Gryf měl podezře­ní, že tu davy zůstanou ještě celé hodiny.</p>

<p>Luperion byl kontrastní směsí účelnosti a rozmarů. Tržiště pře­tékala směsicí stanů a staveb všech tvarů a velikostí. Na druhé stra­ně, kde sídlila vojenská moc vlčích nájezdníků, se budovy podo­baly temným krabicím. Postavy v ebenově černé zbroji stály na hlídkách nebo pochodovaly tam a zpátky. Všechno se zdálo být černé, šedé nebo bílé, zřetelně odlišné od území tržišť, kde spo­lu dokonce i na kůži samotných obyvatel zápasily nesčetné barvy. Většina z nich byla Gryfovi povědomá, ale modří muži ho zarazi­li. Beseen se o nich krátce zmínil, ale lví pták předpokládal, že jde jen o nějaký druh barvy na kůži. Důležitější bylo, že pocházeli od­někud z blízkosti Tyliru. Beseen Tylir vybral, protože tady měli být návštěvníci ze severu vzácní. Drakovy informace byly zjevně jen útržkovité. Gryf přemýšlel, co ještě Beseenovi uniklo.</p>

<p>Čekal, že prodírání davem bude obtížné, ale davy lidí se před hlídkou rozestupovaly a za ní zase spojovaly. Pohybovali se s tako­vou přesností, jako by to nacvičovali - což v jistém smyslu i dělali. To, že byla hlídka přijímána jako pevná překážka, o Aramitské říši leccos vypovídalo.</p>

<p>D’Haaren jim doporučil hostinec Šakalův mrav, kde by moh­li najit pokoj a jídlo. Gryf mu opatrně poděkoval za radu, tak, aby velitel neodhalil pochybnosti, které pocítili při jeho náhlé shovíva­vosti. V hostinci zjevně sídlil jeden nebo dva špehové, ale pokud šlo o něj, nebylo to nijak zvlášť nebezpečné. Existovaly způsoby, jak špehům uniknout.</p>

<p>Když se odtrhli od Aramitů, rozloučil se s nimi jen jediný člen hlídky - držitel. Kývnul a řekl: „Kéž vaše úsilí dojde k náležitému konci.“</p>

<p>Gryf ani Morgis se neobtěžovali zabývat významem té věty. „Máte něco na mysli?“ zasyčel Morgis, jakmile byli pryč. Lví pták přikývl předstíraje, že mluví o tom, co vidí kolem sebe. Zašeptal: „Ano, půjdeme do Šakalova mravu a zaplatíme za jednu noc, ale nevrátíme se tam. Chci odsud odjet ještě před svítáním. Pro případ, že bychom se museli na čas rozdělit, chci najít jinou hospo­du nebo místo plné lidí, kde bychom se setkali.“</p>

<p>„To zní rozumně, pokud váš plán pro nejbližší budoucnost zahr­nuje i pořádné jídlo. Žaludek mi zeje prázdnotou.“</p>

<p>Gryf věděl, jak se drak cítí. „Je to v plánu... věřte mi, jídlo je v plánu.“</p>

<p>Když se v Šakalově mravu pořádně najedli a napili - pivo bylo dobré, ale koření ne - zašli daleko do města. Předstírali, že hledají nějaké místní zábavy, a pod pláštíkem hledání našli druhou hospo­du. Šlo se jim těžko, bez hlídky nebo koní, kteří by jim uvolňovali cestu, byli nuceni vyjít s vlnami chodců.</p>

<p>Došlo i k jednomu blízkému setkání. Morgis se z jakéhosi kup­ce pokoušel vyloudit informace a zmínil se o Tyliru, Až pak si uvě­domil, že jeden z modrých mužů stojí kousek od něho a prohlíží si nějaké zvířecí kůže. Naštěstí je neslyšel. Potom už se pokoušeli pokud možno nemluvit o místu, odkud pocházejí, a stále se rozhlížel’ jestli nezahlédnou výraznou barvu seveřanů.</p>

<p>Už mířili zpět k druhému hostinci, když Gryf znovu zahlédl vyso­kou postavu v dlouhém rouchu, podobnou té, která předtím stála v polích u města. Kápě jí zakrývala celou hlavu a lvímu ptákovi na chvíli připomněla Shadea, čaroděje, jehož prokletím bylo žít celou věčnost střídavě jako dobrý a zlý. Ale Shade byl pryč, ve vyhnanství v nekonečné Nicotě, kam ho odeslal jediný tvor, který dokázal porazit jeho temnou osobnost.</p>

<p>Morgis tu postavu taky uviděl. Jak se dívali, všimli si obzvlášť jedné věci:<strong> </strong>postavě v kápi nikdo nestál v cestě déle než vteřinu. Dokonce i aramitští vojáci na koních se jí vyhýbali. Bylo také pa­trné, že tajemná postava není mezi obyvateli nijak oblíbená, i když ho nebo ji rozhodné respektovali.</p>

<p>„Někdo, o kom bychom asi měli vědět?“ zašeptal drak.</p>

<p>„Několik takových, o kterých bychom měli vědět. Podívejte se.“ Gryf ukázal na ulici.</p>

<p>Davem kráčely další dvě postavy v kápích. Očividně zamýšle­ly přidat se ke třetí, která stála a čekala na ně. Byly stejně vysoké, ale jinak se nedalo říct, co se pod rouchy skrývá. Ať to bylo coko­liv, lidé se jim vyhýbali jako moru.</p>

<p>Gryf si prohlížel dav: „Teď by asi nebyl nejlepší nápad s někým o tom mluvit. Z toho, co jsem viděl, je všichni až moc dobře znají. Ostatně, i my bychom rozhodně měli vědět, co jsou zač.“</p>

<p>„Jednu věc o nich vím,“ podotkl Morgis s očima upřenýma na vzdálenou trojici.</p>

<p>Jakou?“</p>

<p>„Míří k tomu druhému hostinci, k tomu, ve kterém bydlíme.</p>

<p>Bylo to tak. Co hůř, jeden z nich se oddělil - Gryf nevěděl, jen předpokládal, že jsou to muži - stál teď venku a zpod šerých hlubin své kápě si prohlížel dav.</p>

<p>„Myslím, že máme potíže,“ zasyčel vévoda.</p>

<p>„Já <emphasis>vím, </emphasis>že máme potíže. Vpravo.“</p>

<p>K jejich zděšení se k dvojici prodíral kapitán D’ Haaren s něko­lika muži. Pohled ve veteránových očích se jim nijak nelíbil.</p>

<p>Pomalu, opatrně se otočili a předstírali, že si aramitských vojá­ků nevšimli.</p>

<p>„Co teď?“ zasyčel Morgis. Kdyby šlo jenom o něj, byl by v po­kušení prostě tasit meč a bít se. Jistě, bylo tu víc než půl tuctu vo­jáků, ale dav by je dostatečně zpomalil, takže by se mohl o jedno­ho nebo dva postarat.</p>

<p>Gryf se zamračil: „Támhle tou ulicí.“</p>

<p>Zmíněná boční ulice nebyla o nic méně plná než hlavní třídy města. Bývalý vládce Penacles doufal, že se jim podaří zahnout ješ­tě do nějaké další postranní uličky, dřív než se Aramité dostanou dost blízko. Byla tu naděje, i když slabá, že se jim podaří setřást hlídku na tak dlouho, aby si mohli vyzvednout svoje věci i koně. Další problém bude, jestli se jim vůbec podaří uniknout z města.</p>

<p>„Co nás prozradilo?“ zašeptal drak. Očividně bylo jedno, jak hlasitě mluví, všichni kolem byli příliš zaneprázdněni vlastními sta­rostmi.</p>

<p>„To opravdu nevím. Možná narazili na někoho z našich souse­dů a vyslechli je,“ odvětil. Myslel na modré lidi. Možná jim Beseen zapomněl o Tyliru něco důležitého říct nebo něco vůbec nevěděl. Gryf se zadíval do další postranní ulice, skoro jen uličky. „Tudy. Pospěšte si, ale neutíkejte.“</p>

<p>Zahnuli za roh a zjistili, že k nim zepředu míří skupina vlčích nájezdníků.</p>

<p>Než ho Gryf stačil zastavit, držel Morgis v ruce nůž. Aramité, kteří se k nim blížili, byli očividně jen na rutinní hlídce a nijak se je nesnažili zajmout. Nejspíš kolem nich mohli klidně projít.</p>

<p>Na to už však bylo pozdě. Voják, který je vedl, se beze slova svezl k zemi a z hrdla mu trčela rukojeť nože. Zbylí tři na okamžik překvapeně zaváhali, ale pak vytáhli meče, dlouhé, hrozivé, lehce zakřivené čepele.</p>

<p>Gryf zaklel a tasil. Morgis už držel zbraň v ruce a rychle se blížil ke trojici. Jeden z nich něco vykřikl, ale jeho hlas zanikl v hluku ko­lem. Drak zkřížil zbraň se dvěma Aramity, Gryf tak tak stihl svého společníka zachránit před třetím. Ulice byla uzoučká a lvímu ptákovi se podařilo zaskočit protivníka v nešikovném úhlu. Hrotem čepele sekl soupeře hluboko do ramene, v místě, kde musela mít zbroj meze­ru. Vlčí nájezdník stiskl zuby, přehodil si zbraň do druhé ruky a před­vedl mu, že umí levačkou bojovat stejně dobře jako pravačkou.</p>

<p>Morgis prohnal čepel jedním ze svých dvou protivníků, ale jeho meč uvízl v hroutící se postavě. Zatímco se ho snažil vytrhnout, zbývající Aramita využil výhody a sekl draka z boku poblíž klíční kosti. Vévoda zasykl spíše vztekem než bolestí, ale jeho reakce vo­jáka natolik zaskočila, že se Morgisovi podařilo uvolnit meč, než vlčí nájezdník znovu zaútočil.</p>

<p>Gryf čekal, že se na ně každou chvíli zezadu vrhne kapitán D’Haaren se svými muži. I kdyby je kapitán ztratil, hluk boje by bezpochyby přilákal buď jeho nebo jinou hlídku. A jestli ne hluk, pak dav lidí, který se hnal z uličky, byl rozhodně zřetelným zname­ním, že se děje něco špatného.</p>

<p>Gryf odrazil divoký výpad protivníka, který zjevně myslel, že ho levou rukou vyvede z míry, a následně mu sám zasadil smrtící úder. Když voják padl, bývalý vládce se otočil a zaskočil drakova soupeře z boku. Aramita ho odrazil, ale přitom se široce odkryl vé­vodovi. Morgis ho snadno zabil.</p>

<p>D’Haaren a jeho společníci se pořád ještě neobjevili.</p>

<p>Někdo je však sledoval z místa, odkud přijeli vlčí nájezdníci. Zpoza závoje je sledovala osamocená žena - bezpochyby to byla ženská postava. Když si uvědomila, že ji vidí, ladně ustoupila, ale neutekla. Skoro to vypadalo, že chce, aby ji pronásledovali.</p>

<p>Morgis udělal krok vpřed, meč v pohotovosti: „Musíme ji do­stat. Upozorní kapitána hlídky.“</p>

<p>„Opravdu?“ Gryf se na ni také upřeně zadíval. Nevypadala jako Aramita. I přes závoj viděl, že má velké tmavé oči. Úchvatné oči, ale ne tak úplně ženské. Spíše kočičí. Oči kočkovité šelmy.</p>

<p>Hleděla na něj se stejnou zvědavostí, skoro jako by věděla, co se skrývá pod jeho kouzelným pláštěm. Kdyby Morgis kouzlo neporu­šil, mohl tam Gryf stát celé hodiny.</p>

<p>Těžká ruka mu sevřela rameno a drak se jím pokusil zatřást a přivést ho k vědomí. „Jestli se dokážete odtrhnout od té ženy, mohl bych vás varovat, že máme společnost.“</p>

<p>„Cože?“ Lví pták se prudce otočil. Čekal, že uvidí tvář kapitá­na D’Haarena, ale místo toho spatřil dvě postavy v kápích. Stály na křižovatce a klidně čekaly. Ruce měly zabořené v pláštích, tak­že nebylo vidět ani kousek těla. Nedalo se říct, jestli tihle dva pa­tří k trojici, která zamířila do hostince, v němž bydleli, nebo jestli to byli dva noví.</p>

<p>Gryf se obrátil zpět k ženě. Oči se mu rozšířily. Vedle ženy teď stáli dva další. Gryf se přistihl, jak doufá, že by se odněkud přece jen mohl vynořit kapitán D’Haaren se svými muži. Aramité ales­poň představovali známé nebezpečí, kdežto tyhle postavy v pláš­tích, postavy, kterým se obloukem vyhýbali i vlčí nájezdníci, ne­znal. Pokud si Gryf mohl vybrat, dával přednost známému před neznámým.</p>

<p>Dvě postavy ženu obešly a bok po boku zamířily ke Gryfovi s Morgisem. Zároveň vyrazili vpřed i ti dva na protější straně.</p>

<p>„Zády k sobě,“ zasyčel drak. „A jestli máš po ruce nějaké kouz­lo, tak ho použij. Proměnit se v téhle úzké uličce by pro mě bylo dost nepohodlné.“</p>

<p>Gryf přikývl, zvedl volnou ruku - a zjistil, že nic víc udělat ne­může. Zamrzl na místě. Když se pokusil něco říct, nic se nestalo, nevydal ani zasténání.</p>

<p>„Jak zajímavé,“ ozval se někde blízko jeho ucha zřetelně ženský hlas. „Není z Ničitelova druhu, je to něco jiného.“</p>

<p>Přesunula se před něj. Závoj klesl, a i když byla úchvatně krás­ná, nebyla to žena. Opravdu měla tmavé oči, které připomínaly ko­čičí, dokonce i zorničkami. Což jí neubíralo, ale spíš přidávalo na kráse. Měla krátké, dehtově černé vlasy a malý, pěkně tvarovaný nos, který se občas bez zjevného důvodu přikrčil. Rty byly širo­ké a plné, docela přitažlivé, dokud se neusmála. Nebyl to přátelský úsměv, ale spíše úsměv kočky, která si pohrává s kořistí.</p>

<p>O její postavě toho moc říct nemohl, protože stála příliš blíz­ko. Gryf nepochyboval, že je mrštná a silná, a za jiných okolností by mu připadala velmi přitažlivá. Dokonce i teď si nedokázal úplně nevšímat koketních pohledů a jemného pohybu ruky po jeho tváři. Znovu si vzpomněl na kočku, která si hraje se svým jídlem.</p>

<p>„Cítím skutečný tvar tvé tváře, tvoje iluze mě plně neoklame.</p>

<p>Musíš být podivný tvor, o nic méně podivný než tvůj společník, jak vidím.“</p>

<p>Přejela dlouhými prsty po plášti. „Bylo by škoda něco takového zničit Pro teď ti dovolím, aby sis ho nechal.“</p>

<p>Žena ustoupila stranou a Gryf viděl, že má opravdu takovou po­stavu, jak čekal. I když se dívala na dva tvory v kápích, kteří stáli před ní, zdálo se, že Gryfovi pomáhá. Možná to pro ni bylo přiroze­né. Pokud byla tím, čím si myslel, že je, pak bylo všechno, co děla­la, součástí její přirozenosti.</p>

<p>„Nic mi neřeknete, že?“ zeptala se obou postav. Obě jen zavrtě­ly hlavou, ale žena pokrčila rameny a obrátila se zpět ke svým dvě­ma vězňům.</p>

<p>„Chtějí vás živé - ne tihle, mistři opatrovníci. Nelidé nikdy neřeknou, co chtějí. Prostě je o něco požádáte a doufáte, že udělají to, co chcete. Občas přemýšlím, kdo tu opravdu vládne.“</p>

<p>Zamračila se a ukázala na Gryfa a Morgise. Ostatní si jako na povel stáhli kápě. Gryf ani Morgis se naštěstí nemohli ani pohnout, protože to, co spatřili, byla nejpodivnější věc, na jaké kdy jejich oči spočinuly. Nelidé, jak jim žena říkala, měli lidské postavy - pokud bylo vidět - ale postrádali jakékoliv rysy na hlavách. Žádné vlasy, oči, ústa, nos ani uši - prostě nic. Čistý základ, na který by se dalo cokoliv přidat. Gryf ani Morgis si nedokázali představit, jak ti tvo­rové dýchají, natož jak jedí nebo pijí. Určitě museli mít něco jako zrak nebo sluch, protože se pohybovali tak hladce, že by je nedoká­zal napodobit ani Gryf, mistr kradmých pohybů.</p>

<p>Když už od nich nebyli ani na délku paže, oba tvorové vysoko zvedli ruce. Druhé<strong> </strong>dva neviděli, ale Gryf měl podezření, že za je­jich zády dělají přesně totéž.</p>

<p>Ohromný tah na pole a vlákna moci naplnil Gryfa úžasem. Tak silná magie určitě zburcuje všechny držitele v okolí - nebo ne? V tu chvíli však zaslechl nepříjemně známý zvuk, který přerušil tok jeho myšlenek. Lvího ptáka zalil chlad.</p>

<p>„Ne předtím a ne ani teď, vy prokletí Tzee!“ Zvedla levou ruku, jako by kočka zvedla tlapu, aby po něčem sekla, a cosi zamumla­la. Gryf věděl, že by to měl znát. Šepot, který předtím sílil, náhle utichl.</p>

<p>„Hloupí tvorové stínů.“</p>

<p>Tzee. To jméno Gryfovi odhalilo nové vzpomínky a žádná z nich nebyla dobrá. Žena se mýlila, jestliže je pokládala za hloupé. Modlil se, aby nebyl nablízku, až jí to dokážou.</p>

<p>Ať už nelidé bez tváří dělali cokoliv, bylo to rychle hotovo. Jeden z nich se podíval na Gryfa - nebo aspoň otočil hlavou - a lví pták náhle zjistil, že se proti své vůli pohybuje. Když se otočil, vi­děl, že Morgis je na tom stejně; jen jejich oči vyjadřovaly marnost, kterou oba cítili.</p>

<p>Pocit marnosti se však rozplynul, když spatřil, kam míří. Jedna zeď zmizela a nahradila ji Brána. Vypadala jinak než předtím, ale Gryf si vzpomněl, že změna patří k její přirozenosti. Nebyla to snad Brána do Snových zemí, kde byla změna běžnou věcí a stálost jen prapodivnou náhodou?</p>

<p>Dveře Brány se otevřely dokořán. Po celém rámu se šplha­li drobní tvorové, drobní, ale o nic méně smrtící. Byli to hlídači, strážní psi Brány. Kdysi jich bývalo víc, tím si byl jistý. Něco se s nimi stalo. Byli proměněni.</p>

<p>Vzpomínky mu unikaly. Ne že by na tom právě teď záleželo. Nyní záleželo jen na Bráně a na tom, kam vedla. Zatímco jeho tělo poslušně mířilo ke dveřím, nemohl nemyslet na to, jak zoufale chtěl Bránu najít a vstoupit do Snových zemí. Kdysi bývaly jeho domo­vem, ale teď už jím zjevně nebyly. Vracel se jako vězeň a bylo do­cela možné, že ti, kteří ho znali, byli mrtví a Sirvak Dragothu teď vládli jiní. Bylo docela možné, že přeplul Východní moře a prošel kus kontinentu jen proto, aby zemřel rukou těch, které hledal.</p>

<p>Z jakéhosi podivného důvodu si nemohl pomoci a nedokázal zahnat představu, jak se D’Shay směje a dobírá si ho pro jeho hlou­post.</p>

<p>Brána ho pohltila.</p>

<p>Novic mezi držiteli poklekl před D’Rakem. D’Rak<strong> </strong>se krátce zamra­čil, ale usoudil, že musí jít o něco důležitého, když se novic odvá­žil přerušit svého staršího. Novicové, kteří vyrušovali své nadřízené kvůli hloupostem, nikdy nedokončili výcvik. Obvykle je poslali domů v malé krabičce.</p>

<p>Tenhle věděl, oč jde, protože to byl jeden z D’Rakových vlastních studentů. Starší držitel odsunul svoje poznámky a opřel se „Mluv.“</p>

<p>„Držitel D’Wendel před několika dny ohlásil přítomnost cizí lodi poblíž severozápadního pobřeží - přibližně na západ od Luperionu.“</p>

<p>D’Rak se začínal hněvat: „No a? Tohle je zpráva, kterou považu­ješ za tak důležitou, abys přerušil moje soustředění? Nejspíš xeenijští korzáři. Pořád jich zůstalo ještě pár nezávislých. Než uplyne rok, dostaneme je všechny. Proč mě s tím obtěžuješ? Má snad D’Wendel nějaké potíže? Neříkal jsi, že to bylo před několika dny?“</p>

<p>Novicův hlas se lehce chvěl: „To nebyla xeenijská loď, pane. Držitel to neohlásil dřív, protože to sám nevěděl. Lodě, které ji pro­následovaly, byly mimo dosah mladších držitelů.“</p>

<p>Mladší držitelé byli ti, kteří už prošli noviciátem. Většině z nich přidělovali méně významné povinnosti hlídky, ale navzdory svému mládí měli vyšší pozici než kterýkoliv kapitán. To symbolizovalo moc držitelů v aramitské říši.</p>

<p>D’Raka však potíže s komunikací nezajímaly. Pořád neznal dů­vod, proč ho jeho vlastní novic vyrušil. „Chápu dobře, že je na té cizí lodi něco důležitého? Něco, co zachrání tvoji mizernou kůži, jestli mě ještě zdržíš?“</p>

<p>Starší držitel mluvil klidně, ale mladší muž věděl, jak vážně to myslí. S obtížemi polkl a odpověděl: „Po dlouhém pronásledová­ní, během kterého jedna z lodí shořela a druhá byla tak poškozena, že ji museli opustit, se držitelé na palubách spojili a podařilo se jim zničit onu loď i posádku, až na pár přeživších.“</p>

<p>To D’Raka zaujalo. „Takže hrozivý protivník. Pro teď ti odpouš­tím. Pokračuj.“</p>

<p>Novic si trochu oddechl a pokračoval: „Naše loď, která skon­čila v plamenech, padla za oběť drakovi, pane. Netvor zahynul ru­kou držitelů, kteří vztyčili pole a zrušili jeho moc. Spadl z oblohy a klesl ke dnu jako kámen. Nejprve se domnívali, že drak byl něco jako vzácný domácí mazlíček nebo otrok, ale ukázalo se, že někteří z vylovených jsou plazi v lidské podobě, Dračí muži, říkal drži­tel D’Wendel.“</p>

<p>„Dračí muži.“ D’Rak se poškrábal na bradě. „Dračí muži.“ „Přísahá, že je to pravda.“</p>

<p>Mistr držitel se matně usmál: „Věřím mu. Jen se pokouším roz­hodnout, co bychom měli dělat.“ „Pane?“</p>

<p>D’Rak se předklonil: „Tys neslyšel příběhy o nové pevnině na západ od naší říše, že?“</p>

<p>„Ne, pane. Poslední dva roky jsem tady studoval. Mám v úmys­lu dokončit studia alespoň o rok dříve.“</p>

<p>Starší muž spokojeně přikývl. Tenhle novic - D’Rak se rozhodl nikdy nepoužívat jejich jména a ani o nich ve jménech nepřemýš­let, aby dokázal svou nestrannost - bude dobrým držitelem, jestli přežije začátečnická léta.</p>

<p>„Určitě mi připomeň, abych ti o nich brzy pověděl. Víme o těch dracích, ale pochybuji, že se od nich někdo nadál takové drzosti. Budu muset promluvit s Pánem Smečky. Ještě něco?“</p>

<p>„Ano, pane. Pokud tomu správně rozumím, držitel D’Wendel věří, že loď předtím jednoho nebo dva vysadila na pobřeží. Říkal, že držitelé našli stopy, které něco takového naznačují. To bylo všechno, co věděl, když posílal zprávu. Říkal, že jakmile se dozví něco nového, pošle další informace.“ „Děkuji ti, novici. Můžeš jít.“</p>

<p>„Pane.“ Mladík vstal, uklonil se a vycouval. Celou cestu přitom zůstal v předklonu.</p>

<p>D’Rak se obrátil k Oku Vlka. Tohle bude Pána Smečky zajímat. Proč se draci snaží proniknout do říše Aramitů? Vědí snad, co vlčí nájezdníci plánují? Nesmyslná válka se Snovými zeměmi vyvolá­vala velké napětí. Pán Smečky neměl soupeře, ale ručil za výsled­ky. Před Snovými zeměmi se jim nikdo nedokázal postavit. Dokud ty země existovaly, říše se nemohla rozrůstat. Vojska vyslaná na východ bloudila a pochodovala všemi směry, jen ne tím požado­vaným. Zvědi a špehové pověření zkoumat území pod ochranou Snových zemí se nikdy nevrátili. Lodi plující podél severního a již­ního pobřeží pevniny hlásily tak prudké bouře a tak silný led, že se dokonce ani s pomocí starších držitelů a čarodějů vyšších úrovní nemohly dostat dál.</p>

<p>Ničitele to netěšilo. Když naposledy předvedl svůj hněv, bý­valé sídelní město Qualard zmizelo při nejsilnějším zemětřesení, jaké kdy kdo viděl. Někteří prohlašovali, že to byla práce vládců Snových zemí, ale D’Rak dobře věděl, jak to bylo. Snové země ne­mohly mít takovou moc, jinak by ji použily znovu. To však byla mi­nulost stará víc než dvě stě let, která kromě několika mála skoro ne­smrtelných už nikoho nezajímala.</p>

<p>D’Rak skoro uctivě přejel rukou po Oku. Nadul se pýchou, pro­tože jen hrstka lidí kdy skutečně ovládla tak silný artefakt jako ten­to. Proto se neoficiálně stal třetí nejmocnější osobou říše - nebo čtvrtou, pokud počítáme i Ničitele.</p>

<p>Pokud šlo o D’Raka, otázka, kdo byl první a kdo druhý, byla sporná. Podle předpokladů to <emphasis>měl být </emphasis>Pán Smečky, ale čím dál víc...</p>

<p><emphasis>Co je to?</emphasis></p>

<p>Zatímco čekal, v jeho mysli zazněl hlas, ale nebyl to hlas Pána Smečky.</p>

<p>„D’Shayi!“ zavrčel držitel. „Tohle se týká Pána Smečky, ne vás!“ Skoro v duchu viděl sebejistý urozený obličej. <emphasis>Všechny věci se mě týkají, držiteli D </emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>Raku. Myslíte, že se pán se mnou o té věci, kte</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>rou s ním chcete probrat, neporadí? Neřekl snad už dříve, že mé uši jsou jeho uš</emphasis><emphasis>ima?</emphasis></p>

<p>D’Rakovi znovu prolétla ošklivou hlavou otázka, kdo skuteč­ně vládne. Zahnal ji ve strachu, že by ji D’Shay mohl zachytit Přestože držitel mluvil nahlas, spíše než slova se přenášely jeho myšlenky.</p>

<p>Povzdechl si. Jeho soupeř měl bohužel pravdu. Konec konců, právě D’Shay jednal s draky nejvíc. Přenesl zprávy, které mu přine­sl novic, a předstíral přitom, že nic neví o drobném vítězství, které na něm D’Shay vydobyl.</p>

<p>Vlčí nájezdník ho překvapil tím, že mu vážně poděkoval. <emphasis>Konečné! Říkal jsem mu, že nakonec přijde!</emphasis></p>

<p>D’Rak si uvědomil, že zachytil část jeho myšlenek. Neřekl však nic. Mohl se od D’Shaye dozvědět něco důležitého.</p>

<p><emphasis>Určitě si myslí, že jsem dávno mrtvý. Skvělé! Ničitel dostane jeho hlavu i klíč k Bráně!</emphasis></p>

<p>Držitel se začal cítit nepříjemně. D’Shay o jejich bohu vždycky mluvil jako o svém osobním příteli.</p>

<p><emphasis>Držiteli D </emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>Raku! Předám zprávu Pánu Smečky, ale něco od vás chci! </emphasis>„Co?“</p>

<p><emphasis>Přikažte držitelům </emphasis>v <emphasis>oblasti kolem Luperionu, aby nic nedělali, jen sledovali. Najdou nejméně jednoho cizince, možná víc. Jestliže odhalí někoho, kdo bude vypadat příliš odlišně, ať ho nechají ne-rušenějít!</emphasis></p>

<p>„Co to říkáte? Co plánujete?“ <emphasis>Po tom vám zatím nic není.</emphasis></p>

<p>Držitel bezděčně vstal: „To může rozhodnout jenom Pán Smečky!“ <emphasis>Rozhodne.</emphasis></p>

<p>Spojení se přerušilo. V D’Rakovi to vřelo, ale věděl, že s tím ne­může nic dělat - prozatím. D’Shay byl ušima Pána Smečky, exis­tovaly však i jiné cesty, jak se dozvědět potřebné věci; nebyl star­ším držitelem pro nic za nic. D’Shay byl jen člověk jako každý jiný - nebo snad ne?</p>

<p>Nebyl a D’Rak to věděl. Přesto byl držitel příliš mocný na to, aby mu nájezdník mohl jen tak rozkazovat. Udělá, co mu jeho sou­peř řekl - a ještě něco navíc. D’Shay zjevně věřil, že draci vysadi­li na břehu někoho důležitého, snad dokonce toho, který Aramitům vždycky vrtal hlavou. Jakže se jmenoval? Gryf, ano. Uprchlík ze Snových zemí, jistě. Musí to být on. Žádná jiná zpráva by D’Shayem tak nezacloumala.</p>

<p>Snové země. D’Rak se usmál. Věděl, co potřebuje, aby mohl vyslídit někoho ze Snových zemi. Někoho, kdo se tam musí vracet a možná po sobě nechává jisté stopy.</p>

<p>Pán Smečky mu nebude nic vyčítat, ať si D’Shay říká, co chce. Držitel pomalu přejížděl dlaněmi po Oku Vlka, dokud svým dru­hým zrakem nenarazil na doupata. Opatrně, protože to byla ne­zkrotná, nervózní pakáž, vyhledal vůdce a vyrušil ho ze dřímoty. Běžec se probudil.<strong>VI.</strong></p>

<p>Omdlel.</p>

<p>Nechal oči zavřené a začal zvedat hla­vu, zjistil však, že je těžká jako dospělý drak. Opatrně ji položil zpátky na měkký polštář pod sebou a rozhodl se vyzkoušet zrak.</p>

<p>Světlo ho nejprve oslnilo, ale oči si brzy zvykly. Bohužel se odmítly zaostřit, takže všechno vypadalo, jako by se díval skrz kalnou vodu. Několikrát zamrkal a věci konečně začaly dostávat ostré obrysy.</p>

<p>Byl v příliš velké a příliš vyzdobené místnosti. Všude se lesk­lo zlato, stříbro a drahokamy. Na zdech visely tapisérie tak živé, až v něm vyvolávaly silný pocit, že se na něho dívají. Byly tu sochy mnoha fantastických tvorů, včetně jeho jmenovce. Komnatu osvět­loval jediný zářící krystal uprostřed stropu. Slyšel o takovém pou­žití vyprávět, ale nevzpomínal si, že by to kdy viděl, i když měl po­dezření, že kdysi dávno možná ano.</p>

<p>S jistými obavami se odvážil znovu nadzvednout z pohovky. Tentokrát byl odměněn jen nepřetržitým bušením v hlavě, což bylo proti předchozímu pokusu obrovské zlepšení. Gryf se namáhavě postavil, s jednou rukou přitisknutou ke spánku, a zhluboka se na­dechl. Bušení se zmírnilo.</p>

<p>Vlevo byly závěsy, což znamenalo okno. Zatímco se mu poma­lu vracela síla, zamířil k závěsům vyrobeným z nejlepšího hedvábí a doširoka je roztáhl.</p>

<p>Zjistil, že hledí do zrcadla.</p>

<p>„To mě nepobavilo,“ zamumlal, i když věděl, že z něj ten, kdo zrcadlo zakryl, nejspíš opravdu neměl v úmyslu dělat hlupáka.</p>

<p>Gryf se na sebe zadíval. Vzali mu plášť, takže bylo vidět jeho skutečné rysy. Na odrazu bylo něco divného, něco nebylo úplně v pořádku. Jako by to nebyl ani tak jeho zrcadlový obraz, ale nezá­vislý tvor. Nemohl to dokázat, ale byl si jistý, se nepohybuje úplně stejně jako on sám.</p>

<p>V pozadí zrcadla se objevil jeden z tvorů bez tváře. Gryf pustil závěsy a prudce se otočil. Nikdo tam nebyl.</p>

<p>Obrátil se zpátky k zrcadlu a zjistil, že je zase úplně zahalené. Lví pták už se chystal znovu sáhnout po závěsech, když se dveře komnaty otevřely. Objevil se v nich jeden z těch bez tváře, obleče­ný přesně stejně jako obraz, který předtím zahlédl v zrcadle - což nic neznamenalo. Gryf by je od sebe nedokázal rozeznat, ani kdyby na tom závisel jeho život.</p>

<p>Roucho, které měl tvor na sobě, mělo jenom jiné barvy. Tvořila je kombinace černé a modré, modré roucho s černými rukávy a ká­pí. Kápě byla dole a plně odhalovala strašidelný nedostatek všech rysů obličeje. Když tvor vkročil do místnosti, skoro se zdálo, že pluje. Gryfa na okamžik napadlo zaútočit, když si však vzpomněl, jak snadno ho čtveřice v uličce zajala, rozmyslel si to.</p>

<p>Vzápětí si vzpomněl na Morgise, jestli je v bezpečí, a napadlo ho zeptat se, kde přesně je. Rozhodně ne v Luperionu. Jsou ve Snových zemích, teď si vzpomínal, ale kde člověk skutečně existu­je v místě, které není úplně reálné? „Kde je můj společník?“</p>

<p>Tvor ukázal k otevřeným dveřím za sebou. Alespoň tomu Gryf rozuměl, ale byla to odpověď na otázku nebo měl tvor na mysli jiné místo?</p>

<p>Do komnaty vešel další z nelidí, jak jim říkala ta žena. Gryf s nimi zjevně musel jít, po dobrém nebo po zlém. Zatvrzelost ne­měla smysl, kdyby ho chtěli zabít, nechali by ho mrtvého v ulicích Luperionu.</p>

<p>Vyrazili, jeden tvor před Gryfem, druhý za ním. Lví pták si pro­hlížel síně a sem tam se mu při pohledu na různé předměty vybavo­valy útržky vzpomínek. Už tady někdy dřív byl, ale jméno mu prá­vě teď unikalo. Sem se snažil dojít. „Lorde Gryfe!“</p>

<p>Otočil se a spatřil, jak k němu míří vévoda Morgis, kterého také doprovázela dvojice nelidí. Očividně se oba měli setkat s pány to­hoto místa.</p>

<p>„Máte potuchu, proč jsme tady?“ Drak byl neklidný. Gryf ne­zkoušel použít svou moc, měl však podezření, že Morgis to zku­sil a nenašel ji.</p>

<p>Dokud drželi krok s eskortou, mohli jít vedle sebe. Bývalý vlád­ce přikývl. Znovu se mu vybavilo jméno a divil se, že ho mohl vů­bec někdy zapomenout „Jsme v Sirvak Dragothu, pevnosti opat­rovníků Snových zemí.“</p>

<p>Morgis se otočil a prohlédl si prázdné tváře strážců: „Neměli by ti lidé být vašimi přáteli?“</p>

<p>„Časy se mění. Už uplynulo víc než sto let. Možná mnohem víc.“ „Čtyři proti dvěma pro nás není tak zlé,“ tiše navrhl drak. Nebyl si nijak zvlášť jistý, jaké budou mít šance u vládce.</p>

<p>„Osm proti dvěma,“ odvětil Gryf. „Myslím, že jsme u cíle.“ U mohutných, složitými vzory pokrytých dřevěných dveří hlí­dali další čtyři tvorové. Lví pták se zadíval na nové strážce a náhle mu došlo, že tihle tvorové nejsou sloužící, ale spíše skupina s vlast­ními záměry, které se shodou okolností právě teď kryjí se záměry mistrů opatrovníků Snových zemí. Pak se Gryf v duchu opravil -nedošlo mu to, vzpomněl si.</p>

<p>Byl rozčilený. Tolik vzpomínek na věci a lidi kolem, ale skoro nic užitečného o něm samém.</p>

<p>Dva strážci nejblíže u dveří je doširoka otevřeli. Gryf a Morgis byli bez okolků zavedeni do místnosti stejně bohaté, jako byla ta, ve které se Gryf probudil, ale zjevně navržené jako soudní dvůr... Na stupínku je čekaly čtyři postavy. Jen jednu z nich poznal, tmavovlasou ženu, která řídila jejich odchyt. Vypadala, že se je chystá sežrat. Na jedné straně síně, v nejjasnější části místnosti, stála dvoji­ce skoro lidsky vyhlížejících starých mužů. Gryf se podíval k viký­ři a uvědomil si, že musí být den. Dvojice se pohybovala tak doko­nale stejně, až se zdálo, že jsou to loutky ovládané jediným pánem. Když zamrkal jeden, zamrkal i druhý, dokonce i dýchali v jednom rytmu. Z širokých složených očí podobných očím hmyzu bylo zjev­né, že to nejsou lidé.</p>

<p>V křesle uprostřed pódia seděla vysoká humanoidní postava ob­lečená v červenobílém rouchu, se závojem, který dokonale zakrý­val jeho nebo její tvář. Gryf odhadoval, že je to muž nebo aspoň sa­mec. Tento tvor tu měl očividně hlavní slovo.</p>

<p>„Věřím, že jste si oba řádně odpočinuli,“ poznamenal na úvod. „Odpočívali jsme,“ odpověděl rozhněvaně Morgis, „protože jsme neměli na výběr.“</p>

<p>„Ach tak!“ Postava se mírně rozpačitě zavrtěla. Dva stejní muži se společně zamračili a žena vycenila zuby. „Odpusťte, nebylo to tak myšleno. Nelidé souhlasili, že se s vámi setkají ve vašem po­koji, ale vy jste se rozhodli raději utéci a bojovat s vlčími nájezd­níky.“</p>

<p>„Hlupáci,“ řekla dvojčata jednohlasně. „Mrine/Amrine, prosím.“ Postava v závoji zvedla ruku, aby zno­vu získala pozornost. „Kapitán Aramitů neměl ponětí, kdo jste. Ve skutečnosti mířil do jednoho z domů poblíž místa, kde jste bydleli. Zdá se, že jim jeden z kupců takříkajíc nezaplatil náležitý podíl.“</p>

<p>Gryf a Morgis se po sobě podívali. Pak se lví pták obrátil zpět k mluvčímu. „Mohli byste - promiňte, ale nejprve... Zdá se, že nás znáte - alespoň jste se neptali na jména - ale my neznáme vás.“</p>

<p>„Odpusťte. Já jsem Haggerth.“ Když vstával, opatrně si přidržo­val závoj. „Po mé pravé straně je Mrin/Amrin a vlevo Troia, se kte­rou jste se už setkali.“ V hlase mu zaznělo pobavení.</p>

<p>Gryf se zhluboka nadechl a řekl: „Pokud si vzpomínám, jste mi­stři opatrovníci, že? Všichni čtyři?“</p>

<p>Byl si skoro jistý, že se Haggerth pod závojem zamračil: „Částečně správně. Mrin/Amrin a já jsme mistři opatrovníci, ale Troia ne.“</p>

<p>„Jsem <emphasis>pouhá </emphasis>opatrovnice,“ zapředla tónem, který naznačoval, že to rozhodně není pravda.</p>

<p>„Ostatně, jsme tu jenom <emphasis>tři!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>vykřikla dvojčata. „Haggerth, Troia a já!“</p>

<p>Morgis zasyčel. Gryf si prohlédl dva stejné opatrovníky. Byli si tak podobní, že nemohl popřít, že jsou jeden muž. Bylo ve Snových zemích možné, aby byl jeden člověk zároveň na dvou místech? „Klid, příteli,“ řekl Haggerth bytosti jménem Mrin/Amrin. „Víš, jakým způsobem působí moc opatrovnictví na to, jak se jevíme očím druhých.“ Obrátil se zpět k „hostům“. „Všichni jsme se proměnili podle své přirozenosti. Mrin/Amrin byl pyšný na svou jedinečnost a teď ho lidé vidí jako víc než jednu osobu, ne jako jedince Já jsem občas velel jen svým zjevem. Má rozhodnutí nebyla vždyc­ky založená na řádném přemýšlení, ale často jen na tom, že dokážu lidi přesvědčit, aby viděli věci stejně jako já. Teď se musím spolé­hat jen na rozum, pokud nechci zničit vše, na čem jsem pracoval.“ Na důraz svých slov Haggerth popotáhl za závoj. „Všichni jsme se něčeho vzdali, abychom ochránili naši zem, i když to všichni neoceňují,“ dodala Troia a svůdně se na Gryfa usmála.</p>

<p>„Chápu.“ Morgis vedle něj mlčel.</p>

<p>„Vraťme se k výslechu těch dvou,“ řekl Mrin/Amrin jedno­hlasně. Obě těla zvedla pravou ruku a ukázala na Gryfa a Morgise. „Pojďme zjistit pravdu o tom kříženci, o tom nepodařeném ztracenci.“</p>

<p>Slova zazněla prudce, velmi podobně, jako když mluvil D’Shay, a Gryf sebou trhnul. „Odsuzujete mě za to, že existuji? Pokud ano, rád bych věděl proč.“</p>

<p>Haggerth a dokonce i Troia vypadali, že je Mrinovo/Amrinovo chování vyvedlo z míry. Zahalený opatrovník starostlivě zatřá­sl hlavou: „Tentokrát nám musíte prominout. V posledních letech jsme v obtížné situaci a na povrch se vynořují věci, které by bylo lepší nechat nevyřčené. Nemusíte se tím znepokojovat, že, Mrine/ Amrine?“</p>

<p>Oči dvojitého muže poněkud pohasly: „Omlouvám se. Bylo to nevhodné.“</p>

<p>„Tak tedy dál. Základní otázkou tohoto setkání je vaše existence a původ.“ Haggerth sáhl do kapsy a vytáhl malou píšťalku. Gryf se na ni s úžasem podíval a začal si horečně prohledávat kapsy. Byla to jeho píšťalka. Naježil hřívu a zvuk, který vydal, připomínal spíše krále šelem než dravého ptáka, jemuž se víc podobal vzhledem.</p>

<p>Troia okamžitě zareagovala, a když vykročila vpřed, náhle byla Podobnější kočkovité šelmě. Gryf se sice bál jejích ostrých drápů,</p>

<p>ale zároveň si čím dál víc uvědomoval, jak je přitažlivá.</p>

<p>„Přestaňte! Oba!“ Haggerth vstal ze židle a jediným obratným pohybem hodil píšťalku Gryfovi, který ji hladce chytil jednou ru­kou s drápy, zatímco druhou odsouval kočičí ženu.</p>

<p>„Řekl jsem přestaňte!“ Haggerth si stáhl závoj z obličeje. Mrin/ Amrin se rychle odvrátil, jako by věděl, co čekat. Gryf, Morgis a Troia připraveni nebyli a všichni hleděli na to, co mistr opatrov­ník ukrýval pod závojem.</p>

<p>Lví pták ani drak si už nikdy nedokázali vybavit, jak vlastně Haggerthova tvář vypadala. Vzpomínali si jen, že při pohledu na ni málem přišli o rozum. Měli štěstí, že opatrovník vzápětí vrátil ochrannou látku zpět.</p>

<p>Nikoho nepřekvapilo, že na nelidi ten pohled nijak nezapůsobil. Haggerth chvíli počkal, než se postižená trojice začala vzpama­továvat. Nenáviděl fakt, že to musel udělat, ale nedokázal se tomu vyhnout. Ani pro něj to nebylo o nic méně strašlivé než pro ty, na které svou kletbu seslal.</p>

<p>Někdy bylo opatrovnictví těžkým břemenem. „Znovu se omlouvám. Věděl jsem, jak reagují naši opatrovníci, když jim někdo vezme kořist, a měl jsem si uvědomit...“</p>

<p>Gryf ho mávnutím ruky přerušil: „Vleče se to a já už toho mám dost. Mám pár vlastních otázek, které bych rád položil, a první z nich je, jestli mě <emphasis>kdokoliv </emphasis>z vás zná?“</p>

<p>Všichni tři - nebo čtyři, pokud člověk počítal obě těla Mrina/ Amrina - zavrtěli hlavou. Haggerth dodal: „Doufali jsme, že nám vy objasníte tajemství svého původu. Jste opatrovníkem Snových zemi, to je jasné. Je však otázkou, kdo a kdy?“ „Kdo a kdy?“</p>

<p>Mistr opatrovník si povzdechl: „Znáte jméno tohoto místa - Sirvak Dragoth?“</p>

<p>Gryf přikývl a oči se mu zaleskly: „Myslel jsem, že to musí být správné jméno, ale vaše potvrzení jako by otevíralo další dve­ře v mé mysli.“</p>

<p>„Vidím, že si vzpomínáte jen na velmi málo věcí. Dovolte mi, abych vám vysvětlil další. Aramité, neboli vlčí nájezdníci, se myl­ně domnívají, že my jsme vládci Snových zemi. Myslí tím, že to­muto místu vládneme.“</p>

<p>„A nevládnete?“</p>

<p>Dvě těla Mrina/Amrina se zasmála: „Aramité a jejich bůh zjistili, že je těžké bojovat se zemi, která existuje stejně tak v mysli, jako ve skutečnosti. Měli by si zkusit to tady nějak ovládat. Je to nemož­né. Pokud se dá mluvit o vládě, Snové země vládnou nám.“</p>

<p>„To je mírně nadsazené,“ opravil ho Haggerth. „Řekněme, že tady existujeme současně s tímto místem a na oplátku za to, co nám dává, mu pomáháme proti těm, kteří by ho chtěli zničit.“</p>

<p>„Tak to je prací opatrovníků?“ zeptal se Gryf a upřeně se zadíval na trojici. Dokonce i když vzal v úvahu jejich zvláštní schopnosti, nemyslel, že by mohli zastavit soustředěný nápor Ničitelových dětí. Raději to neřekl nahlas. Zjevně se o to snažili. „Takže já jsem - byl jsem - jedním z vás. Co se stalo? Proč si mě nikdo nepamatuje? Proč si já nepamatuji - počkejte... musím se opravit <emphasis>Byl </emphasis>tu jeden, kdo si mě pamatoval. Vlčí nájezdník jménem D’Shay.“</p>

<p>Kdyby jim řekl, že Branou přichází celé vojsko Aramitů i se sa­motným Ničitelem, nedočkal by se zděšenějších pohledů. Z celé trojice, dokonce včetně Haggertha, který měl stále zakrytou tvář, sálal naprostý šok a děs.</p>

<p>„Říkal jsem to!“ divoce křičel Mrin/Amrin. „Je jedním z nich!“ Dvojitý muž upíral na Gryfa široce otevřené oči a svíral pěsti.</p>

<p>Ve lvím ptákovi to začalo vřít a měl pocit, že každou chvíli vybuch­ne. Haggerth však rozzuřeně vykřikl a přinutil druhého mistra opat­rovníka ztichnout. Pocit, který musel vyvolávat Mrin/Amrin, zmizel. „To, že ví o Shaidarolovi, neznamená, že je jako on! Nedovol vzpomínkám zastřít tvůj úsudek!“ Shaidarol.</p>

<p>Něco se mu začalo vybavovat. Ne všechno, zaklel v duchu Gryf, některé velmi důležité kousky skládačky však teď zapadly do sebe. D’Shay - nemohl se přinutit použít jeho druhé jméno, protože to býval přítel - zradil opatrovníky, <emphasis>býval </emphasis>jedním z opatrovníků.</p>

<p>Zdálo se nemožné, že by D’Shay mohl být Shaidarol. Přesto... „Toho dne, kdy zvedl plášť opatrovníka, se proměnil. Vzpomínám si, jak odlišně vypadal, jak... temnější byly jeho nálady.“</p>

<p>„A nikdo si vás nepamatuje,“ zamumlal Haggerth. „Zvláštní. Musí v tom být něco, čeho jste se musel vzdát, když jste přijal břímě opatrovnictví. Snové země si tvarují všechny opatrovníky, ně­kdy takovým způsobem, který pochopíme až mnohem později“</p>

<p>„Ty mu věříš?“ Troia zírala na Gryfa. „Věříš tomu, co říká, když si ho nepamatuješ ani ty sám? Nemáme žádný záznam o tom, že kdy existoval. To jsi mi řekl.“</p>

<p>„Žádný záznam kromě samotného Shaidarola,“ dodal Mrin/ Amrin.</p>

<p>„Ten nám rozhodně nic užitečného neřekne!“ „Tzee o mě vědí.“ Gryf oplatil Troie pohled. „Vy to víte. Věděli, kdo jsme, a pokusili se mě zabít.“</p>

<p>Zamračila se. „To je pravda. Dokonce i já jsem v jejich myslích cítila, že ho poznali - ale to rozhodně není doporučení!“</p>

<p>„Kéž by tu byli ostatní mistři opatrovníci,“ povzdechl si Haggerth. „Možná by měli nějaký návrh.“ „Další?“</p>

<p>„Je nás šest. Musíme udržet řád tam, kde pro něj není místo. Potřebujeme všech šest mistrů i další opatrovníky.“</p>

<p>Hlavy Mrina/Amrina se obrátily k Morgisovi: „Tenhle za celou dobu nic neřekl. Máme snad věřit, že je to také opatrovník, který se vrací domů?“</p>

<p>„Nejsem žádný váš opatrovník. Jsem vévoda Morgis, syn Modrého draka, vládce Přímořského Irillianu, který leží daleko na západě.“</p>

<p>„Za mořem?“ zeptal se Haggerth.</p>

<p>„Správně. Je součástí Dračí říše. Každé území pod vládou dra­čích králů se taky může nazývat Dračí říší.“ „To vaše lodě sužují vlčí nájezdníky.“ „Ano.“</p>

<p>Zahalený mistr opatrovník se narovnal a náhle vypadal mnohem oficiálněji než po celou dobu, která uplynula od chvíle, kdy byli ti dva uvedeni do jeho síně. „A proč jste sem přijel s naším ztraceným opatrovníkem? Jste přítel?“</p>

<p>Morgis se letmo podíval na Gryfa, který lehce pokrčil rameny. Pokud chtěl drak říci pravdu, bylo to na něm. Jestli chtěl lhát, lví pták mu nehodlal bránit, ale ani ho podporovat.</p>

<p>„Řekl byl, že je mezi námi nanejvýš napjaté spojenectví. Víc než před rokem naše země ohrozil příslušník našeho vlastního dru­hu. Můj král a Gryf se spojili a s pomocí ostatních šíleného zrád­ce zničili.“</p>

<p>Gryf si pomyslel, že to není tak úplně pravda, ale na druhou stranu to nebylo tak daleko od pravdy, aby si s tím dělal starosti - zatím.</p>

<p>„Během oné krize se můj král a lord Gryf, který v té době vládl v Penacles, střetli s ďáblem jménem D’Shay - nebo Shaidarol, jak jste mu říkali vy.“</p>

<p>„Jeho zlo roste!“ zasyčela Troia a poodstoupila od sloupu, o který se opírala. „Mistře Haggerthe, měl byste mě na něj poslat! Dokázala bych ho uštvat! Běžci mě nenajdou!“</p>

<p>„Mlč, mládě. Nikdy ses se Shaidarolem nesetkala, předtím ani potom, co ho zlákal Ničitel. V obou podobách by pro tebe byl příliš velkým soustem.“</p>

<p>„Ale...“ zmlkla. S Haggerthem se nedalo hádat. Ne že by mladá opatrovnice opravdu toužila po střetu se svým nadřízeným.</p>

<p>Gryf se zamračil a znovu si v duchu prošel poslední kousek roz­hovoru. Něco bylo špatně.</p>

<p>Morgis pokračoval: „S D’Shayem si nemusíte dělat starosti. Zemřel při zoufalém pokusu zabít Gryfa a mého otce.“</p>

<p>„Zemřel?“ Mrin/Arnrin vypadal zmateně. „Kdy se to stalo?“ „Asi tak měsíc před tím, než jsme vyrazili na výpravu. Měli jsme v plánu vyrazit hned, ale...“</p>

<p>Haggerth zavrtěl hlavou: „D’Shay je naživu, až moc naživu, a už nějakou dobu je zpátky.“</p>

<p>Tohle byla ta věc, která Gryfovi v rozhovoru neseděla. Skoro bezvýrazným hlasem řekl: „Takže přece jen žije. Myslel jsem si, že sebevražda není v jeho stylu - ale spálili jsme jeho tělo.“</p>

<p>„Existuje pár způsobů, jak uniknout, když je třeba, a všechny jsou nevyslovitelné. D’Shay je něčeho takového víc než schopen. UŽ si vůbec neváží života. Slouží jen Ničiteli.“</p>

<p>„D’Shay. Naživu,“ zamumlal Gryf a odvrátil se od ostatních. Nevšímal si ani beztvářného doprovodu. Nepřítomně hleděl na ta­pisérie a sochy v síni. Mrin/Amrin chtěl něco říct, ale Haggerth ho gestem ruky umlčel. Nakonec se lví pták obrátil zpět k mistrům opatrovníkům a pokračoval: „Kde je D’Shay?“</p>

<p>Troia mu odpověděla, navzdory pohledu, který jí uštědřil zaha­lený opatrovník. „V Canisargosu. Všechno, co vlčí nájezdníci děla­jí, je řízeno ze sídelního města.“</p>

<p>„Canisargos? Sídelní město?“ Něco se mu na tom nezdálo.</p>

<p>„Je centrem všeho dění. Tam se schází rada Pána Smečky, jejich vládce. D’Shay je jeho pravou rukou.“</p>

<p>Dobrá. „Jak se dostanu do Canisargosu? Máte mapu města?“</p>

<p>Mrin/Amrin zavrtěl hlavami: „Myslím, že příliš spěcháte. Ještě jsme nedořešili problém, jestli jste jedním z nás, nebo ne.“</p>

<p>„No tak,“ otočil se Haggerth ke svému společníkovi. „Myslím, že to můžeme bezpečně předpokládat. Je to jen další trik Snových zemí. Viděli jsme i horší, Mrine/Amrine. Mnohem horší. Země dě­lají pro svoje přežití to, co musí.“</p>

<p>„Nicméně pokud chce zjistit, proč si ho jeho nepřátelé pamatu­jí, ale přátelé ne, je tu i jiný způsob.“</p>

<p>Gryf si vybral jednu ze dvou tváří mistra opatrovníka a utkal se s ní pohledem. Bylo však poněkud nepříjemné, když mu jeho po­hled oplácela i ta druhá. „Jdu do Canisargosu. Věřte mi, nebo ne, tohle je věc mezi Shaidarolem a mnou. Věc, kterou už jsme odklá­dali příliš dlouho.“</p>

<p>Neuvědomil si, že použil D’Shayovo původní jméno, ale ostatní si toho všimli. Mrinovy/Amrinovy tváře se zamračily, jak zvažoval něco, o čem vůbec nechtěl přemýšlet. Haggerth čekal a mlčky dvo­jici pozoroval. Morgis, který stál tiše stranou, byl tak napjatý, že to z něj doslova sálalo.</p>

<p>Tváře dvojitého muže získaly uhlazený výraz. Prohlédl si všechny přítomné a znovu se obrátil na Gryfa. „Když se od nás... D’Shay... odvrátil, nenechal nás nezraněné. Nikdy se nedovíme, co všechno udělal, než ho konečně vyhnali, ale já osobně si vzpomí­nám hlavně na jednu událost.“</p>

<p>„Mrine...“ začal Haggerth.</p>

<p>Mrin/Amrin si ho nevšímal a pokračoval. „Plně vás podpořím ve snaze toho zrádce najít a dám vám průvodce, který město zná, pokud nám budete ochoten poskytnout rozhodující důkaz, který po­třebuji, abych uvěřil, že nejste jen další pastí z jeho strany.“</p>

<p>Gryf se narovnal a pečlivě si opatrovníky prohlédl. Zahalený Haggerth mlčel; rozhodl se z rozhovoru stáhnout, dokud se nedozví víc. Troia vypadala, že má o lvího ptáka obavy, a dokonce se na něj nervózně zpola usmála.</p>

<p>Bylo to mezi Gryfem a Mrinem/Anarinem. „Oč jde? Jaký dů­kaz chcete?“</p>

<p>„Běžte k Bráně. Postavte se k ní, řekněte jí, že jste si přišel pro rozsudek...“</p>

<p>„Ne!“ vykřikla kočičí žena.</p>

<p>„...a požádejte ji, ať vám dá důkaz, který potřebujete, abyste ostatní přesvědčil o své věrnosti.“ Mistr opatrovník se tázavě podí­val na Haggertha. Postava v závoji pomalu přikývla.</p>

<p>„A to je všechno?“</p>

<p>Po tvářích Mrina/Amrina přelétl podivný výraz. Skoro jako smutný úsměv. „Kdepak, Gryfe. To není všechno. Opravdu dou­fám, že uspějete, ale budete pro to muset udělat víc než jen tam stát. Když říkám, že budete muset čelit soudu, mluvím o soudu, který vám v případě, že selžete, zabrání jít do Canisargosu.“</p>

<p>Gryf se zahleděl na Haggertha. Mistr opatrovník vypadal vel­mi unaveně, ale potvrdil pravdivost toho, co jeho společník řekl, a bezbarvě dodal: „Ostatně i kamkoliv jinam. Pokud Snové země shledají, že jste nevyhovující, možná po vás nezůstane nic, co by se dalo spálit.“<strong>VII.</strong></p>

<p>Všechno zalil pach smrti a krveprolití. Člověk si dokázal představit, že se tu v temnotě shro­máždili všichni mrchožrouti, které kdy země nesla, a přidali k zápachu svou hnijící potra­vu. Bota kopla do podivně tvarovaných kame­nů, možná popraskaných kostí. Nebylo tu žád­né světlo. Ti, kdo měli důvod tady být, věděli, kde jsou, a poklekli. Ti, kdo tu neměli právo být, se přidali k odpad­kům roztroušeným po podlaze.</p>

<p>Právě tady D’Shay formálně přísahal, že svůj život odevzdá je­dinému pravému pánu. Tady přísahali věrnost všichni Vůdcové Smečky, držitelé a dokonce i samotný Pán Smečky.</p>

<p><emphasis>Moje skvělé štěně. Můj lovecký pes. Jak se ti dnes vede, Shaidarole?</emphasis></p>

<p>D’Shay při zvuku svého starého jména nevzhlédl. Jestli se jeho pán rozhodl použít ho z nějakého konkrétního důvodu, brzy mu to objasní. A jestli ne, nemá ho znát.</p>

<p>„Dobře, můj pane. Tělo je silnější, než jsem čekal. Vydrží dost dlouho.“</p>

<p>Ve tmě se pohnulo něco velikého. <emphasis>Proč ke mně přicházíš?</emphasis><emphasis> </emphasis>„Pane, Gryf je na našem území. Jsem si tím jistý.“ D’Shay se krutě usmál a jeho výraz připomínal šelmu.</p>

<p><emphasis>Vím. Věděl jsem to brzy poté, co vstoupil na tuto pevninu. </emphasis>Vlčí nájezdník o tom nepochyboval. Překvapilo by ho, kdyby to jeho pán nevěděl.</p>

<p>„D’Rakovi lidé ho právě hledají. Přikázal jsem mu, aby řekl svým poskokům, ať nic nedělají a jen ho sledují - až ho najdou. Nechci, aby získal podezření.“</p>

<p><emphasis>D </emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>Rak vypustit smečku běžců. Už se blíži k Luperionu.</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Cože?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>D’Shay byl na nohou dřív, než si stačil uvědomit že před svým pánem obvykle nesmí stát. Rychle znovu poklekl.</p>

<p><emphasis>Odpouštím ti. D </emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>Rak dobře slouží svému účelu. Nebudeš s ním o tom mluvit. I když si Gryf, který hledá domov, zjevně nepamatu</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>je, jak otevřít Bránu, je možné, že se mu to náhodou nějak podaří. Jestli se jí běžci jen dotknou, jsou Snové země moje.</emphasis></p>

<p>„A Gryf?“</p>

<p><emphasis>Pokud to půjde, bude zachován pro tvé potěšení. Jestliže toho tolik zapomněl, musel zapomenout i důvod své existence. Pokud si vzpomněl, bude už tady.</emphasis></p>

<p>„Qualard,“ neubránil se D’Shay. V hlavě se mu nezváno vynoři­lo jméno starého sídelního města aramitské říše.</p>

<p>Divoký hněv ho odhodil zpět. Tvor ve tmě se rozzuřeně pohnul a rozvířil kolem sebe příšerné ostatky. Kdyby D’Shay neměl vycpá-vanou přilbu, neviditelné trosky létající kolem by mu rozbily hlavu. Ano, bylo by to nepříjemné, ale nic víc. D’Shaye zneklidnil hněv, který jeho pán namířil proti němu. Hněv, který byl i po více než dvou stech letech stále čerstvý.</p>

<p><emphasis>O Qualardu se už nikdy nikdo nezmíní, </emphasis>zavyl hlas v jeho hlavě. <emphasis>Dokonce ani ty nejsi nepostradatelný, Shaidarole. Tzee rádi pře</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vezmou tvé místo.</emphasis></p>

<p>„Odpusťte mi, můj pane!“ D’Shay se třásl a měl k tomu dob­rý důvod. Meče a blesky mu nedělaly moc starostí, ale ten, které­mu skutečně sloužil, ho mohl vymazat z povrchu světa jediným de­chem. A Tzee by doopravdy rádi vykročili a zaujali jeho místo.</p>

<p><emphasis>Odpouštím. Poslouchej mne, můj Shaidarole. Velký ještěr se ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dávno pohnul. Neudělal to od - od Qualardu. Možná je tu někdo z jeho druhu; možná cítí přítomnost Gryfa. Ať je to jakkoliv, nemám v úmyslu přijít v téhle hře o výhodu. Jsem lovec, nepronásledova</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ný. Já budu posledním vítězem, nikdo jiný. Zabiješ Gryfa okamžitě, jakmile se příliš přiblíží pravdě, i kdyby ses kvůli tomu musel vzdát vlastního potěšení. </emphasis>„Ano.“</p>

<p><emphasis>Tvá existence je svázána s mou, Shaidarole. Jsem jediné, co tě drží naživu. Dej přednost svým zájmům před mými... </emphasis>nemusel tu myšlenku dokončovat.</p>

<p>„Žiji proto, abych vám sloužil.“</p>

<p><emphasis>Doslova. Uděláš dobře, když si to budeš pamatovat. Teď běž. Je čas, aby se Pán Smečky setkal se svou radou. Nechceme, aby se o něj strachovali.</emphasis></p>

<p>D’Shay vstal a uklonil se. Možná zahlédl dvě veliké, krvavě rudé oči, které na něj zíraly ze tmy, ale nebyl si tím jistý. Nikdy si nebyl jistý. Dokonce ani té noci, kdy zavrhl směšné opatrovnictví a zvolil si nového pána, si nebyl jistý. Ve skutečnosti na tom nezá­leželo. Záleželo jedině na tom, že pokračování jeho existence závi­selo na ceně, kterou má pro svého pána. Svého jediného pána.</p>

<p>Zůstal v úklonu, dokud nebyl z jeskyně venku. Z jeskyně pod Canisargosem. Z jeskyně, která kdysi sloužila jako domov bohů - a jednomu sloužila jako domov i teď. Jedinému pravému bohu, po­kud šlo o Aramity.</p>

<p>Ničiteli.</p>

<p>„Kdo je ten průvodce, kterého mi mistr opatrovník slíbil?“ zeptal se Gryf, když překračoval padlý strom.</p>

<p>Troia pokrčila rameny. Její odpověď ho zneklidnila skoro stejně silně jako zkouška, která se mohla ukázat velmi osudnou. „Nevím. Přivedli ho nelidé. Možná býval vlčím nájezdníkem - nejspíš upa­dl do nemilosti, když ho honili běžci.“</p>

<p>Běžci Ničitelovy stíny. Měli k němu tak blízko jako skutečné děti. Nikdo nevěděl, odkud běžci pocházejí, i když existovalo po­dezření, že to kdysi byli tvorové Stínových zemí, jako Tzee. Podle toho, co o nich Troia říkala předtím, svému pánu sloužili dobře.</p>

<p>Troia se nabídla, že ho doprovodí, a dvojitý mistr opatrovník proti tomu neprotestoval. Haggerth se trochu zdráhal, možná se bál, že i na kočku může dopadnout osud, který mohl postihnout Gryfa, přestože netvrdil, že je snad lví pták někým jiným než opatrovní­kem, za kterého se prohlašuje. Kočičí žena trvala na svém. Její původní nedůvěra ustoupila nové, záhadné naději - že je Gryf velmi důležitý. Až tehdy si Gryf uvědomil, jak je mladá. On sám měl nejméně dvě stě let a možná víc, zatímco jí nebylo ani třicet, byla sotva dospělá.</p>

<p>Nebo už byla až moc dospělá, napadlo ho hořce, když se díval jak šplhá po úbočí kopce. Měla toho na sobě jen málo, před chla­dem ji chránila měkká žlutohnědá srst Oblékala se jenom z nut­nosti a kvůli tradiční morálce. V Luperionu měla oděv, ve kterém mohla z větší dálky vypadat úplně jako člověk, ale tady to neby­lo nutné.</p>

<p>Zatímco kráčeli po stezce, o které jim Haggerth řekl, že je určitě dovede k Bráně, trochu mu vyprávěla o druhu, ze kterého pocháze­la. Kdysi dávno v dějinách jim přezdívali sfingy, ale to nebyl přesný výraz. Vypadali téměř lidsky, i když měli exotičtější rysy a samo­zřejmě kožich. Na trzích s otroky by pro svou krásu a sílu mohli být velmi cenění. Bohužel nebo snad naštěstí odmítali žít v zajetí, buď prostě zemřeli nebo bojovali tak dlouho, dokud je nezabití. V boji odhalovali ostré zuby a drápy a jejich lidskost se vytrácela.</p>

<p>Snad díky lví části své přirozenosti se s ní Gryf cítil spřízněný a rozuměl ji. Pokoušel se přesvědčit sám sebe, že to je jediný dů­vod, který ho ke Troie přitahuje.</p>

<p>Pořád byla mnohem lepší společnicí než drak Morgis. Přestože se s vévodou pomalu sbližovali, Gryfovi se ulevilo, když Mrin/Amrin naprosto zřetelně prohlásil, že s nimi drak nesmí. Morgis měl v prvé řadě povinnosti ke svému otci, a tak bylo otázkou, do jaké míry se mu dá opravdu věřit.</p>

<p>Konečně se dostali ke dvěma houštinám. Když se Troia zastavi­la a rozhlédla se kolem, Gryf znervózněl a varoval ji, že tu můžou slídit vlčí nájezdníci, ale kočka se jen usmála. Zavrtěla hlavou a za­smála se jeho obavám.</p>

<p>„Tolik jste toho zapomněl. Teď jsme ve Snových zemích. Aramité vidí jinou krajinu. Mohli by stát přímo vedle nás a viděli by jen stromy a ptáky. Tak to ve Snových zemích chodí, dokud Ži­jeme a posilujeme je - nebo už jste zapomněl, proč je tak na počát­ku nazvali?“</p>

<p>„Čeho se tedy od Aramitů bojíme?“</p>

<p>Úsměv zmizel. „Bojíme se ‘pravdy’ jejich Ničitele. Bojíme se, že jeho sny pohltí ty naše. Jak sílí, Snové země se zmenšují. Jeho realita čím dál rychleji dohání tu naši.“ Široce rozpřáhla ruce. „Kdysi byl celý tenhle kontinent Snovou zemí. Předtím, než přišel Ničitel.“</p>

<p>„A Hra doopravdy začala,“ poznamenal Gryf bez uvažování.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>Zavrtěl hlavou a pokusil se vylovit vzpomínky. Jako obvykle se jen ponořily hlouběji do močálu jeho mysli. „Nevím. Odněkud jsem to citoval... Ale nevím odkud.“ Rozčileně sevřel pěsti. „Je to pořád stejné. Teď chápu, jak se musel cítit Cabe!“</p>

<p>Troia k němu přistoupila blíž. Zjevně si dělala starosti. „Cabe?“</p>

<p>„Přítel. Jeden z mála přátel, které mám. Měl jsem. Měl taky jisté potíže s pamětí; možná proto jsem mu tak rozuměl.“</p>

<p>„Co se mu stalo?“</p>

<p>Gryf se rozhlédl, zdálo se však, že lesy kolem neskrývají větší hrozbu než trochu otravného hmyzu. „Cabeův problém byl, že se narodil šílenci jako neduživé dítě. Bedlamové byli skvělí čarodějo­vé, ale Azran měl zmrzačenou mysl. Zabil svého bratra a pokusil se zabít i otce. Vychoval by Cabea ke svému obrazu, nebo by toho ubohého chlapce zničil. Cabeův dědeček Nathan dítě ukradl a pře­dal ho do péče někomu jinému. Pak ale Nathan viděl, že dítě nejspíš nepřežije, a protože věděl, že on sám pravděpodobně zemře, dal chlapci část sebe samého. Část duše nebo své podstaty. Tím způso­bem přežil i Nathan.“</p>

<p>Kočičí žena jen užasle vrtěla hlavou. „Nikdy jsem o ničem ta­kovém neslyšela.“</p>

<p>„V jednu chvíli mu v hlavě žily dvě osoby. Vyrostl, aniž věděl, kdo je - Azran byl totiž ještě naživu, - a často si vybavoval vzpo­mínky na život, který nebyl jeho. Podobně mi připadá moje minu­lost.“</p>

<p>Usmála se na něj s útěchou: „Možná se o to Brána postará.“</p>

<p>„O co se možná Brána postará?“ zeptal se měkký, ale vzneše­ný hlas.</p>

<p>Gryf se přikrčil, připravený použít drápy nebo kouzla, ale Troia mu položila ruku na rameno a konejšivě stiskla. Lvího ptáka to ne přesvědčilo; přátelští cizinci se neukrývali.</p>

<p>„Uvolni se,“ zasyčela Troia. „To je lord Petrac, Duch lesa!“</p>

<p>Zatímco si nad podivným titulem lámal hlavu, přistoupila k nim jakási postava, které si předtím jaksi nevšiml. Gryf naklonil hlavu a pokoušel se přijít na to, jak to, že toho tvora neviděl, když mu teď jeho mysl šeptala, že tam byl celou dobu, jen nepovšimnut.</p>

<p>Nebylo mu jasné, jak by někdo mohl lorda Petraca přehlédnout, a pořád netušil, co znamená titul Duch lesa. Petrac byl stejně vyso­ký jako Morgis, měl hlavu dospělého jelena a tak rozložité parohy, že by zahanbily každé skutečné zvíře. Zbylá část těla byla z většiny lidská, i když měl podivně tvarované ruce, připomínající mývala, a na nohou kopyta. Měl na sobě bederní roušku, kápi, která vypa­dala jako ze zeleného listí, a opasek, z něhož viselo několik váčků. V levé ruce držel hůl, kterou právě používal jako oporu při chůzi.</p>

<p>Troia poklekla a velmi uctivě řekla: „Buď pozdraven, Duchu lesa!“</p>

<p>Navzdory - nebo možná díky - jelení hlavě z Petraca vyzařova­la moc a jistota. Lví pták si pomyslel, že je to odlišný druh moci, než jakou jsou obdařeni jiní vůdcové. Petrac byl se svou mocí v souladu, což byla u vládců vzácná, záviděníhodná věc.</p>

<p>„Netrvám na obřadnosti, kotě. Tu přenechávám Haggerthovi a ostatním.“</p>

<p>„Pokud si ji někdo zaslouží, lorde Petracu, tak vy.“</p>

<p>Jelení tlama se lehce prohnula: „To je sporné. Ale já a tvůj společník se neznáme. Rád bych věděl, kdo jste a proč hledáte Bránu.“</p>

<p>Gryf se opožděně uklonil a představil se. Petrac přikývl a dodal: „Mrin/Amrin si nemusí dělat starosti. Vidím, že jste jedním z nás. Troufám si tvrdit, že jsou s Haggerthem v poslední době trošku pa-ranoidní.“</p>

<p>„Haggerth ne...“ začala Troia.</p>

<p>Duch lesa nad její námitkou mávnul rukou. „Bud’ si jistá, že to je stejně tak Haggerthův nápad jako Mrinův/Arnrinův. Je to dobrý muž, ale zdráhá se důvěřovat. Někteří tak platí za roli vůdce.“</p>

<p>„Přesto bych rád pokračoval.“</p>

<p>„K čemu? Budu hlasovat pro vás.“</p>

<p>Gryf zavrtěl hlavou: ,,Ne kvůli mistrům opatrovníkům, i když je taky rád potěším, ale já sám chci najít klid. Doufám, že až se se­tkám s Bránou, možná se mi vybaví některé z důležitých vzpomí­nek, které mi pořád ještě chybí.“</p>

<p>„Někdy je nejlepší nechat vzpomínky spát. Brána je základ­ní částí Snových zemí. Je starší než všechny záznamy. Mohl bys­te klidně umřít Předpokládám, že vám to <emphasis>vysvětlili.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Petrac sklonil paroží a výraz v jeho očích naznačoval, že raději ano, jinak je s Ha­ggerthem a Mrinem/Amrinem čeká dlouhý rozhovor.</p>

<p>„Vysvětlili. Přesto tam i teď <emphasis>chci </emphasis>jít“</p>

<p>„Pak už to tedy nemáte daleko. Je hned za tímhle kopcem v lese.“</p>

<p>Troia a Gryf se podívali směrem, kam mistr opatrovník ukázal. Kočičí žena se zamračila. „Měla jsem pocit, lorde Petracu, že je to ještě kus cesty.“</p>

<p>„Jsem tím, kým jsem, a to mi přináší jisté výhody,“ odvětil Duch lesa s mírným pobavením. „Řekněme, že znám pár zkratek. Pojďte. Zavedu vás tam, abyste někde špatně nezahnuli.“</p>

<p>Zatímco putovali řídkým lesem, začal Gryf chápat neobvyklý titul lorda Petraca. Zvířata i ptáci přicházeli jeleního muže pozdra­vit Dokonce i tvorové, kteří si byli obvykle nepřáteli, v touze do­tknout se ruky Ducha lesa zapomínali na vlastní instinkty. Přesto se k mistru opatrovníkovi nechovali jako k pánu nebo dokonce k bo­hu. Přicházeli k němu jako k někomu milovanému. Petrac jim ne­vládl, byl jedním z nich. Jeho zájem byl jejich zájmem a shodou okolností i zájmem Snových zemí, protože tenhle les byl součás­tí kouzelného území.</p>

<p>Byla to fantastická cesta, i když jim dost zabrnkala na ner­vy chvíle, kdy se k lordu Petracovi přihnali dva dospělí medvědi a chtěli se s ním pozdravit. Troia reflexivně tasila drápy a Gryf se připravil seslat kouzlo. Duch lesa zavrtěl nad jejich počínáním hla­vou a vykročil, aby se mohl dotknout hlav obou šelem. Medvědi mu očichali dlaně a otřeli se o něho boky. Bylo s podivem, že ho nepovalili, ale lord Petrac tam stál jakoby nic. Gryf ho jen v úžasu pozoroval. Teď chápal, proč si Troia tohoto opatrovníka vážila o to­lik víc než ostatních.</p>

<p>„Dávejte si pozor, abyste nešlápli sem,“ podotkl mistr opatrov­ník a ukázal holí na pravou stranu stezky. „Tlačí se sem Ničitelova realita. Mohli byste se ocitnout uprostřed neznámého lesa s běž­ci v patách.“</p>

<p>Lví pták si vzpomněl na jednu poznámku, kterou před časem za­slechl od Černého draka, a řekl: „Měl jsem dojem, že Aramité pro­hrávají.“ Ta poznámka naznačovala, že Aramitská říše narazila na rovnocenného soupeře, a proto D’Shay přiškrtil dračímu králi přítok živého válečného materiálu.</p>

<p>„Také jsme si to mysleli, dokud jsem si nevšiml, že jsou naše hranice nezřetelnější než obvykle. Snové země se stahují. Navzdory patové situaci vlčí nájezdníci nějak vyhrávají.“</p>

<p>„Hledají si v Dračích říších i stálou základnu pro svoje operace,“ zamumlal Gryf spíš pro sebe. I k tomu museli mít důvod Vlčí ná­jezdníci nic nedělali bezdůvodně. D’Shay nic nedělal bezdůvodně.</p>

<p>„A jsme tady. To by mělo být ono.“ Petrac ukázal na volnou plochu před nimi. Bylo na ní cosi zvláštního, skoro jako by to byla iluze.</p>

<p>Gryf se na louku neklidně zahleděl. „Určitě je to bezpečné?“ Tohle byly Snové země, jaké bývaly kdysi. Oblast téměř nedotčená přítomností inteligentní rasy. Oblast, kde skutečně vládla příroda.</p>

<p>Rozezná v něm přítele? Bude pro Snové Země skutečným příte­lem podle jejich představ?</p>

<p>„Nevidím Bránu.“</p>

<p>„Ještě jste nevstoupil na louku.“</p>

<p>„Aha.“ Bývalý vládce zamířil vpřed. Troia se vydala za ním, ale Petrac ji napřaženou holí zadržel. Zavrtěl hlavou a naznačil, že je to jen Gryfův úkol. Tiše zavrčela, ale uznala to.</p>

<p>Každý krok louku rozviřoval. Lépe Gryf ten pocit popsat ne­dokázal. Viděl spektrum čar, běžících tam i onam, nebyly však tak dobře srovnané jako v Dračích říších. Podle toho, co zatím věděl, by tohle vůbec nemělo být možné. Bylo by příliš těžké pracovat s kteroukoliv silou, ať světlou nebo tmavou. Lví pták nikdy úpl­ně nesouhlasil se žádnou z přijímaných teorií magie, ale tohle bylo skoro moc i na jeho pronikavý rozum. Cabeův dědeček Nathan Bedlam by z toho šílel, kdyby byl naživu.</p>

<p>Do pasu vysoká tráva šeptala, když jí opatrně procházel. Nebyl to šílený šepot Tzee, ale harmonické šeptání zvědavosti, jako by byl Gryf pro louku stejným divem jako louka pro něj. V koutku mys­li si uvědomil, že tu nefouká vítr, a tráva proto nemá žádný důvod vlát tam a zpět.</p>

<p>Když už byl skoro v místě, kde by podle jeho odhadu měl být střed louky, zastavil se. Pokud se pro něj brána zhmotní, bude to ně­kde tady. Nic dalšího neměl v plánu. Zbytek byl na Bráně.</p>

<p>Jakoby v odpověď na nevyslovenou výzvu se obraz před ním prudce roztrhl. Objevil se otvor v realitě. Nejprve jen zvláštní, plo­voucí linka, pak velký otvor, skrz který neviděl zbytek louky, ale <emphasis>úplně </emphasis>jinou zemi. Možná to byly lesy, jaké by viděli vlčí nájezd­níci, kdyby tudy projížděli. Gryfa znovu ohromilo, jak pravdivé je to, co o Snových zemích říkali ostatní. Opravdu <emphasis>existovaly </emphasis>zároveň v mysli i v realitě.</p>

<p>Uprostřed trhliny v realitě stála sama Brána.</p>

<p>Byla zase jiná, což jen znovu zdůrazňovalo její spojení se Snovými zeměmi. Teď připomínala oblouk, v němž byla dvě mo­hutná dřevěná dveřní křídla, seříznutá tak, aby sledovala tvar vcho­du. Dveře byly zasažené hnilobou a kovové panty pokrývala rez. Lví pták měl podezření, že je to špatné znamení. Přesto měl rozhod­ně v úmyslu vstoupit.</p>

<p>Teď, když měl čas, si začal všímat podrobností. Bylo tady mno­hem víc tvorů, které zahlédl na bráně už předtím. Šplhali se po ce­lém kamenném rámu a ani na vteřinu se nezastavovali. Měli dlou­hé čenichy a oči velké jako talířky, oči, které všechno vidi. Nedalo se určit, jestli jsou to plazi, savci nebo snad démoni. Nepodobali se ničemu, co znal. Kůži měli černou nebo tmavě modrou, těžko říct Ani dva nebyli úplně stejní, i když měli dost společných rysů, aby bylo zřejmé, že jsou příbuzní. Vypadalo to, jako by někdo záměr­ně vypěstoval jednoho tvora v tisíci obměnách - a kdo tvrdí, že to tak nebylo?</p>

<p>Věděl, že podivní tvorové jsou hlídači, a věděl také, že ho sle­dují stejně jako všechno ostatní. Už nemělo smysl odkládat to. Gryf zvedl ruce - neplánoval to, ale zdálo se mu to správné - a zavolal na bytost, která ovládala Bránu, ať už to byl kdokoliv.</p>

<p>„Přišel jsem pro rozsudek. Přicházím jako ztracený opatrovník. Přicházím jako přítel Snových zemí a žádám, aby bylo moje tvrzení prokázáno!“ Zaváhal a dodal: „Přicházím také s nadějí, že získám zpět svou minulost, dobrou či zlou. Pokud jsem někdy v minulosti zradil důvěru, dovolte mi pracovat na tom, abych i ji získal zpět!“</p>

<p>Brána majestátně mlčela. Drobní hlídači — někteří z nich nemě­řili ani dvě stopy - pokračovali v horečnatém pobíhání nahoru dolů i kolem rámu. Nevšímali si lvího ptáka víc, než bylo jejich povin­ností.</p>

<p>Gryf tam stál se zvednutýma rukama dobrých pět minut. Pak je spustil, ustoupil o několik kroků a ohlédl se na Troiu a lorda Petraca. Kočičí žena se na něho krátce usmála; očividně si mysle­la, že žádná odpověď znamená dobrá odpověď. Zvířecí tvář mistra opatrovníka byla skoro stejně nečitelná jako mlčení tolik proslulé Brány. Jen Gryfovi oplatil pohled, jinak nic.</p>

<p>Lví pták se otočil zpět k cíli své cesty a vyčerpaně zavřel oči. Pak si uvědomil, že se Brána otevírá, a zase je otevřel.</p>

<p>Troia zasyčela a Petrac varovně vykřikl, ale Gryf až příliš dob­ře věděl, co otevřenou Bránou prochází. Nebyl však jenom jeden. Nejméně šest, možná sedm odporností, známých pod společným jménem, na které si Gryf vzpomněl právě v okamžiku, kdy po něm první z nich skočil.</p>

<p><emphasis>Běžci</emphasis></p>

<p><emphasis>.</emphasis><strong>VIII.</strong></p>

<p>Morgisovi nevadilo, že musel zůstat stranou, zatímco Gryf vyrazil na výpravu, kterou drak považoval za mimořádně hloupou a velice ne­bezpečnou, a to jenom proto, aby dokázal mis­trům opatrovníkům, kým je. Měl by existovat jiný způsob. Z řeči svého otce a hlášení špehů věděl, co je bývalý vládce Penacles zač. Bylo na něm dost věcí hodných obdivu a jejich společné putování jen zdůraznilo mnohé vlastnosti, kterých si vévoda všimnul už dřív. Za jiných okolností by ho Morgis mohl považovat za přítele, ale draci prostě takoví nebyli. Opakoval si, že Gryf je krátkodobý spojenec, a až se vrátí do Dračích říší, příměří mezi lvím ptákem a Modrým drakem konečně skončí.</p>

<p>Neřekl svému společníkovi o malém předmětu, který nesl v jed­nom z váčků. Kdyby Gryf věděl, že Morgis všechno hlásí svému králi, určitě by byl podezřívavý. Byla to sice drakova povinnost, ale Gryf by to mohl vidět jako známku nedůvěry nebo dokonce zrady. Tak mu to alespoň vysvětlil Modrý drak, ale Morgisovi dělalo po­tíže to pochopit. Navzdory fyzickému vzhledu, znalostem a zkuše­nostem byl Morgis v porovnání s oběma svými rodiči i Gryfem ješ­tě mladý. Násilná smrt obou bratrů ho posunula na pozici s takovou mocí, bez které by se obešel.</p>

<p>Jako většina artefaktů používaných ke komunikaci, i tento byl z křišťálu. Morgis nepředstíral, že chápe, jak funguje; důležité bylo, že fungoval. Náhle ho něco napadlo. Znamenalo snad použí­vání křišťálu, že by Křišťálový drak mohl slyšet všechno, co říka­jí? Nebylo právě v tom tajemství strašlivé moci onoho dračího krále? Otřásl se. Teď, když byl Ledový drak mrtvý, jeho lesklý bratr daleko na jihozápadě byl nejstarší a pravděpodobně i nejmocnější z vládnoucích králů.</p>

<p>Znovu nechal své myšlenky, aby se toulaly. Tohle byla jedna z věcí, kterou dělal od chvíle, kdy s Gryfem vypluli, stále častěji. Lví pták tomu říkal svobodné myšlení, schopnost, která dovolila lidem povznést se a rozšířit. Morgis mu připomněl, že Torna také svobodně přemýšlel. Začali o tom diskutovat...</p>

<p>Už <emphasis>zase! </emphasis>Vévoda se rozmyslem přinutil obrátit pozornost zpátky ke křišťálu. Podle poslední zkušenosti věděl, že spojení bude sla­bé, křišťál nebyl původně určen ke spojení na tak obrovskou vzdá­lenost.</p>

<p>Drak se soustředil na přání vyhledat svého krále. Musel uvá­žit časový rozdíl, pochyboval však, že to teď bude hrát velkou roli. Přesto vévoda nechtěl rušit dračího krále ze spánku, pokud to šlo.</p>

<p>Obraz se ne a ne objevit Měl pocit, že Snové země odděluje od vnějšího světa jakýsi opar - ne, hustá mlha. Morgis zaklel. Tak pro­to mu držitelé krystal nechali? Věděli, že nebude fungovat?</p>

<p>Náhle se spojil s něčím jiným. Nedokázal říct, co to je, ale byla to nějaká příbuzná duše. Dračí přirozenost tak zaplavující, že vévo­da málem musel sám přerušit spojení.</p>

<p>Byla to nějaká mysl, a navíc to byla mysl draka. A jakého draka!</p>

<p>Spojení ustoupilo jinému obrazu. Obrazu nějaké brány - Brány - a Gryfa, který před ní stál se zvednutýma rukama. Za chvíli lví pták nechal paže klesnout a ohlédl se, nejspíš na tu samici, která ho doprovází, pomyslel si Morgis kysele. Byl to drak a tak choval k ženám zdravou nedůvěru. Pokud dračice neměly mláďata, o kte­rá by se staraly, často se pokoušely svést nějakého samce nebo hůře, nějakého člověka. Nechápal, čím muži dračice tak přitahují. Nebylo to jen proto, že byli chutní... vévoda vlastně nikdy lidské maso neokusil. Modrý drak se snažil podobné záležitostí minimali­zovat. Proto mu byli jeho vlastní lidé tak upřímně věrní.</p>

<p>Gryf se obrátil zpátky, na ptačí tváři výraz zděšení. Něco tmavé­ho a nezřetelného se na něj vrhlo...</p>

<p>Na křišťál dopadla bledá dlaň a vyrazila mu ho z ruky. Prudce do­padl na podlahu a praskl. Jakási bota ho rozdrtila na jemný prach.</p>

<p>Morgis hleděl do prázdné tváře jednoho z nelidí. Mírný vzhled ho neoklamal. Už předtím na něj jejich moc udě­lala dojem. Ale i on měl moc, kouzla, která si připravil přesně pro takovou příležitost. První z nich seslal skoro bez uvažování. Oči, jež hleděly do jiného světa, kde leželo spektrum sil, sledovaly, jak se část těchto sil spřádá a vytváří pouta, která vyhledala ďábelské­ho vetřelce.</p>

<p>Nedalo se říci, jestli ti tvorové viděli jako lidé a draci, ale nečlověk - malý kousek drakovy mysli proklel mistry opatrovníky, že těm netvorům nedali opravdové jméno - se podíval na svoje tělo, jako by zkoumal, co drak dělá. Morgis zesílil kontrolu a dovolil si malý úsměv.</p>

<p>Tvor bez tváře prošel pouty, jako by byly jen iluzí. Pouta se stáhla a rozpadla se.</p>

<p>To je zlé, pomyslel si Morgis odtažitě. Opravdu hodně zlé. Seslal další, útočnější kouzlo. Jemnost byla věcí minulosti; nej­důležitější bylo se za každou cenu zachránit Kouzlo, které rozpou­tal, by dokázalo rozbít přední část místnosti a rozházet protivníka do tuctů různých směrů. To se od něj čekalo.</p>

<p>Vzduch kolem vetřelce zazářil a draka oslnil. Zakryl si oči a klopýtal zpět. Výbuch, který měl být výsledkem jeho kouzla, ne­přišel.</p>

<p>Morgis nebyl lstivý, ale začal v duchu pátrat po nějakém tri­ku, kterým by toho nečlověka dostal. Magický útok zoufale se­lhal. Možná, napadlo ho v chvatu, je třeba fyzické síly. Při pro­měně do dračí podoby by se na příliš dlouho vystavil útoku. Takže zbýval meč a vévoda byl ve své zemi dobře známý jako obratný šermíř.</p>

<p>Při příštím nádechu držel meč v ruce. Teď už se nehodlal jen bránit Morgis chtěl krev té stvůry bez tváře; zdálo se, že nic jiného draka stejně nezachrání. Potěšilo ho, když se tvor zarazil, jakmile si uvědomil, co má vévoda v úmyslu; to znamenalo, že meč považu­je za skutečnou hrozbu.</p>

<p>Usmál se a udělal výpad vpřed.</p>

<p>Nečlověk natáhl měkkou bledou dlaň - a sevřel ostří. Dobře nabroušené ostří, které v drakové silné paži dokázalo prosek­nout skoro tři stopy silný kmen, nenechalo na vetřelcově dlani ani škrábnutí.</p>

<p>Tvor přitáhl meč k sobě. Drak v poslední chvíli zbraň úmysl­ně pustil, jinak by mu padl do náruče. I tak mu docházely nápady i prostor. Tvor bez tváře ho pomalu a metodicky zatlačil do rohu. Morgis přijal nevyhnutelné a polknul svou pýchu.</p>

<p>Vykřikl. Nebo se o to alespoň pokusil. Byl si jistý, že je s jeho hlasem všechno v pořádku, nicméně výkřik nezazněl silněji než še­pot Nemusel hádat, kdo za to může.</p>

<p>Narazil zády do zdi. Už neměl kam jít Zasyčel. Výborně. Když o něho ta věc tolik stojí, má ho mít. Celého. Skočil, napřáhl drápy k prázdnému obličeji a jeho postava se začala měnit, přijímat podo­bu, v jaké se narodil. Čelist se rozšířila a ztratila veškeré stopy lid­skostí. Teď se uvidí, jestli si útočník neukousl větší sousto, než jaké dokáže spolknout.</p>

<p>Tatáž ruka, která bez námahy zastavila ostrý smrtící meč, ho teď chytila za obličej. Víc nebylo třeba. Její moc draka náhle zarazila a proměnila zpět úplně stejným způsobem, jakým to předtím udě­lali tajemní Tzee. Vévodovo vrčení se proměnilo ve výkřik. Padl na kolena, znovu v lidské podobě, a bojoval s agónií. Sáhl a poku­sil se od sebe cizí ruku odtrhnout. Se stejným úspěchem by se mohl snažit utrhnout z povrchu země celé Dračí říše. Zalila ho panika - Morgis se ještě nikdy neocitl v beznadějné situaci.</p>

<p>Vypadalo to, že nečlověk na poraženého protivníka zírá. Nebylo na něm ani stopy po uspokojení nebo hněvu. Pokud vůbec něco, zdálo se, že je zvědavý.</p>

<p>Morgis cítil, jak se mu svět rozplývá před očima.</p>

<p>Tvor bez tváře odtáhl ruku a prohlédl si drakovy prázdné oči. Morgis, který nevěděl o světě, zůstával na kolenou a slepě hleděl před sebe. Tvor natáhl levou paži a namaloval na vévodově hrudi jakýsi vzor. Pak spokojeně poodstoupil, bez očí si prohlédl místnost a pak tiše a klidně odešel dveřmi pryč.</p>

<p>Ani ne za minutu drak vstal a otevřel oči. Zamrkal a sáhl do váč­ku na opasku.</p>

<p>Krystal byl pryč. Morgis chvíli přemýšlel a pak zamířil ke svým ostatním věcem. Cestou šlápl přímo na místo, kde předtím cizí bota rozdrtila věc, kterou hledal. Teď tu po ní nebylo ani stopy. Drak si to vůbec neuvědomoval a pečlivě prohledal pár svých věcí. Nakonec to vzdal a posadil se na okraj jedné ze židlí. Pomyslel si, že mistři opatrovníci zjevně poznali, k čemu křišťál slouží, a roz­hodli se ho zabavit.</p>

<p>Protože očividně nemohl nic dělat, vstal ze židle a přešel k po­steli. Cestou si všiml, že jeho meč leží odložený na jiné židli, ač­koliv si vůbec nevzpomínal, kdy ho vytáhl, V duchu si vynadal za svoji neopatrnost, sebral ho a položil na místo, odkud by ho mohl v mžiku vzít.</p>

<p>Postel byla měkká. Člověk by si v plné zbroji nikdy nedokázal pohodlně odpočinout ale drak byl ve výhodě, protože jeho zbroj byla jenom napodobenina a přizpůsobila se tomu, jak ji potřeboval. Natáhl se a uvolnil se.</p>

<p>Než usnul, napadlo ho ještě, že se snad Gryf vrátí dřív, než se z té nudy zblázní.</p>

<p>Běžci plnili své úkoly velmi dobře, a když se jim dostalo náh­lé, skoro zázračné příležitosti, dokázali se přizpůsobit a využít jí. Jakmile tedy první z nich objevil otevřenou bránu, o nádech pozdě­ji už jí proskakoval, ostatní v těsném závěsu za ním. Přizpůsobivost pak stínovému lovci dovolila během několika vteřin odhadnout si­tuaci a zaútočit na nejbližší cíl. Jinak dokonalý průběh lovu pokazi­la jenom skutečnost že cílem byl Gryf.</p>

<p>Temný stín skočil na místo, kde čekal oběť, ale jeho rádoby ko­řist už tam nebyla. Gryf prožil jako žoldnéř delší čas, než trval celý život mnoha Udí. Rozhodně nepřežil jen díky čirému štěstí. Jeho schopnosti, které pro něj byly díky tomu, kým byl, z velké části přirozené, dosáhly cvičením vrcholu a jen málokdo se s ním mohl měřit. Lví pták si pak nedovolil změknout ani během stejně dlouhé doby, kdy vládl prosperujícímu území.</p>

<p>Běžec mu přelétl nad hlavou a ladně přistál asi čtyři metry za ním. Blízko zahlédl dvě postavy, které ho sledovaly. Mistr opatrovník! Nezřetelná vlčí postava se zachvěla očekáváním. Za to ho Otec odmění...</p>

<p>Za jiných okolností by se Gryf pokusil běžce vyřídit. Jeho po­zornost si však vyžádalo několik dalších dychtivých tmavých skvrn a bystrý sluch mu už řekl, že se první běžec rozhodl zaútočit na Troiu a lorda Petraca. Předpokládal, že ve dvou jednu z těch stvůr zvládnou. Když uvážil, že jich na něj zbylo ještě nejméně půl tuc­tu, bylo to jen fér.</p>

<p>Běžci byli zneklidňujícím způsobem děsiví. Zahlédl zuby, září­cí krvavé oči a postavy podobné hubeným, hbitým šelmám. Ale ne­byla to obyčejná zvířata. Běžci se mezi sebou proplétali a prochá­zeli skrz, jako by jejich těla nebyla hmotná nebo jako by to bylo jediné stvoření. Gryf však věděl, že až na něj zaútočí, budou zatra­ceně skuteční.</p>

<p>Kroužili kolem něj, někteří po směru hodinových ručiček, jiní proti. Čtyři nebo pět. Opravdu nedokázal říct, kolik jich prošlo Bránou, než se rozhodla zavřít. Nejméně jeden ještě musel pro­klouznout kolem něj a připojit se k útoku na jeho společníky. Další, ten, který se po úvodním útoku jako první odhodlal po něm sko­čit, byl mrtvý - nebo aspoň zmizel. Gryf ho dostal drápy, když se mu běžec vrhnul po krku. Bylo zjevné, že když se běžci dostatečně zhmotní, aby mohli zaútočit, je možné jim útok oplatit.</p>

<p>Věděl, že je jen otázkou vteřin, než zaútočí znovu. Pokoušeli se ho zmást, přimět ho, aby se ve špatnou chvíli otočil špatným smě­rem, takže by ho některý z nich mohl zasáhnout na zranitelném místě. Zatímco by bojoval s prvním, ostatní by ho obklíčili. Byla to jednoduchá, ale účinná taktika. Proti většině protivníků by jim vy­šla, ale proti Gryfovi ne.</p>

<p>Natahoval se do říší magie - už myslel najedno konkrétní kouz­lo - když si všiml něčeho překvapivého. I tam ho už běžci čeka­li Přinejmenším část mysli každého z nich byla v kontaktu s mocí, kterou hledal. Kdyby nebyl tak pečlivý a opatrný, chytil by se do pasti. Stáhl se, dřív než si ho tvorové stačili všimnout.</p>

<p>Složité dilema. Běžci hlídali na obou úrovních, fyzické i magic­ké, a věděli, co čekat. Kdyby se pokusil použít kouzla, dostali by ho. Když použije fyzickou sílu...</p>

<p>Tak co? Jediný, kterého zatím dostal, zahynul při fyzickém úto­ku. Bylo by možné, že běžci dokáží číhat na dvou oddělených rovi­nách, ale útočit můžou jen na té fyzické? Znamená to snad, že jin­dy jsou jen neškodnými duchy?</p>

<p>To všechno mu proběhlo hlavou v pouhých několika vteřinách, aniž přitom přestal sledovat bezprostřední nebezpečí. Tuhle schop­nost dotáhl k dokonalosti během nesčetných tažení; žoldnéř, který nedokáže myslet v životu nebezpečné situaci, brzy zemře.</p>

<p>Za ním se ozývaly zvuky boje, ale Gryf věděl, že i kratičké ohlédnutí by bylo příliš nebezpečné. Pokud je však to, co ho na­padlo, pravda, mohl by možná využít přízračné schopnosti stíno­vých tvorů ke svému prospěchu. Jestli se ho nemohli fyzicky do­tknout...</p>

<p>Nechal je ještě dvakrát zakroužit a pak si odkryl levý bok. Běžci byli inteligentní, ale přesto jen zvířata, ne rozumní tvoro­vé. Instinkty převážily a nejbližší z vlčích tvorů skočil po nechrá­něném místě.</p>

<p>Rychleji, než by dokázala většina tvorů, Gryf překvapeného běžce popadl, a než se tvor stačil znovu odhmotnit, hodil ho zpát­ky na jeho druhy. Ti se pochopitelně stále udržovali v přízračném stavu a přesně o to Gryfovi šlo. Ještě než se vzduchem letící bě­žec stihl vzpamatovat a zareagovat, Gryf se vrhl za ním, takže když tvor přistál, byl už Gryf venku z kruhu. Běžci zavyli a ten, které­ho Gryf podvedl, se po něm pokusil chňapnout zapomínaje, že už není hmotný.</p>

<p>Gryf, který unikl z kruhu a dostatečně běžce rozzuřil, se prudce otočil, co nejrychleji spletl sílu, na kterou dosáhl, a seslal na nej­bližší ze svých pronásledovatelů neuspořádaný, syrový výbuch energie. Tvor v čele smečky se ve výboji moci rozpustil a zmizel uprostřed skoku. Ten těsně za ním se sotva stačil zastavit, než taky zmizel jako kousek ledu vržený do šlehajících plamenů.</p>

<p>Třetí z nezřetelných vlčích postav se podařilo otočit se a z větši­ny výboji uhnout, ale ta část, která ho zasáhla, mu stačila rozetnout hřbet a obě zadní nohy. Gryfa překvapilo, že těžce zraněný běžec navzdory své netělesné povaze krvácel. Z rychle umírající stvůry proudilo cosi tmavého a lepkavého.</p>

<p>Zbývali ještě dva běžci. Zjevně měli dost času na zvážení svých šancí, což znamenalo, že stáhli ocasy a kdyby nic neudělal v mžiku by utekli. Gryf, který teď měl situaci pod kontrolou, vyvolal kouzlo a soustředil se na louku před dvěma prchajícími běsy.</p>

<p>Tráva asi deset yardů před běžci se s jasným záměrem naklonila. Jak čekal, běžci si fyzické hrozby nevšímali a bez zpomalení pokra­čovali v útěku. Gryf se díval, jak je vlající tráva zahaluje. Když se nic znovu neobjevilo, spokojeně přikývl. Protože nechtěl trávě víc ublížit, seslal za iluzi fyzické hrozby malou bránu. Běžci jí proběh­li, aniž si to stačili uvědomit, a portál byl navržený tak, aby se vzá­pětí po jejich průchodu zavřel.</p>

<p>Bohužel pro běžce to nebyl žádný východ. Gryf je odeslal do nekonečné, prázdné Nicoty, roviny prázdnoty, která by dokázala pohltit celý svět a pořád by zůstala stejně nenasycená. Byla jen mi­zivá možnost, že dva tvorové - ať byli hmotní, nebo ne - najdou cestu ven dřív, než je dostane něco jiného, co pluje Nicotou.</p>

<p>Gryf tenhle trik domyslel poté, co jeho i Modrého draka málem potkal stejný osud v pařátech jednoho z vlastních synů dračího krá­le. Lví pták a dračí král použili bránu velmi podobnou té, kterou přivolal (z jakéhosi starého záhadného důvodu se jí říkalo průchozí díra), a zrovna kráčeli po stezce vytvořené skrz Nicotu, když jeden ze vzpurných potomků Modrého draka bránu odřízl. Zachránila je jen zkušenost a hbité myšleni. Morgis teď měl titul právě po onom vzpurném drakovi. Mrtvý už koneckonců hodnost nepotřeboval.</p>

<p>Náhle si vzpomněl na ty dva, kteří prošli kolem něj a zaútočili na Troiu a lorda Petraca. Gryf nevěnoval pozornost tomu, že mys­lel nejprve a hlavně na ni. I kdyby si to uvědomil,myslel by si, že je to kvůli tomu, že kočka není mistr opatrovník jako Petrac s jele­ní hlavou.</p>

<p>Ulevilo se mu, když uviděl, že nevypadají nijak vyčerpaně, přestože Duch lesa působil podivně sklíčeně. Troia se ho pokouše­la utěšit. Když se Gryf přiblížil, vzhlédla.</p>

<p>„Nikdy takový nebyl,“ zašeptala kočičí žena.</p>

<p>Petrac se pohnul. Zvedl hlavu a podíval se na Gryfa. Na jelení tváři vypadal smutek ještě tragičtěji. „Odpusťte. Jak Snové země slábnou, každý můj násilný čin je odpornější. Byli to běsi, ano, ale žili, vychutnávali si takový život, jaký měli. Mohli se tomu bránit, když je tak Ničitel stvořil?“</p>

<p>Z téhle strany o tom Gryf neuvažoval a rozhodl se, že to ani ne­bude zkoušet. Válka byla dost strašná sama o sobě, ale brát na ži­vot nepřítele takové ohledy, že to ohrožovalo vás samotné... byla to příliš znepokojivá myšlenka. Věděl, že kdyby měl postavit svůj život a přesvědčení proti životu a přesvědčení svých nepřátel, bo­joval by za sebe.</p>

<p>Věděl, že věci nejsou jen bílé a černé. Pokusil se něco takové­ho říct lordu Petracovi, ale i jeho vlastním uším to znělo strašlivě nedokonale.</p>

<p>Mistr opatrovník se uklidnil. Kývnutím poděkoval, a dokonce se dokázal mírně usmát. „Vím, že děláme to, co musíme. Ničitel a jeho děti, Aramité, nepřijímají kompromisy. Pokorně se vzdát by byl hloupý hazard. Vlčí nájezdníci by prostě jen rozdupali naše mrt­voly.“ Zavrtěl hlavou. „Nevím, co to na mě padlo. Když jsem zve­dl hůl a zabil je, zaplavil mě pocit ztráty. Bojím se, že se už na mně podepisuje dlouhá válka.“</p>

<p>Gryfovi se ulevilo. Věci byly dost špatné i bez toho, aby se po­koušel pečovat o morálně sklíčeného mistra opatrovníka. Nikdy by si nepřál být v jeho kůži. Povzdechl si a znovu se obrátil k Bráně.</p>

<p>Brána se během boje nezměnila. Tmaví tvorové na jejích kra­jích se dál rojili nahoru, dolů a kolem. Těžké, mohutné dveře Brány byly pevně zavřené. Velký artefakt obklopovala jemná záře.</p>

<p><emphasis>Jsi se sebou spokojená? </emphasis>vztekal se na ni v duchu Gryf. <emphasis>Tohle byl můj soud - pustit dovnitř smečku těch běsit? Jaké hry to hraješ?</emphasis></p>

<p>Nebyl si jistý, jestli je Brána přímo součástí Snových zemí nebo je to jen věc, kterou kdysi dávno někdo vytvořil. Byla to však nej­pevnější věc, na kterou mohl zaměřit svou zlost. Přistoupila k němu Troia: „Gryfe... ne.“ Odbyl varování pokrčením ramen: „Nechte mě být. Lord Petrac má na ramenou vlastní břemena a i já si jich pár nesu. Co tady vlast­ně chráníme? Opravdu se o nás Snové země starají? Chci nějaké odpovědi.“</p>

<p>Gryf vykročil k Bráně. Když byl asi tři metry od ní, zmizela a nechala mu vyhlídku jen na pár stromů a další kus louky.</p>

<p>Ale předtím, než se ztratila, Gryf něco zahlédl -jako by si něco ten okamžik vybralo k předání nějaké zprávy. Věděl, že si to mož­ná jen představoval. Trvalo to jen vteřinku a Gryf to nedokázal po­psat, cítil jen něco velkého a mocného. Ne Ničitele. Jeho ohavnost by poznal hned. Ne, bylo to něco jiného.</p>

<p>A bylo to uvězněné. Bylo to svázáno pevnými pouty; to Gryf taky vycítil.</p>

<p>Z hlubin mysli ho dráždily staré vzpomínky. Jako většina ostat­ních i tyhle naznačily mimořádnou nouzi a velmi důležité událos­ti a pak se otočily a znovu se ponořily do bahna jeho podvědomí. Zůstal tam stát, tise a hořce se proklínaje za návrat do země, vedle které vypadaly Dračí říše skoro mírumilovně a pochopitelně.</p>

<p>Teď byl víc než kdy předtím odhodlaný vydat se do Canisargosu - dokonce i kdyby se měl utkat se samotným Ničitelem.</p>

<p>Věděl, že při jeho štěstí ho to nejspíš čeká.<strong>IX.</strong></p>

<p>Ani tma v místnosti nedokázala zamaskovat hněv postavy sedící v osamělém křesle.</p>

<p>D’Rak hleděl dolů na mladého držitele, kte­rému přikázal sledovat pohyby běžců, zatímco odpočíval. Druhý Aramita se před ním uctivě hrbil. Starší držitel D’Rak nebyl zrovna známý svou milosrdností. „Co tím myslíš, že víc než polovina smečky zmizela?“ Mladší držitel, který si byl dobře vědom osudu některých svých předchůdců, pečlivě upíral zrak na vlastní nohy. „Pane, je to tak, jak jsem říkal. V jednu chvíli tam byli všichni; vzápětí jen tři.“</p>

<p>„A ty jsi nic neviděl?“ D’Rak v bezmocné zuřivosti sevřel pěs­ti. Ztráta běžců! To Pána Smečky nepotěší - <emphasis>vůbec </emphasis>ho to nepotě­ší. A co hůř, jenom tím posílí D’Shayovu pozici. Držitel doufal, že úspěšný lov otřese neotřesitelně pevným postavením jeho soupeře. „Nic,“ potřetí pokorně opakoval podřízený. Mocenské hry ho nezajímaly. Zajímalo ho jen, jak odsud vyváznout s kůží pevně spo­jenou se živým tělem.</p>

<p>D’Rak zavrčel několik kleteb na adresu předků svého posko­ka a pak zavřel oči a zamyslel se nad nešťastným vývojem událostí. Skoro celá smečka jako by jen tak zmizela, tři přeživší netušili, co se stalo; konec konců to byla jen zvířata, třebaže chytrá a lstivá. Mohlo by to nějak souviset s událostí v Luperionu, kdy našli pobi­tou jednu menší městskou hlídku? Byla také hlášena rostoucí aktivita nelidí, těch čarodějů bez tváře, které Ničitel z jakéhosi důvodu snášel. Tito tvorové však byli dosud neutrální. Proč by se teď měnili? O Gryfovi a jeho důležitostí toho věděl dost, měl však podezření, že nelidé vědí víc, mnohem víc - stejné jako D’Shay. Pokud hráli nějakou hru, byla to jejich vlastní hra, protože kdyby opatrovníci Snových zemí jen tušili, jak je Gryf ve skutečnosti cenný, všichni už by ho hledali.</p>

<p>Ničitelovo kouzlo však stále drželo.</p>

<p>Musí existovat způsob, jak si zachovat tvář. Nabídnout tělo neschopného mladého držitele byl krok správným směrem, ale zdaleka to nestačilo. Mohl by poslat zbylé tři běžce, aby prohle­dali oblast a pátrali po svých bratrech; stejně už po tom dychti­li. Bohužel z předchozích zkušeností věděl, že nenajdou ani sto­pu. Samotné zmizení těch tvorů však ukazovalo, že se něco děje. Obyvatelé Snových zemí se s běžci nikdy neobtěžovali, pokud ne­museli.</p>

<p>Otevřel oči a podíval se na mladšího držitele, který moudře zů­stával v podřízené pozici. „Přivolej ty tři běžce, kteří přežili, zpátky do brlohů. Upozorni mě, až se vrátí. Chci, aby držitel ve službě pro­zkoumal jejich vzpomínky, vědomé i podvědomé. Odchod.“</p>

<p>„Pane.“ Mladý Aramita vycouval, navenek klidně, ale uvnitř rozjásaně. Nevěděl, že rozkaz, aby ho obětovali, už byl vydán. D’Rak byl připraven snížit svou ztrátu na minimum.</p>

<p>Blížil se den, kdy si s D’Shayem půjdou po krku, a věděl, že D’Rak bude bojovat o postup vzhůru. Nezajímalo ho soupeřovo výjimečné místo v hierarchii říše; pokud se D’Shay nedokáže ubrá­nit v jemné spleti aramitských politických intrik, ani veškerá přízeň světa mu pomoc Ničitele nezajistí. Přežijí nejschopnější.</p>

<p>Přesto by bylo pěkné, kdyby mohl radě předložit něco, co by se­třelo z D’Shayova obličeje ten věčný úšklebek. Starší držitel vzdy­chl. Byl čas tasit vlastní drápy, ukázat ostatním v radě, že je silou, se kterou musí počítat. Většina z nich to věděla, ale vždycky bylo dobré jim to připomenout.</p>

<p>Pouhou myšlenkou přivolal Oko z místa, kde v úkrytu odpočí­valo. Tuhle chvíli plánoval už víc než dva roky - dva roky od ono-ho náhodného setkání s nimi. Kontakt ho přivedl k jinému cizinci, který mu předložil úžasný návrh. D’Rak se mu nejdříve vysmál, věřil, že je to jen trik, ale v následujících měsících se potvrdilo, že jde o skutečnou nabídku. Během několika posledních týdnů se to stalo jeho nejvyšší prioritou, něčím, co si schovával pro nejlepší mož­nou příležitost.</p>

<p>D’Rak položil ruce na vrchol krystalu a vykonal patřičná ges­ta. Jiný držitel by si všiml složitých rozdílů ve všech hlavních vzo­rech a toho, že se pořadí hlavních vzorů lišilo od standardně vyučo­vaného postupu. Muselo to tak být; neexistoval jiný způsob, jak by mohl kontaktovat své spojence a přitom udržet celou věc v tajnosti. A pak, mysl těch tvorů byla natolik odlišná, tak cizí vzorec, že by si ho při běžném postupu ani nevšimli.</p>

<p>Když začalo šeptání, poznal, že se s nimi spojil. D’Rak nechal šepot zesílit a naslouchal jejich i svému jménu. Z předchozích zkušeností věděl, že je to pro ně nutné. Tajně byl ze Tzee znechu­cený, ale měli své použití. Nejdůležitější bylo jejich spojení s tím, koho hledal. Jestli Tzee splní svůj úkol, budou odměněni - a po­tom rozdrceni. Ohavnost je ohavnost, obzvlášť když už není k ni­čemu dobrá.</p>

<p><emphasis>Tzee... Tzee... </emphasis>Šepot byl už tak horečnatý, že už to nebyl šepot. D’Rak byl rád, že seslal kouzlo, aby ztlumil hluk. Nechtěl na sebe přitáhnout pozornost. Sebemenší řeči by se dostaly k D’Shayovi, který měl úžasnou schopnost vyslídit pravdu.</p>

<p>Uprostřed oka se objevila malá černá tečka. Pomalu se nadouvala jako nějaká choroba, až se z ní stal černý oblak, ze kterého hle­děl do všech směrů bezpočet malých oček. Nebyla to pravá podoba Tzee; pokud věděl, neměli žádnou pravou podobu. Oko se je roz­hodlo takto vnímat - a vnímalo je na základě mysli, která s ním pra­covala. Usmál se. Dobrá, vypadali znepokojivě. Starší držitel bude šťastný, až se jich zbaví.</p>

<p>Držitel dovolil Tzee vybudovat středně silné spojení a pak je rychle zaplavil svou vůlí. Nijak by ho nepřekvapilo, kdyby se ml­havá kolonie tvorečků rozhodla přiložit ruce - nebo co vlastně po­užívali - k dílu a pokusit se o malou zradu. Od prvního spojení vě­děl, že mezi jiným touží i po Oku Vlka. Nemohl přijít na to, k čemu ho chtějí, a to naprosto stačilo k tomu, aby k nim přistupoval s bdě­lou ostražitostí. Když Tzee nějakou myšlenku tak usilovně tajili, neznamenalo to pro nikoho nic dobrého. A kromě toho, pomyslel si hořce, by bylo opravdu ironií, kdyby se tak dlouho připravoval na střet s D’Shayem a pak v poslední chvíli padl za oběť Živé mase ne­hmotné paranoie, která si říkala Tzee.</p>

<p>Tzee se jeho reakce nelíbila, ale věděli, že odpor je marný. D’Rak o trošičku uvolnil kontrolu. Dost na to, aby jim trochu ustoupil, ale ne dost k tomu, aby ho to ohrozilo. Nezískal a neudr­žel si moc tím, že by se choval jako hlupák.</p>

<p>Ani ne za minutu mu Tzee poslali svou zprávu. Držitelovo vy­stupování kolísalo od znechucení a opovržení skoro až k radosti. Tam, kde ho vlastní pomocníci všemožně zklamali, Tzee - ti pro­kletí, rozčilující, nesnesitelní Tzee - mu dali mnohem víc informa­cí, než o kolika snil.</p>

<p>Gryfa ten druhý tady opravdu byli! Tzee na něj hloupě skočili, protože nikdy nic pořádně neplánovali a mysleli si, že jejich hloupá ukázka síly na ně bude stačit. Samozřejmě nakonec zoufale selhali. Tyhle myšlenky Tzee pochopitelně neposílal, poskytli mu však vel­mi cenné informace.</p>

<p>Přemílal zprávu v mysli znovu a znovu. Tzee se ptali, jestli se ještě pořád snaží spojit se zrádcem uvnitř Snových zemí. Zvláštní bylo, že Tzee nikdy nepovažovali za zrádce <emphasis>sami sebe. </emphasis>Ale oni se vlastně jen chovali podle své mizerné přirozenosti. D’Rak se na chvíli zamyslel a pak kontakt přerušil. Bez zájmu sledoval, jak ob­raz šeptajícího mraku mizí. Tzee nerozuměli zdvořilosti. Stačilo, aby prostě věděli, že zatím nechce zapojit třetí stranu.</p>

<p>D’Rak radostně vstal. Jednou rukou mávnul nad Okem a vrátil ho zpět na místo, o kterém věděl jen on. Konečně měl svého sou­peře v hrsti. To, co vypadalo jako strašlivá ztráta prestiže, se stalo jeho nejsilnější zbraní.</p>

<p>Když vyšel ze svých soukromých komnat k malému dvoru, ráz­ní tvorové, které sesbíral a pozavíral v klecích, se neklidně zavrtě­li. Držitelé měli zpola náboženský význam, protože byli hluboce spojeni s Ničitelem. Jako symbol vlivu držitelů - obzvlášť od doby, kdy převzal, či spíše si vydobyl, úřad on - se dvakrát za týden ko­nalo zasedání dvora. Skládalo se z petic noviců, kteří žádali o po­výšení. Zahrnovalo také soud nad těmi, kteří selhali, kteří byli pod­le říše shledáni nespolehlivými a nad speciálními případy, kdy jen umění držitele dokázalo odhalit pravdu.</p>

<p>Několik vlčích masek se po něm krátce podívalo a pak se rych­le odvrátily, když se strážci postavili do pozoru. Byli pečlivě vybrá­ni. D’Rak věděl, že má jeho soupeř mezi držiteli špehy, ale ne mezi těmito muži. Tihle mu byli zavázáni životem. Pokud zemře on, ze­mřou i oni. Bylo to podobné jako s Ničitelovým zubem, což byl ar­tefakt, který většina držitelů užívala ke sledování vojáků v určitých částech smečky. Krev dotyčného však posloužila i druhému účelu. Nejenže dovolila staršímu držiteli být v kontaktu se svými podří­zenými, ale vytvořila mezi nimi životní pouto. Pokud bylo takové pouto přetrženo, zemřeli. D’Rak byl opatrný, aby nevytvořil obou­směrné pouto. Nelíbila se mu představa, že by bylo náhle po něm, protože by někdo z jeho stráže během nějaké pouliční rvačky padl za oběť noži v zádech. „D’Altaine.“</p>

<p>„Pane?“ Po jeho boku se objevila malá hubená postava. D’Altain přežil jako jeden z nejbližších pomocníků staršího drži­tele čistě díky své fanatické snaze o dokonalost. Podřízený se po­škrábal v neudržované bradce a hluboce se poklonil. D’Rak se tím nenechal mýlit, věděl, že se pod ustrašeným zevnějškem skrývá vy­počítavý mozek. Ten mu dobře sloužil, dokud si D’Altain pamato­val své místo.</p>

<p>Stráže se neklidně vrtěly, že je někdo tak blízko jejich pána. Neměly se však čeho bát. Fyzický útok by selhal, starší držitel uměl skvěle zacházet s mečem a chránilo ho mnoho schopných mužů. A navíc byl od hlavy k patě pokrytý složitými ochrannými kouzly, která sám vytvořil.</p>

<p>,,D’Altaine, chci abys zítra zrušil zasedání dvora. Budu mít pří­liš mnoho práce. Myslíš, že něco nepůjde odložit?“ Tónem hlasu dal najevo, že by bylo lepší, kdyby šlo.</p>

<p>„Ne, pane. Hned se o to postarám.“ Pobočník ještě neodešel, jako by snad vycítil, že má starší držitel na mysli ještě něco dalšího.</p>

<p>D’Rak se otočil a zamířil k balkónu, ze kterého byla dobrá vy­hlídka na sídelní město. Vypadalo to, že se obrovský Canisargos táhne do nekonečna - nebo aspoň až k obzoru. Byl to úchvatný po­hled, o to víc, že on sám měl moc nad tolika lidmi. Moc, která se brzy zvětší.</p>

<p>„Pane?“ D’Altain viděl svého pána tak šťastného jen dva­krát a ani na jednu z těch příležitostí neměl příjemné vzpomínky. Pobočník osobně si myslel, že si D’Shay a D’Rak zaslouží jeden druhého. Okamžitě tu myšlenku zahnal, protože věděl, že starší držitel často nechává tajně prověřovat mysli lidí kolem sebe, jestli ne­mají nějaké nevhodné nebo snad zrádné myšlenky. O urážlivých ani nemluvě.</p>

<p>D’Rak přikývl, spíše sám sobě než pobočníkovi. „Chci dva týmy držitelů, které budou spolupracovat a monitorovat oblast ko­lem vladařské čtvrti.“</p>

<p>, Jeden takový tým už máme.“</p>

<p>„Tak budeme mít další dva. Kromě toho, mám pro ně speciální pokyny. Ještě jedna věc...“</p>

<p>„Pane?“ D’Altain se pokoušel potlačit utrápený výraz. D’Rak plánoval něco velkého. To znamenalo, že někdo zemře. V aramitské politice to tak chodilo.</p>

<p>„Chci zvláštní tým pečlivě vybraných vnímavých, kteří půjdou do Qualardu a počkají na mé pokyny.“</p>

<p>„Do Qualardu? Starověkého sídelního města?“ Starší  držitel mu věnoval   smutný,   ale  výhružný úsměv: „Opatrně, D’Altaine. Když jsem se narodil, byl Qualard ještě po­řád sídelním městem.“</p>

<p>Už žilo jen pár nejvýše postavených Aramitů, kteří si na Qualard ještě pamatovali jako na vzkvétající metropoli. Jen D’Shay doopravdy věděl, co všechno se stalo té noci, kdy se měs­to zřítilo. Něco z toho věděl i D’Rak a domníval se, že to bude pro jeho plán stačit.</p>

<p>Něco ho napadlo: „Nech vnímavé označkovat.“ „Označkovat?“ Tentokrát druhý Aramita nedokázal potlačit pře­kvapení. „Ale to znamená...“</p>

<p>„Že až skončí, nebudou nám už k ničemu.“ „Ano, pane.“</p>

<p>„Odchod, D’Altaine. Nemeškej a hlavně mě nezklam.“ „Nezklamu.“ Pobočník odběhl.</p>

<p>D’Rak se za ním díval a na tváři mu chvilku pohrával náznak úsměvu. Pak starší držitel obrátil pozornost zpět k městu a davům v něm. Tisíce lidí, mnozí z nich na vedoucích pozicích Ničitelovy říše. Všichni dělali svou práci a on je pozoroval - a dohlížel na ně. Úsměv se vrátil a tentokrát se chvíli zdržel.</p>

<p>Setkání skončilo hlučným úderem kovu o kov, jak za sebou D’Shay zavřel dveře cely. Dostal ze svého vězně skoro všechny informa­ce. Byla to spletitá hra na kočku a myš, protože D’Shay chtěl vězně celého a vězeň to věděl. Ale teď už zřejmě pramen vědomostí vy­schl. To bylo taky dobře, protože D’Shay už si všiml, že jeho vlast­ní kůže začíná šednout, což byla první známka toho, že se mu krá­tí čas.</p>

<p>U cely stály dvě postavy ve zbroji. Zdálky by mohly být poklá­dány za aramitské vojáky s vlčími přilbami. A zblízka? D’Shay se usmál, podobný obrazu vlčího boha, kterému sloužil. Ten, kdo by byl tak hloupý a šel se sem podívat, by si zasloužil, co by sklidil.</p>

<p>Chladně k němu přistoupila další ozbrojená postava a nabíd­la mu oválný krystal, který D’Shayovi agenti uloupili z D’Rakovy pevnosti, z jeho říše v říši. Vzal si talisman od sluhy, který dál hleděl jeho směrem. To, co vlčí přilba nezakrývala, odhalovalo jen temno­tu, jako by byla zbroj prázdná. D’Shay ale dobře věděl, že není.</p>

<p>Gestem ruky sluhu propustil a počkal, až odejde. Zvedl krystal k obličeji a soustředěně se do něho zahleděl. Objevila se jiná tvář. D’Altain, jeho špeh, jeho zrádce v řadách hlupáka, který si s ním troufal soupeřit. D’Shaye těšilo obracet lidi svého soupeře proti němu. Byla to svého druhu pocta tomu dni, kdy se pro Ničitelovu moc otočil zády ke Snovým zemím a jejich nestálosti.</p>

<p>„Mluv.“</p>

<p>D’Altain ho zpravil o všem, co mu bylo řečeno nebo co zasle-chl. D’Shayova mysl se rozběhla, a zatímco špeh pokračoval, vy­nořovaly se v ní, proplouvaly a zase se potápěly nejrůznější myš­lenky. Když byl přenos u konce, beze slova přerušil se zrádným pobočníkem kontakt, myšlenky pevně připoutané k soupeřovým intrikám.</p>

<p>Qualard. I když tam nebylo zakázáno chodit, určitě to nebylo něco, co by Ničitel schválil, kdyby se ho někdo zeptal. Jestli však starší držitel své činy obhájí, krutý vlčí bůh mu je možná nejen schválí, ale mohl by ho i odměnit za bdělost.</p>

<p><emphasis>Musí jít o Gryfa, </emphasis>pomyslel si D’Shay. Nikdo jiný by nevyvo­lal takový zájem o sutiny, které zbyly z bývalého sídelního měs­ta. Přidejme k tomu zajímavý fakt, že držitelé přišli skoro o celou smečku běžců. Přestože osobně D’Rakovi nedůvěřoval, nepochybo­val o jeho schopnostech. Starší držitel něco chystal, možná konečný střet mezi nimi dvěma. Oba věděli, že to jednoho dne přijde.</p>

<p>D’Shay se chvíli procházel a přemýšlel nad novým vývojem událostí, až ho cesta zavedla k místu, které pro něj představovalo něco jako domov. Nespal jako obyčejní tvorové. V tom spočívala jeho výhoda nad nynějším i všemi bývalými soupeři. Bez ohledu na jeho moc ho pořád považovali za jednoho z nich. Ano, byl dlouho­věký, ale to mohla být klidně odměna za to, že Ničiteli dobře slou­ží. Byl čaroděj - svého druhu - ale nikdo neznal skutečný rozsah jeho schopností ani ztráty, kterou utrpěl, když se odvrátil od býva­lých přátel.</p>

<p>most byla jen střídmě zdobená, její uživatel se nezajímal o povrchní věci. Různé připomínky minulých vítězství, sbírka ar­tefaktů - středně velká, ale mocná přehlídka.</p>

<p>Z klece v koutě divoce zasyčeli dva tvorové. Když se ukázalo, že by se navzájem zabili, musel je D’Shay oddělit Pečlivým špat­ným zacházením udělal z krutých tvorů ještě krutější. Jedna z pří­šer ve stísněném prostoru co nejvíc roztáhla křídla a vydala výkřik, který byl směsí bojového skřeku dravého ptáka a řevu velké smrtí­cí kočkovité šelmy.</p>

<p>Tihle tvorové byli jeho speciálním dárkem pro Gryfa. Byli to tvorové, po kterých měl jméno, opravdoví gryfové. Vycvičení k jediné věci - vyhledat někoho ze svých a rozervat ho na kusy. Poetická prácička, podle D’Shayova názoru. Tahle dvojice předsta­vovala desátou generaci chovu a těšilo ho, že tak skvělí zabijáci do­stanou svou příležitost.</p>

<p>D’Shay se naklonil k jedné z klecí: „Copak chcete dělat?“ „Zabij! Zabij!“ opakoval gryf. Druhý se přidal k volání, které pro ně bylo díky jejich majiteli přirozeností.</p>

<p>„Zabij! Zabij!“</p>

<p>Vlčí nájezdník nechal oba netvory chvíli skřehotat, než jim po­ručil zmlknout. Oba utichli skoro okamžitě, takovou měl nad nimi moc. Navzdory chvástání se ho obě zvířata bála jako nikoho jiného - což ukazovalo, jak inteligentní ve skutečnosti byla.</p>

<p>Podobně jako někteří jiní ptáci se dokázali naučit opakovat pár tuctů frází a povelů. D’Shay je jich pár naučil, pečlivě vymyšle­ných k tomu, aby Gryfa zasáhly.</p>

<p>„Je poslední ze starých opatrovníků, ten váš bratránek,“ zašep­tal netvorům, kteří na něj hleděli se zlověstným výrazem v očích. „Poslední ze ztracenců, pravých dětí Snových zemí. Zbytek...“ D’Shay odmítavě mávl rukou. Gryfové se přikrčili v obavě, že je chce udeřit. Zasmál se. „...rasa neúspěšných uchvatitelů. Nemají ani polovinu moci jako on - kdyby si jen vzpomněl.“ Oči mu za­svítily divokou vášní. „Poslední <emphasis>z ještěrových </emphasis>zplozenců, posled­ní hrozba pro mě i pro pána, jemuž sloužím. Až bude po něm, pou­ta budou věčná.“</p>

<p>Gryfům se z tónu jeho hlasu ježilo peří i kožich. Nasadil konej­šivý tón, který však nikoho neoklamal a ani neměl oklamat. Byl to jen výsměch, nic víc.</p>

<p>„Buďte hodné, děti, a já vás odměním jako nikoho před vámi. Možná vás nakrmím pěkným, tlusťoučkým starším držitelem -jestli už není shnilý.“</p>

<p>Nelhal sám sobě; Ničitel by se k němu obrátil zády, kdyby se ukázalo, že je D’Rak výkonnější, dravější. Starší držitel byl pra­vým opakem D’Laquea, držitele, který D’Shaye doprovázel přes moře do Dračích říší. Ztráta D’Laquea ho přišla draho nejedním způsobem. Držitel byl mocný a přístupný, byl by z něj dobrý spojenec, kdyby se vrátil. To byla chyba, která D’Shaye stála značnou část přízně jeho pána.</p>

<p><emphasis>Ne, </emphasis>pomyslel si kysele, <emphasis>nesmím tě podcenit, D</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>Raku. Navzdory slovům, kterými mě chválí, se Ničitel velmi zajímá i o tebe. Možná proto, že jsme si tak podobní... Stejně jako jsme si podobni já a Gryf... takže jsme osudem předurčeni k tomu, jít si vzájemně po krku. Smůla. Společně bychom dokázali svrhnout i bohy.</emphasis></p>

<p>Při<emphasis> </emphasis>poslední myšlence se D’Shay provinile rozhlédl kolem.</p>

<p>Bohové byli známí tím, že měli velké uši, pokud šlo o nevyslove­ná slova. Znovu se podíval na svou lehce šedou kůži. Právě teď se neodvažoval svého pána rozhněvat. Ne, dokud se nedostane z jednoho těla do druhého. Ale ještě ne. Přejít příliš brzy by ho oslabi­lo, a když se teď do věcí pletou D’Rak i Gryf, mohlo by mu to být osudným.</p>

<p>Jeden ze dvou vzácných mazlíčků rozzuřeně zaskřehotal a ze zobáku mu uniklo chraptivé „zabij!“. Čekali na příležitost roztáh­nout křídla a ani strach, který měli ze svého pána, nedokázal potla­čit jejich dychtivost.</p>

<p>Jako na povel vtáhli dva sluhové ve zbroji dovnitř nahou pách­noucí postavu. Nejspíš nějaký odsouzenec. D’Shay zpravidla žádal o odsouzence; měli sklon bojovat o život, což z nich dělalo pro gryfy perfektní cvičení.</p>

<p>D’Shay přešel k zarputilé postavě, natáhl ruku v rukavici a kru­tě popadl muže za vlasy, až ho donutil zaklonit hlavu. Na chvíli si představil orlí tvář svého nejstaršího nepřítele a bývalého druha.</p>

<p>„Zahrajeme si malou hru,“ začal nakonec. „Hru, která ti <emphasis>může </emphasis>přinést svobodu...“</p>

<p> <strong>X.</strong></p>

<p>Lord Petrac trval na tom, aby s ním šli k háj­ku, kde měl domov, i kdyby se měli zdržet jen na něco k jídlu. Gryf dychtil vrátit se do Sirvak Dragothu a vyrazit do Canisargosu, ale Troia tiše naznačila, že pozvání Ducha lesa je ctí, kte­ré se dostalo jen málokomu. Přestože byl lord Petrac mistr opatrovník a přítel okolního lesa, stále to byla velmi uzavřená duše. Dokonce i ostatní mistři opatrov­níci se s ním museli spojit předem, pokud ho toužili navštívit.</p>

<p>Ukázalo se však, že Petrac není jediným obyvatelem hájku. K překvapení obou hostů tu bylo taky něco, co se dalo pokládat za vesnici. Pokud si Gryf vzpomínal, byla to první vesnice, kterou ve Snových zemích viděl. Nedalo se tomu říkat jinak, byla to ves­nice, protože tu úmyslně bydlelo nejméně šedesát obyvatel. Gryf si nebyl jistý, jestli jsou to elfové nebo nějací kříženci elfů a lidí. Nepodobali se elfům ani půlelfům, které znal, bylo však známo, že příslušníci elfské rasy mohou být různě vysocí a jejich společenství jsou stejně rozmanitá jako lidská. Alespoň nepřipomínali rozčilující drobné lesní elfy, kterým jejich vyšší bratranci říkali šotci.</p>

<p>Měli krásné tváře i postavy, jako ve starém přísloví, které Gryf znal. Tady venku, mezi divy přírody, chodili víceméně nazí. To málo, co měli na sobě - a bylo toho tak málo, že vedle nich Troia vypada­la přehnaně oblečená - sloužilo čistě pro ozdobu a většinou barev-ně ladilo s hájkem. Gryfovi a Troie se dostalo jen zběžných pohledů a přátelských úsměvů, ale v přítomnosti lorda Petraca někteří padali na kolena. Lví pták se při tom nedokázal ubránit pomyšlení, že opat­rovníkovi s jelení hlavou prokazují poctu náležející vládci.</p>

<p>Sotva prošli vsí, Petrac natáhl ruku a řekl: „Jsme tady. Líbí vám to?“</p>

<p>Po zkušenosti s jinými obyvateli lesů čekal Gryf něco, v čem by se spojovala příroda a civilizace. Cabe a Gwen Bedlamovi žili na Panství, v rozlehlém, prastarém domě, v němž se doplňovaly ká­men a kmen obrovitého stromu. Původní stavitelé pracovali tak zručně, že bylo těžké říct, kde končí kámen a začíná strom. Čekal že Duch lesa bude žít v něčem nejméně stejně skvělém.</p>

<p>To, co mistr opatrovník nazýval domovem, byla však jen malá louka s převisem spleteným z rostlin. Gryf si všiml, že se zelená stěna nepříjemně podobala té, kterou vytvořili Tzee, měla však las­kavější účel. Jednoduchou síň dotvářela hrubá křesla ze dřeva a slá­my a velká pohovka, která zjevně sloužila Petracovým osobním potřebám. Na velkém, plochém kameni sahajícím do výše pasu stá­la mísa s čerstvým ovocem, větévkami a listy. Gryf se podíval na mísu, pak na hostitele a uvědomil si, že opatrovníkova jelení strán­ka je víc než jen záležitost vzhledu. Přemýšlel, jak si s takovou stra­vou poradí lidská stránka.</p>

<p>„Prosím, posaďte se. Vezměte si ovoce.“ Lord Petrac vzal Troiu za paži a uvedl ji dál. I ona byla v rozpacích. Z výrazu obličeje bylo patrné, že u mistra opatrovníka, kterého si tolik vážila, čekala po­někud vznešenější sídlo. Lví pták stál vedle ní a sledoval, jak stisk­la rty. Věděl, že celou situaci pokládá za nespravedlivou. Haggerth a Mrin/Amrin žili ve velikém, elegantním Sirvak Dragothu, zatím­co se Petrac protloukal životem na místě, které ho zřejmě nedoká­zalo ochránit ani před středně silným deštěm. Gryf předpokládal, že o žádnou nespravedlnost nejde, usoudil však, že vysvětlení po­nechá raději přímo na Duchovi lesa.</p>

<p>Lord Petrac zavedl kočičí ženu k jednomu z křesel a pomohl jí posadit se. Bylo zřetelné, jak si ho Troia váží. Gryf pochyboval, že by se s kýmkoliv jiným chovala tak ostýchavě. Ucítil podiv­ný osten žárlivosti, ale hned na něj zapomněl, když spatřil, že se Troino křeslo <emphasis>hýbe. </emphasis>Ne, <emphasis>měnilo se. </emphasis>Opatrovnice na to nebyla při­pravená a zoufale se ho držela, jako by čekala, že ji každou chví­li shodí.</p>

<p>Duch lesa se zasmál překvapivě hlubokým smíchem: „Jenom se</p>

<p>přizpůsobuje tvé postavě. Doporučuji ti, aby ses uvolnila; když se přestaneš vrtět, bude rychleji hotovo.“</p>

<p>Gryf se otočil a prohlédl si křeslo vedle sebe. Vypadalo stejně jako ostatní, jen jako hrubě vyrobený kus nábytku. Přemítal, jest­li tak bylo navrženo nebo zda je to ukázka opatrovníkova smyslu pro humor. S jistým zdráháním si sedl. Pocit v křesle byl překvapi­vě příjemný. Bylo teplé a měkké, a když zůstal uvolněný, dokonale se vytvarovalo podle jeho postavy. Zjistil, že se mu to líbí, a uznale kývl na hostitele. Troiu, která se pořád vrtěla, to rozhněvalo.</p>

<p>„Dáte si ovoce? Omlouvám se, že vám nenabízím maso, ale doufám, že to chápete.“</p>

<p>Mistr opatrovník byl přítelem lesní zvěře a zabít jakékoliv zví­ře pro maso by mu nejspíš připadalo jako vražda. Chápal však po­třeby ostatních a věděl, že mnohá zvířata, s nimiž se přátelil, lovila jedno druhé, když se ocitla mimo oblast jeho vlivu.</p>

<p>Gryf se zahleděl na ovoce, zauvažoval nad vhodným chováním a nakonec se proměnil do příhodnější lidské podoby. Lord Petrac se na něj díval takřka bez zájmu, ale Troia hleděla, jako by se lví pták proměnil v Tzee. Nikdy ho neviděla jíst, a tak nevěděla, že doká­že měnit podobu, ani to, že při jistých činnostech dává přednost lid­skému tělu.</p>

<p>„Jste mnohostranný tvor, Gryfe,“ podotkl mistr opatrovník. když si sám vybral kousek ovoce.</p>

<p>„Stejná tvář, kterou jste měl, když jsem vás zajala - jenže to byla iluze.“</p>

<p>„Založená na skutečnosti. Občas se proměním bez přemýšlení. Tohle je jediná jiná podoba, kterou mám. Všechno ostatní vyžadu­je silná kouzla nebo spletité iluze. Omlouvám se, pokud jsem vás znepokojil.“</p>

<p>„Vůbec nic se nestalo,“ odvětil Petrac. Zakousl se do hrsti trávy a listí. Oba hosté na to hleděli v rozpacích.</p>

<p>Troia si Gryfa přeměřila pohledem: „Chvíli trvá, než si člověk zvykne. Ale není to špatné.“</p>

<p>Gryf se usmál: „Jsem rád, že souhlasíte.“</p>

<p>K jeho překvapení odvrátila oči a zadívala se na kousek ovo­ce, který držela v ruce. Rychle změnil téma. „Lorde Petracu, děkuji vám za pohostinství, ale nemůžu zůstat. Bez ohledu na rizika musím jít do Canisargosu. D’Shay je klíčem k mému původu a věřím, že z velké časti i klíčem k současné krizi.“</p>

<p>„Myslíte k nekonečné válce do vyčerpání.“</p>

<p>„Jak říkáte. Zaručeně už ví, že jsem tady, a nejspíš taky ví že jsem ve chvíli, kdy jsem zjistil, že žije, přísahal, že ho dostanu.“</p>

<p>„Tak proč se tam hnát? Určitě nachystá několik neotřelých pas­ti. Shaidarol měl vždycky skvělou představivost“</p>

<p>Gryf zaváhal, než odpověděl: „Protože právě skutečnost, že po něm jdu, je mojí propustkou k bezpečnému průchodu sídelním městem Aramitů.“</p>

<p>„Cože?“ Troia přestala rozjímat nad svým kouskem ovoce. „To je absurdní!“</p>

<p>„Ano? D’Shay a já jsme si v mnoha směrech velmi podobní. Chce mě pro sebe, Troio. Tohle je osobní záležitost. Zapomeňte na vlčí nájezdníky. D’Shay proměnil můj život podle svého a já se chystám mu to oplatit.“</p>

<p>„Války mezi ‘bratry’ jsou nejničivější,“ podotkl lord Petrac. Zavrtěl hlavou. „Střet mezi vámi dvěma by mohl být ničivější než sám Ničitel.“</p>

<p>„Nebo by mohl ukončit aramitskou hrozbu. Chci vědět, proč si mě pamatují jen oni a nikdo jiný.“</p>

<p>Nastalo nepříjemné ticho, které přerušil až pták, havran, jenž ná­hle přistál mistru opatrovníkovi na rameni.</p>

<p>Lord Petrac ho pohladil: „Myslím, že Haggerth je zvědavý na výsledek vašeho ,soudu’„.</p>

<p>Gryf se zamračil: „Řekl bych, že to nebylo moc přesvědčivé.“</p>

<p>„Naopak, čelil jste několika Ničitelovým dětem a všechny jste je zdolal. Stejně tak jste se k nim mohl přidat a oba nás zabít - nebo se o to pokusit.“</p>

<p>„To by neudělal!“ vyprskla Troia a nečekaně rychle tasila drápy. Pak se na ně podívala a zamračila se. „Já... omlouvám se.“</p>

<p>„Věříš v něho, kotě, stejně jako já.“ Duch lesa vzal havrana na pravou dlaň a něco mu zašeptal. Pták několikrát zakrákal. Petrac pokýval hlavou a znovu něco zašeptal. Když skončil, natáhl ruku a nechal havrana odletět.</p>

<p>„To <emphasis>byl </emphasis>Haggerth. Myslím, že ho moje hlášení přesvědčí. Zbývá vám už jen jeden problém a ten se týká vašeho průvodce Jerilona Danea.“</p>

<p>„On!“ Tentokrát se kočka za vytasené drápy neomluvila. „Přišla jsem kvůli němu o klan! Vraždil koťata!“</p>

<p>„Ne. Ano, má na svědomí nejednu smrt, ale v boji Jerilon Dane byl jeden z civilizovanějších aramitských velitelů. To přivodilo jeho pád. Proto z něj udělali lišku v honu běžců. Nedokázal do­sáhnout skutečného pokroku - alespoň v očích Smečky - a ukázal soucit, což je slabina, kterou se vlčí nájezdníci už po staletí snaží u svých vojáků vymýtit.“</p>

<p>„Udělám si na něj názor, až si s ním promluvím,“ řekl Gryf. „Lidé se mohou změnit. V tom je problém? Nevěří mu?“</p>

<p>„Haggerth asi ano. Mrin/Amrin... doufám, že ano. Ostatní mis­tři opatrovníci se s ním nesetkali a nejspíš jen potvrdí naše rozhod­nutí. Ne, problém je v tom, že se Dane odmítá s vámi vrátit zpět. Říká, že cestovat s vámi pro něho znamená jistou smrt. Jeden zá­zrak stačí. Ke, že bych mu to vyčítal, když uvážíme jeho úhel po­hledu.“</p>

<p>Gryf uvážil úhel pohledu bývalého vlčího nájezdníka... a zají­mavé možnosti, které se jeho přítomností ve Snových zemích oteví­raly. „Ten muž byl velitel Aramitů. Vysoce postavený.“ „Ano.“</p>

<p>Vstal: „Pak mne omluvte. Musím jít hned, lorde Petracu. Ať toho Danea přesvědčím, aby se mnou šel do Canisargosu, nebo ne, musím s ním mluvit, v zájmu vlastního duševního zdraví!“</p>

<p>Mistr opatrovník se zamračil, jak jen mu jeho obličej dovolil. „Nerozumím vám...“</p>

<p>Gryf se podíval na Troiu, ale ta zavrtěla hlavou, že taky nechá­pe. Bývalý vládce Penacles na ně ukázal a řekl: „Vy dva - a vlast­ně nikdo ve Snových zemích o mně nic neví. Pořád a pořád to opa­kujete.“</p>

<p>„A pořád a pořád je to pravda,“ skočil mu do řeči Duch lesa. „Navzdory tomu, že jen málo z nás je dost starých, aby si pamato­vali tak dávné věci - tam, kde nestačila příroda, zasáhla válka - ně­kteří z nás by si měli vzpomenout.“</p>

<p>„A kdo si pamatuje?“</p>

<p>„Shaidarol, samozřejmě, protože...“</p>

<p>Mistr opatrovník zmlkl a Gryf přikývl „...protože je jedním z Ničitelových sluhů. Stejně jako jím byl Jerilon Dane.“ Gryf za­ložil ruce na hrudi a neradostně se usmál. „Jerilon Dane může znát pravdu o mé minulosti a já ji z něho dostanu, i kdybych ji měl vy­ždímat svými drápy!“</p>

<p>„Nemůžu vám pomoct,“ prohlásil bývalý vlčí nájezdník zpříma. „Nemůžu vám nic říct.“</p>

<p>Během své dlouhé, barvité minulosti Gryf zažíval chvíle, kdy se málem naprosto přestal ovládat Chvíle, kdy zvíře v něm málem tr­vale převzalo kontrolu. Byl na sebe pyšný, že se tomu nikdy úplně nepoddal, i když při několika příležitostech balancoval na hraně.</p>

<p>Teď se na ni dostal.</p>

<p>Shromáždili se v komnatě, kde ho Haggerth a Mrin/Amrin vy­slýchati poprvé. Kromě dvou mistrů opatrovníků tu bylo skoro tucet dalších. Většinou to byli nelidé - nebo „beztvářní“, jak jim začal ří­kat Morgis, jemuž se jejich nešikovný název vůbec nelíbil - čekají­cí s domnělou lhostejností na jakýkoliv výsledek tohoto setkání. Pak tu byl ještě jeden mistr opatrovník, hubený, plešatějící muž, který si pohrával s dlouhou flétnou. Seděl vedle svých partnerů a mlčel. Haggerth ani Mrin/Amrin se ho nepokusili představit ostatním.</p>

<p>Zbývající osoba v místnosti byl samozřejmě bývalý vlčí nájezd­ník Jerilon Dane.</p>

<p>Dane nebyl zbabělý. Přestože byl mladší, než lví pták čekal, měl výraz muže, jenž strávil celé roky v blízkosti fronty, výraz, který Gryf viděl, kdykoliv se podíval do zrcadla. A pokud to nebyl zbabě­lec, držel se zpátky, protože nijak netoužil říct jim, co ví.</p>

<p>Gryf se proměnil zpět do své běžné podoby a využil toho, že se podobá šelmě. Natáhl ruku s drápy a přitáhl si bývalého velitele za košili tak blízko, až se Aramita nosem skoro dotýkal jeho velmi os­trého zobáku. Danea ctilo, že neudělal nic, jen hlasitě polknul. „Ty“ Gryf každé slovo zřetelně zdůraznil, „mi řekneš, co na mně tvé bývalé pány tak zajímá a co ukradli ze vzpomínek mých vlastních lidí, nebo ti přesně ukážu, proč se divokým gryfům vyhý­bá většina ostatních tvorů, dokonce i jiní dravci větší než oni.“</p>

<p>Jerilon Dane se nebezpečně ušklíbl, nebezpečně pro něj, že se toho odvážil. Bývalý vlčí nájezdník zvedl raku a promyšleně odtá­hl Gryfovu ruku ze své košile. Gryfovi se zježila hříva a jen s ob­tížemi zvládal touhu udeřit. Dane přesto pořád předstíral, že není v nebezpečí.</p>

<p>Za nimi se ozval Haggerth: „V téhle místnosti nedojde k žád­nému krveprolití, Gryfe. I kdybychom tě měli zarazit jinými pro­středky.“</p>

<p>„To nebude nutné,“ ozval se Aramita. „Pokud tady ztracenec bude místo skřehotání prostě <emphasis>poslouchat, </emphasis>pochopí, co říkám.“ „Chápu to docela dobře, mrchožroute.“ Teď se naježil Dane, i když samozřejmě jiným způsobem. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Neposloucháš! </emphasis>Nemůžu ti říct, co chceš vědět, protože si teď ne­dokážu na nic z toho vzpomenout!“</p>

<p>Gryf šokované couvl. Nikdo jiný nevydal ani hlásku. Skoro ne­bylo slyšet ani dech.</p>

<p>„Cože?“ podařilo se nakonec vyhrknout lvímu ptákovi. Jerilon Dane se znovu ušklíbl: „Od chvíle, kdy jsem se popr­vé probudil v jedné z komnat téhle pevnosti, vím, že mám v pamě­ti mezery. Věci, které jsem chtěl nabídnout výměnou za azyl, včet­ně věcí, které se týkají speciálně tebe. Když jsem si uvědomil, co se stalo, mlčel jsem, bál jsem se, že mě vládci Sirvak Dragothu vrá­tí běžcům.“</p>

<p>„To bychom neudělali,“ ujistil ho Haggerth. „Nikdo z vás nevyrostl pod vládou Pána Smečky a ostatně ani pod vládou Ničitele. Nemohl jsem si být jistý. Myslel jsem si, že některým z vás možná zůstaly nějaké kousky informací - to si mys­leli mnozí členové rady, pokud si správně vzpomínám.“</p>

<p>„Měli jsme velké ztráty mezi staršími opatrovníky,“ hořce podo­tkl Mrin/Amrin. V obou jeho hlasech zazněl jakýsi osobní spor, ale mistr opatrovník nic neupřesnil a nikdo o tom nechtěl mluvit</p>

<p>Dane přikývl: „Pak jste na tom ještě hůř, než jsme si mysle­li. Jedna z věcí, na které si vzpomínám, je neustálý strach, že vaši lidé,“ v jeho hlase zazněl bezděčný sarkasmus, následek minulosti vlčího nájezdníka, „budou - budou - budou...“ Zhluboka se nade­chl. „Je pro mé těžké tu myšlenku zformulovat přes to, co mi bylo vysvětleno a co si umím odvodit <emphasis>Že budete hledat a najdete něco ať je to cokoliv, co je pro vaši věc tak důležité.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Bývalý důstojník zaklel, tak vyčerpávající bylo jen to vyslovit. „Já - promiňte. Lépe to nejde.“</p>

<p>„Velmi silné čarodějnictví,“ zamumlal Haggerth.</p>

<p>„Neskutečně silné,“ dodal Mrin/Amrin.</p>

<p>Třetí mistr opatrovník pohladil svoji flétnu a přikývl, nic víc.</p>

<p>Jerilon Dane se hořce usmál: „Můžete od mého pána Ničitele čekat něco menšího?“</p>

<p>„Raději by sis měl zapamatovat, že už není tvým pánem, Aramito,“ zasyčela Troia. Bylo naprosto zřejmé, že se jí ten muž ani trochu nezamlouvá.</p>

<p>„Budu se snažit.“</p>

<p>„Obejdeme se bez planého hašteření,“ přerušil je Gryf. „Potřebujeme směr, kterým se vydáme. Kam nasměrujeme úsilí. Canisargos.“</p>

<p>„Už jsem řekl, že se tam <emphasis>nevrátím. </emphasis>Luperion není nic ve srovná­ní s Canisargosem. Když se Canisargos po zničení Qualardu stal sí­delním městem, dostali držitelé příkaz zahalit ho takovou spletitou sítí kouzel, že jim neunikne ani pouťové zboží té nejmenší čaroděj­nice. Umíte si představit, co by vyvolalo vaše objevení se u města? Zaznělo by víc výstražných signálů - které by samozřejmě slyšeli jenom držitelé - než kdyby přišel s voláním sám Ničitel.“</p>

<p>„Takže tohle si pamatuješ?“</p>

<p>„Můj <emphasis>bývalý </emphasis>pán,“ odvětil Dane a střelil pohledem po Troie, „na zveřejnění své ostražitosti zjevně nevidí nic špatného.“</p>

<p>„Zdá ssse, že asssi ne,“ ozval se Morgis, tak rozrušený posled­ními událostmi, že sklouzl k syčení. Okamžitě to napravil: „Takové obrany by jistě byly velmi drahé, ale účinné.“</p>

<p>„Byly drahé. Pokud vím, většina držitelů, kteří se zapojili do je­jich tkaní, při tom zemřela.“</p>

<p>„Nejspíš je potkaly ‘nehody’,“ usoudil drak. „Na některých mís­tech je to běžné.“</p>

<p>Gryf se na svého společníka pozorně zadíval. Když se nad tím znovu zamyslel, nemělo by ho překvapit, že i draci praktikují po­dobné věci. Bohové vědí, že nemálo lidí odstraňuje nebezpečí pro­zrazení tajemství tím, že odstraní všechny, kdo ho znají.</p>

<p>Něco mu cvaklo v mysli. „Zmínil ses o Qualardu. Starém sídel­ním městě.“</p>

<p>Dane pokrčil rameny: „Co s ním?“</p>

<p>Když se hovor stočil na Qualard, několik beztvářných - lvímu ptákovi bylo jméno, které jim dal drak, příjemnější - se jakoby za­vrtělo. Byly to jen nepatrné pohyby, pohyb prstu nebo cuknutí těla, ale Gryf, starý a zkušený dravec, změnu v chování obvykle nečitel­ných tvorů postřehl. Rozhodl se pokračovat.</p>

<p>„Co se s Qualardem stalo?“</p>

<p>„Na to můžu odpovědět i já,“ řekla Troia a jednou rukou s drápy si přitom líně přejela po stehně. „Vlčí nájezdníci tehdy svého psí­ho boha žalostně zklamali. Potrestal je a celé město s nimi. Hezká ukázka, jak skvělou hlavu psí vojáci poslouchají.“</p>

<p>Bývalý nájezdník zbělel, ale pak si vzpomněl, kde je. Přikývl: „To je víceméně pravda.“</p>

<p>Gryf si nebyl tak jistý. „Vypadá to trochu přehnaně, dokonce i na to, jak si Ničitele vybavuji já.“</p>

<p>„Pokud v tom bylo ještě něco jiného, nevzpomínám si.“</p>

<p>„Vzpomínáš si, jak je to dávno?“</p>

<p>Na to se Dane pousmál. „Nejsem starší než ty, ptáku. Předtím, než jsem se narodil. No... myslím, že to bude alespoň dvě stě let.“</p>

<p>„To by odpovídalo,“ zamumlal Gryf. Natáhl ruku a zamyšleně se poškrábal na krku.</p>

<p>„Co je?“ zeptal se Mrin/Amrin Haggertha. „Jaké ptačí myšlen­ky se mu honí hlavou teď?“</p>

<p>Haggerth pokrčil rameny, ale zdálo se, že se pod závojem usmí­vá. Rozhodně to vypadalo, že obavy svého společníka nesdílí.</p>

<p>Třetí mistr opatrovník, jehož názor si nikdo nevyžádal, vytáhl hadřík a začal leštit spletité vzory na své flétně.</p>

<p>„Dane, víš něco o tom, jak je Qualard uspořádaný? Vím, že je to nepravděpodobné, ale...“</p>

<p>„Vím.“</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>„Součást vojenské minulosti. Kdysi dávno jsem studoval podíl města v dějinách válek. Poblíž se odehrály některé z největších bitev. Připouštím, že jsem se o to zajímal trochu hlouběji, než bylo nutné ale Qualard byl před svým pádem považován za nedobytný.“</p>

<p>Mrin/Amrin cosi nesrozumitelně zamumlal. Zdálo se, že to ne­hodlá zopakovat, a tak se ho nikdo neptal.</p>

<p>Gryf se obrátil zpět k mistrům opatrovníkům. „Pokud dovolíte, změnil jsem názor. Rád bych zamířil do Qualardu.“</p>

<p>„K čemu bude navštívit trosky dvě stě let mrtvého města?“ ze­ptal se pohrdavě Mrin/Amrin. „Těžko by tam po tak dlouhé době zůstalo něco cenného.“</p>

<p>„To může být pravda. Mám vaše svolení?“</p>

<p>Haggerth se podíval na Mrina/Amrina, který odevzdaně pokr­čil oběma páry ramen. Zahalený opatrovník se podíval na Gryfa: „Nevidím důvod, proč ne. Pochybuji, že byste si nenašel způsob, jak se tam dostat, i kdybych vám to zakázal. Ale i když může být Qualard mrtvý, můžete se potkat s něčím, co hoduje v troskách. Dokonce i Aramité se tomu místu raději vyhnou.“</p>

<p>V očích lvího ptáka se objevil lesk, který by jeho staří přátelé, jako třeba bývalý zástupce Toos (teď asi král Toos I. penacleský), poznali. Byl to lesk, který naznačoval, co z Gryfa dělalo tak úspěš­ného velitele a čím si vysloužil úctu mnoha mužů, kteří pod ním sloužili. „Jedním důvodem je, že tam chci jít. Něco mě napadá -možná se mi v hlavě líhne nějaká vzpomínka.“ Zvedl ruku, aby mi­stru opatrovníkovi zabránil v námitkách. „Nejlepší bude, když nás bude co nejméně. Netoužím nikomu bránit v povinnostech. I když nás od té doby, co jsem tady, kromě běžců nikdo nenapadl, mám po­dezření, že se celou tu dobu bráníte proti jinému útoku.“</p>

<p>Při těch slovech opatrovník s flétnou vzhlédl. Nic neudělal, jen se na Gryfa podíval.</p>

<p>Haggerth přikývl a závoj se mu lehce zachvěl. Dole byl zatíže­ný, aby ho vítr náhodou nezvedl a neodhalil něco, co nikdo odha­lit nechtěl. „Držitelé nás pronásledují dnem i nocí, i když v posled­ní době trochu polevili. Nemohou na Snové země udeřit přímo, ale zasahují jednotlivce a pomalu, ale jistě nás připravují o sílu, jako by naproti nám pochodovali jejich vojáci. Bojím se, že patová situace je ve skutečnosti u konce. Starší držitel D’Rak, který je asi jediným skutečným D’Shayovým soupeřem v boji o moc, chce, aby to bylo vítězství jeho lidí. Obávám se, že jde o předzvěst mohutného útoku na fyzické i magické rovině.“</p>

<p>Gryf přikývl: „Taky si myslím. Pokud nejsou námitky, rád bych s sebou vzal Jerilona Danea a vévodu Morgise.“</p>

<p>Haggerth se podíval na bývalého vlčího nájezdníka, který zavřel oči a nakonec zdráhavě přikývl. Qualard mu očividně připadal bez­pečnější a nepochyboval, že tak jako tak s Gryfem někam pojede.</p>

<p>„Výborně,“ začal mistr opatrovník. Troia ho zarazila.</p>

<p>„Mistře Haggerthe, mistře Mrine/Amrine,“ nezmínila třetího člena vznešené skupiny, který právě zase pracoval na flétně, a ani se na něj nepodívala. „Když dovolíte, posíláme do Ničitelovy říše dva, kteří nevědí - nebo si nemůžou vzpomenout -jak to tam cho­dí. Vede je další, který se k nám přidal teprve nedávno - samozřej­mě netvrdím, že mu nevěřím,“ dodala rychle.</p>

<p>Morgis, který se přisunul ke Gryfovi, sarkasticky zašeptal: „Kdepak. V žádném případě nic takového netvrdí.“</p>

<p>„Tiše.“</p>

<p>„Musíme poslat jednoho z nás, kdyby bylo nutné rychle se vrá­tit. Je otázkou, jestli by v případě potřeby dokázali přivolat Bránu. Hlásím se dobrovolně.“</p>

<p>„Ty?“ zbytečně se zeptal Haggerth. Ani se neobrátil na své spo­lečníky. „Dobrá. Běžte. Všichni. Běžte, než se objeví něco <emphasis>jiného.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Geasi,“ zavolal Mrin/Amrin a Gryf si uvědomil, že je to jmé­no třetího mistra opatrovníka. Muž lhostejně vzhlédl. „Můžeš při­vést Bránu sem?“</p>

<p>Geas přikývl a přiložil flétnu ke rtům. Začal hrát melodii. Jak se rozvíjela, ti, kteří ji slyšeli poprvé, ucítili nepokoj jako svéhla­vé děti, volané domů milujícím rodičem - nebo snad jako neústup­ní rodiče, volaní milujícím dítětem. Když opatrovník hrál, tvář mu zčervenala, ne však námahou, ale hlubokým citem.</p>

<p>Nelidé se chopili Gryfa, Jerilona Danea a Morgise a odtáhli je stranou. Nedaleko od místa, kde předtím stáli, se rozvlnil vzduch. Začala se tam formovat vysoká, široká skvrna.</p>

<p>„Nemohli bychom si udělat vlastni bránu?’ zeptal se Gryf, když se k nim připojila i Troia.</p>

<p>„Nikdo z nás v tom městě ještě nebyl. Tohle je jediný spolehlivý způsob. Brána,“ v tónu jejího hlasu zřetelně zaznělo velké písmeno „se dostane i tam, kde nebyla.“</p>

<p>„Proč toho nevyužít proti Canisargosu?“</p>

<p>„Naše moc je omezená Geasovou schopností přesvědčit Bránu, co má dělat.“</p>

<p>„Přesvědčit?“</p>

<p>„Jindy,“ řekla, protože Brána už se plně zformovala. Tentokrát byla celá ze železa a rez se rozrostla. Šílení tvorečci pořád pobíhali kolem, ale v jejich pohybech byla i úzkost.</p>

<p>Gryf zavrtěl hlavou a zašeptal Troie: „Nejsem si tím moc jistý. Vzpomínáte si, když jsme použili Bránu naposledy...“</p>

<p>„To bylo něco jiného.“</p>

<p>„Určité?“</p>

<p>Geas náhle zahrál tázavý tón a mohutné dveře Brány se pomalu otevřely. Shromážděná skupina zadržela dech - dokonce i beztvářní, pokud skutečně dýchali.</p>

<p>Ať se dívali z jakéhokoliv úhlu, viděli jen obraz dávné, ale vel­mi důkladné zkázy. Bezpochyby to nemohlo být nic jiného než ubo­hý Qualard. Bylo vidět, že tam fouká ostrý vítr, a slunce se ukrýva­lo za šedým oparem mraků.</p>

<p>„Pokud vím, Qualard nikdy nebyl příliš pohostinné místo,“ po­dotkl Haggerth. „Vy čtyři byste raději měli jít. Nedá se říct, jak dlouho zůstane Brána otevřená. Jen zřídka ji žádáme, aby se oteví­rala na podobná místa. Nezůstane moc dlouho.“</p>

<p>„A co jídlo a voda?“ zeptal se Dane. Vzápětí se ušklíbl, proto­že do komnaty vešly čtyři beztvářné postavy a přinesly s sebou čty­ři vaky. Aramita se zachvěl a zašeptal Gryfovi: „Možná jsou užiteč­ní, ale ze způsobu, jakým předvídají nebo vědí, co se stane, mi běhá mráz po zádech.“</p>

<p>Gryf přikývl a vzal si od beztvářného nabízený vak. Přehodil si ho přes rameno, a když viděl, že jsou jeho společníci připravení, za­mířil k Bráně.</p>

<p>„Bez koní?“ otázal se Morgis.</p>

<p>„Příliš skalnaté území,“ odpověděla Troia. „A krom toho, mys­lím, že nebudeme cestovat moc rychle.“</p>

<p>„Co myslíte, že najdeme, až se tam dostaneme?“ zeptal se Dane</p>

<p>Gryfa.</p>

<p>„Odpověď bude záviset na tvé a mojí pamětí. Něco tam je - tím jsem si dost jistý.“</p>

<p>„Ach tak. Asi jsem souhlasil příliš rychle.“</p>

<p>Morgis do nich nechtěně vrazil. Upřeně zíral na scénu před sebou. Přeběhl očima z Gryfa k Jerilonovi. „Má pravdu.  <emphasis>Něco </emphasis>tam je.“</p>

<p>„Vy taky?“ zamumlal bývalý vlčí nájezdník.</p>

<p>,,Dobrý lov!“ zavolal Haggerth.</p>

<p>Vkročili do brány -</p>

<p>- a do zkázy v Qualardu -</p>

<p>- a sotva stačili rozeznat postavy ve vlčích přilbách, které je obklopily, ruce zvednuté, než -</p>

<p>- byli odesláni jinam -</p>

<p>- kde je obklopil ještě větší počet postav ve vlčích přilbách, a oni zjistili, že nemůžou promluvit ani se pohnout.</p>

<p>Kdesi mimo Gryfovo zorné pole se někdo velmi spokojeně za­smál. Temnou komnatou se rozlehly kroky těžkých bot. Velká, silná ruka popadla lvího ptáka za rameno a otočila ho. Tvář, kterou spat­řil, nebyla příjemná.</p>

<p>„Vítejte v Canisargosu, Gryfe. Jsem vaším hostitelem. Jmenuji se D’Rak. <emphasis>Velmi </emphasis>mě těší, že vás konečně potkávám.“</p>

<p>D’Rak se usmál. Jeho úsměv se děsivě podobal tomu, který měl při posledním setkání s Gryfem na tváři D’Shay. Byla to poslední věc, kterou viděl, než náhle ztratil vědomí.</p>

<p>Byl to úsměv šelmy, která se chystá sežrat svou kořist.</p>

<p> <strong>XI.</strong></p>

<p>Gryf se probudil</p>

<p>Nikdo, kdo by se na něj díval, by neuviděl žádnou změnu. Oči měl pořád zavřené a dý­chal pravidelně, jako by spal. Ani se nezavrtěl. Přesto byl vzhůru...</p>

<p>...a spoutaný. Kousek za sebou slyšel ně­koho dalšího. Z pravidelného zasyknutí, které se ozvalo při každém nadechnutí, usoudil, že to musí být vévoda Morgis. Drak ještě spal. Gryf si přestal všímat jeho dechu a zapá­tral po jiných zvucích. Slyšel vzdálené pochodování a mumlající mužské hlasy, nejspíš stráže. Ignoroval běžné zvuky, prozrazující věk staré budovy, vrzání a praskání. Morgis se občas ve spánku po­hnul, takže řetězy na jeho zápěstích a kotnících - ano, jeden dokon­ce i na krku - zachřestily.</p>

<p>Gryf otevřel jedno oko a rozhlédl se kolem. V malé, stísněné cele nebylo ani stopy po Aramitovi Jerilonovi Daneovi ani po Troie. Lví pták už to věděl, ale vždycky bylo dobré přesvědčit se i zrakem, obzvlášť, když se jednalo o nějaký druh ča­rodějnictví. Otevřel druhé oko a podrobně si místo prohlédl.</p>

<p>Místnost nebyla taková, na jaké si zvykl během vlády v Penacles, ale nebylo to ani nejhorší místo, na jakém kdy byl. Alespoň tu bylo trochu teplo, i když trochu vlhko. Převládal pach hniloby, ale pro vojáka, který strávil většinu života na různých bojištích, to ne­bylo nic víc než nepříjemnost. Zdi byly obrostlé mechem a kolem se hemžili drobní tvorečkové všech podob. Několik z nich se roz­hodlo vyzkoušet, jaký by z něho byl hostitel.</p>

<p>Gryf tasil drápy, ohnul prsty a špičkami přejel po poutech na zápěstích. Jeho drápy byly nejen tvrdé a ostré, ale i citlivé k přiro­zenosti věcí. Ti, kdo je neměli, to nikdy nemohli pochopit. Drápy byly pro zvířata víc než jen zbraní; představovaly i nástroje a roz­šíření smyslů.</p>

<p>Jak se obával, pouta byla opletena spoustou poutacích kouzel. Byla navíc vyrobena ze slitiny, o které dokázal říci jen to, že je velmi pevná. Řetězy byly samozřejmě stejné. Gryf věděl, jak těž­ké muselo být vytvoření takových pout, a vyrozuměl z toho, že on a jeho společníci - tedy přinejmenším Morgis - nejsou drženi v běžné cele. Ne, tohle bylo soukromé vězení, kobka.</p>

<p>Náhle ztuhl, protože se mu konečně rozjasnilo v hlavě natolik, že si vzpomněl na jedinou píšťalku, která mu zůstala. Byla tak ma­ličká, že se nedalo říct, jestli ji u sebe ještě má, nebo ne. Pokoušel se sáhnout jednou rukou na krk, ale ani drápy tam nedosáhl. Už tak bylo dost zlé vidět ji v Haggerthových rukách, ale teď ji mohl uko­řistit jeden z nejvýše postavených vlčích nájezdníků, muž zřejmě stejně smrtící jako sám D’Shay.</p>

<p>D’Rak. Zaslechl to jméno při různých příležitostech. Zjevně to byl D’Shayův soupeř. Starší držitel D’Rak. Muž, který se D’Shayovi velmi podobal.</p>

<p><emphasis>Co se mohlo stát, </emphasis>uvažoval. Dorazili do Qualardu a tam už čeka­li vlčí nájezdníci. Ne obyčejní vojáci, ale muži jako D’Laque, s ma­lými amulety podobnými Ničitelovu zubu, který měl onen držitel, předtím než zemřel. Pak se na okamžik zazdálo, že se celý svět pře­sunul stranou - a byli přeneseni sem, zmrzlí jako sochy, neschop­ní se nijak bránit</p>

<p>Zaslechl kroky blížící se k cele a uvědomil si, že se zastavily u dveří. V zámku těžkých dřevěných dveří zarachotil klíč. Vzápětí se široce otevřely. Mohutná, ohromná postava oblečená v černé zá­stěře, kalhotách a botách a s obličejem ukrytým pod kuklou - bez otvorů pro oči - otočila hlavu směrem k oběma vězňům, podívala se, jestli řetězy stále drží, a ustoupila. Žalářník uhnul stranou a do cely vstoupila další postava. Lví pták ji okamžitě poznal, i když ji předtím neviděl déle než pár vteřin.</p>

<p>„Vzhůru. Dobře. Víš, kdo jsem? Vzpomínáš si?“ „Jsi D’Rak.“</p>

<p>„Ano. Než začneme s vyjednáváním, rád bych ti poděkoval za přesnost Mí muži zrovna stačili zaujmout pozici, než jsi se svými dvěma společníky prošel Bránou. Byla<strong> </strong>to <emphasis>ta </emphasis>Brána, že?“</p>

<p>Gryf, který v duchu přemítal nad slovem „vyjednávání“ a nad tím, že držitelovi podřízení zajali jen <emphasis>tři </emphasis>lidi, mlčky přikývl. Unikla nějak Troia? Byl to Mrinův/Amrinův způsob, jak se zbavit tří nech­těných hostů? Gryf si v duchu nadával, že nevyužil času s lordem Petracem k tomu, aby se na mistra opatrovníka se dvěma těly ze­ptal. Petrac by mu řekl všechno, co by chtěl vědět. Přesto...</p>

<p><emphasis>Vykřikl </emphasis>v agónii. Vypadalo to, jako by se milión drobných škůd­ců, lezoucích po cele, náhle rozhodlo zaživa ho sežrat. Takový to byl pocit. Tisíce a tisíce drobných úst, která kousala - <emphasis>všude. </emphasis>Nejhorší na tom byla ta nečekanost. Zatímco Gryf bojoval s neuvě­řitelnou bolestí, cítil, jak ho zaplavuje hanba. Styděl se za slabost kterou před nepřítelem ukázal.</p>

<p>D’Rak nad ním stál a sadisticky se nad jeho utrpením usmíval. Gryf si nemohl nevšimnout že bez ohledu na obvyklé rysy obliče­je získávali všichni Aramité ve chvílích hněvu nebo zlého potěšení zřetelný výraz šelem.</p>

<p>Jistě, Ničitelovy děti.</p>

<p>„Když s tebou mluvím,“ řekl D’Rak sladce, „čekám, že mi las­kavě odpovíš.“ Starší držitel svíral levou rukou přívěsek, který mu visel na krku. Velmi se podobal ostrému, hrozivému vlčímu zubu, vyřezanému z křišťálu.</p>

<p>Ostré zasyčení a hrozivé zachřestění řetězů jim oběma prozradi­lo, že i Morgis už je vzhůru a zuří. Gryf si uvědomil, že se drak po­koušel proměnit ale stejně jako v pasti nastražené Tzee byl násilím vrácen do humanoidní podoby.</p>

<p>D’Rak se otočil a zadíval se na draka pohledem vyhrazeným pro hlupáky. „Pokud chceš, vrátím ti schopnost proměnit se do dra­čí podoby, ale měl bych tě varovat, že okovy ani řetězy neprasknou a ty se udusíš - nebo možná přijdeš o hlavu - dlouho předtím, než stačíš způsobit nějakou škodu. Zajistil jsem, aby byly obojky pěk­ně těsné.“</p>

<p>Morgis nešťastně zasyčel: „Už mě unavuje probouzet se v kompromitujících situacích. Dej mi můj meč a nech mě bojovat na život a na smrt! A když ne meč, tak mě aspoň rozvaž, abych padl jako válečník!“</p>

<p>Pravý válečnický duch. Snad ti později vyhovím, i když, jestli tvůj společník přijde k rozumu, možná nebude nutné, abyste ze­mřeli.“ Držitel se obrátil zpátky ke Gryfovi, který se mezitím vzpa­matoval. „Myslím to vážně.“</p>

<p>„Mluvil jsi o vyjednávání...“</p>

<p>„Ano. Máme společného nepřítele, ptáku. Víš, o kom mluvím. Nabízím ti určité spojenectví.“</p>

<p>Gryf naklonil hlavu na stranu a věnoval D’Rakovi pohrdavý po­hled. „Spojenectví? Souhlasím, že by bylo hezké se D’Shaye zbavit jednou provždy, ale spojenectví s tebou? Pověz mi, proč bych měl věřit, že dodržíš jakoukoliv naši dohodu?“</p>

<p>„Vlčí nájezdníci nemají čest,“ odplivnul si Morgis. „To řekl můj král a já jsem neviděl nic, co by to změnilo.“</p>

<p>D’Rak se rukou v rukavici poškrábal na bradě. „Myslím, že bych vám mohl slíbit jen rychlou, bezbolestnou smrt Ty, Gryfe, víš jak by chutnala pomalá, bolestná smrt. Rád bych však měl vaši spo­lupráci, protože společné úsilí je nejlepší způsob, jak se zbavit toho, kterému jsi kdysi říkal Shaidarol.“</p>

<p>Zdálo se, že lví pták uvažuje. „Co se stalo v Qualardu, D’Raku? Musíš to vědět, jinak bys tam neposílal svoje muže.“</p>

<p>Starší držitel pokrčil rameny. „Vím toho dost. Ale to je teď ved­lejší. Mluvíme o D’Shayovi. Bojí se tě, víš?“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Bojí se tě. Za vším tím vztekem, za tou zuřivou odvahou se tě bojí. Myslím, že jsem asi jediný, kdo to ví - kromě mého pána Ničitele samozřejmě.“</p>

<p>Gryf chtěl ten nápad okamžitě odmítnout, byl však zvědavý na Aramitovo zdůvodnění. Doufal taky, že by držitel mohl říct víc, než chtěl. Jediné, co mohl Gryf v tuhle chvíli získat, byly infor­mace; a i ty mu mohly být k ničemu, kdyby D’Rak usoudil, že ho přece jenom nepotřebuje.</p>

<p>„D’Shay nikdy neukázal nic ani vzdáleně připomínajícího strach - a proč by se mě <emphasis>měl </emphasis>bát?“</p>

<p>D’Rak se nepatrně usmál. „D’Shay se tě bojí, protože ho tvoje pokračující existence snižuje v Ničitelových očích. Dokud jsi byl tak dlouho pryč, těžil z pochybností. Teď ho svým způsobem tla­čí čas. Ničitel není trpělivý bůh. Dokonce i nejvěrnější následovní­ci mohou přes noc přijít o přízeň. Za to, že pořád žije - nevím jak - vděčí D’Shay pánu Ničiteli. A toto žití může Pán lovu kdykoliv utnout.“</p>

<p>Nebyla to odpověď, v jakou Gryf doufal, věděl, že existu­je i jiný důvod, získal však aspoň nějakou informaci o D’Shayovi. Doufal v nějaký náznak, který by se týkal jeho vlastní minulosti a spojení s Qualardem, které mu alespoň potvrdila držitelova past. D’Rak <emphasis>věděl, </emphasis>že Gryf určitě zamíří do zničeného města.</p>

<p>„Mluvíš o vyjednávání, ale všiml jsem si, že jeden z nás chybí.“ Gryf se modlil, aby ho Morgis neopravil.</p>

<p>„Ta žena je v jiné cele. Řekl jsem, že chci tvou spolupráci, ale když to bude nutné, získám aspoň nedobrovolnou pomoc.“</p>

<p>Gryf se otočil k Morgisovi, který mu oplatil pohled, ale nijak ne­naznačil, co si o tom myslí. Věděl, že rozhodnutí je na lvím ptákovi.</p>

<p>Gryf nasadil zdráhavý výraz, podíval se na D’Raka, povzdechl si a řekl: „Pokud nám zaručíte život, až tohle skončí, přijmu.“</p>

<p>D’Rak podržel Ničitelův zub: „Při tomto symbolu svého pána přísahám, že vám neublížím, dokud budu živ. Víc slíbit nemohu.“</p>

<p>„Chápu.“ Gryf, který znal D’Shaye, nedokázal plně přijmout lehkost, s jakou Aramita přísahal. <emphasis>Znělo to </emphasis>jako čestná přísaha, ale sliby hladového vlka...</p>

<p>Starší držitel se na ně zahleděl: „Souhlasíte s tím, co jsem vám nabídl? Pomůžete mi porazit našeho společného nepřítele?“</p>

<p>Gryf přikývl a Morgis po jistém zaváhání také. Aramita zvedl křišťálový talisman: „Chci, abyste se ho oba dotkli. Buďte opatrní; má velmi ostré hrany.“</p>

<p>„Počkat...“ Morgis sevřel pěsti a začal protestovat.</p>

<p>„Vy chcete svou přísahu a já zase svou. Jinak tu můžete shnít -nebo bych vás mohl darovat D’Shayovi jako nabídku smíru.“</p>

<p>Než stačil drak odpovědět, Gryf sáhl dopředu. Když se dotkl Ničitelova zubu, ucítil lehkou bolest, jako by ho něco řízlo - z prs­tu mu kapala krev! Prudce stáhl ruku zpět Lesknoucí se rudá teku­tina ukápla na krystal - a vsákla se do něj.</p>

<p>D’Rak talisman stáhl, Morgisovi už ho ani nenabídl. „To bude stačit. Teď jsem si zajistil vaši spolupráci a vy mou.“</p>

<p>„Cos to udělal?“</p>

<p>„Byla to lest! Věděl jsem to!“ zařval vévoda.</p>

<p>Držitel ukryl křišťál pod košilí. „Tvůj osud je teď spojen s mým, Gryfe. Mé cíle jsou i tvé. Pokud se mi něco stane, pak díky tomu­to poutu zemřeš i ty.“</p>

<p>Jestli vlčí nájezdník čekal, že se Gryf zatváří šokované, byl zklamán. Lví pták neprotestoval, jen se Aramitovi zadíval hluboko do očí a řekl: „Pak bychom raději <emphasis>oba </emphasis>měli být opatrní, jinak toho budeme <emphasis>oba </emphasis>litovat.“</p>

<p>„Jistě.“ Zdálo se, že Gryfova slabá reakce D’Raka poněkud za­skočila. „Když už je vykonáno...“</p>

<p>Luskl prsty a mohutný žalářník, na kterého Gryf i Morgis ně­jak zapomněli, se sklonil nad lvím ptákem. Nedalo se přesně říct, co postava v kukle udělala ani jak to udělala, když vlastně neměla nic vidět, ale pouta na obou zápěstích se náhle otevřela. Nebyla na nich žádná západka ani zámek a žalářník měl jediný klíč, který byl zjevně ode dveří cely.</p>

<p>Zatímco obrovitá postava pokračovala v práci, Gryf se zeptal na něco, co ho mátlo. „Mám dotaz, D’Raku. Copak nevidíš nic z toho, k čemu se chystáš, jako útok proti svému bohu?“</p>

<p>„V žádném případě. Sloužím Pánu Smečky a skrze něj svému pánu Ničiteli. D’Shay slouží jen Ničiteli a to ještě zdráhavě. Jeho mysl se příliš často zabývá jinými věcmi a on přestává hledět na pro­spěch říše. Pokud jde o tebe, myslím, že postačí vědomí, že už říši nebudeš hrozbou. Pán Smečky ti poskytne prostředky, aby ses dostal domů, za moře. Tak si v případě potřeby zajistíme tvou spolupráci.“</p>

<p>Gryf vstal a protáhl se. Zatímco předstíral, že se upravuje, zkon­troloval píšťalku. Byla tam. Jakási součást její podstaty ji ukrýva­la před očima ostatních, pokud se nerozhodl ukázat ji. Bál se, že ji Haggerth dostal tak snadno, protože ztratila moc ukrýt se. Mistr opatrovník ji však zjevně viděl jen díky tomu, kým byl. Každého, kdo nepatřil k opatrovníkům Snových zemí, stále dokázala svou jemnou mocí oklamat. To bylo štěstí, obzvlášť teď.</p>

<p>D’Rak trpělivě čekal, hledě spíše <emphasis>skrz </emphasis>Gryfa než na něj. Když byli hotoví, ukázal na žalářníka. „R’Mok dohlédne na vaši kočku. Teď mě prosím následujte...“</p>

<p>Venku zjistili, že chodby žalářů nejsou o nic zajímavější než cela. Gryf se díval po ostatních kobkách. Některé byly obsaze­né. Chtěl do jedné nahlédnout, ale silná, těžká ruka ho stáhla zpět. D’Rak ho probodl pohledem: „Ona je jinde. Nemyslíš si snad, že bych ji dal tak blízko<strong> </strong>k vám? Nic neriskuji.“</p>

<p>Morgis za nimi zavrčel. Držitel si ho nevšímal a zahnul dole­va. Bez váhání vyrazil chodbou, s jistotou, že ho jeho dva společ­níci budou následovat Morgis a Gryf se po sobě podívali a pak se ohlédli na obrovitého žalářníka, který je mlčky pozoroval zpod kukly bez otvorů pro oči.</p>

<p>Vydali se za Aramitou. Morgis se naklonil ke Gryfovi: „Opravdu věříš všemu, co řekl? Slibům i důvodům?“</p>

<p>„Samozřejmě, že ne, a on ani nečeká, že bych mu věřil.“</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>Lví pták zavrtěl hlavou. Když odpovídal, sledoval D’Raka kout­kem oka: „Zatím nás má v hrsti a ví to. Z toho mála, co vím a nač si vzpomínám, se politické intriky vlčích nájezdníků nedají s ni­čím srovnat. Lžou si navzájem do tváře hůř než všichni lidé a dra­ci. Proto jsou tak smrtelně nebezpeční. Občas ani oni sami nevědí, kde končí pravda a začíná lež. D’Rakovi<strong> </strong>v jeho klíčovém postave­ní v říši nejspíš jedno s druhým splývá.“</p>

<p>Morgis se zarazil: „Vzpomínáš si.“</p>

<p>Gryf ho chytil za paži a přibrzdil. D’Rak zpomaloval a bylo zjevné, že se chystá své nové „spojence“ zkontrolovat. Gryf rychle zašeptal: „Něco z toho jsem se dozvěděl jako vládce. Ale vybavu­ji si další věci, hlavně o držitelích. Vzpomínám si dost na to, abych věděl, že musíme být ostražití.“</p>

<p>„D’Rak může zakopnout na schodech, uklouznout a zlámat si vaz. Co potom?“</p>

<p>„Potom si najdeš cestu domů sám. Můžeš třeba přeplavat.“</p>

<p>„Hm. Ještě jedna věc. Co se stalo s aramitským průvodcem?“</p>

<p>„To opravdu nevím.“</p>

<p>„Pánové?“ zavolal držitel. V hlasu mu zněla ironie. „Kdybyste byli tak laskaví.“</p>

<p>Zrychlili krok.</p>

<p>„Jestli chcete, podívejte se na Canisargos, největší město, které kdy země nesla!“</p>

<p>D’Rak je vedl pevností držitelů, kolem místností, kde muži hle­děli do krystalů všech tvarů a velikostí, jiných, naplněných exotic­kými tvory a výtvory všeho druhu, až k balkónu, odkud, jak říkal, dohlížel na svoje lidi.</p>

<p>„Pán Smečky je vojenský velitel. Nerozumí lidem. Proto na kaž­dodenní běh města dohlížejí držitelé. Kdykoliv je to možné, jezdí držitelé s každou hlídkou a v odůvodněných případech mohou zru­šit kterékoliv rozhodnutí jejího velitele.“</p>

<p>Odůvodněnost vlastně znamená, že držitel většinou najde způ­sob, jak kapitána hlídky přinutit udělat, co chce, pomyslel si Gryf, když si vzpomněl na hlídku kapitána D’Haarena. Nebylo to přiro­zené spojenectví.</p>

<p>Pohled na Canisargos, bez ohledu na politiky, šílence a vlčí bohy, Gryfa naprosto zastrašil. Město vypadalo, že se táhne dál a dál až k obzoru. Jako v Luperionu i tady spousta budov připomí­nala vysoké, hladké kvádry, ale na rozdíl od něho tady byly na vr­cholku každé druhé věže ohavné, rozeklané špice. Viditelné části obvodových hradeb naznačovaly, že by si každý rádoby dobyvatel musel obstarat nejméně třikrát větší žebříky a obléhací stroje, než je obvyklé.</p>

<p>Gryf se krátce podíval ke slunci. Asi hodina před soumrakem. Věděl, že už je druhý den. Co se mezitím stalo?</p>

<p>Kolem byla spousta strážních věží, všechny s posádkou. Cítil moc vyzařující kolem a uvědomil si, že nesálá jen z pevnosti drži­telů; byla všude. Tady v Canisargosu se užívalo víc polí a linií moci - nebo světlé a tmavé části spektra, podle toho, které teorii člověk věřil - než ve větší části Dračích říší.</p>

<p>„Podívej se támhle!“ zasykl Morgis a ukázal na oblohu.</p>

<p>Na zádech velkých, svalnatých okřídlených tvorů, kteří přelétali tam a zpátky, seděli lidé. Otřesený Gryf si uvědomil, že hledí na tvory, po kterých měl jméno. V Dračích říších jich bylo jen pár a on vlastně nikdy na žádného z nich nenarazil. Zdálo se však, že tady jsou jich stovky. Kdyby byli hodně vzácní, nemohli by je vy­užívat ke vzdušným hlídkám. Ne, nechali by si je pro zvláštní, vel­mi důležité mise.</p>

<p>Ucítil bodnutí osamělosti. I tihle tvorové měli další svého dru­hu. On byl opravdu ztracenec.</p>

<p>„Není to riskantní, být tady venku?“ zeptal se Morgis staršího držitele.</p>

<p>„Sotva. Jsme chráněni před pohledy ostatních, kromě držitelů: Neuvidí nic než prázdné, zatlučené okno.“</p>

<p>Gryf se naposledy rozhlédl po Canisargosu. Odsud shora se davy slévaly v jediné živé moře. Z dolního města skoro nic neroze­znával. „Pořád jsme ještě neviděli naši společnici. Říkal jste, že pro ni váš lokaj zajde.“</p>

<p>„Zajde.“ D’Rak luskl prsty. Zdánlivě odnikud se vynoři­la nechutná postava. „Myslím, že bychom se rádi něčeho napilí, D’Altaine. Mohl bys na to prosím dohlédnout?“</p>

<p>„Ano, pane.“ Aramita zmizel do vnitřní komnaty, ale Gryf si ješ­tě předtím všiml, že mu v očích bleskla nenávist.</p>

<p>„Máte kolem sebe zajímavé lidi, lorde D’Raku.“</p>

<p>Staršího držitele to pobavilo. „D’Altain? Je to výkonný poboč­ník, i když je jako osoba poněkud neestetický.“</p>

<p>„To není sluha?“</p>

<p>„Občas ho tak využívám,“ mazaně se usmál D’Rak, „aby věděl, kde je jeho místo.“</p>

<p>„Tak se rodí vzpoury,“ zavrčel vévoda Morgis. „Nestrpěl bych, aby se mnou někdo zacházel jako s otrokem, kdyby mé postavení bylo mnohem vyšší.“</p>

<p>Aramitský vůdce se zahleděl zpátky do místnosti. „D’Altain udělá, co po něm chci. Věřte mi.“</p>

<p>„Slova mnoha zavražděných vůdců,“ odbyl ho drak.</p>

<p>„Můj pane!“ D’Altain se přihnal na balkón, podíval se na drži­tele a zalomil rukama.</p>

<p>Pobavení na D’Rakově tváři se vytratilo. „Zapomněl jsi na víno, D’Altaine. Co se děje?“</p>

<p>„Kočka. Ta, kterou měl R’Mok přivést!“</p>

<p>Gryf ztuhl, bez uvažování proklouzl kolem staršího držitele a chytil jeho poskoka za límec. „<emphasis>Co je s ní? </emphasis><emphasis>„</emphasis></p>

<p>„Je pryč!“ Lví pták se prudce obrátil k D’Rakovi: „To je další zrada, vlčí lupiči?“</p>

<p>„Gryfe,...“ začal Morgis.</p>

<p>D’Rak zavrtěl hlavou. „Nechte to být, dračí lorde. Ne, můj ope­řený a chlupatý příteli, tohle není moje zrada. Jestli necháte mého pobočníka trochu dýchat, možná se někam dostaneme.“</p>

<p>Gryf zjistil, že bezděčně zvedl D’Altaina ze země. Když men­ší muž dopadl nohama zpět na zem, odrazil se a na chvíli zakolí­sal. Jakmile se vzpamatoval, probodl bývalého vládce Penacles po­hledem a otočil se ke svému pánovi. „R’Mok je mrtvý, pane. Jeden z noviců ho našel ležet blízko cely. Jeho hlava... jeho hlava tam ne­byla!“</p>

<p>„Zatraceně!“ zaklel starší držitel. „Tolik práce! R’Mok byl za­tím nejlepší!“</p>

<p>Lví pták se znovu obořil na D’Altaina: „Ta žena - Troia - co je s ní?“</p>

<p>„Pryč. Beze stopy. Dveře cely byly zamčené a R’Mokovy klíče zůstaly na opasku - pokud je tam někdo nevrátil.“</p>

<p>D’Rak se zatahal za knír a myšlenky se mu rozběhly. „Musí být ještě v budově, jestli... Mohla přivolat Bránu? Povězte mi pravdu, přátelé.“</p>

<p>„Pokud jde o pravdu,“ Gryfovi se zježila hříva, „jak máme vě­dět, že tohle všechno není jenom další ze tvých intrik, držiteli? Aramité jsou na tomto kontinentu známí svými hrami!“</p>

<p>Starší držitel přivřel oči a lví pták si uvědomil, že teď D’Rak ví, že si jeho „spojenec“ pamatuje mnohem, mnohem víc, než předtím ukázal. Gryf zjistil, že je mu to jedno; jediné, na čem v té chvíli zá­leželo, bylo najít Troiu.</p>

<p>„Pane?“ Na balkón vklopýtal velmi mladý muž v rouchu dr­žitele, zjevně novic, zbledl při pohledu na Gryfa a Morgise a pak si konečně vzpomněl, proč sem přišel. „Pane! Je tu posel. Žádá o vstup.“</p>

<p>„Kdo je tu, hlupáku? Jaký posel?“ D’Rak, který před okamži­kem dostal špatnou zprávu, vyjel na nešťastného novice mnohem zuřivěji, než bylo nutné.</p>

<p>„Muž lorda D’Shaye. Žádá o přijetí.“ Bylo ohromující, že mla­dý držitel vůbec našel hlas.</p>

<p>Následovalo hrobové ticho.</p>

<p>„Jak... příhodně načasováno,“ zamumlal nakonec D’Rak. „Tak brzy.“ Otočil se ke Gryfovi, který při pouhé zmínce o svém protiv­níkovi vytasil drápy. „Myslím, že máme odpověď na naše otázky, lorde Gryfe.“</p>

<p>„Co tím myslíte?“ <emphasis>D </emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>Shay. Musí být blízko. </emphasis>Lví pták se násilím přinutil pravidelně dýchat. Jestli se přestane ovládat...</p>

<p>„Není to zjevné?“ Starší držitel vypadal překvapeně, že Gryf nesouhlasí. „Načasování je příliš dokonalé. Řekl bych, že vaše pří­telkyně je teď velmi pravděpodobně D’Shayovým hostem a tenhle posel představuje způsob, jak nás pozvat, abychom se s ním setka­li na <emphasis>jeho </emphasis>panství.“</p>

<p> <strong>XII.</strong></p>

<p>Probudila se v zatuchlé vězeňské cele a první myšlenky, které ji napadly, se kupodivu netý­kaly jejího vlastního bezpečí, ale toho starší­ho, tajemného strážce, který si říkal Gryf. Troia nedokázala říct, proč ji jeho bezpečí tak zají­má; její lid žil divoce, přítomností a nezabýval se dlouhodobými záležitostmi. Avšak čas, kte­rý strávila prací s mistry opatrovníky ze Sirvak Dragothu, ji změ­nil a ona si uvědomila, že některé její reakce mají původ v tom, co tam viděla. Příliš se jí nelíbilo, co o sobě zjistila. Upřela myšlenky k něčemu jinému.</p>

<p>Aramita jménem Dane je zradil; aspoň tím si byla naprosto jistá. Jak jinak by mohli zamířit do poničeného Qualardu, okamžitě na­razit na číhající vlčí nájezdníky a přenést se do... do Canisargosu? Nejspíš to je Canisargos, usoudila kočičí žena, zatímco už její myš­lenky pádily po jiné stopě. Vlčí jezdci uspořádali na Gryfa hon a teď ho dostali do spárů. Jen Brána ví, co mu zrovna dělají! Zuřivě se zazmítala v poutech kolem zápěstí, kotníků a krku, ta však od­mítla byť jen trochu povolit. Troia vyprskla nadávku z dětství, za kterou si vysloužila nejedno plácnutí od dospělých. Sice ji to nepo­mohlo na svobodu, alespoň si však vybila část vzteku. Bylo tu pří­liš velké riziko, že by se mohla přestat ovládat a stala by se divokou kočkou, kterou tolik připomínala. Troia si takový únik odepřela; když nic jiného, věděla, že Gryf spoléhá na to, že se sama dostane na svobodu. Nezklame ho.</p>

<p>Venku nebyly stráže. Kdyby tam byly, už by se objevily, při­nejmenším by na ni zařvaly, ať se uklidní. Její jemný sluch občas zachytil zvuky lidí procházejících vzdálenými chodbami. Podle těžkého dusání soudila, že jsou to vojáci. Při představě vlčích ná­jezdníků v takové blízkosti bezděčné vysouvala a zatahovala drá­py. Kdyby jen našla způsob, jak se dostat z těch pout! Věděla, jak fungují, protože našli nejednoho mrtvého vězně, který je měl stá­le na sobě. Řetězy a pouta byly sladěné se silou vězně. Sály svou moc přímo z duše nešťastné oběti. Nepomohlo ani zmítání ani klid. Jediným možným řešením byla smrt, pěkně mamá smrt. Jediným skutečným klíčem byla znalost kouzla, které svázalo samotná pou­ta, a pokud věděla, ono kouzlo žádalo po žalářníkovi oběť, která byla ještě horší než smrt. Mělo to něco společného s hlavou...</p>

<p>Když si všimla, že někdo jde chodbou blíž a blíž k její cele, ztra­tila nit</p>

<p>V okénku ve dveřích cely se objevila zahalená hlava. Kukla ne­měla otvory pro oči, ale Troia cítila, že ji bytost pod kuklou vidí dost dobře, ať s očima, nebo bez nich. Přejel jí mráz po zádech a trochu se prohnula. Zdráhala se o tom vůbec přemýšlet jako o člověku.</p>

<p>Žalářník o krok couvnul a Troia věděla, že sahá po klíči ke dve­řím. Pak se z jedné strany chodby ozval podivný tlumený úder a za­kuklená postava se otočila, aby se podívala, co se děje. Kočičí žena v šoku sledovala, jak mohutného strážce kdosi, koho nemohla vi­dět, odtáhl z místa, kde stál.</p>

<p>Drsné tlumené zavrčení a stejný tlumený úder - a znovu ticho.</p>

<p>Když uslyšela třetí ránu, už ve své cele, znovu se zazmítala v poutech. Pak se zeď vedle ní otevřela a z portálu vykročil Jerilon Dane s něčím velkým pod levou paží. Zasyčela a plivla mu do obli­čeje. Setřel si slinu z tváře a na oplátku jí dal facku, než se uklidnil.</p>

<p>„Jsem tu, abych tě <emphasis>osvobodil, </emphasis>ty proklatá sfingo! Nehýbej se, než odstraním ta pouta!“</p>

<p>„Jak...“ začala a pak uviděla, že břemeno, které nesl pod paží, je zakuklená žalářníkova hlava. Hlava nebo snad, pokud ji řekli prav­du, něco ne úplně skutečného. Ať pod beztvarou kuklou číhalo co­koliv, dovolilo to Aramitovi bez obtíží odemknout její pouta.</p>

<p>Dane vstal a chystal se odhodit odpornou kořist stranou, ale v poslední chvíli si to rozmyslel. Strčil si ji zpátky pod paži a čekal, až Troia vstane. Portál se zlověstně zachvěl.</p>

<p>Bývalý vlčí nájezdník se k němu ohlédl, zamračil se a řekl: „Zachytili ho dřív, než jsem si myslel. Projdi, než ho vystopují až sem!“</p>

<p>Zavrtěla hlavou a couvla. V poslední době si vybudovala k bra­nám zdravou nedůvěru. „Děkuji za pomoc, ale myslím, že se odsud dostanu po svém. Musím najít Gryfa...“</p>

<p>„Zevnitř zamčené cely? Nebuď hloupá! Víc pro tebe riskovat nebudu. Projdi! Jediná další možnost je zůstat tady.“</p>

<p>„Jenom mi dej klíč!“</p>

<p>Ušklíbl se. „Konec! Odcházím! Pojď hned, nebo tu počkej a po­dívej se, jaké příjemné plány pro tebe má v zásobě starší držitel D’Rak. Možná ti dovolí pohrát si s běžci!“</p>

<p>Dane se k ní otočil zády a vstoupil do portálu. Když zmizel, Troia se naposled rozhlédla kolem sebe a s jistým váháním skočila za ním. Bylo to dobré rozhodnutí; portál skoro vzápětí zmizel.</p>

<p>U hlavního vchodu do pevnosti držitelů vypukl křik D’ Rak, který právě zaháněl Gryfa a Morgise do jedné z postranních komnat, byl nucen nechat je na starost D’Altainovi. „Vezmi je někam, kde bu­dou v bezpečí před sondováním! Musím se postarat o toho posla.“</p>

<p>„Pane.“ Pobočník se obrátil ke svým dvěma svěřencům. „Tudy. Bez dohadování, prosím.“</p>

<p>Ani jeden z nich si nevšiml, že se mu v očích krátce zablesklo. Morgis zabloudil rukou k prázdné pochvě, zatímco Gryfovy myš­lenky se zatoulaly k otázce, kam se poděje drakův meč, když se promění do dračí podoby. Oba spěchali, aby udrželi krok s D’Ra­kovým zástupcem, který se na tak malého a neohrabaného člověka pohyboval velice rychle.</p>

<p>„Přivedl jsi mě do podivné, velmi nepříjemné země,“ zašep­tal vévoda, když následovali D’Altaina po schodech dolů. „Lidé tu mají rozčilující zvyk nebýt tam, kde je čekáš, nebo se zjevit ve chvíli, kdy je čekáš nejmíň - a to včetně nás! Kdybych jenom měl meč, raději bych sám bojoval s tím Ničitelem, než abych se zase ocitl na nějakém nečekaném místě nebo se náhle potkal s někým, s kým jsem se opravdu neměl setkat!“ Na konci té litanie už drak zněl poněkud zmateně.</p>

<p>„Možná ještě budete mít příležitost,“ zasyčel D’Altain. „Teď ti­cho!“</p>

<p>Gryfovi hrozilo, že mu srdce prorazí z hrudi ven. Až teď si uvě­domil, do jak smrtícího soupeření byl vržen. Než D’Shay zjistil, že lví pták žije, musel být jeho největším kamenem úrazu D’Rak. O držiteli hodně vypovídalo, že si dokázal udržet nějaká tajemství a získat takovou moc navzdory tomu, že D’Shay byl oblíbencem Pána Smečky i samotného Ničitele.</p>

<p>Pobočník staršího držitele je vedl hlouběji a hlouběji do pevnos­ti a Gryf začínal přemýšlet, jestli s nimi hodlá pochodovat až zpát­ky do jejich cely. Jestli si D’Rak myslí, že se tam Gryf dobrovolně vrátí, bude nepříjemně překvapen, přísaha nepřísaha.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Kam </emphasis>jdeme?“ dožadoval se Morgis, který si stejně jako Gryf začínal myslet, že se vrací do D’Rakova soukromého žaláře.</p>

<p>„Mistr D’Rak má pro podobné situace stálé rozkazy. Muž lorda D’Shaye by sem nepřišel bez dobré záminky a nejspíš má od Pána Smečky povolení zkoumat naše lidi. Určitě má podezření, že jste tady, a jestli opravdu dostal vaši společnici, má i důkaz, který k zís­kám takového povolení potřebuje. Buďte si jistí, že D’Shayovi slu­žebníci budou velmi, velmi důkladní. Proto se musíme dostat dost daleko. Nemůžeme změnit to, co ví, ale můžeme se pokusit zabrá­nit mu, aby se dozvěděl, co neví.“</p>

<p>Rozčílené zasyčení. „Proč nepoužijeme portál, abychom se do­stali na to bezpečné místo?“</p>

<p>„Když právě na to lord D’Shay čeká? Opravdu si myslíte, že ne­nechá tajně pátrat někoho dalšího? Nečekáme, že by byli všichni držitelé věrní.“</p>

<p>„Zdá se, že to všechno máte dost dobře promyšlené,“ tiše po­dotkl Gryf. Trojice mezitím dorazila k dávno zapomenutému od­počívadlu, které muselo být na stejné úrovni jako kobky, jestli ne hlouběji. Strop a stěny pokrývaly pavučiny a jediným zdrojem světla byl krystal, který měl D’Altain na krku. Bylo tu tolik pra­chu, že si přál, aby bylo možné úplně přestat dýchat. Morgis, těs­ně za nimi, se rozkašlal. Přestože dával přednost suché zemi před mořem, kterému byl oddaný jeho otec, tohle bylo na vévodův vkus trochu moc.</p>

<p>Pobočník odkopl stranou cosi tmavého, co zakňučelo a uteklo do postranní chodby. „Dělám, co můžu. Krom toho jsme věděli, že se jednou může stát něco podobného. Lord D’Shay musí být velmi nervózní, když pobíháte na svobodě.“ Smetl si z obličeje obzvlášť velkou pavučinu. „Omlouvám se za stav, v jakém to tu je, pánové; je to klam. Pohled na nepoužívané chodby má sklony odradit pát­rací skupiny.“</p>

<p>„Nenecháme v prachu stopy?“</p>

<p>„Necháváme je snad?“ zeptal se na oplátku D’Altain.</p>

<p>Podívali se pod nohy a i v matném světle viděli, jak se prach přesouvá. Stopy nohou po několika vteřinách zmizely. Prach ve vzduchu (tedy alespoň ten, který nespolykali) nezůstával dlouho zvířený, ale vzápětí po tom, co trojice prošla, klesal k zemi jako olovo. O pár kroků zpět by dokonce ani Gryf nevěřil, že tudy doo­pravdy prošli.</p>

<p>„Vidíte,“ řekl Aramita. Pokračoval dál a stejně jako jeho pán se neohlížel, jestli ho jeho svěřenci následují.</p>

<p>O několik chodeb později dorazili ke slepému konci. Ze zbytků nakupených na jedné straně lví pták usoudil, že tu kdysi bývalo ně­jaké skladiště. Nijak ho však nepřekvapilo, když viděl, jak se od­pudivý D’Altain dotýká kamene na protější stěně a pak ji celou od­souvá jako mohutné dveře. Na podobném místě nebyl tajný vchod žádným překvapením.</p>

<p>„Tudy.“</p>

<p>Možná to byla Aramitova přílišná ochota, přílišná zdvořilost v protikladu s tím, co mu předtím vyčetl z očí. Gryf se na oka­mžik zastavil. Chápal D’Rakovy skoro paranoidní obavy před D’Shayovými prostředky, ale něco uvnitř mu říkalo, že to prostě nezní správně.</p>

<p>Jeho trpělivost odměnil D’Altain svou netrpělivostí. Držitel si sáhl k hrudi, nepochybně pro talisman. Nebyl však zvyklý na Gryfovu přirozenou rychlost, a než stihl sevřít dlaň na krystalu, Gryf už držel jeho ruku ve své. Stáhl ji zpět a málem mu přitom zlomil zápěstí. D’Altain cosi vykřikl a v chodbě se okamžitě vynořily tmavé postavy ve zbroji. Vyrojily se z průchodu, do kterého se Aramita pokoušel své dva svěřence vlákat.</p>

<p>V matném světle křišťálového talismanu rozeznal Gryf nejmé­ně půl tuctu postav, možná víc. Měly na sobě zbroj vlčích nájezdní­ků a plné hledí, takové, jaké viděl u držitelových vlastních strážců. Když k němu dorazil první z nich, lvího ptáka napadlo, že to doo­pravdy můžou být muži z onoho oddílu.</p>

<p>Gryf za těch okolností udělal jedinou možnou věc: hodil D’Altaina proti prvnímu muži a pak oběma propletenými těly str­čil do ostatních. V nastalém zmatku se mu podařilo sebrat držite­li dýku. Pokusil se ji použít proti bývalému majiteli, D’Altain však hbitě uhnul a čepel udeřila jenom do prázdného prostoru v místě, kde byl předtím zrádcův bok. Jedna z ozbrojených postav mu plo­chým úderem meče dýku vyrazila a vrhla se na něj. Gryf tasil drá­py a postavil se protivníkovi čelem.</p>

<p>Za sebou slyšel vítězný výkřik vévody Morgise. Drak se ko­nečně dostal do situace, kdy měl osud ve svých drápech. Gryf dou­fal, že se Morgis nebude bavit příliš a nezačne být bezstarostný. Pořád bojovali v úzkém prostoru, proti přesile a beze zbraní, jen svými drápy, protože držitelé stále blokovali jejich magii. Ne že by měl lví pták v hlavě nějaké kouzlo, které by nevyžadovalo čas. Pochyboval, že je na tom Morgis jinak, a v tomhle těsném místě by se drak určitě nezkoušel proměnit</p>

<p>Železná ruka, která udeřila do zdi těsně vedle něj, ho varovala, že on sám začíná být lehkomyslný. Jeho vlastní pěst přistála pro­tivníkovi na bránici. Zbroj pod silou úderu trochu povolila. Vlčího nájezdníka to odhodilo o krok zpět. Gryf využil získaného mís­ta, zaťal spáry do úzké, nechráněné štěrbiny na krku mezi přilbou a zbrojí a v mžiku Aramitu zabil. Mrtvé tělo nepřítele však bylo na­neštěstí tak těžké, že se zpod něj nedokázal dost rychle vyprostit. Další dvě vlčí masky ho dostihly.</p>

<p>Ostří čepele ho zasáhlo do levé ruky a narýsovalo na ní dlouhý, pálivý šrám. Konečné se mu podařilo vyrvat drápy, ale Aramité už byli příliš blízko, takže se nemohl pořádné rozmáchnout. Gryf náh­le zřetelně spatřil přicházející smrt.</p>

<p>V tu chvíli se v chodbě udělala úplná tma, znamení, že D’Altain utekl nebo padl. Vlčí nájezdníci v náhlé temnotě zaváhali, i když jen na vteřinku. Gryf, který byl přišpendlený ke zdi, nenacházel moc velkou útěchu v tom, že teď viděl svou nadcházející smrt zře­telněji než ti dva, kteří se mu ji chystali zajistit.</p>

<p>Pak se ozval podivný výkřik, napůl úžas a napůl náhlý strach, a vlčí nájezdník vlevo od něj odlétl zpět jako šílená loutka, které ně­kdo zatáhl za provázky. Druhý Aramita si nedokázal pomoci a zdě­šeně se otočil po svém druhovi, který zdánlivě zmizel ve tmě. To se mu stalo osudným. Osvobozený Gryf zařval, odrazil se od stěny, vrhnul se dopředu a plnou vahou těla vrazil do soupeře. Oba přistáli na protější zdi. Vlčí nájezdník při nárazu bolestně zasténal. Lví pták zvedl drápy ke smrtícímu úderu, ale voják už se sunul k zemi.</p>

<p>Gryf se otočil, připravený na dalšího nepřítele, ale rychlá kont­rola s pomocí jeho nočního zraku ho informovala, že už na nohou zbývá jediná postava. Ukázalo se, že je to Morgis, který právě obí­ral jednu mrtvolu o krátký meč. Drak neviděl ve tmě tak dobře jako jeho společník, ale viděl dost na to, aby poznal, že postava, která se k němu blíží, je Gryf. Vedle vévody ležela nejméně dvě těla a býva­lý žoldnéř si uvědomil, že drak dostal většinu útočníků.</p>

<p>„Měl by ses považovat za šťastného,“ začal Morgis. „Řekl bych, že měli rozkaz přivést tě pokud možno živého. Mě ne. Když se prv­nímu nepodařilo mě zabít, napadli mě ostatní. Ale stejně se mnou nemohli bojovat víc než dva najednou. Úzký prostor má svoje vý­hody i nevýhody.“</p>

<p>Gryf se zasmál. Někteří draci - a lidi - typicky začínali analy­zovat situaci, která byla ještě před chvílí otázkou života a smrti. Pomyslel si, že vévoda alespoň přestane vzdychat po meči.</p>

<p>Morgis si krátký meč prohlédl. „Není to o moc lepší než nůž, ale bude muset stačit, než si najdu <emphasis>opravdovou </emphasis>zbraň. Vidíš něco?“</p>

<p>Gryf zavrtěl hlavou v obavě, že jakákoliv slovní odpověď za­hájí novou bitvu - mezi nimi dvěma. Někteří jedinci nejsou nikdy spokojení.</p>

<p>Všiml si, že jedno tělo chybí. D’Altain zmizel a lví pták měl podezření, že utekl přesně tím průchodem, ze kterého se vynoři­li útočníci. Pořád ještě bylo sporné, co měl držitel za luhem, bylo však zřejmé, že paranoidní D’Rak by nakonec ze svého podřízeného dostal pravdu, což znamenalo, že D’Altain plánoval ihned po činu uprchnout.</p>

<p>V Canisargosu byli jen dva lidé tak mocní, aby ho dokázali ochránit, a jen jeden by o tom vůbec uvažoval. Bylo dokonce mož­né, že příchod posla zařídil přímo D’Altain. To by vysvětlovalo ty zabijáky; zdálo se jaksi nepravděpodobné, že by tam čekali jen kvů­li mizivé šanci, že sem dolů náhodou někdo zabloudí.</p>

<p>„Morgisi, máme možnost utéct.“</p>

<p>Drak se zahleděl do temné chodby a zeptal se: „A co ty? Pořád jsi spojený s tím teplokrevným náfukou tam nahoře.“</p>

<p>„Risknu to. Musím najít Troiu. Čím déle je v D’Shayových spá­rech...“ odmlčel se.</p>

<p>Morgis beze slova přikývl. Podíval se na krátký meč, znovu ho vyzkoušel v pravačce a pak ho vzal do levé ruky. Chvíli se se­bou v duchu diskutoval, a potom ho znovu vrátil do levé ruky. Jako mnozí zkušení bojovníci uměl zacházet se zbraněmi oběma ruka­ma. Byla to otázka vyvážení. Vlčí nájezdník, který ten meč užíval, ho užíval dobře, a zbraň měla ohlazenou rukojeť. Rozdíl byl pro většinu šermířů zanedbatelný, ne však pro někoho tak zkušeného jako Gryf nebo drak.</p>

<p>Prohledali těla, jestli nenajdou nějaké vodítko týkající se Troie nebo sídelního města. Gryf našel krátký meč, který mu vyhovoval, a pár místních mincí. Nerad okrádal mrtvé, ale za těchto okolnos­tí neměl příliš na vybranou. Mohly by se hodit. Maličkých talismanů, které ukazovaly, že jde o držitelovy strážce, se nedotkl; byla tu příliš velká pravděpodobnost, že D’Rak může směrovat svá kouz­la přímo přes ně. Nic dalšího, co by pro ně dva mělo nějakou cenu, tu nebylo. Morgis stáhl z těl dva největší pláště a hodil jeden své­mu společníkovi.</p>

<p>Ukázalo se, že chodba vede rovnou dopředu, a Gryf se nedoká­zal ubránit údivu, že o ní starší držitel neví. Zjevně přenechal svým podřízeným víc věcí, než měl. Přimělo ho to zamyslet se nad tím, jestli jsou v jeho bývalém paláci v Penacles také chodby, o kte­rých nikdy nevěděl. Jenže on svému zástupci Toosovi, věřil víc než D’Rak D’Altainovi - a v tom byl ten rozdíl.</p>

<p>Šátrali rukama, až nakonec nahmatali tajné dveře vedoucí z pevnosti. Přetáhli přes sebe pláště, jak nejlépe to šlo, a tasili meče. Pak Gryf volnou rukou zatlačil. Dveře povolily mnohem snadněji, než čekal - nejspíš proto, že jimi D’Altain musel projít krátce před nimi - a Gryf málem spadl dopředu. Morgis ho chytil za rameno a stáhl zpět. Několik vteřin hleděli směrem k pootevřeným dveřím. Pak na ně lví pták pomalu zatlačil a otevřel je tak, aby mohl projít.</p>

<p>Slunce se blížilo k místu, za nímž brzy bude jen vzpomínkou. Zdi pevnosti držitelů už halily temné stíny. Nikdo nebyl v dohledu. Dva uprchlíci vykročili ven a prohlédli si okolí, jestli neuvidí něco nebezpečného. Nic.</p>

<p>Morgis se obrátil, zatlačil na tajné dveře a zavřel je. Zasyčení, které mu uniklo ze šupinatých rtů, přimělo Gryfa otočit se.</p>

<p>Vchod byl pryč. Nezůstalo ani stopy po tom, že tu vůbec někdy byl. Dokonce ani při pečlivém průzkumu místa, kde věděli, že byl, neodhalili nic než špínu. Ten, kdo dveře postavil, byl mistr svého řemesla.</p>

<p>„Co teď?“</p>

<p>„Musíme najít nějaké místo, kde tě ukryjeme, nebo aspoň něja­ký převlek. Tenhle plášť stačí jen v noci a z dálky.“</p>

<p>„A co ty?“</p>

<p>„Já se proměním...“ Zarazil se v půlce věty. Hloupě předpoklá­dal, že mu zůstala schopnost proměnit se do lidské podoby, ačkoliv Morgisovi v přeměně bránila moc držitelů. Zatímco ho drak napja­tě sledoval, Gryf se soustředil. Ucítil krátké zachvění, které promě­ně vždycky předcházelo, ale nic víc. Bylo to, jako by na patřičnou část jeho mysli někdo položil balvan.</p>

<p>A to nebylo nejhorší; Gryfovi došlo, že dost možná upozornil spoustu držitelů na to, kde je.</p>

<p>Shora se ozvaly výkřiky, jako by jeho jmenovci poletující nad městem někoho náhle varovali před nebezpečím. Nepochyboval, že tím nebezpečím je on a že tu gryfové za chvíli budou, každý s oz­brojeným jezdcem na zádech.</p>

<p>Rozhlédl se kolem a hned věděl, kam musí jít. „Za mnou! Rychle!“</p>

<p>„Kam míříme?“ Gryf drakovi připsal k dobru, že mu věřil a bez váhání ho následoval.</p>

<p>„Do středu města. Do paláce Pána Smečky.“</p>

<p><emphasis>Tohle </emphasis>vévodu málem zastavilo v půlce kroku. „Šílenství! Měli bychom jít <emphasis>opačným </emphasis>směrem!“</p>

<p>„Což...“ lví pták se nadechl a zrychlil, spěchaje pod ochranu neosvětlené ulice vpravo. „Což,“ pokračoval, „je přesně to, co si budou myslet hlídky tam nahoře. <emphasis>Nikdo </emphasis>není takový blázen, aby se rozběhl do domu smrtelného velitele vlčích nájezdníků!“</p>

<p>„Doufám, že si na tohle svoje prohlášeni vzpomeneš, až nás po­užiji jako žrádlo pro ty jejich miloučké běžce.“</p>

<p>„Předpokládám, že mi to připomeneš.“</p>

<p>Ztichli, protože uslyšeli výkřiky několika hlídkujících netvo­rů. Nad hlavami jim přeletělo něco velkého, ale mířilo to opačným směrem, přesně jak Gryf doufal. Jakmile si byli jistí, že je pryč, po­kračovali v cestě k srdci Canisargosu - kterému se občas říkávalo i Ničitelovy čelisti.</p>

<p>D’Shayův posel byl vyhozen skoro tak rychle, jako vešel. D’Rakovi to přineslo jisté zadostiučinění, přestože si přál, aby to mohl být jeho soupeř osobné, ne jen v zastoupení. V jistém smyslu se věci vyvíjely lépe, než čekal. Z několika málo slov, které onomu muži dovolil říct, zjistil, že D’Shay nemá ženu, která byla zřejmě důleži­tá pro Gryfa. Takže zbývala jen jedna možnost, kterou si bude moci ověřit podle libosti.</p>

<p>Ještě víc ho potěšilo, že všechno klape, jako by to režíroval on osobné. D’Altain byl hlupák, když si myslel, že starší držitel neví, komu je jeho pobočník doopravdy věrný. Jednal daleko rychleji, než D’Rak odhadoval, ale výsledek byl stejný. Jistě, Gryf měl pod dohledem několika zrádných strážců mířit k D’Shayovi, a ne volně pobíhat městem. Aramita však věřil, že Gryfovy schopnosti spolu s jeho vlastními manipulacemi brzy nasměrují opatrovníka a jeho plazího společníka k patřičnému cíli. Brzy dojde k očistě, teď, když má starší držitel tak blízko k úspěchu. Žádní další špehové. Žádný D’Shay. Možná ani žádný Pán Smečky.</p>

<p>Usmál se. D’Shay a Gryf se brzy setkají tváří v tvář - a pak bude po všem. Pokud jde o D’Altaina... jeho osud nechá na poboč­níkovu novém pánovi.</p>

<p>„Ty tam,“ zavolal D’Rak na mladého držitele, který dohlížel na sledování Gryfa. „Jak se jmenuješ?“</p>

<p>Podřízený vzhlédl. Pořád si ještě nezvykl na to, že pracuje pří­mo pod starším držitelem, a tak několikrát polknul, než se mu vrá­til hlas. „R’Farany, pane. Třetí stupeň.“</p>

<p>„Špatně.“ D’Rak se usmál mladíkovu zmatenému zděšení. „Odteď jsi D’Farany, šestý stupeň.“</p>

<p>„Pane!“ Nově zasvěcený D’Farany měl dost rozumu a držel se zpátky, navzdory ohromnému povýšení v hodnosti i kastě, kterého se mu právě dostalo.</p>

<p>„Pracuj, a než uplyne rok, formálně tě povýším na desátý stu­peň. Mám v úmyslu udělat z tebe svého zástupce, pokud se budeš držet svého místa.“ Uctivá bázeň v D’Faranyho tváři ukazovala, že si D’Rak vybral správně. Věděl, že je ten mladík nejen schop­ný, ale i jeho oddaný následovník. Takové muže je nutné si pěsto­vat. Věkem starší držitelé už měli svou moc příliš dlouho. Žádnému z nich nemohl věřit, že ho bude následovat. Chtěl ještě poddajné­ho nástupce.</p>

<p>Otočil se, ale pak si vzpomněl ještě na jednu věc: „Pamatuj, D’Farany, že vždycky velím já. Když řeknu svým lidem, aby uděla­li, co si přeji, myslím to vážně. <emphasis>Všichni </emphasis>držitelé a stráže držitelů vy­konávají mou vůli, ať to vědí, nebo ne.“ <emphasis>Včetně těch rádoby zrádců, </emphasis>dodal v duchu.</p>

<p> <strong>XIII.</strong></p>

<p><emphasis>Slyšíš mě?</emphasis></p>

<p>Hlas posměšně šeptal po celé vědomé čás­ti jeho mysli. Rychle pohřbil všechny myšlen­ky na svoje záměry, ne ze strachu, ale proto, aby nemusel začít s nudným procesem znovu od začátku. Ne, dokud byla současná situace ještě slibná. <emphasis>Vím, že mé slyšíš. Přestaň předstírat, že spíš. </emphasis>Povzdechl si a vzal druhého na vědomí. <emphasis>Slyším tě. Proč rušíš moje myšlenky? Od poslední události ses rozhodl se mnou nemlu</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vit. Proč teď? Trápí tě něco?</emphasis></p>

<p>Spíše ucítil, než uslyšel zavrčení. Z jakéhosi důvodu ho to po­bavilo. <emphasis>Jak si říkáš teď? Ničitel, že ano? Jak kruté jméno pro tak malý rozum.</emphasis></p>

<p><emphasis>Rozum dost velký na to, aby tě chytil do pasti, zatímco sis slepě hrál se svými pokusy, </emphasis>vítězně odpověděl Ničitel.</p>

<p><emphasis>Připouštím. Taky jsem ti věnoval důvěru, kterou jsi zradil. Víš, já tuhle hru vyhraji.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pořád trváš na tom sebeklamu, že? </emphasis>Spáč si v duchu představil, jak smutně vrtí velikou hlavu, a ukázal svou představu tomu, které­mu říkali Ničitel. <emphasis>Tohle není hra. Tohle není soutěž. Ostatní to vě</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>děli a ty to taky víš.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ostatní se stáhli. Už mi zbývá jen odstranit tvé poslední, sla</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>bé pěšce.</emphasis></p>

<p><emphasis>Cítím pro tebe smutek, Ničiteli. Mýlil jsem se. Tvé nové jméno je velmi příhodné. Doufám, že tě bude těšit i tehdy, až už nebudeš mít svoje falešné představy, které by tě bavily.</emphasis></p>

<p><emphasis>Dosti</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis> </emphasis>Psychický výkřik byl tak silný, že i vězni způsobil krát­kou bolest hlavy - nebo něco, co jí odpovídalo. <emphasis>Nevím, proč jsem se namáhal s tebou mluvit.</emphasis></p>

<p><emphasis>Možná si uvědomuješ vlastni smrtelnost, </emphasis>navrhnul vězeň, ale vzápětí si uvědomil, že už se Ničitel stáhl.</p>

<p>Spáč se s povzdechem vrátil ke svému odpočinku, ale ta jed­na bdělá částečka jeho mysli mezitím pracovala na dalším kroku ke svobodě.</p>

<p>Ačkoliv konečně přišla noc, zdálo se, že Canisargos není město, které by se za tmy ztišilo. Davy se zmenšily, ale nijak význam­ně. Město osvětlovaly louče, olejové lampy a dokonce i krystaly. Vzduch byl plný křiku a hudby. Trhovci dál pod lampami prodávali své zboží. Ozbrojené hlídky zesílily, znamení, že se některé z noč­ních zábav občas vymknou z ruky.</p>

<p>Jestli tohle byl doopravdy vzorek života v sídelním městě Aramitů, nebylo divu, že se neustále snažili svou říši rozšířit I to málo, co Gryf a Morgis viděli, naznačovalo, že zajišťování potřeb Canisargosu je práce na plný úvazek.</p>

<p>„Tuhle říši nesssrazí nepřátelé,“ potichu zasyčel Morgis. „Ta ssse ssspíš vypálí sssama.“</p>

<p>„To je možné, ale pochybuji, že to bude dost brzo, aby nám to pomohlo.“</p>

<p>Ztratili se a oba to věděli. Se společným zděšením zjistili o uli­cích Canisargosu něco důležitého - ti, kdo je navrhovali, by byli mistři ve vytváření nepřekonatelných bludišť. Bylo neuvěřitelné, že se tady obyvatelé mohou pohybovat s takovou jistotou. Dokonce ani Gryf, který se pyšnil svými orientačními schopnostmi, si nedo­kázal udržet přehled, kde už byli a kam mají jít. Ulice, které mířily přímo k cíli, se náhle stáčely doleva nebo doprava, případně skoro zpátky do směru, ze kterého přišli. Cesta po střechách by byla da­leko zřetelnější, nad hlavami jim však každých pár minut přelétaly hlídky. Byl zázrak, že je ještě nechytily. Jezdci na gryfech dvakrát prolétli jen pár metrů od nich, vyděsili chodce a varovali každou pěší hlídku, na kterou narazili, před dvěma cizinci. Vlčí nájezdníci už útočili na každého, kdo jim připadal příliš podezřelý.</p>

<p>Další hlídka, tentokrát nejméně dvacet mužů, jim zablokovala jedinou cestu. Kapitán, který až příliš připomínal D’Haarena, vy­slýchal jednoho z modře zbarvených seveřanů. Mladý držitel za ve­litelem patroly bezmyšlenkovitě hladil talisman, který mu visel na hrudi. V jeho výrazu převažovala nuda. Gryf už té noci nejednou zaznamenal podobný obraz. Zdálo se, že se držitelé vůbec nesna­ží pomoci v pátrání. Bylo jich tu tolik, že bylo téměř nemožné, aby dva uprchlíci tak dlouho unikali zatčení. Lví pták měl podezření, že za tím vězí D’Rakovy rozkazy. Starší držitel chtěl, aby jeho dva bý­valí hosté zůstali ve městě a na svobodě - ale proč?</p>

<p>Chtěl, aby se dostali k D’Shayovi; to byl přijatelný důvod. Muselo za tím však být víc. D’Rak nebyl typ muže, který si sedne a bude doufat, že D’Shaye možná dostane jeden z jeho dalších ne­přátel. Ne, starší držitel byl muž, který měl rád jistotu. Gryfovi se rozčilením zježilo peří i kožich na zádech. Co když tím, že porazí D’Shaye, jenom uvolní cestu někomu stejně odpornému? Prozatím, když tihle dva bojovali proti sobě a Pán Smečky zjevně jenom če­kal na výsledek, se válečný stroj vlčích nájezdníků pohyboval po­malu. Ale až nabere směr, změní se to. Patová situace už skoro vza­la za své; Snové země prohrávaly.</p>

<p>O vzdálenějších oblastech tohoto kontinentu toho moc nevě­děl, ale troufal si hádat, že tu nebyli žádní další nepřátelé dost sil­ní na to, aby Aramitům odolali. A ti znovu napřáhnou spáry k Dra­čím říším.</p>

<p>Nakonec, po dlouhé době, kapitán skončil výslech a s výrazem člověka, který má za sebou dlouhý a únavný den, vydal hlídce roz­kaz k dalšímu přesunu. Mladý držitel se krátce ušklíbl, čímž jenom potvrdil Gryfovy úvahy. D’Rak <emphasis>měl </emphasis>něco za lubem.</p>

<p>Za Gryfem se ozval strašlivý zvuk. Prudce se otočil, připravený udeřit na něco, co mohl být jen běžec vyslaný po jejich stopě.</p>

<p>Morgisovi se nějak podařilo vypadat stydlivě. „Nemůžu s tím nic dělat. Skoro dva dny jsme nejedli a dračí žaludek je náročný, když je drak pořád v pohybu.“</p>

<p>Při zmínce o jídle začalo kručet v břiše i Gryfovi. Už to <emphasis>bylo</emphasis><emphasis> </emphasis>dost dlouho. Pokud si vzpomínal, ve Snových zemích jedl jen dva­krát a pokaždé to bylo jenom pár kousků ovoce. I když by se drak i on nejspíš dokázali obejít bez jídla ještě pár dnů, mohlo by být dobré popadnout něco k jídlu, dokud to šlo. Nedalo se odhadnout, co se bude dít, jestli - až - se dostanou k pevnosti Pána Smečky. Můžou zemřít nebo můžou uspět. Každopádně jim neuškodí, když si doplní zásoby energie; pokud ovšem najdou bezpečný způsob, jak se dostat k nějaké potravě. Gryfovi se nelíbila představa, že je chytí, protože budou přistiženi, jak kradou něco zpola shnilého ze zadní části nějaké odporné hospody.</p>

<p>Znovu si prohlédl ulice. Dav řídl a vypadalo to, že některé pod­niky zavírají. Dávalo to smysl; dokonce i hostinští museli občas spát, nemluvě o úklidu po denním provozu.</p>

<p>Jedním znepokojivým problémem bylo, že se kolem pořád po­tloukal modrý muž. Zdálo se, že ho po rozhovoru s kapitánem hlíd­ky posedl zájem o tohle místo, a lví pták uvažoval, jestli to není in­formátor nebo tak.</p>

<p>Pak se modrý muž stal druhořadým problémem, protože se v dohledu objevila důvěrně známá postava. Gryf se přilepil ke zdi a Morgis ho vzápětí následoval.</p>

<p>„Beztvářný!“ Morgis sáhl pro meč.</p>

<p>„Ne! Necháme ho být, pokud si pro nás nepřijde.“</p>

<p>„Nevěřím jim! Je mi jedno, jestli to jsou spojenci Snových zemí!“</p>

<p>„Ani já jim nevěřím, ale nemíním útočit na něco, co má volnou ruku v obou oblastech. Ať jsou nelidé kým - nebo čímkoliv, mám v úmyslu se jim vyhnout, aspoň dokud se nepostaráme o to, proč jsem sem původně přišel.“</p>

<p>Čekali, že se prázdná tvář obrátí jejich směrem, ale beztvářný se místo toho zastavil před modrým mužem a upřel pozornost na něj. Po několika vteřinách zneklidňující prohlídky se modrý muž dal před postavou v kápi na divoký útěk. Beztvářný za nim klidně hle­děl (zřejmě), dokud nezmizel z dohledu, a pak pokračoval v cestě, aniž se vůbec podíval směrem ke dvěma ukrytým pozorovatelům. „Nemůžu se zbavit pocitu, že o nás věděli,“ stísněně zabručel Morgis.</p>

<p>„Doufejme, že ne.“ Gryf nahlédl za roh. Na chvíli tu bylo prázd­no, nejspíš díky krátké přítomnosti beztvářného ducha. Naproti a kousek vpravo byla slibná krčma, nazývaná U Ničitelova stolu. Lví pták si nedokázal představit, že by tak divoký bůh jako Ničitel používal stůl - ostatně ani nůž a vidličku - ale odhadl, že podnik s takovým jménem by mohl podávat dobré jídlo.</p>

<p>Což znamenalo kvalitní odpadky.</p>

<p>Bylo to teď, nebo nikdy. „Jdeme!“</p>

<p>Přeběhli přes ulici, kapuce hluboko do čela. Každý přihlížející, který by nebyl víc než trochu opilý, by v nich poznal cizince. Měli však štěstí, ulice zůstala prázdná. Teprve až byli bezpečně na dru­hé straně, odvážili se znovu dýchat Gryf zamířil k zadnímu vchodu hostince. Hromada kuchyňských odpadků ho zklamala. Na několi­ka dobrých kusech už hodovali mrchožrouti a zbytek smrděl hnilo­bou. Po jednom závanu puchu visícího nad odpadky Gryf usoudil, že vlastně měli štěstí.</p>

<p>„Cože?“ Drak přistoupil k němu, zavětřil a znechuceně potřá­sl hlavou.</p>

<p>V hromadě odpadků se cosi pohnulo. Bylo to velké jako men­ší pes, ale postavou se to nepodobalo žádnému psovi, kterého Gryf kdy viděl. Trochu to připomínalo velkou krysu, ale se zploštělým čenichem. Žádná krysa taky neměla zuby jako tohle stvoření.</p>

<p>„Kdybychom to očistili, mohlo by být dobré k jídlu,“ tiše na­vrhnul drak.</p>

<p>Tvor pronikavě štěknul. Vedle něj se vynořil další. Gryfovi se vybavilo jméno: „Verlok.“</p>

<p>„Verlok?“</p>

<p>„Pokus nějakého hlupáka, jak zbavit město krys. Povedlo se a teď mají místo nich verloky.“</p>

<p>Zezadu z hromady smetí vylezl třetí verlok. Byl větší než prv­ní dva.</p>

<p>„Tihle verloci,“ Morgis položil ruku na jílec meče, „v jak vel­kých koloniích žijí?“</p>

<p>Stejné pronikavé štěkání se začalo rozléhat z hromad odpadků podél celé zadní uličky.</p>

<p>„Dost velkých.“ Gryf opatrně vytáhl svůj krátký meč. Drak udělal totéž. „Vycouváme odsud. Nemůžeme bojovat s verloky, je jich příliš.“</p>

<p>Morgis se s ním nehádal, ale zeptal se: „Proč vlčí nájezdníci ne­chali tuhle chamraď takhle přemnožit? Proč je nevybili? Mají tu moc.“</p>

<p>„Proč by měli? Tihle tvorové se starají o odpadky a nejspíš i o pár nešťastných duší, o kterých by Pán Smečky raději nevěděl.“</p>

<p>Tvorové, kteří k nim byli nejblíže, umlkli, ale uprchlíci slyšeli, jak se v dálce ozývají další.</p>

<p>Gryf ztuhnul: „Varují ostatní! Předávají si o nás zprávu!“ „Gryfe...“</p>

<p>Po drakově varování se Gryf pomalu otočil. Verlokové se poma­lu shromažďovali v uličkách za nimi. Rozeznal nejméně dva nebo tři tucty nezřetelných tvarů a věděl, že jich musí být víc.</p>

<p>Morgis už měl meč v ruce a zadržoval s jeho pomocí jednoho obzvlášť drzého verloka. Tvor se rozštěkal; staccato hlasitých zvu­ků k nim určitě přivede všechny vojáky z Canisargosu.</p>

<p>Gryf se rychle rozhlédl. Nesvítila tu žádná louč ani svíčka. Podle toho, jaký zájem projevovali okolní obyvatelé o to, co se děje za jejich domy, mohli být klidně mrtví. Canisargos byl zjevně mís­tem, kde si lidé hleděli svého. Mysleli si, že když něco nevidí, ne­můžou za to být hnáni k odpovědnosti. Pro jednou byl za takovou lhostejnost vděčný.</p>

<p>Což přirozeně nevyřešilo jejich otravný problém. Pomalu couvali zpátky do postranní ulice, ze které se sem před­tím dostali. Gryf si o verlocích nic dalšího nevybavoval; zdálo se, že se většina jeho vzpomínek objevuje náhle, v posledním okamži­ku, když je nutně potřebuje. Uvažoval, kdy se nějaká vzpomínka vrátí prostě o chviličku později. Nejspíš na tom nezáleželo. Pak už si s tím zřejmě nebude muset dělat starosti.</p>

<p>Oba byli velmi vděční za to, že je verlokové nesledují do po­stranní uličky. Štvalo je, hlavně Morgise, že před něčím takovým ustupují, ale oba měli dost zkušenosti na to, aby věděli, že by byli v příliš velké nevýhodě. Kdyby tam zůstali a bojovali, nic by ne­získali. Raději budou pokračovat skrze šílené bludiště jménem Canisargos v naději, že se dostanou ke svému cíli.</p>

<p>A pak...</p>

<p>Gryf by byl rád věděl, co D’Rak plánoval. Nebo D’Shay. Oba chtěli konfrontaci, ale za vlastních podmínek. D’Rak chtěl lvího ptáka použit jako návnadu, to bylo zřejmé. Přesto...</p>

<p>Ticho prázdných ulic zaplavila nová vlna hlasitého štěkotu a tentokrát v ní zněl nenávistný podtón. Gryf slyšel, jak Morgis za ním užasle zasyčel. Nemusel se ptát proč - jediné ohlédnutí mu vše prozradilo. Verlokové se je ze svých vlastních důvodů rozhodli ná­sledovat V dohledu už jich byly víc než dva tucty a zpoza rohu se vynořovali další.</p>

<p>„Budeme s nimi bojovat? Pořád mám chuť na čerstvé maso.“ Navzdory slovům bylo zjevné, že drak ve skutečností netouží utkat se s neustále rostoucí smečkou.</p>

<p>„Ne. Zmizíme.“</p>

<p>„Dobrý plán.“</p>

<p>Vyšli na hlavní ulici, která byla pořád ještě prázdná, a prohlédli si okolí. Morgis ukázal na chodník vpravo: „Tudy?“</p>

<p>„Nemáme moc na výběr.“ Ukázal doleva. Všemi možnými ces­tami přicházeli verlokové. Bylo jich tolik, že by místní obyvatelé v panice utíkali jako o život a Gryf by jim to neměl za zlé.</p>

<p>Aby nepřišli i o poslední volnou cestu, zahodili obezřetnost a rozběhli se k ulici, kterou Morgis vybral. Verlokové, kteří byli nejvíc vzadu, se bez hlesu vrhli za nimi; ti, co byli nejblíže, však kupodivu jakoby váhali.</p>

<p>Morgis běžel vpředu další ulicí. Tvorové je následovali, dost blízko na to, aby byli hrozbou, ale ne tak blízko, aby mohli zaúto­čit. Gryfovi začalo v mysli hlodat cosi nepříjemného.</p>

<p>„Před námi je další křižovatka. Kudy?“</p>

<p>„Zkus znovu doprava.“</p>

<p>Morgis vběhl za roh - a vzápětí couvl a narazil do Gryfa. Ze směru, který si vybrali, se na ně hnalo nejméně tucet verloků.</p>

<p>Z uličky vlevo přibíhali další. Neměli jinou možnost než pokra­čovat původním směrem. Jak se k hlavní skupině připojovali další a další, houf verloků rostl. Jediná dobrá věc na celé situaci byla, že se celá skupina v úzké ulici mačkala, a musela zpomalit.</p>

<p>Drak to řekl jako první. Měl zrychlený dech, spíš rozčilením než vyčerpáním, a slova z něj vyrážela trhané. „Oni - nás - někam - nahánějí.“</p>

<p>Přesně to trápilo i Gryfa. Na mrchožrouty se verlokové chovali značně promyšleně. Nechávali jim jednu jedinou cestu. Příliš velká náhoda taky byla - ve městě jako Canisargos to vlastně bylo zcela nemožné - že jim nikdo, vůbec nikdo nezkřížil cestu. Okolí moh­lo být klidně úplně vylidněné. V dálce slyšeli zvuky nočního měs­ta. I kdyby předpokládali, že všechny okolní podniky byly na noc zavřené, bylo neuvěřitelné, že by se nikde v dohledu neukázala ani jedna vojenská hlídka, když tu stále byli dva vězni na útěku.</p>

<p>„Co - můžeme - dělat?“ vydechl Morgis.</p>

<p>„Stát a bojovat - nebo se podíváme, kde nás chtějí mít.“</p>

<p>„Co volíš ty?“</p>

<p>„Nemůžeme bojovat se všemi. Doufejme, že mají jiné plány než nás prostě prohnat před večeří.“</p>

<p>„Kdybychom jen nebyli pod tím kouzlem staršího držitele...“</p>

<p>„Tak bychom teď měli nejspíš v patách celou Aramitskou říši. Tohle - uvědom si, že tohle je jejich hlavní město.“</p>

<p>Verlokové je dál mlčky pronásledovali. Svým způsobem byli horší než běžci. Stínové, vlčí postavy alespoň představovaly porazitelné protivníky. Tady by mohli párat mrchožrouty celý den a je­jich populaci by to ani neztenčilo. Oba je nejvíc unavovala marnost celé situace.</p>

<p>„Gryfe, jsme - blíž - k paláci.“</p>

<p>Opravdu byli. Zlověstně blízko. Chtěl tam vejít, ale za úplně ji­ných okolností. Chtěl mít šanci bojovat. Vběhnout tam jako bez­mocný králík nebylo v jeho stylu. Gryf byl v pokušení otočit se a zůstat na místě. Raději umřít v boji, i kdyby to měl být boj pro­ti smradlavým, odpadky se živícím verlokům. Pochyboval, že by smrt v rukách Ničitelových poskoků byla čestnější.</p>

<p>Náhle se verlokové vyhrnuli z ulice před nimi. Gryf a Morgis byli nuceni zahnout doleva - pryč <emphasis>od </emphasis>svatyně Pána Smečky.</p>

<p>„Kam...“ stačil ještě říct Morgis, když se přímo před nimi objevil portál a polknul je, dřív než stihli na jeho přítomnost zareagovat.</p>

<p>„Vítejte zpět. Omlouvám se. Musel jsem si pospíšit.“</p>

<p>Gryf vztekle vstal ze studené kamenné podlahy. Maličká brá­na je vyložila ve výšce dvou stop a nečekaná nepřítomnost pevné půdy pod nohama způsobila, že on i drak skončili natažení na zemi. Jejich nový hostitel se znovu omluvil.</p>

<p>„Byl to docela zoufalý pokus. Místo, kam vás hnali verlokové, by se vám nelíbilo. Věřte mi. Vím, jaké to tam je.“</p>

<p>Poznali ten hlas ještě dřív, než v kalném světle rozeznali postavu.</p>

<p>„Jerilon Dane!“ Morgis divoce zasyčel a sáhl pro vypůjčený meč, který při pádu ztratil. „Teplokrevný!“</p>

<p>„Zadrž!“ Aramita zvedl obě ruce do výšky, aby ukázal, že jsou prázdné. „Nemám zbraň a moc, kterou jsem použil k vytvoření por­tálu, je vyčerpaná. Mají draci tak málo cti, že by zabili neozbrojeného protivníka?“</p>

<p>Gryf, který si dobře pamatoval na zvěrstva, která dokázali spá­chat jistí draci, jako třeba vévoda Toma, se nepokusil zasáhnout - prozatím. Neměl bývalého vlčího nájezdníka nijak v lásce, ale taky zbytečně nezabíjel. Morgis se bude muset sám rozhodnout, nakolik si cení své cti i cti svého krále. Pokud si drak zvolí špatně, potom teprve lví pták zareaguje.</p>

<p>Morgis zaváhal, švihl mečem před Daneovou hrudí a zamumlal nějakou nesrozumitelnou dračí kletbu. S viditelným úsilím vsunul meč zpátky do pochvy.</p>

<p>„To je lepší. Nechci nikomu ublížit“</p>

<p>„Nechal jsi nás napospas vlčím nájezdníkům staršího držitele!“ hořce zaprotestoval vévoda.</p>

<p>„Nic takového jsem neudělal - neutekl jsem s rozmyslem. Zachránil jsem se. Čirou náhodou. Mohlo se to podařit komukoliv z nás. Stihl na mě jen zaostřit“</p>

<p>Gryf se rozhlédl kolem. Byli v zaprášené, opuštěné komnatě. Místnost ze všeho nejvíc připomínala starou přijímací síň. Její zad­ní část se z větší části ukrývala pod pláštěm tmy. Jediný viditelný východ odhaloval kamennou chodbu. Skoro to vypadalo, jako by byli zpátky v D’Rakových soukromých žalářích. „Kde jsme?“</p>

<p>„Podsvětí Canisargosu - někteří toto místo nazývají jedním ze tří prastarých božích domů.“ Z tónu hlasu bylo zřejmé, že Jerilon Dane věří tomu, co říká. Nebyla to žádná útěcha, vzhledem k tomu, jaký bůh měl tady ve městě sídlit teď.</p>

<p>„A co ten náš ‘dobrodinec’? Kdo to je a co od nás chce?“</p>

<p>„Můžete se ho na to zeptat sami,“ ozval se důvěrně známý žen­ský hlas.</p>

<p>„Troio?“ Gryfa zaskočila úleva patrná ve vlastním hlasu. Zmlkl a pro tentokrát byl šťastný, že ptačí rysy brání ostatním změřit hloubku jeho zahanbení.</p>

<p>Tvář se ji nad jeho reakcí rozjasnila. Vešla do komnaty, ve sně­dé ruce pochodeň, každičký pohyb zdánlivě vypočítaný na to, aby udělal co největší dojem. Skutečná šelma, dokázala by i obyčejnou chůzi proměnit v útočný nebo obranný manévr.</p>

<p>„Nejvyšší čas, že jste tady.“ Zblízka vypadala trochu napjatě-ji, jako by byla mnohem vyděšenější, než naznačovalo promyšleně nenucené chování. „Bude tak rád!“</p>

<p>„Tys byla celou dobu tady?“ obořil se na ni Dane.</p>

<p>„Promiň - chtěla jsem - být blízko, kdyby prošel někdo jiný než ti dva. Mohl bys potřebovat pomoc.“</p>

<p>„Tvoje péče je dojemná,“ zavrčel. „Na rozdíl od tvé důvěry.“</p>

<p>„Děti moje, musíte se tak hašteřit? V téhle záležitosti jsme všichni spojenci.“</p>

<p>Gryf zíral na vysokou královskou postavu, která vcházela do komnaty. „Lorde Petracu!“</p>

<p>„Gryfe.“ Duch lesa se těžce opíral o hůl. Mistr opatrovník vy­padal trochu přepadle, jako by v poslední době prožil velké napětí. Pokud byl tím, kdo zajistil úspěšný útěk celé čtveřice ze středu sí­delního města vlčích nájezdníků, pak bylo překvapivé, že se vůbec udrží na nohách, i když s oporou. „Omluvte mne. Zdá se, že jsem byl v poslední době trochu přetížený.“</p>

<p>Troia mu šla na pomoc, ale on ji mávnutím ruky odbyl.</p>

<p>Morgis, který se s tímhle mistrem opatrovníkem ještě nesetkal, si ho kriticky prohlížel: „To je vaše práce?“</p>

<p>„Ano, vévodo Morgisi.“</p>

<p>„Není pro vás trochu nebezpečné být tady, v pevnosti vašich ne­přátel?“</p>

<p>Jelení oči se upřely do drakových a byl to Morgis, kdo nakonec odvrátil zrak. Ano, lord Petrac byl vyčerpaný, ale v žádném pří­padě nebyl slabý. „Je tu jisté nebezpečí, ale pokud mám zachránit Snovým zemím nějakou naději, je to nutné<strong> </strong>riziko. Kromě toho jsem vás nemohl nechat napospas Aramitům.“</p>

<p>Jeho tvrzení platilo všem, ale Gryf si všimnul, že se přitom po­díval na Troiu. Vypadalo to, jako by Duch lesa mluvil jen o ní. Lví pták se instinktivně naježil, ale pak, zahanbený myšlenkami, které mu pádily hlavou, temné emoce násilím potlačil.</p>

<p>„Myslím,“ pokračoval mistr opatrovník, „že by bylo nejlepší, kdybyste Canisargos ihned opustili. D’Rak a D’Shay už vás musí hledat. Můj trik je neoklame na dlouho.“ Nevysvětlil, co to vlast­ně bylo za trik.</p>

<p>Pak všechny překvapil Morgis. Ztuhnul, ukázal na lorda Petraca a hlasitě a zřetelně prohlásil: „Je za tím víc, než jsi řekl. <emphasis>Pověz jim o svých dohodách se zplozenci Ničitele. Pověz jim o zradě, kterou jsi zosnoval se starším držitelem, D</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>Rakem.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Gryf přeskočil pohledem z draka na mistra opatrovníka. Místo nevěřícného šoku, který se zrcadlil ve tvářích Jerilona Danea i Troie, nemluvě o něm samém, byl v hrdém obličeji Ducha lesa jen smutek. Jelení muž poklepal holí o prachem pokrytou podlahu.</p>

<p>„Nevím, jak jsi na to přišel, plaze,“ zašeptal, „ale <emphasis>bojím </emphasis>se, že to bude znamenat ztrátu vás všech.“</p>

<p>Morgis se zmateně ohlédl po ostatních. Vypadalo to, že si vů­bec nevzpomíná, co právě řekl. Zatímco drak přeskakoval pohle­dem z jednoho na druhého, žádaje nějaké vysvětlení, Petrac znovu zaklepal holí o zem.</p>

<p>Ke Gryfově rostoucí hrůze se komnatou začal ozývat povědo­mý nepřetržitý šepot.</p>

<p>„Je mi to <emphasis>opravdu </emphasis>líto,“ měkce opakoval mistr opatrovník.</p>

<p> <strong>XIV.</strong></p>

<p>„Co s tebou mám dělat, D’Altaine?“</p>

<p>D’Shay natáhl ruku, popadl zrádného dr­žitele za zátylek a mrštil jím o zeď. D’Altain o ni udeřil s těžkým zaduněním, jen zbroj a talisman ho uchránily před vážným zraněním. Vzadu se dva gryfové vrhli na mříže klece a za­čali vřískat. D’Altain si přál, aby přestali křičet o zabíjení. Věděl, že není ve zrovna povzbudivé situaci. Snad ho D’Shay zachránil před D’ Rakovou pomstou, ale možná jen proto, aby ho mohl potrestat <emphasis>osobně.</emphasis></p>

<p>Vůdce vlčích nájezdníků sáhl dolů a vytáhl bezmocnou postavu na nohy. „Znovu. Co s tebou <emphasis>mám </emphasis>dělat? Žalostně jsi selhal, zničil jsi celou svou cenu tím, žes zahrál svou kartu příliš brzy, kvůli tobě jsem ztratil ostatní, které jsem nasadil do D’Rakovy vlastní stráže. Můžeš mi říct, co s tebou mám dělat?“</p>

<p>„Pane.“ D’Altainovi došly nápady. Teď žebral. „Pane, dřív jsem vám dobře sloužil. Vždycky jsem vám říkal vše. Vždycky jste si udr­žel přízeň Pána Smečky. Prosím, můj pane, vím, že jsem v tomhle úkolu selhal, ale pořád vám mohu posloužit! Nemůžu se vrátit!“</p>

<p>„Ne, to nemůžeš.“ D’Shay se usmál a pustil zrádce. Přitom si všiml, že se jeho zašedlá kůže už i loupe. Čekal déle, než bylo nut­né, v naději, že dokáže zařídit věci tak, aby během změny nezůstal bezbranný. S tím už se nedá počítat. Na chviličku zvažoval, že po­užije D’Altaina, ale s jeho podobou se nedalo moc pracovat. Příliš brzy by se vyčerpal.</p>

<p>Pořád tu byl jeho vězeň. Všechno záleželo na Gryfovi - který nebyl k nalezení!</p>

<p>„Souhlasím,“ pokračoval. Všiml si náznaku úlevy v obličeji své­ho bývalého špeha. „Nemůžeš se vrátit. Budeš muset zůstat tady.“</p>

<p>„Děkuji vám, pane!“</p>

<p>D’Shay se podíval za menšího muže, kde čekali dva z jeho ne­živých strážců. Na nevyslovený pokyn vystoupili dopředu a sevřeli paže nechápajícího držitele.</p>

<p>„Lorde D’Shayi! Co to dělají?“</p>

<p>Náhle se podíval na klece, v nichž byli dva gryfové, mazlíčci vůdce vlčích nájezdníků. Stráže podobné těm, které ho držely, teď pouštěly kruté netvory ven. Gryfové radostně skřehotali. Aramita se zoufale, ale marně zazmítal.</p>

<p>„V minulosti jsi mi sloužil dost dobře, D’Altaine, ale tvoje sou­časné selhání je nepřijatelné, takže mi posloužíš jinak - jako po­slední předkrm, který moji mazlíčci dostanou před hlavním cho­dem. Gryfem.“ D’Shay natáhl ruku a sundal muži z krku řetěz i talisman. „Tohle už nebudeš potřebovat“</p>

<p>S uspokojením a vědeckým zájmem sledoval, jak nešťastného držitele vhodili mezi dvě divoké šelmy. Všiml si, že D’Altain byl menší výzvou než předchozí vězeň. Zatímco dva gryfové pokračo­vali ve své děsivé hře, ucítil na dlani chlad. Podíval se a spatřil, že krystal už nezáří mocí držitele. Stal se z něho jen bezvýznamný ká­men. D’Shay ho pustil na zem a těžkou botou ho rozdrtil.</p>

<p>Bylo by mnohem uspokojivější, kdyby ten krystal byl sám star­ší držitel. D’Rak už nebyl jen trvalou obtíží; stala se z něho hroz­ba, která ohledně priority soupeřila s Gryfem. Otevřená vražda byla nemožná. Ničitel čekal od svých služebníků víc. Dokonce i úspěš­ná vražda by ho nejspíš snížila v pánových očích. Ne, nejprve musí soupeře ponížit před ostatními, oloupit o vážnost a následkem toho i o postavení. To skutečného pána Aramitů uspokojí.</p>

<p>A taky to zabrání možné pomstě. Věděl, že mnoho D’Rakových lidí žije tak, jako by jejich život závisel na jeho zdraví; a věděl, že v některých případech je to doslovná pravda. Což sice D’Shaye při­praví o jisté potíže, ale taky tím přijde o některé spojence, kteří by se mu mohli brzy hodit</p>

<p>Dělo se něco velkého a jemu se nelíbilo, že toho tentokrát ví tak málo. Zdálo se, že mu stále něco uniká. Ne jako dřív. Teď se opravdu bál o svůj život a bál se možného náhlého konce. Zároveň mu dělala starosti očividná skutečnost, že je jeho pán, Ničitel, v posled­ní době ke svému nejoblíbenějšímu služebníkovi chladnější. Jestli nic jiného, tak <emphasis>tohle </emphasis>bylo varovné znamení. Mohlo by to znamenat, že se D’Rak stal novým Ničitelovým fa­voritem? Při představě, že by ho jeho pán opustil, se D’Shay otřá­sl. Nechtěl dopadnout jako Pán Smečky. Bylo těžké říct, jestli je ne­bytí horší nebo ne.</p>

<p>„Byl jsem hlupák,“ zamumlal si pro sebe. Neživí strážci trpěli­vě čekali na jeho rozkazy. Gryfové uklízeli po jídle. Byli to rych­lí, nenasytní žrouti. Po D’Altainovi zůstaly jen kusy zbroje, strha­né jako slupka z ovoce.</p>

<p>„Hlupák,“ opakoval tišeji. Dovolil, aby jeho práci dělali jiní, če­muž se v minulosti většinou vyhýbal. Možná to bylo proto, jak sám selhal v Dračích říších. Pomyslel si, že možná proto začal být pří­liš závislý na druhých. Mohl důvěřovat jen jednomu člověku: sobě. Ostatní mohl přinutit k poslušnosti, ale nakonec to musela být jeho ruka, která sevřela meč. Tak si vydobyl své současné postavení, to potřeboval, aby si svou moc udržel. Když to neviděl, byl ještě vět­ší hlupák než D’Altain.</p>

<p>Díval se, jak stráže zahánějí gryfy, na chvíli nasycené, zpátky do klece, a přemýšlel, kde je asi Gryf teď. Ve hře, ve velké Ničitelově hře byli i další hráči. Nejen D’Rak a mistři opatrovníci ze Sirvak Dragothu. Věděl například, že víc než jedna strana využívá těch ob­tížných Tzee. Kdyby...</p>

<p>D’Shay se zarazil. Tzee. <emphasis>Tady </emphasis>byla možnost, kterou nepromyslel...</p>

<p>Tzee...</p>

<p>Byli silnější, než by Gryf považoval za možné.</p>

<p><emphasis>Tzee.</emphasis>..</p>

<p>Klečel na kolenou. Morgis vedle něj se snažil zůstat stát, ale nohy se mu třásly a neuplynulo ani několik vteřin, než se na zemi připojil ke lvímu ptákovi. Jerilon Dane, u něhož si byl Gryf jistý,</p>

<p>že s tím má něco společného, se však svíjel v agónii pod surovým útokem neurčité mnohočetné entity. Nedotčení zůstali jen Troia a samozřejmé lord Petrac. Duch lesa k ní tiše promlouval, jako by ji vysvětloval, proč to dělá. Gryf zakalenýma očima sledoval, jak se s ním dohaduje. Slova zanikala v trvalém, mysl ochromují-cím šepotu, takže mohl jen hádat, co vlastně říkají. Viděl, že Troia je strašlivě rozpolcená. Z jedné strany uctívala mistra opatrovní­ka jako někoho zvláštního, někoho povýšeného nad malicherný­mi city, kterým většina tvorů dovoluje ovládat své životy. Z druhé strany věděla, že to, co lord Petrac dělá, jde proti všemu, co ji uči­li v Sirvak Dragothu.</p>

<p>Gryf upadl zobákem na zem. Jerilon Dane se přestal hýbat. Morgis slabě zápasil a nejspíš vydrží o chvíli déle než sám lví pták. Naposled se podíval na Troiu. Spor byl zjevně u konce. Mistr opat­rovník ji mávnutím hole poslal - někam. Gryfa trochu utěšovalo vě­domí, že se o ni lord Petrac stará a neublíží jí.</p>

<p>Svět zčernal.</p>

<p>Kupodivu neztratil vědomí úplně. Nebo možná snil. Jestli to byl sen, byl bezvýrazný, protože plul v místě, kde nebylo nic, velmi po­dobném nicotě, jen černém jako dehet. Tělo ho neposlouchalo a on se bál, dokud si neuvědomil, že to je sen, a proto na tom ve skuteč­nosti nezáleží.</p>

<p>Náhle věděl, že už není sám.</p>

<p><emphasis>Gryfe.</emphasis></p>

<p>Pokusil se promluvit, ale žádná slova se neozvala. Přesto nějak věděl, že mu ten druhý rozumí.</p>

<p><emphasis>On </emphasis>se objevil v zářivém záblesku ohně.</p>

<p>Větší než kterýkoliv člověk, s nímž se Gryf kdy setkal. Vyšší i silnější, s postavou, která hovořila o létech těžkých bojů. Tohle byl válečník, ne jen muž ve zbrojí - ebenově černé zbroji lemova­né kožešinou. Tvář mu zakrývala plná vlčí přilba, nechávajíc k na­hlédnutí jenom oči, žhnoucí oči. V těch očích nebylo nic, co by při­pomínalo člověka.</p>

<p><emphasis>Gryfe.</emphasis></p>

<p>„Já - slyším tě.“ Zvuk vlastního hlasu lvího ptáka vyděsil.</p>

<p><emphasis>Jsem Pán Smečky.</emphasis></p>

<p>Pán Smečky. Stejně tajemný vládce jako Křišťálový drak, dračí král, který nakonec udeřil proti svému vlastnímu šílenému bratro­vi, Ledovému drakovi. Kromě toho však ti dva neměli naprosto nic společného. U Křišťálového draka cítil, že mu může důvěřovat, ale s postavou plující před ním se slovo důvěra spojit nedalo. Ne s Pá­nem Smečky. Ne s rukou, která vedla vlčí nájezdníky. <emphasis>Zábavné.</emphasis></p>

<p>Pán Smečky věděl, co si mysli. Gryf mu dovolil spatřit víc, mnohem víc.</p>

<p><emphasis>Jsem </emphasis>v <emphasis>pokušení stáhnout svoji nabídku. Poslechni mě, ztracenče.</emphasis></p>

<p>Jeho snové já se při té urážce naježilo, ale nedokázalo se po­hnout, jen se zeptat: „Jakou nabídku?“</p>

<p><emphasis>Dám ti odměnu, která ti tak dlouho unikala.</emphasis></p>

<p>„Jakou odměnu?“ Hlavou mu probíhaly možnosti.</p>

<p><emphasis>Dám ti... D</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>Shaye. </emphasis>D’Shaye! „Nejsem zrovna v situaci, kdy bych ho mohl při­jmout.“</p>

<p><emphasis>Stačí souhlasit a osvobodím tě. Vezmi si D</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>Shaye, udělej si s ním, co chceš, a vrať se za moře.</emphasis></p>

<p>„Navždy, předpokládám.“</p>

<p><emphasis>Ano.</emphasis></p>

<p>„Nebudu se obtěžovat sdělit ti svoje rozhodnutí. Znáš ho.“</p>

<p>Přišel sem pátrat po své minulosti a prozkoumat potenciál­ní hrozbu, kterou vlčí nájezdníci představovali pro Dračí říše; ob­zvlášť pro jednu jejich část, která pro něj tolik znamenala. Tady zjistil, že jeho nepřítel není mrtvý, jak předpokládal, a tím získal třetí důvod. To ale nebylo jeho hlavním cílem a on už nemohl opus­tit tenhle kontinent a nechat úkoly nesplněné, stejně jako nemo­hl nechat obyvatele Snových zemí napospas Ničitelovým temným hordám. Smyslem toho všeho nebyla D’Shayova smrt, i když Gryf klidně připouštěl, že je myšlenkou na ni občas posedlý.</p>

<p><emphasis>Ztracenče! Smrtelný hlupáku! Já - já...</emphasis></p>

<p>Obraz Pána Smečky jako by tál. Vlčí tvář zešedla, ožila a vyra­zila vpřed z rychle se rozkládající věci, která bývala nejvyšším ve­litelem Aramitů. Rozzuřená vlčí hlava se zvedala, rostla a rostla, dokud nebyly čelisti tak velké, že by dokázaly Gryfa celého spolknout. Z otevřené tlamy visel obrovský rudý jazyk a kapaly z ní věd­ra slin.</p>

<p><emphasis>Dostal jsi svoji šanci! Nemůžeš říct, že jsem ti ji nenabídl! Ale tuhle hru vyhraju já, a protože nechceš dostat rozum, rozdrtím tě jako všechny ostatní! Budeš můj, živý nebo mrtvý! Pak už nikdy ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>unikneš z pout! Hra bude moje!</emphasis></p>

<p>Šílený obraz s vytím zmizel. Psychicky vyčerpaný Gryf ztratil vědomí, ale až poté, co si jeho mysl poznamenala jednu zajímavou věc. Ne to, že pokud viděl pravdu, je Pán Smečky jen Ničitelovou nádobou, ale prostý fakt, že - soudě podle slov i tónu hlasu - se živý bůh vlčích nájezdníků bojí.</p>

<p>Bojí se ho.</p>

<p>Probudil se v měkké trávě. Ospale se podíval po Troie, a když ji ne­zahlédl, bodnul ho strach. Pak si vzpomněl na jezírko. Samozřejmě, to bylo její nejoblíbenější místo. Na rozdíl od koček, které tak při­pomínala, Troia milovala vodu. Určitě zrovna plave.</p>

<p>Gryf vstal z trávy a podíval se na krásné ranní nebe. Oblohu zdobilo pár načechraných bílých mráčků, ale jinak to bylo jako hle­dět na nádherné moře modrého hedvábí. Nevzpomínal si, že by ně­kdy viděl něco tak krásného...</p>

<p>...a taky si nevzpomínal, jak se sem dostal, aby mohl být s Troiou...</p>

<p>...což bylo jediné, na čem záleželo. Bude na něho čekat. Zívnul. Teď, když se proměnil do lidské podoby, to bylo mnohem snazší. Něco na tom bylo špatně, ale tím se dlouho netrápil. Znovu to byla Troia, kvůli komu zapomněl na všechno ostatní. Proč ne? Co potře­buje jiného kromě ní? Měli tu louku, stromy, jezírko a zajištěné jíd­lo - opravdu, co jiného?</p>

<p>Bývalý vládce se rozhodl, že mu krátké zaplavání udělá dobře. Opráší pavučiny z příliš odpočinuté mysli. Sundal si tuniku a bez­starostně ji odhodil stranou. Nikdo ji nevezme. Nikdo jiný tu <emphasis>není.</emphasis></p>

<p><emphasis>Morgis?</emphasis></p>

<p>Zatřásl hlavou. Nikdo jiný. Jenom Troia.</p>

<p>Zahlédl jezírko, lesklou, téměř dokonale kruhovou nádrž prů­zračné vody. Na jedné straně bylo pár stromů. Někdo tu postavil malé molo, které se dalo využít k potápění - kdo? Nezáleželo na tom, protože v tu chvíli se <emphasis>ona </emphasis>vynořila nad hladinu. Když se otřásla kapky létaly všude kolem. Sundala si oděv, který jí kvůli sluš­nosti vnutili v Sirvak Dragothu, a dokonalost její tváře i postavy přiměla Gryfa ptát se, jaká neuvěřitelná náhoda je svedla dohroma­dy - jak se to vlastně stalo.</p>

<p>Zbytek cesty běžel, odhazuje oděv všude kolem stezky. Skočil na molo, a když už to vypadalo, že vběhne přímo do vody, vyskočil do vzduchu. Skok nebyl dokonalý, ale splnil svůj vedlejší cíl. Voda se rozstříkla všude kolem, ale většinou přistála na Troie a znovu ji zmáčela. Prskala a hravě cákala kolem sebe.</p>

<p>Gryf se vynořil a usmíval se, stejně jako ona. Pak ale do jeho nohy narazilo něco velkého. Bylo to dlouhé a šlachovité, vůbec ne jako drobné rybky, žijící v jezírku. Znovu to ucítil a potěšení z krás­ného dne ustoupilo nepříjemnému pocitu, že je něco špatně.</p>

<p>Kolem nohy se mu ovinuly smyčky šupinatého těla, stáhly se a připravily ho o rovnováhu. Troia se nechápavě dívala, jak padá zpátky do jezírka. Jeho jedinou útěchou bylo, že se stačil zhlubo­ka nadechnout.</p>

<p>Tasil drápy a pokoušel se zjistit, co je ten tvor zač - a hlavně, kde má hlavu. Byl to nějaký had. Nemohl si vzpomenout, že by tu někdy nějakého viděl. Sekl po něm, ale voda ho zpomalila. Tvor se stihl přesunout a Gryf ho stěží škrábl špičkami drápů.</p>

<p>„Gryfe!“</p>

<p>Vzadu za ním se objevila dlouhá, ještěru podobná hlava, hadí tělo se mu ovinulo kolem předloktí a hlava se naklonila, aby ho lépe viděla.</p>

<p>„Gryfe! Přessstaň sss tím nesssmyssslem!“</p>

<p>Zvedl volnou ruku. Tentokrát chybu neudělá. Jedna tvrdá rána odřízne hadí hlavu od těla. Jedna rána.</p>

<p>„Gryfe, ty hlupáku! Podívej ssse na mě! Probuď ssse! Jájsssem Morgisss!“</p>

<p><emphasis>Morgis? </emphasis>Gryf zavrtěl hlavou. Neznal žádného Morgise - ano -ne! Polapený mezi rozporuplnými vzpomínkami nevěnoval pozornost faktu, že už by měl být utopený. Had však rychle využil jeho zmatku, aby mu to připomněl.</p>

<p>„Tohle je iluze! Iluze lorda Petraca! Byl jsssi pod vodou příliš dlouho! Copak nevidíš, že tohle je falešná ssskutečnosssť?“</p>

<p>„Falešná?“ Slyšel se, jak to říká, a pak si vzpomněl, že by to ne­mělo být možné. Zamrkal a díval se, jak svět zakmital. Od jezír­ka k zatuchlé, zaprášené, dlouho zapomenuté komnatě a zase zpět k jezírku. Komnata. Jezírko. Komnata. Vykřikl a násilím vypudil iluzi jezírka z hlavy - a s ním i iluzi Troie.</p>

<p>Zjistil, že leží na zádech a hledí na nehezkou, zpola skrytou Morgisovu tvář. Drak se na něj díval s větší účastí, než jakou by lví pták u příslušníka jeho druhu vůči cizinci považoval za možnou.</p>

<p><emphasis>Je </emphasis>z toho venku. Vysvobodil jsi ho.“</p>

<p>Gryf otáčel hlavou, dokud nespatřil druhou postavu. Jerilon Dane. Vypadal víc než jen trochu pocuchané. Oči měl propadlé a kůže neukrytá pod tenkým pláštíkem černých vlasů byla bledá.</p>

<p>„Co... se stalo? Jak dlouho jsem byl mimo?“</p>

<p>„To jsou dvě velmi dobré otázky,“ podotkl bývalý velitel vlčích nájezdníků. „Za to první můžou Tzee. Oni -to - zkrátka ať jsou Tzee čímkoliv, náš ,dobrý přítel’ lord Petrac jim dal víc moci, ale přinutil je, aby nás jen polapili, ne zabili. Pokud jde o druhou otáz­ku, nikdo z nás zatím nezná odpověď.“</p>

<p>„Déle než jeden den, pokud můžu soudit podle vousů na Aramitově tváři,“ dodal Morgis.</p>

<p>Gryf na chvíli zavřel oči, aby si ve tmě mohl lépe srovnat myš­lenky. Znovu si vybavil rozhovor s Ničitelem. <emphasis>To </emphasis>nebyl sen. Přesto zjistil, že celou tu událost odsouvá, protože se mu znovu vetřely do hlavy falešné vzpomínky na jezírko a čas strávený s Troiou.</p>

<p>„Neponořuj ssse do toho znovu!“ Šupinatá ruka ho udeřila po tváři. Instinktivně tasil drápy. Silné ruce mu sevřely zápěstí. Gryf se přinutil otevřít oči a uviděl Morgise, jak se s ním rve, dlouhé, os­tré dravčí zuby pevně sevřené.</p>

<p>„Mistr opatrovník mu musel dát něco opravdu zvláštního,“ po­znamenal Dane skoro s vědeckým zájmem.</p>

<p>„Jezírko...“Lví pták zavrtěl hlavou. <emphasis>Nikdy neexistovalo! </emphasis>řekl si. <emphasis>Byl to falešný sen!</emphasis></p>

<p>Odmítl ty vzpomínky - tentokrát natrvalo.</p>

<p>„Je mi líp. Nech mě vstát.“</p>

<p>Morgis se odsunul. Ještě přidržel Gryfa za zápěstí a pomohl mu na nohy. Bývalý panovník se rozhlédl kolem sebe. Byla to tatáž komnata, do které je přivedl Jerilon Dane. Obrátil se k Aramitovi: „Jak jsi unikl?“</p>

<p>„Nebyla to moje zásluha. To tvůj šupinatý společník se jako první vyprostil z neskutečného světa, který pro něho stvořil Duch lesa.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Lord Petrac,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>drak vyslovil jméno mistra opatrovníka tak, že znělo jako nadávka, „mému druhu nerozumí. Když si uvědomil, že nemám odpovědi na žádné z jeho otázek, pokusil se mě uklidit do nějakého idylického světa.“ Vévoda se drsně zasmál. „Nechápe, co si drak představuje jako idylický svět. Musel jsem se odtamtud do­stat, dřív než se zblázním. Věděl jsem, že bych si nikdy vědomě ne­vybral takové místo, jaké vytvořil.“</p>

<p>„Jeho výkřiky mě probudily. Mám výcvik držitelů. Trochu to­muhle druhu pastí rozumím. Jakmile jsem ji rozeznal, bylo snadné utéct. Probudil jsem se, zrovna když se ti chystal pomoct.“</p>

<p>„Ty jsi byl ve snu polapený mnohem hlouběji,“ pokračoval Morgis. „Lord Petrac si tebou asi chtěl být doopravdy jistý.“</p>

<p>Gryf souhlasně přikývl. Nechtěl vysvětlovat, co přesně mu mis­tr opatrovník připravil. Násilím potlačil rostoucí zuřivost; navzdo­ry všemu si byl jistý, že Petrac jednal z laskavosti, že si všiml ros­toucího pouta a přidal ho do svého díla proto, aby měl lvího ptáka bezpečně pod kontrolou.</p>

<p>Kvůli tomu mu však o nic víc neodpustil. Lord Petrac se musel zodpovídat z mnoha věcí, obzvlášť z toho spolčení....</p>

<p>„Morgisi.“ Drak se na něj vyčkávavě podíval. „Vzpomínáš si na <emphasis>cokoliv </emphasis>z toho, co jsi řekl, než se na nás Petrac vrhnul?“</p>

<p>„Na nic.“</p>

<p>„Už jsem se ho ptal,“ skočil jim do řeči Dane. „Na nic si nepa­matuje.“</p>

<p>„Zajímavé.“ Pověděl jim o svém setkání s Ničitelem. Dane zbledl ještě víc a začal se kradmo rozhlížet kolem, jako by čekal, že se tu jeho bývalý pán každou chvíli zhmotní v plné slávě. Morgis ovšem poslouchal s rostoucím zájmem.</p>

<p>„To, co jsssi řekl...“ odmlčel se a opravil se. „To, co jsi řekl, dává smysl, i když si nedovedu představit, proč by se měl bůh bát smrtelníka.“</p>

<p>„Bál se mě natolik, že mi nabídl D’Shaye na talíři.“</p>

<p>„Měl sis ho vzít. Nic bych neviděl raději.“</p>

<p>„Na oplátku bychom se museli vrátit do Dračích říší. Nemůžu tenhle kontinent nechat tomu krvežíznivému vlčímu lordovi a jeho hordě trénovaných hraček.“</p>

<p>„Snové země by padly,“ potvrdil Jerilon Dane. „Před dvěma lety bych na to nepřísahal, mluvilo se o tom, jen abychom uklid­nili obyvatelstvo a chránili svoje postavení. Teď<strong>, </strong>přestože moje ta­žení byla fraška,“ vlčí nájezdník vypadal zahořkleji, ale nevysvětlil proč, „Snové země pomalu ztrácejí svou realitu. Za tři, možná čtyři roky zůstanou jen ve vzpomínkách válečných vítězů.“</p>

<p>„Zapomínáš na jednu věc,“ dodal Gryf vztekle. „Na spojenectví lorda Petraca.“</p>

<p>„S Tzee?“</p>

<p>„S D’Rakem. Co myslíš, že mohl staršímu držiteli nabídnout, aby zpečetil takovou dohodu?“</p>

<p>Morgis okamžitě pochopil. „To, co by zpečetilo jeho postavení mezi ostatními. Sirvak Dragoth!“</p>

<p>„Sirvak Dragoth a ostatní mistry opatrovníky. Mám podezření, že Petracovou odměnou bude vláda nad tím, co zbude ze Snových zemí. Malý kousek vlastního panství, kde se může posadit a věřit, že jistá část území, které měl chránit, bude zachráněna díky jeho hrdinnému úsilí. Samozřejmě zapomene na všechny ty nešťastní­ky, kteří nebudou mít to štěstí a neocitnou se mezi několika vyvo­lenými k přežití.“</p>

<p>Gryf si prohlédl svoje dva druhy. Vypadali připravení udělat, co­koliv jim řekne. Přemýšlel, jestli bez své magie můžou vůbec něco dělat. Bývalý žoldnéř si povzdychl. Jakou jinou možnost mají?</p>

<p>Obrátil se na Jerilona Danea, který znal Canisargos lépe než oni: „Potřebujeme najít cestu ven z města, a rychle. Máš nějaký nápad?“</p>

<p>Výraz, který se bývalému vlčímu nájezdníkovi rozprostřel na už tak potemnělé tváři, řekl<strong> </strong>Gryfovi víc, než chtěl vědět.</p>

<p>Zavřel oči, duševně vyčerpaný: „Potom navrhuji...“</p>

<p> <strong>XV.</strong></p>

<p>Troia ochutnala poslední kousek ovoce a usmá­la se, odhalujíc ostré, bílé zuby, vhodnější k tr­hání masa kořisti než k okusováni jablka nebo lesních plodů. Přesto si ovoce, které jí přine­sl jeden z pomocníků lorda Petraca, vychutna­la tak, jak si nikdy předtím nevychutnala žádné maso. Plody, které vyrostly v blízkosti mistra opatrovníka, v sobě měly něco, ve srovnáni s čím se všechny ostat­ní chutě zdály plané a bezvýrazné. Kočičí žena to přičítala vnitřní dobrotě svého hostitele, svého učitele. Žádný jiný mistr opatrovník na ni nepůsobil tak jako Duch lesa. S lordem Petracem cítila důvě­ru, mír s divokým zvířetem v sobě a co bylo nejlepší, ochranu před hrozbami, které přesahovaly její možnosti.</p>

<p>„Jak se cítíš, kotě?“ Lord Petrac se objevil v lese, ve kterém stá­la, a vypadal neobvykle unaveně. Těžce se opíral o hůl a v očích měl vzdálený výraz. Cítila jeho zájem. Měl<strong> </strong>o ni podobnou starost, jakou má rodič o milované dítě. „Je mi dobře. Proč se ptáte?“</p>

<p>Krátce svraštil čelo a řekl: „Vždycky mám starost o zdraví svých přátel, Troio. Chtěla bys, abych byl jiný?“</p>

<p>„Vy byste nikdy nemohl být jiný.“ Vstala a chtěla odejít, ale místo toho zjistila, že jí hostitel z nějakého důvodu zastoupil cestu. „Teď jsi přišla. Přál bych si, abys mi věnovala víc času: tak má­lokdy tě vídám.“</p>

<p>Něco bylo špatně, něco... co zapomněla. Troia se pokusila vy­mluvit; měla pocit, že není správné, aby byla tady. „Haggerth mě bude hledat.“</p>

<p>„Haggerth?“ Jelení hlava ukázala překvapení - a možná i zdě­šení. Rychle se vzpamatoval: „Pochybuji, že tě bude hledat. Když jsem s ním naposledy mluvil, ani ne před hodinou, naznačil, že tě nepotřebuje a že můžeš zůstat, jak dlouho chceš. Nebo tě už má společnost unavuje?“</p>

<p>„Ne, ne, můj pane!“ Když ji vedl zpátky k místu, kde předtím seděla, připadala si bezmocná. Pohybovala se pomalu, váhavě, jako by to ani nebyla ona. Něco bylo špatně.</p>

<p><emphasis>Tzee...</emphasis></p>

<p>Zaslechla to jenom jednou a možná by si toho vůbec nevšim­la, kdyby mistr opatrovník nesevřel ruku, kterou jí držel. Zavolal jednoho z vesničanů, kteří mu sloužili, a požádal, aby jí přinesli pití. Neprotestovala, nějak věděla, že by ji stejně přesvědčil. Potom vstal a omluvil se, že se za chvilku vrátí. Nezmínil se, co přesně musí udělat.</p>

<p>Troia cítila nutkání spát. ale bojovala proti němu. I když to zkoušela, nedokázala přijmout to, co se s ní děje. Ten kratičký še­pot v ní cosi rozvířil, vzpomínky, které odporovaly přítomnos­ti. Vzpomínky, které se týkaly i lorda Petraca. Rušivé vzpomínky na... Gryfa?</p>

<p>„Gryf.“ Zašeptala jeho jméno, jako by z něj čerpala sílu. Začaly se jí vybavovat vzpomínky na zajetí a útěk a... zradu.</p>

<p>„Lord Petrac.“ Jméno, které pro ni vždycky představovalo čest a mír, v ní teď vzbuzovalo odpor. Troia si vybavila všechno, včet­ně Tzee a Morgisova nenadálého šokujícího prohlášení o dohodě mezi Duchem lesa a jedním z aramitských pánů. Nevyslovená dů­věra byla zrazena. Chtěla krev.</p>

<p>Pomalu, tiše vstala a vydala se stezkou, po které před chvílí ode­šel mistr opatrovník. Jeden z vesničanů, nesoucí nápoj, se před ni postavil s otevřenými ústy. Vytasila drápy, ale pak si uvědomila, že tihle lidé jsou nejspíš ještě nevinnější než ona. Vesničan, ještě ne úplně dospělý mladík, upustil to, co nesl, a otočil se. Chytila ho za paži, přitáhla zpátky k sobě a s omluvným výrazem, který ho ješ­tě víc zmátl, ho silné udeřila. Troia vypadala na pohled spíš pružně a jemně než silné, ale ve skutečnosti byla tak silná, že v boji zblízka často porážela soupeře dvakrát větší než ona, zkušené bojovníky.</p>

<p>Položila bezvědomého chlapce na zem a přísahala si, že jest­li přežije tenhle zmatek, vynahradí mu to. Troia zjistila, že si pře­je aby tady byl Gryf; zdálo se, že si navzdory beznadějnosti situ­ace vždycky dokáže zachovat duchapřítomnost. Přála si, aby tady byl, i z jiných důvodů, ale ty neměly nic společného se současným problémem.</p>

<p>O pár vteřin později proklínala svoji hloupost. Přinejmenším měla chlapce vyslechnout, aby zjistila, jestli ví, kde jeho pán je a co dělá. Stopování nebude příliš těžké, ale kdyby existoval snadnější způsob, ráda by ho využila. Jen hlupáci, co překypují pýchou, vy­hledávají obtížnější cesty.</p>

<p>Minuty ubíhaly a ona vážně uvažovala o tom, že se vrátí na místo svého - <emphasis>zajetí </emphasis>- a podívá se, jestli tam ještě je ten chlapec. Zapomněla na to, že v téhle oblasti je pach lorda Petraca všude. Staré pachové stopy se mísily s novými a po chvíli je skoro nebylo možné od sebe rozeznat, Nemohla se však vzdát. Ne, když bylo v sázce to­lik. Ani když byl zrádcem lord Petrac, který nejspíš její útok smete stranou, jako by smetl lístek, který mu přistál na rameni.</p>

<p>Uslyšela za sebou pohyb.</p>

<p>„Podívejme se, jakou rozkošnou malou kočku tu máme.“</p>

<p>Bez zastaveni se otočila a skočila na zdroj hlasu. Cestu ji za­stoupily dvě postavy ve zbroji a Troia se od nich ke svému zděše­ní odrazila jako kamínek a zkroucená bolestí přistála na zemi asi tři stopy od nich. Mluvčí se zasmál.</p>

<p>„Tak hloupá kočička. Jestli se chceš vyhnout polámaným kos­tem a podobným věcem, vždycky se dívej, kam skáčeš.“</p>

<p>Skrz slzy v očích s hrůzou vzhlédla k důvěrně známé černé zbroji lemované kožešinou. Vlčí nájezdníci ve Snových zemích! To není možné - pokud náhodou neopustila realitu svého světa a ne­vrátila se do jejich. Ne... toho by si přece všimla?</p>

<p>Dvě postavy, na které udeřila, ji popadly za paže. Podívala se do tváří, skrytých za vlčími přilbami, a zjistila, že za maskami není nic vidět. Začala se víc zmítat, ale stále marně. Byli silnější než lidé.</p>

<p>Třetí postava přistoupila blíž. D’Rak to nebyl, to už věděla podle hlasu. Ale jestli to nebyl starší držitel, zbýval už jen jeden vlčí jezdec, který se pohyboval tak sebejistě, s takovou energií a samozřejmostí.</p>

<p>Jednou rukou ji chytil za bradu a chladně, zdvořile řekl: „Já jsem D’Shay. Ještě jsme se nesetkali tváří v tvář, ale ty musíš být Troia, ta Gryfova samička.“</p>

<p>Troia zjistila, že je jeho úsměv horší než úsměv kteréhokoliv dravce, kterému kdy čelila. Nebylo v něm ani stopy po lidskos­ti a nic z nevinnosti skutečného zvířete. D’Shay byl tím nejhorším z obou světů, pravý Ničitelův apoštol.</p>

<p>„Kočce došla řeč?“ Úsměv pohasl. „Neměla jsi sem chodit. Jsem poněkud... posedlý věcmi a lidmi, kteří mají něco společného s Gryfem. Rád si je beru a přetvářím je podle svého nebo se jen dí­vám, jak je nepoznává - pokud je ještě vůbec někdy najde.“</p>

<p>Už nedokázala úplně skrýt hněv, který v ní bublal, přinutila se však odpovědět: „Jsi ubožák, Shaidarole! Není divu, že s tím <emphasis>mr-chožroutem </emphasis>tak dobře vycházíte!“</p>

<p>Pustil její bradu a bleskurychle ji udeřil do tváře. Z úst jí kapala krev, ale cítila zadostiučinění.</p>

<p>„Už není žádný Shaidarol! Jsem D’Shay, nejvěrnější služebník našeho pána Ničitele!“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Pusť ji.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Kočičí žena ten hlas poznala, nevěděla však, jestli má cítit úlevu nebo vztek.</p>

<p>Stezkou vzdorovitě kráčel lord Petrac, po levém boku medvěda a po pravém velkou horskou kočku. Na kratičký okamžik to vypa­dalo, že se do sebe obě skupiny pustí, ale potom D’Shay couvl, na tváři znovu ten předchozí znepokojivý úsměv, a nařídil dvěma oz­brojeným... oblekům, aby jí pomohli vstát. Jakmile bylo jasné, že se Troia udrží na nohou sama, pustili ji.</p>

<p>Duch lesa natáhl ruku: „Pojď ke mně, dítě.“</p>

<p>„Jít k tobě?“ odplivla si k němu.</p>

<p>D’Shay se dlouze a hlasitě zasmál. „Zdá se, že ztrácíš úctu a dů­věru vlastních lidí, mistře opatrovníku!“</p>

<p>Petrac vypadal spíš rozčileně než ustaraně. „Pokud nechceš jít raději tady s lordem D’Shayem, navrhuji, abys šla ke mně, Troio.“</p>

<p>S takovou možností volby se zdráhavě připojila k mistru opa­trovníkovi. Lord Petrac se na D’Shaye díval s odporem a znechu­cením. „Nikdy se jí nedotýkej. Jestli to uděláš, nezachrání tě přede mnou ani tvůj pán.“</p>

<p>Vůdce vlčích nájezdníků se tvářil, že se takové hrozby ani tro­chu nebojí, ale souhlasně přikývl.</p>

<p>Troia se podívala na bytost, kterou dřív skoro uctívala, násilím potlačila vztek a zašeptala: „Co tady dělá on?“„</p>

<p>Duch lesa zatřásl hlavou a smutně odvětil: „Zjevně je to můj nový spojenec, mládě.“</p>

<p>„Spojenec?“ Čím dál hůř.</p>

<p>Lord Petrac se při pohledu na obvinění v jejích očích zatvářil bolestně. „Udělám, co musím, abych zachránil aspoň část Snových zemí. Kdybych něco neudělal, nezůstalo by <emphasis>nic. </emphasis>Nic.“</p>

<p>„Ale vlčí nájezdníci! Jak můžete jednat se zplozenci toho šíle­ného boha?“</p>

<p>„Jednal jsem s nimi už předtím.“</p>

<p>„Od této chvíle budeš jednat se mnou, lorde Petracu.“ D’Shaye to tvrzení velmi těšilo. Mistr opatrovník přivřel oči a pak souhlasil.</p>

<p>Troia ukryla tvář na Patracově hrudi. „Nejdřív D’Rak a teď ten­hle zrádce - a Gryf je taky součástí vaší dohody? Dal jste ho tomu­hle... tomuhle...“</p>

<p>„Mlč, dítě.“ Mistr opatrovník zalétl varovným pohledem k D’-Shayovi. „Máš mé slovo, Shaidarole, pokud budeš jednat rychle a držet se stejné smlouvy, jakou jsem uzavřel s D’Rakem, i když jak víš tolik...“</p>

<p>D’Shay si pohladil bradku. „Můžete za to poděkovat Tzee. Jsou to dokonalí spojenci; víte, že udělají cokoliv, aby získali větší moc. Mít tak předvídatelného spojence je osvěžující. Původně jsem se s nimi spojil v naději, že mi pomůžou najít Gryfa a budou mýma očima sledujícíma D’Raka. Představ si mé překvapení, když jsem vzápětí zjistil, že mi výměnou za větší díl moci vysloveně touží říct o vašem jednání s mým držitelským soupeřem. Opravdu dobrý po­kus. Dobytí Sirvak Dragothu by mu zajistilo přední pozici mezi ob­líbenci Ničitele - a tím i u Pána Smečky.“</p>

<p>„Což si nemůžeš dovolit.“</p>

<p>Troia naslouchala s rostoucí špatnou předtuchou. D’Shay se rozhodně nebude držet smlouvy s lordem Petracem. Dokud bude na světě byť jen kousek Snových zemí, vlčí nájezdníci si nebudou jis­tí; nebudou si jistí, jestli z nich znovu nevyroste hrozba. Existoval jediný jistý způsob, jak se problému zbavit jednou provždy. Zbavit se Snových zemí.</p>

<p>Věděla, že to lord Petrac takhle nevidí. Přestože už porušil slib, který dal jednomu vlčímu nájezdníkovi, stále se řídil jistým zá­konem cti a plně očekával, že D’Shay dodrží svou část smlouvy. D’Shay, poslední člověk, jemuž by kočičí žena věřila.</p>

<p>„Víš, něco s ní musíme udělat“</p>

<p>Nejprve ji nedošlo, že D’Shay mluví o <emphasis>ni. </emphasis>Až když ucítila Petracovo leknutí, uvědomila si nebezpečí.</p>

<p>„Už jsem ti řekl, že jí nikdo neublíží!“</p>

<p>D’Shay se ušklíbl: „A jak ji chceš udržet z cesty? Už ukázala, že má silnou vůli. Pokud dokázala uniknout z jednoho snu, dokáže uniknout i z dalšího. Nejlepší bude dát ji Tzee. Ti ji zaměstnají.“</p>

<p>„Nic takového neudělám - a nemysli si, že mi budeš vyhro­žovat, Shaidarole! Potřebuješ, abychom ti já nebo Geas otevřeli Bránu na dost dlouhou dobu, aby jí mohla projít tvá vojska, a po­chybuji, že bys k tomu dokázal přesvědčit <emphasis>jeho</emphasis>! Potřebuješ taky nechat Bránu otevřenou, aby Ničitelova moc mohla udržovat tvo­ji poněkud křehkou osobní existenci!“ Duch lesa uviděl, jak pán vlčích nájezdníků v krátkém okamžiku paniky couvnul, a vítěz­ně se usmál. „Ano, znám tvůj stav a taky vím, kdo jsou tvoji slou­žící. Vlákno tvého bytí je v bezpečí všude kromě území Snových zemí. Jsi stále ve spojení se svým pánem. Sem jeho moc nesahá a ty se musíš spoléhat buď na otevřenou Bránu nebo na dobrou vůli Tzee. Přemýšlím, jak by se asi cítili, kdyby věděli, že jsi zneu­žil část jejich bytí k tomu, aby sis vytvořil <emphasis>věrnou </emphasis>stráž? Mám jim to říct? Mohl bych si ušetřit potíže. Pak bych se mohl vrátit k jed­nání s D’Rakem.“</p>

<p>D’Shay se náhle zasmál a mistr opatrovník i Troia, která se oto­čila a sledovala reakce vlčího nájezdníka, se při tom zvuku otřásli.</p>

<p>„Výborně, lorde Petracu! Není to přesně tak, jak si myslíš, ale jsi dost blízko! Upozorňuji jen, že by trvalo velmi dlouho, než bych zemřel, a první, kdo by trpěl, by bylo to koťátko, které držíš v ná­ruči. Ale proč by se spojenci měli hádat? Je čas činů, ne hašteření! D’Rak může kdykoliv odhalit tvoji dvojakost. Gryf je stále na svo­bodě...“</p>

<p>„Není. Mám ho.“</p>

<p>„Ty ho <emphasis>máš?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>D’Shayova tvář se rozzářila ryzí radostí. „Ale to je skvělé!“</p>

<p>„Já... předám ti ho, pokud budeš přísahat jménem svého pána, že dodržíš svou část úmluvy. Jménem Ničitele, ne Pána Smečky.“</p>

<p>„Můj pane, ne!“ Troia se pokusila vytrhnout, ale Petracovy ruce ji držely stejně pevně jako pouta v D’Rakově soukromé cele. Duch lesa jí dal ruku přes ústa a umlčel ji.</p>

<p>D’Shay si jejího výbuchu nevšímal. Zdálo se, nepochopitelně, že by chtěl svého spojence obejmout. „Můj pán i já ti oba děkujeme za ten dar! Jeho jménem rád přísahám, že dodržím dohodu! Přiveď mi Gryfa a tvé osobní panství zůstane navěky nedotčené!“</p>

<p>Lord Petrac vypadal spokojen. „Gryf je a zůstane na bezpečném místě. On a jeho dva společníci... odpočívají.“</p>

<p>„Pak tedy začněme.“</p>

<p>„Souhlasím.“ Mistr opatrovník se podíval na Troiu. Pokoušela se ho kousnout do ruky, ale on jí dál držel ústa zavřená. „Je mi líto, mládě, ale nastal čas, kdy Sirvak Dragoth padne, aby ve Snových zemích konečně zavládl mír. Budeš to muset zaspat. Odpusť.“</p>

<p>Zasyčela na protest. Lord Petrac pustil její ústa a sáhnul k če­lu. Troia sotva stihla načít nejohavnější kletbu, kterou znala, když se zrádný opatrovník dotknul středu jejího čela a ji opustilo vědo­mí. Klesla mu v náruči, takže musel upustit hůl na zem. Položil ji na stezku a vzal si hůl zpět. Pak se narovnal a podíval se D’Shayovi do očí.</p>

<p>„Dám ti dvě hodiny od chvíle, kdy odejdeš. Za dvě hodiny musí být vaše jednotky připraveny. Budu mít co dělat, abych udr­žel Bránu pod kontrolou, čekám, že se ji ostatní mistři opatrovní­ci pokusí zavřít.“</p>

<p>„Dvě hodiny jsou víc než dost. Dej mi jednu.“</p>

<p>„Jednu?“ zamrkal Petrac. „Hodinu na shromáždění vojska?“</p>

<p>Jeden z D’Shayových neživých strážců - bylo sporné, jestli se Tzee nebo cokoliv z nich vytvořeného dají opravdu označit slovem život - prošel portálem. Vlčí nájezdník potvrdil opatrovníkovu otázku. „Jednu hodinu. My jsme byli na tuto chvíli vždycky připra­veni; kde myslíš, že chtěl starší držitel D’Rak vzít svou armádu?“</p>

<p>„Nikdy nepochopím, jak může taková společnost existovat.“</p>

<p>Zatímco zbývající strážný procházel portálem Tzee, D’Shay mu věnoval poslední úsměv: „Můžu říct totéž o tvé, mistře opatrovníku.“</p>

<p>Lord Petrac se díval, jak se Tzee stáhli. Když se portál vytratil, naposled se podíval na postavu spící na stezce. Duch lesa se zamra­čil, věděl však, že teď není čas na změnu názoru. Budou ho nená­vidět, zlořečit mu, ale jen do té doby, dokud mu ti, kdo přežijí, ne­porozumí. Trvalá bolest zpola skutečného světa nazývaného Snové země mu nedávala vydechnout. Nemohl je nechat trpět a existoval jediný způsob, jak zacházet se starou, hnisající ránou. Bylo to jako prořezávat stromy v lese, aby lépe rostly. Bude tu nová země, na­vždy bezpečná před vnější realitou, jako jsou vlčí nájezdníci nebo draci, kteří vládli na západní pevnině. Snové země budou jednoho dne nádhernější než kdy dřív.</p>

<p>Tady byl den jasný a slunečný. Netušil, jak vypadá tohle úze­mí v druhé realitě. Předpokládal, že je zatuchlé a ubohé. Na tom ve skutečnosti nezáleželo. Záleželo jen na tom, připravit se na za­čátek změn. Ani ne za hodinu se začne rodit nová sláva Snových zemí. Zrodí se z popela a krve a budou z nich země silnější a svo­bodnější.</p>

<p>S uklidněnou myslí zamířil mistr opatrovník ke svému soukro­mému místu k rozjímání. Až přijde čas - a on bude přesně vědět kdy - bude připraven.</p>

<p>Něco nešlo tak, jak D’Rak chtěl.</p>

<p>Věděl to, protože Gryf a jeho společník nebyli k nalezení. Šířily se zvěsti, že byli spatřeni poblíž pevnosti Pána Smečky, zvěsti o ar­mádě odporných verloků, kterou měli v patách, dokonce zvěsti o tom, že byli sežráni - což <emphasis>bylo </emphasis>možné, pokud šlo o verloky.</p>

<p>Byla tu také potvrzená hlášení o tvorech v kápích, bez tváří, kte­ří se toulali ulicemi, jako by měli nějaký zřetelný záměr, což se ni­kdy předtím nestalo. <emphasis>Toho </emphasis>se starší držitel bál. <emphasis>Oni </emphasis>měli být neut­rální. <emphasis>Oni </emphasis>se Aramitům nikdy nijak nepostavili - nebo o tom aspoň nikdo nevěděl. Přesto...</p>

<p>Propustil D’Faranyho, aby mohl o těch věcech přemýšlet v klidu skoro neosvětleného pokoje. Jediným zdrojem světla bylo ve skutečnosti Oko Vlka. Zářilo stejnoměrně, což D’Raka těši­lo. Nedávno bylo nespolehlivé, jako by... jako by Ničitelova moc kolísala. Nikomu to neřekl, protože by tím jen oslabil svoje po­stavení. Starší držitel si všiml, že se stabilita vrátila, když zaja­li Gryfa. Toho dne zakolísalo jen jednou, ale držitele to dostateč­ně vystrašilo.</p>

<p>A přestože se zatím zdálo, že je Oko v pořádku, nemohl zjistit nic o Gryfovi, jeho dračím společníkovi ani o té ženě ze Snových zemi. Věděl, že D’Shay je mít nemůže; kdyby je měl jeho úhlavní nepřítel, veřejně by to rozhlásil. Zajetí Gryfa by pro něho znamena­lo úspěch a pro staršího držitele jistou zkázu.</p>

<p>D’Rak dovolil moci Oka, aby ho vyvedla z komnaty a nad měs­to. Bylo vzrušující stát se nedílnou součástí samotného přediva svě­ta. Skryté vzory světa se mu otevřely a pokoušely ho, aby s nimi na­vždy splynul. Už dávno se naučil takovému pokušeni odolávat, to mu však nebránilo koupat se v onom pocitu.</p>

<p>Důkladná prohlídka města znovu ukázala, že nejsou k naleze­ní. To by mělo být nemožné, alespoň pro Gryfa. D’Rak si to zajis­til pomocí malého talismanu. který měl na krku. Stejně jako strá­že byl i Gryf označený. Starší držitel by měl být schopen sledovat, kam jde a co dělá, ale nešlo to. D’Rak pochyboval, že by jeho smrt zabila i Gryfa - ne že by si chtěl tuhle teorii ověřovat. Vypadalo to, jako by na ztracence něco dohlíželo a chránilo ho před mocí. kte­rou držiteli propůjčil sám Ničitel. Něco stejně mocné jako bůh - ale to bylo absurdní! Nikdy neexistovala a nikdy nebude existovat moc schopná postavit se skutečnému vládci říše!</p>

<p>D’Rak se v úvahách vrátil ke Gryfovu původnímu zajetí. Byla tam ta žena, která zmizela, a fakt, že zdroj portálu, kterým unikla, se nedal přímo vystopovat. Trvalé sledování naznačovalo, že se to mohlo stát nejméně dvakrát, jednou zevnitř městských hradeb, ale i tyhle portály se vzpíraly průzkumu.</p>

<p>„Pane!“</p>

<p>Starší držitel vzhlédl se spravedlivým hněvem, protože tím vy­rušením ztratil kontakt s Okem. Nikdo, dokonce ani jeho nový zástupce, ho nesměl rušit během přemýšlení. Přivolal strážce a přiká­zal mu, aby k němu toho provinilce přivlekl.</p>

<p>D’Farany se bez váhání podvolil eskortě. Z celého obličeje mu sálal strach, ale nebyl to strach z nebezpečné situace, ve které se na­cházel. To D’Rakovi připadalo zvláštní. Mladý držitel určitě musel vědět, že přestoupil hranice. Možná jeho zpráva stojí za to, aby si ji poslechl, dřív než toho kluka pošle dolů do cel na pár dní... výu­ky pravidel držitelství.</p>

<p>„Mluv - a raději ať to stojí za to!“</p>

<p>„Pane!“ D’Farany se pořád ještě pokoušel popadnout dech. Chvíli utíkal, pokoušel se přinést tuhle zprávu svému pánovi tak, aby jí určitě porozuměl. Už nevěřil svým druhům. „Pane, jednotky, které mají tento měsíc pohotovost, byly povolány! Všechny! Letci na gryfech, držitelé, řadoví vojáci, správci běžců - všichni!“</p>

<p>D’Rak vstal. Třásl se hněvem a pochopením. Přesto si musel být jistý, než cokoliv udělá. „Nepovolali je na cvičení? Jaké mají roz­kazy? Kdo je vydal?“</p>

<p>Mladý Aramita pokleknul. Velice dobře věděl, že jeho život může každou chvíli skončit. „Pane, rozkazy vydal D’Shay se svo­lením Pána Smečky. On... tvrdí, že jim dá Snové země! Pane, je to možné? Mohl by...“</p>

<p>„Nech mě! Vrať se na své místo! Odměním tě za skvělou práci.“</p>

<p>D’Farany, rozzářený dalším nečekaným darem osudu, pozdravil a vyběhl ven. Dva strážci, kteří ho sem přivedli, teď čekali na dal­ší rozkazy. D’Rak se na ně jenom podíval. Otočili se a k jejich cti je třeba říci, že odešli rychlým, ale vojenským krokem.</p>

<p>Zoufalý starší držitel natáhl ruku a znovu se spojil s Okem. Protože byl příliš rozzuřený, spojení bylo nestabilní, ale doká­zal se přesvědčit, že mu jeho pobočník řekl pravdu. Aramité udr­žovali celý čas v pohotovosti velké vojsko, čistě kvůli možnosti útoku Snových zemí. Ničitel to vyžadoval. Každý měsíc byli pro pohotovost vyčleněni vojáci z různých jednotek. Vyrazili vystro­jeni do boje a zkontrolovali veškerou výbavu. Přidělili jim všech­ny součásti a oni je prověřili, a pokud byly opotřebované, vyřadili je. Zkontrolovali příděly a nahradili v nich kazící se jídlo dřív, než bylo nejedlé. Byly to první útočné jednotky. Dokonce i teď, když se muži vraceli ze všech míst, byly organizovány další. Starší dr­žitel věděl, že i teď se jeho vlastní lidé připravovali na svou práci. Někteří budou kontrolovat bezpečí města, zatímco ostatní zaútočí na Snové země. Pokud jde o staršího držitele, jeho povinností...</p>

<p>Jeho povinností bylo vlastní přežití a on to věděl! D’Shay ně­jak zajistil, aby ztratil tvář. Pak by jeho místo zaujal jiný, poddaj­nější držitel.</p>

<p>Byl jsem zrazen!</p>

<p>Může za to jeho údajný spojenec, mistr opatrovník lord Petrac. Přesto možná ještě má šanci. Ať mu D’Shay nabídl cokoliv, D’Rak může jeho nabídku vyrovnat a převýšit. Pak by opatrovník zavřel Bránu a uvěznil za ní ty, kteří už prošli. D’Shay by byl zostuzen, že padl do pasti, a pak by na scénu vkročil D’ Rak a všechno by za­chránil. Byl by z něho velký hrdina - a stálo by to jen několik set obyčejných vojáků. Těch je vždycky dost.</p>

<p>S pomocí oka vyhledal Tzee. Pořád ten hmyz potřeboval, aby se mohl spojit se Snovými zeměmi. To se však brzy změní.</p>

<p><emphasis>Tzee...</emphasis></p>

<p>Překvapilo ho, jak ochotně se ozvali. Tzee byli vždycky trochu váhaví, věděli, kdo je silnější. Navzdory moci, kterou jim poskytl, věděli, kde je jejich místo.</p>

<p><emphasis>Tzee...</emphasis></p>

<p>Oko se zachvělo a D’Rak se neubránil zamrkání. To by mělo spojení přerušit, ale nepřerušilo. Tzee kontakt nejen udrželi, ale za­čali se <emphasis>ukazovat.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tzee...</emphasis></p>

<p>V jeho komnatě! Proč stráže nereagují? Jakékoliv nepovolené vniknutí do pokojů staršího držitele bylo automatickým rozsudkem smrti, pokud on sám nerozhodl jinak.</p>

<p><emphasis>Tzee...</emphasis></p>

<p>Nad ním se zformoval mohutný, černý, mlhavý mrak hmoty i energie, který pulsoval jako tlukoucí srdce. D’Rak nad sebou cítil milión očí. Nenávistných očí. Na tuhle chvíli Tzee čekali.</p>

<p>Povolal moc Oka a v úžasu hleděl, jak zář velkého křišťálu po­hasla. Nemožné! Sáhnul ke krku pro Ničitelův zub, ale i ten byl mrtvý. Mrtvý.</p>

<p>A stráže mu stále nepřicházely na pomoc. Stály tam, jako by nic neslyšely, jako by nic neviděly. <emphasis>Tzee...</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>D’Rakovi zbývala jediná možnost...</p>

<p> <strong>XVI.</strong></p>

<p>„Když opustíme tyhle komnaty, opustíme ochranu lorda Petraca. Neodvážil se ukrýt před očima vlčích nájezdníků víc než tyto tři míst­nosti. Teď nepochybuji, že nechtěl, aby jeho spojenec,“ - při tom slově si Jerilon Dane od­plivnul - „věděl o jeho falši.“</p>

<p>Gryf měl v plánu najít jednoho z nelidí a přesvědčit je, aby jim pomohli. Věděl, že místo není pro tvo­ry bez obličejů žádnou překážkou. Beztvářní dělali, co chtěli a kdy chtěli. Měli být neutrální, ale to neznamenalo, že by nemohli zasáh­nout. Mezi všemi hádankami, které mu zkřížily cestu, patřili nelidé k těm, co ho nejvíce zneklidňovaly.</p>

<p>„Nemůžeme čekat, až jeden z nich najde nás,“ odpověděl klidně lví pták. Druhé částí Aramitovy poznámky si nevšímal. Mnohokrát to promyslel. Byla to jejich největší naděje.</p>

<p>„Proč ne? Zdá se, že mají sklon objevovat se, když je člověk po­třebuje. Měl bych to vědět; kdyby se neobjevili, běžci by mě dostali.“</p>

<p>„Nebudu se spoléhat na beztvářné,“ zasyčel Morgis. „Nemůžu to vysvětlit, ale nevěřím jim.“</p>

<p>Gryf si ho prohlédl. Morgis měl v očích stejný výraz, jaký zřej­mě měl i on sám, když se zoufale pokoušel na něco si vzpomenout. Nijak zvlášť by ho nepřekvapilo, kdyby zjistil, že nelidé zosnovali svoje vlastní spiknutí. Přesto... „Vymyslel jsi něco jiného?’</p>

<p>„Ne.“ Drakův hlas zněl hluše, poraženě. „Nic proveditelného. Mám ještě málo zkušeností ohledně pokusů o útěk z hlavních měst nepřátelských říší. Možná příště.“</p>

<p>U kohokoliv jiného by to byl pokus o humor. Pokud šlo o draka, nebyl si Gryf úplné jistý.</p>

<p>„Takže nemáme žádný opravdový důvod k váháni, že?“ Aramita neměl nejmenší důvod k nadšení. Chtěl se svému bývalému domo­vu za každou cenu vyhnout Kdyby ho zajali, čekal by ho jen dal­ší lov s běžci.</p>

<p>Dane našel zhaslou louči, kterou nesla Troia, než se dozvěděla o zradě lorda Petraca. Když ji mistr opatrovník nečekaně unesl, zů­stala pochodeň tady. Přestože tu nebyla úplná tma - z malých krys­talů, vsazených do stěny v pravidelných vzdálenostech, vyzařovalo marné světlo - poskytovala jim louč jakousi jistotu. Aramita, který potmě vůbec neviděl, byl obzvlášť šťastný, že může zkoumat síně, aniž by narážel do neviditelných věcí. Po krátké přípravě se za svi­tu pochodně vydali na pouť chodbami, které zřejmě zůstávaly ne­dotčené po celé generace. <emphasis>Zřejmě </emphasis>bylo klíčové slovo. Gryf si vzpo­mněl na chodby v pevnosti staršího držitele. „Jsi si jistý, že se tyhle síně nepoužívají?“</p>

<p>Dane přikývl: „Není to nic tak důležitého, abych to musel za­pomenout. Tyhle chodby byly postaveny v dávných dobách, kdy byl Canisargos stěží předsunutou základnou. Jak vidíte, naši před­kové byli velmi dobří stavitelé, i když nepochybuji, že tohle místo už bylo od té doby tisíckrát opravováno. Tehdy byly tyhle chodby lépe ukryty. Později byly používány jako skladiště. Mnohé z nich se stále využívají, ale mnohé taky ne.“ Tváří mu probleskl podivný úsměv. „Připadá mi zajímavé, že může být tak mocné město nato­lik lhostejné nebo neznalé ohledně celého světa, který má pod no­hama. My - <emphasis>oni </emphasis>začali být příliš samolibí. Myslí si, že se není čeho bát, že jsou nepřemožitelní.“</p>

<p>Potom trojice nějaký čas mlčela. Prověřili pár postranních cho­deb, ale všechny ústily do nějakých komnat. Usoudili, že bude nej­lepší zůstat v hlavní chodbě a doufat, že končí východem.</p>

<p>Prošli okolo další odbočky a Morgis se rozhodl rychle do ní na­hlédnout. Naklonil se a počkal, až se jeho zrak přizpůsobí.</p>

<p>„Schodiště!“ Jeho výkřik přiměl ostatní k běhu - hlavně aby ho utišili, kdyby tu náhodou nebyli sami. „Vede nahoru!“</p>

<p>Nemohli mu vyčítat vzrušení. Opravdu tam bylo schodiště, tedy jeho zbytky. Dlouhé nepoužívání si od něho vyžádalo větší daň než od zbylých částí chodby. Vypadalo jako přistavěné o dost později. Dane k němu přistoupil s pochodní a prohlížel si, jak stoupá až k...</p>

<p>Bývalý vlčí nájezdník ustoupil stranou a zaklel při bohu, které­mu už nevěřil.</p>

<p>„Co je sss tím?“ naštvaně se zeptal drak. Přešel ke schodům a podíval se nahoru. „Je zapečetěné! Je tam zeď. Už tam nejsou dveře.“</p>

<p>Drak opatrně vyšplhal po drolících se chodech a zmizel ve tmě. Za minutu se vrátil dolů. „Žádné tajné dveře, pokud nejsou ukryté mnohem lépe než všechny, na které jsem zatím narazil, včetně těch v tom držitelském doupěti. Řekl bych, že je zazdili už před lety, možná před desítkami let.“</p>

<p>„Možná, že z téhle části chodby nevede žádný východ,“ rozčile­ně dodal Aramita. „Možná se budeme muset vrátit a vydat se opač­ným směrem.“</p>

<p>Gryf nad tím uvažoval: „Zavedlo by nás to hlouběji do Canisargosu?“</p>

<p>„To netuším. Ani jednou jsem nezahlédl povrch. Jen odhadu­ji, že míříme k vnějším hradbám, protože mi náš ,zachránce’, lord Petrac, poskytl určité náznaky, že je to správná cesta. Řekl pár věcí, nic přesného, a já jsem si v té chvíli opravdu nemohl dělat staros­ti se... se... Jsem to ale zapomnětlivý hlupák! Musíme se vrátit do komnat, ze kterých jsme vyšli! Možná to nevzal s sebou!“</p>

<p>„Co nevzal?“ naléhal Morgis, ale Aramita už mířil zpět. Zatímco jejich společník zmizel v dálce, zbylí dva se ponořili do tmy.</p>

<p>„Za ním!“ Gryf doufal, že to, co Dane chce, stojí za návrat na začátek. Každým okamžikem, kdy zůstávali chycení ve městě, rost­lo nebezpečí pro Snové země. Když teď odhalili jeho tajemství, lord Petrac se nevyhne myšlence, že ho může znát i někdo <emphasis>jiný. </emphasis>Gryf na základě vlastních zkušeností věděl, že ať mistr opatrovník plánoval pro svůj domov a lid cokoliv, stane se to brzy. Až potom bude lord Petrac schopen najít klid.</p>

<p>Našli bývalého vlčího nájezdníka, jak prohledává místnost. Ne tu ve které byla trojice držena, ale menší místnost naproti. Vytahoval cosi ze zastíněného kouta a kvůli pochodni, kterou držel v jedné ruce, mu to moc nešlo. Nesnažil se s tím nic udělat, což ukazovalo jak nedočkavě chce mít věc, kterou našel.</p>

<p>V mihotavém světle Gryf rozeznal jen látku omotanou kolem čehosi velkého přibližně jako hlava - vybral si špatné přirovnání, když uvážíme, v jaké byli situaci. Muselo to být křehké, protože s tím Aramita zacházel jako s novorozenětem.</p>

<p>Podal pochodeň Gryfovi: „Podržte jí, ať to můžu líp chytit.“ „Co je to?“</p>

<p>„Tohle, lorde Gryfe, je hlava vašeho bývalého žalářníka, stvů­ry jménem R’Mok.“</p>

<p>„Nechutné,“ zasyčel Morgis. „My neztrácíme čas takovými tro­fejemi! Necháváme mrtvoly svých nepřátel jako potravu mrchožroutům nebo našim jízdním zvířatům, když mají hlad.“</p>

<p>Jerilon Dane se ušklíbl: „Což je samozřejmě mnohem civilizo­vanější. Nenechal jsem si tuhle hračku pro potěšení, i když nepopí-rám, že někteří z mých bývalých kolegů mohli mít podobné památ­ky. Nechal jsem si ji, protože jsem si myslel, že by se nám mohla hlava držitelského žalářníka hodit Kromě toho pochybuji, že víte, co je v té kukle.“</p>

<p>Bývalý voják stáhl látku, která se velmi podobala rubáši, a chladně se usmál. „Starší držitel D’Rak byl mistr v přetváření krystalů“</p>

<p>Hlava bývalého žalářníka byla jen parodií skutečné lidské hla­vy. Celá věc vypadala jako vyřezaná z jediného velkého drahoka­mu. Měla vyřezaný široký úsměv, ale přihlížející netušili, co na ní mělo být veselého. Přibližně v místě, kam patřil nos, byl hrbolek, ale po očích nebylo ani stopy. Stejně tak chyběly uši nebo aspoň díry na boku hlavy. Groteskní předmět jistým způsobem připomí­nal nelidi.</p>

<p>„Ten chlap je nejhnusnější nekromant. Nestačí mu, že křísí mrt­vé,“ zamumlal znechuceně drak, „ale musí je ještě i zohavit.“</p>

<p>Gryf si všiml značek vyřezaných na boku falešné hlavy: „Co je to?“</p>

<p>„Součást kouzla, které starší držitel použil ke stvoření těchhle odporností. To není jeho první, pánové. Je poslední a nejlepší. Ostatní žili jen pár měsíců.“ „Co s těmi tvory chtěl dělat?“</p>

<p>Dane pokrčil rameny. „Nevzpomínám si. Říkám vám to, co mi řekl lord Petrac. Věděl, že budu tu hlavu potřebovat, abych vás osvobodil. Neřekl mi, že ji tam mám nechat, a tak jsem ji vzal s se­bou. Pořád se nemůžu smířit s tím, že se někdo jako váš mistr opa­trovník spolčí s člověkem jako je D’Rak.“</p>

<p>Gryf si prohlížel hlavu. Nemohl rozeznat místo, kde by se k D’Rakově hrozné hračce dal připojit krk, ale o kouzlech zahr­nujících krystaly toho lví pták moc nevěděl. Většinu toho, co vě­děl, odvodil z mála informací, které byly známy o nejosamělej­ším z dračích králů, samozvaném Křišťálovém drakovi. Křišťálový drak měl nepopiratelnou moc. Jen s jeho pomocí byli lví pták, Cabe a Gwen Bedlamovi a Modrý drak schopni překazit vražedný plán šíleného Ledového draka, jehož moc se nejvíc podobala moci ta­jemného krále. Gryfa napadlo, co by asi mocný dračí vládce udě­lal z tohohle.</p>

<p>Konečně od té příšernosti odtrhl zrak. „Zakryj to, dokud to ne­budeme naprosto nutně potřebovat. Pokud jde o lorda Petraca, mám podezření, že by jednal i se samotným Ničitelem, kdyby mu to mělo zajistit, že jeho vlastní malé královstvíčko přežije. Jistým zvráceným způsobem se vidí jako jediná naděje celých Snových zemí. A všechno, co dělá, je zabíjí.“</p>

<p>Morgis přikývl. „Je blázen, jestli si myslí, že udrží ty, co přežijí, pod kontrolou. Nakonec objeví pravdu a to bude konec.“</p>

<p>Gryf zamrkal: „Poslouchejme se. Mluvíme, jako by už byly Snové země ztracené. Možná ještě máme čas. Lord Petrac možná ještě nezačal.“</p>

<p>„Tady to použít nemůžeme.“ Jerilon Dane se lajdácky pokusil zakrýt „tvář“ D’Rakova díla. „Zbytky maskovacího kouzla mistra opatrovníka způsobují, že tady ta věc není k ničemu. Musíme vy­jít do chodby.“</p>

<p>Tak jdeme. Už mě unavují katakomby a sklepy. Chci vidět nebe.“ Morgis šel s taseným mečem jako první, pro případ, že by se něco ukázalo. Dane zamířil za ním. Jakmile vykročili z komnaty, vykřikl překvapením. Gryf, těsně za ním, do něho málem vrazil. Když však získal zřetelný výhled, nemohl to Aramitovi vyčítat.</p>

<p>Hlava zářila tak jasně, až bylo s podivem, že Daneovi nevzplály ruce. Bývalý vlčí nájezdník přes ni rychle přetáhl kapuci, ale inten­zivní zář tím moc neztlumil. „Nikdy předtím to neudělala!“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Co </emphasis>to dělá?“ Morgis se bezděčně pokoušel chránit před svítí­cí hlavou tím, že proti ní mával špičkou meče. Pak si uvědomil, co dělá, a rychle čepel sklonil.</p>

<p>Aramita zatřásl hlavou a proklouzl kolem Gryfa zpátky do míst­nosti. Oslepující jas zeslábl na snesitelnou úroveň, ale nevyhasl úplně.</p>

<p>„Já - to - nechápu,“ vydechl.</p>

<p>„Myslím, že jsme ztratili většinu Petracovy ochrany,“ řekl Gryf ze dveří. Ukázal na hlavu zabalenou v látce. „A myslím, že to udě­lala ta věc. Podle mě to působí proti kouzlu.“ „To by ale neměla umět!“</p>

<p>„Pověz to <emphasis>jí</emphasis>! Něco tu věc změnilo. Stalo se to ve chvíli, kdy jsi ji odnesl do nechráněné oblasti. Jestli víš, jak to použít - jestli si po­řád myslíš, že tomu můžeme <emphasis>věřit </emphasis>- tak se připrav udělat to rychle! Jestli nás najdou držitelé, můžeme si být jistí, že sem každou chví­li pošlou vojáky.“</p>

<p><emphasis>To </emphasis>Aramitu probralo. Vstal a zahleděl se na zářící zahalený před­mět, který držel v rukách. „Myslím, že s tím pořád můžu pracovat. Neselhal jsem jako držitel kvůli nedostatku schopností, ale protože jsem se nedokázal spojit s vlastním talismanem. Všichni držitelé se musí spojit s talismany, které požehná starší držitel.“</p>

<p>Morgis zavrčel: „Taky dobrý způsob, jak dohlédnout na případ­né potížisty, řekl bych.“</p>

<p>„Skoro určitě ano. Dejte mi chvilku.“ Dane stáhl kapuci a zahle­děl se do hrubé tváře artefaktu. Zachvěl se. „Mám pocit, jako bych hleděl do tváře lorda D’Raka. Může to být těžší, než jsem si před­stavoval.“</p>

<p>Gryfovi se náhle zježilo peří a kožich na zádech. „Raději si po­spěš. Myslím, že nám dochází čas.“</p>

<p>Chodba se najednou naplnila ozvěnou běhu mnoha ozbrojených mužů.</p>

<p>Někdo s mladým hlasem, ještě ne úplně zkušeným ve vydává­ní rozkazů, vykřikl: „Jestli to půjde, chci je živé, ale když ne, tak <emphasis>mrtvé</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Morgis se podíval na zoufalého Jerilona Danea, do chodby, a potom na Gryfa. Pak se vévoda děsivě usmál a vycenil spoustu ostrých zubů: „Zdržím je. Jestli tu věc spustíte nebo vymyslíte zá­zrak, zavolejte mě!“</p>

<p>Vyřítil se z komnaty a řval přitom na vlčí nájezdníky odpornosti, týkající se platnosti jejich krevních linií. Dane se neubránil po­hledu na Gryfa, který pokrčil rameny a tasil meč. „Opravdu si mys­líš, že tu věc přesvědčíš?“</p>

<p>„Musím, nebo ne?“</p>

<p>Lví pták přikývl a rozběhl se za drakem.</p>

<p>Aramitští vojáci byli všude. Většina z nich vypadala jako pří­slušníci držitelovy gardy, ale byli s nimi i dva držitelé. Jeden z nich, mnohem mladší, než Gryf čekal, tu zjevně velel. Byl samozřejmě daleko od místa boje. On i jeho společník pevně svírali talismany a snažili se získat dobrý výhled na Morgise.</p>

<p>Gryf věděl, po kom musí jít.</p>

<p>Vévoda Morgis stál před třemi prvními strážci a krátkým meč si prořezával hrozivou cestu vpřed. Dva vlčí nájezdníci už byli na zemi a třetí vypadal zraněný. Chodby byly tak široké, že se v nich mohli pohybovat tři muži, aniž do sebe naráželi, což by znamena­lo konec pro jakéhokoliv nepřítele - kromě mohutného, zkušené­ho dračího válečníka. Přestože měli vlčí nájezdníci štíty, začínal je zatlačovat. Gryf se podíval na svůj krátký meč a zaklel. Nemohl se k držitelům nijak dostat a nebude trvat dlouho, než jeden nebo oba chytí Morgise do pasti. Přinejmenším ho vyruší natolik, aby se mu vojáci dostali pod kůži. Beze své moci vévoda zemře jako každý válečník. Bude z něj hrdina, ano, ale mrtvý.</p>

<p>Jeden z padlých vlčích nájezdníků ležel na zádech a Gryf zahlédl tmavou, zvlněnou dýku, jaké měli vojáci v černém v oblibě. Pospíšil si k tělu a sebral mrtvole zbraň. Rychlá prohlídka druhé mrtvoly žádný další nůž neodhalila. Bude si muset vystačit s jedním.</p>

<p>Bojiště se posunulo mnohem dál, než by bývalý žoldnéř věřil. Morgis byl sice divoký, zkušený válečník, ale bojoval s lidmi naro­zenými pro válku. Vypadalo to, skoro jako by couvali schválně.</p>

<p>Než si uvědomil, co vlastně dělají, bylo skoro pozdě. Teprve když se podíval k držitelům a uviděl jenom velitele, poznal, že je to past.</p>

<p>Minuli jednu nebo dvě chodby a dokonce i jednu postranní míst­nost Morgis, zaujatý bojem, neviděl, jak jeden z držitelů ustoupil do další komnaty po drakově pravé straně. Než Gryf pochopil, co se děje, vévoda už procházel kolem vchodu.</p>

<p>Lví pták si přehodil nůž a chytil ho za plochu čepele. Zvlněná zbraň byla divně vyvážená, ale ne tak špatně, jak se bál.</p>

<p>Když se drak, jistý si sám sebou, přesunul za vchod, držitel vy­kročil zezadu s úmyslem srazit ho mocí talismanu. Stejně jako jeho kolega, i tento držitel byl mladý, což vysvětlovalo, proč se nena­máhal zkontrolovat druhého nepřítele. Existoval dobrý důvod, proč většina zkušených veteránů nebyli hlupáci. Většina hlupáků umře­la mladých.</p>

<p>Gryf hodil a dal přednost rychlosti před přesností. Držitel ho musel na poslední chvíli zaslechnout, protože se začal otáčet. Je docela možné, že ho to zachránilo před okamžitou smr­tí, protože kdyby zůstal otočený zády, čepel by se mu zabořila do krku. Místo toho mu přejela po hrdle a odrazila se od prsního plátu. Držitel se zarazil, pustil křišťálový talisman a sáhl nahoru v zoufa­lém pokusu zastavit proud krve. Gryf si uvědomil, že i když neza­sáhl krk přímo, proťal mu krční tepnu.</p>

<p>Úspěch se proměnil v katastrofu, protože umírající držitel klesl na kolena a dřív než se k němu lví pták dostal, vrazil do Morgisovy nohy a narušil drakovu rovnováhu. Vlčí nájezdníci se kolem vévo­dy okamžitě vyrojili a několik dalších zamířilo ke Gryfovi. „Gryfe!“</p>

<p>Křik Jerilona Danea nijak nenaznačoval úspěch. Právě když bý­valého panovníka nepřátelé čirou početní převahou přitlačili ke zdi, ucítil, jak se celé podzemí zatřáslo. Z místa, kde zoufale pracoval bezmocný Aramita, vybuchlo zářivé světlo.</p>

<p>Gryf cítil, jak ho zalévá síla, a okamžitě pochopil, co to znamená. Jediná potíž byla v tom, že takhle přišpendlený ke zdi toho moc dělat nemohl.</p>

<p>K peklu se připojil zuřivý řev a komnata se skoro v mžiku napl­nila rychle se zvětšujícím drakem.</p>

<p>Už příliš dlouho byl Morgis postrkovaný okolnostmi z jedné si­tuace do druhé bez své moci a hlavně bez své vrozené schopnosti proměňovat se z lidské do své rodné podoby a zpět. Přestože dával přednost zručnosti humanoidní postavy, ztráta možnosti proměňo­vat se z jedné podoby do druhé pro něj byla podobně nesnesitelná, jako když ptákovi přistřihnou křídla, takže nemůže létat.</p>

<p>A jako pták, který si uvědomí, že mu letky dorostly zpět, i Mor­gis okamžitě věděl, že se mu jeho moc vrátila.</p>

<p>Aramité rychle zapomněli na Gryfa a pokoušeli se poradit si s větším drakem, než jakého kdy v životě viděli. Ať Dane vypustil cokoliv, trhalo to celou síť kouzel, kterou držitelé nad Canisargosem utkali. Morgis udeřil hlavou do stropu a strop to vzdal. Těžké ka­meny, včetně velkých kusů klenby, se sesypaly a několik vlčích nájezdníků rozdrtily. Ti, kteří zůstali v pasti na stejné straně jako Gryf, se hloupě pokusili dostat kolem rostoucího draka. Buď skon­čili rozdrcení o zdi nebo je odhodily mohutné tlapy, takže přistáli polámaní na hromadách. Jeden bláznivý hlupák udeřil na draka me­čem, nejspíš z čirého zoufalství. Po držiteli, na kterého Morgis pů­vodně spadl, zůstala jen skvrna na podlaze.</p>

<p>Velké nebezpečí oné chvíle bylo v tom, že by drak mohl ve své zuřivosti omylem zabít i Gryfa. Až dosud se lví pták úspěšně vyhý­bal hroutícímu se sklepem, ale teď začaly padat i kusy budovy nad nimi. Zoufale klopýtal k zářivému světlu.</p>

<p>Chvíli trvalo, než se jeho oči trochu přizpůsobily, ale stačilo to, aby viděl, co se v komnatě rozpoutalo. Jerilon Dane stál uprostřed a svíral falešnou hlavu tak, že to vypadalo, jako by se pokoušel ab­sorbovat všechnu energii, která z ní sálala. Zdálo se, že si nevšiml hroutících se zdí a stropu, když však Gryf udělal krok směrem k ně­mu, Aramita vzhlédl.</p>

<p>Jejich pohledy se střetly. Oči, do kterých lví pták hleděl, <emphasis>neby</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ly </emphasis>oči Jerilona Danea.</p>

<p>Pár palců od bývalého vlčího nájezdníka dopadl velký kus stropní klenby. Chtěl něco říct, ale rozmyslel si to. Pak se začal hroutit zbytek stropu a Gryf byl nucen couvnout do chodby. Neviděl, jest­li Dane přežil. Vzápětí vchod do místnosti zmizel. „GRYFE!“</p>

<p>Hlas mu zaduněl nad hlavou. Z budovy, která stávala na povr­chu, zůstaly jen zdi a kusy stropu. Morgis udělal, co mohl, aby jeho společníka řítící se dům nerozdrtil. O Aramitech, kteří na ně zaúto­čili, se to říct nedalo. Možná jich pár uniklo, jestli druhý držitel do­kázal včas otevřít portál.</p>

<p>Teď však na to nebyl čas. V tuto chvíli už celé město vědělo, že uprostřed něho sedí dospělý drak, a Gryf nepochyboval, že vlčí nájezdníci mají prostředky, jak si poradit i s takovým nebezpečím. Hlavně držitelé představovali hrozbu.</p>

<p>Mohutná ještěří hlava se zhoupla směrem k němu. Morgis vy­křikl: „Dane! Je mrtvý?“ „Asi ano! Komnata...“</p>

<p>Drak ho přerušil: „Nemáme čas hledat ho! Vylez mi na hlavu!“ Bylo to poprvé, kdy Gryf viděl svého společníka v téhle podobě, a musel říct, že Morgis je nejvelkolepější a nejohromnější drak, ja­kého kdy viděl, kromě samotných dračích králů. Jestli tohle všech­no přežijí, mohl by se jednoho dne stát jedním z nich. Rozhodně na to byl dost velký. Drak by ho snadno dokázal celého spolknout. Jestli se někdy nějaký spojenec ocitl v podobné situaci...</p>

<p>„Až budeme venku z tohohle domu, sklouzni dolů na krk. Tam budeš bezpečnější.“</p>

<p>Morgis se začal škrábat z díry, která zůstala po chodbě a po ně­kolika místnostech. Lidé křičeli a kleli a Gryf se cítil provinile za všechny ty škody a ztráty na životech, které museli utrpět. Věděl, že stejně jako ostatní lidé, ani všichni Aramité nejsou zlí. Přemýšlel, jestli i Morgis cítí nějakou vinu. Draci se na podobné záležitosti dí­vali pragmatičtěji; v jeho očích byla zkáza nejspíš nutná, aby on sám mohl přežít. Morgis si však na rozdíl od vévody Tomy v krve-prolitích neliboval.</p>

<p>Gryf se chytil pevněji. Jestli dokáže přežít dnešní den, potrvá dlouho, než úplně zapomene na to, co se tady stalo.</p>

<p>„Kde jsou? Kde jsou jejich legie?“ Drak, konečně ve své přirozené podobě, byl dychtivý dokázat svou sílu. Na druhé straně Gryf netoužil po ničem jiném než co nejrychleji zmizet.</p>

<p>„Jejich legie tu budou dost brzy,“ zakřičel na draka, ačkoliv ho v duchů taky překvapila nepřítomnost připravených jednotek. Bylo tu pár osamělých vojáků, kteří se pokoušeli vnést do chaosu pořá­dek, a jedna hlídka s osamělým držitelem, který vypadal, že by byl raději někde jinde, ale nic velkého a organizovaného. Gryf si však byl jistý, že to tak dlouho nezůstane. Canisargos by nikdy nezůstal zcela nechráněný, dokonce ani během velkého tažení, a jelikož prá­vě teď žádné velké tažení neprobíhá....</p>

<p>Ale probíhá. To bylo jediné vysvětlení. Přišli pozdě.</p>

<p>Naklonil se, aby ho Morgis určitě slyšel. Drak už byl skoro ven­ku, obrovité tělo drtilo a ničilo domy kolem. Většina lidí dávno utekla a dokonce i vojáci začali ustupovat. Gryf znovu zahlédl dr­žitele. Aramita zíral na svůj talisman, který zjevně nepracoval tak, jak by měl. Takže ještě pořád měli trochu času.</p>

<p>„Morgisi! Zapomeň na město!“</p>

<p>„Ne! Chci D’Raka! Chci toho D’Shaye! Chci, aby tohle město poznalo dračí sílu!“</p>

<p>Bylo to těžší, než Gryf čekal. Morgis propadal bojovému šílen­ství. Všechna příkoří, která se mu stala od jejich příjezdu na pobře­ží tohoto kontinentu, se vynořovala na hladinu.</p>

<p>„Morgisi! Oni útočí na Snové země! Proto tu ještě nejsou!“ Svá podezření týkající se D’Rakovy hračky nechal stranou. Ať to bylo cokoliv a ať to udělalo cokoliv, doufal, že je to navždy pohřbené pod troskami, nejlépe rozbité na tisíc malých kousků. Dříve nebo později se držitelé, kteří zůstali během invaze ve městě, vzpamatu­jí a pak všichni půjdou po nich dvou.</p>

<p>„Nejsou tady?“</p>

<p>„Ne! Pospěš si! Jestli vyrazíme hned, možná najdeme cestu do reality Snových zemí a zastavíme lorda Petraca!“</p>

<p>„Lord Petrac!“</p>

<p>Gryf ucítil náhlou změnu cílů. Morgis chtěl mistra opatrovníka stejně silně, jako chtěl D’Raka, a možná i víc.</p>

<p>„Sjeď dolů, Gryfe! Poletíme!“</p>

<p>Právě včas. Lví pták náhle ucítil jakousi přítomnost a věděl, že to můžou být jen držitelé, pokoušející se znovu získat vládu nad si­tuací. Znovuzískání vlády znamenalo zbavit se hlavního problému, draka, kterého měli mezi sebou.</p>

<p>Sklouzl dolů ke kořeni drakova krku přesně ve chvíli, kdy se mohutná, kožnatá křídla rozepjala a zničila další kus města vlčích nájezdníků - Gryf si přál, aby škody alespoň zasáhly i pevnost dr­žitelů nebo tvrz Pána Smečky.</p>

<p>„Pevně se drž!“ vykřikl Morgis skoro radostně. Už dlouho ne­letěl.</p>

<p>Obrovité, namodralé monstrum se udivující rychlostí vzneslo do vzduchu. Gryf se držel jako přilepený. Vzpomněl si, že dračí schop­nost letu je částečně záležitostí magie, a proto dokáží nabírat výšku i rychlost tak strašlivým tempem.</p>

<p>Když byli dost vysoko, Morgis se srovnal. Gryf se odvážil po­hlédnout dolů a užasl, když i z téhle výšky viděl, že se město všemi směry zdánlivě táhne do nekonečna. Nebyli blízko vnější hradby! Měl podezření, že se spíš pohybovali směrem od ní. „Gryfe! Na východě cítím něco velkého!“ „To musí být to, co hledáme. Jednotky musí ještě pořád prochá­zet. Máme šanci!“ Zdálo se nemožné, že by ho drak mohl v tom vě­tru slyšet, ale Morgis přikývl.</p>

<p>„Jak se dostaneme do Snových zemí?“ „Nevím!“</p>

<p>Veliký netvor udělal <emphasis>hmmm. </emphasis>„No, přinejmenším, když se ne­dostaneme dovnitř, nedostane se tam ani spousta těch zatracených Ničitelových psů!“ Morgis otočil krkem a ukázal široký, zubatý úsměv. „Dohlédneme na to, že ano?“</p>

<p>Zatímco se drak znovu soustředil na let, Gryf, držící se ze všech sil, si přál, aby dokázal sdílet sebejistotu svého společníka. Pochyboval, že věci budou tak snadné.</p>

<p>Konec konců, nikdy předtím snadné nebyly.</p>

<p> <strong>XVII.</strong></p>

<p>D’Farany selhal, a co hůř, jednal bez souhla­su staršího držitele D’Raka. A teď, když byl kus města v troskách a drak i ten, kterému ří­kali Gryf, na svobodě a mimo dosah moci drži­telů, se musel postavit svému pánu a vysvětlit mu to. D’Rak ho nepovolal, ale mladý držitel věděl, že si čekáním nijak nepomůže. Jeho je­dinou nadějí bylo jít a vysvětlit celý příběh co nejdřív, než se o tom starší držitel doslechne odjinud. Snad by se z toho mohl dostat rela­tivně lehce, kdyby se mu podařilo pána přesvědčit, že se je pokou­šel zajmout, aby ukázal svou cenu.</p>

<p>Jestli ho nepřesvědčí, velmi pravděpodobně se připojí ke své­mu předchůdci. Krystaly ukázaly, že D’Altain dostal svou zrádcovskou odměnu přímo od D’Shaye. Proč jen se to muselo stát ve stejné chvíli jako invaze, přemítal. D’Rak kvůli tomu bude v nejod­pornější náladě.</p>

<p>Starší držitel seděl v polotmě a Oko Vlka se tiše vznášelo vpravo vedle jeho křesla. Velký křišťál byl zlověstně zakalený. D’Farany o něm slyšel celé legendy a ty ho vždycky popisovaly alespoň jako svítící. Při těch několika málo příležitostech, kdy ho viděl, Oko osvětlovalo místnost tak silně jako tucet vidoucích krys­talů a několik pochodní. Pokazilo se ještě <emphasis>něco jiného? </emphasis>„Pane?“</p>

<p>Postava se nehýbala. Hlavu měla pokleslou, opřenou o ruku, která seji pokoušela alespoň částečně podržet. Mladší držitel zapo­mněl na vlastní nesnáze. Náhle se lekl, že by D’Rak mohl být ne­mocný nebo hůř, že možná umírá.</p>

<p>„Pane?“</p>

<p>Postava se pohnula. D’Farany úlevně, hluboce vydechl. Lord D’Rak jen odpočíval.</p>

<p>„Kdo -je - to?“ Hlas zněl nezřetelně, jako by byl starší držitel opilý. Nemožné.</p>

<p>„Pane, jsem D’Farany. Obávám se, že mám špatné zprávy ohledně toho Gryfa.“</p>

<p>„Gryf?“ Starší držitel vzhlédl. Většinu obličeje měl ukrytou ve stínu. D’Farany pohlédl do tmy, kde musel mít D’Rak oči, ale jen krátce. Ve tváři druhého muže bylo něco zneklidňujícího. Měl po­cit, že jeho oči prohlédnou všechno, včetně toho, co oči obvykle nevidí.</p>

<p>Starší držitel se na něj díval s rostoucí netrpělivostí, a tak D’Farany začal líčit svůj příběh. D’Rak se během celého vyprá­vění ani nepohnul, jako by mu záleželo jen na vstřebání informa­cí. Nadřízený neprojevoval žádné známky hněvu, a tak se D’Farany postupně uvolnil a jeho historka byla přesnější. Když skončil, zů­stal mlčky stát a čekal na pokyny staršího držitele - a možná i na svůj rozsudek smrti.</p>

<p>„Gryf. Míří do Snových zemí.“ D’Rakův hlas zněl chraplavě. Mladý držitel souhlasně přikývl. To dávalo smysl. Kam jinam by cizinec šel? Říkalo se, že kdysi býval jedním z oněch tvorů, kteří tu nepolapitelnou oblast hlídali. „Tentokrát ne.“ „Pane?“</p>

<p>„Nic.“ Starší držitel byl tak nehybný, že by to mohla být socha. „D’Shay vchází do Snových zemí.“</p>

<p>„Jak říkáte, můj pane.“ D’Farany se cítil velice nepříjemně. Možná byl lord D’Rak přece jenom nemocný.</p>

<p>Jedna ruka se zvedla a prst namířil na pobočníka: „Poslechneš mě. Rozumíš?“</p>

<p>„Vaše... vaše vůle je i má.“</p>

<p>„Ano. My... já chci mít D’Shaye z cesty. Gryfa z cesty. Mistry opatrovníky z cesty. Brána musí být uzavřena.“</p>

<p>Druhým Aramitou projel šok: „Ale... bez Brány nemůžeme za­útočit na Snové země!“</p>

<p>„Špatně.“ Hlas postavy zahalené ve stínech poprvé zazněl opravdu přesvědčeně. Opřela se. „Moc k ovládnutí Brány je teď tady,“ D’Rak si poklepal na hlavu. „Nepotřebujeme ostatní.“ „Já... jsem ohromen, můj pane! Jak jste to dokázal?’</p>

<p>„Bylo potřeba jen změnit myšlení.“ Hlas staršího držitele se vra­cel k normálu. D’Farany se přestával bát.</p>

<p>„V útočných jednotkách jsou držitelé. Věrní držitelé.“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Výborně. Já - ano, já chci, aby našli D’Shayova spojence. Mistra opatrovníka zvaného lord Petrac. Má jelení hlavu.“</p>

<p>„U Ničitelova zubu! Jelení hlavu?“</p>

<p>„Zabijí ho, a kdyby se jim to nepodařilo, obrátí ho proti D’Shayovi. Má slabost. Lásku k nedůležitým.“</p>

<p>D’Farany pochopil. Několik správně využitých rukojmí způsobí, že bude mistr opatrovník buď neopatrný nebo rozzuřený a odříz­ne vojáky ve Snových zemích od pomoci z vnějšku. „Ti, kteří uváz­nou ve Snových zemích, padnou.“</p>

<p>„Možná, ale pokud čas dovolí, přijdu je zachránit. Běž. Hned. Pokyny jsou jednoduché. Brzy se k tobě připojím.“</p>

<p>„Pane.“ Mladý držitel se uklonil a se zcela opačnou náladou, než s jakou vešel, odešel organizovat zradu. Vůbec ho nenapadlo, že načrtnutý plán má spoustu slabin. Jako držitel byl zvyklý, že se o podobné záležitosti starali nadřízení. Pokud D’Rak nic víc neřekl, pak nebylo dál nad čím uvažovat.</p>

<p>Zastíněná postava staršího držitele vstala z křesla. Prohlédl si své ruce, jako by je viděl poprvé. Pravačkou přesunul Oko před sebe, le­vou pak vyvolal moc zamčenou uvnitř. Několik gest mu přineslo ob­raz mohutných Ničitelových vojsk, pomalu procházejících Branou. Díky lordu Petracovi byla Brána nejméně desetkrát větší než obvyk­le, ale přesto nemohlo současně projít dost mužů. Alespoň pokud šlo o D’Shaye. Zrádný bývalý opatrovník určitě prošel jako jeden z prvních. Tohle měl být jeho triumf a jediný způsob, jak to zajistit, bylo vést vojsko osobně. Tím lépe. Až se brána zavře, bude to pro něho začátek konce. Pokud nezemře rukama držitelů, zabije ho pro­stá skutečnost, že nebude schopen uniknout z jediného místa, kde ho moc jeho pána neudrží příliš dlouho naživu.</p>

<p>Sirvak Dragoth padne s pomocí držitelů. Zůstane jenom Gryf. Ale tentokrát byli připraveni - lépe, než čekali. A až bude Gryf mrt­vý, Ničitel je odmění ještě větší mocí. Všichni žijí pro moc.</p>

<p>„Ne, existuje jenom ‘já’.“ Na tváři staršího držitele se objevil úsměv, bezděčná reakce, kterou neznal. Nevšímal si ho. „Později bu­deme zase ,my’. Až budou všichni mrtví a zůstaneme jenom my.“</p>

<p>Tzee...</p>

<p>Draci létají rychleji než kterýkoliv jiný tvor, kromě portálů a dé­monů. Přestože se nejdřív zdálo, že se Canisargos táhne do neko­nečna, ani ne za půl hodiny se ocitli na dohled východní hradbě. Skutečnost, že to Morgisovi trvalo tak dlouho, opravdu hodně vy­povídala o velikosti nejmocnějšího města Aramitů. Přestože se drak jednou nebo dvakrát zmínil o možnosti nechat za sebou brázdu zká­zy, letěl bez zastavení směrem k místu, odkud vyzařovala moc, kte­rou oba ucítili dávno předtím, než s jistotou věděli, co to je. „Brána Snových zemí! Je větší!“</p>

<p>Gryf se podíval směrem, který mu ukázal drak. Brána se do­opravdy zvětšila. Byla skoro tak vysoká jako Morgis v dračí po­době a veřeje, v nichž právě visely veliké dveře, byly dost široké, aby se jimi drak dokázal dostat. Po stranách Brány se rojily velké, tmavé stíny, v nichž Gryf rozeznal strážce, teď velké jako poníky. Přemýšlel, proč na vetřelce nezaútočí.</p>

<p>Vzduchem se rozlehlo drsné skřehotání. Gryf si prohlédl oblohu a spatřil několik letících tvorů, kteří se pohybovali směrem k nim. „Jezdci na gryfech!“</p>

<p>Napočítal jich víc než tucet a troufal si odhadnout, že jich bylo nejméně dvakrát tolik. Když se jezdci přiblížili, Morgis vychrlil proud kouřících plamenů.</p>

<p>Jezdci na gryfech se přesně rozdělili a proud ohně prolétl ne­škodně mezi nově vytvořenými dvěma řadami. Ty se dále rozdělily na čtyři jednotky a potom na osm malých čet.</p>

<p>„Komáři! Chtějí mě potrápit jako komáři,“ zasmál se Morgis. Gryfovi připadala situace mnohem vážnější.</p>

<p>„Morgisi! Jsou nebezpečnější, než si myslíš! Nenech je...“</p>

<p>„Neboj se! Hned je smetu stranou!“ Tři se dostali na dosah jeho pařátů. Sekl po nich ostrými drápy, čekaje, že aspoň dva dostane. Jezdci však svá zvířata dobře zvláda­li, a než dračí spáry dosáhly tam, kde byl před chvílí jejich cíl, byli už jezdci níž a výš.</p>

<p>Náhle Morgis vykřikl a bolestně sebou škubnul, takže se Gryf málem neudržel. „Sekli mě!“</p>

<p>Gryf se otočil. Několik jezdců využilo drakovy nepozomosti a udeřilo na jeho nechráněný bok. Morgis okamžitě zahnul, ale na ocasu, dolní části zad a nejspíš i na břiše teď měl několik dlou­hých, krvavých šrámů. Opravdoví gryfové měli drápy ostřejší než většina ostatních tvorů a zobáky tak silné, že dokázaly rozštípnout všechno kromě nejpevnějších kovových tyčí.</p>

<p>Jak se Morgis otáčel, jednoho z dravců náhodou plně zasáhlo kožnaté křídlo. Oba, jezdec i zvíře, schlíple klesli k zemi. Ostatní jezdci se stáhli. Několik se jich snažilo oblétnout draka kruhem zleva doprava. Další letěli zprava doleva. Pokoušeli se Morgise odříznout.</p>

<p>„Kdyby se zastavili... Co jsou to za válečníci? Měli by bojo­vat slušněji!“</p>

<p>„Jestli to bude takhle pokračovat, tak <emphasis>vyhraji, </emphasis>Morgisi! Už teď pořádně krvácíš!“</p>

<p>„Jeden povedený útok! Nebyl jsem připravený!“ Přesto však zněl drak trošičku nejistě.</p>

<p>Jakýsi jezdec vyrazil zezadu. Gryf zaslechl máchnutí křídel a jen tak tak uhnul, aby ho zvířecí spáry nestrhly z draka. Sevřel le­vou ruku v pěst a z nespolehlivých linií sil, které křižovaly oblohu, vytvořil kopí čiré energie. Naštěstí to trvalo jen dvě vteřiny, protože teď se k drakovi blížilo několik jezdců a promyšleně se pokoušeli Gryfa dostat. Nemusel se ptát proč. Očividně věděli, kdo je, a D’Shay i starší držitel bezpochyby vydali rozkazy, aby ho pokud mož­no zajali, nebo případně, jestli to bude nutné, zabili.</p>

<p>Ti, kdo Gryfa znali blíže, věděli, že vidí stejně dobře jako sku­tečný orel. Důkazem jeho mimořádného zraku bylo, jak rychle do­kázal najít svůj cíl. Jako teď.</p>

<p>V dosahu byli tři jezdci, ale jen jeden byl v pozici, která Gryfovi umožnila využít plnou sílu paže. Nezaváhal. Zamířil spíš na zvíře než na jezdce a hodil.</p>

<p>Přímý zásah. Kopí prolétlo zvířetem tak dokonale, že mu trvalo několik vteřin, než pochopilo, ž<emphasis>e je </emphasis>mrtvé. Potom se mu zamlžily oči, tlapy ochably a křídla domávala. Gryf se zamračeným zadostiučině­ním sledoval, jak padá dolů jako kámen, s jezdcem křičícím vzteky i strachem. Lvímu ptákovi se ulevilo; přemýšlel, jestli zabití jednoho z gryfů nebude jako zabití části sebe samého. Nebylo. Navzdory fy­zické podobě necítil s těmihle netvory žádnou příbuznost.</p>

<p>Morgis dál rozčileně řval. Jezdci na gryfech znovu a znovu na­létávali, těsně mimo dosah obrovských dračích spárů. Dvakrát seje pokusil sežehnout z oblohy, byli však příliš rychlí a drobní. Přesto drak trpěl, jako člověk, na kterého útočí roj hmyzu, a bylo jasné, která strana nakonec padne. Museli se odsud dostat. „Brána! Zkus se dostat k Bráně! To je jediná cesta!“ Nejprve to vypadalo, že Morgis odmítne, že mu zuřivost zatem­nila rozum, ale nakonec souhlasně sklonil hlavu. To, co udělal po­tom, Gryfa naprosto zaskočilo. Děkoval komukoliv, kdo řídil jeho osud, že se těsně předtím znovu chytil draka za krk oběma rukama, protože Morgis prostě přestal letět.</p>

<p>Drak je velký, těžký tvor. Když velký, těžký tvor přestane letět, může se stát jediná věc. Spadne jako kámen.</p>

<p>Jezdci na gryfech jen překvapeně hleděli. Nejeden si myslel, že se jejich protivník příliš vyčerpal a řítí se vstříc záhubě, a přesně to Morgis chtěl. O kousek se propadl, právě tak, aby se dostal z bez­prostředního dosahu útočníků, a pak rozepjal křídla a vší silou jimi mávnul. Nastoupila jeho vrozená magie, která mu pomáhala létat, a pád, který by byl pro jiného tvora sebevražedný, se skoro vzápě­tí znovu proměnil v let.</p>

<p>Lví pták se přinutil podívat se dolů. „Jestli chceme skrz Bránu, musíme mnohem, mnohem niž!“</p>

<p>„Až v poslední chvíli!“ vykřikl Morgis. „Nechci, aby mě drži­telé srazili k zemi. Mám dost jejich čarodějnictví! Určitě není jiný způsob, jak se dostat do Snových zemí?“</p>

<p>„Jenom Brána a zjevně i beztvářní. Tzee to vždycky částečně uměli, ale ty můžeme vyloučit.“ „Já bych tentokrát vyloučil i ty démony bez obličejů!“</p>

<p>„Tak nám zbývá jediná možnost. Brána!“</p>

<p>Morgis rozhodně přikývl: „Tak tedy Brána!“</p>

<p>Za sebou slyšeli zuřivé výkřiky. Jezdci na gryfech se ještě ne­vzdali. V závodu na dlouhou trať by jim drak snadno uletěl. Teď však byl Morgis unavený nekonečnými potyčkami a musel zpoma­lit, aby se trefil do Brány. Čím déle mu potrvá, než se k ní dosta­ne, tím má menší šanci na úspěch, obzvlášť když musel prolétnout středem nepřátelské invaze. A co hůř, ohromnou Bránou bude v té chvíli doslova proudit vojsko.</p>

<p>Záložní jednotky dole už se taky chystaly na blížícího se obra. Gryf v duchu zaklel. Mezi vojáky bude dost držitelů. Pochyboval, že by Morgis i plně při síle dokázal odolat jejich spojené moci. Lví pták věděl, že on sám je naprosto bez šance.</p>

<p><emphasis>Můžeš ovládat bránu sám, </emphasis>navrhl sebejistý, panovačný hlas.</p>

<p>„Cos říkal?“ zařval Morgis.</p>

<p><emphasis>Ty, Gryfe, máš moc ovládat bránu. Můžeš ji vyrvat ze sevřeni toho, který si říká lord Petrac.</emphasis></p>

<p>Děsivě se to podobalo Gryfovu setkání s Ničitelem, ale v hlase zněl klid, který šílenému bohu chyběl.</p>

<p><emphasis>On není bůh. Ani já nejsem. Ty bys to měl vědět.</emphasis></p>

<p>Byla to pravda. Věděl to - teď.</p>

<p><emphasis>Čas se krátí. Šílený pes mě najde. Můžeš ovládat bránu, sta</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>rý. Jenom jsi na to zapomněl, jako jsi zapomněl na tolik věci. Kéž bych ti mohl všechny vzpomínky vrátit - ale to musíš udě</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lat ty sám.</emphasis></p>

<p><emphasis>Jak? Jak ovládnu Bránu? </emphasis>ptal se mlčky Gryf. Příliš mu to při­pomnělo krátký kontakt s Bouřným a Křišťálovým drakem. Oba ho hledali, aby ho mohli tajně použít proti děsivému Ledovému drako­vi. Bouřný selhal. Křišťálový uspěl.</p>

<p><emphasis>Můžeš...</emphasis></p>

<p>Hlas byl pryč, kontakt náhle skončil. Ať to byl kdokoliv. Ničitel ho zjevně našel rychleji, než onen tvor čekal.</p>

<p><emphasis>Musím se tě na něco zeptat, starý. </emphasis>Tentokrát to nebyla slova z vnějšku. Gryf si spíše vybavil jinou vzpomínku, mnohem starší než ty předtím. Starý?</p>

<p>Ovládnout Bránu. Už předtím to bez uvažování udělal, ne­jednou. Proto ji viděl, když s Morgisem mířili do Luperionu. Nevědomě ji vyvolal. Ne, ne vyvolání. To byl Petracův způsob. Spíš jako ten němý mistr opatrovník, ten, kterému říkali Geas. Ten Bránu vlastně nevyvolával, spíše ji prosil o pomoc, protože to bylo důležité. Bylo to důležité.</p>

<p>„Gryfe!“ Morgisův syčivý výkřik ho vytrhl ze zasnění. „Brána! Kolísá! Mrchožrouti od ní utíkají!“</p>

<p>„Já vím!“ Prosba o pomoc. O šanci skoncovat s tímhle šílen­stvím, s Ničitelovým šílenstvím. S D’Shayovým šílenstvím. Se ší­lenstvím lorda Petraca Zrádného.</p>

<p>A náhle drak i jezdec letěli k obrovské Bráně visící volně ve vzduchu. Kolem mohutného kamenného oblouku se plazili veli­cí černí hadi se vševidoucíma očima. Velikánské dřevěné dveře se rozlétly přesně ve chvíli, kdy už se zdálo, že do nich Morgis narazí. I když na ně temní strážci Brány syčeli, znělo to, jako když pozná­vají spojence, ne nepřítele.</p>

<p>Než vlétli do Brány, Gryf se podíval dolů. Doufal, že rozezná, co se tam děje, ale nestihl to. Jen krátce zahlédl východní okraj Canisargosu a nesčetné černé postavy, motající se zmateně kolem -a vzápětí hleděl na svažité úbočí hory, na kterém se náhle jiné čer­né postavy v panice zastavovaly, když si uvědomily, že nedostanou žádné posily. Křik gryfů, kteří je pronásledovali, na okamžik zesílil a pak se dveře Brány zavřely. Ani jeden netvor neprošel.</p>

<p>Obráncům Sirvak Dragouni bezpochyby přinesl přílet dospělého draka vítanou úlevu. Gryf si z výšky prohlížel linii útoku. To, co vi­děl, ho šokovalo. Nejen spousta vlčích nájezdníků, ale i ohromný po­čet obránců. Museli to být obyvatelé Snových zemí. Bylo úžasné vi­dět jich takové množství. Protože si nedokázal vzpomenout na dobu, kdy tu žil, posuzoval je podle toho, co viděl. Během své poslední ná­vštěvy začal o Snových zemích přemýšlet jako o divočině v jiném světě, osídlené jen hrstkou malých společenství, kde jedinou skuteč­nou obranu představovala pevnost mistrů ochránců. Teď viděl, že se domýšlel příliš. Gryf přemýšlel, jestli se stejně spletí i D’Shay.</p>

<p>Drak se náhle zastavil v letu a stejně jako během bitvy s jezd­ci na gryfech se tuny masa začaly řítit k zemi. Gryf mu málem spadl z krku.</p>

<p>„Gryfe! Nemůžu...“</p>

<p>Někdo by mohl říct, že drak naštěstí slétl níž k zemi, než ztratil kontrolu. Někdo by mohl tvrdit, že to zmenšilo náraz a nejspíš jim oběma zachránilo život. Pokud šlo o Gryfa, dotyční by vůbec nevě­děli, o čem mluví.</p>

<p>Náraz otřásl lvímu ptákovi každičkým svalem i kostí. V jednom okamžiku si doopravdy myslel, že mu lebka i vnitřní orgány vyra­zily ven z potlučeného těla. Měkký, znecitlivující dotek bezvědomí mu nabízel úlevu od bolesti. Přinutil se tu nabídku odmítnout, pro­tože věděl, kdo číhá kolem nich.</p>

<p>Zjistil, že leží několik metrů od obrovitého, nehybného těla své­ho společníka. Přinutil ruce k práci a zjistil, že pravá je zlomená. Stěží se mu podařilo potlačit výkřik. Nešlo jenom o prsty, i když tři z nich jen bezvládně visely. Zápěstí měl přinejmenším roztříštěné. Bývalý žoldnéř se opřel o levou paži; sice to bolelo, ale věděl, že ho aspoň udrží. I tak bylo pořád příliš těžké zvednout se do sedu. Stát teď bylo nemožné.</p>

<p>Morgis představoval mnohem, mnohem větší problém.</p>

<p>Zdálo se, že vlčí nájezdníky zatím víc než dva nově příchozí zajímá Sirvak Dragoth. Drak ležel a nehýbal se, a to jim stačilo. Určitě si mysleli, že je to práce držitelů, ale Gryf o tom pochyboval. Ne, držitelé měli v tu chvíli plné ruce práce s podporou svých dru­hů. Pokud tady nezasáhl nějaký starší držitel, jehož moc by se dala srovnat s D’Rakovou, nebo jestli se nespojilo několik slabších drži­telů, musel to být někdo jiný. D’Shay nebo...</p>

<p>„Trápilo mě, že jsem vám musel ublížit, ale nedali jste mi na vy­branou.“</p>

<p>Lord Petrac, Duch lesa (v tu chvíli bylo sporné, jestli je na tom titulu ještě aspoň kousek pravdy), náhle stál nad ním, jako by se zhmotnil uprostřed vzduchu. Sevřel hůl oběma rukama a držel dol­ní konec jen asi stopu nad zraněným Gryfem.</p>

<p>„Trápilo mě to, ale to je cena, kterou musím zaplatit, aby se as­poň několika mým dětem vedlo dobře.“</p>

<p>Tvrdý konec hole prudce dopadl na Gryfovu poraněnou ruku. Jestli zápěstí předtím náhodou nebylo zlomené, teď už bezpo­chyby bylo. Gryf potlačil výkřik agónie, aby zrádnému mistru opa­trovníkovi neposkytl žádné zadostiučinění.</p>

<p>Na hrudi se mu usadila kožená bota a shodila ho na záda. Podíval se do lživě důstojné tváře, do „nevinných“ jeleních očí a zjistil, že jeho útočník opravdu nenávidí to, co dělá. Výraz zne­chucení nad sebou samým, který spatřil v očích lorda Petraca, ho překvapil, ale ještě víc ho překvapil druhý úder hole. Tentokrát si mistr opatrovník vybral levé rameno. Gryfem projela ostrá bolest a pak přišlo úplné otupení.</p>

<p>„Brána je znovu má. Připouštím, že jsi mě zaskočil. Ale ted’ už chápu, kdo jsi. Dává to smysl. Všechno. Qualard, Shaidarol, nelidé - všechno to dává smysl. Kdyby jen nebylo pozdě.“</p>

<p>„Pozdě? Na co?“ zachroptěl Gryf. Za pár minut by možná do­kázal vstát a aspoň trošku se bránit, ale teď ne, teď se nemohl ani soustředit Kouzla byla mimo jeho dosah už od chvíle, kdy je lord Petrac chytil na obloze do pasti.</p>

<p>„Na tom nezáleží.“ Mistr opatrovník přivřel oči a zahleděl se na špici hole. Osekaný konec se začal kroutit a růst. Zužoval se a pro­tahoval, dokud Gryf zarudlýma očima nehleděl na velice ostrý hrot. Nenamáhal se s dotazem, co s ním chce Duch lesa udělat.</p>

<p>Lord Petrac zvedl hůl výš. Gryf se pokusil odkutálet stranou, zjistil však, že je připoutaný k zemi. Přestože teď lord Petrac ovlá­dal Bránu, měl ještě moc nazbyt.</p>

<p>„Chápej, Gryfe, dělám to pro své děti; tak aspoň některé z nich přežijí.“</p>

<p>Bývalý panovník se nedokázal ovládnout. Podíval se na svého vraha s naprostým znechucením: „A budou chtít žít, až se dozvě­dí pravdu?“</p>

<p>Lord Petrac vyjekl. Hůl mu vypadla z rukou a zarachotila vedle Gryfa, zatímco se mistr opatrovník zoufale pokoušel zastavit řeku krve, která mu proudila zezadu z krku. Tedy z toho, co z něj zůsta­lo. Němě otevřel a zavřel ústa a tmavé, kulaté oči hleděly, ale ne­viděly.</p>

<p>Duch lesa zavrávoral. Jeho kouzlo přestalo po smrti působit, takže se Gryf stačil odkutálet stranou, dřív než mrtvé tělo těžce do­padlo na zem.</p>

<p>Gryf, oslepený bolestí a stříkající krví, si protřel oči. Blízko místa, kde předtím stál mistr opatrovník, uslyšel vzlyk. Věděl, kdo to je, ještě dřív než se mu vrátil zrak.</p>

<p>Troia klečela na kolenou, pravou ruku pokrytou krví tvora, kte­rý jí byl učitelem a skoro i otcem. Toho tvora, kterého se nakonec přinutila zabít, nejen aby zachránila Snové země, ale i někoho, kdo jí byl ještě dražší. I její žal zanikl uprostřed bitevní vřavy, slyšel ho jen Gryf.</p>

<p> <strong>XVIII.</strong></p>

<p>D’Shay stál na vrcholku hory a sledoval, jak nesčetné  množství  vojáků  v  ebenově  čer­né zbroji útočí na pevnost mistrů opatrovní­ků. Přítomnost řadových vojáků byla vlastně lstí. Skutečný, vražednější útok se odehrával za ním, kde v boji vůlí proti obyvatelům Sirvak Dragothu spojilo své síly víc než osmdesát dr­žitelů. Byli to ti nejlepší, které mu jeho postavení mohlo koupit. Držitelé, kteří věřili, že jejich věrnost odmění spíše on než D’Rak. <emphasis>Dnes, </emphasis>pomyslel <emphasis>si, se zbavím všech nepřátel a... všeho strachu. </emphasis>A potom Brána zmizela a na jihu, nad hlavními silami útoč­ných vojsk, se objevil drak. D’Shay vykřikl, ale pak si uvědomil, že to není ten drak, <strong>jak </strong>si myslel, ale jenom dračí společník nená­viděného Gryfa. Usmál se a jen se díval, jak drak náhle bezmocně padá z oblohy. Mistr opatrovník se očividně rychle vzpamatoval. Nevidě], kde ohromný netvor dopadl na zem, ale věděl, že se zřítil dost prudce, aby ho to vyřadilo z boje - možná natrvalo.</p>

<p>Až potom mu došlo, jak je jeho situace nejistá. D’Shay se oto­čil a rychle přešel ke stanu, který mu jeho výtvory postavily. Dva z ozbrojených tvorů stáli na stráži u vchodu. Mechanicky mu za­salutovali. D’Shay si jich nevšímal a nahlédl dovnitř. Při pohle­du na spoutaného vězně se mu ulevilo. Znamenalo to, že má stále jistý nouzový plán. Pořád zbývalo nebezpečí, že bude odříznut od Ničitelovy vůle, ale už nehrozilo tak bezprostředně. Přesto... „Lorde D’Shayi!“</p>

<p>Poodešel od stanu a s neskrývaným opovržením se podíval na postavu, která supěla k němu nahoru. Nějaký bezvýznamný pobočník důstojníků řídících útok přímo na bojišti. Nechápali, že pokud jde o něho, můžou klidně všichni padnout. Záleželo jen na práci jeho ochočených držitelů. Vojsko pouze odvádělo pozornost obrán­ců od skutečné hrozby.</p>

<p>„Co je?“</p>

<p>„Velitel Smečky D’Hayn a Vůdce Smečky D’Issial žádají infor­mace o dočasném přeru...“</p>

<p>i D’Shay zvedl ruku, aby ho zastavil. Krátce se podíval směrem k Bráně, která byla zpátky na svém místě a vypadala stejně pevně jako předtím. „Pověz svým velitelům, že se mají soustředit na útok na pevnost a ne na Bránu...“</p>

<p>Náhle zmlknul a jen ohromeně hleděl. Pobočník se otočil a vy­valil oči, takže vypadal jako žába.</p>

<p>Brána byla znovu pryč. D’Shay nějak věděl, že tentokrát nadob­ro. <emphasis>Co ten opatrovnický hlupák udělal? </emphasis>Zradil ho? D’Shay zavřel oči. Ne, lord Petrac vlčí nájezdníky nezradil. Lord Petrac už nežil. To teď dokázal zjistit, ale...</p>

<p>Otevřel oči a proklel bezmocného pobočníka jen proto, že zrov­na stál před ním. <emphasis>Zase Gryf!</emphasis></p>

<p>Země zaduněla, zřejmě nějaký zoufalý pokus obránců, a D’Shay musel znovu získat rovnováhu. Jen roky paranoie ho přiměly otočit se tak rychle, že přistihl dva držitele, jak zaměřují moc svých talis-manů na <emphasis>něj. </emphasis>Nevěřícně hleděl; tohle byli <emphasis>jeho </emphasis>držitelé, jejich věr­nost si koupil příslibem bohatství a osvobození z D’Rakovy moci. Sliby zjevně občas nestačily. Stěží stihnul odrazit jejich kouzlo.</p>

<p>„Zabijte je!“ vykřikl do prostoru. Pobočník tasil meč, ale vzá­pětí vykřikl a svraštil se ve vyschlý lusk. Vrahové obrátili kouz­lo proti pobočníkovi, ale to je zabilo. Vrhli se na ně D’Shayovi ne­živí služebníci a proti něčemu, co ve skutečnosti nemělo tělo, byl tento druh kouzel k ničemu. Jeden z držitelů v mžiku zemřel, stráž­cův úder mu rozdrtil přilbu i hlavu a udělal z nich jednu nepopsa­telnou směs. Druhý vrah nebyl tak hloupý, otočil se a dal se na útěk. Stráže ho začaly pronásledovat. Ostatní držitelé, pohlcení vlastní prací v hlavním boji, si ničeho nevšimli.</p>

<p>D’Shay ztratil cit v pravé ruce. Rychle ji zvedl. Byla šedá a svraštělá, skoro k ničemu. Nejdřív si myslel, že ho nějak zasáhlo kouzlo těch dvou vrahů, ale pak si uvědomil, že je to mnohem horší. I krátký pobyt v téhle říši byl pro něj příliš; umírá a během několika hodin umře, pokud nepoužije svého vězně, svoje posled­ní útočiště. Tady v prokletých Snových zemích to bude těžší, byl si však jistý, že na to má dost silnou vůli. Pokud ne, byl by mrt­vý, a to nemohl D’Shay připustit Rozhodně nemohl umřít a nevzít Gryfa s sebou.</p>

<p>Otočil se zpátky ke stanu. Jádrem všeho je čas. Bude to zname­nat daleko rychlejší vyčerpání, než by chtěl, ale mezitím se najde jiný vhodný „dobrovolník“. Teď záleželo jen na pokračování života.</p>

<p>Jenže vězeň, D’Shayův život, byl pryč. Zatímco dva vrazi upouta­li pozornost velitele vlčích nájezdníků, vězeň byl unesen, i s pouty.</p>

<p>D’Shay začínal propadat panice.</p>

<p><emphasis>Jsem </emphasis>v <emphasis>terminálním stádiu, </emphasis>zuřil. <emphasis>Mám v hlavě mlhu! Tohle se nikdy nemělo stát!</emphasis></p>

<p>Musel odsud okamžitě pryč. Na Sirvak Dragothu už nezáleže­lo. Na Ničiteli už nezáleželo. Dokonce ani na Gryfovi už nezáleže­lo - prozatím.</p>

<p><emphasis>Tzee...</emphasis></p>

<p>D’Shay odešel od stanu. Tzee? Jistě!</p>

<p>„Potřebuji vás! Objevte se!“</p>

<p><emphasis>Tzee... čas umřít... čas umřít...</emphasis></p>

<p>Tzee tu ještě nebyli, ale jejich krutý šepot mu dál zněl ozvěnou v mysli čas umřít? Vědí?</p>

<p><emphasis>Tzee... čas umřít... užij si...</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Cože?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>D’Shay zvedl pěsti do vzduchu a marně jimi hrozil směrem k neviditelné přítomnosti Tzee. „Objevte se, nebo se po­starám, abyste...“</p>

<p><emphasis>Tzee... čas umřít... </emphasis>Po posledních slovech následoval tichý, ší­lený smích nesčetných entit.</p>

<p>D’Shay si uvědomil, že Tzee odcházejí. Byl čím dál zoufalejší. „Vraťte se! Můžu vám nabídnout víc moci“„</p>

<p>Než odešli, dolehla k jeho uším poslední slabá odpověď.</p>

<p><emphasis>Tzee... ne dost...</emphasis></p>

<p>Tehdy pochopil. To Tzee mu ukradli vězně. Tzee, kteří dostáva­li moc od lorda Petraca, D’Raka i od něho samotného. Tzee, o kterých se nikdo ani nenamáhal uvažovat, trumf, který se nakonec do­stal do hry.</p>

<p>D’Shay zalétl pohledem ke zmrzačené ruce. Jestli si Tzee myslí, že skončil, jsou to hlupáci Ještě neskončil. Dokud Gryf žije, tak ne.</p>

<p>„Pane!“</p>

<p>Otočil se a jako první ho napadlo zabít toho muže, protože to byl držitel Tento však poslušně poklekl a řekl: „Jejich obrana slábne. Ještě pár minut a Sirvak Dragoth se <emphasis>otevře </emphasis>předsunutým silám.“</p>

<p>D’Shay schoval ruku před držitelovým pohledem. „Chci mít mi­stry opatrovníky u nohou, do půl hodiny. Živé. Jestli některý z nich zemře, zabiji všechny muže v jednotce, která by za to byla odpo­vědná - včetně držitelů.“</p>

<p>„Rozumím, pane.“</p>

<p>Jakmile muž odešel, vrátili se D’Shayovi služebníci. Z rukavic jim kapala krev. Došli k němu, zastavili se a čekali na nové rozka­zy. Velitel vlčích nájezdníků cítil, jak se mu vrací síla. Pokud zů­stane blízko nich, proces rozkladu se zpomalí. Několik hodin na­víc, vzácných hodin. Těch několik hodin navíc bylo všechno, co potřeboval. Už dříve hleděl smrti do tváře a vysmál se jí, okla­mal ji.</p>

<p>Udělá to znovu.</p>

<p>„Promiň,“ řekla Troia, když mu podávala vodu. „Víc nemůžu.“</p>

<p>„Pomůže to.“ Gryf držel pohár ve zdravé ruce a nutil se igno­rovat jehly bolesti, které ho bodaly do ramene. Druhé rameno bylo v pořádku, ale vzhledem ke zlomenému zápěstí mu stejně neby­lo k ničemu. Troia mu ruku ovázala látkou z košile. Nic víc udě­lat nemohla. Dokud se Gryfovi nevrátí síla, nebude se moci vylé­čit. Naštěstí byl aspoň schopný jít, běh však nepřicházel v úvahu. S pomocí kočičí ženy se přesunul na bezpečnější místo. Lvímu ptá­kovi se příčila představa, že tam Morgise nechává, bohužel však ne­existoval způsob, jak by s sebou mohl odtáhnout tolik tun bezvědo­mých kostí a svalů. Alespoň že sem nepřišli Arami té. Předpokládali že je drak mrtvý, a opravdu mu smrt hrozila. Morgis byl bezpochyby těžce zraněný; Gryf měl štěstí, že obrovité tělo zmírnilo jeho vlastní dopad.</p>

<p>„Pořád nechápu, proč mě musel zabíjet osobně. Bylo to zbyteč­né riziko.“</p>

<p>Troia se pokusila skrýt žal, který pořád cítila. Nepodařilo se jí to úplně, lví pták však předstíral, že si ničeho nevšiml. „Znala jsem - myslela jsem si, že ho znám. Myslím, že tvá smrt pro něho byla něco hrozného, něco, co považoval za nutné, ale přesto to nemohl nechat na nikom jiném. Musel to být on. Osobně. Myslím, že chtěl, aby vina padla jen na něho.“ „Kdybys nepřišla včas...“</p>

<p>Nezraněnou rukou se jemně dotknul její paže. S provinilým vý­razem na tváři ji odtáhla: „Když jsi k sobě volal Bránu, vyrušilo ho to ze soustředění a kouzlo, které mě drželo ve spánku, zesláblo. Ne úplně, ale dost na to, abych s ním mohla bojovat Já - sledovala jsem ho. Byla jsem tam, když ti zlomil ruku. A ani potom jsem ne­mohla uvěřit, že by zašel ještě dál. Myslela jsem, že tě uvězní a já tě pak pustím. Až když zvednul tu hůl a já viděla, co udělal s hro­tem, až tehdy jsem si uvědomila, co se z něj stalo.“ Zakryla si obli­čej. „Odpusť! Mohl tě zabít!“</p>

<p>Gryf jí odtáhl ruce, jednu po druhé. „Nakonec jsi mi zachránila život Na tom záleží. Chápu, jak se cítíš.“</p>

<p>„Nikdy na to nezapomenu.“ Dokázala najít úsměv, i když je­nom prchavý.</p>

<p>Usoudil, že je čas změnit téma. „Musíme se dostat do Sirvak Dragothu,“ řekl. „Je to životně důležité.“</p>

<p>„Zrovna na pevnost útočí. Nejsem zraněná, můžu bojovat. Ty bys měl zůstat tady.“ Oči, zarudlé pláčem, byly plné zájmu. Troia opravdu chtěla napravit co málem dopustila. „Přivedu pomoc.“ „Jestli půjdeš sama, vlčí nájezdníci tě zabijí.“ „Mám trochu magie - většinou mi pomáhá v boji. Víš, že jako opatrovnice mám určité schopnosti. Pár vojáků jenom povzbudí mou chuť k jídlu.“ Troia se usmála a vycenila tesáky.</p>

<p>Gryf neměl chuť něco předstírat. „Spousta vojáků a taky pár dr­žitelů. Myslíš, že můžeš dostat držitele?“ „Neustoupím.“</p>

<p>„To není totéž.“ Potřásl hlavou a pokusil se vstát. „Musím něco udělat s Morgisem. Nemůžu ho tady nechat. I teď se mu může něco stát. Nikdy předtím jsem druha v boji neopustil a nemám v úmyslu to udělat teď.“ Gryf se pokoušel nemyslet na Jerilona Danea. Dane nebyl tak úplně druh v boji a bylo skoro jisté, že umřel, ale pořád tu zůstávaly malé pochyby.</p>

<p>Podívala se na něj s výrazem obvykle vyhrazeným pro šílence. „Stěží dokážeš jít. Co si myslíš, že můžeš dělat? Musím jít sama. Proklouznu kolem nich, dostanu se do pevnosti. Haggerth...“</p>

<p>„Má plné ruce práce!“ Gryf se příliš opřel o ruku a celým tělem mu projela bolest. „Kdybych se jen dokázal soustředit! Možná bych k nám mohl přivést Bránu. Kde je teď?“</p>

<p>Troia pokrčila rameny. Zvuky bitvy v dálce získaly nový pod­tón. Poodešla od Gryfa, aby se podívala, co se děje. Děsila se toho, že když nahlédne přes vršek, uvidí Sirvak Dragoth v troskách a vl­čí nájezdníky, jak šplhají po jeho zbytcích a hodují na něm jako mrchožrouti na mrtvém jelenovi.</p>

<p>Kočičí žena uviděla, že Sirvak Dragoth ještě nepadl, bylo však zřejmé, že už dlouho nevydrží. Přestože Aramité, odříznutí od do­mova, uvázli v jiné realitě, bojovali se stejnou posedlou odhodla­ností jako dřív. Ve Snových zemích nebyl jiný organizovaný odpor. Brzy padnou.</p>

<p>Měla celý ten pohled před sebou, jako na dlani.</p>

<p>Jako na dlani?</p>

<p>„Co je? Co se stalo?“ Podle tónu hlasu poznala, že Gryf čeká nejhorší. Ale čeká to, čemu nemohla uvěřit ani ona sama, přestože to viděla - vlastně neviděla - na vlastní oči?</p>

<p>Troia couvla zpátky dolů, zmatená a vyděšená. „Gryfe, tvůj pří­tel je pryč.“</p>

<p>„Přítel? Morgis? Pryč?“ Po několika vteřinách pochopil, co tím myslí. „<emphasis>Pryč? </emphasis>Celý drak? A ještě zraněný a v bezvědomí! Ale proč by...“ Odmlčel se a v očích se mu znovu objevil lesk, který už tam nějakou dobu neviděla.</p>

<p>„Proč by to dělali? Proč by s ním Ničitelovy hordy hýbaly? Potřebovali by k tomu několik držitelů nebo stovky vojáků! Pochybuji, že ho odnesli oni. Myslím, že ho vzal někdo jiný. Ne - já <emphasis>vím, </emphasis>že ho vzal někdo jiný.“ Přivřel oči a zahleděl se na něco za ní.</p>

<p>Troia se opatrně otočila - a málem se sesypala úlevou, když zjistila, že hledí do nevidící tváře jedné ze tří stejných, důvěrně známých postav.</p>

<p>„Nelidé!“ vykřikla šťastně.</p>

<p>Gryf přikývl. „Morgis a já jsme jim začali říkat beztvářní, ale ať jsou, kdo jsou, právě teď jsou velice, velice vítaní.“</p>

<p>Doufal, že toho v budoucnu nebude litovat - pokud je čeká ně­jaká budoucnost.</p>

<p>Tři postavy bez rysů v obličeji se k nim přiblížily, dlouhá rou­cha s kápěmi za nimi jemně vlála, jako by letěly. Když byly na do­sah ruky, zastavily se a prostřední z nich zvedla ruku k hlavě, ote­vřenou dlaní směrem k nim. Gryf se podíval na Troiu, ale kočičí žena netušila, jak odpovědět. Lví pták váhavě zvedl zdravou ruku podobným způsobem. Nelidé společně přikývli, ale z jakéhosi dů­vodu vypadali zklamaně, jako by čekali něco víc.</p>

<p>Ať to bylo cokoliv, zjevně to nebylo tak důležité, aby se necha­li zdržet od své práce. Stejně jako ti, které potkali v uličce - tihle mohli být ze stejné skupiny, kdo ví - beztvářní zvedli ruce. Objevila se Brána a dveře se doširoka otevřely. Dvě z podivných bytostí pomohly Gryfovi na nohy. Už se cítil mnohem lépe než předtím. Měl podezření, že mu beztvářní pomá­hají víc než jen s chůzí. S rostoucí nadějí se nechal provést skrz vel­kolepý oblouk. Troia a zbývající beztvářný je následovali.</p>

<p>Když vešli do hlavní síně Sirvak Dragothu, jeho naděje rych­le pohasla.</p>

<p>V síni vládla spoušť. Všechno, co mohlo, popadalo. Mramor na stropě a zdech popraskal a sesypal se na zem. I podlaha byla popras­kaná a jedna trhlina byla už stopu široká. Všude se vznášel prach. V místnosti bylo nejméně tucet postav, pokud nepočítáme Gryfa a je­ho skupinu. Mrin/Amrin a dvě ženy, jedna z nich neuvěřitelně vyso­ká, krásná a zahalená v něčem, co připomínalo dlouhý červený ru­báš, druhá střední postavy, s tváří nevinného dítěte. Měla na sobě šaty z jakési látky, na kterou nebylo možné zaostřit pohled.</p>

<p>Opatrovník jménem Geas seděl v rohu a hrál na flétnu jakousi melodii. Haggerlh seděl na svém obvyklém vladařském mís­tě a mluvil s mužem a ženou, kteří připomínali lid ze vsi na býva­lém Petracově panství. Opatrovník v závoji vzhlédl.</p>

<p>„Gryfe! Jak rád tě vidím, ačkoliv sis nemohl vybrat horší čas!“</p>

<p>„Takže prohráváte.“ Gryf skoro zapomněl na zranění a klopýtal od svých společníků k mistru opatrovníkovi.</p>

<p>Haggerth propustil dvojici, vstal a pospíšil si nejprve k němu. „Jak moc jsi zraněný?“</p>

<p>„Žiju. Máte Morgise?“</p>

<p>„Odpočívá. Jakmile ho sem nelidé přinesli, někdo se ho ujal.“</p>

<p>„Celého draka?“</p>

<p>„Draka? Ne, přinesli ho takového, jaký byl vždycky, i když vy­padal dost zničeně. Když mluvíme o zraněních, jestli dovolíš...“</p>

<p>Mistr opatrovník si prohlédl Gryfovy rány, hlavně ruku. Zatímco ho vyšetřoval, tiše řekl: „Víme, co se stalo mezi tebou a Petracem. Těžko věřit - a přece ne tak těžko.“</p>

<p>„Troia ho musela zabít, aby mi zachránila život.“</p>

<p>Závoj ukryl všechny emoce, které se Haggerthovi honily hla­vou. „Jestli bude poblíž, promluvím si s ní později.“  „Co se děje?“</p>

<p>Opatrovník si povzdechl. „Zatímco jejich vojáci drtí naše lidi, držitelé drtí naše zdi a mysli. Společně mají obrovskou sílu. Ani ne před minutou jsme málem ztratili kontrolu. Po pravdě řečeno, po­chybuji, že vydržíme víc než hodinu.“</p>

<p>Celou tu dobu mistr opatrovník prohlížel jeho zranění. Bolest v Gryfově ruce zmizela. Pokusně natáhl prsty. Haggerth zraněnou ruku úplně zahojil. Nezůstala ani strnulost při pohybu.</p>

<p>„Děkuji ti, Haggerthe. Myslíš to vážně?“</p>

<p>„Ano, ale neříkej to Troie ani ostatním. Ještě ne. Přemýšlel jsem nad něčím ohledně Petracovy zrady.“</p>

<p>„A?“ Lvímu ptákovi bylo jedno, jak to zní. Co se mohl o Petra­cově zradě dozvědět jiného, než že kvůli němu spousta lidí umřela a umře? To bylo skutečné ponaučení.</p>

<p>„O tom si s tebou promluvím později. Jestli chceš vidět Morgise, je v komnatě u síně. Máme tam pár lidí, které sem přivedli jejich společníci nebo nelidé.“</p>

<p>Gryf se podíval na jednoho z tvorů bez tváře. „Jak chápu, jsou úplně na naší straně.“</p>

<p>Haggerth se hořce zasmál: „Nic nepovažuj za jisté. Já vím. Slyšel jsem hlášení, že pomáhají i raněným nepřátelům. Myslím, že je nikdy úplně nepochopím.“</p>

<p>Gryf Haggerthovi poděkoval a slíbil, že se při prvních znám­kách potíží vrátí. Zdálo se, že ho zahalená postava poslouchá jen zpola. Haggerth mu vždycky připadal jako nejchápavější a nejro­zumnější z mistrů opatrovníků, se kterými se setkal. Pokud i <emphasis>on </emphasis>ztratil naději... tuhle myšlenku Gryf nechtěl dokončit.</p>

<p>Přišla k němu Troia. Hleděl za ni na beztvářné, kteří ho sledovali s velkým zájmem, i když to taky mohlo být pobavení nebo zne­chucení - pokoušel se vyčíst emoce z prázdných tváří.</p>

<p>„Mistr Haggerth vypadal utrápeně,“ podotkla. „Poznám to z to­ho, jak stál. Myslím, že si už dlouho neodpočinul.“</p>

<p>„Proč se obtěžovat s odpočinkem. Taky už by se nemusel probu­dit“ Gryf se přinutil změnit téma. „Morgis je blízko. Musím ho vi­dět, dřív než se pustím do něčeho jiného.“</p>

<p>„Pomůžu ti.“ Dala mu ruku kolem pasu a nechala ho, ať ji jed­nou paží obejme kolem ramen. Neřekl jí, že by to díky Haggerthově pomoci zvládl i sám. Mít její tělo vedle sebe bylo prostě příliš pří­jemné, příliš rozptylující a v poslední době měl jen málo potěšení. Sirvak Dragoth se otřásl. Gryf se otočil a rozhlédl se po Haggerthovi, ale mistr opatrovník nebyl v dohledu. Troia ho stáhla stranou. Proběhla kolem nich dvojice, se kterou předtím Haggerth mluvil. Nesli ručníky a vodu a spěchali k místu, kde se ostatní mistři opatrovníci, kromě Gease, zoufale snažili zachrá­nit pevnost.</p>

<p>Gryfa náhle zaplavil pocit naléhavosti: „Vezmi mě k Morgisovi. Nedá se říct kolik času tomuhle místu ještě zbývá.“</p>

<p>Vydali se chodbou zasypanou sutí. Část jedné zdi se zhroutila, a když se přes ni škrábali, všimli si, že pod ní někdo uvízl. Stačil je­diný pohled, aby viděli, že oběti není pomoci. Troia zaklela, tasila drápy a zabořila je Gryfovi do boku. Nic neřekl.</p>

<p>Místnost se zraněnými byla skoro tak velká jako hlavní síň. Nábytek, který nebyl k užitku, se kupil v jednom rohu. Zranění zabírali většinu místnosti, Gryfa ale i tak překvapilo, že jich není mnohem, mnohem víc. Zmínil se o tom Troie.</p>

<p>Okamžitě ho opravila. „Většina těch lehčeji zraněných je pořád venku a bojuje. Je tu taky pár lesních léčitelů. Ti, kterým není po­moci, zůstali tam, kde jsou.“</p>

<p>Dokonce i bývalému žoldnéři to znělo studeně, věděl však, že tihle lidé žili blíž přírodě než on. Nepochyboval, že stejně jako ně­kteří elfové a trpaslíci, zemřou raději v náruči přírody, než aby strá­vili poslední chvíle v přeplněné místnosti, kde nevoněly květiny, ale páchla smrt.</p>

<p>„Morgis je támhle.“ Troia ukázala napravo. Drak ležel na při­krývce, pod hlavou provizorní polštář. Postava v plné zbroji, na po­hled nezraněná, vypadala mezi množstvím zjevně těžce raněných tvorů jaksi nepatřičně. Gryf však věděl, že kdyby si drak dokázal pomoct, nebyl by tu. Jeho impozantní zjev představoval jedinou hu-manoidní podobu, kterou drak uměl vytvořit, a skrýval skutečnost, že má vnitřní zranění.</p>

<p>Dobrovolníci pobíhali sem a tam a obstarávali všemožnou po­moc. V celé místnosti byli možná dva léčitelé, kteří se zoufale sna­žili udržet krok s přívalem raněných. Gryfovi to všechno děsivě připomínalo jeho vlastní minulost. Cestou k Morgisovi přelétl po­hledem nejrůznější pacienty. Polámané údy, rány způsobené šípy, meči i nárazy, šok...</p>

<p>Gryf ztuhl.</p>

<p>Ačkoliv to nikomu neříkal, věřil, že ať na Dračí říše a zbytek světa dohlíží jakákoliv moc, někdo svět ve jménu náhody někam postrkuje. Lidé se náhle objevovali, události se bez varování měnily -jako by vším a všemi manipulovala nějaká veliká ruka. Pokaždé, když si pomyslel, že ví, kdo ti manipulátoři jsou, zjistil, že i je něco usměrňuje. Málem věřil tomu, čemu prý věřil Ničitel - že je to ně­jaká hra.</p>

<p>„Děje se něco?“</p>

<p>Pokud je to hra, přibyla do ní další figurka. Odtáhl se od Troie a dřepnul si k postavě, která se neustále kolébala tam a zpátky. Muž, válečník, který mu byl navzdory rozcuchaným vousům a mi­mořádně bledé kůži velmi povědomý. Znal ho, ale pokládal ho za mrtvého. Myslel si, že ho D’Shay kdysi dávno zabil, tehdy v Penacles, při jejich minulém setkání. Kapitán stráže Gryfova paláce.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Freynard? Allyn? </emphasis><emphasis>Kapitán Freynard? </emphasis><emphasis>„</emphasis></p>

<p>Muž se přestal pohupovat a zvedl k nim ošlehanou, mrtvolně bledou tvář. Oči, zírající do prázdna, se zaostřily na bývalého vládce. Vyschlá, rozedraná postava otevřela popraskané rty a zašepta­la; „K vašim - k vašim službám, Veličenstvo. Vždycky - vždycky k vašim službám.“</p>

<p>Gryf by přísahal, že na okamžik zaslechl, jak se D’Shay směje.</p>

<p> <strong>XIX.</strong></p>

<p>Fyzická podoba byla pro Tzee pořád ještě nová a občas nepříjemná. Bylo však nutné ji při­jmout, protože smrtelní tvorové, kteří si říka­li vlčí nájezdníci, by nikdy nepřijali rozkazy od někoho, jako byli oni - aspoň ne vědomě. Tohle můžou Tzee změnit později, až si zabez­pečí vládu a Ničitel jim dá moc, kterou potře­bují, aby se mohli úplně osvobodit z omezujícího vlivu Snových zemí. Nesčetná staletí Tzee usilovali o únik z pout, která je držela v realitě téhle mlhavé oblasti a bránila jim rozšířit svou přítomnost na zbytek světa, například do Dračích říší.</p>

<p>„ <emphasis>Tzee... </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis> </emphasis>nechali bezděčně zašeptat tělo. Byli si jistí, že Ničitel to změní. Až skutečný vládce Aramitů pochopí, co udělali, jistě vy­hoví jejich požadavku.</p>

<p>Tělo chvíli klopýtalo tmou, zatímco oni mimo lidské smysly hledali správnou cestu. Byla tady tma, dokonce i pro Tzee, ale po­řád tu byl jakýsi druh světla. Tzee to nechápali a na okamžik je to vystrašilo. Ano, Ničitel má tu moc.</p>

<p>Nabídnou mu Snové země a Gryfa. Chtěli Gryfa, ale ještě víc chtěli svobodu. Gryf už jednou zlomil jejich moc, kdysi dávno, těsně před tou skoro pohromou, kterou přivodil Ničiteli v lidském městě Qual...</p>

<p><emphasis>To jméno nikdy nikdo nevysloví ani si ho nepomysli! </emphasis>Po rozhně­vaném prohlášení následovalo divoké zavrčeni, jako by těsně za hranicí tmy číhal nějaký veliký netvor.</p>

<p>D’Rakovo tělo klopýtlo o něco, co musely být lidské ostatky. Přiměli<strong> </strong>hlavu, aby se otočila směrem k přítomnosti, kterou teď cítili. Byl tu pocit něčeho velkého, co se blížilo, a D’Rakovy oči na okamžik zahlédly jiné, kruté oči. Sami Tzee neviděli nic, ale roz­hodně přítomnost toho druhého nepopírali.</p>

<p><emphasis>Tzee, malí Tzee, přišli jste prosit boha o laskavost?</emphasis></p>

<p>Z úcty k velké moci, kterou měli před sebou, Tzee použili lid­ská ústa a hlas. Byl to jejich způsob, jak dát najevo úsilí, které vy­víjeli.</p>

<p>„Veliký.“ Hlas byl nezřetelný. Po jistou dobu ovládali tělo skoro dokonale. Teď až ale nefungovalo s předchozí výkonností.</p>

<p><emphasis>Vaše nová podoba potřebuje odpočívat, malí Tzee. Lidé potře</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>buji spánek a vy máte lidské tělo.</emphasis></p>

<p>Tak proto. „Veliký,“ pokračovali Tzee, „snažili jsme se - Tzee - osvědčit. Ukázali jsme naši sílu.. Ukázali jsme, že k dosaženi cíle potřebuješ - Tzee - jenom nás. Můžeme ti nabídnout...“</p>

<p><emphasis>Snové země a Gryfa, vím, malí Tzee. Nejsem snad Ničitel? Nejsem snad bůh? Vyhraji tuhle hru, malí Tzee.</emphasis></p>

<p>„Nevíme o žádné hře, veliký, ale - Tzee - jestli ti naše schop­nosti - Tzee...“ Tzee zjistili, že jsou čím dál nervóznější, „...mů­žou posloužit, pak si právě to - Tzee - přejeme. Chceme na oplát­ku jediné...“</p>

<p><emphasis>Moc. Dobře vás znám. Toužíte po moci, malí Tzee.</emphasis></p>

<p>Takové porozuměni je vzrušilo. D’Rakovo tělo se zachvělo, protože na chviličku ztratili ovládaní některých motorických funk­cí. Pak, když si uvědomili, jak musejí vypadat, se Tzee násilím uklidnili. „Ano - Tzee - moc.“</p>

<p><emphasis>Ukážu vám moc.</emphasis></p>

<p>Něco klopýtalo tmou a Tzee měli nejprve děsivý dojem, že k nim přichází sám Ničitel. Částečně měli pravdu. Přestože se na­konec v podivném světle objevila lidská postava, nebyla v ní žádná mysl, dokonce ani žádný život. Tzee o tom věděli. Ničitele fascino­vala mrtvá těla a občas je používal jako svoje ruce. Tzee nemě­li mrtvé rádi; neměli tak podivuhodné schopnosti jako vlčí pán. Mohli jen zaplavit živé a zahnat jejich mysl do vzdálené prázdnoty, které sami nerozuměli. Prostě to udělali.</p>

<p>Tenhle nebyl mrtvý dlouho. Tvář odněkud znali, ale na tom ne­záleželo. Záleželo na věci, kterou mrtvola držela před sebou tak, jak tvorové z masa a kostí často držívali svá mláďata. Velký, možná vejčitý předmět zahalený v látce. Vyzařoval moc, dost moci na to, aby po ní Tzee prahli. Vypadalo to, že jim neživý otrok tu věc nabízí.<emphasis> </emphasis>Tzee se ohlédli k místu, kde možná čekal Ničitel.</p>

<p><emphasis>Smíte si to rozbalit. Je to skoro jako stvořené pro vás, malí Tzee.</emphasis></p>

<p>Už se nedokázali ovládnout Netrpělivost je přemohla a Tzee zvedli pravou ruku a strhli látku ze své odměny.</p>

<p><emphasis>Moc! Příliš - Tzee </emphasis>- <emphasis>moci! </emphasis>V panice přestali mluvit ústy těla, které sebrali.</p>

<p><emphasis>To je jen moc, která se vrací na své náležité místo, malí Tzee! Na místo, které jste uchvátili! Myslíte si snad, že bych jednal s čímko</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>liv zplozeným ve Snových zemích? S něčím, co jsem chtěl odstranit, jakmile to přestane být k užitku?</emphasis></p>

<p>Moc Tzee dál zaplavovala. Už nedokázali ovládat tělo a hladinu moci, zvlášť když to vypadalo, že s nimi bojuje sama sila.</p>

<p>Tzee dosáhli hranice. Jejich esence, jejich... přítomnost - ne­znali lepší výraz - se začala lámat. Kolonie myslí se štěpila na slab­ší, nesouvislejší myšlenky. V posledním úsilí o záchranu se největší zbývající kolonie mlhavé mnohonásobné entity úplně stáhla z těla a nechala menši, roztříštěné kousky jejich osudu.</p>

<p><emphasis>Podvedli... Tzee... podvedli... podvedli..., </emphasis>šeptala šíleně, když prchala z Ničitelova doupěte.</p>

<p>Tělo staršího držitele se zhouplo, ruka se zvedla a opatrně se dotkla tváře. Hlas byl stěží šepotem: „Jsou pryč! Ty prokleté věci jsou pryč!“</p>

<p><emphasis>Znovu</emphasis> <emphasis>vládneš svému tělu. Pamatuj si, kdo tě zachránil.</emphasis></p>

<p>Bledý D’Rak padl na kolena a v hlasu mu zazněla nepopsatelná úleva: „Pane, děkuji vám!“</p>

<p><emphasis>Poděkuj mi tím, že mi budeš dobře sloužit.</emphasis></p>

<p>Starší držitel se podíval na předmět, který byl součástí jeho zá­chrany. Křišťálová hlava, kterou vytvořil. Držel ji muž, kterého znal, R’Dane - ale R’Dane přece...</p>

<p><emphasis>R</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>Danea zachránili ti ze Snových zemi, ale ten hlupák se vrá-</emphasis></p>

<p><emphasis>til s Gryfem! Zemřel při ztracencově útěku, když se pokoušel ovlád</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nout tvoji vzácnou hračku.</emphasis></p>

<p>„Takže tohle bylo...“D’Rak se zarazil. Věděl, že se málem prozradil.</p>

<p><emphasis>Ano... řekni to. Pověz, cos chtěl udělat s touhle hračkou! </emphasis>„Chtěl jsem... žít navždy. Jako D’Shay. Chtěl jsem být nesmr­telný!“ řekl vzdorovitě. Teď už neměl co ztratit. „Ten křišťál měl uchovat moji podstatu - proti smrti!“ <emphasis>Chtěl jsi být nesmrtelný... jako D </emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>Shay.</emphasis></p>

<p>„Ano.“ Pán Ničitel si s ním hraje? Zbavil ho Tzee, jen aby ho hned odsoudil? Přestože se D’Rak narodil, když byl sídelním městem ještě Qualard, věděl, že ho čas dobíhá. Postavení staršího držitele mu zajišťovalo moc, kterou potřeboval, aby si prodloužil život, ale nebyl nesmrtelný jako D’Shay. Udělá, cokoliv bude třeba. Nechtěl umřít, obzvlášť ne teď, když okusil něco podobného smrti!</p>

<p>Komnatou se ozval posměšný smích. Vlčí nájezdník se přikrčil.</p>

<p><emphasis>Teď znáš svoje místo! Víš, že poslechneš! </emphasis>Zdálo se, že Ničitele jeho reakce pobavila. <emphasis>Uděláš to!</emphasis></p>

<p>„Udělám, pane? Co udělám?“</p>

<p><emphasis>Ty mě vyslýcháš? </emphasis>Znovu se ozvalo krátké, hněvivé zavrčení a ve tmě se mihly velké oči.</p>

<p>„Ne, můj pane!“</p>

<p><emphasis>To je lepši! Budeš nesmrtelný jako D </emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>Shay, můj nejmilejší pse.</emphasis></p>

<p>Já...“</p>

<p><emphasis>Hloupá představa, držiteli. Hloupá, protože nepravdivá. D </emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>Shay není nesmrtelný; už ani není mým oblíbencem!</emphasis></p>

<p>Tentokrát neřekl D’Rak nic, ale srdce se mu rozbušilo. Pochopil správně, co mu jeho pán právě řekl?</p>

<p><emphasis>Rozuměl jsi. Přišel čas, můj věrný běžče. Snové země padnou, i když mě odřízly od mých děti. Sirvak Dragoth je jedinou pře</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>kážkou, a ještě než Brána zmizela, bylo zřejmé, že se jeho obra</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>na hroutí!</emphasis></p>

<p>D’Rak tomu prostě uvěřil. Většinu té doby byl... mimo. „A co D’Shay, můj pane?“</p>

<p><emphasis>Jestli ještě není mrtvý - protože je mimo dosah mé vůle, která ho drží při životě - tak brzy zahyne. Na jeho osudu nezáleží. Posloužil účelu, který jsem mu naplánoval. Teď mám tebe.</emphasis></p>

<p>Starší držitel se nadmul pýchou: „Co ode mě chcete?“</p>

<p><emphasis>Snové země porazí síla mých dětí, ale ještě jedno nebezpečí zů</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>stává...</emphasis></p>

<p>„Gryf.“ <emphasis>Půjde do Qualardu, uvěří, že je to jediný způsob, jak by mohl za</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>chránit své přátele, zachránit ty hnusné Snové země. Myslím, že tam půjde velmi brzy.</emphasis></p>

<p>„Shromáždím ozbrojené síly. Nejbližší základna ke Qual... k tomu místu je Hitai. Při...“</p>

<p>Z temnoty se ozvalo zavrčení, při němž mu v žilách stydla krev. D’Rak vstal a couvnul. Přestože před ním nic nebylo, cítil na tváři horký, smrdutý dech.</p>

<p><emphasis>Hlupáku! Stěně! Proto jsem tě nezachránil! Ozbrojené síly? Bude o nich vědět dávno před tím, než ty se dozvíš o něm. Ví toho o válce mnohem víc než ty! Myslíš, že si s sebou přivede vlastní vojsko?</emphasis></p>

<p>„Tak... tak malou skupinu. Dva držitele z trojúhelníku a půl tuctu vybraných strážců. Nikoho dalšího.“</p>

<p><emphasis>To je lepší, štěně. Tuhle hru nevyhrajeme množstvím, ale lstivos</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tí. Bude tam Gryfa určitě si s sebou přivede svého společníka, toho plazího bastarda. Možná i tu ženu.</emphasis></p>

<p>„A nějakého opatrovníka nebo snad... některého z těch tvorů bez tváří.“ Ano, D’Rak pochopil. Jestli tam opravdu bude opatrov­ník - mistr opatrovník - mohli by ho přesvědčit, aby vlčím nájezd­níkům znovu otevřel bránu.</p>

<p><emphasis>To je lepší, můj věrný pse! Lepši!</emphasis></p>

<p>Se znovu získanou sebedůvěrou se poklonil. „Pokud je to, co ří­káte, pravda, musím jít hned, můj pane.“</p>

<p><emphasis>Běž! Tahle audience je u konce.</emphasis></p>

<p>Starší držitel se otočil a zamířil ke schodišti, když na něj znovu zavolal nějaký hlas. Ztuhnul, protože hlas R’Danea, mrtvého zrád­ce, bylo to poslední, co čekal.</p>

<p>Ještě něco, můj pse.“ Hlas patřil R’Daneovi, když se však k ně­mu D’Rak otočil, spatřil zuřivé, rudé oči pána a vládce Aramitů „Nezklam mě, nebo budeš téhle nemotorné loutce závidět!“ R’Daneova potlučená tvář se usmála a ve světle-nesvětle odhalila rozbitá ústa, plná zaschlé krve.</p>

<p>Tělo se zhroutilo, padlo na krystal, který stále svíralo v náruči, a roztříštilo ho na hromadě kostí. <emphasis>Zklameš mé... a já ti obstarám ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>smrtelnost. To ti slibuji.</emphasis></p>

<p>D’Rak se zahleděl na poslední doplněk Ničitelovy sbírky a těž­ce polknul. Obrátil se a odklopýtal ke schodům, které byly těmi nej­delšími schody, jaké kdy vystoupal.</p>

<p>Když se starší držitel konečně dostal nahoru, rozběhl se, jako by na tom závisel jeho život A taky závisel.</p>

<p>„Freynarde? Bohové, Freynarde! Kde ses tady vzal?“</p>

<p>Kapitán Allyn Freynard býval houževnatý, mladý voják. Kdyby žil, převzal by místo generála Toose jako velitele penacleských vojsk. Tedy, kdyby ho neunesl D’Shay.</p>

<p>Freynard zatékal pohledem kolem sebe, jako by ho mohli i teď znovu dostat. Čas, který strávil jako D’Shayův vězeň, nebyl pří­jemný. Pod vousy byly stále ještě částečně viditelné staré modřiny a jizvy. V horní části pravé líce měl vyřezáno něco, co připomína­lo rozeklaný pentagram. Na rukách a krku měl další, méně složi­té značky. Když otevřel ústa a promluvil, neodpověděl na otázku svého pána, ale vybavil si děsivou vzpomínku. „Vydržel jsem tak dlouho, dokud to šlo, Veličenstvo. Když jsem viděl, co udělal tomu druhému muži, věděl jsem, že jako zdroj informací už pro něj ne­mám žádnou cenu, že si mě ten ghúl vezme, až bude potřebovat dal­ší oběť! Nechtěl jsem vás zradit, pane! Jen - jen to bylo tak dávno! Myslím, že celé měsíce!“</p>

<p>Ve skutečnosti to bylo mnohem dřív a Gryf cítil, jak v něm klíčí strašlivá hanba. Vůbec se netrápil tím, že by kapitán mohl být naži­vu, vlastně ho to ani nenapadlo. D’Shay řekl, že Freynarda a druhé­ho strážce odstranil, ale lví pták i generál Toos prostě předpoklá­dali, že je zavraždil, měli je za další dvě oběti odporných vlčích nájezdníků. Řádně pro ně truchlili a potom Gryf naplánoval cestu přes Východní moře. Z Freynarda se stala jen vzpomínka.</p>

<p>„Je to opravdu někdo z tvých mužů?“ zašeptala Troia. Znala Aramity lépe a myslela si, že to může být lest.</p>

<p>Gryf přikývl. Když promluvil, přetékalo z něj znechucení sebou samým. „Tohle je kapitán Allyn Freynard. Jako hlupák jsem uvěřil tomu, co řekl D’Shay. V tu chvíli jsem zapomněl, že D’Shay má víc než jednu tvář. Kvůli tomu dva muži trpěli a jeden z nich zemřel. Nemůžu říct, kdo z nich měl větší štěstí.“ „Vzal ho tu noc,“ vyprávěl Freynard. Kapitán se viditelně snažil udržet si a rozšířit znovu získanou příčetnost. „Přenesli nás jedním z těch velkých portálů, o kterých jste mluvil, Veličenstvo. Říkal jste jim... říkal jste jim...“</p>

<p>„Průchozí díry. To je jedno, Freynarde. Zapomeň na to.“</p>

<p>„Ano, pane. Průchozí díra. Nemůžu si vzpomenout, jak se jme­noval ten druhý muž, Veličenstvo. Nemůžu si vzpomenout ani na to, jestli jsem to někdy věděl. Vzpomínám si jen, že když k němu přišel ten děs, přísahal jsem, že si ho budu pamatovat!“ Kapitán chytil Gryfa za ramena. „Přísahal jsem a nepamatuji si ho! Dívat se, jak někdo ztrácí sám sebe, a nikdo si nedokáže zapamatovat ani jeho jméno! Bylo to... bylo to...“</p>

<p>Přiběhla k nim malá žena, podobná Troie, ale se šedou, kropenatou kožešinou, a úzkostlivě řekla: „Jestli ho příliš rozrušíte, budu vás muset požádat, abyste odešli. Je tu mnoho takových, kteří si potřebují odpočinout, a Země vědí, že sem doléhá i tak dost zvu­ku zvenku.“</p>

<p>Zvenku. Bitva. <emphasis>Kolik času uběhlo, zatímco jsem byl tady? </emphasis>zou­fale zauvažoval Gryf. Chytil kapitána Freynarda a přiměl ho, aby se mu podíval do očí. „Allyne, musím jít Je to nebezpečí, bitva. A já mám možná pořád ještě šanci situaci zachránit.“</p>

<p>„Bitva?“ Ta slova rozervaného muže rozrušila. „Zbraň, pane! Dejte mi zbraň, budu bojovat po vašem boku!“</p>

<p>„To je absurdní, Freynarde. Nejsi v pořádku a já po tobě nemů­žu žádat, abys odsud odešel, rozhodně ne po tom, čím jsi prošel!“</p>

<p>„Vaše Veličenstvo,“ kapitánovy oči hořely, „právě kvůli tomu, co se mi stalo, vás žádám, abyste mě vzal s sebou. Můžete potře­bovat moji paži. Už jsem bojoval v horším fyzickém stavu, než jsem teď, a ujišťuji vás, můj pane, že boj po vašem boku moji mysl posílí, a ne oslabí. Zvlášť jestli můj meč ochutná krev vlčí­ho nájezdníka.“</p>

<p>Nikdy neopustil druha ve zbrani... počítá se tohle? Gryf zavřel oči a zdráhavě přikývl. Když je otevřel, mladý muž se usmí­val. „Jestli nebudeš připravený za pár minut, až budeme odcházet, nechám tě tady.“</p>

<p>„Budu čekat Děkuji vám, Vaše Veličenstvo!“ Gryf se neubránil krátkému zasmání: „To je další věc, Allyne. Už nejsem ,Vaše Veličenstvo’. Než jsem vyplul za Východní moře, vzdal jsem se titulu. Říkej mi jako všichni, kdo mě znají - Gryf.“</p>

<p>Freynard zavrtěl hlavou: „Budu vám říkat ,můj pane’ a ,Vaše Veličenstvo’, pane. Generál Toos se jistě považuje jen za vašeho zá­stupce, který spravuje Penacles, zatímco jste pryč.“</p>

<p>Bylo příliš brzy mluvit o návratu, obzvlášť když si lví pták ne­byl jistý, jestli se chce nebo dokáže vrátit. Cítil, jak se Troia, stojí­cí vedle něj, při tom rozhovoru napjala. O tomhle si chtěl taky pro­mluvit, o samotě. Zatím...</p>

<p>Vstal a poplácal kapitána po rameni. „Určitě ti někdo půjčí meč; v pozdějších fázích bitev je vždycky víc zbraní než dětí, které je do­kážou použít Podívej se taky po nějakých zásobách. Na jeden dva dny, ne víc. Až budeš připravený, počkej na nás v chodbě. Deset minut, nanejvýš.“</p>

<p>„Ano, Vaše Veličenstvo!“ Na tak unaveně vyhlížejícího člověka vstal Freynard nečekaně rychle a hbitě. Jeho starý pán v něm zno­vu zapálil jiskru. Gryf věděl, že je to dočasné. Freynard zeslábne, snad natolik, aby s ním přece jen nešel. Bývalý vládce nechtěl způ­sobit zbytečnou smrt. Ve chvílích, jako byla tato, litoval, že jsou mu muži, kteří pod ním slouží, vždycky tak věrní. Neměl rád, když pro něj lidé umírali.</p>

<p>Zatímco si Freynard hledal meč nebo podobnou zbraň, Gryf a Troia konečně došli k Morgisovi. Drak se nehýbal. Pořád vypa­dal jako válečník, jehož tělo je připraveno k pohřebním obřadům. Jen tiché syčení a pomalé zvedání a klesání hrudi dokazovalo, že ještě žije.</p>

<p>Troia, která si vévodu nikdy pořádně neprohlédla, sevře­la Gryfovi paži. I spící a zdánlivě bezmocný Morgis byl velkole­pý a dokázal vystrašit nejednu statečnou duši. Pečovatelé a léčite­lé mu museli udělat víc místa, protože byl celkově vyšší než sedm stop, ale Troiu nezarazila jeho výška. Spíše to byla hrubá, částečně</p>

<p>lidská tvář, kterou drak zpola skrýval pod přilbou. Gryf jí vysvět­lil, že přilba je částí draka, stejně jako ruce nebo nohy. Tvář, jako celé tělo, pokrývala šupinatá kůže s modrým nádechem, ale diváky znepokojovala především jakási neúplnost drakova vzhledu. Neměl nos, jen dva zářezy, které sloužily jako nozdry, a ústa tvořila dlou­há sečná rána, která po otevření odhalovala mnohem dravější zuby, než měla ona sama. Oči byly úzké a Troia věděla, že když se ote­vřou, budou mít celé jedinou barvu. Napadlo ji, jestli má Morgis uši - něčím přece slyšel.</p>

<p>Gryf se o Dračích říších zmínil, když mu ovazovala rány. Podle něj se draci pomalu přesouvali do trvalé, skoro lidské podoby.</p>

<p>Vyprávěl jí o Dračích říších i jiné věci a ona potají přemýšlela, jestli by se tam ráda vydala. Teď ale nebyl na podobné otázky čas.</p>

<p>Právě když Gryf natáhl ruku, aby Morgise probudil, dračí oči se otevřely a zahořely životem. Troia zalapala po dechu. Dokázala ho snést, ale teď, když ho viděla zblízka, nedokázala pochopit, že exis­tuje celá rasa podobná vévodovi. Ve Snových zemích nic podobné­ho drakům nežilo.</p>

<p>Byla by překvapená, kdyby rušila, že má vévoda podobný ná­zor na Snové země. Viděl tu tvory a věci, v jejichž existenci by ni­kdy nevěřil.</p>

<p>„Jsi v pořádku. Výborně.“ Drak mluvil věcně, ale v jeho hlase zazněl náznak napětí.</p>

<p>„Jak je ti?“ Gryf si Morgise prohlédl, věděl však, že většina zra­nění je vnitřních.</p>

<p>„Dobře. Léčitelé dělali, co mohli. Jakmile popostrčili moje tělo k uzdravování, pomohl jsem si i sám. Jestli dobře rozumím, Sirvak Dragoth ještě stojí?“</p>

<p>Lví pták přikývl, až překvapivě rád, že se jeho společník cítí lépe. Začal na Morgise myslet jako na přítele. Šokující, ale bylo to tak. „Žijí na vypůjčený čas. Každou minutu to vypadá, že vlčí ná­jezdníci prorazí - venku je spousta držitelů, ne tak dobrých jako D’Rak, ale spolupracují, stejně jako když jsme se pokoušeli dostat do Qualardu. A tam musíme jít právě teď, myslím.“</p>

<p>„Co je v Qualardu? Je to staré, zničené město. Místo, kde se Ničitel rozhněval na vlastní lid.“</p>

<p>„Ale je tam klíč. Už jednou se nás pokusili zastavit a málem uspěli. Vlastně nemáme jinou možnost Myslím, že jestli chceme zachránit Sirvak Dragoth a Snové země - o nás nemluvě - musí­me jít do Qualardu.“</p>

<p>Morgis se posadil a nejedna hlava se na něj přitom ohlédla. Usmál se a odhalil zuby. Troia se při pohledu na ně zachvěla. „Tak tedy musíme jít. Poslední dobou to byla trochu nuda. Tahle malá výprava zní zajímavě - a možná přece jenom proženu meč skrz staršího držitele.’„</p>

<p>„Můžeme jenom doufat...“ pevnost se otřásla, jako už často předtím, ale tentokrát tu byl jistý rozdíl. Nepřestávala se třást a hro­zilo, že zemětřesení - už se tomu nedalo říkat otřes - celý Sirvak Dragoth roztrhne. Z malé pukliny v podlaze se náhle stala zející díra, takže pečovatelé museli smáčknout raněné ještě těsněji k so­bě, aby do ni někdo nespadl.</p>

<p>Do místnosti vevrávoral Haggerth. „Všechny do podzemních komnat a pryč ze Sirvak Dragothu!“</p>

<p>Kdosi se zeptal. Mistr opatrovník otočil zahalenou tvář směrem ke zvědavci. „Co myslíte?“ vyštěkl rozčileně. I když byl Haggerth obvykle klidný, teď už ani on víc nesnesl. „Pevnost se hroutí! Mistři opatrovníci tady zůstanou, aby vlčí nájezdníky co nejdéle zdrželi, ale první z nich budou za vnějšími hradbami dřív než za čtvrt ho­diny. To je všechno. Pospěšte si, ale pro Země neutíkejte v panice, nebo nepřežije nikdo!“</p>

<p>Haggerthovou zásluhou se lidé chovali víceméně rozumně. Ti, kdo měli sílu jít, pomáhali nést ty, kteří jít nemohli nebo byli v bez­vědomí. Mistr opatrovník mezitím prošel davem - což bylo těžké, protože se budova pořád otřásala a středem místnosti se táhla puk­lina tak velká, že by v ní mohl zmizet dospělý muž - až došel ke trojici.</p>

<p>„Pořád plánujete jít do Qualardu, že.“ Nebyla to otázka, ale kon­statování. Haggerth měl něco na mysli.</p>

<p>Morgis, který zrovna vstal, přikývl. Gryf také souhlasil a dodal: „Myslím, že teď je<emphasis> </emphasis>to jediný způsob, jak zachránit Snové země - i když je Sirvak Dragoth ztracený.“</p>

<p>Začaly na ně pršet drobné úlomky stropu. Haggerth vzhlédl:</p>

<p>„Už stál příliš dlouho. Začal jsem si myslet, že tu bude až do konce času - nebo aspoň déle, než se dožiju.“ „Co jste chtěl, mistře opatrovníku?“</p>

<p>Zahalený muž se dal dohromady: „Budete v Qualardu potřebo­vat pomoc.“</p>

<p>„Chcete jít se mnou.“</p>

<p>„Já ne, Gryfe. Vybrali mě ostatní. Moje... schopnosti,“ Haggerth se dotkl závoje, „jsou užitečnější tady. Ostatní cítili, že by vás měl jeden z nás doprovodit. Konec konců, budete potřebo­vat Bránu. Zjevně si mysleli, že mě tady můžou nejsnadněji postrá­dat“ V hlasu mistra opatrovníka zazněla hořkost.</p>

<p>Troia zavrtěla hlavou. „Nejste neužitečný, mistře Haggerthe. Vy ne.“</p>

<p>Ze stropu se zřítil velký kus mramoru. Neviděli, kam dopadl, ale následující výkřiky hovořily o strašné škodě, kterou napáchal. Zbytek stropu zlověstně praskal.</p>

<p>„Řekl bych,“ Morgis překřikoval rámus, „že není čas to probí­rat! Mistr Haggerth půjde, že? Myslím, že je načase, aby někdo při­volal Bránu!“</p>

<p>„Já to udělám,“ odvětil Gryf.</p>

<p>Troia i Haggerth se na něj podívali a kočičí žena se s rostou­cím úžasem na tváři zeptala: „Ty umíš přivolat Bránu? To dokáží jenom mistři opatrovníci, nelidé a pár tvorů jako třeba Tzee, kteří jsou vlastně protažením samotných Snových zemí. Když jsem vás zachránila před Tzee, dokázala jsem to jenom proto, že mi nelidé pomohli!“</p>

<p>„Nepřivolám ji; poprosím ji o pomoc.“ Zvedl paže a zavřel oči, ani ne tak proto, aby se spojil s Bránou, jako spíš proto, aby umlčel otázky obou opatrovníků.</p>

<p>Přijde tentokrát? Na okamžik ho zevnitř sevřel strach, že mu ne­odpoví, že neodpoví nikomu, když všichni opatrovníci včetně jeho zdánlivě selhali v plnění svých povinností. Byl to neopodstatně­ný strach, protože vzápětí ucítil přítomnost Brány, živoucí přítom­nost, kterou teď poznával. Brána byla Snovými zeměmi a zároveň to byla bytost. Gryf nedokázal říct, proč naposledy odpověděla lor­du Petracovi. Z toho, co cítil, mohl jen hádat, že mysl - nebo co to bylo - Brány byla natolik odlišná, natolik nepochopitelná, že muse­la mít vlastní představy, co je správné a co ne. Možná mistru opa­trovníkovi odpověděla, protože to nějak vyhovovalo jejím vlast­ním plánům.</p>

<p>Když se Brána před nimi zhmotnila, lví pták otevřel oči. Brána byla vyšší než komnata, ale přesto neporučila strop. Plazila se po ní stejná černá stvoření, vypadala však pomalejší, možná i nemoc­ná. Portál byl otevřený, ale jedny z mohutných dveří visely poně­kud nakřivo, jako by se začínaly vylamovat panty.</p>

<p>Za Bránou ležela scéna zkázy, kterou Gryf viděl už předtím. Samozřejmě se nezměnila. V Qualardu se nic nezměnilo už dvě stě let</p>

<p>Troia mu položila ruku na rameno: „Vzpomeň si, co se stalo na­posledy.“</p>

<p>„Prohlédl jsem okolí, jak jen to šlo. Nikoho nevidím.“ Byli v místnosti sami. Gryf si neuvědomil, že se zemětřesení mezitím uklidnilo; teď však vypuklo nanovo. Haggerth zaklel.</p>

<p>„To nemůže znamenat nic jiného, než že ostatní už nemůžou za­stavit držitele. Nemáme čas.“</p>

<p>„Tak proč se tu zdržujeme?“ zeptal se Morgis a vzápětí, nečeka­je na odpověď, vkročil do portálu.</p>

<p>Troia se podívala na Gryfa. Lví pták se zhluboka nadechl, napo­sled se po ní podíval a vyrazil za drakem. Strop se začal hroutit.</p>

<p> <strong>XX.</strong></p>

<p>Během prvních záchvěvů, které se pro ty uvnitř brzy změní v zemětřesení, D’Shay mlčky čekal. přemýšlel a sledoval výsledky práce dr­žitelů. Strážní věž už padla. Vojáci, kteří se pokoušeli dostat za hradby, zajásali, ale ve­litel vlčích nájezdníků nebyl nijak potěšen. Očekávané „vítězství za minutu“ se protahova­lo déle, než mělo. Šeď se mu rozšířila na většinu paže a první sto­py vykazovala i jedna noha. Stopy rozkladu. Znamení, že jeho tělo už moc dlouho nevydrží.</p>

<p>Potřeboval jednoho z mistrů opatrovníků. Ti umějí ovládat Bránu. Oni a nelidé. Jenže přinutit nelidi, aby udělali něco, co ne­chtějí, bylo zhola nemožné. Z neznámého důvodu se rozhodli po­máhat Gryfovi daleko za mezí obvyklé neutrality. Od příjezdu Gryfa na tento kontinent se ti bez obličejů tak snažili pomoci D’Shayovu nepříteli, až se vlastně skoro stali spojenci Snových zemí.</p>

<p><emphasis>Musí vědět víc než já, </emphasis>pomyslel si. <emphasis>Vědí toho o Qualardu víc než těch pár známých věcí. Vědí něco o Gryfově původu a proč je pro pána Ničitele takovou hrozbou. </emphasis>Ale co vědí?</p>

<p>Zatím mu dva služebníci, které si s sebou přivedl, pomáhali co nejvíc si zachovat sílu. Uvažoval, že by mohl tyhle části Tzee propustit a znovu je proměnit v mnohočetnou bytost, bylo však pravděpodobnější, že by se obrátili proti němu, a to by mu v jeho současném stavu mohlo být osudným. Pokud však zůstanou jeho otroky, ztratí schopnost překročit hranice Snových zemí a vnější­ho světa.</p>

<p>Po Sirvak Dragothu tančily praskliny a pukliny. Část země pod pevností se propadla. Pokud to bude pokračovat tímhle tempem, pomyslel si D’Shay kysele, velká pevnost se jeho mužům sesype na hlavu dřív, než prolomí obranu a zajmou obyvatele. Pokud Sirvak Dragoth padne, mistři opatrovníci nejspíš zemřou - což by zname­nalo, že on taky zemře. <emphasis>Ještě ne!</emphasis></p>

<p>Kdyby nic jiného, bude mít Gryfa. I kdyby to mělo znamenat doplazit se přímo doprostřed bojiště.</p>

<p>Jeho bývalý vězeň, Freynard, musí být v pevností. Buď je tam nebo ho Tzee přenesli do vnějšího světa. Ať to bylo jakkoliv, D’Shay ho nemohl najít. Nijak nepomáhalo, že jeho schopnosti bez přímého spojení s Ničitelem velmi zeslábly.</p>

<p>Měl pocit, že slyšel někoho promluvit, když se však otočil, ni­kdo nebyl poblíž. Rozčilený vlastní nervozitou nařídil svým slu­hům, aby mu pomohli zpátky do stanu. Teď, dokud Sirvak Dragoth „za dalších pár minut“ nepadne, nemůže nic dělat <emphasis>Tzee...</emphasis></p>

<p>„Stát,“ rozkázal. Trojice se na místě zastavila. <emphasis>Tzee...</emphasis></p>

<p><emphasis>Jsou </emphasis>to oni! Sice mdle, ale Tzee se vrátili. Proč? „Co ode mě chcete teď?“</p>

<p><emphasis>Tzee... pomoc... pomůžou...</emphasis></p>

<p>D’Shay skryl rostoucí vzrušení. Pokud mu Tzee chtěli pomo­ci, znamenalo to, že potřebují něco na oplátku. Něco s nimi nebylo v pořádku. Zněli mdle, chvílemi je skoro nebylo slyšet <emphasis>Tzee... pomoc... moc...</emphasis></p>

<p>Nejprve bylo těžké porozumět ale nakonec D’Shay pochopil. Znovu potřebovali moc. Něco Tzee zlomilo, doslova roztříštilo tak, že tohle byla nejspíš největší zbývající souvislá kolonie. Na oplát­ku mu pomůžou.</p>

<p>Jestli se mnou chcete obchodovat, chci vás vidět. Ukažte se!“ Přikázal oběma sluhům, aby se vzdálili. Teď bude muset čerpat z vlastních sil. Nesmí ukázat víc slabosti, než je nutné. <emphasis>Tzee... snaží... </emphasis>„Udělejte to, nebo vás tady nechám rozptýlit!“ Rozhodně to byl hazard. Jestli Tzee neposlechnou, D’Shay se nakonec sám „rozptý­lí.“ Musel vědět, jakou má nad Tzee moc.</p>

<p>Před očima se mu pomalu objevila vířící hmota, černá jako noc. Z drobné tečky rostla a rostla, až z ní nakonec byl živoucí oblak hmoty a energie - třebaže ne tak velký, jak<strong> </strong>si vlčí nájezdník vzpo­mínal.</p>

<p>„Takže mocné Tzee někdo ponížil. Byl to D’Rak?“</p>

<p>Oblak řekl jenom <emphasis>Tzee.</emphasis>.., ale D’Shay cítil, že v tom má jeho ri­val prsty.</p>

<p>„Kde je teď?“ Starší držitel nemohl být ve Snových zemích. Lord Petrac byl mrtvý, Tzee mu nepomáhali a nelidé - no, to bylo samozřejmé.</p>

<p><emphasis>Tzee... Qualard... </emphasis>I když bylo Tzee roztříštěné, bylo jedním. Cokoliv viděla a slyšela i ta nejmenší, opuštěná kolonie, věděla v mžiku i větší entita.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Qualard?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Překvapení a poznám v D’Shayově hlasu stačilo zahnat mrak o pár kroků zpět.</p>

<p>Qualard! Teď to do sebe všechno zapadalo. Zoufalý pokus za­chránit Snové země splněním svého úkolu, po tak dlouhé době - ale co s tím měl co dělat čas? To, co Gryf hledal, tady pořád bylo, po­řád čekalo.</p>

<p>„Pojďte zpátky!“ vyštěkl na Tzee. Oblak se pomalu posunul do­předu, všechny ty oči jakoby sklopené k zemi, jako děti, které mají být potrestány. Zastavil se na úrovni jeho očí, na dosah ruky od něj. „Kde je vězeň, kterého jste mi sebrali? Kde je Freynard?“</p>

<p><emphasis>Tzee... ne Dragoth... ne... tady...</emphasis></p>

<p>„Vy jste ho vydali Gryfovým spojencům?“</p>

<p><emphasis>Tzee...</emphasis></p>

<p>„Ale už tam není?“</p>

<p><emphasis>Tzee...ne...</emphasis></p>

<p>„Pak je s Gryfem. V Qualardu.“</p>

<p><emphasis>Tzee... nevě...</emphasis></p>

<p>„Neptal jsem se vás.“ Zatímco pokáraní Tzee netrpělivě viseli ve vzduchu, D’Shayovy myšlenky běžely o závod. Neměl čas vra­cet se do Canisargosu a pochyboval, že by to v tu chvíli byl dobrý nápad. Zatímco byl v pasti ve Snových zemích, pozice staršího držitele nejspíš posílila. D’Shay věděl, že by se mohl vrátit a najít své soukromé komnaty vypleněné držitelovými strážci.</p>

<p>Přivřel oči a podíval se na Tzee. Mlhavý tvar se pokusil zmen­šit, jako by to cítil. „Musíte mě přenést do Qualardu. Ukážu vám přesné místo.“</p>

<p><emphasis>Tzee... potřebuji... moc...</emphasis></p>

<p>D’Shay zavrtěl hlavou. Ve skutečnosti neměl sílu na rozdává­ní, ale to teď Tzee nepotřebovali vědět. „Až mě dostanete na mís­to určení.“</p>

<p><emphasis>Tzee...</emphasis></p>

<p>„Nemáte nikoho jiného, kdo by s vámi jednal, a v současném stavu jste sotva nějakou hrozbou. Nuže?“</p>

<p><emphasis>Tzee... ano...</emphasis></p>

<p>Vlčí nájezdník se díval, jak se Tzee jakoby stlačili do silnější, hustší formy, jako by se připravovali obětovat část samotné kolonie. Nepřivolávali Bránu, ale vytvářeli vlastní portál. Tohle Snové země dovolovaly jen jun. Byla to jediná skutečná moc, kterou Tzee měli. Protože však byli součástí samotných Snových zemí, bezpochyby čerpali svoje schopnosti z toho, co stvořilo Bránu. D’Shay tuhle teo­rii pustil z hlavy. Teď nebyl čas starat se o něco, co se přímo netýka­lo přežití. Cítil, jak se Tzee na okamžik dotkli jeho myšlenek, jen aby získali místo určení. Teď už musel čekat jen pár vteřin.</p>

<p>D’Shay se rozhlédl kolem. Držitelé stále pracovali, prolamova­li poslední zoufalé obrany mistrů opatrovníků. Kdyby jim dal čas, možná by mu dokázali jednoho přivést - klíčové slovo bylo možná. Když si D’Shay mohl vybrat mezi možným a pravděpodobným ře­šením, vždycky volil to druhé.</p>

<p><emphasis>Tzee... Brána... pospěš...</emphasis></p>

<p>Vedle neživých strážců se objevil portál, který se strašlivě chvěl. Podíval se na Tzee. Snažili se ovládnout portál i vlastní bytí a vlčí nájezdník pochyboval, že by po delší dobu zvládali obojí. Přikázal sluhům projít. Když mířili portálem, rychle se rozhlédl. Vítězství bylo jisté a chybějícího velitele si nikdo nevšimne, rozhodně ne, když velí D’Shay, známý svými výstředními způsoby. Aramitům záleželo jen na vítězství nad tímhle jediným větším kamenem úra­zu. Ani se neuvědomovali, zač vlastně bojují.</p>

<p>Trošku zahořkle se zasmál, otočil se a prošel portálem.</p>

<p>Poslední osoba, která prošla Bránou, byla tak trochu překvapením. Prolétla skrz, skutálela se dopředu a vstala, poněkud roztřeseně, s mečem v ruce.</p>

<p>Morgis tasil vlastní čepel, a kdyby ho Gryf nechytil za zápěs­tí, udělal by s ním krátký proces. „Ne! Kapitán Freynard je jeden z mých mužů!“</p>

<p>Drak se na něho pochybovačně podíval. „Jeden z tvých mužů? Tady, za Východními moři?“</p>

<p>„Neměl jsem čas vysvětlit to. Stačí říct, že byl D’Shayovým vězněm.“</p>

<p>„Ano?“ Morgis pořád nebyl přesvědčený. „Jak jste tedy utekl? Tenhle D’Shay mi nepřipadá nedbalý.“</p>

<p>Freynard otevřel ústa a zaváhal. Po několika vteřinách mu po­klesla ramena. Zatřásl hlavou a pomalu řekl: „Nevím, jak jsem ute­kl, Vaše Veličenstvo. Vzpomínám si jenom na náhlou černou mlhu - a pak jsem se potácel divočinou, s odemčenými pouty, blízko místa, kterému říkáte Sirvak Dragoth. Dva z těch - těch tvorů bez obličeje mě popadli...“</p>

<p>„A tys skončil v pevnosti,“ dokončil Gryf. „Zní mi to, jako by tě někdo chtěl mít z D’Shayova dosahu, ale ne mrtvého. Ta černá mlha vypadá jako Tzee, ale nevzpomínám si, že by byli tak silní.“ „Ani já,“ dodal Haggerth. „Pořád mu nevěřím.“</p>

<p>Gryf se na draka utrhl: „Pak pochybuješ o mém úsudku a o věr­nosti muže, který byl vždycky ochoten položit za mě život - ne že bych kdy chtěl, aby se to stalo.“</p>

<p>„Stejně bych to udělal,“ tiše dodal Freynard. „Doufejme, že nikdy nebudeš muset. Nuže, vévodo Morgisi? Rád bych pokračoval v téhle výpravě.“</p>

<p>Drak zasyčel, ale souhlasil. „Takže kde začneme?“</p>

<p>Poprvé se podívali, co je čeká.</p>

<p>Qualard bývalo veliké sídelní město s vysokými věžemi a mohutnými hradbami. To, co zůstalo, vyprávělo spíše o věcech, které byly ztraceny, než o tom, jak skvělé město to kdysi bylo. I po dvou stech letech úsilí přírody - nemluvě o původním zemětřesení, které ho zničilo (a které možná bylo a možná nebylo Ničitelovým dílem; Gryf o tom pochyboval) - byly ruiny Qualardu pořád ještě působi­vé. Z mnoha budov nezůstalo víc než velké hromady nerozlišitelné suti. Většina dřeva dávno shnila, ale mramorové podlahy a sloupy, které nebyly původně rozdrceny, byly všude. Některé zdi kupodivu pořád stály. Pár ulic zůstalo do jisté míry průchodných, jedna nebo dvě se propadly do propastí. Jedna část města byla nejméně o dva­cet stop vyzdvižena; jen z několika budov tam zůstalo víc než zá­klady. Dům vpravo od nich se celý propadl do hluboké strže, zůstal jen nárožní kámen.</p>

<p>Chvíli nikdo nic neříkal. Nakonec prolomila ticho Troia. Zašeptala: „Jak to tady muselo vypadat toho dne!“</p>

<p>„Bylo to strašlivé,“ tiše řekl Gryf. Vzápětí si s šokem uvědomil, co právě řekl.</p>

<p>„Tys tady <emphasis>byl, </emphasis>když se to stalo.“</p>

<p>Podíval se na ni. Nevybavilo se mu nic, kromě tohoto vědomi. Žádné vzpomínky na onen den, jen že to bylo děsivé.</p>

<p>Na místě, kde stáli, kdysi muselo být náměstí, protože kolem ne­byla suť. Gryf se otočil kolem dokola, pokoušeje se porovnat oko­lí se záblesky vzpomínek. „Pokud si dobře vzpomínám, jsme někde blízko středu města.“</p>

<p>Vrátil se myšlenkami k současnému úkolu a všiml si, že tros­kami dávného sídelního města zavanul pronikavý, ledový vítr. Haggerth si jednou rukou přidržel spodní část závoje a druhou me­zitím uvázal jeden cíp, na kterém byla malá smyčka, k háčku na svém plášti. Když zajistil i druhý cíp, potřásl hlavou a podotkl něco o odporných částech podsvětí, ve které věřil.</p>

<p>Troie nestačila kožešina. Její odpověď na poznámku mistra opa­trovníka byla neopakovatelná, ale výstižná.</p>

<p>Čím déle tam stáli, tím větší daň si na nich zima vybírala. Gryf se ujistil, že jsou blízko místa, kde je chtěl mít Neměl na Qualard žádné skutečné vzpomínky, tušil však, že se bude půdorysem podo­bat Canisargosu - a podobal. Tím se potvrdil předpoklad, který si odvodil, ještě než se sem pokusili dostat poprvé. To, co hledá, by mělo být přibližně ve stejné oblasti jako tvrz Pána Smečky v sou­časném hlavním městě.</p>

<p>„Vzhledem k tomu, kolik máme času,“ začal, „se rozdělíme.“ „To je trochu nemoudré, nemyslíš?“ zasyčel Morgis. „Kdykoliv jindy bys měl pravdu. Tentokrát ale nemáme na vy­branou. Musíme si pospíšit. Jsou tu tři pravděpodobné oblasti. Troio, mistře Haggerthe, pokud nemáte námitky, chtěl bych, abys­te hledali támhle.“ Gryf ukázal na slušně vyhlížející území dale­ko vlevo.</p>

<p>Troia protestovala: „Já... nechci tě opustit. Ne tady.“ „Není tu nic než trosky. Nic živého, nic nebezpečného, je­nom padající zdivo.“ Krátce pokrčil rameny, jakoby bezstarost­ně, i když cítil pravý opak. „Morgisi, rád bych, abyste s kapitá­nem Freynardem hledali na severu, kde se část města propadla. Dole můžou být průchody. Pokud někdo něco najde, vrátí se sem. Přinejhorším se setkáme...“ podíval se k nebi. Slunce tady neby­lo zrovna běžné. Celou oblohu zakrývaly mraky. „Přibližně za půl hodiny.“</p>

<p>Freynard si odkašlal: „S veškerou úctou, Veličenstvo, zanedbal bych své povinnosti, kdybych nezůstal s vámi.“</p>

<p>„Už nejsem tvůj vládce. Nemáš ke mně žádné povinnosti.“ „Pak,“ Freynard se dokázal pod rozježenými vousy usmát, „mi nemůžete rozkázat, abych vás ne<emphasis>doprovodil.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Morgis položil těžkou ruku muži na rameno: „A jestli si myslíš, že tě s ním nechám samotného, jsi hlupák.“</p>

<p>Než se mohlo stát něco dalšího, Gryf je od sebe odtrhnul. „Jestli oba neumíte poslechnout pokyny - a žádám to jen proto, že se nám hrozivě krátí čas, dokonce i zatímco tu takhle mluvíme - tak zů­staňte tady. Potřebuji lidi, kteří chtějí pracovat a ne se hádat.“ Po krátké odmlce se oba válečníci vzdali. Gryf vydechl úlevou. „Kam půjdeš ty, Gryfe?“ zeptal se Haggerth. „Na jih. Dost řečí.“</p>

<p>Zdráhavě se rozdělili, Haggerth musel Troiu pobízet, aby šla, a Morgis s Freynardem po sobě cestou podezřívavě hleděli. Lví pták se za nimi odmítl dívat, místo toho se k nim otočil zády a odhodlané vyrazil k jihu. Procházel po hrbolatých zbytcích ulice a dlouhými úzkými proláklinami a nezastavil se, dokud nebyl víc než sto dlouhých kroků od místa, ze kterého vyšel. Seskočil ke zlo­mu, kde začala země částečně klesat, a obrátil se zpátky, aby viděl, co dělají ostatní.</p>

<p>Morgis a Freynard byli mimo dohled. Jakmile si zvyknou na svou situaci, soustředí se na pátrání. Když bylo řečeno a uděláno všechno nezbytné, zvítězili v nich zkušení, pragmatičtí veteráni.</p>

<p>Stěží viděl Troiu a Haggertha. Nebyl si jistý, jak starý a obratný je mistr opatrovník, a tak jim vybral nejsnadnější cestu. Zatímco se díval, Troia a po ni i zahalený opatrovník zmizeli za vyvýšeninou, která kdysi mohla být prvním patrem nějakého domu.</p>

<p>Lví pták pár vteřin čekal, dokud se neujistil, že se nikdo z nich nepokusí k němu vrátit Pak se vynořil z úkrytu, nadechl se a zamí­řil - <emphasis>na východ.</emphasis></p>

<p>Věděl, kam musí jít, a stejně tak věděl, že už tam na něj možná někdo čeká. Aby ho zabil nebo byl zabit. Gryf tyhle věci věděl už ve chvíli, kdy začal skupinku dělit. Taky věděl trochu víc o tajem­ství, které se tu ukrývalo.</p>

<p>Nehledal věc, ale spíš vězně. Nějakou... bytost..., kterou Ničitel polapil do pasti dávno před tím, než se objevili vlčí nájezd­níci. Bytost, která celý ten čas trpělivě čekala, s vědomím, že jestli bude opatrná, získá svobodu... A teď její čas přišel, ale byli tu i Ni­čitelovi Mé. Alespoň jeden určitě.</p>

<p>Krátké šplháni na nerozlišitelný kus stavby mu přineslo výhled na celkem čistou oblast. Tohle bývala podlaha paláce Pána Smečky, smrtelného vládce - podle jména - vlčích nájezdníků. Gryf uva­žoval, jestli byl tehdejší Pán Smečky stejně jako ten nynější taky jen skořápkou, loutkou hrůzy, která si říkala Ničitel. Nejspíš ano. Zapadalo by to do obrazu věcí.</p>

<p>Podle zbytků zdí mohl rozlišit nejméně čtyři komnaty a jedna z nich byla dost velká na to, aby mohla být tím, co hledal. Na růz­ných místech byla zasypaná sutí, ale rozmístění úlomků bylo až moc přesné. Jak čekal, největší hromada ležela u jednoho z protěj­ších rohů. Lví pták k ní přešel a začal suť odklízet.</p>

<p>Pracoval asi deset minut, když sklidil ovoce svého úsilí. Zvedl se vítr, ale bývalý žoldnéř si toho stěží všimnul. Hleděl na to, co odhalil. Padací dveře. Pro většinu očí by byly neviditelné, ale při pozorné prohlídce našel jejich okraje. Dveře byly záhadné; nebylo vidět žádné držadlo a dosedaly tak dobře, že nemohl ani drápy za­chytit za jejich okraj.</p>

<p>„Teď ne,“ zamumlal Gryf. „Ne, když jsem konečně tak blíz­ko!“ V jistém smyslu bylo osvobození spoutané bytosti tam uvnitř až druhotné, toužil hlavně konečně odhalit svou minulost. Kdyby si však musel vybrat, udělal by to první. Pár vzpomínek nemělo cenu života jediného tvora.</p>

<p>Maličký kamínek, který se skutálel kdesi za ním, ho varoval, že už není sám.</p>

<p>Opatrně, jako by si ničeho nevšiml, Gryf vstal od kamenných dveří, narovnal se a zkřížil ruce. Byl zády k tomu, kdo se k němu připojil, takže nově příchozí nemohl vidět, že už má jednu ruku na jílci meče.</p>

<p>Vetřelec se znovu pohnul a vyvolal další malou lavinu. Už ne­mohl hluk ignorovat. Sevřel jílec. „Zabij! Zabij!“</p>

<p>Pronikavý ptačí hlas ho vyděsil tak, že skoro nestihl tasit. Prudce se otočil a vzápětí uslyšel druhý skřek. Teď už ho nezaskočil. Teď už věděl, čemu čelí. Volání toho tvora mu to prozradilo. Rozeznal ho, i když ne díky slovům. Lví pták si spíše vybavil křik jejich pří­buzných, když s Morgisem bojovali při útěku z Canisargosu.</p>

<p>Ukázalo se, že překvapení si schovává v rukávu ještě jeden trumf, protože gryf, který na něj hleděl, byl zřejmě největší, s ja­kým se kdy setkal. Ti, na kterých létaly hlídky, byli ve srovnání s tímhle velikým netvorem sotva poloviční. Kdyby nevěděl, jak divocí jsou tihle gryfové, připadal by mu téměř vznešený. <emphasis>Téměř </emphasis>vznešený, protože krev na zobáku a předních tlapách rozbíjela veš­keré iluze.</p>

<p>Ta krev byla ještě čerstvá.</p>

<p>Netvor měl v jednom křídle hrozivou díru, což vysvětlovalo proč prostě neslétl dolů a nedorazil ho dřív, než by Gryf vůbec sta­čil zareagovat. Měl i další zranění, většinou menší, a lví pták si vši­ml, že dýchá trhaně, jako by měl i nějaká vnitřní zranění. Tohle vědomí však Gryfovi nijak nezvedlo sebevědomí. Pokud kromě draka existoval nějaký tvor nebezpečnější než gryf, tak to byl zraněný gryf. <emphasis>Tohle </emphasis>bylo něco, co měl se svými jmenovci společného.</p>

<p>Nestvůra se pokusila obejít ho dokola, ale byla tu příliš nejistá opora pro nohy a gryf začal ujíždět. Křídla, vlastně spíš jedno kří­dlo se napjalo v chabém pokusu vzlétnout. Nezdar gryfa ještě víc rozzuřil. Dál vykřikoval slovo, které ho zjevně někdo pečlivě učil.</p>

<p>Lví pták se pokusil sáhnout po magii a rychle to skoncovat, ale k jeho úžasu mělo zvíře jakousi ochranu, rozhodně ne přirozenou.</p>

<p>„Původně byli dva, víš.“</p>

<p>Bývalý žoldnéř ustoupil, tak aby viděl na zvíře a zároveň se mohl postavit i nově příchozímu.</p>

<p>„K čemu je potřebuješ?“ Gryf se otáčel, pokoušeje se dostat do zorného pole oba protivníky. „Ty sám jsi mnohem šílenější stvůra než tucet takovýchhle, D’Shayi.“</p>

<p>D’Shay, který byl pořád mimo dohled, se zasmál a ke Gryfově vzteku se začal pohybovat tak, aby zvíře i jeho pán byli pořád na sto osmdesáti stupních od sebe. Gryf se dál otáčel, zjistil však, že by je mohl sledovat zároveň, jen kdyby ke svému skvělému zraku měl navíc oči i vzadu.</p>

<p>„Vezmu to jako kompliment. Vidíš, tohle jasně ukazuje, jak se karta štěstí může časem obrátit.“</p>

<p>„Kam?“ zeptal se Gryfa přál si, aby se jeho štěstí obrátilo k lep­šímu co nejrychleji.</p>

<p>„Když jsme se znovu setkali, po tak dlouhé době, v jeskyni Černého draka - Lochivar? - ukončoval jsem své závazky k dra­čímu pánu, protože jsme si už nemohli dovolit prodávat mu otroky výměnou za nouzový přístav. Mysleli jsme si, že bychom je mohli potřebovat. Dobyli jsme už značnou část tohohle světadílu a usou­diti jsme, že je na čase vypořádat se s mistry opatrovníky ze Sirvak Dragothu. Představ si naše překvapení, když nás dokonce i přes mou pomoc nejenom zadrželi, ale i zatlačiti zpět.“</p>

<p>Právě tuhle chvíti si netvor vybral k výkřiku: „Zabij! Zabij!“</p>

<p>D’Shay na něho něco zakřičel, spíš zvuk než slovo, a zvíře ztichlo. Vlčí nájezdník se omluvil. „Nejsou příliš trpěliví.“</p>

<p>„Chápu ho. Jsi dost rozvláčný.“</p>

<p>Skoro si dokázal představit úsměv na D’Shayově vlčí tváři: „Ještě chvíli. Chci si to vychutnat. Před pár minutami jsem si mys­lel, že umřu. Teď jsem v bezpečí. Byl jsem v pasti ve Snových ze­mích; zmínil jsem se o tom? Připouštím, že Tzee jsou mazanější, než jsem si myslel. Měli nějaký vlastní záložní plán a přišli s ním k jediné osobě, která ještě pořád mohla mít zájem o spolupráci.“</p>

<p>Gryf klopýtl, ale rychle znovu získal rovnováhu. „Nikdy bys ne­měl vyjednávat s Tzee.“</p>

<p>D’Shay byl stále v pohybu. „Ano, to jsem se naučil. Ale teď není čas k obavám. Měli sotva dost síly na to, aby vytvořili portál a po­slali mě sem. Ještě jsem tu ani úplně nebyl a už se začali rozptylo­vat, protože jim došla moc, přesně jak jsem doufal. Tolik o zradě.“</p>

<p>„Mohli tě taky nešťastnou náhodou nechat poletovat v Nicotě.“</p>

<p>„To by se ti<emphasis> </emphasis>jistě líbilo. Jak jsem říkal, karta štěstí se obraci. Patová situace se Snovými zeměmi pokračovala a já hledal nové přístavy, navenek proto, abych utišil neklid v radě, ale ve skuteč­nosti kvůli vědomi, že žiješ. Zbytek znáš. Pat skončil a vítězná stra­na je naše. Jak to vidím, ty a já jsme si vyměnili místa. Tys měl za sebou zemi a já jsem se musel plížit kolem; teď mám já moc říše a ty jsi poslední naděje. Dravec se stal kořistí.“</p>

<p>D’Shay se zastavil. Jakoby na nějaký neviditelný pokyn se za­stavil i gryf. Hrabal nohama v rumišti, zobák otevřený, v šílených očích zuřivost a hlad.</p>

<p>„Rád bych řekl,“ dodal vlčí nájezdník, „že ta krev patří tvým společníkům. Ale nepatří. Až časem.“</p>

<p>„D’Rak?“ Gryf se v duchu proklínal. Doufal, že je poslal <emphasis>mimo </emphasis>nebezpečí.</p>

<p>„Ne, ale určitě nějací jeho hlupáci. Je tam někde, ale neví všech­no. Škoda. Myslím, že by si vychutnal poetičnost téhle chvíle.“</p>

<p>Zvíře zareagovalo na nový signál, zařvalo a skočilo na Gryfa.</p>

<p> <strong>XXI.</strong></p>

<p>Morgis a Freynard sice zatím nebyli připraveni považovat se za přátele, došli však aspoň k bodu, kdy vzájemné respektovali svoje schopnosti. Aby je při nezáživném prohlíženi nepřemohla nuda, trochu mluvili o zvyklostech válečníků a o tom, jak největší bitvy vždycky rozhodují malé věci. Zrovna začali probírat Válku o změnu, tu válku, jejíž následky ještě pořád měnily lidskou i dračí společnost - hlavně díky Cabeovi Bedlamovi a Gryfovi - když Freynard cosi zahlédl a tiše, ale s naléhavostí v hlase vykřikl. Morgis, kterému to na mizerném povrchu klouzalo, snad po tisící znovu získal rovno­váhu a co nejrychleji k němu přispěchal.</p>

<p>„Co je?“ zasyčel potichu. Kolem nikoho neviděl, ale když si teplokrevný myslí, že je lepší být zticha, Morgis se nebude hádat.</p>

<p>Freynard ukázal na tmavou tuhnoucí tekutinu, rozstříknutou na sutí. Namočil do ní prst a zvedl ho, aby ji drak lépe viděl. „Krev.“</p>

<p>„Asi zvíře.“ Drak ale pochyboval o vlastních slovech. Bylo by to první zvíře, které by tady po příjezdu viděli. Nezahlédli dokon­ce ani ptáky.</p>

<p>Freynardův a vévodův pohled se setkaly. „Podíváme se po tom, pane?“</p>

<p>Morgis věděl, že v současné situaci kapitán nemusí uznávat jeho hodnost. Respekt ho nicméně potěšil a drak mu bezděčně oplatil zdvořilost zdvořilostí: „Tak myslíte, kapitáne Freynarde.“</p>

<p>„Míří to k Troie a mistru opatrovníkovi. Měli bychom se tam podívat“</p>

<p>„Jmenuje se Haggerth. Ano. Kdo ví, možná cestou najdeme to, co hledáme.“</p>

<p>„Ať je to cokoliv.“ Freynard se hořce usmál. Několik set metrů se stopa objevovala jen namátkou, byla však stále dost zřetelná, aby ji mohli následovat. Věděli, že nemají čas, a tak se odvážili ještě víc zrychlit. Proto byli skoro u těl, když je ko­nečně spatřili.</p>

<p>Byla to čtyři těla. Tři roztrhané postavy, které bývaly Aramity, a jedna jiná, kterou Morgis poznal. Šokované hleděl, jak byl onen tvor neuvěřitelně velký. Zachvěl se, ale přesvědčil sám sebe, že to byl jen vítr.</p>

<p>Zdálo se, že většina krve patřila třem vlčím nájezdníkům. Tvor. který je zabil, byl gryf. Měl několik ran v bocích, ale dorazilo ho něco jiného. Drak přikročil k mrtvole a prohlédl si ji od hlavy ke konci ocasu. S její vnitřní stavbou bylo něco v nepořádku -jako by kosti a orgány nebyly na úplně správných místech. <emphasis>Držitelé.</emphasis></p>

<p>„Freynarde!“ odplivl si tiše. Kapitán právě nezaujatě zkoumal jednoho z nájezdníků, jemuž chyběla část břicha. Vzhlédl. „Hledej držitele!“</p>

<p>Zatímco Freynard prohledával svého muže, Morgis se přesunul k jinému, který ležel polámaný na rozeklané hraně vyvráceného kusu cesty. Muž měl utrženou paži a tvář napadrť - vlčí přilbu mu gryf zjevně strhnul z hlavy - ale uniforma připomínala ty, které nosily strá­že držitelů. Lépe udržovanou. Třpytivější, včetně malého symbolu na hrudi. Když z něho otřel krev, ukázalo se, že je to drobný křišťál.</p>

<p>Na drakovo rameno dopadla ruka. Než stačil rozeznat člověka za sebou, už stál s mečem nad hlavou. „Tenhle zvyk vás muže stát hlavu!“</p>

<p>„Říkal jste, že mám najít držitele. Myslím, že je to to poslední tělo. Jediný držitel, se kterým jsem se setkal, se jmenoval D’Laque a měl něco jako tohle.“ Allyn Freynard otevřel dlaň a ukázal malý krystal podobný zubu. Na rozdíl od těch, které Morgis viděl dřív, byl matný a vypadal studeně. Měl podezření, že vzhled krystalu byl jednou z cest, jak zjistit, že je držitel mrtvý. Druhou možností bylo podívat se, co z držitele zůstalo.</p>

<p>„Byly tam stopy krve,“ pokračoval kapitán. Nedíval se na své­ho společníka, ale rozhlížel se po okolí. „Jedny jsme sledovali sem, další míří tím směrem, kterým jsme šli původně.“</p>

<p>„K mistru opatrovníkovi a Gryfově ženě.“</p>

<p>„Ona je jeho?“</p>

<p>„Vím to, i když oni zatím ne.“</p>

<p>„Pak,“ Freynard vstal, „je mojí povinností ji chránit. Jdeme.“</p>

<p>Stopy krve bohužel vedly jen kousek dál a pak se ztratily. Někoho nakonec přece jen napadlo ránu buď vyléčit nebo aspoň ovázat. To je neodradilo. Snažili se spíš najít své dva společníky než někoho z přeživších Aramitů. S těmi si poradí potom, až budou vědět, že jsou všichni v bezpečí.</p>

<p>Po několika minutách šplhání dávnými troskami Qualardu je Morgis zvednutím ruky zastavil. Freynardovi se zdálo, že vévoda naslouchá něčemu, co on sám neslyšel.</p>

<p>Bylo to tak. „Odtamtud slyším nějaké hlasy - a myslím, že je­den z nich patří někomu, s kým bych se rád znovu setkal.“</p>

<p>Víc drak k poslední poznámce nedodal; místo toho kapitánovi pokynul a znovu se vydal dopředu. Dobře nacvičenými kradmými pohyby těch, kdo přežívají, se přiblížili.</p>

<p>Hlasy, hlavně jeden z nich, už byly slyšitelné, přestože jim ješ­tě nebylo rozumět. Morgis už se chystal pokračovat dál, když ho Freynard chytil za paži a ukázal nalevo.</p>

<p>Osamělý Aramita vyhlížel jakékoliv vetřelce. Pokud dokázal drak říct, byl to určitě příslušník stráže držitelů. Vypadal nervóz­ně, což bylo u někoho, kdo před chvílí přežil útok gryfa, naprosto pochopitelné. Morgis se rozhlédl po jiné cestě, která by je přived­la blíž. Ne že by se bál jediného vojáka. Nebál se ani samotného D’Raka; útok na něj by ale nezachránil Troiu ani mistra opatrov­níka Haggertha, pokud byli zajatí - což vypadalo pravděpodobně. Nepomohla by ani proměna do dračí podoby, protože by během proměny byl pro staršího držitele příliš snadným terčem. Konec konců, proměna se dala stěží utajit.</p>

<p>Našel slibnou cestičku, místo, kde na sebe spadly dva domy. Čas a eroze z nich udělaly víceméně jednu hromadu, ale mezi základy byl pořád patrný tunel, vlastně spíš mezera. Budou se muset plazit, ale to nevadilo. Stěží se do tunelu vejdou, a kdyby je nějaký vlčí nájezdník našel dřív, než prolezou, mohl by je v klidu zabít. Dokud byli uvnitř, nemohli se pořádně bránit.</p>

<p>Přesto to pořád byla nejlepší možnost. Morgis ukázal na tunel a zašeptal: „Tam.“</p>

<p>Freynard přikývl a zamířil za drakem, který se kradl k mezeře. Morgis neztrácel čas, natáhl meč před sebe, klekl si na kolena a za­čal se plížit.</p>

<p>Teprve uvnitř vévoda zjistil, že je tunel mnohem delší a přivede je k Aramitům mnohem blíž, než čekal. Zatímco se plížili, hlasy ze­sílily a začalo jim být víceméně rozumět.</p>

<p>„...Dragoth! Šlo by... mi řekl, kde je Gryf teď!“ Morgis s těžce ovládaným vztekem zasyčel: „D’Rak!“ „Zdá se, že se víc... bojíte s každou další... tam něco v nepořád­ku?“ Druhý hlas bezpochyby patřil Haggerthovi. Je tam i Troia?</p>

<p>„Musíme se hnout,“ připomněl mu Freynard. Morgis tiše zavr­čel a pokračoval v cestě.</p>

<p>„Všechno je v pořádku,“ říkal D’Rak, ale v hlasu měl napětí. „Jak by ne, když zatímco tady mluvíme, Sirvak Dragoth se hroutí, vy dva jste mými zajatci a Gryfa budu mít za chvíli? Dokonce ani D’Shay už mi nepřekáží.“</p>

<p>„Co je s Qualardem, D’Raku? Co tady je, čeho se ty a ten tvůj bůh tak bojíte, že se pokoušíte sebrat nám všechny vzpomínky na to?“</p>

<p>Dvojice se dostala na konec tunelu a zaváhala. Kolem prošel ně­kdo v těžkých botách a zase se vzdálil. Další stráž. Morgis počkal, až vojákovy kroky utichnou v dálce, a pak pomalu vylezl ven. Zeď, která obstála ve zkoušce času, se táhla oběma směry. Morgis si uvě­domil, že D’Rak s ostatními jsou za ní. Freynard se k němu připojil a taky okamžitě pochopil.</p>

<p>Starší držitel lehce zvýšil hlas: „To nepotřebujete vědět. Ledaže bys, mistře opatrovníku, chtěl za tohle tajemství a za svůj mizerný život nabídnout přístup do Snových zemí.“ „Ty to nevíš. On to neví, mistře Haggerthe!“ Morgis kývnul na kapitána. Troia tam je - a pořád bojuje, což je potěšující. Příliš mnoho tvorů, dokonce i draků, se tváří v tvář smr­ti vzdávalo.</p>

<p>Ozvalo se silné <emphasis>prasknutí </emphasis>a bolestné vyjeknutí. „Všechno se brzo dozvím, ztracenče. Už teď toho vím dost. Například, že tvůj přítelíček nehledá věc, ale bytost, kterou tu kdysi dávno chytil do pasti sám Ničitel - vašeho boha, opatrovníku.“</p>

<p>„To nemůže být pravda!“ Haggerth zjevně začínal být rozčilený. Drak se zamračil; považoval toho muže za silnějšího, vyrovnanější­ho. Tohle nebyl Haggerth, který vždycky dokázal věci v klidu zvá­žit, i když to ostatní, jako třeba Mrin/Amrin, nezvládali.</p>

<p>„Chystá se je brzo zabít!“ Freynard ta slova téměř jen zformoval na rtech, aby na svou přítomnost neupozornil ostatní.</p>

<p>„Měl bys být rád, že mi závoj zahaluje tvář, vlčí poskoku, jinak by tě můj hněv nejspíš na místě zabili“</p>

<p>Drak a muž se na sebe s rozevřenýma očima podívali. Haggerth věděl, že umře, ale stejně jako Troia, pořád ještě bojoval - a v tuto chvíli už mu zbývala jediná zbraň.</p>

<p>Morgis ukázal na sebe a pak za sebe. Potom ukázal na kapitá­na a naznačil opačný směr. Freynard přikývl. Půjdou z obou stran. Drak zvedl tři prsty a potom z nich udělal nulu - až budou na místě, napočítat do třiceti. Jestli se držitel nechytí do pasti, stejně se ukáží. Než se rozdělili, zašeptal Morgis poslední slovo - <emphasis>D </emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>Rak.</emphasis></p>

<p>Freynard jednou kývnul hlavou. Ať se stane cokoliv, jeden z nich musí zabít staršího držitele.</p>

<p>Drak se potichu jako kočka přikradl ke svému okraji zdi.</p>

<p>D“Rak se smál, ale když se uklidnil natolik, aby mohl mluvit, byl v jeho slovech jed: „Není divu, že tomu říkají Snové země! Už se za tím svým kapesníčkem schováváš moc dlouho, jsi příliš na­myšlený. Myslíš, že tím kouskem látky vyvoláš dojem nějaké ta­jemné moci?“</p>

<p>Drak byl tak zaujatý Aramitovými slovy, že nezaslechl cinknutí kovu o kámen. Byl sotva v půlce cesty, když se zpoza rohu vynořila hlídka. Oba ztuhli, přehnaná jistota je na okamžik zdržela v pocho­pení a řešení situace - strážného, protože už tudy dnes šel tucetkrát, a Morgise, protože to vypadalo, že všechno jde jako po másle.</p>

<p>Strážný otevřel ústa k varovnému výkřiku. Morgis po něm sko­čil a srazil mu meč stranou.</p>

<p>„Předvedu ti, k čemu ti je ta tvoje moc!“ zavrčel D’Rak za zdí.</p>

<p>Strážce vyklouzl z drakova sevření: „Poplach!“ Morgis ho probodl, ještě než muž stačil znovu popadnout meč. Vévoda vyrazil ke konci zdi. Ohlédl se a spatřil Freynarda, jak mizí za rohem. V tu chvíli všechny ostatní zvuky přehlušil D’Rakův šo­kovaný výkřik: „U Ničitele!“ Po výkřiku následovalo odmítavé za­skučení. Troino zaskučení.</p>

<p>Morgis zaklel, zakryl si oči a vrhnul se za roh. Přemýšlel, jestli ho nejdřív dostane něčí meč nebo náhodný pohled na jednoho z li­dí, které se pokoušel zachránit. Doufal, že to bude meč; to by se dalo vysvětlit jeho králi - pokud zůstane naživu někdo, kdo by mu to vysvětlil.</p>

<p>„Správně, starý příteli, zdržuj! Zdržuj tak dlouho, jak to jen jde!“ D’Shayův smích spíš připomínal chichotání, šílené chichotáni.</p>

<p>Z Gryfova pravého boku, kde ho při prvním skoku zvíře za­sáhlo jednou z tlap, prosakovala krev. D’Shayův domácí mazlí­ček byl zvyklý na pomalejší kořist, ne na něco tak hbitého jako on. Bohužel, ať byl Gryf rychlý jak chtěl, nestvůře se nedalo utéct. Věděl, že kdyby se od ní jen na vteřinku odvrátil, dostala by ho.</p>

<p>Nebyla to až tak jednostranná záležitost. Pořád měl svůj krát­ký meč, přestože si teď přál, aby ho byl vyměnil za něco s trochu delším dosahem. D’Shayův netvor už utržil sečnou ránu přes hruď a nezdálo se, že by měl příliš chuti zkusit to na Gryfa znovu. Místo toho kolem sebe kroužili. Velitel vlčích nájezdníků byl jediným a poněkud zaujatým divákem.</p>

<p>Pohyb Gryfovi umožnil aspoň si D’Shaye prohlédnout. To, co spatřil, ho šokovalo: D’Shay umíral. Nejméně polovinu odhalené kůže měl šedou a částečně se loupala. Jedna paže mu bezvládně vi­sela u boku, a když se pohyboval, vypadal váhavě, jako by si nebyl jistý, jestli ho tělo poslechne.</p>

<p>„Pročpak nezkusíš jiné kouzlo? To poslední možná jenom mi­nulo!“</p>

<p><emphasis>Minulo? </emphasis>Lví pták věděl, že je to nepravděpodobné. D’Shayův netvor byl ze zvláštního chovu a navíc posílený a zaštítěný kouzly schopnými vyčerpat protivníkovu magickou moc tak, že byla k ni­čemu. Zvláštní dárek, který D’Shay pěstoval po několik generací jen pro tu nepravděpodobnou šanci, že se jeho nepřítel vrátí.</p>

<p>A původně měl <emphasis>dva. </emphasis>Gryf v duchu krátce poděkoval kterémuko­liv ochránci, který na něj dohlížel, za D’Rakovu smůlu. Starší drži­tel se k nim dostal tak blízko, že mu ušetřil část potíží. Dvě takové bestie už by se dávno rvaly o jeho ostatky.</p>

<p>„Bude příjemné odpočívat a nepřemýšlet, kdy se můžeš znovu objevit Pořád myslím na naše poslední setkání tady.“</p>

<p>„Lituji,“ skočil mu do řeči Gryf, nespouštěje oči ze zvířete před sebou, „ale mám trochu zamlžené vzpomínky.“</p>

<p>„Stačí říct, že bych kvůli tobě umřel. Umřel bych, nebýt pána Ničitele.“</p>

<p>„Ale copak, co se stalo?“ Gryfa cosi napadlo, cosi ohledně po­dobné situace. Musel D’Shaye rozptylovat, zatímco se sám pokou­šel soustředit</p>

<p>„Obávám se, že budeš muset hádat, dokud neumřeš.“</p>

<p>„Už o tom, kdo je uvězněný tam dole, něco málo vím.“ D’Shayova stvůra znovu udeřila. Gryf ji odrazil mečem, ale paže mu těžkla a ztráta krve z rány ho zpomalovala. Nemohl si dovolit ztratit rychlost, ne teď.</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>„Rozhodně vím, že to nebyl Ničitel, kdo rozbořil město.“</p>

<p>D’Shay se nesmál. Když ho Gryf znovu zahlédl, viděl, že za­číná mít trochu strach, a nejen z toho, co ho zabíjelo. „Zdá se, že jsem dorazil právě včas. Myslel jsem, že si skoro nic nepamatuješ, ale teď si myslím, že bys dokonce mohl vědět, co jsi posledně udě­lal špatně a jak to změnit“</p>

<p>Lví pták málem přiznal, že o téhle věci opravdu nic neví, ale pak si uvědomil, že najednou ví. To zjištění ho málem stálo život, proto­že gryf se po něm náhle vrhnul a on se jen tak tak dokázal vyhnout jeho spárům. Ukázalo se, že to byl špatný nápad. Přistál na poraně­ném boku a prudká bolest pořádně otřásla jeho motorickými funk­cemi. Meč mu vypadl z ruky. Zvíře zavřísklo a hnalo se k němu. Se slzami v očích se odkutálel a podařilo se mu vstát.</p>

<p>Meč ležel za zadníma nohama D’Shayova zvířátka.</p>

<p>„Myslím, že se blíží finále,“ řekl D’Shay s rostoucím úsměvem. Poslední ze ztracenců, ten zvláštní. Jenom lituji, že si nikdy nebu­du jistý, odkud pocházíš. Myslím, že <emphasis>to </emphasis>si nepamatuješ?“</p>

<p>Gryf zavrtěl hlavou, jako odpověď na nepřítelovu otázku i jako pokus vyčistit si ji. „Škoda.“ D’Shay vykřikl rozkaz. Netvor stál připravený, vě­děl, že je jeho oběť víceméně bezmocná. Ani se svými drápy neměl Gryf proti téhle šílené verzi sebe sama šanci. Měl i nůž, ale ten nej­spíš nebude o nic užitečnější než drápy.</p>

<p>Bylo to teď, nebo nikdy. Modlil se, aby ho vyslyšela. „Zabij!“ vykřikl vlčí nájezdník.</p>

<p>„Zabij! Zabij!“ Obrovská potvora po něm skočila. Mířila na zra­něný bok. Instinktivně věděla, že se oběť bude muset spolehnout na slabší stranu, a zkušenému lovci stačí jen okamžik zaváhání kvů­li bolesti.</p>

<p>Gryf však neuskočil na žádnou stranu. Místo toho padl k zemi. což by mu za obvyklých okolností vyneslo smrt. Nestvůra by při­stála, otočila se a chytila ho, zatímco by se pokoušel vstát. Tedy kdyby přistála tam, kde čekala.</p>

<p>Za místem, kde stál, se objevila Brána, dveře otevřené, a jimi přivítala nic netušícího gryfa. Zvíře zmateně zařvalo a zmizelo. Brána uťala jeho řev a vrátila se tam, odkud přišla. Než se lví pták nadechl, bylo po všem.</p>

<p>Nemohl uvěřit, že se to opravdu podařilo. Ani D’Shay tomu nemohl uvěřit. Nechápavý obličej byl šedý, těžko říct, jestli kvůli tomu, co ho zabíjelo, nebo kvůli tomu, co prá­vě viděl. „Cos - to - udělal?“</p>

<p>Otázka zůstala nezodpovězena, protože Gryf plně využíval si­tuace. Odkutálel se do pozice, kde mohl D’Shayovi čelit, a vytá­hl nůž, připravený hodit jím. D’Shay se konečně probral z šílenství a začal křičet. Na svahu se objevily dvě postavy v plné zbroji, po­stavy, které nejspíš nepatřily lidem.</p>

<p>D’Shay se otočil. Jeho klesající tělo se pohybovalo pomalu, ne­jistě. Gryf hodil nůž. Nemířil na záda, která se chystal krýt jeden ze strážců, ale na nohy. Druhý strážce se pokusil nastavit noži svou vlastní nohu, byl však příliš pomalý.</p>

<p>Kdyby nebyl D’Shay tak zpomalený, nůž by mu bez užitku pře­letěl nad ramenem. Místo toho ho ostří zasáhlo do nechráněného místa vzadu na noze, kousek od kolena. Vlčí nájezdník vykřikl slabě chytil rukojeť nože a konečně dopadl na zem, mimo dohled. Gryf mezitím popadl svůj meč a připravoval se na boj s jednou z ozbrojených postav, ty se však náhle přestaly pohybovat. Čekal, připravený na nějaký trik, ale dvojice zůstávala ztuhlá uprostřed pohybu, který vykonávali, když D’Shay padl. D’Shayova vůle byla zjevně jejich vůlí a tečka. To, že se nehýbali, muselo znamenat, že teď byl v bezvědomí nebo mrtvý.</p>

<p>Gryf využil příležitosti, schoval meč do pochvy a vyškrábal se na vršek Opatrně, protože poslední zkušenost s tímto protivníkem ho naučila nikdy nic nepokládat za jisté, nahlédl dolů.</p>

<p>Velitel vlčích nájezdníků ležel zhroucený na velmi pomačka­né, velmi mrtvé hromadě. Kromě rány po zásahu nožem, jejímž vý­sledkem byla noha zlomená při pádu, měl hlavu skloněnou v podiv­ném úhlu. Jestli tohle byl trik, tak opravdu dobrý - ale už jednou viděl D’Shaye umřít. Usoudil, že bude lepší neriskovat. Doufaje, že nebude svého rozhodnutí litovat, zamířil k tělu.</p>

<p>Kdyby neviděl, jak D’Shay padl, a nevěděl, že je to jeho vlastní práce, myslel by si, že vlčího nájezdníka někdo zabil už před týd­nem. Kůži měl skoro úplně šedou a dokonce částečně mumifikovanou. Vzpomněl si na některé věci, o nichž se zmínil Freynard, ale to ho jen ještě víc zmátlo. Bývalý žoldnéř vstal. Ať se za ta léta služ­by šílenému vlčímu bohu ze Shaidarola stalo cokoliv, toto tělo už mu dál sloužit nebude. Tasil meč, zvedl ho nad hlavu a vší silou jím udeřil do krku.</p>

<p>Odpor byl zanedbatelný; meč se zasekl hluboko do hlíny a rych­le se rozkládající hlava se odkutálela pryč. Gryf odtáhl tělo o sto metrů dál a jen pro jistotu ho pohřbil pod těžkou sutí jiné části bý­valého paláce. S hlavou udělal totéž.</p>

<p>Nemohl si pomoct. <emphasis>Odpočívej v pokojích, </emphasis>pomyslel si a dodal: v <emphasis>různých pokojích. A zůstaň tam.</emphasis></p>

<p>Konečně si prohlédl zraněný bok. Přestal krvácet, a když na něj položil ruku, už tolik nebolel. Bez obtěžováni D’Shaye a jeho maz­líčků mohl užít vlastni moc a vyléčit se. Byl by to pomalý proces; pokoušel se, aby to nikdo neviděl, ale pořád se ještě úplně nedoléčil z předchozích ran. Teď nebyl čas dělat si s nimi starosti. Teď byl čas dělat si starosti s hledáním cesty do... cože?</p>

<p>Znovu vyšplhal do svahu. Krátce se zastavil a prohlédl si oz­brojené ochránce. Přestože zbroj vypadala prázdná, věděl, že není. Tohle byly kousky Tzee, které D’Shay tajně zajal. Neměly vlastní vědomí, poslouchaly jen D’Shayovy příkazy. Gryf se nakonec roz­hodl nechat je napospas živlům.</p>

<p>Zadíval se přibližně na místo, kde byly padací dveře. Málem se mu to stalo osudným. Těsně před došlápnutím si uvědomil, že nehledí na dobře maskovaný vstup, ale na čtvercovou díru míří­cí hluboko do základů prastaré budovy. Nesoustředil se na chůzi a uklouzl, a než se dokázal zastavit, svezl se dolů po polovině sva­hu (naštěstí po zdravém boku). Pak už sestup dokončil obvyklejším způsobem, ačkoliv bylo těžké přestat civět na odhalený vstup do qualardského podsvětí.</p>

<p>Jakmile byl dole, rozběhl se k otvoru. Někdo nějak odstranil kámen. Možná vězeň? Pochyboval o tom, ale nemohl si být jistý. V tu chvíli nikoho jiného necítil. Skoro jako by se to snažilo zabrá­nit kontaktu.</p>

<p>Do temnoty vedla řada schodů. Gryf se proklel, že si nepřine­sl pochodeň nebo něco podobného. Bude se muset spolehnout na svůj noční zrak, který byl sice výborný, ale v žádném případě ne­mohl nahradit světlo.</p>

<p>S mečem v pohotovosti pomalu sestupoval. Cítil se jako pták, který slepě kráčí do kočičí tlamy... nebo, v tomto případě, do vlčí tlamy. Pohyboval se pomalu, aby si jeho oči mohly zvyknout na tmu. Vzduch byl suchý, ale dýchatelný a bylo v něm jen málo pra­chu. Nebydleli tu žádní tvorečci, ani jeden. Bylo to jako vejít do ne­dávno zapečetěné hrobky - jen její obyvatel byl pořád naživu.</p>

<p>Potom se objevilo světlo. Jako v Canisargosu, i tady byly ve stě­nách vsazené malé krystaly. Zdálo se, že pomalu ožívají, jako by ty bliž k němu probouzely ty vzdálenější. Chvilku si myslel, že matné světlo shora nastartovalo nějakou reakci, ale pak si všiml, že krys­taly za ním postupně znovu hasnou. Reagovaly na <emphasis>něj. Nad námi spí město, </emphasis>řekla mu vzpomínka.</p>

<p>„Vlčí nájezdníci nikdy nespí,“ odpověděl, než si stačil uvědo­mit, že jen opakuje něco, co řekl už kdysi dávno.</p>

<p><emphasis>Dokážeš to? </emphasis>zeptala se zamyšleně jiná vzpomínka, asi ženským hlasem.</p>

<p>Uvažoval nad tím. Dokáže to? Osvobodit to, co je tu pohřbené?</p>

<p><emphasis>Dokážeš umřít a nekřičet přitom strachy?!</emphasis></p>

<p>Tohle nebyla vzpomínka! Křišťály nad Gryfovou hlavou náh­le zhasly a ty kolem je následovaly. Byl ponořený v naprosté tmě. Jeho oči se pokoušely alespoň trochu přizpůsobit se.</p>

<p>Čistý, suchý vzduch ustoupil pronikavému puchu jakoby tisíc let hnijícího masa. Slyšel rachocení kostí, drcených pod mohutnou tlapou něčeho obrovského. Obličej mu ovanul horký dech.</p>

<p>Z chodby na něj zíraly dvě veliké, krvavě rudé oči. Musel se po­dívat vzhůru, protože ten tvor se nad ním tyčil. Postava nebyla ro­zeznatelná od tmy, jen oči. Netvor zavrčel.</p>

<p><emphasis>Tentokrát to není žádný sen. Jsem velice skutečný, jak vidíš.</emphasis></p>

<p>Světlo shora za ním zmizelo a Gryf slyšel zvuk kamene skřípa­jícího o kámen. Vstup byl znovu zapečetěn.</p>

<p>Uvázl tu v pasti - sám se samotným Ničitelem.</p>

<p> <strong>XXII.</strong></p>

<p>Morgis vyběhl do otevřeného prostoru s oče­káváním, že bude muset jednou rukou zaměst­nat pořádný počet protivníků. Bylo by pří­liš troufalé doufat, že všichni padnou za oběť Haggerthově pasti. Jestli to odskákal jenom D’Rak, bude to stačit.</p>

<p>Stál tam několik vteřin, na pravou stranu prakticky slepý, protože se bál sundat ruku. Nebylo s kým bojovat. Viděl jednoho vlčího nájezdníka, ležícího tváří na zemi, ale ten vy­padal, že už je nějakou dobu mrtvý. Možná ho zabily Troiny drápy, ale spíš gryf. Další, držitel, klečel a slepě zíral do prostoru, ústa ote­vřená v žalostné nechápavosti - možná žasl nad vlastním pádem. Drak nešťastníkovi nevěnoval další pozornost, jen si ho v duchu za­řadil do kolonky „o hrozbu méně“. Neměl samozřejmě ani ponětí, kolik dalších skutečných hrozeb ještě <emphasis>zůstalo.</emphasis></p>

<p>Někde tu byl D’Rak a to byla věc, na které doopravdy záleželo. S očima ještě pořád zakrytýma se blížil k místu, kde podle jeho od­hadu byli Troia a Haggerth. Doufal, že by ho jeden z nich upozor­nil na hrozící nebezpečí.</p>

<p>Narazil do čehosi oblečeného v kovu. Odtáhlo se to od něho stejně rychle, jako se od toho odtáhl on.</p>

<p>„Pla - plaze!“ Hlas byl nezřetelný, jako by byl řečník nějak zpo­malený, ale byl to nepochybně D’Rak.</p>

<p>Drak zaklel. Vrazil do jediné osoby, která by ho mohla zabít snad jen pohledem. Nemohl bojovat poloslepý. A kde je Freynard? Zahlédl snad náhodou hrůzu ukrytou za závojem mistra opatrovní­ka? „Haggerthe! Otočte se ode mě!“</p>

<p> „On - tě ne - neslyší tě!“ zamumlal D’Rak. „Jeho - jeho uši - celá hlava - už nevnímá!“</p>

<p>Je mrtvý?“ Morgis odtáhl ruce. Teď nebylo důležité, jestli na něj vzhled mistra opatrovníka bude, nebo nebude působit i po jeho smrti. Důležité bylo, že někdo další trpěl rukou staršího držitele -a tentokrát nepřežil. Neodvážil se hádat, co je s Troiou; vykřikla kvůli sobě nebo kvůli staršího opatrovníka? A <emphasis>proč </emphasis>ho D’Rak ne­složil nějakým kouzlem?</p>

<p>Draka nepřivítal pohled na jeho nejhorší noční můru, jak zpola cekal, ale spatřil postavu zhroucenou u zdi. Měla odvrácenou hlavu a Morgis věděl proč. Vedle nehybného těla se zmítala Troia a pomalu si povolovala pouta. Zdálo se, že by se jí hodila pomoc. Morgis vyra­zil směrem k ní a zavolal na ni. Troia vzhlédla a na obličeji se jí náhle objevil strach. Snad vteřinu nebo dvě nad tím přemýšlel... a s rostou­cí hrůzou zjistil, že znovu padl pod vliv D’Rakova kouzla.</p>

<p>Bez zaváhání vykřikl otcovo jméno a rozmáchl se mečem v ne­bezpečném oblouku. Nestaral se, jestli něco zasáhne, jen doufal, že staršího držitele vytrhne ze soustředění. Potom se čepel náhle za­ťala hluboko do něčeho jiného než kámen, do něčeho, co zasténa­lo a zůstalo bezvládně viset. Poděkoval Modrému drakovi, že ří­dil jeho paži, a rychle meč zase vytáhl. Udělal krok zpět a otočil se, ještě než černé oděná postava dopadla na zem.</p>

<p>Nebyl to D’Rak. To věděl hned, protože starší držitel byl sice před ním, ale o pár metrů dál. V jedné ruce držel křišťálový talisman, druhou se přidržoval, aby neupadl. Tělo před drakem patřilo dalšímu strážci, nejspíš tomu, který předtím stál na hlídce. D’Rak sám vypadal jen zpola živý. Pravou dolní část obličeje měl ochablou a neživou a pořád mrkal, jako by i tmavý, zamračený den byl pro jeho oči příliš jasný. Kůži měl bledou jako smrt. Nejdůležitější však bylo, že teď byl sám.</p>

<p>„Ty...“ Morgis se ujistil o tom, čeho si všiml už předtím. Pravá část D’Rakových úst se při mluvení nehýbala. „Ty - ty jsi k nezabi­tí - k nezabití, jako ten pták!“</p>

<p>Morgis pořád netušil, co se stalo Freynardovi, to však zatím bylo vedlejší. Teď čelil tomu, co zbylo z D’Raka. Buď silou vůle nebo pomocí krystalu se D’Rakovi podařilo pasti odolat – aspoň částečně. Jeho mysl utrpěla ránu, kterou drak, jenž tehdy v Sirvak Dragothu zahlédl jen náznak Haggerthovy tváře, nedokázal pořád­ně pochopit Nebylo divu, že ho držitel rovnou nezabil. Pro Aramitu bylo dost těžké jenom stát, natož se soustředit. Zjevně doufal, že jeho zbylý služebník dokáže k obluzenému drakovi dojít a probod­nout ho zezadu, ale buď byl příliš slabý nebo Morgise žalostně podcenil. Ať to bylo jakkoliv, drak pochyboval, že starší držitel dokáže posbírat dost sil na to, aby pokus zopakoval.</p>

<p>Pomalu se na D’Raka ušklíbl a přitom v celé kráse odhalil všechny ostré, dravé zuby. „Teď jsem na řadě já.“</p>

<p>D’Rak zvedl talisman, jako by mohl vévodu zastavit sám křiš­ťál: „Ne - ještě ne. Ne dokud - dokud vládnu Oku Vlka!“</p>

<p>Držitel se na Morgise vyzývavě usmál. Potom však úsměv po­vadl a nahradila ho nejprve nechápavost a pak panika. Já - necítím ho. Oko - Oko se přede mnou ukrývá!“</p>

<p>„Smůla.“ Morgis zvedl meč. Neměl ohledně D’Rakova zabití žádné výčitky svědomí. Aramita byl jedním z vládců dračích ná­jezdníků. Morgis nepochyboval, že cestou k svému postavení pro­lil víc krve, než drak tušil.</p>

<p>„Hlupáku!“ Staršímu držiteli stekla po bradě a za hrudní plát sli­na. Oči vyprávěly celé romány. Proč ho jeho pán opustil právě teď? „Zabij mě a zabiješ své...“</p>

<p>Když D’Rak padl, Morgis se sklonil, otevřel Aramitovu dlaň a vyndal talisman z ochablého sevření. Narovnal se a prohlédl si ho. Byl matný a studený, stejně jako ten, který viděl posledně.</p>

<p>Jen pro jistotu vévoda talisman odhodil na zem - a rozdrtil pod podrážkou. Jako další bezpečnostní opatření, které ho kdo ví jak na­padlo, usekl vlčímu nájezdníkovi hlavu. Potom přešel k Troie, kte­rá se konečně uvolnila z pout a skláněla se nad Haggerthem. Hlavu mistra opatrovníka teď zakrývala kapuce. „Jak je na tom?“</p>

<p>„Je mrtvý.“ Byla unavená. Z koutku úst jí po bradě stékal pramí­nek krve, výsledek D’Rakovy zuřivosti. „Byl to reflex. Já -jsem se odvrátila, když stáhl závoj, ale viděla jsem, jak D’Rak nastavil krystal, aby se zachránil. To je vlastně všechno. D’Rak <emphasis>byl </emphasis>starší držitel.“ „Nezachránilo ho to. Byl zpola šílený a zpola zmrzačený, ale to rozhodně neznamená, že by nebyl nebezpečný.“ Morgis si prohlédl okolí. „To je všechno? Jsou tu další?“</p>

<p>Kočičí žena se lehce dotkla Haggerthovy hlavy, něco zašepta­la a potom vstala. „Určitě tu byl ještě jeden. D’Rak použil krystal, aby nás zajal, ale pak nechal svoje muže, aby nás svázali. Přirozeně jsem je spočítala, pro případ, že by se mi podařilo utéct Myslím, že je tady ještě jeden strážce. Tam někde.“</p>

<p>Morgis se zamračil. To byl směr k Freynardovi. Přitáhl Troiu k sobě: „Musíš pro mě něco udělat.“ „Co?“</p>

<p>„Usekej hlavy ostatním vlčím nájezdníkům. Sám tomu - ne­rozumím, ale cítím, že je to důležité. Já mezitím najdu kapitána Freynarda. Uděláš to?“</p>

<p>Překvapilo ho, že z jeho návrhu zjevně spíš  čerpá  sílu. „Samozřejmě. Je to tak správné.“ „Správné?“</p>

<p>Troia zavrtěla hlavou. „Nemůžu to vysvětlit Prostě to vím, jako ty.“</p>

<p>„Divné.“ Nechal ji jejímu odpornému úkolu a s mečem v ruce opatrně zamířil k druhému konci zdi, kde naposled viděl Gryfova muže. Věděl, že Freynard nebyl pro tuhle výpravu zrovna v nejlepší kondici, ale nebyl ani slabý. Morgis už si nedělal starostí s jeho věr­ností; teď si dělal starostí o vojáka, kterého si začal vážit.</p>

<p>Nejprve nic neviděl. Mohlo by se zdát, že tu Freynard nikdy ne­byl. Potom drak zahlédl v suti poblíž nějaký pohyb. Překročil zbyt­ky jakési kamenné lavice nebo stolu a odsunul kousek zdiva.</p>

<p>Byl to Freynard, bledý jako čerstvá mrtvola. Oči měl otevřené, ale nejdřív se zdálo, že draka vůbec nepoznává, protože se odtáhl, jako by čekal, že ho zabije. Morgis ho popadl za ramena a zatřásl jím: „Freynarde! K čertu, to jsem já! Vévoda Morgis!“</p>

<p>„Morgis?“ Kapitán se na něj podivně podíval, ale pak se posbí­ral. Zvedl ruku k hlavě. „Promiňte. Byl jsem mimo.“ „Co se tu stalo? Zaútočili na tebe?“</p>

<p>Muž se rozhlédl kolem, jako by to tady viděl poprvé. Pomalu všechno vysvětlil: „Strážce mě zahlédl. Zápasili jsme... Zranil jsem ho a ztratil jsem meč. Zahnal mě sem a pak se všechno zhroutilo.“</p>

<p>„Kde je ten<strong> </strong>vlčí nájezdník?“</p>

<p>„Pod tím.“ Freynard ukázal na novou hromadu mramoru a ka­mení vlevo vedle sebe. Uprostřed byla vidět bota a část nohy. Nebylo pochyb, že je Aramita mrtvý.</p>

<p>Morgis pomohl muži na nohy. „Haggerth je mrtvý.“ „Haggerth? Mrtvý?“ „Ale D’Rak taky.“</p>

<p>Na to se kapitán široce usmál: „D’Rak mrtvý! Držitelé jsou teď bez vůdce!“</p>

<p>Drak se nad tím zamyslel. „Ano, myslím, že to je důležitý zisk. Ale teď je ještě důležitější vzít Troiu a najít Gryfa. Z Qualardu se najednou stalo nejpřitažlivější místo na tomhle kontinentu.“</p>

<p>Obešli zeď a zahlédli Troiu. Freynard se začal třást: „Co to <emphasis>dělá?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Kočičí žena se postarala o ostatní těla, jak chtěl drak, a teď stá­la před posledním přeživším, před držitelem, který zešílel. Než to Morgis stačil Freynardovi vysvětlit, proťala držiteli hrdlo.</p>

<p>Kapitán se začal kroutit. Byl silnější, než si vévoda představo­val. „Zastavte ji!“</p>

<p>Morgis ho držel. Troia<strong> </strong>se ohlédla. Vypůjčený meč už se chys­tal useknout Aramitovi hlavu. Drak kapitána pevně sevřel a vyště­kl: „Sekni! Hned!“</p>

<p>S přesností, která odhalovala zkušenost, jakou by u ní nečekal, jedinou hladkou ranou hlavu uťala.</p>

<p>„Pusťte mě!“ Freynard se málem vykroutil. Morgis se oto­čil, podíval se mu do tváře a rychle řekl: „Bylo to nutné, kapitáne. Nevím, jestli to dokážu vysvětlit, a Troia asi taky ne. Prostě jsme věděli, že to musíme udělat!“</p>

<p>Muž v jeho rukách se nekontrolovatelně roztřásl a pak se sve­zl k zemi. „Jak chcete. Když myslíte, že to bylo nutné, pane, vě­řím vám.“</p>

<p>Troia odhodila meč vedle bezhlavého držitele a zamířila k nim Vypadala klidněji než předtím.</p>

<p>„Možná ho budeš potřebovat,“ opatrně navrhl drak. Odmítavě zavrtěla hlavou a vytasila drápy: „Spokojím se s tím co mi odkázali moji předkové.“</p>

<p>Freynard se zadíval na své prázdné ruce: „Já potřebuji zbraň Zapomněl jsem si vzít tu svoji.“ „Vyber si.“</p>

<p>Kapitán se zadíval na ostatky staršího držitele: „Měl meč?“ Morgis přivřel oči: „Možná, i když ho nepoužil. Pochybuji, že by ho dokázal zvednout.“</p>

<p>Freynard se od draka odtáhl a přešel k D’Rakově mrtvole. Morgis toho času využil, aby si promluvil s Troiou. „Nad něčím jsem přemýšlel. Začínám věřit, že Gryf mohl považovat místo, kam šel, za příliš nebezpečné. Všimni si, jak si zajistil, že zůsta­ne sám. Uznávám, je to jenom náznak, ale už jsem ho trochu pro­hlédl.“</p>

<p>„Opravdu si myslíš, že nás poslal na špatnou stopu?“ „Přesně... A podle toho, co se stalo tady, by mohl mít velké po­tíže. Myslím, že ho hledá skutečný gryfa Drak z Hlubin ví, že by tu mohl být - ne, <emphasis>je </emphasis>tu i D’Shay.“</p>

<p>„D’Shay?“ Neslyšeli, kdy se Freynard vrátil. U pasu mu visela dlouhá, úzká čepel. Snad až příliš dlouhá; spíš obouruční než dlou­hý meč.</p>

<p>Morgis se podíval na meč a pak na kapitána: „Kdes našel <emphasis>tohle? </emphasis>Určitě bych si ho pamatoval.“</p>

<p>Freynard pokrčil rameny: „Stáhl jsem mu plášť a meč byl pod ním. Nebudu pokoušet štěstí. Zamlouvá se mi víc než ten krátký, který jsem měl.“</p>

<p>„Máš na něho vůbec dost síly?“</p>

<p>„Chceš mě vyzkoušet?“ Kapitánovu tvář na chvíli rozsvítil ma­zaný úsměv.</p>

<p>„Podle toho, jak se na mě díváš, ne.“</p>

<p>Zahřmělo. Už si zvykli na vítr, dokonce i na zimu, ale tohle bylo něco nového. Ani to neznělo jako obyčejný hrom; dunění pokračo­valo dál a dál tak dlouho, že jim připadalo jako celá věčnost, ne konečně pomalu utichlo. „Gryf!“ zašeptala Troia.</p>

<p>Drak ostře přikývl: „Myslím, že můžeš mít pravdu - a myslím, že už může být pozdě.“ „Ne! Tomu neuvěřím!“</p>

<p>„Nezáleží na tom, čemu ty, já nebo kapitán věříme, protože stej­ně půjdeme za ním. Námitky?“</p>

<p>Žádné neměli. Měli jen obavy, ale<strong> </strong>ty si nechali pro sebe.</p>

<p>Místo toho, aby silný strop hrom ztlumil, zvuk spíše vibroval chod­bami. Gryf si klekl najedno koleno a zakryl si uši dlaněmi. Ničitel před<strong> </strong>ním se posměšně smál a jeho smích se tak mísil se hřměním, že se nedalo říct, kde končí jedno a začíná druhé. Nakonec však zů­stal jenom smích a i ten potom odumřel.</p>

<p><emphasis>Ničitelovy oči ho propalovaly skrz naskrz. Přivolám živly a kaž</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dý z nich nechám, ať tě zlomí... Ale nikdy ti nedovolím zemřít. Rozervu tvoje tělo a hodím ho na vrchol svého pokladu, kde strávíš věčnost, nehybný, mezi kostmi těch, které jsem dostal. Budeš žebrat o vysvobození, ale já nebudu milosrdný a nikdy ti ho neposkytnu.</emphasis></p>

<p>Gryfovi bušilo v hlavě a připadal si vyschlý, skoro jako mumie. Odmítal se však vzdát. Přes všechen ten řev, všechny ty kruté vý­hružky se ho Ničitel ještě ani nedotkl. Proč? Byl tady v pasti, bez cesty ven.<strong> </strong>Pochyboval, že si s ním vlčí bůh jenom hraje.</p>

<p><emphasis>Pros o milost - nedám ti ji, ale mohlo by mě to pobavit. Do toho. Možná se dotkneš nějaké citlivé části mé... duše. </emphasis>Sílený bůh se zno­vu zasmál, ale neznělo to nucené?</p>

<p>Gryf se přinutil vstát. Ztratil meč, stejně by však bylo bláhové myslet si, že by jím mohl Ničiteli ublížit. Jaká možnost mu tedy zů­stala?</p>

<p><emphasis>Žádná, ztracenče.</emphasis></p>

<p>Ucítil ostrou, bodavou bolest v hrudi a nejdřív ho napadlo, že Ničitel konečně udeřil. Byla to však příliš malá bolest, a když ne­rostla, uvědomil si, co ji způsobuje.</p>

<p><emphasis>Zabíjí tě vlastní strach, starý? Poddej se mu; tak se ti bude mno</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>hem snadněji umírat!</emphasis></p>

<p><emphasis>Vzpomínáš</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong><emphasis>si, jaké to bylo? </emphasis>zeptala se zvědavě stará vzpomín­ka. <emphasis>Jsi pořád stejný? Co - stejný? </emphasis>zavrčel Ničitel, očividně zmatený. <emphasis>Jak to myslíš?</emphasis></p>

<p>Vzpomínky. Útržky vzpomínek. Sáhnul pod košili a vytáhl jedinou malou píšťalku. Kdysi měl tři. Jeho jediné dědictví. Pro opa­trovníka každá představovala kus jeho dědictví. Tuhle lví pták nikdy nepoužil; bál se, co by mohl zjistit. Jedna svolala ptáky z ši­rého okolí, neuvěřitelné hejno, které zničilo vražedný útok klanů Černého draka. Druhá přivolala Troiu, bytost kočičí přirozenosti, stejně jako byl on. Ale co bylo třetí a poslední částí jeho dědictví? <emphasis>Tvým jediným dědictvím je smrt, Gryfe! Pokloň se mi! Pokloň se mé vůli, nebo tě rozervu na zkrvavené cáry masa, které pak po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>večeřím!</emphasis></p>

<p>Snad ho tím chtěl víc zastrašit, ale mělo to opačný účinek. Ničitel až příliš vyhrožoval, ale pořád se držel zpátky - a strach vl­čího boha, strach, který Gryf cítil i minule, byl zřetelnější než dřív. Přiložil píšťalku k zobáku. Nezáleželo na tom, že se zobák ne­hodil k pískání tak dobře jako lidská ústa. Stejně jako předtím sta­čilo, aby píšťalkou prohnal nějaký vzduch.</p>

<p><emphasis>Stůj!</emphasis></p>

<p>Krátký tón, zvědavý. Byl to tázavý tón, jako by byl tajemstvím, bytostí bez zřetelné vlastní osobnosti.</p>

<p>Temnota v temnotě, která byla Ničitelem, se stáhla. Oči stále plály vztekem, ale objevovaly se v nich i nejistota a strach.</p>

<p>Ničitel zavrčel a potom ňafnul jako zraněné štěně. Tunel se kou­pal v jasu. Na jedné ze stěn se zhmotnil portál - samotná Brána. Stejně jako předtím vypadala Brána mnohem vyšší, než chodba do­volovala. Taky se změnila, a nejen co se týká základního fyzického vzhledu. Rez byla pryč; panty znovu držely. Tvorové, kteří se po ní hemžili, se pohybovali s novou chutí, s novým životem, který mi­nule postrádali.</p>

<p>Obé křídla se společné otevřela - a z Brány vyšlo prvního půl tuctu beztvářných, nelidí. Gryfův lid.</p>

<p>Minulost se mu neodhalila v mžiku. Některé vzpomínky za­padly na své místo, ale jiné stále zůstávaly pohřbeny. Ted’ už však nemohl popřít, že býval jedním z nich, že se pohyboval staletími a spravoval jedny věci tady, pomáhal s jinými onde - ale nikdy se skutečně nepostavil na jednu stranu.</p>

<p>Dokud se Ničitel neodvážil něčeho nevyslovitelného.</p>

<p>Podíval se na stínovou postavu. Přikrčila se, ale pořád měla na­sazenou falešnou masku moci. <emphasis>Dělám, co se mi zachce! Hraje má; je příliš pozdě to změnit! Vyhrál jsem! Slyšíš? Vyhrál jsem! Jsou to moje pravidla a já si je měním, jak se mi hodí!</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Tys </emphasis>mě vytvořil!“ Gryf v úžasu vykročil dopředu. Jak se při­bližoval, Ničitelova temnota se stahovala hlouběji do tunelu. Beztvářní němě stáli poblíž. I když nic nedělali, pomáhala samot­ná jejich přítomnost. Dala lvímu ptákovi porozumění, které potře­boval. Chápal už, proč opustili své obvyklé způsoby a pomáhali mu víc, než kdykoliv předtím pomohli někomu jinému. Bez ohledu na proměnu byl pořád jedním z nich.</p>

<p>Byl však i něčím víc. Ničitel zjevně nebyl konečný soudce. Když vzal jednu z beztvářných bytosti a proměnil ji v parodii sku­tečného žijícího zvířete, vyrušil jistou moc. Pokud bylo nějaké ne­porušitelné pravidlo, znělo, že <emphasis>existuji ti, kterých se nelze dotknout. </emphasis>Neměli skutečné jméno, ale ti, kdo potřebovali vědět, věděli. Vlčí bůh znal trest, ale v posedlosti „hrou“ si ho odmítl všimnout.</p>

<p>Gryf natáhl ruku ke stínu. Ozvalo se prudké vydechnutí a Niči­tel se stáhnul ještě dál.</p>

<p>„Nemáš nade mnou moc. Ne po tom, co se stalo poprvé. Proto se mě bojíš víc než jiných opatrovníků. Nemůžeš se mě přímo do­tknout; musíš pracovat skrz prostředníky. Proto jsi původně svedl Shaidarola. Věděl jsi, kdo jsem, i když to mistři opatrovníci nevě­děli.“</p>

<p><emphasis>Lži! Nechávám tě žit, protože jsem vyhrál a můžu být velkomysl</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ný! Podívej! Dávám ti svobodu!</emphasis></p>

<p>Lví pták se ohlédl, bez nejmenšího strachu, že by se ho mohl Ničitel pokusit zabít. Nemohl. Moc vlčího boha byla omezená, nej­spíš ode dne, kdy se mu podařilo tady dole uvěznit jednoho ze své­ho druhu.</p>

<p>„Máš tady dole protivníka, že? Toho, který dohlížel na Snové země. Proto tak dlouho odolávaly.“ Znovu se přiblížil.</p>

<p>Tma, stíny, všechno, co bylo Ničitelem, s táhlým zavytím zmi­zelo. Dokonce i puch hnijícího masa byl pryč, jako by tu nikdy ani nebyl. Iluze může být velmi skutečná, a ne všechna Ničitelova moc byla iluzí. Dokázal omezeně ovládat mrtvé, to však nebyla jeho hlavní zbraň. Hlavně a především byl vládcem strachu. Toho stra­chu, jenž v jeho jménu vytvořil celou říši.</p>

<p>Gryf se otočil ke svým bratrům. Navzdory tomu, že jejich tvá­ře neměly žádné rysy, z nich cítil smutek. Patříval k nim, neměl být proměněn. Gryf pochyboval, že se někdy plně dozví, co se vlast­ně stalo.</p>

<p><emphasis>Já něco vím -jestli mě osvobodíš, starý. </emphasis>Jako na pokyn se beztvářní začali vracet Bránou zpět. Neohlíželi se a Gryf pochopil, že ho považují za navždy ztraceného. Podle toho, co slyšeli, si dál volil strany. Porušili svá vlastní pravidla a po­mohli mu. protože cítili, že si to zaslouží, ale zbytek byl na něm. <emphasis>Tak nějak. Dokonce ani já nemůžu s jistotou říct, čemu věří. </emphasis>„Kdo jsi?“ zavolal, oči upřené na mizící Bránu. „Kdo jsi? Jiný<strong> </strong>bůh?“</p>

<p><emphasis>Vašimi slovy - téměř. Řekněme... jeden z vyšší skupiny, i když o nás ten, který si říká Ničitel, mluví jinak. </emphasis>„Kde jsi?“</p>

<p><emphasis>Nerozhodl ses, jestli mě půjdeš uvolnit. Co můžu udělat, abych tě přesvědčil? Pomohl jsem ti </emphasis>v <emphasis>Canisargosu. Udělal bych víc, vzbudil bych však jeho podezření. Jsem k jeho moci vnímavější než vy maličcí. Pěkný žert. To mám za to, že jsem ho podcenil; ale byl tak mírný, když znovu získal svobodu. A přinejmenším mi dlužíš za to, že jsem ti před chvílí zachránil život.</emphasis></p>

<p>„Kdy? Ničitel se mě jenom pokoušel zastrašit.“ <emphasis>Ne on, ale jeden z jeho psíčků, jménem D </emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>Rak - nebo jsi zapo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mněl, jak se dotknul tvé ruky? Opravdu té v tu chvíli chtěl zabít.</emphasis></p>

<p>Opravdu, na to zapomněl. Teď se však zdálo, že na tom nezáleží. Gryf se neměl na koho zaměřit, a tak se díval na strop. „Vypadá to, že máš víc moci než Ničitel, a přesto nedokážeš uniknout?“</p>

<p><emphasis>Pouta, která mě drží, byla vytvořena pro můj druh. Kdysi drže</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>la toho, který si říká Ničitel. Když jsme viděli, čím se stal, báli jsme se, že by se nám mohlo přihodit totéž, a tak jsme svěřili - řekněme, klíč - jediným, komu mohou všichni důvěřovat. </emphasis><emphasis>„</emphasis>A já - jako jeden z nich - mám ten klíč.“ <emphasis>Ano.</emphasis></p>

<p>„Tak mi pověz, co mám udělat. Pustím tě.“</p>

<p>Skoro cítil váhání. <emphasis>Je tady jistá potíž.</emphasis></p>

<p>Gryf věděl, co přijde. Z toho, nač si vzpomínal a co dokázal po­skládat dohromady. Dávalo to smysl. Bohužel. „Nemůžeš. Nevíš to.“ <emphasis>Veškeré vědomosti o klíči získal váš druh. Tak ho nikdo nemo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>kl zneužit</emphasis></p>

<p>„Co se stalo minule? Co zničilo Qualard?“ Lví pták to věděl, ale chtěl si to ověřit <emphasis>Mýlíš se.</emphasis></p>

<p>„Mýlím?“ Všechno sedělo, aspoň si to myslel. <emphasis>Spatné informace, špatné nasměrování - Ničitelova silná strán</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ka. V Qualardu se zrodili vlčí nájezdnici Proč myslíš, že se to tak stalo?</emphasis></p>

<p>Bylo to směšné. Utrácel čas tím, že si povídal s neviditelnou by­tostí o dějinách, zatímco Aramité jistě právě teď hledali uprchlíky ze Sirvak Dragothu a jeho vlastní společnici mohli být mrtví.</p>

<p><emphasis>Neplýtváme časem. Tady dole plyne čas velmi pomalu. Část trestu - ta nejhorší, věř mi. A kromě toho, je to tak dávno, co jsem s někým mluvil.</emphasis></p>

<p>Qualard jako rodiště vlčích nájezdníků? Mělo to smysl, ale proč... „Tohle bylo Ničitelovo vězení.“</p>

<p><emphasis>Ano. Aramité byli jeho způsobem, jak si ukrátit čas, když jsme však nakonec požádali o jeho propuštěni, posedlost jimi mu zůstala. Chtěl jsem vědět proč, protože se začal narušovat vzor života v mís</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tě, kterému teď říkáte Snové země - a zjistil jsem, že jeho mazlíčci, jeho děti dělají to, co on sám fyzicky udělat nemohl.</emphasis></p>

<p>Držitelé, Ničitelovi černokněžníci, na jeho příkaz zajali jednoho z beztvářných pozorovatelů. Vlčí bůh chtěl svůj vlastní klíč - a ne­jen klíč ke vězení, ve kterém předtím trpěl. Nelidé mohli dělat řadu věci, které on sám dělat nemohl. Tak, jak byli, je nedokázal ovlád­nout.</p>

<p>Jeho věrní služebnici to dokázali - ale něco se nepodařilo. <emphasis>Ano, jako smrtelné spojeni si vybrali zřejmě nejméně ovladatel</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>né zvíře. Gryfa. Dokonce ani já netuším proč. Všechno jsem odhalil, vstoupil jsem na vaši rovinu, do Qualardu - a zjistil jsem, že už na mě čeká. Měl klíč k vězení a použil ho. Já... jsem se zmítal... a město zahynulo. Získal jsem však jeho klíč. Tebe. Většinu dalšího víš.</emphasis></p>

<p>„Falešné vzpomínky?“</p>

<p><emphasis>Částečné kouzlo, které na mě Ničitel - nebo spíš jeho děti sesla</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ly, a částečně kouzlo seslané pro mne mistry opatrovníky, i když je to stálo ochranu před moci Ničitele.</emphasis></p>

<p>Všechny ty úskoky - proč? „Čeho se od Snových zemí skutečně bojí? Je to proto, že je jednoduše nemůže ovládat?“</p>

<p><emphasis>Pro ty, kdo se raduji z moci, je věc, kterou nemohou ovládnout, zdrojem strachu... a tak se ji snaží zničit, aby ukázali svou převahu.</emphasis></p>

<p>„Myslím, že vím, jak tě vysvobodit - ať jsi kdekoliv. Část mlhy se zvedla.“</p>

<p>Ucítil radost a úlevu, kterou ten druhý navzdory zdánlivému kli­du nedokázal skrýt. <emphasis>Pak mám jednu prosbu, které jako jeden z nich můžeš a nemusíš vyhovět.</emphasis></p>

<p>Gryf spatřil, co bytost chce, a přikývl. Zhluboka se nadechl a uklidnil se. „Jsi připravený?“</p>

<p><emphasis>Jsem připravený ode dne, kdy jsem byl spoután. Jsem unavený spánkem.</emphasis></p>

<p>Gryf přivolal Bránu.</p>

<p> <strong>XXIII.</strong></p>

<p>Potkal je asi sto kroků východně od místa, kde se měli setkat. Meč svíral v levé ruce. V pravé držel něco tak malého, že to sevřená pěst ukry­la. V té chvíli na tom nezáleželo; záleželo jen na slovech, která řekl, jakmile byli dost blízko na to, aby ho slyšeli. „Je po všem.“</p>

<p>Freynard promluvil jako první: „Po všem? Vy jste to udělal, Gryfe?“</p>

<p>Pomalu přikývl. „Ten... vězeň je volný a D’Shay... je mrtvý.“ „Konečně,“ zasyčel Morgis. „Můžeme opustit tohle nehostinné místo a vrátit se do pokojných Dračích říší.“</p>

<p>Gryf se při drakových slovech nedokázal ubránit jistému pobave­ní. Pokojné? Měl podezření - vlastně <emphasis>doufal </emphasis>- že Morgis žertuje.</p>

<p>Na druhé straně, Troia moc šťastně nevypadala: „Tohle plánu­ješ? Vrátit se tam?“</p>

<p>Podíval se na ni a pokusil se říct něco z toho, co pro něj bylo pří­liš těžké vyslovit., Ještě ne. Ne dřív, dokud si nebudu jistý, že vlčí nájezdníci utíkají, že se jejich říše hroutí...“ Jeho vyčerpaná mysl poprvé zaregistrovala, že Haggerth chybí. Temný výraz na Troině tváři se ještě prohloubil „Co se mu stalo?“</p>

<p>„D’Rak ho zabil - ale mistr opatrovník dokázal zasadit vlastní ránu a vévoda Morgis ji dokončil.“ Podívala se na něj. „Jakž takž jsme ho pohřbili, Gryfe, ale chci se tam vrátit a...“</p>

<p>„Vrátíme se. Teď, když byli vlčí nájezdníci ze Snových zemí od­straněni, si to můžeme dovolit.“</p>

<p>Všichni se na něj podívali. Freynard se s nevěřícím výrazem zeptal: „Jak je to možné? Teď už měli obsadit Sirvak Dragoth! Nebyl způsob, jak je zastavit!“</p>

<p>Gryf se vrátil v myšlenkách zpět k podzemnímu vězení. Jakmile byla osvobozena, radostná přítomnost ještě jednou promluvila k je­ho mysli. <emphasis>Už jsem porušil mnohá pravidla, starý. Hlavní z nich bylo vyrovnám situace tím, že jsem se pokoušel ukrýt skutečnost, že stá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>le žiješ. To selhalo. Jedno nebo dvě další přestoupeni už mi neublí</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ží a myslím, že mi porozumí. </emphasis>„Kdo?“ loudil odpověď Gryf.</p>

<p>Ten druhý se do léčky nechytil. <emphasis>Vlčí nájezdnici nikdy neměli být schopni napadnout Snové země. Ty země jsou posledním odkazem někoho, komu hodně dlužím. Svobodná, nedotčená země, nic víc, ale právě tím zvláštní. Odstraním z nich nákazu Aramitů... a potom ti povím poslední důležitou věc. Týká se toho, kterému kdysi říka</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>li Shaidarol</emphasis>...</p>

<p>Teď už to byla vzpomínka. Trochu hořce si povzdechl, podíval se na všechny tři a odpověděl: „Řekněme, že vězeň byl vděčný.“</p>

<p>Morgis a Troia vypadali zmateně. Freynard byl bledý. Čekali na další vysvětlení, ale lví pták s ním prozatím skončil. Napadla ho jedna věc a cítil, že přinejmenším drak má právo to vědět.</p>

<p>„Skoda, že jsi tam nebyl, Morgisi. Určitě by ses ho chtěl na mnohé zeptat“</p>

<p>„Proč? Kdo to byl?“ Drak se zachvěl. Všichni se teď třásli, jak tak stáli na jednom místě. „Nemohli bychom se vrátit do Snových zemí a promluvit si o tom tam?“</p>

<p>„Jak si přeješ.“ Teď bylo tak snadné spojit se s Bránou. Brána - Snové země samotné - byla něčím podobná vězni a Ničiteli, a jako taková dokázala cítit  radost a vděčnost. A pořád i trochu obav, které Gryf rychle utišil.</p>

<p>Tentokrát zazářila ještě jasněji než minule. Dveře se doširoka otevřely. V dálce jimi uviděli Sirvak Dragoth, nedotčený a celý. Po žádné bitvě tam nebylo ani stopy.</p>

<p>Byl to úžasný pohled, zázrak. Za sebou uslyšel mumlání. „Co je, Allyne?“</p>

<p>„Nic, Gryfe. Žasnu, i když už bych si měl zvyknout na zázraky, pokud jde o tebe.“</p>

<p>„Čistá pravda,“ dodal Morgis.</p>

<p>Gryf ustoupil stranou a ukázal na vévodu: „Ty první, Morgisi.“ „Jestli si myslíš, že budu něco namítat, tak se zatraceně pleteš.“ Drak přešel k portálu a zrovna se chystal projít, když ho lví pták ná­hle chytil za rameno: „Ten vězeň, Morgisi. Pověděl mi, že mu ně­kteří smrtelníci kdysi říkali Drak z Hlubin.“</p>

<p>„Drak...“ vévodovi klesla čelist a tvář získala výraz téměř ná­božné úcty. Pro dračí rasu byl Drak z Hlubin bytostí nejvíce po­dobnou bohu, podivuhodným tvorem, který, jak se tvrdilo, postr­čil draky na cestě k moci. Podle toho, jak vězen mluvil, Gryf o tak křiklavém zásahu pochyboval, to si však nechal pro sebe.</p>

<p>Morgis tam pořád strnule stál, pokoušeje se tu myšlenku nějak přijmout. Gryf se hlasitě zasmál, i když v srdci necítil nic podobné­ho štěstí. „Promluvíme si o tom někde, kde je tepleji, vzpomínáš?“ Postrčil draka skrz Bránu.</p>

<p>Další šla Troia, přestože chtěla počkat. Gryf na tom trval. Přitáhl si ji k sobě a zašeptal: „Lord Petrac mi seslal sen, aby mě zaměst­nal, ale uvědomil jsem si, že mi jen vytáhl na povrch podvědomé touhy. Jestli se vrátím, chci ti o nich povědět a zjistit, zda bychom některé z nich nemohli sdílet“</p>

<p>Její oči říkaly ano - a pak si uvědomila jedno hrozivé slovo. „Co myslíš tím ‘jestli’?“</p>

<p>Postrčil ji skrz a v duchu poprosil Bránu, aby se zavřela. Mohutné dveře se zabouchly, ale Brána sama zůstala na místě.</p>

<p>Freynard o krok couvl. Vyděšeně se rozhlédl, jako by čekal ne­přátele, kteří na něj vyskočí z trosek města. Vítr mu odvál vlasy. Jeho obličej vypadal jaksi užší, připomínal spíš lišku nebo nějaké podobné zvíře. „Je něco špatně?“</p>

<p>Gryf zavrtěl hlavou: „Ne, jen jsem s tebou chtěl mluvit o samo­tě. Pořád jsem si neodpustil, cos musel vytrpět v D’Shayových ru­kách.“</p>

<p>„Přežil jsem.“</p>

<p>„Jsem rád.“ Bývalý vládce natáhl pravou ruku. „Rád jsem tě znovu viděl.“</p>

<p>Freynard přijal nabízenou ruku s rostoucím úsměvem. Vykřikl a pokusil se vytrhnout, ale Gryf ho držel pevně. Kapitán klesl na kolena a neovladatelně se roztřásl, jako by prožíval straš­livý šok.</p>

<p>Gryf na něj hleděl jako ztělesněná smrt. „A je strašné, že jsem tě tak rychle ztratil. Měl jsem se poučit z minulé zkušenosti. Vždycky máš v záloze ještě poslední trik.“</p>

<p>Konečně ho pustil. Tvář, která teď na něj hleděla, nepatřila Allynu Freynardovi, třebaže byla zarostlá vousy. Brzy získala ji­nou, důvěrně známou podobu. D’Shay.</p>

<p>„Potlačil jsem ji!“ vyjekl pán vlčích nájezdníků. „Potlačil jsem transformaci, nějak jsem věděl, že budu... že budu poslední. Moje moc je ještě slabá. Nemohl - nemohl jsi to vědět!“</p>

<p>Gryf zvedl pravou ruku a ukázal ji D’Shayovi. Byla na ní znač­ka podobná té, kterou předtím viděl na Freynardově tváři, ale obrá­cená. Nebyla vidět, dokud se vzájemně nedotkly.</p>

<p>„Malý dárek pro nás oba od staršího držitele. Měla spálit tvoje nové tělo a nedat ti čas připravit si další. Mne měla taky spálit. Drak z Hlubin mi o ní řekl a mírně ji pozměnil - dárek na rozloučenou. Odešel, Shaidarole, aby odčinil všechny zásahy, které způsobil.“</p>

<p>D’Shayovi se zablesklo v očích. Gryf potřásl hlavou, víc smut­ný než rozzlobený.</p>

<p>„Tvůj pán a vládce ti nijak nepomůže. Stejně se tě chystal opus­tit. Sáhni. Podívej se, jestli tě jeho moc ještě podporuje.“</p>

<p>Díval se, jak se jeho nepřítel natahuje po moci. Z arogantního obličeje se pomalu vytratily poslední stopy barvy. D’Shay si uvě­domil, že je teď velice, velice smrtelný. Bylo to, jako by už Ničitel neexistoval. Nebylo tam nic.</p>

<p>Gryf sáhnul dolů a zvedl ho za košili. D’Shayova tvář se ocitla jen na vlásek od ostrého, dravého zobáku.</p>

<p>„Vypadáš trošku našedle. Je po všem. Můžeš prohlásit, že tě svedl a přinutil tě stát se tím, čím jsi, ale já znám pravdu. Jen jsi před ostatními opatrovníky ukrýval, kým jsi byl - v mysli. Pamatuji si to. Spojil ses s Ničitelem jako první.“</p>

<p>Věděl, že D’Shay sahá pro dlouhý meč. Volnou rukou ho po­padl za zápěstí. Málem ho nenapadlo, že je to léčka, dokud si ne­uvědomil, že i když byl D’Shay zoufalý, věděl, jak by bylo zbytečné pokoušet se tasit tak dlouhou zbraň, když protivník stojí tak blízko.</p>

<p>Dýku schovával D’Shay za zády. Vytáhl ji, zatímco Gryf ještě sledoval meč. Bývalý žoldnéř nemohl udělat nic jiného než se po­kusit odstrčit ho. Teď ho ale pevně držel D’Shay.</p>

<p>„Půjdeš se mnou!“ odplivl si vlčí nájezdník. „Musíš!“ Nůž zasáhl Gryfa nízko, ale podařilo se mu dost uhnout, tak­že bodl jen do svalu a ne do vnitřních orgánů. Lví pták instinktiv­ně udeřil a zaťal pařáty do protivníkovy nechráněné hrudi, jako by byla z papíru. D’Shay ho pustil a couvnul. Lapal po dechu a z jeho nového těla proudila krev.</p>

<p>Pokusil se zaostřit pohled na Gryfa, ale místo toho hleděl do prázdna. „Ne, nemůžu...“</p>

<p>Lví pták mu věnoval tak málo pozornosti, že by byl mohl vlčí nájezdník klidně uniknout. Gryf vytáhl nůž a proklínal sám sebe za přehnané divadlo. Získal jen další ránu, na které si mohl otestovat své léčitelské schopnosti. Ať se snažil, jak chtěl, emoce měly po­řád navrch.</p>

<p>„Gryfe!“ dostal ze sebe D’Shay. Jejich pohledy se na okamžik setkaly, nenávist stále v plném plameni, a pak se nájezdník koneč­ně zhroutil dopředu a dopadl na zem jen kousíček od vrávorající-ho lvího ptáka.</p>

<p>Chvíli se zmítal a pak zůstal bezvládně ležet. Gryf si přidržel ruku na ráně a obrátil tělo na záda. Z předchozích dvou zkušeností už věděl, že ve smrti nebude znovu vypadat jako Freynard. Teď tady ale byl jeden rozdíl. Tentokrát si byl beze všech pochybností jistý, že je D’Shay skutečně mrtvý. Převrácená značka na jeho vlastní dlani představovala D’Rakův způsob, jak si to po­jistit. Starší držitel nakonec svého soupeře přece jen přechytračil a Gryf mu tu zásluhu s radostí přiznal. Nechtěl z toho mít nic než trošku míru.</p>

<p>Kolikrát asi D’Shay oklamal smrt, pomyslel si náhle. I jednou by bylo příliš. Už jenom proto to všechno stálo za to. Jen si přál, aby si byl uvědomil pravdu dřív. Zadíval se do nenáviděné tváře a neubránil se. „Ukradl jsi svůj poslední život, bastarde.“</p>

<p>Z úcty k ubohému Allynu Freynardovi, který si zasloužil hrob, odtáhl tělo k Bráně. Portál se neotevřel, neotevře se, dokud si to ne­bude přát - a lví pták chtěl v tu chvíli jenom popadnout dech. Rána ho bolela, věděl však, že až projde Bránou, nebude mít na sebe čas. Nemohl se vrátit do Dračích říší, dokud vlčí nájezdníci nezač-nou alespoň ustupovat. I když Aramité utrpěli obrovskou ztrátu, jen tak se neskloní. Narodili se pro válku a dobývání a myslet si, Že prostě složí zbraně a vzdají se, bylo šílenství. Taky doufal, že se o sobě i o téhle zemi ještě něco dozví. Nějak cítil, že mezi Snovými zeměmi a Dračí říší existuje pouto. Přesahovalo to těch pár věcí, které mu řekl Drak z Hlubin. Gryf nepochyboval, že ani ten neuvě­řitelný tvor neví všechno.</p>

<p>Ale Gryf se <emphasis>vrátí. </emphasis>Byl tady dost dlouho na to, aby poznal, že jeho domov leží za Východními moři. Jestli se Troia rozhodne jít s ním, bude to ještě lepší. Lví pták doufal, že se Morgis zdrží tak dlouho, aby mohli odplout všichni společně, ale to záleželo na vé­vodovi. Bylo by dobré mít nablízku jednu známou tvář, i kdyby to byl šupinatý, zubatý obličej dračího pána.</p>

<p>Vzhlédl k Bráně. Tmaví tvorové ho pozorovali, ale v očích ne­měli nic zlého. Na Gryfovu němou žádost se veliké dveře začaly pomalu otevírat</p>

<p>Když byly doširoka rozevřené, vzal své břemeno a nevšímaje si mučivé bolesti, prošel do náruče vyděšených, zvědavých přátel. Věděl, že to není konec, ale jen začátek.</p>

<p>Brána se za ním zavřela a dávná stavba zmizela. Zbořenými ostatky Qualardu se proháněl jen osamělý vítr.</p>

<p> <strong>XXIV.</strong></p>

<p>Tentokrát ho pouta držela zkrátka. Ne ve fy­zickém smyslu, ale sloužila nakonec stejné­mu účelu. Nemohl se dorozumět s vnějším svě­tem, nemohl se dotknout těch, kdo by mu přišli na pomoc.</p>

<p>Ničitel sebou zazmítal, pokusil se uvolnit pouta natolik, aby mohl myslí sáhnout za své vězení. Za vězení, do kterého ho strčili zpět. S Gryfovou pomocí, protože ten měl klíč, samozřejmě.</p>

<p><emphasis>To není fér! </emphasis>vykřikl. <emphasis>Hra byla vyhraná! </emphasis>Nerozuměli. Nikdy nerozuměli.</p>

<p>Přes poslední pokus byl pořád přivázaný k tomuto místu. Pouta držela a budou držet navždy a on cítil, jak v něm neovladatelně ros­te strach, protože tentokrát řekli, že neví, jestli vůbec někdy požá­dají o jeho propuštění. <emphasis>Ale já jsem vyhrál!</emphasis></p>

<p>Jeho jediným společníkem byla prázdnota. Neslyšel ani vítr na­hoře. Vítr, který se neustále proháněl Qualardem, místem, kam <emphasis>ni</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>kdo </emphasis>nepřijde, pokud se tomu dokáže vyhnout. <emphasis>Že ano?</emphasis></p>
</section>

</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMJAiYDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDg9Mm+GFtY2t/d6K2u3t0j
E2SygGAKSGMmWGT9O1cX4u8bWd1dPZ+HbPTLC0TAEtpYpErgDgDOWOP7xOfQCsLVNW0q4mx
HodlZgSFx5QO5s/3iTyKybrUhNNvVLaJR0WONQorJQQHcaj8QZ9U8HQaRaKtpdQz+b9qhhj
jZkK4ZNwGcBuQa5OPXtesZGa31a6jL/f8Anznj3qzoWqtFqDvP9mlhdSGRol2HjpgLSa3c/
aNYeazRY4D9wRxhFH4fXNaJJaGkFqSweOPFiqVXWJZFPVXUEfj60q+IdfmYtJqciOxyQigf
0qpbxvMQZAu71C4/kK1tOs5JHYSbsLyNv/16pxiuh0xhfcrG41SUGVtTunOO0jLj8BUccLy
ndLuf1Lkkt9c107We1DwCvesS7drUFY1ZgT24q4+RpypIjPUBCVHTGTzQsDclM59utXrZPO
iR2yPxq6kLK3zgjg8U7AlczoLfcg3gkkd2q4trujVfmIHQZ4H4Vctoy2AK0ktHYABc/Sh6F
ow1sGbOVwvQcfrSHTYlzmFOvUAcV00enj3PXmlNh8oGG/Smmh2OaWxAX5cD3C1YtdKW4uQk
ijBGc4raFgQ2SGx6CtLTLVWnVcHIycnihsDFm8OW5jw0SNg8EjFUjoixxOUtlUg9dvX9K7y
YhEIRA31rJndpUIWEKKRLRyJ06IHaYkH4dKng09z8sJxng8V0EWnAozvy3U/4Vbgs41XKx/
j6/pVXE3c5eXTLhBliceuOKjisWL7WTI684rtliVgFZtoPUAVLHaW+/G5+P4tuOKLrsNPQ5
eDR4ditNBkdtqAfrirtvpFrI2I4CMHn5Ac107aYXAEcrOpPU96uW+l+UoTpz6Yx+NFxN3OZ
XSpCgijlOxf4STgU0aQY1IMaMCc12X2GFd2wnI9qqPbz78q21B3yahsSVzmbfS1WQ/uDk8j
HP41YXSppZPuJGD1O3/61bbSRQANLOT9W6Vd05DesHRHMefvHgGhSQ3FozrbR0WJUkjRmGc
NtH+FNfTFRjiFW+igV1ptVGI0TLY9elPhsi8gjIJ9cClzIk4wadA7bSoXn0qf+wySTHIAM/
wAIGK6y6s4BOhXaHDbeBWy9rbtYxrGip2JAxRzIVzz6PR4kYB/5VdXT4BGFVQQOfmFdUtrZ
eaiysTlhnA61rXGk2e8mNAiH5hux+X1pN3Dm7HnU2mQ7N4tl2+oQf4VTbTo1HEYAI7ACvQ9
PhAkNvcxD94N0atjkd8+9LJokcrOyx8Adu1Ck0F+55Zc2RTBildTnuB/SmNp01wgEjSMCOu
45NehXGixqCVQnHWq5sFDHdEQM43YrTmQXPPH8MpsJEZZf9rFVD4etVJAtQD67RXqC6cC4J
P7voTimXmgtJmS3YEDrjmncLnmUXh216i3iX3qT+wbdeI0jUemBzXbf2ZCr7bhliOf4lIq+
uk6cVDxu8gHXy+tFwuednRhF92EE+wqRdEzktFz716PDa2UQ/dGR/wDfFWEhiPy+Vn60uoX
PNF0eLODAoI5yRUo0KJsZhQ+nFehyaXaS5BiABPY4NVX0u3iYfJcHPTBBp3XYLnHx6PAPl8
lM+yVLHpERb5bfp2C9K64acqAYUjPUnrSGG33fK7ox6/NwfzFSFzljotsRuMTBv92ojocWD
iMn6oK7D7FEMbpyQDnkEZoks3ZRJG3BH5UBc4pNFgA2mEKf9wf4VDNodnty0Mb59VH+Fdm1
nd+UrBs7ux71DPZXPV7UMfbFBJxR0mNR8sChj04GPwqnJpabzuQEt3ru1tGJwUZGx0PUVWu
LFlxuT8qCkzg5NJUoQsfftVRtJBO4qOB6V2k1uBIY2i57Yqo8Ayy44x0ppiZ5zJYwPcOot4
uvdB/hWtp6S2UYW0ka3LHnyiVB+uMVo3dvErlVjG4989KtadpUjSrvBA7k0NiLMFtvh86Q7
5D3PNQT6dNKhO47s5AAHHvXSpaiNBGBgD07VHLahgRjIHY1HMgOCutLkDEPGGz3K8VmrYoC
wMajnqBXc39jJ0icg459z6VlPpbRxljncT3pp3AxI7RZBtcBj0GRTZ9KGAMMcDpnpW9b2aq
wOBU8kXIBAx3obSA4uTTlB+Xcn0NU5NPcLxK+PQMR/Wu3uLRNny9cfSsa4j8uF2IzgcihO4
HJBruwaRI7qYRS/K+GPzD1x613nwlsbjxR46i8I392LvT5VmMENwMoG25BA9eMVyDwPJIWk
+bPWuk8B382geP9I1S3Oz7LcxHd/slsNz9CamcU1cxqI9C1fw6nh6+k0+FHESHjcoH6dqK9
h+K+kxrqdvqKwri44cEjhuv6iiuONWaVrmNmbWlaBoD+HbBZtE06QmMHLWkbH9VrSPhbwsY
x/wAU1pgyM8WUeP8A0GuV8MOfseknJ4Ven0rvHl3x8P8AKPSuuUOV7mlWl7NpX3PPfGPwc8
H+MdI8m30210rVowfs+oW8QjZW7BwMB1PQ5r471nSrnTdUfT7tQlzbkxyxjpG4OCue5r9CI
nLtGYzwCM8YPWviv4qBT8YPESoRtF64xjHOalN3HR3scSljsUSFjkYOD0rZtT5MQJVcd6f9
m8yBWB/H1qxHEqQqpxxxVN3O6yRNkSpuA5zgVQu7NiwYL9c960oY3U4H51bNoJtpYnPb3pp
2B2sc7HEAy4HTtitNYhJF6EcZNXn06NZF/vd/erNtagMUHJx271dyFLsZdmm2VflJBbPHeu
mt7YNjAIz7VFbaYQgYg+vXFbFkksbqCNw6YIqJ7BzEY08nHBDGnDTskj5eO4/+tXR29uJUU
EDODmrB09Qigev41kP2ljkv7LYn7p59afDZNBKX2gFR2ruI7JSgO0ZHBB71l6nZhBjaFOcY
6flVqTFz3OYZQ+eM4HSoFiUscJn3rYWyaUkHIHpipotO2vk5IHbFahzGNHp7yyCNU+XvnpV
+306NDyCw/vV0EGnPISSqxooy0j8Zq/YaX9qkWO1gkuZW6bFOB+NBLdjBFhayfMcBuhAFWY
9Pg2lAqlR0XuTXcW/hO2gYPrF1BbHr5aOWarph0a12tpmnvO7cF5Xzz7CkZ82pwkGhXFx/x
7QuxY4G0VoPoD2BCXcn70j/AFe7O2upmGqTRlXkW3hP8CAL+tc9qN1pOm5lubsSygEkBizH
2rNz7Giu3oY93HKAVhCcdeM/5Fcpr1wthAqm4M164yQn3UX8Ku3niG5vJpfsMRhtz784rMt
LC4uLtry6USAZ2ox6+uajzOmMWjP0i2kuJPtl1uaIfdyPvfnXa2cN9KitFDtQcDd/Ss+xtn
kvkeZCYYjxxxx0HpWm91O7E52RoeijpTuNpFt7bVLOKOeSONy52LEHy314rVtrfVWIWWJY1
xlgOMD3rPt9a+zoSpXI4BI5rRivtT1GIRWqCJG/5aSHFFzLkY2WNdx2qM56ipnfy4l804PS
mQW1zbDyrwq0m4nK88Vejur+zzLDZxXNv68M4+oNF2Q4MrJbJcW6zozcfMO2frXQJYxarpr
QtlpFRW64xnoR71W06X+0pbm5MXlBm8sIRjGBVGbVINOuhbGVku4xsUH5VKk8DPrk1RDXYL
DSLxdZ8yJWeVCMs3PStLUTHZtOwYB5fvD39aZb6tdbW3xCzEfFw0udyeyj+I1VkZL1RHZWt
zdB/m8wgBj7baBcrMyG5u7q+SOCBpmD4aVRgY9+3FaiaU00uxJEy3Tng/StSw0/Uhay21vJ
b6VbEbZjIwMr+oAPetaSDTRp225UwxYAVc4c49PSpZaV9jkJ9H1ay3/6J5saglthyQPXFUb
O51qclbTTluk/hYHa35V1oRSuLXVLuEL93zP3g/OoFmNmsglURS5ySnRvcfWqU0lYLGH58M
5MOq2kkaqcNuXayn2rN1jRJ9KeHUtOlEtjcEiKfb/EOqOfWuomZ9Tty8jncBtUv6VDGFi0m
50gyukNwP3gcb1z1yMng+9PnQuRnM2TxahKQpFtfqpPl/wyDvj3qZCT1PsQOCKpalpUtria
zmllkQgrIBgrW/p15pepQx/2hPFb3kY/ehvkMnuKtNMOVorRWN1cQvJbJ5jL1U9RVW2imkn
KyuYiOqPlTXUW9jc/ajJpl2hBXIEbAk1Yv5JoIYv7X0g3PPzSRL8wHrmmSZH9k27xhckE9e
4/Oq0ulQANG4AOOo71rwRaPdx77K9uNPkJxsm5FR33h/xDBLHLG0V7bk5Z7dckD1IqFuBg/
wBjxxKcO4z1XdxVaW2njiJDfIK1/Ni84wi4CMOqygqT+dRzFlUkxl1HUjkVYGN9uHmqCgZV
A4qQTtKrMYAU9uoqzJBbsN8QGRyQfWod3ZU259qAIHeAL8vOenFQuqsobAKkdRT5FWRvLdC
mejCoo4nyYsng9OtAFGazKbpFweawLmN1kKYJIPUd66xsEmF+oPeqkthulDAA+vpQFznIdL
8z5yvJ5ORW5Z6cojHHy+wrRjiSMhAvWrdzB5cIMS43cZzzSewGQ8cQyEAwOOBzVOVRk4GOP
Sr0qANjoAfWqM7YYjOKzAqOmecYx+tUbmNVQyYPTAHpV/Gexwffg0y4QSK4OD6Z60AZEaLt
HTJ7ZqOWIKCrdSOlWQpVSvQ+meKp3LkLgEnFJtgVpT+6O5gT/KsadBJ1BxnoK1zlozyM1Ud
BycjNO9gOdljCSMUXjpVmw+S9Q85wPpkdKtTWq4POc55PWnaZCDfwxEohJwC7YBPbnt6U27
qxnPY+uvE9hHrXgTQ9RZJILhxHuAZsEGMnofeite5ubKPwTp9lK0ZaFowEB3FV2HH4c0Vwt
K5kcdoChbTTMcAAV3BAB24X67a4nQyv2bTvTg8fSu/WPcq7sZYcV6VTob4r4kJFHIEAVgD1
HpXxX8Vd3/C3PETvtbN22SB0Hp+fNfbUUa78EZIGB7V8Z/FREf4ra+M7gLpscAAZ54rKPxW
M6PxHN6fNFKixtJlvXHar8sOxVfqPas60tR5zkDjpXTW9qJl8kjd6Cm1Y6nIrWiiZVKjrWt
FbxJjqT3xUFtbvAzRhOnBX0q6i7QMjp0pGYNaowG1sY9aZBbsk2duD64zVxZMMo7GrCt8o2
Jyw69qALFvsKhSADjPStS0toZWGM7j6VnWcTeWpI5I4rfsVVG5HzZ44oE3ZXJ7WyaJ+Qeeh
rSjsvN+cjFSxLwDzmrK/cBFSzJybIZIliXaAANvNc9fxma4wykgcDBrobh1UkEDPp6VUjhe
aZYYIXnlkPyxxjLE/0qhp6mLHasBwK1NO0e7vrlYLcRB8Z3zEKqjufc+1bcXh2GD97rd15Q
HP2S3G9z7E/wANWJZdOuBFY2VhDbmM7lKkuzD1LdqfNYttEf8AZuiWIzdSy6vcKOiECJT9K
mGrX08n2C3SOzUDlbcFOO31qIadMzyNIEt7dcZkY/KR7Zqh/aNvFLJDZ3f2sng+UOB+NZub
RahdXN2DSUYGW91AxKOWyck1Vu/E2m6fJ9j0iz+0SHjzOrGse4Y3qH7VebIyOFVuay38y0R
ZdNePzl+XL/eNHM2i40le7NDUTqeqwkX159jRufLRssK5w2dlanaVW7YZwXGT9eK11d54lj
vy0Mz/AN0H5j9akGmxRniEDn+LqaaTtdl3SOT/ALOjDs8SGLcckKMZPrVq2tCgYs5I65J5r
pGsFPCRHd25Bpi2Y3bZEJ56DpSRop3VilDbySoQibE+n8qdBYQN5txfEi1gBPlrwZG7D6Vv
iIRW2SoBA4HpUJtRcWhgbjcckim2Bi2GmxKgmniyTyFboB2rWWKWQBQSEHQLwKlFlejAZUk
VehPH4HmrkEdwh2/u1xxwc80gIYrJ3wu5ienJrQt9JCsJLyXZAOcA8sfpTo45k5adQf8AZA
qQo7Y3tuJHU+lNMhltJIpLhRFG0aLjA9fc1n67plrdXME7W5eVHUkgdQOa1LS2EeMjAxx9a
0TbggOeCPWhszTscld2jXCXhYkBo94Y9d4rbsonstMiQfLNIMsQegrRvbaL+zne2CkOPmPO
Qe+aqOGkuGXBPQD2ouWtTPmWU3EcsY/eIc5Y5zUysj3W643IxzlX5/WtBIthztBc8cirsOn
wzIWugmwcsSKxlJLQtR7FQQJ5Csu3DHgjtVWa1eRAXiV4wcK4HI9fwq1HDEt0fsxYW+f4+n
4VPcThAPLfaFHQLnisubUvkuZFxChhChjEB/EOMfWse+jvbZBOwF3aHpPbknH1GK6GULLD5
srZQ+2KzpILjrayNFkcE9CPQinz9xqCRhI9xMqtay5B/vjr9arXOnyzZF1Ah7hiuRn611cd
tEbZjJb7Zgcnjhvenx2zzIYlGSOx7Vakxcp5+ulyx3Ci1u57Rzyux8Y/XpW7Y3Pi/Tis1vq
Ud7gY8uc7sjv16VrXNhsf54wSOmKhjRhkZz2IzWkZ9yXEX/hJ9LuUaHXdLlsZWGDMq/uyab
ZpBHmfRdQleNCSDA/P5E1R1CGcwlH/AHsfXaRmuYNuttdG5s3ks5lOQYmwM/TpWl0Q6R6FF
rNxLE8Os6dbalE4+UPEFlIqBtI0S8ymi6u+mXGMm2um3KT6CuesvGssKJaa7bLewJwJ4htk
Aq+TputWUzaW6zkdFY7ZYz71SbRm6TRBqematpEQfULUbcf66LkfjisN7ncPlIK+oNdBp+s
3Oj2Usd1cPd4OxrWfkMPTBp6aHoXiGB59IeSwugSHgflFb0B7VXMTa25zhdWJOTz0GM1HI7
QJuGc9c07V9Nv9BnEN4u6M8CROe1Zola5T5XJA6YPUU0Fritdu0okHPrVyOYPGCGxVNYdoO
8cHjpzSRo7TiKHJPbPSmJo1ISBOu7mta4UG1T5e1ZdrHIvEgIxzmthfnhABBPbNZsRztwuH
YEcg1j6g5X5tuMDtXSXEADl2yCc8E1zOrPztKjj2z+lSmUjM+05P3iD6YqRJCxLdSe3pWfI
6xnggH09KQ3iRpw3HUimMtzLhSc1hXbgMCWxjrWwbtZ41VcEsM9ePpWHJFHcysrSAHkbc80
Esj+0oVJBA/Goy4PzbgQOuD1qhPbSI5QfJt6j+8KrQyGNWIchf7uKTEaMsow2VI4yM1SMmU
JPRRnpmohONrtnJ96rGUYIU9agTPdPAfiSbVvBS6c0zPNpsojUSMTiNgSAM9gQcexx2orgf
htdMmo38ajG+JW56DBx/WiuecHzGNj6E0FCtvp24YwqnB+ldwnmbzznHGPQ1wehMWWwYthT
t5/AV6AiblJ38E5FehV6G2KtdWJ7ZXZs5HHJ5r5C+Jdtv+K+uGVvLU3TEHp8uBj+tfYMKDP
HUA9K+RvifbCX4u+IGVfla46+vArFPW5lRWpz1tbrFcOowRnIPqK6GwhUTocADHftWPaIrR
KjtynBrVtwgICkZPrTlK7OmxqSbfMO1QMnn3pEt4mZiVIJ7CrkFusyrnAGasJbBZigBx2/r
Uc4cplvYk4YBsD2q1a27b9oGcmprzVLPTgYij3VwDjyYsHBxn5j0H05NYNzqdxdQ7bubOf8
Al2tMxp9Gf77Y/AH0rjr4+lQ0lq+yOzDYCtiH7i07s6CPVNI07bFNMZp0XcYLZDM49yF4X8
SKsx+K2CyrZaIwkYbUe6nVCh6k7VDfzriFnSziitzBDIw3eXHEQqqdv8WB1ORRb6g8NmY75
ktLfdk3E5x74UHg18/VzevK/skl+J79PIqcVerK/fojqZPEniNMJJ/ZUZlwRLbK8mD/AHcF
qQ+I/E9ukc1zqFgIywUxtZ4cg5wceZ7V55qPxC0iG4lg0PTpLxipRpMiJGPdh1OP85rd8P8
Ahz4ieL4UupbseHtLuOhCYeRf9gY3uPfIHvV0Xmda0m7fJfl0MKn9mUrpwT87s7mDxBcfao
P+Eg07dahSSbCUq5APTEnGfbcK7C28ceEbeJodPvI9FVsDF2DFM7f3TIePyJqr4b+BvhzCm
7XUdbLjDPLcuo3e6qRtH4mumuvhF8MbGBbaTw8LnUm4/cTSoUz053fzzXuYdYqKtVkpfKx8
9ia2Am/3cZR/L8f8yHTbXUZZk1VUijsermYjZIO+Dn5qWTVLOJ2h0WxF3MW3G4lGIk+nrWJ
oXwsv/COrkQ6w954ZuA7zaZcMxlgl/gaNl+U/7WQM1bvrGbTJx9mnW5tZAWAU4MZ9CP8ACu
pt9Tlg4t2TuVr5Rdy7tSnku3I+4DtRfoKx7m9S3TbDhFAwFXp+lXbiGeW3eUkgKMnNcrdSO
XVg2QR6UrnbBaE32t2LM5Xjt1NX9Oe2lmIkl2SDkKxwK59UkdyR29TVmEOXUEb8njPJFbLl
6FHV2d1FLcSRs+2IH5GHOT61tOtk6J5bFpf4mZM5rB0eNYUDlOGbB4rqIYlZjsYBOp9jVX6
GdivANocSoMHhW21NLFCqhyB09q1rO2hkTcWDjrjH86p6rZSFlKZC9ACtRYcTFmMbL+7Urz
nFU5W/egAlUHJINWJInjPDNuz3GKzLslcMWJLdyelBrFXNJbrEbDJ47nrUsTmZgquQcYyK5
V7i6kbZCdpH8TGug0O3nVlllkTaB0LZoLdOyNZIZlPlJhiB1I/pU0bvJCY5ANyHjAxkVbW9
t8KoUNMvAINWtPtYb+aRZwULDAboQ1ZuZlykluC4jCrk5xWydMlkAwpAIxknFP07RprUobt
VyTgEc11qWcKgERluO9LmOaUrPQ4+4sUs9Guc7S2M4znmmwWFstik82RK5L/gelb93pX22Q
rJiCP+Lb1IqDUoVjt9kC5CcAdaJTshxlcxkgi3kjGB61W1i7mitkitVDL1O4ZFTQ2VzO5Ds
QOuK07vS4RafIVbAwd3auSpK7OxSSZytnMJ4Gnugy46DoDUsQtJ7fcbOSZs8Bpgi/lVa8R4
iy5L9cegqhDbGScSTz5XgYzwM9ye1SmdGjRueVFcYM1rd2iw9925KlXRb2dRPaOt1D0XaAC
KrxTpbtsilWaMDDLn5fzrSW+miaKe0c7V+/Eh+UiuiLi1qYy5vsmddRfZQ0MrBmHXYelVIZ
2hY7A2x+oIH8xXZ39rpmoaat5BGkUnVtrAY9a5CQW8d1JGjtJEMBWXrnHNTKXKwpy51qtRs
jbwWZecdawdSR7e5+0qxCNw6DoR61rys/ks0SnIU9ea4nUrq7aR186TymGdrDPPelzm6gma
5ufNi8tiCcVk3kEkvzyLsQDris86lKCilegHTmr0+tKYhDOcfL8xzx9a2jLqJ09dDmLzKSf
c2oenHWsuYyRv5lrM8T46o5Uj3zXRyzWl1IseF2kgDJ5P+RWVexLHO6CNcZOMVqp3IcSkfF
F67RQ607TJH8sdwFw6+5x96urtIpbrTYzp+qSHT+ZJXhf52f0I64rjfskVxIY5FLLntTrZL
nSrkT6bO8JYgEE/KR2BrU55xsdxZ6xP9jSPxBbefZTSCNN/3kbtk9s0up6BZWkLajb38Nva
ZzunkVNmexJIz+Fcddaj4g8d339m6ZaQaHbICJpbl2je4kBwTGMEgY5GMZ/vdqYfAtzbTxS
SeKG+0OQDI2miXBHbLOTWc5zS9yN/nYiEabfvysvS5oTazabWSCK6v3XgG3g+X2+ZsD8uKh
tfEkdpKrXWgainLDOYsAjrzu6+1Wb34c/EqK1GseGdQ0vxKFTHktGYbj6BWOCfoc1w7/ECH
Tb99M8SeH73SLkErOrZkEbZ+ZgpAZc88Yrw8Ri8ypv3aat9561Khl0lrN3+79D0i38WaPcB
ofsWpRFcZkMAdfX+BmP6VpW2r6HJiGPWbZ5pOFikk8o/k+OK8+/tXSdStnuNG1SC+zgiNvv
qCvKnKjHApkmqWcyR2xMjQLgTSMoG32+briuOGc10/wB5Tv8AejSeU0pq9Kf5Hod82wDYM7
uQTggj1HrXLarAsdzkjIYbs1zttqH2aUf2deSWcJcsp8vdC4xgHysYH1Ug1s3GqS+RbDU4E
MZcKtzaEyKc92jOHQfgRXrUMyo1Hyt2fmefWy+vQXNa67oy9Qh2DbtAKgGsGUM24EZHU12d
9DC7LIkyyI4wHVtwP4g1y1/A0czLt9/XNetB3Vzz/IpeeIrKU4fgbR16Vl+Y4G8SMpXHAq1
eMBCsYHHU/WqCqHmVB1JrRrQRekupJULtjpgZ64rLlkODkAKf1rWksyYfk5J6c1kX6lFDL0
PHtWdridjPaT5mw2R04NSxuu0NnB7gVQw8srKgzk1NHFMjF5+EHOKTSJudt4JwdcuQpUA2+
cN/vCiqHga/t7bW7qa7ICtAVBIz/EKKjluZn074f5ttO46hf5Dmu6sILm0R47i4M0THKvt2
nr0rhvD77bPTiAcnaT+Qr0ZN44OBxnrXRV6FYj7I9Q4QrgHjNfMPxFh3fEzxBIxwzTgYP8O
AK+oUYEPx1GB618v/ABHMrfFLXIyCiiUHPsR2rmk7Dwyuzkkg2FtoJIOMZ5NXIYxu65NSQW
8pALKGQHrVpYxHJnHGcj3rOU9Dt5GblgCIgDgDHXtVW/1dZi0NpJ5UEfElwn3j7IP/AGY/h
61Se682BJTGTprOUUHgXLDuf+mefT72PSsLVr66utQG5YIrgYfESnGegAx2r53F4+Tk6NF+
rPYweX+0tOqtC3Hfym0lhaB44Bny1jGz5s8se5JHOR1qnJeSXiwwQwLGqKDlWwD9W7Uqf2j
cXnloxQxKSzTHgr34OOO1ch4i8TQzWx0vTIikDZWaYt/rDnog/hHr615VChKrOyWp79evHD
R0Leq+LrGwla202L7XKSVfcu6NSB14HP1HFcffXGq+I76S41S5LlQchzgRjp8oHHoKqKpWd
VgLszEgP1+Y9segxXWpBBp+m2MdxC00kj+bK8h4I5CjPpnmvejTpYZL2au+/U8Kc6mL/iP3
V0Os8I6Zo2gBLmKzh1bUFw/m3YJt7Z+D8sY5lYf3iQo7Z613A1XxBql1Nd6xq+qM8wMaGCb
7L8ueBhccfQ596461uEZkaWO3SZkVl8tTjap6jHUk9a7nSdM1vV9Tt7WEvbNAQ011NllgU9
QFI5Yjoufc8V49fFYqvNUqbtftob/VcNh6bqVtbd/0RX+22tjawILzUZrpydqpqE8s0pPGA
A/zZ74BretrHxvBBFL4c0zWNCjQ70Fzq/loQ3UeVKzFvxArv/DvhTR9FDSaVZ4uGGXupD5k
0nOfvH7o/wBkACtUac11M63B+Zfm2k9K9PC4Fw96rVk5erPAr4ylJ/u6at5o4CLxZ8U9Nsy
dR8NweIoVQ7xbTwxzr9Nh2kDngrn3q1BqtvqumxapBFcRpMN2y6haKSM9CHU9DXUXNhAUce
WeBgkDrVUrEtkYktR5S/wkEV7KfS9zk91u6SXocnPMmojZNuitEXduzgFqo3FgvlmSF4pEH
AZQG59K6aU6XKroLPzdnOxpDgf41nzYnPlCMQRLyqQ8kH1Iqlc1Ujk5jDbMEnGxz7cVpWht
JoyYgPqTnFRxW8VxqMlu9tJcvGcO8QJTHXjP8q6Sz8O2hZGhXbITkRtEQceoraMGmU3ZalW
AiJVV0IAP8IrYsWuHkM+zy4VGAD/HWjbaNboPNch13YwTgDP86uSGMTmHeFQcKAuABTbsIW
0vUWNt1s4bOMY6/WrTOLg5e1bZ22kk1SQ+XMI5UAzyp3fKRVyGGFmDqcMe65GKcdWPRK7Kd
xYRyQOEzvAyNxxn2riNRtJVkKyHBGRgV6FeSxmPbuyRwe9c5dxifcpGSBkerVo4mlN2ZycF
vabjJKgBzxu5rejtx5SnaTjsflUU1dMjQvccbiRir9um7KzPlT271lPQ6GwiSaSQR28SsfS
MAn863bS0vmnAjVkbI5Ocil0iJYVZoyACeDt/Wu3txG9qpjADY+YqOlc97HPOehVsb4NKtl
cD94PuuAcNXQWkrNGJG4HTArm71MyIFk2NnrjkmtjSncN8029cc+1ZKTUrM5akU1dGm4E3G
3Hr71BLbRJDll4qxNeQW8bSu42gc1x2qeJpJWzFIYoBkDsXrWpa2jMYKT2NdCrsdsYTnGO9
LeWXn2xQIzFuMAda5Hw1rlxeNe3F3IrCKQCIkY25HT3ro49bdpABkg8VzyOu0lqihLoakAX
CDcGAAHp71Bquk2iiJreAIxJzjvxXVTYmQeYd3H41jXMc20khgqk/jUo0jUb3OOubT7NFDc
7FAlBDYHpUMM21wTwPUmugutKup7eC3IaMl8/7oqH/AIRp7eIK29lz3+taLU0549ylH51uT
thJt5hhxngehFMNlfrcOEUiJSCGUbRg/wAzWubQM8cRb5UJ3L60+e4WNf3hYqowB6UONy4z
tsVVsUiRwsxlkcdxyv41gX9pp1zbvBdJ5Unqo6n1+tS6jrh0m4yjG5V1wyseV/H1rA1HxNb
3cZKWrru4CYyT+PQUKLRSuzFu9NSGdkjl85AOHAwT+BrCfT5dUuikY+VAQzZwq+5boK6Q27
T2pub9/s1oPmA3cuKxprxtVT7LbL9l0xMnapw0oFVeyG56aDNNt7dZBBZHdFGdrTbf9YfRf
RR696m1izPlNOeNnHpxVyzNra2v2i4kWGJAWGT/AAilN1Dq1nKUAKTRblz1FZqpZpmHM7nH
MfJm3BiD6GnzXdlZ2Ml/qM8NvbIAzPI2AP8AE0ydd7IoG3JBJJpJLKznnia5tILnyW3xCaM
OEbHUA16ce5U9dTPk16xkXfpQ3pniWVxEoPbjliOfQV1Fv4uuHtba5XX9FmktwS6Czd3deg
B3uDnP+yCav6e0bW5UlUJGAoAwv0FRah4esdQULcWsM47CRMkfQ9RXBiKNep8Fbl+SIjKkv
ihf5k3/AAnHjC3l+0Weq6LiSQK6y6YwMQB6fK/+NLr3jnQ/FUI0fx54Vs9SRVMceo6ZIYrq
A8coHzx7FsH0Nc7daBqVrHssLmS4iJ4t5W+YY6BW/o3X1rGuI4ZyscMxWdiyOnl4Tr0O7nI
PUHpXztavj8JNe2lzR9Fb8j0KVDC1lemrP11OE8UeCE0ENrPhLV21PTY3Ae42GCe3Zj8qzx
tyhPY8q3Y54rG0/wAVXJmJ1uEXMT/L5oTaw+vY112ryKsGoRPDHIHXy2miJjKrjkDHVcjp0
4riNXsIhGl4z71jws4i+b5sckD6Y616EKtPEx9+JPs6tJ3hL/g+p28M1rcaYLnTr6O5hjG1
gjElV9CD905q+l5bSlZiyw3K/IS2TIB/eOPu/rXk1ncSaZdpc2bltgBORlG+vqPWvS9O1ix
1+znlhhEF2Ey0EPAUjkFc9VOPwrgxeFdPVao9DD4xzXI9GdM81jLfmKynW2mcZMlxuZZWxw
Dj/wBCAz65rJujOkjQ3CPHMOSr8nHqD3HvVEXEUjrGJStwCcCJSFIIAIOec+3ArYtNRt7oy
2WpWi3AjjVPOiGx7YjPzIe/TkdD3p4PGVMH7r96P4/L/IzxeEjX96GkvzOaul+cjuDjHrUR
jjjWOQEtgjpWxf2kljdeRO8UjSRhkeL7sieo9CD1B6Vi3bug2F8e/rX2NKrCtBVKbumfMVF
KEuWSszSaVBFgHHHr1rl76RppGdQdmeBjge9XpLoLCV3EswAP5VQCq+7jn9KtKxm3cqWy7Z
WZqdOfMchGD54x/WpJId75wAe4Bpy26jDqMbTQ0iRNPBNw0ZUsoUnKj3FFT6UX+2SEOU+Uj
IwM8iioFzH1poe/7DpvljClV/PFegruQ/Ou7jGT/OsbSLC2/sSxeK0BJRSCo9q1N752tE5U
ccKaKk72FUmp2saER3BiRkbcDjgV84eN4ll+J2vH5gDKByfbt7V7fr3jHRfCemyXWsXSQqF
OyAEebM3ZVXqc+vQV843GvXGt61e6lcFfOuJTIwHQA5IA+gwPwrlqM68LTd7s0YLcKpGOcd
ucVSngjupGspLgQwIA1y2drMvaNT6t39FBqx9tjht5Jm3Mijdhepx2/p+NY7Sw2pVJ3ZZGM
jzM6Bsu3Xn24A9MV4uY4l0afLD4pHu4PDOvU12QzUp53vSkDGXy2KhiuF2Dpt9qyYLaWWaW
ZB57ZOCRnHA756DrVy7jjmhtnsb7zpnZ42Utlkx0JHU8VzHii+k0kjQUvQbhlBneJw4weiZ
9fX0rxaFKTagt2fQVKsKcb3KnijXluoBpNhc+bFAcXE0YOJee3oP51zskbBosLyXAXaM5FP
ihhSUM/wC7jbgkNjLdgR6UltBI84Z1DYHCq2Cee1fRUoRpR5Ynh1ZOo3Kbu2X9J0+L+27yS
5aP9woHl4wWZj0H0xXT6tZynxDMsE/n/ZkSJCR94BASVz2ya57w5NHb6lLJKZFxMN3mIGwM
YGa7vWrG1i8VTPBLJcJKqzRl85BYDr9MEV5mJquNez7Ho4elBwSSLnh/RTHC16wF7JHt8uN
hw8jEBFz0A3EZHXFe86RYx6Zp0dpGdxUlpHPHmOfvMfcn+npXl3gbTWm1CxVv3kcZe8Ch9w
+RQqFscDDOSP8A61esvGERWZyRjIAPBrfLab5XWlu/yPnc3qudX2UdkWdN8TaFL4hufDcOp
ImrWyrJJauGDspAO5cjDDBGcE4qt468SXng7+ydVl0kXWi3NyLXUrreQ9oGH7t1HQjOQc+1
ed+PfCt5dzQeNPD5a313SFDL5Z2yXCDnK+rpyQD95SV9K7PSPFml/EnwBLpOrGOK4urRhdI
mGjY9Fmj56BsHA5U8elepzJO3c8j2KVp9Ops3d/BaxK4uwQ6h1CNuMikZBHqMViSardXUgW
CHcp53S8AD6da8+8Dao1rBL4WvgwvbWVoGViN8Uq84UnnY64Ze3bvXdq6W6Nsike4HKgSjj
64/lTpzU1dHTOk6T5dzA1qG50+ykntruQksG5iDHrzgZGfYZrHkuH0zTLfVrnV7eSxukJWS
4jeORWIyNqISXPXK8Y65rqruUNYSS6hEZLgrlGONiA9vrXD6xbx3OleD0cDASQgn/dA/rXa
mjjrOanCMXa5btdfjeFEg1S6sokbcGl04pbk9ySrlhn1PSvRtF8Y6gk0enaqLaCDZuhaM71
uVxyY3POe5B/UVkQ6TaLZqHRfu8e/FctIs1tpmv2bSbI7BFvbXb/yxPzEqPYlTx6OafOnsZ
1Oel73NdXtqdPe+IJLXUbyYxQTWFjOiNG0pSVycYKr0/i4Geea66x1S2eLzFs4pCwwWI5Az
Xj9xdXOo6QdelhSGOFo4oZVQB5GMgXPOcIpJ6YJ6dq6CXxQ9pZuLSWGBYSFmupgWSNiMhFV
eXcj+EdB1pSTvoa06tuZt3R6Im253hsrGTuUHnHtXn/iXUWuP7atBM8K6bbvL9lbIaZgMrK
fVM/dHcjJ6Cs6DxLdXU/kJ4kvrWWXJiU2CxeYQrHar5Yjp39PepGurjXre7e6dYDc6OVMj9
ATjLEDtyTxVu0Vcxr17wly3VrHeeHY7i80iJnd3wiqS+Sx47k85rUbSZUXeTsB/WuC8M+Ld
UsIfkka7t40ErW8toIHeMcM0bKxyRnOGrc8W+JZ5r22utK1VrS0t7X7RKJBmORd6jDqOWyD
wARya0dm9zpWMjFbbGjJaIv7tScZ69jUkFkyvjjGe9cTpXjPVTLKHk+1mOMymGa2WJ3RfvF
Crt8wz91q6fUfEX2iCG00Vy8syK8l1xtt4z0I9XPYdB1PSsmro0WMjyuT0sdTakwJs2qFBz
k1tWV0Y1OyQru5wK8Gj8X3F19sjt/EU8r2MbTIyW0aLOFPduS2OM8LnqK6e++JgXT0k07yV
WRtn2uSNnDsOqxRrzIR3OQo9TWTpt6mSxMJK+p0fjrxBPYiyt7af7K925jF1sLCLOBgcffO
flzx1PbFYvge6az1PVtNhZkgW8O5WkJVflXnnueSfUnNcnP4iutfmt7SfWyjmVHWK5sfJEg
VgxVWVsZwO9XdDvZIvFOrxRLlzcnCgcHKjk+wpVFaDSM6VR1K9r6W2O+8XeKzZaZNKFBES4
G44Ge2fUnsK8nbxVPMtzeqzy3DR+WxZt2Gxwi/iRk1T8ba1/aF/9liZns7IktzgTS9z9B0r
E0Bku9QsELLHE0n2i4z0KRfMw+nygVjTp63PTlalTlI9c8JTzWOtf2Jd3TztNEtyrydWb7s
gH/AsED0avWY9LQAOTyTkYr5x0PxZa6pp8XiOxNyP7MvczfadvmCKX73TsAQR/u19B6Rr9v
qFhG8d4kmByueaKsGmedhas5wtLdaM113KwDEVz/jjVtU0zQmutIgSWVWUvvUNhM/MQCygk
DtmtprpG+6oVuzORisXxJJ5+gXYaJD+6YEg57VMFZps3knZnl2pfELxHYvBOt3a3ck0H2hF
NpsQJwMsTIMdegzmpLn4ieLnkiijuYZriWITC1On7TGD90SHzflz+Jrnb2w3Wem6qgWe4s9
P3Q2bEYmYbTuI/iC9duOTgV03hHw7Fc2P9pyTPdyXA84yjH71jzn2+nbpXa3Hl2PPw0pVmk
5bbnoFtP8AaoFusqpYA4B71WvXO3nduJwNv8/auH1bVtQjlvbCG/8A7PtrFibq6UKXRlGfL
Xr043Hn+6Otc9YeMNWuI7iYXi3jW8f2iWK4slhZos/MyEMenXB5rJx7HofW4Qbi9bHTahbx
qrecVUO2FTJLOapPJZ2kH2u/ZF28pGMYJ+lc5qOqyXs9xqY1QWaW9sLguVLRhN+DlRy2RwB
xya5iDUY/E7XjaXq11cXtnH57W11brH5kQ67CrHBHoabpvlubTxcIy5exravrU2rXh8wmO2
DAbexPofepS6/Z2UgxzocIqDIZfb2rnNOWx1O0vbmTUPsUEMK3ImYFkT5sHcO5I4Az1qKyu
7TW7LUrfw7rFxJqNpD5rwXkCI00Y4OxlJx9D7VjKjJ31JeKpxlyvp16G9pRs9c1ySzuryOV
LZd4s883BUZJI6eWOM+p46VT8G6rM9pCzKNg68YAJ5IHoOayvhvLHN4wNxnG+ylOfbAxTvD
sEGneDYdb1XU7nThNI0cdutsJGmAPylBkE5HUnFN0m6do90c7rqlXlzu60OjuYDHeSBBkI3
58mr0mnNHsY8ZXJPGKq2Vy16YbhgQsy/KzptJGeCRk4OMcZq5NfAKY5Rt28Zxxgd62UmlY9
Je8tCWBo7eFmyAAMlm6KO5NW9G1SDVNNt722BNvPyjMpUlc4BAPY9c+led+KdUmu7qLw/ZZ
xeSrBK4yMjguB7Kp59+K6w+IbHRdOYlNiQJiNF+UEDgZPYeprJ1E7sHTOruoUicKcZxnBrk
9e0+yu7Zr+eI+VGQ04ibBwOBJ6ZXjPqufSodBknlNxrOtTtNqV2cAbcLbQ5ysar29WPU1qi
WHMinBjcFXRv4lIwR+RrKrGNam4S2YouUHzLc8k1vw7qVqJoJoEZfNMYIACyAckAj+dYlih
8vVLZ4FMvlxyIEICqudpHHXqK73WLZ7mztIxKQ8G62+eTam+Nip+XP8Q2/nXNWdvcW19qiB
UmWC1YEoAdu4jGD259PSvmKVWcYyjP4l/me/7soqojzRrZ7W6mhZN7qdy8Agqe/0qaFrizu
ori1drdiMpIDgqR1ArSu1eXUgjIkcTxKp7EYyOf8APNUhEIDcW6MHRTvUgfOw9fpXvqfMte
p57ouL07nc6dqsfiNTJLEzXca/vlibDOB/Ei+nr6Vbt7W5M0gij2AN5aEoPmJOTHuB+9715
tb3l/pWrpqFlKYpojgMV4xjGD2wehr0HSrhtfsTdWQ/ew7TLGsuBE+eu3uD615WJw7pe9H4
X+B6FGspNwlujdtLiPUoP7Jvo08wrttnQgeRJnAbjnqeR3Ga5e8iuYbqa3uoxFcROUlQDgM
O49QeoPoa2UnmsrgyJHCZCFwFXOPXB/yean1tJtU0k6pFbwrLZL+/YfLIYu4I/iKkgjPYmj
LcUsNV9m37kvwZx5jhvaQ9pH4kcaQz4XGeafDbsS5IwKfbgecpJHHXvVtJY9v3sY9K+zloj
5e6Kn2dc5YdfWmuiRqSenb0q2WDFSrcEdRWbqUhWMN2zj/69RqJss6PetFqztbDrEQeM9xR
T/Aqi58RXSsGwtuThQD/ABLRWNSVpaCKxs/ENpaKbm4vPXK3DkD/AMep8U1+VXF/d7vTz2x
/OsC3aUTh/MYqXI5Y+vStiIYbg4yabO6gtFc3LO2aSdRJMfOkP+skYkj6nk1uRW721y0Ywy
khlfOdwx1rChyyncOQMgkVtWMSsU2gZwMmuWTueiovfoaM0wjigheTHmEyMBzkL0GPdiPyr
Nmi/wBK8h4gkhjLnaRlh3J5696fqNykd5NFGzOyFICq4znqRz/vVS+0MWMasiQNl5JWBGAo
yTn+nrXzGNlKVZ22Wh9JgYclHmfXX5EF/qK6FocswCG6kylu7EAn1bHUgDvXnqxpc3Dsrxs
XOC/mAMTnLHn1q1rmpnW76bUp3ESBdkEWdqxIOAMH1qhAktvF5kkNyiEbvNMRCkdyDjpXrY
Wh7Kne3vPc8jEVva1dfhL9xBb21sS9yoUjcq8En2z0p8CxWtrCksqhmOQerHP/AOus2N5NR
mWFNqx43hkHYdT7V00FhJfeTFb27KVAy4AG70BJq6k1Be8bUqXtG5R2MrRg41cxSRYadGAC
sPmI5r11Y31Xw9FbMym7tEMkV05CNLEMbkXvuHUfQ1mad4a0rTWAujG0joQd4+5gZyGHvj8
qpXOui+vSs4aWKME29sJPJjTHBd/9nr05NfP4ir9amnT6dTuoUfZx5W9ehZtNShudF1OXTt
SuNK1bS4PtEEkM5iE7LKu4KO4IJO055FemxfEGe9+Dmo+LdOtV/tOxjZbhXG9Y5lIycf3WB
yB2z7V51pV/LqAuNNlWKKNSXxBa/Kw4/i+9gDt3qpdafdWGkavY6VOotdVT7O1vklXKNuBD
E5jfg4DA5GQK9DC4uMH7GaseZjMA5tz6tnu+i517TNP12aSSWG7jWeOGM7VUsOjH1BBGPau
C8V6QPDN5feJ/CphuLBZc6hZ2bqGspeNzx46bs/MB0PJBBrifCvjbVNOvtGt4/Imlgs7lXj
uJvJiDSPuUOeikBBjjOW96yfEniu7u9fuLrTwfD13qAEN48TN5c+4fxpg/NjgsAc+1elO0l
aT3PKpU6kJuy/4Y0ta15r+6XxZpECFjEsGougCFSPuO65yGxxvXI4BBHSu48O+KIp0jsY5l
E3lCYuVYeeh6uDjkg8MPU56GvJIoW8Myi+huYrlUXYyDhFbHKFWw2Md667w94h0nV9MW3ls
J7EROJYr2OMIkLjgKz4xgjIOfvdMDrXA686TVRLmj1f6no1cPF01Dr0/yPTGvhJayQpkoRx
k5zWfJpz6j4c8Mta3cCXcURMcEzbfPGBkKexHHr1p2lyRalpWoxWUsRntpjB5sJOJFwCHXc
CQGBOOD3xnrWdfWB1a2sdJn8PBksFItpReuCnGMn5Oe1e3RanFSTPmMVCpzRUVqmdb/AG5d
WVnsfSJbUoMF7l444s+8hbGPw/CuZkddUSewtXWb7ZIJL66jyEk242xRA8lRjk9/zqdtL8S
adYeVLPHqFqY8NbX8Xmhh6Bvvfnms6NXSR4bbQbqxkcYxBqJWMcdgykj8K6IxTTM3GtJr2i
uvIde2/wBj8Ha/FGq7hd2vC+u9antbVblPDaSSAWsts53HkGcv8/1bH6ZqO2stSXSbjRrrS
Zbr7aRLLdG4K5dfusAFO3GBxzWk+kXmj6Ntka3ntGAee3uMohcAZdGHKN344NXdWsQ6dTmc
kuu3c6vWPCVudMgutGaE3EDLIWnJSMrtZWyQOOGzn2rndVtbe10W6t7eeG5iGiMPMhwVbBA
yDnkVgTeIru+T7JY6dczJkEPe3rywAjowTA8zB/vZpbX+17eO6ik0oakl0jJJI9w0OVY5Yb
VU4OcnIpuzjZBV553aidUzWIvLSO15b7DOXGc/wr1rlWv4Lzw/LdSwGe0s4IYpLdzsWZ2dS
hLDkKpGTjr0qxpttqun3c91BpC3JkDIivdPiFDwUzs+b1yaks9G1SwFxJFp0DWs6eXJYTTl
1ZMcfORnOckHHtS2epnKnOTlpvYTw7Ncf2yba4sNOVZLeV0lgtRE6YAyuQckHPfms7wdmTU
NIldtzC0deT1AQYGK07KC4sL8z2ugv5jRmMG5vmk2K3UL8gHPTJyaXS9G1HRL03dtpW9Y1C
QQvcsfKG3DAnb82eOT0octAdOXvWja5l6Roon8LSXVq7JctA65Qglgy8ryO/FbttZ2c/iOy
hkOy1+wwC27ApjLY/4F1+ora8IaRNDDPGLY28DEFIg5k8vpkbiPWqeq6LfaaGgS0jvrIOZY
ondopIG6kxuOQPbtWblfQ6ZRleMorVF3xVpel6fbadLbQBne7hRWHY715/pXOf2nJpeveJJ
lcLK0+1GJ7lFyfwrM1DxBdx3ds1rpn21oJAyveXzzqhHXaMABscbjnFZNzftrGrvfR6cbF2
ZjKPtPmLK5wM8gAYx261ny2i1c0pqbrqbi1pYr3kreWwiBGDjg9ec5qPSpha6Br+pkkMI00
6DH9+ZvmP4KKrXcjLDJGAC4zimR+JdMi0BNEuPCZuIPOW4kdb1kZ5V43/dyPpnFOn6nZiuZ
xUYK+ps+BXgi1KXTLsAR6krWkg6ZBB2H2Ocj8a7zwnqEkdu1o7bJ7d2hY5x8ynB/HAz+Ned
6JuLrqDW3mokqkQecUO/dlTvAOceneugkmu9T1WTUl0dLZsq9zELhmS5A6ZG0BeBgnBz3o0
krXOaSlTqtxho1+J6tbavfKNpvWyDjBI/rU+peILtdCukkaJ1MTAb1x2rgtIt7jz7h2t1so
bnD+QkhIjBHQHA69Tj1qzrq3Fxp/wBnRhxj5VYpvXuu7tkd6mMU3Y2u3G7XyOc1m4mtL/wx
fWrlLiGwzH6ODjKn2PT8q9D8Fa3bWl7HZqSNL1MGS1fj9055eI/jkj8R2rzG+ubjU/ItptH
jtZbJBFFN9odtiZGcjGGzjvUK6pc6Tp0ulvoUN7FLKZmd7p1+fOQygL8pHHQ9s1u11PMp06
sFFqOv6HoHja1gTxNrskIQmfSAzsowX/ekAn1OKw4LSK1vgEK5bTrgHb0/hrF/t29fe91oq
3JuYxbZlv5HIjyTtB2+pJz1rPfX7nQZJLqfShfNLuhiV7t18uJv4Pu84x97gmjlSb1CdOrJ
T9162KWnXgk8L63rN1bpf2dvHBbiyf7kzkghnI5AXrgdc1teDNXurnXL2yvdN02HZYvJHLa
WiwOoGPl46iuf0e7n06W5ez0aE6ZfoEm0yeVnBUdCHPOeT2/lVyz8QWeh3E1zZeFnUeWYme
5vy5APVV+XAHT1NJyTi1cKlGb5m4tt2M7RpYLDwTr2s3kA1C0tY4ka0b7k8m8Mpc9QinBOO
tanw58T3es+IbyyutI0q3MdpJKktnaiF1AOCpI6g5Fcxp/iFtBur6S30VZNG1FBFNpU05k4
Axw5H3uvUd6XTPG3h7wxqBudC8EzrNPGYne5vySqn+Ffl4H60c3u2uXVoTkpJwbb2LPwgne
TxSYwS0a2UhCjueM/pWr4nt0v7628ZWt82o6JdqIowRgWZHBjwBhQSPrng1zfhvxTpnh/VL
m90zwm0bzDZHG+oMREpHzKSV+bJ5z2q1oXiBdJu9RbTNBjg0e6TFxpMty0sbMc5cMemc9MV
nLk1VyvZ1vbe2UeiPRbU272FsYiNq44B9qwtf1pNMt5JJMlyCVKjO0ev9AD3qPRb75pfJ0x
reJhvitI5TKwVR853NjC/WsrxFP4RjUW+tXc088km68WAqqM4GUVTnJUDAwMdzXl1cWqP7t
e832/M96iudXfu/1sZ+gXUd49x4jlnQW8R+zwyOxMcOeWY85ZiRjA5PJ4BzVi33eIr/7dmV
dLgbcvm8NeOpypwOAinkAcE+vWuJ1Iatrcxu7OxNxp1viNLS1HyRr2XA4Ge55PrXQ6Xrpmk
a8ubtYFhTy0sbVWZYwTjDep9MCnSSere3T/AD8ypXW51l3rcWkWU9/MDJHCpcqDgsx7D60z
WvEi6TpgvkANzIdsKE8MSM5OOwHJ/KuB1vVJr2wurcqNhnaJGK4CDaMZ75+91rbi0298Q6n
BNdq1rbQQhYYFbdK+VG7I6KT744xitq2IhShzSdh06MpyS6E+q6hNJp8Bvrm1fU5pfO8pF2
gZiTORzwB3zyauSRDTfCssVu0q312qyXEmc/Z0Ayij0POTj1qvIPDVnqMcd1pl8L1X3XE4k
Fwjj+F8Hp7ih5JPEGoPbGVJ/tDs4njY+XN7EY4I4H4V85Wl7R86TUb3Z61ClJRSb2PNby5L
69O5mVgP3e5zkE45PTuar3kcyRQXUjfxbQ2eMHnAA966zV/A91p0Uk0TrOkbfOUbdtHJb6Y
Pr61hzW63dhtC7nA2bXbkehA7V7UK9KaTg9DnVGXLJS33RSczSw7GVhJ1IJ4JxjOKbpWpXG
iaqL21nyAoWSN/416FSOP8ipLO4iWVQ8pLgbS79Q2MbelUrx985ldGLMfmJOdy9OfSt0uZu
DWjOarZxU09T09DFJHbzaXcsy3AV/lOTFnnbz3B9Kmt7uaXUnWW63OxKSySH5WDDDE8HJri
fD1/ItwmnEhbOb/VKGOFf+7+P866dDthaIECSPKyRBs7epI9q8Ovh3CXK9ex6+Hq+1im/mZ
NxDNp9xLayMpMDFCwOQfQg/TFZTXLKrD+8Pzro9blS5ktrtWZmuLcAl8ZJTjIH0xXNuAQf9
k5Br7HCVfa0Ize9vyPjsXS9lXlAsQzkKjZ69Oe1JqEglspNoOV54qi02zuSSe1UbjUyqbWy
wHat2zmsd78IbQ3HiHVSYifLt1BA7Et/wDWorc+Adob261mfES5AGZCexHQ0Vw1X7zCx57B
bq9usqnq7D8jWzaxnfkjAPSs7SiXtVU4IV3Gf+BV0lrCsjcdPat32PRofCh8MJJK4B46A1s
6ZsilLO4GMYyayH82B2jkAVsc454q20gj0u6ulUBkiZlzzzjiuSR6CvbQzjILqATSo0nnu0
xLHATLE5GOo6daj1e5vrsWvh7QDJNdXCHzSD8qx5B+YkcLnn3xU9vE0M1nZqigqFi2uufMO
OR/sitr7dHoOj3Orw28f9p6hIVt1YDakaHarHvtA5x3LCvnqMFUrc8tlqfR45unQjThu9DG
8MaMug65cPrWmxX2rrkQCYZggXtKTjkt0VQM4ySRxXex3fiW7e3ks9Tso3Rf3ovoB5ZB6CN
A25h9TXmlvevaXczSTm5d+XdwSGY8liehzmtK/wDEiWVl54ZWlXGJFypUDoPpSxNfEymlQ0
Rw/wBn0lDmnLXqbc3hTRLXUbvUrm5mvryRme4AVLeHnllRFyQM4A5pLbTNJutLe7UXduiHa
ZJZgUj9tuOQOK5XytYvbaDWNXuQVP3IVYs2D0cj074q9Prq6BoqxSPHJI0mIoCu7eQO/Hyj
muKdOvN2c+aV/kddOMaNPey8wutW1G2LeXebpLcvDujO6PH91fbvXI22pS/aDNOzM0m6JXA
G0dsZ/Won1KeWWYi5RZZGLOik45/u+9auh2KieW4uEFzHECioVOzpya9WNKGHpvmRDquvKP
s3sdb4b1rTLCbUNRvY0glbbHCqSEFgowcd2LUura/d3ur2rSqTcHc8kDAYCH7ikdzj8smuf
vtEttG0JtZvL0G/lGLeGPjy+hB6cgDqe1Z9lpPiTV9FutXslYxwkBpGdvOuVIJdos8kAdQO
ueM1yU8FTrzdaHpr+gpYtUJfvNzYura2ne8vxYySW92xGISoCleC2CCSD6+2RWDezsmqRTQ
stu/+sxCxIVuwHfPHrToLa/jhaKK8kjTy0OYoy7FC2DhevBAJxW5fabDoFmBOkE91dINgtJ
nZJ1ZjhnU8xuD06Z6V1qXJaLd+xEuSUuZKze//AADlb3VLm8vQLt5LlIpASSd2eOQK147Cy
nsWms8LLLjdHDIdrKOu4dc57VlS6LcLfW9tsWOUEsE8w4IxknOOOalh0zUHu7hUMbPCVXl9
vv2/niuiag4pRlaxNCNVTanTbPTtO17VYUsLi6i2XtpCIbaeXCR3EOebeRwCWGMbT1U8+ue
18M+I2vPDsFzesn25ZJIp/LUIu9WxjrxwR/OvEP7Z1i3trizmiklMrBWDfM6g9CP73Q4P4G
pNCuNUt7e4a2X91LIGBdvLZsDGSp9f6UYRyo3VRpR6HNjcH7V3owbl10Z9Cx6rDKpRztBPR
TwB7setX4r/AEa2UyTbWbHABGfqc14GNU14g+XGgP8A10qnNP4huJd1xIrAnG0SYArv+sUf
50eW8sxz/wCXMvuZ7fq3jq3Q/Z9GgiMvTzT91fx6mudk1M30wk1O6NwwJwpGEX6D19680kk
1eIssflsinAw+M+/SmmfWtuSI1Hp5vJ9vaqeJor7aJjleP6UJf+As9hs7uyZwFwnbcR/Kui
jk0+CAGUqV67Sev1rwe0v9ZjkWQbcg/KqsDirDa5q8uY/s7M/Jy8mM/lVrE0WviQnleOvrR
l9zPcf+EktfKk3yR29qoxuUYZj6D1pLfW9FlTeY5CBwNx5+orwV9V8Q3JWUrGqLwgEmQPeo
x4l1PS7uKS9jaVif3YQ5BNXGvSk7KSM6uXYulHnqUml6H0tZ3MJImiiYoOAHH+TWnLq9nI3
2aSBImHJHrXgFl8Qrwx/v96/L8x5wPoKJvG13eyvNbgqwIK5G3t/WlKcIrmb0OeGGq1JcsI
tv0Z7pDqdjZ3zoirhhu64qXUNXtIbSfUXh88wKX8sd8f8A16+fj4u1N5Q7wsrA5z3+n0ql4
h8eai2npaRGQRuP337s5wOnPpmsp1IPRNGqwtWm71INfJm7qF/ZPeSywBUEpzhcd+pqndaj
bwQ7E6kYwDXGquuTMJEiQZHAL/dH4dKqPBr08jhFhXB7y5FT9YpfzI9OOAxjs1Rl9zNx71J
J9pIyPSq7PAcEKOO1c+1nr63SRPbI5cbt6yfL+JoktNeU4W1Enb5Zl4o9vR/mX3of1LGf8+
Zf+As9A07UYk0iRHGAHVyRwVK8g13Og65Zn/WqkjsoVioGWHX868QtLfxAY3ASEbuP9aGwc
YxxWlZnxDBIXKx8js5z/KodelspIl5djGr+xl9x7umtWKlplJHba3fFRajq+nG3UQXMaqed
jdUrx1L/AFqRSGkGQepYHNV5n1KSFtqiSQgglnxj6cVX1ilHeSMlluM/59S+49FvNTtZ5wU
kAmjAzs4aQGq8epWs0v7woyA5VumR715otvrwCEeX8h6iY5qVv7dLt8seDgkhun4VSxNF/a
Rf9m4u38KX3HrUV9ZTkyxqoji+RM92xy34CuQ1DULHVr6YrJsSEhI1HH41y9zca+lgywRKx
xjAfB56496y7e41SIiYaZcLgBSCvf1x3p+2pvVSX3mbweKp/HTf3M9JtJJBGkYUKzfKM5JP
+A71TvmF7fPbW6gwW/DN/fP/AOuuPg8WNDG80jfvivlxp/dHersWvWtnpgjEm+eU735703Y
5VJGbrc+XERRQV9DWFLMs8w3c7TnB4P1puq6tAwZ8CSVvugHgCsR74ySDy2DHsByT+VSou1
yvapbHV210qXA3DcSQBitu01CC3uiJEYrP8hK87enOO/JA49a46wstavyzW9oYwpxulOz8u
5/Kr0EOp6fq0a3o+zsVJSVJcDb/ABc9u3bpXPOUbaNOx3Qw9aSU5Qai+tjs9XufsllFbWly
/wDbroEJjJUWiE52KR95jj5ieB0rk7+ye+8y+1C1t8AZLQrtBPGCx659yauX+t20m8Wdv5d
soG1yuTK3p0y2T2NZrQapqjrZyK4ZVEvlNmNNuMBsev4V51JVfik7d2enHDU0rWu+yC01RZ
bJtOu7xvIhQ5jwWCgjg4yAecc9Rmk0tYrWVxuJmKBIikX3HJBHzZ7f5zVKzs7pDNdtEQYzt
uAnJHOMYxz0reWxmtWS60xhqEk0RkNqEZ0EZGTIz5AUj0reUoxdonPGN43mrX/Itaba2rXc
lzcSfIlujxtENyNMpGQSQMsOcn3rp/D17bmWFZrniSWWFogS0bNkHczfxMx9emBXEXmralN
MkCWscMCqs6quCqgjqD6HHIqj/bBa5kKLLtIV/KAyrj1HcfWuSrh6mIT5upqqlOlFRR3fir
7FpnivUFWGO4jmhWQeS5EaEDlf8964z+0I7fW2R5mitxIs21PmCMfbvwa1bjw1q629pLdMZ
9OnYRw3EeeQeSoJ79vSue1K1Ol6tJCIy7od8QHOV9CfwpYWnTUVTUru1vuNZ1JKKdtEzt7P
UmkkWyW3N6LwbfKUFSSBxlugGDk5p+p6HAZ2S9uLa0d1O37MjyBCD90txnOOtcnpOvpZ6hb
X88Z8vDjyl5xuXB2jPNdf4i1B7z+zhaK0lnLHhJAOAM87c9G/OuWpSnSqqMVZPqW6sZr3WU
LX4ayjWotQlW31yyfJksbG6KTNxkEFsA89VyK3Lnw54YME9nJ4D/s25iBM8Ruf36jplctz9
Aa5xvEmp6Vfwx3kkrWhO2O8hBAOO3ru9a6ObWJdV0aUSsXlVvkd1wRuOduc9fQVt9cxtFK9
nHucDwNOpJu55frmjjStR8iwlmns35TAPmROBkoV67gOfpzXTaXc2N/osN8JBJIWKzoinII
4ycdM+9JdX01rqgnWBUZYlQxIAS6hsYJzkNzwfw6VNaRWkWq/bbRC1tfLuaMDgyryvy9ieQ
R6ivTxCWIw/tIqzWtjGhzYWuqc9paXINTeM2lukMYjSKYKAjbiu5cH8On5ViCMGJjjvjnmu
g1hyLORY42RTtkK7cAFTk9T1xWVcgLFIuMKWzxXdlE70Gn3OXOoWrKS6o567zHnIIHtWLMx
YkA5PrXQ3I3xMAc455rGkhO7cqcDrXqyV2eGj2/9ncqH1mNgMADHGR2zx+VFQ/s+RTPreuR
ps2LAh+b1Jorgq/GxWZwuigGwjywG7Lf+PGumt5FjReTk9Ceorm9FKf2bbkId3zA/TPGK1i
+JFKMRjv3reT6np0V7qLMqs9zK7MSduPrVu/YSaFcxx4wEC4zj0FVmmVt7gc4waLqRY9La1
Iw0jx7mzycsCAPyrhqSsmz1qK1Qs0FzbSSXKlkdE3MyN0/u5z7+lVdVaOWNGmkXcYRbwblO
FjTjI/3m3N+IqTVZPJ0y7MuHlSM4znc2TwPp71X1K2iTyofLbcIFA/iyMfe6+tfP0pvl16/
5H0teHNV0Wy/N/wDAOeF+yO6l/MdBsz046ZxVS6eeedEnn2IrKNvUMD34p+pW+0KRlJj95s
/fHoaradZJc3o3TfuIz/Dy2fx7V6sVBR5zw60qntPZW1PQPtdi8XnT3ElpYLEUDN0mcDgY6
89qpaPob6vfQ6zrOkPfaSkRYWkU5WUL2kPIzz2yM1zmrzRwXqRSzObeNAUDjkn1Az+tbug6
3DaRon2oRzbsox5PPQY6Yrg9nOhT9pR3O6ahiJOlU2RF4gaKG6msNN063tdESRGMg07yWRi
CVV5GJc/UEAniuwSytdQ0+zktbjdLLbmEMBtCSKuACB14qSQ6Xrtt9ivbd4rmSN1yh5lBGc
/e9ccVx1pPfaBOdInlLv5mY52GBlev5g9uxFZVKrxSVvdlHp3XcnDU/qsnTntLZ/oTeHfD7
qbXWNXlNzGkpWWO4bKjOQGx/snBx6GvSszRLuIbCcZHG36V5pJczaRrF15Fux0mScFCfmCs
QCyj3wT17Ct6XX1igZrO6S4t0yIDcDG5B0IGecdPwrup1KjaU+uq9Ox5+Ip0/iWnR+qM/wA
QtENR+12G+0umJBeByu4k9Tjv7jFbMOgJJpcF1c65dWk0xdnNtJ88oTjc5OSSTnHPauMu9V
utW1mCGWdPLDhm8pQoUZ74rs31Wewt2cj7MtmrOWaeNdwPOAjEEntxmsccqt4ql8RpglT+q
1KlXZtL5Wd/0MK51nU/CHiJ7a2L3dwbZF+13UryTNHIAxVSOAeBjjNeg2GoeJde05pJvD01
jbSABzd3IAfsdwxnkfSvHR4pupfEw8QRWMayrnaVYkqQMA4OVyOvSvV4X1SXQ4rq91O51Bx
E0pknVV/h3fdUAD8q4sclTpwlUXvOy3ZyYF1cRi3QhPljZu9k9F2Ld/ZaRBdpc3U/hu0CKN
sclujkEf7QIJ+nNWGudafbLoup6KYUIdIYYdkZOMc7GGe1eBOWmtYry4iiu7q4QTyS3ILtk
seBk4AAFdd8PpBNeTfZ1NuDjzoQT5bg5wyqTwc9ce1a18JKjSc+e7XloY0cUqlVU5zmlJ/F
dPXpdWOwt/Eni608RRWHim3to7O5lWMXduzYhk52ZyeFJODmuP1n4i6zqLzadrFjaqUuMho
C+YtrfNjnB4yOfWt3xRNq/wDaunW0F5JIL5JIVgbaRO4GQDkZGflGaTTPhrDIr3/izX0Ezt
umgsyrFTjOGIzg/lSw8qPs1Xq2V+19zSvWxWHxTwsZOco6qy366oxb74i6u+nSaLcafBcW5
MciSGWRW8sEFcnPGRjtVe2+IuuPdRxI8cFnEPLQK7udnYDkZx2JrSkPwqe7WCC21q7ywQ3C
RO8ZPQEtmqfi3wfZ6ZALvR5ZMFTJ5MuSWUdcHqCPQ11ReH5lScLX2ujjnisVLmqO/Knrqml
622L2qfEWWbS9Njgie5tJcx3STTujExtyjFT0IYHg8jisxvHmpW0t9dWul6fb2UsiA2blni
AHIG0nLDI6dKn8EeGdL1zSidQs9Suis0geWCQLFbAAYJyR16cZNa95oPwxs9Qg064nv5dRf
CrbRh5JBnnsf/1VP+zUZex5W7fMqGLxlSEp00+V6PVJX+bJ7D4q6aWt7+/+1C+FsY5IbeIJ
DGdwP7sDjGMYqnZeMfBkc0y3dhfTZJdZppSpZiSSCFJ7mq/iLQ/AmhXUNpHpuoT3UiGYn7T
5KxxjgszNkfStPSPBvhXWLMXc+k6tZRlsRvLOrib3UqTkY7kCsJRwsYe3XMos2p5hj4Vfq8
Y+/wBtP8zL1Hx54YS2U6f4eMt0CdySyyxqR7EM2T+VPg+I2j2gE9t4PhjmaPYspu2m2Me6q
425+tQXdt8I7W9kge71W4dCVllgV3SI56EgUmoaL4RaW30Xwrp9xqeoXcRuDK8rBbaPHykA
kYZjjr0FdMaWHaUHF697/mRVzfHpOU5Oy31X+Zv/APCz/Cb6Wlg+giG4yGlkktoypfvnbzj
6GsPVfHPh+acppGjC2t8DLzeZuf6AMdufoav6X8MdLtrGa78R+I7YeWu6eGyZW8rAycsM9P
wrNz8Jx+6gstbnhY7RciJ/LOT1zu6VhTpYaNSTpqUrfNF/2rj+RSTaT2eiv97M658ezMIfs
3hyxtbeIkkQ3EwmkJ/vSggn6AYFdRpPxPk/sUxzwPA4mVQ0D4WDA+WRsAM6noepNU9W+H2h
rp32jStXeyDYWMXDgpz0HPP5Go/CfgK1+zvfeKr+FVfKWtpDN81wB/EAOWX2HHrWsqmErUn
JbL1uc88Ti41vZ1E+eXR219OnzMd/G17daxqcl3YWuoG8UtJIkrIY8dXjL/dOAOx9uav3Hx
P1q7jt4INMtI4LUh4TclrhwMY+dm6gjrxV7U/hpaMUawuXEWd0sLDcQuecHg/TrTLvTPBek
JYTR6Vrf2u8Zngt5SpU7DyzgnG32/OnCrhKiXIrsmtjcdTk4VOZOKvZ6af12N7RfFHxO8VW
saWGmWC2/I+0MjxqRjnABGfwFdRNLfadDbNq3iLT7RYlAeEk7ZMZ5yTnueKwPD2pa1q+nTX
E2sXFzb+YY0tgqJCgVsAgRqP1rmF8Nan438X6xseE2mmTraLLc/PHCoG47V6Fj79K8106dW
tKnpFR1bO2NSccHHF1Kkm5NpRWmv3NnoEd+lzbt/YOr6RIMr5ggQs0mM7Q7Bgcc1yPiH4i+
MdH1aL7VZ6eLcxlImiEoRz6YDAg/Wrl3pGk+DoN2g6Pqmr6rtHmS2cPlwBSf4yOM9exxXB6
7qd3fXF7DrMENjIVG2KKYu8bg/KSMYzjPQ9K0wuGjOpeylD8fzMq2JnToxk5yjUvrF66d9j
Su/if4mJihaaJPl8xwGZQrcnHXJwMVPF8QdT0mSK2vbKGdXK6hcYLK7Tsdwx1+6CoCnjit9
PA/hSe3N5qFpqUC/wzzSgCYAfM4AbOPcgVh20HwsvNUiijfW3MziNbloXMTt6bs5I49K7Yv
DtSjGDdt7HN9axfLGpraW12tfxLZ+JkTwpazWdwqsoWR5pFm3nPUKQRkdPX0rcl8V+EZdJl
hH9lwNKFUSRhA3uQTkqR+Fef3kXhu/8AEVnBpVg0WmPdG2RwzNNcoo+aTqcZbgY967abwV4
G0/Tv7R1zT73R1273W4myUB+6flYjJ6461y4jDYeFm7q/bVnbhc0xrk6dNXa13tb8Sv8AYv
AM0K3t1rdqkrttZHEZcDsc5wR+AqS5tvhnEGDeIraRgMgJHFg+3Wo7Pw/8ONQ0W61e2j1F7
GBWPmsXXzNoydoJyfrWDpVn4O1G/jtofDd95U21kRL0NNFGcYd04HJ54JIGM9aqNNT5vfku
XfY3q51jKai501722kHc2jb/AA1Wza6vL9gGDGFYrVJXmUHBKjGMZ6ZIqjcah4e0fw/a65H
pVw6X88i2EDskTPCgwXkKjoXIHy+h5qfxLpfgfSLiC0NhqF7dC3/dobgRRxxKeC7ZOBknsT
zXEXH2vWdXtdPgnEkaKLa0Ez7VjiHO3cRwo5OcDiuvDU4Tip3bXmRWzjF05ypNcjXZR0+aO
10nxZHo/hZtcbA1W9j8u2hjHKqJMSEE52gDC5PXnFc1P4ujutautSfS0vriQ74Y7plZIJCA
C5G35uecEjt6V1nhzwZ4LlupVuNc/tq6jCmW3sFbyE56bujc+9c3rvg69i1SMaRasBdS+W1
sDkRk9Gyf4P5EUU3hoVnFaS8znxOZYzEQWIndQ2v0ZQ0DxjqmgXzXNhb2M08uA01xDu2gZG
F6beueOScVqW/xH8RS+JLO+nMEjuFtHKs4Z4zJnnLZPLHFdPqPgTwf4d8PNd64t9cS20Ief
ynPJPQAZAHNeaanHDBq6TWFo9okYEn2aaUSPEQ2Qpb1wAT9cVpB0MS24K/S5ze1xNOUfapr
m1Xoeq3U0sOm+LIrSJ5zqgeaYq+3yvlG7pncRyc15nqes3+i6nNo0CrLpMhSYWshYJu243A
g557jOCa9kUaBq+kQS6ZdRwQSxEvNEfnG4YMbjsck8HsK5Dxt8P7ezewhnvs3EsRWCXADtt
6grk5AGOeOa8jA4yCqeyrLXz8up9PVwrxFBwoP3tGn330OXsGXUpFe4topULBiEJ5I4AJPY
Dt0rZvtFsbxopGdUuEBHmR4yg9D2rh9MuGhufs06lGViDgEE+x9q72yWGZFAkCxhN0rBudg
6/Uk8cV9FNxox5uh8vFzqy5Zb7ehi2Mvi20tNP0mKY3OnyXO23gLDHzMRlecjPJrV8QaOun
WGpzXiRtd2zpFDt67urfhjg/U1WbWWv8AXre4iI8nT42mQRKBkgYUYH1GO+KjvLu/1o2ej6
ODJcvgvMzZEZz1z04HpXktTdRSUVFbvofQKUKdNxvcp+G9A8O+Kd1mbi80mS1j3XF6Z4XhV
iTgFGCsB24JpljHPpP2ixuHEsCSl4LlwQJADjhTwM9eK7P+zdH0po4547ee8tgYI12qFCDJ
OSeSSeck5rD8VanealDALto4YUHyRrtVV9BkcmtamNWIkqcF7vf/ACOahg5U06s5a9ivqN8
50650q5iib5P3AmXG3gk498nOa57TLm5a2+zPJKBjzQFYAK3qe9W7O5m1O0ktpJNzoA6l8Y
OOAuT1ArnZ7ea2IU7CEzhkxzz04rpo0o2dN77lVa0o2qLY2L67+zOYxGrPKoxzuK85JrZtm
nFuJ9jm3kdWLo3McoPI9srk/hXP6Vbebtm8zdMRgDBby19a3pxObC/VrvdMoEjdFUkd/wAu
31oc/ZyUI+j+ZbpyqwdR+q+Rt3NhP9m1KEOl0VgdixPzLgc7e1czPIHgj2MDuUEE9+K6dHn
ngSXIjiaIGNkICgMvTPU55rg/NZI1RhtaPK4+hxWuT3TmmzlzxXjSl6/oRyMfNIJx24NRuF
6qAD3GKc53gyBgCORu7/hUDTxq53EYzivoLo+aPZP2fZRD4l1wNMIc2qfMQDn5veis/wCCt
9a2uuar57DBgGMDP8VFefV+NgcLo740+2JORyf1NbJdS4Nc/ppVNOiH90sBnqfmNa8NwucM
AauW56dHWKNCJ2VHyucL19KBI89zADk7XUA47DNVJLnMTgHHrRazKdTt8xmRPM+YKevFclf
4JHqYd++l5mldmOWNraAbXkcLlhnJwe9Z8VxIbWzmAQs8QBbgMCuARnv9Kt+YkXkNk5acHO
NoXCkke9PvbVrC6JQJ9kny0LtyquRlkPoe4rx6dK9FSXRnu1a6hi3F9UR6ppq6naG6Z18tR
8oVQVz6cjiuKsFFrrjI8nlnBC/3Sa7Kx1GOUqtwEaMoV2KnynB4B9STUGpeHobyQz2MQGw7
zGX+ZSe3v7AVVGr7NOnU2YYnDOvKNenujHnt73U57cWMatPyi8gZxzwW4FSstvYyxWuqaGl
tNGRudg0bSfQjhvqPatCJdXtnZ10cyiMbDsHU/wC71z7iuu8P6nFLYRWGtxTWsKIRI95FmN
+eVUnIJwR+VdCnGUOX8mediHUp1Oe34GFaahoMXlrHbv8AN/y0aYrIpA7Nn9Kl1ma38Q2F2
1oss11DHC9vFEvJ2udzYIzwrMPfPtXS2Hh/wJqes2rSz6bAj5d4IbrywF9MBuCQOcCsfVte
sdG1q7j8K6JGBg7ni4jUDoS2fmJ+tRRw0VP2ibv/AJnJXx8pw9mkjmmvLa/0/dIVmkC8jkL
gdMHgBh7/AErMF9/Z2mXNndRxlRJ5se9Fl6/xDqBkcGktTeRzEJpl3JLP+9aFEJyvVsYB/w
DrVtabrun2PiK0W88P7EjIWRLoksc9GHAGVzkAjmtOTlTUVdLU3cotqctJNbd/vILI6muip
qsL2yx5JmijAj8xM8jjGMjineK5Rcpa39zqBvLTagijwsctoSBjKAYZsDk9Txml161t2tZd
QCGWeRHBEKFY5EBzuGOmccggEVyj3NxLIpmbGG3JED/Ef/rUUoc0vaHJi6kI0vZzWrQ2QFB
IYJ1lV03M+NpX2x6/SvpDSrV5fB0ZCMM2jlW6ZOztXzVHHNIzRCJ33DaqoDy2enqTX1bosM
aeAMmNwyWsu7kYyEP5GvD4iny06dv5jjyypy4tNfyy/Q+WTJLHbWDICUNqitnkZy3WvTPhJ
pVxd6teXpCCGBMF+qlh82OfwH1rJ8LfDnWPEem6dqEjpp+lm3QPd3DbFAyctk8fia7e88ee
G/CXh5vDfw/ii1S5gX99fuMWsBH8RY/fOecDr+lehmFWVWEsPh43k9PJebZ52Hs5Jydop3b
9HexzfxK1GGLxBDZQIpk0iGSaQqMnzZRtjXPfjBx9a6OzsYbb4K3t1bRW9qzWUjOyALuYxj
J46nnvXjV/efa1k/fyXDPI09xPJ1uJD1bHYAcAdh9a90iVh+z3qUmSoWwdgFP+wg/LmuLH0
/quHoUU/tRX4/8ABPRpYudbHPES0clL7raGL4b8Z+GNK0y00i2sbvRHlt0hXV76JHUttGCA
CVXPJG716Vm+LPD2q6G0ert4hvNZmbMkYmlGzb3wqjB6546ivN7i5mttSdoiHRo41eIruSU
bF+UjuP8AIr1TxIp0r4d+FLJomW8ub7zLZZSCY4QMyKeclR+ldlam6NenKk/jeqevTvujzq
coSwzo25Xa911t0l3OgvJ4fB3wutFtHS0lmMcKSkdXY43EdwBub6gVyvhnXpJfEMelaN4U0
CBpWy0ty8r3Tpn78pyMuepGeM9K0tbu4fEXgDSZbKQudJvo7p4/70DAgN77c8+mK5X4ZW11
F8SEjeJ2liVg3XGd645/WuTDpRwtapU+O7vf8PwLnWfJSjDRJL729TR+JMHl+MY7eUbT/Zi
7x2+acA49K7DxrJPZfCqafTYtoSBLcNH/AMsw7BWJ/CuT+MConjh7d3Kf8SaPJXgjM2aXw7
40sZ9Kl0jxH5jaZcp5NxKBuNq54Dkf3GwOexzWKo1KmEw9aCvy2bXdaHpzrqOOrTk7c10n2
bS1/AXwBdSrrD+GrSGzNtHcYlM0JO+IAL8u0jDZzktnrS+OtUXRPEWoafaaBZQQfZ47i6kK
GSa4LEqqhs4C9O3GK3fDXhe40nxtb3sskc9jdRLtlt33LLg5Dqw9QOntXLfFMg+OdSEEJB/
s60wF4OS+cmt6VZVcwUYv3XG/zutzyqdOCwlXmjrzJbfebSRW0vwM1K4sbWOD/QWZ1iUAK2
AScevXn2rz6xeUeNbKGOSRYWMICK3y48scY6ev510fgXXbQaReaDqoK2csb287E48tHztf8
GODV7wx4IvH8b2lxcbVtrKDfcSs42IAMByem0rznpW9J/VnWVTq218/+GFiKjqUKcd3FOPz
6fga3xOsrS10rQ7B4hK13dqzoRwyxoWbj0GRXMeEnS68L+KdSlgtjc29hLHHLHGqlV2A4BA
4x6cVV8d+KF8TeI7nWLQlLBENpY7s/NH0km9s/dH19qteDGB8A+MZY4BKpsZc7VAA+Qc/QV
NKjOjgYRn8V1f5yR04uu6mJjNdGkvkjP8ADXiG+0O8t7azv57qIRxmSxuDuEgKBiYm6qwz0
PXHeuk+JLx3Enhm5s2RUns7t0OT1Kgnd2z9K80mjeTVolgSUXDeQImGT82xMECvQviVMkV/
o2mnaH07S5J5wDwpnbCLj1xg/jXVWoR+t06kFq73+4iGNm8PKhN82ia7rVaHTfCy3lvPCUY
QKrrKTnPH3+f0rzbxJcvD4h1uKWS4Kpq8wVY7l4ljIUfMoHG7pyRXrnwVWN/CcheJ9gbAzj
I+c85rxvxhGU8S6+s6lQutXGSE9hivPwE75liIeSNpVm8BTh/el+bOr8KeOL+3uBbajcSal
p7MsZnlXbcWueAXA++vuKveOdFgj8V6aG3MGZLiFwBh4wwDKfX1FcF4Ssr+/wDFen2lpE7B
j8wY53p3/DtXb/FLVbSLxPZ6dYvl9As5BcMgyBcSYCpnv6/nW9XDxp46PsVbmTv+hNbFTr4
adKq7uNuV9deh1njy+uLDwhBL9htNQF9PFapBK7CIKecOVIJyRyK4HUPGupXmhJp/2fRNMt
X3JI2nIysEHAiXccqTg84GBznmt3TPFGn+JPDsWga1drb/AGp1a0upMBLaZeQjHtz09c1xf
irwpqGhapPcXVq/kSEvnZu2s3XJ5ymeQfeoy6nCk3Rrq0k215ruhYyv7aNKTty8qW2zXTyN
/wCE1jHqXiu5vZ7ZJBaxCOCEDaqDBIC+nAxn3NT+IfFcc3iC+nl0rTdSFjOYETUd5htyvDO
VH3pGbgeirnHNZvwo1610bxDcG8A8hwrMvbb91vwwQayPFOkT2F/dQTxuxjvbiRChypEp3o
w7dOK6FBSx8va7WXL+plSqunQlCOjcrP0tovQ9UlutQ1D4U6vqN/p+m2ubSZo49OV9qptxy
WPPXpxivP8AwKofxxZ2yEgG2Tgd/kTFelPGbf8AZ41Np0ZWFhIMk4JIUD+favOfh1EzfEu2
aNXZxbxgnBKH5Y8fSvNwk+ehipLSzf5FYmq5UKC8v/bi98VLdbXxM0KIAq6SzBeucyivMsz
QSoYz5TK2FdSQScdu/tXrvxS028vfGO3T9MnlVtKESgRnDETZIz9KwY/BTaF4Wl8QeLbUCa
4kW302w3lXllYjuv8AdBJPbivSy2tFYOld6tIMxqf7VUctdf0LOmX17F8FNV1EXEq3KzxgP
u+YAzKuM9uOK3ZvHVtpmjxXr2a3HiZD9nt4D9x2I/1hI6qAMketYMSxp8D9cW2DeSL6FQWJ
5X7QOenOcZrib+8vZL+5tSDHD9oeMMYxvVS33R3weuPelDC08ROTn0k/yWhnQxdWlS9lTac
Wno9t9/U9U8SWF5D8F7u6vLs3V1IgkupmkLGaVpRk+mB04ryTWZmOt3pOf9a+OoIANe+eOE
QfAafC9FiJPTrKMZrwHVl2eIb1pY22md+/vWeS1Pa06kpfzS/Q6cVUlP2Lk9eRGz4V8TQeH
57uWSymnilj2NiUooBGMhf4nz6kYGe9d7e68ItNmN5bwXRW3VJtQIVikYGVUN1Jyfurjnqa
8ps5Dat50UZSTGUkddxH+6DwD7nPtTo9UW2tprC4d2tmBIZMg7s5UnscHv15rurYSM586Wv
U6cHinTXK5W7GnqItLmRNVfSp7SO4bCSrJtGR/stu/XFGp3NvbXNnFYzs4Kk+dIQc57YxjA
HpW3aQxa5IkOuO0tu5HlxoVQgDG5nkH90ZPP05JrGuLPREupFtdVA8p/lS5iO9lB4ZWUkZP
p+dXF7KXTodM43bcF7z6mo15DaaLJbyBgHGGCqPrvyP4ie3YcVb0IJBYxiyZbe4eFXlbqSz
jceOwxtUfSuTvbuOWcZjUxgoWRZcgY5wc4yc1tQxf2rCJINQktt33lCZBIGOnUHHHBodB1K
cls2KdaNGcItaJfiW9QsytoXbVFBXiTcNxA5zjnnHHXmuYv1shGjxXV7dy8IAVEan3C5LGu
pt/CdmVP2vUrqXJ+7FGI88dzyTS3Wu2XhXU1tNKtILfEe6WVlMsrDGduSeOvU/lVUsO6e7v
6DqYyNXSnH7zntKRLe5mm2usgby/nUKUIHIwR65rMu3e98STRNIRyFHoB/jWteTm9uJJ4Zv
9JkbzMYL8sMn5sYzzVnRNBe2vGm1COVnYBpGDY4J71M6kKblOW52RpTnGFNLTr2LNlpstnZ
ypGCEXIYh87gTnPT+VRSuY9MmAUqzMIwhYclmAxkex71qaheCKIWkTG1gbDKqkEjHUH1BrP
t7FpLkCGRZYbZhcSsoxnH+rU5755+grlwylWmnLvc7cbONGg4x6I0rdzJBaqVLmAeVIN2xc
gkD6niuPvLdnu51VgdsrjP4muttZ7Z5YXb5NzOpk6kEseo7CsZkE8txtkG7eRyPfvXpZcrV
6i/rc8jNm5Yek3/WhitFJ5QUdutZl1jIRDj39a3prZomMW8/WqF3bqrsoAxgZr3WfMXN34a
anBpfiS8a8dlie1wCP729f6ZorA0hWN84C7zsPA+oorlnBydySaGQRRYzu+dxzwfvGp1u2w
BuHXoayWnZWlDHpI3B7cmnxygkEgCsZN3Z61F+6rG41xlSN2Rjn61c0ss2o2qo+x2lGG+o6
VhRvmBmJBJOMetauksf7atFH8UnH/fJ/rWFZXpyfkehh3+8j6mvrTrA9vxjbI/LdScY49hk
1s2b297pElrMqzxSDDRs3PHQj0x2NYuvQyyvatKCD82QWyM4H5UWn+jlWyCzLuU+orlwSXs
EduZ/7zJehSvbC6tHKopubfGFH8S/Ve59xTbHWms5N7yJ5obqCVxjGOD06d63I3SVlZiC3U
k84rK1CytJZG8wK8owWULuYD3AGaqrSpSVmctLGV6WkdS1e+LZXWKXMayLw0iyj5R+FTW/j
WC3iijkWGZlYhvMfhgew9B0rJt7GzjZH+wu6sThjbYz/wB9YrpbW70W3siJtDnmbAYlbBGC
r+dcM8NQ2t+SOz67iZ6uP4MktfF1gXmwLOGJRuMSMoMeRgHpyexq09/oN6sVvLZ202AQqwr
5ew9jvUc/nVd9W8MSi7Q6Qxikj2Rq+mgfPjp7fWuS0vTdWF8qafaTxwkFSjH5Qe5OSQB3rn
ng6cU5xm4v1HTxEqklTnTuu9j0j+0tR0bRbrSLSaOGSa3kEMsXyvdPjIV29QOBjg4xgV4+2
jaztVG0u8cSfOpML5Y+2PevQ/E15NofhiLT72T7NdRusyRoQsjdACuOhA57VzB8aRLH5cf9
sCM+lyeB7c+tXgfbKDnGN79TLGUqFSry1aqi13f/AA5n3r639njtLfSrqNtghaYxMMnGDjP
SqNnoV9eXsNs9vcSI8iK8kcZcKCRknHQgZzWt/wAJhafZPsxg1F41O5YpLnKFs55Geeapf8
JWjj5tFQZJJxMV5PU8V6MPbKLSh/X3nPUp4OfvVcQr/P8AyOhtPD2vaNrtvqOj6ZNPJao+9
VYZUjhZBk4wVIb6girVz4s+Ibu/n614k8t03MI4odgUnGAFBA9K5638dRQR5RNTtXC7CILs
7cegyentSf8ACcWp+bZqo+l3isXSxEn79NP5f8EzeDwLfPDEJP1f+RJq134i1kA6nb6zrKx
D5PtsjmGP/tmgCiqI0LxHfw2wnsLpYHlSGILbkRIzHAwAMf1rSX4jN5JthNrPlHqv2zilk+
Ihl8syvq8hjBCA3edmRtyPQ4JGeo7VovrKatAy+pYLf6xG/wA/8hmn6fc2viOS5s/Dl5cWM
LHy4prZn3bRgOVPUkjdtJ71vTeJPHt/LLpYu9Vgj2iOSwh0mNI9rdmXPcDv2FYkPj4wQGKO
TWEjJBKi8z06d81DJ45tpIpFkTVXEj+Y4N395tu0EnOTxxWcqdacnz00/XX8yngcHzc6xKv
8/wDI63T7gyrHqvifTWvbu1lAs9PhsVtWZhwGdh8qIPf8ATWHrv8AwlniPW7q7urGZ7totm
9IikFpBjIiiB9ehbqfxzWNJ40sWEYbTbqYRcKJ7jeI/dc5wauL8QPMjkhLayySEM6m8OGx0
J5p+zrxfNGCv/W2pjSy3Axk74lNfP8AyF0d/EGngW/9m3sDx5ZJDbM6rk5ZJFx8yH26V1UG
r+J7C3NzoemXWkTXcoRprOGOcthcDa7ngdRnAOK4+48Xwzjc1leXTElsXV0zL/k1Vg8TxCZ
Wn0eOMA5R7WQo6Htg03Sqz1lBf18xywWAc1fEbPazt99ju7xfGwJvtYmuNUaWAKfMhtZ28v
J+XIYMB7foa4KHRtcVpL6y026gzctbrCIyxDEbjGVxyMcYI5q4PFdolx5qWmoLKQBvF183H
brUw8eeSwaNNUhbe0hdLnDFm6sSOc0qccRTVowXyVv1NngsA3d4hX+b/Q1bb/hLvCthaz6S
2u6NJfB2lt7FCY0Ctty0b8KTyeo4qvqF54r1SG4nuxquoPNGVkkl05I2ZQDjdIOSq5yB6iq
rfEBpmHmS6wxUEAm9YnH4mibxytyrx3TatMrx+SyyXhIZP7pGeR7UlTrX5pU1fvbUTwWEfu
rEq3a7/wAjEistS0+4Sf7PKCUDHzgdrKeuR0IrurnTfGo0MeH5ZLsaTIyubAOu1+eFaYEsY
x97HpXIN4nsvtG2PQIWi45Y/MR2HpSt4jsowWGhJsPB8yclz7ZrScK0re7t6f5h9Wy+P/L/
AMtpf5MINO1r+0ItQnsIpo7aUbonkjSLCnhAC3A9q76C58aanaeVaa7HY2U6+Wy2sNuqsOp
Q7VO4eq9685fxReKAYdMsYZPux7YuUUdBV638XCONmuLSeOdvvtZ3BjWRh3I6ZpVaWIlHSK
v6J/hcmGGytzT9tqu6aX5P8jr7W1uNN1yXVtVsZdY1KzYxWkbKEiZjz5j7cbUXOAoGfSuO1
mfURqh1fVraa4eW8FxcSXMZjF1IOiBf4UUDAX061O3jtZOZBq78g/NeHr+dOi8dxxN8sOpd
xhrgN16jnNTTp4mLvKFyf7OwKlKSrqz9f8jSXx1rWoTRWP8AwlGoaJZcYW2t40ij9OI1yf6
VvW1t4lubXZceI2vo7gmQtc2qN5mfVym4k4x3xXC3fjK5YRJYWogjHMglIYv7cdKnh8Xwwz
rNb2N3BIBw8F0U2Z6hRnABoq4eq1eEEn8n/kWsJlvL7J17pd1JL5f8MdZZ3x8K6JJB4YjaX
VbkiO51lom8u2bn93ApGXcdAegriLvS9awIG02+igbdOZZ42ZpnP8ch9SeM9s1dm8ZxXEYi
uY9UljDBghvCRuByD165pF8YQCLaINUWPpj7Y35YzThGrHVQ9SKOAwkWufERf3/5GbYWGrR
yJt0a8vLSfbvhEBZJ19uOozwRznvXU6Rq3inTvLs9KfUJdOLmOKC9tftduMHB2liGTnrzxW
M/iuxa3+zGwvvJ3F/KFwQm712jjPShfGEHlRwiLVFijTy1UXrAIueQOePeqnGpUVpU7/16m
rwWDaf+0R19f8h+rxa2+uw38OhzQ3bjnZbNFHI2MkbWP904Pr2robSPxFHZ273eitdWRaMx
pM4D2ozkA5I3JxkHqK5J/FUDFtuhRshOW8yUktjv9femXPii1kkDLofnSAfK1zM0mPp7Up0
as4pci0/rvoc8sDl/I4vELa2z/wAtfwOyk1vxzrouLVNd1WS1TMUkUcVssIVuCCA3Q45Jzm
tO+l+IekafBcafe3bROhZ5tLsIUaLHGGbacH0xxXBWvjmRLbFxZ3EbsMMbO4MSsOwIB7VLd
ePxcWrW80GoXEfB8q5u2aMkdMrnBxWXsMQppRpxUeui1Oh4PLnBf7Re2173XysdHpWt/Em7
vY1tdZ8V4Y7S7eWyKPclcAVZvovGl54ihv8AUg+sXtghtrWN3R/ILAkud5+Zvw/lXBQ+NEj
3GXSFTP3jaztFu/KrknjqzuCGnj1VyOhN4aTw9WMrwpxXyX6MX1bAVE74i9+91+aOkuvEPj
y7swsy67HahseRBZQqhx6oEw2DyM1i6fL4k0/X5tXj8P37zCARLNNa+bJEeP3h3LtLH39eK
rJ4+gRTsi1VDjGfthHHp1oPxAiMbRsmrlXYOVN+2Cw6E88mtVHEJNezWpDy/ANW+sK3z/yN
aXxJ411UyRXF/wCJblUba8BhjKIQc4KBcYHpiqN/o3iPX9SieWyaC4e3eZ3uQkTOqdCVUAc
5AHqc1ly+MrMztIukTSO53PJJcnex/wB4c1G3i63Ibb4fhZmIOXfdnHTPHNaQp1Yu8KaX3f
5jWFwLacsRt5N/oaFh4S1i50w3cltF5EseYmlukRV+baSTnqMHj3qpB4U1i51E6ZZ28UkpY
LvWdWRvTBByR7inXnjFZijJpIkmVQqfaJTIkYHZV6Ae1QxeKblhuu9Ls7gqflYR7Nv5UKOJ
s3b+vvLdHLk0pVvnZ/1+Bf1S/mtY9U0gRi3nWTa8KfdhZWwdrdCOfWul1HxNpdjY2egX3he
KZrJYxKpCkRsQC5RgMtnPfr61xH/CU6o06I1nb/Yl+U2nlAqy+mTVi51nRnLTXGiTtKVwC1
yTtGOB16dPyrOeFcuVVIv5P/go19tQkn7Kul096LX3aP8AQ3JvDlr4h58OQoLSO5kkN0sfV
CTtUDu3+zmtqy0Pw9pcDrcXl6Wzv2Btpc9+BwM4x7VsaXHfad4EtYtKMqNGRNti6bmB53c9
QTXnN5dvNqYt5bkWe5wNxPzH3yff9a4KM6uIm6cJWin8zpxEKMYKvUjd2S0Owjn0COc3Vxb
3zw5JMJuHAHoMZ5/+tVW9vdDhkKWVhHLFNwd8RdlHruPJ+hrJvNO0m0hR7q9uppmzhhegbf
oOlZ/9m2MnD6iDg53G7Xj8K7FgpN3lUb+85Y4+kvhp/kdKuo6aREANoi43xxcRnt26mqF/q
XmpK8JkHBy7lgT05PYd+KqRaVYyMNl/IzLnaIpx+OcDNSpp9tCdixNKpbcRK5cZ/Hj9KuOX
xTvc1/tWy0iUrcXF/MhhTb5KbRK3I69ST1+grpNHeGGT7Cf9XKTuY8bmI4J96ofbCJNhbcB
0/wDrUx5dtwJQcHg+5Oa9OnTjBWR4+IxM67vIvQRvAywJGsjee8fl7SQxLZzx7GsmRPJu5M
g43srA8EYOK37JHmu7+REWZRNvHz8phVOQP61yktwZdUuGGMNKx46da48HJfWqiR3467wdF
v8ArQtTR75Ay4xiqN7ACGJYKSB71qKmE4XH0rNviN21ieRxXurY+dZf+H626eI7o3ZUKbY7
SVzzuWiq3hNJZ9dnSGNpNsDH5e3zLRXPKTTsI426kJllJHJlbn8aVJMKTnkVFcZ+1Se0jUw
Mc4Hes5bnoUp2gjVtZcxsT2rQtLxU1zT8bkAkXc+c4564x0rItT+7b16inRzsJ4337TvHbP
frWU1eLR00qj50/M77VnAFqk3Mi7iWz15AHH0rFkvH3kKevFTa5MhubfymYsIiG3nnqP6VQ
W3mEMtx5bMoQkflXDhly0Uj18e715SNCG8kuMQQJKQ3yr5f35T3A9B71pW+ianK62vnfY2B
+WGBQ5jHcs3TP50eHo7ZrqS7CjC4jRh0C7QcD8662F1UxiMbVc5Zh1696mbvoc/M4XUWZ58
IWl15UU+qalK/BHzrtU+uNtWG8DRLGht9cu/OzhS6L09OMVrwyBHLCJ2wgVnx0+latrtPlA
gcHJyKzdxKclqm/vOHm8I3w2xvr7OA5XbLESD/AOPVHP4d1SG1P2bVndkGWKJgk9zkk4rvb
+FbqCY22FfO4DB6jtVWxuYLiIQuME/KwPGKqHK91+ApVqvSbPKZPDM7FppGd3PVncsT+JqJ
fD05iBEZ2HIznqK9XubSFIGG0Bhx0657/Sovs0eI4o0X5SAqmuqM2kcDoJu7d2eWHwtIsYJ
jwScCoJ/DxjiOAM/X/PFesatFbxtCFGOcED+IDk/mcVgXrRFSVRRk9Pb39qbqPoR7CJ5qnh
5pJDGo3vtyFHc1TfSZfORUQFm/T2r0aaKO2nDbgu2NcMRxnqc0XMNgJ4L0o5DkrKiHgMRwQ
e1NVZEugjzyLQbqViBGqY6kc8U8aJKqNI58uLoGxy30r0e3t7BgIbcSASN82/hsdqivrVTM
BtUKhwF9Pf61rGb3F9XRxH9iyMoWK2fHqVx+OaY3h+UxSOigbMe/NekQFY0CPL+7OT+8+lZ
fiaaW1slitYvmKCQ7R8qg9K2i+bQiVFI4CLSGfzBgALktkfdqYaSyxGSMLCioXLSHrgen5V
1cvhPWotFj1fQ7qHXLGT53a0Db4z1IKnk45zjkelZmjeFtf8VSF7a3+z2a5Ml3c5SNQOuO5
+grXkfc41VoKLknsU9D0katIbYgfaF6jA55rq4vAksqKRGAu4g/hWB4cmtdE8eLbJqcN7Cs
nl/a4siOTg5Iz2zx+Fe2aXrOnnR76/IUrErFVJ5ZiSBj8qxnGUWdVOEZrmR4pq3h77FcwK6
FN7Y5H4Vem8FstqrdRJj5uoHpWtqFre+L/Ftrp2nXMcKW8RmmlcEhMdTx15IFN8Rx6jol3Z
6fNrlreTk5NvArholxwzZyMHtW0aT2bsYOpRVT2V9ThH0O4iuBE8Q3Byh96vy+HHjmQlDjc
M8YrqrueCbUoY0ADJtLkHua3LpLX7ctrGo80dMdADS8jqdGKVzlbTwbmyfUZlWOEAnJP8qx
pNMS48+9kBW1g4RemSP616V4vv7S10uDSLBgy43SuP4j2HtXAG4/4lkNtjchcyP79hRymTg
kZ9rpSsHvbwlI+iJ3Pt9a0LLwdfXkQuntyN5/dx46DsTWx4d046lqEbyxt9njIJ4IAH19a9
ftr/QYb+x0qSUC+mfmEDlUK5DE+nHSnNdIhGmt2eFy+D7mGUhy5f8AugZx702LwnK5IEZwp
zuPJavcNT0+2uNRjtUuUR75nCuV3DgZAPtmrth4YjtPsYu5I2eRgnmLgIM9CPTtRFO2pXs1
0PDU8HSonMRy3QEVXuPC08ThTDgkE8V79dafaxXbSmMGONiChGDx0/OsaXSLWWynupm2zhc
kBc4+lDV9CfZI8OPhxsndhT9aeuhDHKK31610drpWpa1f3sNjf29tewndHaXAKvcp3ZW6DH
pjiqmNeF+dIbRrk6kMjytnOP72em3/AGs4qnRlsYc9JScW7NGavh1pACihh24HSrC+D5Tg7
EHY7m6Gr15p2o6Bc2EF1qVtNfTZkezg3M9snYs2cEE8dq6o6jpdrZ77gBrkKP3QPOfrXPOL
ib0lGrHmjscaPCBAw5XI64Gf1qJ/DC+UoyrfNjcBjHtXRQ3F3qmpQieHFuDny1O1FH9fxrq
1tbGNAsanaFJJ64FRdo1dBHlcvhUZ2tGFOfSse58Nzwu0Z5XOFP8AT616vZn7bazwXEYSWJ
8K3/PSM8g+xHSqTrbyPJbOAs0J2sG6kdvw9601MXSPJZNGljJDjHNJ/Y8qjkZ+leg6haRmM
ui4A9R1qGSCFbVHChWPBBHSolJo3jQizgG0uQqRsIph0uQKvyknp0rufs0I+8AAeKSW1ieF
vlKuBwB0YVCqM0eEicVHpMnZfwq9BoMkgB2cY7iupgsI5AMrg+hrobS3hEkcSqvv/wDXpc7
MpUVFXOHXwu21Q3pnp1rZsvChktvNSIyMBnAHNdr9kAlKNGVK4PPXBFa+jfZIoZYrpjFErf
O467TzgfWplNpmPKnG6PNT4QcRNJKVVlBO4Hge3vWTc+HGySvMY9O/417DcWcVyxeWD5Gxs
hQcKo7AfT+tZd3Ba7Bc38yW6O+IYwp3A+v0rSMrswlFJHnWl3viPw9LnTLqSC3kGxonJ2sP
bjirv2q+vYGu30yGSVFBMxCMc57jjP41uavHB5iSCUNFGhwB0B/PrWRfXCaXoYlUjNzlVC8
5rlqYanKXNbU7qGOrwjyqWnmZsc9zMS9vo9mGLENuVVGe/GaLmbUt6qsVtblF2hYwAMemQD
mq2jzSkyAnBGSGIzz6VuzsjaYJs7mDFS2OhqVQguh1LMKz62+Rkia9f5J7TT5S+MBhnJHuR
Uc115GPPt1s325DwDMZ+o6H8hV+KMTQMXXHGVIPIPasjUrpvJR8grjA9c1caUYvTQTxtRq0
9V5oDcMZ/nK5kXchU5Vh6j0PsanWUlRk9D+dYUIkaGWNMBFUygD+EjqfpWmXOxDj/a/OuqL
b0Zx1VHScdmdPpVzJLbvtYgw3XLBcYBVeGb0OK5uUl7+RlULvkZsDt8xrQ053Fvc8yFFdXZ
QcD7o6+/FZwYkRuxzwCT61zYSFq9SR6OOnfCUUagkCR5zz6Gsq8lEiLIANw7VZkbAAIxnpW
VdMVLEK2Dxk9K9e9keCztvhIbZvE+pecqMRajhz/tiiqXwsvoNO8UX5mKsklr95uOd4/wAf
0orCa94Dz67jxO5PQuxFVipD5HarczD7TIu4klzx+NQybt5XOMVEt2dVL4FcntuYmGSBjkg
dKYzEMDHHz702DcUcIfY1oRRE7NowxPf6VEtjopq7N+6KSTW7ON5eHcSFPHPfPWtGyuLVAV
eJnX/Z7j0IrOJW4ismLMoWHBBOMnPb8qvRwq7FlBJ74PFedBtRsz267vUb6f8AALFlLa6Ze
CC7ZVtLkgRT8hFI+6rHoMjj6iu0hQeWF2KOP4TkfnXL2hSKMxzrHNDJ95GXcpH0NdJbywfY
444IUhRfuqgAVR7CrsjnaZr2kSvGA5wB39K0lg8pQpYfNz6Y+tY1tc42ocEBs81vkLLCMMc
gZ5PP41m0Q9Dm9Y1yTSpEhgia4lmIjWNRklieAB3Oa5+4PjBrtp08N6kjsCGHkjHp0z1roN
S0aHV9plGGQ8YbH0Oe1Yem6neeFvE0drd389zplw4ikEshcRsT8rjcTjB4POCD7V30Y03G1
rs87F1MRCLlStp3GXWpeLobHz77Qb+GCD5pZZIvlVfU4PTkVJceIkisvtyqFAXOeeD60/4i
aZPb6naap5832O7xbzxiRgiSDlcrnHzD26iqiafZ3Xhac7idsm3PsR0qpqnFRdtzLA4mpia
XtG1/Xcq3KeN7ho5F8N32wjKkpjIPOeTVC9h8W2dq1/f6Dd29sjKGlZRhSTgdD3OBW58Omv
P+Eh1G7udRuH0+ytTvWSVmTJORwcgYVSfxrkrqfUfEeoXl9PeT+RcSF1h8w+Wq5+UBc46AV
q40l8S0OanWxc60qStpvozdWz8bqvlT+FL1hyMMi/41Sv7DXLK0a61DRL7S7ZnUGUrmIN0X
IBPU8V0nwuub99S1m1urye4SKOIqs0rPsJZs4z0ziub8RxXN9441m0a6uTbx3TbU3syA4GP
lzgYo5aevu6EUsViZYh0G1oW4xd2kcVzOhKPjbMPut/hWozRXIBc7ZDySBwfxpdFuJrSMWs
iJJARtw/IZh1HoapeIJ7K1iMmm5jkPDQAE8+i+hJ7VzU1zO0T25OyvIr3t6tlIyu+eOAOaz
Jb3UvEDSW+l6bcXrbEixChYfLxjPQfjXQQ+HNN0HS11/wAcSNNM7fudNjbO5iM7WH8Teo4A
71QuvFPibV4nttPkGiWK4CW1kAhA92HJ/DFdUYRjq9Ty/rdSu+XDx07vYn8L+HPiP4e1H7b
Y6fHFBNgz211cqgl/AZwfetnxhp/xG8RWn2Gy0q2sLH/lrDDeq7zH3bA+X2rzi+0y4e9Kz3
k0zbA48yRmJ/Mmuks9AW28ISa5aahNBLEcOIpGQg9uhrRzi3d/l/wTjngarn7RtX9GYNr8O
/Ft3q6abPph093RnWebmLgZxuXIye1UNKTxPqs39iaRBPeS24djFHjgA8k5IHWvSvhv401n
UvEDeHtYuBeDymlhlbG9So+6T/EMc5PNeWXEdzYTveW88scrSOA8UhRxlj8pI5q073ckGHq
4iU5UpNJpHf8Ah+x8feG9H1GCw8Hzf2pesP8ATndCY1H8IXPPPPpmuTutP8R6RrqnXNLliv
rkGUNO4Jfnlic881674Xurq5+Dq3NzcSzXP2K5zLIxL5G4DJ65GK4HwxoZ1IQ3lxPLsVQDJ
KxdiMdBk9KlzvdtWM8DKpOrOTto9WRR6e6xAvMRIx3llHVv8K04rW5UGVFlnkxn5QQAPr3r
tbaz0uwgW5m2KG5BIEkjY/QU8+IbFJFjaNgJTsHGQM9zXLzv7J7jPKrkanf6uunafaPc3cm
dsSDJbAycc1HL4P8AHaq4Phy5G3JIyvTqe9a3iHToVuWvLVmgcZOA5Bz6gg5Fdx8MZ7q58I
Tm6uZbho7qVEaVy5VQAQMnnFdimlDmSPIx1WrQSnHY8+0S38b3FnjStEvPLfBMjJ5a4+rYr
ZudF+JNxrkOqtooEkKKu3z48jHHHzVyd94h8W+IJHkn1m58kEjybdzEi49lxn8c1jk6vbT7
4dWuFfGQRO4P86066/qU/rLV7pHaX2o+NdHhSTVtKvYfsrF47rblQD2ZlyMV0lp8R4LiJCl
2qJPtNzDuG1HBB3p6ZxyK4/w/8SvEmiTpBqzvq1gTtKTHMij/AGW7/Q8V1niHwVoXi/Qx4i
8IhLe7kTzEEYwlyRncrKPusCMZ9aV19tfMy+t1KMrVlo+paHi7V9b1O4TQLebVAg3TfZhkq
M4BOcAZp134j8U6PYzXlz4Yu4LSIbpZZSoAA7nBJrwiO8vLZ3NvczW02CreU5ViR2496+kx
qMlr8MINWlgW/ki05JmjnORM20cN9TTlPktaO5OJxlWlKPKlZnnE+oa74ouEu9G8NXZdG3J
NbRsu1h/ErnAH4V1x1L4or4f+y/8ACLQjUShX7b9ojxj+95ecbvxxntXG3dx8VPEcbXK3rW
dqPupFOtvGnoM5zWUuifEq3BmstTurpgfmFpqPmMo9xu6Upy5naSRNWjWrNSmkS2EXiLw5q
51LxJol6T5vmvPLGXD55OWGR+tXtS1ayi1p9Tt4A1vdqHiycr79eMg1Z0nx9490O5EHiHSr
vUbReXMse2RV9QwGD/wLNdLqvhPQfG/h3+2fCrraXUmWCINqSSd0dP4G9xWMrN+8axxs6DU
a0bLujj28TTgRpbJmSRgiKp+8ScD9a6BrL4giMxSeH7rkDPzJyP8AvqvNENzMXspEEM0DFZ
Aw5DKeR9a9O+EFzezya5Dc3c08aNCUWSQsF+9nGenQUSioxel2jfGYmpSh7Wm1YxdV/wCEx
0OMarqelXFpaKQvmOVIyenQmnS2Hju/li1KDQbloJY1KPlF3KeR1asDxWLm7+IOtWqzSlVu
2KozkqvvjpXRfC6e4Xx1c2Iup2t1s3GxpCUypGOOnFU+SK0WpjPEV40PaprvsQXum+Mbeym
u73QrmK2iXfLIShCKOrHBplrdm403fyCxzzWj8Qop7rx8bNZJBG9tFmMOdrH5uq9D0qGCxW
G0WMLypJIFZ1OVwWmp3YCrUqU1Oo1qZNtDrusX8tvounSXrwrvkWNgNq5x3PrV0eHPHxGB4
dmOeAd8f/xVUdX037KPtkEskLkcmNihP4jnrXp0g1C7+DsK2LXE2oy6bH5bRE+azkDoRznH
epSgorTc5cfi8Rh5x5WrNnn48NeO0IZvDs4AGBtdP/iqsQPrujSibXdGuoLdeXkePcgUdcl
cgVkx6N8RYX3raeIVOeu+Qf1r1HwcviOy0W7n8XXJECkGMXTqzImDv3kdV9AcmtOSC96xzV
cbWhG7lF+SMbTdVj1WGS8HDSuXIz0B6D6YFaENxFCz+ZEJI3HIY46GuL0K7sf7XvJLFwtjL
NIbdegEZY7foMV15IIQjB5xx/npXDiI2npsetSV6asia98T27RBIbfEhB8wl8BR2x61x0Fh
rni+91B9NukRbBM4l3HzGOdqLgcEgVta/Zx2fh99SmnWNWJCqBzjvitLwtLYeE/CmjnUP3F
zrV0DzwdzjKE+wUL9M11U/dhzJXZ5mNrOlBcm7POrWebVI4LFX/eO2HQ8MoHXOfetDxHaNc
2UFvZRqRAOGY44/wAirHjuwk8L+K5dQtowINWzIHCj5ZP41/HrWINVlaM8lg4+bJpVoq/NH
qa0aiqQU4kFpHcWo/fx4Q8Hac4NbyxhrQpHgowyR6H1rIiufNQhhxn8K0oJW2YDdOM1z2Nr
lG/uZbGLZAqMxHJ5OK5SSaST5ZSQqnI4rr9StpHjJhkKjqSOtYbW+shGMFxIYxnIGCy00lc
HNlGMYjkw2BKoiBxjJJBOPoBz9aumTdH9OM1AIV8tBswcY3bs/hSyq0Qz/D61qrFTqXikuh
pWMkSW13vAD7cBwc5O3gY9PenSQhAqkdAOB6YHNVrCdU0+cjaS7qoyME/jVydkMDNyc859a
nDK85ep1Yyf7mlHy/UgcrhT9azZ2JVjnrzVssCoA6iqFx/q2rrqOzseWmW/DO8axL5TgfuT
n5c/xLRR4TKtrEuQP9Qepx/EtFDszQwrlgb2Qou0bzgHr1qOUMylh0H60ty3+kvxn5z/ADp
4OevI9Kwe50017qQ2ywoYsPzqy87eehHQHpRFGNhBH3jSxqonJftn+dRPY6aS1sbMNx/o9r
JIp4DBef8AaNaltebFZm478Vj2wSZioH3S3XpzWrDbNIqxxDL5wRjJP1rz2rM9Ny1NuBPPs
436MTyBWnbeeEKkgbRkKO9Y9o4tmMB3AdBuPQ961VmcZSMAh+Nzf54pFI04JmhuEdTlWO5S
RW+txhdyPw3OPSuUa7R9qyNggfKex+lW/tsqRKWBJCkccgUJ3Bq5PrN+9oqy4BikOMgc+9Y
fiayRNHSaQ/vZkz5ZPIBFNvHW6v7dJTwzZ2+i/wCRWZcLfa3cXGoyb1st5UykYUDoAKI1HB
3RMoJqx2/h+5g8cfDuXT7xs3caC2kkY52SLykg788H8689j1W4sdAu7C7Hl3CTlZFznDDgi
rfg/Uf+Ef8AGMazHZp+oEW8nPCtn5GP48H2Nbvjfwi9/wCMtMnt1byNXlEFwFH3GXlm/FFP
4ivS92dk9nr/AJnydNrA4idOWkZaopyu3h34Pi3YFL/xBLkgdVjbk/8AjgUf8CrK0u2VdOY
Y24HAx0q347vxqPjZdMtyBbaXGIFA6BiAW/IbR+FQgmG28vOBjOR2NYV5bJHpZdB8jqy3k7
nQfDAH+29dOD/qoef+BNWBfpc/8LH16a1n8pvtJ+YdztFbnwrfOr69zj93EB/301YOo3EUH
j/XhI20famOPwFdS0T9Eefh9MwqEd34nSwcQX1plwT+8i6E+uKveB4rXWfHkVzIBJFbxtdo
v+2MBSfoWz+FL4FMF18QbjCrKv2GfAZQQOnNc14O1dPDfiW11SUn7GytDckDO1W43Aexx+V
XGnaPMnqdOKqTqxq0IbpHW+N5vtvj42F2WWC2gjEfopcEs2PU8D8KjSzMLmONAcjIZc4I9Q
a2vH/h+e+aHxTpCid4YgJ1i+YyRdVkUd8ZOcdvpWN4fex1SGI3UjI3+0eD7/SsZ3smi8rqw
eHUFutzO1a0dbi2mgXe2MbTnLiixl1K0jmtRatJazf6yKT7v1PTBHrW3rd3pttt09gJb/Hz
xwsGW3x3duPwFU4dMk1gBftUszp8xjlQqoH4cZrBu56L1OegfVNN19dX0JY4r0BgXVRIihh
g5zx0q3b+GruHTXvLlSZef3j8Bc9x7n1rpS1joaL5gf5Rn5Isj+dVNT8UW9/pDrBBdzse6w
kL+ddUZzaS6GHsoptrc6bwp/yR1x6W14Ofq9c34c1AQaBEAgVY1GSvU8V0nhRv+LQMSm3db
XeVbt8z9a8q0zUni07yjJsBXlCM5GByD6UpbSXmeJlsv3lVeZ111r0e8rZqWY5yXH3fpVWO
K5uPmuNRWLd/AgBxVrRPDd5fRLczowVuiKMY9P8A9VdHDoEtuoZLNiO+1eKwWh7bZxl5ZKI
JGF3LcHb1K4/Ou3+FY2eD7sDqL2X/ANBWob+GKPT5A9s7Eg8BhkflVr4bEL4bvyUKD7fJwT
kj5VroTvTZ42a/wV6o5jwB4Yh8QWUwwplTkBSRnPY+la+ufCzUYoS8cEi/LnYwyR9D3HuM/
Sn6dpHi7wxIDaxjULNRlJbMqGI7b0bBPHoTW3/wn/jZ0/s+PRNU2dAptSFPvyMfrXTyuXvR
Z2U8TRlFWktDxbVfD9xpqZmY7W/u8sMflXo3wZM66BqQaRmtVu18tmGADt+bH6ZqLUfDet6
3cG/8TXVvoenrks8sieYR3wASo+pJPtVa/wDEVvPpi+EfAlu0dkFKyXgPzOp+8E7885Y/hU
y1jynDinHE2pUdfPocDd6vAdY1p7NYkiluZniYIMkFj+hr2S8OPgfkY+XSUz+QrxjWvDU2m
W5libzB0Zf4k/8ArV7pY2MOrfDCy024nNvFd6ckTSjHyZUc88Uqsk1Fra5hmC9nGnF9GcQL
qW98HwtDHhYWIdFOc+5p3gu00WJlm1aZrm8nYpFEpK7fRmOefTFZ9z4A8faBIz6HeR6jAOg
jIRyPdW6/gaztnxIjPljwzcq6nBZbXH45FVKPM20z0qWMoy15j36/1HwtoXw6FnqXlnU51d
xDIeducDPcV5l8MZvN1TX3tDixkMThcceb8wP44x+lc0ngbxjrJ+1+JrqLRrIf6yS4kG4D2
GePxNa9z4p0nw/oR8N+BmMrjIkvj0BPDOD/ABt79BWfLaLTZz4zELEw9jTV7nNeLdMmn8Ta
34gsAr2iXMiysh+Vf4c/iQfxro/gu2+51857w/8As1dV4X8LpZ+BmuftguRcwlZbcqpVlI5
BJ79/rXPfCix/s7WPEVqCSqmLafUZfBrJVVUjNRJx0OTCcvaxw/iQF/iPrgV8H7U+fXp/Kt
74YKq+P5BG4bFlKPl6dVpJNOs7z4la5LekvGLxwEHqMda1vBZiT4myxRKiqllNwgAwMrWso
7+gT/3P5EHjaWUfFJTFji1hzu6fxVBfaslkQHUNKwOQOlP8dTLa/EnzJMBRaQ89M/eqtoFy
Lr4j6IHZCRPn/wAdbFS0na/Y1w1X2eFjLsjL1PU0vdKJQjAB6dzzXpf2uez+C0d5ayyQXEO
kBkkjOGQhRgj0ryjxG6jxNrUB2q32yXgDHevU7tSfgZhTg/2Qv9KbgrpLujlzCftFSfdnNe
Ebbxrrthdau/ijUo7K1TczecfmPoMim23ibxzZTzb7lNTs4iBtuowxYE9N64PT61o2Govov
hEabFLERcMS4XrjA4NLBdWdjo7mfbvkYkJ1J4wK3kmo/Dc3qU6cqihyrzHwaV4e8b6bPfaL
Auha7A+2RABtLdt4HDI3QOACO9ZmiX9zmbTr6Jobm3do3VuqMOoq/wDDi1luNd1XVoUZbNo
1tlI6O+7JA9cD+dZV9dwz+OtbvLd18gTFQwPDFVVSR+INctWN7rtYMHKUMROhF3ii5rSN4g
13SNBSQiOaQK4xwEHzOfyBH41L4u8Za1aeJbnT9CkhhtbNRCd0CyFpMfNyemOBx6VH4Sljg
k1zxldqphsIDFESwwzfebHv9xfxrK0iya40+6vLlw1xMS8jEjJZjk/rW0Uox16fmROKq4ht
7R0+Z1koj+IPwxcOVfVIvmIXjbcJ2+jD+deYaHZvfqbfaVdThtx6fWuo8C6tJoXjNtLnlxa
6iwjX0WUZ2HPvyPypvjCxfw144a8tAY7TUMzqo6B/4x+Zz+NLlTvH5o56D9lVlRez1Q2Lw8
kLYLbiOwqYWU0CcIkgB7nt6VqRXUd5YC4SQIdoyBWa9yQ4+bgnPFYW7nbzMx7iV/tRBHI6g
cCkmikKi8tW2P3HrV+8hSWF5uA5qhDe7o9rYVkGOOhHqKT0RSbuZx+zS73ktWicDlo24P4V
Qu2hX7s+8EYxtxtP0q5duIpw8ZODyc9KoXkWxGMcgmRyDnuprJzNEiS2OzSZ02kI9xHg7hh
eCenXtVmIkxlWORWakm3T0QgZeYtu78LVyFxxg06MuWTZeIfMopdEv1EO1VIGWPr61SmKsr
jHParU3yqAemSSPWs992T82a6L80jmWhb8MPLDrEwTlvJbkf7y0VZ8I7P7cuBLA0o8g4AYr
j5l9KKq5XMc1dY+0NjOd7dfqafGwCnJGe2agvWxM56AyNj8DUSvuX73NTLe51QeiNdSGjZt
33e/fpUXmNuAIA//AF0y2JMcgJ47/lUjr++x0wcVlPY6qRr6a21yT1IrVjuhHcKynkdqw4p
PLYH2pTKWcsGIz2rhauzvi0dAbozXmdxZQOMHoa0EN/dr9njhJVurA44/HpWRYWpQrJIhLk
fKuen1rYlDJamNWfDcPtPX2HtU2Nk1YnjeF3jgN0rXER/hB2n2zipnu7qFiDHIjZx8wPFZ2
m3sMF4qFDhvl2gZJrqnlnuHPz4iGCFZQQv6UCcuxzMryQwTXaMXuEByh6lTxkVs6kyw+Abe
C3YKDMquM9crniqOphCeWUlieRVmG5tDoVjHfJ5tul2DIvoApx+tJoSZg6vY+dZQRtu3MuS
M4x6Y9DXo+g+Kop/AUuu3zFpdMjZLkgZJdBwR6buPzNcjK32vUVmdAFdyQhH8IBIriZ7ANP
JtkYRseVBIDfUdDXRTqxiuWR5uYZf9bUbaNfkT6aGuJZr24fdPM5kc9yzHJP61c1GdxCzKh
UDrz61Dbx+TEqKOC/8AStOSFJ4VtsEL3x71l7Tmqcz2O72PJT5InTeDJNA8N3N7PfeL9Hn+
1xxALFIy7NpJOc/X9KxtX0TQ9V8RX2rL4/0a3iupTII8livA681RudFs4bibcoPlhVVce3a
mLotvKYLeMbXyZZD2UehrvVeCb8zwll1RVHVjUd36Hd+CdH8LadfzS6b4lh1nVGgZTsKjZG
PvFVHvjJJry7TIQ9iQV55yB6kmth/D8U0+LG6aJIwTJIjlc56jIPSnx23kx/ZbaIiPcAGHW
Q/4VM6q5dGdWDwkqNWU5Svct+Hdc8Q+G0EVsovtPD5+zTEhYs85RuoPfHIrRubjwH4gkknW
+n8NalJneWXbEWPXjlD9QQa0XsobK3isyVOwkOT3auN1Oyt2glJQKf4gO+e1KNe/xb+QVsv
g5OdJuMvIux/D2+iPmaf4q0a+QtvJlm2Fj74JH61pHQdds7cteeLNDsIRyzC4J4+gxn8680
NnGLUOUWRgxVhjkYqNk07zBttpAw6Nxg1tzxMVQxVre109D0UXPguwImu9SufFN0p/1cSiK
2B98/e/M/SublmtdZ8Ru8lza6Da3DEnYGFvDgdOOSSR2AGfSsnzbeDTmnRl80AbQeSOazZd
Qmmly87oo+6Fx0q1V10Wg/q3InJybl3/AK0PcNG1fwnpHgr/AIR648X6fK4jljMy7gPnLcg
Hn+KvP4NH0+01rTI7XxFZazahszG2UjyguMBs8HPp7VjaBodz4m1HyFkMFrD891dMufKX+r
HsK9KsbDQtJhiubK0MsMTZijb/AJbEdyfrSTgrt9TloYR0puSlvuen3et6XomhJIYUiMoGx
NmZJDjsP84qtpWleONdiN+9vbaTp5UuJJx1X8eT+VUdMXT9JMXiLxQRfaxKm+3tnGI7dD0Y
qf0H51g+KvHes65cGIX00FqTjy42IyPTArjcnJ2ieny23KHjHXDZ30Wj2+po7SuEluGQrFE
D1JxyQPap/CuseH/D+mXFrfeJ7C4lmuGm3xpIgGQBjDDPatHRbbRNK0aTWfEUH3wRBECPMl
Pr7Vz2r6rp+pjdpNoIvM4JlkP7v8B1rpVSny8mpx4jDLEJRnOyObkg0/RLaSXTPHlvPEjj9
zayTRSuC3ZfulsHPpxWjDqU1zAQ/jTVFT+75zZ/8dH9a0LTwhaBIru5ulJY/MDzs9flzXYs
/gG3sBawWzRzKM7yuCa2eIg7aX+4dHDRimppPzaR5ff6VplxIt29xPqgzlmkkZ3X8HqtLDo
kGxtKnNvOv8L/ACfkccGu31C/8PBgltvQHOQX5rn763027DbWVmI4yQTUympbHTyxjorHHo
Tquqvaan4gi0qFUZhc3W5gTxhRtHOf6V6fLr3g6fwB/wAI03i2wMhsxbeeFfGcfewR7V5le
6IAW8tRwc7T0rH+zxxOVKlT3Vu1VdNJNbHm4nCus05SaOvfWtQ8LWsf9gePbbV1aTBtUR2C
jH3ir9B24IrptN+K1yqhNX0BWyMGazl2n3O1v6GvLltoJDkfLIvKn0NWVlvIhvO1iuRjGQP
ercVNbIX1GjKP7zV99jvb+T4Z+JCZJ9Vv9IuSMD7QzlAfo25fyIrOHgvTN3naZ8QNFkjVSP
3z7Dgj2NcbMsmobVZQqYxtVepro9E8DLchLm9nSJQQQhGWbFTLljGzCGEqQf7ubS+RpQ61c
aDNJp1j4it9bEsbyt9k37Ym6BM/xZHPH0ro/C+qeGdAvr29uvGGn3LXqxqfLhkQIVJP8QOT
ziuDlt7fRPF06liEyrIwHPPoO31r3HRfh/D4j8BXOo2z2888URaSJrgAqcZxx0IHOa53Xpx
VnEqrT9vD2U5u3oeSeI10Rr/U9b0fxfaXM085lSzWJxIdxGQG6cepAq74Km8O6Nqkeu6l4u
sxNLasj2hjcPGzY6t7Y7Ug8P2jF4zgyxkB88jHY1UuPD1rEpaVGBHRV9f8K2lUhy8upP1Zy
o+zU3YveLIPCfifxJ/a0fjuwtV8pIQjQu5+XPIIx61o+DtI8Daf4jtJbfxUmrasz7bdNpRV
YjsMcnGeprjZdEjkZY0h2KecUsXhdZ5W8tzGEOdwyCPoanni4pGLwso0/Z87sJqVlp998Q9
dg1DWINItzdSsJ542ZC2QAvy9+c16O2r+FW8Bp4bfxRagizFr9p8twvGOcEdOOmad4B+GFj
rFxuvnyc7okk4xn+N/Wuj8f2On+GdL/sueC1u7Y/Kk1szKYzjowPGQfw5rZuDaVyKtKMkua
TtE8fuNI0eS5Bh+IWjiMk/K0coPPpjP86uxWXgqJg+qeLLnWFVci20+2kQMPQt1/DIpNF0O
xu5pJtjbSTtLdfTJ7V2Fv4Y0uK3d9gBUZ+brWlSrGKtcILndud/gYN54tv7+w/sXwvph0fT
wgj8w480L6IBwmfXk1y32IWd7Dp91epp1q2Q9xKjOqcZHC88mvQ0SK2RnWFU2DhRx9DVSbT
4NQcm4XLda4VWipbaHqUqEKcXGnpfqVmuvBzeA18Mx+LYEkDiV7kW7kSOH3ElcdD6ZrmpGi
s7mC10zXYdYinVi5hiePyiCMA7uueenpXXWfhvT5XIaPnsBTG02ysZ3aOI7geAecVqqsbNb
nHHDeyk3ztnG3MEF7rSRX+ox6LHEm5LmWNmG4EbR8vQ55z7V3eu6v4L8ReHYtP1LxXbLeRM
JBdxRsCJAMFtpHQ9xWDqsVvcbmmiwR6d6xJLaxAB8sBhyW65p+0i7PaxFXD+1kp8zTXoSWJ
EOoXGn2mox6jb4BW5jjKK/AzwfTp+FW5gI5NoYFvbms03YgsXisVEc7nAbHT1qaCBY1WKBQ
z93kbnP1qalSLdzaMNLMmlfzk8ouQB29azZ4vLk2xyEgdDVuQyQSASr83oTmoXKFyWrlnO5
qokTW8csRYnnHORWU8DBygYuOg4rRmkCAMzNjOMYqF50gn24HmEcZ6VzuTvZBaxUmtXVFfY
QMZxkfpVZZApwvbHSpJtTlDn5EYH3qq0ySfMhYH2rZJoCw0hfdk5AqtIrDBzjPrTjPjqeO9
QMxYHJzWsSWjrvhtbrceJrwb8YtScj/fWinfDKVovFF46kgG0I4Gf41opTlZknnd9uF3IGG
B5jY/OoQOMVLfnN9OT/AM9W/majHaullwehp2S5hO4Hn/OauyBQegJz6daqWzFU4OMjAqV5
AJ2OcjJ61x1E2rnbTdmWo8OMEYIrQso4Uyz4LjofSsmOZS4APB61pRZbHloCR2PeuZ3R2Jm
tGzOSBwPyzWlEPMgbaTuxgdRWTatIW2sB7Adc10VtEyDbIDt6gnt+FK5pzqxl6Ufs1/5kh/
ebtpY8YFdarXF5A0trZSJCuEWV+N3qc1g38UEcMkm7H9a2J9VsxYWKyLcTM/IghHzM3TAHS
hIq99jmJRO11f8A2n5obIgsw4AznAJptprEKq0BjMiydVYcZ9aTXDczXbwyyiG3DlxbowO1
v9oj7xrGUGGUNxwc8VL0KOtiuGluJ5MABImbA4AG3Fc1uDIc4DMcgDoK1obhRbag6t/y7kY
rERl2pnPQDdWbZopFyD7sBJ+XexOfatAzrZ7Hk5kkP7tM5x9apWjIkSSspIjlIZeuAajvop
RK5kk8xW/exSgcbemKCrm2EunUzzyxxeYN2WOc/QUsXlNGwRnhg/jfHzTH0FOtLCCe6jjRJ
HdsZLE4AwCasMjxSvcDhi22JWH+rHrg96pSe5nyojnwkCi5cwxBcRwIcHH+1VSGaQXVtMxC
ATJsx2AIqVvsp3mS285z/wAtHfnNQXUyTQukUYV1UYOe45x7UKTDlSOhvrlftUqTAZUgoe5
PrXN6sqtctECuJ1DKT0Jz0qK71CdmW4mZ5bSfBRwM+Vx8ykDtnNZF+Cv76KTMTdADwDW0dz
Jmc8z29zIjqEMgy3sw61WnfcnmYCsD2HB+npS3jeaoDyAtnIYVUZpATG+SB0J711x2OVys9
RHdyp2qM9yaqFC0g4PXAxVkBmfA4Hc+tR+Ykb5Q5I6ZrVaGEld3PTI42tNE07QLdvKhAEk+
3/lox5Yn1Pb6Vtx3lvYOl3cRLMsOFjgPC+2fYeneuXsL5bmKC68wM2Ar89Dip72cTTWznGF
UmTHrWVRaAlYn1LWb2+vJJbiVnuJW3lmPCD6euKjstXtLWQzT4kbPU8k/0FU7MJNdZmIKtk
7c/eP+FR3NpaGfzblwqnt/FIfT2rnk7aI15G9SHUta1HWtTa+aRxEg2RqM4Uf41Et7MhU4I
c8ADvV9bjz41jhgEMYGFUCoWjjjLNjLY4oQ/Y33JEv7xYwWldGA9ari+mlYqXkuc9FUcD8a
ryS5kJlJA/ujt9auRvCqDgE4/CtEkhciCP8AtAkCK2gjB6B2yanMGsAeYZrWNcdBxWdd6zb
2uFjjDy+65xWJNrN9K+4kKo64xzWiSsS4wR00iXfO66jY/wCwufz5rKu0mkb99EAez4wT9a
owi9uo/NEigZ2kFsfyrZtdIupYx9k1ETTY3GEDBz6YPWrTaFGPNsjJ8s8/N0qaJZSRiVdp7
Ada0Et7e4do508qbOCemG9CKqtC8UzRNkODjHvWkZMvkSRo2cGyM7sFemF44rQfV7qKGNfM
KTWoAwDgSxn1HqKxbW6YEwMMEH9KddsgkjQHJCnOT60p6sJq0CfVvM8SeIdNg0mFprubEIQ
DkvngV7xoXwz1nSPDTCLUp5ryTOGtOIiRwwI6tjoa4vwfp1j4Q8MHxXf23m6hdQtPGzYzbw
kkLtU/xNg5PYV6H8OviVHc6harZeWzQwqrRseN0jc/lXkVqk5aQ2W55kpKMrt6s8h12XUdG
1EQ6sgt76J9hkA4lTP+eK0ILyG4tVluYgoxw8Y3D2r1j4w+HbPxLD/bWnWqLKXPVwrSDHLA
e2eK8t8J2aTTSafc/vMISUZsfd54r0MPJVYKT3OOpOpBvlZWa405mxGHwnLuV4UVa8Mw3Hi
bU1stMg8hSGbfNyrAfxY7CqGs2lzpkFzYwxMpmYLxzuU9s13Hwqsrqw87U7kJ5McZLtgkKO
i9O/8AhXoKnFRukcjr1Jr3md9o3hTR9EW3j1m/jWe42+Vdlxhsdh659O1eb/E3w1qs/wBpv
dJvn1KzjIlmgkyzxION5PQjnp1qP4o63e6VqLvFeCSyin8yLyz8rseQ49OnQd+a880n4sXt
nrE11IodJ3VJkfkPF/Gp+oqOScUm3YtVHJWsdR4WtIl0ZLguscZ6biAcjHP05q9cXT3jvDa
N/o0Zw8pHDt/dWub8RBdKuFGh3jTaDqA82Bo3wBkjEbgd1rp4I7fT9Kt4ZH2o0YOeuT3Nc9
XudWHV9CtcnLCNcqowvXqadFypxwfSrQitzPFDcSbDJyFPJbHXpTp7ZYTlBwfWuHm1seuth
sUnk4cYAHWnXrJchZ4dquMZOOGHfNUZJAd0RwR3qlHepEHgZiUOQMc9aOdXM2rlDU1D26TR
sGSUsMD+Aj1rjdTeSNWZSVx6V1y+U9peRSTMohbeMc9e1ci0y3Vu+4jIz19K2jN2M2ivp92
p+eU5C8j/ABq0b37SSBgJ78bq5ZpTHM67vlBOMVJDqLZ2qevoM5rVptEHVzTs9gDvZ5YQcf
7S1UgvllJUsVPqvP4VHZyTPAHOQw5BI6Cqd4winSdSQzj5gBjvWDXQ0QXV6ZEkG7aYzxjvz
VPUJ5GuEdMlWXk56U26g/fM8Z4Jzj0J5qqWkC7GPA6CrhFbky3FjdJDtbnBqZV2sQOFPvVC
RWWQc4B61NExIAPOK1aJLDv8pXGB29qiD7myMD2zSSFjnAqME4GRyKaQHafDnUP7P8R3ch2
/PbFfn/319aKoeB3DeIbgSZP+jNyP95aKyqR94g5S+Ob+Q9PnP86YvDZqS9z9rlAH8ZH196
jHuce1dbQ6bsi/ARtbOenB9D2qKYnzAzcEsaWJsrsUkBuvvTZTmRT6ZrGWh0weo9Tk5RuRW
vYO8m5CcsR8p96x4+taNtN5bKwzlfSueS0OpOx1VhODECVUyjqR2961Y/tEalpAWDcg+lc9
a3qKo8mAmRv4mHyg+1bmly3kcrPLIsiv2AyDXMVzE0Nm1/ciVU/dAcKw6kc5p8zT6VKZ4/l
AJWTaB0brtz0471sW+1+IG2t/d9DS3unn+zDA7+cxXIcnk56iqSHGbOQuLbzjJLk425THT/
OKy5ojgY46D611OkXCTaFJC8CtcRbowc4wvb8axL23ZbSR0Acp83I64x/9el1NYzuZ6XGdP
mPmZDgrn15FQI4yOcVBkpZOCc/NxUaseMtwevvUpFqS2N/TQbpZ40++wBUfSpRcG1R7S9hd
I24IdDhT6gjpWbYl45VaJgGI53dPpXT2GtTzSRWzRI0csmwSKd67sdGB5FZbF8zK9h4huQv
kXF6roqmLLLwV6cHtV2W7Msa/NuCjAOc8VHPJoV/M8cmxJgWUvECpyDzx3qidOnjTdZTi7j
PIAO1vy70XNI7E00isDg4wKqx5DdenXvVcTvv2TI0cqjBDcEVLCx6rxzRHcuWxFc3L6fHNZ
+WDDL8/PJTP+NYUsrOjGNCQ2OWPArs9c06azeKea3bybqBJYpByMFf8RVJvDV6thpusy+XL
YTlZZAjhWVQ2GBB/nXZHQ4ZNo5u1s0N2VJJnwCzHtnt+FT6na23lRCBCzqQm9uNxJ5JFdxf
+FJPDXxBRAoutPkuAYXcjcQ4yuR3OCKh8T6NY6Qs00bGaDHmqknBGe2frWnNbYx5dNTmn8N
2NvpIu5nkZj23YAx7d6zkhtZHVJURs8KwGD9K7pPDZ1D4fW2qXk88Et2CyonCbM8HHXNcS9
rbaVr6W7yPKiH5lb+E4zjNax1HJq60JDpVxbt5unyFc9Y2PB+lJ9tuoBtvIGQ5x84xn6GvR
9L8K2t74eu9d1GaWOPzhHbW1vMN23HLuwz7ccVyuoWfkSp9ldlV22rHI+/ecZzz396JNdR8
l9jKS8tpMqzPCQOu7rT2hsnbzv7SRmPXcc04W7SuGSIKn8Skcg/Qd62rz4ea7Ho66xdaBfQ
WrDImeIjI9cHnFYuSRVpLQwJNQsrdRsma4IPQcCsybVJJCSuAnZVpl1ZrFIBFjaec9qpsij
LsAAvtVqKepm2yYXwJHmKyqe+QaWXVNqbIByf4if6VSWI3Evy5PYbuPxqf7BKThEHHUk8Vf
KhLmfUpu7tJvYks3JJ70wKzcEnn9K2ItJllIyccccU/+zHQbWRvTPbNVdIfsm9THjllhk3I
xyOOeldJbXB3xTQttcfMpB6Vi3Vi0MIlZSAxwAT+tS2LEW5jAyUPB+tS9VoR8MrM67XpUuE
g1CEqTOgV29WHrWffHz7aG5DfvGGG2nkEdKjjuP9AVZE3KjB8fXrVqGOzu/vQTbF5YI4H9K
aklozdvTQhFr/aEYuo28uePAlUDg+h9ver1hpbXes2lsxDtPKiMSMADPP6ZrW0yysba0uLi
28x+isHlBbnpwRznnmqVzrNtptz5sEMizI2cOoG0j1/+tWEpu/LHY4Kk1C5U+IviubUPEkt
vZyLDaxxLbiGPJUqnAHNZg0vxV4T0601p7WW2tr5BLE4/iB6HiqmyLUvFkLBAkdzOpCkcnc
fugn6j86+nrW20/wAXfCdfD+uCNr3Srdlj2qAwdcqhJHYjGR6g0VaqoRjpp1OT2ftLth8M7
fw14h+Gom1G5uNS1O4JEjySN+4IH3QM4rC8Y6PZaXNdRaLLEcx+ZBPb/M6uqjKkD6muH+G+
raF4ebUrTVdVudP2/KohGS56H6fWqXiX4h6PB46ttU8NxyRWkCPEcOTuOMAk96KNOSq3itD
GdnCz3Ler6sum6FplheRvJqV3Mss80zfMqA8IB2FdnDZX2m+Gk1OxmdLK4IEyRy5WRfQ+le
Oap4vtdb8R2WsTW2Y4BiTemV3ZzzXUt42gtPDtxbQ34kic71hxhQT0/CvaWiPJqR5XZLcyt
X0/UfFvjIeF9PV7lzMDES3ypHjJJHtzXN+LvCM3hiYRThvND7CSMZ4zxj2Ne4/BfT9Ph0O9
8TauDHd3jBUkBG5o8j92q9ycCuT+L8dzqmqpGkaK6F7idEbOMAA89DtBxx6Vi6jnUcbaI1p
Xit7Hl9rqs500ROWZIJQEGegI5rt9M8ZySad5E8LSeWoVZFPp/OvP9QsZdI1VrdwCEAZGU5
BBXr78Gum8NW0d3eedJKreXjbGBgZ9azmlyts7aMW5qMOp6JoKXNwftFxmS7l6KCcIvZQOw
9a6fUrQQ2cf3SwHIByQe4rjXvp7WKT7LG8kvlZAUHbvdgqkkf3Vy31NdBBfJfprIBOba+Cx
uy43RlBz78ivnKlTmmmj6eNFRp2My73BRIi4wMGsNyPPYg5GM5FbFzMmAuOeh46Vzl/Mtuj
lOdx656VrdrY4yjf3QttJv5Fm+d1A57n2rnLJmaIyKAVx8xHNOuIpruZi+82ylmd/4cD04r
OW8gjlKQh0Unnng1109tTKTszI1IPFcnAIDE807TRm4DCRA2P4+BUmq7p3znp07VBpse+TO
3IHHJ6V03vG5g9zsF3g4E0Az0ILc1l6pJ+4Cso3K2WKnIP/ANam5IX5cZ/ujjNI7RQwkXCs
xxwB/npWSRT2KEczHCtxnoeePannYzfeyag8xcltp/Kqshd5C0JK59elb8qZncmuRtdR0B9
akhw20Ac+561VPmgES4bPU9RRG2yVepHb2p9LCbLMxPGPSq+ccFcn1FSXDcrz2pokVbdkMa
szEEOScqOcgDpg8e/FXHYR2Hw0msk8RXjXnmZNsQmwAj765zn8P1orO8FzSW2tTPA21jAQe
M8bloqamsibo5++O2+uBnH7w81FkfJhgxxk47VZvQn9oXGRn5zVYiMvkDBPJrUqGxbjYLFl
hkdx68UNGzynoMNTIsMhDcgdKmaQ7gQclicj1rGodNMdDA7PynTvWjb2ZMmZsgA9qihlBAI
G0jv2qxHMWZep74Jrkk3ex1G3bRjaAq4A71YWaWIOA3ynofSqkE4EIWQflTvlleNQeH4WVD
wG9CKzsSzS0W9KXMuSeMnqa6fTY72UNNJeSCOQ7miIyv5etcZoYY628Mi7nPyscV6Xp9vuj
Cfw9gKBHIp/oepSxqMrJISQR1rMvpNnnpGdxAIGB97/ADmrus3Bh15kVXdixDkdBXO6lMyP
LIkvzD2wBU9TSErGQGB07JPTANQRXATCMoYDjrSeYWsiD1Lc1QeQK/XmtowvexTnrdGwl4s
cgVAGyM7WrVtdShgCfPPGqSeYVUAgnHX1rk7Zt8jSsTxwK0FmfaG+z+YrdD3rOdKzNIzujq
I7q2vHxFfRMV/1ak+U5yec9ulWJoZ7KJxBEybTiI5yCPftiuWV7dmVLiIqSADkVeiNzA4Np
fOsec7GbKkemDWTgkdEZOx0EF/BcrBFqMSSrKmY5SOc9xn2p1xYLbRrLa3PnwsfmUnlfxrI
i1JSypfWbRhDxLCMjH0rRe4t0UXFlcJPE/DqOCPqOxqkikz1/WNGW++Gfh2Vf3gubfywSMF
cf/rFcdrdqLHwXb6Wkwke0vTA56FhjeDj6mvT/B8R1b4TaBcjDxWElxFICPuncpA/WvG9dm
ln13UGiuGNo925ViP3e7OOo/KtonGm5aM0vEGrG8vtCvCwdlt455PXcMJ/JTXN+PtVSe/TS
oF2qzh5T2I7D+tSyW0kU6pKxyFCqp6BRkjB7jk1x3iB2XxJI7YLELhj24q0rgekXPiFLP4Y
6CsY33YgaJB1AIc8kewrhYNEur5mkaQmRsb2OTlyepqFLyWaxs0c5htnyFz1z1zXQ/23aWE
BfzEiRuN7g88e3JxWibWxPLd6s7Dwh9otPDOp+Gp1WCWBluYyed6Hh/yI/WuD1G4Goa2xRs
W8HyxHngg9RUw8Y2SSlo9Rhd2Ro8tE/Qjk+3SrvhCGPUdZkkgAeCJSzOoOCT0HP51Mr21No
NdGbGlrLAwu2W3klQb1nKfMrDnPofyr7M1yKO88HWV2SJAbdG+bneCgNfLF1b28dgyRIoPX
I+nNfU2jXUOofDDTbhiGC2aj8lxXDU1MsSvhaPiz4o6XZ2GqreWFstukrFZkToW5w3XjNeZ
ZVn6fKe3tXqnxalL6w9sh4EmPy/8A115mIUiC7lLuf4B1r0oL3UPkbZNbmJThVIGfetSHy2
YCWIqp/iCnH41i3MN6mnxXu4RW0kjJ8hJYYPOaktLq7trS4uF1FCkS7o1k+Yux6LjOfrSZq
tHqdPapZbSFYt2P19a1BpkN0uA2AG4/AVy+neIbC+3x32nFHTB+02wOF+vetS2v3Sbfazrc
xDPG4bgPcd6xnsdEXF6xYl/pOUNvKMqcfNXGIjQXDRuORlfbr1r0aW4W8txjAbpz3riNbtj
FfCZOknWqpPQwxMPtISGQeWF7FSMVo2IwhkIIXOM9Mj1rGgciMtw2D+laVq8UzElQ+ehcbi
fw6VT3MLuyaRpLfwW5KG+BboERN5Yg5Gewp5sPtgaRrK5eaRhmSQrxkgcAd+abe6fbzaFc3
IjVbm3XerqAAwBGQR9Kxzrt/FBElkxLQlZmPXbg8A1m4t/CedUXLP8AeHe6t4MudNvYNzfZ
pJbb7RbGJwcOMZB4/h2g4649qy5PH2pWOoSTt5iO5VpokOxs7cMVJ45688H0r0nwj4g0bx/
4Lj8KPJb2dzYQi7iuZVUMbgZ4YnoOx68Eelcl4wito7i1tNY0OLTpvlgkZYuTxwc9D61z06
rUuSotTqqQTjzQZ5NeIdX8RyNDcGdJXJ8xcrnPqOx9q6rX/BlzomixSXFlMgjZGLkEjDHHP
FLaeHVsPFdraWkxmjmfCSMnbsfevQfGy+IHupLTU9Tmv7KPbGS4xjd0GfQGvUp1feSWx49W
m9Wcj4P8Oi/lube5to0sd5jaZlZ9h6n5V7471x/i7RIdG12WxtbgXMAIKMqkbs+1eqeDW8Q
Q6jdWOhwyPcPPlPLOfm2gH+R61i31lc6x8RCmtwtA4kEc+07cY6nj2r0nZpnle1cJNyMTw7
4i1KyWO0juZLOPIz5SYOAMYLYzg16BbaDNrVmNQnZ5bq/32lqBkGNuDkjPRiSCD2rL1BIYt
eRfC2nosaKT5wX5RjpjPX1rpJvEMXhXSjqU96bvVLlf9HbOFik4O7p1H+NDfuepMKkak9ep
5j8TYLe08XXGn2MW77MgiZcEEOow/wCormtEe+W4DW8chkjXzQQSQV7jHcVYv9Va+1KS+u9
z3EsrO7luQSfWuk8NogiNxG6sGAyB/Ac8/n/OuWo7RZ6tBc9VRTsS315rkOjHxDp91INMWR
UIaYIEkYcKV79D9K1PD+oaw+mma9cGO4AaMvhnI9Qw6L9ai8WKJfBVpo+nwP5hnkuph5ahW
J4BB69P1q1EWh0XR43Ro3hs1Rwy4PevFnGDjdJXufQ03L2jUnpYLu7ZSTj5mH5e1c5qMu5R
uAYirN/duoLJwzHAGM1zF7cuJCSScdaz5bvQxlZOwy6vBbwPAXYJKDlR9OvtWAkmXw2B3FT
Xs4lnztIXPfvVyN7aYny4oolC4SMknB+prtjFRWpyyfvFadZWRScZPQg1PBZFlUNg59eMGp
8Q7hvQI4GDhsg1PHIAAoyw6DHaneysGm4W9k4dAVwCfrUF6iyTSRbQDGduQevvW1GmY1IIB
69ehrPms4xO03mFGPUA8UIT2MVoQwIHGKaYFQfL83f/APVVx/KXcFfJPcVUlX5lKPkg8mtb
mTIViVgUIbmkMXlqMA555qQOgb5mPB5psjDkAnGelNXEQEZxzj8KaRgHmnHqR2pjAZya0Ww
juPhdafbPE94m1WC2hPP++tFXfhBC0vii/EZUMLT+IZ43rRUS3MzgNQBF/PjJJc9KgjjZo3
lyBsIBB6nPpUuogtfTDP8AGaYjlIDCqghyMn6dK3ZrDYmi+4w9aUk71AHKnNLDgKS3HHpmn
M20D5sVhLU2hpqTq2F2rVq2PybV+Y57dTVKAq0uWY4xzgZNbFnnyv3TCCPvI33m+grlk7HS
ncnVzG/zxshP97rWzpuyZYsD96i7DjgHB4NRWssUo8gqXA5DP1PvWla2EkVxGsEWzJ4JqOY
q+hrabpS20kk4H752yXboB7Vri81G04sriO5kHSCXCA/RscfjSR7k2ll3nueawvFupC0hQw
DzJcYVV/iPpVWXUybb3M69XUpPFF5qOqWAsY1gUJGkokUse+R3xXLajcLPczSJ34OOn/666
rU72S40e0sZpRLqTgEon8YA5+lcW4dmc4ABYgDuPrU21LjoViVEahe+fwrOkBaTA6+lW5Dt
Y+3WqZck5wCT61001bUU3cuW0BmmWFSCq8yEdq1SI0JIYKifyqhDHJEqWtuQJH+aR27e1Nd
Tc3Jt1lLIg3MwGAfpWMo8zOiErKxoi+s5CFV94OBhl6etOiW1ebEJUg9Nj8j8DVfCCxkWNM
NAu9W/2e4NWSttIqmW18vcAwdG5ANYtJHTG+zL8cn2eNd7EB+Mjr+VKILeUFlO2QfMMdD9R
TNshs7m2lXdPZsrgjq6+v4ipLfbtO3GG5FJI0PYvhxrj2nwg8SwPIuLS4EyfjGf6ivNLG5u
UjEkUq7ZAWkDYKv3wfenWWrix0TV9PDMBfpGuAOCVbnP4E/nWB5k1qzG1k+91Rvun61otjF
R5W2deJbe4gTeoEbEkxnrCfVT6e1cT4siePVYmDqwkiDbgOvUVt2V/G0qjBhlUZ8s8hvoaz
vFQWVLGRQQT5i89etaRdmZsxdOkxuznbuHBrbt9Kj1E3LXE+xo18u3LKWQeucZrHsoxmNR9
1mBNd7aadut0LNsIQY749qcny6hC3NdnPjSb67srbSSIPKEgb90DmRsYGWIyBXrfh/w5H4d
0ONMqHI8x8Hq59fYU/wd4WiDrqEkZKp0ZupJrd15kYeWzbSeMYzj2NZylK2pSSctDltQuAY
2V35PAwa98+FeqDUfhHPblgXsi8Tc9u1fP+oQ7YGYMOVr0P4M6t9ntvEOjMctJbGdF9x1/S
uSSvqb1ofu7I8Z+IatdeLposZzuI56HNcytsgXCIDIBglhXX+KUjn8XXTZ+6wUj3OTWZPYs
kIkAwQCH4612ylZJAtjGF40aNDKCiNwVAUo/vg1AdL0OdsyWvOOdpKA+3Fa2xXO3apPo3NP
+ww5ATAPbPpU+0Zq1f4tSWyn0q0sxa2+l28UXXAzlvqe5qhLpWnz3PmpC0DHgNG2PzrWs7J
NxAQYHc1qR2caNkj5jzgdqTk2S5KOljmTBdWzBJwT23isrX4s2/mDkKa76W2gaLDL8oHGO1
cxrtnGLRhHuYMpPPQ/Sqh7rMpT5lY4q1c79gXG5R1q7aExzqB6VVtk+TzOuCAMHOa2YbWMT
K2QAEHb2H+Nat9CYWsrlnU75Y/C0/BV5f3a4Gck1y+ooLSGDThhZ0USXJH8LEcJ+A/ma2NU
uBFcxxqQDaklQRj95/go/U1gwqHlmu5W3qqmSQ9Nx9PzpxdlqeTiHeWg7TprmyvRPBPtlGC
No+8OuDX0T4f8a6f420FtK8R26XYlWOOBiOY2BA49OPyr5sEk8EiXqAFlIfDdMZ6V2Onaxb
Q/8TnTF8qJ3RbiDn92c/eHNc+Jp8yUuvcrDSs+Vnpmo+HJ9Jv4ICm64tH328oGS0Lc/Tg10
XjmSGX4X6bDFbO12txmSZ+rkHOK6DSvFHhKXxgfDd/5MkL2iC3uGPKy7Qc89RkiuZ127n16
W+0KWBlS0DsnGArjk49iBXNRqScotixEeiLXwusr+8n1LVbdQn2iNhvHygAKPu471kWml3W
p+KJ7MgLcyuyzswycdya6vwGjMtlaQjZCqGS4O7GOSSPyxWDq3jywXXdYt7WBUntLczB1UA
7ie57mvWhOcpux81iaT3Zm60+g6Tef2Va3Ml1dFhGS0mxAffA6dvevMfGt/Jc6sbVbmCbYA
cxAhU9VA/rRrOtyRefCUSbUbxfMnlY58nJyFUeuMVy4WYv97ezHdk9W5ruuuWyMqNGz5mNK
iUbDgM3Y+vb9a6jQNMv7OxXVbZGlt9xEg6sQOpx+FYRgFxdWxj6XAxxxh/6V6N4ZAn0RbRP
9bHcBHCjGCSARWUrOLPSoK8072KXjZfKuF0tLjy3WGLAkkKAMy7jgnhTk9zV3WP8AQ5LOwJ
JaCwt1fc2SG8sE+tVfHUmnaz4yv7O4gnDSzeW7xyKAAq7QVXHt3NQ+J5BBrlyva2jigyx/u
xqK8nlSSTPZhUveVzn72cgklsMc7awJUe6kyoJx71o3AnuJDKAfKQfNIRhFHfk8VQJDJ51u
G2bsKTxkfSla2qKk1crR2JYv5kbAKOTjp9av2VrC8WxtjAckdxWzptzcbQSBuAxhgDkelN1
PT7Ca0kmjh+yXBX+E4DfhWnMzFs5t1PmMi4yfu4rUtrDFtl+SBkimWFlb713Ha4GNtdFHBH
FEPl+XH50MgxzcRREB8AHse1U9TaPPloRsAzgetbGoSWs1o8YSIsATnjP0yK5AsWOGz6YzW
iQAzbB04ogIM24jIAqHcruSVOxf1qVGi8otGWG4+nStEyGV5wrPlSee1QYYcE1Y3cKWII6V
AxJY4I4rWL0sOwE5pDyMU35icH5SPel2uBkc/jV9CGz0j4PT/ZvFGoMY9+bTGP8Aga0U/wC
DZ3eKb9Shb/Q84/4GtFYy3IPOb84vpT6saWO4VYFTJZhu+XsM0l//AMf03++afFHG9huOwu
pYhScE9Ofwrdm1O1hbdNyHLUr8nntTYvungfhTkCNN6c5xXPK5svIt2yIoBcDcelaqQuQu7
BXOKxopC02T24FdBYIzxFpPlJxjI6CuWZtEs29uWdEiyJNwyfQCuz0zLNnkqvQk9a5y2iSL
5kUM56setbD3UunaO9yVLcYOOoH0rJA2aOp6la6eu17gRv7mvPpdQaa9fUbuQyQxsTBCOrH
1xRdXU+oXH2y5ZfRYmG4MPU+9Y10R52Nwb0x0FbLUkl1DUx5ss6z757gYzjDRJ/dot5/OhJ
5+Xj61lyxKiCRvvM2M/Sr8QKQruUqT61ckuVWKg7torXPUkEDtiobbi6DEZEY6Y71Jckbcn
nHGfU0+DgSnPBI6fSr1URatlje6WKuMeZdTnf7Af56VFbTCGLUX3DeIwiH1OamvGhttKto8
5uC5kKg8qMYqnbxrsM8wZYFO7B/5aH0+lTFXVzS+tjUYy/ZUtV5nugqkAfdHU5p8l1GlybW
OISSAbSWbC49Kgt/PlZ41cJdSDdJIekMfYD0NWbSWD7eYIEDIE3Fs55HesnE6oS1NDzl+0W
l4U2Bh9mmXOeDwKjtcwXLWrMdyHALdMe1Wprdn0d7iTMbmDcwPGWDDBx9KGt2vkiuIRiQYA
JP3h6fX0rNHTqSzL8vbDdQKoyMFuCoyCOlXEdJYMsQCrYweCPY+9VLoeURJjIHamnrYJIaV
zt3HBU5HqD61Bq1xLPb2iS4LoxBIH3uOtSwyJISF2k981n3z77lIgc7OPXn0rRbnPOyRq+G
tPhu9RiS4kARB5jtnhQO31Jr1G00s3M8fynY2AO2a5PwFp0Lob+5QMC2I19SOM49q9EuL9N
HhF1cMrTS/dzzhe5pTZEU5aI7EXWn6VpkVikqrKR8xyAfr0rlNWvraW5UoSrKeT2zXJ3N69
3qO5nyV5DHGSDyKoaprSwOI3OOcEnvWLlc7aWGO0aJLqIqjYLZOe30qLw/qVx4U8Tx6hNC6
wOjRSoO6lcHH865jTfElvIwIuULLzgGuysb211JVt50Vg3AbPNQ/MuaaOHupRd6xcXRiK+b
KzgH+HJ4rbt7SGWNkl5Rhgkml1rSlsboXECkx7sOM9PQ0tvOoCkglcZwe9aOSZgzH1PQZ7S
Qy26NJH6qOlZkcki/eUo3Qbh1r0OCZSoVjk9Mg802S0spjiRFZvbvSRXOcbDPyoKlSOKvs7
NZT+WdsgQ7W9DitG80y2MR8obCOw7VlxRvHvjYALgjBPWqSIm7q5k6X4iS9giS82xzuB83R
WPepNVA8kpwWPauLbculREE4jJBwehzilg1aZotsrO5AwCOp+ua2sS12KdphHdM/KkmDWvG
zKAYlb7TL9w9RGv8AePue1U7KyYJJK0ayPKSSpbA//XW9ZwFLXdjDHr7n0qXLUzktLFAaTH
HaXH78pMIyQcAg8E8k81y9ywS0trcqWaQCRyevX5R+pNdpqcqw2EgYbQ4JPsvf/PvVa18Op
L9pn1EAXTIGjUHiFcZX8cVpeyOGpDmlaPQ4zUSq2aRx52pGqA++STVfS7lYL5jIP9HlIjlX
tgn+lW9SRiqIOMnJ4qiIWjZlYYPHHbmtE1yNPqc9rSTR6V4p0+5t/DWj+JhqkJ1ISOFt41I
cQJgB2PTBzivStI1RdQ8L6V4jeVVupoTbTIU2nhSE+vHeuC8NXNvd+HZ7S/tftlxcRPHvcc
Rwqg3Ae5OPzrI03VNYtLe0tL+aRbIcwAN8oxkLmuCCcvdfT8jqqpxdz2BPFMfhzQvENxZWr
zzRWiCNFIGz+EE885OK8g8OSM+j6vrF8RLe3TgZZuWC8tx6ZroNa1dGsbnR7WQSz3yIk0in
O0Kc7gfxwK5a/S00a1u9OtbnzsgIMnJXOd3PuTXp4dct/M8HFa6Lqc5NK8zPcO3zyuWY+pq
4q70tZF43KQPeq9soPykZAB/lVqIkRqp6RSAj0Gf/ANVdWiImmopo07GERTZk5AcOpPGGFd
vpzTWesX2qaZbG7gPlTMF+VRIpGeT2PFYrx20WhyyPGcomfQlu2PxrLtNP8U3t3LYWEa+Ym
Q6BuoHcnpXLVlJLQ1wauX7t9T1bUpbiPTbP7Sshk2IQpJJyVJ7mq+sz6o2rteXmn3NhfzNm
Tzo1dASQBtGOw/GqkFx4k8J6vP8AbNFVpyP3hkG5oweuCOmfet238fyfahFexTPbD94InVZ
GjfvjP8JHbtXDOMuh70XFKyOL1vS765d5pb5tUGTtlDM/A9iBj6YFS6bLbramO527cY2g8n
6e9dHdahbX+sQyWsoW3nG59hwU5xz6YqTxP4Xi0fUHWG4WdZ7RbhZEHQ5wR71UZO1miKtKN
+aLMzT4LY4KXJGeQpHOPSsi7haLV3+17i2fkyxwB61ehtZraA3PDIv/ACyHVl/vKR/KqdxM
t+IAqsGU4JY8gehqrM5TWs4EIMsip7E9qxtZ1OeOUiJztHAGcCt8xbYFiTgt1Nc34jEIRLZ
QNyDcSK1huBkLcsse/JGTk45zUsEU11cBioRBzk8A1kKkzEhA20c8DtWlbg+WCJN/oM1rKK
sSTXNnsZkdWJ9egIrOEhSYjJLDjnjNbUN7mJrS5yD/AAbhnmqsi2koIuU8uYAgOvArK9h2K
4ZCNxA+lV2ADeZkY7UrRSW67Wyy/wAJ65qNmJUAAfStok3I2IZsYPHrRjjFJkE+n1prfKea
1Wxm9z1n4HWvn+JdWcM2UtFHHu4/woqz8BcLrWtSnH+ojXn/AHjRXLUb5nYR5Pf/APH9N/v
mo4bdzE8wKBDkHPX/AD0qTUf+QjN/vtUcc8qRmNceXznjP511M1hsSBv3ZI65xTTkPwe1Pj
2tCcnvxnrTZP8AWrxjisZamsXZli3bZg9frXQaZM80wBOVFYMCq0iK3Q8Gt+1mtbV1WWRw4
HARS30ziuWors6InTWceHMkpAiRdzN6CsrUdRfVb4JiQafFH8oI/iz94+op13qMdzbpptpO
ixyZM8o6oB1GD3pEceUlrM6ZiG1WHRhWdhPcyL2OVUItwzAjO5e30qOwsFni3l/3ijdj1NW
bmxlW9iMQJRj1H9KsRBrQNhtwweAKeo+U5vUQAYE6Zct+oFa2rRJa+RDyzvGGAB9elZVwGu
L6BF5fzAvH1rrZIY5NSuJpF3NwFPouMYrVvRIIbs4u4z9nQleN7D8eM1ahRRG0h4RQrsT6V
JrMSw2tuicgyzOcd/mAH8qjtroxQRMY1likXa8bfdb2+tW37o18TRDFcTT6ozCGOUyKdiyc
gDH86tNFcMJri5mWRraPeqg/KueB/wDqpDBbQyC/tHLQxNuaBjiRVxyBng1b+36abV4rOG4
VSwYvMyktgcAkdqm+umw4rvuUpWkhhW0O0hyHmYHl/Yn0q/a3hjKrBbW0SDgkLkkfWsq4k8
yQHt6elPiDtwrYxSk+pvDc6rNzew21s8mIblPNdx1k2kgqD7ccVdMO2LJIQ4+UHj6Vl2k4j
WLdyIZRKvfaD98fQ064a7g1GeNpgTkSx7/4426c9sdK5nvY7Iy6li5Y7d99avEOnnR4bHvV
S6XOmNIkqzRg8SL9ehH0q9Dfh0aCbFu5HG4/KfoelVJbMkugBtndSHjA+SQY/n3q4pFyatY
5o3DRTlosgA8UQuSTIxyck5PrTJwQxB6g1IjILV+ACTnNdKStc4KnY9b8EKn9m2yqBtMYb+
prQ8eQyslmEQtF5eM8jODkisHwP509pYwwNzIcZHGBzk/TFd3r+t2UO22gCPDF8oyobcfYH
v71zyjdlUbqSZwNtNMsMZZXWVE2/PkHHYj/AD2rM163aa0idCQN53Dv9a6DU54ri6hknDC5
YhETdnA98dKs3VhpM1qIRKy3ezduPG71A9KzdNpnrQrRtynnkNjKqbtuVBxn0rrfDF/e295
5BLuoPyj0quYFiuVWRjuP3XBwGHoRUtv5RvfsqtJHI4HluMDdxyp/oaqULormhax3l/erdW
xWTDEqRz3rPIbyIpg20sMk+tZVrqKmXyZ5QJPulnXHPoR2NdKYYLjT4za8jHHvz0rPkcUcL
WpSgl5OSOerZ/xq6soAwuOmBjtWaQ8czIwwQeRUgL5xu79PSqJLwkAI7+1RTxRgiRQOuc0x
SQeB2rP1a4lsY49RDv8AZ4ztuEzxt/vY9jVJgee3ls8AvLRhgx3Lg+4J3D+dZBRkuWCgbSe
hrsvEUSPcf2jEF+fasq5/FHHqCK57y0lYOACT0rS4JdC9bSRrGqxAgDqfU1qqc2eCdp3En2
96y7K3kaQALtUHkn+laskcURInRnVI2d405ZQOvHXis21fUzmYyQPqd7vk5tIvmJP8bDoPc
Dr+VdFqEwFzLMRjz7aKQc5JBUDP55rnr2+xZb7JWW36q5OMj29aSK/NxAtlv3TID9nHZxnJ
iyenqD68d6JS5rcpz6RWu5gajGzXZVRkFhGCPXqf6VSuFHmvz1bH5VrIiySIy5KqSzZGMt3
zVOeDfOSuevGO1VGa6mKhdXOztbxbbwCJYnCSWt3vbHyttdAp598dKrRXlqlpaWs9gLmGJ/
NKA8tApJbPI6bqx57xl0yS3VmVJMFkzwccg1iLqblI8sVdLd4iexJOc/SsqMG7yOis46RZ2
+o3emyLs0aSKDTrmQIj+Wd5I7bu341j6u2mJ4Q0WaxyLu9aU3HHQJIQPzrmvtrJptvBGc+W
zODnueAarGZ2WOMuWVBgAdFBOTj0ruhdHk1KUW0+xuQZhlibIAcY5/Kr9hA9xdNaqjSyTAI
iAcs2cjisiKZjbI/3io4HX6VsX15/Y1p9lhJ/te5QCeVSf9DjPPlg/wB9uNx7DjrmtHUlG3
LuyPZRd+fY0JdUd9Rh0uyjGoG3bdcEHEbMOg+g7nuanuNe8W6TqrXS6dLBJNGwHlIRGyHHR
Rxxgd/euR0WPVLnUxp2jI8lxdDYFQ7Txzn/ABzxXUXeqeMtHtpdJ1uOe2LRsodwXDKRyAQS
oyOMistEXGySSWiNHRPiQ+ni9t762W7tLqcXDCRMyZIAZevTjI61e1HUvBuq6Pe6nawIt0i
ZjtpG+fb3yOg5IHrXP+F5/CGpajBp+u2T2sXLG5jkGM4+6w/qKfqejeHJb64i0idrqKRtkL
hwpPGT04qZRTdi4z5W2kdf4S+H9lr8cN0t99jjlUFJIV25I6jGc9sZNM8TImmX89rI3nGCI
WyiRtxDE7m574GMn3qzYaBrfhizsHkvIpY5FEkSxv8AMrHopI6+4rmvENwbq6EgdmG4pvJ+
aaQnLt+fH0ArNqxvSlzamSI1jlt1aTKKxIJ7fSopoimpK0ZDxueQP4a6m/8AD1xb+D7LVpr
cGNZjGzEZyGGen1rj7wx2F7BcW7kRvw6t8wQn09vrW8Y3jcxnozbkligRpWBwo7/SuH1vUI
biTMMZXj7xHLf/AFq6u6jN5CIxj39iK5S+0m5juDuOVIyGxinGNib6WMi1u5bZ2MUm0ng4q
2yi4P2m3njgk/ijc4H1H+FMSBoEw6BgTzmnMiCRUxhfTuK0buCRWPmCXzCcuDk56GrHmb2H
Ueqnt9KkW3ETFSAxbo3pUBjCluM89qnQZL6989qgeIqW3YwakTaoDeh/Oo2YNxyMetVEggc
YGSw6+lRsQ3LOKWYYIyRUXb1/pWq2M3ue1fAIK+ta2vmYAt4z1x/EaKp/AmeKDxPqsczcPZ
hgAM9HH+NFYyhd3EeYahg30xP980kLwLavGwYu/X29DSX53Xs3b5zSxwo1o0xJDDI5HHTjm
tmaw2CHAGSMg/pSkAyc56cU22GYzlu+ae4/efSsZaFx3JoYnlmVFO1q6nTSLOEsIwr554yX
Pv7Vy8LGGZJMFh6V0MjuluJyxAY4xjkVyVHd6HVF2Qs0T314RIy+dI2MqMcelaUfhi5jjDx
XoJb+Ejj3qjp1lPfuZopfK2HALDJP0roLea6gH2a5JXB+8AcOKjyKKr2E9vGGb94qjqCeKj
R4eSwB38E+/wDSt9wqoCnAbj1rldVtza3DSQkhJe2eM4oXmMxtOiWXxVaQKMEzgEjngZrs9
V8mOOSJkwdxKngZA4ritMwniG0dCUczAAjtzXRXs8t5cXV8kZNiSyRzsMCRgTnA9K0ktgij
ldaditnz1V//AEM1Dp89qYzbXYO0nIIOMGpdbGYrNvVWA/76NZAFbxjzQM5S5ZnUwaNayMs
9vq8sQU/LuQEikPhdly1vqqMTyRLGQP0zWFbYeR1Mb525RkByrZyMjuK6G6R5rw3Mcd0jSi
MhtpKKRw2QKxleHu3Ommoz95orP4a1JVEitbzZ7JJg/kari2ns5l+1QPBJ0O9Dj8DWjbtfR
yffnZZizEgH5T6c9qtW2qX/AJMvnRpM0RG6PGG2HuPes+Z9TRwtsZ6SIcEbWJ468VbuJnmT
TnZdrKJIGJz2O5auSTaNcwo13YhA4JEiIFII9x0NMuNLivbRU0nUmkCOHCSISwOMdQKLJlp
tIjt7gMPIlUSITgq3cUqrJbStH5kslmOqHlof9oeo9qamjazZ3qPc2zlWbcRGpKjH6jNWf+
EfmUb5LS6ibezC4jc4ZScgH0q4xSE5tnO6ogW+kHynOD8vQ+9VSAIiMZHUitnVbBrdI2Lsw
QYO7G4D3rNgtpbiVLdFyc8t6DuTWiuY1Geg+A7lLTw7LMzlZPMaNWJ6IQCcVq3c6wH7WIw0
gGFL/djJHH1NYempHaRRQp/qoFLAH+ZrXumaZIdoDNGAwB+6ZD6+tPlW5vH3YmLFbyz6kiL
mSX/WOzHk+59qvXErMvlMWzGOvdQP4h/UelO0qSKyu1kvG+WVg0jKxyckjr6VPqElpc3BjV
vLlGWQg+g/Wok0Ple5iPuaGSFtxkzkKDyp65H+yfSmzP8AaIAWVgeCG6FG9Kd5YmZHAzLE2
OODjv8AlU9pGlzsiMi+ZdJICB2kTn8+M/jSuJMqQ3UpZxMWZ1685LL6gmul0jWCkLx7svCd
6443r0ZT6EcVg3cBjEXlPhmQPG2O/RlP41Wtrto5W2khlBDZ69O/bNUrdS1K56SzJeL50ZG
Ryw70irg4bGD02nJJrB068WPVIVVvLW8iIhY8gOF3YPt2rfjIubGK4iG3zIwwxztPcVhKNt
RgHwuSRnOKhujFPaSRS/MjIQR7YqXYZISQBleSB1b6ViXNwyxYHUDaKye40rnOtAsujwxu5
/0eR7XzByQFwyk8/wB0/pUdrp12scpjEUiRY3Mq+2eKsWeySx1pc5IlgnQ56A/uz/MVf0y1
+0SxiFvL8+PgMeCV4P8AT86iU5L4RaKXvGdp8014JINhKqT91fmbIyOnsatW5nEipEUW4gw
Ufb8xGMYPqD3z71Y8KTppfiV7DUgVTeFJTqoP3T79cfhTvEUCaX4ilt8FYZ8tbvkhVZuSn0
PX2Na+ycveZ5tTE2nyI5PVLKaO0N5aIfspc74f+fZ+4/3TnIrAjleP52TeB8vzEjB9/wCYr
pRqYs70i6QiC4BimB/LP1qrqGmNpp814/Ms7j/VT/wyY7Z7MPQ11KKijK8nqyKwu4NTj+z3
AMOpN1OcJdDt/uOOfY98VXubDUYixiVZAvYjay/UVAYEVhLaTMCOfcVoWWoXFt5byyGeAL8
pPLoPYnqPY/pXNNa3idFPazMK5uZ1DQzoUI67qyZWYt8oyK9ahGm6rAGkhj24wTtyMe1Zut
+HvD0NvLJZ2uPIjUyEOeGJ7VpQrRd7qxjXg09Weco6j5uc9KfHJlsbSWPSuvj0nSRZpIYwr
dyWJyKgf+ztOg+2yWsbgErDFjmZvf8A2R1P5d67JuxyRnzFeCaHRrWK7nQSXsgD20BAwnPE
r/0Hc89KrRhr60S6vXEEEOQ0w5e4djuJJPVj69BTI1Got9vvCY3BZ7iduQ5J4AXtgcBRVyS
O41CWKNlW1tIV+6/IgXuzepP/ANas7WByT90qpfzpe+dbp9niRSixxHGxT157571sL4ivLn
Tzp0k6tbL1jzkYJ6DjgcDIqvbeVcahAlnCyRrkqWHzy7QTuIHTp0rute8N+HH+HljcWkkUn
iORi0ttBkyRL6uBnP4U3yp2JbsjJstP8N6vDK1xCy3WxmyBsUbRnjHH0rSs/BEsksdroImn
u2CuoLbgmeRn3+lcitpcaXqNjDp+ZZp4Vdo35Vs9foK19A1XUo7mXT4Lh4duVlnjfcsY77T
3OOlNt9DJJrW52hubmKVbW/eKSe1JRmhfciyY+7nuR3x3rH0+yS81Bb26w1vAWCL1Ezgc/g
O59eKzNT1CG5Zra0T7PZW6gYDZKr7nuxPWluNWgluLW00i1LrHGEUN8pmbuW/uoOw//XWD8
zvTSWh1i3cupS2ljcO/lvIJDC3AjiXoSPVie/auavfCiXV81tYb4GZ2HlSKdrk8gj2PrVy2
Q2WsRfbLl3lnIaV92C2MZHHQY4Aruxexa7r8sthG8n2WFbdCQMy3MhCJGg+hJ9gtNRtqjml
U1szx+fTtW0YeVqFuyKvEcq/MrDtzVOa/V4gDtxj7p5H5V9D+I9Mgu59J06GGIy6jqdzhFX
7sMaiIDH+8GrB8K/D7SvEui3V0ttAJrK4mjLFMhgshx0PJxTVZr4kHNHqeOaZ4bbVIPMbUL
e0OcYlDHH1wDgU7WPBuoaRai4uDBNaE4W5t38xAT/e4yPxFduVXR/EcUMm2ISNJbHHyqXjf
gke6sKseKNPl0i98+1KSW20kqhPlzKfvKRWyd+gueKaTZ4xJvRmWSLBU/K68g1UmhcgSDlW
PrXTa5YR2l8osHLWc6+bAJBzjuPqDkViNDcR7d8DlW/ujNQ5WNTPLOFxgAf56VGTxgjANaP
k7hzCwFRyAAbQCB6Yq4zT2QmZrnceeRUD5BwKv3Nnc28NvcS27xQXILQOwwJQDglfUAjFUn
4Oa3Wxi9z1D4KzC38Vag/G42WAD6b1op/wS01r7xLqcxTzFitAuOepcH/2WiouI84v8fa5s
dpWpqW0sgjZMbXzjn07Ut+cX1wP+mjUQXUyqiIQAmcfj1q2aQegsO0Qkjgk9qcD8wJpsZPl
4zwDj605yscm0dMkVjPY1juWACSuecdq2pmd9FbC42sGP0xWKH+UOp5/lXQWw+1aeED4OQG
IrkZ0JXLOhXCwQQsWPUhvY9q3xqMrlhPBH/vDHze9crEhtnaJHJUNn/wDXWvZwyzcyOdh5x
zWUyzTe6EyrjCgfyqtPGkzQyyLuSNt2zse2KmaKSXckcbPhc8dvWsy7mntYSApCnpSWjGc9
CjDW3ZMoom+TjkAnmtnVdRvjbsklutrbQj91bqMeUP685P41Q0tjJq0RYtuMmWJPpzitTxG
rzK024FnXaxHY9a1k7tFLuc1qwIsdP80Ydoy2B6Z4P86yD7DH45rovEi/6PpO1gf9DDEYxk
5Nc6tddL4Tlqu8h0TyBuGYHGODjirCm6KF45pF4yMSEVFChmkwQdg5Jq2+wA5wAOgz0om1s
aU4aXb0HxXepQY/024jUjGSxIrWstQv5W2PcRTZ6mZAMj61nQS75VSNWYkgeua77SoPDemx
+dqUSXl4uD5bH5UP1PH86xeh0RStozqND8F+fZJc30cCwuAzeS+7II6jHT8TXRL4csYP3Wm
2SwzquQXAZgOxwOn1rEi8f2SIEgCKFHCBycHsAMACsq88cXALfZrlnZvmeTG1AO4Xn9aSTl
okXFaXudNPd3NszWzoWkyQdsO7Hrk46VLpUIvbloYrq2EwYYVgV2jqc8/pXH2/iiFYmaW9e
5f7whjwqg9hnqfrVhviBpKXKwtZI0owS+37p784zmreHqbpESrx2udF4i8Hw6qk9tOkVnNL
jypQBsLdunAz7V5LJpl7ol5c22owNFcLheehBPLA9xXt3gy4Pj/Vv7KaQtp/luZrqRdqpjl
QucZcHkY54qXxN8Lr/WNNNvaa3C15aFmh+1JtE/fYH/hz6njNc8qrpytUIi4y6njcTGS9Az
8h5c+w6VrQ2GrX5Z7KBFtwRiWQdx6VDbaBqEGtnS9RtpLKdQGeOXGQPUEcEfSvTjawpawW6
OtraxLglQAW96cqi2PRg0onla+Gtcubx4rSaK6RMK7L0DZ4Ue9aFn8PPEuqpI1pfW6bGKmQ
sfvDrt4rrbayjsbovZai0MRcvtwGwf8AGr9uAkb/AGZyyliWVBgAk5z1qOZdzoVmjzm78J+
IdLeSWYi7PG9oSQytng4IqujsXhWctHLHIsm6RNpyDznv0yM16pLeq6McFnAAJfILY9fzqn
fWemahHi4t0+bq3UfSne5m0rHnywQ3zLEsipJGxKDPGT/CfxxVXUbaSC6hZrbCvuyyjIIz9
0/TmuouvCUsLm5027R1/wCebfKyj696y7lr1YWtb6PbIDtDlf61S0MXC+qMuO7YW0b+bhbe
RHjbphegz7jP5V0Whao4aXTp5jIkIwzleoPOR9M4+lce8MsFpfR4EasjIrZzk8HH51dsJBL
fwusjfvUj3rj1UZH6EflXXJRtoZc/c9Cl/dwKyNjjqDzXK6rd7Yyw27gNwXoM/wBas22uxT
W7RuwT5eB0I/8A1CjSHs7nWx9sw4tWJUPyORjJXuAa8yqnTTbOulZsls9EA1iHSoAT9o0t4
nOcb5UAkz9c1VeB9OiEtvGW8tvPiZjwMj5gfXjB/wCA1sXjSaHd6bqMzB2sb2Ji68hkPB+o
PFb+vabbJputRxyKDYOskK7v9ZGcyRlc9QULL+FYYe8o3OTHTtUaieb+IpY0uLXxFED5Tr5
d0ifwjPDD6VHq97LNZR2lyEuYHXMU+cFl7EH1FQXdxDDaT2LuDbSKXjc/xqayNI1a0s5Bo2
rMx0uVspMgy9s5/iA7jHUdxXo021E8ipGE9SN4zqUL2ZfddoMpj/loP8aveG9SSFJtJ1KEX
VhN8k1rK3BxwCvow7Gq2v6Ff6Hq8MNzKJFlRZrS5hbKTxnlZEYdeePUHg10j6TBrOgtrY2W
t/a/8fRbbGk+fusB2Y9x0PUUSnFfM3hGUrWMGfQpdL1N1EoltXO61uNuPMX0I7MO4rH1mRr
O+McWcMAXAG0++Pau6s7y0j0xrC6nhnEh3eSZAGz6j0Ncz4r0R1nTULVjc2zKFZv4kPoR/W
uKnO9V8+x3yhal7u4ltq8ZjAgvI1JXBV/3e36Vaa5hk0a7tZbyATTFWEhnXAwc5POSaPAXw
w1z4g6rc2mlGGJLaMySzTPhEHp7mq9z8PfEVnq01mNIkuZ4WKFUQsuQcZAHWtlyKTjzanK0
5O7iZZZLdBJPcxSwKeBExzIfQH096iRBqs0d9cK1tBGu2RydwY54VF+mOnetubwb4ggJn1P
RdSliQA7Davke2B2qiYL64lPn28tlCh6NC2QPRR6n8PrXQpxeqZxyi1pFFqIW0u0bUhht13
rE/RPV3b1Pc9ug5pqRLeJ5mCtoDuRTwZT6kfyottL1HV7WW1srRlSBy4tipLzkDO9z7dgOB
Uy2l3aW5bVNMvZZV4W2ETBWPqz9AvsMk1101TS5nqc0rp2WjM94JZrhvs6+Y0qGJQgJ5Yhc
DHWu68TF08AaZpVjcXCSWhjYosSBtxHLBk5HPPPNZulabHPepc+KrMzW82ALdD5exewXHCd
jnnpUPiLwzrmg6zb29g0c9tdL5tpPazhh5ZBAVzx84AOQRyRV3XNcwnrZJmH4hvLkXTQrKS
pVQzfxSHHc/XNc9DPPE+6BmViNvydSO4+tdJq2iT20sa3EF1JI1ukrQ+SUliYgEgqeQOhDd
81jNdzwjyrKy+ybhjeQzyH8WHH4Cmtth82lmxJdVK4sjEIowd23qT/vGp7fUZYbqN0kKgt8
2DgkfX0rNXT7lm3NE655Z3BwPfJq4sItYmJWG6PBID8qPYd6xa6s2Urrc2rrV5rtVYAQg8+
a7fMPpzz9avaa1+zR/YXkVYHMxcnhG7tn19+1YcsVtcQQ3m8RI65Clw8jjpj/AGRn2rWsdS
t5IktZZAsEbAsgOQT2AA5Y/pVJIxm7npnhnx7Faajaahrqme20qxa0063UYJY5JbPUknnJr
qfBOk6na20Du+yHUd12kIk/1YZjwenzV5RPZubJL6WLYWO0RFsug9x2OK2YPGeq7ftTymSW
3CkSjA+7wowOCTgColC+iME2yb4jRi71KAWcjSedqVwkQTOcRqit/wCPfyrGbU7uXSZ9J1C
UyOIyI5HHzcDlTjv6HvUvhy7bxFrximm2ppkTRwjPDSO5kmk+pZvyFM8RWGoQXTyvbiKNE+
XYuAVHc+5zya2pUm9AnVUGk9zi5pWutOazf5mt8ywt6Huv5Cs5rhgFYMZFddwIODW/qIDTW
9zHBHGioozGMBhznPqc55rEhjRVe1cf6kkDPoTxXPUjy6HfTnzK6Mya5LONgYg8ctmqrM5B
2jAB5q7cQwecSsbLj171SuZGKhQflHYUR7DehC5ZsAklV+6CeB9PSoJF5AxTlfH3jz6UpYN
jj8a6kS3c9e+A8qw6vrO6Nn3QJwCR/EaKk+BMR/tTWXMiRgQxjLZ5ySewNFYCPIdQ/wCP+4
/66tS29wI7SRScOp+T6Hg0mof8f0x9ZGpbeCB7VpJGIYZ5/u4AI/PNbMqO4+IEqduBkcZpJ
V/fr8pBPc9/eltWDcK2QParCbS+COawm2jaO44xMtuDwfpWzorukixyEBJRw3oc1nMDIEU4
A5yfbFaFrEFJwpyccD1rmbdjqWhcNo8up3Aj4UYJHYE9a3rOLy4gGIJHtmqcHV3OAz4z+Fa
MZCkZIxWBRLOxEBCtjI7cZHtXOahcr5DRLsJxn6VtNIjBkZ8c9a5TUlnLuHAAU/w/1qoq7G
JoDMNVmnTG4oy5HbPFXL9XEEse/Ofmz/OsXTGkhd5oXYAHBFdIE82ybd8xKk89Rmiq7M1po
wvEoZZdNjblVs1KkDrkmsRV5AIyT0x3rpfFyjztKQH5hZqD7DPFZFjEftO8qG8sZGfWuqE3
7NMwcLzuIsLgLbxnbn5pJP7vtURiEku1Oi/xHvWlOoi0/Kkb55GZvXA6VXsVV7g7wZOQBEO
rHsPapg7K5vKKtY6PQ9KiEaSyjbufCqPvSEent71r6zoUqSme2nRPP+b7Nn7g7kHsKt2kcm
nwAtIpuigUn+GBP7ijt/Mmsi/vZJwYLdseadpLH+Hvn0FZc12JrTQo2cCQsZSnmqDjeP4vY
eg9+prZXSZru4WbULMLboFYwqwB29s+g9qjsIwgh8seZIwxD8vB55bH90frWzb3P9mzNNNI
ryBt2JBwrDgMe2f5CuyMmtYnNKrZWRNdeHodOuY7/S4BN5/zfZZ7dZIuGB7kcggEVkIkd7q
F3NqEgubu5ffczZAUAkkhccD/ADiqfiDxVLKsx+1tJLKuzJzn/ab8+AB6VzKXN04L5m24Hb
A/Ou+MpKGrOJQu7ntNr4yitLS10XS7aKOVVIUY4C92P0rqNG8R29td24u55LxySTkkpx1+U
H+ZxXzrBd3MbswmZZJQFAQktgdqbBqWoKH2XUqZJBBPfpgiuKpCnJNXudSotWZ9l6lp2g+O
rIX+m20VtqdtGEACgHbnoccFM/lXkuo2Vwk80VwWV7ZjG8ZPIYcdKwfh948udB1OynF0lwU
YCS3fKkqeCBngnGeM5r0n4gLZXXivSdX05/8AQdctDKrY/iQgE/8AfJA/CvFq03GXK9j1aL
cFZnm83+jyLvTleWOck+1ICA++3mdc85RulbF3pk5G6K3LRk4BC8E1mjTbpSxCEc4I29DWP
s7HcquhZju7wACScTD+8wHIqQTkupI5PpxVfyXgO1lLqeMj1q2kIJzzlTjmtIqSe4200Xra
YKMNuA7c1l65GLqHezPuU8dxWosbB+WBUU2QJINmCQTya609NTk+0cLqOnyG0Qxph5nC4B6
kj61jWPlblxJ5c8cO+NX6OwI3J/UfWvRbxERQxRQVBIJ9a4c2oW4eFG2zLsaA44Vw3zD8QT
XSpaHO9XoZkiPIQFI8pvmG7gMOciu1+HulG9l1G7EO9kZIERlJVh1cn26CsvR9F1LWriaw0
6yD5nyJWI+Rj2yT39K9a8KMfCGmmC+0e4JTKAQoHO7uWGeprzcbVXLyHoYWMY/vJmL8RPAu
t6F4SudVspGudElUK9uG3vaMRuBB/iQNx6iuDbxAZvCWiXkcq+YFlsJ0PPA/eR/hy6/lXde
J/iDBqXnWhnn08xAqYJQU8wehU968YsIftWma7Yw/es2+2xKOqqDgkfTKmrw9raHh1pSm3f
oOQpqmkTwDJmgzLD67awRa3F8+cgRrzuyKsaTdSR3aTxH95FlsLyCOp/8A1Vq65BHo11dSr
GJLeaNbm2AHDb/u59gSfyrdVJRlyIapKfvM0NNs5rrT7fSjdGW1wzW8r9IGPPGf4SQKsa7F
I+mabZfNGcPPPFj/AJabtoH4AcfWuLGs61NMkk+q3LOOB8/C46ADpitP/hIJbqLy7kgXEXR
+m8fT1rGVKXOr7HXCdNQairMbcWMgAYDd/vHmoYbi5tdwVgV6GNuVI7jFaC6xbzQBXjGW6s
cZA+tZs4aKVg5xzx9K66lGMYpp3uYQrN6GvoPjDWvCl3NNpDmITjDKrEY4xjHQimRalrGp6
pLqNzfMs0rF3bJ/TvWSkkeCH79DV21uIY5AwZkI4yBzWUacb8yWpU5vl3Ooiutesh5lvrl0
rLkqkrOcfQgjFULvxZ4okXc16t4V+WRZPvL78np71Fc63b+TwspPqFOK5x7sT3wljDZYkEd
yvcGup4enKKstTzo1ZQk+dmvH481y1uILm2li8+CQSIxTuP8AOK9F/ti58WaNFq2izGC43Z
nsAPlWTA3qOpA7jtzXmOjeGbjUpSqypG4PCkjpW/LA3hR1vdMvJLa/i4LQvjf7H1rujgZKk
6iVkefXxMKk1CL1NSe/858tAJwilXtnJXB4zkjmqFzLJNplxp6RxQwMQ4hUkmMdcA9Tz/Kt
jUfFKalqMi6tpFtdvFj/AEqPMU+ceq4BH1rudC8Aabr8cNza6fdo7qJjFLeEjaRnHArk50t
WT7yfKjxyyiuEmaZpZo5yQpkYtvc49+cV1VjFqH2d7/VNQNjpkHzyS3ECksB/Cq4ySenOK6
ea20+11m6sdP0yyhltnaN7i43SgMOpVcgHHqT+FeQeLdb1zWJVk1G+kuoYZHtguAscWDwAi
4A49ua6OSVlJ7EKHO2mdRb/ABD8MfZp1urC2vPOYMvn28jGLGcDA4Oe9Z9x4n8OXLER2tsq
MdxWO0MYX278VxOm2cd5O0ZcrEiEuwXOPSnzaLd2x3IgkQn74OMfX0rCdFT967OuKVPRI7K
DXPCVosimylUSEAmLbhu/IK9a1LLUvh80rTPYTJK2fnWzWQ4xzz2/KvLJGYxKdwHzZH8q17
LUVitBC0fmbxj1OfWs1RS6v72aNu2v5I9h0rVPA17pF+lzqMttMsbvFNAjLGBgbeAeG7HP8
q8wv9XEcDSwnf8AN+4XpubGN5HoKxpMqP3q+bLn/VqQcD1JHT6UwNuuBLcNlsjaAOAPStox
tsciWtz1P4cWq2luzOnzbdzHqWJrZ1J7lphB9pMkKEDa2MFe6+9cB4f168tr5baEb4HO1gT
yOOMV09zeZErAq1xkRxwq2TuPSrU+VHBOnKdRvoZs2mI9gpyPLjklXhe3WuAvZhHe3KZwN+
Pyr0fUdQs7PS4tPhnEixj95KP426sR+NeZS5maSVyFMpLc9vb60VWtz0cO3yu5Qkl3hmJOW
PTNVSWJx0HrmppFxuA5x61FtbAO3rUJo6WyIjuRQxAjHarMigHAGcd/Wo2A2+mPSqJPZvgH
bLcTa48jcKIwB69f/rfnRW/+zrag6Rr91JEkg8+JAHXdj5STiiuefxMD561Hm8mP+2ahigd
4DIOEBwTU2o/8fko/2zUMdw8cJiVRg557811lR3L0JQkbVVSOCF6UplYZVQPaqsBdiFB6np
T2YiRlPADEfrWUop7midnoaFrOQ4V26DHPcVpJMhRm3HPUgdgKzIYpXjEkURnjHUqPmB9DW
jZhrqcW5t2RJAwZtp4GP8a5JLWyNoy7m1ZymZWDg7hz0q8JpONqlj9a5fRLqVZBAzncv3Qf
4h6CukLjf5kbfIeQB/Ws5xUNzSM1Yzb2W5W5SIlog+djFvvY61k3U1ygdixC9CaueIbzZe2
EigLsDZ4+8DxTJDHd2nmg7wB19KtQtFTQ41E5OLKekoJbho9xAPtXSrGI4vKH8fA4x9TXPa
O2Jp9w+bIxit9WL8kHODgE9eOlYVdZHXT2KPjBVGt2US4+WzQAfnVGyjKwcjDFjn+lW9ef7
RrNhICpZ7VAfXgnirtnFstpJ5E+WM7iSOvanKTUEi4JbmZqQihskgcATBi5x/Dnsav+HraO
3B1C5XAUfIx6D1x6t/KqOxprwLKvmmRjkGuhaYR2yxqRwMADoPoPStY3ashyZWvb43b+Wsf
2dGO5V9v7xPrVK3SOS5MxGYyOAx5YDufWnOrXDvtTzHkGOD0FNX/WlHbJ3bRxhf8A9Qq4Qd
zGo9LGjHqU0KMRKYgwyXA/esOm1Oyj37Vl6peSKBI+VY8qoPyxj29Se5NTy3MVtabgrSTSn
L56hewHpmsG7mmu5nlmbcVB+UdB7V6FOn3POn2KUcxe4AJ3Ec49PpWvatFOcTOctwHcfcbt
x3rIS2YSBpPk3LnIpI45dhKtgDkZOQfau5QjJcrFGbjsd3ouuanpdvPaJaQzwSYjuItgUyD
oQWHI69Qa6RNI8B+KkWLTJZ/DWsOGVVvW8y3km/hjZx90HoGIznqcVxuga5bRXwi1dB5bL5
fn46dMZHqPWul8QaOLI29+jRy290Nqyx8hyBw34j+RrxqlBwmeqsRGpBHODS72HVjpk9vJb
XkcvlPE/DRvnGPfnuK9w0uO+ltNGsNRwV0lLhN4IxKZGU8DsQBz7mvMrC5F1rGmPehmlt5U
AlPJZAeh4ycdq9fjeN1FwMhG+Y57+9YSj3FJ6aGrbxxwxKOFGOB1pzxRMDtRQWILADGTUGn
SeYJZ2OUQhQzDv6VbZY2O4MeeQKhpMhNox7rRIihPl/OxyecD/wCuazZNPKsY898nHet+W5
UKyuuGH8Wc5qg7p5TOWGD36moSVzohUkYzoYuxyPTmqxPJ3DrwOOtX5WG7cWBUVRnwqOC2P
Sqsh3ZRun3HaSB7gdK43UlaEoQMHfktjk4rp5NkzyRl0jcKSjM+1Sc9yelZes6Pq1lFHcaj
p80NvIP3UxGY2+jDihVFsKEG9TmGurpSTBO0YkbJUEgH616X8NfAGq+PWvtmoT2aQDi6yeG
9BgjNefyWu4AKwIjUDGckk9q+mvBWuWPw7+FlorxrLfTpxCg+eeZjnaPXaOp+lcGPrRjTSW
7NUpxUuXU8i8e+B/GnhyJ7TUEj8S2CgeW8sRWVBn+B+v4ZNeTaHPb6b4utJlEkVtM5tLqKU
fMEkBUg+o5Bz7V9L6lffFLxDbzXN8NE0rS2PzNdq0hVQOe4GR7V8/8AjaHRWuH+za1HPexn
IZAQGYdMcnH51eCm2tUedW0buc7BHDpT3ovB/qpmiVAMEsD6+laF7qVhqnheXTYbeSG4tAZ
oN7hw653OoIAPHUCuf1q9/tG5jucBRIgdkHZz978apwPIn+rJUmvQ9imud7mXt2nyxWhasL
fzp4gfmXPT1FdhqPh+yu9OjNrEVnjHzFev4VylpIYI042uOR6nmut07V/NmSCa2aVFGJEjP
O3v+lclaTU1KJ2xheny9Th5YLm3laJ4y23uDxUkc7E4k3se245xXRarpMPmyy6S5KZyFbrt
Nc47uCUdNrA4J6V3tNwUraM4UuWVjRBXYHCrg9Rjmtawh8xVbyxu6VziS4RQPrkmtjS75vM
hRyoUNtbnt60UvjSKr6LQ19btjY2izSRBHljWQKfQjj+Rrk7WJri4UOeD1r0b4nXekvFYS2
F7HOZ7WNSqEMVIGMe2D2rgdLkQXKl/kUetelTtz67I8epJ8nN1NG2j1KwndrO4IyMDcM8VG
6ahfXkNpPC/2iSdE5HBLMAPwrUBSUg+ZuX2HFdlpNgZ77w3NdWgVHvo1WU9wgLHP5VvXr8k
N9GefTl7yVjDewZb+8jdmZ1l2kKvGM8n6V9m+EvC0Ok+Co7hgPtU9srq/dVC8CvkmOf7RqO
pRpl3vbhYkIPdpAM/lX2vr11b6P4JuAr5+zWLoOcY2x//AKq8OtrA7cM3zSPifxBeBbO+ui
7ieeeWRSDnrKTk/hiuH00Ge4u4preOeGc/OrHH09+vStfW7wpOIbnEaSqu1x8w+mK0dG0cW
unzXso4jG9m7e3511Yys4wSv0O7CUk5t+Zz17b2mjW8UMcaI0vzlVPT05qidU2Wn3iXmbC4
HG32FU9evZJdTbncT/eGcVmmUxjcSGJ7+nsKim5RglcuqoyndE95Cs7M4t0hlJPyJ0ceo9K
oKJYyAX8tW4wDRPJJIGyx3Y/L2pkWXUgSBmB5BPNabojRHTCK1XS4TaKMMMN3IPvWZ5UjAY
UZB7DBqpCJIWLGR0z3U/zq+Jbfg7ZrhschpQAfyFQoz6ENwSL9l9pRgqNsfGAoALf/AFvqa
sG++zviBwZBwZOu3PXB9fesea/kKG3RkgiI5SMdfqe9VPtBEe23G71kPCj/AOvW0IKOsmc0
lzaRWhev7svtRRlerGsqRwzZI/8ArU4uAhy5eQnLH1qvIp+9n/61RN8xtGPKrCHJ+90p52G
Pg9KhLZzuHAOPoaTI2nBwKlaFBIwZcA0zqcA84qM9ucj1qVGaMEKcZGD71owPof8AZ5jeTw
9rqLMUJuYnC5AGChHf6UVT+BMkieHNakTYAbqNct/uHiiuSbfMwPA9R/4/7gekrYqpV2+/5
CE/tI1VsAnpzXcNK5PbnYwLpkeh71K6qbkn1J69qSEtGdyrnPyn6GlPDkoMgEgZ+tY1NjSK
a1Oi0eaCKNg8gQDkMwwRWt/acCRguyyJ1DRjeG9sDp+Nc/aIvlqJFQn1cZAq3Pp1iuyRt21
wVLnIA/75Fc6hGW71LbkkY1xKYL8zW0uVD7kyccHtXRW2qRSxfvJNofg5H8Vc3eQNAgjW9i
uEz0Tkr+YBqpJLN5SjzSAO3pXRKmpL3jGM2tTW1Qm6uJWV1lWNfkKntWbaXUkD+XuwjcEZ4
P1qO2uWSRt2SD1z3qNkDDeB15FWkuXlFd35up0VgVjun5+VwME98VrRt84UsMk/dNcul0gt
VfnMeQcds/8A6qvQ3sbiWF34Cecj9sdMe2DXFUw7bumdtPF8q1LupD/iaWffbHx+Zre0+4e
KB08tWjk4ZWHBrkUu3N1CZui5Ge49q6uB4fKXfIY8/wBzk/SsJQ2uehTqQl8I1rBJbn7RbS
BFBIZW/gHt61VvJVDrapxnhjnHHqfQVfup0t7RLeFdoxuOTkhR3J7k1ydzeGW4FtHkmU/vC
OSRnhR9a7KVPS5zTq3ehvQTrHCAkjPcTnYigcFR/EfQVEykGPcc/LuBPuD1qrBOseoSI+Ge
KExcf3icAD6ZIq1eHyyFDZMR2E+47fhitXHSyIU7mXO00uUQMWPHX24602GFvsjFto3nbww
JHrVOW5P2nej8tnPNRRPMjlkcbs544ya6ou6Rw1W1I1oYraXS2d5gsyE4Xsynv9aZPc2aXJ
hsEBjfjDg/LiqVvDLKBFtZh2A4/X0rVEMOnwmaRFD4+UAZOfetXeEdDGE7sqSWTiAO7bHH3
QerD6f1rT0zxJPaaTdaDefPaHMkULknyZB0eM9h6j3rLiknv5IkNvGFgyWlCAM4zn5j37AV
ZvLFbhZowp86Bt64HJGOQaiF5FOpY6HSL2O9MMsOBMWBxn3r1ODUmbThGGOCvVh0NeKaBCw
hkdV/eW5Dg46V6Nb3r3Gkx3Kcq4/WufG0JcntEdWExF58ktmei6RfKumMm7LDLEdRk/8A6q
dPqARBkk/jXndtrZt5GBQnfwzA9RjFTza3DJGpMh3KMHjBrx1NtHufVtbs6mS+K84DK3Q54
/Cqy3wVWO4kHt0z71ysurExfJJnjGD1FUJNXYqWB2sO/XNZubOhUrHWNdoZCFkGwDPJ6VnX
t+DHIUb5cbQf730rmX1b/R2ZyQq8f7x9Kz5tZY2/koRlcFj7nsPWtY3aMZxW50emTLearFa
yAyGeNo8MBhif/wBVdJJeeJPAly2l2er2+o6dcIsr27x+bbtnOFZW6dMZFcJ4ZvwPFdncRk
kK6oFPTjg1654v8KQ2GmWM1svmG5JkeTJ+c9vwArhx1V0pRXRnTh403BqZmaJZeFPGmpxjS
bRdD12D97Po7OTFdAdWtz6/7NeoaDpMV1qZ8Q6wqnyVEVlb9BDHnAAH94nkmvBfG17omnxa
PfeG4p4NZsljle4DNnzMndk9AMYxiunufiE+p2dj4gsyY5riLMydhOMgsO3Jwceua5KlCVV
qS2Od1owUoL5Fr4ueJrvxd4nHhizuJE0XSRtnWDCrPc9/+ApwMeua8L1bw7eW05+ztn/pk4
IYe9dnHf8A9mKly8EF3GSdwnXfuJOSxzxySTWVq9xYX6iWxkezmBJaASsVPuqkkfkRXsU04
aI8hxhy67nBPHLuEbIVZT93HQ96vQWwbPy88HB9K2rCymvpzO6phMIcc7s/yroNQ0COOG2v
Iwy7gY5G9+xoqV220jrwuFSd31OOgkNvP+7iBIbJZlya0bfV0sNZiv40RVdPLmA5znvinXG
jxhMyXm1w3zIeAw+vaq1xo9r9nY282GPzAE8n6VlGUJbnZODgTX07G7a+spOOS0YHbtWBe3
fnsdqqCeWoWWWImOR8MO2eo9aWCxmv52S3ACjmSU/djHqa9FTUYqK2PKnG8nJFPI2Aep45r
orHwp4n1GDz7Tw9dywnhZCoj3/7u4jP4U5fEekeHFEOg2UVzd4G++uk3sfZB0UfSsXVNa1z
VZzd3l5fTBfmDuxwv07ChXbvb7znnfoaut+HtU0qyha/0i7s3yfnkjypH1GcVhwlpQqZIbq
cdalh8Ra7a4ki1O+Rj1MkjMp+oPFO/tWDULpZtRhWOUqMzWw2Fj6lemfpiu2nJrc86akd14
f05Ftnubk8nlUNdXYtLNr1nceaStpbXUixnoFERUHHrk1znh1mmto5I5EvbRSAXU4dP95e9
XdEv3utf12RMrH5P2ePjoCwz/Ku3EQi8OpR7nlUk/ayuafgGzF98QvCtkV80XGqQu4IyNqA
uf5Cvor4mX1xa+BPE1954YTym1hPQYY4yPzrxT4UQK3xr018gJZW810SRjBOFH869A+N+si
18FabpcI2/ab9DntgZY5/ACvCqrmnGPmj2MOmrtngV9bQXfidLezRp1jIUoo7gYPJ7Vu+LL
9k0q30qEqqphSq4Bf1NYWl351TXAkCeTBG25yGwSSeMn0yah1J3u9X1CYPxApiQZzt9ea1x
TUqyV9jsw1403LucNeQb3LD5XdsLznjPU+1Urh0+0CKIExrkK3dvf8AwrejsvPgMr5ZAPmJ
ON3YD6VA9sokluZRtjByABjd16enFNMze5jvC23DEL65/wA9aoSxmNt2Meh9a1JJWc7wvXg
ccD/E1WFpLdzeVES5H3m/u1aM2jO8+QMAXP1qRLly2PPYL7LzVu7tEgAjRd3qSOp/wrOWI5
OeAOhHWtE7iasaMElooLXJL4PCj/Cn3mordRLDDD5UQOQD1NUEjkP065FB34+TkH+8elD1E
XLdvMkESqFLHBZqJsjIJ6HBwM1Wjdse4GcD0qdEcne3ycZHYY9fYVDVgIzGCCcdOoHQf/Xp
o2bf51cO1IlZW/dn7v8Ate9VlPmTlQBjv71NwIivQ5Bz0PrQwJJz+frT3RgcgY+lMYEyKCc
nvWi2A93+CczDwrq0UUeG+2KWfPX5MD+tFZ/wZ3DRNVCH5xcLzkZI20Vg3Z2A8Zvv+Qhcf9
dWqBV+bOamvf8Aj/nP+2aiTO7qMV1vYqO5egUBGDDntU/lJ5uMAbxgn0pINoVlPGe3XNXo4
kaRsAYB6Vyyd9zWO5NaW5DIjD5SOG9a15rYm3Qu7DHKonyk+5Y/dFRW0ACASjAXkE9qNRuV
mj8iBpJDnaUg5Ptlug+lZwjKTLnKyOY1L7MZAkEBLknLpuIP/Aicn64AqnbWc925SNcgck5
4A+tdTaeHNS1a4i0+FPKDYyEU4Ud2Zz/Krmu6Za+H5otOg3bmXJHrnvmvRULaM5Xe1zlv7M
KkIJU3Y7ZqHyJLeRVmQrxnPr/9auqtrby4WkYkIBg7ulQSmC7DxqQrxuArYyRng4rd0VbTc
yUnfU5yeApEsi42SDJA7GqK5QFVdgSMEZxkelasyEBoiRuD5+UY7dKoOqGRkBHzEDOK5tma
7kkt5Nc6gZpWAeQjcRwPc11WlTJduilwR1IB5IrjpLea3kG75SwyM81ZttRniwC2eecjJ+o
rKUFPU1p1HTenU6jU7kGGYqfmdsD2QVzML/6U7qfnOApHYZq5dXDzReYRksBn/GoNPhBmJA
6kc+laPYpSV7sto/2ZYpWj/eO4fryAOg/rV9Ht0ijju3Cq7ksc53k8n9axrqdWvw5G8RmtS
3uLeUBZY/MDngt2xUkOotzrLC58KyWEq384F2XUQxCFTGI8EszN2PAAHfNZZuNMeUmARBQe
CB2rMu7TRYlPmBgh7oxwPwzVAx6RnJvZAo6YPNbpWRyN8+upstqkMfmJboH2gsxJCqg9TVV
Ibi9hNzcObe06s7nBf2ArMMml28gkhZ7p+yyj5QfX3qUXl9qt2imAuq/dRshE9zild83qJQ
10NuyMCW5njgMdpHyikcuR3PsP5064RtP1S1ndSRKilge+f/1022k36raWAuFuQpDXEg4VQ
DkIP6n2rpfFdo8uiWmprkqjGNz7j/IrqWmxnKXLK3cpWFtHaaw1uh2w3CZU+zD/ABrV8OzF
tFlsHPzwysDj64rIeUSWdnNxiEBSR1OanhufsniqUD5Uu41lH4jnH410VUpwsyFdSYX8ptb
tkPAB47VRe9mLsOgz+dbOsWwuYVdiN6MUP8xXNTxSx5O8sB78ivnJ4blk7H1uFxXtaabepI
bt8kSMDj04NRy3Sx52ucH8aovIwBUruPqe9V3lI6jFZ+yR3e10LE9xK4A8w4HOM8VUN0c/L
kjHBPGTUbyDPbHtQvzYLAVoo2RlKVzb8PyyLqcciDJQhsH2NfR/jHWWl8H6XFCwElq4eQY+
8p9vSvnnwnCv2yS4nXMGCrJnlh6V2Vzrdslv9hfVb97fGGEUaMQOu3c3NeJmS9rVUF0OujR
bp+0ZmeIpYr/5iSAvVT0Oe/vXL2N9dQ+Gb2xSRlks5hMF7kE4OPXg1r3txoG7EE+pwnrmVE
dSO/AxWJb2cq6y81pcLNFcRsjLnawBHB2k13UIWgkzwsQrTsBunlfaZXOTgBW4/EVWPmpII
jGkiMfvD+VUZYJ7WY2s6PG46hxg/rW1pUAmnSV1wFGeOc1tOSSMaNNylY6TTY0tNN2kYkGC
fdj2/AV0Urb9Ltrd22vOhUe5HNcyzusYG7JaTdgjH0rVvpwNTsoM58mIdfU81yKKaZ9BH3b
WOc1SxktLsjc7owDBj71kXmY9p5xjHWvQporW9015ZmH7oc84K+nNcDqEcYkSS7laKHpHGn
Ms3uB/CPc1z0JNys+hpiIRUObuUI4heSYm+RIeXmbgIvqf8Kj1DUGuli0/TomgsM4VOjTsT
95quXela1cWiyvFHbWqHEUJYlQTzyemec5NR2uoy3ms2KXsEcY0y2eMIq7clQcZ9Tk5zXpx
afvJ3PIrU3FpNNXHQaLHpaQS3f8ApNxJz5SnBHHTPb61t2vhLxXrlobeyt3ljcgqioMEj0Y
9fwqloDreazAb7EqxqWdVY546L9a73UPE1lpOlQ6npd9D/a84bb5/S1CnhB2GRxmsZVKnOl
1NZUKbpOd7WPMta0zVtDv5k8QQSGaYDG8FAx6EEVz0do9zepDaxNLJM4WONeWJPavRPEfiu
w8RaVPNIqC64keMZO09ypPTmuAaWaC6hntLplnJUh1G0oxGOvrnvXq0ZScffWp4VdKMlylv
TJ9W0fVC1gZEmhbDoBkAg8givafBhGuaXqGsSLHBcGQRlBzvYLyfc1x/hzR7bzJ/tWsCKyt
ot13PbKxlnZj0IJG4hhx0GK3vDtydL07S7WGR5FluZ5QzjBdTwCRVVZNQ5TgjBSnpuei/CX
T5P+E28Q6pIvyW9lHDvxk7izHH6CqH7Rt3t0vw5ao7B2eecgdcbQo/nW/8P5vs+j6zcqMvd
6glurHjp/k1xHx41q0tPiF4cjvLcXljb2kjzQBipcO+Bg9jha4KbvWTfQ9BwcYvzRyPgqwM
Oj3evXKKYUiyjdi+cbfxz+lUZH8jRbmLA8+4O4+oWtOCPR20+G/0TULxtNdyJtPudpMTDkE
EdR2yRmuRv78Ga42nd5snJHZavlvKU31On2l6cUlawPc+XZQ26n5cYwf4j6mqOozBysZfPl
gbiO5qnPdytcrJnIB4BqCPdLIxJ4XJb61qkjCwOxY4UFSfbhR3JrReNbGwQhvLyMu4HzZPb
3P8qnsbYEh/K812+4uOuPU9h70bkFy13qC+eUBCIPuj6DvU8zuFjClimkAZxsQn5QTz9fpV
JgHbyk6Dqa2L5pbnG6PyFIz6tJ9fQegqmbbYPLRCzMOMcmtIsixB5bEY2ge/elWydiWwQnv
/ACraTTljAa6bLgchT/M1Xu9Shi+W3G5gMBuwpc72G4WKjQxWyqbhBvGSkPr7tVWWZpAGl+
4TnaO5/wAKZ9oZmcsgkZu7c1EQxm+Y7ia10ZDQkkpfnkegzUih1TOOccmkSEbgzglc/nU7N
gFjxjp6ChkjAxXGeWNKydWOAevX+tNiJeTJBz6D0pzt82wDjPNTqB7D8GFjMGsBk2kPGcuv
qOlFQ/BmYoms7vmJdOp9qKwqW5gPHrxj9sm4/jP86ijbLdKkvBm7mx/z0amxKc9K7XsVHcv
2nLYwcDsK2rNQbgAkgH9Ky7KMsWPYDn3rbsYX8zdhiQ3XFck3dGsdNTSitvNc7WACHkkZx9
Ae9V5b2CObybdAEjIC+hJPJrTUGOy4yfkPfvisbRVS5umnnXEcRHzEZHrXRh1dsmbsj0q11
mx0Tw/9ouj5SOSEQfekYdhx0rzDWdYm1rXpdQeLAYYRWP3V7fjVrU7uTVLvIDeXGuxFH8Kj
/GoLC3gjRr66UGJTg5449K6VHlfmJyclZ7D1klMIY5woxnBxWZH+7+0EDBYhsVr3+qWLxxe
XKVd0BW3ji+6M4GSCefY1R/s+5FvJM6LErcc96c5tGfJf4ShfkPcJNHtCzIDn371nuB5wky
Mr2H860pbWUwSbUd4YyN0yqSsZPQMegzisyQvFINy/P/X/AOvWL1dxrQZcsz7W2nGNvWqqE
+YQVPFaKqkh3JwMA4NQSxFJMDqOKaiDdy9aPI8IUFTGDg5GQp9/Qe9WjbvHE80cZjA53xnI
/L0rIs7yW1uFeKQo3TOM/hj0roo7i3vI2yq2k+M7k4Un6dM1S95ENGHHbFpPv7ujZ/vV0tj
pqfbFV1BUxFiMVSjWGaUOGR2xhiBjH1Fb2THauwbymVfvAckAZIFZtGalc5PWIYIb1La3LA
DqM5ArMiQPdhA+F3YqVrhJdRjkcEqz9jzzRYAvq8SnGWlKj0Gf60I1SsiIyXMLIwkIRhkDr
TZb2fzGUSsFPo1T3oUWljt6mNt313H+mKpbcscjtV3sirXNTSbtoZBGsuwYOT7GvUrS5i1T
w1fWbgGR4UkA77hjn64rxtC0UisjDg5Nd/4XvUSeEswAYsSCeoPX+VXSnrZnPXgtx2nzMbZ
rZgcY2nH1/wAasam7JBpOojh4pGhc+3YVDPELXULiPONrFh2q1qUXneFboquXikWUH9DXoQ
d4tHPfVM2WkElqp4Kzjr/tLx/KsO4GycoORnH04q1ZzNLoqtj5oWDj6YwRUV6u5yy9HAYH0
ry6i1aPUwLtJxOauVZJmVQeuaqkFs5OK2LuPc4Iwxxzgd6pRwec7R/xEcH0rgcrH0MVdXKD
gBhz065rW0zSb3Vp4raxtHnmY9EGQM9zWbIoBHQn0rtvD/itbKOGG3RLKROBL6n1PPWpq1J
QjeK1NKcVJ2Z634U+BmpXGmRi/vhabxuZyv6KDgn68Vi+KPhVJozyeXq9reIAWU7/AC3GP7
w6fkapw6z4hurcvb68YRGMiMLn8eTWBqWo+JIyC9/DIz8/6hM/y5r5tSqSqtuZ6fspRh7+3
kjmtSLafC6yWIc9hJ9eQGHYiuamvDNPNJ5aQxMxZIhkhAeijJ5A961rzW/EFxBdSG8tDDAQ
rxyRRqfwGOfwrn21a7mnXzUtsDsIgB+GK+hpRkoo+VxLjzmpBqkyBIrwC+tl4EMr5ZP9xuo
PoOlb9u9ubUS2Um6CT14YH0I9RXJJdRyNlrSMDGMqT+dbOmlWkD24YIxCsGx1/Csqys72Nc
M13udBCd88WeRkdat3uJNekbdtCsqjIyBxVOBtkqv6HP5U6SVnvGlC/fkJrOJ6qatqWNajS
zjSeJfJ/dhWdj5hLeqj0Pv0rgYnjOpTS3U00jENhyQzAkcNz6V6hrf2VPDGmyna8rWwZh16
5xXkt1cN57yqi7gwIwOvvWODvK50Y+MKfLKJ6NqfiCM+Hl06K7V9P+ypHDHGBgN/fK+ueuf
WuGvtTZ9Z/tFinmyKqSsi4DHbtJx68VnyXtxcOEYIhI2llUjPNamtafo1pHb2ul38l5M8SP
IDGco56rn24rrpUfZ/M8rFYt17JdCrb3zQXqmIN8uQQByR1/EiqV15jyFmuhJGDkc8AZ9KS
KZ4LkOZ2glj+7Iozg/SrMl7a3UaNNslkUndJjDHPqPSu1R5XdI82UuaPKyvbRFx5cQx5h5c
8DHpT7uSF9SQQRYMZUAAEgkdwOtSSagDELe0g5znPU5xV3QdNYNqGpDVILG90uMXEaT53TO
GHyqMdfrW9O7uefWaWpctr+7Zp4YI1KSY5bGRjoOORiu20idG1W1t8BzZ2qgnPBYnJ/nXm1
/qOoXuoy3k0224umy7RgLknrwK7LRwYr28u95XyoWQD1+UAcZqaqsFGNtXuz2fw1cCHwtoN
sMs9zeXF43PI52J9ec15P8AGi6S8+MF1FcIZ4LJbe3KKcFlCAsAe2cnn3r0vTzJaa54espB
tWytUOP9rBb+bV4b4u1N9W+IuvanI42SXbspHoPlGPwArz6SfMz0p2cUa6pJbaTHIkm5Jgw
GeSFzwD9AQK5Kbc4kY+ucCt575bjSbOONgwVCp+orBul279rcMuPbPpXTFWjclmY0mAz9FF
WdJl3ybHIC4z9frWdN9zZ3qS0ka3Zdhxu4/wD11pa6MG7Ox1bXJiRvLJXI2DHHHcVDb5kwy
gug/iIwPwHt61jTXYmlLM3yA4wD1qRLyYl2jOwHABPQD2FY8pV9C9MFMpdfncnkmoS1nErP
Odjf3tw/ICqLzSMCA2T65pI7dCN7MHcdCTxVKIiSa+muUeCOMpHjqeS3p9KpNBsjyWbLHGA
oNXdrnBfnHI9qVYJLnHljaM84H51d0S027maEctsU4bpVqC2ij5f5mPftViSGK0QlTl2PPO
TVWSVSP4vwpiCXYMgHAAwT2qnI8rjCj92gzz/OporWe9mAjQuPfgD3NWJ4hCogRvkUZZ2/i
P8AhTTSJ3Ky/IgxnmopAUXODz09TVmNFSIT3KjGflToX/8ArVVeQyzFv4j0HpVp3FynsnwS
yLLWWDxofMjGXJy3yn+WP1oo+EKBND1SYcMblR0PTbRXLOPNJsk8cul/0mYjr5jUkQfjnr2
p16M3kw9JWpIwfMArrkxrXY1bAE71xjGM5/liujtAV3Fj8o5JrDsIg4OGJ4zg1uNCkchy2F
z/AKv3rC19DpS0J7m6MluUgUhTwG/vHpxVaMeRBHZQckEByOhNbmm6K+o2MmoyBxHC+0MuV
RD05IBpp0w2czPGsU5jYBgJCCW64+YAZ9s5rtw7UIu5z1ffaS6D9PsFgtmR0ImYjrwOlWl0
K2k5vDmHJbYqg7T6nNWbW/tLgSuJAkkfLwuNrr+Hce9ME9xqc6xxnCE/Kqjr7k1yzrNVHY6
oUr07GOdI0vT7/bYwqhYfM7DpVPWJ4Ps4VDu2jC8/ePc4qbWpWsHaNp1dsklxzXIz3aXEq+
Y5EQ5YDsv+Jou5iVoXSL41ac2iacY5ZtKwZJYUk2I0pHEjY647ZzWAr78BiMckfnTWny0iR
r5cLtnZnNIGO4epOK0WhzuzJof9bt7HnirN5AcNkYBTOaitTuuRu/CtqaBp7WVTnmP1znkV
vSXNcwm3E5R4njKZU/Mexq5aTMjkhjnPUHBB9vepb212uVUEYGTVAfuzkNt/x7Gob5WXujp
Ipg8sczxkOi5JAwWHvjg1JqV+q6E6RPhi20r3Ge1Y8F8A8e9csOAy9R9fWpbxvOglSUgSMd
yvjG/HYj196t2auiEtTJiKCZCOoIwfSp9Pdl1WJ413Mku4A9+apJlZQSp+U8ipEkIm++V5z
n0rK5oWbraIYAScfMRz/tVXHXr7VehszdzW1rHIoeZ9hfrtGfvfrV+XQru51dbHR7OS5LJv
GBk7R1J9KWpaaWhibPQVraOxWdITtKE5G7pWlp/g+/nZHuNiIeWjDgSYHUhT1xjpTL7SJbG
VVRg2wB4p0+7Ip5B+vrUOVthTcXodJqoElzHcYwJYwOuRwMVYt1NxpF1AwyHgP5jpWebo3O
lQyggEEH3HrWhosoNwqtyHyuPXIxXqUpXVzzWnYqeF5RIotpD8pzGfrUzFjaqr8PFuQj3Br
IsGaz1aZCcbJ8HP1rduEEWp38A+4xWZR9RzXHXsnc9HDL94jHlyRnup3D61FgRzxXCA43AH
HHOeatFD5hAI69f6U6zjLiWEjjPQ+teZWaT0PqaS90wbiMI+ScAswHHHWtDQra0vbmSxuNq
tOAI5ScbGpby3DhUxnczZ46nAqta5gmjnAwVILd+M4YVMnzwdtwh7lS7Oitk1fTpZbCfzEn
hcxlGBHTvTfsDXEyJc3NxJLMfk8ttu4+gPpXpPhaw0zxB9mk1q+JEMnlOhbJb0H8q47xNMi
+NGhttqRQlhF5Q2gBc4Irw6VRTq8trHq1+WNK979jjbvR7QTuLxbr5GIbbMu735K1aXw1pk
0ay2rXSIFLu07IQvPHK11WsWC6hrUlwhEVq7KSfbaCT71QM9tIkjIG2ltqc8EDgDH5mvblJ
qGjPnIwUpNyRhRaEoVpYXS5jj5eMcOB6kY5H0rTt7dVjQrhQORxxVu0twso1CTMfkMGEi8M
fanl1eUkQJHk7sKTg8n/61cDqNuzZ2woRirpDCmI+RjjFV1CmQKo5IPerEpBjOMcc8VRjOW
Lk42859q2i9Lot9iw1rcavaRJaX1mgjQIRNcrGcgdtxFc9PoF9p18t1vsrl0YsIkuY2/QGu
juLS3g0OOSW3Qz3RMzEryi9h+PWuad9khEcUYQ/w7QRWGHk9VHYvE9OYzL2yv7q4eaZF3Hn
GRkflTrNtXs7a6hS3leK5VVdtmehyOetX45rCWRobjTgvP34nIIq6dK1IqJtG1GXI58oSlW
B+nQ13qo1aOh5MqUW2+plXmn6WfDVjLZRXQ1cSyC7MikKFwNmPao9f03QbWPSxod5dXrtbh
r4zx7Ak3dV9QPWtO48SeLYZVi1LUZJyox+/VW3D645qk2spJxJp9q0n/PQAjB+grSM5p6nJ
UprYivLrSLLxBZ3vh23mWG3SJ3W7+bzJRyxHoPao9R1C91vWLvVbqPdNdyGWTYmFBPoPyqY
Xcjv5qWNqD1J2kg4/Gr9hqmsqCtqbeEYyWWFSR9Cc4rrjKT+FHnygo2V7tGZFpt95ttcyWz
JCWGC/ylvoDya7HTY2mlMCg7p3VFyP7zYqOwjurm2nur5xJKqlldyWZuwz6Ct7w3ZZ8R6Tb
g7g9xG3TsDn+QpVbrcqKatY7fULjHii9nB4iYop/wB1cf0rx/7PplpcoojXUbuVQ7ryqK55
IJ74J7V6PrNwEtdQuRncyyN+JOP615PMJY7sSqDnJA/wrChf3mdE3axq6jpUlvIbsuJDIu8
7U2ADvge1c/dxjIbkqa7OLXNPtdHit9QkCxH5mBI3Z9Rms6fT7G/tJJ9MuElU/MYhjIX1x1
pKTTtI2ilP4WcHOi+ZwCOcdaQx7SeMgj8qvXNuY7jawx1qvtxGxbBJ4HoBWjZEoW1K2Cy52
gf1qQN0BOFx07ClzlAQMj2pmM98UyCaMoD7VOsjORHChLHsP61WSMFTucj1qxHLvQRwnamf
nb+J6XoBdhtUQh5jubrt7Cie+RcxAuAf4U6fSq0kySLt38egFEMHnP5cEXmSdSB2HqT2qWX
bQrTzSykKoCqOiDn9PWpbTTZriQbkfHQ4HNaiWohYGYox4ISHr9SfWp2e7eDy42FpC2NwQZ
ZserHvQnbYXLfcjupLfT7QW0ALMeCAPmes1onANxdDMmcrGeQPc1dxHDny5YlZuru25/yqt
KhYEGYOp9FwB/WhPsIxruQyuWlZpHz1xwtNiicksFHy9T6VfaKMf6xgQvRV4A/GoJT5ke2M
gIPQ/wCc1rzW2Mz1z4UKF8M3zZZy9yOnspFFJ8JpPL0S9iBLETA4Az2orCd7k6Hjl3/x/T/
9dDSwvh+RSXIzeTjOP3h/nTkyrdsetdM9whpobdk6mQLjgD8q0nZ5ZtuDvY7VrJsEy7kDPT
8K2LdRCWO05HAyM9aUVqbpl+DUdbttMmsrbU2itJDh7ZRhJcdM80t9N4kt9FXfcPJprTG4M
KEFRJjqR979SBTBta7ijgZvKXGSf4j3+la1/JJ5SWqEhfvfU1NafKtDWlRTOKubi2QW8lre
PLOV8x22lPLc9QPX+tdFY+KvL8L3cUVoX1XaAJkbgr/fA9fas/U7Caxxq2nQssUOP9Zgjd6
hfSqWn6Pc3tvPqouILSGFi7zSttXeekaj+Jj1wOlYwTvdileLaRlXM1zc4mndju6Z/jPrVG
43BWO7PPOP4jWnqEbQXhD4KuNyFWBUg+hrImJZ9xroW9zkctSIMe5qVMlxzgdag2EkntViB
WBG7I9xVNkrc0bRcXI3DHBrp7RVH7vGW6E468VyyE7wygjFdRY4ZFYHkNzXRh3dkVdinqVp
J9pcH+PYvT1rnb6FoJ5Igc+WwXj+Yr0S+td8KXCgfeXP0wa4a/Jcs6Jli7Mx+p4H5V01qVl
cypyb0K0MMcu1cgFhyexPofSrENu8YAx5uCcxHg++KgQJDM0RUlWX5Af4h6GtRNk8EkRlKE
AeXIe+Ox9653ZK5q9yDT7HT3QzXszbdxyoO3AB9e9bdz/Z0WmiLTrVYed6sRud/Xk1hWtzb
QzyPIgmn3YA29ff0FTTXknk7ZpfmzkLkZUZ7cVVNLciTZVmu5xqETOwJRgAQAO/tWvp97Is
phWQx85XDYznkc9u4/KueumMjedndwSCO1KjulyoDZ3Lxzwc9K1aGtdWekWNza6tFi5vRZz
MShmf+CQfdPrzxn8azp3a40v7FcBVu2JuIM8iOWNiJY+nG4YP4VzljeeVmYEAK6mTJ+XIP/
66TU9UWaaQiTe5l83IbOCRzg964Ki1KsadjKHhnhD5HzclfUZ/DkGtTSWaK4RuQcg/hXMaL
djz50JGSA2PYf8A1jWvpco88pw23IHJPFa0Z20IlDRi6mn2bxXqMYHVvMHpzzWteTBL3Trp
vuTwiNj7jjisrxKPL1y1uwpAnhBb3xxUt8xk8L2k6nLW1wVPsCM1GJl0RtQdnGRNKu1sKvO
cYzVm2ISchm5kGfoar5eaG3njx8681OI/kV+nODXkzZ9dR2uR3CRmZCVAXdz7cYNVEtV+1m
3bCrIpA9M9P8K0LpA4OU5K+vT1zVRzvaAEnIPXHcVMXoVJK9zo9LnubOV4rUXE15GMxLb9m
45Of4evvzXO3t3qU/iS4uH0957hmZTCGAbBPTrwe1dZoEt6NeuZdPjty5hUubkEoPlBPCgm
uVupGutZuZI7qCF2YszKjIj+mO4rioJKTsicXdNalvUtXmi026D6ddWckpO2KZW/doRwu4j
n61naDJFeLBbNdL5qly8ZUqEUEEHPfPP5UTW2qXKFbeE3BUEny5g24epBIqTT4bTVI08u2e
zvIOHkB5B9T9K9GbXKeSnKVS5s31xA2Ioywii4AxyfVqgEyuu0DDAcfjVKEO7yLLhmU4OOh
Pr+PHFWghj5c/h6V56heR6yd1cWY4iyQansLSNgr3ZKxE5EeOX/AMBVOeUcY65BFX7Sabm4
mJZAdu3puPoPaqqwlGGhVPTdXINcuDdPv3hQo+4R/SuUmKqSSeR2r0axSHUbi3gvdPFx9sf
y0VeJPTI/z2qDWPh6l1cTR6JcEXESs/2O6cRu6r94oxwGA/WsKFaEHyswr1HKWqPOrdcu0g
3bj0Gf1rRn1G3geERO24ABjHnd9RV3UfDltocC/wBsamq3ZXd9htCHkXPTe33U+nJrl7jUZ
kG21RbRDzhPvfix5/LFelFKo7xOCdRRVuptpexyP5eq28k1sQQxGBIh7EZNY+pWJtJY54nW
4s5uYpl43D+hFZgZmfDnPPcnNdP4eMM5/sK9kxY6iSsbtz5Mw+6R7etd0IdGefOfUbpNtHP
ZSqDuY8Aj9K2bXSbiOC3jaDZLMCSCOntWRo6SWN1Lp90jJLHI0TrjkMDgivVNM0tLi3luLq
Vk03TYt95cA85PSJfV26e1e1RopwTPHrVeWeuzMSOwuItKf92zIxCs+fTsB3/pXS+DrRX8U
SXLjKWFpNNk84xGQP1asDT9Xm1XVriRUEcJG1IE+7Cq9B+GTk9ya73wNbLLHr8m0f8AHjsV
jz9+RV/oa8vFNc2h0U5NnG+KLmKw8NST3CuyyyRoVUYLZbJA/KvNrrVbJ4/MsYnif/nnM2c
HpkV6F8UrSSDQNOiLn97dTNj1CAAH8zXkw+WcGRQUkHQ9/UVjh21HQ3qyRFIHW781282QnO
9uc/4V2GlQjVdOuYozHFfwR+bEyLtY46gY68c471j6vo8ti2yPLggPH67cZxVjQbsW95Bcp
k7WDfXjBH5VdRXVzGlWSakmUr+cXsAd1VLmI4kA/i9x9axn3FcEcfWun8Q2CQai8kOfKkGY
9o/hPOKwAiEnIwBWPNpc9X4tiqySMBwFH5UxVYk8jrgZHWtBkZ4wq4wehqN0KZZhgEYz6+1
VfQycGiqVYjBPSgyNgbF29uKeQWOcAe1Js5wcZ+tNMXKPt1jxl1Jx/CGwPxNaEV4ixCJEC/
7i8H/Gq8EAPLfgAMg1eNrmLK5Q9yKltF2Ee9jii2rC/mHqxwB+VUXlmlY7tzD0J/pT5I3B2
qN/vSIm0n5UGPTOaUfIOVlf96w+WNVX1akw4xufPoFrQWGJSXZFwBnk0zzFbPlrHEp7kcn6
UJ3IcbFQtt6bfxNVZH3LtG3nvWhI0ZUhIAADy3cmqjff4UD39K0Wxm0er/BpALTVW+STDqN
pOCOvNFTfBtEFrq+B87OhzjORg0Umru5lyni91zdXBH/PQ1JAqtg5GaLhF8+5I+bEjHH41J
FxgEc1pPcII6HSLJp1lkyI4oR88hHfso962oLd7i5EKJtZj8oA6DHb3xVJL5YtFsbaNGWHy
fOdjgeZIXO7HfgYFa9pqltZX8jzRMiMAougMpGG4weeO3OK1hTvHmD2ivYVLaNbpkkAwOhz
jPqcU9DLe6iILVVG1cCRugA6kCl1NiuqqhACuB+dTRzLYRsMFpJRnanXHpiud03N3OlV+RW
RS1m7nt43tbRBK8iMrzSHO1T1wOAM9K4261GaKxhtll2+T8qoR9zP3mHbJ4GfStLWNUn890
jOHPDbf4Pb61kWtheTXZRrYsNmSHOAB9aatG5HO5MoyyzXB3tjYGJ6YAz/APqqqw3uFXB5r
tG0eF9OeBkzKxLAqD19Bx0rjkVkYpJ1U4NEKkZXSIcWnqaEFlCLc9Wc9T6VDs5wBkDoau2m
3y8qp4606eBQ+QMA9j2qOYRHbxksMNz6f5710NthON2M/wA/8aybdPLi3syqoPc4/wAmpoD
e6jL5FigRCcGVugroozcXormdSPMrM6OTULZNJ8uedEc5ADVzFxeQ3OnxWsNpI/lHO+MYDc
c5yOK6K18JWSQPNeXEl7OB3O1B+HU1EIt2ltZxqF3TrkDjjFelKNWa952RzRlGLstTj5CRt
PloMcDOSQPbNW7YrHOoZBKeGGR27/zpdUhVLtgnQDjH1xUEkm1EmVsGFgpx3zXGoJPU6G7l
rXIG89dQgYGGY7fMQfdbH3G98dD3FZyWV5JEHhhYlxwS3J963nvDBaxXEJSVM4liblZFzlc
jvgk89eetZP2y3tL4SQ7kiZi4izkoc/d+gPQ+lKTcXoSZ32a4VnXaxZT8wUZ29qY0Uij5lb
jsa07a/jtvtDz+Y8k/9w42855/Gqstw8mdk0nPUE8Cp9pLuVHzKcsEykmSF0VufmGAfemfM
B/DUr7nI3OznH3mPWomAHQdfeocuYZf0mTZfnkAsjDjvxWzpc2L6TcMjPeubtmKXEbL/ewa
17Nwl6SGzlRms5aPQ0tdG94tXOn6ZdbeAWXp0/ziprEfa/DupWrZJCCVffFR6y3neEQxGWj
mVh7AiovCsweUwOQ3mxmPnvUVpXVyKcXEsaFP5+mhcAGNse9bmwLKyMMJJ7cA1yugymHV5r
RzglivJ/L+Vdds8z5XXPruNcM9z6XCTbgrlWVHKlTkkHBqrbxF544x2PPtWr5bg4zk4xns1
QRxFXZ24APp61m5WizuWskaltZ30cGoXsentLHKDDGXkCoR346k1yFzpV86szaGCF4JRXDA
evHGa9q8J6I2rWkWLmOCDGS0pwFweab8QtetLaWDTtD2HSbdeZY1G6V+5Y9TXn4es3UcYon
Gxi/iueJaNLdW+prGmpXWj3OdqNJyM9s57e1dNqyzlrk3saRavaEebJEuEuYm5B60+Z7HV7
VhdxcHnJPzL7g1TAuICkdzIXKRmMt1EgJyAfcV2zlzOy3PPpU3GN2wWNR+9wQCMgY7VDLMG
zt6Z71Jd3DCJgMrjge9ZSl3JBzg9q1irHQmWoYpLq7CKMksAtbUsCzXMGnW23AJUSE4zgZZ
/YdfyrOheOxsXnwfMIKqMcE4q1pTNLFMC224vAIIwf4Ys5kb2JwF/OuPEyu+Xojoh7vm2dP
4duvI1Yakkm3y4ysQxyFIwPocfzqDV7+VodS14sQ1mqWtu2QcyuSevfaoJ/KiG2aPSbjUpJ
Fht42wAesrBc8e3asPUbiW48OWWnjO9ne9m/2mf7o/75ArzacL1OZl1YRWhyEiSXEjlixLZ
LORkj1NYM37t8BTgHGT2rp9QY2mnqTxJcE7R/sjv+JrlLltwCg5dufpX0WG202PAxTu9CKN
d8gH3iT3rcvYRBoMUwfZMsoMeOv0rKto1W7yM7E6461dmY3zFMEJboRhBksx7D04/rXdH4l
Y4G0k7noj2Wn6rpFl41jc+bMBDexD/nuoAyP94Y/Gu4120mPhRvCtvcoL7TLYX11bpwZZ3O
WDf7q5Az3zXkHg/wATSeGHcS2gvbcuLiOBmHyTqMxsR6BsEiodK8RNpnj0azc3Ut7Hebvtc
jNkyCQfNn6Mc17c66jT9xbnhVKE5Sab22Os8EMxhkuGB2HcCCMjA96+hvhx4dDaBql0EH+k
zwwqSM8KCx/nXhfhW0EYt7NQU3ZZgO25/wDCvrfwNbW9t4FgR8B5pXkPrjOB/IV4lW7uzWn
U9+yPmL4zl5fHdtpJXy47Wz8xYl/hDyMR+OAPzryK9snSOWEp+9i/eLx19f516X8TJbjUvi
1cTpMjqjpbfeAJO0YUDuAT09xXNXVrLLL9o8hlOVRwOinAGDSopqOp2VZWSM7TNQGovpdpL
gNGvlpJ1yueAffnrVbVbKTwz4yu9HulAjaTcjHphun86oWbNYapcrE3zWVwGQeq9Rmtvx3O
2sxaVrsrDzp4zDMF7MvQ/jV2bbOaPuzS6F3U7NbjRVkRS0kRyrZHC+hrisKkrq4BB6Zrr/C
eoreWkujXrA3Cr+73fxr6/UVzOq2zWuoMjADPQDn61xRupOB71PZEEaN2I29BQ8ayuqysQi
5xxk0gfaOvQUrHMB9R1q3c6OVbjJbPyHVXX922NrKe/ofShYADu2fKfQ5q5DdEwbXUOAAMd
xTlW0lP3ZYpAOqDg/UVPO1uHsFuiJB/cBCr1I9al3u8eNxYKf4umfTFXrOzLCMb1xI3ytnj
8ff60T2E0MReSIqM/N7H0qeZMOSxRG5EwCAuT0quduegHoKuz2jJDuPXbuz2xWeY5IwQ6Fc
evetYPUyn5AzMTjcAPaosJwwyQe5oU5YrggVLsJOWbdnrxWljKzIGb5cLgZqAL8+Rj6mrZA
zkoeD2FV2JQ7iMD86aZnJWPWvg8651eIx/N+7YHdjjmio/gvLHHea1GxAZ44W5Gehf/GiqM
TxufJvblckfvWqygGAvU45qrcttvLg4zmQ0+BnB3ISc9x2qp7igzWWeU2ATI2xydPQEc4qx
LY6hqFhFK0sK2uAOZOX+vpzS21qJ7WRCNocDkdjWbc6ZNBN/pAwuCdyHOR9K2pTXwsipCzu
jstNmW6lsIDKJhZxYmlHIGM/0q5Fe2uo6g0Znkjt2IErW+d4QdgffiuTj1F4dLOmWiFI5hi
SdwASPQAf1rTEhk06O0s0ZvJX70ZPzfiOpqpWs2ZRbckgsbI3mslpItzwpl93Yk/KD74rob
bTZJL9YZACGOQe2fSsnw5NYWvm5mYXczBCrnk8ngetdLLqVtprSrdSRxSoQxVjlsdRgda8i
rJybPShFJEn9nRWNplpC0hByh7815DqEPlazdxxgkCVsADt1/rXoepeI2e1E0EXmq2FUHqT
9Oxrib+e8e8eS4j8l5huIA5I6DJ61pRvEVSzWgWg8rcZisa9DvOD+VXDOJ022sDuenmN8qf
UVFp9nDOQ7Rh2zyW5/SumltWNqpPy4+6AOBWqjdmBzUdg0xEl5L5h7IM4x9a3LMxxyRYRVH
oBgVHHbkDdjpT0UibjtjFdmHVpamEnc37acNK6dA36VQtoQLt45G4DE5H04p9qxMmT1pQ+L
7kfezXsp3icWzOV1K3dYzOAfnlKDHtyTWVMvlxSwEZDKCfY12d1YySWLonIjlMiqRnJIwRX
P6tapHMqxnOBlznqf8a8+uuR3N4TvozMglcWir5YbadnJ6jryKqOm1DJnljznvVuONlRgSU
3McHHtVVjwTnIyD+lczeljexFtLMPlLVOLVm+Y4/3WODWjo1msszeYAcDOSMgV21npUEigT
4PpuXOR9O1YORai3seeS2myPMmFB46g1Te3ZfvEEe3Oa9YvPD0H2cypEjoOqhMVxWo6XFDu
e3j2gdduSQfdahTSKdKSVzl0UrIvUDNaaNtu0ZfSqbr8/Ocj9KmVz5iHjpTk7q5pT1OoOJ/
Dd7EW+6vmdPQ1j6Jc+Rdw4P3Wya2NLXz7a4jbo8ZXj6Vy9qQkik7lYHnn3rnUuZNGjSvY2d
UA0/xTMU4ywkXnsRkV36FZljuP4ZEDD8a4XxVFk6fer92aDBPqRXV+ELn7ZoiITl4sqQe3p
XNWf7tSR6GBbU3BmptVXAQZJ68UxbS4ulMcSAgfM0h4APbn+lXZcW6ZVBJI7CNB6tXc6X4c
0xIIbB78tdyr5sjYGNxGcAdM4/lXk1q7irR3Po8NSi3zSdkcHa6zq1mTBDNdIqEKWULJGue
h6cfnVLU9S1CeaRLiJb9pBz5SFXU4zkoeeldxqXhgWdu0FsqXcEj5naOQQTkDoO6sO/Iz71
yOoxlD9gdY4EYsI2v3CnkdBJ90NxxkitcLKDfMlqY4+En1ujBtdQS6to4FRVaNiHUH/HnPt
U1848xVxjGWJz3NUDGkN3HMPMMq/K+/gun09R/e70ryGV2fHJJPsK7YxvPmRxRfLHkZXumU
jHc06zQy4UHAA+Y+1QTh/MxwfpWjbwotsASCoG9ucbh7e1XNtLQqC1K11PGQA+TEg+VAeT7
+1T+HLqa81p2I4WPaoA+79Py/Wsm/J3Fum7tnoK0PDd2mmyzX0zYRME579eBXHUjem7ashS
k6yb2R3Hih8aHaaTbkNLKyQqgbG53PP4Vm2UELNLPdY8qP5ACeMDgVw1/r13qGrLfuGVYWD
RLnhQDnH1rd8Ta4lno8KQY+03JyM9UQDGSPTPSso4acVGm92ZTxKkpXOa1q9Go6xcNEQIbc
7UA6BR2/QVm21p9ouUMhwqoXJA7LyaZp4ed7oOQAwG5j2Gck1uaNHaalaawtu4iljiijj3/
eaPd87fUnGfavbUfZrlXQ8epP3bvqYJ/dRBxxIR5rj6nCD+td54L8J3E1smoTQh/MAIBLEN
k8ZC85JrjL4LHqE0ecrGd7H0wMIP612N34glt9CFto80+n3UKortFJjzI9uQT6H3rtjByja
J59abi9Dr/EXw3jfwzcaxDELDV7R9uIjuByOA4PQH17e9eLSRoVVgf9ZFjgfdI4xXpB8Z27
+E7m0huJ5JJ23u0kncjaqgeg5PPrXARQt52nF1dY5pSoctwy5xgDtW0IuK1Zx0pzldTPVdD
l+wa5p6sQUjSND/3zivpLR9Wa08J2C7wC9s0pbOcFmJH9K+VL2+SCWSc8YcKMe3Fe9z3q2X
hONyCWis1zn125rjxCtaxFGnqps+aPiRepf+JHv0Vl86eR2XPRg2OPyrofh54ji1ODUtA1Q
h7q4gEkErDJYpyQSe+O9ed6jqr6no9tHOCbm0mkAfHBRzuH5HIqtZXFzp2ow31izC4t2EyE
d/8A62Mit4JpHZWjzRcUPvrmS38UXUscm1/OPzdcfX1Fb0Ux1Lw7e2zKY3hbzli/55sOoH+
yetYOs+Xd63dXUEWyK4k8wAdFyMkfnW3pN0xghv2HmvCPs1wo43r6/XH61oopmNR8qRBEk6
i11O1G2SM8ZHIZecewIrb1+aHU7K11GM8ykgjH3W7il8P+R9tn0qd8R3C5hZuzjofyqjqVv
Pp8z2TqRE8m9RjjOMHH1rhn8eh6dCVlqYshKuRjpxTkkBEinqMcUk/JYHgZ7/yqpGxG7/ao
sjq5mtywGkjOUIOODmrqR3D4dIdzY6cGs+Jg2VZgP0q/bFYQzxukOT12Bn/M9PwrOcUdUKn
Y6nS7WSaElxiORfmRlAKuO/uD+daP2d59NmidTIQRGx74HOSfbGPoaxdOu5zKpfUZHU8ZYZ
wccZrodIv4xBcbwu4nG0ng5B5rjk7HRZMo29sl7KYomwk5EZY8gKOv8qqz6D9puJcRSYiJ2
gnAx/D+fU1ZtprW0nFsskjxb2baDwuTkV08lxFFCo3KXcBjjv8AT3pqTRjOKueXvDFE7iF1
mI65XofX6e1VyrbgdyjPJOev0rs72EFy7SrCkjfKqLjefbua567sniuVjO/D52g8V1RqXZz
STSKKQu67YwW65bofpWXfk+d5S5AQYH9a7m1tobOz+0zldqAkAj72OuK4aeRXmZ8feYnB9z
mtou5y1Get/BKALDrU3ljAaJcnJ7MccUVZ+CcUT2GtRPJ+8WWJsD0Kkf0orQxPCb0ZvpwP+
elLD98dtvf1ovGH264G3H7w9/pxSqQQCOAK2nuRT2Og0y52xlHIwMAc1pm5jSY7sc9sVzFq
x/BTW3Z2bXJLK3UYJrmeh0x1Naxa01DfE6FXX+6O3qDVltQtNKmtLOWEmVdzSOqBQUz8hAB
5Pr0qitsNJ+yXIlkdXcpKVHAGOP1q1qMD32qIknOI12k/w8dq0jJJWLcV0NNLO0vL43kCNH
KGJSdBgkGp7rw1Dql79pvLyYuUVPLhCoGI7k881W8OXTiC6trpiJ4W3AHuDxW3byu275Tn1
zWT1KsjNk023sbWOKGMjaSxLZZicYyTXEa+m4RMDyGK59q9CvhlP9Zn6+tcN4hQ7IhtCnzs
Y/Cs5L3kRPYXSgpbDPjkY9h/hXTF1eHYBxjjFc9YR7dnAyDzxWvC5Viu4kdq6KeiOdrQGiG
SCOOuDUIjVQZD83pV0fM5UjjFRTx4DEY29hXfSOeb0IIW+YEetTPlptxxuqGJDH05DdeOlR
39zHbW5GRux8zH+Een1rrnVjThqcnK3LQS/v1jRhE2M8F/WsCSTzcnGce1VHunu5g3KRA/K
vr7mnBiEfrljxivBqVJTlzM7acEiJjljx+dVkRGkmUt8wTP4g1YxumQDnPBAPT1qvbtiZ8Z
LFSMZrWDbNmtDovDzKtuZ5FG2M/m1d3p8iW+WkwZyNxHZB6V5voc3l3HlyY8uEtLjsx7Crm
sa1LFZSW8Tfvrnl27qvp7Up9UFN2VztrvxFpU7PEuowiWM7SnRSfQGub1T7DdRlmLW8jcDn
r+I4P1rk4Le+EW7yWKk7h8vWrEU/mRNFkkA8oScr74/pXI48vws6o1FL40Ury3aCQKcMM8G
q4++o96tXcgaEFjltxA9uKpFj5yc9fb9a2WqMrJSaR1mhPtkZefmGK5idWj1GePniRhz9a3
dMk2TL2IweaxdUVk1i5UnkSEj8awpfG0zacXZM6PUI1vPB1tNjLQSED6Gn+Bb3y9QntQfvp
uB9wan0KMXnh27tTzhcjHY1g6HI1j4jg3Ag+YFP0JrJe9CdPsdFJuFWEj0u5knS+gnVWcW6
lwe/PerFjq8097ZzOzRKp3P335Iz+gqnfXhWD7KPle4cbmx/CARwfzqHVreSx020t7OULfT
Sg5iIJHtjp09a8iEea3mfT1JRhpLY6uLxoZtYu1lURWsZJQsSzbfQ0WEceo6Xfa1qbAWirg
KxGDnJAweM47V5vqMF5DqA04yI008Q37AeWJzjnoa0BfXFjpvlXjfubQiTyWO9S5Pygjpzj
n2rqUFFaI85yXxL8SVkgk05bqLyxJIJM26r/qAp2g56c9eOMVlyhhIeuOuasadcT3SXl5KQ
xdWYhRhVBOeB2+lVZnAL5Y5HGa0otptFSXuxm+pDGvm3WMEKDzWwQX2WkKdTudh+g/rVG2j
SKIzHIUDp71tRtBY+Gbq8lT/Tr4bYc9Io/43P4cD3NXiZtWjHcumre8zkb7bPdiGPJAOM5x
kZ603yJLsPEjbYlfB/2sdB/n1p0ZKI9wVJBXCjvjtmtOytyqW8bYy43H8aycuVaEOF3r6mL
qNtHawcEglMde1Y19cyXssMsrEhIxEn0HrWvr8nnuWAOA2OvpWTJAyPFGcAbAQT2r0KCaim
3qeTiI2k0tiBS8CTJkgSgADPXFW9AuBZ311cuyhEtnJz3PGAPxqpI28lsDA4UdvrUCI8knl
KMhiAR6813La7PLnbZFt/N+yq8gy90TI578dqv3mnX9taiQK0kciDO05ZB6NSTIGup4myDB
D5UQHPIwW/nU66reWdnHPbtG0cpCsigso/2frWqb2RjozNtrDUriRYoojHGxwS/AArRtLgy
61Z2iyFobI4XdyMg5JqCXVL28bdJ5cQZsHCnIH4/0o06TyLxmECJshJxnJJJ7+/tVNMxklZ
2Nua4ae4sYNwJnnBIwem4V7h4u1OGPwdqZiYM0dsyjtg4x/WvC9DY3/ivS4Q2FEozjpxya7
rxpqBOhaiqyZUptPtk1wz+JGtKkl8jyG3j3RSw5wSnHvSqTuRm6qdhqezUF0YHhhjH1q5ca
czWd1codsagEA9Qa7KadiZyUZajnsFkww53Dd/8AWrV0q3W3vo4zhY5v3bAjoex/pVjw9bf
a9F+3H/lkxHy8kdBitG/0t7e48pVKeahePPOGHIH510po8yUtXEq6pY+R5NzDiKSM9B7Ve1
Exa74cgu4j+/hGyQjkg9s/StHVHtdQtLe4t1JS4gRnXurgYb9Qa5SC4fR9VkVji0mGGHXj1
rzMTG0+ZHq4GbdO0jn5BuX5/vDO76iqDqFYkHrXQ61Yi2viytujmG9CO9YVyAjFSozVRd1o
ejL3StghDzz1oiuWikDgn6E5zTHOOCM8dR3qP8M1fLfczU7bGpa6g8UxlRmXLZ+X09/WtSw
1tlupPOYsHkHO0DAz3rnI3UYG7BP6VPHbymRSD8pPJ7Ae9c06SZ0wqvZnSvME/iO4nnB68/
4cVuJdSSXqPKwYooJUdEGO1cktwrXC/wASgljj061tEt5IlAGWwQueMehNcslY6U+5vbk81
r5z5sj8Kx6D1xWcxFzqTSO26UfwgdR71HE11OjASowUgEk5A9gKkurGW2sTcmSaNgDtMSjd
uoWjsZy2MzxJqix/8S2MjES/vCP4u+Ov+cVyLzkkvnPvS3F01zLLK7bjI5ZiepNV+Cu0EV6
EYux5k3qe1/Asvc6hrYDKFEcR5+rUVW+ArFtV1tMrnyYzyP8AaNFKT5XZmfMeN37Yvp3/AO
mhojfcopL4Zu5v980yDdu6HFdMtdxQ2NayfDMduSegrWjnvbOLzkkR4i3zjH3fasW04cuR3
xV62R2u2ZmwpPTPWuZm0HqdTDNNcaZvuI/JeRgwTkgDOM5rXa3jSRXDchQoNZVmyzrJG/IZ
doJPtxWpDM3lQLIwZwoDdhmkbpmbrVwLHULa7tE+4FSZv7x//VXU208UlqkkPMbqGDetYS2
sdxbTRXJ+SQYJ/H9Kp+H9Q+xTS6LfNskRsxMx4YegPahCvqdBdkMmeAOxNclr/wA5s4xgM0
pYn6CuiujksTwAOcmuWvrmO/1eFYiWjt0OWPQk96n7QpWZctcBA3fHNPWceeUzjnA+tU/NC
2m4deeaSKYNKz5BJ4Fd0IrlMWdEjM2MNSSsvQrn1NZq3SiM4bkdc1DPdiKHzGzx8yqf4j2/
CtoyUdTkavoWru+FtGPLZfNYfKD0UdzXJ3M7XcuAx2qev94+pqSWWW9uNpbcWPJ6Z/8ArVr
2+kvHZPcbQVArjnN1W3bYm6gkmYkMJRz78VZMe08DjtmrUdq7uQMkdBjvWi2nyCz3lSAvqO
K5eV6s6Kco3Odt4maSeRByo4HXnPaqQ2pf7SPl3HvWjbyOtzPGDgIjHJGBu7fh1NZcgZJnO
Cdu0jPpgVpE1kt0PhmaCaUHIXABOOODmpLbN3fG8uifLTrnjPpVGYmS4IB+/wAsP61KCTiJ
T8inqT1PvRIyV1odfF4iitURYHjjCn5cjkfpVW/ePUpPNnkRZnOVlUYyfQkd6oW2jXE8Syy
SR26MeCx5P4UTwTacxjbZNERwVY4zXOlGMtGbO7VmUrk/Obe5BEin5X9TWUxbzBz+FX57mR
/vH5D8vJz+GaoOQGzjK9MnrXTFAtDf05/34bPTHFVvEEe3V2kXo6qR/L+lGmy/vQSB071P4
h+aW3cc5jxXJDSsdrV4XNPwfdET+S3O/g81T8U2p03Wg65USpvGO2KraBP5OoRZOBnH611H
juESaXa3yH5o32HA7EcVzSlyYpJ7SNLXo3W6LI1CCdbaWeYeWIw4Pb/PWopJEl1pbpJeYhk
SoMbz/nFZfh/N1oyeX88tvIybR1KnkcfWiJ5beKQRuV5O5TgleecE9DWUqfLNpHqwq80FKS
0L1vOkV+up3Ur3Fw8pJ3LwMelc7rupTSX8yqSkW/zNvbJ6Gt+zuLWOxlmjzcPxHGuCCuTyT
n2rlb+LzBJMxO6WRsD2HArpoRi6nM+mhzYiLVNJdTrNGxD4fKg4MygZB9eW/pUD7pZQvGWY
80tjmPSYYieVXk+pqa2Vc+awGIwT9ayUeWUpS6nY9YRj2RcSAz3EFhGpO4guBzx/jUmvs95
fppNuAfJAExHTIONoPoP1NTaas0UX29lEbzkhM54UdXHsOn1pnhSKO81Zr2QFbVGaY57KuT
XLOT1qvodMbJqJmXdqGvV0uBvmllWMH+6BjP6/yq5dSpBqcwVlCxjYgB64GBTdBhbUfE6TH
gDzJ8ewOAB+LfpVS/RBqtyG+YIcbc4Bx1Gfw/WnvJRfYz3k7mJdqZ7uK3AyzuFUe5OKfrkQ
tpLhEyxGEFWNPAXXbFmYIVkMuXGfur6fU03WJXEju4w54z3zXoRfvRieNiNWzn9hAEYBOB0
96nEiWg8xcMyfMM92HarlnYSzSvv6JgsT9CaxLksjKpX5sZOfevUir6M8Obvc6PwmXvNR+y
ttkElpcby2F3H7+c9yDSTtJBoluPPiiRZcKqjDODzk+/PWqmhXn2bX7O4jSOdlLRCJxtQhl
Knk9OtTWbT28bvvQyQ7o8AB2XAz8vY59a1aSkY6xemxK1/ZXGnSpdTPP5YV4VdCBHzggkdx
61QtighvXiXYpKY9R1q1C2H+2XyzT2ssgdkXgzYwducYH+BqtPMrwGRE8tJZ3ZV9AAMD8M4
pNuwnFdDa8FEr4pjunOY7eJ3U56sFNaviJvM8MTM7fNI6r196yfCEebi9lwSQgQY6c9a0PG
EhtNKs4Tna8xLD1AA5/M1h9pI2T1Zz0Ef2aOCV1AiDhCW9G45/Guyi00XOiXcW0LcovzBuh
HY5/HNcxrEv2fw+ICvzyMoB/wBnrV7wd4gH2e+0e7Z3MltJ9lOeVZVJC/Q4PFdKk1oefVjK
pDmXcl8EeINP0vWrvT7ucRaXfnb5ko4iboGPoOevtXpmu29pPpVhcwlHkSbCyochxjrn8K+
dC+1RsBJ45Fd1oHjFovBl/o97KWe1xJZP1xk4KfhnNSFfDtyU4b9S1pt3Dcajf6Us4SSO5d
rZCf8AWgnkKemR6d6u31iLjSGu1QebbttlGOma81/eDDIcuvzbhwc9c/WvRfDviGLULeR74
7Zdnk3i9pFPAm9jnGffmuWrG75j0qcfZtPoZEZM2nDT7hs7SXtZMdCOq5rnrn5huxz3+tdB
KhhlurKTl4JNww3T3Hp2rGv0AuGb/np8xHo3f8+tTT3uup1S0VjGfcR8tM2tjJOfarJGJQo
HHpTljVn4GCeCK6TJsbDZmWwnvBcWyiBlHkvJiSTcf4F/iA7+lDLIrhPMJHoOmakEQiXOQT
1FQsQSAD83YVk0NM1LSNdyyZIKggj14rd0oLNKsMk2yNztDdwDwT+Fc+48mzA8wA4BI7knn
9KdY3hEoMjny2GDj17fSuScLpnZGdkey2Hhqfw5sF1YJcW7XDWETSAK7ShBJuUgnKkHAziq
Gu20+oaYZVt5bPZ86ADaF4yBWh4LsNc8Rajp82paqbjRtNbzF8yQbiccKq+vABJ9Kl+I2qW
YJ0+CVElgJO0kjPYgc9q49eZBCTTseL6npaW9ut0YZ4o34WQKHUnk9e1c8wEagkhu/wAvNe
julrqXhu5t7iUKsLl1ypITH8XHPftXm00ZhmkiZ1cqcFlPDe4r1KMm46nNWjZ3R6n8D7x7f
xVqcapuD2e4+vDr/jRSfA2ES+LNUbcQUsgOPdx/hRTqJcxyHmV9/wAfc3/XVv50sPbFF4uL
qRs5zIx+nNETqGBJGB29a6JK6GnY17WIFW46/pUisfMbHyktx7/WnWUiSBio2Fev/wBarAE
f2sFEy3UEnGawuaxfUt25kUK+4nHpXQQSAgAn5sZNZ9skkigOgAq+kAxs3sO3BwKVjZO5K5
LKwf5I1G45NVLuCw1SJY7iN96/cmQgGrMVrAgLMrScdGbg1JKSy4ICkDjaK1pxd7g9jnLyw
jt4S0k892iYCxyudo556dagR4oEMsSczKOSfu+34dK1Z2E9w0JyI415HqSKwYI5IbyXSbkh
Wc7oZH6BuwJ7Ajgn1ohHXUwcrFg3DeSQDgAe9QCdlJIOVP6VGiyM7wyDY4Ygr6U5YTh5mJE
UYyx/pXVb3SZNEiybVaaRv3a9R6n096rNNNe3G0Kdp6hew9KjiVr+7CMSsCHPFd34Q0SOfU
ZJWQeXECVUCppUHWkuxzVqqpJmdo2iPJcpGIyGcgAEcivSLrwxJb6RbxlSAVy4FafhXR4Zd
eW5EWEiyTkd8cVva5qkT3T2gAAxjPpXrrBxpxeh4867nOyPM7TRozcuxX5FOBmma3ai1sxG
oxjrXTxiGJnCEADnPpXNeIb2OSQxKw4ryMQlCGh6WEvKaueY3Shb+QIT87YAXqcnoKqXA8y
6lAIwRwR7cVfn2x6u0jcnOAD6mop4RBqKA/MnQ+hrzo66nqTfvWMMkgLJ3xg0+FtsgkwWcc
gHoD6mpHVEnxg5B6U1v3NwwVc9wOwrVbEXL9u77/tGoXTqijhR95/bFNm1K3mOQhwvTGf19
apbHllCAgkfnWimi3YjEhGz/eOM1jKME7s0V2jNmlUodmGDc4zxVTJJIY9RWhcWE8OVlOSe
jqc5rO24ZsnnPNb07PVCS6GlpzjzwMZHSr2rnMcB9FrM08kTrjtzitfUVRraB26fMOK5ZK1
VM9COtNmVZSFLhGz0YV6LqkP9o+D7iMZdxH5gx6rzXm8WFOO+eK9N0Cf7RYJE3IccrXHj/d
cai6G2FXNeHc4Lw3qElpqKljiOUbHHqK7HULGKQPIpLh+cDgZ/CuE1O1k0zxBc2in7jnB9u
1dxplz9q0yKYHtsbnqRVYpX5aseprgpOzpPoV7NGayMaBVdT83uMVU/ssXEETbsNEScEfeB
Oa1iire+euFRxyPQ0KP3ZYHgc8Vzxm07nZJRaXkVZW4VVGAoxgVKvlrEEZtqsct9Pao5ABg
EZzyamtbcy3qSyKTEmMLjgn1rRvmQJ2fN2NDUJXh8PXV464klQQQp2QdAB9OansETT/Ck0K
cz3Si2TB7k5Y/0/GsrXJTPeWNgp+VMyOP9rtVbWtSlWOK2tyTKf3UQ/wDQn/oPxqJ0+dxpr
Y1g3GLmyvH4g/sPWopIlSWGKLyJGHb5ssRUuuywrqF/Pu3W3mB1I7hgCMe9Y99pJj0zzmUq
0YB2gjAOazLm8M9haQfNthX5j/eboPwA/nXXChGbTj6HDVrVKcpKW9roY2qXTalHdBhGqtg
KvTb3FdLraJpkltdXGJ5J086CA9CM/ef1HHSuLmU5znG7g47Ve1K8+3ak9wrsYlVYolboqK
MAf1/Gu/2S5k0eI6srO50+i3wn0u6mmA85JXlbC4BDAYA/HoK5JJXmuppRAJWfK7T6Vp6Rc
paadqU07FXCKIsH7zEkdPw6+1YillUckk9q6Y+67nHbVs0rf7PBNYzvAzxeaplRh94BhkD2
x3rqpoLF4tQltAPItZzJCG5xzwAV69q5AyyoFlaENt/dgN2OM4x1r0LR9OtdR8VmzmuRJpc
Vst/PJuG3b5YOMDoQ2eKKj1RlUk4K5gafbXmo22oDZPJEkbXBVAdivjGwevHWsO4Volt4Nu
0Im4Ajsx/wxXs8Vprfi7RxLobrpum79n2aBgkk2OQG+o5wK8h8RsD4nvlT7kcnlLz93aAKx
UnezFh5ObeljqvAlsZI3lCZEsnIPt0/Wn/EyDydRsLBW3NFAZG+pJx+i10fw/05U0G2uZBh
Xyd2epJJ/pXNePJFufGl4zSj9yIoWUdE+TIx7ZNZ3vK5cFzVdDktQvxd6PpaeYDNAJI5F74
BG0n8Kz4JZra6jvIW2vCwdPY0XAwxwMYOKhEjDjkjvXSnc05OVWGyENIz4xuJOB0HtREGJw
elIxABLcBuhIqxaKjuEMifQ96YrkyIWCY9ansro6bqCXCqGUZWRHGQyn7yn6itVLCGSA7bf
ay9CDxUF3aLD87DKOOtZPzLU09C/czK2pW91G5kiuIggdh94YwM+/asi+DCVi3GO340lrNK
Y2si2WX95Bnue6/iOnvVm/2TJFdRYIlHIP8ACfSoglHRHQ5XMaUkBiMA9KreYwHA59TVuYf
LhQB3x3qBITITlznjitTNkJlYnOwKB0q3HC0aLI33n+YAjov+Na+maVFNMqTjOclQfQf/AF
60tTijt0jxGN0afdPT3/E1LkXE5WabfJmNQuODngNVuztVllGbiFFbqrE5J/LrURungsry3
hVXMm1GbHKjOflrNh8w3SqCAxICsWwAe3NZ8t0VzpHsPhiTUbGxZbS5eOW2xJJ5bZE6dTkH
0Awe9cx4g1e7vXmhKxukzmZWK5ZQTnOfx/Stn4dW91p2t3Sa6zWpAXasx5+Y4/Ig5HrVDxP
Zw6Zr17avCAHP7hlzjGc8/nXLy8srGkJJmHAHksmJinmto/mYwsSyH+9j/wDXXN30cglz5o
uIyfllX+L6+9dTpFzJDdRBZxBuG0PjIDdPmHcdM1j67FBbXtwtvcxlicssbblYnrtPp9ea2
p6sVTY7z4Flo/EmruFyfsqjr/t0U74FyRR+JNWFx/FaqRk+j/8A16KuoveZwnmF4P38nI++
ajSJsFlGR9alusfbGPbeamRNyjBwcV0ydiUyWxn2sVIKkmukspLZPuSgk9Ttziuchj2uxGA
T0rZs9PcH93crHJ3BBNYO1y02dGpzGGD8D1qeKZWU7sBlwM9qistHgKK82pyyTd0/gqZ7MC
TYcD1pXsaqRKJVXbjBDcHPaoJyVkZS3Ccn0qd9HneHNrdAnGQCcZ9qopFPEzx3CESMM4Jyc
A4rp+w7CdQzbZt88j5Jy2fzqrr0PnxqQAXH3Se3seavMohY4yDn0rOvpTNHtY/KeKUFanys
zu2yHT3FykYuf3UwOwtIfvj1P0/Wm6o7vdC0hLJaxDIBP3yf4jVNbUS2iyfaVeQOVa3IOT6
Nn07e1a95FbMdP0+BQbi1twl1MpJ8yTOfXsMCqV5QtcyclGQulQhisapuBIyRXsPhewhttO
uJtwyVwvrXnekWaR3Ee7j2HavRrNhHYCNePYV7uCgoqzPHxkubY6OwuBYaW7RnbK5O71rib
3UvNu3Z2O7PU1p3OpBFMJ4+XBJPFcNe3pF6yg5AJHTrW2LqqMNDDCUm5am39v3zNDu5yMnv
XN+ISBvn3lmXkYp0VwAcsevSs7WLksnAAPof/wBdfLYuomrH0FCHLK6Odt1E93JcSsSF429
yTU+oN/pZP3V4xUdnkF5CdqqwYj1Pb8qluQXfLFdyKqdOcnk1xuXKdbV5XMnUEAuN68Bhmo
psPBbz9eNn4j/61XL6PfEhHXGD+FV7VPNsrmPq8Z8xB/Ot000SlpqaOmbFlMyquYx82R1b3
PYUya5mnkLSTK3svIFQWjPPCYyyrCnzMM/rTZry3TKxLvZeAawcfeN09BXWUqSkhwPQ5FZd
wuJCSDnPWr/9p3CKA1smD1GKhu5Ip4S6x+W69R61pC6ZLsMseJwfX9K2r4b9FDd1cGsW0B8
zeRW/cpnQ3Of4gwrKs7TVjrpP3GjnhwcGu78MSgxIvHy9RXCcbsg8ZrpNBuWjuVHYkVjjIc
1Nm2Gny1Eyz4/04x3Nrqka/JMvltgd16Zqv4SnyJoGbhsMq+4rs9bgTUvBN9u5kiTzF7kEH
PH4CvOvD9x5epRnsWAz3xXNh5e2wkoPeOhs17DFRl0kdvtPIyR9KawCg4/z9KvOig9OOgHp
VV4iXIGAB6nFefGbk7Hp1Kdihs3ORgkduxrQtl2Hr09KYiBQAvB+lRXdyttZs2cNyenYV2Q
1Vkc0Y3lZmVdXCRX91qbNkJ8kY+np+NaGjWkal9Z1CVWlaP5Iz/AvoP8AH3rm2U3DJLcEpG
D8sf6/rXWw2N42jNqF0Ps9qMBBgbnP+yO/16VdXSNr6nZRtOV5bLYzNQhGoW0ksg8mIkYDP
tAHp71zV3FHEmyFmMYP3hhQfpmtye8uUZ4odquyhTsQM+M8ZY9PwxXOXFoyszyXEakHks3T
8BXZh1yq1zgx0lJtRRSkCE4L7fqd360scYc7EbOeAajZYgSBcMSejBCAfpzUjLHFEJI5zJI
QMDYRjPXr6V6cGfOz0GzuHu2AOVX5QcdhTTGxUyLwEG4+1Pit5PK81gFTOMk9atXEYt7eO0
3DzJAJJTjkD+FT/Otnbc5robsaKd/MmVy6LJgnIdfSur0+YTaA32a3hgNzpctvIqOGM7pJw
Sv8GQR9cVytuIvIQs4Zkz+7JPPHFadlPbR6AZjHFHOt4wfAyxidMc+wYCpqPRDUOY6afx5f
WfhzSNH8PySWNxKfNnuoyNxY/LsB9h1+tcROAbyRQWYtI3J5yc1dOi6nZmxuJE328g85MOG
wvJyQOg4qKwtzPfWsSrh5JRjHuawclqb0KShdpHvWhxeVpVlZquIrdIoggGMsVGTkfWvH9U
ujqfjbWGGT9ummWPHQ7WIT6/dr2QX62mn3BhYloY2lLehAJ/nXglldvFe2V7I+9kfec8Z5L
Y/M1z029WzKjG12kRXGwEyFeWwCKrxSSNLi0jJk6Yij3GtGfU9KQu9tovmyuchr2Yuinrwi
4GPqaiHiDXFXy7a+aziH8NsoiH47QD+tdEWazk3sSCfxNFGheK/EUY+UtCzAe+CCKhGrajK
phmEF1kcCa3QOv0IAI/A1KviHxJblvL1u+O0cEzt+vNTN4p1uU5v7i3vYj2vLVJR+e3I+ua
1WpxuMr6pBbXhtHHmW0saEAEJJ5iH3API+ma1GuLa7tngDj1G7gj8DzWfba3osyuk2nyadM
AcSW0nmwsfRo3yQPofwrUfTQ2mxXc8dvLbsQyXVo2dh/wBodR70mlYybaeuhhXEeZQ6MCQc
qyjHP9Knt5jcCa2lA3yZfAGMN3xRdwSxSbZANrdHU5DZ9feobMxrf+XLxuPH+we1YLc9KOs
bopXYKOQOqjpS208IOWBIwD7gjvVjUIik0ufujjNZ8RXcVZQN3y5IzithNmoNUkhuBcWyEm
LJweQwPt1qV9Tm1ZjBLaKJW5URttZj/wACPP04qJ9NlurNbyKbMYBRto53AcD8fWsi6hNpq
ETIMOpSQH34P9KEtSXLQnn0+QOyElZPlyrAqwHOCR9Kz0gneVkVN+1uSB1+ma9m8U6UniDX
/EM1oI11c3FmttErhAi7CXdh6Gqvh231HULQbNOSF4CzTX0syrBGoY/MAMswwrDHFO3Yz5j
B0sX1pLpxvJotOt3l3Ir/ADcYw0sjHq2BgemeKz/FOvDVdfuWs5RJbAeXFkcYGBux68V0Px
JKNq1lHbDKw6VDM7BcB2mYkHHYbcfnXnMeRcDccH1rFrW7OmDVjd0q72LJM9r9oCpukBXGR
0yPes7WpraaYQLH5Dr8wJXr7E9av2WoJaqrsBlgUcEAhh7+xrDuLwSlkeMOEYiN2+8q+hPc
DtUpPm0FOWh6L8FPL/4SzURIQB9i4J6f6xaKh+DcUkniq+CRCTFmSQTjHzrRU1G+Y5zgJ+b
mQ/8ATQ1OvABFFyBuIW3dZPMbc2DzntRHuXJEZwOxHNdMveM2W4mRmcFRwKvW8kxvd6HgHn
mqMMbHeWUg4PUYqTDxT+ZGGyDyAOlZNamilbQ6e2mcMCTgelapnSXaQ4BPBz3rmbSS6uCAN
xU9gPlFdJZWMiAM3U/w9cVUV0G5GmXEUQKnkCuevJ/LvElc4ByDWvc3EMYEKkyzEcqnNcz4
kWSGBRIwMnDMoP3Cegrol8NhLUoajqKiUqsnHr61SmulMJQcsR3rKd3di2SPXmn7izItc3M
zRKxOrbYSynqwBJrqtDtkuZfPAG5ogTx1OK5iaELbK68A9z6113hVkCRJjG6Na6MN/EOeto
ro0I3NteIkgwxIrsILrYpVj/DXEaxHOt685J2gjGKvjUR/Z4YttbZgknivYpT5WzzakL2L2
o36KCd+cVyN9dM06v1yalNx50Eg3ZDck1gXF0cbGJxmuPFVOaKOmhTUTb+0qYcjp/Ks66um
cfeII7mqCXjL8u0bacjGWbDcZ6Yrw5+89T0Iq2pNanJEZGQxJI9Sf/rUs8+LZJT1llPP5Uy
RGibIyCwIGKrTyKbSIZ+ZZDgfhWbheVmbqaaJZ3EjAsmA0e4AH9apWU3k6lt2fKwweeo71I
7ylY3X70TbRz2I6VUlUrcpPGOAc/jWsF0JepK8RhvpLYcZOAPUdjVxLAJD5stxEAOoHJ+lF
8VaCG8Q/wAPksw6H+6f6VDBM9vGflQI3UN3olcqD6Me0tsV2MjEeveqNyVWLMJ3Rk/lVhri
JZQyRofcKOaguJo3jcrGF7kDpRGNndBJpjLckTqATgn1roQd+lvGw6rx+Heudt1BbdjGa3I
MGJx2ZTUV1dpnTTeljDHbIx/WtfTJNs4GcD17VnMFKIQ3z85BHA+hq5ppZblQGBNVUV4tCp
ytJHp+iSxy2xhk+ZHUqwPTBHNeW3dtLo+vXFsV/wBRKQPcA5B/LFdzolyIrhQzEgHj0rO8b
We3VVvEXAnQHPuOP5GvGwkvZVpU3tI9SuueEZrdG+HEkSODwwDD8R/9emMAcgjP1qDS387R
LVvRdv0qbpkE9K5GuWTS6Hs25oqXcbtCpvB5HrXPaxPvuRFuHlxgbvc9a6Q42OTjAGTmuQ2
i7unaVikWdzEdh6V24fuck42loaGiW1u10NV1AgWcJ+RW6yN2A/rU+v8AieTUnjQny40G0B
QB9FX0+tZV/ekiGOJAGC4ii/ujPU1jXAMEzQYLzH/WEjGD6V206XPLmmYV8T7KPJD7y/Gt5
qcW0KLe2U446H+pP1rsPDXw9bVQ8wtTJHDH5jM5GMfTr+VYeg6ubeWJdShxZg7TIiYaP3wO
or2u0v8ATbDwfdLaruvbpQVmQEK8R/ukdsnJHtWGIrVINRirLyOGSTpuTd2ecXelW9tuiFv
FAqHDR4DE/WuX1OzhAzhI1YnnbjpXS6gLy6kudjIqRfNcTzOI4oh6u2Op7AZJ7CuPuNW0u2
leOwSTVJlH/HzdrsiU+qRdT9WP4CvSwiekmeJW8iu0EFrp66jdrmLP+jxHrM/r/ujvWGZJZ
p3nlYu7sWNS3Utze3BmuJWlkPAJ4AHoB0A9hUtvDm6itv4i3OOx7fjXptczOeMeVXY/7KYr
kwqDu2BsY55GetO02KxaO9W+YxObZmtWAJDSAggfiM1rahEs2pEgFP3QjUjocEiqarFZajZ
ymF2SOYZU4wRnBGKxqu2h0UnfUt6LqV6mjXViJz9jWBzhucHGNoPUA5HFP8PGJfEdpMcCO3
DScnAyAcD88UxyLPSdSso0jCJehRJj5pOpwfTAArS8DacupeIIY5VLoDuIB6AH/HFcbdk2d
e0Wei37G08B6rdPnc1tKckdyuB/OvEoIhIscTDnBAHuBmvcvier6Z4Oms03KJdi89wzD+i1
4cjmK5ideSjBgD7f/WogrxMKL1b6FaRER93PP8Jq5ZvaEj7QWX6LkfjU2p26rMs6KRFON8b
Dv6j8DWci844b/PerjJM3qU7HVw6ElzAtzbXEdxC5yxTnbz39K0n8HXLab5ywLLCrbA6sCR
+Ga5XTVu47nz7GZopV6bTgNjsw6EV634YubTXNHkSRfJucESKnADAdfr3rem+h8/jZVKLTW
qPIdR06C04ZgWHVVPSqtlqN7pczS29xJEHOTGDkOPcGt/XIYra4muHPnszsY4+ze5PpXKAt
NceZKxLNyT71clY66MuaCb1OyhT7fpr3EcOxC211UfKCeuPT6VgXYkhYEAfK3yn09vwrqvD
Dh9CkjbBxOWyfoAazNbslVDKjDbnYyZ5Xuv1B7Ht0NZTptJSR00Z2vEyr2TzGEucqy5BP0r
IJDShcck1e37tPwxGUYjHtVJfvE5xWsVdBPc6TwrJbPPJbzSmPzMjLNjOPT3FRa9pdxBqfm
CMyR/dVkP3T2JxWdp8azXHkPMYg5wCPX1P4V2WkI2qx/wBm3DL9qgkKxS7iu8YyCSO9VymL
Zv3fh3TorTwvq2jX1zBd31rIl+/ml2a4QjBkB9QcY44HFVxo9xqv9ieFbq4WK3u5iqyRAoU
hjB3O3qFBPX1rFlvNf8IXxNnJNBDLgSJKiyI+OcZP3hWlpOv6nqtpc2FvqFnZvOGDC205pJ
p1YfMnmE/u1I64xSjLoiOYw/GV15/iPUr1LhJba8bbamM52wx4WNSf90D8656ySJ8iRgNww
cjO33rU8STLe640UKRDy8hlgXCBu+PwxWdGTCH2YDjkgjIPtUTjbQ6qb0K98fJhlg/utkHv
9ayQqnB9a0b5o2YMh56YrOJAJBpRVtSZ6s9V+CVw1v4h1R0l2MbULjGcjeKKf8DGhHiPUzI
C3+iDG3PHziiuar8bJOQ1jU76806yR5Wa2QDaVJwHAwwPvxWVBLJ5ykSEMOck0s1zMtnJE2
Gj37/TnGOB+NVIpAhXjOfeumxB1ej6lex3zst5JvKsCSxwQRz0qVIwlw9xI7Fs85NY2kSeZ
qDOpCDYRg9607jUYYrweaCAx4UD9aQ0rnSWEiCF5ZmCIoy2ewFM+3/a9reetvaN90KuZJfp
7VztxdPeImnWxO+XqOwHcmr5ltbMfZrEcIMGQnk0rpbFKDe5pfa4IGMiwBQPlRScsf8Ae9K
yL3N3DLkB3PzZI7/SliJKsVJ4yTk9ach3RiXt3HcVUW5GijY5Ygs/IUkHGAo5quFzeEnI6f
yFa1xCsV44YYRj8oPf/CsvcGvCR0VsAe1ZrRu4pF+YfuEA5Az17cVo6LeC2jg+Y5xgYODwT
x/Ks2STEaseFB5qEu8KufutFIPyP+R+daRbUrozkubQ9IM8V7bYc8svNcw1yI2ktg2SB3pN
O1H91iR8DHrVDVyBMLqNAVYYbFdrqe7c5nBii54wDggY4qhctkoxUsPToaiiugsm5lJHQZ7
VenRPszSDnpj2rhlJs0irGcjls5BBFaMKfKsnQ1nKPmbGa2LIg7Vzx1PpWcYKTN5NpaFgwC
RNwBDdAOwrGlXJ6BlViuR611axI0R2njpntWPfQxx7Ei4VBwMda1q0uX3kKnLWxiMxBz6HP
TNNcjZgnOORRcq6SsoJ4J6d6g3t0fnjjbWCije5p6ZLE7myuMeXL8uCfXoR7ikltHhupbdy
oKsQd57djUGnKrX0QkXdHGd7ruwWx0XPucVpXLTalctd3gt4FK4Cq2Gj9P8AJqJJ30GjPNu
iHLHcPY4qoxjbcAQM9x61bNkLlyIZ4pJD1Qf0J4qlcW8lrKYpI2jkXqjDBFVDzAgLsvykFS
Owq/pt55cggkyVfjPpWf8AxgufrTo9nn/eOBzgCtZ001qCm01YtFlEpBHQ1csyq3Ufue1UN
ylnKr9485qzFJslRlULWUl7ptfU67T5QlyPr2rW8TqLrRrSYc7ZCGP1Fc1YznfgkAk10r5u
9IliLcjkD0NeDXjyVIzPXw3vxce5U0FyulbHJ+Vzg1eZlZt2eaz7DMNtJH6P/SleYZJByfS
onHmk2j2I3VNXJtQuBHpkpzhmAQfjXMMwRCcEKOcVpahPvjUdhyR6modLgWe5F1cKfKQ/Ip
7n1+ldVG1ODkY1Oxv6BoIEy6lqW0yNhhEB930BJ7Vg+IbcHxNdylPknIkiGeSuAMfnniutS
4zARjeWIARerEnAA9ySBXN65Gt1DHtO+WO5kjdhzkhR0PoOQPYVdKpJybfU56lPmjp01Lui
Q28rSebJwP3Z4zs+vpXYi1h8NRXOl39w50pkW5tbhMF13feiUdyTkD86860m5ls7+Mzuwkz
iOcjIP+y47qema9J1GW0n0KBwqq6/uzG/Pl464/xrCpGUaiW6OWrJcrVjzHxNqF5qsUaLbr
YabbEmC1BJyf4nY/xOe5/AVz0FtIsLSkAbiQR3NdlrUloIyZJGjUDarvnJ9dq1y73tgm5bS
N5HX+OXsfXFe9hpJq7R4Na19Co5FpEGY5mcfIv9wep96teH4GkvWlbLCNS5I7ntWXtMs26R
i2TjNdVodoLewe5J/wBecLj+6P8A69d0fekcz2sR3LbZSq5B6nv+NF9Bv0NrgcPGQx9/enS
gebjaT2q5FEbvTbiDplCBxmomr3OiKskZ2pXKXEDFEjQyTgnA5PyDk/ia9E+CulJfeIb2aV
1it7ZI97uenzg8fgD+VeVMrfuHc43rvx6YOP6V7B8HVd7a7gj+9NcLux3AXj8OTXm1NItFy
b9mzW/aCuLZtW0q0iP+tH2j6g5x/SvCZBs+RkG4DGa9W+NVwbnx/awR4cQ2gC5OABmvMJ0Z
HxMPmPXtU05aJM3oUl7JEsd0DbLBdmSW0YlsL1Rv7y+/TI70XNiIGE0MiTwH5lkT+o7UyBf
N0dymS8Mnb+6R/wDWqgkrQOfLyO2M8VSTu0jaUlZXNe3VkiJUgoG5Zen411OmHULS4XU9N+
cqR51uwyHHTkjofeuLsNT8u5AkOwNxu/h/EV6t4XurUW0kRj2ySRkAK3Y9GVu4966aV+p4G
Yy5Y3SOA1yKS5vpxlA2fmUD7n+zjHauZkiEJJLZYHCjHf1r0Xxs6adG4UsELqscY6zyYy5J
7gccmvNFd5rkySEbs9B0FazTsZ4J80bnoukhIvDVrDGm1sszt/eb3rL1HCjeF3chWUfxg9v
yrQ0uJ10i2BY7nDSBcHp/jjmk1CEPbxHYAGfJH4eldTV4peRvCS5rnIzQiFplAyjruUk9f/
r+tZ/lrtLl9q1r3sbFYlC8sSxyfXvWbcgbWIXIXAArGKsjdyuRwSiOYSbsFDkYGa39Numhe
FUuGhZckOvXPYVzgAWXnpwRV5Xckrxg8/SrRk9j1Kz1qOdIY7oiZiGG5uRjjGazNU8RNDAb
Oy2QB1+dYEClj7kdfpXIW1w8ZGWYjgEelTR+XA5yCzDpx/OrVLqjFjZN1vBLcTvumlU4P9K
xtzHktkkYPvVjULp57dJXbaw3KwxgHmqSsXCMTv4xz39KwqdDpg+5FdN86gDHFU2I3HIq/c
RkkMTgdOlUG4b1rNMpnrXwKlWLxBrA55tUxj/foqj8G2dfFOoKhcbrPJ2D0df8aK55xblcR
wMystpvz8ruRz04/wAioo4SQJJOnYCvpzT/ANl8azoGm3ieNWtInh80xGw3fM+GPO/3x+Fa
CfsmHCf8V4WPbFgP/i66WQfOOmwpHLuPylhjHXb71QvpTFdyys427iqjGc+h+lfUi/sntJK
AvjpgRwW/s7nH/fdQr+yXK05YeOiQhK4fT88f991JUdNT5o06ZorC5n34kkYR5P06CpBcMQ
F3ZOOlfTv/AAyhcC2W3HjhFRTnH9nf/Z1yfjv9nOXwN4Gv/E7eLlvlsth+z/Y/L37nC/e3n
HXPSo5e5opdjx2zZthRgTnn61cafYcDG7gMP896rRqlrE01w3lhThE7sarW5kndpNuC7ZOT
Vw0ZbZfuLYXfmbU3PgsuD1NctP8Au7wjGcHscj3rvtOt8wXMh6RJwR6ntXC6mrreOuMc5zU
Wu79zCUtbBdTYiQg8dOKfbSJcxsr5BkiZM9ty8r+eKy5JJGjAJwB2otpdjeWxOCcitGtBlu
O62odvHpzU734lQqxOCOB6VnzeXGxUZAIytQFuOOB3oSBq5M5IxsOBmtiK4D2ZQjPuawhkk
LngVqQjFuCCcnjFDWhLsh8Qy+ACSxwPetSG2kj2yBWwemO/+FXtH0eSeETFMKv97jNaF1iN
hDEoIXqRxk10UaHWRjUqa2KMcsiyYI4PXNUL+cGXAYYH8WelXriNlTeeMVgXMpD7fXqKMQm
ojpvqQ3D+ZliDn1HeqW5VzktnvjrU8rfvHGcAcYqK2hE9yFZhsHzMf6fWuOK0udheExsLFF
XAmn+bgZ2D6+tIIbqZP3k5I/ulutSvps08/wBokYdcgE4GPQVMYkQK/wBnL/wn5uBWM5Weh
tCPVlZ7AKRJDco7nn5XBx7GtKG6j1ezOn6hn7Wi4t5sDgDrz/Sqjy233W05fbBx+tVHlijm
EluPKdDuUq+4cd6E3IUomdcRvb3Mkco5VtpAOaki2jJ4yepFautQJeQJqtsPlcfvFHY+v0r
GVwqjOa3TurGa7lkL6CplUunysCRzjFVBL05IGOtWonDAFGHHpWbNjRsZj5iZycen611thI
TBt3bc8elcZBM5kyHCnvgYrotOm24BAOT3rzMVTvqevgnqXs4Nxj1yKzpJSp+Xj6VoXJxI+
0Yyn51hTSAkk9a56UeY9arK0UiScq7KucqRkn2q5bynKqNuAAB7CsZ5Qz/KgPtV21V8ZCtg
HsK6JU9DgdXW5sS37wQyGMYaOPO7oAxBH5gZP5VkWbBGvLLptCTBfUjqfyNWZY91iHdgPNc
nA6D/ACMVmS3Edlr1vdOm9WClsn+EjaaKceZNI3nU9mlJ9f1OvvNLiv8ATA1mRJPFDvKg46
ckfX/CqeoeJFWzszAge5kgGQegbpuPvxVT7T4guGktdNkaOKI4ynyjH1qqNF11GadYdxI4f
jLVNKmr+/L0ObFzUvhRh3Xm3Tme4mMkjffY9evSqMiCPOIyAfU5xWlcO4lMVxCYpl6nHP4j
vVT7NdXF9HbwDMkn3cHgDux9u9e/RiuW9j5qrpIueHoIkvxf3cZltbdgpQf8tHbIVfz/AJV
2M0C21sLNMqYPlII7g9q520aO71Gw0ezCtYw3abH7yyZBeQnGeQMD0FdPfKRqV0hAG2Z1wP
r/APXqoTXM0yOV2TMOdMMWBGQOg/nVzThkMFBPyk4FQTKBIfm54FWbUBIyepIPOeaTlqbrY
5Rky8a4PEYX8yTXvvwZ05bfRP7QcEefI2xh0GDivCypN27AcKa+lvCkY0T4S6RMwCsbWSY9
uXbC8/jXl17vRFVVywS7nGazoL+J/H2oXyG2WO3IUtM3QAc4A5Nc34r8EmDT/ttrJFLtGW8
pjsb2IPKn69axda8SXeneK9Ve0lI3jYVJ+Xrn8TzWhp3iU3rXEVxcZR7VmYsMcqMj9a5XCc
WpI7qSagrM5HRjH9rNtKwjF5H5alhwHzlfpzx+NY86FZGVlwRwfrnFauqWxj06zvkc7JBIm
RziRGzj8iDSX0Sz2yXcH7wOcsy9Vz1B/HNdyevN3MpdjIjgMz7UBz710/hzUbzSrpdJv5DD
DNhoJXP+ofsQf7p7jt1rBto5mnRYlLM3vwPU/SussNS8PWTLb6uHv2XqkEe9hntzx0raMrS
sjz8VG8GrXLPiwza5rrfMpFooto2RtylvvSNkcYycfhXASRi1uZIyeVOOBXomreKfCZ2Q6P
pd9ptonCCSNfm49jxXF3Elrqeq20dq5JlkCPlcEZNdEndHn0PaRburJI60Qi0XQ7V5tst3p
puQueN+47B9WQMPypLhleBTj5cZHrWB4g1I3XiRrmzYpFaFLe29kiUKPzOfzrYaaKW2EsTZ
jkUSY7oT94fgc04T3RvGm4pMzJ41JyUBKjA9hWbNHH8rbVAPJq7eSqJlC89Sw9cCs8ODGCe
cdK0NBZ7RXjEkY+70GOoqdLW3BCu5Rj8ufQ06O5+6wAUkDB9yf8KgklDysyNhWOT9DVJENl
qR44o4FGBJv2yH09KpNdx+QFJZSZGycdsVXuiUYqGDADGc9RVB5mBVeoHvTcmCQry7iAxJz
7fzq5Ei4UHG0+nWs853Bu1adn+9XyyAGzkZNZSXMaaIsS2pETEnII6diKx7mDyivGR3rsPs
RXTkkfG7sR2rn5AjzvG5w3IGR1rNxsFzs/g/DcSeI9SmtzsCWwQknHVwf6UVrfCKIRX+rYd
VJjTkn3NFYSm07FH2t4WR18I6Sh7W0YI/4CK6KMbUyMA+lYXhbnwjpJPJNtHk+vyitxlDAK
PvDvXQQTxDBGepqRAPm7ZNQxKSyAnvU0Qy0inoGoAc2ByDXl3x6bHwQ8QsULkeThR3PmpXq
bKBivMfjpI0XwX1xkOXzDgHp/rVpMEfDDaZeTXD3lyMhWwsbdqspbtFLhiAOpArZmJkk86b
btjGVGM1RuijrujO4sKlRdjXmVje0q3K+GnuOFaZ2I79BXD6nZSSzPNndyRg4r1d9Oe28OW
UIXlYgTj1PJri9XiRAQuNoyAB3rV021c5XLXQ81uY3SUpnIFQj15yORV24G65bPqaj2elZm
yegjf6RDz95TkH2xUKoCOverChgQAKlSIZGAQD3NTcoqqhHG0k59K7PQdFGo2ERztZWIbjt
WBHAhxzwOpFew/D/QZH0lD5WSx3fN7nrXXh6fO7HLWqKJFeac9hpUUMK87cZxXOzxQ2kZaY
75D+lejeIhDaW/lySglRlz6e1eV6rdRzyOqjjPFeq6ahE4YPneuxjahePJJtUnYP51hy7i4
Y1p3RSP5SxB6ms2UNtLMQB2B6mvKxF76s9KnsVJHYtwcnvmrluYbaNnn3liM4TGf/AK1VAu
5umec09wzYDMePauRq6OiLsWTeiQKPIXCjALMSQPTrR9sTqSyDPZqpFFUZCmoXRmzt+XFT7
KL3LdRmjIwkVytzuHozVUZnXjj04qERyYHA+gqVbW4c5KmqUYojnbdjX0SZZRLYynAcZA9f
WsyeE213JbvklD19uxqxaW7RTJKrjcrZ96u6j9nnCSLIBLjB9/Y1ldKWhryu1zDLEErk7c5
p8U2yUMDx3FD4DYwMGiKNZHGRkngAfWtnZrUnW5uwIfLErD736VsWKncD1X2pkMS+UsbqCM
YGO9SpCYgWR2HtjivHqVFJn1FCl7OzRcvJvLjQldz4xx6VhzE9QnXnpV2TdJkOOOxFQyDaA
ATipppLU0ry5mZyq/mZVsMOnatC3AjVmXOdrMDnvUAVTJkjP9anC5t2AJA4/mK3mzigtTTv
4DFpEDoOEHJ9DWLc2zXWmQ3yKXVC0MmFzsIO4Z9sH9K3NTaSPw9LcAHaGMSD1cjJP4DFc5p
wlE5eGaSF0CksGxk9Oh4Off0rOgny83mdOLac1S8jY0vWJLZIy7AzFcKeglGfun3q/e+JW/
eRxW8sbE9MAuDiudnt3/0ko0EYRtn7vkdCSV9Bx+FZqM3ls/mOGwOd3UntW8aEXLnW559bE
z5FTktDXuEutVEYlt/LdTgSSttA/TJpkiQWliYIHLSzArJITy69Tj0UfrVe0L3MMiM7u0QD
EnkkE4IH0zW4sul2kqyyXKXGoRxqBBAu6EOpO0NIeMDIJCjHHU16cPdVmeFU1dyvY27WOqW
6YCSWyb39Vc8kfgMD8a375y2p3jBfvTMeuc1jRxstxdTzZMi4jB3bt7MwJbPfPJ/GtS4cNd
XLlcbpX/nWdv3jZpDYz5CGlY9cnGf6VaiGy3JIwQCetUGfMpPpVmeXZp0hHdePrVN9TW3Qx
FYsrBRlpH4H6V9Na+wtfAdhZrtAt7NVYDttAH88180aPGZtZtIeT++Uke2a+iPGE/2Tw20b
cHycHP4k151V62CtrOCPnDWLa5m1Wa6jG5ZpGII9c459Khtnktbedncq7jb+Hp+dE+o3hSS
BXHkyHLKVyCc+uKqMZHBaRjheRxwDW9rqzNnJJ3R0Wmz29xok2nX8yrDLLmObqbebHDMB/A
RkH86ybmG90u5McytDL/A6HKyL/eVujCrunSW8eoy2UzhLS7CxM/8AcbPyP+B/nT5DdW3ma
Hfxxs0MpxFL91WHdD/Dn24NR8OnQ0tzepiNdTuHbdtB5YLwDWhpGg65rEyppmnvI2Rhz8qg
n3NRhLeC5YiMRyg7WhnBG0+3Y10ug+K10G4lml+1ee2ArbsBccj6Vd9bROerGSV46sj1P4c
eLbOJZNSeBd/CJ52SSK5i1tJdMubu5vUaKW0Q+Wv96RuFA+nWur8U+ONQ16Zb62W4SMQ4lL
LkF+5Ddqw9EhfWtUiN9N/o6P50m89Ai7ufbAx9a6I6LU8/mnZuZRuLeSGVbUsS6RrvJ9T8x
rb04IYYYwTtdS+D78MM+mQDVdf9LtNU1NtoMp4XPKl3AA+uAafA7WzWySZG1jGwPfnNPrct
SbVjNvgFlOC248emKpb9o2jnFamrRqs5bd3J5rEdiWJ7VtPcLFxZDmM9lGTimmTjII5YnOK
qrKU5PSkDnOByD600xWLcqB0SRO/BFZ8ow+cYHSpxJzgnvSTgHBHXrTAjiXzBtJ+laMcZ8t
cLh1rOi4b9fpV2K6KuoOf6GiOgpJ2OqtLsPpLwStgqR8rjFc3frG12wDYYdCDWrZzwyiRVV
3JU740Pf169K5vVIzDfOQ+QOnY0T2CPY9O+EsjJqeqxiRRiNDuI68miq/wWlik1vVo5mAzA
jDIHZj6/WiuOWruVZn3X4YG3wppYP8NvH/6CK6BU3ANtrC8MZ/4RbTAy4Y28fTp90V0OSAA
PStxE1uFadd4OPT1pIc/vM9d1LCQbhFxyBmnAYlkx/eoAGIwRXl3x0AHwc1kNwrPBkn/rqt
eoP1ryb9oSVofgfrLqNxEtvgHv+9WmlcD491SYCPyVU734VcdvWl0O2Gpa5Z2RB2tKAffms
Q3bySO9wxzuOB6V3nw1sWufFdvcun7uNWkx+GB+prenC7MqlTliztvEZihWGAuquU3HP8OB
gV49ql55xnkGDGuV+prtviDqGzVZo4XyyrgHscYrzy7X9yluvp83tmnVlyxaMYK9mznFiLS
GQ9ev1q5pujT6nPlTsiB+dv6U6K1e+vUsoCD3Yj+EdzXaWltHZxJbxIFVeN2OT6k1z0aTqa
9Dac7KyF0/Q7OzQrHbqXI5duWNacejW8rhXjj6dlp8IRCGZcj2rSt5QdxI+ntXqQoq2xyyq
S7mWdC0xWWJLZGldsDK8c969UhgXSNEUxpyqcgd/SuN0Kxk1TX44o0wIhl2IwAK7vxIP+Jc
lqpwH4x7CvUwtGMabklueRiKzc1E8f8AEFxc34muZG2QoenTOfauTuNlvA28ney5A7iu21y
4iiBRQMKPu+tcI0cuoXDYG2HPzP8A3q4cXUUND0sNFsxkt5Lq4bJJiHLEc8elUrj985dV2q
vC+wrsxCiQtDCNqqpAHvXJXC7WdeAC344rwqj989WOxSSNi+K3dG0wXl2ElA8pBufJ6n0rL
iVd4Ochea6vwwF2zyADcWAz7YrN/FYo0h4a013B8ofgaevhnRVfJtskcnLcGtE3IhQk4z/K
oTMZMsGK1fJbca3M+703S7a1kaG0ijJ5B+8a4l/3sjOQQnJz0AHaup1u9EoNsp6DB9h3Ncr
I6orRgnrlue/tXJdt2NLCPgMojPJ6VcvIN9tDcx4KuvzEetZYbc+ScAdOa3dOZb3Tp9NHDp
++j9yByKTvEt6qxzcg2s2e3pVnTo/NvohjC7ulNmB3MCvfmrujx7r5W7LW837jNKMbzSR1D
x+WFXsO/vSF/lyDxVsqHXkdRWfcQvHyehGTjivFirs+m50kSP0zjANZ1xwQT0q0bpSi5UgK
OTnrVKaQPyp47VtCFjiqVbkYIHCdPenqG2sccfK361WLkDINTxzKd6jJ4HfpXRJO2hjSn71
jW1tj9gjjMu1YRuwO7Hr/AErHsrkQSSMQjKSAA/IzjI/nV28nju/tCNkqBjI9eg/WssW8ly
Eto0Iu1GFToZF6jHuKVKKUGpG9ed6vPE6FtAguLZltbtASs0rL7Iq5x+ZqXVfBl1pGiXt3J
PFKkV9Da7kYEEtAZAPyP6VgRXE9qroyyRTqk1u6k7CN698/jWjf67e3Wj6nZTiDZNewysAf
mysTLlfbGMmqpwqKStLQ87EVIy15dTnpopbSSVFlIkZSj7SRuU9QfbpShWRoYsYcEbh6Z7V
rNZ/Y7gapqysyyDzIIRjM+ejEdQnqT17VQVJmukvLkfNKzOgHVuev05r0eZWPLau2dAVWS5
ss4JmEUzkdMrwf5Vac/uCNwy5LMT3JOapxjdc8H/liIxjsSSTVplBhJAzj3rJSNKfQoeWRK
MYI6cU+++WxIzg4yKkRDvOOAapavKyW5wORxTb0N+pc8CWv23xzo8AIKyXUSn/dzkn8lr1r
4lagP7OvFB+UIx+meleb/Cizlm8d2D4ObdXnOD0wp/xrpviNdBrEx9POkC/qK4Knxom3NU9
DzK0W6t4thmiSOZdkgbDiRTz9Bj+dVtSWBZ1it/MxGoVjIATn8PbvWjqMdq2nxzLK5uJWKG
M4wMY44/E1lTeYU3uoUqNp/wBr3/pW0LyOnksDIJJVU52yRryOxIx1/Cte9jOp6YtwwY6lY
qI7hDyZoR92Qeu3ofbBrOsyjQ2sb4w7eQzE/dJIKn+dakol0yO4uZJDDeWMqpC8bhtxPVD3
2gc8euDQ2+YEla7KlrJ9vgzdoJJYD+6kOPnAHMbZ6nHINZbQqlmZ7iYrlwsUZGS4H3jn0HA
+prQXUrnURcLPp9ncKq+c2yMRtEB/EpXHTI9azruQTm0iAbbFCI1DcZJYn+ZrSEbfEYzkra
Ea31xbyxPEM7R93+E+vA7HpWnBJbSRvNpStatIBHNbudwQNwGUjkpnrnkVRXTr6ZN0dpIQs
y25GPuuRwKu3PhzVtKuEuJkMUP2k2/nbsc9CMVspX2OKUYmhBqC3WpxadaMFtY280N5Su1z
MgyHbPUE5+XsKZrdq6zi7WQOCQ5Ct8vzcggdhz+FVLEfZPElsgmjkVLg5cdCARk+1WbuQyR
SAH5ACORzirS0JSSehBqsRe5IK/wjH4jNZdzZLDa+YrDOemMYrQnmZyhySSBn8qltFVh5Uy
7oyckHr+Fa76sbZzhXBIYYFCZ389McV0msaWPKS4gTK7iD7Z5zWEtvI0wULgH17UWsD2ESH
efb1pGPAHoavwx7FII+8OapzBdxPeqeiuSNdNqDHpURLBlx6VoCMPa5HpVOUNswVxj9KEO5
a01/KuhITgnuK0vEVrA0KzrkScEcfez2rFtsJIpYAFTnINb1+0rafIQAwZAdueeO4FLdCWm
p0vwZt863qkjKARbqo45+9/8AWorQ+ClzGdZ1aDAWT7OjB2J5G7kfqKK456SaQ7n294aOPC
+ln/p1i/8AQRXRBvlFc14XO7wjpbnqbWLj0+QV0YBKqQccV0CLFqMXG6pV5ll/3qjtziVee
tKr/vJeM80AIwG48ivJ/wBoGPzPgvqsXXdNb/8Ao0V6qysSTg15j8dP+SQ3/ci4tx6fx1dP
4kiJtqLPjQaJLPqBhEeM4OcdK9S0GyTw3pstxhfPZOST09AKy9G2TX3KcDHzHnmt7UFJ0yW
6mbbbqM5A+9XrSjGCsjzk3Nnm3iOWOW3u0fa1wzLtJBJILc81iXNlLJOILbLzEfMzdF/GrO
vHfqIYAqN27nofSug021it9Mimb5pZ18xm789q45UlU3NpS5UZmnaJBZW56NM/zO57+30FW
HhZR0qWaT5sDt705XUptPXtXUoxiuWK0Iu92yWLCpknoOlWrViFZ35ABz9KzhkHO4Ense9b
WmWsDxia93PATtEadZD3A9q1hroZVHZcx2PgyKOy0mW9cqpuG3vkdfQZrG8T+Iojq8iK3CJ
ggHGa6C61XTLOyFtcL5UQUHaidK8f8Q3MNxrMr2UpeOU5QEYxXo1ansqajE86jT9rU5pEN5
LLfymPJVWOXKn8hRHbgIVRMKvoKnt4zHGRIoLnmp4th5ZVya8ScW3zSZ7cLRKJjHXsOT7e1
cxrdn5LiUZCsa7KRAclRj2rI1O1+1WTxAk4ycevtXFWp6c3U3hO71OLU7eo610fhydUmmgI
+ZwGXPfHWubjwHBbI7fXFbGlJ/p4ZFOFHNckd1c3udPLubAIyAe9JPKsEBkY8Acepp6yHB4
6cVUk5nyy5WPt711VVyx0CM1cw78tFCXkwZ5zlh/dHYCsC4Zd20evJ9a09RdpZpZgQcZK8+
nU/wAqzhEyPhss46+mT2/CuCKtqbDDGUbbwxHJHoa09JZ0v4pUJBU9/f8ApVALn5AMk+ldH
pGnHYZJFPIGM/Wpm9CkUNetlg1KQRqFD847VP4ejBumVsHjOKteJ41Fzv4+7ycVlaTd/ZtT
ikJyv3SPY1m/eptI3oyUaibO2RPmChenGKjurdXwHTt/k1cjPJeToe/aoJLiMsRg4FefyNO
57sppo5+5tnk/dRDIHfHWqnkGMbZMZHU1p3N8ltMxChvbtWReXcU0yiN8565XHPp9K7Kauj
zajVyOQKW+UKVpUKRuE2hV7+1SKFC9MY9Tmq7IWl3jkngVaasYqTvoXdMtpLq5igGP3jbye
2BXQx2+neJZV0gBbG6j5sJQOGHdHPv1B7Vm2oW3tJnGAxAjX8RSQXsum6fqOoREC5ZRbROR
wC4IJH0Ga5Kic3zRdmtj3aMUqbUtVuyodE8TvcTW1naT6tEpYF7dfOBCnqMZIFXYtM8aQzK
G0OSyY4lEt1BjaAfvANxjOOxpnhRZbGLxNJFO8b2+jSYKuVKszxgYPY8mjwhqV5F4p043+p
TyWuolrGXzZmdVWQYGcnoGINdi5/etbTyPDqpWur/Mr20GnNr0cGoXy397czBHcnKByR949
+eMdKp6it5Fr0kF6rwyxSNGyEbShHGMHtUGt6S2l6lc6cxw9vIyH/GtTVr2TWrXT9dmdTcl
VtLjnJaSMAbz/vLtP1zXRHVKV9zznEntAArTE7dxyP5cVZR2lcIQuOwFZrTNu6Hb06VYtGP
2gtxj+HIrG/vHXTh7tzRdBEBwawNbbbGqkdW/LArau5cBQhOfzrA1mTe0SdwCSK15lsEVY7
/4PQlbvVL98MIbMouR3YgH9BUXxBmL39nbo2DvUDGMZ5NbnwxiW0+HOsX2APNuEi3ewBJ/p
XEeK5zc6pAww8m5gB17AD9TXJ/y8IjrOTJdPtNQ1rSodP0+0hnkgImmlkUJFDk9WY8L9Ryf
Sse/8M6pC0u2e1vPJ+b/AEZixI9sjmuvjlv0ht/Cen6o9nps0W+98hhiXBBZj33ZAA/GthN
P0O3sbxXhgS6cHyQrEOuBn7+eTjmpc+TU6U3J2bPH4ebV7R/lLA/VSOQf5j8amv2a4tUvXJ
3yyuWP947VyataqoOoO24ecjDcyjAcfwt9ccVnyyEWKQZG1ZGP4ED/AArsg7tPqD2KsILSb
fNEQYbSSePofapGumMUSlF3wtlX7+oFPgthNgLtV+wbndUkqWsbbbi2mhf+9EwZW+gb/Gq5
k3qc8lKKNO98QwTXF4+2RhcXMV0cPgblHIIqrq/iO51ZgoXyoxO06JnOCeOp9B/OqZj0cMC
bi+kBPIEaL/U0jXOmw4+xaZubPEl3IZD9dowtaRS6HJJ9bDbcGMreSscyDC4H3/fHpV1LgS
xK6HG5cHIHXn/61U7gSQOpvXczyITz1RT047VNbxk2O7A/dNsIH0yDW0FrYm99RCcSKAOw9
Kv2xBdSF2ketZy5MwHHT8q0EB2goCxI4A7VrYT1OgtXRi8Mi5jxgg981hJZtBetFKnIBA3H
73v9a0rGR3O/BwBjOOpq1eWrXESMF+eI5GRn+dUYt62OZlIWQg9RWRK2JDwDW7qFuFkEict
j5gOg96wpQDltwFTPYuG5csphjy2ONxp+oW25i6MdgQNnOKrafEJJ0UjktW/eIg0uA4BZ1O
c+gpr3kNuxzsAAPzZIHUetal1+900PFkMvQD07iqieSMxuMO3c9h6Vo2kQdHjhYFgpO1hjP
t+VQK9jsPgnGj+Kb/dMIyLHr6/vFopfhAJV8W6isKrtFnxnjjzBRXHU+Jmp9weFWz4P0s46
20X/AKCK6eMblXtxXL+F0b/hD9IUcf6LF/6AK6hQVQYPaugglT5JRnsaTkSSkH+KnQoxZTI
27nvSpgtISp5agCNnIGa80+NjMPhdefO2GubcY9Pnr1Bo1YdBXlvxxbyvhXcllyv2uAH/AL
7rSm0pK5E/hZ85wXAhWZkAYhd68eh5qPVPENreaVJYtLt+UYA7VVjnbe/IIIK4I65riNVhu
bK5eTnAOAexHau2tJqSfQ46ENdSpcXkk6zwswZ1fAPfGK6yC6YaJa7j85iXIxgVw1mu28E8
pLANnA4ySa7u+Ym3Em3zM4Oc1nCo72N6sVoZz3G5+T1OanhmG0kkcHoaypWKud2CCeMcUqT
Muc8j/PFa87I9noa6TGafAdhg54NbVpf7brBRTFDFlef4jzWJp0YO+QqOmf0qvLO/2t/Lbb
wFwPpVQqNMxq001ZG7qesR3zSKrhSU+Qjsa5S3VrnU923Pl/ePqRUUs7QsFTBY8be59q1NO
t5YLcvMPnkOSK3qVG2KnT5USOrBtwJUEevX2qMThHyRjHfNLNIwy2M+tUGlLnBwB61zSmdU
YXRfWfe2SeD6UkkKkMOpwe/FRRcAbeBmrTriLpjArKTTTQtnoebFCLpznA3HrzXQ6UmyGRx
+eKxyn+kyYJyX+XH1rpLeNUgGOrdcmvOo6zudM9hPtTedwCQOwp1xKUtXZRghePrUEsIILA
AfSobgzNCiOuQWUDH511y1RETLmiZJEgfgyFEIPXAO4/yFUUDSSylxySQK1HUy67GeQqLn5
hnJI/8A1U6ztybn7hALntXFONlZHVDXcjs7INNECPk6k+1dVCQDkAEeme1UoYfKLEhstVxQ
cDAA98Vnyaamtl0MXX3L28rkZZHA47AisG3BNxEOc7u/1rpdatfNtH8v5WJBwenHFYOmxZ1
K3R8/f785rNaJpAtzt5HbyMZ2nGKw7i4lUkgkdsCtW8kC5Ab3xWW48wfNk+w61k4nqXujLn
MknzHr71nciTLDGK6WWyaVMqP8KotpoK4C8g9/X/ChTS0MHBvUqwyg4GSQeo9KtM0CIcHDY
4qA20kTdev6VAys7cNgf56Umru6KUWlY2958mFCxzu38ewqC4zLLp9iSWXLTuOmST3/AAFB
bM0SKSNydj6mmyXEf9tT7SNyxiKM9gAOfxrGKd9D1ack0lLyLmlHZ4f8W3GeWjigB9d0mcf
ktZ0Sq/hiUxIfNXDqw7MPT8amtLgR+CNcwPmmu4VHvhXz/MVUtiLexMlw4SIgqEPVvoK6ae
8vX9Dy60k9fJ/mdB4zuIrvxDHqMSgw6pZw3XpgsuHH4MDXN2H/AB5XduxBXfHID15Hy/yqe
eY3XhLTurS2c0sBJ7I2HUD6HP51S08tumXGAVHHbrW8Vywt2PN3Zos44Ug5/nUiTKjKeuPa
oC3U7sjNC5Zgd3HfHaud6s7I6KxooTL83Yc/QCsfUyTfKn91Rn69a1klEakHGWwOKybxvM1
KQgqRuwa1ikjNLU9e8Pv/AGf8G7eDGJbueSce46CvNdXuSut2c3VQ+454H3v/AK1egahIbf
wBoMSjaBajI9iSa8r1SXN2McMCBz2Gcf1rCGsiIqyb8y5d6s8HiC6mjXy2ddq4OcEHOcVRk
1vUJYzFczNIB0zjj3/Wkt7X7ZeT2M7bZsERtI4VVI65PfjpVKW1ngmMcy+XxyG7eldMeVOz
LTktidZ2kJ81tzMAAfYE/wCNQTNuZVxxjmmQkPOAFGFHWnT5BJ24+XFK1pXNbq2ojBpE3Y+
UcYro9BuQ3h/X57idjNZQRvbBjkbmfaRg9RisNGVbNwCAeuPatTTooU8D6jLKv77UL+3tYC
OuI8vIf1UU90Z4lKKi11L+jw6Zq812l/oVvmCza5Z4pWhwVyTnGRg9OlbWn3ui/wDCA6trm
ieGLaO6slAzd5nMTEj5hng8HuKp+ESraX8Q7/ywyWuiNEp7JvlVQav/AAflW4m8XeGp1V49
T0WfYp7ui5HX/PFdMVZHiVo3bl2scX4qaO4v7TVYGLpqFrHMeMYcfI6/gV/Wq2lTYnMRHyS
Lt5PQ9qm07dqfh250p+bm0BurQd/+mifiMH6iqFmxjuoJFGNjqfrk1a0ZvFNLlNCVQkok6E
9cDvWhAq4PyHccE/SpbyxLXTqnCl9232rTs9NWKHgDc7YX6V1KLvsYOoktRI7cxzsoXAGD9
RWsIw8BwMnHNTXVqBJDGOqJhj646UyFGAdsnC1fJ1MfaJ7HOX0CpE+BlSCQTxXJ3EChMZGe
uK7fVI3ayfIAYZ61w7qZXIbnHVa55eZ109UPsf3csR4ye3r9K3tTljg0REZlMrrjAHQk5Nc
/FnzkYA/Icn/a/wAKv3kZkih3sSxJYjtnv9KUXZFNXZkI7Fuckn2rc0vdG6O4YjJGepHvWe
tuUIL5zu7+lbmnjG3IORjHuaqMGyJ6I7j4fxm08ZXzqGjMlmOh4Pzjmiuh8CwQz3st7ICz/
Zwhx2JbP9BRXHXSVRl03eKbPq7wwc+ENIPraRH/AMcFdSgxGpzniuX8LA/8IVov/XpD/wCg
iuscYGPxrUYRspcNnv0qVFG1+R1qJR868de1OhTgn3P86Fq7APIxXkn7QPHwkuGA5+224/8
AH69d4zXk3x/haf4UyxL1N7bn/wAeJq47iex8nx3DF8E45qK/VLqExsA3pkU+W3kh3dNwyP
wqsCdmF5YHIzW1W7hZGCjrzHOiARXOzIKg8A4H4V0sE6zaeQOPLGBnPTsaxNUiMN3FeRDck
2Sw9COtN0W/V8xOcbh+YrmjNqVzaauroszgYD4+YDPU80xMMylzgelEylZNgz16+tTQQeY6
qqn8660h2sjbaWG10tmiIy2FH41hzzLGzN0A5/GrGqXCw/Z4FAG0Fmz6npWRcFpp0hQ5eRg
APrTjLW5zyWpoabaF4jfzJuDfKgPOfetBixQckYNaJtDDBFbrxHEgXp1Pr+dEkKj5Rj3wKp
Sb1KsY8qvvG0krUJt9xJ5z6VqvEFO5oyw7e1RsnzBlHy0rmqZXijOQucgcZq5OpFuOBkc/W
preEFgMA1JqMYW26AL7VjU0TZk07nnEiE3PUN8xPH1rtrbTC+mxzYPzD3rnEgRnUlfmzgfn
XqVjabdOjQjGFA5rHBJSTHWk4uxwr6e7HJX/AOvVO5tpI5IgAcBjj8q7K8tzHITg5+mawr5
SxikxhY3GT7dK7pU1YxU2YSwSrfzuJCGjk4GehCiq9hJKS6l2JWUj8DWo6bb+UAH7364pLW
1UalIhOEcggjuK5XTuzojJo0BFJ9nBMufb1qHZKDubBHpV+XCLtVsj3FRqjk5C4z1OP/rUp
UtjWnV0KU4byyy4bHPPSuahUrrsO5F3CQHjjg11c8TAFCnbtXKzHyNaiY8hWVq8+a5Zs646
6m9MivcH5Me+aQW8ZkAww47USK5k7bSe/erdsj7gBz+A5rOUup2Jss21mAuQ4/EGnT6eHQs
gBPU4q7CRGqhhz/KrZKyDChsnse/6Vwzep1UzkbvT/wB2VGN56ACsaS0ZAcDDV3V1bFjwR/
iazfsaO2wJjcepqIzaZtZHJ2xzcW7HB+Xkn2JrNecvucYDGQvnHSrzboJJkIx5W8fjzWOEb
yw4yy8gnH3T1xXoU11Ma07RUUa8M32bwk8jpvaW7+UEZDYA6/nVKBHmdZZyXccKOw/D1qS6
udmi6fbgdZZHz/wLH9KktvkRJ3O1M+vJ+lawirP1PMqSb0I0LLpF50+S4TI7chufrwKZat5
a3EhGRgJ+JNPgdX06+IyQ3lkAj/bPaljxHaKu0Asc4P8AWqkYrcY0m3blwOOSelX4kLICXx
joRzUcdqjlS/4Z6VfCrFIrEgAjnHakoqzLlJ6ED70eIEEHcAeelZhy8sjsSwLEjP1rSupk8
1igyVXPsKo20e+WFGGRIQMfjUrRM6aSbuz0jxNM0Wg6faBsmGzjH446frXmF5lpJcY+XoRX
oHiiUPeXKIPlT92Of7qgCuAMZLt6EN39azp6mb+FDbuVZ5fNMa/MATx3xUJxJ/rRuAGBzzT
Yh5kaEdRxirCELtZhwTwcV0pIabsRW6FZHyR93tSXp+UKvbg1Z2qsgZVwNpB9zmqt0cS/ic
dsUn8QXvoQF2EYAG49B7/StWSRRdWOnIxMdhEwduxlbLOR+OB+FULcotytxgbYfnIPTI6fr
imIZIN7SA+ZJklicZz/APrqra2BxvudXo05s/hN4wmJ2NqVxa2aE/xBWLuP5U/4eXiaR8XN
BkuH8uKSZYZDn+GRSpz7c1itc+X4J02wzzJfSysD3xgD61Tu5/7P11LqFcNDKki+xUg/0rf
qjzVHSSfUmuhNofie5jUYezu5UJX0DEflin30KRai0kQ/czYlj9BnnA/GtP4g+SnxF1prdS
sdzKLlFPYSKH/m1ZNtN9stFtsjz4M7RnqtEnYqC0UjubcpIsEm0HcgNdBBFbh0LDO3kYHQ1
zWkktpsG7g7e4681p/bCuwRHc2fXgAV6t04nlTi22jWvFUcqCAWzjHNVEiZo5cnBI4J70Jc
Szws0pBI5yoq5AF8tw/93g0RVzJRa0MO6teMbgxByRiuWvNGSCW4dUPky/MMdcnqK7i52+a
dw5I61kzIS77R96s50+ZaHTSqNaHGLalIgQhJY5ya0ki82COTI+Y9PerM9ts3AA4Pt0pLSN
oYVLjAU5Nc6h3Opz7GW9viR0b73LZJq1aB0XzMYz0J7Ck+0I8jl/3ZJxkjtS+eiBYmz5RPL
etUrIznd6HpPwuuZbjUNTtc/KIo5Fz6ZIopPhQ9tNq2qNllAhj5HB6n/CivOxD/AHjOqkvd
Wh9e+DsyeEdDB6fZIif++BXWlt43etcn4Nz/AMIRoYHUWsX4/IK6kBjyTithFiMAyIVGTjn
NLAdyMcY5psa4kBIz6U6AnaxPXJFABInIIrzT40oG+G7hmH/H3D1/3jXpzNkYNeb/ABgGfA
GDg/6ZD/6EaqO6E9j5p1DR2dJJPL4J/TFctJabGwox2r1e5jhdSoXAFcjqumhJGkznJzn1r
uaurGcPM5BrJbxHsZQF837jdleuLtYJra6aNjseNtr8fdPSvQriHYFkUElTkYrJ161T+1Fu
Y4MLeRK7EfxHufrxXntWbRuroqQxrdY+b5hwc9c1pQLHZQPLcDaqj5fVj6VlCHBPBVifvL3
+v0pbvzWhjg81mBbOSe1bxeliJOxmXs5ubsztzvzhfQCtLR7ZX1eCSYHA+bOfShrBGuECL8
uBitC02RXp4wHUgH6Vso22OdXbOg3h1O44P51XZAT13Z44qrLOzjZ3PXHekWZyCCQQPSk00
tDo5C4IQ/yiiKBBKBIox/KmW8uFBfge9SvIjDg55pJ9ytUW47WBcOrAqO1Z2rNm2ZdhH09K
uoSVwuOexqpew5hCd2rDEStBitqY9tp5kVJASjDtjFeiWuJNPiAALheRXPWNr5cAibGD1rY
hYw2+w5Y545NY4RuDMK6vJWM/UoZcNIVIA9K5u5LlHRxhemPauzYM4Jfp6AVlS2gmkOFOD2
r0XK5mo2OWKgnLEbvX8Kc0DsUdR05H1roX0cMAI1KketRrZG3Ta68ZNJ2saK5z0rXW35gQQ
akWSQKAHPHUVb1FVDDC44rPG+QgD5V9SKybXQ0SSLSyrL8v3z61y+qw+dfTtEmAh2D2xXUW
oCTCM9M547fSs14SZ5EKEPuJ57+9eZibc+h1U9hbLE8ETs3zFefw7VsW0oDbV4b1rJt4xAj
IvzZbIz2q/bRy5HAbpUWTR2JuxoOkjkBAMVcihKpuwSO4zUUELtzITkHpV48RcDnpjtXDUh
qddN6FKSNZW2k49/Q00wBE4y7Zz04p5jYTblyPc1M8pWIkABvX+dZOGhbnrY811iPy21AqQ
Sbjb7jIFVNitbywEjLqrDI6FT/hWlrkYNzKoHDXGR9KybmQIVKKCVBBB6V1wd4pIyk7Mqai
gAskY/IkAZh9WJxUHnggly25Tgc9B6U/U2DXpAHEYVeuc4UCqBbAAJJzXdTXuo8+o7ybNO0
YtZTqDzI6Lnvjk1ee1cmJQNzHkn09qoacVRY2YEguXOPYY/rXQxESneNuO3any8zMZT5B0c
flxoJoySVzwKqXsyghQdo6HHXNWrqUAom8bu5HYVmPbPcOoyAo6Upb2QoNvWRA5Ko/Ody1d
0z/AJC9lwCFkUn8Of6VBdx7FCk4HvTdNmUXplViPLjds477cf1rN7M9Ok48rN3VbkyxmQMf
nYtn61iPEfLGQBkf5/WrLybzDGMkDA/HFSyxgyYIwoHNRTgznqSSsjnApjnKE42Ma0GQLGB
sO1uQwIpLyFVvlIwFdd2SPzp5WRowrP5igcEenPWurlsTGWhXQcfeOFzjPfNV5hviPHI61f
uE8sqo6bSKqNkZGD0rJl7Mg27bLgAFn5+gqLzj9maN18xeduf4TT7ggxRDuC386rHpWkdgl
LoX7lgbLTIOu0NI2e25v/rVLq4iMxkU53cj0xVa/fN9tQ7BFGiDHThef1ps0zTWoMjDdjaR
6VojDlWpq+JLgXlzpl+CWaWxiVmbqxQbf6VVtQySqYSGcfM7AcD2qSVkk0PTLiTDFBLEFPQ
nII/nVeJhDFKoILucdO5/lWjjdHNF2jZHZ2chjsouMBskAd+albcWGz5WPPHaqEMbMkW88b
OAO3er0ZCx78g9uOorpT91I5nHVsu210ycZO08nHQ1sQ3KtGIwcH1NYC7ch147H/PpV5pdi
AoVJ9fStFPlJdMt3rggkuzDHbgVii4XzCgdQSeNx6n0q1d3IaFlVudvFcw6TvdqIs7mIxng
A1DncSgjpIljlmKMAN3X/ZqlcuGBSMYJ46cfnWTc6qyGQ2oLLuwWK+nXHf8AOlh1COUBiRu
I6Gic1ew/ZvqQ6gVjULtznqelRfY9QntxJbeTcxY4AkwQfTHrRqDxFlkyrYOCjHg1VN/NOx
CbYUAxtU9a5rmsYs9J+DU0h1HWTLCwKxxqwHY5bj9KKm+DEm1talmI3ExjGM9jRXBVbc2ds
GlGx9l+Cs/8IPopIHFrGPyUV1asu7DE1yfglgfA2jkcg20Z/wDHRXUx4L8nFdZzl2Ip5g2/
rSRBSJOedxpE+WRT71HC3yyf7xoAlZcYrzL41Ns+HTEttDXkIyO3Jr0kvjrzXlfx2kK/DJz
nH+mwfhyaa3EzxSG+RZWDHPuT/SmXki3EAIAwa5G4vJElLcE59asW+ot5W1ieOcZrr9ohxp
6D7iNNxGBxxWNqUbNpcaAb5raRiCvQIa13ug/IC81ivdETvgZyevrXJV35kbqPcYscMmnsY
ZcSYySVFU3tgmmrO5PXaoPfjr+daC7WSQRKEL8cHuapa1L5Ais04WJRuHvRQUlfmMasSvBd
iPcCvzkYB6/WpQRNIJVRgiDGAMVn20bSXC9SScD8a2xCAqqeAOgHFdHM2RGGpVfduB5zViH
JYAjr1/8Ar1G/3vp9aep2845FF2dHKWJ5VRdp7elRJIpYH16ZqJw0shAq1a2JkkUNmhu4cp
dtn3Ovy8e1ay2aXWxxnch5HrmltNKi2ou/aSfSuks9KEYIXcePvY61lUi5bmbMm3sPLc7xu
7Y6VYFkgkU568YPWt77D0PGehNVLrTZgytCMkelVTiomM7srNboqnZgg+ozVddPGdwwPeq9
1dT2bATK6j1xnFQHUY0IkklRQw4Bbv6Yre6M0my0bYvlfSoJLNSvzgkH8PyqaK8Q7WBGD6H
OabdSFkAV+R2I6VN09DTldjm73T4A7YYkNwM9qpLbww8FdzAcHtWtI6Pu3MAy/kaznkOTs5
+tJ6LQSTbsUpU2yCQAKwGM+lQTgSyeYBywGfT6irEm5jj0qJEzhip65wRxXk1k5TR3046DY
oAThs4961rWDlQuOv51UVJChwpHuat2u8HB60I6FroaiwhF+9kdh6UwoXIA4qwAzqOVOe2K
Q/JweT6DtUTjc6k7FV4ioJIJIPU1RuDtx3zk4PetaUN5Z78VjTZIckHAPSuerBqNwvqcdqI
JuULDKjLfjissWTSyBj9zcAePWuhv4t1/jBZjwM9KhaEww8AYU7jmqpR0VjOpI4rVVIv59m
AGkOAOg5/SqbxHeMk5xk8VtX0cclxIQPmDkjuOnX3oFuDES6g4GecZPtXoxVonny1E0+3Yq
B2FXnbytwDbcAc81ZtoRDZKxPzFc471mSMTMT82PX36VajZGLfM9SVQzyeZkkDI5qUQ3GFA
IBJz+FTwRHaCwAIFWSpkXAXGBVKFxuVlYxL52fIPG1c/riotPB8i5OSDsxx6Gp9QjZXYn+I
AA1HbMsWnTyMcb2Cg+wzXM4PVHZRklElQn7w+/wAsM/TFWYZXlRiwHBwT6iobOIyB+/yAe/
X6VqQ2uIgqnapfJOa6KdNrU5atRNmfqUQ+02zDgbW/HpUWdykD5F6gDr0rR1eDbHHIQMo2A
PbBrI3gAfwtitJIqm7q5Fdlmk+9lQMcdaqj7w55qdFaaU9c9P8A69IIW3EcHH61y8po273K
c4G0t6cgVAmHkQDuwq7NbknoKpR/u5wzcBTk1S2He+paUG4luChUuWygNVZUMbMccgcj0p1
iWFyjgcelbcllHK6ZiGDnc3cZrogtDJy1Ksbh/C/l7ctFcBgD2BGKq6dE9xewwKfmd8DPrV
ueFbW0vIUclQRtPr3qLRTi/jkBwVBI+tapa2MHomd/awJlYyAURQo+lTSWUYzlueoBNVrK4
VEy3Bb17e1D3BEhlPT8uO1as5oybuROHgfHG3pz2qeJWlGd3B7VVmmWVgMDjn/69XLWeNUO
VrF7ml7ajZon5AU49TWTLycFDhTkdua6lkDEMVG3GAQO9ZtxaopAcbs0ErUzoFmuoJYJkyv
IBPX/AD71XGkxWq5DE+tdDFbK2zaCuDgEVJJYlpRHtzu7E1ahdaiu07HF3mlSTfvI2BXHA7
1kG1ljcg53DsK7xrcwTtHs3IDjgZqlcaerXHmBMA9PWsZQ6o1jNJHafBqAiw1ify/MzJEmM
4IwG65orU+FtuYNL1VFLDdOjHA/2TRXm1X77NkfVPgnC+BdIVeFFvHx3+6K6qEqxyxJFch4
FB/4QHRmJyTAg/8AHRXVwAE4IrtINGM7pFxz3qCHKhwW3fO3NSKp81cMRx2qOIZ8zoBuJ/O
lcLEnymvKPjuGb4ZNsI/4/oc5+pr1MsBkGvKfjs7D4bp5eOb+BSfTk1S3Gj5kvLYLuw+5s8
iqg3Bdqnj0Bq9OxZn+U57DFU2jm8w5BBPrWrWuxtHYQCTZJlsbV4GRkn29agjgmLgkZHtWj
GqM2JQxX9c+laMdruTei8frTULjlKxX0u3VGkuZvuQrkjqTXH6zcGa7klHAds4HpXaXdy8J
WytY4jIyl5mlUnjoFGPbn8a43VoY4ZViaERtJkjY3v6dqylWjZpESi27jNPcCeMgncCDXSr
ZGS1jnJ+WTOMdua5mzjETAncf513FksraEg5csN4xzxmnTmpInZ6mN9kLMVyMdKtx6aWXDD
GfQdKtvblFDgZyau2ZV1+cgE+9ampBbaA8rYilTPXBOK1INAuYzwq7h6GrkEGWUptYZ711e
l2jxj95DjuMVa2MZyaZz0Fh5Tr9r3J9BXU6fbRrbAszFW5yTWm1it1bBnDKpHLYOB+NUpUh
hTEbsyjvmhmSqJjZYI1BIAIP5VmXTrFHuxjHr1pbm9RQQswbHO3PINYV9fMYwCwJI780W0K
MfV7gEuF6twQKwRCjk+aQwwB1rcWLzZC0nzZ6cYqeLTlmY5hXjvis2MqWdnCYcKSoIx1pbq
znZS8bZwOMd6nn8y0JzCuB2AqIavKV2+SRnpmiDQO5hTI8JxIg57gVCmOuOp6ZrddvtOWlh
Bbs2KjFqqkYUc05vQqCu9DNMeFztwDUBh+YbvmGePetyS1BT7v5Cqr27LIOMke1cbVztSK0
UQI3cAdsirUUOXJHX6UqW7bSACcAdaniyG56j8hWbVtzaCLttAQASMYq+umlmV+cN14qpBK
EZAc49QetbkTZ28fnUFSuisdMiZDkYUDFcnqVk8M0oRgVyMAGvSkjLxZbgHoPeuO8QW/kxu
xwQzdfrUTV0KL1PPLoEXwfooH1yf8ACoZyhfATcpGMCrt3AZZg4Yj+E8cVQeHzFZBJt9wcV
dJWRnUdzOltUYSTNDGpY4+8c9PyqiscbqQCSGbAB7VZknnRtpUEHgqwyCP6GiCILcNgMEc7
lye3v9K7qavuedJ2LktoRaIoGePvCsyS0JOV4+ld0LHzrNBkFgMdKz5NFnVslM9+K2qRSZz
0qjdzCgti2BtOQOKvLaNkAYzjmt2z0Zycsm3nvSatYyQ3O2NQygAccULQpu5wOsgJceWvTP
IHQ1mzS/8AEvRP7zVZ1tm/tCUd0bFZt5uMcaJ6A/Ss+W7OtO0TqfDdk15bXEhbOzbzj2rbS
HC7cHJ5+tVfD0otfDwwQDKxzjvVpZljyQSw9+ua61HRHmubcn2KOuKTZpJgY8wL+lc9KEEZ
KnGDg11esKJbCEqCD5oYnGeAMVitarLEVYqBnp6D0rCpHU66M7RMi0yCTjBxzTZGKAuOef8
APer8MG6VwBwMKPpSXNiePl71z2N+dGMzySOfLQk9PaqcwKytuAGVrolRUyExnOScfpXP6k
hjuivQdR9KjcuMlsNt/LSUMQdo5Fbsd4roobANcyZSMACp0n24+aumDViGrmyFM7ug7jbio
dPgNtdDzFICg1Dpt+INTDtkq2B+VbVzIJJMpzjBFapLdGEm9mWPtoYrGpPpn1rSEkbxjJ9j
6GsSOA7g+T9K1rKA5UN0z3pO7MrJF6Gw8xBIANv909+laUNpBHGW2gdjzTXkSOEKp6DPFVn
uJdv3cLVcphJ3djSjZCpCyAjsM1NPbo8SMxwcYFY9owMzfKCTWlNKqw4BLEHoKpIe2w+0ji
wFzg+1FxGsZ81XJx/CTWat2d2SwQ+hGKbNclkOHLY689Peo0RadyW4UvItwi/K/JAFJJGhg
O1sk87c1FbXAMG3cPWomuDywx1pXQzufh1hrHVEmlMarOvsCdtFN8ElP7EvpmkKbrpQCOf4
KK8mr8bOtbH1B4FJ/wCFfaMwPWBD/wCOiutt927O7iuN8DTIvgHRkDZ226f+giusilB5Brq
ZKNiPJkU54qFSoeTjvUcU3Q56UkbZRm96kokPXmvMfjaA3w9jGAQb+Hg/jXpTvxkV5b8a5v
8AihrUE4zqEIP5GtFuKx8+NaGR+SSfUdKkazWSLBHI61oxxh5SsZJGela6abutydvOOnrXV
a+pfMlY5CKy3OCoA565OKvxwTRMQj43HjjI+lbFvZPFJ5k8e0DpmhzaujKgLOAxH1x0ofup
tGUp30PPNWvYxfTujKZSSpDHHA4GK4W6upXvWeSbexOAzHNdHqQDZcgE85965a/8pz+6QZH
c15O+50XNC0ugs6F36HseBXfeHbrzdOaDLHy2PGegzXltrDBEnmSglwe54BrrvD8s6eZcRl
ghGMjuaui7T0QmrnfXLKibVPJ6H+lU4eG3OuMe3WqP2qR3DN0I4J/nV61lVj+8JPsa9FK4N
2Rv6ZI8silIZHUnGccV2qSW0EcZ89vMPJRXwAfeuPtpHkj+edwuMY6Cr9vcRxDEaAjuSeta
JHDUm2zs1me+twkjbUHG4n/OajuY7W0RT5u9sVgnU97GLzMsoBwOAKqy6nJkoCpAHBY5xTa
MYtp6i31grnzt6xHr8xAFYzQxyNhWDAGmXtzO7NI8o2/yHtWfFcneSrnaTwTSOtbGqIFDAd
ADnmtG2ZEcg4UmsmK6kwFDAgDrjvUc105OS2cfrUNKwk9TTv4IZd2735Fc/wDZ1SbCuMDru
5p32yUtgyEiqDSSm4ypGOvWsYpo05lsbKFREVLLyeueaayqPfvUdrMHYHaCR14q20rjGQFQ
9hVvUSkkMjVXJB4IXgEdaDaJI3yN8x7Z5qeKONwxjQIT/EzZI4xVKS2k+1ghizDkBTx+dYu
FjphVTJVgUBlVAfzzUYsw3KqTzmoxcCKYIZCGPBBwf89q17aSEqEZ1LHoKymtDrUuxSgswS
OTxWycx2yuMfL1z3qKSRIVwAM96p3F0fJ2HkHkVi0Nz5jUguRnceB6+tYniFvNtXRMHc2R7
ULISvDHHp6UydQ0BJIJPrUy2JWjOGvba6MLGEqAgwd3Ga5wTSQt87bjk8etd5qmnvLD8kmE
QZPOMH1NcHexmJi5PzH7oH862hFWM6jsVTOr7nK/N3X1p0LFpYlC87/51X3CQjCj3PvWnZQ
O8kUkZAIOSDXZTVzz5noVjalbZEyAijHuTV+3smebIj9+lVtIkdrWIsu5FI3DvXU2zqrgxq
mGOTgUpt3OaEeR3KS2TryUIH0rLvrNHiZ3z8pyfau7+zi4AAXtkjsBXNeILV7WEkLsbtjo3
fpV03d6kykeFanZpNq0r84DnPSoptNiUOyjcSuM44HFacoLXkh29XbnHvVqKNfmZh1HcV0x
SuW5tRRUgjbyFjBIVMgY4p4JBAJOccH2rpLjSYLSyhKtuklQOwP8JPUVgyWcszN5YJx0PrW
U209CYtT2ASRBPmfcT+VVZNzDgnB96pziWJwjKeKuW0iFArrz0ANZp3epailoiSC1CBRgZ7
4pZU7bcj1xVlFLAAEAdyaay7snnr2p3BbmPcJGoJVQPfFc7qtqwtRctnO7B+ldVdIAAF6k9
6zddhI0VEweOpH1rFpHTF2ZxQO4k05iAvJxUo2jI2FvYU8eRkGYHPorAD/GrhG+xq3YbbPs
mRwQQDzW5Y3Hm3Sx9Q3GDWOwidQYYnGeM5zU+nMUv4yxxhh0+tdCjYwnqdkkY4x1/OtK1i3
oAudwOc1STAlwOn6mrttIVkOGPIoaOKW5cZBkknNRTSZTyymB1HNIHDMVcnB5GKV42Y/KpJ
PSjmQKLK0bHzcAYq+oJjPIz+dUipR+R06j0qxHKehABppq9mNqVrlW4gDseofH8NUJBJERg
tx1FbnynpnNZ94jMMJnd61pZNE3ZQFxIqbNxJ6j3qZZo0X5uR9aqupJAzyOCDU+n6e+oXTW
8bFFjTfI/U+wGO5rGolHVlxbeh6P4BH2jQL+MnbEt0pGGC8lDRVnw7pEvh/Qnimt9k88od9
7Fm6HH0orxZzjKTZ3JSsel+DPiNKfD1tZro8Ugt41USROzF/lH8IA5rcvPizcadkDwrd3B2
/7UWPzU186+Hv+WH++v/oNdl/yzl/32/nW0psSPU4/jndfdHga+BxjcbgFRk9ztzWlp/xnE
j3CXvhqa2MbFeJS4b6EL6Vx/h3/AFUn/XNv6V1Fl/qIfqf5VPO+homuxoS/F/THhDCxKFv4
GZsn/wAdrgPHnj0eL9Gg0iHSZLWKO5SYXDS7txAPy7dvv1zXbL0i/wB7/GiT/kEy/wC+KqM
pXvcrQ8gsbNkKMJMnJFdZBMqW4U7C56gdauXH/HxH9TT16iu1Tdjlq7nM6m6sjbTtA6+lc4
Jlt/3krHKnOcZFdZqX+vf6VJD/AKlfqP5UObKh0PJ9V0ew1Gd57S9Fu0hJ8thlMk+orAk8F
300mbe5gkYejZx+dfRzf0H8qpSfe/A1w3T6HUtzwqx8DxxOJNUvWbjcIY42cn8cYrQmSSza
NLO0KccCRWyB6gYr17Tf+Qkn0X+daWuf8hJv+ua/yqlPl2MnueFGK8nmB8t1X0A7VqW0M0I
UbW47kV6I3/Hy3/XMVRl610qbKexgxXDn5WP0GetWobpY2w27J7YNbMf+vT6VbX/Uy/StYz
bRy8qepjSX8kyKm4qq8bhg1l3M0vmEbtwPpzXSxf6s/UU62+8//XUVDqNAlc4W7urlYisKS
MxOMmM06xtro/Oxdc8nKkA16Jq3Uf8AAatn/Ux/QUlNtlWsrHLW9mPsxdpChxWfO5QmPbwP
UVd1P/kPj/dqvdf6uSuhmFn3M9rG8nZVXEW7p60qaU8c4R5du0872yT71owf62Oobz7zf57
Ck9hpPuV5WjtXby2LZ74xmiEvIuQzbjyMnqa5/Uvv/lUml/fjqNCzobeVxLsk57getaXmpI
SN4TjgVz7f8fH/AAE1pwf6h/8AcNKTsio7mdf7lnDrhye4I4/Kqcd5Os6OrHI6KO9PHSX6U
yz6j/eqE7nox2Nm0uJbkjzf3YB4GMFjWq9zaxjYSrPjoD0965q5+8v+/VK2/wCQg30P9a5p
7lHX4DEYYbic8dKp3lyynyVB680Wv+uH+7VPVu/1P8qgpFOcoh3ySLl+u44xXD61DEWIXc4
DZBDjI9OM8j6VsN/x7t/vVzl5/wAfY/66f41cdyHsVti+XlGJ2nuCf/1Vo2CyEL1+Vuw71D
Y/6yX/AHDW7Zf8ez/X+ld1Pc4Kh2GlCaOHypkILdT+FdJZLIJCgXIUDNZlr92L/dFb1p/x8
/j/AENZ1dznNRrr7NEHAOB1wK5HxBqEt3HNMXeRUBAABGOetdnZfef/AH/61Qvv9Rf/AEP8
6qnLoYPc+fZlmEsjiGQxFiS5U46+tFhcN9rii2l9zgAEdecf1rtrr/jzm/3jWJbf8f8Abf8
AXVf/AEIVum0XL4Tqr3TpjIUmU/KowR0ORWRb2TBmRkIGcdK9Avv+PE/7wqpov+quf98/yF
ZTm7kQPK9Y0xkmYrC59GA4rK2vGAjqVOOMjGfp617rcf6n/gNc/rf/AB5J/un+VRe51I81t
hkAOyj9K1GMWwhXUk1q2H+pFXh/rR9aoTOKltyGDHgE8ZqlrCo+mzRtjG3mvTbv/jxFc1qf
/HlL/uGkxxPF1tyZ9rS4yPXrV+CCCJgYQZJD/GTXUT/8fUP/AFzH8q6fTP8AkAS/StISSWx
szzQrI8iCMKozgYXpUMUcplEioWbggqpr2Bf+Pqz/AN9f5VrWXSX/AHv61c5uwrXPPbYyTQ
I7QunHI29/Wp4ioJAznPQjmvVov+PZ/pWZH/r1+tYOo2YOCucOkUrMcRuO/wB0/pWlGAqjK
HjqSD/hXfwf62P6Crp+4az52UeVz7C+QMe5GKrErgZ259M132r/APHlP/nvXEyf8e341cXc
llQycNhl496bJsktw7SqB9atwfdl+lV5v+P9/wAK2vYzdjEfdNKkFsyNLKwQDOev0r1zwh4
VS1igknBtbaL5/NnA8y4l7tjsoHCik8If8hux/wCugrf1D/j5f/eb+lcWKk3Hc3objtTu/O
YRRguqH7xxz+NFZ6f6r8aKypQXIjZzdz//2Q==
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0