%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/315.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>Šimi</last-name></author>
            <book-title>Diablo 2 - Království stínu</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>Šimi</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>3d19ed6a-9c73-410f-a8ad-fbced22312c8</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2006</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p> <image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p>Kentril rychle proklál jedno z kolem prolétajících těl a s výrazem uspokojení sledoval, jak sebou stvůra na zemi škube. Bohužel na jejím místě se okamžitě objevilo šest dalších, ještě hladovějších. Vedle něj Gorst ve vzduchu přeťal dvě najednou úderem své sekery, jen aby se mu třetí zakousla co ramene. Obr zařval bolestí i překvapením. Ani jeho hrubá kůže nemohla vzdorovat jako břitvy ostrým drápům démonů.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>

<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Richard A. Knaak</strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p>

<p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p><empty-line /><p>Scan + korektura: Šimi</p>

<p><strong>Richard A. Knaak</strong></p><empty-line /><p><strong>Slovo překladatele</strong></p>

<p>Z pohledu překladatele je druhá kniha ze světa Diablo poněkud bohatší na různá kouzla objevující se v její herní předloze. Richard Knaak opět prokázal své spisovatelské mistrovství a neomezil se na jejich jednoduché pojmenování, nýbrž většinou nechává čtenáře znalého hry pouze vytušit z mistrného popisu, že se jedná o takové či takové kouzlo. Někdy je však i přesto pojmenuje, stejně jako monstra a stvoření známá především ze čtvrtého aktu Diabla II. Vzhledem k tomu, že se shodou náhod tentokrát jedná o velmi anglicky znějící slova (snad až na Hulka), zvolil jsem, i v rámci srozumitelnosti pro čtenáře neznalé božské řežby od Blizzardu, český překlad.</p>

<p>Jednou z hlavních postav je opět necromancer a tentokrát o dost zkušenější než jeho kolegyně z Dědictví krve, takže bez problémů zvládá všechna, zejména útočná kouzla, která vy, kdo jste se dali na cestu stoupence Rathmy, velmi dobře znáte. Aby snad však někdo netápal při zjišťování, o jaké kouzlo či monstrum zrovna jde (platí především pro příležitostné hráče) najdete ve většině případů originální název v poznámce překladatele. Druhý důvod pro toto je přesně opačný. První kniha inspirovala mnoho lidí k tomu, aby si Diablo zahráli, a pokud tomu tak bude i tentokrát, jistě vás potěší, když v průběhu hry objevíte reálie známé z knihy. Reagoval jsem takto především na podněty, které jsem od čtenářů dostal po vydání prvního dílu. Doufám, že jsem originál příliš neznásilnil. Největším úletem by měl být chapadlovec (Tentacle beast).</p>

<p>Věřím, že tenhle přístup bude pro většinu z vás znamenat silnější atmosféru z velmi podařeného dobrodružství, a to jak díky větší vazbě na herní předlohu, tak díky větší srozumitelnosti pro nehráče, kteří stejně jako v případě prvního dílu nemusí mít strach, že pro ně kniha nebude až takovým zážitkem.</p>

<p>Stejně budu ovšem samozřejmě nesmírně rád za jakékoli další připomínky týkající se překladu. Můj e-mail netolicka@yahoo.com je vám k dispozici.</p>

<p><emphasis>Jan Netolička, autor českého překladu</emphasis></p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_5.jpg" /><image xlink:href="#_6.jpg" />Jedna</strong></p>

<p>Od řeky se ozval strašlivý výkřik.</p>

<p>Kentril Dumon zaklel a zároveň rychle vydával rozkazy svým mužům. Už dřív je varoval, aby se pokud možno vyhýbali vodním plochám, ale v husté vlhké džungli Kehjistanu bylo někdy obtížné odhadnout nesčetné zákruty říček a potoků. Někteří žoldáci měli také tendence zapomínat na rozkazy, když jen pár metrů od nich čekalo osvěžení v chladné vodě.</p>

<p>Ten hlupák, jehož řev slyšeli, se právě poučil o nebezpečí, které s sebou nesla přílišná sebejistota. Bohužel asi nebude žít tak dlouho, aby své čerstvě nabyté zkušenosti později zúročil.</p>

<p>Štíhlý opálený kapitán si klestil cestu hustým podrostem směrem, odkud se nyní ozývalo zoufalé volání o pomoc. Před sebou viděl Gorsta, svého zástupce. Obrovský polonahý bojovník se dral přes šlahouny a větve tak lehce, jako by tam snad ani nebyly. Zatímco většina ostatních žoldáků, kteří pocházeli z chladnějších zemí v Západních královstvích, trpěla zdejším obrovským horkem, do bronzova opálený Gorst byl k neutahání. S tenkým copánkem černých vlasů míhajícím se na hnědých zádech vypadal v zeleném moři jako lev.</p>

<p>Kapitán Dumon mu spěchal těsně v patách, takže měl částečně ulehčenou práci. Nářek neustával a vyvolával v něm dosud živé vzpomínky na jiné tři muže z družiny, o které už od chvíle, kdy vstoupili do rozlehlé džungle pokrývající většinu této země, přišel. Zejména druhý z nich zemřel velmi krutou smrtí, chycen do sítě hejna obludných pavouků a napuštěn jedem tak, že se mu tělo celé nafouklo a podivně zkroutilo. Kentril rozkázal, aby síť loučemi zapálili i s hladovými obyvateli. Toho muže to nezachránilo, ale alespoň částečně pomstili jeho smrt.</p>

<p>Třetího nikdy nenašli. Prostě zmizel, když procházeli obtížným terénem plným bahna, které je při každém kroku drželo za boty. Kapitán tušil, jak asi ubohý voják skončil, protože sám jednou zapadl až po kolena. Bažina dokázala být rychlá a neúprosná.</p>

<p>Když se ve vzpomínkách dostával k prvnímu muži, kterého ztratili v děsivé Kehjistanské džungli, vyběhl z džungle přímo do scény, která byla s tímto tragickým osudem téměř identická.</p>

<p>Vysoko nad hladinou řeky se zmítala obrovská hadovitá nestvůra. Dlouhé plazí oči se zaměřily na malé postavy pobíhající po břehu, jež se asi brzo pokusí osvobodit svého druha, kterého pevně svírala v tlamě. I když čelistmi držela žoldáka - on to byl, kdo svým křikem přivolal Kentrila i ostatní - stále ještě dokázala na vojáky zuřivě syčet. Z boku jí trčelo kopí, ale rána nemohla být hluboká, protože nestvůru očividně nijak neznepokojovala.</p>

<p>Někdo vystřelil směrem na její hlavu šíp, pravděpodobně mířený na strašlivé oči, ale střela letěla příliš vysoko a neškodně narazila na skálu za monstrem. Chapadlovec (v originále Tentcrcle Beast) - jak jej nazval jejich zaměstnavatel, Quov Tsin - se neustále se svou obětí vlnil a dal tak Kentrilovi šanci zjistit, koho vlastně uchvátil.</p>

<p>Hargo. Jasně že Hargo. Ten idiot ho štval celou cestu. Jak jen mohl, vyhýbal se povinnostem už od chvíle, kdy přistáli na této straně Twin Seas. Ale přesto si ani on nezasloužil takový osud.</p>

<p>„Připravte lana!“ zavolal Kentril na své muže. Tyhle zrůdy měly na hlavě dva rohy zahnuté směrem dozadu, jediné místo, které by mohli žoldáci na jinak slizkém hadovitém těle využít. „Ať se nevrátí do vody!“</p>

<p>Zatímco žoldáci vykonávali rozkazy, kapitán Dumon je počítal. Šestnáct včetně něho a nešťastného Harga. To znamená všichni - kromě Quova Tsina.</p>

<p>Kde se zase ten zatracený Vizjerei flákal? Měl neuvěřitelně protivný zvyk toulat se před družinou, kterou si najal, a nechat je hádat, co se asi od nich chce. Kentril už několikrát zalitoval, že tuhle práci vzal, ale ty řeči o pokladu byly tak přesvědčivé, tak svůdné...</p>

<p>Rychle dostal podobné myšlenky z hlavy. Hargo měl stále ještě malou šanci přežít. Chapadlovec ho jednoduše mohl překousnout na dva kusy, ale často se taky tyhle zrůdy snažily zatáhnout oběť pod hladinu a nechat za sebe pracovat vodu. Pak bylo jejich jídlo daleko měkčí a stravitelnější, jak jim čaroděj s vědeckou lhostejností dříve vysvětlil.</p>

<p>Muži připravili lana. Kentril jim ukázal, kam se postavit. Ostatní se stále snažili obtěžovat obludného hada, aby zapomněl, že by to vše mohl jednoduše ukončit a stáhnout se pod hladinu. Jen kdyby se žoldáci mohli ještě chvíli spolehnout na ten malý zvířecí mozeček...</p>

<p>Gorst měl v ruce připravenu smyčku. Nečekal, až mu dá Kentril rozkaz. Už přesně věděl, co chce kapitán udělat.</p>

<p>Obr hodil lanem s neomylnou přesností a smyčka se stáhla kolem jednoho z rohů.</p>

<p>„Oskale! Zkus hodit Hargovi lano! Benjine! Zkus chytit do lasa ten druhý roh! Vy dva - pomozte Gorstovi, hned!“ Podsaditý Oskal hodil lano směrem k slábnoucímu, krví pokrytému muži ve zvířecí tlamě. Hargo se jej pokusil zachytit, ale nedosáhl. Chapadlovec znovu zasyčel a pokusil se zmizet pod hladinou, ale nedostal se daleko. Lano v rukou Gorsta a druhých dvou mužů jej drželo u břehu. „Benjine! Ten druhý roh sakra!“</p>

<p>„Jo, tak mu řekněte, ať sebou tak nemele, a mně se to možná povede, kapitáne!“</p>

<p>Oskal znovu hodil lanem a tentokrát se ho Hargovi podařilo zachytit. Z posledních sil si navlékl smyčku kolem těla.</p>

<p>Celý výjev připomínal Kentrilovi nějakou morbidní hru. Znovu vynadal sám sobě, že vůbec na tuto výpravu přistoupil, a v prvé řadě proklel Quova Tsina, že jim vůbec něco takového nabídl.</p>

<p>Ale kde byl ten všivý čaroděj? Proč nepřispěchal s ostatními? Byl snad mrtvý?</p>

<p>Kapitán pochyboval, že by měl takové štěstí. Ať již byly okolnosti jeho zmizení jakékoli, v tuto chvíli to nebylo podstatné. Stejně všechno leželo na Kentrilových, už tak dost zatížených bedrech.</p>

<p>Několik bojovníků se pokoušelo jakýmkoli možným způsobem hadovitou zrůdu zranit. Bohužel byl netvor většinu času příliš daleko od břehu, než aby mu mohly meče nebo kopí nějak ublížit, a lučištníci se museli neustále obávat, že by mohli zasáhnout muže, kterého se pokoušeli zachránit.</p>

<p>Kolem levého rohu se stáhla smyčka. Kapitán Dumon potlačil radostný výkřik z pocitu nové naděje, kterou teď cítil. Chytit toho netvora byla jedna věc, ale nyní jej museli ještě vytáhnout na břeh.</p>

<p>„Všichni, kdo můžete, chyťte ty lana! Vytáhněte tu věc ven! Na zemi bude hůř pohyblivá a zranitelnější!“</p>

<p>Přidal se k ostatním a vší silou táhl za Benjinovo lano. Chapadlovec hlasitě zasyčel, a přestože zřejmě chápal nebezpečí, kterému čelil, stále nehodlal svou oběť pustit. Kentril obdivoval podobnou houževnatost u každého živého tvora, ale ne v případě, když šlo o život jednoho z jeho mužů.</p>

<p>„Táhněte!“ řval kapitán, zpocený úsilím tak, že se mu košile lepila na šlachovité tělo. Kožené boty - ty nové boty z jemné kůže, které si koupil za část odměny za tuto výpravu - se zabořily hluboko do bahna. Přestože u každého lana stáli čtyři muži, stál je každý centimetr, o který netvora přitáhli blíže, mnoho sil.</p>

<p>Ale dařilo se jim. Větší část netvorova těla už byla na břehu a oni zdvojnásobili úsilí. Ještě kousek a budou moci svého druha zachránit.</p>

<p>Cíl byl nyní blíže, takže jeden z lučištníků zamířil. „Nestří...“ bylo vše, co stačil Kentril vykřiknout, než šíp zajel do levého oka nestvůry.</p>

<p>Netvor zařval a začal se bolestí šíleně zmítat. Otevřel tlamu, ale bohužel ne dost na to, aby z ní zkrvavený Hargo vypadl, i když se ho dva muži snažili vší silou táhnout za lano ven. Přestože neměl chapadlovec žádné končetiny, o které by se mohl zapřít, začal se stahovat zpět do vody takovou silou, že s sebou do temné vody táhl všechny muže, kteří se ho snažili zadržet.</p>

<p>Jeden z žoldáků za Gorstem uklouzl a při pádu shodil ještě druhého stojícího za ním. Zbytek mužů ztratil rovnováhu. Benjin pustil lano a málem zakopl o kapitána.</p>

<p>S jediným planoucím okem chapadlovec pomalu mizel v hlubině.</p>

<p>„Držte ho! Držte ho!“ řval Kentril, ale zároveň si uvědomoval, že vše je ztraceno. Dvě lana, která mohla zabránit nestvůře zmizet pod hladinou, už drželo jen pět mužů. Gorst se svaly napnutými k prasknutí se sice držel, přestože tahal za lano jen s jedním dalším vojákem, ale i jeho téměř nadlidská síla byla nakonec málo.</p>

<p>Zadní polovina gigantického hada zmizela v černé vodě. Prohráli. Kapitán to věděl. Nebylo možné dostatečně rychle sebrat síly a zabránit netvorovi v útěku.</p>

<p>A stejně tak to věděl i Hargo, nějakým záhadným způsobem stále živý a při vědomí. Bolestí zkřivená ústa ve zkrvavené tváři chraptivě křičela strašlivou prosbu.</p>

<p>Kentril nenechá tohoto muže zemřít stejně jako toho prvního. „Benjine! Chyť to lano!“</p>

<p>„Je moc pozdě, kapitáne! Nemůžem...“ „Chyť to lano, jsem řek!“</p>

<p>V okamžiku, kdy ho voják poslechl, přiběhl Kentril k nejbližšímu lukostřelci. Lučištník stál jako přikovaný a s hrůzou sledoval strašlivý osud svého nebohého druha, pusu dokořán a smrtelně bledý.</p>

<p>„Luk! Dej ho sem!“ „Kapitáne?“ „Ten luk, sakra!“ Kentril ho nic nechápajícímu muži vyrval z rukou. Kapitán Dumon sám s lukem dlouho a tvrdě trénoval a ve své družině se stále pokládal za druhého nebo třetího nejlepšího střelce.</p>

<p>Na to, co hodlal udělat teď, byl, jak doufal, úplně nejlepší.</p>

<p>Bez váhání zvedl šlachovitý velitel luk a zároveň se zadíval na svůj cíl. Hargo mu hleděl do očí a nářek náhle ustal. Ten pohled umírajícího muže kapitána prosil, aby střílel rychle a přesně.</p>

<p>Kentril neminul.</p>

<p>Šíp zasáhl Harga do horní části hrudníku a zaryl se hluboko.</p>

<p>Hargovo tělo se v netvorově tlamě napjalo a pak všechny svaly okamžitě povolily. Žoldák byl na místě mrtev.</p>

<p>Celá událost všechny vojáky naprosto zaskočila. Gorst zděšeně pustil lano a ostatní hned po něm, aby je netvor náhodou nestáhl s sebou.</p>

<p>V hrozivém tichu ti, co přežili, sledovali netvora, jak hbitě zajíždí pod hladinu. Hrozivý sykot plný bolesti a vzteku neustával ani potom, co jeho hlava zmizela pod vodou. Hargovy paže krátce plavaly na nyní zcela nevinně vypadající vodní hladině a pak náhle také zmizely v černé hlubině.</p>

<p>Kentril sklonil luk, otočil se a vyrazil z toho prokletého místa pryč.</p>

<p>Ostatní žoldáci si nervózně sbírali věci a následovali ho v těsné skupině. Potom co zemřel třetí z nich, se nepochopitelně nechali ukolébat zdánlivým bezpečím džungle a nyní na to jeden z nich krutě doplatil. Kentril ze všeho nejvíce vinil sám sebe, neboť jako velitel celé družiny měl své muže lépe hlídat. Jenom jednou během vojenské kariéry byl nucen zabít jednoho ze svých mužů, aby zabránil zbytečnému utrpení, a to bylo na řádném bitevním poli, ne v nějaké bláznivé džungli. Ten první ležel na zemi s tak ohromným zraněním břicha, že se kapitán divil, jak v něm ještě mohl nějaký život zůstat. Byla to celkem snadná věc poslat smrtelně zraněného vojáka na věčný odpočinek.</p>

<p>Tohle... tohle mělo příliš blízko k barbarské krutosti. „Kentrile,“ zaslechl tichý Gorstův hlas. Na někoho tak ohromného dokázal opálený obr mluvit velice měkce; když chtěl. „Kentrile. Hargo...“</p>

<p>„Ticho, Gorste.“ „Kentrile...“ „Dost.“ Ze všech, kterým za posledních deset let velel, mu jen Gorst tykal. Kapitán Dumon mu to nikdy nenabídl. Ten jednoduchý obr se tak prostě rozhodl. Snad to byl jeden z důvodů, proč se z nich stali nejlepší přátelé. Jediný skutečný přítel mezi všemi, kteří jinak pod Kentrilem bojovali za peníze.</p>

<p>Nyní jich zůstalo jen patnáct. Méně na konečné rozdělování pokladu, který jim Vizjerei nabídl, ale také méně na čarodějovu obranu v případě nějakých potíží. Kentril by s radostí vzal s sebou víc mužů, ale nebyl schopen najít více šílenců, kteří by takovou nabídku přijali. Těch sedmnáct drsných bojovníků, kteří ho společně s Gorstem doprovázeli, byli jediní, kdo byli ochotni riskovat tuto výpravu. Mince, které jim dal Quov Tsin jako zálohu, jen stěží stačily na pokrytí nákladů.</p>

<p>Když už si vzpomněl na Tsina - kde je?</p>

<p>„Sakra, Tsine!“ zařval zjizvený kapitán do nekonečné džungle. „Pokud tě něco nesežralo, chci, aby ses ukázal! Teď!“</p>

<p>Žádná odpověď.</p>

<p>Kentril upřeně hleděl do husté džungle a hledal zakrslého čaroděje, ale plešatou hlavu Quova Tsina nikde neviděl.</p>

<p>„Tsine! Ukaž se nebo nechám chlapy naházet tvé drahocenné vybavení do řeky! Pak si můžeš jít promluvit s netvory, jestli budeš chtít dělat ještě nějaké ty svoje propočty!“ Od začátku cesty vyžadoval Vizjerei každou chvíli zastávku, aby si mohl připravit nástroje, nakreslit nějaké obrazce a použít několik menších kouzel - všechno pravděpodobně dělal, aby zjistil cíl celé cesty. Vypadalo to, že Tsin ví, kam míří, ale až dosud nikdo jiný, ani Kentril, nemohl říci totéž.</p>

<p>Z dálky se ozval vysoký, trochu huhňavý hlas. Ani on, ani Gorst nerozuměli, co volal, ale oba okamžitě poznali svého zaměstnavatele.</p>

<p>„Tudy,“ řekl obr a ukázal dopředu, trochu napravo od dosavadního směru skupiny.</p>

<p>Skutečnost, že čaroděj nejen přežil, ale že navíc naprosto ignoroval Hargův osud, Kentrila rozzuřila. Jak se dál prodíral podrostem, ruka mu sjela k jílci meče. Zaplatil si sice jejich služby, ale to neznamenalo, že mu promine, že se nepodílel svými pochybnými magickými schopnostmi na zoufalé snaze o záchranu jednoho z nich.</p>

<p>Ano, Kentril si to s ním vyřídí i jinak než jen slovy... „Kdes byl?“ zařval.</p>

<p>„Tady, přirozeně!“ odsekl Tsin odněkud zpoza hustého listoví. „Pospěšte si! Ztratili jsme spoustu drahocenného času!“</p>

<p>Ztratili? Vztek kapitána Dumona rostl. Ztratili? Jako nájemný bojovník a hledač pokladů věděl, že jeho obživou bylo každý den riskovat život svůj i svých mužů, ale vždy byl pyšný na to, že si nehledě na své povolání uvědomoval jeho cenu. Vždy to byli ti, co měli zlato, kdo nabízeli bohatství, a kdo si vážili životů těch, které najali, ze všeho nejméně.</p>

<p>Pomalu vytáhl meč z pochvy. S každým dnem se z téhle výpravy stávala pouze nesmyslná divoká honička za přeludem. Kentril toho měl dost. Bylo načase zrušit smlouvu.</p>

<p>„To není dobrý,“ zabručel Gorst. „Měl bys ho zas zastrčit, Kentrile.“</p>

<p>„Starej se sebe.“ Nikdo, ani Gorst mu nezabrání...</p>

<p>„Kentrile...“ V tu chvíli se příčina kapitánovy zloby vynořila z hustého podrostu. Kentrilovi, který měřil dobrý metr devadesát, připadal vždycky Gorst neuvěřitelně obrovský, ale stejně jako vypadal barbar v porovnání se svým velitelem, tyčil se Dumon nad plešatým Vizjereiem.</p>

<p>Podle legend byli čarodějové vždy něco víc než obyčejní lidé. Vysoké postavy s kapucí na hlavě, oděny do runami pokrytých rudě oranžových plášťů zvaných Turinnash, nebo taky „roucha duše“. Malé stříbrné runy, kterými byly tyhle volné pláště vyzdobeny, pravděpodobně chránily čaroděje od slabších magických útoků, a dokonce do určité míry od nižších démonů. Vizjereiové nosili Turinnash hrdě, téměř jako nějaký odznak svého řádu a symbol nadřazenosti. Přestože však Quov Tsin rovněž nosil podobný plášť, na metr padesát vysoké postavě, ani on nedokázal vyvolat dojem nějakých mystických sil. Zakrslý vrásčitý mužík s dlouhými šedivými vousy připomínal Kentrilovi ze všeho nejvíce jeho vlastního dědečka, akorát že čaroděj neměl žádnou z jeho úžasných vlastností.</p>

<p>Tsinova stříbrošedá očka zírala na kapitána zpoza orlího nosu se zřejmým opovržením. Ten netrpělivý prťavý čaroděj si asi neuvědomoval, že jeho vlastní život visí na vlásku. Samozřejmě jako Vizjerei měl neustále připravena kouzla, kterými by se možná ubránil, a navíc v holi, již držel v pravé ruce, byla rovněž ukryta spousta ochranných zakletí připravených pro nenadálé nepříjemnosti.</p>

<p>Jeden rychlý úder, pomyslel si Kentril. Jeden rychlý úder a udělám s tím pokryteckým šaškem krátký proces... „Bylo načase!“ vyštěkl čaroděj. Koncem hole zamával kapitánovi před obličejem. „Co vás tak zdrželo? Jestli vám to ušlo, tak nemám čas!“</p>

<p>Máš ho ještě míň, než si myslíš, ty užvaněný skrč...</p>

<p>„Zatímco jste se toulal po džungli, mistře Tsine, pokoušel jsem se zachránit svého muže z tlamy jednoho z těch vodních hadů. Hodila by se nám vaše pomoc.“</p>

<p>„No jo, dobře, už jste se vykecal?“ Quov Tsin netrpělivě přešlápl a pohled mu sklouzl do džungle za ním. Asi ani nevnímal, co mu kapitán právě řekl. „Pojďte! Pojďte rychle! Tohle musíte vidět!“</p>

<p>Jakmile se Vizjerei otočil, ruka kapitána Dumona se zvedla, s mečem připraveným udeřit.</p>

<p>Gorst položil ruku na přítelovu paži. „Dem se na to mrknout, Kentrile.“</p>

<p>Obr klidně kapitána předešel a záměrně se tak dostal mezi Kentrila a nechráněná čarodějova záda. První dva muži vykročili. Kentril je jen neochotně následoval.</p>

<p>Ještě chvíli mohl počkat.</p>

<p>Quov Tsin a Gorst zmizeli v zeleném moři. Kentril brzy zjistil, že si musí cestu prosekat, ale tentokrát v tom nacházel zvláštní zalíbení. S každou useknutou větví nebo stonkem si představoval, jak právě přeťal čarodějův krk.</p>

<p>A pak se džungle bez varování rozestoupila. Krajinu před ním zalilo pozdně odpolední slunce, které už dva týdny pořádně neviděl. Kentril zjistil, že se dívá na řadu vysokých rozeklaných vrcholků hor, začátek pohoří, které se táhlo po celé délce Kehjistanu a pokračovalo dále na východ, kam až jen oko dohlédlo.</p>

<p>A v dálce, přímo na úpatí obzvláště vysoké a zlověstně vypadající hory, stály rozpadlé zvětralé zbytky nějakého kdysi jistě mocného města. Ještě stále bylo možno rozeznat části ohromné kamenné zdi, která je chránila z východu. V samotném městě stálo několik rozbořených budov. Jedna z nich, dost možná domov někdejšího vládce nějakého ztraceného království, stála nad ostatními na široké skalnaté římse a bezpochyby poskytovala panovníkovi dokonalý přehled nad celým městem.</p>

<p>Přestože skutečná džungle na místě, kde stáli, opravdu končila, celou plochu před nimi až k městu pokrývala velmi bujná vegetace, která částečně skryla i samotné ruiny. Co ještě nestačila překrýt zeleň, zničily živly. Část severní stěny se zřítila v důsledku eroze spolu s nemalou částí samotného města. O něco dále byla jiná část zasypána ohromným kusem hory, která se pravděpodobně utrhla při nějakém zemětřesení.</p>

<p>Kentril si nedokázal představit, že by ve městě našli ještě něco, co by zůstalo alespoň částečně neporušeno. Na tomto starobylém místě si čas již vybral svou daň.</p>

<p>„To by mohlo trochu zmírnit váš hněv, kapitáne Dumone,“ poznamenal najednou Quov Tsin, oči upřené na výjev před nimi. „Možná víc než trochu.“</p>

<p>„Co tím myslíte?“ Kentrilova ruka s mečem klesla a voják si prohlížel ruiny se zřejmou nedůvěrou. Měl pocit, že právě vstoupil na místo, kde se i duchové pohybují velmi obezřetně. „To je ono? Je tohle...“</p>

<p>„Světlo mezi světly? Nejčistší z říší, které kdy na tomto světě existovaly, postavená na úpatí vysoké hory zvané Nymyr? Ano, kapitáne, tady stojí... a, pro naše potřeby, v pravou chvíli, pokud se mé výpočty nemýlí!“</p>

<p>Za Kentrilem se ozvalo několik užaslých vzdechů. Ostatní muži je konečně dohonili, právě včas, aby zaslechli čarodějova slova. Všichni znali legendy o království nazývaném Světlo mezi světly, místu, o kterém se vyprávělo, že to bylo jediné království, kam se pekelná temnota nikdy neodvážila vstoupit. Všichni znali jeho osud, dokonce i v tak vzdálených zemích jako v Západních královstvích.</p>

<p>Zde leželo město ctěné těmi, kdo následovali světlo. Zde stál skvost, kterému vládli urození a laskaví vládci, kteří vedli duše všech svých poddaných přímo do Nebe.</p>

<p>Zde se rozkládalo království tak čisté, že se vyprávělo, že bylo nakonec celé pozvednuto ze světa smrtelníků a jeho obyvatelé přestali být obyčejnými lidmi a přidali se k andělům.</p>

<p>„Máte před sebou pohled, který stojí za ztrátu vašich mužů, kapitáne,“ zašeptal Vizjerei a kostnatou rukou ukázal směrem k ruinám. „Od nynějška jste jedním z mála šťastných, kterým se kdy podařilo spatřit jeden z divů časů dávno minulých - skvostný, ztracený Ureh!“</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" /><image xlink:href="#_5.jpg" />Dva</strong></p>

<p>Měla alabastrovou pokožku bez sebemenšího kazu, dlouhé kaštanově rudé vlasy, které jí spadaly pod perfektní ramena, a oči barvy nejčistších smaragdů. Kdyby nebylo východních rysů ve tváři, mohl by ji považovat za jednu ze svůdných divokých panen ze své domoviny na vrchovině.</p>

<p>Byla překrásná, vše, o čem si válkou unavený dobrodruh jako Kentril mohl nechat zdát od dnů nevinného mládí až dodnes.</p>

<p>Škoda, že byla několik staletí mrtvá.</p>

<p>Prsty se něžně dotýkal starobylé brože, o kterou doslova téměř zakopl, a nenápadně se rozhlížel po svých společnících. Pokračovali v úmorné dřině zcela bez povšimnutí jeho nálezu a prohledávali rozpadlé, vegetací zarostlé ruiny, aby našli cokoli cenného. Zatím bylo hledání pokladu totálním fiaskem, alespoň co se týkalo Kentrila. Pracovalo tu patnáct silných mužů, uprostřed pozůstatků jednoho z nejslavnějších měst ze všech, a výsledkem třídenní dřiny byl malý pytlík rezavých, pokřivených nebo zlomených předmětů pochybné hodnoty. Ta bohatě zdobená brož byla zatím jejich největším nálezem a ani ona by nedokázala zaplatit ani zlomek vyčerpávající výpravy do tohoto hmyzem zamořeného města.</p>

<p>Nikdo se jeho směrem nedíval. Kentril se rozhodl, že si alespoň tuhle odměnu zaslouží, a rychle schoval nález do váčku u pasu. Jako velitel žoldáků by stejně měl právo na větší podíl z celého pokladu, takže zkušený kapitán neměl až takové výčitky svědomí.</p>

<p>„Kentrile?“ Dumon skryl leknutí. Otočil se za hlasem a uvidět toho, kdo se tak neslyšně přikradl až do jeho bezprostřední blízkostí. Gorstovi se nějak vždy podařilo pohybovat se velice tiše, když zrovna chtěl, přestože jinak vypadal spíš jako medvěd.</p>

<p>Kentril si prohrábl vlasy a pokusil se předstírat, že neudělal nic špatného. „Gorste! Myslel jsem si, že pomáháš našemu vzácnému zaměstnavateli s nástroji a výpočty! Copak tě sem přivádí?“</p>

<p>„Kouzelný muž... chce tě vidět, Kentrile.“ Gorstovi se na kulaté tváři rozlil úsměv. Magie ho fascinovala stejně jako malé děti. A i když toho Vizjerei zatím ukázal jen velmi málo, co se kouzel týče, vypadalo to, že si gigantický žoldák užívá i samotnou přítomnost jemu nepochopitelných a čarovných předmětů, které s sebou Quov Tsin nosí.</p>

<p>„Řekni mu, že tam za chvilku jsem.“</p>

<p>„Chce tě vidět hned,“ odpověděl do bronzova opálený voják tónem, jako by nechápal, jak to, že okamžitě neběží zjistit, co čaroděj chce. Gorst evidentně věřil, že se v nejbližších chvílích dočká nějakého magického představení a jakékoli zdržení jeho přítele znamenalo jen zbytečné čekání na úžasnou podívanou.</p>

<p>Kapitán si byl vědom, že by bylo zbytečné návštěvu čaroděje odkládat, a navíc s ním chtěl vlastně stejně mluvit, takže se nakonec zamračil a řekl: „Dobře. Půjdem se podívat za tím tvým kouzelným mužem.“</p>

<p>Vstal a přidal se ke Gorstovi, který se ho náhle zeptal: „Můžu se na to mrknout, Kentrile?“</p>

<p>„Na co?“</p>

<p>„No na to, cos našel.“</p>

<p>Kentril už chtěl začít tvrdit, že nic nenašel, ale Gorst ho znal lépe než kdokoli jiný. S trapným úsměvem opatrně vytáhl brož z váčku a položil ji na otevřenou dlaň tak, aby ji kromě Gorsta nikdo nezahlédl.</p>

<p>Barbar se na něj zazubil. „Pěkné.“ „Poslouchej...“ začal Kentril.</p>

<p>Ale hromotluk už byl pár kroků před ním a nechal kapitána stát s trapným pocitem, že se pokusil podvést i svého přítele. Nikdy vlastně přesně nevěděl, co si Gorst zrovna myslí, ale vypadalo to, že právě teď pro něj celá záležitost s broží skončila a můžou jít klidně dál podívat se, co vlastně čaroděj chce. Gorstův „kouzelný muž“ na ně čekal s něčím zřejmě daleko zajímavějším, než byl obrázek nějaké staletí mrtvé ženy.</p>

<p>Našli Tsina, jak netrpělivě pobíhá kolem přehlídky kamenů, alchymistických přístrojů a jiných věcí, které používal ke svým tajemným účelům. Každou chvíli si holohlavý čaroděj zapsal nějakou poznámku na pergamen zatížený kamenem na přenosném stole, který mu vojáci dopoledne sestavili. Dnes jej obzvláště zajímal dalekohled, jímž pozoroval vrchol Nymyru, a vždy hned potom zase zkoumal nějaký potrhaný svitek. Když přicházeli, slyšel Kentril, jak se čaroděj zrovna spokojeně potichu smál a pak se znovu sklonil nad svitkem.</p>

<p>Vizjerei sáhl po přístroji, který žoldákovi ze všeho nejvíce připomínal sextant, až na to, že na něm čaroděj zjevně provedl nějaké změny. Když se kostěné prsty dotkly podivného objektu, všiml si konečně čaroděj přicházející dvojice.</p>

<p>„Ááá! Dumone! Právě včas! Přinesla vám dnešní dřina něco víc než minulé dny?“</p>

<p>„Ne... přesně jak říkáte. Zatím jsme našli jenom pár starých krámů.“ Kentril se rozhodl zamlčet nález brože. Se štěstím, které měli, by Tsin určitě zjistil, že má nějaký význam v jeho výzkumu, a zabavil by ji.</p>

<p>„Nevadí, nevadí! Nechal jsem vás a tu vaši bandu hledat hlavně proto, abyste mě nerušili až do posledního čtení. Samozřejmě, kdybyste něco našli, bylo by to navíc, ale celkově si nemyslím, že máme málo štěstí.“</p>

<p>Snad si to nemyslel čaroděj, ale žoldáci už každopádně začínali reptat. Kentril jim toho na základě Vizjereiových slov slíbil hodně a případný neúspěch by odnesl více on než Tsin.</p>

<p>„Poslouchejte, čaroději,“ zamručel. „Zaplatil jste nám dost, abychom vás dostali tím zeleným peklem až sem, ale také jste nám slíbil o dost víc. Co se mě týče, mohl bych se klidně otočit a jít domů, šťastný, že jsem se odsud vůbec dostal, ale ostatní čekají o hodně víc. Říkal jste, že najdeme poklad - spousty pokladů - v těchhle starobylých ruinách, ale zatím jsme...“</p>

<p>„Ano, ano, ano! Už jsem vám to vysvětloval! Zkrátka ještě není ten správný čas! Ale už brzy, brzy!“</p>

<p>Kentril pohlédl na Gorsta, který se zamračil. Otočil se zpět na zakrslého mága a obořil se na něj: „Hele, Vizjereii, navykládal jste mi pár neuvěřitelných historek, ale ony začínají být na můj vkus až příliš málo uvěřitelné! Co takhle vysvětlit mně a Gorstovi ještě jednou, co tady vlastně děláme, hm? Co kdybychom si to konečně vyjasnili?“</p>

<p>„To by byla ztráta času,“ odpověděl malý čaroděj nervózně. Když ale viděl Kentrilův čím dál zlověstnější výraz, podrážděně vyštěkl: „Dobrá, ale tohle je naposled, co vám to vysvětluji! Už jste jistě slyšeli legendy o zbožnosti těch, kdo žili v tomto městě, takže se nebudu zdržovat tím, že vám je budu znovu připomínat. Přejdu přímo do doby, kdy se vyskytly jisté potíže, bude vám to tak vyhovovat?“</p>

<p>Kentril se opřel o velkou hromadu sutin, která kdysi bývala částí silné zdi, založil si ruce na prsou a přikývl. „Začněte klidně odtud. Tady na můj vkus začínají být vaše historky příliš fantastické.“</p>

<p>„Pan žoldák je kritik.“ Nicméně Quov Tsin na chvíli ustal ve vykonávání všech těch podivných činností a začal s příběhem, který by kapitán Dumon mohl pravděpodobně slyšet stokrát a stejně by jej asi nikdy zcela nepochopil. „Začalo to v době... v době, kterou my, kdo se pohybujeme na poli vědy a válek mezi světlem a temnotou, dobře známe... v době zvané Války hříchu.“</p>

<p>Přestože byl Kentril za roky, které prožil jako žoldák, dost otrlý, kdykoli Vizjerei vyslovil tato dvě slova, zatřásl se. Až do chvíle, kdy potkal Tsina, žádnou podobnou legendu neznal, ale ty mýtické války, o kterých jeho současný zaměstnavatel mluvil, naplňovaly žoldákovu hlavu vizemi ďábelských démonů snažících se svést svět smrtelníků na cestu zkázy vedoucí přímo do Pekla.</p>

<p>Války hříchu nevypadaly jako jiné války, neboť v nich bojovalo samotné Nebe a Peklo. Pravda, archandělé a démoni stáli proti sobě jako dvě skutečné armády, ale bitvy se často odehrávaly jakoby za oponou, skryty před zraky smrtelníků. Tyhle války se rovněž táhly několik staletí, neboť čím jsou roky pro nesmrtelné? Království vznikala a padala, k moci se dostávali strašliví vládci, jako například Bartuc, Pán Krve, jen aby byli znovu poraženi a nahrazeni jinými - a války neustávaly.</p>

<p>A v počátcích těchto válek se Ureh stal hlavním bojištěm. „Za těch dnů znali všichni velikost Urehu,“ pokračoval holohlavý čaroděj, „pramen moudrostí a světla, sílu, která v pohnutých časech ukazovala směr dobrým lidem - což samozřejmě znamenalo, že město přitahovalo pozornost jak archandělů, tak samotných vládců Pekla - Pekelných Mocností.“</p>

<p>Pekelné Mocnosti. Ať už se člověk narodil ve kterékoli zemi, v džungli Kenhjistanu nebo v chladnějších a hornatějších Západních královstvích, všichni znali Pekelné Mocnosti, tři bratry, kteří vládli Peklu. Mefista, pána nenávisti, vládce nemrtvých. Baala, pána zkázy a nositele chaosu.</p>

<p>Diabla. Diablo, snad nejobávanější z nich, naprosté ztělesnění hrůzy, noční můra nejen dětí, ale stejně tak veteránů, kteří už zažili všechny hrůzy, kterých je člověk schopen. Diablo byl ten, který ze všech nejvíce sledoval ze svého strašlivého království záři Urehu. On byl ten, koho samotná úžasná existence tohoto božského města zraňovala. Chaos vyvolaný Baalem bylo možno nahradit pořádkem a nenávist Mefista mohli ti, kdo byli silní, ovládnout, ale nebát se samotného ztělesněného strachu - taková věc nebyla podle Diabla možná.</p>

<p>„Země kolem Urehu čím dál víc zahalovala temnota, kapitáne Dumone. Stvoření pohlcená zlem nebo narozená jinde než na tomto světě sužovala ty, kdo se odvážili za městské hradby. Na mnoha místech se objevovali temní mágové a čarodějové andělského království je jen stěží drželi za branami.“</p>

<p>A s každou další porážkou od lidu Urehu se Diablo stával víc a víc rozhodnutý srovnat to město plné zázraků se zemí a učinit z jeho obyvatel otroky Pekla. Pak všichni uvidí, že Pekelným Mocnostem není schopna vzdorovat žádná moc na tomto světě.</p>

<p>„Došlo až na to, že do města nikdo nejezdil a jen několika šťastným se podařilo dostat se z něj někam jinam. Říká se, že tehdy vládce království, spravedlivý a laskavý Juris Khan, sezval své nejvyšší kněží a čaroděje a nařídil jim, aby učinili vše, co mohou a co je nutné k záchraně lidu Urehu. Podle legendy byl Juris Khan osvícen a měl vidění, ve kterém se mu zjevil sám archanděl, jenž mu sdělil, že mocnosti z království na nebesích vidí strasti, kterými musí jejich nejčistší následovníci projít, a rozhodli se obdařit je přízní nebes, pokud se jim podaří do nebeského království dostat.“ Quov Tsin vypadal, že je příběhem zcela unesen. „Nabídl obyvatelům Urehu bezpečí samotného Nebe.“</p>

<p>Gorst hlasitě potáhl nosem, způsob jakým vyjadřoval skutečnou úctu, kterou cítil při čarodějových slovech. Kentril zachovával chladnou tvář, ale jen stěží si dokázal takovou nabídku představit. Archanděl otevřel smrtelníkům Urehu brány Nebe, otevřel jim cestu na místa, kde ani všechny tři Pekelné Mocnosti dohromady neměly sebemenší moc. Jediné, co museli lidé Urehu udělat, bylo najít ji.</p>

<p>„Tak to bylo gesto,“ přerušil čaroděje sarkasticky žoldák. „Čekáme na vás, ale cestu si musíte najít sami.“</p>

<p>„Vy jste chtěl ten příběh slyšet, Dumone - mám pokračovat, nebo ne? Mám na práci daleko důležitější věci než se vám starat o zábavu.“</p>

<p>„Jen do toho, čaroději. Budu se snažit držet svůj respekt na uzdě.“</p>

<p>S pohrdavým odfrknutím Tsin pokračoval: „Archanděl přišel do Juris Khanových snů ještě dvakrát a pokaždé mu dal stejný slib. Pokaždé mu také dal nějakou radu, jak toho zázraku docílit...“</p>

<p>Veden svými vizemi nařídil lord Khan čarodějům a kněžím, aby se všemožně pokoušeli o to, co se ještě nikomu nepodařilo. Archanděl jim nechal tolik stop, kolik jen mohl, ale omezení, díky kterým existoval, mu zakazovala prozradit smrtelníkům víc. A tak Ureh s vírou v Nebe vrhl veškeré úsilí do pokusů o dosažení zázračného cíle. Příliš dobře si uvědomovali, co jim bylo nabídnuto, a stejně tak věděli, co je čeká, jestli zklamou.</p>

<p>„To málo, co o tomto období známe, pochází od Greguse Maziho, jediného obyvatele Urehu, kterého později objevili. Byl to jeden z mágů, kteří se podíleli na vytvoření ohromného kouzla. Většina učenců předpokládá, že alespoň na krátkou chvíli musel polevit ve své víře, protože když čarodějové a kněží konečně otevřeli brány Nebes - nikdo bohužel neví jak - Gregus Mazi nesměl s ostatními vstoupit.“</p>

<p>„To nezní fér.“</p>

<p>„Od něj,“ pokračoval Quov Tsin zcela ignorující Kentrilovu poznámku, „víme, že Ureh obklopila ohromná rudá záře a zakryla vše, včetně městských hradeb. Jak Gregus, který stále ještě těžce nesl, že nesměl jít s ostatními, viděl, zvedlo se nad původním městem druhé, dokonalá kopie Urehu..."</p>

<p>Přímo před dokořán vytřeštěnýma očima nešťastného čaroděje se obrovský obraz zvedl do výše. I z místa, kde stál, rozeznával Gregus Mazi světla loučí, viděl dokonce postavy stojící na přízračných hradbách. Měl pocit, že duše Urehu opustila svět smrtelníků, protože když pohlédl na opuštěné budovy na zemi, viděl už jen rozpadající se zdi. Téměř jako by z nich něco vysálo jejich podstatu a zanechalo jen rozkládající se hmotu.</p>

<p>A když se najednou osamocený člověk podíval opět vzhůru, viděl, jak se mihotavě zářící město pomalu rozplývá. Karmínová aura stále zářila, nyní byla jasná téměř jako samo slunce, které před několika okamžiky zapadlo. Gregus Mazi si na sekundu zakryl oči a přesně v té sekundě se úžasný obraz vznášejícího Urehu rozplynul.</p>

<p>„Z Greguse zbyla jen lidská troska, kapitáne Dumone. Objevili ho stoupenci Rathmy, necromanceři, hluboko v džungli. Ti se o něj starali, dokud se mu duševní zdraví alespoň částečně nevrátilo. Odešel od nich, neboť v jeho srdci již rostla posedlost. Přidá se ke své rodině a přátelům. Čaroděj cestoval po celém světě, aby našel, co potřeboval. Přestože totiž byl součástí kouzla, které umožnilo lidem Urehu vstoupit na nebesa, neznal celou jeho podstatu.“ „Přejdi k věci, Tsine. Proč tady vůbec seš?“</p>

<p>„Kreténe.“ Čaroděj se zamračil, ale přesto pokračoval. „Dvanáct let po Urehu se Gregus Mazi vrátil do svého opuštěného domova. Nechal zde svitky i knihy, vše, co během let hledání a výzkumu zjistil. Zanechal po sobě spoustu poznámek a já jsem většinu z nich nalezl. Dvanáct let po Urehu se Gregus Mazi vrátil zpět do těchto ruin... a jednoduše zmizel.“</p>

<p>Kentril si prsty prohrábl knír. Napadala ho spousta velmi logických a pravděpodobných vysvětlení zmizení šíleného čaroděje. „Buď ho sežralo nějaké zvíře, nebo měl nějakou nehodu.“</p>

<p>„To bych si myslel také, drahý kapitáne, kdybych už na počátku svého hledání nezískal tohle.“</p>

<p>Quov Tsin sáhl do objemného vaku, kde schovával většinu svých nejcennějších poznámek, a vylovil starý svitek. Podal jej Kentrilovi, který po něm otráveně sáhl.</p>

<p>Kapitán Dumon svitek tak opatrně, jak jen dokázal, rozmotal. Pergamen se téměř rozpadal a písmo na něm z větší části zmizelo, ale přeci jen jej dokázal s velkým úsilím přečíst. „Tohle psal někdo z Westmarche!“</p>

<p>„Ano... nějaký kapitán oddílu žoldáků, který cestoval s Gregusem Mazim. Je to ironie a zároveň asi osud, že jsem vás potkal, zrovna když jsem rozesílal nabídku na tuto výpravu. Musí to být osud, že my dva jdeme po stopách mého předchůdce a tohoto muže.“</p>

<p>Nakonec se ukázalo, že „tenhle muž“ byl Humbart Wessel, ostřílený bojovník na svou dobu s velice příjemně jednoduchým slohem. Kentril chvíli zkoumal části textu, ale neobjevil nic podstatného.</p>

<p>„Až ke konci,“ poradil mu Tsin.</p>

<p>Žoldák si přečetl závěrečnou část starého svitku, který Humbart Wessel musel napsat roky po tom, co se odehrály události v něm popsané.</p>

<p><emphasis>Dne sedmého, krátce po rozbřesku, vydali jsme se na cestu. Mistr Mazi opět vstoupil </emphasis><emphasis>mezi</emphasis><emphasis> ruin okraj. Děl jsem, že výprava tato dobře skončiti nemůže a že raději odejíti bychom měli, než on odvětil mi, že zcela jistý si tentokráte je. Stín dotknouti se nyní musí ve správném tom úhlu. Musí.</emphasis></p>

<p><emphasis>Mistr Mazi mnoho nám kop zlata slíbil a nabídku ještě jednu učinil návdavkem, jenž odmítnouti nemohl žáden z nás. Vzlétnouti až do nebes... starší dnes jsem, ale podruhé nepřijal bych ji.</emphasis></p>

<p><emphasis>Stín podle slov jeho přišel a Nymyrova paže znovu na starý Ureh sáhla. Patřili jsme, jsouce si opět jistí, že na bláznovu výpravu vydali jsme se.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ach, jací to blázni sami jsme byli, že nevěřili jsme! Vzpomínám na stín. Pamatuji si ono chvění. Ruiny znovu jako živé se zdály. Jak ta světla plála! Přísahati mohl bych, že hlasy lidské k uchu mému doléhaly než nikoho spatřiti nebylo možná.</emphasis></p>

<p><emphasis>„Přicházím... “ To byla páně Maziho poslední slova, nemluvil však k nám. Stále si jich vzpomínám a pamatuji si rovněž, že mysleli jsme, zlata zář, kterou sliboval nám znovu a znovu, že vidíme - než nevstoupil muž žádný. Nenásledoval jej žáden z nás. Mistr Mazi vstoupil sám.</emphasis></p>

<p><emphasis>Rozbili jsme tábor na místě tomto bez ustání slyšíce</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hlasy. Některé volaly nás, alespoň se tak zdálo. Nikdo z nás však nešel. Následujícího jitra děl jsem druhům svým, druhého dne, až mistr Mazi navrátí se a vše dobré zdáti se bude, vstoupivše odměnu svou si vybereme. Další noc jediná neodradí nás.</emphasis></p>

<p><emphasis>Po noci přišel rozbřesk a my neviděli než ruiny. Žádná světla ni hlasy.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ni mistra Maziho.</emphasis></p>

<p><emphasis>Lorde Hyrame, toto sepsal jsem, jak úmluva zněla, a do Zakarum...</emphasis></p>

<p>Kapitán Dumon otočil svitek a hledal pokračování. „Nic nenajdete. V tom málu, co ještě zůstalo, se píše o jiných událostech, které s mým výzkumem nesouvisí. Jen tahle strana.“</p>

<p>„Pár řádků naškrábaných nějakým starým vojákem? Kvůli tomuhle tu všichni jsme?“ Kentril by nejraději mrštil starým pergamenem do Tsinovy odporné tváře.</p>

<p>„Kreténe,“ opakoval Quov Tsin. „Vidíš slova, ale neumíš číst mezi řádky. Copak nevěříš stejnému člověku, jako jsi sám?“ Zuřivě mával žoldákovi kostnatou rukou před očima. „Vlastně je to jedno. Chtěl jsem vám jenom dokázat, že Gregus Mazi našel cestu do starého Urehu. Do Urehu, který se mu ztratil před dvanácti lety - a my to můžeme dokázat také!“</p>

<p>Kentril si vybavil řádek, kde se psalo o zlatu, právě o tom zlatu, které ho vehnalo do spárů tohohle šílence. Zároveň si ale uvědomil, že podle slov ze svitku byl Humbart Wessel i jeho muži příliš vyděšeni, než aby si pro kýžené zlato došli, když se jim nakonec ta příležitost naskytla. „Já ještě netoužím po tom dostat se do Nebe, čaroději.“</p>

<p>Tsin odsekl: „Ani já! Gregus Mazi byl na té cestě vítán, ale já hledám daleko pozemštější odměnu za své úsilí. Poté co byli přijati na nebesa, asi už nikdy nebudou potřebovat vše, co za života na zemi nastřádali. Všechny cennosti, magické knihy, talismany... to všechno tam muselo zůstat.“ „Tak proč jsme ještě nic nenašli?“</p>

<p>„Odpověď na tuto otázku je naznačena v Humbartově rukopise. Aby dostali sebe i ostatní obyvatele Urehu do Nebe, museli Juris Khan a jeho čarodějové seslat kouzlo do té doby zcela neznámé. Museli přemostit prostor mezi světem smrtelníků a Nebem. Proto vytvořili místo uprostřed - ve formě stínového Urehu, který Gregus nalezl o několik let později!“</p>

<p>Kapitán Dumon se zoufale snažil sledovat čarodějovy myšlenkové pochody. Zlato, které jim slíbil, nebylo tedy v těchto ruinách, ale spíše v nějakém vznášejícím se obraze, který popisoval starý žoldák v tom rozpadlém svitku, v přízračném městě.</p>

<p>Rozhlédl se po hromadách suti kolem, všem co zbylo z fyzické existence Urehu. „Ale jak se vůbec na takové místo můžem dostat, i kdyby třeba existovalo? Říkáte, že není součástí našeho světa, ale mezi ním a... a...“</p>

<p>„A Nebem, ano,“ doplnil ho Vizjerei. Vrátil se ke svým přístrojům a nyní skrz jeden z nich hleděl na druhý. „Gregusovi Mazimu to trvalo déle než deset let, ale díky němu jsem měl své vlastní propočty hotovy již za tři roky od chvíle, kdy jsem získal správné informace. Vím naprosto přesně, kdy se to všechno znovu stane!“</p>

<p>„Ono se to celé bude opakovat?“</p>

<p>Tsinovy oči se vzrušením rozšířily a zároveň na žoldáka nevěřícně pohlédly. „Samozřejmě! Copak jste neposlouchal nic z toho, co jsem vám právě říkal?“</p>

<p>„Ale...“ „Už jsem vám toho pověděl víc než dost, kapitáne Dumone, a opravdu se musím vrátit ke své práci! Pokud to nebude nezbytně nutné, pokuste se mne již nevyrušovat, je to jasné?“</p>

<p>Kentril zaskřípal zuby a jeho svaly se napjaly. „Vy jste mne dal zavolat, Vizjereii.“</p>

<p>„Skutečně? Ach ano, samozřejmě. To jsem vám vlastně chtěl říct. Bude to zítra večer.“</p>

<p>Štíhlý kapitán si čím dál víc říkal, jestli on a Quov Tsin mluví stejným jazykem. „Co bude zítra večer, čaroději?“ „To, o čem jsme právě mluvili, kreténe! Stín se vrátí zítra večer, hodinu před setměním!“ Tsin se znovu zadíval do poznámek. „Dejme tomu, že hodinu a čtvrt, abych byl přesný.“</p>

<p>„Hodinu a čtvrt...“ mumlal kapitán ohromeně. „Přesně tak! A teď vypadněte!“ Holohlavý čaroděj se znovu zabral do práce. Kentril jej pozoroval a uvědomil si, že ten člověk právě zcela zapomněl na to, že má oba žoldáky vedle sebe. Jediná věc, která nyní Quova Tsina zajímala, jediná věc, která pro něj skutečně existovala, byl ztracený, legendární Ureh.</p>

<p>Kentril se vzdálil z Vizjereiova dohledu a hlavou se mu honily šílené myšlenky. Konečně si byl jistý, že celou tu dobu skutečně putoval se šílencem. Ze všech těch řečí o zlatu si nějak kapitán vyvodil, že bohatství ztraceného města musí být ukryto v nějaké skrýši, kterou je možno nalézt jen v určitý, přesně stanovený čas. Nikdy skutečně nepochopil, že čaroděj hledá nějaké přízračné království, místo, které není z tohoto světa.</p>

<p>Přivedl jsem nás sem, abychom honili duchy...</p>

<p>Ale co když měl Tsin pravdu? Co když se celá ta legenda o svatém městě zakládala na pravdě? V Nebi zlato nepotřebovali. Snad, jak tvrdil čaroděj, nechali všechno ležet a nyní to bohatství čekalo, až si je někdo odnese.</p>

<p>Ale přesto, Humbart Wessel tu možnost měl, ale žádný z jeho mužů nechtěl riskovat život vstupem do království Stínu.</p>

<p>Kentrilova pravá ruka sklouzla k váčku u pasu a žoldák vytáhl brož, kterou před chvílí našel. Zcela jistě by se vydal do Urehu kvůli ženě, která na ní byla vyobrazena, ale kdyby ji náhodou nenašel, stejně dobře by ho uspokojily i nějaké podobné šperky z její klenotnice nebo zlato jiného bohatého obyvatele mýtického města.</p>

<p>Nevypadalo to, že by je někdo z jejich bývalých majitelů ještě někdy potřeboval.</p>

<p>Zayl nervózně pozoroval skupinu žoldáků z místa na vrcholu polorozpadlé strážní věže. Muži pod ním procházeli ruinami jako malý, ale odhodlaný roj mravenců. Prohledávali každou spáru, nadzvedávali kameny, a přestože evidentně nebyli úspěšní, neustávali ve svém úsilí.</p>

<p>S tváří smrtelně bledou a zamyšleným výrazem, který by se spíš hodil k nějakému úředníkovi než ke zkušenému necromancerovi, sledoval Zayl nově příchozí již od začátku. Příchod vetřelců žádný z textů nepředpovídal, ale v tomto vypjatém čase jejich přítomnost nemohla být náhoda.</p>

<p>Stoupenci Rathmy se vždy chovali k Urehu s velkými obavami, protože z něj cítili nesmírné nebezpečí porušení křehké rovnováhy mezi světem živých a mrtvých. Zayl jako téměř každý znal jen legendy a věděl málo o skutečných událostech, které stály za jejich vznikem. Ureh jej vždy přitahoval, ovšem k velké nevoli jeho učitelů. Věřili, že je mámen představou úžasných kouzel, která se zde odehrála, a silou, kterou by člověk mohl vládnout, kdyby se mu podařilo je znovu objevit. Koneckonců, čarodějové této starobylé říše smazali hranice mezi životem a smrtí daleko více, než jak si mohl každý necromancer nechat jen zdát.</p>

<p>Vlastně, pokud byly legendy pravdivé, obešli všichni obyvatelé Urehu společně smrt, což bylo proti všemu, co Rathma učil.</p>

<p>Zayl však netoužil poznat tajemství oněch čarodějů ne že by se ovšem obtěžoval o tom nějak přesvědčovat své učitele. Ne, necromancer, který nyní pozoroval šikmýma šedýma očima žoldáky, toužil po něčem zcela jiném.</p>

<p>Zayl chtěl navázat spojení se samotnými archanděly a silou, kterou vládli.</p>

<p>„Jako krysy, když prohledávají odpadky,“ posmíval se vysoký hlas po jeho boku.</p>

<p>Aniž by na mluvčího pohlédl, necromancer odpověděl: „Spíš mě napadli mravenci.“</p>

<p>„Ne, jsou to krysy a já to musím vědět, ne? Stejné potvory mi ohlodaly nohy a ruce a pak se prohryzaly mým břichem. Tahle banda vypadá úplně stejně jako ty malé mrchy!“</p>

<p>„Neměli by tu teď být. Měli raději zůstat v džungli. To by bylo jediné moudré.“</p>

<p>Zaylův společník se zasmál a znělo to nesmírně prázdně: „Já jsem moudrý nebyl, i když jsem toho věděl daleko víc.“ „Tys neměl na vybranou. Ureh se ti již jednou dostal pod kůži, takže ses musel vrátit.“ Necromancer z pod kapuce hleděl na žoldáky a zkoumal místo, odkud právě přišel jejich pravděpodobný kapitán. „Mají s sebou čaroděje. Od chvíle, kdy přišli, se ještě neukázal, ale cítím ho.“</p>

<p>„To musí být smrad, co? Jo, kdybych tak měl ještě nos.“ „Cítím jeho sílu... a vím, že on cítí mou, přestože si asi neuvědomuje, odkud přichází.“ Zayl se poněkud stáhnul a potom vstal. Ti vykradači hrobů ho z místa, kde jsou, nemohou vidět. „Ani on, ani jeho najatí poskoci to nesmí přerušit.“</p>

<p>„A co chceš dělat?“</p>

<p>Postava v černém neodpověděla. Místo toho necromancer sáhl pro věci, které si již dříve připravil. Ve váčku, který nosil pěkně při ruce u pasu, zmizela postupně dýka vyřezaná ze slonoviny, dvě svíčky, ze kterých už zbývaly jen koláče rozteklého vosku, malá lahvička s hustou krvavě rudou tekutinou - a lidská lebka bez dolní čelisti, která ležela uprostřed toho všeho.</p>

<p>„Bacha,“ poznamenala lebka. „Je to celkem vysoko! Už bych znova nechtěl spadnout!“</p>

<p>„Ticho, Humbarte.“ Zayl vložil morbidní předmět do váčku a ten pevně zavázal provázkem. Když skončil, ještě naposledy pohlédl na hledače pokladů pod sebou a napadlo ho, jaký je asi čeká osud.</p>

<p>Tak nebo tak, nesmí dovolit, aby zde byli ještě zítra večer -pro jejich dobro stejně jako pro své.</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" /><image xlink:href="#_5.jpg" />Tři</strong></p>

<p>„Kap'tápe Dumone...“</p>

<p>Kentril se ve spánku přetočil ve snaze nalézt na kamenité zemi pod dekou nějakou pohodlnější polohu. Pouze Quov Tsin měl stan, žoldáci byli zvyklí poradit si s drsnou přírodou. Ale přesto na ně působilo okolí urehských ruin příliš pochmurně a výhružně, než aby mohli v klidu odpočívat. Celým táborem se nesla desítka podobných odpovědí na kapitánovo převalování a vzdychání. Jediný, kdo tvrdě spal, byl Gorst, který by pravděpodobně zařezával i na lůžku plném ostrých trnů.</p>

<p>„Kap'táne Dumone...“</p>

<p>„Mmmm? Co...?“ Kentril se v polospánku poněkud zvedl a opřel se o loket. „Kdo je tam?“</p>

<p>Měsíc téměř v úplňku svítil tak jasně, že netrvalo dlouho, než si jeho oči přivykly na noc kolem, a on se mohl rozhlédnout. Všiml si několika chrápajících mužů ležících v blízkostí dohasínajících ohňů. Z čarodějova stanu se chrápání ozývalo obzvláště silně.</p>

<p>„Zatracené místo...“ Žoldák znovu ulehl. Až z těchhle ruin zmizí, bude ten nejšťastnější člověk na světě. Ani na bitevním poli necítil takové napětí.</p>

<p>„Kap'táne Dumone...“</p>

<p>Kentril ze sebe shodil deku, ruku již položenou na rukojeti dýky, kterou nikdy neodkládal. Cítil, jak se mu vlasy na krku zježily a polil ho studený pot, když jeho zrak spočinul na postavě stojící jen pár metrů napravo od něj. Ta postava tam ještě před vteřinou nebyla.</p>

<p>Sama o sobě by ho taková skutečnost nijak nevyvedla z míry, protože i on se dokázal pohybovat bleskurychle a velice potichu. To, co jej ale tolik vyděsilo, dokonce tak, že mu dýka málem vypadla z třesoucích se prstů, mělo co do činění s faktem, že člověk, kterému nyní již stál tváří v tvář, nemohl být nikdo jiný než nešťastný Hargo.</p>

<p>Tváří v tvář by asi nebyl nejvhodnější výraz, neboť Hargovi z té jeho už moc nezbývalo. Pravá strana hlavy byla utržena, takže kapitán měl před sebou jen zkrvavenou lebku a zbytky hnijícího masa. Jedno oko bylo zcela pryč a na jeho místě zela jen ohromná černá díra. Krví a bahnem slepené vousy rámovaly ústa stále zkřivená ve smrtelné křeči a druhé, zbývající oko téměř vyčítavě zíralo na Kentrila.</p>

<p>Ani zbytek Hargova těla nevypadal lépe. Pravá paže byla utržena hned pod ramenem a z otevřeného hrudníku i břicha trčela zpřelámaná žebra a zbytky střev. Žoldák měl sice stále na sobě cáry šatů, ale ty spíše jen zdůrazňovaly celkový strašlivý zjev nešťastného muže.</p>

<p>„Kap'táne Dumone...“ zasípal hrůzný návštěvník. Tentokrát už dýka spadla na zem, když Kentril zcela přestal ovládat prsty. Rozhlédl se kolem sebe, ale nikdo jiný se zatím neprobudil. Ostatní více či méně hlasitě pravidelně oddechovali.</p>

<p>„Har-Hargo?“ dostal ze sebe nakonec.</p>

<p>„Kap'tápe Dumone...“ Tělo se přibelhalo o pár kroků blíže a z napůl sežraného žoldáka stále ještě kapala voda. „Neměli byste tu bejt...“</p>

<p>Pokud by si Kentril mohl zrovna teď vybrat, opravdu by raději byl zpět ve Westmarchi a pil v oblíbené hospůdce až do bezvědomí. Vlastně by nejraději ze všeho byl kdekoli jinde na světě než na místě, kde zrovna stál.</p>

<p>„Musíte vypadnout, kap'tápe,“ pokračoval Hargo bez ohledu na to, že měl v krku ohromnou ránu, která by mu neměla dovolit vůbec mluvit. „Na tomdle místě je smrt. Dostala mě a dostane vás všecky... všecky...“</p>

<p>Během svého varování zvedla rozkládající se postava jedinou ruku a ukázala na kapitána. Měsíc ještě zesílil smrtelně bledý lesk Hargova těla a hnilobu, která se už začínala šířit i jinak nedotčenou končetinou.</p>

<p>„Co tím myslíš?“ podařilo se Dumonovi zeptat. „Co tím myslíš?“</p>

<p>„Ale Hargo jen opakoval varování: „Všecky vás to zabije, kap'tápe. Přesně jako mě... všecky si vás to vezme, jako si to vzalo mě...“</p>

<p>A s těmito slovy zvedlo Hargovo tělo hlavu k měsícem ozářenému nebi a vydalo výkřik plný lítosti a strachu, při kterém tuhla krev v žilách.</p>

<p>Jakkoli byl Kentril statečný muž, zhroutil se. Klesl na kolena, rukama si zakryl uši v zoufalém pokusu zabránit tomu srdcervoucímu zvuku dostat se do jeho hlavy. Oči se mu zalily slzami a on je sklopil k zemi, neschopen se dále dívat na přízrak stojící před ním.</p>

<p>Výkřik náhle ustal.</p>

<p>Stále ještě s rukama na uších se kapitán odvážil zvednout oči...</p>

<p>...a probudil se.</p>

<p>„Aaach!“ Kentril se vysoukal ze zamotané přikrývky, odhodil ji bokem a vstal. Až v tu chvíli si uvědomil, že všichni muži dělají totéž, v očích strach, výkřiky hrůzy na rtech. Dva žoldáci tasili meče a nyní jimi zuřivě máchali kolem sebe tak, že málem zranili své druhy. Jiný zase nehybně seděl s očima vytřeštěnýma a celý se třásl.</p>

<p>A z více než jedněch úst slyšel Kentril šeptem nebo naopak až příliš nahlas jediné jméno... Hargo.</p>

<p>„Viděl sem ho!“ stěží popadal dech Oskal. „Stál přede mnou jako živej!“</p>

<p>„Nebylo na něm živýho už vůbec nic!“ zavrčel jiný. „Samotná smrt by nevypadala hůř!“</p>

<p>„Bylo to varování!“ tvrdil Benjin. „Chtěl, abychom vodsaď hned vypadli!“ Bojovník se ohnul pro svou deku. „A já sem teda pro!“</p>

<p>Pohled na své muže v takovém rozpoložení vrátil Kentrila zpět do reality. Ať už jim Hargo doručil jakkoli hrůznou zprávu, selský rozum mu velel zůstat opatrný.</p>

<p>„Všichni toho nechte!“ zařval blonďatý velitel. „Nikdo nikam nejde!“</p>

<p>„Ale kap'tápe,“ protestoval Oskal. „Přece ste ho taky viděl! Vidím to na vás úplně jasně!“</p>

<p>„Možná jo, ale to není důvod, abychom se rozprchli do džungle. V nejlepším případě bychom skončili stejně jako Hargo, co?“</p>

<p>Tohle byla pravda a všichni si to uvědomovali. Oskal pustil deku zpátky na zem a očima přejel krajinu na jihu. Benjin se zachvěl.</p>

<p>„Co ty na to, Gorste?“ Kentrilův zástupce vypadal ze všech nejklidnější, i když i on měl v jinak veselé tváři zmatený a znepokojený výraz. Ale stejně kapitána Dumona poněkud uklidnilo, když viděl, že Gorst nepodlehl panice jako ostatní.</p>

<p>„Lepší tady,“ zabručel obr. „Než tam.“</p>

<p>„Slyšeli jste to? Ani Gorst by se hned nevydal zpátky do džungle! Nebo si někdo myslí, že by tam přežil dýl?“ Měl je zpátky pod kontrolou. Nikomu se nechtělo zpátky do toho zeleného pekla, aspoň ne teď v noci. Ani jasně zářící měsíc nestačil, aby jim odhalil všechna nebezpečí skrývající se v džungli.</p>

<p>Kentril přikývl: „Ráno moudřejší večera. A teď schovejte ty zbraně! A ať je tady zase pořádek! A rozdělejte, sakra, někdo ohně!“</p>

<p>Všichni se jali plnit rozkazy, obzvláště ten poslední. Jakmile se vše vrátilo relativně do normálu, Kentril dal svolení, aby opět ulehli. Byl si jistý, že strašlivý zážitek z noční můry za chvíli poněkud odezní. Muži v takovém vypětí často trpěli špatnými sny. Kentrilovi se dodnes zdálo o jeho první výpravě, kde mu velitel a skoro všichni vojáci zemřeli přímo před očima. On se jen se štěstím zachránil, ale vzpomínky na tu strašlivou bitvu byly stále živé.</p>

<p>Přesto se tenhle strašlivý sen vymykal všem ostatním, protože se nezdál jen jemu. Zdál se všem zároveň a měl úplně stejný průběh. Nepochyboval, že kdyby se ptal každého muže zvlášť, popsali by mu celou událost víceméně stejně.</p>

<p>Ostrý řezavý zvuk mu okamžitě vrátil pocity, které zažíval před chvílí ve spánku. Kentril měl ruku na rukojeti dýky dřív, než si uvědomil, že to, co slyší, je ve skutečnosti obyčejné chrápání.</p>

<p>Chrápání Quova Tsina.</p>

<p>Vizjerei prospal nejen ten příšerný sen, ale i paniku, která pak v táboře vypukla. Kapitán Dumon vykročil nevěřícně směrem ke stanu, jen aby se na poslední chvíli zastavil. Na co mu bude, když si bude prohlížet spícího čaroděje, a i kdyby ho vzbudil, asi teď nic nevyřeší. Tsin by ho jistě jen zahrnul nadávkami a chtěl by vědět, proč ho budí uprostřed noci.</p>

<p>Kentril se vydal zpět. Dokázal si představit čarodějovu vrásčitou tvář, na které se objevuje výraz hlubokého opovržení v okamžiku, kdy mu onen důvod řekne. Silní odvážní žoldáci vyděšeni nějakou noční můrou? Něčemu takovému by se Quov Tsin jen zasmál a tropil by si z nich šašky ještě několik dnů poté.</p>

<p>Ne, Kentril nechá čaroděje spát. Zítra však svému zaměstnavateli oznámí, že ani on, ani jeho muži nemají zájem dál čekat, až všechno urehské zlato spadne z nebe. Zítra ráno Kentrilova družina odchází.</p>

<p>Koneckonců, kolik zlata může utratit mrtvý muž?</p>

<p>Na kraji džungle, daleko z dohledu tábora, se Hargova promočená postava zastavila. Větve a listí se v nočním vánku třepetaly nad přízrakem, jako by se neštítily hnijícího masa a odhalených kostí. Jediné oko prázdně zíralo do temnoty před sebou a ústa stále zůstávala otevřená ve smrtelné grimase, takže odhalovala zčernalý jazyk a dásně.</p>

<p>Z vrcholku vysokého, podivně zkrouceného stromu se Zayl podíval na ghoula stojícího pod ním. V ruce držel bledý necromancer talisman ve tvaru draka, kolem kterého byl omotán kus něčeho ostnatého.</p>

<p>„Tvůj úkol je splněn,“ oznámil tiše duchovi. „Odpočívej v pokoji, příteli.“</p>

<p>Hargo vzhlédl směrem k necromancerovi a rozplynul se.</p>

<p>„Teda, ne že by byl zrovna ukecaný,“ poznamenala lebka z větve, na kterou ji necromancer nabodl. „Já osobně si myslím, že smrt se občas musí okořenit trochou života, co?“</p>

<p>„Buď zticha, Humbarte.“ Štíhlý necromancer stáhl z talismanu kousek látky a vrátil ho do jedné z vnitřních kapes svého pláště. Pak si ještě chvíli tkaninu prohlížel. „Myslíš, že to ti chlapci pochopí?“</p>

<p>„Doufám. Měl jsem kvůli tomu spoustu starostí.“ Zayl nelhal. Cítil smrt toho žoldáka až sem, ke své pozorovatelně v blízkostí ruin. To mu pomohlo vystopovat mrtvého až na místo, kde zahynul. Pak musel Zayl nějaký čas prohledávat okolí řeky, aby našel nějaké pozůstatky ubohého Harga. Jeho úsilí bylo odměněno tímto proužkem látky, ale to ještě jen tak - tak uhnul hladové tlamě netvora, kterému žoldák padl za oběť.</p>

<p>Kousek masa, pár kapek krve... to by Zaylovi pomohlo víc, ale látka byla z těla mrtvého, který ji nosil tak dlouho, že obsahovala dostatečné spojení s majitelem na to, aby mohl být vyvolán. Zayl se chtěl jen dotknout spících myslí ostatních žoldáků, využít jejich mrtvého druha, aby je vyděsil a oni opustili Ureh, než bude příliš pozdě. Hargův duch ten úkol zvládl dokonale. Necromancer si byl jistý, že vojáci z ruin uprchnou s prvními paprsky slunce.</p>

<p>Dokonce se ani neobtěžoval zkoušet to stejné s Vizjereiem. Nejen že by to byla ztráta času, ale čarodějova ochranná kouzla aktivní během spánku by ho mohla upozornit na Zaylovu přítomnost. To nemohl připustit.</p>

<p>„Bude muset odejít taky, jestli půjdou oni,“ mumlal si pro sebe černě oděný necromancer. „Bude muset.“ Vzhledem k tomu, že stoupenci Rathmy žili většinou zcela o samotě, naučili se mnozí z nich mluvit sami se sebou. Ani poté, co před dvěma lety našel ostatky Humbarta Wessela a oživil jeho lebku, nebyl Zayl schopen zbavit se tohoto zlozvyku.</p>

<p>Humbartovi bylo v podstatě jedno, jestli jeho společník mluvil k němu nebo sám se sebou. Odpovídal, kdy se mu zachtělo, což znamenalo často. „To teda byla fajnová prácička, fakt že jo,“ přerušil Zayla. „A možná se fakt bude ten čaroděj muset sbalit - ale jenom jestli půjdou taky ti vojáci.“</p>

<p>„Samozřejmě že půjdou. Po takovém zlém znamení, které navíc viděli všichni, by byli blázni, kdyby neodešli.“</p>

<p>„Ale jak přijde ráno, můj světa ne příliš znalý příteli, sladké vábení zlata může lehce přehlušit sípavé varování nočních můr! Vždyť i já vrátil se za počasím krásným a hravými háďaty z řeky. Ha! Dej na mě, Zayle! Jestli neodejdou do polední pauzy, neodejdou vůbec!“ Lebka se i bez dolní čelisti podivně zasmála.</p>

<p>Necromancer nechal cár látky spadnout do zeleného moře pod sebou a vážně přikývl: „Doufejme, že se mýlíš, Humbarte.“</p>

<p>Muži se připravili a seřadili se tak, aby kapitán na všechny viděl. Mnohým z nich se stále ve tvářích zračil neklid a rostoucí nejistota. Všichni šli daleko, riskovali životy kvůli slíbenému zlatu a drahokamům. Vrátit se nyní by znamenalo vrátit se s prázdnýma rukama.</p>

<p>Ale alespoň se vůbec vrátí. Nikdo netoužil po tom sdílet Hargův osud.</p>

<p>Kentril stál před nimi pevně rozhodnutý vyvést je odtud. Někteří snad ještě váhali, ale on dokázal rozeznat znamení nebezpečí, když ho viděl. Jakmile zkontroloval své muže, ruka mu sjela do váčku, kde měl ukrytou nalezenou brož. Alespoň si s sebou ponese nějakou památku.</p>

<p>Quov Tsin vyšel ze stanu, právě když se Kentril připravoval na konfrontaci s ním. Malý čaroděj zamrkal, jak mu slunce zasvítilo do očí, a pak si všiml velitele, který kráčel přímo k němu.</p>

<p>„Dnes je ten den, Dumone! Tajemství a poklady Urehu se nám dnes odhalí!“</p>

<p>„Tsine - odcházíme.“</p>

<p>Čarodějovy šedivé oči se zúžily ještě více než obvykle. „Co jsi to říkal?“</p>

<p>„Odcházíme. Už na tomhle prokletém místě nezůstanem ani minutu.“ Kapitán se nakonec rozhodl nevysvětlovat svému zaměstnavateli proč.</p>

<p>„Nebuď směšný! Ještě jeden dva dny a všichni odtud odejdete bohatí jako králové!“</p>

<p>Tahle slova vyvolala mezi muži, kteří stáli opodál, tiché mručení. Kapitán Dumon zaklel. On se jim tady snažil zachránit krk a v srdcích některých z nich už zase při zmínce o zlatu vzplál plamínek vášně. Jak rychle dokáží lidé zapomínat.</p>

<p>„Odcházíme. A to je mé poslední slovo.“ „Zaplatil jsem vám...“</p>

<p>„Jenom, abychom vás dostali sem. Nemáme vůči vám žádné další závazky, Vizjereii. A vy nemáte nic, čím byste nám mohl dál platit.“</p>

<p>Čaroděj otevřel ústa, jako by chtěl něco říct, ale pak je náhle zavřel. Kentril, který očekával obvyklé tirády, znejistěl. Ale třeba jen přesvědčil čaroděje, že nemá smysl je přemlouvat.</p>

<p>„Pakliže jste se tak rozhodli, nedá se nic dělat.“ Malý stařík se otočil zpět ke stanu. „Pokud mě nyní omluvíte, mám spoustu práce.“</p>

<p>Jak viděl Kentril mizet čaroděje ve stanu, zamračil se. Úspěšně se Vizjereiovi postavil. Jejich smlouva byla zrušena. Kapitán i jeho muži mohou odejít, kdykoli se jim zachce.</p>

<p>Tak proč se nyní tak neochotně obracel?</p>

<p>My opravdu odcházíme! Zakřičel sám na sebe v duchu. Otočil se na ostatní a zavelel: „Sbalte si věci! Chci, abychom byli na cestě domů během minuty, jasné?“</p>

<p>Žoldáci okamžitě začali balit tábor. Kapitán Dumon sbíral vlastní věci, ale každou chvíli zvedl hlavu a díval se směrem ke stanu svého brzy bývalého zaměstnavatele. Ale ani jednou nezahlédl plešatou Vizjereiovu hlavu. Kentril přemýšlel, jestli se čaroděj právě užírá vzteky nebo si prostě dál všechno připravuje na nadcházející zázrak. Částečně neměl z toho, že tu Tsina nechávají, dobrý pocit, ale jestli se tu rozhodne zůstat, i když ostatní z Urehu odejdou, nebude s ním kapitán ztrácet čas. Jeho muži byli na prvním místě.</p>

<p>V pár okamžicích byli žoldáci připraveni vydat se na pochod. Gorst se na Kentrila zašklebil. Kapitán otevřel ústa, aby vydal rozkaz k odchodu.</p>

<p>Slova mu však zmrzla na rtech, když se od jihu ozvalo zlověstné zahřmění.</p>

<p>Podíval se přes rameno a uviděl, jak se k nim směrem od džungle rychle valí temná mračna. Černé jako noc se k nim těžké, zuřivé a deštěm napité mraky hnaly obrovskou rychlostí. Už se dokonce zvedl vítr a během několika okamžiků se změnil ve vichřici. Na obloze se míhal jeden blesk za druhým. Vítr zvedl mračno prachu a celý tábor se změnil v jeden velký chaos.</p>

<p>„Schovejte se někam! Kentril se rychle rozhlédl kolem sebe a viděl, že kromě rozbořeného města tu nebylo jiné místo, kde by se mohl on i jeho muži ukrýt před tím, co se jistě každou chvíli změní v běsnění živlů. Nezbývalo mu nic jiného než neochotně zamávat na ostatní, aby ho následovali.</p>

<p>Žoldáci prošli částí hradeb, která se kdysi dávno zřítila, a vrátili se zpět do rozpadlého Urehu. Tentokrát už nežasli nad úžasnou architekturou tak, jako když sem poprvé vstoupili. Kentril si všiml oválné, tři patra vysoké budovy a v rychlosti ji vyhodnotil jako nejstabilnější a tím pádem nejlepší možný úkryt v okolí. Zavedl tam ostatní a všichni se schovali uvnitř v očekávání největšího náporu bouře.</p>

<p>Téměř přesně v tom okamžiku, kdy i poslední žoldák zmizel v relativním bezpečí prastaré budovy, zalil prostor venku oceán vody proměněný v obrovské dešťové kapky. Klikaté blesky si jeden za druhým hledaly místa, která by mohly rozdrtit nebo spálit, všechna až nepříjemně blízko ukryté družiny. Budova se otřásala při každém zahřmění, jako by byla pod palbou desítek katapultů. Ze stropu padal prach a kousky omítky.</p>

<p>Kentril se posadil blízko vchodu a nemohl se zbavit myšlenek na strašlivou bouři. Hřmění a blesky mu znovu připomněly dříve vybojované bitvy a ztracené druhy. Nakonec s pocitem zoufalství vytáhl brož, skryl ji v dlani, oči upřeny na dokonalou ženskou tvář, a snil.</p>

<p>Přešla hodina. Dvě. Tři. A příšerná bouře neustávala. Žoldáci neměli z čeho rozdělat oheň, a tak jen seděli v malých skupinkách, někteří se pokoušeli dřímat, jiní si prostě jen vykládali mezi sebou.</p>

<p>O nějakou chvíli později mu najednou Gorst položil otázku, u které si Kentril uvědomil, že ho měla samotného napadnout už dávno: „Kde je kouzelný muž?“</p>

<p>Ve všem tom spěchu družinu ani nenapadlo vzpomenout si na Vizjereie. l když Kentrila čaroděj už nezajímal, přeci jen ho nemohl nechat tam venku. Schoval brož zpět do váčku, rozhlédl se po ostatních a zjistil, že to stejně asi bude na něm, aby zjistil, co ses Tsinem stalo.</p>

<p>Vstal a podíval se na svého zástupce. „Gorste. Přebíráš velení. Jsem zpátky co nejdřív.“</p>

<p>Kentril vykoukl ven, ale nic nenaznačovalo, že by hustý déšť hodlal ustat. Vynadal sám sobě za ten protivný smysl pro odpovědnost, který mu komplikoval život, a vyrazil do bouře.</p>

<p>Vítr jím málem mrštil o zeď. Přesto se však pomalu dral dál a snažil se po cestě vyhledávat alespoň trochu krytá místa.</p>

<p>Zastavil se v místě, kde se část hradeb zhroutila. Blesk udeřil do hromady kamení přímo před ním a kapitána zasypala sprška úlomků a prachu. Kentril se zhluboka nadechl a vykročil z relativního bezpečí urehských ruin.</p>

<p>Rukama si neustále utíral vodu z očí a hledal čarodějův stan.</p>

<p>Támhle stál, jakoby nedotčen běsnícími živly kolem. Ten tenký lehký stan se v prudkém větru ani nepohnul a vypadal, že na něj nespadla jediná kapka deště. Navzdory tomu, že se sám stěží držel na nohou, se Kentril zastavil a nevěřícně zíral.</p>

<p>Těsně vedle něj sjel z nebe další blesk. Dumon se vzpamatoval a vyrazil směrem ke stanu. Bojoval s bouří stejně zuřivě jako s každým jiným nepřítelem. Dvakrát uklouzl, ale pokaždé se znovu rychle postavil. Když konečně dorazil k Tsinovu příbytku, zařval čarodějovo jméno, ale nikdo neodpovídal.</p>

<p>Blesky bičovaly okolní krajinu. S dalším poryvem větru ho znovu zasypala sprška kamení smíšená s deštěm. Kentril Dumon se nakonec vrhl do stanu...</p>

<p>„Jak si to, sakra, představuješ, takhle sem vpadnout?“ Vrásčitý Vizjerei zíral na Kentrila, jako by žoldákovi právě narostla druhá hlava, ohnutý nad hromadou svitků a evidentně nijak neznepokojen bouří zuřící venku.</p>

<p>„Přišel jsem... se podívat, jestli jste v pořádku,“ odpověděl voják, také zcela vyvedený z míry. Tsin vypadal, že se právě probudil z dlouhého posilujícího spánku, zatímco Kentril měl pocit, že právě přeplaval všechny řeky v džungli.</p>

<p>„Taková starost! A proč bych jako neměl být?“ „No, ta bouře...“</p>

<p>Čarodějovo obočí se mírně zvedlo. „Jaká bouře?“</p>

<p>„Ta strašná, co zuří venku...“ Žoldák se zarazil. Ve stanu nebylo slyšet děsivé hřmění ani kvílení větru. Dokonce ani hustý déšť nezanechal na tenké látce stanu žádnou stopu.</p>

<p>„Jestli je venku bouřka,“ poznamenal Quov Tsin suše, „neměl bys být mokrý?“</p>

<p>Kentril se na sebe podívala zjistil, že je naprosto suchý. Dokonce ani na botách neměl bláto. Prohlížel si ruce, ale neviděl ani kapku, a když si sáhl na hlavu, jediná vlhkost, kterou cítil, byl jeho vlastní pot.</p>

<p>„Byl jsem promočený na kůži!“</p>

<p>„Vlhkost dokáže být celkem nepříjemná, obzvláště tady v džungli, ale ty mi připadáš celkem v pořádku, Dumone.“ „Ale venku...“ kapitán se otočil směrem ke vchodu a odhrnul závěs, aby oba viděli to strašné počasí venku. Kentrilovy vytřeštěné oči přivítal krásný, sluncem zalitý den.</p>

<p>„To ses vrátil takový kus jenom kvůli té vymyšlené bouřce, Dumone?“ zeptal se zakrslý čaroděj s vážnou tváří. „Ještě jsme neodešli, Tsine... začalo to hned, jak jsme se sbalili!“</p>

<p>„No a kde jsou teda ostatní?“</p>

<p>„Schovali se... v ruinách...“ S každým slovem Kentril cítil, jak je víc a víc trapný. Více než tucet ostřílených vojáků se právě teď ukrývalo už několik hodin v nějaké starobylé budově a pokoušelo se chránit se před nebem bez jediného mráčku?</p>

<p>Ale ta bouře přece byla...</p>

<p>Přesto, když se rozhlédl kolem, aby našel nějaké stopy po té spoustě vody, která spadla, neviděl nic. Kamenitá půda vypadala vyprahlá a nikde ani malá kaluž. Vítr byl celkem silný, ale to byl jen zlomek vichřice, kterou si vybavoval z před pěti minut. Dokonce i jeho vlastní tělo jej zrazovalo, protože jak si vysvětlit ty suché šaty i kůži? „Hmmm.“</p>

<p>Kapitán Dumon se otočil a viděl, že Quov Tsin se již postavil. Čaroděj měl ruce založené na prsou a ve tváři výraz rostoucího vzteku.</p>

<p>„Likvidovali jste před odchodem zásoby rumu, Dumone? Měl jsem o vás lepší mínění.“</p>

<p>„Nejsem opilý.“</p>

<p>Čaroděj jen mávl rukou. „To je vlastně úplně jedno, kapitáne. Měli bychom projednat daleko závažnější záležitosti. Vzhledem k tomu, že jste se nakonec rozhodli zůstat, musíme naplánovat další kroky. Hodina H se rychle blíží...“</p>

<p>„Hodina...“ Kentril si uvědomil, na co Tsin naráží, a rychle si všechno spočítal. S tím, kolik ztratili času, se už dneska daleko nedostanou. I kdyby vyrazili tak, jak si to původně naplánoval, měli by co dělat, aby se dostali na místo, které předem vybral pro první tábor, před setměním.</p>

<p>A kdyby tu zůstali další noc, mohli by se nakonec vracet s poněkud větší odměnou za veškeré nesnáze.</p>

<p>Ale chtělo se jim zůstat ještě jednu noc na místě, kde jim mrtví vstupovali do snů a strašlivé bouře se objevovaly a znovu mizely mrknutím oka?</p>

<p>Než Kentril mohl dojít k nějakému rozumnému závěru, udělal to Tsin za něj. „A teď běž a svolej své muže, Dumone,“ rozkázal čaroděj. „Musím ještě udělat pár závěrečných výpočtů. Přijďte za pár hodin a já vám řeknu, co se od vás chce. Musí se to všechno přesně načasovat...“</p>

<p>S těmito slovy se Quov Tsin otočil k vysokému žoldákovi zády a ponořil se zpět do svých záhadných kalkulací. Stále ještě váhající Kentril zamrkal a pak zdráhavě vyšel ven. Ještě jednou se pro jistotu rozhlédl po nějakých stopách po bouři a pak se vydal zpět do Urehu. Doufal jen, že rozhodnutí zůstat ještě jednu noc není strašlivá chyba.</p>

<p>Teprve když dorazil k zhroucené zdi, ho napadlo, že byl Vizjerei přeci jen snad až příliš klidný, když mu řekl o zuřící bouři. Až nyní ho napadlo, jestli o ní čaroděj nevěděl víc, než dal znát. Jestli samotné načasování toho šíleného běsnění živlů, nemluvě o jeho náhlém konci, nebylo víc než náhoda.</p>

<p>Ale Tsin nikdy neukázal, že by vládl takovou silou... pokud tedy to, co žoldáci zažili, nebylo víc než iluze. Ale i ta by vyžadovala úžasné schopnosti, protože ani kapitán, ani jeho muži nepochybovali o skutečnosti hrozícího nebezpečí.</p>

<p>Z budovy, kde se ukrývali Gorst a ostatní, zaslechl křik. Obrovský polonahý žoldák na Kentrila zuřivě mávala zubil se jako obvykle. Vypadalo to, že není nijak znepokojen náhlým koncem prudké bouře.</p>

<p>Kapitán se rozhodl, že nikomu o svých pochybnostech nebude říkat... alespoň zatím. Koneckonců on i ostatní měli ještě šanci vyjít z celé situace s nějakým ziskem. Pak jistě nebude pár dalších hodin strávených v tajemném Urehu nikomu vadit.</p>

<p>Vždyť přeci mohou odejít zítra...</p>

<p>Pár Kentrilových slov o možnosti získat z této výpravy přeci jen nějakou tu minci rychle zahnalo všechny obavy vyvolané nenadálou změnou počasí. Všichni stejně jako on chápali, že vydat se na cestu do džungle takhle pozdě by nebyla nejlepší věc, ale ještě více je zaujala myšlenka, že když zůstanou jen o jednu noc déle, mohli by zítra odcházet s vaky plnými pokladů. Hrůza z předešlé noci se rychle měnila v obyčejný zlý sen, který v myslích všech rychle nahradila představa zlata a drahých kamenů.</p>

<p>A tak těsně před označenou hodinou kapitán seřadil své muže, jak čaroděj přikázal, a otočil se k němu. Tsin ještě stále dokončoval poslední výpočty. Stín hory Nymyru už natahoval prsty přes velkou část zničeného Urehu, ale čaroděj je znovu ujistil, že teprve až určitým způsobem zakryje celé město, budou všichni odměněni za dlouhé čekání.</p>

<p>Nakonec Vizjerei zvedl hlavu od svitků a oznámil: „Je čas.“</p>

<p>Stín se šířil rychleji a rychleji jako nějaký obrovský roj černých mravenců. Kentrila znovu přepadl nepříjemný pocit, ale nedal na sobě nic znát. Brzy, velmi brzy...</p>

<p>„Basara Ty Komi...“ odříkával Quov Tsin. „Basara Yn Alli!“</p>

<p>Kentril cítil, jak se jeho tělo chvěje, jako by se jím šířila nějaká velmi mocná síla. Otočil se na ostatní a viděl, že cítí totéž. S uspokojením však pozoroval, že se nikdo ani nepohnul.</p>

<p>Společně pak družina vytvořila jakýsi pětihran s čarodějem uprostřed. Tahle pozice i Tsinova slova byly přesně popsány v díle Greguse Maziho a s nimi by se mělo čarodějovi podařit znovu otevřít cestu, po které se nakonec dostanou k ostatním požehnaným obyvatelům města. Nikdo netoužil po tom zůstat mezi nimi navždy, ale jestli po cestě bude tolik opuštěných pozemských statků, jak sliboval Vizjerei, každý z žoldáků by se opravdu cítil jako v nebi. „Cazara! Wendo Ty Ureh! Magri! Magri!“</p>

<p>Vzduch byl nabit něčím, co se dalo popsat snad jen jako čistá magická energie. Nad zastíněným královstvím se začaly stahovat mraky. Temné mraky, které Kentrilovi nepřipomínaly ani tak Nebe, jako spíš to druhé království. Ale jestli ta slova fungovala jednou, musí to vyjít i teď...</p>

<p>Quov Tsin s pažemi napřaženými směrem k ruinám zakřičel: „Gucin Ahn! Gucin...“</p>

<p>„Ve jménu Rovnováhy,“ přerušil jej cizí hlas,</p>

<p>„Zapřísahám tě, zadrž ve svém úsilí, než způsobíš strašlivou katastrofu!“</p>

<p>Tsin zaváhal. Všichni žoldáci se jako jeden otočili za hlasem, někteří dokonce tasili meče. Kentril spolkl nadávku, kterou už měl na rtech, a rovněž pohlédl na toho hlupáka, který čaroděje přerušil v tak kritický moment.</p>

<p>Štíhlá postava celá oděná v černém si je prohlížela s arogancí člověka, který si o sobě nejen myslí, že je nadřazený ostatním, ale který je o tom přesvědčený. Vzhledem k tomu, že vetřelec byl o dost mladší než kapitán, ne příliš silný a téměř smrtelně bledý, neviděl by v něm Kentril větší nebezpečí, nebýt ovšem dvou skutečností. Jedna měla co dělat s uhrančivýma očima tak nepřirozeně šedé barvy, že okamžitě upoutaly pozornost každého, kdo se do nich podíval. Stejně rychle však každý musel oči znovu sklonit, když v nich vycítil svou vlastní smrtelnost. A to nebyla věc, kterou by si lidé rádi připomínali.</p>

<p>Druhá věc se týkala oblečení, které měl muž na sobě. I když spousta lidí si libuje v černé barvě, temně černý plášť a i šaty pod ním byly pokryty spoustou jemných obrazců a znaků, se kterými se kapitán Dumon již dříve setkal. Každý z nich reprezentoval jeden z aspektů posmrtného života, včetně těch, jimž se lidé snažili i v myšlenkách vyhýbat.</p>

<p>Jak cizinec vykročil směrem k nim, Kentril si ještě povšiml dýky u jeho pasu, zcela jiné než jakou nosí žoldáci. Tahle dýka byla vyřezána, nikoli ukuta, a i z místa, kde stál, si Kentril troufal říct, že je z čisté slonoviny.</p>

<p>Ten muž byl necromancer, nejobávanější ze všech čarodějů...</p>

<p>„Vezměte rozum do hrsti a zmizte odtud!“ vykřikla černě oděná postava. „V těchto prokletých ruinách vás nečeká nic než smrt!“</p>

<p>Oskal začal couvat, ale jediný kapitánův pohled jej vrátil zpět na místo.</p>

<p>„lues Ty Norgzr!“ odpověděl posměšně Quov Tsin. Zcela ignoruje varování necromancera, naposled vztáhl ruku směrem ke kdysi velkolepému městu. „Protasi! Ureh! Protast!“</p>

<p>Obloha zaburácela. Zvedl se vítr a zakvílel v opuštěných troskách, každou sekundu měnící směr. Kentril viděl, jak necromancer padl na jedno koleno a rukou se dotkl slonovinové dýky. Nehledě na stahující se mračna se zdál stín zahalující nyní již celé mýtické město silnější, jaksi lépe rozeznatelnější.</p>

<p>Zablýsklo se... Blesk sjel z místa na nebi, kde ještě nebyl žádný mrak.</p>

<p>„Ureh!“ vykřikl vrásčitý Vizjerei. „Ureh Aproxos!“</p>

<p>Z oblohy sjely tři další blesky a jeden za druhým udeřily do ruin. Žoldáci se přikrčili, a jeden nebo dva dokonce vykřikli.</p>

<p>A pak, když blýskáni ustalo a dozněl poslední hrom, Kentril konečně pohlédl na to, co Quov Tsin vyvolal, zíral na výsledek týdnů prolévání potu a krve. S vytřeštěnýma očima stál před Urehem, legendárním městem, Světlem mezi světly, a nakonec polknul a vyšlo z něj: „Nuže?“ Ruiny se nezměnily.</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" /><image xlink:href="#_5.jpg" />Čtyři</strong></p>

<p>„Nerozumím tomu!“ Tsin téměř ječel. „Nerozumím tomu!“ Ureh zůstával nedotčen, stejná vyprahlá kostra kdysi zářícího města v podobě, v jaké ji družina uviděla poprvé. Mraky, blesky, vítr - vše najednou ustalo a zmizelo. Jen temný stín, který vrhala hora Nymyr, stále zahaloval starobylé království a s každou další vteřinou se Ureh víc a víc nořil hlouběji do temnoty.</p>

<p>„To on!“ strčil Vizjerei kostnatým prstem do necromancera. „Byl to on! On to celé pohřbil! Přerušil mne v nejkritičtější chvíli!“</p>

<p>„Mé vyrušení,“ odpověděla zachmuřená postava, „neznamenalo vůbec nic, bohužel.“ Přes všechna rozčilená varování a zcela zřejmý pokus přinutit ostatní uprchnout, připadal Kentrilovi necromancer rovněž poněkud zklamaný tím, že v Urehu nedošlo k žádné fantastické proměně. „Jsem stejně zmatený jako vy.“</p>

<p>Protože nebyl žádný důvod, aby dál setrvávali v podivné formaci, vyrojili se nyní žoldáci kolem cizince. Dokonce i Gorst, kterému připadal čaroděj fascinující, si druhého mága prohlížel ne příliš nadšeně. Všichni věděli, jak necromanceři zacházejí s mrtvými, smazávali hranice mezi světem smrtelníků a posmrtným životem.</p>

<p>Kapitán Dumon se s taseným mečem postavil před opovážlivého vetřelce. „Kdo jsi? A jak dlouho už nás špehuješ?“</p>

<p>„Jmenuji se Zayl.“ Na chvíli se zadíval na dlouhou čepel Kentrilova meče. „Tohle je můj domov.“</p>

<p>„To není odpověď na mou druhou otázku...“ Velitel žoldáků zaváhal, hlavu plnou zmatených myšlenek. Necromanceři si zahrávali se smrtí. Mohlo to znamenat, že...</p>

<p>Náhle si jistý, že konečně poznal pravdu, namířil hrotem meče těsně pod necromancerovu čelist. „Byls to ty! Tys poslal Hargova ducha do našich snů, že jo? Tys poslal to varování, abychom odešli!“</p>

<p>To rozzuřilo i ostatní žoldáky. Tsin, který stál poněkud stranou, pokýval hlavou a prohlížel si svého konkurenta na poli magie s ještě větším zájmem.</p>

<p>„Udělal jsem, co jsem musel... alespoň jsem si to v té chvíli myslel.“</p>

<p>„Táák!“ prohlásil Tsin. „Takže vy jste si byl taky jistý, že cesta otevřená Gregusem Mazim by dnes mohla být znovu otevřena! Myslel jsem si to!“</p>

<p>Kentril zaslechl tichý smích, ale nezdálo se, že vychází ze směru, kde stáli jeho muži. Zaylova ruka sklouzla k velkému plnému vaku u pasu, který vypadal, jako by v něm byl nějaký meloun nebo jiný předmět podobného tvaru. Když si necromancer všiml kapitánova zájmu, ihned dal ruku nenuceně pryč.</p>

<p>„Byl jsem si tím jistý,“ souhlasil zdráhavě Zayl. „Zdá se, že to však bylo neopodstatněné, stejně jako celý váš výzkum.“</p>

<p>„Takže tu žádný zlato není?“ zeptal se zklamaně Benjin. Kentril se na žoldáka obořil: „Drž hubu! A co se tebe týká,“ zatlačil trochu na meč, takže jeho hrot vytvořil v Zaylově krku malý důlek, „myslím, že toho víš trochu víc, než nám tady říkáš.“</p>

<p>„To je nepochybně pravda, kapitáne,“ dodal Quov Tsin. „Bude lepší, když si tuhle zrůdu pěkně pohlídáte, snad dokonce svázanou. Ano, to bude, myslím, nejlepší cesta.“</p>

<p>Kentril zjistil, že se poprvé se svým zaměstnavatelem zcela shodne. Všichni věděli, že necromancerům se nedá věřit. Zayl mohl mít v rukávu připravený nějaký jed nebo lektvar.</p>

<p>Během tohoto krátkého rozhovoru se stín hory dál zvětšoval, takže nyní už pokrýval i celou skupinu. Znovu se zvedl vítr, tentokrát velmi chladný, takže se někteří žoldáci dokonce roztřásli. Zaylův plášť se začal divoce vzdouvat a Kentril si musel utáhnout šňůrku na košili u krku.</p>

<p>„Dotyk Nymyru je studený,“ prohlásil necromancer. „Pokud hodláte zůstat v blízkostí Urehu, raději byste se měli lépe obléct.“</p>

<p>„Vo co tady, sakra, de?“ zabručel Oskal. „Nějaký šutry a prázdný hrobky! Celá ta štreka byla na hovno.“ „Budem potřebovat víc než pláště,“ souhlasil jiný voják.</p>

<p>„Jestli se takhle bude stmívat dál, tak asi i louče!“</p>

<p>A skutečně, hora způsobila, že se celé okolí pohroužilo do tmy černé téměř jako noc. Kontrast byl o to silnější, že jen pár kroků dál viděli muži zářit slunce. Ureh ležel v takové temnotě, že všichni jen stěží rozeznávali matné obrysy města a čím déle družina stála tam, kde nyní, tím víc se stín, který je přikryl, jakoby zesiloval.</p>

<p>„Co kdybychom se stáhli do tábora,“ navrhl Kentril. „A to včetně tebe, mistře Zayle.“</p>

<p>Bledý necromancer se mírně uklonil a pod dohledem čtyř kapitánových mužů vyrazil. Gorst rychle pomohl Quovi se svitky a talismany a spěchal za čarodějem jako poslušný pejsek. Kentril sám stál na místě, dokud všichni ostatní neodešli. Pak se ještě jednou rozhlédl kolem, aby se ujistil, že na nic nezapomněli.</p>

<p>Když však jeho pohled znovu padl na ruiny, ztuhl. V jedné ze vzdálenějších věží se zablýsklo světlo. Zamrkal v domnění, že jde jen o nějaké momentální šálení smyslů nebo výplod jeho představivosti, ale když se podíval pozorně podruhé, uviděl už světla dvě. To druhé celkem daleko napravo, ve zcela jiné části města.</p>

<p>A jak se mu každičký nerv napínal a každý chlup na těle měl zježený, kapitán Kentril Dumon sledoval, jak mrtvé město pomalu rozkvétá záplavou světel. Jedno za druhým se malé mihotavé záře probouzely k životu a měnily Ureh přímo před očima užaslého žoldáka.</p>

<p>„Tsine!" volal, zrak stále upřený na fantastickou podívanou. „Tsine!“</p>

<p>Částečné ozáření světly způsobilo, že se nyní dříve zcela zničené město ukázalo změněné. Díra zející v městských hradbách zmizela a co se dříve zdálo být jen hláskou, proměnilo se nyní v pyšnou strážnou věž. Kentril by dokonce odpřísáhl, že rozeznává vlajky na jejím vrcholu vzdouvající se v sílícím větru.</p>

<p>„Je to pravda...“ zašeptal známý hlas vedle něj. Kentril pohlédl dolů, aby uviděl malého Vizjereie s výrazem podobným dítěti, které právě dostalo dlouho vysněnou hračku. Tsin s lesknoucíma se očima hleděl na zázrak odehrávající se v mýtickém městě. „Je to pravda...“</p>

<p>Zbytek družiny se rychle shromáždil kolem kapitána Dumona a většina z ostřílených žoldáků civěla na Ureh s otevřenými ústy. Dokonce i necromancer Zayl hleděl na město téměř užasle. To, že ho v tuto chvíli zrovna nikdo nehlídal, Kentrila v nejmenším neznepokojovalo, neboť</p>

<p>Zayl evidentně netoužil po útěku. Stejně jako ostatní, zázrak, kterého byl svědkem, jej nyní již zcela uchvátil.</p>

<p>„Takže legendy měly pravdu,“ zašeptal Zayl. „Měl jsi pravdu, Humbarte.“</p>

<p>„Na co čekáme?“ vyhrkl Tsin netrpělivě. „Kvůli tomuhle jsme tady! Proto jsme se plahočili až sem! Dumone! Slíbil jsem tvým mužům zlato a ještě daleko víc! Nuže? Tady je, stačí si ho vzít!“</p>

<p>Ta slova zapůsobila na žoldáky jako živá voda. „Má pravdu!“ smál se Benjin. „Zlato! Město plný zlata!“ Dokonce i Kentrila představa vytouženého bohatství vzrušila natolik, že zapomněl na strach, který ještě před chvílí cítil. O Urehu se říkalo, že to bylo jedno z nejbohatších království v dějinách. Vyprávěly se zkazky o hrdinech, kteří se vydali hledat jeho poklady, ale žádná z nich neříkala, jestli jejich hledání bylo úspěšné. To znamenalo, že by tam ještě mělo být dost na to, aby se ze všech stali boháči, kterým by mohl závidět kdejaký král nebo sultán...</p>

<p>„To nemůžete myslet vážně,“ přerušil je Zayl. „Bohatství Urehu patří jen jemu. Chcete okrádat mrtvé?“</p>

<p>„Nejsou mrtví, pamatuješ?“ nadhodil Kentril. „Odešli... a pokud to tak bylo, vše, co si s sebou nevzali, asi už nechtěli. To znamená, že má Tsin pravdu. Je to naše!“</p>

<p>Necromancer vypadal, jako by chtěl oponovat, ale evidentně měl velmi málo argumentů, kterými by mohl kapitána přesvědčit, že se mýlí. Nakonec přikývl, i když jen s velkým sebezapřením</p>

<p>„Kentril se otočil k Vizjereiovi a zeptal se: „Ta světla, nemohlo by to znamenat potíže?“</p>

<p>„Nesmysl! Legenda jasně naznačuje, že lidé opustili tento svět během několika minut. Pokud uvidíme Ureh tak, jak jej opustili, jistě uvidíme spousty lamp a loučí. Mimo tento svět není čas nic víc než slovo. Dokonce asi najdeme jídlo na talířích ještě teplé pro tebe i tvoje muže! Co na to říkáš?“</p>

<p>Ostatní žoldáci nad takovou představou jásali. Něco však na čarodějově uvažování kapitána znepokojovalo. Ale když nebyl schopen přijít na to, co to je, shodil ze sebe všechny pochybnosti. Ani on se nedokázal bránit rostoucímu nadšení.</p>

<p>„Dobrá!“ zakřičel na ostatní. „Vemte si, co potřebujete! Ať někdo přibere lano, moc těm světlům nevěřím. A nezapomeňte na pytle! Rychle!“</p>

<p>Kentrilovi muži se dali do práce s daleko větší horlivostí než kdy předtím. Quov Tsin se rovněž chystal. Vytáhl svou magickou hůl a kolem krku si dal všechny tři amulety, které dříve nosil ve váčku u pasu. Přes nesouhlas většiny žoldáků hodlal Dumon prohledávat město s čarodějem po boku. Kentril si byl jistý, že tam, kde se bude Vizjerei pídit po magických artefaktech a knihách, bude i spousta jiného bohatství.</p>

<p>K překvapení všech, když se družina znovu seřadila, necromancer už na ně čekal. V horlivé snaze připravit se na cestu co nejrychleji na něj víceméně zapomněli. Ale vypadalo to, že rovněž Zayla lákala představa ohromného bohatství magického království. Znovu měl ruku položenou na objemném vaku, ale když se k němu Kentril přiblížil, zakryl jej pláštěm.</p>

<p>„Jdu s vámi,“ prohlásil pevně.</p>

<p>Kentrilovi se ta představa nelíbila, ale Tsin překvapivě ochotně souhlasil.</p>

<p>„Samozřejmě že ano,“ prohlásil Vizjerei. „Vaše znalosti a zkušenosti s tímto místem budou neocenitelné. Přirozeně půjdete se mnou a kapitánem Dumonem.“</p>

<p>Zayl se neznatelně uklonil, ale jeho tvář zůstala kamenná. „Jistě.“</p>

<p>I když nikdo z žoldáků proti necromancerově přítomnosti neprotestoval, snažili se držet od něj dál, když se družina konečně se zapálenými pochodněmi vydala na cestu k zářícímu Urehu. Vzhledem k tomu, že díra ve zdi již neexistovala, vedl je Kentril se Zaylovou pomocí k hlavní bráně. Přestože se trochu obávali, že v okamžiku, kdy město znovu ožilo, bude i brána zavřená, našli ji otevřenou a padací most rovněž spuštěný.</p>

<p>„Téměř jako bychom byli zváni dál,“ komentoval to Kentril.</p>

<p>Quov Tsin zavrčel: „Tak tady, sakra, nestůjte, nečumte a hněte sebou dovnitř!“</p>

<p>S tasenými meči a loučemi před sebou družina vstoupila. Na první pohled to vypadalo, že si obyvatelé města prostě jenom odskočili nebo se odebrali ke spánku. Budovy, které při předchozích návštěvách byly zhroucené nebo alespoň zničené, znovu stály jako nové. Řady olejových lamp, které si pamatovali jako rezavé kusy železa, nyní jasně ozařovaly široké ulice. Jiná světla ostře svítila z věží a jiných vysokých budov blíže ke středu města. Dokonce i ulice, po které družina nyní kráčela, vypadala jako nedávno zametená.</p>

<p>Neslyšeli však žádný zvuk. Žádná slova ani smích, pláč, dokonce ani zpěv ptáků nebo cvrkot hmyzu.</p>

<p>Ureh možná vypadal jako znovuzrozený, ale vše bylo tak nehybné, že si žoldáci okamžitě uvědomili fantastický osud všech obyvatel.</p>

<p>Za chvíli se hlavní ulice dělila na tři. Kentril se bedlivě zadíval všemi směry, než řekl: „Gorste! Vem si čtyři chlapy a běžte tak sto metrů doprava, ne dál. Alborde! Ty, Benjin a ještě čtyři zkuste levou. Ostatní jdou se mnou a Tsinem.</p>

<p>Nikdo nejde dál, než jsem řekl, a všichni se setkáme zpátky tady co možná nejdřív.“</p>

<p>Záměrně nezahrnul Zayla do žádné skupiny, obzvláště do své, ale necromancer jej nehledě na to následoval. Kentril šel v čele, Oskal a ještě jeden žoldák krok za ním. Oči jim jezdily z jedné strany ulice na druhou a malá skupina pomalu pokračovala dál.</p>

<p>Míjeli budovu za budovou. V některých zahlédli světlo, ale pokaždé, když opatrně vstoupili, nalezli jen prázdné místnosti beze známky života.</p>

<p>„Zkus tamty dveře," ukázal Kentril Oskalovi na budovu po levé straně, která ze všeho nejvíc připomínala obchod. Světlo uvnitř bylo silnější než v ostatních domech, a to přitahovalo kapitánovu pozornost stejně, jako světlo lampy vábí můru.</p>

<p>Oskal zavolal na jednoho ze žoldáků, aby mu kryl záda, a zkusil kliku. Dveře se otevřely dokořán. Voják opatrně nahlédl dovnitř a pak uvolněným hlasem zavolal: „Hrnčířskej krámek, kap'táne! Stěny plný fajnovejch kousků. Jeden dokonce eště dřepí na kruhu, vypadá čerstvě.“ Na hrubé tváři se mu objevil hrabivý výraz. „Že bysme zkusili, esli nenechal něco v pokladně?“</p>

<p>„Teď na to kašli. Bude to tam, i až se budem vracet zpátky - jestli potom, co projdem celé tohle místo, ještě o nějaké takové drobné budeš stát!“</p>

<p>Žoldáci se té představě zasmáli, a dokonce i na Tsinově jindy kamenné tváři se objevil úsměv. Jen Zayl se dál zdržoval všech projevů emocí. Kentril si všiml, že se rukou znovu dotkl toho velkého pytlíku u pasu.</p>

<p>„Co to tam vlastně máš, necromancere?“ „Jen talisman, nic víc.“</p>

<p>„Myslím, že je to víc než...“</p>

<p>Vzduch se naplnil hrozným výkřikem, který se navíc ještě rozléhal v prázdných ulicích Urehu.</p>

<p>„To znělo jako jeden z našich!“ vzdychl Oskal. Kapitán už byl ale napůl otočený směrem, odkud se výkřik ozval. „Taky že jo! Utíkejte, hlupáci!“</p>

<p>Řev se neopakoval, ale nyní bylo slyšet hlasy klejících mužů, řinčení zbraní a něco, co připomínalo hluboké zlověstné vrčení nějakého zvířete.</p>

<p>Gorst s ostatními se přidal ke Kentrilovým mužům na další křižovatce. Nikdo nemluvil, všichni si šetřili dech na možný nadcházející souboj.</p>

<p>Jako prvního uviděli vytáhlého Alborda, bojovníka s bílými vlasy ze země, která ležela severně od Dumonovy, jak řve na zbylé čtyři žoldáky, kteří měli v očích smrtelnou hrůzu. U Albordových nohou leželo něco strašlivě roztrhaného. Kentrilovi chvíli trvalo, než si uvědomil, že ta změť masa, kostí a krve byla kdysi Benjinem.</p>

<p>„Co se stalo?“ vyhrkl kapitán.</p>

<p>„Něco vyskočilo, roztrhalo ho na kusy a zmizelo tak rychle, že to nikdo z nás vlastně ani neviděl!“</p>

<p>„Kočka to byla!“ s jistotou prohlásil druhý voják s ohromeným výrazem stále ve tváři. „Vobrovská pekelná kočka...“</p>

<p>„Já viděl jenom tmavou čmouhu!“ trval na svém Albord. „Čmouhy člověka nerozsápou tak, že mu vylezou střeva!“</p>

<p>Kentril pohlédl na Tsina. „No?“</p>

<p>Čaroděj zvedl hůl a nakreslil ve vzduchu kruh. Chvíli skrz něj upřeně hleděl a řekl: „Ať již to bylo cokoli, už to tu není, Dumone.“</p>

<p>„Jsi si jistý?“ zeptal se Zayl. „Zdaleka ne vše lze odhalit magií.“</p>

<p>„A ty něco cítíš, kreténe?“</p>

<p>Zayl tasil ebenovou dýku, kterou už Kentril jednou viděl. Před očima užaslých žoldáků se špičkou řízl do prstu. Jak pár kapek krve stékalo po ostří, tiše pronesl několik slov. Dýka jasně zaplála a znovu zhasla.</p>

<p>„Necítím nic,“ oznámil necromancer. „Ale to neznamená, že tu nic není.“</p>

<p>Kentril zaklel a otočil se k Albordovi. „Kterým směrem to zmizelo, když to zabilo Benjina?“</p>

<p>„Tam k té budově nalevo... myslím.“</p>

<p>„Kulový!“ přerušil ho jiný žoldák. „Votočilo se to a zmizelo támhle ve tmě!“</p>

<p>„Seš pitomec!“ osopil se na něj ten, co netvora označil za kočku. „Celý to tu voběhla a zmizela tam, vodkaď přilítla. Tak sem to viděl, páč to tak bylo!“</p>

<p>Zbytek žoldáků se díval na Albordovu skupinu, jako by všichni zešíleli. Jeden z Gorstových mužů si odplivl směrem k domu, u kterého stál, a zavrčel: „Tak si říkám, kapitáne, jestli voni ho nezabili sami, co?“</p>

<p>Nebylo by to poprvé, co by žoldáci zabili jednoho z party kvůli většímu podílu z pokladu, ale kapitán Dumon to tak tentokrát neviděl. Každopádně mu ale dávalo smysl ptát se dál. „Kde jste stáli, když to Benjina dostalo?“</p>

<p>„Každej jinde, rozptýlení jak jste nás to vždycky učil, kapitáne,“ odpověděl Albord. „Jodas támhle, já vedle něho, Benjin přesně tam, kde Toko“ - ukázal na muže, který je obvinil z vraždy - „teď...“</p>

<p>V tom okamžiku ze dveří vedle Toka vystřelil černý blesk a sekl do žoldákovy hrudi.</p>

<p>Bojovník zařval podobně jako před chvílí chudák Benjin, když se mu do masa zaryly ostré zahnuté drápy dlouhé jako lidská noha a odhalily jeho společníkům krvavá žebra a rozervané vnitřnosti. Toko se ještě stihl podívat na to strašlivé zranění, než si ho smrt nakonec vzala, a zhroutil se na zem.</p>

<p>Netvor, který by se skutečně dal částečně popsat jako obrovská kočka, se vynořil z temné budovy a divoce vrčel na lidské vetřelce. Žádná kočka však nemůže měřit dva metry a mít oči bez zorniček. Ve světle lamp vypadala její srst drsná, téměř ostrá, a ohnivě černá. Pekelná kočka zařvala tak, že všem tuhla krev v žilách, a odhalila dvě kompletní řady dlouhých zubů.</p>

<p>„Do véčka!“ rozkázal Kentril. „Postavte se do véčka!“ Známý kapitánův hlas vydávající rozkazy vrátil vojáky okamžitě do reality. Rychle se přeskupili, jak rozkázal, aby tak odřízli pekelnému stvoření všechny únikové cesty.</p>

<p>Kočka udělala krok směrem k žoldákům, hrozivě vypadající ocas neustále v pohybu. Očima bez panenek bedlivě studovala každého z nich.</p>

<p>„Co to ta věc dělá?“</p>

<p>„Třeba přemejšlí, koho sežere teď!“</p>

<p>„Ticho!“ rozkázal Kentril. Zrůda přestala zkoumat ostatní a zaměřila se na něj. Oči kapitána Dumona se střetly s nelidským pohledem a, nehledě na žoldákův vnitřní strach, neuhnuly.</p>

<p>Nakonec to byla kočka, která jako první stočila pohled jinam, a pomalu začala couvat. Vypadalo to, jako by se chtěla vrátit do temnoty budovy, ze které vyšla.</p>

<p>To se nesmělo stát. Kentril znal bezpečnější způsoby boje než pronásledovat nějakého netvora do jeho doupěte. A co hůř, kdyby kočka nyní unikla, pravděpodobně by si na ně počíhala později, až nebudou tak ostražití. „Alborde! Oskale! Ty a...“</p>

<p>S dalším strašlivým řevem se kočka najednou přikrčila a skočila na něj.</p>

<p>Kentril neměl čas se útoku bránit. Z ohromných tlap vystřelily stejné drápy, které před chvílí udělaly z jeho mužů dvě zkrvavené mrtvoly. Viděl svou smrt blížit se strašlivou rychlostí a věděl, že ani ty nejrychlejší reakce nebudou stačit, aby odvrátil nevyhnutelné.</p>

<p>Pak se kočka najednou střetla se stínem stejně rychlým jako ona sama. Přestože druhý stín byl menší, udeřil s takovou silou, že oba s žuchnutím spadli na ulici přímo před Kentrilem.</p>

<p>Na konci končetiny toho druhého stvoření se objevil bílý záblesk. Nebyl to však dráp, jak se Kentril zpočátku domníval, ale spíše dýka - slonovinová dýka.</p>

<p>Zayl se obětoval, aby kapitána zachránil.</p>

<p>Kentril nikdy neviděl člověka pohybovat se tak rychle. Přestože měl necromancer na sobě stále široký plášť, přímo tančil mezi sekajícími smrtícími pařáty pekelné kočky. Stvůra znovu sekla, ale drápy jen zasvištěly vzduchem. Necromancer vyskočil na obludného nepřítele a slonovinová dýka se zabodla hluboko do černé kožešiny.</p>

<p>Z místa, kde se dýka vnořila do netvorova těla, vyšlehla smaragdová záře, a přestože rána nemohla být vážná, kočka zavyla, jako by jí probodl srdce. Divoce prskala a zmítala sebou, takže se jí nakonec podařilo necromancera setřást.</p>

<p>Kentril přiskočil, rozhodnutý, že žádný muž nezemře, protože on jen přihlížel. Jakmile zaútočil, přidali se k němu Oskal, Jodas a dva další, zatímco jiný bojovník odtáhl Zayla do bezpečí.</p>

<p>Kočka sekla po necromancerovi drápem a zavyla, když pařát jen zaskřípal o kamenitou zem. Kentril sekl, ale docílil jen toho, že na sebe opět obrátil pozornost.</p>

<p>S rychlostí blesku sáhla jedna tlapa po veliteli. V ten samý moment však Oskal a Jodas zaútočili z opačných stran. Netvor otočil hlavu směrem k druhému z nich, který couval, jak nerychleji dovedl. Na druhé straně stále nezpozorovaný Oskal ťal co možná nejsilněji do nechráněného boku.</p>

<p>Meč pronikl do obludného těla tak na dvě dlaně. Kočka zavřískala a bleskurychle se otočila na nového útočníka. Oskal vytáhl meč a na poslední chvíli couvnut z dosahu zahnutých drápů i hrozivých čelistí.</p>

<p>To však byla osudová chyba.</p>

<p>Silou palcátu zasáhl neopatrného bojovníka těžký chlupatý ocas.</p>

<p>Kostnatý výrůstek na jeho konci rozdrtil žoldákovi lebku se zřetelným zapraskáním. Krev se rozstříkla kolem, takže ji měli v obličeji i dva vojáci stojící nejblíž celé katastrofě. S vytřeštěnýma očima se na místě mrtvý žoldák zhroutil na zem jen krátce poté, co o kamennou dlažbu zařinčel jeho meč.</p>

<p>Rozzuřený Kentril znovu zaútočil. Tentokrát šel kočce po krku. Stvůra se mu chtěla postavit, ale všimla si útočníka, který se na ni řítil z druhé strany. Obludná šelma zaváhala, chycena mezi dvěma nepřáteli.</p>

<p>Jak nejsilněji dovedl, zabodl kapitán Dumon meč celou délkou do tlustého svalnatého krku.</p>

<p>Pekelná kočka uskočila a vytrhla Kentrilovi meč z ruky. Život z ní unikal ohromnou ránou, ale netvor stále prskal a sekal po všem kolem. Albord se pokusil o výpad. Jen těsně minul a v následující chvíli se jeho hlava málem kutálela po kamenné dlažbě. Žoldáci ustupovali a doufali, že smrt přijde ke stvůře dost rychle.</p>

<p>Ale ani teď kočka nezapomněla na Kentrila. Ještě stále mrštná a nadpozemsky rychlá hledala původce své agónie. Oči se bez mrknutí opět střetly s Kentrilovými. Tentokrát v nich kapitán viděl svou nevyhnutelnou smrt.</p>

<p>Najednou však udeřil Gorst. Barbar zavyl snad stejně strašlivě jako kočka a vyskočil jí na hřbet. Zrůda se zuřivě zmítala v zoufalé snaze polonahého obra setřást. Gorst ji však uchopil kolem krku a Kentrilův meč použil jako držadlo. Nejen že tak na něj kočka nemohla, ale strašlivou silou se mu dařilo ještě zvětšit už tak ohromnou ránu.</p>

<p>Konečně zrůda zavrávorala a zhroutila se. Pokusila se znovu vstát, ale už se jí to nepodařilo. I teď se však Gorst stále držel. Svaly napnuté k prasknutí, ale barbar se stále nehodlal pustit. Nebezpečný ocas jej i tak jednou málem zasáhl. Ještě nebyl konec.</p>

<p>„Skončeme to!“ rozkázal Kentril.</p>

<p>Zbytek žoldáků i se Zaylem se obezřetně přibližoval, všichni soustředěni zejména na smrtící ocas. Kentril zvedl Oskalův meč a přidal se k nim. Znovu a znovu bodali do umírajícího těla. Připadalo jim to jako hodina, ale ve skutečnosti to trvalo jen minutu nebo dvě.</p>

<p>A pak, když už i Kentril začínal věřit, že tohle stvoření nedokáže zabít snad nic, vydechla kočka naposled... a zůstala nehybně ležet.</p>

<p>Vojáci stále nedůvěřivě s meči připravenými sledovali obludné tělo a Gorst pomalu slézal kočce ze hřbetu. Když se ani pak pekelný netvor nepohnul, uvěřili, že je po něm.</p>

<p>„Jste v pořádku?“ zeptal se snad až příliš klidný hlas. Kentril se otočil na Zayla, který vypadal celou strašlivou událostí fyzicky i duševně nedotčen. Za jiných okolností by ho takový klid rozzuřil, ale Zayl mu zachránil život a Kentril mu to nikdy nezapomene.</p>

<p>„Děkuji ti, mistře Zayle. Nebýt tvé rychlé reakce, byl bych určitě mrtvý.“</p>

<p>To vyvolalo na necromancerově tváři téměř neznatelný úsměv. „Jsem prostě Zayl. Když se člověk narodí v džungli, zjistí, že je nutné naučit se reagovat rychleji než zvíře, kapitáne - nebo vás nějaké velmi rychle sežere.“</p>

<p>Kentril přikývl, neschopen rozeznat, zda se Zayl právě pokusil o žert, a otočil se na jediného člena družiny, který neudělal nic, aby zabránil tragédii.</p>

<p>„Tsine! K čertu s tebou, Tsine! Kde byla ta tvoje zatracená síla? Myslel jsem, že vy Vizjereiové umíte spoustu bojových kouzel! Tři muži jsou mrtví!“</p>

<p>I nyní si však drobný čaroděj udržel nad mnohem větším a silnějším bojovníkem převahu. „Byl jsem připraven, kdyby se objevila nějaká další podobná zrůda - nebo si myslíš, že by ta vaše armáda byla schopna zvládnout ještě jednu kočku?“</p>

<p>„Kapitáne,“ přerušil je Albord. „Kapitáne, vypadněme odtud. Za tohle žádné zlato nestojí.“</p>

<p>„Odejít?“ zavrčel jiný voják. „Já se vocaď nehnu jenom tak, bez ničeho!“</p>

<p>„A co takhle s hlavou na krku, co?“ Kentril své muže okřikl: „Ticho, všichni!“ „Asi by bylo moudré odejít,“ navrhnul Zayl.</p>

<p>Tsin směrem k necromancerovi zamával dřevěnou holí. „Nesmysl! V tomhle městě toho na nás tolik čeká! S největší pravděpodobností tu to zvíře žilo už před změnou a my jsme ho prostě jen nepotkali. A protože mu žádné jiné nepřišlo na pomoc, troufám si říct, že tu žilo samo. Nemělo by tu být nic, čeho byste se měli bát. Nic!“</p>

<p>V tu chvíli začala hrát hudba. „Odkuď to je?“ vykřikl Jodas.</p>

<p>„Zní to, jako by to vycházelo odevšad!“ odpověděl jeden z jeho mužů.</p>

<p>Ve skutečnosti to vypadalo, že se k nim hudba ze všech stran přibližuje. Jednoduchá, ale chytlavá melodie, ne zcela neveselá, pravděpodobně vycházela z nějaké flétny. Kentril cítil nutkání tančit a zároveň utíkat pryč, jak nejrychleji dovede.</p>

<p>K hudbě se přidal tichý lidský smích.</p>

<p>Po Kentrilově pravé straně se pohnula nějaká postava... lidská postava.</p>

<p>Albord ukázal na druhý konec ulice. „Kapitáne, u tamté hospody jsou nějací lidi!“</p>

<p>„Mířej k nám kůň a jezdec!“ volal jiný z žoldáků. „Ten starej chlap! Předtím tam nebyl!“</p>

<p>Všude kolem skupiny najednou procházely, jely na koni nebo jen postávaly postavy, které ještě před chvílí nebyly vidět. Na sobě měly volné oblečení všech odstínů barev a Kentril si uvědomil, že jsou mezi nimi staří, mladí, tlustí i štíhlí...</p>

<p>...a že skrz každého z nich vidí budovy za nimi.</p>

<p>„Za tohle nestojí ani to největší bohatství na světě, Tsine!“ Kapitán si k sobě svolal muže. „Jdem všichni k hlavní bráně! Nikdo se neodděluje od skupiny, aby hledal nějaké zlato, nikdo nezůstává pozadu, jasné?“</p>

<p>Nikdo z bojovníků neprotestoval. Vydrancovat opuštěné město byla jedna věc, ale být chycen ve městě duchů... „Ne!“ vyštěkl Vizjerei. „Jsme tak blízko!“ Nehledě na to však nezůstal ani o krok pozadu, když vyrazil i necromancer.</p>

<p>Kentril si necromancera všiml a něco ho napadlo. „Zayle! Ty pracuješ s takovými, jako jsou tihle. Nějaký návrh?“</p>

<p>„Tvůj rozkaz se zdá být tím nejmoudřejším, kapitáne.“ „Můžeš s těmi duchy něco udělat?“</p>

<p>Bledý muž v černém plášti svraštil čelo. „Můžu je držet v určité vzdálenosti od nás, doufám, ale něco mě na nich znepokojuje. Bylo by nejlepší, kdybychom se mohli dostat z Urehu bez jakéhokoli střetu.“</p>

<p>Tohle varování Kentrila vůbec neuklidnilo. Jestli i Zayl měl z urehských duchů nepříjemný pocit, pak čím dřív se dostanou za bránu, tím lépe.</p>

<p>Nicméně zatím jim průhledné postavy nic nedělaly. Vypadalo to, že vlastně ani nezaznamenaly přítomnost nějakých vetřelců. A i když flétna hrála dál, a navíc čím dál silněji, ani ona prchající družině nijak neubližovala.</p>

<p>„Támhle je brána!“ volal Albord. „Támhle je...“</p>

<p>Dál se nedostal. Všichni žoldáci na místě ztuhli a z tváří jim zmizela všechna krev, když se podívali na cestu do bezpečí... na cestu, která byla zavřená.</p>

<p>Ano, brána tam stále stála, ale ne tak, jak ji viděli naposled. Padací most byl nyní zvednutý a samotná brána byla zavřená na závoru. Co hůř, před ní se pomalu shlukoval dav. Dav bledých, průsvitných postav se strhanými tvářemi a prázdnýma očima - duchové, kteří obývali tohle stínem zahalené království. Prázdné oči se jako jedno zahleděly směrem k hledačům pokladů. S hrozivým odhodláním upřeně zíraly na Kentrila a jeho družinu.</p>

<p>Hudba hrála a v pozadí byl i nadále slyšet smích.</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" /><image xlink:href="#_5.jpg" />Pět</strong></p>

<p>Zayl pozvedl slonovinovou dýku a zároveň cosi nesrozumitelně zamumlal. Dýka jasně zaplála a na chvíli to vypadalo, že nelidský dav začíná ustupovat. Ale pak, jako by jim nějaká neznámá síla dodala energii, znovu vyrazili vpřed. Pohybovali se pomalu, ale s tichým odhodláním směrem k malé družině.</p>

<p>„To mělo zabrat,“ zabručel téměř nezaujatě necromancer. „Jsou to duchové, nic víc... myslím.“</p>

<p>Vypadalo to, že se hrůzný dav každou sekundou zvětšuje. Nenatahovali se s napřaženýma rukama po žoldácích ani žádným jiným způsobem nedávali najevo nepřátelství, ale přicházeli stále blíž a ve stále větším počtu. Oči nespouštěli z Kentrilovy družiny a nebylo pochyb, že jejich cílem jsou právě žoldáci.</p>

<p>Nikdo netoužil po tom zjistit, co by se stalo, kdyby došli až k nim.</p>

<p>Jeden z žoldáků najednou zpanikařil, otočil se a prchal pryč směrem, kterým před chvílí vojáci přišli. Kapitán Dumon zaklel, ale ani jej nenapadalo nic lepšího. Zamával mečem nad hlavou a nařídil ústup i ostatním.</p>

<p>Meče pevně v rukou - i když nikdo nebyl schopen říct, jaký by měly význam proti nehmotným běsům - se lovci pokladů velmi rychle stahovali dál do centra Urehu. Dokonce i Zayl a Vizjerei běželi, Quov Tsin pozoruhodně rychle na svůj věk a postavu. Za nimi téměř nehybně, ale zároveň ve stejném tempu jako žoldáci, následoval legion průsvitných postav.</p>

<p>„Další ulicí doleva!“ volal Kentril na ostatní. Pokud mu paměť dobře sloužila, tím směrem stála jedna ze strážných věží. Kdyby se jim podařilo dostat se dovnitř, mohli by skrz ni přelézt přes hradby. Dva z mužů ještě stále s sebou nesli lana, což bylo zcela jistě dost, aby se jim podařilo na druhé straně zdi sešplhat dolů.</p>

<p>Když se však dostali na křižovatku, všechny je zarazil pohyb ze směru, který kapitán Dumon zvolil.</p>

<p>Z ulice nalevo se blížili další z urehských zapomenutých obyvatel, všichni se stejnými prázdnými tvářemi jako ti za nimi.</p>

<p>„Zepředu jdou taky!“ křičel Albord a ukazoval prstem. A skutečně, další duchové rychle zaplňovali ulici před nimi. Kentril pohlédl doprava. Jedině tam družině nestál v cestě hrůzný dav. Jediná možnost útěku byla právě tímto směrem.</p>

<p>Vedle něj Zayl zabručel: „Máme jinou možnost?“</p>

<p>S mávnutím ruky vyrazil Kentril jako první. Čekal, že jim každou chvíli další duchové odříznou cestu, ale navzdory jeho obavám zůstávala ulice zatím prázdná.</p>

<p>Ne však již další postraní uličky. Když se dva ze žoldáků odtrhli od skupiny a pokusili se do jedné z nich zahnout, vynořily se ze stínů jen několik metrů od nich další přízračné postavy. Vyděšená dvojice se rychle vrátila k družině. Zvláštní bylo, že i když se noví duchové přidávali k ostatním a všichni se přibližovali k prchající skupině, nikdy se nedostali až na dosah k nim.</p>

<p>Necromancer to první vyslovil nahlas: „Určují nám cestu, kapitáne. Jdeme přesně tam, kde nás chtějí mít.“</p>

<p>Kentril přesně věděl, co Zayl myslí. I ten sebemenší náznak změny směru okamžitě vyvolal další tiché, strašlivé stíny, ale znovu žádný z nich svou kořist skutečně neuchvátil. Ne, pokud žoldáci pokračovali dál vytyčenou trasou. Duchové s nimi jen drželi tempo.</p>

<p>Ale co, přemýšlel kapitán, čeká na konci?</p>

<p>Běželi kolem vysokých kamenných budov, asi obchodů. Kolem štíhlých elegantních domů s klenutými střechami a masivním průčelím. V mnohých z nich svítily louče a lampy a občas měli dokonce pocit, že zaslechli hlasy. Ale pokaždé, když se Kentrilovi podařilo nahlédnout dovnitř, neviděl ani stopu po nějakém životě.</p>

<p>A po celou dobu toho zběsilého úprku hrála flétna stále stejnou, nikdy nekončící melodii. Občas se k hudbě přidal žoviální smích neviditelného muže, jako by se vysmíval zoufalé snaze prchající skupiny uniknout.</p>

<p>A pak žoldákům najednou zatarasil cestu dál další přízračný dav. Kentril nejprve nechápal proč, ale potom si všiml úzké uličky nalevo od nich. Tmavé, nevlídné místo, které vypadalo, že nemá konce. Kapitán rychle přehlédl celé okolí, jestli někde není jiná možnost úniku, ale temná ulička byla jejich jediná šance.</p>

<p>„Tudy!“ zavelel, ukázal mečem směr a doufal, že právě neudělal strašnou chybu.</p>

<p>Ale neobjevily se žádné průsvitně postavy, které by jim zabránily pokračovat dál. Jeden po druhém vklouzli muži do úzkého průchodu. Kentril před sebou neustále držel připravený meč, vědom si pošetilosti takového chování, ale navzdory tomu cítil jakýsi pocit jistoty.</p>

<p>„Jsou pořád za náma, kap'táne!“ volal poslední v řadě. „Pořád za mnou! Musí to mít někde konec! Musí to...“</p>

<p>Jako odpověď na jeho slova se ulička najednou otevřela do ohromného otevřeného prostranství. Kentril se zastavil hned, jak vyběhl ven, a zíral na to, co si nějak nemohl vybavit z předchozího pobytu ve zničeném městě.</p>

<p>„Tohohle jsme si nemohli nevšimnout...“ zašeptal. „Nemohli jsme...“</p>

<p>„U draka!“ vzdychl Zayl, který se právě vynořil z průchodu. Když na něj Kentril pohlédl, viděl, že necromancerova ústa jsou otevřena ve skutečném úžasu pohled svým způsobem stejně šokující jako to, co leželo před nimi.</p>

<p>Vysoký kopec - v podstatě jakýsi začátek samotného Nymyru - se zvedal přímo uprostřed Urehu. Kapitán Dumon si podobný kopec samozřejmě vůbec nevybavoval a stejně mu nebylo jasné, proč by někdo vybudoval město kolem přes sto metrů vysoké černé skály. A navíc skála nebyla jen jednoduše zahrnuta do plánu města, ale někdo do ní úspěšně vytesal schodiště vedoucí až k úplnému vrcholu.</p>

<p>A tam, jako strážce nad vším kolem, stálo to, co poutalo zraky žoldáků ze všeho nejvíce. Velkolepá kamenná stavba se třemi spirálovitými věžemi a vlastní vysokou zdí shlížela nejen na celý Ureh, ale i celé jeho okolí. Tvarem připomínala Kentrilovi ze všeho nejvíce hrady, jaké znal ze své země - vysoké, chladné a drsné. Bránu, kterou musel projít každý, kdo chtěl vstoupit na nádvoří, hlídaly divoce vypadající sochy. Tam, kde se černý kopec ztrácel ve stínu vrhaném horou, šlo rozeznat slabou záři, jež obklopovala bílý mramor, ze kterého byl celý hrad evidentně postaven.</p>

<p>Kentril dvakrát zamrkal, ale slabé světlo obklopující to honosné sídlo zůstávalo. Sevřel se mu žaludek.</p>

<p>„Palác Jurise Khana!“ zašeptal Zayl. „Ale ten zmizel i s ním...“</p>

<p>„Juris Khanův palác?“ Quov Tsin si klestil cestu užaslými žoldáky a klidně odstrkoval silnější muže svou magickou holí. Prodral se až dopředu a konečně jej uviděl taky. V hlase měl víc než jen náznak hrabivosti, když zašeptal: „Ano... kde jinde hledat? Kde jinde už hledat?“</p>

<p>Kentril si náhle vzpomněl na pronásledující duchy. Ohlédl se přes rameno a čekal, že je uvidí blížit se uličkou, ale zjistil, že družina je zde zcela sama. Jejich hrůzné společníky nebylo nikde vidět.</p>

<p>„Hon je u konce,“ prohlásil necromancer chladně. „Zavedli nás, kam jsme museli jít.“</p>

<p>Kapitán Dumon znovu prozkoumal dlouhé točité schodiště vedoucí k ohromné mříži a temným sochám na zdi, které vypadaly, že z výšky pozorují nové příchozí. „Jdem nahoru?“</p>

<p>„Teď zrovna,“ poznamenal Zayl, „to vypadá jako lepší nápad než se vrátit k našim přátelům. Nepochybuj, že když se vrátíme, objeví se znovu... a tentokrát by nám mohli udělat něco víc než jen sledovat nás.“</p>

<p>„Samozřejmě že jdeme nahoru!“ vyhrkl Tsin. Zamával magickou holí směrem k paláci. „Tam bylo celé velké kouzlo Jurise Khana dokončeno spojeným úsilím všech kněží a čaroděje! Tam nalezneme ty nejvzácnější magické knihy a svitky - a spoustu zlata, samozřejmě!“</p>

<p>Vypadalo to, že jen Vizjereie v tuto chvíli zajímá moc a bohatství. Kentrila a jeho unavené muže teď zrovna přešla chuť na zlato. Nikdo z nich netoužil po ničem jiném než dostat se pryč z tohoto království stínu, i kdyby to znamenalo odejít bez jediné mince.</p>

<p>Ale neměli na vybranou. Byli přivedeni k tomuto schodišti a kapitán Dumon si byl jistý, že to nebylo jen náhodou.</p>

<p>„Jdem nahoru!“ zavrčel. „A ať ty louče svítí pořádně!“</p>

<p>Jak začali stoupat, všiml si Kentril, že se kromě zmizení jejich pronásledovatelů změnilo ještě něco. Už neslyšel hudbu ani smích. Ureh se znovu pohroužil do mrtvolného ticha.</p>

<p>Pomalu stoupali výš. Schodiště bylo tak prudké a nebezpečné, že se Kentril divil, jak někdo v minulosti tuhle cestu mohl absolvovat relativně často. Každou chvíli části schodů chyběly, což činilo celý výstup ještě obtížnějším. Louče jim příliš nepomáhaly, neboť jejich záře byla jakoby pohlcována všudypřítomným stínem. Dumon už viděl černé noci daleko jasnější než tenhle den. Jak to, že si nevšiml, jak tmavý ten stín dokáže být, při dřívějších návštěvách ruin? Proč se to všechno nyní zdálo tak jiné?</p>

<p>Stoupali stále dál. Schodiště vypadalo nyní dvakrát delší, než se prve zdálo. Poté, co měli pocit, že vyšli snad tisíc schodů, všiml si Kentril hlasitého oddechování - včetně svého - a dal povel ke krátkému odpočinku. Dokonce ani Tsin, který tak toužil stanout konečně v paláci, neprotestoval.</p>

<p>Zayl vypadal unavený ze všech nejméně. Posadil se několik stupňů nad ostatními s rukou znovu na vaku u pasu. Zavřel oči a zhluboka se nadechl, téměř jako by něco čichem hledal.</p>

<p>Když se k němu přiblížil Kentril, rychle oči znovu otevřel. Ruka sjela z nadutého váčku, který ihned překryl plášť. „Kapitáne Dumone.“</p>

<p>„Na slovíčko, Zayle.“ „Jsem ti k službám.“</p>

<p>Kentril si dřepl vedle necromancera a opatrně začal: „Evidentně toho o tomhle místě víš celkem dost. Myslím si, že víš dokonce víc než ten staroch Tsin, který je tímhle vším kolem posedlý snad celý život.“</p>

<p>„On je posedlý celý svůj život, zatímco já jsem tady žil skoro celý svůj, kapitáne.“</p>

<p>„To je přesně ono, Zayle. Kolik toho skutečně víš? Když jsi uviděl tohle,“ kapitán Dumon naznačil hlavou směrem k paláci, „reagoval jsi celkem překvapeně, ale určitě ne tolik jako já a ostatní. Tohle tu nebylo, necromancere! Ten kopec ano, ale ten fantastický palác ne!“</p>

<p>„A to tě v království spojeným se samotným Nebem překvapuje?“</p>

<p>Kentril si odfrknut. „Na to, že má být Ureh Nebem na zemi, jsem zatím viděl jenom krev.“</p>

<p>Zaylovo levé obočí se zvedlo. „Máš velmi bystré smysly, kapitáne Dumone, a vrozenou znalost světa, která překvapuje dokonce i mne.“</p>

<p>„Ptám se tě znovu, necromancere. Co o tomhle paláci víš?“</p>

<p>„Jenom to, co naznačoval Vizjerei.“ Štíhlý muž vyslovil to slovo téměř s odporem. „Bylo to místo, kde mělo být kouzlo dokončeno, odkud byla otevřena cesta do Nebe. Nepřekvapuje mne, že se domov Juris Khana neřídí pravidly platnými pro tento svět ani nyní. Dotkly se ho síly mimo naše chápání, a ani těch pár století nemohlo změnit jeho podstatu.“</p>

<p>Ta slova Kentrilovi moc nepomohla. Zkusil to tedy z opačného konce. „Chci vědět, co je v tom váčku.“</p>

<p>„Jak jsem řekl, je to jen trochu větší kapsa.“</p>

<p>„A z jakého důvodu jej schováváš? Vypadá to, že je pro tebe velmi cenný.“</p>

<p>Zayl se s nehybnou tváří postavil. Tentokrát poněkud hlasitějším hlasem se zeptal: „Není už čas, abychom se vydali dál, kapitáne? Ještě před sebou máme pěkný kus.“</p>

<p>„Má pravdu, Dumone,“ mumlal Tsin odněkud zespod. „Marníme čas.“</p>

<p>Bez dalšího slova se Zayl vydal dál nahoru. Kentril zaskřípal zuby a pak neochotně kývnul na ostatní, aby se vydali za ním. Však přijde čas, kdy bude muset necromancer vyjevit pravdu, uklidňoval se kapitán... pokud ovšem celé tohle šílenství přežijí, samozřejmě.</p>

<p>Zbytek cesty jim utekl překvapivě svižně. Domov velkého a nyní dlouho nepřítomného Jurise Khana se s každým schodem zvětšoval. Netrvalo dlouho a před šplhajícími žoldáky se konečně objevila vysoká brána.</p>

<p>„Nechutné potvory,“ zavrčel Albord, když se podíval na dvě okřídlené gorgony. Když si je i ostatní bedlivě prohlédli, všimli si, že mají těla podobná lidským, ale se lvími rysy a jejich tváře připomínaly supy. Pařáty měly zakončeny zahnutými drápy, stejnými jako mají orli nebo jestřábi. Široce otevřené nelidské oči zíraly dolů na každého, kdo se postavil před vchod, nyní zatarasený těžkou mříží.</p>

<p>„Tak tohle má být domov těch nejzbožnějších ze zbožných?“ poznamenal Kentril.</p>

<p>„Lidé často považují gorgony za strážce všeho dobrého před Peklem,“ vysvětloval Zayl. „Tyhle mají zcela jistě vyvolat v každém návštěvníkovi přesvědčení, že jen ten s dobrým srdcem může přes ně projít až do paláce.“</p>

<p>„Znamená to, že budem muset počkat tady, kap'táne?“ volal někdo zezadu.</p>

<p>„Jdem dovnitř všichni, nebo nikdo.“ Kentril si prohlížel mříž, kterou byla brána zatarasená. „Pokud se teda vůbec dovnitř dostanem.“</p>

<p>Zayl místo odpovědi natáhl ruku směrem k bráně. Stačil jemný dotyk, těžká mříž se zvedla a obě křídla se rozletěla dokořán.</p>

<p>„Půjdeme dál?“ zeptal se mírným hlasem žoldáků. Kapitán se v duchu otřásl, ale nedal na sobě nic znát.</p>

<p>Ta starobylá brána se otevřela tak dokonale tiše, jako by byly panty čerstvě namazány.</p>

<p>Zayl udělal krok vpřed, a když se nic nedělo, pokračoval dál na nádvoří. Povzbuzen necromancerovým úspěchem jej kapitán Dumon následoval a zároveň dal znamení svým mužům, aby šli jeden po druhém za ním.</p>

<p>Další prošel Albord, za ním Jodas a ostatní. S rostoucím počtem žoldáků, kteří se bez problémů dostali přes bránu, stávali se i ostatní klidnějšími. Jeden z mužů si dokonce z jedné sochy dělal legraci a trval na tom, že mu připomíná bývalou manželku. Poprvé od chvíle, kdy se město probudilo k životu, se všichni cítili trochu uvolněně.</p>

<p>Tsin se držel vzadu a pozoroval, jak žoldáci procházejí na nádvoří. Když byli poslední z nich uvnitř, sevřel pevněji svou hůl a vkročil do brány s nadutostí dobyvatele.</p>

<p>V tu chvíli se gorgony nad ním s uši drásajícím zakvílením probudily k životu.</p>

<p>Zrůdy roztáhly křídla, natáhly krky a pohledem kamenných očí se zabodávaly do Vizjereie. Když Tsin zahlédl drápy sápající se po něm, okamžitě ustoupil.</p>

<p>V ten samý okamžik se obě gorgony vrátily do původního stavu.</p>

<p>„Moudré jsou pohledy strážců,“ zašeptal Zayl stojící za Kentrilem.</p>

<p>Kapitán jej ignoroval a vrátil se do brány. Střídavě si obě zrůdy prohlížel. Kdyby to neviděl na vlastní oči, myslel by si, že celá událost vznikla někde v hospodě nad několika korbely silného piva. Zvedl meč a opatrně strčil do jedné ze soch. Ozval se jen zvuk kovu narážejícího na tvrdý kámen.</p>

<p>„Ustup, Dumone,“ rozkázal náhle čaroděj. „Poradím si s těmi štěkajícími psy sám.“</p>

<p>Quov Tsin namířil koncem magické hole na levou gorgonu. Už když pronášel předchozí větu, přejížděl volnou rukou přes vyřezávané dřevo, takže mnohé z run začaly slabě zářit.</p>

<p>Zayl přistoupil ke Kentrilovi. „To možná není moudré, kapitáne Dumone.“</p>

<p>Žoldák musel souhlasit. „Nedělejte to, Tsine. Jenom to celé zhoršíte!“</p>

<p>„A tohle říká muž, který prve tolik volal na pomoc mé magické umění?“ vysmál se mu Vizjerei. „Tyhle mrchy mne venku neudrží!“</p>

<p>Kentril rychle proskočil bránou ven a na poslední chvíli Tsina zadržel. Vizjerei ustoupil, ale hůl měl stále namířenou vpřed.</p>

<p>„Stoupněte si vedle mě,“ rozkázal kapitán. „Zůstaňte blízko, třeba se vyhneme zbytečným problémům.“</p>

<p>„Co zamýšlíš?“</p>

<p>„Prostě udělejte, co říkám, Tsine!“</p>

<p>Když Kentril pomalu vykročil zpět k bráně, Zayl ho zadržel. „Pokud máš v úmyslu tohle, budeš potřebovat někoho jiného než Vizjereie, aby se postaral o druhou gorgonu.“ Tasil slonovinovou dýku. „Pomůžu ti.“</p>

<p>„Nepotřebuji žádné...“ začal vrásčitý čaroděj.</p>

<p>„Drž hubu, Tsine!“ Čaroděj, nebo ne, kapitán Dumon měl už svého zaměstnavatele plné zuby. Zayl mohl vstoupit tam, kde Tsin ne, a to o obou mužích leccos vypovídalo.</p>

<p>S drobnou čarodějovou postavou mezi sebou se Kentril a necromancer pomalu blížili k bráně. Gorgony stály nehybně jako kamenné sochy, kterými vlastně zatím byly. Ani stopy po jejich předchozím obživnutí.</p>

<p>Když Kentril vstoupil jednou nohou na nádvoří, trochu si oddychl. Vypadalo to, že jeho plán funguje. Když byl čaroděj schovaný mezi oběma vysokými muži, magickým strážcům zjevně nevadil.</p>

<p>„Ještě krok nebo dva...“</p>

<p>Když se i Tsin, který šel trochu víc vzadu, dostal na práh starobylého paláce, probudila se najednou gorgona na Kentrilově straně k životu. Zuřivě pleskala křídly, kamenné oči ohnivě zaplály a ze zobáku vyšel divoký uši drásající skřek.</p>

<p>Za sebou slyšel žoldák druhý, naprosto stejný výkřik, jasný důkaz, že i Zayl nyní čelil znovu oživlému monstru. Zrůda najednou natáhla krk a ostrý zobák cvakl těsně vedle vojáka. Kapitánův meč jen zazvonil o kamennou lebku, ale gorgona se alespoň stáhla. Z necromancerových úst zaslechl slova v jazyce, který neznal, a pak periferním viděním zahlédl záblesk ostrého světla.</p>

<p>První gorgona využila jeho nepozornosti k novému výpadu a znovu se pokusila zaútočit kolem žoldáka. Ona chce Tsina! uvědomil si Kentril. Pokouší se vyhnout souboji se mnou! Chce jen jeho!</p>

<p>Hrůzu nahánějící drápy prosvištěly kolem Dumonova ramene a sekly po malém čaroději. Vizjerei je odrazil holí a z místa, kde se dřevo setkalo s kamenem, se zablýsklo.</p>

<p>„Tsine!“ zařval Kentril. „Teď máš šanci! Skoč...“</p>

<p>V tu chvíli se znovu ozvala flétna, jako by její hlas vycházel odevšad. Kentril zavřel ústa a přemýšlel, co může návrat chytlavé melodie věštit.</p>

<p>Hudba měla překvapivý efekt na gorgony. Ta před kapitánem žoldáků ztuhla uprostřed dalšího útoku a pohlédla směrem k obloze. Jednou zavřískla a pak se rychle vrátila na podstavec tak, jak ji družina uviděla poprvé. Kentril užasle sledoval, jak z ní rychle vyprchávají všechny známky života a strážce se znovu mění v kamennou sochu.</p>

<p>„Neuvěřitelné...“ slyšel Zayla poznamenat. Otočil se a uviděl, že se necromancerův zrůdný nepřítel také vrátil do původního stavu.</p>

<p>Nebylo pochyb, že jim hudba dala milost, a kapitán měl v úmyslu toho štěstí pořádně využít. „Hni sebou, Tsine!“ Vizjereie nebylo třeba nijak pobízet. Jednou nohou už stál na nádvoří starobylého paláce, a když se Kentril a Zayl obrátili, aby ho následovali, už na ně čekal několik metrů od brány.</p>

<p>A hudba stále hrála...</p>

<p>„Vychází to zevnitř,“ horlivě poznamenal Vizjerei, evidentně celý nažhavený, aby už konečně vstoupil. „Pojďte za mnou!“</p>

<p>Odněkud ze směru, kde stál necromancer, se ozval tichý smích. „Tak tomu říkám skutečně odvážný muž. Takhle se cpát tam, kde ho očividně nechtějí!“</p>

<p>Kentril se zadíval na necromancera, ale Zayl se tvářil, jako že nic neříkal, a kapitán musel přiznat, že ten hlas opravdu nezněl jako jeho. Ale neznělo to ani jako nikdo z jeho mužů.</p>

<p>Vypadalo to, že si toho však nikdo nevšiml. Albord a ostatní už čekali na další rozkazy. Tsin už měl před ostatními slušný náskok a z nějakého důvodu neměl Kentril chuť nechat si ho utéct příliš daleko. Něco mu říkalo, aby si na toho arogantního skrčka dával pozor. Gorgony jistě byly u vchodu z nějakého vážného důvodu a reagovaly na Tsina, ne na Zayla, jak by člověk čekal. To nevěštilo nic dobrého.</p>

<p>Vedeni hlasem flétny došli až k samotnému vchodu do paláce. Vysoký klenutý oblouk s vsazenými dvoukřídlými bronzovými dveřmi, do kterých byli vytepáni dva archandělé s planoucími meči. Zvláštní bylo, že obě postavy byly velmi zašlé, a dokonce jakoby i poškozené, i když všechno ostatní vypadalo naprosto nedotčeně.</p>

<p>Quov Tsin koncem hole zatlačil do jednoho křídla dveří. Stejně jako brána se naprosto tiše a hladce otevřely. Se sebevědomím člověka vracejícího se domů vkráčel Vizjerei dovnitř.</p>

<p>Skvostnou síň osvětlenou obrovským lustrem, který podle kapitánova odhadu držel přes sto zažehnutých svíček, zdobily mramorové sloupy, jistě tři patra vysoké. Podlaha byla z velké části tvořena geniálně navrženou mozaikou zobrazující obrysy fantastických zvířat jako draků a chimér - jakoby v kontrastu s archanděly na dveřích, pomyslel si Kentril. Mezi dvěma řadami sloupů bezpochyby vzdávaly hold těm, kdo vládli Urehu po staletí, impozantní sochy v honosných róbách.</p>

<p>Na konci chodby je očekávaly další dveře. Procházeli kolem pohledů dávno mrtvých pánů, až se konečně zastavili před dalšími dvěma archanděly strážícími vchod do následující místnosti. Znovu to byly právě tyto dvě rytiny, které byly jako jediné ve velmi špatném stavu. Všichni si najednou uvědomili, že hudba přichází zpoza dveří. Tsin je suverénně zkusil otevřít, ale tentokrát mu zůstaly zavřeny. Když se o to samé pokusil Zayl, ani on se nesetkal s úspěchem.</p>

<p>Kentril přistoupil k oběma mágům. „Třeba je tu nějaký zámek nebo...“</p>

<p>Chystal se dotknout jednoho ze zničených obrazů, když se najednou obě křídla těžkých dveří rozletěla dokořán. Všichni tři couvli, když je z tmavé síně před nimi ovanul proud chladného vzduchu.</p>

<p>Nejprve neviděli nic, ale pak hudba přivábila jejich pohledy do odlehlé části místnosti, kde bylo možno rozeznat mihotavé světlo lampy... a vedle ní na vysoko postavené židli starého muže v bělostném rouchu.</p>

<p>Naklonil se, ale jako by si jejich příchodu nevšiml.</p>

<p>Kentrilovy oči se již natolik přizpůsobily tmě, že nyní rozeznával i druhou štíhlou postavu zahalenou pláštěm s kapucí sedící na podlaze před starcem. Ta postava držela v místech, kde tušil její rty, flétnu.</p>

<p>„Další duchové...“ zašeptal Albord.</p>

<p>Přestože to řekl opravdu velice tiše, obě postavy zareagovaly, jako kdyby náhle s hlasitým zařinčením spadl ze stropu lustr a svíčky se rozbily na mramorové podlaze. Postava v kápi přestala hrát, vstala a jediným pohybem vklouzla do temnoty. Starý muž zvedl hlavu a k překvapení všech je pozdravil, jako by celou dobu čekal na jejich příchod.</p>

<p>„Konečně jste dorazili, přátelé,“ pronesl měkkým hlasem, který by však stejně dobře dokázal velet armádám. I když se dosud nikdy čaroděj nechoval nijak obřadně,</p>

<p>pokud se ovšem nejednalo o jeho vlastní osobu, udeřil Vizjerei holí do podlahy a prohlásil: „Jsem Quov Tsin! Čaroděj Nejskrytějšího kruhu, bratr Nejvyššího zasvěcení, mistr...“</p>

<p>„Vím, kdo jsi,“ odpověděl slavnostně stařec. Podíval se na Kentrila a ostatní, a navzdory veliké vzdálenosti, která mezi nimi byla, cítil se kapitán, jako by stál přímo před původní, nejstarší myšlenkou a musel odhalit celé své nitro. „Vím, kdo jste vy všichni, přátelé.“</p>

<p>Zayl se prodral před čaroděje. Ve tváři měl velice napjatý výraz, což překvapilo všechny kolem něj a obzvláště Kentrila. Všichni se už nějak vypořádali s faktem, že necromancer má naprostou kontrolu nad svými emocemi a že je z něj na povrch nedostane nic, ani přízračné království. Dokonce i výraz. který měl, když poprvé uviděl zářící palác, se nedal srovnat s jeho současnou dychtivostí.</p>

<p>„A nemýlím se, ctihodný pane, nemýlím se, když se domnívám, že já vás rovněž znám?“</p>

<p>To bíle oděnou postavu téměř nadchlo. Nahnul se vpřed, jednou rukou opřený o opěradlo křesla, bradu v dlani. „A znáš?“</p>

<p>„Nejste - nejste veliký Juris Khan?“</p>

<p>Z úst jejich hostitele vyšel nepatrný povzdech. „Ano... ano, jsem Juris Khan.“</p>

<p>„U všech svatejch!“ zašeptal jeden ze žoldáků. „Další duch!“ zašeptal druhý.</p>

<p>Kentril své muže jediným mávnutím ruky utišil. Obrátil se na Tsina zvědavý, zda čaroděj potvrdí starcova slova, a přestože Vizjerei neodpověděl, jeho vzrušený pohled mluvil za vše.</p>

<p>Jakkoli neuvěřitelné se to mohlo zdát, našli Jurise Khana. Toho, jenž byl světlem, za kterým kráčelo království považované za nejsvatější ze všech... a toho, který měl být dávno mrtev stejně jako hordy hrozivých fantómů, které je jako poslušné malé stádo nahnaly až sem.</p>

<p>Nahnaly? „To udělal on,“ oznámil Kentril ostatním a udělal krok k sedícímu muži. „To on je přiměl, aby nás přivedli až sem. On nás zavřel ve městě duchů tak, že naše jediná cesta mohla vést do jeho paláce.“</p>

<p>Pokud očekával, že bude pán Urehu popírat obvinění, musel být Juris Khanovou reakcí překvapen. Místo toho se majestátní postava tiše zvedla z trůnu a s rukama skrytýma pod volnými širokými rukávy se mírně uklonila, jako by chtěla vyjádřit lítost. „Ano, já jsem zodpovědný. To díky mým myšlenkám jste byli přinucení dojít až sem... ale to jen proto, že jsem já nemohl přijít k vám.“</p>

<p>„Co je to za blbost...“ Ale kapitán Dumon se dál nedostal, protože v okamžiku, kdy Khan domluvil, uchopil své roucho ve výši kolen a zvedl ho tak, aby všichni viděli jeho nohy.</p>

<p>Nebo alespoň místo, kde měly být.</p>

<p>Hned nad kotníky se králova lýtka dokonale spojila s nohami od trůnu, takže nikdo nebyl schopen říct, kde končilo starcovo tělo a začínalo dřevo.</p>

<p>Juris Khan spustil roucho a s nefalšovanou upřímností řekl: „Doufám, že mi odpustíte.“</p>

<p>Tohle bylo moc dokonce už i na Tsina. „Ale co to znamená? Co cesta do nebe? Legendy říkají, že...“ „Legendy říkají spoustu věcí,“ přerušil ho Zayl.</p>

<p>„A většinou na konci zjistíte, že to není pravda.“</p>

<p>„A ta naše je pravdou nejméně ze všech,“ zašeptal hlas z temnoty po jejich levé straně.</p>

<p>Juris Khan natáhl paži směrem k té temnotě a usmál se na toho, kdo se v ní skrýval. „Jsou těmi, kým se zdáli být. Nyní se již nemusíš obávat vystoupit.“</p>

<p>A ze stínu se vynořil flétnista, nyní již bez kapuce. Kentril si poprvé uvědomil, že volné oblečení neskrývalo muže, nýbrž ženu. Mladou a velmi půvabnou ženu s alabastrovou pokožkou, očima, které zářily jako smaragdy dokonce i v matném světla lampy a několika loučí, rudými vlasy spadajícími pod ramena jako ohnivý vodopád, kypící životem daleko více, než viděl u žen ve své zemi, a východními rysy ve tváři, jež svědčily o tom, že se kráska narodila v této vzdálené říši.</p>

<p>„Přátelé... má dcera, Atanna.“</p>

<p>Atanna. Jméno, které se hluboko zarylo do každičkého kousku kapitánova srdce. Atanna, nejkrásnější z těch nádherných žen, které Kentril Dumon za celý svůj život spatřil. Atanna, anděl mezi smrtelníky...</p>

<p>Atanna... tvář z brože, kterou našel v Urehu.</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" /><image xlink:href="#_5.jpg" />Šest</strong></p>

<p>„Byla to zrada,“ řekl jim Juris Khan, zatímco Atanna přicházela postupně ke každému z nich s pohárem vína. „Zrada od toho, komu jsem nejvíce věřil.“</p>

<p>„Gregus Mazi,“ skočila mu dcera do řeči a usadila se na zem poblíž Kentrila. Její oči se střetly s kapitánovými a na chvíli to vypadalo, že se v těch smaragdech ve tvaru mandlí rozzářilo světlo, které však záhy zakryl stín probíraného tématu. „Gregus Mazi... můj otec jej kdysi nazval bratrem mezi bratry.“</p>

<p>„Sedával po mé levici, stejně jako dobrý kněz Tobio seděl po mé pravé ruce.“ Bělovlasý pán se opřel, číši s vínem skrytou v dlaních. „Jim jsem svěřil onen velkolepý úkol učinit z nádherné vize skutečnost. Jim jsem dal požehnání, aby nás přivedli do Nebe, kde jsme již byli očekáváni.“</p>

<p>Žoldáci i oba čarodějové seděli na podlaze před uvězněným monarchou. Každému z nich přinesla nádherná Atanna ovoce a víno. Po tolika krveprolitích, po všem tom strachu celá družina s vděčností přijala Khanovu pohostinnost. Mimo to, spousta otázek čekala na zodpovězení, a koho jiného se ptát než samotného legendárního vládce svatého království?</p>

<p>Juris Khan dokonale odpovídal všem představám o skutečném vůdci. Když se postavil, byl stejně vysoký jako Kentril a téměř stejně široký v ramenou. Na člověka v tak pokročilém věku z něj přímo čišela energie, a to nejen díky relativně mladistvému vzhledu. Přestože měl ve tváři spoustu vrásek, silné lícní svaly, orlí nos a živé smaragdově zelené oči mu stále dodávaly velice dominantní výraz. Dokonce i dlouhé téměř stříbrné vlasy spíše jen dokreslovaly dojem nesmírně moudrého člověka, než aby jej činily starším.</p>

<p>Kentril se zamyslel nad slovy svého hostitele a zamračil se skloněný nad pohárem vína. „Ale legenda tvrdí, že Mazi byl nešťastnou náhodou zapomenut na zemi. Že se roky snažil dostat za vámi...“</p>

<p>Juris Khan si povzdychl. „Legendy jsou často daleko víc pouhými smyšlenými příběhy než skutečným vyprávěním o historii, příteli.“</p>

<p>„Takže vy jste se do Nebe nedostali?“ zeptal se Tsin, který už téměř vyprázdnil svůj pohár. „Kouzlo selhalo?“ Kapitánovi připadalo, že je čaroděj daleko více zklamán skutečností, že v tomto případě magie selhala, než osudem nebohých obyvatel Urehu.</p>

<p>„Ne. Zůstali jsme uvězněni v zemi nikoho, na cestě z tohoto světa do vysněného cíle, kde čas neexistuje... a vše jen kvůli zlu skrytém v jediném člověku.“</p>

<p>„Gregus Mazi,“ opakovala Atanna a zrak se jí zkalil. Kapitána zalila ohromná touha utěšit ji, ale podařilo se mu ovládnout emoce. „Co udělal?“</p>

<p>„Když nadešel čas pro vlastní kouzlo,“ vysvětloval otcovským hlasem vládce, „Tobio si uvědomil, že nečteme slova přesně. Jejich význam byl převrácen, pozvánka ne do vytouženého Nebe... ale do hlubin pekelných!“</p>

<p>Kentril pohlédl na Zayla, který naslouchal stejně bedlivě jako všichni ostatní. Necromancer souhlasně přikývl.</p>

<p>„U mnohých kouzel je možné vyslovením slov v převráceném pořadí docílit opačného efektu. Hojící kouzlo se tak dá lehce proměnit ve vražedný nástroj.“</p>

<p>„Gregusovi šlo o víc než nás jen zabít,“ pokračoval Juris Khan dál tiše. „Chtěl zatratit naše duše... a téměř se mu to podařilo.“</p>

<p>Kapitán si představil ženu sedící vedle něj svrženou do hrozné Diablovy říše a zamračil se. Kdyby mohl, chytil by proradného Greguse Maziho pod krkem a stisknul, až by mu oči vylezly z důlků tak, že by čaroděj bez problémů viděl i své palce u nohou.</p>

<p>„Povedlo by se mu to,“ dodala Atanna a mírně se začervenala pod pohledem kapitána Dumona, „kdyby nebylo mého otce a Tobia.“</p>

<p>„Pokusili jsme se znovu vyslovit tu část, která již byla řečena, zvrátit, co bylo zvráceno, a tak jsme místo Nebe, ale i místo Pekla, skončili uprostřed nicoty, v království, kde neexistuje čas a ze kterého nelze uniknout.“</p>

<p>Quov Tsin to s pohrdavým odfrknutím komentoval: „Měli jste kouzlo zopakovat celé! Pro každou slušně zkušenou skupinu Vizjereiů by to neměl být problém, tím spíš...“</p>

<p>„Problém to byl, můj příteli, když všichni kněží i čarodějové byli právě tímto kouzlem zabiti.“ Přes laskavou tvář vládce Urehu se přehnal chlad. „Gregus to vše naplánoval až příliš dokonale. Každý změněný verš zároveň odsával z těch, kdo jej vyslovovali, životní sílu, kromě mne a Tobia ovšem. Naše výjimečné schopnosti a znalosti nás zachránily, ovšem byli jsme slabí. A co hůř, bez ostatních jsme nebyli schopni kouzlo zopakovat.“</p>

<p>I když nebyli schopni dostat Ureh do Nebe, podařilo se jim alespoň vyhnat z něj Greguse Maziho v okamžiku jeho triumfu. Magická bitva stála Tobia život, ale tím, že se</p>

<p>zbavili zrádného čaroděje, zabránili mu, aby dokončil strašlivý záměr poslat celé království do říše Pekelných Mocností.</p>

<p>A tak skončilo město i se svými obyvateli vznášející se uprostřed ničeho, mimo všechen čas - až do chvíle, kdy se svět kolem nich náhle znovu zhmotnil. Celý však byl zahalen do temného stínu.</p>

<p>„Každý, kdo prožil život v Urehu, musel okamžitě poznat velký Nymyr a stín, který vždy vrhal na království. S vírou, že našemu prokletí je náhle konec, vyběhla bez rozmyšlení spousta lidí hlavní bránou ven. Nechtěli nic jiného než konečně ucítit slunce a teplý vítr...“ Khan se opřel, nyní snad ještě víc bledý než necromancer. „A za svou touhu byli odměněni tou nejstrašlivější smrtí.“</p>

<p>„Vyběhli přímo do slunce, a to zpečetilo jejich osud. V okamžiku, kdy se jich dotklo světlo, shořeli. Jako byste hodili kousky ledu do rozžhavené kovářské pece, se obyvatelé Urehu doslova roztavili a vypařili, ale jejich nářek byl slyšet ještě dlouho poté, co se z nich staly kaluže života, jež okamžitě vyschly. Některým se ještě podařilo se otočit a vrátit se zpět do stínu hory, ale tím jen zhoršili svou agónii, neboť místa zasažená světlem hořela dál. Nakonec ti, kdo se zastavili včas, museli příšerně naříkající trpící napůl shořelé oběti sami zabít.“</p>

<p>Atanna dolila Kentrilovi víno a měkce se na něj usmála. Zároveň jí však z očí vytryskly slzy a pomalu stékaly po tvářích. Vzala do rukou vlastní, dosud nedotčený pohár a dokončila otcovo šokující vypravování. „Podcenili jsme obludnost Greguse Maziho. Ten slizký had zpřetrhal všechna naše pouta se světem smrtelníků. A co hůř, začali jsme se bát, že v okamžiku, kdy stín zmizí a našich domovů se dotkne slunce, stihne nás všechny stejný osud jako ony chudáky u brány.“</p>

<p>Ale to, co se zpočátku zdálo být zázrakem, rozplynulo se hned následujícího jitra. S prvními slunečními paprsky, které ozářily horizont, se svět začal znovu ztrácet.</p>

<p>Znovu je přivítala nicota země nikoho.</p>

<p>Přestože byli šokováni, všichni se shodli na tom, že dokud nenajdou řešení, je tento exil daleko přijatelnější než strašlivá smrt, kterou někteří zemřeli. Všichni obyvatelé Urehu se obrátili ke svému požehnanému vládci, Jurisi Khanovi, jistí si tím, že se mu podaří nalézt cestu ke svobodě. Mnoho z nich dokonce považovalo únik ze spalujících slunečních paprsků za důkaz, že je Nebe ještě nezatratilo. Věřili, že se Ureh nějak vrátí na zem nebo bude pokračovat v pouti k nebeské říši.</p>

<p>„A skutečně se mi podařilo objevit způsob,“ pokračoval Atannin otec, „jak nás alespoň zakotvit mimo nebezpečí v reálném světě, neboť jsem byl přesvědčen, že se tam jednou opět vrátíme. Za pomoci své drahocenné dcery,“ usmál se vroucně na rdící se dívku, „která má v sobě rovněž ukryty nesmírné schopnosti, jsem vytvořil dva jedinečné mystické drahokamy.“</p>

<p>Juris Khan podal Atanně svůj pohár a pak před očima všech nakreslil prstem ve vzduchu kruh. Uprostřed zářícího prstence se objevily dva obrazy. Průzračný krystal zářící, jako když se slunce odráží od čerstvého sněhu, a jeho dokonale černé dvojče. Ještě nikdy lidské oko nevidělo tak dokonalé drahokamy a kapitán i jeho muži je zpočátku dychtivě obdivovali.</p>

<p>„Klíč ke stínu,“ ukázal král na černý kámen. „Klíč ke světlu,“ dodal a nechal znovu zazářit ten ledový. „Jeden z nich umístěný pod Urehem v těch nejhlubších jeskyních, druhý nad Nymyrem, aby zachytil první paprsky přicházejícího dne. Společně měly kolem nás udržet stín navždy, takže my budeme v bezpečí, dokud se nám nepodaří najít způsob, jak se zachránit.“</p>

<p>A tak, když se stalo, že se Ureh opět objevil na tomto světě - přesně jak Juris Khan předpověděl - celý plán se dal do pohybu. Byli vybráni ti nejlepší z řad dobrovolníků, deset odvážných mužů. Pět bylo posláno do hlubin pod městem, aby nalezli to nejtemnější z temných míst, kde kořeny stínu jsou nejsilnější. Druhých pět vyrazilo na vrchol Nymyru, aby umístilo drahokam tam, kde pán určil. Kromě Klíče ke světlu měla s sebou druhá skupina ještě speciální štíty, aby se měla jak chránit před spalujícím sluncem. Když obě družiny vyrazily, naděje obyvatel města vzrostly, neboť to skutečně vypadalo, že jejich modlitby byly vyslyšeny.</p>

<p>Bohužel nikdo nepočítal s návratem Greguse Maziho. Lze jenom předpokládat, že nějak vycítil nebo jinak zjistil přítomnost těch, které kdysi dávno zradil. Když se ve stínu hory Ureh zhmotnil podruhé, zkažený čaroděj již stál připraven. Odhalil pokus zachránit království a rychle se vydal za těmi, kdo šplhali na Nymyr. Tam jediným strašlivým kouzlem rozdrtil vrcholek hory a zabil oněch pět statečných mužů.</p>

<p>Když byla část jeho pomsty dokonána, vplížil se Gregus Mazi tajně do paláce svého bývalého pána a tam Khana překvapil.</p>

<p>„Neměl jsem ani čas zvednout hlavu, když jsem si uvědomil, že udeřil. Když jsem se pohnul, abych se mu postavil, zjistil jsem, že já i trůn jsme se stali jedním a oba jsme se zároveň stali součástí paláce. „Nechám tě zde sedět a hloubat nad tím neúspěchem navždy, můj pane,“ vysmála se mi ta lidská zrůda. „A nyní odcházím, abych zpečetil osud tvého milovaného království tím, že zničím druhý drahokam v hlubinách, stejně jako jsem učinil s tím na vrcholku hory.“</p>

<p>Stařec si prsty prohrábl stříbrné vlasy. Z oka mu pomalu stékala slza. „Pochopte, přátelé, že jsem miloval Greguse stejně, jako bych miloval vlastního syna. Dokonce jsem si kdysi myslel, že...“ Krátce pohlédl na Atannu, která zrudla. Kentrilovo srdce sevřel nekontrolovatelný nával žárlivosti. „Ale to nic. Podstatné je, že měl v úmyslu nechat mne zde, neschopného mu v ničem bránit, zatímco se vydal zničit poslední naděje těch, kteří na mne spoléhali.“</p>

<p>Ano, Gregus Mazi svého bývalého pána podcenil. Byl polapen, to ano, ale Khan měl i jiné zdroje síly. Měl své lidi a jejich lásku. A král si ji od nich vzal, vzal si ji z celého Urehu. Když udeřil na posmívajícího se Greguse Maziho, učinil tak silou tisíců.</p>

<p>„Připouštím,“ zašeptal zkroušený vládce s očima na chvíli zavřenýma ve vzpomínkách a lítosti. „Udeřil jsem v hněvu, v nenávisti, udeřil jsem hříšně... ale rovněž s potěšením a rozhodností. Gregus neměl šanci.“</p>

<p>Ze zrádce nezbylo nic, co by se dalo pohřbít nebo spálit. Jen obláček kouře označoval místo, kde skončil ten, kdo proklel Světlo mezi světly. Bohužel, přestože ta lidská zrůda zaplatila, znovu se jí podařilo odsoudit Juris Khanovo milované království do hrozného exilu. Bez krystalu na vrcholu Nymyru se Ureh nedokázal udržet na tomto světě. Když noc vystřídalo svítání, celé město se znovu ocitlo ve světě nikoho, tentokrát však bez jakékoli naděje.</p>

<p>„Nedokázal jsem magické krystaly znovu vytvořit,“ vysvětloval Khan. „neboť jsem již neměl k dispozici prvky nutné k jejich zhotovení. Co hůř, byl jsem polapen v této síni, bez možnosti osvobodit se, ač jsem se snažil sebevíc, a závislý na péči své milované dcery.“</p>

<p>Ale i když byl Juris Khan odsouzen k nekonečnému životu na trůnu, nevzdával se. Nechal si přinést všechny knihy, talismany a svitky, které jeho lidé dokázali najít.</p>

<p>Zkoumal kouzlo po kouzlu a doufal, že když se jeho království znovu vrátí do světa smrtelníků, dokáže najít pomoc. Ve vzácných okamžicích, kdy se Ureh nacházel na tomto světě, se snažil využít veškeré magie, aby nalezl jakoukoli pomoc, která by se poblíž objevila.</p>

<p>A tak tentokrát objevil přítomnost Kentrila Dumona a ostatních, kteří byli dokonce už přímo ve městě. „Nedokážete si představit mé nadšení, když jsem vás našel! Stateční bojovníci přímo v srdci mého království! Bylo mi jasné, že tuhle příležitost, možná i poslední naději, nemohu propást. Musel jsem vás nechat přivést až sem!“</p>

<p>Kentril ve vládcově mysli viděl davy přízračných postav, které jeho družinu systematicky vedou až do paláce. „Mohl jste si vybrat lepší způsob...“</p>

<p>„Můj otec udělal, co mohl, kapitáne," přerušila ho s omluvným výrazem Atanna. „Nemohl vám jít vstříc. Musel to udělat.“</p>

<p>„To byli vaši lidé?“ zeptal se Zayl tónem, jímž dával najevo, že nepotřebuje odpověď. Jsou jakoby mrtví... ale nejsou.“</p>

<p>Pán Urehu smutně přikývl. „Skutečnost, že jsme chyceni mezi Nebem a zemí, si vybrala svou daň. Už vlastně nejsme živí, ale ani mrtví. Atanna, já a ostatní, kteří slouží v paláci, na tom nejsme tak zle, neboť kouzla, jež chrání tuto stavbu, pomáhají i nám, ale i my se jednoho dne změníme v to, čím jsou oni, pokud nám někdo brzy nepomůže.“</p>

<p>„Někdo,“ zašeptala kráska s hořícími tvářemi a podívala se na Kentrila.</p>

<p>„Ale co můžeme dělat?“ vyhrkl směrem k ní velitel. Úsměv, kterým ho obdařila, pohltil celé jeho srdce. „Můžete umístit zpět Klíč ke světlu.“</p>

<p>„Vrátit krystal zpátky na vrchol hory?“ vyštěkl Quov Tsin. „Říkali jste, že byl zničen!“</p>

<p>Khan se směrem k Vizjereii zdvořile uklonil. „To jsme si také mysleli. Myslel si to i Gregus. Ale kdysi dávno, když jsem hledal pomoc, tak jako jsem našel vás, zjistil jsem, že Klíč ke světlu nebyl zničen společně s horou. Místo toho byl obrovskou silou odmrštěn daleko od původně zamýšleného místa, na druhou stranu hory.“</p>

<p>Malý čaroděj se poškrábal na pohublé tváři. „A vy jste pro něj nešli? Třeba v noci, když je vše zahaleno stínem...“ „Ale ne tím stínem, který nás chrání. Poprvé, když jsme znovu uzřeli naši vlast, večer poté, co lidé zemřeli ve slunečních paprscích, vyslal jsem malou skupinu, aby prozkoumala okolí. Říkal jsem si, že pod křídly tmavé noci by to neměl být složitý úkol. Šlo mi jen o jakoukoli informaci, třeba naději, že v blízkosti vznikla nějaká nová osada.“ Zaskřípal zuby. „V okamžiku, kdy první z nich vykročil za hranici, kam by měl sahat stín Nymyru, shořel stejně jako ostatní.“</p>

<p>Atanna položila ruku na Kentrilovu a očima prosila o porozumění a pomoc. „Jsme skutečně chyceni v pasti, kapitáne. Náš svět končí s městskými hradbami. Kdybych vstoupila jen o krok dál, riskovala bych, že se mi maso změní ve vysychající kaluž a kosti v popel.“</p>

<p>Těm očím, té tváři nemohl kapitán Dumon vzdorovat. Přikryl její dlaň svou a otočil se na Jurise Khana. „Dá se k tomu krystalu dostat? Dokážeme ho dát na místo včas?“</p>

<p>Starcovu tvář naplnila naděje. „Vy to pro nás uděláte? Pomůžete nám? Slibuji každému z vás královskou odměnu, jestli se vám to podaří!“</p>

<p>Jodasovi zaskočilo víno v krku. Nálada všech ostatních žoldáků se rapidně zvedla. Tohle vypadalo na drsný, ale zvládnutelný úkol s parádní odměnou. Všichni se okamžitě začali hlásit, jen Zayl a Tsin nepromluvili.</p>

<p>„Nemusíme jít všichni,“ oznámil Kentril ostatním.</p>

<p>„Gorste, každopádně potřebuju tebe. Jodasi, ty taky umíš šplhat. Breku, Orlife, jdete s náma. Alborde, přejímáš velení nad zbytkem.“</p>

<p>Někteří z těch, co měli zůstat, si začali stěžovat, ale Khan jejich obavy utišil prohlášením: „Jestli pro nás tento zázrak vykonáte, odměna se dostane všem, slibuji.“</p>

<p>Kentril se znovu zeptal na časový limit a přesné místo, kde měl drahokam ležet. Jako odpověď na první otázku ho Juris Khan ujistil, že pokud vyrazí do hodiny, budou mít dost času. Výborně jim poslouží cesta vytesaná kolem hory před staletími.</p>

<p>Pak poslal dceru pro nějakou truhličku. O chvíli později, když se Atanna vrátila s malou stříbrnou krabičkou, kterou mu předala, podal král Kentrilovi malý průzračný a nádherně zářící kámen s jedinou runou vyrytou na horní straně. „Tohle je úlomek, který zbyl při tvarování originálu.</p>

<p>Runové kouzlo jej spojuje s kamenem. Držte jej před sebou a on vám ukáže cestu.“</p>

<p>„Nyní byste měli vyrazit,“ oznámila jim Khanova dcera. Znovu se dotkla Kentrilovy ruky. „Žehnám vám.“</p>

<p>Zayl žoldáka zastavil. „Kapitáne Dumone, rád bych šel s vámi. Mohly by se vám hodit mé schopnosti a znám dobře okolí. Věřím, že se mnou se všechno urychlí.“</p>

<p>„Moudrý návrh,“ prohlásil Juris Khan. „Děkuji ti.“ „No, když jde on, mne na té studené hoře nepotřebujete,“ vyštěkl Tsin. „Raději zůstanu zde.“</p>

<p>I tohle rozhodnutí jejich hostitel přijal. „Prokážete mi laskavost, když zůstanete se mnou, mistře čaroději. Snad bych se s vaší pomocí mohl osvobodit z Gregusova proradného kouzla. Máte k dispozici všechny knihy, svitky i jiné věci, jež jsem shromáždil ve svém příbytku. A pokud se vám to podaří, výměnou za mou svobodu si můžete ponechat, cokoli budete chtít.“</p>

<p>Pokud slova o zlatě a bohatství rozvášnila srdce Kentrilových mužů, zmínka o takovém magickém pokladu udělala totéž s Vizjereiem. „Jste... jste ten nejšlechetnější muž na světě, můj pane Khane.“</p>

<p>„Dal bych cokoli, jen kdybych dokázal skoncovat s touhle noční můrou,“ odpověděl stařec a obrátil pohled ke kapitánu Dumonovi. „Není tomu tak, Atanno?“</p>

<p>„Cokoli,“ souhlasila a rovněž pohlédla na Kentrila.</p>

<p>Malý kamínek jasně zářil, což bylo povzbuzující. Kentril jej rychle znovu skryl v dlani, aby neriskoval, že ho náhodou ztratí, a pak se rozhodl, že nejlépe mu bude ve váčku společně s broží. Neřekl Atanně o tom nálezu, ale přísahal si, že jí šperk vrátí, jakmile bude Klíč ke světlu na svém místě.</p>

<p>Juris Khan jim podrobně popsal, co mají dělat v okamžiku, kdy magický drahokam najdou. Kentril věděl naprosto přesně, kam jej umístit tak, aby nehrozilo, že bude smeten vichřicí, a zároveň aby zachytil první sluneční paprsky nadcházejícího dne. Jedině když se bude přesně držet instrukcí, mohl doufat, že Ureh - a s ním i Atanna nezmizí z jeho života.</p>

<p>Pětice mužů dál kráčela po cestě kolem hory. I když byla stezka velmi pečlivě vytesána, zub času zde již zapracoval. Několikrát byli nuceni přeskočit trhlinu nebo přelézt sesuté kamení. Orlif jednou dokonce uklouzl, ale Gorst a Jodas jej včas zachytili a vytáhli zpět.</p>

<p>K překvapení většiny žoldáků se Zayl ukázal jako dokonalý průvodce. Mluvil pravdu, když tvrdil, že zná zdejší okolí velmi dobře. Pravda, necromancer nikdy nešplhal na vrchol Nymyru, ale vypadalo to, že má přesný pojem o tvaru hory.</p>

<p>S loučí v ruce následoval Kentril Zayla, což znamenalo, že díky větru, který neustále vzdouval necromancerův plášť, měl mnoho příležitostí prohlédnout si záhadný váček u jeho pasu. Něco na jeho obsahu jej neustále znepokojovalo. Téměř cítil, že váček opětuje zkoumavé pohledy. Ten pocit mu připadal směšný, ale ani tak nebyl schopen ze sebe setřást dojem, že je pozorován.</p>

<p>„Je tu výchoz, musíme přes něj,“ oznámil mu Zayl. „Gorste.“ Opálený bojovník, jenž měl přes sebe nyní přehozen jednoduchý plášť, se protáhl vpřed na délku lana. S Kentrilovou pomocí se mu podařilo provaz připevnit, takže mohli jeden po druhém pomalu s jeho pomocí pokračovat nahoru.</p>

<p>Když všichni vyšplhali, nařídil Kentril pauzu, aby mohl znovu zkontrolovat kámen. Tentokrát zářil tak jasně, že se kapitán rozhlédl, jestli někde Klíč ke světlu neuvidí.</p>

<p>„Musí být blízko,“ řekl tiše.</p>

<p>„Ano, máme štěstí,“ opakoval bledý necromancer. „Juris Khan si myslel, že spadl dál.“</p>

<p>„Kolik myslíš, že ještě máme času?“</p>

<p>Zayl se zadíval na noční oblohu. Trvalo jim několik hodin, než dorazili až sem. Stín Nymyru byl pohlcen tmou už před notnou chvílí. „Tak akorát, jestli tady najdeme ten Klíč brzo. Z téhle strany hory by výstup neměl být tak strmý jako z té nad Urehem.“</p>

<p>Pokračovali dál a pomalu se drali hustou tmou. Kentril znovu vyndal zářící drahokam a upřesnil směr.</p>

<p>O pár minut později o magický kámen doslova málem zakopli.</p>

<p>Kamení a prach jej pravděpodobně následkem Gregusova vražedného kouzla téměř pohřbily. Teprve když se Kentril otočil na místě a snažil se přijít na to, proč to vypadá, že by skupina neměla jít dál, odkopl několik uvolněných kamenů a objevil zářící krystal.</p>

<p>Přestože okolí bylo osvětleno jen jejich loučemi, nezářil drahokam víc než nějaká miniaturní hvězda. Zayl se sehnul a vyhrabal Klíč ke světlu ze suti. Dokonale vybroušený krystal se mu akorát vešel do dlaní.</p>

<p>„Za todle bysme museli dostat majlant,“ zavrčel zarostlý Brek. „Co myslíte, že bysme za to trhli, kap'táne?“</p>

<p>„Od vládce Urehu jistě víc, než kdybys ho prodal kdekoli jinde,“ opáčil Kentril a přísně se na žoldáka podíval. Myšlenka, že by měl Atannu zradit, ho naplnila vztekem.</p>

<p>Zayl si rychle zahrál na smírčího soudce. „Nikoho by nenapadlo udělat něco jiného než to, proč jsme sem přišli, kapitáne. Teď ale musíme spěchat. Úsvit bude zanedlouho."</p>

<p>S necromancerem držícím magický Klíč se vydali na závěrečný výstup. Gorst kolem všech upevnil lana a dělal jim závaží, když se z místa na místo museli přehoupnout. Kentril nakonec zjistil, že je to daleko snadnější, než čekal. Hory u něj doma by mu jistě dělaly daleko větší potíže. Kdyby nebylo skutečnosti, že obyvatelé Urehu byli odkázáni na stín, ve kterém se museli skrývat, mohli si velice snadno poradit sami.</p>

<p>Konečně se přiblížili vrcholu. Když se skupinka zastavila na jedné široké římse, Zayl podal Klíč ke světlu Kentrilovi. „Hele, kap'táne?“</p>

<p>„Co je, Jodasi?“</p>

<p>„Co se stane s vostatníma, když nedáme tudle věc na to správný místo? To jako s celým tím městem zmizej?“ Kentrilův pohled sjel na Zayla, který se zamračil a odpověděl. „Raději bychom si neměli přát to zjistit.“ Po několika minutách hledání dospěli kapitán i necromancer ke stejnému závěru, co se týkalo nejlepšího místa. Bohužel to však znamenalo velice riskantní výstup asi o deset metrů výš. Přestože to byl jen malý vrcholek ohromného Nymyru, oba se shodli na tom, že podle Khanových kalkulací je to jediné možné místo.</p>

<p>„Udělám to sám,“ oznámil Kentril ostatním.</p>

<p>Gorst o tom samozřejmě nechtěl ani slyšet. Přestože až do této chvíle byl celkem zticha, Kentrilův návrh jej přinutil hlasitě protestovat. „Potřebuješ jištění. Uvážem si lano kolem hrudí. Spadneš, chytnu tě, čestně.“</p>

<p>Kentril věděl, že nemá cenu se přít, a souhlasil, aby se obr k němu přidal. Popravdě, cítil se poněkud bezpečněji, když věděl, že tam Gorst bude s ním. Bojovali spolu bok po boku ve spoustě bitev a vždy se mohli jeden na druhého spolehnout. Jestli měl tam nahoře někomu věřit, tak jedině barbarovi.</p>

<p>Kentril zaskřípal zuby, když začal šplhat. Po relativně jednoduché cestě, dokonce i po vcelku snadném nalezení drahokamu, by jim tenhle poslední kousek mohl vyrvat vítězství z rukou. Vítr se zdál být desetkrát silnější a vypadalo to, že se není čeho pořádně chytit. Ze strachu, že zastavit se by znamenalo spadnout a zabít se pádem do ohromné hloubky pod ním, lezl Kentril stále rychleji a modlil se, aby dosáhl na vrchol dřív, než mu dojde štěstí.</p>

<p>S přirozeným talentem, který měl snad pro cokoli, s ním Gorst víc než držel tempo. Kentril měl pocit, jako by si obr prorážel ve skále úchyty. Skoro by možná bývalo lepší, kdyby barbar lezl nahoru sám, ale to by zase protestoval Kentril.</p>

<p>Kapitánovy prsty se konečně zachytily okraje skály. Musel se znovu narovnat, když led nahoře způsobil, že mu prsty napoprvé sklouzly, ale potom se mu podařilo s malými obtížemi přehoupnout se přes okraj. Rozhlédl se kolem sebe a zkoumal bezprostřední okolí. Plošina byla dost velká na to, aby se na ní postavili čtyři dospělí muži, a stoprocentně byla prvním místem, kde sluneční paprsky políbí majestátní Nymyr.</p>

<p>S mrštností horské kozy se Gorst vyšplhal hned za ním. Husté vlasy měl slepené ve tváři a vítězoslavně se na Kentrila zašklebil.</p>

<p>Z váčku u pasu vyndal kapitán Dumon Klíč ke světlu. Znovu se rozhlédl kolem sebe, aby našel místo, odkud by kámen nespadl dřív, než se dostanou zpět do Urehu. „Tady?“ navrhl Gorst.</p>

<p>Tady se nakonec ukázalo být malým otvorem ve tvaru jakési misky obrácené na bok. Převis, ve kterém výklenek byl, se otevíral na tu správnou stranu a přesně odpovídal Juris Khanovu popisu ideálního místa, ale bohužel nebyl dost velký, aby do něj mohli drahokam umístit.</p>

<p>Kentril se chopil dýky a začal do skály sekat. Potřeboval jen odstranit zmrzlou hlínu na dně. Pak bude schopen bezpečně dovnitř kámen umístit a vypadnout z tohoto zimou prolezlého místa.</p>

<p>Kentrilova dýka se pomalu zakusovala do zledovatělé země. Kousky zeminy zmrzlé na kost létaly na všechny strany...</p>

<p>Když ostří najednou zaskřípalo po něčem bílém. Kentril neustával v práci a snažil se poslední překážku na cestě k úspěchu odstranit.</p>

<p>Zaklel. Špičkou dýky právě odkryl kost.</p>

<p>V jeho mysli bylo v tu chvíli jen málo pochybností o tom, že tahle kost patřila kdysi jednomu z těch pěti nešťastníků, které zavraždil Gregus Mazi. Osud nyní opět dovolil zrádnému čaroději, aby kazil plány na zbavení Urehu strašného prokletí. Kentril dělal, co mohl, ale nebyl schopen kost dostat ven a žádné jiné místo na vrcholu Nymyru se nezdálo pro ukrytí kamene vhodné.</p>

<p>„Zkusím to.“ Gorst Kentrila vystřídal a tasil vlastní dýku, která by mnoha mužům stejně dobře posloužila jako krátký meč. Gorst díky své ohromné síle pomalu odlamoval kousek za kouskem a postupoval tam, kde dokonce i jeho kapitán selhal.</p>

<p>Konečně byla dostatečně velká část kosti - s největší pravděpodobností z předloktí - odkryta, takže ji byl Gorst schopen svou obří rukou uchopit a táhnout. Hromotluk obrovskou námahou zasupěl, svaly na krku se mu napjaly, až všechny žíly vypadaly, že prasknou. Zmrzlá půda kolem praskla...</p>

<p>A kost povolila.</p>

<p>S výkřikem nadšení se Gorst svalil dozadu, nohy mu ujely na zledovatělé skále...</p>

<p>A on začal pomalu klouzat směrem k okraji.</p>

<p>Kentril vsunul drahokam do jamky, objal jednou rukou převis a pevně se o něj zapřel. Druhou rukou uchopil lano, jež ho poutalo ke Gorstovi, a vší silou zatáhl.</p>

<p>Hlava a paže druhého žoldáka právě přepadávaly přes okraj skály. Když se však lano napjalo, otočil se bokem, takže mu dolů sjela jedna noha, ale zase byl schopen jednou rukou se pokusit zachytit.</p>

<p>Kentril zadržel dech a vší silou táhl. Bojoval s vyčerpáním, zemskou přitažlivostí a Gorstovou váhou. Ruka, kterou se zoufale držel skály, trnula bolestí, ale držela dál .</p>

<p>Gorstovi se nepodařilo napoprvé chytit okraje a málem sjel dolů celým tělem. Zabránil tomu jedině kapitán, který se snažil vlastní váhou udržet druhého žoldáka nahoře.</p>

<p>Na druhý pokus se obr konečně chytil malého výstupku. Opatrně se vyšplhal do bezpečí a námahou oddychoval. „Ten Klíč,“ volal na Kentrila.</p>

<p>„Tam, kde má být.“ Pokud se nenajde další čaroděj, který</p>

<p>odpálí celý vrcholek hory, zůstane tam pěkně dlouho. Juris Khan jim rovněž kladl na srdce, aby byl drahokam schopen plnit svou úlohu i v případě hustého deště nebo sněžení.</p>

<p>Klíč ke světlu náhle zablikal, téměř jako by se probouzel k životu. Na malou chvíli Kentril přemýšlel, jaká vnitřní magie to mohla způsobit, ale pak mu došlo, že nejen samotný kámen vypadá jasnější, ale dokonce začíná rozeznávat okolí v daleko podrobnějších detailech.</p>

<p>Ohlédl se přes rameno.</p>

<p>Jejich načasování bylo ještě dokonalejší, než si myslel. Svítalo.</p>

<p>Drahokam zářil jako samotné slunce a jako by zároveň pohlcoval všechno světlo ze svého okolí. Kentril se na něj ještě několik vteřin díval a pak co nejrychleji spěchal zpět, dolů z vrcholku Nymyru.</p>

<p>Denní světlo se přiblížilo k místu, kde stál zatím stínem chráněný Ureh. Džungle v dálce rozprostřela zelený baldachýn nad spletí říčních ramen a poněkud blíže dostala kamenitá krajina v okolí proslulého města ostřejší rysy.</p>

<p>A Ureh?</p>

<p>Kapitán sledoval, jak sluneční svit zasáhl místo, kde se pravděpodobně Atanna modlila za jeho úspěch. Slunce vstoupilo tam, kde ji až doteď chránil milosrdný stín.</p>

<p>A pak zmizelo... a pod neproniknutelným a nějak nepřirozeným stínem hory se dál pyšně a vítězně rozléhalo přízračné město.</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" /><image xlink:href="#_5.jpg" />Sedm</strong></p>

<p>Vracející se družiny se dotkla hudba. Hudba plná radosti a života. Slyšeli hrát nejen již známou flétnu, ale taky rohy, loutny a bubny. Když Kentril s ostatními vstoupil, uslyšel rovněž hlasy plné štěstí a téměř jej oslnilo ohromné množství světel.</p>

<p>Temný stín stále halil království, ale ztracenou říši už nenaplňovala beznaděj.</p>

<p>Atanna se s nimi přivítala jako první téměř okamžitě, když prošli bránou. Její oči se proměnily v celý Kentrilův svět a její hlas, kterým mu děkovala, mu znovu pohladil srdce i duši.</p>

<p>„Chtěla bych ti něco ukázat, než půjdeme k otci,“ řekla rychle. Vzala kapitána za ruku a vedla jej spolu s ostatními na vysoko položený balkón, odkud bylo možno zhlédnout téměř celé světlo. Atanna slavnostně pokynula rukou směrem k obrazu zachráněného Urehu a ukázala Kentrilovi plody jeho snažení.</p>

<p>Byli tam lidé - živi lidé - plné ulice slavících lidí. Byli všude. Už ne ty průsvitné přízraky, jaké viděli prve, ale zdraví, s tlukoucím srdcem a volnými pestrobarevnými šaty daleko více podobnými těm, jaké nosili obyvatelé pouštního království Lut Gholeinu, než formálnějšímu a usedlejšímu oblečení obyvatel východního Kehjistanu. Smáli se, tančili, zpívali a užívali si života.</p>

<p>„Pěkné,“ komentoval podívanou Gorst a při pohledu na křepčící dav se usmál.</p>

<p>Kapitán Dumon se podíval na svou hostitelku, což samo o sobě byl stejně nádherný pohled. „Nerozumím tomu. Ti lidé...“</p>

<p>„Stalo se to ve chvíli, kdy se slunci nepodařilo ozářit naše království. Nejen že stín zůstal, ale celý Ureh jako by nějak znovu získal zpět svou pozemskou formu. Ještě nejsme skutečnou součástí tohoto světa, máme však k tomu blíže než kdykoli předtím!“</p>

<p>Necromancer se nahnul blíž. „Magie je zvláštní a komplikované stvoření, kapitáne. Snad by ti pán této říše dokázal onen zázrak vysvětlit lépe.“</p>

<p>Kentril přikývl. „Neměli bychom jej ani ostatní nechat dál čekat.“</p>

<p>Atanna nepouštěla jeho ruku a on se jí nesnažil vytrhnout. Spolu s ostatními spěchali komnatami paláce, které, stejně jako všechno ostatní, vypadaly nějak jinak.</p>

<p>Lustry a olejové lampy každopádně najednou svítily jasněji, na to by Kentril přísahal. Navíc ten pocit smrti a rozkladu, který měl při první návštěvě, byl nahrazen pocitem znovuzrození.</p>

<p>A stejně jako venku slavili lidé z masa a kostí, i zde v síních nyní stály stráže, těžké lesklé zbroje na pevných tělech. Oděny od hlavy k patě do kroužkových a plátových zbrojí, přilbic s odkrytým hledím s dlaň širokými lemy na čele salutovaly žoldákům i Atanně, když je družina míjela. Jejich šikmé oči a bílá pokožka Kentrilovi určitým způsobem připomínala Zayla, takže ho napadlo, jestli necromancerovi předci nemohli mít něco společného s Urehem.</p>

<p>Čím dál víc lidí jim přicházelo vstříc, jak se blížili do Juris Khanovy komnaty. Tihle měli na sobě slavnostní roucha v královských barvách a s modrými nebo červenými šerpami. Každý z nich se uctivě uklonil, když Atanna s kapitánem procházeli kolem nich ke dveřím. Všichni dvořané jim rovněž vzdávali čest, muži pokleknutím na koleno, ženy úklonou. Brek se málem zastavil, aby se dal s jednou dámou do řeči, ale Gorst ho jemným pohlavkem umravnil.</p>

<p>Dveře se otevřely - a co kdysi bývalo síní ponořenou do temnoty větší než nejtemnější stín, zářilo nyní zlatem a drahokamy.</p>

<p>Dokonce samotné stěny byly pozlaceny. Každou zeď lemovaly ozdobné runy a středy byly zdobeny reliéfy. Všechny postavy a tvary ještě zdůrazňovaly drahokamy všech možných barev, tvarů a velikostí, jež byly umně vsazeny tak, aby co nejlépe odrážely světlo. S největší pravděpodobností to muselo trvat několik desítek let, než ten, kdo tuhle nádheru vytvořil, dokončil svou práci, ale výsledný efekt jistě stál za všechno to úsilí i čas.</p>

<p>Když vstoupili, přivítala je čestná stráž, skupina nádherně vyzbrojených mužů se ihned postavila do pozoru a kopími v rukou udeřila o zem. Na druhé straně síně, kde končil krvavě rudý běhoun, vítězoslavně očekával Juris Khan nově příchozí. Albord i ostatní, které zde nechali, nebyli o nic méně potěšeni Kentrilovým návratem než panovník sám. Aby také ne! Úspěch jejich mise znamenal, že všichni budou opouštět tohle zastíněné království naloženi takovým bohatstvím, že je snad ani nebudou schopni unést.</p>

<p>Po Tsinovi však nebylo ani památky. Kentril si vzpomněl na Vizjereiův rozhovor s jejich hostitelem o možnosti úniku z jeho osobního prokletí a řekl si, že asi bude někde v Khanově ohromné knihovně pídit se po nějakém řešení. Tím lépe, alespoň co se kapitána týkalo. Nejen že konečně dělal něco užitečného, ale taky bude alespoň na čas z dohledu.</p>

<p>„Mí přátelé!“ volal radostně bělovlasý vládce. „Mí dobří a věrní přátelé! Máte vděčnost celého království! Dali jste Urehu šanci, aby opět obživl způsobem, o kterém jsem byl přesvědčen, že již není možný!“ Ukázal rukou na síň, stráže i na nyní neviditelné dvořany za dveřmi. „Tohle jsou plody vaší práce. Přinesli jste městu život! Lidé oslavují nejen jeho návrat, ale i ty, kdo jim jej vrátili.“</p>

<p>„Kapitáne Kentrile Dumone,“ pokračoval Khan s rukama na kolenou a blaženým úsměvem. „Vy a vaši muži - i vy, mistře Zayle - jste zde hosty. Bude pár dnů trvat, než vám připravíme odměnu hodnou vašich zásluh, ale do té doby vše, po čem byste v Urehu toužili, je vaše.“</p>

<p>Kentril pomyslel na oslavy venku. „Mohou mí muži opustit palác, když budou chtít?“</p>

<p>„Myslím, že si to obyvatelé sami vyžádají!“ Juris Khan pohlédl na ostatní žoldáky. „V paláci jsou pro vás připraveny ložnice, ale jinak zde nemusíte zůstávat. Vím, že vás venku očekává víno, jídlo a jiné slasti života, přátelé! Pokud si to přejete, jděte nyní s mým požehnáním, a až se nabažíte všech světských radostí, buďte vítáni zpět!“</p>

<p>Kapitán dal přikývnutím tichý souhlas. To bylo vše, co Albord a ostatní potřebovali. Se spoustou úklon a slov díků spěchali ze síně; každý ještě salutuje kapitánovi, když jej míjel.</p>

<p>„Vy můžete jít také,“ oznámil Jodasovi a těm, kdo před chvílí podnikli cestu k hoře.</p>

<p>Rychle se přidali ke svým druhům. Když se i Gorst chystal k odchodu, kapitán si ho zavolal k sobě.</p>

<p>„Mrkni na ně, jestli to aspoň trochu půjde,“ požádal</p>

<p>svého věrného zástupce. „Hlavně aby si někdo navzdory všemu nemusel rozmyslet své pozvání, hm?“</p>

<p>Gorst se na něj široce zazubil. „Dám bacha, Kentrile, spolehni se.“</p>

<p>Zůstával už jen Zayl. A i když se v jeho přítomnosti kapitán Dumon cítil nyní daleko lépe než prve, stejně by byl nesmírně rád, kdyby si necromancer našel nějakou jinou zábavu. Atanna stále držela Kentrilovu ruku a on doufal, že to znamená, že by nemusela odmítat jeho případné dvoření.</p>

<p>Jako by mu četl myšlenky, Zayl najednou prohlásil: „Velký vládče Urehu, s vaším dovolením, myslím, že bych se měl jít podívat, jestli Vizjerei nepotřebuje mou pomoc.“</p>

<p>„To bych velice ocenil, příteli. Jeden z mých vojáků vás tam dovede.“</p>

<p>Necromancer se s úklonou vzdálil a nechal Kentrila s Juris Khanovou dcerou.</p>

<p>Její otec se na oba usmál. „Atanno, jsem si jistý, že kapitán má hlad. Postarej se, aby u nás netrpěl.“</p>

<p>„Pokud je to tvůj příkaz,“ odpověděla s lehkým přikývnutím.</p>

<p>Atanna vyvedla Kentrila ze síně a oba zamířili do sálu, kde kapitán dosud nebyl. Ani na chvíli nepovolila stisk a on se ani jednou nepokusil uvolnit ruku z příjemného sevření. Kdyby záleželo na něm, mohla ho klidně vést celým královstvím a on by ji ochotně následoval.</p>

<p>„Udělal jste toho pro nás tolik, i pro mne,“ řekla, když se v jednu chvíli ocitli sami. „Nevím, jak vám mám poděkovat, kapitáne.“</p>

<p>„Kentril. Jmenuji se Kentril, má paní.“</p>

<p>Její oči se na něj usmály z pod hustých řas. „Kentril. Musíš mi samozřejmě na oplátku říkat Atanno.“</p>

<p>„Bude mi ctí.“ Zamračil se. „Je Ureh skutečně v bezpečí? Opravdu jsme zničili Gregusovo kouzlo?“</p>

<p>Rovněž její úsměv částečně zmizel. ,,Zajistili jste nás na tomto světě. Stále nemůžeme jít mimo oblast, kterou zakrývá stín, ale je naděje, že brzy znovu budeme moci. V okamžiku, kdy bude můj otec opět volný, může uskutečnit své touhy a čaroděj i necromancer by mu mohli velmi pomoci.“</p>

<p>„Raději byste si měli na Tsina dávat větší pozor. Není to zrovna nejčestnější člověk.“</p>

<p>„Můj otec umí dobře číst lidem v duších, Kentrile. To by sis měl uvědomit.“</p>

<p>V chodbě se najednou udělalo příliš horko. Kapitán se usilovně snažil přijít na nějaké jiné téma rozhovoru... až si vzpomněl na brož.</p>

<p>„Má paní - Atanno - musím se přiznat, že když jsem tě uviděl s lordem Khanem, nebylo to poprvé, co jsem spatřil tvou tvář.“</p>

<p>Tiše se zasmála a Kentrilovi to připadalo jako hudba. „A já jsem si myslela, že jsem tě okouzlila jediným pohledem! Všimla jsem si, že jsi reagoval daleko překvapeněji než kdokoli z tvých druhů.“ Atanna ho kývnutím hlavy vyzvala: „Tak řekni, jak ses o mně dozvěděl?“</p>

<p>„Díky tomuhle,“ ukázal jí brož.</p>

<p>Když ji Atanna spatřila, vzdechla. Vzala mu ji něžně z ruky a přejela bříškem ukazováčku přes svůj vlastní obraz. „Tak dlouho! Tak strašně dlouho jsem ji neviděla! Kde jsi ji našel?“</p>

<p>„V ruinách, uprostřed města...“</p>

<p>„On mi ji vzal.“ Mladá žena zrudla a pokračovala tónem tak temným, že se Kentril otřásl. „Gregus. To on ji vzal.“ „Ale proč?“</p>

<p>„Protože po mně toužil, Kentrile, toužil po mně celým svým tělem i duší. Když zjistil, že se Ureh vrátí v okamžiku, kdy stín Nymyru zakryje celé město, vrátil se nejen proto, aby dokončil naši zkázu, ale aby si odvedl mne jako odměnu!“</p>

<p>Aniž by si to kapitán uvědomil, sjela mu ruka k jílci meče. Atanna si toho však všimla a začervenala se.</p>

<p>„Ty bys mne byl býval chránil, Kentrile? Kéž bys tady tehdy byl. Vím, že bys mu nedovolil provést s Urehem to, co udělal. Vím, že bys tu zrůdu kvůli nám zabil... kvůli mně.“</p>

<p>Chtěl ji obejmout, ale ovládl se. Ale přesto si nedokázal odepřít odpověď: „Udělal bych pro tebe cokoli.“</p>

<p>Zrudla ještě víc... a byla ještě svůdnější než dřív. Atanna vrátila brož zpět do kapitánovy otevřené dlaně. „Vezmi si ji. Je to dárek ode mne. Ať je důkazem mé vděčnosti... a mé přízně.“</p>

<p>Chtěl něco říct, chtěl jí poděkovat, ale než mohl něco říct, postavila se Juris Khanova dcera na špičky a políbila ho.</p>

<p>Vše ostatní na tomto světě najednou zmizelo do hluboké propasti zapomnění.</p>

<p>Zayl měl nesmírně nepříjemný pocit. Cítil se tak už celkem dlouhou dobu, téměř od chvíle, kdy i s ostatními poprvé uviděl Jurise Khana. Za to, že na něm nikdo jiný nic nepoznal, vděčil svým mentálním i fyzickým schopnostem. Díky výcviku, který vlastně trval celý jeho život, byl téměř dokonale schopen ovládat každou část své existence. Existovalo jen málo věcí, které by dokázaly narušit rovnováhu, již v sobě cítil.</p>

<p>A něco na Urehu a jeho obyvatelích byla přesně taková věc. Na povrchu nedokázal necromancer pro své obavy rozeznat žádný důvod. Khan i jeho lidé byli ve velké tísni, oběti kouzla překrouceného zákeřným čarodějem. Stejně jako kapitán Dumon jim i on chtěl pomoci, přestože zatímco žoldákovy důvody byly z větší části spojeny s krásnou ratolestí vládce Urehu, Zayl toužil po návratu rovnováhy, která byla osudem města brutálně narušena. Takový výsměch, jaký se jí dostal od Greguse Maziho, mohl ohrozit stabilitu světa jako takového, neboť vždy, když nevinní trpěli stejně jako obyvatelé tohoto království, moc Pekla rostla.</p>

<p>Gregus Mazi...</p>

<p>„Jsme zde, pane,“ oznámil mu voják, jenž ho doprovázel. „Děkuji. Nebudu vás již potřebovat.“</p>

<p>Necromancer vstoupil. Přesně podle svého přání byl zaveden do knihovny, kde Juris Khan uchovával nejvzácnější magické knihy, posvátné svitky a artefakty Urehu. Ve dnech největší slávy zde stovka učenců mystického i teologického zaměření studovala regály plné knih sahající až ke stropu, aby nalezla tajemství a pravdy nashromážděné za staletí.</p>

<p>Nyní se zde nad tlustým pomalu se rozpadajícím svazkem velkým téměř stejně jako ona skláněla jediná postava. Hned poté, co vstoupil, uslyšel Zayl, jak si Quov Tsin něco pro sebe mumlá.</p>

<p>„Ale jestli ta runa tady znamená moc slunce a tahle část se vztahuje k Oku Hest...“</p>

<p>Vizjerei najedou zvedl oči a ohlédl se přes rameno směrem, odkud přicházel necromancer.</p>

<p>„Mistře Tsine,“ pozdravil Zayl čaroděje.</p>

<p>Malý vousatý mužík si směrem k novému příchozímu jen odfrknut a vrátil se ke knize.</p>

<p>„Jak pokračuje výzkum?“</p>

<p>Aniž by se Quov Tsin obtěžoval se na Zayla podívat, podrážděně odsekl: „Jde to pomalu, když tě pořád nějací mladí kreténi vyrušují svým žvaněním!“</p>

<p>„Snad kdybychom spojili síly...“</p>

<p>Teď konečně Vizjerei na necromancera znovu pohlédl, ale jeho oči planuly vztekem. „Jsem čarodějem prvního řádu. Neexistuje nic, čemu bych se od tebe mohl naučit!“ „Jenom jsem myslel...“</p>

<p>„Počkat! Napadá mne, že je něco, co bys mohl udělat.“ Zayl se zamračil a podezřívavě se zeptal: „Co?“ Vizjerei jedovatě odpověděl: „Můžeš odtud okamžitě vypadnout a zmizet, jak daleko to jenom bude možné! Kazíš i vzduch, který tu musím dýchat!“</p>

<p>Necromancerovy šedé oči se střetly s Tsinovými stříbrošedými. Vizjerei i služebník Rathmy měli jednoho společného předka, ale ani jeden z nich by takový pokrevní vztah nikdy nepřiznal. Co se obou stran týkalo, byla mezi nimi propast stejně velká jako mezi samotným Nebem a Peklem. Propast, kterou ani jedna strana neměla zájem přemostit.</p>

<p>„Jak si přeješ,“ odpověděl necromancer. „Nemám zájem dál rozčilovat někoho v tak pokročilém věku. Mohlo by to mít fatální následky.“</p>

<p>Quov Tsin cosi zavrčel a otočil se k Zaylovi zády. Ten učinil podobný pohyb a vyšel opuštěnou chodbou z knihovny.</p>

<p>Nehodlal se s Vizjereiem pouštět do dalších sporů, ať již jakkoli malicherných. Necromancer chtěl opravdu upřímně pomoci. Nejen čaroději, ale zejména Jurisi Khanovi.</p>

<p>Existovalo však mnoho kouzel a práce, jež mohl Zayl dělat sám, na cestách, po kterých by se daleko materialističtěji založený Tsin nikdy nebyl ochoten vydat. Ti, kdo následovali učení Rathmy, velmi často využívali to, co jiní čarodějové raději přehlíželi. Jak ironické by to bylo, kdyby Zayl v krátkém čase objevil, co se jeho kolega tolik pokoušel najít. Tsin tolik toužil po magických knihách a artefaktech, které mu Khan slíbil, že by ho doslova sežralo, kdyby odměnu shrábl místo něj Zayl.</p>

<p>„Zayle, chlapče! Musím promluvit!“</p>

<p>Položil ruku na nadutý váček u pasu a pokusil se umlčet hlas, jenž umlčet nebylo možné. Přestože ta slova nebylo o mnoho hlasitější než šepot, necromancerovi zněla v prázdné síni jako hrom.</p>

<p>„Zayle...“ „Ticho, Humbrate!“ zašeptal. Rychle přejel pohledem okolí a všiml si dveří vedoucích na balkón. Ladnými tichými kroky se necromancer vyplížil ven.</p>

<p>Pod ním neustávaly zvuky oslav. Zayl si oddechl. Tady nikdo neuslyší, jak se baví s lebkou.</p>

<p>Vytáhl to, co zůstalo z Humbarta Wessela, z váčku a zadíval se do prázdných očních důlků. „Už ses málem prozradil víc než jednou, Humbarte, a tím mne vystavil nebezpečí! Člověk jako já si většinou nezískává důvěru snadno, ale nedá moc práce ji opět ztratit. Ti, kdo nevěří pravdě Rathmy, raději věří lžím.“</p>

<p>„Myslíš jako oživování mrtvých?“ „Co chceš, Humbarte?“</p>

<p>„Gregus Mazi,“ odpověděla lebka. Téměř se zdálo, že se jí oční důlky protáhly.</p>

<p>Podařilo se mu upoutat Zaylovu pozornost. „Co je s ním?“</p>

<p>„Nevěřils těm kecům o starém Gregusovi, že ne?“ pokračoval úsměvným tónem Humbart. „Gregusovi, který se tak strašně chtěl přidat ke svým přátelům v Nebi, že se každý večer a ráno modlil a celé dny probrečel?“</p>

<p>Necromancer se zadíval pod sebe na loučemi ozářené město a hlavou mu znovu znělo všechno, co o starém čaroději bylo řečeno. Během Juris Khanova vysvětlování zaregistroval Zayl více než jednou nesrovnalost i s tím, co mu Humbart Wessel vyprávěl, ale zároveň předpokládal, že pán Urehu musel Maziho znát lépe. „Čarodějové, zvláště takoví jako Vizjerei, dokáží být proradná a prolhaná stvoření. Mazi tě prostě napálil, Humbarte.“</p>

<p>„Jestli si ze mě dělal blázny, chlapče, tak mám dvě nohy, dvě ruce a všechny ty kosti mezi nima - všechno pěkně přikryté od hlavy k patě masem! Starý Gregus byl pokorný muž, který se kál, že nebyl dost hoden, a modlil se, aby mu jednou bylo odpuštěno. Nebyla to žádná zrůda, žádný zvrhlý čaroděj, dej na mě!“</p>

<p>„Ale Juris Khan...“</p>

<p>„Buď sedl někomu na lep, nebo vám do očí lže. Přísahám na vlastní hrob, a víš dobře, že na tuhle přísahu se dá spolehnout.“</p>

<p>Zayl konečně pochopil své dřívější zmatené pocity. V minulosti často slýchával od lebky útržky z událostí, které se odehrály před stínovým královstvím, když Humbart Wessel se svými muži sledovali, jak Gregus Mazi s nadšením spěchal do přízračného města s pažemi napřaženými k Nebi a se slovy díků za tuto druhou možnost na rtech. Pokaždé, když se Humbart o čaroději zmínil, popisoval ho vždy jako muže toužícího po očištění, prahnoucího po tom, aby byl konečně hoden.</p>

<p>Ani trochu se nepodobal zrůdě, kterou mu popsali Juris Khan se svou dcerou.</p>

<p>„A co bys navrhoval?“ zeptal se tiše necromancer. „Zjisti pravdu přímo od zdroje, samozřejmě!“ Zayl zatajil dech. „Od Greguse Maziho?“</p>

<p>Nikdy ho nenapadlo pokusit se vyvolat ducha mrtvého čaroděje. Předtím se to zdálo nemožné, neboť všechny stopy po něm zmizely spolu s legendárním královstvím, ale Zayl nyní stál přímo v jeho středu.</p>

<p>Jeden problém však zůstával. Podle Jurise Khana byl Mazi zcela zničen a jeho tělo spáleno. Bez kůže, vlasů, krve nebo kousku dlouho nošeného oděvu neměl ani tak zkušený necromancer jako Zayl sebemenší šanci na úspěch.</p>

<p>Řekl to lebce, což mělo za následek sarkastickou Humbartovu odpověď. „To jsem tady jediný, kdo má ještě v hlavě mozek? Mysli, chlapče! Gregus se narodila vyrostl v Urehu. Strávil tu celý svůj život až do chvíle, kdy to kouzlo uvrhlo celé město i s jeho obyvateli do zapomnění. A i potom se vrátil. A co víc, milý Zayle, Ureh jaksi zamrzl v čase, vlastně se vůbec nezměnil. Jestli tady někde měl Gregus místo, kterému říkal domov, celkem bych se vsadil, že tu ještě někde bude.“</p>

<p>Humbartova slova dávala tak perfektní smysl, že Zayl nedokázal pochopit, že ho podobná myšlenka nenapadla již dávno. Jestli mezi věcmi mrtvého čaroděje najde nějaký kus oblečení nebo předmět, který často používal, mohlo by to stačit, aby vyvolal mužův stín. A pak se od Greguse Maziho osobně konečně dozví necromancer pravdu - a snad i klíč k záchraně Urehu. Pokud by se snad ukázalo, že Gregus je opravdu tím ztělesněným zlem, jak ho popisoval Juris Khan, dostane z něj Zayl tajemství jeho prokletí daleko rychleji, než by se to kdy podařilo Tsinovi procházením jednoho tlustého zaprášeného svazku po druhém.</p>

<p>„Musíme najít jeho dům.“</p>

<p>„Ale asi se nebudeme moct jen tak někoho zeptat, že ne?“</p>

<p>Zayl znovu pohlédl dolů na město pod sebou, kde dál nerušeně pokračovaly oslavy, a dopřál si luxus téměř neznatelného úsměvu. „Třeba ano, Humbarte... třeba můžeme.“</p>

<p>O pár minut později už v plášti zahalený necromancer procházel mezi davy obyvatel Urehu jako černá věž mezi pestrobarevnými tanečníky a zpěváky. Mohlo by se zdát, že všechny ty lampy a louče kolem jsou uprostřed toho nejjasnějšího dne zbytečné, ale stín Nymyru, jenž je chránil od exilu i strašlivé smrti, činil ulice temnějšími než za nejčernější noci. Nikdo si však nestěžoval.</p>

<p>Několik mužů trvalo na tom, že si s ním musí potřást rukou a poplácat ho po zádech, zatímco ještě větší počet žen mu chtělo poděkovat daleko osobněji. Zayl strpěl plácání i polibky na tvář, ale přestože se nedokázal zcela ubránit veselí kolem sebe, udržoval si mysl čistou a soustředěnou na úkol, jenž měl před sebou.</p>

<p>„Sakra, kdybych tak měl k téhle staré lebce ještě nějaké tělo,“ ozval se z váčku Humbartův hlas. „Dal bych si studené pivo a nějakou ne moc slušnou ženskou...“</p>

<p>„Buď zticha!“ I když bylo nepravděpodobné, že by někdo uprostřed všeho toho mumraje lebku slyšel, nechtěl Zayl nic riskovat.</p>

<p>Jeden z Kentrilových mužů si pyšně vykračoval ulicí proti němu v těsném objetí dvou dívek. Vousatý žoldák políbil tu ve zlatých šatech, které by se spíš hodily do nějakého harému, a pak si všiml, že ho necromancer pozoruje.</p>

<p>„Bavíš se, kouzelníčku?“ Zašklebil se a na chvíli pustil obě společnice, aby roztaženými pažemi imaginárně objal celý Ureh. „Celý todle mizerný království nás chce voslavovat jako hrdiny!“</p>

<p>Zayl si vzpomněl na jméno černovlasého muže. Vykouzlil na tváři zdvořilý úsměv a odpověděl: „Konečně poněkud jiná odměna než obyčejně, že ano, Breku?“</p>

<p>„Si piš!“ Brek vášnivě objal druhou dívku, smyslnou krásku s ladnými křivkami, které její šaty také moc nezakrývaly. Voják nechal své prsty chvíli šmátrat po místech, kde dívčino tělo poněkud přetékalo přes okraj příliš úzké blůzky, než ji políbil na bělostný krk.</p>

<p>Ta ve zlatých šatech začala na Zayla vrhat obdivné pohledy a se svůdně přivřenými víčky řekla: „Vy jste taky jeden z těch hrdinů?“</p>

<p>„Hele, bacha!“ žertoval žoldák. „Von je necromancer, dámy! Víte, voživování mrtvejch, mluvení s duchama a tak!“</p>

<p>Jestli si Brek myslel, že to jeho společnice vyděsí, šeredně se mýlil. Ve skutečnosti se obě zadívaly na Zayla s ještě větším zájmem, takovým, že se cítil jako chycená myš tváří v tvář dvěma hladovým kočkám.</p>

<p>„Vy oživujete mrtvé?“ vydechla první vzrušeně. „A taky duchy, jo?“</p>

<p>„Hele, ukaž nám to!“ přidala se druhá. „Poslouchejte, ženský! Rači ho moc nedrážděte!“</p>

<p>Zayl zavrtěl hlavou. „Ona to zase není tak jednoduchá záležitost, dámy. Mimo to, nerad bych podobnou činností kazil vaše oslavy. Koneckonců, kletba Greguse Maziho byla konečně zlomena.“</p>

<p>Dívka ve zlatém se najednou přestala chichotat a zvážněla. „To byl strašný, strašný člověk!“</p>

<p>„Ano, zrádce. Ureh se určitě zbavil všeho, co by ho mohlo jen trochu připomínat. Všechny podobizny, texty, všechno by se mělo zničit. I jeho příbytek bych spálil a srovnal se zemí, na takové zlo je lepší zapomenout... teda, pokud by to neohrozilo domovy ostatních lidí.“</p>

<p>,,No, spálit se tam toho moc nedá,“ odpověděla plnoštíhlá kráska, „je to celé ve skále.“</p>

<p>,,V hoře? On žil v jeskyni?“ Jak ohavné!“</p>

<p>„Byla to část starého kláštera staršího než město,“ vysvětlovala. „Ale odporné to od něj bylo, to jo,“ rychle dodala. „Jak říkáte vy - ohavné.“</p>

<p>Brek už měl debaty plné zuby. „A teď, dívky, co kdybychom nechali kouzelníčka jít dál? Sem si jistej, že má taky ňákou schůzku, nebo ne, kámo?“</p>

<p>Zayl pochopil skrytý význam jeho slov. S nezměněným úsměvem řekl: „Ano, vlastně je tu někdo, kdo doslova umírá touhou, aby se se mnou setkal.“</p>

<p>Ženy se tiše zachichotaly, ale voják se na Zayla kysele zatvářil. Necromancer se mírně uklonil, rozloučil se a odkráčel, jako by se hodlal vrátit se zpět k oslavám.</p>

<p>„Tak teď už vím, čemu se říká šibeniční humor,“ zamumlal si pro sebe Humbart ve váčku.</p>

<p>„Jenom jsem chtěl, aby si mysleli, že mi nejde o nic jiného než o zábavu.“</p>

<p>„S takovými vtípky? Dovol, ale já bych teda řekl, že...“ „Ticho.“ Zayl dal váčku malý pohlavek, aby příkaz zdůraznil.</p>

<p>Teď už věděl, kde najít bývalý příbytek záhadného Greguse Maziho. A až tam dorazí, bude jistě schopen nalézt nějaký předmět, pomocí kterého vyvolá čarodějův stín. Potom konečně Zayl zjistí skutečnou pravdu. Konečně se ukáže, která z verzí je správná.</p>

<p>Zjistí, proč jej znovuzrozený Ureh tolik znepokojuje.</p>

<p>Brek se dopotácel do domu jedné ze společnic téměř posedlý chtíčem. Ani necromancerovo, naštěstí jen krátké, vyrušení jeho touhu nezchladilo. Nejen že obě mladé ženy vypadaly velice ochotné, ale byly navíc daleko atraktivnější než ty, se kterými se obvykle do podobných situací dostával. Bude dobré, pro změnu, nezjistit následující ráno, že strávil noc s nějakou jednookou démonkou s kůží hrubší, než ze které měl ušity boty. Brek si byl jistý, že má na to více než uspokojit obě krásky, a i kdyby se ukázalo, že ne, alespoň uspokojí ony jeho. Určitě to bude stát za to.</p>

<p>Místnost osvětlovalo jediné světlo odkudsi z druhé strany domu. Žoldák se nejistým krokem vydal tím směrem a až po několika krocích si uvědomil, že už nedrží kolem pasu ani jednu ze svých obětí. Musely se mu ztratit hned někde u vchodu.</p>

<p>„Slečny! Tady!“ volal. „Kam ste se mi ztratily?“ „Tady jsme...“ ozval se hlas té, kterou si Brek vybavil jako tu v zářivě zlatých šatech.</p>

<p>Pokud chtěla být první, pak ji nemůže zklamat. Brek šel za hlasem s rukama napřaženýma před sebou, aby v polotmě do něčeho nenarazil.</p>

<p>„Už jsi skoro tam...“ ozvala se druhá, jejíž tvary vojáka tak vzrušovaly.</p>

<p>„Takže vy ze mě chcete každá kousek a vobě najednou?“ smál se. „Sem pro!“</p>

<p>„To jsme rády,“ řekla první a vystoupila na světlo. Brek zařval.</p>

<p>Zpod zbytků vlasů na něj zírala jakási slupka tváře s prázdnými očními důlky. Ústa měla otevřená do tvaru písmene O a z nich trčely jako jehly ostré špičky zubů. Všechno maso na tom, co kdysi bývalo ženskou tváří, uschlo a zanechalo kůži tak volnou, že se málem ani neudržela na lebce.</p>

<p>Kostnaté pařáty se k němu chtivě napřáhly. Povšiml si rozervaných zbytků zlatých šatů a pak ho hrůza, kterou měl před sebou, přinutila začít jednat. Ruka mu sjela k jílci meče, ale pochva byla prázdná.</p>

<p>Kam ta zbraň zmizela? Pomalu si uvědomoval, jak v hospodě ukazoval oběma dámám a nějakým dalším zvědavcům, co musel všechno udělat, aby se vypořádal s pekelnou kočkou. Potom dali pár rund na počest jeho statečnosti a pak...</p>

<p>Nechal meč ležet na židli vedle sebe.</p>

<p>Brek začal bázlivě couvat, ale najednou do někoho narazil. Otočil se přes rameno a ke své hrůze zjistil, že za ním stojí druhá vysušená hladově vypadající tvář, mumifikovaná slupka, která mohla patřit jedině jeho druhé společnici.</p>

<p>„Všechny bychom z tebe chtěly kousek,“ řekla.</p>

<p>A v tu chvíli si Brek uvědomil, že se kolem něj pohybuje spousta dalších postav podobného vzezření. A všechny se pohybovaly směrem k němu, hladově natahovaly ruce...</p>

<p>Ještě jednou naposled zařval, než se utopil v jejich náručích.</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" /><image xlink:href="#_5.jpg" />Osm</strong></p>

<p>Kapitán Dumon si vždy představoval Nebe jako místo plné světla, místo, kam temnota nesmí vstoupit. Nikdy by ho nenapadlo, že Nebe může být království, kde vládl stín a kde svítání mohlo znamenat smrt.</p>

<p>Samozřejmě, Nebe pro něj nyní bylo jakékoli místo, kde by mohl být s Atannou.</p>

<p>Rozloučili se před několika hodinami, ale stále ji ještě měl plnou mysl i srdce. Od té chvíle si jenom lehce zdříml, ale cítil se svěží, nějak živější než kdykoli za celý svůj život.</p>

<p>Zíral ven z okna pokoje, který mu přidělili, a pozoroval neustávající oslavy pod zářemi tisíců loučí. Přestože jedna jeho část toužila po alespoň trošce denního světla, zejména proto, aby neztratil pojem o čase, kapitán věděl, že to není možné. Dokud nebudou moci obyvatelé Urehu bezpečně spočinout na slunci, musel dál halit království temný stín.</p>

<p>Atanna si byla jistá, že její otec dokáže dát vše opět do pořádku, obzvláště nyní, když měli zajištěnou relativní stabilitu na tomto světě. Aby však mohl něco udělat, musel být volný, a to mohl zařídit jen Quov Tsin.</p>

<p>Ještě nikdy nepotřeboval Kentril tolik Vizjereiovu magickou pomoc. Několikrát už po ní toužil, pravda, zejména během bitvy s démonickou kočkou, ale vlastně ji tehdy ani neočekával. Nyní se modlil, aby Tsin dokázal, že skutečně je mistrem, za kterého se vydává.</p>

<p>„Kentrile.“</p>

<p>Ve dveřích do jeho komnaty stál Gorst, jeho obrovské tělo v pozoru. Kentril zamrkal a vzpomněl si, že každé ráno mu jeho zástupce podával hlášení. Samozřejmě že teď, když byla práce pro Quova Tsina v podstatě skončena, pustil kapitán všechny podobné povinnosti z hlavy. Nyní ho zajímala jen jediná věc - Khanova dcera.</p>

<p>„Ano, Gorste.“</p>

<p>„Tři chybí, Kentrile.“ „Chybí?“</p>

<p>„Sedm se vrátilo.“ Usmál se. „Ožralí. Tři ne.“ Kapitán Dumon se zamračil. „No, moc mě to nepřekvapuje. Vlastně se divím, že se jich vrátilo tolik.“</p>

<p>„Mám se po nich podívat?“</p>

<p>„Ne, pokud nebudou chybět několik dní. Všechny nás tady mají za krále, Gorste. Prostě tomu trochu podlehli, to je vše.“</p>

<p>Obrovský žoldák už se chtěl otočit k odchodu, ale pak ještě dodal. „Je hezčí než na té broži, Kentrile.“</p>

<p>„Já vím. Gorste... nemáš zprávy, jak pokračuje Tsin?“ Pokud někdo dohlížel nad Vizjereiovým bádáním, byl to právě barbar.</p>

<p>„Kouzelný muž myslí, že něco má.“</p>

<p>To Kentrila potěšilo. „Dobře. Kde ho najdu?“</p>

<p>„U knih.“ Když si Gorst po chvíli uvědomil, že mu asi kapitán zcela nerozuměl, zabručel: „Zavedu tě.“</p>

<p>Kentril ho následoval bludištěm chodeb a síní, až konečně dorazili na místo, jež muselo být tou největší sbírkou psaných textů, jakou kdy kapitán viděl. Přestože uměl číst a psát - což se o většině jeho mužů říci nedalo - nedokázal si představit, že by dokázal dát dohromady tolik slov. A navíc, slova v těchto knihách nejenže dávala smysl, ale byla v nich ukryta moc. Byla to slova plná magie.</p>

<p>Regály sahaly až ke stropu a všechny byly plné kůží vázaných knih nebo pergamenů. Na první pohled neviděl v jejich, uspořádání žádný systém, ale jako voják předpokládal, že tu nějaký být musí. Před každou řadou regálů stál jeden ošoupaný žebřík a po celé místnosti byly rozmístěny stolky a sedátka pro ty, kdo se rozhodli využít bohatství urehské knihovny.</p>

<p>Díky svým zkušenostem, které získal jako žoldák, si byl rovněž velmi dobře vědom ceny, kterou knihy zde uschované mají. Čarodějové jako Quov Tsin byli často ochotni za podobné svazky zaplatit nehorázné částky a on sám už pár takových prodal. Nyní však viděl v knihovně jen nástroj k záchraně Atanny a jejího otce.</p>

<p>Ne, vlastně v ní viděl ještě něco. Uprostřed bohatě osvětlené síně seděl Quov Tsin skloněný nad hromadou knih a svitků, dělal si brkem poznámky a držel ukazovák na stránce jednoho obzvláště tlustého svazku.</p>

<p>Vizjerei ani nezvedl hlavu, když se Kentril přiblížil. Mumlal si něco nesrozumitelně pod vousy a ve vrásčité tváři měl výraz, který způsobil, že se žoldák zarazil. Už viděl zakrslého čaroděje posedlého právě vykonávanou činností, ale nyní vypadal Tsin téměř šíleně. Vytřeštěnýma očima bez jediného mrknuti zíral střídavě do knihy a na svitek, na který co chvíli něco zapisoval. Nejnepříjemnější pocit měl však z jeho grimasy. Podobnou vídal snad jen na dávno mrtvých tělech.</p>

<p>Kentril si odkašlal.</p>

<p>Shrbená postava se ani nepohnula. Místo toho jen naškrábala několik dalších poznámek na už tak velmi hustě popsaný pergamen.</p>

<p>„Tsine.“ S jakoby obrovským úsilím se šílená tvář otočila jeho směrem. „O co jde, Dumone?“</p>

<p>Jed, s kterým Vizjerei vyslovoval každou slabiku, přinutil Kentrila i Gorsta, aby o krok couvli. Kapitán se přistihl, že mu ruka sjela k místu, kde nosil meč, a rychle ji zase odtáhl, než si toho Tsin mohl všimnout.</p>

<p>„Přišel jsem se podívat, jak pokračujete s lordem Khanem a městem...“</p>

<p>„Mohl bych pokračovat daleko rychleji, kdyby mne neustále nevyrušovali kreténi jako vy!“ Quov Tsin udeřil pěstí do stolu, až se inkoust rozlil po dolní části pergamenu i jeho ruce. Vypadalo to, že ho ani tak nezajímá, co provedl, jako další nadávky směřované na dva užaslé žoldáky stojící před ním. „Pletete se tady a stále se na něco ptáte, všichni, kdys já tu jsem na pokraji ohromného objevu! Copak ty vaše slepičí mozečky nedokážou pochopit, k jak ohromné věci se tady pomalu blížím?“</p>

<p>Tsinova inkoustem potřísněná ruka pustila brk a uchopila magickou hůl. Tsinovy oči se naplnily záští. Kentril znovu o něco couvnut, až se téměř srazil s Gorstem. „Pomalu, Tsine! Zešílel jsi?“</p>

<p>Vizjerei sevřel hůl tak pevně, že mu klouby na prstech zbělely. Jeho stříbrošedé oči v jednu chvíli probodávaly oba muže a hned zase zkoumaly runami pokryté dřevo. Několik kritických sekund se v něm pravděpodobně odehrával boj mezi dvěma možnostmi... a pak Quov Tsin konečně hůl odložil a jakoby s vyčerpávajícím úsilím přiměl sám sebe vrátit se ke knize.</p>

<p>Aniž by se na užaslou dvojici podíval, zašeptal: „Měli byste raději jít.“</p>

<p>„Tsine, myslím, že si potřebujete trochu odpočinout... a kdy jste vůbec naposledy jedl...“</p>

<p>Obě čarodějovy kostěné paže se napjaly. S očima stále upřenýma do knihy znovu řekl: „Měli byste raději jít.“</p>

<p>Gorst vzal Kentrila za rameno a oba vycouvali z knihovny. Neřekli ani slovo, dokud nebyli poněkud dál v chodbě, kde doufali, že je Tsin neuslyší.</p>

<p>„Byl takový, i když jsi ho viděl naposled?“ zeptal se kapitán Dumon svého zástupce.</p>

<p>„Ne... ne tak moc, Kentrile.“</p>

<p>„Věděl jsem, že ten starý čaroděj nemá nejlepší povahu, ale on se nás málem pokusil zabít, seš si toho vědom, že? Obr se na něj zamyšleně podíval. „Jo.“</p>

<p>„Měl bych si jít promluvit s Jurisem Khanem. Nikomu neprospěje, když se Tsin úplně zblázní. Mohl by někomu ublížit.“</p>

<p>„Třeba jenom potřebuje šlofíka.“</p>

<p>Kentril se zašklebil. „No, jestli ho k tomu někdo přinutí, bude to jedině Khan. Sám jsi viděl, jak mě poslouchal.“ „Chceš, abych ho hlídal?“ zeptal se Gorst.</p>

<p>„Jenom, jestli se budeš držet zpátky. Ale ne hned. Až se zase na hodinku nebo dvě zabere do práce. Pak by to mělo být jednodušší.“</p>

<p>Odněkud z nitra paláce najednou začala hrát flétna. Kentril okamžitě ztratil zájem o vrtochy pitomého čaroděje. Znal jen jedinou osobu v Juris Khanově domě, která uměla takhle božsky hrát na tak obyčejný nástroj.</p>

<p>„Snad kdybych o tom nejdřív řekl Atanně, mohla by to otci vysvětlit lépe,“ nedokázal se kapitán udržet říct. „To mi připadá jako nejlepší řešení.“</p>

<p>Na Gorstovu tvář se vrátil úsměv. „Asi jo.“</p>

<p>Kentril cítil, jak se mu do tváře nahrnula krev. Obrátil se k odchodu, ale musel ještě dodat: „Hlavně dávej bacha, Gorste.“</p>

<p>Úsměv nemizel. „Ty taky.“</p>

<p>Flétna hrála dál stejnou chytlavou melodii, kterou slyšeli; když poprvé vstoupili do města. Kapitán Dumon šel za hlasem hudby bludištěm různě se stáčejících chodeb, které mu připadaly, jako by šel zpět do knihovny. Konečně došel ani ne k balkónu, ani do další ze spousty místností, ale k otevřené bráně vedoucí na rozlehlé vnitřní nádvoří pod volnou oblohou, které jistě sloužilo jako soukromá zahrada.</p>

<p>Zahrada bylo možná příliš slabé slovo na to, co viděl před sebou. Před žoldákem se otevřel miniaturní les - nebo spíš džungle. Mnoho exotických stromů a rostlin viděl Kentril poprvé v životě. Nesetkal se s nimi dokonce ani během cesty divokou Kehjistanskou džunglí sem. Celý tmavě zelený zázrak navíc zdobila ohnivě rudá, zářivě žlutá a oranžová všudypřítomných popínavých rostlin a obrovských květů, některých dokonce větších než vojákova hlava. Člověk by se doslova dokázal v takové zahradě ztratit, o tom Kentril nepochyboval.</p>

<p>A blízko jediné cestičky mířící přímo do lůna toho ráje rostlin seděla na kamenné lavičce Atanna a hrála na flétnu. Volné hedvábné šaty místo aby skrývaly, tak naopak úžasně zdůrazňovaly její štíhlou, ale velmi svůdnou postavu. Dlouhé rudé kadeře měla přehozeny na levou stranu hlavy, kde jí v ohnivých vodopádech padaly dolů kolem bělostné tváře až do hlubokého dekoltu. Nejprve si ho nevšimla, ale když udělal několik kroků směrem k ní neschopen odolat pohledu na její tělo, Atanna náhle zvedla hlavu.</p>

<p>Její pohled byt tak uhrančivý, že se Kentril zarazil, v hlavě najednou prázdno. Atanna však vzala situaci do svých rukou tím, že odložila flétnu a pomalu přešla k němu. „Kentrile, doufám, že jsi se dobře vyspal.“</p>

<p>„Výborně. Hraješ nádherně, Atanno.“</p>

<p>Stydlivě na něj pohlédla. „Myslím, že ne, ale můj otec sdílí tvůj názor.“</p>

<p>Kapitán si nebyl zcela jistý, co říct dál, a tak pohlédl přes její rameno na zahradu. „Člověk vůbec netuší, čeho se tu ještě může dočkat.“</p>

<p>„Líbí se ti tu? To je mé oblíbené místo. Strávila jsem zde většinu života i většinu času našeho vyhoštění.“</p>

<p>„Je to... jedinečné.“</p>

<p>Atanna jej vzala za ruku a táhla směrem ke stromům. „Musíš se podívat zblízka!“</p>

<p>Nehledě na pestré barvy květin a některých rostlin měl nyní Kentril ze zahrady nepříjemný pocit, předtuchu, která se ozvala, až když ho Atanna zavedla na cestičku, jež vedla skrz. Všechnu krásu zahrady najednou vystřídalo napětí. Teď mu připomínala daleko víc džungli, skrze kterou si musel se svými muži proklestit cestu. Stejnou džungli, jež si vzala čtyři členy jeho družiny.</p>

<p>„Co se děje?“ zeptala se Juris Khanova dcera.</p>

<p>„Nic.“ Přinutil se ji následovat. Tohle přeci nebyla neúprosná džungle. Byla to jen zahrada vypěstovaná speciálně pro vládce této říše. Jaké nebezpečí by mohlo číhat na tak pečlivě střeženém místě?</p>

<p>„Miluji to tady,“ zašeptala. „Úplně cítím, jak mě to místo bere pryč ze světa, ve kterém jsem polapena, nechává mě zapomenout a dovoluje mi představit si, že jsem někde daleko, v jiné zemi, kde se třeba seznámím s nějakým pohledným cizincem.“</p>

<p>Kentril už se nadechoval, aby odpověděl, ale rozhodl se, že nebude důvěřovat svému jazyku, že se nezamotá. Už nevěřil ani sám sobě. Ještě nikdy v životě jej žádná žena tak nepomátla.</p>

<p>O ramena se jim otíraly rostliny se širokými listy a občas i jakési tenké liány, které visely jakoby odnikud. Stezka,</p>

<p>po které kráčeli, byla vytvořena tak, aby vypadala co možná nejpřirozeněji. Pevný kámen pokrývala vrstva měkké půdy a písku.</p>

<p>Každým krokem se však okolí čím dál víc ztrácelo v šeru, až už nedokázal rozeznat ani místo, kudy vešli. Nyní měl už opravdu pocit, že se vrátil zpět do drsné Kehjistanské džungle.</p>

<p>Jeho společnice si všimla té náhlé úzkosti. „Ty se třeseš!“ „To nic, má paní.“</p>

<p>„Máš mi říkat Atanno,“ odpověděla v předstíraném hněvu. „Nebo to pro tebe znamená tak málo?“</p>

<p>Nahnula se k němu a políbila ho. Jeho obavy vztahující se k okolí okamžitě zmizely. Kentril ji objal a oplácel její vášeň.</p>

<p>Pak ucítil něco na krku. Pomalý, ale vytrvalý pohyb, jakoby nějakého červa nebo stonožku. Ať již se po jeho kůži pohybovalo cokoli, mělo to nožky ostré jako jehly.</p>

<p>Neschopen to dál vydržet se kapitán Dumon odtáhl od Atanny a rychle si sáhl rukou na místo, kde stvoření cítil. Dřív než jej však stačil chytit, zmizelo, jako by samo spadlo nebo snad seskočilo.</p>

<p>„Co se stalo?“ zeptala se Atanna opatrně.</p>

<p>„Něco na mně přistálo! Měl jsem pocit, že mi to pochoduje po krku a na každé noze to má ostrý meč!“ Dokonce i v šeru, které kolem panovalo, dokázal rozeznat její tvář. Atanna zamyšleně svraštila obočí, ale vypadalo to, že ji nenapadá žádné vysvětlení. „Chceš jít pryč?“</p>

<p>Bolest zmizela a Kentril před ní nechtěl vypadat zbaběle a trapně. A už vůbec ne kvůli nějakému hmyzu. „Ne, pojďme dál.“</p>

<p>Udělali jen pár kroků a opět skončili ve vášnivém objetí.</p>

<p>Atanna mu položila hlavu na hruď a řekla: „Otec stále ještě doufá, že se nám podaří dostat se do Nebe.“</p>

<p>Žoldák ztuhnut. „To ještě pořád jde?“</p>

<p>„On si to myslí. Modlím se, aby neměl pravdu.“ „Ale proč?“</p>

<p>Položila mu něžně dlaň na tvář. „Protože se mi daleko více líbí smrtelný svět.“</p>

<p>„Můžeš mu to zkusit vymluvit?“ Jemný dotyk její ruky způsobil, že se Kentril opět uklidnil.</p>

<p>„Pomohlo by, kdybych si byla jistá, že bude bezpečnější a hlavně jednodušší proměnit tuhle naši provizorní existenci ve světě smrtelníků ve skutečnou. Kdybych ho mohla přesvědčit, že pro všechny bude lepší, když budeme opět žít mezi lidmi, myslím, že by se s tím dokázal smířit. Koneckonců, nebezpečí, před kterým jsme chtěli uprchnout, už neexistuje.“</p>

<p>Chtěla zůstat a on chtěl, aby zůstala. Přesto Juris Khan toužil konečně dosáhnout svého svatého cíle, který mu byl nabídnut během temných let teroru. Nemohli se mu divit, ale ani jeden z milenců po ničem podobném zrovna teď netoužil.</p>

<p>„Snad by to věděl Tsin....“ začal Kentril větu dřív, než si vzpomněl na posedlost, v jejíž moci Vizjereie viděl naposledy. Nehodlal znovu zkoušet se ke starému čaroději přibližovat, alespoň dokud jej někdo nepřesvědčí, aby si odpočinul a najedl se.</p>

<p>„Myslíš, že by dokázal otce přesvědčit?.“ V jejím hlase byla neskrývaná naděje. „Ten starý muž vypadá velice schopný, i když mu trochu chybí vychování. Myslíš, že by to dokázal?.“</p>

<p>„Ne....“ kapitán se zarazil. V hlavě se mu začal rodit nápad. Myšlenka na to, jak si trochu pohrát s Tsinovou osobností.</p>

<p>Atanna vypadala, že postřehla změnu v Kentrilově náladě. „Tebe něco napadlo, že?.“</p>

<p>„Jenom taková maličkost. Jestli se Tsin bude dál chovat tak jako dosud, mohlo by to nám... tobě prospět. Musím si to ještě promyslet a asi bude lepší, když s ním teď ještě nebudu mluvit..“</p>

<p>„Já stejně nemám v úmyslu se s tebou ještě loučit,.“ odpověděla dívka. „Alespoň prozatím..“ Atanna si stoupla na špičky a znovu ho políbila.</p>

<p>Kapitánu Dumonovi se opravdu zvedla nálada, a tak její polibky ochotně a vášnivě opětoval. Pokud se mu podaří přesvědčit Vizjereie, aby se na celou věc podíval z Kentrilova pohledu, pak by zase Tsin mohl snadno přesvědčit Jurise Khana. Kentril musel jen zahrát na strunu čarodějovy hamižnosti...</p>

<p>Vykřikl bolestí. Něco jej bodlo do zad, jako by se mu to pokoušelo dostat až k srdci. Otočil se, ucítil cosi, co mu připadalo jako jeden z všudypřítomných šlahounů, a rychle to chytil.</p>

<p>Do prstů i dlaně se mu zabodlo tisíc žihadel. „Kentrile!“</p>

<p>Bez ohledu na příšernou bolest žoldák nepovolil sevření a vší silou škubl.</p>

<p>Zahradou se rozlehlo zvláštní nelidské zavřeštění. Na stezku dopadl celý výhonek - temný šlachovitý tvar více než třikrát delší než dospělý člověk.</p>

<p>Kentril odhodil jeho konec na zem a chytil se za poraněnou ruku. Cítil, jak mu v ní tepe krev, a měl pocit, jako by mu ji někdo držel v otevřeném ohni.</p>

<p>„Atanno! C...co to....“</p>

<p>„Nemám ponětí! Tvá ruka! Podej mi ji..“</p>

<p>Její měkké prsty se lehce dotkly Kentrilových. Bolest ustoupila. Atanna něco zašeptala, pak se sehnula a něžně mu políbila dlaň.</p>

<p>Kapitán chtěl ucuknout v obavě, že by jí jed z rostliny, nebo co to vlastně bylo, mohl ublížit. Juris Khanova dcera jej však s překvapivou silou udržela.</p>

<p>„Prosím, Kentrile! Uklidni se. Vím, co dělám..“ Vypadalo to, že to opravdu ví, neboť čím déle se zaobírala jeho zraněním, tím menší a menší byla bolest. Zanedlouho dokázal dokonce ohnout prsty, aniž by cítil ostré bodání.</p>

<p>„Co jsi to udělala?“ zeptal se nakonec.</p>

<p>„Jsem dcera svého otce,.“ odpověděla. „Jsem dcera samotného Nejsvětějšího Jurise Khana..“</p>

<p>Čímž myslela, že má některé z jeho zázračných schopností. Byl tolik uchvácen její krásou, že na něco takového ani nepomyslel.</p>

<p>Teď, když si Atanna poradila s bolestivým zraněním, pokusil se uvědomit si, co jej vlastně napadlo. Kentril mžoural do tmy a snažil se najít konec zákeřného výhonku. Dívka ho našla jako první. „Hledáš tohle?.“</p>

<p>„Opatrně!.“ Ale vypadalo to, že jí rostlina nijak neubližuje. „Tohle asi není to, co tě uštklo. Je to jenom výhonek hakknry. V některých částech světa se dokonce dolní masitá část jí. Je velmi šťavnatá a tvrdí se, že je také velice zdravá.“</p>

<p>„Tahle ostnatá věc?“ Vzal jí rostlinu z ruky, jen aby zjistil, že je až na pár pupínků dokonale hladká a měkká. Znechuceně projížděl rukou po celé délce úponku, ale nenašel nic zvláštního.</p>

<p>„Musel tě kousnout nějaký hmyz. Asi ten samý, který tě obtěžoval už předtím,.“ navrhla Atanna možné vysvětlení. „Někdy se broukům z džungle podařilo dostat se až sem a zabydlet se tu i přesto, že je pod stínem Nymyru chladněji, než by se jim líbilo..“</p>

<p>„Hmyz? V Urehu?.“</p>

<p>„A proč ne? Ty a tví přátelé jste tady taky. Proč by se sem nemohl dostat nějaký brouk? Džungle zase není tak daleko od bran města..“</p>

<p>Její slova dávala smysl, ale neuklidnila Kentrila úplně. Znovu se rozhlédl po temné zahradě a nakonec řekl: „Pojďme dál...“</p>

<p>Kentril se zcela nezbavil nepříjemného pocitu až do chvíle, kdy před sebou uviděli záblesk světla. Když vyšli ven, ohlédl se neschopen skrýt odpor. Atanna a ostatní v Urehu mohli tenhle lesík považovat za nádherné a mírumilovné místo, ale žoldákovi teď zrovna připadal jako součást prokletí Greguse Maziho. Nemohl pobyt v nuceném exilu mimo čas tohle místo změnit tak, že si toho Juris Khanova dcera nevšimla?</p>

<p>„Tady je lepší světlo,.“ řekla náhle Atanna. „Dovol mi podívat se znovu na tvou ruku...“</p>

<p>Zdvihl dlaň, aby se oba mohli podívat - a uviděl jen pár téměř zahojených škrábanců. Kentril tomu nemohl uvěřit. Ještě před chvílí měl pocit, že mu z ruky zbyla jen krvavá kaše.</p>

<p>Dívka přejela prstem po zasažených místech a řekla: „Za chvíli ti zmizí i tohle..“</p>

<p>„To je neskutečné. Děkuji...“ Už byl svědkem magického léčení, ale ještě nikdy jej nezažil sám na sobě. Kentril si byl jistý, že kdyby Atanna nepoužila své schopnosti, byl by na tom o dost hůř.</p>

<p>„Je to jenom pár škrábnutí... a mám špatné svědomí, že jsi trpěl kvůli mně. Kdybych tě nepozvala na procházku do zahrady....“</p>

<p>„Takové věci se stávají. Není to tvoje vina..“</p>

<p>Prosebně na něj pohlédla. „Pořád ještě si chceš promluvit s mistrem Tsinem, aby přesvědčil otce, ať změní názor?.“</p>

<p>„To víš, že jo!.“ Jak si Atanna mohla myslet něco jiného? Tohle hodlal kapitán udělat pro ni stejně jako kvůli sobě. „Starý Tsin je zásadový. Vysvětlím mu všechno z jeho pohledu na svět a on se stoprocentně postará, aby to stejně tak pochopil i Juris Khan..“</p>

<p>„Doufám, že máš pravdu..“ Znovu ho políbila. „A když už mluvíme o mém otci, musím se teď za ním jít podívat. Vzhledem k tomu, že se nemůže zvednout ze židle, alespoň mu hraji, abych mu to trápení ulehčila. Snad bych mu i mohla něco naznačit. Vždy je daleko přístupnější novým návrhům, když poslouchá mé hraní...“</p>

<p>Poslední polibek na rozloučenou a Atannina štíhlá postava zmizela v zahradě. Kentril se za ní díval, ale přestože i pro něj byla stezka, kterou sem přišli, tou nejkratší cestou, nenásledoval ji. Místo toho se rozhodl jít po obvodu zahrady v dostatečné vzdálenosti od jejího okraje. Když dorazil na místo, kde našel Khanovu dceru hrající na flétnu, už tam dávno nebyla.</p>

<p>Nyní kapitán Dumon naposledy odměřeně pohlédl na ten znepokojující kus pralesa. Na první pohled nevypadal nijak neobvykle, jako obyčejný kus džungle nebo hustého lesa. Ovšem jako zahrada pečlivě navržená nějakým mistrem zahradníkem by měla působit daleko mírumilovnějším dojmem než její přírodní vzory. Čím více však Kentril zahradu studoval, tím více si byl jistý, že kdyby vstoupil sám, bylo by mnohem složitější dostat se znovu ven.</p>

<p>Přímo za ním si někdo odkašlal. „Kapitáne?“ „Alborde.“ Doufal, že si žoldák nevšiml, jak leknutím téměř poskočil. „Děje se něco?“</p>

<p>„Omlouvám se, že vás otravuju, ale několik chlapů by se rádo zeptalo, kdy dostanem od toho zdejšího lordstva svoji odměnu, abychom konečně mohli vypadnout domů.“</p>

<p>„Copak, už tě přestaly bavit oslavy a role hrdiny, Alborde?“</p>

<p>Bělovlasý bojovník se zatvářil, jako by nebyl ve své kůži. Kentril zapomněl, že přes všechny zkušenosti a schopnosti byl Albord mnohem mladší než většina ostatních v družině. Skutečnost, že navzdory svému věku mu velmi často svěřoval velení spolu s Gorstem, byla důkazem toho, že Kentril dával přednost právě schopnostem před datem narození. „To není to, že... bavím se stejně dobře jako ostatní, kapitáne... ale pár z nás by se rádo vydalo zpět do Westmarche.“ Zamračil se. „Prostě bych se asi cítil pohodlněji doma než tady, pane.“</p>

<p>Poslední věc, kterou by chtěl Kentril udělat, by bylo odejít, ale dokázal pochopit, jak se asi cítí ostatní. Gorst by asi zůstal. Neměl rodinu ani nikoho jiného. Ostatní však měli své kořeny a milované osoby v Západních královstvích. Žoldáky byli proto, aby zbohatli, ale stejně tak proto, aby nakrmili děti.</p>

<p>Všechny kapitánovy myšlenky na zahradu zcela zmizely, když položil Albordovi ruku na rameno. „Podívám se, co se s tím vaším odjezdem dá dělat. Pokud se mi podaří Khana přesvědčit, můžu se spolehnout, že donesete podíl i rodinám těch, o které jsme přišli? Jestli se v našem hostiteli nemýlím, měla by vám na to odměna bohatě stačit, a ještě zůstane dost pro vás, abyste mohli nějaký čas spokojeně žít.“</p>

<p>„Rozkaz, kapitáne! Víte, že na mě se můžete spolehnout.“</p>

<p>Kentril si tím byl jistý. Stejně tak věděl, kteří další z jeho žoldáků jsou ze stejného těsta. Ke kapitánu Dumonovi se nesměl přidat nikdo, koho by si před tím důkladně neprověřil. Pokud Kentril pošle Alborda domů s penězi pro pozůstalé po Benjinovi, Hargovi a ostatních, dostanou je.</p>

<p>Mladý žoldák vděčně zasalutoval. Otočil se k odchodu, ale pak zaváhal. „Kapitáne, dva muži se stále ještě nevrátili z města.“</p>

<p>„Vím. Gorst mluvil dokonce o třech.“</p>

<p>„Simon se přimotal před chvilkou, ale říkal, že Jace se měl vrátit dřív než on a po Brekovi nikde není ani stopa.“ Kentril mávl nad Albordovými starostmi rukou. Znal příliš mnoho mužů, jako byli tihle ztracení dva. „Uvidíš, že se ukážou. Nebudou chtít přijít o svůj podíl, věř mi.“ „Neměl bych poslat někoho, ať se po nich mrkne?“ „Teď ne.“ Kapitán začínal být trochu netrpělivý. Potřeboval si ještě v hlavě srovnat, co přesně řekne Tsinovi, aby ho přesvědčil. Neměl čas, aby se zabýval nějakými ztracenými opilci. „Už jsem řekl Gorstovi, že když se neukážou pár dní, tak pak se po nich podíváme.“ Kapitán Dumon doufal, že to neznělo příliš bezstarostně, a znovu poplácal Alborda po rameni. „Uklidni se. Užívej si to! Věř mi, Alborde, takové, jako jsme my, podobné štěstí nepotkává příliš často. Ta džungle, kterou jsme prošli, nebo ta zima blízko Westmarchského zálivu, to bývá naše obvyklá odměna.“</p>

<p>Albord se na něj usmál tak, že mu připomněl původ každého špatně placeného žoldáka. „Myslím, že všechno to jídlo i ženské ještě chvilku vydržím.“</p>

<p>„Tak se mi to líbí!“ pochválil ho Kentril a vyrazil i s mladíkem zpět do nitra zámku. V duchu si představoval Atannu, svůj vlastní důvod pro setrvání zde... třeba i navždy. Alespoň dokud se mu nepodaří přesvědčit Vizjereie, aby přiměl Jurise Khana nehledat dál mýtickou cestu do Nebe, nechtěl kapitán o žádné platbě za své služby vůbec začínat mluvit. Albord i ostatní si stejně zatím užívali jiných odměn.</p>

<p>Mimo to, pomyslel si Kentril, jak by jim mohlo ještě pár dní čekání ublížit?</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" /><image xlink:href="#_5.jpg" />Devět</strong></p>

<p>Permanentní stín nad Urehem hrál Zaylovi do noty, když šplhal k horskému příbytku Greguse Maziho. Přestože byl bývalý klášter z větší části orientován tak, aby nestál přímo nad městem, byla by postava v kápi pomalu stoupající po rozbité cestě vytesané ve skále v denním světle snadno viditelná pro kohokoli dole.</p>

<p>Zayl dokázal ocenit místo, které si čaroděj zvolil, a divil se, jak je možné, že si stavby nevšiml nikdy dříve. Kouzlo, jež vzalo pozemskému Urehu život a mělo jej posunout směrem k Nebeským výšinám, mělo spoustu vedlejších účinků, které se necromancer rozhodl později lépe prozkoumat.</p>

<p>Pod ním nerušeně pokračovaly oslavy. Zayl se zamračil. Copak ti lidé nepotřebovali spánek? Pravda, v tomhle království neplatila stejná pravidla jako ve zbytku světa, ale spousta jeho obyvatel by už nyní měla padat vyčerpáním.</p>

<p>Když konečně dorazil k tomu, co někdy dávno tvořilo bránu kláštera, přivítaly ho dvě obrovské zlověstné sochy. Kdysi to bývali archandělé s majestátními planoucími meči a ohromnými roztáhnutými křídly, ale stejně jako jejich kolegové na dveřích Khanova paláce byli téměř zničeni. Jednomu chybělo celé křídlo a pravá polovina tváře, druhý neměl hlavu vůbec a místo rukou trčely z trupu jen dva pahýly.</p>

<p>Zayl přelezl hromadu suti a podivil se, že příbytek Greguse Maziho zůstal zničen, i když vše ostatní v Urehu vypadalo jako nové. Necromancer mohl jen předpokládat, že lidé v prokletém městě si vylili vztek na místě, kde přebýval jejich největší nepřítel. Zayl jenom doufal, že to neznamená, že bude Maziho dům zcela vypleněný.</p>

<p>Znovu zatoužil po tom, aby věděl víc o místu, kde byl Ureh polapen. Khan naznačil, že nějaký pojem o tom, že čas plyne, měli, protože mluvil o staletích výzkumů během dlouhé doby strávené v exilu. Ale přesto to vypadalo, že nikdo nepotřeboval jíst, protože jídlo tak dlouho přeci vydržet nemohlo.</p>

<p>Co z kláštera zůstalo, zpočátku Zayla příliš nenadchlo. Do skály byla vytesána velmi jednoduchá stavba, která nemohla mít více než dvě podlaží a na každém z nich maximálně dva pokoje. Jinak hladkou a pravděpodobně jen tenkou venkovní stěnu narušoval jediný balkón.</p>

<p>Navzdory zklamání z toho, co zatím našel, pokračoval necromancer dál. U vstupu do budovy se zastavil u jednoduchých dřevěných dveří, jaké měli v každém levném hostinci. Díky zraku daleko lépe vycvičenému pro orientaci ve tmě než u obyčejných lidí si všiml těžkého poškození po obou stranách. Někdo palicemi a sekyrami rozdrtil každý centimetr kamenných zárubní, snad jen ze vzteku. Zvláštní však bylo, že samotné dveře vypadaly nedotčeny.</p>

<p>Stačilo, aby položil dlaň na dřevo, aby zjistil proč. Dveře byly křížem krážem pokryty hustou sítí ochranných kouzel, takže bylo doslova nemožné proniknout dovnitř za použití fyzického násilí, ale i mnoha způsobů magického útoku. Rozdrcený kamenný rám byl také chráněn nějakým kouzlem, ale to se zdálo být starší, jako by tam bylo již dříve, než se přistěhoval poslední nájemník. Zaylovo přesvědčení o tom, že klášter je dokonalým obydlím pro čaroděje, vzrostlo. Mniši, kteří jej vybudovali, ho evidentně posílili velmi silnými modlitbami, když i po tolika staletích plnily svou funkci.</p>

<p>Necromancer vzhlédl, ale neviděl žádná okna. Na jednom místě to vypadalo, že tam kdysi jedno mohlo být, ale zřejmě bylo velice pečlivě zazděno kamenem z hory. Zayl předpokládal, že kdyby vyšplhal nahoru, aby místo bedlivěji prozkoumal, našel by výklenek stejně dobře chráněný kouzly jako vchod.</p>

<p>To znamenalo, že jediná možná cesta dovnitř je dveřmi. Necromancer na ně znovu položil dlaň a ucítil nesčetné magické zámky, jež sem Gregus Mazi umístil, aby zajistil bezpečí svého domova. Ten prastarý čaroděj musel být mistrem v oboru.</p>

<p>Zayl vytáhl Humbartovu lebku. „Řekni mi, co vidíš.“ „Myslíš kromě těch dveří?“</p>

<p>„Ty moc dobře víš, co od tebe chci.“</p>

<p>Natáhl paži s lebkou blíž ke vchodu a nechal ji si vše pořádně prohlédnout. Po několika okamžicích Humbart řekl: „Jsou tam čáry, chlapče, úplně všude. Pěkně silná magie, ale ne od jednoho člověka. Většina jo, ale něco je ještě pod tím, a to musi být od dalších dvou nebo tří. Dokonce tam jsou i nějaká zaříkání.“</p>

<p>Jedna zajímavá věc, kterou na lebce Zayl objevil poté, co ji oživil, byla, že duch Humbarta Wessela byl nyní schopen vidět stopy po magii takovým způsobem, jak to nedokázal žádný žijící čaroděj. Necromancer neznal žádné případy, které by něco podobného popisovaly, a mohl se jen domnívat, že za léta, kdy byla lebka pohřbena v těsné blízkostí Urehu, nějak vstřebala jeho magii. Během několika posledních let mu Humbartův talent přišel velice vhod a ušetřil mu hodiny, možná i dny úmorné práce.</p>

<p>Černě oděná postava druhou rukou vytáhla slonovinovou dýku. S čepelí obrácenou směrem dolů se Humbarta zeptal: „Kde se jich kříží nejvíc?“</p>

<p>„Vlevo dole, chlapče. Ve výšce pasu - ne! - tam ne. Víc doprava - stůj!“</p>

<p>Zayl namířil hrot dýky na místo, které mu lebka označila, a něco tiše zamumlal.</p>

<p>Dýka začala zářit.</p>

<p>Na označeném místě se najednou objevil pestrobarevný obrazec připomínající haxagon v nějaké květině. Stále cosi šeptající Zayl zabodl dýku přesně doprostřed a zároveň jí začal kreslit pravidelné kruhy.</p>

<p>Magický obrazec krátce oslnivě zazářil a pak náhle zmizel.</p>

<p>„Pěkně jsi to tu vyčistil, hochu. Ale ještě jich tam pár je. S pomocí Humbartovy vybělené lebky Zayl postupně odstranil i poslední překážky. Pochyboval, že kdyby se musel spolehnout jen na své vlastní schopnosti, podařilo by se mu to tak rychle. Ochranná kouzla byla mistrně spletena dohromady. Ke své výhodě necromancer zjistil, že většina z nich měla dům chránit před démony, a nikoliv před lidmi. Humbartova hlava mu oznámila, že tahle jsou v porovnání s ostatními relativně novější, což spíše ukazovalo na skutečnost, že je sem umístil Gregus Mazi.</p>

<p>„Teď můžeš dovnitř,“ oznámil mu nakonec Humbart. S lebkou v podpaží a dýkou připravenou k poněkud jinému použití než před chvílí Zayl vstoupil do budovy.</p>

<p>Přivítala ho temná síň. Necromancer vyslovil jediné slovo a čepel dýky se znovu rozzářila.</p>

<p>Zayl si myslel, že Maziho příbytek bude spíše malý, ale nyní viděl, že se hrubě zmýlil. Prázdná vstupní hala vedla hluboko do nitra hory, tak hluboko, že v matném světle dýky nedokázal rozeznat konec. Po levé straně stály točité schody, které evidentně vedly do menších prostor ve vyšším patře, ale Zayla daleko více zajímalo, kde končí prázdný prostor před ním. Pravda, to, co potřeboval, mohl stejně dobře najít i v jiných místnostech, ale necromancerova zvědavost byla silnější. Jaká tajemství za sebou Gregus Mazi asi zanechal?</p>

<p>Zayl pomalu zamířil hlouběji do nitra hory a dýkou si svítil na cestu. Stěny tvořila dokonale upravená a vyleštěná skála. Mniši, kteří tuto bezpochyby mravenčí práci měli na svědomí, se však bohužel nijak neobtěžovali s výzdobou. Sem tam Zaylovi ukazovala cestu socha ozbrojeného archanděla, ale mimo to se ani Mazi, ani jeho předchůdci nesnažili svůj příbytek nijak zkrášlit.</p>

<p>Zayl se zastavil u jedné z okřídlených postav, která byla očividně vytesána do kamenné zdi s ohromnou láskou, protože si něčeho všiml.</p>

<p>Humbart, stále ještě v podpaží, byl čím dál netrpělivější. „Mám tady holou zeď přímo před místem, kde býval můj nos, a zírám. Je tam nahoře něco zajímavějšího, chlapče?“</p>

<p>Necromancer zdvihl lebku, aby se i jeho mrtvý společník mohl podívat. „Je to nedotčené.“</p>

<p>„No a?“</p>

<p>„Zamysli se nad tím. Humbarte. Dveře do paláce. Archandělé, které jsme viděli po cestě sem. Všichni byli zničeni, myslím, že záměrně, jakoby někým, kdo takové svaté výjevy nenávidí.“</p>

<p>„Jo. No a?“</p>

<p>Zayl se přesunul k dalšímu andělovi a zjistil, že i ten je v perfektním stavu. „Proč by tak zkažený člověk, jakým podle ostatních Gregus Mazi byl, nechával zrovna tyhle na pokoji?“</p>

<p>„Třeba si nechtěl dělat nepořádek u sebe doma?“ „Tohle něco znamená, Humbarte.“ Ale co přesně to znamenalo, necromancer netušil. Pokračoval dál a prohlížel si další z nebeských postav, ale ani jedna z nich nenesla ani žádné známky stáří, natož nějakého poškození. Ne, Mazi na tyhle sochy a rytiny ruku ve svém příbytku nevztáhl, a to mu nedávalo smysl.</p>

<p>Konečně došli k prvním místnostem, což byly vlastně jen další prostory vytesané do skály, které se jejich poslední obyvatel asi neobtěžoval příliš používat. Nábytku zde bylo poskrovnu. V rohu některých osaměle stálo pár velmi starých lůžek. Dřevo bylo tak ztrouchnivělé, že drželo původní tvar jen silou vůle. Popravdě řečeno, někde už nedrželo.</p>

<p>„Nikdy jsem neměl starého Greguse za příliš společenského,“ poznamenal tiše Humbart. „Vypadá to, že jsem se nespletl. Nedokážu si představit, že by tu vítal nějaké hosty.“</p>

<p>Prošli ještě několik podobných místností, když Zayl narazil na kamenné schody vedoucí dolů. Ani jeho na tmu přivyklé oči nedokázaly rozeznat, co je dole, takže pokračoval s ještě větší opatrností a s dýkou napřaženou před sebou a kouzlem připraveným na rtech.</p>

<p>Naštěstí nenarazil na žádnou past ani démona. Na konci schodiště našel krátkou chodbu, která končila třemi zavřenými dveřmi. Jedny přímo proti němu, další po stranách. Rychlý pohled mu odhalil, že jsou naprosto stejné, a když je nechal Zayl prohlédnout lebce, oznámil mu Humbart, že na žádných z nich není ochranné kouzlo.</p>

<p>„Připomnělo mi to příběh o jednom dobrodruhovi,“ pokračovala lebka, zatímco necromancer zvažoval svou volbu. „Taky přišel ke třem takovým dveřím. Pak mu řekli, že dvoje z nich vedou k pokladu a ven, zatímco ve třetích ho čeká strašlivá smrt. No, ten chlapec si to chvilku rozmýšlel, pak u dveří poslouchal a nakonec se rozhodl.“</p>

<p>Zayl, který se právě chystal otevřít dveře po své levé ruce, si všiml Humbartova odmlčení. „No a? Co se stalo?“ „No, otevřel je a samozřejmě ho zaživa snědla smečka ghoulů! Vypadá to, že žádné z nich nevedly ke zlatu ani do bezpečí, ale za všemi čekal hrozný krutý konec na ty, kdo...“ „Buď zticha, Humbarte.“</p>

<p>I když lebka neobjevila žádný magický ochranný mechanismus, nečekal Zayl, že vstup bude bez rizika. Vložil svého neživého přítele zpátky do váčku a připravil se na jakoukoli past, která by se mohla otevřením dveří spustit. Přivítala ho široká síň plná prachu, nic víc.</p>

<p>„Už jsi sežraný?“ ozval se Humbartův přidušený hlas. Necromancer se zašklebil. Gregus Mazi si možná přivlastnil, co zůstalo ze starého kláštera, ale moc to tady nevyužíval. Snad, pomyslel si Zayl, by bývalo lepší, kdyby nejprve prohledal horní místnosti.</p>

<p>Podíval se na zbývající dvoje dveře a rozhodl se pro první z nich. Ty, které měl každý, kdo přijde dolů po schodech, přímo před sebou, musely být ony.</p>

<p>Zayl se opět připravil na nejhorší a rozrazil je.</p>

<p>Před ním se objevily nesčetné řady napůl shnilých stolů a na protější zdi jeden anděl s jedinou rukou zdviženou na pozdrav. Zayl potichu zaklel, když si uvědomil, že je to jen jídelna, kde se pravděpodobně mniši scházeli ke společným večeřím. Podle toho, jak to tu vypadalo, si ani téhle místnosti Gregus Mazi příliš nevšímal.</p>

<p>S vzrůstající netrpělivostí se Zayl otočil a vyrazil přímo do dveří nalevo. Se zářící dýkou před sebou vpadl dovnitř.</p>

<p>Ze všech stran, dokonce i ze stropu, jej uvítalo sklo a spousta podivných předmětů.</p>

<p>Zayl se zastavil, aby si to vychutnal. Tady konečně začínal svět Greguse Maziho. Zde, přímo před necromancerem, byla pracovna muže hluboce zaníceného do každičkého aspektu jeho povolání. Máchnutím zářící čepele se mu otevřel pohled na sklenice naplněné všemi možnými druhy bylin, rozpitvanými a v lihu naloženými tvory, které necromancer nedokázal identifikovat, a chemikáliemi v podobě prášku i kapaliny. Všude byly stohy knih a svitků, pergamenů pokrytých poznámkami a kresbami. Dokonce i ze stropu visela spousta magických předmětů, nejčastěji amuletů.</p>

<p>Vše vypadalo jako vyleštěné, bez smítka prachu, jako by tu ještě včera čaroděj pracoval. Zayl si uvědomil, že ve skutečnosti to pro tohle místo bylo opravdu jen pár dní. Ten zvláštní prostor mezi Nebem a zemí znovu ukázal, co umí.</p>

<p>„Musí to tam být velice zajímavé... předpokládám,“ zavolal Humbart z pytlíku.</p>

<p>Necromancer lebku vyndal a položil na velký stůl hned vedle Maziho poznámek. Zayl přidržel dýku poblíž pergamenu a zkoumal písmo.</p>

<p>„Co to je?“</p>

<p>„Vzorce kouzel. Teoretické závěry. Tenhle Gregus Mazi myslel velice prakticky.“ Necromancer se zamračil. „To bych od něj nečekal.“</p>

<p>„Zlo dokáže být velice chytré, jestli máš na mysli tohle, hochu.“</p>

<p>Zayl zkoumal pergamen podrobněji. „Ano, ale všechny tyhle poznámky jsou jen o tom, jak uskutečnit cestu do Nebe. Je to, jako by člověk, co to psal, pevně věřil, že je něco takového možné.“</p>

<p>Necromancer naposledy na poznámky pohlédl a otočil se, aby si znovu prohlédl zbytek síně. S dýkou napřaženou před sebou viděl, že se místnost táhne daleko dál do nitra hory, než si původně myslel. V matném světle rozeznával další a další police a lahvičky...</p>

<p>„Hele! Nehodláš mě tu nechat samotného, že ne?“ „Nic se ti nestane, Humbarte.“</p>

<p>„Říká ten s nohama.“</p>

<p>Bez ohledu na lebčiny protesty postupoval Zayl dál do Gregusovy svatyně. Z nesčetných lahví na něj vytřeštěnýma, ale slepýma očima zírala stvoření dávno mrtvá. V mazlavém roztoku plaval nějaký černočervený pavouk větší než lidská hlava. Byli tu mladí píseční maggoti, a dokonce fetiš, jeden ze zákeřných kanibalských obyvatelů džungle. S postavou připomínající panenku na hraní, ale s totemovou maskou na tváři se skrývali v hustém podrostu mezi stromy a útočili na všechny neopatrné živé tvory ve velkém počtu. Necromanceři je likvidovali, kdykoli ta odporná stvoření objevili, protože z nich opravdu sálalo jen čisté zlo.</p>

<p>„Zayle, hochu? Žiješ ještě?“ „Jsem stále tady, Humbarte.“</p>

<p>„Jo, to já taky, ale nedá se říct, že bych měl v tomhle ohledu moc na vybranou!“</p>

<p>Jeden druh obzvláště upoutal necromancerovu pozornost. Nejprve si myslel, že je to jen kousek kůže, možná jednoho z těch chapadlovců, co žijí ve slepých ramenech řek v džungli. Ale když se na šedou hmotu o velikostí dlaně podíval zblízka, všiml si na každém rohu malých, ale velmi ostrých drápů a uprostřed něčeho, co mohlo být tlamou. Na okraji toho stvoření bylo rovněž možno rozeznat srst.</p>

<p>Zayl zaujatý touto podivností sundal sklenici z police a postavil ji na nejbližší stůl.</p>

<p>„Co to tam máš, chlapče? Slyším cinkat sklo.“</p>

<p>„Nic, čím by ses musel znepokojovat.“ Necromancer odstranil víko a potom, když v zásuvce objevil podivné kleštičky, očividně určené právě k podobným účelům, uchopil tvora. Vytáhl ho ven z mastného nálevu, nechal zbytky tekutiny odkapat zpět do sklenice a dýkou začal tělo podrobněji zkoumat.</p>

<p>„Nechci si nijak stěžovat, chlapče, ale nehodláš prozkoumávat každou zatracenou flašku...“</p>

<p>Zayl se ohlédl přes rameno na nyní už velmi špatně viditelnou lebku. „Nebude mi to dlouho...“</p>

<p>Z nádoby se náhle ozvalo zasyčení.</p>

<p>Cosi obrovského mu vytrhlo kleštičky z ruky a snažilo se jakoby navléknout na horní polovinu Zaylova těla. „Zayle! Zayle, chlapče!“</p>

<p>Necromancer nemohl odpovědět. Tučná pulzující masa s čelistmi podobnými krokodýlovi mu zakryla tvář, ramena a větší část jedné paže. Zayl přidušeně vykřikl, když se mu do zad zarylo něco jako dýky a rozervaly jeho plášť jako nic.</p>

<p>Zuby, zahnuté zuby se mu zaryly do hrudi.</p>

<p>Až nyní si uvědomil, že přišel rovněž o svou dýku. Zayl se pokusil o kouzlo, ale měl problémy dýchat, natož aby dokázal mluvit.</p>

<p>Síla ohromného útočníka povalila oba na zem. Zayl málem ztratil nárazem na kamennou podlahu vědomí, ale udržel se, vědom si faktu, že bezvědomí by znamenalo jistou a ohavnou smrt.</p>

<p>Syčení zesílilo a nabylo na strašlivosti. Zdálo se, že jej zrůda má v úmyslu spolknout. Teď už necromancer cítil, že má tělo uvězněné až po pás. Zayl věděl, že pokud se stvoření podaří dostat se mu až k nohám, je ztracen.</p>

<p>Vší silou se pokusil tu vlhkou hmotu ze sebe zvednout.</p>

<p>Když se mu to však podařilo, zaryly se mu do zad opět ostré drápy. Bolestí málem ztratil rovnováhu.</p>

<p>Odněkud zvenku se ozval zoufalý Humbartův hlas: „Zayle! Chlapče! Vidím světlo! Myslím, že máš dýku po levé ruce! Jenom pár centimetrů nalevo!“</p>

<p>Zayl využil vlastní váhu a podařilo se mu posunout sebe i útočníka označovaným směrem. Ucítil něco blízko levého ramene, ale pak sebou zrůda cukla a necromancer s ní.</p>

<p>Humbart volal něco jiného, ale ať již to bylo cokoli, nedostalo se to přes tlustou hmotu navlečenou na Zaylovi. Zayl se s ještě větším zoufalstvím znovu pokusil přemístit oba bojující doleva. Tentokrát ucítil rukojeť dýky v podpaží. Napůl udušený a napůl sežraný po ní druhou rukou sáhl.</p>

<p>Do předloktí se mu zakously zuby s takovou zuřivostí, že necromancer zařval. Nehledě na to se však přinutil necuknout s rukou. Jeho prsty se dotkly ostří, a přestože věděl, že se pořeže, pevně za ně dýku uchopil.</p>

<p>Z ran na prstech mu stékala krev, ale necromancerovi se podařilo dýku zvednout. Zároveň vyslovil nejrychlejší a nejjistější kouzlo, které ho napadlo.</p>

<p>Z dýky vystřelilo kostěné kopí a bez zpomalení projelo tlustým tělem nestvůry, roztrhlo maso a pokračovalo vzhůru, až prudce narazilo do stropu.</p>

<p>Zaylův hrozný nepřítel sebou trhnul, z bizarní tlamy mu vyšel podivný pronikavý zvuk. Netvor se stáhl zpět a necromancera polila tmavá lepkavá tekutina.</p>

<p>Zayl rychle uskočil stranou a v duchu děkoval drakovi Trag'Oulovi. Magické kopí (Bone Spear) znázorňovalo jeden z drápů bájného tvora, jenž byl pro většinu stoupenců Rathmy jakousi variantou boha. Zayl už kostěné kopí, jedno z nejsilnějších necromancerských bojových kouzel, použil v minulosti dvakrát, ale ještě nikdy v tak kritické situaci.</p>

<p>Nehledě na strašlivé zranění však zrůda vypadala, že má do umření daleko. Rychlými, klouzavými pohyby se přesunula na strop a ukryla se v rohu. Podlahu pod ní třísnily její tělesné tekutiny.</p>

<p>„Jsi v pořádku, hochu?“ „Přežiju to. Děkuji, Humbarte.“</p>

<p>Lebka vydala zvláštní zvuk, jako když se vzduch vyfoukne přes sevřené rty. „Poděkuj mi, až to skončíš s tou otravnou rohožkou!“</p>

<p>Zayl přikývl. Pozvedl dýku směrem k těžce oddychující stvůře a vyslovil další kouzlo. Trag'Oul mu už pomohl, snad mu velký drak vyhoví ještě jednou.</p>

<p>Ve vzduchu se zhmotnila sprška kamenných projektilů zhruba velikostí dýky a s úžasnou rychlostí zasypala místo, kde se netvor krčil.</p>

<p>Neměl šanci uniknout. Jako jehly ostré projektily se bez milosti zabodly do hnusného těla. Necromancera, místnost i klející lebku zalil déšť krve - nebo toho, co monstrum mělo místo ní.</p>

<p>Teď stvůra zavřískala, hlasitě a podrážděně. Pokusila se utéct, ale Zayl znovu zakouzlil Den'Trag, zuby draka Trag'Oula (Teeth), a ty udeřily s takovou silou, že doslova přišpendlily zmítající se tělo ke stropu.</p>

<p>Pohyby Zaylova protivníka slábly. Nyní už se hýbal jen sporadicky. Životně důležité tekutiny pomalu přestaly vytékat z odporného těla.</p>

<p>Konečně netvor ztuhnul.</p>

<p>„Zayle! Zayle!“ volal Humbart. „Bohové! Utři ze mě ten sliz! Přísahám, že i bez pořádného nosu cítím ten smrad!“</p>

<p>„Ticho, Humbarte,“ zasípal necromancer. Přivolat si na pomoc Trag'Oula dvakrát po sobě ho stálo téměř všechny síly. Nebylo by tomu tak, kdyby byl lépe připraven, ale počáteční útok netvora jej oslabil ještě dřív, než začal vůbec kouzlit.</p>

<p>Zatímco se pokoušel nabrat zpět ztracenou sílu, rozhlédl se po spoustě živočichů, které za svůj život Gregus Mazi nashromáždil. Tenhle netvor byl jen malý vzorek schovaný mezi ostatními. Vypadal jako mrtvý. Znamenalo to, že každý z čarodějových úlovků v sobě ještě měl nějaký život? Pokud ano, byl Zayl vděčný, že se zatím nesvrhla žádná police a sklenice nerozbily na podlaze. Necromancer pochyboval, že by měl šanci přežít v místnosti s tucty podivných krvežíznivých stvoření.</p>

<p>Když cítil, že má nohy opět dost silné na to, aby jim stoprocentně věřil, vrátil se ke stolu, kde ležela lebka. Většinu toho, co zbylo z Humbarta Wessela, pokrývala tlustá vrstva nažloutlého slizu. Necromancer vzal nejčistší cíp svého pláště a pokusil se lebku co možná nejlépe otřít.</p>

<p>„Bleee! Někdy si přeju, abys mě nechal hnít tam, kdes mě našel, chlapče!“</p>

<p>„Ty už jsi shnil, Humbarte,“ nadhodil Zayl. Položil lebku na čistou část stolu a rozhlédl se. Jeho pozornost upoutalo něco na zdi po pravé straně. „Áááá.“</p>

<p>„Co? Není tam žádná další mrcha, že ne?“</p>

<p>„Ne.“ Necromancer přešel k tomu, co jej tak zaujalo. „Jen plášť, Humbarte. Jenom plášť.“</p>

<p>Plášť, jenž kdysi nosil Gregus Mazi.</p>

<p>Ale nebyl to ten kus oblečení, co Zayla tolik potěšilo, ale spíše to, co mohl nalézt na něm. Pod světlem dýky bedlivě hledal.</p>

<p>Tady! S co možná největší opatrností sebral necromancer dva vlasy z límce. Vlasy, ještě lépe než oblečení, téměř zaručovaly úspěch při vyvolávání fantóma mrtvého muže. „Tak jsi konečně našel, cos hledal?“</p>

<p>„Ano. Tohle nám pomůže zavolat si čaroděje zpátky.“ „Fajn! To bude pěkné vidět zase Greguse po tak dlouhé době. Doufám, že bude vypadat líp než já.“</p>

<p>Zayl se rozhlédl po místnosti a všiml si širokého volného prostoru hned vedle vchodu. Když se přiblížil, uviděl, že do podlahy zde byly vytesány symboly. Co mohlo být lepšího - a s největší pravděpodobností i užitečnějšího - než vyvolat ducha Greguse Maziho z místa, kde on sám jistě používal svá kouzla!</p>

<p>Necromancer si kleknul a za stálého mumlání začal hrotem dýky kreslit na podlahu nové obrazce. Jak se špička pomalu se skřípěním pohybovala po kamenné dlažbě, zanechávala za sebou tvar, který Zayl potřeboval.</p>

<p>Doprostřed nového symbolu vložil oba vlasy. Opatrně, aby je proudem vzduchu neodfoukl, nad ně položil ruku a pak dýkou znovu otevřel jednu z ran, kterou si před chvílí způsobil.</p>

<p>Z ještě nezahojené rány volně vytékala krev. Tři kapky rudé tekutiny dopadly na vlasy.</p>

<p>Z míst, kde se jich krev dotkla, začal stoupat zelený kouř. Necromancer začal odříkávat. Vyslovil jméno Greguse Maziho jednou, podruhé a potřetí. Zelený kouř začal nepřirozeně měnit tvar, až vytvořil něco vzdáleně podobného lidské postavě.</p>

<p>„Vzývám tě, Gregusi Mazi!“ volal Zayl obecnou řečí. „Volám tě! Je třeba vědění, vědění, k němuž jen ty můžeš býti klíčem! Pojď ke mně, Gregusi Mazi! Nechť tvůj stín znovu kráčí po tomto světě! Nechť se navrátí na místo tvé minulosti! Volám tě tím, co kdysi bylo součástí tvého bytí!“</p>

<p>Kouř byl nyní už téměř stejně vysoký jako dospělý člověk a uprostřed se objevilo cosi, co mohlo být lidskou postavou ve vizjereiské róbě. Zayl se vrátil k zapomenutému jazyku a z jeho úst vycházela slova, která v tomto věku znali již jen čarodějové.</p>

<p>Ale v okamžiku, kdy úspěch byl blízko, těsně před tím, než se postava stačila zhmotnit, se všechno zvrtlo. Zelený kouř se najednou rozplynul a před necromancerovýma užaslýma očima zcela zmizel. A s ním i všechno, co připomínalo lidskou bytost. Vlasy se zkroutily a vzplály, jako by je někdo hodil do hladových plamenů.</p>

<p>„Ne!“ vydechl Zayl. Natáhl ruku ke svým těžce dobytým pojítkům s mrtvým čarodějem, ale dříve než se jich stačil dotknout, zbyl z nich jen popel.</p>

<p>Na několik sekund zůstal klečet neschopen ničeho a zíral na svůj neúspěch. Vstal, teprve až když promluvil Humbart. „Takže... co se stalo, hochu?“</p>

<p>Zayl s očima stále upřenýma na obrazec a prach, který ještě před chvílí byl vlasy, zakroutil hlavou. „Nevím...“ Zarazil se a náhle se otočil směrem do tmy.</p>

<p>„Zayle?“ „Vím, proč to nevyšlo, Humbarte,“ odpověděl necromancer a stále zíral do temnoty. „Nikdy to nemohlo vyjít. Od začátku to bylo špatně a já jsem si to neuvědomil!“</p>

<p>„Nevadilo by ti, kdybys mluvil trochu méně záhadně, chlapče?“ zeptala se lebka podrážděně. „A vysvětlil to nám, obyčejným smrtelníkům?“</p>

<p>Zayl se otočil, v očích porozumění. „Je to jednoduché, Humbarte. Existuje jediný důvod, proč tohle i každé další vyvolání Greguse Maziho je zcela zbytečné: stále žije!“</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_5.jpg" /><image xlink:href="#_6.jpg" />Deset</strong></p>

<p>Pokud došlo u Quova Tsina k nějaké změně, když jej kapitán Dumon podruhé navštívil, bylo to k horšímu. Stal se ještě nervóznějším a nedůtklivějším. Vedle čerstvě napsaných poznámek ležel prázdný korbel a malá miska napůl snězeného jídla. Jeho vrásky se prohloubily a svaly v obličeji povadly, jak se to děje, když člověk umře a maso pomalu vysychá. Nyní vypadal Vizjerei ještě bledší než necromancer. Už si jen tak nemumlal pro sebe, ale mluvil nahlas a jeho hlas zněl dychtivě.</p>

<p>„Samozřejmě, znak Broky tu musí nutně být! To by viděl každý kretén! Ha!“</p>

<p>Ještě než vstoupil, zeptal se Kentril Gorsta, který se opíral o zeď před knihovnou: „Jak je na tom?“</p>

<p>Obr se nikdy nenechal Tsinovou jízlivostí vyvést z míry, ale nyní vypadal velmi ustaraně a nejistě. „Je špatný, Kentrile. Trochu pil, jedl míň. Ani nespí, myslím.“</p>

<p>Kapitán se zamračil. To nevypadalo na náladu, ve které doufal, že jej najde, i když už od začátku bylo nepravděpodobné, že by se Tsin choval rozumněji než prve. Přesto Kentril neměl na vybranou. Musel se pokusit s Tsinem promluvit teď,</p>

<p>„Měj oči na stopkách, jasné?“</p>

<p>„Na mne se můžeš spolehnout, Kentrile.“</p>

<p>Kapitán Dumon se narovnal a přistoupil k čaroději, jenž byl naopak až nepřirozeně shrbený. Quov Tsin se na něj nepodíval, ani si vlastně nevšiml, že někdo vstoupil. Kentril v rychlosti mrknul na výsledky čarodějovy práce a zjistil, že Tsin popsal víc než tucet velkých pergamenů nesrozumitelnými poznámkami a obrazci.</p>

<p>„Jsi větší blázen, než jsem si myslel, Dumone,“ prohlásil náhle Vizjerei ještě jedovatěji než prve. Stále se ještě na žoldáka nepodíval. „Udělal jsem chybu, že jsem ti minule odpustil to vyrušení...“</p>

<p>„Pomalu, Tsine,“ skočil mu Kentril do řeči. „Tohle se týká v první řadě vás.“</p>

<p>„Nic se mne netýká více než tohle!“</p>

<p>Žoldák uznale přikývl. „A to je přesně to, co myslím. Neuvědomujete si, o co byste mohl přijít.“</p>

<p>Konečně se k němu zakrslá čarodějova postava otočila. Krví podlité oči zkoumaly kapitána. Quov Tsin uvažoval, jakou cenu mohou mít slova toho muže. „Vysvětli to.“</p>

<p>Jak vás znám, Tsine, máte pro tohle všechno dva důvody. První je dokázat sobě i ostatním, že jste toho schopen. Vizjereiští čarodějové prosluli jako mistři ve svém oboru a vaše proslulost je dokonce ještě větší.“</p>

<p>„Nezkoušej mě obalamutit prázdnými lichotkami.“ Kentril se pokoušel nevšímat nebezpečného výrazu na vousaté tváři a pokračoval: „Druhý důvod dokážu ocenit nejvíce já. Přišli jsme do Urehu kvůli slávě a bohatství, Tsine. Mí muži i já chceme zlato a drahokamy...“</p>

<p>„Jsi úplně vedle!“</p>

<p>„Jo, ale vy jste sem přišel pro jiné poklady, nemám pravdu? Přišel jste pro obrovské vědění a moudrost nahromaděnou v tomto království za staletí, vzácné vědění, ztracené, když skutečný Ureh zmizel z tohoto světa.“</p>

<p>Tsin začal klepat prsty do stolu. Pohledem krátce zabrousil k magické holi a pak se otočil zpět na žoldáka, jako by zvažoval obě možnosti.</p>

<p>Kentrilův vyzývavý pohled se střetl se zlověstným čarodějovým. „Lord Khan vám nabídl všechno, co jste schopen unést, pokud uspějete, že jo? To by znamenalo knihy a svitky, za které by se dalo koupit království, předpokládám.“</p>

<p>„Vlastně daleko víc, než předpokládáš, kreténe. Kdybys dokázal pochopit setinu toho, co jsem zde objevil, zbláznil by ses!“</p>

<p>„Tak to je škoda, že toho ještě daleko víc zase zmizí.“ Čaroděj zamrkal. „Jak to?“</p>

<p>Kapitán Dumon se opřel o stůl, nahnul se k Vizjereii a spiklenecky zašeptal. „Představ si, co bys dokázal, kdybys mohl další rok nebo dva studovat v této knihovně.“</p>

<p>V čarodějových krví podlitých očích se zaleskla hrabivost. „Mohl bych se stát tím nejmocnějším a nejlepším ve svém oboru.“</p>

<p>„Juris Khan má v úmyslu znovu se pokusit otevřít cestu do Nebe.“</p>

<p>„Nemá pomoc, kterou měl poprvé,“ poznamenal Tsin, „Ale z toho, co jsem od něj slyšel, musím připustit, že nějaký pojem o celé věci má. Celkem bych se vsadil, že pokud bude opět volný, podaří se mu v krátké době vyplnit svůj svatý sen.“</p>

<p>„A s ním zmizí i celá tahle knihovna.“</p>

<p>V tu chvíli Kentril poznal, že Tsina dostal. Vizjerei věděl ještě daleko lépe než žoldáci, že bohatství tohoto mystického království se vrátí až v okamžiku, kdy město znovu oživne. Tsin se ani nepokoušel prohledávat místo, kde knihovna stála, před příchodem stínu, neboť věděl, že by nic nenašel. Vizjerei vložil do staré legendy všechny naděje a nyní stejná legenda hrozila, že mu vezme vše, pro co tolik pracoval a žil.</p>

<p>„Tolik by bylo znovu ztraceno,“ zašeptal vrásčitý čaroděj. „Tolik by znovu zmizelo a pro nic...“</p>

<p>„Samozřejmě, třeba by se vám nemuselo podařit zbavit Khana jeho prokletí, ale to by si pak mohl vše rozmyslet a poslat vás pryč. Kdybyste se pokusil tohle všechno ukrást...“</p>

<p>Tsin si pohrdavě odfrknul. „Ani se nesnaž něco takového naznačit, Dumone. I kdybych klesl tak nízko, jsou v této knihovně ochranná kouzla, jež může zrušit jen náš milý hostitel. Proč jinak si myslíš, že bych tu neustále byl, kromě chvil, kdy musím uspokojovat své osobní potřeby?“</p>

<p>„Takže jiná naděje není.“</p>

<p>Čarodějova postava se napřímila. „Je celkem zřejmé, že ty máš jistý návrh, můj milý kapitáne. Buď té lásky a okamžitě mi ho sděl.“</p>

<p>„Chytrý mág, jako jste vy, by mohl najít dokonalý důvod, proč by se mělo lordu Khanovi vyplatit učinit z Urehu jednou provždy zase pozemské město.“</p>

<p>Quov Tsin na Kentrila tiše hleděl takovým způsobem, že kapitán sám musel zvažovat skutečnou hodnotu svého nápadu. Co když Tsin vládce přesvědčit nedokáže? Co když se Juris Khan rozzlobí a namíří svůj hněv proti žoldákům? Mohl by je nechat všechny vyvést z království. Vizjerei snad má své schopnosti, ale proti četě vyzbrojených vojáků, jací nyní stráží palác, by neměl příliš mnoho šancí.</p>

<p>„Něco na tvém - nápadu - je, to musím přiznat,“ zamručel čaroděj a znovu se posadil. „A je zvláštní, že jsi možná přišel právě včas.“</p>

<p>Teď mohl zase Kentril uvažovat, co tím Vizjerei myslí. „Co to znamená, právě včas?“</p>

<p>Pohybem kostnaté ruky Tsin ukázal na horu poznámek, již měl před sebou. „Podívej se, kapitáne Dumone, a zírej v němém úžasu! Hleď na to, co jsem já sám, Quov Tsin, dokázal vytvořit v tak krátkém čase. Jsem hotov!“</p>

<p>„Hotov? Vy jste...“</p>

<p>„Áááá! Z tvých dokořán otevřených úst usuzuji, že jsi konečně pochopil, co chci říct. Ano, Dumone, myslím, že jsem schopen vysvobodit našeho milého hostitele z Gregusova zákeřného, ale jinak dokonalého prokletí!“</p>

<p>Kentrilovi se hlavou honily zmatené myšlenky, když se snažil vstřebat Tsinovo prohlášení. Na jednu stranu by měli vděčnost vládce Urehu, ale na druhou stranu by to znamenalo, že čas by byl jejich nepřítel, kdyby se Khan rozhodl pokračovat ve své svaté cestě.</p>

<p>„Musíte ho přesvědčit, aby s tímhle nebeským nesmyslem skončil, Tsine!“</p>

<p>Na čarodějově vrásčité tváři se objevil lstivý výraz. „Ano, a ten důvod musí být daleko závažnější než tvůj flirtík s jeho dcerou. Předpokládám, že mi to bude trvat další dva dny práce, než si budu stoprocentně jistý všemi výpočty a kouzly, ale jsem téměř přesvědčený, že jdu správnou cestou. Tak jistý, že se ho budu snažit přimět změnit názor během několika hodin. Samozřejmě, nejprve potřebuji čas, abych si pročistil mysl a připravil se na setkání s Khanem.“ „Mám jít s vámi?“</p>

<p>To vyvolalo u čaroděje další odfrknutí. „V žádném případě ne! Uvidí tě, Dumone, a bude si myslet, že to je všechnu kvůli tobě. Chtíč nějakého žoldáka se nedá dost dobře porovnat s nekonečnou blažeností v Nebi!“</p>

<p>To ani chamtivost Nějakého čaroděje, pomyslel si Kentril... ale Quov Tsin měl mrštný jazyk, když potřeboval, a moc dobře věděl, jak jednat s lidmi, od kterých něco chtěl. Jistě se mu v tomto případě povede daleko lépe než prostému žoldákovi.</p>

<p>„No? Proč tu ještě stojíš, Dumone? Chceš, abych uspěl, nebo ne? Běž, abych si mohl všechno připravit.“</p>

<p>Kentril rychle přikývl a okamžitě zanechal Vizjereie jeho myšlenkám. Věděl, že se může na Tsina spolehnout. Vrhne se do tohohle úkolu se stejnou posedlostí, se kterou přistupoval k celé záležitosti království stínu. S odhodlaností a trpělivostí dravce čaroděj nakonec Jurise Khana přesvědčí.</p>

<p>A pak se bude kapitán Dumon věnovat záležitosti s Atannou.</p>

<p>„Tys to přežil!“ komentoval Gorst Kentrilův příchod z knihovny. „Myslím, že kouzelný muž tě začíná mít rád.“ „Nebe, nedopusť, aby se to někdy stalo. Shodli jsme se na společném cíli, to je vše.“</p>

<p>,,On ti ji pomůže neztratit?“ Kentril svraštil obočí.</p>

<p>Obr se na něj typicky gorstovsky zašklebil. „Jediné, co tě mohlo donutit za ním jít, je ona. Jediné, co zajímá jeho, je magie. Ureh zmizí, oba prohrajete.“</p>

<p>I sám Kentril někdy kvůli Gorstovu barbarskému vzhledu zapomínal, proč z toho opáleného válečníka udělal svého zástupce a přítele. „Tos trefil.“</p>

<p>„Udělá to, Kentrile. Přesvědčí Jurise Khana.“</p>

<p>Kapitán se znovu zamračil. „Viděls teď někdy Zayla?“ „Už dlouho ne.“</p>

<p>Kentril necromancerovi ještě stále příliš nevěřil. Někdo jako on dokázal vyvolat pocit nedůvěry i v těch nejdůvěřivějších lidech. Přestože kapitán sám v podstatě nic proti tomu muži neměl a vlastně snášel jeho přítomnost daleko lépe než například Tsinovu, dělal si spíš starosti o jiné čaroděje mezi lidmi v Urehu. Asi by bylo načase se ujistit, že se nestane nic, co by mohlo ohrozit jeho plány. „Jdu se projít, Gorste.“</p>

<p>„Do města?“</p>

<p>„Správně. Kdyby se ukázal Zayl, řekni mu, že s ním chci mluvit.“</p>

<p>Rozhodnutí jít necromancera hledat se nelíbilo ani Kentrilovi. Dal by raději přednost původnímu plánu, což znamenalo jít Atanně oznámit úspěch jednání s Tsinem a tím si pro sebe získat nějakou odměnu. A teď musel místo božské přítomnosti Khanovy okouzlující dcery hledat toho tvrdohlavého usedlého Zayla.</p>

<p>Na cestě z paláce nikoho nepotkal. Ozbrojené stráže u brány se postavily do pozoru a zasalutovaly mu, když vycházel ven. Jejich pán vydal očividně jasné rozkazy, jak se k žoldákům chovat.</p>

<p>To ho přivedlo k myšlenkám o jeho vlastních mužích, včetně těch dvou, kteří se nevrátili. Nikdo žádné nepředložené chování nehlásil, ale Kentril nechtěl, aby někdo, byť jen nepatrně, poškodil pověst, již zde získali.</p>

<p>V okamžiku, kdy se nohou dotkl prvního ze schodů vedoucích z paláce do města, zjistil, že je obklopen slavícím davem. Pod všudypřítomnými lampami a loučemi tančily ženy v zářivých exotických šatech z pravého hedvábí na hudbu kytar, rohů a bubnů. Děti se smály a běhaly mezi křepčícími dospělými. Od stolu na něj mávali muži zápasícími s korbely plnými piva, ale Kentril se s úsměvem a mírným zavrtěním hlavou omluvil.</p>

<p>Někde v Urehu lidé museli spát, ale kapitán Dumon za žádnou cenu nedokázal zjistit kde. Ale většina z těch, kdo nyní byli v ulicích, už spát alespoň chvíli musela, jinak by to nemohli být schopni vydržet.</p>

<p>Pár kroků před sebou si všiml Orlifa a Simona, jak hrají s několika místními kostky. Kentril vyrazil směrem k ním, ale pak si uvědomil, že je dost nepravděpodobné, aby věděli, kde by Zayl mohl být. Oba muži se zřejmě právě vrátili do města po krátkém odpočinku v paláci.</p>

<p>Nechal oba dál si užívat a zamířil hlouběji do nitra Urehu. Kamkoli zabrousil, všude bylo veselí v plném proudu. Obyvatelé legendárního království oslavovali s takovou nevázaností, že Kentril měl problémy uvědomit si, že tohle bylo to nejsvatější a nejpokornější království ze všech. Ale přesto byl přesvědčen, že si takové neškodné radosti po všem tom utrpení zaslouží.</p>

<p>„Vy jste taky jeden z těch hrdinů?“ zeptal se nějaký zpěvný hlas.</p>

<p>Kentril se otočila zjistil, že stojí přímo proti ne jedné, ale dvěma svůdně oděným mladým ženám. Jedna měla na sobě honosné zlaté šaty, které mu připomínaly harémy, jež mu popisovali staří žoldáci, zatímco ta druhá obdařená křivkami, po kterých touží snad každý muž, se na něj smála a vyzývavě koukala z pod dlouhých tmavých řas. Každá z nich by sama o sobě byla kdysi tím největším potěšením, jaké si Kentril dokázal představit, ale nyní, přestože je obě shledával na pohled velmi přitažlivými, mu nedokázaly nabídnout nic, co by chtěl. Atanna jej plně ovládla.</p>

<p>„Musí být,“ řekla ta se svůdnými křivkami. Usmála se. „Jmenuji se Zorea.“</p>

<p>„A mně říkají Nefriti,“ přidala se ta ve zlatých šatech a mírně se uklonila.</p>

<p>„Dámy,“ odpověděl Kentril a rovněž se uklonil.</p>

<p>To způsobilo, že se obě ženy zachichotaly. „Pravý džentlmen!“ pronesla černovlasá Zorea. Prsty něžně pohladila jeho pravou paži. „A tak silný!“</p>

<p>„Pojď s námi slavit!“ zažadonila Nefriti, uchopila ho za levou ruku a našpulila rty.</p>

<p>„Bude nám potěšením tě potěšit,“ řekla její společnice.</p>

<p>„Ureh ti chce nabídnout všechny možné odměny, které si zasloužíš.“</p>

<p>Opatrně a zdvořile se jim vysmekl. „Děkuji vám za laskavou nabídku, mé dámy, ale zrovna někoho hledám.“ Zora se rozzářila. „Jednoho z tvých přátel? Viděla jsem, jak dva cizinci hrají s našimi muži kostky.“</p>

<p>„Ano, viděl jsem je. Hledám někoho jiného.“ Napadlo ho, že Zayl se bude jistě zdržovat co nejdál od těchto lidí. Třeba bude tohle neočekávané setkání přeci jenom nějak užitečné. „Možná jste ho viděly. Vysoký, bledý, s očima spíše jako ty vaše než moje. Byl oblečený celý v černém.“</p>

<p>„Viděly jsme ho!“ zašvitořila Nefriti. „Že jo, Zoreo?“ „Ó ano!“ odpověděla s reakcí téměř stejnou jako její přítelkyně. .,Dokonce víme, kde je.“</p>

<p>„Vezmeme tě tam!“</p>

<p>Kapitán se nechal půvabnou dvojicí vést. Nemyslel si, že budou tyhle oslavy necromancera nějak zajímat, ale třeba Zayla špatně odhadl.</p>

<p>Obě ženy jej vytrvale a s poměrně velkou silou táhly davem. Zorea a Nefriti držely každá jednu jeho paži - ze strachu, že by se mohl ztratit, alespoň to tvrdily. Obě evidentně věděly, kam jdou, a obratně se pohybovaly mezi slavícími.</p>

<p>Davy postupně začaly řídnout a s tím rostlo kapitánovo podezření. Zpočátku věřil oběma ženám, když říkaly, že ví, kde Zayl je, ale celá situace byla nyní až příliš povědomá pro kteréhokoli žoldáka v cizí zemi. Část města, do které nyní mířili, vypadala zcela opuštěná. Kariéra nejednoho žoldáka skončila s dýkou v zádech kvůli vyzývavému výstřihu. Ureh mohl být jakkoli svaté město, ale Gregus Mazi už dokázal, že i ta nejčistší místa mají své démony.</p>

<p>Kentril se raději zastavil, než ho dovedou ještě dál. „Víte, dámy, jsem si téměř jistý, že ať již jste viděly mého přítele kdekoli, teď už tam není a míří do paláce, kde se má se mnou setkat.“</p>

<p>„Ne!“ vydechla Nefriti. „Je přímo před námi.“</p>

<p>„Tady kousek,“ přesvědčovala ho Zorea jako dvojče první dívky.</p>

<p>Kentril se jemně, ale rozhodně vyprostil z jejich sevření. „Děkuji vám oběma za snahu. Lidé tohoto království jsou tak laskaví.“</p>

<p>„Ne!“ trvala na svém Zorea. „Tudy.“ Nefriti přikývla. „Ano, tudy.“</p>

<p>Znovu jej uchopily za paže a tentokrát takovou silou, že mu ze rtů vyklouzl překvapivý vzdech. Znovu se pokusil se jim vysmeknout, ale zjistil, že jej drží neočekávaně pevně.</p>

<p>„Pusťte mě!“ Podařilo se mu zbavit alespoň Zorey, ale Nefriti se držela jako klíště.</p>

<p>„Musíš jít tudy. Prosím!“ dožadovala se svého.</p>

<p>Tím, že ho jedna stále držela, riskoval Kentril, že ho znovu uchvátí i druhá. Navíc neustále čekal, že se každou chvíli odněkud objeví třetí komplic, tentokrát pravděpodobně muž s dobře nabroušeným nožem. Žoldák odhodil všechen smysl pro čest a ohnal se po blížící se Zoree.</p>

<p>Stejně tak by mohl udeřit do jedné z okolních zdí. Zasáhl ji tvrdě do tváře, ale byl to on, kdo úderem utrpěl bolest. Každičká kost v ruce ho brněla. Projela jím ostrá bolest, a měl dokonce pocit, že si zlomil jeden prst.</p>

<p>Napřažené ruce Zorey už byly jen centimetry od něj, ale kapitánovi se na poslední chvíli podařilo uhnout na stranu, takže dívka jen máchla do vzduchu. Zároveň Kentril volnou rukou tasil meč.</p>

<p>V reakci na to jej Nefriti od sebe odmrštila. Kapitán byl tak zaskočen její silou, že nedokázal zabránit srážce s blízkou zdí.</p>

<p>Udeřil se silně do temene hlavy a svět kolem něj se najednou změnil. Nejprve viděl všechno dvakrát, dokonce dvě zírající Zorey a Nefriti. Pak se vše začalo měnit ještě daleko víc k horšímu.</p>

<p>Obklopila ho úplná noční můra. Najednou se ocitl v moři loučí a v davu rozjařených lidí. Nádherné budovy se nejenže změnily zpět v ruiny, ale navíc na sobě nesly temná znamení, jež ho naplňovala zlou předtuchou i zoufalstvím zároveň. Někde v dálce se ozval zvuk připomínající nářek tisíců mužů, žen a dětí trpících v agónii a trhal mu uši. Nad ním se rozzářila strašlivá rudá světla, která vycházela jakoby odnikud a zalila vše kolem krvavou září.</p>

<p>A kamkoli se podíval, viděl Kentril Dumon to, co mohly býtjen duše zatracených.</p>

<p>Zíraly na něj, sápaly se po něm, prosily a jejich jediným cílem očividně bylo učinit z něj jednoho z nich. Všichni vypadali, jako by z nich nějaká strašlivá stvůra vysála všechen život a nechala z nich jen slupky, které chtěly udělat totéž se zoufalým žoldákem. Zapadlé oči, svraštělá kůže připomínající suché listí a všichni se pohybovali jako právě vysvobození z nějaké hrobky. Sápali se po Kentrilovi v rozedraných šatech s ústy otevřenými v očekávání.</p>

<p>„Ne!“ vykřikl bezmyšlenkovitě. „Jděte ode mě!“ Mečem stále ještě v ruce zuřivě máchal kolem sebe a donutil příliv těl poněkud ustoupit. Nikde však neviděl šanci na únik. Zaplavil ho pocit zkázy a neodvratitelné záhuby, když si rychle uvědomil, že dříve, či později se unaví a podlehne.</p>

<p>„Kapitáne! Kapitáne Dumone!“</p>

<p>Kentril ignoroval volání a dál zběsile máchal mečem, aby odehnal příšerné nepřátele. Najednou to však vypadalo, že je jejich počet menší a každou sekundou klesá. S novou nadějí udělal kapitán krok vpřed v domnění, že by si třeba mohl prosekat cestu ven.</p>

<p>„Kapitáne Dumone! Podívej se na mě! Poslouchej mě!“ Někdo ho zezadu uchopil za rameno. Kentril se trhnutím uvolnil a prudce se otočil rozhodnutý, že pokud na něj jdou ze všech stran, vezme jich s sebou co nejvíce, než si oni vezmou jeho život i duši.</p>

<p>„Kapitáne, to jsem já, Zayl! Zayl!“</p>

<p>Necromancerův ustaraný obličej se mu pomalu objevil před očima. Kentril na čaroděje vyděšeně zíral, ale zároveň byl vděčný, že ho vidí.</p>

<p>„Zayle! Dělej něco! Ať nás nedostanou!“ „Nás?“ Zayl vypadal zmatený. „Kdo, kapitáne?“ „Oni, šamozř...“</p>

<p>Kentril se zarazil uprostřed slova. Strašlivý obraz zmizel. Nářek utichl. Ureh vlastně vypadal znovu, jak měl. Budovy, lidé i obloha, vše jako dřív. Obyvatelé zírali na žoldáka s výrazy, ve kterých se mísila starost se sympatiemi.</p>

<p>Po těch dvou ženách, jež jej sem dovedly, však nebylo ani památky.</p>

<p>Necromancer ho rychle odvedl pryč od zvědavých davů. Oba zamířili zpět směrem k paláci. Ani jeden nic neříkal, dokud nebyli poměrně daleko od místa celého incidentu.</p>

<p>Zayl zavedl Kentrila do úzké postranní uličky a zašeptal: „Kapitáne, řekni mi, co se tam stalo. Slyšel jsem tvůj hlas, přiběhl jsem k tobě a ty jsi stál uprostřed všech těch lidí, máchal jsi mečem kolem sebe a řval, jako by ti celé Peklo sálo krev z těla.“</p>

<p>„Ne krev,“ odpověděl tiše žoldák. Kentril pohlédl na svou ruku a zjistil, že stále ještě drží jílec meče tak pevně, že má klouby na prstech úplně bílé. „Můj život... mou nesmrtelnou duši.“</p>

<p>„Povídej. Všechno. Popiš mi detaily, jestli ovšem můžeš.“</p>

<p>Kapitán se zhluboka nadechl a udělal, co necromancer žádal. Řekl Zaylovi o těch dvou ženách a jak jej lstí vylákaly do opuštěné části města a pak, po té zvláštní potyčce, jak se celý svět kolem něj změnil v monstrózní a šílené divadlo.</p>

<p>Necromancer bedlivě poslouchal. Neříkal nic a ani jeho oči neprozrazovaly, co si o tom všem myslí. Přes to mlčení však Kentril cítil, že ho nepovažuje za blázna. Spíš poslouchal, jako by bral každičké žoldákovo slovo smrtelně vážně. To na oplátku dovolilo Kentrilovi poněkud se uvolnit a soustředit se i na detaily svého vyprávění.</p>

<p>Teprve když skončil, mu Zayl nakonec položil otázku, a ke Kentrilovu překvapení se neptal na davy démonů, ale na ty dvě ženy.</p>

<p>„Říkal jsi, že jedna z nich měla na sobě zlaté šaty podobné těm, jaké nosí ženy v Lut Gholeinu. Taky jsi mi do detailů popsal bujné vnady její přítelkyně, kapitáne.Vzpomněl sis snad až na příliš mnoho detailů, a to mne znepokojuje.“</p>

<p>„Nejsem první chlap, který sedl na lep sladkým řečem nádherné ženské, Zayle, a ony obě zněly tak věrohodně, že opravdu ví, kde tě najdu...“</p>

<p>Kentrilův společník přikývl. „A já se tě nesnažím urážet. Spíš jsem chtěl pochválit tvou paměť. Já jsem ty dvě skutečně potkal, jak tvrdily, kapitáne Dumone. Potkal jsem je, když se zrovna velmi dobře bavily s jedním z tvých mužů. Myslím, že se jmenuje Brek.“</p>

<p>„Brek?“ Kentrilovo pomatení smyslů bylo nyní až druhořadé. Jeden z jeho vojáků byl ve společnosti dvojice svůdných krasavic, které se zcela zřejmě snažily zbavit se i kapitána. „Pokud já vím, zatím se nevrátil z města. Ani Gorst, ani Albord, kteří mají celkem přehled o ostatních, ho neviděli od chvíle, kdy vyšel z paláce.“</p>

<p>„Asi bychom se na to měli podívat... jako na spoustu jiných věcí.“</p>

<p>„Co tím myslíš?“ zeptal se Kentril zvědavě.</p>

<p>„Kapitáne Dumone, nebyla to náhoda, že jsem na tebe narazil. Potřeboval jsem tě najít, abych s tebou probral svůj vlastní znepokojující zážitek.“</p>

<p>„A to je co?“</p>

<p>Necromancer se zachmuřil. „Nebudu se nyní pouštět do vypravování, ale mám důvod věřit, že to, co nám bylo řečeno o Gregusi Mazim, by nemusela být úplně pravda.“</p>

<p>„Úplně?“ ozval se přidušený hlas odněkud ze strany. „Celé je to sprostá lež!“</p>

<p>Kentril, který zrovna schovával meč do pochvy, jej znovu tasil. „Co, ve jménu Nebe, bylo tohle?“</p>

<p>„Neukázněný a až příliš užvaněný společník.“ A směrem k váčku Zayl dodal: „Varuji tě naposled, Humbarte. Dej si na tahle neopatrná vyrušení pozor, nebo odstraním kouzlo, které tě drží v tomhle stavu.“</p>

<p>„Hmmmm...“ ozvala se odpověď.</p>

<p>Náhle se zdálo, že všechny bizarní a očerňující pomluvy, které slyšel o vyznavačích Rathmy, jsou pravdivé. Kentril ustoupil od Zayla nehledě na fakt, že mu necromancer zatím jen pomáhal.</p>

<p>„Kapitáne, to není nutné.“</p>

<p>„Drž se ode mě dál, necromancere! Co to tam máš? Kámoše?“</p>

<p>Zayl znechuceně pohlédl na váček. „Někdy až moc velkého. Humbart zapomíná, kdo je a že mne vystavuje nebezpečí pokaždé, když cítí, že musí nahlas vyslovit svůj názor.“</p>

<p>„Hum... Humbart Wessel?“</p>

<p>„Jen to, co ze mne zbylo, hochu! Poslouchej! Jako jeden starý voják druhému bych...“</p>

<p>„Ticho!“ Necromancer silně plácl dlaní po váčku. Pak znovu ke Kentrilovi začal vysvětlovat: „Kapitáne, žil jsem v blízkostí urehských ruin téměř celý život. Pozoroval jsem je a čekal jsem, až se město znovu objeví tak, jak je nyní známe, ale za celou tu dobu nenastala ani jednou ta správná konjunkce světla a stínu, aby je přivedla zpět. To ale neznamená, že se mi mezitím nepodařilo rozluštit pár hádanek. Sáhl do vaku. „Jednoho dne jsem našel tohle.“</p>

<p>Prázdné oční důlky vybělené lebky na Kentrila upřeně zíraly. Dolní čelist chyběla a některé z horních zubů byly vylomeny. Na temeni byla ohromná prasklina, která dávala tušit ohromnou ránu. Zda záměrnou či náhodnou nedokázal Kentril říct.</p>

<p>„Poslední zbytky Humbarta Wessela,“ prohlásil Zayl tiše. „Vojáka, žoldáka, dobrodruha...“</p>

<p>„A posledního muže, který viděl Greguse Maziho, než zmizel v městě stínu, aby dokončil svůj ohavný plán.“ Směrem od lebky se ozval dutý, ale podrážděný hlas:</p>

<p>„Starý Gregus by nikdy nikomu neublížil!“</p>

<p>Kentril měl co dělat, aby udržel meč v ruce. Věděl, že Zayl a jemu podobní dokáží mluvit s duchy zemřelých, ale mluvící lebka byla přeci jenom moc i na tak otrlého vojáka. „A o co jde tobě, necromancere? Co máš v plánu ty?“</p>

<p>Zayl si znechuceně povzdychl a odpověděl: „Mým cílem je nalézt pravdu, kapitáne Dumone, protože celá tahle situace má co dělat s rovnováhou na tomto světě. Abych docílil, co jsem potřeboval, šel jsem hledat něco, co by mi pomohlo vyvolat ducha Greguse Maziho, a tak snad nějak zjistit způsob, jak zlomit jeho prokletí.</p>

<p>„A našels?“</p>

<p>Odněkud zblízka se ozvaly zvuky oslav. Zayl rychle schoval lebku zpět do vaku a počkal, až průvod přejde. Pak naznačil Kentrilovi, aby se podíval směrem k Nymyru, a pokračoval: „V příbytku vytesaném do skály, jejž kdysi čaroděj používal jako svůj domov, jsem našel dost, abych jej mohl zavolat zpět. Použil jsem kouzlo, které jsem už dělal stokrát a ani jednou se nestalo, že by nevyšlo.“ Jeho tvář se zachmuřila. „Tentokrát však žádný stín z jiného světa neodpověděl.“</p>

<p>Kapitánovi to připadalo naprosto nedůležité. „Takže jsi nakonec zklamal. Mrtvý muž unikl tvé moci.“</p>

<p>„Unikl, protože v prvé řadě není mrtvý.“</p>

<p>Zayl nechal svá slova chvíli působit. Kentril se zamračil, ne zcela jistý, že chápe, a kdyby snad, pak si nebyl už vůbec jistý, jestli si chce takové novinky vůbec vpustit do hlavy. „Ale Juris Khan nám jasně řekl, že s Mazim bojoval a potom, co ho Mazi upoutal na trůn, se mu nakonec podařilo toho netvora zneškodnit dřív, než stihl napáchat Urehu další škody.“</p>

<p>Stále zachmuřený necromancer vážně přikývl. „Ano, to nám Juris Khan řekl.“</p>

<p>„Pak je Gregus Mazi mrtvý.“</p>

<p>„Není. Vím to. Jediný důvod, proč kouzlo nevyšlo, je ten, že stále žije.</p>

<p>Kentril konečně zastrčil meč do pochvy a otočil se směrem k paláci. Jeho pochybnosti o vlastní příčetnosti i nedůvěru k necromancerovi náhle nahradil strach o Atannu. „Musíme je varovat! Nikdo netuší, kde teď Mazi může být!“</p>

<p>Zayl však položil štíhlou, ale pevnou ruku žoldákovi na rameno. Nahnul se k němu a zašeptal: „Někdo ano... tohle kouzlo se mi podařilo. Gregus Mazi je stále v Urehu, kapitáne.“ Jeho pohled se rovněž přesunul k ohromné stavbě na kopci. „A obávám se, že je dokonce v samotném paláci.“</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" /><image xlink:href="#_5.jpg" />Jedenáct</strong></p>

<p>Kdyby Zayl Kentrilovi řekl, že v paláci, kde žije Atanna, je samotný Diablo, nemohl by být žoldák vyděšenější. Gregus Mazi, muž, jenž svou zradou odsoudil celé království ke zkáze a jenž si dělal zálusk na Khanovu dceru, nejenže žil, ale dokonce byl v její blízkostí a mohl jí kdykoli ublížit. Ještě nikdy v životě Kentril tolik netoužil někoho zabít, ani po tolika válečných výpravách. Během nich jen vykonával úkol, za který dostal zaplaceno, nic víc. Tento úkol byl však velmi osobní, víc než kterýkoli jiný za celý jeho život.</p>

<p>„Kde v paláci?“ dotíral na Zayla, zatímco oba spěchali ke kopci uprostřed města. „Kde?“</p>

<p>„Vlastně pod ním. Co se týče přesného místa, tím si nemohu být jistý. Ve hře jsou zde síly, se kterými jsem se nikdy nesetkal. Kouzla, která zkouším a která by měla pátrat hlouběji, jsou pokroucena a převrácena, takže má snaha vždy vyjde naprázdno. Snad se to změní, až se dostanu blíž.“</p>

<p>„Musíme je varovat,“ naléhal Kentril. „Musí vědět, jaké nebezpečí je přímo pod nimi.“</p>

<p>Na začátku starobylého schodiště přinutil necromancer svého společníka zastavit. „Kapitáne Dumone, nevšiml sis na paláci ničeho zvláštního?“</p>

<p>„Jenom toho, že někteří mí muži se zatím nevrátili.“ „Ale ani lord Khan, ani jeho dcera nevypadají nijak znepokojeně.“</p>

<p>Žoldákovi se nelíbil způsob, jakým to Zayl řekl. „Co tím chceš říct?“</p>

<p>„Bojoval jsi v mnoha bitvách a v mnoha válkách. Oznámíš nepříteli své záměry nebo se ho místo toho budeš snažit nějak přelstít, aby nic netušil?“</p>

<p>Kentril svraštil obočí. „Snažíš se mi tu snad naznačit, abychom jim nic neříkali?“</p>

<p>„Ne, až do doby, kdy budeme vědět víc - nebo do té chvíle, než budou v bezprostředním nebezpečí.“</p>

<p>„A co teda navrhuješ, necromancere?“</p>

<p>Zayl se rozhlédl kolem a ujistil se, že v jejich blízkostí není nikdo, kdo by je mohl slyšet. „Nejdřív zjistíme, co je dole.“</p>

<p>Jedna část Kentrila považovala tenhle Zaylův nápad na bláznivý a stále si myslela, že by bylo nejlepší varovat Atannu před návratem Greguse Maziho. Ale druhá část se bála, že by to zrádný čaroděj mohl zjistit. Mazi Khana i jeho dceru určitě sledoval, aby si byl jistý, že o něm zatím neví. Kdyby ho vyplašili, s největší pravděpodobností by udeřil okamžitě.</p>

<p>Ale bylo rovněž celkem jisté, že stejně tak sledoval i hosty svého starého pána. Jestli se prostě vydají ho chytit, určitě jim nalíčí spoustu pastí, aby se jich zbavil dřív, než ho najdou.</p>

<p>„Neřekneme jim to,“ souhlasil nakonec Kentril. „Ale budeme muset nějak odlákat jeho pozornost, aby si nevšímal těch, co ho půjdou hledat.“</p>

<p>„Na tom něco je,“ ozval se Humbartův přidušený hlas.</p>

<p>Zayl dal váčku pohlavek a pak souhlasně přikývl. Když po chvíli vstoupili do paláce, oba o svém záměru mlčeli. Ani jednoho zatím nenapadlo, jak by se dala odlákat pozornost ukrytého čaroděje, ale oba věděli, že nemohou čekat dlouho. Gregus Mazi má jistě v hlavě připravený nějaký další podlý plán.</p>

<p>To přivedlo Kentrila na myšlenku vyhledat Alborda. Našel mladého žoldáka, jak se právě s dvěma dalšími chystá vyrazit do města, což se kapitánovi perfektně hodilo. Vzal si Alborda stranou a zašeptal: „Neptej se proč, ale mám pro tebe rozkazy.“</p>

<p>Přestože navenek na sobě žoldák nedal znát překvapení z kapitánových slov, pohled očí bělovlasého válečníka dal Kentrilovi jasně najevo, že chápe vážnost toho, co mu chce říct. „Rozkaz, kapitáne.“</p>

<p>Potřebuju, abyste se na nějaký čas vzdali oslav. Chci, abyste vy tři sešli dolů do města a sebrali všechny, co najdete. Chci vás tu mít nahoře. Pokud někoho nenajdete, dejte mi vědět. Za žádnou cenu se nerozdělujte a neříkejte nikomu z místních, co děláte... a kdyby vám chtěl někdo pomoct hledat, odmítněte ho.“</p>

<p>Na tohle už Albord nedokázal zůstat chladným. „Jak moc je to vážné, kapitáne?“</p>

<p>Kentril si vybavil setkání se dvěma dívkami, když se město proměnilo v samotné horoucí peklo. Nakonec došel k závěru, že obě ženy použily nějaký exotický lektvar, který jej nejenom oslabil, ale také způsobil ty hrozné halucinace. Říkalo se, že někteří profesionální zabijáci používali takové lektvary skryté za nehty a že stačilo jen malé škrábnutí, aby oběť otrávili. „Dost vážné. Dávejte si pozor hlavně na dvě ženy, jedna ve zlatých šatech, a obě velmi chtivé vaší společnosti.“</p>

<p>Když Albord i druzí dva odešli, přidal se k němu opět Zayl. „Co jsi mu říkal?“</p>

<p>„Jen aby byl opatrný. To, že jsem svolal své muže, není nijak nápadné. Žoldáci jsou pořád žoldáci, a i když se zrovna nebojuje, musí podléhat jisté disciplíně. Bude to vypadat jenom jako obyčejná kontrola od velitele.“</p>

<p>„Řekneme to i mistru Tsinovi?“</p>

<p>Kentril se zamračil. „Nevím. Chci to hned jít říct Gorstovi, a ten je blízko čaroděje.“</p>

<p>Oba spěchali do knihovny, ale ke svému zklamání zjistili, že je prázdná. Stůl, kde Vizjerei tak dlouho seděl, byl stále ještě zavalen haldou knih a svitků, ale Tsin a hora poznámek, které si udělal, zmizeli.</p>

<p>Kapitán si všiml, že chybí ještě něco: Gorst. Obr prostě možná jenom následoval Tsina, aby měl přehled o tom, co dělá, ale pravděpodobnější bylo, že Tsin zkrátka Gorstovi rozkázat, aby mu pomohl s tou haldou poznámek, která odsud zmizela.</p>

<p>Kentril se Zaylem se zrovna otočili, když se v chodbě objevila Atanna. Uviděla oba muže a její tvář, už takhle jasná, se ještě víc rozzářila.</p>

<p>„Kentrile! Povedlo se ti to! Dokázal jsi to!“</p>

<p>Naprosto ignorujíc necromancera objala kapitána a vášnivě ho políbila. Kentril na chvíli zapomněl na nebezpečí pod nimi a přijímal Atanninu vděčnost každým kouskem svého těla i srdce. To, že neměl tušení, za co mu děkovala, jej v tuto chvíli nezajímalo.</p>

<p>Pak si pomalu začal opět uvědomovat přítomnost nervózního Zayla, který se na něj díval zpoza Khanovy dcery. Nejprve jej to vyrušení rozlítilo, ale pak si uvědomil, o co se spolu se svým společníkem pokouší. Jemně Atannu odstrčil a utěšil se alespoň tím, že se na ni konečně může zblízka podívat.</p>

<p>„A za co se mi tak pěkně děkuje?“</p>

<p>„Jako bys nevěděl!" Málem ho znovu políbila, ale všimla si jeho odmítavého pohledu. Na její dokonalé tváři se rozhostil hravý úsměv, když do konverzace zahrnula i Zayla. „Tohle by vás také mohlo zajímat, pane.“</p>

<p>„Předpokládám, že ano, má paní.“</p>

<p>Atanna s profesionálním taktem přijala jeho dvornost. „V tomto okamžiku,“ oznámila oběma mužům, „je vizjereiský čaroděj na audienci u mého otce.“</p>

<p>„Už?“ přerušil ji Kentril. Nenapadlo ho, že by Tsin začal s přesvědčováním lorda Khana tak brzy. Vizjereiova chamtivost tomu musela velice pomoci. Kentril jen doufal, že tím spěchem čaroděj všechno nepokazí.</p>

<p>„Ten dobrý čaroděj řekl otci, že si myslí, že do dne, maximálně dvou, bude schopen zbavit ho Gregusova prokletí! Bude ho to stát hodiny příprav a stejně tolik magické práce, ale je si jistý, že se mu to podaří!“</p>

<p>Oči se jí ještě více rozšířily nadějí a očekáváním. Kentril se modlil, aby Tsin Jurise Khana nezklamal, když už, tak alespoň kvůli ní. „To strašně rád slyším, ale...“</p>

<p>„A co je možná ještě důležitější,“ dodala rudovlasá princezna s pohledem nyní upřeným jen na Dumona, „mistr Tsin už jeden zázrak dokázal. Přesvědčil otce, že Ureh by měl být znovu součástí tohoto světa a že cestu do Nebe bychom měli podniknout až jako každý jiný smrtelník.“</p>

<p>Kentril poněkud zaváhal s odpovědí a doufal, že jí dobře rozuměl. „Juris Khan se už znovu o to kouzlo nepokusí? Nebude se podruhé pokoušet dostat do Nebeských výšin?</p>

<p>„Ne! Díky tomu Vizjereii otec nyní věří, že máme ještě spoustu práce tady, na zemi. Myslí si, že je naším úkolem přivést zbytek světa na správnou cestu. Otec nyní dokonce uvažuje, jestli to tak nemělo být už od začátku!“</p>

<p>Kapitánu Dumonovi to vše znělo až příliš neuvěřitelně, ale Atannina tvář nedokázala lhát. Lord Khan změnil názor. Tsin uspěl, a to daleko dříve, než si Kentril dokázal představit.</p>

<p>„Gratuluji ke skvělým zprávám, má paní,“ řekl Zayl uctivě.</p>

<p>„Děkuji vám,“ odpověděla a krátce se na necromancera usmála, než opět obrátila pozornost ke Kentrilovi. „Otec je tak dojatý, že by tebe a mistra Tsina chtěl uctít při soukromé večeři. I vás, mistře Zayle, pokud si budete přát.“</p>

<p>Černá postava zavrtěla hlavou. „Lidé jako já nejsou příliš pověstní svým společenským chováním. A mimo to jsem opravdu neučinil nic, čím bych si takovou poctu zasloužil. Ale samozřejmě naprosto souhlasím s tím, aby se cti dostalo kapitánu Dumonovi i čaroději.“</p>

<p>„Jak si přejete.“ Vypadalo to, že Atanna v tu chvíli na necromancera zapomněla. „Kentrile, doufám, že řekneš ano!“</p>

<p>Co jiného mohl říct? „Samozřejmě. Potěšení bude na mé straně.“</p>

<p>„Nádherné! Všechno je tedy ujednáno. Zakrátko bude ve tvé komnatě sluha, který ti pomůže se obléci.“ „Obléct?“ Tohle se žoldákovi nelíbilo.</p>

<p>„Samozřejmě,“ vstoupil jim Zayl nenuceně do hovoru. „Na státnickou večeři musí člověk vždy přijít vhodně oblečen, kapitáne.“</p>

<p>Než stačil Kentril zaprotestovat, Atanna jej znovu políbila a odběhla. Oba muži sledovali, jak její štíhlá postava mizí v dlouhé chodbě.</p>

<p>„Jedinečná žena, kapitáne Dumone.“ „Dokonalá.“</p>

<p>Necromancer přistoupil ke Kentrilovi blíž. „Téhle večeře bychom mohli využít. Zatímco bude lord Khan se svou dcerou, tebou a Vizjereiem v jedné místnosti, můžu nenápadně najít cestu dolů. Někde v paláci musí být plány a snad i zmínka o podzemí, o kterém mluvil Khan.</p>

<p>Kentrilův zrak byl neustále upřený směrem, kam zmizela Atanna. „Stejně se mi pořád nelíbí, že jí nic neřekneme.“ „Vzpomeň si, že Gregus Mazi kdysi Khanovu dceru chtěl. Zatím se jí nedotkl, ale jestli si uvědomí, že ji někdo před ním varoval, mohl by se rozhodnout ji unést. Její nevědomost je jejím bezpečím.“</p>

<p>„Dobře,“ vyštěkl kapitán. Otočil se na vysokou štíhlou postavu stojící vedle něj. „Hlavně se nenech chytit. To by se těžko vysvětlovalo.“</p>

<p>„Jestli mě chytí, řeknu všem, že jsem jednal na vlastní pěst. Nebude mít důvod přestat ti důvěřovat, kapitáne.“ Zayl s neznatelnou úklonou odešel. Kentril se zamračil, stále ještě ne příliš jistý si paktem, který s necromancerem uzavřel, a vyrazil do svých komnat, aby se podíval, jak by se mohl připravit na tuhle bezpochyby až příliš naškrobenou večeři.</p>

<p>Raději by byl uprostřed bitvy.</p>

<p>Na jeho posteli ležela naškrobená černá uniforma se zlatými výšivkami. Dlouhé lesklé kalhoty a frak s dlouhými šosy. Frak zdobily nárameníky a na levé polovině hrudi byl vyšitý stylizovaný obraz koruny a meče. Perfektně naleštěné černé kožené boty mu sahaly až ke kolenům a dotvářely tak velmi bojovný vzhled.</p>

<p>Kentril se v tom obleku cítil směšně. Byl voják, žoldák. Uniformu by měl nosit velitel, generál, a ne někdo s jeho hodností. Ale přece se nemohl objevit na večeři s lordem Khanem a Atannou ve svých starých obnošených a místy zalátaných šatech.</p>

<p>Nepřekvapilo ho, že mu uniforma perfektně seděla. Atanna by mu ji nevybrala, kdyby si tím nebyla jistá.</p>

<p>Uvažoval, jestli dříve patřila někomu jinému nebo jestli ji nechala nějak vyčárovat speciálně pro něj.</p>

<p>Přestože znal cestu do místnosti, kde se večeře měla konat, našel Kentril u dveří své komnaty dvě ozbrojené stráže, které čekaly, aby ho doprovodily. Snad až příliš obřadně s ním pochodovaly chodbou a vedly ho tam, kde již čekal lord Khan.</p>

<p>„Vítej, příteli!“ volal stařec ze svého trůnu. „Jsem tak rád, že jsi souhlasil a dnes večer se k nám přidal.“ Protože se starý monarcha nedokázal pohnout, přinesli sem speciálně pro tuto večeři těžký vyřezávaný stůl. Byl vyzdoben opravdu s velikou láskou a pečlivostí a určitě musel mít větší cenu než. Kentrilův výdělek za deset let, kdyby měl štěstí. Na stole byl rozprostřen zlatý ubrus a na něm zářící talíře, stříbrné příbory a vysoké bohatě zdobené svícny.</p>

<p>U stolu stály tři židle. Juris Khan se s trůnem nemohl pohnout ani ze stupínku, na kterém stál, ale pro něj zde byl přistaven ještě jeden, menší, ale v žádném směru hůře vyzdobený stůl. Ten větší pak byl orientován tak, aby Khan seděl v jeho čele.</p>

<p>Quov Tsin už seděl po levici jejich hostitele, ale po Atanně nebylo zatím ani stopy. V okamžiku, kdy přistoupil blíž, se však objevila s rukou napřaženou směrem k němu ve vřelém gestu.</p>

<p>Bezostyšně na ni zíral, nejen proto, že nedokázal pochopit, jak si jí mohl nevšimnout, ale také proto, že nic v tak bohatě vyzdobené síni se nemohlo. vyrovnat pohledu, jenž se mu nyní naskýtal.</p>

<p>Nadýchané smaragdové šaty nádherně zdobily její bohaté rudé kadeře, které byly umně sčesány tak, aby spadaly přes ramena do výstřihu. Rukávy končily až na hřbetu ruky a byly připevněny na třech prstech, takže vypadaly téměř jako nějaké rukavice. Kromě vlasů nezakrývalo její ramena nic a výstřih byl právě tak hluboký, aby naznačoval, a ne zcela odkrýval její dokonalé křivky.</p>

<p>Něžně vzal její nabízenou ruku do své a políbil ji. Atanna jej pak nepustila a zavedla ho ke stolu.</p>

<p>„Budeš sedět tady, na konci,“ zašeptala. „Budu po tvé pravé ruce, velmi blízko.“</p>

<p>Kentril už si málem sedl na označené místo, ale pak si vzpomněl, jak se důstojníci v naleštěných uniformách chovali v přítomnosti dam u dvora. Zavedl pro změnu ji k její židli a pomohl jí si sednout. Atanna s nádherným úsměvem zdvořilé gesto vděčně přijala.</p>

<p>„Bylo na čase,“ zabručel Tsin, když se i Kentril konečně usadil. Soudě podle prázdné číše před ním měl Vizjerei už nejméně jeden pohár vína v sobě. Samozřejmě že přišel oblečen do róby, ve které chodil stále. Jako od čaroděje se od Tsina nečekal jiný oděv než ten, který mu přikazoval nosit jeho řád, a popravdě řečeno runami bohatě zdobené roucho zde nevypadalo nemístně.</p>

<p>„Vypadáš skvěle!“ zalichotil Juris Khan kapitánovi. „Nevypadá úžasně, moje drahá?“</p>

<p>„Ano, otče,“ zrudla Atanna.</p>

<p>„Uvážlivá volba, dcero! Skutečně, kapitáne Dumone, ta uniforma se k vám výborně hodí.“</p>

<p>„Děkují vám, můj pane.“ Kentril nevěděl, co jiného říct. „Jsem tolik potěšen, že jste oba přišli, i když to bylo vše tak narychlo. Už nyní vám oběma tolik dlužím a vypadá to, že zanedlouho vám budu muset být vděčný ještě daleko víc!“</p>

<p>„Jsme poctěni, lorde Khane,“ odpověděl Quov Tsin a zvedl prázdnou číši, aby panovníkovi připil. Jakoby odnikud přiskočil livrejovaný sluha a naplnil ji z tmavě zelené lahve, která snad byla tím, po čem Vizjerei toužil.</p>

<p>Kentril přikývl na znamení, že oceňuje slova jejich hostitele, přestože neměl dojem, že by udělal tolik, aby si zasloužil takovou poctu. Ano, pomohl sice umístit Klíč ke světlu na vrchol hory, ale to by dokázala jakákoli jiná silná paže. A navíc to byl Tsin, kdo vysvobodí vládce Urehu z Gregusova prokletí. Kapitán Dumon chápal, proč jsou Vizjereiovi dopřávány všechny tyto pocty, ale co se jeho týkalo, bylo mu největší odměnou, že mohl sedět vedle Atanny.</p>

<p>Lusknutím prstů nechal Juris Khan přinést první chod. Uniformovaní sloužící si byli tak podobní, že si Kentril musel každou zlatě oděnou postavu bedlivě prohlížet, aby se ujistil, že nejsou naprosto stejní. Sloužící se k němu chovali se stejnou úctou, jakou prokazovali svému pánovi, čímž jeho pocity trapnosti jenom stouply. Byl najatý voják, muž, který měl nějakou hodnost jenom proto, že přežil tam, kde spousta jiných odvážných žoldáků zemřela.</p>

<p>Jak večeře pokračovala, pochutnával si kapitán na ovoci a zelenině, které nikdy v životě neviděl, a tučném, výborně připraveném mase, které se topilo ve vlastní šťávě. Víno, které pili, mělo tak intenzívní vůni i chuť, že se Kentril musel ovládat, aby ho nevypil příliš. Vše, co ochutnal, bylo naprosto dokonalé. Celá večeře vypadala spíš jako sen než skutečnost.</p>

<p>A během toho všeho si rovněž dopřával nádherného pohledu na Atannu. A to tolik, že se k otázce, jež ho trápila už delší dobu, dostal až téměř ke konci večeře. Zadíval se na zbytky na svém talíři a nakonec se velmi opatrně zeptal. „Můj pane, odkud je všechno to jídlo?“</p>

<p>Tsin se na něj podíval, jako by právě uslyšel nějaké nevychované dítě. Juris Khan však nejenže vzal jeho otázku vážně, ale navíc odpověděl tak, že nakonec vypadala jako velice moudrá. „Ano, máte plné právo se ptát. Bezpochyby vás to udivuje, neboť jsem naznačil, že i když jsme byli uvěznění mezi Nebem a zemí, neustále jsme si uvědomovali svou existenci. Čas zkrátka určitým způsobem běžel, ale zároveň také ne. Ani já vám to nedokáži zcela vysvětlit. Bohužel. Věděli jsme jen, že ve skutečném světě léta plynou, ale my jsme nestárli, nespali a co bylo nejdůležitější nehladověli.“</p>

<p>„Vy jste vůbec nejedli?“ zeptal se Kentril překvapeně. „Ne. Jediný hlad, který jsme cítili, byl hlad po vysvobození. A stejně jako jsme nestárli my, nezestárlo ani naše jídlo. Proto máme stále ještě spoustu zásob, které nám nějakou dobu vydrží.“ Atannin otec se na oba hosty shovívavě usmál. „A do té doby, než nám dojdou, bude, doufám, naše situace už daleko lepší.“</p>

<p>Kentril přikývl, vděčný za Khanovu odpověď, ale stále ještě s nepříjemným pocitem, že se na něco takového vůbec ptal.</p>

<p>„Můj pane,“ prohlásil Vizjerei, „během té chvíle, kdy jste zde kapitánovi vysvětloval, co je naprosto zřejmé, utříbil jsem si v hlavě pár myšlenek.“</p>

<p>Khana to evidentně zaujalo. „Myšlenek týkajících se mé současné situace?“</p>

<p>„Ano. Bude nezbytné, abych využil schopností vaší dcery stejně tak jako vašich, přesně tak, jak jsem již naznačil dříve. Chápejte...“</p>

<p>Když Tsin začal zdlouhavě a pro obyčejného smrtelníka, jakým kapitán byl, nesrozumitelně vysvětlovat své myšlenky, obrátil Kentril s radostí svou pozornost zpět ke své sousedce. Atanna si všimla jeho pohledu a usmála se na něj přes pohár, který právě zvedala ke rtům.</p>

<p>S očima i myslí upřenými na nebeský obraz před sebou přestal Kentril dávat pozor na nůž i vidličku, kterými si zrovna připravoval další sousto. Čepel sklouzla po tučném mase a špička se zabodla do druhé ruky.</p>

<p>Na talíř spadlo několik kapek krve. Kentrilem projela ostrá bolest.</p>

<p>Bohatě vyzdobená a jasně ozářená síň se změnila v místnost plnou hrúzy.</p>

<p>Krev - čerstvá krev - ozývalo se ze všech oprýskaných a kdoví čím rozdrásaných okolních zdí i stropu, který se nyní změnil v černou díru, odhalující oblohu stejně rozbouřenou a zlověstnou jako zbytek síně. Rudé a černé mraky bojovaly mezi sebou a ohromné blesky označovaly místa, kde se střetly. Uprostřed se vytvořil obrovský vír, jakoby připravený pohltit celý ten krvácející svět pod sebou.</p>

<p>Všude na popraskané a poskvrněné podlaze ležely kosti, jež až příliš připomínaly lidské, a mezi nimi právě proběhlo něco zdánlivě podobného kryse a zmizelo v jedné z děr. Zvedl se ostrý vítr a se skučením se proháněl prázdnými očními důlky lebek rozesetých všude kolem. Kentril cítil obrovský žár, který ho však mrazil až do morku kostí.</p>

<p>Na jeho uši zaútočily stovky naříkajících a bědujících hlasů. Konečně vyskočil ze židle a vyděšeně zíral na shnilý stůl a prasklý prachem pokrytý talíř se shnilým a červy prolezlým kusem zeleného masa místo té výborně upravené pečeně, kterou před chvílí chtěl dát do úst.</p>

<p>Příšerný koncert stále nabíral na intenzitě, takže si kapitán musel dlaněmi přikrýt uši. Kentril se potácel dozadu, až narazil na zeď - a v tu chvíli konečně objevil zdroj příšerného nářku.</p>

<p>Ze všech okolních stěn volaly tisíce prázdných úst o pomoc. Ty nejblíže k němu se zdály být nejhlasitější. V hrůze se otočil a prchal od zdi zpět ke stolu... a k velmi podrážděnému Quovu Tsinovi.</p>

<p>„Co to sakra děláš, ty kreténe? Děláš tady ze sebe šaška</p>

<p>přímo před naším hostitelem!“ ukázal Vizjerei prstem na stupínek s trůnem.</p>

<p>Ale když se tam Kentril podíval, neviděl už dobrého a laskavého Jurise Khana. Trůn stál stále na svém místě a ze všech věcí kolem vypadal jako jediný nedotčený všemi hrůzami kolem, ale neseděl na něm pán Urehu.</p>

<p>Před vyděšenýma očima kapitána Kentrila Dumona se tyčil...</p>

<p>„Kentrile! Mluv na mě! To jsem já, Atanna! Kentrile!“ A jakoby to všechno byl jen sen, veliká síň se znovu rozzářila světlem tisíců svíček a ožila.</p>

<p>Atanna pevně držela jeho krvácející ruku, s očima plnýma znepokojení. Kentril jich využil jako kotvy. Alespoň se měl čeho zachytit při hledání ztracené příčetnosti.</p>

<p>„Kapitáne Dumone, necítíte se snad dobře?“</p>

<p>Kentril se zdráhavě podíval na Jurise Khana. Vydechl úlevou, když uviděl stojícího starce v nádherném rouchu se starostlivým výrazem na vrásčité tváři. Pryč byl obraz... čeho vlastně? Kentril si ani vlastně nedokázal přesně vybavit, co viděl. Věděl jen, že to nebylo nic, s čím se za celý svůj život setkal. Při pokusu vzpomenout si alespoň trochu na strašlivý obraz se zatřásl.</p>

<p>Khanova dcera mu přiložila ke rtům číši. „Vypij to, drahý.“</p>

<p>Jenom kvůli ní ji poslechl. Víno jej uklidnilo a po celé té příšerné vizi zůstal jen nepříjemný pocit.</p>

<p>Atanna ho zavedla zpátky na jeho místo. Když si Kentril sedl, zakoktal: „Omlouvám se... p... promiňte... všichni.“ „Není důvod, aby se tu kdokoli omlouval,“ odpověděl laskavě Khan.</p>

<p>S rukou stále na kapitánově rameni Atanna řekla: „Myslím, že vím, co se stalo, otče. Byli jsme se projít do zahrady a něco ho uštklo.“</p>

<p>„Chápu. Ano, někdy se sem dostane všelijaký hmyz z džungle a některé druhy přenášejí nemoci, které způsobují halucinace. Jeden takový tě musel kousnout, kapitáne Dumone.“</p>

<p>Kentrilovi tohle vysvětlení připadalo celkem rozumné, vzhledem k tomu, že už bojoval ve spoustě cizích zemí, kde divoká příroda skýtala daleko větší nebezpečí než sám nepřítel. Ale přesto ho nepřestávala děsit reálnost, s jakou viděl, slyšel i cítil všechnu tu hrůzu kolem sebe. Co za nemoc mohlo způsobit takové představy? Viděl hodně prolité krve a tím pádem se mu často zdávalo o těch nejhorších obrazech z bitev, ale ještě nikdy jeho představivost nevytvořila nic podobného.</p>

<p>Atannina teorie by však mohla vysvětlit i dřívější událost ve městě. Byla to první známka jeho nemoci? Předpokládal, že jej Zorea a ta druhá dívka nějak omámily, ale pokud použily nějakou drogu, měly by její účinky být už dávno pryč.</p>

<p>Lord Khan se znovu posadil. „No, ať již byla příčina jakákoli, jsem si jistý, že pod dohledem mé dcery se brzy zotavíš. Chci, abys byl schopen přijmout mé dary s čistou myslí, abych ti náhodou nevnucoval něco, co by sis nepřál.“ „Dary?“</p>

<p>„Ano, můj dobrý kapitáne - přestože, pokud je přijmeš, nebudeš již kapitánem.“ Monarcha se nahnul směrem k oběma hostům. „V boji s Gregusem Mazim bylo ztraceno mnoho životů. Důležitých. Dobrých. Dobrých přátel. A tak je nyní v Urehu jisté vakuum. A pokud se máme stát znovu součástí tohoto světa, toto vakuum musí být vyplněno. A vy dva nám v tom můžete pomoci.“</p>

<p>Kentril cítil, jak Atanniny prsty sevřely jeho rameno pevněji, a když zvedl hlavu, podívala se na něj pohledem plným pýchy a radosti.</p>

<p>„Mistře Tsine, ty i já jsme se už na toto těma bavili, takže máš před kapitánem Dumonem jistou výhodu. Nicméně tvé rozhodnutí je stejně důležité jako jeho, takže učiním svou nabídku znovu, tentokrát oficiálně. Všichni, kdo v mém království vládli magickými schopnostmi, až na mne a mou dceru zmizeli. Ptám se tě ještě jednou. Vrátíš zpět čest tam, kde Gregus vše pošlapal a zničil? Žádám tě, aby ses chopil úřadu královského čaroděje. Pokud usedneš po mé levé ruce, je všechno magické vědění mého království tvé.</p>

<p>Vizjerei pomalu vstal a na vrásčité tváři se mu rozhostil výraz uspokojení. Kentril si dokázal představit, jak velká musí čarodějova radost být. Nyní měl víc než jen přístup ke všem knihám a svitkům v knihovně, neboť Juris Khan mu právě nabídl vše, co si kdy Vizjerei mohl přát.</p>

<p>„Můj lorde Khane,“ odpověděl vznešeně Quov Tsin, „nic na světě by mne nepotěšilo víc.“</p>

<p>„Potěšení je na mé straně.“ Nyní se šedivý vládce otočil na Kentrila, který cítil, jak se mu svírá žaludek. „Kapitáne Kentrile Dumone, díky tvé snaze nám pomoci a doporučení člověka, jenž tě poznal daleko lépe než já, jsem zjistil, že jsi člověk velice schopný, rozhodný, čestný a věrný. Nedokáži si u vojáka představit lepší vlastnosti - ani u žádného velitele!“ Khan ukázal prstem směrem k nebi. „Jsme starým královstvím v novém světě, ve světě, který znáš daleko lépe než my. Potřebujeme muže, jenž by nás vedl a chránil od sil, které by si mohly přát náš pád. Potřebuji tě jako velitele svých vojsk, ochránce svých lidí a generála. Takového, jakým nyní v téhle uniformě již vlastně jsi.“</p>

<p>Nehledě na nedávnou příhodu se Kentril přinutil znovu vstát. „Můj šlechetný lorde Khane...“</p>

<p>Ale jeho hostitel jej zadržel. „Měl bys vědět, že v Urehu taková hodnost jde ruku v ruce s titulem. Velitel našich vojsk není jen vojákem, ale rovněž princem celé země.“</p>

<p>To vyrazilo žoldákovi dech. Atannina ruka, stále ještě na jeho rameni, jej stiskla.</p>

<p>„A jako šlechtici ti náleží všechna práva vycházející z tohoto stavu. Budeš mít majetek, budeš mít právo mít vlastní služebnictvo a budeš mít právo uzavřít sňatek se ženou ze šlechtického stavu...“</p>

<p>Teď jej Atannina ruka stiskla opravdu pevně. Když se na ni Kentril otočil, viděl odpověď na otázku, proč mu Juris Khan nezapomněl zdůraznit zejména tuto možnost vyplývající z jeho nového stavu. Nehledě na jejich dosavadní vztah, bylo žoldákovi uvnitř jasné, že na něco víc nemůže ani pomyslet. Atanna byla princezna, narozena a vychována k tomu, aby si vzala někoho sobě rovného. O její ruku mohli klidně žádat králové, sultáni, císaři i princové, ale ne nějaký nižší důstojník a velitel skupiny žoldáků.</p>

<p>Nyní její otec tenhle nedostatek jediným rozhodnutím smazal.</p>

<p>„...a tak dále,“ skončil Juris Khan. Usmál se na něj, jako se otec usmívá na syna... snad trochu předbíhal události. „Co na to řekneš, milý kapitáne?“</p>

<p>Co mohl Kentril říct? Jenom hlupák nebo blázen mohl odmítnout, a nehledě na dvě podivné příhody se necítil být ani jedním z nich. „Já... já jsem poctěn, můj pane. Přijímám.“</p>

<p>„Pak vše, co jsem ti nabídl, je tvé. Ty i mistr Tsin jste mne učinili velmi šťastným! Mistr Tsin mne ujistil, že se mu podaří mne osvobodit, a pokud slovo dodrží, tři dny poté, počítáno podle slunce, jež je možno vidět za našimi hranicemi, oficiálně oznámím před celým dvorem vaše nové stavy.“ Khan se málem zhroutil zpět do své židle, jako by ho to velkorysé gesto vyčerpalo fyzicky i mentálně. „Máte vděčnost celého Urehu... ale vděčnost mé maličkosti je nekonečná.“</p>

<p>Atanna se vrátila na své místo a pokaždé, když se její oči setkaly s Kentrilovými, rozzářila se ještě víc. Hovor se znovu stočil k tématu Tsinova plánu na vysvobození lorda Khana. Zapojila se i Atanna, neboť její role v celém procesu se ukázala jako nezbytná. Kapitán Dumon měl nyní prostor zůstat sám se svými myšlenkami.</p>

<p>S myšlenkami na to tajemství. I po tom, co mu Juris Khan nabídl, po tom všem, co mu Atanna slíbila svými rty i očima, neprozradil jim nic, co by se týkalo možnosti, že Gregus Mazi stále žije a mohl by proti ním znovu použít svá podlá kouzla. V tuto chvíli bylo Kentrilovi jasné, že se Zayl zrovna plíží po paláci a slídí za zády svých hostitelů po plánech podzemí. Pravda, oba měli na srdci jen blaho obyvatel Urehu, ale přesto kapitán cítil, že každou vteřinu, kterou mlčí, zrazuje Atannu i jejího otce.</p>

<p>Nehledě na to se však Kentril rozhodl nic neříct. Pokud se ukáže, že se Zayl mýlil, nikomu se nic nestane. Kdyby však měl pravdu, bude na něm a na Kentrilovi, aby se s nebezpečím vypořádali. Khan stejně ze své pozice nemůže dělat nic a kapitán Dumon ani na chvíli nepomyslel na to, že by nechal Atannu postavit se zrádnému čaroději. Tsin už toho měl na starosti víc než dost. Ne, pokud Gregus Mazi skutečně žije, Kentril se sám postará o to, aby ten padouch zaplatil za všechny své hříchy.</p>

<p>Atanna znovu zachytila jeho pohled. Usmála se a zčervenala, nemajíc potuchy o kapitánových pochmurných myšlenkách skrytých za jeho úsměvem. Ne, nehledě na to, co se stane, Gregus Mazi se jí nesmí dotknout... ani kdyby to Kentrila mělo stát život.</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" /><image xlink:href="#_5.jpg" />Dvanáct</strong></p>

<p>Zayla potkal několik hodin po večeři. Necromancerův výraz nedával tušit, jestli uspěl, nebo ne. Oba tiše vklouzli do kapitánových komnat. Teprve když Zayl vytáhl slonovinovou dýku a nakreslil kolem nich imaginární kruh, odvážil se oznámit Kentrilovi výsledek svého pátrání.</p>

<p>„Bylo to snadnější, než jsem předpokládal. Jasně označené a založené v knihovně mezi ostatními mapami. Náš hostitel se evidentně nedomnívá, že by musel být ve svém vlastním příbytku na podobné informace opatrný.“</p>

<p>„Ne,“ odpověděl Kentril hořce. „Pravděpodobně si myslí, že může všem věřit.“</p>

<p>Zayl mu ukázal cestu, kterou někdo vyznačil tak, aby kdokoli mohl bez problémů nalézt vchod do podzemních jeskyní, a zároveň i podrobný plán všech tunelů a chodeb pod zámkem. „Nakonec je dobře, že tohle máme, vidíš? Ty chodby jsou strašně spletité, skoro až úžasně. Člověk by se tam klidně mohl ztratit a nikdy nenajít cestu zpátky.</p>

<p>„Kde myslíš, že Mazi může být?“</p>

<p>„To je něco, co se pokusím zjistit těsně před tím, než vyrazíme, kapitáne. Neodešel jsem z čarodějova bývalého příbytku s prázdnou. Mám ještě pár jeho vlasů. Pokusím se je použít, abych našel jeho úkryt. Nemusí to být úplně přesné, ale mělo by to stačit, abych si dovolil to místo uhodnout.“</p>

<p>Kentril se snažil nepředstavovat si, jak on i Zayl bloudí podzemními jeskyněmi a hledají zákeřného čaroděje. „Bude schopen zjistit, o co se pokoušíš?“</p>

<p>„To je vždy možné, ale pokaždé jsem udělal potřebná bezpečnostní opatření a udělám je znovu. Metody, které necromanceři používají, jsou daleko hůře zjistitelné než ty, které ovládají Gregus nebo Tsin. Z velké části je to proto, abychom vůbec přežili, protože víme, jak se na nás ostatní lidé dívají. Dokonce jsme se museli naučit, jak se pohybovat mezi jinými čaroději, aniž by naši přítomnost objevili. Můžeš se spolehnout, že si nás Gregus Mazi nevšimne, dokud nebudeme chtít.“</p>

<p>Schopnost trumfnout Tsina na Kentrila neudělala zase až takový dojem, jak si asi Zayl myslel, ale už bylo pozdě vše zastavit. „Kolik máme času?“</p>

<p>„Takové kouzlo, které musí Vizjerei učinit, vyžaduje mnoho hodin, možná i den, ale my musíme vyrazit okamžitě, jak začnou s přípravami.“ Necromancer se znovu zahleděl do plánů. „O to je lépe, že máme tohle. Neztrať to, kapitáne.“ Zayl udělal krok zpět, jako by se už chystal k odchodu, ale pak se náhle zeptal: „Jaká byla večeře?“</p>

<p>„Dobrá.“ Teď se nezdál být vhodný čas na to, aby kapitán necromancerovi popisoval vše, co se stalo.</p>

<p>Zayl čekal, že bude Kentril pokračovat, ale když už nic neříkal, nakonec se otočil a odešel.</p>

<p>Kentril sebou hodil na postel. Téměř se mu podařilo usnout, když ho jediné klepnutí na dveře přinutilo se opět posadit s jednou rukou na rukojeti dýky, kterou si zvykl nikdy neodkládat. O chvíli později vstoupil dovnitř Gorst s Albordem. Oby vypadali vyvedení z míry.</p>

<p>„Co se stalo, Gorste?“ zeptal se Kentril a poněkud povolil sevření ruky na dýce.</p>

<p>„Albord ti musí něco říct.“</p>

<p>Mladý žoldák evidentně nebyl ve své kůži. „Kapitáne, něco se mi tu nelíbí.“</p>

<p>„A co?“</p>

<p>„Breka ještě nikdo ani nezahlédl, a kromě něho navíc chybí ještě dva další.“</p>

<p>Tohle Kentril vždy nerad slyšel, ale teď byl vzhledem k nadcházející výpravě roztrpčen o to víc. „Kdo?“ „Simon Mordecai. Ptal jsem se ostatních, ale nikdo neví, kdy se naposledy ukázali.“</p>

<p>„Všichni ostatní jsou nahoře?“</p>

<p>Gorst přikývl. „Jsou tady. Trochu brblou, ale ono být zavřený v takovém paláci není zas až tak špatné, co, Kentrile?“</p>

<p>Kapitán by mohl přísahat, že zrudnul, ale s tím si teď nemohl dělat těžkou hlavu. Včetně Alborda měl kromě sebe a Gorsta sedm mužů. „Takže už chybí tři. To se mi nelíbí. Někomu vadí, že tu jsme.“ V duchu uvažoval, jestli ta zmizení mohou mít něco společného s Gregusem Mazim. Snažil se čaroděj zbavit nových spojenců svého bývalého pána?“</p>

<p>„Co máme dělat?“ zeptal se Albord.</p>

<p>„Necháme si to pro sebe. Nikdo neodejde z paláce, dokud neřeknu. Není nás dost, abychom mohli prohledávat město. Budeme muset počítat s nejhorším, bohužel.“ Kentril se zamyšleně poškrábal na bradě. „Alborde, máš velení. Gorsta potřebuju na něco jiného. Zvládneš to?“</p>

<p>Mladý žoldák se postavil do pozoru. „Rozkaz, kapitáne!“ „Dobře, hochu. A kdyby se někdo z těch tří vrátil, nenápadně se jich zeptej, kde byli. Musíme zjistit co možná nejvíc.“</p>

<p>Kentril ani jednou nenaznačil, že by cokoli řekli lordu Khanovi, a ani Albord s Gorstem to nenavrhli. Pokud kapitán něco řekl, platilo to.</p>

<p>Dumon dovolil Albordovi odejít, ale svého zástupce ještě potřeboval. „Gorste, potřebuju, abys mi s něčím pomohl, ale vzhledem k tomu, že to bude dost riskantní, přijmu tvou pomoc jenom, když se rozhodneš dobrovolně. Pokud nebudeš chtít jít, pochopím to.“</p>

<p>Gorstovi zmizel z tváře jeho typický úšklebek. „Co se děje, Kentrile?“</p>

<p>Kapitán Dumon mu řekl vše, počínaje Zaylovým neskutečným objevem až po jejich společné rozhodnutí, jak celou situaci řešit. Gorst tiše poslouchal a celou dobu nespouštěl z velitele své velké tmavé oči.</p>

<p>„Půjdu,“ odpověděl okamžitě, když Kentril domluvil. „Gorste, tohle by mohlo být nebezpečnější než jakákoli bitva.“</p>

<p>Obr se usmál. „No a?“</p>

<p>Přestože Dumon měl špatné svědomí z toho, že do této možná sebevražedné výpravy zahrnul i svého nejlepšího přítele, pocítil zároveň jistou úlevu. S Gorstem za zády se všechny následující události zdály být poněkud smysluplnější a reálnější. Bude to prostě jenom další zvláštní mise za nepřátelskými liniemi. Pravda, nepřítel vládl magií, ale na to měli s sebou Zayla. Pokud se necromancerovi podaří nějak eliminovat Gregusova kouzla, budou se moci oba válečníci přiblížit natolik, aby zasadili smrtelnou ránu. Útok ze tří stran na jediného nepřítele vypadal jako perfektní válečný plán.</p>

<p>Kentril si odfrkl nad svou vlastní naivitou. Když na to myslel takhle, všechno to vypadalo až příliš jednoduše, ale on pochyboval, že to opravdu bude takhle, až se postaví tvrdé realitě. Již dříve, na začátku své vojenské kariéry, se naučil jednu věc: Když bitva skutečně vypukla, všechny úžasné plány, jak jednoduše zvítězit, se rozplynuly jako obláček kouře.</p>

<p>Čekání se nakonec ukázalo ze všeho nejhorší. Kapitánovi každá minuta připadala jako hodina a každá hodina jako celý den. Kdyby nebylo okamžiků, kdy se Atanna utrhla z příprav, které Tsin vyžadoval, Kentril by se asi zbláznil.</p>

<p>Lord Khan i jeho dcera teď příliš nemluvili, a když už přece, tak se téma točilo výlučně kolem nadějí a chystaného kouzla. I Kentrilovu mysl naplnily myšlenky na budoucnost, když držel nádhernou princeznu ve vášnivém objetí.</p>

<p>„Už to nebude dlouho trvat,“ zašeptala Atanna už poněkolikáté, „ale i tak mám pocit, že se nedočkám...“ Kentril povzbuzen sladkými slovy tiše přísahal, že až k tomu dojde, sám setne Gregusovi hlavu a přinese ji Atanně i jejímu otci jako důkaz, že je skutečně hoden jejich důvěry. Pak může skutečně bez ostychu požádat o její ruku.</p>

<p>A pak dlouho očekávaná chvíle konečně přišla. Ke kapitánu Dumonovi, když zrovna předstíral, že si leští boty, přišla jiná Atanna. Na sobě měla usedlou bílou róbu, podobnou té, jakou nosil Juris Khan, a nádherné rudé vlasy měla staženy a spleteny do copu. Slavnostní výraz na její tváři dával tušit, proč přišla takto oblečená.</p>

<p>„Už to má začít?“ zeptal se a v duchu si uvědomil dvojí význam své otázky.</p>

<p>„Mistr Tsin říká, že síly jsou ve vhodném postavení a odpovídají přichystaným vzorcům. Ale přesto nám to bude trvat hodiny a já tam musím být celou tu dobu. Přišla jsem si pro pár povzbudivých slov, pro tvou víru, že se nám to podaří.“</p>

<p>Políbil ji. „Podaří se vám to - a já budu v duchu s vámi.“</p>

<p>„Děkuji ti.“ Podívala se na něj pohledem plným naděje a pak odběhla.</p>

<p>Kentrilovi z tváře zmizel úsměv, když si uvědomil, že i jeho úkol právě začal. Sebral připravené vybavení, počkal pár minut, až bude čistý vzduch, a vyšel ze svých komnat, aby našel Gorsta a necromancera.</p>

<p>Obr jej v očích všudypřítomných stráží jakoby náhodou potkal v hale. Mluvili o tom, že se musí jít protáhnout a proběhnout, aby jim příliš neztuhly svaly - běžná věc pro žoldáky, jakými byli. Naprosto nenuceně se oba vydali chodbami paláce z budovy ven.</p>

<p>Daleko za ochrannými hradbami obklopujícími Khanovo sídlo bylo to, co necromancer označil za nejlepší možné místo, kudy vstoupit do podzemních jeskyní, kterými byl Nymyr doslova provrtán. Byl to stejný vchod, který použili Khanovi dobrovolníci, když nesli Klíč ke stínu na určené místo kdesi hluboko pod městem. Podle Zayla nebyl průchod, kterým nyní vstoupí do systému tunelů, přírodního původu. Někdo tesal do skály tak dlouho, až narazil na jeskyně. Necromancer předpokládal, že to snad byli staří mniši, kteří se snažili vybudovat si buď místo k úkrytu, kdyby chtěl někdo jejich klášter napadnout, nebo jen prostor pro své svaté rituály.</p>

<p>Kentrila vysvětlení původu jeskyň nezajímalo. Stačilo mu, že tu jsou a znamenají pro ně přímou cestu do podzemí. Když však uviděl otvor ve skále, srdce mu začalo bít jako před první bitvou. Než vstoupili, musel se několikrát zhluboka nadechnout, aby před Gorstem nedal najevo svůj nevysvětlitelný strach.</p>

<p>„Nevidím Zayla,“ řekl kapitán tiše.</p>

<p>„Jsem tady,“ odpověděl jeden ze stínů u úzkého vchodu. Kus skály po jejich levé straně najednou odpadl, když necromancerův plášť spadl na zem a odhalil jim vytáhlou postavu. „Myslel jsem, že bude lepší, když se poněkud skryji pomocí iluze, než dorazíte.“</p>

<p>Kentril zaskřípal zuby a předstíral, že ho Zaylovo náhlé objevení nevylekalo. „Jak to vypadá uvnitř?“</p>

<p>„Je tam chodba vytesaná na šířku jednoho muže. Tvůj přítel se bude muset sehnout a možná mu bude místy trochu těsno.“</p>

<p>„O Gorsta si nedělej starosti. Když bude třeba, prorazí si vlastní cestu.“</p>

<p>Zayl se k oběma žoldákům otočil zády a vedl je dovnitř. Když Kentril vstoupil, měl pocit, že na něj stěny ze všech stran padají, ale naštěstí ho to brzy přešlo.</p>

<p>Zayl cosi zamumlal. O chvíli později chodbu naplnilo zvláštní bledé světlo. V necromancerově levé ruce uviděl Kentril zářící slonovinovou dýku.</p>

<p>„Tohle by mělo vést ještě tak pět, šest set metrů dál,“ oznámil jim Zayl. „Potom se jeskyně začnou rozšiřovat.“ Gorst skutečně musel většinu cesty držet hlavu skloněnou, ale jenom jednou se musel skutečně s problémy protahovat poněkud užším místem. Co se Kentrila týkalo, stejně tak mohl klidně procházet nějakou tmavou chodbou v paláci. Dokonce i podlaha byla vyhlazena, takže neklopýtali.</p>

<p>Štěstí přestali mít přesně v okamžiku, kdy se před nimi měla otevřít první jeskyně. Když zahnuli za poslední roh, uviděli místo ústí do otevřeného prostoru hromadu suti.</p>

<p>„S tím jsem nepočítal,“ prohlásil necromancer. „A podle plánů tu jiná cesta není.“</p>

<p>Kentril se vydal prozkoumat stěnu kamení a prachu, která jim přehradila cestu. Pokusil se odvalit pár větších balvanů.</p>

<p>Celá hromada se najednou začala sypat přímo na něj a během několika sekund pohřbila jeho nohy až po kolena.</p>

<p>Gorst jej rychle odtáhl dřív, než ho kamení mohlo zavalit ještě víc. Všichni tři rychle ustoupili a čekali, až se prach usadí.</p>

<p>„Myslím, že něco vidím,“ prohlásil Zayl po krátkém záchvatu kašle.</p>

<p>A opravdu, světlo dýky odhalilo na vrcholu hromady díru. Kentril si půjčil necromancerovu kouzelnou čepel a rychle, i když teď už daleko opatrněji, šplhal nahoru, aby ji prozkoumal. „Vede to skrz. Když se protáhnem jenom pár metrů, jsme na druhé straně!“</p>

<p>Gorst s Kentrilem rychle průlez zvětšovali a Zayl jim svítil. Když byli hotovi, necromancer prolezl na druhou stranu, následován obrem a Kentrilem.</p>

<p>Konečně stanuli na začátku skutečného jeskynního komplexu.</p>

<p>Síň, která se otevřela před nimi, byla několik desítek metrů vysoká i široká. Ze stropu i z podlahy trčely ohromné vápencové krápníky, takže jeskyně připomínala tlamu s vyceněnými zuby, některé z nich byly třikrát nebo čtyřikrát tak velké jako Gorst.</p>

<p>Po stěnách po kapkách nebo v malých pramíncích stékala voda a vytvářela nesčetné přírodní obrazce všech možných tvarů. Na mnoha místech se ve stěnách třpytily napůl odkryté krystaly, takže ve světle dýky celá jeskyně doslova zářila.</p>

<p>Kentril pohlédl dolů a všechen úžas z nádherné síně okamžitě zmizel, když si uvědomil, co mají před sebou. Nějakých dvacet metrů před nimi se podlaha propadla a místo ní zela jen studená černá propast.</p>

<p>„Dolů?“ zeptal se Gorst vesele.</p>

<p>Zayl přikývl a sáhl do záhybů svého volného pláště. Kentril žasnul nad tím, že přes epizodu s hromadou suti vypadal necromancer naprosto čistý.</p>

<p>Zayl z pláště vytáhl skoro až směšně krátké lano. Když však začal oba konce odmotávat, rostlo. To, co bylo na začátku jen půl metru dlouhé, se necromancerovým přičiněním protáhlo na trojnásobek původní délky.</p>

<p>„Gorste,“ zavolala vytáhlá postava, „pomoz mi s tím.“ Zayl podal znovu dýku Kentrilovi a jeden konec lana dal druhému žoldákovi. Když oba zatáhli, lano se prodloužilo ještě víc.</p>

<p>Dva metry, tři a stále se natahovalo. Gorst i necromancer táhli a táhli a pokaždé, když zabrali, provaz trochu povolil. Během několika okamžiků měli k dispozici dost na to, aby mohli bezpečně sešplhat.</p>

<p>Zayl si beze slova vzal dýku zpět. Oba vojáci magické lano uvázali kolem jednoho silnějšího stalagmitu a zkusili jeho pevnost. Mezitím se necromancer nahnul přes okraj propasti a hleděl do hluboké temnoty.</p>

<p>„Jestli jsou ty mapy správné, měli bychom mít dost lana, abychom bez problému dosáhli na zem.“</p>

<p>Kapitánovi se to nelíbilo. „A když ne?“</p>

<p>„Tak budeme viset několik set metrů nad tvrdou skálou.“ Výpočty neznámého speleologa se nakonec ukázaly jako správné nejen v případě tohoto sestupu, ale i u dalších, které následovaly. Se stále větším sebevědomím trojice za světla Zaylovy dýky postupovala hlouběji a hlouběji.</p>

<p>Konečně dorazili na místo, kde další chodby už vedly jen horizontálně. Necromancer se zastavil, aby se poradil s mapou. Netoužil dojít do nějakého slepého tunelu nebo k jámě. Mezitím Kentril s Gorstem pro jistotu tasili zbraně. „Jdeme dobře?“ zeptal se kapitán Zayla.</p>

<p>„Doufám, že ano. Kouzlo, které jsem aktivoval, než jsme vyrazili, mi neukázalo Gregusovu skrýš tak přesně, jak jsem doufal, ale označilo cestu dostatečně na to, abych se domníval, že jsme velice blízko. Měli bychom být opatrní.“</p>

<p>Pomalu si razili cestu sérií různě pokroucených chodeb, čas od času přerušenými většími síněmi. Jenom jednou měli důvod se zastavit, a to když Gorst narazil na roztrhaný vak na vodu, o kterém se nakonec shodli, že jej tu musela nechat družina nesoucí Klíč ke stínu. Zayl jej prozkoumal, ale nenašel nic zvláštního.</p>

<p>Pak si Kentril všiml, že prostor před nimi je poněkud jasnější, než by měl ve světle Zaylovy dýky být. Položil necromancerovi ruku na rameno a naznačil, že by měl magickou čepel skrýt.</p>

<p>Nehledě na momentální ztrátu zdroje světla zůstala chodba před nimi osvětlena.</p>

<p>S mečem připraveným před sebou kapitán pomalu vykročil dál, Zayl a Gorst připraveni přiskočit na pomoc při sebemenším náznaku nebezpečí. S každým krokem záře před nimi sílila. Nebylo to skutečné světlo a i ta slabá záře, který tam byla, měla v sobě něco temného, ale Kentril rozhodně viděl tím lépe, čím víc se přibližoval k jejímu zdroji.</p>

<p>Náhle všichni vstoupili do velké okrouhlé síně, uprostřed které na vrcholu opracovaného stalagmitu zářil zdroj toho světla... Klíč ke stínu.</p>

<p>Ti, kdo riskovali životy, aby jej sem přinesli, otesali krápník uprostřed jeskyně tak, aby vznikla jakási dlaň, na které nyní tiše pulzoval mocný černý krystal.</p>

<p>Kentril neviděl žádné nebezpečí, a tak se pomalu pohnul směrem k výtvoru lorda Khana. S dýkou napřaženou před sebou se Zayl postavil vedle něj, rovněž nesmírně zvědavý na magický drahokam.</p>

<p>Ze stalaktitu přímo za krystalem oba muže přivítala strašlivá tvář.</p>

<p>Oba žoldáci hlasitě zakleli a i Zayl si cosi zamumlal pod vousy. Znepokojeně hleděli na lidskou postavu vytesanou do krápníku. Před nimi byl člověk z vápence a jiných minerálů, visící jakoby brutálně připoután ke stalaktitu, ze kterého byl vytesán. Paže i nohy měl zkrouceny dozadu, jak jen to lidské tělo dovoluje, a vypadalo to, že je má zezadu spoutané k sobě. Výraz plný hrůzy a agónie byl vytesán tak věrohodně, že Kentril čekal, že postava každou chvíli dokončí svůj tichý výkřik. Umělci se podařilo zachytit hrůzu i člověka zároveň a učinit tak celou sochu neskutečně živou.</p>

<p>„Co to sakra je?“</p>

<p>„Snad nějaký strážce. Jako ty gorgony a archandělé, které jsme viděli nahoře.“</p>

<p>„Tak proč nespustil poplach, když jsme vstoupili?“ Necromancer pokrčil rameny.</p>

<p>Kentril přistoupil k strašidelné soše blíž. Velmi opatrně natáhl ruku s mečem a hrotem se dotkl mužovy hrudi. Nic se nestalo. Oči zavřené bolestí se neotevřely, aby ho spálily pohledem, ústa se nepohnula, aby opovážlivému vetřelci ukousla hlavu. Socha zkrátka zůstávala sochou. Kapitán se cítil poněkud trapně, když se otáčel ke svým dvěma společníkům. „No, pokud tu Gregus Mazi nikde není, raději bychom...“</p>

<p>V zátylku ucítil podivné mrazení a zároveň viděl, jak se oči obou mužů rozšířily a vyděšeně hleděly ne na Kentrila, ale spíš za něj.</p>

<p>Kapitán Dumon se bleskurychle otočil.</p>

<p>Ty oči - ty oči, které ještě před chvílí byly zavřené, i když sochu poněkud arogantně zkoumal - jej nyní probodávaly šíleným pohledem.</p>

<p>Ústa, už otevřená, vydala strašlivý, ozvěnou stokrát zesílený výkřik.</p>

<p>Všichni tři muži si zakryli uši. Kolem nich náhle nebylo nic než ten příšerný zvuk. Kamenný strážný křičel znovu a znovu a jejich těla prostoupila bolest.</p>

<p>Uši trhající řev trval déle než minutu. Pak poněkud ubral na intenzitě, takže mohli všichni sundat ruce z uší.</p>

<p>A v tu chvíli uslyšeli blížící se máchání křídel.</p>

<p>Do síně vrazilo hejno netopýrům podobných stvoření a s ostrým skřekem okamžitě zaútočilo. V matném světle viděl Kentril malé šedé démonické tvory, ne víc než po kolena vysoké, jež vypadali jako nějací plazí muži. Po trojici sekaly pařáty podobné spárům dravých ptáků, kdykoli jedna z nestvůr prolétala nad hlavami vyděšených dobrodruhů, a čelisti plné ostrých zubů hledaly místo, odkud by mohly z jejich těl vyrvat kousek masa.</p>

<p>„Alae Nefastus!“ zařval necromancer. „Okřídlení běsi (v originále a ve hře Bat Demons - Fiends)! Nižší démoni, ale ve větším množství nebezpeční!“</p>

<p>A rozhodně nebezpeční v množství, v jakém se objevili zde. Kentril rychle proklál jedno z kolem prolétajících těl a s výrazem uspokojení sledoval, jak sebou stvůra na zemi škube. Bohužel na jejím místě se okamžitě objevilo šest dalších, ještě hladovějších. Vedle něj Gorst ve vzduchu přeťal dvě najednou úderem své sekery, jen aby se mu třetí zakousla do ramene. Obr zařval bolestí i překvapením. Ani jeho hrubá kůže nemohla vzdorovat jako břitvy ostrým drápům démonů.</p>

<p>Zakrátko naplnili celou síň a jejich hladový vřískot byl téměř tak strašlivý jako varování kamenného strážce. Kapitánovi se podařilo zabít další dva, ale stále mu připadalo, že to není vůbec nic. Nehledě na to však bojoval dál. Druhá možnost byla totiž daleko méně vábivá.</p>

<p>Jeden z běsů proletěl kolem něj a mířil přímo na Zayla. Necromancer rozevřel svůj široký plášť a malý démon zmizel uvnitř.</p>

<p>Ozvalo se krátké přidušené zavřísknutí... a na necromancerovy boty se sesypala hromádka popela. Zayl znovu rozevřel plášť a soustředil se na dalšího protivníka.</p>

<p>„Musí sloužit Gregusi Mazimu!“ křičel Kentril. „Ta věc, která tak řvala, ho měla varovat!“</p>

<p>Zayl neodpovídal. Místo toho nyní necromancer volal nesrozumitelná slova směrem ke skupině třepetajících se netvorů. Zároveň nakreslil špičkou dýky ve vzduch kruh.</p>

<p>Pět okřídlených stvůr, na které namířil, se náhle otočilo a ke Kentrilově úžasu začalo útočit na své druhy. Dva nic netušící běsi zmizeli v ostrých spárech dřív, než se ostatní ve velkém počtu vrhli na zrádce ve svém středu. Během několika sekund byla pětka rozervána, ale předtím stačila s sebou ještě vzít další dva.</p>

<p>Jeden démon škrábnul Kentrila do tváře, takže byl žoldák okamžitě celý od krve. Zranění tak strašlivě pálilo, že se mu oči zalily slzami. Přesto se mu podařilo chytit útočícího netvora a probodnout ho.</p>

<p>Bohužel to nevypadalo, že by těch několik mrtvých pekelné hejno nějak zmenšilo.</p>

<p>„Je jich moc!“ zavrčel Gorst.</p>

<p>„Kapitáne Dumone! Když se vám s Gorstem podaří udržet je na chvíli ode mne dál, mohl bych nás z toho dostat!“</p>

<p>Kentril neviděl jinou možnost a probil si cestu k necromancerovi stejně jako Gorst z druhé strany.</p>

<p>Když ho oba zaštítili, Zayl znovu zavolal něco v nesrozumitelném jazyce. Dýkou nakreslil ve vzduchu další zářící obrazec, který tentokrát kapitánovi připomínal vybuchující hvězdu.</p>

<p>Síň najednou naplnila mlha, odporně páchnoucí, ale jinak zatím zcela neškodná, a rychle se rozšířila do každičkého rohu, výklenku i praskliny a nenechala jediné místečko nedotčené.</p>

<p>Pokud však mlha bojující trojici nijak neškodila, kromě toho, že dráždila jejich nosní dírky a kazila jim výhled, její efekt na okřídlené démony se ukázal být takřka osudovým. Jeden po druhém ve stále větším počtu ztráceli běsi kontrolu nad svými těly. Naráželi jeden do druhého i do stěn, nebo jen jednoduše padali na podlahu.</p>

<p>Tam se démoni začali šíleně třást. Jejich syčení a vřeštění pomalu utichalo. Nakonec znehybněli. Nejprve jen několik z nich, ale pak stále víc a víc.</p>

<p>Brzy leželi všichni mrtví na podlaze. „Zerata!“ zavolal necromancer.</p>

<p>Mlha najednou zmizela a kromě spousty mrtvol po ní nezůstalo vůbec nic.</p>

<p>Zayl najednou zavrávoral a byl by se zhroutil nebýt Gorsta a jeho rychlých reflexů. Necromancer se o obra na pár sekund opřela pak se mu síla vrátila.</p>

<p>„Odpusťte mi. To poslední bylo na mě trochu moc, protože jsem ho musel vyslovit a řídit naprosto perfektně, jinak by účinek byl trochu jiný.“</p>

<p>„Jak to myslíš jiný?“</p>

<p>„Leželi bychom na zemi vedle těch impů.“</p>

<p>Gorst pár těl nakopl a ujistil se, že žádný z nich smrt jen nepředstírá. Pak se vydal kousek hlouběji do chodby, kterou přišli. „Už není nic slyšet.“</p>

<p>„Zaútočilo jich celkem dost,“ přidal se Zayl k žoldákovi u vchodu do tunelu. „Je dost možné, že jsme zničili celé hejno.“</p>

<p>Obr přikývl a pak se zeptal: „A kde mají pána?“</p>

<p>To byla otázka, kterou se už delší dobu zabýval i Kentril. Byla tahle stvoření všechno, co na ně Gregus Mazi dokázal poslat? Proč nezaútočil nějakým kouzlem, zatímco oni měli co dělat s útočícími démony? I ten nejobyčejnější taktik znal hodnotu takového manévru.</p>

<p>Ale znepokojovala ho ještě jedna věc. Otočil se zpět ke Klíči, zadíval se na něj a uvažoval, proč jej Gregus Mazi prostě jen neodstranil a nerozbil o kamennou zem. I když bylo docela možné, že takový čin by vyžadoval víc schopností, než se na první pohled zdálo, Juris Khan jim naznačil, že jeho bývalý přítel byl čarodějem velice mocným a lstivým. Gregus Mazi by měl být schopen rozdrtit krystal na malinké kousíčky...</p>

<p>Takže proč drahokam prostě nezničil?</p>

<p>Jistě to nemělo nic společného s nějakou finanční hodnotou kamene, přestože Kentril znal několik vévodů a jiných šlechticů v Západních královstvích, kteří by mu zaplatili za podobný kámen dost, aby zemřel bohatý. Člověk by téměř nevěřil, že ho stvořila magie, tak skutečně vypadal. A i tak slyšel jen o několika kamenech, které vypadaly tak dokonale. Každá z vybroušených stran byla téměř jako zrcadlo. V některých se kapitán viděl vzhůru nohama. V jiných se zase odrážely postavy jeho společníků a mrtvé zrůdy. Kapitán Dumon dokonce rozeznával detaily na strašlivé tváři kamenného strážce...</p>

<p>Kentril se prudce otočil, pohled upřený do očí hrůzné sochy. Všechny její rysy byly tak precizně zachyceny, s takovou pečlivostí...</p>

<p>...že byly úplně jako živé.</p>

<p>„Už nemusíme Greguse Maziho hledat,“ zavolal Kentril na ostatní. Snažil se přinutit oči, aby se podívaly na něj, ale nepohnuly se. „Myslím, že jsem ho našel.“</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" /><image xlink:href="#_5.jpg" />Třináct</strong></p>

<p>„Myslím, že musíš mít pravdu, kapitáne,“ odpověděl tiše Zayl poté, co si bedlivě prohlédl každý detail sochy. „Teď, když jsem měl možnost zkusit pár detekčních kouzel, mohu odpřísáhnout, že je v ní život.</p>

<p>„Ale jak?“ chtěl Kentril zoufale vědět. „Proč to tak je? Jak se to mohlo Mazimu stát?“</p>

<p>Necromancer vůbec nevypadal potěšeně. „Mohu jenom předpokládat, že Juris Khan si své vyprávění poněkud přikrášlil.“</p>

<p>„To je blbost! Lord Khan by nikdy nic takového neudělal a ty to víš.“</p>

<p>„Mě tento nález trápí stejně jako tebe... a jsem právě tak zmatený. Předpokládám, že je docela možné, že lord Khan vůbec neví o skutečném osudu svého bývalého přítele, a tím pádem musíme předpokládat, že o tom netuší ani jeho dcera.“</p>

<p>„To si piš, že ne!“ vyštěkl kapitán.</p>

<p>Gorst zakroutil hlavou. „Můžeš něco dělat? Můžeš ho zase oživit?“</p>

<p>„Bohužel, obávám se, že ne.“ Tohle je ještě daleko složitější než prokletí našeho hostitele. Co jsem byl schopen zjistit, je, že Gregus Mazi je víc než bezpečně zataven do stalaktitu. Je ve své podstatě součástí hory jako takové. Takové kouzlo se nedá zrušit, je mi líto.“</p>

<p>„Ale říkáš, že pořád žije,“ trval na svém obr.</p>

<p>Zayl pokrčil rameny, podle Kentrila evidentně daleko více znepokojen, než navenek dával znát. „Ano, jinak by mé kouzlo na vyvolání jeho ducha fungovalo už napoprvé. Jestli tě to utěší, tak předpokládám, že pokud jeho mysl přežila celou transformaci, pak se už dávno zcela zbláznil. Troufám si říct, že už netrpí.“</p>

<p>„Chci vidět,“ dožadoval se nějaký hlas. „Vyndej mě ven, abych se na něj mohl podívat.“</p>

<p>Zayl vylovil z váčku lebku Humbarta Wessela. Gorst se na ni podíval zpočátku trochu nesvůj, ale celkově s velikým zájmem. Kentril si uvědomil, že zapomněl svému zástupci o necromancerově jedinečném společníkovi říct.</p>

<p>Zayl zvedl lebku do výše a nechal ji si tu příšernou podívanou prohlédnout. Humbart nic neříkal, kromě toho, že peskoval svého přítele, aby ho natočil na správnou stranu.</p>

<p>„Jo, je to on,“ poznamenal spíš smutně. „Tohle je starý Gregus a skončil ještě hůř než já.“</p>

<p>„Cítil jsi něco?“ zeptal se necromancer. „Něco, co by naznačovalo, kdo by to mohl udělat?“</p>

<p>„Tohle je mocná magie, hochu. Nejsem schopen nic říct. Věř mi, je mi líto. Ale máš pravdu v jedné věci. Nedá se to změnit. Neexistuje způsob, jak z něho udělat zase člověka.“</p>

<p>Kentril se usilovně snažil představit si, jaké to pro Maziho muselo být. Trpěl? Bylo to, jak Zayl říkal, že snad byl zaklet do této podoby s myslí stále schopnou vše vnímat? Celá ta staletí takto uvězněn, neschopen se pohnout, neschopen cokoli udělat?</p>

<p>„Ale proč?“ zeptal se nakonec kapitán. „Proč to udělali? Vypadá to skoro jako víc než jenom trest. Viděls, co se stalo, Zayle. On vydal ten řev, který přivolal ta okřídlená monstra!“</p>

<p>„Ano... evidentně je součástí nějakého ochranného mechanismu.“ Necromancer se otočil směrem ke Klíči. „Uvažuju, jestli to bylo proto, že jsme se ocitli příliš blízko tohohle.“</p>

<p>„To nedává smysl! Jsme ti poslední, kteří by se chtěli krystalu dotknout! A Ureh ho tu taky potřebuje, jinak by bylo zbytečné, abychom dávali jeho protipól na vrchol Nymyru.“</p>

<p>Zayl sáhl po drahokamu, jako by ho chtěl sebrat, a zároveň sledoval, jestli bude zrůdná socha nějak reagovat. Až příliš lidské oči se rozšířily, téměř zaplály směrem k troufalému necromancerovi. Ale tentokrát žádný výkřik nezavolal démonické strážce, snad proto, že už žádní nezbyli.</p>

<p>Když Zayl stáhl ruku zpět, oči strážce se opět zavřely. Ústa zůstávala otevřená, jakoby uprostřed strašlivého volání.</p>

<p>„On to opravdu hlídá. Zajímavé. Vybavuju si, že když ses k němu přiblížil, poněkud jsem ustoupil stranou, takže jsem se ke krystalu dostal asi tak blízko, jako jsem teď. To mohlo způsobit, že zareagoval.“</p>

<p>„Takže co budem dělat teď?“ zeptal se Gorst.</p>

<p>Kentril zastrčil meč do pochvy. „Vypadá to, že toho moc dělat nemůžeme. Klidně se můžeme vrátit zpátky. Nevíme, jak daleko může Tsin být s tím svým kouzlem.“</p>

<p>Zayl se podíval směrem ke stropu. „Stále cítím ohromné síly, ale máš pravdu. Možná že už brzo skončí... a jak říkáš, není nic, co bychom tu mohli udělat. Vrátíme se do paláce a promluvíme si o tom mezi sebou v klidu.“</p>

<p>„Zadržte!“ ozvala se lebka Humbarta Wessela. „Nemůžete ho tu tak nechat.“</p>

<p>„Humbarte...“ Ale lebka se nedala utišit. „Jste dobří lidé, nebo takoví padouchově, za jakého jste považovali starého Greguse? Kapitáne Dumone, co bys dělal, kdyby jeden z tvých druhů ležel těžce krvácející na bitevním poli a tys ho nemohl vzít s sebou? Nechal bys ho, ať si s ním nepřítel dělá, co chce?“</p>

<p>„Ne, samozřejmě ne...“ Žoldák přesně chápal, co má lebka na mysli. Kamarád se nikdy neopouští, aby ho nepřítel mohl mučit. Buď ho necháš si vybrat, nebo to svým mečem uděláš za něj. Kentril už musel něco podobného udělat víc než jednou, a i když ho to samozřejmě nikdy netěšilo, věděl, že koná jen svou povinnost. „Ne... Humbart má pravdu.“</p>

<p>Znovu tasil meč, přistoupil ke zkamenělému Gregusi Mazimu a s odporem začal klepáním na tělo hledat nějaké měkké místo. Bohužel, nenašel nic než ztvrdlé minerály. Kouzlo bylo velice pečlivé.</p>

<p>„Nech mě to udělat, kapitáne. Myslím, že má čepel na to bude vhodnější.“ Zayl vytáhl slonovinovou dýku, ale Kentril se mu postavil do cesty.</p>

<p>„Dej mi tu zbraň, necromancere. Vím, kam nejlépe udeřit, když chceš zabít člověka rychle a čistě. Tohle se musí provést správně.“</p>

<p>Zayl se sklonil před žoldákovými zkušenostmi a podal dýku Kentrilovi. Kapitán si chvíli prohlížel runami pokrytou čepel a pak se znovu otočil ke Gregusi Mazimu.</p>

<p>Když se napřáhl k ráně, oči kamenného strážce se najednou otevřely a pohlédly na Kentrila s takovou intenzitou, že se mu ruka roztřásla.</p>

<p>Shrbený žoldák pomalu pohnul dýkou do strany. Oči sledovaly zbraň se zvláštním zájmem.</p>

<p>Kapitán Dumon si uvědomil, že čarodějova mysl je nedotčena. Žádné šílenství Gregusovi neposkytlo možnost úniku z existence v těchto příšerných mukách.</p>

<p>Na krátkou chvíli Kentril zaváhal a uvažoval, jestli snad není nějaká jiná možnost, jak tohoto muže osvobodit, ale pak mu kamenné oči samy odpověděly a jakoby prosily vojáka, aby udělal, co je jeho povinností.</p>

<p>„Ať ti Nebe pomůže,“ zašeptal kapitán.</p>

<p>S modlitbou na rtech zabodl Kentril s dokonalou přesností dýku do hrudi.</p>

<p>Z rány nevytekla ani kapka krve. Místo toho z ní vyrazil krátký závan horkého vzduchu páchnoucího sírou, téměř jako by Kentril otevřel cestu do nějaké sopečné říše uvnitř hory. Žoldáka to tak zaskočilo, že rychle ustoupil a vytrhl dýku z rány.</p>

<p>Očekával další pekelný nářek, jaký dříve přivolal impy, ale místo toho z otevřených úst vyšel jen povzdech. V tom kratičkém vzdychnutí slyšel Kentril víc než jen smrt. Slyšel obrovskou úlevu Greguse Maziho nad tím, že byl konečně vysvobozen ze svého vězení. Oči se na něj téměř vděčně podívaly, než se zavřely navždy.</p>

<p>„Jeho prokletí skončilo,“ zašeptal po chvíli Zayl. Opustil tohle hrozné místo.“ Necromancer si opatrně vzal zpět od Kentrila dýku. „Navrhuji, abychom následovali jeho příkladu.“</p>

<p>„Odpočívej v pokoji, Gregusi,“ zašeptala lebka.</p>

<p>Velmi zasmušilí nyní všichni v tichosti vystoupili zpět na povrch. Vydali se hledat nebezpečného a zlem nasáklého čaroděje a našli ubohou zmučenou lidskou bytost. Nic z toho, co předpokládali, se nakonec nepotvrdilo, a to je všechny trápilo, Kentrila pak úplně nejvíc.</p>

<p>U chodby, kterou dříve do hory vstoupili, opustili Zayla, jenž navrhl, že by nemuselo být nejmoudřejší, aby se vrátili všichni společně.</p>

<p>„Ještě chvíli tu zůstanu a pak se vrátím, jako bych byl ve městě. Měli bychom se pak ale znovu sejít, kapitáne.</p>

<p>Cítím, že oba máme spoustu otázek, na které si musíme odpovědět.“</p>

<p>Kentril přikývl a pak s Gorstem za zády vyrazil do paláce. Přestože znepokojující události z jeskyně stále zaměstnávaly část jeho mysli, jak se přibližoval ke Khanovu domu, nedokázal nemyslet stále víc a víc na výsledek Tsinovy práce. Nezvrtlo se taky něco? Bylo všechno, tak jak doufal?</p>

<p>Jeho obavy vzrostly, když s Gorstem našli vstupní bránu - vlastně i samotný vchod do paláce - zcela nehlídané. A co hůř, když vstoupili do starobylé stavby, oba si okamžitě uvědomili, že není slyšet vůbec žádný zvuk. Celý palác byl stejně nehybný, jako by se mrtvolné ticho urehských ruin opět prohánělo královstvím. Kentril s obrem pomalu postupovali dál zlověstně prázdnými chodbami a hledali nějakou stopu po životě.</p>

<p>Konečně došli k masivním dveřím vedoucích do Juris Khanovy komnaty. Kentril pohlédl na svého přítele a sáhl po nich...</p>

<p>Dveře se samy od sebe rozletěly a odhalily dav lidí pokorně klečících před stupínkem, na kterém stála vysoká královská židle.</p>

<p>Trůn byl nyní prázdný... neboť Juris Khan stál mezi svými poddanými a podával ruku strážným, sloužícím i dvořanům a dával jim požehnání. Po jeho boku jej následovala s výrazem naprostého štěstí Atanna. V celé síni bylo naprosté ticho, klid vyjadřující úctu a respekt.</p>

<p>Přesto se zdálo, že ani zázrak znovu nabyté svobody jejího otce se nemůže rovnat radosti, která Atanně zazářila v očích, když uviděla Kentrila ve dveřích. Okamžitě se dotkla Khanovy ruky a naznačila mu, ať se podívá ke vchodu.</p>

<p>„Kentrile Dumone!“ volal vládce rozjařeně. „Rač vstoupit i se svým dobrým přítelem a buďte součástí mých oslav, neboť ty jsi příčina toho, že se mohou uskutečnit, stejně jako mistr čaroděj!“</p>

<p>Ukázal rukou na Quova Tsina, z něhož vyzařovalo ohromné sebeuspokojení. Vizjerei stál nalevo od stupínku a pýřil se, jak mu dvořané po jednom chodili projevit svůj vděk a úctu. Tsin zachytil Kentrilův pohled a vítězoslavně bez kapky pokory mu jej oplatil.</p>

<p>Na Atannino naléhání kapitán Dumon přistoupil ke královskému páru. Klečící zástup mu udělal cestu se stejným respektem, jaký projevoval svému pánovi. Ještě nikdy v životě si Kentril nedokázal skutečně vychutnat skutečnost, že ho ostatní obdivují. Vzpomněl si na všechno, co mu Juris Khan nabídl, a poprvé skutečně uvěřil, že by se mu to vše mohlo bez problémů splnit.</p>

<p>„Můj dobrý Kentrile!“ Lord Khan jej pevně jednou rukou přátelsky objal, zatímco druhou si k sobě přivinul svou dceru. „Tohle je den radosti stejně velké, jako když mi archanděl poprvé dal naděj i na naše vysvobození. Skutečně, znovuzrozený Ureh zářící jako maják pro celý svět je již znovu téměř na dosah.“</p>

<p>„Jsem velice šťastný i za vás, můj pane.“</p>

<p>Vrásčitá, ale stále velice ušlechtilá tvář na něj přívětivě pohlédla. „Jsem o tom pevně přesvědčen. Ale pohleď! Zde je ještě jeden člověk, který se nemůže dočkat, aby ti projevil naši vděčnost. A myslím, že toho bude schopen daleko lépe než já.“ A pokud mne nyní omluvíš, synu, musím se ukázat lidem za hradbami paláce. Musí vědět, že konec našeho strašlivého prokletí je velice blízko!“</p>

<p>Ozbrojené stráže okamžitě přispěchaly, aby doprovodily svého pána. Za Khanem se vytvořil zástup, který ho s radostným smíchem následoval, když poprvé po staletích vyšel ze své komnaty. Atanna odvedla Kentrila stranou, aby je ta lidská povodeň nespláchla s sebou. Gorst se zašklebil, nechal oba o samotě a zamířil přímo skrz valící se zástup ke Quovu Tsinovi.</p>

<p>„Všechny mé naděje,“ vydechla. „Všechny mé sny se konečně splnily, Kentrile... a vděčím za to jedině tobě!“ „Myslím, že bys měla taky trochu poděkovat Tsinovi.</p>

<p>Koneckonců byl to on, kdo zlomil prokletí tvého otce...“ Atanna na jeho protesty nedbala. „Mistr Vizjerei poskytl své vědomosti a schopnosti, ale já vím, že ty jsi ho k tomu přiměl, ty jsi mu poradil, aby přesvědčil mého otce, že bude nejlepší, když už nebude znovu hledat cestu do Nebe.“ Přitiskla se k němu a políbila ho. „Za to máš mé díky.“ „Jsem šťastný, že všechno šlo tak hladce.“</p>

<p>„Máš pravdu, ale když jsem jim pomáhala, musela jsem každou chvíli myslet na tebe. Bála jsem se, že bych mohla celé kouzlo pokazit!“ Pohlédla na něj a zamrkala. „Je to lepší mít tě před sebou než jen o tobě snít!“ Pak se však její výraz poněkud změnil. „Ale, Kentrile, ty jsi celý špinavý a tvář máš od krve! Co se ti stalo!“</p>

<p>Ve všem tom vzrušení Dumon zapomněl, jak vypadá. Ještě se nerozhodl, co řekne o Gregusi Mazim, takže nakonec odpověděl: „Jako voják jsem zvyklý trénovat. Byl jsem se venku proběhnout a trochu si zašplhat.“ Pokrčil rameny. „Jednou mi sklouzla ruka, tak jsem nechtěně sjel o pár metrů níž.“</p>

<p>„To je hrozné! Už se ti to nesmí stát. Nedovolím to. Teď už tě nemůžu ztratit!“</p>

<p>Přestože kvůli její reakci teď své lži litoval, neřekl jí pravdu. „Nezlob se, že jsem tě vylekal.“</p>

<p>Ale Atannina nálada se už opět rozjasňovala. „To nic. Jenom jsem si uvědomila, že musíš se mnou jít na hlavní terasu. Ještě jsi tam nebyl. Tam nyní šel otec.“</p>

<p>„Pak bychom ho neměli...“</p>

<p>„Ne! Musíš tam být!“ A táhla ho směrem, kterým zmizel Juris Khan se svým průvodem.</p>

<p>Vzhledem ke své poloze měl urehský palác samozřejmě spousty balkónů a teras, ale žádná z nich nebyla tak velká jako tahle, na které už stál Atannin otec. Kentril odhadoval, že by se na ni mohlo klidně vejít nějakých sto lidí. Se zářící bělostnou mramorovou podlahou a stylovým kamenným zábradlím evidentně sloužila jako místo, kde se během státních návštěv scházeli hosté. Dokonce si dokázal představit, že v dobách největší slávy Urehu mohla sloužit jako místo pro slavnostní večeře pod širým nebem.</p>

<p>V tuto chvíli byl však její účel daleko důležitější. Ke kapitánově úžasu se lord Khan neotočil ke svým dvořanům, ale nahnul se přes zábradlí a volal dolů do města.</p>

<p>A lidé pod ním jej evidentně bez problému slyšeli, navzdory té ohromné výšce, protože když se král na chvíli odmlčel, zvedla se dole vlna jásotu a provolávání slávy.</p>

<p>U bíle oděné postavy stálo v pozoru šest strážných, každý v ruce s loučí, které, jak Khan předpokládal, měly umožnit lidem dole, aby jej viděli. Další půltucet vojáků stál na stráži a dával pozor, aby nikoho nenapadlo něco tak pošetilého jako strčit jejich vládce přes zábradlí. Kentril tohle opatření považoval za zbytečné. Bylo naprosto jasné, že všichni kolem i dole bezmezně svého panovníka milují.</p>

<p>„Odtud vedl Harkin Khan svou Řeč všech svatých,“ řekla mu Atanna. „Tady si můj dědeček, Zular Khan, vzal mou babičku a představil ji lidem. Odtud oznámil otec všem slova archanděla.“</p>

<p>„Jak ho může někdo až tam dole slyšet? Nebo spíš, jak ho vůbec můžou na tu dálku vidět?“</p>

<p>„Pojď se podívat!“</p>

<p>Kentril neměl v úmyslu stát se součástí ceremonie, ale Atanna byla neoblomná. Postrčila ho dopředu, ale dost daleko od stále mluvícího Khana. Když došli k zábradlí, Kentril si všiml dvojice zářících kovových koulí s kruhovými otvory ve směru k davům dole.</p>

<p>„Co to je?“</p>

<p>Rudovláska ukázala na zcela identickou dvojici koulí po otcově levici. „Zesilují a přenáší hlas kohokoli, kdo mluví z místa, kde nyní stojí otec. Zároveň je zespod vidět několikrát zvětšený obraz. Jsou velmi, velmi staré a kouzlo, jež je vytvořilo, už pro nás bylo ztraceno. Ale stále fungují.“</p>

<p>„Neuvěřitelné!“ poznamenal Kentril. Cítil, že to je příliš slabé slovo, ale nebyl schopen si vzpomenout na žádné příhodnější.</p>

<p>Atanna si najednou přiložila na rty prst a zašeptala: „Pššt! Tohle asi budeš chtít slyšet.“</p>

<p>Nejprve slyšel kapitán Dumon jen stejné sliby růžové budoucnosti, které už Juris Khan dával svým dvořanům. Mluvil o konci urehského trápení, o tom, že slunce se znovu dotkne jejich těl, aniž by je spálilo. Mluvil o nové roli, kterou bude Světlo mezi světly ve světě hrát, takže jej přivede k dobrotě a míru...</p>

<p>A pak začal mluvit o Kentrilovi.</p>

<p>Žoldák zakroutil hlavou ve víře, že jeho hostitel přestane. Ale Khan mluvil dlouho o kapitánově podílu - daleko přehnaném, alespoň pokud si to Kentril dobře uvědomoval. Podle toho, jak jej vládce Urehu popisoval, byl výjimečným paladinem, obráncem slabých a nepřítelem zla, kdekoli se na světě objevilo. Lidé dole začali hlasitě jásat pokaždé, když Khan vyslovil jeho jméno, a několik dvořanů na terase se na něj otočilo, aby na vlastní oči spatřilo svého nového ochránce.</p>

<p>Pak k jeho ještě většímu zděšení, pokynul Atannin otec, aby se k němu Kentril připojil.</p>

<p>Chtěl odmítnout, ale Atanna mu nedala na vybranou a zatáhla ho za ruku až k místu, kde ho Juris Khan očekával. Šlechetný vládce znovu položil Kentrilovi ruku kolem ramen a druhou vztáhl směrem k posluchačům dole ve městě.</p>

<p>„Kentril Dumon z Westmarche; vysoký důstojník, zkušený velitel... hrdina Urehu.“ Další jásot. „Brzy se zhostí svého nového úkolu... bude generálem všech obránců našeho svatého království!“</p>

<p>To způsobilo ohromný oslavný potlesk. Kentril netoužil po ničem jiném než se vypařit, ale Atanna se k němu pevně přitiskla z druhé strany, takže se nemohl pohnout.</p>

<p>„Generál Kentril Dumon!“ volal Khan. „Velitel královských vojsk, ochránce říše, Princ krve!“ Šťastný monarcha se na Kentrila usmál. „A brzy... doufám... člen mé vlastní rodiny!“</p>

<p>Jásot propukl s takovou silou, že se zdálo jisté, že z těch vibrací se zhroutí celý Nymyr. Kentril stál chvíli zcela zmatený z posledních slov, ale pak Juris Khan vložil žoldákovy ruce do Atanniných a laskavě na ně pohlédl.</p>

<p>Teprve teď kapitán pochopil, že právě dostali požehnání k sňatku.</p>

<p>Atanna jej políbila. Kentril, stále neschopen slova, ji následoval pryč z terasy, ne zcela jistý, jestli to celé nebyl jen sen. Naplnila ho naděje, ano, ale také nejistota. Opravdu se může opovážit přijmout vše, co mu Ureh nabízel? Generál, princ a manžel královy dcery?</p>

<p>„Musím se vrátit k otci,“ zašeptala rychle Atanna. „Brzy se uvidíme.“ Políbila ho a spěchala zpět na hlavní terasu. „No,“ řekl hlas přímo vedle jeho ucha. „Mé nejupřímnější gratulace, kapitáne - pardon - můj pane.“ Kentril se otočil a uviděl, jak ze stínu v rohu vychází Zayl. Necromancer kývl na pozdrav a pak stočil pohled na Dumona. „Hotová exhibice.“</p>

<p>„Nikoho jsem se o nic neprosil...“</p>

<p>„Ale je to příjemné, nebo ne? Koneckonců, když už nic, tak tě alespoň pohled lady Atanny musí zahřát u srdce.“ Kentril si nebyl jistý, jestli si z něj necromancer dělá legraci, nebo ne, a tak odpověděl: „Co chceš?“</p>

<p>„Jenom jsem se tě chtěl zeptat, jaké se ti to tu zdálo, když jsi vstoupil. Byl jsem zvědavý, musím připustit, a rozhodl jsem se vrátit do paláce dřív, než jsem říkal. Ke svému překvapení u brány nestály žádné stráže, na chodbách nebyli žádní lidé. Uslyšel jsem nějaký hluk přicházející odtud a přišel jsem zrovna, když tě Khan představoval jako následníka trůnu.“</p>

<p>„Nejsem žádný následník,“ odsekl kapitán. „Budu jen člen královské rodiny, když si ji vezmu, a žádný...“ Kentril zaváhal. V některých zemích se ti, kdo si vzali princeznu nebo zkrátka dceru vládce, stali automaticky sami vládci, když jejich tchán zemřel. Copak z něj Juris Khan udělal budoucího krále Urehu?</p>

<p>Zayl se na zmateného Kentrila podíval a s náznakem úsměvu odpověděl: „Ne, nevím, jak se v Urehu dědí koruna. Můžeš mít pravdu... nebo taky ne. Teď pojď se mnou! Asi nemáme moc času před tím, než se vrátí, aby se postarala o tvé nové oblečení, hodné královského ženicha.“</p>

<p>„Co potřebuješ vědět?"</p>

<p>„Říkal jsi něco o Gregusi Mazim?“</p>

<p>Kapitán Dumon se cítil dotčen. „Držím slovo.“ „Myslel jsem si to, ale musel jsem se zeptat.“ Necromancerovy oči se zúžily do tenké čárky. „Řekni mi, jak nejlépe umíš, co se všechno dělo od chvíle, kdy jsi vstoupil.“ Když mu Kentril všechno do detailů vypověděl, Zayl se zamračil. „Zajímavé, ale jinak nic neříkající.“</p>

<p>„A cos čekal, že ti řeknu?“</p>

<p>„Nevím... jenom jsem si myslel, že se stane něco, co nám naznačí, jak pokračovat dál.“ Necromancer si povzdechl. „Vrátím se do své komnaty a budu trochu přemýšlet. Kdyby sis vzpomněl na něco důležitého, co jsi mi zapomněl říct, přijď, prosím, hned.“</p>

<p>I když Kentril silně pochyboval, že by cokoli důležitého opomněl, slíbil Zaylovi, že mu hned přijde říct. Když necromancer odešel, Kentril se náhle znovu zamyslel nad svým novým postavením a uvědomil si, že stojí mezi šlechtou i lidmi Urehu v zaprášených, obnošených šatech. Přestože už bylo příliš pozdě, aby něco vrátil zpět, přeci jen byla teď vhodná doba poněkud změnit svůj vzhled, než se opět setká s Khanem nebo Atannou. Teď se mu bude konečně hodit královská uniforma, kterou měl na sobě při večeři. Alespoň než si opatří nějaké vhodnější šaty.</p>

<p>Vyrazil do své komnaty, jen aby na chodbě potkal Gorsta s Tsinem. Vizjerei vypadal velmi znepokojen něčím, co mu obr zrovna říkal, a když si Tsin Kentrila všiml, zíral na kapitána, jako by právě spálil všechny knihy v urehské knihovně.</p>

<p>Kentrila zamrazilo a pohled Gorsta, který se na něj otočil přes rameno, jen ten nepříjemný pocit zesílil. Zrychlil a modlil se, aby neměl pravdu.</p>

<p>„Řekl jsem mu to,“ prohlásil Gorst, když se jeho velitel přiblížil. „Musel jsem.“</p>

<p>„U sedmiokého démona Septumose, kapitáne Dumone! Co tě to napadlo? Proč jste mne neinformovali? Je všechno, co tenhle kretén říká o těch jeskyních a Gregusovi, pravda? Nemůžu tomu uvěřit...“</p>

<p>„Jestli to říkal Gorst, pak to pravda je,“ odpověděl Kentril a utnul tak čarodějovo spílání. Na tohle neměl čas. Co si ten obr sakra myslel? Gorst to většinou měl v hlavě v pořádku. Proč by do toho Tsina zatahoval, aniž by to nejdřív s kapitánem probral?</p>

<p>Vizjerei zakroutil nevěřícně hlavou. „Měl jsem tam být s vámi! Gregus Mazi! Mohl vysvětlit tolik věcí!“</p>

<p>„Ten by toho asi moc nevysvětlil.“ Kentril spražil Gorsta pohledem, ale ten se zřejmě vůbec necítil trapně. „Řekl jsi mu, jak jsme ho našli, že ano?“</p>

<p>Gorst přikývl. „Všechno. Musel jsem po tom, co mi mistr Tsin řekl.“</p>

<p>„A to bylo co, Tsine?“</p>

<p>Čaroděj se vzpamatoval a zamumlal: „Stále ještě nevím, jestli na tom, co tenhle hromotluk říká, něco je, ale...“ „Co jste Gorstovi řekl, že ho to tak rozhodilo, Tsine?“ Poprvé se mu podařilo vyvést Vizjereie z míry. „Jedna vlastnost, která dělá tohoto člověka daleko snesitelnějšího, než jste vy ostatní, je jeho úcta ke všemu magickému. Díky tomu jsem toleroval jeho otázky týkající se mé práce na tomto velikém kouzlu. Chtěl slyšet o všech problémech a jak jsem je překonal. On taky...“ Tsin se odmlčel, když k němu Kentril přestoupil blíž s rukou na jílci meče. „Už se k tomu dostávám! Řekl jsem Gorstovi o vzorcích a zaklínadlech, které jsem vytvořil, abych odstranil důmyslné kličky prokletí, a jak všechno šlo tak hladce, jak jsem si myslel.“</p>

<p>Kapitán Dumon si byl jistý, že jestli čaroděj nepřestane žvanit, uškrtí ho, nehledě na následky. „Všechno šlo dobře. To jste čekal. Žádný problém. Předpokládal jsem...“</p>

<p>„Předpokládal jsi špatně, kreténe.“ vyštěkl skrček. „Byl okamžik, kdy jsem se bál, že všechna má tvrdá dřina přijde vniveč, když něco mimo mou kontrolu skoro zničilo vše, co jsem pečlivě připravil!“ Quov Tsin nervózně klepal holí do země. „Očekával jsem potíže spíš od té holky, jinak velmi schopné, ale příliš rozrušené a ztracené v jiném světě...“ Při těchto slovech se na Kentrila zamračil, zřejmý náznak toho, že důvod toho rozrušení je Dumon. „Co jsem nečekal, bylo, že někdo tak zkušený, vzdělaný jako náš hostitel skoro všechno zkazí!“</p>

<p>„Proč by to dělal?“ zeptal ze Kentril, který v tuto chvíli naprosto zapomněl na tak nedůležité věci, jakými byly oblékání se do uniforem nebo svatba s vládcovou dcerou.</p>

<p>Tsin si odfrknul. „Jako nějaký učeň, udělal něco nemyslitelného! Dostali jsme se k místu, kde se nesmí objevit ani ten nejmenší náznak chyby. Slečna na sebe vázala ty správné síly, zatímco já jsem je slovy a gesty směroval tak, aby působily opačně a znovu rozpojily tělo, dřevo a kámen. Kdyby to bylo víc než jen jeho nohy, bylo by to příliš složité i na mě, ale naštěstí to bylo jinak...“ „Tsine...“</p>

<p>„Dobrá, dobrá! On se pohnul, kretén! Juris Khan, jehož úkolem bylo soustředit se na svou sílu, vůli, na svou vlastní existenci, aby mu kouzlo nezměnilo strukturu těla zcela jinak, než bylo třeba, on se pohnul!“</p>

<p>Vizjerei se narovnal, jako by to, co řekl, vysvětlovalo vše. Kentril však věděl, že v tom musí být ještě něco jiného. Gorst neměl ve zvyku přehánět nebo dělat ukvapené závěry.</p>

<p>„On udělal víc, než jen že se pohnul,“ vstoupil do rozhovoru obr, kterému stejně jako kapitánovi došla trpělivost. „Tsin říká, že skoro vyskočil, Kentrile! Vyskočil, jako by někdo pod ním zapálil oheň. A jak to Tsin popisuje, řekl bych, že to bylo právě v okamžiku, kdy jsi probodl Greguse Maziho.“</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" /><image xlink:href="#_5.jpg" />Čtrnáct</strong></p>

<p>Gorstova znepokojující poznámka zůstávala kapitánovi Dumonovi v hlavě ještě dlouho poté, co se ti tři rozešli. Kentril zatím nevěděl, co si myslet o možnosti, že by nějakým způsobem Juris Khan zareagoval na Gregusovu smrt, ale všechno k tomu směřovalo. Skutečnost, že ani Tsin nebyl schopen přijít na jinou verzi, která by dostatečně vysvětlovala Khanovu reakci, mu taky moc nepomohla.</p>

<p>Nehledě na to, Vizjerei zcela nepřijal Gorstovy obavy, že by před nimi mohl jejich hostitel něco skrývat, a stejně tak ani Kentril. Nicméně si musel kapitán přiznat, že v jeho případě hrály velkou roli pocty, kterými ho lord Khan zahrnul, obzvláště chystaná svatba s jeho dcerou. Co se týkalo Quova Tsina, jeho důvody pro nedůvěru ke Gorstově teorii byly ještě zřejmější. Nesmírné sbírky urehské knihovny mu byly otevřeny tak dlouho, dokud trvala přízeň starého panovníka.</p>

<p>Kentrilovi nepomohlo, ani když se na to vyspal, neboť dokonce i sny měl špatné. Vlastně byl vděčný, když ho probudilo neočekávané zaklepání na dveře jeho komnaty, protože se mu zrovna zdálo o tom, že Juris Khan je ve skutečnosti Gregus Mazi v přestrojení a Atanna je jeho milenkou.</p>

<p>Přestože doufal, že za dveřmi bude stát Khanova nádherná dcera, zjistil, že před ním stojí velmi vážný Albord. Kentril se nejprve bál, že se zase někdo ztratil, ale mladý žoldák podobné obavy rychle zaplašil. Bohužel místo nich oznámil veliteli něco jistým způsobem ještě více znepokojujícího.</p>

<p>„Kapitáne, chlapi chtějí odejít.“</p>

<p>„Nikdo nepůjde do města, dokud neřeknu.“</p>

<p>Albord zakroutil hlavou. „Kapitáne... chtějí odejít z Urehu. Chtějí ... domů. A já si myslím, že byste je měl pustit.“</p>

<p>Tentokrát Kentrila nenapadal žádný důvod je zdržovat. Jemu nabídli život zde, ale ostatní se chtěli vrátit do Západních království. Už dokonce mohli mít i své odměny nebýt jeho vlastního váhání.</p>

<p>„Dobře, dej mi pár dnů a já se postarám, aby náš hostitel dal každ...“</p>

<p>Albord vypadal ještě víc nesvůj než předtím. „Kapitáne, Jodas a Orliff už s ním mluvili.“</p>

<p>Kentril skoro chytil bělovlasého žoldáka pod krkem, ale ovládl se. „Kdy? Kdy s ním mluvili?“</p>

<p>„Před chvilkou. Taky jsem to zjistil, až mi to řekli. Oznámili mi, že řekli jeho lordstvu, že musí jít a jestli jim fakt chce dát, co jim slíbil.“</p>

<p>„A Khan řekl, že ano?“</p>

<p>„Jo. Vyslechl je, každého objal jako nejlepšího kamaráda a slíbil, že všichni odejdou s plným pytlem!“</p>

<p>V Kentrilově mysli nebylo pochyb, že laskavý vládce přesně tohle udělal, ale byl to další důkaz jeho šlechetnosti, který v žádném případě neulehčil kapitánovy snahy přijít na to, jaké spojení může být mezi Khanem a záhadným Gregusem Mazim. Kapitán se opřel o opěradlo nejbližší židle a snažil se uspořádat si myšlenky. Ale co mohl dělat jiného než zachovat se stejně moudře a laskavě jako Juris Khan a souhlasit s jejich odchodem? Koneckonců, byli to svobodní lidé. Svůj úkol splnili a mohli jít, kam se jim zlíbí. Jejich smlouva s Tsinem vypršela už dávno.</p>

<p>„Nemohu jim bránit,“ odpověděl nakonec. „A pravděpodobně budou ve větším bezpečí mimo Ureh, alespoň v současné situaci. Takže, za jak dlouho vyrážíte?“</p>

<p>„Chtějí vyrazit, až se za Nymyrem objeví nový den, kapitáne. Prostě asi zítra.“ Albord se postavil do pozoru. „Já s nima nejdu, pane.“</p>

<p>„Ne?“ Chlapcova tvář se rozzářila. „Kapitáne, dost jsem o tom přemýšlel, jak jsem za váma naposled byl. Pod vámi jsem se naučil víc, než bych se u nás doma ve vesnici naučil za celý život. Mám tam rodinu, jako každý z nás někde nějakou má, ale oni ví, že se asi hned tak nevrátím, pokud vůbec. Chtěl bych tu s váma ještě nějakou dobu zůstat.“ Usmál se. „Když už nic, budu moct aspoň říct, že jsem sloužil princi.“</p>

<p>To Kentrila trochu uklidnilo. „Seš si jistý, že nechceš jít s nimi?“</p>

<p>„Jsem rozhodnut zůstat, pane.“</p>

<p>„Dobře. Postarám se, aby se jim dostalo důstojného rozloučení. Udělali svou práci dobře... všichni jste byli dobří.“</p>

<p>Na Albordově mladé tváři se rozzářil úsměv větší, než jakého byl kdy Gorst schopen. „Děkuji, kapitáne - můj pane. S radostí je sám vyprovodím k branám království.“</p>

<p>To vypadalo jednoduše a relativně bezpečně - i přes zatím nevysvětlené zmizení tří mužů. Kentril stále předpokládal, že stejně jako on byli vylákáni na nějaké odlehlé místo a tam zabiti. Vsadil by se, že jejich těla se nikdy nenajdou. Pokud se ale Albord bude držet na otevřeném prostranství, kde ho uvidí spousta lidí, bude v bezpečí.</p>

<p>„Tu radost ti rád dopřeju, chlapče... a děkuji za projev věrnosti.“</p>

<p>Albord svému veliteli razantně zasalutoval a odešel. Kentril se znovu svalil na postel, ale myšlenkami byl nyní u svých mužů. Nedokázal nemyslet na to, jestli se alespoň jeden ze zmizelé trojice nedal zachránit, kdyby se ho vydali hledat dřív. Zemřít na bitevním poli byla jedna věc, ale skončit někde v tmavé uličce s dýkou v zádech bylo něco úplně jiného. A Kentril vlastně ani nevěděl, jestli opravdu byli zabiti. Bylo možné, že ještě stále žijí, možná jako vězni nebo... vězni? Kapitán Dumon vystřelil z lůžka. Něco necromancerovi přece jenom říct zapomněl...</p>

<p>Kentril našel Zayla v nejodlehlejším pokoji, který, jak se zdálo, mu byl přidělen na jeho vlastní přání. Necromancer na tiché zaklepání neodpověděl, ale kapitán si nějak byl jistý, že Zayl musí být uvnitř. Zaklepal znovu a tentokrát na něj přidušeně zavolal.</p>

<p>„Pojď dál,“ ozval se nezaměnitelný dutý hlas Humbarta Wessela.</p>

<p>Kentril vklouznut dovnitř a objevil necromancera sedícího na podlaze se zkříženýma nohama, rukama na kolenou a s očima upřenýma přímo před sebe na slonovinovou dýku, která visela nehybně ve vzduchu. Zaylův široký plášť ležel na posteli. Na malém dřevěném stolku ležela lebka tak, aby viděla na dveře.</p>

<p>„Nazdar, hochu!“ přivítala ho vesele. „Tohle dělá tak dvakrát třikrát za den, teda když může. Duchem úplně zmizí z tohoto světa...“</p>

<p>„Jak dlouho takhle zůstane?“ zašeptal kapitán.</p>

<p>Necromancerova levá ruka se najednou pohnula. V ten samý okamžik začala dýka padat na zem, ruka ji však zachytila dřív, než se dotkla podlahy.</p>

<p>„Tak dlouho, jak je nutné,“ prohlásil Zayl, rychle narovnal nohy a jediným ladným pohybem se postavil. Lebka se zasmála. „Ale pro jistotu mě nechává hlídat dveře. Jak někdo přijde, spustím poplach.“</p>

<p>Zayl se na Humbarta škaredě podíval. „A já stále čekám, až nějaký uslyším.“</p>

<p>„Je to přece jenom náš dobrý kamarád Kentril Dumon, chlapče! Hned jsem ho poznal po hlase.“</p>

<p>„Přestože proti tobě nic nemám, kapitáne, Humbart poněkud zapomíná, že bys nemusel být sám... nebo bys to nemusel být ty. Existují iluzionistická kouzla, která dokážou oklamat téměř každého, i příliš sebejistou mrtvolu.“ Necromancer si vzal z postele plášť. „Tak co pro tebe mohu udělat?“</p>

<p>„Přišel jsem, protože... protože mě na základě toho, co jsi zažil, něco napadlo.“</p>

<p>„A to je?“</p>

<p>Kapitán stočil pohled na lebku. „Tři z mých mužů se nevrátili z města. Ostatní se mimochodem chystají zítra odjet. Než se tak stane, chtěl jsem je ještě využít na záchrannou akci.“</p>

<p>Evidentně si získal Zaylovu pozornost. „Záchrannou akci? Ty se domníváš, že ti tři ještě žijí?“</p>

<p>„Na to jsi přišel ty. Najednou jsem si vzpomněl, jak jsi říkal, že důvod, proč ti nevyšlo kouzlo s Gregusem Mazim, bylo to, že je stále živý. Pak jsi použil jiné kouzlo, abys zjistil, kde je...“</p>

<p>„A ty chceš, abych se pokusil udělat to samé s těmi, kteří se ztratili.“ Necromancer se zamračil a zamyslel. „Nevidím důvod, proč by to nemělo fungovat - a třeba to opět vrhne trochu světla na toto zastíněné království. „Ano, kapitáne, s radostí to zkusím.“</p>

<p>„Kdy nejdřív můžeš začít?“</p>

<p>Zayl sáhl pro lebku, vložil ji do váčku u pasu a překryl pláštěm. „Nemůžu dělat nic, dokud nenajdu nějakou osobní věc, nebo ještě lépe třeba vlasy kohokoli z těch tří. Bylo by v tomto případě příliš nevhodné navštívit jejich komnaty?“</p>

<p>Kentril ochotně přikývl. Pochyboval, že by se někomu zdálo divné, kdyby velitel chtěl prohledat věci ztracených mužů, aby našel nějakou stopu. To evidentně necromancerovi stačilo. Pokynul Kentrilovi rukou, aby šel první.</p>

<p>Khan dovolil, aby každý ze žoldáků dostal vlastní pokoj, na což žoldáci nebyli v žádném případě zvyklí. Někteří z nich si naopak tak přivykli na společné noclehárny nebo spánek pod širým nebem, že prakticky nepoužívali v komnatách nic než postele. Někteří však využili situace tak, že těch pár věcí, které měli, leželo rozházených - úplně všude. Kentril si byl jistý, že alespoň v jednom z pokojů najdou něco použitelného.</p>

<p>Což jen zvětšilo jeho překvapení, když v prvním pokoji nenašli ani známku po tom, že by tam někdo bydlel. Když Kentril poprvé vstoupil do svých komnat, nedokázal si představit, že už tam někdy někdo byl. Od hedvábných zlatem protkávaných závěsů až po širokou přepychovou postel s nebesy vypadalo všechno absolutně nové. Stejně tak nábytek i rám postele byly mistrně vyřezávané z nejlepšího dubu, dřeva, které kapitán v Kehjistanu nikde neviděl. Vedle postelí byla jeho hlavní komnata vybavena masivním bronzem pobitou truhlou, čtyřmi židlemi a dvojicí stolů - ten větší byl zřejmě určen k jídlu a jeho menší dvojče u dveří jako odkládací plocha. Stěny byly rovněž zdobeny spoustou malých, ale precizně utkaných koberců, jež pravděpodobně zobrazovaly nejvýznamnější události v dějinách Urehu.</p>

<p>Za hlavní místností byly dvě menší, kde se mohl jejich současný obyvatel postarat o svou osobní hygienu. Mimo jiné tam objevil tekoucí vodu, skutečnou známku bohatství, kterým vládli Khanovi předchůdci. V poslední místnosti byly dvě kůží čalouněné židle, malý, ale elegantní stolek a knihovna. Z čisté zvědavosti si kapitán Dumon prošel sbírku ve svém pokoji, ale věděl, že většina jeho mužů nedokázala ani rozeznat písmena, natož číst.</p>

<p>Jako první zvolili Brekovy pokoje a jediný zběžný pohled jim stačil, aby zjistili, že zde před nimi už mezitím musel být někdo jiný. Brek určitě nebyl pořádný a už vůbec ne pořádkumilovný a čistotný. Měli tu najít zbytky jídla, prázdné lahve a spoustu věcí rozházených kolem. Nebylo tu nic. Zmizel dokonce i vojákův vak, který si zde nechal, když odešel do města.</p>

<p>„To se mi nelíbí,“ poznamenal Zayl tiše.</p>

<p>Rychlá návštěva pokojů zbývajících dvou mužů měla stejný výsledek. Vše bylo upraveno, jako kdyby tu žoldáci nikdy nebydleli. Dokonce i komnaty Kentrila, který byl na nepořádek daleko háklivější než jeho muži, se s těmito nemohly rovnat.</p>

<p>Vyhledal Gorsta, který zrovna hrál karty s Albordem a dalšími dvěma muži. Žoldáci vstali, když viděli přicházet svého velitele, ale Kentril jim rychle zavelel pohov.</p>

<p>„Kdo z vás byl v Brekově pokoji? Nikdo? Když všichni čtyři zakroutili hlavami, podíval se na Alborda, který měl komnaty hned vedle ztraceného vojáka. „Neslyšel jsi třeba něco přes zeď?“</p>

<p>„Ne, od doby, kdy tam byl naposled Brek, tak nic...“ Kapitán Dumon je nechal pokračovat ve hře a vrátil se k necromancerovi. Kentrila vůbec nepotěšilo, když našel jinak naprosto klidného Zayla evidentně znepokojeného tím, co objevili.</p>

<p>„V paláci je spousta sloužících,“ přemýšlel nahlas. „Pohybují se s tichostí a hbitostí, kterou by jim záviděli i mí bratři, ale je dost možné, že odstranili věci těch vojáků z nějakého zištného - důvodu.“</p>

<p>„Nebo nečekali, že se ještě někdy vrátí,“ přidal se Humbart z vaku.</p>

<p>Kentril se cítil poražen... a ještě víc naplněn obavami než kdy předtím. „Takže nemůžeš nic dělat?“</p>

<p>Zayl zdvihl dýku a něco si zamumlal pod nos. Čepel jasně zaplála. Necromancer ji držel před sebou a procházel po místnosti.</p>

<p>„Co to děláš?“</p>

<p>„Pokouším se zjistit, jestli tu opravdu nic nezůstalo. Stačil by mi vlas pod židlí nebo nějaký zapomenutý kus oblečení...“ Necromancer ani nestačil dokončit své vysvětlení, když uprostřed místnosti znechuceně dýku zase schoval. „Ale nic takového tu není, je mi líto, kapitáne.“ „Třeba bychom mohli...“</p>

<p>Dřív než stačil dokončit větu, dveře se otevřely a v nich stála Atanna. „Tak tady jsi!“</p>

<p>Vrhla se Kentrilovi do náruče, jako by Zayl neexistoval. Kentril ji krátce políbil, ale v tom zjistil, že ho něžně vyvádí z pokoje ven.</p>

<p>„A ty sis opět oblékl ty strašné staré šaty!“ Vyčítavě se na něj podívala, spíš jako jeho - matka než jako vzrušující žena, po které toužil. „Musíš se převléci, než bude pozdě! Otec už na nás čeká!“</p>

<p>„Kde?“ Kentril si nevzpomínal, že by něco tak spěchalo. „No kvůli formálnímu představení před celým dvorem přeci. Všichni tě musí poznat, dřív než se oficiálně zhostíš všech rolí, které ti otec slíbil. Jinak by to bylo nezdvořilé.“</p>

<p>„Ale...“ Nehledě na své pochybnosti, nehledě na otázky týkající se lorda Khana, které měl stále v hlavě, se nedokázal kapitán Dumon ubránit půvabům rusovlasé princezny. Atanna k němu přišla oděná v bělozelených šatech nádherně zdůrazňujících její dokonalé křivky a navržených tak, stejně jako všechno ostatní, co kdy měla na sobě, aby ho zcela odzbrojila.</p>

<p>„Teď se nesmíš hádat,“ odpověděla a vedla ho do jeho komnat. „Počkám na tebe, ale musíš si pospíšit! Tohle je velmi důležité pro tvou budoucnost tady, Kentrile“ - její oči zářily jako dva drahokamy - „i pro tu naši.“</p>

<p>A s jejím posledním slovem padla Kentrilova poslední obrana. Všechny pochybnosti o skutečné roli Greguse Maziho a o lstích Jurise Khana zmizely... stejně jako pochybnosti o tom, že navždy bude Atanniným otrokem.</p>

<p>Bez ohledu na to, že Zayla vždy mírně pobavilo, jak kapitán naprosto ztrácel hlavu v přítomnosti Juris Khanovy úchvatné dcery, dělal si o Kentrila starosti. Dumon se musel určitě cítit ztracen mezi důvěrou a zradou, láskou a lží. Žoldák nebyl tak trénován v ovládání svých emocí jako stoupenci Rathmy a každou chvíli riskoval osudovou chybu. Zayl doufal, že se kapitán ovládne, protože lepšího spojence v tuto chvíli neměl. Obrovi Gorstovi mohl věřit, ale tomu chybělo něco z Kentrilova důvtipu. A co se Quova Tsina týkalo, kdyby se nakonec ukázalo, že je ten Vizjerei Zaylova poslední naděje, bylo by všechno ztraceno.</p>

<p>Ale jak ztraceno? Klíč, jak předpokládal, měl co dělat s třemi pohřešovanými muži. Necromancer stále víc pochyboval, že zkrátka jen někde skončili rukou nějakého zlodějíčka s kudlou. Ne, cítil, že se tu musí dít něco temnějšího, něco zlověstnějšího.</p>

<p>Krátká magická prohlídka pokojů zbylých dvou vojáků skončila rovněž bez úspěchu. Zayl zvažoval, že by očaroval jednoho ze sloužících, aby zjistil, co se s věcmi ztracených vojáků stalo, ale to by na sebe pravděpodobně upoutal pozornost lorda Khana. Navíc zjistil, že ani žádného sloužícího nikde nemůže najít. Přesně jak necromancer řekl kapitánu Dumonovi, skutečně se pohybovali, jako by je cvičili Zaylovi lidé, na obyčejné sluhy v livreji nezvyklá věc. Další kousíček skládanky, kterou musí dát dohromady.</p>

<p>„Jediný vlas, kousek nehtu,“ mumlal si pro sebe, když už podruhé prohledával poslední pokoj. „To toho chci tak moc?“</p>

<p>Jediné vlákno z šatstva a mohl by udělat totéž, co v příbytku Greguse Maziho. Zayl neměl rád, když mu stály v cestě takové maličkosti, ale síly, jež udržovaly svět v rovnováze, si z jeho pocitů zřejmě nic nedělaly. Ale vždyť on si jenom přál, aby mohl...</p>

<p>Necromancer ztuhl v okamžiku, kdy už chtěl dýku opět schovat. Najednou si uvědomil, že celou dobu ignoruje cestu, která se mu přímo nabízí. Vlastně to byl nápad kapitána Dumona, ale Zayl se tak zaměřil na důvod, proč k němu žoldák přišel, že si ji neuvědomil. Možná odpověď na všechny otázky přímo křičela, ale necromancer k ní byl hluchý.</p>

<p>Když Zayl chtěl poprvé vyvolat ducha Greguse Maziho, čaroděj nebyl mrtvý.</p>

<p>Ale teď už ano... milosrdně zbaven života, když jej objevili v tak strašlivém stavu v jeskyni.</p>

<p>„Jsem hlupák!“ řekl nahlas.</p>

<p>„Chceš, abych ti to vyvracel?“ ozval se Humbartův hlas. Sklonil hlavu směrem k váčku. „Gregus Mazi je mrtvý!“ „Jo, ale nebudem to oslavovat, že ne, chlapče?“</p>

<p>Ale Zayl mu neodpovídal, neboť už připravoval prázdnou komnatu pro své potřeby. Bude muset připravit obrazce, nachystat kouzlo...</p>

<p>Ne! V tomhle pokoji to nejde. Zatímco hledali, řekl mu kapitán o Khanově podivné reakci během Tsinova kouzla. Necromancera napadlo, že by nemuselo být nejmoudřejší vyvolávat ducha Greguse Maziho přímo v domě toho, kdo tvrdil, že jej zabil.</p>

<p>V každém případě bude lepší, když kouzlo provede jinde, a Zayla nenapadalo lepší místo než ústí jeskyně vedoucí k místu, kde našli to, co zbylo ze zuboženého čaroděje.</p>

<p>Necromancerovi netrvalo dlouho, aby si ze své komnaty vzal, co bude potřebovat, a ještě méně času mu zabralo tajně z paláce zmizet. Zayl si dobře zapamatoval cestu k jeskynnímu systému. Už dřív měl tušení, že by se mu to mohlo hodit. Byl to zvyk pramenící z nedůvěry, kterou lidé měli k takovým jako on. Necromancer nikdy nevěděl, kdy se nějaký příliš horlivý úředník rozhodne označit ho za „zlého“ vyvolávače mrtvých a jako takového se ho pro blaho všech zbavit.</p>

<p>Určitým způsobem se tak Zayl v jeskyni cítil daleko bezpečněji. Navíc tím, že vyrůstal v džungli, měl zažitý odpor k člověkem vytvořeným stavbám, i tak masivním, jako byl palác. Teď venku cítil, že může znovu dýchat. Jeho smysly se znovu zostřily natolik, že se sám divil, proč ho nenapadlo znovu vyvolat ducha Greguse Maziho poté, co jej v jeskyni usmrtili. Ztratil tolik času...</p>

<p>Zayl si svítil dýkou na cestu a zamířil několik desítek metrů do šachty. Když našel dostatečně široké místo, dřepl si a začal dýkou v prachu na zemi kreslit obrazce. Kouzlo, které hodlal učinit, bude v podstatě identické s tím v Maziho příbytku, jediný rozdíl bude v několika symbolech, které přidá, aby zvýšil šance na úspěch.</p>

<p>Z váčku vyndal Humbartovu lebku, tři malé svíčky a jeden vlas. Lebku položil stranou, rozestavěl svíčky a potom umístil vlas doprostřed. Poté, co se řízl do prstu a nechal několik nezbytných kapek krve dopadnout na to jediné, co zbylo po Gregusovi, zapálil hrotem dýky svíčky a pokračoval v odříkávání kouzla.</p>

<p>Šachtou zavál mírný vánek. Zayl se rychle postavil tak, aby zabránil větru odfouknout vlas. Spokojen s výsledkem začal znovu.</p>

<p>Vítr však najednou přišel i z druhé strany. Zayl se zamračil. Nevzpomínal si, že by si při první návštěvě něčeho podobného všiml. Nasál proudící vzduch, jestli neucítí nějakou magii, ale neobjevil nic.</p>

<p>„Problémy?“ zeptala se lebka.</p>

<p>„Malá mrzutost.“ Necromancer vzal několik kamenů a postavil kolem vlasu malou ochrannou zídku.</p>

<p>Znovu začal odříkávat kouzlo. Tentokrát jej žádný vítr nepřerušil. Zayl upřel pohled na vlas a usilovně myslel na mrtvého čaroděje.</p>

<p>Stejně jako poprvé ze středu obrazce začal stoupat zelený kouř tam, kde se vlasu dotkla krev, a pomalu na sebe začal brát lidskou podobu. Necromancer pokračoval dál, až byla kouřová postava velká jako dospělý člověk s rysy čím dál zřetelnějšími. Zayl už rozeznával vizjereiský plášť . Zdálo se, že postava vztahuje ruku a pokouší se mluvit.</p>

<p>„Vzývám tě, Gregusi Mazi!“ volal Zayl. „Gregusi Mazi, volám tě! Nechť tvůj stín znovu kráčí po tomto světě! Pojď ke mně a předej mi, co víš!“</p>

<p>A v kouři se objevila impozantní černovlasá postava, spíš připomínající Kentrila Dumona než necromancera nebo Vizjereie. Se širokými rameny a ušlechtilou tváří Gregus nevypadal vůbec jako zmije, za kterou ho všichni měli, spíš jako legendární ochránce.</p>

<p>„Trochu mladší, než když jsem ho naposled viděl,“ poznamenal Humbart.</p>

<p>„Ticho!“ Zayl si k sobě ještě ducha nepřipoutal a do té doby jakékoli vyrušení mohlo znamenat konec kouzla. Dál něco mumlal a nakonec udělal dýkou ve vzduchu dvě smyčky. Maziho zatím průhledný duch jakoby nabyl hmoty, takže by nějaký obyčejný člověk mohl věřit, že by se ho mohl dotknout. Pravda, kdyby se Zayl hodně snažil, dokázal by vytvořit ještě daleko hmotnějšího ducha, ale necromancer něco takového nepotřeboval a vážil si mrtvého čaroděje natolik, že něco takového nechtěl ani zkoušet.</p>

<p>Brzy, velmi brzy už bude kouzlo dokončeno a jen Zayl bude schopen Maziho obraz bez větší námahy odstranit. Jak se Gregus Mazi stával víc a víc součástí tohoto světa, pokusil se znovu promluvit. Jeho ústa se otevřela, ale nevyšel z nich žádný zvuk. Stále vztahoval po necromancerovi ruku, ale pohyboval se, jako by byl v nějaké husté kapalině. Jedině oči byly schopny vyjádřit něco určitého a Zayl v nich viděl obrovskou potřebu předat nějakou zprávu, snad informaci, kterou on a kapitán hledali.</p>

<p>„Gregusi Mazi, nechť vzduch znovu naplní tvé plíce! Nechť je dar řeči opět tvůj, pokud ti jej propůjčím! Nechť slova, jež toužíš vyslovit, mohou být slyšena.“</p>

<p>Mrtvý čaroděj zaúpěl. S výrazem obrovského úsilí ukázal na Zayla prstem a z jeho úst konečně vyšlo slovo. „Diablooooo!“</p>

<p>A v okamžiku, kdy Gregus promluvil, jeho vzhled se změnil. Jeho vizjereiský plášť krátce zazářil modře a zlatě a pokryl se nyní viditelnými ochrannými kouzly. Pak vybuchl v plamenech. Prst, který varovně ukazoval na Zayla, se začal třást a pak z něj zmizelo maso. Stejně tak se doslova roztekla rozhodná a pevná tvář, až zůstaly jen zírající varující oči...</p>

<p>„Zayle, hochu! Bacha!“</p>

<p>Zničehonic se ze stěn vynořily obrovské kamenné ruce a uchopily necromancera z obou stran. Vytlačily z necromancerových plic vzduch, ale to bylo vše, co mohl Zayl dělat proti tomu, aby nebyl okamžitě rozdrcen na kaši.</p>

<p>V zoufalé snaze se vyprostit kopl do Gregusova obrazu. Duch Greguse Maziho byl už k necromancerovi připoután, takže měl bez ohledu na okolní dění zůstat tam, kde byl, ale místo toho se s varovným slovem na místě, kde by jinak měl rty, okamžitě rozplynul.</p>

<p>Zayl stále držel dýku, ale s rukama pevně přimáčknutýma k tělu ji nemohl použít. Z posledních zbytek sil a dechu, který mu zůstal, zavolal zoufalý čaroděj slova moci.</p>

<p>„Beraka! Dianos Tempril. Berak...“</p>

<p>Víc ze sebe nedokázal dostat. Jeskyní otřáslo mocné zahřmění a odněkud z příšerné dálky Zayl zaslechl, jak na něj Humbart volá.</p>

<p>Necromarcer omdlel.</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" /><image xlink:href="#_5.jpg" />Patnáct</strong></p>

<p>Když došlo na vyplácení odměn žoldákům, kteří se rozhodli odejít, Juris Khan na ničem nešetřil. Kentril žasnul nad bohatstvím, kterým jeho muže vládce zahrnul - zlaté mince, třpytící se diamanty, rubíny a mnohem víc. Jediné omezení v tom, kolik každý z nich dostane, znamenalo množství, které dokážou sami unést, protože pán Urehu neměl k dispozici žádné koně ani jiná tažná zvířata, která by jim mohl dát. To však Jodase ani ostatní nijak neznepokojovalo. Odměna se jim i tak zdála víc než dostatečná.</p>

<p>„Vraťte se k nám, až bude Ureh opět stát mezi nejmocnějšími královstvími světa, a já vám dám to, co jste nyní neunesli,“ oznámil jim lord Khan. „Všichni jste zde vítáni!“</p>

<p>Jejich hostitel uspořádal ve velkém sále, kde býval uvězněn, slavnost. Kentrila i ostatní obletovaly armády dvořanů oděných v těch nejlepších šatech a zaníceně tleskaly pokaždé, když se jejich pán uprostřed řeči poněkud odmlčel. Kentril už většinu šlechticů potkal nejméně dvakrát, ale stále si nebyl schopen zapamatovat jejich jména. Ti, kdo žili v paláci spolu s Atannou a jejím otcem, se zdáli být téměř stejně tak laskaví, na rtech neustále nic než chvála velkého lorda Khana. To ovšem kapitána vůbec nepřekvapovalo, neboť mocní vládcové byli dříve či později obklopení podobnými lidmi, a v království, jakým byl Ureh, nebyl důvod, aby tomu bylo jinak. Juris Khan je dostal z toho nejhoršího, co si kdo dokáže představit.</p>

<p>Kentril dal svým mužům sbohem, až když slavnost skončila. Připomněl šestici, která nakonec zbyla, nejbezpečnější možnou cestu džunglí a zdůraznil, aby se vyhýbali hlubokým vodním kanálům. „Až budete v Kurastu, měli byste mít nejhorší za sebou. Hlavně buďte opatrní, ať nikdo nevidí, co nesete s sebou.“</p>

<p>„Dáme bacha, kap'táne,“ zabručel Orlif.</p>

<p>Gorst každého z chlapů plácnul po zádech, takže většině vyrazil dech, a jako starostlivý rodič jim kladl na srdce, aby nezapomněli nic z toho, co je kapitán naučil.</p>

<p>Na Albordův signál všech šest mužů svému veliteli zasalutovalo a vyrazilo. Kentril s Gorstem s nimi šli až k hlavní bráně paláce, kde jim ještě jednou popřáli šťastnou cestu.</p>

<p>Přestože rozchod se zbytkem družiny se vždy kapitána dotkl víc, než dával znát, když nyní viděl své přeživší muže odjíždět, málem přišel o svou masku siláka, kterou v takových chvílích nasazoval. Dost na tom, že se mnoho z těch, kdo původně vyjeli, domů nevrátí, navíc stín neustále halící království způsoboval, že měl pocit, jako by těchhle šest odjíždělo uprostřed mrtvolně temné noci. Muži i jejich doprovod nesli louče, aby alespoň viděli na strmé schody. I když Kentril věděl, že hned za hranicemi stínu Nymyru před několika okamžiky vyšlo slunce, nedokázal se zbavit podvědomého strachu z nočních dravců nebo nepřátelských vojáků skrývajících se ve tmě. Přestože si byl vědom, že z větší části existují jen v jeho mysli, měl co dělat, aby neběžel za ostatními.</p>

<p>„Myslíš, že budou v pohodě?“</p>

<p>„Proč se ptáš?“</p>

<p>Obr pokrčil rameny. „Nevím. Myslím, že se vždycky cítím špatně, když ostatní jdou.“</p>

<p>Kentril se usmál tomu obrazu vlastních pocitů a odpověděl: „Jdou spolu, jsou ozbrojení a vědí, kam mají jít. My dva jsme se dostali z hor severního Entsteigu s jediným mečem.“ Chvíli sledoval pohybující se louče, nyní jedinou známku toho, že žoldáci scházejí dolů do města. „Poradí si.“</p>

<p>Když už mezi ostatními ohni osvětlujícími Ureh nedokázali louče žoldáků rozeznat, zamířili zpět do paláce. Lord Khan naznačoval, že si potřebuje promluvit s Quovem Tsinem o tom, jak natrvalo vrátit království do tohoto světa a odstranit poslední zbytky zákeřného kouzla. Co ale zajímalo Kentrila víc, byla skutečnost, že na něj čekala Atanna. Víc než kdy jindy toužil po jejích rtech, očích a náruči. Odjezd ostatních byl pro něj symbolem konce žoldáckého života a začátku něčeho nádherného. Kdyby nebylo pochybností, které spolu se Zaylem měli o skutečné roli Greguse Maziho, Kentril by se v tuto chvíli považoval za nejšťastnějšího muže na světě.</p>

<p>Když už si vzpomněl na necromancera, zeptal se Gorsta: „Viděls teď někdy Zayla?“</p>

<p>„Co jste se snažili najít něco od Breka, ne.“</p>

<p>Když se kapitán konečně dostal k tomu, aby se Jurise Khana zeptal, co se stalo v komnatách pohřešovaných žoldáků, byl starý vládce očividně zmaten a slíbil, že nechá jednoho ze svých mužů celou záležitost vyšetřit. Mluvil s takovou upřímností, že mu Kentril nemohl nevěřit. Ve skutečnosti chtěl dokonce najít Zayla, aby mu řekl o své jistotě, že Khan nemá se zmizením těch věcí nic společného. Bohužel ani on nedokázal necromancera najít.</p>

<p>„Podívej se po něm. Řekni mu, že s ním potřebuju mluvit co možná nejdřív.“</p>

<p>Gorst zaváhal, což u jinak naprosto sebejistého obra nebylo zvykem. „Myslíš, že šel hledat Breka?“</p>

<p>To Kentrila nenapadlo. „Podívej se do jeho pokoje, jestli tam má věci.“ Stoupenci Rathmy příliš mnoho osobních věcí neměli, ale něco by si v pokoji určitě nechal. „Jestli bude jeho pokoj stejně prázdný jako těch tří, chci to okamžitě vědět.“</p>

<p>„Rozkaz, Kentrile.“</p>

<p>Teď to byl kapitán Dumon, kdo zaváhal a pohledem se vrátil k loučím a lampám ozařujícím věčně temný Ureh. Teď už bude Albord a ostatní na cestě k městské bráně. Za hodinu, maximálně za dvě vstoupí Jodas, Orlif a další čtyři do jasného slunečného dne.</p>

<p>„Kentrile?“</p>

<p>„Hmm? Promiň, Gorste. Jenom jsem se zamyslel.“ „Zamyslel nad čím?“</p>

<p>Žoldák se na svého zástupce smutně usmál. „Jenom mě napadlo, jestli budu někdy litovat, že jsem nešel s nimi.“</p>

<p>Když Albord s ostatními procházeli městem, davy lidí jásaly a mávaly. Mladému důstojníkovi to připadalo, jako kdyby se přišel rozloučit úplně každý obyvatel města. Nikdy za svou krátkou kariéru se nesetkal s takovým uznáním od ostatních. Kapitán Dumon ho varoval od prvního dne, kdy se k němu přidal, že život žoldáka je drsný a jeho práce nedoceněná. Ale tenhle okamžik stál za všechny dřívější urážky.</p>

<p>„Seš si jistej, že nechceš jít s náma, Alby?“ volal na něj Jodas. „Každá další ruka se dycky šikne!“</p>

<p>„Zůstávám tady, dík.“ Albord neměl mnoho výčitek, že zůstává, nehledě na svou dřívější touhu vidět zase rodinu.</p>

<p>O co to bude lepší, když se vrátí za rok nebo dva a ukáže jim, co dokázal jako jeden z pomocníků kapitána Dumona. Lord Khan už oznámil kapitánovo povýšení do šlechtického stavu jako jistou věc, stejně jako to, že bude velet královskému vojsku a vezme si Khanovu vlastní dceru což byla v Albordových očích asi ta největší odměna.</p>

<p>„No, třeba vás přídem navštívit,“ odpověděl mu druhý žoldák s krátkým, ale hlasitým smíchem. Potěžkal vak s odměnou. „Vono to taky nevydrží na furt!“</p>

<p>Ostatní se smáli s ním. Každý z nich měl podobný pytel. Každý z nich mohl do konce života žít v přepychu, a ještě toho hodně zůstane pro jejich dědice. Pravda, žoldáci byli hráči, ale Albord pochyboval, že by i ten nejhorší z nich dokázal o všechno přijít dřív než za několik let.</p>

<p>„Znají tihle žolíci vůbec cestu k bráně vod vlastního města?“ zabručel Orlif směrem k šesti ozbrojeným strážím, které v tichosti a vážně kráčely vedle nich v perfektní formaci. Ani kapitán Dumon nedokázal své muže tak dokonale secvičit. „Už tam snad dem věky a tendle náklad taky asi nebude čím dál lehčí!“</p>

<p>„Jestli tě ten těžký pytel zpomaluje,“ vtipkoval Albord, „velice rád ti ho pohlídám, než se vrátíš z Westmarche!“ Všichni se znovu zasmáli. Albord cítil náznak smutku.</p>

<p>Budou mu chybět, ale kapitán by mu chyběl víc. Vždycky měl čich na velké lidi, a teď se mu to vyplatilo.</p>

<p>„Tak, tady to je,“ volal jeden z ostatních. „Jenom hodinka, chlapi, a budem se všichni křenit do slunka! Nebude to super?“</p>

<p>Albordovi připadala brána strašně vysoká. Když družina poprvé přišla prozkoumat ruiny, byla zavřená, jako by i po těch staletích chtěla chránit tajemství Urehu. Nyní však byl vstup do znovu obnoveného města ještě daleko impozantnější, než když sloužil jen jako kulisa k starobylému zbořeništi. Brána se tyčila nejméně čtyři metry nad hlavní urehskou cestou a byla tak nesmírně mohutná, že by patrně dokázala zadržet i celou armádu s beranidly. Stejně jako na dveřích paláce zdobili obě křídla okřídlení archandělé s tasenými planoucími meči, i zde však téměř až brutálně poškozeni nějakou neznámou silou. Albord se jen krátce zamyslel, jak k něčemu takovému došlo. Že by se nějaký věrný sluha Greguse Maziho snažil zničit všechny symboly nebeské moci?</p>

<p>U brány je zastavila čestná stráž. Její vážné tváře téměř bez výrazu skoro přinutily Alborda tasit meč, ale pak si bělovlasý voják hned uvědomil, jak hloupě by vypadal.</p>

<p>Pak okolní dav zachvátilo podivné ticho. Ticho, které bylo o to nápadnější, že se z dálky stále ozývaly zvuky oslav, stejné zvuky, které ještě ani na chvíli neustaly od chvíle, kdy kapitán Dumon umístil na vrchol Nymyru Klíč ke světlu. Albord se rozhlédl a zjistil, že se všechny pohledy upřely na něj a čekaly.</p>

<p>Jodas ani ostatní na celé situaci neviděli nic divného, vlastně na něj rovněž netrpělivě pohlédli. „Tak jo, Alby, čas říct sbohem. Musíme jít...“</p>

<p>Loučící se žoldáci se znovu nechali unést smutným okamžikem a ještě jednou sis mladým důstojníkem podali ruce a poplácali po zádech. Albord měl co dělat, aby udržel slzy deroucí se mu do očí a potěšilo ho, když viděl, že Jodas, Orlif i ostatní mají stejný problém.</p>

<p>„Bude lepší, když už pudeš, než vyrazíme my,“ Jodas pokynul gestem strážím, aby otevřely bránu. „Hodně štěstí a takový ty věci, dyť to znáš.“</p>

<p>Spousta žoldáckých družin měla své vlastní pověry. Ve Westmarchi jednou z nich bylo, že nesmíte vidět své kamarády vyjíždět z bran města, pak máte celkem dobrou šanci, že je znovu uvidíte. Naopak dívat se, jak odcházejí, znamenalo téměř jistotu, že se nikdy nevrátí - a někteří z nich pravděpodobně brzy zahynou. Žoldáci žili příliš riskantním životem, než aby si nebrali takové pověry k srdci. Ve skutečnosti to byl jeden z důvodů, proč Kentril se svým zástupcem zůstali v zámku a nešli s nimi až k bráně.</p>

<p>Albord kamarádům naposled zamával, otočil se k nim zády a vracel se zpět. Nebyl si jistý, co by mohly jeho emoce způsobit, a tak se neotáčel a jen předpokládal, že ostatní následovali jeho příkladu. Neutuchající zvuky oslav mu začínaly lézt na nervy, protože on sám nyní necítil žádný důvod k radosti. Ani myšlenka na budoucnost v Urehu ho teď neutěšila.</p>

<p>Veselí se stávalo hlasitějším a hlasitějším a nejpronikavěji se ozývalo zpoza něho, z míst, kudy právě odešli jeho kamarádi. Albord přidal na tempu. Až bude v paláci, určitě se uklidní a vzpomene na spoustu dobrých důvodů, proč se rozhodl neodejít s Jodasem a ostatními.</p>

<p>Ale v tu chvíli jeho pozornost upoutal hlas, jen stěží slyšitelný v okolním hluku. Albord se zastavil a pokusil se uvědomit si, co právě slyšel. Ten hlas zněl jako Orlifův a ten muž volal jeho, Albordovo jméno.</p>

<p>Albord udělal ještě krok k Juris Khanovu paláci, ale náhle znejistěl a znovu se zastavil. Co by mu to udělalo, kdyby se vrátil a podíval se? Jestli slyšel Orlifa, pak určitě něco chtěl. A pokud se mýlil, nemusí se bát smůly, protože těch šest už je jistě dávno z bran venku.</p>

<p>Otočil se. Bude mu trvat minutu, maximálně dvě zjistit, jestli skutečně slyšel Orlifa, nebo ne. Alespoň pak bude klidný, že udělal všechno, co mohl.</p>

<p>Výkřiky radosti byly nyní tak hlasité, až ho rozbolely uši. Copak tihle lidé nikdy neodpočívali? Neměli na práci nic jiného než slavit? Pravda, měli důvod být šťastní, ale i žoldáci měli občas rádi mír a klid. Čím dřív se Albord vrátí do paláce, tím lépe. Alespoň tam by měl najít místo, kde by se schoval před tím šílenstvím, které se zmocnilo Urehu...</p>

<p>Vzduch proťal krátký výkřik.</p>

<p>Mladý voják tasil meč a poslední metry k bráně běžel. Třeba se mýlil, ale přísahal, že řev, který slyšel, vycházel z Jodasových úst. Albord zahnul za roh...</p>

<p>A zůstal na místě stát před hrůzným výjevem.</p>

<p>Moře strašlivých potácejících se těl - přesněji spíš zbytků těl - se rojilo a vířilo kolem jednoho místa jako hejno dravých ryb, které jednou viděl v džungli. V rozedraných špinavých hadrech zuřivě zápasila těla jedno s druhým o něco přímo uprostřed toho hemžení. Jejich strašlivá ústa plná ostrých zubů se znovu a znovu otevírala a zase zavírala. Několik z nich, stojících stranou, se evidentně něčím krmilo a kostěnýma rukama si do úst cpalo nějaké krvavé kusy masa.</p>

<p>Zprostřed té masy těl se vynořila lidská postava.</p>

<p>Orlif s rozedranou tváří, pažemi potřísněnými vlastní krví, si mečem snažil prosekat cestu ke svobodě. Z místa, kde vyděšený Albord stál, viděl, že většina druhé žoldákovy ruky byla utržena nebo ukousnuta.</p>

<p>Orlif ho uviděl a v jeho prosebném pohledu viděl něco, co ho vyděsilo ještě víc, než si kdy dokázal představit. Pak něco starého válečníka strhlo zpět doprostřed hladové masy strašlivých těl. Orlif vydal jediný zoufalý výkřik a zmizel.</p>

<p>„Ne!“ zařval Albord dřív, než se dokázal ovládnout. Na zaraženého vojáka najednou zíraly desítky prázdných očních důlků. Ghoulové se začali pomalu pohybovat jeho směrem.</p>

<p>Albord se vzpamatoval, otočil se a běžel, jak nejrychleji dovedl.</p>

<p>Nad tou příšernou scénou stále zněla hudba, smích a jásot nerušených oslav. Albord se tím směrem otočil, pak se zadíval směrem před sebe, ale po jásajícím davu neviděl ani stopy. Bylo to, jako by město duchů slavilo všude kolem něj.</p>

<p>A pak po něm z vedlejší uličky sáhla další zrůdná belhající se postava. Albord uskočil a máchl mečem. Ostří projelo ghoulovi zápěstími, obě kostnaté sápající se ruce pleskly o zem. Nijak neznepokojena ztrátou končetin jej však zrůda pronásledovala dál.</p>

<p>Palác. Kdyby se mu podařilo dostat se do paláce, byl si Albord jistý, že bude v bezpečí. Tam bude kapitán Dumon a ten bude vědět co dělat.</p>

<p>Jak běžel, město se začalo měnit. Každou sekundou se stávalo stejně zvráceným a smrtonosným jako jeho obyvatelé. Budovy se mu před očima rozpadaly, po střechách i popraskaných zdech stékala hustá rudá tekutina a vpíjela se do vyprahlé země. Nebe mělo naprosto odpornou barvu a do žoldákova nosu se dral zápach hniloby a spáleného masa.</p>

<p>V dálce však uviděl Khanův palác, jenž se zdál nedotčen. Albord se zaměřil na tu jedinou známku příčetnosti v tomhle šíleném světě. Každým krokem se čím dál víc blížil vysvobození.</p>

<p>A pak ke své hrůze zjistil, že cesta vpřed je zatarasená. Pomalu, ale rozhodně se k němu přímo z ulice vedoucí k zámku blížila horda polorozpadlých hladových těl. Ústa plná ostrých zubů se otevírala a zavírala v očekávání bohaté hostiny. Puch, který z nich vycházel, obrátil žoldákovi žaludek a měl co dělat, aby nepadl na kolena a nezačal zvracet.</p>

<p>Albord se podíval doleva a uviděl volnou postranní ulici. Bez váhání do ní vběhl a doufal, že někde najde jinou, která ho vrátí zpět směrem ke schodišti.</p>

<p>Něco schovaného ve stínu ho chytilo za ruku. Albord zjistil, že stojí tváří v tvář jednomu z ghoulů, zbytku ženského těla, suché slupce na tom, co kdysi muselo být velmi vyzývavé a zdůrazněné zlatými šaty s hlubokým výstřihem. Přes vychrtlou tvář spadaly zbytky mastných vlasů a i její ústa se naprázdno hladově otevírala.</p>

<p>„Pojď, vojáčku,“ zasípěla hlasem přímo z hrobu. „Pojď si pohrát s Nefriti...“</p>

<p>„Zmiz ode mě, ty pekelná zrůdo!“ Albord se zuřivě vytrhl a máchl po démonovi mečem, ale způsobil mu jenom malou škodu. Sekl po ruce, ale pak si vzpomněl, že ani to nemělo žádný větší účinek a zamířil na krk.</p>

<p>Meč projel svraštělou kůží a vysušenou kostí jako nůž máslem. Démonova hlava dopadla na dlažbu a ještě několik metrů se kutálela. Chvíli se ještě točila a pak se zastavila s tváří upřenou jeho směrem.</p>

<p>„Nefriti hladoví po tvém polibku,“ smála se hlava. „Pojď políbit Nefriti...“ Ústa se stále otevírala a zavírala.</p>

<p>K jeho ještě většímu rozčarování se po něm bezhlavé tělo sápalo dál. Albord se vysmekl a pak zbytek ghoula probodl. Když se tělo konečně začalo hroutit, zoufalý žoldák utíkal dál.</p>

<p>Postranní ulička vedla do větší, která byla naštěstí prázdná. Albord se zastavil, aby nabral dech a rozhodl se, kterým směrem pokračovat. Pohled na palác na kopci, nyní o dost větší, mu vlil do žil novou naději. Kdyby se mu podařilo dostat se kolem toho prokletého davu, bude cesta do bezpečí volná.</p>

<p>Obraz napůl roztrhaného Orlifa ho poháněl vpřed, když mladý důstojník spěchal směrem k paláci. Teď už věděl, co se stalo těm třem žoldákům, kteří zmizeli. Tohle musela být práce toho čaroděje, o kterém mluvil jejich hostitel, toho Greguse Maziho. Pán Urehu tvrdil, že ho zničil, ale Albord už viděl mnoho čarodějů, aby věděl, že jsou schopni vytvořit dokonalé iluze. Není pochyb, že Gregus svého bývalého pána přiměl myslet si, že je mrtvý, a nyní se mstí. Musí varovat kapitána Dumona a ostatní...</p>

<p>Smích a hudba stále dotíraly na jeho uši. Tóny na sebe nyní vzaly podobu, jako by ti, kdo je hráli a oslavovali, přišli rovnou z blázince. Albord si chtěl zakrýt uši, ale bál se, že by ho to zpomalilo, i když třeba jenom o pár sekund. Všechny ty zvuky kolem mu rvaly duši z těla a naplňovaly ho stejnou hrůzou jako ghoulové, kteří ho pronásledovali.</p>

<p>Když před sebou uviděl úpatí kopce, ještě přidal na tempu. Ještě kousek...</p>

<p>Bota se mu o něco zachytila.</p>

<p>Albord zakopla spadl. Tvrdě narazil na kamennou dlažbu a celým tělem mu projela ostrá bolest. Na pár okamžiků omdlel.</p>

<p>Když se probral, uviděl svůj meč ležet metr od sebe. Sáhl po něm a vstal.</p>

<p>Až pak si uvědomil, že už není sám.</p>

<p>Vycházeli z průčelí domů, z rozpadlých budov i z ulic. Pohybovali se jako jedno tělo s jediným nechutným cílem. Vlekli se směrem k němu a sápali se po něm a sápali...</p>

<p>Albord se rychle otočil a zjistil, že jediná možná cesta pryč je rovněž plná hladových těl. Toužebně se podíval směrem ke schodišti, k paláci a věděl, že nehledě na to, jak se zdál blízko, nikdy těch posledních pár metrů nezvládne.</p>

<p>V hlavě se mu najednou ozval hlas kapitána Dumona. Kdykoli to jen trochu bude mocné, zaútoč. Vždycky je lepší bojovat a zemřít rychle, než jen čekat na nevyhnutelné.</p>

<p>Tohle ho kapitán Dumon naučil už dávno. Stejně tak ho naučil několik pravidel života žoldáka. Pro většinu z nich je smrt něco hodně jistého.</p>

<p>Albord pevně uchopil meč, zvedl ho vysoko nad hlavu a se strašlivým řevem zaútočil.</p>

<p>Když se srazil s prvními ghouly, cítil, jak jeho meč prošel suchým masem a křehkými kostmi. Několik končetin odlétlo a pár hladových těl zavrávoralo. Palác jej stále volal a naplňoval ho odhodláním.</p>

<p>Chytili ho za volnou ruku, pak za nohy. Výhled mu zakryly strašlivé tváře. Pak mu vytrhli meč z ruky. Ale stále se Albordovi dařilo dostat se metr dva dál...</p>

<p>Pak jej srazili na zem, nad sebou znovu jen groteskní obličeje a pohybující se ohyzdná ústa.</p>

<p>Albord zařval.</p>

<p>V rozlehlé tiché knihovně se Quov Tsin probíral knihami zanechanými zde jeho předchůdci před staletími a žasnul, jak ohromnou sbírku pro něj nezištně připravili. Stejně jako si vychutnával pocty, kterých se mu dostávalo od dvořanů v Juris Khanově paláci, miloval i své zaměstnání.</p>

<p>Ale dnes se nebyl schopen soustředit tak jako obyčejně... a za to musel „poděkovat“ žoldákům. Kapitánovi Dumonovi a tomu obrovi, Gorstovi. To oni v něm zanechali malé hryzající pochybnosti o věrohodnosti historek jejich hostitele. Tsin měl pochybnosti hrozně nerad. Lord Khan mu daroval celou knihovnu a učinil z něj největšího čaroděje slavného království. S takovou mocí by se Vizjerei mohl stát největším čarodějem v historii!</p>

<p>„K čertu s tebou, Dumone!“ zamumlal Tsin, když otočil stránku. „K čertu s tebou za to, že jsi nenechal věci být...“ „Je snad něco v nepořádku, mistře Tsine?“</p>

<p>Čaroděj poskočil. Podíval se na nově příchozího, jen aby zjistil, že se nad ním tyčí lord Khan.</p>

<p>„Nic - nic důležitého, můj pane.“</p>

<p>Khan se blaženě usmál. „To nesmírně rád slyším. Udělal jsi toho pro celé království tolik - i pro mě samotného - že by mne mrzelo, kdyby ses necítil šťastný.“</p>

<p>Quov Tsin vstal a zkoumal svého laskavého hostitele pohledem. Jak by na kapitánových pochybnostech vůbec něco mohlo být? Ten muž stojící před ním skutečně naplňoval všechny detaily legendy, kterou čaroděj desetiletí studoval. Tsin zcela jistě dokáže odhadnout lidi lépe než takový poblázněný odpadlík jako Kentril Dumon! „Jsem nesmírně poctěn vaší šlechetnou odměnou, lorde Khane, a jsem zde k vašim službám, ať již vaše přání bude jakékoliv.“</p>

<p>„Za to jsem i já velmi vděčný, Vizjereii. Vlastně je to důvod, proč jsem s tebou chtěl hovořit o samotě.“ Tsinovy už tak šikmé oči se ještě víc zúžily, až z nich zbyla jen tenká čárka. „Můj pán si přeje využít mých služeb?“</p>

<p>„Ano, mistře Tsine... vlastně bez tebe nemohu v záchranu Urehu ani doufat.“</p>

<p>Ta věta probudila čarodějovu představivost. Bez tebe nemohu v záchranu Urehu ani doufat. Quova Tsina zalila vlna pýchy. Tohle byl konečně panovník, který docenil jeho schopnosti! Temné obavy kapitána se rozplývaly jak pára nad hrncem. „Čekám na tvé příkazy, lorde Khane...“</p>

<p>Monarcha položil přátelsky čarodějovi ruku kolem ramen. „Pak, pokud se na čas odtrhneš od knih, potřebuji ti něco ukázat.“</p>

<p>To Tsina víc než zajímalo. „Samozřejmě.“</p>

<p>Juris Khan ho vyvedl z knihovny. Po cestě mu vysvětloval některé historické aspekty týkající se jeho království a zaměřil se zejména na to, jak který z jeho předků zvýšil jeho slávu až k vrcholu, na kterém říši přebral on. Quovu Tsinovi bylo jasné, že vládce chce jen zabít čas, než dorazí na místo, takže ho celkem ignoroval a raději si všímal toho, jak se každá stráž, kolem které prochází, staví do pozoru nebo jak se všichni sluhové za nimi s úctou obracejí, když jim lord Khan jednoduše kývnul hlavou na pozdrav. Ten vysoký starý muž zde vládl absolutní mocí, a přesto ho jeho lidé milovali a ctili. Proti něčemu takovému nebyly Dumonovy obavy ničím.</p>

<p>Tsin si rychle uvědomil, že míří do části paláce, kde ještě nebyl. Poblíž velké síně Juris Khan otevřel nenápadné dveře. Tsin přesto žasnul, jak si jich mohl dříve nevšimnout. Za nimi bylo úzké schodiště, jen matně osvětlené neznámo čím. Tsin i jeho lord sestupovali hlouběji a hlouběji až do podzemních prostor. Vizjerei předpokládal, že pod palácem musí být podobné místo, ale žasnul, jak hluboko to nakonec bylo.</p>

<p>Celou cestu neviděl ani jednu svíci, louči nebo olejovou lampu, ale přesto bylo všude dost světla, aby na schodech neupadli. Plesnivé, vlhké stěny a téměř zlověstné okolí překvapivě Tsina nijak neznepokojovaly, ale spíš zvyšovaly jeho očekávání. Místo, kam ho Juris Khan vedl, muselo být bezesporu velmi důležité.</p>

<p>A pak ucítil síly. Síly mocné, surové a chaotické. Ještě před tím, než došli k masivním železným dveřím, Tsin věděl, co ho tam čeká.</p>

<p>Jako držák ohromného kruhu sloužícího jako klika byla na dveřích připevněna rozběsněná hlava gorgony. Quov Tsin žasnul nad tou dokonalou uměleckou prací. Hlava vypadala tak živě, že skoro čekal, až stvůra chňapne po ruce Jurise Khana, která po ní sáhla.</p>

<p>„Tezarka...“ zašeptal Khan, když se dotkl kliky. Dveře se s lehkým zaskřípěním otevřely, aby Vizjereiovi odhalily pohled na ráj každého čaroděje.</p>

<p>„Má soukromá komnata... místo moci.“</p>

<p>Celá místnost měla tvar hexagonu. Tsinův vlastní příbytek by se sem vešel snad desetkrát. Police na polici plné prášků, bylin a všemožných vzácných předmětů lemovaly všechny zdi, zatímco na třech masivních dřevěných stolech ležely rozevřeny tajemné knihy. Na dalších stolech po pravé straně ležely spousty sklenic s živočichy, které ani Tsin nedokázal identifikovat. Na mnoha místech byly do zdí a podlahy vyryty runy a celá místnost byla protkána magickými ochranami. Celou komnatu osvětloval krystal visící uprostřed stropu. Quov Tsin cítil, jak jeho síla prostupuje celé tohle místo.</p>

<p>Ale největší pozornost na sebe poutal široký kamenný stupeň uprostřed místnosti.</p>

<p>Byl nejméně tak vysoký jako Vizjerei a na jeho čtyř stěnách byly vyznačeny runy, z nichž mnohé ani Tsin nepoznával. Stejné runy byly i na horní straně kvádru, kde byl navíc ještě nádherně zpracovaný symbol slunce.</p>

<p>Užaslý Vizjerei bezmyšlenkovitě udělal krok vpřed, aby stupeň prozkoumal. Přejel kostnatými prsty po jeho horním okraji a ucítil ohromné síly, jež sem byly ukryty kdysi dávno v minulosti... a stále ještě čekaly, až jich někdo využije. „Tohle je... velmi staré,“ prohlásil nakonec.</p>

<p>„Bylo to vytesáno dřív, než se v myslích mých předků zrodila myšlenka na svatý Ureh. Tento stupeň zde byl postaven dříve, než vzniklo první království na východě a v době, kdy jich ani na západě ještě mnoho nebylo. Byl vytvořen předchůdci stoupenců Rathmy, mými vlastními lidmi a tvým velikým řádem Vizjereiů, dobrý Tsine. Někdy se ptám, jestli ti, kdo vyhloubili tuto místnost, byli lidé nebo služebníci Nebe, kteří byli vysláni na zemi, aby připravili cestu...</p>

<p>„Tolik síly...“ Daleko větší síla, než kterou kdy vládl kdokoli z Tsinových lidí, dokonce i v časech, kdy uzavřeli smlouvy se zdánlivě podřízenými démony.</p>

<p>„To zde ty a já odstraníme poslední část Gregusova prokletí, můj dobrý příteli. To odsud vrátím Ureh do tohoto světa.“</p>

<p>A Tsin už věřil, že to bude možné. Prvotní síly jako tyhle je velmi složité ovládnout, ale jestli měl lord Khan takovou moc, v jakou doufal, bude vše, co zatím čaroděj ve svém životě viděl, vypadat jako čáry nějakého pouťového kouzelníčka. Zde bylo místo, kde se ukáže skutečné mistrovství...</p>

<p>„Nemohl jsem nic dělat,“ vysvětloval vládce, „vůbec nic, zatímco jsem byl lapen na svém vlastním trůnu. Ale celou tu dobu jsem přemýšlel, co by se stalo, kdyby mne někdo velice schopný dokázal vysvobodit. Kvůli zradě Greguse Maziho jsem přišel o všechny čaroděje kromě milované Atanny.“ Jeho výraz se najednou změnil. „Ale ta samozřejmě není tak schopná jako ty, mistře Tsine.“</p>

<p>Čaroděj ochotně přijal hold vzdaný jeho umění. Atanna byla schopná - dost na to, aby si ji v budoucnu vybral za matku svého potomka, kdyby ovšem nebylo toho blbého Dumona - ale manipulovat s takovými silami vyžadovalo ohromnou opatrnost a výjimečné zkušenosti. Popravdě řečeno, Tsin nepochyboval, že by bez něj jakýkoli Khanův pokus skončil katastrofou.</p>

<p>„V této síni,“ zašeptal Juris Khan, který mezitím přešel i za záda malého čaroděje, „díky schopnostem, kterými my dva společně vládneme, neexistuje žádné omezení v tom, co chceš uskutečnit, příteli. Dokonce ani za hranicemi obnovení Urehu. Tajemství tohoto světa i jiných se nám otevřou, kdykoli budeme chtít.“</p>

<p>Quov Tsin to všechno viděl, slávu, moc. Přejel prsty po starobylých runách a nasával do sebe sílu ukrytou v každé z nich. Vrásčitý Vizjerei si představoval, jak všechny najednou vzplanou, všechny pod jeho příkazy, bude jim vládnout...</p>

<p>Pak jeho pozornost zaujal zvláštní obrazec přímo uprostřed jedné stěny kamenného stupně. Podivné znepokojující znamení, téměř jako skvrna, kterou někdo nebyl schopen odstranit.</p>

<p>„Co je to?“ zeptal se.</p>

<p>Juris Khan na obrazec jen letmo pohlédl. Tón hlasu, když odpovídal, dával najevo, že jde o zcela bezvýznamnou záležitost.</p>

<p>„Krev, samozřejmě.“</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" /><image xlink:href="#_5.jpg" />Šestnáct</strong></p>

<p>Zayle... Pokusil se pohnout, ale nemohl. Zayle...</p>

<p>Pokusil se dýchat, ale nemohl. Zayle...</p>

<p>Nebýt výcviku, byl by patrně už dávno mrtev, neboť v plicích neměl vůbec žádný vzduch.</p>

<p>Zayle, ty zatracený mladý blázne! Nemůžeš mi tady umřít, zatraceně!</p>

<p>Necromancer se pokusil promluvit, ale přestože si uvědomoval, že má ústa otevřená, nevyšel z nich žádný zvuk. Pokusil se otevřít oči, ale i ty zprvu odolávaly jeho snahám. Jenom s maximálním úsilím se mu podařilo zvednout víčka natolik, aby viděl.</p>

<p>A teprve teď si Zayl uvědomil, že je ve stejné pozici jako Gregus Mazi.</p>

<p>I s očima dobře přivyklýma tmě dokázal Zayl jen stěží rozeznat dost detailů na to, aby si uvědomil svůj strašlivý osud. Visel ze stalaktitu vysoko nad první velkou síní, přes kterou spolu s dvěma žoldáky prošli při své první cestě sem. Stejně jako nešťastný Mazi měl ruce i nohy zkroucené dozadu a pevně spoutané. Na rozdíl od čaroděje však Zayl neviděl důvod, aby tady v tomhle stavu byl. Moc, jež ho sem připoutala, neměla zájem z něj udělat žádného strážce, ale spíš si jen přála, aby byl necromancer hodně, hodně mrtvý.</p>

<p>Zayl taky zemře - a brzo. Už nyní cítil, jak se jeho tělo mění a stává se stalaktitem. Do těla mu proudily zvláštní síly a měnily jeho strukturu. Za nějaký čas se stane ještě nedílnější součástí hory než Gregus Mazi.</p>

<p>Ale než se tak stane, udusí se.</p>

<p>„Zayle, chlapče! Musíš mě přece ještě slyšet!“</p>

<p>Dutý hlas Humbarta Wessela se rozléhal prostornou jeskyní, jako by ani nepřicházel ze žádného konkrétního směru. S maximálním úsilím se Zaylovi podařilo rozeznat chodbu, kterou spolu se svými společníky dříve přišli. Někde tam musela bezpochyby ležet i lebka, svým způsobem stejně uvězněná jako on.</p>

<p>Jeho naděje, které krátce vzrostly, se opět rozplynuly. Co pro něj mohla Humbartova hlava bez těla udělat? Zaylovy myšlenky se začaly rozostřovat. Podléhal obrovskému vyčerpání.</p>

<p>„Jestli mě slyšíš, jsem tam, kdes mě nechal, pamatuješ? Seš bystrý kluk! Vidíš to v té svojí chytré hlavičce?“</p>

<p>O co se ta lebka pokouší? Zayl nechtěl nic jiného než spát. Proč ho ten zatracený Humbart otravuje?</p>

<p>„Stejně si myslím, že mě posloucháš, chlapče, nebo aspoň doufám! Moc se mi nelíbí pomyšlení, že v téhle díře budu dřepět navěky, takže mě poslouchej!“</p>

<p>Humbartův hlas necromancera rozčiloval. Chtěl mrtvému žoldákovi říct, ať jde pryč, ale bez nohou se mu to asi nepovede.</p>

<p>„Tvá dýka, Zayle! Potřebuješ dýku, aby ses z toho dostal!“</p>

<p>Dýka! Zayl znovu otevřel oči. Copak ji ještě má?</p>

<p>Jeho společník mu dal rychle odpověď: „Vidím ji, hochu! Je jenom pár kroků přede mnou!“</p>

<p>A tisíc mil vzdálená, pokud by ji chtěl použít. Kdyby ji necromancer alespoň viděl, mohl by ji k sobě přivolat. Zayl však bohužel nikdy neovládal nepřímé pohybování s předměty, obzvláště ne v takových podmínkách. To, čím chtěl pohnout, musel vidět.</p>

<p>Nutkání upadnut do milosrdného spánku bylo čím dál silnější.</p>

<p>„Poslouchej mě!“ trvala na svém lebka. „Je namířená směrem ke mně a na špičce je malý kamínek. U rukojeti je ještě jeden malý kámen, vypadá jako obrovský zub...“</p>

<p>Nehledě na svou touhu spát, Zayl stále poslouchal. V mysli se mu začal vytvářet obraz dýky ležící na zemi. Dokonce viděl Humbartovu lebku, která prázdnými očními důlky toužebně hleděla na slonovinovou čepel.</p>

<p>Ale proč si s tím dělat hlavu?</p>

<p>„Vidíš ji, že jo, chlapče. Zatraceně! Jestli seš pořád živý a slyšíš, musíš ji vidět!“</p>

<p>A Zayl konečně pochopil. Humbart byl se Zaylem tak dlouho, že moc dobře znal schopnosti toho, kdo ho oživil. Věděl, že necromancer potřebuje dýku vidět, takže se mu snažil detailně popsat celý obraz.</p>

<p>To nikdy nevyjde - nebo ano? Bude ho to stát poslední zbytek vzduchu, který zůstal uvězněn v jeho těle, těch pár částeček roztroušených všude možně, které dovolily Zaylovi žít bez nadechnutí až pětkrát déle než normální člověk. Zayl by musel vyždímat své plíce do poslední bubliny, aby na tohle kouzlo získal dostatek sil.</p>

<p>Mezitím mu Humbart dál popisoval všechno v bezprostředním okolí dýky. Lebka si buď idealizovala necromancerovy šance, nebo prostě nevěděla, co jiného by mohla dělat. V žádném případě mu to Zayl nemohl mít za zlé, protože vzhledem ke kouzlu, které na Humbarta použil, bude lebka trpět s ním. Pokud ji někdo nenajde, bude žoldákův duch uvězněn v nitru Nymyru navždy, jeho duch neschopen se pohnout z místa. Jedinou jeho záchranou by bylo, kdyby se celá chodba zhroutila a kameny lebku rozdrtily.</p>

<p>„Tak to je asi všechno, Zayle, hochu!“ křičela lebka už poněkud pokornějším hlasem. „Teď bys měl mít celkem představu, jak to tu vypadá... teda jestli jsi vůbec něco slyšel!“</p>

<p>Zayl se soustředil na dýku a rychle si v hlavě poskládal obraz tak, jak mu ho Humbart popsal. Viděl kameny i jak na nich dýka leží. Znovu uviděl Humbartovu lebku, jak zírá na částečně zakrytý hrot. Necromancer si představil i okolní stěny, aby zkompletoval celý výjev.</p>

<p>Z posledních zbytků sil se Zayl zaměřil na kouzelnou dýku a srdcem i myslí jí poručil, aby k němu přišla. „Zayle!“</p>

<p>Něco zářícího vletělo do jeskyně, jako by někdo vystřelil hořící šíp. Chycený necromancer se na to okamžitě zaměřil. Předmět najednou zamířil směrem k němu a temnotou jeskyně se linula matná záře.</p>

<p>Slonovinová dýka letěla přímo na něj. Jen na kratičký okamžik si Zayl vzpomněl, co museli udělat Gregusi Mazimu. Měl by si přát, aby dýka přilétla hrotem napřed? Má Zayl toužit po tom, aby se zabodla hluboko do jeho stále ještě lidského těla?</p>

<p>Ale v Maziho případě to bylo něco jiného. Nejenže čaroděj byl na své místo zaklet se zřejmým záměrem, ale kouzlo mělo navíc k dispozici staletí, aby konalo svou odpornou práci.</p>

<p>U Zayla tomu bylo jinak. Transformace jen před velmi</p>

<p>krátkou dobou teprve začala. Pokud dýku správně použije, mohl by mít ještě šanci se zachránit...</p>

<p>Zářící čepel se najednou propadla. Necromancer ji s vypětím všech sil obrátil zpět proti sobě. Ztratil koncentraci, a co hůř, cítil, že ho vůle opouští.</p>

<p>Pojď ke mně, volal v duchu. Pojď ke mně.</p>

<p>Šla, a to takovou rychlostí, že to v první chvíli vypadalo, jako by ho měla probodnout. Teprve až na poslední chvíli dýka náhle změnila směr, obletěla Zayla i stalaktit a sama mu vklouzla do dlaně.</p>

<p>V okamžiku, kdy Zayl ucítil rukojeť, zjistil, že může pohnout prsty. Uchopil pevně dýku a vlil do ní poslední zbytky své životní energie. Jeho plíce jen zaúpěly, srdce se mu divoce rozbušilo, ale vězeň se nehodlal vzdát.</p>

<p>Vápencová skořápka na něm se roztříštila, jako by ji zasáhl blesk. Naprosto vyčerpaný Zayl se zhroutil k zemi. Kdyby spadl z nejvýše položeného místa jeskyně přímo na kamennou zem, zcela jistě by pád nepřežil, ale stalaktit, ke kterému byl připoután, visel přímo nad propastí, jež jim posloužila k sestupu do nižšího patra při první návštěvě. Jedině to paradoxně zachránilo Zaylovi život.</p>

<p>Když padal kolem jejího okraje, podařilo se mu rychle vyslovit zaklínadlo. Najednou se pod ním zvedl prudký závan větru a zdvihl ho několik metrů zpět. S maximálním úsilím se Zaylovi podařilo zachytit se hladké zdi. Ukázalo se, že právě včas, neboť účinek kouzla náhle zmizel a on se nyní bez opory téměř zřítil do propasti.</p>

<p>Pomalu se vyšplhal přes okraj a svalil se na studený kámen. Neuvěřitelně vyčerpaný tam nějakou chvíli ležel a sípavě oddychoval. Měl pocit, že mu na každý centimetr těla někdo shodil celý Nymyr.</p>

<p>„Zayle?“ ozval se naléhavý hlas. „Ž... žiju,“ zachraptěl.</p>

<p>„Seš si jistý?“ odpověděla Humbartova lebka. „Nezní to tak.“</p>

<p>„Dej... dej mi... čas.“</p>

<p>„No, stejně jsem nikam nechtěl jít,“ zamumlal necromancerův společník.</p>

<p>Zaylův dech se pomalu vracel do normálu. Tělo ho stále nesnesitelně bolelo, ale alespoň se mohl hýbat.</p>

<p>V záři dýky zjistil, že neunikl nepoznamenán. Z elegantních černých šatů zbyly jen cáry a na kůži měl škrábance a jizvy všude, kde se stalaktit a jeho tělo působením kouzla spojili. Zayl nepochyboval, že podobné stopy má i na tváři, ale děkoval Velkému Draku, že byl ušetřen.</p>

<p>Na stále nejistých nohách se necromancer konečně vrátil do chodby, kde se stal obětí útoku. Hromada sesutého kamene, který s kapitánem Dumonem objevili, zcela zmizela, téměř jako odstřelena nějakou strašlivou silou. Zayl před sebou držel připravenou dýku pro případ, že by se útok opakoval, ale nic zvláštního necítil.</p>

<p>Po několika krocích objevil lebku.</p>

<p>„Ááá, hochu! To je pastva pro oči - nebo oční důlky, to je jedno - tě zase vidět.“</p>

<p>„Ještě se nechystám přidat se k tobě, Humbarte.“ Necromancera znovu přemohlo vyčerpání, takže se musel posadit na velký kámen. „Řekni mi přesně, co se stalo.“</p>

<p>„No, potom, co tě zmáčkly ty dvě obrovské ruce, pustil jsi dýku. Měl jsem strach, že tě rozmáčknou jako švába, ale místo toho se ty kamenné pařáty začaly pohybovat podél zdi směrem k jeskyni. Prorazily s tebou tu hromadu šutrů, co jsme předtím přelézali, až jich pár odlítlo až sem - skoro mě to nakřáplo jak vejce.“</p>

<p>Zayl dokázal pochopit lebčiny obavy, ale chtěl slyšet zbytek. „Pokračuj.“</p>

<p>„No, to je všechno. Zmizel jsi mi z dohledu, viděl jsem záblesk nějakého nečistého světla a pak jsem si málem zničil hlasivky, jak jsem na tebe řval.“</p>

<p>„Za což ti děkuji. Zachránil jsi mi život.“</p>

<p>Lebce se nějakým způsobem podařilo vydat ze sebe jakési odfrknutí. „Vždyť já jsem musel! Kdo jiný by mě odtud odnes?</p>

<p>Zayl se na Humbarta zamračil. To, co lebka ze své pozice nemohla vidět, a asi ani odhadovat, byly tuny suti, které nyní zcela zakrývaly východ. Necromancer pochyboval, že by se mohli dostat skrz ať již magií, nebo holýma rukama. To znamenalo najít jinou cestu ven.</p>

<p>„Pojď, Humbarte.“ Zvedl lebku a vyrazil zpět směrem do jeskyně.</p>

<p>„Jdeš špatným směrem, chlapče.“ „Ne, nejdu.“</p>

<p>Chvíle ticha a pak jen: „Och.“</p>

<p>Vstoupili do rozlehlé síně. Zayl zvedl dýku a prohledával stěny ve všech směrech.</p>

<p>„Jdeme tudy,“ prohlásil nakonec a ukázal na ústí chodby blízko stropu jeskyně.</p>

<p>„Tudy? A kudy se tam dostanem?“</p>

<p>Humbart položil skvělou otázku. Na první pohled to vypadalo, že není v lidských silách se na Zaylem označené místo dostat. Necromancer chvíli hledal v cárech svého pláště, ale zjistil, že lano, které již dříve použili, je pryč. Ten otvor nahoře byl však jejich nejlepší nadějí na únik z monstrózního břicha Nymyru, alespoň tak soudil podle toho, co si pamatoval z map.</p>

<p>Zayl chvíli upřeně hleděl na hladké orosené stěny dělící ho od ústí chodby, zhluboka se nadechla odpověděl: „Budu šplhat, samozřejmě.“</p>

<p>„Šplhat?“ Vypadalo to, že se lebka dobře baví. ,,Ty chceš na tohle vyšplhat? Zayle, hochu, ty si myslíš...“ zbytek protestů se změnil v přidušené mumlání, když Zayl Humbarta strčil do váčku u pasu.</p>

<p>Necromancer teď zrovna nepotřeboval, aby mu někdo bral odvahu. Už tak měl jen chabou víru ve své schopnosti. Jestli po cestě nahoru uklouzne, pochyboval, že bude mít dost síly, aby stihl vyvolat kouzlo, které by ho zachránilo od smrti roztříštěním se o kamennou zem. Nehledě na riziko to však musel zkusit.</p>

<p>Co Zayl Humbartovi neřekl, si sám uvědomil teprve před chvílí. A to, že ať již měl Ureh jakékoli tajemství, brzy vyjde najevo... a v žádném případě to nebude nic dobrého. Gorst přišel za Kentrilem v mizerné náladě.</p>

<p>„Albord se nevrátil.“</p>

<p>Kentril na chvíli ustal v úsilí upravit si nějak pohodlně slavnostní uniformu a pohlédl na svého zástupce. „Je skoro čas na večeři, díval ses do jeho pokoje?“</p>

<p>„Jo, Kentrile. Věci tam pořád má.“</p>

<p>„Třeba se rozhodl zůstat ještě chvilku ve městě, potom co ostatní odešli. Je docela možné, že ho to trochu vzalo a zastesklo se mu po domově.“ Kapitán sám se cítil podobně. Ani potěšení z Atanniny přítomnosti nedokázalo jeho smutek zcela vymazat.</p>

<p>„Třeba,“ zabručel Gorst, ale jeho hlas nezněl o nic víc přesvědčeně než hlas samotného kapitána.</p>

<p>Poprvé za celou dobu si Kentril přál, aby se nemusel setkat s Atannou. Albordova nepřítomnost ho velmi znepokojovala. „Prohledej palác tak tajně, jak to jenom bude možné. Ujisti se, žes hledal všude, kde by mohl být. Jestli budu mít příležitost, udělám to samé.“</p>

<p>„Rozkaz.“ „Nějaké zprávy o Zaylovi?“</p>

<p>„Věci má v pokoji, ale taky tu není.“</p>

<p>To jistým způsobem znepokojovalo kapitána ještě víc než zmizení mladého žoldáka. Zayl nebyl ten typ, co si jen tak vyjde na procházku, tím spíš ne po všech těch nesrovnalostech, které se v poslední době objevily.</p>

<p>„Gorste?“ „Ano, Kentrile?“ „Ozbroj se.“</p>

<p>Obr přikývl a rukou si plácl na bok, kde se mu houpala pochva s mečem. „To dělám vždycky. Naučils mě to.“ Kdyby s sebou tahal sekeru, asi by vzbudil podezření, ale meč v pochvě byl zcela běžná věc. Stejně tak bylo docela normální, že se barbar procházel palácem sem a tam. Jako cizinec měl Gorst právo být zvědavý, a kromě toho se na tak obrovského muže pohyboval až překvapivě nenápadně.</p>

<p>Gorst se obrátil k odchodu, ale pak zaváhal. „Kentrile, když Alborda nenajdu v paláci, neměl bych se mrknout do města?“</p>

<p>Kapitán Dumon si to důkladně promýšlel a zvažoval všechny možnosti. Nakonec, s vírou, že by mu Albord odpustil, odpověděl: „Ne. Jestli k tomu dojde, jdeme buď spolu, nebo vůbec.“</p>

<p>Když byl Kentril znovu sám, pokusil se dokončit, co začal, než Gorst přišel, ale oblékání bylo to poslední, na co měl myšlenky. Teď už chyběl necromancer i Albord. Kapitán byl vděčný, že alespoň Jodas a ostatní už odjeli. Kdo ví, jak dlouho by trvalo, než by zmizeli všichni... Zmizeli?</p>

<p>Alborda viděl naposled, když doprovázel ostatní... „Ne...“ Kentril zapomněl na uniformu, dokonce i na Atannu, vyrazil z komnaty a běžel k nejbližšímu oknu, z kterého bylo alespoň trochu vidět na loučemi ozářené město. Zíral dolů na budovy skryté ve stínu hory, poslouchal zvuky oslav a pokoušel se sám sebe přesvědčit, že strašlivá myšlenka, která ho napadla, nemůže být pravda. Těch šest mužů, kteří se rozhodli odejít, určitě vyjelo z hlavní brány a nyní už se prodírá zelenou džunglí. Bezpochyby jsou už nyní v alespoň relativním bezpečí...</p>

<p>Ale nějaký zvláštní vnitřní pocit nedovolil kapitánovi jen tak lehce přijmout, co se zdálo jako naprosto pravděpodobná skutečnost.</p>

<p>„Atanna.“ Ona mu řekne, co se tady děje. To ona mu buď potvrdí, nebo vyvrátí všechny obavy.</p>

<p>Kráčel královskými komnatami, ignoroval pozdravy stráží, které míjel. Kentril měl jediný cíl - Juris Khanovu dceru - a poprvé ji nehledal kvůli vlastnímu potěšení.</p>

<p>Když se přiblížil k hlavní síni, zastoupil mu cestu jeden z mnoha sloužících. Dřív než mohl ten člověk bez výrazu cokoli říct, uchopil ho Kentril za vyšívaný límec a zeptal se: „Kde je tvá paní? Kde je Atanna?“</p>

<p>„Proč? Jsem tady.“</p>

<p>Kentril překvapeně sloužícího pustil a otočil se. Nádherná rudovlasá princezna měla na sobě podobnou róbu, jako byla ta, ve které pomáhala při kouzlu vysvobozujícím Khana z Gregusova prokletí. Daleko za ní Kentril stěží rozeznával dveře, které tam nikdy neviděl. „Copak potřebuješ, lásko?“</p>

<p>Měl obrovské nutkání vzít ji do náruče, pustit z hlavy všechny problémy, ale nehledě nato, jak snadné by to bylo, nedokázal Kapitán Dumon na své muže zapomenout. Nejméně tři byli každopádně nezvěstní a bylo možné, že těch dalších sedm také. A to nepočítal necromancera. „Kde jsi byla?“</p>

<p>„Pomáhala jsem otci,“ odpověděla okamžitě. Starostlivě sevřela rty. „Vypadáš, jako by tě něco trápilo, Kentrile. Udělala jsem ti snad něco?“</p>

<p>Znovu musel překonat touhu přivinout ji k sobě. „Chci s tebou mluvit“ - Kentril si uvědomil přítomnost sloužícího - „o samotě.“</p>

<p>„Jsme celkem sami,“ řekla s milým úsměvem.</p>

<p>Při pohledu přes její rameno kapitán zjistil, že livrejovaného sluhu nikde nevidí. Opravdu se pohybovali nesmírně hbitě a tiše.</p>

<p>Atanna najednou stála vedle něj a její prsty se vpletly do jeho. „Neprojdeme se?“</p>

<p>Vedla ho k balkónu, kde se lord Khan poprvé ukázal poddaným po úspěšném Tsinově kouzlu. Kentril se jí chtěl vyptávat už během cesty, ale Atanna mu položila prst na rty a udělala pššt, jako by byl malé dítě. Při pohledu do těch hlubokých očí nedokázal Kentril vzdorovat.</p>

<p>Vítr venku byl tak chladný, že se žoldák zatřásl. Jak strašně se těšil, až se Ureh bude opět koupat v teplých slunečních parscích a stín hory bude připomínat jen další končící den.</p>

<p>„Tak nesmírně ráda sem chodím,“ zašeptala princezna. „Vím, že palác stojí jenom na kopci, ale mám pocit, že je to hora stejně vysoká jako Nymyr!“</p>

<p>Bylo by to tak snadné nechat se od ní vést, podlehnout její náladě. Kentril ale odmítal. Měl na starosti lidské životy. „Atanno, musím s tebou mluvit.“</p>

<p>„Hlupáčku! Vždyť už mluvíš!“</p>

<p>Teď už začínal být rozčílený. „Nedělej si legaci! Tohle je důležité! Nejméně tři mí muži jsou oficiálně nezvěstní a teď to vypadá, že se ztratili další. Dokonce mám obavy o těch šest, kteří odjeli, a to nemluvím o Zaylovi. To je příliš mnoho lidí, o kterých nic nevím, a to musí znamenat, že se děje něco divného.“</p>

<p>Téměř uraženě se na něj zamračila. „Nechceš určitě říct, že jsem jim něco udělala?“</p>

<p>„Ne, samozřejmě ne. Ale něco se tady děje a já nevím, co si mám o tom myslet. Nic není, jak má být, dokonce ani Gregus Mazi...“</p>

<p>„Gregus Mazi?“ Její rysy ztvrdly. „Co je s tou zmijí?“ Kentril se rozhodl, že jí to musí říct. Atanna zcela jistě neznala skutečnou pravdu. Vzal ji za ramena. „Atanno, tvůj otec ho nezabil.“</p>

<p>„Co tím myslíš? Otec říkal, že...“</p>

<p>„Poslouchej mě!“ Nahnul se k ní a podíval se jí přímo do očí, aby viděla, že mluví pravdu. „Atanno, já jsem ho našel... totiž Greguse Maziho. Byl prokletý, proměněný v část jeskyň tam dole. Udělali z něj něco jako pekelného hlídače.“</p>

<p>„Cos tam dole dělal? Jak jsi věděl, kde ho máš hledat?“ Kentril se rychle ohlédl přes rameno, aby se ujistil, že je nikdo nešpehuje, a pak odpověděl: „Zayl to zjistil. Byl v Maziho domě a tam se pokusil vyvolat čarodějova ducha, aby se ho zeptal na...“</p>

<p>Atanna se otočila směrem k temnému Urehu a zašeptala: „Necromancer... samozřejmě, ten to mohl být.“ Rozčilený Kentril jí otočil tvář zpět směrem k sobě.</p>

<p>„Poslouchej mě! Ty znáš svého otce nejlépe. Nechoval se nějak zvláštně? Není na něm něco divného?“</p>

<p>„Můj otec se chová přesně, jak bych čekala.“</p>

<p>„Ale něco tu není v pořádku, Atanno, a kvůli nám dvěma jsem to tak dlouho ignoroval. Muži, kteří na mně záviseli, by mohli být mrtví, a to, co je dostalo, se může dál procházet Urehem. Kdyby tvůj otec...“</p>

<p>Položila mu dlaň na tvář a pohladila ho, takže měl Kentril problémy se soustředit. „Tady se nám nic nemůže stát. Tohle je palác Jurise Khana. Jsem tvoje a ty jsi můj a to je všechno, na čem záleží, nebo ne?“</p>

<p>Jak snadné by bylo souhlasit. Její dotyk ho vzrušil a vše ostatní se na chvíli zdálo nepodstatné.</p>

<p>„Ne!“ zařval a zároveň ji chytil za zápěstí. „Atanno! Tohle musíš brát vážně! Nemůžu tu zůstat a předstírat, že se nic nestalo! Musím jít hledat Alborda a ostatní! Oni...“</p>

<p>„Nemůžeš odejít! Teď jsi můj a já tě nenechám jít!“ Kentril zalapal po dechu, nepřipraven na prudkost, s jakou ta mladá žena promluvila. V jejích očích byl vztek, jenž si nikdy nedokázal představit.</p>

<p>Udělala krok směrem k němu a voják ke svému překvapení ustoupil.</p>

<p>„Požádala jsem o tebe otce a on říkal, že si tě můžu nechat! Nechtěla jsem nic jiného než tebe. Nechtěla jsem ostatní, jen tebe, nechápeš to?“</p>

<p>Vztek zmizel, ale místo něj Kentril objevil zvláštní pohled, který jakoby procházel skrz něj a odhaloval jeho nitro. Bezmyšlenkovitě znovu o krok ucouvl.</p>

<p>Její tvář se uvolnila. „Bylo tu tak smutno... tak smutno, kromě něj a několika ostatních... a když odešli i ti, toužila jsem po něčem jiném.“</p>

<p>Každý vlas na Kentrilově hlavě se najednou zježil. Jak Atanna dál postupovala směrem k němu, vítr zvedl její kadeře a zároveň jí nalepil šaty na tělo tak, že byla ještě smyslnější než kdy dřív. Její úsměv sliboval vše a stejně tak pohled z pod dlouhých řas.</p>

<p>„Chci tě celým svým srdcem, duší i tělem, Kentrile,“ zacukrovala. „Copak ty mě nechceš?“</p>

<p>Chtěl. Chtěl ji. Chtěl se jí oddat jakýmkoli způsobem, kterým si to bude přát. Kapitán jí toužil sloužit, chránit ji...</p>

<p>Ale když po něm Khanova dcera vztáhla ruce, něco Kentrila přinutilo vrhnout se proti ní.</p>

<p>Žoldák se s Atannou prudce srazil. Překvapivě vzdechla a pak se naprosto vyvedená z míry zapotácela.</p>

<p>A přepadla přes zábradlí.</p>

<p>„Atanno!“ Kentril se natáhl, aby ji zachytil, ale to už celá zmizela. Přiskočil k zábradlí a v hrůze zíral dolů, jestli nezahlédne nějakou stopu po ní. Bohužel kvůli temnému stínu neviděl vůbec nic. Kentril poslouchal, ale neslyšel ani výkřik, ani zvuky, které by naznačovaly, že ji dole někdo našel.</p>

<p>Dumon se zhroutil na zem. Měl pocit, že mu srdce vybuchne. On ji přece nikdy nechtěl zabít! Jestli něco chtěl udělat, tak jenom dostat se z její absolutní moci, tak aby byl schopen alespoň trochu racionálně uvažovat. Věděl, že vládne magií stejně jako její otec a že ze strachu, aby ho neztratila, si asi myslela, že by bylo lepší, kdyby ho očarovala, aby ji miloval ještě víc. Kdyby jenom pochopila, že...</p>

<p>Její otec. Ať už měl Kentril o Khanovi jakékoli pochybnosti, v porovnání se současnou situací nebyly ničím. Jak se jen dokáže postavit před vládce Urehu a oznámit mu, že jeho dcera se zabila pádem z terasy, poté co do ní strčil muž, jenž ji miloval ze všech nejvíc? Jak?</p>

<p>Někde hluboko uvnitř kapitán Dumon věděl, že mu mozek ještě stále nefunguje, jak má. Hlavu měl plnou protichůdných myšlenek bojujících jedna s druhou. Zatímco jedna jeho část byla zoufalá z Atanniny smrti a jejích následků, druhá nedokázala přestat myslet na zmizení jeho mužů a pravdu o Gregusi Mazim.</p>

<p>Tak či tak musel jít za Jurisem Khanem. Co udělal, se nedá jen tak přejít. Musel za Khanem.</p>

<p>Vybavil si dveře, jež viděl za Atannou, ty ze kterých s největší pravděpodobností přišla. Tvrdila, že zrovna pomáhala otci, což dávalo tušit, že by starého muže mohl najít právě za nimi.</p>

<p>Bez váhání vyběhl žoldák z terasy. Chodbou se rozléhaly jeho rychlé kroky, ale nic víc. Po sloužících a strážích nebylo ani stopy. Copak slyšeli, co se stalo, a šli hledat ostatky své paní? Proč nikdo z nich nepřiběhl na terasu, aby se podíval, co se děje?</p>

<p>Všechny podobné otázky však ztratily na důležitosti, když doběhl ke dveřím. Kentril je rozrazil a viděl, že chodba klesá hluboko do spodních pater paláce. Cestu neosvětlovaly žádné louče ani lampy, ale přesto bylo světla dost, aby viděl celkem daleko před sebe.</p>

<p>Reflexy ostříleného vojáka téměř způsobily, že vytasil meč, ale pak si uvědomil, co se právě stalo. Jak by vypadal, kdyby přišel oznámit Khanovi smrt jeho dcery s mečem v ruce?</p>

<p>Když se vydal dolů, napadlo ho, jestli by neměl jít nejprve za Gorstem, ale pak se rozhodl, že ho do toho nebude zatahovat. Tohle muselo být jen mezi Juris Khanem a Kentrilem.</p>

<p>Se sevřeným žaludkem došel vyděšený žoldák až na konec schodiště. Dole ho přivítala rozběsněná hlava gorgony s kruhem v ústech připevněná na starých železných dveřích. Kentril neměl jinou možnost než zabouchat.</p>

<p>Ovanul ho chladný, ale mírný proud vzduchu. Tezarka...</p>

<p>Překvapený Kentril pustil železný kruh a rozhlédl se kolem sebe. Přísahal by, že slyšel Atannin hlas, ale to bylo samozřejmě nemožné. Už navždy. Jediná známka její přítomnosti mohla vzniknout pouze v jeho vinou ztrápené mysli.</p>

<p>Díky tomu si Kentril uvědomil, proč sem vlastně přišel, a rozhodl se použít klepadlo ještě jednou. Už dopředu věděl, že to nebude fungovat, ale alespoň...</p>

<p>Železné dveře se s tichým zavrzáním otevřely. Kentril vstoupil dovnitř.</p>

<p>„Áááá, Dumone! Jak dokonale načasované!“ Uprostřed místnosti, ve které se právě octnul, blízko vysokého kamenného kvádru plného mystických symbolů, stál Quov Tsin a téměř přátelsky mu podával ruku. Stříbrné runy vizjereiského Turinnashe jasně zaplály a malý čaroděj vypadal téměř o deset let mladší, tak nadšený byl jeho výraz.</p>

<p>Zmatený Kentril pomalu kráčel směrem k němu. „Tsine? Co vy tady děláte?“</p>

<p>„Připravuji se na mistrovské dílo, o kterém by si mohl každý jiný čaroděj nechat jen zdát! Chystám se využít síly, kterých se žádný jiný Vizjerei po staletí ani nedotkl, pokud vůbec!“</p>

<p>Kentril se rozhlédl, ale v místnosti nikoho jiného neviděl. I když se již v minulosti běžně stýkal s čaroději, a dokonce je navštěvoval v jejich pracovnách, tohle místo ho naplňovalo nevysvětlitelnou hrůzou. „Kde je lord Khan?“</p>

<p>„Za chvíli se vrátí. Klidně můžeš počkat. Chce, abys tu byl taky.“</p>

<p>Ale Kentril už ho skoro neposlouchal. „Musím ho najít... vysvětlit mu, co se stalo s jeho dcerou...“</p>

<p>Tsin se zamračil. „Jeho dcerou? Co se s ní stalo? Taky odešla teprve před chvílí.“</p>

<p>„Myslím, že náš dobrý kapitán se bojí, že mé milované Atanně se stalo něco hrozného,“ zahřměl hlas za žoldákovými zády.</p>

<p>Kentril vyděšeně uskočil od dveří. Dovnitř vstoupil Juris Khan. Vypadal silnější a zdravější, nehledě na svůj věk, než jak ho kapitán Dumon kdy viděl.</p>

<p>Lord Khan se na ohromeného vojáka shovívavě usmál. „Překvapila tě. Chtěla, abys reagoval instinktivně. Atanna je velmi náladové stvoření, drahý kapitáne. Reagoval jsi naprosto oprávněně.“</p>

<p>„Ale...“ Kentril nedokázal uvěřit, že jeho hostitel mluví o tak strašlivé nehodě s úsměvem a příjemným tónem. I když se mu ulevilo, že ho Khan neviní, nic to neměnilo na skutečnosti, že jediné dítě toho muže spadlo z vysoké skály. „Ale Atanna je mrtvá!“</p>

<p>Nyní se Khan zasmál nahlas. „Mrtvá? Myslím, že ne! Nejsi mrtvá, drahoušku, nebo ano?“</p>

<p>A zpoza něj se vynořila jeho dcera.</p>

<p>Kapitán Dumon ze sebe vydal přidušený výkřik a vyděšeně ustupoval, až se zády opřel o kamenný stupeň. „Nechtěla jsem tě rozčílit,“ zapředla a dveře, kterými právě vstoupila, se samy od sebe zavřely. Jak se Atanna přibližovala, trochu se kolébala, neboť jednu nohu měla očividně zlomenou a chodidlo druhé nepřirozeně zkroucené. Její levá ruka byla ohnutá v nemožném úhlu směrem dozadu a druhá, kterou nyní vztahovala ke Kentrilovi, byla na konci tak rozdrcená, že skoro ani jako ruka nevypadala. Šaty měla roztrhané a špinavé, ale nikde nebyla překvapivě ani kapka krve.</p>

<p>Hlava jí najednou spadla zcela na jednu stranu. Evidentně nedržela na obratlích, ale jen díky svalům a kůži. „Vidíš?“ prohlásil spokojeně Juris Khan. „Možná trochu polámaná, ale určitě ne mrtví.“</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" /><image xlink:href="#_5.jpg" />Sedmnáct</strong></p>

<p>Gorst prošel skoro všechna patra paláce a objevil několik podstatných věcí. Nejdůležitější z nich bylo, že většina sloužících a stráží zmizela. Zůstali jen ti v nejbližším okolí jeho a Kentrilových komnat. Když tajně navštívil jiná patra, byly chodby i síně prázdné a tiché. Nemohl najít ani tu spoustu dvořanů, kteří se dříve neustále pohybovali kolem Khanových komnat a velké hlavní síně. Bylo to, jako by tenhle zámek udržovali v chodu jen duchové.</p>

<p>Obr ještě neskončil s hledáním, ale už viděl dost, aby věděl, že by to měl raději hlásit kapitánovi. Kentril určitě bude vědět, co tohle všechno znamená. Gorst svého velitele a přítele nesmírně obdivovala věřil jeho úsudkům - snad kromě těch několika málo, které dělal v přítomnosti Khanovy dcery. To pak většinou vypadalo, že kapitán ztrácí pojem o skutečném světě. Samozřejmě, kdyby si princezna vybrala místo kapitána Gorsta, byl by na tom patrně naprosto stejně. Bitva byla jedna věc a ženy druhá. Ženy byly pětkrát, šestkrát složitější.</p>

<p>Proklouznut kolem dvou nic netušících stráží blízko své komnaty a pak, aby vzbudil dojem, že přichází z boční chodby, nonšalantně přikráčel z druhé strany. I když neviděl, jestli se oči strážných pohnuly, Gorst cítil, že zaregistrovali jeho přítomnost. Byli dobří, ale ne dost.</p>

<p>Došel až ke Kentrilově komnatě a dvakrát bouchl do dveří. Když nikdo neotevíral, znovu zabouchal, tentokrát silněji.</p>

<p>Stále žádná odpověď. Přestože bylo celkem pravděpodobné, že kapitán bude s Atannou, Gorst cítil, jak se ho zmocňuje neklid. Nedokázal si představit, co by dělal, kdyby zmizel i Kentril. Dokázal sice uvažovat i rozhodovat se sám, ale stejně byl nejlepší v plnění rozkazů.</p>

<p>Obr se chystal vrátit do svého pokoje, když ho na konci chodby zaujal pohyb něčeho černého. Zadíval se upřeně tím směrem, ale nic neviděl. Přesto... člověk by jako žoldák dlouho nepřežil, kdyby podobné věci nechával plavat.</p>

<p>Dojít až na ono místo, aniž by si ho někdo všiml, se ukázalo jako snadné, ale najít zdroj černého stínu, který zahlédl, bude daleko těžší. V chodbě neviděl vůbec nic, a pokud to nějak neprošlo zdí...</p>

<p>Vtom si obr všiml, jak se jeden rám dveří vlní. Gorst se ho zvědavě, ale opatrně dotknut.</p>

<p>Levá strana rámu najednou ztratila jakoukoli spojitost s realitou a zavlnila se tak silně, že to skoro vypadalo, jako by se obr díval skrz rozčeřenou vodní hladinu. O sekundu později se celý obraz úplně změnil - a na Gorsta spadlo potlučené a poškrábané tělo necromancera Zayla.</p>

<p>Užaslý žoldák ho málem nestačil zachytit. Zayl tiše zasténal a z posledních sil se obra chytil.</p>

<p>„Dostaň mě...“ zasípal, ještě bledší než obyčejně. „Dostaň mě... do... pokoje!“</p>

<p>Gorst se ujistil, že je nikdo neviděl, a donesl necromancera do jeho komnaty. Rychle položil Zayla na postel a pak starostlivě hledal, co by mohl zraněnému muži dát.</p>

<p>„Otevři ten vak, sakra...“</p>

<p>Gorst si nejprve myslel, že to promluvil necromancer, ale okamžitě zjistil, že Zayl má zavřené oči a jeho dech je klidný a pravidelný. Obr si vzpomněl na Zaylova podivného společníka i kde ho má hledat.</p>

<p>Bylo to pravděpodobně velké štěstí, že lebka promluvila, protože když Gorst sáhl do vaku, zjistil, že stejně jako necromancer je i jeho společník poškrábaný, a dokonce na několika místech prasklý. Skrz pukliny bylo vidět nechutný obsah, a kdyby lebka neměla štěstí, pravděpodobně by se většina už dávno vylila.</p>

<p>Gorst opatrně Humbarta vyndal a položil na nejbližší stůl.</p>

<p>„Máš mé díky, hochu. Ani chvilku jsem si nemyslel, že se sem vrátíme v jednom kuse.“</p>

<p>Obr se pokusil si uvědomit, že mluví vlastně taky s žoldákem, nejen s lebkou muže staletí mrtvého. „Co se stalo?“</p>

<p>„Tady ten klučina se pokusil vyvolat ducha starého Greguse,“ vysvětloval Humbart Wessel. „Ale když se Gregus objevil, nebyl starý a vůbec neměl dobrou náladu! Chtěl nás varovat, ale když promluvil, ty stěny chytly chudáka Zayla...“</p>

<p>Humbart pokračoval ve vyprávění, jak necromancer jen tak - tak unikl strašlivému osudu, samozřejmě s jeho přispěním. Pak o hrozném výstupu po kluzké stěně a vyčerpávajícím návratu do paláce. Kdyby Gorst nebyl svědkem nedávných podivných událostí, myslel by si, že si lebka vymýšlí.</p>

<p>„Ať mi nikdo netvrdí, že tenhle mlaďoch nemá fyzičku ostříleného vojáka, i když je to jenom čaroděj! Zayl by mohl klidně stát vedle tebe v té nejzuřivější bitvě.“</p>

<p>„Můžeme pro něj něco udělat?“</p>

<p>„No... podívej se, jestli tady mezi těmi věcmi nenajdeš červený pytlík.“</p>

<p>Gorst se chvíli probíral Zaylovými skromnými zásobami a nakonec našel, co hledal. Ukázal váček lebce.</p>

<p>„Jo, to je on. A teď, jestli na něm nejsou žádná zakletí nebo ochranná kouzla, tak ho otevři.“</p>

<p>Obr poslechl, ale až když odvázal provázek, si uvědomil, co vlastně Humbart řekl. Naštěstí ho nic nesrazilo k zemi ani nespálilo na popel.</p>

<p>„Je v něm malá lahvička s růžovou tekutinou?“</p>

<p>Byla, hned vedle toho, co vypadalo jako sušená oční bulva. Gorst polkl, vytáhl lavičku a okamžitě pytlík zavázal provázkem. „Nalej mu to do krku. Viděl jsem, jak tohle vypil, když ho jeden hulk (Ve hře Thorned Hulk, ohromné humanoidní monstrum několikrát větší než člověk) málem zarazil do země... samozřejmě, Zayl z něho nakonec udělal třísky.“</p>

<p>Když lahvičku otevřel, hustá odporná tekutina zapáchala stejně tak odporně, jak vypadala. Gorst si zacpal nos, přistoupil k bezvládnému tělu, jednou rukou mu nadzvedl hlavu a opatrně nalil obsah lahvičky do úst.</p>

<p>Zayl jednou zakašlal a pak všechno polkl. Necromancerovo tělo se náhle divoce zatřáslo. Gorst vyděšeně ustoupil.</p>

<p>„Myslel jsem, že jsi říkal, že mu to pomůže!“ Lebka neodpovídala.</p>

<p>Chvění najednou ustalo... a Zayl začal znovu kašlat. Zároveň se všechna ta podivná zranění na jeho těle začala hojit, až dokonce zmizela úplně. Obr žasl nad tím, jak se necromancerovi během několika sekund vrátila do obličeje ta trocha barvy, která z něj dělala živou bytost, a všechny stopy po zraněních zcela zmizely.</p>

<p>Ještě stále slabý, ale evidentně každým okamžikem sílící Zayl otevřel oči a pohlédl na vojáka. „Díky.“</p>

<p>„A já nic?“ zabručel Humbart. „Není to náhodou moje vina, že nemám žádné ruce a že jsem tě tím hnusem nemohl nakrmit sám?“</p>

<p>„Tobě každopádně děkuji také, Humbarte.“ Necromancer se pokusil vstát, ale ještě nemohl. „Vypadá to, že budu potřebovat ještě pár minut. Možná by bylo nejlepší, kdybys došel pro kapitána Dumona. Potřebuji s ním nutně mluvit.“</p>

<p>„Kentrila nemůžu najít,“ odpověděl Gorst. „Vlastně nemůžu najít nikoho.“</p>

<p>Stříbrné oči ve tvaru mandlí, které obrovi připomínaly, a zároveň nepřipomínaly Tsinovy, se ještě víc zúžily. „Nikoho?“</p>

<p>„Albord zmizel. Kentril byl nervózní a poslal mě prohledat palác. Nenašel jsem Tsina, nenašel jsem vlastně ani nohu, jen na tomto patře sem tam někdo. Vypadá to, že je to tady prázdné.“</p>

<p>„Ano, to dává čím dál větší smysl, toho jsem se bál.“ Lebka si otráveně odfrkla. „Tak tohle jsi říkal už nejmíň dvakrát, když jsme lezli z Nymyru, ale ještě jsi mi nevysvětlil, co tím myslíš.“</p>

<p>Zayl se zamračil. „Jenom proto, že tomu sám úplně nerozumím.“</p>

<p>Gorst rozuměl ještě méně než oni, ale jednou věcí si byl jistý. Kapitán zmizel, a to znamenalo jedinou věc, alespoň co se něj týkalo.</p>

<p>„Musím najít Kentrila.“</p>

<p>„Možná by bylo nejlepší...“</p>

<p>„Pojď se mnou, nebo ne,“ řekl obr rozhodně. „Jdu najít svého kapitána.“</p>

<p>Necromancer se přinutil vstát. „Dej mi chvilku, Gorste, a nesmírně rád ti pomůžu hledat. Myslím, že by bylo nejlepší, kdybychom opustili Ureh i jeho stínem zahalenou minulost. Tohle království mi připadá všechno, jenom ne svaté.“</p>

<p>Gorst byl netrpělivý, ale rozhodl se počkat. Věděl, že v celé věci bude asi i nějaká magie a proti té neměl šanci. Se sekerou nebo mečem v ruce byl proti protivníkovi z masa a krve skoro neporazitelný, ale proti magii se cítil bezbranný. Když bude mít s sebou Zayla, má větší šanci. Gorst už nyní věděl, co tenhle necromancer dokáže.</p>

<p>Zaylovi to pár minut trvalo, než se mu vrátilo dost síly, a několik dalších, aby si dal alespoň trochu do pořádku své věci. Gorst od něj čekal, že si nějak přičaruje nové šaty, ale Zayl místo toho otevřel své jediné zavazadlo a vytáhl z něj naprosto identické části oděvu, jako ty, které měl na sobě předtím. Jedině plášť neměl náhradní.</p>

<p>„Měli bychom ti sehnat nový vak,“ řekl Zayl lebce. „Obávám se, že nemám žádný dostatečně velký, aby ses do něj vešel, Humbarte.“</p>

<p>„No ale já tu nezůstanu! Jestli mě...“</p>

<p>Gorst nehodlal čekat, až se přestanou hádat. „Já mám jeden pytel. Můžeš si ho přivázat k pasu stejně jako ten starý.“</p>

<p>Zayl přikývl. „Pak je načase, abychom našli kapitána a zmizeli z tohoto místa.“</p>

<p>Zayla napadlo, že obra podcenil. Gorst byl daleko chytřejší, přizpůsobivější, než necromancer předpokládal. Informace, které Zaylovi poskytl ohledně rozložení paláce, nejenže přesně odpovídaly nákresům, které necromancer studoval, ale barbar dokonce dokázal opravit některé chyby způsobené přístavbami a nepochopitelnými chybami toho, kdo mapu paláce vytvořil.</p>

<p>Žoldák používal velice jednoduché triky, aby se vyhnul pozornosti stráží, ale Zayl cítil, že by je i to mohlo zpomalit. Díky lektvaru, který mu dal Gorst vypít - a jehož složení by vojákovi asi raději ani neměl říkat - se Zayl cítil skoro jako znovuzrozený. Jeho zranění zmizela a jedinými stopami po téměř katastrofické výpravě byla téměř neznatelná bolest v jedné ruce. Necromancer si byl jistý, že by nyní dokázal bez problémů skrýt před zraky ozbrojených vojáků na chodbách jak sebe, tak obra. Ušetřili by spoustu času, kdyby šli přímo, než když se takhle plížili kolem stěn.</p>

<p>Přestože Gorst zcela zřejmě nesouhlasil, nehádal se, když Zayl začal s kouzlem. Necromancer dýkou nakreslil do vzduchu několik ohnivých symbolů, čímž posílil jinak normální kouzlo, a pak se hrotem dotkl žoldáka.</p>

<p>„Nic se nestalo,“ divil se obr.</p>

<p>„Oba jsme nyní chráněni kouzlem. Vidíme jeden druhého, ale nikdo jiný nás nevidí. To samé platí i pro jednoduché zvuky, ale nedoporučoval bych ti křičet nebo smrkat, když budeme procházet kolem stráží. Nezvyklé a příliš hlasité zvuky by mohly bariérou kouzla proniknout.“</p>

<p>Stále ještě ne zcela přesvědčen ho Gorst následoval ven na chodbu. Kousek dál stráže dál nehybně zíraly přímo před sebe. Zayl musel jejich výcvik obdivovat, neboť se tak podobal jeho vlastnímu. Každý z osmi mužů stál vzpřímeně a beze známky života. Někteří vyzbrojeni meči, jiní sekerami vypadali téměř jako sochy. I tváře měli téměř identické a zcela bez výrazu, takže Zayl dokonce chvíli přemýšlel, jestli to nemohou být příbuzní.</p>

<p>Pomalu s Gorstem procházeli kolem nich, bok po boku. Prošli kolem první dvojice, pak kolem druhé, ale nikdo si jich nevšiml. Zdálo se, že se žoldák uklidnil, a stejně tak Zayl cítil uspokojení nad dokonalým účinkem zesíleného kouzla.</p>

<p>Pak ho cosi ve výrazu jednoho ze strážných přimělo se zastavit bez ohledu na vážnost situace. Gorst se na něj znepokojeně podíval, ale Zayl ho nevnímal. Pozorně se díval na ozbrojeného muže a přemýšlel, co je na něm tak zneklidňující. Ale nebyl schopen to zjistit, a tak se otočil na toho stojícího přímo naproti.</p>

<p>Najednou mu došlo, co je na nich tak podivné, a přesto těžko rozeznatelné.</p>

<p>Ani jeden z nich nemrkal. Zayl čekal o dost déle, než by vydržely oči každého normálního člověka, ale ani jeden z nich se jako normální člověk nechoval. Nehledě na to, jak dokonale tihle muži byli vycvičeni, tohle byla instinktivní záležitost. Nešlo to ovládnout.</p>

<p>A přesto nemrkali.</p>

<p>Zayl už to chtěl říct Gorstovi, ale bál se, že by riskoval účinek kouzla. Může mu o svém objevu říct, až budou za rohem. V tuto chvíli bylo pro ně lepší...</p>

<p>Oči jednoho ze strážných se najednou, opět bez mrknutí, podívaly přímo na něj a pohledy obou mužů se střetly. „Oni nás vidí!“ zvolal Zayl.</p>

<p>Všichni se pohnuli najednou. Gorst okamžitě tasil meč a byl připraven se utkat s kterýmkoli z těch čtyř, kteří se mezitím k němu začali blížit. Ten, jehož oči se střetly se Zaylovými, s tváří naprosto bez výrazu vyskočil a máchl sekerou. Zbylí tři se pohnuli za ním.</p>

<p>S dýkou před sebou začal Zayl cosi mumlat. Na krátkou chvíli se před ním zhmotnila černá koule a pak vystřelila přímo do hrudi jednoho z útočníků. Stráž zaváhala a pak jakoby nedotčena pokračovala dál.</p>

<p>To necromancera nepotěšilo. Ještě nikdy ho kouzlo oslabení (Weakening) nezklamalo. Tyhle stráže byly víc než obyčejní lidé - a kvůli tomu možná i víc, než bude on s Gorstem schopen zvládnout.</p>

<p>Na gigantickém žoldákovi nebylo vidět, jestli si dělá s podobnými věcmi hlavu, nebo ne. Ve skutečnosti tam, kde Zaylův útok selhal, vynahradila ji Gorstova nepopiratelná síla a zručnost. První útočník, jenž se k němu přiblížil, měl zcela zřejmý záměr setnout Gorstovi hlavu sekerou. Jakoby téměř poražen, obr zuřivě máchl mečem, a zcela se odkryl.</p>

<p>Když se k němu ovšem sekera přiblížila, barbar udělal úžasnou věc. Nechal ostří a horní část topůrka dojít až na centimetry před svůj krk a pak obrovskou rukou zastavil sekeru uprostřed švihu a vytrhl ji z rukou užaslého vojáka.</p>

<p>I beze zbraně se však stráž nevzdávala a vrhla se na Gorsta holýma rukama. Ten ho topůrkem ukořistěné sekery prudce udeřil do žaludku. Kovové brnění se ohnulo a ze stále bezvýrazné tváře vyšel tichý povzdech. Gorst však nebyl spokojen s tím, že se jeho protivník ohnutý v pase zastavil, a znovu tvrdě udeřil, tentokrát plochou stranou sekery přímo do tváře.</p>

<p>Do tváře, která se roztříštila.</p>

<p>Střepy se rozlétly na všechny strany. Pod helmou nebylo nic než temnota. Žoldák však nečekal ani na to, než poslední úlomky dopadnou na zem. Hbitě otočil sekeru a udělal to, co měl v plánu jeho protivník. Jediným máchnutím uťal zbytek krku, helmu a vše, co je mohlo držet na trupu.</p>

<p>Nyní naprosto bezhlavá postava se s řinčením zbroje zhroutila na mramorovou podlahu.</p>

<p>„Nejsou živí!“ zařval Gorst, zcela zbytečně.</p>

<p>„Ale dají se zastavit,“ odpověděl Zayl. Teď, když už věděl poněkud lépe, s čím bojují, cítil se o něco jistější. Nebylo divu, že kouzlo nevyšlo. Bylo namířeno proti typu nepřítele, který očekával. Ale tohle nebyli lidé. Svým způsobem připomínali golemy a on jako necromancer měl s takovými velké zkušenosti.</p>

<p>Pro stoupence Rathmy bylo vytvoření konstrukta - postavy z hlíny, kamene nebo jiné substance - uměním, jež šlo ruku v ruce s oživováním mrtvých. Oživení golema vyžadovalo v mnoha směrech použití přesně opačných prostředků, než byly ty, které sloužily k oživení mrtvého těla. V druhém případě šlo o vyvolání toho, co kdysi bylo živé. V tom prvním jste naopak předpokládali, že to, co nikdy živé nebylo, v sobě má nějaký život ukrytý.</p>

<p>Zayl se vyhnul meči svého nejbližšího protivníka a v duchu procházel krok po kroku kouzlem pro vyvolání golema. Pak ho převrátil. S vírou, že nedělá chybu, zakřičel slova nejen v opačném pořadí, ale i jednotlivá slova vyslovoval pozpátku - vše za účelem vytvořit opačný efekt.</p>

<p>Vojákův meč spadl na zem... a stejně tak ruka... a paže a nohy, hlava i tělo. Zbroj zařinčela o podlahu a golemova tvář se rozletěla na tisíc kousků, když narazila na tvrdý mramor.</p>

<p>Druhý málem necromancera dostal, zatímco obdivoval svou práci. Sekera prosvištěla jen centimetry od jeho hrudi. Zayl stihl jen tak-tak rychle znovu odříkat kouzlo, než se mohl strážný pokusit o druhý útok.</p>

<p>Stalo se však něco jiného. Stráž pustila sekeru a na chvíli se nekontrolovaně pohybovala, ale nerozpadla se jako ta první. Ve skutečnosti Zayl sledoval, jak se pomalu vzpamatovává a její pohyby se stávají plynulejšími.</p>

<p>Golem se přizpůsobil Zaylovu kouzlu.</p>

<p>Za sebou slyšel Gorsta zafunět, když zvedl do vzduchu jiného nepřítele napíchnutého na bodec na hlavě sekery. Kdyby byl protivník muž, zabila by ho už samotná rána, ale golem sebou jen zmítal a snažil se zasáhnout barbara mečem.</p>

<p>Obrovskou silou odhodil Gorst konstrukta na druhého. Oba dopadli na zem tak prudce, že se spodní z nich roztříštil. Druhý však i s dírou místo hrudi, kde měl zabodnutou sekeru, vstal. Zvedl sekeru upuštěnou svým druhem a vykročil, aby se znovu s obrem utkal.</p>

<p>Mezitím se Zayl ocitl v obklíčení tří nepřátel. Instinktivně vyvolal Kopí Trag'Oula, které mu tak dobře posloužilo v příbytku Greguse Maziho.</p>

<p>Kostěný oštěp prorazil trup prvního golema, toho, jehož už dříve zpomalil. Škody napáchané oběma kouzly se nakonec ukázaly příliš velké, aby voják dál fungoval. Nejprve se zhroutil trup a pak i zbytek těla jako domeček z karet.</p>

<p>Zayl věděl, že už Kopí nemůže podruhé použít a okamžitě vyvolal Den'Trag, Zuby Trag'Oula. Stejnou kombinací zlikvidoval nestvůru v klášteře a určitě bude fungovat i teď.</p>

<p>Ale když se na zbylé dva golemy sesypala smršť smrtících střel, většina z nich se jen odrazila. Necromancer nevěřil vlastním očím. Nikdy v životě neslyšel, že by Zuby selhaly. Pravda, některé z malých ostrých zubů provrtaly oba konstrukty, a dokonce odzbrojily toho se sekerou, ale kromě toho, že je poněkud zpomalil, nedokázal svým posledním kouzlem vůbec nic.</p>

<p>Pak ho napadlo, že podobnost mezi Zuby a Kopím umožnila golemům se opět přizpůsobit. Zayl proklel svou vlastní hloupost a přemýšlel nad jiným kouzlem, které se nepodobalo žádnému, které zatím použil. Musel však myslet rychle, neboť přestože oba strážní evidentně měli respekt z jeho dýky, její délka znamenala, že měli s mečem a sekerou jistou výhodu.</p>

<p>Zatímco ten, kterého odzbrojil, sbíral ze země upuštěnou sekeru, poslední necromancerův protivník prudce zaútočil mečem. Jeho hrot prosvištěl jen centimetry od Zaylova krku. Ten couvnul a srazil se s Gorstem, kterého před sebou tlačili pro změnu jeho dva zbývající golemové.</p>

<p>Zayla najednou něco napadlo. Doufal jen, že se nemýlí, jinak by zbytečně obětoval životy obou. „Gorste! Musíme si vyměnit protivníky!“</p>

<p>„Vyměnit? Proč?“ „Věř mi! Až řeknu!“</p>

<p>Žoldák neprotestoval. Byli stále zády opření jeden o druhého a Zayl cítil, jak se obrovo tělo napjalo, připravené se na Zaylův pokyn bleskurychle otočit.</p>

<p>„Zatlač je tři kroky od sebe a otoč se doleva!“</p>

<p>Zayl sám se vrhl vpřed, takže golemové překvapeně couvli. Necromancer však na ně neseslal žádné kouzlo, ale prostě jen udělal přesně to, co přikázal Gorstovi. Rychle se otočil a vyměnil své nepřátele za barbarovy. V tu samou chvíli se i Gorst bleskurychle postavil Zaylovým golemům.</p>

<p>Necromancer namířil na stejně překvapené druhé dva konstrukty dýku a znovu seslal Zuby Draka.</p>

<p>Jako jehla ostré projektily proletěly hliněnými těly a roztříštily stráže na stovky kousků, které se rozletěly na všechny strany.</p>

<p>Zayl ze sebe vydal na něj naprosto nečekaný vítězoslavný výkřik. Přesně jak předpokládal, vzhledem k tomu, že tihle protivníci s ním ještě nebojovali, nebyli schopni se přizpůsobit tomuto kouzlu. Tím, že si je vyměnili, konečně vyzráli na mistrovskou práci jejich stvořitele.</p>

<p>Jenomže Gorst nyní musel čelit jiným dvěma, které mu Zayl zanechal. Necromancer se v obavě, že by mohli být na barbara přeci jen trochu příliš velké sousto, otočil, v hlavě již připravené kouzlo, o kterém doufal, že by mohlo golemy alespoň zpomalit.</p>

<p>Jeho obavy však byly zbytečné. Gorst měl situaci plně ve svých rukou - společně s jedním golemem. Obr odhodil zbraň a držel jednoho z protivníků hlavou dolů nad sebou. Bez váhání mrštil strážcem o zem, jak nejsilněji dovedl, což v Gorstově případě znamenalo velmi silně.</p>

<p>Helma a falešná tvář se změnily v neidentifikovatelnou hromadu střepů. Barbar odhodil zbytek těla stranou a otočil se k poslednímu golemovi. Ten se naprosto nevystrašen předešlou přehlídkou žoldákovy síly pokusil svého lidského nepřítele probodnout. Gorst se však pohnul daleko rychleji, než konstrukt očekával, uchopil ho za zápěstí ruky držící meč a škubnul.</p>

<p>Když stráž padala, obr vrazil svou pěst do neutrální masky na útočníkově tváři tak prudce, že mu ruka hladce projela keramickou hlavou skrz.</p>

<p>Gorst evidentně nehodlal ponechat nic náhodě, vytrhl svou ruku z golemovy hlavy i se zbytkem tváře a helmy a pak monstrum nakopl přímo do hrudníku.</p>

<p>Poslední golem se zhroutil na podlahu a rozbil se. Končetiny se poroučely každá na jinou stranu a úlomky zbroje se ještě chvíli točily na mramorové podlaze.</p>

<p>„Co teď?“ zeptal se Gorst, když zvedl jednu z ležících seker.</p>

<p>„Jak, jsi říkal, najdeme kapitána Dumona.“</p>

<p>Spěchali dál chodbou. Okolní ticho a prázdno paláce v žádném případě nezmírňovaly Zaylovy obavy. Rozruch zapříčiněný bitvou jistě způsobil, že se brzy přiřítí další stráže na pomoc svým druhům. Kde ale byli všichni, kdo v tomto domě bydleli?</p>

<p>A hlavně kde byl kapitán Dumon? V tak velkém místě s tolika tajnými chodbami, jak ho vůbec mohou...</p>

<p>Co to byl za hlupáka! Zayl se zastavil tak prudce, že do něj Gorst běžící za ním málem narazil.</p>

<p>„Máš u sebe něco, co patří kapitánovi? Cokoli? Jestli ne, budeme se muset vrátit do jeho komnaty.“</p>

<p>Obr nad tou otázkou chvíli dumal a pak se jeho tvář rozjasnila. „Mám tohle!“</p>

<p>Nějakou dobu lovil v kapse, až konečně vytáhl malý rezavý medailon s obrázkem nějakého vousatého monarchy. Odřený nápis na okraji říkal: Za čest, za služby, za krále a království.</p>

<p>„Kentril to dostal od otce. Nosil to s sebou roky. Říkával, že mu nosí štěstí. Dal mi to, když jsem si málem nechal useknout hlavu, asi před rokem. Říkal, že to potřebuju víc než on.“</p>

<p>Nebylo to přesně to, v co Zayl doufal, ale jestli Gorstova aura nepřekryla tu starší, vytvořenou na medailonu kapitánem Dumonem, pak by to mohlo docela dobře stačit, aby Kentrila našli. Kvůli nedostatku času taky, bohužel, musel necromancer použít daleko méně přesné kouzlo. Takové, jehož potenciál mohly ovlivnit vnější vlivy, jako například nedávná změna majitele medailonu.</p>

<p>Ale Zayl to musel zkusit. Se šperkem v pravé ruce pohyboval hrotem dýky nad jeho středem a cosi polohlasně mumlal.</p>

<p>Okamžitě ucítil zatahání - ale jen směrem ke vše sledujícímu Gorstovi. Zayl znervózněl a soustředil se na Kentrila Dumona. Snažil se vybavit si ho, jak nejlépe dovedl.</p>

<p>Nyní zatahání přišlo z jiné strany, z prostoru v blízkostí velké síně, ale z místa, které necromancer skoro neznal. Vyslovil ještě několik formulí, čímž kouzlo zaměřil ještě přesněji, aby se ujistil, a kývl na Gorsta.</p>

<p>„Našels ho?“</p>

<p>Zayl před sebou ještě jednou podržel rezivou památku a potřetí ji neviditelná síla potáhla stejným směrem. „Téměř určitě musíme tudy.“</p>

<p>Gorst pevně uchopil sekeru a držel se hned za Zaylem, jenž následoval začarovaný medailon. Jak pokračovali dál, všiml si necromancer další skličující podivnosti. Plameny zapálených loučí a olejových lamp nějak zvláštně a neklidně hořely a Zayl si pomyslel, že světlo z nich je jaksi temnější, jako by jim něco bralo jejich přirozený žár.</p>

<p>Došli až k odlehlému schodišti, po kterém se bez váhání pustili. Před sebou uviděli chodbu vedoucí jednoznačně někam pod palác, chodbu, na kterou si ani jeden z nich z nákresů nevzpomínal. Gorstovi se nelíbilo matné světlo, které přicházelo odevšad, a zároveň odnikud. Dokonce i necromancer cítil mrazení v zádech, ale pokračovali dál, jistí si víc než kdy předtím, že dole najdou kapitána.</p>

<p>Na konci schodiště narazila dvojice na masivní železné dveře. Na jejich pravé straně byla připevněna hlava gorgony. s podobnými rysy, jaké viděli u těch venku. V ústech měla velký těžký kruh.</p>

<p>Gorst položil na dveře ucho, ale po chvíli zavrtěl hlavou. „Neslyším vůbec nic.“ Zatáhl za kruh. „Je to na mě moc silné. Kdybych to zkusil, jenom bych zničil kliku.“</p>

<p>„Podívám se, co se dá dělat.“ Zayl se protáhl kolem obra a nahnul se nad gorgonu se zářící dýkou v ruce. Ucítil ohromné síly nejen v samotném okolí dveří, ale i za nimi. „Zayle,“ ozval se Humbartův hlas, „myslím...“</p>

<p>„Teď ne, Humbarte. Copak nevidíš...“</p>

<p>Nedořekl to, protože těžký kruh najednou vyklouzl z gorgonina zobáku. Chodbou se rozlehl vřískot. Necromancer ucuknul, když po něm zobák chňapl, a pak se vyřítil proti němu.</p>

<p>A za ním ze dveří vyskočila okřídlená gorgona s nebezpečným ocasem a v životní velikosti.</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" /><image xlink:href="#_5.jpg" />Osmnáct</strong></p>

<p>„Atanno...“ Kentril raději spolkl zbytek toho, co chtěl původně říct. Tohle nemohla být Atanna, tahle hrůzostrašná loutka ne!</p>

<p>Hlava, která jí stále nekontrolovatelně padala na jednu stranu, se na žoldáka morbidně usmála. „Drahoušku, Kentrile...“</p>

<p>Juris Khan jí položil ruku kolem ramen. S výrazem kteréhokoliv jiného milujícího otce jí řekl: „Nyní, má drahá, bys měla před svým miláčkem vypadat nejlépe, jak dovedeš, nemyslíš?“</p>

<p>Něžně jí narovnal obě paže a přejel rukou přes zmrzačenou končetinu. Když se Khanovy prsty opět zvedly, Kentril zjistil, že Atannina ruka je opět v pořádku.</p>

<p>Monarcha pronášel slova, která žoldák nikdy neslyšel, a o krok ustoupil. Jeho dceru zakryla od hlavy až k patě plamenná záře. Atanna se zvedla několik centimetrů nad zem a v tu chvíli se její nohy otočily zpět do původní polohy a staly se opět zdravými. Rány na tváři i na těle se rychle zacelovaly, až nakonec zmizely úplně. Dokonce i její šaty nyní vypadaly nedotčené, nikde ani stopy po nějakém pádu. „Olbystus!"“zvolal Juris Khan.</p>

<p>Atanna pomalu klesla zpět na zem. Ohnivá zář pohasla.</p>

<p>Před Kentrilem nyní stála znovu ta dokonalá žena, do které se zamiloval.</p>

<p>Vlastně jen skoro... neboť hlava jí stále bezvládně ležela na levém rameni.</p>

<p>S milým úsměvem vrátil Atannin otec hlavu do přirozené polohy. Svaly, žíly, šlachy i obratle se okamžitě zpevnily. Strašlivá rána se zacelila a v okamžiku po ní nezbylo vůbec nic.</p>

<p>Juris Khan jí ještě trochu poupravil vlasy. „Tak. Takhle je to mnohem lepší.“</p>

<p>„Jsem krásná, Kentrile?“ zeptala se nevinně. Nedokázal nic říct, nedokázal dokonce ani myslet. Naprosto zoufalý se otočil na Quova Tsina, který, jak se zdálo, bral vše s dychtivostí, jež taky nevěstila nic dobrého.</p>

<p>„Všechno, jak jste řekl,“ prohlásil zakrslý čaroděj téměř podlézavě. „Moc učinit téměř vše, dokonce zachovat život jako takový!“</p>

<p>„Dar nebes,“ opáčil monarcha. „Dar, o který se mohu podělit.“</p>

<p>„Nebesa?“ zabručel kapitán. „Je to spíš pekelné!“ Khan na něj otcovsky pohlédl. „Peklo? Ale tohle je Ureh, můj dobrý kapitáne! Žádné stvoření ani sluha Pekelných Mocností se tohoto svatého království nesmí dotknout, není to tak, mistře Tsine?“</p>

<p>Vizjerei ke kapitánovi opovržlivě prohlásil: „Nebuď tak přízemní, Dumone! Copak si nedokážeš představit moc Nebe? Myslíš si, že by Peklo mohlo takhle chránit život?“</p>

<p>„Chránit? Tomuhle říkáte život? Je mrtvá, Tsine! Jen se na ni podívejte!“</p>

<p>„Ale Kentrile, jak to vůbec můžeš říct?“ Atanna našpulila pusu a zamířila k němu. Oči jí zářily stejně magicky jako vždy a Dumon cítil teplo jejího těla, i když zatím byla od něj ještě několik desítek centimetrů vzdálená. Bylo naprosto fascinující pozorovat každé její nadechnutí a vydechnutí, a to do takové míry, že Kentril se musel sám sebe ptát, jestli jsou jeho obavy oprávněné. „To ti skutečně, skutečně připadám mrtvá?“</p>

<p>„Otevři oči a zapni mozek, kapitáne,“ přidal se Quov Tsin a přistoupil k nim. „Vždy jsem vás měl za trochu bystřejšího, než je většina těch vašich přízemních lidí. Přece znáte legendy o Světlu mezi světly! Víte, jak archandělé zdejším lidem darovali moc konat zázraky a odhalili jim vědění, které si my ani neumíme představit!“</p>

<p>„Ale... ale tohle?“</p>

<p>„Kentril má právo nám nevěřit,“ prohlásil Juris Khan. Roztáhl ruce, aby gestem objal celou síň. „Copak nám archandělé zároveň nekladli na srdce, abychom se měli na pozoru před zlem v rouše dobra? Copak svět nezná příběhy o lstivých démonech, jež se pokoušejí na každém kroku zlákat lidi do svých pastí? Můj dobrý kapitáne, historie Urehu v dobách, kdy jsme hledali cestu do Království nebeského, dává za pravdu tvé podezřívavé povaze. To kvůli podlosti samotného Diabla a spousty jiných nižších démonů jsem se modlil, aby se stal zázrak, který by mému království zajistil dokonalou ochranu před zlem. Byl jsem vyslyšen a archanděl mi ten zázrak dal, ale mezitím jsme se více než jednou museli potýkat se záludnostmi zrádců a jejich temnými plány, které se jimi ovšem zpočátku nezdály být. Ano, tleskám tvému skepticismu, i když v tuto chvíli zcela jistě není na místě.“</p>

<p>Tsin se otočil k žoldákovi, takže Kentrilův pohled nyní padl na kamennou plošinu. Žoldákovy oči se rozšířily, když si všiml zářících pulzujících run. Naplnila ho touha dostat se co možná nejdál od tohoto podivného artefaktu. Bohužel, nejen že ho Vizjerei chytil za ruku, ale navíc Atanna nyní stála přímo za ním.</p>

<p>„Archanděl, který mluvil s Juris Khanem, už nemohl změnit, co bylo vykonáno,“ vysvětloval čaroděj. „Ale odhalil našemu hostiteli způsob, jak z toho ven, kdyby se naskytla ta správná kombinace sil. A ta nastala.“</p>

<p>Khan nyní obešel kámen a díval se na Kentrila z druhé strany. „Původně jsem měl v úmyslu využít vašeho šťastného příchodu, abych naplnil své sny a vyzvedl konečně Ureh na nebesa. Dobrý mistr Tsin mě však správně přesvědčil, že musíme zůstat na tomto světě. A jak to zatím vypadá, vše funguje tak dokonale, že mi nezbývá než věřit, že přesně tuhle cestu měl na mysli i archanděl.“</p>

<p>Protože nevěděl, co lepšího by řekl, kapitán jen zamručel: „Nerozumím.“</p>

<p>„Je to tak jednoduché, Dumone, ty kreténe! Archanděl měl na mysli sílu, která není svázána s Nebem ani s Peklem, sílu samotného světa a přírody. Co jiného bychom měli využít, abychom navždy připoutali Ureh znovu na tento svět? Tyto síly se přirozeně snaží vytvořit rovnováhu a udržovat vše v harmonii. Ureh se znovu stane skutečným, jeho lidé budou znovu moci vyjít na slunce, vyjít ven a spojit se s jinými královstvími, jinými říšemi.“</p>

<p>V tu chvíli v tom Kentril neviděl tak dokonalý nápad jako čaroděj. Vlastně poprvé zalitoval, že kdy dával magický kámen do úkrytu na Nymyru. Ukázalo se, že Ureh není tím, co čekal - a stejně tak jeho budoucnost.</p>

<p>„A co Gregus Mazi?“ naléhal kapitán a zároveň ze sebe setřásl Tsinovy i Atanniny ruce. Nedokázal zapomenout na ten strašlivý výjev v jeskyni.</p>

<p>„Lord Khan mi tu jednoduchou záležitost vysvětlil, Dumone. Nenašli jste Greguse Maziho, ale jen jednoho z jeho posluhovačů. Také se pokoušel zničit Klíč ke stínu, ale ochranné kouzlo z něj udělalo to, co jsme našli. Ten kretén si to zavinil sám. Nyní hlídá kámen před ostatními stejně zkaženými lidmi a chrání naděje Urehu...“</p>

<p>V té historce bylo příliš mnoho děr, ohromných děr, ale Quovu Tsinovi, který tam dole nebyl, dávalo Khanovo vysvětlení dokonalý smysl. Ne už tak Kentrilu Dumonovi. Až příliš dobře věděl, že monarcha jen přidal další lež na už tak dost velkou kupu. Všechno, co si kapitán a jeho společníci o tomto svatém království mysleli, bylo špatně. Přišli, aby našli legendu, ale místo toho objevili noční můru.</p>

<p>„A co mí muži, Tsine? Co Albord a ostatní - a teď dokonce i necromancer Zayl? Spousta dobrých chlapů zmizela a já jsem ještě neslyšel ani jedno rozumné vysvětlení.“</p>

<p>Juris Khan znovu obešel kvádr. Vypadal snad ještě vyšší a mocnější než dřív. „Stín vržený Gregusem Mazim na království se dotkl několika mých lidí, to musím připustit. Ale v okamžiku, kdy se Ureh napevno usídlí mezi lidmi, ti, co mají na svědomí všechny strašlivé činy, budou pykat.“</p>

<p>I když jedna část Kentrilovy mysli zoufale chtěla starému muži věřit, slyšel toho kapitán už příliš mnoho, aby prostě nemohl. „Tsine, klidně si tady zůstaň, jestli chceš, ale myslím, že já půjdu...“</p>

<p>Atanna náhle znovu stála vedle něj. Kapitán byl rozpolcen mezi touhou a odporem. Vedle něj stála žena jeho snů... kterou viděl zabít se pádem z obrovské výšky na tvrdou skálu a pak se snad až groteskním způsobem vrátit.</p>

<p>„Ale ty nemůžeš jít, Kentrile, miláčku, ještě ne!“</p>

<p>Ta slova byla medová, ale ne dost sladká na to, aby ho ještě víc neznepokojila. Znovu se jí vytrhla tasil meč. „Jdu těmito dveřmi ven. Tsine, buď chytrý a pojď se mnou.“</p>

<p>„Nedělej ze sebe většího hlupáka, než za jakého už tě všichni mají, Dumone. Nikam nejdu a ty evidentně nemůžeš. Tebe teď potřebujeme ze všeho nejvíc!“ „Potřebujete mě? Na co?“</p>

<p>Vizjerei nad takovou známkou hlouposti zakroutil hlavou. „Samozřejmě proto, že jsi naprosto nezbytnou součástí chystaného kouzla, kreténe!“</p>

<p>Kentril se postupně na všechny kolem podíval a pak se dal na útěk. Proti jednomu čaroději by se snad ubránil. Proti dvěma by měl možná malou naději a vítězství by si o to víc vychutnal.</p>

<p>Proti třem by bojoval jen blázen.</p>

<p>Ale jak Kentril běžel ke dveřím, najednou zjistil, že místo toho běží ke kvádru Jediným plynulým pohybem se okamžitě otočil, jen aby měl před sebou zase jen kamenný stupeň.</p>

<p>„Zbytečně tady běháš jak kretén, Dumone!" vyštěkl Tsin.. „Nikdo tě tu nechce zabít nebo tak něco.“</p>

<p>Kentril si uvědomil, že nemá šanci, a zastavil se, aby Vizjereie vyslechl. „Ne?“</p>

<p>„Z množství krve, které budeme potřebovat, se ti ani neudělá zle, slibuji.“</p>

<p>Krve... „K čertu s váma!“ Stále ještě s mečem v ruce se Kentril vrhl vpřed.</p>

<p>Zbraň mu zmizela z ruky a objevila se o sekundu později v Juris Khanově.</p>

<p>Jediným obyčejným gestem vzal Atannin otec Kentrilovi poslední naději. „Můj drahý kapitáne. Ještě stále ničemu nerozumíš. Ano, potřebujeme, aby ses položil na tento kamenný stupeň, ale v žádném případě nehodláme dělat nic podobného lidské oběti. Nech mne ti to vysvětlit...“ Na jeho vrásčité tváři se rozhostil téměř svatý výraz. „Využíváme zde síly, jež tvoří část i celek toho, co drží přirozenou rovnováhu. V této rovnováze je život tím nejdůležitějším a nejmocnější složkou života je krev. Abychom tudíž tuto sílu mohli využít, potřebujeme krev. Tento kvádr na sebe všechnu sílu váže, a proto musí být krev prolita na něm.“</p>

<p>Kentrilovy tváře se dotkla měkká, ale studená ruka. Kentril vyskočila zjistil, že znovu stojí tváří v tvář stvoření, které kdysi miloval.</p>

<p>„A na to potřebují jenom pár kapek. Zbytek, který si vezmou, má lásko, je pro nás.“</p>

<p>Její hlazení ho utěšovalo a zároveň způsobovalo, že mu krev, kterou po něm tolik chtěli, vřela v žilách. „Nás?“ „Samozřejmě, Kentrile, miláčku! Když bude celé kouzlo dokončeno, nejenže bude Ureh znovu součástí tohoto světa, ale ty se už nebudeš muset nikdy bát smrti. Není to nádherné?“</p>

<p>Už nikdy se nebát smrti... Udělali by z něj to, čím je ona.</p>

<p>Znovu se pokusil utéct, ale tělo odmítalo poslouchat jeho rozkazy. Kentril mohl dýchat, mohl mrkat očima, ale ruce a nohy měl znehybněné.</p>

<p>„Skutečně, Dumone! Ztrapňuješ nás oba. Copak je to takový problém dát nám pár kapek krve, abys zachránil celé město? A co se týče Khanovy nabídky - kdyby bylo možné to učinit více než jednou, udělal bych to sám.“</p>

<p>Žoldák s mírným uspokojením zjistil, že ho ústa poslouchají. „Klidně, máš přednost, jsi starší, Tsine.“</p>

<p>„Já bohužel musím asistovat při samotném vyvolávání kouzla. Mimo to mě náš dobrotivý hostitel ujistil, že až budou síly opět ve vhodném postavení, dopřeje mi ten dar také. Tentokrát jsi tím šťastným ty!“</p>

<p>Kentrilovy nohy se pohnuly, ale ne z jeho vůle. Hned vedle kvádru stál Tsin a prsty pohyboval v rytmu jeho kroků. A Kentril šel.</p>

<p>„Zatraceně, Tsine! Copak si neuvědomuješ, že tu něco nehraje?“</p>

<p>Když se přiblížil k Vizjereiovi, všiml si kapitán, že v čarodějových očích je něco zvláštního. Byly takové skelné, mdlé. Když ho nyní viděl zblízka, vypadal, jako by byl někým uveden do transu a ovládán.</p>

<p>„Nahoru, prosím,“ poručil Vizjerei.</p>

<p>Kentril nedokázal odporovat, vyšplhal na kvádr a položil se na záda s roztaženými končetinami, takže se zdálo, že je spoután neviditelnými provazy.</p>

<p>Juris Khan se nad ním sklonil. V ruce držel monarcha štíhlou dýku ve tvaru plazícího se hada. „Bez obav, Kentrile Dumone. Ureh vám bude navždy vděčný.“</p>

<p>Když pozdvihl dýku nad hlavu a vyslovil mocná slova, kapitán zahlédl, jak se na něj Atanna plná očekávání usmívá.</p>

<p>Brzy budou opět spolu... a on bude stejný jako ona.</p>

<p>Okřídlená gorgona vylétla ze dveří, jako by se její tělo zhmotnilo ze samotného železa. Ústa připomínající zobák se otevřela a vydala ostrý skřek. Kovové drápy sekly po vyděšené dvojici.</p>

<p>Gorstovi je třeba přičíst ke cti, že se okamžitě postavil před Zayla a pokoušel se zasáhnout nestvůru sekerou. Ta se bohužel odrážela od jejího těla s hlasitým zazvoněním a na ostří sekery se s každou ránou udělal obrovský zub.</p>

<p>„Co budem dělat?“ zeptal se obr. Gorgona měla od zobáku k ocasu dobré tři metry. Zayl věděl, že ani Gorst se nemůže odvážit příliš blízko. Tenhle železný strážce by ho roztrhal na cucky.</p>

<p>„Zkusím kouzlo.“ Gorgona vypadala téměř jako nějaký další golem, jen ve zvířecí podobě. Snad, pomyslel si necromancer, by si s ní mohl poradit stejným způsobem.</p>

<p>Udělal to, co prve. Převrátil slova i jejich pořadí a pokusil se změnit uměle vytvořený život zpět v nehybný kov. Stvůra se na chvíli zastavila. Zatřepala hlavou, jako by se pokoušela si vyčistit mysl, a nedotčena pokračovala v útoku.</p>

<p>Pro tuto chvíli poraženi Zayl s Gorstem couvali zpět po schodech. Gorgona je pronásledovala, až se dostali přesně doprostřed schodiště. Tam najednou ztuhla s ocelovým pohledem upřeným na dvojici nad sebou.</p>

<p>„Tak... v prvé řadě chrání dveře.“ Mumlal Zayl a uvažoval, co se s tím střípkem vědění dá dělat.</p>

<p>Gorst se opřel o sekeru a opětoval nestvůřin pohled. „Musíme se tam dolů dostat. Kentril tam je. A to se mi nelíbí.“</p>

<p>Necromancer s ním musel souhlasit. Z jakého důvodu by tam kapitán Dumon mohl být, nedokázal říct, ale určitě v tom bylo něco nekalého. Čím déle je bude gorgona držet v šachu, tím je pravděpodobnější, že kapitán bude zavražděn... nebo hůř.</p>

<p>„Co se tam děje?“ dožadoval se hlas u jeho pasu vysvětlení.</p>

<p>Ve všem tom zmatku Zayl na Humbarta zapomněl. Samozřejmě, lebka toho moc udělat nemohla, ale necromancer věděl, že dokud jí neodpoví, nedá pokoj.</p>

<p>„Máme tady gorgonu, která chrání dveře, za kterými si myslíme, že je Dumon,“ oznámil směrem k pytlíku. „Jestli nemáš nějaký nápad, tak bych ocenil, kdybys byl zticha.“</p>

<p>Lebku však bylo těžké umlčet. „Zkusils nějaké z těch tvých kouzel proti golemům?“</p>

<p>„Ano, selhalo.“ „A co tak...?“</p>

<p>Zayl si povzdychl, jako vždy ho jeho společník dokázal rozčílit, přestože mu za tolik vděčil. „Tohle není čas na... !“</p>

<p>„Jednom jednu otázku, hochu! Co takhle Železná Panna (Iron Maiden)?“</p>

<p>„Železná Panna?“ zavrčel Gorst, který ten termín znal zřejmě jen v kontextu mučíren.</p>

<p>„Jen další kouzlo založené na převrácení pořadí. Nevím, proč bych o něm měl vůbec uvažovat...“ Necromancer zaváhal. „Ale možná by to mohlo fungovat. Bude to riskantní, ale když budu opatrný, nemělo by se mi nic stát.“</p>

<p>Obr zavrtěl hlavou. „Jestli je to nebezpečné, tak použij mě.“</p>

<p>„Gorste...“ Ale obrovský bojovník ho nehodlal poslouchat. „Jestli to nepude se mnou, můžeš zkusit něco jiného. Když to nevyjde s tebou, co potom budu dělat já?“</p>

<p>Na tom něco bylo a Zaylovi se to vůbec nelíbilo. Stoupenci Rathmy se považovali za první linii v bitvě o udržení rovnováhy na tomto světě. Nezahrávali si se životy jiných.</p>

<p>„Dobře, ale zbytečně neriskuj.“ „Co mám dělat?“ zeptal se Gorst.</p>

<p>Zayl, který už začal s kouzlem, odpověděl: „Musíš se s gorgonou utkat.“</p>

<p>„To je všechno?“</p>

<p>Odpověď přišla od lebky. „Taky by ses mohl zkusit trochu modlit, chlapče.“</p>

<p>Gorst zavrčel. Zayl dokončil kouzlo a vysvětloval: „Jestli to vyjde, jak si myslím, každá rána, kterou ti uštědří, zraní místo tebe ji. Jestli ucítíš byť jen sebemenší bolest, rychle ustup.“</p>

<p>Obr už nic neříkal, ani nekomentoval skutečnost, že jestli ho gorgona zasáhne přesně, nebude už mít šanci ustoupit. Žoldák zvedl zbraň a pomalu sestupoval po schodech ke kovové nestvůře.</p>

<p>Když byl téměř na dosah, zastavil se. „Jestli trefím já ji, zraní to mě?“</p>

<p>„Ne, můžeš útočit, jak je libo.“</p>

<p>Barbar se na něj radostně zašklebil. „Fajn.“</p>

<p>Tak jak byla gorgona nehybná, zatímco oba stáli nahoře, probudila se nyní k životu, jakmile znovu ucítila člověka ve své blízkostí. Sekala drápy a cvakala zobákem, i když Gorst ještě nebyl dost blízko, aby ho mohla zasáhnout. Přes důvěru, kterou měl ve své umění, nedokázal Zayl zahnat obavy o svého společníka. Člověk nikdy neví, jaká jiná kouzla mohou nepřítele chránit. Připravil se, aby mohl Gorsta bránit, kdyby se něco zvrtlo.</p>

<p>Ani ne krok od strážce obr najednou zdvihl sekeru nad hlavu a vydal válečný pokřik. Gogrona mu oplatila nervy drásajícím skřekem a vrhla se vpřed.</p>

<p>Kov zazvonil o kov. Přes kouzlo, které na něj necromancer seslal, Gorst bojoval, jako by ho měly chránit jen jeho vlastní schopnosti.</p>

<p>Dvakrát, třikrát se sekera střetla s pařáty a smrtonosným zobákem gorgony. Drápy ostré jako břitvy prosvištěly jen centimetry od žoldáka, ale ten instinktivně uhnul.</p>

<p>Ohromnou silou promáčkl protivníkovu železnou hlavu. Ale cena za každý zásah byla příliš vysoká. Sekera praskala, tupila se a každý úder byl slabší a slabší.</p>

<p>Gorgoně se konečně podařilo prolomit Gorstovu obranu. Obr se pokusil couvnout, ale zakopl o schod za sebou. „Co se děje?“ volal Humbart.</p>

<p>Zayl neodpovídal, připraven okamžitě seslat kouzlo, i když věděl, že by to barbara nezachránilo od strašlivého zranění.</p>

<p>Drápy se zaryly do Gorstovy pravé nohy.</p>

<p>Příšerný zvuk skřípajícího kovu se rozlehl celou chodbou.</p>

<p>Gorstův protivník se náhle nahnul na stranu, pravá noha strašlivě rozdrásaná. Gorgona na to však nehleděla a znovu zaútočila. Tentokrát zobákem na nechráněnou žoldákovu hruď.</p>

<p>Znovu se všude rozlehl nářek trhaného železa. Tentokrát už gorgona ustoupila přestože jen jaksi mimoděk. V oblasti jejího břicha nyní zela široká díra. Jakékoli živé zvíře by už leželo mrtvé nebo alespoň umírající, ale magií hnaná okřídlená ztělesněná hrůza bojovala dál, i když už s poněkud pomalejšími a neohrabanými pohyby než na začátku.</p>

<p>„Funguje to!“ křičel Gorst. „Jdu blíž!“</p>

<p>I když Zayl viděl, že kouzlo skutečně perfektně zabralo, neuklidnilo ho to. Taky se přesunul blíž oběma bojujícím a hledal jakékoli místo, které by mohl využít k útoku.</p>

<p>Gorst máchl sekerou s cílem zasáhnout levé rameno. Netvor však jakoby neoslaben dvěma ranami znovu udeřil a zasáhl Gorstovo pravé stehno.</p>

<p>Výsledek byl přesně podle očekávání. Místo aby strážce rozerval měkké žoldákovo maso i s kostí, roztrhl si jen svou vlastní pravou nohu. S oběma zadními končetinami nyní těžce poškozenými gorgona konečně zavrávorala a musela se opřít o zeď. Stále se však nevzdávala.</p>

<p>„Trvá to příliš dlouho!“ řval žoldák. „Něco zkusím!“ Odhodil sekeru a nahnul se dopředu, takže nastavil hlavu i krk netvorovi.</p>

<p>„Gorste! Ne!“ I když kouzlo žoldáka až doposud chránilo, nechtěl Zayl riskovat.</p>

<p>Kovový strážce ale reagoval příliš rychle i na necromancera. Prudce máchl zdravou přední končetinou tak, aby pokud možno zasáhl celou hlavu. Drápy, které byly schopny servat Gorstovi tvář až na kost, se víc a víc blížily...</p>

<p>Potřetí se všude rozlehl uši i nervy drásající zvuk skřípajícího kovu a gorgonina vlastní tvář i velká část krku byly strašlivou silou rozervány.</p>

<p>Z odporné tlamy kromě kousku oka nezbylo vůbec nic. Na užasle hledící muže zírala prázdná černá díra podobná těm, které zůstaly v hlavách golemů.</p>

<p>Gorgona udělala krok vpřed, ale došlápla na znetvořenou nohu. Ta se tentokrát v poškozeném místě zcela a nenávratně ohnula.</p>

<p>Se skoro dětskou zvědavostí se Gorst sklonil s odhalenou hrudí přímo proti jedné z předních končetin. Pak jako kdyby klepal na dveře, zaklepal na strážcovo rameno.</p>

<p>Spár instinktivně vystřelil vpřed.</p>

<p>V gorgonině hrudi se objevila druhá obrovská díra. Kovové monstrum naposled zavřískalo... a znehybnělo. „Pěkné kouzlo,“ prohlásil vstávající Gorst. „Jak dlouho působí?“</p>

<p>„Bitva skončila,“ odpověděl necromancer. „Už je pryč.“ „Škoda. Můžeš ho na mně použít znovu?“</p>

<p>Zayl zavrtěl hlavou. „Ne tak, abych si byl úplně jistý úspěchem. Mimo to, předpokládám, že takové kouzlo by ti tam dole příliš nepomohlo.“</p>

<p>Obr zvedl svou zničenou sekeru, nijak neznepokojen poslední Zaylovou poznámkou. „Takže asi budu muset bojovat normálně, co?“</p>

<p>Se zničenou gorgonou ztratili i kliku, ale Zayl předpokládal, že stejně nesloužila jako skutečný mechanismus ke vstupu dovnitř. Takové místo se jistě nebude spoléhat na tak přízemní zařízení. Skutečný klíč musel mít něco společného s magií - ale jak jej objevit? Vytáhl lebku. „Humbarte, co vidíš?“</p>

<p>„Celou tu věc obklopuje rudá síla. Tmavě zelené čáry vedou cik-cak od vrchu dolů a uprostřed vidím nějakou modrožlutou skvrnu...“</p>

<p>To muselo být to, co Zayl hledal. „Naveď na ni hrot dýky.“</p>

<p>Lebka nasměrovala necromancerovu ruku, jak bylo třeba. „Jsi přesně tam, hochu!“</p>

<p>Zaylem projelo slabé zachvění, když se hrotem dýky dotkl označeného místa. Okamžitě začal s kouzlem pro hledání a otevírání. Zayl věděl, že bez jedinečných vlastností lebky by nikdy nebyl schopen zasáhnout to pravé místo, tak chytře byla ochranná kouzla spletena.</p>

<p>Jeho mysl odhalila a rozpletla nesčetné obrazce tvořící zámek a pomalu odhalovala jejich tajemství. Z jeho úst se automaticky drala slova, která ani on nikdy v životě neslyšel. Stará, nesmírně stará slova temného zaříkání. Necromancer chvíli dokonce zvažoval, že by se z celé smyčky vyprostil, ale to by je zanechalo bez jediné možnosti, jak se dovnitř dostat. A kapitán Dumon byl uvnitř a v hodně špatné situaci, tím si byl Zayl čím dál víc jistý.</p>

<p>A pak se mu v mysli objevilo jediné slovo, jediný možný klíč, kterým bylo možno dveře otevřít.</p>

<p>„Tezarka...“ zašeptal Zayl.</p>

<p>Dveře se s tichým zaúpěním starých závěsů pomalu začaly otevírat.</p>

<p>Necromancer uskočil a spolu s Gorstem se připravil na téměř jistý útok něčeho dalšího. Železné dveře se otevřely více, takže za nimi už bylo vidět světlo. Z místnosti uvnitř vyzařovala taková záplava mocných sil, že i Zayl zůstal zcela ohromen.</p>

<p>Ale nic na ně neútočilo. Žádný hlídač, žádní golemové, nic.</p>

<p>Zayl s Gorstem se na sebe tiše podívali a vstoupili. Rozlehlá podivně tvarovaná místnost je okamžitě uchvátila, neboť zde musela být ta nejtajnější síň nějakého nesmírně mocného čaroděje. Těžké knihy, sbírky všemožných bylin i tvorů, prášky, předměty - Zayl nikdy v životě podobnou neviděl. Chvíli hleděl naprosto šokován tím pohledem. Ani obydlí Greguse Maziho jej tak neoslnilo.</p>

<p>Zůstalo to tedy na Gorstovi, aby přerušil ticho a položil otázku, která musela být položena.</p>

<p>„Proč tu nikdo není?“</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" /><image xlink:href="#_5.jpg" />Devatenáct</strong></p>

<p>Nechali ho neschopného pohybu, ale alespoň mohl mluvit, a Kentril neviděl důvod, proč být zticha. „Tsine, vzpamatuj se z toho! Copak nevidíš, jak je to všechno špatně? Sám jsi ovládaný nějakým kouzlem, zatraceně!“</p>

<p>„Opravdu se už uklidni, Dumone,“ káral ho Vizjerei. „Ty jsi opravdu nevděčný kretén! Nesmrtelnost, bohatství, moc... myslel jsem si, že o tomhle všichni žoldáci sní.“</p>

<p>Nedalo se nic dělat. Quov Tsin nedokázal prohlédnout, ať již na něj bylo sesláno cokoli. Lord Khan sázel na čarodějovu chamtivost stejně jako předtím Kentril, když přesvědčoval Tsina, aby přiměl vládce Urehu zůstat na tomto světě.</p>

<p>Nebo snad jejich hostitele nemusel nikdo přesvědčovat? Byla to Atanna, kdo s tím nápadem poprvé za Kentrilem přišel a řekl mu, že by mohli zůstat spolu, kdyby se otec rozhodl nenásledovat vysněnou cestu do Nebe. Žoldák si uvědomil, že jim sedl na lep. Juris Khan bezpochyby poslal svou dceru, aby naivnímu kapitánovi vnukla tuhle myšlenku. Věděl, že Kentril udělá vše, aby Vizjereie přesvědčil.</p>

<p>S oběma, Tsinem i Kentrilem, si hráli jako s loutkami, nebo ještě hůř, jako s rybou na háčku. Oba dostali pěknou návnadu a pán Urehu jen přitahoval.</p>

<p>„Není to ironické,“ prohlásil starý monarcha. „Poslal jsem svou milovanou dceru pro tebe zrovna ve chvíli, kdy jsi ji hledal. Chtěl jsem s tím kouzlem ještě počkat... ale mé děti byly tak nedočkavé a tak hladové, že jsem musel všechno přesunout na dnešní noc.“</p>

<p>Kentril se podíval na Tsina, jestli slyšel cokoli z toho, co jejich hostitel právě přiznal, ale malý plešatý čaroděj vypadal plně zaujat přípravami na velké kouzlo. Vizjerei začal chodit kolem kvádru a šeptanými kouzly postupně rozsvěcoval různé runy, takže některé zářily víc, jiné méně. Ať již měl Juris Khan nad Vizjereiem jakoukoli moc, byla naprosto absolutní.</p>

<p>„Slíbil jsem jim tvé muže, když jsme poprvé zaregistrovali váš příchod, ale jednoho z vás jsem potřeboval pro tuhle nejdůležitější práci. Také jsem potřeboval někoho dalšího, kdo by ovládal magii, aby mi pomohl, když ostatní museli být obětováni mému svatému poslání kdysi dávno.“</p>

<p>„Gregus Mazi se nikdy nepokusil zničit Ureh, že ne?“ Khan se zatvářil dotčeně. „Něco ještě horšího! Odvážil se tvrdit, že vůbec nevím, co jsem udělal. Tvrdil, že já, Juris Khan, milující a starostlivý vládce, jsem spíše, než zachránil, zatratil všechny své poddané! Věřil bys takové opovážlivosti?“</p>

<p>Kapitán Dumon věřil, stejně jako nyní věřil spoustě jiných věcí týkajících se jeho věznitele. Konečně viděl to, co předtím, stejně jako všichni jeho druhové, slepě přehlížel. Vládce Urehu naprosto zešílel. Jeho touha po absolutním dobru se z nějaké neznámé příčiny zvrátila.</p>

<p>„Připouštím, byly chvíle, kdy má víra ochabovala, ale pokaždé se mi znovu zjevil archanděl, dodal mi sílu a znovu mi pomohl najít tu správnou cestu. Je docela možné, že bych se bez jeho pomoci nikdy nedostal až sem.“</p>

<p>Tenhle archanděl, o kterém Juris Khan neustále mluvil, musel být výplodem jeho choré mysli - a přesto, tohle byl muž, kterému se téměř podařilo dostat sebe i své lidi do Nebe! Jak by pak archanděl mohl být pouhým klamem? Jenom s pomocí takového stvoření mohl nějaký smrtelník doufat, že se mu podaří něco tak neskutečného.</p>

<p>„Varoval mne před záludnými pokusy temných sil ovlivnit mé blízké a že nesmím věřit nikomu než sobě. Dokonce i ti, kdo se mnou společně pracovali na svatém díle by prý mohli být proti mně...“ Khan nasadil výraz ohromné pýchy. „A tak jsem chytře zařídil, aby nikdo z nich neměl příležitost mne zradit v momentě našeho vítězství!“</p>

<p>Když se kněží a čarodějové shromáždili, neuvědomili si, že jejich pán má v hlavě kromě svatého poslání ještě něco. Vládce Urehu v tajnosti vytvořil druhé kouzlo, tak zapletené do toho původního, že si ho nikdo nemohl všimnout. Každý z Khanových pomocníků mu vlastně sám pomůže zajistit, aby se nevyskytl žádný pokus zvrátit jejich poslání.</p>

<p>Juris Khan vložil do hlavního kouzla prostředek jak zničit každého, kdo mu pomáhal.</p>

<p>Jejich osud byl zpečetěn v okamžiku, kdy začali. Kouzlo, jež mělo vynést Ureh na nebesa, vysávalo nejen přirozené magické síly světa, ale stejně tak i životní sílu samotných čarodějů a kněží.</p>

<p>„Bylo to naplánováno dokonale, až do těch nejjemnějších detailů,“ pokračoval Kentrilův věznitel. „Cítil jsem, jak je duše Urehu vyzvedávána z pozemské schránky... a životní síly zkažených zrádců vysávány z jejich proradných já.“</p>

<p>Ale jednoho z nich podcenil, toho, kterého měl střežit ze všech nejvíce. Gregus Mazi, jemuž bezmezně věřil a miloval jako syna, schopný a zkušený čaroděj. Společně s knězem Tobiem byl Mazi tím, kdo nejvíce přispěl k objevům potřebným k samotnému vytvoření svatého kouzla.</p>

<p>„Viděl jsem mu to na očích. Viděl jsem okamžik, kdy porozuměl, co mu chce kouzlo udělat. Neuvědomoval si, že já jsem byl strůjcem oné změny, ale přesně znal její výsledek. V tom nejkritičtějším okamžiku se Gregus vytrhl ze zdroje síly, který jsme vytvořili. Z posledních sil, které mu zbývaly, se teleportoval z Urehu pryč...“</p>

<p>Tahle instinktivní reakce ale způsobila víc než jen záchranu Greguse Maziho. Vytvořila nerovnováhu, jež vyrvala duši Urehu z tohoto světa, ale ta, místo aby stoupala do Nebe, zůstala uvězněna v zemi nikoho, kde neplynul čas a vše halil stín. S pomocí zbytku královských čarodějů by Juris Khan byl schopen celou záležitost napravit a dokončit svůj posvátný úkol, ale jeho vlastní kouzlo jim učinilo to, čemu Gregus Mazi unikl.</p>

<p>Jedinou výjimkou byl Tobio, jehož prozřetelnost ponechala téměř nezasaženého. Lord Khan se rozhodl, že to znamená, že byl vybrán, aby žil. Monarchu zároveň potěšilo vědomí, že mu jeho starý přítel zůstal věrný. S Tobiem Khan okamžitě začal pracovat na způsobu, jak se dostat z tohoto nekonečného vězení, ale jejich plán selhal. Lidé zpanikařili ze strachu, že zůstanou uvězněni navždy.</p>

<p>Zatímco Juris Khan mluvil, pozvedl dýku nad Kentrilem a kreslil ve vzduchu neviditelné obrazce. „A pak, když přišla naše nejčernější hodina,“ dodal s úsměvem, „zjevil se mi ve snech znovu archanděl. Jak už víš, nedokázal změnit, co se stalo, ale alespoň mne přivedl na způsob - a hlavně mi v tom pak sám pomohl - jak naplnit osud mých lidí. Nebeský rádce mi ukázal jak otevřít dveře, nechal do mne proudit svou sílu, jeho myšlenky se smísily s mými... a dotkly se mých dětí.“</p>

<p>Když však Tobio zjistil, jaký dar jim byl dán, ukázalo se, že je velmi závistivý - alespoň v Khanových očích. Přišel za svým starým přítelem a tvrdil mu, že do něj nevstoupila síla Nebe, ale spíše se ho zmocnilo Peklo. Ten kněz se dokonce opovážil pokusit se svého pána uvěznit, ale Khan jej snadno přemohl. S těžkým srdcem uvrhl Tobia do prastarého vězení pod palácem a doufal, že jednoho dne se kněz očistí od hříšných myšlenek a vrátí se.</p>

<p>Nyní, když už nebyl nikdo, kdo by mu stál v cestě, učinil lord Khan, co mu archanděl přikázal, a vytvořil kouzla, která měla zachovat život jeho dětem, alespoň do té doby, než nalezne trvalejší řešení. Archanděl mu ukázal jak lidi uklidnit, jak otevřít srdce každého z nich jiným andělům. Každý dostal jednoho. Přiměl důvěřivého vládce, aby to samé učinil se svou dcerou a odhalil jí slávu archanděla a dary, které získá, když bude svému otci nápomocna.</p>

<p>Juris Khan dal dýku pryč z Dumonovy hrudi a natáhl paži směrem k Atanně. Rusovlasá princezna přistoupila k otci a nechala se rukou obejmout. Atanna na Kentrila láskyplně a soucitně pohlédla. Ten pohled byl plný přesvědčení, že volba jejího otce byla správná.</p>

<p>„Bála se, můj dobrý kapitáne, bála se, neboť nechápala požehnání, jehož se jí mělo dostat.“ Vrásčitá, ale stále vznešená tvář Jurise Khana se otočila ke své milované ratolesti. „Musel jsem být rozhodný. Musel jsem naléhat... nehledět na její odmítání. Stálo mne to mnoho sil a stejně tak i archanděla, ale nakonec se mu otevřela.“</p>

<p>Atanna se tvářila unešeně. „Bylo to tak dětinské, má lásko! Bála jsem se toho, co otec chtěl! Když do mě archanděl vstoupil, dokonce jsem křičela, věřil bys tomu? Dnes si připadám hloupě, když si na to vzpomenu!“</p>

<p>Znehybněnému žoldákovi, který na vlastní oči viděl, co takové požehnání z Atanny i jejího otce udělalo, to nepřipadalo vůbec hloupé. Ať se již jejich andělský dobrodinec snažil dosáhnout čehokoli, výsledek byl všechno, jen ne svatý.</p>

<p>„Myslím, že jsem téměř připraven, můj pane,“ prohlásil najednou Quov Tsin. „Už jen pár malých symbolů.“ „Potěšil jsi mne, mistře čaroději. Bez tvého přičinění by se to nemohlo uskutečnit.“</p>

<p>Kentril se rozhodl využít dočasné nepozornosti obou, aby znovu vyzkoušel, jestli se mu náhodou nevrátila kontrola nad vlastním tělem. Bohužel přes množství úkolů, které Vizjerei musel zvládat, a Khanovy hrůzné vzpomínky, kouzlo, které kapitána drželo, ani trochu nezesláblo.</p>

<p>Atanna k němu znovu přistoupila a asi by Kentrila jemným hlazením po čele ukonejšila, nebýt skutečnosti, že k tomu používala ruku, která ještě před chvílí byla rozdrcena na padrť. Smaragdové oči jasně zářily, ale ani jednou nemrkly. „Taky se budeš cítit tak hloupě, až tohle všechno skončí, miláčku Kentrile. Budeš se divit stejně jako já, proč jsi kolem toho dělal takový povyk.“</p>

<p>Nedokázal se jí podívat do očí. Ne, dokud měl v hlavě její obraz, když vstoupila do místnosti. Místo toho se kapitán zadíval přes ni na Jurise Khana, který zřejmě skončil s vypravováním a hodlal učinit to samé s Kentrilem. „Co se stalo s Gregusem Mazim?“</p>

<p>Přívětivý úsměv na monarchově laskavé tváři ztratil svou přívětivost. „Už jsem ti vyprávěl o obou Klíčích, jejich výrobě a našem dřívějšímu pokusu uzamknout stín tak, jak jste to nakonec pro nás udělali vy. Říkal jsem ti také, jak Gregus Mazi znovu přišel, aby učinil, na co nikdo ani nepomyslel, aby nás znovu zradil. V tomhle jsem ti nelhal,</p>

<p>dobrý kapitáne. Opomněl jsem ti však říci, že měl pomocníka... v proradném Tobiovi.“</p>

<p>Gregus Mazi se tajně vrátil do Urehu a dozvěděl se o krystalech přesně, jak Khan dříve vyprávěl. Ale během toho také objevil stále ještě uvězněného kněze. Čaroděj předstíral, že šílenému Tobiovi věří, a oznámil svému novému spojenci, že musí odstranit nebo zničit oba Klíče, aby svaté království nemohlo zůstat na tomto světě. Rozhodli se, že jejich šance budou zdvojnásobeny, když se každý vydají hledat jeden kámen. Pak, i když uspěje jen jeden z nich, Ureh se znovu vrátí do nicoty.</p>

<p>Ale přestože vstoupil do města nikým nespatřen, neunikl Gregus Mazi pozornosti svého bývalého pána, když hledal Klíč ke stínu. Čarodějovi se téměř podařilo drahokam ukrást, ale Khan jej nakonec chytil přímo při činu.</p>

<p>Bojovali, ale zrádný čaroděj neměl ponětí, jak mocným darem Khana archanděl obdařil. Mazi byl rychle poražen, a aby se ujistil, že se nic podobného nebude opakovat, lord Khan ho proměnil ve strážce, kterého Kentril s ostatními objevil. Než se to stalo, přinutil pán Urehu svého bývalého přítele přiznat, že Tobio se vydal hledat druhý krystal.</p>

<p>„Vidíš, drahý kapitáne, Klíč ke světlu skutečně byl umístěn na vrchol hory odvážnými dobrovolníky. Když jsem se však od Greguse dozvěděl, že Tobio hodlá zničit všechny mé naděje na naše možné vysvobození, připouštím, že jsem se rozzuřil. Vyvolal jsem síly, kterými mne archanděl obdařil, a teleportoval jsem se na zastíněnou stranu Nymyru, abych tam nalezl zrádného kněze, jak chce vyrvat Klíč ke světlu z jeho úkrytu.“ Khan se odmlčel a zavřel oči. Pravděpodobně znovu prožíval své zklamání. Když je znovu otevřel, řekl svému vězni: „Stále truchlím nad ztrátou ubohého Tobia, zkaženého Gregusovou zradou. Nedokázal jsem jeho smrti zabránit. Dal jsem mu ještě jednu šanci,</p>

<p>aby si uvědomil své chyby, prozřel ze svého šílenství a vrátil se se mnou do Urehu...“</p>

<p>Kentril si najednou vzpomněl na šokující objev, který s Gorstem učinili v promrzlé půdě na vrcholu Nymyru. „Ale on odmítl, že ano?“</p>

<p>„Ano. Místo toho ten bláznivý Tobio sebral Klíč a udělal krok do prvních slunečních paprsků toho dne. Připouštím, že jsem reagoval impulzivně s jedinou myšlenkou, že ukradl svobodu mých dětí.“</p>

<p>Zvětralá kost, kterou kapitán Dumon našel, patřila neústupnému knězi, ne jednomu z takzvaných dobrovolníků. S těmi nejčistšími úmysly byl Tobio schopen vstoupit do slunce, ale to ho nezachránilo před Juris Khanovým hněvem. Naštěstí krystal spadl tam, odkud jej ani pán Urehu nemohl zvednout. Šílenství, které se zmocnilo království stínu, bylo znovu odděleno od tohoto světa.</p>

<p>Tedy až do chvíle, kdy přišel Kentril se svými muži. „I kdyby dobrý Tobio zklamal, připouštím, že bych potřeboval pomoc mocného čaroděje, jakým je náš přítel Quov Tsin,“ uzavřel svůj příběh Khan, „ale sehnat někoho takového by bylo daleko snazší, kdyby království zůstalo na tomto světě a neobjevovalo se zde na den či dva jednou za několik let.“ Na tvář se mu vrátil úsměv. „Ale pojď! Čas rychle běží a já už tě musím svým vyprávěním o minulosti nudit. Nyní se musíme připravit na budoucnost, až mí lidé - mé děti - vedeni svými anděly bez obav ze slunce budou moci vyjít do světa lidí a šířit slovo archanděla mezi ostatní.“</p>

<p>Ale Kentril už tyhle „děti“ viděl. Těchhle ghoulů bylo plné město. Duchové, které on i ostatní žoldáci viděli jako první, byli jen iluze, které maskovaly něco ještě strašlivějšího. Khan si získal sympatie kapitána žoldáků a kvůli tomu poslal Dumon většinu svých mužů vstříc hrozné smrti.</p>

<p>Vize, které dvakrát měl, nebyly halucinace způsobené drogou nějakého lupiče ani kousnutím hmyzu. Byla to skutečnost, reálný Ureh. Svaté království, Světlo mezi světly, byl proměněn v něco ďábelského - démonického. Celou tu dobu si s ním Juris Khan jen pohrával a připravoval cestu, po které se jeho morbidní děti vydají za hranice stínu halícího království, kde se budou šířit světem lidí...</p>

<p>Ale přesto mluvil monarcha celou dobu o nějakém zázračném archandělovi, nebeské postavě, která sestoupila, aby jej i jeho lidi zavedla na místo z nejvytouženějších. Kentril znovu musel uvažovat, jak se všechno mohlo tak šeredně zvrtnout. Kdy se někdo zmocnil archandělových slov a překroutil je?</p>

<p>Nebo spíš, existoval někdy nějaký archanděl?</p>

<p>Lord Khan už zaujal své místo, Atanna s Tsinem ho následovali. Vysoký monarcha pozdvihl dýku a otevřel ústa...</p>

<p>„Můj pane!“ vyhrkl Kentril. „Ještě jednu otázku, aby se má mysl uklidnila a umožnila mi přijmou čest, kterou mi nabízíte! Směl... směl bych vidět, jak váš úžasný archanděl vypadá?“</p>

<p>Vizjerei, očividně nedočkavý, si nad touhle otázkou jenom odfrknul, ale Juris Khan ji s radostí přijal. Evidentně si myslel, že žoldák konečně našel v sobě touhu porozumět. „Požehnán buď, Kentrile Dumone! Jestli ti brání jen tohle, mohu se pokusit ti ho ukázat. Musíš ale vědět, že to bude jen vzpomínka, a tudíž to, co uvidíš, jakkoli to bude skvostné, bude jen stín, lidská představa dokonalosti v každém směru. Ve skutečnosti jsem ho nikdy neviděl v plné kráse. Copak by smrtelník vydržel pohled na oslepující slávu jednoho z nebeských strážců?“</p>

<p>Předal dýku dceři, zvedl ruce a zamumlal kouzlo. Kentril se ještě víc napjal, přestože nebyl schopen říct proč. Lord Khan jen vyvolá archandělův obraz, ne skutečnou nebeskou bytost. Žoldák snad ani nemohl očekávat nějakou pomoc od iluze.</p>

<p>„Pozři!“ zvolal Juris Khan a ukázal na místo nad kvádrem. „Uzři válečníka za pravdu a strážce bašty světla, ochránce dobra, jenž bdí nad všemi! Uzři Archanděla Mirakoduse, zlatovlasého obránce lidstva! Uzři Mirakoduse, toho, jenž chránil Ureh od zla toužícího uchvátit naše duše!“</p>

<p>A jak se jeho slova rozléhala síní, na označeném místě se pomalu zhmotňovala postava. Atanna zúčastněně vzdechla, a dokonce i jinak povýšený Tsin padl poníženě na kolena. Juris Khan sám měl v očích slzy a tiše děkoval obrazu toho, kterého nazýval největším ochráncem svého lidu.</p>

<p>Kentril zíral ve stejném úžasu. V nádherné zbroji z nejčistší platiny, spletité runy a ornamenty na kyrysu, vysoká andělská postava zářila stejně jako slunce. V jedné ruce držela planoucí meč, druhou vztahovala k přihlížejícím, jako by je zvala, aby přistoupili blíž. Z archandělových ramen vyzařovaly spletené kroutící se výboje čisté magické energie, které ve svém neutuchajícím pohybu vytvářely iluzi ohromných zářících křídel.</p>

<p>Vyryté obrázky, vedle kterých žoldák vyrostl, vždy zobrazovaly anděla jako stvoření bez tváře s hlavou zakrytou kapucí. Tenhle však měl kapuci na zádech, takže všichni mohli obdivovat dokonalý obličej rámovaný vodopádem zlatých vlasů. Kapitán Durnon zpočátku dokonce cítil jakousi vinu, že se vůbec do nebeské tváře</p>

<p>Mirakoduse odvažuje pohlédnout, jako by nějak nebyl takové cti hoden. Široká čelist, hrdinské lícní kosti, až neskutečně impozantní pohled - Kentril nedokázal vnímat jednotlivé rysy, ale i celkový dojem mu vyrazil dech. Žádná lidská bytost nemohla nikdy ani pomyslet na to, že by se mohla rovnat téhle kráse a dokonalosti. Lord Khan vytvořil jen pozemský obraz Mirakoduse, ale i to stačilo, aby byly všechny Kentrilovy smysly tou nádherou zaplaveny.</p>

<p>A pak se Kentril odvážil archandělovi pohlédnout do očí a ucítil, jak jeho úžas vystřídal zcela jiný pocit.</p>

<p>Ty oči ho do sebe vtáhly a polapily. Nedokázal říct, jakou mají barvu, jen že jsou temné, temnější než nejčernější čerň. Jako obrovský větrný vír vysávaly z Kentrila duši, a ta mizela v bezedné jámě. Měl nutkání křičet a zároveň byl z vize, kterou měl před sebou, němý strachem. Zachvátila ho bezdůvodná panika, jakou nikdy v životě nezažil. Chtěl se tomu pohledu vyhnout, ale oči ho neposlouchaly.</p>

<p>Kapitán cítil, jak je vtahován hlouběji a hlouběji do archandělových očí, hlouběji a hlouběji do hrůzy, kterou nebylo možné poznat žádným známým způsobem. Kůže se mu sama odtrhla od těla a jeho kosti volně tančily kolem něj. Kentril cítil smrt a nekonečné mučení zatracených duší.</p>

<p>Něco v něm, nějaký zoufalý záchvěv příčetnosti, naděje mu konečně umožnilo, aby odtrhl oči od postavy nad sebou. Zatímco se pokoušel znovu si uvědomit, kdo je, snažil se zároveň nějak přijít na to, co právě viděl. Navenek posel, strážce Nebe, ale uvnitř, rozeznatelná snad i nepříčetným Juris Khanem, věc, jež nemohla být nijak spojována s archanděly a jejich královstvím. Za zjevem, skrze který pravděpodobně nikdo neviděl, poznal kapitán Dumon strašlivou sílu, stvoření z čistého zla.</p>

<p>A ve své mysli si Kentril dokázal představit jen jedinou bytost, jež by mohla vyvolat takový strach, takovou hrůzu.</p>

<p>Její jméno se mu samo dralo na jazyk, zatímco se zoufale snažil dostat z dosahu Juris Khanovy iluze.</p>

<p>„Diablo...“ „Ano,“ řekl jeho věznitel fascinovaný pohledem na svou iluzi a evidentně zcela ignorující, co Kentril právě vykřikl. „Mirakodus v takové slávě a velikostí, jakou je jen lidský mozek schopen pochopit!“ Obraz najednou zmizel, když Juris Khan tleskl rukama v návalu radosti. Jeho usměvavá tvář se obrátila zpět k ohromenému vojákovi. „A nyní, když jsem ti ukázal tu nádhernou pravdu, můžeme začít?“</p>

<p>Zayl zkoumal síň, do které se tak zoufale spolu s Gorstem chtěli dostat. Síň, o které byl necromancer zcela přesvědčen, že zde najdou kapitána Dumona. Udělal pár kroků směrem do středu, zcela zaujatý masivními runami pokrytým kvádrem, a zoufale se snažil přijít na to, co je špatně.</p>

<p>„Kde je?“ zeptal se obrovitý žoldák, kterému oči opatrně těkaly z jedné strany místnosti na druhou. „Říkals, že tu bude.“</p>

<p>„Měl by být.“ Zayl vzal ještě jednou na pomoc kouzlo, ale se stejným výsledkem. Všechno nasvědčovalo tomu, že kapitán je někde tady.</p>

<p>Ale přesto zcela očividně nebyl.</p>

<p>Odložil medailon a pokusil se zjistit, co mu odhalí dýka. Bohužel, ani prudké máchnutí kouzelnou čepelí nenaznačilo nic bližšího.</p>

<p>Gorst chodil sem a tam a zcela zbytečně prohlížel každý roh. „Myslíš, že tu jsou někde jiné dveře?“</p>

<p>„Možné to je, ale ne příliš pravděpodobné.“ „Mohl by být pod nebo nad náma?“</p>

<p>Celkem bystrá otázka, ale necromancer zaměřil své kouzlo tak, aby podobné chyby eliminoval. Podle všeho by měl jejich společník stát přímo před nimi.</p>

<p>Zayl krátce zavřel oči a nechal své smysly vyjít ven z těla. Najednou si daleko silněji uvědomil všechny ty zuřivé a nebezpečné síly, jež zde rozehrály hotový koncert, i skutečnost, že se soustřeďují zejména kolem kamenného stupně uprostřed.</p>

<p>„Máš něco?“ zeptal se s nadějí v hlase Gorst.</p>

<p>„Nic, co by vysvětlovalo, proč je tu něco špatně. Jsem si stále naprosto jistý, že by měl být zde.“</p>

<p>Hromotluk se na chvíli zamyslel a pak navrhl. „Třeba by pomohl Humbart.“</p>

<p>To mělo Zayla napadnout samotného. Lebka bezpochyby dokázala, že v podobných situacích je její síla, přesto necromancer pokaždé váhal s jejím využitím. Zaylovi učitelé vždy vštěpovali, jak důležité je být nezávislý, ale když pomocník, jakým Humbart byl, stoprocentně fungoval, proč toho nevyužít?</p>

<p>Vytáhl zbytek smrtelných pozůstatků starého žoldáka z nového vaku a ukázal Humbartovi místnost. Lebka vydala několik tichých zvuků doprovázejících její zamyšlení, ale jinak nemluvila, dokud jí necromancer neotočil na všechny strany.</p>

<p>„Nevidím z něho ani chlup,“ prohlásil Humbart, když skončili s obhlídkou. „Tohle je fakt oříšek!“</p>

<p>„Ty nic nevidíš?“</p>

<p>„Jó, vidím toho spoustu! Vidím barevný mišmaš, samé čáry, obrazce a symboly, všechno víří kolem toho velkého šutru uprostřed. Každá runa na něm šíleně září. Vidím dost znamení surové, pozemské i nepozemské energie, jak se omotávají kolem té hranaté věci, že si přeju, abych měl zase nohy a mohl odsud pěkně rychle zmizet. Ale kapitána Kentrila Dumona nevidím nikde!“</p>

<p>Necromancer se zašklebil. „Pak se mé kouzlo zmýlilo.</p>

<p>Nehledě na to, že jsem dělal, co jsem mohl, poslalo nás špatným směrem.“</p>

<p>„To se stane každému, chlapče. Třeba kdybys to zkusil znovu?“</p>

<p>„Už jsem to zkoušel dost. Výsledek by byl stejný, přísahám.“</p>

<p>Z toho ale vůbec neměl radost Gorst. „Ale my to nemůžem vzdát!“ zahřměl barbar a udeřil pěstí do nejbližšího stolu, takže téměř převrátil i polici plnou sklenic s různými živočichy nad ním. „Já teda nemůžu!“</p>

<p>„Klídek, hochu!“ vyštěkl Humbart.</p>

<p>V obavě, že by kvůli Gorstově rostoucímu hněvu mohli skončit stejně jako on v Gregusově příbytku, Zayl rychle řekl: „Nikdo to nevzdává, Gorste! Prostě si to jenom potřebujeme promyslet! Něco tu není v pořádku a já to něco musím pořádně zvážit!“</p>

<p>To žoldáka trochu uklidnilo. Zayl jenom doufal, že bude schopen dodržet slovo. Znovu prozkoumal různé části síně a hledal cokoli, co předtím přehlédl. Bedlivě zkoumal police, stoly, kamenný kvádr, sklenice plné...</p>

<p>„Humbarte, řekni mi ještě jednou, co vidíš, když se podíváš na ten kámen.“</p>

<p>Lebka mu to řekla a znovu vyjmenovala všechny síly a jasně zářící runy. Pověděla mu o vířící energii, divoké a strašlivé. Humbart Wessel ji popsal jako nějaké malé tornádo magických sil vyrůstající přímo z kvádru.</p>

<p>„Já nic takového nevidím,“ prohlásil Gorst, když lebka skončila.</p>

<p>To však ani necromancer, a proto ho to velice zajímalo. Cítil to, ano, ale neviděl nic tak, jak to popisoval Humbart. A ze živého popisu lebky se zdálo, že všechny ty síly jakoby ožívají a každým okamžikem nabírají na intenzitě.</p>

<p>Musely něco vytvářet a to něco si Zayl dokázal představit jen jako ztělesněnou hrůzu.</p>

<p>Necromancer vrátil Humbarta do vaku a přistoupil ke kvádru. I když na runách neviděl žádné známky aktivity; pocit, že se všeho nějak účastní, v něm stále rostl. Tak moc, že když přes několik z nich přejel prsty, mohl by přísahat, že cítí, jak pulzují.</p>

<p>„Co je?“ zeptal se Gorst.</p>

<p>„Nevím... ale musím něco zkusit.“ Znovu prozkoumal runy a dotkl se tří, o kterých věděl, co znamenají. Zamumlal kouzlo a vytvořil pouta mezi nimi a sebou samým. Spojením projely tak ohromné surové síly, že necromancer vzdychl.</p>

<p>Obr vyrazil k němu, ale Zayl zavrtěl hlavou. I když musel vynaložit ohromné úsilí, aby všechny síly udržel v rovnováze, podařilo se mu vytáhnout dýku. Čepel jasně zaplála, a když ji přidržel nad kvádrem, z každého znaku vytesaného do kamene vyšlehla hotová duha barev, takže ho ta přehlídka síly téměř oslepila.</p>

<p>„Nechť se pravda ukáže!“ zavolal Zayl směrem ke stropu. „Nechť všechny masky spadnou! Ať svět se ukáže, jaký skutečně je, a oči naše konečně prohlédnou! Hezar ky Brogdinas! Hezar ke Nurati! Hezar ky...“</p>

<p>V tu chvíli pocítil necromancer tak silný pocit záměny, že nedokázal spojení s runami udržet. Upadl na záda a zrak se mu rozostřil. Viděl, jak se celá síň zdvojila - a zároveň se její druhý obraz zdál jiný. Zatímco v jedné verzi byl Zayl s Gorstem, v druhé se odehrávala jiná, špatně rozeznatelná scéna, ve které tři postavy stály velmi blízko něho.</p>

<p>Když Zayl vstal a udělal pár kroků vzad, Gorst naopak vyrazil dopředu. „Vidím ho! Vidím...“</p>

<p>Dál se nedostal. Místnost - a vlastně i jakýkoli pojem o skutečnosti - se znovu změnily. Obr upadl na koleno a necromancer se na nohou udržel jen s největším úsilím.</p>

<p>Druhá verze magické síně začínala slábnout. Zayl se pokusil dostat zpět ke kvádru, pevně rozhodnutý neztratit skutečný obraz svého okolí. Mlhavé postavy zřejmě ani nezaznamenaly, co se kolem nich děje. Vypadalo to, že jsou plně zaujaty něčím na kvádru. Jedna z nich vypadala jako Juris Khan a druhá měla vlasy barvy jeho dcery. Nejmenší z nich Zaylovi připomněla Vizjereie, přestože nedokázal říct, co by tu Quov Tsin mohl dělat.</p>

<p>Zayl položil ruce na dvě z run a znovu vyslovil kouzlo. Přivolal k sobě síly. Něco na druhé straně je chtělo znovu od něj odtrhnout, ale necromancer vytrval, jistý si tím, že v opačném případě by to znamenalo katastrofu.</p>

<p>Znovu se vše změnilo. Obě varianty pomalu zapadaly jedna do druhé.</p>

<p>Na kvádru se objevila čtvrtá postava, ruce a nohy roztažené, jakoby připoutané k jeho okrajům.</p>

<p>Tenhle šokující objev málem způsobil, že Zayl znovu ztratil koncentraci. Vše se opět začalo rozplývat, ale jemu se nakonec podařilo zabránit úplnému zmizeni druhé scény. Potřetí Zayl zavolal slova síly, zatímco v duchu přikazoval silám ukrytým v runách, aby poslouchaly jeho rozkazy.</p>

<p>Postava uvězněná na kameni se zaostřila. Zayl poznal Kentrila Dumona, který ho však neviděl. Ve skutečnosti kapitán zíral s vytřeštěnýma očima na něco nad sebou s výrazem tak napjatým, že se musel blížit necromancerovu.</p>

<p>Juris Khan se nad nimi sklonil s očima plnýma účasti. Jeho ruka se zrovna začala pomalu pohybovat směrem ke kapitánově hrudi - a v té ruce Zayl uviděl zvlněnou čepel mířící ke kapitánovu srdci.</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" /><image xlink:href="#_5.jpg" />Dvacet</strong></p>

<p>Jednoduché kouzlo stačilo, aby Kentril už nemohl dál protestovat. Juris Khan tvrdil, že potřebuje k přesnému seslání kouzla naprosté ticho. Vlastně se svému zajatci omluvil a ujistil ho, že až vše skončí, tak mu to vynahradí.</p>

<p>Atanna ke Kentrilovi přistoupila, políbila ho na rty a hladila mu ruku. Její ústa byla studená, mrtvá a oči měla skleněné - parodie na život. Kdyby žoldákovi někdo ještě včera řekl, že ho představa nesmrtelného života po boku nádherné princezny bude odpuzovat, vysmál by se mu.</p>

<p>Teď už se Kentril jen modlil za zázrak.</p>

<p>Quov Tsin dál ignoroval, co bylo zcela zřejmé, a i nadále asistoval Khanovi při tomto hrůzném činu. Vizjerei začal s první částí kouzla. Vyvolal síly uzamčené v runách a propletl je se surovými přírodními silami, které byly všude kolem. Vedle něj Atanna s roztomilým úsměvem šeptala slova, jež se zdála být jakousi převrácenou formou obecného jazyka. Ruce měla rozpažené, dlaň jedné z nich otočenou proti Tsinovi a druhé proti otci.</p>

<p>Lord Khan stál skloněn nad Kentrilem s dýkou vysoko nad hlavou, očividně připraven každým okamžikem bodnout. Vládce požehnaného Urehu promluvil kombinací srozumitelných a kapitánovi zcela neznámých frází, jež oběť ještě víc vyděsily.</p>

<p>„Krev je řekou života!“ zvolal Khan v jednu chvíli směrem ke stropu. „A my vděčně pijeme z jejího koryta! Krev je potravou srdce... a srdce je klíčem k duši! Duše je cestou do Nebe... a cestou ke smrtelnosti...“</p>

<p>Ostří dýky se přiblížilo a pak opět vzdálilo, když Khan začal opět mluvit jedním z těch ohavných záhrobních jazyků. Kentril chtěl omdlít, ale věděl, že z takového úniku už by se nikdy nemusel probudit. Jestli to náhodou nebylo lepší než monstrózní existence, kterou mu nabízeli, nedokázal kapitán zatím říct. Každopádně, dokud je při vědomí, má alespoň naději, i když jen nepatrnou, že se mu podaří se osvobodit, než bude pozdě.</p>

<p>Ale zatím žádnou cestu ke svobodě neviděl. Zatímco vytřeštěnýma očima sledoval Jurise Khana, jak se sklání a zvedá dýku namířenou na srdce své oběti, objevily se kolem Kentrila najednou desítky vláken čisté energie a způsobily, že se v něm napjal každý nerv i sval. Vlákna evidentně ovládal Quov Tsin tak, aby z nich Khan mohl nabrat sílu.</p>

<p>„Mocný služebníku Nebe, jež je nad námi, archanděle Mirakodusi, vyslyš svého pokorného následovníka! Krev, pojící se s duší, otevírá bránu do skutečného světa! Nechť ji vede tvá moc! Nechť síla nebes konečně odčiní, co bylo spácháno! Znič kletbu stínu! Nechť již slunce nezabíjí tvé děti! Dovol Urehu vrátit se na tento svět, aby se z Urehu mohly tvé děti vydat dál a mohly šířit pravdu, po které všichni prahnou!“</p>

<p>Znělo to hrozně šíleně, ale Kentril nedokázal říct nic, aby oběti zabránil.</p>

<p>„Požehnaný Mirakodusi, touto krví já, Juris Khan, poníženě žádám o toto dobrodiní.“</p>

<p>Dýka začala klesat...</p>

<p>Zdánlivě odnikud se najednou objevila ruka a uchopila kapitána Dumona za paži. Kentril si toho příliš nevšímal, neboť předpokládal, že to se jen Tsin chtěl ujistit, aby se žoldákovi nějak nepodařilo se pohnout. Kentril zavřel oči a čekal na agónii a prázdnotu smrti...</p>

<p>„Kapitáne, musíš rychle! Obávám se, že máme málo času!“</p>

<p>Víčka se opět otevřela. „Zayle?“</p>

<p>Nebylo pochyb, nad ním se sklání necromancer a drží ho za pravou paži. Kousek dál stál Gorst a sledoval je s výrazem vyjadřujícím něco mezi úlevou a nedůvěrou.</p>

<p>Po třech ostatních nebylo ani stopy. Všechno v síni vypadalo naprosto přesně, jak mělo, jen Atanna, Khan a Vizjerei nějakým způsobem zmizeli.“</p>

<p>„Co...?“ začal a jen částečně si uvědomoval, že se mu vrátila řeč.</p>

<p>Necromancer ho přerušil. „Rychle! Může si každou chvíli uvědomit, že jsem mu ukradl kouzlo. Musím nás odtud dostat!“</p>

<p>Zayl vzal svou dýku a rychle s ní přejel nad každou Kentrilovou končetinou. Ten okamžitě ucítil, že se opět může hýbat. Nebylo nutné, aby ho necromancer dál pobízel. Sám okamžitě seskočil z obětního kamene.</p>

<p>„Něco zkusím,“ oznámil jim Zayl. „Je tu tolik zdrojů síly, že by to mohlo vyjít. Stejně je to asi naše jediná šance!“ Kentrilovi se nelíbilo pomyšlení, že bude jen tak stát a doufat, že by je necromancer mohl zachránit, a zeptal se: „Můžem něco dělat?“</p>

<p>„Vlastně ano! Gorste, dej kapitánovi zbraň. Musíte mne hlídat, kdyby si náš vážený hostitel uvědomil, co právě dělám.“</p>

<p>Kentril si vzal od druhého žoldáka meč a uvědomil si, že Zayl každým okamžikem očekává návrat Jurise Khana, ať už ho poslal kamkoli. Oba vojáci se postavili připraveni necromancera bránit, zatímco ten nad runami rychle nakreslil složitý obrazec.</p>

<p>„To by mělo stačit,“ poznamenal najednou Zayl. Bez dalšího vysvětlení namířil dýku nejprve na sebe a pak na každého ze svých společníků.</p>

<p>Kentrila se dotkl pocit nesmírné lehkosti, téměř jako by ztratil všechnu váhu. Žoldák skoro čekal, že se najednou vznese jako nějaký obláček. Otevřel ústa, aby se zeptal, co má Zayl v úmyslu...</p>

<p>Když síň zmizela.</p>

<p>Kolem něj se zhmotnil větrem bičovaný horský hřeben. Kentril na tuto šokující změnu zareagoval tak, že se, jak nejrychleji dovedl, přitiskl ke skále.</p>

<p>Zayl je přemístil na nejstrmější stranu Nymyru.</p>

<p>Vítr zlověstně skučel a burácel jeden hrom za druhým. Kentril se podíval nad sebe a viděl, že i obloha se změnila. Hrůzné barvy z jeho dřívějších vizí se vrátily. Rychle pohlédl dolů na Ureh, ale viděl jen několik zlověstně poblikávajících světel. Kapitán Dumon si mohl jen domýšlet, jak to vypadá ve městě. Démoničtí obyvatelé kdysi svatého království se nyní zbavili všech přetvářek a ztratili i poslední špetku lidskosti.</p>

<p>„Tak sem jsem nás poslat nechtěl,“ mumlal si pro sebe Zayl otráveně. „Se silou, kterou jsem ukradl z run, bych měl být schopen nás bez problémů transportovat někam daleko za hranice tohoto prokletého stínu.“</p>

<p>Kentril si vybavil obraz falešného archanděla. „Třeba nám to není dovoleno. Třeba se z Urehu nedá dostat.“ Necromancer se na něj zblízka podíval. „Kapitáne, co přesně Juris Khan dělal, když jsem se objevil?“</p>

<p>„Říkal, že musí použít jedno kouzlo, aby Ureh mohl zůstat na tomto světě, kouzlo, které by jeho dětem umožnilo vydat se ven do světa.“ Kentril se zhluboka nadechl a dal Zaylovi ještě několik detailů, o kterých si myslel, že jsou podstatné. Popsal jasné monarchovo šílenství, Tsinovu zradu pramenící z jeho podivného stavu, strašlivou Atanninu nehodu i objev, že archanděl lorda Khana nemá s nebem nic společného.</p>

<p>„Začínám v tom mít jasno, ale nijak mě to neuklidňuje,“ prohlásil Zayl, když Kentril skončil. „Myslím, že to chápu. Přátelé, myslím, že Juris Khan ani náznakem neposlal své lidi do Nebe... ale místo toho byli všichni odsouzeni k životu v Pekle.“</p>

<p>To kapitána Dumona nepřekvapilo ani zdaleka tak, jak by tomu bylo před několika dny. Podobná odpověď by vysvětlovala, co nebo koho nyní mají proti sobě, a zcela jistě byla rovněž vysvětlením jeho pocitů, když zíral do očí Khanova „archanděla“.</p>

<p>Zayl se opatrně rozhlížel, skoro jako by se bál, že je někdo na tomhle bohem zapomenutém místě poslouchá. „Podle mne se to mohlo odehrát asi takto: ve dnech, kdy se Ureh tyčil vysoko nad ostatními jako symbol čistoty, nastalo období, které čarodějové a kněží nazývají Války hříchu. O jejich skutečné podobě toho není mnoho známo, ale síly temnot byly v oné době nesmírně aktivní a místa jako tohle svaté království musela čelit mnoha zákeřným útokům. Některé z legend, které znáte, se o tom zmiňují, ale jen stěží plně vystihují skutečnou míru nebezpečí, jež smrtelníkům skutečně hrozilo.“</p>

<p>„Démoni zaútočili na Ureh?“ zeptal se Gorst a zamračil se nad tou hroznou představou.</p>

<p>„Ne jako armáda, ale spíše se snažili zkazit ty, kdo v něm žili. Generace vládců se znovu a znovu pokoušely udržet zlo za hranicemi říše a ochránit nevinné od Pekelných</p>

<p>Mocností...“ Necromancer si zničehonic klekl a začal na skálu kreslit hrotem dýky nějaké symboly. „Odpusťte mi. Zatímco vám to budu vysvětlovat, musím pracovat, jinak jsme všichni ztraceni...“</p>

<p>„Co děláš?“</p>

<p>„Doufám, že nám zajišťuji alespoň částečnou ochranu před zraky našeho hostitele, kapitáne.“</p>

<p>Nakreslil široký kruh, pak do jeho středu umístil několik run. Přestože to vypadalo, že se ostrý vítr necromancera téměř nedotýká, oba žoldáci se museli tisknout ke skalní stěně, aby měli alespoň jakýsi pocit bezpečí.</p>

<p>„Tvé vyprávění vyplnilo mnoho prázdných míst, která mi chyběla,“ pokračoval Zayl. „Obávám se, že zatímco Juris Khan bedlivě střežil své ovečky, sám si nedal příliš pozor na zlého vlka. Věřím, že, jak jsi naznačil, něco s podobou nebeského válečníka našeho dobrého vládce svedlo z cesty, takže uvěřil, že to, co dělá, je pro Ureh to nejlepší. Stejně jako ty si myslím, že to klidně mohl být sám Diablo!“</p>

<p>„To ale nemůže být pravda!“ protestoval Kentril, který nechtěl věřit, že viděl skutečnost. „To by bylo úplně šílené! Urážka jeho schopností!“</p>

<p>„To sotva. Ureh byl tou nejvytouženější kořistí ze všech. Na jeho získání bylo zapotřebí síly toho největšího z démonů. Ano, kapitáne, jsem přesvědčený, že Diablo přišel ve formě, v jaké jsi ho viděl, zničil lorda Khana, aniž by si to vládce uvědomil, a převrátil vše dobré, po čem monarcha toužil, v čisté zlo. Místo do Nebe je hodlal poslat do Pekla a jen dobře načasovaná intervence Greguse Maziho tomu zabránila. Ale ani prázdnota je nedokázala chránit navždy...</p>

<p>Diablu, jak necromancer předpokládal, se podařilo alespoň ještě jednou se dotknout mysli své oběti. Pomalu přiměl Jurise Khana, aby dal své lidi i dceru pánovi démonů. Ureh se změnil v strašlivou noční můru, kde se z těch několika, kterým se snad podařilo ubránit, staly oběti nebo něco horšího.</p>

<p>Ale Pán hrůzy ještě nebyl spokojen. Snad ho to poprvé napadlo, až když se Ureh na čas vrátil na tento svět. Třeba mu až tehdy došlo, že se mu otevřela skutečná brána, kterou by mohly jeho pekelné hordy zcela nezadržitelně projít do světa lidí.</p>

<p>„Ale Diablo vyžadoval krev, nezkaženou krev, aby mohl svůj plán uskutečnit. Juris Khan ve svém šílenství bohužel povraždil všechny čaroděje. Potřeboval někoho, kdo by mu pomohl, někoho s výjimečnými schopnostmi a vědomostmi. Ať již náhodou nebo dílem osudu mu vaše družina poskytla obojí.“</p>

<p>„Ale ty jsi mě zachránil. Zastavili jsme ho.“</p>

<p>Zayl vstal a jeho vážný pohled se střetl s kapitánovým. „Skutečně? To kouzlo vypadalo v celkem pokročilém stádiu, když jsem se k tobě konečně dostal.“</p>

<p>„Ale on ze mě nedostal ani kapku krve.“ Necromancer přikývl, ale ta skutečnost ho zjevně neuklidnila. „Ještě má mistra Tsina.“</p>

<p>Kentril zalapal po vzduchu. Z Tsina byla nyní Khanova loutka, ale stejně jako žoldáků se ho zatím nedotklo ani původní urehské kouzlo, ani nic z jeho prokletí. „Ale je to možné? Nebudou ho potřebovat k dokončení kouzla?“</p>

<p>„Vizjerei už jim pomohl spoutat síly, které potřebují. Bylo by to riskantní, ale sázel bych na to, že až budou náš hostitel a jeho skutečný pán zoufalí, odváží se i takového kroku. Tsinova krev jim každopádně bude stačit.“</p>

<p>A pak, přestože byl Kentril zachráněn, stejně selhali. Nechali za sebou království ovládané démony, kteří už nebudou svázáni stínem hory.</p>

<p>A až se to stane, hrůzy, jež Kentrila navštívily v jeho vizích, zaplaví celý svět.</p>

<p>„Ne...“ „Samozřejmě že ne,“ souhlasil necromancer. „Věřím, že ještě stále máme šanci zabránit tomu, aby se to stalo. Šanci poslat Ureh na dlouho oddalovaný a vytoužený odpočinek.“</p>

<p>„Ale jak? Jestli už byla Tsinova krev prolita, neznamená to, že město už je znovu součástí tohoto světa?“</p>

<p>„Aby fungovalo, musí být kouzlo připoutáno k oběma Klíčům. Je to jenom domněnka, ale myslím, že oba musí být na svých místech, když se slunce ráno dotkne vrcholu hory. Jedině pak se to krvavé kouzlo spojí s temnotou i světlem a umožní těm v Urehu volně vyjít ze stínu.“</p>

<p>Gorst to poněkud zjednodušil: „Jestli tam ty šutry budou, démoni jsou volní. Jestli ne, z Urehu budou zase ruiny.“ „Správně... ale jestli dojde k druhé možnosti, bude to tentokrát natrvalo.“</p>

<p>Kentrilovi to bylo naprosto jasné. „Tak nás tedy teleportuj k jednomu z Klíčů. Zničíme ho a bude klid.“ „Bohužel, kapitáne, to by nebylo moudré. Snažil jsem se využít sílu run, abych nás přemístil do vašeho původního tábora, hned za stín, ale - rozpřáhl ruce - „vidíš, kde jsme skončili.“</p>

<p>„Takže co uděláme?“</p>

<p>Zayl si pohrával s dýkou. „Ještě jsem úplně nevzdal svůj záměr využít sílu, kterou jsem ukradl z kvádru, abych nás teleportoval alespoň část cesty. Jsem přesvědčen, že jsem schopen poslat tebe i Gorsta dost blízko Klíči ke světlu, abyste měli šanci. Já mezitím sestoupím dolů ke Klíči ke stínu. Někomu z nás se to snad podaří. Jedině tak můžeme zabránit tomu, aby se všechna ta hrůza vyvalila z Urehu ven.“</p>

<p>Tohle už jednou někdo zkoušel, ale jak pro Greguse Maziho, tak pro kněze Tobia to skončilo katastrofou. Kentril to Zaylovi připomenul.</p>

<p>Necromancer měl však připravenu odpověď. S úsměvem vysvětlil svůj plán: „Já se samozřejmě zviditelním daleko více. Předpokládám, že ve mně bude Juris Khan díky mým schopnostem vidět větší nebezpečí. Mimo to, bude mít důvod se domnívat, že jdeme všichni spolu.“</p>

<p>„Iluze?“ Kentrilovi nepřipadalo pravděpodobné, že by Khan naletěl na tak jednoduchý trik.</p>

<p>„To těžko. Kapitáne... mohl bych dostat kapku tvé krve?“</p>

<p>Žoldáka ten dotaz zaskočil, obzvláště poté, co ho Zayl od něčeho podobného zachránil. Ale jemu důvěřoval, obzvláště za těchto okolností. Necromancer mu přece zachránil život.</p>

<p>Kentril napřáhl ruku dlaní nahoru.</p>

<p>Zayl přikývl, připravil si dýku a zároveň řekl: „Ty taky, Gorste.“</p>

<p>Obr poslechl s daleko menším váháním, hlavně díky Kentrilovu rozhodnutí. Zayl rozřízl kůži na špičce jejich prstů a poručil jim, aby otočili ruce dlaněmi dolů.</p>

<p>Na skálu spadlo několik kapek krve. Necromancer počkal, až kapky byly od každého tři, a pak jim přikázal ustoupit.</p>

<p>Několik sekund něco šeptal a rukou máchal nad krví potřísněným místem. Pak se k úžasu obou žoldáků řízl do vlastního prstu a nechal dopadnout po třech kapkách na obě skvrny.</p>

<p>„Za jiných podmínek bych to kouzlo provedl úplně jinak,“ vysvětloval. „Ale tohle bude muset stačit.“ Znovu cosi zamumlal. Kentril viděl napětí v necromancerově tváři a až teď pochopil, že to, o co se Zayl pokouší, odporuje veškerému jeho učení.</p>

<p>Země před kapitánem se najednou začala zvedat. Nejprve jen o několik centimetrů, ale pak čím dál víc. V méně než minutě byla hromada kamene a hlíny do pasu a každou vteřinou rostla. Čím vyšší byla, tím více se měnil i její tvar a stával se určitým. Ze stran se vynořily paže a z nich vyrostly jednotlivé prsty a celé ruce.</p>

<p>Když vyrostla první hromada, objevila se vedle ní druhá, naprosto stejná. Tahle se zvětšovala ještě rychleji a za chvíli byla vysoká jako Gorst. Čím důkladněji si ji Kentril prohlížel, tím víc mu připomínala jakousi neumělou obrovu napodobeninu. Zformovaly se nohy a trup. Dokonce se objevily i vlasy a chlupy.</p>

<p>Před užaslými žoldáky stála jejich identická dvojčata. Nový Kentril s Gorstem stáli nehybně jako skála, ze které byli zrozeni. Jen jejich oči občas mrkly, ale v naprosto pravidelném rytmu, ne náhodně jako u normálních lidí.</p>

<p>„Jistá variace na golemská kouzla,“ oznámil Zayl přátelům. „Nerad dělám podobné experimenty v takových situacích, ale vyšlo to.“</p>

<p>Kentril si hleděl do tváře. Nakonec se zeptal: „Umí mluvit?“</p>

<p>„Nemají svou vlastní skutečnou mysl. Dokáží vykonávat základní pohyby jako chůzi, běh a do jisté míry jsou schopni i bojovat, ale to je vše. Přesto se domnívám, že by to mohlo stačit, aby oči Jurise Khana zůstaly upřeny na mne, dokud nenajdete Klíč ke světlu.“</p>

<p>„Zayle, děláš ze sebe návnadu - a ne zrovna takovou, která přežívá lov!“</p>

<p>Necromancerova tvář zůstávala kamenná. „Jen zvyšuji naše šance, jak jen to jde, kapitáne.“</p>

<p>Očividně neměli moc mu to rozmluvit a ve skutečnosti</p>

<p>Kentrila nenapadal žádný rozumný důvod, proč tenhle plán zavrhnout. Zayl měl proti Juris Khanovi opravdu daleko více šancí než oba magičtí analfabeti.</p>

<p>„Už jsme se tu ukazovali příliš dlouho,“ pokračoval Zayl. „Musím vás poslat pryč, než se mu podaří zjistit, kde jsme. Myslím, že jsme unikli pronásledování jen proto, že jsme nakonec neskončili tam, kde jsem plánoval.“</p>

<p>Necromancer znovu soustředil všechny své síly na dva žoldáky. Kentril stál hned vedle Gorsta a v duchu se připravoval na další magickou cestu. To, že se Zaylovi poprvé nepodařilo dostat je na určené místo, mu také na klidu nepřidávalo. Klidně taky mohli skončit pověšení na nejvyšší věži Khanova paláce.</p>

<p>„Nechť nad vámi bdí Drak,“ dodal ještě necromancer tiše.</p>

<p>Zayl i hora zmizeli.</p>

<p>Juris Khan zíral na místo, kde ještě před chvílí ležel Kentril Dumon, plný zklamání i vzteku. Za tím musel vězet ten zloduch, proradný necromancer, kterého byl přinucen přijmout jako hosta, aby dodržel protokol. Měl nepříjemný pocit i z toho, že dovolil tomu čarodějnému fušerovi, jehož zajímají jenom mrtvoly, aby vstoupil do jeho milovaného města, ale přesto se musel usmívat, kdykoli byl Zayl v jeho blízkostí.</p>

<p>A takhle se mu necromancer odvděčil.</p>

<p>„Co se u všech svatých...“ blábolil Quov Tsin, „...co se stalo?“</p>

<p>„Nedorozumění,“ odvětil Khan. „Hloupé nedorozumění.“ Atanna měla v tváři výraz hlubokého zklamání, a to jen zvyšovalo monarchovu zlost na toho nečistého Zayla. „Můj Kentril!“ vykřikla. „Otče! Můj Kentril.“</p>

<p>Položil na její měkké rameno uklidňující ruku. „Upokoj</p>

<p>se, má milovaná dcero. Dobrý kapitán se k nám opět vrátí. Asi budeme muset použít jiný typ obřadu, abychom ho pro tebe připravili, ale ujišťuji tě, že se tak stane.“</p>

<p>„Ale co Dumon?“ dožadoval se Vizjerei vysvětlení. „Kam zmizel?“</p>

<p>„Zdá se, že jsem toho Zayla podcenil. Nejenže prohlédl skrz magické maskování této síně, které jsem zde umístil kdysi dávno, ale využil ho ve svůj prospěch tak, že sáhl z jiné reality do této a vzal si kapitána s sebou.“</p>

<p>„A co kouzlo? Co bude s ním?“</p>

<p>Lord Khan se dlouze a zamyšleně na čaroděje zadíval, ale svá slova směřoval k Atanně. „Ano, co s ním? Atanno, drahoušku, copak byla celá naše práce zcela zbytečná?“</p>

<p>„Jistě že ne, otče! Nikdy bych tě nenechala samotného. Jak se vůbec na něco takového můžeš ptát?“</p>

<p>„Jistě, jistě! Přijmi mou nejhlubší omluvu, Atanno.“ Tiše se zasmál. Pak přistoupil ke Quovu Tsinovi. „A ty také, mistře Tsine.“</p>

<p>Zakrslý čaroděj přimhouřil oči. „Omluvu? Za co, můj pane?“</p>

<p>„Za to, co nyní musím učinit.“ Šokující silou uchopil Juris Khan malého Vizjereie a vyzdvihl ho na kamenný kvádr.</p>

<p>„Můj pane...“</p>

<p>„Věz, že tvá oběť umožní mým dětem rozlétnout se do světa a otevřít cestu do Nebe všem, které potkají!“ Tsinova ústa se otevřela, na jazyku připravené kouzlo.</p>

<p>Každá runa na jeho róbě zaplála. Čaroděj se dokonce pokusil odstrčit Khana svýma krátkýma tenkýma rukama. Žádný z jeho pokusů, magický ani fyzický, mu však nebyl nic platný proti síle, kterou vládl Juris Khan. S modlitbou k mocnému archandělu Mirakodusovi zabodl lord Khan dýku hluboko do Vizjereiovy kostnaté hrudi.</p>

<p>Tsinovy oči vylezly z důlků. Zalapal po dechu, ale už neměl sílu se nadechnout. Ruce mu sklouzly z monarchova pláště a bezvládně se svěsily z kamene dolů.</p>

<p>Z hluboké rány vytékala krev, prosakovala oděvem a rychle pokrývala kvádr.</p>

<p>Z těla Quova Tsina vyšlehl blesk a přinutil lorda Khana ustoupit. Následovaly další a další záblesky a nad mrtvým tělem se rozpoutala bitva magických sil.</p>

<p>Pán Kdysi svatého města padl na kolena s prosbou na rtech: „Velký Mirakodusi, vyslyš svého pokorného sluhu! Nechť je svět smrtelných lidí opět i naším světem!“</p>

<p>Celé místo se otřáslo, ale Jurise Khana to nevyděsilo. Zmocnit se ho pocit odcizení, na chvíli uviděl tisíce různých variant místnosti, jež ho obklopovala. Nakonec se všechny začaly spojovat, až znovu vytvořily obraz, na který byt zvyklý.</p>

<p>Kouzlo se podařilo. Duše i tělo Urehu byly znovu spojeny. Světlo mezi světly znovu jasně zazářilo ve světě lidí...</p>

<p>Scházela jediná věc, aby bylo vše dokonáno. Slunce, jen několik okamžiků je dělilo od jeho východu. Za pár chvil se jeho sláva dotkne Klíče na vrcholu Nymyru. Pak bude kouzlo zpečetěno a poslední překážka zmizí...</p>

<p>Ale ne... jedna překážka ještě zůstávala, neboť necromancer se jej jistě pokusí zastavit. Ten prokletý Zayl jistě přesvědčí své přátele, aby se pokusili ukrást nebo zničit kameny, stejně jako Gregus přesvědčil Tobia.</p>

<p>Zayla bylo nutné odstranit. Bez něj se Kentril vrátí do jeho stáda. Ten obr Gorst vypadal nevinně, ale jestli ho nebude možné vrátit na správnou cestu, bude se jej Khan muset rovněž zbavit.</p>

<p>„Shakarak!“ Před monarchou se zhmotnila ohnivá koule.</p>

<p>Khan vyslovil další zaklínadlo a její střed se najednou stal průhledným.</p>

<p>Objevila se Zaylova tvář.</p>

<p>„Shakarok!“ Obraz se poněkud vzdálila odhalil více z necromancera i jeho okolí. Juris Khan se s odporem díval na toho zkaženého muže. Téměř žádná barva v obličeji a šaty téměř stejně černé jako jeho duše. Zcela jistě nějaký prodloužený spár Pekla, ne Nebe. Archanděl by mu jistě přikázal, aby ho okamžitě zničil pro dobro všech.</p>

<p>Za Zaylem se objevila druhá postava. Kapitán Kentril Dumon.</p>

<p>„Tak,“ zašeptal si pro sebe, „na rozdíl od Greguse a Tobia se tihle rozhodli jít spolu a spojit své síly. Škoda, že jim nedám šanci je využít.“</p>

<p>Atanna se postavila vedle něj, ruku napřaženou směrem ke kapitánovi.</p>

<p>„Kentrile...“ zacukrovala.</p>

<p>„Přivedu ti ho zpět, drahoušku.“ Nedodal však, že tak učiní jen za předpokladu, že ho nebude nutné zabít. Kouzlo, jež dalo jeho dceři dar věčného života, už nemohlo být použito, a přestože Khan slíbil, že kapitán Dumon bude její, čím dál víc si uvědomoval, jak těžké bude slib dodržet.</p>

<p>Ale přesto se pokusí... ale nejprve musí odvést její pozornost, aby ji náhodou nenapadlo jít za ním. Neudělalo by jí to dobře, kdyby viděla kapitána zemřít, pokud by k tomu náhodou došlo.</p>

<p>„Atanno, drahoušku, nikde tu nevidím toho velkého, toho, kterého nazývají Gorstem. Potřebuji, abys dohlédla na Klíč ke světlu a ujistila se, že ten barbar nešplhá nahoru, aby se ho zmocnil před východem slunce. Chápeš?“</p>

<p>Naštěstí neslyšela, co prve říkal o tom, že celá skupina je pohromadě, ani neviděla, jak se obr krátce mihnul v obraze hned za svým kapitánem. „Ale já chci jít za Kentrilem...“</p>

<p>„Jen by byl ještě zmatenější, snad by si kvůli tomu mohl i nějak ublížit. Víš přece, jak byl úplně rozpolcený. A necromancer mu jistě zatemnil mysl.“</p>

<p>Atanna si očividně stále přála jít, ale nehledě na to přikývla. „Dobrá, otče...“</p>

<p>„Výborně!“ Objal ji a políbil na čelo. „A nyní se rozlučme. Zakrátko to bude všechno za námi a dobrý kapitán Dumon bude opět tvůj.“</p>

<p>„Jak si přeješ.“ Usmála se, políbila ho na tvář a zmizela. S jeho dcerou zmizela i jakákoli známka radosti. Juris Khan upřeně hleděl na postavy razící si cestu směrem ke Klíči ke stínu. Sami sebe zatratili tímto hříšným činem, stejně jako kdysi Gregus. Smete je z povrchu země i s Atanniným miláčkem, když to bude nutné. Takové podlé činy nemohou být ponechány bez odplaty.</p>

<p>Nicméně jeho víra mu kázala pomodlit se za hříšníky, i když byl připraven je zabít. Stejně jako kdysi s Gregusem a Tobiem, lord Khan zašeptal několik slov a skončil větou, jež mu vždy přinášela uspokojení:</p>

<p>„Nechť se archanděl Mirakodus postará o vaše duše.“ A se spokojeným úsměvem odešel, aby konečně odměnil podlou trojici za její činy.</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" /><image xlink:href="#_5.jpg" />Dvacet jedna</strong></p>

<p>Z posledních zbytků síly, kterou načerpal v Juris Khanově příbytku, se Zaylovi podařilo teleportovat sebe i golemy do stejné jeskyně, ve které byl před nedávnem uvězněn. Necromancer už se neodvážil dalšího kouzla, jež by ho přeneslo přímo k magickému krystalu. Bylo by to příliš riskantní a za současné situace daleko víc bláznivé než užitečné. Od této chvíle se bude muset spolehnout jen na kouzla, která ovládá naprosto dokonale, bez ohledu na to, že se tím zdrží.</p>

<p>Ve skutečnosti necromancer neočekával, že ke svému cíli dorazí bez překážek - jestli tam vůbec dorazí. Předpoklad kapitána Dumona byl správný. Zayl měl opravdu v úmyslu se obětovat, pokud by to znamenalo, že oba žoldáci bezpečně dojdou až k druhému Klíči. Stačilo odstranit jeden z nich, než vyjde slunce, a klidně to mohl být ten na vrcholu Nymyru.</p>

<p>Zayl udělal vše, co mohl, aby na sebe upoutal pozornost svého nepřítele, a zanechal za sebou stopu, které si každý, kdo alespoň trochu vládne magií, musel všimnout a bez problémů ji mohl sledovat. To by však samo o sobě nemuselo stačit. Zaylovi společníci se ale určitě postarali o to, že Juris Khan nebude svůj zrak obracet nikam jinam.</p>

<p>Díky jeho síle nebude pro Khana problém vystopovat svou kořist podle Zaylových kouzel a pak mu bude stačit jediné zaklínadlo, aby zjistil, že Rathman není sám.</p>

<p>Druzí dva jej poslušně následovali, skoro jako housata svou matku. V tvářích se jim zračilo odhodlání, ale jen proto, že to od nich Zayl chtěl. Asi by mu příliš nepomohlo, kdyby Juris Khan viděl po jeho boku dva vojáky s pohledem zombií bez duše. To by odhalilo pravdu daleko dříve, než by si všichni tři mohli přát. Každá vteřina navíc znamenala pro kapitána i jeho přítele větší šanci na úspěch.</p>

<p>S pomocí provizorní náhrady za jeho staré magické lano rychle sestoupili do nitra hory. Necromancer se před každým složitějším manévrem zastavil a ukazoval golemům, co mají dělat. Díky tomu, že s ním byli spojení jeho vlastní krví, dokázali ho kopírovat naprosto přesně. Jediné nebezpečí hrozilo v okamžiku, kdy by od nich potřeboval nějakou samostatnou činnost. Kdyby měli něco dělat sami za sebe, riskovali pád a rozbití na kamenném dně propasti.</p>

<p>„Seš si tím jistý?“ zeptal se Humbart, když se přiblížili cíli. „Třeba šel místo po nás po nich.“</p>

<p>To už Zayla napadlo dříve, ale nechtěl si takový katastrofální obrat v zatím dobře se vyvíjející situaci připustit. „Určitě půjde nejdřív po mně. Bojí se, že s mými schopnostmi jsem pro něj logicky daleko větší hrozba.“</p>

<p>„Jo, ale logika s tím tady nemá moc společného, hm?“ „Budeme doufat v to nejlepší, Humbarte.“</p>

<p>Na to už lebka mlčela, což byla vlastně taky odpověď. Čím hlouběji však klesali, tím větší byly jejich obavy. Copak Khan ignoroval naprosto zřetelnou stopu a místo toho se vydal pronásledovat oba žoldáky? Neprohlédl necromancerův trik s golemy hned na začátku? Otázka za otázkou, nejistota za nejistotou trápily nyní Zayla jak ještě nikdy v životě.</p>

<p>Konečně se dostali na úroveň, kde ležel magický krystal. Zayl s připravenou dýkou vedl oba golemy hlouběji do jeskyně. Konstrukti měli zbraně stejné jako muži, které měli napodobovat, přestože tyhle zbraně byly ze stejné skály jako jejich těla. Jak pevné budou v boji, nedokázal necromancer říct. Znovu si uvědomil, že jediná jeho naděje je získat čas a dát ho těm, kteří někde tam nahoře plnili svůj úkol.</p>

<p>Blížili se víc a víc, ale stále se nedělo nic, co by jim mělo zabránit dostat se až ke kameni. Vrásky, jež naskočily Zaylovi na čele už při vstupu do jeskyně, se prohlubovaly. Už před sebou viděl to zvláštní světlo vyzařující z Klíče ke stínu. Tak blízko a po pronásledujícím Jurisi Khanovi ani stopy. Bude to nakonec necromancer, kdo uspěje, a žoldáci zaplatí tu největší cenu za záchranu světa?</p>

<p>Zastavil se. Na chvíli se zamyslel a rozhodl se, že nechá jít jako prvního jednoho z golemů.</p>

<p>Hromotluk vykročil, v ruce držel sekeru úplně stejně, jako by to byl skutečný Gorst. Žoldáka připomínal každým pohybem - důkaz, jak dokonale necromancerovo narychlo vyvolané kouzlo fungovalo.</p>

<p>Falešný Gorst se zastavil na hranici mezi tmou a světlem Klíče, zbraň připravenou k útoku nebo obraně.</p>

<p>Nic se nestalo. Golem se otočil na Zayla a čekal další rozkazy.</p>

<p>Nad konstruktem se zhmotnil jakýsi kvílející tvor a těžce na něj dopadl.</p>

<p>Necromancer ještě nikdy v životě neviděl podobné démonické stvoření, ale podle Dumonova popisu poznal, že to musí být jeden z ghoulů, ve které se proměnili kdysi zbožní obyvatelé Urehu. Suchá slupka kůže a masa, doširoka otevřená ústa s rozeklanými zuby, hluboké temné díry místo očí - jakkoli byl Zayl zběhlý v umění zabývajícím se mrtvými i nemrtvými, tihle padlí lidé posvátného království způsobili, že se otřásl.</p>

<p>Zatímco golem zápasil se zrůdným protivníkem, zhmotnili se kolem něj druhý a třetí. Zayl vyrazil vpřed, ale cestu mu přehradil další, který seskočil z kamenné zdi a zaútočil.</p>

<p>Pod zbytky špinavých slepených vlasů se na necromancera hladově šklebila obludná tvář. Rozervané cáry kdysi svůdných smaragdově zelených šatů jen stěží zakývaly seschlou postavu.</p>

<p>„Polib mě,“ zaskřehotala. „Pojď, budu tě hýčkat...“ Zayl se znovu otřásl návalem odporu a strachu. Spíše reflexivně než rozvážně udeřil.</p>

<p>K jeho překvapení se dýka hladce zabodla do ghoulova krku.</p>

<p>Čepel jasně zaplála, když projela suchým masem. Zrůda vzdechla a znělo to téměř jako úleva. Zayl pro jistotu otočil dýkou v ráně a rychle vyhrkl několik slov.</p>

<p>Rána se rozzářila. Když necromancer vytáhl dýku, nabrala záře na intenzitě a rychle pohltila celé tělo. Zrůda se svalila ke zdi a stočila se do klubíčka. V mžiku se celá doslova koupala ve světle a už tak seschlé tělo se začalo scvrkávat ještě víc.</p>

<p>Zayl se ještě chvíli díval, aby se ujistil, že z něj brzy nic nezůstane. Pak se otočil, aby se postavil těm, kteří zaútočili na golema. S hrůzou si uvědomil, že se nejen jejich počet ztrojnásobil, ale nyní útočili z obou stran.</p>

<p>Byli obklíčeni.</p>

<p>Golemové dělali, co mohli, aby si udrželi strašlivou hordu od těla. Oba bojovali mechanickými pohyby, které zdědili po svých vzorech. Falešný Gorst usekl jednomu ghoulovi ruku, zatímco jeho společník mečem probodl hruď jiného. Bohužel, přestože oba válečníci byli zrozeni z magie, jejich zbraně na rozdíl od Zaylovy dýky magické nebyly. Pravda, s maximálním úsilím a dostatkem času byli schopni rozsekat své protivníky na kousky, ale vzhledem k počtu ghoulů se nezdálo pravděpodobné, že by právě času měli tolik.</p>

<p>Takže vše zůstávalo na Zaylovi.</p>

<p>V tak stísněných prostorách se neodvažoval použít ani Kopí, ani Zuby Trag'Oula, obzvláště když někde blízko bezpochyby číhal Juris Khan připravený udeřit. Ale snad by mohl zkusit něco podobného...</p>

<p>Rychle se ohlédl přes rameno a seslal kouzlo.</p>

<p>Z obou stěn, ze stropu, dokonce i z podlahy se vynořily mříže slonovinové barvy, mříže z kostí (ve hře Bone Wall). Jednoho z démonických útočníků mříž zasáhla, jak rostla ze země. Na Zaylův tichý příkaz se Kentrilův golem jen tak-tak stáhl, aby nebyl polapen spolu se svými protivníky.</p>

<p>Zeď stvořená z tisíců kostí dávno mrtvých stvoření nyní velmi efektivně zatarasila ghoulům cestu. Zející rány hladových úst se opakovaně otevíraly a zavíraly a zkroucené vysušené prsty se zběsile, avšak marně, natahovaly po necromancerovi. Rozzuření ghoulové se všemožně pokoušeli dostat přes Zaylovo dílo, ale obranná zeď, alespoň zatím, držela.</p>

<p>Jak dlouho, to však nedokázal říct. Rychle se otočil zpět k těm, kteří se rojili kolem Gorstova golema, a zkusil jiné kouzlo. Dýkou nakreslil ve vzduchu dvě vlnité čáry a zároveň cosi zamumlal.</p>

<p>Dva z monstrózních útočníků se dostali přes konstrukta, ale udělali jen pár kroků, než je kouzlo zasáhlo. S téměř lidskými výkřiky se náhle zarazili a pak začali rychle ustupovat. Za nimi ti, kteří ještě bojovali s golemem, se ustrašeně přikrčili.</p>

<p>Jeden z nich se otočil a prchal zpět do tmavé chodby. To způsobilo mezi ostatními paniku, takže se Zaylovi naskytl pohled na odpornou a zároveň smutnou scénu. Každá z těchto zrůd byla kdysi člověkem a necromancer svým způsobem litoval všeho, co jim nyní musel činit. Nebyla to jejich vina. Byli zrazeni tím, komu věřili a koho milovali ze všech nejvíce.</p>

<p>Lordem Jurisem Khanem.</p>

<p>Zayl nechal oba golemy hlídat a vydal se dál směrem k síni s Klíčem. Ať již on nebo jeho společníci přežijí, jeden z krystalů musí být odstraněn nebo zničen. Jestli se ukáže, že to musí být tenhle, necromancer nezklame.</p>

<p>A tady byl, přesně jak ho viděl naposled. A za ním stále viselo mrtvé tělo Greguse Maziho. Alespoň že pro toho už vše skončilo.</p>

<p>Velmi ostražitě se Zayl pomalu přibližoval ke Klíči. Hnijící těla okřídlených netvorů, které zde při předchozí návštěvě zabili, ležela všude kolem, ale žádné nové nebezpečí nebylo v dohledu. Necromancer se blížil čím dál víc k temnému krystalu. Jeho prsty už byly jen několik centimetrů...</p>

<p>Uskočil, když se všude kolem rozlehlo praskání. Zayla jako první napadlo, že na něj padá strop. Podíval se nad sebe, ale neviděl ani prach, ani padající kamení. Přesto ten husí kůži nahánějící zvuk neustával.</p>

<p>Hlouběji v síni se cosi pohnulo. Necromancer vytřeštil oči.</p>

<p>Pohyby připomínajícími dřevěnou loutku se Gregus Mazi pomalu osvobodil ze svého staletého vězení.</p>

<p>Ale když mu Zayl pohlédl do očí, bylo mu jasné, že to není Mazi probuzený k životu. Čaroděj skutečně zemřel... ale nyní se jeho tělo pohybovalo řízeno vůlí šíleného Jurise Khana.</p>

<p>To tělo se třpytilo spoustou krystalků, jež ho pokrývaly. Nemrtvá postava vztáhla zkamenělou ruku po Zaylovi, který okamžitě couvl z jejího dosahu.</p>

<p>Ruka najednou vystřelila a jak se k necromancerovi blížila, rostla a prodlužovala se.</p>

<p>Zayl zareagoval příliš pomalu. Prodloužené prsty se kolem něj ovinuly a sevřely ho stejně pevně jako kamenné ruce tehdy v tunelu.</p>

<p>Na rozdíl od té pro něj téměř fatální události se nyní Zayl nemusel spoléhat jen na sebe. Golemové, propojení s jeho myslí, vpochodovali do síně, zbraně připraveny k boji.</p>

<p>Krápníkový muž vystřelil druhou paži s úmyslem polapit falešného Kentrila stejně jako Zayla. Golem řízený necromancerem odrazil útok máchnutím mečem. Velký kus protáhnuté paže spadl na zem... ale stejně tak odlomená část konstruktova meče.</p>

<p>„Poddejte se svému osudu,“ zahřměl Gregus Mazi. „Litujte svých hříchů a archanděl vás možná znovu přijme...“</p>

<p>Ústa snad patřila oživlému čaroději, ale hlas a slova byly bezpochyby vládce Urehu.</p>

<p>„Kentrile Dumone, můj dobrý kapitáne,“ pokračovala děsivá postava, prázdné oči upřené na falešného žoldáka, „osvoboď se z pout pochybností a klamu, do kterých tě svázala tato ztracená duše! Čeká tě nesmrtelnost s Atannou po boku...“</p>

<p>Nehledě na situaci, ve které se nacházel, Zaylovy naděje vzrostly. V těch několika slovech odhalil Khan, že považuje konstrukta za skutečného kapitána. To znamenalo, že ještě nezaregistroval žoldáky šplhající na vrchol Nymyru. I kdyby Zayl zahynul, ještě stále byla šance, že kapitán Dumon a Gorst skoncují s tímhle městem zatracených.</p>

<p>Kentrilův golem pochopitelně neodpověděl. Tahle schopnost byla nad necromancerovy síly. Místo toho znovu sekl po Maziho napřažené paži, uťal mu jeden prst, ale zároveň přišel o další kus meče.</p>

<p>Khan, který se očividně díval očima své loutky, si ještě na Kentrilovi nevšiml ničeho podivného, ani na jeho meči. Čím déle bude Zayl schopen poutat jeho pozornost, tím lépe.</p>

<p>„Kapitán Dumon poslouchá jen mne, můj pane,“ odvětil necromancer a snažil se, aby v jeho hlase bylo co možná nejvíc vzdoru. „Dokud žiju já, není pánem své mysli!“</p>

<p>„Pak, pro spásu jeho duše - i tvé - musíš zemřít, necromancere!“</p>

<p>Zayl, i když něco podobného čekal, se však nehodlal jen tak snadno stát obětí šíleného monarchy. Juris Khanův zájem o žoldáka mu poskytl několik cenných sekund na promyšlení dalšího postupu. Tímhle kouzlem riskoval život, ale jestli se podaří, bude se muset Khan objevit na scéně osobně. Představil si v mysli ohnivou rachejtli a přenesl ji na třpytící se tělo, kdysi obývané Gregusem Mazim. Z posledního zbytku vzduchu v plicích Zayl zvolal jediné slovo.</p>

<p>Gregus Mazi explodoval.</p>

<p>Síla té exploze odhodila Zayla přímo na golema. Na necromancera i jeho dvě loutky dopadla sprška kamenných úlomků. Celá síň se otřásla a stalaktit, jenž tak dlouho držel Maziho, se zabodl do země.</p>

<p>Zayl se těžce udeřil do hlavy a zůstal na chvíli omráčený. Ještě stále ho zasypávaly kameny a přinutily ho zakrýt si rukou tvář. Použil variantu kouzla, které způsobovalo, že v těle toho, kdo zemřel násilnou smrtí, explodovala všechna bolest a utrpení z posledních okamžiků jeho života. Bohužel, přestože Zayl se snažil pečlivě řídit směr exploze, velikost síně vylučovala, aby zůstal sám nezasažen.</p>

<p>Otřesený necromancer se s úsilím postavil na nohy. Ani jeden z golemů se nepohnul, aby mu pomohl. Nikdo jim to neřekl. Zayl je zběžně prohlédl a odhadl situaci. Zblízka bylo možno rozeznat škody, které, nechráněni žádnými kouzly, utrpěli. Oběma chyběla část tváře a z těla i končetin se odlomily kusy kamene. Napříč jejich trupy se táhlo několik prasklin dávajících tušit, že těla nemusí dlouho držet pohromadě.</p>

<p>„Neexistuje žádné zlo, kterého bys váhal použít, necromancere, že ne?“</p>

<p>Zayl se rychle otočil zpět ke Klíči ke stínu a k pokrytecké tváři Jurise Khana, jež nyní byla přímo za krystalem.</p>

<p>Monarcha se zalíbením pohlédl na krystal, dokonce na něj položil ruce, jako by hladil po hlavě své vlastní dítě. Osvětlen oním podivným temným světlem nyní lord Khan vypadal stejně ohavně jako zrůdy, které učinil ze svých lidí.</p>

<p>„Vzít člověku jeho tělo, zničit chrám, ve kterém přebývá jeho duše, tak bezstarostně... tvá zkáza je skutečně nenávratná!“</p>

<p>Zayl cítil nutkání připomenout Khanovi, že je zvláštní, že jemu přisvojení si těla Greguse Maziho nijak nevadilo, ale Zayl předpokládal, že monarcha má připravené vysvětlení pro všechno, co dělal. Ve své vlastní mysli, ať již činil cokoli, zůstával Juris Khan čistý, neboť přeci činí vše s požehnáním archanděla.</p>

<p>„Obávám se,“ pokračoval Zaylův bývalý hostitel. „že pro tvou duši už existuje jen jediný chrám, ta nejhlubší pekelná jáma.“ Jeho zrak se pomalu začal obracet ke Kentrilovu golemovi. „Ale pro dobrého kapitána a jeho přítele snad ještě je nějaká naděje...“</p>

<p>V matném světle si Khan očividně ještě nevšiml prasklin a jiného poškození na obou tělech. Zayl si uvědomil, že stále ještě má šanci získat pro své druhy čas a okamžitě vyskočil s tasenou zářící dýkou v ruce.</p>

<p>„Jestli mám skončit v Pekle, pak půjdeš se mnou!“ zařval.</p>

<p>Juris Khan zareagoval přesně, jak doufal. Otočil se od obou konstruktů a soustředil se plně na necromancera.</p>

<p>Z Klíče vyšlehlo černé světlo a zasáhlo Zayla.</p>

<p>Jen tak-tak stihl vyvolat magický štít. Přesto ho síla, se kterou do něj černé světlo udeřilo, odhodila až na zeď. Zayl zaúpěl, když se mu bolest z nárazu rozlila celým tělem.</p>

<p>„Kapitáne Dumone,“ zvolal monarcha, „opusť ho. Pojď ke mně. Atanna tě očekává.“</p>

<p>Golem se samozřejmě nepohnul.</p>

<p>Lord Khan se poněkud nahnul, ve tváři naléhavý výraz, a zopakoval svou prosbu: „Opusť ho. Pojď ke mně! Atanna...“</p>

<p>A zatímco se Zaylovi znovu podařilo postavit se na nohy, v hlavě mu hučelo a celý se třásl, Atannin otec si konečně uvědomil, že se nechal obelstít jednoduchým trikem.</p>

<p>„Homunculi!“ zařval Khan. Zvedl ruku a ukázal na golema připomínajícího kapitána Dumona.</p>

<p>Golem se zapotácel. Udělal krok vpřed, ale nechal za sebou spodní část jedné nohy. Okamžitě ztratil rovnováhu a Zaylův výtvor se zhroutil na zem. Než se však stačil rozbít o podlahu, ruce, druhá noha, dokonce i hlava se odlomily a odlétly každá na jinou stranu.</p>

<p>Lord Khan zaťal ruku v pěst.</p>

<p>Golem okamžitě přestal připomínat člověka. Na podlahu síně se sesypala hromada kamení a hlíny, jediné, co zbylo se Zaylovy chytře vyrobené loutky.</p>

<p>Zayl si myslel, že se tvář jeho protivníka už nemůže zatvářit ohavněji, ale výraz, který se mu na ní usadil teď, způsobil, že i jinak ledově klidný necromancer litoval, že stojí tak blízko.</p>

<p>„Vrcholek hory...“ Lord Khan zíral na Zayla tak opovržlivě, jak jen lidská tvář dokáže. „Šplhají na vrchol Nymyru!“</p>

<p>„T... třeba byste se měl vydat za nimi. Já vám tu mezitím pohlídám ten druhý Klíč.“</p>

<p>„Nehraj si se mnou! U archanděla, ty skutečně jsi stvoření z čistého zla!“</p>

<p>Necromancer cítil, že se mu vrací síla, i když poněkud pomalu. Jestli se mu podaří udržet Khanovu pozornost ještě alespoň chvíli, žoldáci uspějí. „Jediné zlo zde je to, jež si vpustil do Urehu, lorde Khane! Podařilo se ti uspět tam, kde všichni démoni a jejich přisluhovači selhávali po staletí. Ty jsi navěky zatratil tohle království. Ty jsi zatratil své milované poddané!“</p>

<p>„Jak... se... opovažuješ?“</p>

<p>Z krystalu znovu vyšlehla vlna černého světla, ale tentokrát byl na ni Zayl připraven lépe. Útok jej opět poslal ke zdi, dokonce vyrazil necromancerovi na chvíli dech, ale neotřásl jím jako prve.</p>

<p>Na jeho příkaz se zbývající golem pohnul vpřed a kamennou sekerou máchl po Jurisi Khanovi i kameni. Lord Khan svou sílu přesměroval na blížící se postavu a úlomky falešného Gorsta se rozlétly na všechny strany. Kamenný obr se zapotácel, ale kráčel dál, veden ke svému cíli Zaylovou myslí.</p>

<p>Khan nyní musel čelit dvěma protivníkům najednou, a tak byla jeho třetí rána na Zayla zbrklá a jen velmi slabá.</p>

<p>To bylo přesně, co Zayl potřeboval. Nejen aby se vzpamatoval, ale aby mohl přejít do protiútoku.</p>

<p>Nezamířil však na starého monarchu, ale na Klíč ke stínu. Zayl netušil, jestli má vůbec nějakou šanci krystal zničit. Ale stačí, když se mu ho podaří poškodit. Největší starost měl přesto stále o osud Kentrila a Gorsta. Služebníci Rathmy zasvětili svůj život udržování rovnováhy. Jestli bude muset Zayl ten svůj nyní obětovat, mělo to tak být.</p>

<p>Zkusil Zuby Trag'Oula a doufal, že jedna ze střel zasáhne cíl.</p>

<p>Juris Khan máchnul rukou a Klíč před zkázonosným deštěm ochránil zářícím stříbrným štítem. Kostěné hroty se odrazily na všechny možné strany, některé dokonce zpět na necromancera.</p>

<p>Zayl zaklela Zuby z dalšího použití vyloučil. Když všechny střely zmizely, zhroutil se i druhý golem. Zuby dokončily, co Khan začal.</p>

<p>„Diablův spáre!“ Monarcha se postavil před krystal a zdál se být ještě větší než obyčejně. Oči mu rudě zářily stejně jako nějakému démonovi, což Zaylovi připadalo celkem ironické, když si uvědomil, co si o něm Khan myslí. Lord Khan byl tak skrz naskrz zkažen nejtemnější z Pekelných Mocností, že nedokázal vidět ani své vlastní prokletí. „Požírači duší! Připrav se na věčná muka!“</p>

<p>„Budou ta muka zahrnovat i poslouchání vašeho kázání, můj pane?“ dráždil ho Zayl. Jeho nejlepší zbraní teď nebyla kouzla nebo golemové. Slova měla na Juris Khana daleko větší vliv než cokoli jiného, obzvláště ta, jež ho označovala za cokoli jiného než za pokorného zbožného pastýře svých oveček.</p>

<p>Ale tentokrát nezareagoval vládce Urehu, jak necromancer předpokládal. Místo toho zavrtěl hlavou v předstírané a zjevně posměšné lítosti a odpověděl: „Ty ztracený blázne. Zlo, které tě pohlcuje, ti zakaluje zrak, takže podceňuješ sílu světla. Vím, o co se pokoušíš, a také vím proč!“</p>

<p>„Dělám to proto, abych si alespoň na chvíli odpočinul od tvého poblázněného moralizování.“</p>

<p>Juris Khana však ani tohle nevyvedlo z míry. Tiše se zasmál a podíval se na necromancera, jako by nebyl víc než prašivý pes. „Poslední zoufalá zbraň poraženého ničemy. To už byly lepší ty tvé loutky, mistře Zayle, ty mne alespoň na čas dokázaly oklamat.“</p>

<p>„Jejich úkolem bylo dostat tě sem,“ opáčil necromancer, „zatímco já jsem čekal.“</p>

<p>„A ty si myslíš, že mne zde udržíš, zdržíš mne, dokud tví společníci nenajdou druhý Klíč. Copak sis skutečně myslel, že jej nechám bez dozoru? Hlídá jej Atanna. Bude tam, až žoldáci přijdou, a udělá, co bude správné.“</p>

<p>Zayl si dovolil přepych malého úsměvu. „I proti Kentrilu Dumonovi?“</p>

<p>Teď se mu konečně podařilo získat si plně Juris Khanovu pozornost zpět. „Atanna dohlédne na to, aby neodstranil nebo nepoškodil krystal. Nic jiného nemusí dělat.“</p>

<p>„Chce kapitána, můj pane. Šíleně ho chce. Tvou dceru může její touha - nebo snad její láska? - přimět, aby zaváhala. To zase může být vše, co bude stačit jemu.“</p>

<p>„Atanna zná své povinnosti,“ odvětil stařec, ale jeho výraz dával tušit, že si není až tak zcela jistý. „Nezradí archandělovo dílo!“</p>

<p>Zatímco mluvil, v Khanových rukou najednou zapraskala energie. Zaylovi bylo jasné, že rozhovor skončil. Nyní, aby udržel ještě nějakou naději, že se kapitánovi a Gorstovi podaří uspět, musel necromancer bojovat.</p>

<p>„Je čas, aby ses vyznal ze svých hříchů a prosil o odpuštění, necromancere,“ zahřměl Juris Khan s tváří strašlivě ozářenou silami, jež vyvolal. „A o Atannino srdce se nestrachuj. Koneckonců, je dcerou svého otce... a udělá, co musí být vykonáno, i kdyby to znamenalo, že Kentrila Dumona zcela zničí!“</p>

<p>Prudký vítr ani ostrý chlad se rusovlasé princezny nijak nedotýkaly, zatímco na temné straně hory hledala Gorsta. Z místa, kde zrovna stála, z úzké, rozeklané římsy, přehlédla skálu očima, které viděly ve tmě stejně dobře jako kočičí, a pátrala po jakékoli známce pohybu.</p>

<p>Jen jedna myšlenka, zarytá hluboko v její mysli jako hladová pijavice, jí neustále bránila se plně soustředit. Věděla, že jí otec slíbil neublížit jejímu miláčkovi Kentrilovi, ale nehody se stávají. Ve své slepé víře, že necromancer má pravdu, by se mohl Kentril obětovat.To by Atannu velmi zarmoutilo.</p>

<p>Nic zvláštního nenašla, a tak se teleportovala na jiné místo. Atanna doufala, že se nebude muset vydat až na vrchol hory, ani noc totiž nebyla dostatečnou ochranou. Jedině temný bezpečný stín ji chránil před strašlivou smrtí, jíž ani archanděl nedokázal zabránit.</p>

<p>Její obavy zmizely ihned, když si daleko pod sebou všimla postavy. Musel to být ten obr. Atanna se připravila, aby se přiblížila, a tím se ujistila, že smrtelný bude už první úder. Hlavně kvůli Kentrilovi chtěla, aby jeho přítel zemřel rychle...</p>

<p>V tom spatřila druhou, menší postavu.</p>

<p>„Ne!“ vydechla. Nemohl to být Zayl, kterého viděla v otcově vizi, ale nemohl to přece být ani Kentril. Byl s necromancerem. Jak by mohl být tady?</p>

<p>Musela je zastavit. Musela jim zabránit, aby se dostali ke Klíči ke světlu. Jediné kouzlo by mohlo rozdrtit část hory, po které nyní stoupali... a zabilo by Kentrila.</p>

<p>To Atanna nemohla udělat. Musel být jiný způsob, jak je zastavit. Ale jakýkoli pokus zničit třeba část hory před nimi by je mohl rovněž zabít.</p>

<p>„Nemohu to udělat,“ šeptala. Ale to znamenalo nejen zradit svého otce, ale také velkého archanděla Mirakoduse. Vzpomínka na archanděla v ní probudila strach i lásku.</p>

<p>Pomyslela na jeho úžasný dar, ale zároveň si vybavila strach, který pocítila, když vstoupil do její mysli a duše. Atanna tím už nechtěla znovu projít. Ta vzpomínka ji stále ještě bolela.</p>

<p>Modlila se za odpověď a téměř okamžitě se jí v mysli objevil nápad. Atanna nedokázala na svého milovaného vztáhnout ruku, ale nedokázala ani zradit vše, v co věřil její otec. Proto bude muset Kentrilovi do cesty postavit překážku. Překážku, na které se ukáže, jestli jí byl vůbec od samého začátku hoden. Otec i archanděl by jí jistě dali za pravdu a uznali by to za spravedlivé. Určitě by pochopili to, co udělá.</p>

<p>A pokud Kentril nakonec zemře... cítila Atanna, že by to jednoduše rovněž musel pochopit.</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" /><image xlink:href="#_5.jpg" />Dvacet dva</strong></p>

<p>Kentrila až později napadlo, že budou s Gorstem v nevýhodě, když se pokusí vyšplhat na vrchol Nymyru. Když tu byli minule, měli s sebou louče, s kterými alespoň trochu viděli na cestu. Kapitán si to uvědomil až v okamžiku, kdy Zayl dokončil své teleportační kouzlo, a to už byl necromancer nenávratně pryč.</p>

<p>Ke svému překvapení však zjistil, že se Zayl postaral i o tohle. Hned poté, co se objevili na skále, si Kentril všiml, že se naprostá temnota stínu kolem něj změnila v poněkud světlejší šeď, takže žoldáci viděli alespoň na několik metrů. Gorst byl rovněž obdařen podobnou schopností. Necromancer zřejmě nedokázal změnit samotnou podstatu stínu, což znamenalo, že místo toho dal svým společníkům jakousi formu nočního vidění.</p>

<p>Díky tomuto daru však rovněž zjistili, že je Zayl bohužel nedokázal poslat tak blízko Klíči ke světlu, jak by si přáli. Oba vojáci měli před sebou celkem náročný výstup.</p>

<p>„Vypadá to, že budem po cestě potřebovat nějaké lano,“ zabručel Gorst.</p>

<p>Další věc, kterou si Kentril neuvědomil, a tentokrát tomu bylo stejně i se Zaylem. Kapitán se zadíval na skálu nad nimi a snažil se najít schůdnější cestu, ale římsa, na které stáli, umožňovala postup jen jediným směrem.</p>

<p>„Prostě to budeme muset zkusit,“ odpověděl nakonec. Gorst přikývl a už nic neříkal. Jestli měl jeho kapitán v úmyslu vyšplhat nahoru bez vybavení, půjde s ním.</p>

<p>S co největší opatrností začali pomalu stoupat. Kentril neznal žádný způsob jak odhadnout čas, ale předpokládal, že jestli nenarazí na nějaké velké překážky, mohli by na vrchol dorazit včas. To ovšem rovněž záviselo na tom, jestli se Zaylovi podaří zabavit Jurise Khana, nebo ne.</p>

<p>Snažil se nemyslet na téměř jistou necromancerovu oběť. Bylo velmi nepravděpodobné, že by Zayl přežil. Kentril už viděl dost moci jejich zrádného hostitele, aby neměl iluze. Zayl udělá, co bude moci, aby udržel Khana co možná nejdéle dole, ale dříve, či později šílený monarcha Rathmana zabije.</p>

<p>Kentril jen doufal, že to bude později, než dorazí nahoru... jinak jsou ztraceni všichni.</p>

<p>Stoupali stále výš, ale žádný útok nepřicházel. Kapitán neměl mnoho času, aby nad něčím přemýšlel, ale když se přiblížili k vrcholu, nedokázal se ubránit, aby se v myšlenkách nevrátil k Atanně. Nehledě na to, čím se nakonec ukázala být, byly Kentrilovy vzpomínky příliš vzácné, než aby je jen tak odhodil. Snad kdyby se věci nakonec vyvinuly jinak, kdyby se nedozvěděl pravdu, mohl přijmout nabídku jejího otce na nesmrtelnost - ale pak by musel žít se vším, co k tomu patří.</p>

<p>Zastavil se, aby nabral dech a pročistil si hlavu. Nemělo smysl na Atannu pořád myslet. Viděl ji naposledy, poslední...</p>

<p>Na úzké římse nad ním stála postava zahalená v rouchu. I na tu dálku byl Kentril schopen rozeznat, že to nemůže být lord Khan.</p>

<p>„Atanno!“ zakřičel.</p>

<p>Vítr mu vmetl do tváře prach. Žoldák se otočil a třel si oči.</p>

<p>Když se pohledem vrátil zpět, postava zmizela.</p>

<p>„Co to bylo?“ volal na něj Gorst zdola. „Vidíš něco?“ „Myslel jsem, že jo...“ Kentril se však zarazil. Jestli to byla Atanna, jistě přijde blíž nebo je zničí i s kusem hory, na které jsou. Nezmizí jen tak. To by nedávalo smysl.</p>

<p>„Nic,“ odpověděl nakonec. „Jenom se mi něco zdálo.“ Pokračovali dál. Nehledě na neustálý strach, že narazí na místo, přes které se bez vybavení nebudou schopni dostat, stoupali žoldáci celkem bez problémů. Podařilo se snad Zaylovi nějakje poslat na nejschůdnější stranu hory? Jestli ano, tak vytěžil ze síly, kterou vytáhl z kvádru, daleko víc, než mohli všichni doufat.</p>

<p>„Jsme skoro tam,“ odvážil se Kentril příteli říct. „Skoro...“</p>

<p>Gorst zavrčel. Skoro ještě pořád znamenalo kus šplhání. Kentril Dumon se zachytil pevně vypadajícího výstupku, jen aby mu zůstal v ruce. Na chvíli ztratil rovnováhu a přitiskl se ke skále. Zároveň se podíval pod sebe.</p>

<p>Hluboko pod nimi se po úbočí hory svižně pohybovalo směrem k nim hejno něčeho, co připomínalo mravence. Kapitán zalapal po dechu. „Gorste! Vidíš to?“</p>

<p>Obr se nahnul. „Vidím. Co to je, Kentrile?“</p>

<p>„Nev...“ Hejno se pohybovalo tak rychle, že se i za tu krátkou dobu od chvíle, kdy si ho všimli, přiblížilo natolik, aby bylo možno zřetelněji rozeznat, z čeho vlastně je. Byly to asi jako člověk velké postavy, víceméně lidské. Měly našedlou barvu, přestože na zádech, pažích a nohou bylo možno rozeznat i jiné odstíny.</p>

<p>Kentril polkl. „To jsou lidé z Urehu. Jdou po nás.“ Představil si stovky hladových úst, rozeklané zažloutlé zuby a vyschlé slupky toho, co kdysi bývalo člověkem. Vybavil si dlouhé ostré nehty a dychtivé obličeje. Kapitán si moc dobře dokázal představit, co se stalo s Albordem i ostatními, a pochopil, že stejný osud nyní stíhá i je.</p>

<p>„Musíme se dostat nahoru, rychle!“ Ale pohybovat se mohli jen tak rychle, jak jim skála dovolovala, a přestože se snažili ze všech sil, zdálo se, že je hladová smečka dohání nejméně desetinásobnou rychlostí.</p>

<p>Vytoužený vrchol byl stále ještě příliš daleko. Vyčerpaní Kentril i Gorst se nakonec zastavili na malé římse, úzké tak akorát, aby na ní oba mohli stát.</p>

<p>Kentril se podíval dolů na pronásledovatele a zaklel: „Lezou, jako by byli zrození z té hory. Takhle nás chytí, než vylezem nahoru.“</p>

<p>Gorst přikývl. „Oba to nestihnem... ale ty jo.“ Kentril se na svého druha zadíval. „Co tím myslíš?“</p>

<p>S naprostým klidem začal obr odvazovat sekeru, kterou měl připevněnou na zádech. „Tohle je to nejlepší místo široko daleko. Zadržím je. Ty lez.“</p>

<p>„Nebuď blázen, Gorste! Jestli někdo poleze nahoru, jsi to ty. Já je zadržím.“</p>

<p>Druhý žoldák zavrtěl hlavou. Natáhl ruku se sekerou před sebe. Kentril by ji musel držet dvěma rukama, aby s ní vůbec byl schopen pohnout. „Vidíš? Dosáhnu dvakrát dál než ty, Kentrile. To potřebujem. Jsem lepší možnost a ty to víš. Mimo to, dlužím ti to za posledně, co jsme tu lezli.“</p>

<p>„Gorste...“ Kapitán Dumon věděl, že nemá smysl se hádat. Ze všech lidí, které kdy potkal, byl Gorst ten nejpaličatější. Mohli by se klidně hádat ještě, až budou urehské zrůdy kolem nich, a stejně by si barbar stál za svým.</p>

<p>Dumon se ještě naposled podíval pod sebe a přikývl.</p>

<p>„Dobře... ale jestli budeš mít šanci se zachránit, tak to udělej. O mě se nestarej.“</p>

<p>„Budu se snažit. Ty už běž.“</p>

<p>Kentril příteli položil ruku na rameno. „Pevnou ruku, kamaráde.“</p>

<p>„Ostrou zbraň, kamaráde,“ odpověděl Gorst a ukončil loučení.</p>

<p>Kapitán se neochotně vydal k vrcholu. Dral se nahoru a snažil se nemyslet na to, s čím se bude muset barbar za chvíli střetnout. Strašně doufal, že to nakonec nějak oba přežijí. Jestli se mu podaří dostat se nahoru dřív, než těm zrůdám ke Gorstovi, třeba by ho mohl zachránit. Jediné, co musel udělat, bylo zničit Klíč...</p>

<p>Povzbuzen touto myšlenkou zrychlil. Blížil se k plošině na vrcholu čím dál víc. Až se přehoupne přes okraj, uvidí místo, kam krystal ukryli. Je to ironie, že nyní musí odčinit, o co se s ostatními tolik snažil.</p>

<p>Pod sebou uslyšel zasyčení.</p>

<p>Kentril zaklel a ještě víc zrychlil. Hrana plošiny už byla jen několik metrů před ním. Ještě chvíli.</p>

<p>Uslyšel Gorstův válečný pokřik.</p>

<p>Přestože neměl čas, musel se kapitán zastavit a ohlédnout.</p>

<p>Obr stál na římse a zrovna máchl sekerou, když se k němu dostala první z těch démonických zrůd. Ghoul neměl v podstatě možnost manévrovat a nedokázal se útoku vyhnout. Sekera se zaťala hluboko do jeho hlavy.</p>

<p>Zrůda vydala příšerný skřek a spadla.</p>

<p>Obr neztrácel čas, chytil sekeru trochu jinak a tupým koncem shodil druhého útočníka.</p>

<p>Nehledě na ten chabý úspěch se ale další stovka drala zuřivě nahoru. Zdálo se, že se téměř perou jeden s druhým, aby se dostali k osamocenému žoldákovi.</p>

<p>Kentril se s šíleným úsilím drápal nahoru. Každý metr byl ale jako námořní míle a připadal si, jako kdyby lezl nějakým rosolem.</p>

<p>Až příliš lidský výkřik bolesti ho zmrazil až do morku kostí a žoldák se musel znovu podívat pod sebe. Ghoulové už obklopili Gorsta ze všech stran. Dvěma se podařilo dostat se na římsu a jiný se ho pokoušel chytit za nohu. Tucty dalších hledaly nejlepší místo, odkud zaútočit. Gorst tvrdě udeřil jednoho z ghoulů, který měl na sobě stále ještě zbytky kroužkové zbroje. Čepel sekery rozťala horní polovinu jeho těla, ale ta byla stále ještě schopna chytit kostnatými prsty topůrko.</p>

<p>Přestože Gorst máchal sekerou, jak nejsilněji dovedl, nedokázal se neoblomného ghoula zbavit. Toho využili ostatní. Druhý démon mu skočil na záda a snažil se zakousnout do silného Gorstova krku. Obr se prudce otočil a mrštil sekerou i se stále se držícím ghoulem po tom, který se ho snažil chytit za nohu. Oba dva protivníci se poroučeli směrem k zemi, sekera však s nimi.</p>

<p>Beze zbraně nyní chytil ghoula, kterého měl na zádech. Ten se však rovněž nehodlal pustit, a zatímco se ho Gorst pokoušel zbavit, drali se k němu další čtyři.</p>

<p>Kentril stoupal dál, ale málem za každým krokem se ohlížel na svého přítele. Nyní už obra držely tři zrůdy a ostatní se rychle blížily. Gorstova ramena byla celá od krve, a přes svou nespornou sílu měl problémy se udržet na nohou.</p>

<p>Kapitán se málem otočil, když ho napadlo, že kdyby žoldákovi pomohl, snad by se jim podařilo zuřivou smečku zastavit. Selský rozum ho ale rychle vrátil do reality. Ta myšlenka byla nesmyslná. Gorst se obětoval, aby mu dal čas na to, co musí udělat. Kdyby se nyní vrátil, byla by jeho oběť zbytečná.</p>

<p>Oběť... Teprve teď si uvědomil skutečnou podstatu toho slova.</p>

<p>V tu chvíli uslyšel Gorstův válečný výkřik tak silný, že se musel rozléhat na míle daleko. Jako by se mu nějak zázračně vrátila síla, obrovský voják se napřímila zdvihl jednoho z ghoulů nad sebe. Zároveň se na něj vrhl nejméně tucet Khanových dětí a rval mu z těla maso i život.</p>

<p>Stále ještě s pokřikem na rtech se Gorst vrhl vpřed. „Ne!“ zařval Kentril a jeho nářek se znovu a znovu vracel v šílené ozvěně.</p>

<p>Obr se vrhl z římsy dolů.</p>

<p>A útočníci, kteří se nebyli schopni včas pustit, spadli s ním. Gorst skočil s daleko menší razancí, než jaké Dumon věděl, že je schopen. Vlastně se jenom svezl z římsy dolů. To však bylo evidentně přesně to, co měl obr v úmyslu, protože jak padal, narážel do jednoho šplhajícího ghoula za druhým a ti s sebou strhávali další a další, takže vytvořili zrůdnou lavinu těl valících se na prokleté město.</p>

<p>„Gorste...“ Kentril nedokázal od rychle se zmenšující postavy odtrhnout oči. Gorst byl s kapitánem déle než kdokoli jiný. Obr se vždy zdál nezničitelný, nezastavitelný...</p>

<p>Slzy se mu draly do očí, ale Kentril jim to nedovolil. Zhluboka se nadechl, odvrátil hlavu a začal znovu šplhat. Gorstův poslední vítězný výpad se mu zaryl do mysli. Zanedlouho už musí vyjít slunce. Kentril se musí ujistit, že nenechal svého přítele, všechny své přátele, zemřít zbytečně.</p>

<p>Vrchol byl blíž a blíž... a pronásledovatelé pod ním rychle stahovali náskok, který měl.</p>

<p>Zayl zaúpěl, a nebylo to poprvé. Sténal hlasitě a dlouho, ale nevzdával se. Šaty měl rozervané na cáry a každý centimetr těla měl buď pokrytý krví, nebo sužovaný krutou bolestí, ale nevzdával se.</p>

<p>Ale stejně tak se mu nedařilo dostat se blíž ke Klíči ke stínu.</p>

<p>Zdánlivě nedotčen všemi mocnými kouzly, kterými ho Zayl bombardoval, se Juris Khan přiblížil k zničené polomrtvé postavě. „Tvá vůle, kdyby ovšem patřila někomu jinému, by byla obdivuhodná, necromancere. Škoda jen, že tvá zlotřilá duše je navždy ztracena v rukách Diabla.“ „...jako ta tvoje?“</p>

<p>„Ty se budeš snažit všechno převracet až do konce, že?“ Lord Khan zakroutil hlavou jako nějaký starostlivý otec, což ani vycvičeného Zayla nemohlo nechat chladným.</p>

<p>„Ten tvůj zatracený anděl je sám Diablo, copak to nevidíš?“</p>

<p>Ale vládce Urehu to neviděl, tak dokonalá byla démonova práce. Zayl dokonce chápal, jak se to asi všechno stalo, neboť Juris Khan byl sám o sobě plný pýchy. Byl pán toho nejsvatějšího království, symbol pokory a dobra, a kvůli tomu nebyl schopen pochopit, že si z něj ten nejkrutější a nejprohnanější z démonů dělá blázna.</p>

<p>Velmi mocného blázna, nutno dodat. Dokázal bez problémů odolat všemu, co na něj Zayl zkoušel, a ještě to často odrazit zpět k němu. Necromancerovi toho už moc nezbývalo, kromě dýky, která by mu mohla pomoci, kdyby se mu ovšem podařilo odlákat pozornost toho šíleného monarchy. Pak by se snad Zayl mohl pokusit obejít Khanovu ochranu a třeba ho i zranit.</p>

<p>Ale co mohl dělat? Žádný pokus nebyl dostatečně dobrý. Byla jen slova... a těch už Zayl také neměl moc.</p>

<p>Ale zkoušel to dál a doufal, že se Juris Khan mýlí, že se Kentrilovi a Gorstovi nějak podařilo dostat k druhému kameni. Ale kdyby tomu tak bylo, pokračovala by tato bitva dál?</p>

<p>„A kde je vůbec ten tvůj archanděl, můj pane? Snad kdyby zde byl, mohli bychom se na vlastní oči jednou provždy přesvědčit, jestli mám pravdu, nebo lžu. Určitě toho nechci moc, nebo ano? Pak tedy, snad...“</p>

<p>„Nemám zapotřebí žádat po Mirakodusovi, aby mi dokázal, čím je, bezvěrče, neboť jsem byl svědkem jeho činů a věřím jeho slovu. Kdyby se rozhodl s námi nyní mluvit, bylo by to jen jeho rozhodnutí, ne tvé nebo mé!“ Juris Khan se nyní tyčil přímo nad necromancerem. „Usmiř se s Nebem, zloději duší, protože za pár chvil ti jazyk znehybní navždy, a tak tvé lži utichnou!“</p>

<p>Zayl neměl důvod mu nevěřit. Jak se nad ním monarcha skláněl, Zayl už se jen modlil, aby Trag'Oul zavedl jeho duši do další bitvy a nenechal Khanova skutečného pána, aby ji zatáhl k sobě do Pekla.</p>

<p>A v tom okamžiku, jako by jeho modlitba byla vyslyšena, zahřměl odněkud hlas: „Jurisi Khane! Jurisi Khane! Promluvím s tebou!“</p>

<p>Oba muži ztuhli. Khanova ústa se otevřela a opět zavřela. Znovu pohlédl na Zayla a pak zvedl hlavu ke stropu. Hlas znovu zahřměl: „Jurisi Khane! Vznešený služebníku! To jsem já, tvůj dobrodinec, tvůj archanděl...“ Na vrásčité tváři se objevil výraz úcty a údivu. Lord Khan zvedl ruce nad hlavu v prosebném gestu a zvolal: „Veliký Mirakodusi! Žehnáš svému pokornému služebníkovi svou přítomností!“</p>

<p>Daleko tišším hlasem ten, kdo se vydával za archanděla, náhle zašeptal směrem k necromancerovi. „Jestli tam ještě něco máš, hochu, tak dělej!“</p>

<p>Zayl nepotřeboval dál pobízet a skočil na svého protivníka, všechnu svou sílu a celou mysl soustředěnou na dýku, kterou bodl do starcovy hrudi.</p>

<p>Blažený pohled z Juris Khanovy tváře okamžitě zmizel a nahradil ho výraz toho nejtemnějšího hněvu. Máchl po Zaylovi a ruce mu plály šíleným ohněm.</p>

<p>Dýka byla rychlejší.</p>

<p>Síň na chvíli prostoupil oslepující záblesk světla, když se necromancerova magická dýka dostala přes Khanova ochranná zaklínadla. Jakoby váhavě se čepel zabořila do zářivého roucha a nezadržitelně pokračovala dál.</p>

<p>Juris Khan vzdychl a zároveň jeho ruka dopadla na Zaylovu tvář. Úder byl ještě zesílen bolestí a necromancer opět odletěl až na kamennou zeď.</p>

<p>Při nárazu uslyšel Zayl něco prasknout. Neschopen zastavit pohyb se svezl na zem a skutálel pod nohy svého protivníka.</p>

<p>„Ty... ty...“ zdálo se, že Khan není schopen nalézt slova, která by vystihla jeho hněv.</p>

<p>Necromancer zkaleným pohledem viděl, jak z rány po dýce kape krev. Nezasáhl srdce, ale určitě byl tak blízko, že rána musela být smrtelná.</p>

<p>„Kde... kde je teď tvůj archanděl?“ podařilo se Zaylovi vykřiknout. „Vypadá to... že... tě opustil, můj pane!“ „Drzý blázne!“ Šílený vládce se nahnul nad štít, jenž vytvořil nad Klíčem ke stínu. „Zbývá mi ještě několik chvil... a pak se vyléčím!“ Khan odhalil své perfektní zuby. „Jen pár chvil, které zrovna ty nemáš!“</p>

<p>Z ústí chodby se ozval strašlivě známý zvuk. Zayl slyšel kroky spousty dychtivých nohou.</p>

<p>Přinutil se otočit se tím směrem.</p>

<p>Právě v tu chvíli se ve vchodu do jeskyně objevila hlava prvního ghoulího obyvatele kdysi svatého království. Dvě další rychle následovaly.</p>

<p>Jak sám Zayl ztrácel síly, kostěná zeď konečně povolila a vpustila hladové Khanovy ovečky dovnitř.</p>

<p>Stále ještě přerývaně dýchající Juris Khan ukázal na ležícího necromancera. „Zde je, děti mé! Zde je ten, jehož hledáte!“</p>

<p>Jejich ústa se otevírala v očekávání blízké hostiny. Mrtvolně prázdné důlky v místech, kde bývaly oči, se otočily směrem k Zaylovi. Strašlivé zrůdy se po něm začaly sápat a Zayl věděl, že už mu nezbylo nic, čím by se jim mohl bránit.</p>

<p>Z posledních fyzických sil před sebe napřáhl dýku ve víře, že zastaví alespoň jednoho, než jej ostatní roztrhají na krvavou kaši. Nehledě na veškerý výcvik a vše, v co věřil, se mu zoufale chtělo žít.</p>

<p>„Nyní už zbývá jen jeden,“ prohlásil Khan už daleko silnějším hlasem. Jeho zranění evidentně krvácelo méně a v jeho tváři, i když i tak příšerné, se již nezračila agónie z téměř smrtelného zranění.</p>

<p>Zayl se mýlil. Moc za Jurisem Khanem, ten falešný archanděl, svou cennou loutku chránil a dobře. Diablo, jestli kapitán Dumon hádal správně, toužil po tom, aby Ureh šířil své dary do celého světa... a otevřel cestu armádě Pekla.</p>

<p>„Nyní už zbývá jen jeden,“ opakovala téměř démonická postava. Stařec se napřímil se zřejmým úmyslem odejít z jeskynní síně. „A kdo ví?“ pokračoval Khan a nevinně se usmíval. „Třeba už ani jeden, hm?“</p>

<p>A zatímco se pekelná smečka vrhala na Zayla, aby ho roztrhala na kusy, Juris Khan zmizel, aby se ujistil, jak bylo Zaylovi jasné, že se jeho poslední slova vyplní.</p>

<p>Copak už slunce vyšlo? Pod hávem temného magického stínu si Kentril nebyl zcela jistý, ale doufal a modlil se, aby tomu tak nebylo. Když už byl nyní Gorst, a zcela jistě i Zayl, mrtví, byla by obrovská škoda dojít tak daleko a nakonec přijít o pár minut později.</p>

<p>Podařilo se mu vydrápat se na malou plošinu, ale zjistil, že nemá sílu hned vstát, tím spíš pokračovat dál. Kapitán ležel na drsné studené zemi a snažil se popadnout dech. Ještě chvíli. Nic jiného nepotřeboval, jen chvíli.</p>

<p>Náhlý zvuk padajícího kamene přímo pod ním mu dal jasně najevo, že mu ani ta chvíle nebude dopřána.</p>

<p>S třesoucím se tělem se Kentril přinutil vstát na nohy. Připravil se k poslednímu výstupu s vědomím, že cíl je jen kousek nad ním, ale zároveň s pochybnostmi, jestli bude v takovém stavu ještě schopen šplhat.</p>

<p>Další zvuk padajícího kamení. Kapitán se podíval pod sebe a uviděl, jak k se k němu natahuje seschlá mrtvá ruka. Otočil se a běžel k ní. Objevila se hrůzu nahánějící tvář, která byla o to strašlivější v šedivém světle, jímž Zayl magicky osvětlil Kentrilovo nejbližší okolí.</p>

<p>Žoldák sebral odvahu a kopl, jak nejsilněji dokázal. Se skřekem dokonale odpovídajícím jeho zatracené duši se ghoul zhroutil do prázdna. Kentril se nahnul přes okraj a uviděl, že se k němu blíží další čtyři. Těm chyběla ještě asi minuta, aby se k němu dostali, ale v patách jim běžel tucet dalších.</p>

<p>Kapitán Dumon se vyhoupl na hromadu kamení a zahájil poslední výstup. Musel to zvládnout. Zvládne to.</p>

<p>„Dělej, ty zatracený rekrute!“ mumlal si pro sebe, když se chytal dalšího výstupku. „Umíš lézt pětkrát rychleji, když chceš!“</p>

<p>Centimetr po centimetru se Kentril blížil k vrcholu. Směrem od východu zatím neviděl ani stopu po slunci, což bylo dobré znamení. Teď už musí být velice blízko okraje stínu, takže by měl vidět světlo, kdyby tam nějaké bylo.</p>

<p>To, že neviděl nic, muselo znamenat, že ještě nezačalo svítat.</p>

<p>A pak zaslechl až příliš známé syčení a všechny jeho naděje opět pohasly. Kentril se okamžitě podíval dolů, i když moc dobře věděl, co uvidí.</p>

<p>První z ghoulů už dorazili na plošinu.</p>

<p>Nejdříve se rozhlíželi a hledali ho. Pak se jeden podíval nad sebe. Ostatní nepotřebovali víc. První z nich se rozběhl k hromadě kamení, na které Kentril byl, bezpochyby hnán touhou ochutnat lidské maso.</p>

<p>Naštěstí ne po každé části převisu se dalo vyšplhat. Někteří se dali stejnou cestou jako Kentril, zatímco ostatní to zkoušeli jinudy.</p>

<p>Jejich hlad po mase a krvi byl tak silný, že se ve snaze být rychlejší než jejich druhové rozběhli k západní straně. Nedostali se daleko. Kentril užasle pozoroval, jak dva z nich najednou vzpláli, skoro jako by je schvátil oheň. Ostatní zaváhali, když zaslechli jejich uši drásající výkřiky. Oba nešťastníci se obrátili zpět ke svým druhům, ale jak se pohnuli, kusy suchého masa na jejich tělech se změnily v popel a kosti pod ním se začaly rozpouštět jako vosk.</p>

<p>Jeden padl v podobě jakési napůl rozteklé napodobeniny lidské mrtvoly, která se navíc každou sekundu dál rozpouštěla. Druhému se podařilo dosáhnout místa, které zcela jistě muselo být okrajem stínu, ale už bylo pozdě. Rovněž se zhroutil na hromádku lidských ostatků, ze kterých se obracel žaludek. Pro ostatní to byl tak strašlivý pohled, že se téměř panicky snažili dostat se z blízkosti místa, kde jejich druhové zahynuli.</p>

<p>Užaslý Kentril si však uvědomil, že dva přímo pod ním se opět pohnuli. Proklel svou vlastní zvědavost vidět to hrůzné představení a ze všech sil se dral dál nahoru, aby co možná nejlépe využil zmatku.</p>

<p>Pohnul se téměř až příliš pomalu. Za levou nohu ho málem chytla seschlá ruka. Kapitán do ní kopnut a asi na ní rozdrtil několik prstů, čímž ghoula alespoň na okamžik zpomalil.</p>

<p>On sám najednou sáhl na okraj plošiny na vrcholu. S bušícím srdcem se Kentril přehoupl nahoru... a jeho první pohled padl na Klíč ke světlu.</p>

<p>Samozřejmě se vůbec nezměnil. Místo, kde odpočíval, pokrývala slabá vrstva námrazy, stejně jako vše kolem, včetně Kentrila. Velice opatrně, aby neuklouzl, zamířil ke krystalu.</p>

<p>Do něčeho kopl a ta věc odletěla směrem k drahokamu. Kost, kterou museli vykopat. Poslední stopa po jeho předchůdci, nešťastném knězi Tobiovi.</p>

<p>Snažil se nemyslet na to, že by se k němu mohl brzy přidat, a rychle došel až ke Klíči. Všiml si, že stále září, ale nijak jasně. Ve skutečnosti se zdálo, že vydává jen nepatrně větší světlo než jeho protějšek pod zemí.</p>

<p>Není to jedno? Vynadal Kentril sám sobě. Ať si září jako slunce nebo ať je temný jako ty jeskyně dole. Prostě tu věc vem a skoncuj to s ní!</p>

<p>Sáhl pro krystal...</p>

<p>V tu chvíli jeho mysl naplnila Atannina nádherná tvář. Bylo to tak silné, že ji téměř viděl vznášet se před sebou. Můj milovaný Kentrile... řekla ta tvář. Můj drahý Kentrile, jak toužím po tvých silných pažích...</p>

<p>Kapitán zaváhal, na okamžik polapen mezi povinností a city.</p>

<p>Vrať se ke mně, Kentrile, pokračovala. Oči jí zářily a ústa hladověla po jeho polibcích. Budeme znovu spolu... spolu, navždy...</p>

<p>Navždy? Ta představa ho rychle vrátila do reality. Nechtěl žádný z Juris Khanových darů, a tenhle teprve ne.</p>

<p>Ale nehledě na odhodlání se nedokázal odpoutat od Atanniny písně. Když se kapitán dotkl překvapivě teplého kamene, naplnila mu hlavu novými slovy a novými sliby.</p>

<p>Drahoušku, sladký milovaný Kentrile... můžeme si toho tolik navzájem dát... byla jsem tak sama, než jsem tě poznala... a když jsi mi ukázal tu brož... věděla jsem, že mi tě Nebe slíbilo... vrať se ke mně a bude nám tak dobře... staneme se jedním...</p>

<p>„Vypadni mi z hlavy!“ vyštěkl Kentril a zavřel oči ve snaze zbavit se Atannina obrazu, její vůně, chuti. „Vypadni z mojí...“</p>

<p>Téměř ani nestihl zareagovat na zlověstné zasyčení, které se mu ozvalo za zády. Z druhé strany se blížilo jedno z Khanových „dětí“, holohlavý vychrtlý umrlec oblečený ve zbytcích šatů nějakého obchodníka. Na krku se mu houpal rezavý medailon, ve kterém ještě stále bylo několik velice cenných drahokamů, a jak se ghoul kymácel, občas zapadl do díry v seschlé hrudi.</p>

<p>„Dneska máme samý fajnový zboží,“ blábolil. „Pěkný hrnce! Přímo z pece!“</p>

<p>Ať již ta zrůda věděla, co říká, nebo ne, její slova doháněla žoldáka k šílenství. Další věc, která mu připomněla, že ta zrůda před ním kdysi byla člověkem jako on.</p>

<p>Kentril máchl levačkou a zasáhl ghoula přímo do hrudi. Ruka mu zajela dovnitř až po zápěstí, jak suché maso a staré kosti nevydržely jeho ránu. Jediným pro něj důležitým výsledkem však bylo, že protivníka odmrštil několik kroků od sebe.</p>

<p>Kentril bez váhání kopl. Tentokrát zasáhl ghoulovu nohu, takže zrůda zavrávorala.</p>

<p>Démon nebyl schopen znovu nabrat rovnováhu, dopotácel se až ke kraji plošiny a nakonec přepadl dolů.</p>

<p>Kapitán Dumon znovu uchopil krystal. Vyrval ho z úkrytu a podíval se směrem k východu. Stále žádná známka denního světla. Takže to nakonec stihl. Nyní už zbývalo jen drahokam zničit.</p>

<p>Ale mysl mu znovu naplnily Atannina tvář a hlas a na chvíli mu znemožnily rozeznat, co je skutečnost, a co ne. Kentril měl najednou problém vzpomenout si, co chtěl zrovna udělat.</p>

<p>Kentrile, můj milovaný Kentrile... má jediná lásko... pojď ke mně... zapomeň na ten bláznivý nápad... Vznášela se před ním ve stříbrných jako pavučina jemných šatech, ruce napřažené směrem k němu v žádostivém gestu. Kentrilovi nyní připomínala anděla daleko více než falešný Mirakodus. Její půvab mu bral dech, byla tak svůdná, okouzlující...</p>

<p>Udělal krok směrem k ní...</p>

<p>Spadlo na něj něco páchnoucí hrobem.</p>

<p>Kentril tvrdě dopadl na ledovou zem a krystal mu vypadl z ruky. Dumon i útočník sklouzli nebezpečně blízko okraji. Kapitán se zašklebil, když po něm chňapla hladová ústa a zalil ho puch vycházející z nich. Ghoulův dech byl snad ještě smrtonosnější zbraní než jeho zuby.</p>

<p>Kentril nadzvedl koleno a odstrčil zrůdu stranou. Natáhl se po Klíči, ale protivník jej chytil za paži a táhl žoldáka zpět. Dumona zaplavila vlna strachu, když si za ghoulem všiml dalších tří, kterým se právě podařilo dostat se na plošinu.</p>

<p>Kentril nebyl schopen tasit meč, a tak vytáhl alespoň dýku. Sekl po ruce, jež ho držela, a přesekl suchou kůži i kost. Prsty povolily stisk natolik, aby se mohl vysmeknout. Pustil dýku na zem, tasil meč a opatrně se blížil k drahokamu.</p>

<p>Ani znatelně větší a nebezpečnější zbraň blížící se nepřátele nijak nezastrašila. Přibližovali se k němu tak rychle, jak jim to jen kluzký kámen dovoloval. Kentril udeřil na nejbližšího z nich a okamžitě se ohnal po dalších dvou. Podařilo se mu zasáhnout jen jednoho, a to ještě ne tolik, aby mu způsobil vážnější škodu.</p>

<p>Konečně se mu podařilo sebrat Klíč ke světlu. Obrátil se směrem k prokletým obyvatelům Urehu a pevně jej sevřel v napřažené dlani.</p>

<p>„Stát!“ zařval, jak nejsilněji dovedl, ale bylo znát, že si zima a vyčerpání už vzaly z jeho sil své. „Stát, nebo ho okamžitě zahodím!“</p>

<p>Zrůdy se zastavily.</p>

<p>Kentril je měl v hrsti... ale na jak dlouho? Nebudou prostě čekat, dokud nevyjde slunce a nezničí je. Stále ještě slyšel, jak nahoru po druhé zastíněné straně šplhají ostatní. Stačila by jediná ztráta koncentrace a Kentril by jim i s kamenem padl do spárů.</p>

<p>To neuděláš, ne, protože si hrozně přeješ žít.</p>

<p>V mysli se mu zjevila tvář, ale tentokrát ne Atannina. Místo toho na Kentrila zíral Juris Khan, jakoby schovaný uvnitř v žoldákově lebce, aby zjistil, co se Kentril snažil ukrýt sám před sebou - totiž, že se mu opravdu šíleně chtělo žít, najít nějaký způsob, jak utéct z očividně zcela bezvýchodné situace.</p>

<p>Kentrile... můj dobrý kapitáne... můžeš žít a žít dobře... milovat... království může být tvé...</p>

<p>Kapitán Dumon viděl sám sebe v čele úžasné armády, zářivé brnění stejně vznešené, jako měl Khanův archanděl. Viděl sám sebe, jak stojí před jásajícím davem a šíří dobrou vůli Urehu do celého světa. Kentril se dokonce viděl, jak sedí na trůnu, jenž zatím patřil Jurisi Khanovi, s Atannou po svém boku, a jak si jim u nohou hrají jejich krásné děti...</p>

<p>Pak se mu před očima Khanova postava zhmotnila, jako by stoupala z města pod ním až k nekonečné obloze. S blahosklonným úsměvem na královské tváři napřáhl gigantický monarcha obrovskou ruku ke Kentrilovi a nabídl mu únik i se vším, co si žoldák právě vysnil.</p>

<p>Vrať zpět Klíč a pojď domů, můj dobrý kapitáne... pojď domů, můj synu...</p>

<p>Kentril cítil, jak mu vůle klouže mezi prsty, cítil se připravený přijmout vše, co mu ta monstrózní postava nabízela - i když ta skvostná nabídka jen maskovala příšernou hrůzu a děs.</p>

<p>Pak si Kentril vzpomněl na Zayla, který jistě musel být mrtvý, když Juris Khan přišel sem. Vzpomněl si na Alborda, Jodase, Breka, Orlifa a ostatní ze své družiny, oběti strašlivého zla, do kterého je kapitán slepě zavedl.</p>

<p>Ze všech nejživěji si vybavoval Gorsta, jenž se před chvílí pro svého přítele obětoval. Gorsta, který neváhal udělat, co muselo být vykonáno.</p>

<p>Kapitán Kentril Dumon odhodil meč, přitiskl si krystal k tělu... a rozběhl se k okraji plošiny.</p>

<p>Když byl jen několik kroků od něj, zavřel oči. Nechtěl vidět blížící se kameny pod sebou. Vítr se mu opřel do tváře i do těla, jako by se snažil vyrvat mu Klíč ke světlu z rukou. Kentril si představil, jak se rozbíjí o skály, mění se v krvavou kaši a zároveň rozbíjí i magický drahokam. Pak vítr i pocit pádu najednou zmizely.</p>

<p>Kapitán otevřel oči a zjistil, že se vznáší ve vzduchu. Ne... nevznášel se. Držela ho neskutečná ruka obrovského Jurise Khana, průsvitné prsty pevně stisknuté kolem jeho těla. Pohled starého monarchy byl nyní všechno, jenom ne laskavý.</p>

<p>Vrať ho, Kentrile Dumone... okamžitě ho vrať.</p>

<p>Žoldák zíral do obrovské tváře a nedokázal se zbavit dojmu, že lord Khan nyní ze všeho nejvíc připomíná svého temného archanděla. Obzvláště oči mu planuly s onou démonickou zběsilostí, a čím déle se do nich Kentril díval, tím více se Khanova tvář měnila a stávala se pekelnější. Vrať ho zpět a možná ti dovolím žít!</p>

<p>Ale nehledě na Khanův měnící se zjev, nehledě na drtící stisk nelidské ruky, se Kentril nehodlal vzdát. Raději smrt, raději mít roztříštěnou každou kost a tělesné tekutiny rozlité na kamenech pod sebou, než aby se tohle šířilo světem.</p>

<p>Zvedl Klíč ke světlu vysoko nad hlavu a pokusil se ho hodil dolů do města. Ale jeho ruce odmítly udělat poslední, klíčový pohyb, bez ohledu na to, jak zoufale se snažil.</p>

<p>Tvář Jurise Khana ztratila i poslední stopu lidskosti. Nyní ze všeho nejvíce připomínal stvoření, jež se stala z jeho lidí. Kůže mu seschla a ústa se vytvarovala do známého hladového úšklebku. Oči mu planuly zběsilostí nepocházející z Nebe, ale z místa ležícího daleko, daleko níže.</p>

<p>Vrať Klíč nebo ti stáhnu kůži z toho tvého ubohého těla, vyrvu ti srdce a stále ještě bijící ti je sním přímo před očima!</p>

<p>Kentril se snažil neposlouchat a místo toho se soustřeďoval na své poslání. Kde k čertu bylo to zatracené slunce? Jak dlouho ještě, než konečně vyjde?</p>

<p>Už nedokázal ani dýchat, natož myslet. Část jeho mysli ho prosila, aby přijal Khanovu nabídku, i když jí zcela evidentně neměl důvod věřit. Všechno, jen už dál netrpět.</p>

<p>Vše kolem zčernalo. Nejprve se Kentril domníval, že konečně začal umírat, ale pak si uvědomil, že to jen přestalo účinkovat Zaylovo kouzlo. Kentril stále ještě rozeznával strašlivou postavu svého hostitele, ale kromě ní už skoro nic. Z Urehu se stal jen temný neurčitý obrys, a dokonce i okolní skály se zdály být jen poněkud tmavějším stínem.</p>

<p>Východní horizont měl nádech poněkud světlejší šedi, ale kromě toho...</p>

<p>Nádech šedi?</p>

<p>Teprve nyní si kapitán Dumon uvědomil, že cítí v rukou teplo. Přinutil se vzhlédnout a viděl, že slabá záře Klíče ke světlu nyní nabrala na intenzitě.</p>

<p>A když opět rychle stočil pohled zpět k šedému bodu daleko za zastíněným královstvím, bylo mu jasné, že noc konečně končí.</p>

<p>S novým odhodláním přidržel krystal přímo proti gigantické průsvitné postavě. Sebral poslední zbytky sil a vložil je do posledního pokusu vzepřít se Khanově moci. Kentril zařval: „Vrať si ho tam sám!“</p>

<p>A hodil Klíčem.</p>

<p>Obrovská ruka chmátla po kameni, ale když se jej pokusila sevřít, zazářil stejně jasně jako ranní slunce. Klíč ke světlu si propálil cestu skrz démonickou dlaň a vydal se dolů směrem k temnému městu.</p>

<p>Juris Khan zařval vztekem i bolestí najednou.</p>

<p>Blázne! Zahřměl mu obr přímo do tváře. Ztracená duše! Budeš...</p>

<p>Dál se nedostal, neboť v tom okamžiku zářící krystal do něčeho narazil.</p>

<p>Roztříštil se a vyšlehla z něj intenzívní oslepující záře šířící se na všechny strany, jako by chtěla vše pohltit a sevřít v náruči světla.</p>

<p>Okolí kolem rozbitého kamene přímo vybuchlo nadcházejícím dnem. Ureh, hora Nymyr, okolní džungle... nic neuniklo tomu úžasnému světlu probuzenému smrtí Khanova Klíče.</p>

<p>Vlna čistých slunečních paprsků zalila desítky strašlivých pronásledovatelů, kteří se stále pokoušeli dostat nahoru. Prokletí obyvatelé kdysi svatého města úpěli a řvali, když se rozpouštěli a hořeli Kentrilovi přímo před očima. Po tuctech ti, kdo se ještě nedostali na vrchol, padali dolů do města, rozteklé koule, jež na černé skále zanechávaly ohnivé stopy.</p>

<p>A jak světlo vteklo do města, budova za budovou se začaly rozpadat, hroutit a vracet se do podoby, v jaké je Kentril s ostatními objevili. Zdi padaly, stropy se propadávaly. Staletí, po která byly domy vystaveny všem živlům, si znovu vybrala svou daň, tentokrát však v jediné minutě.</p>

<p>Odevšad se ozývalo kvílení a nářek zatracených duší obyvatel Urehu. Naplnily Kentrilovy uši a hrozilo, že naprosto zešílí. Ze všech jeho pocitů byla nejsilnější lítost, i když tyhle zrůdy mu zavraždily všechny přátele. Nebyla to však jejich vina. Byli zrazeni mužem, jemuž věřili ze všech nejvíce, pohlceni démony, kteří využili zbytků jejich těl, aby se dostali na tento svět.</p>

<p>Snad nyní dojdou věčného odpočinku.</p>

<p>Pak... se i Juris Khan začal kroutit a měnit. Kentril letěl vzduchem, nepadal, ale už se ani nevznášel. Viděl, jak se první sluneční paprsky dotkly té monstrózní duchu podobné postavy a díval se, jak se zkažený vládce kdysi svatého království transformuje. Juris Khan se čím dál méně podobal člověku a bral na sebe podobu ohavné zrůdy. Jeho tvář i tělo se nyní směle mohly rovnat děsivému vzhledu jeho „dětí“.</p>

<p>Nyní stařec skutečně odhalil všechno zlo, které se v něm ukrývalo, zlo, jehož původcem mohl být jedině Diablo.</p>

<p>A pak se zjevil. Vysoko nad mizejícím obrem. Stvoření přímo z Pekla, s ohromnými rohy a tesáky, zařvala v tom řevu byl všechen hněv vyvolaný Kentrilovým zoufalým činem. Šupinatá lebka, na které téměř nebylo žádné maso a která vypadala jako natažená. Dva ohromné ohavné rohy trčely nad ušima ve tvaru netopýřích křídel. Nad jakousi prasklinou, jež vytvářela nos, zlověstně planuly strašlivé oči a spalovaly pohledem toho drzého smrtelníka. Nenávist a zloba v nich byla stejná, jako když žoldák poprvé pohlédl do očí falešného archanděla Mirakoduse.</p>

<p>Diablo ještě jednou zahřměl všechen svůj vztek a zmizel stejně rychle, jako se objevil.</p>

<p>Stejně tak se s výkřikem plným agónie rozplynul obraz Jurise Khana. Královské roucho potemnělo a rozpadlo se. Zbytky kůže, jež na něm zůstaly, se odchlíply a nakonec rozdrolené odpadly. Lord. Khan si položil ruku na hruď, jako by se nějak pokoušel zastavit nevyhnutelné... a pak se celý rozpadl na kousky suchých kostí, masa a zbytků látky.</p>

<p>Vše, co kdysi bývalo Khanem, zmizelo. Kentril znovu padal.</p>

<p>Padal tak rychle, že téměř nemohl dýchat. Ruiny města Urehu mu přímo letěly vstříc. Kentril zavřel oči a modlil se, aby konec byl pokud možno rychlý a bezbolestný.</p>

<p>Přesně v okamžiku, kdy už-už čekal náraz, znovu se zastavil. Kapitán Dumon vytřeštil oči. Asi třicet metrů pod sebou měl zbytek nějaké okrouhlé budovy bez střechy. Rozhlédl se a snažil se najít příčinu toho zázraku.</p>

<p>Jeho pohled padl na palác Jurise Khana, který ještě stále halil stín.</p>

<p>Z nějakého záhadného důvodu se mu světlo krystalu vyhnulo, ale nyní přicházel skutečný úsvit a první sluneční paprsky už začínaly pohlcovat poslední zbytky falešné temnoty. Kentrila by dál rozpad zámku nezajímal, ale pak si všiml postavy stojící na velké terase. Postavy s rozpuštěnými rudými vlasy.</p>

<p>I na tu dálku se jejich oči střetly. Kentril viděl v těch Atanniných směs emocí, jež ho tak šokovaly, že si zprvu ani nevšiml, že ho princezna pomalu bezpečně spouští na zem. Teprve až když se na její jinak vážné tváři objevil krátký smutný úsměv, uvědomil si, co všechno udělala.</p>

<p>Světlo se dál rozlévalo palácem. Kentril cítil, že padá rychleji, ale ne tak rychle, aby případný dopad na zem znamenal smrt. Atanna se nahnula přes zábradlí a napřáhla paži směrem k němu.</p>

<p>Přestože věděl, že mu Juris Khanova dcera nepodává ruku, ale jen dokončuje kouzlo, neubránil se, aby i on nenatáhl paži směrem k ní. Atanna se na něj znovu, tentokrát vroucněji, usmála...</p>

<p>Pak se jí dotklo slunce.</p>

<p>Jak stoupalo výš po jejím těle, Atanna jednoduše zmizela. V tu chvíli se vrcholek věže na paláci zhroutil a celá budova se rychle změnila v obrovský mrak prachu, jenž halil jeho trosky. Celý kopec vypadal, jako by ho někdo vypouštěl.</p>

<p>A s Atannou zmizelo i kouzlo, které zpomalovalo Kentrilův pád. Kapitán Dumon dopadl na zem tvrdou jako kámen.</p><empty-line /><p><strong><image xlink:href="#_6.jpg" /><image xlink:href="#_5.jpg" />Dvacet tři</strong></p>

<p>Temnotu protrhly hlasy.</p>

<p>„Snad by bylo lepší, kdybys ho prostě nechal vstát z mrtvých a nechal toho, chlapče.“</p>

<p>„Žije... i když nemám zdání, jak je to možné.“</p>

<p>Kentril chtěl, aby hlasy zmizely a nerušily ho v jeho věčném odpočinku, ale ony neodcházely.</p>

<p>„Zkusím něco jiného. Třeba ho to probere.“</p>

<p>Odfrknutí. „Měl by sis trochu energie nechat, abys dal do pořádku sebe!“</p>

<p>„Já přežiju...“</p>

<p>V prázdné temnotě se objevila krůpěj světla, která žoldáka rozčilovala. Kentril si chtěl zakrýt oči, ale tělem mu najednou projela ostrá bolest.</p>

<p>„Pohnul se, Humbarte! Reaguje!“ „Copak tyhle zázraky nikdy neskončí?“</p>

<p>Světlo začalo být dotěrné a zářilo ještě víc. Vpíjelo se mu do mysli, pálilo ho a nutilo ho se na ně dívat.</p>

<p>Se zaúpěním Kentril otevřel oči.</p>

<p>Přivítalo ho denní světlo, ale to nebylo zdrojem onoho záření. To způsobovala jasně zářící slonovinová dýka, dýka, kterou v levé ruce držel necromancer Zayl.</p>

<p>V jediné ruce, jež mu zbývala.</p>

<p>Zaylova druhá ruka končila špinavým zkrvaveným obvazem těsně před zápěstím. Rathman vypadal snad ještě bledší než obyčejně, ovšem kromě míst, kde na mrtvolně bílé pleti zasychala krev. Šaty na něm visely v cárech a vypadal, jako by několik dní nespal.</p>

<p>„Vítej zpět, kapitáne,“ prohlásil necromancer tónem na něj až neuvěřitelně veselým.</p>

<p>„Pohleďte! Mrtví ožívají!“ zasmál se hlas Humbarta Wessela. Lebka seděla napíchnutá na kameni vedle klečícího Zayla.</p>

<p>„Zayle...“ podařilo se Kentrilovi vydechnout a jeho hlas zněl naopak nesmírně suše a chraplavě. „Ty... ty... žiješ...“ Necromancer přikývl. „Jsi z toho zřejmě tak překvapený jako já z toho, že jsem našel tebe. Jak to, že jsi tady dole v ruinách, když jsi měl vyšplhat nahoru na Nymyr a zastavit Jurise Khana?“</p>

<p>Kentril se s námahou otočil. Příšerně ho při tom pohybu zabolelo v hrudi a v levém rameni.</p>

<p>„Opatrně, kapitáne. Máš zlomená žebra a vykloubené rameno. Dám ti to do pořádku, jen co se sám trochu vzpamatuji, ale stejně to bude nějakou dobu trvat.“</p>

<p>Kentril ho nevnímal a dál užasle pozoroval zbytky slavného Urehu. Vypadalo to, že z města zbývá ještě méně, než když sem poprvé vstoupili. Z vnější zdi byly jen trosky a ani jeden dům neměl střechu. Ureh už nepřipomínal legendami opředené místo, ale spíš jen nějaké starobylé město vydané napospas staletím a živlům.</p>

<p>I z paláce zbyly jen základy.</p>

<p>„Řekni mi, co se stalo, kapitáne Dumone,“ naléhal necromancer. „Tedy, pokud ti to nevadí.“</p>

<p>Ze všech lidí si pravděpodobně nejvíce zasloužil slyšet pravdu Zayl. Kentril od něj vděčně přijal láhev s vodou a začal vyprávět. Nevynechal žádný detail od samého počátku výstupu, přes Gorstovu oběť, až k vlastnímu rozhodnutí skoncovat s hrozbou království stínu i za cenu vlastního života. Když mluvil o Atanně, sevřelo se mu hrdlo a oči mu zvlhly, ale pokračoval, dokud svému druhovi nevypověděl všechno.</p>

<p>Na konci Zayl vážně přikývl. „Snad nad tebou bděl nějaký skutečný archanděl, kapitáne. Načasoval jsi to velmi dobře, obzvláště co se mne týkalo. Ještě několik sekund a Khanovy démonické děti by mne roztrhaly na kusy. Jen můj nůž a Humbartova mistrovská herecká etuda mne udržely naživu tak dlouho.“</p>

<p>„Co udělal?“ zeptal se Kentril a otočil hlavu směrem k lebce.</p>

<p>„Jenom jsem předstíral, že jsem jejich pán a vládce, a poručil jsem jim se zastavit, protože necromancera potřebuju na nějaké kouzlo. A s Khanem jsem udělal to samé. Asi jsem byl dobrý. Třeba bych s tím mohl vystupovat!“</p>

<p>To na Zaylově tváři vyloudilo náznak úsměvu. „Vzhledem k tomu, že ho ani náš dobrý hostitel, ani jeho zkažení lidé neviděli, získal jsem v obou případech pár cenných sekund. Ale i tak se ta smečka rychle vzpamatovala,“ - zvedl znetvořenou ruku - „jak vidíš.“</p>

<p>„Takže je po všem? Nebezpečí je pryč?“</p>

<p>„Ano. Ureh i jeho lidé byli posláni na odpočinek a cesta z Pekla je znovu zavřená. Než jsem tě našel, prohledal jsem okolí, jestli nenajdu nějaké stopy po zlu. Nenašel jsem nic.“</p>

<p>Kentril se zahleděl na oblohu. Podle jeho odhadu muselo být kolem poledne... ale kterého dne? „Jak dlouho jsem byl v bezvědomí?“</p>

<p>„Dva a půl dne. Našel jsem tě těsně před západem slunce prvního a dělal jsem, co jsem mohl.“</p>

<p>Dva a půl dne... Kapitán překonal bolest a posadil se. „Jak jsou na tom moje nohy, Zayle?“</p>

<p>„Zdá se, že nejsou zlomené, ale to musíš nejlépe vědět sám.“</p>

<p>Kentril je vyzkoušel a zjistil, že přestože to bolí, je schopen jimi hýbat. „Jestli se mi podaří vstát, chci odtud vypadnout. Nechci spát mezi těmihle zdmi už ani noc.“</p>

<p>Zayl se zamračil. „Možná by bylo moudřejší zůstat ještě alespoň den nebo...“</p>

<p>„Já chci odtud pryč!“</p>

<p>„Jak si přeješ. Chápu tě.“ Se zřejmou námahou necromancer vstal. Vrátil lebku do vaku u pasu a pak pomohl vstát i žoldákovi.</p>

<p>Když se Kentril postavil, něco spadlo na zem hned vedle něj. Zvědavě se sehnul, aby to zvedl.</p>

<p>Z brože se na něj usmívala Atannina tvář.</p>

<p>„Co je to? “ zeptal se Zayl, protože ze svého místa neviděl, co kapitán našel.</p>

<p>Dumon rychle sevřel brož v dlani. „Nic. Vůbec nic. Jdem.“</p>

<p>Zamířili směrem ke svěží džungli. Jak pomalu kráčeli, necromancer Kentrilovi oznámil svůj plán. „Dnes bychom mohli využít váš starý tábor a zítra nás zavedu k mým lidem. Pomůžou nám oběma dát se trochu dohromady a ty si pak budeš moci jít svou cestou.“</p>

<p>„Nebude to problém, cizinec?“</p>

<p>Zayl se pousmál. „Takový, který se sám postavil samotnému Diablu, určitě ne. Myslím, že si tenhle příběh všichni rádi poslechnou.“</p>

<p>Prošli rozbořenou zdí a navždy za sebou nechali Světlo mezi světly. Když se však konečně ocitli za hranicí bývalého stínu, kapitán Dumon přiměl Zayla se zastavit.</p>

<p>„Dej mi ještě chvíli, prosím,“ požádal ho.</p>

<p>Kentril se v tichostí otočil zpět na místo, kde skončil nádherný sen stejně jako noční můra. Vítr se proháněl prázdnou kostrou ztráceného města, jako by zpíval smuteční píseň za všechny, kdo v něm zahynuli.</p>

<p>„Je mi líto tvých přátel,“ řekl necromancer, jak nejlaskavěji dovedl.</p>

<p>Kentril však ani tak nemyslel na ně jako na někoho jiného. „Už je po všem. Nejlépe bude zapomenout... navždy.“</p>

<p>Znovu se otočil a pokračovali dál. Jak kráčeli, sklouzla Dumonova ruka automaticky do váčku u pasu... a schovala v něm brož.</p>

<p>Za ním se živly daly znovu do práce, aby pomalu a trpělivě vymazaly poslední vzpomínky na království stínu.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p>
</section>

</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKKAaMDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5bupW3+TGpwOpNNjZtoXP
44pkvyzkYOM9DT1JAypxil1JJPMyhRiRg9hxVeRgFAPX0Ip6vkn5gc8nNRSqGTOec9KGJCt
KRHgnjPSozL8uMUxgdgwOM0BWIPIA69etIZF827PTPrTwxxjA9CaeyqMbCefWmo2Dyu9e46
c0ICWB2VwykKQc881pJJtYEEBgdxYis6FQ3sf5VNwBkNgj2prYCdmUMARkjmlllj2ngL9RV
J2DYPJNNYAKPf3p3ETuyMBkA+maiGwEru5Hp2qNc9jnFPUA5zgk9hSuMkDKG3E4zxtFOMcb
ZbIH61XPyuMHilyQCFGCTyB2pgKcAg5wetPzAYmLO4kyAqhchhzkk9u3Hv7VG5G3oB70Nj7
2RjFAFuHa0eZT1PsKnMMbDCjPGQOlUodpAAIBPHNShlEZAA47A07iGMzSIiM2UTIUHtk5OP
xqFcCTqOnNSDy8byofnkf/AKqhYDdkYGeeKTGOzyQpyKbJt3Zz+YpMZ+YEYH+cUN93kHOaA
HDaOo7UrMMAcU0qD0wPqacyp7celACcZIPp1oRWOSCAB68UoCFc9wM+lRkDdxye+KAHAc4z
nNOaMKykurbsHIH6VHxnB4pQV3c0DLxCMgAUEYpXlxYfZUjQAvvLAfMfb6UkRUKDjOeBUch
VzkDBpkkGdvBOMdPao9+BxjFSts2ndjmoflHGBx6UhgDg8kHnp6Gm7hvJBB9jSccHv/Klzg
4wMCgA35bGeKaxLdMdKMc8fSnMvH3SD1xQMQHPfp2pc/TjvUwQNAgESDYSWcZ3Nn1+lHlDH
cntj1oEQAZAPGCcUFcMORipViO7BXnPXNBUZwB+BoAaOVxxS4GD1/OlUoBypI9RUw8to+nI
60DKbKxYljyepP60mCGHIFTPtHA+7UTEAAAc/SgAckHB4I9qC2F96RuTkjn1NKQMAkEZpAC
HvuH1pAw9QKQDg/1oUjONvHpQAu4Bx0JqXepGMDPvVc44NObJ6jGOmKYD9zd+PpRUfPv+VF
K4GjIACsnJBUEflTQxK8jGRinqpZQME4FAJBwVyQcUIQ1VCsABih2A3AHrinN97kAYpIYzP
dpF/eYA0m7Diruxbl06SDSVnkXO9s8dhjp+tZY+WTAxgV7LLokEvhyEFQwGCB615ZrWmDTr
4iJQYnyV9vavPwuNjXbj1PczDKKuDhGo9mUP9bIi7kXcQu5jgD3J9KbJEYpTGzK3ONynIPu
PUUmFbqdg9etNGTjrn9a9A8ItwrnkDAzUoG12Xap4784qOIDo2R6ds0zeC2MEVSExJWAHCA
d+O1RFwV6VNIytG2Rlu2arEZU0mND0YkkfjSgsDlTioQDjrnNPUkuCTQMkKhW+9n9KaSQ3H
H1pMfPuPP0ocDd0/OgQEBmBNThEKBd3Xk5GKgA9qlBZEIxwe1CAcIxgck56U3D7ePlz2z1o
DALwfemszlec5pgKqnbnJFRg4Y0gYnOMDPYdBSY5GOp5+lIBVYFiG6dacxLEfN+dN2Mr4JH
NDAdwfwpgOYYA4p6+Zs6YB9BmmhCSFySKkIGMh/m6YNAEWeSSDj6Ui5ySKftJPTPpxTcEHt
gcUAM5LcHr3py/fGTz15ppJ3AYwT2p/wAxbH0oGWTIFXaozjvUe9SOuCakEY2Hk7h2pWj+6
M5HU8UCK5I25x9PeoicsR+tW/KB3FTwOmarMhUlePrQwGZyen/16XGHwAMeppMYbKnOR2pT
x900hi8bgB3pQRgE8fU1GxwenIoYlgOOaAJlkBONv1PrQJF7fLioVzgjgH60gDfewCKLgWP
Mycg8n0qORxnODn60zeWY9j2xQSwPJz35NO4WAtnJOamVtwJXgDoBVd+VBFLHwM+lILEu7k
849vWmFdp3EcHpSjJbtSkHdggZ96YERJ3cU47iOc1t6L4bvdalYwxkQx/6x/6Cu81rwjBa+
FCI4QHEeQcc5rhrY2lSmqber/A9fDZTiMRRlXirRSv6+h5QPu9KTuaFyPl/Sl53cYNdp5JE
w9sUoGfp3NSkEnrS7DsyadhDMDsTRT8NjoaKLAXM5BycEDNRhgxGPrSgPtwe9GMMB/SkIRs
M7Owwc9KfYvtv4pCejc01udwApiBw2BjPWplroXDR3PorQYor/wAOpKvzMgCEY9a4Txn4Y3
2zTWsJV4ySAO/qK9J+CsMer23l3CkoxHfof8K9K8V/DlWtzLZxgqeSOtfmk8zWAxzpt9T9c
licHmGFjhq2jktH2Z8Mspjkw3DKc4I6GlUndu7n8K9q8U/D2BZZRNAYp88MBgj/ABrzbUfC
d/YMxjUTxjuOor7rDZjQxEU4ux8Bj8ixWCd2uaPdGF5rbtvOKVjhcA5/Cllie3YpNEyt7jG
Kj4AB6c16aeh4DVnqNfocjpTQBsxj/wCvUjHK8Dim8DBz+lAhijJP6YoVmU+9C537ulB++M
ZpAOLEkYGfpQc5pmGDYHUelO53gelUBOFUqu48Hr7UMBjG7I6Cmrgj5jmnMuCRg460wAIoU
96aRvQgdRzQWOPp2poY7CMjNIBgAK9Mk/hTd3zc5xTxk5wMev8AhTccjHB/nSGPyOAe/rRI
uMALkZqPBDZOeakGcAHIpiJdyxRYUkEjmmRqfvMcn9aQ8DGM5qaJyBkn8aAGDOScYFRnr3q
Vm+bg5pM9ufxNMCLGW6ZPrTwuGFLtywPU+1P4DDc3fjA6UkBKDt65FPJ3HCjIHrTDnbjd0p
iM2SpY59qYiUqwBKnI7iqpGSc8kcVLuLNlm56YFRlsOQBn0xQNEDHLZJwaQsC7bqc5Uv8Ad
wfWmOQPlz+QpDEY45Bz2oH3cUNkYzzSMflxilcBAGIwcccUqjDYNCn0OKF55HUdaBjk2iTD
Akf7JwaGU59KQghs469KUkgdM0CFKNjkAZoRSOmOKXczKCelKhwMHA7UXGCnHUdKtWNhcaj
fJaW6b5XOB/8AXptjZ3V9dpa2yGSRzwFGfrXungHwGLG4ilkQtcy4ySM49hXm4/H08JTcpb
9Ee3lOVVMfV7QW7/rqbfhnwzFovg8IY84Hzt3Y96bqKLPpcsLLyFOMdq9P1rQksNAKCcOIl
DsBzg15qiytOyshZWFfnVDFPESlWb1vc/YMHGjUw7p017q0XofOF7B9mvri3xyjkcj3qqqA
ZPSu++IGgPZakdQhjJik+/joD2NcPDG89xHbxLvkkYIiDqSTgD86/T8PXjVpKoj8Sx2FnhM
ROjNbMjXIbJ6H3qbZlBuwcenWvZItL0bwxHq9jp0OjyT6A8Ntqeq6pYvfmW4k3ZjhiA2qiF
WXcQScZrM1vR7TXJ9W0yXS9P07xJpdkNSim0xGit9RgCK7AxH/AFcgjYMMY6MCM1xQzKEpf
C+Xv92tu2q80nqkcrpNI8wMDk5C8H2opDOVOARRXr3MbBkg7QR1xSOcPy3I4xTS2X+7j2oP
OWIyfWkA3PztzWjpGk3esXy2lrHl2+8cdKy05evXfgpfaXpfjGzvr6ITCO4UsjDII7cV5+N
rOhQlUjuj0cDQWIrxpP8AryPoL4U/DzUvDGjJJfxeUjhdoI+Y8V7BeJ/oYgPIG0AY5/Gvnz
48aj8UvBsKeNfCvxD1OTw5qN0Va3+QGxd8lEHy8x4BAPUEYNeDr+0B8YouB48vyP8AaSMn9
Vr4Spwz/aT+trEp82t1H/gnZUx8lJRcLcvQ+vPEngP+1ZnnZmL4+Udq8u1f4Wa5bsZ0i82L
ug5OM145F+0b8ZIR8vjeZ/8Aft4G/mlWof2lvjNG2W8WpLx0ksoGB/DZXfh+HcTh1aNdNf4
f/tj1KXElaEVCUbo7fWPAcEtqvn2YUuSCpX+VeZeJPh1daUGmtDIw+95TDqPY16Z4Y/aaF4
8Vh8SPDFpfWrHB1LTI/Jni/wBox/df6DFev6zoeleJvCttq/h6+t9V0yYbrW8h6cdVYdQw6
FTyKKlXH5U1Kr70OrW3z7HpRxWW5v8Au6sOSff+t/mfC8iBBg8HnI7g+lRE88g+leg/EXw6
2nX7XqQmIO22RcY59a8/XJz619lh68a9NVI9T4zHYOeDryoT6fiu4q52kheKaSQw7j0pfmJ
zgjtTuWbbjn1HeuhnDYjOSQACTWg+kahHp/2+S3YQDnPcD1+ldx4K8DvqNxFeX8ZC5yqH+t
dr4p0qJdAuLeKMbhGwUAfpXj1s0pwrKjHV9T6jB8PVq+FniamiSul1Z4QOenT3pS/y9hTSp
2n5cEcGmlMr6k17J8tYkwMHHHNRgMM9MfSlUkAjk+tIDnPXnimISMMz7Vxk+tKAN2B9Ovek
4Dk5IIHakGS47UhkwUjgLye9Kw2NgjOO3pW14b0K78Q6tHZW2EUsPMlf7qCodc0e40XV7vS
7vAubaQxuQeD6EfUHNSqkHPkvr2NHSmoKo17r6mSSCMdO9SRsvIzmoyG6DnPHTrS5MQ4BBI
yOO1WZjt67z3wO9MLZO7GO1RfMW2kYx2pxBB75NAJCmTGCv41NdQ3VpIiXNrJA7KHAkUrlT
0Iz2rqPBHhO68Qa/bObdnsYmDyMw4OD0969P+Lnh46r4XttWtIf3ulExyYGCYj/AIH+Zrya
2ZU6WKhhn9rd9u33ntUcpq1cHPF/y9O66s8E8zauDySKUOpiJJIPYY6/jTFX73y5yMCkXGC
MYFeqeKKJAQaYh+YetNA65pFYq/ynBHemA58BsBTUbACnbyWJJyfU0hPI7igBjZ6mlBHUjt
Sn1Pf2q9p2kXupbltISwHVjwB+NRKSirtmkISm+WKuzPAB7ihgFbrn2qaa3mtp3gnjKSIeQ
RURJB7inuS007MC2XBI/AU5iF6AflTcgkcn3pxGcdfxpiHBh5fJ6+9T2sElxOkMUe95G2qB
zkmq4XI+le1/BrwHLq2oJqlzbkgnEYYe/WuHHYyGDoSrT6HfgMI8XWVNOy6vsjovhx8N5oI
Y5GhD3cuC7kfdHpX0X4f8Fw6dEkzpvuN/ORkDjtXGeNPiX4N+DdidMkjGs+JJIww02FtvlA
9DK/Owe33j6Ac184+I/wBob4qeJLlvI106HbMSEttKTygo9N/Lt+Jr8+lleZZw/bVH7OD2v
u16dvWx9Ji86p0aawmDVoL8fU+zdV8ImWC8dQ5Ep3Y9PXjvXDXvgV4HLrEWPrj9K+RYviX8
SrCXzf8AhNtfhmJyu+7l5/M/0r0Pwl+1B490e4SHxP8AZ/FGn5wyXKLFOB6rIo6/7wNbf6q
4ujF+xrKT7NW/HUwwvEdehp0O+8S+F1ubKe0uIBhlOCR+dfNFxbXWgeKAqL+/s7hZIw3Rir
Bl/lX3PoOveEPiL4ebX/Ct15qxLi6s5gFntGI6Ovp6MOD6185/FfwRKryajbRfvIyWXH8a+
ldOS4yeHrywWLXK33/rZnpZnyZvhvrVFe/DfzX/AACpql14j3eI9b8AW19e2niS8g1EXVgS
0+nyKXd4JY1G4HdIRk8EAHnNVHa78PXGteO/EWmS6LfapYTWtjp07kzXNzMnlyzbT8yRAF2
+buQBmvLLXUNQ065F1p99c2U+Nvm28rRtj0ypBplxdXN7K91d3EtxO/35ZXLs31J5r6eOXW
9y65dm+rWis9bbJK/4Ju58O6nUrnjj5hjiim8e9FezcxuXXXbIO9NYglqVyFcgc4qMD5zSY
kCptfk9a6Xwi8y66iwk5I5x+lc8y4dCuMgDrXqPwl0RdQ1k3EijYp5PoB3rz8wqqjhpzl2P
Vyqi62LhFd/yPcPiTcvP+ynqkNyQ0sclrweoPnCvkzwlptvq3jnQdIvUL295fwQSgd0aQBh
+Rr67+MCpH+zZr4UBlNzaYbp/y1FfKPw/APxS8KHHH9rWv/o1a8rhx3wEZd3L82aZtb65Ut
3PuvXZvDfhLWY9LsfCmiW1kihFYWMY2gcYztyfxqCbRvh34vhS21Pwnot3DcZUyRWyROvuH
TDA1gfGaQw3txLyAM1474E8UXNvLucyOI5lYc984zXx0Hjq1OWKp1pJp933fS9vkfVwyzCV
MPSjZKcot/ccn8aPg9cfDbxBDcabK134c1HcbO4b70ZHWJz03Dse459aZ8FfidP8PfFqafq
crS+GdVdYr6Bj8sJJws6jsy9/Vc+1fXviHw5b+PPhxqvha5UNPdRNPaZ5Mc6jdGw9OePoTX
5+XFlmRlkUq6EqynqCOCK+3yrGwzXBP2q11jJf13PiMRRlhqvKuh9SfGbwqrXtxAyhonXcJ
FGQc9CK+UHi8q4eJyNykjge9fXeiag/jD9nDRtWuJDLfaUj6XcO3JPlH5Cf+AFK+U9WjRNb
u0UHb5hxmsMlUqE6uEk/genp0/Cx7ubVo4rCUMT9qzi/kZ2Bu55xXdfDjwi/iTX0HkmYKwV
EHOWrhTtEgwa9g+D99YobnT70OIpMpI0T7JFVv4lI6MOoPqK9PMqk6eGlKG552UUY1sXGEl
fey7tLRH0RpfgK502yZhbhY1QoEK4IJ7/pXn2taRPHcSxzoQMHtXfzfGDUPh+bbTfidplzq
mkzjFh4q0yIMl2nbzo+Nso/iA+oFSSfEP4HeISJl8e6fbs4+5cxyQsPruWvz/8As/MaNV1I
R9pB6qStt6f16n12C4lUJShio26Wtt5HyV448LtY3J1CyjP2eQBmQds98Vw2eDt5r7G8eeG
9Lk8Ow6rpVzHeadcZKSqhG8dO4B7V8kapZ/YtVubYjbsc447V9rk2PeKpuEvijp5ngZ5g6M
HHF4b4J/gyiCAjHb14+lMTJBwP0p4U4JxntT0Vuc8fhXvHzNhg5bBDfjXS6B4O1PxDMjQx+
VbZ+aY/0FV/DGjnW/EMFmVymcv7ivprw/oG6S20uxtyuSFwq14Oa5p9TXLD4n+B9TkeTRxt
69d2px/Ed4R+Gtto/gl72EYlxlTjlvUmvCfijpt1beJ31R1/c3qqd3o4GCD+QNfUl98Rfh5
4K1yPwb4j8RobmSTY/wBmjMsdhwOJ2HC8+mSO+KrePPAVjf6WZYkhvbC7XzI5I2Dxup6MrD
g/UV8lgsZi8FiPrOMg+WfV/wBafM9ipPC5jSlgISSad4dvT5nxEZG28cH2poJzx06V0virw
rN4c1V7dsmFmIRiOR/smueCLzxX6PTqRqwU4O6Z8JXoToVHSqKzQihgQOD6810HhfQJ/EWt
R2UY+RSC49s4xXPhcOBn8q91/Z+hsm1+aWWJJJw/yCVtqk7flBIBIGe+DiuLMcRLD4edSO6
OrLqEa2IUZapXbXeyvY+hPBXw8s9N0y3hWEIFXkge1VfiB4chbQ723tItrMrIQO+RV6++NP
hLw1dro3jLTtV8JX+Mhbm2M0Lj+9HLHkOvvgfSq198Xfg3ewDzPiDp6M3JzFNz9fkr8o+o5
tHEKvKm5a3utU/uPfjmsZzaqO0dreR8Natpd7o99NZ3sDxNGxAJHDD1HrWcCcZ457mvrTxR
qXwN8SRBX8caPJI3HzRygZ+pTivM/E/waji0kaz4Zvor2ymBaKSGUSwyAf3WH8q/TMPmycU
sVB02+60v6ni1Mv523hpqa7dfu/yPFMseOw7UwE7jxzUssLwzPDKpWRG2spHINRniQ/nXuX
PJGn0/GlA5HA/ChuSOldZ4F0WHWvFtrBdMqW0QM0zMMhUUZJx9Kyq1VSg5vZG1Gk6tRU11L
XhP4f6l4idJnheO1PPA+Zv8K+hPDnw1t9H0C5ubm1McMSdxgE47V0Xhjxp8FPD1hFBN44sB
JwWDRSqR6fwV0mq/Fr4N6tpj2K+PtOClTwsUx/QJX5xmGKzbGVOSFCSh6H1+DxmCwDUKSu3
vL/I+KPHlqLXxVKyoQJVyB6YOK5JyQRkYr3L4v+FTAE1K2dZYVVZ4pUBxJE4DKRnnkEHmvD
m++P5V91l1ZVsNF9Vo/keHnNBUsZNx+GXvLzT1EYnIx/8ArqQnKjIprL05/CnhWK5A49a9I
8exe0iyfUNWtrOIFnlcKAO9fVPibxevwY+GNj/ZyIfFGpo0NkHAYQIuA9wR0ODwo6E/Q15F
8DPC0mu+O7aYL8sUgCkjIB7k1g/GPxR/wl3xa1e7tmY6dZuNPslJ4WGL5QR/vEM3/Aq+er0
o47Gxpz1hT1a7t7fda57CnLC4PTR1PyX+b/IzvBvhbxD8UPiBDo1rcPPf3ztcXd7csWESdZ
JpD3x+pIHevsPT/D3w2+DmiLDpOk2+oasifvNRu41kmmbHUZyI19AP1rmf2aPC8GhfCTU/G
E0SC91+V7aOVv8Alnbx8cf7z5z/ALorB8eTT3k94sjlyFwCOhwK8rOMfUqYpYGjNxSs5NaP
XZX6aHr8P5RDGc1asrqOtu53B+KfhrxXI+meJPDNjqmlyR/MrxpIw9R0BB6YINeA/GT4R23
g8QeLvCEkt74Rv2AUudz2Ep/5ZSH0P8JP0PPXzS21zUdN1QT20xjMbY254IB6GvqX4S+KtI
8Y6Fd+GNdjWXStWiNvcwNyEJ/iHoQcEH1FdVq2UyU3JypPe7bt56/j0+ZE6GDzKjOWGjyVY
a8vRrrbzR8x+CvGmteA/Fdr4h0SfZPCdskTfcuIz96Jx3U/p1HIr7H1FtE8ceC7HxLow36b
q8ZkSM4LW0g4eJvQqRj3GD3r408ceFb3wR461bwtfZMthO0YkxgSp1Rx7MpB/Gvev2YNfF3
beJfAd0+IpIv7UtM/wumElA+qlD/wGunPsIq2GeIgvehqn5dV9x5WU4yWFxC7PRnhfjLRJN
D8TXNoRhGbevt7VgZAQKOuOeK9g+Oum20GvQywO4wSrMf4jivH1GBjOfc16uXV3iMLCq92j
DM6CoYqcI7br56jd5HHSilO3NFegeaWiCF57ngYphxuyRU0m5dgZs7QAB7VXOSS278KlALv
BNe/fCJI4tJuZMgbYxn15rwBcls5r2n4VagDDJZBvmdCoPqR614OeRcsJK3kfT8NuKx0VLq
mew/GElv2YNZkAIBu7QZ9f3g5r5U+Hi7vip4UX/qK2v8A6NWvqX4om5H7Mmrusox9rtFRcc
hvMOT9CMflXzF8Nig+LXhNeDjVrYZHOf3q1lw9HlwEPWX/AKUzhzZWxtReZ9ifG2JhZXsvB
IzivnL4dIl1dsskrBoZQwUH1NfR3xwmSPRr6R2GAehr5T+H2q/Z/FDWyZzPwCD0OetfOZRC
VTL6zj3Z9TQrxhVwcZ7Wa+/b8T7m8NI66usquCEYHOc5FfBPxNgGmfFfxZYRgCODVLhVx6e
YSP5190fD+ZZLOyYkbpfl69wa+EvihfR6j8X/ABbdg/JJqlyQfUCQj+la8Ic0XXi9k1+tz5
3O42r2fQ97/ZylW9+C/jOwlcEQ36yDPON0PX/x2vm/xCB/wkV4qk8SH5s9a+kP2ZohD8JPG
V667UlvkTk8Nth6f+PV88+Mtg8WXu1Ao3cD2r28LP8A4VsRHyj+SMXFvLk+0v0OcJG8DrXY
/D4yHxYuC23yzux36VxpX5gSRz2716R8MLYPqE0zjJ3BenQV62YTUMNNvsPJKTqY+lFd7/c
fSviKRrn9lzxck6h0jst0auMhSHXBHuPWvmH4IW8F38ePCMVzAk8RvdxR1DKSqMRkH0IB/C
vp/wAVyKv7N/i6Feh01iQB/trXzZ8AED/tCeEwQPluJG/KF68Dh6Ungamu0pWLzxL69Udup
9O/FLW5Gtpon+bcTyfSvi/XLg3GuXUhCrl8cdwK+tfimVheVJ/9XvJJ9M18f384udTuZl4R
5CVHoM8VzcJwSouR7efKNPA4enHZ3diAA4PJ+makV7ZbZlMbmcn7+/gD0xj+tRAkLjOc9aE
Ck7iBnHTNfcHxB3nwuhd/F48oFiUAAA7kjFey/Fj4hXHghYvAfg0svie7RF1C7g5ktt4G2C
I9pGyMkcgEAcnjj/gfa22lHUfFt/CHt9KglvXHZhEuVH4tgV5/4Ls7v4ifGnTIdR1a5s77W
r95pL6H/WQykM4dfcECvAeGp4jHSr1NqdkvXe/yPerYipQwFPDRdua8n83ovwPqfwr+z34V
0bwENI8Z6Dc6tresKr3uoRKzPZOeQsTDptJ5P8RznI4ryzQPE+r/AAJ+JOo/C/xdctfeE2n
BDnJNqr8pcxjsCCN6dOuORzpD4Z3P9oT2lx8dfEUUsbFT5kc2GPfB82vPPjH8Mr3wPc6Pf3
fiuXxKurxPsuZg+9dmBtJZmyPmGOaVCph8W50Z1faKeqi1ay8vw8+px1sPiMKoTnTcH37no
Pxu8KYhupLdElcBLiN0O4SDHVT0II5B96+auinIJ9geK+qfhfPJ46+BkFrdTeZfeH520ws/
JMJG+HJ9gWUeyivA/Hvh0aD4gbylCRTksF/usOorLKqqw9WeXyesXp6br8D1cyp/XcNDMIb
pKMl5rRP5nJKcHZx9R1rv/hZq/wDZni4W7ylI7jGMHo3avP0AMgyffFb/AITRpPGulqnUzA
n2FexjqcamHnGW1meTltWdLF05Q3uvx0PpH9o+dr34I+GLm42tMuqFBIRyB5TcZ/AflXC/s
46PDqI8bTLodpq97a2MD20V1bLcbSZDnarA8kD9K6z9oN8fBPwtG3RtUc/TER/xry34O+BL
3xnea9LpvjK88Lpplsks09tvLShmIC/Ky8DBPNeHlXL/AGQuaXKrS17avU2xi9nmD5Y3tLb
vrt8ztf2g/Dek2XgTwx4jk8N2+g65c3UtrPHbwCATRquQxQcZB7471U/Zljvr1/GWmvvbRx
YxzOrcolxvwpHYMV359QPasf4k/CrxFYeFT4vtvHEvjPSrMiOd7hpBNabjgEq5Pyk45Brqf
2ffinaJZp8LNT0mzszfbxZajbJseefBISf+8WxhX+gPrVYmnOeVTp4eXtHZ6/O/nqlt5icn
DHKc4+z969u2p5F8TNNi07xvOYl2ib5uOOc4riCPn969H+MUUieOAJAeI8fqa85Cq0m0sFU
8bj2r2Mvm54WnJ9kZZlBQxlSMdrsTGXHNdZ4B1CTTfF9rJGzKZAU3Dt3FcqNu8EjHPUV33w
v0cap4wimYYitvm5/vHpmjHyjHDTc9rM0ymM5Y2lyb3X/B/A9V/aW8q/8Ah/8AD/XpreNdQ
nNxBJMEAZ1UIQDjrg5/OtT9kqC1TQvGeqPYwy3cc1rCk7xhmVGWQlQT0BIGfpUf7UESxfDL
wDGoAxcXIwBx91KvfsjLu8IeNlI4N3aDOccbJK+enVn/AGC6ibT5N+v3hiFB46SS05np8yt
8WzNd22qOxDsEY/p0r5TK5YYr7K8b6VOdYmgCHY/cjORXzh4l8AanZ3N1e2kO61zuCAEEfS
suHMXShR9lJ2vsfWcRZfUrUqOJoK6UbO3Q4VgPp9KevAz6UjDA6YpyYYheeTX2h+fo+ofgh
at4d8Caz4ncEGy025vA2P4hGxX9cV8rLI8jl5Dlm5JPJJPJr638Pr5HwA8axRM52aNIuCeF
+ReB+FfIsZ5x2rwMmm6jr1Hu5/oj284j7OrCl0jFI+9dAB0n9mDwXDEQpOnrMfcuxYn9a89
1dXvLFpwcMRsY46Hsa6y3uzdfs0/D67jk+Q2K27ADPKErye2Ntc7Y27TaffOwyiRb/wDgX/
6q+Rx14Y2tUe/N+Fkfo/C8Iwy2NTu3+dj5h8RWZsNfubck/KxOSMZ967P4Q6t9h8WJCzny5
CHwOxBrC8foV8Su23DMuPqM8VN8NEd/G1qAhIGelfcV7Vsvbn1ifBYaH1bOlThsptfJ6fke
t/tVaVE+r+FPF0KhTqdg1tK4GdzxNwfrtcD8K4j9nS9ez+Pnh6P+G78+1cA9Q8L/ANQPyr1
H9p1I4vhX4HjBOUvrgIT1I8tcke2cV5V+zray3f7QnhcRj/VSSzN7KsLk1nl0va5ZBy/lt+
FjxMVFU8TNR6N/mdL+0MiQ6zZQqMKCSfqa8MycEk5r3H9omUSeI0UsCwkO3tgV4WFI4zilk
Kf9n0r9jrzh3xcm+y/JCEtnopophBB6Z96K9yx5BoSD96BntUb42kDselPcndn0GOTUWTyP
0pX0DqLEMH5iBXpnwsaVNeikXkI+WHbHevNXOyTHavc/gtoX2yaMkElmzkD1rxs4rRpYObk
e7kVPnxsZPaOr+R698cY4k/Zj1JoFwj3locf9tK+Tfhwg/wCFseEiuQP7XteD/wBdVr7A/a
Jij0/9mu7t3woe+tI4+fvMGyf0Br408FajDpHxE8O6ncnZBa6jbzOx4wokUk/lXHw4rZbSv
1u//JmcWOmp4icl1Z9n/HKCS40q+gVclm4r5C8IaTqsnja08q3lPlyfMxU4A71+iPiTw7Za
vcMbldyyN8uBkN3BzWBp3w2021lWe3s445c5JI4UdzmvisDmssDGrglTcpNtW89j6JVMLVh
RqTm4uHlv13M7S7u28EfDfUfF2psETSrV5wG7yYwi/UsQB9a/PG5uXurqa5mYvLO7SyEnqz
HJP5mvo39pP4tWOsGP4deE7tLjSLGQSX93EcrdTr0RSOqpySe7fSvD/AnhC98dePdL8L2SN
uu5R5sgBxDCOXkPsFz+OPWvt8kwMsDhG6+kpNyfl/wyPnsfiniq8qnc+n/ANu3g79ljTXZd
l1rc01+2R0RjtTP1VBj618t67dfbNeu5gcjeQMD0r6q+POvWejaDa+H9LURW9lAsEMQPCoi
hQP5V8iK2+UuxOSetZZM1ialbHJaTenotF+CO7Gv2OEpYbrrJ/PYjdjux26V6l8I98l5dRB
TkMGHvkV5dJ9/P867T4feI08O+IUmnA8qXqx9e1ermVOVTCzjBXdjPJMRHDY6nUm7L/NH1f
40sJLD9m3xlc3mYVk0/y03/AChmaRcAe5xXzP8As+NGn7QfhQzSLGDNIgLEAFjE4A+pOAK9
+1e0+GvxBtVuPEms+IbiNyJVsU1UrbQtgD5I8YXpWCnww+BMTiSFdeSSNtyMmpgEEcggheO
a+ey3HYPB4b2FSTu7t+7Ld/LpsdmNy/MMXXlW9k9X5HafFjQbqeW4kZWAXPB4wK+LdVsnst
Yu7Vht2yHA9j0r6z1zxX4c0fwpcaXaXur6lHJKJGn1e/a6ePgLtViMhe+PWvlbxFqMWqa/c
XcKbY2bahHcDvV8O0pUXOnB3prZtW/A7M55vqNGOIXLUi7W8u5lRozE9zjmmqMSlTyfanoP
mxk5PYdqWPKTrKOqkHB9ua+wPjVvqfSNhoE/hT9l/wAU6rqkZtU1CwS3t2kbBlkklU7V9eM
n6A15j8BCn/DQHhEsyqDcuAWOMkxOAPqTgVcvPGngvxLbQDxnaeJL6WH7kMeqEW8XGP3aEE
IPpVWHUfgtbXKSR+GvE8bIQyvFqaqykdCDtyDXk0IOnCUJptyu27d+3oeliZ+3kpKySSSV1
stD3/xxZz6d43uVkheJZSHUkYBz1rgPj60Z+GHgBsDP2i9H6R1taJ4+0rxjpMXh/Sv7YnXT
i1wZtYuPtM4DcY8zrtGOB2rlf2jZjZ6P4D0IsC0dnPesB28yQAfohr5rK6DoY6NB/ZT300t
vY+wzfGLE5NScrc10tHfZNHQfstqzaD45QnMQezbrxn95/SuM+NRtzfxKrBpTOxH0711/wV
x4X+BWr67M3ly65qLJG2P+WUKbSfpuZh+FeIeLNePiDxDLc7z5KEpECeo9fxrvo4eVXOatZ
fDFJfOyPFp1Fh8okpb1HZLyT1ZzmMN1A9cV6N8JPDs2s+M0uQoMVvxn3NeebgG7H613fw88
eR+D72bz1byZDkNGcMpIwcEcg46Hsa9zMo1ZYacaK95o8rLJUoYqM6rslqvXp+J7d+07a/Y
fhX4St3XbnUJDhuD/AKquI/Zl1bw/aan4t0fWtctNJk1SwjSCS7lESMUclhubjOCDjvzV7U
/F3wh8UR28niePW9XkgB8sXutXEnl5643dM4rMa6/Z0VcN4VuyMc/8TKUivFwkadHBfUqkZ
tWab5bb3/zNqlKtKv7dSje9/ij/AJnofxR1Pwd4S+DPiLRLTxdp2salrwiggt7GdZioWQOz
ttJ2gAfqMV4B8GtAvNc+Leiz28Tmz0q4XULydR8sMcZ3cnsSQFHqTXVzav8AASCUyWngu6n
xjCy3kxH8xUl78ZNPs9Bl0XwX4at9Gs3+8IkEYY9ix6ufqa1pe0oUHQwlKV3fWVktev8AwL
G1ZPE1vrGNqx87O7fokYXxp1G01PxufszBnTcz4PTJ6V5eygNzmrdxdTXV7Jc3DmSaVtzMe
cmq0m0k4OMdq9vCUPq9CNFO9lY8rF1/rFeVW1rsGxgete3fAi0ivb28ty22Q4OR1+leIsen
P1zXf/C7xbb+FvFKzXpdLS5QxSPG5R1yOqsPunng9jiuTNqMq2EnCG525TXVDFRl6r70e2f
taBbPwT4F0+SRBcLNcyGLPzbdqDOPTNYX7Mvjnwb4X8PeK9P8UeIrXRprue3mgNzkLIqq4b
BAPQkce9dJeeHfgn4nvBqGtT67qdyYgXuL3WJJWA9MsP0p0Hwx/Z5myY4tQ+7uGdTbn9K+e
WOy+OBWBquTVrP3Wv0N6mW451fa8mt79D0m/wDiP8Fr25e7ufiBpB2qPuMzHj0AXmuet/E+
neNfAnibWdH0w2nhO2P2GwaaICa+nBDSTt/dVRtVV/2mJ54HLz/Cf4D3FnPFa3V9p0ssbKl
yt/5vlt2OwjDD2rG8Z+LtG8FfBvRfAvh2/S4e2hMcs8a4E8zEtI49sk9e2K4KGGwCp8mATc
5NR96+i6vXy6ndQjjYVIyxV1Thq+2nT59j5y1oINbvTFt8sysQF6CqSkqeeCKkdt2WP3ick
nuaaBkEHqK/RIq0Uj5acuabl3Pqv4PSweI/A2s6EM79WsJ7Zsn+NotoP5gV8kNHJbzvDKpW
SNijA9iOCK9y+CPiJtKvxAs5Roplk+qn/wCvWX+0B4Gbwt8Qn12xh/4kniHdeW7qPljlJzL
F9QxyPZhXzuXS9hja2Fl9p8y/J/oe9mq9tRo4pdVZ+qPY/wBn+7g8Z/AvU/B0su690C8aeJ
Sc/upQSp+gcP8AmKt3FrNpHh6USho3kYr04IBr5w+EnxEufhr8QrPX0RprBwbbULZT/rrds
bh/vDhh7j3r7Q8b6baa34IttV8NTx32l3EaTWskHKvGe49+xHYivD4hw06OIjiV8E2k/Jrb
71b7vM9jhrNHTawdR+63dHxF47nSbxHIq8lRiu6+EHha6F7HrM0ZVpWCQoR1GeTWrefDOO/
1oXs8Uhw2WGDzX0F4Q8LWHhfSJ/EviKRLHT9PgM0jPwIo16/UnsO5IrbHZrGWGhhMNrKWn/
A/rodn1FYLFVcyxrW7cVfdv/I8R/aq1n/TvB/hgP8APY2Ul3LGP4GlYBQR67U/Wqv7Kuju3
jjXPFcgKwaNpjoHI482Y7VH/fIevIfiL4yuPH/xG1fxTMjRLeTYgh6mOFRtjT6hQPxJr6m0
DQV+FHwBtbC+K2+saof7R1AMcMjMv7uI/wC6nX3Jr28U/qGWqjF+9ZRXq1b/AIJ8ZhabxmL
Sezd35LdnhXxqvBfeLSwfOGY9e2a8uHzdc5rX8T6y2s6/cXmP3ZbCe4HescMMYzXqYGj7DD
QpdkZZhWVbEzqR2voIVQnJcZ+lFNLDPQ0V2HAXHAY5PUnrTAAGPIqV+q5XC9vSoc+q4HrSA
lRPPnWME/MQD7V9ofA7wsLHQBqd26RQLEZHkk4EagZLEnoAMk18heH7L7Xq9rHkLlgeehwe
lfYHxBtNff4P6H8OfBti9xrXis+S+xtoitYwGlZm/hXJRST2JHevls6pPGVqWBTspNt+i/q
x7eCq/V8PUqrd+6v1PBvj18Z1+It1baFoSND4Z0udjC7cNeSAbfOI7DBO0ehyevHhwLZ5I5
HevsnSf2d/hj4TsIW+IGrya3qONzxQzGC3Q91GPmb6kj6VqSeGv2c4WEZ8KaYAvB/fSsf/A
EKh55gMIlQoJyUdPdV0reei+65zQwGJrLnUdz5o0v43/FnSNMt9M0/xzqMVpbII4o22PsUd
ACyk4H16VHrnxk+KHiPTJNN1fxtqc9nKuySFXEayL6NsAyPrX0muhfs6MpL+EdN49JpQR/4
/Wbexfs96aong8GaXIynK+ZLIy/iN3NUuIMPJ2VKbf+H/AIJuspxTeyXzR8s+G/C+veMNZh
0bw5plxqV9MwURxJ8qe7N0VR3Jr668KaDoPwF8EXbXF3Be+Kb5B9vu4+UiA5EMZPO0dz3PP
YVyerfHbS9F0ttN8JafZ6dasP8AVafAsSn645P414b4k8d674imcXM5WJ/4PX8aWIWLzOPs
lF06b3v8TXbyXfudFKjhcE+fETU5LaMdVfzf+RL458X3HinWJLl5XMe44ya49GO4ndjJyak
+9kHj6VHtOf8A69fQ0KMKFNU6askeNXrzr1HVqbssCTEDReUjEsG8zneAARj6d+namsTwxO
B+QpnAA55+tSFjgcdK3MC1Dql9AgEN5JH9DU3/AAkGsmI/6dN7c1nEHy+e/pTVGYyeBWbpQ
e6X3G8cRVirRm182WX1TULiNo5ryV0Y5ILcE1WT756DFNjGGJ9O9PXJY+/HWrSUVZIylOU3
eTuAI3Hkge1BJLYz07+lKOJD82R7d6CqmTrx9aZIjgg8Ypxzxnr6YpXVcg4yans7G61C8t7
Gziae5ncRxRIMs7HoBSbS1Y0m9D2H9nvw7da94yvWiBWGC1KOwHVnOFH6E/hWd8U3u/id+0
LJ4f8ADY+1CN49Hsj/AAhYhh5D/sht7E+gr2vT9Pn+DfwbttJ0e2N/488RlobG2thukedlw
8v+5Gp6njOPWuHtdP0r4EeEbqS8vIb7xxq0BS5mV9ws4zyYIj3JP3n7444HPytDEKVepjrX
5vdprq0uvo317HrqlOpGOGTso6yfRd/u282Z/wAXvEWmeH9D0v4e+HJd1lpdqtqrg4LgHMk
h93Yk/jXgRYbzj5h9Kt6hqFzqmpzXt4+6aZixOensKp8hzz7V7+Dw/sKdpO8nq33b3OTF4h
VppQ0jFWivL/N7sRm+ehuMDFOYAPkrjNKR0GfwNdxwilzswRz9OtMJAj4XinsPk7ce9MC5j
5PNIYxGB6D6mgHBOOlOjCH8KbxuOB0pANK4YEHNMfhuTTnPzjpx6U1lGense9ACSHuOhpwb
5OR0pzIdg6fgaTonIzQNFuLUbyGMrBdSxr6ZyKlGtajwPtkmP6VnoTs6cmheW+7is3Tg9Wj
ZV6q0Un95bfU75zj7VL9M1HdXM1w2+aVpG9WNQEFXzjB6USMCAFUdKahFPREyqTkrNthkbe
DxUiEYziojtCjj5sU5OV5PIqzM09E1afRdTjvIOg4Yf3h6V9SaFr/hD4n/AA7fwl4llL2ko
BSVSPOs5QPllXPcdCOhGRXyUuQCcjFWtK1W80q/S6s5mRlOSAeG9iK8jH5f9Yca1J8tSOz/
AMz2MFjo04PD4hc1OX3rzR0HxB+F/iX4c34XVYftWmzN/omp2wLW9wv+9/C3T5TzWz8Mfjh
4r+GkEum20MGr6FM/mSabeE7Ebu0bDlGPfqD3Fek+CvjdZxaW+ja+sV1aTKFktb2MPFJ65B
4NXbzwd8A/FNit+mn6h4evJF3vHpNyHjB7gJJkfkRXKswi4ujj6fL0el4v8/x+8uplc78+E
kpx8nqvVGp/w1l4Jksy0vw81FbkjmJbuIxk/wC8RnH4V4v8T/jf4n+JUUemSRR6P4fhYNHp
lqxKuR0aRjy5HboB6V2k/wAGfhRbuJm+IGsyQf3PscQYcdM7sfpUtlf/AAe+Hl0bnR9FbVN
Th5hudUlE7q3qIwAin8Cawoyy3DSc8HSvP+7F/m7JEvBY2a/fe7H+87Fb4S/DNNCgh+JPj2
wItrcCfStJlGJLmQH5ZpFPSNeoB+8RnGOvP/Fn4naj4v1OW1W4P2cE78Hhvb3rN8a/FXXPF
tzKjSyRW7HJ5+Zh/SvPZWwuQDiu7D4WrXqrFYxar4Y9F/mxVa9HD0nQwzu38Uv0Xl+ZERle
TSgfKCTz7UK3HI60o2ng969s8YhMak53H86KkK4OML+dFFhXLsrFnCDBAHGKhcEJTmPzFun
HrUZyU9vWkBs6DepZa1p9xIQqIy7iewzX1Z4i+P2j6Z4RtU8PQJ/aCWot5rzguozkqvsTzX
x12HPbpTuSmM5715mKy+GJmpybWln5p62/A7qGL9jDkcU9bq/R/qddr3xE8Ra5d+dPdupbO
dx3HrxXNf2hqEkheW7mY+71UwAR3I6mnoFzkrXXSw9KkuWnFJGNTE1ajvOTZJNPJxmZzxk5
Y81EHLZDMfbJzQ+0Nk8ml2suMjbnmt7WMLtok3ZA54+lVzktxyan3/KoJBFRlC7Ehenb2qr
aCTHwqH4antFFHIP4l7gcVGu+PODx3IpodncAnPv0pLYOo5vKLOWyhC/IMZBPofTvTWOAMi
iQNngdeuKHBCj2poBVICAkc9s0gYKueaUuWj2g4HoajAYLnGPf1oAUEFiwGSTzSoSG561Ep
O4nac+tLkB+RzQBNuXjAO7PIxxilLNv+6Krltr9c560/PIIGKAJGJB6cfWvRPhF4p8K+EPG
x1nxXZzTwR27C2MKbzHIcc4z6ZGe2a83ccjHFBBHPVemc1zYnDxxNKVGbdpK2mjNKdR05KS
6H0F4u/aJubq9u7nwTow0y5uoxDLql7tlufKHSKMfdijGfujqeTzzXhV5fXuo3kl7f3Mt1c
Snc0krFmJ+tU9xKFVJb8Kliz0bOPelRwtKivcWu1+tvXt5bBKrKWl9BoYEnI/Kozu80kfyq
ZcbyoQ801g2cFcV1GdxCSSOOetKwP8Ad5ocNkZ4A9KQlgoJJB9aYDsZXnimkApwaMkpncQf
alVSQfmNAEaAYyQeRxRwCTnDVIi9RnmmlfnODSYysxJfJ4p7HJ9Ke0YB7enFK6qAppAMbG3
JBKgUzcShI4HvUx27cbcDvmkAQRnI+lAESN8vHP07U4H5t34U6MKOeh9KNyliCOlMCORjuA
OSaY/qM8VIQA45pXIK4AxSGRhiU59aepOM56UD7nQU6M9iKaAi+bOegobAc7XJUdyOtSDAf
GePU01wC/SgBS5AyO9Sx3NxCv7meRCf7rEVEykjPOKUptj61Nk9xqTWqZYfUL6dQJryaQej
OaqrIQxI7nrSoMnFIv3jmhRS2HKUpfE7jsktkHJFTP8A6vk8iotoBHYntUjLkf4VSIGbOvA
6dqaFkOOfpU4UEAE49jTUUB/vcehpgQlGz1A9iKKkZfmP73Htmii4iaQAtlQQMcA0hGYuex
6UrfNgk9u1K3yxE568VIDGABJAwO1MLYUZBx0xUmSQhx7V698JvB/hnxDpusalrOmtq0mmo
srWa3Hkkxk4Lg4Occce9c2JxMMNTdWeyN6FCeIqKlT3e2tvzPIRwG+XaGUN+FKMZ4Br3vxx
4H8F23gNPE+l6G+ixtcCCIPd+aZz/FgYGMetdRYfDDwTaf2VpU3g+41m/wBQtY7mO4S+MYZ
WGc42/LjnOfSvMlnVCNNVWnZtrp0+Z6SybFOvLDWXNFXeq0tvre2nU+X2RggwMZpIwG7896
9I8Q+EdMm+JX/CL+Gp43hknWBG8zeisTyA3cA8Zx2r1Tw78NfAVhqcWj2ujT+L9ZclWkuZT
bWysOuFHzED1OK3xOaUMPCM5395XS62/QxwuWYnFSlGjG6ju7qy9XsfMpx659Kbk5zkA+lf
Wuu+BPBI09X1XwXp8Fg7eUdR0G9Mpgf0YEkE+3FeBePfA0ngrXkt1uFvdOu4xcWd2o4mjPQ
+xHQjsRU4LNaOLlyRun2Y8VltfCwVWSTi9mmmvS66nFrGWBJrvPAvwzbxXZ3mtanqX9laJZ
ssb3PlmRnkboiL/Ee/tXMaRbQ3WsWlpcEpFNKqMfQE4zX11pX9heDb6w8F2/g9rq4sbkNFv
vfkllcDEhGMdMYz0rHN8wlhKajT+J/glvubZTl0sbWateMVdpNJ2+b/AB6Hyz8QfBv/AAhe
vrpi3b3MckazI8kfluVbpuU8j6VxzAEYIHqea9E+LMcy/FHXo7q7kupUuWVpJCWOfTPoOlZ
/w78PaX4k8dado2qttium2Ku/Zvbsm7nGTxmvQpVnDDRq1XfS7+48ycE6rjBWV+/6nG42x+
3SmqCwHP0r6hb4d/D/AFK31WwtvB91pcumwyS3N1LqG4W+zIJI2/NyMYFfNk0Ea3c0cR/dq
xCk+lZ4LMKeMTdNNW7+Z1Y3L6+BmoV0k2r7p/lcpRqdxycehFI0f7znpWvo2j3uta5a6Tp9
uZ7q7kEUSL1JJr6R8L/Crwfps0tgNGh8UalaLuv729uTBZWx6EAjrzxknntSxuY0cGl7TVv
oiMLga2Kb9ktFq29EvVs+VGiUNgHHNPKHcCM4NfVniP4Y+CtTki0u60SDwvfXS5sdRsLkz2
k57Bs9BnjIPFeL6P4IW2+K8Pg/xOv2dln8h1d9gZuw3ds8c+9Z4bNKGIhKUbpxV2upeJy6v
hpRVRK0tndNP57HAsAVGf8A61OEYdQoQk9gPWvqKL4beANWvbzQ4PBd3p17aRu09xLqOfs4
TqxG3nHoK+dYEjtvEcH2U+dHHdKEBH3hu4/OtMJmNPFqTpp+73HjMvr4OShXVm9d09Pk2dl
oHwV8ZarpialdWkWk2kpHlPeOEaYnoEXqxPsK4fWNJl0TW7rTJiGmt3MbY9R1r641qa38K6
j4p8ZTlmTSI1jsElYsFupUGAM/3ck/lXkngXwBYatZx+LvF0NzqT6pOyWGmQNte7bPzOzdl
yceprysJm85QniK9lBWSS772O/E5VGNWnhsK3Ockm+lrq9vkt23+R4goYuec09gC+Aijgc5
r661L4f+EYbGf+0Phzpvk2wH2j+ytTL3NqPV15ryT4heAPC+i6PpfiDw9NexWF9dG3CXwXe
SMFmXHUDOM12YbOsPiJ+zSab2v/wGzlr5TiKFL2zs4bXTTV+2j3PHWjZ2VQeScV61p/wOvL
3SIZ7jxVpNneTKrJZSs3mZYAqDgcE5Fek2Pw28DRakmgjwPqOs6hGiuZo73aJFKgiQDGApB
HeuyW9ubb4oaWkHhCSK6sbVYE08zqzuFQ7WLnjhe/tXk43Pm7LC6Nb3S/zPZwPD05uTxKsu
VyVpR9VfV6Pv0PjPVtLudH1O50y6wLm1kaORR2YHGKpZP19a+tNS+HngvVfFLaTe+A9T07V
tRkZ/Oe/3Bc5Jfpggcn8K848CeCPB96PEN1qdhNrkelTlDDb3IhZY8kCQ8EkZ446Zr1KOdU
J0XVafu2v8/meTUyfE06sKTSvP4feWvzvY8QRGOWCnA4JxwKv6Xomq65qUenaPYy3t1KcLF
Eu4mvafiD4G8H2Xw9TxXoejXGipJci2iSa7877QcHcQMAjGKx/geFPiTxApZ4tmkTSCZGKt
Ey4III/L8a6HmMZ4SWKpLa+j7mH1CpTxSwlbR3SfW33GVqnwW8UaJ4euNU1mS1tpLeMSy2q
yh5YlJwCwH3cnjmqXgf4bP4rtLrV9R1IaTo1q6xPdGMuXkboiqPvHufavUfiXqEOh+DdA8G
yTGG41yRdR1OU8ssZOI1PfgZP416J4bg0DwzfaR4SsPB895dW7ia3L3oaKZ3UETY24PHI9B
Xh1c3xEMIqkl70m7WWyXXX+up7FLKKVTGTo0rzhTvzO6Tdt2rvRX662Wp8q/ELwW3grxANL
F410rRrKjtGY2KsMjcp5U47GuQVSqH5enWvQfiizXHxI1yV71r9vtLhpmbdk5xgH0HT8K4y
1tZLmaO3hXfJI4VQOpJ6V9ThpSdGEqju7K581US52orQoIr46Dr1o2tvOTX1H4R+EvhzSsa
df6EviXXo4xNfNPceRaWIIztLDqR3PrxV3XvAHw4KwjWfCEulLOD5F9od6LiGUjsM8E+2c1
40s/wALGo4JNrvp/nc9inkeMqJcqXM1dRuua3e17nyiyFm55wc1veG/C174p1ePS7F4o5GB
dpJm2oijqxPYCvS4fhfpVv8AGaTwfcvNcwRW7XXkBwssmE3+XnkBscV674K8PeFNOuZdd8L
fDfUpzDE8TyvfBkwykMMEAHg1WNzmlQh7mrauu2u172JweU18ReaS5YtJ+9Ffm/uPCfEnwa
1HQdAuNVtvEWk6wlsm+eOzlLNGucZII6ZwM+9eXIDg8DNfZHhS1i1TwlrujP4Outbs7p189
7acROijlUz1PTOBXnni/wABeBm8D6zreh+H7zQ5dKKK5uLnzBI7NjZjAIbqfwrjy/O+aXss
R8Tdk0lbXvqelm2QTwtSo6GsIWu3KN9fJO68tDyHwT4MvvGfiRNKsSsaqjSzzSHCQxqMs5P
oK6H4gfDey8J6LY6xpmtNqdpdyNEsj27Q5ZRk7Qeo561658PbHwv4W+HlvqkmiXOpLryeXN
dQXgjHyNloSMZHOCfUVQ+K9taa98VfCmi6oTpVpPbxIunGYFbRWPyjIGFLcE8cZqv7UqVMc
6cdIRTvpvbfz/I4pZaqWBjXqLWb0d1a333v32sfNjRsFyfXNIQ7IQ3QdMV9VRfDz4c3OuDw
ungXUV1TzPIO7Uh8rDqT8uMd64zwr4A8Gyaz4rOo282rWuhz+WbeCcQsU3bd+SDkA8dutds
M7w84Smk/dt07uy6mVXJsXSqQpTSUp7arXt169O54NHGcYJpyx88jIr1T4seENB8L6npJ0e
0lsF1G3FybSWbzWiQn5STgdRzivQdK8B/DjT9E0abUfC19rMmpQpNDcxXwRJieCoUDgg8YN
a1c2oU6MK7Taltp/wAExoZXicRXlh6STkvNdPnqfNhjIZTipm+4DgH1r6J1Dwh8G7T4o23g
+70HVLe/l2I0P9qDyI5WGRGzbc9wM+tWPEnw/wDh9L4f8Q3Np4VutBl0aMtNNNfb0RwcBME
fMSe2az/tmipQUoSXNa2i6/MmnltepCc4WahvqtPx/I+bQQw+7ge3NMVRuxTj8pbA4zwfWm
qFLE/zr3TzRpjyec5+lFPZn3daKm7AeFAJDYIxSFFMbHPQ8Cps/ITio8FlJx37UgGbcxqT0
r2f4Dsv2/xUqZA/sWbI9elePBW8hOOCSa9g+A641LxSCOuizfzFeXm2uDqeh35b/vdL/Evz
PV5PCMPiz4eeHJtQlEGjaVf3FzfOTztAXCgdyx4FZXxU8ZXfhzwlFJZhbfVfEkAWJo+lnYr
8qxKfU966bwxYz+IPCCaNd3o07TI5X8lmYD7XduMxoPUDHP1rhvGOkP4k+E1xE6E6n4YnMi
qRlvs7nDj/AIC/86+Kwc1LE04VvhT29f8Ag2ufeZvg1CGLrUpXnze8u0W9Pvdm/l5ng1nrN
xZ3kM0ZMVwjhklQ8hgeDX18JXl+J73RwJZNGMrMoxlza5J47kmvlDwfY6Re+OdNt9bkCae0
w807toI9Mnpn1r6mh/t//hbEQkGn6be/ZOAczQRxCLjvz8o+levxBJc9ONtUn+mh4/DdJyj
iXzJL2clq/TW3Y86+F1jqWm/DjxdqOqJJDp+oNFDaJLkCWZXyXUH0AOTVD4upGPB3g/T5jt
vVjnuNp+8sTvlPpnk/jXrskUd5rxnvL1PEsbaW99o4UeVbyOuSUEY7cHj25r5P8TeJ9Z8R+
IbnVNamL3chwVxhYwOigdgOmKMrU8XjJYlq1unyt/w/mRmM4YTL4YGL5nJ8/N02skr6+t0t
Tt/hT8PdR8SeLNO1KWDbotpN51xO5AG1PmYDPU4HQete4+KtPnPh7T/HCEpd3t7JM2D91Sc
w/kF/WuF+GkkmufCIRRtcW97p+oCzs/LfCTtP94H3wOvpXpmrm1m8LX8k8kqXk8EOljSFG5
obqA53L/s7ec+9ebm+JnUxbUtOXRLy/wCDe/ysejkFP6rClXpe9zytJdlqn6rVO+10eR/GH
4eajqmsXPjnR445rDUbRL+SNHBkQ4AkYr12hu9eUeAlP/CyfDeCeL+H/wBCFe9T30Gj/CbX
/EcSXFzqkH/EuMZk/dRwSqRkrjp1/GvCvh6M/Erw5xgf2hF/6EK+hyyvVq4OaqbRTS+4+cz
nBUsFjXRptu29/wCu1j6J1jIsvitgkH7HN/6NFfJCTP5xcjr619cat/x4fFXj/lzm/wDR1f
JQjYk4UnHcDNZcO/wp+q/JHbxN/vkf8Mf/AElHrvwPhEeo+I/E20GbSdOY27H+GWQhAfwya
6X4jajLo/wO0iytZSkmt6jLJcMON6RjCg/jzWF8GAD4M8eQqDvENs59cCUA1e+L6E/CzwPK
BlVmu1Ppnfmuet+8zhKXRr8It/mbUkoZBOcd5VEn6KN0TfDTUptW+Emu6Vcs0v8AY93Dc27
McmNX+RwPYnBqn8bo2li8H+MEOLq8s/KnkA5aSFsbj74AqP4Ngjwb45c/d8m2X8fN4q58YC
F+FngeInEhmu3H+7u60RSp5u4x2b/ON3+ISXtMgjKW8ajS9Grnpmk6rb3firw34lfiz8R2K
xXPPBZ1MUmf+BAGvFPCfgtl+PSeHb2IiDS755bjPRYoyWJ/IV1PgC/fVvg2YBJm68PX4ZfU
RSjr9A6j869WfwvDda9P40tGAm8W21tYxgHlHb/Xt+Cofzrz41/7PnXo7XTS9en4O/yNsTR
/tDDYSv8A9uSfbl1v935HmHxz12VPCWjaPu2z6tNNrN0nfDtiIH6KBXXeH9VsdGufAGqSD/
iWxaVENyjOwncrsPcMSa8O+L+vr4g+KWrSwHNnaMLO3A6BIxtGPyrc8CeOLKHw7H4a8W2dz
LpsEha1vbYAy2pb7wweGU9cV6NbLKksvpxgrtatev8AkceBzKhDMZ1cR8E1KLt0T009Dpx4
H+IHgzx5c+M/DGzxPpc8kjO9pL5nnRPnKyJ16GvOfiR4xvfEU2maa1g2m2mkQmGK2YEEEnL
M2e5Ne16TpcN9uvPAni+HULlV3/Zo2a2usD0U8MfoaxPHelw+Ovh7qOt3Vsg8SaEVeWZECG
6gY7fnA/iU96zweNtiYrFQ97a9mmu11+p0Y3Koxwk6+BrqpSTTa2a6JtfM87f4t+JT4P8A7
BiZYZZLdLN7xDiVoVJKpn05/KvoLS3kPxS0qRpGZ/7JjYsTzn7L1zXyjZ6UsmwzOFXIzmvr
HTgq/FjTEH8OmIB/4C1WfYanRjD2cUr8z/Iz4frSqSxPM72pSX5HgNp8W/E+laZcaQG+0Sx
CeC3uZSWkhSQ/OAf84zVP4Oat9i+J1raXMuLXV0ewmz0xIMAn6Ng1natZ28d/cyMAzeYxPH
uaqWW21vYL63wkkEiyKR2IOa+nnl1P2M4QSXOtT5dYufPGV37u3lrc9v8AEelS6z8F/EeiS
AteaDdreovcLnZIPzGaxfgT4dMmhaleSKVl1i8i0uNsY/dA+ZMf++Vx+Nel2MtrdeP13MPs
HizT8HHTMqf0kU0z7Cnw68FXtuWXf4e0yTLA8Nd3LY/MIK+ChiZfVpYJfFKS/Hf8V+J9vmF
OLx8cwj8Lgqnztb/0o+ePizr48RfEvVL6H5reOXyIQOQsafKB+lfQ+hE/8LG8KjPP9lW/P/
bsa+SL5wZS7N8znJ4r620H/ko/hbB6aTb/APpMa9bPqao4elTjsk1+CODh2XNVxEv+ncz5N
1qRn1m/OAc3En/oRrW+Goth8TvDjXar5H2+Ldu6feHX8aydXBbWL7p/r5Of+BGs+3kmhuEl
iYpJG25WHY5r62VPnouCe6t+B8ne0rn1aIo9a0bxp4OuNSTS9U1SbMNxM21XdXJMbN2zmuE
0m28f/CnTJ7DxF4Xm1PRluEvYZEbzIkkToQw6A9/WjTvH/hPxNFG3im4n0LWSoWW8WHzYLk
gY3so5Vj3IyDXZ2k2t6Fp41fw74gt9Y0fISR7aXzYOf4ZY2+7n3Ffn/wC+wcXQr07xb1Tvv
5SR+kyo4TNqscVg6/JWaXuvulbR/wDDnzxceNdYPxFfxssxTU/tRugw7Nnp9O1es/D/AOI+
s+Lfil4d02TFlp9slwVtYDtRmaNyxYdyTXJ/GnwzplheaT4p0O3FrY65EZWtl+7BKpxIo9s
9Kp/Az/ksOkn0Sf8A9FNX0teOHxOBeIjHaLt5aNW+R8OlWoVnh5u3varzX9M9O1fULzSvgZ
4gvrC6ktriPVLUq8blSMZNeTeLPinrXi7QxpF4kcMT3H2q4aMY+0S4A3N+A/nXpvig/wDGP
niTHH/Eytv5NXzcpPmY71zZHh6U6TqSjdqTs/kj2+Jqs45nWino7X+5H0T4OOfgRowI/wCY
vcf+gLXOfGV2P7QgPPD2mPb5VrovBu4/AnRcjrq1x/6Ctc58Ys/8NCn0Etrj/vla5MH/AMj
Gt6T/ADQ8d/yJ8J6z/NHtfieyudP1e88Z2JPnWesGJ/ThVZT+PI/GsBfD8GlfE/xTqunxka
V4i8PyahDjoCSpZfwYGvQtR1HT4bHVdG1JV8jWtckshIf+WUhiUxt/30BWN4aukfwF4l0bU
IgNT0m2mWEt95Y2OHX6Bh+tfL0a06dN3Wklb5X0+5n0NX/bIU5fboSgv+3ZWt9z/A+f/wBo
CQv8XZ4yDtisrZFHoPKFek+GAD8P/hsDnO5//SgV5p8fj/xeO89rW3/9FCvTPDHPgH4a8fx
P/wClAr6bHK2WYf5f+ks8Hh7/AJGr9Jf+ks8i+J0zRfHrXpkch01UkMDyCGFe0fGqUxfDHx
O6ZDXOsWpkI/iPkBv5mvFvigP+L6a+R0/tRv8A0KvZvjaQPhfrnp/bFsP/ACXWt8Ql7XBfL
/208jCtqhifRf8ApSPlGNjyO1AwDnGPalXG/pSYIfIzivsDwxGf5jjP5UUpGDgk5+lFILk6
hQ+Ae3X1qwqD7K7Bec9fSq33cZJzU0bD7JKpOBnjiiwEsW2SyDYyQxHH517D8C7ScS+LdQI
K2sWkSxtIxwNzEAD6mvG7bC2szZ6Ff612fg34gz+EIJ7f+ybTVLO4IaS3ud20sOh4I55rz8
xoVK+GlTpbs7cFVp0sRCpU2TT0PWfGtxqVp8GvD+qaYx3abrLSuUP+rJUFCfyrs57y2tPFe
ma7eRLFp3iSxV7yD+4sq7ZMj/e+YV4R4o+K8mu6M+l2fhvT9IgmKmUWxYl8dM5PatPTPjO1
vpsMOpeD9K1SeJFj+0zl97ADgHBxwBXzVTKcTKhBKK5k316P/gn1NPOsIsfXry5nTqJpqy6
/Pp3OT8ZeDNR8MeOZ9CaMuTMPszJyJo2PyMpHqMV9PxQlfita2TMguF0pbYgsP9Z9l27frn
ivmTxF4+v9c8R2WsJZ29j9iwLaCDOyIA5AGTnGa69Pjihi3N4G0f7aPm+1bpNxb+997rnmu
zMcFjMTTpaK6Tv6u3+R5uWY7C4SdbnbtOLitF16vX8DtvCGoXsHw0029QFNR8M6vJbkN2Vv
mCn2yCPxrgvix4HYeKrPXfDdq02leI2DwJHz5U5PzxH3DfoaseAfHWnTW3iTTfEd6LIavPF
dC4ILKkit8xwOT8pP407xd8TtLtWsdL8FwTPZWNyLs3V23zTygY3BRwg9hWVDD4qjj5OnHR
79tVf8zWticJWyynCcv3sJNL/C9dfnt8z1jwXpVv4Uv/CfgkPG11YvJd3jgja14yHahPfbg
D61y+l/GZIvHdvLqHhrz/EjTLYTPnCEb9pcL/f28Vx3/C74Sm6PwFo8V4PmFxvkLB+u7Geu
ea8zHiO/Txf/AMJHlfton+0Zx/HnP86WGyadR1J4yN2/PrrfboZ4vMqKhTp4JtJR5Xfrd3f
Xr2PqJtGhfxN4t8BtJH5GqwSwQbiNolHzxfQ54rwP4eaLqUfxh0PSXtnF1baggljI+7tbnP
5V0x+N1v5JeT4f6O90csZy8gO7ru+91zzXE2Pj7VbPxrN4r8mKa6mZjKjE7XDcFfXGOOtb5
dgcZQpVac1utNetrDzjH4XHVadaF72SldLW3Xf8D6RhsJNfm+I2l6fLAbi+t5Y4PMlVVcmX
P3jxXGeHPh9o3gPSlfxiLPVNXvLhFa0hlEq21uD87MRxuPYVzKfHDTdoz8NNFz04lk/xp/8
AwvDSiSF+GejDPfzZP8a86ll+Z0qbpQjZO19VfRW3ueliMxyrE4uOJrczSSVrLorb3NjRdP
s/Anxy1zwfczpFpOv2zW9vOx+XbIA8LZ+uK6DXPCV/4x+G8/g23jVPEeh3zXUNrKwVpkYYc
LnuCM/jXgHizxfe+KvEK6ncQR2piRYoYoSdsaL90AnnAru9I+NTrZwWvi3w7HrcluoSK+in
a3uVUdAXX72PU816GKy/F81PFU7OokrrzXX9GeVhcfh40KuCrX9nJ3TS1TXW1+q31O88NeD
9T8G/D9/DuoW4XxH4gvY3+xo254okzt3Y6ZY/kK4L46axay+I9M8M2EyzW+gWi2rup4aXrI
R+ORVnVPjb5VrND4Q8Opo1zcKUkv552uLjaeCFY/d+o5ryOd5LiVpJWMjsdzE8kmt8uy+u8
RLF4pWk9l/XlojPG4+j9VhgcNdwi223pdvy1tZaLU9Y+BLz3fiTWNBCbrbU9MlWRmPCFBvV
ie3IH517F4Z1m9bwveSbPM/4RvT7meBM8mSX5Qcf7I3fnXzZ4N8TT+EtUe7js4r2GZDFNBK
xAkU9iRziu+ufi9DLYTxaR4MsNJuZo2i+0xTSMwVhgjBOOawzHKq+IxaqQjeLt17b/hodGA
zXD4fAVcNVvzSd46aLSz69U7eR5iIzc3bSSIXkkfJ9STX0dp3h/wAKWFha+C9ShghkuNOHn
XrD/VXb4dcnsAMKfrXzvaeYLnzVwHB3Ae+c161pnxN1+GyjsbzTtM1KyUfNFcWwJf339c++
a9nM8Hi68IfVXazvvb0PFwGKwdGcvrkXJNWVul+vyJtC+E3j3SfGthcJZfZ7a2uFkbUElHl
BAcltwPTFdp4kvLK08NePvEEQCWWqv9isuwmJfLsvtxn8a5qX4ieGBbY/4Qq5Ldfs66jJ5G
f9309q4XxX4r1zxfcQtdCO0srZdlvZwLtjhX0A/rXmRwOPxuJhUxcFFQ7dbO/d9jsWOweDw
1WlhZuTqJJ3Vkle/d3Zy9vby3N3DBBHvkdlVQOpOa+n7SPyfjJY2jsqypYpAQW6P9nxt+ua
+eNG+02GoQXUI3PE4dfwr1RPG2n7RNJ4JsGuvvG4M0m7d/e69c81255luKxnJ7CN0r9V1t3
MsjzPC4J1vrDfvxcVZX367o8d162uLbWb23uIWSRJWDKexzWNDlZcHOK6/wARXU2qardX9w
v72Zi7Y9TXLspDsNqj6V9FySUVzbngKabdj3DRbi5k+FXhvWypSbSr17aNyfvJkSLj6HP50
/4w6tdP8MbC52EHxHfyXs7KchVUbUjP0FcL4f8AiRBo2jxaVqfhq11qKDPkmWZ08vPJxtOO
azvGXj9/EumQ6VZ6Hb6RYxymYQxSNIC5GCcsTjiviYZVXWY+3cPdUm911/Hc+xq5th55TDC
Jv2kettLN3te/fXY86ntjLIiQqS7kKqryST0r670mJ7X4qeG7SdlSaLTYIXBb7r/Z8bT75N
fKMNxLaXkF3Ht8yFgy/UHIr04fGS1EHnT+BNNmvc7jcmeUMz/3uvXNdWd4GvilGNFXSv172
MMkx+Hwjquu370XFWV9+u62PLtfgnsfEeqWt1E0c0VzIrKex3HitP4f+H08T+O9N0p3CW7y
753/ALsS8sfyBrL13WrjX9bu9YvFVbi6cyPt6Zpvh/XLvQNUXULAqsycAsMg+oI7j2r2Zxq
ug4x0lb8bHixcPae9tc9/8Q+CNH+IHheaLwlZW1nrun3DmG13BDdWx+6AT1YVn/DTwP4r8F
W/ibUvFljNpelz6e9qsM5wbmZiNgVe5BGc1zlr8dL65nUeJfC+lamgPyy28f2WZPo6Yq3ff
HLTLYCfRvCUh1FB+5uNTvWulgPqqHjI96+TeGzRUXhHFSi+t72+d/00PpXiMseIWKg5Qs0+
Wy6dpXX5aeZH8bZRZeF/CnhiUg3tlDJeXSZ5h81gVU++Mce9YPwGtp5/ivZzxqTHbW88sr9
AiiJuT+def61q+oa/qdxquq3DXN3cOXklc5JNa/g7xhN4R1CW5jsIb2GZPLmt5SVWReuMgg
+le2sDOlgHhoayaf3vf8zyamLWIxbxFXTmld29T2rXraa8/Z+8UJbJ5jw31tM6qckIARux6
c18zK37zGO9etaz8Yjf6Jd6dpXhGx0c3cZhmlgldyyHqMMcfpXkw+VycD2zU5Pha2HoyjWV
ru/4I6s8xtHHY2WJo3tK2/pbzPo/wvaT2XwL8Oi5jMZuNSuJkDHkphRu+mQayviromo3n7S
FlBBbmT7e9o8BXkOuF5H5H8q5rRPjB/Zei2mm6n4RsNZ+yoI4pp5ZFZUHO3AOMc1n6j8U9T
u/FWna/b2ENkdOXZbW8bMVjXn5QSc9z3rz6GBxcMXUrOKs1Lr32OjFY7DVcBQw0W+aDd9NN
Xfv0/E9t+Lzz3Xw61vUdMcs2meJPOdkPKAoAG+mVqObXW1HTtO8Z2BATXbFoLtR0E4GyUH6
kBvxryPxB8X5NY8N3WkWHhuz0hLxQty9vK7GUA5wQxI61jeD/iPf+F9Kl0mTTbbVtOeTz1t
7rdiOTGNy4II46jvXLDJq7wig0uaLdtejt+up3YbOcPhcxdeKbpyVmmtdvXurm/8AH8gfGe
+HUfZrf8P3a13/AIK1GK6+FfhHUEJYaPfSW1wR/Bl1kXP1G78q+f8AxP4kv/FXia61zU2U3
NywJ2j5VA4AHsBxWv4N8d6n4Mu5vs0UN7YXQC3VlcLmOYD+RHYjkV6uJy2pUwFOgviil+Cs
zxstzGODxyxLV4639GrHsHi/4QeL9e+OFxq1jp5m0LUL1bsairDyViOGJJzxgZrQ+OeqWsv
w7uRFJuTUtdd7cj+OOKMJuHtkVy//AAuvwumntFH4Ov8AJGTbf2q/2cn3XGcfjXmXjHxxqf
jTUo7m/SK3t4E8u2tIF2xW6f3VH9epriwuDxtavSliYpRp7ef4s0rVsJRo1IYeTk523VrLf
u9djlk2BjyTSFsPntQWG/HXNRsV3Anjvivrz58mJyfvGio92ON1FK4FgMeuAPepIc/Z5ug7
VHtB5ZcVNECbeQc8H0p2ExsTN9jYEjLMOfoKiBJQAY685qYjFsijock1C2RGrKSCc0WBEvG
znHAz/hQr4wM5HXpUbqfLIPc56URghcY4pDJCxBzTdzHkg9c05VyoIHWldQMgD8aoQCQ7uC
Me9K7/AC8ck0xQM44PvTjGCuOn4UkDERsnjJx2AoKncCe9TRQqSARjNSGFC+MmmkK5CxZUx
gAihB8hOKnkh+UYOKavC47+9MLkEfDn19DTtj7s9c/rUsILOeFPpT1XMgwoU07Bci2MW5Xr
xUjW53jsRU+3951wRU4jOf61fKiXIrm3YYLDPTmrItgYRtU5JyKvRIhA471sWsFucEgYNaR
p3MZVLGCtoxiyFP0qzBauFI2HPqa62CzhbAC4q+ukqTgKDntXSqBzyrnI2tqFfcyYPaur02
2WRFVhV6PQoWxujIz/AHa6jRvC1tKVEV6I29JFxXRCHLuc0582xhf2ALmI+UpLY6VjNosq3
BR4yCPUGvfdH8BaiGSSIxTr/st1rrpPhZbX0sVy0QiYcsMdaufJHdmcXJ7I+ftH8Lv9n+0y
RlYx3Ydah1KCOJGVQemBX0VrnguX7GlpaIkMKDknivLte8I29qzfaL+Nj6KM004uOhOvNqe
JXyMXzg59ax5rRiQw4P0r0y90S0DHahYDuw61k3GlxLGTsArCVJyOiNSx51JZSeYSc4qtNC
y4JyPwrt5beKMfdHH61kXixhWOxTiuSdJI6oVLnMSxnb0561FJHuiIU4BrUmZMcriq2Y9pw
Bj1rnaOhSZhtbEZO7FRIhWTC5zWzhdrgDNUcASkkZNTYtSK4jYtnP8AjSTREAcH+tWPNUOR
jP8AOmykuRjIGKkpMqtkR4zimIflz05q08HydM+uKh8lthwMCgdyshySBRtw5z0PpUsUZVu
enelKASd6B3IXwAMH9KDnbnr6c1LKuByR9KYf9X249qB3GJkqegpqq275SKen3SB/jSxr8/
HBosIhwwlwcY+tObcQPansu1hkCh+h9KAEw2zOBSL3p6gNH0zn3pY1HP8AKiwEQHJGe1NK4
PA4qQj5jnrRIMYoAiOc8NgfQUUhwDjcPyoqQLqZAyOePSpYtqwSAg/P0z60oIwAFxx2pysD
Gyt+FWOwSBWiiAHRT2qvt+QYTjpkVaOQkJUZGCP1pi52lsYotqSI6llHGCBUQAzwCO1W5Sd
oAI7EH1GKrZ4Ixmiwy0kS7aikVS3BpoJyM5zTsHJ5P1qkiWRhAH/DpT2znBp6gAcc+lMxlu
lK2oXLEAyMn86cwBZcHNJCQcDgVMFVcAnOaEiLjiAEwy9fShI1K5zj6inOyBQMdM0xc7cZA
yKuxIwINxAXOP1p6x/viMj6VEqkP368jNTopMhO0j8aqwwKASDGRUrfeHoaR0LPnYMY4BNW
Vg3KNqZYntVJESaHINuCWOfStG1ZQygueOnNVfsrhQWXHNXLWyDH94Dn61rFMxk0a9vPIGD
Ic1u2k8hI3H26Vl2FnEqjceO3NdBCttEB0yK7oHHNo6DT8MVLkD8K73Q4tLBU3CNJ9OK8xi
1IRplePpWxpeuu0mAT+VdKaOeSe56r448fQ/Dz4cXetaTaQm+3LDaJKNymRj1YA8gAE14dc
ftd/EhrUxwaVoUMhHEghkbHvgviub+MviyTUp7bREkJgshuYA8GRuv5CvHHGV/+vXh4uSlV
fLsexhIctNN7s+jNI/ay8VTXSReK9E0y9s24ZrZGice4+Yg16rZ+J/CHjLRf7U0tDjo4X7y
H0Ir4b+6hzg+1ej/CjxUmj679guJvKt7sbDk8A9s/jVYWu4SUXszPE0VJOa3PbNYWJS3kMS
O24Vx1685U/KDnoa7K+KPnkZrBuVh2HIAPWvWmr7HlxkcNcmcOQy8djWLeF/LI2Fv6V2N9D
G/Q9Kw5LcbtoPJPauGpFs7Kc7HLOpcAbearNG+1vlro5rMcjbmseaFkJGf161yShY7IyuZe
ZEyOPzqo7u0jAfrV1kyzdT9KgMX7w8ZPvWLRsik27dwTTnlIj644606VX34xgdPeopkkVfX
NTYaHCRytRjeclQxHepUJCA4zjr71MmCMhf1oGVFB3cgmlkQmQcYqZVczYGMdetEyNnLDJF
MCGRABnvSYUxH5fyqUqWXLU8AeUMAE+lMZVjAweeDTQDvwFqykfzcHI9aeFAlxjNIdynIPm
ziiWM+Vv45OMd6uPb5kBAJ5qTyFVDuIBx3NAXM5EbYTjHYAU1VJZh36ZrUjWHawznAqOONP
MOD19aAuUGQK/b6+tRsAcd8elXJ4/nBHPvUcqIEGABgc+9AEAaEDDQBj65oppIz0J+lFToM
vDcI8HAJHpT0X5HOfmHJFOwCoAAUnHJpyLy2RjirSAVELRwngD5qbhkDqAKsRQt9kXJ4DED
24puxjGeo7VRNyIqSqkEDIGMUkcPzHgEetW/L3Lxx7fhSxQBmAJx7iqSHch8kg4xmhoG6hc
VfMJAyOcdwKcZZEjCsuR9KtRIbM4RMDgrQ1uSQAOtW/nZ9xAOKXa2OAaXIxNleKEjJwMClZ
ADgjp3NWVjkJzzile2lb7sbHPfFJRYiuQPL7f40sZUcYqYwSKh3Dj6U2KBySoQj3p27ARhV
8z1x0qQE+YOcH2qZLaQSZK4HSpGtmMoORmnZiuiIc7QRntjFW12qBuBFM8kDnr7mrYtVnj+
9tzWiTuZyaIxcqACTuHoatxXUbDgEVC1ioXar7j2HrSx2Eh2joBxmqV0TaJqxSsVGCSK1Eu
mQBSOtZ0FsEQLyR6Vfjiz8uzNbpnPJItJOXb5UyfWtsXcOkaPPqNyFVYl4J/ibsKp20UdvC
biQhI0GWJ7CuG8d+MNO1HTItL04zMyyB3YjavTp79aqpVVON+pnGDqSt0ON1m/e/1GW4dtx
ZixPqaotjy8jAx0qszncCe/YVN95AvUnpXit3PZitLDJAxXkEfWrdpa+dgxziFhyd+ePcVX
AyOuEPvRDM8Z+VypHSkmEkfRvhrUEv/C9n9r1K1ku4o9smJRlsdDz7Yq9IsATIIb3r5l+2X
CTExzMp79wfwrb0bxdqWk6lE5uGlt92JImJww9h2NehDFW0keXPBPVxZ7Ndpbuh2uM9qwXt
SWLDgZ71rx3kd5Yx3tnJvilG5TgfkfQ0+Ke3eErKyhveul9zli2jl7lFQnJGawr7ySeHBbo
a6fUdOV3LJIGB96wZtNEbHchPcVzzTZ105I59ox5nB6d6Z5RMpySa2DanJIj21EbZt+WTAP
6VzuJ1KRmyRD6VDNCCmcnp+NaVwoUYxmqsxQRkgngVLRSZl+UApA4z6UyNPmPzH8atqfmPr
j0poA3eg74FTYu5BlhNyT7GrDKCoO4D61CxG/gZIPenuxyD0oC49o0Kg55PrTdg2kbs0Akp
0JxzxSxg43dTQFyFFIcgHJpSSHALde1KN+4hBhj1ah0CNl+p5qSrjwZS4CHrxn3qYxyBDu6
j9aqPOUQMIzjsfWpftLTJkxMT7UCIWLAtiQAenpUOW3HJ5HpU4U7iRAUB9WqBkZZCcd6e4x
kjHIO459c0yQ5XPr1pZQSehprIXU5PSgZXOzPLkH2opTET6/gKKm5RspHkgBf/AK9WoYsuw
xzUSyAsOKsQSAMSMgE9a1M2yQJ5du8RG1g/ANRKrEgEZ+ap5JEHmdeT196hjly4+XIz0xTT
1JHxqAGweQxFKindkED6UkUmd2485P4U9ZQpwOQfXvVphcsKjnAA6U77I8q4CgHtQs5Rcjr
Uy3bKoyOK6ItWIbCLTn+U56dcVajtmDYIAB64FRx6ipOSgAI9atJfxgdBjua0Vuhk3IfHZx
K2duTUmyPpwo9qrveJICEcVQuZGIJViMdaTYKLe5cna3WMrvGcdB61mJcKkhxz+FIFdwM5H
1pUt+hPf1qGmzRJIkGoEHaAP8Kjed2YAdz6VIlsgkBOOf0pZI8HcuDUSTGmiFhKxBZtvpip
leaJAocjHao3ZxyBwBnilyzRgA8mlZiZcju+gZCx9q1La4UHG3257Vm2qvuBKD3461tW1uz
jlBj6VrFGLaRp2zQMu4lQa1o3hVc/IT196yPsWYh+7/TFc74g1qPS0ezjY/aWXA2/wfX3qp
SUFdmShzuyF8Y+KVeM6fauBGPvEfxGvNJt0km4MPXmpJpHmnLuxJPrTXiYjkHIrzJzc3dno
06agrIjdTsySAR3oUnb09qmdR5OPSmBcrkjr3qDUcisyHHI9KSNDk8cd6kiLLyP8KlUEtgj
mpuWkU2VvN55PSnNGrHhTuHORyDUrqRLz0PeomVlkIHAH50XJaPSvhvfNNBd6PKxDJiaMeo
6N/Sul1CwYOSCcH36V5ZoOu3OhagLmIbiy7HGOq5/nW1c+ONcS489pobi2Y/d8sDHse4Nd1
KulBKR5lXDydRyidBKs0fR2/Oq7yXS/wDLQ4HTPNWtI1S38R2hltYyksePMTrjPp7VpTaPM
yBmKjj1rpupK6MNYu0jmJLu537PLVu/SgMWOJAqnPBPFX7uxFtlg/PfFc3dSS+dznjpxWEr
o6IJPYffOhc7R19KoOYynK4p0jMVCnJzmmGMtHnufWsToSIURMn5T+NNWMF+Oee9SxxPyNu
akCsG4UA564pcpRSaPMg+XIHPSiXIHCfnU0oYPyeD6Co3cquScUALHyPuH1q1C8KrtdB6YF
Vy37v5ZTj09KqicgYXc3vikS02bsL2OcSYDHsO1WlttPmYEfPj+EiuWia583PC59RVwX9/G
wVS3PUhaCHB9Gbl5awLHvWFWYevaq0cAeI72Ma4+6OM1SbUZ2QCQN16Y61NFerKhV1LA+o6
VXKiPeSE8uFHOFBA6ZqlPt3ZUKc+9XSsbHKvg+9UZrc+Ycc/SoZrF9ylKrtyQv0FQggAgqQ
e5qWa2nwCM1D5U45YDApGyYwuQf4aKY8UgkIz+QoqLFG6FVWwQBUikLux0JqME7cdfrSjcQ
SQBz0FbWMmyzLtaNG4yTnFJbhBKxJ7E8fSmsPkiAPO3JpIHILYAyRjinYkWNepoX/WcrxUl
uAynj8akMYLfNVW7CuOXbwcU4hemMfU1LHDuUdvqasRWQ6Pg+mDWsEyGyvFDvAZRnHWrH2Q
4AUDPfNXUtkUjLEe1PWJB8oJyD1FapEOZnC2IYAj8ql+yZHzL3rQWED5lfnHOabuCvhiasX
PcqxwDvnH5UrW27kjGKvrKgwAvPqRVuIRSJ2yOaRDmzD+xtuwo4PU0hsWZDz83oa6QxQgZH
aqLyqTtjjPPU55p6iVRmA9vOucx8D8hT4zEMBlJY8D61pSRbztKfmadFGittVQvYnFKxXtB
1pCx27kIHuRXUWMMYK45PpnNc/HHjAzx3GK0YJPI5jbafQU9jKT5i74k1u30TTN3lqZ2BEY
x39a8Tu57i5u3nmZi0hLHd1JrtfF+vQXQXT4lEjwnLMecN6A1wyt+8O415tepeVjvw1O0bs
VIyZMngjnFTyKAODjPPApnmorqvGRx0pZpD98AVza3O2ysRvHlM+lRiMqm77wx0NTsxEfXp
3pqsCuCc0JsGkxIkUtk9+xFShdrYHSoo1UksxJpEkKykZz/vUeg07ErDc23HNV5A0UoLYx/
OpfNJl2+tE4GwknOOlJO2g3Z6oSX5gCgxUTmQIwPAbr70EkxhlJBHBzSBsrx94dM1S0IaT1
Ol8E6lc6ZrIgS281LxkiLjovPXivULueZSBuJxkV4rp17d6fdLeac22VPmaPqre+K9oaOVr
CB7oIJzGC4Q8ZI5xXfQd00eViY2kmYt0HlBLdawbqzd3BU9K6GYAA7Tis94y2cnH1q5akwl
YwJrRlXrkfSo0idl2gc+vrWxNbgrsLcHqPWofKSAluhB65rI6FMzvJeM4I5P6VXdG8z5n4q
3NPvkIUnI6HFUycy8sc0FJ9SOWM78YJNQzx4j65P0rVht7eZ1UzBWPrWj/YaSRnBDY9O1HK
yHVUdGckqEr9fapYUVUxjr7Voz6d5MmzeGPoKrfZ23EONo69KnkfUftE9iNWQPkLz6+lXvN
URZJGaomNvMAUcdKtfZZWVTtNPYliSSRsBkDmkQxhCFUE0rWshT5VYYHPFNS0mUMApOfapb
uCsQF1VuFxTGmAfpk1OtlKXyBnn60stnIsmCpJPPFJtmmhA8q+Xyh98dKgM4Kj93j6jrVua
2k24UDpWc1vKRg8+1TdlKxXeXLkgYH0ooaCUMQKKi6L0NASsuBt3D2NTpKsmQFbIxnPb1oR
NyhgRwB9ak8pxbz4BByOfat0S7CRTCW7wDjHHPQdqfEP3ucdcjPvVOCJhIx3flV2FXMe/gZ
Y9e3FWoktFiCLdkKvI9+acVYMc55PQmn22c4zjHrWlFEGAztzj61rGFzFytuZiF1GAP0pwj
lPdwfQVurGMcqD+FTJbJJxjIrRUjJ1Uc8kEpbJLD6mr8NvKvO/PvWyumKXDA9u5qQ2sMIBZ
ssOwq1TJdVPQyFSUc9B6Zp4ibcSwBPtU0zKr4SP3quS4OVH41fLYadxXSTov4Zp0M86ZGzK
jrio3Nw44/Cok+2o2GwVapsG5fW+UgK6OuevBq1DJasdoB5HcYrNQTyHkD61aAkDZZBj1oM
pJFoQJuBBx7VYhihOBtJbNUt5PB+lYnibWWstNWztJClzIcuV6qo7fjUzkoq4Qg5NI60xwh
x8yR84yWrmfFeuppe/T7OZJbxxh3jOREP8a4OC8niLy+YzzEcMzZ2+/wBfSoY0yGbHzHr71
wTrto7qeHs7sIyzSO8hZmzzk1MD25B6/WoV+RsY78mplOW984HFcx3LQjlDM3A/xpzOCozm
nSiU5IGc+lRybtu4jBxSAkZv3RAOfp2pkYJDZwBilzmLBpyHcg5B9KBshDEEgHk0ABpORz9
aVcMcZxil5DcimSN/eCQHA/E0+QA8NndTMsWz/OpZnT5cckDkUBewzGEAxg+9Kg2g+hphYl
OOvYVLD8yYPX1qS1roJby/Z7lZQMqD09RXsGlXUNxocQSVnRFGwk5OPQ/SvH9jFioGee1dT
4V1/wDsy3vLV4jIrDcnPQ+lb0p8rOPE0nKOh11yjRsTjjsKpq2/cMn3rBg8bqupSR30G60Z
sK6DLL0/Stu0vdO1aNm0+ZS4GTGeGA+ldcail1OF05Q3REzqFzgexIqpKXIO1FAJrVWyboc
0SWS55YZ9KpxuL2iRix2ySHEmQ3twKl/s+1EgMjk56AGrstnJGMqc1RdWVydwGOtHs+5XtL
7Mv21jYKwyiBuoJrTR4YflUiuZE26XiQFvTNbNjiTlm3Ae9aKyMJJ7sfJHZZJMe3mq0sVmx
+aLI/rW6ILaUKHjUD3qlfJZQHAkAwOmamUr6Ci9SiI7JVDfZx8owDUbyIeEiDE9sVBNqttA
o2o0pHHTpUP9uWWf3ltMox2UVk1Fbs2UWy0yykjcuDioGhk5DZCnuDUtvqmn3LADeM9n4zW
oRZhM8AAZ4rK6b0Ha26Mq2s1BwJww9CORV37HDIu0uv0NQy6hYQ52bQ3sazptW2j90nHrVO
KHaTehZudMz8sLxgj9ayzpVwDyycd6lW9lmI2x9e+attMVQAhSw6jNZOK7mi5omO2lXO7on
5iirUmoOHI8lTRS5F3KvMyYo5flGzA469K2bODfHMoABOOtBhtw3y3APHGRV6wS2DSL5w5X
3611xgXKZVXS/mZlwATxxUraX5TspOVcDp2rTjEO4N5pwOuRmtMraPMo3A5AyduK25UYuo0
YEGmopzzyaux2gUcJXRRWcToBFt/rU66RM6/Jn6VolYwdVdTnltZSg2oalWCSLDHGRWyNJu
lIBVge+anXRJSoJI/GtOVmTqxMWNnY4C/QVI0TkdOe1dBaaQVb5lJ7dKuyaMIE3SKSW6cU7
WM/apM4uS1y/K9utIlpCOoJ/Cujl0zbztbnviq0mnuU+WMn8ODSNfaIwJ/IjO0HI7AVVafc
QVi47E1tS6VIWBKGoW0tlG4fy6UilJFNH4BYbc9T1zU0UkBYbw3B9MVOLNgvfNPttPEk4Vz
kZ5NSxNok8uzW3kuZVCxxqXJz2ArxzULuW9v7iVupY8HtzXp3ja9Wx0MWNsmJJ2xwPmKjr/
SvNIbC4kYtPE0Qzk7+P0rz8TK8rdjtwsbR5n1K8afKSBkD1pgJ5OcDNSg4kkCk4BIBqLkg+
59a4zvuIjFmbp75pwB8xgDgihFxIR0p0g+ctuPH60rj3JTkoQc0kqgIo6mkBOR+nvU0yqwA
xg4pN6miV0QL8sZNRjJ57VbK/Jk0giUKSBnjJoTFa5WQDOehPFKwO7GM/jUqrhs++aVQqvk
45PT0p3EkVpQwwB29ulNZQq5zk+9Wpg24bQPf3phUFMfhxQFhqbWjyw/KliG1jgjGe/WlWN
VQgHIPfPWlVVK44BpXKsKhy+7jHQ5PWp7aOXz8w7eexbrVNcq2O9G9lk69e1BLLuq2CLMNo
CSMMgZ6mqUJms5lljaSGRRyRkGiRixDMSR25pxurhAqJKxUcgHkVSZHKdFB4tuo4BDKGlUj
BdWww+maYdWuDMrQ3Mjo3Tf1Hsa595PMTe0ahgOSoxn6ipLWYAcDpxk1p7SRk6Ud7HpKG5b
T4nGw5UZNZ88ckqkSOMH+6OtM0u8R9Mtlc4bd5behwf8AAitR7SMnBYDtXfB8yPOa5XqYws
YMk5/D1pqRyRktBMyjPGDWz9jUnCgY+tBsgGzx+FXyj50Vbe5uWTbLKck8c9KbPFE5wcsc5
zWlHp8j4KqAM9TV8aUVjLyAsKXKzJzijj7i1nKDylXBGRxVCSymYYZzkV2c2wL5bJg9AMYq
oUT+CMZ6YrOVO5rGtboczHpqkDczc9c1N9keFSqSMMf7R6elatx9oBPlwpj/AGmrElF15p3
uvB7His2lE2UnMq3CSJMGbvUE+SAVY8dannjxh2bc3TbmonhmeIbQRjrxUWZukiqjyBeZCA
OwqaGWRm+9x9aWO1kK4dse9ILPLkA9aVg0JmZA2C5J9jRVZ7Y7zgZHsaKLMk6vMFw2XiYkg
c1PaQxQs7qOg5BFU2v22gLEBnAJ9KiW7nO/oBxwK7Ec/KzdUQAISvDYwelSJdWDO25jncec
1jwGWa0J4Ow4HPrT4LO4XJKBhjIOc4rZXIcF1ZvJfQxsrQux9OeldBp+vShArIHA7nrXGQx
TBtxTGfWtW2bC8gAVWphOEWjrW1jzcEsoB7CkW+yPlc49T0rno9mN2OvvTiUbg5JIx1q7sw
9kjqotVs4QrSTqxHXAzVkeMtOj4MbPjvsrhif3pTPbmmsilxwTRdg6MXudbe+NbBidltkDj
kYrOHi5GO1bVAPTNc9JaFhkKR74qNbZY2B2kgc80ilSgtjqhr0cxH7iPn36VaSaOWMlgvPp
XGpGqnOOtSee6nAPtQDprodM1ukrEqcL6Cq7W0MYLOchBz79sViLMQ4bzGBPo1N1XVTp+gz
3GQWjTKg93JwKxqT5VcuNNt2Rk+K/EdnCqxW8UbXsfC/LkQ+v41w11qE16DuZstyzE9apNJ
LcF55SWkclnJPLGnRKwQnGfxryak3J3PapUlBWQ1Y8Rt83vikVQFPHuTUqHCkuMMPbrTCMo
xxk1FzWwsY+cYyR06VK8eF5+YHGcVFFu3ErxntU43lssRnIHNZtmsUhojHQOQPr1qfyh5We
pHXBpwXBBK8GpiBsHaobNElYg8qPy/lGaroHBOD0q6CAhwQffGarpjf8oIHQ1SZMkV8N5uA
R9KVh8wJIGetOCjzvX6UpjkMgY4OPerIGspOOQMehqR4Ts9+uBUmwbsbenUU9lJUBRiobLS
KbAAYz8vWmxOrZUDB/nUhwF6ZJNVgQM9qq2gr6khQl8qvHTmoZFw/GPxpVnUHnOegwetOJD
L83DA9qauZys9iKQ4IIPXnAp7AbP7uRSYYDFJI37r7h9T7UxJgdqpkHIqVCPJ3bec1DGWKE
dOPSpoixiKcjjPFJ6FbnT6AWmtnhx91hKv1HWu8t9OWeMOVwpAPvXlehagbPU1V2Kxv8pz0
HvXrWmyLJb7d27Hoa9HDyTPJxUWnoSrYW6n51JJ4psy2MMo8won+83SqWpT3PmBIZCqf7PW
seSINJ+8BLep5rsORQfVnYJdaMoULcREjtnmi41XSoId+8MR1AripbVsZVQB6gVVlhkAI8s
t25NQ2ONCPc1tQ8SK4xBZpt9W61hzaxO4LLGFqjIzgeWYiOepJqQQYHHT37Vi5M7I04RWw9
NUmlJ3xD6g4qJbuJpT5sAI74qPyyjYVeO1RFNz4JP4Vk7miS6Gh9otxgRwqCeRTZJDIhZCB
9BVYQFsDafw6094jHFyTn+VGowhh83JIJ+tOFgu/OT7UloZgMLzmrayTZAERPHr0pkttFJ7
TDkbRRWicfxoN3eikRzssnSZEYBY2x6daSLSpGLhomyOwFbC6kEwWPGBn8qswa3DH5uFDfL
2rrXKYc8zMt9Nm8px5WMsOCPrVyOzuQFOwjPFObxNIkT/Z7QOAOSTVP/hLbhnRJLdAPUGr5
kL33rYsLazFm3JkA+lSR20gOCOB2q5bX/n/MuzmpR5xBKpkj9atIjm7lUwNtAKgcc1E8DE/
JgEe9E1zI3ynKgce9PjmG0bASaoNRRbSAbiAD0zmp4bdncFgcetDTMdoQfmetJ5twBlEwfr
QSzoY7WKSLaep46VNFpdlty6FiaxbO9lLKszEY64rqbK4EgB3Ej3FIyldGZdaJbucqjL6Yq
tHoEYBeRcY6bq7u1t0ugNqYPv61Yn0weQ3mRqCP1pWZn7W2jPKNWtLbTIZL+QqtvChZ8H+X
16V5lr+tz39nDbABc/PJj68D8K6j4oauVuhoULgqpEk23sf4V/r+Vec5Lgs2NxAAry69S8r
HtYalaKk9ySGIGHvnqRUkRIUjoBSIdsRbjnvQrAREkHnrXEz0Uhu0kHaAB6DtTY0+VgS3To
KktU80Pn+I5qwseFIxgdKm9ikrkESgHPXHrUm0bs0Iv7w5GTnGRUrxDOV6Z6ihlJEu1Ni4P
NI6/IfXvS5CJhh+NSkHYDxz61lc1tcq/NsI5HfmolVjyV4FWGGUyQfwHWmJGSS2KtSIcSFI
yJh2Pb0p8soVhvHzE9hUoTL+uOPpQ8Jc4Izzge1VzE8hGZlI2gZ79KbNuNqWBwSOppZ9kKF
8DOOOOpqs0haMFiSeo9qW9gei1IVd/KPP5iokLHJ6Z9qtRruU5H446U2ONSeCCK0uZ8pBGg
3j5hn0FTlBuwrZHf3pGXbLyoIHpRiNyOSD7dKdyLdCWRFKAH0xxUEkRCemetWB8uAeh5BPa
nyxkxA8cc1mpamjhpcpxLsjOGp0RAbGcEU6NMNyOajAxPuOB3qmStBSMXAOMc8E16N4Uvtk
LRNLvQqMH0PpXm8mfM6AZroPDc+3UY0Jxwc84FbUZWkjDEQ5oM9FuHhl+YMoHqDVWSFHACt
uOfWmXHkRtnbu9xTIbiAy/LJ5ePUV6/MrHkpD5InRQCGGP1qLZlTkDFXZJ4WT/Wr7EHNZcp
Ac+W+fp0qHqNDZrcFjx2qs0Wc+3elN2RnknPqO9RGYv1OPWpZqkyMwOGI6g/lURtAX3lT71
I857Akg9qqvesDjB+hrNmiuaMUEYxgDFOeKEHJAHtVZbqPywWOGqlcyh23RyNioZPK7mi0q
Ku6KNXxxgVSluLkPkJhPTPX61Ut7qSNjtwfXNT3F4DtAYDI9Km4+WzEa9fd8zID9KKz3l+c
4zj6UVNy+RG08rlB8qMuB3K9qIbiJBKfLwCAOGzUDs25RIgwfyHFXrWJDHIxcAADgD610Xf
QjRF/TjDcQTKr4Jx161JJpJlwM5I7e9MsjbiGQMSo46Cul0fUba3YK7O69OQOK1ic0246xM
Kz0W6WYCFGB/KujsopbaQR3LfnXRQalZMMrk59qhuJLaVv3URJ9616HO6kpPVGTdWMDrvQK
Ae+azxYxK3XZ9K6E2xkjz8q+1RLZlW5df50J6Fq5mJbkAlRuHrTvLIAyvB7VuQ2yr2J9eOK
mexgkwSjA9cinzCZhJaDjofSr1qpicYJGD03Vpxabbdy5HsatjT7IEkI/1zQmSy1YXzwYIA
6cip/EevQ6X4audTmYYjjO1c8s3YfnUCQ2sYG4sf515D8UPED6jef2PYB2t7M/vSP4pPT8K
yq1eSGgqNH2lRX2PNdTu5r/AFGe8nkLSzOWYnvmoAMxAHj6U2VJFA3x49iOTUiD90OOD3rx
2z6KKHgExg5+XHIokYKoToSeR7UoDLESDwO1VTySScZ9e1QtWavRF20KrLjHJ7VcPy+4xzW
Xbvsfg/dPar8Tky8AnvzUTNaew4Rr5g3DnrzUrKFdivQj/JpC370Ajg96sIgMm3AyVPNYOT
S1OmNPmdkVHbpnP0q2oLxYyeBmqsyEYPepYSyLu/DApva4o6OzJAq7T8pxmmKF3EZxU8J80
7QPm+tHkOJMbDx+NZKaTszZ0na6KuFEgwc/QVJuCuozjIpPKKHeV2gH86mMTcHbx7Vo5mca
TKd6qtAXI4HQVVVFKHIPHIrQ1ABbZY9uNxz09KqKMrwOvrVQleNzOrC07IrvIkcLMRzjjim
2rBol5xkd6ZfBlRUxwTmq0chX5VYhR2H863SvHQ5W7SsX9sBkIknVMjODnH6VVkkjE8cUbl
gz9u1VkAa53zSMFPJIGT+tLdPbqI1gQgKcl25Y/wCAq9NiLu1zVIBTDAg+9Tqha2Dc4U45p
8O7U7ffEC0iryT1PtSjK25DR4K9QeornqJxOmnaSKDR7SWUnjrVVwDJv3HA7GtZoW8lZgC0
MoyrY6+orP8AL+faBVJ9GZyj1RWmGWypya0NPknsL2G4nGYzkBscfjWdMxUYIGelWIrh/KX
+73U9DWqdjFrmuj2bTpIr3TIWSGMuV6kZz+NI2jNMSZYkjHbaM1xfh7XltbQRQ5DwneVJzu
HfFei2WpQahZLcRnORyB2r0aU1JHj1KcoNmK2j+QTwGyc52YqjNaSKpVQMe4rrpJUEXzHgj
sKyJwrN05/Stbkps5l7SQE4PviovIK5yMk+lb7KhcsVXio3WJXJ+XHai6saXZhPAcDCEfWo
/sIc8oc963yYiBjB/CmF0wSF6egqGXzMwXsf3eMFT7moPsbbMMSQB6VuO434Izz1qB9xH3c
CkylJnOG3dWICOO/TiqT71bJBPvXUPHkfdJHfFQPZlsnb+FQ0WpHPsjsdxzk0VpPZzFzhT+
RorOxfMdGmkXBRGYeYNoPI9qt22lOXdXAAAHSrsE+6JP3r4KgDp6VfszAWfc79AOldiSOFu
Rnx6UghkAyRkGpLa08ohVGPc1uQNblWwSFJGeKuW8dizEyOxz0BXNUZOTRQtQWO0OD24FaC
ROB/rOfpWnbDT4mG0qpPqtWnktCAcg/Raepk5+RlxwybcFx+VSKgVsbsepq+HhJwgJHrio5
kDcjAppBcSMovQcUpc7sY4pI4GBJVutTCByQdwoSE2NjDZB21ZW1aT78gUegp0UD/AN/msr
xFqa6RpzuJQsjKdvt70O0VdhZydkc3478R2mkWghtpJWcMBIUbGc9s14Zc6le3Url5mAkJJ
C8bvr6n61Y1vWbjWtRaaUsIwfkU859/rWaocPyflxxXl1J8zPaoUeSNh8hLYJYkn72T1qYf
LEG7Y4qFjgYODn2qQMwjXAHFYs64olYgWwGcE+vpUG3dH159anxuiDOcYzx6CoLeVZJjGF4
I4qE9LlvViwxkFvrmtCFTuA7eoqCJNrNgfjVu3wpPbtWU2bUlZkrRYYDAKnNXrOJy7k4O1c
DPfJqnk5zjBDDt71qQR+RIWB4IGRjrXDWk0mj2MLTUpJlSe3Kk55BJpqxrswf1q/MqmQ/3T
TEhjxjHGKzjVdtTWeGSk7FFEbcc5BHQirttO0kfkyN8yE496CgAKgcUy3gMVyrlTt74pSkp
JjhScZLsTzRBrZ3JwoGcEelRpFshQuecDnFS6hLts9qHO84/CpI8NaxqQc7RWXtGoJs6FST
qNLojE1NXeXAGQo7VTlHkWTyg/NjAzV66UGdwHPXHFUdRRTp7AnJ6jnvXpU9oo8Gv8UmZlv
cRqzGS3W4IPHmMcD8KbI5mnaRiAW6hQFA9gBUUcY6DGc84qaKMF87ua7LJO5595NcpDIpSQ
EjknPWmSZETKVDBuc45GPQ1bliBkCkMQO5pk6kRsQBgDFVcnlEhuLmzlE0ExjkU9R3/AMa1
pNXW7UTTxYmHBKHh/wAOxrGbHlfrzQqr5TYTIoaUtwTcXdHSaRqUM2ny6bcBUj8wuuT0zzx
VSWAxX7oSG29Dnhh61m2ERb5+ifzrQYnIyDisJ2ub00+W7KF9buZTsUuevFRRuQiqRV24Z2
cOjMjgFSV4yKoyrtwSOPWri7ozkrO5ZgnMLiVFAKGtzwzrz2GpKJHP2Z2wynsD3rnoxlTlT
txTIjgnnGDxWsZOLuZzgpqzPoCzFvfI5ikVyhwRmh9MJbJAOMgV5v4e8RG01m3LNiOdBHID
69Af5V6XHeK6Z/DNehCSmjxqkJU3YzZrEBz8v4YqnLZrvyW56Yxitpp4dxJz+VNlaBzhkA9
MgVpYlSZgm3UA4wO3BqPYQCcd625EhKfKox24FV2jgOSVGKVkWpmKyndwo9+KgKFedpx3zW
s6wxtngfhVWaWPnBx9KdkVcpDPXBA9xTfMKjOCKdLLGQCT06VAZo8ckcVOxSVxfMfvFmiom
lQnIK4xRSHY2YFKKoDZOB/Kr9nNtZ16nHTFVY0l2JlTnA/lU0Mcyu5ZT0Ht3NambLaTnY4B
wSRip455QwG8gnnIqrHHkZI2kEd6vIi7gOOgpmZat5p9wO/IHXIrRSSYjkr+VZ8XykbQSPp
U3m7SDtYd81SIZpx+bgZkP4VZEZIxvOfSsmGY7sYIq3G0pboeTg00yJI0EiJYAvipTGQ2BL
z05FZuZA33iMVOrMcYzjFUQy1JIbW2kuJpgsaDJPTFeWeMtYW58P38k0i75jsjXPIra8Xa+
scX2WPLxofnxyHb0/CvHdTluLm9eWUMA5+RS1efWqtuyPRw9DaTMyBC0nXn0zUs6FHHH4U4
KIycnBI6n+VQzDryTzxXHbU9PoLJjaMYOR1oXJjHUsTwMcCmNGyhRzU/+rg3Lku3CikNakE
0rkGNWwFOD7moYXWGUEDdg9SOlOVNrHnkdfrUcaYlZTxkelPS1hXd7m+kYEnAzjrUluj+aQ
vJ68U23YtGjZzlRn1q1agi9UA5zxXBOTSZ6tGKlOJK1tLtDxt/ECV7Hn9K0sFxvVWO04ZO9
PSLBBPSpkcFQyMAc4ryqlVyPo6VBQ2Kpw5wOaVlHTGMUIpIkcA/6xuKlCsfxFS3ylcvMQso
2+pPNRng4bkfyq0y7T6n6VRlDPI5UEA8H3FVT94yre4roo3soeRERsKvpQt1PAuFkI9eabO
FikAJyCcAkYqOblSAOT6joa9JQi0l0PDdWam5X1HyKrgNuwp/Dms6+kyiITkFuf51d3MsWD
g98VmXgLyRuf8AV8g47Z71tT3OWrqmVYj83HSp4cbx3Pt3qS0szLn541Qf3mrTtk0iyl3Xc
xkx/CnFXUrJXSV35E0qEnZuyXmZbwTSS/KhJ9KtjRrqVNxjYAjrjFbB8Y2tnGV03SoY2P8A
E65OKzLjxHqF0pLsgVjztGPw+lc6niJPSNl5s6nTwsN5uT8kZk1lcxAB1yMcUxE/dMCDg56
9jVyx1bEAguo/MiHoeV5q1NbRNH9otmM8Jznb1T610e1cXyzRzewjOPNTd/LqUbFwLNAMDH
B/OpTtZs5OKbAieW6IwYbiwx3prHa+QO/IpPVsVrJXIpzgehqLdgYbG0djU1x8yA4xnpVPI
B5NawOee5OGXblQAO1RhkDkHk1JEgKllIx9KZ5Z3H16VSYcpLFciJj0HPQ16To2uQxwQG4J
JmUN83f1x+NeX+VluoA7k8V0K6jCtjHb3UIneBdytGe9bQnys5KtNS3PWleKdQ8f3etNnZV
APH51zHhe/e+0xmdgSrEY9K2rgkLnNd8JXVzzJQtKxHNdkKduemM1RN2/J3ZB6US5xgtxmq
MkhUEdPequWokklwWbLZ9eKrPKSDuH4imPKcfMM5qvJcbRkjBPapbLURJJF4JU4PrVd2+Xk
ZppuCScjg9OKia5OeBz654rJyubKNiQgk5EhHtRVYye3b1FFR8irHdpICAArdB1PtVmEks+
YuMDqevWoYoJExtGQQOn0q7bwztMRs/gH4/5zXYcNySJSyErEo5qxFL5cmHG36DNSR2tyqE
kAZIqdrOTeCQMkdPeqsZ3RLE8UjgCVce/FWwYiQMhs1mGBkbnkVOoI5Uf0xQxF1pHThIgcD
nFPiuZg+Qh56g1XhcqcPyK5nxl41h0eM2FgV+1FfnkJyUz2A9aU5KCuxRjKbsjR1PxroOk3
7WV7NJ9oUAtsQsB7ZFeaa38Q9Xn1J59P1I21sv+qhj44/2vU1xV1eTXkrzSOWZuSfWqYQhv
Un0rgnVlNHpU8PGDOiuPEmq3tuDNcNhTnGB1PU1nx3Eks2ZGJPqe1Qsg2cnGBwPWolJHA4w
MGsDrslsXbmU9Op9agYlkAAyB6USEFctycdqWIAR7gNvtSGWQC9tyoGBkk1DHMAhmZeg+Vc
0rT5i8ooFA65p1vc2j+aktirHB5DkH2qNUtTVW6MijQyS428k7mqVowkiO33QcE1FZuPNkA
OS2GHtVqaJ2jUecQCckEZwO9DlrYIxuros6eQ25SPukH8DV8EpLjqO/FZlnEiv5kd9CAzbW
R8r9K1nyrjcg3d8HINctTVs7aMrJGtN8ungwSD5hgD0Heqts7xSfvTtQjkeh7U2KZVDITwe
QCaAwb7vKjpXDyKKcWev7eU5qa6Fq1uEmleHBQFsgnvxV6UpGvXPHFZUhKB2X74XdkeoqGO
5ZiZJX3E89awlSUnzLY644rkjyy3NJpXIIwBxzioGyqEgAj09arpc5l+Yg+wqne36RuVMhc
g8KK1p0XeyOWtiotczZT1GQtewqCMKckZ/z2qV8mPIyAeMVi3Mss1x5u0qpPr0rYhnimiXa
5DdCD616Uo8sUeJCanJhJkJ0zjpmofLVomVuhU59qtsmFJJPrzVWaVYrN87txBHFRHXYuWn
xGHH5gVdrNt28Cj5iMgHkd6sxBQi9hipWcAooH6V13OGxnyRMy5wcfWpCreUuOMVbZcDdn8
KUsAm05P1ouNRKtsjeU5Awckc1YUz24JgdsEZOD1qSBSUZgABuPWpY1Yo3GeDUNrZmsYtLQ
rWhAujCSEBOVP8Ad/D0qxdZRtrDa4YBvfPTFQzxqPKkAKvgYYdqbJf+ZCYbxCxBysi9VNPl
UlcjmcHboSTRjavc+lVJE+Qr71oeZugVhxuAPSqk4IQkA81MGXNLcfbhEQcn1NBKl8hv/r0
23YvF71E24SEFu3p0ppasV9B0rZI3EkZ4AqTDhADgEqQOeoqJieCfrT3DeWQPuNz/ALp9q0
RjI63wXdNHDcwnPzEED39a6uaR2GMH8a4jwxIEuvmPXB/X/wDXXfyhCCw4rvo6xPMraSM5l
kbt09eKrPE2DnGB1q5IVYH98RVVoevz4FbmSZVcADHr6VVcKPrycVeNunPz4HtTfs8fXrji
oZpFmX8n9w5HtVSXk4VMYHStlo0LcEY9KjaOLAwo49ayZsmZGTgfuieO9FaR4PA4oqPkXod
hFI6kDtgDGfarkEsizbg20lcdaoRhQoLE9BVm3lhDEkNwK7NDhaNy2kndAS3Ge4q+m923sM
A81mWtwGtz5XAB5oudcs7SESzXkSRr8oxyT+AqrpbmDi3sbJtlY52mn/Y1Kk9Af0rO07W9I
1No4bTWYmnk4EZGCT6c1p3UwsY3Nw+AoyS3ejmT1IcZLRmF4j1CHQNJe5kxJKRtiTP3m/wF
eC38013eyXMzmSSQlizevevQfGHiDT9RnXfuk8oFY4wflU9yfU1wFzd+aCVVUGcYUf1rgrV
OZ6Hp4enyx1M/y8D5vTgdzTggTBbBNAfacj5e+ac7B1GDnHUiseh1gzbY8cH05qBAckkdam
2cY5JPSm8h8Z/Kp6FLcjZ/lAxVuLLRYHPA4qqQC4GeM81dJSC3wwJJHA9PelJ7IqKvqVifM
ZyenQfWrmlzTWhkkt5DGzcHGDxVODmIlvc1qRWwS2CvnJAzj86zm1azNqa15kUkkc6k8j4J
LHJAxnP0qV5A+JGAJztC9OO9N8pnvWWNfnIyO/IpyriLLP0YAH2B5/Wk2gV9bj7VY5Zs7Nk
at0znLev0rXlz5vP1rFtJ03FBySxOD9a12l6seNo61jVvc3otcthZXYDIwPY1IJCY8kY56E
1WEqTwrIM4OR9D6Gob68S2tdiDfKegP8Puay5eZ2OnnUFzX0NhJYvKPLAnOetQSmPaCo5Aw
cUyymM9mroSN3DAdQatxWgX95uKEdcVzaQep1XlUWmxzAvXm1GUqxiVl2jJxgA9PamGKN22
tfRg8t8is/8AIVc1z7CLlXtiDITmTy+Rn396zI5ZckIpX3r04e9HmWh41T3Z8stbGl9k00W
5d7+5Mo4CrbnB9eSarSmEbds7IMcF0I/OkkmkjC/Kvy5OadJIwiG8K4IBppNbu4SlF7K33/
5kzXLJatC8yzbhtBTpioCQ64aZ2bGMDoRVbcF4BVSfaljjK/xk/WmopEubkCACT7rYHQE1I
wJkFRBj54Gcir2wGbHfFEnYIq4gDLGRjORS+T8hJXtVqQKgAxuIPIpWTKAgcnqKy5zo5BLW
NdrIBjnJNSIhVyRn0wal06PzEd8EgMVqTY3mkAYYckY5rnc/eaO6FP3EzInBUbccq2OKozq
wIz3q/dALcMSDyc4HrUEoZnBYnrxXXB6HmVF7xYhB+xRtgdMZ+lQTRkoABWhbITZMMZCtz+
PNRyLtBBA61mnaRo43iZ0TqEaIsFI7YoKHewyGXHWlkhO5pUwCP1FJGd7Advp1rfzOfW9iN
yQAMcn9KusoGnByDlmzzUNxEM5GAPatGaIQ6bAjKd2zcQR0zTiyZq2gmjSbHV0YBlPKnv8A
SvQ2y9qj9yMjNeVW42XCEMSoPSvVbNfP0iKQNnjFdlB7o87EK1mZshcMQSMjmoGkPr3557V
YuVYPgE4HYCqpQ56/SumRihN8hJGTx3qvJPIoIUnJHapgu3gsT9KhMQJ3HkHvWbZrGxB50r
OfmH1PWq0zy7Qd5/OppQN4UH2+lVZnyOowelQzUaZff9KKBtAGcHiisyj0SNSwQbQeBmtC1
hQswKKflyfzrNhbESgNyAP5U251WLToHmZ/4OAe9dzajqzz9XoifUNWTT1lt4mAkkXoDXAX
Xm3d3JPNKqKAPkJ+4PSqk+qy3t686ZjXBZnPOB15rIlvmmZ0AKqfTqfrXFOpzO52QpcqsdT
p2o6XpM4uF/0m5U5UscKp9RjvTdf8c6rrA+zmbZECSdhOX+tclEdrHAJI5+lTY3EnPynrnF
Z82ljTkV7sbJcNIwUgD3qIseSevriknwrkoyntSFgVLE5J6k1BqtiNmJGT1ApI3Jb2pSjMC
ApJohDbsgDnrTGi5glFK9qhYNk8Dmp92I/mHPtUDAlvQVKLGSFEkXjcBywFPLl8u6cdMZok
RTIDzuOMGrEkSoVUBWz39aQK4yz8oXCB8KpOSGbjitcqcbumTk1mWce+/AVAQVIIIzxW1Iq
r6ZPQVzVX7yR10V7rYunzyWU7SxRo0jDaGYfd+lUbmNVKrjA/+vmpYJV+1lN3Spr4I7cHFZ
pWnfuauV6djnQrtOVyck7RjrnNWr24drkRKT5acH3NS2K4vDIB91Wb1zVJ9znf3Y56eprr3
kcGqiW4pjbB1ALbhlB6Gq0plZPmG5m5PvVhYTMRjhIxgsexq01ujwM7yADbjB47VPMosvll
JW6Fax1OW0cLFEHbG1hzgemamlnu7k/6VcNnPCKcD8hUVtbzNEArKvGM4z+dW10y7BBW6Cs
fpWcnBSu9zaKqyjyq9iisLeaBsyB2qVoceg9OMVpRaVfiYk3GQD1wCfypbuxuAq/vwZJH2A
Ackdz7UvbwvZMaw9S12jIiWOSYlpRsQY+pqQRr5IBYOB8oxzW/DZTCMIqMiqMDaKpXtibWZ
iIXYsc49TWca8ZSsmayw04Ru0Y0loVXcQCtOghdWK7SRjpWujM5CtaFT6HvUQEqkbreTp97
bkEfUVqql9DncOXUzRErTHavI6jPerSx5l/nzUm2zlkBWRQWH8J5FSC3kWberebGvLY6get
OTCF9yi8jfaDngAjrWq8A8kkTpuxwFBP61ReEyySt0BfZj8Kv2uCiEn65rGrsmjqobtPqSa
XFOjkQKHxgMhONx9RVuYRtcGORWhmH8LjH/wCupdKhWSVsH7xA+laM0UhlMDYZAejDNeVUq
2qM9+hSbpJHPtbQebEs5wjOFLDr3pdV8O3Ea+fYn7RGBkgcMv1FGpW4iZp9xARgQo4Uc+lS
anqrCBbaFtu4ZYjgmumMql4um79ziqwpWmqqtbbuc8gMd0GYHIGTnp0qw7mSPIU571Cxd1B
DHBP504SPuznOBx7V6D11PGTtdFdySMkBcHGKrRy7JiuM4PH0q3IN425/GqjKN+QeSMGtIv
TUxktS27BlVM4rcLw3sARSFkjTaCTjcK5hwd6oG5649Kux3MqKpyDjr701oZtOYTW8tuxRk
YEGvTfDLG40NV6la4SK+gnhSO6i3InIIOPzr0Hw1axHSvOsponjYYKK+Sh9/SuqhJcxx4mL
5NSG9gkVjtAHvisp0kGeVzXR3qZU7hz3rClhcOQPwrtZxQbKLCRckkflUZL7MkrjHpVp42V
enPvVdiqjaazfmdCKMrEnOF574qpKjH7oAz26VcmXnjBqrMpA5OCetSaXIsKAATzj0opCB/
e/lRUDOluPEVvDMIFBkIA3bT046Vzmq6x9suyhIggVB8zDcfoBWIk32WzVmUs7HLH39KqGS
W5d3kbBI6DooqZTbWoQppMutdlspGCsIHKg4z7mqa58wjaMUvAQEN2xSqeBhce5rE32Ghvn
OeKcWKHcCemCfWmcFgenqBT5AzYwoAA5NACOAclu/HrmnI2Dzk46ClA5ViAOO1ShAQCP5c0
FJaDNpxndg0zDomCw56Yq0VCjk9qhZMZY8elO4WGR7mP3icU4AE428+9SQ4zjrnrSSBVfjO
D0BqLlWIpSVkDgZqVpAY1YAZ6jmmuSy7QPpx0qW3w6eWy9OaTGr7FvR9qXEssgOAvHHvVqW
Zmz3kY4FV4ZFjV5ccHgD2HSrlrG0Vut9JFvaYlYU7n3xXLOylzM7IJ8vKikVNvKu3JZXw59
yKmuZGYK3fvippotiz245aSPeuOu9eR+maou/mIro2AwBFUmpaku8VYLWMLb3M+7AER59ya
zD/rF54xnHvV/z2hgngH3bgAH/Z5qtsypYDOK3imm2zmk00kjQ0+NZY9hBILH5RxXTpYW1t
ZPLLEOFP3hntWJoKA6iingNg4/Su18QW4tdIALfNKQBx26mvIxNVqtGmup7OFpR9i5tHA2t
nIY2AK+X/tLkg45rcsoLi3kJS6KunHES45/CtXR9J81I12/Njew9zW7/YxV1+XOT0Nc1fHR
5uU9PDZY+VSOea21C5A3X8p28gbQKpNbXK6jEJZm246n0zgj+VelwaUpyBFuxxkDNQ6/oPk
ww3CxcK+1sf7Q2n+f6VwQzCPNydztqZe+XmV9DHjsSoOU6Vh61ZvKVEe1W6fN3rvY4Hi0cX
k6qFRPnOecjtj1zWHDp9zf3c0skf3CVxjgN1P5DA/OsqGI5ZOb6FVcPzx5GtzgpGuImSO5i
ibAO3AxwPcVIL2AYb7EUyOqSnn9K7i50srEVEI6d1BzWfLoJMfmCEAnnIXAIr0Y4yk17y/E
82eCqp+6zipxYyTcrMBnP7yMMPzHNVphBGFeGcuOMqrEFee4NdZPoWzLlCM9ayb/AE6GGIH
b95XHP0yK7qeJhLRM4amDqRTbSK8mnXscKBoWKjOHUZySepqq6vFM2xvLjLdX549x1Heuqm
swkAYkhETO7PTiuWnPnSNiQ5bkI/PHaqo1XUvcitSVO3KXNP1GOxhldNryOQFLHpzjNdDpV
8NQt3Myr5sTbSc8MMZBFcLbIWlMaEKRwVJ9atpaajZN58Ilh4wWAypHoe2KmthYTur2kaYf
HVKbTavFHSaoIriK7t4ypkMWWAPI9K4uR5JUEj/ePBqdLuaC6ErBgGb55F/uk8gj0pjmLzG
WJ1kQsTkHoPpXRh6LorlObFYmOIkpbCYYxjHUDimJy3OeP0pzkoRnkegqMHDZ6c9a3s2cdy
TaN3NVZvv5BA9KerksOeB6Uyd0B4GM9cVUVZkydxFUljLt4xj3qVMeWemDSZDRYH50kXIKg
5wab1JjoBdVR1wSW4qxa3d7p832mzmaCTsUPDexqmp/et1NTRzbVdCQFc8Ejoaa02E9VqdF
YeN70Pt1CJJlJBOFxXaCG1vbRLyzvItsi7gjNg49K8iKvazrIyZ2noejA10Gmz2sytaGRtm
A0YP8Oeoz/WuqNR7XOGpRS1R01yCp2tlTWZMz9gKks2laOS3nfe0Z+RyeoqG4Do/p7+9b3u
jFJp2KM0kmeeM1E5Ygeh7U+Y5IOfeojhtvPFK5ZMkM2wYbHHTNFRm72naFXj2opXXcdjBuV
aKH7PIMu3zPz0PpVVF+Yr2xUjQyJCrO2S/QZ5+tR9GwegrnZukPYDaF4zSxDKnc2AB+dBU4
UkYB5FORBgg8H36UhhGAcEcYqcx7kPAJPv6VCAEOPT0q3GTKgCKSc5wOM0x2uQGLbGOCM0+
FuQoOD61alTbHhlb0FUyoLYAwanctaFloy2egGPWo3jVcLuBLVGsQ25ZjnHAwaDDIFLK2Av
UnseooYa3FhJ3Y2Anv61BIS0qkDoeSe9PBI5G4A9fXNNKyPIBt6HsKSBkq5A3bQaMyJErL1
6Gn+XIilWDISQBngVdjtkFuCTnIJY+gqXJJGig2Ja25uLiK35245+lbTSmS7BgAyg8mBR/A
oHzOf6VSt0MUaHd5bT/NuP8ACgqG+vlt48WpxJMNu5eqr2xXJJOctDsjJU46l+OBo1DJuJt
X4BOSy9efwzWTcL9nM1sTkRSHafVTyP0NblnL5rQTZAW6hweOPMTgj8s1na5aPCsUw5B/dk
/Tp+h/Ss6U/wB5yv8Ar+tTSrD93zx/r+tDKuo8RIwBI4BIpVYGE7jjJqO4cmALyT3zUcSHY
OSW68da71e2p5ravobGmXHkana+UI2YtgeYdq8+vtXYeJ5r65ntknSFIYu8TblI6n8a4O2t
Cfml+UHnFdJHczLZ/Zjc748YIC5P5mvMxFNOpGcd0evhJfu5Qkalr4yW0UpBabwOck9adc+
N753AhgVT+YA9a5yKKBJhiMkZ4ycGrpl2PhbdMnuQTXNLC4dO/Jc9OGOxTjbnsvQ2l8b+IY
wPI2KW5+71q0ni7xFeR/ZJ5FcS4wBGMjnPWsOOS74KCJRnP+rzWhbz38b5SWOMH0iHFctSh
RW0Fc6qdfEPebaPQJFt/wDhXP8AaBhJui4PEh3M+70rkIPE+qaVELYwQuoPLMzZYnknp61V
kv8AWGTyTdbo2O4hkHX1xVVlucneyMCOuzFclLDxjdVLNN3OidepKzhdNadDVbxzcO5R7KB
wOTsf9OR1qYeM4ZGSGS0ZSRwBhh+hrnjC6j5oY29OuKia1QsWa1AJOch8c+vSuj6thn9n8T
H6xio9b/L/AIB01xr1hcJ5ezay/LhuMfnWDrMtuUV1BKlT+GcDtVR7VHjYkygHk8g1oWNta
qUaWYvGozsx940406dG0o3FOrUqpwkkQ6nfwT2S2sUjBn4bcpBCjr/n3rEEAb946gs3K+1X
9eubm5u3mARgBhVHYVn+fIqKsg2NtJBJyDXoUYtQTXU8qrOPM1LoZqPsvJI1CspA4bpmtjT
dZksJCMTIP9giRCPdTz+VZUcTLdbmGcgEGr0VtMZGeOEsoAJ/rXVWUJK0zjoOcZXgdC//AA
j+txGRoEtrgjLT2p+XP+0nUflWDqHhiSzAurW4ivLc8+ZEen1FK9nDIyyFTHIvRkOD+Bp0t
1qFumIZRIOjHHLfXsa5KanB2py07P8AzO2rGE1zVYa91/kYEoAUBs5BPaohIMYweOPSrtzO
JThowrjnO3H6VQ++SVUtXqx1Wp4ckk9BobDkhRUMnzSjJOe9SsrK/TimKMKN45zmtbdTMc7
NHEqKpyRnmlib5PcdjUUk646cg8GmxyB0ZGwCeVJpW0JciwhIJycHFPMKuGx6ZFVY3yTkfh
6VOjlWO4HAHFS01saJ33IXD+XgcE+vSpLf7Q0hVBhimBg9T7U7bxHxjd1xUtpIYr+1cdElX
gfXmqTIktLmhpOqyQAwT/vI+nPUVuzss8AeMD5xnFcrKBHfz7RxvYg+o7V1ellb3RU2fNJE
SjqOuOxrppu+hxVI8ruZc6fMDjjvmo8ALgjP4VrtaHuucc4IqpeW7Qw8gAt+HFashS6GKw+
Y5I/OimMcnJwT9TRWFzYzGdpCGds/0pm0jB9TxQuFbkbsdqUk4+bn2qDQc27Iz26ClDtt59
aRGIJIGcdM0nO3BGeaAFdtzpg8VpaeW8zGc8d6zYyFJJXIrY0wLIzuyjAH5VMnoa0/iQ6WI
ksSCXZ+NozikjsmZpPOX5xwvOB9T9a1oQpLkMESMZdm6KKybjVLcTEQR78HlnY5P0A6VhzS
ekTr5ILWTJms0VTvl2AjHyDP86b9nVWPyhYx8vPU+5ohvRcAyogU/wB7PTFRsl08QLOQPvf
nQr7SY5cu8UKrQo4xGvHUmllubdXRvMUAHkCqPlZYksS3bNWRbQxjJUE+5o5UiOaV9ELdzQ
TXCspYRjnlcGrEckTkLjMQ5c8ZKjmq0CmSV5GVSEGAMVesrYTXQDArCg3yEenp+NTOyVuxc
G22+4o3Xl1JJcqYIzl3H91BwF/p+dZbxNLeNIVHqV7ADoK6jUiv9kRyNEY2uyCW28Ki8AZ9
TWEqjzCUxuPB96zozum/kVXp2aT9TR0pXm068iU/vbd1uo19ezD/AD61Z1RhPZPGABsUSrk
9cd6PDflx63GJFUCSN0w3fvT9WW2t9ix7S8DspUjOYz1H+fSuST/f2+Z2U0/YJvbZ/wBf1s
clcqNnORjpVy0RBAoI479qr3EKiR41/wBWT8vPUdqu2oQRkHtx/wDXr0pP3TzIL3yZFjMyK
PQk1opA5XIGAeOTWPEcYlHTfnn0rqo0UKFx1PevPxE+Sx62Dpqre5WgswsoLENWlHY+ajOG
wB0BFPghzKpccAZ5rQsLGVGu5pAQksgaLJ42gAcD615dSu97ntwoRjZWEttPUAYPP4VbWwJ
JOe1Wjp/nLbBVZmikWTCkDpxzntzWtHbALk+n1rzZ19b3PRp01tY5ZrQ+djJBHHXpTxZkAK
zbs1uzWgMm4rx/OmPZnygWHFDr3G6ZhzW3PY1TeABtjfePOB1rdkijywGDjtWPeRw/b7WUy
BWjLAD1yMVtTnzaGFSNtUQmzBHSlXTwy5U8joa0AE2ZLAYGee1M0qB0tI0uZlnmOSzoeG5q
nUaje4ci5kjmb+zlDNjpjp61hTIyKZVLHYeU3dv6V319Cv2gMwyOQRiuR1a3VHfptfI57mv
UwdfmtFni47Dcqc0ZqsBOoHXPHPQelbduwUkbcE9zXNwSoSEwdw46f1qxEZPNAErMM5wTmu
+tS50eXQrqDva50kklrDAzyzopx06n8qYLISRA4I3HqOM+9ZttafbLxIGY4c5YqPur3NdSk
TfZFXG5kGMnvjivLq/ubJPU9nDyda/NHQ4jUrfypVLEY5GfTuP5VmNlXB/vdPcV1HiC0xYt
K3JyGOB71yWRuHPHIxXs4apz00zwcbT9nWaEfcdxOc/XpTJ5Nqrk9egxQynJHXNJcqSygEd
K6kcD2uiEqWiH86dHFtGeT7VMIcICQM05ASvH8utO4KPcgORITxgEGnlvkOCTnApu39/16i
nSA7QSfQ8UAiY7tyEY6dKXPlukmc4Oc0i7sJzx3qJ9y7lz35qFuXLVGoitcySIuBICSvPJ9
q0PD121tfSA5RmQgH0I56VhI7rdpNyuVB44rWiBGqRu/HmEH6571rB2ZhUjdO53FrIt+HEk
KrIiht6ng1y2vyMtyyHlQMLitvw3Ni6ks5DtdkIXNc1rfmx6lcpKCJVPIP0rqk/ducFNWm0
Y3znkKQDRUbTyA4Lmiua52WZRJ+bipDhVXnLHr7UmAcAcsT0pxAOAo5oGOUheQR15FI5C4P
6CmAYU45OaMF8e1AD8YUkdfSr+nfLFycZaqABP3Rx3rQhGyBDkg4zUy2Nae5NeSeVYbdzbm
bP1rFUZYkHOSa0Lt3KIM5AGBVIJlT16dvWpjpEqbvI27KFUtIgFU7wBn69at3K8fLuI6Cok
jBliToEUdD69P5U66l2scHOBzj1rFas6ZLlM+IE3JHUKMkmlnkOSM8VII3jY8He/JFRra3F
xcPHCikRrucs2Ku6TuzOz2W5Pp9lLdwyEO6Jnb8vU1uQ2UVokagbEdgN/VpD0xn0plojW2k
QRHAZwXJ9M81Jajzb20U5woZ2z2xk/4VwzqOSb6HoQoqDjFb6DNSuGaVrT5vs7DGA42nHt9
apRIqHA6nvVd5C0+8nrkjj1NNln2SIzc7yBj0rSMOWPKjKdRSlzM1bCc2erwK5iKu+T8uW2
/WotYuYZfE0zwqPL8sDpjNKhBu4CykKpJwPocVm3km7Urhx0Uf0qKcE6nN5fqbVJuNFRW1/
0KsrA29vISCxBFSwOEhkwSGfCg+lUkJeGPZg4HQ1YtmcwpMqhVU8Fj1PfjvXa9rHmxety9I
hFo+04ABxXW2yF/KJHDKCMVyvn3ktosHySIobAVcY69/yrTsNUmlNhBtCmIbZefX5R9K8vF
U5SirdLntYCrCnJp9bHWqgIAwOTitKwt41DbVGc9TVKNfkjOed1bFlGVmx0Bx+NfNVZaH1c
Y6l6K3i3KJIw3pkVoCM/LhRgdqghjDTDDEkHFaBX5iuffFedOR0RRnTZVxwMdTxR5QaAnGC
KtyQMy+YRnFZ+oXqWsaQoGeSQ4Cr1NEW5OyKkkldmNeMIWZ8gZ/CsW3hW7Z7+5QtZwttPOC
5Jq5Lv1i6SGL5VY5c5+6B1NXLuUWOmbLUKoRcx8dvX6t09hn1r1IPlSit2efUvLVbGcUWK5
ktC24Lyjeq9qs2cWydwo4PPNU98l/YmeJAJrZfMCjqYz1H4HNJpl81xdEMp2njPbNXKMrPy
3HCcXa3UvXqJ5o3fLmud1W2ja2dmAOM/pXUXo4BbtxXPX/EZULleta4WdmjHEw5otPscRap
N54Mce7G7/wDVVghwPniGMZDKOQKjhby55SvmJ855UnH1rZs7i0mcRyzqHJwNw5FfQVpOOt
j5fDU4z91vUi0vVLexLCZcb+GY+npXS6fe2cxKrOpBJI5Hfms2XQGuEYwwCXv+754rAuNJa
GWQxiSGUd1JU/iK8+UKOIbtKzPTUq2HSXLdHT6zCr2UqcHcprzRRjacYIHSuni1DVLdTHOE
uUUYyfvVzUmz7ZIVBCliRn0zXoYKnKlFxex5eYVY1ZRktH2GsQzqCvfmgsJEHyjcOM0Ox3j
I47VHI22QnoTyK9E8rbcstypDDB9aijXIIBIp4JlTnJp8C5bB5xS2Re7KwXedvdTmmSj5gD
gHOKtyQjflRz3qnKMSge496adyGrbluND5ByeRz0ps8eUYp9alic7GHU4qRNpXHtWV7M2te
NiKItNbRZ6oNua1LN4TGv2khSrgI2eQar2VtC8Dosm2QNuAPIYGqk4fJAY5U9Peqi9TOUbx
OjsbuJdVWXzOCpUEnqaL3ytRheUnFyowCf41/wAa5i1ukguojMC0ecsF4Na8lykirPFhULY
U+grpUtLM4pU/eujEkh2yENwfcUVqyi1mlaV2VWbqB0opFcz7GEOM4PIpRuZsZ5zikKnAxi
gNjORSKF2YyDxRk880rElcAe5pQBsBIoGiVIWYD5gPXmr8mBABjkVWRsQABuSallbMXXj2q
dzVaIilDSsu1MqBzzirVlEiod4Uux6dcVWYqsfJyMdM0qttt+erH0rOabVkaU2k7s0EdmkK
RKGL5JZv4R0FDRsbrcW4U5I9aS2+SLzGGHfnAH5U5Tucr1JPJNZryNmr7iyyEODzk9MDJqY
IfsmW+Uynp6CptPtDeNJJkR244aQ+noPc1Wv/AD7aT9zP50A+Vdw5B9Dio5ouXItzXklGHt
ZLQlurpneOPGAihR6cCpoZvKN27dY4NnPvVS1tptQkH2UqJAm6R2+6nsaekkvlzwNFHvkID
EEggjtzWbjFrlRqpSv7SXW+vyKQfLFjnC4A9Ktf2XcT2yag6Ytw2AC2DJ/uj2qXSLe2luZp
r3PkwKGEXTeferN1q0k8sbSW3yEkbemwDpjFFScublgvUmjSg489V77Fb+0I1mKsu5VHyy4
xuB6Z9DWez485+CXzirl48dr5U6DfDc5LKBnPvVOdbYQiWBmMWMFSOn0/wrSnGK1XUyrylf
lk9isSFWI8ZBHFbmiyW9qXbGQ7/ICgbb9M9Of5VjQpHNJH0I5P5V3Hh6Keby4kYKmMKFUA/
njNY4yahT1N8vpOpUujTXUdNMK5ilchfnzGvJrIhutIS/kjvLOQCWZWidgMDgDp9a9DSyW5
sFjjuWR2zjbyRjrXHa/ZXEmleczEywn5c+oOR/KvncPWhOThqr+Z9NVw84w9omnbXY3zahr
YvGchTkfSteyjG9TznArM0nUILi0j3uPNZASPXPpXUw2gB3Y49q8yvJwvGR61GPOrxFt1Cu
Aoq/FC8jgheKdbWgUkupwOK2bez8wAoDz0FeVUq9jr9nbcpPaN9leQgYCk4rhCLq71Qz2xV
J2byLUtyFbGWf8AADH413/iG9GlabIpUA+WefbFeT6Defb7jVpYU3yRQ/upQ33CQc49K7MH
GThKp0Ry4iUVy0+rNyRLOKykumtzbhzmeNertn/VrjsTWdCsl1NKkwV5OTIRyu49APYDA/C
lmsdWmjtYVIuVZvMjLHkZHf6c0271W10JotPSD7VPgNcY42g9h/tHsK7optcsNWzPSGs9F/
X9feZNsr2etvG37tGJ3H0U8SD+Tfga1Z7JVs4ZbWHyoVAMSseSucZP16/jTtUtYbu0TVbLE
pHzDtuGOQfqMimaatxeWQkug0YjXKcnJVhwG98jtWs580VPa25hGHJPl6PYv3cBezSTcCCM
8Vy+oxjyyCRyc11tmWn0gpJnzI3KsCpFYOoWp2MpxkegrLDycZWfQ2rLmV0eaTFo9Rm2MNr
H0pXUlwp+bPrUmpW23VJF3Eqy/SoikwhJ5LR/qPWvslO8Uz4aVPlm011Zp2V7f6ZKsljdNG
QM4zkflXQjxVDdxbNY02OQ4x5iD5h71g28PmJtZckAEkd81ZFjGflTkehryqypTleS17ns0
FVjH3Hp2Zoy2um3kIn0y53nHKN1Fc5faXCJlEowzZwDVn7C0MrPHI8MnYoao3E9+l0FucXS
ZzkDDflWtGMk/dldfiRiHFx/eQ/y/wAzDvrV7W6MAB4AOT6H0qtMh8sE8HPWtC/l827PJKg
bME5qORB5Sptye9ezCTsrnzdSKcny7EEALJj+KpELKeT1NKp2xZCnK8H3pAxLHkE+lW9RJW
HucDIzzVK6UgqRxz371abg9uO/pUNx8yHODgg0oinqhqOd6j1Hap1LbeeNtQQAFwy8D+dWQ
r7jng+oodrjjsSwb2IKAFx26ZHpTJ2DHPTjkEfnTF3K+QSMUkzB5JMZ65/MUrIpt7Fa58sq
rKc468dafHeGOweB1zzuU46etMxw2RuKnoaZdRJGwMJLRMMgseR7GtjnaGG9bPMYJ+tFUWc
bjnNFIk0skpnGCelNwCDx+NJ1jBPb0PSpUXKkYO4/lirZKEwcHHQnFSQqHAJ5UHn3NG1TC5
UZ2sO1CyER4x/FnPep3LRPMhGGXgenakdyI/mXPHHNMab5cH8OKe0imNCVB/GgGxAxMfzD8
6nVUkKKcFepqW1jtjbMW/1pOAD2HrTZ1A2Mg5X8OKybu7G8VZXJwwx7CgDdNErKdjH5gDgt
+NVAzFxwB7da0IFPnZKB9vAPpUyVkawfM9TTncyIiR/uIYTxGo4rPmXdB5aOSC4+91zmp7u
4JQ7eDniqIZnUDdjBznHeuenCyOqpUUmbMZSzsI7G3Tr88r55dqrwxpPq4W4TzAsWOTyOar
RM+0ck7e4qYtIZw4yr7QCQMZHvWXs3qr6s6VWTcdNF0JImjik1BAwCiUbc+mO+adGss8Tpa
wB8LnLdT7KD0+pquLV3vSwO9CwbaehI71f+3S20ot0iGH5LD+VTUTXw6sui4te/otUc9fKw
tY1yWijZsAj5k9jVSVtsQKPuyoyM81s3zmctPFEUcHB44b61jSoDFvRQu5TXfSd0rnj148s
nbUl0pSzOwXovH416X4eVYYfMIAKLxXn+mQEwE54ZgB+FdtHlLNbNcMZiEznH1/SvKzBc9o
nsZZ+7Tmza8LXv2jVL+FmKhh50anP3SeT+J5/Gr2q24ktLiLqG5wKzdRU6Dc2OoRoPKYCOc
Z6D/wDV/KulvBFIuFC5K8EV8/WcY1FVhs/0PosK24ulPdfqebW0ubKNZC6yW7FQ8ZwwwcV6
X4N1Z9R0xBLIJZ4nMUh6EkdDj3GK86EsFpqVxa3ETqrSblk2nbluxPQcmr+nTTaRfS3Flev
bO2ARgMjY6ZBFdWMpKtBx2e6MsPOVKSlHW2j/AK+R7qtrIFYBc45JHTFT6Hei9vLu2jIBtX
KsfauW0Pxnv8IXsuoSRyX0J2pGnV+ODgVzPhrxLLpOt3InjkjFwju6sMHdnOcfnXzccFNqa
a1R6lTFp8tupb8feIYDLd2JJlljYI5QEhQev44riYfEVuNSuorePy1mjwgCFQSF5696bc6/
LeXd27I0cl3ceaRjG1c8fjgUviZXl063u7QhjbyB2x1wBn/P1r6Ghh4U1GjJb9b+n6nj1q0
53rRe3Sx2mmTeZd2LA5IjAz9RXL6/Glv4lu4tp+8HJ7nIFb/hqZpLaCXhlaFXBPYg1y3jOV
k8XynG0PGhznqcVy4am3WlDy/U9PFVEqMZef6HYeEYoZNNn8kD5JiGA9wP/r1BM8aa5PbyJ
mB0GUzwcN/9ek8COBp+ogjJLKc/hVLxbfCx1uzMCrJNcny0RfvHNZ8jliJQX9dQdRRw6k+n
+ZrWTC31a8s5GyrPlMnJH+RiqOqxhSXUHiq813IPE9u09lcWpkKoRKuPm6ZB6HqK1dXhCvJ
ERnbkcVEouE031RUJxnBpdDzDVIEGtAHH7xSaBbCNo7hh91whHqG4H64qXXhs1G2mGODir2
FNpKjL6NnHoc17/tGoQ80eH7OLqT8n/wAEt2kAkUq0a5xjO3FJcWhgDyiIuFUtgdTjsK29N
tYpyrIM5GfwrYuLFo9rx8EDrivJlX5ZnqKg3HQ89c+Y8SxxtiWLzdx7dOPrzVC7iG9GdVOO
DxXfXcO+EKyRjn+FcGuY1G2XP3cZ7120MQm9rHJVou2rucDqMfk3QJ6NzxUTOAoxnpWtrtq
HSB1IU7tpJrKW0nZMABgO4NfS0qilBM+Rr0nCo42IPvfdcr+tIuVbk8n1qRUaMgOpU/TFAI
3EH8K1uYJEbZDEkcEUyXiNgCcntSyOd205xSuVKY9epq0Qza8MQW8kMxuoFljyF2n+lXL/A
EiG33S2kjSxH+BvvJ/jWZp9yLWygKqNxYuSfToP0rcVRKgYsVbGCMdD61506koTbezPXpUY
1aaUfiRzQVWkdVfkc9KRyDJsKEluhzyKmuoxBqEiKMEkNn1zVeQbZFbGQDiuuLvqcElZ2fQ
rlMFj3z3ptyFNvCoOOCx796sSI2GOOcmqa8plhzWyZzyiUDtB5UZoqZkG4/LRVmVi0uXUKR
hQPTrUqKEDjqCB16/Sm7mdfu7WIHQVNHGSrkggcHJFUSN8xvKcKgHzj34wahGVQjpViKFyx
ij4Lc8+nP8A9eocEKRgDk9anyKae45eVGU/IVM0RcDjIA4FQoc7MEjkZPoK1Wt1iuCo5TAI
Oeahys7FxhdXK8QCr7egpCGJLYO3pkVbUHkqVGeOma2YdOSXw7KHbDo+VK9TisZ1Y07X6s6
qdCVS/L0Vzn1Rt2Oo7cd6nVZYyWAY8etaC2EO0N5koJxnNI1rFtKmSXdnA5PSolVRrDDzK9
zbXEFhHdyJ+7nIC85I4qurRrGMtg9a2biOK50C3t1JLJg/jmqcdkjcfY1Ye+c1lCqre9vc2
nh5XtDsiskiJH8oLk8YFWLyz1Cwliku4tqSgFCP5GrCWW2QOLBVI6ctx+tdFroN5p9lFNbt
kfMdrEEHFYTxCU4pLR7nTDBydOTb1VrHHteeXKHKsTjjHFJLelxuK4Hqa0JNNbduC3GBzy4
4/MU6CG0hvBNPbSSEJtG7BwexrV1YWuldmCo1VpeyMyeeSS3UImOMnB4+tZ8i4hj2g4rVng
5kKgxxS4J3HmP1x7VBcQRRgCFg0Y5yc5PvXRTklaxyVYt3bLWkRb7ZMnGTn9a6nR5o5tSMz
D93FwhPbHU1ztoog0tCoJkcAIOhGe9bEaGy0xyMb2XYvP8An3NeZivfuu+h62FTil5a/wCR
2Tm017w65ADhs7QfUdqraTdeZo0KSSZlgwrZPXHH8gKxPDeppFJcWjNlSBJGTx7N/Snov2L
XZEB2wz/cGeAeoP8AT8K8aVBrmpdtUevGtrGr1ejNHWomuLKdEZUWdOuOeORXHf2qFCvtJJ
HzA9M966y+kP2RCckxvzz2rj2sJW1BbTj53Iy3GB1z+Vd2DjDkan0MMbUmpJ0+un9fidJ4W
gkupzeyzbLWH7x6bz6Z9K1vFBsr3T4tVsyDJD8kq55Kg9a53VrtbHTodItDiFOXIP3z3pdK
vnnimjuVykiFdo/iHt71jOnJyWI6dvIIzik6L36vz/4BVVobi7VoyrZIHBrekjRYXxs+ZcE
HPI9v1rnZNB1fSAb6SOKSBTuADfMVz6etbK3cU0SeWitHIOGzyM1VdJtODujTDtyUlNWZt+
FZhbxG3LDEZKgY+lYXxB2J4ghlc/LJCp49iRxWj4dZD5j7usxDd+1P+IenzXS6W1jbNNtjb
cUGduSODXPQahjLt2vc0xPNLCWjraw/4eXhaK/ixk4Ujn60njKUJfWV0sZLwEzKSOpXr+ma
q+BLC/sr64M9tIkbxAAEf7X/ANetfxRZl7e3V8lk3KexwQRWdRwjjW09P+AVSU54NKW//BO
q1eOHVvDMwiIDPAssbjs2Mg/niuY/tcX+kxX9x5cT+X+85wFYcH9am0HUGfw/BFMePKEefp
x/SvP9S+zxanfWMsk0SSNvXbINpU+x46g1lhsNzOVOXR/8BmtfEOCjUS3Vv1QviCVXtIbuN
lkRZBnjI61qr5Utp80AG5OqsRjisC4ae80+6gV4pXlIIdvkbIPX06fSr76nHEio9uyvkKEP
HU4zmvWnSbhGMej/AMjzoVlzynLS9jptE22t2scc7yx4BBcgkcdOK7OVQ0PJBUivONNu7eC
SG6nlEKS5iy/GDnj9RXfWVxFc2qiOUPgcEHIrw8VBxlzM93CyjONkZ91EfLJ28Hsa5vUYsK
c847V2dxbebHkNx9K5XUbcIjZYg46mpw89Qr02kcTq8CNp8pwdy8jaMnPasGK+hQ/vI5Oew
IFddNGDuXPBBGa4W+t3t7uSM8jPbnrX1uCanFwZ8hmKlTmqkToLRLa6ZVjniJYfdaQAj88V
euPC8hKytaSBT/GgyD+VcVAWDcEj2FadpqWp2jh7W9ngI7Bvl/LpW1ShUTvTkctLEUpK1WF
y5P4dzIP3xjOejjFVm8PXrqwwuF6c/eroIPFsM7x23iC0juI2ODMijK+5H+FbiabaXcLXOh
XwkiHVCcgf1FcksVXpaVNPPp952QwuGra09fLr9xwklobVDCzAuOg9ugrXguEJTLL9wA89T
VnUmkhBinjHuGGawYlUzMxyAT+Vbr97C8if4E7QF1nZvjuEPUlTis6aTIVc54JNXLu3LwOF
cnbyFzWY7MGTjjmu2lFctux52Ib527bk+/MLMM5xn61WKjcMDHyjp9KlLZgPy8lO1IgLABg
AMYrRaGLV9Cg2Ax4NFWmgBYne1FVdGfIz7muf2TfB9zcy3Da/qCGQg7EijCg47ADj6VVn/Z
D8KyWyxxeKNSideN3lRkN9Rx/OvpSitrI57nyqP2NtOWYyJ4+ul7Af2evA/wC+6oXn7Gbjm
w8eq5OSftGn45+qyV9c0CiwXZ8bt+xz4hHEfjjTz/vWbj/2alf9kXxan+r8XaTNkYPmQyr/
AI19j0UnFMpTa2Pi9v2T/HMZ/daxob/8DlX/ANkqRv2afiRDamKKfSJS3XF0wx+aV9mUYrG
VCEtzeGKqQ2PiST9nP4oouPsVg/8Au3q/1ArjvEvw48X+Dmj/AOEh0iS1jlbbHMrLJGxHYM
pIzX6FsMivL/jpbQzfCq8aWMM6TRbD6HdjIrmr4aMYOUXqjtw2NnKrGEkmnofEcWnubdE24
AI/nWhDY7myRgjqK6C1sI2faw49qtSWcURxs5r5aeKbdj6+nh4xV0c1NZEPH5YLZbDA+mKt
SxM+0tlh2x2rbEAckRpu46AVmaqTp9q8zKQcbVA6lj0qY1HNqPU0kuSLfQpTwbYMcjJ61lt
b+Xl3IOe1aFlPFcaLbtJODOQAQx+YkDnisvUWcsqruVRyxFdVJS5nE5pzjyKaIbp4lgZiik
AZzisC73sh2Kq5UDGOnr+QqzeXUK7gIzgDPXJ9qzVmkuAxmwVPAHavboUnBXZ87i66qPlRo
2t0bi9twse1IFwCOTkjr+mat6hdedcR24GFQZPPJ9qgs1srUED93IgBbCk5JHtUEb+c8twy
gD+DtkdBWbipT5raI1UnCHK3dvf5E1s4hvkZZNyggEr6GuivE3GMod0gXbHzyGX5h+fI/Gu
UDhB8o6cH3roIby2e3EiuSwZT06GsK8GpKRtQqJwlD5lzzN9rkkjeOpNUbu4jEtvcDA8yPb
uxxuHbP0q1c2F1PprtDLGdwOFPy4zWVKsUQNszful+aMlex/wINc9KEXszpqTlG11YJllmu
ZpXQMu44xU0W4Rv5YKMFO0r2OKqpKFhdRISe3vxVmxYllR23Z5GTXRO6jr0Mabi5WW7Opa7
+2aVbROriN0wzH1YdPzrktM3wStYyAgxOYz+B/wrrNGiSfw1KshA2yMqk+oPFY/2Od9QuLr
y0CMqsTj+IcHFebSlGCnTO+alJ06iN5tPfR9Qhjt5RKkxEpJ/Or114ivrO5ZLaKWNRjheQf
wqUqWubGVwSOFz+FQapIn9rynJA2g88V511OXvq56MVZWWgL4q1CW5VJ4Xdeo3KBU/ia4S5
tbe42lWjlUYz2PBz+dU08uTJZgSoBAFSa3++0icqhYhA4/DmhRiqkXFWKldQld3M7SpGhh8
rsHZcdh82aw/FdqXeG7X7yPsb6H/AOv/ADrZtIxFcOpbfvw4I9xV7VbEXWnzRFSWZOCB0Pa
u2FX2VZT7nDUpqpScGedjT22kruTPB29KlSGWNg3nv5YGMEVtWUQkgV2645p/9m3DQ3Mdq4
eeTLRhyMA8cfSvQeJbdmcqwkErxRQnvbqK1SKSBJoYmWRSp7jsR+Jq/pGtwDctqPs8yHeEB
4J9DVw6eiEoY8f7pzWDf2JsNRjuoeEkIVse/r+lYxdKtHke5bVShJTT0PT7LUhdwebGm6KT
5wfQ9xWZqqhwxK471T8OXDx7oHTI++o6dev6/wA63L8o8TMcYK4NeG4+yq2R73M6lK7OEuW
j2AnsSK5HXYV2rcIDuHB9/euunLF5EKDHYmsTU4FmtmDAjHU19Hg58s0z5rH0+ek0cfD94n
B/GphK3mYYfSoojhypGCDigH94M+tfQNXPlEx85BTafr+NW9O1SbTZ454JGXafnUH7w9DWf
McoAenpUePlwB1pOClHllsONSUJc0XqdrfX8l3++OAjgYBHWszb+9yG/OnRuJNItiDkj5Tz
6VHIdspOCK8+nFQXKke1Vk5vmb7A5JJy2cjGKx2VVchs/KTmtSU7WH8jWbdL++lG0jnORXZ
SPNr9BUINsef4eRUu0KMHPt71XgJHbjoT68U+Jy7CPJwCcA9cVckZRY859vyoqNzhyNmfei
lYq5+tlFFFdRwhRRRQAUUUUAFFFFABXm/xtx/wqq99POh7/wC2K9INea/Gzb/wrGdGIAa5h
HP+9XNinahN+TOrCK+IgvNHzFZRhZkfoBySegFat5BBJET5gIx2HeuS17WIbe3e0WUrEo/f
FDzjsox61l6R4kuFujaancf6KhPlys3XH8LH1FfCLCVJx9qj9D+tU4S9mzvYoY7W1MiMMt7
c15v4j1U3msvEhzBadT/ekP8AgK63UtYtbbR5HF2pJXKEHqe1eUyybrJY3B3t87se7E5Jrt
y7DOTdSS8jkzDERglBPzNP7dC+j3USuvnRMJomOMnBzj9CKqXuqw3ESvE+CxHy4yapzRAqC
mMdai2b4s8Eemehr6GFCEXzHzdTFVGuVDJ9rxts+YnkketV0jKrvcgIo4qcKq2+9SSknAfs
x9KqXEjxxCMkk5zj2rpjrojhlp7zNDTQfJuZGOcDH4mqgcgcFuevNS2cpSzmjOchcke5zVC
G43Eg46d6mMHeTKnUjyxRL5nJUnqc4rYZwmjQ3AypOAcDGRXO7mMmCufTmtm4nWPRrRWbrw
y+nWprQbcUisPNcs2+x0ltfPNYwnGVI2tz1+lZGpTyxySQhh83ygjoc/8A66rWt1si2OQUG
CuzOKZdMZHN0vDlgNp521yU8PyTZ31cV7Skr7k0bKWeNwzBFC7l6e5+tXoZo45UUeYwABBO
OlU9MX5HkYcE4UZ61qxRWxkMdzIqtsz0zg+1RWkk2jShGTipI39JuC1pcwqrRoX3jI6+tdF
4Z0GHUrS4ae5MCJIQdozkY71xkF0yI0aXmWQgKGGQQO3Xmu68H6o8qT6fJAYHlyN2MB/pnp
XgYtTjGUonuYdxm1Bm+NJhuolFrOGij4yi9x9ax9R0a3aznu1upJjECCiqCePeuu8Paeunr
LatMdr7pST1BJzWXdWNvp9pqITBWYs+FOeT3rx41bSsmej7PQ82t3thrFvbpcXEYmYISUB6
iu4m8PW7EaeNSlDlRxsByD7elecSXXliK7XBaOVWH4NXspt7W4ubbVAQJvLCq27jaccV6GM
vT5Xfv96MaCUnJehxo0CK31P7J/a6m5K5VHj7D/DIqK8la01MaXc4eR49yuqkA84xXX3unR
S6xFeYDSxAqGB4Oetcl42Xybqx1BFy0MojYjj5W4/wrKjJ1ZKL1uvxHUiqackcqVFjdTwMh
C+YSMe/P9anjnhY5JwRyK57V7uW2v3IkEIfCjzBxn3PapYH1aFAxsDcowzut23givaeGbip
N7nmxxUU3DsdnCiTw70cHt+NZevWaz6VKEG11XIIHIIrJi8Q/ZmKCJ0PBZZF2H8M9TWu+pC
e3Lkq6uuRjiuX2VSlNSsb+0p1ouCZT0S9RWtpXfgjB59f/r12N55MtoyofmIyCO9eWRyOl5
cWw+QI25OeoPP867nSL2K5sEcsd23B56UsbQcZKaN8HiFOHK9zCuo3V2PUjOc1l3CK8LRMf
vrt5710d8F891Pcda525jMiEIcsnPBrsw8r2ZxYpWT0ucRJEyXDgjndzz0NQzKQwJI61t31
iZEknRsHOXB9fWsScYfYwII68V9RCamtD4urTlTdmRvkp34pYwMdx+FEg4BwQAPzp0WNnLH
H0q2Yo07IuLdUPTOR+dWXctISwPbtVe1wEAByDzVyC0nuZisXUDcS3RR71xTsm2z1KbbSii
G4QlQ+OBVCZC0jFu68e9a81u6jZJkSDquf5VnTrtkGRxgjntWlKV9jKvFopxlsPkdOARU1r
GftYUZPYfWo1GUwq553H/CnQN847ZPauiWxyx0YyaVBMw569loqcIGG5lOT1+tFTc0sfrNR
RRXQcQUUUUAFFFFABRRRQAV41+0nPJD8Gp2hYq/2yDBHXgknFey14x+0kVPwoERIzJdqBk9
fkasaztTdzagm6sUu58WNFO8Rh8uXDHJLODnPqe9WobMRYjYEh2w2ZeueDRaRFo13nPA5Na
CQASpkHg59a+fnWa91H19OgpWkzKvtLmW5WJZUWNEAXPOfeoI9MlFzb+dNG0fnJuXDDIzXU
tbh5CwA5/SoltA9wi4+7Ip46cGlHEyUbMJ4Km5XM7VPDlnDq80cUjRoyhlTHC/SqB0eNSds
8gHf0Ndfe28kl+ZWPGAKozQFeOPr7VjDFTsveLng6V37pk3dnGvhbTrQKQEmJLKMHGTWPJp
unnMZecMO7V1LoHtlRyflORWbKhEnIJ444rejWktL92YV8NB627Ix7TTo0u0RHaSOVsHcMd
uKravpfkai6wIApVTtz90mt1F239sUAXD55qjqzmXVpi+OcD9K7KdWTqb9P1POr0IRpbdf0
OXa1kSVsq2F9OalllkeGOLpsIznvWkkBdS38JPQGqbxeXdbHBIbGDXoKab9DynTcdupZigI
WPzDlcZyKS1xMrrtPJLZP6VamXdEBEcDaSAvf1/GotKR2t22jG7Iz6Cudy93mOuMLyUDbsr
ZI7SLzGHyfMcVdm01HmWcsxd8EAHoM96WC0zBAqEngE57KO5rS4bkHcchR+FeDOtJSumfTw
oRcVFozhLLa3aWtsYHdfmAeIA/99Cul0PXVub+OCdFW5iPXI6/hXEvFJPe3kxdkywj+XqPb
j2q3a2ymJHSZgbflcc4+noadfDwnH3nqRSrzi7xWh7Xb37DICMWZcZ9Kg1GYPp83zZIHcVz
2j3Ji0+2YXctxFJJjzJDnIIPFO1Kfy5JPLf7ynnPFfPKhadkeu63u3PMJZAbO4i3/dZwD6c
16/o+oI2g2ZD7iY1xz04rxi8zFf3SjABfd9ciu58NXedEtMuSwjC17mY0OalGXmeXgcR+8c
fL8mdw2qq5IWPDRy7Dk9/asHxEz32i3sRjAk2lh9RyKW6mVCzAgMwDZ9SKrREzXVwqH904B
Ck9D3ryaMORqXY9GtPmXL3OA1ZBqFm0ojy2wE565x1rBsJZUhTY7IQMcEjB/Cu2W3iGnTRs
uTGzLnr0NcrpFlJNc3MEYbdHM3GM8E/pX01GrH2Uk9keBWot1oSW7ResITc3chmkkJ8nON5
OTu9Dn1qzarb2kcsE9tuHO2WJir4zxkdDWjbaZPA4KoSxGOAat3OiSCMPn5mGeOlcEsRFys
3oehDDWV+px0FnO1xFc2/ymYFWa4+Xcc/56VpW19d6YklvLB5DyP8AKzr8h+h/z1rQnsFk0
kwbN7xy71BGeM8j+dZ0lteJIIlndYz95H+dSPoa6nUjV0l/XY5FRnSXuf13/q5p3tykkSS4
IJGTg1kGYibPBDdiKk1S2ltJy0JKx7c+oP4ViHUSzsjIUkAHJ71VHD3jeOqFWxSjK09GSXq
mGRgPXIGeorm74Kk5AwAeV+lbE1w7Jhj8wPGazdQQ7UJ5IyPzr16CcdGeDimpaopHBTAPWl
GdvJpOfL+lOi57DJrrPPL9o5bCKuSv610KQGK28ggI7YkmYcYHZaz9CtGXUY2dQcnv24rbk
jXeqnlpGLN7ivKxFRKfKj3sFRbg5v0MC7Ztyys2Pm2k56A//XqncgGDd6Hr9a6bUNJ86xMg
zuPzDt0rmpbeWJJoJMjGGGe/vXRh6kZpOPQ5sXRnSbUtmVIW2MxJ68CmjCyAkinFPKZcn5j
3zTHyXXn/AOtXYeage4eORkBY4PpRTZY90pbHX3opWQryP1wooorcwCiiigAooooAKKKKAC
vFP2kJGXwBp8eBsa9BJ9wjY/ma9rryP44+H9R8UaToOi6ag82W9LM7HCooQ5Y+wzWFeMp03
GKu2dOFnGFaM5uyTPkC1hyzAj6e1Xdi7wPQ16vqvgr4aeCglp4l13Ub3UXUOYbNQGAJxu2g
HA+p7Vi+KvCvhux8N2viHw3rcuoWs9x5GyRQDG20scngg8dMV4VbAVYJyk1pur6o+noZrh6
rUYJ2eifK7P5nFBQSRnI9fSnWwHnqBgDPWvRfBHgXQfGWny7NQ1Czu7QKJwVRkYt0Kd8cd6
zJdN8JWnil9NB1Y28MrWzy5jDtKGChlH9zr156VzSwNWNNVG1aW2pvHMaMqsqSTco7qz/rX
oc64QnB+Y461nXATzOF/OvWfGHgbQPCOlQ3Vze6jeSXLGKGOJEUBtpO5yf4ePrzXkl0cSZY
D3Fc9XB1cNPkqb+prh8dRxcHUo7d7WKsuwwIqge9ZkoBK5yK9k0j4a6MNDsrvxlrD6Vcasw
jsoFwCGIyC2evHOOAM8mvNvGnhfUvB+uvpuooCOWhmX7sydmH+HY16P1GtSipzWj/AA9exw
rMcPWm6cJXa/H07nOONssbZOQaxdQcNeS4yNzY9667wvaeH9U1+HTvEFxqFuLl0ht5bNVYL
IxwC4b+HkdK9H8SfB74d+FLqzHinxrqNs+oOyQOtuu0EAZ3EA4HI5969PC4OUlzrbbc8jH4
+nD907332Pnw3SqQI8ZUkk0lzJIksfnRqCefpXqvxK+Ds3gWwtdZsb8anpkzeUZGQK8TEZX
joQfUVl+A/C/hvxVrsXh7V77UbW+vCBay28aPFwpJ3g89uMcV1excans7anAq8ZUvap3RxC
I7oADv+ZSNvPJ/+tWlbQJFp42/uyFIXJ/WvbtT+Evwy8JSR6Z4i+INzYXkwMsW9FQ7ScAjg
9CPWuX8b/A/UtB8OHxH4c1yPXdJij81yq4kEePvDBIYfSoq4Gq15I1o5nQTVt2vQ4mHUooo
thw5QYJJp1tfpP5ptgzMq/QKO5965Oz8uWXbLvA7kc12WiW/hpCzys5lwDu+6B+VeLiKEKK
bs2z6DDYqdZqOiQyCKGTFtDvZ2bcQiEnPTFey6B8GDcaAj6pqP9lareqXt7NwCxwM/P36dQ
Omean+EHh3R9T1+XU4bUSW1jhgZATmU/dPPpgn8qpeKvFN7deP77UkkkQWkxt7JgcKiRnBI
92YEn149K2pxpUsP9ZxEW1J2Svb1f8AkclatXrYr6phpKLirt2v6L59TmrnR9S8NQSaXqka
pcwShmVTwBngg9wRVLUX+Y4cEEV6/wDEeAeIfhpZeMbS2AuEgVpExyUbj/x1ufpmvnqXUJz
ceTch0cDIP8J/GuDF5dKhXdndbr0Z34HMI4mgnLSS0a80cxqsgGqyg8BgOtbmh3cq6VFsI4
yMVzuqndqLEHOa0bUyLHCqNtU5JweuK9KtSU6MUcGHq8mIk/63OvS/826gt5ZAA68nBO0Zw
T716R4Z+GC+INKh1fRfFtrcW6s0ZY2zodwPIYE8V4Y+oxxalBGrZZcq2D689fwr6d+CxS5+
GOpx2kHl7riYCPfu+YoPyzV5fgKVSp7OrG6auZ5rmFWjR9rQnZp26M8kh8P6PN42u9Ag8W2
/l3TgJcG1fYZSduwfl97pVnxH8JV8Cv8A2vqnxBs7IzMfKgjt5GedsfdCjORnv0Ga6zwb8O
Y/BUcfjT4g3MFnHYIrQ2wbewkA4Jx1b0UZ5ryH4l+KbzxH4zHiO8DxwsDFb255EMY5QH3yc
n3PtXWsPSowaqQSlLZa7eZyPFVq9VexqNwhu7Ldvpp950uh3EmqaNb30qIsrAqwA6EEg4/K
tf7IJYVQ9Fqp8KdN07W5rjQ7i+uYJ5JFe3KRq6AMpZtxJz1B6eter3XgHRNKmSC/8WRW0jL
uVZYwCR0z1r5d5TiKrdSily37rT72fTf2xhqKVKs2pW7N3+5HkMunKrnYMY61kXtgVPOOPa
vbtU8C6NpWgS6/Prk01iign7PbhmfJwAvPckCvMdRjjkZvLVkGSVDYJAzxnHGcY6VFfCV8G
06ySv5pmuFx2Hxl/Yu9vJr80cJfWcrsGZicDHNcpf28kUhlOMpz+Fe/eGvAcGs6Zca/4gvf
7K0K3BBnIAaQ9OM9s9/wrkfiN8PL3wtdxyrKbzTLpc210vAcdcEdjivYw1OvCmqso+6/6+4
8vE1cNWqOhGXvr+rX7rseQSMQwwwOOlMuOQCV9qlMLJuicYMZx16/5FekfD34XN4zsrrXNc
1IaP4asM+fdsBliBkhM8cdyfX1r1qdNzlaJ4NWqqcXKZ5PNCsZG36j0xS20bNMqr1zzXpfx
I+F9x4OS21XTL3+1vDV6Fe0v1HTPIV8cZx0Pf2rifD8VhJrMI1aeeGxD/v3gQO6r6qCQCfx
71vKEo+7Lc54TjO0o7G/pJWAGeTaFQbQD/Ex6/kKsWebq8kkChVHyr716df/AAd8PWfgqLx
reeM719FeJJo1i08ecVcgKoG7AOSKuaN8PvCy+DI/Gc/iC+tdNGVMU1qvmu+cBUwcNnoK8u
tl9bVre3dbfee5hs1w7SvflTts9X22PPJwuYrfaOBgmsXW9OjewNyAFC/KSO6nrW/q3lfbG
8kP5IYhd+NxXPBOOMkVCwSXTihAKEEEHoa8WlOVJpn0lWnGvScfI8sm+Wc9lOG/MVHKeNwx
jp1qzexiOVkC/MpKn04NEUUYXzHBk28gehr6rm0ufCuL5nEhw3G5TkgH7wFFaAG4BjGSSKK
jnZfs0fq7RRRXUcQUUUUAFFFFABRRRQAVzviE4v8AThglsyHA9MDrXRV5H8XvFt34S1fw5e
28azxM0yzwMcb0IXoexo9rGi1UnsiZUJ14ulT3ex84eLYbg+PdckuyzTteyFi3pn5R9MYrO
ZJjb8eYYUfcVGdm8jGSOmcV69r2tfC3xayanqFxeadfkBXZITuPswAIOPWuZ8S6r4VTw/B4
d8KwXbx/aRc3FzcDG8qpUAdz19MYr53EUEpTq+1i1q1Z6vyt+Z9ThMW3CnR9jJS0TutFbrf
8jrvgmoCayVGOYhj8DW5Pq3hMa1JA91oP2gTlWVrFi+/dzk92z39a5PwJ4m8N+EdOlaSa/v
bu82GWOK24hIB4BJG7r1rPkXwxN4pOoG/vVglc3bE2w3I5fPl4zzxnnpXp08bGhhaVOLjJ9
btaXfqePWwEsRjq1SXPGNtGk9Wl6HXfGUFtB0n1+0t/6Aa8u8D6Pb654/06xu0DwKxmdT/E
EGcfnivQPGHirw74r0+O3L6hYy2haaPfbBhKcEbeG4zXMeDNb8M+EtSOvapfXTXZVoRZw25
baDj5i2cdulc9d0quZKpzJx0e66HRg1Ww+Uyp8slNX0s767G78WvCPi/xL4otp9G0iW5tLa
1WON1dQNxYlsAkYPC/lU/xY0G61L4NWGqalD5Wr6VHE8oOCRkBZFJHvg/hXDePNf8AD2u+I
U13TfFGrWiX0scVxbtE6i1RVwZFw2D06D1ro5viP8OpPh63gSXXtTeNrX7KdRks2bPfeQTk
89q9mLpTdXX4vNW8rHiSjXpQoK3w+Tur73PC/Dhx400RuSovoOf+2i19PfFbwfoXjLXPDOl
6x4kXSJPMl8iEx5a6+7lVJOAen1zXzf4Y/wCETh8bfatY8QTWum6bOs9vLFas7XhR8gY/gy
BnmvQ/ir438BfEPS7W4stbvrLUNL3yW8L2TYuHbGAGB+Ugr1q8PywotS77EYznq4iLjdWT1
t3N/wDaCvdWttG0vQINOaPRflb7WGyHkUYWP/ZwOeev4V5b8KHx8YvDgVWceeVyB0+Rua9K
8GfFHRfF+gHwT8SI4x5sYijvpDhZj23H+Bx/e6Go9L+Hdj8MvFsXirVtQvLjSrCQy2bWdo0
5nBUj94V4QjP0PY1Uoc9WNaLuvyIpz9nQlh5K0rP5+hjftHwiXxrYbifl04AY/wB9q774CC
Y/CG7jvlb7ELiZYhL08vaN2M9s59qxfFfi34HeMry01rxDd6mssCeUoWGWMMAd21sDB/A96
53xp8ctEuPC8vhPwRpc1ppjReS9w6iImM9UReoz3Y+/1q+ZUpyqt3T2SM+WVajCgotNWu30
seUukIuZHtkZo2dtpIAAXJxRBHEt1xEUc9SOgrPg1aLa0aQMuPuAONoH0q7ZTm+v4o5p/sk
DuqtMsZfYueW98dcV8vOnO76H3NOtS5VbWx9TfA22itvhzLfZUNPdSMzdMBcDn8q5N/DPgS
VQG+JcDo7MzYgA3liSTn8av+FfiT8PvB/hCLww+r6hqQiDhrpLFkDlyegP1xXkGrJodnrdn
Y6Pr8l7pz7SZzA0bQjOOVJ+Ygc8V6uM9n7GnDljO3nt9zPnsDGtLFVqvNKnzPT3d1fzR9O6
PpemSfCuXR9M1EapZfZZoY7jpv6/yP8AKvmPUbCC9soGJVJFGd4bBz9K9p8NfEXwP4Y8MR+
Hjq19qflht1zHZMobcScAE9s15DqUGk6frUMVlfS6tpwCvJL5RgdgTymGz82O/TmuTNbTjS
lTkk46Oz22/A68mjOFSvCrFtSd02mr7/K55tq+i6pZObhws8XHzIDnHr/+qss3tzEqBt2Fb
p0r6l+IereBZfA+kWujq0t8YB9jWFhmCPv52e2c8dSc14Vf6VHcZlkIEhIIIXj8qKlb2E1S
qNS03RpQoPEwdaknF3ej8jkYw8k0hIZVLbs4r6u+AEkv/Cp9bkLMGW6mKsDyP3Qxivmo2cQ
kMRPkxiQIX9AerYr6A8B+Ofhj8PfCs/h1/Et3qxuJHmlnisXVfmG3aAeegr08FOLqOTdtDy
MypSVJQSbd7mx8L/iHYfEXQJfCPi5YZdRWPYC+ALxf7w9JB3x9RXmfxP8Ah1eeF9SSICW50
edy0MzD0H3GI6HP59a5C7s9C0bXftXhnxA+pW0WJ4riOFoHjcEkLz3GByK+hvCfj3SvFvht
PD3jxrc3c42GVgEjmPbH91h696yq1KWIfsqjtUWz7+R0UaVbB/vqUXKlLWUe3ml/X5M8f+D
g1G0+Kdn5CxvayTLFNuyCnyN90D04r1/4qTpF4rtFLYb7GCF/4G1Ztp8P4vh14j/4Sm91eW
TRra5+0Ri3tGmkkUoRtbbwuOPm6Gs/xj4q8G+MvEFjead4ja0nEYtmguLJ/ubsmQY7DOCOt
c2JoTWCqUp2Um07XS0VtfwOjD14SzGniKd3BRavZuzd9NvM77xIxb4IxsuMmG3/APRi15EY
Jru+t7LGRPKse9f4cnHSvSdS8VeEdQ8Hjwj/AGrdQ7Y44xdmzYx5Qg59cHFcf4audItfECa
jqOpGCCxl3opgZ2uME9AOmcZ59RXBmahWrUVGSask9Vp36nZlDnh6FeUotPmbSs9b7dO523
xM8O63c+H9C0Dw3pk1xY2rlpkhAx8qhUB/Ek/UU+Pw/qWq/A660bXrCS1vLSKQwCbG4bMsh
9vSua+IHi/RvECw32i+ItQ0+eyjZfsRhki+0liMEEHGRg9a1PD3jrwl4Y8OS6XqXiW81SW5
LO04tpHEe4Y25bnjGa9v2mHlipPm0cbbxtby6nheyxUcFD3PeUr/AAy5r9W3sfLGp2znUYh
Gh/f7QpxnLE4/qK+oPiZ4U161+D2i+CvCGiT3wDxrdC1ABCou4sf9568fh0rwrD4rgN54yi
j0uwkjuEvBayEzkMCYwnUH3PFdz8U/iR4V8X6Ej+HPHV9o19p/mSiBYJovthIwE3LjByO/H
Na4OS9jLm323QsxjL6zHk232fXY6DwN4P1+9+AWueDvFukzWEqtN9kW6HIBUOrD0AfNfJka
SQyyK/DdGA9a+lfhh8SvB3g/wzNb+JPHd5rt/qLLM6vDNKLQbMGLLZzg5yRwa8Vv9J8Nnxu
sFn4ut7nSbtjM+om1kRbcEk7WTqSOBxxzWuIs4xs/xRhhOaNSfMtL32fzPrPTrXw5c/A3w5
aeKJVTSpLW0V2ZyilsrsBI6AtiuW+Mmjaolvp11bytHoFmuyKC0XYIHPG5uoYEcDjjn1rN1
Txp8ONZ+FMfgKPxc0YtoIYTfTWUnlt5ZBzgDocdqg8BfE20gsR4R8Wub7S3Biiu5Fztj6BX
B52+h6ipxVSlOPsJStzLfz7PyDAUK9OX1mMXLlbfL5PqvP8AyPG7yWWC+e1uZHl+UPG7Yyy
njt6H+dRw3LeXs6hs5B7V6X8Rvhjf21vF4g8KA61pa5dBb/O6Iexx94e49K8kuoL6KyEstl
cwx+Z5ZaSJkAbrjJHoDXzVTB1I+7NWZ9vh8xpTi5Qd1+Pp6o5zV0/0uVxwDKVP4gVECCm3H
J/CptVJ82QqOpV6gkUlQy+npXqw+FHgVH+8kyQSwhQCOQKKhDIRkhM+60VNgP1kooortPOC
iiigAooooAKKKKACvnD9pfUPs114eTy5HKpM+AOP4fXg9O1fR5OBmvlf9qKRh4k8PoJGJW3
kYJu45I7fhXJi0pUmmdmCbVeLR5Ot9D9nFw0qoh5+Y4xSX2piysUmih+0TTMEiXsSehJ9K4
tLib7TGYV87Mf7qPPGWbkfXgirYmmNotrO6wNDKrCJzyuOcA9xzxXzf1NRabd/6+8+sWLck
0tH/XyL7ajfLJ5v21zODlxGcDHoB7Vu2N6ZGivYr2WVh1V3yCO4/wAK5EyxJcK24bnJChfm
LE+mKu2V0FgkSAlN7k5x/q8gZz7+1XVo3joghUSlv+J6ML20lXzBOmMcgsBg+hrmNTubeZi
0TqcHG4dM1yLv9lLylI2t1Yllbk9eoPqe/vQ92ZFaG2jMY8zftZcEMQePx6/jWFPA8suZPQ
qpjLrlktSbULoeUMnAzxmufM7SSMWGQT09KmuJnmnMb8eXxgHgnvVZFVBuJBycAe1fQ0KfJ
Gx87iarqSv0EeSNWwnXripFuYo3LbmLvx0wB9KjSJCxZgRznPenrB5jZJ27Tkgc8V1SslZn
BG7d0TSXhLb0gIJ67u4roNL8aeOdBt0j0fxFe2cGciISBkz6bWBFYCO7uQowijIBFXRve3D
cJHjlmqPaezfumnsva6S1RJrGt+IfFEqy+IdWuL9osmNHIVEz6KAAKzTa2dsoE23cR/FzSf
blMWyKH52PJboB+HWqpM7sWkjBIH3j6VDUpu83Y0i4U1aEbkD6gLeWSO2iEaN3xljz+gp1t
q0kTJCclMkkf3aqi3LXKxqDlv4hzinGF0m2OgZs4NW4U3o0ZxqVU7pnRteCa23IOcg4Azmm
zSSeYJUz8uAAO1ZFvLcQzeZFx6hhkH/PrW5aXwkkCTQiLBHfO73rinS5NUro9GnW9rZSdmW
ba9nVMmF+O+KvtdStz5TnI9M0skyokkgOFVc9fak0u9NzB98rOvDj3/wrzppNc6R7FNtNU+
bUb9qkVctbkA98Hmqs966IV8kgZ65rZd5SmGd3BOSM1SuLeMxHK8nrSpuOl0a1Izs+VnKXd
6wupfkbbJtwQO+KprI8jFQwI74rT1KJVkgVRwX/AKGqxRBh1GFzg17MZLlTSPnZwlzNSezH
W0jMiRsoBdwfoO9dXHdCSVo2+6F6Yrk4iq3gB5IRiK6HSXE7s8mMqMfWvMxkftHsYCatyvc
6Pwv8QfFmgR3NtpmtSLbxzHbBMPNjUEA4w3Tr2q3qHxA165ZbmKw0a1uVxuuINOjWXb/EQx
BwSPSuKtlCapfoG4EgJH1AqxFcwumI1kuHIICwoXOO/SnPE10+WMnYKeDwrjzSik+/o/xOr
F4r7GRywI6k0w3rq55596wrW8iS2jhdilwigtG4ww98GrjSK8QcY5714sqLT1PWjVTSaLN1
K7tudutVbuUtakA7iBRIzGAHNVPNU274yxxjFVCOwpSOfvJTJAYycbjjg/jWBIWaN5WyN/C
/gav31yVU7MhjnbUSKDCFz2AFfU0VyRR8jiJe0m/IoxqYlZ89B19SamjjIicNjKqRjpn/AC
acI8yLGApjQbm4xye3v0olOWNsBjOC5HYen41u2csUWbEl5IlbJRDv6feb1PtXU6dKZGMr9
WPy1h2NqWWOJcnfyT6CujitwrLtB2rxXi4uabPosFTlGJpw6vq+lqf7L1W6spDyDBKy8+uB
xWFq2r634kiS81XVr2+niUjbPKzKMcNhegPHUCtR4vLjeVyeR+tZanacjg5ycd6xo4ioo8q
bt+B1VMJSlLncVfvbU5TVrSRQsqfvI2AAYDn8agaLMQBXBHHFdKTAjNErebEZNwVAW288jA
7VmXkFuG8qJyEJJGQRx6c16tKu3aLPGxGFUW5RfyMTA7HFFTPHhyMHj0WiurmR53Iz9Ao/2
ivha7ASaxcwAjO6Szkx+gNLN+0R8LoZmQatdSxqAfOjs5ChB+oz+lfEmtqsdxMsahFx0UYF
TaaSbLqf4f5GtnN6HN7Nan3PF8dPhPMUC+NLMM67trJICPrleKsJ8afhc+7HjKw+U45YjP0
yK/O2Yk3qknkk8066++PqKrmdrkcqvY/RuL4sfDafHleNNKJIzj7QoxVuz+I3gLUJDHaeMN
IkYDOPtaL/ADI/KvzUjA6Y/wA807A9BxmlzNFKnc/TceL/AAqxUJ4k0yQt0CXcbfXoalTxR
4ckXdFrtg4ztytwh5zj1r80rEAR8DFaj/Kvy8cr0+lZOs07WNVh7q9z9Hn17Q0tzO+sWSxD
BLm4TA9O9fHXx58a6P4z8a240mRL3T7OHyRKqkb2Jyfw6V5OGJuiCSRu6flU55usn+9/QVy
V67lHlselhMGoy5272FtLK3jkiaKFYsNuJC4P0q1PEs19LIsYKgKBkc9KsR/cb61MwHp3rx
5SfNdnvxpxS0KMNqP7StJWjA2MTuPbiqs9vC97cnyg++UnOfpWtL/x8qPc/wAqpL/rZP8Ar
oa1pye/kZ1Kav8AP9DJkt4yWh8gKGzkAYq1cgRpazIMSeWFY9c4qV/+Ph/p/Sn3vFmhHHNd
d7yijg5EoyaObO5ZH3YbknJqi0kjkRbMheuB+tXrwkNJg4qvFxaqR13V6q0VzwJtuVi/bxR
8EjcSM8VFNIBIVRcMxAz2FWIQBHGQACep9aiuAPtScD7wp211IbstCGMSMpRSXKdT7dqUNJ
JH5bbu2T6VeAHkscDP/wBaq7cNKBwARj26Vg5+9Y6Y07x3GwQOX2xAMTwqgZOanewvAArQl
D7qeTXQ+FFXdcvtG5Rwcciug1ck6WgJJHBx+NeXWxsoVfZpHsYfAxnS9o2ec2Vi7NK6AySj
I5XIUZou7FzLujikWbgKQOP84re8O83k2f7zVrKAdWtgQCPMHH40VMXKFVqw4YKMqKdzlDo
+pwxZktXx13dariCfBVISXBIAPqK9GnJ3yDtn+tYlh/x+xf8AXab+tRTxspJtrYupgIRsk3
qc5aQXM+mwiV3CyKcA+mT0pUuW0+8kuooS+zarqD19QPUgc1fcD+1Ih2DPx/wKq9uS2vuGO
Rtfg/Wuhy5k+bY5uXla5XquvyOshZJrVZIyGjkG4MO4NVLuM+UD6HHNR+F2Y6DGCxwJJAOe
gDHFXrnpXjybhNxXQ+hptVIKbW6OP1VdrW38P74A/wDfJqlIqBRg55wcdq19T5tGJ5xImM/
7wrJ/jYe9e1Qk5RR4eJiozl8ilJiO+Vxlfk4PsTiuj0kbei+ufeuem5lX/rkn/oVdJpn+rc
dqnGfw0LAv97Iyby4MGr6htU/vGVf0H+Ndbp9z9t04WiAWsMS7QqcbvSuKvudVmB5/et/Ou
y0MDyG471x42CVOL6nbgJuU5L1INT0tZ4MlRHKg+SQHkY7Z9KxbK5M9sHDEMMhwD0I612l1
/qnHsRXn1n8upSBeMl84781lhm6lKXN0N69qVaPL9rc3Y7uQIUbLAdjUK3KhHDA8gnrVOBm
MkuSTjGPyps5PlynP/LM/yq401cU6jt95iblnwGHJwf8AP4VJGAH3fwqetVLYncT7f0qx/w
Auv4V7r6HzEd2yv5n7+RtxKDrntjpVqxt2lkQFclzuOOcCsmTggDgFmPH1rpdE++574qK8n
Gm2i8JBVKqizZs0ihmJZwCRitNGjBL8jHAFY1qSb4ZOfm7/AErQnJCnBxz2rwKivLU+pi7L
QbfXBZQmRx1rnb67uCxhgkK7V+Yg4IzwOavSk+Z1P3sfpVKIAvcEjP8ApiDn6iu+jFRWx5t
acpvlvY6u0sY7SxiiiUDCjOB19ar3lqXBbYCD1B5rY6Rpj0qtcE5bmvIjVlz3PbqU4qFuhw
k1rEs7hHYKDwMUVrzqvntwKK91VHY+ddCNz//Z
</binary><binary id="_7.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKUAa8DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5PDHAHpTg5HI4poxwaR8F
vSgB5lY9zSF8jGKaMAdKAcmgB3IAwR68dqN59qBzngcelNIPBxigB6sRg7sEd6fvUdtxqI8
d80qjJ9TQA7zWbjOB6UhOeGx160znJpDnI9KAJgQwx/SlKsyZ6hRjOOlRbgSNo2j86eWJXa
DwO1Ahp27sDBpejY4Ge1IOTjpRkg5z+NAyQ8cbRTd/yjIHHtTR8x5fA9aCMUAPLDHTmjOB9
3nPX0pmRzzT1YgDjpQApLdefypRuPQfnSb29SPoaQSbupJA9aYh544JFKsjxFtkjKWUqcd1
I5FREpnknPbNIHyeepFADiFPTj60LjjnpTScg4xwOnrTFyR0OKQEwYA54P0pwZQTnke1RgZ
GQR16UoUD3/nTAGOWI6U0Pz06UoQu4VBlicAU1gVkKsMEHBHoaQyT7xyoH0J5p+SDg54OOl
RY7H61LtI79utMQ5SDkjIccqe1NJGMYx+FGeABx24707gcYoAYcnr1+lKd3pnvRgqQSc5/W
nAc5I60AJgA5/iz+FLtLdhT22eh98U3eNowcYoAcI+5x+VKIsAnPX2pwkjC85x7UNIrA4yO
/JpgQRjdI+3GakKqMbu9V1YLKwwOtSNIAOCMnvQAufKcmIjHuKVATnGMn2qItkHIzT1+4So
9utIB491HtTSQTzjPbilQsB2yOhzSE7j91QR1xQMcXOeo+ppwZmyflHvVds8EnmhjwFzx1o
AmWZ0YkY6FegPB601XIAGOD2qLsOTnvSnkZHT3pASCTLYAFPZucjAAquFIYZpf4iCMj+VMC
cO5k3McmrE1y81qiMcqhyPaqPToODQCeQTQBKZGxymQexFSQ3F3CSbK9ntiRg7HIGKqFizd
cDNSI2CctgDvQIp9T1pTgH1pSuOQRx70mTmkMDkjrQPc4+lIR6mgAAcjNAB7UvPHJxSjkjt
ikbG7g0AKeDS5/CkGAOQaMnNACnOaaQO/T2o7mjHIODQA4AcHGKeQWPTBPamYxT0zn1PvQA
xScnNB6+tGCSenFN7+9ADsUHoP/wBdJjHA5p2OhNAAGyc8VMkVxKpZIZJMdSqkj9KiAGK9y
8NSzW/g/Qo7e7ntQ9mHZYZCgLGR8scdTwOfas5OXNGEErvv6XFKSinJniyWd4VLfZZ8joPK
bmk+w3mSTaTkn/pk3+Fe8y3Wrhvk1e+I7n7Q/wDjUNxqup29lJ5+t3UXynDmduO2etU6WIX
8v3v/ACMlXg9r/wBfM8NWwut/z2NyV/2Y2B/lSHTr3PFjdEf9cm/wrt5/GGtRk/ZvEOqynp
l7t+T64zxVJvF3iwf8zFqXXP8Ax9P/AI1z81ftH73/AJHUoxZyv9n3+BiwufXiFv8AClGn6
gf+XC5H1hbj9K6keLPFTKceJNTGP+np/wDGn/8ACT+KvL3DxHqe71+1P/jU89fsvvf+Q1Bd
zlhpt+P+Ydc8/wDTFv8ACnppuogf8g+654/1Df4V1UPifxQUO7xFqX/gU5/rTh4m8TkN/wA
VJqXA/wCfp/8AGjnr9l97/wAivZo5I6bqXONPus+0L/4VEdL1Qkkabd5P/TBv8K68eKPE27
nxFqf/AIFv/jULeKvEpfI8Ranj0+1P/jRz1+y+9/5C5I9zmRpeqHH/ABLLv/wHb/Cpl0rVS
BjTrzHp5Df4V0B8UeJzwPEmpgf9fcn+NTHxL4lEWf8AhIdS9/8ASn/xp89fsvvf+QKmjnTp
OpcY0q9JHpbv/hQdK1T/AKBd4R6/Z3/wro18T+IzHz4h1LJ9LuT/ABpn/CSeJRk/8JFqf/g
U/wDjRz4jtH73/kJ00jnv7J1UnH9lXp/7d3/wpr6VrBwF0q+wP+nd/wDCt4eJ/Eof/kYdTP
8A29yf40f8JN4kLf8AIwaoP+3uT/Gm5Yjsvx/yEoRMH+x9ZI50m+znn/R3/wAKQaJrJznR7
7/wHf8AwrfHiTxJv58Q6p/4Fyf41s6N4g16fIfWtQYqwbm5c59R1pr6w3bT8f8AIUlGKucU
uhawBuGk3wP/AF7P/hT/AOw9aCHOkX2Mck27/wCFewJca25z/at4F6/8fD/41KZ9SR03axd
8sP8Alu+P51v7HEpX938Tm9vT8zwQIwlZSCCDgj0oK/NkY/Gt3xogi+IGvIihFF7IAo4x81
YLZI5pU588FLubtWdhS4696dvHbr7dKj6dRigjA+U1YiXOQT09qbzznpTQeucgUobB9KABu
nHOf0oA9SOfXtTwY+MjH0NMyAdw6igB+AADuGfT0pB160zG0bucUq9Mn9KAHAAn2pMEZoTb
tfcTu/hHrSHgUAKpOAM4NJkhuDz0+tKCD1pWChcg55oAaqnsKlCYypqHtjoc9asRLhST1Pp
QBSzkfzpuaXjPNIT1xQAoOBz0oz2pBjHNHFAADk9aXv60hHNODH0NACkZGM0nbB4pCD3oAH
OcnHSgAB7dKdk8DnHvSgZYH0pGA3cGgBScHrTgw7HFNG3vmkDZPTmgBeCxxwKaR2zSEnJPP
rRkbufyoAd0OcUpJJzSHJOTRkYoAUc969fsndfC/hzYxGdPHAP/AE1kryAdK+gvCenC78Fa
FJtDMlkByOv7ySpX8en8/wAmZ1Xam2YfnziTaXcHvzxXMeLtTee7isEbCKoaTHc9q6fxpex
abFHbooFzKdv0Tuf6V5u7yT3TzyNlnbqa6a9S+iIw9O/vMZtJOQBxQ6lSCetSY/e7QenWlY
FjkYA96476nfyjQBkjipkJ8o4z+NMOM84ycU9MhCT0JpMtKxLECEJz+FJt4JxT0HyblppXO
eTUJ6mjRV5LnANIVbcWxlRUgjIbIGKdJGdw5zV3M7MaBkjHenSttj2ZAJ60hBRdxIA+lMkK
sAQvbvQtWN6IFb5M5Ap6zgjp9aiCkoQOfakjHJ4qtDJ3Hnb5pKjjvUbvlv5VLACJOcAGiaJ
VkBC0rq9g5Xa40ffU/wA6v6de/Yr9JDnYxw3Pas9uDz+VPc4CnPNNOzuDV42Z6ra3AmsVmi
JYEYBzWdKJXlUylnww4J96o+HbyWWwaKLgKeT6/wCFau52nQHafmHT616akpQueU48srHm3
jRsfEHX8gEfbZP51gFiSMVueNzn4ia+Ov8Ap0n/AKFWDkj8f0rycP8Awoei/I9CfxMfhmGe
3Y00Bhggc5yKDkLjsaXnbnmtySUqrcsTk9TUZTnJXg9D0oBUr3BoJAbIbOKYCbRjhgD6U7d
6n86b3xmgqMkY6UALlSBgds4xTMAHuKXpxwDijjuKQCDlj0p3bJH4UgHOCOaUZ3ZoATHPWn
YZeoGPekOe/JpcA8dKAAAHHAFTKD7/AIVABgg9RVhCT0B+lAGcSA2RRuOcrx2pMHdS9OMYF
AC44oH0yKO2fSkyM0AOHJoJ5pueevFKfagBR0yelANAwaPwoAM/N1pe/rSYwemcU4NnjHFA
AQTxmjscjmjH4UmBxzQA0nkgdKO/0pxxkdaThTmgBBnv604gg4IOaTIPfFK3AoAXmvpTwPd
Jb/DrSmkcKi2QdmPYb5K+ahgjIr1a71oWfw10DSkmEbXVkGkbvtEknH4msnPkqwfr+TIqQ5
4OPp+ZzHiTV5Nc8QXN82fLLbYh6KOgrNjB3cde1RjG75X3k98YqaNQeDmqkzogktEEjFB0O
W7U6LqR6VFKGMvc44qWL/WAdO2Kh7GkfiJ2XcOeAKeqkRnHTjFP2nZnv71PGm6JsAcDvWDl
ZHZCHNsQQ7dh/WpNmc5FNWI4IPQ1PGMcN09aTl2KjG+jKuw7jx0pFX5hntWgLXOcMCOtQiI
+cyA9KlVEU6LuVLqMbAw5INQbfkzV+8XARBz3qvKFVAnIZhhQPWtoO6Rz1Y2k0V4DvRyMdc
cU0vCAxaTDDsBTHhaFFU7QcZwrZpkLiHLBEY9t3Na2vqjmbezLdsBKgkKkKTjNTGMMODxnr
VPT7pYp2S4B8lmyxHJrUmKQ4MbpNF94MOhHp7GpnHsXTkmrMoOgHyk4yKilHyjnBHqa1b+1
8gqVYPE4BVvr2+tZlyu0kZ4wDTT6EtdUdD4ZuPst6kNxgrKRjB4Ndu+mrLMrxxqqkg7ga8s
t7mSDa6nBU55rstE8Sr9qiiuG/dykYz/C3pXTTnZNM4q1N35kcT434+Ievd/9Nk/9CrALH6
/0rf8AHGB8Q9eJJwb2X+dc/nB9TXLh/wCDD0X5G0viY7JwAQBSYbtz9aUYxzjn1p27Ayent
XQSNA4/zzTMkHnipx8y9eOwpBGDg5x70gGAtkEkcCl3En1zUeCrbaeFyM5xigBT0/wpuAQf
8aUq3bPpRjJx0oAQH5s46e1DN3/lSqOuetJgnPFACBuc4qQNhelRshC7h60oyRzQA7OeAKs
R/dyCceoqvyOuMdakgbBIJIFAFLPoPpSnn60EYHFJkk5Gc0AA6UUvak+goACKXJoPJoJ54o
AWgYz6ikB/KjIoAUcn60uetNPXGcUHrx0xQA48rmjPYUh6Y/GlHA5oAQ5zzSHtnNBODSd8U
AOPrS7WIzTRkUpyR0oAP1rtdaG7QvCuen9ljn/ttLXFE/LjAruNaKjw54WyRn+y/wD2tLXL
W/iU/V/kzSHUwogB+FTxnJIAwagjf5flPPvSq7RqXz8zcCtrGiY7I8/yycsTmrIQo4JB9az
Q5WdXPJBzWy6c8c59KiehdNXJgV27cZGOtXrVBgggAOAarrb70yDgkcGr0cZVFJH3Bzz29a
86rNNWR7uHpNPmaITEGcjoO4pDAQMYqwAD8w71IVwvrWXO0buin0K1tGw3BmwAeKdEiyTz+
gwBSPKI8nqR0GapJK8chKOc961UHK7OeVWNNqIt0n78hxxxWVqO8TADpgVqSMZCH796yrj9
5K56kcV20dDysQ73fdkSoWToM+goSMEsegFWbdGfCLHuJPHFaa6DflDLLGIUP98gVc6sYfE
zKFCc/hVzBCKpNNwyn/ZzWvJpYSZkjmR3ABwDVGSErkMORzVRqRlsTOjKO6LsU0v2YQucqQ
CFPOKhuV8yMYx6GpTyRz71FcfKo9azvdltWVimQVUr6+9PhJE6Y/vA/rTDnbgn8afEpDp3+
YfzrR7GNrj/ABvn/hYevHr/AKZJ/Oud4Y4zg10HjkH/AIWHr3HH2yT+dc+cg8mpw38GHovy
Mp/Ex+B60vUdf0pMAJg9fWgFtuM5B9a6SCRV44PNOVSQe3fjmmjlcHP4UgJ4x/OgBrKAx5I
pemOKXOW5HXvR+PFACk+h/CmEkjIH/wBandsgU0H29qQCLjdgj8aXIz6UgPPFKAGJI4FACt
krwetIBgD09qVTxyTilwOopgAIPXk1PAyAN5ke/jjkjBz14quO5NTxgrkYHSkBSb0PWmYx2
xTmJ+tJ2oAQUZ74oHHBH50UABNHPaj6UZNACjHcUvHoKTnGaAaAAjnFLnPHQUnU9MUucGgA
wOg60YAGKN3yn/JpMntQApxgUnA5oOcjNIaAHZH0oPTINIeRRigBfw4rtdcIXw/4W/7BY/8
AR0tcX612muAnQPCvf/iV/wDteWuWt/Ep+r/JmkNmYscfyBx260OFZs7gD2HtTllCqY2T5e
/PWgoDEk6QTKGPLNyD9OK2uaJdiNYiWVjxk45rYiJaNSRk4waoyplDhgozxxVi1Y8BJkYHJ
xyD/Ks5u6ubU1aRt2zL5OcZVR1pY5zKGGNpGeappLscY6Hg1KiqSd33T2zivOlT1bZ7cMQ7
JIvxqH2uuGXGMild0BIXBOOlUt7xRbIxtU85FJ5ygjPA+tZKk27m7xMUvMJVXlsH3rNikMp
3YONxHFPur9GyiHcegI6VUtJlUlHJBJzntXfCElG7PGq1YynZFuRsHAHWqsy+UVk8oMrHJX
3q3LtBVsjB71UupFeVUB4VT+daQ1ZjU0RINSnRM26JCfYc1Wa9uZj++mkk/wB45pAU8rgdT
3pyKPK55GeK0UYrVIyc5y0bI0dvtAKZUjuDVprzzFxNEDN0Vx3+oqKFN84AU9+al8pt2SOh
54pSs3qVBySdmP3+Yqsvfp/hUEvK5wefXtTXla1uHRV3Rk5KGpEZXiJAbaDj5u1DVtUJNv3
WVgrbuOfrVmNF3oSOrDgVDIQjgYNTKMMm0nO4E/nRLYlW2IfHJz8RNe5zi8k6/WsDOR0Hrk
1v+ORj4h68c/8AL5J1+tYGByew96eH/gw9F+Rzz+JikjGRzmkP3SOv0owBjPel4xwK3IDIw
CDzRnkEE/Wk/hxilGB9aAHbh6GmsW//AF0v14pWGcevrQAivhSNvWjkcUnvRmgBoPzZNOOR
3GKQDuOaMMTwCaADPvxUjEbR0zUf1p46D0oAbu55qzG2/bg8461WxT4yVJI4oArnrTck0/n
HPpTcHFACfWjmjge1BNABkk844ozxxS4zjjg0h9KAAUZHWge9L24oAQml64xzSHrxRk9KAF
7UoFJxS44oAQ+1JjNO4xSHp7UCExSnOKNwNH3hxQMAMda7zVV3aF4V9tLx/wCRpa4PJHUV3
OsyFPDnhVQSM6ZyfQefLXLW/iU/V/kzWHUxAAzPgcdM1M4YW3l5ZQuDjPFR2WxrkAvwefqf
Sr4j3sQ3APHFXKVnY3hG6uUkOVIzkjjPpVqy253tjJ746VJdxwBmaCMxoQBgnPas+CV0kLE
nYoJP0qfiix/BJXNdwQpKnPegPsCln6nHNZq3jtKJXOFzhl9BTbiRpnB5AB4BqfZO9ma+3S
V0bzSMVxjdkVmX0dxGyzMC0RGABxj2qWLUmFuNkO5x/GxwtVJ5bq7TEshYZyABgCppwlF67
F1akZR31IoXhJ5jQkHgMSakZ4pJCRHAg9EBH9ahWERKeMfWpFhCkZblxk+1btK5zJu1iOSY
IAvCjOSoJbNDyFxk7Vx7Uk1tIJAQSfSnuh2LvyDmq06EO73HBdyA9QanSP8Ad7QcexpsQO1
VHan27tLOyHjrgngVk2bRiiW2TEgAFTMpBPHJpYVZLsFSJB0GOh9atzQrv4Uxt/dYVyyqWk
ejSo3gYFxhpdxBz0qaBR5bgcHOa0V0oXRlaGVRKmPkbv8AjVEpNaXHlODGTw647VuqsZ+6n
qcUqUqb5pLQhuIyULdx2qO3ZmkUHIIYVbmydrYOKqAFLlGPdgD+dWtYmEtGL45OPiLr/wD1
+SfzrnsEkep7V0HjnP8AwsTXuf8Al8k/nWCAM4qsN/Bh6L8jmn8TE7A9/SnBGYZxinbVGfm
z/WgsAODXQQJsPT8+KaUwck4p4fPcgUmASaAG5B4/maXIxkHpTJFAf5elOABODSAcVbGeop
oHPTFLg44NJzxk5/GgA3BeAuT6mgsTyT06UnANOzz7UANJOetPPY5phXJNA5wM0APwSeBnN
KwFNUe/XinZJHNAFfPAIpBmjrjNITQAEEfjRmjHrSd6ADnGM0c+tGTwM0UALzRnBwR1pBRn
tQAp64oyBwDQeecUcY4oAcGpM/lSA8c9aUfiaADmk/Cg0nOKBC54pe1NIpefTpQMU/lXcay
AfDHhXPLf2Zx/3/lrh2OV64rttZ58O+ExuxnTCP8AyPJXLW/iU/V/kzWn1M/Tow922F+6vN
WJZQudoJOeBjrVa1226yEtjgCrIjZULsPnI3Yxyq//AF6U3712dcfhshzSCW3HAI9az2Y/Z
JeeS4HAqx/q/Ni6hWx9R2qtLKptliHDhyx9xjg1UVbYibuMjAdghyAeTxWi9qxs2kWFyqDO
T2FUrWMi7jUk+mK67ULVrfSEAzmUhQPWsq1XklGPc2oUeeEm+hz8McUqjfKy5GeoAq8mnQI
odtQBHoJMkVpWmjO8W4KB24HWti10QMoLDGfUVw1cbGOzPUo5dK3vI5aGySW6CQzF9gySee
TVq90sxQCQvuK9zXSf2Kun6wi+WxEw4JHH+elSapZgyJarGTI/UEdBXO8Zea5XodCwSUWpL
U4cRzHau6N9wwNoyabc21zFlpIt6njpj+ddDdaCgG8b1YdlAqlJo1zt4dxjtk8V1wxcHqmc
E8FJdDDPl7lyGjPUDBIP5U6JAqCQ85y2B71cubOZI8ySEqD365x2/Krt9bxwW7MIAhbjgnm
t3WTtbqYLDtXb6FexKSzxqBnrz6VtNbxyg+W++IjseM1ySzSRlVjG0HO3FW7PU7uwEiNBuW
TnnjBx+tY1cPKT5os66GLhFcs0TyzHTJpAo2mROPcg4rIkkMj5Ykk96nuLo3io0h/eQsck8
Eg+1VnZUcA55rqpwcVrucNeopu0fhJSc8An3qMoQy/MMZGPzpHcoeRn8aduxtZscEVpsjmd
mR+OT/xcTXs5H+mP/OueXOflrofHJI+Imvdv9LesDdgDsfrV4b+DD0X5HJP4mBJzzS98DNI
Q275hnHpSjOAea3JHAYpRgHnHpS5BOTnimqODTuA04yT0+tJu5wKXp9aU8gYxj6UAGcimFv
enMDtHNNVcjmkAoAP8XPpigdev4UgxnGSBS/L0zmgBTjb70pHANNPSnYBwO9ACnAI9DSgkA
03sOMfSnKpYkEdKAKy5x60c80gxjFLg9aAE6UE0EHOaTJoAUfd4oxzxSc+tIeO9ADsfjS/h
TRRnBoAdkde9NyaD1o6CgBwwByKOgzQGPr+NJ1+lAC/hScUetGfWgQZ7UZyMUZB9qTPagYD
jqBXb6yGbw34TAP8AzDW/9HyVxWCf/r13+oKh8L+F2cgf8S5hn/tvJXJXdp035v8AJm1JXb
Rk2cayGMzDMafO4x19q0cs5MrNhWbL+p7dPQZxVTb5UaxoA7j5n54Bx3+gqvaTvJqKvM2In
/dYI6A8f4GoknK8ux2xkoWiyxdR+TM2RwV25HqP/rEVmyxqsikdCMV0N7GJbB2cbZYzgjHc
cH+tc42d4U564q6ErxJxEeVkxlVJQ6/eBGK62/vDcWtlchklggXcRGCOfQ1zAgACtjPt2rT
DMoChQCR2GayrRjJp9jfDOUU0zZg8T3CweXDaqAB2qWHX9fwTGiox6DZWVFDI6nAKnoKswa
fLIcSbj75rz5woR+yj2YVcTJL3n+Rv2ep6teXdudTZDCjjccBTjPPvU2s38trr1xcaY0bxE
4XOWB4GSP5ViNp4Qk7SRnqaFs8KFCGuLkp83N07W0Ou9Xls38+pcbxNqBfbNaRuOpOwjmm/
8JN5hYS2gUZwDmqsliQMgsPxqMWr7eGJHvzWihRf2SL119oS6uIr23AgiLPuxtHeotTkeWV
beRGjMYwQTnmrNvFLAd6ICRkg45rIvEbz2lfdu/3utdVG3NZbI48QpW5mtylcqITHsIJzx+
tXbLUJ7YlDEJkPVSMgD/dNZ5IdCSPmB5z1FadtbI67yeTjBzXZUty2kedRu5tw0JZbfQ9S3
+XmyuBztAyv5HkfhWFe28kMgDkMPVeRW9LZ7lG5Ac9CRzWLfW7wMvLBSeh6VNCWtlIrE0vd
5uX5r/IqPnjPWgthkXrkims3Qck+tOA+cFjwMfzrv6HlMd46/wCSi696fbHrnQRv5z64ro/
Hf/JRdd4/5e3rnOhpYb+DD0X5GM/iY4HkDNKVxzknNCcc0rMeOfxroIBeAC1ODBh0NNI+XP
WkUgcZoAXODnbTwQecCmhypIBx2+tKNoB60AJIRgAHtTkdV+8B9KYSPTj1zSYBGRSAeWjxk
Jk/WogTu4G0UDqRnGfengHkAYoAD/Kl+TIpg65NSMQVGAB7+tMByDOBzj1NNDbGJAz9aOBj
nNBI5wCKAK4zj2pxx6U0ZAHIp5PJz1oEM6HpQO9OyMcDpSZyOhoAYeRQcHH9KXOewpPagYc
ds0Z//XThjHrQMelIBO3NIOmOc04mmk80AKOOtHr3oX1xS++KAEPWk5IpcjuKARQAmOKcBk
4FKu3PNKccAUAJ+H5V39+C/hnwkF5drBgo/wC28lcATXpMwjHhHwy7j5l05+cdvPk49q4sS
7Spvzf5M6cOrtmddQJBpu+MHLN5ZfHBA5J/E1neURECenrWheMC4gB2qoAKj1xn+tMTa8WB
1XoRxzUU5NR1O6pBOVl0NPUBEIY51fa86K5H944ww/KuYKKLhgHyoPB9R2rYvLmSSHT45B8
yKTu9ayAwLAlRu24NVh4OMNRYqSlPQsyAM6KGIwM1v2sYaKNlBOQD+dYtuI5CxkkRMDoe/w
BK39MkhMVuuRuIIA+lc+Kuo6HZgbObuXIbaTaAmFcuOW9M8/pWuLYhfkk2EsOeOmeetRwRg
nJHAINbUEYBGRuz7V4VWrY+hhTK72gKnA6ioPshAxjjFbzRgc4x2qFY8PlhwM9TXEqrR08t
0c/LFtyCeQKoW+zzZl3lvmzg9uK0dTkIk2QDe78KB3qFrVYYBbh1aVgHz3L/AOHau2D93Xq
ckrc2hHbRs1xLudGQ42Beo45z+NUdQs1YyDb1HFaNo8byrtGGPUUt7Fl884qozcZinFOBwM
p2TNGVYnPb1qaCa4RsFz7DGMVNqsWNSUZOCDnAzSx2jyRt5chcHnkV73PFwTfU+a9nJVJKP
Q0tLt5HZrmUsd/yru/nTNbsibORyOU7VDFfX9mFSSESouMYPNXJNWtNQheI5ikIIKvxXG41
FUVRbeR6EXTdN027PzONlOSpHYYpCWKYBzkgGlYbLgKRnGVPvSA4dOpGcfrXs9D531JvHRP
/AAsTXe3+ltXOgkciuk8eY/4WJr3Gf9LauZ+n50sN/Bh6L8jCfxMfuGeacWJ6DioeS3Ip6v
huQcVuSPYHHXGKbzj1PtSkk8gdaAKYAuaXJ4UnApcnJppbacngUAGwtnA4UZP0oH3cde9IR
8oOOaUEgcUgAD8TTvrSL7UFu2OlMBhbk4p3YUnvT88dOKAEJJ+Y+vakyQCSOtIMcD37U7r8
pJIHQelICEHJzx9KcN2OmaYDwcCnbm24zQITjOacG4IIwPWmj73NOwCpOfypgN288nJoADc
5pAOOtAz0GKAHYOTjGKCpA5owxIIHFBDhe4oATqaCDmlDEjB4oUY70AN6cZ5px7E9KTvyTS
ep6mgBSV9OKTIx0oz8oUk4HalwoBzzQAoYDpRu5IPSmY5OPrRn6Uhjxz26V6PMP+KW8Joxw
HsmX/yYkrzbcemeneum03xrqWn6fbWBsdMvYrYHyWu7USPGCSSoORxkk/jXJiac58rgtn+j
RvRmoSuy1dTCW6kkBwCxNOSPyMy3atGsigr9PWmDx3dqQw8O+Hwc5z/Z4/xqWX4g6jO2ZtC
0ByTklrAH+tZWraJQ09f+AbqtC7k9yO5lVpY9rBlRODVFVByu8EkZ5/xq+3ji9yWfw94eJb
qTp45/WmL46vA+9NA8PBh3/s5f8auPtUrcn4kTqxlLmZtWVhpToTLMwIHIDcE+2BU9na6dF
quxLzZ8w8pWXO/PUZrLT4na7FkR6ZocYPZdOTFNk+JWsyPGzaXobGM7kJ05Mg1xOjipXut/
P/gHfHGUI2ajqvL/AIJ6BBGVfaejKMd+lbdtHnbk8V5YPil4lHK2mjJ9bBKkPxZ8VRqCsWj
j6WCV508txUui+/8A4B6kc6or7LPYorYyN93j3rO15DCyQDKGQZYjso6mvL1+MPjBSNv9mA
/9eCVDcfFrxXcur3EOkysvQvp6HFYQynFKV3b7/wDgFPO6PK1ys9Be0jtvMumRo5M7PKY/c
P8AdB759ewzWVfQk26X43EocZHQDuf8PoK5F/in4omxvg0hgDuG7T4zzR/wtXxQ0fltb6Qy
Yxt/s6PH8q644DFJ30+//gHPLNqDTXKztFs0ffqMXMhIJCjCr6j6nr+VWr2DEaMDkMK4Bfi
b4kVQi2+kKg52jTo/8KVvin4pKBfL0ogdB/Z0XH6U3l+Kbvp9/wDwAWb0UrOLJNbTZcK+eh
NVraeaJt8MzKe38Q/Ko5viJrk/M1joshzn5tNiP9KiHj/Wl4XT9EUD00yL/CvShSrKCi4r7
/8AgHl1MVCVRzjdHSW+rWssXl6lYrJ/01iO1vypJrHTbtWNlcK/fy3GGrnv+Fha6W/48tGy
fTTIv8KafiBrm4H7HowPr/ZsOf5Vj9VrJ3gkvn/wDdZhBq01cW60spI/luQ6jcVPJrKOW/C
tR/iHr5OTa6QW9TpsP/xNRjx5reCPsWjfhpcP/wATXZBYhK0kn8/+AcFWpSk7wViLx0cfET
Xcj/l6b+lc4CD/AFzUl3eXN/fz3t3IZbidy8jnqzHqajzxnGa6qUHCnGL6JHLJ3bY7ChCNp
ye4NN5z0pR1xzz0oJI9DWpIuCOR06UKeMc0nXoMUoAwe1AhV4HXPtTercjPPpSgbe9KQMjk
fQUDGk8kUucjPFNY4PPWgHjpSAcCOwFJySTye9Ck5Hel7k0AIc8cU9uEHrUZJJ4qVlwqgfp
TAjUDk96cPpwaVB8wH4Uvl4JB7cUgKyIScYz9aWQFVGeKlyZNoI4UY6YodBjJH50wK+T3NO
ORuHI9q0NNHlw3tzEFa5hjBjBGdoLYZgPYfzqUTT3uj3j3j+cINpjlf7wYnG3PcEZOPas3O
zOiNFOKd9Wm/u/4b8jKAGD3o/ixjpWvHZrb6de7p1ef7OjNEFPyAspHPQ8VVtLGO4t5Lia7
W3jWRYx8hYksDjp24o9orNg8PNNR6tX6FMMFOMYzS7jgcA+9aK6M2dk9wsU7u8cMZUneV68
9qVrWD+z7eFRm/mKsoAPKN932Bo9og+rVEtV/Xb1M0gcnNAyMjrW7caTaxG4LThVit0liKD
cGJYKQefXNGq6cyapdF5FDMj3G0DooPAz0yf0pKtFlvB1Ixbt/Wv8AkYe3eeOPel2BTyetW
54fs161tI/CEBmC9AQDn9avw6VHFd+TcukjMrMkfOWAPykc855OPSqc0lcyjh5ybjbbQxCD
nC8imkZU1t2ml+Q+m3j3KCSWWNlhxyVLdahm0qP7Q8gvP9F8tpml8s5UbtpG3Pr71PtY3NP
qtRRv/kY45ODge9B+lWp7NoLr7OGDltrKcYyCMjg9OtaM1jaSX8VlA+xog32qTYcKR1Iyen
5U+dIhUJu66rQxM5OPSg9eOPatltG2l1FxvdLgQMAn3QSAGPORnP8A9eqN1atbJAxbPm7iB
jGMMV/pQpxlsEsPUgryRWO7v0FLuBHOM1sxaNFNaxMb7EkiqQnlZ5ZSQM5/2Tmqp01I9HS/
mugjy8xxBcllzg8+tL2sRvDVEr26X3RQySPWkUN2zmtafTobcXKxTmYxwrI++IoUJYDb168
1BDaCfT57lJTviIHlAZOOPmJz0596FUi1cToTT5epSAJbrn2FKHwemK6GPSorG/ntnvSzm2
lEgWMkoQAeOeap/wBkxK0kz3LC2WJJQRF85DHAG3Pse/8AOkqsWaSwlRJd/loZZJ6jNNJGO
TWsNFkN00Bm5WYxHCn+4XB9uB0qhZ2xvbj7PG2JmUmMH+Nv7v41XPHcydComk1uRBVI5Y//
AFqGG0bSGH1rYg0mMw6jIJVlWJXSOQjgso3NgZ9Oh96n1CKCOGa5ni3tIiJFhCxUiJcknIx
19/Wo9qr2RqsLPl5n/W/9fMwFBJIDAY9abk/dzmrl1ARqAtoo1BIRVVeMkgevua0G0OCKbD
3jeXsV9yRhjkvsxjPrVOpFWv1Ijh6k21FbGKNzOAASewpWDjC55Fbel6asepwNNcPvF2YkW
KPcCUPJY9h6UgsrZNDS6lkQTyvujAQklQ2CM546Zzj2qXVjexosJNx5n5/hb/MxWDqSGHzD
tjpTQc9ziuourS3nvyHjVhJfmOV0X5lUucA89/XH8qx723igtofKB2u0g3Mu1jtbHP8AhTj
UUtBVcNKndt6IoAEEgUhUqxDDDDqCK1X0tUsDJ5zmYQC4I2fJtJxjdnrVvVbG3k1C5uvPlR
VlQTM8eFAboVOeaPaq9hfVZ8rf9df8jnW4I7A0oOeD+da50VvtYsmmUXjJ5gTHGN3r/u5b6
U1dKjfTrq9WZvLi3GI7R+8VSAT7dRT9pEX1aptb+luZQA3U/awPzcZGR7+9bkuj2a3l8wnn
jt4GVApj3NkjPTPI4qa1so7mOG5mYCKC1QY27idxYA7e+PT1xUe2ja5osHUvb+vM53BLcda
UBmLELkKMnA6Vo6QzjXbXDZMZYLlemFPb/GrEZt5dNv7y22xEwATQE/dbevK+qn9KuVSztb
sRTw/PHmv3/BX/AK+8xwjOcKpLHooGSaAQAK3rSwhtL7S5muGLyshICZUBlPcfl71Vi0qOa
4tljmmjjlDkiZArjZ1wM457fjUqtG/kV9TqWTW9/wDL/My1BbkAkUMrK7IVII4IPUVq/YLc
JPNBLNIYHTAZNvHGSc+5x+R71bvtOX/hJGiVxLPOWljVv9W77vuZ78ZB9+Kfto3sCwk7X8/
8/wDI5tgNvJpcMpKOpVhxtPBFa15YwLayzrJLOd7ophT5AVxkt6DJ49qfr0EIvJLmNnbdKY
33cAMFU8e3NCqJySJeGlGDk+lvxuZOxlCllIDDKkjGR04oZGQ/vAVJGcHjOa1LBYr+zEFw4
UWjeaT38n+MD6HGPrT7aJdTuLq7d0jIO5wwyI4sdV9xgD8RR7S179AVDmtyvfb9TEYZ4JAq
3Ioa2V1ABHGK03tkNpavFGgDW8jM5jALMFzgj6Y5/Gk1Sxhs7LEDSNtk8ty6jrgHI9OtONV
N2FPDSjHm6GOi5Hp/Wp5WDuzAAA84AqGJl6HnAqZgHXCDt09a1OYqRnOR2xT2DeXkjjvUcZ
btxxUu07cl/wADTEMjllt5llgkaORejrwRTrq+vLzatzO0ir91cAKPwHFaWjWFvfXbi6YGJ
QMqG2k5OM/Qd6pWdtBPqSxTvtj3Ectjd1wM9s8DPvWTau9NjpVOpyRs9JPuD3upjT0t5biT
7K64VSeGCn88A0ttqd3ZW8kNrIYjI6sWHXgEY/WtyOztjqFjFNCLbyoXkFuZQ5Lb8hc+uOc
GqwttMzcvPayNIHkYB7gZGCuAcdfvHn2rHnjtynX7CqnzKdvm+3/B2MlL+8ijlijuXSOXJc
ZyTnrzQt/eCCO3FzJ5UbBkX+6R0xWpBptg73MZTzgszxtJ5wTyIx0fH8Xf8qrtb2I0cOq5u
BF5pfzOp8zbt2/Tn1q+eN9jJ0KqWsuj6sYb69uZmd7hzNIvlE5+8pPSmNeahFdnfdSLNC7D
k5Kk/e/OtKaCHZLPFELl/NIeZpgPKxjHH8WR3q2bbTX18FpN6MHkWQv/AK6QN93HbHbPX15
qeePY09hU259brr/X9eZg7bi8vsO5lnmbGWPLE+pNRpcXVtOXjmdXC7NwPIHoKvoY18VI21
olFwp/eShiOe7Dg1ILWxluBJFArs8G9bfztoZ9xByx56DOKty7rQxjRctYy1v/AEzOW9u0t
0hW6kEaMHVc9DnII/GhZr2JI7yKeRFQmJXB6E8kfrmrs0GnRSTxlgV8+OMP5mfLUjL9PvY6
Zq1dR2SW1vbyWggR7phsjn8xipXCv/nrSc12LjRnq3Pbzfc5+WR5neaaQyOx3MzHJNac41u
EQXE0z/IAqMsgYpuAwDjpkY61T1K3gtLp7SF9zQjZI4OQzjrj2zx+FaV/e2yXDwWyZedYRN
MzgghQpwoA4565Jok72siacEuf2krNNdeuv6ozLi6v45Jbaa5k3LIWkXdn5wep9eahnvLq7
lV7md5iBtBY5wK3LqzsZLXUbwyRyStOxRlccfOBtxnnIJPT8abJa6U19iGKNFVpUWPzjtlK
425YnjOT6dKSqLsXPDTu1z6evmZC3l0oVVuHG3G3npgED9Cfzo+13ccH2dLh1hznYG4znP8
AOtaPT7Oa/kgBjjYeUzJ54Cpk/OAxPOBUMkFmNMd4Io5XEjB5Hmw0YDfKFXPOR9arni+hn7
Colfm7lGa8vbhibm5mkZhtO9iSRnIH070rtd2vnWLyMgDYeMNwSP51p3kVs8NzNCsdxJ5je
ZLJN80YBG3aM/Nx9f0qPXGtZLiSe3EYczyKxRy28DGG/U/lSUk2kloVOi4xlJy1X4pjFXWb
mCG6Wd5BFuMX735xj7xUZzx7VXgudRm1FHhupTdSnaHDnJ9s1chv4LPSbGRYvNu0abYS/Ee
cDJHf2qxbLpluNMniVSd6GScy8qcfMNufX2A9zmp5mr6GipKbjyz7N697f15GPHd3UZkEV1
Knm8vhyN/1qNoZIUhmztEgJQg+hx+HNblrbaSb24DCOeNY1aBPO2+YD1JJIw3t29DWbePG9
lZrERlVkyoOdvznAP4Vamm7Jf1YxnScYXlK/b70iqlzcRQyRRXEiRycOqsQG+tKLu7VZFFz
KqyLhwHOGGMYP4Vq39vYpYb4BCMbBDIkm55cj5iy9sfQfjVWzGntbzG7+/F+8UZI83jGz88
H6Zp8yavYl05RnycxVkjuUaJ5clpkEinOSR0B/SpBPfXryM1zLIUj3MXkP3VOf51uWQsZTb
tcXEfy2aRMu8KRktk5yOnHHXnpVWBbOLS5pIhAC1owMjS4k809UC56Y9vxrP2nlqbrD9VLT
X8DKjvbqHeYrqVC/LbXI3fX1pBdTi3NuJ5BEx3FAxwT64q7qVtZQwCS3aNi8vyBXydmwdR2
5z1oiXTv7I2yRx/aGjlfzC53BgRtUD35q+ZWvYx9lNScHLZdyobq6dQr3EhAbeAXON3r9ad
P9peOKa4dpBLuZCzZzzgn861pLXSI209RLE6ncJG8wASfKCpbBJUEnGeDVPVmjEVkiCBSkb
B0gfeqkse+T2xSU02rIqdGUYycpXtbr6f5lJZ7p7f7MJpGhHzeXuJUe+KbJczPHHHLK8kcf
KozkgfhW1vs5LS3DmFB9kjTKPhmbzBuDc+maj1D+yTbSi1igjkAJVkck8SFQME91wf1pKa7
BKi0m1PoZVxcy3N29zK3zucnbxj2HtimpPMsLQJM6wtyU3EKfwpbq2ktJzBIy7woLBf4SRn
H15rZki00XsSolobbYxhJlOZG28ebzxz9KtyUUtDONOUm7uz/AMzIF3do7Ot5KGK7CQ5zt9
PpT3+2WNz5fnMkiqBlHIwCM4z6c0aisC3KiDygSgMixHKK/cKfTpWpfzWMkH2rZbsdsfl7W
PmSEABg47Dg/pik5WtpuXGm2pe9qv8Ag3MiCGaRpGhba0aGQndggDrj86hIx0yTW7MLGxnn
to2Kk2zlmYENl8FU+oH65qHUl08QEwC3UiQCHyWLMyY5L+/T9aSqXewTocsX7yutzPjupI4
GhYGVMEKrkkRn+8B2NRmad5FlknkeVejMxJHpzWnZGzSxjlkEKzR3CHLfMzrkZGOwAyfeny
zWBa9M8cXnK7GJYslZA3A59jzT5tbWF7JuKfOZXm3UhZPOmcyNkruJ3Htn1NSRXFxb3IlYM
HAON+cjI+8M9++a1pl0xWh2eQIxMnltGxLlP4jJ6Hp6d6dNJp89he3DLDJePI/DsQQvAUr3
J9vzqee/2TT2DTvzq6/r+vvMISyqjIkjqjfeUMQG+o70hZ2HzOzAnPJ71tTtpD3sXyW8aJK
6YBO1htBQv7Fs8iqd4tu9wgia3SQx5lER/dBueF/DH41UZ3exnUoOK+JMgtbWe8kdLaMs6o
WKg8kDr9algFyunXLRlRCzJHJ/ePUjHtxzS6bMsDXLmXy2Nu6oefvcYxjvVie/gudKnLJsv
ZJEaTaPlkwG+b2PPIpScua1tNAhCnyc17Oz/r+tzMeSU4zI5VBtAySAD2q3IzPYBnLHkZJ5
q6/9mW81uz28YaeNp3SUHEfyEKvuC3zfTFQ6g1u1uTblFVijhUyADt+bA7DOacZ32QqlJwW
sk/8AhjOTp1qUsV+YYJ6c1FEu4gZ57VIw7da2OUqRsUfdjOB0NStJlQowM81ApGeakZQMYP
NAhAQcgjj3puQFAODk04rz1zxTSqhSTmgB0Y3usaKCzHA56mllV4ZWilTZIvVT29qvxX9sq
Wp8qMTK6mVnTK7V4XgeuefoKvpeaWBqbbyzzgqpkUncNvGOAPvdz2xWTnJdDsjRpyXxmJdW
4tbtoWYPtxyBjqAf600oQiuyEK3Kk9+3FaOq3Vpc+U1twV4cFcFjgDdn9Mdse9WrLUrJINP
S5kysBkBj2Z2E/dfOOfpQpSUU2tQlSpOrKKlp0fz/AMjDIHB2j2p21goZxtDDIJ7jpmtw6r
AJZ1Z43SWRvMZIcBl8vA4PP3v8ait9UhFpaK90YpYYGiRjDv8AJbdnd75HHtRzy7D9hTvbn
/r7/wCvTUyFOAQBkVJeQC2vJLbdu2HGSMZp2ozwz38r2xJQgfMVClzgZbHbJycVrXGq2U5S
SZ2uQZI3EBhC+SAPm5/iz+vehylo0iI06b5k5bPfy1/4HcwVj8x9qYzgnlgOgzTEd4ZVljY
o6nKkdQa3zdW09/AWnF00cUzSTvGI8gqdq474/rxVHRbuGyuJJprp7c+XhCI94LZ43D0HWj
ndnoV7GKklzaPr93n+pnFhyWOT1p0ULzb/ACwMIpdiTgACtiLULKLSIrcPmUTLI2+MsMhuW
64xjHA561LFqWmR3WoSbpG88YUshO4bcEYzx82OTnik5y/lKWHpu15oyWtFXUIrUP8A6wR/
NjpuAP6ZqIxESyRDb8hYZPGcVpy6tFMtsjuxSCSEr8g+UKuH/UfjVGG4hS9mmkBaNxIF49Q
cfzFOLlbUmpCldKL0v+BVyD70oBZlHA5xk8Vd0+6t7eG7juCwEsW0bV+YnsM9ueuetTpq1u
BZiS33bXRrkcfvdnC4/DOfem5SvojONOm0nKVv6/r8fnRltJ4pJFePmIAuAQdufXFQ9eMVt
z6sks16UuXVJ4BGrLFt6HO08knPTNU7K6hhsb2Cct++T5do5Lc457DnkGkpStqi50qalaMt
NTPp6xOyyOiErGMuQOnOOfxreudbgnimg3yNGyOiqVAGNihfyYE/jVf+1QUuYfOkijltEgT
CjgrjII9CQefekpytsVKjRTsp3/r1KFlbi7vY7bds8w43AZ7E1HGryukaKNznAycDNbkms2
rtYbC0cMByYBEPkOzbkNnnJ7DHvzUbarFILdZS7pBJCyrtGFVUwwH1P50lKd9hulRStz63+
/b+v0KF3aG08gCUSGWPzMryB8xHB7jjrUNxBLaTeTLt3AZ+U5HNa51W0FvYhY2WS3dHbCj9
6AxOCe2AeOxyap301hM9tFDJJ5caMGkMYBJLMw4z7gU4yls0TUp00m4y7f1/XYzB83oKAM8
Z596lQQExl3cZzv2qOD2x6/pTFwCAefUVpc5bCFTnkGg5x9zr3xWvrV7Z3ZtVs94WFCvzLj
AJyB1OcdM1YtdS0+2060i2Sl45kldduQCpJJBz3GOMDpUc8rXsdKo03Nxc9F1MJYnKMRtG0
ZIJwfw9afBayXAcxFf3Y3Nk447mr1xqSTwvv3yTPB5bOw5J8zdnP04ptjewxWM1s009uzsG
3wjO8AEbTyOOaOaVthclNSS5tCvc2ogW32Ev5sKzHjpnPH6VVAHp+Vb9vq8EcUCF7i3MaRh
pIgCzbc5T6HNU11FRa3KLDseR28pgRiNG++v5AfrUqUuqKnTpbqRHHpzswaaQBXhkmUhtxb
aM8+nPHNUjjOCP/r10T69bC5hm+zs8KI2bVlG1SVx1zkj8gB2rLvGtpzcXfnPJNJL8ivgNt
xklscegGKISlf3kVWp0kv3cr/8ADFS3j8+8ji+ba7BSQOgJxmpZbaRJLkK3yQuVyep5wPxq
5pWpx2QCO80W2ZZi8AG6QD+A57f5xVkaxEdMuLZEaGSR5GyqgiQMc4OTxj1AJ+lDlPm0QRp
0XBOUtdf+GMZvOZi8nmMSclmByaBGeDggN0GOv0rZvdbN5DcRN5pjkD7VY5AJZSv5AH86T+
14d0J/fPteI+U2NkQQjOz6/h170KU7fCJ0qV3af4GQwIbBQoQOhHanCN9m7aQp6E9DVm/vf
thiZmZnUMGZzycsSPyBxViXUxJZxQlHZY1hCq33cpnd+eavmlZaGXJTu1zemhBbWDzJcZVl
aOLzFGPvcgf1qsY5d2xFLOMkgDJHrxW1ca8sl+8ySXAjljeM4ADRbiD8vPPTufyqEatbvcT
M7XUQcRgTREeY+z+99f6DrUKU+xvKlQ0SmYeM5yan8iXlRDJkDJG08VI9xA+qG5eAeU0vmN
ED/DnOM1rS+IE8/wA2ASoP3QJGFZgrEnp9cfhVSlJbIyp06TvzSsZFjbG7ukhIcRscMyjO2
nR2byQwzFx5cjiPAPIOen9av2msQW6oCs6+XJIwSNgFkDf3vp/Kmf2sh022tVWRDAV3BMbZ
MNnJ7/hUOVS+iNo06Ciry1/4b/gmZeIYr6aHczeW5jBY9gcU+Vw1sigcqMHmo7qUT3k82MC
R2cD0yc0zI8o565raN7K5xTs5OxNG6LgDPv7mnsQSTweKrAjng0+N8HOaZJAvJ6dqnCAgcn
NV0zxUmcdDmmIcV2jqee9RvnGAQcnvSjceT24pnG3BHfrQAo6ZoAyD/Ogk9DSe9AAeuc0E4
APPNLnJpO/TBoC4bjyKM8c5pDxQCevWgLjuAQRk0meRSK3JpR16UAIxJNOzuAz/ACpeP8aa
xwMZoAPzoOexo5FKe4zg0AJ7gUnQ4604HAxQMZpDGc596CTxzTuD3x60hC+tAEkMEtxMkMK
F3c4UDqTVz+y75br7IbcmUrvxuGMeuc4xVazna1vYbhFDmNgwVuhrQi1Wa1lULGroIPs7Lk
jcud2cjkHPpUSc18JvTVJr942LLpFyNMhmS1bzVaVZuRnKkcYzzgelUfsdwUEvlMU2K+R/d
JwD+J4qzDqzRbcWkTNE7PAWZv3Jbr3+b8aF1SVLJLdYI96hVE2SWwr7lGOnWpXOjWSw8tbt
afp6E7aRdQ2GJLU/aXuBGoBBP3SSCB0OcdaqzWVzBIySQ4KoZCQQRtBxnI4PNWP7aZWVobO
GJvNM0nLN5jEEHOTwCCeBTDqaiRVWzjW3WJohBuYggnJ565zSXtOqHJYd7N/18inJDMlx9n
KESghdvv6VZttNmnuUhkDRBw534BA2nBJ57Gori9kn1Jr3YqSM/mADoCOn8qtnWm+2wXCWs
cYiLkIrMAxY5OTnPXtVS57aGcFR5nzPS/4f8MQLp121u90sDfZ1JG8kdM4zjPrxmrMmivCb
oOzNJBIsSiMBg7N0AOfrxUE2qPLYG1kgUgMWQglQmTnAAOD1OM9M0v8AbM/2gTxxRxSeetz
kAnLgY79jU/vGWvq67/1f/gDjo+oCcQNAA23zAd64xnGc5x14qvLDJBCrsHRmZo2BHHGMip
ptTaS4mdYUQzBQ43FskMGzyfbpTJL552VpYEdRK8hU5wS3UdfaqXPfUiSo2fK3/T9OxUIBA
waQBemMVKGCIg8lW2kknn5vY+1RngE9z0rU5gUnAxS9/wCdMxjDZ5NOO4MVPBBwaAAtz70h
JPem4y1OO3qD+QpAJwpBzTtwxxTOpPtT1PQ+nOTQAoJJwTxSgnP3R7UZZyWJyTyaTJHrmmI
eTgAHr70wknnkUjF255NAJoAevTBGaTaeT607diPG2mZ/ecHmgACnNDAdKXd8x3HNKeR6gd
zQA3gfe60DHPXFLtwvJxTcYHSkMTA3Hnmgcd6U+uCKTcCvvTAFPOOv1peDmmr1OeKUZ7mkA
p2jADA5A6DpTQcDgcUKSSWOQfXFLuOMkYFMQ1mOOeKEwQ/bjikJ7kc0A5HT8qABsMxOAPpS
Z9sil5DEkUZAPNMBykZzjI9KcFHXsf0qMNzwKcspHQA+9IAcY7YFBAC0u4M3zHr7U47AOtA
iHb+VKOvNOLccU3t/WgYnfJP50pxjA/CgYyO9OOKYCfrQe/encY6UmMjPSkFhUYg7VXJbA6
daWWN4pmSZNrjgg1Z00qNVtS4yokXI/GvQPHHhidrKLVbO33IRklV6g+lclTExpVY05faPT
w+AniMPUrQ3hbTyPMuM8cUcZ68CneW28hsg+lNIAaus8wftATOOaR8nGaMZIB/Sh1xgj9aY
DACASenSnKT09RTcnGDkDvTySCCOlIBAMdfSlzz6UvfJpOrcYoAUj1OKU5KgenQ0nBY8EGg
j2oAMEjp0pF+U5wD2p/uKaW49hxQAvXGBSqzZ5x+NMUkHtihsBuvWgCV14ByAfSm54INRh8
e4qQEFcncT7jigBM4Tn6UYw2WBOeeacwXsuOOmaRELHCqSfSkNK40BnbbGhJ9AMmjHUGvY/
CnguPS9Fg1TU7fF5c5wG/5ZrjgfWvLtcs3sdeu7UrtCSHAx2PIrhoYyFepKEOh6uLyyrhaE
K9T7XTsZe07ulOxwcLWhpmjX+r3EkdjGrCFPMmmkcRxwrnG53bAUZ49+1XNR8N6jY2P29Z7
O/tFYI89jcLMsbHoGxyue2Rg11OrBS5G9Ty7O1zFXd3zgdaCT2HtQAcEtnA9KQ546mtSQI6
45z2o+UD6UHk8UYznJH+NAAWJGO3rQMHkCgL8p+YGlXBPTjGODQMZg5pfmGff1pwI/u0nyn
19qQCDPU84oP971p3ybfunOeoNN4A9M0AITwKTqM0/GAAW60EADIwaAG59qegGTTQvzDLAV
IoIJxg/SgRAPrnIpTmmgbjxUuCMcE0wZHx3PenDp0+lBUnnb+VIc46UxD2bJyOPamk56jOK
b06gCnBlzjFAAArcKDnsKTBBweCO1OGSuFOO9MOdxJNIYvAPIx7UZzwKbnJ55pcgds0APVC
e350MpXgjGaUyY6c0zcxOSaAFA5yDQAQ/SkHHPUU7gUAKBznFPAB+vvTO+CadnnHGaQzY8N
eH9R8TeI7TRNLQG6uHAUk4C+pJ+lfXGn/8ACFx+DLbQ9R8U6DcTQrs3/boztPQ859a+V/AU
moR+ONNOmyMk/mAhl9K9A1/w9pOu/tPf2LqFpssb545J44TsLsbfeTkdMsM/jXzeZ0IYqr7
OrJpQXNpa+ny+49rC1KmHpKrS3bt/kbmufDHw9qV6DZ+JNCufMOAIb6MSZPTA3c15p4v+GW
teFkNw8TvBk5DDDIP616lbfDb4Y+JJbnRLK3uNH1VFKpMs7SKj/wAJKn7w9enFc94L1jWrb
XNQ+E/jBmnx5lvZ/aDua2nUEhAx52MM4HqRjrWWGxMlByoTb5N4ySvburHoYhKVX2WNppOW
0l3/ACeu54pzsBzSqks0ixxoXdjhVAySa0NcsBp+u3dl2ikIFetfBnwVo2rodV1LULeG6Zy
ltFO20OR1AJ43e3X0r3MRjI0KHtrX9DwqGEc6zpTdkt321seOahpl3pky297H5cjKHxmqgz
09q90+J/w21mG3fUZLN1MJOJCMK6+leG44x09qWCxccVSU1v1NsxwP1Styxd4vZ9xoJA9fe
lG4Zznir2l6Xd6vqMdjZpvlfnnoo7k17fB8JHt/hlePaZuNTuRl3ZeAowV2+2eM+9LFY+jh
XGNR6v8Aq5OFy6tiYucdEuvd9l5ngfGeSc0hPOKs3VtcWV3La3cTRTRnDo3UGtPwtoEnibx
TYaMsgjFy+C5OAqjkmuyVSMYOb2WpxKlJz5OuxQGmX/8AYrayID9iWUQGU/3yM4x/WqIHt9
K+x9c+FmmSfDeTRPD0EcpeLCSIQ6luobI6nPevlfXvCfiDwxO0Os6VNbAEqJGU7G9wa8rLs
0p43mWzT0T3sduLwfsVGUHdW1fn/kYSJnvjFKUUjqKMnGPWul8GeB9V8ba3/Z2moQiYMshH
CCvUqVYUoOc3ZI4adOVSShHdnNHyhxuJPoBSmFiPkYN34PSvb/iT8KofBngW1+zWxlnVt8t
wBk/TNeJLhCCDyPSsMJi6eLp+0p7HRisLLDyUW73V9BoO04ZTx0zXuHwx+Gdu+mr4r8TTQ2
FgvzLLdMEVR2OTxk15x4F0dNd8ZWdhebVsoyZ7l35CRINzEn6CvSdNE3xY8RX2p6001t4L0
FVW3sIH2g5zsX/eIGWbr2FcGZTlKDgpcsUryfXyS82deA9ySnGPNNu0V59z0rUNZ+HGsCDS
7Lxvpm+I7UVpNi+mAxAB/OvL/iz4BuLG3TWY4iWTAZ15DpjIYY6/Wllt/hz4n1C48KR6Dbe
H7/BS1vIGcFX7bwSQ69M9+pFRfD7W9U0zxLcfCrxaWe2kke2gSZt32WcdFUn+BvT1II714+
Gwn1Ze2wzleOrjK2q8rHs1sVWcfquMs4y0TWtn/wAB7nJ+CrmKDTY5UV5vsOqxXt7DEm95I
BGyq20csFfOcdNwNWVvvtttd64YZrfTo9Ims7nzyzGSZifLTzG/1hLFXHdQp9M1zPibTpvD
Pje9tLWeSB7eQmJ42KsueRgiqGpazq+rsjatqlzfGP7gnlLBfoOgr31h1VftYvSVvu/rr0P
mZ3pN05boz8cHaevakVSVOSOKUHI6/gKaAc9h+NeocoMAO+aTqOpxmnHtwOKYRkjFAD1XK5
AH50gx3NAHb0pdwHUYoAbnDE5JJpSc8dKTrzSc468fSkMUr6HpRzigc45pei/WgQh6fd59a
MAj+lDAUo/1ZNAxBnr2FSop2k4z9KjUE8AYq7aXM1uVYBWVckKygjJ74NAFKJVIbeDnAC9s
H3qyF2x5YjP1qqh5JPJNTYyB29qaJB+nyHB789ar5JPPX61ZKhh1wMelVW9jimAY+bngUow
Bk1HzkEc4px5ApDFBBPXApWKgkKQfcU3acADrSlNgyWGfQcmgBuOcmgkcUA8inHj5itACZx
RnjmlIzyBx7U0DuelADwxHFJyDkmkA44oHftQBIMGg8N0/KgDgEHNKeoP50hnoHwoeJPGRl
kGXWE7M+tegzYf9r2wwpwTF1GP+XWvOfhZZ3N78QbBLZc7Dlh2I969Pv4h/w2dZwBgD5sUY
H+19lxj65r5vEq+Lqpb+zZ7nOvqdJP8Amf6EHhy8ht/jdqVu5IYORGB6kY/rWd8WFjtP2kd
JntCfNf8As+SQjqX+UZ/ICvQLf4UX+l/Ea78c63qUNlo8G6WeSTgIuOST+HT14ry7Tr1viL
8f5/EoiMel2cn2z5v+WVvCMRg+5IX8zXDgpQcpYqL91U0n69v67nXmE/actJfE5P7m9PzOP
+JkCW3xL1yJAAouWK49K7r4R2sd14V8Rw3yRz2T2c7eTKoI3LGSpGe4bBB7YrzDxZqZ1XxX
qF+WLGSUnce9eo/CK/s/+EU1qzV45dQeKWKGCSdYQd6lQxY9hnoOa9TFRnHBQi91y38tjnw
rhLFVet1K3ncseBry4PwO1G6nmkuZpr14GeeVnIRUUhRk8DJNeFMxaRm9Sa+g/D2kjw98K9
Q8NeIZrQMbh7qO4trtZFIKBdrLjIPGc9Oa+fZFQTOEbcgYhT6jNXl7Uq1aUdU2nfysZ42Mo
YWjGSs1zXvp1R3vw0u7bRpda8TahEJrTTbTIhPHnSsQET8T19ga9CXUrxfCz+KUt/EjeN0i
F4LxLYC0jixu8jaHx9n8s/3c55rzTTpNJl+GVzokN3bw6peXqTzy3U2xY40B2qowSSSck9K
9d07WdO1Xw6ZbGaKSXTtFe3vEilDqCkBUMGwOCB0IyMVGLl7OftFG7bSfp/kzTC01Xh7Jzs
oxbXrv+XU888eWsXibQ9P8eaZbCGK6UpdRrkiGUcMue4B5HsRXH+Eb6bTPGelXcBJdZ1Xj3
OP612+napb6Z+z29rdLmW9vpjCp7jCr/MH8q4zwZPpUHjPTZ9Yk8qzil8x29SBkD862pX9h
Vpct4x5kvNdv0M6rvWo1b+9Kzf32v80rnqWpx6fD8ftespNKu7qwNsJPslhFvEbmONjJ5e5
RjJOef4qq+G4YL+78f6bc3U9rZCN2tNCv2YzxgNkOA2QNq8HBz8w7c1ek1myX4rat40t9R0
Cay1GE2/2G6v3RthRRyyIcH5M1z9/rml23jHVvGd7qlhNezwNDbadp7PIq5jEY3OwGQFH4m
uVqU6ahrflj3+JP7l6jglGSk9EpN9tPXf5HlPAZgMnBr034Z2RvPD/i8zQq9tBpsswYkgpK
qEqVI6Eda80Zl5YOck5Hy8V658K9UtF8IeJ9CDW6alfwPDCbifykUOu0sTg5x6CvSxzlGjd
d1911c48Ek6jXk7eeh1PhTS4rr9n6C9ECyXd3PcRS3ByzuA2FBJ5wK8Au7O5sLlra6t2jdS
RhhjPPUV9KeDbrxT4R8FxeHIYvCGqQRPJIrXGoSKWLHdggDHWvL/i5q6ajqGk209xBcalBb
BruS2UCNZG58tMfwr0H0z3rzMDVmsVUSalGTurO7St17djuxEE8JCM4uModWtHdr8Sr4KT7
F4C8b6uoHnfYPsiH+6JHVWP5Gu6+F8y2/wAHJhGSXuNYdJQPQRJgH8zXFfDPbqkGv+FGZQ+
rWLRQlzgeZwV/8eC10HwV1O0j1bUvAOug2kl7OstqZODHdR5VoznoWXI+qgd6rGwdSlXhu0
0/lZf5MvAVYUMRh60/h/XX/M4zxpC+l+ODPCdjhlkz3BB/+tXWfEuFk+KPhDVol23WoWtlN
JjqZFk2Z/EKK17/AOG+veJvibHHPZyJaq+GJBBbBPFRaqLTxd+0Dax2EpuNG8MQxia4U/IV
g5Yg9MNIdo9ajD4qEnCSd+WD5vwsvwNsyoyU6kf553ivvu/R3OI+MCKvxU1REGFVgPp1rgz
0wOntW9411ZNa8balqKtvWSQ4Yd6wCx/h4+le1hIOGHhB7pL8jwsXJSrza7scOAcjFN7kZx
705M55zQx5zxjpXWcgw4BoK8YGcd6Utg/Wk3dO1ACkY6ng+9JgdaXII4waOxyTzQAhyfpSY
zn296d1FAwc84+tADBuwRS8455pVJxnpSHNACe3elwcf0pPxoGD1NIBVJDZNWEAIJzj3zVc
DHXjNToAykf1poCCMEtgcD+dXRCoUEuQTVFSwwMnAHFS72xgE496aELKAB8jEgDk1WyM8AG
nsOeD1pgXrjg0AIOhNHXgYpwAA5OM+1NOAMgg0gH4OfWhkZQDxmgMSuCDwM0b9yYOPamA0e
pxzRuwelOJTHHWmN34oAeZMjGKQlmXAHH0pueDnr2pckdCfpSGIAT609TwSeaaOnU8UZP0o
AmXgdsU4FSelV9+DUivQB7f8E7efTtL1/xTZaYdT1O3VLXT7UdJJ5Dhd3oo5Yn0Bqtqfw41
m91yfXfEnxI0a112aYzzMsrM6ydchlwAR2x0rzvSPGviHQNFvtI0q9a3tb8gzBeCSOBzWBN
cTXDGSeV5WPUu2a8n6pX9tOpGSjfra7t0WuiR6DrUnTjGSbt02PXdX8MzzW3l6/8AGSLULQ
Hc0Rlmm5/3WbGayNS8YaHoPhibwv4JSby7gg3l/MB5lyR9OgHYDge9ebZ45oxWywblb203K
2trJL7luT9ajD+FGz73bfy7Dnbdz3PXmkjleI7o5GRvVTg0jH9KZjn/AOtXoWOJNrUsPeXc
ilJbqZx02lyRUHUg5pD160ueKSVthuTe4uDnrxXsnhXw1eab8Lr2WaQWV34lUKZpTtWysFP
zyt7uflVep+nNeMnOMVsat4o8Qa9HFFq+qz3UUSKiRM21AFGB8o44Fc2IpTqcsYuyvd/LY1
pVIwu2X/FWuW2p31vY6aGTSdOjFvaI3UqOrH3Y5P41zgZRkbc8U0fN0pPu9v1raFNQiooip
UdSXMyQ7Mj5cChixXjoKYW7Z/Wk5OQOn1rQzJQxxtOSBzTl3Kfl+X0weahA78mlzgnNA72L
DSz8Zncj/eNMYknltzE96jZlzgZz9aXo2aVh3b3LlhqF5pmow39nKYp4myrD+Veizaj4Q8e
lL7V74+HPEZI8y7jUtFOR0ZlyMN/tA59jXluCT8p9+TSZGO1c1WgqklNO0l1X5eaOiliHCL
hJXj2/y7HtV7rfjsaW+l3/AMYreTSSvltJG7GVk6YztDHjturi9R8S6Vo+gS+HfCDTeVcc3
l/J8r3J9MdlHYe9cUCOOPwpPfpWccIl8bv1tZJX87blvE2/hqz73u/l2GFvnxmlDZ4zTer9
KcVbA4xXacYqt2zTh8xzmkBIHA/GlyrcHg0xAY++c04rwMnr39KE2bjvDEY4w2MH1pPujkG
gYEYHDDFN3HgA80pJI6fhScg5NACEMO1ABx0o5yPb9adxmkA3BHPJpSTSkgFcdR3ppPc0xB
17UDODSjB4JA+tCk4zSGBJPLHNSwtjIHXFRd8U5TgdOaYDExjNTbxt+VQOMcVHGAxAHpmnM
FXGGFMkYOTwMU3blsblX3PSlLHOBn1pvBPXigBxPGB8xAqPtwPxpcd6kjVO54FAyPOF6YJ4
+tIWOORWhqOClgev+jL/AOhNVyfQ0ivILRr8NMwJkjWMllwucAZ+bPQDisvaLqdP1abbUdb
W/EwvfGKcvzfL0NbX9hRB7vzr8QQ25Vd0kfO5l3AEZ49McnNV/wCzF+yQzR3AM7hGMZXAAd
io5+oo9rEbwlVbr8V0M10K8kHjjNAxit+ewtf7Pigiuyd920bO8RQBwuMfTPesi+s2spRDK
w84IGdMYMZP8J98URmpE1KEqauyvxQOTxxWmdIA8rF0gFxnyMj/AFg25z7c/L9akXRolWT7
TdvGyOkRSOHeRIwzg89uhodSI1har6GRnP8AhQF+atJNLJMURlLTyTtDsUcALjJzmrU+kRv
qEyW86LEipJwvSIrkv15xxn60e0jcFhajV7f1a5jMBxg0oGBnNW7uJUktkjjQB4Y2GMjJbu
feprzTlto2eOd5PLk8qQOmz5sZ+X1HFVzrTzIdGav5GeFGcKTk9hS4A6mtXRrKNrm1nlldS
84SNUj35IwTk9utOFhGuhNdvtV2lDZxlvL3bcjnjnPbnFT7RXsaLCzcVL1fyVjJ2985GelI
y8ZrZ/sm3jdlubtlCoZfkTcSm4BSOe+c00aMnnNBJcOJDM0EYSPcMr3Y9h+dHtYh9Uq9jFZ
QD60YOKsWVt9r1CK1JcmRtv7sAnP4kCtSHTLGYCJZp8td+QsjRj7u3JJGeO9OU1HciFCc1d
GIeRySKZg+hrdj0VZ7E3KXBTdIBEHxyhYLuOOnJ/Smx6Vbz6jLbR3E6xQIzyPLGEY7Tg7QT
S9pHuWsLUdtNzGGSBxS7R1J49a2G0q2+xSzR3UrSAStGDHtBWPGScnIJz0qw+jW3k6fbG5/
fTfvJCkeTtKbhznGBjGOM80nVigWEqP8Oq6nO8d6UAnvWlqGmQWtss9vPLKCVBDoFxuTeOh
9ODTrLT7WayNzczyocudsag/KoUnqevzU/aRtcn6vPncOpmcgAY4+tAcjqOa6Cx0qFZ9R+0
yBorV/KDGPcdxzg4zk9OnNRW2lWzSWLSGWaK4Vt5UAYYKTtA9aTqxLWEqaef8AnYxCzHgji
kPpmtKXStli92ruUWKOT5l7sxGCfUYpdN0+O8R/Ml2IJVUsEywG1jx/3z0queNrkLDz51C2
rMr5s9OlJu7HrW7No9uXtVtrmQedMkTGVQAu9QwPB96mudL077dIpmlSOJY02pEAdxbb1Jw
fUn8Kj20TT6pU1/zOd78c0vfkVrppcK6bcXU80gZJHjVYk3DK+voD+gqa60m0hgkaO4maRF
fhkG3KhSe/fdx9KftY7C+q1LX8rmGscjFiiFgo3EgZwPU07D7FLK208A4/Or2lBm/tCKPJe
S1YKgHLEMpwPwB/KryWbyWmkW90JIVmklP3fmC8c4/Ch1LOz/rQUcO5xUl/WtjFAZiEAIzw
AO9NZDG5VwQw4I9K2otPt10631ASzNJJICgCZAAfGGI6H/EYzTNXslbUfMtRLI1xNKuxgM7
g3OMUKqm7A8NOMOb0/EyNvOM0rAjBYirFgiy3gjOPuOemeik/0rTfSooruwhiM1xPMyblCj
YQRngnj/63pTlUUXZk08POouaO2ximN1hSUgbXzjnnimjJ+p6VdvYozrDwQq0cXmBBuXacd
M4q9e6XZRWsz20lwXj5PmAYIEnlnp9M0e0Wl+o1h5Pmt0MQKw5xx9KXj8+tbb6VZ+eEhe4Z
UMqsuAWcoAflHvnv6U2LSbd794nS7MSwCYhFG+LP8LDHJ6AfWp9rEv6nVTsYpH0oPTP6Vbv
EEUdqu3AaENjaBgknOfXpVbKGP5gc1qnfU5ZR5XZkeO+KB70A9hxTsnuAM0EiA9s4zSpyTR
j6VJG6ncHi3Z6EHGKYyIZJ4OBS84IxTUIV/WpCR1xmmSQkHoe1KAPUcDPNO6+vFNAyfu0AN
zgf/XoyeBnNP2qAQ2c9qMdyBQMsLqGoC0+xi7l+zYK+VnjHpQNQuTNCblmuUh4WORiAB0xk
c021SOW8giYEB5FVsHsTitu606xhvIUmiW2jMzIEW4D+ao6En+HJwM1jOUU7NHZThVnHmUu
y1MZ9TvDcSzwyNbGUAMsZIGAMAfl361WMs3llPNbbtC7c8YByBW1Na6f9sjgkVLRpYyGXzd
6wPngk9wQOnbNC2enS6Zf3MajgkQZf5lxgDIzyWznpS54pbFOjUk3eXfr82UBf3cgjN1I9y
kLAqkrEjjtVWeaS4uZbiVt0kjF2PqSc10t3bwG4gt3t4pZI7cbEFz8ksmRkZzxgH2yRWcLf
SkvbqOSTCQkSLh878D5owe5z0PsaUakd7FVKE9nL7/6/r5lGzknN9b+WolkVx5aOeM54H0z
Uq6pfQxTIkzxvLJ5ryAkMxwQefxNasFrYwW+m3W+MTGaNmbeOQckjGe3A5ArJv1QfZtkhbM
Ck85wcnj2+lCkpPYmVOVKF+bX/AICK6TzJt2SMCh3Lg/dPqKlV7q8u1TzHlnmITLN972J9K
2PsFn59lE0cCZjMkhSbcJDjIXluD+I5z6VVX7Ja+JUaOQC1inBBBz8oPrVc6eyE6Eo255aX
SMt5HZwJGLFRtGTnAHQfSp5Z7m6jXz5pJFiG1dxJC+1ak1tp8c6ySwRI2yVvISfcCAMoxbP
Unt3xU1vb6f8A2VYrNIrb51Z8Shcg53AjOeMDkgdaXtI2vYaws23HmX9dzEhubm33CCeSLc
MMEYjP1pRcXBtvs32iQxZzs3Hbn1xWlFa2N1OvlCKIvHG5Qy4VfnIcZJ9MGqES2n9qKkzYt
vNwSD/Dn1/rVKUX0IlSnFL3tHpuM8u4SATeYwSQlB83XGOP5VJGb0+Z5dxIol+/85G/6+ta
8oswtpFLDbI+ZWEEdxuQt8u0Fs8A/Xt2rM1Hy4roJAyr+7BdI33Kj45APelGalpYdWjKkuZ
S/qxKmkanb3UQD/Z5XUFGDEEhuhBH1p01vf28k3nagQ4b5/nOWYcZ96sSalEdRt7e4nJtlW
FlkU5MLBVz+HHI/rSWv9m3Vxqc10Vnk80mJHl8sMpJyQScenrx2qVPS8kaugr8tOfV9exlz
tdwQJbvM6xSosoj3HaQehx+FQm7u/OSU3UrSIMK5c5Uexranaxn0iKQrAPKtBH5nmfvPNB4
Xbnpj2980+e30eO5sUhgilikPzP54Bb5e4zxg+uORij2i6oUqEr+7LTTv1MaQXSwxzyyuVm
3EHfnPOGz9T+dILi6SGNfOmEYyUG44HY4rWvjp6aaI0kimnhkkCqrHYE39R6k+h7c80s8Wn
Jd28MmXZozKqTMVWPIzHGTngdyfcUKoraruJ0HfSXbr3MtkuHslnZyYi+xctnkD0+hpsUU8
tvKYmbbCu91BxgEgE4/LNa0b2gtXs7pLYEzyNiOQkR/uhgqc45YY71l2VytvdxyyLmM/JIn
95Dww/KqUm09DOVOMZRu9H+AsRu4IDeJK8ayMYiwcgscZP8AMUGa9DKGM26I4UZOY+/HpVu
R7ZtWtLGJjPaQ4hUrwXY9XA+p/QVZ8y3jm1OBLjpH5bXBc/vWGdxxnnJ4GOg+tS5+Rao32l
5b9bX/ADMZ55ynlSSvtB3bGJxzznFKl1Mls1ujBVZw5I4JIBA5/E/nWqRpZQlxFIz/ACl2c
lkxCCCOf7/H6VildqoS6ncM4B5HsfSrjJS6GVWEqb0lcsSW9wJIYnJdpgrRgNkNngfj2pLk
3YnkSSWWR0Oxm3FhlTjGfY1es7y3WwMjkfabPJt1P8W7/wCJPzU+GSyTw1Missk7kmUPJsK
nI2kDPzcZ4x9TUczW68jRUoyWkul/+B99/lqZa/a4opCDNGj8PyQG9j69DUZklZWUyMQc5y
x79a2NXuobhJhHMGC3G1AHJygXg8n17022TSzb6e9zsjBlxPhssy88nByB0GPyp8+nM0S6V
5uClt/mYysUlVkYqw6EHBqYvczzAl5ZZM9clj6f4Vd1C3ilup5baO3hhgjVm8uTeGJOB+J9
B0xUmhtFDfvNLJbgRxkgTSFA5PAAIPHv7Cm5rl5rCVJ+0VNvT+tTODzKhhErouclQSBn6VO
n2qKD7ZHJgF2jBzkgkc/oetXJRYf2Epijge6J+dt+HVtx6DuMY9vxptpJZf2FPFOytceYWh
Vjhc7QCTjn1x2zScrq9ilStK3N0v8A1/W5n20ssExaFQXZGTkZxkYOPfFNQXLTw2/mOj5Co
pYjbn+XWttY9MWLTVjmthIJAZJX/u7cncB6HgfSnJLYyajJO/2FXNwrEyMxAi9VPds9e9Q6
m7saxw+yc+v/AATCeOfzZj88jRHDvknGDjk/WmEvtALMc9ea2nk0/wDse6WPy3nllcvvYqc
bvlKjvwf55qtpy2pjm83yBP8AKI/tOdmMnd079P1q1P3W2jGVH3lFS31Kk0M1teSQO53xMQ
WVu/qDUe+RW3CRgx6sGOTWzdXGmyXWoTEJI4kZoMZxKCMd+w681BeLp66PbLbtG9wGBZh94
grzu47HihTvZNDnSS5nGSsvPzt/X/BMsnIznPuaTnbx3FKATwCKMc+lbHGN4zyacD1A5oP3
uetKSOo4FADeckDpTl4B5pAeetSbepzQMjQdxg0/OMYNRYG5V64qYqcZ2nFMkTPPAJpNo6n
r70443AYI470hcnIxx60AIWHOf0prEt0GPakKnBOAB9aQA9TxQA+KK4EyPFlWGXRsgfd5JB
PpSIksxlkHz7Rvdicd/wDGtaG9t/7OtbeaQt5SzKY9mcFgdrZ+pqWa+s2nDuvnYjRSgTauQ
4JA9BgfrWPNLsdqpU2l7/8AVv8AMwQv0FXLK3E97BbKcNK4QNjOMmttNUtY9Ue5muPtO6Ir
HKYNvknPA2jrxxx61lw3arrkd5Kd6CYSEqm3Iz2UdPpTUpNPQXsqcZRfNfX8PvM11zOyAAs
Tjp1oeN43ZXQqynaQexrfnv4W0mC3hCxtGVLJ5WSxDE7g3b+f4VT1NoLue6v/ALW0jyTARq
V2kjGTkdscD3oUnfVCnSgleMrlNrfGnJdFh80pj249AD1/Gn20Alt7iXdtMKBsf3ssB/WrV
pfWsWizWMqkTSMzLKFDbAQBj8cYz1FW5tUtP7LkhiuJAzxxrHb+UAsRUgk7u+cfrUuUtrdS
1TpbuXT8bf1/VzKjtnlZY0UFm6DPX2qNo3gkaNxh0O0jOea3mv7S31m1UMbeKMebM0Q35kY
ZKj26D86zZbyEav8AbJD9pTzfMbKbd4znGO30qlJvoROlCOnNre39dSrJAEskuww+aVk2Ee
gBz+tQmIspkRRhRk8479PfrXQTa3ZvJbBria4ZGkYzNCAY9ygKQM84P/1qrPdxTSXUyyGZI
7dUZ5MI07bxzj3HH4VKnLqjWVCm37sv6t6mZ5P/ABL2utwBEoj249VJz+lQjcUzjOK6GfWr
dngdnkvES6E/lyRKoRMEbB64/KsvVbw3t35izmRduAxj2Y68dTn6mnGUm9UZ1adOMbxlf+v
UrXUAtL6W3zv8s9cYzx6URDzZ4487Q7BTx0ycVstrVmdTtrkQsI4twKBR1K48zPc+3bHFZ1
zdefq5u2kMg3q24JtyAR2yf50RlJ7odSnSi7xldX/ArzxiK5kgB3bHZM464OKbtGPm6fSt6
TWLaTUZZoWltFkjMavGgYwfNkleed3fnPJpE1m1jlkVI5VillYyLtHzqY9vPuW5xSU5/wAo
3Ro3+P8AAwnTaFOASwzwc4HvTVXJHXBOM4roYL2xtIbSK5JJWOGXMQD/ADK7NtPPGQwqt/a
kQ037GWfaY3yoA2lzJuU/gOKOeXYXsaa+KX9djPvrZbW+ntFYyCKQoGIwWxUT+a6faZpNxc
leWy2QPT0rfuddtp9Sa4i8y2RkeMFUBMWTneP9o9/0NZVzdxTWvkrJJI4neQySAAuCABnnr
waIyk0roVWnTV3GVyCO1lLQoybTOMxFjgMM46/UYpskLxSvERloyQ23kCta11aKL+zvO81x
bRSRFT0UsThl5689PbrRPqqzRXUZup4zIxbfHGqmUbQu1gDwBj36+tClO+xTpUuW6lr/AMD
/AD/q5QuoDYXYWKR8qqsrdDkqD/WqoUhc9s9cd61L7UkvbYQkyEIyFN3RQE2kD6mpLC9t0t
7a1lJ3LdJIDjCqNwJJOeeB3HHrT5pKN2tSXTpyqOMZaGTtx8pU5NO+zyeQZsYAbYB3J+lbc
urwpqEUsck9w0Usj+ZIACuVICr7A8/yFV01WGHRVtY/MW6DrJuIyN4YndnPfgYxS55WWg/Z
Uk3ee3/AMxMngKSe+BThCXjkkDKAmPvHBOewHethNdSOaQ28bwRHywiIRlQH3OPxJNRLfwr
pt04SNpWlZLdW+9Gj8ucfkB9TT5p9hKlS/n79ChbWn2kyBiybYnlUhc7toziqnzBsbcGtyT
WV+1NdQT3IdopESNsbYCy4Gznp+ArOu7lbrUzcAFQ5Qnd6gAEn8RmiLk3qhVIU0lyy1uR2s
LzX0EDbkSaRUJx2zjPP1pssbJM6hSVDlQ2OvNbeo6tavqYdJLi4C3YmzJjCKD91PY/h2oh1
u0htIYlhk3LOsrDAxwxJIOepBHbtUc890jX2NFPlc9upieSwYDBDn+DHzflUn2aUW4n2Hyy
5QH3HOP1rUg1pY7pLiVZGf7MYHlPLAliQw554wOvSq1zqXn2UkDSzu7XBmBbADggD5gO/FW
pTvaxm6dJRbUtSmsbFSQpIXqcdKaULuRHGz4HO0Zq/aajFb6Zc27ROZJlZdwxhsgAZ+nP51
FpuomwD7S/7ySNjsOMqpJI/HNNylZ2RKp07xTlutfIo7H2F1UhAcbuw/GnIjMOEZh7DOK0l
1G1TRrizEDLLKScgDacsCCfoBjAptnfm1t1iG4n7Qk5CnhgueDRzSs9A9nTTS5uhRWIsCTh
cDdz3+lNaOSNgGRgSM/MpHFasmoWqyAW8cpiWAxAuRkkvuzxUh1T7XqVu8jFVE0pdpjkeW5
5U/hmp5572L9lS259dDEO8HJGCR1pCSDjNW7y5W4vHmVdsfCxof4VHCj8qrMRjha1V7anLJ
JSaWww5PJOTS9qATnrgil7EmgkQfe4NT54yB0HfvUA9qsqhaPOelMZWQ4fI9KlD8FR9RUcZ
IZW6GlKkkEAUyQy7PyfbNLnaTk8+lJ2wajPUj8iaBk+TtBAyfQ0wgZJximq2MZbB+tSByB1
BJGPWgCeLT7yS2+1R20jQDOZAOOOv1p62tybdLhIS0bvsDDnJ9KsLqcEVjaxiASXMSyBZCS
Am4nt0PFC63JHZ29tFAqeQyvu3HBK57ds55rG8+iOzkoK15Pb8dP8Ag/5jptKuo7a3ja0cX
ckjjb1yoAP6c5qtHp+oyXckENrI8sQ+cADj/P61I2poIVjt7NIUAkG3eWOXXBOafHrMiPNu
gDJMiKVVypBRcAgjnp1+tH7xIprDNrV/0vTv/wAMU4ori7nMESlpBnIJAwB1+lTpp0skMVz
JiOBxJ8y/MfkGTxVezuzZ3YnEW8DI2BioOex9qkGpmOFUFum8CUBgSAFcYIx7Z4qpc/Qypq
ja89/+G/4JBc2F5aJHJdQNGsg+UnHPGe31qwdOkfRYb6GFmAaQSvnoARjj8ahu9QkukdDGq
h5BJwehChf6UJqMkdstuI1ZVSRMknPz4yf0pe/Zdyv3KlJK9raCvZXsUMcj27BJSAvTqenH
UZ96bJYXkcvlSW7eZuKY4OCBkj8BVl9VZ13fZ41ldkaWTJzJs+6MdB74oTUNllfqMia7fIG
OEBzuIPv0+lK8+octDo3/AF8upBptvbXM9wLp3WNIWfcnJUjGD7jmp5LD7PYztIFaVZY1jk
U5VlYNyD3BwKpW872/nbVBEsZiOewOP8Kd9suBp5sMgwbxIAR0PPQ+nPSm1LmutgjOkoWkt
df+B/XQlTTr+aQpHbNkMyHOFwV5PJ9KJdMvoJFiltmWRlZguQcgdfxHpVq61YyOvljfGtt5
HzcEkgbnwO5/oKYNQMl9bzT4REmMzeX1OSCRz7DFJOe9huOH+FNkMenXbxmQQEKFVuSBw33
evrUUlvLCAZIyoYkAnuQcEfnU8mpTyS3EgVR5kySjjITbnao9gDj8KedShnuo3nskWKIORE
hJDM2Tk57Zp3n2JcaLXuv+r/5EemwRT3rRypuXypHx05CEj9RSpbrJpQlVMzNcrGD6gqePz
qtb3D2tws8eCVBGGGQQRgg+2M1abUiIIYLe2jgiimE4Vcncw9STSkpX0CnKnyWlvr+n/BEO
k6i32gJbEm3yH+ZeCBkgc8474qTWNPeyud6RBLdwuzDA87ATn0655pp1Sf7HNayRq8UztIA
SRtZuvTqPY+lR3OoS3cbpIqAPIJCR1yE2/wAhQue92NugoNK9/wDh/IhFpctAlwsWUkfy05
GWPsOtOu7G6sXQXMITzBuUhgQR0PT3qSC/ntrQQRKoIlWUOckgg5GB0FNvbxr65894kjcj5
tpJyfxPH0HSmua/kQ1S5NG7j4dLv5ZBGluWJ24ywG7cpYY/AE0qadLJYSXIGQkqxcEYGTyS
c9On50sOpXSC2QFXW2DqgI/vDHPrgHinrqNymlrYeWoQYw3Ocbtw4zjr3pP2hcfYdb9f+B+
o28097GOQStmRJjF8pBXgZzn8elUjuIzggHue9XLy9a6BJijj3yNKQufvEAHr9KrGaUwpE8
jNEn3ULcL+FXHmtqY1OTmfJsSRWdxJay3UaZii4Ziw4/D8RTI7SeWCWdFHlxY3MWA69Bz1P
WrS6nNHpbaeFTyzkZycgEgnjp1HXrUMF9LBFOiopEy7CWzjH06H+lL3tSrUrrV7a+oWlhdX
xcQKreXjJLBcZOB19TUyaRcziPyEJkYMXDkIFw23GSeuf51XtryS08xY9hDsjEn/AGTkVaO
qXQ42Ju5J+U55cP8AzH5Upc/QqHsbLmvcqXdncWLhJ0ALDIwwI64PI9wRSSQ7IIXIYeam7n
pwSOPy7065upbnyxIFGzcBtGOrFj+ppsszzRQxsABCpRcdcZJ5/OqSlpczfJd8u3QtW+k3M
l2I50McedpkBBA+Xdn3GOaP7KvJreW6gTdBHnDFgCwBxkDv+FMXUbgSWhZlcWq7YxyPzIwc
/wCAqZ9TupbUwyIhQuzoduPLYnJ244+melZ/vLm69hbr/Vv+CSW2lSLPcW9wIfM+zuwzIMR
sMfeOflI96gTSb5xOPLTMLFGUuASwGSAO/HPFLJfvI0ji2hjaVGSRlUgvnGSeevFL/aVwZD
ISm4uZOncrtP6UJVBt4d2TuQi1mjhaWWPEYVXz2Ib7uPXv+Rois5bm3mmjMQSBSzBnCnHrj
v6VPPeCTS7WyUuEiDM27uxPGPYD+ZqGG/eGylskgikWZgSSp3ZHA7+9X71v62MrUubyt+JJ
c6ZNbrI5lieOJULMrjqwyBj1605tJvI5gjiNAY/NLM4Cqucck9OeKZLqd1JwUjVgyMSF5LI
MA/41LNrN3PL5kkMTKU2NHtO1gW3c85681H7yxq/q7b3/AK/pDU0+4+yS3OxDFHnJ3jkZxk
eozUsmi3iXUcB8tnkYr8rghSBk5PbA5qsdQmazNo6RGLJZBt/1eTk7ak/ti9W589XQOJGk+
73YBSPpgU37QX+z6Xv0/wCD/wAAjv7YWeoSQbDhTxlgSffiqTDnIBqaabzZzIEWPPZBgCoW
ZjnnIrRXsrnNOzk+XYZn24pwB2GmZIPIqZVLQswHApkDEX5gMZq2o2RlexqCBct0qwQM9j9
TigCkh3SKOmBU+V3E5xVaLggnrU+UGcjNMC2unGe2SVbqISShjHCQdz7evOMDpSLpwjiWZr
iJ5VVZXgwdyocYOcYPUce9B1W6j09LOF/LjRWU4AJO484OMj04qD7ddm0W2MxMXAxtGcDoM
9ce1ZWmdfNQVrJ3t+NvXv8A8Mat9afZtZvQ6oDJDM4QDlRj5Sfr1qodFli8rzLlI1kjaSQs
p/dbQCQR1J5HSqMmoXk0paSZmbDDPHRuoqZtZ1FpY5fPO6IEKdo79cjHOe+alRmupcqtCTd
4vfQt3Gnm5eCO1kWV1gjwACN4JIyPpkZrMZNkzxhg4Qldy9Gx6VZTV7z7S11I++YxNEj9Cg
Ixxj0GcfWqr3DvbQwbVRIc4x3JOST+g/CqgpLRmVWVKWsdGaMOnG4tkMcab3QYLMepkC59O
/5VPaWdqyahAL+N12RjzfKbG7eBgDr+NZr30pt4YYD5IjTaxU5Lnduz7c4/KnS6hfT8y3GT
tA+6BnByOnvzS5ZvqaKpRjZpX0/T1LMdpbJpV9JcFBNbyeWucjc2cYHr0J9qqxWguLK4uFm
2+QAfLxuJHr7D3o+33v2Z7ZrhvJkYsykDBJ6n1qOK5uIIZYYpdkcww4AHzD0z1p2lrqZuVJ
tWWlvxLF/pY09Yw91E8z8tEoIKDFSRWFu1tbSrJvmljmZo2BAG0HBBH06VTuL25uYkSedpF
j+6CB9OvekF5dJbrAk7LGm4hR23DB/MUWlZXeo+ekptqOn/AA3n/XYi52A568jjArdvtLeS
6syZY4zdRpsU54URjLHH48dax7i5e5WPeqhY4xEqqMAAf5JqT7ddEIPPkGxg64b7pAwCPwo
ak7NChOnFOMlfY0WsYJbO12Xam3jjlleYxkHAYD7vrnFZl3bi2uPLLBwQHVgMblIyDUz6pf
yXCXD30nmoCqkjGAeowOMe1VpZJ7id5ZpTLIxyzFuTRBSW7HVnSkrwWun5ev8AXcs3libON
GeVG8xjsAH3lwDv+hzj8DU8WmF47eTz4/LkjaRnC5CBRkjjknHas9mmcL5hLBBtXPYegqVb
69RIdly6eQSY8EDZ/jQ1O2jJUqXM246GnBZwx296sl0FgktklWTyzkjzAPu+uR606z0lBJd
tcyxeRAqHzHBABYZU4649qy11K/F59r+1yGcjbvJ7enpj2p8V/ex3Ulwl5Issn33zkt9ajk
nrqbe2o3V47f8AB8/P/gi2ltHc3EkbTCNY0eQvszkKM9KuQ6K8t5cQCZNkWAshXhiV3AYJz
kgH1rIWaaN2aORlZ1KMR3B6irEV/eW7u0V3KjScMQfvDGP5VclP7LMqc6KspxubDact9b28
8txHbQRWsIZ2XOC27GefY/4VUt9KiuIrXN4I3upjGqtGcYHVhzyBx+ftVOG/uoD5kF3LGwT
Z8p6KOgo+33ixRRJdShITmMbvuH2/M1PLNaJmjq0W7uP9ff2LTabAgaZrvFsIVmDiP5iGJU
Dbn1B71J/Y0iymJpFyHdT8pP3U35/EGs+O9vIJI5Ibl0eNdilT91fT6ULeXsYlxcyr5xJf5
j85Pr+tO0+5HPR6x/r7x1jAtzLIHlEMaRmRzt3HA9B3Nal9ZQv5EklyywRW0IDeWSzbs4+X
NYsEzwSrLAxjkXo6nBFTf2jfLdfahezeeRjzN3OPSiUZN3TCnUpKNpL+vv8A67lmbS/Jjn3
TBpIJvLkRBnAyPmOeec+lR3lpGmsS2Vm7FBL5aGTjvjn/ABqsLqcwm389zG7b2XPBPrSyzT
XMxmnkaaQ8FmOc4qkpX1ZMp07WjH+tS+dHVpo0gugwaYwMzoV2sBkkeoxUs1ik1pp8FrMzm
TzjHvj2l2yPl698VnTXl3cNG9xcySGLhCzH5fpTprye5ZZbm6mkkT7rFslfp6VPLN21NPa0
VdKO/wDwPP8AzJ/7JzFdyC5Vlg3BSMYkKgFsc54z1q5qtlE+sM0d18ss7RMSmAj7QR36cgZ
rES6uI4ZII7mRIZfvIDw1OS5lWVJHPnbZPMKyZIY+/wCQo5Z3vcPa0uXlUexLeWctrIIXBM
qoGlUL/qyf4Sfy/OrGm6ZFfRO81y0O1wgCpuydrNzz6L+tVZLy6lFwHcH7S4eU92IJP5ZNR
xySxAqkjqCc/KSOcY/kTVWk42vqZKVNTva67F/+yoVnlMl0/kJ5e0rHuY7xkZXt7/pVtrAf
2T9mebE1vNcFdq5V9qqT9OlY8V5dw3BlguZY5du3crEHHTFNEsqptErBRuwufXr+dRyTfU1
VWkk7R3/zNR9L2wnE7s6LG0gKYQB8Y2tnnr/OoL2xewA3OWzLJHyMfcOM/jmqzXVzLax28l
y/kofljLnav4U2e4nnK+dPJLtGBubOB7Zqkp31ZnOdJp8sbM0v7OiayilE8nnSwtOF8v5AF
JGC2evFSwaZHDdQyLOzSwyQvIDHhCGYYCnueaz/ALbdy2sVp5rCFF2iMHAPJOSO55qN7m6M
SRtcSFIzuQFyQp9qnlm+pr7WjFpqPY07vScahcxiVndSrHanB3vj5T3Az1psenRg5WUyMl0
IWUqNqjdgE+ufb6VmLcXSOJIriVWAIDByCAeo+lMNzciPyxcSbA2/buON3r9fejlna1xOrR
bvyl3ULe3itrZ4gwlkMm8kYXhyOPwFSWml29xBbyzTTxPNKU+4CCAMkjn8Pr9KzWklaPY0r
soJYKWyMnqcetKtzcrGsYuJQo5ChzgfhVOMrWTJVSnz80o6W2+41JNHgdoBb3Mh82REPmoB
jeu4YweT2pBpMLPG6y3CwMkjlXjAk+TqAuec5/n6VkmWVgA0jEAg9emOBUzXNyZlnNxKZl6
OXO4fQ0uSfcftaO/IXo9MtZLd5fNuI33OsSsg/hQN83p6VY+yRJoc8jIfM8mF0Krj72c5/w
Aax5JZiSzTuzMSSdxPJHJ/GpoppBZSqZX5AX73YdBT5ZX3E6tO1lEihUrIVYFCDyCKthVMb
jcDVOORtxLHLE5yeauGbETOEQdB061ocplr1GPwqUMM5NQxpICCOVzgCrG0Z+Y4piI8ccDJ
owcHg1Pg8gMOBnFNHGdw5PegCvg4OOaTb03Hj2qw27bgBcU+1tDd3fk+aIgVZix5AABJ6fS
k3ZXKjFyait2VCBjPSmjPJ64q5d2htnQeasqSLvjkTOGHTv05B4qrhgpPQZwTihNPUJRcXZ
iY460ZI7Yp8sUkLhZEKkqGAPcHpSEnA3dKYnoM3HHvSZBORT+/FNAxSAQHkelOyPTHakYEE
FlIyMjPcU9o5EjjkZdqvnafXFAWYzqP60vXmrFnZS3kyRp8qs+zeegOCf6VXVWYEhcgDJ9h
Sur2K5HZPuKPpS9+MEUeXIIPOK/uy20Me5pqnnAOaYrCkleOad5jY5Oc+tWDYXfneSYD5uN
xXjIHr9KqMMHqKSd9huLjuh6tkchcfSnArj7nPsaYg3Mq9CxxVqWzeCW5jB3LA+xmHGTnFO
62BRbVytkA8gil2g/xfpU0NvLcSeXDHvfGcZ7etMMTLt3AfMu4YOePWi62Fyu1xu0Efe49c
U7b0IINLnjaeKV4zG5V9yt1wRg0xWGlCF9aQhl52GpU25ACFtx4HrTbhTFK8TqoZCQcEHBo
C3Uhw7HhcfhSqrE4yR+FWbq3NpdNB5m4qFORxnIB/rUbdc7v6Uk7q42nF2Y0JgEk9OvqacM
44bAFKN2e/wCdK5AUZkI9s0EjkiRz874FWFt7ALuZ5HPcAYFVN+PUj3prOTxux+NMBJIsyM
I1bb2yKBHIzYZTj1NSWtqbkXDB9phiMvrnBAx+tMiQu6ooyzHABqbovlenmKylQMMPfJphB
457VaNnMpKCPLqxUqCCcgZPA9BUZhY2zT7QEDBc5wSfYd6d0DjJbor4G7I5/pTxtx8wz9Kj
GN/r+NSvE0MhjYruU/wkMPzoJt1EBHOEzR6fw+1PhheaURx4yc/eOAAOpJNIBheB+NFws9x
N21TzSBiFyRwaftGAc8etSvZzqyrsDbkMg2kH5fXihtLcai3siuGAblQ3GMZxTeOc/hTyi8
cEUjJjvTEMHTFKOTtAqSKCSWURxrlz0BOM/nUws5sOR5bLEu9iHBwOn8/51LkkWoSeqRW4B
zj9aU91PBHB9KntLdbq7SFiVDhjuHsCf6VWHb3p31sLlaVxW4bgcClBxGQBjNDjDGhcbCDT
JEXgjipfN/dlfU1EORSEZFACqc7MHGKkZtxxjmowAsqoAeOtSlMc/lzQgIiDgDOBQOPTNDM
Qc9qQMvQAj60CHAnrnn0q7ptxFb3vnzKpjEcgIbJBJQgA496o9KRiSOvFKSurGlObhJSXQ1
rW/jm80zta28qqqQmSHfGiAncoHODz1+vNEV5p+ySJgFtReLL5RTLNH04Pt6Z6VkqrNkIrN
wTwM8VKlrNJGCkbM7MFVApy2RnIrJ04nTHEVLKyuX78QahfTTQy26xRQ790akbsHAHIGWOR
0H8qg0yW3ieYO8UMrIBHLNHvVDnnjB7d8VWNncKdpicTeZ5flFDuzjPp+lI9tcqWLQSqEIV
sqeCegP1ppK3Lclzn7T2nLqaqXNgumtG80J2xuGj8n55JCTtYNjgdO/GOnNU9KntoZJ/tLI
sbxldxXJH+7wefr+dQtY3CM6TwyQyIu4K8Zy3IH9akOnyizdmhkW5WbYUK8gbSTxS5Y2tfc
rmqOSfL8Jca/iTTo13xmZLTyVRohlG3jJyR3XPNPu7zTfK09YQsqRZV/lO7yyoHJxyc7jWZ
JaS+SJXfdIW+ZMHKjsSenPai30+a6guJo8lYRlsKTn0HHH50uSKKVeq/dS6L8NTRgvdPjuk
kCiNI5lCHZz5YQrk47k4Jqlpk627z7phDvt2jVmTcMnGOMH0qJbC8/dAWspMuSgCk7sdcUj
2lyluty9tIsLnCuVIB/Gnyx27kOrV0dttdu5srqGmC301FSNUhKGaN4tzbhncc4xg9e+fwq
C51GzuYYBLGjbGiZlSMIW4Pmcgd+KqnTpY9Mluri3ljJZBESuAwOc/XoKS502ezkZJt25Y/
M/1ZHfGOf19OlQowvubyq1+XbT+l+hqXuo2bXc01u0JBtzHEVhwQSwxuyOuM9BgVR06aCAT
qZlglYDZM0XmAAdRj3459qZaQQCznvrxHkjjcRrGh2l2IJGT2AApJoobiye6tIWgMTKkke7
cDuzgg/UYxTtFLlJc6smqjtfV212/rzuWPttkNFW3jMaSg/vN0WWkO7OQe3H8sVPNeWj2d1
eCIGWSWSKAkDlWOSxHqBwD/ALXtWKLS8eRIltpC7sUCheSR1H1FKba4jaSOS3dXTG4FeRnp
T5I33I9tU5bOOlrbGlo93a2txcSTziJjEVjBj3hmPrweB196li1GwiMQkhEqpAvRQMzKxIz
6g55rIUC3uCLi337Mho9xU5+vatLUrNP7TmtNOs5P3Ay53lyRgHPPTrRKMXLXqEKk1T922m
ltb6/gST39pNprR71yYQog8kA+bnmTd/n0qtqlyl5dLKspdfKRcbcFCFAK+/Peok068lUNb
QSzDYsjFUOFBz/geaqgHk5JHsaqMY3uiKtSo42krX/T/hzbhvLe6ubKBIFzM3+lFwACSNuQ
ewC/N9aVb+yVNQEU/kBoxDboYtwZQMbj/tH+pNZlvayzskhhdrcSKjuO2SBz+dSX2nXVrqL
wfY5VVpGWIEZLAHj8cVHLC9rmqqVuXn5f6at0/q5pvqWlzXcDkMiBGSQ+XuJJj2h89Tj09u
OtOg1fTre7k2AtGfJXJiHzKqkNwfU4+tc9IpSJX2sFcEqWGAR0yPxq/qWmT2l+VS1kSByoi
J53ZAI/OjkgtGxqtWac0tn27o0bbV7EX7zzgB3gVfN2Z2yDGSQOufamx63bwwqnQ5JYrCoB
Jl3E47fJkfpWXa2bP57TwOESGUqSMfOoH8s1VS3nlikkiiZo4/vN2X/OKfJBiVetFK3W5Ok
tp/aQeQN9l83JVeDtz2/CrWq3drd3qzRYZRGqt8hAYjOTzz6dagGl3jxWzRQvK86llCrxge
/059qbPZ3FmVW6geEt0DcZqlytp31MX7SMHFx03vY1W1Kx+0GXLSFrXymUIVUncpCgdhgc+
9PbULCS7tXkuZm2ztIzrCFMaEcRgDr/AE7VkxWdxKsbxwMySPsT/aPoKs2WmS3bhcPGSNy4
jLZGcE+3PHuahxgtWzaNas3ZR39fUurq0EV4J2lO9rh3MqRbdqtHt4Hse3tUK3ltFpUUsir
JctKYg+BkxBgxJHrnge2aisNLuJ7rM1tI1updWJ4wVUn9OM1Xu7Bw1sbaJ2WWKLoM7pGXOB
7+1K0Oa1yuetyc7X9aalq91mO6t5Yvnbdkr8gGD5hIP/fJxVOe8U6219bLhRIHRXHUehFKN
H1MzGMWUjSKA20Y5BOBz36H8RVaeGe2lME8ZSQDOD6GrjGGyMas6z96a/pG1BeWct/OpiUa
fFDlUYgN8hyoz3JY4PsTU39oQjTYTPOSZElL28aKVkZmbGT2xwf5Vjppl83k7bUt5wJTkc4
GSevGBSpp1/JJNFHaOXhwHAxwT0H1PbFTyQfU2VWvFW5d/L5l+bUbV7BYss+2NI1tygCIVI
3Nu9Tg/nTm1SJdSNyt5MEeORAPLx5IYcAAHBA/CspbW5dA4hbawYg+y/e/KpRYXXmLF5JDs
5jAbA+YdRVckDP21be3bv8A11/yLrz2stjZWzskclwV+0S+iKSF47HGSfXAqrYPBHrVtJux
EswOW9M8Z7UxtKvlkKtatkS+UcEffxnb9cUn9m3v2pbUQ4kYblG9cMOmQc4NFopNX3F+9c4
y5NVbp/X9M0n1CJZIJfPluHiWTM0iAN8wwqjnoD/Oov7Qt2tHhkL/ADW6RYC8s4zznPTJ6H
OapnT74W0k/wBnbykJBbIOCDg/hnjNOOnXMEu27RocIz/KAx+Ucjrx+NLlh3LdSvu1+HyL0
+sQPJbOu9Y4s5hCABTs28HPPPsPzrDG7btJ5oDdfl5NGTk1pGCirI5ataVV3kK5LSEtz2pn
QEU9hznBpqjKn2qzEaODS/hQOegp200DIo8iUE1KXJJGeT7UyMHI5P0qcREAPnk9qAIGU5w
QRT0j3HGcU4k5yetNU4f/AOvQIk2KePfrUTqNxAPHvUgdQPQitdLeE6/p8fkqUeKIsuOGJT
JzUylym9Kk6m3dL7zHt5mtrmOdB9w5I9R3H4ir66pGZg1zbNKgnEwRXwAoUqqfQcflUUOmX
E0VqYyhNwWKID82Fzkn0HFXRo8v2e4tTJb/AGhJlwd/3vkJ2jjr7HFZylB7nRRhXStHbf8A
D/IbFq0VuBOA0rvctKY5GywUptJJxjOTxx2qB9ZKzrJEkjhLhbgec+7O0YwcAD8ulVJLGeO
Eznbt2I/XnDZx/KoI2eKRXUjIPcZH4jvQoReqJlXqqyehoy6yr3ck0aTAOgUBpATH84b5eM
Acf1p7a5GVu41sysV19/DYbO3GcgcZPJHQ9Klvkmv5bK1jS3j326zM2xYwDglmJA6YFZVza
vbOqs8ciuu9JIzlWHTI/EGpjGEkro0qVK1Nuz09P67li81ASaRZ2aMHkA3TOM5OCQin1wM/
n7VCl5H/AGcbOaOQ7SzRlH2jJA+8Mc9KS1smujIQ8cUcS7nkkOFUZx/M08aZNJAJVmgywYo
m75pAvUjjp169cVdorRmSdWfvJbr8F/wfxLc2tq8MSR23lbEZMBgANybeMD8ec9ahfVBJZP
GIW86SJYWcyZTauMYXseB+vrUekTPHqluqhGWWRUcOgYEEj1HFPnimvTeXheMC3O0gJtzyc
AAD9TU8sU7WNPa1Zw5r3bv08v8AInl1pZFZktmWZ5o5nZpSy7l7AY4FPn1KO9a7mkLxboDG
sbtuGSwOBgAAdahk0aYiR0eNNucRs5LNhAzY49D/AEqtNptxDp0N8xXy5m2heQw7jOR/KhK
n0HOeJV1Lb+v8yS1uYYIJYpkaaCUgtFu28jowPYjJqS61OE2CWVnZ+QiyCRnL7mkIzjdwM4
zxVe306eewnvE2hIOoIILeuDjHei0s5LtJBGoLhkVSWxgscdO/9KbUN+xjF1klBdVp6F2TW
UknV1tjGreaZB5nL+Zjdg446VCmrtDepPBbqI44vJWJyW4HIJPcg4P4CrcWkGIXdrJcWxkK
xkPk4BL4x0yCfp0qiul3DRgmSJJGZ1SJj8zleuOMfnUL2exvP6zo+r9OmhSZ2kZmc7mPJJ7
n1rSXVgdSuryW33LcLtMO/wCXoBzwc9M1StLZrucxrIke1S7O5wqqOprTu9OBiiaOeEpFao
xdc4kyxAxxnP1q5uN7SMKUavK5QI4dXeH7OPIyITE2N/3tm7H57v0qlNJb/ZYURD55ZmkkP
p2Ufz/GrY0xob6KO5ZSrzvAQCeWXGegzzkYqWbSYzJMkMkSxxzOhlLlgAibj25+veleCLcK
01Z/1sRxay0GlfYFgG7qJAcY+YNkjHJ4x16UkuqLOyiKI2zNP9olkLlzv/vD0HXim/2TOLr
yUljJ81Ig3ODvXcp+mKp2lu13deQsiR8MxdzgAAZJ/Si0NWLnr6RfotuhPq14l7qEssSbIB
8kKDgKg6f4/jUlzqv2m3lAg23E2zzpS5O7aOMDtSxaLcXF1LDHIrBFDCTB2vldwHTgketEG
jzXbosBWPdAsmSSQSQTjpwTg8Ur00l5D5K7bdviJb3VTNeMYV8yP7OYQSNu4sPmcj1Jyfyq
nb3nkW1xD5Xmeeu35m4U+uPUVZTTY2ispEm855YjM8CkhyAxyAcYzgfoaju9M+zpNJPcQwb
WZFj+ZizADIGB2zjJ701yW5RyVdvnf6dSxPrkk8SotsiDy2Q4PHzIF49Bx0+tV7y9kulCSR
hP3jScf7QAx+lWtdtBFeSXMcsbIzhSigjY20HB/A9qZZ2UFxpM8xZPtAkWKNSxBLMRgdME9
e/HftSjyJKSHU9tKcqUn/SIEvtunpaJF8yyeYJC2Sn+76Vaj124ju55jGu2eNYyiEptA5G0
9uc/madYaf5WsWbCaO5iMxiYqDgMBkgg4otrAQ2V5JJPG0rWm/ycEsqllwc9OlJuD6f1ccI
1463tb06L8dyKHVmiRC1qsskQdYmMjYjDZyMd+ppG1ifdYssSB7MKIicngDBBHcGr8GiyqI
4o4lM81rKuCed/ynkH7uAR+tUI9PU2krAxys3mCOQEjHlgFjj3zxSvTbG44iKSv/St/wAAD
rLJdNNFb43MjYaQtypJ6/j+FUZp2uGjJUKI41jGPQVLp9tHPNJJcuEtoV3yNz0JwMYB5yam
XTs2L6gbmOOLeRGpzl8HHFaXhF+ZjarUj5b/APBB9T3JGkdosflwPBw5IwwwTg985NOGqHz
GMtmkqhkdFLEBWVQAeOvTpV2/05x4hZJGXbMzSsi9Y4wep9Misq9ha2vp4dgGxiPlJIHp1q
Y8kti6jrU22+jt0HrqF15VxCWBFw4diR3zk49jxn6CrkmrtLcxTvZQkRyNMwJJDu2Mk/iM4
qpb6e89q10kirHHu8zP8GBkfn0HvVw6Uss9rFCQqvFvklXLKvv6YyQPrTl7NPUIe3a08vz0
/ErjU2SRWjhUBJHk2kls7lwQT16fzpyan5dxFJFYxJHDGY44wx+XPVt3XPJq1eae8Wi28ru
ii3klhJ7u+/oPwGcms6K0+0Wc9z5oHk4+QDLH39h70lyNX+Qpe2hJR+fT+v8AhiSTUGewW0
aFNsZPlkMRtBOcY7/U0kmpTO8h2Iu8yn/vvGf5U2zsmvVljiVTJlFUsSOWbFWv7LjinkiW4
iuisaseGGw7wuPrz+Xoab9mnYa9vOKlfR/p/wAMZAzwMCnEHqFIHritP7BHbX9szTKJXnBW
BVJG3zNv3vwNRapbJBdF0nE0crORhSuCGII5qlUTdkYyoSjHmfQpZ4J5NNX/AFbCg5/AChT
gGtTmBAcinkZzmmqTmlJyDxzQA1AUcA9as5UJ/qxx3NVBkMDipsg5z/8AroQDWbHGeaZ3ya
ccbue9RlQDnNAASoIx+NaUGs3tvHEIvJ8yMbUlaMM6j0ye1U7S3S4ulheTZv8AlU/7Xb9cV
eXSoTNNH9pP+i4Nydv3Bj5iPXDfL+IrObjtI6qMKvxU3+PzK0GoXdvJbvE4V7cEIcdiSSD6
9TUi6rcJIJEWKMhxIFjQAAhcdPoTVhdMtcQyvLMYGt2md1UZJABKgHp17/WrNnp1tHLqKzS
bo4cIh8re+SMg4/Socob2N40cQ7K9vn5f5IzJdTuZ9PWzYR+UuBuCDcQudoJ6kDJqrK7SSF
yFG7sowPyrSksLZNPjmE028LG8oKjAVyfu+4x3qzNpVv5ypdTEKkJcCBRym4BGOe7ZJ+mKf
PFbEOhWnu/x/rzMv7bcrNDOHAeKMRr8owVAxgjvxQ2qTNcPNJHHuMJhjVUCpED6D8/zzV+b
TYLe5ZbeV2QwzH96oJymQfzxx6VUsLOG6huZ51uHEOzEduoLNuJHei8bXsCp1ubkv5/hf8i
pa3UtpIzR7GDDayOoZWHuD1qZdSu44XiUx4bdhvLG5AeoU/wg+gq8LGOCO5tWZTJ9qS2SQo
PkyMkk9umMU+fR7OK+eJHvJEiiLugjAd2BxhOxHcnHbvU88HuilRrRXuv8f67GOjTW00UgG
yRCHXI/EGpYr2eCOdY9mbgFXYoC2D1APbNauoadHJJesDKJbaGMqjAKQoQZLdsjjinrotrd
alLFD5sUKxIcdSXZc5HH3eD1x9aPaRaux/VaqlyxfX/NfoZLaneOxYyKSdw+6O6hT+gFNl1
C6uLRLaZlMaYICoASQMDJ78cVMNPiazhmimy87LEiEgfPn5s+w45961DoFlHeiKSe48tkjK
7QAdzOU7gccZ6U3OCFGjXmnrp6mNFqFzHZvZoyiJwQcqCQDjIB6jOB+VLBdNb2s0ceRLI6M
sgONm0k8e+atSWUCNcGB3Mf2QyjzACc7wMe3TPFN0yztrqEmd5VdpVhTy8YBIJyc/SneNrk
qnV51FPW2hDNfXDSmQOi7tpbbGFyQc9B7/nRHqd7ErpHKAHLHcVBK7uuDjjPtV2PS7RtGhv
JJ5mmmYBRGuVX59pDenr17jilvtO0+G1me2kn8yP5v3hGCBIU7D8anmhtYr2Ve3NzdL79DK
gnltphJE209OgII9CO4qw17f30pi3GRpFWMIigcKcqAB6c1e1jT0sbazCnkqytkYywwSQcD
PXrVnTNPijbTLwxXCvLKctwU24PI44J7DPY0+eLXNYUaNRT9k3ZaX+f/DmY2saibmKdp1Mk
OSnyLjJGCcY5Jx1qI3l+8Msg4iZiGKoFXcy4I4HcCr6aXZOWlRbmVPISVIIyDISxx1x0GPT
uKlXT1ENxpySBgL1FLHg4CMSO/Pb60uaHRFezrveW/n/XYy4tUv4JXlhmCu23JKg42jAIyO
CB3qpHK8DFo32sQVJHoRg/oa0b2xit9YFpGWMbFMbuoDAHnjtmrc+m2sN0BbNIEK3CHzCrH
MYIz06Gq5o2vbcy9nVbab+F9/yM2HU7+As0c4yygcqDjA2jHoccVL/bFzGyrZ/uEESRgNhz
8oxu5HB5PT1o1OxisyiwRTlegncjZNwDleOnPqat2WjwXX9nM3nBZ94fGASwUthQRyOBzn8
qlunbmaLhGu5Omparz7/8OUbPUpra4tZCqyC1LGIHAKkg456kA84qNLm8FrMqtviJy5ZQ2C
3fJ6E+1aB0yH7Su6G4VmgMotCw81jnGM47jnp0FSR2Uccl5YGXy0d7cMXIymTyD2yM4NDlH
dIpUq2zff8AL/gGRPd3FwGE0pfc/mHPdsYz+QqRL+6Wy+xrNiAMWC7RkE9wcZHQVtrYW1re
T+Rb3EzxxqBbsBmQkkbhkcqMDnHX2qkdPszpokzKlx5QldmIKjMhTGP1zQpxelhexqxbfNr
r32RXGpanPOkgmZngBkBVQMccsQBz7k0i6ne/Y2tBcEQFdhXAyV6gZ649q27i0tLC98oLM8
UdrMpPChwB1U45z3PPXvVePSLSSWRUSaceaqAowHkKVDbm456kdhwalTh2LlRrJ2UteurMx
9UvpSC102VBUHAU4OM9O/A561Zgl1q6t7lrfzJY3YmQhRySOce5HUCs1oyFEmN0RYqHA4JH
+RWtp0P2yzjtri3P2VJGYXKPtMBIGS3twOv4Vc7RjdIyoudSfK5P7/8AhzKhuZbaXzIZNjY
weAQR6EHg1ML66ELwiY7JCS6kA5J6444zx0q+NMsxYWUv72R52QPIp+RMtgqeOv6/hVTUoL
SF4nsw4jk3ja7Bj8rFc5HrimpRk7WJlTq0435tPXuMXUboTCX7SxcbuTz16j8fSkmvJp4Hi
kkz5kvmux6u2MDP05/OrlxptvHppuI45AFRGE7OCkrN1VR2xz+RzUFnZx3NhduFYzRAMOcL
j/H2oTja6QShVT5G+l/6+4qqzpG8SyMFfG5c8Njpn6VbXUb5DGwnZdilVwBgDvxjnoPyq0t
nZSXNrFDMX+0HzAC2dqY+6cc7iQR+XrVqWxsYvtduqbdlzCBMW5hRl5z7AnFJ1I9UXChVSu
pW+fzMZ7y6ljZXuJGRsggng5OT+vNMS4ljhkjjdkWQYbA6iuhmstN/tExOsuyNEQfOFVsuF
yvGcYJPuayNQgtYZIzbMQrqTtJ3YIYjr74zTjOMtEiatKpD3nLy8yKNriC18lIGD3ZQxybu
cBjjA/3u/tTzfXqmdZ3LSsoj3HqoDZPTvkVfgtXvBpL2xUrFhJWLACLEhPzZ6DBqNbaynuE
86TZ593IjSb8BVGCPzz1qOaOt1/X9I19nU5Vyuy/zt+rKCzX720m2dzDG4kbkcMTkH86gkk
klI8xy+CSM9snJ/Wugjhso57y1e2kSJjCpVpMHJY/MD1x3xVSTTo102S6yWCo43bhguJNoG
P8Ad5pxnG+xM6FRr4r6P8GYpzg9qFHyn6U5wW280qDh/pXQeeMHPpS4xzzSLnPHFPI+U880
DGDG4fzFSbMHtTIlOQD2p25vM5HFAhGCqecE+1ROwzwMU92GeBxUYBDjNAxNxHTP1FSJcSR
wTRJjbNgOe5AOcZ+v8q1beHTTBpzXPlRjzdswzlmHPJweB0BHHtVbVFtxqJW3ihjj2jiGTe
ufX0H0FZc6btY6XScI86kv+HRU86VlUNI7ALtGWJwPQU+OaZMskzoxGCQxBx6Gt7ULbTYLk
xulrHEs6qqwOS+z+LeO3+cUxk09bmKSWKzLBZCY4XLRkbf3eeeue30zSVRPoayw0oyac1p/
w39eRhFn6MxIwO/btViZ7q8Se/ZlVUKIwU7cZ4UAeny1qzxaVc3FuqiG3jE21zHn7u1Tk5P
rkZ/wqWVdKS6uIBJAkErQZVXymcNu5HGASKTn5BHD7pzVvXrY5otKed7E+59etSRXNxBFLH
FIUEhBYrweM45/GrV8kEE0UcEkUm2FRI0Z3KX78960riTSHgeNLe3U7WCuud3CKR37tmrcl
poZQpu796zRz2yUIGZXEZ5yRwT/AJzUga5kkMivMzoud24kqo9+wroN+lfZNMi2wvEHVpd8
hDKedwK+h9fpiqMktm1vcMgiieW2TKR5A8zfyAPoOlSpX6FyoqKupoyy8nzKXbDfeG48/X1
p3my4x5sg42/ePT0+lWrF7FYJvtaBnj/eRggnzDjGw+3IP4GrVw+nDQYFt44WnKjzWY4kV8
84HcfpVOWtrGap3jzc3Qxto7ZqQyPvy8jlj3LHNXoWtP7JcuY0nSUEZ5ZxxxjsBzV67l06e
7cO1qDPebnljX7sWARj05zmk562sVGjeN+bsYqJLIjOiSOFGCRzgdeadcWs1owDqcfL8yk4
yVBx9cGtqd9N3aglvJbwh7dRuVs/MAcqowAcnHIxUM9zp8kiGVlkV3VWPdV8pRu/Bs/lUqb
7Grw8EvjV/wDh/wDgGKHYR7FLAE5IB4pS3BByfqa2YH0qSaUItrGglAzcA/NEBg7cfxHk+v
NQD+zjpkjholkWORVRgd5YuCp9Pu96fP5GXsNNJLr1M9pWbAfnHAySaRZG6b2wOep4q/pUt
lGjfbEibdLEv7wZIQ53kfhipYn0z7AVZrdVCSbgykys+Ts2n06frmm52drCjRUkpcyKA89F
E2HRegfB547Go1WZw7xozLGNzkdFGcZraF1ZGWw3PamyQf6oqS4bZyX+re/pVW5uLSSGdoz
GsksMJKopA8wfewOgoUm+g5UopX5v6sZhL5yfzNSRRTTb3jQuEXLY7D1rSsLqxh06RZooXu
C0jDzE3HhBs/8AHqtWsulG4uSZoYIhOHwVOHj2EFRjr82OKTm1fQcaMZJe8tTB80jA6gdAe
gqSC6lgmWSMgMoIGewIwf0NaMbadJbwW7NBE5tMNIyn5Zd+eT67Rj8aq3kEDPd3dvIogE+y
JVGCwOTwOwAx+dNSu7NEOm4rmjK5GYn+yC/JyplMQ5OcgA5/Wq7ZzgjrzzWpbXFn/wAI/La
ysgujKzx71JUZUDP1OCB71ehvtONwr3H2V2FrGkQdMKrDAYNweTjg8/hUubXQ0VGEre8lf+
mc8CzNwWLdPenlJEl8lkZZAdpT0PpWtFcaf5unq/lRiPzHkZEwN+4lATgnb931qtcG3uNex
aqGieVQFUcNnGcD65qlLXYh0la6lfVFKTcrlGDKV+UqT0I7VECc85GevvW/cy6ammzwwJCJ
/McOJFy33+ChA9OOuB6c1W024soIDHcpE++Zd29NxEe05x6c46UKbavYHSSmo8xmwQme6it
1IDSOEBPQEnFI6+VKyMThSQcHritezuNOgsYCzJ54mSQkrllIfnHHTb7/AIUhvLFryZrZII
dyARNNGWCc/Nu4OSfXH5Uud32K9jHlXvK5ilvm68UoP8NbMd3piPMqxx+TJM/348sE2cY9B
uo+1acLKyQxRMiFDOmw+YxH3ucdPx/KjnfYXsY/zoxxj+97ipY4ZJnCQoXc/wAK9TUt+4lu
twmhlBXrDH5ar7YwK0Ib+xWe1dYURz807MMBW27RtwDj+906mqcmldImFOLlaUrGS0Jjdkk
4YHBGehqW3gNwJyjgeVE0pz3Axx+tajXWmppc8EflvI0jktJHhnUngrgcHHuMelObUbeK5n
mgnhKGCRIY1gxszjaG45P1z0qOeT2RqqNNPWWn9ef9emph/KT1x9acQB/FmtpNQ05JpwqR+
VLOScxAkJ5ZHHp83pVa4ltxo8DeWou5wFbAHCIeG9ix6/7vvVc7vsZujFJtSTt/X4lDI6gD
PrTSOfWtnTpbaPSBJNLFFm5w++HzC6BRlR6fp9aZFdWKWLIu1U2yB4jHuaRiTtIbtjjv2PX
NL2jvoivYRsm5bq/9a/15lIWTC/t7PeN04jIbHTeAf61GLWYzGNU3Yyc9BgdT9OK1v7UtGe
0DniB7chgnICr8/PU84qOS/glgiUyBwkEsYTy+VYklTnv1/CkpT6oudKlraRjsfm6DmmpwT
7iny7Ay7W3ZUE8YwfSmpyGFbHCxnOafnApoGT60pGAe9MBUcjkcE04uGxnmoc5oyfSgQ8hT
jFKqHOajFAJzQA8qN240rHGCMD3FMJOetIaBjzIWYsxZmY5LHkmkEp9vyqPp3pe9ICTzHB4
zg0jEkDIpox0NHGeKYhDwBRuJ/wAKcaTFAxuT2pQMjmndRSCgBNvy4HWnBeM8UnFLj8qQXA
KOopQgNIKUCgBhTBx3oK8dqeRQV456UwIsUuDTsccdKMUgGcjjvSAAin4yOaeFFAiLGacB1
64qTHHSjBpjGDge4pO3AxUhHamkUCEAXHOfpQFUjO0ilx+FAGOOuaAFwAOOKYQBg5pxHPHT
3oJoGM+lCkjoSD7U8AGkIwaAFXoc9qUDihRk4Ap4XA4FAEeO1KRx1FO2+tJzQIQgkYzx6UZ
waO9N75oAUAc9adjPQUAgDHOaXeMDjpQAhHPJ5pDnj86UnNNzQAAkDPelB55H59qXIz0FAx
QMTcR9D1pW+71H0oA4xQcAYNADec9akyAMY5pny7QOtKWyMDGKAFYde3ehDgNQWYqATkDpT
R1PNAgBy1PwO1MXGcmpOAtAEFKM4o70fSgBccUlKKOaAE70UUdqAEHWl59KBSj0pANIOaXH
enfWmn6UwEzR3ox3o70ALR0ooxQAUZPSig0AJ3peRmjPFLgUAG49qNxxUy2d3JaS3kdpO9t
EQsk6xsY0J6BmxgE+9V80rjHZ7UgozS9qYgBFOAGaQdadgUAJR70jMARzjPSjJzQAZ5NJ+N
KTTkjkk3GKGSQINzbFLbR6nHQUgGYopM8+1KOe/NMYuRjFJ2pB1Izkjr7VObW6WzS8a1mFr
IxRJzGRGzDqA2MEj0pXsBDghvalyRSjOM02mIcCcmpN+F9ah6cYpXWSNikiNGw6qykH8jSA
cXGMCkJPrTre1ubycQWdrNczEFhHDGXbA5JwBnio+9F+gwzRg0lLmmIOlLSU7igBKTHNL2p
cD6UAJRjBz2oNITQA48ZzTcnNLng5FJ7igAHHOeaUDvQDz1ooAD6UnI4HelPNB9qABAc4qX
b8uDUaffFTkUDKuBRjmnEdqSgQo6UUUnPXFAB3pKWm98UAFOzzmkFGaAFJpKKKACiilAoAB
9K634feHNL8UeKZNN1We4jgjs5roLbsFeUxjcVDEEDjJ6dsd65Ou/8AhBz8QyP+oZe/+iGr
jxs5Qw1ScHZpM7MFCNTE04TV05JP5s6qw+EWhXnj7WNIS61Gaw0+ztZ/LWVEk82fBEZlKbe
FO4naOAfTNcro/gnw74h+JOraJpWuzy6Hp8UlwtxGqvNcomNwjzgHkk7iPujOK+gfE1ncan
4Ru7HSoYLK41nSzbq0Tfv3uViTa0ndfMjTYv8Asnjqa8D+Ddqs3jS9ui+2S00u6ZYBjfJuT
YcZxwoYse+B0r53C42tVw9au5u8VZLztv8ANn0GIy+nRxdHDuCtOW93tzW5b36W163PQb74
P/D6S1msrHULu01K3ihlnb7X57WqygeW8iGNVZTkZ2HK5rwbUtMu9J1u80e8QLeWlw1tIq8
jerbePUelfWerJpWkadq/ib7G000mnQzX0cU6yyyLBHGVgAHEQIZZCTk7ee1eHfDV7bxZ8X
r3WNds4729dZtVhhcsITOrhwGxzjGQAeM7c1eWY2qqVWtUblGKW+97a28v+AY5jgqSnTo00
ozk2tG7WvaN3rre97fPU9E8caZbeFvgZq/hjRoZYTphgiuZ5JA5uVkm/eMFCjbltuW5IChe
leL/AA+8OaZ4p8VSabqs1xHBHZzXQW2YK8hjG4qGIIHGT07Y719Za/bW+oXum6dc29nPFqN
udMu4blGK4LAgzBeRJ5gfgHPyg9K+cPhoLAfGXUxpcUkNgLXUhbxynLpGI32hvcCufLcXJ4
Ova/Mryv6r/gHXmGChHF4Z29ydly69HZ/J76dzm/iD4c07wp4xbSNLnnmg+zQ3BE7BnjMiB
9pYABsAqc4HXHat74afDeHxeH1PV7iW30tJTDGkTiNp3Vd8hLkEJGi4LNgnkACq3xlIX4pX
WTgfYrL/ANJo69J8EgxfBBWtxhjomqPkddxlZWP/AHyBXpYjFVYYClKMvenyq/qr3PNw+Fp
VMbVjJe7BTdv8N7LvbuYPif4VeGLjwxJrvgHUZbkRRSTohmM0d0kf+tVSyqySKPm2kEMOlZ
2k/DzwxqnwrfxJHfX7agmm3F8WSRPKWSEkNF5ezcT0/i6HPtXbfBjMnhe1jkGYv7cKYPTa1
uA4+mK5/wCCWp2r2OqaDdkNa290JSpPW2nU283HoP3Z/GuKeJxFOFWPO37KS16tPoztpYTD
1ZUXyJe1hJJa2UldJrXq0tNtSH4OR2Gk+EvEPjW/tY2GmSBjKyKzNGsRYxoSPlLO0SkjB+a
q+h+AfC7+FT42+ImrSWUeoSLNshYxRwmYs0a/KjszMAzYAAVcZzWh8QdJuPht8FdP8B3JQa
lf38jXexgdyo288+n/AB7j/gJp3hHxr4X1zwhbeGvEFxpsciQRWtxZ6ruSC48viKVJR9xwv
HJU9eSDVVJ1ZRniqN3GUre7vyrTT1dzHDQozccNWcU4wuubSLk2nq1/ddlfqjE8R/DPw5o/
ivwzZQ67cRafrdw0R+0PG7Ig27ZEkUBWRiwUMQPXtXsXg3w7oPgxIrHRN8hub4HUI7nU1Z4
wISwil2IAo2ndg5+leMfEr4f2mhaYmuaR9pgtYZUtbixuZvP+z7wWjeKT+KNsN9Djk5rp/g
kc+Fr9iSSdSlySev8AobVljFKvgVVVVtLRq1ru/X0/Hc6sHGOHx8qM6KTtJrVuy5G9HfVPe
5z/AIv+H/gzSbvw5NYa3PDZ6zfCFne4juFaAhT58bKq4UFwvI7n+6RWJ8TPA+l+DbfSrnS5
7wretcRyRXbo7RtEVB+ZVUc7untnvXnibmtkGT90Ae30r6cm0E/FHwJociBJJEmtdWnO4DE
JHk3g+oZAcV6NepUwMqUqtRuOqd/w/ryPMo06WMp1vZ00ppRatfa6Ukrvre/lqY/jEabpHw
+8L+CwsWnr4gltEk8uFd1vCqxmWQkDLO0r43HJwjVD8apbTTfh74c0DS4JLG2W8lhNu8olL
rboqBshQFALHpyxYk9K5b4naz/a/wAdIbVGHkaXcW1ggB4DK4aT/wAiM4/Ct347/wDHj4e/
6/dT/wDRkdcNCk41sLzPWXNJ+rWn3KyOqpOM8PiZxS93kiraaa9tNWr+p5/4B8Ht4y8QtZS
zSw2VuiyTtCAZG3MESNM8bmYgZPAGTzjFel3Xwv8AhxqdtqUfh/XLpLjS/Nju50uhPFbuis
x81XjQ7fkYb0JBIIFee/DjxZaeF9au01GZ7azv40Q3Ualmt5EcPG+ByRnIOOec84xXrGoeG
PCfjqK5vrOSzt7vUHEcur6Hcnymlc5X7Tb9AGbrwp6kZxW+Y161LE+9KUYaWaV1537/ANaB
l+DpYjDXpxjOp714ttStb3XHVX63W72MP4T+CPC9xY6F4svbp7i+M5McT3scEPnhmVINpQs
z8BhgjseK63xP4Q8O+NbLSbvxBfz2+pQWUjvcJqEZcQ73xPKjoWKgqw4bt2zXiPgK1ubD4z
aBp14vl3FrqywypnIV1Yq36itz4yE/2v4aAP8AzBgOOP8Al4mrKvhqsswjaq7tNp9lroXRx
FFZZNuinaUU9Zavllrv+Gx2vwat9H0bwLeeIlWWS/vBdM9yZAiWy2yFwCu3LDlXIzhiAD0r
nvB3w18PeKvCen6ne32ptqmrC4cSQuixxyozZUoUJYkgdCM7uMVrfDvP/Clb3/rlrP8A6TJ
XT/CZrRPgdYiWYw3r3bLp74/5efPdkX23bSPqRXHia9Wi69WnJ83Ol8rP+vkdOHoYaf1anW
j7soN9dG5OPNv0smzyO68C6Jb/AAWtvGyX92b+UxjYxXymdpXQxBdu4FQjHdnHHTmug0z4c
+CT8OV8TapcaxI40tdQd7eeNFyX2BFQxk538cn3rsvjFp2l6f8ABS2Ojki0vdRivvK/54vK
9w7xj2ViQPas2Dn9nR+3/FPxf+lxrpWMq1qMKkZtKVS3y7HJHB04VatOpDWFO/X4la739fI
5Xxb4B8G6Z8NIPFmh3WqAzpbmA3cySLO0hYMm1UBVl2PnnHy+9eT4xXtHi7j9mXwmP+nuP/
25rxivby2c5U5c8r2lJa9k7Hi41QU48kbe7H72rthRjiijtXqHCGfUUmOaTvQW96ADA70mO
1P28UFfSgBgHFLmlAzRtI60AAp2AxxQBxzSg4NAAAA3FTjAyQTUOOak3YBoGV/T0pCew6Ck
HWigQeho6miigAoxR2oJ5oAOtHFJ3oNAC0UClIwKADn0o+lFJQAvWu3+F2p6PpHjaS81jUE
sITY3EEUsoOzzHTaNxUEgYJPTqAK4fqcUtY16SrU5UpPRqxtRqujUjVjvFp/cfQNt468Lp8
R9ckTxLBFaXmnWPlXTB/IW7t9qhg23d9wHtzuI7Vzmnar4JsPjrqmr2mswQ6VdWlw0cxDiB
LiaPDqDt3bAWcg7fQe9eQ4zSV50crpx5kpP3o8r29L7bnoSzSrLlbivdk5rfd6tb7abH034
f8TaVqvjjxHBomoW2oo0NhcorNtimZITb3CgvtyhQrnI6Z9M1zvgS++HPgzxP4gubXxLZqF
1BYoGumYg2SMshWNlUhyXG0t3EY/vV4KRngjNOFY/2PC04c75ZJLp0/4Y0/tad4TcIuUXJp
6/a1tvsnqvM9z8I/FS41G/13TvFHi2NLRpEn064vYgm6VJeJJHRSxby8Dn+lZWk6x4Nsfjt
r2sW2sw2+lXltceRO4YQieZAHXcFzsBZyDt5wBXkODRj1rf+y6Kc3BtKas0rW9dtzGOZVlG
nFpPklzJu976ab7aLQ+m59S+E8niR/FD69oV5qk1vBbTC9uWmgVI0VG8uPyurquMknAJx1r
k/AHjrwnpd/qfhm7uhDoa3d1/Zs91uWOS1myrwyMAShxhlYjGc5xmvEcUnfFZRyimqbpynJ
7Wu9rbW0LeaVOdVIQin717J682jTu3p+XQ+hdZ8X+CvAXg19J8H6qmpXm2c2qpMs7LLMuxp
pXQBAEThVBJJ5OK8u+F+r6bonjFn1W+WysrmxntXkkzs3MoKbiASAGAOcdQK4rjtSjrXRTy
+nClOk2257vqYyx9R1adWKS9nblWtlZ37331ep6P8YvEtn4l8R6W+naumqJaaeIpJY8mMzG
R2cqSATkFc8cYx2rqYE+Efi3wdpeh3GtQaLc2MSFJTGLedH2gSq7ONkwZgW+8CD09K8TwMC
jAGTxTeAiqUKUJuPJs1b8dLC+uydSpUnBPn3Vnbe+mt195618SfFvhyPwZYeBPC98dShgEC
T3YbcojhDbED4AdizsxIG0AKATVv4R+JPC2i+GJ4dZ122sZhfyTSxTllZojB5Y8vCnceW9O
gFeLkZ6ikxg4xUvLabw/1e7s3dvq2VDMKkK/1hJXtypa2Sty23vt5iYVCURiyqcKxGCR2Ne
8fCTxr4d0PwrYxav4ht7KWxu5zNBMWVpLdyjBEwp3fMrHHqce9eDYpcCt8ZhIYul7Ko9DLB
4yeDq+1ppXs1r5qxr6dd283je01HVLuQWz6itxcXG3LbfN3M2PXvXo/wAYNf8AD+t6bosel
axa6hdQXV3M62rs6LHKUYZJUYYFSMV5D0pc0TwkZ1oVm3eF7dtdBU8VKFCdBJWnZvvpt+Z6
P8K9b8I6JqOoz+JmtkllSOOBru2aeEx5PmoQoJUsNo3Y4Ga77ST8Kfh6up63pfihtRjvkRV
sVuUmfYsgkEaBBkksqje4XaM8E189c8UcZrnxGXRrzlJzklK110dvloa0MfKhGKjBXjqnrd
Pvvr5Xudd4V161PxcsfE+vTraxPqD307jO1WYs2OATt3EDOOla/wAWNV0TVdQ0H+x9Vg1GS
zsDbXD2xLRgiVmXBIGSQ5yO2PevOefWgCuh4SDrxr3d4q1uhlHFTjh5YaytJp+d1dfq+h7Z
4D8R+EtP+F76bqmuwWs7R6glxA5YS5mj2J5ahSG4APXqSOKz4fFOhWf7Ptpotnrax67bTxX
cUIB81Llbhn6YxsCnhs9RXktJXN/ZlNzc3J6yUum6v5bam0swnKEYOK92Lit9m7333uew/E
Dx7oHiH4brY6fd7ry9vobxrMKwNptR/NUkjGN7/LgnIq/4A8U+FNW+H7eDvEupJprfZXsWZ
5REXj83zY5Edvl3KxIKsRkYxXh2PWik8roqh7GDas+ZPqmaSzStOu680m5R5WujVktdd9L3
7nrvxS8S+GW8KaH4I8LXgvrXTXDvOr7xhVYKCw+VmLO7HbkDgZNeSimCnDtXbhsPHD0/Zxd
93d7tvVnBXrOtPnatsrLslZCmkPSig+9dRgNPNKOuKTNAznmgCUY60pbjGBTQcKRS/WgBVG
VJxQxHNN3cEA031NADhjPSnAZ7UwEU7IoAcPQihsChevNNf7x9xQMi/GjvQeeaKBBRjNL34
pcYoAbjtRTqTpQAlGD1oP1pepoATpRk8e1OxxSY4oAM0maTNFAC+9ByetA6UvpQAZ7UgJ6G
loI9aAA+1GaTFFADsjFGRTSDSc0APPX2pCaSloAMc0oyBSYpwHFADh2yKQ9elH9KOBQAZpD
S009aAENJTug5oBoAMZ6UYpM4oHXNACds0uKXtilIwKAG49aQ9acTzSGgApcU3PelBOKADF
FFGaADnrQKWgA0AHej+E0veigBtFLQOvNAAPXFOL9Rim8cjikIoAM0EZNHGKX3zzQAe9AyT
QKOM5oAmQCklGG4HakRunNOkPzZxwBSAgpKcRikNMAFOHPWkA5pSfegBD7UhpfxppoAKARS
E0ooAcDxSE+lJ2ooAKOlFHegBR1paQetLnigA6jBpO9LTT1oAO9KM0hpcmgBabTieeabQAl
KM0maWgBacDSDpQRQA/PBqMt2paaenFAC54peuKb2xTgO1ACYNJnFOJ4ptAChqUEZpmOlOH
XrQAvGaU89KTAFAoAToOlHrS/U000AKKXtSfWjJ/CgAJHYUUY5oxQAYPSnDOaSlFABmlpBS
0AJ9aCMc0h4JNA9KAEpOad1HSgg9aAG5pwJzyeKQD2oPXFABS9T1pozmnYOMZpAAPvUiozj
gcfWmAcipYwdpP60xkZ+90poGec4HrQzZx7Umc8A8elIQZ96M98CjODkUn0pgL17UmCRRSj
1oASjHal/DNJ2oAKKQHNLQAYpelJR+FAC5o5pPwpfYdKAAmj2pKO9ABiiiloASiiigBKXBz
RS9KAFzxQeaQ0dD17UALTelL196TGaAAdeKUdetJS0AJnPFFFFABSr1pKcPWgBccUH2ozSU
AIc0hFKaTvQAtAPFAFB6UABNBpKQdaAH59KBTelKDzQA8UvFNzxRQAhxuI7U0dad3pvSgBy
5608D1pgPApSTk0AIRTTS55oNAC44pwBz7U0c08UALipFB2nHWmcYqRPl5pDKneinGm+1MQ
mTS0ClxwKAE6UvrQaMc80AGcUGkNLxnFACY54pOnenYJo280ANpaXpSGgA70DpzQPrS46UA
A/OjiigUAGKQ0uecUnfpQAA0Z70YpKAHZ44oyaQUUALz1pKP5UfyoAWjtR0GaOtACfWlpD7
Dik560AL2oHTmjsKM+1AC0c0Cj2oAPc80daPajnOOtACEUuKdkflSHpQAlLxTc04Y6UAIRz
Sd6dSZoATvSijFFACilzzSUvWgBp6460Ype9H0wKACkNLSE+poAQkkUopAMGnY60ANFPH3f
pSUGgB6kk1YVSQarocVciIKkUhmfmkoopiAelOHTFNp44HvQAmDRS54xSe9ACZOaSikzigC
QCjp70meaQnqM0AB5pMcUUUAHTmnYxzSfhTsHvQAlJ3NOIxSUAJ3o7UnalH8qQC4FBHtSgj
GfSkJpgNpKWigBR9OKOooHWl6UAJijsKWj2oATtR+NJ0pwzmkA36UVJjNNYYpgJnFJmjrQK
AFo6UY4FONADSaM4oxikNAB9KUDnIoFKBmgBM89aTn60u2gCgBRxSUnNKOuaAHDpzR2oFHT
OaAEyM0EcZo7mgHnkZoAaeBkUobjmlxk+tBAoGJkdRxQD6k0mM9qUDv60CFI96P0pC31oHI
FACg81MkhAIzUJycDsKUDikA3ijijjPFKPpTAOgozxRn2pBSAXng5pCfWjrRjgcUwE9qKPw
ooAXv1ooozQAdKTmlpce1ACAe9OpP5UdfwpAH40h+tBxk4/Ck9qYB+VA60UUALkDNJ9aXHr
RigBMUUuKMUAKBmncCmijPagAPXrSGig0AJSg4FJilFADi3Sm96D09qKACjvjOKTiloAcvT
Bo5pQMUE9qAGk0hzS/hTelAAPengcUzNOH3qAHe1NzmgnnGabg0AL9aXvSfWgYNADwO9Heg
ZNB47UAJ35xSHIoPv3pD0oAXPFOwMf400Y6GngjGaAGlfY0hpxPYU0896AG9etOX6UhGDTh
yelACgZGRTgPypcccCgDvQMiooOO1IaQgPtRmkzmigB1JkHtSUuaYDsU0+lOzSUAIM5oHX3
p3SkOPWgBAO2aU0mRmlBpAIRRijv1p30oAbj0FGDTjjFA9zTAbRyO9OI96bz60AHbrQc4zm
jHrR1oAXrRwOKMjig0AJ0NGcDAoHJpe9IBOvekxTsdaTFMA780Y9aSl4oAWik6nFHfikAcU
vApfXikzTAXdxRzxmmgdD1x2o5JzQAd+aTk0vpRjmgAFLSfWlz6UAGMdKKM9qM0AJz9KUD3
pecUc/hQA7PtSE803qT6CjjnGfagAPvSZo7HiloAQDmndAeOtJ3p31/KgBo680d6KXacUAJ
2oHOaXaR6Gk6cYoAk3cY6n1o3cUztTgOKBjSPSm4qZ02sVxioyOaBDcUEUtNoAX60Y96SnD
rQAmO9JTs96bQAhPNA60uOKWgBKKd0oAoAb2o5p3Sm96AFpMntS+nFLQA0k0ClIpvegBaMG
gUuaAADJp1IKcMUAIBzS/SgkbjTQRzQAp6UlBOeKTkUAGB60Y9qQdadkE0AFFLx64pcDHWg
BuaQ07AFGCenJpDADjNLjvilUEdQaX8KAIzSkcdKfikIz0BpiGHApOc9KeQ3pRg9cUANBx0
60ClI5pKAFpD0xSjPcUmOTk0hi4pMc8U/HpQRxwKBDeaTHbvTgpzyaXGfc0wGd6ATjOaXax
70BGNACc4yT3pQCTg9KGU9TSdqQDjTaKU9aYD1XinY4NR5I4BpTuI60hl6/iSO8dF4APFUm
AoopiG44puBRRQAEYNLjJoooAQjmkxRRQAYpQMgUUUALigiiigBCKTHNFFACgYNL2zRRQAj
DmkwKKKAAAZpQKKKAFxxRiiigBCOaTAzRRQAuBzSgDNFFACEc0AUUUAAHNPx0x3oooGhQAa
VFw3U0UVIyXG0+vHem9Tz60UVQhDwKaRziiigQZOM07H3feiigBxReDimsi8cUUUAR4GSKC
oz3oopMaHDp1pxOTiiigBB0pD93NFFMQijrTh0PPSiigByqGUZFGxcdKKKAGFFFNKjNFFJg
SLGp55qQIMGiikUf/Z
</binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABWAEcDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/YAYHA6DsKXA9B+QoXoP
oP5UtACbV/uj8hTWKKAWAAJx0Hf/AOvx9SB1NPr5b/bN/aL+FX7LH7OPxL+L3xf+OfhL9nD
w1pnh+90XSvjB4z0e78TaT4Q8ZeI7eXR/CGpJ4Q04PqfjO9ttdubS7tvCenRvda61s1kNkb
ySIASfHX9sv9lz9mPxh8M/BP7Qvxq8C/BXVvjDD4uf4e6r8S9Tj8H+DtbufBNlp+oa/ps/j
vXEs/BujaxDYalBd6fpOt67p1/rMMV3/ZNvevaTxp/EF/wVX/4OZv2eP2gfgd8SP2VdA8Hf
Efwj8e/hp8Q/DvjT4Z/tJ/s9+O/D/jf4Iv8AFP4U+JU1vwl4i8K6r/a/gvxP4o8A+IYIzY3
8Ws6PB5Kahdre6Jqo09Le7/nw/wCCxP8AwV//AGhv+CifibQ/hVr/AO0lL8cv2cfhtc6H4h
8HtH+z74c/Z3s9b+IFrpOsaTqHjW88IW3ibx34i/tFtO1260wSX/i2HTpkkmfT/C+jjb5/4
dxB7h0t0VmeR1WOONWd3kYkLHHGuWaSR2VUVAWzhFU5wQD+v79pn/g7w/aP/ad/Yn+Mf7N2
ofAPwd8JPi78TvBHh/wCPjR8OvFPiCW2Gm6nHdWPxU1e20S7k0/U/COsazpotk8I/wBl6xr
sWjz3moC+muI4bRm+ULP/AIKmr8A/AP8AwTw/av8AGX7Tfxd/bk/bs+HGr3nie3+GGpfFzx
J4S+An7MHwd0G8v/C2mfCHXdN8KeHvC2s6746+Img6d4evPEumSalr3hu102wI1S51qPUJ9
Ovfw1+MP7Iv7TH7Pvgr4VfEb44fA/4k/CfwT8cNN1bV/hR4h8eeGNQ8O2fjfTtEe0TU7nSY
7+KO6VbcX9lOi3tvazXdpdwXtnFPZus54v4G+IvAXhb40fCbxL8VtLvdd+GPhv4keCvEHxB
0PS9OtdV1DXfB+ieItP1HxDo9rp93qmi2t3Nquk21zp6xz6tYxH7QWecAFWAP9bn/AIIw/t
Gf8Fe/2sfBWn/tDft6fDX9lvwF+zf8aPhrB44+BukfD2Lx54d+O+iXNz4gVtAfxz4U1xNW8
OXHhnxd4RuZNY0/UY9csNXgjstFuzo4i124jsiv0f8A2E/2wvgh+3V+zd4P/aG/Z20fxroP
wm1yXUPDnhfSvHngeb4e6xbW3hWddLUWnhx5J7aPQTCkB0O80y5uNLurDyzZyBVZEKAPsLe
kY3u+0bQSGOAoVdzE84ACgsx4wAawvCni/wAKeOvD2meLfBPibQPF/hbWoHutH8R+GdXsNd
0PVLeOaS2km0/VdMuLqyu447mGa2laCdxHcQywPtljdR4J8bP2yv2Uv2ePhn4s+LXxr+P/A
MKPAnw88F2SXPiXXtV8ZaLci2W4litLawttL027vdX1TVdRup4rLTtH0uwvdT1C6ljt7O0n
ldVP8Of7B/8AwUz/AGu/g1+0N8YfhT/wRT/Zw+NH/BQv/gnRH8W/H3xJvfh58Qvhld+An+D
knjD4g3ms+I/D3wY+NreJbm1n0LxFb6smu+HdJ+IekjxJDqN1f3V54Q8qO+vroA/0J2IwcE
A4z68fQc4PTj8K/mY/4Oj/ANrX4vfs0f8ABPfVdH+GniH4FeDYPi7Lf+ENZ8QfFK6tNe+I+
tLd/Y9Ofwb8BPhtPoesQ33jW80nVdV1/VPiXqT2ml/Dnw/oly9pJB4l13QdQ0/6j/Ya/wCC
4nwi/ak+Odx+x5+0H8BPjX+wd+2qdS1q20L9nj49aJqNwvjnR9Hsb3UpNc8A/EG20HSNB16
H+z9OvpXgu7HSI7t4A3h258SWkiXjfxt/8HiHiT4YQftsfD/wN4c+FfxXs/iHY+GpfFnjH4
2+PfiT8T9c8D+KINasNKgtvh58G/hx4svZvAnhHQfCq29rqfi7X/AVlb23iDX9WtNOuj9r0
G9eYA/j2lJEh5Y9DljycgHOQejde3XHav6mP+DR39m/4K/tBf8ABTLxJf8Axm+H2g/EP/hS
vwJ1z4s/DrTvE2lprOh6L8Q9L8c+BtH0bxTLplxnTrjUtCg1e9udCmvobmOx1QWt/bRLf2t
tcQfyyMdxJAwOw7D2HoPbn6193f8ABN39vz4s/wDBNX9rX4cftV/CK1sda1HwhNdaV4u8E6
tcT2uifEH4fa6iWfizwbqdxbBpLM6nZhJ9K1VYbltE1200zWFtbo2bW04B/d7/AMHg/wCwf
+0P8fv2ffhR+1Z8Jde+J3j74e/s3ya0Pi38EdNv9Om8GeCfDOoW93cXvx403wtbaRFr+pa/
blbbw/4w1a71nUbTQPCVrZX+m6RptmfEuoXH+bRYwavarH4isra9S00zUrNRrC2by2NpqbG
S7sYJrh4ns1upVtJp4LSdt08dvMwjeKOQj/bh/ZF/an/Zt/4Ky/sR23xg+Gq6rqvwf+P3gr
xX8OfiD4O12ObTPEXhjUdV0SXwx8R/h1rskWIxrGiR6ndac+raPPc6bfQzWuq6VdzW1xDIP
40vEP8AwbHfET/gnH4q8XftH3+g+Gv+Cm/7JXhT4ieHG179jey0fxronxn8V/CfxDq0+i3/
AI38MaTpeoDwzq3xx+F0N/pp0WyS5m0zxH4dvfF4a78PB1gUA/Xb/g3x/wCCu3/BRf8A4KD
eEbTwr8ef2H7eL4T+DPBFtpuiftgeGWuvhf8ADrxTqvhWK3059Cl8Ma7Z3uneIPEGpx3ejC
3Hw02aDpn2PXZ72y0uG3t7NSv6gPh/pug6F4B8H6X4a8IJ8PPDWneFfD1poXgJNL07RR4K0
qLTrdbHws+jaPLcaXpk+h25i024sdOuLixtprZ4rW4mgRJWKAP5sv8Agr//AMEAP2FPiX+y
P+178Yv2YP2F/Ck/7aereAbjxL8NJvhlq3ivwpc3/ji11bTb7Ub3R/AWneL9F+HE2t6jpI1
ma6gn8OvLrl7KztFeavNAz/jgv/Bzj+yj/wAE6f8Agn/+yr+zN/wTa/Zlj1D41eDfA3h+y+
OXgj4s+EvFvgbwT8JvG9pZra/Fa58Uiy1Kz8R+O/iL4t+In9palLqEGsxabBDfC81TUpbx4
PD8f+gVGkzQwh2AkVIt/GdzhE3ndhT94MQQoB7r/CPzQ/bj/wCCWf7Nv7XnwE/av+HPh34d
fCT4K/Gj9qn4cz+CfFP7Rvhf4ReC5fiRc3MGs6F4j0y68Ua3bafpuveKNPfWvDWj/wBqW93
rUd3Nawh7e8hvoLS4hAPwy/a+/aX8N/8ABY//AIIAeIv+Cjfw7+G+rfA/9pb9l3xJY/Fr4W
eJofFHhfQPEnww+NXwN8T+HLfx1rvgb4g3l3bTnwZqOg6jr0uk6dqF5pWsauYdMsp7C51S2
sYrz+aP/g4m8LeOv2gfhZ/wTl/4Ki678I9E8IH9rr9mr4eW3xW+J9h8QNd1d/iF8aofB1nf
T6Jpvwy16e6k+HXhjwb4e0aQaZdaS1rpfie71u/vDYpcWzXl79O+Kfjr8bfgN/wQj/4Kv/8
ABO/9pL4geEfixZ/s2ftafCn9jz9nBfDZTQviRYr4b+J2k694h1nW/Blzb6bq0vwOeHwDZz
fDbxNcf21qt/4j1/W/D2ozmHS7NLX8Uf8AgrF+1p8R/iJefs3fsSXXxCt/F/wd/wCCfnwP8
CfA7wxL4bvtZt/DHi/4g2Ph6zufHvjy98P6olrPpHiW1urqLwDJpupW0+p+HYPC91povWju
po6APx7YYOMY6devTPqf06+g6UAkHIOD60rEE8dPpj8hk4Hpk59aRVLHA64Jx645OPU46Ac
noATgUAf3Qf8ABmh/wUI1vw58Vvit/wAE4/GV1qmp+FPiTp+tfGz4OF5Z7qz8LeMfDWnQJ8
QtISJmMWm6Z4o0CGz1YmJSh1nSGbyfN1CeY/6KSRBRk8uW3M2T1PBA6YGMjAAHJIAr/Oo/4
M0v+CfWt+Jvi18XP+ChvjvQrm18G/DrR7j4RfA+/nEaReI/HfiEM3xD1exJdp5LHwl4fist
FmlMEdvc6n4keG2unl0jUIF/0WgPlA9gOeOO/pg4/WgBuxUVtoxnryT/ABZ7k9yfp0HFFGw
IjBRgE56k8k89fwwO1FAD16D6D+VNaNXZWOcqCBg8ENjII98DkYPoacvQfQfypj4yoJxkgd
ucnGOTwecgjng98CgD/OT/AODyD9p3wRpP7X/7Mfwd+FWl+E9H+MPwl8Jw/Fn4s+NtO8KLp
/jS91HU9W0zUPg14d8QeKkt7ePxVofh6DR9V8T6VoV7NqcOjX+pC5SO1a7eO5/iO1/XtY8U
63rPiTxDqFzq2veIdW1LXdb1W9kM17qer6veTahqeoXc7Zea6vb24nubiViWeWVmPXj9Tf8
AguV8dLz9ob/grN+3Z8Q7q2FjFa/HPxB8ONKsl1S61W3i0T4QW1j8LNNubWe5WP7OusQ+EB
rs2n28UdrZ3up3UUPmbDPN+ToVmBIGQoyfYcnP6GgBtfYH7Cf7MJ/a/wD2vv2af2bbnWbjw
po/xz+NXgv4Yaj4tWxe8h0i113UIf7Ua3Tz7WK41NNLE7Wtst0jLM8LlWVkD537E/7MV1+2
H+078H/2dIfHvgL4XW/xH8XaZpWt+PviT4u0bwX4Z8NeHVuFl1u//tbXHW0u9bOnLNB4Y0G
3We+8Q+IJtO0m0gd7sNH/AFif8FY7j9if/gkz/wAFWf8Agjv8Kfgv4Fm8PfCr9hDSvAvjX4
yfZNPcX+qyePviTJq6+O/EviuW1ll8U+MtWsNB1bxTrN40lzLbC0/s7Sbe2gtLeztwD/QN/
Z5/Z8+C37Kfwh8E/Af4E+A9G+G/wy8A6PZaH4e8O6JYw2gaO0t4raXVNYuYo45tZ1/VWhF1
rOuX73Go6reO93d3Es0jOfdQ6dAy5AzjPOMZ/lX51fsif8FUv2EP259X+KGi/s3ftAeF/Hr
fCjxl4O8B65qVytz4W0zXvEPxB0681TwfD4Gn8SR6bJ4rGtnTdZ0yxGmQtd3Oq6JqthFaO1
m0j/oPLHGm0BWJGPlXmUAYBJ67gB2GTjBOQaALpYMhKnI4/mP/AK1FRQrtgxhhySAw5ALZH
5g9+nTtRQBYXoPoP5V/Oz/wcaf8FZP2gP8AglB+zp8DvHf7OHhbwJrfjr4vfFXU/CFzq3xI
8M+JfEnhjQtE8PeHTrd4gi0S+0awTWNWlngg0+DVNcs55ra21K6021v/AOz75bf+iYEBQSR
jA57dPWv5J/8Ag8u1DXLT/glj8PrTTLM3Gl6p+1l8NbbxDdLptxdmwsYPBXxKv7GU38TrBp
KT6xa2Ft512skd28qWcarNNG6gH+ZR8Yvip4t+OfxY+Jfxn8fTWlz43+K/jrxT8RPF1xYWx
srGXxH4w1q917WXsrMySm1tGv7+c29uZZTDDsjMjldx5nwlrtr4Y8T6D4ivfDmh+LrXRNVs
tUm8L+J47+bw5rwsZ0uBpmu2+l3+l39zpV00YivrW21Gze5t2kgM6pI2eePU8Y56cn9Tkn6
0lAFuW7aSeS4WOOFnmedUgHlRwO8nmBbdV5ijiOFhUMWjRVVXGMm5qOvaxq8xudW1PUdUuG
EQefUr+8vpnWAOIVeW7mmkZYvMk8pSxEZkk8sKJHDZFGCegzQB0fhzxb4g8Jarpet+HdV1D
SNT0TWNN8Q6Td6df3thPp+vaLI8+ia3aT2VxbT2+r6LcyPdaTqcEsd7p9yfOtpo3yT/AKUP
/Bqd/wAFY/22v25rH4mfs7ftO694J+KvhP4AeA9MvfDPxn8QeL7aL9ojVL/VNcWHTNA8X+H
LnUp9U+Inh+30hr+N/iUNJs59GudM0fRvEeqa5qmv2t1F/mebWPRSfwP0/mQK/qP/AODbr/
gnb/wU68V/tY/Aj9vP9l/wVpvg34J/DT4oad4X+I/xC+J+vP4M8NeN/htr9i0XxM8P+G9Ie
wvdf8e2N14UuXtY7rw7pd3p9n4outEL6lp81pNfacAf6szfdP4fzFFV2VpFlXfImDhWUKrA
Fw3G5WzgKF3EYKkgDPNFAEoYbQGySABnA64wT1/Gvw2/4Lw/8EqPi9/wVr/Zw+G3wS+E37Q
2m/BGbwN8Sf8AhPNc8P8AizRdQ1XwB8RY10ttM04eIpdC369Y6p4Ree7vvDj2tvd2FxJquo
xahbq4sru1KKAP5OT/AMGSH7YRAJ/bP/Zr3E/MP+EV+KBA9cMdJy2O2VX8KP8AiCP/AGwcj
/jM/wDZrxg5P/CKfFDIPO3A/snBBOMnIxkkBsYJRQAD/gyP/bCw2f2z/wBmsEfdx4V+KBB4
53H+yBt5yOA2RzxnAP8AiCP/AGwcD/jM/wDZrznn/ilfihgL6g/2TyfbAH+1RRQAJ/wZJ/t
jKGX/AIbN/ZnCufmP/CL/ABRZsDJGM6KOpwGGRkdSdoFf24f8Eqf2T/2hP2Jv2M/h9+zd+0
n8cfB3x28Z/D6/1m18O6/8Pvh3pHw38I+FPAEtyD4X8B6Npek6doyapBocaXdydavdF029c
6m2mmCaHTYL+6KKAP0fLDbjJJ9SB/SiiigD/9k=
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAAqAGADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+tix/b38Ta8vx10rwn+zx
qev+NvhF+2HoP7HPhjwaPid4bsbz4p+Kr7w14L8deJPGejXsujyw6B4W8E/Dvxn/AMJ3rse
sRNqf/CP+FvFkkNubjTrODUe5+N/7WPxI8B/tF/C39lr4XfAW1+IPxI+KXwb+Jnxo0zxN4z
+KVh8NfhdbaX8KdX8H6H4i8JRa5p/hT4g+M73xdc6j468NLZrJ4A0/QI9N1BtUm1ppLK70x
fwrvPFU/wAB/wBov9qf/goRafFe8vfAP7M//BXTVfhz8W/hXo+rWkvhKH9n39pT4Cfs2fB3
4r/EbUdEs7k3viXx14S8aJ4C8c2epSsx8N+EvhJ4y0jSbYxXviZJPs39uTwd43+Lf/BSH4A
+G/hV+0B4s8A+JvFv/BOX9txPhxqfw3ufCNjqXh7xRquv/Aa68I31h4nn8Pazqb2PxCu9Nm
1BpLTU9L1ZtP8Ah7dT+CtY0sR+I7qQA/Tf9lv9r3wd+1H+y3pP7T2keHdY+Hmmtb/Emx8Y+
DfHd7paal4B8ZfB3xX4q8B/Evw3rmt+H59a0a8sfD3i7wXr9tb+JNJkvLLVdFhtNbt7aMXY
sYvGf+CXv7U2p/ti/s7eLvjbr0Hjnw/4p1D9oP45eE/Evwz+IuqeHNR8Q/BvVPA3jGfwza/
C8weGPBngy20nStE0PT9H1LR7TVLfXPEOo6drUHiXXPEWoalrtxDZ/DVr8Wf2TPjf/wAEqf
2SPh3+z1qj/s5eDv2mvHHwi+BPw/8ACvw9uNbt774RfFCTx9A/xo8J+NtOW9lvdfXwlrel+
PNL+Idj8Rry+0X4ka5qNrbeNb7VovHMd3qGp+wj4R8U/AT/AIKo/tr+Bvjbc6Hb/Ez9qb4Q
fCX9rHwxo3w01rxqPgt4V1ia51L4V/G7wRoGiaxfDRrzxrezfDn4W/EfVfFeraPp/jLXbTx
HqlvZoPDWhEuAfpP+xR+1VrH7XHw/+KHjjWPhlb/Cub4bftG/Hr9nd9Fg8cL47Os6h8AfiF
q/wz8QeKl1BPCvhMadY674h0HVJ9G0qWyubtNISyvLu5jnvWs7X5f+KX/BSD4geH9L/bE+L
fwl/Z+0v4pfs4/sE+NNU8C/H3xXP8TG8N/EvxdrHw+8L6B43/aBk+CPgVPB+saNr1v8BfCn
iO2n1IeMvF3hOX4g+KNF8W+DvDC2U+i2eraz8w/8E/8A9tv9nX9n/wCH/wAQ/A3j7xe9t40
+Nf8AwVc/bJ8GeB/COg6FrWr61LF8Vv2sPHx8IeONW0+0sZJdG+HOoWF5Za1P4/1AW3hl9P
v7a+g1CRLyAP45a+KbD9ln9mT/AILXfsm/Euy1yT47fFX4/wD7aXxE/Z2+Glvomo6r4r/aS
8Kftx+FY7r4Hy/CCwSzlh+IVxd+PvFGq/C/xZaaEb5vAuueFNUm8axaLo32bUbkA/Xm8/bP
nH7Xf7MXwA0jwZ4d1b4RftXfs+/Er45/C349J44uoG1y8+GkXgbUtQ8A6V4F/wCESmF/qWq
+FPiN4c8d6Xq8/ivToJPDNj4mY6c15pEcV34N8TP2wviD8AbP46/FnXtfX4gaF8RP2w/hN+
xl+yV4I8YXXhP4efDTw5478S6toXwy13WfGHi/w/4V1PxTZeD9M+LF542/4SjxHrupeLtb1
DTfBEOj+FPDGh6hqNvbaj8tft3+AfFf7Fv/AAT6/wCCcXx6g0a/8Y/GH/gl/wCL/wBkyXUf
D3hHTtQ17xR8RfCV98O7P9lf4/fD/wAJ2eiWmo3d/N4j8E+OtZ8QwrDbS2yyeErLUZisFiW
H1Z+0f4P/AGaPC/7AHw1+DX7YPwi8U/tJfBX4p6l8PtA+L0PgnwX4y+IUWleIPG+rS/EfxZ
8e9el8BWx8WeFfBXhHxu+oeOdV+IOkNZ3/AIXS4s76C4SdlSQA91g+LP7d9p8PP2gY7/8AZ
Y+FWsfGL4X3/ha0+C8Oh/HS/wBO+Fn7SVpr1npeqazqlpq+t/D8eKfhIvhGHULrQtUsfEOj
+KmvfEOjX0ml3t1o09lfTfBv7Ev7Rn/BQn4g/tUftmeGvE/hD4V/EH4beAP279G+BfjqF/j
Z4nd/2e/A9j+zD8NviNqOpfCDQ7v4K+G4PHHhO78U+IkgktfEesaR4ubxJ4xlWTzPDHhu2m
fW/wCCXXwqPwR/aN/aX+HH7Nf7QXxg/aE/4J32fwv+DGr/AA1n+L3j7xX8WdO+D37Qt54g+
I9v8RvhN8Ffil4vt5NQ8WeAYfh9a/D7xP4l0qHX/Elt4J8S6xZaRLqEGrXmq2UHoP8AwTGs
r/Tv2nP+CxovdM1yxtdf/wCCg9t4s8PX2qaBrWjab4h0C5/Zq+BnhWXV/Dl7qmn2dpr+mW3
inwd4o8PXOpaPcX1n/auhX0RlUhGlAPZvhF+2f448a+IP+CkPgj4reFPCPwt139hrxxNoWl
z+HNf1HxLf+LPhn4g+C2k/Gf4ffGPUbHXdC0my0eDxHpGtXGj2+gQy65aw+I/Bfiq0l1W6h
jgQeAS/Ef8AaZ+GHiT/AIJAfs3fGnxldfE3x/8AtH61418UftDfExtcu/htrF58TvhN8DvE
Xx11/Qz4S8CeHrbQdQ+G0us/bNI0nwLbXHhXS7d/DPhK11w674fOuaHqXnn7WXgPWPCP/BV
P4R2Ph7wtr+ofDT/gor8D/CXwZ/aJ1nR/D3ibUvDHhXVP2RPiynxa8D6z4/1LTdF1DQdIX4
ufDvxt8RfgTpN1rd9ZfbrmbTLMEQ2xkH0X+2fYajc/8FCv+CRut2Wi+K9R0zwj8Uf2r7nxV
q2h+D/Fuu6F4Y03xb+yz418FaFfeLfEWhaRf6H4UsdV8X6po2g6fL4lv9Pgv9RvokgZ1t7m
a3AP1MTT7CPdssbNNxDNstoV3MocKWwgyVEsgBPIEjgffbMy28CY2QxIVVEUpGilUjDLGqk
KCqxq7hAMBA7BcbjmakyMkZGR1GeRnpke9AHN+FPBnhDwJolp4a8EeFvDvg/w7YfaDZaF4Y
0XTdB0e0N3M1xdtb6dpdta2kT3dyz3F06Qh7i4d5pmeRix6MhTkFQc4JyOCegOcYJGB7gYp
1fDPxk/bq8M/CjxL8adC0H4L/HH422n7NXhfw/4r/aE1f4OeHvCuvS/De08V+H7rxfoej2P
hjXfGXhvxb8SfFh8H20XjDVfC/w10TxPq2l+G9T0W4eCfVNa03SLkA+5qY0cbMjsiM8ZYxu
yqWjLgq5RiMqWUlWKkbgSDkV+RH/BS3/got8Sv2Sfgd8YPEXwn+AnxY1Dxp4A+E3wq+Ldv8
UfFPw48O698BdB0/4kfFWw+HcXhDxM7/GX4e+KtS+IsLJq0dx4S8Px3M2hyz6Jr2r3A0C4e
STsv2hP+Ch2p/Bj9jD9p/8AaQ8TfAT9oL4Sar+z5r0PwzvbL4i/D74fazrlx4o8RWvgbTvD
nxV8L+EfC3xouNA+JHwss9f+JXhqS6XRPiPp13qh0/xFpFtPbzaRe3MIB+pFH+fz618Dwft
reHfAP7VvwL/YF+ImgfELUfjz8Vf2eNV+M2hfEPUbH4d6H4F8YDwDbrYeOtHddI8ZTz6f8Q
F1SCfUn8J+H9D1TRYNGa81bT9budF0m8uoq/jH/goF4V8EfAb9m/48618Gvi1BY/tM/Gz4X
/Abwn4Enb4fWvjbwv4z+MHi698E+Cbjxmlx44Tw3Z6PPrVrAdVn0fxDrV5pllf29wbK4eO6
htwD9AP8/wCfyFGB6dOB9PT9B+VeF+FPjVceKPj38WfgX/wrrxbpA+E3g74ZeMbn4j6jc+G
m8F+LYPilJ4uh0nSPC8Nlrl14mOr6JN4I19fEketaDpNrZKdIlsrrUo9ViaH3SgApGA2sMc
YPH1HP50HPYA/U4/oaG6H6H+VAC0mACSAAT1OOT6ZPfHbPSocn1P5mjJ9T+ZoAnr8JP2oPg
Hf69+0T+1p+1H+wP/wUOuP2ZP2pvhD4J8GxftU/B/xVZ+DPiP8As0+Nb7wP8MV8U/DTUfjp
4E8TJZaz4Ke4+G2p22iXHxK8I+ItOutL0WBJvs9xf6FeW837qZPqfzNfL/x7+Fvwy8Va38K
9U8T/AA58CeJNTvPih4e0u71HXvCHh/WL660yWx1i5l065u9Q0+4uJ7GS4tbad7SWRrd5re
CVoy8MbKAfmD/wUq+Lvib41f8ABAzxt8cvHnhm1+F/jD4qfs7/ALNPxM8WeD9SnZLPwd4g8
ZeO/g54k1jQDPfI04ttOvr+4srRryMXvkpCLhI7req+u/8ABfK/sbP/AIJGftgXl1qFtZW/
9gfCx47ua+gs4mc/HX4XyQIl3LIkYacqFiKyBm3YjYNhh+sPijwr4Y8b6JeeGPGnhzQfF/h
vUjANR8PeKNH0/X9D1AWtxFeWovdJ1W3u7C6+zXlvb3cHn28nk3MEM8e2WJHWHxJ4N8IeM9
Cbwx4w8KeG/Ffhp3tXfw94l0PS9d0Nn0+VJrB20nVLW6sGayliiltGNuTbSRo8JRkUgA/Fb
/gpj4R1jxP8SNb+NPwZjsfEP7SP7D3wn/Zw/ba+Efh7TNTtP+Ei8U+F/h18V/jtYfGn4c2U
UU63jaN8dPgXqvxF+Gnmows77WtR0Fg001lGF8v+PXjTwv46/wCCWX/BN/4++H/Mh+Ett+2
N/wAE7vjvqHiG4l+xweEvhTr37TPhO+g8XeIrp1eLS9M0iw8V6TL4lvbp4bLSbaa9ub26tb
S2muI/6ALTwz4b0/U49bsPD+iWOsx6PaeGY9XtNKsLbU08N6fcS3Nh4fS/ht0ul0SyuZpbi
00lZRYW08sksNukjsxkk8OeHpfDz+EJNB0aTwnNpEvh2bww+l2L+HZfD81k+nTaHLorQHTZ
NHl09msZNMa2Nk9mzWzQGAlCAfPHwt17SPEH7UX7TM2harZazZ6T4G/Z00PULrS7qO/srHX
oo/i9rV1o1xdWzy2sWr2+ja74f1W704yLeW+m61o17cQJb6nYyz/VNcj4S8GeD/AOkR+HvA
nhTw14K0COaa6j0PwloWl+HNHjuZ/LE1wmmaPa2dks8wjjEsqwCSQIgdiFXHT5PqfzNAE+e
cc9M57f/rpG6H6H+VQ5PqfzNGT6n8zQB//Z
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABmAT0DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/AuVONqkAJ1DZYv8oUMV
CKwYjjcxIIJC5BP5YftPfty33wP+OGn+CrbUYbiyl0VL6PRxb6fDDHLHeNHd3Gp3V3H9plg
+xAiOO0kVo7maNpGVAtfpp4lvRpmh6vqLEollpd3ctKckRGK3Zgy4Yui4BWXYqsVYMHUKTX
8Y37aPjKXxZ8cfG3/CTeH31TxJBanTbbShfajGbrTPEd7ePbahqMhuJvs9sITZ3V3Ha23nO
6iaGO3eN6AP7H/ht4/0X4m+DtD8YaIym01mwiujGGSUW8/3Lq282Mskptpw0TOp2sQOjBlX
vMD0H5Cv5bf+CGH7RniGx+KHxd/Z48eeKdSu7S6gt/FPgXRNX1Ce8t9PsEkuJ7ibQEuGH2L
TXtysF7bb4RBqEcgS03zOz/1HROXUszKSScgAjZwPkO4K2R1JZVPI4xgkAkwPQfkKMD0H5C
looATA9B+QowPQfkKWmFiJFUcgqxI44wVw2evfbgeuT0oAU7RjK5yQOFLck4ycA4A7k8Ack
gUuB6D8hS/p/n3pAMAAksQAMnGTgdTgAZPU4AGegAoAMD0H5CjA9B+QpaKAEwPQfkKMD0H5
ClooATA9B+QowPQfkKWigBMD0H5CjA9B+QpaKAEwPQfkKMD0H5ClooATA9B+QowPQfkKWig
BMD0H5CjA9B+QpaKAEwPQfkKMD0H5Clpu8FygBJAyx7L0wCc5ywJIwCMA5IOAQBcD0H5CjA
9B+QpaKAEwPQfkKMD0H5ClooATA9B+QowPQfkKWigBMD0H5CjA9B+QpaKAEwPQfkKxfEGva
T4Z0q71nWLqCysLOJ5Zri4dIYY1RGctLK+EijAGGlkIRSQCdzKp1J5hDFLI5EaoMh2ZANoU
FnO5lAVOS24g7VZgDxn+eP8A4KGftW6t8bvi54e/ZV+DOqXU2h6brEGp+PPE2mRpPo1zq+h
Xgnn8O+RZ3Mep6jPpzWwvrnM9tpogdHuVuoQVAB7a3/BU9/E3xbj8OeCbCzj8C6fq3iDTde
1rVrNjHCNGaGKCS3mXTxLFLeXcz2hjnbfEEiEiRys5b9j/AAh4hh8VeHNH16GNUTVdPtr5Q
oymy5QSRlSQDiSMrKoIyquA2GDKP46vD2i6N4b1fxJ4Wv549PsG8TNcx/a/tYupfEdlPbaR
FqFpf3c+pS3tjfWzTX114flWWMTCa6e7a3iWGP8AqA/Yp8ap4o+A/hWymktJdS8MQHQNQXT
7iK7tTcWbsP3F0iRRznyypmYnzFl3bwA0e4A+u8D0H5Cgqp7D+X8qWigDI1KyF/Z3dmoUNc
2ktszMQWUXEDxGUpIpVwoMZLfMHaPy2B8vA/jk/aR+FU+ift33fg7VtXbzviVp0nhi1kvpo
ptJHiLT9SQWel7mRZYJnsruNrSzuFli1LUDNCsyIIWT+xXWtWstC02+1bULiO2srGA3F3LL
MUEdvHHu3qQ6eUC4KsxyOrtlVIH8+WtWGnftPftr6N40+GWgX+t+Hfh9481pPH+tadb26aX
o+oC0ttJNvfxTJAbia1u7SO4kaGR7uKe1jBtgYUZgD82fjF+zh+0J+y98VND+LnhO/wBQ8D
+LtAs11Dwt4s8O6KljZ+I7T7Q1zfaFfQSrdxx2rmT+yo44oRM5klc+a4jcfrv+xd/wWD8K/
FU6R4E/aHsdO+HPxEnk1CNGa78+1udJ02wgu11m88kyxQW14U1C3mkkmhVLiC3guoomkjRv
1m8beB9E8a+EbHQ9ft9L1SGcxwNDfQ27pqEDeaws7eWTJeCSKNSxVFLoyliSW2/zNftK/wD
BMD44WvirXfGHw/0Rr/RNY1qey0PQfDV7q1pcaFDdW0SXAvGJgM8Gp7bZVtYkvbFZW3OCUS
4QA/qj8I/EPwZ47sI9S8H+JdF8S2ckKzJc6LqNpfRMjkBMtDO6o7ndtQufut8xINdksiscD
jPK5wC6gKSyrndgbgDkAg9sEE/xRfAXwh+1l8EvGetak2v+Nfht4g07SrExQ6rLeWVr4knj
0Kxs9XuoY4Db6RYPolxdvpkU2qtHbXW+FCqm3kEn7Afs4/8ABVHX9Kg8MeEv2lvCWqG/1e6
1W2bxv4a0aRLeyj06+t43utX0Jp5b8xaPBOl5r+qRLHFHBLF5Ntdsg8wA/eCisPQNe0zxLp
dhrmiapY6xo2qWkN9puqaZc295p1/a3SLJBPaXdrLPBNG8eJFaOV1dZQwIUKK3OvSgAooql
fX1vY2txc3M6W0UEbM80xCRoAhfcWbC7VCksxO1QrFjhTgAu0V434d+Onw38U+Kz4K0jxPa
3HiUtdyRaT5Tx3E1tYS+TdTxGTCmKGXbDMHKSrMWCKUC7vYIyTGrMwJYZJAIHzHgDIBwMhQ
SATjJAJxQBJRRRQAU0MCdpBVvmIB7hW27gQSMHggEhsEZAOQHU0qCd2Sp+XJBHKqSQpyCMf
Mc4APPUYGAB1FJkYzkY9c8fnS0ANcEqQArZwCHOFKk4bPDZ+XOFIwx4JAOQJu2JuAVtq7gv
QNgZA68A5A5PFOooAKKCQOpA+vFYL+IdFh1m08PT6zYx67eWjX9to0s0MWpXNjE7xS3kVmz
LO9skrRxyTRoyRyBVYr5lAG9RUcZZgS3QnKZBVtp5AdSBtK52jrkAMcEkCSgAooooAKKKOn
WgAopMj1HUDqOp6D6nsKAQehB4zwex6H6GgBaKKKACo5JFjG5gcAEkjAAAIBLMxCrjOeWBI
B2gkYp5Jw23BYA4BOBnHG4gEgE9SATjoDX5c/8FE/2pfEHw88BX3wu+D1xHqXxc8XwQ6dbr
ZanBaXXh/TNTY2dxrMiiC4lnkjhuY2SxgEMrqzlrmAxyEAHjX7dn7ek4jb4Q/s3anpHibWN
Za5s/GvjKxC31l4d02KKWG/063nnu9P02PUYzDLHLHd3RkW5geJI40W4kX57/Yi/ZKNt4Vu
vid4jmtIvEd0dXvtO1jxPNcajrlvq+syzS3Fob6X7Jpmo3rq0txIEQWE0tytpbWkumQRMOn
/ZK/4J36pDpdhrvjm/tpLOJ7HULi11q4l1SDULmwC3mrR3UcotZIraYNcSzX7TzO73kFtdS
SKsm79B/Fnx5/YL+F1jN8OfiB+0h+z54Ji07ULO7i8Oah8XvB9hqOl+W0Ply3Vm+vyXdmZ7
iRrYm7jt98Xl5JQKhAP59vi1pZ8E/FHxFYWur2lzZ+EfG15bR3Ot6bLdNcieTU/EepWcTtZ
QJa6dBDfwvH/YaHy7lZC175OS36JfsAftAaP4T+JU3g+5tbfTvD/xMie9snWOWZodUs10z7
Qt3dT6lsPkR3M0cdxItzqruJEu3do1d/ov/hUv7Lv7UVxrHiH4KfGD4QfE+9u9Rv2sH8C/E
Lwz402wwyxi88/SdP1TUlt/sl4JI7qBYLeKJbeWQlIZkFfNuqfso+Ifhp4mtJfBs08KaNb6
093LLp5nj1bW45Te3GpEOqWcSyjTJbG3C2jW1rds9xLHdIbaS0AP37gKmJChBUjI2hVAyc4
2qSAVzhgCeQcnNS181fsy/GPTfi98PdK1G2vba71LS4xpmpqjbbiO8tWe0u0nt98j2k8Mlu
wmguXe5EhYTeXK20/StAHxZ+33rniDw7+y18T9S8MxXM+sQ6FL5EdoPNuLhUt5pJ7aCAxyb
p54FkEccaM0uGBVo1kx+CPif4p/tU+Gf+CXml/H3/gmH8V/DXgLxr+zr4N1zxH+0r8GfEvw
z8I+J9U+IrWMo1DxX8QbLxB4mxqthqvh/SIb/Uo9LDPpup6XBLYWgtb6yto7j+jn9p/SodY
+CXjy1ngNyf7AupYbcXaWSz3IgeGNBdj97Djzm2ysUWNuTuVmFfzi/sbaBrnw4/Z8/wCCiC
S6fep4f8Y/D39pO38NaVp073C2jWfw/wDFby6pPbX1u88SzjzYg8sslh5UJmXMzKjAH83tv
/wc1f8ABXFoI1k+LnwruTDcLcwajefBDwZPPLvjAihcpALUJBOHWN4YY51E/lOuZjHXb2v/
AAcg/wDBZiW3kdPFfhTUEMNwXuIv2b9FSFnmRHtWuLiPTmiuCYo54rOJEEtwqqjSOURx+cv
/AARu0Dw34s/4KdfsJeFfEWl6d4p0DVf2gPBf23R9Y0+y1Tw9q1pZ2up3v+m6Zc+ZZXsIuL
a2eOG886GRoYrqO2kUvA/+hR8Rv29vCPwK+Pnin4R/EjS/CekfD5fFFnoOhXdjoGjWMWim5
truSOLUIo7dftRiFq09iIbVJ7VHIiuGjcKAD+S/4Xf8HO/7ai6vbH9o/wCH37Ovx48DXCrp
GueF73wPJ8NPEdnZzzQw3w0jxTol3PBa6jfIJCialoep2sN0RcNYsFEMn9DvwA+L37I//BV
H4H391+zFqz+BfiBollpmv/ET4NeJ7CG/+KHwl1e7m+wRXilF+ya/8MtVML6dHr/heydJLu
SzbVUtL3UYILLd/wCCkP8AwSz/AGZf+ClP7Nmv/Ez4DeCPBHgf9sLQdAu/E/gDxZ4G0mx8O
wePriz86+k8FePbDSLJbLX7PxFZpcJpepajax6rbeIG08PqCQSTQXH8Lv7H/wC1T8Y/+CeP
7T/hz4z+BLy88O/Ez4V65eeHvGXw91eBrB/Evg59UlsPiR8OPGdjdrapCHGlPGdKvp4r7Sd
esrLV7e4N5YWxoA/vQ/4Jd/HPx/8AAz4xax+xl8crvWLGHxFYSa98H9P1zWNJu7Xw/qOl3F
9F4o8M2MU9wl/p8V5HFFqulaQftqWoa5s45LYvBb1/Q/H5gUBIwi/NhZHbjk4CjadqADheA
FwFAAr+Uv8AbC1nwt4v+M/7IX7fXwiudW1P4aeLdE+Hnxf0bUDosM81j4e8WJaW8aWL7Lu6
h1zTrpJdE8QabI0dst3cXF1OojQO39TvhfV4tf8ADeia5bukkOsaVZanC8QUIY763juUKlW
ZGGJR8yExt1T5SKANS7uIbe3knuW8qKKOSWUM8a/ukRvML5bBRVO47G3Z245O0/k/+17+1X
dT3LfDL4ei7fUdUvoNPu7+zsRP9jsbtpo59Vfzku7eSSzNndLGs8CosKvdCMRl5R9T/tofF
nUvhZ8JZJ9Knis9T8S3g8PWuoyuZBazXFtK0ElvCE2S3k10FggAaJYmIuJ5Y4YuPmL9lz4R
/Dv4yeC7f4q6D450jxN4q0K+8R+BfEslhbS2eoeHPG2iXWoaP4s8NeNtBvIILvSvEmkXckk
U9ncQPaS28ya1aQXNjqFrdTAH5C/sqfF3x74N+OfhbxVr3jrWdN8Padd3ltJbajLDd3Oo2t
7eW6Xemz6UiXf2K0nub7+2bGSKa2eYK0zmJy4T+qvwb4t0Lxp4e03xB4eu01LSdRj3284LK
3mwSLHcRvDciKWJoJR/q2jV02EtGjlQ381Hxj/YP+Ivhz4q3j+H1l0nw1PfyavPcxWttBpY
uU1jSJbaddQE0NxphitJtRurdEtbiC4817VJNtygh+mf+CfH7UerfDT4oz/st/FjXFmg1PU
pbL4e6pqELosl7FpVjqkGmW15PJPd6jPrAuL6WzmvLyVvJijWN3COigH73UVFExbdlmbgEB
lUAAlirBkyrBlweGJAA3BWJFSkgAknAHJJ6AepoAKy9V1Ww0mxub7UbhLS0tYJ7iaaZ44lE
dqrSyj96eV8tGdm2lBEGYso5rA8d+OPD3w88PXvinxPqUem6Rp8LyzzS7Ah2KZdiu+F86RI
3SCMurTyERR7pGUV+QXij9pC2/aZ+J3gHSdNurvR/BNpdXuqapbPPFZM+igG2eaexurqGLV
7pL6S2W4gkEmnNJeRwxMZFjicA/Sj4VftC+A/iz4t8WeDPDV7a3WreGYIb69jtZY3EumzXD
21tcKrpGTFJcQ3Vs4ljjkASN8eXMjr9CxndGjZLZUHJAUnI7qOAfUDgHpX5U/EXwZ4g/Z9+
OejfHjwJ4W0RvB+naDd+GvFXhzS7S+t9Q1zQrl/PvtQluobSO3OpCQNc2Ecpmshfh4y8cTK
8X6EfDH4t+Avi3osOt+BfE1rrMKR2p1GwSW1bVdEubmCO4Gm65YxPJPYahEsgSeKQYSSNwZ
OVLAHqNISQMgFuQMDGeSBnkgYHU85wDgE8UAg9CD9DnqAR09QQfoQaq308VraXF1M6JFbRP
cO8gJRFhBkLMAynChcnkYxnnGKAPM/ij8XPBnwq0V9Z8U6lZ2p+zmW0tJXLXE+3cW8uGFZX
lCOiBvJDlSSzlIx5lfmvb+JvGus/GjTvjdZeHEu4NWure3sLi+nBt9MsLOzVIba0uE+0fYb
Ih5Irq1SOyjn1KN2lF8LqJl3vhDNq/7XHxp8X/EbxDbTT/DnwpNc6N4Ptr23s7LzLuzvRba
vYppNzc3E92sFvFDNHqipCl1De2sk4jMixP8AfXiDwto50g6fpWk26S2aT3DRWsQtmMkUDy
Rh0WOGT7Q0wjctEybCxCEYBQA9W0u7S9sLa7jA2XEEc6IqspCzRiUbfMYHY+7dEGWIrGVVk
QqQNEcgHBGR0OMj2OCRkexI9Ca+cPBnxEj8K2MeheMbjULWS1QJBf6jCV8u2LIBHcygeQps
oSqiWYK0saDe7swZvbdG8UaFr4LaRrNjqIGGdLd1eRFdDKu/Y+FGx0KsUwQrrln3bADoqKK
KAGsGIwrBeuWI3EDacEZIGQ2D8wYYBBHORiavrul6Pp91qmqzw2enafBPdXdxdPEkMUMUcw
cuzSgISABtZWJWRRsBLFOe+I/jvSfht4T1/wAZeIL61sdG0LTmvbiW7lhtINyl9sb3Nw/l7
p2VYUBEao0i7mYuoH5Oa6vxy/bf1zxVov2HxV8P/g9bxWVra3kWoCyGu2WqW8otLeMWM/lt
cwySxXUs1vLdQXUYCBreGe2hcA4f49/8FRfGt5438deHf2a/CVv4v8P/AAt0+6v/ABT4hmt
obuDWdRiRJLfStE1C0u3hiijMN3band3IgVbm2+zWl5KgmI/U/wDZc+NFl+0B8HPB/wAUbO
BbGTX9Pc6jp6RRj7DqNvM0FzaPIgw5haMeVIhWKWNxtVvL3n4P1v8AYbsvgh+zX8RPhb8HY
LrUPE/j3w5PFftcwwiDSYJbVYNbvYJLaGPat/skEpkmeaK4uN1qbSJ5mqT/AIJP+Pbm/wDh
pr/w7v4HttQ8F6vLZSWflTxPbR21rYwmOZLi5vYzcmcSR3U8d0PPl2zEJGy5AP12oqLzMkB
RgneoLKx2yKM4KgAMvU7g4BxtViWBqrC94bpxJ5RshbK0co8xJmnMjFw8bRKiRLAYSjiZma
RpkMaiEO4B5B+0B8WfD/wS+FXjb4i+IrwWNp4f0LUryOX7ObmXzobN3hMVtFNA9yzSqqojT
wsZAqKw3DP4LfDj4k/DbwB4O+LP/BR79tPxzZeHvA9pZyTWeqX2jwS65qWn3pS18A/DXQNN
u7Q32q+L/E0dpFeafoml28TvqGoO95cz6baSXlv9W/8ABW34halqE/wL/Z18OtPc3/xZ8bW
kPieztIo7yYeDba4t01OJ9OlCmZb+G4ltRPDJKy7h/orCNhL/ABof8HB37VGqeP8A9pDwh+
wt8PZZdK+EP7GekW2j3ttpa37WmtfHPXNI06fx/e61Cy28eonwlbTWfgrRZ5raKSyEGvRW5
aOeTeAZn7b/APwWg/4KBf8ABT/x+P2eP2XNG+IXww+E/ii81zw54B/Z9+Blrq178QPiRos8
AdZPixqugxXuqeJr+WwsxNquhaZLpXhbS/OkBN7Gtxey+rfD7/g1Y/4KEePvB+na58UfiB+
zn8GdX1GBb8+DPFvjbWtU8VIbmzjuEs9evPCeiahp1jchSr3VrFrGqvZyLK5Z3t41b9p/+D
fj9jfw9+xb+wvcft5fEnw1HqHx8/aM0i71HwxqWoWlo974H+Boluv+EYstLlRJ5dHuvGtxZ
DxN4ouZTCWsP7JtphbwWBaf8vv+ClH/AAVE+N3h3X9O1nxbpkd/o3ibUtV0mz0vWIrzTtIl
0SGR5NP0zT5NKvkhljsL+STUJdVtUa9muWje5uQ0MSUAfij+1T+wj+3J/wAEkPihomqeLvD
/AI7+E19NrtxbfDn48fC/xVff8IZ4luo9NS5nufA/jzQDbajbXklveTy6npOpxabq4S5nhu
rBorYSH+jH/gkD/wAHD3iH4m6x4f8A2Tf+Ch/i6wv5vEcNh4U+FH7Tmr2sWi6nYeI7wC003
wr8bb2xS10u603Wn+zx23xDtoNMuLW7lEHiWOYSzatb95+xr+0x8MP+Cuf7OXjT9jj9pu91
q5+HXxRt1tLHVtQ1yLXvGfwa+J+jrEPhv4x8K3F/qEd9CllfW9xc3fkW8ia9az6pDfR+TqN
4sP8AHf8AtR/st/F79ir9oP4vfsxfEmS0i8SfCXxtN4futUisb6LTfEumbF1HRfFnh7+0I0
WTR/EWhXWn65pAXIgNzPaTPJJBPuAP9Lzwpp/jL9kX9o+G68PWDp8MPHd9e6Z400CPWNOgt
vDOuz3FqbfxDbfapbW3XR9Z3q8Eaw3EvnrEZpGld4pP250++h1Kytr63JaG6hjnjbBAZJEV
wVyASuGwDgdDkA5Ffym/8Eev2qZ/+Cjv/BO2HQfitPdan8bf2Ub7SvhF451C9tUuLjxj4Kf
RJb74ReOLxrJormfW7XR7K60HUtbeFFXUvD9/eIk9xfTon9DP7G/iO78R/Afwyb26nvZ9Cu
9S8NG7uLhrma4TR5Y4kmeZoYHYur7sSRiVc7ZS0gZiAeb/APBQ34iN8P8A9mrxi9rdSWmp6
2lvpemvHG87RbsTXF2scQaXNlbxz3PlpDNvaGM5GfKk/Mn4FeDrHwv+yj+1DpUF4+q3Fp+z
F8ZdV1DUoLxn1HxPqWt/CXxDqE32mSa2tEaEx3EbWjJEBE8Uc88xnmNfYH/BWrRdUvfgjoe
q2DwRQaTrMj3LSBjM8kloz2626vNbQPgwv50byvvUqRE00cGPhn4GeLLPX/hp+1no/l3V+i
fsv/FWGw1LTTeXekXcWufC/U5IYJrhJA89vZ2Gm7W1B0UruEOwzNJCAD+G/wD4Ipw3EH/BU
z/gn/MkMsFrbftCeBrcbp4Wji86y1VZY7l4zJvuJVlJiDcmQmOOT5gW/oi/4L1atc+Gvi7Z
Lb6qbKDX/F2gTNq7WNyZ7OezbVZdPeG2hZ5Ps13bu6TXSSiZb3yIJI5VlUJ/PX/wRbsov+H
pX7AAQ7fsX7RXg1U3G6hRlFrqimL95CAQEQ7VZY4ZZI2SJiWY1+8//BznHN4f8S+GDYX1pI
sfiC51W1t7fyRrMTBr2M3MMO+YRWYEUtvG0cazLcxb59qvbmgD9vf+CQXxD1C8+HPiuabxF
qviSHS9X0ex0Cwvbe307+w9Vi0zUINZilhe2ttRurK7EKXVhYT29xNDEFupAkpj3fx/f8HE
37PWm/s//wDBU/40xaDaLLoPx10Xwz+0PpFtaskU+nap4yt71fFdnDDaJAkFjd+L9A1udvl
lluo9RkkmkUyfuv6if+CGfxksPi38MdHuLHw3oH9t3Ok+D/FGveI0nmOoz6joWh2vh1p7ue
SWNxqF1Da3UF872sMjTCS5kkuYZ46/En/g7KtY9Q/b++FFnpc9k17b/sueFJmhlKQRQEeOf
HEiTPIzxRTx+UsX+jzSyExyMY49vmFgD7G/4JkeO9V8d/8ABAzVdVhs5LrWP2Wv2gfHvhSy
uvsX9q3EPh3VNZ8N/EFrSO3vUNpbWem3PjK7QZFxb2lvbQeYY4xIE/sQ/Zi8Y23jf4C/DDx
DZ7GW58IaRbsytEIfMsbUWhlxbsbNFlMKM8dkWijlkeOPdHGHr+L7/ggPp3iWf/gkn/wUmh
17U9J0nwxdfFu5Gi6jczR32n6fqX/CpLG38RmfTIoJbwW95bPoVjayzIv9ovdxi0INq+7+p
7/glL4huPE37DXwVvLm6jv7ex0uXQ7PUJLVbWe9h0a5ksRd3lsSrRX1wVZJVYCRJQfNhRww
IB6B+3l8OJPHXwbu5bSC0u7rRHnlWzupZ4kKajbtY+bbm2USR3MDO8tvIXIV9/7qTcWj/n+
+L3wt+K+o/AH44/tzfs5fHfxv+yZ+2D+zH8Pr/VfipN4R0m3j+Hf7RHgPwDocN5pelfE/wV
qt/PouteNLTRtJbT9L+IV5ov2+401bGy1OG6EAu4f6BP8Agod8RdO+Gf7K/wAQvEWpXUtnb
3MNloUV7bXH2aezu9duUsbG7jlUq22G5eOQqro0gXahLYFfjtZJ4dtP+CU37fd1BLHc3+sf
s3fGKTVo5oJ9PeS7t/A1wbiRra4hnubs394wcXr3DvNO8pEVshEZAPzv/wCCRX/BZf8A4KT
f8FDf2j9C/Zx8WeNv2b9C0nTvBPiL4i+PPivrHwUlvPFVx4X8LPp9vd22g6Po/ibQvDd14h
ll1XTbXfd2dvZ2cFzLqEkF15Udhc/ol+3NfaL4P/as+EHij4d3dlB4hf4jeAReQQM8Udxf3
GsW1jqlzNb2N+95Yw39jbu8Ftptt5WVDyqtql3cJ/N//wAGt7G6/wCCiPjWSGzHnH9j/wCK
9oo4txJI2p+CTK1vblt7zSXHlI3lzQbYWMkcjQDLfvl8S9EPjD9t/wCH/h2TXrNrG88d+Fp
49AaxRI4dW0u8kF2UvzqD6jYQ2U6Xr3Ecou7W8SS0FwIruJJgAf1T2LiS3hdRsVreBhFkt5
asm5F3hjEx2FdxjVd3DMBuVRakICOTtxtI+f7hJGAG/wBkkgH2NVrSNo44/N8sTGFPMClnf
IyAWdjluMA/KBuB2nGALMhKoSCoPHLEgDJA6jnPPHvigD81f+Chk9zqGgeB/CkU98RrWrSw
f2Vp6wzvqU986QQx3kMshLwafIyXUPlGWJrmNVkSBCjn8Rv2ov23tU/Yk8TeB/2J/wBlbwL
oP7Rn/BSX47/2R4U8M+HtVhsda8L/AANg8Yw239mal4xuPs1k114kGnxHxbP4WmSPw/oemW
g1jxJdx2tulvP+t/8AwUl+P/h/9n/w74s+OutWFrrWmfs4fCfxj8VjY3c0Qe68aWSjw38Mt
JigdIxcS6r421nTpQJplSaC1uoiskaoR/EF/wAEhfEn/BQ3x5+1B+0X+3p+zd8NvgP+0D8Z
/BGlz3nxL8aftP8AxDTwlpfg/Uvjjql1JqHjTw7K+oaTC2t39voer+H5Hiu7RNJ0bUprBbW
a3vYtoB+8kf7aH/BQ7/gjn8Rvh18N/wDgq74k0v8Aay/ZB+NOpBoP2oNEtrrUPEvwi8Xa3G
LnV/DSXgsNP/tbTfDV1PNez+GdatUuJ/DtubzwbfNbwJoi/pTp1/F8CvjB8H/j98Ede07xr
8E/j9q2o3Et14Vk1G48I654T8SCPxHoXjbS7nSGv0kt1sp2sSk/ku08DQauIZ7IW1v+J3/B
QvRv+C4P7XX7Enxk8E/F79l39i2L4H+H5bD4y+LfEXwK+Jmm+LPGPhW4+HA/4SC88S6NaSf
EHVonuxpVpqQvlt7K+nl0MXcK2jm4KN4t/wAG8n7Ut38ZPhR8ZP2AvHGqf27q/wAN9IuP2h
v2bmkN5FNa2N9qNvY/Fjwj9maWdJNM067v9L8W6Fo0gjS2uNR1ydUWKN0UA/v1sbmK8torq
38tre4iimhkiIKSRyIrRsMDGBEYwGBII4GFAzHq1ql9pmoWMjbEvrO4smbGcfa4mtweoxzI
BncuOu5cZH50/sOftLa343XWPgh8Sj/ZfxE+HyCz09bqGWHUtc8P6fCIkuZraVWge4tgo8y
W2k3SoE3WoJLV+kJJMStlh8qMxZSsm3ALfIoJEmM/IF+98uKAP5kf2a/hf4B+KfiP4xfskf
G218YeDvEHhf43+JLfwx41+FPi7V/hd8Ufh94rbU/seia74Q8S+G9Ui1eyuda0ieO71a2u0
1bQ9X0ttMOp6XdLBby2/wDM7rP/AAUd/wCCovw9/bc8QfsX+Cf+Chnxqu9K0z9qGb9n/RfG
Xj19F8Yapb6I3j5fAum6zqcmraDcvNqEEUy3Vz9nuluLu5RoGihjlQP/AGR+JfBWmeDf+Cv
UfiHQY4FHxS+GPw/1rxWkUtrcSW/iTQdT1HSI7v7J+7lsGutB06CO4ukjMt0zeZMWUl1/zs
/2o774pn/grL8c3+FjQ2/xJT9u3xFb/DqO6urL+zYPHLfGi6Twmuptdv8AZjYReIfsH9prq
Uslt9nZluCIwuwA/pw/4KC33/BUT9lj4GfHj40/Db/grr8UPjPqP7L/AI48HaJ8a/Afin4R
eBPASQ6frniEeGLDXPDGoaV/b1jrtiusSW0Oo+GtTsrSeSG9e4XLLPBXtH/BB7/gqv8AHb9
vPXvjH4D+Oc+gy/FT4GeC/D3xO0j4k+E/D1n4NXxf4FfWk8M+ItA8YeE9OkGhalrcN9c2up
WfimxtNNuHtkvdPuLKMtbSSfG3/BTj4e/8F8PiL+zJ+0J4H+O4/Yv8Z/DbT9E8OeP/ANpLw
n+y1b+D7L4z2vh/wvqkfiPT/F3jGzutIs9d17w3pt7ZtqOr/wBh3c90trYTu7JHDcxS8l/w
bMftOfsn+Bh8ZP2WNb8JXnw4/bO+PGnXQ8IfGLWtctb/AED4q+HfDC32tWHwe8K2MlvYnwF
rmmWq6hrMektNqUPjeWC5kTUFutOsdLQA/v28IeILXxN4f03WrRWSG/tY7lY3Ylk35DLg4w
AykjYqxgMAgGGA6avnH9l+K+tfhXp1heXMk89leXlq2+OGJ7dwwMqmNZ5+Ip/NiCyMJV2bX
jwCT9HDp1z7+vvQB8C/8FMdH1HUv2MvjVdaXHbXE2g6JaeI7i2vp5bSyks9Gvra7vjPOltd
qEjs0lmj8y2lgFxFEZ/3Zbb/ACift5/FP4//AA1/4J46Z+2F+zd+2V+1B8LfG2jfHTwt8Pv
H/wAPfDfxgg1f4JW3hz4l+G9U1+xT4eaTHoNne+F9P0d4LW2sbBLq/SWee7ijuZjFEU/rJ/
4KQeOrPwR+yF8Yo7mHSryfxj4bufA9jpesiSaz1GbxNE+nyxm3ETRyNFbNPJ5MksFvJtVJZ
4Hlhev5jP8AgpP8O4fAn/BBPxfo9hbaRpn2T44/s8TumlS759SjgmSwjbUWnjltItQitpIn
uksWaG2awnMcuELEAxv+CBt1+0H/AMFEPD37Q3xO/aY/by/bavLP4B+IvhzoWheEvCfxy1L
wtomq3Ws6f4h8RXt74lu4tPnl1sXMmkwaDNow22xhuLuRJXaQLD+5H7MPxGuLb9t/xz4O0P
Q4bDSfFVxr2qauUEBsLTUNMs0KjQZFME93b3kk86XcjFNPt57RoLS1DxxMv4r/APBpFYw6j
8E/27dPtuA3xK+DtvcTXhD21lKnhbxlKYbRpo5LSZ4Y5PPlaKNUvNzHezEx19mfG3Vvih8B
/wBruT4seB9Mn/tLwTqGrT2dpLb6y1p4h0LUzY21/wCHpNTluGtLT+1XS4kMn2dkM/8Ao9t
aW8cL3DAH9Q8Lh4o3ByGUYO4MSOgLEADcRgsAOGJHaob2ZIIHlkOEQO7EsiIqpFI7mQyEJ5
flq28sGVFzIVwhZfgz9ln9u7wZ+0LqI8D6npOpfDz4n2+kadfzeDPEdvLaXd0zoWv59PmuI
44bq2R45RE7TLNd/M9vGAAx+v8A4pJLJ8PfGKwO8cz+G9YjjePaXDvZSgYBjkOzAJlIU4iD
sQwGKAPwLt/ipp/xa/4KX+KPHuu6XHe+F/gT4P8AE/iizvtbupXOiab4E8P6j4kunhtVkj0
6CCV7S3jS9SBroJIJbrdHEjyf5v8A8aPipq3xx+MPxU+LOpahdP4o+LvxQ8X+L9Unup3vS+
peMPFF7fBIbxppbhkEGpLap5zyvH9njKRlG2D+739j1/M8W/8ABQfQ7n7Nf+L4vgj+07aWa
aKIblYorfwl4p02xudQv2uR5iagtoba1tZ47WJZtOtry1At7sov+fvoU6WN1ob+a1zFo7Qa
u9lYQvbx3R0hor5THHPI88xaONmVGmlkCGSV3kCRKgB/qs/tCeI4Pgb+zl+zd8IRFaXuk2f
wf+H/AINu9OHkpAmjaF4I0LSbq/TS7eS0uJ74Xxto5bYD7PJYXxmnQtGCv8cH/BXL4VnTPh
N4J8Q3epW8TeGPEl9ONW1e2sJLfUo7q3sZrPRNAtoUV4re8hvjLKb1ruAw2tonmXc87Qz/A
NR//BQP4kW3i7wL8CPEGmeIdSsNF8afs++EvHmgTWVj5KyRa14bsbqHTY5fKe8vbrUrW4a5
s47SdTaXNnIk6oTHLL+Mv/BTjwTqWn/sR6LquoaVqGt3Hi74XabqHiFL+6FxdaNpWmalbRW
eoJMftEM2oyyQRRGC2tLnVZHIurtxDDLFQB/L7+xJ8Ybz4XftOfCrU11aXRNKm8QWMWs67p
jM6vZPf25gnWxe7hiebzreOVLIp5Y8s/ZYZkMnnf0i/wDBzh8LNI+Ifw1/YG/bo0K/N+/jj
wTqfwF8e3NvCUbUbzTtNj8b+ENRuwkD29lcmC78VaXewzR29zHCLexcypCZI/5LfAVxft8R
fA50u7uWu5PF+hWwtLgRW83l3OqQefbNIII4LUX8OyCKVQkNoDkzyFYkr+13/gt1pljaf8E
P/wBmQSrc2mq237TvgF47i5kSxh1jVrrwP47tdTZIbaFPNS2gt4FmeWK3Ml5Z3DszO8TSAH
5//wDBrb47ubH9qL9qL4Nrq99FpPxK/ZL8S68+mabPPbJfeJPh74t8NiyvLiOIPare2Om+I
NWisLm4uEmhgu7+JFYyPC/9y37BKR6N8KfGWjSW/wBhtNI+LPizT9MlneVZrywgsdC+zyzr
NdXWy6VGVblVlB80lpU85nkl/hI/4NX9IufEH/BQ/wCJGrG4ih0/wj+yV8XJvEHk20jJdRa
74h8E6PaxTR4jSV45o2uFM4UzPA4tgElc1/d9+wPq8Pij4J6zrkRW0fUPih43nntbJJbeK3
kMunxrGUmQpvaKNJ2MGY/3wUsWUgAEn7ffhbRvFX7P+uQ6xbSXEem3dtqNs0bRFLe5sree6
SSZJUZmC7UcIhUMoYNJGHZZPya/Y20XRtU/Y7/ax8aaO7adcaL+z98d/CU9rb30Y+1rb+Df
EN1pmuxWttZWkP2a4gYpb+RIogdJipHn8/oD/wAFPvi3pngf4DeJ9Na5ii1K906SDT755ZR
b6ZdXsEERadoGjwbizuD5McjPvMgkilVsRN88fA34N2/wH/4Jo/tG+M/F9zpel3vi79nH4s
69rt8bhBpQtG+HHik6feLJdmMRm+S+j862dwpuJEt490kghiAP4GP+CKd1f3P/AAVV/YGid
o0tB8c/DI/fJHFNeLFo+tzRlHmiMfEkHmRoZDNKPMSykAlIb9u/+DmvRbfVfib4av7VkutZ
g1rUpY3nZ7qY6e1pdRDSZIXEV+PMC3U0aW90bOO4ngIVEwZfwd/4JL+JvDXw+/4KX/sK+Of
GfiIaH4c0D9oPwMmp314Bb2Nt/a011odpPqBlkVbe3t77UrcPKWaK1jkedoxCjyx/6enxx/
YV+CH7QfiFNe+JXheDxNdbVhea/VVX+zZLhrp7ZL6FPtEkdvc4v44meBHndUjkjhjaJgD+Y
H/g2c+Gfji/8KahqlzomreH9Oa31Sze/lku4NH1jT7tLR5XkiWWO2uLxHESW8N2JLm1Ek08
cTRSxsfwn/4OC/jrYfHn/gqZ+0CugyHU/Dvwgg8Jfs/WEs1xPfE6h8M9H+zeJp9PeNIIreN
vFd5r8NxaW6lY7+KeaRZstIP7EP8AgpB+3F+zr/wRu/Zt8Q/Dz4AWvh3WP2mfiNpd54d+FH
w00C7spLzwZqF5ZzaZJ8UvG9rZzyJoOkeHWvFu4IpYrS58U6qlnp0CSxR3lxa/wI/s1fs/f
Gn9tX9oTwl8AvAkFz4m+I/xc8YTWeo3skj3mp2K3N5Lqvjf4jeIL7UFWRbLSdPvNU8R6nqV
1cxorq9g0zXV3aKwB/Vb/wAExvtn7OX/AAQH8UeKdd8KNHd/tNfF74qeJIpbjUGtQ3giFtJ
8B6X4jtoblrWKELf+HNQuNKSCBZL1Y0voILobSP6Vf+CVPgXWPh/+wd8A9O163u4tb1Xw3L
4q1Jb/AGSalPN4k1C5v/tV/NbTS2l5c3dvJHdJPCVQwzQb4kkV8/kB+254U8CjVP2N/wDgl
V8Dr022jfD+w+Hvg9bbTor3WRd+EPC9vp+nazNqdhF5tlb6hO1tcX9/eS3V7dWrahdsRZhQ
J/6aPAHhSx8DeCfCng3S4VttN8L+H9J0HT7dDlLez0qxgsraFDtUlY4oFUMyh3+/J87NQB8
Bf8FXPAGq+PP2QfFUOjadqWp3/h/W9F18afpckaieysJZ1uftyS+WktjHFIss8IdXGB5e/a
Q35onTtbtv+CWX7ceq6pa2Gn2Fj+y78XdOstUdBZ6fK83gR4Yo7bUojDpsxN0lxYyW2Humn
jtha7nl+b9z/wBrLwBq3xQ/Z2+LHgTQoDdax4h8IanaaZbeQLhbm/2K1tbyRmSJTFLINsjM
6hFzJvj2b1/mR+IHjr9jv4yfC7TvgB+3Td/tFeHLX4dxaX4Hi+Fngr4meM/hr8L/AIirp2r
3V7pPiDxP4d0VZNH1u/tjCltLe3pv4hBoUd1Yu2yJAAfjn/waw2NjF/wUb8RWyXEU+qt+zB
8UrG2WUixn+0/2n4FZp44JpGub2IIZYEhW3aVLZkuRa7YLmVf3U/aA8OeIPgF+3T8IvjB41
0+z0Xwb4e8XC6vNZNxDDHeReIFm0Cax08zRW1wI3uNbtLt57l4bC3nnDRJcLiWvifwB+z5/
wRI8I+PIPEXgfwP8W/ht41i1PVtL8OeJ/Bv7WnxP8Paza3FvBcRyStremG0vtH1QLHc2klj
ZajIXhlNs73FvPJHb/YfiUat+3O/wq+HHwl8G+LPEfgTSbeL4ff8ACzl1jVviO9loIuLGWK
68VfEfW54NX1TXoLOYX1vr2ryGc6vFcs8lxbxMaAP6ttPuob2CG6hdZI7i1tp4pEMbI8M0Y
kSSJlLO0UiuroznDKwZMgkm3M4jjeQnaEUszEZCqvLEgsowFBJJIwOecYrnPB2hp4W8M+Hv
C6XVzer4d0DRtDW8uyhubxdJ0+DTxdTlEiV55/s/mTSrFHHLIxMaKo2jobiOOaCWGWMSxyx
tHJGyLIrpICrKyN8rKQTuU8EZoA/lD/4OPPFKr+wD8c9Y1oN4MvfiJ8YPgN4N+GVy13Aure
P9K8N+Idd8Ra9JY6CL611Cew0to1urm7mFzZeW1orRRTeUsn5pf8Gt+kQ+O/BP/BTTwBb3o
v8AxN4h8AfC6PT9Nu3ifU76SJfG6rf2GnzXKS38Wm3ckA8yOOS0hmubSzvLmMyhJf6bf2uv
+COP7I37X/xKl+K3xY+Fv/CxvFt9p7afPqHiv4pfFQaTotiqWaRWnhHwjY+JrXw34et2mtX
vbqz0q3062nu3e5nL3MxlX57s/wDghj+yt8ApLD4pfs2fs0eGG+L/AIHaHX/Cd3afH/45+A
b261nSpY9ZsbaTUtJ1w2up29xqVjaQJpmtPJo89tO0Oo5VZTKAfJvwYt9W0rQ/2nfB13aL4
fS+/Zr/AGoPDus6NbTT6fZ3GsaF8PtUS5jm0GSYWhlsr15I728WC5sJZluLmFrSKaO1X+aL
/g2guZ4f+CsnwR0vT7qe6iufhj8dNKu4J4oyyWMfwy1O5KX8yL5MkpkitX+0DpKqS+WhmUN
/WL8ffD3jD4afCf8AbL/aq+Lmn6N4b8VSfse/F/xPqPhnTdQhtdBsPG3xd0Kf4eR+EpNZnW
GK7u7PVTBbQzyWc39pyRRLpsQN4ktfzU/8G5Pw21DwF+0D+0J+2drg+yeFv2WfgHqOg2F7c
6U8VpN8S/jXdReFtC02C4SWGwlltNJ07XL67icwBIbiMGVUKyuAf2J/CvRrLVP+Cgms3vgv
WlFv4R8L2n/CR6XZXHM7alDLBcxaitxL5lxJbXFoDbyiAzrBKGuIwxklP7DTzRpavK6uIYo
hKzLiZh5RJZeGZ2dNnzMp3EnKPvGR+df/AATo8CTX/wAMf+GhvFfhy20vx38aQ+qyzRpd20
r+F1vp5NHlk0+6/dWK3pj/ALSght5LktFcxXDXMnnDb+jE0KNAYSu+NoxAYn3NHIjlUKyBQ
SQygqWI2hWbcNuaAPyG/Z38J2Pxn/bC+Kv7TF6GvbfSb618J6JqN7apaS6LYeFpLizg04w3
M7OqRzxXN95d3b293YvPcXpkcXIhj/zoP2jviZ4E8G/8FZ/it8XJ/ETah4G8I/t16747m1n
wrc6bqlvqHhvw78Zhrmo6tpF5b+b/AGgv2OC5uI3j8wvKIkjjZyyp/pc65/wT88Lza3rkVh
F4L8SeAdc1HUPEzfDv4h+H7jXNL0XXdTmle9m0Q2k8CQR35nukupZjPO8c8gSEukbpymh/8
Etf2YLQXKan+yh+xPciS3hgiltP2e/CiC2WN2nfzIL7SrqTEgERiUyiJMznyRNOZyAfj/8A
tWf8FPf+CS2g6J+1R+0f8Nv21fDvxZ+KHxE+C3j7wJ4T+CvgmHxEdb1Txb8QPBt14Q06wlG
p6ZHptraw3Gpte6vJfyWml2MVrcXRtrjUFUSfzJ/8ELf2Ufid8Yf22fgV8Y/DNpr+k/B/9m
PxpY/FT4nfFG80O91XwlHdeDGl1fRfhrD4lVHiXxf4zu5IdO0jT4b1LyO3e5uri3FgLgv/A
H/H/glP+ykp0+bTPgF+y/4fmtPMP2nRf2avhXI+JsBcQ32gTwzGLcximdUaEF9qMsjIv0H4
G/Y98BeC7nRHfUry403w/dNLovhDQdN0Pwd4GhXy2jUTeDvD9jZ6HdPFG5bzZrZ7jbBbKJm
8hMgHqXwO07UbTwa15qVhZ6cut6re6zY2FjFNAlpZarL5kSs1wIpfO8tx5hwznChXYkIvtg
GBj04qONdq+WY0RUICKgUR7VwU2KCdoXgYIGGUlRjBqSgD8Zf+Cu97LZaB8CDPNDFpqfFbR
y+23lurhZbqYxeZDaZFopiDo8l/duxtmw0cLecxj/Jj/gvr8QPgf8PP+CT1/wDA2/8Aif4Y
k+KnxU+Mnw01vQvhdPrug33jxNM8P6n/AGr4jl1HQrW/lvrLS/D1nFNIL68ghjEp061TM92
IY/6L/wBuf9nS9/aV+DGo+C9IvJtJ1+yuYtU0TVrS1try5tr2H5owbe7MUc1vK8aw3MMcrX
DRujxKrKrV/PRb/FH41/Aa5/4Qz4//APBNL4cfFXW7K91Y+LfjPB8APCfi3VvGcSSyaZpE9
5qln4dvrnWL2UwQyy3N9cxalf2MsUd2kVxYzTTgH4rf8EB/+CtX7J//AATV0D9p7wT+0nJ8
Q7O6+Leu/DjxP4GuvAvhb/hJ7TZ4O0zxPY6vYajbTX9pfWV48+qQTxzW1rNG7t5QnhYxsf2
t+L//AAcrf8E39Z8P6/qX7P8A8F/iz8efj94huLOz8DfDnxh4Bi8FeHdZ8VX139i0L/hIdW
m1DVLv7PDc3SXDW2k6fdahq0TQWsUSSt9sh7rwf+2N4b1iyuf7c/4JYeErS/sdNgf7Pon7L
vhs6gdSv2iXStNtpL3wRJawvJa70k1FrlYLO4mtvtUMMZkaP0vVfH1h8XIvB2t6d/wSVGo6
74N8aeHfiZ8OfEdx8JtC8BXXhXx74Aig1rwlrtzquhaNoes2yQXqCP7DczzaVrnli1ntI43
VYwD3XSrj4kaF+17+wj4M+JUlh4l/aEv/AIUah4j+PPizw/p2naVYQanqUFt4l1vw3p+k6T
PaR6P4T0bVb0eHvDTajb3DTafodkru0pne4/cTxdpD694Z17Ri7odV0XU9P3RMV2G5tJ4FZ
SeFYiXDMwPQFdrKrD4F/Y+/Z3+INh4+8c/tP/tDaVp+m/Gz4jqul6PolhqUusx+CPAfmC6h
0UzyWcH2a/nvHuGnWzMdvbRTyIssxmuFr9H3RXADDODkckEHBGQQQQcEjII4JHQmgD+P79k
XQYfgR/wUO+Mvwi8cTL/Yvxc0vX/Duo3Go366Ppln4e8Xxa3oU2nySXiQyTG4vdVnFneui3
DTNNbyMvlJLL/DB+0N8DfGHwI+OPxj+BniG3i07U/hR8UfGXw71RLqe5u5zJo2sXml2xTzJ
La8dLq2SG+glRYrURTJPlVdMf6IX/Baz4Aat8P/AIrfAr9snwXpIk0vTdQPgT4gwWtrFJpm
kG8drvQ/E2vRTWrWDaQl2JbfUJrySOBZntGdIwJbl/wY/wCC5v8AwT18WfHnw/4c/wCCqn7
PXhWXXNE1HwZoej/taeBfCkEtxqPhXxL4aRNB0341Wuk6fdXE114Z1PTLC10Xxc8MAbSJ9G
tvEN9Z22m3V3ewgH7Hf8Eu/Evh/wD4KM/8EivhJ4dum1S8+PX7LT6P+zn4lVLe9/thl8KX0
Mnw5u2ml/eJomoeDNS0WWbVGguIEuNNvxNvj06XPwf/AMFp28Z/Dr4UeIfDc4uJNH8I+GdI
8MSacuqSXbTSatcXIutW08tcxG5sCsVzqb2MltJbh7XzQsEsEEcv89X/AASa/wCCnHj7/gm
l+1Hp3xfjtL3xZ8JfGSx+Cfjn8NrS6WK/8Y+BpgJbDWtI/ftBD4u8H3Ltq/hQai1rBcPJd6
KbiCy1SeVP71fGHwI/ZN/4KueGLP4w/s0fHL4aePfDniTTtFvtY0KLULTXTpRlF697pfjHw
bFc/wDCQ+G9faC4aK603V4rAC+t3n8qZVRpgD+D/wD4Jbfsf6n8ePjj4X+Jev2kSeAPAetQ
XOlW+qaU7SeIfFNu5t9KtFHlCP7DDLIb6e5mjFvA0SxPAfN2P+2f/B0B8VIvhT8D/wBhL9i
u41G0k8ZpH4h/aA8X2OnyTTxaYrWieAfDdvZxSCVfKv8AUdR8V6ipcpeQuDcrDJAFI/dCD4
c/sef8EV/hJ4q+N37SXjXRJodB1K7n+GPw28L2mlT6/wCLNc1mO3u7HSvCnghVj1DV/EsWo
W11nVbyRtE0yykS9v7uBdPV3/hT+Lfjz9pz/gtL/wAFIZtZi8KWt18Uv2hPFVl4c8BaRp9v
NceF/hP8LdEtha6SNWu4GkmtvCXw58Kebrni7Xrm3WW7um1W8fbcXtpGoB+7H/BtP8GF+En
7NX7a37aHizw7q+nS/E6Tw9+zt8NHkK28OtaR4ejfxR8TLnRr9Y0kktf7Zn8OeHJbyGf7Kl
/Z3Vo8kksO1v7EP+CcmizaL+yv4MWayksf7T1DVtYhhmvLq+uDbXzW5tjcTXgFws0cUawNA
6r5AhEQ3bd7fld8M/gt4H0Lwj+zJ/wTc/ZfubDX/hf8C9Pe1+LXxB07fdxeIPEWnmTVfF+q
Ty2jxR2WreMvGEms6pfG6nura2tk07S/9INq9uf6D/A3hLSvAnhPQ/B+h20dppPh3T7bSrC
CJAipbWkSRxAhUjQtsAyUUqAAu5ypYgH4R/8ABQDT9S+O/wC3T8D/ANme01DTrTw9fT+GfE
fiaBQb3Ub600i3m1e6kk0uJg0ttYC10rcX8gymTyzcSRoLdPxS/wCDiD/grHfaVd+Iv+CWf
7M17JpXhfwlo+leG/2m/GlgWN/r18LK1v4vgzoLxxTvHp2nacYLrxxPaCW4vL+YeH4Ghhs9
Skuv6I9d0fxEP+Cm/j3xNaaRY6r4o8N/A3VdS+GWkXzwWMGuazL4QjTTY7zWjAw0+CTU7KO
xe61G4ktbG0Dy+VEzwhvyu+EVh+xb/wAE5fEXjjRtJ8D2f7Z//BSP4q+JNa8XfHT4n3nhuD
xTpmm/E7xJqt1rGqeHfA39ux3tl4Z0HTrjVb60xo+/UNUOnyXWqXc+bPTrcA/iA0v9lT9pf
xFDpuv6J+zl8b9Z0C9lN1ZahafCL4lywXcMBLQ3NrdjQ451j3eUkl9E5WLcqlgz/N9Iafp/
/BTyOO1SKx/4KB2umrBFb2FvHbfHxkltbKK3SO0WTzYDHYwRw3MURlEJiiihKKQxJ/vI8K/
tJf8ABWzx/NPN4X/Zzg0iwZrSG/8A+Elu7LSE06GRrcPLodvGUEiHLSQSMLgQwo8bkoska+
v+E7L/AILFatHdx+JE+FHh6G5ke9tWXXEuJrYLCriw3Qq115LyKzRmaa3uXkYQTSQxHDgH8
Cnwg/4Ja/8ABRX9prxNHe+Hv2W/jVPDrUpuNV+JfxtHiH4ceDdJtWliEus67418f/2W0kaw
By7Y1OaWxZ2toprxoCn9Uf7H/wCzX8BP+CSvgi98KfCjWNG/aL/b/wDjN4fvdH8d+J/DiCS
00mxtYnlvPhh8LLd2t7rTdIiv47eTUPE8rrdeIJrWK5d7WP7Bp9l+hV7+wX/wUF+NV9cSfG
z9pW18K2iXyahpaeE9X1u+gtJpEt0lnj0+G4t4I7qCC71C2s7Wf7RptrLbwXhjuXG6X7c/Y
6/4JzfA39kkL4o05dS+IPxauNPfSNY+KvjS5uNV8RXkD3l1M1raG9edbC3V7ye33WzkzRyz
DekUvkoAfOP/AATI/YP8WfB3UvFn7SPx3hguPjX8TbifU7bSLjM58DadfyXbPpdvNPHNPDN
JFcuZUZ5ZYFdYWuLkA3D/ALMqoQYHuScAFmPLMdoA3Mck4AGTwBTViVGLDdk56sSPmbcxxn
GScZOM4AGcVJQAxgSUICna4J3DoCGUlTg4YBuD3GVJAYkeGfED9mf4EfFORLjx78LPBviK8
ig+zQ3V3o9sJ47dFuUhjSVUyhjW6lZZFG9ZG3qeFFe7UUAfHtp+wF+xtZ6jBrEf7OXwsk1a
1Mc1rqFz4ctLu6gvUEw+2pLcRyL9rHmkLdGJpl5KlckH6Z8KeC/CvgXSINB8F+G9C8K6LbB
Rb6ToOmWul2ERJ/eN5FnHBHJIV+VJHTeoGM7WK11NFADWYKMkMev3VZzwCeiBj0B7cnCjkg
F3+fT+dIQDwQCAQRkA4IOQee4IBB6gjI5paACsvVdQi0/T729lEWy0hllYTyRxxmSLBhjdm
YBDcPsWJmwAWVmwK1K8n+IeoapHazrpumSeJJ7FGubfwhDdWWm3fifV1fzdH0r+0bxzZ2lk
8qLJqM9wj+Vpu65SOW4hW3mAP5ef+Dkn9oHxVffCL4C/sE/Brw5feK/2gf2vfF2hahf+B/B
tvd3Pie8+HvhTWEuPC+jLLZ2KpLYeKviNdx3LWt8Y2bT/AA7qGpHybaOZ17f9gX9h1fhR8M
/h5/wTp8MLYeJ7rTr/AET45f8ABQH4hQ2o1rw1rPxL1iOxVfhxoes3MM+nzaP4asNMHgrSF
tC9xc/2dqmtvG7XKX5/Tn4Rf8E1ZtH+M3xd/a1+KfxBk8U/te/HnRG8Oat8VrKziltPgB4D
eyOl2/ww/Zo0vVTcjwx4fsNJYadfeLtahm8R+JZ4V1Cey02K/v7Bv0N+C/wT+H/wH8HW3gz
4eaZ9isJr2fWNX1O9nmvtd8T6/fBn1TX9f1SZvO1DU75/nZ5AsEC4htYIYVjiQA9K0LR9O8
PaVYaDo9tbWOk6PZWmm6Zp9qpSGx0+yhW2srZFZ3ISK2iiiQcAiMsBljjXowOuOT1PrjpRQ
AUUUUAFFFFABRRRQAVDJD5sZSXY+VxsKI0e8EMkgWRJPmQgFc7lB5KEgYmooAriIoS6JCrN
guqjZnCMArSKMuA7EhnQgKThN2DU4z1IAPI4OeATt5IU9OSMYBJAJ6laKACmMxXaFRnLHHG
AFHGSxJGAByAASSMAU+igDk/GXg3w98QPC2veD/GOl2+s+GvEmnXGm6vpN3FHcw3NndQiOe
Jo5I5kLrgPA8aGSKYCWIiUKw/nl+KH7PH7WH/BO/x7e+MvgFLqHxv/AGZdcuNU1PVvDuvTS
6z4l8Gad9mmn1PwjqWmSu9hrfg/U7CIaYdTktbm5iDNcXloN3y/0jVXmt7eZHhmhSaK4Bjl
ikTzYnQoVeORGDR+VJGDHIrAJIrFGDbsEA/gg/am/wCCN/7Ff7X2lT/G39lD4teEf2Nfi1r
XiJrzxd8EfiHbXOpfAzU/FXiW4i+x2fgPVdChm8SfDaK/1q6a1mjlh8SeG9PW7DQW2i2P2K
Cb8qdV/wCCEv8AwV3+BXiiZ/AXwkn1fVl/tCC68Sfs8/HXwNLM8Vo0a291cNaeNfDHiUWF8
0i7LfU9KZYoysVwLaRFgk/0efi5+w5+zr8Xo431fwbD4d1iC+sbqx1zwsZNEvoLvTZxeWof
7MUhurXz/Mee2lQ218WjjulnSCBF+c4P+CYfhTTbK30zRfi/4/u7aJLj/T/FyxeItent76d
pZ9On1+KXTZ20uIOy21kknmRJsVZtsEGwA/g88N/8ENv+CiHxL8U+GPE37UXiLwt8C9C1K6
mXVPFf7RPxls/Hfi/TLTT7S5c3GkeCvD+teKvE+smVxIlhZ213p0aSFTcS2MapI/8ASV+xJ
/wTp+EPwA+H3iL4N/sg+Dtc8e/EH4seCdP8LfG/9snxPFqHh/VdV0jXpS2qaB4ItEmju/Af
hV418yXSdD1BdUu7Owin8Q6ld6pd22z91/BH/BPj4D+G/EEXinxDp9/4/wBZ3JdQTeJLmea
zsrhktTK1laQSW9tDarJFKLa2lSecRXUyzT3ESxxw/a+ieHdD8N6fBo+gaRp2iaTaqEttP0
u2itLREwwKfZoY0iC/MTj5t5OWwRQB4J+zP+zJ4C/Zp8DW/hbwjapNqN4PtXiXxJIN2peI9
RlUeZc3dwUWXyU4W2iZpJIkVSZmkMrzfS1IVB25H3TkckYOCO3Xgng5HfGQKWgD44/ac/Zk
0T40raavY+Kdf8B+Mmt7jQ38SeH5I1mvdAn029iv9B1KKRWWfTb2EsJFQJMkgSRJVKrtxf2
Xv2EPgX+zFp9xdeGPDthrHjDUb19RvfGOrWMdzrAneFrdUt7m4lnuBEkMkyMZZpJZRKwdwN
24ooA+2kCRhUjRI41XbsSMKAAAFChWCqq88bTxgDGOXMUYqWBO05AP3c8YYjOCy4+U9V5xj
JoooAdvHof0/wAaN49D+n+NFFABvHof0/xo3j0P6f40UUAG8eh/T/GjePQ/p/jRRQAbx6H9
P8aN49D+n+NFFABvHof0/wAaN49D+n+NFFABvHof0/xpny8H5gwYndhWYgsW25YMQvOMDG0
cKQAKKKAH7x6H9P8AGjePQ/p/jRRQAbx6H9P8aN49D+n+NFFABvHof0/xo3j0P6f40UUAG8
eh/T/GjePQ/p/jRRQAbx6H9P8AGjePQ/p/jRRQAbx6H9P8aN49D+n+NFFABvHof0/xo3j0P
6f40UUAG8eh/T/GjePQ/p/jRRQAbx6H9P8AGjePQ/p/jRRQAz5M7iCxySC2GK5xkKSSVB2g
4GBkU/ePQ/p/jRRQAbx6H9P8aN49D+n+NFFABvHof0/xoMg7A/jx/jRRQB//2Q==
</binary><binary id="_6.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABSAEQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD9CP8Agul/wUH/AOCzf/BN
m48Z/Giz8Cfsp/EL9gD4j63rnwe8LW3g+3+LafGPwAvizwDc6R4c8Q/FTx1ZzeGR4S1XWPE
Mupano174QnmtbTWbDSvD9vrcN1eWl3efxz+P/wDgo3qfwe/Zr/Yn8T/sR/te/HbwrqPhb4
qD4j/HP9iH4o+O/FHjrw38PPjn8Mda0fxRoXxV8EeILjw9p8mp/Cv4u3+o+Jptb8PXvj278
Qie7vdF1fTRZlNQl/vP/wCDlf8AbR+Hn7OP/BP74p/Bj4kfs6fG/wCMOhftRfDDxp4H0/4h
+AvBmnaz8LfhD4qh/sVfCGufE7xbrEw07w1errd1BrfhSBLW7v8AUbvQrlLT7PJsuIv8kd5
HCqm4kYBJIHJxxg8kjHIJweeQDQB/Xd+2x/wdefFv9t7wJH+zdrPwVtvgZ+zj4v8AGfgC6+
NHif4Y+ItV1D49eM/hp4V1DRvEfiLwJ4d1GbWPDOh+DX8ZeItIFtqOr6TqceoR+F5n0WO9R
bjUnv8A+l39gz/g6a/Yi/ay8X+JdF+ID+Bf2I/hn8M/h3qer3mpftHfFbSYvGHjfVbOXSYd
E0n4a6do+kjRNWg03SYtam8QWd9rP/CVajeS6FaeFdA1cf2xcWf+cn44/wCCbP7b/wAOv2W
vht+2p4t/Zx+JNn+zF8VdMl1vwz8W7PR21bw/Z6KNTXSbHWvF8Wltd6h4H0TxFdyQnwlrXi
y00jSvFFvcWlzod3fQ3ls0nw821OFwwIydwBxyQMEHj5cZx1PIP3cAH+9T8Ifip4P+N/wx8
AfF7wE+rT+DPiZ4S0Txt4Wn17w9rHhbWZ/D/iGwi1HSrjUvDviCz0/WtGubizmimaw1Oztr
2AOomhQkV6Tgeg/IV/nef8EAf+C+XjDXfiT8FP2fP24v2zv2hb06Vf6l4P8ABfhO4+A/gDx
18NvG9v4jh07wf8P9D8Z/FXwlpNx8afD7eGL/AFSC/wBPvNR0pvCunDSY11rxF9kv/s0X+i
EjbhkjHAP4MM9DyPocH2oAXavoPyFGB6D8hS0UAROADwMcf1NFD9R9P6migD/O0/4Off2pf
+C4Ph3RPiB8DfjP8KfCnwt/4J4eO9c0bS9M+IPwHsLnxh4Z+JVhpOrR3nh/SPid8SL1pPEP
gy71jVtKstZPgLWNJ8Jw3dzHb2VvdeKLO3Ezfxi/DH9n74vfF/4wfC34C/D7wTf6/wDFT4z
6z4N0P4b+Fo2tIrjxBe+PWtT4Xmju5bhbS10+9gu4bue+vbiCCwsVmur1reGCcp/taf8ABQ
fRPjl4k/ZB+MPh79m/4HfCf9of4x+INCsdE8G/C7436jplh8Nby71PVbC0l8S+IYNZsrrTd
bHgaGSTxhZ+G7qfSBr9zoqaVDrWl3N1DdJ+M/8AwTt/4Nl/2aP2KP2rvD37bfjv4weMf2gP
jzodtL4nsdL1Hwr4V8FfDDw78ZPFOlXEXjz4heHvDWi2jP5D6xq2u3vgDQGksrPwVbXdmsa
ajqGmWd7CAfpj/wAEz/8Agn9pH7Ev/BPT4RfsW/EvUn+LCab4CeH4x2HjTW9Q+IXgO88R+K
9Jtz4+8KeF9N8WrNa6X8LBqT36aN4RhsLfRYIbi/vRZx3Go3Ty/wCNr+05ovhrw3+0j+0F4
c8F2djp/g7QPjh8WdE8JWGmS28+nWXhnSvHuv2Gg2lhNayz201jbaXb2sFpLbzzQSW8cbQy
PGVdv9Jb/g6D/wCC3Pjr9gPwLpX7Ff7ONjcaR+0F+0V8M7rxD4l+L0slpJD8KvhRrGqa54T
uY/CdqtxJcv8AErxPLpOqWtlqd/aJZeFtEd9YsVu9cutMn0n/AC+mYudzEljksSSSxJJLEk
kkknkkkk8nk0AfXv7CX7Rfjn9lb9rL4HfGv4dfG3XP2eNZ8KeN9Jj1L4t6J4XPjn/hFvC2r
zLpnimbWvAJu7KLx74am0a5uovEHhGW4Qa1pfnW9uDei1Zf9sz9nL4p6T8avgh8L/ihpPjz
4Z/EtPGngXwvr9741+Duq3Or/DTX9R1LR7S8vtR8HTX8kmqwaHd3E73FhY6zt1mxtpI7PU1
F5BKB/g7KMsB68fieh/D/ACRX+rR/wR5/b5/Zz/Zw/wCCE+h/to/E/wCGHwL+BuheA4b/AE
Tx3oH7M1r4K0+2+MfxH0ZNK8P+GRp/hHR9ZQRfH34lfaNFsfEng/Wzpety+M7i+u1tLfw9c
WFyoB/UWXTcUJ+bjI56HA/qO/615P4Y+O/wf8afFb4nfA3wn4/8P+Ifix8F9L8Fav8AFbwN
pVzJd6x4DsfiLaanqHgn/hI1iiNtp934i07SL7UbHTnuDqA05be+ntYbW9sprj+aL4k/tKf
8HLn7bnw28d+Lv2Ov2SvgD+wZ8MdXuzc/CyT9o3xYZv2tdf8ADFhazzGdvD1/D4g8AeF9R8
XSxwJZx+JfC2gtpkNzapp2uXtkf+Eqf4H/AOCPf/BWv9mH/gnB8X/jv+yZ/wAFN/hx8b/2V
P25vir8QoPHX7SH7Sv7Q/ieP4qWfxR8aweDNMm0rUPFfjTSNKsL3wb4Q1COTVZvhhpGiaTr
/wAPNL0nU7VrTxU76vNdMAf3UtxtwDjbntnkn3FFfnt8P/8Agq1/wT2+Lmgt4q+F/wC1D4D
8feGkv7nSX13wtp/jHWNLXU7NIZbqx+2WXhqaA3NvFdWzyxh9yrNGxADiigD9DQyjapI3Mv
C9yAOfwqlqN5Dp1neX0y/urO0ubyXaDkx2sMk8gwquxYqhA2qWySQGICm+Oi/QfypskaSqy
OqurKyMrqrKysMMrKwIZWGQVPykEgg0Af4hH/BUL9rz4gfty/t1/tG/tF/EUtBqXin4haxo
fh7Q/Nklt/CfgbwbdTeGPBvheyMsNvJ5WlaJptuLh3hSS5vpry7ljSaeQD4Br+kr/g5m/wC
CYvin9hj9vT4g/GPwd4W1NP2Y/wBqbxHd/EvwDr9jompReF/CPjvxAbm/8d/C661lxNpg1W
01y21bxPoOmxXEMi+EtX0+GO0H9mXEh/m14/Hv/SgBVODnGevGccYOee1f6C5+DWk/C39pX
/g2J/Yg+IXxf+C/jD4B2+i6n+0LFe+Cvh5Z6R8Nfjp8YNLOkW/woudY03wpceKW1/4mWOlL
ovhtfiLr+tnQdf1uF9Tu4dLmuJrZf8+lDhlOM89P8/596/eL9h/9tGTwlB/wTe+M3j3X7jX
Nb/4Jwftn+CfC7XvjPXdOi8K+C/2UfjNrx1+aC30WJx4q11/DPi+x+IF5LrtvMbTwrp954W
0RNPms5LU24B/Tz/wWs/4K4/8ABZr4H/8ABWfwT+x9+xH4JFp4X8LeHNN+IXw9+Hvh/wAAa
T461f8Aav8ADtv4KtPH/wAQrjxQutw32rLofhiPw74x8PRad4Gn8K6rBaaVrF3FfX2oT2U0
H0z+xXYftCf8Fpv+CjX7PP8AwUW/aE/4J86R+zJ+zt+yx+z548+D/iXQP2hvDqa/4h+PXxT
+IOnarDcr4O8N+L/CGn3d/wCEPhprM8WpaNrXiPS4I9Njvb2CyvrvWbye3tO4/wCCOn/BMG
08Zft3/tbf8Fav2k/CX7Q2s+OfE/x58Xa/+xB49+P94vg/xHq3wW8eeF77R5/GOsfCi2kh1
fw9NYaRqN14N8D2Him10uztvBE1pcab4ekR9O1KD+sYJkcuzZA5zjIHIPHc9+g9AKAOY8Le
EPCvgLQNN8J+BvCvh3wd4X0mJ4tL8N+E9E0vw3oGmJLNLPNHp+i6RbWenWUcs8ss7pbW8av
LK8jAu7MStW+sGuZVdbl4QsYTaqIwOHdt2W5z82Pwz3ooA0HmWLYGBwynkYOMAcYzk5z29K
iN0CuVUhjkIHAwx44+8MZ6Anp+dOmR2VGUqu0cllzwcZ98gc4xzyOuK+G/28P+CjP7J3/BO
D4UTfFL9p/4j2Phlr6x1yfwH8PdLWPV/if8VtX0LT2vrnw98PfCEUsV1ql82ba3uNTvZdO8
N6NJeWs2v61pdpMtwQD50/4LpfB34d/Gz/gk3+3Do3xN8LWviOx8IfAnxp8UPC6+VNJqWhe
Pvhxpj+LPCfiDSJ4Himt7zT9Z0+ISCGUR3+nz3mnXoksbq6hk/wAe/wCJP7O/xh+Fnw++D/
xa8ZeB9X0v4X/HrQNT8Q/CXx8LSR/DHjO10HWLzw94ks9P1JQYo9Y8Pa5p93p+raPc+RfW2
yG8SB9PvLO6m/r5/wCCpP8AwdkS/tKfDj9sL9lD9nH4J2J+CHxs+H3hv4e/DH42eIb7U9A+
IWlaL4n0PTJvjCvizwPf2OoaTdXN5Lc6x4Q0GOyvbRdKS2udaTVNaju9Pe2+S/hR/wAFRf8
AgnN4v/4N/dS/4Jv/ALZek/EDxJ8dfhb478V3n7OsPwf8EuutaW1/4gTxh4P+Iz+PfGUMXh
bSZNO13xP4v8PeM9BSSzvNe8FWLWFnE17rEV3bgH8pXIPoQfyIqeKaRFlQSuscwVZUV3USB
WEiB1U7ZAkiq6iQMFdVZcMM1q6b4b1/WrLX9T0jRtT1Ow8L6bHrXiS70+xnu7XQdIm1TTtE
i1TVprdHSw099Z1fTNLS7uPLt/t2oWVqZBLcwq2HQB/sqf8ABv8AftjSftu/8Erv2ZfiXrB
c+M/h/oNz8AvH/wBo1G71i7m8TfBz7J4YtNV1DUr60tZrnUfFHhRPDHiy+Ki4jt7nXZbT7X
O8MklftJkZA9en4V/Ed/wZM/EfW9W/ZM/bC+Gmq+I/tWheCfjz4K8QeE/Dd1qFuRpE3jXwV
LD4hutP04gXMMerXXh3TPPuC0kNxdQIkSJLHL5n9twO457L04POQO/49OvXIFADX6j6f1NF
D9R9P6migDP1TWNL0TRr/X9Z1Cz0rRNI0251jV9V1G4jtNP03SdPtXvdQ1C+u5mSC1s7Ozh
lubm4mdYYoIpJJGVFJH+LB/wWS/as8Bftk/8ABRH9pD45fCTxp8Y/Gnwo8S+PdXPgS9+Mni
S316+tdOtpvsN1H4Gs7J3s/C/wxnurRrjwD4ZV5b3SvDT6dBqdxLfrMI/9m34tfDDwX8avh
b8QPg98R9PudV+H3xQ8GeIPAXjHS9P1bVtAvr/w14p0m50bWLO01rQr3TtY0ueewu5oob3T
L61vLZmWSCZHUEf5an/Bxh/wRU/Zk/4Ja+Mvhp4k/Zo+PNjdeHfiRo9tNP8As3fEnxfpmsf
G7w3BZ3M+mXfxC0a4Uabc+JPAWr6msWnxxvo0N9pep2urlbrUNPs7l9OAP5etzYxk444zxx
wOPbHFG5s5yc885OeRjr9KDjnknn0xn9aSgC5bajqFmt0lpfXlql9aPYXqW1zNAt5YySRTS
Wd0sToLi1kmggle3mDwvLDFIyF40Ip0vHqc/T+uf6UlAH1Z+xLL8XNS/ar/AGdPBfwY8e3/
AIB8c+NPjr8KNB8NauviXxJ4c0W28R6j420Wy0S81258MX1hqv8AZ1rezxtdvZTxXq2xlW0
mhlZZF/3P7BLiK2t4rt45bqO2t0uZoVkSKW4SJEnkiSaWaVYpJVdkEkssgUgSSO+WP+FR+x
nrPhHw5+17+y14i8feI7fwh4I8PftD/BnXvFvim8sZ9StPD3h7RviJ4d1LVtYu7C2K3F1a2
FlbTXFxFCfMMMblQxG0/wC6xZ3NveQw3lpLHcW15BFdW9xEcxzW9xGs0EyHHzLLG6MpHBUg
9d1AE79R9P6mikkIBGSBx3PuaKAGFmyoycc8ZPpX8+v/AAW8+A3wN+LGq/ADW/in8GfhR8S
9Z0zTviHpem6v8QPh34Q8Zanp+mef4cu/7Osb/wARaPqV1aWH2uaa6+x28sdv9olkm8vzHZ
iUUAfgfp/7G37ITh9/7Kv7Nz4tLhhu+BvwxbDKsOG58Ln5hk4PUZOOprbb9jH9j0XNso/ZQ
/Zq2t9n3L/wor4X4bco3ZH/AAi2Dnvnr3oooAgT9jL9j43Goqf2Uf2ayEFxsB+Bfwvwm2zR
l2j/AIRbC4YlhjGGJI55pT+xl+x99lRv+GUf2a9xWDLf8KL+F+TmQg8/8ItnkcH1HBoooA+
gf2XP2OP2RLT9qT4AT2n7K37OFrPbfE7wVd281v8AA74YwywXdtrllPb3MMkfhdXiuLedEm
hmQrJFKiyRsrqCP7ZFZsdT27n+6KKKAFPPXn68/wA6KKKAP//Z
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABrAPYDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/YAYHA6DsKXA9B+Qr+WH
/gor/wAFHf8AgqB+zp/wU2+Ef7DXwF179mC88LftPzeAp/g34r+Jfwh8bXJ8EHxprms+Gb3
RfGmtaR4/sbDUr7w/d6Hc6lZXdlaRy61ZXtnaPp1ndyKJP2F/4KS/Gz45/suf8E/Pjl8fvh
b4z8D2Hxb+CPw1svHEureNvCEup+DvF83h+bTj4l0W28L2+qW91p994utxqFr4ZhGrXTadq
t9pltdyXVussqgH6MfISQNpIxkcZGemR1Ge2etLgeg/IV+aH/BNXWP+CgPxE+EOhfGP9u3x
D4D8P+IvH+hRat4d+CHgr4f2Hh688HaRqCaffaTq/jPxGmua1c3HiW5s2lWXw3Zi3stJtb2
FLy5u9RgkWL5v/wCC13/BTL9o/wD4JvfBDSvH3wI/Zik+LC6xfWWn658XvFOoGD4TfDNtWu
jpumR6xpmi3beJta16/vJIxYWLppejqjpcSajduj2QAP28LxDdkr8gYsOMgKAzHHXADKSRk
cj1p+B6D8hX82fwZ+An/BY79rj9l7wp+0vp/wDwVW074P8AxP8AjV4K0D4j/Df4eeFv2b/h
zdfCPwfp2vaPLqOmeHNZn1GDWfE+pRXnnWUt5rkVxqDxQQu8NhdNIAqf8Ehv+CxXx1/aD/a
k+O3/AATO/bw+HegeDP2zv2f4fE+q2njbwPpr6J4F+LXhnwprNto2uXI8Ly3V0/hTW7Rr+x
13TI7a9ubHxF4Wu1v1tNHvrS4t7gA/pNwPQfkKxPEviLQPB/h7XPFfijVtO8P+G/Dek6jrm
va7qtzBY6Xo+kaVaTX2o6nqF7cvHb2tnZWkEtxcXE8iRRxxszsAK3K/n0/4OD/2xP2kv2JP
2e/hj8UP2d/i38PvCV54r8e3fgDxX8M/H3wh8OfFS38f6DceG9X8RaprFla6rMb62h8Nado
ElvrCx2F9pqWOrJfX4SOy8i6APq//AIJiftrftR/t66F8Rvjt8Rv2b/DX7Pv7MGoeK9f0v9
mC/wBV8Q6zq/xb+MXgrTdXks9M+JuvaO1naeH/AA34Y1ixt3l0w2st2+s3MzTaVJLpFmmo6
l+reB6D8hX4gf8ABAH9qD45/tmfsEaH+0Z+0B8X/D/xM8YeMPH/AI18P6X4c8J/D7wl8OPD
3wn8OeA79PC2meCrbSfClhYpqd7NDZf29e6vdxwWrQ6nYWeh2FrpVrFNeft+x2qx64BOM4z
gZ6ngfXtQAzfF6jGC2dp2lQFYsrY2soDDlSRnIzkEBVKOoZRwc4ypHQkdGAOOODjBGCMgg1
/HV/wXk/bp/wCCo/7B37bP7Ifw5/ZX/au8OaH8Jf23vEFt4Q0Hwf49+B/w78WyfB7xZb+Mf
B/hLWrqDxQdBOs+JPBtxF4u0/XILO9ddY0NbXVLP+0ru0nsJLL+tP4S+GvGPg/4ceDvDXxE
+IV/8V/HujaDp9h4y+I2oaHovhebxj4lggUaxr0fhrw5bWmiaBa6hemaez0nToTDY2bQW7T
3MsclxKAeiYHoPyFNLRhghKhjjAwMnOcfntP5GkkYqFCsFZm2jKM55B+6qkEkHBJPyhQxOA
Mj+aL/AIKc/wDBQ39qz4mft3fCb/gjl/wTT8T6L8N/2jfH/h22+I/7RH7SWt2OkaxZ/AT4T
C3jv9Tj8MaRqTyx6n4vHh9G1W+iNrFqsT6h4a03R5bW+vptQ00A/pc3x/MTwF3biyMqjbtz
8xUDB3AqQcOMlSQCQ8FCu75dpG7dxjbjOc+mOc+lfy9/tjfsB/8ABSX9j79n6T9p79iX/gp
x+138dvjp+zv4Ou/FPir4OftFar4d+IXw0+PGiWM7an41dPDdxBYy6BqFtoQvdR0rSYdR1S
VorKO0028t9WmS6m/UT/gkf/wUS8M/8FMP2Lvh9+0DZ22naP4/iFx4J+NfhDT4b+3tfDPxX
0RUj1+20+K9Rrn/AIR7WY3h1/QrwPcwvpuopD9oaeyulUA/TzzYckBlOASSBkcFAfmAI48x
OM559jiQbT0HQkcqRyCQeCASMjgjgjkEgg1/GP8A8HA/x6/4KL/sLftJfAjxH8DP25fi98L
f2Xf2tfE2n+DdUx4K8G+MIPgT4tTxH4a0nXU8KXd7o51O50q50LxA/iXR9M1l45LW5gubCD
U72zjtbWz/AK+fhf4Yu/Bnw18F+F9R8c+JviffaD4U0bS7/wCIfjG5sp/E/je6s9OhhufFG
uS6baabpkepa5Kr6jdJp9lZ2UEtwY7aGOGNAAD81v8AgpJ/wWO/Zb/4Jl3fhLwh8WtF+KXj
/wCMPxK8M6h4i+Ffwj+F/gu41vWvHhs9Ui0SOwtteu5LTw7pc82qSrBtu72ScRrJMlrNsWO
T79/Z88T/ABc8a/CDwP41+N/g3w98O/iP4v0ey8T678OfDmqXWv2Xw+t9at47yx8IXniS7t
rAeIPEGhWskVv4k1O1sbPT5tZW+i0u2/s+O0nm/MP9vHU/2gPjJ+3F+xv+yV+zV4q0b4I+K
dM0fVv2pvjj+0S3w08G/EvWdI+CHw38baF4eHwV0iLxFbPd+GLj4w67qctjLq8V1BEtrYXM
8cN59hu7K49U/wCCxf8AwUHn/wCCZ/7CvxJ/aV0Pw/ZeKfHcWoaD4F+GOg6lcLDpTeM/GEr
Wun6tqEQb7RqOjeHbW1vtbvNNsYHvb37FFYokKXbTIAfqirI2CFO042sUIDZ3dMjcANudzA
KQylWbcKaJoDtw8Z3qWQDBLgHaSgHLfNxhQTkgY5Gf5nf2eP8Agi58R/jn+zzo3xt/au/4K
J/t8Xf7Yvx58J6N8TNX8cfCL9o7xL4I+F3wo8Q+Io7fxh4X0HwF8J9KitvBWraF4XtH0vSd
ZstXtJ9L8Qra3SWdvpKXEc8G1/wR+/4e6aF+2d+2d+z9+3j+0hdfG/4F/sh6X4I8DfDHxPe
+BvA+k6n8Xdd+JMEXi/w7471LxTpulWfiy9m0XwDaxR6vZand3Uaa1rclvPNLNYC7uwD+kg
SxEAgMQRkERSEEZUcEIQeWGAMk8kcK2Pwe/wCC6P8AwUw/a1/4Jf8Awt+Evxd/Z/8AgZ8Lf
jP4P+IvjiD4Va63jbVPFFh4g8L/ABA8QBJ/Akem6RoLINe0nxGLPVdMuVZ7S6stSNh5csiX
BReG/wCC1/7Mn/BQj4v/ABK/Yyu/2Cv2pPjv8B4viL8WbL4N/G8fDnXZIvCfhLwfdWOreJ7
T4w6hoolsLeKTQbfTtX0zXJY9SjfXFm8PaTb6fcXUiuv81/8AwcsfskfGv9iH4EfstW3if/
god+2D+1VN8VviDrln4j0T9oDxhpGseEdF8ReDdI0q6tPHfgbw1omn6ZL4f1i0v9fuH0ue8
v8AUv7J8+BLa6a5mM0YB/oB/s7ap8aNX+B/ww1n9o6y8B6b8btY8H6Pq3xK0r4Xxa9/wgej
eJdUha9uNH8ON4je41uex0mCW30+41DUJs3uoW95dxQ2drLb20XtO+POOp5yAhJGM5JAU4H
GMnAzgZyRn+Nz9tb/AIJT/wDBQj4UfsmeCvjF+xP/AMFUP+CinxB+IurH4L6R4n+FfxH+LJ
8T211pPxN1Pw54W1bxN4Xu9HtdB1jRrjwWfENtrd1p0Q1eS80DTb+NGS5g8y5/qX0X9n2yb
9mHR/2cfGXj/wCJmu/ZfhVpvw58QfFK18feKNO+Kt/qdto0WnX3jqy+IsV8viS18YS6rFLr
ltrgu2uob4x/aImg3WjAH0axRAS21QMZYjCjJAGWIwOSO/v0pGI8tnVTnYWUbPn+7kDY207
v9htpzwcGv4WP+CEt1+0JJ/wWc/bW/ZM/a5/a3/bA+Ler/sax+Mrv4I+C/H/xh8UX/gHxNp
tr42h8MHxP8RdJ/tSCLxNqzeD9d8J674a099Lm0GS51DVtbube1m0+wgk/uk81UgMsjqioh
aSR2RlVUz5jsyAJ90FiQoVT1UAFaAP54/2av+C0/ib/AIKJft5eLf2Mv2P/AISav8NvCX7O
Wv8AiHVP2qfjH8dNOjj8R2vhrwX4uvvB0ngz4X/D7SmubC28SeNfE0NjpltrfjbXoLjRdHP
iDUIvCd9d6QGr9fP2xvi/8Vfgf+zd8UPiN8D/AIPeLvj18YNO0E6f8MPhh4K0mbUtR1/xrr
jDStBudReO3nWx8M6NqF1FrHiTVLm1Fta6JYXTMoeWNq/L7/ghT8B9F0vwT+2T+2qlpd/21
+3p+2X8dfidoN7dMEmg+DHgj4jeLvBfwrs7XyZGtzYagtr4j8T201qsS3Fp4gskuI2ezVz+
Vv8Awdgr4q/Zv8J/Af8Aas+EHxl+Pfwp8WeP/F+pfCHxxpfw++Kvj/SPAuuw6R4fk1zwZrO
peEdO8QW/h2z1SwuLC70+7Frpaf8ACR2ktnb6jcW8lglywB/S5+wB4C/a/wDAv7N/hE/tz/
G+L42ftHeJ4ovE/jqTTPB/gbwf4Z+Hl3qttFcD4ceG7fwRomkQ6zaeGVcWV54h1M3V1q+oJ
cXVv9ns2ijYroP2Evg54U+BP7I/wI+H/hHWvHPiezi+HfhnxJqfir4l+L/E3jvx14n8ReMN
Lt/E/iDXfEnibxbqmsaxdXuo6tql3cR2TX72WkWj22m6ZDb6dbWsQKAP5k/+Cuc+mD/g46/
4I8QLDqt3qqXPwvu5ItL1HUTLZwxfErx4lreT2EkcujQ6bMz3NpqH76xvNQkNgkrXcVtBGn
6I/Fr9o/4Jf8FB/wDgrL4b/wCCcE3xMW08DfsRWui/tOfE7wNo2qBoP2lfjVoD48OfCDV4l
iuNJ1TwB8En1Sx8cfEDw7e3H2vVvFw0vS5beCx0K/kb8lf+C/Ov/Hc/8Fvf+CYugfs3an4c
0r41zeA/DVv8M28d6VqureE/+E18TfFfWdAstQ1iy0+2846doNhd32vAadrFrNc32jy200a
GO3lueK/4KE/sgP8A8ETP2zP+Cdn7ffwUfxn4z0yw0nT/AIY/tJa1aabqOp6v8ZviNawPpf
xZ+IvjzdqFvZnxT8Wvh94i1XV7axvNXW31LXvBkepSE3OmC4mAP7tMKqp8hbbtVflBZQcKT
6KAPvY7A4B6V/Pl/wAHOdxp0P8AwSV+LMuoafFdKPiV8FltI7mWWCNL6PxzZ3OnvJLb31kL
eI3ttDFIZ5vs8yP5Lo5aMp+9nhrxJpXjDw74f8VeHr6PU/DfirRtN8QaBqthJFcW2paJrOn
QajpV/b3UDzQva3ljcQ3UE8b4lE0Jhd48s38tv/B0X8Nvjzcfsc+Ofi4nx8u9I+AXh3XPgp
pEf7PGleCdJ1L/AISXxu/jK7upPG/ibxZepNqsMVrFLa6anh3RIiJrC2kvWmF4VRgD9fv+C
dXxD8G/Dv8A4JSfsgfFD4m+LdG8HeCfDX7JPww8W+MfFfiXUf7M0fQNLsvBtjqmq3+oX186
FI7D54ouXluJQiRpcs0Kn+c7/gkhpXxC/bx/4Lrfta/8FLPhz4e1Pw3+yH4Sn+Inh3wx421
vQNT0yL4qXXijRNE8DeFrbw5M0dnY37XdhoJ8a+II4/t0OjG2gtLyaLWdauYo9H4q/wDBLW
/+Nf8AwQx8EftD6T8f/wBpX45fGLRP2afg78cPhx8NPHfxVis/gX4S0fw7Y+F9f8XeA/Cfw
s8LaHpvhW38NyeD7TUdPWTXYNZvQLG2vhc2d6Z5D/U5+wf8UfhZ8cP2Pf2evif8GPDWl+Cv
hx4q+GGgT6H4P0HRbfw/onhue3tF0zXNE0/SYbGwiitdI12y1OwtphZW8V9HCL9YGjuo3YA
+kvHPi/w/8PvB3ifxz4s1G20nwx4O8P6x4n8Qajc7BFZaRoOnXOqX9ziSSOMtBb2ryIjON7
KI1IdlNfgvofjj4Q/8Fcf24fC2t+BL238a/si/Cz9gDxjdPrc+jm3uNV+Jf7bJn8HSeHNUs
tQd5NG1rwp8LfDWoX9/4e1zSYNTtNY1Syv4ZJIIVaX93fiP4P8ABPj/AMDeJ/BfxK8NeH/G
Pw+8R6Lf6V408L+LNOsdX8M654bubaRdV0/XdK1KOXT7/Tp7XeJ7a6ikhYAMyjaCP5Cv2A/
if/w7si8W/wDBQ2SOXw5/wTS/bg/aO+L3hnxL4M0fwprcOmfsr+Cfh/4i1zwh+zN8YdCsbd
dU8TTeEPH9toOseEvFeiva6qumajrPhe40Ga30VJYYQD4V/wCCE/7dvwv/AOCOr/8ABUj9l
z9qvxNqGheEfgX8R5fGfw98O3lrKPFPjPxn4f13Vvhr4o8OeFbV9L02DVr7XrXSvBviRNQE
FlZw6c8moTCz0+ymev76/BPifRvGvg7wz4z8O3UGoaB4t8P6P4n0W7tZIZ4bvSte0221XT5
op4JZoLlZ7S6hkWaKV45A4KsVwa/zn/Flj498Lf8ABbf9lP8Abl/ba+BHhLwt8Bv2/PGreK
/DHwS8feF9M8TSWfwy+JeoXvwl8LL8SPDXiJ7bQtP8XCBvA/xH1nRrl9fu9Nl1iSaa3adob
Nf9G/w/oWi+FtC03w34b0rSvD3h/QLGDSdD0TRbK103R9F0mwhW30/TNO02yjgstPsNPtUi
trWytY4re2t4o4okjjVUUA/jG/4OkbN/+G3f+CJuoxg2c9r8e9XYawseoKbOOD4l/BK98hj
ZDyAHeOGImd5VjSWaR7aaIup/tPgGEIxgCSUL87SHaJXxlmJIPbbuIQAKNoAVf41/+Dn28n
T9rr/gjFpcdrc3Nrqn7Qd3HqkNtdspewh+KPwEeNfsrXMNvcOb42rRyiaO5WREMUrQxziv7
KUB2uBuUl5MFvmAyThlHHy9DjjnIyfvEAbMoYJnfw2TtZguMENvCsuV25A+9tcq4UlRj+Gr
/ggt4r1D9ov/AIL/AH/BVf8AaE8R3Jute0rQfiP4fthMbGBodKvvjnpXhrRFjtYIYn8iz8L
+B9Ps9PNtJcwG0l+0Xt5LfOsVf3E293BdxxTw3EF5E8ksaTweXLEJEkaB1WWJ5EaSOSKWKW
JGLo29Jgnlvj+Er/g3S03/AIVB/wAFzv8AgrP8FPEskEPiGKw+KEGm/b49Uj1XU4PD/wC0Q
up3bxRXZAht1t9fsNVCRZtRbTQy2FxcRvuIB/dprGm2WtaZf6LqUUd1p2sWV5pd/ZTRpLBe
WN/bSW15bTxupDQy20sscikhWVirZ3BT/Dn/AMGoniDxN8O/2yP+CpP7NN3FdWfhjTNd0zx
haWhtGisLLUPB/wAUPGXgKBtOuI3e0iW98Oarpf2i0jcugsYpCxMTRRf3L3DrGqu5QKpZmL
ttARUYljjJ2qQrOcEIo8wjC5H8OP8AwbDeENf1b/gpd/wVb+MTx6hqfhfVrnUdMtdWkWyit
INV8VfH7xt4lOnzLpr3NlG13a6YNW06C1ubmKPTEVpWjkIiAB+uP/B0L+zZP+0J/wAEn/it
rumaZdahrn7Pfi3wd8crVbM3LXkeh+HLqfRvGE1naW0VwNQeHw54hvL1ree3lWNNOa8QRNa
mSvs3/gix+1pcftqf8Ezf2WPjTrDXU/jaLwHa/DX4jvf2/wBku5PiB8Lw3gjXr2eNY4Yrka
udLh1x5oUihZdTZooU2mNP0R+Lfw38PfF34ZfEH4V+KrUXnhv4leC/FPgXxBbtElwsukeLN
DvNC1ACO4huLUSpbXjSwNPBJHHPGkgRmXn+IH/g3p/bI1L9gH4Af8Fev2SfjCNfj1T/AIJ+
al4/+Ofgzw5r13AdUe0jbX/Bmr+E7G0u9Xh0xrnUPGuheEpoI9JXT7TUdU8Z8yrd3SIAD+j
f9gqxi+OH7d//AAUp/bNE8moaBaeOPh/+w58HNWNwLixk8F/s06LLrHxSfTES5kV4Ln43eP
fFGm3Ny0cEsl74bmVxII1evmj/AIOb/wBkbxz+1h/wTI8WN8OfDeteM/F/wK+IvhH4zN4M8
OmSfUfEPhXSYb/Q/GQsdPt7WafUdV0Tw/rVxr+no8tika6XcTM8pSKKT9K/+CYPwK1n9nb9
hf8AZ4+H/iy4udQ+IWqeCE+KPxa1i/AGoar8XPjJqd/8U/iPc3riSZZ5ofFXi7UtOWbz5SL
WxtYjLLs3L9vazrWj6JbNea7qOmaRYG6s7EXmq3VvZ2bXmozx2Flayz3E0MJm1Ce6hsrG3d
i9xdSxwxq8jxIQD+GL/gm3/wAHXvwz+Evwe+HfwE/b0+GvxVutc+G/hbwh4UtP2gPAWiWes
vr/AIWttPtNN0K9+IngO9vNC1uw8S2skL2moXnhqHUtNv7WCO8eGy1J7mzl/r2/ZJ/bh/ZE
/bd8J3vxA/ZV+NPgL4r2kf2Q+KrXQL2C08W6JITNY2Y8Z+Fr2G18SaKzm3lg06XU9Pihu44
oxZXM1rh6+Z/2vf8Agir/AMEyv22/7W1T44fsr+AT401mNIrn4leAUn+GfxFinjWRoZl8Qe
Dzp639wsszXEqava6lbXM6rJeQXQ3A/wAe+ifsY+Iv+Df3/g4I/Yl8M/BLxr4q8Rfs2ftb6
vYeBdCk8WC3Oo3/AIR8fapJ4D8XeAvFB0Way0/XNa8BeKNR8O+JNE1qfSLFGtr61u4LNbyG
5ZgD/RgaNG27kRtudu5QduRg7cg4yODjqOK/iK/4PRr17T4Q/sGRGK+ktr/4ufE61e3sYID
/AKVH4b8KzQK99NC0ULrJBGVtVl8y4WKQQpHIPtEf9uMWQSnG1QBtAQCNsltgC44KMu35eF
XlmYk1/D7/AMHsmmXd78DP2F5ZWlj0ey+K/wAWpbuaOHfALi48N+EY4PtRXY4EVqLpooxJH
57GRmfEJZQD+0D4TE3nwq+GjXcTv5nw+8ESyJdLGzpOfDelynzBlz9oV23O4YhZFGwggs3o
rr+6ZE3D5SF2MFcE91ZsjdnnLZBP3s5NeW/A6MR/B74SxrtKR/Cv4exq6u7bkXwppYTPmPK
7jhisryuxVsFnbc59VZVYFWAZTwQwBBHoQeDQB/Dt/wAFMvEB/wCCc/8Awcx/sP8A7YaW97
4d+Ev7VHhLwt8OvirqunXNu2l6jf6/NqPwS8VXmrWLRqqx6fbX3w21y9l+zy3craQ2owOL1
wW/qA/4KhfHXxZ+z5+w98cvFnw2gtL/AOMHizSdJ+C/wUsbq6jsZL74tfG3XtM+F3gYwyrP
bzzSaPq/it/EM1vaPFeTWOi3v2U+cu9vx3/4Ow/2bpPil/wT58EftCaNFqEXi79kv44eDfi
Ba6pYWsVxeaR4V8X3SeEfEN+7PKkdpBo+rXXhTWfPSC9lkm02K3dY4pJZ19C8AftF6T/wU4
8U/wDBFHw94fl1i68ON4Bvv+Cg/wAdUlIOlTan8CdHb4Q+D/D/AIntg0K3VxdfH3X9S1fTI
prQQrJ4OF0scaRpAwB+5n7KXwK0b9mT9m/4H/s/aB5baX8HvhZ4J8ArNG0jfa9Q0DQrO11n
UW8xpCz6tq4vdVkdpJH829kBYqFx/Ln/AMHj7Sp+xn+zDLJcJZWLftI3dtd6i7auv9nmXwN
q4inRdOaKRpjAtwI0NxagqZpba58140r+wyNVG5gFO4kq42ksjEuMlUXgMzYGXyPmLFmOP4
+v+DyCyuJv2I/2cr+zs5Li4sf2ibwLf+S08ViJfAmtrIk4aRrCKO7jSazj+02NxPNOIYYbi
1aR3mAP6pP2fWjb4CfBMw3D3UX/AAqP4ZiO5kOXuU/4QnRHS5kLNJIZJ0dWfzJZGJAO5iSz
FN/Z7wPgJ8EwIPsy/wDCovhjtt1j8qOAf8IPoYESJsVkEWPK8tiWjEYXCjAooA/jj/4LCft
L/s4aB/wcLf8ABO/WPE/xP04WH7PafByz+Md3Y+INWj0L4Wzy/Ejxr4pSLxtc2kbaNZXCWN
/o+p6lojTS3KWEkdzrEVjFH50f70f8Fyvhr8JPj1/wS2+P9j428TeG9JmTwrpPjX4KeJb7W
YbO2vvixYPHq3gDRtA1OCUS3Fx47JbwzBBbXE6XWna5JM4MEEkkf6rXfwh+FOo3t9qd/wDD
T4f3mpatIJtW1G78F+Grq/1WbbMvm6leXOly3F7LtuJwZLiSSQieYFsSuG6K+8IeFtU02z0
bU/Duialo2nm0bT9I1DSrC90ywksMixms7G6t5ba2msgdtnLFGrWqALbmMcEA/m//AODaT/
goP4V+P37G3hP9kjx/4xvn/aX/AGVNMufB2p+GfFWnSaN4k1r4Rw3iH4eeJbFZoYoNatdJ0
y4i8H30ml3F7dW0miWl1rENlNqUEEd3/g6H+Jfw9H/BPG7/AGfr2RvEHxb+M3jzwhe+APht
pErnxJrmmeCNW/tLxPrsxtSzaXoGh208UV5f3MtqLu5v4dL0+f8AtCceX/RdY+B/Bemai+s
ab4Q8L6fq8iyJJqtjoGk2mpSLNGkUyvfW9pHdMsscUUcgMpDpHGrAqigT6n4S8La1cRXWs+
G9A1e4t7drW3n1PRtNv5oLZ2DyQQzXVrLLHDIyo0kSuImaNG2bhkgH5hf8Etde+HXx4/4JZ
/s7/D3Tb3TNattH/Z30P4AfE7w1e6RcQnw34w8P+B4/BPjXwX4m8MapBFPbCCR5w1ne20lj
qWkSw3NpLd6Zd2tw/wDOp/wbpftwa3+yv+0T8ev+CV/7R/ibwzY+Gbz4y/EKD9nTx5qlx/Y
8WsfGHR9d/sfxj8J4TcG20XT77xbYWWna/wCDfDls1vfDVLHWdMtI765urZF/t4g06xsElF
jY2kD3LqZjBawQeewXYGnNvHEGKQ5jR3+6gWME5AP53/Bj/glf+xp8G/j/APF/9qSD4V6T4
z+Ofxc+LHjH4vXHjvx1ZQa9ceAtW8WNaC9034eWN6JtP8MxRG0Nz/a9lbHXLm7uLy4GpxQS
x2sYB84/8Fu/26br9lT9kzx14E+ExvNT/aM+Mei3Hg/wppehaZr2saz4O8H6+LjR/FvxPuY
fDuja2bd9B0h79fDVvqa2w1XXXthB5kdrdBO+/wCCZ5+A37Wv/BLT4DfDzVPBd94o+GNj4C
0v4U+PPBPxN8O6hpF/f+IvhnqqQ6oNX0e8uJry6W+13RrTxTp1/wDbJRqlnfWmos3mSzW6/
q6+i6VLP9rm0+xnuyqI93NZ2slzJFEWaKJ52hMnlRuxkSNWVFfJAG5w1u3s7W0BW1t4bZCx
cx28SQxl2ABkMcaqpkKqFL43FRgnFAH8g3/B178OfBvjL4Ufsoax4T0rx/qn7SHwz8cazrH
w10b4U+APEnifVbXwjcQ6RI2q3+seFNLvj4StNC8Z6H4T1LRkuyseoyWGpWtjGJI3kH9Bf/
BOL9sPRv20f2T/AIYfFIWXinRviDb+GdB8M/F7wv4v8J6/4P17QvifpmkWlr4ozp2v6fYXF
1omralDeax4f1yyjn0/UdGnhmSVbmK5tofvH7PB5nneTF5vXzfLTzM4IzvxuzhmGc5wSOlI
LdAVKll2rGg27VysWdikhQ21QzAICEG9yFyzEgH8RP8AwcteP9K8dft2/wDBNnw94I8J+P8
Ax5qH7Lnju6+I/wAa9S8OfDb4i6toPgvQtW8e/CvXNNhtfEuk6FdaN4g8UJpvhPV7648MaR
Jc6lYQ/ZZL57WWdLRf1w/aQ/4OEP2Vvh58KvEviH4EfCr9qv4//Fm40jVIfAXgXQ/2ZvjT4
W0668S7LmLR5PFfinxh4K07StB8PJdRedJfW8GrXlzFaOthp9xNLED/AEE+Wu3aMhQAAODg
htwYFgTvDfNuJJLAMcsAaQwREqdihkCqrBVLKqurhF3KwC7lGAANuMptYAgA/nb/AODcb9s
z4w/tJ/sk+K/hj+0b4W+J/hr41/BTx/4knXVfib4O8Z+Hbnxr8OfiTr+r+LvCet2N54n06z
s9Tl0XULvXPDNxa6fLDLpumafoTXGl6YL1IT8W/wDBSf8AZi/aA/4Jtf8ABVzwL/wWw/Zb+
DviX46/CLxroMngX9sv4O/DfRmuvGNjpmr6TaaB4h8a2MFhNDJd2N5puiaD4kGr6jaSWGle
KfDYXV1Nnq8VzY/18qiqQQPmC7dx+8Rkk5PqScsf4jyc4FRNbQsSSmdyNG24lg8bZ3RuH3B
kYk5RgVPcEAUAfzr/ALUf/BfT9lTWf2XvEJ/Yrl+KP7Rv7UXxY8Dah4Y+EPwQ8A/CDx1J47
8K+OPFWgMult8UNJ1Pw5ZQ+DoPCgv/ALfrMNxJfSSNpVxa6e1zCZbwep/8G/H/AATQ8X/8E
4/2KDpfxo06z0/9pP4++L7n4wfGq1tNTi1eXw3e6igPhrwFc39vGLGW98K6dPcprY06W8sV
17UtWhtNRv7WOC4P7hWnhvQNPvrvVNO0TSNP1O/8v7bqVjpen21/dmKJYIjdXcVstxcmOBE
gTz5JAkSrGoCqoGwqhQACTjJyxyTkknJ+poAguCAYyzKAC/31cocIWIYgFQoVS5LYI27gQA
2f82r9ufwP4z1n/guz8bfi78NP2Wv2ute/Yt+IfxF+C2gftVah4O/Zz+IviGPx54K8FeNPB
niT4qT+FNHnttPtNf8AC3ibxt4JsL6GW0bdrWkx6nqOm6fNdXkX2j/SbeNZMBt2BnKhiA2c
feAIzjHGf60BOQdznBYgEjGWOeeNxCgkKpO0DB2kqpUAwvDer6Xr+kaRrmjEvpetaTZavpk
skF1YzyabqEMV1ZGXTb2C2vbJ0t5Y43tr23trq1kVraS3idJI0/B7/gvt8LP+CjX7R3wM+G
vwF/4J0eAZtS8a2/xD0n48eM/iddeMtC8CWnhGT4J6lpnij4d+FPD2o+I9TtNO1/xX4t8aR
21wmg3VrPpQtdHjk1a7sbWcPX7/ACRhM4Z2z3dix++79T6Fyo9FCr0UUnlR7i5UFmBUk5bK
k5xgkjGeQMYBJx1OQD+ej4O/8F5vB/gLwjZeFv8AgpN+yx+15+xJ+0N4Y0rR9P8AF2l69+z
98SPiZ8NPHOsqRpt34g+GHxB+FnhjxRomraPrWtR3w021uo9PxG3l6Vcanam2vZ/GPhh4G+
KP/BXz/gp9+zt+3h4y/Zw+IXwQ/YQ/Ya8I+JZ/2c7v486Xc+Cvil+0F8bPFN/aT2nxFsPhp
fxTXvh7wN4XW0je3m1/7NfXOoafZbd97dXFno/9PRtYWjWJ0EsSFSI5QJU3RsjxttcMoaJ4
0aIqB5bDcmDzT2hR23PluVIUklVKnIZR2PXkdQWB4ZgQByqQcliTggAfKoBYlflyRlRhd3U
gds4r+Nn/AIOvvg18fv2wvC/7Pv7P/wCzf+yj+0d8dvFXwz1bxD8Udd8afD3wBLqfw38Mv4
kj0rw/o+h3HiC8mhXVvFF5HY308+n6JBeLpmn3cC308N1cw29f2U1GYg2dzOcuJB8xGCuMK
AMDaNo4IOTljluaAPl/9i7xvqfxA/Zi+CfiDW/h18QvhJrqfDXwdo3iD4b/ABT0iTR/G3hH
XdB0S00fVdI1SAySRXMdveWcq2mpW7yQalbCK8ikMcqKv1GxwCcFsdlxk/TJA/WmJEEYkPI
QQAEdyyrgk5Gctk5xyx4AAxzmSgD4F/4Ke+H28Z/sF/tP+BU+DPjj4+XPxF+GOs+AdM+Ffw
8sLPUPFuva34q2aHoN9ZwajcR2UFn4b1u80/xRq1+VmksNI0i8vIra4uIYoz/Nl/wbF/s6/
tkfse/En4t/D/8AbE/ZJ/aD8Eal4y8AaD4S+EXxu8ULYat8OPCfhbwf4n8aeLfEfw5lsbfU
BqHhHT/F/ibxHJ4u8PXqWk1hq+pR3Vnqg0q9ewhl/tFKKxUkZK5x7bhtPHQ5Bxg5ppiU4+a
TAZWx5j4ypJGfmyRk5Kk4bCggqMUAHCso+fLKFAVXMY25OTtBRCc4yxGQABnFfyu/8HK3wI
/bJ/bX8AfCf9lr9ln9jj4k/GPStG1+7+J/i740af4m8JaL4Q0DUF0vVNF0zwPYaHr3iTSrn
xPqN4ZxqerT3EEelaZALa0tpmv555bH+qUjO3kjac8EjPBGGx1HOcHjIB7VGYgSx3yjd1Cu
QMDGAO6gHJ+QqSSdxIOKAPlH9iHxJ8SPEv7KvwUk+L3wX8Sfs/fErQvAnhzwf4w+Ffie90X
VLzw/rHg/SrXw5PPYan4e1XWtLvdC1ddNTVdEeO/kuo9Nu7eG/RL1JwSvq0oE5DNghFCE5V
QobkcbizbsuzMxbA54ooAlXoPoP5UtIvQfQfypaACiiigAooooAKKKKAEJAIBIBJwATyTgn
A9TgE8dgT2paayK2NwB2kkZ6cqVOR0IKsRg5HNOAAAAAAAwAOAAOgA7AUAFFFFABRRRQAUU
UUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFADH6D6/0NFD9B9f6GigBy9B9B/KlpF6D
6D+VLQAUUUUAFFFFABRRQeAcDJxwPX254596AITMgTfhvvBCgXLhiQNu0HkgHJAycZxk8Un
2hM42uWwSU24YAZC7gxGC52hFJ3EumVGePw2/4KJ/t7ftHWH7Wn7Pf/BMb9g+LwVpn7T37Q
vhvXfH/AI9+N/jy1HiDwz+zT8HtEaSS58WjwMZIovGHjDV7Kz1Z/Dmn3d5DYj7EszwXTTFL
f57/AGq/hx/wWi/YC+B3jv8Aau+EP/BQfQ/22dI+D/gPVvHvxU/Z+/aB/Zk8JaS/iyy0OC7
1LxJqPww8S/Cm+0PxDow0rTgL/TfDlxNevNBY3EbarKdtk4B/Sc86xjc6ShfmywQsFC7ss2
3JAwpYEjkFQPmYLTWnUKSA4zuCsAoyQSDtLEqCoBc7hhVViwyCtfn7/wAEzP2gv2hf2s/2L
PhB+0n+0n4C8H/Cv4hfHDRL34g6T4A8CtqlzpPhfwFrVzcL4EP2vxH52pXetax4cXT/ABJq
f21Hggk1ZLOJHt4kZ/xU+E/xJ/4OB/j7+3t+2V+y94Y/aP8A2ZfhV8Fv2VPiL4c025+NHjT
9mrTtb8QeKfB/xJ06Hxh8O9P8H+D9L1dbLU/EkXhCU3WtT61r2mWNrctbN+9ku44AAfanwf
8A+C5Hgn43/wDBQjVv+CdXgz9jP9qeP4qeD/EniTSPiP4r8RaT4J0nwl8OvCnhm6bTr34ne
Jkm8TSaiPBOoynSI9GvII5tQ1hdY0xNOspDcqJP3YSVVwpGGkmkUAIIyXDAnKltxJUmUMQG
eJTJjGN3+eX+zZqH/BTHxx/wcY/te/A/4efti/CDwH+05pfw61vw18Svjbq/7N2leJPA/jP
wB4ItPhxfw6bo3w0k1q2i0bUWjvtGmtWj1aOBLvSr97y8uJL0m4/cP9knx7/wXG8Pf8Fev+
GQf2wvj58J/ib+zH4S/Z9v/wBoO9+IPw1+B3hPwlYfEHw1e6x/whHhfw/cSXMMPiHwp4o/4
TS7ul1ywtrjVUjsvD6T6fNc2V9cXEAB/S9res6Xo2k6jres3sGl6Ro1jearq2o3zItnp+mW
FtPd313dtuKJBb21tLLM7hgkSswww3L+UH/BOH9vX4/f8FBPGvx2+JOn/ALSfhZ+w/4N8e6
34A/Z++KXiyXxCvxK/aKHh65fTr34gaLobi30XTfh99tt51stQFveR36SWtrZ6jcXGnaobb
zP/gvf8Z/2tv2WP2EfHP7V37JXxtsvhvr3wYn0M+M/BOufDjwR8QPD3xI8MeLPEeieFZbeN
vFmg6hJomsaNd6rbX8Uls0umanp41KwvLI3BtbiPK/4IAfHT9q79r39hbwf+13+1J8bNJ8f
XvxhvfE2n+Avhj4O+F/gf4ZeDvhd4U8A+Lte8ItHbr4W0mw1DxH4g8Q3WiyXl1d3E9to2n6
ebC10zS7eVbya4AP3UFzGcZ3rnbjKEg7mKgZXcB8ykfMRzSidSqsFc7hkKAu7nkDbuzlly6
juis3Y1/Cz/wAF9/8Agpr/AMFPf+CXf7bfg/wT8IP2vr69+A/xl8H2XxU07RvEXwI+GfiK9
+EGmX/jK78Jar4Tl8RJoi3HiSx099J1HXfDd3qDafq13ZXaaBd6jqV3Zi6n/r40Hw141+IH
7IOi6V8Pv2ivGOtePvF/wdsNW8G/tLf2F4LXxNqviPXdDt9f8P8Ajo+F/wCw28Crb313eWs
r+GxozaZBpMjaVHJHNG15QB9XxzpLu2BztBJJXA6AjqQctn5cgZ2t0xyhuFGQUkyCARt6Mw
VgCc7VyGwCxALAqCWKhvxZ/wCCF3j39sj43/sl6x8dv22fjRqXxP8AiZ4r+LPxR8FaH4ei8
P8AhHwv4c8EeGPhL421r4cyCDTvC2haTJea94h8R+Hde1XUb7Urq/gjsJNKtNJS2tY5GuPl
b/g5O/aa/a1/Yd/Zz+Ff7VH7Lf7Rni34UyW/xR0z4QeLvh9ZeGfB3iTwz4x/4TbS9b1bRfE
Es2v6PfX2iatoN34fms3kivIbO9stRVZIfNto2kAP6UBOpYpsk3AA42jnJAIB3YJXOXUZKK
MsAGTceeu5V2vlgpwF3bQxZTuCkkbWXa/GELLkgbivwv8A8E6NL+MFx+xx8FPFPx++N2ufH
74r/FHwL4f+J/inx3qmn6Fo2n2c3jvSbXXLbwx4W0nw1o2i6bY6B4Y0++t9LsJ57ebU9Tub
efVb64kkmRYvyD8U6P8A8FC5/wDgvNpP7LVj+3D8WLP9ibxF+zxd/tZ6j4E0y3+Hsninw/p
Wm+KY/A0vwsTxRH4Wg8S6T4b1fxy0Uuk67cyX+ut4fXUNJGr/AGqOG5oA/pmSVJCQueACcg
qec5G1sMCvG4FRjcvrxJUEEHkRxRh2dYokiBkO+QhFVQWlOHckLli+XZiWZianoAKKKKACk
JAIBIBOcAnk4GTgd8Dk47UtRmJSRxgBt+0BQC+9X3k43bsqc4I3Bm3ZOCACSiiigBj9B9f6
Gih+g+v9DRQA5eg+g/lS0i9B9B/KloAKrNbjzJZstI0iopilYtCBGkqgRocrCz+afNkCszr
hWBUACzRQAUUUUAFIeAcY6Hr0/H29aWkboevQ9OvTt7+nvQB/Dz/wVx+Pnj3/AIJl/wDBef
4Nft6X/wAONJ8bfDLxX8BdM0q5uL7VLfRdW1TwnZ6bqPgP4jeFvDN/c3aWsPiTTnudI8SaH
NrMUVrHLcTuw+wyXs5/og/Za/4K+f8ABNf9vrSrzwL8PPjl4abXPE3hz7F4g+FPxWjvfh94
iubHxT9m8P3vh6FPEkdjo/iC9ubnWotBNp4a1rU7i6luQtt5kb+cfr39qn9i79l/9tf4ex/
C79pz4O+GPip4Ws7g3+hxa2l1aa34d1J42I1Pw34l0i4s9f8ADt4CuGm07ULdJmhjWaOZEi
Sv5iP20P8Ag0r+CWteH9U8Z/sN/Gr4k/DD4iaBBrHiDS/hv8StVTxt4I8X6r5LXttp1r4gj
trDxF4Uu5ry2tLWx1ILrMUEiRPPEsqveEA/r88KeHtC8I+H/D/hTwzpttovh3w3omn6JoGk
WKldP07RNLtbfT9LsLACR0FtY2FrbW8KlpHEQjZ5Gdnd9aDTLC0udQvrWztYL3VJIJtRuo4
Io5r6a1hW2tpbyVFWS4e3t44reJ5Wd47eKKFCEjRR/LX/AMGwf7cnxo+Ovwv/AGkf2PP2ib
jxNd/FL9i/xpoWiWd3441K71jxlbeFfFL67ZXvg3xDfT6fbR3Fz4B8U+GdT0a2v1vr17q2u
xAI4LewgDf1RNna2OuDjAyc444yM89sjPTIoA/iX/Yqt7KL/g7c/bcks7s3Sv8ADD4ni6tn
dlubDWR4b+ETz74UsWeGDULSf7dYztPBa3qvcG3NxcWojP8AawthbPenUWtIBf8AkLZtfNB
GLmSzSaaZbQShjKtus0hm8ouYnkbzfLL4K/xG/sYw3f8AxF8ftr3CWcj203w3+KIn1MXwaG
FLXwR8JLaO2a2T5YXjkNviNJGJDfaZo4Jtwb+32ABYwF2bcsBsJKnBIyFP3OR/q1yqfdUkD
NAH4hf8HHjvF/wRu/bDlVWMUOjfDie7kVlzBZwfFvwLNc3ARgxlMUaZEaK0rEgxAOFYcf8A
8Gz1xJqH/BGb9laaWxvLCS4vfi+7W13p8OmvEjfF/wAbMJY4ozILm2uYyLiK8kjik1ATGWe
FGkcntP8Ag43t7e4/4I4ftifarJr+3t9C+Ht7NDFJOk8cNn8VvBFxNc2yW8sD3NxaxRvcQ2
jzJBdPGIJy0btG/n3/AAbGSi6/4Ix/svqHuJ4rfWPjJawT3bkXEsEPxg8Zbbh8yTtFJktIk
W5BGwCpHAgVEAPnn/grT+xFov8AwUC/bM+On7N01jDN4s8Xf8Ehb/Xfhzq91a+cmlfErwJ+
1nbeKvBP2aBTJcW81/f213pN3Ilq0z2WszCJ5ImngfV/4Nbf2yNU+O/7Cer/ALLXxHV9N+M
/7BXjR/ghr+gXXlxanH8Obk39/wDDW7vLBjDfRtpC2uueC5bi7sLaQT+EtjhpvOZf0Kutg/
4LhaBIltCZ5v8AglprayzJYv5gjT9qnTpYg+qAsqwb5DttWjdZpZPNLrJAqn+dTVdPg/4It
/8ABzLpWvRX8Wg/srf8FRdHuLS9trn/AIlnh3wv4r8f+J4Y54rafFvpMJ8M/GGzsNU2TyC4
tfDXjm6giimfyXlAP6LP+CKkeoxfsLadFqE9nOYv2iv2xUs2sYlihXTf+Gqvi62nxMqyzYn
toGFvOGkd98eJGDqyj8z/APg7p0u11H/gllpkt3bR3C2H7TPwru44ngv7gSzLoPjmGGCSLT
n3SxXK3E0c0dztDxMfIKXi2kq/pf8A8EVdRudU/YgNxdo8c0X7Tv7aNmUeyh08Itp+1d8XY
Y0isoDtt4FRFWFXxNLGqXMwSSZo0/Oz/g7TupLP/glDfzNZRanZv+0J8L7O50+fULSyE8t9
o/jW1sZ45Lh0Z5LO/ktZ47e2mhvS4/cHLhkAP2j/AOCcN5JqP7A/7GlzJDHb+Z+zH8FQbZL
Z7SKKJfAGhxwRRWjhWgSONfJZZAXJiwegJ+dZIrCL/gt3DKLO4hv7j/gmE8X29ba3W0ls7P
8Aahjf7P8AbGzdfaIprqMC2jCW7QSs7l5Fj8v6R/4J0usn7Bv7GTLZ21iD+y/8EmFraXZ1K
3gV/h94fIWHUGCmeNyrOoUOg+6JZAiu3zdclh/wW809kNzIrf8ABMPU4njClbW3YftP6a5k
L5MjzXIVEXyk8lRaMsn7xwygH6w0UUUAFFFFABRRRQAUUUUAMfoPr/Q0UP0H1/oaKAHL0H0
H8qWkXoPoP5UtABRRRQAUUUUAFIcYORkYORjOR3GO/wBO9LRQB/Lf8XP+Cl/xw/Z1/wCCsv
xC+J/xG+A/x7sv+Ccum/DOx/Z01v4zR+AvF+v+DLfxd4H1W48UX/xT8EQaTaC2k0a18VeJr
nwj4p1SWHVLrVNHsbKbSI4l05zc/rZ4v/4K3/8ABOHwL8LNV+K9x+138GPEOgaXo51i28P+
DPFun+KfiJr7TWT3Ol6HoPw30uefxldeItZkRLHStIbSIpp7144pjbbpXi/RC/jilezsJYY
JrK9e5gu7WaCGa3uIfsk8hikikRkZC6gsuMNyGypIPhdv+yh+y3o3jC1+IWkfs2fAPTPHqz
2McfjWw+D3w8tPFcS2lzLe2ph8QQeHU1WGS3u5HuYZYrpJY5yJVcOqkAH4vf8ABAn9mP4ha
Hb/ALZH/BQr4v8Aw+8T/CPxh/wUY+OeqfFnwL8J/Hdt9m8deAPgfpmr+IL3wDB4phjnWOy1
TxO3iW7186XLYW13Z2B09rrL3TRxf0RTzxQRSyzuIIYVd5biRkSKGKOPzHnkkc7EijUEtI+
FUqxbCgmpVVV+6qrwq/KAPlUYVeAOFBIUdAOlZ99K6M0YIMbabqUrIyI6s8JtFjLB1YEBZp
AUOUcN86tgYAP4Qf2SP2j/AIbN/wAHTnxr+LkviPWpvhD8WR8Wvg58OPHN34L8WW/hDV/iB
eaN8P8AR9P0vRtXtfDVrpT6dr2p+HL61t/Euo3DWF80Nq0uqvFcWdw395SMfLd/mBBc4Y7y
COcbULMAD/yzGXH3cZrl9PtrSKy0eaKx0+GW6uhFO0NhZw+YhivGK4igRU5jTlAp4Izhmzr
R3M39j3NzvAmij1IxsEQBTby3KQ4QKEwixoMFSG2/MGJOQD8Av+DmD41+BvBv/BL34v8AwW
1G61e++K/7RU3hbwf8HvA/h/wrr3ijWPEuu+G/G3hbxhrN5eW+iWly+j+GNF0nSWudY168k
t7eAzW1in2u6vI7GbhP+DX74u+CNT/4JueFf2f9/iDRfjL8D/FvxDuPiT4G8XeAtY8B6xYx
+NfHWt6/oniXRbG/sLGz1zwzrKXtzDa61pLPnUYLqyvre0vUEU39Iwt7e4WCeeCCaZYQFlk
hjd0EqqZFRmUlFcgb1UhWwMg4FNvmMVndTxhRLBa3LwuUVjGyxFwVDAjG5FJUgqdoyCBQB/
O34q/a98AaR/wcJeCvBU+m+N30CT9iTVv2adT+JVt4E8R3Hw50v4vax8V7b4raX4S1XxdHp
E1vDPc6dZppVrd3FyfDkWq34019VXUvtdslj/g5Q/YZP7Wv7Bt38T/BvhCXxV8Zv2U/FNj8
VvBlrp+k3+s+I9W8ISzwaT8RPCuh6dpV3bahcz3+npp3iC2itBPcG58OxtY2s18YjH/QwXK
HTigVTcyrHOQiAyRrYXcyqTt4CyRqy7cYAKjCswKq7HU5Yfl8tbKCdRsTImknuI3fft3ksk
aKQWxheACTkA/Ef/g3StfG9v8A8EovgJL8SfDfirwl461LxT8bNZ8R6H418PX/AIW8TW+pa
18XvF2p3txqmkalaWF4JtRubp9R+13NpFNefa/tEhkkllmk9/8A+CyX7E3iD/goD/wTv/aK
/Zu8DmH/AIWPr2hab4r+Gq3L6dbJd+PPA+pW3iTQ9GW/1a1nstLXxAbGXw9JqgML2seryu1
3bKhlX9O9OmknsoZZW3yP5m5sKudsrqOFCqMKoHAHTJ55p9xI6S2SKcLNdPFKMA7kFleShe
QSP3kUbZXB+XGdpYEA/lw/4JM/8Fgf2Yf2ff2NfhB+yH+29rnjr9lb9pr9lbwU/wAJvGfgr
40+CvGMF54qbwLfz6LpGp+BdRsNA1CLxX/amlrbW1rpFgravbyWd1bxpc2wtry4+2P2E/Gu
sftvft2/G3/god4c8L/FbwD+zf4f+AfhP9kv9ngfFDwHeeA7j4z2j+M3+KXj74x+HdE1yyt
vEVv4MXWoNL8K+HJdR+xzXssWqzy6bEphKfstrPhfwxq2pW2par4a8P6pqVpazTWmoalomm
X99ayWkttJbPb3l3azXEBgkdpIvKkUJIQ4G4AjYjdki0cIEQTeXE6pHGq+WNOuZhGqqoEaC
SKNgsYQAKFACZUgGnRRRQAUUUUAMkQOuMLnqpdQ4BIKk7SRn5SR1HBNPAAGAMAcADoB6UUU
AFFFFADH6D6/0NFD9B9f6GigD//Z
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAA+AMADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+1f8Aa9+M7/An4B+PvHdl
cfZ9fttIntPDAT7KJZ9fuYGFjBE14pgEjsG2lldyceSolCkfNn/BO79vDSv2r9N8Y+APEhe
0+MXwuisb3xRYmxt7e0vfD2sSyRaVqlhc2dxc2VybeaKSxvohIl5A4t2vIRPM5N//AIKq+C
dY8Yfsb/EqTQZhFqfh60i1i3PkGeVvJ8tQlqgKJFcST/Z4ku3dDapLKyTxAsD+Gnwp+G/7S
X7GE/w2/bn+C3ge38WeDPFnw9MXi3wu0eoQ23iLwtqcsGpTaJr0SSJP4a1nTJN19o+vSW13
aQs13DJBKkkk0gB/XfhT2H5CjA9B+Qr86/2c/wDgp5+yz8ftO0K2m8caf8OPHeryiwl8D+O
LldKu4tWRnils7LU7hIdOvElmhn+ws80E93AiTRwtHJGzfofb3EF1FFPbyxzwTxrLDNC6Sw
zROAVkiljZo5I2BBV0YqwIYEqQSASfKCBgZOccenXtRgZIIHqOD+OTjGc9s5xzS4BIPcZx+
PWloATA9B+QowPQfkKWigBMD0H5CjA9B+QpaQHJI5BHr6c+mfTp1GRkDIoAMD0H5CjA9B+Q
pab824dNu0555zkY4x6d934d6AFwPQfkKMD0H5ClooATA9B+QowPQfkKWkwM574xn26/h7+
vGegwAGB6D8hRgeg/IUtFACYHoPyFGB6D8hS0UAJhfQfkK+Tv2u/2pfDH7Lvw6XXbuIav43
8UT3eh/DvwpCA9zrfiBbG4uFmnTIMOj6aY45tVuzxFE6KoZpFr0D9oH9oP4dfs4eBJvHHxE
1T7Jb3F0mkeH9Jtx5uq+JvEVzBPNYaHpdsodzNdfZ5POvJEFnYQhrm6lSNefxQ8LeBvib+1
34x8e/tRfGuaLw8dL0HVPCHwk8JiO71LRfClrrml3Eb2WjReSf7RvLr57m8v2ltUvNVtY1e
SSBbWIAH23/wT4/a0+Jn7QN74o0P4r3WlT63HpUPizSBp2n2GnWtvYXd3Fb3Oi2iWsEFzdN
oU0os7y4vPOkNzvUSCJIWm/UXA9B+Qr+WL9lP4p6z8A/i/4c1TUtK1y3tV1mOx1PTwl5Dby
eHNUittL1G0WC8jeLz9InuIr5YbKeKNSkitukRXm/qQ02+tdTsLLULGdbmzvrWC8tZ0xtmt
riMSwyLjjDxsCAOnSgD84f2+PiBqU+ufBD9nGx1iLw7afHzVvEdprV80mnW2oeIdP8J6FNr
kfw68NahrdxZ+H9O8W+PryKHw34f1LWry00uwvr+O9urhUtcD8QfEf/Byj/wT9+Bul+IP2W
/iH+yv+2X4Kv8A4T3Wo/Crxb4J8TeHPhcfEGh3vh6G58N6ppOp3kfxJghN9BJCbZrmEype2
7LeWkktvcxzN+sf/BVHw5pfjDWf2VfDiXc1n4qX4v6P4n0u5tLd5b2107wpd2OqaldC4WeG
HT4FRGtpbmdgjm78mJjMY4pf5W/g7omi+JP+Drn456b448NeHPElsvxA/aF186R4g0Oy8Qa
Edf0r9l+91XQ9STQ9ds7yylm07Ult7uwmvrR7q2vbMXMOyVVKAHXXH/BUP/ghf488f6Pquj
/Dv9r/AODN0LtJvtd14M8DeL/BOm2bedau974a0r4gT6/Np9k0jXK/2K97fW9zMl5FDK9mi
r+1HwQ/aT139mz4cfDv4+/Ab4tj9rf9izxJcDT/ABInhrVJNXsfBdncXs13f6hpdpfW58We
D/Fnh6C4Euu+FfElhpsmnraGz1OxCatpuqQ+ZfCj4jfsp/8ABTO7+LH7DX7U37Pvw21LxLo
8ep+FNI+IvhnwH4Z0DxVoetNojahY+MPC3iLw/oVjd+GfFXhaCCe9MMN3baZqMmmtZ6jYzW
X2iwm/Ar/gnH4t+I3/AAT9/wCCl3x0/wCCVPxR1i61f4a/tC+MvFf7LvjRGkaw0DUPiNd6R
O/7P3xq0q0mWGbRptX+06Hp17PGrf2n4U8YFJTOfD2mRwAH+j7oHiDR/E+h6P4k8P6hbavo
Ov6Xp+taLqliTLZ6hpOqWsV7p99byAYaC6tZop4jw2yQblUg1wHxi+MPhL4L+ENQ8WeK9Qh
toraGX7DZ7t91qV2kTPHa28AIeR3YBVVMs7lY1+ZwK+T/APgmI+paZ+yL4Q+HurXsF5e/B7
xD4y+Egnhl81xa+CtfubCxiuVZIvs91DbSR28lsoMMJhEcDtEqmvm39p/45eE/Cf7SPimX4
8+FfHHin4N/DrQdJ1C8g8A6bdeKNe8DaNH9n1G8+Kt18PdCsNR8Y+K/Ceg6hvj8aXnhW3v9
c8NaTNp+uPoepeHE1e40wA9Q/Y1/bl174+fFXx/4I8baXaeG7SyI/wCEOE02nW63N9b6nd2
13pVs+YrvUrhraO2MYjW4jhubeeESs8sdfqUpyM5yDnBwRxk44PPTr6nkcV/MSmgfs0fGfx
X47+OX7Bn7Yvw2+KXjLTdMu/inovgr4e+MbW58TaINLvf7S1bVde8Mi2XUNMspZIDbyw6tZ
6aJZonijg+0p5R/ev8AZQ+Np/aG+Avw++KtxawafquvabdWXiLT7aYTW9l4m0DULnQ9fhhY
JGVjOp2NxLHE6JJBHIsTBipdgD6MrnvE/ijQfB+jXfiDxJqllo+j2C7rvUb+VIbeBWJHzO7
KCSQSVB3bVJwcAGPxh4o0/wAGeGNf8U6oJmsNA0m81a5S3UyTyR2cLymGGNAztLKyrHGFRi
zOAATwfxD+Iv7aXwktLe5+Of7bvjfwb8FPgLq8uq/Cv4f6b4our7VRqvifWrqaNLyw8EWen
6jrPi278M6YsWqeJtX07RNR0nwxp093rOq39npunsaAP3Wsb221G1tr6zmiubO8t4LuzuYX
DxXFrcxLNbzxsOGjmidZI2HysjKQTyat1+ePwB/aA0fwHJ8J/gzr/iDSfG3gHxr4e08fAD4
7+Fta0rXfBnj3w49vN/wjGjXmraXPLpsmqzWFjcQ6TqljKbHVre0t4GVNQ83d+hoOQDjGRy
OD+HBIP50Aed/Er4k+H/ht4dutZ1i9s0u3hnj0PSJpgl5rurCNzZ6bZwqHnczzqiSyRQSmG
MvKEYpiuc+BHxIv/ib4C0/Xtcs49O8SQPc2Gv2UFjdafawX9vO+42dveSzXJtniaMLI8sgM
scwU+v5seOP2s/g/8Nvib+0N8b/2mbXxnJ8N/gV43uPho+t+H/h7q/xG8KfBrQ9Fs7bUJPG
nj2y8Jx6z4l0HSvE0+ow/8VIfC13o2lyWpGratp6XdmkvCx/8FtP+CaHhuz1P4meGP2ptA1
H4fXV1Hp2taovww+PFv4Q0vWftKwCC78WQ/DC58NadqhmuobUw3l/DKE2JMgdIwQD9yetFf
P37Pn7THwi/ab8G6d4/+DvjHQvHPhDWbZr3RPE3hjVrTXvDmt2UV1NYXFzpGsWWIbg2WoW9
xp+pWVxHb6npl9BJa6hZW0oAP0Ceh/p1/CgCGWeOJXaR1jCKzs0hCosa/fkZs4VEUFmZioA
BJwK+QPDX7c3wC8ZfHD/hQvhjxDeat4pfUNZ0O01u306V/B2o+JvD9ol9rXhnT/EAf7Nc6v
p1rIGnjAWNpUmgt3nkhlCfD37bv7afw68GeNPiV4G+NPxJ8ZfB74AfBvS9JuvjL4r8GfDz4
geONWudP8U6Zpo0+fXdW+HOnavN4A8KS3+t2GlLq3iK3sLfVLme6hsJZmh32/y74E+LP7Kn
xM8KfAP4zfsF6v4w1P4L/s9fEdpdV8ReI/hT8SvBvgXX38S6jpmj+NbvS/iH448M6PpniPx
To0tzbfb9A0q5u73S9PfV7ud4Y7a6EAB/SRWdq+qWOiaZf6xql1BY6bpdnc6hqF5cyLDb2t
lZwvPc3E0rsiRxxRIzs7MFAHJA5D7K7j1CytL21ljmt7y1guoJomDJLFcRRzRSxuA6MjxuG
VkLK6sGVh1r4S/4KJeM9e0T9nlvhr4S1AR/ET48eLvC3wd8KSlobVg/ivV7eLXb8eY0cISx
0FL0EbmZpJo9kM5V0AB+T37Wv7Zf7M2haT/w3R+2nr1/YfA7w3r2s+Cv2VPgporRap45+M+
oRxWzapqvhnwxFq0FrqM959nS+vfF96+n6D4X8NXto2p6nbzXVtbXP59eEv8AgtD/AMFpf2
kfClz4+/4J+/8ABJXQ7X9m61lvbbwbqnizwp408aSa1otk8rl7LWIvE/w90fxRNHI04e28C
aDqVs1xN9ngvZ5I1ST82dO8I+G/+Crf/Bezwz+zx4s1Zbn9lL9mfVvE/wAO/DngywF4ugX/
AMAv2VrW9u/GOnWsVtsC/wDC4viNp00+varbtDfXml+IktzcS/2ZpqxfaH/BbP8Ab6/ae+D
Pivw5q3wc8UaX4Z+GXg7xpo3gvwZ4R0G2fR/COhaJpHh6LVNEGkDR3s7WC3Men2gtItOlil
0wWVtABaxRIsoB6T+yd/wX0/Z8/aL+Jln+zh/wUY/Z00b9kf4tXHiGz8JH4o+HRrFp8M7Hx
VBdWq6d4X+Kvhnx/bxeN/hfGL5Y1k8Qz3muaTZ309vPrsWj2Eb36f0+/smfEjxDo3iDxX+z
t8QLSSHV/BzTax8PdbijuH0vxJ8P727m+wW0V2ytbHVNAXyrS6jjl8u8tpLbU7LzbS7WSv4
H/wBvbwz4P/4KX/sJ2/8AwVJ8Exahp37SH7OOoeEfg/8AtjFrQO3xI+HHiB7bwt4E8e34T+
0bXVvF3w88QX2l+ENa8SzvDda94H1TTLvWzJf6Jbmb92f+CEH7XmuftE/sZfA7VPiBqWp63
8XP2QPj/wCEP2bb/wATs9x/aOs/BzxNp9pe/DeTxJeyypDc3GneGJ9W8Bz3N1ciS9tfC3h9
7mKacRuQD9MP+CjXiLVfC37T/wAHtSmneawuPAUtnolhA7tcG+m8UWT3rRxGP7IGeO3+0Kb
uUxMtm+5kwqyfzo/AnTJbv/g7P+NLoJLZLzxx+0BcSTyW0UcsZuf2UbovveFSqOk0gNyglK
hiY5pDxX9Pf7eKX3jj9qP9kT4a+ErO31fxP/wlcut65YvEZYrfwlp0X2nWRq7JH5tvpl9aX
Kw+YGaNnJSTyC6Sn+ZP4BrCf+DuD4wo0kCR6l8RP2iNEtpJbu2ghS+vP2X7u3gtbaEyAT3k
8kTxmLmUiKQbFKjABN/wTU+K3h7Tf+Cw/wC0v8Nb6dpZdY+Ierjwfd2WtvZaY1xcWt3oWtW
s6X9vLFeRRzJY3Ri8i3uxcqVtp50uST80/wDBYTz7T/g4++Hmq/D8aRc+IY/i1/wT+nET3L
RhvEEB+GQtvNkjifex00WUV7kofs8sTTozsof9ufht/wAEjNF/Yl/bD+Mv/BTv9qX45+FfC
3wW8JJ4q8f+IrUJLptrYWe5Lq2S+81rh9Uu5vJsdN0vTtJWXVdU1ie1sNNjnvpIref8If2G
DrP/AAUy/wCC3fiv9ujxXY6x4a+EPwo+JHiL9sL4iT6sph07wH8Nvg/aR2fwR8GajfNGLc6
le3+i+CtGuLQwwSzwaV4nureKWDTpSgB/bl+wVqMFv8Uv2/fBll5C6b4V/a58S39pBbJdxR
2jeLtE0/Xb61WG6XlhqZvriaeACCSa5kjth9lhikfzX4l+NNI1n/gpl4Y8L28k9tdfDj4Zx
alqlxZafma51DxPoutLZ2N1qsSNILWTT5IwbCVgjTCNnRxLCy9d/wAEovDOs3XwM+Ifx48T
C9OvftO/Gzxv8XYrm+u0vLu68JtNbeG/Bk81zGCs5udG0UXccokkD2l3bhfK2+VH4v8AtXa
jofwX/bhk+Kxh8NW3ivxZ8ErBfAkfxI+II+F3w08XeNdAuNZ0ibSvEXjw6B4gXQING0CSHW
blI9J1HVNWS2isrF7V3hEgB/Nl/wAG9Wuan4a+Af8AwVs1vRbuTSb618XfCa2e+fBkjjf/A
IXRCiTrBELma0nvGiQwo0ZiKboxH5e8f19f8EwtIXSv2LfhFcRXMV3F4iTxT4rS5gMpinHi
LxTq2peYglUyCMmXMJkdpDEyF2Zy1fzLf8EvP2eNd/YR8Nftc/D743/E79k34mfC/wDaYv8
AwzqOv638IPjJ45Xx18P9X8NReNRZHR/Cup/Cq2tvGunajqXitbJLg69o8lusDXQur9hJCP
6UP+CV8Xiu0/ZA8H6X4isDYaLo/iTxlp3w3MomS41D4bx6v53h++niuc3Ubi5m1OzSS4xJe
W9rDfFE+0hEAPpz9p2+srP4KeOYtQujY2mq6bFpFzfeYYUsrW+uokv76W4KtHbxWGnrdX0s
jhl2W5DAAAn+J39hv9qb49/tIftN/tSf8FDNC/Z2+A3xu+H3gPWLH9j/APZz0v4+/Hq2+Ev
g79nP4Ya3p+pa6mk+E/Ctz8LfiZpesa18W/CFpp8/j3xlcHR7u6ubvxLYSzXdrrUkcH9jn7
cPgn42+PvgP4v8PfALTvBer/ELUtF1zR9JsfiDrviPQvCNu/iTQtU8NS69rKeFPDnibWvEY
0C21e41DTvCUFrp1trWppa/b9ZsbW2YTfzR/sI/8EvP2oP+Cdv7Nvxt+AfxxtvA/jjwf8bv
G3hf4h+B/FXwjs/ifeeLfCfxU8G+GW0Lw7oWv6Vd/D628KReDfEumw3yan4g1XxXoFxoVxd
NHHBq4ligiAPmL9hL4ofGP4Df8FC/j5/wS++KHg7wp8OvB/xP1O5/ap/ZC+EPgT4hr8Xvh1
+z98RH0VvjN4f8FfC34gNYabHcfDfx74RfXZodPtbLSrLStd0PTnt9PhubzUbq4/s9/Zt+N
sXx2+G1p4qn0ttA8SaVf33hfxt4dkZnfRPFmiskWpW6zEL5tpciSK9s5VDhoLgL5rtEzt/E
zpljc6f/AMHIPwQ8X6vbGx0f9mn9lLwJ4++MF1bosieH9K8D/so6lJqMc17NJE80j3njbwl
ocSlis+o6pb2omEzOlf2T/sXeC9Q0D4RyeM9Zgs7fW/jJ4j1f4sXkFpZ3On+Tpni2Zb7w1b
XdrdjzIb6HQWslu15VGIiQBUBoA/Hf/gqf4dsvBfhz/grJceGbwSj4gf8ABN/VfH/iDRLWX
yY9N8YQjUfBtzezxQhWd/EGgaLot4zTM7NNa3MqIstw0zfzYfsWH9uf4gf8EVfiL8JfhT8I
/wBnXxX8NPiBH+114P8ADuq+Lvjx418M/F/WbRbLwf41+ML+Fvg4NAk+GHi/xJ4QtvDlpqH
ga88SeMtM1mScXJ0iyl1X7DHdf1//ALX37LXx9+Nfg39tf4T+H9L8N6bJ+1Z4Pufh3ZfF/U
dI1XxTF4c+G+oaPZ6RBp9t4T0G/wBFurrxHoYGplE1TUrHT5JnsL1JbuBLi2ufzN/Zv/4I8
/8ABSX9lf8AZb8Qfsn/AAk/ay/Z7uvhv4hu/iFf6f4h8SfsdXOofFjwBefGLQLbw78QZ/h/
4r1n4z6dp+iXN5pVu8MVxe6JfSW1xdSypcskFpFEAZv/AAbF/Ff4N65+xp8Lvhd8GNT8Yp4
0+FfxT8e3v7SuieOIoJAvjD4yaaNZ8M618Pb/AEtjp138M9Y0jwm1voonc67Y61oesjXoUm
vbeS5/rZByucjv0PA5PGeeR0J9QeO1fiH/AMEh/wDgkf4a/wCCa3gfxDoK6nf+I/E3ivXdG
8R+MfGmpnTbLVfF2peH9MvNI8J6bDoGgT3en+FvB/gyyv8AVn0jSLjW/E+panrGu6nrOo6t
EHtNNsv29AwoB54wTzzxz78/nQB/LZ/wU90rSfH2i/8ABYfx9pckjaP4Z/Ye1D4f3Lfa5Bp
WpeK/CMWiX+t3xt4bOEz3WnSvp2lGSTUHgtLrTIpQknmyLD4Z/wAEj/BniD4gf8EA/CeneF
re71nUrT4v/HCW00+CMSzTzv8AE6cRzR2pE0Uq2ssrSxRygLcNKmIjBOyv7v8AtyWE3gu0/
bX/AGVPiV46sv2fvB37Xmoa4dJ/aA8SfBfxV8XLC68C+NW0VPEPhjwt/wAIx4m0Ky8PeJIJ
LCVtRv8Axlc31ta6cYNQ0yw8+CEv8Ufsd+DfHP7J3we0z4Kfsw/8FzdC8F/C2DX/ABH4j0H
wjqX7Avh/xZf2eueJLi31bxIRP4m8Q6vrl3Z3N9L/AGiLXf5dlcGZLcBBNCoB/Td+yR+1Jq
vju18IfCH4p/DPxT8KvinbeC47vTk1fTZofDHjzSvC6Wmj6nrvhO8KK1soAtryXR9RjgvII
rgPD9otwszfJ37eXiGdv2+v2CfB+pX8D6Jc69r+uaRpCmL7Y3iuwjZ9MvhGyANAGTIuJbmF
IWs28uKWXZuxf+Cb/wAKfiFret/Cnxt4s+J/jH4xn4UeF/iZrPxT+P3i3RPEfhw/tF/tHfG
rVbb/AISTV/CekeJ9O0q9tfhz8OfBmjaX4T8I2dpZWem6NpFro2jafZQQ281dh/wV6+HOt+
H/AAZ8Iv2y/BOni98X/sqfEjw14n1RUSQSr8P9T1i3sfEV5JNAPtC2elvcwXOoRQDzJdPMx
86BIjKgB/FJ/wAG7/i6Dw5/wVM+Jias8134q8Xfs7/th6J4fVneS51HxlCq+NtRjh3SxS3F
5dWfhjWljW0jV/NV0YhmLD7L/wCCp/hWbxF+wb4p8a6nEJp9M+J13YaL9lddJ1S1sdEvNGl
kuJ7We+e9vLUXOo32lzabI8YdhcXuNunxOv5rfta6D8QP+CVX/BVHwf8Ate/CrwtdyfDfxT
8S4P2rP2Z/EIa+g8MfELwR451KXUviL8JDeyJcQ2114cl8Q+Lfhf4w05JZNR0y0u9M10oLS
+sbiT+lv9s/9mzw3/wWA/Y++H/xV/4J8aha6x4E+Jsdxr2v2ml3dhc+I/hr47v9XGs+MPAv
jjwcbnT10nW9N1D/AIkmp2soETR2Ftqth9tsbu31C8APwo/4I32Nzqn/AATj/wCCzOl+Izc
RfDxf2UviXKkUqzJokniSz8LprVtcTW1zKEGo2Oqx6U0H2FTe/aJrQOTEsgr7X/4Nh2tofg
h+1bqOqoZtM139rr9jTwTp1s0k0qTeJIYfG2pao1skqlJnttGvrGZ7eCL7Rs+eR1iEZHHf8
FDLT4V/8Emf+CYNx/wT38IazYXH7Xn7Xtn4R074g+E9HX+2PEXw2+EFzrWneJfGGtfEBdLv
ZzaeLPi1rGn6Z4T8MaG9qbq80u41KCxeSx0qVJ/2M/4I0fsReKP2afgr+y9+zXqkNxZfErS
fFQ/bR/a3tyIXHg7x54tjs9P+Gvwn1i+to03+JfCvg/Q9AstU0gzStpWppr6yylJVhYA95/
az+MvxY+Evxs/a7+PvwT+HGo/Gv9pjT7/4T/sg/sV/C+ys49TtL74rfEjwnD4g8XeJdVtYZ
Ing8O+BNB0vUPHPje+1K807TLTQ9Ae31O6sbS4N5D/MVqf/AARF/b1vPihrX7Qnxj/bs/Y+
+Ef7Sl/4z1v4keJtX1v9ozxFD8TtO8fane3Opan4gm8U/D7wrJZ6P4iW9urmR7Pw7qsi6Xa
g26OlmqQn+4b42/sceIvij4z8W2fhH4y6x8JvAnxS1bTPE/xSh8HaLBbfES+ltdGsPDer6R
4O8fG8F54P0zxlpekWkPieXSra31C6xNHJdXdnO9kPQPh7/wAE/f2NvhtY2dvonwB8Aave2
8EEc3iDxnolr4z8R6lNFktf6nq3iNNQnutQunZ3vLnEbXJYrIDGEjUA/hb+JH/BML9qDx/D
oGj/ALUH/BXr4S/E7wTHcjVtP0/T/ij+0f8AtJ6nKYmieW50D4dS6bo2lXOoxQP51pNf6vY
RW8wPmX0QWUL+937Cv/BN7wtrnwCt/wBn/wCB/hH4kfBr9lDWfFfhzxl8ePjP8UdJfQPjv+
2l4j0ZZ1eW10eNobnwb8OLcIuk6VoV1CNI07RbvUYLKHVtVvdR1u8/o/0b4U/Crw5Laz+H/
hp4A0Oaxz9im0fwZ4c0yWzBLEi1kstOhe3yWYnymXJZjwDivQAyjGAwAzgZ4GTnGM4wOgH8
I4XA4oAyfDnh7RPCeg6N4Y8N6ZZ6L4f8P6XY6Nomkafbx2tjpmlabbR2lhYWlvEFjht7W2i
jijRQAAvvXMfEX4UfDX4u6I/hv4oeBfCvj7QXbeNK8VaJYazaxuTGS8K3kMrQMxiQu0LRs4
UK5ZQBXfbx6H9P8aN49D+n+NAHyp4Y/YW/Y68G69beKPDX7Nfwd0vxDZzQXFrq6eCdHub23
uLaVZ7e4hkvYLkR3ENwkdxHOF81Zo0lDeYiuv1UqLEipEiKqYVEUCNUXPAUKuAFHAAA4HrS
7x6H9P8AGjePQ/p/jQA//P8An8hXh3x/+LvhL4MfDXxV488ZtdzeHvC2k3Gu6xpekaTceIP
EGuWlqdll4Z8M+HbJZdR8QeLfGGstY+GPCeg6ZbXWo6vreoW8FrbSjzGj9u3j0P6f41i3Wh
6NqF9Z6jf6fb3t1pt0LzTpLuFLgaffJDLbpfWSy71tr1IJ7iFLuIJOkdxOiOgmkDAH8xX/A
ATq/wCCeHxs8U/Fn49ftC/tR+GU0j4p/theOYPiJ+0dY3cbXej/AAt+DUWr2fiz4Z/sd+E7
2WOTT9f8V3z2nhrUvjlrXh+Q6J4U0zw14a8B2Oo3OqW+oxV/UbBDFbQxW8EaQwwRpDDFGqp
HFDEoSKONEAVI0RVVEUAKgC9qRfLRVVF2KoAVVG1VAzgBQQoHPQDB79BT949D+n+NAD8D06
8H6en6n86MD0pm8eh/T/GjePQ/p/jQA+imbx6H9P8AGjePQ/p/jQBVvtOsNTha21Gys7+2d
Sr297awXcDg5BDxXEciMDxkEYOBms208LeG7BxJY+H9Cs3DF99ro+n2772OWcPDbxsGJwS2
SSQCSTzW5vHof0/xo3j0P6f40AOCqAAFAAzgAAAZ64x0z3xWdq2kabr2majout2Flq2jatZ
Xem6npWoW0V5Yajp17A9td2V9a3CyQXNtcwSPFPDLG0ckbsjKyk5v7x6H9P8AGjePQ/p/jQ
B+Cf7T3/BKybxL4Z1r4Qt4Q0z9p39jHxJrI8Rr+zx421d9F+JvwO8Sbbh38SfAD4rG4i1LR
JbMuIdHs/NWRNOlk8O6vBr+jNti/natv+CFfif4T+MtT1n9lT9sj9sv9la91W6m0rU/CfjH
4O+N7HxTawpcPFYaNP8AED4M+OPAml/ECHyFiuYtQj8MwQWizmxumiv1jeX/AEECyn1B4/Q
56Zx+P55HFICoAGXOBjJYknoMk568deo5I5JyAfyC/sDf8EFbH4c/En/hfnjN/iL8c/jRHr
q674d+On7VFkul6N4S1eHyRF448LfCN/EPizxj4w+IFgYQ/hfxL8TfFN1ZaDPDBf2vh+z1O
1tbpP6lvgT8CfAv7Pvgi38F+CbW5dpp5NU8SeJNVuJdQ8SeMPEV182o+IPEerXMk13qOo3k
pZt088iwx7Yo/ul29l3KOx659ecYzyfTj6cdKXePQ/p/jQB//9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0