%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/285.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>Ja/Moje</last-name></author>
            <book-title>PORTRÉTY</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>Ja/Moje</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>f2397321-a186-4111-a595-af6d912d35a3</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            <publisher>Moje</publisher>
            <year>2012</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<empty-line /><empty-line /><p><strong> <image xlink:href="#_0.jpg" /></strong></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>GEORGE R. R.</strong></p><empty-line /><p><strong>MARTIN</strong></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>•</strong></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>NEČEKANÉ VARIACE</strong></p><empty-line /><empty-line /><p>Povídky obsažené v této knize jsou autorovou fikcí.</p><empty-line /><p>Všechny postavy i příběhy jsou smyšlené</p><empty-line /><p>a jakákoli podobnost se skutečnými lidmi nebo událostmi</p><empty-line /><p>je čistě náhodná.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>http://www.anet.cz/af167</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Copyright © 1987 by George R. R. Martin</p><empty-line /><empty-line /><p>Translation copyright © 1997 by Jana a Jan Jam Oščádalovi</p><empty-line /><p>Cover art copyright © 1997 by Julie Bell</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>OBSAH:</strong></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>•</strong></p><empty-line /><empty-line /><p>V pustinách</p><empty-line /><empty-line /><p>Mlhy zrána klesají</p><empty-line /><empty-line /><p>Ledový drak</p><empty-line /><empty-line /><p>Nečekaná variace</p><empty-line /><empty-line /><p>Zavírací hodina</p><empty-line /><empty-line /><p>Portréty dětí</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>V PUSTINÁCH</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Říká se, že od Alys Šedé si můžete koupit vše, po čem zatoužíte. Ale také se říká, že je lepší to nedělat.</p>

<p>Paní Melanž nepřišla za Alys Šedou osobně. Paní byla nejen neobyčejně krásná mladá žena, ale také velmi opatrná a určitě věděla, co se mezi lidmi povídá. Šeptalo se totiž, že navštívit Alys Šedou, ať už jdete žádat o cokoli, nemusí být právě bezpečné. Nikoho neodmítla a každému dala, co chtěl, přesto se pokaždé nějak stalo, že lidem, kteří s ní uzavřeli obchod, to nepřineslo štěstí. Paní Melanž vládla kraji z vysoké citadely na úbočí hory, ale to všechno dozajista věděla. Možná proto místo sebe poslala kapitána své osobní gardy.</p>

<p>Rytíř Jerais Modrý velel rytířům střežícím citadelu a patřil k těm, jimž Paní věnovala největší díl své přízně. Jeho brnění bylo zdobeno temně azurovým emailem, pod ním nosil oděv ze světlemodrého hedvábí. Znamením na jeho štítu byl malström vymalovaný nesčetnými odstíny modré barvy a na rukojeti meče měl zasazen safír velký jako orlí oko. Když si sňal přilbici, aby se před Alys Šedou poklonil, jeho oči byly právě tak modré jako drahokam na jílci, avšak vlasy měl překvapivě a naprosto nevhodně rusé.</p>

<p>Alys Šedá vyzvala rytíře nepatrným pohybem ruky, nechť vstoupí do jejího kamenného obydlí, které stálo v srdci města přímo pod horou. Přivítala ho v malé místnosti bez oken, kde to páchlo prastarým prachem a plísní. Usedla do starobylého křesla s vysokým opěradlem, v němž se její drobné a útlé tělo téměř ztrácelo, a sotva tak učinila, vyskočila jí na klín šedá krysa bezmála tak velká jako pes. Alys čekala, až se Jeraisovy oči přizpůsobí šeru, a zatím hladila krysu pomalými a lenivými pohyby.</p>

<p>„Ano?“ zeptala se Alys Šedá po dlouhé chvíli.</p>

<p>„Tak vy jste Alys Šedá,“ řekl rytíř Jerais překvapeně.</p>

<p>„Ano, jsem.“</p>

<p>„Jmenuji se Jerais. Přicházím k vám na příkaz Paní Melanž.“</p>

<p>„Moudré a krásné Paní Melanž,“ dodala Alys Šedá a její dlouhé bílé prsty se nepřestávaly probírat krysí srstí, jako by to byl ten nejjemnější samet. „Proč Paní posílá svého důvěrného oblíbence, rytíře tak významného, jako jste vy, pane, k někomu tak obyčejnému a prostému, jako jsem já?“</p>

<p>„Dokonce i v citadele jsme o vás leccos zaslechli,“ pravil Jerais.</p>

<p>„Ovšem…“</p>

<p>„Říká se o vás, že za slušnou cenu prodáváte věci podivné a zázračné.“</p>

<p>„Paní Melanž si přeje něco koupit?“</p>

<p>„Také se o vás říká, že ovládáte tajemné síly. Dívám se na vás, Alys Šedá, a vidím štíhlou ženu poněkud… neurčitého věku. Představoval jsem si vás mnohem starší, ale váš věk nedokáži odhadnout. Snad je to způsobeno tím, že jste celá oděna v šedé. Říká se o vás také, že podle svého přání můžete omládnout nebo zestárnout. Prý můžete být mužem, nebo stařenou, dokonce i dítětem. Říká se, že znáte tajemství proměňování, že se touláte krajem jako velká kočka, medvěd nebo pták, že libovolně měníte svou podobu, jak se vám zachce, nezávisle na úplňku, na rozdíl od vlkodlaků žijících v pustinách.“</p>

<p>„To všechno se říká,“ připustila Alys Šedá.</p>

<p>Jerais si odepjal z opasku malý kožený váček, rozvázal šňůrku, která jej uzavírala, přistoupil blíž a vysypal na stůl drahokamy. Byla to pěkná hromádka různobarevných kamenů. Alys Šedá jeden pomalu zvedla a prohlédla si ho ve světle svíce. Když položila drahokam zpátky mezi ostatní, souhlasně přikývla a zeptala se: „Co chce Paní koupit?“</p>

<p>„Vaše tajemství,“ pousmál se Jerais. „Paní Melanž chce znát tajemství proměny.“</p>

<p>„Je mladá a krásná,“ pravila Alys Šedá. „V citadele možná zřídka mluvíte o nás, kteří žijeme ve městě, ale tady se o Paní Melanž hodně povídá. Nemá sice manžela, zato nesčetně milenců. Prý ji miluje celá garda, mezi jinými i vy, rytíři. Proč se tedy chce proměnit?“</p>

<p>„Špatně mě chápete. Paní Melanž netouží po mládí či kráse. Nemůže být krásnější. Chce od vás získat kouzlo, aby se mohla proměnit ve zvíře.“</p>

<p>„Ve zvíře?“ podivila se Alys Šedá.</p>

<p>„Ve vlka.“</p>

<p>Alys Šedá se po chvíli ticha zeptala: „Proč?“</p>

<p>„To už není vaše starost. Prodáte jí to kouzlo, nebo ne?“</p>

<p>„Nikoho neodmítnu,“ pravila Alys Šedá a pohlédla na drahokamy. „Ponechte je zde. Vraťte se za měsíc, pak dostanete, po čem Páni Melanž touží.“</p>

<p>Rytíř Jerais přikývl, avšak nehotovil se k odchodu. Tvářil se zamyšleně. „Vy tedy neodmítnete nikoho?“</p>

<p>„Nikoho.“</p>

<p>Jerais se křivě pousmál, rychle sáhl za opasek a napřáhl k Alys Šedé dlaň. Na světlemodré rukavici ležel safír podobný tomu, který měl rytíř na jílci svého meče, avšak mnohem větší. „Chci něco koupit také pro sebe. A tímhle vám zaplatím.“</p>

<p>Alys Šedá kámen zvedla, přidržela jej mezi palcem a ukazováčkem před plamenem svíce, přikývla a vhodila ho mezi ostatní drahokamy na stole. „Co chcete, rytíři Jeraisi?“</p>

<p>„Chci, aby se vám to nepovedlo,“ řekl odměřeně a na tváři se mu objevil bolestný úšklebek. „Přeji si, aby Paní Melanž nezískala to, po čem touží.“</p>

<p>Alys Šedá zvolna zvedla své šedé oči a klidně pohlédla na rytíře. „Nosíte špatnou barvu, Jeraisi,“ řekla po chvíli. „Modrá je barvou věrnosti. Vy však svou Paní zrazujete.“</p>

<p>„Jsem Paní Melanž věrný!“ protestoval Jerais. „Vím lépe než ona, co je pro ni dobré. Je mladá a lehkomyslná. Dostane-li vaše kouzlo, domnívá se, že udrží své proměny v tajnosti. Ale hluboce se mýlí. Až se to lidé dozví, zahubí ji. Nemůže svým poddaným ve dne vládnout a v noci jim drásat hrdla.“</p>

<p>Alys Šedá mlčky hladila velkou krysu, jež jí ležela na klíně, a chvíli jeho slova zvažovala. Konečně promluvila: „Neříkáte mi pravdu, rytíři. Důvody, které jste uvedl, nejsou ty pravé.“</p>

<p>Jerais se zachmuřil a rukou v modré rukavici mimovolně spočinul na jílci meče, palec opřel o velký safír. „Nemíním se s vámi hádat,“ odvětil stroze. „Jestli nechcete prodat, vraťte mi drahokam a už se o tom nebudeme bavit.“</p>

<p>„Nikoho neodmítnu,“ pravila Alys Šedá.</p>

<p>Jerais zmateně vytřeštil oči. „Dostanu tedy, oč žádám?“</p>

<p>„Dostanete to, co chcete.“</p>

<p>„Skvělé,“ řekl Jerais a pokusil se na tváři vyloudit úsměv. „Tak tedy za měsíc!“</p>

<p>„Za měsíc,“ potvrdila Alys Šedá.</p>

<p>Alys Šedá pronesla kouzelné <emphasis>slovo</emphasis>, po pravdě řečeno hned slova dvě, a její poselství se rozběhlo do světa tajnými cestičkami, které znala pouze ona. Proletělo nejen chudými uličkami a temným podzemím města, ale zaslechli je i boháči a šlechtici ve vysokých domech z červeného dřeva a různobarevného skla, šlo od úst k ústům a od ucha k uchu, ale ne každá mysl, která si je uvědomila, byla lidská. Hebké šedé krysy s malýma člověčíma ručkama pošeptaly ta dvě slůvka spícím dětem, které si pak ten podivný popěvek prozpěvovaly při svých hrách, a od nich se je naučili tuláci a žebráci. Postupně dorazilo poselství Alys Šedé až k ozbrojeným hlídkám na východě a s karavanami se dostalo na západ až do srdce staré říše, jejíž nepatrnou součástí citadela na hoře a město pod ní byly. Obrovští ptáci s kožnatými křídly a vychytralými opičími tvářemi se rozletěli na jih, přes husté lesy a hluboké řeky, a zanesli je do sousedních království a ještě dál, až k osamělým věžím, kde žili lidé právě tak bledí a obdaření hrozivou mocí, jakou měla Alys Šedá. Nakonec se poselství dostalo přes hory i na sever, do pustin.</p>

<p>Netrvalo to déle než dva týdny, když se Alys Šedá dočkala muže, který si říkal Boyce.</p>

<p>„Přivedu tě na stopu vlkodlaka, půjdeš-li se mnou,“ tvrdil.</p>

<p>Byl mladý, štíhlý a bezvousý. Měl na sobě obnošený kožený šat osamělých lovců z větrných pustin za horami. Byl snědý jako venkovan, ale dlouhé a zcuchané vlasy, jež mu padaly do tváře, měl bílé jako sníh na vrcholku hory. Nebyl ozbrojen mečem, po boku měl jen dlouhý nůž, a jeho pohyby byly pružné a ostražité. Hleděl na Alys Šedou tmavýma a jakoby ospalýma očima. Přátelsky se usmíval, ale čišela z něho podivná lhostejnost ke světu a lidem, a ve chvílích, kdy si myslel, že ho nikdo nevidí, zastřel jeho tvář záhadný zasněný výraz.</p>

<p>Alys Šedá se zeptala: „Kam?“</p>

<p>„Na sever,“ odpověděl Boyce. „Do pustin.“</p>

<p>„Ty žiješ v pustinách?“</p>

<p>„Ne, ta země není pro lidi. Bydlím tady ve městě, ale jsem lovec a pustiny dobře znám. A znám všechno, co tam žije a co se dá ulovit. Ty hledáš vlka, který není pouhým vlkem, a člověka, který není obyčejným člověkem. Mohu tě k němu zavést. Jestliže to však chceš stihnout před úplňkem, musíme odjet ihned. Je to kus cesty.“</p>

<p>Alys Šedá rázně vstala z křesla. „Vůz mám naložený a koně okované. Jeďme.“</p>

<p>Boyce si odhrnul prameny dlouhých bílých vlasů z čela, lhostejně se pousmál a vykročil ke dveřím.</p>

<p>Příkrá kamenitá cesta stoupala vysoko do hor, místy byla tak úzká, že vůz Alys Šedé sotva projel. Byl to velký, těžký, uzavřený vůz, kdysi snad natřený jasnými barvami, ale čas a rozmary počasí je smyly do jednotvárné šedi. Drkotal po nerovné cestě na šesti železných kolech a táhl ho pár koní dvakrát tak velkých jako zvířata, která se obvykle užívají do zápřahu, a přesto se horami vlekli pomalu a obtížně. Boyce koně neměl, většinou kráčel vpředu, jen občas si vyskočil na kozlík a usedl vedle Alys Šedé. Vůz skřípal a vrzal. Trvalo jim tři dny, než zdolali nejvyšší bod stoupání a než soutěskou mezi útesy pohlédli na široširé holé pláně pustin na druhé straně hor.</p>

<p>„Teď už to půjde rychleji,“ sliboval Boyce, když konečně začali sjíždět dolů. „V pustinách je zem plochá a holá, tam bude jízda teprve snadná. Za dva dny jsme dole, a když vydržíš ještě den, možná dva, dostaneš, co hledáš.“</p>

<p>„Ovšem,“ pravila Alys Šedá.</p>

<p>Než opustili předhůří, naplnili sudy pramenitou vodou a Boyce se naposled vydal na lov. Přinesl tři černé králíky a malého, podivně deformovaného srnce. Když se ho Alys Šedá zeptala, jak vlastně zvířata ulovil, nemá-li jinou zbraň než nůž, Boyce se jen pousmál, vytáhl ze záňadří prak a zručně vymrštil do vzduchu několik oblázků, jen zasvištěly. Alys Šedá krátce přikývla a nijak ukázku jeho umění nekomentovala. Potom rozdělali ohýnek a dva králíky upekli, zbytek masa nasolili. Příštího rána, hned za úsvitu, vjeli do pustin.</p>

<p>Krajina, jež ležela před nimi, byla plochá, studená a holá, půda rovná a tvrdá téměř jako udusané cesty v říši za horami. Koně se zapřeli do postraňků, vůz se kolébal ze strany na stranu, vrzal a skřípal, ale jeli teď mnohem rychleji. V pustinách nerostla žádná houští, jimiž by se museli prodírat, netekly tam ani řeky, jež by museli brodit. Celá pláň, zdánlivě nekonečná, vypadala opuštěné, kam až oko dohlédlo. Občas spatřili skupinku pokřivených stromů hledajících oporu jeden ve druhém, s větvemi obtěžkanými obrovskými lesklými plody indigové barvy. Čas od času předrkotali skrze mělká a dávno vyschlá řečiště, jejichž rozpukanou zem tu a tam pokrývaly skvrny bílých hub. Ale i tyto sporé známky života spatřili opravdu jen zřídka. Většinu cesty se vůkol nich rozprostírala jen hrozivě pustá větrná pláň.</p>

<p>V pustinách vítr nikdy neustával, byl studený a ostrý a někdy čpěl popelem, dorážel na ně a skučel a sténal jako ubohé zavržené duše.</p>

<p>Jeli stále dál, až se dostali tak daleko, že spatřili, jak nad bezvýrazný plochý horizont začíná vystupovat modrobílý pás vzdáleného řetězce nejsevernějších hor, jímž pustiny končily. Alys Šedá věděla, že by mohli cestovat celé týdny, aniž by k těm štítům dojeli, neboť pustiny byly tak neskutečně rovné a prázdné, že mlhavé pohoří bylo vidět na převelikou dálku.</p>

<p>Začínalo se už smrákat, když si povšimli několika zakrslých stromů. Vydali se k nim, aby v jejich závětří rozbili tábor, ale ani ty zmrzačené stromy je nedokázaly ochránit před poryvy prudkého větru. Oheň, který založili, divoce plápolal.</p>

<p>„Tahle země je opravdu nehostinná,“ pravila Alys Šedá při jídle.</p>

<p>„Kdo má oči a vidí, najde krásu i tam, kde by ji slepý nehledal,“ řekl Boyce. Napíchl na špičku dlouhého nože kus masa a obracel ho nad ohněm. „Bude-li v noci jasno, ukáže se nad severními horami měnivá nachová záře. Vypadá jako závoj rozevlátý tímhle věčným větrem.“</p>

<p>„Už jsem ji viděla,“ řekla Alys Šedá.</p>

<p>Boyce se pousmál. „Já už mnohokrát.“ Ukousl kus zpola syrového masa a z koutku úst mu vytekl tenký pramínek šťávy.</p>

<p>„Chodíš sem často,“ řekla Alys Šedá.</p>

<p>Boyce pokrčil rameny. „Lovím tady.“</p>

<p>„Copak tu něco žije?“ podivila se Alys Šedá. „Copak se v téhle pustině vůbec najde něco živého?“</p>

<p>„Ale jistě,“ odpověděl Boyce. „Jenom musíš vědět, jak to hledat. Žijí tady znetvořená zvířata a prapodivná stvoření, jaká u nás za horami nikdo nikdy neviděl, tvorové z legend a nočních můr, začarovaní a prokletí, jejichž maso je neobyčejně vzácné a neuvěřitelně chutné. Najdou se tady také lidé, nebo alespoň bytosti lidem podobné, vlkodlaci a divoženky, které jako šeré stíny vylézají ze svých doupat pouze za tmy. A mnohé další bytosti, zpola živé a zpola mrtvé, ale velmi lstivé.“ A dodal posměšně: „Ale ty jsi přece Alys Šedá, a tak to musíš vědět. Říká se, žes i ty sama kdysi dávno z pustin přišla.“</p>

<p>„Říká se to,“ pravila Alys Šedá.</p>

<p>„Jsme si podobni, ty a já,“ řekl Boyce. „Není nad život ve městě, mám rád lidi, jejich písně, smích a štěbetání. Dovedu vychutnat pohodlí svého domu, dobré jídlo a lahodné víno. Mám rád potulné komedianty, když přijedou do vysoké citadely a předvádějí své kejkle Paní Melanž. Líbí se mi skvostné šaty, blyštivé klenoty a jemné ženy. A přesto jsem částí svého srdce stále tady, naslouchám skučícímu větru, pozoruji proměnu oblohy za soumraku a sním o věcech, které si lidé z města nedovedou ani představit.“</p>

<p>Zatímco Boyce mluvil, padla tma. Najednou se otočil od ohně a ukázal špičkou nože na sever, kde nad křivkou hor počínalo blýskat rudé světlo studené jako třpyt drahokamů. „Pohleď, Alys Šedá, jak ty zášlehy jiskří, jak se ta zář přelévá a mění. Budeš-li se dívat dost dlouho, uvidíš nejrůznější záhadné tvary, někdy muže a ženy, jindy neexistující bytosti, jak se pohybují temnotou. Budeš-li pozorně naslouchat melodii větru, uslyšíš ty nejúchvatnější písně. Na žádném jevišti světa se dosud nepředváděly podivnější příběhy. Slyšíš je? Vidíš?“</p>

<p>Alys Šedá oněměla, nehybně seděla na zkřížených nohou na vyprahlé zemi a šedé oči, z nichž se nedalo nic vyčíst, upírala k obzoru. Po velmi dlouhé době hlesla: „Ovšem…“ A to bylo vše.</p>

<p>Boyce vstal, zastrčil si nůž za opasek, protáhl si klouby, obešel ohniště, v němž žhnula už jen hrstka rudých oharků, a usedl vedle ní. „Věděl jsem, že to spatříš,“ zašeptal. „Jsme si podobni, ty a já. Přestože žijeme ve městě, v naší krvi stále proudí ledový vítr pustin. Vidím ti to na očích, Alys Šedá.“</p>

<p>Neodpověděla a dál pozorovala kmitání a mihotání té nachové záře, na svém boku cítila teplo Boycova těla. Když jí po chvíli položil ruku kolem ramen, ani se nepohnula. Později, mnohem později, až uhlíky dočista zčernaly a nocí se připlížil chlad, Boyce se zlehka dotkl tváře Alys Šedé, otočil ji k sobě a políbil na úzké rty.</p>

<p>Alys Šedá se zachvěla a rychle zamrkala, jako by se probudila ze sna. Položila své ruce Boycovi na hruď, přitiskla ho k zemi a obratnými prsty ho svlékla. Podvolil se. Ležel na studené tvrdé půdě, paže založené za hlavou, oči zasněné, na rtech mu pohrával lenivý úsměv. Ani ji nepohladil, jen tam ležel, nehybný jako skála, ale horký jako kámen vytažený z ohniště, a tak se s ním Alys Šedá milovala.</p>

<p>Náhle se její tělo prudce vzepjalo, zvrátila hlavu a v otevřených ústech jí zableskly bílé zuby, ale nevykřikla. Křičel jen vítr, studený a divoký, naříkal a lkal jako osamělá žena.</p>

<p>Jitro bylo chladné a pochmurné. Oblohou letěly potrhané cáry mraků a sluneční paprsky, které jimi čas od času pronikly, byly slabé a bezbarvé. Alys Šedá seděla na kozlíku a řídila spřežení, Boyce kráčel vedle vozu. Nespěchali.</p>

<p>„Sblížili jsme se,“ řekl Boyce.</p>

<p>„Ovšem.“</p>

<p>Boyce se na ni usmál. Jeho úsměv byl dnes jiný, trochu domýšlivý a hodně záhadný. Byl to troufalý úsměv. „Už dnes v noci se dočkáš.“</p>

<p>„Dnešní noci bude měsíc v úplňku,“ pravila Alys Šedá.</p>

<p>Boyce odvrátil obličej a křivě se pousmál, pak si odhrnul vlasy z očí a nadechl se, jako by chtěl něco dodat, ale mlčel.</p>

<p>Před setměním dorazili k rozmetaným troskám jakéhosi bezejmenného města, dávno zapomenutého dokonce i těmi, kteří v pustinách žili. Z široširé pláně vystupovaly pouze nízké valy zřícených kamenů, dosud se však dalo rozeznat, kudy vedly městské hradby a hlavní ulice. K pochmurné obloze se tyčila pouze dvě torza sesutých komínů. Ty trosky nemohly poskytnout úkryt zvěři ani lidem.</p>

<p>Alys Šedá nakrmila koně a vydala se na obchůzku po zaniklém městě, ale nic zajímavého neobjevila, žádné střepy keramických nádob, ani zrezivělé čepele sekyr nebo mečů. Nenašla dokonce ani kosti. Pustiny z toho místa vysály všecek život a vítr nakonec zahladil i hroby, takže zmizely i vzpomínky. Lidé, kteří zde kdysi žili, po sobě nezanechali nic než pár zvětralých kamenů. Pokud to vůbec byli lidé.</p>

<p>Bledé slunce, zpola ukryté za chvátajícími oblaky, už stálo nízko nad obzorem. Mrazivý vítr lkal osamělostí a zoufalstvím a pronikal Alys Šedé až do duše. Zahalená jen v tenkém plášti dlouho hleděla na oblohu a pozorovala umírající slunce. Pak se vrátila do vozu.</p>

<p>Boyce už zapálil oheň a v měděném kotlíku svařoval víno s kořením. Když na něho Alys Šedá pohlédla, usmál se na ni tím svým novým sebejistým úsměvem. „Vítr je studený. Napadlo mě, že by nám horký nápoj mohl zpříjemnit večeři.“</p>

<p>Alys Šedá se ohlédla po zapadajícím slunci. „Teď právě není vhodný čas ani místo na příjemné věci, Boyci. Už se stmívá, za chvíli vyjde úplněk.“</p>

<p>„Samozřejmě,“ řekl Boyce, nalil si trochu vína do pohárku a ochutnal je. „Ale není kam spěchat. Vlkodlak za námi přijde sám. Vítr zanesl náš pach hodně daleko. Neodolá té vůni a přiběhne.“</p>

<p>Alys Šedá nepromluvila, otočila se k ohni zády a po třech dřevěných schůdcích vystoupila do svého vozu. Uvnitř opatrně zažehla uhlí na ohřívací pánvi, a zatímco čekala, až se rozhoří, usedla na lože vystlané kožešinami a pozorovala stíny mihotající se na šedivých stěnách.</p>

<p>Potom odsunula dřevěnou přepážku, za níž byly na kolících rozvěšeny rozličné úbory, pláště, peleríny a všeliké nezvyklé róby. Některé byly volné a široké jako noční košile, ale jiné, sešité z kožek a peří, byly střiženy tak, aby jí přiléhaly k tělu od hlavy až k patám jako druhá kůže. Krátce zaváhala, než sáhla po plášti vyrobeném z tisíců dlouhých stříbrných peříček s jemnými černými špičkami.</p>

<p>Alys Šedá odložila oděv z prostého sukna a přehodila si péřový háv přes ramena, až se rozvlnil jako živý, nehybný vzduch ve voze zavířil a zdálo se, jako by zašuměly perutě. Pak se sehnula k velké dubové truhlici potažené vyčiněnou kůží a pobité železem. Otevřela ji a vyndala malou skříňku, v níž na otřelé šedé plsti spočívalo deset stříbrných prstenů, deset dlouhých zakřivených drápů. Alys Šedá si prsteny jeden po druhém nasadila, a když sevřela pěst, drápy se v rudém světle ohřívací pánve krvavě zaleskly.</p>

<p>Venku už nastala noc. Alys Šedá sestoupila se schůdků a usedla k ohni proti bělovlasému lovci, který tam dlouhými doušky popíjel horké víno. Povšimla si, že dnes nepřipravil žádné jídlo.</p>

<p>Boyce si ji zálibně prohlížel. „Krásný plášť.“</p>

<p>„Ovšem,“ řekla Alys Šedá.</p>

<p>„Žádný plášť ti však nepomůže, až <emphasis>on</emphasis> přijde.“</p>

<p>Alys Šedá zvedla ruku a na stříbrných prstenech blýskla zář plamenů.</p>

<p>„Podívejme,“ ozval se Boyce, „stříbro.“</p>

<p>„Stříbro,“ souhlasila Alys Šedá a spustila ruku do klína.</p>

<p>„Našli se už takoví, kteří se domnívali, že se proti němu mohou postavit ve stříbrném brnění, se stříbrnými meči a stříbrnými noži, dokonce měli i šípy se stříbrnými hroty,“ pokračoval Boyce. „A všichni ti postříbření bojovníci se už dávno obrátili v něco horšího než prach.“</p>

<p>Alys Šedá zvedla obočí.</p>

<p>„Přecpal se jejich masem.“</p>

<p>Alys Šedá nepatrně pokrčila rameny.</p>

<p>Boyce na ni chvíli zamyšleně hleděl, pak se usmál a věnoval se zase vínu. Alys Šedá si přitáhla plášť pevněji k tělu, aby se ochránila před studeným větrem, a zahleděla se do dálky na záři převalující se nad severními horami. Vzpomínala na příběhy, které v ní zahlédla, na pohádky, jež pro ni Boyce z té hry barevných stínů vyčaroval. Byly to chmurné a děsivé příběhy. V pustinách ani jiné být nemohly.</p>

<p>Konečně zalil krajinu stříbrojas vycházejícího měsíce. Alys Šedá klidně pohlédla přes dohasínající oheň na lovce.</p>

<p>Boyce se začal měnit.</p>

<p>Chladnokrevně pozorovala jeho svíjející se tělo, když se v něm kosti a svaly proměňovaly, sledovala překotný růst bílé hřívy a prodlužování zubů a pozvedla obočí, když viděla, jak mu jazyk vyhřezává z tlamy a jak se lenivý lidský úsměv mění na široký rudý škleb. Pohárek vína mu vypadl z prstů, jež splývaly jeden s druhým a celá ruka jako by tála, až z ní byla tlapa. Možná chtěl ještě něco říct, ale namísto slov se mu vydralo z hrdla pouze hluboké chraptivé zavrčení podobné smíchu, ještě zpola lidské, ale již zpola zvířecí.</p>

<p>Pak zvedl hlavu a zavyl, popadl cíp svého koženého šatu do zubů a zmítal se a trhal tak dlouho, až se všude po zemi povalovaly rozervané cáry, a v té chvíli již nebyl Boycem. Na druhé straně ohniště naproti Alys Šedé stál bílý vlk, obrovský chlupatý netvor. Krvelačně rozevřel rudou tlamu a jeho oči šarlatově zazářily.</p>

<p>Alys Šedá do těch potměšilých očí klidně pohlédla, vstala, natřásla si plášť a setřepala z peří staletý prach a čerstvé vločky popela. V těch očích spatřila nejen krutost, ale i zlomyslný výsměch.</p>

<p>Příliš nestoudný výsměch.</p>

<p>Vlk znovu táhle zavyl, a sotva jeho divoký hlas odnesl vítr, skočil rovnou přes skomírající oheň, který zapálil ještě jako člověk.</p>

<p>Alys Šedá rozevřela náruč, cípy pláště svírala v dlaních, a vrhla se vpřed, jako by ho chtěla obejmout. A proměnila se.</p>

<p>Její blesková proměna byla nesrovnatelně rychlejší než jeho, dovršila se ve stejném okamžiku, kdy začala, ale pro Alys Šedou trvala věčnost. Nejprve vnímala pocit zvláštního lnutí, když plášť srůstal s její kůží, pak ucítila zmatek a podivnou slabost, jak se její údy chvějivě rozplývaly do nového tvaru. A nakonec se jí v žilách rozhořela mocná síla mnohem opojnější, lahodnější a žhavější než víno, které jí Boyce nabízel.</p>

<p>Mávla ohromnými stříbřitými křídly, jejichž pírka měla černé špičky, a ve vzduchu zavířil popel. Alys Šedá prudce vzlétla vzhůru k jasné měsíční tváři, unikla vlčím tesáků, které naprázdno cvakly, tloukla křídly a stoupala výš a výš, až hluboko pod sebou jen stěží rozeznávala stínem načrtnuté ruiny města.</p>

<p>Uchopil ji vítr a začal ji laskat chladivými prsty, poddala se tomu doteku, jemuž se žádná mužská ruka nemohla vyrovnat, a stále stoupala, vznášela se na svých mohutných křídlech povětřím naplněným tesknou melodií, ale když otevřela svůj krutě zahnutý dravčí zobák, žádný zvuk, jímž by se připojila k písni pustin, se neozval.</p>

<p>Kroužila oblohou, opojená letem. Její zrak, jímž hleděla do nezměrných dálek, byl teď mnohem ostřejší než lidské oko, a odhalil jí tajemství každičkého stínu, a tak spatřila mnohé z těch nočních bytostí, ani živých ani mrtvých, jež se kradmo plížily pustou plání bez úkrytu. Plápolající severní záře nyní byla mnohem oslnivější a neskonale nádhernější, než jakou mohla spatřit nedokonalýma očima toho nepatrného človíčka, který si říkal Alys Šedá. Zatoužila rozletět se k tomu moři jasu a dovádět v jeho purpurových vlnách, zachtělo se jí rozsápat ty mihotavé závoje svými drápy na blyštivé stužky krve.</p>

<p>Vyzývavě roztáhla dlouhé a nebezpečně zakřivené pařáty, ostré jako nože, chladně se třpytící v měsíčním svitu. A v tu chvíli si vzpomněla na svůj úkol, odvrátila se od vábivých světel severu a neochotně zakroužila nad krajinou. Pak mocně mávla křídly, složila je a začala klesat. Prořízla noční vzduch jako dýka a vrhla se za kořistí.</p>

<p>Hluboko pod sebou zahlédla malou bílou skvrnu, pohybovala se, prchala pryč od tmavého vozu a dohasínajícího ohně. Vlk hledal, kde by se skryl, hledal hluboké stíny a černočernou tmu, ale v pustinách ozářených úplňkem nebylo úkrytu. Silné a neúnavné tlapy bušily do tvrdé země a vlk letěl jako šíp. Uběhl už notný kus cesty od tábora, ale přestože byl hodně rychlý, ona byla mnohem rychlejší. Vždyť byl pouze vlkem.</p>

<p>Snášela se dolů v mrtvém tichu, stříbrné drápy připravené k útoku. Musel si všimnout ostrého stínu, který na něj padl, když se přiblížila a rozevřela perutě, neboť zběsile vyrazil kupředu, hnán strachem. Bylo to zbytečné. Přestože pádil ze všech sil, hravě ho dostihla, přelétla kousek nad ním a hrábla po něm pařáty. Její drápy mu probodly kožich a zajely do masa jako deset lesklých stříbrných čepelí. Podlomily se mu nohy, zavrávoral a padl.</p>

<p>Zamávala křídly a zakroužila, připravovala se na další útok. Vlk se vrávoravě zvedl a zíral na tu nestvůrnou temnou siluetu, která zakryla měsíc. Jeho oči zaplály strachem. Zvrátil hlavu, ale jeho zavytí se kňučivě zlomilo, jako by prosil o slitování.</p>

<p>Nebyla v ní však ani špetka lítosti, když se opět pustila střemhlav dolů, drápy nastražené sekat a otevřený zoban připravený trhat. Vlk na ni čekal, vyskočil jí vstříc, vrčel a chňapal, avšak marně, nemohl s ní soupeřit. Obratně se mu vyhnula, sekla pařátem a otevřela mu v mase dalších pět dlouhých ran, které se rychle zalily krví.</p>

<p>Při dalším útoku byl již příliš zesláblý a ochromený, aby se jí mohl postavit na odpor, srst měl víc rudou než bílou. Pozoroval ji, jak krouží a klesá, a jeho obrovské tělo se zachvělo, když zaútočila.</p>

<p>Konečně otevřel oči. Byl velmi slabý a zprvu téměř nic neviděl, jen světlo a rozmazané stíny. Zasténal a pokusil se pohnout. Byl den, byl zpátky v táboře a ležel vedle ohniště.</p>

<p>Jakmile Alys Šedá uslyšela, že se pohnul, ihned přišla a poklekla vedle něj. Podepřela mu hlavu a přidržovala mu u rtů pohárek vína, dokud ho nevyprázdnil.</p>

<p>Boyce to úsilí vyčerpalo, byl téměř bezvládný, když ho pokládala na přikrývku, kterou pod něj rozprostřela. Ale v očích se mu objevil údiv, že je dosud naživu. „Tys to věděla,“ zachroptěl překvapeně. „Vědělas, kdo jsem…“</p>

<p>„Ovšem,“ řekla Alys Šedá. Byla opět onou štíhlou drobnou ženou jakoby bez věku, s velkýma šedýma očima. Plášť z peří byl pryč, na sobě měla obyčejné vyrudlé šaty, a její prsty již nezdobily stříbrné prsteny.</p>

<p>Boyce se pokusil posadit, zasténal však bolestí a padl zpátky na zem. „Myslel jsem, že mě… Myslel jsem, že zemřu,“ řekl.</p>

<p>„Byl jsi smrti hodně blízko,“ pravila Alys Šedá.</p>

<p>„Stříbro,“ řekl hořce. „Stříbro tak řeže a pálí.“</p>

<p>„Ovšem.“</p>

<p>„Ale tys mě ušetřila,“ řekl zmateně.</p>

<p>„Proměnila jsem se do lidské podoby, dopravila tě sem a ošetřila.“</p>

<p>Boyce se zkusil usmát, ale byl to jen bledý stín jeho dřívějšího úsměvu. „Ty se proměňuješ podle své vůle,“ řekl udiveně. „To je dar, pro nějž bych byl schopen zabít, Alys Šedá!“</p>

<p>Mlčela.</p>

<p>„Všude kolem je pustá a holá pláň. Měl jsem tě zavést někam jinam, kde bych našel úkryt. Pak bys to se mnou neměla tak snadné.“</p>

<p>„Mám i jiné podoby,“ pravila Alys Šedá. „Medvěda, kočku… Nezáleželo by na tom.“</p>

<p>Boyce zavřel oči. Když je znovu otevřel, s velkým úsilím se pousmál. „Bylas tak… krásná, Alys Šedá. Dlouho jsem tvůj let pozoroval, než jsem si uvědomil, co máš v úmyslu. Teprve potom jsem začal utíkat. Nemohl jsem od tebe odtrhnout oči. Věděl jsem, že jsi má záhuba, ale přesto jsem se nemohl dívat jinam. Bylas celá jakoby z dýmu a stříbra, s ohněm v očích. Když jsem tě pozoroval, jak se naposled ke mně snášíš, byl jsem téměř šťasten. Je lépe přijmout smrt od bytosti, která je tak mocná a krásná, pomyslel jsem si, než z rukou nějakého ubohého zbrojnoše s trapným postříbřeným mečíkem.“</p>

<p>„Tak to je mi líto,“ řekla Alys Šedá.</p>

<p>„Ne,“ řekl Boyce. „Jsem rád, žes mě ušetřila a zachránila. Rychle se uzdravím, uvidíš. Dokonce i ty rány, kterés mi způsobila stříbrem, krvácejí jen krátce. Potom budeme navždy spolu…“</p>

<p>„Jsi dosud slabý,“ řekla Alys Šedá. „Spi.“</p>

<p>„Dobře,“ řekl Boyce. Usmál se na ni a zavřel oči.</p>

<p>Minula řada hodin, než se Boyce opět probudil. Všechna zranění se mu již zahojila a byl mnohem silnější. Když se však chtěl zvednout, nemohl. Roztažené ruce a nohy měl pevně přivázány ke kůlům zaraženým do tvrdé země.</p>

<p>Alys Šedá uslyšela jeho vyděšený výkřik. Přišla k němu, pozvedla mu hlavu a opět mu podala vína.</p>

<p>Boyce se napil, pak se začal zmítat a cloumal pouty. „Cos to udělala!“ vykřikl.</p>

<p>Alys Šedá mlčela.</p>

<p>„Proč?“ zeptal se. „Nechápu, Alys Šedá. Proč! Ušetřilas mě a ošetřila mi rány, ale teď tady ležím spoutaný jako zvíře!“</p>

<p>„Má odpověď by se ti nelíbila, Boyci.“</p>

<p>„Měsíc!“ vykřikl. „Bojíš se, co by se mohlo stát dnes v noci, až se znovu proměním.“ Viditelně ho potěšilo, že na to přišel. „To bylo hloupé. Neublížil bych ti. Teď už ne, Alys Šedá. Ne po tom, co se mezi námi stalo, co jsem viděl a co vím. Patříme k sobě, Alys Šedá. Jsme si podobni, ty a já. Dívali jsme se spolu na severní záři a viděl jsem tě létat! Musíme si důvěřovat. Rozvaž mě.“</p>

<p>Alys Šedá zvedla obočí, povzdechla si, ale neodpověděla.</p>

<p>Boyce na ni nechápavě hleděl. „Proč…?“ zeptal se znovu. „Rozvaž mě přece, Alys Šedá, dovol, abych ti mohl dokázat pravdivost svých slov. Nemusíš se mě bát.“</p>

<p>„Já se tě nebojím, Boyci,“ řekla smutně.</p>

<p>„To je dobře,“ řekl s nadějí. „Tak mě pusť, a proměníme se spolu. Staň se dnes v noci velkou kočkou, poběžíš vedle mne a budeš se mnou lovit. Mohu tě zavést ke kořisti, o jaké se ti ani nesnilo. Je toho tolik, co spolu můžeme sdílet. Víš, jaké to je v dravčí podobě, ochutnalas tu sílu a volnost, uvidělas severní záři dravčíma očima, čichalas čerstvou krev a poznala jsi slast zabíjení. Víš, jaké to je nakazit se svobodou bez zábran… Ty to přece víš.“</p>

<p>„Vím,“ přiznala Alys Šedá.</p>

<p>„Tak mě pusť! Jsme stvořeni jeden pro druhého. Budeme spolu žít, milovat se a lovit.“</p>

<p>Alys Šedá zavrtěla hlavou.</p>

<p>„Nechápu tě,“ řekl Boyce. Zuřivě zalomcoval pouty, ale brzy pochopil, že jsou velmi pevná, a zůstal klidně ležet. „Jsem snad ošklivý? Připadám ti nepřitažlivý, nebo dokonce odporný?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Tak co se děje?“ zeptal se trpce. „Milovalo mne už mnoho žen a všechny říkaly, že jsem hezký, a byly to bohaté a krásné ženy, i ty nejvznešenější v naší zemi. Všechny mne chtěly, dokonce i když věděly…“</p>

<p>„Ale tys jim tu lásku nikdy neoplácel, Boyci,“ řekla.</p>

<p>„Miloval jsem se s nimi podle chuti a nálady,“ přiznal. „Nikdy jsem však nezradil jejich důvěru, máš-li na mysli tohle. Kořist hledám tady v pustinách, ne ve městě mezi lidmi, a už vůbec nelovím ženy, jimž na mně záleží.“ Boyce ucítil, jak na něm spočinul její zkoumavý pohled, a rychle pokračoval: „Copak jsem je mohl milovat víc?“ zvolal vášnivě. „Mohly poznat jen tu moji polovinu, která našla zalíbení v městském přepychu, ve víně, písních a navoněných ložnicích vznešených dam, nic víc. Ale ta druhá polovina žila tady a dělala věci, které ty ubohé slabé bytosti nemohou nikdy poznat. Tak jsem to také řekl ženě, která na mne příliš naléhala, a ty víš, o čem mluvím. Žádná žena mne nemůže mít celého, pokud se mnou nebude také lovit. Jako ty, Alys Šedá. Pusť mne, vzlétni jen pro mě vysoko do mraků, ať tě mohu obdivovat, a dívej se, jak běžím za kořistí. A lov se mnou.“</p>

<p>Alys Sedá vstala a povzdechla si. „Je mi líto, Boyci. Budu tě šetřit, jak jen budu moci, ale stane se, co se musí stát. Kdybys minulé noci zemřel, bylo by to zbytečné. Mrtvé bytosti ztratí veškerou moc. Noc a den, černá a bílá, to vše je slabé. Veškerá síla vychází z říše uprostřed, ze šera, ze stínů, z toho hrůzného místa mezi životem a smrtí. Z šedi, Boyci, z šedi.“</p>

<p>Znovu zuřivě zacloumal pouty, pak začal plakat a klít a skřípat zuby. Alys Šedá se uchýlila do svého vozu, po dlouhé hodiny seděla sama ve tmě a naslouchala Boycovým výkřikům, jeho přísahám a hrozbám, prosbám a příslibům lásky. Zůstala ve voze ještě chvíli poté, co vyšel měsíc. Nechtěla vidět, jak se Boyce proměňuje, jak z něho naposledy odchází lidskost.</p>

<p>Nakonec se jeho výkřiky změnily ve zvířecí skřeky, žalostné a plné bolesti. A tehdy Alys Šedá konečně opustila vůz. Úplněk zaléval krajinu bledým světlem. Sotva ji velký bílý vlk, natažený na tvrdé zemi a pevně přivázaný ke kůlům, spatřil, začal se zmítat a výt a trhat pouty. A celou tu dobu na ni upíral své hladové šarlatové oči.</p>

<p>Alys Sedá k němu chladnokrevně přistoupila. V ruce držela velký stříbrný stahovací nůž, na jehož čepeli byly vyryty jemné a půvabné runy.</p>

<p>Když konečně přestal bojovat, šla práce mnohem rychleji, ale přesto to byla dlouhá a krvavá noc. Zabila ho okamžitě, jakmile bylo dílo hotovo, jen o malou chvíli dřív, než přišel úsvit, který by ho proměnil a vrátil jeho umírání lidský hlas. Potom pověsila dosud mokrou kůži do vozu, vynesla ven nářadí a vykopala v té tvrdé zemi hluboký hrob. Nahoru položila kameny, které přivlekla z rozpadlého města, aby tělo, jež v té studené půdě spočinulo, ochránila před hrůznými bytostmi z pustin, před ghúly, mrchožrouty a dalšími stvůrami, které nepohrdly ani masem mrtvých. Zabralo jí většinu dne, než ho pochovala, neboť půda byla skutečně velmi tvrdá a kameny těžké, ale neustala, dokud práci nedokončila, přestože věděla, že všechna ta námaha je nejspíš zbytečná.</p>

<p>Alys Šedá uklidila nářadí do vozu, ale to už se zase snášel soumrak. Oblékla si plášť z tisíců stříbrných peříček s černými špičkami a vyšla ven. Pak se proměnila a vzlétla, opět pocítila tu rozkoš z divokého a svobodného letu, kroužila oblohou, koupala se v té zázračné purpurové záři a plachtila tajuplnou nocí prosvětlenou úplňkem, ale plná měsíční tvář jako by se jí nepřestávala vysmívat.</p>

<p>Létala až do rozednění, aby se unavila, a těsně před úsvitem jedinkrát vykřikla hrůzným, zoufalým a zmučeným hlasem, hlasitě vykřikla do kvílení ostrého a studeného větru, v němž se ten výkřik od té chvíle ozývá již navždy.</p>

<p>Rytíř Jerais se dost možná obával setkat se s Alys Šedou podruhé, a proto nepřišel sám. Přivedl si s sebou další dva rytíře – rozložitého muže celého v bílém, na jehož štítu se skvěla lebka vyřezaná z ledu, a karmínového rytíře, jehož erb zdobila hořící postava. Ti dva zůstali stát ve dveřích, aniž sňali přilbice, mlčenliví a jakoby zkamenělí. Jerais před ně ostražitě předstoupil a otázal se Alys Šedé: „Tak co?“</p>

<p>Alys Šedá seděla ve velikém křesle, na klíně jí ležela kožešina z nějakého obrovského a statného zvířete, celá bílá jako sníh na vrcholku hory. Alys Šedá vstala a podala kůži Jeraisu Modrému, přehodila ji přes jeho napřažené paže.</p>

<p>„Vyřiďte Paní Melanž, rytíři, aby se za úplňku řízla a svou vlastní krví tuto kůži potřísnila. Poprvé to musí udělat při východu plného měsíce, ale tím tu sílu získá navždy a bude jedno, zachce-li se jí proměny ve dne nebo v noci, za úplňku či za novu. Kdykoli si pak kůži oblékne jako plášť, promění se.“</p>

<p>Jerais pohlédl na těžkou bílou kožešinu na svých rukou a hrubě se zasmál. „Vlčí kůže? To jsem nečekal. Myslel jsem, že to bude nějaký kouzelný lektvar.“</p>

<p>„Ne, kůže,“ řekla Alys Šedá. „Je to kůže z vlkodlaka.“</p>

<p>„Z vlkodlaka?“ Jeraisova ústa se podivně zkřivila a v jeho safírově modrých očích se zablesklo. „Inu, Alys Šedá, udělala jste, oč Paní Melanž žádala, nikoli však to, oč jsem žádal já. Nezaplatil jsem vám přece, abyste její přání splnila. Vraťte mi můj drahokam.“</p>

<p>„Ne,“ řekla Alys Šedá. „Ten safír mi právem náleží, Jeraisi.“</p>

<p>„Ale já nemám to, oč jsem žádal.“</p>

<p>„Máte přesně to, co jste chtěl. A to jsem vám také slíbila.“ Její šedé oči se beze strachu setkaly s jeho. „Myslel jste si, že získáte, po čem doopravdy toužíte, jen když nesplním přání Paní. A naopak, splním-li její přání, přijdete o vše. Mýlil jste se.“</p>

<p>Jerais vypadal překvapeně. „A po čem doopravdy toužím?“</p>

<p>„Po Paní Melanž,“ řekla Alys Šedá. „Jste jedním milencem z mnoha, ale chcete víc. Chcete všechno. Víte dobře, že Paní chová v srdci někoho jiného. To jsem změnila. Nyní se k ní vraťte a dejte jí, co si koupila.“</p>

<p>Toho dne, když Jerais Modrý poklekl před Paní Melanž a nabídl jí bílou vlčí kůži, ozval se z vysoké citadely na úbočí hory hořký nářek. Ale i to nejzoufalejší bědování jednou ustane. Paní Melanž pak ten velký bílý plášť skropila namísto slzami vlastní krví a naučila se proměňovat. Toužila po jiném spojení, avšak svým způsobem ho přece jen získala. A od té chvíle se noc co noc toulá po cimbuří a horském úbočí, a lidé ve městě říkají, že její divoké vytí je plné žalu.</p>

<p>A Jerais Modrý, který se s Paní oženil měsíc poté, co se Alys Šedá vrátila z pustin, nyní za dne sedává ve velké hodovní síni vedle své bláznivé manželky a v noci se před ní zamyká v komnatě, naplněn hrůzou z jejích horkých rudých očí. Již nevyhledává zábavu, nesměje se, ani netouží, a jeho srdce je pusté.</p>

<p>Říká se, že od Alys Šedé si můžete koupit vše, po čem zatoužíte. Ale také se říká, že je lepší to nedělat.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>MLHY ZRÁNA</strong></p><empty-line /><p><strong>KLESAJÍ</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Když jsem ráno prvního dne po přistání vyšel na terasu, Sanders tam už byl, přestože na snídani bylo ještě brzy. Stál tam osamělý a nehybný a díval se na vrcholky hor zahalené mlhami.</p>

<p>Přistoupil jsem k němu a popřál mu dobrého jitra. Neobtěžoval se s odpovědí na pozdrav a řekl, aniž by se ke mně otočil: „Není to krásné?“</p>

<p>Opravdu to krásné bylo.</p>

<p>Hustá mlha se převalovala už několik metrů pod úrovní terasy a kypěla v přízračných vlnách, které se rozbíjely o kamenné základy Sandersova Zámku. Mléčně bílý příkrov se usadil nad krajinou, rozprostíral se po celém obzoru a skrýval všechno, co nebylo dost vysoké. Viděli jsme pouze vrcholek Rudého ducha na severu, zubatou šarlatovou skálu zapíchnutou jako dýka přímo do nebes. A to bylo všechno. Ostatní hory byly dosud zahaleny v mlhách.</p>

<p>Sanders vystavěl svůj hotel na nejvyšším vrcholku horského řetězu, a díky tomu jsme nyní stáli nad tou bělostnou hladinou. Zdálo se mi, že plujeme po vířícím oceánu mléka, nebo že se vznášíme v létajícím zámku nad mořem sněhobílých mraků.</p>

<p>Sanders tak také svůj hotel skutečně pojmenoval – Zámek v oblacích. Na první pohled bylo jasné proč.</p>

<p>Chvíli jsme tu podívanou mlčky vychutnávali. „Vždycky to vypadá takhle?“ zeptal jsem se nakonec Sanderse.</p>

<p>„Vždy, když klesají mlhy,“ odpověděl a otočil se ke mně s melancholickým úsměvem na rtech. Byl to tlouštík s dobromyslnou tváří, tedy rozhodně ne člověk, u něhož bych čekal zádumčivý výraz. Ale usmíval se vysloveně melancholicky.</p>

<p>Ukázal na jih na slunce stoupající z té mlžné záplavy. Jeho paprsky barvily jitřní oblohu Planety přízraků nesčetnými škálami karmínových a oranžových barev.</p>

<p>„Žár vycházejícího slunce zatlačuje mlhy dolů do údolí,“ řekl, „takže se musí vzdát horských území, jež dobyly během noci. Štíty se jeden po druhém objevují, a v poledne je vidět hory na míle daleko. Nic podobného nenajdete ani na Zemi, ani nikde jinde ve vesmíru.“</p>

<p>Znovu se usmál tím svým zádumčivým způsobem a zavedl mě k nejbližšímu ze stolů rozmístěných na terase. „Při západu slunce je všechno naopak. Musíte se dnes večer přijít podívat, jak se mlhy zvedají.“</p>

<p>Sotva jsme usedli, nehlučně k nám přijel lesklý robočíšník, neboť židle ho upozornily na naši přítomnost. Sanders ho prozatím ignoroval. „Víte, je to vlastně taková věčná válka,“ pokračoval. „Válka mezi sluncem a mlhami. A mlhy jsou na tom líp, obsadily údolí, pláně a mořská pobřeží a nemíní je vydat. Slunci zůstaly pouze horské vrcholky, o které musí každý den znovu bojovat.“</p>

<p>Nyní se obrátil na robota a objednal pro nás dva kávu, abychom se nějak zaměstnali, než na snídani přijdou i ostatní. Sanders na této planetě netoleroval nic instantního nebo syntetického, proto byla i káva, kterou podával, připravena z upražených a čerstvě rozemletých zrn pravého kávovníku.</p>

<p>„Máte to tady rád?“ zeptal jsem se, zatímco jsme čekali.</p>

<p>Sanders se zasmál. „Jak bych to mohl nemít rád? V mém Zámku najdete všechno, nač si jen vzpomenete. Dobré jídlo a pití, společenskou zábavu, nejrůznější hry a vůbec veškerý komfort domova. A k tomu všemu je tady ještě tahle planeta. Mám tady to nejlepší z obou světů, nemyslíte?“</p>

<p>„Vypadá to, že ano, ale většina lidí tak neuvažuje. Nikdo se přece nevypraví na Planetu přízraků kvůli hrám nebo jídlu.“</p>

<p>Sanders přikývl. „Zajisté, máme tu několik svátečních lovců, kteří přiletěli na lov skalních šelem a dravců z plání. A některé hosty občas zajímají zříceniny.“</p>

<p>„Možná to takhle vidíte,“ řekl jsem poněkud netrpělivě, „ale to jsou pouze výjimky z pravidla. Jak to vidím já, většina vašich hostuje tady z jednoho jediného důvodu –“</p>

<p>„Kvůli přízrakům,“ připustil.</p>

<p>„Ano, kvůli přízrakům,“ opakoval jsem po něm. „Nabídka vašich služeb je opravdu pestrá, lov, rybaření a horské túry. Ale přesto se sem turisté hrnou kvůli přízrakům.“</p>

<p>Konečně nám robočíšník naservíroval dva velké šálky s kouřící černou tekutinou a konvičku husté smetany. Káva byla velmi silná, velmi horká a velmi lahodná. Po týdnech syntetické stravy na vesmírné lodi mi připadala jako nektar.</p>

<p>Sanders opatrně upíjel ze svého šálku a mezi jednotlivými doušky si mne zkoumavě prohlížel. „Vy jste sem také přišel kvůli přízrakům,“ konstatoval.</p>

<p>Přikývl jsem. „Samozřejmě. Čtenáře nezajímají obyčejné planety, i kdyby na nich byla sebekrásnější krajina. Dubowski a jeho lidé sem přiletěli proto, aby ty přízraky našli, a já zas proto, abych o jejich výzkumu psal reportáže.“</p>

<p>Sanders se právě chystal odpovědět, když vtom nás vyrušil břitký hlas: „Jestli tady vůbec nějaké přízraky jsou.“</p>

<p>Když jsem se otočil, uviděl jsem ve dveřích na terasu doktora Charlese Dubowského, vedoucího výzkumného týmu Planety přízraků. Byl sám, zřejmě se mu podařilo setřást houf vědeckých asistentů, kteří ho obvykle na každém kroku následovali, nebo vstával dřív než oni. Okamžik tam postál a mhouřil oči před slunečním jasem, než vykročil k našemu stolu. Jakmile usedl na židli, přijel robočíšník.</p>

<p>Všiml jsem si, že Sanders hledí na hubeného vědce s neskrývanou nechutí. „Proč si myslíte, že tady žádné přízraky nejsou, doktore?“ zeptal se.</p>

<p>Dubowski pozvedl ruce a ukázal nám prázdné dlaně. „Mám prostě pocit, že ve prospěch těch vašich přízraků neshromáždíme dostatek důkazů. Ale s mými pocity si nedělejte starosti, nikdy jim nedovolím, aby zasahovaly do mé práce. Hledám pouze pravdu, tak jako všichni ostatní z mého týmu. Tahle expedice je naprosto nestranná. Jestli tady nějaké přízraky jsou, najdeme je.“</p>

<p>„Pokud si ony dřív nenajdou vás,“ řekl Sanders vážně, „což by nemuselo být zrovna příjemné.“</p>

<p>Dubowski se hlasitě zasmál. „Ale no tak, Sandersi. Jenom proto, že žijete na zámku, nemusíte být tak melodramatický.“</p>

<p>„Nesmějte se, doktore. Dobře víte, že přízraky už zabily několik lidí.“</p>

<p>„Nemáte žádný důkaz,“ řekl Dubowski. „Stejně jako nemáte žádný důkaz, že přízraky existují. Proto jsme přece tady. Dokázat je, nebo vyvrátit. Ale nechme toho, umírám hlady.“ Otočil se k robočíšníkovi, který stál vedle něho a netrpělivě bzučel.</p>

<p>Dubowski se rozhodl pro řízek ze skalní šelmy a já si objednal totéž, k tomu košík čerstvě upečených housek. Sanders naopak využil příležitosti, aby ochutnal něco ze zásob, které v noci přivezla naše loď ze Země, a poručil si tlustý plátek šunky s šesti vejci.</p>

<p>„Neměl byste existenci přízraků tak šmahem popírat, doktore,“ navázal Sanders. „Důkazy zde jsou, dokonce spousty důkazů. Od chvíle, kdy byla tato planeta objevena, už máme dvaadvacet mrtvých a desítky svědků, kteří tvrdí, že přízraky viděli.“</p>

<p>„Možná máte pravdu, ale tohle já za důkazy nepovažuji,“ řekl Dubowski. „Většina z těch dvaadvaceti lidí je pouze nezvěstná. Mohlo je potkat libovolné neštěstí, Sandersi. Mohli se zřítit ze skály, nebo je mohly kupříkladu sežrat šelmy…“</p>

<p>Pokud to mohu posoudit, tak právě skalní šelmy mají velice chutné maso, jaké na Zemi už celá století nikdo nepamatuje. Ale přestože byly řízky naprosto vynikající, Dubowski se k tomu svému skoro ani nedostal, neboť byl příliš zaujat rozhovorem.</p>

<p>„Předpokládejme, že jsou mrtví, ale rozhodně nevíme, co je zabilo,“ pokračoval. „Den co den zmizí na Zemi mnohem víc lidí, a nevznikají kolem toho žádné fámy. Jakmile se však někdo začne pohřešovat tady, hned se začne tvrdit, že ho dostaly přízraky. Je mi líto Sandersi, ale tohle mi nestačí.“</p>

<p>„Řada těl se však našla, doktore. Řada hrůzně znetvořených těl,“ zdůraznil Sanders. „A příčinou smrti nebyl ani pád, ani šelmy.“</p>

<p>Nyní jsem se mohl do rozhovoru vložit i já: „Pokud vím, a mám o přízracích velmi dobré informace, našla se pouze čtyři těla.“</p>

<p>„Čtyři, no dobrá,“ přiznal Sanders a zamračil se. „Ale podle mého jsou čtyři mrtvoly dost pádný důkaz, zvlášť když tady přízraky řádí od samého začátku – teď mám na mysli Gregorovu expedici,“</p>

<p>Dave Gregor byl kapitánem lodi, která Planetu přízraků objevila před pětasedmdesáti lety. Prozkoumal mlhu čidly, vyhnul se horám a posadil loď na mořské pobřeží. Pak vyslal ven velmi dobře vybavené a vyzbrojené dvojice průzkumníků.</p>

<p>Jeden průzkumník se však vrátil sám, vyděšený až k nepříčetnosti. Jeho partner se mu v mlze ztratil. Náhle uslyšel výkřik, při němž tuhla krev v žilách. Když svého přítele našel, byl už mrtev. A nad jeho tělem stálo něco, co později popsal jako tvora podobného člověku, dva a půl metru vysokého a jakoby nehmotného. Prohlásil, že když na něho vypálil, blesk z blasteru jím prošel skrz naskrz. Pak to stvoření zmizelo v mlze.</p>

<p>Gregor vyslal další týmy, aby toho tvora našly, ale bylo nalezeno pouze tělo mrtvého člena posádky. V mlze se bez speciálních přístrojů nedá dvakrát najít ani totéž místo, natož cokoli pohyblivého. Vraždící tvor nebyl objeven.</p>

<p>Když se Gregor vrátil na Zemi, způsobil jeho příběh senzaci. Byla vyslána další loď, aby provedla mnohem důkladnější průzkum. Žádné podivné tvory nenašli, ale jedna z výzkumných skupin zmizela beze stop.</p>

<p>Tak se zrodila legenda o mlžných přízracích. Na Planetu přízraků přilétaly další lodě, skupinky kolonistů přicházely a odcházely, až tady jednoho dne přistál Paul Sanders, vybudoval Zámek v oblacích a nabídl v jeho zdech bezpečí všem zvědavcům, kteří zatoužili navštívit neprobádanou planetu, na níž se vyskytují přízraky.</p>

<p>Bohužel však došlo k dalším úmrtím a zmizením. A nejeden turista se dušoval, že zahlédl, jak se tou bílou tmou plíží <emphasis>něco přízračného</emphasis>. A pak byly objeveny zříceniny, kdysi snad nějaké stavby, z nichž zbyly jen rozmetané kamenné kvádry. Začalo se jim říkat <emphasis>domy přízraků</emphasis>.</p>

<p>Když jsem před odletem ze Země shromažďoval o Planetě přízraků informace, došel jsem k závěru, že některé zprávy mohou být věrohodné, neboť bylo nesnadné je vyvrátit. Ale Dubowski Sandersovu námitku, že se s přízraky setkala již první expedice, rázně odmítl.</p>

<p>„Gregorova aféra nic nedokazuje,“ prohlásil úsečně. „Víte stejně dobře jako já, že tahle planeta nebyla nikdy důkladně prozkoumána, dokonce ani pobřežní pláně, na nichž přistála Gregorova loď. Člena jeho posádky nejspíš zabilo nějaké dosud neznámé zvíře, které v té oblasti žije.“</p>

<p>„A co svědectví druhého průzkumníka, který na přízrak vystřelil?“ zeptal se Sanders.</p>

<p>„Jednoduše šok, hysterie, něco takového.“</p>

<p>„A další svědectví? Všichni ti lidé přece nebyli hysteričtí.“</p>

<p>„To nic nedokazuje.“ Dubowski odmítavě zavrtěl hlavou. „Kolik lidí vidělo duchy nebo létající talíře? A na Zemi, Sandersi, na Zemi! V husté mlze jsou omyly a halucinace přirozeně ještě četnější.“ Namířil na Sanderse nůž, jímž si mazal na housku máslo. „Věřte mi, že všechno způsobila tahle mlha, bez ní by celý ten váš mýtus o přízracích dávno zanikl. Jenže doposud nebyly na skutečně podrobný průzkum téhle planety peníze ani potřebné vybavení. My však máme obojí. A jednou provždy odhalíme pravdu.“</p>

<p>„Jestli vás dřív nezabijí,“ ušklíbl se Sanders. „Přízrakům se ty vaše výzkumy asi nebudou líbit.“</p>

<p>„Já vás nechápu, Sandersi,“ řekl Dubowski. „Když se těch přízraků tolik bojíte, když jste tak skálopevně přesvědčen, že se tam dole v té mlze někde prohánějí, proč tady vůbec žijete?“</p>

<p>„Zámek v oblacích jsem postavil tak, aby byl naprosto bezpečný, koneckonců jste viděl naše prospekty,“ odpověděl Sanders. „V těchto zdech nikomu nic nehrozí, protože Zámek je po celý den na slunci, kdežto přízraky nikdy nevycházejí z mlhy. Ovšem dole v údolí, tam už je zcela jiná situace…“</p>

<p>„To je nesmyslná pověra. Kdybych měl hádat, řekl bych, že tyhle mlžné vidiny nejsou nic jiného než importovaní pozemští duchové, prostě výtvory lidské představivosti. Ale já hádat nebudu, já si počkám na výsledky. Potom uvidíme. Jestli existuje třeba jen jediný přízrak, přede mnou se neschová.“</p>

<p>Sanders se otočil ke mně. „A co vy? Vy s ním souhlasíte?“</p>

<p>„Jsem novinář,“ odpověděl jsem opatrně. „Zdejší přízraky jsou svým způsobem slavné a čtenáři se o ně zajímají. A já jsem tady proto, abych objektivně psal o všem, co se stane, ale skutečně jenom o tom, co se skutečně stane. Takže se zatím nepřikláním k žádnému z vašich názorů, a pokud ano, stejně bych ho nemohl zveřejnit.“</p>

<p>Sanders se rozladěně vrátil k šunce s vejci, ale Dubowski na jídlo zcela zapomněl a začal rozvíjet podrobnosti plánovaného výzkumu. Až do konce snídaně jsme naslouchali jeho nadšeným řečem o pastech na přízraky, automatických sondách a všelijakých průzkumných čidlech. Pozorně jsem mu naslouchal a v hlavě si dělal poznámky pro svůj sloupek.</p>

<p>Sanders také poslouchal, ale z jeho tváře se dalo vyčíst, že mu to nepůsobí žádné potěšení.</p>

<p>Toho dne se nic významného nepřihodilo. Dubowski řídil stavbu malé vědecké plošiny pod Zámkem a dohlížel na vykládání přístrojů a vybavení, zatímco já psal článek o plánech expedice, o nichž jsem se dozvěděl u snídaně, a když jsem byl hotov, odvysílal jsem ho na Zemi. Sanders se během té doby pravděpodobně věnoval hostům, nebo prostě dělal všechno, co správný ředitel takového hotelu dělat má.</p>

<p>Na terasu jsem vyšel opět při západu slunce, abych se podíval, jak mlha stoupá.</p>

<p>Byla to válka, přesně jak říkal Sanders. Když ráno mlha klesala, viděl jsem vítězství slunce v první bitvě dne. Nyní se však střet obnovil, neboť jakmile se ochladilo, začala se mlha zprvu plížit, později valit vzhůru do výšky. Stoupala údolím jako mohutná povodeň a vysouvala šedobílá chapadla, která se v naprostém tichu ovíjela kolem ostrých horských štítů jako prsty duchů. Postupně ty štíhlé prsty zesílily a zmohutněly a vytáhly za sebou chuchvalce husté jako sirup.</p>

<p>Větrem ošlehané vrcholky byly jeden po druhém, od nejnižšího po nejvyšší, tou nenasytnou chmárou na další dlouhou noc pohlceny. Obrovský Rudý duch na severu zmizel ve stoupajícím bílém řásnění jako poslední. A pak se mlha začala rozlévat až k okraji terasy a sevřela se kolem Zámku v oblacích.</p>

<p>Vrátil jsem se dovnitř. Sanders stál hned za dveřmi a nejspíš mě celou dobu pozoroval.</p>

<p>„Měl jste pravdu,“ řekl jsem, „je to nádherné.“</p>

<p>Souhlasně přikývl. „Myslím, že se Dubowski dosud nenamáhal, aby se na to podíval.“</p>

<p>„Asi má moc práce.“</p>

<p>„Příliš mnoho práce.“ Sanders si povzdechl. „Pojďte, zvu vás na skleničku.“</p>

<p>V hotelovém baru panovalo tiché přítmí. Okamžitě jsem vycítil, že je tam ta pravá atmosféra, v níž se příjemně hovoří a popíjí, jakou ve vesmíru skoro nenajdete a na Zemi jen zřídka. Čím víc jsem Sanderse a jeho Zámek poznával, tím víc se mi tento muž zamlouval. Měli jsme pozoruhodně stejný vkus.</p>

<p>Posadili jsme se ke stolu v nejvzdálenější části místnosti, kde bylo ještě víc šera a klidu, a objednali si z pestré nabídky alkoholických nápojů dopravených na Planetu přízraků z nejrůznějších světů.</p>

<p>„Vy z toho nemáte moc velkou radost, že je Dubowski tady,“ řekl jsem, když nám přinesli nápoje. „Proč? Vždyť vám zaplnil hotel.“</p>

<p>Sanders vzhlédl od své sklenky a melancholicky se pousmál. „To je pravda, zrovna je okurková sezóna. Ale nelíbí se mi, oč se chce pokusit.“</p>

<p>„Proto jste se ho snažil zastrašit?“</p>

<p>Sandersův úsměv zmizel. „Bylo to tak průhledné?“</p>

<p>Přikývl jsem.</p>

<p>„Stejně se mi to nepovedlo,“ povzdechl si a zamyšleně se napil. „Ale musel jsem to aspoň zkusit.“</p>

<p>„Smím vědět, proč?“</p>

<p>„Protože… Protože tenhle svět zničí, pokud mu to dovolím. Do vesmíru se teď hrnou takoví jako on. Až jím projdou, za nimi už nikde nezůstane žádné tajemství.“</p>

<p>„Pokouší se jenom najít pár odpovědí na pár otázek. Existují přízraky? Kdo postavil ty stavby, z nichž jsou dnes jen zříceniny…? Copak jste to nechtěl nikdy vědět, Sandersi?“</p>

<p>Dopil, rozhlédl se a kývl na číšníka, aby si znovu objednal. V baru neobsluhovali roboti, pouze lidé, jak to má být. Sanders si dal na vytvoření jedinečné a intimní atmosféry vskutku záležet.</p>

<p>„Samozřejmě,“ pravil, když se před ním objevila nová sklenička. „Koho by takové otázky neznepokojovaly? Proto také lidé na Planetu přízraků a do mého Zámku v oblacích přicházejí. Každý chlapík, který na tuhle planetu vstoupí, tajně doufá, že zažije nějaké dobrodružství a že zrovna on najde na všechny ty otázky správné odpovědi. A tak si připne blaster, několik dní nebo týdnů se potuluje po mlžných lesích a nejspíš nic nenajde. Ale na tom nezáleží, protože se může kdykoli vrátit a hledat znovu. Ten sen tu pořád zůstává a s ním romantika a tajemství. Nebo se mu podaří zahlédnout, jak se mlhou něco plíží, přízrak nebo něco, co za něj může považovat. A pak se vrátí domů celý šťastný, že se stal součástí legendy a že se alespoň trošku dotkl něčeho posvátného a tajuplného, co takoví jako Dubowski dosud nestačili zničit.“</p>

<p>Zmlkl, nasupeně se zahleděl do sklenky, a teprve po dlouhé pauze pokračoval: „Dubowski! Ten mě dokáže přivést do varu. Přiletí si sem s lodí plnou hračiček, poskoků a s grantem za milion kreditů, aby uspořádal slavný hon na přízraky. A tak je jasné, že tu hádanku vyluští. Jenže to je právě to, co mě děsí, ať už dokáže, že žádné přízraky neexistují, nebo je najde a ukáže se, že je to nějaký opočlověk, zvíře nebo něco takového.“</p>

<p>Jedním hltem vyprázdnil sklenici. „Děsí mě to, protože tím všechno zničí. Zničí, slyšíte? Dubowski a ti jeho asistenti totiž najdou všechny odpovědi na všechny otázky. Pro nikoho dalšího už tu žádná nezůstane, a to není správné.“</p>

<p>Seděl jsem tam, pomaloučku popíjel a mlčel. Sanders objednal další rundu. Hlavou mi táhly neveselé myšlenky, až jsem je nakonec musel vyslovit nahlas.</p>

<p>„Pokud to Dubowski dokáže, pokud zodpoví všechny otázky,“ začal jsem, „potom už nebude existovat důvod, proč by sem měli zvědaví turisté létat. To znamená, že přijdete o živobytí. Jste si jist, že to není právě tohle, co vám dělá starosti?“</p>

<p>Sanders na mne pohlédl tak nenávistně, až jsem se zprvu lekl, že mne uhodí. Neuhodil. „Domníval jsem se, že vy jste jiný. Díval jste se, jak mlhy klesají, a pochopil jste… Alespoň jsem si to myslel. Mýlil jsem se.“ Ukázal hlavou ke dveřím a řekl hrubě: „Vypadněte.“</p>

<p>Vstal jsem. „Je mi to líto, Sandersi, pokud jsem se vás dotkl, ale pokládat nepříjemné otázky, jako byla tahle, je má práce.“</p>

<p>Ignoroval mne, a tak mi nezbývalo, než abych docela jednoduše odešel. Cestou ke dveřím jsem se ohlédl. Sanders už zase civěl do sklenky a nahlas si povídal sám se sebou.</p>

<p>„Odpovědi,“ bručel znechuceně. „Odpovědi! Pořád musí na všechno hledat nějaké odpovědi. Ale copak nejsou otázky mnohem lepší? Proč je nenechají plavat? Proč jim nedají pokoj?“</p>

<p>A tak jsem mu toho pokoje dopřál a nechal ho, ať se v té své skleničce třeba utopí.</p>

<p>Několik příštích týdnů vyvíjeli členové expedice překotnou činnost. Dubowski dělal svou práci velmi pečlivě, to se muselo nechat. Naplánoval útok na Planetu přízraků s puntičkářskou precizností.</p>

<p>Nejdříve přišlo na řadu mapování. Podle moderních měřítek byly stávající mapy Planety přízraků poněkud mlhavé. Dubowski vyslal celou flotilu automatických sond, aby proletěly mlhou a ukradly jí pomocí důmyslné soustavy čidel veškerá tajemství. Z těchto informací pak výzkumníci sestavili detailní topografii krajiny.</p>

<p>Když byly mapy vyhotoveny, zanesli do nich Dubowského asistenti všechny kontakty s přízraky, počínaje Gregorovou expedicí. Příslušná svědectví byla samozřejmě shromážděna a analyzována už dávno před tím, než jsme opustili Zemi. Zbývající mezery vyplnily informace načerpané z rozsáhlé sbírky záznamů, která byla součástí knihovny Zámku v oblacích. Přesně podle Dubowského očekávání došlo k největšímu počtu kontaktů v údolí přímo pod hotelem, tedy na jediném místě planety, kde bylo trvalé lidské osídlení.</p>

<p>Jakmile byly mapy kompletně zpracovány, Dubowski rozmístil většinu pastí na přízraky právě na těch místech, jež se ve zprávách a na mapách nejčastěji opakovala. Zbylé přístroje nasadil i do několika vzdálených oblastí, také na pobřežní pláně, kde poprvé přistála Gregorova loď.</p>

<p>Past na přízraky pochopitelně není skutečnou pastí. Jedná se o nevysoký a velmi pevný pilíř, jehož útroby jsou vyplněny nejdokonalejším snímacím a záznamovým zařízením, jaké si dovedete představit. Pro takovou past žádná mlha neexistuje, a pokud se nějaký nešťastný přízrak zatoulá do její blízkosti, nemá sebemenší šanci uniknout.</p>

<p>Mezitím byly přezbrojeny a přeprogramovány automatické sondy a znovu vyslány do terénu. Mohly být vypuštěny velmi nízko nad povrchem, aniž by se střetly s nějakou přírodní překážkou, neboť topografie planety byla nyní známa do nejmenších detailů. Jejich snímací zařízení se sice nemohlo vyrovnat citlivým čidlům pastí, den co den však každá z nich propátrala oblast o rozloze desítek tisíc čtverečních kilometrů.</p>

<p>Nakonec, když byly všechny pasti rozmístěny a sondy vypuštěny, vypravili se do mlžných lesů i Dubowski a jeho asistenti, obtíženi čidly a detekčním zařízením. Výzkumný tým byl na rozdíl od pastí pohyblivý a proti sondám měl mnohem důmyslnější vybavení, jímž vědci vybrané úseky doslova propírali jako na rýžovací pánvi.</p>

<p>Několikrát jsem Dubowského na jeho výpravách doprovázel, naložen svým vlastním nákladem, a přestože z vědeckého hlediska nedošlo k žádným významným objevům, pořídil jsem množství unikátních snímků krajiny. Při těchto toulkách jsem si mlžné lesy zamiloval.</p>

<p>V turistických průvodcích jsou mlžné lesy označeny jako „hrůzostrašné pralesy strašidelné Planety přízraků“, ale ve skutečnosti děsivé vůbec nejsou. Člověka, jenž je schopen vnímat čistou a syrovou krásu, naopak uchvátí velice zvláštním a podivuhodným kouzlem.</p>

<p>Mlžné lesy nejsou bezbarvé, přestože v nich převážně rostou štíhlé a značně vysoké stromy s bílou kůrou a našedlými listy, nýbrž jsou přímo vyšňořeny temně zelenými a šarlatovými kaskádami cizopasného mechu rozvěšenými v korunách, plazivými úponky popínavých rostlin s květy sytých barev a drobnými keříky pevně přichycenými na skaliskách, jejichž větévky se ohýbají pod tíhou záhadného ovoce.</p>

<p>Sluneční paprsky tam pochopitelně neproniknou v plné síle, celý svět tone v hustých mlžinách a je vidět nejvýš na metr daleko. Když člověk těmi závoji kráčí a protrhává je, mlha začne vířit a chňapat, jako by to byly nehmotné paže, plazí se po něm, ovíjí ho a tiskne se k němu jako laskající náruč…</p>

<p>Tu a tam si se mnou mlha také zalaškovala, když náhle zhoustla, jako by se srazila, až jsem si neviděl ani na špičku nosu. Párkrát jsem se pořádně uhodil o strom.</p>

<p>Občas se však chuchvalce mlhy bez zjevného důvodu stáhnou a člověk znenadání zůstane stát v jakési obrovské prázdné kapse uprostřed stříbřitých oblaků. Tehdy lze mlžné lesy spatřit v celé jejich groteskní kráse, i když jen na malý okamžik. Když se mi to přihodilo poprvé, byl jsem jako v Jiříkově vidění, až se mi zatajil dech. Jako bych nahlédl do nějaké snové říše. Nedivte se, že mi uvízla v srdci.</p>

<p>Uvízla mi v srdci navždy.</p>

<p>První dva týdny jsem kromě několika výprav do terénu, při nichž jsem doprovázel vědce, většinou pilně pracoval. Napsal jsem sérii článků o historii planety, o nejslavnějších kontaktech s přízraky a také o Sandersovi a problémech, s nimiž se při stavbě Zámku v oblacích potýkal. Sestavil jsem odborné portréty Dubowského a několika dalších členů jeho expedice a shrnul jsem i to málo, co bylo o ekologii planety známo. Psal jsem náladové črty o horách a horolezectví, o lovu na skalní šelmy, o mlžných lesích a jejich květeně, o nebezpečných obřích ještěrkách, které žijí v močálech na některých ostrovech… Ale zejména jsem psal reportáže o Dubowském a jeho výzkumu.</p>

<p>Jenže nastal okamžik, kdy mi témata, která jsem mohl z Planety přízraků vydobýt, začala docházet, neboť i vědecký výzkum přešel do stadia každodenní nudné rutiny. Můj pracovní výkon poklesl a najednou jsem měl spoustu volného času.</p>

<p>A teprve tehdy se mi začalo na Planetě přízraků doopravdy líbit. Neminul den, abych nevyrazil do lesů, a pokaždé jsem se odvážil o kus dál. Prohlédl jsem si zříceniny a přeletěl půl kontinentu, abych na vlastní oči spatřil bahenní ještěrky, které jsem znal jen z hologramů. Seznámil jsem se s několika lovci, kteří mě vzali do hor, a vlastnoručně jsem zastřelil skalní šelmu. S jinou partou jsem se vydal lovit na západní pobřeží, kde zas mne málem zabil dravec z plání.</p>

<p>A znovu jsem se spřátelil se Sandersem.</p>

<p>Od toho incidentu tenkrát v baru mne Sanders začal okatě přehlížet, stejně jako přehlížel Dubowského a celý výzkumný tým. Pokud musel s někým z nás hovořit, choval se značně rezervovaně, na pozdravy odpovídal nevrle, a veškerý čas trávil s jinými hosty.</p>

<p>Zprvu jsem se obával, že by Sanders mohl provést něco neuváženého. Představoval jsem si, jak se krade hustou mlhou a pokouší se nastražit falešné stopy a oklamat pasti, aby mohl vraždit Dubowského asistenty jednoho po druhém. Přinejmenším jsem si byl jist, že se někoho pokusí vyděsit, ale asi se příliš často dívám na ty hlouposti v holovizi, protože Sanders nic takového neudělal. Spíš jenom trucoval a odmítal s námi spolupracovat.</p>

<p>Po čase však vůči mně roztál, nejspíš díky mým toulkám po mlžných lesích. Dubowski a jeho výzkumníci vycházeli z hotelu výhradně za svou prací, kdežto já byl výjimka. Navíc jsem k expedici vlastně ani nepatřil. Sandersovi nic neuniklo, a pochopitelně si mého vzrůstajícího zaujetí planetou všiml. A tak se mnou začal zase mluvit a jednoho dne mne opět pozval na skleničku.</p>

<p>Přibližně dva měsíce po přistání expedice na Planetě přízraků nastala zima, citelně se ochladilo, vzduch byl lezavý a štiplavý. Seděl jsem s Dubowským po báječném obědě na terase a právě jsme si objednali kávu. Sanders si u vedlejšího stolu povídal s nějakými novými turisty. Nevzpomínám si už, jaké bylo téma našeho rozhovoru, ale Dubowski, který si posezení na terase nikdy neoblíbil, se náhle zimomřivě zachvěl.</p>

<p>„Začíná tady být zima,“ přerušil mne uprostřed věty. „Proč se nepřesuneme dovnitř?“</p>

<p>„Není to tak zlé,“ odvětil jsem. „A mimo to, slunce zrovna zapadá. Tohle je jedna z nejkrásnějších částí dne.“</p>

<p>Dubowski vstal. „Jak chcete, ale já odcházím. Nemám v úmyslu se nachladit jen proto, že zase chcete pozorovat, jak padá mlha.“</p>

<p>Otočil se k odchodu, ale než stačil udělat krok, stál u něho Sanders a vyl jako zraněná skalní šelma.</p>

<p>„Jak padá mlha!“ vykřikl a přidal k tomu proud víceméně nesouvislých kleteb. „Jak <emphasis>pad</emphasis><emphasis>á</emphasis>!“</p>

<p>Nikdy jsem Sanderse neviděl tak rozzlobeného, ani když mne tehdy vypoklonkoval z baru. Doslova se třásl zlostí, obličej měl brunátný a pěsti zaťaté. Vyskočil jsem a postavil se mezi ně.</p>

<p>Dubowski se ke mně překvapeně otočil. „Co –“ začal vyděšeně.</p>

<p>„Běžte dovnitř,“ přerušil jsem ho. „Běžte do svého pokoje a neukazujte se, nebo vás zabije. Okamžitě odtud odejděte!“</p>

<p>„Ale… co… Co jsem provedl? Co se stalo? Nechápu –“</p>

<p>„Mlha padá ráno,“ řekl jsem mu. „Večer stoupá. A teď už jděte.“</p>

<p>„To je všechno? Proč –“</p>

<p>„Jděte!“</p>

<p>Dubowski zavrtěl hlavou, jako by stále nechápal, co se děje, ale poslechl mne a odešel.</p>

<p>„Klid,“ řekl jsem Sandersovi. „Tak už se uklidněte, prosím.“</p>

<p>Přestal se třást, ale jeho oči stále metaly blesky. „Mlha padá,“ mumlal. „Je tady už dva měsíce, ale nepochopil ani základní rozdíl mezi klesáním a stoupáním mlhy.“</p>

<p>„Nikdy se nenamáhal, aby se na jedno nebo na druhé podíval,“ řekl jsem. „Takové věci ho nezajímají. Ale to je jeho škoda, vy se tím nemusíte trápit.“</p>

<p>Zamračeně na mne pohlédl. „A to si říká doktor!“ Znovu zaúpěl. „Mlha <emphasis>pad</emphasis><emphasis>á</emphasis>!“ Povzdechl si a po chvíli ticha prohlásil: „Potřebuji se napít. Půjdete se mnou?“</p>

<p>Zavedl mne ke svému oblíbenému stolu na konci diskrétně osvětleného a tichého baru. Zvládl tři velké panáky, než jsem stačil vypít jednoho. V Zámku v oblacích bylo všechno velké.</p>

<p>Tentokrát jsme se nehádali. Mluvili jsme o mlhách, mlžných lesích a zříceninách. A pochopitelně o přízracích. Vyprávěl mi o těch nejznámějších kontaktech. Ty příběhy jsem všechny znal, ne však v té podobě, jak mi je vyprávěl Sanders. Byl do přízraků očividně zamilovaný.</p>

<p>Během řeči jsem se zmínil, že jsem se narodil v Bradbury, čímž jsem poněkud zaskočil své rodiče, kteří byli na Marsu na krátké dovolené. Sandersovi zasvítily oči a další hodinu mě zasypával vtipy o pozemšťanech, které jsem sice všechny také znal, ale protože jsem se začínal dostávat do nálady, připadaly mi roztomile rozpustilé.</p>

<p>Od tohoto večera se mnou Sanders trávil mnohem víc času než se všemi ostatními hosty v hotelu. Domníval jsem se, že Planetu přízraků už docela obstojně znám, ale mýlil jsem se, neboť Sanders mi ukázal skrytá místa v lesích, která mne straší dodnes, zavedl mě na ostrůvek uprostřed močálů, na němž rostou zcela zvláštní stromy, jež se v naprostém bezvětří hrozivě kývají, letěli jsme spolu na daleký sever k jinému řetězu hor, jejichž vysoké štíty jsou pokryty věčným ledem, a potom daleko na jih, kde se mlha valí přes zlom náhorní roviny jako němý vodopád.</p>

<p>Samozřejmě jsem i nadále pokračoval v psaní reportáží o honu na přízraky. Novinek bylo sice pomálu, ale nepřipouštěl jsem si žádné starosti. Série článků o Planetě přízraků měla na Zemi a ve většině kolonií skvělý ohlas, a tak jsem si říkal, že se nemusím znepokojovat.</p>

<p>Ale všechno bylo jinak.</p>

<p>Byl jsem na Planetě přízraků něco málo přes tři měsíce, když vypukla na Novém přístavu o několik systémů dál občanská válka. Syndikát mi nabídl, abych tam ihned odcestoval jako válečný dopisovatel, a přestože jsem si ten mlžinatý svět tolik oblíbil, okamžitě jsem po té příležitosti skočil. Dubowského expedice měla na Planetě přízraků pracovat ještě rok, navíc mi začínaly docházet nápady a mé poslední články byly, po pravdě řečeno, poněkud vyčpělé. Ale především jsem doufal, že bych na Novém přístavu mohl narazit na opravdovou bombu.</p>

<p>Zajistil jsem si letenku na nejbližší loď, rozloučil se s Dubowským, Sandersem a jeho Zámkem v oblacích, naposled jsem se prošel mlžnými lesy, a pak adié!</p>

<p>Jenže z občanské války na Novém přístavu se vyklubala pouhá bouchací kulička. Strávil jsem tam sice jen pár týdnů, avšak velmi únavných týdnů. Planetu původně kolonizovala sekta náboženských fanatiků, pak došlo k rozkolu, a zastánci původního kultu s modernisty se navzájem začali obviňovat z kacířství. Bylo to všechno velmi ubohé a nezajímavé, a planeta sama měla asi tolik kouzla jako podzemí na Marsu.</p>

<p>Odletěl jsem odtamtud tak rychle, jak se dalo, přeskakoval z planety na planetu, od příběhu k příběhu, a za šest měsíců jsem se konečně propracoval zpátky na Zemi. Blížily se volby, a tak jsem se vrhl do ruchu politického boje. Předvolební kampaň se mi zalíbila, dala se z ní vydolovat tuna dobrých článků.</p>

<p>Nepřestával jsem však sledovat tenký pramínek zpráv přicházejících z Planety přízraků, až jsem se konečně dozvěděl, že se Dubowski rozhodl uspořádat o přízracích tiskovou konferenci, na kterou jsem se okamžitě – jako známý přízrak syndikátu – akreditoval. Ještě jsem stačil uvědomit Sanderse a už jsem chvátal na nejrychlejší mezihvězdnou loď, na niž se mi podařilo sehnat letenku.</p>

<p>Na Planetu přízraků jsem dorazil týden před konferencí, dřív než ostatní žurnalisté, a Sanders si mne vyzvedl rovnou na kosmodromu. A tak jsme spolu konečně zase seděli na terase a lesklý robočíšník přijímal naši objednávku.</p>

<p>„Víte, co chce Dubowski oznámit?“ zeptal jsem se, když jsme si udělali pohodlí.</p>

<p>„To není těžké uhodnout,“ řekl Sanders zasmušile a zkusil se pousmát, ale nepovedl se mu ani ten jeho proslulý melancholický úsměv. „Všechny ty hračičky stáhl už před měsícem, potom jenom prověřoval záznamy na počítači. Když jste odletěl, došlo k několika kontaktům s přízraky. Dubowski pokaždé celou oblast pořádně pročesal, ale nic nenašel. Domnívám se, že přesně to se chystá oznámit. Nic.“</p>

<p>Přikývl jsem. „A je to tak zlé? Gregor přece taky nic nenašel.“</p>

<p>„To není totéž,“ řekl Sanders. „Gregor není Dubowski, kterému budou lidé věřit, ať řekne cokoli.“</p>

<p>Nebyl jsem o tom přesvědčen a chystal jsem se mu to říct, když vtom se Dubowski objevil na terase. Někdo mu musel prozradit, že jsem přiletěl. S úsměvem mě přivítal, obešel stůl a posadil se.</p>

<p>Sanders na něho krátce pohlédl a pak si začal prohlížet svoji sklenku. Dubowski zas soustředil veškerou pozornost na mne. Zdálo se, že je sám se sebou velmi spokojen. Vyptával se, co jsem celou tu dobu dělal, a já mu o tom v kostce vyprávěl. Nakonec jsem se ho zeptal na výsledky výzkumu.</p>

<p>„Bez komentáře,“ odpověděl. „Proto jsem přece svolal tiskovou konferenci.“</p>

<p>„Ale no tak, doktore,“ naléhal jsem. „Psal jsem o vás celé měsíce ještě v dobách, kdy všichni ostatní vaši expedici naprosto ignorovali. Nemůžete mi alespoň naznačit, co jste zjistil?“</p>

<p>Zaváhal. „No tak dobrá, něco vám prozradím, ale nesmíte to odvysílat dřív než pár hodin před konferencí. Stačí vám to?“</p>

<p>Přikývl jsem. „Tak co máte?“</p>

<p>„Přízraky,“ řekl a spokojeně se usmál. „Mám přízraky, úhledně zabalené a převázané mašličkou. Lépe řečeno – mám dost materiálu, abych bez jakéhokoli stínu pochybnosti dokázal, že neexistují.“</p>

<p>„Neexistují, protože jste nic nenašel?“ vyhrkl jsem. „Možná se vám vyhýbají. Jestliže mají nějaký druh vnímání, mohou být i dost mazané. A nebo je vaše čidla nedokázala najít.“</p>

<p>„Ale jděte,“ řekl Dubowski, „tomu přece sám nevěříte. Naše sondy a pasti mají všechna čidla, na jaká si vzpomenete. Kdyby přízraky existovaly, přístroje by musely aspoň něco zaznamenat. Ale neexistují. Měli jsme pasti rozmístěny zrovna v těch místech, kde došlo ke třem novým takzvaným kontaktům. Nic. Naprosto nic. To je dostatečný důkaz, že ti lidé měli vidiny.“</p>

<p>„A co mrtví? Co ta zmizení?“ zeptal jsem se. „A co Gregorova expedice a ostatní popsané případy?“</p>

<p>Dubowski se ještě víc rozzářil. „Nemohu samozřejmě vysvětlit všechna úmrtí, ale sondy našly čtyři kostry.“ Začal vypočítávat na prstech. „Dva lidé zemřeli na následky pádu ze skály, kosterní pozůstatky třetího byly poznamenány drápy skalní šelmy.“</p>

<p>„A čtvrtý?“</p>

<p>„Vražda,“ řekl dramaticky. „Tělo bylo pohřbeno v mělkém hrobě, nepochybně lidskýma rukama, vyplavil je vodní příval. Ten člověk byl nahlášen jako pohřešovaný. Jsem si jist, že bychom našli všechna těla, kdybychom hledali dost dlouho, a že by se ve všech případech dala smrt docela logicky vysvětlit.“</p>

<p>Sanders zvedl oči, jeho pohled byl plný hořkosti. „Gregor,“ pravil zarytě. „Gregor a ti ostatní.“</p>

<p>Dubowski se samolibě ušklíbl. „Má teorie byla správná. Tu pobřežní oblast jsme prohledali velmi pozorně a nedaleko místa Gregorova přistání jsme nalezli rodinku opic. Vypadají jako velcí paviáni se špinavě bílou srstí. Vývojově to není příliš úspěšný druh, už vymírají. Těch několik jedinců je posledních. Gregorův průzkumník beze vší pochyby nezřetelně zahlédl jednu tuhle opici a všechny její proporce pořádně nafoukl.“</p>

<p>Dlouho bylo ticho. Když Sanders konečně promluvil, zaslechl jsem v jeho hlase porážku. „Ještě jedna otázka,“ pravil tiše. „Proč?“</p>

<p>Dubowski se zarazil a jeho spokojený úsměv zmizel. „Vy jste nikdy nepochopil, Sandersi, proč dělám to, co dělám? Pro pravdu. Abych tuto planetu osvobodil od nevědomosti, zaostalosti a pověr.“</p>

<p>„Vy jste se rozhodl osvobodit Planetu přízraků?“ zeptal se Sanders. „Copak byla zotročená?“</p>

<p>„Ano, byla zotročena,“ tvrdil Dubowski. „Hloupým mýtem a ještě hloupějším strachem. Teď můžeme začít bez obav pátrat po pravém původu těch zřícenin v údolí, aniž by nám temné legendy o jakýchsi nelidských přízracích zamlžovaly fakta. Můžeme tuto planetu otevřít kolonistům. Lidé se už nemusí bát tady žít, zakládat města a obdělávat půdu. Zvítězili jsme nad strachem.“</p>

<p>„Kolonie? Tady?“ Sanders vypadal překvapeně. „Chcete sem snad přivézt nějaké obrovské větráky, aby tu mlhu odfoukly, nebo co? Kolonisté tady už byli a zase odešli. Půda je pro zemědělství naprosto nevhodná a mezi těmi horami nic nevypěstujete. Rozhodně ne tolik, aby se s tím dalo obchodovat a aby vám to přineslo zisk. A nezapomínejte, že stovky kolonizovaných světů volají po lidech. Potřebujete tak nutně další? Musí se z Planety přízraků stát ještě jedna Země?“</p>

<p>Zesmutněl, zavrtěl hlavou, dopil a pak pokračoval: „To vy jste nic nepochopil, doktore, nic si nenalhávejte. Planetu přízraků jste neosvobodil, ale zničil. Ukradl jste její tajemství, zničil přízraky, a zanechal tady prázdný svět.“</p>

<p>Dubowski protestoval: „Mýlíte se, určitě se najde řada odborných řešení a spousta vědeckých způsobů, jak tuto planetu výhodně rozvinout. Ale i kdybyste měl pravdu, tak s vámi nebudu a nemohu souhlasit. Člověk je tady kvůli poznání. Lidé jako vy se pokoušeli zadržet pokrok už od počátku věků. Ale pohořeli, stejně jako vy. Člověk potřebuje vědět.“</p>

<p>„Ale je to opravdu ta <emphasis>jediná</emphasis> věc, kterou člověk potřebuje?“ zeptal se Sanders. „Domnívám se, že ne. Domnívám se, že kromě poznání potřebuje také tajemství, poezii a romantiku. Člověk bude vždycky potřebovat záhady a nezodpovězené otázky, aby se měl čemu divit a mohl nad tím přemýšlet.“</p>

<p>Dubowski rázně vstal a zamračil se. „Tato konverzace je nesmyslná stejně jako vaše filozofie, Sandersi. V mém vesmíru není pro nezodpovězené otázky dost místa.“</p>

<p>„Pak žijete ve velmi jednotvárném vesmíru, doktore.“</p>

<p>„A vy, Sandersi, vy zas žijete v puchu své vlastní zabedněnosti. Najděte si nějakou jinou pověru, když ji potřebujete, ale nepokoušejte se mi ty vaše pohádky vnutit. Nemám na přízraky čas.“ Pohlédl na mě. „Uvidíme se na tiskové konferenci,“ řekl a rychle z terasy odešel.</p>

<p>Sanders mlčky sledoval jeho odchod, pak se otočil a pohlédl na hory. „Mlha stoupá,“ řekl.</p>

<p>Ukázalo se, že se Sanders v případě kolonistů částečně mýlil, protože nakonec bylo na pobřežních pláních založeno několik zemědělských statků a továren, ale nikdy tam nežilo víc než pár tisíc lidí, kteří pracovali pro velké společnosti. V podstatě se nebylo čím chlubit.</p>

<p>Zemědělství neprosperovalo. Jedinou výjimkou se stala tamní vinná réva plodící těžké šedé bobule velikosti citronu. A tak se z Planety přízraků vyváží pouze lahodné, kouřově zbarvené bílé víno.</p>

<p>Říká se mu samozřejmě <emphasis>víno zrozené</emphasis><emphasis> z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mlhy</emphasis>. V posledních letech mi velmi zachutnalo, jeho pomalu doznívající buket mi připomíná klesání mlhy, a stává se mi, že se už po jedné sklence na dlouhou dobu zasním. Ale na vině jsem spíš já sám, nikoli to mlžné víno.</p>

<p>Díky tomu vínu zůstala Planeta přízraků na seznamu zastávek vesmírných linek nákladních lodí. Turisté jsou dávno pryč, v tom měl Sanders pravdu. Zajímavé vyhlídky se najdou mnohem blíž k Zemi a přijde je to levněji. Přilétali tam kvůli přízrakům.</p>

<p>Sanders už je také dávno pryč. Byl příliš tvrdohlavý, než aby se zapojil do obchodování s vínem. Zůstal za hradbami Zámku v oblacích až do konce, než musel hotel zavřít. Co se s ním potom stalo, nevím.</p>

<p>Zámek dosud stojí. Viděl jsem ho před několika roky, když jsem se tam zastavil cestou na Nový přístav, kam jsem letěl za reportáží o dalších náboženských třenicích. Začínal se už rozpadat. Za pár let se nebude lišit od těch druhých, starších zřícenin.</p>

<p>Jinak se planeta nezměnila. Mlhy pořád ještě při západu slunce stoupají a za úsvitu klesají. Rudý duch je v ranním slunci stále stejně mohutný a krásný. A mlžnými lesy se dosud plíží skalní šelmy.</p>

<p>Jen přízraky tam chybí.</p>

<p>Jenom přízraky.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>LEDOVÝ DRAK</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Adara měla nejraději zimu, protože když se ochladilo, přilétal ledový drak.</p>

<p>Nikdy si nebyla tak docela jistá, zda s sebou ledový drak přináší zimu, nebo zima ledového draka. Byla to jedna z těch otázek, jež často trápily jejího o dva roky staršího a nesnesitelně zvědavého bratra Geoffa, ale Adaře na takových věcech nezáleželo. Dokud se zima, sníh a ledový drak objevovali tak, jak měli, byla šťastná.</p>

<p>Vždycky poznala, že bude zima, protože v té době měla narozeniny. Adara byla zimní dítě, narodila se za nejhoršího mrazu, jaký nepamatovala ani stará Laura ze sousedního statku, která si pamatovala události, k nimž došlo dřív, než i ti nejstarší lidé v kraji přišli na svět. O tom hrozném mrazu se ještě pořád mluvilo.</p>

<p>Říkalo se také, že ten mráz byl tak strašný, že zabil její matku. Během té dlouhé noci, když nastala její těžká hodinka, se vkradl do domu, protáhl se kolem velkého ohně, který Adařin otec udržoval, a vplížil se rodičce pod přikrývky. A také se povídalo, že se ta zima Adary dotkla, sotva se narodila, a proto měla pleť promodralou a ledovou a už nikdy se nerozehřála. Zima jí vtiskla svůj cejch a přivlastnila si ji.</p>

<p>Adara byla odjakživa podivné dítě. Byla to velmi vážná holčička, která si zřídkakdy hrávala s ostatními dětmi. Lidé o ní říkali, že je hezká, ale nějakým zvláštním, odlišným způsobem. Měla bledou pleť, světlé vlásky a veliké, jasně modré oči. Usmívala se jen ve vzácných chvilkách, a nikdy ji neviděli plakat. Když bylo Adaře pět a šlápla na zavátý hřebík trčící z prkna, ani tehdy nevykřikla ani nezaplakala, přestože jí probodl chodidlo skrz naskrz. Uvolnila si nohu a šla domů, ve sněhu se za ní táhla krvavá stopa, vešla do chalupy a řekla: „Otče, zranila jsem se.“ A to bylo vše. Trucování, vztek a pláč, obvyklé v dětském věku, nebyly nic pro ni.</p>

<p>Že je Adara jiná než ostatní děti, věděli i její starší sourozenci a otec, neohrabaný muž velký jako medvěd a také takový nabručený nemluva. Pro cizí lidi mnoho pochopení neměl, ale doma se vždycky smál, když ho Geoff trápil nekonečnými otázkami, a nebo když mu Teri, Adařina sestra, vyskočila na klín, aby se s ní pomazlil, ale v poslední době to dělala zřídka, protože z Teri vyrostla půvabná zlatovlasá dívka a už se jí začínala zapalovat lýtka.</p>

<p>Někdy, když byl otec opilý, což se stávalo hlavně během dlouhých, předlouhých zim, přitiskl k sobě i Adaru a sevřel její drobné tělíčko svými medvědími tlapami, ale skoro nikdy se při tom nesmál. Z hloubi hrudi se mu většinou vydral utajený vzlyk a dívenka chladně pozorovala, jak se mu po rozpálených tvářích koulí hořké slzy. V létě ji objal málokdy. Měl příliš mnoho práce.</p>

<p>Od jara do podzimu byli všichni v jednom kole. Geoff musel otci pomáhat na poli, aby se naučil všemu, co sedlák potřebuje vědět, ale zneužíval toho a zasypával ho nekonečným přívalem otázek. Teprve navečer, nebo ve sváteční dny, mohl běžet s kamarády na dobrodružné výpravy k řece. Teri se starala o domácnost a někdy vypomáhala v hostinci na křižovatce, když bylo potřeba. Dcera hostinského byla její nejlepší přítelkyně a po jejím bratrovi tajně házela očkem, a tak se pokaždé vracela rozesmátá a uhřátá, plná všelijakých klípků a novinek, které pochytila od pocestných, vojáků a králových poslů. Pro Teri a Geoffa bylo léto nejlepším ročním obdobím. Na Adaru neměli pro samou práci čas.</p>

<p>Nejvíc práce nesl na svých bedrech otec. Každý den musel udělat spoustu nejrůznějších věcí, a když bylo všechno hotovo, našel si další. Pracoval od úsvitu do soumraku, ruce měl upracované a svaly pevné jako houžev, ale večer, když se upocený vracel z pole nebo od dobytka, měl vždycky dobrou náladu a po večeři vyprávěl Geoffovi staré báje, nebo učil Teri, co dosud nevěděla o domácnosti. A někdy si zašel do hostince.</p>

<p>Od jara do podzimu se otec nikdy neopil a doma si dal jen tu a tam skleničku vína, hlavně když přijel jeho mladší bratr Hal. Teri a Geoff měli strýčka Hala rádi a také kvůli němu se těšili na příchod léta, kdy slunce začíná hřát a svět je zelený a bzučí životem, neboť v tu dobu je Hal navštěvoval.</p>

<p>Hal byl vysoký štíhlý muž s ušlechtilou tváří, byl drakojezdcem v královské armádě a zelenozlatá uniforma mu moc slušela. Draci jsou choulostiví a špatně snáší chlad, proto Hal před zimou odlétal se svou jednotkou na jih, ale každého jara se cestou na severní bojiště na statku zastavil.</p>

<p>Válka se vedla po celý Adařin život.</p>

<p>Kdykoli letěl Hal na sever, přivezl dětem hračky, křišťálové a blýskavé cetky a rozličné dobroty a sladkosti, jaké nikdy předtím neviděly, protože ty dárky byly až z královského města. A nezapomněl ani na otce, pro něhož měl pokaždé láhev drahého vína, které pak společně vypili. Hal laškoval s Teri, až byla z jeho lichotek celá uzarděná, a Geoffa dokázal okouzlit vyprávěním o válce, hradech a dracích. Snažil se všelijakými žertíky a něžnůstkami vyloudit úsměv i na Adařině tvářičce, ale málokdy se mu to podařilo.</p>

<p>Přes všechny Halovy dobré vlastnosti neměla Adara strýčka moc ráda. Když totiž přiletěl, znamenalo to, že do zimy je ještě pořád hodně daleko.</p>

<p>Jedné noci, to jí byly čtyři roky, když si otec a Hal mysleli, že už spí, vyslechla jejich rozhovor.</p>

<p>„Je to taková vážná osůbka,“ pravil Hal. „Měl bys k ní být něžnější, Johne. Nemůžeš ji přece vinit za to, co se stalo.“</p>

<p>„Já vím, že za to nemůže,“ odpověděl otec a upil vína. „Ale je to těžké. Vypadá jako Beth, je hezká jako Beth, ale je tak ledová. Když se jí dotknu, cítím ten chlad a vzpomenu si, že kvůli ní musela Beth zemřít.“</p>

<p>„Jsi k ní moc tvrdý. Nemáš ji rád tak jako ostatní děti.“</p>

<p>Adara si měla pamatovat, jak se její otec zasmál: „Že ji nemám rád? Ale jdi, Hale. Mám to své zimní děcko nejraději ze všech. Jenže v ní není kouska citu ani pro mě, ani pro tebe, pro nikoho z nás. Je to taková ledová holčička.“ A pak se rozplakal, přestože začínalo léto a byl tam Hal.</p>

<p>Adara ležela v postýlce, poslouchala a přála si, aby Hal rychle odletěl. Tehdy ještě nechápala význam toho, co slyšela, ale všechno si zapamatovala. Ale neplakala. Ani tenkrát, ani o dva roky později, když konečně smysl té rozmluvy pochopila.</p>

<p>Hal za několik dní opravdu odletěl, a když dětem přelétal nad hlavami v čele okázalé skupiny třiceti velkých draků, Geoff s Teri vzrušeně mávali. Adara je chladně pozorovala a tiskla své drobné ručky k bokům, a kdykoli k nim potom Hal zavítal, již nikdy ji nerozesmál, ať se o to snažil sebevíc.</p>

<p>Adařin úsměv byl něco vzácného, co si šetřila na zimu. Nemohla se dočkat svých narozenin a prvního sněhu. V zimě se od ostatních dětí odlišovala ještě mnohem víc.</p>

<p>Zjistila to už jako velmi malá, když se koulovala se svými sourozenci a jejich kamarády, pravnoučaty staré Laury. Adaru sníh nestudil a mráz ji nikdy neštípal. Ostatní děti už dávno utekly domů do tepla nebo do kuchyně ke staré Lauře, kde byla vždycky přichystaná horká zeleninová polévka, jen Adara si venku ještě dlouho sama hrála.</p>

<p>Našla si tajné místečko daleko v polích, každou zimu někde jinde, a tam si postavila vysoký bílý hrad. Holýma ručkama navršila sníh a podle Halova vyprávění o královském městě vytvarovala bílé věže, hradby a cimbuří. Z nízkých větví stromů nalámala střechýly a zapíchala je do sněhu místo špičatých věžiček a strážních vížek. Když potom před koncem zimy nastala krátká obleva a po ní opět udeřil mráz, sněhový hrad se přes noc proměnil v ledovou homoli, tvrdou a pevnou jako skutečný hrad.</p>

<p>A tak si Adara zimu co zimu vystavěla sněhový hrad, aniž by se o tom kdokoli dozvěděl, ale nakonec stejně vždycky přišlo jaro, a věže a hradby roztály. A zase musela začít počítat dny do svých dalších narozenin.</p>

<p>Její ledové hrady však nikdy nezely prázdnotou. Hned s prvními mrazíky se totiž na polích zahemžily ledové ještěrky, které vyklouzly ze svých doupat. Ta drobná modrá stvoření pobíhala sem a tam, sotva se dotýkala sněhu, jako by po něm jen klouzala. S ledovými ještěrkami si hrávaly všechny děti, ale jejich doteky byly neohrabané a někdy záměrně kruté, když ta malá křehká zvířátka chytaly a drtily je mezi prsty jako rampouchy visící ze střech. Také Geoffa, i když byl dobrosrdečný, často zvědavost dohnala k tomu, aby ještěrku držel v dlani, dokud ji teplo jeho rukou nezačalo rozpouštět, až nakonec roztála docela.</p>

<p>Adařiny ruce však byly chladné a jemné, mohla ledové ještěrky držet jak dlouho chtěla, aniž by jim ublížila. Geoffa to pokaždé rozzlobilo. Někdy si Adara lehla na zmrzlý sníh a dovolila ještěrkám, aby po ní běhaly a lechtaly ji na obličeji svými tlapkami. A když musela za svými povinnostmi, skryla si ještěrky do vlasů, ale nikdy je nevzala s sebou do domu, kde by je sálající horko ihned zabilo. Schovávala pro ně zbytky jídel a na svém tajném místě ty malé divoké tvorečky krmila. A tak hrady, které si postavila, byly každé zimy plné králů a dvořanů – zimních ptáků s bílým peřím a stovek hbitých ledových ještěrek. Adara je měla raději než všechna ostatní zvířata, která se u nich doma za celá ta léta vystřídala.</p>

<p>Doopravdy však milovala pouze ledového draka.</p>

<p>Nepamatovala si, kdy ho uviděla poprvé. Zdálo se jí, jako by byl součástí jejího života odjakživa. Vídávala ho za tuhých zim letět rychle jako vítr nad promrzlou zemí na lesklých bleděmodrých křídlech, jen se mihl šedivou oblohou. Ledoví draci byli vždycky vzácní, dokonce i v dávných dobách, a kdykoli je děti zahlédly, nadšeně si na ně ukazovaly, zatímco dospělí nespokojeně bručeli a vážně pokyvovali hlavami. Když ledoví draci vtrhli do kraje, znamenalo to dlouhou a krutou zimu. Stará Laura říkala, že té noci, kdy se Adara narodila, se ledový drak ukázal zas po velmi dlouhé době. Ale potom už přilétal pokaždé, když nastal zámrz, a jaro přicházelo každého roku o něco později. Proto lidé zapalovali veliké ohně, modlili se a doufali, že ledového draka odeženou.</p>

<p>Nepomohlo to. Rok co rok se drak vracel. Jen Adara věděla, že přilétá kvůli ní.</p>

<p>Ledový drak byl obrovský, dvakrát větší než zelení váleční draci strýčka Hala. Adara znala pohádky o divokých dracích větších než hora, ale nikdy žádného nespatřila. Halův drak byl hodně velký, pětkrát větší než kůň, ale ve srovnání s ledovým drakem vypadal malý, a navíc byl ošklivý.</p>

<p>Ledový drak byl tak zářivě bílý, až přecházel téměř do modra. Místo kůže měl ledový povlak postříbřený jíním, a když se pohnul, křupalo to jako kaluže potažené námrazou a opadávaly z něho krystalky jinovatky.</p>

<p>Jeho obrovská křídla tvarem podobná netopýřím byla tak průsvitná, že přes ně Adara viděla oblaka a často i měsíc a hvězdy, když drak kreslil po nebi ledové smyčky. Stačilo, aby křídly trochu zamával, a už zavál studený vichr, sníh zavířil a svět jako by se zachvěl v ledovém sevření. A když takový náhlý poryv větru rozrazil dveře stavení, hospodář je běžel zavřít se slovy: „To letí ledový drak.“</p>

<p>Oči měl drak jasné a hluboké, ale mrazivé. V modré tlamě mu jako naježená kopí oslnivě blýskaly tři řady rampouchů nestejné délky. A když vydechl, nevyšlehl z jeho chřtánu oheň čpící po síře jako u ostatních draků.</p>

<p>Ledový drak vydechoval suchý mráz.</p>

<p>Když otevřel tlamu, všechno ztuhlo na kost. Nechráněné ohně zablikaly a zhasly, udušeny mrazem. Stromy omrzly až hluboko pod kůru, zkřehlé větve se lámaly vlastní váhou a zvěř v lesích padala mrtvá. Ledový drak vydechoval do světa ticho, mráz a smrt.</p>

<p>Adara se však nikdy nebála. Byla přece zimní dítě a ledový drak byl jejím tajemstvím. Poprvé se s ním setkala, když jí byly čtyři.</p>

<p>Zrovna ji napadlo, že si ze sněhu postaví hrad, když se drak znenadání snesl kousek od ní na zaváté pole. Všechny ještěrky utekly. Adara vstala a srdíčko se jí rozbušilo. Ledový drak na ni chvíli nehybně hleděl, pak zamával křídly a vznesl se do vzduchu. A přestože se kolem rozpoutala sněhová bouře, Adara cítila, že je šťastná.</p>

<p>Během zimy se drak ještě jednou vrátil, a dokonce strpěl, aby se ho Adara dotkla holou ručkou. Byl strašlivě studený. Trochu se obávala, že ho popálí a že pod jejím dotekem začne tát, ale nerozpustila se ani kapička. Vždyť byla to zvláštní, ledové zimní dítě. A tak ho nejen pohladila, ale i políbila na křídlo. To se stalo v zimě hned po jejích čtvrtých narozeninách. Tehdy se poprvé ledového draka dotkla.</p>

<p>O rok později na drakovi poprvé vzlétla.</p>

<p>Našel ji v polích, kde si stavěla jiný hrad, osamělá jako vždy. Tentokrát ho zpozorovala dřív, a když dosedl, běžela za ním a přitiskla se k němu. Toho jara vyslechla otcův rozhovor se strýčkem Halem.</p>

<p>Dlouho se k drakovi tiskla, až si najednou vzpomněla, jak Hal létá na tom svém, a tak zatahala draka za křídlo. Drak je rozložil na sníh, Adara po něm vyšplhala nahoru a objala ledového draka kolem studeného krku. A vzlétli.</p>

<p>Neměla sedlo, postroj ani bič jako královi drakojezdci, ale nebála se, že spadne. Z draka čišel chlad, vkrádal se jí pod oděv a příjemně štípal. Když letěli nad otcovým statkem, uviděla na dvoře malinkého Geoffa, ale věděla, že on ji vidět nemůže. A také viděla, jak z hostince na křižovatce vybíhají malé lidské postavičky, aby se na draka podívaly. Zasmála se a její smích zacinkal jako kousky ledu.</p>

<p>Pak už letěli nad ztichlým černým lesem a stoupali stále výš, až se vznesli tak vysoko do nebe, že Adara už nedohlédla na zem, ale zdálo se jí, že v obrovské dálce spatřila jiného ledového draka, zdaleka však nebyl tak nádherný jako ten její.</p>

<p>Létali až do večera. Nakonec drak zakroužil ve velikém oblouku a na rozepjatých křídlech, na nichž se zatřpytily první hvězdy, klouzal ve spirále dolů. Krátce po setmění vysadil Adaru na tom poli, kde ji našel.</p>

<p>Utíkala domů a cestou potkala otce, který ji už hledal. Pevně ji objal a rozplakal se. Adara nechápala proč, stejně jako nemohla pochopit, proč jí potom doma naplácal. A po večeři si k ní do postýlky vlezl Geoff a vzrušeně jí vypověděl, co se stalo.</p>

<p>„Nic jsi neviděla, o všechno jsi přišla,“ šeptal. „Byl tady ledový drak a všechny vystrašil. Táta se bál, že tě sežral.“</p>

<p>Adara se ve tmě usmívala, ale nic neprozradila. Toho roku letěla na drakovi ještě čtyřikrát.</p>

<p>Příští zimy přiletěl drak dřív a letěli o kousek dál. Každá další zima přicházela o něco dřív a pokaždé letěli o kus dál. Zimy byly delší a studenější, obleva přicházela čím dál později. Adara si všimla, že ta místa, na nichž drak usedá k odpočinku, rozmrzají jako poslední.</p>

<p>Když bylo Adaře šest let, vyslali vesničané ke králi poselství, aby ho o těch ledových pohromách zpravili, ale z královského města nepřišla žádná odpověď.</p>

<p>„Ledoví draci? Tak to je hodně zlé,“ mínil Hal, když na začátku léta přiletěl na statek. „Nejsou jako naši draci, nedají se ochočit ani vycvičit. Odvážlivce, který se pokusil ledového draka osedlat, našli ztuhlého jako bláto a s bičem přimrzlým v ruce. Slyšel jsem o lidech, kteří přišli o prsty nebo o celou ruku, sotva se ledového draka jenom dotkli. A jestli si ledoví draci tenhle kraj oblíbili, tak to je moc zlé.“</p>

<p>„Proč s tím král něco neudělá?“ zlobil se otec. „Vždyť jsme ho o to prosili. Jestli se jich nezbavíme, za rok za dva už nebude vůbec žádná úroda.“</p>

<p>Hal se smutně pousmál. „Král má jiné starosti. Prohrává válku. Nepřítel má dvakrát víc draků než my a pořád postupuje. Říkám ti, Johne, že na severu je to teď hotové peklo. Mám strach, že se jednou už nevrátím. Král nemůže postrádat ani jediného drakojezdce, aby tady honil nějakého ledového draka. Ale především pochybuji, že by ho někdo dokázal zabít. Možná by bylo nejlepší ustoupit a nechat celou tuhle provincii nepříteli. Potom to bude <emphasis>jeho</emphasis> ledový drak.“</p>

<p>A nebude, pomyslela si Adara, která poslouchala. Ať si vládne zemi král jaký chce, vždycky to bude <emphasis>můj</emphasis> ledový drak.</p>

<p>Strýček Hal odletěl, léto rychle uběhlo a začalo ztrácet na síle. Adara počítala dny, které zbývaly do jejích narozenin. Hal se u nich ještě jednou zastavil při návratu z bojiště. Když přelétal nad lesy, které už shodily listí, zdála se křídla jeho ošklivého zeleného draka mnohem menší než jindy. Halová návštěva byla tentokrát kratší než obvykle a skončila hlasitou hádkou mezi oběma bratry.</p>

<p>„Během zimy se nepřítel nepohne,“ tvrdil Hal. „Zimní krajina je příliš zrádná, nebudou riskovat, aniž by je shora kryli drakojezdci. Ale až přijde jaro, nebudeme mít dost sil, abychom je zadrželi. Možná se o to král ani nebude pokoušet. Prodej statek, Johne, dokud za něj ještě můžeš dostat dobrou cenu, a na jihu si kup jiný kus země.“</p>

<p>„Tohle je moje zem,“ pravil otec. „Tady jsem se narodil. Ty taky, ačkoli se zdá, žes na to zapomněl. Jsou tu pohřbeni naši rodiče. A také Beth. Až umřu, chci ležet vedle ní.“</p>

<p>„Budeš vedle ní ležet o hodně dřív, než se ti bude líbit, neposlechneš-li mne,“ zlobil se Hal. „Nebuď hlupák, Johne! Vím, co pro tebe tahle půda znamená, ale život je přece cennější!“</p>

<p>Ale otec si stál na svém a Hal ho marně přemlouval. Když nad ránem odcházel, bouchl za sebou dveřmi.</p>

<p>Adara všechno slyšela. Rozhodla se, že tady zůstane, i kdyby otec odešel, protože ledový drak by nevěděl, kde ji má hledat. A kdyby se otec vypravil příliš daleko na jih, už by se s drakem nikdy nesetkala.</p>

<p>Přiletěl za ní hned po jejích sedmých narozeninách. Byla to ta nejtřeskutější zima, jakou lidé pamatovali. Adara měla stěží čas postavit si ledový hrad, tak často a tak daleko s drakem létala.</p>

<p>Na jaře jim strýček Hal nepřinesl žádné dárky. Jeho jednotka byla malá, čítala sotva tucet draků. Opět se pohádal s otcem, zlobil se, hrozil a prosil, ale otec byl tvrdohlavý a neústupný jako kámen. Hal odletěl na bojiště, aniž ho přesvědčil.</p>

<p>Toho roku nepřítel prolomil královy severní linie poblíž jakéhosi města s dlouhým jménem, které Adara neuměla vyslovit. Teri se to dozvěděla jako první, přiběhla z hostince, kde byla na výpomoc, celá nedočkavá, aby jim to mohla vypovědět.</p>

<p>„Zastavil se u nás posel, který jede ke králi žádat o vojenské posily,“ vyprávěla vzrušeně. „Nepřítel vyhrál velikou bitvu a naše armáda ustupuje.“</p>

<p>Otec se zamračil a mezi obočím se mu usadily ustarané vrásky. „Povídal něco o královských drakojezdcích?“ Hádky nehádky, Hal byl přece rodina.</p>

<p>„Ptala jsem se na strýčka,“ odpověděla Teri. „Ten posel říkal, že drakojezdci tvoří zadní voj a že mají za úkol zadržet nepřítele, než naše armáda ustoupí do bezpečí. Jen aby se strýčku Halovi nic nestalo.“</p>

<p>„Hal jim ukáže!“ řekl Geoff. „Všechny je se svým drakem spálí.“</p>

<p>Otec se usmál. „Hal se o sebe vždycky uměl postarat. Stejně mu nemůžeme nijak pomoci. Jestli se tady zastaví ještě další poslové, nezapomeň se jich vyptat, Teri, co se na severu děje.“</p>

<p>Vážně přikývla, ale rozrušení zakrýt nedokázala. Bylo to všechno přece tak strašlivě děsivé…</p>

<p>Teprve v následujících týdnech začali lidé pomalu chápat velikost pohromy, která se na ně valila. Na královské cestě bylo stále rušněji, proud ustupující armády v zelenozlatých stejnokrojích mířil ze severu na jih. Vesničané si na tuhle podívanou brzy zvykli. Zprvu pochodovali vojáci pod korouhvemi ve zlatých a zelených barvách ve vyrovnaných řadách pod vedením důstojníků se zlatými přilbicemi, ale po několika dnech byli čím dál unavenější, uniformy měli zaprášené a potrhané, ostří mečů, kopí a sekyr zubatá a ztmavlá zaschlou krví. Mnozí muži své zbraně ztratili a kráčeli kolem tupě s prázdnýma rukama. Karavana raněných, která pak vojsko následovala, byla mnohem delší než ustupující jednotky.</p>

<p>Adara toho dne stála v trávě vedle cesty, když kolem projížděly vozy s raněnými. Viděla vojáka bez očí opírat se o muže s jednou nohou. Viděla mnoho mužů bez rukou a bez nohou, jiné s hlavami rozpolcenými a mnohé další hrůzně zraněné a zohavené. Viděla vojáky pokryté sedlou krví a prachem cesty, do hrčení a skřípání kol se mísilo jejich hlasité sténání a letní vzduch zhoustl zápachem zanícených ran a opuchlých těl. Když jeden z raněných zemřel, shodili ho z vozu na zem a dál se o něj nestarali. Adara to řekla otci, který sehnal několik vesničanů a společně mrtvého pohřbili.</p>

<p>Ale mnohem více než bodných a sečných zranění bylo popálenin. V každé koloně byly desítky vojáků pokrytých mokvavými puchýři, některým vzal žhavý dračí dech ruku, nohu, nebo polovinu tváře, mnohým se z těl loupala sežehlá a zčernalá kůže jako stará kůra.</p>

<p>Večer Teri doma vyprávěla, že se od důstojníků, kteří se zastavili v hostinci na doušek občerstvení, dozvěděla, že nepřítel má celá mračna rudých draků.</p>

<p>Kolony ustupovaly vesnicí skoro měsíc, a dokonce i stará Laura přiznala, že na cestě nikdy neviděla tolik lidí. Jednou za čas procválal kolem zuboženého proudu osamocený jezdec chvátající k severu, a zanedlouho už každý věděl, že žádné vojenské posily nedorazí.</p>

<p>Jeden důstojník ze zadních vojů radil vesničanům, aby si sbalili, co unesou, a odešli na jih. „Nepřítel přichází!“ varoval je. A do týdne se cesta zaplnila uprchlíky ze severu, kteří vyprávěli tak hrůzostrašné historky, že se k nim mnozí lidé připojili. Ale mnoho vesničanů přesto setrvalo ve svých domovech. Byli to vesměs sedláci jako Adařin otec, kteří nechtěli opustit svá pole.</p>

<p>Poslední spořádanou jednotkou, která vesnicí projela, byli kavaleristé. Otrhaní a hubení vojáci klusali na schvácených koních, jejichž vystouplá žebra byla sotva potažena kůží. Projeli vesnicí za noci, ani se nezastavili, jenom křičeli: „Utíkejte! Všechno pálí! Utíkejte!“ A byli pryč.</p>

<p>Pak už zůstala cesta prázdná, protože muži, kteří po jednom nebo v malých tlupách táhli krajem ze severu na jih, se jí nedrželi a za to, co si brali, neplatili. Na druhém konci vesnice zabil jeden voják sedláka, znásilnil selku, ukradl co se dalo a utekl. Cáry, které měl na sobě, byly zelené a zlaté.</p>

<p>Také hostinský sbalil to nejnutnější a vydal se s rodinou na jih, protože prý pokaždé, když zafouká ze severu vítr, cítí zápach spáleniště. Teri teď byla hrůzou téměř bez sebe. Geoff na všechno kulil oči a byl spíš zvědavý, protože ještě nevěděl, čeho se má bát, hrál si na vojáky, vyptával se otce na nepřátele a kladl mu tisíce otázek, přestože otec byl zaměstnán víc než kdy jindy.</p>

<p>Otec pokračoval v práci, válka neválka, na poli mu stálo obilí a dobytek bučel hladem. Smál se však méně než obvykle a začal pít. Adara ho vídala, jak se uprostřed práce zastavil a hleděl do nebe.</p>

<p>Adara se zatím potulovala po polích, hrála si sama samotinká v dusném letním parnu a vymýšlela, kam by se skryla, jestli se otec rozhodne odejít.</p>

<p>Poslední se vraceli královští drakojezdci.</p>

<p>Když Adara zahlédla prvního, běžela za otcem. Vzal ji za ruku a společně se dívali, jak oblohou letí osamělý zelený drak. I na tu dálku bylo vidět, že je strašlivě zubožený. Nezastavil se.</p>

<p>O dva dny později uviděli další tři zelené draky. Jeden se odpojil, trhaně zakroužil a ztěžka se snesl k jejich statku. Zbylí dva pokračovali v letu na jih.</p>

<p>Strýček Hal byl smutný, vyhublý a bledý. Jeho drak vypadal zuboženě, z očí mu teklo a konec jednoho křídla měl spálený, proto letěl tak nemotorně.</p>

<p>„Tak teď už konečně odejdeš?“ zeptal se Hal svého bratra rovnou.</p>

<p>„Ne, na mém rozhodnutí se nic nezměnilo.“</p>

<p>„Do tří dnů jsou tady, jejich drakojezdci možná ještě dřív!“ vykřikl Hal a zapřísahal otce, aby co nejrychleji statek opustil.</p>

<p>„Tati, já se bojím,“ zajíkla se Teri.</p>

<p>Když otec viděl, jak je Teri k smrti vyděšená, zaváhal. „Já tady zůstanu, ale jestli chceš, odvez děti,“ rozhodl se nakonec.</p>

<p>Hal se zamyslel, pohlédl na svého draka, pak na bratra a zavrtěl hlavou. „Nemohu, Johne. Rád bych, opravdu, velmi rád, ale nejde to. Můj drak je zraněný a stěží unese mne samotného. Nezvládl by to.“</p>

<p>Teri se rozplakala.</p>

<p>„Je mi to líto, děvenko,“ zasmušil se Hal a bezmocně zaťal pěsti. „Opravdu mi to je líto.“</p>

<p>„Teri už je skoro dospělá,“ řekl otec. „Jestli je příliš těžká, vezmi ty malé. Nebo aspoň jedno.“</p>

<p>Bratři si zoufale pohlédli do očí. „Adaru,“ řekl Hal nakonec. „Je nejmenší a nejlehčí.“ S velkým úsilím se usmál. „Vezmu Adaru, vždyť skoro nic neváží. Ale ty, Johne, hned teď všeho nech, zapřáhni koně, nalož děti a utíkejte!“</p>

<p>„Uvidíme,“ pravil otec. „Ty vezmi Adaru a postarej se o ni.“</p>

<p>Hal se otočil k Adaře a usmál se. „Tak pojď, malá, strýček Hal tě vezme na projížďku.“</p>

<p>Adara se na něho vážně podívala a řekla: „Ne.“ A vyklouzla ze dveří.</p>

<p>Běželi všichni za ní, dokonce i Geoff. Adara získala náskok, když se otec ve dveřích zastavil a křičel na ni, ať se okamžitě vrátí. Potom, když se konečně rozběhl, byl příliš těžkopádný, zatímco Adara byla opravdu malá a lehká, neběžela, přímo letěla. Hal byl velmi zesláblý, ale Geoff ji málem dohonil a chvíli jí běžel těsně za patami, jenže se brzy zadýchal. To už Adara zmizela ve vysoké pšenici na poli a opatrně se kradla k lesu.</p>

<p>Jakmile padl soumrak, přinesli lampy a louče a pokračovali v hledání. Občas zaslechla otce, jak ji prosí, aby šla domů, nebo Hala a Teri, jak volají její jméno. Seděla vysoko ve větvích dubu, kam se vyšplhala, a posmívala se těm světélkům bloudícím sem a tam po polích, jak na ně vyzrála. Nakonec usnula a zdálo se jí o zimě, jenže do jejích narozenin bylo přece pořád ještě hodně daleko.</p>

<p>Za úsvitu ji probudil nějaký řev přicházející z oblohy. Adara zívla a protáhla se, pak vylezla na nejvyšší větev, která ji ještě unesla, a rozhrnula listí.</p>

<p>Na obloze byli tři draci.</p>

<p>Adara taková zvířata dosud neviděla. Nebyli zelení jako Halův drak, ale spíš tmavě rudí až černí, protože měli zčernalé a začazené šupiny. Jeden byl víc rezavý, druhý barvy zaschlé krve a třetí měl na trupu skvrny tmavé jako uhel. Všem třem zářily oči jako žhavé uhlíky a z nozder jim stoupal dým, prudce mrskali ocasy a pravidelně tepali vzduch kožovitými křídly.</p>

<p>Když ten rezavý otevřel tlamu a zařval, zatřásl se celý les. Adara se musela pevně chytit větve, aby nespadla. Potom se ozval černý drak, z tlamy mu vyšlehl dlouhý oranžovomodrý plamen a olízl vršky stromů. Listí rázem seschlo a zčernalo a nad lesem se objevil namodralý dým. Třetí drak barvy zaschlé krve přeletěl Adaře, která se rychle přikrčila, tak nízko nad hlavou, že uslyšela, jak mu skřípou křídla, a zahlédla žluté dračí tesáky zanesené sazemi a popelem. Tentokrát měla opravdu namále, protože vzduch zvířený jeho letem pálil jako oheň a drásal jako písek.</p>

<p>Na dracích letěli muži v oranžovočerných uniformách vyzbrojení kopími a biči. Tváře měli skryty za tmavými přilbicemi. Muž na rezavém draku zamával kopím a ukázal na statek na druhé straně polí. Když se tam Adara podívala, strýček Hal právě vzlétal, aby se s nimi utkal.</p>

<p>Zelený drak byl dozajista stejně veliký jako ti nepřátelští, ale když se vznesl nad střechy, zdál se Adaře mnohem menší, těžkopádně se nakláněl na stranu a bylo patrné, že je vážně zraněný. Strýček na jeho hřbetě vypadal jako jeden z těch malých cínových vojáčků, které před lety přivezl Geoffovi.</p>

<p>Cizí draci se rozdělili a zamířili k zelenému ze tří stran. Hal se snažil svého draka otočit, aby se mohl střemhlav vrhnout na černého a uletět těm druhým. Divoce a zoufale švihal bičem. Jeho zelený drak otevřel tlamu a chabě zařval. Plamen, který vypustil, byl bledý a krátký, nepřítele nezasáhl.</p>

<p>Jako na povel vydechli všichni tři nepřátelští draci najednou a zeleného draka zahalily plameny. Hořel a řval bolestí, spolu s ním křičel a hořel i jeho pán. Padali jako kámen a vzduchem se za nimi táhl pruh kouře.</p>

<p>Adara se postavila na větev, natáhla se a rozhlížela se. Nad vrcholky stromů na té straně, kde stál statek staré Laury a odkud rudí draci přiletěli, zahlédla kotouče hustého dýmu.</p>

<p>Když se podívala zpátky, tři tmaví draci právě klesali k jejímu domovu, jeden po druhém se plavně snášeli k zemi. Jakmile dosedli, jezdci se odpoutali z postrojů a s napřaženými zbraněmi se obezřetně kradli kolem stodoly k chalupě.</p>

<p>Adara byla vyděšená a zmatená, bylo jí koneckonců teprve sedm let. Letní vzduch, už tak dost horký, byl rozpálený plameny, až se zalykala, a naplněný kouřem, který ji nutil ke kašli. Cítila, jak je malá a bezmocná, a sevřel ji strašlivý děs. A tak udělala to jediné, co ji napadlo, aniž by o tom dvakrát uvažovala. Slezla ze stromu a rozběhla se lesem na druhou stranu, pryč od pole, na němž ležel mrtvý Hal, pryč od statku a rodiny, pryč a pryč, co nejdál od zlých draků.</p>

<p>Běžela, co jí nohy stačily, na nejchladnější místo, které znala, k jeskyním ve skalách nad řekou, do jediného chladného a temného úkrytu, kde bude v bezpečí. A tam se schovala.</p>

<p>Adara byla zimní dítě a chlad jí nevadil. Přesto se chvěla, když se konečně schoulila v nejhlubší a nejtemnější jeskyni.</p>

<p>Den uplynul a padla noc. Adara zůstala v úkrytu.</p>

<p>Pokoušela se usnout, ale trápily ji vidiny hořících draků. Stočila se do klubíčka a snažila se spočítat, kolik dnů zbývá do jejích narozenin. V jeskyni bylo příjemně chladno. Představovala si, že už nastala zima, nebo že je alespoň hodně blízko. Brzy k ní přiletí její ledový drak a vezme ji s sebou do království věčného mrazu, kde na nekonečných bílých pláních po věky věků stojí ledové hrady a zámky ze sněhu a všude panuje ticho a klid.</p>

<p>Náhle měla pocit, že je skutečně zima. V jeskyni bylo stále chladněji. Připadala si v bezpečí a usnula. Když se probudila, nahmatala na stěnách jeskyně jinovatku a pod sebou lůžko z ledu. Vyskočila a běžela k východu z jeskyně. Právě se rozednívalo. Na kůži ji lehce polaskal mrazivý vítr a dech jí mrzl před ústy v bílou páru, přestože bylo léto. Vykřikla radostí a rychle šplhala přes kameny pokryté námrazou.</p>

<p>Venku na ni čekal ledový drak.</p>

<p>Zátočina řeky, na kterou drak dýchl, zamrzla. Na obloze však vycházelo letní slunce a led rychle tál. Drak znovu vypustil svůj řezavý dech a mráz spálil vysokou zelenou trávu rostoucí podél břehů, stébla zbělela a zkřehla, a když pohnul křídly, padla jako když je požne.</p>

<p>Ledový drak hleděl na Adaru. Rozběhla se k němu, vyskočila na jeho křídlo a objala ho. Věděla, že času je málo. Ledový drak se jí zdál menší než kdykoli dřív. Adara věděla, co se s ním v tom úmorném letním horku děje.</p>

<p>„Pospíchej, milý draku,“ zašeptala. „Odnes mě odtud, zanes mě do království věčné zimy. Už se sem nikdy nevrátíme. Postavím ti ten nejkrásnější hrad a budu se o tebe starat. A každý den spolu budeme létat po studené obloze. Jen mě odtud odnes, můj milý draku. Zanes mě k tobě domů.“</p>

<p>Ledový drak jí rozuměl. Roztáhl obrovská průsvitná křídla a udeřil jimi do vzduchu. Nad poli obtíženými klasy zavyl břitký polární vítr. Vznesli se, z řeky se stala úzká stříbrná stužka, letěli nad tmavě zelenými lesy a stále stoupali. Ledový drak zamířil na sever. Adara ještě zahlédla svůj starý domov, ale byl už strašlivě maličký a pořád se zmenšoval. Drak se k němu otočil ocasem a letěl stále výš a výš.</p>

<p>Pak Adara něco zaslechla. Byl to zvuk natolik tichý a vzdálený, že ho doopravdy slyšet nemohla, ani kdyby drak tak hlučně nemával křídly. Ale přesto to uslyšela. Byl to výkřik jejího otce.</p>

<p>V tu chvíli jí z očí vytryskly horké slzy, a když dopadly na hřbet ledového draka, vypálily v jinovatce dolíčky. Najednou ji led začal štípat do prstů. Když odtáhla ruku, spatřila na drakově krku otisk své malé dlaně. Musela se však držet, aby nespadla. Dostala strach.</p>

<p>„Vrať se,“ zašeptala. „Prosím, draku, vrať se zpátky.“</p>

<p>Neviděla drakovi do očí, ale tušila, co by v nich spatřila. Otevřel tlamu a vypustil dlouhý modrobílý jazyk mrazu, jen to zasvištělo. Ledoví draci jsou němí, Adara však ve své mysli uslyšela jeho divoký nářek plný žalu.</p>

<p>„Prosím, milý draku,“ řekla znovu tenkým a tichým hláskem. „Pomoz mi.“</p>

<p>Ledový drak zakroužil a začal se vracet.</p>

<p>Když se přiblížili ke statku, tři osedlaní rudí draci si hověli před stodolou a hodovali na spálených dobytčích mršinách. Vedle toho nejtmavšího postával oranžovočerný drakojezdec, opíral se o kopí a občas jím svého draka pošťuchoval.</p>

<p>Sotva nad polem prosvištěl ledový závan větru, nepřátelský voják vzhlédl a vykřikl, vyskočil do sedla, nasoukal se do postroje a začal černého draka švihat bičem. Zvíře se naposled zahryzlo do mrtvého koně a pak neochotně vzlétlo.</p>

<p>Adara zahlédla, jak se dveře chalupy rozletěly dokořán a jak z nich vyběhli další dva drakojezdci. Jeden byl bez košile a směšně poskakoval, jak si v běhu natahoval kalhoty.</p>

<p>Černý drak už byl blízko. Zvrátil hlavu, zařval a vypustil sloup ohně. Adara ucítila závan horka. Ledový drak sebou cukl, když mu plamen olízl břicho. Pak natáhl dlouhý krk, pohlédl prázdnýma bílýma očima dolů, otevřel modré čelisti, vycenil krápníky zubů a vydechl bílý mrazivý oblak.</p>

<p>Mráz obalil levé křídlo černého draka a ten zařval bolestí a hrůzou. Když se znovu pokusil křídly mávnout, to zmrzlé se odlomilo. Drak i jeho pán padali k zemi.</p>

<p>Ledový drak na ně dýchl podruhé. Ztuhli na kámen a zemřeli dřív, než se dotkli země.</p>

<p>Další dva draci se však už blížili k Adaře, z jedné strany rezavý, z druhé ten barvy zaschlé krve, na němž seděl polonahý drakojezdec. Ohlušil ji jejich vzteklý řev a ucítila kolem sebe horký dech páchnoucí sírou.</p>

<p>Ve vzduchu, který se rozechvěl strašlivým žárem, se zkřížily dva plamenné meče, ale ledového draka nezasáhly. Adara cítila, jak mu tělem probíhají křeče, letěl však dál. Při každém mávnutí mu z křídel odstřikovaly kapky vody.</p>

<p>Drak barvy krve přiletěl příliš blízko, a než se stačil nadechnout, ledový drak zmrazil jeho pána. Voják ani nestačil vykřiknout, zmodral Adaře přímo před očima a pot na jeho holém hrudníku se vmžiku změnil v námrazek. Vypadl ze sedla, kus postroje a uzdy zůstal přimrzlý drakovi ke krku.</p>

<p>Drak barvy zaschlé krve a ledový drak na sebe zaútočili, zášleh plamene se střetl s proudem mrazivého dechu. Ledový drak sebou škubl a voda z něho jen lila, ale rudohnědý drak se proměnil v led a pošel.</p>

<p>Přilétal poslední nepřítel, drak s rezavými šupinami, na jehož hřbetě seděl drakojezdec v plné zbroji. Adara vykřikla, současně zařval rezavý drak a vyplivl ohnivou kouli, která narazila na křídlo ledového draka. Oheň sice okamžitě zmizel, ale křídlo se rozpustilo.</p>

<p>Ledový drak divoce mával zbylým křídlem, aby pád zpomalil, přesto udeřil do země s příšerným zapraskáním lámaných nohou, jako když se na řece bortí kry. Náraz Adaru odhodil. Dopadla do měkkého pole a několikrát se převalila, byla potlučená, ale celá. Jenže její drak už neměl ani to jedno křídlo, které se rozbilo, a ocas byl na dva kusy.</p>

<p>Ledový drak teď vypadal velice nepatrně a rozlámaně jako stará hračka. Unaveně natáhl dlouhý krk na zem a hlavu složil do pšenice.</p>

<p>Shora se ozvalo zasvištění a triumfální řev. Oči rezavého draka, který se na ně řítil, plály jako kovářské výhně. Voják se zvedl v postroji, mával kopím a jásal.</p>

<p>Ledový drak přemohl bolest, naposled zvedl hlavu a vydal jediný zvuk, který od něho Adara kdy slyšela, nářek teskný jako kvílení meluzíny v komíně, jako sténání větru prohánějícího se mezi věžemi ledového hradu, jako skučení severáku ženoucího se po nekonečných sněhových pláních v zemi věčné zimy.</p>

<p>A potom ledový drak naposled vydechl. Vydechl do světa mráz, jiskřivě modrobílý proud chladu, ledu, sněhu a ticha, tak krutý a třeskutý, jaký nemohou přežít žádné živé bytosti. Rezavý drak vlétl přímo do toho smrtícího proudu a mráz do něho narazil jako obrovské kladivo. Drak i drakojezdec v jednom okamžiku zmrzli a ve druhém se roztříštili na tisíce ledových úlomků, které zašustily v obilí jako krupobití.</p>

<p>Adara běžela polem, třásla se zimou a ramínka se jí chvěla usedavým pláčem. Plakala tak, jak to dokáže jen sedmiletá dívenka.</p>

<p>A plakala, když doma našla otce přibitého za ruce ke stěně, pořád plakala, když zápasila s uzly na provazech, jimiž byla spoutána Teri, ale byly to horké, velmi horké slzy.</p>

<p>Otec, Teri ani Geoff už nemohli plakat, slzy jim vyschly.</p>

<p>Když konečně Adara Teri osvobodila, rozvázaly Geoffa a pak společně opatrně sundali otce. Sotva otevřel oči a uviděl Adaru, pousmál se. Pevně ho objala a znovu se rozplakala.</p>

<p>Později v noci se otec, Teri i Geoff už cítili natolik silní, že se mohli vydat na cestu. Pod rouškou tmy tiše opustili statek a vydali se na dlouhou pouť na jih.</p>

<p>V těch následujících dnech strastiplného putování se Adary nikdo na nic neptal. A když se konečně dostali do bezpečí, nikdo jí nevěřil. Vždyť jí bylo jenom sedm let, takže nemohla vědět, že v létě ledoví draci nelétají. A kdyby přece, že se stejně nedají ochočit.</p>

<p>A kromě toho, když odcházeli z domova, nikde žádného ledového draka neviděli, živého ani mrtvého. Spatřili sice obrovské zdechliny draků a mrtvoly vojáků, ale měli příliš naspěch, než aby jim mohli věnovat pozornost.</p>

<p>Malého jezírka s ledovou vodou, které tam dřív nebylo, si všimla jenom Adara.</p>

<p>Tam dole na jihu dostali práci na jednom bohatém statku. Prsty už otec nikdy neměl tak silné jako před tím, než mu dlaně prorazily hřeby, ale zvládal svůj díl silou paží a vůle.</p>

<p>„Můj bratr Hal, má země a dům, všecko je pryč,“ říkával Adaře, „a je mi to moc líto. Ale přesto je všechno v pořádku. Vrátila se mi dcera.“</p>

<p>A zdálo se, že je šťastný, neboť z Adary zmizel všechen chlad, hodně se smála, dokonce občas i fňukala jako všechny malé holčičky.</p>

<p>Tři roky po těch hrozných událostech zvítězila králova armáda ve velké bitvě a zelení draci spálili nepřátelské hlavní město. V severních provinciích znovu zavládl mír. Adara a Geoff se vrátili s otcem na statek, ale Teri zůstala na jihu, protože se provdala za mladého kupce.</p>

<p>Zase byli doma. A když přišla zima, Adaru ani nenapadlo, že by si mohla ze sněhu postavit hrad. Šla se podívat na ledové ještěrky, jak běhají po polích, usmívala se a vzpomínala, ale už je nechytala a nedotýkala se jich. Teplo jejích rukou by těm křehkým ledovým zvířátkům mohlo ublížit.</p>

<p>A když ji začalo zábst a zalézat za nehty, šla domů a cestou se sklouzla na zamrzlém jezírku.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>NEČEKANÁ VARIACE</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Odbočili z dálnice, silnice se zúžila do dvou pruhů a ve strmých serpentinách stoupala do hor. Na úbočích rostly borovice a štíty nad nimi pokrýval led a sníh, sem tam zahlédli prudké vodopády. Obloha byla jasná a zářivě modrá. Ale Petrovi nepozvedla náladu ani tahle nádherná krajina. Soustředil se na řízení vozu a snažil se na nic nemyslet.</p>

<p>Jakmile se vnořili mezi horské útesy, příjem autorádia se zhoršil a stanice mizely jedna po druhé, až nakonec nechytili žádnou. Kathy několikrát projela celou stupnici a pak rádio znechuceně vypnula. „Myslím, že se mnou budeš muset mluvit,“ prohlásila.</p>

<p>Petr se na ni ani nemusel podívat, aby poznal, že se schyluje k hádce. Ostrý tón a kousavý sarkasmus v jejím hlase už hodně dávno nahradily něhu, teď se vztekala na rádio a taky měla Petrovi za zlé, že ji na tenhle výlet vytáhl. Ze všeho nejvíc mu však zazlívala, že se za něho provdala. V době, kdy se ještě dokázal litovat, jí za to dokonce ani nedával vinu. Neudělala s ním žádné terno. Byl neúspěšný spisovatel, neúspěšný novinář, neúspěšný obchodník. Deprimovalo ho to a deprimoval tím všechny kolem. Zbyla mu jen schopnost pohotové reakce. Proto možná Kathy slovní souboje tak často vyvolávala. Většinou, když si navzájem ubližovali tak dlouho, až se objevily slzy, to dopadlo tak, že se pomilovali a život byl na hodinku dvě o něco příjemnější. To bylo asi tak všechno, co jim zůstalo.</p>

<p>Jenže dnes Petr neměl na hádku dost energie. „O čem chceš mluvit?“ Snažil se udržet hlas v přátelské rovině a oči na silnici.</p>

<p>„Pověz mi něco o těch šachových šašcích, za kterými jedeme.“</p>

<p>„Už jsem ti to říkal. Když jsem studoval na Severozápadní univerzitě, hráli jsme ve stejném družstvu.“</p>

<p>„Odkdy je šach družstevní sport?“ zeptala se Kathy. „To jste se před každým tahem radili s agronomem?“</p>

<p>„Když máš jenom černá a bílá pole, nepotřebuješ agronoma. Na univerzitních turnajích obvykle hrála na čtyřech nebo pěti šachovnicích najednou proti sobě dvě družstva. Nikdo nesměl nikomu radit, každý hráč bojoval pochopitelně sám za sebe. Družstvo, které vyhrálo většinu individuálních zápasů, vyhrálo celý turnaj a –“</p>

<p>„Tohle chápu,“ řekla podrážděně. „Nejsem sice šachista, ale taky nejsem natvrdlá. Vy čtyři jste zkrátka byli v jednom družstvu.“</p>

<p>„Ano a ne,“ řekl Petr.</p>

<p>Motor toyoty naříkal, protože nebyl na takové stoupání zvyklý a protože ho nenechal seřídit, než opustili Chicago. Už se dostali tak vysoko, že na cestě ležely ledové jazyky a navátý sníh.</p>

<p>„Co je to za odpověď, ano a ne?“ zeptala se Kathy jízlivě.</p>

<p>„Na Severozápadní byl velký šachový oddíl, hrály se městské, celostátní a národní turnaje. Někdy bylo k dispozici tolik hráčů, že jsme mohli postavit několik družstev, záleželo na tom, kdo měl zrovna zkoušky, kdo si zahrál v předešlé soutěži a tak. A právě před deseti lety jsem zorganizoval Severozápadní turnaj vysokých škol, na kterém jsme my čtyři hráli v béčku.“</p>

<p>„Co to znamená – béčko?“</p>

<p>Petr si odkašlal a prudce projel ostrou zatáčkou, až drobný štěrk zabubnoval do spodku vozu, když sjel jedním kolem na krajnici. „Školy mohly přihlásit víc družstev, pokud měly lidi a peníze, na to nebyl žádný limit. Nejlepší hráči tvořili družstvo A, další čtyři B a tak dál.“</p>

<p>Na okamžik se odmlčel, a když opět promluvil, v hlase se mu ozýval jemný náznak hrdosti. „Tenkrát jsme vytvořili rekord, který dosud nebyl překonán. Protože se ten turnaj hrál na domácí půdě, měli jsme dost hráčů, a postavili jsme šest družstev. Žádná škola nikdy neměla na národní soutěži víc než čtyři.“</p>

<p>Petrovi se na tváři objevil náznak úsměvu. Možná to ani žádný opravdový rekord nebyl, ale byl jeho. A jediný. Většina lidí žije a zemře, aniž by vůbec nějaký rekord vytvořila, pomyslel si v duchu. Možná by měl Kathy říct, aby mu na náhrobek nechala vytesat nápis: ZDE LEŽÍ PETR K. NORTEN, KTERÝ POSTAVIL ŠEST DRUŽSTEV. Zasmál se.</p>

<p>„Co je ti k smíchu?“</p>

<p>„Nic.“</p>

<p>„Říkals, žes ten turnaj zorganizoval?“</p>

<p>„Byl jsem předsedou našeho oddílu, vyjednal jsem s ostatními školami, aby se národní soutěž hrála v Evanstonu, sestavil jsem program, dal dohromady našich šest družstev, určil kapitány a kdo s kým bude hrát.“</p>

<p>„Takže jsi byl velké zvíře?“</p>

<p>„Během samotného turnaje jsem byl jenom kapitánem béčka.“</p>

<p>Teď se zasmála Kathy. „Velké zvíře, ale až druhořadé. Takový je vlastně celý tvůj život.“</p>

<p>Petr spolkl kousavou odpověď, kterou měl na jazyku, a raději mlčel. Toyota projela další serpentinou a před nimi se otevřelo ohromné panorama coloradských hor. Ani za mák ho to nevzrušilo.</p>

<p>Kathy se zeptala: „Kdys přestal hrát šachy?“</p>

<p>„Nechal jsem toho hned po vysoké. Nehrál jsem na žádném šachovém turnaji bezmála devět let. Nejspíš jsem už pořádně zrezivělý, ale tenkrát jsem byl docela dobrý.“</p>

<p>„Jak dobrý je <emphasis>docela dobrý</emphasis>?“</p>

<p>„Podle bodování Šachové federace jsem patřil do A třídy, ostatně jako celé naše béčko.“</p>

<p>„Takže jsi byl nejlepší?“</p>

<p>„Nad třídou A jsou ještě šampióni, pak mistři a na samém vrcholku velmistři. Ale těch je málo.“</p>

<p>„Nad tebou byly ještě tři třídy?“</p>

<p>„Dá se to tak říct,“ souhlasil Petr.</p>

<p>„Takže se dá říct, žes byl v nejlepším případě čtvrtořadý hráč.“</p>

<p>Petr na Kathy úkosem pohlédl. Pohodlně se opírala o sedadlo a mírně se usmívala. Dostal vztek. „Ty jsi ale potvora.“</p>

<p>„Koukej na cestu!“ vyštěkla Kathy.</p>

<p>Projel další zatáčkou a šlápl na plyn. Nesnášela rychlou jízdu. „Hergot, naprosto nechápu, proč se o tom s tebou bavím.“</p>

<p>„Můj manžel je velké zvíře,“ řekla a zasmála se. „Čtvrtořadý šachista v druhořadém juniorském školním družstvu. A ještě horší řidič.“</p>

<p>„Buď zticha,“ vyjel na ni Petr. „Vždyť ani nevíš, o čem mluvíš. Možná jsme byli jenom béčko, ale byli jsme dobří. Skončili jsme jenom o půl bodu za naším áčkem. A málem jsme uhráli bod v předem ztracené partii, která se mohla stát největším překvapením v historii.“</p>

<p>„Tak o tom mi teda povídej.“</p>

<p>Petr začal svých slov litovat. Ta vzpomínka pro něj znamenala velmi mnoho, téměř tolik jako ten jeho bezvýznamný rekord. Ale Kathy tohle nikdy nepochopí, pro ni to bude jenom další prohra, pro niž se mu bude moci vysmívat. Nikdy se o tom neměl zmiňovat.</p>

<p>„No, drahoušku?“ dráždila ho. „Co mělo být tím největším překvapením? Povídej.“</p>

<p>Petr věděl, že je zle. Nedovolí mu, aby si to nechal pro sebe. Bude ho popichovat tak dlouho, dokud to z něho nedostane. „Tenhle týden to bude deset let,“ začal. „Národní turnaj se vždycky konal mezi Vánocemi a Novým rokem, když jsme měli volno. Hrálo se na osm kol, dvě kola denně. Všechna naše družstva si vedla docela dobře, áčko skončilo jako sedmé.“</p>

<p>„Ale tys byl v béčku, zlato.“</p>

<p>Petr se pokusil o úsměv. „To jsem byl. Ve druhé části turnaje zabodovalo mé družstvo v několika pěkných partiích. Dostali jsme se do zvláštní pozice. Před posledním kolem byla na prvním místě Chicagská univerzita, obhajovala titul a už porazila naše áčko. Měla skóre 6:1. Za Chicagem následovaly se skórem 5½:l½ Berkeley, Massachusetts a já nevím kdo ještě, jenže tahle tři družstva už proti Chicagu hrála. Za nimi byla skupina družstev s bodováním 5:2, včetně našeho áčka a béčka, a v posledním kole muselo jedno z nich hrát proti Chicagu. Zcela neočekávaně jsme to byli my. Všichni si mysleli, že tím turnaj skončil, že se už nic nezmění.“</p>

<p>Petrovi se to všechno zase vybavilo a povzdechl si. „Byl to opravdu zápas nerovnocenných soupeřů. Družstvo Chicaga mělo tři mistry a jednoho šampióna, na každé šachovnici nás převyšovali o stovky bodů. Vypadalo to, že výsledek je jasný, ale nebyl. Mezi Chicagem a Severozápadní to nikdy nebylo jasné. Kapitán Chicaga se jmenoval Hal Winslow a byl to můj dobrý přítel, ale občas se mi podařilo pořádně mu zatopit. Přestože měli vždycky lepší oddíl než my a vyhrávali skoro všechny vysokoškolské turnaje, dokázali jsme jim připravit horké chvilky, a jednou jsme jim dokonce vyfoukli městský šampionát. A tenkrát na národním nám chyběl takhle malý kousek k největšímu překvapení všech dob.“ Zvedl ruku, ukázal mezi palcem a ukazováčkem asi centimetrovou vzdálenost, pak položil dlaň zpátky na volant a zamračil se.</p>

<p>„Vyprávíš to děsně zajímavě, pokračuj,“ vybídla ho. „Nemůžu ani dýchat, jak jsem napjatá, co bylo dál.“</p>

<p>Petr její sarkasmus ignoroval. „Hodinu po začátku kola už stála dobrá polovina hráčů kolem našich stolů a každému bylo jasné, že Chicago má problémy. Na dvou šachovnicích jsme měli naprosto zřetelně poziční převahu a na dalších dvou byly partie vyrovnané. Měl jsem štěstí, hrál jsem na třetí šachovnici proti Halu Winslowovi. Dostali jsme se do patové situace a dohodli se na remíze. Potom to E. C. na čtvrté šachovnici vzdal.“</p>

<p>„E. C.?“</p>

<p>„Edward Colin Stuart. Říkali jsme mu E. C. Býval to dobrý kluk. Uvidíš ho u Zydela.“</p>

<p>„Prohrál?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Zatím to nevypadá na nějaké báječné překvapení,“ řekla stroze. „I když podle tvých měřítek to zřejmě byl triumf.“</p>

<p>„E. C. sice prohrál,“ řekl Petr, „ale mezitím už Delmario na druhé šachovnici stačil svého soupeře rozdrtit a získat bod, takže to bylo nerozhodně l½:l½. A na první šachovnici, kde ještě pořád hrál Bruce Zydel proti Robinsonu Vesselerovi, jsme vyhrávali. Bylo to prostě neuvěřitelné. Zydel byl docela dobrý hráč, navíc měl doslova fotografickou paměť a znal kdejaké otevření i pozpátku, ale byl to takový… bačkora.“</p>

<p>Petr se hořce usmál. „Vesselere byl naprosto největší chicagská jednička. Jednak byl mistr, zatímco Zydel měl jenom třídu A, a jednak vážil nejmíň sto osmdesát kilo. Když seděl za stolem, vůbec se nehýbal, ruce měl složené na obrovském břiše a jenom pokukoval po šachovnici takovýma malýma očičkama. Rozdrtil každého soupeře a správně měl hravě rozdrtit i Zydela, hergot, vždyť měl nejmíň o čtyři sta bodů víc, jenže tahle partie se vyvíjela úplně jinak. Zydel získal pomocí jakési obskurní variace siciliana nad Vesselerem převahu a svíral ho ze všech stran. Byl to naprosto neuvěřitelný útok. Tak komplikovanou pozici jsem nikdy neviděl. Vesselere sice zahájil protiútok na dámském křídle, ale proti Zydelově pozici na královském křídle to nic nebylo. Byla to prakticky vyhraná partie. Všichni jsme tomu věřili.“</p>

<p>„Takže jste ten turnaj skoro vyhráli?“</p>

<p>„Ale ne, o to nešlo,“ řekl Petr. „Kdybychom tu partii vyhráli, Chicago by kleslo mezi družstva se skórem 6:2 a turnaj by vyhrál někdo jiný, kdo měl 6½ bodu, možná Berkeley nebo Massachusetts. Nám se jednalo jenom o tohle jediné nečekané vítězství. Bylo by to naprosto neuvěřitelné! Chicagské družstvo bylo nejlepší v zemi, zatímco my nepatřili mezi špičky ani na naší škole. Kdybychom je porazili, byla by to senzace. A už jsme byli takhle blízko!“</p>

<p>„Co se stalo?“</p>

<p>„Zydel to projel,“ řekl Petr kysele. „Měl obětovat dvě figury, ale neudělal to. Bylo to riziko, jenže by tím rozbil Vesselerovo královské křídlo a odkryl jeho krále. Jenže Zydel byl moc opatrný a jenom se bránil proti hrozbě na dámském křídle, místo aby zaútočil, a zahrál pár chybných obranných tahů. Netrvalo dlouho a Vesselere ho spolkl.“ Dokonce i dnes po deseti letech Petr pocítil, jak se v něm ozývá staré zklamání. „A tak Chicago vyhrálo další národní turnaj. Dokonce i sám Vesselere potom přiznal, že by ho Brucíček odrovnal, kdyby mu v tom kritickém okamžiku vzal jezdcem pěšce.“</p>

<p>„Prohráli jste? Celou dobu vlastně mluvíš jenom o tom, že jste prohráli?“</p>

<p>„Ale byli jsme vítězství hodně blízko.“</p>

<p>„Dostat se hodně blízko stačí při házení podkovou nebo granátem,“ řekla Kathy. „Prohráli jste. Už tehdy jsi patřil k poraženým, můj milý. Škoda, že jsem to nevěděla.“</p>

<p>„Zydel nám to prohrál, hergot,“ zavrčel Petr. „To mu bylo zkrátka podobné. Měl zázračnou paměť a třídu A, ale jako hráč v družstvu nestál za nic. Nedokážeš si ani představit, kolik partií projel! Každý mohl počítat s tím, že to Zydel dřív nebo později vzdá, když na něho bude dost dlouho vyvíjet tlak. Ale tenkrát proti Vesselerovi to bylo nejhorší. Nejradši bych ho tehdy na místě zabil. A navíc to byl nafoukaný pitomec.“</p>

<p>Kathy se zasmála. „Nejedeme čirou náhodou zrovna teď k tomu nafoukanému pitomci na návštěvu?“</p>

<p>„Je to už deset let. Možná se změnil, ale i kdyby ne, dneska je to zazobaný pitomec. Vytřískal miliony na elektronice. Hlavně chci zase vidět Stuarta a Delmaria. Zydel říkal, že u něho budou.“</p>

<p>„Skvělé,“ prohlásila Kathy. „Tak o tohle bych nerada přišla. Nečekám, že budu mít další příležitost strávit čtyři dny se zazobaným pitomcem a třemi poraženými.“</p>

<p>Petr mlčel, ale sešlápl plyn a toyota svištěla po klesající horské silnici stále rychleji, a jak nabírala rychlost, začala drnčet. Pořád dolů, pomyslel si. Takový je celý můj mizerný život.</p>

<p>Ujeli šest kilometrů po soukromé Zydelově cestě, než konečně uviděli jeho dům. Po deseti letech strávených v levných bytech snil Petr o tom, že si jednou koupí vlastní domek, a teď mu stačil jediný pohled, aby mu došlo, že civí na majetek v hodnotě několika milionů. Třípatrová budova z pravého dřeva, pravého kamene a kouřových skel byla zasazena do svahu a člověk si jí stěží všiml, dokud nedojel až k ní. Obrovská zimní zahrada byla jedinou nápadnou částí. Pod domem, zabudovaná přímo do hory, se nacházela garáž pro čtyři automobily.</p>

<p>Petr zaparkoval na posledním prázdném místě mezi novým nablýskaným stříbrným cadillakem Seville, který byl zjevně Zydelův, a prastarým rezavým VW Broukem, který zjevně nebyl. Když vytáhl klíček ze zapalování, vrata garáže se s hlasitým kovovým cvaknutím automaticky zavřela a odřízla je od denního světla.</p>

<p>„Už ví, že jsme tady,“ poznamenala Kathy.</p>

<p>„Vezmi si kufr,“ odsekl Petr.</p>

<p>Proti vratům našli zdviž, nastoupili a Petr stiskl horní ze dvou knoflíků. Když se kabina zastavila a dveře se otevřely, ocitli se v ohromné hale. Petr udiveně hleděl na divočinu pestrobarevných rostlin dosahující až po obrovskou skleněnou klenbu, na drahé dřevěné obložení, knihovny nacpané svazky vázanými v kůži, na rozlehlý krb a na Edwarda Colina Stuarta, který právě vstal z koženého křesla na druhé straně místnosti.</p>

<p>Petr postavil kufr na vysoký hnědý koberec a usmál se: „E. C.!“</p>

<p>Chvíli trvalo, než E. C. halu přešel a než mu mohl podat ruku. „Ahoj Petře.“</p>

<p>„Ty ses za těch deset let ani trochu nezměnil!“ E. C. Stuart byl pořád štíhlý a pružný, měl hřívu pískově plavých vlasů a nádherné turecké kníry. Na sobě měl džínsy, vypasovanou purpurovou košili a černou vestu a vypadal stejně energicky, upraveně a zdatně jako před deseti lety. „Ani trochu,“ opakoval Petr.</p>

<p>„To je spíš škoda, ne?“ řekl E. C. Jeho modré oči byly nečitelné jako vždycky. „Obvykle se očekává, že se člověk mění.“ Otočil se ke Kathy a představil se: „Jsem E. C. Stuart.“</p>

<p>„Promiň,“ řekl Petr, „tohle je moje žena Kathy.“</p>

<p>„Těší mě,“ usmála se Kathy.</p>

<p>„Kde je Steve?“ zeptal se Petr. „Viděl jsem jeho VW dole v garáži. Jak dlouho už s tou kraksnou jezdí, patnáct let?“</p>

<p>„Ani nevím. Někde tady je a nejspíš popíjí,“ řekl E. C. a mírný úšklebek prozradil Petrovi víc než slova.</p>

<p>„A Zydel?“</p>

<p>„Brucíček se ještě neukázal. Myslím, že čekal na vás. Nejspíš se budete chtít napřed ubytovat.“</p>

<p>„Jak, když nemáme hostitele?“ zeptala se Kathy stroze.</p>

<p>„Aha, ještě jste se nestačili seznámit s divy Zydelandu.“ E. C. ukázal nad krb. „Podívejte.“</p>

<p>Petr by přísahal, že ještě před chvílí visel nad krbovou římsou nějaký abstraktní obraz. Nyní tam byla obrovská obrazovka, na jejíž tmavé ploše se ostře vyjímala rudá slova:</p>

<p>VÍTEJ, PETŘE.</p><empty-line /><p>VÍTEJTE, KATHY</p><empty-line /><p>VAŠE APARTMÁ JE VE DRUHÉM PATŘE, PRVNÍ DVEŘE.</p><empty-line /><p>BUĎTE TU PROSÍM JAKO DOMA.</p>

<p>„Přivítal mě stejným způsobem,“ řekl E. C. „Nezapomínejte, že Brucíček je elektronický génius. Tenhle dům je plný takových hraček. Běžte si vybalit a pak se vraťte, já nikam neuteču.“</p>

<p>Apartmá našli snadno. Vstoupili do velkého obývacího pokoje s krbem, nad nímž byl umístěn další abstraktní obraz, ale když Kathy zavřela dveře, malba zmizela a nahradil ji vzkaz:</p>

<p>DOUFÁM, ŽE VÁM TO VYHOVUJE.</p>

<p>Kathy šla do ložnice a usedla na postel. „Zdá se, že náš hostitel je milý chlapík. Jenom doufám, že ty televizní obrazovky nejsou dvousměrné. Nemám v úmyslu vystupovat v soukromé show nějakého elektronického šmíráka.“</p>

<p>Petr se zamračil. „Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se tenhle dům hemžil štěnicemi. Zydel byl vždycky trochu divný.“</p>

<p>„Jak divný?“</p>

<p>„Bylo těžké mít ho rád. Byl vychloubačný a neustále se chvástal, jaký je skvělý šachista, jak je chytrý a tak, jenže mu skoro nikdo nevěřil. Myslím, že měl dobrý prospěch, ale jinak byl spíš hloupý a nerozuměl žertu. E. C. si s oblibou střílel z lidí a tropil všelijaké kanadské žertíky, už ani nevím, kolikrát jsme se na Zydelův účet pobavili. Byl jeho nejčastější obětí. Zydel byl v podstatě takový zavalitý moula, tvářičky měl naducané jako veverka a na hlavě nosil krátkého ježka, protože se zapsal na výcvik záložních důstojníků. Nevím o nikom jiném, kdo by vypadal v uniformě tak směšně. A nechodil s děvčaty.“</p>

<p>„Je gay?“</p>

<p>„Ne, to ne. Spíš je asexuální.“ Petr se rozhlédl po místnosti a zavrtěl hlavou. „Vůbec nechápu, jak se mu tohle podařilo, jak to dokázal. Zrovna on!“ Otevřel kufr a začal vybalovat. „Věřil bych, že to dokáže Delmario. Byl se Zydelem na technice, ale Steve byl neuvěřitelně bystrý kluk, považovali jsme ho skoro za kouzelníka. Zydel byl proti němu jenom nafoukaný šedý průměr.“</p>

<p>„Napálil vás,“ řekla Kathy a sladce se usmála. „Není jediný, kdo tě napálil, že? Ačkoli byl možná první.“</p>

<p>„To stačí.“ Petr zavřel šatník. „Pojď, vrátíme se dolů. Chci si popovídat s E. C.“</p>

<p>Sotva vyšli z apartmá, ze dveří o kus dál na chodbě se vynořil rozložitý muž. „Petře?“ zavolal a rozmazaně se usmál. „Nepoznáváš mě, Péťo?“</p>

<p>„To jsi ty, Steve?“ zeptal se Petr nevěřícně.</p>

<p>„Jasně, kdo jiný?“ Muž za sebou zavřel dveře a poněkud nejistě k nim vykročil. „Tohle bude tvá žena, mám pravdu?“</p>

<p>„Už je,“ řekl Petr a začal je představovat. „Kathy, tohle je Steve Delmario. Steve, to je Kathy.“</p>

<p>Delmario plácl Petra po zádech a nadšeně zalomcoval Kathy rukou. Petr se přistihl, že zírá. Jestliže se E. C. za těch uplynulých deset let skoro nezměnil, Steve si naopak dal záležet. Na ulici by Petr svého starého kamaráda nepoznal.</p>

<p>Na univerzitě žil Steve Delmario jenom šachem a elektronikou, o nic jiného se nezajímal. Býval to vysoký hubený mladík, nosil brýle s těžkými černými obroučkami a měl neuvěřitelně bystrý pohled. Černé vlasy míval buď dlouhé a rozcuchané, nebo směšně zmasakrované, když si vyrobil vlastnoruční sestřih. O šaty nedbal a jeho skromná garderoba vypadala, jako kdyby už několikrát prošla skladištěm Armády spásy. Nosil plandavé kalhoty s manžetami, deset let staré košile se sepranými límci a neodmyslitelný beztvarý šedý svetr na zip. E. C. jednou poznamenal, že Steve Delmario vypadá jako poslední člověk, který na Zemi přežil nukleární válku, a celý následující semestr neřekla celá škola Delmariovi jinak než „poslední člověk na Zemi“. Bral to s humorem. Přes všechny výstřednosti byl Delmario oblíbený.</p>

<p>Léta se však k němu zachovala krutě. Zůstaly mu jen ty černé obroučky a nedbale omšelý vzhled šatů. Měl na sobě hnědé manšestrové kalhoty, bílou košili s krátkými rukávy a třemi pery zastrčenými v kapsičce a vybledlou pletenou vestu pečlivě zapnutou na knoflíky. Všechno ostatní se změnilo. Steve přibral aspoň dvacet kilo a měl opuchlý obličej alkoholika. Byl téměř holohlavý, z divokých černých vlasů mu zbylo jen pár pramínků za ušima. V brýlích měl velmi silné čočky a jeho pohled ztratil proslulou bystrost, nyní byl spíš nesoustředěný a roztěkaný. Petra to znepokojilo, nejvíc ho však šokoval zápach alkoholu v Delmariově dechu. E. C. už něco naznačil, ale přesto bylo pro Petra těžké se s tím smířit. Ve škole se Steve Delmario tvrdého alkoholu nikdy ani nedotkl a jen velmi zřídka si dal pivo.</p>

<p>„Rád tě zase vidím,“ řekl Petr, ačkoli si nebyl jist, jestli je to pravda. „Půjdeme dolů? E. C. na nás čeká.“</p>

<p>Delmario přikývl. „Jasně, jasně, jdem.“ Znovu poplácal Petra po zádech. „Viděls už Zajdu? Kruci, má to tady ale hnízdečko, co? Co říkáš na ty obrazovky se vzkazy? Chytrý, fakt chytrý. To bych si teda nepomyslel, že se náš starej Zajda Pajda dostane takhle daleko.“ Zasmál se. „Za ty roky, co jsme venku ze školy, jsem už párkrát na jeho patenty narazil. Měl jsem podobný nápady, ale ne tak dokonalý. Zajda je fakt geniální! Člověka prostě dopředu nikdy neodhadneš.“</p>

<p>Když sestoupili po točitém schodišti do haly, linula se bujnou zelení zimní zahrady klasická hudba. Petr měl vždycky raději rock, ale věděl, že klasika je Stuartovou vášní, a tak se nedivil, když ho našel v křesle soustředěně poslouchat se zavřenýma očima.</p>

<p>„Napijem se,“ prohlásil Delmario. „Připravím všem nějaký pití, vždyť už musíte mít žízeň. Zajda má hned tady vedle schodiště bezva bar, fakt bezva. Co si dáte?“</p>

<p>„Co je k mání?“ zeptala se Kathy.</p>

<p>„Všecko, na co si vzpomenete,“ odpověděl Delmario.</p>

<p>„V tom případě suché martini,“ řekla Kathy. „Velmi suché. A gin prosím Beefeater.“</p>

<p>Delmario přikývl. „A tobě, Péťo?“</p>

<p>„Ale, nejspíš pivo.“</p>

<p>Delmario odešel připravit nápoje. Kathy pohlédla na Petra a pozdvihla obočí. „Ty máš ale vybrané chutě,“ poznamenala. „Pivo!“</p>

<p>Petr ji ignoroval a posadil se vedle E. C. Stuarta. „Jak jsi to stereo našel? Nikde tu nic nevidím.“ Zdálo se mu, že hudba vychází přímo ze stěn.</p>

<p>E. C. otevřel oči, pousmál se a přihladil si špičku kníru prstem. „Prozradila mi to obrazovka. Celý systém je skrytý a ovládá se hlasem. Stačilo jenom říct, které album chci poslouchat.“</p>

<p>„To je pozoruhodné,“ řekl Petr. „Nedával na koleji dohromady něco podobného Steve?“</p>

<p>„Tady máš pivo, Péťo.“ Delmario stál za ním, podal mu láhev oroseného Heinekenu a pak se skleničkou v ruce usedl na odkládací stolek, jehož horní deska byla sestavena z ozdobných keramických kachlíků. „Jo, ale bylo to hodně primitivní. Pamatujete, kluci, jak jste si kvůli tomu ze mě utahovali?“</p>

<p>„Koupil sis tehdy kvalitní přenosku,“ řekl E. C., „a ramínko jsi ohnul z drátěného věšáku na šaty.“</p>

<p>„No vidíš, a přece to fungovalo,“ zasmál se Delmario. „Ale celý to zařízení bylo fakt primitivní, poslouchalo to jenom na zapnout a vypnout. A ještě abys na to křičel. Myslel jsem, že až skončím školu, že bych to mohl vylepšit, jenže než jsem se k tomu dostal…“ Pokrčil rameny. „S tímhle se to nedá srovnat. Tohle je fakt dokonalý.“</p>

<p>„To už jsem zjistil.“ E. C. si poposedl a hlasitě a zřetelně pronesl: „Vypni tu hudbu, děkuji.“</p>

<p>Nastalo ticho.</p>

<p>E. C. se s vážnou tváří zeptal Petra: „Jak tě sem Zydel dostal?“</p>

<p>„Jak to myslíš? Prostě nás pozval.“</p>

<p>„Stevovi zaplatil cestu,“ vysvětloval E. C., „a pokud jde o mě, já Zydelovo pozvání nejdříve odmítl. Brucíček mi k srdci nikdy nepřirostl, to tedy rozhodně ne. Jenže zatahal za nitky, aby mě donutil změnit rozhodnutí. Nabídl newyorské agentuře, pro kterou pracuji, velkou zakázku, a mně bylo řečeno, že když sem nepojedu, přijdu o práci. Zajímavé, že?“</p>

<p>Kathy seděla na pohovce, upíjela martini a vypadala znuděně. „Zdá se, že pan Zydel považuje tohle setkání za důležité,“ poznamenala.</p>

<p>E. C. se zvedl z křesla. „Pojďte se na něco podívat.“</p>

<p>Poslušně ho následovali do další části místnosti zpola oddělené knihovnami, kde stál nádherný viktoriánský stolek. Horní deska byla vykládaná čtverečky světlého a tmavého dřeva, šachové figurky byly ze slonoviny a onyxu.</p>

<p>„Podívejte se na tohle,“ řekl E. C. a ukázal na šachovnici, na níž evidentně byla rozehraná partie.</p>

<p>„To je ale krásná sada.“ Petr natáhl ruku, aby si mohl lépe prohlédnout černou dámu, a hvízdl údivem. Figurka se ani nepohnula.</p>

<p>„Musel bys ji ulomit,“ řekl E. C. „Všechny figury jsou napevno přilepené v téhle pozici.“</p>

<p>Steve Delmario obcházel kolem šachovnice a za tlustými čočkami brýlí pomrkával očima. Postavil skleničku na okraj stolku a sesul se do křesla na straně bílého. „Tuhle pozici přece znám!“ řekl poněkud nezřetelně.</p>

<p>E. C. Stuart se pousmál a přihladil si knír. „A ty, Petre? Dobře se podívej.“</p>

<p>Petr tu pozici také poznal, a připadalo mu to, jako by v zrcadle náhle spatřil vlastní tvář o deset let mladší. „Národní turnaj v Evanstonu, kritický okamžik partie Zydel proti Vesselerovi.“</p>

<p>E. C. přikývl. „Taky jsem si to myslel, ale nebyl jsem si tím jistý.“</p>

<p>„Ale já jo,“ řekl Delmario hlasitě. „Na tohle přece nemůžu zapomenout! Hned dalším tahem to Zajda Pajda projel, pamatujete? Měl obětovat tady toho jezdce, ale místo toho si kryl krále. Stálo nás to celé kolo. Seděl jsem hned vedle a hrál jak pámbu, porazil jsem mistra, a co z toho? Díky Zajdovi vůbec nic.“ Pohlédl na šachovnici a prohlásil: „Měl vzít jezdcem tohohle pěšce. Přesně takhle to měl hrát, hele, šach, šach, šach – a tady někde by byl mat.“</p>

<p>„Ale k tomu matu jsi nikdy nedospěl, Delmario,“ řekl za jejich zády Bruce Zydel.</p>

<p>Neslyšeli ho přicházet. Petr nadskočil jako zloděj přistižený při vloupání. Jejich hostitel stál několik metrů od nich. Také se změnil. Od školy ztratil na váze, dokonce se zdálo, že má vypracované svaly, přestože mu zůstaly ty naducané kulaté tvářičky, jak si je Petr pamatoval. Pověstného ježka vystřídala pečlivě upravená kštice, na nose mu seděly velké brýle s tónovanými skly a na sobě měl drahý oblek, ale pořád to byl Zydel. Hlas měl stále stejně řezavě pronikavý.</p>

<p>Zydel téměř nenucené přistoupil k šachovnici. „Analyzoval jsi tuto pozici celé týdny po turnaji, Delmario, ale vítězný mat jsi nikdy nenašel.“</p>

<p>Delmario vstal. „Našel jsem tucty matů.“</p>

<p>„Ale všechny bezvýznamné,“ pravil Zydel. „Vesselere byl mistr, nenechal by se vmanévrovat do žádné tvé takzvané matové situace.“</p>

<p>Delmario se zamračil a uchopil sklenku. Petr viděl, jak pracně hledá slova, ale E. C. mu nedal příležitost.</p>

<p>„Rád tě zase vidím,“ řekl E. C. Stuart, vstal a napřáhl k Zydelovi ruku. „Jak je to dlouho?“</p>

<p>Zydel se k němu otočil a pohrdavě se usmál. „Tohle má být nějaký tvůj nejnovější vtípek, E. C. Stuarte? Víš velmi dobře, jak je to dlouho. Já to vím taky, tak proč se ptáš? Norten to ví, Delmario to ví. Možná se ptáš kvůli paní Nortenové.“ Pohlédl na Kathy. „Víte, jak je to dlouho?“</p>

<p>Zasmála se. „Slyšela jsem.“</p>

<p>„Když to tedy všichni víme, jde dozajista o tvůj další vtípek, E. C. Stuarte, proto ti nehodlám odpovědět,“ pravil Zydel. „A víš proč? Vzpomeň si, jak jsi mi volával ve tři ráno, aby ses mě zeptal, kolik je hodin. A když jsem ti to řekl, vynadals mi, proč tě v takovou nekřesťanskou hodinu nenechám spát.“</p>

<p>E. C. se zamračil a ruka mu klesla.</p>

<p>Rozhostilo se trapné ticho.</p>

<p>„Nemá smysl postávat tady kolem šachovnice,“ řekl po chvíli Zydel. „Pojďme, sedneme si ke krbu. Prosím tudy.“</p>

<p>Usadili se, Petr se trochu napil piva a uvědomil si, že se cítí velmi nepříjemně. Ve vzduchu viselo hmatatelné napětí. „Máš to tady moc hezké, Bruci,“ řekl s nadějí, že trochu uvolní atmosféru.</p>

<p>„Já vím,“ pravil Zydel a samolibě se rozhlédl. „Mám se velice dobře, víš? Příšerně dobře. Nevěřili byste, kolik mám peněz. Stěží vím, co s nimi. Ale co vy, přátelé? Zase se chlubím, zatímco bych měl naslouchat výčtu všech vašich triumfů.“ Blahosklonně se usmál a pohlédl na Petra. „Napřed ty, Nortene, jsi koneckonců náš bývalý kapitán. Jak se ti daří?“</p>

<p>„Docela dobře,“ řekl Petr a cítil se trapně. „Mám malé knihkupectví –“</p>

<p>„Knihkupectví? To je přímo skvělé! Ale nechtěl jsi spíš knihy psát, než je prodávat? Co se stalo s tím románem, který ses chystal napsat? Co tvá literární kariéra?“</p>

<p>Petrovi vyschlo v ústech. „Já… V životě to často dopadne jinak, než si člověk v mládí představuje. Neměl jsem na psaní dost času.“ Znělo to uboze, pomyslel si Petr. A náhle si zoufale přál být někde úplně jinde.</p>

<p>„Ty jsi neměl na psaní dost času?“ podivil se Zydel. „Jaká škoda, Nortene, tolik jsme si od tebe slibovali.“</p>

<p>„Ještě pořád slibuje,“ vložila se ostře do rozhovoru Kathy. „Měl byste ho slyšet, jak umí slibovat. Slibuje celou tu dobu, co ho znám. Vůbec nepíše, ale slibuje.“</p>

<p>„Tvá žena je velmi duchaplná, Nortene.“ Zydel se zasmál. „Je s ní téměř taková legrace, jako bývala ve škole s E. C. Stuartem. Musíš mít obrovskou radost, že ji máš. Vzpomínám si, že se ti Stuartovy vtípky vždycky líbily. Pořád jsi takový vtipálek, Stuarte?“</p>

<p>E. C. se tvářil nezúčastněně. „Jsem strašně legrační,“ pronesl vážně.</p>

<p>Zydel řekl Kathy: „Nevím, jestli vám Petr všechny ty historky o našem starém dobrém E. C. Stuartovi vyprávěl, ale pár zábavných žertíků se mu opravdu povedlo. Třeba když jsme vyhráli městský šachový turnaj, poslal za Petrem svou přítelkyni, aby s ním udělala interview. Trvalo nejméně hodinu, než se dovtípil, že žádná reportérka není a nikdy nebude.“</p>

<p>Kathy se zasmála. „Petr má někdy trochu dlouhé vedení.“</p>

<p>„Ale to ještě nic nebylo. Obvykle jsem byl terčem Stuartových žertíků já. Víte, paní Nortenová, nechodil jsem příliš často na zábavy, protože jsem se poněkud bál děvčat. Avšak E. C. Stuart měl stovky kamarádek, jednu úchvatnější než druhou. Jednou se nade mnou slitoval a nabídl se, že mi domluví schůzku naslepo, a já to nadšeně přijal. Ta dívka, která pak přišla, měla černé brýle a bílou hůlku.“</p>

<p>Delmario se zakuckal, jak se snažil potlačit smích. „Promiňte,“ zasípal, „promiňte.“</p>

<p>Zydel mávl rukou. „Jen se směj. Bylo to opravdu směšné. Ona totiž doopravdy slepá nebyla, víte, paní Nortenová? Studovala herectví a jenom si zkoušela roli, ale já na to naletěl. Takový jsem byl naivní hlupák. To však byl pouze jeden příklad za všechny. Stuart má na svém kontě stovky kanadských žertíků.“</p>

<p>E. C. zasmušile řekl: „To už je dávno. Byli jsme mladí. Už je to všechno za námi, Bruci.“</p>

<p>„Bruci?“ zeptal se Zydel překvapeně. „Ty jsi mi řekl Bruci? Ale ne, Stuarte, tomu nemohu uvěřit! To je poprvé, cos mi řekl Bruci! Právě ty, který jsi mi začal říkat Brucíčku. Proboha, jak já to jméno nenáviděl. Brucíčku, Brucíčku, Brucíčku! Hnusilo se mi. Kolikrát jsem tě prosil, abys mi tak neříkal? Kolikrát? Chceš to vědět? Ale řekněme, že si nemohu vzpomenout. Vzpomínám si však, jak jsi ke mně na jednom turnaji přišel – to už jsme se znali tři roky – a řekl mi, že sis to všechno promyslel a že jsem měl pravdu, neboť Brucíček opravdu není vhodné jméno pro šachistu třídy A, jedenadvacet let starého a navíc záložního důstojníka výcvikové jednotky. To jsou přesně tvá slova, E. C. Stuarte, celý tvůj proslov si do písmene pamatuji. Tak mě to tehdy překvapilo, že jsem se nezmohl na inteligentní odpověď, jenom jsem řekl něco v tom smyslu – <emphasis>To mám radost, vždyť už bylo načase!</emphasis> A ty jsi s úsměvem pravil, že mi již nikdy nebudeš říkat Brucíček. Že mi od této chvíle budeš říkat Zajda.“</p>

<p>Kathy se rozesmála a Delmario vyprskl, ale Petra zamrazilo v zádech. Zydelův úsměv byl sice navenek přátelský, z jeho hlasu však čišela nejčistší ledová nenávist. Ani E. C. nevypadal pobaveně. Petr se honem napil piva a hledal nějaké vhodné téma, aby odvedl konverzaci jiným směrem. Najednou uslyšel sám sebe vyhrknout: „Ještě hrajete?“</p>

<p>Všichni na něho pohlédli. Delmario vypadal zmateně. „Jestli hrajeme?“ zeptal se a podíval se na dno své prázdné sklenky.</p>

<p>„Obsluž se sám, Delmario, však víš, kde to je,“ pobídl ho Zydel, a když Steve odešel, usmál se na Petra. „Máš samozřejmě na mysli šach, kapitáne.“</p>

<p>„Správně,“ řekl Petr. „Ty černobílé čtverečky, po kterých se tahá bílými a černými figurkami a k tomu tikají hodiny se dvěma ciferníky.“ Podíval se na Stuarta. „Snad mi nechcete namluvit, že jste toho všichni nechali?“</p>

<p>E. C. pokrčil rameny. „Mám moc práce. Na body jsem nehrál už od vysoké.“</p>

<p>Delmario se vrátil se sklenicí plnou bourbonu, v níž jemně cinkaly ledové kostky. „Po škole jsem ještě chvilku hrál, ale posledních pět let už vůbec ne. Nebyly to dobrý roky. Žena mě opustila a párkrát jsem přišel o práci. Tady Zajda byl vždycky kus přede mnou. Každý pitomý nápad, se kterým jsem přišel, už měl patentovaný. Připadal jsem si zbytečný, a tak jsem se začal léčit pitím.“</p>

<p>Ztěžka se posadil, zahleděl se do prázdného krbu, ušklíbl se a zhluboka se napil. „Na šachovnici se fakt všechno provalí, však to znáte. Prohrával jsem čím dál častěji a bodování mně spadlo až do třídy B.“ Delmario se zase pořádně napil a pohlédl na Petra. „Abys mohl hrát fakt dobře, tak něco potřebuješ, něco navíc… Kruci, nevím, jak to říct. Všecko to souvisí s takovýma věcma, jako je sebevědomí, jenže to já už neměl. Míval jsem to, ale ztratil jsem to. Jednoho krásnýho dne jsem se rozhlídl kolem sebe a všecko bylo pryč. Umění hrát šach taky. Tak jsem toho nechal.“ Zvedl sklenici ke rtům, a na kratičký okamžik zaváhal, než ji vyprázdnil. „Nechal jsem toho,“ opakoval a opile se usmál. „Vzdal jsem to. Utekl jsem.“ Zachechtal se, vstal a vydal se zase k baru.</p>

<p>„Já ovšem hraji,“ prohlásil Zydel důležitě. „Nyní jsem zasloužilý mistr.“</p>

<p>Delmario se vpůli cesty zastavil a podíval se na Zydela tak nenávistně, že kdyby tím pohledem dovedl vraždit, Zydel by to nepřežil. Petr si všiml, že se Stevovi třese ruka.</p>

<p>„To mám radost, Bruci,“ řekl E. C. Stuart. „Tak si prosím tě užívej svého zasloužilého mistrovství, svých peněz a svého Zydelandu.“ Vstal, popotáhl si vestu a zamračil se. „No, já už půjdu.“</p>

<p>„Opravdu nás musíš opustit tak brzy, Stuarte?“ podivil se Zydel.</p>

<p>„Zydele,“ řekl E. C. neutrálním tónem, „klidně si tady příští čtyři dny masíruj své malé ego se Stevem a Petrem, ale mě vynech. Ani v nejmenším mi to nepřipadá zábavné. Tys měl vždycky slepičí mozek. Nebudu tady ztrácet čas tím, že se budu dívat, jak ze sebe tlačíš deset let starý hnis. Řekl jsem to dost jasně?“</p>

<p>„Ano, dokonale,“ pravil Zydel.</p>

<p>„V pořádku,“ řekl E. C. a podíval se na ostatní. „Kathy, rád jsem vás poznal. Lituji, že to nebylo za jiných okolností. Petře a Steve, jestli někdy přijedete do New Yorku, zastavte se, jsem v seznamu.“</p>

<p>„E. C., nerozmyslíš si…“ začal Petr, ale věděl, že je to zbytečné. E. C. Stuart měl odjakživa svoji hlavu, nedal se o ničem přesvědčit a nedalo se mu nic vymluvit.</p>

<p>„Na shledanou.“ E. C. svižně odkráčel k výtahu.</p>

<p>Sledovali, jak se za ním zavírají dřevem obložené dveře. Potom sebou Steve Delmario trhl, jako by si na něco důležitého vzpomněl, a pokračoval na cestě k baru.</p>

<p>„Vrátí se,“ řekl Zydel, když výtah odjel.</p>

<p>„Pochybuji,“ odpověděl Petr.</p>

<p>Zydel vstal a široce se usmál, až se mu v naducaných tvářičkách udělaly dolíčky. „Ale ano, Nortene, uvidíš. Teď jsem s žertíky na řadě já a E. C. na to brzy přijde.“</p>

<p>„Cože?“ zeptal se Delmario, který se vracel s plnou sklenicí.</p>

<p>„Brzy to pochopíte,“ řekl Zydel. „A do té doby mě laskavě omluvte. Muselo vám už vyhládnout, a tak vám vlastnoručně připravím oběd. Služebnictvu jsem dal volno, abychom si mohli udělat pěkný a vysloveně soukromý večírek.“ Pohlédl na své švýcarské hodinky, pochopitelně zlaté a masivní. „Setkáme se v jídelně, řekněme za hodinu. To už by mělo být všechno připraveno. Pak si ještě můžeme popovídat. O šachu, o životě, prostě o všem.“</p>

<p>Kathy se také usmívala. „Tedy, tohle je mnohem zajímavější, než jsem si dokázala představit,“ řekla Petrovi, když Zydel opustil místnost, „Připadám si jako ve hře Harolda Pintera.“</p>

<p>„Kdo je to?“ zeptal se Delmario a rozhlížel se, kam by se posadil.</p>

<p>Petr jeho otázku ignoroval. „Vůbec se mi to nelíbí. Co tím hergot Zydel myslel, že je teď na řadě s žertíky on?“</p>

<p>Na odpověď nemusel čekat dlouho. Zatímco si Kathy odešla namíchat druhé martini, uslyšel přijíždět výtah, z něhož vystoupil zachmuřený E. C. „Kde je?“ zeptal se nevraživě.</p>

<p>„Vaří oběd,“ odpověděl Petr. „Co se děje? Povídal něco o nějakém žertíku –“</p>

<p>„Garáž se nedá otevřít,“ odpověděl E. C., „a bez auta se nikam nedostanu. K nejbližší civilizaci je to nejmíň osmdesát kilometrů.“</p>

<p>„Vyrazím ty vrata mým VW,“ nabídl se Delmario. „Fakt, viděl jsem to ve filmu.“</p>

<p>„Nebuď směšný,“ řekl E. C. „Jsou to ocelová vrata, ani je nenabouráš.“ Zakoulel očima a přihladil si špičku kníru. „Nabourat Brucíčka mě láká mnohem víc. Kde je ta zatracená kuchyně?“</p>

<p>Petr si povzdechl. „Být tebou, E. C., nedělal bych to. Podle toho, jak se chová, by ho určitě potěšilo, kdyby měl příležitost dostat tě do vězení. Jestli se ho dotkneš, bude to napadení…“</p>

<p>„Zavoláme na policii,“ navrhla Kathy.</p>

<p>Petr se rozhlédl. Teprve nyní, když se o tom zmínila, si uvědomil, že tady žádný telefonní přístroj neviděl. „Jenže kde je telefon? V našem apartmá není, aspoň jsem si nevšiml.“</p>

<p>„To je pravda, Péťo, v mém taky ne,“ řekl Delmario.</p>

<p>E. C. naštvaně usedl na pohovku. „Vypadá to, že nám dal šach mat.“</p>

<p>„Zdá se, žes to přesně vystihl,“ řekl Petr. „Zydel s námi hraje nějakou hru. Sám se o tom zmínil. A nejspíš velice žertovnou hru.“</p>

<p>„Ha, ha,“ řekl E. C. „Co tedy máme dělat? Smát se?“</p>

<p>Petr pokrčil rameny. „Naobědvat se, popovídat si a užít si, že jsme zase spolu. A zjistit, co Zydel zamýšlí.“</p>

<p>„Tuhle hru vyhrajem, kluci, přesně tohle uděláme,“ řekl Delmario.</p>

<p>E. C. na něho pohlédl. „Zatraceně, co to má znamenat?“</p>

<p>Delmario upil ze svého bourbonu a zašklebil se. „Péťa řekl, že s náma Zajda hraje nějakou hru, ne? Bezva, tak teda budem hrát, protože ať už je ta jeho hra jak chce pitomá, porazíme ho.“ Zachechtal se. „Kruci, kluci, je to přece Zajda Pajda, ne? Možná je fakt zasloužilý mistr, ale vsadím se s váma, že to nakonec zase projede. Víte přece stejně dobře jako já, že ztratil každý důležitý zápas, a to je fakt. Tentokrát prohraje taky.“</p>

<p>„Uvidíme,“ řekl Petr. „Uvidíme.“</p>

<p>Petr si přinesl nahoru další láhev piva, posadil se v pokoji do křesílka a popíjel. Kathy se rozhodla vyzkoušet koupelnu, dveře nechala otevřené.</p>

<p>„To je prima,“ zavolala z vany. „Taková koupel skvěle uvolňuje, je v tom něco skoro smyslného. Proč to taky nezkusíš?“</p>

<p>„Ne, díky,“ odsekl Petr.</p>

<p>„Měli bychom si pořídit vanu.“</p>

<p>„Jasně, postavíme si ji do obýváku a sousedé, co bydlí pod námi, budou skákat nadšením.“ Napil se piva a zavrtěl hlavou.</p>

<p>„O čem přemýšlíš?“ zeptala se Kathy.</p>

<p>Petr se pousmál. „Věř nebo nevěř, o šachu.“</p>

<p>„Ale? Povídej.“</p>

<p>„Napadlo mě, ani nevím proč, že se život hodně podobá šachové partii,“ řekl.</p>

<p>„Vážně? Nějak jsem si toho nestačila všimnout.“</p>

<p>Petr nepřipustil, aby mu její popichování proniklo hlouběji do mozku. „Všechno je jenom věc volby. Před každým tahem se ocitneš před volbou a každá volba vede k různým variantám, které se větví pořád dál. A někdy se stane, že zrovna ta varianta, kterou sis vybrala, není tak dobrá, jak původně vypadala. Jenže to nevíš, dokud partie neskončí.“</p>

<p>„Doufám, že mi to všechno zopakuješ, až vylezu z vany,“ řekla Kathy. „Chtěla bych to zapsat pro potomstvo.“</p>

<p>„Vzpomínám si, jak se mně tenkrát na vysoké zdálo, že mám před sebou nepřeberné množství variant. Věděl jsem samozřejmě, že existují pouze v mé fantazii, ale měl jsem před sebou všemožné variace a nabízely se mi nejrůznější možnosti volby. Jeden den jsem mohl snít o tom, že budu spisovatelem, druhý den zas novinářem ve Washingtonu a další… co já vím, politikem, učitelem, čímkoli. Snil jsem o věcech, které udělám, o různých místech, kde budu žít. Jednotlivé variace se pochopitelně navzájem vylučovaly, ale dokud jsem si žádnou nezvolil, v jistém smyslu mi patřily všechny. A to je stejné, jako když se posadíš k šachovnici a ještě nevíš, jaké bude otevření. Na začátku partie existují všechny varianty, ale jen do chvíle, než uděláš první tah. Jenže člověk má v povaze, že bude vždycky snít o vítězství, ať už si vybere kterýkoli postup.“</p>

<p>Napil se piva. „Ale jakmile jednou začneš hrát, možností stále ubývá a nevyužité variace mizí, ať už se o to přičiníš vlastními tahy, nebo je to dílem náhody, kterou ztělesňuje ten neznámý protivník na protější straně šachovnice. Ale ať se ta partie vyvíjí dobře, nebo se dostaneš do nesnází, musíš vycházet pouze z té situace, ve které ses ocitla, rozumíš? Všechny ostatní příležitosti jsou nenávratně pryč.“</p>

<p>Kathy vystoupila z vany, z horké vody dosud stoupala pára a jemně se jí ovíjela kolem těla. Petr se přistihl, že se na svou ženu dívá téměř s něhou, což už necítil hodně dlouho. Potom Kathy promluvila a všechno zničila.</p>

<p>„Minul ses povoláním,“ prohlásila a začala se energicky třít ručníkem. „Proč neděláš do reklamy? Jako bych slyšela ty hlubokomyslné televizní úvahy – <emphasis>Až se ti promítne tvůj život, ať je na co koukat!</emphasis>“</p>

<p>„Nech toho,“ řekl Petr. „Kolik krve ze mě ještě míníš vysát, hergot?“</p>

<p>Kathy se zarazila a s nečekaným porozuměním na něho pohlédla. „Tobě je opravdu mizerně, co?“ zeptala se.</p>

<p>Petr vyhlédl z okna, civěl na hory, aniž je vnímal, a neobtěžoval se odpovědět.</p>

<p>„Další deprese, co?“ vyštěkla. Účastný tón se jí z hlasu vytratil stejně rychle, jak rychle se v něm objevil. „Tak si dej ještě pár piv, proč ne, a trošku se polituj. Kolem půlnoci se propracuješ do kvalitní ubrečené opice. Tak do toho, hošku!“</p>

<p>„Pořád myslím na tu partii,“ řekl Petr.</p>

<p>„Partii?“</p>

<p>„Proti Chicagu. Je to divné, ale mám takový směšný pocit, jako by se tenkrát právě v tom jediném okamžiku všechno pokazilo. Měli jsme příležitost dokázat něco velkého, něco výjimečného. Ale uklouzlo nám to, a od té chvíle už nikdy nebylo nic v pořádku. Vybrali jsme si variantu poražených, Kathy, a od té chvíle prohráváme. Všichni.“</p>

<p>Kathy se posadila na okraj vany. „Všichni?“</p>

<p>Petr přikývl. „Jen se na nás podívej, na jednoho po druhém. Já jsem zklamal jako spisovatel i jako novinář, teď mám upadající knihkupectví. A to se ani nezmiňuji o tom, jakou mám potvoru manželku. Ze Steva se stal opilec, který nemá dost peněz ani na to, aby si zaplatil cestu, a E. C. je stárnoucí manažer, nejistý a zatrpklý, který si moc dobře uvědomuje, že jeho život nikam nevede. Jsme poražení. Řeklas to už v autě.“</p>

<p>Zasmála se. „Ale co náš hostitel? Byl to Zydel, kdo tenkrát prohrál, ale zdá se, že od té doby pořád vyhrává.“</p>

<p>„No, ani bych neřekl.“ Petr se zamyšleně napil piva. „Je sice dost bohatý, to nepopírám, ale v obýváku má šachovnici s přilepenými figurami, takže se nejspíš každý den dívá na deset let starou partii, na to místo, kdy poprvé táhl špatně. To na nějakou velkou výhru nevypadá.“</p>

<p>Kathy si roztřásla kaštanově hnědé vlasy, které jí spadly až na ramena, a Petr si vzpomněl na tu sladkou dívku, s níž se před osmi lety oženil, zatímco on sám byl tehdy ještě nadějným mladým spisovatelem a pilně pracoval na svém prvním románu.</p>

<p>„Sluší ti to,“ řekl a usmál se na ni.</p>

<p>„Co se ti stalo, nemáš horečku?“ zeptala se Kathy překvapeně.</p>

<p>„Ne, horečku nemám. Jenom vzpomínky a spoustu lítosti.“</p>

<p>„Aha,“ řekla. Šla do ložnice a cestou po něm hodila ručník. „Vzchop se, kapitáne. Tvé družstvo na tebe čeká a díky tvé těžké filozofii mi pořádně vyhládlo.“</p>

<p>Jídlo bylo výborné, ale atmosféra příšerná.</p>

<p>Zydel každému naservíroval pořádný kus šťavnaté kotlety, opékané brambory a kopec čerstvé zeleniny. Víno bylo určitě velmi drahé a chutnalo skvěle. Po hlavním chodu si mohli vybrat ze tří moučníků a ke kávě ze tří lahodných likérů. A přesto měl Petr pocit, že oběd probíhá v napjatém a naprosto nepříjemném ovzduší. Steve Delmario zasedl ke stolu ve stavu, který by se nedal označit za střízlivý ani se zavřenýma očima, víno pil jako vodu, byl čím dál opilejší a mluvil stále hlasitěji. E. C. Stuart byl zas ledově klidný, až lhostejný. A Zydel systematicky mařil veškeré Petrovy pokusy, jak dostat konverzaci na bezpečnou neutrální půdu.</p>

<p>Zydelova bodrost byla jen chabou maskou škodolibosti. Neustále rozdíral staré rány ze školních let a pokaždé, když Petr vyrukoval s nějakou zábavnou nebo nevinnou anekdotou, Zydel ji s blahosklonným úsměvem přebil jinou, z níž bylo cítit staré a notně zasmrádlé zranění.</p>

<p>U kávy to už E. C. nevydržel a hlasitě Zydela přerušil: „Hnis.“ Bylo to asi třetí slovo, které během oběda pronesl. „O co tady jde, Zydele? Přitáhls nás sem a teď nás vězníš ve své skvělé společnosti. Proč? Abys dokázal, že jsme se k tobě chovali špatně? Je to tak? Pokud ano, dobrá, přesvědčils mě. Choval jsem se k tobě nehezky. Stydím se, jsem vinen. Mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa. A teď s tím už konečně přestaň. Je dávno po všem.“</p>

<p>„Po všem? Ty ses ale změnil, E. C. Stuarte! Když jsem býval terčem tvých žertíků já, mluvil jsi o tom celé týdny a někdy i měsíce. Když bylo <emphasis>po všem</emphasis>, ještě to neznamenalo, že je konec. A co ta moje partie proti Vesselerovi na národním turnaji? Kdy tehdy bylo <emphasis>po všem</emphasis>? Nebo jste na to zapomněli? Ne, nezapomněli. Turnaj se hrál v prosinci, ale až do května, než jsme promovali, jsem ho měl dennodenně na talíři. Co se té partie týče, pro mě nebylo nikdy <emphasis>po všem</emphasis>. Kdykoli jsem potkal Delmaria, vysvětloval mi různé maty, doslova si v tom liboval. Náš drahý kapitán mě již nikdy nezařadil do žádného družstva. A ty, E. C. Stuarte, ty jsi mne přece s oblibou zdravil: ‚Tak co, Zajdo, kterou velkou partii jsi zase projel?‘“</p>

<p>Zydel se odmlčel, ale nepřestal se usmívat. „Otiskli jste tu partii v oddílových novinách a dokonce jste ji poslali až do <emphasis>Světa šachu</emphasis>. Tohle všechno vám nejspíš připadá jako prastará historie, ale já mám tu svoji zázračnou paměť a nedovedu tak snadno zapomínat. Pamatuji si naprosto všechno. Pamatuji si, jak tam Vesselere nehybně seděl, ruce složené na břiše, a jak na mě civěl těma mrňavýma očima. Pamatuji si, s jakou elegancí táhl figurami, jak je zvedal palcem a ukazováčkem a malíček měl při tom natažený. Pamatuji si, jak jsem se šel mezi dvěma tahy na chodbu napít a u vývěsek stál Norten, mával rukama a říkal Mavorovi z A družstva: ‚On to projede, hergot, on to projede!‘ Bylo to tak, Petře?“</p>

<p>Petr mlčel a hleděl do svého šálku.</p>

<p>„Pamatuji si, jak se na mě Les Mavora podíval, když jsem procházel kolem, a zasyčel na mě: ‚Jestli tuhle partii ztratíš, Zajdo, budeš čichat ke kytičkám zespodu!‘ To byla další roztomilá duše. Pamatuji si všechny lidi, kteří se na mě přišli podívat, jak hraji, pamatuji si tady Nortena a Hala Winslowa z Chicaga, dva skvělé kapitány, jak spolu stranou v koutě vzrušeně diskutují – a já vím, o čem. Winslow byl celý pomačkaný a potřeboval oholit, listoval v tom svém slavném notesu a pokoušel se zjistit, jak se kdo umístí v případě mé výhry, remízy nebo prohry. Také si vzpomínám na ten pocit, jaký se mne zmocnil, když jsem položil svého krále. Vzpomínám si, jak Delmario začal kopat do zdi, jak Stuart pokrčil rameny a obrátil oči ke stropu, vzpomínám si, jak ke mně Petr přistoupil, zavrtěl hlavou a řekl jenom: ‚Zydele!‘ Vidíte? Moje zázračná paměť je pořád stejně zázračná, vůbec nic jsem nezapomněl. A zejména jsem nezapomněl na tu báječnou partii. Mohu vám hned teď odrecitovat všechny tahy, jestli chcete.“</p>

<p>„Kecy,“ vykřikl Steve Delmario. „Měl bys nám odrecitovat jenom jeden důležitý tah, Zajdo. Jezdec bere pěšce! Tenhle tah zarecituj. Měls toho jezdce obětovat a vyhrál bys. Ty ostatní praštěné tahy, kterés udělal místo toho, jsem už fakt zapomněl.“</p>

<p>Zydel se usmál. „Moc dlouho jsem odkládal rošádu, a v tu chvíli hrozilo, že mi Vesselere věž vezme.“</p>

<p>„To bylo nanic,“ řekl Delmario. „Měls Vesselera odrovnat. Kdyby ses fakt odvážil obětovat materiál, roznesl bys ho na kopytech. To by teprve byla švanda. Zajda Pajda porazil velrybu! Starej Hal Winslow by byl v takovým šoku, že by ten svůj notes hodil na zem a hodinu by po něm skákal. Ale tys to projel, protože sis musel chránit bezvýznamnou figuru. Projels to.“</p>

<p>„To jste tvrdili,“ pravil Zydel. „A opakovali jste to pořád dokola.“</p>

<p>„Podívej, Bruci,“ řekl Petr, „nevidím žádný smysl, proč to celé znovu vytahovat na světlo. Steve je opilý, to přece vidíš, ani neví, co říká.“</p>

<p>„Nesmysl, ví naprosto přesně, o čem mluví, Nortene,“ odpověděl Zydel, sundal si brýle a podíval se na něho.</p>

<p>Petra zarazil výraz jeho očí. Nenávist, kterou v nich uviděl, byla téměř hmatatelná, ale bylo v nich ještě něco jiného, něco starého, zahořklého a jakoby bezvýchodného. Ty oči se postupně přesunuly na Kathy, která tiše seděla uprostřed všeho toho starého nepřátelství a ani nedutala, dotkly se Steva Delmaria a E. C. Stuarta, než se zas vrátily k Petrovi, dotkly se jednoho po druhém s tak nezměrnou nenávistí a současně obrovským pobavením, že Petr ohromením ztratil řeč.</p>

<p>„To stačí,“ řekl po chvíli téměř prosebně.</p>

<p>„Ne!“ vykřikl Delmario a vyhrabal se na nohy. Pití v něm probudilo útočnost. „To nestačí, kruci! Přines šachy, Zajdo, a já ti fakt ukážu! Teď hned to proberem a znovu celou partii projdem. Ukážu ti, jaks to všecko podělal.“</p>

<p>„Sedni si, Delmario,“ přikázal mu Zydel.</p>

<p>Delmario nejistě zamrkal a padl zpět na židli.</p>

<p>„Mám lepší nápad, ale nejdřív si musíte poslechnout, co vám chci povědět. Jak kdysi řekl Archie Bunker, pomsta je nejlepší způsob vyrovnání. Jenže co je to za pomstu, když to oběť neví? Proto vám to povím. Naprosto přesně vám vylíčím, jak jsem zruinoval vaše životy.“</p>

<p>„Prosím tě, nech toho,“ řekl E. C.</p>

<p>„Ty jsi vždycky nesnášel, když vyprávěl někdo jiný než ty, E. C. Stuarte,“ řekl Zydel. „A víš proč? Protože se ten, kdo něco důležitého vypráví, stává středem pozornosti. Jenomže ve středu pozornosti jsi vždy musel být ty sám. Nyní však nejsi středem ničeho. Jaké to je, být bezvýznamný?“</p>

<p>E. C. znechuceně zavrtěl hlavou a nalil si další šálek kávy. „Tak do toho, Zydele. Vyklop nám to. Máš dychtivé posluchače.“</p>

<p>„To opravdu mám, že?“ zasmál se Zydel. „Všechno to začalo tou partií proti Vesselerovi. Já ji totiž <emphasis>neprojel</emphasis>. Nedala se vyhrát.“</p>

<p>Delmario vydal neslušný zvuk.</p>

<p>„Teď už to vím,“ pokračoval Zydel nevzrušeně. „Ale tehdy jsem si myslel, že máte pravdu a že jsem všechno pokazil. Celá léta mě to žralo, mnohem déle, než byste věřili. Noc co noc jsem si tu partii přehrával v hlavě a nemohl jsem usnout. Zničila mi život. Stala se mou posedlostí. Toužil jsem po jediné věci – dostat ještě jednu šanci. Chtěl jsem se nějak vrátit a zvolit nejlepší možnou alternativu, zahrát jiné tahy a zvítězit. Vybral jsem si špatnou variantu, to bylo všechno. Věděl jsem, že kdybych dostal druhou šanci, dopadlo by to líp. Trvalo mi padesát let, než jsem na to přišel.“</p>

<p>Petr polkl doušek studené kávy. „Cože? Padesát let? Chtěls říct pět, ne?“</p>

<p>„Padesát,“ opakoval Zydel.</p>

<p>„Jsi blázen,“ řekl E. C.</p>

<p>„Ne,“ pravil Zydel. „Jsem génius. Už jste někdy slyšeli o cestování v čase?“</p>

<p>„Nic takového neexistuje,“ řekl Petr. „Paradoxy –“</p>

<p>Zydel ho umlčel rozhodným gestem. „Máš pravdu a současně se mýlíš, Nortene. Cestování v čase existuje, avšak pouze určitým omezeným způsobem. Nebudu vás nudit matematikou, nikdo z vás by tomu nerozuměl. Analogie bude jednodušší. Říká se, že čas je čtvrtý rozměr, který se od ostatních tří významně liší. Naše vědomí se totiž pohybuje současně s ním, ale bohužel pouze z minulosti do přítomnosti. Zkrátka přeskakuje z jednoho okamžiku do dalšího. Tato analogie byla mým výchozím bodem. Usoudil jsem, že může-li se vědomí pohybovat jedním směrem, může se stejně dobře pohybovat opačným. Trvalo mi padesát let, než jsem propracoval všechny detaily a vytvořil to, co nazývám <emphasis>zpětná projekce</emphasis>.“</p>

<p>Zydelův neupřímný úsměv, který před chvílí poněkud pohasl, opět naplno zazářil. „Pracoval jsem na tom v mém prvním životě, v životě plném nezdarů, výsměchu a chudoby. Žil jsem jen touto posedlostí a ze všech sil živil svou nenávist. Nenáviděl jsem vás, nenáviděl jsem vás každičkou minutu těch padesáti let. Nedovedete si představit, jak jsem trpěl, když jsem pozoroval vaše úspěchy, zatímco já jenom zápasil a prohrával. Má hořkost a nenávist tím jenom narůstala. Dvacet let po vysoké jsem tě potkal na tvé autogramiádě, Nortene. Choval ses tak laskavě a blahovolně! A tehdy jsem se rozhodl, že tě zničím. Vás všechny.“</p>

<p>Petr překvapeně zamrkal.</p>

<p>„A také jsem to udělal. Co k tomu dodat? Dokončil jsem své zařízení, když mi bylo jedenasedmdesát. Hmotu nelze v čase přesunout, ale vědomí je něco jiného. Mé zařízení dokáže odeslat mysl nazpět do libovolného bodu života, který si vyberu, a překopíruje ji i se všemi vzpomínkami do mého mladšího já. Samozřejmě si nemohu vzít nic s sebou, ale mám přece fotografickou paměť.“ Zydel si významně poťukal ukazováčkem na skráň. „A to je víc než dost. Naučil jsem se nazpaměť vše, co by se mi mohlo v novém životě hodit, a pomocí zpětné projekce jsem skočil zpátky do svého mládí. Dostal jsem novou příležitost zahrát jiné tahy na šachovnici života. A taky jsem to udělal.“</p>

<p>Steve Delmario zamrkal. „Tvé tělo,“ zamumlal, „co se stalo s tvým tělem, ha?“</p>

<p>„Zajímavá otázka. Zpětná projekce pochopitelně zničí cestovatelovu původní budoucnost, protože jeho mysl opustí tělo, časová linie však pokračuje dál. Ale nikdy jsem u toho nebyl, abych se o tom přesvědčil. Změny v minulosti vytvoří novou, odlišnou časovou linii.“</p>

<p>„Aha, alternativní větev,“ řekl Delmario stěží srozumitelně.</p>

<p>Kathy se zasmála. „Nemohu uvěřit, že tady sedím a tohle všechno poslouchám. A že to on,“ ukázala na Delmaria, „bere vážně.“</p>

<p>„Souhlasím.“ E. C. Stuart, který dosud znuděně hleděl na strop s mírně přezíravým výrazem, nyní pohlédl na Zydela. „Nejsem tak důvěřivý, jako jsi býval ty, Bruci, a jestli si myslíš, že ti spolknu všechny tyhle hlouposti jen pro tvou zábavu, tak to ti nevyjde.“</p>

<p>Zydel se otočil k Petrovi. „Co ty, kapitáne, co si o tom myslíš ty?“</p>

<p>„No, dá se tomu dost těžko uvěřit, Bruci,“ začal Petr opatrně. „Říkáš, žes tou partií začal být posedlý… Asi to bude pravda. Měl by ses o tom poradit s nějakým odborníkem, ne s námi.“</p>

<p>„S jakým odborníkem?“ zeptal se Zydel.</p>

<p>Petr se nervózně zavrtěl. „Však víš, s psychoanalytikem nebo… prostě s nějakým cvokařem.“</p>

<p>Zydel se hlasitě zasmál. „Neúspěch ti vůbec nic neubral z té tvé příšerné blahovůle, kapitáne. Na té autogramiádě v oné časové linii, v níž jsi byl úspěšným spisovatelem, jsi byl úplně stejný.“</p>

<p>Petr si povzdechl. „Bruci, copak nevidíš, jak je tvé chování ubohé? Pravda, pokud je to sebeklam,“ zarazil se, „tak to asi vidět nemůžeš. Ale my všichni, jak jsme tady, vidíme, že jsi dosáhl úspěchu. Nikomu z nás se nedaří tak dobře jako tobě, ale ani to ti zřejmě nestačí, a tak sis vykonstruoval všechny tyhle chorobné fantazie, jakousi imaginární pomstu –“</p>

<p>„Má pomsta není imaginární, Nortene,“ odsekl Zydel. „Můžu ti říct naprosto přesně, co jsem udělal a jak.“</p>

<p>„Nech ho, Petře, ať nám to poví,“ řekl E. C. „Potom se možná dočkáme toho, že nás z tohohle domu smíchu propustí.“</p>

<p>„Děkuji ti, E. C. Stuarte.“ Zydel se s velkým uspokojením rozhlédl kolem stolu, nakonec se jeho pohled zastavil u Steva Delmaria. „Začnu s tebou, protože ve skutečnosti jsem s tebou také začal. Bylo snadné tě zničit, Delmario, protože jsi byl vždycky tak omezeně jednostranný. V původní časové linii jsi byl stejně bohatý jako já dnes v této. Peníze za elektronické hry a později za domácí počítače se ti hrnuly z celého světa, zatímco já žil v chudobě a zdokonaloval zařízení na zpětnou projekci. Byl jsi nadaný a vynalézavý. Byl jsi prostě nejlepší.“</p>

<p>Zydel se teď tvářil jako člověk, kterému se splnil sen, po němž dlouho toužil. „Když jsem skočil zpátky, jednoduše jsem zaujal tvé místo. Stačilo, abych si prostudoval všechny tvé nejchytřejší nápady a důležité patenty, na nichž jsi zbohatl, a zapamatoval si je současně s daty, kdy jsi je vynalezl. A jakmile jsem měl tvé vědomosti, nebylo to o nic složitější než dětská hra. Copak ti nikdy nepřipadalo divné, když jsi vynalezl něco nového, že jsem tě vždycky předešel? Žiji totiž <emphasis>tvůj</emphasis> život, Delmario.“</p>

<p>Delmariovi se začaly třást ruce a obličej mu zbělel. „Bůh tě zatrať,“ zašeptal. „Bůh tě zatrať.“</p>

<p>„Nedovol mu, aby tě dostal, Steve. Chce nás vidět na kolenou,“ zasáhl E. C. „Je to všechno tak absurdní, že pro to nemám slov.“</p>

<p>„Ale je to pravda!“ Delmario zasténal, jeho oči za tlustými čočkami těkaly sem a tam. „Všechno, co říkal, je fakt pravda! Všechny mé nápady… Vždycky byl krok přede mnou… Petře, říkal jsem ti, že –“</p>

<p>„Říkal,“ pravil Petr odměřeně, „ale před Brucem jsi o tom mluvil taky. Prostě proti tobě použil tvé vlastní mindráky.“</p>

<p>Delmario otevřel ústa, ale nedostal ze sebe ani hlásku.</p>

<p>„Dej si ještě skleničku,“ navrhl mu Zydel.</p>

<p>Delmario zíral na Zydela. Petrovi se zdálo, že po něm skočí a zardousí ho, a připravil se, že zasáhne. Ale Delmario nakonec poslechl. Víno zaklokotalo v hrdle poloprázdné láhve, když si naléval plnou sklenici.</p>

<p>„To je opovrženíhodné, Bruci,“ řekl E. C.</p>

<p>Zydel se k němu otočil. „Zničit Delmaria bylo sice dramatické, ale snadné. S tebou to bylo mnohem složitější, E. C. Stuarte. Steve nežil pro nic jiného než pro svou práci, a když jsem mu ji vzal, prostě se zhroutil. Stačilo ho párkrát předejít, aby ztratil sebedůvěru a vzdal to. Ale ty, Stuarte, tys toho měl víc.“</p>

<p>„Tak pokračuj s těmi svými pohádkami, Zydele,“ pravil E. C. upjatě, „ať to máme za sebou.“</p>

<p>„Na Delmariových nápadech jsem zbohatl,“ řekl Zydel, „a ty peníze jsem použil proti tobě. Tvůj pád nebyl tak senzační jako Delmariův a už mě tak neuspokojil. Steve padl z výšin až do hlubin. Ty jsi byl jen průměrně úspěšný, a tak jsem z tebe mohl udělat jen průměrně neúspěšného. Ale podařilo se mi to. Zatahal jsem v zákulisí za nitky a překazil ti spoustu transakcí. Když jsi pracoval pro Foota a Cona, zařídil jsem, aby vašeho reklamního textaře – jmenoval se Allerd – přeplatila jiná agentura. A vzpomínáš si, co se stalo, když jsi přijal lépe placenou práci u další firmy, která se měla stát tvým druhým odrazovým můstkem? Vzpomínáš si, jak rychle zkrachovala a ty jsi zůstal bez příjmů? To jsem rovněž zařídil já. Podobnými způsoby jsem tvou kariéru postrčil dvacetkrát nebo třicetkrát. Nikdy ses nedivil, E. C. Stuarte, že naprostá většina tvých profesionálních rozhodnutí byla tak neomylně špatných? Nedivil ses, jakou máš smůlu?“</p>

<p>„Ne,“ řekl E. C. „Jsem se svým životem spokojený.“</p>

<p>Zydel se rozzářil. „No, také jsem si z tebe vystřelil. Můžeš mi poděkovat za ten herpes, který jsi vloni chytil. Ta dáma, která ti ho předala, byla dobře zaplacena. Řadu let jsem hledal tu správnou kombinaci – krásnou mladou herečku, prostě tvůj typ, nezaměstnanou a dostatečně zoufalou, aby udělala cokoli. A současně aby měla ošklivou venerickou chorobu. Jak se ti líbila, Stuarte? Víš, vlastně sis to zavinil sám, já ti ji jenom předhodil. To byla zas tvá schůzka naslepo.“</p>

<p>Stuartův výraz se nezměnil. „Jestli si myslíš, že se teď buď zhroutím, nebo ti uvěřím, jsi na omylu. Dokazuje to jenom, žes slídil v mé minulosti a podařilo se ti vyhrabat nějakou špínu.“</p>

<p>„Proč jsi pořád tak skeptický, Stuarte? Bojíš se, že budeš vypadat hloupě, když mi uvěříš?“</p>

<p>E. C. neodpověděl.</p>

<p>Zydel se otočil k Petrovi. „A teď ty, Nortene, náš neohrožený vůdce. S tebou to bylo nejtěžší.“</p>

<p>Petr pohlédl Zydelovi do očí, ale také mlčel.</p>

<p>„Četl jsem tvůj román, víš?“ řekl Zydel jakoby mimochodem.</p>

<p>„Nikdy jsem žádný nevydal.“</p>

<p>„Ale ano! Ovšem v původní časové linii. Byl docela úspěšný. Kritika ho zbožňovala, a dokonce se krátce objevil i v Timesech mezi bestsellery.“</p>

<p>Nezdálo se, že by tato informace Petra potěšila. „Je to tak průhledné a ubohé, Bruci.“</p>

<p>„Jmenoval se <emphasis>Zvířata</emphasis><emphasis> v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>kleci</emphasis>,“ řekl Zydel.</p>

<p>Petr do té chvíle jen sklesle seděl a tvářil se nešťastně a smutně. Nyní se však napřímil, jako by dostal políček. Uslyšel, jak Kathy zalapala po dechu.</p>

<p>„Můj bože,“ řekla.</p>

<p>E. C. se k němu zmateně otočil. „Petře? Co se děje? Vypadáš…“</p>

<p>„Nikdo o té knize neví,“ řekl Petr. „Jaks to hergot zjistil? Musel ti to prozradit můj bývalý agent, že je to tak?“</p>

<p>„Ne,“ řekl Zydel a spokojeně se usmál.</p>

<p>„Lžeš!“</p>

<p>„Co se děje, Petře?“ zeptal se E. C. „Co tě tak rozčílilo?“</p>

<p>Petr na něho pohlédl. „Má kniha… <emphasis>Zvířata</emphasis><emphasis> v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>kleci</emphasis>…“</p>

<p>„Copak existovala?“</p>

<p>„Ano, existovala.“ Petr nervózně polkl. Byl zmatený a začínal být vzteklý. „Byl to můj první román. Aspoň jsem si myslel, že bude první.“ Podrážděně se zasmál. „Byla to vážná próza, básnický obraz barvitého, i když skomírajícího způsobu života, ale doufal jsem, že bude mít komerční úspěch. Odehrávala se v cirkusu, však víš, jak mě cirkusy vždycky vzrušovaly, a hlavním hrdinou byl krotitel šelem. Celý rok jsem kvůli tomu románu jezdil s Létajícími bratry v triku jako cirkusák. Začínal jsem jako holka pro všechno, až jsem to dotáhl na fackovacího panáka, ale především jsem pozoroval artisty při práci. Potom jsem dva roky psal. Jenže když jsem hotový rukopis poslal svému agentovi, tak za necelé tři týdny… za tři týdny…“ Nedokázal větu dokončit.</p>

<p>E. C. však pochopil. Zamračil se. „Ten bestseller o cirkusu? Jak se jmenoval…?“</p>

<p>„<emphasis>Bratři</emphasis><emphasis> v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>triku</emphasis>.“ Petrovi ta slova zhořkla v ústech. „Napsal ho Donald H. Sullivan, starý pisálek, který zplodil a pod všelijakými pseudonymy vydal padesát hororů a tucet kovbojek. Kritici tomu nechtěli uvěřit, ale především jsem tomu nemohl uvěřit já! Byl to <emphasis>můj</emphasis> román s jiným názvem. Ne sice slovo od slova stejný, to ne, <emphasis>Zvířata</emphasis><emphasis> v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>kleci</emphasis> byla mnohem lépe napsaná, ale základní příběh a všechny zápletky, dokonce i několik jmen postav… Bylo to příšerné. Můj agent prohlásil, že <emphasis>Zvířata</emphasis><emphasis> v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>kleci</emphasis> jsou příliš podobná <emphasis>Bratřím</emphasis><emphasis> v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>triku</emphasis>, než aby se dala publikovat, a varoval mě, že v nejlepším případě bych mohl být označen za nepůvodního a v nejhorším za plagiátora. Tvrdil, že to vypadá jako zlodějna. Tři roky života – a on to nazval zlodějnou! Vyhodil mě. Jiného agenta, který by byl ochoten mě zastupovat, jsem nesehnal a další knihu jsem už nenapsal. Ta první mě stála příliš mnoho.“ Petr se otočil k Zydelovi. „Rukopis jsem zničil, spálil jsem všechny kopie. O tom románu nikdo nevěděl, jenom Kathy, můj agent a já. Jaks to zjistil?“</p>

<p>„Už jsem ti to říkal,“ odpověděl Zydel. „Četl jsem ho.“</p>

<p>„Ty sprostý lháři!“ vykřikl Petr. Zbledl, uchopil prázdnou sklenici a vztekle jí mrštil po Zydelovi, protože zatoužil vymazat ten jeho spokojený úsměv, protože ho chtěl vidět zalitého krví. Ale Zydel klidně uhnul a sklenice nehlučně spadla na vysoký koberec.</p>

<p>„Uklidni se, Petře,“ řekl E. C.</p>

<p>Delmario, ztracený v alkoholickém opojení, kulil oči jako sova. Kathy svírala rukama okraj stolu, až jí klouby zbělely.</p>

<p>„Mám dojem, že náš kapitán protestuje poněkud příliš důrazně,“ řekl Zydel a dolíčky ve tvářích se mu prohloubily. „Ty víš, že všechno, co tady říkám, je pravda, Nortene. Tvůj román jsem četl a mohu ti odvyprávět celý děj, jestli chceš, od začátku až do konce. Už jsem ho jednou vyprávěl Donaldu Hastingsi Sullivanovi, kterého jsem si najal, aby <emphasis>Bratry</emphasis><emphasis> v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>triku</emphasis> napsal. Udělal bych to sám, ale nemám na psaní vlohy. Sullík mi byl za tu příležitost až nepřiměřeně vděčný. Zaplatil jsem mu nájem a na rozloučenou dostal velice slušný autorský honorář.“</p>

<p>„Ty syčáku,“ řekl Petr, ale nemělo to žádnou sílu. Cítil, jak se v něm hněv rozplývá a zanechává po sobě děsivé znechucení, které jen potvrzovalo jeho porážku. Připadal si podvedený a bezmocný a náhle si uvědomil, že Zydelovi věří, že věří každému slovu toho absurdního vyprávění. „Je to pravda, že?“ zeptal se. „Je to vážně pravda. Tys mi to udělal. Ukradls mi mé myšlenky, mé sny, všechno.“</p>

<p>Zydel mlčel.</p>

<p>„A co mé další neúspěchy?“ pokračoval Petr, „Po tom šoku s <emphasis>Bratry</emphasis><emphasis> v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>triku</emphasis> jsem začal dělat novinařinu… Co ten článek, který mě zničil? Moji informátoři náhle všechno popřeli, nebo zmizeli, takže to vypadalo, že si vymýšlím. A pak všechny ty soudní tahanice, útok na mé soukromí, hanopisy… Kam jsem se obrátil, hned na mě podali žalobu. Trvalo to dva roky! Potom jsem si už u žádných novin ani neškrtl. To nebyla smůla, že ne? Tos byl ty. Ukradls mi můj život.“</p>

<p>„Zasloužíš si kompliment, Nortene. Musel jsem tě zlomit dvakrát. Poprvé se mi podařilo zničit tvou literární kariéru <emphasis>Bratry</emphasis><emphasis> v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>triku</emphasis>, ale sotva jsem se otočil, vypracoval ses na nesmírně populárního novináře. Dostával jsi ceny, byl jsi slavný a měl jsi všechno, co k tomu patří. Bylo pozdě proti tomu něco udělat, tak jsem musel skočit zpátky ještě jednou, abych to všechno stihl zařídit. Abych tě zase dostal.“</p>

<p>Petr se uslyšel, jak říká: „Měl bych tě zabít, Zydele.“</p>

<p>E. C. zavrtěl hlavou. „Petře, tohle je jen důmyslný žert.“ Řekl to tónem člověka, který se pokouší vysvětlit něco důležitého naprosto slabomyslné osobě. „Nesmíš brát Zajdu vážně.“</p>

<p>Petr se zahleděl na svého starého přítele. „Ne, E. C., je to pravda. Je to všechno pravda. Přestaň si dělat starosti, že bychom mohli naletět na kanadský žertík, a zamysli se nad tím. Dává to smysl. Vysvětluje to všechno, co se nám přihodilo.“</p>

<p>E. C. Stuart znechuceně zamručel, zamračil se a přihladil si špičku kníru.</p>

<p>„Poslouchej svého kapitána, Stuarte,“ řekl Zydel.</p>

<p>„Proč, Zydele?“ zeptal se Petr. „To jediné chci vědět. Proč jsi to udělal? Protože jsme si z tebe dělali legraci a prováděli ti všelijaké žertíky? Možná jsme se nechovali správně, nevím, tehdy se mi to nezdálo tak hrozné. Za hodně věcí sis mohl sám. Ale ať už jsme ti udělali cokoli, tohle jsme si nezasloužili. Byli jsme v jednom družstvu, byli jsme přátelé.“</p>

<p>Zydelova ústa se sevřela a dolíčky zmizely. „<emphasis>Nikdy</emphasis> jste mými přáteli nebyli.“</p>

<p>Delmario rázně přikývl. „Fakt nejsi žádný můj přítel, Zajdo Pajdo, to ti teda povím. Víš, co jsi? Ubožák. Vždycky jsi byl mizerná padavka, proto tě nikdo neměl rád. Zbabělec s ježkem. Kruci, copak jsi byl jediný, z koho si dělali kluci legraci? Co třeba já a ten poslední člověk na Zemi? A co ty fóry, který E. C. nastražil na Péťu, na Lesa a ostatní?“ Napil se. „To, žes nás sem dostal, je jenom další podlost. Jsi pořád stejný Zajda Pajda jako vždycky. Nestačilo ti něco udělat, ty ses musel vytahovat, aby se to všichni dozvěděli. A když se něco pokazilo, tak to nikdy nebyla tvoje vina, že? Tys prohrával jenom proto, že v místnosti bylo moc hluku, nebo že bylo špatný osvětlení a podobně.“ Delmario vstal. „Je mi z tebe fakt nanic. Možná žes nám zničil životy a teďka jsi nám to řekl. Už jsi spokojený? Dopřál sis pěkně všivou a podlou zábavičku, tak nás nech odejít.“</p>

<p>„Já tvůj návrh podporuji,“ řekl E. C.</p>

<p>„Na to zapomeňte,“ pravil Zydel. „Ještě ne. Ještě jsme nehráli šach. Dáme si několik partií jako vzpomínku na staré časy.“</p>

<p>„Ta partie…“ Delmario zamrkal. Stál tam na nejistých nohou a musel se držet opěradla židle, aby se nekymácel, ale najednou si vzpomněl, že vlastně sám Zydela vyzval. „Budem zase přehrávat tu partii.“</p>

<p>Zydel položil ruce dlaněmi na stůl a přitiskl prsty jeden ke druhému. „Můžeme to udělat ještě lépe. Nikdo z vás mi nikdy nedal příležitost, ale já vám ji dám, každému. Ukradl jsem vaše životy – říkal jsi to tak, Nortene? –, nyní máte možnost vyhrát je zpět. Trochu si zahrajeme, <emphasis>přátelé</emphasis>. Začneme hrát přesně od toho kritického postavení. Já budu mít Vesselerovy černé a vy mé bílé figury. Můžete hrát společně, jestli chcete, nebo jeden po druhém, to je mi jedno. Vyhrajte tu partii, o které tvrdíte, že jsem ji měl vyhrát já, a ihned vás nechám odejít. A navíc vám dám všechno, co budete chtít. Peníze, skvělou práci, cokoli.“</p>

<p>„Táhni k čertu, ty padavko!“ vykřikl Delmario. „Tvoje mizerný prachy mě nezajímají.“</p>

<p>Zydel si vzal ze stolu brýle a s širokým úsměvem si je nasadil. „A nebo, jestli vám to bude milejší, můžete vyhrát možnost použít mé zařízení. Můžete se pomocí zpětné projekce vrátit zpátky, předejít mě a žít své životy tak, jak vám byly předurčeny, než jsem se do nich zamíchal. Rozmyslete si to. Je to ta nejlepší příležitost, jakou jste kdy měli, a já vám to tak <emphasis>usnadňuji</emphasis>. Stačí, když vyhrajete tu vaši vyhranou partii.“</p>

<p>„Vyhrát partii, která se už hrála, je v šachu jedna z nejtěžších věcí,“ ozval se Petr zasmušile, ale už při těch slovech se mu mozek rozběhl na plné obrátky. Je to příležitost, pomyslel si, příležitost poskládat dohromady trosky života, smazat špatné tahy a místo popela prohry ochutnat víno úspěchu, vyhnout se té parodii, jaká se stala z mého manželství s Kathy… Vzrušením se mu sevřel žaludek. Mrtvé naděje povstávaly jako duchové, aby si znovu zatančily na hřbitově jeho snů. Usoudil, že by tu výzvu měl přijmout. Že ji musí přijmout.</p>

<p>Steve Delmario ho předešel. „Dokážu tu mizernou partii vyhrát,“ zahučel opile. „Můžu ji vyhrát se zavřenýma očima. Dostanu tě, Zajdo. Kruci, dej sem šachy!“</p>

<p>Zydel se zasmál, opřel se rukama o stůl a vstal. „Teď ne, Delmario. Nechci, aby ses vymlouval, žes byl opilý. Rozdrtím tě, až budeš střízlivý jako kostka ledu. Zítra. Zahraji si s tebou zítra.“</p>

<p>Delmario prudce zamrkal. „Tak teda zítra.“</p>

<p>Petr našel v horní zásuvce nočního stolku malou šachovnici, odnesl si ji do obývacího pokoje, posadil se ke krbu a rozestavil figury do Zydelovy kritické pozice, aby ji prostudoval. Kathy za ním přišla z koupelny. Byli sami.</p>

<p>„Petře, utečme odtud,“ řekla. „Dnes v noci. Nebo raději hned teď.“</p>

<p>Petr se na ni zamračil. „Chceš jít pryč? A jak to uděláme, hergot, když máme auto zamčené v garáži?“</p>

<p>„Někde tady musí být telefon. Můžeme se ho pokusit najít a zavolat o pomoc, nebo jít prostě pěšky.“</p>

<p>„Je prosinec a jsme v horách na kilometry daleko od nejbližších lidí. Mohli bychom zmrznout. Ne, to nepadá v úvahu.“ Obrátil pozornost zpátky k šachovnici a snažil se soustředit.</p>

<p>„Petře!“</p>

<p>Podrážděně vzhlédl. „Co je? Nevidíš, že teď nemám čas?“</p>

<p>„Musíme něco udělat. Tady je to hotová cvokárna. Zydela by měli držet pod zámkem.“</p>

<p>„Říkal pravdu,“ pravil Petr.</p>

<p>Kathy zjihla a na tváři se jí objevilo něco jako starostlivost. „Já vím,“ řekla jemně.</p>

<p>„Já vím!“ parodoval ji Petr hrubě. „Ty víš všechno, že? Takže taky víš, jak mi je? Ten syčák za to zaplatí. Je zodpovědný za všechnu tu mizérii, která mě potkala. Myslím, že nejspíš může i za tebe.“</p>

<p>Přestože se jí v obličeji nepohnul ani sval, veškeré sympatie náhle zmizely a Petr zase spatřil tu starou známou pohrdavou masku. „Vždyť tě jen znovu porazí,“ řekla Kathy ledově. „Chce, abys po té příležitosti skočil, protože ti nedovolí vyhrát. Jak se ti bude líbit, až tě porazí? Jak s tím teprve potom budeš žít?“</p>

<p>Petr pohlédl na šachové figurky. „Vždyť je to hlupák. Tohle je pozice vítěze, stačí najít správnou strategii. A my na to máme tři pokusy. První jde Steve. Jestli prohraje, E. C. i já se můžeme z jeho chyb poučit. Já neprohraju. Prohrál jsem toho možná hodně, ale tohle ne. Tentokrát to všem ukážu, uvidíš.“</p>

<p>„Už se nemůžu dočkat,“ řekla Kathy, „už se nemůžu dočkat, jak to ukážeš mně, ty ubožáku.“</p>

<p>Petr ji ignoroval, táhl jezdcem a vzal pěšce.</p>

<p>Následujícího dne ráno zůstala Kathy v posteli. „Běž si hrát tu svou natvrdlou hru, jestli chceš. Já si lehnu do vany a budu si číst. Nehodlám se toho zúčastnit.“</p>

<p>„Jak je libo.“ Petr za sebou bouchl dveřmi a jako obvykle si pomyslel, že si vzal za ženu pěknou mrchu.</p>

<p>Bruce Zydel už postavil do středu haly obyčejný dřevěný stůl a na něj šachy, které však nebyly tak drahé jako ty s nepohyblivými figurami. Takové ozdobné soupravy jsou vhodné jen jako dekorace, ale při vážné hře nejsou k ničemu. Zydel zvolil standardní turnajovou sadu: koženkovou zelenobílou šachovnici, kterou rozmotal a pečlivě vyrovnal, a figury z umělé hmoty podlepené plstí a s olověnými závažími v podstavcích, aby měly správnou váhu. Popaměti rozestavil partii, aniž se jedinkrát podíval na tu zamrzlou hru na opačném konci místnosti. Pak začal nastavovat šachové hodiny se dvěma ciferníky.</p>

<p>„Bez hodin zkrátka neumím hrát. Nastavím je přesně tak, jak byly tenkrát v Evanstonu.“ Zydel ještě jednou přelétl pohledem šachovnici a se spokojeným úsměvem usedl za Vesselerovy černé figury. „Připraven?“ zeptal se Delmaria.</p>

<p>Steve naproti němu byl bledý, zřejmě měl příšernou kocovinu. Držel velikou sklenici pomerančového džusu, a kdyby nervózně nepomrkával víčky, jeho oči za tlustými čočkami brýlí by se zdály téměř bez života. „Jo, jdem na to.“</p>

<p>Zydel stiskl knoflík a spustil Delmariovy hodiny.</p>

<p>Delmario okamžitě natáhl ruku a zahrál tah jezdec bere pěšce. Figury o sebe jemně cvakly, když je vyměňoval. Pak pěšcem stiskl hodiny, zastavil svůj čas a spustil Zydelův.</p>

<p>„Obětoval jsi jezdce? To je ale překvapení,“ řekl Zydel a vzal mu ho.</p>

<p>Delmario vzal střelcem pěšce a obětoval tak další figuru, kterou mu Bruce Zydel, jehož to naprosto nevyvedlo z míry, musel vzít králem; ve tvářích se mu dělaly dolíčky, jak se při tom pobaveně usmíval.</p>

<p>Steve Delmario se naklonil nad šachovnici, jako by se chtěl ubezpečit, že všechny figury jsou přesně tam, kde mají být. Přehodil si nohu přes nohu, ale hned je zase vyměnil. Petr stál přímo za ním a téměř cítil vlny napětí, které z Delmaria vyzařovaly. Dokonce i E. C. Stuart, který seděl o kus dál ve velkém pohodlném křesle, začal hru sledovat. Hodiny tiše tikaly. Delmario natáhl paži, aby uchopil dámu, ale zaváhal a zastavil prsty těsně nad ní. Ruka se mu chvěla.</p>

<p>„Co se děje, Steve?“ zeptal se Zydel a sepjal ruce pod bradou. „Ty váháš. Nevíš, že kdo váhá, prohrává? Že bys najednou nevěděl, jak dál? To snad ne. Vždycky jsi to přece věděl. Kolik matů jsi mi ukazoval? No tak, kolik?“</p>

<p>Delmario zamrkal a zamračil se. „Však ti ukážu ještě jeden, Zajdo,“ řekl naštvaně a posunul dámu. „Šach.“</p>

<p>„To se podívejme,“ pravil Zydel.</p>

<p>Petr studoval pozici. Obětování dvou bílých figur odkrylo protivníkova krále a šach dámou mu bránil v ústupu. Zydel nyní táhl černým králem o jedno pole proti vyčkávající armádě bílého. Černý byl nepochybně ztracen, jeho obrana byla soustředěna na dámském křídle a bílý nepřítel byl všude kolem něj. Ale Zydel nevypadal ani trochu znepokojeně.</p>

<p>Delmario se napil džusu a neklidně se zavrtěl na židli. Hodiny tikaly. Zydel zívl a posměšně se usmál. „Tenkrát jsi zvítězil, Delmario, porazil jsi mistra. Teď k tomu vítězství nedojdeš? Kde jsou všechny ty tvé maty?“</p>

<p>„Je jich tolik, že nevím, který si vybrat,“ řekl Steve. „Buď zticha, kruci, pokouším se přemýšlet.“</p>

<p>„Ó pardon,“ řekl Zydel.</p>

<p>Na Delmariových hodinách uběhlo deset minut, než zahrál tah svým zbývajícím jezdcem. „Šach.“</p>

<p>Zydel posunul krále.</p>

<p>Delmario si olízl rty a postrčil dámu o jedno pole. „Šach.“</p>

<p>Zydel ustoupil králem do bezpečí k dámskému křídlu.</p>

<p>Delmario trhl dopředu pěšcem. „Šach.“</p>

<p>Zydel mu musel vzít nabídnutý kámen králem, ale spokojeně se usmíval.</p>

<p>Pole se otevřelo a Delmario mohl zapojit do hry věže. „Šach.“</p>

<p>Zydel uhnul pronásledovaným králem.</p>

<p>Delmario posunul věž dopředu před své šiky a postavil ji přímo proti černému králi. „Šach!“ řekl hlasitě.</p>

<p>Petr, který hleděl na šachovnici přes Delmariovo rameno, se prudce nadechl. Ta věž je v nebezpečí! Když ji Zydel vezme králem, může Steve nasadit druhou věž a černý král bude muset ustoupit. A pokud potáhne dámou… Ano, v této variantě je celá řada matových hrozeb. Černý má sice hodně možností, ale všechny končí katastrofou. Když Zydel nevezme věž králem, ale jezdcem, hrozí mu šach dámou, bude muset králem ustoupit, tah bílým střelcem… Výborně, v této alternativě je mat ještě rychlejší.</p>

<p>Delmario dopil džus jedním douškem a sebevědomě prázdnou sklenici odložil.</p>

<p>Zydel však přesunul krále šikmo kupředu. Jediný možný tah, pomyslel si Petr. Delmario se napjatě předklonil a Petr za ním udělal totéž. Bílé figury obklopovaly osamělého černého krále, ale jak ho sevřít a dát mu mat? Petr si pomyslel, že Steve má tři možnosti, vlastně čtyři… V naprostém tichu, které v hale panovalo, analyzoval jednotlivé varianty. Šach věží není dobrý, král prostě ustoupí a příští šach ho zavede do bezpečí. Tak střelcem? Ne, Zydel by ho mohl vzít věží, má ostatně o dvě figury víc. Několik dalších zajímavých variací se mohlo odvíjet od šachu dámou…</p>

<p>Delmario náhle uchopil pěšce dosud nehybně stojícího před svým králem a posunul ho o dvě pole. Pevně ho postavil a přepnul hodiny. Pak se pohodlně usadil a založil si ruce na prsou. „Jsi na tahu, Zajdo.“</p>

<p>Delmario nedal šach, ale zabránil černému králi v úniku. V tuto chvíli už nebyla hrozba bílou věží tak neškodná. Černý by měl dostat mat během tří tahů. Zydel se však může pokusit aktivizovat obranu. Dámou hrát nemůže, protože by dostal šach bílou dámou, a kdyby černý král ustoupil, hrozí mu šach věží a příštím tahem nezadržitelně mat… Čím déle Petr na rozestavení figur hleděl, tím slabší mu obranné možnosti černého připadaly. Černý sice může porážku pozdržet, ale nemůže ji zastavit, je zničen.</p>

<p>Zydel však zničeně nevypadal. Táhl jezdcem proti dámskému křídlu bílého. „Šach.“</p>

<p>Delmario jenom zíral. Petr zíral. E. C. Stuart, který vyskočil z křesla a prstem si přihlazoval knír, taky zíral. Petr si nejprve pomyslel, že je to jenom hra o čas. Delmario mohl jezdce vzít některým ze svých dvou pěšců, nebo mohl jednoduše přesunout svého krále, ledaže… Petr se zamračil. Pokud bílý vezme střelcem pěšce, dostane šach dámou, ustoupí opět králem, dáma vezme věž, šach, král… Ne, to by nebylo dobré, bílý by byl umatován početní převahou. A jiná alternativa, která ho napadla, by vedla k porážce ještě rychleji.</p>

<p>Delmario táhl králem.</p>

<p>Zydel zahrál střelcem. „Šach.“</p>

<p>Zbýval jediný tah. Steve znovu posunul krále kupředu. Byl znepokojený, ale jeho sevření kolem černého krále zůstalo nedotčeno, přestože teď dostával šach on.</p>

<p>Zydelův jezdec mu dal další šach.</p>

<p>Delmario zamrkal a začal pod stolem podupávat nohama. Petr si uvědomil, že pokud stáhne krále zpátky, dostane od Zydela sérii šachů vedoucí k matu. Ale černého jezdce blokuje věž a dáma…</p>

<p>Delmario vzal jezdce věží.</p>

<p>Zydel mu sebral vysunutého pěšce dámou a tím se uvolnil ze sevření.</p>

<p>Nyní mohl Delmario vzít černou dámu bílou, ale tu by ihned ztratil a v dalších tazích by byl beznadějně zničen. Místo toho ustoupil králem.</p>

<p>Zydel mlaskl, vzal bílého jezdce dámou a znovu ji Delmariovi nabídl. Delmariova blokáda byla rozmetána. Vezme-li Zydelovi dámu, dostane šach a bílý král se ocitne v kleštích, z nichž není úniku. Petr zaskřípal zuby. Musí tady přece být nějaké jiné řešení. Z téhle pozice se dá určitě ještě hodně uhrát.</p>

<p>Hodiny tikaly. Delmariovi zbývalo patnáct minut. Byl v časové tísni, ale nebylo by to nic hrozného, kdyby tam jenom nehybně neseděl a nepomrkával.</p>

<p>Petr usilovně přemýšlel.</p>

<p>Delmario si sundal brýle, pečlivě si je vyčistil podolkem košile a znovu si je nasadil, ale pozice se nezměnila. Upřeně hleděl na černého krále, jako by čekal, že zmizí. Nakonec se začal zvedat. „Potřebuju se napít,“ řekl.</p>

<p>„Přinesu ti to,“ vyštěkl Petr. „Seď, máš už jenom osm minut.“</p>

<p>Petr spěchal do baru a namíchal vodku s džusem. Když se vrátil, Steve vypil polovinu velké sklenice jediným douškem, aniž by na chvíli odtrhl oči od šachovnice.</p>

<p>Petr se tázavě podíval na E. C. Stuarta, ten jenom zavrtěl hlavou a zvedl oči ke stropu. Neřekli si ani slovo, ale Petr vzkaz pochopil: <emphasis>Je to</emphasis><emphasis> v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>háji</emphasis>.</p>

<p>Steve Delmario byl čím dál neklidnější. Když mu zbývaly už jen tři minuty, natáhl ruku a nechal ji trčet ve vzduchu. Teprve po dlouhé chvíli ji stáhl zpět. Poposedl si, skrčil nohy pod židli a naklonil se tak nízko, až měl nos jen pár centimetrů nad figurami.</p>

<p>Hodiny tikaly.</p>

<p>Pak spadl praporek.</p>

<p>Zydel se usmál. „Čas vypršel, Delmario.“</p>

<p>Steve vzhlédl, dýchal otevřenými ústy a pomrkával. „Čas,“ řekl naléhavě. „Potřebuju jenom čas, abych na to přišel. Někde to tady musí být, fakt. Všechny ty šachy…“</p>

<p>Bruce Zydel vstal. „Jenže ty už čas nemáš, Delmario. Ale stejně na tom nezáleží, i tak bys prohrál.“</p>

<p>„Ne! Někde je tady vítězný tah –“</p>

<p>Petr položil Delmariovi ruku na rameno. „Uklidni se, Steve. Je mi to líto, ale Bruce má pravdu. V téhle partii už nemáš šanci.“</p>

<p>„Ne,“ trval na svém Delmario. „Fakt je tady kombinace, která vede k vítězství, jenom musím…“ Natáhl pravou ruku nad šachovnici. Začala se mu třást. Nakonec bílého krále položil.</p>

<p>Zydel jim předvedl své dolíčky. „Hodný hoch, poslouchá svého kapitána,“ řekl, odvrátil se od Delmaria a pohlédl na zamračeného E. C. „Jsi na řadě, Stuarte. Zítra. Stejný čas, stejné místo.“</p>

<p>„A co když vůbec nechci hrát?“ zeptal se E. C. pohrdavě.</p>

<p>Zydel pokrčil rameny. „Jak chceš. Budu tady a budu připraven. Zapnu tvé hodiny přesně na čas. Prohraješ buď na šachovnici, nebo kontumačně. Vyber si.“</p>

<p>„A co já?“ zeptal se Petr.</p>

<p>„Tebe, kapitáne,“ řekl Zydel, „tebe si nechávám na konec.“</p>

<p>Steve Delmario vypadal jako troska. Kromě okamžiků, kdy si šel do baru pro další pití, odmítal vstát od šachovnice. Pil jako duha, přesouval figury pořád dokola a donekonečna si přehrával celou partii. Kolem poledne zhltl sendvič, který mu Petr připravil, ale nebyla s ním rozumná řeč. Pokusil se mu vysvětlit, že do hodiny bude úplně na mol, jestli to do sebe bude lít tímhle tempem, ale Steve ho neposlouchal.</p>

<p>Petr nakonec Delmaria opustil a šel se Stuartem nahoru. Zaklepal na dveře apartmá a zavolal: „Jsi oblečená, Kathy? Je tady se mnou E. C.“</p>

<p>Otevřela dveře. Měla na sobě džínsy a tričko. „V pohotovosti jako vždy,“ řekla. „Pojďte dál. Jak dopadla vaše velká hra?“</p>

<p>„Delmario prohrál,“ řekl Petr. „Ale myslím, že to bylo o chlup. Jednu chvíli jsem se domníval, že ho už má.“</p>

<p>Kathy si odfrkla.</p>

<p>„A co teď?“ zeptal se E. C.</p>

<p>„Budeš zítra hrát?“</p>

<p>E. C. pokrčil rameny. „Proč ne, nemám co ztratit.“</p>

<p>„Můžeš ho porazit,“ řekl Petr. „Oba víme, jak to se Stevem vypadá. Musíme to všechno probrat a zjistit, co udělal špatně.“</p>

<p>E. C. si zamyšleně přihladil knír. „Ten tah pěšcem,“ navrhl, „ten, kterým nedal šach a tím otevřel blokádu.“</p>

<p>„A umožnil černému protiútok,“ řekl Petr. Ohlédl se přes rameno na Kathy, která tam stála se založenýma rukama. „Mohla bys přinést z ložnice šachovnici?“ požádal ji. „Steve byl v té chvíli už dávno ztracený. Myslím, že postupoval špatně už před tím.“</p>

<p>„Tolikrát mu dal šach,“ řekl E. C. „Možná jich bylo až moc, ne?“</p>

<p>„Přesně,“ řekl Petr vzrušeně. „Místo toho, aby ho dostal do matu, tlačil Zydela do bezpečí. Tam někde to musíš udělat jinak.“</p>

<p>„Souhlasím.“</p>

<p>Kathy přinesla šachovou soupravu, položila ji mezi ně na stůl, sedla si na podlahu a zkřížila nohy pod sebe. Petr bleskurychle rozestavil nyní už známou kritickou pozici a začali rozebírat situaci.</p>

<p>Kathy to brzy znudilo, vstala a znechuceně řekla: „Oba jste blázni. Jdu se najíst.“</p>

<p>„Přinesla bys nám něco, až půjdeš zpátky?“ zeptal se Petr. „A taky pár piv?“</p>

<p>Ale když potom položila podnos vedle nich, sotva si toho všimli. Zůstali sedět nad šachovnicí až do noci a Kathy šla na večeři sama.</p>

<p>Když se vrátila, řekla: „Ten Zydel je nechutný.“ Způsob, jakým to pronesla, na okamžik odtrhl Petra od hry, ale opravdu pouze na okamžik.</p>

<p>„Co kdybych zkusil tohle,“ řekl E. C. a táhl jezdcem.</p>

<p>Petr se rychle podíval na šachovnici.</p>

<p>„Vidím, že ses rozhodl hrát,“ pravil Zydel.</p>

<p>E. C. krátce přikývl. Vypadal upraveně a svěže, pískově světlé vlasy měl pečlivě učesané. V ruce držel šálek horké kávy. „Máš pořád dokonalý postřeh, Brucíčku.“</p>

<p>Zydel se zasmál.</p>

<p>„Ale měli bychom napřed ještě něco vyřešit,“ řekl E. C. „Té tvé pomatené historce o cestování časem nevěřím. Budeme hrát o peníze, ne o nějakou směšnou zpětnou projekci, rozumíš?“</p>

<p>„Proč jsou všichni vtipálci tak podezřívaví?“ povzdechl si Zydel. „Samozřejmě, stačí říct. Chceš peníze?“</p>

<p>„Milion dolarů.“</p>

<p>Zydel se usmál od ucha k uchu. „Směšné drobné, ale souhlasím. Když mě porazíš, dostaneš milion. Doufám, že přijmeš šek.“</p>

<p>„Ověřený šek.“ E. C. se otočil k Petrovi. „Jsi můj svědek.“</p>

<p>Petr přikývl. Toho rána se tam sešli jen oni tři. Kathy se ani nepokusila projevit zájem a Delmario ve svém pokoji vyspával opici.</p>

<p>„Připraven?“ zeptal se Zydel.</p>

<p>„Jdeme na to.“</p>

<p>Zydel spustil hodiny. E. C. natáhl ruku a vzal jezdcem pěšce. Jeho pohyby byly energické a úsporné. Zydel mu okamžitě jezdce sebral. E. C. táhl střelcem a vzal černého pěšce, aniž by sebeméně zaváhal; věděl, že o něho následujícím tahem přijde. Pak si přihladil knír a vysunul pěšce. Nebyl to šach.</p>

<p>„Ale,“ řekl Zydel. „Nějaké vylepšení? Máš něco v rukávu, že? Samozřejmě, E. C. Stuart má vždycky něco v rukávu. Ten skvělý a nepředvídatelný E. C. Stuart – geniální vtipálek s geniální představivostí.“</p>

<p>„Hrej, Brucíčku,“ odsekl E. C.</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>Zatímco Zydel studoval pozici, Petr se přisunul o kousek blíž k šachovnici. Celou noc tu partii procházeli tak dlouho pořád dokola, až nakonec usoudili, že šach dámou, který zahrál Delmario poté, co obětoval dvě figury, nebyl správný. Z té pozice sice vycházela řada možností, jak dát černému šach, a všechny velice lákavé, ale po několika hodinách přemýšlení je jednu po druhé vyloučili. Všechny léčky a matové hrozby, které se zdály být bezchybné, by při hře s dobrým soupeřem selhaly. A nepochybovali, že Zydel bude hrát dobře.</p>

<p>Tah pěšcem, který E. C. zahrál, otevíral mnohem slibnější linii. Důvtipnější a spolehlivější. Otevřel pole bílým figurám a zablokoval černému králi další únikovou cestu do bezpečí na jeho dámském křídle. Bílá hrozba byla náhle všude. Zydel teď měl vážné problémy, kterými se musel prokousat.</p>

<p>Jenže se jimi neprokousával zdaleka tak dlouho, jak Petr očekával. Prohlédl si rozestavení figur a vzal dámou nechráněnou bílou věž, pak potěžkal figurku v ruce, zívl, opřel se o židli a zatvářil se znuděně.</p>

<p>E. C. Stuart se zamračil.</p>

<p>Petr rovněž pocítil znepokojení. Ten tah měl Zydela zneklidnit víc, než se stalo. Rozebírali všechny varianty tak dlouho a tak důkladně, až nabyli jistotu, že našli cestu k vítězství. Když šel Petr spát, měl doslova rozjásanou náladu. Zydel mohl proti útoku bílého pěšce použít snad tucet obranných možností. Ani v nejmenším netušili, kterou si vybere, ale byli přesvědčeni, že každá z nich skončí jeho drtivou porážkou. Jenže teď je přelstil. Nehrál žádnou obranu, s níž počítali. Jednoduše ohrožení ignoroval a vzal věž s takovou samozřejmostí, jako by ten tah dopředu znal. Přehlédli něco?</p>

<p>E. C. ještě pořád přemýšlel, jak nejlépe pokračovat.</p>

<p>Petr si přitáhl židli, aby mohl hru pohodlněji sledovat. Když bude Zydel chtít, dá bílému příštím tahem šach dámou, ale to by nemělo žádný význam. E. C. si neoslabil dámskou stranu tak jako včera Steve, když spěchal, aby Zydela umatoval. Dostane-li E. C. šach, stačí, aby uhnul králem. Černá dáma pak bude donucena ustoupit, protože ji ohrozí druhá věž, nebo Zydelovi nezbude, než vzít další bezcennou figuru, a zatím dostane mat v centru šachovnice. V žádném případě nemá možnost založit podobný protiútok jako ten, jímž rozdrtil Delmaria.</p>

<p>Zdálo se, že E. C. dospěl ke stejnému závěru. Klidně táhl jezdcem a nadobro uvěznil osamělého černého krále, jemuž nyní bílá dáma hrozila šachem směřujícím k matu. Zydel mohl bílého jezdce vzít, ale E. C. by zaútočil věží a následoval by šach mat, ať by se černý snažil sebevíc.</p>

<p>Zydel se však na svého soupeře spokojeně usmál a posunul černou dámu kupředu. „Šach.“</p>

<p>E. C. si přihladil knír, uhnul králem a sebejistě stiskl hodiny. „Jsi ztracen,“ řekl prostě.</p>

<p>Petr s ním souhlasil. Ten poslední šach nic neřešil, ve skutečnosti se zdálo, že jenom zhoršil situaci černého. Hrozba matem trvala, navíc se v ohrožení ocitla také černá dáma. Zydel ji mohl samozřejmě stáhnout, ale do obrany už zasáhnout nemohla. Správně měl zuřit, protože jeho porážka už nebyla daleko, místo toho se však usmíval tak zeširoka, až hrozilo, že si své naducané tváře roztrhne.</p>

<p>„Ztracen?“ podivil se. „Ale, ale, Stuarte. Tentokrát si vystřelím já z tebe!“ Zahihňal se jako školačka, táhl dámou a vzal mu věž. „Šach.“</p>

<p>Petr Norten nehrál na žádném turnaji už hodně dlouho, ale dosud si pamatoval, jaké to je, když soupeř zahraje nečekaný tah, který změní celou partii. Napřed se člověka zmocní krátký údiv, pak následuje panika, když si uvědomí, co se děje, a nakonec přijde deprese, která se s každou další promarněnou šancí prohlubuje. To jsou ty nejhorší okamžiky.</p>

<p>Přesně tak se teď Petr cítil.</p>

<p>Zydel nabídl výměnu dámy za věž, což byla nesmyslná oběť, ne však v této pozici. Tuhle možnost přehlédli. E. C. musí dámu chtě nechtě vzít. Petrovi však bylo zcela jasné, že když ji vezme králem, černému se otevírá vítězná kombinace. Stáhne věž, která kryje bílého jezdce v centru šachovnice, a pak… Hergot!</p>

<p>E. C. se dobrých patnáct minut pokoušel najit nějakou jinou alternativu, ale žádná nebyla. Vzal tedy králem černou dámu. Zydel rychle uchopil svoji věž, sebral jezdce, který na něho přede dvěma tahy zaútočil, a pak s nezměrnou precizností donutil bílé figury k ústupu a postupně je zneškodnil.</p>

<p>A náhle byli v koncích. E. C. Stuartovi zbyla dáma a pět pěšců. Zydel měl věž, dva střelce, jednoho jezdce a čtyři pěšce. A jeho král měl nyní velice silnou pozici ve středu šachovnice.</p>

<p>E. C. dával Zydelovi dámou šach za šachem a pokoušel se uhrát remízu, jenže Zydel byl na takovou zoufalou taktiku příliš zkušený. Byla to pouze otázka techniky.</p>

<p>Nezbylo, než aby bílý svého krále položil.</p>

<p>„Myslel jsem, že jsme prošli každou možnou obranu,“ řekl Petr toporně.</p>

<p>„Jak dobře víš, kapitáne,“ pravil Zydel rozjařené, „kdo se brání, prohrává. Bránící figury zablokují ústupové cesty – ale proč bych měl zrovna já někomu pomáhat, aby mi dal mat? Raději tě nechám, ať si to zkusíš sám.“</p>

<p>„To taky udělám,“ sliboval Petr vztekle, „hned zítra.“</p>

<p>Zydel spráskl ruce. „Už se nemůžu dočkat!“</p>

<p>Kathy komentovala Stuartovu prohru svým obvyklým: „Vždyť jsem ti to říkala!“ A pohrdavě se Petrovi vysmála, vyčetla mu, že se chová jako děcko, a nedovolila mu, aby své přátele přivedl do jejich apartmá. Padla mezi nimi pěkná řádka vzteklých slov, než Petr vyběhl z pokoje.</p>

<p>Odpoledne se sešli u E. C. Stuarta, aby znovu probrali obě prohrané partie. Delmario měl oči podlité krví, ale jinak vypadal střízlivě, i když vyčerpaně. Pil kávu.</p>

<p>„Jak to vypadá?“ zeptal se Petr, který se k nim připojil jako poslední, zatímco si přitahoval křeslo.</p>

<p>„Špatně,“ odpověděl E. C.</p>

<p>Delmario přikývl. „Špatně je slabý slovo, fakt slabý. Kruci, začíná to vypadat nějak zakletě. To obětování figur je zřejmě nesprávný postup. Nemůžu tomu uvěřit, prostě nemůžu, všechno to vypadá tak slibně. Musí existovat východisko, ale ať dělám co dělám, ne a ne to najít.“</p>

<p>E. C. dodal: „Překvapení, které nám dnes Zajda připravil, vylučuje řadu variant. Nezapomeň, že jsme ztratili dvě figury, než jsme se do té pozice dostali. Následkem toho byl Brucíček ve výhodě a mohl si dovolit ztratit materiál. Podívej, Petře, už jsme přišli na několik vylepšení –“</p>

<p>„Nesmíme přijít o toho jezdce,“ přerušil ho Delmario.</p>

<p>„– ale není to nic přesvědčivého,“ dokončil E. C.</p>

<p>„Chceš snad naznačit,“ řekl užasle Delmario, „že Zajda Pajda měl fakt pravdu? Že se tahle partie prostě nedá vyhrát?“</p>

<p>„Víme, že se vyhrát dá,“ řekl Petr.</p>

<p>„Jak to?“</p>

<p>„Vesselere přece tehdy, před deseti lety, sám připustil, že ho Zydel mohl porazit.“</p>

<p>E. C. se zamyslel. „Máš pravdu, zapomněl jsem na to.“</p>

<p>„Vesselere byl mistr, málem velmistr, musel vědět, o čem mluví. Ta partie se vyhrát dá. A já mám v úmyslu přijít na to jak.“</p>

<p>Delmario poskočil radostí. „Jasně, Péťo, máš pravdu! Fakt máš pravdu! Kruci, jdem na to!“</p>

<p>Sotva Petr potichoučku otevřel dveře a vstoupil do tmavého pokoje, Kathy se ozvala: „Máš vůbec představu, kolik je hodin?“</p>

<p>Seděla u krbu, ačkoli oheň už vyhasl. Měla na sobě něco tmavého, protože když si potáhla z cigarety, ze tmy vystoupila jen bledá skvrna jejího obličeje. Petr se vracel s úsměvem na rtech, teď se však zasmušil. Kathy kdysi hodně kouřila, ale už před lety toho nechala a zapálila si zcela výjimečně, když na tom byla hodně zle. Obvykle to znamenalo, že se schyluje k prudké hádce.</p>

<p>„Je pozdě,“ řekl Petr, „ale nevím jak moc pozdě. Záleží na tom?“ Schůzka s E. C. a Stevem stála za to, našli, co hledali, Petr však byl unavený. Očekával, že jeho žena už bude spát, na mrzutosti nebyl zvědavý. „Co záleží na nějaké hodině?“ řekl smířlivým tónem. „Máme to, Kathy.“</p>

<p>Puntičkářsky uhasila cigaretu. „Máte co? Nějaký nový tah, o kterém si myslíte, že porazí našeho psychopatického hostitele? Copak ti nedošlo, že je mi ta vaše hloupá hra úplně fuk? Copak vůbec neposloucháš, co ti říkám? Čekám tady na tebe celou noc, Petře, jsou už skoro tři hodiny. Chci si promluvit.“</p>

<p>„Tak ty si chceš promluvit?“ odsekl Petr prchlivě. Hlas jeho ženy ho vrátil na zem. „Už tě někdy napadlo, že já třeba nechci? Že tě třeba nechci ani poslouchat? Zítra mě čeká důležitá partie. Potřebuji se vyspat. Nemůžu si dovolit být vzhůru až do rána a poslouchat, jak na mě křičíš. Rozumělas? Proč jsi hergot pořád tak nažhavená o něčem mluvit? Co mi asi tak chceš říct, co jsem už stokrát neslyšel?“</p>

<p>Kathy se ošklivě zasmála. „Pár zajímavých novinek o tvém starém příteli Zydelovi určitě ještě neznáš.“</p>

<p>„O tom silně pochybuji.“</p>

<p>„Třeba to, že se mě už druhý den pokouší dostat do postele,“ řekla uštěpačně.</p>

<p>Petr měl pocit, jako by ho uhodila. „Cože?“</p>

<p>„Sedni si,“ zavrčela, „a poslouchej.“</p>

<p>Nahmatal křesílko a těžkopádně se posadil. A zatímco hleděl na nezřetelný stín, který byl jeho ženou, posedlo ho zlověstné tušení. „A povedlo se mu to?“</p>

<p>„Ty se ptáš, jestli jsem s ním spala? Ty ubožáku, jak tě může něco takového vůbec napadnout? To bych se raději vyspala se švábem, stejně mi ho Zydel připomíná.“ Hořce se zasmála. „Příliš vynalézavý svůdce ten váš Zajda Pajda není. Nabídl mi za to peníze.“</p>

<p>„Proč mi to říkáš?“</p>

<p>„Abych tě přivedla k rozumu, ty jedna palice natvrdlá! Copak nevidíš, že se tě Zydel pokouší zničit? A jakýmkoli způsobem! Vůbec mu nešlo o mě, chtěl dostat tebe. Chce vás všechny zničit, jenže vy tři slabomyslní kolegáčkové mu nahráváte přímo na smeč. Začínáš být tou idiotskou šachovou hrou posedlý stejně jako on.“ Naklonila se k němu a řekla úpěnlivě: „Petře, nehraj s ním. Porazí tě, lásko, tak jako porazil ostatní.“</p>

<p>„Já si to nemyslím, <emphasis>lásko</emphasis>,“ procedil Petr skrze zaťaté zuby a to slovíčko se stalo oštěpem, který po ní vší silou vrhl zpátky. „Proč tě hergot vždycky napadne jenom to, že prohraju? Proč mě ani jedinkrát, ani na chvíli nedokážeš podporovat? Jestli mi nechceš pomoct, proč mě nenecháš jednoduše být? Už jsem toho od tebe schytal víc, než dokážu vydržet. Jenom mě ponižuješ a vysmíváš se mi. Nikdy jsi mi nevěřila. Naprosto nechápu, proč ses za mě hergot provdala, pokud to nebylo proto, žes potřebovala nějakého hlupáka, abys mu mohla udělat ze života peklo. Nech mě prostě na pokoji!“</p>

<p>Po Petrově výbuchu bylo dlouho ticho. Seděl v temné místnosti a zdálo se mu, že cítí, jak v Kathy kypí vztek. Čekal, že každým okamžikem zaječí. Pak začne křičet on, ona něco rozbije, on ji popadne… A pak už jen zbývá vytáhnout nože. Zavřel oči. Bylo mu do pláče. Tohle jsem nikdy nechtěl, pomyslel si, opravdu ne.</p>

<p>Ale Kathy ho překvapila. Když promluvila, její hlas byl nečekaně mírný. „Nechtěla jsem tě zranit, Petře. Věř mi, prosím. Miluju tě.“</p>

<p>Doslova ho tím omráčila. „Ty že mě miluješ?“</p>

<p>„Aspoň chvíli mě poslouchej, prosím tě. Jestli mezi námi ještě něco dobrého zůstalo, poslouchej mě, prosím, aspoň pár minut.“</p>

<p>„Tak dobře.“</p>

<p>„Kdysi jsem ti přece věřila, určitě si to pamatuješ… Když jsi psal ten román, tak jsem tě přece všemožně podporovala, chodila jsem do zaměstnání, vydělávala peníze na živobytí, nosila ti jídlo až pod nos a vůbec jsem dělala všechno, abys měl dost času na psaní –“</p>

<p>„Ušetři mě laskavě těch výčitek,“ řekl a do jeho hlasu se znovu vkradl vztek. Kolikrát mu už Kathy předhazovala, jak se obětovala během těch dvou let, kdy psal knihu, která nakonec neměla cenu ani toho papíru? „Nebyla to moje vina, že jsem ten román nedokázal prodat. Slyšelas Zydela.“</p>

<p>„Já ti nic nevyčítám,“ odsekla zlostně. „Proč v každém mém slově hledáš jenom výtky?“ Odmlčela se a znovu svůj hlas ovládla. „Prosím tě, Petře, nedělej to těžší, než už to je. Máme za sebou dost trápení. Prostě mě jenom vyslechni. Pokouším se tě přesvědčit, že jsem ti věřila, ale tys mi to nikdy ani v nejmenším neusnadnil. Nemyslela jsem si, že jsi smolař, ale ty ano, a to tě změnilo. Nechals psaní, místo aby ses do toho zahryzl a začal pracovat na nové knize.“</p>

<p>„Nejsem dost houževnatý, to vím,“ řekl. „Jsem ztracená existence. A navíc ubožák a slaboch.“</p>

<p>„To tvrdíš <emphasis>t</emphasis><emphasis>y</emphasis>, ne já!“ řekla podrážděně. „Věřila jsem ti i potom, když ses dal na novinařinu. Ale nic se nedařilo, vyhodili tě, zažalovali, upadl jsi do nemilosti. Přátelé se na nás vykašlali. A tys zase začal fňukat, že to není tvoje vina, že se ti lepí smůla na paty, ale ve skutečnosti sis myslel pravý opak. Ztratils zbytek ideálů a sebevědomí a jenom ses litoval.“</p>

<p>„Ale tys mi nepomohla.“</p>

<p>„Na začátku jsem to zkoušela, ale všechno bylo čím dál horší. Nedokázala jsem se s tím vyrovnat,“ připustila Kathy. „Už jsi nebyl ten snílek, za kterého jsem se provdala, a bylo čím dál těžší si vzpomenout, jak jsem tě obdivovala a jak jsem si tě vážila. Vždyť ty sis sám sebe ošklivil tak moc, že nebylo možné, aby se ta ošklivost nedotkla také mne.“</p>

<p>„No a?“ zeptal se Petr. „A co tím vším chceš říct?“</p>

<p>„Neopustila jsem tě. Zůstala jsem s tebou. Přes všechny nezdary a přes všechnu tvoji sebelítost jsem zůstala s tebou. Copak to nic neznamená?“</p>

<p>„Znamená to, že jsi masochistka,“ odsekl. „Nebo možná sadistka.“</p>

<p>To už na ni bylo příliš. Hlas se jí zlomil a začala plakat. Petr se ani nepohnul, a tak tam dlouho spolu seděli.</p>

<p>Najednou zasyčela: „Kašlu na tebe. Nenávidím tě.“</p>

<p>„Myslel jsem, že mě miluješ. Tak si to rozmysli.“</p>

<p>„Ty ubožáku. Ty necitelný hade. Copak nic nechápeš?“</p>

<p>„<emphasis>Co</emphasis> mám chápat?“ zeptal se netrpělivě. „Požádalas mě, abych poslouchal, tak jsem poslouchal. Jenže jsem se nedozvěděl nic nového. Tuhle starou písničku o mých chybách a nedostatcích jsem už mockrát slyšel.“</p>

<p>„Petře, copak opravdu nevidíš, že tenhle víkend všechno změnil? Kdyby ses dokázal zbavit té své nenávisti, kdyby sis přestal ošklivit sebe i mne, možná by sis toho všiml.“</p>

<p>„Mně se nezdá, že by se něco změnilo.“</p>

<p>„Vždyť máme novou šanci, Petře, zkusme to, prosím.“</p>

<p>„Ráno mám hrát důležitou partii, to je <emphasis>moje</emphasis> šance. Dobře víš, co to pro mne znamená, ale je ti to jedno, protože se tady se mnou hádáš, místo abys mě nechala trochu se vyspat. Je ti jedno, jestli prohraju nebo vyhraju. Co se teda změnilo, hergot? Jsi pořád stejná potvora, celé ty roky –“</p>

<p>„Já ti povím, co se změnilo,“ řekla Kathy, „když jsi tak natvrdlý, že na to sám nepřijdeš. Celé ty roky a ještě cestou sem jsme si oba mysleli, žes selhal, že sis všechny neúspěchy zavinil sám. Ale teď víme, že to není pravda! Nebyla to tvoje vina, ani smůla, ani to nebylo tím, že nejsi dost dobrý, jak sis myslel. Všechno to způsobil Zydel. Copak nevidíš, jaký je v tom rozdíl? Nevidím důvod, proč by sis neměl věřit, když teď víme, že dokážeš velké věci. Zydel to přece přiznal! Až odtud odejdeme, můžeme začít znovu. Napíšeš novou knihu, můžeš psát hry, můžeš zkrátka dělat všechno, co se ti bude chtít. Máš talent. Zase můžeme začít snít a věřit si. Zase můžeme mít jeden druhého rád. Není to snad nad slunce jasnější? Zlomyslnost dovedla Zydela až k tomu, aby tě sem pozval, aby mohl dokončit svou pomstu, ale právě tím tě z toho prokletí vysvobodil!“</p>

<p>Petr mlčky seděl ve tmě, a zatímco mu do mozku konečně pronikala slova jeho ženy, křečovitě se držel opěradla křesílka. Natolik se do té pitomé šachové partie ponořil, tak ho posedla Zydelova posedlost, že si toho nevšiml a nezamýšlel se nad tím.</p>

<p>To nebyla moje vina, uvažoval udiveně. Nic jsem nezavinil.</p>

<p>„Máš pravdu, Kathy,“ zašeptal.</p>

<p>„Petře?“ zeptala se stísněně.</p>

<p>Zaslechl v jejím hlase obavy a strach, ale také něco jiného, co dosud popíral, co odmítal slyšet. Zaslechl v jejím hlase lásku, a nemohl uvěřit, že mohl být tak hluchý. Lidé si pořád něco slibují, všichni, ať dobří nebo špatní, bohatí nebo chudí, ale jakmile se něco jen trošku pokazí, okamžitě na své sliby zapomenou a na všechno se vykašlou. Ale Kathy se mnou zůstala, uvědomil si, zůstala se mnou navzdory všem nezdarům, hanbě a chudobě, navzdory všem krutým slovům, jedovatým myšlenkám a nepřetržitým soubojům. Zůstala se mnou.</p>

<p>„Kathy,“ zašeptal a ucítil, jak se mu do očí tlačí slzy. Ale musel jí to říct, i když to nebylo snadné. „Taky tě mám rád.“</p>

<p>Vstal, přistoupil k ní a objal ji.</p>

<p>Ráno nikam nespěchali. Když se probudili, společně se osprchovali a Petr se oblékl do nejlepších šatů, které si přivezl, protože měl dojem, že je velice důležité, aby vypadal co nejlépe. Byl to přece nový začátek. A když sestupovali do haly, drželi se za ruce.</p>

<p>Všichni na ně čekali. Zydel již seděl za šachovnicí a Petrovy hodiny běžely. E. C. Stuart se snažil zachovat zdání klidu, ale Steve Delmario netrpělivě přecházel sem a tam.</p>

<p>„Pospěš si!“ vykřikl Steve na Petra. „Už jsi ztratil pět minut.“</p>

<p>Petr se usmál. „Jenom klid.“</p>

<p>Než se usadil za bílé figury, podíval se ještě na Kathy a pomyslel si, že jeho žena vypadá moc hezky.</p>

<p>Kathy se postavila za něj.</p>

<p>„Jsi na tahu, kapitáne,“ řekl Zydel nevesele.</p>

<p>„To vím,“ odpověděl Petr, ale nepohnul se a na šachovnici ani nepohlédl. „Proč mě nenávidíš, Bruci? Přemýšlel jsem o tom a rád bych to věděl. Chápu to v případě Delmaria a Stuarta. Steve ti tu prohru pořád předhazoval a E. C. si z tebe zas udělal terč pro své vtipy. Ale proč já? Co jsem ti kdy udělal?“</p>

<p>Zydel se zatvářil zmateně. „Ty?“ Tvář mu ztvrdla. „Ty jsi byl ze všech nejhorší.“</p>

<p>Petra to zarazilo. „Já jsem přece nikdy –“</p>

<p>„Náš veliký kapitán!“ přerušil ho Zydel sarkasticky. „Náš skvělý kapitán, který se tenkrát před deseti lety ani nepokusil pro naše družstvo něco udělat. Dovol, abych ti připomněl, jak rychle jsi remizoval s Halem Winslowem, tvým starým přítelem z Chicaga. Mohl ses alespoň pokusit vyhrát, ale neudělal jsi to. Nepomyslel jsi na to, jak velký tlak na nás vyvíjíš, a když jsme turnaj prohráli, nepřiznal sis ani trochu viny, přestože jsi uhrál pouze půl bodu. Za všechno jsem mohl jenom já. Ale to není všechno. Proč jsi posadil k první šachovnici mě, Nortene? Měli jsme všichni stejný počet bodů, ale mně se dostalo té cti sedět u první šachovnice!“</p>

<p>Petr se zamyslel a snažil se vzpomenout si, jakou strategii před deseti lety zvolil. „Tys všechny velké zápasy pokaždé prohrál, Bruci. Bylo proto logické, že jsem tě nasadil na první šachovnici proti těžkému soupeři, který by pravděpodobně porazil každého z nás. Další šachovnice jsem obsadil spolehlivějšími hráči, s nimiž se dalo počítat.“</p>

<p>„Jinými slovy,“ řekl Zydel, „byl jsem předem odepsaný. Očekávalo se ode mne, že v každém případě prohraji.“</p>

<p>„Mrzí mě to,“ přiznal Petr, „ale bylo to tak.“</p>

<p>„Tak tebe to mrzí,“ vysmíval se mu Zydel. „Poslal jsi mne tam prohrát, pak jsi mě za tu prohru trápil, a teď tě to mrzí!“ Namířil na Petra ukazováček. „Toho dne před deseti lety jsi totiž nehrál šach, Nortene. Ty jsi nikdy šach nehrál. Hrál jsi mnohem vyšší hru s Winslowem z Chicaga! Vašimi figurami, vašimi pěšáky jsme byli my v družstvech. A já? Přestože jsi mě obětoval, k ničemu ti to nebylo. Winslow tě porazil. Prohrál jsi.“</p>

<p>„Máš pravdu,“ připustil Petr. „Prohrál jsem. Myslím, že teď už chápu, proč jsi to všechno udělal.“</p>

<p>„A teď prohraješ znovu,“ řekl Zydel zle. „Hrej, dokud máš čas.“ Ukázal bradou na šachovnici mezi nimi, na ten zmatek černých a bílých figur.</p>

<p>Petr neprojevil sebemenší zájem. „Rozebírali jsme to všichni tři až do tří do rána. Mám v hlavě kupu nových variací – obětovat jednu figuru místo dvou, vzít jezdcem pěšce, ale neobětovat střelce a místo něho nastrčit dámu… Vypadalo to slibně. Ale je to nesprávné, že?“</p>

<p>Zydel na něho upřeně hleděl. „Hrej a uvidíme!“</p>

<p>„Ne,“ řekl Petr. „Nechci hrát.“</p>

<p>„Péťo!“ vykřikl Steve Delmario zděšeně. „Musíš hrát, fakt musíš, poraz toho pitomce!“</p>

<p>Petr se na něho vážně podíval. „To by nebylo k ničemu, Steve.“</p>

<p>Nastalo ticho.</p>

<p>„Jsi zbabělec, Nortene,“ řekl Zydel. „Ztracená existence, ubožák a slaboch. Hrej.“</p>

<p>„Ta hra mě nezajímá, Bruci, ale jedno mi řekni – všechny variace jsou nesprávné, že?“ zeptal se Petr.</p>

<p>Zydel se křivě pousmál.</p>

<p>„Bílý tu partii prostě vyhrát nemůže,“ konstatoval Petr. „Mýlili jsme se. Tys tu partii neprojel, tys ji jenom nemohl vyhrát. Je to zkrátka pozice, která na první pohled vypadá dobře, ale nikam nevede.“</p>

<p>„Konečně moudrost,“ řekl Zydel. „Mám výtisk z počítače se všemi možnými variantami. Trvalo to věčnost, ale já měl několik životů. Vždy jsem skákal zpátky na totéž místo v Evanstonu a do téhož dne, kdy jsem hrál s Vesselerem. Neumíš si představit, kolikrát jsem zkoušel jeden nový nápad za druhým, i ty nejdivočejší tahy. Nebyl v tom žádný rozdíl. Vesselere mě vždycky porazil. Všechny variace jsou nesprávné.“</p>

<p>„Ale Vesselere přece řekl, žes ho mohl porazit,“ protestoval Delmario, celý zmatený. „Fakt to řekl!“</p>

<p>Zydel na něho pohrdavě pohlédl. „Ta partie ho stála hodně času a sil, přestože měl nade mnou vlastně zvítězit docela snadno. Tak mi to vrátil. Byl mstivý a věděl, že když něco takového řekne, bude má prohra o to bolestivější, a to byla. Však jsem se postaral také o něj.“</p>

<p>E. C. Stuart vstal a upravil si vestu. „Jestli je tedy konečně po všem, Brucíčku, byl bys tak laskav a vypustil nás ze svého Zydelandu?“</p>

<p>„Ty můžeš odejít,“ prohlásil Zydel milostivě, „a ten opilec taky. Ale Petr ne.“ Předvedl jim své dolíčky. „Petr v jistém smyslu téměř vyhrál, a tak budu velkorysý. Víš, co pro tebe udělám, kapitáne? Dovolím ti použít mé zařízení na zpětnou projekci.“</p>

<p>„Ne, děkuji,“ odmítl Petr.</p>

<p>„Ne? Co tím myslíš?“ Zydel překvapeně vykulil oči. „Nechápeš, co ti nabízím? Můžeš vymazat všechny své nezdary a zkusit to znovu. Zahrát jiné tahy. Můžeš být v jiné časové linii úspěšný –“</p>

<p>„Zanechal bych tady Kathy s mým mrtvým tělem, že? A tebe s dobrým pocitem, žes mě vlastně dohnal k sebevraždě. Ne, zkusím, jakou mám šanci v budoucnosti, ne v minulosti. Zůstanu v tohle světě a s Kathy.“</p>

<p>Zydelovi poklesla brada. „Vždyť se nenávidíte! Když budeš mrtvý, dostane tvoji pojistku a bude na tom líp než teď. A ty si najdeš někoho lepšího, někoho, kdo o tebe stojí…“</p>

<p>„Ale já o něho stojím,“ řekla Kathy a položila dlaň Petrovi na rameno.</p>

<p>Petr zvedl ruku, dotkl se jejích prstů a usmál se.</p>

<p>„Potom jste stejný blázen jako on!“ vykřikl Zydel. „Je nula, nikdy z něho nic nebude. O to se postarám!“</p>

<p>Petr odstrčil židli a vstal. „Ne, myslím, že ne. Myslím, že už nikomu z nás nemůžeš ublížit.“ Pohlédl na ostatní. „Co říkáte, kluci?“</p>

<p>E. C. zamyšleně přikývl a prstem si přihladil knír. „Ano, máš pravdu.“</p>

<p>Delmario se ještě chvíli zmateně díval z jednoho na druhého, ale najednou se rozesmál. „Nemůžeš mi ukrást nápady, se kterýma jsem ještě nepřišel, že? V téhle časové linii ne!“ Hlasitě zavýskl, přistoupil ke stolu, natáhl ruku přes šachovnici a zastavil hodiny. „Mat, Zajdo,“ řekl. „Fakt mat!“</p>

<p>O necelé dva týdny později zaťukala Kathy na dveře pracovny.</p>

<p>„Počkej chvíli!“ zavolal Petr, dopsal větu, odsunul psací stroj a otočil se na židli. „Pojď dál.“</p>

<p>Otevřela dveře, vmanévrovala dovnitř podnos a usmála se. „Připravila jsem ti salát z tuňáka, kdyby sis chtěl udělat přestávku na svačinku. Jak ti jde psaní?“</p>

<p>„Docela dobře. Dneska bych mohl dokončit druhou kapitolu.“ Všiml si, že Kathy drží v ruce noviny. „Co je nového?“</p>

<p>„Podívej se na to sám,“ řekla a podala mu je přeložené na stránce s nekrology.</p>

<p>Petr vzal noviny a četl: <emphasis>Milionář Bruce Zydel, elektronický génius, byl nalezen mrtev ve svém domě</emphasis><emphasis> v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Coloradu. Byl připojen</emphasis><emphasis> k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>záhadnému přístroji, který ho také patrně usmrtil</emphasis>…</p>

<p>„Zkouší to znovu, že?“ zeptala se Kathy.</p>

<p>„Ten ubohý blázen.“ Petr si povzdechl a odhodil noviny na stůl. „Nic nepochopil.“</p>

<p>„Co nepochopil?“</p>

<p>„Že nemůže vyhrát.“ Petr vzal Kathy za ruku. „Všechny variace jsou nesprávné.“</p>

<p>Ale po svačině na to brzy zapomněl a vrátil se ke své práci.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>ZAVÍRACÍ HODINA</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Konec světa nastal jedné deštivé úterní noci.</p>

<p>Od půlky odpoledne hustě pršelo a lokál zel prázdnotou. Hank umýval pivní sklenice a jedním uchem, a to ani ne celým, naslouchal manželským nářkům Barneyho Dala. Kompletní repertoár Barneyho stížností slyšel už tolikrát, že ho znal nazpaměť, ale nikdo jiný tam nebyl. Stálí zákazníci, kteří si obvykle zaskočili po pracovní době na skleničku, dnes odešli nezvykle brzy, a Barney byl v lokále jediným hostem.</p>

<p>„Ať dělám co dělám, nic jí není dost dobré,“ mumlal Barney, stárnoucí plešatý mužík, kterého žena tyranizovala už dobrých čtyřicet let. Hank to poslouchal už nejmíň pět roků. „Dneska to asi opravdu schytám,“ prohlásil Barney. „Nesnáší, když je ze mě cítit pivo. Je o hodně větší než já a –“</p>

<p>V té chvíli se rozlétly dveře a v nich se objevil Milton. Byl pořádně promoklý. Zůstal stát na prahu a vzteklým pohledem pátral po setmělém baru. Na černém asfaltu parkoviště za ním se rozstřikoval déšť. „Kde je?“ vykřikl. „Kde je ten mizernej vobejda? Je tady? Já ho zabiju, přísahám že jo!“</p>

<p>„Napřed zavři dveře, Milte, prší až dovnitř,“ zavolal na něho Hank a povzdechl si. To zas bude noc.</p>

<p>„Aha,“ řekl Milton. Byl to vztekloun, ale ve skutečnosti měl měkké srdce, i když by to na první pohled do něho nikdo neřekl. Měřil dva metry, pěsti měl velké jako tvárnice a dvakrát tak tvrdé. „Promiň,“ řekl trochu zahanbeně. Opatrně za sebou zavřel a vykročil k pultu. Vypadal naštvaně a s každým dalším krokem se mračil čím dál víc. Byl celý zmáčený a v botách mu čvachtalo, ale sálal z něho takový vztek, až Hank čekal, kdy z něj začne stoupat pára.</p>

<p>„Jako obvykle, Milte?“ zeptal se Hank. Vypláchl další sklenici, vyleštil ji utěrkou a postavil k ostatním.</p>

<p>„Jo,“ řekl Milton. Vyskočil na barovou stoličku vedle Barneyho, který na něho mžoural v mírně podnapilém úžasu. „A teď mně řekni, kde ten podrazáckej třasprdelka je.“</p>

<p>„Kdo tě tak naštval?“ zeptal se Hank, zatímco míchal koktejl z mentolového likéru.</p>

<p>„Šmudla Pete,“ zavrčel Milton. „Zakroutím mu tím jeho vyzáblým krčkem, že se bude divit. Kde hernajs je? Každý úterý tady přece vysedává, ne? Vím, že jo. Řekni tomu vobejdovi, že se přede mnou neschová.“</p>

<p>Hank roztočil na baru tácek a postavil na něj sklenku mátového koktejlu s kakaem. Milton ji sevřel obrovskou masitou rukou a úkosem pohlédl na Barneyho Dala, jako by čekal, že něco řekne, jenže Barney zrovna v tu chvíli objevil něco nesmírně zajímavého na dně své prázdné pivní sklenice.</p>

<p>„Přišels moc brzo,“ řekl Hank. „Pete se neukáže dřív než tak za čtyři hodiny.“</p>

<p>Milton usrkl z mátového koktejlu s kakaem a zavrčel.</p>

<p>Barney zvedl svoji sklenici, váhavě se pousmál a podal ji Hankovi. Pak se zavrtěl na stoličce a zeptal se: „Jak to přijde, Hanku, že tak přesně víš, kdy se tady kdo objeví? Nejsi taky jeden z těch mimosmyslově nadaných chlapíků, třeba jasnovidec nebo tak něco, co mi o nich má lepší polovička pořád předčítá z <emphasis>Enquireru</emphasis>?“</p>

<p>„Kdepak, jasnovidectví s tím nemá nic společnýho.“ Hank ponořil špinavou sklenici do dřezu a začal točit čerstvé pivo. „Pete je štamgast. A svý štamgasty znám líp jak vlastní boty. Vím, kde bydlí, kolik vydělávají, kolik mají děcek a jaký mají auta. A zatraceně dobře vím, kdy se objeví ve dveřích. Pete sem normálně chodí dost brzo večer, jenom v létě si každý úterý napřed zajde do kina nebo na baseball. Nedorazí sem dřív než pár minut před závěrečnou,“ dodal a postavil pivo před Barneyho Dala.</p>

<p>„Počkám si,“ řekl Milton. „Až sem ten vobejda vleze, urazím mu tu jeho mizernou palici, že se bude divit.“</p>

<p>„Jasně,“ souhlasil Hank. Neměl ve svém lokále nepříjemností rád, ale v tomhle případě si žádné starosti nedělal. Znal své štamgasty. Milton, pokud se držel mátových koktejlů s kakaem, toho moc nevydržel, a potom míval spíš přívětivě sentimentální opici. Než se sem Šmudla Pete dostane, bude Milt jako koťátko. „Proč seš na Peta tak naštvanej?“ zeptal se Hank, aby řeč nestála. Všechno bylo lepší než Barneyho věčné manželské stížnosti. „Myslel jsem, že jste kámoši.“</p>

<p>„<emphasis>Kámoši!</emphasis>“ zařval Milton. „Já toho mizeru zabiju. Oblafl mě.“ Vytáhl něco z kapsy a hodil to na barový pult. „Hele, podívej se na to.“</p>

<p>Barney Dale zrovna ulizoval pivo, a tak jenom zvědavě vykulil nad okrajem sklenice oči, protože neměl dost odvahy, aby se přisunul blíž. Hank si utřel ruce do utěrky a vzal ten předmět do ruky, Byl to kulatý amulet na těžkém kovovém řetězu. Podržel si ho pod světlem a pomalu jím otáčel. „To má být zlato?“ zeptal se.</p>

<p>„Ale ne, hernajs,“ řekl Milton otráveně. „Ani Pete není takovej pitomec, aby mosaz vydával za zlato.“</p>

<p>Amulet byl dost těžký. Hank ho začal podrobně zkoumat. Kolem dokola vnějšího okraje byly drobounce vyryty všemožné druhy zvířat a tenké linky, které od jednotlivých postaviček vedly, je spojovaly s mléčně bílým kamenem zasazeným uprostřed. Ty rýhy vypadaly jako loukotě kola. „Zajímavý,“ řekl Hank. „Co je to za drahokam?“</p>

<p>„Sklo,“ řekl Milton. „Mléčný sklo. Šmudla Pete sice tvrdil, že je to nějakej měsíční kámen nebo co, ale je to jenom obyčejný mléčný sklo.“</p>

<p>Když Hank odložil amulet na pult, Barney se ostýchavě zeptal: „Můžu se na to podívat?“</p>

<p>Milton na něho chvíli nehybně hleděl, pak přikývl.</p>

<p>„To ti prodal Pete?“ zeptal se Hank. Šmudla Pete měl o několik bloků dál vetešnictví a po kapsách nosil všelijaké staré krámy, které se pokoušel vnutit opilcům. Už se kvůli tomu nejednou dostal do potíží.</p>

<p>„Hernajs, jo,“ řekl Milton. „Ten mizera prolhanej. Vytáhl ze mě za tu ohavnost padesát babek. Dostanu je zpátky, i kdybych ho měl vytřepat z kůže.“</p>

<p>„Pročs to kupoval? Myslel sis, že je to zlatý?“</p>

<p>Milton se zamračil, dopil mátový koktejl s kakaem a naznačil, že chce další. „Hernajs, to vypadám na tak velkýho pitomce, nebo co?“ řekl. „Bylo mi jasný, že to není zlato. Ale byl jsem nalíznutej a Pete tvrdil, že tahle věcička je tak nějak kouzelná. Prostě takovej podělanej magickej amulet.“</p>

<p>„Aha,“ řekl Hank. „Takže tys to koupil, protože sis myslel, že je to kouzelný, jenže nebylo.“</p>

<p>Milton se zatvářil dotčeně, zahleděl se na barový pult a těma obrovskýma rukama si pohrával s něčím, co v nich vypadalo jako poštovní známka, ale byl to tácek. Hank mu přišoupl další koktejl.</p>

<p>„Tak bych to neřekl,“ vypravil ze sebe konečně Milton poněkud neochotně. „Ten amulet je kouzelnej, to jo, ale ne tak, jak tvrdil Pete.“</p>

<p>Hank vzhlédl od dřezu. „Cože?“ zeptal se.</p>

<p>Barneyho to taky zarazilo, hleděl střídavě na amulet a zase na Miltona a mžoural modrýma, vodnatýma očima, jako by tomu, co právě slyšel, nemohl uvěřit.</p>

<p>„Sedíš si na uších?“ zabručel Milton a opět se zachmuřil. „Tahle podělaná věc funguje. Až na to…“ Zmateně se zarazil. „Asi bych ti to měl vypovědět od samýho začátku.“</p>

<p>„Jo, to bude nejlepší,“ řekl Hank a napadlo ho, že tenhle večer nakonec možná přece jenom nebude tak nudný. Aspoň na to, že je úterý.</p>

<p>„Je to pár týdnů,“ řekl Milton. „Seděl jsem zrovna tady, na tomhle stejným místě, a měl jsem v sobě už pár panáků, když za mnou Šmudla Pete přišel. Ukázal mi tuhle věcičku a vybalil na mě nějaký ty řeči, jakou to má kouzelnou moc. Mělo to být něco jako <emphasis>proměňování</emphasis>.“</p>

<p>„Proměňování?“ zeptal se Hank.</p>

<p>Milton vztekle mávl rukou. „Proměna těla, tak tomu ten mizera Pete říkal. Něco jako takový ty pitomosti s vlkodlakama ve starejch filmech, však to znáš. Jenže Pete tvrdil, že když to koupím, tak že mě to nepromění na vlka, což by se mně stejně nelíbilo, protože fakt nechápu, proč bych se měl honit po světě a zakusovat lidi. Říkal, že mě to promění na ptáka. Říkal, že to vyzkoušel, když byl úplněk, protože to jindy nefunguje, a že se prej proměnil na velkýho sokola a celou noc si parádně poletoval. Až na to, že Pete má závratě, a tak mu bylo až do rána blbě. Jenže si nemůžeš vybrat, říkal. Když máš ten pitoměj amulet a vyjukne na tebe úplněk, proměníš se, ať chceš nebo nechceš.“</p>

<p>Milton se napil a pokračoval: „No, hernajs, já proti vejškám nic nemám a vždycky jsem chtěl lítat, akorát jsem na to nikdy neměl dost prachů. A jak to tak do mě Pete hustil, tak mně to začalo připadat jako děsná švanda, a tak jsme se ještě chvilku handrkovali o ceně a nakonec jsem tuhle pitomost koupil, odnesl si ji domů a čekal na úplněk.“</p>

<p>Barney držel amulet na dlani. „Zrovna včera úplněk byl,“ řekl a nenápadně mrkl na Miltona.</p>

<p>„To teda hernajs byl,“ zavrčel Milton.</p>

<p>„A proměnil ses?“ zeptal se Hank.</p>

<p>„Hernajs, jasně že proměnil! Jenže ne na nějakýho mizernýho sokola. Já toho prolhanýho vobejdu zabiju, to ti teda povídám. Za to, jakou mně prodal pitomost, ho zabiju, ten se bude divit. To byla ta nejhorší podělaná noc ze všech podělanejch nocí v mým životě.“</p>

<p>Nastalo krátké ticho. Nechtěli na něho naléhat. Nakonec si Barney Dale odkašlal, aby si dodal odvahy, a řekl: „Pokud vám nebude vadit, že se ptám, tak jaký druh proměny jste vlastně zažil?“</p>

<p>Milton se velice pomalu napil mátového koktejlu s kakaem, než se začal velice zvolna a převelice uvážlivě otáčet k Barneymu. V očích pod huňatým obočím mu sedělo podezření. „Jakže se tady ten mrňous jmenuje, Hanku?“</p>

<p>Hank řekl: „To je Barney, Milte.“</p>

<p>„Eee…“ Barney ztěžka polkl. „Barney Dale.“</p>

<p>Milton na něho vycenil zuby. „Tak mě dobře poslouchejte, milej pane Barney Dale. Na tu otázku vám klidně odpovím. Ale opovažte se jenom pousmát. Říkám vám to dopředu. Zasmějete se, a já vám ukroutím tu vaši mrňavou hlavičku a nakopnu ji, že poletí až na konec ulice. Jasný?“</p>

<p>„Eee,“ řekl Barney. „Ano. Jistě. Ani mne nenapadne se smát. Pochopitelně.“</p>

<p>„To je moc dobře,“ řekl Milton. „No, takže se stalo, že jsem se proměnil na králíka.“</p>

<p>Barney se nesmál, to mu musel Hank přiznat. Byl příliš vyděšený, než aby se smál. Hank se taky nesmál, ale tvrdě s tím zápasil. V koutcích úst mu cukalo, když se ptal: „Na králíka?“</p>

<p>„Na králíka. Byl ze mě takovej ten pitoměj chundelatej ušáček, však víš jakej. Takovej ten hopsa hejsa. Jo, přesně <emphasis>takovej</emphasis>.“</p>

<p>„Aha,“ řekl Barney, nasadil si brýle a znovu se na amulet podíval.</p>

<p>„Králík není sokol,“ mínil Milton.</p>

<p>„To je fakt,“ souhlasil Hank.</p>

<p>„To teda bylo horší než zlej sen, to ti povím. A ten mizera mi zaplatí za každou podělanou minutu toho příšernýho pekla, kterým jsem prošel. Tohle město,“ prohlásil Milton zlověstně, „tohle město totiž není ani trochu vhodný místo pro ušáky.“</p>

<p>„Dokonce ani pro ušodlaky,“ souhlasil Hank s úsměvem.</p>

<p>„To teda ne, milej pane. Napřed mě málem přejelo pár aut, než jsem pochopil, co a jak, potom mě zas zahnala do kouta jedna kočka a měl jsem štěstí, že jsem se z toho dostal se zdravou kůží, ale pak mě vyčenichal pes a honil mě celý kilometry. To teda bylo něco. A děcka, hernajs, děcka! Ti malí ušmudlaní fakani byli nejhorší. Některý po mně házely kamením, jenže většinou mě chtěly chytit a pomazlit se. A celou noc jen pořád dupity dup a hop a hop, jedna podělaná příhoda za druhou.“ Otřásl se. „Nohy mě bolí jak ďas. Přísahám, že až mně ten vobejda Pete přijde pod ruku, popadnu tenhle podělanej amulet a strčím mu ho tam, kam slunko nezasvítí.“</p>

<p>Barney Dale pozorně otáčel amuletem v prstech. „Není tady žádný králík,“ prohlásil nakonec.</p>

<p>„Co?“ vyštěkl Milton.</p>

<p>Barney opatrně položil kotouček na pult mezi ně. „Podívejte,“ řekl, „není tady králík. Myslel jsem si, že ty obrázky a čárky nějak naznačují, jak to funguje, rozumíte? Kdyby tam byl sokol a za ním králík, tak by to dávalo smysl, ne? Hned by bylo jasné, co bude následovat, a příští majitel amuletu by se bezpochyby proměnil na to zvíře na dalším obrázku. Ale králík tady není, vidíte? Je tady pták, vlk a nějaká velká kočka a všelijací další dravci, ale králík rozhodně ne. Asi to bude jenom ornament.“</p>

<p>Milton zavrčel. „Ornament? Jasně že ornament! Hernajs, vsadím se, že se Pete taky proměnil na králíka. Ty obrázky nic neznamenají, vůbec nic. Moc dobře věděl, čeho se potřebuje zbavit, to si pište. Já ho zabiju.“</p>

<p>Barney pohlédl na hodinky. „Ehm,“ odkašlal si, „nezlobte se, že to říkám, ale asi budete mít malý problém.“</p>

<p>Milton se na něho podíval, jako by ho šálil zrak i sluch. „Myslíte, že budu mít <emphasis>problém</emphasis> zmlátit takový chrastítko, jako je Šmudla Pete?“</p>

<p>„Obávám se, že ano,“ pravil Barney. „Hank přece říkal, že Pete nepřijde dřív než těsně před zavírací hodinou.“ Znovu pohlédl na hodinky. „A mám-li přesný čas, soudím, že měsíc vyjde asi tak za čtyřicet minut. To znamená, že do zavírací hodiny bude zbývat ještě fůra času. Jestli je to všechno, co jste říkal, pravda, tak až sem Pete dorazí, bude z vás zase… králík.“</p>

<p>Do Miltona jako by udeřil hrom. „Hernajs!“ zalapal po dechu a jeho oči dostaly nepříčetný výraz, když se rozhlížel na všechny strany. „Hanku!“ zavyl. „Musíš mně pomoct! Musíš mě někam schovat, až ten pitoměj měsíc vyjde. A hlavně ke mně nepouštěj žádný děcka!“</p>

<p>Hank pokrčil rameny. „Pro štamgasta všechno.“ Skvěle se bavil. „Mám v lednici ještě nějakej salát. Hele, a když se šikovně domluvíme, dalo by se na tobě, Milte, vyhrát pár sázek. Jestli sem dneska ještě někdo přijde.“</p>

<p>„Mám lepší nápad,“ řekl Barney a sevřel amulet v ruce. „Koupím to od vás.“</p>

<p>„Cože?“ Milton vyvalil oči. „Co uděláte?“</p>

<p>„Koupím to,“ opakoval přátelsky Barney. „Říkal jste padesát dolarů? Tady jsou.“ Vytáhl z peněženky dvě dvacítky a desítku a položil je na barový pult. „Buďte tak laskav a zvedněte ty peníze. Jakmile to uděláte, amulet už vám nebude patřit a neproměníte se. Takže až se váš přítel dostaví, můžete z něho udělat sekanou.“ Potěžkal amulet na dlani. Vypadal jako malé zlaté kolo s mléčně bílým diskem. „Co vy na to?“</p>

<p>Milton na Barneyho dlouho nechápavě hleděl, pak mu to došlo, zavýskl radostí a chňapl po bankovkách. „Platí, brácho!“ vykřikl. „Nevím sice, co s tím chceš dělat, ale jestli si myslíš, že je to možný, tak to teda beru, protože už nemíním být králíkem ani minutu. Hernajs, na to se napijem! Hanku, jedno pivo tady pro toho chlápka.“</p>

<p>Barney strčil amulet do kapsy a seskočil ze stoličky. „Děkuji, ale obávám se, že se musím vzdálit. Musím domů, jinak zase mě zabije moje žena.“ Lstivě se usmál a vykročil ke dveřím.</p>

<p>„Barney, počkej chvíli!“ zavolal Hank. Byl šíleně zvědavý. „Co máš v plánu?“</p>

<p>Barney se usmál od ucha k uchu. „Je to pěkný kousek bižuterie. Myslím, že tu cenu má, i kdyby nebyl kouzelný.“</p>

<p>„A co když je?“ zeptal se Hank. „Nebojíš se, že se proměníš?“</p>

<p>„Nijak zvlášť.“ Barney pokrčil rameny a zasmál se. „Vlastně spěchám, abych ho mohl darovat mé lepší polovičce. Bude z ní <emphasis>skvělý</emphasis> králíček. Na shledanou, pánové, uvidíme se zítra.“</p>

<p>V tichu lokálu poslouchali, jak startuje auto a odjíždí.</p>

<p>„Chudák ženská, tu ale čeká překvapení,“ řekl Milton. Podal Hankovi jednu z dvacítek, kterou dostal od Barneyho. „Dám si ještě jeden.“</p>

<p>„Budeš čekat na Peta?“</p>

<p>„Jasně že jo,“ řekl Milton. „Myslím, že ho stejně zabiju. Za tu minulou noc si to zaslouží, aby to bylo fifty fifty.“</p>

<p>Hank se pousmál. Tři mátové koktejly s kakaem. Než se Šmudla Pete objeví, bude Milt jako… jako králíček.</p>

<p>Ale už za slabou půlhodinku vzhlédl Milton od sklenky a řekl: „Hele, poslouchej, přestalo pršet.“</p>

<p>Hank se zaposlouchal. „Jo, máš pravdu.“ A pak ho náhle zamrazilo, protože zaslechl zvuk přijíždějícího automobilu. Bylo to velmi charakteristické pufání starého vozu, který už měl svoje odslouženo. Pak zaskřípaly opotřebované brzdy, motor zakašlal a zhasl. A Hank věděl, že je zle. Byla to Petova rachotina. „Tak takovej já jsem jasnovidec,“ poznamenal.</p>

<p>Milton se na něho udiveně podíval, ale už mu nezbyl čas, aby se zeptal, co tím míní, protože v tu chvíli se dveře otevřely a dovnitř se přiloudal Šmudla Pete, kost a kůže, prakticky jen ošoupané džínsy a dlouhé rozcuchané vlasy. „Ahoj, kluci!“ zavolal vesele. „Jak to jde? To byl ale slejvák. Ahoj Hanku, ahoj Milte.“</p>

<p>Milton se otočil a stolička pod ním povážlivě zavrzala. „Ty,“ řekl a vstal. „Teďka zemřeš!“ zaburácel a zamával pěstmi velikými jako demoliční koule.</p>

<p>Petovi stačil jediný pohled, aby se na místě otočil a vystřelil zase ze dveří ven na parkoviště. Milton dusal za ním a vztekle řval.</p>

<p>Hank si povzdechl a sáhl pod pult pro baseballovou pálku. To je zase kšeft, pomyslel si a šel za nimi. Pokud by hrozilo, že Milton Petovi skutečně ublíží, byl připraven zasáhnout.</p>

<p>Pete sprintoval ke svému autu, ale Milton měl delší nohy, přestože byl těžší, a chytil ho, zrovna když otevíral dvířka. Smýkl s ním, otočil ho, chytil ho za límec a zvedl do vzduchu. Šmudla Pete ječel a kopal, ale nebylo mu to nic platné.</p>

<p>„Zabiju tě, ty podrazáckej třasprdelko!“ zařval Milton. Praštil Petem na kapotu vozu, až oba zaúpěli.</p>

<p>„No tak, Milte,“ řekl Hank smířlivě. „Nech toho. Moc dobře víš, že tohle nedovolím.“</p>

<p>„Ty mizero! Tak tys ze mě udělal králíka!“ hulákal Milton. „Bavil ses dobře? Teďka uvidíme, kdo z nás dvou se bude víc bavit, až z tebe začnu dělat fašírku.“</p>

<p>„Miltone,“ řekl Hank trochu výhružněji. „To stačí.“</p>

<p>„Nech mě bejt!“ ječel Pete. „Seš blázen! Já o žádným králíkovi nic nevím!“</p>

<p>Milton se zářivě usmál a rozmáchl se tou svou obrovskou betonovou pěstí.</p>

<p>„<emphasis>Miltone!</emphasis>“ vykřikl Hank a praštil pálkou do nárazníku Petova auta. Ozvalo se dost hlasité křupnutí.</p>

<p>Milton se zarazil a ohlédl se na Hanka.</p>

<p>„Pusť ho,“ řekl Hank a zvedl pálku.</p>

<p>Milton se zamračil, ale poslechl. „Hernajs, Hanku, co se do toho pleteš? Nechtěl jsem mu přece ublížit. Jenom bych ho trochu pocuchal.“</p>

<p>„Už je pocuchanej dost,“ konstatoval Hank stroze.</p>

<p>Šmudla Pete si totiž své jméno zasloužil. Džínsy měl odrbané a samou záplatu, vlasy nejmíň deset let nečesané. Dokonce i jeho automobil byl přinejmenším pětadvacetiletý otřískaný vrak, na němž se střídaly fleky vybledlého původního červeného laku se skvrnami šedé základní barvy. Šmudla se nikdy nedostal k tomu, aby nátěr dokončil.</p>

<p>Teď se Šmudla Pete opíral o kapotu a supěl. „Ježíši,“ hekl. „Ty seš ale cvok, Milte. Co tě to popadlo?“</p>

<p>„Tvrdí, že ho ten magickej amulet, cos mu prodal, proměnil na králíka,“ řekl Hank dřív, než mohl Milton odpovědět. „Nelíbilo se mu to.“</p>

<p>„To máš hernajs pravdu, že se mně to nelíbilo,“ potvrdil Milton.</p>

<p>„Na co že se proměnil? Na <emphasis>králíka</emphasis>! To nemůže být pravda. Měl z něho udělat sokola. Sám jsem to vyzkoušel. Promění tě na ptáka, tak je to.“</p>

<p>„Poznám ptáka od králíka!“ zaburácel znovu Milton. „Proměnilo mě to na pitomýho ušáka, ty mizero!“</p>

<p>Šmudla Pete se poškrábal v řídkých vousech. „To je zajímavý.“ Vypadal zmateně. „Zdá se, že to dělá různý věci podle toho, kdo ten amulet zrovna má. Možná že ty zvířata na okraji s tím mají něco společnýho –“</p>

<p>„Hernajs, to teda nemají,“ přerušil ho Milton. „Dívali jsme se na to. Je to jenom podělanej ornament. Nebyli tam žádní králíci.“</p>

<p>Pete teď vypadal ještě zmateněji. „Tak to teda nechápu… Počkej, možná je to něco jako magickej klíč k tvý pravý povaze, víš? Hele, já jsem takovej nezodpovědnej frajer, co můžu, to klofnu, a tak mě to proměnilo na sokola, ale ty…“ Uvědomil si, kam jeho úvaha vede, a okamžitě se zarazil, jenže už bylo pozdě.</p>

<p>Milton příšerně zavrčel a zase ho popadl. „Chceš říct, že jsem králík?“ řval. „Králík? Hernajs, teďka je teda <emphasis>fakt</emphasis> po tobě!“</p>

<p>Hank zaklel a opět praštil pálkou do nárazníku. „Nechte toho!“</p>

<p>Nechali toho. Milton sice bručel, ale přece jen Peta pustil.</p>

<p>Šmudla se otřepal. „Podívej, cos udělal mýmu autíčku!“ naříkal, protože druhý úder pálkou nárazník dost pošramotil. „Ježíši, Hanku, cos to udělal mýmu autíčku!“</p>

<p>„Promiň,“ řekl barman. „Máš u mě panáka. Stejně si toho nikdo ani nevšimne. Je to starej křáp a ty to moc dobře víš.“</p>

<p>„Je to <emphasis>klasika</emphasis>,“ zdůraznil Pete. Pohladil dlaní promáčklý nárazník a nasupil se. „Tři panáky, na tom trvám. Je to opravdická klasika.“</p>

<p>„Jednoho,“ řekl Hank. „Zachránil jsem ti život. To auto možná bývalo klasika, ale teď už je taky životu nebezpečný. Co je to vlastně zač?“</p>

<p>„Tak to dopadá, když někdo nezná naše klasický automobily,“ řekl Pete uraženě. „Tohle je přece Falcon, jeden z prvních. Fordův Sokol, skvělý malý autíčko.“</p>

<p>Hank ho najednou přestal vnímat. Zmateně se rozhlédl kolem. Parkoviště bylo temné, asfalt dosud mokrý po dešti. Svůj vůz měl postavený u rohu budovy, ale bylo tam ještě jedno auto. Ukázal na ně pálkou. „To je tvoje?“ zeptal se Miltona.</p>

<p>„Jo,“ odpověděl Milton a podezřívavě si Hanka změřil.</p>

<p>„VW?“</p>

<p>„Jo,“ řekl Milton. „Novej model, Rabbit. Má fakticky dobrý…“ Zarazil se a v očích se mu poznenáhlu rozsvítilo poznání. „Králík?“</p>

<p>Hank se zasmál.</p>

<p>Pete hleděl z jednoho auta na druhé. „Ježíši,“ řekl a sevřel si hlavu v dlaních. „Do háje, kde je ta věcička teď? Musíme s tím něco udělat. Existuje přece taková spousta nebezpečnejch potvor… Jaguár… Tygr… Kobra… Vždyť taky můžou někoho zabít…!“</p>

<p>„V čem jezdí ten mrňous, Hanku?“ zeptal se Milton. „Znáš ho, že jo? Jaký má auto?“</p>

<p>„Chudák Barney.“ Hank zkormouceně pokýval hlavou. „Má taky VW, jenomže starší.“</p>

<p>„Ale hernajs.“ Milton to uhodl: „Brouka?“</p>

<p>„Chudák Barney,“ opakoval Hank.</p>

<p>„Toho teda čeká noc,“ řekl Milton.</p>

<p>Hank si povzdychl, otočil se a vykročil k baru, ale ve dveřích se zastavil, když uslyšel Šmudlu Peta: „Hele, podívejte se!“</p>

<p>Milton se podíval, kam Pete ukazuje. „Měsíc. Ten podělanej úplněk.“ Obloha rychle jasněla. „Myslím, že to pro toho ubohýho pitomce zrovna teď začalo. Může se jenom modlit, aby ho ta jeho ženská nezašlápla.“</p>

<p>Hank ztuhl. Pálka mu vypadla z ruky. Ťukla o chodník a odkutálela se. Potom vytáhl klíče a bar zamkl.</p>

<p>„Co se děje?“ protestoval Milton. „Ještě není zavírací hodina!“</p>

<p>„Ale jo, už je,“ odpověděl Hank. Ukázal rukou na stále jasnější záři na obloze. „To není měsíc. Nebe je moc zatažený, aby byl vidět, a v žádným případě to není ten správnej směr.“</p>

<p>V té chvíli se ta mohutná záře už rozhodně nedala za měsíční svit zaměnit. Zabírala polovinu oblohy a v jejím středu jako by plálo polední slunce, příliš jasné, než aby se na ně dalo hledět.</p>

<p>„Hernajs,“ řekl Milton, zaclonil si oči a odpotácel se ke zdi.</p>

<p>„Koupil to přece pro svou ženu,“ řekl Hank smutně.</p>

<p>Pete se pokusil vyslovit svou poslední otázku: „A co má…“ začal, ale maso se mu vypařilo z kostí dřív, než to stačil dopovědět, místo toho zakončil větu krátkým výkřikem hrůzy.</p>

<p>Hank to auto viděl jedné noci, když si pro Barneyho Dala ta jeho lepší polovička přijela, aby si ho odvezla domů. Barney byl tak vláčný, že by ho sama do vozu nedostala, a tak jí Hank pomohl. Byla to jedna z laskavostí, které prokazoval svým štamgastům. A tenkrát to auto uviděl a zapamatoval si je.</p>

<p>„Je to…“</p>

<p>Na takové věci měl dobrou paměť.</p>

<p>„Nova,“ řekl, a svět se rozžhavil doběla.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>PORTRÉTY DĚTÍ</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Jednoho odpoledne koncem října, zrovna když chtěl jít Richard Cantling na procházku, našel na prahu domovních dveří balík. Rozzlobilo ho to. Kolikrát už pošťákovi říkal, aby na něho zazvonil, když doručuje něco většího, co se nevejde do otvoru poštovní schránky, ale ten člověk na to prostě nereagoval a jednoduše nechával balíčky přede dveřmi, kde je mohl kdokoli ukrást. Cantlingův dům sice stál za řadou stromů a poněkud stranou, až na konci slepé ulice na útesu nad řekou, ale i kdyby balíky nikdo nekradl, mohlo se stát, že je déšť, vítr nebo sníh nenapravitelně poškodí.</p>

<p>Cantlingova rozladěnost však trvala jenom chvilku. Tvar předmětu pečlivě zabaleného do pevného hnědého papíru mu prozradil, že to je nepochybně obraz. A ruka, která napsala jeho adresu tlustým zeleným fixem, patřila zcela určitě Michelle. Takže to zřejmě bude nový autoportrét. Nejspíš už lituje.</p>

<p>Překvapilo ho to víc, než si byl ochoten připustit. Odjakživa byl tvrdohlavý. Dokázal v sobě uchovávat zášť po celá léta, dokonce i desetiletí, a největší obtíže mu dělalo přiznat jakoukoli vlastní chybu. A Michelle, jeho jediné dítě, v tom byla po něm. Proto by od ní takové gesto nečekal. Bylo to… bylo to příjemné.</p>

<p>Odložil vycházkovou hůl, aby mohl obraz okamžitě odnést z vlhkého podzimního povětří do sucha. Nohou za sebou přibouchl dveře a lopotil se s balíkem, který byl skoro metr vysoký a nečekaně těžký, přes dlouhou halu do své pracovny. Hnědé závěsy na oknech byly zataženy, místnost tonula ve tmě a v nevětraném vzduchu byl cítit prach. Cantling balík odložil a zatápal po vypínači.</p>

<p>Nebyl ve své pracovně od té hádky s Michelle, už to byly dva měsíce. Její autoportrét dosud visel nad břidlicovou krbovou římsou. Krb potřeboval vyčistit. Cantlingovy romány, vázané v hezké tmavé kůži a vystavené na policích, byly zaprášené a měly by se urovnat. Pohled na ten obraz nad krbem v něm znovu oživil krátké vzplanutí vzteku, po němž však téměř ihned následovala sklíčenost. Vždyť byl docela dobrý, líbil se mu víc než všechny ty zmučené abstrakce, které malovala pro své vlastní potěšení, nebo ty banální paperbackové obálky, jimiž si vydělávala na živobytí, a to, co provedla, bylo skutečně velmi ošklivé.</p>

<p>Michelle ten autoportrét namalovala, když jí bylo dvacet, a dala mu ho jako dárek k narozeninám. Vždycky ho měl rád. Žádná fotografie by tak nedokázala zachytit a věrně vystihnout nejen rysy její tváře, vystouplé lícní kosti, modré oči a rozcuchané plavé vlasy, ale přímo celou její osobnost. Vypadala mladě, svěže a důvěřivě a její úsměv mu tolik připomínal Helen, její matku. Když se před lety brali, také se tak usmívala. Mnohokrát Michelle říkal, jak moc se mu úsměv na tom obraze líbí.</p>

<p>Kvůli tomu úsměvu to začalo. Popadla starožitnou dýku z Cantlingovy sbírky a čtyřmi nerovnými tahy ústa vyřízla. Pak propíchla velké modré oči, jako by chtěla portrét oslepit. Když ji dohonil, zuřivě řezala plátno na proužky dlouhými klikatými řezy. Na ten okamžik nedokázal zapomenout. Bylo to tak ošklivé. Naprosto nechápal, jak může někdo udělat něco takového se svým vlastním dílem. Zkoušel si představit sám sebe, jak mrzačí některou ze svých knih, snažil se přijít na to, co může člověka k takovému činu přivést, ale nebyl toho schopen. Bylo to nemyslitelné a naprosto nepředstavitelné.</p>

<p>Zohavený autoportrét dosud visel nad krbem, protože Cantling byl příliš umíněný, než aby ho sundal, ale nedokázal se na něj podívat. A tak se své pracovně vyhýbal, což nebyl problém. Žil v tomhle starém rozlehlém domě sám a stejně všechny ty velké místnosti nepotřeboval. Dům postavili před sto lety, když byl Perrot vzkvétajícím říčním přístavem, bydlela tady řada kapitánů a slavnou minulost řeky připomínaly ornamenty a řezby napodobující staré říční parníky. Z druhého patra a z terasy na střeše byl skvělý výhled na Mississippi. Po hádce s Michelle si Cantling přestěhoval stůl a psací stroj do jedné neobývané ložnice a rozhodl se, že ponechá pracovnu v tom stavu, v jakém ji Michelle opustila, než se s omluvou vrátí zpátky.</p>

<p>Nečekal, že to bude tak brzy, a už vůbec nečekal nový autoportrét. Předpokládal spíš, že mu s pláčem zavolá, ale tohle gesto bylo mnohem hezčí a víc se k jeho dceři hodilo. Byl to první krok k usmíření.</p>

<p>Richard Cantling věděl až příliš dobře, že on sám, ať by se cítil sebevíc osamělý, by něčeho podobného nebyl schopen. Když se přestěhoval sem do Iowy, nechal všechny své newyorské přátele plavat a nová přátelství, která by je nahradila, nenavázal. Nikdy nebyl družný člověk. Svou přirozenou ostýchavostí si udržoval odstup nejen od těch několika málo přátel, které měl, ale dokonce i od rodiny. Helen ho často obviňovala, že se stará víc o své románové postavy než o skutečné lidi, a Michelle od ní tohle nařčení v pubertě převzala. Ale Helen byla dávno pryč. Rozvedli se před deseti roky a už pět let byla mrtvá. Zůstala mu jedině Michelle. Chyběla mu. Chyběly mu i ty jejich hádky.</p>

<p>Vzpomínal na Michelle, zatímco trhal hnědý balicí papír. Měl by jí samozřejmě zavolat a říct jí, jak je ten nový portrét dobrý a jak moc se mu líbí. Měl by jí také říct, že se mu po ní stýská, a pozvat ji na Den díkuvzdání. Ano, to bude nejlepší způsob, jak to zařídit. O hádce se ani nezmíní, rozhodně nechce, aby to znovu začalo, protože žádný z nich nepatří k lidem, kteří by snadno ustoupili. Ta tvrdohlavá neústupná pýcha byla rodinným rysem, stejně nezměnitelným jako vystouplé lícní kostí a hranatá čelist. Bylo to dědictví Cantlingů.</p>

<p>Zaujal ho vyřezávaný starožitný rám, velmi masivní, přesně takový, jaké měl rád. Bude se hodit k viktoriánskému nábytku daleko lépe než ten tenký mosazný rámeček na zničeném autoportrétu. Cantlinga hnala zvědavost, když trhal poslední vrstvu papíru. Teď už bylo Michelle skoro třicet…, nebo už má po třicítce? Nikdy si nedokázal zapamatovat, kolik má let, ani datum jejích narozenin. V každém případě vyzrála a určitě teď je lepší malířka než ve dvaceti. Ten nový autoportrét bude určitě pozoruhodný.</p>

<p>Cantling odhodil papír a pohlédl na obraz. Nejprve mu hlavou bleskla myšlenka, že je to skvělá, naprosto vynikající práce, možná to nejlepší, co Michelle Cantlingová kdy namalovala.</p>

<p>Jenže o nepatrný okamžik později obdiv zmizel a vystřídal ho vztek. Na obraze totiž nebyla Michelle, nebyla to náhrada za autoportrét, který ve své zraněné pýše zničila.</p>

<p>Hleděl na obličej, který dosud nespatřil. Ale poznal ho, poznal ho stejně neomylně, jako kdyby ho viděl nejmíň tisíckrát.</p>

<p>Muž na portrétu byl mladý, nejvýš dvacetiletý, přestože jeho kudrnaté hnědé vlasy již místy prokvétaly šedinami. Ty nepoddajné a vzpurné vlasy, které mu padaly do čela, měl rozcuchané, jako by se právě probudil. Na svět hleděl světle zelenýma a trochu ospalýma očima, v nichž blýskaly jiskřičky škodolibého pobavení. Měl vystouplé cantlingovské lícní kosti, ale linie čelisti na příbuzného nevypadala. Nos měl široký a plochý, na rtech drzý úsměv. Oblečen byl ve vybledlé kombinéze a vytahaném svetru, v ruce držel nakousnutou syrovou cibuli. Pozadí obrazu tvořila cihlová zeď počmáraná nápisy.</p>

<p>Toho mladíka stvořil Cantling.</p>

<p>Jmenoval se Edward Donohue, ale jeho přátelé, tedy další postavy z prvního románu Richarda Cantlinga <emphasis>Flákač</emphasis>, mu říkali Dunnahoo. Byl to pohledný a bystrý chlapík, příliš vtipný, než aby mu to bylo ku prospěchu. Cantling měl pocit, že ho zná přinejmenším půlku života. V jistém smyslu ho skutečně znal a pečoval o něj tím zvláštním způsobem, jakým spisovatelé bdí nad hrdiny svých knih.</p>

<p>Michelle se opravdu podařilo Dunnahooa vystihnout. Cantling hleděl na obraz a zaplavily ho vzpomínky na všechny dávno zmizelé lidi a jejich osudy, jež vytvářel a popisoval s takovou péčí a láskou. Vzpomněl si na Jocka, Squida, Nancy a Ricciho pizzerii, v níž se odehrávala řada událostí. Vzpomněl si na Arthurovy trable s motocyklem a na závěrečnou bitvu pizzami. Ale především vzpomínal na Dunnahooa, na toho flákače, šaška a vtipálka, jehož krédo znělo: „Ať si trhne nohou, kdo nerozumí žertu.“ Byla to také poslední věta celé knihy.</p>

<p>Na chvíli měl Richard Cantling poměrně příjemný pocit, jako by se opět shledal se starým ztraceným přítelem.</p>

<p>A pak se mu znenadání vybavila všechna ta ošklivá slova, která si s Michelle řekli, než odešla, a náhle mu to začalo dávat smysl. Cantlingova tvář ztvrdla. „Ta potrhlá nána,“ řekl nahlas. Byl bezmocný, neměl nic, na čem by si mohl vybít vztek. „Ta potrhlá nána!“ opakoval, vyšel z pracovny a práskl za sebou dveřmi.</p>

<p>„Ty potrhlá náno!“ křičel na ni.</p>

<p>Otočila se k němu s dýkou v ruce. Oči měla opuchlé a zarudlé pláčem. V levé ruce držela čtvereček plátna, který právě z autoportrétu vyřízla, smuchlala ho do kuličky a hodila ji po otci. „Když se ti ten pitomý úsměv tak líbí, tak se s ním udav! Tady ho máš, ty mizero mizerná!“</p>

<p>Kousek plátna ho uhodil do tváře. Cantling zrudl. „Jsi stejná jako tvoje matka,“ řekl. „Ta taky pokaždé ničila věci.“</p>

<p>„To tys ji k tomu vždycky dohnal!“</p>

<p>Cantling obvinění ignoroval. „Co se s tebou krucinál děje? Co chceš dokázat tímhle hloupým teatrálním gestem? Nic jiného to totiž není, než trapné divadýlko. Kdo si myslíš, že jsi, krucinál, nějaká postava ze hry Tennessee Williamse? Nech toho, Michelle. Kdybych podobnou scénu napsal v některé ze svých knížek, všichni by se mi vysmáli.“</p>

<p>„<emphasis>Tohle není žádná</emphasis><emphasis> z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tvých stupidních knížek!</emphasis>“ ječela Michelle. „Tohle je skutečný život. Můj život! Jsem živý člověk, ty mizero, a ne nějaká pitomá postava z tvé stupidní knížky!“ Rozmáchla se a zase začala bodat do plátna.</p>

<p>Cantling si založil ruce na prsou a pozoroval ji. „Doufám, že se tímhle nesmyslným výstupem aspoň bavíš.“</p>

<p>„Šíleně se bavím!“ vykřikla.</p>

<p>„To je dobře, protože nesnáším, když se něco dělá pro nic za nic. Pochop, že to, co děláš, je velmi průhledné. Ničíš vlastní tvář. Nikdy bych si nepomyslil, že se tak moc nenávidíš.“</p>

<p>„Oba dva víme, čí je to vina…“ Odhodila nůž a rozplakala se. „Hezky si to tady užij, ty bezcitný mizero, protože já odcházím.“</p>

<p>„Neudělal jsem nic, čím bych si tohle zasloužil,“ zabručel rozmrzele. Jako omluva to zrovna moc nevyznělo, tím méně jako pokus překlenout propast, která se mezi nimi otevřela, ale na nic lepšího se nezmohl. Richard Cantling se nikdy a nikomu nedokázal omluvit.</p>

<p>„Zasloužíš si něco tisíckrát horšího!“ křičela Michelle.</p>

<p>Byla to hezká dívka, ale teď vypadala přímo ošklivě. Celý ten nesmysl, že ve zlostí člověk zkrásní, je jenom příšerné a naprosto mylné klišé, uvědomil si Cantling a byl rád, že je nikdy nepoužil.</p>

<p>„Domnívala jsem se, že jsi můj otec,“ řekla Michelle, „a taky jsem se domnívala, že mě máš rád. Ale ty ses jako můj otec nezachoval, ty mizero, tys mě <emphasis>znásilnil</emphasis>, ty mizero mizerná –“</p>

<p>Cantling měl lehký spánek. Probudil se uprostřed noci a rozechvěle se posadil na posteli. Něco nebylo v pořádku.</p>

<p>Ložnice byla temná a tichá. Co to bylo, nějaký hluk? Na hluk byl velmi citlivý.</p>

<p>Odhrnul přikrývku, posadil se a nazul si trepky. Oheň v krbu už dohořel a v místnosti bylo chladno. Natáhl se pro vlněný župan, který měl přehozený přes pelest velké starožitné postele se čtyřmi sloupky, oblékl si ho, zavázal pásek a tiše přistoupil ke dveřím. Někdy trochu vrzaly, proto je otevíral zlehounka a opatrně.</p>

<p>Zaslechl kroky. Dole někdo byl.</p>

<p>Strachem se mu sevřel žaludek. Neměl pistoli, pušku ani jinou zbraň. Tohle přece není New York! V tomhle směšně staromódním Perrotu v Iowě by mělo být relativně bezpečno. Nemohl uvěřit, že v domě jsou lupiči. Za všechna ta léta na Manhattanu se s něčím podobným nesetkal. Co má teď dělat, krucinál?</p>

<p>Policie, napadlo ho. Zamkne se v ložnici a zavolá policii. Vrátil se zpátky k posteli a natáhl se po sluchátku.</p>

<p>Telefon zazvonil.</p>

<p>Richard Cantling udiveně hleděl na přístroj. Měl v domě dvě linky. Jedna byla napojena na záznamník, druhé číslo nebylo v seznamu a znali je pouze staří přátelé. Na aparátu svítila obě světélka, někdo tedy volal jeho soukromé číslo. Zaváhal, potom sluchátko zvedl. „Haló…?“</p>

<p>„Sám veliký stvořitel osobně?“ řekl mužský hlas. „Nebuď na mě jak na cizího, taťko. Chtěls zavolat poldy, že jo? To by byla pitomost. Vždyť jsem to přece jenom já. Pojď dolů na kus řeči.“</p>

<p>Cantlingovi se sevřelo hrdlo. Nikdy ten hlas neslyšel, ale znal ho, velice dobře ho znal. Přesto se zeptal: „Kdo je to?“</p>

<p>„Dost praštěná otázka, nemyslíš?“ odpověděl hlas. „Víš moc dobře, kdo jsem.“</p>

<p>Věděl to, ale zeptal se: „Kdo?“</p>

<p>„Nejsem kdo, jsem Dunnahoo.“</p>

<p>Tuto větu Cantling kdysi sám napsal.</p>

<p>„Nejsi skutečný.“</p>

<p>„Jo, pár pisálků to taky říkalo. Pamatuju se, jak tě to tenkrát naštvalo.“</p>

<p>„Nejsi skutečný!“ trval na svém Cantling.</p>

<p>„Už mám těch tvých blbých řečí dost,“ řekl Dunnahoo. „Když ne, když nejsem skutečný, je to jenom tvoje vina, tak z toho neobviňuj mě, jo? Mrskni kostrou a naklusej dolů, pokecáme si.“</p>

<p>Zavěsil. Světélka na telefonu zhasla.</p>

<p>Richard Cantling strnule usedl na okraj postele. Nevěděl, co si o tom má myslet. Je to sen? Jenže nespal. Co má dělat?</p>

<p>Šel dolů.</p>

<p>V krbu hořel oheň. Dunnahoo seděl v obývacím pokoji v Cantlingově velké kožené lenošce a pil pivo přímo z láhve. Ospale se usmál, jak to měl ve zvyku, když se rozcuchaný Cantling objevil na schodech.</p>

<p>„Páni, ty spíš v rakvi?“ řekl Dunnahoo. „Vypadáš jako mrtvola. Dáš si pivo?“</p>

<p>„Kdo jste, krucinál?“ zeptal se Cantling příkře.</p>

<p>„Tak hele, tenhle odstavec už máme za sebou. Začínáš mě nudit. Popadni pivo a zaparkuj tadyhle u krbu.“</p>

<p>„Jste herec, že?“ řekl Cantling. „Špatný herec. Najala si vás Michelle…?“</p>

<p>Dunnahoo se usmál. „Herec? To je teda pěkná blbost, nemyslíš? Řekni sám, jestli bys podobnou idiotskou scénku strčil do svýho románu. Nestrčil, co? A kdyby to udělal někdo jiný a ty bys tu knížku náhodou redigoval, vyrval bys mu játra i se žlučníkem!“</p>

<p>Richard Cantling pomalu zamířil přes pokoj ke křeslu, oči upíral na mladíka rozvaleného v jeho lenošce. Nebyl to herec. Byl to opravdu Dunnahoo, milovaný a hýčkaný hrdina jeho knihy. Byla to ta tvář z portrétu. Cantling se posadil do vysokého polstrovaného křesla a stále na něho hleděl. „Nedává to smysl,“ poznamenal. „Je to jako z Dickense.“</p>

<p>Dunnahoo se zasmál. „Jenže tohle není <emphasis>Vánoční píseň</emphasis> a já nejsem duch z loňských Vánoc, starouši.“</p>

<p>Cantling se zamračil. Ať už to byl kdokoli, něco takového by jeho hrdina neřekl. „Tohle bylo špatně,“ vyhrkl. „Dunnahoo nečetl Dickense. Batmana a Robina Hooda ano, ale Dickense ne.“</p>

<p>„Viděl jsem to v kině, taťko,“ řekl Dunnahoo, zvedl láhev piva a napil se.</p>

<p>„Proč mi říkáte taťko?“ protestoval Cantling. „To je taky špatně. Dunnahoo byl dítě ulice.“</p>

<p>„To říkáš ty mně? Myslíš, že to nevím?“ Zachechtal se. „Zatraceně, starouši, a jak jinak bych ti měl říkat?“ Vjel si prsty do vlasů a odhrnul si je z očí. „Jsem přece tvoje první děcko, taťko.“</p>

<p>Helen chtěla dát jejich dítěti jméno Edward.</p>

<p>„Nebuď směšná,“ odsekl.</p>

<p>„Myslela jsem, že se ti Edward líbí.“</p>

<p>Neměla v jeho pracovně co pohledávat. Psal, nebo se o to přinejmenším pokoušel. Věděla, že nemá do pracovny chodit, když píše. Nějaký čas po svatbě na to Helen dbala, ale od chvíle, co přišla do jiného stavu, se s ní nedalo rozumně mluvit.</p>

<p>„Edward se mi líbí,“ řekl Cantling a velmi se snažil, aby jeho hlas zůstal klidný. Nesnášel, když ho někdo vyrušil. „Edward se mi velice líbí. Vždyť já to pitomé jméno Edward přímo miluju. Proto jsem je dal svému hrdinovi. Jmenuje se Edward Donohue. Takže je nemůžeme dát dítěti, když už jsem je použil. Kolikrát ti to mám vysvětlovat?“</p>

<p>„Ale v románu mu nikdy Edward neříkáš,“ protestovala Helen.</p>

<p>Cantling se zamračil. „Už ses mi zase hrabala v papírech? Krucinál, neříkal jsem ti, abys na ten rukopis ani nesáhla, dokud nebude hotový?“</p>

<p>Nenechala se odradit. „Nikdy mu Edward neříkáš,“ opakovala.</p>

<p>„To je pravda. Říkám mu Dunnahoo, protože je to dítě ulice a protože mu tak na ulici říkají. Nemá jméno Edward rád, ale jmenuje se tak. Nelíbí se mu to, ale jednou je to jeho <emphasis>jméno</emphasis>, krucinál, a když nakonec řekne, že se jmenuje Edward, tak je to dost důležité. Takže nemůžeme naše dítě pojmenovat Edward, protože Dunnahoo je Edward. Už mě tahle diskuse unavuje. Když to bude chlapec, můžeme mu dát jméno Lawrence po mém dědečkovi.“</p>

<p>„Ale já nechci, aby se jmenoval Lawrence!“ zaječela. „Je to tak staromódní. Budou mu říkat Larry, a já prostě jméno Larry nenávidím. Proč nemůžeš té postavě v románu dát jméno Lawrence?“</p>

<p>„Protože se jmenuje Edward.“</p>

<p>„Ale tohle je naše dítě,“ řekla. Položila si ruku na vypouklé břicho, jako by Cantling potřeboval, aby mu je připomněla.</p>

<p>Ta hádka ho unavovala, byl z ní otrávený a naštvalo ho, že jej vyrušila. „Jak dlouho to dítě nosíš?“</p>

<p>Helen se zatvářila překvapeně. „Vždyť víš, sedm měsíců a jeden týden.“</p>

<p>Cantling se předklonil, popadl rukopis a praštil tím štosem vedle psacího stroje. „A já tohle děcko nosím už celé tři pitomé roky! Tohle je čtvrtá verze, krucinál, a taky poslední. Jmenoval se Edward v první verzi, ve druhé a ve třetí. A bude se jmenovat Edward, krucinál, až tenhle pitomý román vyjde. Jmenoval se Edward už celá léta před tou památnou nocí, kdy ses rozhodla připravit mi překvapení a nevzala sis pesar –“</p>

<p>„To není fér,“ posteskla si. „Je to jenom postava, ale tohle je naše dítě.“</p>

<p>„Že to není fér? Ty chceš, aby to bylo fér? Dobře, bude to fér. Náš prvorozený syn se bude jmenovat Edward. Je tohle fér?“</p>

<p>Helenina tvář roztála. Ostýchavě se usmála.</p>

<p>Zvedl ruku, než mohla něco říct. „Počítám, že za měsíc skončím, jestli mě přestaneš vyrušovat. Tobě sice zbývá o trochu víc času, ale jestli to stihneš dřív, než napíšu KONEC, tak je to jméno tvoje. V opačném případě,“ udeřil dlaní do rukopisu, „bude prvorozené tohle dítě.“</p>

<p>„To nemůžeš…“ začala.</p>

<p>Ale Cantling předstíral, že se ponořil do psaní.</p>

<p>„Mé prvorozené dítě…“ řekl Richard Cantling.</p>

<p>„Osobně,“ řekl Dunnahoo a pozvedl láhev k přípitku. „Na všechny otce a syny!“ Jedním dlouhým douškem pivo dopil a láhev odhodil. Roztříštila se o krb.</p>

<p>„To se mi snad zdá,“ řekl Cantling.</p>

<p>Dunnahoo nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Smiř se s tím, starouši, že jsem tady. Tvůj marnotratný syn se vrátil!“ Vyskočil na nohy a uklonil se. „Tak kde máš obětní tele a všecky ty další blbosti? Leda bys objednal pizzu.“</p>

<p>„Tak dobře, přistupuji na tuhle hru,“ řekl Cantling. „Co ode mě chceš?“</p>

<p>Dunnahoo se usmál. „Kdo, já? Zatraceně, jak to mám vědět? Přece víš, že jsem nikdy nevěděl, co chci. V celé té tvé idiotské knížce to nikdo nikdy nevěděl.“</p>

<p>„O to přece šlo,“ řekl Cantling.</p>

<p>„Ále, nech toho, takový hlupák zas nejsem. Kluk starýho Dicka Cantlinga je všecko možný, ale hlupák není, že?“ Vykročil ke kuchyni. „V ledničce je ještě pivo, chceš?“</p>

<p>„Proč ne,“ pravil Cantling. „Nestává se každý den, aby přišel můj nejstarší syn na návštěvu. S plátkem citronu, prosím.“</p>

<p>„Piješ teď drahý pivo, co? Pamatuju doby, kdy ti stačilo obyčejný.“ Dunnahoo zmizel v kuchyni. Když se vrátil, visely mu dvě pivní láhve na prstech zastrčených do jejich hrdel, druhou rukou si pohazoval s velkou cibulí. Láhve o sebe cinkaly. „Tady máš.“ Nastrčil jedno pivo před Cantlinga. „Taky rád ochutnám něco lepšího.“</p>

<p>„Zapomněls na citron,“ řekl Cantling.</p>

<p>„Představ si, že na tvůj blbý citron kašlu,“ řekl Dunnahoo. „Co uděláš, zarazíš mi apanáž?“ Zachechtal se, vyhodil cibuli do vzduchu, chytil ji a zakousl se do ní. „Cibule! Za tohle bys teda zasloužil, taťko. Už jenom to, že musím chroustat syrovou cibuli, je dost špatný, ale tys mně navíc přisoudil, že ji ani nemám rád. Dokonce to v té idiotské knížce tvrdíš černý na bílým.“</p>

<p>„Samozřejmě,“ řekl Cantling. „Cibule má dvojí význam. Jednak tím dáváš najevo, že jsi tvrdý chlapík. Mezi lidmi, kteří vysedávali u Ricciho, jsi tím získal určité postavení. Ale ve druhé rovině, v té hlubší, je každé kousnutí do cibule symbolickým aktem, který vypovídá o tvém nezkrotném hladu po všemožných zážitcích, nejen po těch sladkých, ale i po těch ostrých a palčivých.“</p>

<p>„Symbolický akt?“ Dunnahoo si ukousl cibule a řekl: „Kecy! Měl bych tě donutit, abys snědl aspoň jednu tuhle blbou cibuli. To bych teda rád viděl, jak by ses šklebil.“</p>

<p>Cantling se rychle napil piva. „Byl jsem mladý a byla to má první knížka. Tehdy mi to připadalo jako poměrně působivý povahový rys.“</p>

<p>Dunnahoo rozžvýkal zbytek cibule, polkl a vykřikl: „Zkus ji baštit syrovou!“</p>

<p>Richard Cantling toho začínal mít dost. Na jeho vkus trvala tato roztomilá domácí scénka příliš dlouho. „Víš, Dunnahoo, nebo kdo vlastně jsi,“ začal konverzačním tónem, „nejsi takový, jak jsem čekal.“</p>

<p>„A cos čekal, starouši?“</p>

<p>Cantling pokrčil rameny. „Stvořil jsem tě svou myslí, nikoli pohlavními žlázami, takže bys měl ze mě mít víc než dítě z mé vlastní krve. Ty jsi vlastně já.“</p>

<p>„Ale ne,“ řekl Dunnahoo, „jen žádný sentimentální kecy. Já nikdy nebudu ty, a už vůbec ne kvůli tomu, že si to zrovna přeješ.“</p>

<p>„Nemáš na výběr. Tvůj příběh byl stvořen z mého vlastního dospívání. První knihy takové většinou bývají. Ricciho lokál byla ve skutečnosti Pompejská pizzerie v Newarku a tví přátelé byli mými přáteli. Ty jsi já, jaký jsem tenkrát byl.“</p>

<p>„Fakt?“ ušklíbl se Dunnahoo.</p>

<p>Richard Cantling přikývl.</p>

<p>Dunnahoo se rozchechtal. „To teda musíš být zatraceně šťastný chlápek, taťko.“</p>

<p>„Jak to myslíš?“ zavrčel Cantling.</p>

<p>„Žiješ ve vybájeným světě, starouši, víš to? Možná bys byl rád, kdybys byl jako já, ale v žádným případě to není pravda. Já jsem totiž u Ricciho někdo, ale tys byl v Pompejský jenom čtyřoký brejlovec zastrčený vzadu v koutě u hracího automatu. Já přeříznu první holku v šestnácti, ale tys viděl nahý prsa až ve dvaceti na vysoký. A vymýšlení těch fórů, který kolem sebe rozhazuju, sotva se někde objevím, ti trvalo celý měsíce! A co všechny ty bláznivý kousky, který v ty knížce dělám? Nebylo to ve skutečnosti tak, že se některý přihodily Dutchovi a jiný Joeyovi, zatímco některý se nestaly vůbec, ale žádný se nepřihodily tobě, starouši? Tak se mě nesnaž rozesmát.“</p>

<p>Cantling se lehce zarděl. „No, býval jsem v mládí trochu nesmělý, ale…“</p>

<p>„Byls hňup,“ prohlásil Dunnahoo. „Přestaň si to lakovat.“</p>

<p>„Nebyl jsem žádný hňup,“ odsekl Cantling odměřeně. „<emphasis>Flákač</emphasis> je pravdivý román, přestože je to fikce. Vytvořil jsem hlavního hrdinu, který je středem událostí, přestože já takový nebyl, jenže v tom je podstata umění. Pravé umění sice ze života vychází, ale musí ho přetvářet a zhušťovat, dát mu formu a řád. Nemůže pouze kopírovat.“</p>

<p>„To teda ne. Jenže tys jenom vycucával Dutche, Joeyho a ostatní. Přivlastnil sis jejich životy. A nakonec sis vymyslel, žes mě stvořil podle sebe, a myslel sis to tak dlouho, až se ti poštěstilo tomu uvěřit. Jsi pijavice, taťko, nic jinýho než zatracený zloděj.“</p>

<p>Richard Cantling se rozzuřil. „Vypadni odtud!“ vykřikl.</p>

<p>„Já že mám vypadnout?“ Dunnahoo vstal a protáhl se. „To se mě teda fakt dotklo. Ty vyhazuješ svýho hošíka do studený iowský noci, starouši? Co se stalo? Dokud jsem existoval jenom v ty idiotský knížce, kdes mohl ovládat všecko, co jsem si kdy myslel a říkal, taks mě měl šíleně rád, že jo? Ale když jsem skutečný, už se ti tak nelíbím, co? V tom je tvůj problém, starouši. Skutečný život jsi nikdy neměl ani z poloviny tak rád jako ty svý knížky.“</p>

<p>„Mám život docela rád, děkuji,“ řekl Cantling.</p>

<p>Dunnahoo se ušklíbl a náhle vypadal rozmazaně a nehmotně. „Jo?“ zeptal se, jeho hlas jako by zeslábl.</p>

<p>„Jo!“ odpověděl Cantling.</p>

<p>Nyní už Dunnahoo viditelně mizel, barvy bledly, až byl téměř průhledný. „Dokaž to,“ řekl. „Běž do kuchyně, starouši, a pořádně se zakousni do ty tvý blbý cibule života.“ Odhrnul si vlasy z čela a rozchechtal se. A chechtal se, dokud nezmizel.</p>

<p>Richard Cantling seděl nehybně v křesle a dlouho hleděl na místo, kde předtím Dunnahoo stál. Nakonec se zvedl a pomalu a velmi unaveně vyšel po schodech nahoru do ložnice.</p>

<p>Druhý den ráno si udělal pořádnou snídani, pomerančový džus, silnou kávu, anglické vdolky se spoustou másla a ostružinovou zavařeninou, omeletu se sýrem a k tomu šest silných plátků slaniny. Doufal, že ho vaření přivede na jiné myšlenky, ale nezabralo to. Vytrvale myslel na Dunnahooa. Byl to sen? Pokud ano, pak to byl pořádně bláznivý sen.</p>

<p>Trápil se tím tak dlouho, až našel vysvětlení i pro prázdné láhve v obývacím pokoji a střepy skla u krbu. Usoudil, že minulou noc pil více než obvykle. Mohla za to samozřejmě Michelle, když mu poslala ten obraz, který mu tak živě připomněl jejich hádku. Možná by měl zajít k lékaři, aby se toho stresu zbavil.</p>

<p>Po snídani šel Cantling rovnou do své pracovny s pevným rozhodnutím, že ten problém jednou provždy vyřeší. Michellin zničený autoportrét dosud visel nad krbem. Když zranění zanedbáš, zanítí se, pomyslil si. Nastal čas vyléčit je. Rozdělal v krbu oheň, sňal obraz, sundal z něj kovový rám – koneckonců byl šetrný člověk – a rozřezané plátno spálil. Hustý kouř jako by ho znovu očistil.</p>

<p>Potom byl na řadě portrét Dunnahooa. Cantling ho začal zkoumat a usoudil, že je to zdařilé dílo. Zachytila jeho charakter. Kdyby ho spálil, jenom by přistoupil na Michellinu destruktivní hru. Umění by nikdy nemělo být ničeno. Cantling byl přesvědčen, že člověk má po sobě na tomto světě zanechat stopu tvorbou, nikoli ničením, a byl příliš starý na to, aby se změnil. Portrét Dunnahooa byl zamýšlen jako krutý výsměch. Cantling se však rozhodl, že udělá pravý opak a přijme ho jako poctu. Pověsí jej na významné místo. A hned věděl kam.</p>

<p>Nad vnitřním schodištěm se v prvním patře táhla pět metrů dlouhá podesta s vyřezávaným dřevěným zábradlím. Tady bude skvělá galerie, rozhodl se Cantling. Každý, kdo vstoupí do domu, obraz hned uvidí a bude kolem něj muset projít, pokud půjde nahoru. Přinesl si kladivo a hřebík a pověsil Dunnahooa na čestné místo. Až se Michelle vrátí uzavřít mír a uvidí tam ten obraz viset, nepochybně usoudí, že význam jejího daru nepochopil. Nesmí zapomenout jí za něj upřímně poděkovat.</p>

<p>Richard Cantling se teď cítil mnohem líp. Podařilo se mu zbavit se nepříjemných vzpomínek, zbytek dne strávil psaním dopisů svému literárnímu agentovi a vydavateli. Pozdě odpoledne, příjemně unaven, se osvěžil šálkem kávy a několika vdolky s máslem, které si schoval v ledničce. Potom si vyšel na svou každodenní procházku a víc než hodinu se potuloval po útesech nad řekou na čerstvém a chladivém povětří.</p>

<p>Když se vrátil, stál na prahu velký hranatý balík.</p>

<p>Opřel obraz o křeslo a usedl do lenošky, aby si ho prohlédl. Působil na něj, o tom nebylo pochyb. Zneklidňoval ho. Ucítil nepříjemnou erekci.</p>

<p>Ten obraz byl jedním slovem… erotický.</p>

<p>Ve velké starožitné posteli se čtyřmi sloupky, která se velmi podobala jeho vlastní, ležela nahá dívka. Byla k divákovi zpola otočena zády, na nichž se rýsovala měkká linie její páteře, hleděla na něj přes pravé rameno a odhalovala křivku pěkného, velkého a souměrného prsu se vztyčenou bradavkou. U druhého ramene si přidržovala cíp rudého prostěradla, jehož záhyby ji zakrývaly jen docela málo, vlastně vůbec ne. Dívka měla zlatě rudé vlasy, zelené oči a na rtech vyzývavý úsměv. Pleť měla hebkou jako broskev a tvář uzardělou, jako by se právě pomilovala, na pravé oblině zadečku se skvěl vytetovaný mírový symbol. Byla velmi mladá.</p>

<p>Richard Cantling věděl přesně, kolik je jí let: osmnáct. Ještě dítě a už žena. Byl to přesně ten prchavý okamžik mezi nevinností a necudností, kdy je sex považován za báječnou a vzrušující novou hru, než nastane čas zkušeností. Věděl o té dívce všechno a velmi dobře ji znal.</p>

<p>Byla to Cissy.</p>

<p>Pověsil ji vedle Dunnahooa.</p>

<p>Cantling ten román nazval <emphasis>Květy smrti</emphasis>, vydavatel však titul změnil na <emphasis>Černé růže</emphasis>. Tvrdil, že to bude působivější, romantičtější a výstižnější. Cantling proti té změně bojoval a hájil se uměleckým záměrem, ale prohrál. Když se potom kniha objevila na žebříčku bestsellerů, vypjal se k téměř nadlidskému výkonu a milostivě přiznal, že se mýlil. Brianovi daroval láhev jeho oblíbeného vína.</p>

<p>Byl to jeho čtvrtý román a poslední příležitost. <emphasis>Flákač</emphasis> měl skvělé recenze a dobře se prodával, ale další dvě knihy u kritiky propadly a čtenáři je ignorovali. Musel napsat něco odlišného, a udělal to. Úspěch <emphasis>Černých r</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>ží</emphasis> byl kontroverzní. Někteří literární kritici knihu vynášeli až do nebe, jiní ji hanili. Ale vytrvale šla na odbyt. Prodej paberbacků a filmových práv, přestože film nikdy nebyl natočen, Cantlinga poprvé v životě zbavil finančních starostí. Konečně si mohl dovolit složit zálohu na dům a poslat Michelle do soukromé školy. Zbytek peněz investoval tak chytře, jak jen byl schopen. Byl na <emphasis>Černé růže</emphasis> pyšný a jejich úspěch ho těšil. Ten román ho proslavil.</p>

<p>Helen tu knihu vášnivě nenáviděla.</p>

<p>Když jednoho dne román konečně zmizel i z posledního místa žebříčku bestsellerů, nedokázala skrýt své uspokojení. „Věděla jsem, že to nemůže trvat věčně,“ řekla.</p>

<p>Cantling vztekle odhodil noviny. „Trvalo to dost dlouho. Co se s tebou krucinál děje? Nesnášelas tu knížku od samého začátku. Dovol, abych ti připomněl, že jsme se tehdy sotva protloukali. To bylo pořád – dítě potřebuje lepší školu, naše dítě nemůže jíst jenom tu mizernou burskou pomazánku… Díky téhle knížce je to za námi. Jenže ty jsi naštvaná víc než před tím. To si nezasloužím ani trochu uznání? Líbilo se ti snad být provdaná za neúspěšného autora?“</p>

<p>Helen odsekla: „Nelíbí se mi být provdaná za autora pornografie.“</p>

<p>„Víš co, polib mi –“</p>

<p>„Nevíš kdy? Nedotkl ses mě celé týdny. Ty se radši miluješ s tou svou Cissy.“</p>

<p>Cantling na ni zůstal hledět. „Zbláznila ses? Je to hrdinka románu, který jsem napsal, literární postava, kterou jsem si vymyslel, nic jiného.“</p>

<p>„Jdi do háje!“ soptila Helen. „Chováš se ke mně, jako bych byla úplný idiot. Myslíš si, že neumím číst? Myslíš si, že jsem nic nepochopila? Zatraceně, vždyť jsem tu tvoji hnusnou knihu taky četla! Marsha, ta hloupá, nevzdělaná a nudná manželka, ta tupá šedivá myška Marsha, ta jízlivá štěkna, ta osina za krkem, to jsem já! Myslíš, že jsem to nepoznala? Je to tak očividné, že už mě stačili politovat i všichni mí přátelé.“</p>

<p>„Není to zvláštní, že tě v té postavě poznali zrovna oni?“ zeptal se Cantling sarkasticky, ale Helen ho neposlouchala.</p>

<p>„Nemáš mě rád o nic víc než Richardson Marshu!“ Rozplakala se. „Cissy že je jenom literární postava? Kruci, jsi do ní zamilovaný. Je to tvůj malý erotický sen. Kdyby teď vkročila do dveří, odvrhneš mě stejně rychle, jako Richardson odvrhl starou dobrou Marshu. Popři to. No tak, do toho, popři to!“</p>

<p>Cantling na svou ženu zaraženě hleděl a nestačil se divit. „Tomu nemůžu uvěřit. Žárlíš na postavu z mé knihy? Žárlíš na někoho, kdo neexistuje –“</p>

<p>„Existuje v tvé hlavě, a to je jediné místo, které pro tebe něco znamená. Samozřejmě že bys s ní rád něco měl. Není divu, že se ta knížka tak dobře prodává. Myslíš si, že je to proto, že je dobře napsaná? Je to kvůli sexu, je to kvůli ní!“</p>

<p>„Sex je důležitou součástí života,“ bránil se Cantling, „a především dokonalé téma pro umění. Ty bys chtěla, abych zatáhl oponu, kdykoli jdou mé postavy do postele, že? A když už jsi tu sexualitu nakousla, drahoušku, tak přesně o tomhle <emphasis>Černé růže</emphasis> jsou. Samozřejmě, muselo to být napsáno srozumitelně. Kdybys nebyla tak zatraceně prudérní, došlo by ti to.“</p>

<p>„Já nejsem prudérní!“ zaječela Helen. „Neopovažuj se tvrdit, že jsem prudérní!“ Popadla podnos se snídaní, ale Cantling uhnul a nádobí se roztříštilo o zeď. „Jenom proto, že se mi nelíbí ta tvá oplzlá knížka, nemusím být prudérní!“</p>

<p>„Můj román s tím nemá nic společného.“ Cantling si založil ruce na prsou a snažil se zůstat klidný. „Jsi prudérní kvůli těm věcem, které děláš v posteli. Nebo bych měl spíš říct, kvůli věcem, které dělat nechceš.“</p>

<p>Helen zrudla. Cantling si pomyslil, že je rudá jako krocan, ale hned tohle přirovnání zavrhl. Bylo příliš staré a příliš otřepané.</p>

<p>„Ale ona je dělá, že?“ Její hlas byl žíravý jako čistá kyselina. „Cissy, ta tvoje rozkošná malá Cissy! Jak by se ti líbilo, kdybych si nechala na zadek vytetovat nějakou pitomost já? Ale u Cissy je to pochopitelně rajcovní! Nosí perverzní prádlo, ale tobě se to líbí, protože to je <emphasis>roztomilé</emphasis>! Dělá to všude, kde ji zrovna napadne, na všech těch <emphasis>úžasně vzrušujících místech</emphasis>, a ty bys tam byl nejraději s ní, i když je kolem plno lidí. Ta tvoje fantastická Cissy je vždycky připravená. Nemá vrásky! Má osmnáctiletá ňadra a vždycky je taková bude mít! Jak s ní můžu soupeřit, kruci?“</p>

<p>Richarda Cantlinga se zmocnil nepříčetný vztek, ale ještě se ovládl. Chladně se postavil tváří v tvář jejímu záchvatu zuřivostí, sladce se usmál a řekl jízlivě: „Přečti si knížku a udělej si poznámky.“</p>

<p>V noci se náhle probudil. Zase něco nebylo v pořádku. Ucítil lehký dotek na chodidle. Rozsvítil lampičku.</p>

<p>Cissy seděla na pelesti, kolem těla měla ledabyle omotané rudé saténové prostěradlo, a právě se svýma dlouhýma štíhlýma nohama vkrádala pod jeho přikrývku.</p>

<p>„Ahoj tati,“ řekla, přejela mu chodidlem po lýtku a rozpustile se zasmála.</p>

<p>Přesně toho se Cantling bál. Myslel na to celý večer a dlouho nemohl usnout. Odtáhl nohu a posadil se.</p>

<p>Cissy našpulila ústa. „Chceš si hrát?“ zeptala se.</p>

<p>„Já…“ zachraptěl. „Nevěřím tomu. To nemůže být pravda.“</p>

<p>„Ale přesto to může být legrace,“ řekla.</p>

<p>„Co mi to krucinál ta Michelle dělá? Jak se něco takového může stát?“</p>

<p>Pokrčila rameny. Prostěradlo se trochu svezlo a odhalilo jeden její dokonalý osmnáctiletý prs. Ten pravý.</p>

<p>„Máš pořád osmnáctiletá ňadra,“ řekl Cantling strnule. „Vždycky taková budeš mít.“</p>

<p>Cissy se zasmála. „Jasně. Můžeš je vyzkoušet, tati, jestli chceš. Vsadím se, že přijdeš na to, co se s nimi dá provádět.“</p>

<p>„Přestaň mi říkat tati,“ zavrčel Cantling.</p>

<p>„Ale ty přece jsi můj taťka,“ pronesla Cissy kňouravým hláskem malé holčičky.</p>

<p>„Nech toho!“</p>

<p>„Proč? Vždyť to chceš, tati. Neříkej, že si nechceš hrát se svou malou holčičkou.“ Mrkla na něj. „Neřest je sice fajn, ale není nad incest. Kde si spolu doma hrají, navždy spolu zůstávají.“ Zachichotala se a začala se rozhlížet po ložnici. „Čtyři sloupky, to mám ráda. Chceš si mě přivázat, tati? Líbilo by se mi to.“</p>

<p>„Ne!“ Cantling odhodil přikrývku, vyskočil z postele, obul si trepky a nasoukal se do županu. Cítil, že dostává erekci. Musel jít pryč, musel být od ní co nejdál, jinak… Nechtěl na to myslet. Zaměstnal se rozděláváním ohně v krbu.</p>

<p>„To mám taky ráda,“ řekla Cissy, když se oheň rozhořel. „Plameny jsou tak romantické.“</p>

<p>Cantling se napřímil a prudce se k ní otočil. „Proč ty?“ zeptal se a pokoušel se zachovat si jasnou hlavu. „Hlavní postavou <emphasis>Černých růží</emphasis> je Richardson, ne ty. A proč ten náhlý skok až k mé čtvrté knize? Proč ne někdo z <emphasis>Rodokmenu</emphasis> a nebo <emphasis>Deště</emphasis>?“</p>

<p>„Ti hlupáci?“ řekla Cissy. „V těch dvou románech není nikdo opravdový. A po Richardsonovi jsi přece netoužil, že ne? Nebo ano? Se mnou je mnohem větší legrace.“</p>

<p>Vstala, prostěradlo z ní spadlo a rozprostřelo se jí kolem kotníků, na lesklých záhybech saténu se mihotaly odlesky plamenů. Měla pružné, mladé a sladké tělo. Odkopla prostěradlo a vykročila k němu.</p>

<p>„Nech toho, Cissy.“ Cantlingovi přeskočil hlas.</p>

<p>„Já tě nekousnu.“ Cissy se zahihňala. „Ledaže bys sám chtěl. Nebo chceš, abych svázala já tebe?“ Objala ho a nastavila mu tvář k polibku.</p>

<p>„Odstup ode mne,“ řekl nepříliš pevně. Její objetí bylo příjemné. Kolik let na to čekal? Bylo tak nádherné cítit, jak se k němu tiskne. Už to bylo velmi dávno, co Richard Cantling držel v náručí ženu. Ani teď na to raději nechtěl myslet, jak to bylo dávno. A nikdy neměl ženu jako Cissy, nikdy… „To nejde,“ řekl vyděšeně. „To nemůžu udělat. Nechci.“</p>

<p>Cissy vklouzla rukou do záhybů županu a jemně ho stiskla. „Ty lháři. Co je tohle? Chceš mě. Vždycky jsi mě chtěl. Vsadím se, že když jsi tenkrát ty erotické scény psal, musels přestat a udělat si to, abys mohl pokračovat.“</p>

<p>„Ne,“ zasténal Cantling.</p>

<p>„Ani jednou?“ Pootevřela ústa a našpulila rty. Pak začala pohybovat rukou. „Ale vsadím se, žes chtěl. Určitě tě to vzrušovalo. Vsadím se, že tě to vzrušilo pokaždé, když jsi mě popisoval.“</p>

<p>„Já…“ Ale nedokázal to popřít. „Cissy, prosím.“</p>

<p>„Prosím, prosím,“ šeptala a její ruka se pohybovala rychleji a rychleji. „Ano, prosím.“</p>

<p>Pyžamové kalhoty mu spadly na podlahu.</p>

<p>„Prosím,“ řekla, rozvázala mu župan a stáhla mu ho. „Prosím.“ Hladila ho a hrála si s jeho bradavkami, pak přistoupila blíž a lehce mu přitiskla svá plná osmnáctiletá ňadra na hruď. „Prosím.“ Vzhlédla k němu a zakmitala jazykem mezi smyslnými rty.</p>

<p>Richard Cantling zasténal a rozechvěle ji vzal do náruče.</p>

<p>Takovou ženu nikdy neměl. Její doteky pálily jako oheň, chladily jako satén a bodaly jako elektrické výboje, tajemná místa jejího těla byla sladká jako med…</p>

<p>Ráno byla pryč.</p>

<p>Cantling se probudil pozdě a byl příliš vyčerpaný, než aby si dokázal připravit snídani. Nakonec se oblékl, zašel do města a posadil se do malé kavárny ve staré cihlové budově u paty útesu. Nad kávou a lívanci s borůvkami se pokusil uspořádat si myšlenky.</p>

<p>Nedávalo to smysl. Něco takového se přece nemůže stát, ale stalo se. Nemělo smysl to popírat. Přežvykoval sladké borůvkové lívance, ale na jazyku se mu převaloval strach. Začínal se bát o svůj zdravý rozum. Ale nejvíc ho děsilo, že nic nechápe a že to ani pochopit nedokáže, i když cítil, že ta příšerná hrůza, která mu svírá duši, je zřejmě opodstatněná.</p>

<p>Richard Cantling se bál toho, co bude příště. Vydal devět románů.</p>

<p>Myslel na Michelle. Mohl by jí zavolat a poprosit ji, ať toho nechá dřív, než se její otec zblázní. Je to jeho dcera, dozajista ho poslechne. Má ho ráda. On ji má také rád, ať už si o něm myslí cokoli. Cantling moc dobře znal své vlastní chyby, vždyť tolikrát zkoumal sám sebe v nejrůznějších situacích a převlecích na stránkách svých románů. Byl neuvěřitelně tvrdohlavý, neústupný a umíněný. Když ho popadl vztek, dokázal být krutý a tvrdý. Uměl být chladný, ale přesto se považoval za slušného člověka. Michelle některé jeho povahové rysy zdědila, a když se navztekala, uměla nenávidět, ale určitě mu nechtěla ublížit.</p>

<p>Vzpomněl si, že mu sice přede dvěma měsíci vyhrožovala, že mu nikdy neodpustí, ale určitě to tak nemyslela. Je přece jeho jediné dítě. Tedy… jediné dítě z jeho krve.</p>

<p>Cantling odstrčil prázdný talíř, pohodlně se opřel a sevřel rty do tvrdé a přísné linky. Má však prosit o milost? To se mu nelíbilo. Co vlastně udělal? Nikdy ho nechápaly, ani jedna, ani druhá. Helen mu nerozuměla a Michelle je stejně zaslepená jako její matka. Spisovatel přece musí žít jen pro svou práci, je to jeho povinnost. Co udělal tak hrozného, aby musel prosit za odpuštění? Ne, to Michelle by měla zavolat jemu.</p>

<p>K čertu s tím vším, pomyslel si Cantling. Rozhodl se, že se nenechá žádným způsobem vydírat. Michelle se mýlí, a jestli bude chtít obnovit jejich vztah, ať se ozve jako první. Žádnými strašáky ho nedonutí, aby kapituloval. Čeho by se měl vlastně bát? Ať mu klidně pošle všechny obrazy, které namaluje. Rozvěsí si je na stěny, pyšně je vystaví, jako by jimi Michelle vzdávala hold jeho dílu. A jestli ty pitomé portréty v noci zase ožijí a budou se mu plížit po domě, tak ať. Krásně si tu jejich návštěvu užije.</p>

<p>Cantling se usmál. Nebylo pochyb, že si s Cissy opravdu báječně užil. V koutku duše doufal, že se ještě vrátí. Dunnahoo se sice choval drze, ale to se jenom tak předváděl… Cantling si najednou uvědomil, že ty obrazy v sobě mají jakési omamné kouzlo. Vždyť to bylo naprosto jedinečné privilegium! Co by za to dal Scott Fitzgerald, kdyby mohl přijít na nějaký Gatsbyho večírek, nebo Conan Doyle, aby si mohl pohovořit s Holmesem a Watsonem, a nebo Nabokov, který se nikdy doopravdy nemuchlal s Lolitou. Co by takové možnosti asi řekli?</p>

<p>Čím déle o tom uvažoval, tím byl rozjařenější. Michelle ho chtěla potrestat a vyděsit, ale ve skutečnosti mu umožnila naprosto nečekané a nevšední zážitky. Třeba si bude moci zahrát šach se Sergejem Tederenkovem, cynickým podvodníkem z <emphasis>Cestujícího</emphasis>, s odborovým předákem Frankem Corwinem z románu <emphasis>Těžké časy</emphasis> bude diskutovat o politice v době krize, mohl by si zaflirtovat s krásnou Beth McKenziovou a tančit s potřeštěnou starou Miss Aggie, mohl by svést dvojčata Danzingerovy a prožít s nimi jednu tajnou sexuální fantazii, kterou Cissy nemohla naplnit… Čeho by se měl bát, krucinál? Jsou to jeho vlastní výtvory, jeho postavy, jeho přátelé a jeho rodina.</p>

<p>Jenže tu byl ten poslední román. Nad tím by se měl zamyslet. Cantling se znepokojeně zamračil. Ale tak daleko Michelle jistě nezajde. Energicky jakékoli další obavy potlačil a zamával účtenkou.</p>

<p>Očekával, že přede dveřmi najde další balík, téměř se na to těšil. A když se vrátil z pravidelné zdravotní procházky, srdce se mu prudce rozbušilo, sotva na prahu uviděl velký obdélník zabalený do obyčejného hnědého papíru. Opatrně ho odnesl do domu, ale než obraz vybalil, uvařil si kávu, aby prodloužil dráždivé napětí, které se ho zmocnilo. Mohl si gratulovat, jak obratně převrátil Michellin krutý plán naruby.</p>

<p>Dopil první šálek a nalil si druhý. Upřeně hleděl na balík a snažil se uhodnout, čí to bude portrét. Cissy se zmínila, že hrdinové <emphasis>Rodokmenu</emphasis> a <emphasis>Deště</emphasis> nejsou dost skuteční. Cantling v duchu procházel své životní dílo a zvažoval, které postavy se mu podařilo nejlépe ztvárnit, ale k žádnému závěru nedošel. Nakonec odsunul šálek stranou a pustil se do rozbalování.</p>

<p>Byl to Barry Leighton.</p>

<p>Obraz byl opět dokonalý, jak jinak. Leighton seděl v redakci, rukou se opíral o šedý kryt starého mechanického psacího stroje. Hnědý oblek měl pomačkaný, límeček propocené bílé košile, která se mu lepila k tělu, rozepnutý. Z přátelského a mírumilovného obličeje trčel nos, který vypadal, že byl několikrát přeražený. Leighton plešatěl, měl těžká víčka a podbradek. Vzdal se kouření, ale nikoli cigaret, z koutku úst mu věčně visela nezapálená camelka. Barry Leighton byl hrdinou Cantlingova románu <emphasis>Reportér</emphasis> a nesčetněkrát na jeho stránkách prohlásil: „Dokud si nezapálím, je to v pohodě.“</p>

<p>Ta kniha neměla valný ohlas. Byla příliš depresivní. Líčila problémy a zánik jedněch velkých novin, ale to nebylo hlavní téma. Víc než o noviny se Cantling zajímal o lidi. Použil neúspěšný deník jako metaforu pro neúspěšné životy. V první verzi románu se šéfredaktor marně snažil přilákat čtenáře záplavou senzačních zpráviček, ale nakonec list zachránil Leighton objevem závažné informace. Cantling však tenhle nápad v další verzi zahodil a rozhodl se vyprávět příběh o obyčejných lidech neúprosně deptaných věkem, kteří neudrží krok s dobou, o nevyhnutelnosti porážky a osamění. Výsledkem byl román natolik ponurý, že si nezadal s novinovými zprávami, a současně právě tak křehký jako novinový papír. Byl na své dílo velmi hrdý.</p>

<p>Nikdo je nečetl.</p>

<p>Cantling zvedl obraz a pustil se do schodů, aby ho zavěsil vedle Dunnahooa a Cissy. Dnešní noc bude rozhodně zajímavá, pomyslel si. Barry Leighton nebyl žádné mládě jako ti dva, naopak, byl to muž v jeho letech, inteligentní a vyzrálý. Cantling velmi dobře věděl, kolik je v Leightonovi hořkosti. Život ho zklamal a málem to vzdal, jeho články a reportáže upadly v zapomnění hned následujícího dne po tom, co vyšly. A přesto tenhle reportér neztratil smysl pro humor a udržel všechny zlé démony, kteří pronásledovali jeho osud, na uzdě svým sžíravým vtipem a nezapálenou camelkou.</p>

<p>Cantling Barry ho Leightona obdivoval. Nemohl se dočkat, až si s ním promluví. Rozhodl se, že se dnes v noci nebude namáhat jít do postele. Uvaří velkou konvici silné kávy, otevře láhev <emphasis>Seagram’s 7</emphasis> a bude čekat.</p>

<p>Bylo už po půlnoci. Cantling listoval ve výtisku <emphasis>Reportéra</emphasis> vyvázaném v kůži, když z kuchyně zaslechl cinkání ledu. Zavolal: „Obsluž se, Barry!“</p>

<p>Leighton vstoupil do pokoje se sklenkou whisky v ruce. „Už se stalo.“ Pohlédl na Cantlinga zpod unavených víček a zafuněl. „Vypadáš dost staře na to, abys mohl být mým otcem, ale protože vím, kolik ti je, nečekal jsem, že budeš vypadat tak moc staře.“</p>

<p>Cantling zavřel knihu a odložil ji. „Posaď se, Barry. Pokud si vzpomínám, bolívaly tě nohy.“</p>

<p>„Pořád mě bolí nohy,“ řekl Leighton, usedl do křesla, polkl doušek whisky a spokojeně si povzdechl. „Už je to lepší.“</p>

<p>Cantling zaťukal prstem na knihu. „To je můj osmý román. Michelle přeskočila tři knížky. Škoda, rád bych se s některými lidmi setkal.“</p>

<p>„Třeba se chce rychle dostat k jádru věci,“ poznamenal Leighton.</p>

<p>„Ale k jakému jádru?“</p>

<p>„Jak to mám vědět, sakra. Jsem jenom novinář, nikam jsem to v životě nedotáhl a nikdo mou práci neocenil – až na těch šest druhořadých cen, kterés mi udělil.“ Unaveně se na Cantlinga zašklebil. „Ty jsi úspěšný spisovatel. Ty mi řekni, oč jde.“</p>

<p>„Zřejmě o můj devátý román,“ řekl opatrně Cantling, „ten nový.“</p>

<p>„Ten poslední?“ zeptal se Leighton.</p>

<p>„Samozřejmě že ne. Mám na mysli ten, co nedávno vyšel. Už začínám dělat na dalším.“</p>

<p>Leighton se pousmál. „O tom mé zdroje nic neví.“</p>

<p>„A co tedy ví?“</p>

<p>„Že jsi stařec, který čeká na smrt,“ řekl Leighton. „A že zemřeš osamělý.“</p>

<p>„Je mi pětapadesát,“ řekl Cantling ostře, „nejsem žádný stařec.“</p>

<p>„Když máš na dortu víc svíček, než dokážeš sfouknout, jsi starý,“ pravil Leighton střízlivě a napil se whisky. „Helen byla mladší než ty, Cantlingu, a zemřela před pěti lety. Záleží na vnitřním pocitu. Viděl jsem mladé osmdesátníky a staré adolescenty. A tys měl stařecké skvrny na mozku dřív, než ti narostly chlupy.“</p>

<p>„To od tebe nebylo zrovna moc fér,“ poznamenal Cantling.</p>

<p>„Copak jsi toho už nezažil dost, abys ještě pořád věřil na férovou hru?“ podivil se Leighton. „Mladí lidé život prožívají, staří sedí a pozorují. Ty ses starý už narodil. Ty pozoruješ, ale neprožíráš.“ Zarazil se. „Sakra, co jsem to řekl?“ Unaveně se zasmál. „Ale stejně je lepší mít přecpaný žaludek, než být plný žluči. Jenže ty vlastně doopravdy nejsi ani žlučovitý, ty jsi rovnou močovitý. Možná jsi ledvina.“</p>

<p>„Tos trefil moc pěkně, Barry,“ řekl Cantling a zaškaredil se. Na Leightonovy slovní hříčky zapomněl. „Jsem spisovatel a byl jsem spisovatel odjakživa. Je to můj život. Měl bys vědět, že spisovatelé život pozorují a vypovídají o něm. Mají to přímo v popisu práce.“</p>

<p>„Já to vím,“ řekl Leighton. „Nezapomeň, že jsem žurnalista a že jsem strávil hromadu nezáživných šedivých let psaním reportáží o tom, co se přihodilo jiným lidem. Ale svůj vlastní příběh nemám. Jen si vzpomeň, cos mi v <emphasis>Reportérovi</emphasis> provedl. Když to začalo jít s Kurýrem z kopce, rozhodl jsem se napsat své paměti, a co se stalo?“</p>

<p>Cantling si to vybavil: „Dostals autorský blok.“</p>

<p>„Ještě jsem ti ani za ten dáreček nepoděkoval.“</p>

<p>„Zablokoval ses, nedařilo se ti nic jiného, než pořád dokola přepisovat dvacet let staré články. Máš fenomenální paměť, pamatuješ si všechna data a detaily reportáží, kterés kdy napsal, dovedeš zpaměti odříkat svůj první fejeton, ale nedokážeš si vzpomenout na jméno první dívky, se kterou ses vyspal, na telefonní čísla bývalých manželek, nemůžeš…“ Hlas mu selhal.</p>

<p>„Nemůžu si vzpomenout na datum narozenin mé dcery,“ řekl Leighton. „Kam na ty podivné nápady chodíš?“</p>

<p>Cantling mlčel.</p>

<p>„Opisuješ rovnou od života?“ zeptal se Leighton tiše.</p>

<p>Cantling pořád mlčel.</p>

<p>„Byl jsem docela dobrý reportér s věčně bolavýma nohama, to je asi tak všecko, co se o mně dá říct. Ty jsi možná dobrý spisovatel, ale to ať posoudí kritika.“ Leighton zakroužil sklenkou a kostky ledu zachrastily. „Ale i kdybys byl ten největší spisovatel na světě, musím ti říct, Cantlingu, žes byl pořádně mizerný manžel a ještě horší otec.“</p>

<p>„Ne,“ řekl Cantling, ale byl to velice chabý protest.</p>

<p>Leighton se napil a pak se zeptal: „Kdy tě Helen opustila?“</p>

<p>„Asi před deseti lety. Právě jsem dělal na poslední verzi <emphasis>Cestujícího</emphasis>.“</p>

<p>„Kdy vás rozvedli?“</p>

<p>„No… o rok později. Pokoušeli jsme se o smír, ale nevyšlo to. Michelle byla v té době ve škole, pokud si vzpomínám. Psal jsem <emphasis>Těžké časy</emphasis>.“</p>

<p>„Pamatuješ se aspoň na tu školní hru, když byla Michelle ve třetím ročníku?“</p>

<p>„To bylo tehdy, když jsem to zmeškal?“</p>

<p>„Teď to znělo úplně stejně, jako když se Nixon ptal: ‚To bylo tehdy, když jsem lhal?‘ Ano, mám na mysli přesně tuhle hru, ve které Michelle hrála hlavní roli.“</p>

<p>„Předávali mi cenu,“ bránil se Cantling. „Nemohl jsem přece odmítnout pozvání na recepci pořádanou kvůli mně, to se prostě nedělá.“</p>

<p>„Samozřejmě že ne,“ pravil Leighton a pak se zeptal: „Kdy zemřela Helen?“</p>

<p>„Když jsem psal <emphasis>Reportéra</emphasis>“ odpověděl Cantling.</p>

<p>„Zajímavý systém, jak si pamatovat data.“ Napil se whisky. „Měl bys vydat <emphasis>Cantlingův kalendář</emphasis>.“</p>

<p>„Nepopírám, že psaní je to nejdůležitější, co mám, že pro mě vždycky bylo důležitější než všechno ostatní, možná až příliš, nevím, neumím to posoudit. Pokoušíš se mi naznačit, že jsem mizera. Ale já jsem slušný člověk, Leightone! Vždycky jsem se snažil dostat ze sebe to nejlepší. Prožili jsme s Helen taky řadu hezkých let. Kdysi jsme se milovali. A Michelle… Michelle jsem měl rád. Pořád ji mám rád. Když byla malá holčička, psal jsem pro ni ve volných chvílích říkanky a pohádky o legračních zvířátkách a vesmírných pirátech a před spaním jsem jí z nich předčítal. Dělal jsem to jenom pro ni, Leightone, protože jsem ji měl rád, pro nic jiného.“</p>

<p>Barry Leighton řekl cynickým tónem: „A nikdy jsi ani nepomyslel na to, že bys je vydal.“</p>

<p>Cantling se zamračil. „Překrucuješ to. Michelle měla ty pohádky strašně ráda, a tak jsem si myslel, že by se mohly líbit i ostatním dětem. Byl to jen takový nápad, nikdy jsem pro to, aby vyšly, nic neudělal.“</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>Cantling zaváhal. „Bert byl nejen můj agent, ale také můj přítel. Měl malou dcerku, a tak jsem mu ty pohádky ukázal. Stejně se mu nelíbily.“</p>

<p>„To je vážně škoda,“ pravil Leighton.</p>

<p>„Hážeš na mě obvinění jako lopatou, ale já žádnou vinu nemám. Nezvolili mě nejlepším tátou roku, ale nebyl jsem ani lidožrout. Před <emphasis>Černými r</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>žemi</emphasis> musela Helen pracovat, staral jsem se o Michelle každý den od devíti do pěti, vyměňoval jí plínky –“</p>

<p>„A rozlíceně vstával od psacího stroje, kdykoli se rozplakala.“</p>

<p>„Nesnáším vyrušování,“ řekl Cantling. „Odjakživa jsem nesnášel, když mě někdo rušil při práci, a bylo úplně jedno, jestli to byla Helen, Michelle, moje matka nebo můj spolubydlící na koleji. Je to snad nějaký hrůzný hrdelní zločin? Jsem kvůli tomu nelidská bestie? Když Michelle zaplakala, šel jsem k ní. Nelíbilo se mi to, nesnášel jsem to, ale šel jsem k ní!“</p>

<p>„Pokud jsi ji uslyšel,“ řekl Leighton. „Pokud jsi nebyl v posteli s Cissy, netančil s Miss Aggie nebo s Frankem Corwinem netloukl stávkokazy, zkrátka pokud jsi neměl hlavu plnou jiných hlasů, občas jsi slyšel i Michelle. A potom jsi pochopitelně nechal psaní a znechuceně šel k ní. Můžeš být se sebou spokojen, Cantlingu.“</p>

<p>„Učil jsem ji číst! Četli jsme spolu <emphasis>Ostrov pokladů</emphasis>, <emphasis>Hobbita</emphasis>, <emphasis>Toma Sawyera</emphasis> a všechny tyhle knížky.“</p>

<p>„Které sis ty sám chtěl znovu přečíst,“ řekl Leighton. „Ale doopravdy ji naučila číst Helen, když s ní četla <emphasis>Broučky</emphasis>.“</p>

<p>„Nenávidím <emphasis>Broučky</emphasis>!“ vykřikl Cantling.</p>

<p>„Vida.“</p>

<p>„Vůbec nevíš, o čem mluvíš,“ řekl Richard Cantling sklesle. „Tys u toho nebyl. Michelle ano. Měla mě ráda, pořád mě má ráda. Kdykoli se jí něco stalo, rozbila si koleno, nebo jí tekla z nosu krev, prostě ať už to bylo co chtělo, vždycky s tím běžela za mnou, nikdy za Helen. A já ji objal, osušil jí slzy a řekl… řekl…“ Ale nedokázal pokračovat. Sám neměl daleko k pláči.</p>

<p>„Vím, cos jí říkal.“</p>

<p>„Pamatovala si to.“ Cantling cítil, jak ho v očích pálí slzy. „Pamatovala si to po celá ta léta. Po rozvodu se Helen odstěhovala, moc často jsem Michelle nevídal. Ale pořád si to pamatovala, i když už byla dospělá. A potom se jí znovu něco stalo, a já… já…“</p>

<p>„Já vím,“ řekl Leighton.</p>

<p>Zatelefonovala mu policistka. Detektiv Joyce Brennanová, tak se jmenovala. Nikdy to jméno nezapomene.</p>

<p>„Pan Cantling?“ zeptala se.</p>

<p>„Ano, kdo volá?“</p>

<p>„Pan Richard Cantling?“</p>

<p>„Ano, spisovatel Richard Cantling.“ Občas mu telefonovali všelijací divní lidé. „Co si přejete?“</p>

<p>Představila se. „Měl byste přijet do nemocnice. Jedná se o vaši dceru, pane Cantlingu. Bohužel, byla napadena.“</p>

<p>Nenáviděl vytáčky, nenáviděl eufemismy. Cantlingovy postavy nikdy neodcházely, ale umíraly; neměly větry, ale prděly. A dcera Richarda Cantlinga… „Napadena?“ zeptal se. „Máte na mysli, že byla přepadena, nebo chcete říct, že byla znásilněna?“</p>

<p>Na druhé straně telefonní linky nastalo ticho. „Znásilněna,“ řekla policistka nakonec. „Byla znásilněna, pane Cantlingu.“</p>

<p>Ve skutečnosti byla znásilněna několikrát a velmi brutálně. Michelle byla stejně tvrdohlavá jako Helen. Nechtěla Cantlingovy peníze, odmítala jeho rady, nechtěla přijmout pomoc, kterou jí skrze své vydavatelské kontakty nabízel. Chtěla si všechno dělat po svém. Byla stejně tvrdohlavá jako Cantling.</p>

<p>Pracovala jako servírka v jedné kavárně ve Village a bydlela na půdě opuštěného skladiště v docích. Cantling jí aspoň stokrát říkal, že to okolí je příšerně nebezpečné, ale Michelle o tom nechtěla ani slyšet, ani mu nechtěla dovolit, aby jí zaplatil montáž kvalitních zámků a bezpečnostního systému.</p>

<p>Bylo to velmi zlé. Ten muž vnikl dovnitř v pátek ráno před svítáním. Michelle byla sama. Vytrhl telefonní přípojku ze zdi a věznil ji a mučil až do pondělního večera. Nakonec si jeden sběrač nádobí z kavárny začal dělat o Michelle starostí a šel ji navštívit. Násilník uprchl po požárním schodišti.</p>

<p>Když ji Cantling uviděl, pokrývala celý její obličej obrovská tmavá podlitina. Michelle měla tři zlomená žebra a po těle spoustu popálenin od cigaret. Trpěla těžkou hysterií a křičela, kdykoli se jí někdo pokusil dotknout. Křičela, kdykoli se k ní někdo přiblížil, ať lékaři nebo sestřičky. Ale Cantlingovi dovolila, aby se posadil na okraj lůžka, vzal ji do náruče a držel ji. Plakala celé hodiny, plakala, dokud měla slzy. Jednou přidušeně vzlykla: „Tati.“ To bylo jediné slovo, které vyslovila, zdálo se, že zcela ztratila řeč. Nakonec dostala utišující injekci a usnula.</p>

<p>Dva týdny setrvávala v hlubokém šoku. Vlivem léků byla natolik apatická, že jí ošetřovatelky mohly přestlat postel a dovolila jim, aby ji odvedly do koupelny. Ale pořád nemohla mluvit. Nebo nechtěla. Psychiatr Cantlingovi vysvětlil, že by se mohlo stát, že už nepromluví nikdy.</p>

<p>„To nemohu připustit,“ řekl Cantling.</p>

<p>Rozhodl se, že z toho špinavého a ďábelského města odejdou. Michelle se vždycky líbily staré domy, měla ráda vodu, moře, řeky a jezera. Cantling navštívil obchodníka s nemovitostmi, rozvažoval nad rozlehlým domem na pobřeží v Maine, ale nakonec pro ně vybral staré sídlo říčních kapitánů na útesech nad Mississippi v Perrotu v Iowě. Osobně dohlédl, aby bylo všechno připraveno, a teprve pak zařídil, aby Michelle propustili z nemocnice.</p>

<p>Čas běžel a Michelle se pomaloučku zotavovala.</p>

<p>Byla jako malé dítě, zvědavá a neposedná, plná výbušné energie. Nemluvila, ale musela všechno prozkoumat, všude vlézt a všechno vidět. Na jaře spolu sedávali na terase a pozorovali řeku a remorkéry plující dole pod nimi. Odpoledne si vždycky vyšli na procházku na útesy a Michelle se ho držela za ruku.</p>

<p>Jednoho dne se k němu nečekaně otočila a políbila ho na tvář. „Mám tě ráda, tati,“ řekla, rychle se odvrátila a odběhla.</p>

<p>Cantling se za ní díval. Viděl nemocnou pětadvacetiletou ženu a zároveň to divoké hříbě, jímž bývala.</p>

<p>Toho dne byla hráz mlčení prolomena. Michelle začala mluvit, zpočátku bojácně, krátkými a dětsky naivními větami, rychle však dospívala a za chvíli už spolu během procházek mluvili o knihách, umění a politice. Byly to dlouhé a příjemné rozhovory.</p>

<p>O svém znásilnění nemluvila nikdy.</p>

<p>Za šest měsíců se již starala o domácnost, psala dopisy přátelům v New Yorku a pracovala na zahradě. Po dalších dvou měsících se zase pustila do malování. To bylo velmi důležité. Zdálo se, jako by s každým dalším dnem stále víc rozkvétala.</p>

<p>Cantling těm abstrakcím, které jeho dcera malovala, ve skutečnosti nerozuměl, měl rád spíš realistické umění a nejvíc se mu líbil autoportrét, který Michelle namalovala ještě na akademii. Z těch nových pláten vyzařovala bolest. Uvědomil si, že Michelle provádí jakýsi druh exorcismu, že se pokouší z toho hlubokého zranění, které v sobě měla, vytlačit všechen hnis. Chápal to a souhlasil s tím. Sám mnohokrát použil psaní jako balzám na svá vlastní zranění. Trochu jí záviděl.</p>

<p>Už tři roky nenapsal Richard Cantling ani slovo. Drtivý komerční neúspěch <emphasis>Reportéra</emphasis>, jeho nejlepšího románu, způsobil, že se zablokoval a nemohl tvořit. Domníval se, že by změna prostředí mohla uzdravit nejen Michelle, ale i jeho, byla to však marná naděje. A tak ho těšilo, že aspoň Michelle něco dělá.</p>

<p>Stalo se to jednou hodně pozdě v noci. Cantling už skoro usínal, když se tiše otevřely dveře ložnice. Vstoupila Michelle a usedla na okraj jeho postele. Byla bosá, na sobě měla flanelovou noční košili s drobnými růžovými kvítky.</p>

<p>„Tati,“ zašeptala.</p>

<p>Cantling, kterého probralo zavrzání dveří, se posadil. „Ale, snad jsi nepila?“</p>

<p>Michelle přikývla. „Vracím se. Potřebovala jsem se napít na kuráž, abych ti to mohla říct.“</p>

<p>„Vracíš se?“ podivil se Cantling. „Do New Yorku? To nemyslíš vážně!“</p>

<p>„Musím,“ řekla. „Nevztekej se. Už je mi líp.“</p>

<p>„Zůstaň tady. Zůstaň se mnou. New York je pro normální lidi neobyvatelný, Michelle.“</p>

<p>„Já se nechci vrátit. Děsí mě to. Ale musím. Mám tam přátele a práci. Tam je můj život, tati. Vzpomínáš si na Jimmyho? Je výtvarným redaktorem v jednom malém nakladatelství. Napsal mi, že bych pro ně mohla malovat obálky. Už nebudu muset dělat servírku.“</p>

<p>„Nevěřím vlastním uším,“ řekl Richard Cantling. „Jak se můžeš po tom, co se ti tam stalo, vrátit do toho příšerného města?“</p>

<p>„Právě proto se musím vrátit,“ trvala na svém Michelle. „Ten chlap, co mi to udělal… co mi to udělal…“ Hlas se jí zadrhl v hrdle. Zhluboka se nadechla a vzchopila se. „Kdybych se nevrátila, bylo by to, jako by mě vyhnal, jako by mi vzal celý život, přátele, umění, prostě všechno. Nemůžu mu to dovolit, nesmím mu dovolit, aby mě pořád děsil. Musím se vrátit a získat všechno zpátky, dokázat, že se ho nebojím.“</p>

<p>Richard Cantling bezmocně hleděl na svoji dceru. Natáhl ruku a lehce se dotkl jejích dlouhých hebkých vlasů. Konečně řekla něco, co podle jeho měřítek dávalo smysl. „Chápu tě. Bude mi tady bez tebe smutno, ale chápu tě.“ Věděl, že by udělal totéž.</p>

<p>„Mám letenku na zítřek,“ řekla Michelle.</p>

<p>„Tak brzy?“</p>

<p>„Chci to udělat dřív, než ztratím odvahu,“ řekla. „Myslím, že jsem nebyla tak vyděšená, ani když… ani když se to stalo… Není to legrační?“</p>

<p>„Ne. Je to přirozené.“</p>

<p>„Tati, obejmi mě,“ řekla Michelle a vtiskla se mu do náruče.</p>

<p>„Ty se chvěješ…“</p>

<p>„Vzpomínáš si, když jsem byla ještě hodně malá a mívala jsem strašidelné sny, jak jsem vždycky přiběhla v noci do vaší ložnice a vkradla se do postele mezi tebe a mamku?“</p>

<p>Cantling se usmál. „Vzpomínám si.“</p>

<p>„Chtěla bych tu dnes v noci zůstat,“ řekla Michelle a objímala ho stále pevněji. „Zítra už budu pryč a budu sama. Dnes v noci nechci být sama. Můžu, tati?“</p>

<p>Cantling se jemně vymanil a pohlédl jí do očí. „Opravdu tu chceš být se mnou?“</p>

<p>Rychle a trochu zahanbeně přikývla.</p>

<p>Odhrnul přikrývku a Michelle si lehla vedle něj. „Nechoď pryč,“ zaprosila. „Ani do koupelny, ano? Buď tady pořád se mnou.“</p>

<p>„Zůstanu s tebou.“ Jednou rukou ji objal, Michelle se stočila do klubíčka a položila si hlavu na jeho rameno. Cantling cítil, jak jí v hrudi bije srdce. Byl to konejšivý zvuk, za chvíli začal znovu usínat.</p>

<p>„Tati?“ zašeptala.</p>

<p>Otevřel oči. „Copak, Michelle?“</p>

<p>„Tati, musím se toho zbavit. Mám to v sobě, je to jako jed. Nechci si to brát s sebou zpátky. Musím se toho zbavit.“</p>

<p>Cantling ji zlehka hladil po vlasech a mlčel.</p>

<p>„Když jsem byla malá, pamatuješ? Když jsem třeba spadla a rozbila si koleno, vždycky jsem přiběhla za tebou a celá ubrečená ti ukazovala svoje bebínko. Tak jsem tomu říkala, vzpomínáš si? Říkala jsem, že mám bebínko.“</p>

<p>„To víš, že si vzpomínám,“ řekl Cantling.</p>

<p>„A tys mě vždycky objal a řekl: „Ukaž, kde tě bolí.“ A když jsem ti to ukázala, pofoukals mi to a hned to přestalo bolet. Pamatuješ, jaks mi říkal – ukaž, kde tě bolí?“</p>

<p>Cantling přikývl. „Ano, pamatuji se,“ řekl něžně.</p>

<p>Michelle se potichu rozplakala. „Nemohu si to vzít zpátky, tati. Tolik mě to bolí. Potřebuji pofoukat.“</p>

<p>Políbil ji do vlasů.</p>

<p>Začala vyprávět.</p>

<p>Do ložnice se vkrádalo svítání a Michelle pořád ještě mluvila. Ani na chvíli nezamhouřili oči. Hodně plakala, jednou nebo dvakrát křičela a třásla se jako v zimnici, přestože byla zabalená do přikrývek. Richard Cantling se od ní nevzdálil ani na vteřinu. Ukázala mu, kde ji bolí.</p>

<p>Barry Leighton si povzdechl. „To bylo to nejlepší, cos kdy udělal. A kdyby to tak zůstalo, mohlo být všechno v pořádku.“ Zavrtěl hlavou. „Nikdy nevíš, kdy máš udělat tečku.“</p>

<p>„Jsi upřímný člověk, Leightone, tak mi řekni proč?“ zeptal se Cantling.</p>

<p>Reportér unaveně pokrčil rameny. Začínal mizet. „Právě to <emphasis>proč</emphasis> mi vždycky dělalo největší potíže. Když dostanu téma a volnou ruku, řeknu ti kdo, co, kdy, kde, a dokonce jak. Ale proč…? Ty jsi spisovatel a ta <emphasis>proč</emphasis> jsou tvůj obor.“</p>

<p>Richard Cantling si najednou uvědomil, že na něco důležitého zapomněl. „Proč nemáš camelku?“ vyhrkl.</p>

<p>Jenže Leighton tam už nebyl, jen jeho unavený úsměv zůstal ještě chvíli viset ve vzduchu, jako kdyby byl kočka Šklíba, zatímco zbytek zmizel. Richard Cantling hleděl na prázdné křeslo a opuštěnou sklenku, v níž se pomalu rozpouštěly kostky ledu.</p>

<p>Nepamatoval si, kdy usnul. Zdály se mu hodně zmatené děsivé sny, probudil se v lenošce celý ztuhlý, bolavý a prochladlý. Bylo už k polednímu, prospal půlku dne. Pustil se do přípravy snídaně, i když na ni neměl chuť. Všechno jako by plavalo v mlze, pohyboval se pomalu a neohrabaně, jako by to tělo nepatřilo jemu. Když byla káva hotová, nalil si šálek, ale upustil ho. Rozbil se na tisíc kousků. Cantling nechápavě hleděl, jak se po dlažbě rozbíhají pramínky hnědé tekutiny. Neměl sílu, aby to uklidil. Vzal si čistý šálek, opět si nalil kávu a podařilo se mu polknout několik doušků.</p>

<p>Slanina byla přesolená, vajíčka řídká a nechutná. Jídla se sotva dotkl a už odstrčil talíř. Raději se napil hořké černé kávy. Připadal si, jako by měl kocovinu, ale věděl, že to není pitím.</p>

<p>Dnes, pomyslel si, dnes to skončí. Ať tak nebo tak, Michelle se nevrátí. <emphasis>Reportér</emphasis> byl jeho osmý, předposlední román. Dnes přijde poslední portrét, postava z jeho devátého románu. A pak bude po všem.</p>

<p>A nebo to právě tím začne.</p>

<p>Jak moc ho Michelle nenávidí? Jak moc jí ublížil? Cantlingovi se roztřásla ruka, káva vyšplíchla přes okraj šálku a opařila mu prsty. Ucukl a sykl. Nepředstavitelně to bolelo. Pálilo. Vzpomněl si na cigarety s konečky žhnoucími jako malé rudé oči. Zvedl se mu žaludek. Cantling se ztěžka postavil na nohy a odvrávoral do koupelny.</p>

<p>Tak tak to stihl. Celou snídani zvrátil. Potom byl příliš zesláblý, aby se vůbec dokázal pohnout. Zůstal viset na míse, tvář položenou na chladném bílém porcelánu. Točila se mu hlava.</p>

<p>Představil si, jak za jeho zády někdo přichází, chytá ho za vlasy, tlačí mu hlavu dolů a splachuje a splachuje, celou tu dobu se směje a říká, ty špindíro, musím tě umýt, seš tak špinavá, a znovu splachuje, mísa se plní vodou, ta ruka mu pořád tlačí hlavu dolů, voda se zvratky mu zalévá ústa a nos, nemůže dýchat, topí se, a když je svět skoro černý, když už je bezmála po všem, škubnutím mu ji zvedá a směje se, jak lapá po dechu, pak zase dolů a zase splachuje a splachuje…</p>

<p>Byla to pouhá představa. Cantling byl v koupelně sám.</p>

<p>Přinutil se vstát. V zrcadle uviděl šedivý a ztrhaný obličej, vlhké vlasy přilepené k čelu, svůj obličej. Přes rameno mu však nahlížela jiná tvář, křídově bílá zjizvená tvář, koutky úst jízlivě zkřivené, černé vlasy nad nízkým čelem ulízané dozadu, za kulatými brýličkami světle šedé oči nepřetržitě těkající sem a tam jako šelmy v kleci. Ty oči měly výraz divokého zvířete chyceného do želez, dravce, který si odhryzne tlapu, jen aby se osvobodil.</p>

<p>Cantling zamrkal a tvář zmizela. Pustil naplno studenou vodu, nastavil do proudu dlaně a opláchl si obličej. Pod prsty ucítil strniště vousů. Měl by se oholit, ale teď nebyl čas, teď to nebylo důležité, teď musel…</p>

<p>Musel něco udělat. Musel pryč, na nějaké bezpečné místo, někam, kde ho jeho děti nenajdou.</p>

<p>Věděl však, že nikde nebude v bezpečí.</p>

<p>Musí si promluvit s Michelle, vysvětlit jí to, obhájit se. Má ho ráda. Odpustí mu a odvolá to.</p>

<p>Cantling se rozběhl do obývacího pokoje. Chňapl po telefonu, ale nemohl si vzpomenout na její číslo. Chvíli hledal, než našel adresář, a divoce listoval stránkami. Tady to je, tady. Vyťukal číslo.</p>

<p>Telefon čtyřikrát zazvonil, pak ho někdo zvedl.</p>

<p>„Michelle –“ začal.</p>

<p>„Ahoj,“ řekla. „Tady je byt Michelle Cantlingové, ale momentálně nejsem doma. Když mi necháte své jméno a číslo, až zazní signál, zavolám vám zpět, pokud něco neprodáváte.“</p>

<p>Ozvalo se pípnutí. „Michelle, jsi tam?“ zeptal se Cantling. „Vím, že se občas, když nechceš mluvit, za záznamník schováváš. To jsem já. Prosím tě, zvedni to. Prosím.“</p>

<p>Nic se nestalo.</p>

<p>„Tak mi zavolej později.“ Chtěl jí toho tolik říct, ale slova v něm zápasila jedno s druhým a nemohla se dostat ven. „Já, ty… nemůžeš to udělat, prosím, vysvětlím ti to, nechtěl jsem, to jsem nechtěl, prosím…“ Znovu se ozvalo pípnutí a pak obsazovací tón.</p>

<p>Cantling chvíli zíral na sluchátko, než je pomalu položil. Zavolá. Michelle je přece jeho dcera, jistě mu dá možnost, aby jí to vysvětlil.</p>

<p>Už se o to jednou pokusil.</p>

<p>Na dveřích měl starodávný mosazný zvonek připevněný na kovové táhlo. Teď za ně někdo zuřivě tahal a zvonek vydával hlasité a nervy drásající řinčení. Cantling se zmateně rozběhl ke dveřím. Nedokázal se snadno spřátelit a nyní, když si zvykl na osamělý způsob života, to bylo ještě těžší. V Perrotu žádné opravdové přátele neměl, možná několik známých, rozhodně nikoho, kdo by za ním nečekaně přišel a tak energicky zvonil.</p>

<p>Sundal řetěz, otevřel dveře a zadržel ruku na táhle. Byla to ruka jeho dcery.</p>

<p>Michelle na sobě měla pršiplášť stažený páskem a pletenou lyžařskou čepici. Uvolněné prameny vlasů a třapce na šále jí vlály v prudkém větru. Na nohou měla vysoké módní boty, přes rameno velkou koženou tašku. Vypadala dobře. Od Vánoc, kdy ji Cantling viděl v New Yorku naposledy, uběhl už téměř rok. Byly to dva roky, co se odstěhovala zpátky na východ.</p>

<p>„Michelle! To je ale překvapení,“ řekl Cantling. „Nečekal jsem tě. Taková dálka až z New Yorku. Mělas mi dát vědět, že přijedeš.“</p>

<p>„Ne,“ odsekla. V jejím hlase a očích nebylo něco v pořádku. „Nechtěla jsem tě varovat, ty mizero. Tys mě taky nevaroval.“</p>

<p>„Co se děje? Jsi rozrušená,“ řekl Cantling překvapeně. „Pojď přece dovnitř, promluvíme si.“</p>

<p>„Samozřejmě že půjdu dovnitř.“ Protáhla se kolem něj a zabouchla dveře tak prudce, že se zvonek znovu rozezněl. Tvář jí ještě víc ztvrdla. „Chceš vědět, proč jsem přijela? Hodlám ti sdělit, co si o tobě myslím. Potom mám v úmyslu otočit se a odejít z tohohle pitomého domu přesně tak, jak to udělala mamka. Prostě vypadnout z tvého života a už se nikdy nevracet. Maminka byla mnohem chytřejší než já. Myslela jsem si, že mě máš rád! Byla jsem natolik hloupá a praštěná, že jsem si myslela, že ti na mně záleží.“</p>

<p>„Michelle,“ začal Cantling, „co je to za nesmysly, já tě mám opravdu rád, jsi moje holčička –“</p>

<p>„<emphasis>Neopovažuj se!</emphasis>“ zaječela. „Neopovažuj se mi říkat, že jsem tvoje holčička!“ Sáhla do tašky a něco po něm hodila. „Tomuhle říkáš láska? Ty mizero mizerná!“</p>

<p>Cantling už nebyl tak pohotový, jak býval. Pokusil se uhnout, ale ten předmět ho udeřil ze strany do krku. Zabolelo to. Byla to tlustá vázaná kniha, žádný tenoučký paperback. Stránky se zatřepetaly ve vzduchu a kniha dopadla na koberec. Cantling hleděl dolů na svoji fotografii na zadní straně přebalu.</p>

<p>„Jsi stejná jako tvoje matka.“ Pousmál se a třel si bolavý krk. „Ta taky vždycky házela věcmi. Až na to, že ty líp míříš.“</p>

<p>„Tvoje vtipy mě nezajímají,“ řekla Michelle. „Nikdy ti to neodpustím. Nikdy! Chci jenom vědět, jak jsi mi to mohl udělat. Pověz mi to. Teď hned mi to řekni.“</p>

<p>„Podívej, já…“ Cantling bezmocně svěsil ruce. „Jsi teď rozrušená. Uděláme si kávu a popovídáme si, až se trochu uklidníš. Nechci se hádat.“</p>

<p>„Je mi úplně jedno, co ty chceš!“ křičela Michelle. „Já o tom chci mluvit zrovna teď!“ A kopla do knihy ležící na zemi.</p>

<p>Richard Cantling ucítil, že i v něm narůstá vztek. Nebylo správné, že na něho tak ječela. Nezasloužil si to, nic zlého neudělal. Ale ze strachu, aby neřekl něco nevhodného a nevyhrotil situaci ještě víc, se přinutil mlčet. Poklekl, zvedl knihu a bezmyšlenkovitě urovnal přebal. Z obálky na něho zazářila výrazná rudá písmena na černém pozadí a zkřivená tvář hezké mladé ženy s ústy otevřenými ve výkřiku. <emphasis>Ukaž, kde tě bolí</emphasis>.</p>

<p>„Bál jsem se, že to špatně pochopíš,“ řekl Cantling.</p>

<p>„Co špatně pochopím?“ vykřikla Michelle, jako by tomu nemohla uvěřit. „Myslel sis, že se mi to bude líbit?“</p>

<p>„Já… Nebyl jsem si jistý,“ řekl Cantling. „Doufal jsem… Chci říct, že jsem si nebyl tvou reakcí jistý, a tak jsem si myslel, že bude lepší, když ti neřeknu, na čem pracuji, dokud…“</p>

<p>„Dokud nebude ta stupidní knížka za výlohou všech knihkupectví,“ dokončila za něho.</p>

<p>Cantling listoval úvodními stránkami, pak nastrčil otevřenou knihu před Michelle a ukázal na text: <emphasis>Michelle, která poznala bolest</emphasis>. „Podívej, věnoval jsem ji tobě.“</p>

<p>Michelle se rozmáchla a vyrazila román Cantlingovi z ruky. „Ty mizero mizerná, ty si snad myslíš, žes to tím spravil? Myslíš si, že to tvé špinavé věnování omlouvá, cos udělal? Nikdy ti to neodpustím.“</p>

<p>Cantling začal před vzteklou Michelle couvat. „Nic tak hrozného jsem neudělal,“ řekl tvrdohlavě. „Napsal jsem román. Je to snad zločin?“</p>

<p>„Ale ty jsi můj <emphasis>otec</emphasis>!“ vřískala pronikavě. „Tys věděl… Tys to věděl, ty bezcitný mizero! Věděls, že o tom, co se stalo, nedokážu s nikým mluvit, ani s přáteli, dokonce ani s mým psychoanalytikem. Nemůžu, jednoduše nemůžu! Nedokážu na to ani pomyslet, a tys to věděl. Řekla jsem to jedině tobě, protože jsi můj taťka a protože jsem ti věřila. Byla to čistě osobní záležitost, jen mezi námi dvěma, a tys to věděl. Ale cos udělal? Všechno jsi to napsal do té své zatracené knížky a vydal to, aby si to přečetly miliony lidí. Jdi se s tím vycpat! Naplánoval sis to už tenkrát, ty mizero mizerná? Tenkrát v noci? Učil ses každé mé slovo nazpaměť?“</p>

<p>„Nic jsem se nazpaměť neučil,“ řekl Cantling ledově. „Prostě jsem si to pamatoval. Chápeš to všechno špatně, Michelle. Ta kniha není o tom, co se stalo tobě, je to fikce. Inspirovalas mě, to ano, ale to byl jen prvopočátek. Všechno jsem změnil a teď je to jenom román.“</p>

<p>„No jasně, změnils to úplně skvěle! Místo o Michelle Cantlingové je to o Nicole Mitchellové, která není malířkou, ale módní návrhářkou. A taky je tak trochu hloupá, že? To má být ta změna? Určitě si totiž myslíš, že jsem pořádně hloupá, když jsem tam bydlela a ani jsem neměla pořádné zámky, že? Je to celé fikce, je to prostě jenom shoda okolností, že je to o dívce, kterou někdo uvězní, znásilní, mučí a zase znásilní, a že ty máš dceru, kterou čirou náhodou taky někdo věznil, znásilňoval, mučil a zase znásilňoval, je to prostě jenom pitomá shoda okolností!“</p>

<p>„Nechápeš to,“ řekl Cantling bezmocně.</p>

<p>„Ne, ty to nechápeš. Ty nechápeš, jaké to je. Je to tvůj nejlepší román za celá léta, že? Bestseller číslo jedna! Dokonce ani <emphasis>Černé růže</emphasis> a <emphasis>Těžké časy</emphasis> se nevyšplhaly tak vysoko. A proč ne? Proč by nemohl být nejlepší? Není to žádná nuda, žádná stupidní historie o stávkách nebo upadajících novinách, tohle je totiž <emphasis>znásilnění</emphasis> – copak existuje něco zajímavějšího? Tolik sexu, násilí, mučení a teroru, ale víte, <emphasis>ono se to fakticky stalo</emphasis>…“</p>

<p>Rty se jí zkřivily a roztřásla se. „Tohle byla nejhorší věc, jaká se mi kdy stala. To byly všechny zlé sny na celém světě dohromady. Ještě pořád se v noci budím a křičím, ale už to bylo lepší, už to bylo za mnou. A teď je to tady zase, v každém knihkupectví, všichni mí přátelé to ví, kdekdo to ví, na večírcích za mnou chodí cizí lidé a žvaní o tom, jak je jim to líto.“</p>

<p>Zadržela vzlyk. Nacházela se teď někde uprostřed mezi vztekem a lítostí. „A když tu tvou stupidní knížku otevřu, je to tam znovu, černé na bílém, je to tam znovu všechno napsané. Ty jsi tak zatraceně <emphasis>dobrý</emphasis> spisovatel, tati. Napsals to tak opravdově. Je to knížka, kterou nedokážeš odložit. Já ji sice odložila, ale nepomohlo to. Všechno tam je a už to tam bude navždycky. Kdykoli někdo na tomhle světě otevře tvou knihu a přečte si ji, budu zase znásilněná. Tohle jsi mi udělal. Dokončils to za něho, tatí. Zhanobils mě, vzal sis mě bez mého svolení, přesně tak jako on. Znásilnils mě. Jsi můj vlastní otec, a přece jsi mě znásilnil!“</p>

<p>„Nejsi spravedlivá,“ řekl Cantling. „Neměl jsem v úmyslu ti ublížit. Nicole v mé knize je silná a chytrá. Netvorem je ten šílenec. Užívá všechna ta rozličná jména, protože strach má tisíce jmen, ale jen jednu tvář. Není to obyčejný člověk. Je to všelidský symbol strachu ze tmy a tupého násilí, které na nás číhá. Je to symbol osudu, který si s námi pohrává jako s mouchami, je symbolem všeho –“</p>

<p>„<emphasis>Je to chlap, který mě znásilnil! Není to žádný symbol!</emphasis>“</p>

<p>Vykřikla tak hlasitě, že Richard Cantling polekaně ustoupil. „Ne, je to jenom postava,“ řekl tiše. „Michelle, já vím, že tě to zranilo, ale o tom, čím jsi prošla, by lidé měli vědět. Měli by o tom přemýšlet. Je to součást života. Literatura musí vyprávět o životě a hledat jeho smysl, a to je také můj úkol. Někdo tvůj příběh vyprávět musel. Pokusil jsem se udělat to opravdově. Pokusil jsem se to napsat tak dobře –“</p>

<p>Tvář jeho dcery, zvlhlá slzami, byla proměněna vztekem až k nepoznání. Vypadala jako divoké zvíře. Ale náhle jako by ji ovládl zvláštní chlad. „Jednu věc jsi zachytil správné,“ řekla tvrdě. „Nicole neměla otce. Když jsem byla děcko a přišla jsem s pláčem za svým taťkou a on mi řekl, ukaž, kde tě bolí, byla to zcela osobní, čistě soukromá věc. Nicole otce nemá, proto jsi ta slova vložil do úst jemu, to on říká, ukaž, kde tě bolí, a říká to celou dobu. Ty jsi tak ironický, tak chytrý! Způsob, jak to říká, ho dělá tak živého a skutečného, mnohem skutečnějšího, než kdyby doopravdy žil. Napsals to správně. Přesně tohle totiž říkají zrůdy. Ukaž, kde tě bolí. Otec Nicole je mrtvý. Tos taky napsal správně. Protože ani já nemám otce.“</p>

<p>„Tak se mnou nemluv,“ řekl Richard Cantling. Cítil, jak se v něm mísí hrůza a stud, ale na povrch vyšlehl vztek. „Ať už si myslíš, co chceš, jsem tvůj otec.“</p>

<p>„Ne, já nemám otce!“ Michelle vykročila proti němu a pomateně se usmívala. „Já nemám otce a ty nemáš jiné děti, jenom ty v těch tvých knížkách. Tvoje knížky jsou tvé jediné děti. Tvé pravé děti.“</p>

<p>Najednou se rozběhla do jeho pracovny. Cantling se vyděsil, co chce udělat, a běžel za ní.</p>

<p>Když vstoupil, Michelle už držela v ruce dýku a právě se dala do díla.</p>

<p>Richard Cantling seděl u němého telefonu a hleděl na hodiny po dědečkovi, jak odpočítávají čas. Blížil se večer.</p>

<p>Zkoušel zavolat Michelle ve tři, ve čtyři, v pět. Pokaždé se ze záznamníku ozval její výsměšný hlas. Cantlingovy vzkazy byly čím dál zoufalejší. Venku se už stmívalo. Jeho naděje skomírala.</p>

<p>Den byl tichý jako hrob. Nezaslechl žádné kroky venku přede dveřmi, zaklepání ani cinknutí starého mosazného zvonku. Ale když padla tma, věděl, že tam je, velký hranatý balík v hnědém papíru s adresou napsanou dobře známým rukopisem, že tam stojí už celé odpoledne. A že v tom balíku je obraz.</p>

<p>Nic nepochopil, a tak ho to učila.</p>

<p>Hodiny tikaly. Tma houstla. Zdálo se mu, že hrozba toho, co číhá za dveřmi, naplňuje celý dům. Jeho strach hodinu od hodiny narůstal. Choulil se v křesle, ústa měl slabomyslně otevřená, vzpomínal a přemýšlel a vzpomínal. Uslyšel krutý smích, přibližoval se, sílil jako bouře. Ve stínech zahlédl rudé konečky cigaret, pohybovaly se a vířily. Představil si jejich malé horké polibky na své kůži. V ústech měl pachuť moče, krve a slz. Psal o násilí a znásilnění, myslel si, že je dobře zná. Ale pozná je teprve teď.</p>

<p>Znal toho, kdo přijde, jeho ruce, hlas i tvář. Tu tvář se spoustou jmen. Jenže strach má jen jednu tvář, tvář nejmladšího z jeho dětí. Jeho zrůdného dítěte.</p>

<p>Tak dlouho jsem měl autorský blok, myslel si Cantling. Kdybych jen věděl, jak to udělat, aby to pochopila. Nedokázat psát je stejné jako být impotentní. Býval jsem spisovatelem, ale bylo to pryč. Býval jsem ženatý, ale manželka zemřela. Býval jsem otcem, ale dcera se uzdravila a vrátila se do New Yorku. Opustila mě, ale té poslední noci, schoulená v mém náručí, mi vyprávěla příběh, ukázala mi, kde ji bolí, a předala mi všechnu tu bolest. Co jsem si s tím měl počít?</p>

<p>Nedalo se na to zapomenout, musel jsem na to pořád myslet. A začal jsem hledat slova, vymýšlel scény a symboly, které by vystihly podstatu celé té hrůzy. Bylo to strašlivé, ale byl to život, surový a drsný život, obilí pro spisovatelův mlýn, přesně to, co jsem potřeboval. Ukázala mi, kde ji bolí, a já to mohl ukázat všem. Bránil jsem se, skutečně jsem se pokoušel ubránit se tomu. Začal jsem psát povídku, esej, článek do časopisu, jenže se to pořád vracelo. Bylo to tady se mnou každou noc. Nedalo se tomu uniknout.</p>

<p>Napsal jsem to.</p>

<p>„Jsem vinen,“ řekl Cantling nahlas do tmy pokoje. Když to vyslovil, jako by se kolem rozhostilo souhlasné ticho, které tu hrůzu vyplašilo. Byl vinen. Udělal to. Musí přijmout trest. To jediné je správné.</p>

<p>Richard Cantling vstal a šel ke dveřím.</p>

<p>Balík tam byl. Vtáhl jej dovnitř a zabalený ho vynesl nahoru po schodech. Pověsí ho k ostatním, vedle Dunnahooa, Cissy a Leightona, všechny hezky v jedné řadě. Šel pro kladivo, pečlivě vyměřil místo a zatloukl hřebík. Teprve potom obraz rozbalil.</p>

<p>Žádný jiný umělec by ten obličej nedokázal tak věrně zachytit. Zobrazoval nejen rysy její tváře, vystouplé lícní kosti, modré oči a rozcuchané plavé vlasy, ale přímo celou její osobnost. Vypadala tak mladě, svěže a důvěřivě, ale viděl v ní také všechnu tu sílu, odvahu a tvrdohlavost. Ze všeho nejvíc se mu však líbil její milý úsměv, který celý obličej doslova rozzářil. Připomínal mu někoho, koho kdysi znal. Nedokázal si vzpomenout, kdo to byl.</p>

<p>Richarda Cantlinga se na okamžik zmocnila zvláštní úleva, po níž následoval pocit ztráty tak hrozné, naprosté a definitivní, že se nedala vyjádřit slovy.</p>

<p>Pak ten pocit zmizel.</p>

<p>Cantling udělal krok dozadu, založil si ruce na prsou a prohlížel si své čtyři obrazy. Nádherná díla. A když se tak na ty tváře díval, zdálo se mu, že jsou v domě přítomni:</p>

<p>Dunnahoo, jeho prvorozený, mladík, kterým si přál být.</p>

<p>Cissy, jeho pravá láska.</p>

<p>Bary Leighton, jeho moudré a unavené druhé já.</p>

<p>Nicole, dcera, kterou nikdy neměl.</p>

<p>To byla jeho rodina. Jeho postavy. Jeho děti.</p>

<p>O týden později přišel mnohem menší balíček. Uvnitř byly výtisky čtyř Cantlingových románů, účet a uctivý dotaz, má-li zájem o další objednávky.</p>

<p>Richard Cantling odepsal, že ne, a účet vyrovnal šekem.</p>

<p><strong>GEORGE R. R. MARTIN</strong></p>

<p>V pustinách</p><empty-line /><p>In the Lost Lands, 1982</p><empty-line /><p>              (from Amazons II, 1982)</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Mlhy zrána klesají</p><empty-line /><p>With Morning Comes Mistfall, 1972</p><empty-line /><p>              (from Analog, 1973)</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Ledový drak</p><empty-line /><p>The Ice Dragon, 1980</p><empty-line /><p>              (from Dragons of Light, 1980)</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Nečekaná variace</p><empty-line /><p>Unsound Variations, 1981</p><empty-line /><p>              (from Amazing Stories, 1982)</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Zavírací hodina</p><empty-line /><p>Closing Time, 1982</p><empty-line /><p>              (from Isaac Asimov’s Science Fiction</p><empty-line /><p>              Magazine, 1982)</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Portréty dětí</p><empty-line /><p>Portraits of His Children, 1985</p><empty-line /><p>              (from Isaac Asimov’s Science Fiction</p><empty-line /><p>              Magazine, 1985)</p>

<p><strong>GEORGE R. R.</strong></p><empty-line /><p><strong>MARTIN</strong></p>

<p><strong>NEČEKANÉ</strong></p><empty-line /><p><strong>VARIACE</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Vydavatelství AF 167</p><empty-line /><p>Nakladatel Karel Soukup</p><empty-line /><p>P. O. Box 36, 612 00 Brno</p><empty-line /><empty-line /><p>Z anglického originálu <emphasis>Portraits of His Children</emphasis></p><empty-line /><p>vydaného nakladatelstvím</p><empty-line /><p>Baen Publishing Enterprises</p><empty-line /><p>(First Baen printing 1992)</p><empty-line /><p>přeložili Jana a Jan Jam Oščádalovi</p><empty-line /><empty-line /><p>Obálka a grafická úprava Karel Soukup</p><empty-line /><p>Jazyková redakce Jana Rečková</p><empty-line /><p>Vydalo vydavatelství AF 167 v Brně roku 1997</p><empty-line /><p>jako svou 28. publikaci</p><empty-line /><p>Vydání první, Brno 1997</p><empty-line /><p>Sazba RETYPO</p><empty-line /><p>Tisk MIKADA Adamov</p><empty-line /><empty-line /><p>ISBN 80-85384-27-2</p><empty-line /><empty-line /><p>Doporučená cena 129 Kč</p>

<p><strong>VYDAVATELSTVÍ AF 167</strong></p><empty-line /><p>připravuje</p><empty-line /><p>v edici</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>PORTRÉTY</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>GREG EGAN</strong></p><empty-line /><p>Axiomatic</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>JOE R. LANSDALE</strong></p><empty-line /><p>Bizarníma rukama</p>

<p> <image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
</section>

</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMlAfcDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDWPUdOnpSH6D8qU9RQa+PP
6BQmfYflRn2H5UUUDDPt+lGfp+VGKKADP0/KlHXt+VNoFAWHflR+VJnijNAB+A/KjPPb8qT
PFJmgLDs+w/Kk59vyozRQAv5flSZ+n5UfSkoAXPtQD/nFJzRz6UDFz9Pyoz/nFJRj3oAXP0
oz7UlHTrQFhcn2/KjP+cUmaCaAFz9Pypcj2/Kmg4BFGaBC45yAPypfy/Ko0ljk3eXIr7TtO
05wfSleRI0LuwVR1JOAKPIV1a47v0H5UYAOcCmLLGzlFkUuACQDyAadnNGwJp7AOO36Uo69
vypKM0DHE89vypM89B+VMeRI0aSRwqqMkk8AUqOrqHVgytyCOQRQK6vYeT9Pyo3fT8qTNFA
7AW9h+VLu9h+VN70ZoCwufp+VLn2/Smk4FRwzxTxiSCVZEORuU5HFArq9upNu9v0ozx2/Kk
HvUU08NvEZZ5VjjXqzHAFANqKu9iXP0/KjP0/KmghgCDkHoaXvQULn6flRn6flSUUALn6fl
SZ+n5UUUABJ9vyo3fT8qKKADd9Pyoz9PyoooAXP+cUZ+n5UlFAC5+n5UgP0/KjrQKAFz9Py
pM89KKKAFz9Pyoz9PypKKAD8vypOnpS0HpQAmfp+VFITgHNFAiY9ePSkBo6UUCA4o4pKKBi
0cd6QUGgQUAcUUZoGGKTBBpc0mTQAc4pMUpNJQMKBRS96ADtSUppKACgHNHNFABRRSd6AMX
WtWu9Pu7S1s7ZJ5LkkAOcc1nS+KriOylZrJUu4JRG8bNxz3BpfEqSy61pEcM3kyMzBZBztP
HNUNa0caZojSNcNPcT3Cs8rDHPPavSpU6TjBSWr9e58bjcVjY1a8qUnyw9LL3U1bre/ysaa
+ItQUXVtPp6R3sEXnKm4lXXv+lWpNeRfDC6uqKXZQBHn+POMVleH0VdZvYdSd5NQ27QXPDR
47Vnw2dwdbXw83/HtDcGf/gOMim6VNytbaz+XUiOOxcaUZqTfPzQW11K/u3st97+iNmDxLN
HrMdlqMUcSyIpDLn5WIzg1dv8AV5YNaTT1jUxyQNIWzzkA/wCFZM1jDqPjDULScfK1uMHup
4wRWfH9tTxJHa3/ADLb28kYf++u04NHsqcndLpe3yE8diqacJSbTqWT9HZp+q1XzOn8MyRT
aGksdusO52yFJOTnqSe9LruqR2kKWi2wu7i5+VISOCPf2qv4RwfDkX++386ra6TYeIdP1eV
C9sg8tyBnZ7/rWXIniGu1z0HXnDK6cou11FN2Widru2xDayalodleTS6XBDiPzA6sW3HI+U
nNX7LVtXa3a+vrKGOzERkDRtljxxxUGsaxp99ol7BaTiZxEGOBwBkVS0Y6NBbed9uluJRbk
y25JYYxyMVq480HOcdb9n/SOGNX2OIjQoVrwUb7xSvd+WvorM1NK1TWdQMdy9tb/Ypc8q/z
Jj1qqnimVtLeVoEa8aYwwwpn5vc1lwyWltrVkdAu5GS4P72AnIQd81S09Z7HGuxJ5scE7Ry
LjoPUVp7CDu7drLbvozk/tLExUYKbbV+Z6SVrR95WS2Tbt0N/VL3U5J7XSJLS3nluI/MdCS
FyD069K6HT2uvsCfbYYoJRxsiPyqO2K5DW59PvdesJ5rto7SSDPmIcEdfyrqtHFmumRrY3D
XEAJAkc5J55rmrRSpR0t8j18uqueMq+/e2i1W1lbS13u9b2IINVn/4SSfSrlEVdm+Fh1YVn
XPiDU/O1B7G3hktrJgrFs5b1xS+KkktWtdat+JbdtjH1B6frV3w9Y/Z9DQTLmS5zLID3z2/
Ki1OMFVav0t59Qc8VVxEsGptWvLm8mvdXybf3Fc+IZby/tbXS1Rw8fmzO/Owen1qlb+Iddl
tJL8WEM1rExV9pIYYp/hSCKNdUZEAYSlAR2UZ4rO0rWbSx0G7tGzJdSSOEiUE5zwK29nG7j
CN7W/E8/wCt13GnVrVuTnUnpsuWyS1WvV+dzprvVbWXwxLqAG6J4zhSe54x+dVNA1LzvDcr
LHHFLahgUVcAYGQcVz80N4mnaZoMce+4Ym4eLOMDOQDU8El3p2s3cd9bpai+hYhFOV3AcY/
Wl7CPI4rvdeiK/tKs8RCpNWSioy005mr79LOyt5s3PDuv/wBqwNFcYW7jGSF4Dj1FZFxrc9
1p8clxbwSFb3ywCDjA74z1pmnadLN4btNSsDtvrYsVx/GueVrLjYtocbMME6gCR6cdK1jSp
87ce/3HJVx2KeHpwqveLd+kk7W+a1v9/U9NXhRxinU1T8opc145+gLYWjmkozQMM0ZozS0A
FFFFABRR+NFABRzRkUUAFHNFFABRRRmgAooooAKKSjr3oAbJzGaKcRkUUEtGS3irRAf+Ps9
P7hpv/CV6H/z9H/vg15mSc0hPtXvf2fS7s/Lf9a8b/LH7n/mem/8ACV6J/wA/Z/74NJ/wle
if8/Tf98GvMs0Z9zR/Z9Lux/6143+WP3P/ADPTv+Er0P8A5+z/AN8Gg+K9D/5+j/3wa8x3U
E0f2fS7sP8AWvG/yx+5/wCZ6Z/wleiD/l5b/v2aT/hLdD/5+W/79mvM88mjNH9n0u7D/WvG
/wAsfuf+Z6WfFuiH/l5b/vg0n/CW6L/z3f8A79mvNc0Zo/s+l3Yf6147+WP3P/M9K/4S3RM
/8fD/APfBo/4S3Rf+fh/+/ZrzTNGaP7Ppd2H+teO7R+5/5npR8W6L/wA93/74NH/CXaL/AM
9n/wC+DXm2aTNH9n0vMP8AWvHdo/c/8z0n/hL9F/57Sf8Afs0f8Jfo3/PaT/v2a82zS5NP+
z6XmH+tWO7R+5/5npH/AAl+jf8APWT/AL9mj/hLtF/56yH/ALZmvN80Zo/s+l5i/wBasd2j
9z/zPSD4v0bPEkv/AH7NN/4TDRv+ekv/AH7Nec96M80f2fS8w/1qx3aP3P8AzPQJPE+gSyp
LIrO8ZyjGLJX6Uk/inQLlNk6PKoOdrxZGa8/z2pOOlP6hS7szfE2Md7xjrvp/wT0A+JvD5u
FuDGxmUYEnk8j8aB4o0Bbk3Ijk85l2mQR8kelcBRT+o0u7J/1lxn8se+3XvuegDxToCzm4E
cglYYL+VyRSP4m0CSZZnidpVBUOYuQD2rgM0v4UfUaXd/eD4lxjVrR77dfvO/i8VaHBGI4I
5I0HZY8Clk8WaNIhR1ldG4IaPINef59KM0fUaW+o/wDWbG25bRt6f8E7mPX/AAzErrHZFFf
7wEI+alj8S+HoH3w2pjbGMrCBXCk0maf1Kn3f3ma4ixStaMdP7p3MXiTw7BK0kNm0cjdWWI
A1IvirQUjaNbaRUb7yiIAGuCpPxxR9Spve/wB41xHjFolFf9undHxH4cwB9gJA6fuRxU0fi
/RoU8uKCWNeuFjAFcB+tJQ8DSe9/vCPEmMi7xUV/wBunoEvi7RZojHNbyyIeqsgINOHjLSQ
oAinAH+yOP1rz0UZpfUKXmV/rNjr30v6f8E75PF2ixhvKtpU3HLbYwM0xfFWgxtujsnVvUR
AGuEzxRmn9Rpef3k/6yY3+79x3n/CX6R5pl+yy+ZjG/YM/nRJ4v0eQqZLSVyvQsgOK4LPNF
H1Gl5/eH+smO2937jvk8Y6TGu2O1mRR2VQBTB4s0QAgWEgBO4/u16+v1rhPpRR9Rpef3g+J
Mc92vuR6APGumjj7PP+Q/xpP+E208f8u0/5CuAoB5pfUKPYr/WbMP5l9yO+/wCE30//AJ9b
j9KX/hN9O/59Z/0rgc0DFH1Gj2D/AFmzD+Zfcjv/APhN7D/n0n/T/Gm/8JvY/wDPpP8AmK4
KkzT+o0ewv9Zsw/mX3I77/hN7H/n0n/MUf8JvY4/49J/zFcDRmj6jR7B/rLmH8y+5Hff8Jv
Zf8+c/5ik/4Tey/wCfOb8xXBUZxR9Ro9vxD/WXMP5l9yO9/wCE4sv+fKb8xR/wnNn/AM+U3
5iuCzRR9Ro9vxF/rLmH86+5HeHxxaf8+U3/AH0KT/hObT/nxm/76FcJ0oz7UfUaHYP9ZMx/
nX3I7v8A4Tm0/wCfGb/voUHxzbdrGX/voVwlFH1Gh2F/rJmP86+5f5Hdf8Jzb/8APjL/AN9
ig+OYP+fCT/vsVw1J0NP6jQ7B/rJmP8/4L/I7o+OYMf8AHjL/AN9Cm/8ACcw/8+En/fYrh6
KPqNDsL/WPMX9v8F/kdw3jmPtYP/32KK4Z87eOtFH1Kh2/Fk/6x5j/AM/PwX+RKetBAoxzR
XafOCUfjRRQAlBpfwpO9AxKKWj+dAxKKBRzQAcUUUelAgozRRjmgYUuaSigBc0UntSZoAdm
jIzSYpMHFADieaTikoxQAvFGRSfWigBetLn3ph9qWgB2aKb0paACgHmk5JxRQAuTS55NNyR
R17UALnNFJRzQAuaDRnBooASilpKACiik5oAO+KU0nelNACUd6Wk5zQAtFIRzRzQAtFJzRn
mgBaT8KWkzQAUZ5xSUUAL+FLSDpS0AJmijPNHvmgA/CilpB60AGTRn2oFLQAho5pc0g6k0A
BPHSig9DRQBKfvUhNKe1JQSFJ3o5paACjFLxQaAG0d6DxRmgAAopM0tACUUe+aKBh3o5o5o
zQAUdaO9H0oGHGaCM0YooAM0UfQ0dsigAPWk+hpaQj0oAM+tA+tBpMUCF70oxjpTelOHSgY
YoxRR+NAg4oo4o9qAuHajvR9eKOaAuH1opKKAClxQAO/WgUAHak5pc4pOaBhR9KOgooAKKO
9KaAExRRS0AJRRQKAE9KDR3oNABSUoo70AJg0tJRmgAopc0fhQAUgPrS8UmeaAF7UUUtACU
tFKOlADT0oHWg0tABRRRQBIf6UlLRigkSlpKXNACfSg5pelGKAGmjmnUUANA5xRjg0E85oz
xmgBB0paaOcUtAC0lHek/CgB1J3opc0AJQaKKAAfWg+lGaOKADnqaKOfXpR1oAQ0YGKO+KM
rnGaAExR9KMjOMjNLweM0AGe1LzTTgHaSM0pIHU4oGLRRkDqR9aOvNAgooyCcA5x6Up456C
gBKSjIPQg0uMUAFHSj+RpcHtxQAhooJAOC3NGRnGeaYCUU7HHHT1pvfFIBaKM0ds0AFJR+N
FMAPSkFBpDSGLR+NJRQMU0lFLQAfjRikooAKWj6UHNABSUuTSc0ALQaTmlNAC5oyAabQeSK
ACnZ9KTsKBQA7OOaKjbkUU7gWDSGjuKDSJEooooAPrS5oHWg0AJSGlpKACk5xilooASijtR
9KAEJ5oHFKcZ4pDigBec80cUn4UUALTe9HWjFABmjI9aXB9aNvsKAFHI60UzBxxxSgtQBve
EdGi8Q+NtG0O4k8uK+ukhdgcEKTzj3xXqoudX8U33iPwv4e8DaFc6JYGS0gtm2QTwFchZQ5
+Zm+Uk14nZ3txYX0F9aSGG4t5FlikXqrKcg16PN8VLbzL3WNO8IWOn+KL+FoZ9VjlYgbhh3
SM8KzDvSYHXeIdMCfD/wxplpL4asY9Q063S4SaFft8kjSBS8bYz+OexqPUfE+m+H/iOvw5t
vB+lzeHILiPT5o5bcNcXBbAMvmdd2TkVweq+O7DWfC2n6Xd+Fbc6jp1mlnbaoLh/MjCnIIX
pnNbkHxe33Ftq154L02/8AFdvGIodWctuJAwrtH0Zx2NAHpui+D7PQ9HeyTTdIvNGsNavI9
Vub+JWkWzUAjafvbhntXBJND4O8LeHpvCGnWE2peJ7qeRLzUIlkEcKybY4hv4UY5JrCsfiP
4o0G209LvTGZ4NQubud7pWUXvmjbLE4Ixiqmn+P7CLSZNB1vwlaazoiXL3VnayzMjWRY8qj
jkr7GgD07RdEv7HWfF+p6poXhzw/eTaXBd23nbbiziPmbWl7hQ2DwK8N8SSSTeK7+Sa4sbl
2m+aXT02279OUGBgV10XxWun1XWLjVPD9jqNjqdpHY/wBnl2jiggjOVRcc4rhdTvLW91ae7
stOi023kfclrExZYh6Ank0JAfQPxS02x07wdq76rpulW9nLFapoTW0KrceftBl3FR0xk814
/wDDWCC6+Knhq3uYkmhkvUV43UMrDngg9a0tY+J9/rtrrFlqWk20tnqSwFYS7YtpYlCiRD6
kDBHes2HxDLY+MrLxzpfhuGwtLO4j8u3i3eQZFXld3XJ6mgDtfjFaw2OlaZb6vaaZB4ka7n
kH9nRqimyJIi37RgtXJ/CmyhvfipoguED29u7XUqkZG2NCxyPwp0vxBe/h0yHW9AstVTTby
W5h85myY5CSYG9UBOR6YrI8PeKZ/DevXurWVhAXubee3WNidsCyjGV+gOBQB7fpPgnRrXWv
GF8I0ez8R2co0PKAhlaEzOR6YwFrF+GvhO3n+GsljfaVJNdeMDPDb3IiLC2EKZRicfLufvx
Xn2mfEfXNMm8MN5cVxH4dilhgikJAkWTIO78Dj8KnuPip4p+06U2k3T6PZaZEkUVlaysIn2
tklx3J70WA9Q+G2lTx/DLTp57TSxY22qXf9t/boFdzbIvzBeC2QfTpXOaf4rni+DPii60u1
sRDp+oxWdi8lnGzpbyFuCSMk4xyeRXO/wDC3dZjv7e6stLsrQQ6jNqLRIWKSmVdskbA/wAB
H865t/Fkw8N634ftdOt7ax1a8S8ZUJJhKZwi57c96LAe73tt4Xt7fxYmv2KLpcmm6THI8MY
DW5dMeaPdSQx9cV534s8LT+F/g1FY30MTzpr7+VdooxcQmIFHVu6kc1z2r/EnVdY07VrKew
tY01S3tbaUoWyog4Uj3Pes6/8AG2r6l4AsPB17sntLC4M9vMxO9RgjZ6bRk4osBzFGeKCaT
rTAWkpaTPJoASiil7UDEoHSiigApc0UlAw4oJ5zR3ooAUUtJR360AFBo5pO1AC54pKOaWgB
DRRiloAXtTadTaAA9KKWigCQ9aCelK3WkoJFFLSCg0AJRzRg0c0AFIRzS0hoASgnijtQeVo
AKTvmlo70AJ9aKU9aQHigAoPFHSkOcjFADgaO9NzzThQAGlpM80d8UALgYox7UlFABtz1r0
L4Z+C9F8X23iaLVrv7DJaWiPa3TPhIZWfaC3qCcD8a8+zXWeF/ENjo/hjxbpl0spm1ixS3t
yi5AYOG+Y9higDqPDXw5s5dNEXiO0uINTi8SQaTOgkKgRMpLY+uMg+lal98OdGn8dLpX/CO
at4Y0mwS5u7u7uZ/NN1BF/FFxwT/AFqPSvi3Yv4T0Wx163lfVNN1a2uZbmJATdQRAgFj3cA
ge4FU5fHfhnSvHb69pNzrGtWOpC4h1Ky1ABAsMvVYjk9P6CkBf0U+CviX470rSk0bWEiht5
8rcagZWnRI8xgE/dbI5+tJZfDa28RX3iLTrHwjqGg6la2MMtlZ3l1vbzHl2mQnuu3PHtWf4
f174aeDvGVjq+iXmuXdu0VxHcefCqtCrx7VVMHkgnrUWm+OdE8LDxEfDWra1cXF/ZRJaXV6
o8yKZJN2Dgn5cf1oAzbnw1oOqfEnS/B/hUSzRJIttd3zuT9odf8AWyKP4VABx9K6iTwB4Wf
43aDp1jE1x4T1uA3FuA7fdCMGG7rkMuarwfEXwjp/ie88cabpUsWv3enGNrN4wbZbtsB5AQ
c7SM8epqzpHxb0Rj4du9a0VLK80G8keFNMgCxG3kQhlwTw24g0AZlv8OLC08Q+JLW8ka/0y
HRp9T0m8icqswX7rZHUjoR6ir/xC8L2Gg+CrCPT/CmpfZPstvcrqr3pa3jlkALgRHjJPGax
/CfxJi0fw14i8O6rA9xZ31vcLYShQXtnlByvsjcE+hFM8c+KPCXifTLW6s7jWo9Xgs7e1+z
SBRany1ALdc5oAydH0DTdZ+GXiC/ton/t7Rpo5zhziS1b5T8vqG7+9dFL4F0X/hY/hvwjEj
q0NlHda5MXJAO3zJAP7uFwPqa5z4c+Lbfwd40h1O/ha402WJ7e7hC7vMjYZxg9cMAa1tD+I
8Wkav4t8SzWIu9d1gGO2EyB4Y0ZsuHGeflAGKYG9beAPDcvxvi0lLV7vw1qNg+pWMccjKZI
zEWVQ3XhgRVr/hXvhafWNPkbSLvS/t2hXl/LpNxOWktZYvuMTwcHrg1V074vaU1xoGqappR
tdU0iK6tVOmxKkXkyRkRhRngq2DVOL4m6JPrkPibULO8OtzaRPpl+0YBSZym2OVcng4+8KQ
yPwt4B0rVvhTf394P+KivkmudJTJBaK3wZcDvnJH4VT0/TfCXhTwLpHiPxPokniDUNcaR7a
zM5hjghQ7S7Ecliela9r8ZYdH1Pw9b6NoVq2i6RbR2xNzbg3LKRiba2fl3c/wBazT4u8Ca1
pX/CPeJLDVY9N0+6ll0m7s9nnRQyNuMLqeCPQ0AbGm+E9AvfhmPE+l+ALjWpLm7ukI+3mM2
cK8oTzhsf0rxXPvXpx8VeA7rwLD4YvLbXoI7K9uLm0a1kTlZPuiQnrjAzXmJFACUtGKKYBS
HJpaKAAijJozSUALSZ5paTvQMKKWkoAO9FKelGKADiij+dHFABmj2oozQAYopRzRQAlLSd6
UYzzQAdKSlI4opgITxRS4zRQBKetIRSnr+FFIkb9aPQYpTSUALQaOaQ0AFIaWkxz60AFJS0
h6UAOPSm96APpSH60AKetNPXinIjyOqIhdmOAqjJJ9Keba4Jk228m6HmQbDlB0+b0/GgCLF
Jzn0pRkipY7e5mC+Tbyyhm2DYhbLYzjjvjtQBEOKUcjIFXbzR9RsdPsL+7tTFbaijSWzkg+
YqnaT+fFUugHvQAHIFLV6+0jUdNtbC6vbcxQ6hD9otm3A+YmcZ9uRVKgA7Zo5qVbS6aze9W
2lNqjhGmCHYrHopPTNWrjR9RttEstZnt9theu8cEu4fOyfeGPbNAGfS8UmDRQAtJnFFB6UA
Gfel5qeWxvYI2knsp4kUhSzxlQCRkDJ9RzTIree4cpbwvM4UuVjUsQoGSeOwFAEfvQOalmt
5rWTy7mF4ZMBtkilTgjIOD6ila2uIreK4kgkWGbPlyMpCvjrg98UARHrQKXFSwWtzciQ21v
LP5S7n8tC20Zxk47ZIFAEOe1J+OavjRtWLsg0u6LI7RsBE3yso3Mp9CByfaqHbNABmk6mpz
a3K2iXjQSC2kYxrKVO1mHUA9yMioRQAc4pKXn0pMZoAKSnY9Ks3Wm6hZWtpdXdlLBBeoZLe
R1wsyg4JU9xmgZU7fWkxitWTQtRj8Lw+JGRBp0t01orbvmMiruIx6Y71Shsru5huJre2klj
tk8yZ0UkRrnGWPYZ4oEV6O1KMZ5HFHPpQAlJV2bStRt9LtdVnspY7G7ZkgnYfLKy/eA+lU+
aBh0pPxp1Jg0AJSdqdgjqDz6jrWrZ6Bfah4e1bXIDGLTSvL8/c2GPmHC7R35oGZR6UdqToK
B9KAF6mjtxSc0UAHtmjFFFACjFLQBRQAUuO9IKdTAQ0lKelJSADnBoobO00UwJTSfhTj1pt
IkOtJTqTNABSHpSnrSdaAD3o70UUAITSdRStTeuP1oAcfakwO9KBRQBveCiF+IPh5mIwNQg
6/wC+K9JtYc+J/jGjqVX7PMrZHTM4xXjMcjwzJLExSRGDKy8FSOhFdlrPxO8U65pEum301n
HHcFGupoLZYpbsr93zXHLUmB2l78MfAmmNqYuda1mQ6RdWtvdBYox5nngbdnpgnkmtXSPh+
vhlNXgl8WXFha3moSaYkqSxRBERf9c2/qfmxhOcZrym98d+I786k1zcxMdTmguLgiIDc8OP
LI9MYH1q7F8TvFaT3ssstldNd3BuyLi0SQQzEbTJGD9w4oA9DPga18QeFvDMN/qGLHRdKu5
pXgkVPPxcFVCu/wAqg9dxrnb74e+EtHstT8Qalrl1eaFbmCKGOwaOSYSyqSUdvu/LjqOtcr
ZfEHxPYiySK6hkhtLeW1EM0KvHLFI250kU8MCeamt/iR4nttQvbtGsnjvURJbSS0RrfCcJi
PGAV7HrRqB3viPwrYXXwi8N+LL+e5On6bpIghhtgDLJK8zbC+eETHU+tYN/8ONIsvDt94sO
p3L+Hzp0M9hJ8oea6kO0wt/ukNn2rmYviF4pgtkto7yNrZbR7AwNCpjeFmLFWXoTknB7Vf8
AFHiGwPgbw14O0W+Nza2UbXd4/IDXMh5UA9lHH4mgCCy02ST4Patqw1O5RIdUghayVv3MhK
E7yP7w7V3emeFrXX/gPo2q6lPOum6LJfXM8dqu6eUkqFCj0z1PYV5LFrmow+HLjw/HMBp1z
OlzJHtGTIowDnqOO1aek+OvE2iW9hbabqAhhsGlMKGNWGJRh1YH7wOOhpgdrpnw58MXUOia
NeahqKeItfsH1C0eJVa2hXBKo/diQOSOlWY/hx4Lh0pmvr/VxfQ6GmuTGHy9m3OGjXPc9ie
lcbafErxdY6C2jWt/FHbbHjjfyFMsCP8AeSN8ZVeegqg3jTxE0TxNeqVk04aS37sc2wOdn/
1+tGoHpTfCnwxBNqmqzahcnRYILOW3hluY4JMzrnDyMNvyjpxyay774f8Ag/S9DuryTV7vV
JJdVbS9Pe1ZBE5KKyO5PYFucdcVylv8RvFdrcPOL2CcPbxWrQXFukkTpF/q8oRglex61Qvf
E/iLW7U6dd3T3KS3hvtiRjcZmGNw2jPQdB0xRqB6fc6BoOr+NLb4c3ut69cLoEFx9pmldNj
GOPf+7XGcZ4G7PFO0LwFobXmmeLtC1TUNP05dJk1Ty5rhI5g6SeXt8zG1VJ5JIIxXA3HxK8
YzXFvPcahD9qtong8826CV1ZNjB2xljt45qpp/jrxLpa6elnqKrDYQPawxPGrIYnOWRlIw4
J9aWoGn4s0jT3+IlnFb622qQaq0MskxmWV4mkbDIXHDEdiOMYrpdX8G6YE1iLVdcvI7Dw7r
UGjW7yEFYLZyS7YA+93zXnGpazrPiLXBf3chnvjtWMQRhdgX7oRVHGMdq29T+JPjPVltE1D
U1cWky3C7YEXzJVGA8mB85A45oA7O6+HXhew1PX7y/i1JdC0/T0v7R7S6jnN6hk2blcDAU8
cH7vNbOk+AdH0F5fHGl61fWOlNYQXNrDNdpbTKZiVKySEEYGMjjk1ymg/FLU4bfxJfapqSp
qU2mpaaasdsoiQiQMUCAbQuM5yOc1z8fxE8azeIJtTXUvtN3eRrbvA1uskUiKfkQRY28HkY
FGoHcQeHrCLTfGumeHfE95rN658yO0hvRE08Hl72kOR+9YHIYDGR9arX3w/8HW+l31vCdUb
VLPQ4NbaVpV8pg2N8YXGeh4PauJHj7xfa/wBpxnUzHLfs5uXaFBKCw2sFbGUyOCBiqUvjDx
HK87vqRLXNiumyHYPmt1xhOnQY69aNQO98VeDtO0rwZc61Nq93daCEhXw1CZB8zSjfIWGOd
vIPcms3wx4U8KN4O0vWvEqapdSazqZ062XTmC/Z9uMs2Qck54HpWT428R6fqFh4f8O6FPLL
o+i2YjV5FKmWdvmlfB6c8D6Vn6B458U+F7Kay0PVntbeVxKU2K4V/wC8u4Ha3uKAPUrb4Ye
CYtWh02//ALUle+1y50e3aKdVEQjXKu2V5P8AOq2nfDHwhrbaRf2M99Z6eUvvtkdxMu+U2x
A3BgMIGzzwcCvNm8deKnvIbs6xJ9ot7x7+N9i5Sdxhn6dSPwqO08Z+J7D7F9k1eWH7DLLPA
FAwjSf6ztyG7g8UajPQovBPw+ZNU1k3Vzd6dZ6Ut+9pY3YcxyeZsMYlKgMpGMHHGTUkPgfw
/faJpOv3k2qSaTBo1xqj6eLjfJtWbasUZx8o5BY496871Dxr4q1Frtr3U3KXtstrKixqiGE
NuCBQAAM88Uyx8Z+KNNm02Wx1eWFtMiaC1wAQkbHLIRj5gT2OaYHrfhzwzofi34SSSQwXlv
pFhq1zerp6SB7qZVgH7tGxgnPJOOlYfhjwjomu+E4tcgv7ux8Pw+c3iK0Fxkq0Q3QgHH8WQ
B75rhD468W/a0uk1qaKVLo3yGJVQLMV2lgAMcrxjpWjN4stovhpd6LaSyPrGt3/ANq1WUps
Xy1/1aLjg5JJOKQWGeAtK8M674ouLTXZDBE8TfYoZJjEksxICRvIAdvXrjk12Vl4F8KaZYa
Yvibw9rE2oahrM+lNFaXOVtdrAKSQPmIz7ZrzDQ/Ees+HL17zRb02kzrsZtisGGc8hgR15r
tY/ilrWneAdPsNH1u8t9b+3XNxfTFQfMWTG07jn5s56dKYG7c+A/CujT6DZ+IdXum086lqF
rNIZmEX7o/u+gPlgkjcwpkvgLw/4btdR1bxN4evb1W1SPT7fT9PvCwgR0DCUyYy2QflBArz
i08Y+JrFrU22sTr9keWSEMAwVpP9YSCDnd3zVqy+IXjPT9UvtRs/Ed3Hd3pBuHyG8wjocEY
BHbHSkB6WPhP4XOp39qt9MIfD1+x1dnlAZrMxeYhA7MMbDjvTdH8DeB7i98N6TcaFqt1Pr9
nLqK30NwRHbL8xSMjHOABk9c15Cuu6wh1FhqVxu1Rdl4xfJuBndhj355rS03x54y0fSU0nS
/EN5a2MZJSKNhhc9QOMgH06UagexR+G/CXiHwh4Xa/sXgXStBnvSWuCqzBZSu1yoLY3fMWH
OOK5/UdL0LTPh/44Hh6Zms7m00+dozvKwuZDuVWcAsvcHFeZ2nivxLZXNhPaaxdRS2MbQ2p
U/wCrRjlkHGCCeoOabqPibxNfS36anq13K19sW7SU48wIcqpHYL2FAGLigUdDjNFMYZpD+l
Ge1HrQAhNKOBSUtABThzSdKWgApc4NJS0wDtSClpKQAx4PFFIx+U0UATN1ooPWigkSilpKA
ENLz0opRigBtJyelONJQAhwB0pMUpGaMUAHsaDwKCKM8YNAAO2K9T0SCx8K/D3RNdh8P2Wu
a94iu5ILdb5PMigjQhcBcgbmJ6mvK84PSu40DxjpMPhceFvFmhS6vpcM5urV7e48ia2kP3g
rd1PpSYzb1z4e61rHiW6uh4Yi8G2cdot1cLNIZIU52lkC5OC3RRms6L4R+IFu7yPVNS0zR4
LaaOBLq8mKx3MjqGRY+MnIIPPStaP4vyNqd7FLpc9voM9lHYQ2lndGOe2jjOUZZD/FknPrm
qw+JWjXkVzp/iHwxPqOki7S9s4jfN5sEiqFw0jZLAgcj8qNRGZJ8LdftdLvL/Uryx0/7Ldv
Y+RPIfMmnUAhEAHzbsjBqxf/AAk16ys7uSLVNLvruyaGO6sbaYtNDJIwVUIxjOSOenWma98
Sr7xHbwJPaRWt0msnVVnDZSPIVVXHXChRzXp/iTVLTw/4e8SeJ49N0+x1fU57OaG5t78XKa
hKrhy0adUTjJzzk0AeReKfh1rHhXTjf3N1bXcMVx9kuTb7v9HmxnadwGeM8jIr1Twv4b0WX
4W+Hr/VfDmltok1jdyarq0wCzwOrERFWznJOBjFea+NfHlr4qgZbfTby1luLj7TcG4v3nQN
j7saHAVc5Pc1a0r4nvp+haToNxpC3mmWtncWV5bvLhbxJG3A9PlZT0NAxmm/CjV9SsLGYa1
pdrd39s95b6fcSETvAATvwB3A6VRHw31ozBhd2f2L+y/7X+3bj5Pk9MZxndu+XHrW9pnxT0
qyXTL688Ji81nTLN9PgvftRUeQQQuVxgsAcZpdZ1+60T4D6J4Va7WS51eV7t0UgtBahspGS
P7zDdigCvJ8HdSt4biW68T6Lbi08l7tXkfNtHKPkZuOc5xgVCnwl1eG/wBRg1fW9L0i3s7t
bFLq6kYJczMoZVTAz0I5PTNQ6t8SpNVXxCDpKxf21FZxH97nyvs+OenO7H4VqXPxXsNXu77
/AISLwkmo2Et4moW1utyY2t5lQIfmA+ZTtGRRqIp2Xwf1uaQRajrGm6TO2oPpkUVwzFpZ1G
QFwOhB4Nb3wz8AXum+NPDWuavq2nafI98629jM5865EZZXKcY65xnrXP3XxX1C9vtPvrzS4
pJ7PW21j5XIDZUKIsdgAo5q/p/xas4p9OvtX8JQ6lf6TdTT2Fwblo/JSRy5RgB82CTg0DD4
Z6bb6n8YNVtptPt79hDfPDDcoHQyAnZkHjrW74g0QrrktvpmmaHZa9F4dlm12zSLfDC4I/1
YHCybSOlebeHvGEnh/wAUahrsVkJ2vYbmHy/MK7POB5B9s1u/8LPldzeXGjRyarLo76Rc3g
lwbhSAFlYY+8AMe9AG74H8FyeGPib4TOoa1ZNqs0ytLpce4y26PExUscbenUdRmsib4Vaje
6rZPpmu6be2OoyXTPepuWO18k5l35GeAeo60w/E22bxFo/imTwvEfENkU+0Xa3DBLpVjKD5
MYUkYyfaodD+J13otjp1iNJhuba1mu3njkc4uY7gYeM46YxwaBFmH4R3t5c6Yum+KNIvrPU
o7iaG8jLiMLCAW3ZGQefwrU8F+AIbLxV4f1+Xxdpa2baoiWDMHB1AoRvKZHAB4BPU1mj4p2
1nDYWmi+E4NPsbC3u7aKH7SzkidQCxYjkjFUvDfxFttG0TStO1Twxba2+i3JudOmlmaMwFj
lgQOGGRkZ70agX9C06HUv2jjbXMKyW6avPPKjjIKIzMcjuOK7/SPAWiw+J/F9+8MT6drdpI
uhbkyreZE0zFfTaBj2rx7S/Gs+leONS8VR6fHJcXq3IETOQITMCCQe+M1e0v4m6vpreFEkg
S5h8OLMsUTuQJhJkHJ7YU4osBc034T3d7Y6eLjxNptjqt9ZtfxaZKHMpgCkhsgYyQOlafhT
4W6VJ4i8MReJPENkya1EtzHp0YkEskZVjyw4XkfjVSz+LKW62V1c+ErK71iytHsIdQaZ1ZY
GBAXaOCwBxn0rFh+IV3D4n8M68NNhaTQLVLSOLecTBQwyT2PzdqBnS3Pw+1HV7fRNJt9d0j
+y44r+a1u0t2Q+XFJ8/mNjc3t6Yrh/FnhY+GW06WDVYdUsdTtBd2t1CjIHXJByrcggityz+
Jt9Z6fY2a6VA62dpe2isZDlhcnLH6r2rnNb8RTa5pGg6bLbJCmjWZs0dWJMg3Ftx9DzQgO8
1jwbFrU7tLrVro+meHdJsEllmiZ8+auSQF5J3MaoTfCefTrjVjrview0qwsbiO1hvJEdlup
JEDqFA5A2kEk9Kq6144im0KfT7KJZm1bTbKC9Z8q0EtucfL2OQBVyb4sSahLqCa34WsNUsb
uSG4S0lkcLBNEgQOCOSCByKAG33wpOkw61cat4osraDSblLQuIXc3Ejxh0CAeuQOfrTb/wC
FU1lp96q+JbGfWtMtkvNQ0tI2328LYyQ3RioIJArP8T/Ea/8AE1lqdrNp1varqF/FfsYmJ8
t0jCBVz2wM1ev/AIq3N/p16P8AhHbCDV9St0s9Q1SJmElzCuAV25wpYAAkUagTD4TLdR6Ad
F8W2epSa9MY7RBbyRZRcl5Tu52rj057VO/wbvP7Stoo9dSKxmguJvtV1avE0Zh5cGM84IOQ
e4qvd/FqWTUtK1aw8J6bp+o6SqRW1xHJIwSFQQYtpONpBIPeqJ+I5ttRa70nw1Zaej2lxav
GJpJWfzhhnLMSeOw6CjUZj+LPCyeGZNLmtNVj1TT9VtBeW1ysRjLLkggqeQQRXTTXAvf2dL
d7m3gD2etrbRyxwqsnlbCxBYDLdT1rjtZ8RXGtaXodhPDFEmjWn2OJkJy67i2W9+acPEl0P
Ar+EvIi+yNfC+87nfvC7cemMUxHvOqW0M/h3XJwukS/DqHRE+w+QIzKl1tG3p84k35znrXM
xeHYfD3wN8TaPPpztrklnbahdzGMkxb5BsiBx1CjJx/ery5/FF6fCFl4Yt4IrS0t7lruV4s
h7mU/dZ/XaOlbkfxW8b/2Dqmj3mt3F7FqMSxNLO5LwqDzs+o4Oe1KwHp/iW1SP4catbxi1Z
LTRLOeHQkiQXGmS5Ba5Zhzg9epPPNeSfEhV/4Tm4uQADd29vdOAP4niUt+uTWnf/FPUdS0a
5s30jT7e/1C1jsL3Volbz57dcDbjO0HA6jrXOeMNXtdc8WXeoWKuLPbHDAHGD5aIFGR+FAH
Pk0h604jvSHNMBvYk0uOPpR/EBRQMDS98UgNKB+dABS0UUAFLjmgUd6YATxSd6OvFLSAQjI
NFB4opgSnrRQetJSJDmlpKXtQA3vTqKO1ACYopaKAExWjDoOtXAsDb6ZcSjUWZLQqmfPZeo
X1IrPr0nwX4+s/D3grVdNvYWl1C2LXGiyYz5E0imOTnt8p3fUUAcXJ4X8RR6mdLk0a6W9EJ
ufJKfN5QGS/+7jvW1oHw28S634h0vSriym05dSjeWGeWPI2Ku7OAc+n5iuyl8STab8A7O5v
Isa3qIl0izuyf3jWIcM5/PKg1dh8feEbbWfCmrXWpPf6pZF0utQgtGgb7P5JRI3XOHcHHI7
ClcDyqfwf4ng1BdPl0S7W5dJJUjKfM6ITvYewwa7DwD4E1C7ttS1jXfDszaQdIupra5mTCG
RVyjD9cGt7SPHfhSPRNJ1W/wBTuRrGj6ZeactiYC/2kyltr+Z0Aw3OasxePfCEhbXpdf1C3
vJdAOknRhAxhSQR7QdwONpPPTqaVxnln/CF+LV0O21l/D16NPuCojuDH8rFuFPsCe5qH/hF
vEXm3cX9jXfmWcy286eXzHIxwqEep9K9RvfHfhJbHWNcstV1B7/VdJTTl0RoyIrWQAAvvzg
gEZGOcmlb4v6WL7wleCzcywzLd64VXBmmWPylYepC/N9adw0Od8IfD3XLH4i6BbeLvDM8Om
3N35Drcr+7kOwttyD7fpXGWmhanrXiObSND0+W8ufNkEcMIyQoY59gAO9et6f438F+HjpFv
b+JdT1pLfXW1SWa4t2GyNo2GFBPJyRn3zXFeCPEmj6XrfiGDVbm4srLW7SW0F9bpukttz7g
wHXB6HHrQBy2s+Hdb8OzxQa7pk9hJKpeNZhjeoOMj2zWnceAfGVnpf8Aat34avY7IFMysvG
GxtPrg5HNanxB1zQtUsfDWnaJqV3qUekWDWstxdRFHdt5IOCTxjpXqHiTxL4b8K+KL7UbnV
tQudUutFtbMaUYiYFDIh8zdnGABnGM5ouB5rr/AIBvorzTdO0bwvrMF7dq8rx3zJlQoG5Rj
+Feu84zmsO38B+Mb3V7vSbXQLqW9tIxJNGAPkU9Duzgg9sHntXe23xI0U/FHxZqtxcTf2Xr
tq1pBczQecbcYXBMRPK8YIqa58d+GNY03V/C+p+IL+3spY7X7NqlrYrESYc5j8pTkJz8uT9
aAM3xx8OtXuvHtxZeFPDUn2e3tbVZkhAVYpWiBO7J4JOfxrn/AA54E1rUrvWI7jw1qd42nI
0LQ24CFbk8KrEnt1wMk11/iv4jeHtTsdbt9Lub5vtdxprwvLGVZ1gXDljnrx+NXNT+IPgvx
FcX0V9qeq6VBDrY1e1ltIctcrsUFGGflIK8E0AcPa+EDbeGNavNZ8Pamt9pUjQs6yokO/A4
bJzlOuFznPOKr6b4K8QWmoaJqOr6JKmmXF3bq5kwRsdxjeucqGHTIGa7i9+IHhG+Hi5r+4n
v7LULmW5stLmsh8sxVQkyy5yh4+Yd6m1z4oaFqDf2na388Ut61mLnTl06MbFiZS26bq4+X5
QOaBHEazoIn+MmraHpejtdQR6hKq2Nu4jJjU8qpPAwKTxX4I1HS7+ZLDw9qVraWlp9pma9d
DIY92DKwU4UZOAB6Zpl1q/hvWfi5ea5qst3HoNzfvcuIk/evHnIXGeM9Dz3Ndld+NvBt54o
8Qy3GtapLYeItOaxeU2YX+zwrAxqibvmUAYoGcHZ/D/xlfzmC00CeR1hjuG5VQscgJRySeA
cUS/D7xlDosusyaFMtjFF57S7lP7v++BnJHvXY+I/iHod9oviTStMe8CXVhYafZyum0yrB9
9nwflz6U2P4iaKl1bSH7UY4vCraMVKceefbP3fegRyUvw78axaGNbk0CdLDyftJlJXKx9dx
XOQMe3Ndh8QPDFpHqGpRaL4VkL7tPihurZwscTyQgmPy+7OTnNXrzx/4Lu/7c11brV11fWd
GGnPYGIG3gcKBkNnkccccc1DrPxK0DUYNQjtZtQs5Li806eOeKIb4hBEFdhk4zkcA9aAOd0
f4VeINRudesrpBa3mlWP2sRLJHJ5jZwIyQ2FPB+mK3JvCsEngzxPBa+EZLDUxJpiW1vI/nz
bpAdxVh0D9cVJrHxC8LTXetyWUU0txqOhvYTXqWq2/2u5Zw3mMgOF4GCe5rVs/jPoulalqV
9aWNxcNdQ6fB5cibcrEhSbkH5Tg/KaLgeUTeDfEsDYk0ts/bRp3yurD7QRny8g9ayL2xutO
1G40+9iMN1bSGKWM9UYHBFeq6L4u8AWMEukT3OsJptnraa1YyrAHklwOYpATxz/F3rkfEz6
ZqlnceLGmddT1rU55Y7RXBEMAPV++4scD6Gi4yPS/hz401vSItW0vRHuLOZGeJxIgMu0kEK
Cck8HgU/Tvhr401TTbfUbPRi1tdf6hnmRDKckFVDEEnIPFeiabqvhfQPAvw217X59UW6077
VcWkNmAUnYSn5XJI2845HbIrivE/j7+14fC1zpqzWt/o7TTvnhFlecyDbjqMYFAGNpvgTxX
q8UcmnaRJMJZZYYwXVSzxDMgwT/D3rTtvAmr6Vq08Wv6DLdxxadJfqlvcoEZBwJC4PKqTyB
zxXV3vxa0q78cR6pFYTWmlRaXc26W8KAH7TOpMkmM9C56+grNsPiHo9p4WstKlt7oyweHbj
SGZVGPNkk3Kw5+7igDjtA8GeIfFAujoVml3FaMqzTGVY0TdnBJYjjir1r8NPGl3rV9o8ejm
K5sAv2hp5Ujjj3fd+cnB3dsda6LwAmjP8LPHEfiCW8i05nslkeyAMine2CAeCM9q1NU+JHh
DxJaX3hrWLbVbTQh9l+yXVtta5PkLt/eAnB3Z9eKAPP5/Aniy1aNbjRpUeS+GmhNwLfaCMh
CO2Qcg9DWufAGty2el6Ra+HZH1i8ubgNdG5UxlYjtZQAcKqnkse/Suog+MsEPijxDqX9lu1
pdwRjTopCGaC4hTZFKx9cE5I9qp+H/AImaTp+h6LpGp2l5PFHa31nqEsRAcrcMG3xnPJBHO
aAOutPCEOleFtIstT0mzbUF8P6o8jRqku9w42MGGdxweDXjl14I8S2EN615YrG2n2kd7dJ5
ql4InIClgDweRx1r0PTfij4Z8NJpEHh211ORNI0+7tYZLxULPJKwZGIBxtyORWd/wnfhC81
vxDPdWOpWtl4osVi1FYNrvb3AYMXi3HlSR0OMUAeeavompaBfxWeq24gnkhS4VQwbKOMqeP
UV7Hp+jeB7iP4fpbeC0h1HxHNvZ2vHkECRyAFtp4bcFPB4rzPx54ktPFXiptR0+3lt7OK2i
tIFmILlI02hmx3PWultPiNpNp4o8JakthdG18PaUbNY/l3NOVb5x227mz60AV/F3w/8Tz+N
ZJrPTLd4NZvbg2a2kyNGgRjuDbeE2jk+lcj4g8M6r4blt01EQPHdxedbz20yyxTLnBKsODg
jBrv/AAv8UdO0HTdF06Wzu9lvb3sV1cQ7TIstwwPmxg8EjHfrXJeLfE0Ov6vZGK41C506xQ
Rxm+ZPMYZy5CoAq5/uigD0r/hTzXHjXwjDb6Gf7DeztpdUm88DzHKlpOC24dhwK4C8+H+t3
Ud/rOmWVvDp5M9za2jzgTyWyMQXRDyygDrWt/wsixPxdvfG32G5+ztavBaW+8boj5PloT2w
OTVvUPipa3nhaytoW1i01GHT005oIJY0tsDhpM43ncuQV4FGoHOH4WeMFksYvs1obi/RZIY
BdIXERXd5jD+BAOpOKyfE3hHWPCctquqC3khvIzJb3NrMJopgDg7WHoa7FPiTpU3xB17WL7
Sro6RrGnDTGiikAnt4gqqCp6Z+Xp71zPi7xLYavaaPomh2M1nomjQtFbJcOHlkZm3O7kcZJ
7DpTA5NRzk07vRwO9GaBi0tJ26UUAFL2pD0o4oAO9L0oNB6UAA5zRQDxRTAkYc0UrdaQdaR
IHiig0nNAC0UUooAaaQH1NO70EUAABJwAT9BQScHr0r334ef2pD8NvDU+lXej2cR1acag2o
eWDLbjG4AuORjOQOelXdL/wCEUvL3RNa0q60uDRdCvtSa6SeREcRvkxYU8uDnjrSuB5L40s
biy0Xwi8moXN5HPpKzok2CtsC7DYmBwvFWtV8FaLp66Uza20Et9ptterBKhZp5JJNrIhHC4
HPNes6RqiS6B4bafWNEPhSHRpU1a1neMzkkvtG0/NnJGAOhzWNPqmhSeGpR9ts2dfDenxxB
nUurLc5KjuGC9R1oGeR+NNCt/DXjfV9Cs5JJbeym8tJJPvEYByccd659kYfeRhxnlT0r6S8
W6r4PvvEtjeW19YHRbXXA2uW5KtJcOQNkwPV4hwMDpVbWfFH/AAj8NnqHivUNF1i/Gs5sks
fLfbpzArIrbRwpUjAPIIouI+dlVidoViT0AGc103hjw/ba1o3ii9uZJo5NI0/7XCE4DtvC4
bPbmvYLfUvDmneJ7vwl4T1HT4ptN0qRdIv7vZ5b3cr73JY8Z2EKCemDTfEeq2Y0LUor/WdK
udUk8J+RcPZyJtluPtGSBtwC2KLjPnscgErx/OlG7O3aQfTHIr1L4Yaz4bOj32l+LDEsOlS
rrdkWAzJJGMNDk9Q3y8VS+HPiCJvile+IdXmtopJ7W8mzMFEfmFCVXB464AFMR54YpSG/dO
Soyw2nge/pVi8vtR1Sc3l/PNeSqioZXJYqoGFBPYAcV7t4L8TXmq+HNKv7fxHpFlfjUXl8S
f2h5aPcwYG3AI+ZdoxtHeqeralpNx4Rh/4Q3UtPsfDcN3O2tae7ok9whmyuFIy6lMYA6UgP
DDG6hWZHUMMqSpAI9vWun8M+EY/Emha7fx6xHbXWkWzXZtGiZjNGOpDdBzxXpvxX1jT7vw3
exWzabcWNxdwyaY0d8JZI4wv/ACziVf3S44YE9a4b4dX9jZWPjNLy7itzc6FLFCJGC+Y5YY
Uep9qAH+H/AIc2uqaNpF7q/ieDR7jXpWh0q3aBpPOKnGXYfcUtwKseHfhnput6m+iXHjKHT
9chaZbixa0dxD5ZO4mT7uMDOfetX4e+NrLTPCs0viO002+i8NAz6QkwP2kXEh+VU5wUB5JP
SsW21+30r4e61q638c/ijxTcvbzbD89tbg7pCfQuTj6UXYGZpXg2y1jQPE2p2XiBDJoaNML
cwHNxCDgSA5wuT2rj67vwHqFjZ+GPHcF1dxQSXWj+VArsAZH8wHavqcVzF1olzZ+GtO1uaa
JY9ReRIYefM2pgFz/s54H0pjM4QymMyiGQooyW2HAHqTTvIuChkW3lKryWCEgfjX0hpV++m
+G/CNxqPiLTLTwwPD7HUdLnK+bdZDBcLjL5OAOeCD61yl98STo2r+CLewv47jQIdNhXULKP
aVYtlXV/9oKe9AHjKwzPgrDIwPQqhOa1tG0i2vbuePU706esAX5GiYvKzMFCAduvU9K9gl8
W6Dompa/ovhjVIIdO0bQJbfTLgkZnuXcOzKe7c4H+7S6l4m0O+0zVbufV7Sa+vNB0xZXLDf
LcLNmQH1cDrRcR5X478PxeGfG+raTZRXH2C1n8qGSYE7htB+9jBPNc5LBcQbPOt5Yg43LvQ
ruHqM9a+h9V8deH9R1nxOuv6vb6lpFtrlhPZQZDgwr/AKwxjuPWsL4h6zFP4J1W01nxZpvi
O7vNTW40dbMhms7fndnAGwEEDb7Uhni6W13IgeO1mdD/ABLGSPzxQbe4W3W5aCRYGO0SlDs
J9AeleyeDdTvLT4N6lYQeOtNtL2+3Q29leXQQWcHO9lABPmOeB6A1peKvFGiXHgCdNKu9Jf
S5tJgtIrOS8czRzLjIW3Awrggnf3FFxHkOmeF7/UNDk19lddIt7uO0uJYkMkiFxnKoPvYFW
77w1pFi14B4h88W9qJVkjtHVbiRmwqJnHy45LHGDwM16B8J/Glv4f8AC62Fzr0dgH162d4n
cDNuVPmn/dyBmsufxcNW0D4j/wBsa0lzd3bQx2CyEfPGs7ELGPQDmgDkv7DvLr4Xv4ol1OV
4LC/FhFZEFlTeu8svPHPbHNM8U+E5vDZ0nbcPdrf6dFfswiKiHf8Awn6etdR4b8ZzeGvgzq
VvpGqQ2utS6ujrEyK7tF5eCwVgRjOOa7TUvE2jeK7W90qbxHp8N/q3hm1gNzcNshW4STc6M
QMKeadxngkdjeyytFFZ3Ekir5hVYmJC+pGOnvWhpGlW1zeSxaxcTabAkZIkMJOXx8q9Op/X
tXu194k03UE8RW3hfxba6JqERsIv7Yk3LDPHFEFeNZMH+LkD+KpfFd3pN94i8ReHb/xBYab
eDUtM1ITXrGNJo44l37ePvd8e9K4Hzqst9AktirzxJKwEtv8AMu8g8Ar3PpmusvPCsNn8Kb
TX5rO6g1iXVns2SQMuYxGGUBCOuT1rdt/FXh0/tFy+KbqQPoz6hI6TMmQuV2pJj0Bwa7618
YaTpNvosPinx3ZeJLyHVp5hdQkyi0V4mWOQ5HIViD7fhQB8+SaZqUN4llNp11HdSY2QNCwd
s9MLjJrTj8Ja3J4Y1HxAbR47XTrhLadHRhIrsM/dx0Hf0zXr48WR6dN4atLvxpo/iDxDaXF
1K+pXMj+QlvIuBCZQMhj1B/hoi8a+E9AfW7Ww12e+0x9csrgwPK0rTxBf34Bbl0DAdeoAou
B5L4b8N3N34w0XTtY0y8gsry7hikLxNHlHOOCRxntVDWtM+y+KNY0/T7eWSGyuZUAUFyiKx
GTj09a92uPF2mWqzf2r8RrTXVm8RWuoW6IWP2a2D5OcjjAxlR0x715fpXim10X4xXmuCQT6
TdXs8VxjpNbSsQ34YOfwouBxDwTxxRyyQyJHKMxuykBx/snv+FWzoushoU/si93TtsiX7O+
ZGxnCjHJx6V0vxC1zTdT8UwWGgybtA0aJLKwweCinLP8A8COTXotx8Q9OvviXr6DxUbWyut
LWz0nUTuMVjMUXcwHVc4KlhRcDxIaRqzap/Za6Zdm/zj7L5LeZ/wB84zTk0TWZY7qSPSb10
tCRcMsDEQkdQ3HB+te5SeMvD8ls/h4eMYl8Qf2KtkfFO1wjSiTcU343Y2/LvqDQPGej2Hhb
T7X/AISTS11DR7u6ku57zz2+3b+kkaoR5u4cYei4Hi2g2un3/iCystUuZraynlEbzQRh3XP
AIB68kV26fDnTYPHfizTNQ1a4TRfDETT3NxFGDPKvACqvTJJ69BXCWlzEniC3u3xHCLtZWw
MBV35PHbAr0K+8Yxx/HbVta0TW4LfStUufKnupofNhe3YANuQj5hx6UwKuo+EvBWlSaVqd1
rWsHQNatDcWTRWyNcq4fa0brnGPQjrUXi3wFp+l+NtK8KeGr67v7+8ijeZbtFQ25cZCtt6E
LyfSti68b+Htf+LSa9qypb+H9Chb+y7FIsLKY+Y0wBhdzfMe3asHw546srLxB4g1/wAS6Zd
anf6vFJGJbe4ETweZ98qSDg4+UHsKWoFP4i+FbHwb4tXR9Ovnvrc2kU4nfHzlxkkY7elchX
ffFHXfDWv65pVz4bSbyoNNgt5WkfdgquAnQcr0J71wNMAozRmk7igYtKMZpKKADNFA4FFAB
RSGigCwetJ7UN1pBQSBpDS96B15oAQ04U00tABRRQOlAGrc6/d3PhPT/DUkUX2SxuJLqJ8f
OWkADA9scVkDBPI5HrXqnw90XR77wbrmq6x4J/tiLT1PlTxvKZZ52+5CqrxgdSewrqtI8Ee
Gymi6XN4Ja/ivdHk1KbWRI4EU21j5eBwApAXB5zSuM8CO3rgfWjg4BUcc9K9B+Gmjabqlt4
nu77w6dfn02wFzb2YZlLvvA/h5Ix2rudR8LeD9G0jVvE114RTzU0i01AaNNM4W1meQqVJBy
FPBwaLgeHx6Tey6VcaxHb4sbZ1iklJAAduij1PHaqwQR8gDnpXvkHg7w7c6baaH/wAIw506
+0Z9XfxCkr7befaW2j+EKuAmDzVA+HdDXwf4UuL/AMAR2d5q93D51xGZWSG03KpeQk4Vn9O
wNFxHhxGRggHFaGhaFqXiPXLbRdHtfPvbhiI0zgcDJJPYAd69G8aeDdO0Dwhrt42kNY3Ufi
R7SzaTcC1sEJwueq9Oa0/hnp8XhrwtJ4uutcsNE1LVJkt9Okv2KgwI4MzLgE5b7o/Gi4zxu
7tZbO8ntLlNk1vI0ci/3WBwa6LVPAfiXRvD0WuanZxW9pIEPltOnnIG+6WjzuANbnxJ0KeL
41app2mw+bJf3aT2qLjD+aAy4zxjJr0u58L6f8QZtH1fxbolx4a8QTagNPuot5UaikUZJKK
eh+UKCP1ouI+c8AnkZx0oOCc9T619Daf4P8MaydEvtX8ER+G5FvboNp+9wbq0iiLF3BOchg
BnvVXTvCvhbX9J0PxBD4ThjuF0y71H+ybR3xfCOQJEpyST6nHWi4zwQLjJAAzXQ6p4WOkeE
dK1u91OBbrVB5tvpwUmTyckeaW6AZHSun+Jum6dYaV4Xlh8Lw+HdT1C0kury0iLfKS+1Rhj
kcDOPevSNc07SdSvri3PhC31S78I6FaNBp8TOWuXkUHayg5KJknA5OeaLiPm3APNaWh6FqX
iLUzp+kwCa4ETzFSwUBEGWOT6CvbdZ8PeENCsNa8TXnhK0+1W2l2bzaO0jeVa3krn5eDkfK
AStcp8Kbe61DUfGuq6bpxe4j0e4EFraoTh5TtCoOvTOPpRcDyrr/SrE11cXEcEU9w8iW6eX
ErNkRrnOB6DJJr1rwz4V8LzeBU13xJZLZS+FbuZNYt3ysl6CuYYiPUt8v0rrtK8KaFHLpsU
nw/tL7R7rSZNYu9XbdtikKlhEhBwFXhdvXvQM8XebV/F2moJ3t44PDOlkK5G39yr8D3Ys2B
VHVfDWq6LYW9/fJAlvdY8hkmV/OGM7lAPKjpn14rofBcdvd+GfFcE0ot4pxZrI4/5ZxG5AY
/QAivTE8LaNN8T5dBv/BcNho+k21w+mSCN3OqFUBXPOJepfauM9KAPnr+HtW5qnhyXS/Cug
+IHuUki1kTFYlXBi8ttpye+a9l07w74Zu/GaW6eEZ4rq/0xADPpbfZre4Z8CVoAxKIwGOTw
eatp4XsZfhdYQSWdprGv6VDqK2WnE/uZiJ8SSKP49g5C0XA+c+mOBS4A6DmvY7XS/Br/AA8
PxFm061BtrFtMk0wqQr6jnCy4/wB07setYfwz0LQPF0epeGNTEFtqGY722vm4YRxsPOj+hT
J/CgR5v8vtRgcnj619FaLpHgfVdGGtab4UW9tb/VJ7eW3trLz2hgQYRQ24eSSPn3nqTXm3w
6s9Jm+IlzbXWi3Gq2apKkKrb/aDbkttSV4wfnC55FAHOT+HGg8A2fi03alLq+kshBt5Uoob
dn3z0qgNJu/7BOtnyksxOLdd0gDu+MnavUgDqfcV9CWOg6lpvhb+xLfwjpvipoPE80M6LGT
Dbxsq7mRc/LwcZOduKi0/wX4Lj13TbaHTLa/sf7d1G3Jc7vMjSAsqE9wrdD7UXGfOGR6jBo
4ztz+FezWixap8Pr7xN4f8C6VqOqTXj2l1bRQF10+3WP5GVM5BPUv6itbxX4e8Laf4Cnjsd
Akms49JgubbVIbRQPPbGXa4L5fJyCmOKLgcV8NYPG8ltqsnhe50yKxQxC7XVWj+zs5P7vhx
jdnoaxPFWheKhq2t6n4reNb+3uFS6aaVd0sjDIEYH3gFweOAMV2PhW90PQPgfeX+v6TLqkO
pa3GiW0c/k7jCm4En+6Celbsb2filvDHijWvCx1a71fUrq8ubezj8yQW0SiNFAz8yKcHHfF
AHgmRjkjHrW1ovhy+15LlrCa0QWoDy/aJ1i2oer89VHfHPIr3u18H6RYX2v3wsLXXtTTU4r
MJY6bHJHbQ+WGO6EsFQnOGfPBFc3rek6fp3g9tY8FeEbW/tNWurlL25ukEx01A+xYRg4TGc
55zxRcDxBtqsyh1bBxlTwfcVf1TS7jR5beG8lgM00KzGOOQMYw3RXx0bHOPevddb0rQJofF
vh228P6ZDFpj6bZW9zFCFma5kZQ7Fu/GeKh8Q6TZaTZeJNd8GeE9N1aeLVJbO4WSJZY9Pt4
oxyEJ43HJLUXA8RvtMNlpenX5vrSf7erOIIZN0kG04xIP4SeoFSxeHtQm8JXXihPK+wWt0l
o+W+fewyMD0xXW+O/Dnkvp0Wj6dCkel6FbXWpSx4XLynO5vVskDHWtLwromq+IvgP4g03Rb
Rry8GsQS+UjAHaIzk8kUwPKcjOMj6ZpAQcjIyK+l/wDhHbaOwubW28J6PJ4Wh8OvPb6qyIZ
muvL+Y7s5LbsjGOMVV07w34ev/wDhBr7WtMt9HsQy2x0y6gjVrqbySyyLKDmSNmxkN3OKVw
PnMsMZ3DH1qezg+2Xtva+fFAJnCebM21EycZY9gK+hTZ6NDrMl5qvhKKLUbbRb64ZL+3giW
42MPLJhjJCkcgHgkV8+alfy6rqFxqE8UMUty3mMkEYjjXPZVHAHtQmM69/hfr8XjK48Ny3d
ghtLQX1xemU/Z4YCM7y2M+napv8AhVeuNq8UEWo6bJpclmb8aysp+yiBTguTjOQeMYzXb69
rjWXxeXSotNj1i017RbPTbi184Rbw0a4If+Eg80l74w0y28c23w98N6Qmp+GltDobW73Gzz
3d9zuJT0w3fvg0XEcQvwr1t9chs4tS06XTprNtQTV1lP2X7Opwzk4yMHjGM1W1X4d6jpEeo
SS6haXUVvYpqVtNbEvHewM4Qsh7bc8g11uvWkHjb4h6X8PvBk32PQdFhNmbgzfLt3bppGJP
zDPA9TWl4lS/ste1qzudO/s/RdM8MT2enxmVJC8KsoDttJwzMc4p3A8L600nnFaer6HqOhT
WsWpRxxvdW6XUWyQPmNuhOOh9qzcd6Bi0dqSjNAC0UmaXPPSgAoo7UmeaAFPSijt0ooAmak
pzU2gkKUUlLQAh4o4oooABSH2paCPagDU0/wAS+ItKtfs2ma5fWMGS3lwTsi5PU4FLF4o8S
29ibK31/UIrUszmFLhguW+8cZ75NZJ6cUuO1AHTeEvFh8Mab4ihi+0Jd6nZLb281u20wuHD
bievbtWVd6pr9y801/f30j6gqmVpXY/aVB4zn7wB6e9ZjDClh1xX0pfeGtF1HSvCaXAVH8G
Wlvd6kGIG+3eIy4H/AANQP+BUgPAH1fxBaabLoEupX8Flu+exaRkQHryn9KSbxL4jubRrG5
1/UJrVgAYXuGKEDoMZxxgV7D468LeHb3xP4j8ceIb68s9HlFm0KWcavI8k8QIJzxgY59axt
Z+GvhHw/a67qWp63qkljpr20cPkQp5k/nRbxnPC4/lRcDze91TxBrkAbUNQv9ThslwDM7Sr
Ap479PSqE95dXEcEVzcyzR267IkkYkRr1wo7Cvd/FHhjRTp2o/8ACOahe6bGuh6fJd2scaL
HdLI4Clsfxc5PvWRqHwj0K4vr3SPD+s3smoadqtvp1w93GojYTDIZdvOV9+tFwPIZr69urp
bi6vJp5lChZJJCzKB0APXjtVi+17XL+7gvNQ1m9uriDAillnZmjx02nPH4V6dH8OvA+pTiX
S9f1OKzs9TGj38l1EikSuCEkT/Z3DBB5xVeX4UWthZT2es31zBrkGmXepyWyBdsaRNtjB7/
ADcn6Yo0A86uNe1y7vTfXWs3s9yYzF50k7Fth6rnPQ+ldX8PdSkOrz2dxpuoattsn8hrK8M
FxYovzM0THgDGcisrxP4attAtfDckF1JINW02O+kMgGImZiCBjsMV6n4f8Haf4Y8a21zos1
xf6beaJeldQMiPDcOIMkJt5UjJBDc0DPK/Gfit/FmtxX4ge2tLW3S1tYnkMjJGvdmP3mJyS
fWq98fFPhvXRLeXd7Y6o8KSCVZz5jRsuVywPQjHFegH4beEokuNCn1bU/8AhIrTRG1aXZGv
2Zv3e8ID14yOe9dB4s8K+HfF2vPYW97fw+KINAtrtA6L9lKJEvyE9ckHr0oEeFSX99Ks6y3
s8i3DiSYNISJWHRm9T7mlstT1HTS0mnahcWTuMM0ErRlvTOK9R1b4b+F7eDXNI0/VtQPiDw
9aR3l9JPGotpFO3eExyMBuM9cV0OgeBPCmjePIF8m61TQrvSLqSC+LxTRXLqgLMgH3SBng8
g4p3A8t1jxZ9t8H6b4bsYZoYYpGu7+aZ9z3ty38bH0A4ANYa6zrEdmtimq3i2igqsAnYIAe
oC5xg103g7w74c1v/hJL7V7nUIdL0e0+2ILZVMzrvCgHPGcHrXXv8N/B0Vld+JJ9Q1X/AIR
4aTFq0EShBc4aTY0bZGM56H3pAeW6ZrF1pUeoQ26xtFqFs1pMsi5BQkHI9wQCKa2r6s/2Xd
ql432T/j3zO37n/c5+X8K9Rs/hv4SuZNL0Jr7VE1/W9PfU7OQKpt4Y8MyRv3J2ryw4BrlPh
/4Z0bxLrV7p2r3TpcJCTZ2kc6QteTbsbFdgQDjJx3pgc0ut6wLyW8XV70XUy7ZJhcMHdfQn
OSKhjv7+IxGK9uEaHPllZGHl567eeM98V7jpXgfwtrPhDwnoOp29/puoSXuoJPMqoHUxAll
c4ycYUD8a52z8JfDuTR7LW7mXXlsdX1H+zbFIvLaSNlwHkk4wck8KO1IDldW1u51XwTofh7
TdJuYrKw864nlwX+1XB5eUkDoowPaubmt9S0m78q5huLG4KBtrgxvtYcH1wQfxFewS+GItN
8KeN9C0LWNQvbiwvZUk02O6SNkt4wP3zIRlwf4guOgp2v8Agnw9pp1XxD4r1XWtUs7SOxt4
hDIrTl5Yg2WYjARRwBQM8s1Kz8QeFdRudGu5p7Cdo0aaGGcgOrLlc7Tg8GmrYa3pWj2XiSF
5bS1u5JILe4hl2sWTG4cHI617t4t8EeHdY8U614m167kjs0ksrGGP7SlqRugUl2ZgckDonc
1QtvBei6n4a8P+F7nU5bnSrbUdVkW7tSA0qxoGUjPH1ouB4ZBqOpwti11C7iZyc+XMwLE9e
h5J/Wkkk1Gyma1lkubaWFjmIsyFGPXI7H1r2PRfh54au59K8WaXe3lhpa6XJqphurhFkWSO
XYB5hG1VJ5zg4rhvF+jaVD45s4rDWG1G21PyppZDMJnjeRsOpkAAYg5w2Ocii4jlLS41COU
w2FxcRyXH7spA7KZc/wAPHX6VbFn4hmii077PqBhO50tyH2DacMwXoAD1PavYE+GXgm+8R6
voOjT63bXugXsC3M9y67Zo3cKdhA+VhnIPeoL+K01PVfGsljrOts+hWkds8t1cKxuStwFIO
BwnHTjJ5NFwPI9b0vU9A1a40LVcx3Fo2JIVk3KrEA8Y46Eciruk6F4qvNZstPsLe9t7uab7
Pbl2aECQru2hjwMjmvY/Gfg/w14y8ceLLew/tGy1+xME8tzcEfZZFbYhVR1HBBBzzWpbaDp
Gn/ELw3ZQeJLi6utA1WOyjtZ73zzIhU7m2hR5TA9iTxRcZ86NNfWVxcwC5mhkLNHNslI3kH
BBweeaiS5uY4WgiuJUiYgtGrkKxHQkdDXsM3g/wFqt1pWpIdS0+21bU7zTHM06ttuFyY5c4
4UtwV964zxv4StfBllo+l3LyN4jmie4v494McKlsRoAO5AyT70XA5iyg1TU7+Oy09bm7vLh
/kiiYs8jDnp3NQGW7haaIzTRliVlTeRuIPIYd/xr2LRfAOgXd/4MvNAuLySyvZlgvtSt73b
LDOYyxj8vGYzkcHJyKk0n4e+DPtvhvSNah1i81HxCs9yt3bSgRQKrMFQjByfl+Y9qLgeQpq
+oJo9zpCzn7LdSJLMDyzlAdoJ64GTxVOOeaJW8uaSMdTscrn8q9j0/wB4MuNO0mxmh1E6tq
ukXWoLci4AigaEtgbMc52+tSR/D3wXHIPD1zaaxNq6aC2rvqMcoFuzGPeF24+6Omc9eKLge
can4X8UaTas9zbTNaxW0V5I8UheOKOb7hbHAJ9K59pJXCK8rsE4UMxO36ele5+LdJsr3Qb3
WL2S8K6foOkN5FvMUWZWOGDDoTjpnoarS/D7wVd+KPDnh+2sNV0y+vLZ9Q1CCS4854YghdY
RwB5jAZ9qLgeKvNM7F5JpHc8FmckkemaZjnPc17PZeB/A2v2ujanZ2mpaLFrUtzpsFtdXG4
x3SLmOTcRypPykeppr+AfCehWWrXGsWd9qt14esLc6jZ2txt8y6mPQEA7UQYz7mi4Hl9jom
pajo+q6zbMpttJSN7hmkwwDNtXb68/lWQxIIIJGDnOea9+m0Lwz4a0DxVHDZXy6Pc6Xpl7c
W88v78K82XG7sQK4/xz4E0Pwf4bmvmuWurjVL0HRikuR9iChjI4HUncF/Oi4HmW8g/KxH0O
KuWuqX1pY31lBOVgvkWO4B5LqrbgMnoM1RxTuKYwJJxkk/U5xSUUHpQAUlLQcY4oAKOaSlz
QArcCkxR1A4pM0AO7UUnNFAE7UlObk02kiQ/Gl6CkozTAPxopaQ0AH4UE+tFdP4Isby/wDE
MsFjY2F5KtlcSGO+BMYVUJZhj+IDke9AHMZ9KTOOc167pHhW6v8AxDo1pf6d4aU3WlQeRZy
yvEbtWztcFQT5vHPbFczpWlXp+L8ek2tvo97eC8eMQkE2TMAcrjrtHP5UrgcQM5BPOOcV0e
oeM/El/d6rcXV1sk1a1jtLoLHsDxJjaAO33RWyPhf4hu9FfVle0jmnjmuoLEbvMlijJ3MvG
0Dg4BOSBXVfEjwTeapdnXtNvbOZrTSbF5dPRj54QoqB8YxgsfXNAHG23xR8WWzYM1pcxG1i
tGgubZZI2SL/AFZKnqy561R1vx74j8RW2oW2q3EMkeoSxTThIgu5o12oRjpxWlr/AMMNZ0P
RrvUH1HTryXTtn9oWdtNumst/3d4x+Bx0qjo/gO/1Xwk/iU6nYWlmLhrSNJ3IkmmABVEAHJ
bOBRoMbJ498STRXMb3URW5tILKT90OYoTmMfUEde9JL4+8TzXOp3Bvljm1O6ivZ3jjCt5sX
3GX0xW3ffCbWdPs7yb+29JuJtPMKXtrDMWltnkYKqsMepGTTtQ+EPiG1kFvaajp2pXa36ab
PBayEtbyuMruyAMY59qNAuYniP4h+JvE9nFZajcW8Vuk32h0tIFh86b/AJ6Pt+83vQnxB8U
jxe3ip79ZdTeEW8hljDRyRbduxkPBBHWr/j/wneaFb6dfCGx/s9QbASWauMzR/f37wCzE5O
7oR0qxbfCjVrrS7W6i1rSjfXlj/aFrpplYTzxAZOBjGRj8aNAOW17xPq/ibWE1LVJYzLEix
RJFGEjiRfuqqjgAVtS/EvxVJJbGOe0tlt45Ykit7VI4z5q7ZGKgYLEd6u/8Kq1kaR9qbVdO
TUhaDUH0kyH7Slv18wjGOBzjrilj+F2tQatcxXVxZNBaTWiCQuwjvPPIMYQgZ5B59BmgCtD
8TvGf9irosd3DLEbU2O82yNPJCRjyy+NxA7Ut98TPG9zocmlXVzHFBNALQyrarHKYl48sSY
zjjkV2nh7wLej4lWHiDVL7RtEjXXPItrIEqLkxOA4iGOgxjnqat+MfC954h8I2csMsFlY6d
qWrT3V5cHEcK+dwDjkkngAUaAeb3/xN8Y6log0i61GNoWVEklWBFmmVD8qyOBlgMdDSz/En
xZPdW04u7e3+zQywxx29skcYEoxIdoGNzetSwfDXV7ma0kgvrRtPudMfVRffMIo4k4ZW4yG
B4x6msbQ/CHiTxLBNPoWkTX0ULbHdCoCkjIHJFGgG78PfFkHhO18UzfaBBe3Wm+RZh4vMV5
N4O1gQRjGevFZ2qeP/ABTq7agb3UEZNQt0tJokhVUEKNuVEUcKAeeKi0/wXrF142g8I33l6
Xqc52otyeNxXcqkrnr0FRa34Vv9C0DTtS1CSOKTUTMI7Ug+YixttLt7FgQPpQBpWvxC8a6X
4dXw/FfmC1EJiiZ7dfOjibqqSEbgp9qyfDvifVvC9291pDwLK4AJmgSXaQcqw3A4YHkEV6n
4p8C3vivVbHUEuksdPsND09JZ2heUl3UhVCICT6k9hVKH4OSyeFri0e7tk8VR60LBEaRtjo
U3ADjGSDvz6D1oA4W38eeKraS2kj1QmS1lnnid0ViHmGJScjnOTUvh7xx4u8L6XLBot2YrF
5hJ+8t1lSOX+8pYHa2PTmuhm+Dutrf2yW2pWsmny+cZr+WKSFLbyf8AWFlYZxjoR1rc0fwv
puo/CnUtCh8WWC2reIbdYtSMb+XMzRYVQuNwOTjmgDg2+IXixrTU4P7QjH9ptI9zKtugkbf
98B8ZAbHIBqS0+JnjKzv7q+g1ZXkuoY4JlkhR0ZYxhDtIxuUdD1rC1XT7vw54ju9MuxG91p
1wY3H3kZlP6g17DqNl4au/i/4Ik1iwsLKx1DSYbmaFIxFA87KxUMBwFLYBoA88i+J3jJNTv
dTOrJPNe7DP50EciMyDCPtIwGHY1Th8e+K4fL8rWGLRvPKpKqTumGJT07j8q9O8YnVNC8Ka
T4h8SeHdFtvFK6nLDaQR20bRXFrtP30XhgCRg9elO8TacfE2s+E/h62n6Vp2sSRi91m5srV
IRbgqW2cf3U5PuRQB5ZYeOPE2mjT1stUKJp0MltBGyKyCJzl0ZSMMCexqvdeIdQ1jxNa6zr
V150kckWSqBQiKRhVVQAAAOgrsPihodj5lr4n8N3GnXPhmQ/2dbNZKVMTRDpLkDLnk7u9M0
X4UzaraaSs/ijT9O1PV4Gu7XT5kcyPCATuyOATjgUAS+Nvix4g1bxTfNouuSLo63q3NoBCq
MduCm7jLAHoGzXEx+JtagfVnjvyjav8A8fp2j9982/04+bniu8h0KI/B2+1OPXNCeO0xDK/
2J/tSsxz9mDkbSSRnIyQO+Kz/AIOSxf8AC0tM0+4sbS7tr/fDNHcwrKMbS2Vz0OR1oAydW+
JXjXW9LfTdT155baVleTaioz7eVBZQCQCMgUtz8SvGty9lLPrreZZyieJ1iRS0gGA7kD52A
7tmu1+H1rcv4d8RHwlaabc+MBqSJHFerGxFrk58tX469cc4rsItK0iz8X+NG0P+yNHuYJbG
NtQvIlezgkbHnwIDnDMfb16UAeK6D4hil1bSbHxTqU3/AAj1rfNqEsUabmLnliMc5YgD0FZ
3irxBc+KvFepa/dNl7yZmVeyJ0VR9AAK9d0uW6s/jbrnhzTNG07TtDju3vb0X1jHKbe3RQX
ZSc7VbsB/eFedX81t4/wDikwie20W11O6EFsREFjhTpHkLjrxk+poAr/8ACwvGRXTkGuSIN
OcSW+yNF2sF2hjgfMQvGTmu+8GfE/SvD/h6z+06xrS3Vn5zyaaI0kgu5HzgrIeYlyclehIr
AtfhLqckawX2qQWGqXEl3FaWEsbF7g24+Yg9txyF9aLL4VznTre/1nXYNItzp51O88yFmaz
iLbYwVH3mc9BQBzUniTxZYzWNzJd3Vq0VrJDaFkAC28hO4Lkcqcnmrln458fJ4dk0uy1m9O
lWkJikVEDCOJvl2s2M7ecAE16L4u8G2etQ6BcyeJLe20HRvDkLz6r5TOrgyMqbU65J7dqoR
+FR4U8D+N7ePVodUgvtEtL2K4hQorI0/HB57UaAebnxl4oMbxHWJmRooYWUgYKRHMSnjop6
VdvviN441J7Z73xLdyyW0onif5VZHHRgQM96m0HwQ2s+CNX8Tm9kWPT5BELe3tzPIx27tzg
H5E7bua6O4+C+sw6Is8V55mqfZ4rl7UwFYtshACLKThnGQSMUaAcjqniXxj4lmTWdRv7y+O
llWWcLhLUk5B+UYUkgc96r2PjDxRpmu3euWOtXEGo3e77ROCCZc9dwPBr1a08IaZofgfxz4
es/E8Op6iz2VreRpAyC2k84Dgn74BOMjuKyZfg/pEE8kc3jmMC21NdJuStk+UnYfIF55HPJ
7UAcDdeLfEWrTTrrGvXc8V8kcF27fMZIkbIB9cckVpeOtYbxRqX2/R7K5Tw5pMEWn2hdOIk
A43dgzHJqvp3g2a9+JQ8Ez38NtMt29q1w33crnkDuTjgeprvtN8O6Pp/w+8a6FretXOkWEG
qWe65ubJhLnDYHlZ6n64wM0AeL4A60c5r15PhxqemWuraPHq9o1veahYWYuVt9zTQz/MjqS
flHQkdSR1qC2+E1hdX+sJaeI7i9tNFcW13JbWWXNwWICIrMMqAMls0wPL/sV4NPGom1lFm0
nlC42/IXAztz647VXPWveG+HN43wzuvD9xqcEVlo+tzXN5qKjeiQCAEOFHJJyBj1rwqUQie
QQOzxBiEZl2ll7EjtQBHn0owT1paOlAxCKWjrRjIoAP4cdaMUdBS/WgBKKDzRQBYNNxTj1p
KCRKKDRnigBR0pKBS0AJXf/CSSOPxzP5kixqdLvFyxwM+Sa4ClBI6Eg+xxQB6hpXxP0uz1K
z1K98NS3FxZ6OmkwvHc7GiABDSKccMQcD0qh8PrrTJfjfodzp1q+n2JugUinn8woNhzlzjP
Nee/hVzTNL1LWNQj0/SbOW7u5MlIoh8zYGTilYZ6He/EsPobaNd2N5JeWKT2dvNBfNFCyM5
w0iL95lzxzg1Tm+J0r6hql7DpnlS32l22nKfMz5TQlSJOnOSvSsEeAfGh1ZNJ/wCEavRfvE
ZhAU+bYDgseeBnuaqah4S8T6VBLPqWh3dpHCUEjSJjYX+4D6ZwcUCOt1/4lafqml62umeGR
p2q+IQg1O7+0GRXCkEiNSPlyRk1zkXiya38FWHh2G22SWWqf2mlwWz820ALt+ozQPAnjBYr
i4k8N3vkWmTcMVACAAMQT2OCPzrT13wXPHqum6ToGgauLy8iacxXezcBwdoA6Be7NjOegoG
bF/8AFLR549Yns/B/2TU9beCW+uhdllaSNw52rjgEj9ahi+LV3aarq2p2WlJHPqGsQ6soeT
Ij2AgxnjkEE81zMPgPxhcancabB4fupLq22maMAfIH+6xOcYPY5p1v4XvNMup5fFGjajFaR
SPZhYVAZrrb8kRPbOQc9xQFyx4z8YWniaOGKx0+8tUErzyG6vnuSzt2UHhVHOOM132reM9I
8Maf4TvYNBivtdXw8kVvfi4IFvuDKQyDgkDOPrXmZ8C+Lli1GdtAuli0w4u3YACIgZIPPJx
zgV1HxO8D3+lazPrGlaC9v4eWC2/fRAeWrNGuTjORls89M0APf4qwtZNfHw3H/wAJS+nf2W
+q+edpi27d3l9N+3jNZz/EzU5tF8JaXNbCSLw7cLPndg3Ww/uwx/2VyKwdF8G+KPElu1xoe
i3F9Cr+UZIwMBsZ25J64rV0zwPrthr+kr4j8Jajc2d+XEdtCwjkmKqSVB/hI6kHsKAOig+L
NlLdRXWs+EYtRmsdSl1HTm+0tH9nMjbmRsD5gDyKYnxguBpr6Pc6FDc6TdTXcl5aPL8s4mf
eMHHysh6NXJ2PgnxBftptwmmywWOpXS20EzleSX25Azkgc89OK1db+FXjDStW1S1g0me8s9
PkZDefKqOoGQ3J4yO1AGxe67PoHwCsvDqXitNr11JcLCHDNbWgYfISOfnYA4+teXpNLGD5c
roD12sRn8q6i6+HHjezhhlufDlzEJ51t03FcmRvugjPGe2etOfwfqOoxwW+g6BqEl1auLPU
HmIGbsk/u1XtgDHv1oEc1b3lza30N9BO63MDrLHJuJKspyDmt/xx4xvvHPiNtZvoVtiYVhS
GM5WMAc4+pJP41bb4XeP0Us3hi5wImmzuU5Udcc8sMfd61haHoGseI9TGmaHYSXl2VLlFwN
qjqWJ4A+tMDuofi3MYXsb/AEUzabJaW1s8NvdvBIHgBCuHXkZBwR6VUsvipqGmMH07S4IWT
VhqkYMruFAj8vyuSSQVPXOa2/E/gu20200Nbvw5OJrTw411fQ2pVD53mFRJK390ZGcZzxVL
xt4D1PUPiBqNv4U0NRZ20FruEZWKNXeJTgFiAWY9hyaQyD/haUdvrKXWn+HQtlJHNDe2t3e
y3Bukl+8u5j8oH8OBxWU3ji1t9KfSNG8PpYaeNVg1OKNrhpGQxrjYSeueuaqaf8OvG2q2jX
Vh4duJYlMiclVYshw6hSclhjpWbrvhbXvDT2q65p72Zu4/NhywYOucHkE8joR2oAj8R6y/i
LxLqeuSQLbvfztOYlOQhPYGrnibxPL4nl0l57NIBp1hFYAIxPmKmfmPoTmvSvBfw78L6r4X
8NSavpGqXF3rrXLPfW0+yKxij6O4xjH1IrgJfh74sGiXGvQaPNLpEW+RZ8gM8QJHmhM7tuB
1xijQCa98dzX3jPSdem0q3NnpCxx2emFiYY0ToPU5PJPc1V03xvrGnePX8ZHy7q+mlkedJh
lJVcEMh9sHHtXQeG/g/wCK9Y1rT7TUrRtMs7tDJ9oZ0ZgmzcGC5yQeBn3rHuPhp41gijn/A
LDlaKeURQYkQtMSxUbVByenOOB1oC4eJPGdvq+g2nh3RdAh0LRredro28crStJMwwWLNzgD
gCtrRvisdLttIku/CtjqOraPbtaWuoSyOrLCQRtKjgkZODVGH4beLNK17Sk1jwxJd29zdCJ
YIblP9JwCzIrgnBwDk9sVdv8A4W61caDpGuaPZndrEs7rYmVcWkKklSzk9MA5J4GKBFGbx/
p1x4FtvCk/g+0eK18ySK4+0yBhM/3pSBwW+tc94U8Qz+FfFdh4htrdLmayYssUhIVsqRzj6
1UbR9ROt/2JFbm4vzL5Kw25Em9+wUrwfwrvvD3wn8SL4+8PaZ4i0nZYXtxmVkmR1KJ8zoSp
4bA6daYzkPDvieXw74mfxDb2UFxdhZTAZeRBI+cSD1K5OM1p+G/HLaRpuo6XrGjW/iDTtQn
S7lhuZGQ+epyHDLz9RXU6Rpza9+0Xbadqej2EENvcsGsraNfJ8qNWKggcHIxk96xj4L1vTf
GAm1jwsmo2k8FzqC2sF2qxtCucnepwNmRke2KQFTVPiRrOqjxLJLbW0Vx4hMSTzRAho4U6Q
r/snAz34ri0ZkcOjlXUhgw6gjoa2NT8M6xpGmWepajbR20N8okhjMymXYwyrFM7gCOhIrrN
O0jwt4V8IaX4j8W6VLrl9rO6Sy05ZzDHHCpwZJGHJJPQUwJ7HxbqXjv4seHdU1zU4dKXTlj
LT+ZtWNIvmdhn+Jznj3qC8+KV3N478Ra3cafb6npmsobWXT7okI0Cn92MjkEYByPWt+TwWf
E/wttbjwd4fgha/wBWuLmKKaZPOSCNABGrMcvzuOB6VW8B6Faw/YL/AFfwxEqQ6ZqGom7mk
8wXaquxQYzwu1j+JpAZkvxauZZ/LuPDOlto76eumyaXlxC8asWQ5zkMCetUdY+Juo6tZahZ
DR7Cyt73TodN8qDcFijjfeu3J69q6LwR4A1nRlv/ABT4l0q3FjBo9xcpDM6O6uyYjLx9Vzn
IyO1crL8LvGkEtvDcafBFLMnm7Wuo8xxhdxkfn5EAPU454phcg8LeNpfCdneLYaPay388bx
JeyO4eNXXaRtB2sMdMjg1dv/iTf6hp8Im0ix/tiKKKD+1suZdsRBQhc7Q3HLAVBH8M/F8t/
d2i2VuBaRxTSTtdIsPlyH5HEhOCD7VDp3hO8s/ihp/hTXrYRTi8jjuIwwYFPvHBHUFf50WA
27/4s3t7a36ReGdIs7nU5IZr26gVw88kbhgx5wMkcgetZ1x8SdXuJr2VrK1U3esR60+N3Eq
dFHP3f1rS8Pab4d17SPH0txoiJdWFvLfWU6SsohG/aIwg4IHWui8JeDtBl8P+DxN4Rl8Qt4
llkjvL9JXH9ngNtAXbwpA+Y7utLQDzCTxCbrxjdeJNQ0y0vWup3nltJd3lEt1wQQRjPBzXW
S/FzU7p9SXUvD2k6jZ35gD2lyrsiLCuEUHOc+55rsfC/wAPfDV1o7gaQutWgv7221HVHnZH
sY4gfLaJRwxOATwfSue8D+GNE1HwTeXaaJY+JNde6lEFjPfm3m+zovLogOWOe1GgGLN8V/E
VzfXNzJa2ZM99bXwUIQsRgGI41GeFx+NZ2neP76yutbN1pllqVjrc4ubqxuA3lmQMWVlKkE
YJ9ah8SWVsvhfwtqlvaJbSXNvNb3CqMbpIpSNx98EA/SuW7UAd7YfFXxDpY26fbWFtCb171
oI4sROHTY0RTONmO3XvXD3cyXF5NcR28dskrlxDFnZHk9BntUJ+lH4Uxij6UdaT8MUvXmgA
GfwoH6UvakoAPrRzQaKAFooHSigCZuopOneg9aKCQzRRRQAuaM0lBoAKKKKAAGtvwq2jJ4p
sZNfvZrTTI33zvbgl2Uc7RjnnpmsPHNKAc8AnPTA60Ae233jTwlqGp+J7efxZfLb+IbZI47
6KyZDYCJspCFzlkK9SO9KvxK8KweNYBcS3WreHH0eCyujcRkPJNCS0bkeu4Dn3rxHH1/GjB
xnBx64pWA9C1bx3/bHgb7DcXtxHqtzrsupXIQHb5bKAuD0OOw9q7ZfiV4Ng1qG6kuBe6hfa
dPZahrK2GwHdjyy8JPzkYw2OteS3+hafYw6fN/wkVrcpesD+5jctDH3dx2IORtHPFVtb0iD
R7uO2g1e11NmTe72uSiZ6Dcepxgn06UDPRtZ8f6XN4e8Q6RBq013JPZWlpaTRWYtkYRyFnU
KD8qgHjPNdPovjLTdS8V+MfEksH2zwxaWlrff6QpXbeRKqxYH94tke4FeAwxGaaKFTsaRgu
X4VcnGSewrVvpLjTnvPDthrLXulG4XzXgBWGZxwGweuOcZoEdZfeLNI8U+AIrLXNZvNO1mw
ubm7CxRGSO/aU7uSCNrA8ZPatHXviDomp/8ACZCGa5ZNW0uztLVXjOPMi27weeBwea4vx14
ftPDHje/0OxklltrdYyHlwW+ZAxz+Jqh4a0uPV/Fuk6Pd+bHBe3UcLsowwVmAyM0WGdf4T8
ZaXonhTTtNuZbhJ7fxDBqcojUkGFFwee59q6XSfid4dtdVtbm7lu3WHxDeakx8ssfJljKpj
nrkjIryjXdPi0vxRqelQF3jtLqSBN3JIViBn3rW1nw1a6f8P/DevxGf7Xqktyk6P91fLYAY
GMjrzmgDr4PGfhhPA2n2Wo3U2o6lZ3cUtmDaBH09BLvkAlB+dSOi+pqHxh4+0rWtF1Gy0+e
6DXPiN9UAdSoaAqAoPPXI6V5gUkDYMbA+hU5/Kun8Q+G7bS/CfhXV7UzvLq1rLPcBuVQrJt
GOOB9aAOv8Q/EPS9TbxwdPlvPO1qayfTyUOQYcZzz8pyOK6nxX45tfD/j3wla6hALZrKSPV
tdS2XcXu3iAPHcgY4968DiNxCyXcIdDG4KyqDhWHI59afd3F7qF7NeX881zdTNvkllyzOT3
JosB6roXxI0WwfwqbqS8I0vUL+5uQFzlJgdmOeTzz6VzPgjxHo2k3PiDT9blubfT9cs3tGu
7Vd0tud24MB3HYiovDfw/1LxT4J13xDpknmT6Q6BrML80qEEsVPqAM471m3XhiW28B6X4q+
1iSPUbuW0WAIcoUHXPfPpQB6FffEDwpHpU2l6dPqN1EvhttHjmuYgHeXzdwJ54XH5VrS/Ff
wzfvqFk9xc6bbyXNreQ3X2BLlmaOJUZCjH5Tlcq1eZ+FvDVtrGneKZb9biOfSdNN3Ci/KTJ
vAAYEZxg9K5ZopEcq0bqy/eBUgr9R2oA9is/ipo6ax4bv7yS+kfT9Rv7q5cxrudZlIQ4XAL
euK4fxF4kstW8FeGtIg843emG688yDCnzJNy4PfjrTdI8OWl98PfE2vT+eL3TJbZIFHCkSM
QcjqenFcqUcAko2AcEkHiiwHd+I/HlxdeFfD/hvw/qF/aafZacLe8hDGNJ5SxLEgHkc11d7
8R/CJuLnxHYf2mdavdKTSTYSIBbWabQrsrZ+YYBIGOprzfwd4bbxd4tsvD8d2LQ3W8+cy7g
u1S3T8Ks614ROgeGNP1LU74RajqLM8GnBPnEAOBK5/h3EcDHNAHV3HxE0p/iPr/iaNLv7PN
pUmn6ahX5oyYhGpIzwOpqax+JGiW3jzw/qDxXp0jTdFXSjtAEsTGMq8qDPXJrhNO0OwvdBu
dRuNXa1ng3YtPsru83HybCODzndnG0etVG0qNfDcOqfaWa6mmZFtVhY4jUcyF+g54A9jQB6
fp/xA8G+HYdDsNFfVru20sX05mu41DyXE0exCADwoqvpHxC0K1v/DUj3+pWEWjaULSQRWyT
LdO0haVGVjjYw4zXlLW9ykPnNbTLHkLvMZC57DOMUv2W6VfMa0mC88mNgOOvOKAO18PeMdG
0b4uv4sXSGt9KeaYraQY3W6OpUFO25c5rqNM+I3hPwxHZ6Voaape6faNdXhu7tFEst1LGUT
Cg/Kq55PU15HFCxuYEljZVkdR8wxuBIHH+NdJ8QPDkHhjxxqemWEFwunW8qpDJMCQcoGI3Y
wTyaADwP4ktPC+s3+p3cc0k0mnXFtbmPnbLIu0MfbrXSwfEPRbXwtb6TFa3fmW3h2TSUYqM
CaWTdI/X7uK82ezvI/K820nj87mPdGw8z/dyOfwpy6ffvKkKWF00jrvVBCxZh6gYzj3oA7f
xr4v0TW/Cui6NYfa9QutPPOpX0CRzLFtAWDK/eC+pq1b+KPA+veDtG0rxpbarBf6FG0FtPp
20i5iJyEbd90g9687jtLuZisNpPKynaQkZYg9wcDika3uFLbraUbRubMZ+UHueOB70wPTNJ
+Iui6VdeE2jsrvydAsbuMKMEm4l3bWHPQAjJ68VInxM0qDR1tLaxuTNDocWlxbwNpk87zJW
PP3W6V5fBa3dyJGtrWacRLucxxlgg9TgcUv2O8FkL37HOLQnaJzG2wn03dM0rAeuav8AETw
Vc3PiTVLCy1n+0vEUcEVwJynlQIrqXRMHJBC8ZqtafFDTv+E78X6xcR3traa/AtvDPBGkk9
oq42ja3ykEDBFeXW9jfXbBbOzuLkk7cQxM/PpwOtdPbeHLWb4WX2ufZZ21eHV47JFGfuGMk
rs9cigDd1b4jWOpaHqelMupXC3l3aFJLlkLC1hySnygAEsSQoGBVCXxfa6p8b4PF5V7exkv
43CyH5o4gAnOPQVyUGlzR6jZ2+q2t7aQ3DD5hbtvZScZRTjd9KseJNIttE1f+zra6numjQG
SSa2aAFj/AHVb5sYxye+aANzSvEFj4Xn8baZIjXY1O2lsIJYGBUHzMhyf7uB2pfCPju68Je
HNctLKe8F9fxiG22ykQQBv9ZJt7vjgHtXKvpWqRWpuZdMu0twwUytAwUE9BkjHPauqn8L+H
bSNJJtQ1uUTW00ybNNZTG6qNsb7upzncRwBigDofCnxI8PaRofh5NWsNTbUfDck0loLORVh
ujJ/z2zzwTye4rO8L+LfA+g6hB4puNG1NvEto8sscUMqi1lkYttY/wASgBsYHXFZvjfwxba
Trmm2+jWc7QSaXaXlxt3SBWkUFmJ/hGaXxv4RNh8Q9V0TwxpV3cW1okbiOFGmZAY1YkkZ7k
0AaEk+gapb+FrLXNRj+yW9realfiGTa3mSOzCFT2c4UY9685bBYlV2qTkKTnA9Ku2ujavfq
WsdJvLoKWBMMDOAR1BwO1dr4F8L+Htc1HS7e+i1CWaeK9a4R0McP7uMtH5bjljkcimB53Qe
lJnj8aXOaBhS00UtAC0e9HpQOtAAaKDR1oAUdKKB0ooAlPWig9aKCRaKSl5oADSUtGOaADF
FFBPFAGt4aW/bxVpi6XNDBeNOoimn2+XGf7zbuMAZPNfQuozz/wDCduDc6J50OlSW2hXTyw
lZrsBS8rheFLc7c18x/WgAUrAen/FiSZ7bwmL+fT59VWwcXrWJQr5nmHrs4zjrXc6vr2i3k
viTSNSuLCTRLSw0yeCJFj+/uTzSpHJbGc+1fO4wDxRj6e1FgPo7xfdS3OpWtvo7aZbNNqsb
aTfyXsEiwQ7cMyRhflj29Qx6iuF+NUt/P4ks2kmsJtMhi8i0e1ljdpiAN8rhPulj2ryoKM9
BirFlZXOoahBYWEDT3M7iOONByzHtRYD6CuptYi8IeDrW+1XR7yMXlvdapN58CvEm9QkAUc
kAcsapX0lhe+FfGtrJd2unWEepXV1b3drcxE3TeYNsMkX3iD/CR2rwe4t5La6lt5kCywuY3
AIOCDg8jioiPm6dO+KLAfSHjXUfC2oXdvNZXtl9itdUtZPEEJZWku49ibHRs/Mi9Coq1eah
dxNcyeINc0OeI+IbGbTPsssW6O0EnX5eQoGOvTBr5nSNpJEijj3O7BUA9ScVveIfAvifwrb
Q3WvaV9jilfy1zKjHdjOCASRxRYZ2nha+0mP49avdXdzaL5k14LC4uMNCtwSfKcnpjPevQ4
dcuLGHw9J4q1zSL3W7Sx1RpWikidFk2gxhsfKWOPxr5lbHpwaMDjI/SiwHv3gvUYfEul+Fd
d1XV9O+16Pq9xeas11IkUhjZPlYLxuHGMCrmkeLbLy/CWjjVLRdIu7HU/tkEhTaSWcxh8/d
6ggV86gDOcA11WgfD/xZ4o0yTUtD0g3lskhiL+YilnAzgBiMnB7UWEew2ep6cvha0lj1nSE
8CJoLQXOmsU89rzaR9zG4vvwQ3pVHWLjRh4c1zxOmpaa9lqXhm10+2iWVTOblcBlMfUEY61
4Vd2dzY3ktpeW729zC5SSORdrIw7Gq+0ckjn1osB6b4P8AEb+HvhR4guLDUUttWj1Wznt03
gO4XO75e69j9a9M0vxN4BntPCGoQG1s45ry9nktJpAFsruSLjr91N+drYwMivmfvml4IJ60
7AfSVtrrpqV/bHVNH0rXhoTwRXcuorclpDMCiyybQpYc464B9qq6nd6bq8Wo+GrvXNJn8WX
vh1La5vfORYJrlZdwXzPu7gnevBdL0i51d7tLXy1FpbSXcrSHCqiDn8TwKu3/AIS1zTfDWn
+IbyzVNM1A7beVZFbccZwVByD9aQz22/8AEnhyzu9YT+1bOVLOTRY3MThllMJ/elP7wHcis
jxhY6c+h32gx6/o7XPiLxN9utJI7hWSK3KkB5CPuDJ6GvO9Q+HHi7SvDza5eaYiW0cazSxr
MjTQI33WeMHcoPrUOp+APE+k+Hhrl7p6JabUeRUlVpYVf7jSIDlQ3bNAja+GM1n4f+Mlg1/
qFrHBZyTxvdeZ+6OEYAhj1BPT61b+IV9pXjHS7Tx1Z3kMOrE/YtT08yfMGXhJY1PVCAM46V
iX3wy8X6bo0Gq6hp8UFrI0YkzMpe2EhARpUHKA56muZ1XTbnR9ZvNKvUC3NpK0MmORkHt7U
Aew+D77VrX4L6ja2vi/TILu+3QW9ld3iRfY7fkyOBjO9uQB6Guml8QWraXf3Np4t0iPwrN4
ba1s9JMiiWO4EeCNmMht2ee+a+bNo9Bn6Vd0jSb7XNatNI02Dzr28kEUSdMsfU9h70WGe46
z4w0++g8RaPJrltNpg8P2P2SDepT7SpTdt/2xzn6U/UfF1rr3xM8XaJJ4htBpd5pMllpbyy
BbZJWRM/N0GSDzXheraZd6LrF5pGoRiO6s5WhlUHIDA84PeqQ2njj6UCPRPiPeae3iLw5YW
d9bXZ0nTLWzuZrZg0fmKcthh1xnrXo2t+OdC1HU/FsOtaxBqWjwalps1lb7g6tGpHmmMd+M
5xXzr04ox0PpTsM+lbrxJp8Goeb4i8ZaXrVvd69bXWjpA4b7Bbq+WZuP3a7cDafSsHT/ABj
ea5L4yt7Pxla6T4gmv1On6hdSiNPsaucxRvj5R0OO9eE4GTxilxuwu3OeAKLAe6+MfHemxe
HPFf8AwiutxR393f2kcktthGutsO2aRB/dLDBP+NL4j1jw++geJvEMGv6fMut6FZ6fbWccm
bhZkxvDJj5QMda8l8VeGJfC/iltAluUu50SIsyKVAZ1DbcH0zio/Fvh1/Cniq70GW7S6ltg
geVF2jcVDEYPpnFKwHd/DPUNOj8MeINJ1vVrPT9Kuv3k0qXbQXiMsZ2mMAfvFJOCtdLrniv
RJfh8v9k3mkjTW0RLA2U91J5yzDqFtx8obPzCT9a8EOB1rX8PeHdT8U67Fo+kRxyXcis48x
wihVGWJY9OKLAem/Dc6kvwl8RDSvFEHhu7Oq2oF5PJ5an5SSu4DjP64x3rrW8b+Dn8TG6i1
i1SNfEdnPLKfkEwS3KyTgf3S3evHtfsfFPg3Qn8LaolsNN1Z0v1khdZkmKZAKuOwzyK43jn
pigD6C8PfEDRGbQ7vxJrUd3dwavqOySdixto5ExC+eoTPcdK4D4l6sl8NHsmvNLvJ7KGQNL
YXElztDNkK8r8v6jHTOK4CNGkkSNF3O7BQB3JOAK663+HOuXus65pNhcWM82iqXuQZwhYBd
zbAeWxyDRYD2zXdcttG1C7n13xhbTaTLoVvbp4fJJk85o0KttxjGfm3f4Vyl347sr34teJr
u88RLPo50m5trBmcmLc0KgKg7EsD9a4238O+LPiT/xUl1d6baxjy9OhnvJVt1ndFAWNB3bG
OaqaZ8MvE+pSXkUgs9Nktrr7Btv5xF51xjPlJ/eb9ORQB6H4s8V+Gdd+H8eiaVrkNhqVtY2
Mk7g4XUQiANbs2MhkPIHQ1p6h4u0XVbrVrXw946tfDl2dTtrx75mZFu4FhRSgYDJKkH5T1r
yfQPht4j8QC58lrGwaC5NkFvrgRNNcDrEg7tWHq/h2+0nS7K+uyoFxPPbvHj5oJImwyt785
osB7TdfEnQRqNnNoms/2fayeLPtdxHGTHvttigyMB/CxBOPeo7Dxl4Ut7rSM6xbxx297rMj
YzhEmDeUenRsjFeA9unWiiwC8DqD7UhxjAyDR1PWgdcmmMPYcUv40lKKAFpAOCKXtSDk4oA
PalxQeDRQAg6HFFA70UATsKSlNJQSFGaKKAFBooozmgBBRRRQAUo6UlKOlAHbfDXSNF1jxB
qKa7YtfWlpplxd+SrlMsgyOR0ru/D3hnwpqtj4cuR4Gkvo/FFzMk01tPJt0hVOAqn1H3iWr
xS1vbyxd3s7mS3aSMxOY2K7kPVT7Grth4j1/SrGex0zWbyztbj/AFsMMxVX+oFID2fT/B3g
eC30zS7vQRqM13pt/dvfi4dWY28jBdoHAyF5NMg8MeGUtR4x07ww80w0CHUYtFt55NrSvIY
2YEHeVAGcCvIYpvE0eixatDc3q6dbM1jHOshCxlxloh6AjJI71XtPEOvWNzb3NnrF5bzW0Z
hhkjlIMUf9weg9qLDPY9V8KeENGtNW1mXwftFpolnqC6dPPIPLmkkKsGOc+n5UT/DzwnrPi
/VfCumQJpV7F9k1OF3lYgWropnjGf7ucivIJtV8SaikrT32o3iToIpSzO4kUHIUnuAecV0l
nrup+GNE1S61W1vW1vX7FYLG9nbOy1J2uRk5yQNopCG6ZaaRrPxssLLQLT7PpUmqRpbx5Lf
u1YfMSfXbn8a7s2/gzx38RvE+rSaRcwx6RHcXdykk7zreyBwikIo3BBjJC14ja3VzY3Md1Z
XEltcRHKSRNtZT7EdKt6Vda7a6g99oc19HeIpZ5rQtvAPUkjt9adgPYU8E+DPEup6vomn2o
0jUY7C2vzLKkkKW+H/f7Vc52lCGGaqNpvgJ9E026sPDMJ/4SDWZNNsJbidwILdQqecRn5mJ
O7njJry26XxHFap4hup7xY9W8yEXbynNzjh1JzkjpmqMsmoLaWkNy9yttGDJbI5YKoJ5ZB7
kdRRYZ6v8SPD3g/RNAvbbTNJmtLyyv1tba5+zzJ5wUfvBI7na7Z5BUYqeDwz4k1P4S+BNP8
P2VyWutQuNQmuY8qluAwUO78BQACa8p1DWdb1toE1PVLzUWiGyJZ5Wk2+wBqeTUvE9tpQ0+
a91SDTvuiB3kSL6Y6UAe1+MW8H6lPP4jOkWuqXWtayuk215NIyxqqRqjzYBG75iSM1Pe/D3
wLc67H4WXTbixMWoxWkN4tvLG0wVS0qPI52uzAfKVHGa+e2u7t7SK0e4la2hYtHEXOxCepA
7E1pHVvEut3+n2zarf310jrHZq87MUcnChcng5xzRYR7bZ+EPDmtJpH274fL4clude+xrGz
ybprSJGZ2IY9TtwSOval0bRfAmqP4XZvBFjEurtqG/Esh2W0O7bJyeX4HP1rxbU9Y8WQatL
b6vrGom/s5HRxJcszRvja3OeuOOKqQXOttatcWtzeeRYx7S6SNtt0c4I/2Qx7d6Bm/4WCf8
I945MHBGmjZ67PPXP6YrYnlaL9nvRpUALR+IZXGeRkRg1x2nX+p+HpLpjZsgvrSS1eO5iZQ
8bjqM46EAiq11b6xZWUFrfw3traufNijmVkRj/eUHgn3FAHtms+INAbwlrXxDjgvrLWvFsA
0qO1uWUxHAUSzJjkoMdT0PStnxraMnhTxii2MtndwadYPca64/dasFAwiDop6crnpXzzfQ6
xbwWsOpw3kMQQm2S4VlAUnJ2A9ifSrWo3fieDT7XTNXn1SOyUCS3trpnCAdiqtxRYD0+607
xVoPwn1fXNWs9S1HWfFccYmnkRmWztEIKvI3Zm4wOwrB8Rafp+q/HpNM1KfybS6u7aK5kzj
GY03c/Xj8a4+HxD4imkihOrX94hdT9mknd0lwQQpXPI46VW1i+v8AVdYudY1BGSe/ka4J2l
VJJ/h9hjH4UCPXPG3hywt/AniS/k8AReGrjTtVis7OdC+biHJBPJwcjGWHBzVD4aaZa6J4Y
1HxrqWu2mhXd1usdIubwMVD8GWQBQTkL8oPua8xuta1i/hEV9q15dRAAbJp2deOnBOOKm1r
T9a0e5j0jWllikijWWOB5NyojjcCBnAyDmgZ7n4u0XQbPxR428banpVtrdkNMs7yzWUsIpZ
pSF3ZBBIO0n6Gq9tpXhCLTUGoeDNMkdvDMuuXkg3qUkL5iROflHQeuK8Jk1HUJbf7PLf3Ek
OAvltKxXA6DGcYHb0qxbDXdR8wWa6heARiKQQ75Pk7Kcfw+x4oA9yn8J6GyT6/p3gy11DVr
TQrO5/sOEMYmnmJzIUzkhVxxVjVPBuj2f8AaGq6Z4Ctr3WtP0+zB0JNzxpPNlpJGXOWCjge
leBJqmr2l20seo3tvchPJZxK6uFHGwnOce1dR4X8Z6bpNvdR69pF3qk8rq6XlvfvBPtX/lk
7c7oz6UCPXbvwX4Wtb7Vr6DwtF9vs47K1/s23tWvEgllXfI7RhgW67dxOBiqtn4U0NLi31D
wv4CTW11PW2tbiO8BI0qJNu5cK3yHO45JPAArxbWPFutav4o1LxALyayuNQbMi2srIAnQJw
eQAAKoWc+upA0emzX6wzSYK27OFdwM/w8Egc0DPoqfRLfUvFcOuaf4RtvE0mta/NBe3U+WX
T4YXCKBg/KcLuyfSojolhqXiK21qPwjZ+IrfxBql0dV1G6JKafBG5QKDnCEKN2T1r5yi1TU
4Injt9Su4Ud97rHOyhm/vHB5PvUa6jqEdtLax39ylvMcyRLKwRz6sM4NAHvmj6F4NtL3w9o
6eHdP1C11O01G/nvLlS0otkZ/K2nPBwo5rjfg22nWut+I9d1QONN0/SZfN2HDBZGCcH1wTX
B6fp+ualZ6hfWLyvBpVv5lw/nFfKiJ24HPQk9BVOzhv7ppLawjnmZ0JeOHJ3KOeQOo+tAH0
FqWhf8TbWLay8NW2sw+FtMgXw7pRJlS4hlbJuGBOZCOcjpml1Hwpptu+oahpngTTrrxFpml
WjHRETdEJ5mYySMmfm2jAxnAzXgdodeldJ7F9Qkb/AI91eFnJHGdgI9ucelb3hfxdpukW15
b65oD6wZnV0uEvHgnTb/yzLjkxnutKwHReO7LTNJ+LHh+xg0e10nyYrF7y2tvuLKzBn59s4
rR8IB0+NnjETYEgtNTBJ+hrzTxD4gvvEnie71692x3FzIHCx/diAACqv0AAqDVNZv8AV9au
dXupAl1cnMrQ/IGOAD09cc0wPTfhpe6HrvhyPw54r06Y6X4dlfWRqEM4jEC8ZRx/FuYADHP
Ndv4Q1a48T2z+JI9AXX3v/E4ma0LAf2OoXCz/AF2468fLXzaryIGVXZVcYYA4DD0PrUsF3d
W28W11NB5i7X8qQpvHocHkUWA9l8MeF9Zj+KTeJdNht/FunW2uywSsZfngO/P2llGAMckN0
4rM1yBxawW2mbddmbxfcm0E2GW7+VchuxBOAa8xsGvnvI7PT7iWKW7dYdschQOScAHHbnvW
5c6r4k8K6vBoszQwXfh+WeKNVUMI5H4ds9z6HtRYDG1yaWfxDqEs9pb2UrXD77e2AEUTZ5V
cdgazzxRzkljknqT3rVt/DXiC8ht57XRruaK6jkmhdIyRIkf32HqF70xmTmjHSgYPI6UuKA
CiiigBe1IOtLSd6AFNApB1pRQADvRSUUAWD1pKVutJQSFGfaiigBaKQUd6ADFLikzRnjFAG
noGlrrPibTNIaYxLe3KQGRRkpuOM4716R/wqbS7+7toNB8QzzKupzabfSXUAQRmJC7OgBO4
bQeK8v0zUbjSNXs9UtNv2i0lWaPeMjcpyMiujtPiN4mspPMtJoIZP7SfVdwj/wCWrAqw90I
JGKQHT2vwz8Pa3FZ3vhzxLdT2V+1xa2/2mAI/2uNN6xkZ+64BwRzU1h8IrcwyPqWpXKS2Vj
DcX1rCsayRSyk7IgXIHCjJz9K5PVviJrup3WlzRQ2WlxaXP9qtrewh8qNZSclyO5NJB8RNe
TXNZ1S6js9RGtkG9tLuLfDLg5X5e23tg0agekW3gA3HhKfwTbatDNA3iNH+3JhgIvsxcnAO
NwGRj1rgfE3hbw1Y+ELbxN4Z1u81C2mv3sTHdQCJkKrnPB5z/Wq8HxJ8TWkvm2clrat9vXU
QIYAqrIE2bQBxs28YqLxJ491XxNpUOlXFjp1jYwXDXKQ2VuIgHYYY++aAOv8ABfibxBoXwU
8V3VlqUkAhuLe2sgAP3MkjEuVyOpArofG3g+w8TM1va6ndf27oWl2ERgeMeQ7SkDG7ruJck
141F4j1CHws3htBF9ge8W+YbfmaRRgZPpjtWvcfEXxNPeard+fDFPqk0E8zxx4KtCQYwvoA
QOKLAbnjX4c6X4W0K4ubfWnnvrK5S2mjlaPE+4cvEqksAp4IYVt/DC+jv/CE/hDQdcn8OeK
5bl72G5WPK3yIn+qZuwGDx0rz7xJ4y1HxQALyw0603Sm4lNnbCNp5SMF3PUn9KvWHxI8Q6X
4aTRbOOxQxQvbw332ZftMMT/eRX7A5PvQB3Pi3wssfwi8L6xrt5LBZ2dlIVSBQ8lxeTSFsH
sq4GSx/CqupeBrFbeWbxV4l1OWz0OzsIYkiiRnVrj5vJQHAAGetcZP8R/Etzpl1ply9rNY3
NrDZtbvFlFWL7jKOzD171HqXxC8R6oLlbt7ZhdXcF9IFiAzJCoVB/ugDpQAzxboz+CviJe6
VpGoSSSadOhguCAHDEBgfqM16z4yt7jxb4yv/AA/4h8RXdrovh7RIL+7aNA5acICWx3Ylq8
Q1TXL7WvEdxr9+yPe3M/nyFVwpbjoPTgcVqXfjnX7678QXVxLD5viCNYr0rHjKKQQF/u9BR
YZ2ulfDjwZeXuiWd7r+rW0/iPdNpsa26MY7cZw0xzwWw3TpWl4M8DeF9F8a+GG1jV75tXu5
G1Ozt4oVMIgjLFfNbqGYJnjgVxelfFTxVo+j2Wm2v9nuLGN4be4mtVeaKNs5QP1A5pLP4re
LdP0e20yFrB/stu9pFcy2qtOsLA5QP1xzQI6rVfhxp0um3et6xrhttX1G3m1ePdNEsSZYsk
TKTvZmHcDFcXYnyfg/rEqHDXGq20UmOu1UdgPz/lUV34/16/8ADkei3SWMgS2Wz+2G2U3LQ
LysZk64H51QsdZgg8HaxoNxE7m7mguIHXGI5EJBz7FWNAz1DWtdgS6+EXiDxM7XsEdp5t08
g3llEuMkd8cce1dLq/21tFsVv9ctPGE+veI4bnQkLEqsSvl+WHyrjCkDivA9T1/UdY0zStO
vZEe30qE29sFXBVC245Pc571YvvFuuahq2m6nJdiK50uKOK0MChFgWP7u0DgHPJ9TTEe7eI
x/a0lh/Yl43inyPGAEwvvk+ySHGLdcjmPg89OOlYnxNksb/wAIGe31q613T4PEsq3l1OMS2
JI/1EYPVcZwemQOK881f4n+LNYNpvuLWwNrci9BsbdYfNuB/wAtXx95qs3HxN1TWNS0w+Ir
e2fS7O7F7NZ2UCwi6mH8T46knGfbNKwFbw34f0/xD8UU0vw7qd3ZaYjvcRXkq4njijXcWwP
4uOK7KDQfD/xAn1fxfdaxqk2lWLQ2caXMsFvKXbOeThFUDnA5JJrzG28TavZ+LD4osrj7Nq
fntcK6KMAsTkY6YwcY9K3E+JniKPUby6W10nyb1UE1l9hT7MxQ5V/L6bgSTmgZvTfDjRV0L
xNLpurSa/qOlzsIorGaMYtwoYTsp5cc4O3pg10nxU8LaTbSWfi7X7m78m/jsrW3jswCEVYV
8x5GI4OPur3rzaH4ieJIbbU4Y5LNZNSMnnXQtUEyiTh1RwMqpAAxSXfj/wAT6paX2nX19BJ
aaikMMySQgogjAVHUfwsAOo5OKNRG94r+HFn4T0DVNWvNQmkjku44NEK7cXkTKHMrewUgcd
66H4bSw6P8JdW1WfxSfDIu9YgiF6iM7ssa7mjULzk5PtXGfETxHZareaTo2iXb3Oi6HZJaW
0rZ/fPgGSTB55PA9hXNSa9qUvhq38ONMp062uGukiCgHzGGCSep4oGeueItE8LeNNRt/EyP
qEWoeLdQlttMto1RYwEwgmkzyATkkDk5qlD8M/CWsie38O6rqb3OmatBpd7JdIqpceY21mi
A6YweD2Febt4p1totEiW88saHn7CY1CmIltxOe5z61vXnxW8aXt9ZXr31vDJZTG5RYLVI0e
YjHmOoHztg9TQB3Np8Nfh5eXOlJFf6663+rXGkJzGN7Rg5lzjhRj6mnaV4OsfD/hOW0vPGE
2nNrkE86lLuOJI40LCImM/MxfGCVxgHFeYWnjrxLYf2aba9RTpks01rmJTseXPmMfUnJ69K
k/4T/wAT/wDCNroLXUDWyxNAkrW6GdImOWjEhGQpPagDt3+Gfhcadeael3qX9vW+hw6qzko
LdHkICx4xnncPpUWo/D/wVYWfifTvt2ry634asRPdTYVbaWZsAIoxkAE/jXDXHjjxLdTalN
LfqJNTt4rW4ZYwC0ceNij+7jA6Voax8T/GWu6Pc6TqOoQva3aIlxstkR5thypZgMk8daAOz
+FXhWTxF8N/F8AuPs0d1NbwyyKu5/JjzLIEX+JiAMCs/QfDFlLDoup+Hr3UbD+39bfSYlkK
s4tVALM3H388+2K4jSfGfiPQbS2tdJ1A20Vtd/bowqDPnbduSe42kjB4rTsPib4x0yzurWy
v4YY7maS4yLZMwyP99ojj5CfagDstIsPDOieEfFt02p+IbKyiuZLFGhuI0TUJAxEcaDGd2O
WYdAT9Kq+IPhz4W8PeHbyC71pU1+1sY7s5u0IeVsHyPJxuA2nhiecVykXxH8WQeG4/Dsd5b
DTkRo1ia1jYgN947iM5OTz1qDWPG3ivVtFj0nVroG2aOMFzbKklwicJvfGXA7ZNAHTeEvh9
oviXwxY+IDe3EFpYyzrr3zjMCKheNo/TdjHfmsTwT4e0PWW8QavrJvP7H0W0N21vasBPMC2
1FDHgdeTisC31fWtI07UdHguJrW11NEW6hK481Qdy9en9RUnh7xJrPhbVDqOh3f2edkMTgo
HWRD1VlPDCmB6ZL8P/AANHYya6G1ptKXQBrIgaRFmLGXZszjGMd/xrbs/CHhHTLLxhpsdvd
zW97pthc2zSuhktxMwAG4jqGIye44ryzWPHnjTUnuoNX1CTdPa/YZo3gWM+Ru3bMYGBmqVx
4z8SXMFzBPqbMl3axWco2gb4ojmNfbHqOaWoHpr+AvCVtq+p2uiNqkereE7y1N1PdlTDeBp
VVtoA+Q5OR6ir/iTwf4Tbxld6n4mj1S6n8Q6/cWFqLBgq2u1gN7ZB3HJ6eleaXnxC8d69ZW
2kz6pNdLG6SKkUK+ZKycoXKjL4x39Kk0z4keP7SfU5NP1aZ3upGu7n9wsmyQ8NKAQfLPuMU
AdzF8L/AAjo2qaHoPiN9V1C/wBcv57aG5sHVYoEjcoNwIOScZPpTNO8D2L2+joNW1WNZbXV
22x3RUR+QxCqvoGx8w71D4D+JOlaBodm2peI9XgubS6kup7L7Os6XpbkBJDzFk/e9a8+Pjr
xMk6va6g8EcX2lYIwqkRJOxMi9Oc5oA5lT8g47dqKMYHXikxnvTGOoyPWm7aMHtQA6gcGjB
xSZ44FAC0tM5zTu1AAO9FHbgUUAWD1waSlbrSUEhRRRQAZo70UUABooooATApccYFFGccUA
euS2uj3Xwv8OHTvAeny6/r08tjC6M5f5AAJRzjcSfpXPN8KfE51CztLaSwuvtTTJ50U/wC7
jeJd0iOxHBA/CptM+IyaVdeCpbfTGZPDcciyIzj9+0jEsy/3Tg8fSr8/xQto725eyh1aeJ7
G5t42v7wSMssoxvwBgBRxxyaQGbcfCbxJBYS3q3ulTxLYnUIxDdBmnhX7xQY5xUF18L/Etr
o0+pNJYyNBbRXb2cU+6cRSYCtsx6kcVdHxHtkgaKLSpFC+H10OHEg+Q7gXk/Hnj3qzN8U0/
tjX9TtdIZJdSFlHAskgIhjtyp2Njru2jpRqBneIvBGp+H/BaPc2Fj9otbkLqE0c5eeBnXMc
bDACjHpnmsux8Ba/qNvo9zarbtBq0c0sUpkwsSxf6wyH+HFbHjv4g2/iqGSKxj1WFbq4+03
CXd55kansiIABtB5BPNULLx7eWPwvvPBUEODc3DP9qzzHCwG+MdxuIGfagDT/AOEF1fWrjQ
9Agi0PTb02KTxObgo9+JGJUtkcvgdB0FVrT4V+Ib26ngjvNOUR3RsYpTMdl1cAZMcZA5I6E
nAz3ratfib4dXXrvWLvw5etcPp8Wm2rwXKo1pGse1mQkHDNzz2FQ6f8TdL07wxFotvpurQR
WE88tktvf+WHEnIExAyxU85FAHmU9vLbXEtvcIUlicxup7MDgj8xXrek+C9Jufg1LBNbKfF
N/bSa1aOV+YW8TBdg/wB4bjivPfELaN/xK0sHNxcG2Euo3IcnzZ3JZgM9NoOPrmu8X436zb
+I7KWxsoofDtpFHbDTGRGZoQm1l8zGRnr6UMC3daDZW/wP0XV7Hwzok8t3YyyXd9dTbLlGD
kBo1yNxx7Vy/wAJbbS9Q+ItnpGr6Ra6la3yPGVuAT5RClgy478Y5rL8U+KbXXtG0HS7TTnt
IdHSaNC7hiyvIXA9sDiq3g3xGvhPxlYeIXtTdC0LExK20tlSvX8aAOu+HHhCw1K61jxFrTW
KaXprtb28V9L5UNxdPkRozf3R1P4VY8GaPPpvxBl8D694O0e9nSYz3l1eBm+ywKu5mUggbd
vI+orA0Dxhotv4evvDfifRZ9S0me+GoxfZpxFJFKOMZIIKkcGrGr/E2fUn8UXEelpa3uupF
arMj5+zWqDHlD1JAGTQBzfiq/0nUvFl/eaJp0NhpnmkW1vGuFEY4B+pxk/WvR9U0bwtqXij
4Ztc6ZaaNYa1aJLfJbZRGbeR1J4zgDPvXjh6Y6V0niPxMuvaP4c08Whtzotj9jL7s+adxbc
PTrTA9nl8I6NqBtj418KWPhQR6+ljaG3HlC8tyG+VufmHC/P71l+I/BN3rfh9IbrwdZeGdc
k1tdO01bVPLFxbkHcWGTuCgZ3d68w8VeL5/EVtpGnxRSWmm6TbLDBA8pkO8/fkZj1LH8hWx
N8Tr+PxN4a1TT7byrLw9EsdtZTSmQNkYkZm6ktk89uKkZ2Wo+EdO0nx34ZutFh0zUPDUc6a
LPcW0gleSZgQ5mHZiWOMdMCvPPB+lXsvxAfS7CysL2eIXKCLUATEQitknHcAZHvXVab488L
pf6bpOlaRJoWjf2n/AGvfSXM/ntJKikoi4HC54H1rL+FF0svxaiup3WMTxXjsWOBlonP9aY
FR/hh4iTw1/bDSW3mmzOo/YPm84W+f9ZnG3325ziqPhjwRd+JtJvtWGr6bpVhYSxxTz30pQ
KXztxgHPSt+/wDid/aPhaPTrqwvTqUNkNPWWK/eO2KDgSGIdXxx1wan8E3mhWnwi8VnX9MO
qWZ1CzzbJP5Mh4b5lPt9O9Aiinwj16G+v4tW1TS9ItLSZIFvbuYiK4dxuQRkDnIIOe1Qv8J
/FUd5aWbJbefPqLaY6hyfIkC7tznHClfmB9K2rv4s6drj3dn4m8KC+0YzxXFlaQXJia1Mab
FXdj5gQOaoxfF/XI7/AMWXf2aNW8QRhUVDxZsF2Blz1IQkUDG6f8ItY1BLRV13R4Lu+8x7S
1lmYSXESEgyKMfdODjuas2nhUzfCu81CB/DVxJbBUkuAzm7i3txDtxtMhYYB6gUmifFHTNO
h0G61LwoNQ1rQoGtLW8F0Y18og43Jjlhng1S/wCE90D/AIQW08N/8IrMJbSVrtLpL4qHuTy
JXUL82OMA9BQA67+Ems2kL79b0l7u1aIahaRzEyaeJCArSccgEjOOlQwfCbxRNfzWLG2inj
1I6aFdyPMcLvZwcfcVeSfcVa1v4nWmpaZrLWHhhNP1vX4kh1O+FwWWRVwT5afwFiBnmln+L
+t3Gu+GdVmtIpDolubeSJm+W7LLskZvQsuB+FAFzVPhnfa7rOmy6JqXh9rLUJmsLZrB38pG
hj3MXJGcnacnuayx8KNVnvNNWx1vTLvT72CadtRR2ENusJxLvyM8H061o2/xV0jSP7Kg8P8
Ag4WFnp13NeCJrsyGRpYyhyxHGM/kAKz9C+Jr6PpOlaTNosd5ZWsd3BdRPKV+1RTkEr0+Uj
AwaNQMLxT4NuPDFlpd/wD2tY6rZamrvbT2TMVYIQCTkDHXpWp/wrS5l8Kw+ILDxJpWoJPPH
aRW8G/zHuHxiIZAG4Z59MVR8WeLNP1/StF0jSdBGi2GkLKkUYnMxYOwOSSOvFbU/wAR9KPh
3RNNsfCn2W60PD2Nz9tYqk24M0rJjDMSO/rQBU174ZXeiaLquqJ4k0rUf7Ikjgvbe1ZjJBK
xxtORjj1+tV/CngL/AISvTbq7g8TaXYyWkbzzW9zv3xxL1c4GMfjWjr/xH0vVdB1zT9N8IQ
6Xca9LHcXtyty0m6RW3HapGApOePc1T8NeNtG0LwhqPh2+8KDUk1KRWupxeNC0iqcrH8ozt
HXGeaAN3SvhveXnheHTTqmhW2qavGdRhiuQ5ujbIpK7eMKGwTjqR9Ks+O/C11f+EfDniKa5
hsNMsfD9tEJZsk3ExZsRRgdWxz7CqNh8V7O1/s+8ufB1tdavp1q9hb3puWUrbkEKCuMFlBx
n0qlc/FG41DwqnhbUtGiu9JjsI7VImlIMUyElbhDjhucEdCKAOo8d+C5Ne8UXet3ms2WiaZ
aWFhbm5vNxWSZoF2oAoz7k9qwD8J7zS9SvjrfiXS9Os9PuIIFu5dxjuZnUOqJgZ6EZNLN8V
otRjvbPXvC1vqem3CWxW1adk8uaGPYsgYc4IHIp138WYtWm1NNc8I2eoaddzw3UNmZ3QW00
aBAQw5IIAyKNQOi8d+AG8R/EbXtYn8Q2Ok2h1GDT0NwjuXleJSoG0dDXC634a1Lw34GuEvI
bAj+2pbGaVVLT74l6BjwE5zxye9W9a+KV3rEs8j6PBAJdWg1bashIVokCCMexx1rM8TePLn
xLpNxp02mxW6zarNqpdHJIaQYKfQetAHdfCnwX/Zvizwv4g1LX7G0ur5Jbi00xw3nTRbGXe
D0HPQH0qbw5pl5p/hnUEaCzEWoeGr66iaBD50hMwU+Yx6ngAAcCuX0L4qppNror3vhSz1TV
NEia3s76WZ0ZIjn5So4JGTg1Ui+J1/DpkFlHpkI8nSptKWTzDnbJJ5m/6g9ulAD9V+Ft3pm
kX8ia/p95q+lW6XWoaVEG822jYDnceGIyMgdK89969F1b4pS6jpepCHw5ZWWtavbraahqkb
sWnjXHAQ8KTgZNec80DFopOewo574pgKKPaj8aKAF4xSAUvb0oOc0AJil4xSUo6UAIM4ope
xooAnI5pKVsg4PWm0Ei0UUUAFFFFABRn0oooATPrSHrmloz60AJnuKPpScg5FLQAc0c0Uma
AFopM0UAAyTS8jgikJ4NGaAFHNeiWPhlF+CFx4ii8OPqN/e6gbUXRDE2kSgYZAOOWO3mvOx
ivT/CnjrTdA8JeHbS4nmmksNfN7cWq5w0GwDPoeeceooA5C68FeL7OSKO78NahA0zrHGHgI
3swyqj1J9Kv6P8N/FOpeKNL0G70y50uTUQ5iluYSF2qCWP4f1r0228beEtIkiDeNrvXA/iK
LVS0sDgQQ4bIGerDIyBWXoPxD0S1m0KXUNVuGe08QXl7K7K7FbeRCFP0J7UgPO18BeMpBO0
HhjUZo4Jmt3dIDgOOoqvYeD/ABFqLafLHpVylnfXK2sVyYzsLltv485/KvXNC8e+F5Ljwtr
Wo+Lr3TZdEjmtrjTlidxdFixEmRwQQRnPPFYUfi3wyPBOlQ6nqqXmqafeQyaf5Nu8U1lGJt
0iu2cOuOnfmi4HNeI/BFz4cjl0ibSNSm1eLUjapdon+jXKbcqEXruPX6Vds/Bd3Y+B/Fy67
oM0GtWpszaLKh8xRJIQdoHXPSu2j+Kfhm31l72S6uLpD4juLxSIyWjt5ISiyLnupOQtZvhP
xv4a8CXeuk65J4oF21s8UrwurEB2L43Zw6g5B9aNQOE0HwXql5quo2uoaDqsrWELGSC1iG8
SkfIjE8L6+uB0qz8NNEtNa8ejS9TsBdobO6PkOpz5ixkrx1yDXbaP4w8J6fpuoaJD4iVUTW
BqsGpXti87TqR0IBBEqnoTwa5bwj4t0yy+Ll14n1i9mt7S5F1m4hhw4MikKwQdDk5x2oGcz
P4M8V2mrWukXPh6+i1C7TfDA0R3SL6j6d/Suk0bwpJZ+GPHKa/o7wanp1jBLbCUENGWlxuX
HXI44zXb6P8AETwl4cs9J8PJrVxrcawXiS6tcWrH7O04G1dhO5lGPmGaot8RdCso7+2bUY9
UWGwtbe1+z2Jt4pDHOJGjUEk7QOhagDhdO+HPiq88Q6PpN7pVzpo1WURRzzR/KvGSTjpgc4
POKJfh94q0/U5vtvh3UJtPs7ny55Y02CRQ4U7Se5yMfWvStR+JXh0eKLTU7TW1ksrrWodSu
LeHTjFJCijkyOTlnGcfLwRXLax47068sfDVtDqF0wsdaub66UhsGNpgyH/aO3t2oA5m68G6
5qGraw/h7wxqa2FlOyGKYBpIcc7GP8TgdQKwdN0nU9Z1GLTdJsZr29lOFhhXLHHX6D617i3
xP8L3U1y8Wqrpj2ms3GowTS6cbh50k5UoMjZIOnzcYrz3wT4q0vTfEevtrFxPZW+uWk1qb2
2jzJas7bg4UdvUCmI5PWNE1fQb9tP1rTp7C7UBvLmXBIPcdiPcV2HxN8LNpXiP7RpOjtb6P
5FrHviX935zwqxX/eJOarfEDX9I1Kz8O6Jo19PqkOiWbWzajcRlGuWZt3APIUdBmvTPD/i7
StY8YeJNVlgN74Us9JtLu4E6lAlzbqojwPUsCvuKQzhbnwRfp8MtLt08Oy/8JNNrU1u0Yj/
fGMRK4U+gGc1zOneA/GWr2b3mmeG728t0lMJkiQEFx1A55x3Ir0jw58V9HXwteab4je4N1r
WoXcl7c26nzbWOVAFeNvUEYK+lHhzxn4KtF8IT33iPU7J/Crywi2trZil8jMSsnX5cg/MDz
QB5tbeA/GN3pb6rbeHbySyRHkMwUYKqSGI5ycYOcelbN98KfFsWm6He6dplzqX9q2f2spDH
gwc/dPPPBBz710+nfEfQLTVPCc0lzdLb6XbajFdKsZxumZymB34Iz6VFa/EXRrbw9b2i3d2
lxF4Xl0rKofluGk3DB9Nv8VAHEQ/D7xrcW17dQeG7uWGxdo53RQQrL94Dn5sd8Zplr4B8ZX
2jf2zaeHLyawMRnWdVGGQdSO56HoK7/wAL+OvCkGl+Eb7VtW1Ox1Dwqsqixtoi8eobiSDuz
hSc4bPauibxH4c0a18B+LtY1PULS6ttPnuYNLtot0NzvkfCls4Xk85HIFAHmSaHYnSEn/4Q
3Vmc6K1354uBsLh8facf88x0x61wwPAr15/iL4ek0P7MfPSdvDM2llBF8q3DTbwAf7uD1rz
LWodEgvIU0G+uLy3NujSPcR7GWUj51A9AehoAzMk8ClHA6Ue2aPxpjFz9aMmjOKbyeTQAZJ
NKetJwKM88UAB54o6UcCkPQ0AHUe1FAxig+1AC8Z5OKTINH40UAL260d6TjNL+FAC9xQetJ
36Ud6AClHWjNFAB60UUUATN1pBSnrRQSFFFGKAEpRmiigA+lGKOe1dN4O8K3XivVZLKGy1C
dFTc0tnGr+UexbcQMHp1FAHL96XFaGs6bLpOu3mnTWtxbSW8hQw3GPMT03Y4z9KgsLKXUdT
tdPtyBNdSrCm44GWOBn86AK1Nzg1f1XTbjRtZvdKuypns5WhkKHK5U4OPao77Tb7TZ0t9Qt
XtpXjWVUkGDtYZU49xQBVoox6itvS/C+r6tqWj2MVv5DaxIY7SWb5UkwcE+uM96AMKipri3
e2u5raTBeF2jbHTIOD/ACqMCgBp96PTFORGklVEUlmIUD1J6Vr3PhjX7PxOvhm40uaPV2dU
W143MWGVx2ORQBj9qT6Gp7i3mtbmW2uEKSwuY3Q9VYHBH51dk8P6zFpK6vJp8q6e6CRbk42
MCdowe5yDx1oAzM8UZNbHh3w9e+JtVfTrB4o5EgluXeUkKqIu5v0rH6gH1oACaa5O2lI4qx
YabfarfR2GnWz3Ny+Ssa+gGST2AA70AVuaM0pBBwRyOKMH9KAEPpQeelBHOO9X7zR9QsNN0
/UbqAR22ooz2zbgS6qcE4HI59aBlAcCkPWlpOKBC5HajpQBRz3oAXnvQKKX0oAaQe1W4dV1
G30q60qC8kjsbt1eeBThZSv3d3ritDwz4bvPFOsPpdlNFDKttLc7pc42xqWI474FYZ7GgYK
eKX8as6Vpl/rGow6dpsBuLqYkIgOOgySSeAABnJquVZHZG6qcHHNACZpCe1bWneHbnUfDOt
69FPGkGkeV5qNnc/mNtG3twapWmlX9/bX11aW++CxiE1w5YARqTgde5PQdTQBS7Zq1d6lf3
ttaW95dyTxWcfk26OciJM52j2zWjpPh251jQ9d1aC4jji0aBJ5UcHMgZwoC++T3rDwc5oAT
qcClHpRgZoA5NACmkrc0Tw3ca7puuXsFxFCmj2f2yVXBzIu4LhffmsTtzQAlLSGlAJYAdTx
QAhpO/NaWs6Rd6Fq0ul35h+0RBSxhlEifMARhhweDWdQAnXvSHPSn8UlAxueOaAav2Wk3uo
2t9dW0amCxi864kdwoUE4AGepJ6DrW34b8GT+I9HvdThv47dLS7trQoyEljM+0H6CgRy2eM
UhrS17SX0LxHqOiyzrM9jcPbtIowHKnGQKzjQAUUlLQMUH1NFJil460AFHPej3owO9ABRSj
H0ooAmJpBR3H0paCQo4pOKWgA4oFJ0paAHV6jaR6lP8As+xp4aWd5E1ZzqyWoPmFdv7onHO
39K8sBrU0bxDrnh27a70LVbjTp2XazQPjcPQjoaTA9R8M+DdBm8K22seMoribUL/UGsZVmM
xlgVVBG1UBJkIIIDcYpNH8KaEdH0rVdBg+03um6pF/aE9wZI5QhuNsbIpG1lIA9wc151b+N
PFtrcX1xb+Ib6OW/bdcuspzK2Mbj744yKh/4SnxGNLg0oa3dixt5BNFAJDtRwcgj6Hn60Ae
u+OfDPhLR/H9hLq9nLfWOuahO15qkcxVIWLlRGoHRkOCc9a4v4j+G7TwnHp2l3c7X3iWYyX
N7cmYuBETiJfqVGawNM8RzS6pbR+Jb+9vNFa9F7eW6tuMz5yWweNx6E1U8U6/ceJ/Fmo67c
AqbqUskf8AzzQcIo+igCgD0S58LeCdP8Gw+PpbRrnSr22ghg0/7QQwu95E4J64CqSPrXU6X
4V0Hw34w8NaklzJftq2qw/2EDOW+z2QXccj1y23HtXgYvrmSzg06e7m+wRSmQQhsqhbAZgP
UgV0nivxgdU8TWN74fafTrHSYI7XTlztkiVB97joxOTRqB6dbeAfC3iu8jvJdAvvDjx6zLZ
ywyTEtqChWf5d3RsjHHHNQaV4H8Ha6+kavc+GLvQ7eeW9t59Me4fdKIYi6yKW5HIwe2a8iv
8AxZ4m1SS0fUdfvrp7I7rdpJiTEfUH196deeMPFOoajFqF54gvp7uKNokleU7lRhhgPTI6+
tGoGhoEFj4g+KOjwaZpg0+0ub6FUtg5k2qGGfmPJzjNe46Zf6Z45+Itz4mkaGHVPCF3dGQA
Y+02ah/Kb6o3H0NfNNleXWn3kV7Y3MltcwtujljbayH1Bqe01XUrC5nubK+mgnnR45XRsGR
X+8D6g96APZr3wV4Nt9GW31He+qX+nrqD36pMximmbMfIHliPnBzzT08IeHp/GR8BXGkX1t
pmhJLeTXss8hN8yRgvsT7oBJH3ecCvH5fEmvz6JFoc2s3cmmRY2WrSny19Bj0qw/i3xbNc2
F0+u6jJNYKVtJPNYmEY5Cn6daAPb/CnhnwtPq99NpUo0X7VobW9y5jlSGJppQiNH5uG+Zcj
njNcuPCOhWUXiPVT4Iu7/wDsq+i0i30gTOXLEczysvPPGMcc15dc+ItevZbqW71i8ne72+e
XlJ83acrn6Hkelaem6746urjU73StY1SScW3mXs0Ux3GFONznPQetAHqGr+DfBWiXmsXA8M
PdrDqFhptrZy3TgCWRA0u5hycZ/Srp8BeCtD1G/ujbTXEF3q82mx26ee5igRR5ir5XO/Ocb
uMCvDZfEGuztvn1e7lYzi6y0pJMwGBJ/vYHWprfxN4pggu4bPW9RSK/cm4WKVsTORyTjqT3
70agdF4K0Lw9rvxGu/DcyNNaXaXMOnSSMUZJQCYmP5YINdenhDwpp+k6re23h6XxRd6CYNO
nt4JX23V3JkySHbyEX7ox35rxu3uLuxuYby1lltp0O+KVCVYH1BrQ0XV/EdpftB4f1G9trr
UGELLbSlWnLHgH1JJ/WgD13xF4Y8D+GLbxJq83hdpo9OFjbwWMty4C3EiF5AzDk4GBj2pZ/
A3h7TtLuNaHhmXWp9O0yzdtJilch57glizY+YKq4GB3rye7k8UX2rzaBfXF7c3890EltZZC
xknHyjIPVu2aDr3irR9Yu/8Aic6hZ6gF+y3DCdg5C8bCfQdBQB63rngjwtoo1TW7fwfNfPp
1vZxnRBNI2yeZS7PIR82FGBgd6r23hDwRa+GLC71PSZHfVrGfUZXhinlazXJEaxsvyAIcBt
/JryaHxT4ltr+4v7fXr+K7uUEc06ztvlXGAGPfio013X/7EfR01a9/svO97ZZW8rk9x05NG
oHcfCvRdI1h9Vk13wodY06whNxNdI8gkj4wsSKn3mY4/Wuq0vwd4NPhbTLzVNAmWbWGumnS
GCeWax2EhY028IV4J39a8p8P3fjFCLfwxc6nCtxOsO2zdlEkpHyg474Bp9/qvjDRL3U9Fvt
X1C1nlkIvYPtJPmOeu7BwSe9GoG18NNK0LVPFF1Z6zYveq0JitGaGSSBJmYKjTCP5gp9exN
egWXw/8K6XoVrHrmlfbr28uryC6ayimuGtzESFWEocLjg/P1FeI6dq2qaNcNc6RqNzYTMux
nt5ChK+hxUlt4g1yztLq0s9avYILokzxRzsFlJ6lhnkmjUD6A8MeH9K8P6jY22keFZLuOfw
9Pdv4j3udzvE2Ux90DtjrmsRfDvgm00SaKXwjDcz2vhiHXGna4kDSTZwVODgIe+K8ch8SeI
bXT006112/hslztt452VBnrwD35qudX1QhlOpXJDQ/ZiDKeYv+ef+77UajPel8F+D7KbWdf
g0gKwtLCSLT1SadIRcJmQhIzvIP3Qc4FeZXGl+G7P4xjTF0zUZtBjvBvsvKb7QI8ZZNv3uD
264Fcra+Itfsr37baa3fQXIjEPmxzsG8sdEznoPSoI769ivl1CK7nS8D+YLhZCJN3ru65oA
+go9AXQdO8cpbeFrTWrS4tbG9ttMtFljWSMuxUshO8EYyVqnqngPwxbJrDR6U1q7tpEz2Bl
Y/Y2nkxJEeeePXkZrxqDXPFUl7c6jbatqj3RAluJ4pnLYXozkdh71Notv4u8T6vcWmjzXt9
eXH+kT/vyN2zkO7E44PQmgD3DRNN8JXvib4g+EksIPDei2iRWc1xG7M0o+0LyxYnGT8o9Aa
5jT/BWi+I/FWv8Ag670KHwxq1jdx3Nv87HNmpxKpYk7jtw4b3rya5l1m1muFvZbyGS8G6bz
WYG4Gepz98ZHB56V1vh/XdWtPB/ivV0tru/vZLeLTjqckwYWULnleTuy2MDHQUAUwNM1T4q
eT4Y8NQX2ny3fkWemyO+yZfugsQc8/eJzXqd74Q8PJ411eC1+H4b+xdKaW2sisqR6rdAgSF
MnLImeAOteA2t1dWM63FlcyW0yfdkicqy/QirreIdfe7hvH1zUGuYM+VM1y5ePPXac8Zpge
9rp2leHdE1TUR4Oh01rvwkbu70qRn2NJ9oAAbJ3AdOM9OKydT0LwhpFj4h8SDwnZ3HlaRp1
/BZOziGKWbIbGDnb3xmvFZdX1a5Lm51S7mMiGNzJOzblJyVOTyM84p4k1m50+5uBNdzWcKx
xTtvYooz8itz09BSA9lGgeE7jTLfSx4Ws4573wpJrLXqFxKk65I284A9eKh1TwLolva6/q6
6EsWlJ4ctLmyufm8r7U5UMVbOCx54rxj7ffggi+uAVj8lf3rcJ/c6/d9ulSHVdUewi0+XUb
p7GJgy2rTMYwQey5wKNQsfQcvgjwbp17rdxb+HlvpI7+1tRZx2r3XkxPCrMQisCpYk/OeBX
nHg/w/oOofHKTQjpkl3pImuRHZ3R2uQqMVRiD1BAHWsLxV41vNc8Z33iDSpbvSftcUcTRxz
lWIVApBK4yDiqngzxInhPxfb69NbPdrCkqmNX2kl0K5yfTOaAsey6d4K0DVYtF1HXfBcGha
wTeLDoiM0a6iIkzHkMc8njP8VUG8M+G76Xw/a694WtfDOteJ7W5tRaLuUWkyn9xOEJym4/K
QeteI3GqaldXUd1c6jdTTxcRSSTMzRgdApJyPwplxqF/d3v227vri4uhgiaWVmcEdPmJzRq
B7Z/wjHgu4XxHpK2sMMGiS6bp8t+jHLSGTbPJnOOSSM9sV1ElhLpmm+ILJfBVv4dsbbXNPh
tJodw+2RrMNrEknccc7h618zfabjZIgnk2zHMi7ziQ+rev41Yk1XVZ0VJtTvJEQAKrzuQuO
mAT27UWA9z+IFh4Z0LxXZa1/YdrrOh3mrTrrF8+TKkxchocfwBAdw9cVxHxJ8P6F4Ls9O8L
2Qhu9Ud5L65vlzuELn9zGP+A8muL0nVFtdZtbjUxcX1ilwtxcWvnEC4IOec8ZPqad4k1y68
S+JtQ168GJbyUvsB4jXoqj2AAH4UAZHU07FNpcmmMWjqaKBQAds0Uc4o7UAHXOKKOlFAEvW
lGaO4+lLQSJRnig9aKADPNLTeM0tAC0hopOfWgBaKTNG7tmgBTmkNJkYo5zx1oAPxoobIOC
CCPXimljmgB2aQc0daUdaAO78CeFPDXia21Bta1i/0x7CJrmWWKBXhjhUdWYn7xPAHetu3+
FumS+E7PVZtbe2udRtJb21MzRJEiKTsRwTuLMB1UYBrlPDnjzV/C2kXmlafa6bNa3rh51u7
UTeZjoDnsPSpW+ImvPpJ0yS302RQskcEz2itJaxyHLRxsfurzwO3alqMXwj4Kbxjpmprptw
51qzeF47MKCJYWYK7A9cqSD9K7iLw4LHwd4s07wzr91qy2V09ubeCOLzI1CgPKd3zCNjlSU
7DmvLfDviPVvC2rrqui3HkXSxvFuIyCrDB4/l7ir2k+NdZ0XR7zTbBLSM3ayI94YAbhVf76
iTrg0O4Hfaj8Gra3KaVZ66v9tK9ujLO8QjmMpAYRqDvBTOeRyKn8MaX4P0zXfGOladq2pXF
va6JdQ6hPLAqncrqCYgDyDg9a4S++I3iS/s4YZDZx3UZiLX8Vsq3Uvlf6vdJ1OMClv8A4j+
IdQuLu4eHToJ720ezupLe1WMzo5BZmx1bgc0aiGeMPDWl+HNd0qOyvbi40rUrOC+jeZAJkj
fqpA4yMGvXfFmk+FvCVh4h1jSNZ1HS7UNDaNYW9pGyiZ4AyvGzcocHlhzyRXg+r69qOttYG
/kR/sFqlnCFXbiNPug+p960dc8deIPEOnXVjqc8MkF1PHcSBIgpLpH5akHsNooA2PGWiXkf
iLwzoAv/ALT9o060FuGQRrD5v8IA9zkk8muusPh94dsvEhbQNbvbvU/DGqWkepR3UISOTdK
FJiI54bsa8q1bxHqut31pfX06/aLOCK2heNdu1Ix8nTuPWui1D4reLtRt4op57SJlnjuJZY
LZY3u5IyChlI+/jFGoz0STwv4dvfiTeeJNA1a8mvdJ8SQrqEFzCEj/AHk2AYyOeDxz1qjff
D/wxe+KoP8AhIdb1C01HxPq1ylklrArxxosrL85Pcn06VxeofFbxfqRhaWayhaO7W+dre0S
M3EqnKtJj72Penad8WfGOmIRBPZysLl7uJ57RJGgdzl/LJ+6CT0FAGgfAGkQeFm1qO7u9Rl
tdRa3vUtmjIsolm2Ayofm+Yc5HFdF8SNA0nSNM8YXHhu5lsrRNStLS4sRCioxMe7AYc7Rwc
dzmvOj498QDRbvSY/scMd2xM80dsqzSqX37Gccld3OKi1bxv4h1q01K11C4ieLUrmO7uAsQ
XdIi7VI9BjtQB6b8JRbRHweszSItzqt9KxjA5dLcKmfoC1Z9p4A8EXk2iG+13WUk8T3skem
lYEbZGr7cy89S2enQVxWh+Mr3RNBtrfTomGpWF+15bXGzeiK8WyQMPfjFTaF8TPFnhzTorD
Tri1aKCZp4GuLZJXt2b72wkfKD3oA7DTfhf4YuBpVneavqSajrEl7Da+WiGKNoGYBn7kHHQ
Vot4F8G6p4P8M3k015YJZ6PPqGoy28KF7hEfacer7uATxtrzeL4geJoLvTLyO7iWXS5J5bY
mIYRpiTJn1ySfpTrDx/4r0uTS7i1uUVNPt5LWBXgBjkidtzo4PDgk0agdfa/DnwZe6joMlr
r18LDWtPmvLeK5McE00qvtWFWPygnnk9ccdar6T8J4taMJhubux+x6hNa63Fchd+nxIpdZO
ODlQR6ZrBl+KHim51S0v7kabO1nEYIIXsYzFGhYMAExgEEDB7Yq/b+MXtvAHiW7l1Ga48S+
KLoQ3LbSFjgXljnpuYnGB0FAHAXiWy39wLEyPaCRhC0n3mTPBOOMkV6Tpnwystc8PeGbnQ7
2a7uNTnjgvrpZEMNg7E/u3j++GwOD0JNcVqWtR3fhvRtEtbX7PDYLI8rHBM0zty+fQAAAe1
X/8AhOvFVtodnpMM6WFvC8cySQWyxSSmM/uyzgZfb2JoA6mx0fQHn8Y2vhLWdatYNN0mb7V
5+xftbJIFKkDoh6461p+AtJ8P6RpfjMXuvJqsM2gM8r6QSWiTeNyneB8+ce2M1wt/8RfEuo
XF5PNNaRS31o1ncmC1SPzo2O5i2ByxI+91rE0zW9S0i31G3sJVjj1K3NpcgqG3xkgkDPTkD
mgDpviFp8mn3Xh8Pql5qSz6Pbzxm6ILQoc4jGP4QK3PAK6K/wALvGg177WbH7TY71syokY7
yAAW4HWuZj8c6g9jereqLm+fTU0m1n2hRbW4b5hjuxHGfrWJZ65qVjot9o1rOEsb943nj2g
7zGcpz1GDQB6hqfw18JeGJtUvfEeo6rcaYmpR6bZpZKvmkvGH3yE8cBsYHWotY+GXh3w1pl
6+ralf3V9/ax0qyW3CKjlkVo3kzyAN3IFcta/FHxrZ6lfX66lDNLfMkkyT2ySRl0UKrhSMK
wAHIrF1DxVr+rWD2Wo6jJcxPeNfsXA3GdgAX3degHHTijUD0i9+GvhRpta0bStR1M6v4deA
X8lwqiG4V3VW8vHKkFuM9aj1DRvDug3fjzwrokt/Olnpj/aprwrteVJUKbAOgGSMnrXI3/x
N8aappkWn3mrB4keN2ZYUWSYxkFPMcDL4wOtVR4tuprfxPLqCtcalr6oktyMKFXeGfgdzgU
Ac0QwA3AjuMjrSc1s+Jdc/4SDWFu47YWlrBBHbW0AOfLjRQAMjqepJ9TWKxwOlMBM0d+aQe
/NGCxoGBNJjPNOxxSZAOMjmgAAxS5+lPigmn3CCB5Sil2CKW2qOpOO3vTM8ZoATPpRntR2z
RQITnNO7ZNNHtTqBiigdaKBQAHpRRSDpQAoooFFAE2MY57UGlPWkJoJEpfxoGaKADHNB60D
ikoAX0oo9KXtQBq6P4ev9dtdUm08xM2m2xu5YmbDvGDglB3IzmrV74R1Sw8Rad4fna3+336
wsqB8iPzcbVc44OCM0eD/Es3hLxbZa5DF9oWAlZYCcCaMjDIfqKWTxTcXXxCHi27iMsv25b
sxA4GFbIQfQACgDqrP4Z6/o3iPSZFGi6yW1E2D25mMkSThSfLl4HGOeKzIPBOo2qWfiHUbr
TrCKa9Bt7J5cS3CrMFYxrjlQeBnqBWpp3xRjsL97o6M0gbXzre3zscFSvl9PfrVC/wDHOk6
vo9gmraDNJq2luRZXcVxtQRGXzArrjkjkAj1pagb3xI8C3n/Cc6x4gt9S0k2T6qsEqNLxZs
4BTzhjAU47VgfEXw//AGINJmW10a0hvYjNGmmztMZQeshLDhCeFHap774h2GpzeIEvtDkkt
Nb1SDUJIlmAKrH1jzjnPrWd498WaJ4u1FNS0/RLnTbzARzJdebGI1XCoi4AUCjUBrfDnXj/
AGBBHLayX2vBXtbMMfMCMCQ7HG3GBk88VR8T+DtT8LQWt1cXFveWl0zxxXNsW2F0OGQ7gCC
P1rrdJ+LK6BoWi6fpWkTvJYXSXLte3PmouFKskXGUDZJIzxXOeM/Ftp4lFrDY2+oxQQs8jG
/vWuGZmPQdlA6DAzRqB3psbLwxqmieDNJ8C2PifULqxjvdRkuhmWbeu4rEcgIFXv615X4j0
6bSvE1/ZT6XLpTJKStnM4d4UPKqT34NdlZ/EPQbi10mbxV4Wl1TV9GjWG1u4bswiVFOUWYD
72Pauc1vxNbeIo9U1DVNMMniC/vRcC+WQhI4sYMQT8uaYHqnw68L6RqPw40e/vvC2nahaTa
hcx6rqF0dj2luq5DhsjBBrw69W3XUrpLNjJarK4hY8FkBO0/liu48N/E2fw74f0nRV0wXNt
aXNw93G7/JeQzLtaIjHHrmuX1O+0GfSYLbS9Eks7pLiV3uXn374mPyJj/Z9e9IZ7TpPhbQJ
Phjod/q3hnTk0ibR5577WWOyaG4DERBTnknpjFfPn8GT6c16RYfE8W+g6b4fvNG+2aTBpsm
nXdu0uBcbnLrIvHysp6VxmqXekXNlp0WmaU9lLBCY7qVpTJ9pfP38fw8cYoQj1/UPhtp2o+
GPAP2GOOK7RYRrJQcrDKDKJX/AOAqwz9KzPG3w6j1L4g65d6Lc6dovh2C3troXVyxigUSoN
irgdSQaxLr4q6g99rc1hZ/ZIdU0iLShF5m7yQihQ4OOTjd+dWv+FpaffaQNE1/wyb/AEyTT
7e0mjS5MbvLBnZKGxxwcEUagUpfhHrdtLqYvtZ0izt9MjhluLqSc+VtlUlNpA+bOP1roNU+
H8ehaLLNoM2k6klz4eS7vPtLGSSHLgGWHj5ckgD6Guf8TfEqLX9I1nTYNCWwh1FLONFE24Q
LbggDpznNIfiWxsZbUaTjzNCj0Xd5vTY+7zOnfpijUZBr3wv1jw9o+oX0+q6ZdyaYYvtltb
SMZIFlHyMcgDBzVbw58PrzxDoQ1ttc0rSbFrv7Er30pQtLgEAADvmrms/EY6uPFmdKEP8Aw
kS2yn97nyPJx7c5xW14d1bw7pnwVjm1/RRrMa6+XS3W58l0YRAhsjqOMEUagYcnws1210y9
vtTv7DTzaXj2AhmkPmTzqAQkYA+bdkYNP1P4Ua7p9nJJFqemX93ayxQ31lbTZlsmkIC78jG
MkAkdKb4i+Jl/4itVElklvdprDaskqNlVO1VWML6AKOe9X9X+J+m31rqhsvCUdlf67JG2rz
/amYXCqwYrGP8AlnuI5NGoGl4d8J3HhXWvGuiXV3Be3aeHrgOIUcbH3KNvzAZPoRwaxbj4S
araWd3JP4h0ZbrT7dLi+sxKxltVYjG4Y9+fSruofFwz4itNGkjhj0qXTInubozTDewbezkZ
YLjAHpUWp/FHTNSsNbkXwhHb61rtkLS+vxdMQ5GPmVMYGcAmjUBml/DbxJpnir96dMeXT9T
t7OJbsFobySQblwMfMm3k+1P8dwyQfDPwtHPFDHMmo6kkggXagIl5Cj09B6VVk+KmqzyeDW
u7VZk8MuspXfj7W68KzHHBCgL3pV8Z6Pri2Np4i01VsNMlv78Rb2P2qWY7ki4HADEc+goA5
3wl4TvfF2q3FjZzxWwtrd7qaWRWbai4zhVBZjz0ArvrLwnf+JPhb4f8O6VLDJP/AG7e5uGB
WMIkYLOeN2MDpjNcD4R8Q2vhzxFHq91YT3ZjGYxbXbW7xtnIIYZyOxB7V2MHxm1K31BLtNG
t1J1C5vZUSQqrpMgRoxjlSAAd3rQBS/4VLrIu9z6tZQaObNr5tVnWSKJI1baQysAwbdxjFb
3xC8I3N3oejXNnf2dxb6D4ahnlmiJKzqZSoMZxz171jR/E2xjvLm2PhuS50G8s/sd1ZXWoS
SyzfNuD+afusD0wKlb4q2MlwtpJ4RhGhPpQ0mXTkumBMYferB8ZDA0AMTwD4l0/QdY0uBNL
vDOmnykmMmYeef3axsfu9fmrI8WfDfV/CemNqM95BewQ3P2K4MUcieTNjOPnA3Dr8y8cV2t
t49n1Lwx4y8R28Vvp1zbSaYLG137tqQvhRzy3A5PvXF+MvHVv4qgZYNGksZp5zdXEkl9JOG
cj7qK3CJnJxj8aALeg/CrUNc0/SZX8QaVpt5rKtJY2V0zebNGucuMDA6HA71VtvhnrNzd6V
bJe2gbU7C4v4id2ESHIZW46nbxWnoHxRtdJs9CbUvCdtquqaCrQ2N69w0eyI5+UqBgkZODR
YfFX7FodvC3h6GbV7K1uLKy1EzsPJimJLAp0YjJwaYGjqvwo0+S00S80rXrGzs20dNQ1O5u
HdlhyceZjHRj8oUdwayh8JNQWe+luPEWl2+lWtnFfjU2LmGaB2Kh1wM5BGCDUdp8TnSO3sd
Q0GC+0kaTHpF1aNMy/aERtyuGHKsCabq3xOn1LS9U0eDRILLTLqwh061t0kJ+yRRvv6n7xJ
6k0tQHxfCe/msYymv6b/atzbPfWulksJri3XJ3jjAJAyAeary/C3W0e5K3ltJbx2dvdw3Ch
tl157BY40/2t2Qc9MGrlp8VWtdOs5n8N2s/iOxsTp1rq7SsDHCQVGY+hYAkA1kN8RdePgvR
fDMbhI9Iu/tcU+cs5B3IpHopJP40AT+IfhtdaFpGoahb+INO1eTSpFh1O2tC2+zZuBnIwwz
wSO9a3hz4a2nir4baff6bfQJ4gvNWa1VJWbBjCZK4xjIGXz6VneI/iRHq+japY6d4ZtNGuN
bkSbVbmGVnNyynPyg8ICeSBVTw18RNS8L6Tp1jp9pCzWOotqKyuT8+6PY0ZHoR3o1A2D8Ht
U+3wRx6zbCxmt7icXlxbywhPJx5isjDcODkHoRTb34TTW+nXF1Z+KdO1CRdOGrW8ESOr3Nt
wCwyMKQTjB61Wf4kxQahLPpfhyO1ilsri0dJbuWdmMwwzFmPbsMVBH8SL2KOJF02HMWhHQw
28525z5n+97dKNQL118J5rSyv/ADfFWljU9Nslvr7TgrmSBDg4zjBIB5x0rpfFHw9Omwa1p
fg660+6s5otOE9tJEz3AllIC7JG+6GJ3fSubvfiot7Y6mX8J2Kaxq1gLC91NZX3yqAAGC9A
eBn1qC4+K2ryvqMtvp8FrPerZASK5byjbY2kDvnHINGoHTeDPCC6N4u17QtP1u31zVH0S8t
57ezRl8mbCjZluG5OMj0NYmgfDm8tvFl2Pt9lqC+Ho4578LbyXCRzNwIQi8yMD1xxxVU/E4
WniK68RaP4atdJ1O9tpobmaCd/nkkxmVQfukEZAHHNP/4WrPLqN/c3vh+1mj1a2jh1OKKZ4
ftciHKzAryj+uODRqByni/QdQ8OeK73S9SaJ5wRNvhXajq43Ahf4eD07dKwa0tc1QazrM+o
JZRWKSYCW8RZljAGAMsST7k1m9qYw5oANH86UZoABS54oFL3oADSUUCgBc+1FJ9KKALB600
9adxnrSGgkBS0lLQAdqZT+1M70ALRn3opB1oA27KytJvC2q3sun30tzDJEsVzFjyIQSciTv
k9q6238MiL4HjXYPDbX99f6g1ubwqxNtEuNpQD+83FZOja5p1p8MPE+hzzFb7UJ7WSBNpIY
ITuye3Wuh8KePNL0Dwz4WtbmaeZ9N1uS8ubZQcGFkABHY4OSB6ikBxt54L8W2F9aWF74cv4
Lq8BNvE0R3S4GTt9SB2qaLwD41lna3i8Lag8qY3KIvu5G4Z9DjmvVdO8feEvD13p8H/CU3e
vK2ry6m95NA4+yIY2UIAeSxJGccVy/hvx5Z2GhW8N/qt0Lz/hJYtRmPzMWt1BySe/+7RqM4
mfwh4ntZbCO60C9gfUW2WqvCcynuAO5HpXdaH4CitviSLDVvDuoR6Q1nc+X/aUewzSpCWLD
HTDcgdq3tL+J/h62vUlvb65lzrl9ceYELPBBNGVSRc9wSOKSy8a+EdEtNC03/hK7vWxYNqB
lupYHGPOiKoFBySM/wBaNRHk7+DvFUWiPrcvh+9TT1RZDcvGQgRujZ9Pem+IdKh03VbbTrW
1vo5/IiMq3SbXkkYZyqjovIx616NJ8QNGdZYW1CdrdvCS6SsZVtv2kY+XH/s1cz408R6drX
xHtNb0u9eO2jitF+0eX80bRooY7T1wR+NAzFbwR4uXU/7LPh69N75XnmBY8uI843EDtnim3
/gnxZpdhc32o+H761trZxHLLJHhUY9M/wCPSvT9W8deEvtGs3llf+ZrGpaFNa3N7aQPDHcX
LOCpCk5U7Qcnpmo7n4laI82qSNdT3SS6HYWsUMiNteeF1Z156dDz3oA5e88ExWw0HZ4a8Qs
+ouPNidVUqNvKRn+Jjy4zjjiqWpeAdZn8SzaP4Z8O6xdG2hSST7TEFkYNyHKjhAey5zxXqL
/FPwzF4sj1ePWo2sr2/W8mtotNKSQhY2AMkhPzMCcfKORXEeG/FGjXvhfWPD2v+JL7RJrnU
01FNRiRpTKFz+7bBz7jtmgDhm8NeIE8gPo12pubg2kIMZBeYdYwP7w9K3dN8A69d+G9Qux4
Z1e5vI5xbweTEPKQqT5hc98YxgfnXfr8XNDbxD4ovZbSSWAsl7opkT5lu0j8oSN6Fgdx+lJ
4c8e+FseEtY1jxLqGn3mh28trcafDCzpdM24+ZkHGDu5zzRcDy2PwX4tm0aTWYvD142npEZ
jcBPl2A4LD1HBqHXNNg0y30qNLW9huZ7RbiZ7kBVlLE7TGP7uOM969HsfiDoUFz4eWS9uBb
WWg3lhcIEbHnSF9ox3HK89q5Pxf4l03VNV8MXmnlrhdM021t50kTaDJGcsvPUe9AGPf+DfF
WlaRBq2o6Be2tjcECOaSPAYn7o9RntmuuTwJqGi/CXxPqniTw9JZX6TWhsprhMMEZjuC/Xj
IrrLr4k+EbG+1zxFZanf6xca7LbSf2RcQlY7IRurNkk4JGMLisnxX4r8JXHhbxdb6X4n1HV
brxBeQ3sVvcwMi2wDElMk4yM9uwFAHHeBfB2teI9esLq20OfUNIhvYkvJFTMYUsNwPrx1xV
vXPAniDUPF/iZvDHhu5uNLsL+aIfZ0+SMKx+UeuB2FbvhHxZ4YTwnoGnazrt/olxoGptfAW
kLSC9ViDgkEYIxjntXQf8LC8Galqdlf3WvalpP8AYmr3OoRQ20BYaikj7lzg/K3Y57UAeUW
vgbxheaL/AG1a+HryTTtjSG5C/IFX7xz7YP5Ul34F8X2OitrV54fu4NPUIxuHUbQrY2t64O
RzXff8JP4Ou/A+v2o8RXmkapr11Jc3MSWjSokW4slupyAoJILEdaXUfiHod3c6+Vurlob3w
7a6dbo0ZwJ4ypYY7Dg80agcT4h8JX1heQrYaFqcNsXjs992o3S3JUEjA+7nIwvpRafDnx1e
rcNaeFr6YW8xt5dqD5ZB1XryR3x0r0eL4r+HoPHPiS/mgkvtJuo4LywWSMgpewxhUJHYZzz
7CoPDfj/wvNbeEtR8Ra9qen6j4euJZJbe2hMiX3mOX3kg8HnBznIouByFh4ZtZrfSDeeF9Y
ysF3NdyQupF35RP3AfuBTwx5rMsfA/iG4TStQuNDvl0rUbhIopI1BeUMeAikgkkA4PSvVT4
m0rSPC3hvVr15Ftb6x1qCEqmSWlk+TI7defSsKbxl4Tu/GPhXxo+rX0NzYG0iutJ8gskKxL
tZkYHBHGQMZyaLgeWarHbxazexWdtNawRzMiQztukjAOMMe59a2dL8BeMta0lNW0rw7d3dl
ISqSoow2OpGTkgevSpPEllpraeviCO9d7vWL65lit8DCW4b5XbuGLE8egr0Pw5488GQnwlr
Oq6vqlhfaBYvYPp1tAWinyGxJuBwAc8jGeBQByI8DXKfDt9el8LauLlYywuvMQWvlk58487
sgfLt79as+E/CE/if4Va8+kaML/AFqLU7dInUAOkRUlhknAHSrMmt+C/wDhUzeHLXxHqNvq
FxK15eILNmW5kGfLi3E/Ki/Tk81R8H634YTwFrHhfxDrOoaQ99fQXKXFlCZMBByGwRxQBg2
3gHxjeSXyweH7onTnMV0WAUQMF3EMSeOOakk+HvjWLQxrcvh26TT/ACftJmYABY/7xGcgel
dn42+JOj6/oGt2GmG6ikudQtZITKuDPDDFsLSEdyQDita9+IfguafXfEcepaq2p6zpS2Z0u
SD9xBIoXjdnlTt444yaAMbwv8P9TsfBvijV/EvhwxQtpsctlNcKCVYyryB1UlT37VX+KHw/
1rTfFep6ppnhx7fQDLFHC8IARSyqBwDkAtxk8Zrd1Xx94Juk8U6xbapq8mpeI7OKI2EsH7m
1dSpI3Z5+6cHHApdb+IfgxLrxPr2j6hqt/qGuwQ2w0+6h2QwBCpL7s8/d4HagDy4+DvFAuL
y2/sW486zuI7S4Xj93LJ9xDz1NTav4B8YaDp0moaxoc1pbRECR2ZSYyThdwBJGSOM16dqPx
H8GR3l5qWm3N/cTa1rFlqN3DLbbBZpDgsoOfnJxxiqngLW4dV+Kfi7VryNrvwvdQ3F7qC3O
cCJW3xEjs24KAPrRcDhrL4aeOb+7mtLbw3cNNAiSSKxVdocZQZJ6kcgdaz/+EO8T+bZQ/wB
iXIkv7h7W3UrgySocMnsR713lr8QdC8S6de2vjLUNS0uRtZ/tiKewj8zzBgAQsMjGAAAegq
2nxjtWuvF922nMst5MbvRdwybWZk8pmJ7EpyfegDj9A8F6zba/oF/rGlqml3OpRQESup80e
ZtPyZyVyCM4xxR4p8Ha0fF2otpeiSLY3eqz2disagCVlcjai9SB69BXR6T438L2vgzRLLV5
rnVtS0+6t5bcyWaq+nosm6ULKDmRWHRT61s33xZ8NX3jnRfGT2t2t9pdzNbm3RP3c1o5bbI
oJwso3ZI70XA8z8Z+HJfD2pwR/wBlT2NpJCPLklmWbz2XiRgyEqPmz8oPFTSfDjxrFoLa4+
gTDT1hFyZA6kmIjO8KDkjHU44q94+8S2GsWWn6Zpmqz6ha2rSzEyWMdoiM56Kqc5x1J6mvR
9b8Q+GvCd/pGuXVzqU2uf8ACLw20FgEBtZBJEVDM2eAOcjHJxQB5LceAfGFr4aHiOfQpk00
oJfMypYIejlM7gp9cVbtvht4qe80qK90x7aG/uIoC+9GaHzPul1zlMjkbsZrtp/iV4UW51D
xZbDUpdf1DS0059MlQC1iIABfdnlcDIGKXxD8UND1K5Oo2V9fo19dWs9zp4sYkWJYmBYNKP
mk5Hy9MUtQJNC+H8OgfELTNE1fw4byFNakt/7UmkVo7mPyWZYzECcH+LNecTeBvE8rSXVvp
D+TLHNdxLuUM8CMQzhM52j6V6JafFPw5BrSXrxXpjTxNNrH+rBPkvEVA6/eyelRWvipfGfx
W8K63oME0PiCR/smoWzr/ozQAEFlOflUx53L0FAHk95oup6fpen6neWrQ2upIz2rsR+9UHB
IHXGazhk12fxK1+11/wAcXP8AZiLFo+nqLGwiT7qQx8DH1OTXGfjiqGFOB9KbS0AOzRzSDi
l96AEpc0lAoAXnFFFFAE3YfSlpDzijoaCRaKQ9aO9AB+FNxzTgaCO9ACUdaO1AoAXt1oBzS
ZpRQBJbxia6ghYkCR1Qn0yQK2/GWgweGvG+p6BazSTw2cgRZJMbmG0HnH1rIsyF1G1ZjhRM
hJ9BuFe2fF+70bU9Lvp/C99ZFItQJ1aPcpmnkKrskRs5aMDjA6GkB4XjPQE0uMMrOhK9SOm
RXq+keIbDSvhd4XsZJbRYbzVpo9UHlq8v2bKkg8bgp5/KvRNQ1PwyPF2nDWoNLNgdSd9MuZ
LyKVY18siPCIvyw7tvDHgii4Hg3gfw/beKPGNtol5NLbxSxyuXjHzApGWA5+lZup6daWSWR
s9Ui1BriASSpEjA275I8ts9SAM5HrX0La6hNbXHhh/Fmq6I+sR31950tnJENsZt2CbynHXp
+FZegXunf2x4bjtfsDCXw6lvdXCXMUM1oTKd0iluCwHUHnFFwPHNN8MzXNvp+o6rex6To98
8sUd9KC6741yVKrz1wPxqloWnR6r4k03S5ndIbu6jt3kQcgMwGRnvzXvegeIdMtLDw7oT67
Y3mnRanqaPJMsY3oqN5Ttn7uWJwe9YZvNul+DZfD+paXB4XgktTfwF41nW6Ew3s4PzHscjj
FFwPIfEWmx6N4p1bSYHeWKyupIEd+rBWwCe2ai1fTk0rUDZJfw3xRFZ5IM7FYjJXJ64zjPS
voPUdR8H3HjzQtRgvdP/AOEch1K5F5bSFd4vSW2TSHnfGxxg9BXnPxXvFnTSIrq3tl1KJZT
JLHepcyvGW+UOUULgfw9Tg0XGeZ4JUnacDjOOKekTySRoowXYKC3ABPqa+ldZkFnpk661fa
MvhR/DcQNjiMXLXRiGwhcbt2eQemKy38U6dP8AEuLShf6XHa2+jIdKkkSPyI79oVG92xyeo
54BouI8I1awi07VriwgvY79IG2+fCpCMcc4z2B4z3qiEYkgIxI5wFPT1r6Os7l5PGPhgaj4
j0aDXLezkbX7uFoSk0YfMUW4jaXPQkdBUul6sDceIJp5NI/4SSfUYbgpbajDFGtkF+VBIVI
ZRj5lHJzRcD5rA79QKXB64IHrjiu+0nxDpWlfGG51BrS1XRLy5ltriCE74lhk+VthIHAzkH
A6V3lneaDqnjw/Cew23PhdtPOnJdRorMJl/em43fXIJz0ouB4KEc9FY8Z4B6etLtY4UIxPo
FNfQNv4kg1eHxMvg2+0rR9Strq3tLSS+2Ir6fGCpClhjJYFiOpBqTx7r6+G7bximnXVnb6p
NqNmoEaJvMRtwJDGCOAfUetFwPnrY2A2xsHodpwa6fwx4atdb0LxRqF080b6Rp/2uDZwsjb
wuDkcjntXteoatZPpmtSDXNDbwfNoappthG0YnWQKu8Bcbg33s565FP1fWrYaN4oaXxDosv
hK602FNLsLaSMTBAyb02j5gcBsg9TRcZ80lZAqny3w33TtOG+nrSBWwTg/lX0Z4m8RwWGj6
7qb63ol7ow+zy+GLO12GWCRCD90DKgAENnrTF8T+ArTxboMFhJaJZazNJrV3JKqmO1uXjKw
xt6Kj5OPcUXA8Bub/U57G1065nne1s9wggcHEW7lsDtnrUVvbTTXkFsR5TzOqgygqBk9T7V
9I2WtC0uPCx8X+JdD1DVra9vnnmgkjdVQwHyw5AwecY/AVQ8OeLND1C28Najr+o2c/iF9Nv
7eOeWRImjm3jygzYwh25CsRxRcDwLUrWGw1a6s7a8F9FDIY1uFQoJMdwDyBVbZJsL+W+0cF
tpwPxru/idexaj4nsUZbIXUdnHDcy2t39p3vnrJIAAzgHBI9K9J1LxZoEreKtFvNWtJvD1t
aadY20Ee0iQ7l82RMcsQM5Pai4j56MboqyPG6xt91ipAPrg9629Z0K00yOzNprUWqS3aiSO
K3hcMqEfxZHDZyNoz0zXvms+IfCp8Q2Wma0dIl8PXGpRPaBb8TrBFGp2OI1XESE4DAnNZWj
6tdjW/EieItf0rUfESW6rpTw38cEUMLyEusUwXCMAAcdQKLjPJdD8O2t/4L8Va9fNNE+kJC
lui/KGlkfGGB9geK5gQykt+5kYoMt8hyo9T6V9L6Z4s8G3D6mdWutLiu9S1KOGKVJPOiSWC
DEdzICBuUuepGCeayvCupyxaVpMtv4y0awvf7YlfxJNdSpvu1DfIFyPmQqOAMDn2ouB8/LD
MxKpBKxHUKhJFXNPsILuO7lu79LJYYd8auhZ7h84VEUdcnqewr37T/HGm2+v+Hha65aWtrf
6vqGoalhlA8rJEcbnHAYAYHesS18Q6ZZfCuy8aXtkBrWm3V5Y6IrINkvmNuEmO4jBOPfFFw
PDzFOULGCXauMnYcD8a2NHzHa6xZXutXWjwPa72gWFm+1upykbgdBnnJ4r2i68dwabpWs2W
n6/ayRWPhu1gtUBRhNeuwLuOPmZcn6VneNfEei3Gk+MZoNVtL2+urHTNPSRGDPcEDdM49cH
gmi4HhoR9oYo2DxnHGfrUgt7hgxW2mIQgNiM/KewPHBr1H4f+I/DVh4C1S38RiOWfRr2PVd
Nt2xm4m2lfL913bSfau+8PeLIlj8Na1D4y0my0wW81xrNlMyie7vTuJDKRzzjaewHFFwPnS
3tZJZoxIkscRcB5REzbFJwW49Ks6nYQQateQaRLPqVjBJsS58hkLjsSv8P0Nex2njKzTXfh
/oK67bQ6JBCt7qpDAI0xdpSkhx1Bxx61u+HfE9gv/COappvjDSdH0z7Rc3Gt2kzBZrqdnZg
CCPmGMYOcCi4HzksE7pIywSssf+sIQkJ9T2/GrF7Lqt59nmv2up/3YigeVWOUXoqk9QPavY
73XbCXwz4fuNO8R2VnoEspOv6crhbm5kefLllxl12njsAK6a/8WaH/AMJlp9vfalojaSdVW
9gaO+af7PDEh2FVxtiDcDZ1zRcD5w+x3nygWVzllLAeU2SB1PToKsz2mnReH7S9jvpX1GaV
1ktTAVSOMdGD9GJPYdK940T4mIzeEpNS8TxBmm1G71DewysZ3eTA3HAPGF+lcJ4it7bxD4X
0K203UbRLbQtGkvr2QZKxyyTE+Vx/GSQAKLgeYE81PaXt5YTmexu5rWUqUMkTlTtIwRkdiK
g7elJTGGKDRmkPNAC0de1JzjrRQA6l5pAaWgANJ17UdqUUAAzRRRQBN/hR9aSjPtQSKaTvS
UuaAFpe1JmkzxQAdqKM0UAIOtFLSUALupMDIOOlLSUAL0OaQAYPAwaO1JmgAwvYCg47ikPW
l7UAGB3ApcDOeM/SjvRQAmPb2owNpXoPal71v+DNJsde8d6Jo+pSmKzu7pIpWDYOD2z2z0/
GgCv4g8QXniXUYL+/iiSWC1itF8sEArGu1T9cdayMArjAr17xroGkJ8PNS1mLwKfDF5aayt
hExdyJogDzhu/AyRwaj8O+H/B+ofD2PxneWsYXQobiHU7XzCPtUxH+jsOe5POP7tIDyULwR
gY+lbNt4cnuvBmo+J1miFvYXUVq8RHzM0gJBHbHFeuReGfB0/irQvDa+GIvMk0VNYlZJnEl
7MIiwgXnAVj1xyah0S/sIvAXiK51HwPbW0EusWEZ0mTzEiQsCu7BO7pk46ZouM8P56V3/hn
TvEek6BbaxoCW9xceIzPpESlT5sAUAuynouR37DNeiTeBvDuh3979g8FnxP8AaNfbTWhMjn
+z4NqkEbeQTuOGPpV+38KaKkeleGPmvNLttW1hYyHOSFhyMsOuDx74ouB4n4f8Waj4WW8sE
sdP1G0mdWltb6ATR+Yh+V19x6g81J4ltNY1TSrbx/q17FcSa3dTRFFXayNGBn2AwQAB6Vpf
DDT9F1LxNcWms6cbzzIPLtS8DzQwzMwCtKqc7e2exr07SvCNnNoOi6HrljFevpl9q8q6fbu
Ql1LGFKxKepH60AfOu0ZyVGfWjAHIUZr3j/hGvCt9D4Vj1TwbH4cvPE0N5bhC7j7PcAjyXA
Y5Azxg+tVJ9E8G6DZeKFHhyz1a68L2tnDI8rvsmumfErHB6DOMe1FwPH9K0m+1m+NnpsAlm
2PK2SFCooyzFjwABVLAxjA9698fwH4U1fxprfhLT4Y9GuoHttSSXzGGbN0U3EPXkDORUmha
V4A1R9IuIPB9nNZ63r9zpkRkdwYrdUG1l5+93yfWi4jw7R9GvNd1L+z9PWHzvLeX97II12q
Nx5PHQdKXRtF1LxFrVvo2kWwnvbolY4ywXJAJOSeOgr2vTvCvhHXH8P3Y8N29ok39q20kET
sVl+zqfLdsnO71Ncf8GPs8Hji91m8Dm20rSrm6kMeNwGzbxnvzxRcZyXiLwb4g8JPbLrtis
C3SloZI5FkSTHXDKSMj0rAwAeg46cV7lpV5ofijwtdnR/ClzqeneELbfYaRdSmWW7mnk+eW
TZglVx90Vb13QPB3h7Ttc8TXXhO0a4t7CyL6Q8jeVaXkrEleDkfKAStFwPCHtLiK2iuXtZI
4J8iOQoQsmOuD3xVnTtIvdUS6NnArR2cJnmd2CqiD1J7noB3NfQN0fDk/hDTU1nwlZSWmje
G21j7OjOqrLNJhUHPAJ59az7PRPB6+ELDVb7w4JE1qynv7wWVnJKlsoyEWNwwWPYQCd2SaB
Hgstpcw28NxNbSRw3AJikdCFkAODg96hIHoM/Svou5sdD8Rjw/8Np9Gs7fUG8NLNYXjM263
uG+fHXGCASeOteaajpfhjVviho/hPRAltpkc0WnzXyn5rp84klJPqcgfhQM5zQvDUuu6drt
8tzHbw6PZfbJSyk+Z8wUKMdyTWv4otvF15YaCuqWcEdpFAlrplvaMpEqkbtyKpJYkn5m9eK
9mtdAspNI1zw/P4Oj8J2N9q9rosVwCwkvIA5Ylix5J2/eH972pmnaX4XtvH3h423hqSznst
QuDA0llJbp9nijYnO5jvZWAO7ABzRcD54k0TUbfSH1W4txBbpcG1/eEK5kH3gFPJx39KzuM
9K9V8daQ2s6LoWr6L4eCX19bXWs3wtQxEcJlwGOTwMDP415UMEUwAgelIQvtn3paTpQApxj
GKOCc4yaKSgYv8Wcc+tNwPQflS9qKAEOPSpUuJ4oJYI5nSGbBkjVsK+DkZHfFRUUAJmgGlp
PWgAx6UYpKKAClpBSjrQAo6UtIPaloATtR2pegpBQAtFAooAl5/Sign+VJmgkDQKCaB0oAW
kNLSHrQAnalBpO9FADqDikFLQAnWlo6UmaAFzTetFJ3oAXFLRS0AIaATRRQAZpVd1cOrFWU
5DA4IPYim0tAGpqHiPxBq8Xk6prV7fRZB2Tzs65AwDg+gqgt1cx2stqlxItvMVaWINhXK9C
R3xnioiKMUAWTqepG7gvPt9x9ptlVYZTId0YX7oU9QBU13r+t38k0l9q15ctO6ySGWUtvZf
uk+pHb0qhikNAGra+JvEVlcXNxaa7fwTXYxcSRzsGl/wB455qvFrGrW6RrBqV1EI2ZkCSsN
pbhiPcjr61SpaALWn6tquk3LXOlahcWMzKULwSFGIPUZFOTWNWieF49Tu0aCQzRMszAxuer
D0J7nvVLiigZfvNc1rULiO4v9WvLqaJt8bzTM5RuuQSeDxUBv74i5U3cxW6O6cbz++Oc5b1
555qr3paAuddo3jI6VofiESfaLnXdWgWzjvpJN3kwfxjJ5yQAPYVzkGpX8CQpb31xCsD+ZE
qSECNzwWXHQ+9Uzige1Ai8mq6nEEEWo3KBC5ULKw2lvvEc9+/rUMF5c2yyi3uJYRMhjkEbl
d6/3Wx1HtUFIRzQMuWGqalpVz9r0zULmxnxt8y3kKNj0yO1Rvf300cyS3k8iXD+ZKryEiRv
7zep96rmgcUAXG1LUHR45L+4dXRYmUysQyDop55A7Cnpq2qJpbaUmpXS6e53NaiZhET67c4
qiKO9AjrNC8XtoenaxOqXFxr17biytr6STcLSE8PtzzuI4HoK5NXKEFSVIOQQeQaKTFAzRu
tb1q/A+26xe3W1gw824Z9pHQjJ6j1pLjW9ZursXdzq97NcKhjWWSdmYKRgqDnOPas8dKKAL
a6lqKKUj1C5RTF5GBKw/d/3Ov3fbpVTt0pM0fjQMKXPHNJSDPNAhR3pD1o56UUDFoNJSmgB
DQaKKAEpOhpeKPagBKSlo6+1ABR35o/GlwaAFooFKKAE6igUvakoAKKUCigCUgfpTcelOP8
ASm96CQxS0UtACc0UlFACd6dSAUuKADvRjmgUvNAAelNNGaDQACgClHIoFAAaKWkoAKQ9KD
zRQAoo6UmaKAFNJR3ooATNKOtJRQAv060ZFJmigAz1ozRjNB60AJ70tJQcjpQAhNB/Wj+dL
QAAYFJ1NKelN5JoAU8mnGm9OtN5J56UDJM0UlGcmgBaSijjBoAWkooNACdzRxmj8KCKBjTm
looFAB+NFL1pKADt0oNLkd6Tg80AFFAooAQ0mfSlNJ09KADHFHbpSjgYpKADNHQ0Y96XGKA
FBpRSCloAM0maKUUAA6UUtFAD8fyoxS/4UUEiZpM80pooAQ0oHFGPWjpQAvakFGaKADpS0m
aTNAC9aMUmcGnDkUAIOKSnYpDQAho74ooxQAY5oxS0UAJQaWkNACd6UD3oHSlFABg+tFHSi
gBMUnSlNAxQAmPWjoKCfSk5x1oAOvSk96KPagBRSd+adSH60ALxjFN70UmO9AxTzS9KQUd6
AA+lKMDpTSMmndKBAfWjkik6npS0DCg/WlpDQIAcAj1pOaKXtQMb36Uooo/GgAxSUvNFABS
Y9RS0cYoASig0DpzQMTntSClpaAExRRnmj60AGBig9KKOtAAOlLRSGgBetGMULQaACiiigC
c9qTBrv0+GGtyosi292QyhuLV/Sl/4Vfrv/Ptd/wDgK9cv1ql3/M9VZPjH9lf+BR/zPP8AG
TRjmvQP+FXa72trv/wEel/4Vdr3/Ptd/wDgI9H1ql3/ADH/AGNjf5V/4FH/ADPP8UbT6V3/
APwq3X8D/Rbv/wABXpf+FX69/wA+t5/4CPT+tUe/5h/Y2M/lX/gUf8zz0r7UEH0r0L/hV2v
f8+t5/wCAr0n/AAq7Xv8An1vP/AV6PrVLv+Yv7Hxn8q++P+Z57ikIr0P/AIVdr/8Az63n/g
I1Ifhbr5GPsl5/4CNR9apd/wAw/sfGfyr74/5nnp45pRXoP/CrdeI/49Lz/wABGoHws1/ta
Xn/AICNR9apd/zH/Y2M/lX/AIFH/M8+zR3r0H/hVevf8+l5/wCAj07/AIVV4g/59Lz/AMBW
o+tUu/5i/sfGfyr/AMCj/meedqUdK9BHwr8QBiTaXv8A4CtR/wAKs17PNne/+ArUfWqXf8x
/2PjP5V/4FH/M8+PWjjFeg/8ACq9e/wCfS9/8BGpv/CrPEBPFne/+AjUfWqXf8w/sbGfyr/
wKP+Z5/RXoP/Cq9f8A+fS9/wDARqX/AIVZ4g/5873/AMBGo+tUu/5h/Y+M/lX/AIFH/M8+o
zXoX/CqvEBP/Hpe/wDgI1J/wqrxBn/jzvf/AAFaj61S7/mH9j4z+Vf+BR/zPPc0Z9q9D/4V
V4g/5877/wABWpD8KvEHP+h33/gI1H1ql3/Bh/Y2M/lX/gUf8zzvNKOTXoY+FHiDA/0O+H/
bo1O/4VRr/ayvv/ARqPrVLv8Agw/sbF/yr/wKP+Z530pOtei/8Ko8Q/8APlff+ArUf8Ko8Q
n/AJcr/wD8BGo+s0u/4MP7Hxf8q/8AAo/5nnOCKXHtXo3/AAqjxDj/AI8r/wD8BGo/4VP4g
/58r/8A8BGo+s0u/wCDD+x8X/Kv/Ao/5nnOKMCvRv8AhU3iH/nyv/8AwEaj/hU3iH/nyv8A
/wABGo+tUu/4MP7Hxf8AKv8AwKP+Z5zjBz2oAFejf8Km8Rf8+V//AOAjUf8ACpfEQ/5cb/8
A8BGo+s0+/wCDH/Y+L7L/AMCj/mecY54ox+Nekf8ACpPER5+w6h/4CNQPhJ4iz/x4ah/4CN
R9Zp9/wYv7HxfZf+BR/wAzzfFLxXpB+EfiM/8ALhqH/gIaP+FR+JDgfYNQ/wDAQ0fWaff8G
H9j4vsv/Ao/5nmwGSTTsV6R/wAKi8Rjj+z9Q/8AAQ0v/CovEWP+QdqH/gKaPrNLv+DD+x8X
2X/gUf8AM81xRj2r0v8A4VF4kP8AzD9R/wDAU0f8Kh8R/wDQP1D/AMBDR9Zp9/wYf2Pi+y/
8Cj/meaEe1AHPSvS/+FQeIz/zD9Q/8BDS/wDCn/En/QP1H/wFNH1mn3/Bh/ZGK7L/AMCj/m
eZYpBXp3/CnvEf/QO1L/wFNH/CnvEf/QO1L/wFNH1mn3/Bh/ZGK7R/8Cj/AJnmWKK9N/4U9
4jz/wAg7Uv/AAFNKPg94j/6Bupf+Axo+s0+/wCDH/ZGK/u/+BR/zPMcc8UhHbFen/8ACnfE
f/QN1L/wGNA+DviTH/IN1L/wGNH1mn3/AAYf2Rif7v8A4FH/ADPLyKTFeo/8Kc8SZ/5Bupf
+A1H/AApvxJn/AJBupf8AgNR9Zp/0mL+yMT/d/wDAo/5nl9Feo/8ACm/EmedM1L/wGo/4U1
4k/wCgXqX/AID0fWafn9z/AMh/2Rif7v8A4FH/ADPLscUYNeoj4NeJf+gXqX/gPR/wprxLj
/kGal/4D0fWafn9zF/ZGJ/u/wDgUf8AM8uxRivUf+FNeJf+gXqX/gPR/wAKb8S5/wCQVqf/
AID0fWaf9Jh/ZOJ/u/8AgUf8zy7HNLjNeof8Kb8S/wDQK1P/AL8Cj/hTniQcHStS/wC/FH1
mn5/cw/snEd4/+BR/zPMBxSHqK9P/AOFPeJB/zCtS/wC/IpR8HPEp5Glal/34o+s0/P7mL+
ysR3j/AOBR/wAzy/HWivUD8HPEgznStS/78UUfWafn9zD+ysR3j/4FH/M+y9O50qzP/TFP/
QRVqqmmc6RZH/pgn/oIq3XQtjyAooopgFFFFAB+NFFFABij8aKKACjFFFABio3kjj++6rnp
uOM1FfXcVhY3F7O22KCMyMfYDNfMmv8AiPUvEGqyX93O+1ifKiDELGvYAVy4jEKil1bPcyn
KJ5jKVnyxj1317H1CjpICUdXA9DmkeWKMgPKinrhmAr5h8OeIdX0LW4rjTpJXLMA9uCWEw7
rj1rq/i1M8viPTZQJIvMslbYeCuWPB9651jk4OVtUenPhqcMVHDuppJNp27eV/1PcRcW5OB
PGT/vipCQASTgD1r5X0eG9k1mwkSK4dPtEfzBWI+8O9egfFTxbdPqR8OWE7RW8Kg3LIcGRj
ztz6AUQxylGUmthVuG5xxMMPTnfmTbdtkrefmeyLcQOwVZ0Zj0AYZp7MqKWZtqjqSeBXyPH
czRSrJFO6SIQQyuQQa9di8Uy+I/g7rQvJN1/ZxiOVuhcEja34/wBKKWOU7pqwY3hqphuSUZ
80W0npa13a+56v9qtsf8fMf/fYqVSGGQ2QehFfIqmVs7S5AGTgk4r0/wCFHia8j1d9Cu7hp
LSSJpIt7Z8tl5OPYjP5UqWPU5KMla5eO4ZlhqEq1OpzcurVrafez2p3SMbpHVF9WOKak8Uh
xHKj467WBr5u8aeK7zxJrszid1sIWK28QbC7R/Efc1hadqmo6TfxXmnXUsNwjDbgn5vYjuD
6Up5hGMrJXRrS4TqzoqcqlpNbW/C9/v0Pq9po48eZIqZ6bmxmmG7ts/8AHzF/32K8a+JWo3
GqeE/DWoXFvJaTz72eJgVKnAzXmkdveXEbNBDPKB1Mas2Pyp1cdyStFXRlguG/rNBVZ1eV3
ata+za3v5H1sCCoIIIPcUjusaF3YKo6knAqlowZdA08MCGFvGCD1Hyisb4hf8k91f8A65Dp
/vCu7n/d8/lc+XpUPaYiNC+7Sv8AOx0H2y1/5+of++x/jUwYMAVIIPQivkYeaxJUOcDJxk4
Fen/CjxFeR6y2g3E7S206M8Suc+Ww5OPYiuGlj1OSjJWufUY/hmWGoSrU6nNy6tWtp97PbK
Q8UjAkYBI96X2r0z44ha7tlYq1zCrDgguMinRzxTZ8qVJMddrA4r5j8YZHjbWQCf8Aj7fv7
1W0bWdR8PavFfWkssMkTDfGSQHXurD6V5Tx9puLjsfcLhVzoqpCrq1e1v1ufVWKMVDaTrdW
kNyn3JkVx9CM1NXqJ3V0fENNOzGPIkal5HCKOpY4AqNLm2lbZFcRSN6K4JrjvinOYfh/dKD
gyyRx/wDj2f6V5J8Orz7H8QNNYthZS0Jyf7yn+tcVbFeyqKFtz6HBZK8Vgp4vms430tvZX7
n0U95aRuUkuoVYdVZwCKnUqyhlIIPQg9a+V/EV3/aPijU7wkkS3Dkc9s4H6CvovwXP9p8Da
PKTkm3VT+HH9KdHFe1qOFtgzPJXgKFOs535t1bbS/c2JLy2ifZLcxRt1wzgGnxzRypvikWR
D/EpyK+avHmof2j471SYNuSOTyV+ijH8816T8HNQ87QL7TmbLW029R/ssP8AEGohi1Kt7Ox
tjMhlhsCsXz3dk2rbX87+Z6O1/ZI5R7yBGBwQZACKfFdW8+fJnjlx12OGx+VfMXjFf+K41r
1+1vj86qaVqmo+H9VivbOSS3mhYFkORuHdWHcEVk8w5ZOLjsejHhXnoqpCr7zV0rfrc+pXv
7KNzHJeQI69VaQAj9aaNR08kAX9sSegEq/418y+L7qO+8Yajdx/dmcSD2yoNZen4Gp2nQfv
0/8AQhUyzGzaUfxLp8KKVJVHVabSdreXqfVx1GxD7DfW4bOMeauc/nT5b20gbZPdQxN1w8g
Bx+Jr5ZuhjxVMcf8AL6f/AEZXX/F3/kdIOP8AlzT+Zq1jrxk+XbzOd8NRVenR9r8Sb22tbz
8z3n7TB5Hn+fH5OM+ZuG38+lMhvbS4fZBdwyt1xHIGOPwrw3QNaFz8I/EWhytl7RBJGD/cZ
hx+B/nSfB9QPGs3H/Lq38xVrG3cElv/AJ2OWpkDpUa9Sc9ab003Vk09/M98xRiiivRPlQx7
mjHuaKKADFGKKKADFFFFABRRRQA1hxSJwvWnmm1C3GKelFNJwpoqrCK2l/8AIGsf+uCf+gi
rlUtJ50PT/wDr3j/9BFXaFsAUUUUwCiiigAoooxz1oAKKKKACiiigDlviDI8fgDVjGcExhf
wLAGvGvAVrDL4huLmWNJGsrOW5jVxkF1HGRXvXiHTTq/hy/wBNXG64hZVz/e6j9cV826bqF
74f1gzxxL50W6GWGUcODwyNXj45WqQk9v8Agn3/AA6vbYCvQpv3r/mv+AzStvHGqWmpTapB
Y6dHeTYLyC2Genb0qbxrqV5rA0LUr7b9onsdzbFwPvt2rnpBJqeqbbSzSF7iQLHbwA7VJ4A
FdZ8RdO/sq70PTe9vp6xk+p3HP6156lOUZa6f8E+nlSw9LFUVGKU2n62S29DP8I+Idbtdd0
nS4NTmismukUwKRtILc1neKWe48Z6s0xwzXjqTnp82P5VoeHvEp0t7O1TRNNuJFnXFxNETK
Mt657dqsfEjSJNM8bXUpQiG/P2iJuxJ+8PwNPV0nre1vluKHLTzCzgouUXZ6a2av+fU7Tx/
4Z0TT/h5bz2VpFDNbNGFkRQGfPBye+etcB4bdx4d8VRAnY1ipPpkSD/Gqeo+Jtb1XSrXS76
9aW1tsbFIAPAwMnvgV03h3SJIfhd4m1mZNouYliiJ7qrAk/n/ACrSUo1Ki9mrWX5HHToVMD
g/Z4mfNJzVvnJd/vON03U5tLa7MUSSG5t3tm3jO0N1I963fBFjdyX2oanAjeVZWMzNJjgMU
IAz61zkNtJcRzvEu4QR+Y/+7nGf1r0P4V6opudQ8MXT4hv4maPPZsYYfiP5VjRSlOMXtc78
0l7LC1alNXel/Tr9yOS8F2NvqXjPSrO7UPC0u5lbo2BnH6VdvfGWpJ4jk1BbLTTdQs0KSG1
HyqGOPx96yJY9Q8MeJWUfubywm+Ukeh4PuCKr6pfjVNRa6SxgtCw5it1IUnuee5NJScE1s7
mssPGvX9rJKUHHT73f7019x1PibXtR8ReD9Jv9UMbTC7mjBjTaMBVrntO1/V9JjMWmalNaJ
IwZljbAJ9a6nxVo8ui/D7wza3CbZpJJZpFPVSwBx+WK53R9eOj28sY0fTr4u24Pdw7yvsOe
lVNy5k5Oztuc2EVOWFaowUo80rLS3xP5H05aMz2Nu7HLNGpJ9Tiue+IIz8PdY/64j/0IVs6
PcveaFY3UiqjTQI5VRgAkDgVjfED/AJJ7rH/XEf8AoQr6GTvRbXb9D8swcXHHU4vpNfmfPO
l6lNpbXbQRo5ubd7Zt4ztVsZI9+K7D4V6bc3PjGO+SJvs1pGxeTHAJGAM+tcRBbSzx3EkQy
II/Mcf7OQM/rXo3wo8Qiy1C70a4b9zOhniH+2o5A+o/lXz1CzqRUnpc/Us4Uo4OtKiryas/
Tr9yPbs0V4fpfxM16fxdC1w6NYXEwi+zBB8ik4BB65r2/NfQUa8K1+Xofl+YZbXwEoxrW95
X0/I+YPF52+ONZPXF25/Wq15c33iXXnnW3BurxlURwr3wAP5Vb8Xpu8c6wucE3bj9ah0u9u
/DHimG6wRLZzYkX1Xow/EV87UfvyXmfrdJWw8JwV5qGn3L9bH0xpsBs9KtLRj80MKRn6gAV
cryPx/481Sw1Kzs9CuVghkgS4MoQMXDdBz2xXfeD9Zm1/wpZ6ncIEnkBWQKMDcDgkflX0FK
vTcvZR6H5PictxFHDxxlW1pv5r1OS+MU5TwtZwA/626B/JT/AI14lbTzWl3FdQnbJGwdT6E
V638Z5sjSLXP/AD0kx+Qrzy80zyvBWkaoB/rZ54mI9iCP615GNvKs7dD9B4f5aWXUlP7bf6
/5GHySXIzk8n3r3/wBqSQfCyO7c4WzWbOf9kk149Npnk/D6z1Mj5ri/dM4/hCYH65rpdI1b
7J8FdYtw2Hku/IX/geCf0BqMNL2dTmfZ/1+BWc0VjsPGEelRL8WmcPbW0+r6lNtOZHWSc57
4BY12vwl1AWvjFrQthLyAr/wJeR/WuEgiuZXItIpnYDnygSQD9K0PD162k+KtNvDlPJuF3g
8HGcEH8CawhPlmp+Z6uPw/t8NVo946Lz/AKsTeMTjx1rJ7i7f+dVb25v/ABLrzTeQHvLsqi
xxL3AAH6CrXi7D+OdY2ng3b4P1NQafdXfhrxNFcjKT2U3zL6juPxFOo/fl2uVRVsPCUFeah
p9y/Wx6d8RtHtdN+HenqtpCl1HLFHJKqAMxCEHJ6npWb8H7K0u7zVftVpDPsWMr5iBtpyem
eldD8U7qK9+Htld27hopriORT7FSax/gwMXmsf7kf8zXoSjFYmCW2h8bTnUeQ1ZSfvXf/pS
PN78Y8X3PtfN/6Mrrfi5/yOcH/Xmn8zXK6gP+Kvuf+v5v/RldX8Wx/wAVnbn/AKc0/ma5Ps
VPVfmz6aX++Yf/AAS/9tOFt7mez89FBAuITE4P8SnB/oK7z4Qf8jrL/wBerfzFZniHQ/L8E
+G9fiXiWH7PMQP4gTtP5ZH4VqfCIf8AFbTf9er/APoQqaUXGrBPy/EzzGtCtl1ecOzT9U7H
vVFFFfTn4+FFFFABRRRQAUUUUAFFFFABSGlpDUsCJ87TRRIcIxopFFfSDnQtOPrbR/8AoIq
9XyZa/tGeLrSygtU0rSisMaxglXyQABz81T/8NJeMc/8AII0n/vmT/wCKpok+rKK+Uv8Ahp
Pxjn/kEaT/AN8yf/FUf8NJeMv+gRpP/fMn/wAVTuB9W0V8pf8ADSPjL/oE6T/3zJ/8VR/w0
j4y/wCgTpP/AHy//wAVQB9W0V8pf8NI+Mv+gTpP/fL/APxVL/w0l4xxzpOk/wDfMn/xVAH1
ZRXyl/w0l4y/6BOk/wDfL/8AxVH/AA0l4yJ/5BWkj/gL/wDxVAH1bRXyh/w0l4z/AOgVpP8
A3w//AMVS/wDDSXjP/oE6T/3y/wD8VQB9XYBrjfEfw90TxDeG9cyWd233pYcfP9Qe9eB/8N
JeMv8AoE6V/wB8v/8AFUf8NJeM8f8AIJ0n/vl//iqicI1FyyV0dGHxNbDT9pRk4vyPf/DXw
/0Tw5cC7j8y7vAMLNNj5foBwKf4m8C6X4o1CG8vbi4ieKPywImAGM57j3r57/4aT8aZ/wCQ
VpP/AHw//wAVQf2kvGnbStK/74f/AOKrNYemocnLodH9oYv231j2j5+57XD8I9AhnimW9vi
0bhwCy4yDn0rrtc8P6X4h08WepweYqncjg4aM+oPavmX/AIaS8a/9AvSf++H/APiqT/hpLx
rn/kGaV/3w/wD8VRChTgmox3CtmGKrTjUqVG3HZ9j2i2+EGhRXgmuL66uYgciJsKD7Ejk12
moaHY3/AIdl0LYbe0kjEYEPG0A9q+ZP+GkvGv8A0DNK/wC+H/8AiqT/AIaT8bf9AzSv++H/
APiqIUKcL8sdwr5hisRKM6tRtx28j3jS/hnoelyXLxz3UwuYGt3WRhja3UjjrUFh8LNF03U
rbULa/vlnt3DoS69R+FeHf8NJeNj/AMw3Sf8Av2//AMVSf8NJeNs4Gm6T/wB+3/8Aiqn6rR
25TR5tjnzN1X72/mfRfiXwRovigrNeI8N0owLiE4bHofUVl6F8L9A0a+S+keW/njO6PzsbV
Prgd68J/wCGkfG3/QN0n/v2/wD8VSH9pLxv/wBA3Sf+/b//ABVVKhTlLmlHUzhmOLhR9hGo
1HsfSHibwlp/iqK2jv5p4xbszL5RAzkc5yPauaPwg8O4x9svv++1/wAK8T/4aR8b/wDQO0r
/AL9v/wDFUf8ADSHjg9NP0kf9sn/+KonQpzfNKOpVDM8Zh4KnSqNRXQ+rLG0jsdOt7KJmaO
CNY1LdSAMc1BrOlwa1o1zpdy7pDcLtYocMBnPFfLJ/aQ8c/wDPhpP/AH6f/wCKoP7SPjf/A
J8NK/79P/8AFVrZcvLbQ4VUnGftE9b3v5nvml/DTQdKluXimuphc27W7rI4I2t1IwOtQWHw
s0PTtQt7+2vr5Zrdw6kuvUevFeFf8NIeOP8Anx0n/v0//wAVSf8ADR/jk8ix0r/v0/8A8VX
P9WpWtynoPNca+a9V67+Z7/Z/DXQLLxINZjaZgj+aluxGxG659cegrtjXyUf2kPHX/PlpX/
fp/wD4qkH7SHjrvZaV/wB+W/8Aiq1hTjC/KrXOTEYqtiWnWk5WVlc971D4YaDqerXGpz3N4
s08plYK4xkn6U/V/hnoOs6pLqM811FLKF3CNwASBjPT2rwH/hpDxz/z56V/35f/AOKo/wCG
kPHfay0r/vy3/wAVWbw9J393c6lmuNi01VeisvTT/JHvd98MdEv9OsbV7u7VrNTGkwYFymc
hTx27V1+laba6RpcGnWSbIIF2qDyfqfevlT/ho/x4elppQ/7Yt/8AFUv/AA0f48/589KP/b
Fv/iquFKEHzRjqYVsbiK8FTqzbSd7ebPo7xN4J0vxTeQXOoT3EbQIUURMAME59Khl8AaLN4
Vg8OvJcfZoJTMjhxv3HPfHvXzt/w0d48PS00r/vy3/xVJ/w0d48/wCfbSv+/Df/ABVDowbc
nHVlxzDFQhGnGo0o6pdn/TPou78A6Ld+GbPw+8lwtraOZEZXG8k5zk496zx8LdAXTG04Xd9
5DTCYjzB94DHp6GvBP+GjvHv/AD7aV/34b/4qg/tHePf+fbSv+/Df/FVLw9J7xLhmeMgrRq
O17/Pe59JeGfBmleFZbmTT3ndrgKGMrA4A9MD3rIvvhX4dv9SuL6Se8jkuJDKwSQAAk544r
wM/tG+Pv+ffSv8Avw3/AMVSf8NG+Pu0Ol/9+G/+Ko9hTceXl0FHMsXGrKtGo+aW77nvd18K
fDt5eyXc1zfGSRtzYkHJ/KrGrfDTw/rGpvqFxJdRzSBQwjcAHAxnGPavnz/ho3x9/wA8dL/
78N/8VSf8NG+P+vlaX/4Dt/8AFUvq1L+UtZrjk01Vd0rL00/yR9I3HgbSrnwpb+G5rm7a0t
5PMRt43jrxnHTk1N4a8HaX4Ve5fTpJ3NwFDea4bp0xx718z/8ADRnxA/55aX/4Dt/8VR/w0
Z8QP+eWl/8AgO3/AMVVKjBNSUdUYyx2JlTlSlN8sndru9z6Al+FfhybUXvnnvRK8pmIEoxu
zn0q/wCIfAOi+JdSS/v5LlZUjEQETgDA/D3r5w/4aM+IH/PPS/8AwHb/AOKo/wCGi/iB2TS
//Ac//FUvq9PVcu5r/aeNcoz9q7x0XkmfTcnhLSpvCKeGJPNayQAKxb5xg5zn1qp4d8B6N4
a1NtQ0+S5aZozGfNfcMEg+ntXzf/w0X8QP7mmf+A5/+KpD+0X8Qey6X/4Dn/4qq9jC6fLts
Y/XcSoSp875ZO7Xdvc+vqK+QP8Ahov4hemmf+Ax/wDiqP8Ahor4hemmf+Ax/wDiq2u+xx2P
r+ivj7/hov4h/wDUM/8AAY//ABVH/DRfxD/6hn/gMf8A4qi77BY+waK+Pf8Ahov4h+umf+A
x/wDiqT/hor4if3tN/wDAb/69F32Cx9h0V8ej9on4if39N/8AAb/69J/w0R8Rf+emm/8AgL
/9ei77BY+w6K+PP+GiPiL/AM9dO/8AAX/69NH7Q/xG6GfTv/AX/wCvRcLH2LSHpXx0f2hvi
Pj/AI+NP/8AAUf40i/tD/EfHNxp3/gKP8aWoH2DIMxtn/PNFfH/APw0L8RiCDcaf/4Cj/Gi
lZgeTZP6U4NkYqM0q9asCTNGTim5xyOtL2zQIdmkzSUUAOBozSDrRmgYmaM+tJSZoAfRmm5
ozQApNJnpQSKQdaBinqKM8800k5oz60ALnnFL700HmigBc0ZpKXJAoAAKXmkFBoAM/nQT70
h6Uh560AOzRSCigAzSk80lFABRn1oooABxRRRmgAzzRnJoooAXJoyaTjNAoACaM5oo70ABz
2o6mg0CgBO1GaO9BoAM0nNLRxQAmTR1p1IetAAelGaSigBc0E96T6UUAJnNGeKKKACg0UhP
NAB1o79aTPNGeaAHUmaTNFADs+9FJn2ooAXJo6Gk3CjNACjvRR60UAOaheDQe1HegkeaKTr
RketAAWxwKTNIetJmgB4agmmg0pNACE0tIelHagBaM0me1JQA/PFJTaXPFAxefwoP0pKOaA
D3FKOlIO9FAC0d6KKACkNJRQFwpe1FH0oAKX8ab+FFAC96WkwaWgYnOaKOaKAA9aKPpSUCF
74opKWgAo70Ug60DFoxRRQAlLSd6WgQY5oopM0DFopM0ZoAWjNNzS5oAXNJnmkJ5ooAWkJw
aKQ0AGaKXiigBuTRRS0AGKSlJFNoAXvRRRQAcUUlKPWgAo6UCkNADgetFNooAlPX8KToaU/
0pB1oJHA0YpO9BNAADSZFFGBQAtFJRxQAtBpKXNACUGjNFACZpQaMUdKADoaOpo70UAKKKK
SgBc0Zo9qSgAHNLjkUCg9RQAUmaKOaAE5pR60Cl7UAFFFJ6UDFpM+lFFAg7UtIaWgBM0tFF
AxKM0UY4oAWikoNABSUYoxxQAD3oJ5FFJnmgBaSjOeKKADtS0d6KBiGgCigUAHSk606koEF
JTqKAG9qOadRQMZzRin0hoATmg0tJz6UAJSig0CgA70UueaQ0AHrRQOlFADzyKBSnikoJFp
MUtFAw9qKSl60AJRiilHWgAxRilpM0CEIxR3paKAEpTSCloATvQKWkNAC0neigGgApR1pAO
aWgBaaRTuopKADpRnIoPSm0ALRQaP5UALSGj2pOcUAL2paSigAoo70UALSUUdulABR2pOlF
AC0YpKM0AKaSikxQAZ5xihfekNHYUDClz60mKXFAB3ooAoxQAfWgUY4oH0oEHNH1oNGOKBi
UZNAFLigLhSUtAFAXE59aKU0lABmjJpOaXGaBhSUuKOh4oABnOKWgUGgAooooAc1FB7fSjt
QSHejmgfWg0AHbNHak7UgPpQA4UtIKWgAzRmgnsKKACkoooAKPWg9aO1ACUZ5opaADtSUtG
OeaAAUGl5pKAFopO9HrQAvak9KO1FAAelIc4o78cUtAB26UUtNwaAFNLgCkxS4oGIRig0YO
aUj2oAQ9qD1pRRxQFhD1pMc040UBYTvQadgUhFAWG0nenUlADelL1oNLigQZooxzR9KACkz
SnNJigBaKTpS80AFFJjmj3oAWkoBooHYXikozzR9aAFpBj0pOc0Z5oAWmk80vXvR3oGJmlo
NIPrQAvvS0L9c0UAFFGKKAHHoKKU/0pKCQoNFB5oAQ0mKWgD1oAQGnCjHPFFAAMClNJS0AJ
RQaT60ALR2oznig9KADFFFLQAUd80maWgYUgooFAC0UUpoAOKQ0dKKAEApRzSClzigBe1JR
mkzQA4UUnNHegAHWlpO9FAC/jSd6Sj0oAdSGijtmgAzQTSfrSGgLimjmkooEHeg8UGigA70
UUUAKab1pTnP0pPegBeelFFFA0FHbNJR2oABxRx9aOM0UDDFFGaSgBcUlLmkzQAHrQOeaTq
aUcUAFGPSlpKAHYpKWigAFFA+8aKAHEcD6UgpT/SkoJClpBRmgAxzRR1ooAO2KWkooAKXNH
FHFADTSmg8mkoAB1pT7UmKXtQAdqB3o60CgAIpM4p1MPSgBc8UoptKpoAdSZozRyeaADHFH
alNJ3oAOaOKOaKAClpB0paACjFJRmgA9qWikoAWk60tFABSUv40UAJRR2pQOKAEpD7U4kDg
kUmRwMj86YCDB+tKRSHbnhh+dKCPUfnSASjvS5HqM/Wk47sOfegA+lFLx6j86Mrnlh+dMBt
L0FGUH8Q/OjK/3h+dIBOaMU7K/wB4fnSZXP3h+dMYlLj2oO3+8PzpSR/eH50gGmjFLlfUfn
R8v94fnQMb1pcUZX+8v50ZU/xD86AExQc0uVP8Q/OkJXH3h+dABS0gwRmlHvQAowfrQaB1p
TQARjMmPainwjMvHpRQA00UGgUEiUUpHtSe1ACGgUtGM0AFFBFLQOwUcUfWigQ00UUYoAKX
tSYpcHFABijvRS0AISaSlpKACkx+FPA9KQ9DQAYopaKACkpaTtQAY96KB0ooADwKOTRRQAH
pRRS0AFJRS0AJRQelFABilpKKAFpy4703p3zTl5oA+xPhR4M8J6h8J9Avb/w5p9zcywFpJZ
YFZnO48kkV2p+H/gdhg+E9Kx/16p/hWR8HM/8ACm/Dmf8An3P/AKG1dJ4qvLnT/B2s31lJ5
Vzb2cssT4ztYKSDg+9AWKn/AAgPgnGP+EU0r/wFT/Cm/wDCvvA4GP8AhE9Kx/16p/hXh/jn
4meNNJ0KefT9YMEy30MQYRIcK1okhHI/vEmuz8B+MvEesfFabRtR1AzWC6Jb3Yi2KMSsqFm
yBnnJ4oFY7w/D3wMf+ZS0r/wFX/CgfDzwMOnhLSv/AAGX/CuUi8U661rZu18d0nix9Nb5Bz
AGYBOnsOetT+JvEutWGo+OIrS8MaaZo8V1agID5cjb8t056DrRcdjpP+FeeBc5/wCES0rP/
Xsv+FKPh/4HHTwnpX/gKn+Fcb8Q/FevaIfAP9mX5g/tS9jiu/kVvNUhcjkcdT0qZvFGuj4P
jXRfH+0P7Q8nztg+59r8vGMY+7xRcVjr/wDhBfBYOP8AhFNL/wDARP8ACl/4QXwWf+ZV0r/
wFT/CvKfiR468VaHq+pwaXqpt44dWsrdAI1O2N4dzryO55rqviP4m1vRLxE0u+Nup0m5uSA
gP7xWjCtyOwY/nSHY6v/hBPBf/AEKulf8AgKn+FH/CCeC/+hV0r/wFT/CuJ8PeK9fvfiHba
ZdX7PaPe38Rj2KMrHHGUGcdix/OpvGvijXdK8Yy2NhfGG3EVgwTap5kutj9R3XigLHYf8IH
4K/6FTSv/AVP8KP+EE8F/wDQq6V/4Cp/hWRBrmqPP4/VrskaWf8ARPlH7r/Rw/4/NzzXlOk
fEXxncfGTwxoU+ss+nXltavPD5SYcvBuY5xnk80xWR7b/AMIJ4L/6FXSv/AVP8KP+EE8F/w
DQq6V/4Cp/hXhPiL4leNbIeNvsutNH/Z2twWtr+6Q+VExfK9Oc4HWvaNH1jUbn4iajpc9yX
tItLtbhI9oGHcvubPXnAoCyL/8Awgvgv/oVdK/8BU/wpP8AhBPBf/Qq6V/4Cp/hXIaF4n1y
7i8CG5vy51O5vY7r5FHmhN+wdOMYHSm694o1y0h8ctb37RnTLyyitflU+Ur7N46c5yevrSC
yOxPgPwUTk+FdK/8AAVP8KQ+AvBX/AEKul/8AgKn+FQeBNVv9X0bULjUJzNJFqd1AhIAwiS
EKvHoK6ugLI+CvibZ21h8UvEVlY28dvbRXZWOKNdqqMDgCuRrtvizx8YfE+Ov2w/yFcVxTR
QD1pCaWkNAx8B/e/hRRCf3h+lFACHtQKDnj8KKCQJGKTFJnBpQaAFpelNzS80DEzSjpSUCg
BSabz60ppB1oEAzmlpO9L2oAWimjrSk0AGaM0gooAXNFJRmgBRRQDRxQAUtFHegApOaDmjI
oAOlGaOtBoAM0cZpO1KBxQAGjNBpMUALiiijHrQAHpR2o7UdhQAZo7UGg5oAM5qRT0qOpE6
igD7g+DZz8GvDmf+fc/wDobVveNv8Akn3iH/sHz/8AoBrC+Df/ACRvw5/17n/0Nq3vG3/JP
vEH/YPn/wDRZoA+WfiV/wAixc/9hK3/APSBK9D+GH/JcLj/ALFu0/8AQI68++Jf/Ir3Jx/z
Erb/ANIEr0H4YcfHC4/7Fu0/9AjpAa8A/wBCsM/9D3J/6E9WvGX/ACF/iR/2L8H/ALUqtDx
ZWP8A2Pcn/oT1Z8Zf8hf4kf8AYvQf+1KQzO+LGP8Ai13/AGEYv/QUqdx/xYAc/wDMV/8Ab6
oPiuf+SW++ow/+gpVh+fgFn/qK/wDt9TBHG/F7/kP61/2HNO/9EV2/xc/4/wCP/sBXn/ocV
cT8X/8AkO616/25pv8A6INdt8XP+P6I/wDUCvP/AEOKjoBQ8Jf8lXtDn/mI6p/6Khqz8Rcf
8LCl/wCuGmf+ltV/Cf8AyVe09f7S1P8A9ExVZ+In/JQJeP8Alhpn/pbQBv2n/H38Uvr/AO2
grw/Qf+TgfBn/AF52X/pNXuNrxd/FL6j/ANJBXhug/wDJwPgz/rzsv/SagCp4t5/4WP8A9j
Hbf+hSV9D+H/8AkrOq/wDYEsv/AEJ6+ePF3/NRv+xjtv8A0KSvofw/x8WdV9tEsv8A0J6QH
KeGf9T8M/8Ar81H/wBqU3xP/wAe/wAS+/8AxMNO/wDadP8ADX+o+Gf/AF+6j/7Upvib/UfE
zj/l/wBO/wDadMDs/hj/AMi7qv8A2Gb3/wBGmu5rhvhj/wAi9qv/AGGb3/0aa7mmI+Eviz/
yWHxP/wBfZ/kK4oV23xa/5LB4n/6+z/IVxI4oQwHSkpe1BoGOg/1h+lFJGcSZ9qKYhPTNGa
PSjvSENIpwo70UAGKKTFKKACjgUuBSHNABwaQ9aM80UAHelpMilFAB3oNH4UelAAKTtTqCO
KAG0tHeloAKTmlxQaBifWlpcUmKAsJmkzRkUfhQIUUGjtQetABiiijNABilpM0uaBiUY44o
PWloATFLxQD/APqooEFHWjtSe9Ax2BTkqOpUoA+4Pg3/AMkb8Of9e5/9Dat7xt/yT/xB/wB
g+f8A9ANYHwb/AOSN+HP+uB/9Dat/xr/yT/xB/wBg+f8A9FmgR8s/Ernwvc+v9pW3/pAlei
fDH/kt8/H/ADLdp/6BHXnvxK/5Fa5zx/xMbb/0gSvQvhlj/heE3Of+KbtP/QI6QzXh/wCPO
x/7HuT/ANCerXjEf8Tf4j/9i/B/7VqtD/x52P8A2PUn/ob1Z8Yj/icfEfn/AJl6H/2rSAzf
iwP+SXf9hKH/ANBSrD/8kC/7iv8A7fVB8WMZ+F3P/MSh/wDQUqw+P+FB9f8AmKf+31AI434
vD/ifa1/2HNO/9EV2/wAXOb6Mdv7CvP8A0OKuK+L2P7d1kk/8xzTf/RBrtfi5/wAf8XP/AD
Arz/0OKjoBR8Jj/i61p/2EtU/9Ew1Z+Igz8QJf+uGmf+ltV/CgH/C1rT/sJan/AOiYas/EL
H/Cfzc/8sNM/wDS6gDftebv4o/X/wBtBXhugjH7QHgzn/lzsv8A0mr3K1x9r+KPTqP/AEkF
eH6Fg/tA+DBkf8edl/6TUwKXi0D/AIuP2/4qK2/9Cevofw//AMla1X/sCWX/AKE9fPPi4Lt
+I/zdPEdt/wChSV9DaBx8WNVH/UEsv/QpKQHKeGeYfhp/1+6j/KSk8Tf6j4l46/btO/8Aad
O8MgeT8NOf+X3Uf/alN8TY8j4l/wDX9p3/ALToA7P4Zf8AIA1b/sM3v/o013FcN8Mv+QBq3
/YZvf8A0aa7mmI+E/i1/wAlg8TY/wCfs/8AoIriPau3+LP/ACWDxP8A9fZ/kK4jtTGOpppe
3SmnoaBjo/8AWZopsXLj6UUCHCilPT8KTvQITFLS/hSUALSZo6ijHFABnpRRilxz1oAbRS+
tGKAG96cKMUYFABQetGKKAAEClpMUUAApe9FFABmkpaTFA7i5pCaAOKQ0Awx60UZwaKBC0A
80DpRQAZpKDSigYmKPxopO9Ah3elptOoASlpDRQAdRS8UlLQAnepU4NRVInUUDPt/4M8/Br
w7/ANcG/wDQ2rqfEtlcan4T1bTbRVa4urSWGMMcAsykDJ7cmuC+G+s2nhz9nnStbvdxt7O0
eRggyzfO2APcnA/GthPF/iPT5dNuvE/h62sNM1GZIFlgu/Nktnf7glBUDBOBlScE0hFTw98
P7dhqkPizSLO+gmlt5IElAkAKW6RsfbkEfSuytPD2iWGonUbLS7a3vDCsBmjjAYxqAFXPoM
D8quXrXcdhO+nwRz3QUmKOV9is3YE4OB+FcM/i3xla+KNL0G68N6a898xZ1tr9naCEH5pWB
QYUdB6nigDsRoukhVUadBhbg3ajYOJj/wAtP97nrTp9H0u6e7e4sIJWvIhDcFkBMqDOFb1H
J/OuaufE+v3viLU9I8MaRZ3P9klFuZb25MW52XcFQKpPQj5jxUDfEJZfB+lazY6Y0l7qt39
ggtZZQiLPuZTuk5G0FW5HXjHWgZ1N7oekaibM3+m29z9icSW3mRg+Sw6FfQ8Cl/sXSf7N/s
3+z4Pse/zPI2DZu3bs49d3P1rA03xRqkXiZvDvifT7WzumtGvYprOcyxNGpAbdkAqRkexrJ
/4TvxFJoMni628MwyeGkDSgm5Iu3gB5mCbduMAttznFAHX3vhrQNSeSTUNHtLp5JEmcyxBi
zoMKx9wOBVi90fS9Rbdf6fBct5bQ5kQN8jYyv0OB+Vc7qXi2+l1qw0TwxY217d3ll/aAmu5
jFEsOQARgEsST0HTvTLHxs7aB4iu9VsFtb3w+XS6iil8yN2CB12PgdQRwRkGjQDpItF0mC8
F5Dp1vHcB3kEqoAwZwAxz6kAZ+lFzo2lXlybm70+CeYhAXeMEkI25efZuR71zvh/XPF2qXN
s17pOj29q6h5vIv2lliBXIBXYBnOB1rf1zVV0TQbzVXtproW0ZcQwLueQ9AoHqTQInXTbBT
dlbSIG9/4+CFH775dvzevHFZ8fhLwzFqcGpxaFZJe26qkU4hG+MKMKAe2BxWAnizxLp2s6N
a+JtBs7W21mb7PC1pdGWSGQqWCupUZGAeV6UsvivxHqGqaxB4b0awntdHmNvcSXt2YnkkCh
iFAU4GCOW60DN2fwh4XuRdC40CxlF5KJ7jdCD5sg6M3qRk81px2FlDevexWsaXLxrE0qqAz
Iudqk+gyazdE8SWWs+EbXxNzaWc8Hnt5xA8oDO7J6YGDzWV4O8cReLRrc6WMlna6dcCKNpf
vSpsDByuPlyDkD0xRoB0MWjaVALQQ6fbxizZmt9sYHlFs7ivpnJz9aJtF0mcXYm063kF4yv
cbowfNZcbS3qRgY+lcLJ4/wDEKeHT4x/4RuAeGgd53XJF35O7b5uzbt99uc4rZ1/XvFOlxX
WpWmm6Q2jQRed9pur14m27cklQhx+dAanUWljZ2Ebx2VtHbpJI0rLGuAzscsx9yasVxuna7
401XwhY6tb+G7K3v7lizWtzdsgSL+FshCcnjgjiovC/ivxFrXinUdI1DRbKG209Qs15aXRl
QTHB8oZUZYDk46UXEfJXxa5+MHiYH/n7P8hXEe9dt8Wv+SweJ/8Ar8P8hXE+lNDFpD3p1NN
AxYeJefSiiH/W/hRTEL6UUehoNIQA0Gko4oGLSik7UY5oEB60nvQRzmigApaSg0ALRSUtAB
SUtJnGeKACjrQTQKADn3oycYoooAFNFJ9KXIoAXPFMNO7Uh6UDYgx60etNNKPrQIeKKB0ox
QAhFFLSGgApDRjjmg0AHNKDTaUdcUAOoIoo70AAozRRQACnr1qOnqaAPsXwHaw337NFna3G
my6nFJYShrSFtry/Mxwp7N6e9c3eLJ4rtPD+h2PjK/12Vb23lWye0ELWkaMGZrlgOSoGBnG
T61d+FvxO8CaH8LtF0rVvEdvaXtvGyywurkqd5PYehrsh8YfhgGYr4ts1LdSI3yf/AB2pA9
ArhPACPqdzr3i67jcXGo3rwQ71wUtoSURRnoCQze+aZ/wuT4ZY/wCRutP++X/+Jo/4XH8Mv
+hutP8Avh//AImmByd/D4UuvHHiWT4iXE9jd7xBZBXkgjktNo2srR43tktnOSOmKoyrdy/D
XQLDW7a6i8Jf2nJHNMLcrOtkpP2d3AG5MnGWABxg967hvjD8MGxu8WWZx0zG/H/jtKfjJ8M
v+hutT/wB/wD4mkO5zGkWehzeO5LbwDPNdWF/ps8OqTuzyxxHbiHbI/IbJOVB6c0+08VWVj
8Ij4RnhnHiaGxbS/7LELea8u0oCOMFTkNu6Yro1+MXwwQYXxXaKPQRuP8A2Wj/AIXJ8MN27
/hLLTd0z5b/APxNAXOU1HTNLsPEeg6Z4+eW30jTdHijsZ4y6RtcAbZQ8icg4C4BIB5pdIt7
X/hEPGlhpOjXut+EPNja1hDNHLc7sG42ORucAgEE8nkA11LfGX4YFcHxXasD28tz/wCy07/
hcvwxHH/CW2oH+4//AMTQFzmf+KQu/Efhj/hXNmsWqRXiNdPaQtGIrXB8xZyQOvAAbnNem+
I9Sv8AR9Bm1PTtMfUpYGVnt4z87R7hvKjuQuSB3xXLj4yfDAEkeLbQZ64jfn/x2l/4XL8Mf
+hutf8AviT/AOJp6COcvrzw7qvj3QNa8GXlzf65JeqLmM+Y8UVswxKXVxiIgYxjBzxWZNa+
DbvXPFEnxImubPWJrl4kRTLCr2o4iMfl8SEjucnPFdoPjJ8MASR4stBnr+7fn/x2lPxk+GB
xnxZaHHTMb8f+O0h3MC00fxv4g+Hfhm1MFobSJ2e5s78tbtcwo3+jq4RTgYALLjnA96t+A5
vEVt4u8bXGsWNnb2guhLO0LuxDCFcCMFRuXaOvrxWqPjN8Mv8AobbX/viT/wCJpP8Ahcvwy
PH/AAltr/37k/8AiaYHJx+KtC8bSRTeKteGnaN5oaDQo4ZA0u1vlNw+3nkA7Bx0yTXX+M0b
WfFXhXwn5bNYXEz394Ap2PHCAUQnpguV49qZ/wALk+GP/Q22v/ft/wD4mj/hcvwx/wChttf
++H/+JpBc6LxhrEugeCtX1i3jaSe2tmaJFGSXxheB7kVF4L0RPD/gvTdOyWn8oS3Ejfekmf
5pGPuWJrC/4XL8Mu/i21/74f8A+Jpv/C5/hkP+Zstv+/cn/wATSbA+U/izg/GDxP8A9fh/k
K4uun+IeqWOtfErXtV0y4FxZ3NyZIpVBAZcDnmuYzVLYAOKaxxTs0xvu0wHRY3/AIUUQcyf
hRTC470oz7Uf4UZpCExRkEc0E00n0oAfRmmg0tAB1NBpRikoAKBRR9KAA9KWkOMUmeaAHU2
jPNGaACjNGaOtAC5pKXFH1oASlo4ooAM9qDikpe1ADetJinYp2KAEFFFBoATvSEHNO9KKAE
waCKdSd6AEwaMYpc0fhQACjmg0UAB6U3mnGkoASlzjtSYJowcUAKDS5pnOKBmgCTdxxijdx
UeTik3UDuSbqN1MzRQA/NIW96bupM5oAcGpS2KZnNGeaAHbqcW5qPNGc0AP3e1Lu4qPOaM0
DH7jn2p27tUQzmlwTQA8tQTwfem80c0CFzSFqMGkxQMAecU6mhadigQd6QjijvRjimIdAcS
CikHy8iii4DvT6UhoopAJgUdqKKAAYx0pR1oooAXHejHeiigBKP60UUAIcU4p8m7P4UUUAC
R72xnHHpSBcsRnpRRQBIIsj736U1lVRjk/jRRQAnFFFFMBKQUUUgFoFFFABnmlJoooAKQ9K
KKAD0pKKKAFFLRRQA2lFFFABxRgUUUALxSUUUAL2ppoooAbnnFA5oooAkSHerHdjHtUTJtb
Gc0UUhhjJxUqQ70YhsY46UUUxERQqSu7NAXnrRRQBKkG9WO7GPamiL5ipbpRRQMcIgeMmpF
tQ0ZIcjHtRRSAFs8kgyHj2pRapkAk0UUAhrQKvRjTNo9TRRTEG0UoQEdaKKAF8seppjDacZ
oooGAAJpce9FFAhCopMUUUAPCg+tFFFAH/2Q==
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMmAfcDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDb1Fm/tW65/wCWzdvc1Vyf
b8qs6j/yFbrn/lq/8zVavkHufv1P4ELk9wPyoyf8iikxikaC7jRk/wCRSGjnNADgT7flS7j
0/pTKMe9AWH5Of/rUu5s9qZmjOaQWH7jRub1/Sm9qOaBWHiRx0bil8xv71RGlFAWHFm6k5/
Cl3tjrTBxQaYWH5b1pfNlUcOR9KZmikFkO8+f/AJ6N+dL582OZG/OmcCkNF2HKuw/zpf75o
82X++aZQaB8qJPNk/vmjzZP75qPmlHFAuVD/Nk/vGl8yT++ajpaBWRJ58//AD1b86X7RP8A
89W/Ooc0Gi7DlXYl+0T/APPVvzo8+b/nq351HSZouHKuxIZps/6xvzo86b/no350wZ9KKLs
OVdh/nzf89G/Ojzpv+ejfnUdAOaLj5USedN/z0b86DLIerk1HS0ByoXcx6mjc3rTaWi47C7
mPek5/yKKTmmFhc/SjJ/yKTvR3oCwpJ9aT5vb8qM0CgLC57f0pCSOmKQ5PSjvQFhctnrQWO
OoopPxoCwbif/1Uu4/5FJ0NFAxc0Emm0tAWDJHTFGW9aKKAF3N6ijc3rmmd6UUBYXJ9aNx9
f0pCRSUCsKCf8ilzTc0tABk0bjn/AOtRSd80ADDcjA4PH9aKXs30opiLGo/8hS7/AOurfzq
r3qzqH/IVu/8Arq/8zVbHFD3Jh8KF7UtNBHpSikWFGKDRxigAooooASl4FFFIdxR0oBoz2o
zSAytU1y30u4iglhlleUZURrmhtdt49EbVZIpUjB2iNxhic46Vj+IFuJPE+lpaSrFOVbY7D
IBzVTW7mT7RYaZqcpufLPm3DQp94dhj6V6EKEJKHnqz5TE5lXpTr66RfLHRWu0t3e+l29rW
Ook1eBND/tYIzRbA+0deeMU+LVLabSTqUbFoQhcgdRjqPrXFW14D4R1XTzuBhO5AwwdpapG
WfRNK3puksNQt8MP+echHX6Gq+qrbrf8AAzjnNV2qWvHku/KV2r+l1+puv4vsI445WtrnZI
AQwTj6ZqzJ4itItH/tJ4ZlQvsEbLhia5q8H/FCaV/11H8zU/iG9t7nW7ayuPMa2t48uI1LH
cRx0/CqWHptpJdXf5GMs0xNOEpSmr2hbS2s/wBFZs6ubUrWHTP7RkkxAUDg9Tz/AFrNi8TW
8sMsv2O6Tyk8whk6r6isfSmt9T8JzaZeXHkeS4UO3GOcrV3Srq/tdY/sDUXjuUMWUkUfw46
H8Kz9hGKkmrtfkdqzGtVlSlF8sZpK9k/ed1Z63Wq0NObX7CKwtrzLyLckCNEGWJ+laqnKA4
Iz2PauL0bS4l8WXUDMXhsSWiQ9AWrqdT+1HS7kWRP2jYdmPWsatOEZKMev67HbgcViKtKda
strqy7x3+97Iue5FUNS1W20u3Wa43EudqIgyzH2rnPCUerrezm6E62+3nzs/ez2zWtr2nJq
K2yJeLbXcbloc/xGm6UYVeST0COOrYjBOvRhyy6J+vy+XmWbTW7W4sprp1ktkgOJBMu0r/j
VW28U2V1dpAkFwFkJCSMmFauZ1HU7+70+Szv1Uta3CiaSPo4967dXtPsCCJo/KKfu8EY6dq
0qUo01drfz2OTDY6tip8tOaSik3eOr1d1a+lrW9TObxXpyWUd15c5SSQxgBecjrQ3iixW0W
6eC4SMyCM7kwQcZz9K49BK2lacsLBZTevtJ6A8Vsa9FqA0u1j1O4iuHe6ABiGPlx0rZ4akp
KPdvqeZDNsZOnOouiT20u0t3f9Dqb7U7aw0/7dKS8PGCnOc9KrX+v2OnpEZS7ySqGWJBliD
XJawbjS9Mm0S43PAzCS2kP93PKn6Vo6MYx4tuftWBN5KeTu9MDpWf1eKjzvVa/Naf0zsebV
6lZUIWi3yp3Xwt81/XbT1NQ+KtPWyF00U6gyeUUKfMDjPSr+m6tBqiSNBFNGIyAfNTbnPpW
H4t2tDZfZ2QS/aACR2bHGa2tMTU0jkGpzwzMSNhiGAB71nOFP2amlZvzO3D4jEvGSoTldRt
qlpqurvp9zHapqtvpMCTXIcq7bQEXJzVJfE9h9l+0GK4VPMEXzR4OTVLxjuNnYhCA/2gYz0
z2qnrsepx6RbLqc0Mshu12mNcDGKqlRhKMW92c+NzDE0q1VU/hgk9r793f9De1HxBY6dMIJ
N81wRny4l3ED3qq3i/TUjRzFcgN/0z6c9DVPw4Y/7e1b7Vj7Z5nG7rt9v0qx4t8r/hHZDHs
x5y52+uaFTpqaptPprfuKWMxc8NPFwmkle0bXej6u+/yLdv4ksbiW3iWOdWuHKJuTHIpt74
o06yumtgJbiRPv8AlLkLWXrJf+1dC8sfPsO3HripfB7W39nXAO37V5rebu+9/wDqqnSpqHt
LadvmyYY7Fzr/AFTnSf8ANbtGLslffXvsap8QaedIfU4naWJCAyqPmBPbFWv7StTpZ1JXLw
BN+R1xXB35jMmvGy/49Ds+793du/8A11Zn+0aJpkkHzSWF/BlD18uQjp+NU8LHS27f4WX4m
MM6rqUudLlSd2tr3kk/R2+R3FldxXtnFdw58uUbhuGDU/vWT4d/5Fyx9o/61ywPiL/hLACZ
/wDW+/l7M/ljFc8aHPKSTtY9apmToUaNSUHJztt0ujt7y6isbOW7m3eXENzbRk4qtPq9rb6
QmqOH8hgGGB83PTiofEf/ACLd7/1z/rXKXsesjwhE808BsdibUVfmA7c1VGjGaTb62McxzG
rhqk4Qje0L7bO71eux1d9r9hp8MTzOxeZQyRoMsR9KNN1+x1NnjiLxzICTHIMNisDSDEPFs
gvQBIYEEG/pjaOlS62Yv+Eq077Jj7Tz5uz+77/rWnsIX5Otr3OZZliHD6xdcqly8ttd7Xvf
fra2xow+LNKmnWMmWIM20O6fLn61Z1LXrHTHWOYtJMwyI4xk49a4Wyaa7httJk2QW0tyXEz
dSR2roNI8pfGOpLd4+0DiHf8A3fb8MVdTD04O/boc2EzfFYiMY3Scmle2zs21a+vS217m1Y
a/YahFK0TMrxKWeNxhgBUFr4p0q6uI4VaWMyHCtImFJ+tY+sGE+LYfsePN8h/P2emD1/Csj
SzLff2bpc2yCBZDKkhHMnPQU44am48/Tf03+8Kmb4qnVVBNNptbaSd4266b6+Z6XQKQHjGK
WvMPtAozzSZ5pc8UAFHFGaTHNAATz0o4paTrQIO9HeijOaADPpR2oFFACjo30ooH3T9KKBF
fUdY03+1Lo/bEx5zc/iag/tOwxn7Wgz0rj5VEjuWbPP4UxYnUEBs/7Jr615JSv8T/AAPzCH
F2JSS5I/j/AJnarqFkwyLlD+NOGoWWP+PqMfjXExyESdMHptNXm2+Ux24OO9CyOk/tv8Cnx
diU9acfx/zOn/tCz4JuU56c077bakE+euB15rko4lwAxbPY54qQ2ingMdx96r+waf8AM/wJ
/wBccQv+Xcfx/wAzqFvLdhlZlI9jSre2zHCzoT7GuT3GylBWQN/eUnJps9xC0vmQkxtjkY4
NS8jpL7b/AANI8X4h/wDLtfidj9oixnzFwPeg3EIIBkAJrl7bVDsVduGUcYXrWouoW0pEbj
eT/e7ULI6L+2/wB8W4lf8ALpfiapmiCljIAB3pyyxsu5XDDrkGsWT5QDA4ZTxtboadaB41B
dcKc5weBT/sGn/O/wABf64V/wDn2vvZdmsrO5v7e9bLTw5EZDcc+1EWnWkOoz3yqWnlGHLH
OB6Y7U6LYjlmBDJ1GKnWQb3ZuN3YetU8kilb2jMVxQ3LmdCN73+drX9bFGfw/Y391PK0chl
lTy5AjYyPpVt9LjfTfsEluzQbAmCO3b8as/ZY5P3yO0cgwVkQ8g/1FLDrDwzGC/K7z91wMI
/19DUPJ1onUehpHiK3NKNCPvb+ZlPoNm2nw6ZIshigbcoJw2f8mrFppEFpdXE8Mbma4bLlu
T+HpXSxR2t+gZpArY6x9abNaPZSrKjeZGOGK9SPUg9/pT/sdNW9oyI8RKMlJUI3W3y0X4HL
z+F7SZ7i5ms5SLkDzOuMjoR6Gn6Z4Yj02Rp7e2nkkYY8x8sQPQV0y3ig7htYEcEdD+FSrem
Nh9klEZ6mNgcGm8n0t7R2IjxBBVFUWHjzLqc5Don2bUbi+jtphNcYD5Bxx6VZMUoHMT49wa
3G1Rhxd25iz/Eoyv8A9aoWvbdvlWZGB6jNZPJIvVzf3HXT4qlBcsKKS33fXcxzHJ/cb8qz9
S0i31ONFuUdWjPySIcMv0NdK7Iq5DBR6M3FQgxtjnJ7jtSjk0Yu8Zu5rU4ldaDhUopp+Zzt
rodjZWMlqsJeOb/WGTkv9TVKDw7pVldLcpLKNmSqu/yrXZsiqM4yOgyaq3EUPlneq8j+LFV
/Zb1/ePUy/tii+W+Hj7u3kcq3h3R3tI7bzX8tHMikSc5PXmpV8O6YtqsG+YxrKJgTJk7v8K
vS2NsZfkSNx1ODg0Lar5f7maRMdcnOKP7Ml/z8Yf2ph91h49vkN1LT7TVbT7Pc8qDuDKcFT
7VBf6Jp2oRRLPuV4lCrKjYYAe9TG3ulJKSo5PHPGacjzRNia2YgDkjnNQsq5bWqPQ6J5zTr
NupRi72v522+4zf+Ed0j7Ctq88jKJPMLGT5i2Mdav6ZptppySLaSSSCQgku+6nqNMnfBbyH
6A7SBVlNDc4ktbxTnoRSllrkrOoyqWZ0aUlOFBJrqQahpcOopCtwJAIn8wbeOaZqNhZ6jFH
FcsQsbhxtbHNWbqw1axJ8wiQHup+9UBciMC4hDKDg4GSDURyxK1pvQ3nnClzc1FPmtfXe2x
T1LQtO1CVbiZmhmAx5kbbSR/Wl/sPT30j+y97mENvJ3/NnOeTU62sFxdRne4hHXbziukn8O
RyRGa2DRzFeCO/HT0qv7OaSXtHoZ/wBpUW5VHQV5aPzObm06ynurS5d232n+rw3H41UvPDO
mX9ybnMkMj8sYmwG9zVx7S4iLJNb7XT261IlzFcR/uQIrmPPy+tTHL3F6VGXUzClVTU6EXf
X52t+RV/sPTBpT6YgKQuQWw3zEjuTVufT7a50w2EyboNoXJ6jHQ59a0tNFvfho3jHnqPmjY
fyrdg8PWrsVdSFbgqeh96P7N6+0fcFm1OCcVRVmrfLt6HLWNj9isorWBZGjjXAYjJxUmQRk
HNegpo9ra26JBGcAYAzmuR1qwUSs8GFcnqBgZqHlUW7ubN6efuMVGFNWXmYt5bQ31pJazE+
XKMEqcHFVp9KtJ9FXTnZ/sqAKGB5496ZHK9rcFJI+M/Muenrj2raTTI7u28+1m2h1IwBkH6
irWV8u02ZzzmNRtzpJtqz16dtjGvvDdtqMcKywSq8ShUkThgO1N0/w9Z6UzuiSvMykGWU5b
H9K011C60oraagpaM8xyA5B9s0vmzXFwGUk9W2v1K/4Vay1uPL7R2OaWaUY1fbewjzd/wCk
YR0HR/7OFkZW8sSGVX8wblb2NLfaNpWoiMyz4njAUTJIAxHv60/WNNFu/mxgeRKe38BrA/4
9pwX+YA8/SqWWu9/aM555vRUeT6vGzt17bdOhv2Oi6Zp8Mohbc8qlXkd8sQfftUZ0LSvsEF
p5rKtu5eOQSAMD35qSzsbW+iUshKnurcj/AOvVpNLSK7ggkAfLEhj3FU8rad/asmOc0nBQW
GjZab/Pt3RbWaFVAMyntksMmjz4v+eqfnXPanYG11PyUXarNlfpURgZhIuOHGV+o61zLKIv
7f4HoviaotPZL7/+AdOJYyeJFPrg0edF/wA9U/76Fc1pQB1S3il+UsSpB+lVrqPyb+WIkgL
KT+FS8pj/AD/gL/Wif/Ppff8A8A64TRN92RTjrg04SJ/fX864+zXarOWA3E/WrqMBk8YrGW
WpfaNo8Sza/hr7/wDgHSqGf7qlvoM0pR1OGjZT7imaJcncnzgbCAa6yS2S7kG5vvqQDnvUv
L0vtFR4jk3rT/H/AIBypjkyAY2BPbFGxk5ZGX6itKKdvtdtv3EBmhYn14I/rT9UTfaO7Ell
brWUsEotLmNFxBK9nT/H/gGST+FN3p/eFQSHZGW3ckDqeay1becKcnOCaj6ou5p/b0v5Px/
4Bub0CscjGP60VVlKR27AyAbUAyT70Vp9RXc53xE1/wAu/wAf+AcdKwWbcF4z68VNt3jHX3
qsWUFozzk1NGwU4c/L6jt9a+9ifk7GeVmVt56j5fenr5keWcMRjBGasspYA4B4pMyKPmIx3
4p8tiue5XWQKQQcg/wmpXYTeWsbYDZ3c8/SkMKTLlVAHUEdqb5bphk5OcnjrTsxaCyWMrDd
BtKjt0zVFlZXIkRkzz0rUivBHgSKQe/GatK1tddVDA0ckXsCnKO6My1CyHBAJ649a14tJlm
jJVAh9C3NZ1zZtHNvg/AHjFaelat8vkzth8YBPf2qUlflkXKbUeaIi6XfxSKqMgz0Vm4Na9
rBGZYxNGY1c+VKn3trHoR7VaM8MunSq52yjlCT1btg0keDNcNKAJMR4wPQ+la+zUdjm9q5b
lSfyDaSFXIlt5fJ3dyMZA/CqMd1cSttRomb0Pymupu7OE2V6ZUDLJcgg+vHNYMulWRJ2lkJ
7jNLkbRUasU9SaIXToC9uxHQ7OQaDA5YGazZh69c0zzprNBGs7uBxyoIFTR65NEeAsqjkr0
P5GspQ7nXGq7aDkjMDJLZxSwuCSQoyD+FTR6lqaOUuIi2OmU+U/4VdtvEAMarLZNhuuEB4+
oq03iPTmHlvtUjswx/MVFrMvnctGjAm1CMvuWCaOUnlVAZT9PSpRckgB4JUAxyy4FXJZo5Z
DNbsCD6DgVAbmQHc8T46ZzkVqlcwlO3QVb5VIVZCE7qef50jtbyn906+Z/dYUhntZP9Yq8+
oprQafLjAxnkDkU3ESmI4gUATo6nsQ2VNSRRRKu6KVl78HIpVS3Iwr7h/dzn8KVrYc+XIUz
6kYNZSidMKnREpDhAPMZSfSs+aJuWZ1cn1q4ftAXB2OvYjrVCd8PtCuWB6AVnZHSnIazMOs
KkdMoaY25eYgwJ5+bigCWRd2yaPn+5x+dL5Mz8+dwD0FQ7dDpina7JY7lWIWQeW3Q1YaSAA
qz/ADEfKB3FURBGjkXEyjJ4BbtU50+1mXCXYU9Rz0qS0kQTI8sodEEagYUHqfrVi0hvIWWW
LKsPSoWtNRgO5JROg6Mozj61o29/IUMU7g7e23BFZtHRBvY1xqDzEmaElnGMEhQP61nTmNx
+7YDPUHH86hnvQtyPKc7uhyODVG5kj3MxjVvQ9gaSRTkTQWzvelIGIf7xI+tdLpeoPowNrq
6P9nPzJOq5A9iP8K4qwuTDfJtLD0INd1HfRS2bRXcZIPfGQKiSNE7qzDVksry3+0W0sc6kf
fRske1cRd2SyN+6G2Zehzg1s6naWaMH065NvKe68Z+o6VhfapkuAl2BMnd4xzinFX3JcnDY
hjvbqyu1kIKzRcb/AFHuK7ix1v7dAhVgJAOQT/KufSeyusIpWTPRZF2sKrS6bJaOZrSYwsD
kA9KlxNlNS3O0bVJxC8PnNw3br+dYtzIJdzOTlqxk1qaJgl9A28dWHcVZXU7WdS0cyqc42H
gn3xSRVkthJ7ZLjAlULgfeHap4LW+0/Mtq3mAjOMfe+oojZH25IYNV+1uo4wI3cDA4JqkZy
0WhUkuoLyJvPhKZ4ZcZXP0PSsaUGxuFwWMByR3KfT0HtXQatNZmIsrKXxwMkZPsa5h7W5ue
jEMOME5VvpW0Ut2edVq9Ea8lzb3Np5Mjh45Bg46g9jXI3tsVZ4/44yQPcVpxQXSORLbyK2f
ldV3Z9jRfBpYBN5bJNGMMpGMjNW0nqjk9o9mUtDvntZwvVCeQT29fwrsruOO4hBVskLvjYd
QfauAkykqyoNoPPA710mn34KxxPlcj5W/unvUNXOilUSVh2oJJd2qTplnj5I/u49KzIpS8+
O7Ln1xWxdK8TvJGDuc8DjBNY9r/AMhVAVyDk4A6VnY2m9bkuo2b217bXEfKnBJ9+9Y9yzSX
cskhG4nrXZXUcc9jKkgAZVyCfWuRuNmMgDGME4rOa1sTyrl5kFtgWwAU8nPNTBtnBAwexpt
uFO1AMD0PerRtzIu5QcfXOKwlEuEiWwuPKuV+fKscGu9sbtSkRfDbW6jHzCvONjK+MEEcjF
a+namYDskJAzXNOLNm1uje1aNo9YaND8rTJKv4+lTajMDayjJZg2Kq6lcrJHZ3XysqsEI9R
1qjrF2Ft3AblpM+/wBa553lym0HvcyrycMdoJYn14qvCdgOQNx5HaolzK+4KWYnCgVuzaYL
C3jWXH2iQbmOOg7CqUbIbldmBeJPJauOSWIPX3oqa+dhayFc8HA/OiqTJkncwHUs/I5pwSU
cgEgDNOYFJy2cj1FXIjG33T1r6uMbnx7nYZBKoGDxkdP89KsFkkjZOhxkfSoXiAOVGd3BxT
gp2na+D23dKvXYV1uhtukkRcAd+fSr3lFl5HHtVcfaF5KKR6k0fawrBOUc8YU8U01HRku8n
oW/saOvzc96ilS2hPlykMPTuKrrNqEpwJAoHcir1tpXmbX3Ss+e5AzQ5X+FFKNvjZlSSYdl
iibYehYnmoTHcyOSIuD6Cuxg0q4Vf3SNxz8xH+FX0sdSXDC0hk5yB0zUcje5bqxXwnM2C3i
SRxzHEbH5cjv/AJNdPYWrXOrxpIpZVBkcgdl7UzUhN/Z8Ms9mYZYZBtZegzwc1t6GBJa3GT
+9ZCo9RxWqVkc03d3MS9123vZysdvJ5cZKquOvPJPvUDX8Qz+4k4OOcZNMleW3kdJrRg2cH
HSqkuoqq4WAnjoT0qk7LcXKm72/Ene7szHtZZFBO0gr0rOka3B328+RxgHg1HJNLJ8ywqi4
qm/nZYZwcZwBWbdzeEUtjag1BEVUkYq3qa0UvbWVWzOjL33dvzrBtrN5lGLgg45BGauJolz
IwKzI5z0YYqtbEPkvvYvmbSXBz5bH1Xj+VV3+y5P2a6eP2yW/nUb6PMiBtsYGfvbsVEjvAc
YV09hn9ajTqjRJtaSuBRlbIuxIwPpjNRvcbf3cwfjoV5GKf/acWQstuysPalM1pK2AcHqR0
otF7Md5p6oI7hSR/pJAPrxW7pkFssiz3JeVScLuPH51krp8NypWKZQD2bPFNFlLZPjzX2g5
BifispJ9DeEl10OxutsgM9tb+Qq/e29DjvVJGiaJv3S5xnI71hi5uwpSHU95fnbMvP0qobu
/jfMwQr0G09D7VjyvqjsjOOyZ0cbLu5xgnp1ptzDBcKU8tRnjctYi62iIyOMGp4dWEjZEW5
fUEVNjdNl2DT7ePh41Rz0PrV5bGPC4jBbvkCss6gHhbCbQc9TzTY7q9Vl8ray9ACf60WK57
dTTuLGGJCyAxORyVNZyjUYmzgMhGfvbiPwq3Hes4CXC7c+tWLUu0DEyEgEnis2jeM7Ix5fJ
mBMkgVwMDI4NV5bSUKACCB2zxW3JZQTs25SS2RkVhTedbykbnMYPVT0/ClY0U7lOZHt3V2j
HP3c1o22vPHAY2Q574bg1WwZUyt2HB5w2MioPsnP+sUk+oocRKpqS3Oro4+SHHeqRklkcuF
6jtVxLAKyEyIJD6jk/rVqO0wW3TQ4HXAFNaA9WUQFkAw34EVPBeXdk5CNvQdYn5DD05qydM
3HPnRY471G1hJtO2QN6AjIqWilNLcf/AGlp11/x9WTwP/ejG4D8DUsVjaX7lLKeOVgMlemP
wNV1WWDeklt5rDuhwcfQ1Y0+xe+uAIoVTZjLMSHU/Qdqku/VMhl0e7tichlUDPyHPvWbdB4
wWcFSOpPeuskh1y0cpJGt1GB1HXFZt/LA9tIDA8bY+66/5zTUUzOVaUV3MBb6WMgAYOPfH0
qZdSiyC42sTwT0NQrFFJH5kTbmAI2YqN0iZNgQqe5z/jVJpaHm1J871NdLwkAkYI5BBxU32
uckI581erLJyR7VjQSspUFi6t36EH0NWJVMgOw4ZfqDUtLdCj2kSy6faXCt9mbyXf8AgIyC
aywkttMqzAlee+fyNXIJ2LiCYnIOQ3/16luU35DNyOST+hFZqbvqdHs1bQlitpLuxaVJiRG
wDDdyvofpWaJnt75Zp1IkRuSP4vQ1LbXHlFlcbXwAHX+tJdA3PyhQGP8ACcce49qq479WaR
v1kkYqRtPOFrCnjV3+Q4G70qwlvIp2y275Py5Bxg0S2yJNsKzH1JIOPyqG77lXb0RCNoZVX
lj6dq6KGGIRhdmZG25UdvWsAxujZVThuOTzWjp19JG7Eoxdj/CCSo9qxlfoNJdSzPapGSo4
x3NZzIqtnIAFbl3fR3UEJt1Hl7eRjn0/OsWYPtKseR1qPUFcuW0pkszCzElWVvrVW4829uk
t0Us+cYqONmTbGmZGcfdHr6V0WnQW+lRfaZwHumGf932rma1OqL0JtO0mHSIftl0Q9wB8i9
lrKvZ2u7oyySbUzkFhUl7q5kYg/Mx7Hge1Yss0kjEuc/0qXJPQ1jFrVlia5gEMg8rPrk8nm
iqRw1u6lT0DZH1oqbobiZTKdxJOD1//AF05BhgVO3n8KWVY9+4EgHHWlSNsAJIP6V9bsfGl
uEiVSCRuxUzRMiM2Mg9apxIfvcZ9qtq8gycnnk5rVGbVnoIxiFsxBCMBWZGWVgAnzMOgrRm
MUiktGSehKmqKwSCYlZMKRjjnNZVL3RrS0TuTo9ysg2IFJ/vVfj1XUYeBGrEDtnpVHa5GBO
mR0HSnR3rW7ck5Hoc0tuppv0ubVr4nuky09m7DpgHP5Vt2/jLTVGJoSGYfdPBFcVJq65wIx
zxgc4qm05lGFgwfeo9pJbMt0ISWsTt9R8QaffwSQg4Rxznr9ar6RqoW7XD5Vsruz3rjhY3M
rA4CZ6YGK1Y9PuLS1NxuOMjcB254NaRnOW6OedKnDY7PWj51qbqKNmkXhvTHrXErdLGWVuo
znJzXaaVdJd2oRj+8Qcg9+KrXHhqxMhlSL5XOeeq+1W1J7EwlCKfMjlH1SJAVVGkbp83Snp
cST45SMMOdoxx+NdnbeG7Tgi3Ujj7wya2YPD9miHdbRcdRgUezl1YfWaa2R52sW5hm7y47C
rcV9cpHjzxgHJx2FdxLaadaj5oI1HrtHX+tZs8ME7H7HYl1z97GFo5bdR+2U+hzL3cjtlir
sORuyf8AJpj6mYyVIjGO4NdANHuMFpNpOP7owPasW601fOIKgsD3HH6Ucsug1Ug9zJm1V5m
ChUXtk06O4jEimVgwx0UCpjHpZcwowaReSe1LDaWzElBuCnonOKzd+5pGUV0N6wutGlCiWH
YOpKtg1tJp+hvD5kd5MBySQwYVgw2elCLdJGAo7FeM1Vnh0UKyxTyxuBnCZAqJLqbRnfS7I
dXhgtrzZHNlcZB6k1QjSSQ/eO5uOnAqC5gee4bY0rdMFiTn86t29peMhKzbTjGGXv8AhUq7
NLpbstpD8u9rMOMY3DPJqEw27PhrWaLg8jOc1aibUrQHaqkdcZIFTf2vJGN89ix9WDAij1K
v2RiErAN3myFAfUgj86dHqPlHYJCxPPIwfzq5dagrgt5RiJHR4yKzoGjaU+eVlX1HUZqGtT
aLutTUi1yPAEibeR94VrWl/ZcFH4PB9Bz1rEjsbaWIiCfGGJIY9aY+lSDLKg5xjy2xiizK5
0vI60TxyykRSDg5yDjJ/wAKyb9xHfFidqnpmsMi9tXwXfGMjcMHFSNqEhBEg3qRxzkVHU1T
03L72SyTLMhEb+vUH8KtQQhyVuEJY/3KzLPUZN3l+S0hJAVPSujMZVRNCSrxYLIwwwz2ptK
xMautmS2elWl1cAF1U8cN3+ta8vhywSNWjSNnz2Hb+tVEaxu7dWyY5l/iDciootU8qcQSfM
uAMqf1rNo1dR9GW30Oz+YPAqjqdvQis6TSohHI1tN5brn5G6GuiLo0gOWWMrnPb8feqNxbY
l8yJyUcZwMEVKTuN1NDjJpp0mNvcYiY8Kc8H8e1aOlbLi4jtLx3t52/1VxG2CT9f6VNqtkr
jbJGcemKwopDbKYp1Nxbg9M4ZPQg1q4XVzGNbWyO0VdctUKBxqMQ742tVGS7tQGTU7BkVhy
xXPP1qnBrstvGEa6LoANvnIcgegIqy2si4TIns5cAZQuQTn1zWaSRpKTe6Od1DSbaeb7Vo0
6kYP3HwQazFvJ0dUuYCcHBZep9q2by2NwxaCCBCTnMUnf6VTisb2KQjyvNH8QIzn8atxT3O
V+RXyjoGVkyODkYY/UU5JNpKEltvQEZrYim0yNsXUMltKB1ZMg/jSTaXptzHm11Ehjypf7p
/Gs3BPZgpSj8SMWXBIIAyrYrRGZ7AHI8yMHGe4rNuIp7KUQ3QDBhlZAcg1NZSoHKMSCR+Br
CV07nVCSaIQFSQsOg42Hn8KnKwL/Ftfb0AouXj8w4yyEcH39DTEdgAyphl9e1FxuzZZhtml
w0shRPy/StOGwhIGAAg5LMeTWdBdybjiPkc528fnViW6cReZJKOeMA/wAqh3b0LjKK0Zm3R
El80cS/KGxiur06GPTNKa9kVXZVZlVhkce3euWWyuxdrPJA4iPOT7V29hcqtvGGjyudwJ54
oloTuzFezaUC6jTZDKAy4GAM9sHpWTeRLHNIqgEZ716B4gltp9Fa6fUfseyMruCA7/QEVwA
lSWKMOny7c5xzUPa4RSvYfaJHaRm6fBlYfIP7o9aqz3sspYk81Fc3BaQ4zt6Y7CrmhRWs2r
Q/atohGTyeCe2a5Xq7HXF21RHb6ZdTkTTkwRerDlvpRLFGHZEB2rnLHvium1e8t4cBdsz9E
Ven1PtXMkNLOsIxljzWcl73Ki4y0uxnlzPG3lxjLjIz6ZorZaBY1mCPyAAOnTiitPZIzdVn
IZE7YVPkAA3Y61KY4EX96yqcY61FckxkRQHAKjLd/wAKWGzd5DiNsAZyR1r6u72PkUlvcdt
tyOuT7ZqfYQCQXzjuad5McNs0sh2qozkjGapSXjSDbCvbOWqZS5dzWC5tiyqMuXllwuMdsY
qB7uCJyBICx/uCq/kPIw8+R246GpfsqLjYoJGCccVnzN7GygluRtes4Cpb5Pq1QpbzzNhiA
DzgVoRWMj4Cxs/+yBW3aaPd4BG2EY5G3JoUG9wcoxWhkWujJsDycDuT3rZtbK0jAIiAI6Mw
rQTR5R953b+tX4PD8sgIdTtIzWqgkc8qze7MdYImuWYspwMLxx9KtG3WaB4nOUcYNaT6KsS
7QuPbNEGmqGBWR1P+y1axVkc85KWpyqtc6ZeNGwZXj5/3hXW2N2tzbCWJiQB8yU3VtHF3aR
ywuTcRD5QxyZB/drltOuZbK9ZFc4YYB/un0NBKd0d3HqEEEHmMQCR36msu78QzyyeVAAqn5
SR1qG3nNxaPC4BZec98ViwhoLpo2YlW+6Sad2tAVOLbZ1Vgn2vLSqzgHGX/AKVsbIgoCnhe
MVz2m3Q3qsjdD68Ctlbq32B1dQMnO44/GrVjnnzXFnWRV9Se6ivPfFd8ba5W2gl/eSLlyp+
6PT2rtb3WLVIyEkLP2AFeUazM9zrl5KylCzdPTisq8mo2RthoXleRXWTkEfh7Vp2MjRsJYi
OT8w9RWOrYcAYz0zU9uxRugKg5zXGtz0JLQ7fS5BcxMrYMg+XaDnIqSS3jUEDC9sAZrP8AD
Mn+ly3DHb5aEZzgDPGKvuNshVcsgz8571vSdzCYwQM6ZCZbHB6nFOjgmZgTIqnt8uc/jUsN
xEow5AJp0l7bklVYcflWjS6iTb2QpgiZSXZnBPcYGPwpt1ZxPasiQqx68jjOKYLo4dVidx1
yBVkXNybbhAueQCeahpM1UmupkW2kxToC00hbphWwM0SeHoE5YswPHLVJdFo1DvIvnMfkWE
fMamijuGiHn3chB5Kg9Pas+VbWN1VlvcqJo9qODkA8feIxQdOdBmC5kQr03fMDWnDbfNhVy
PU81ZWzDHIU+4FPkihOrJmHGt/GdkmyRD0GDmmCzSeZRNbPGpPVev8A9auttrAluIgqjks1
T3Mljpke5tk8mMrFGckn+n1qJcqHzyZhWWmQR6tAiZUY3HvxTby6hi8QXI++ZpFiAP8ACuM
Entk1EdRuIr37bLCImYABFOcCrF/qUF1ZI8dkzSnneVAGR71SiLmZVui1r+9ifCFsBe+KpN
f27hWL7ZFbIXHeqlzfXM7qZcDnqudoFUpWMsn3VAJ/Cs5K2x0xk38R6RpOow3EIO4ZIGcNn
9K0i0QcBdjA9M8D6V5dbFmOYplhlH989fxq5FqEqS+RdTNbsOjMSVFZ2Ro9jrdQjZ2OD7jD
Vk/YUZ2LybD9e9QGBpNrrdCUdcq2c1KICQSQZD78H9K1V7aGHut7jytlDNHbXAyrnhwxJzU
x06BSzoba5Q/8BP6VWa1hBLG1dm7YkPH0yKY0EMQRhHOhJ6jkA+9YuJ1qokrJjLq105ZP3y
zW749mGfrVZrOBgBFcuoxkEN/Sr7XEAHlzgjcMBiuQf8KxrlbSOXMUzKSeSnH/AOuqSMpT1
0ND7BeSQCL7XHcRjosoyR9KgitGjYrJbYlDZ/0c7W/I8GqSXMAYK1w8bHgORwfx7VYxPIzN
BqK7l+bL5zke9Q11RpGp0kOvoI7iJlWdZyvBjb926/41z7M8Rwd3zcAnv/hWvcX91gpfwx3
ORgSJWY72zZdWIQnBXutYy1KStsSx3ZUDfn2I/rU4vCrAqin6VlKm9cRh3OTwATQUniUZik
UnpuBANZplteZr/wBqXEv/AC0AToAxwBTftkEe1mAnmB+9jCr/AI1kqGLcjn+dSKsjsscce
D/ePUVLk9g5EtTtP7csL1UiDPHhQojKfe9a2Gt40t0CYC7Rjc3SsPwv4d8yU3lxyFyq4/iP
t7V1Or2ELRRFI2LnqSeBj1rJy1saKN1cyJ723BjinlimRW3bD8xrmrmVfPMUS7QSQoHbnim
3lxFbyyRWygjccnufU0umxG6vl2jCqMkms5OyNIxtqRXFm8KBsHJPp0NTabYPduzMTHDH9+
Q/yHvW7NYy6ldw2EGME5eQD7o7k1Dq1xDBt0yw+SCLqQfvHvmsIvmjdmy0dijdvCiBYlCxj
gdyx9aZZW8gmZzzsG4n37c023RrmXzXUmOP9addXJgtDDHgSSne2OqjsKSSjqXZy91Ed3dF
kcRsAQfz5FFZqo7hwFLtjOFGT1FFZ88n0NnSgt2WfLH22Q7MBjkfT0pbu6S0hDkZdjhVB5+
tSPOEjefbuIHyj1NYpR5pnkmfOTk+1fYSm4qyPiKdPnd5bD1NxfyhrlvkX7qDoP8AGrgs1A
9hUcOEcf3QO9XmwY26HHBwK57dWegtNEQR2jSvtBAxzWxaaZHuX93nB6EdajsFQsp/PtXS2
wRcbcYzmtoI5asnshbPTFOFKbAD2rbhsIlC7l9s4qt9utbaIyTSKpPQf/Wpp8SWigjkvzhQ
Mmm5JGKhOWyNeK0QMWaPIHrU3kIgygIJb5sHGfwqjBqd3eMB5Qt0HOX5LZ7Yq28UkqEAM8n
GS3Aqea4pU2nZmXeXEUAfdhsHgDqKyoZmupgZXW3i5AQH73pk1Y1HTdVdQMRgE9D/AAjtWD
/Y9yJCJnO8dD1yKtNspwhHqdlDFCoQl1GACMHpxXMeLNOs45BqVm6hmP7+EHJYf3vrVuw8P
3MieWblwW6BflxVifwnBA6CSWWZpM/6xt2B3q2+hgopO9zjkuCpUJnaTwQetXVWG5xHcpk9
mA5B9awhv06/nsLkFWgl289x2P5Yro4rVLuzE6SeWygHPtQmpI02ZWNu0BKiVlIPDg5DD+l
Nij8yRF812L9DnrXTW1jBNYZZclupzjJpiaXGl4wt3EcgHyK4yPpmqXYly0ZQSyhgiZsb5c
d+AK4XXU263O2BgIu30PHX3r0SUxzIyPhJYzhxnkVymv6WJYftyn5kwpB/iFFVXjoZ0ZNTv
I5BUJdiVz9D0qyvBfjJAzx0FTW1g1wzBAG9u1dPoPhz7TdusxBQL0FcahJrQ7JTSKPh4TcO
wABVtgPALH1rbJ4G7rgdKs29nHZxNFExdQ3G4cgehqGaMszMo4HOScAVvShyR1MZy52ReQk
oO4DAGeakWCNBvCAk96jtYZLzlbvZGD1VOp+prai0aCKISXNxK/fBbFXdbjs9rmWxPdd2O5
PFI63EyDYiY7EnpVidYQ2y1hAU9MjnNOWUB/LVRkDmlqx2sRQ2bGDamPPI+9jHNV7lbi0uA
twq4wOV7mtP/SiAEO0mse6tna/VbmZsL1Xqal6Mssx36EYWFix/Crkd7Ip+f5B6DqahMVsh
LICp6HtmiIKJC2AQfulj0qXYuN3sOu9WuHRYWRoYicDjrUEUayn93gA8U2eaO5fyw4OByc5
qvFaXMkrO0xHPGzjIqL9jXl7svNYp5QV5GUjHAPSs2/hNu2+3ZWXGWjJ/WrE1kqoMyzA46m
SqT20Jj+aYvwed2ajmNeVIqRTo0ocoNg4ZTwMetSTQ2VwAFhz6kECp7DR5JI/M2BUY4+bk4
q02kWzZ8x5NwPQcVDbLSiYcmlNCGETggfwk9fzqPZdRA+bGSPRjkVsS6IJVOy9nRgOAWBB/
Cmppd5HEUFwHGON3FTfyLVtrmVthdV2obZyDkknD81L58lvGu95UGQchsr+FWp9MnK7CvPr
u7/SqJgkjJSbzEHZl5/MVPMW4di/FeTkgxzyD6Nn8aVrq8lbG+RuvUCshYpAxe0lDupztXI
P5Uo1O6Ryrs2R69RUym0SodjXh0+6k5W4ZN3OCeh9anXQ4nLNNdH3DNgGsVtZnHHz5NVpNW
mJ+ZWHPcVn7Rg4M6c6bpXl7CoY9yWqeDS9IVAViikbsXOa47+0JByQWGP72Klg1hoTny88n
qM1lJzZqoI7+K1t2UK0EZX+6EGKkGjeHzKsr2ELSKckngflXEL4kl6O+McYHFK3iMKvIJbr
k1m3ItRseqWUWjx4MVvbofXaK11fSp41R4YpEH3coPlz1wK8ctdcnlKsVG09G9q39O1G4lc
FckdM81PNIdkdTe+HtImmO2JBGei44zVCXwzawxBbKLyzkbgWyCPY9RWnZOWALkk+nrV5As
iEZ74P9KHJ9Sl5FeOC1ggMUIRDjHHWsTxBrFtY2ZsY3El0eOv3a09UnTTrV7liCcHHua80m
YT3RuZiXdmJOO57CsldM3ik1dlb7HcO32hxhW+7muo0jTVs7QysPMlk6KO/0rKRmmmgg4LS
uBj2rr7sxWFuSTgRLhcHvWc9VYFK7IL64TR9OZUIFxMPmfPXPYfSuOj3XM4j3YDH5natpIL
nV5EEg2Qpye/6+tUtVit4br7Pa8KB8wB6VEnZX6HRCN3bqN1C4jt0Fna4ztwcdvxrMgtZru
52RkEnl3PRR6mrVvZNJvdisUCH55W6KP6mpLm5RoBaWaNFaFvm4+eb3PoKhJzd3sXKSpLlW
4JcJbRyQ6VJtbAElywznkdBRVc4SGSRiIlGFB6cZFFP2iWiObkb1bKl+T9tNuD/q/vex6VW
cCLIHJpZZibmWY9XOcUv2WV4Rcyt5aHpk4yK+ncr6ngRjypIdCRgBmGMdDVslChIdQRWUC2
4BX6+g61aSCVlZQMc+1TzG6iWUvjGjANtfsetNGvXeQiSlTnHy0yPTtwwzhfXmrtvp1vCwb
ZnJ4z/OldvYrlj1RJZw6hqEgwdq45dznFddp+mRQqrKu6UjmVhkk1Q091UY+UDoAK6a1Vdq
oeM8+9WkjCo2W4gq/KRgMeuO/rWlCNsI8x854Lnrj3qGFNwUlhwMc1M/keWMA56fL0FWcUt
9AeONjvBJwMdRVaS0jYlo1UEdal2tKfmGBkYVOuatQw5QtIcEZBA6VS8jNtIrxQLGVl37Se
MetI9pNLK8udjOAAW/hHtVh4hu3A7uOD6e9Pi80BGP3j1JGadieax594p8NR3rl0mMVzGOJ
Ozem6uTtri5ghe0umMcsLhXXP416NrE6zapJDGpJHBOOK5jXdE+2xNdW5Md2i59pAO35dKt
W+JBqtGWIdQ8qPA5B5FW/PjngM4kyy89emO1cDFfurqWbgjPPb61r6fHdXRZ4ZxGHyTnofX
FVzBy66mjc3UcmpvdLIgfgOCeGHpWb4i1CARixt5BJkguR0A9M1a+wl38sOFLDAJ4qpquhv
aWH2kOHTOCV7Gsqk3ayRrGmk7tlHTfLt7eWZjgDjitXSNbazhmMaKZXPDHnFc9zFA8btgMd
2K0NPlhLKGClT1DdqyjO7SNfZ6XOiine5BkkRVB6sBjms++fzJVt1ceWx5xzu9vpU15O7W3
7mMImMY9azIWIm3sc49DW7lYxsjptNjBkCogbaOmeBWlfHEGcjDdc1z0Fyo7kKepXvVt79N
oCD5VHOaHrqOK1C2bF4pYcKcj3p00kEMryBTvc5wKqxyNJuMQKhjndjt9KWVUhKoP3krZ+X
uanmNlAVtTn27UVYs98ZI/Gqj3YiBdmwTnJPUn61q2lnEi+dOu9hzjriqmouZy1vGoGeRwK
z5ktUWoc25lNfvM22PknuR1qcx3MsIXewHHscCr1tYR20e7Zh255602dhEu5yASM+wrOWu5
tFJbFCK1S1IMWBu/ibk5qw7v52YeJgPve9Zxe5uptsQ2RqeXOcVJLPFaLtGXY8dck1kpWRt
yOT8xtxLqLEJJKNvQKFxn86Zb2/2UqyDzZ349QPep0WWRBPKMMQdq4+6KjtrmIXbzvIdsa/
KFGeanrqaW0sjfWO5itwFZY8jqR0rOmWUE7rgySMOmMfj7VFc6vcOpgtkycffIzWW63YDO0
g3t1Of5mnKRMIvqWMzq/wA91IOo+T+VQtcXyoRFK6qB0kIPHpVU3EkatiTdnqfU06P7RIyi
OJ3PH+c1g5HSkk9WWDJdSxnY8khI5IwKieG9cFpXyAegOa1rPTb1nRdirn1+aukstASLbJd
gu393oKlKT12G6sFotTgf7OursgJas59VBz+FJe6PqSRs81vO+zjMi8j8a9dja3ghEcaqgH
YCpUs/tBJES7e+atIxlUu9UeD+ZJGxEyMD09KeHRsjBIz0HFeu654Ptr20O6ELIBkOvBFeV
ahpdxpdy8FxHkLyGXvQ7oE0yl5asvAyAeAailVQ2Rx3xUjyL2cqR7cVCxllIKtvX6YzSvcL
IT5F5Bznp7U+OJp5AxX5R79adHZ7vmKj3rSitxgEDjGKViG+xatIA7pHtyx9K7zRrOLb5ew
KrDIx2rltLt4kly7jcBmuv0YiST92Dg8cdqzdkyo3ZvW9sFAC/Lj3q88SFQ5Xke/GahRGRx
94A9M9TV5lVYFkf5VwSaxlqdEUcx4hVn0e72MGMceeT715qshUQHsoPfNemTNFcaRe3BH+s
U4HotebyQEzqgU5+7kHjmsU76nVy2VjT0WOOXUoZ5WCLDmRmJ9PStKFZ9fuyx3LZofl7bz6
1hm0AuzaoxI/5aYPBroxrFvZWKwWQUyhQPVV/wDr1Lkt2ONN390ualdw6VaiCHBmYfKvp71
zAs8D7VduRESSABlnPfFWQu2Y3d45nlJzhjn6VWZnlmM7Euw4Hpj2FZNuTuzfSC5YjCk+oF
YzGsNtEfljRuAfU+tVbi7trP8AdR/vZv7qnOPrVgSS3kvkRAxRZyzjqfXFTvaaVYRl5+Fx0
/vf40+Ry+I53O3wnONFc3YkeTODzgjOORRWk+sjyjFZQ+UgGeB15GKKvQxcb6tmHJxKN/OG
O6nyXElwQW+6Bjb2AqpcZFzKSCMH8qRJ1VQxViO+K9xM4OXqaEMa+aDzg81uR2KY+6T0zis
u1hlkkTaGKgZrpiq7Cu4kmrC5RMCodwXLNwBmrUNo3y5GAAMjrkVYIgtVDysASOABk01b2Q
keRang/ec1ajcwlVUSW3hnTARFCA8Z4OK37KO4OC7Ku1cDnpWChu3O93wT6VZS6v4uFlUj0
K1SgYSrX2OxtogQvn3JIwORwM1bQQscKQFHfua4ldTum4fn6VpW2rBf3c+V54JGa0sonLK8
jr4IoOCABz1HerEkaghUU5J9OlZFlc+b86MHz39K1DcZPBGBxTMJJoeDFCwaRgWQdhWdqeo
hImSyXdO2QFUZIPbNPeQyyfMwXA4C1CstvCGYIozwWAyWoaHFJasxbfTrrzDPMgMjZLEk8G
rL6VPsMpdWYcgItaglLD5QcCpELbiBIoC9R3FUtAlNs8M1rTZtP1GSN1Ijd2MTY4YE5x9RU
Jnk8mOAMQOuB2ruvGttHdRuLdTIYWEuO4HQ15sHGCM9B1BpS0RrF8x0Gm3ir57TyE7VwoPI
/CtTVLrzNLt4ecSSDIHcDmsHT4YEs/tFwwJxubJ6CnRSvdyfaZWIjAxGnZR/9esFfbubaNX
IXjX7ciyc8/5zW9deHiLEXtmWYgZeMDt7VjBA84Kk7nPp2rutIHkwpGZCyEYIxmqpx3uKUm
noznNMg+0uIZcunYZrVbQHkkCbFSMHkg8/SoIFFl4ikh48sPkH0B6V2G3OxgQfcd60UiWm9
TlDozhvKj/dqOWbFV3TnyEb9yvVsY3H/Cuu1tlht44FGGkGTkdq51LUuQgxuPJPpWKfZ6G0
IWXMzNeSYHbbRsxz1AxV60sjCPtEzbpHGT9fatMQW1rGSeWx09Kz7i73YUMN/TA6fShuxqk
5Ec9ypk8mI7pAPmI6LSwQgKWYAu3VjzuNV4oRbpx8zNzgHJ+lLjUJCAjqij0Xhfaov3NeW+
iLVxMsUZGcsB0x0rEu5PmDzH5HPANarWJCtJPc4A+bpx+tVI9J86QzyD5GA5Y9R7DtWcrvY
2hyrczjLLJlYmwvXC9TRaWbPM8skZZlHG7tWrcQQ24WG2QGdjhTjkepqOWSGytQGYtgc+9J
JLVjlK+kTO1Ii3i2uxZn4CLxWSMRoqSZ3Z5Aq60jTXDMi5Y/ekbt7D3qNxHEpjjG5/4mPP6
1m31RrG0VZkjXUS/MwPoqjpioCZZGHnM3PSJOv/1qjji8t/vZc9z6e1bNglvEoZ8Bjzkj+t
S+7IcukRbPTEZgzwkDqM81u29pBAcHB5qCO6g2hQQO/rTJ7qIAiNi2T1rN1FcSg3udBbXNt
EP4Vx3xVmS7DJkP8p/ujNca942R8xG38OKRdUMXyliymlKsmWqTOnF4kjfLjAOOver9vfKh
APODuALda4Jr0kko5QkjkGnNqk6kFWyMdfWslO2zNfZX3PVvt0EsQ3uMMOhNc9qGm2d7E7S
eTIOeGNcR/adwx5bOeRUJvZnB+Zic55q1VZPsbbEepaJZRTMsTKAGzjORisU2qowwB7VpSy
yM+QCP50G2MoViO2elKVRFxotlNI+cdT1+tWYlDjIPK/pQLSRWVtiqpORzk1Otq4QMCOTyA
Kz9qbLDjY5JIp/O+bb3+la9pqEtqyyLJlTzkHrVZI0RMEAxtznH6VSeMwv+4Yjd2I4/Kpcj
VUlsd5aeId8iym5HloBlPX1pdZ8SC9j+yWMZCv8AKznuPauMhUlMzAKenAxWrarDEm4OvuS
w4rOVSy0L9kou7Oinl8vwrck9Qm3KiuXiiis7B7y66A5jyeSe2B3qze69GbQWsYE4HUKePz
rCb7RdTh5jv2/diXolK+lkK2t2FvFNcbpG+TfnJ7mrq27NEsUXykHLN0AHt61RE83zRjEIH
UdCfenvdPEpw2QeMA4I/GseR9DVzT32NVILe3dnuZOCeNw+Y/QVFLIJGKDKRr1A649zWO2r
ToTHFAC2MFmOapTTXtw20yFA2Cx24z/jRGm07yIclb3TTudRgtM+QqyyqDnn5VHpWO8xu5T
PdyF2B4UdBQVt4gN0gZu461Ij27sscKhmPBBUk1rfsjC3dihyySLFGAMZIA9xRVh4WEEhkk
EYGAOcdxRU2kPmRmSHfOx3AljzTorJGlB2Yw38qY65l5HVu4rUt0CpkkKAMk176Vzyb2L1s
iwDe7AIoyQOPzq8L2S4QC1twg/56EZ/Ksu3SS/JUgpbLzju59/atqO4hjiEUKGSQ9T2H1rR
JXOadRvSJJBYAZnnfcwOSzVaDIDiCFpR69BRbWE942Zido456VuWtmkSheuD3rRGDilvuZi
215IuU8qPkZGC2KHsrnbtEqk/7mK6NYQxxtAX3/woNsAVKjLfkBTsToclJDcwgsqCRR2B5z
UEepQgGOVfLl7BxgV2UlnGxznk9sdKo3Wl2lwNrxCQDvjkVOomk9ipYXnluJIZfLfuD0P4V
vx6gJSVZdp+tcTe6bd6UxmhLzW45wwyyf4itHTdQS6RVJCSDoc1okmZu63OmUZcuhPP60hB
Ib5Tn1zVe2maP5ZhjPf1rRWNZASpzmlsN7ECTfuzHuII64pjuyoQGxjJJ71YEJZTuXOO+aB
asRvkGR2Xpmq5kZOJirCq3Jl3NvJHPpXmGsm2k1i/mgUeSZGKYGM16vrB+x6ddXeMCOJjx1
B6V4zNkggH1JpTd0VBaj4XkvdlrEpEKfNL6EDtWyiAkYxnPTpgVFpkCwafjBDykFiewqyFU
PtLckdTxSjFLc2buAs5HxLCSzD+EDr9K1dKvpQ65QqBwwJ6CqsAaOUqpYr69gfSrcqiAJcx
xgKTh/Y0pO2xUY3epoanaGW+gu4+A64P17Vt2IkRf3mAqLvZh6VS01ZLvCSnMQ5B9vSpNen
FpbxWKPzL972X0qJy0Kpw1sULy/kvLl5dvLcIg6gdqdbJcLHujCxn1c5+tMtocDcxw3rjpV
xFACnGce9JKysauVylLZCdSJ5mf+8Bxn8qi+yLFkIAuD0U9K0hgEliCQe1VJ3TOEIJ9KVkh
qTehQ63G1RyepPf6VfO0KO5H5Gs9UO4/Q9fSp2UnCEEjHbjArM2Ak3cwZgREpBxn7xpt1di
NQQcY6+1PcrCuANqg9q5+/nJk8pG56lvQf41E5W0RpCPM7luKZPMlu3b5iuAP7tULhXuD5k
jFQewb7o/xohiMNuJJHLI5JUHvUMsk83VsAccdvYVLdlqUt7oJbmKNAkYAToWP8h71Ue4DK
VVAF64H8ye9Pa0ncKMKAOAPSnJoMrDPnqM9RjpU6smUo7IqpOC+4hs+3ercUgMib2yPWnDQ
5xldw3A/hTl0m7VflClB1rCSNY2JTIEwQwzjPrUb3DYIXsf4vSmNZ3+AogA77twqKeC4gjL
TAHJwBu61nyGyaQ57hSvXGO1IzMFyTkHocVXXzSm47Q390DNOVZZAS8pGO3TFHsi+axYXOO
D8p647VEXZdodsL0Bz1qrLbliW81sHsWpsVoSThyc+p5qXTsNVOxoLODlT8wHQ9hUyRM47N
k84ODVeG22nhiOxIqcJs3fvXYjpWUlbY3jZ7l6OGMuDIuPc96teWhUtlQnesdZpo5Mh89uR
mhvtMxG92IPYjFZ8rZopJFyW4tVJ3vnsPWq32qNo/3ad+p7fjTYrN2U4TJHU9KlNrMiqDGQ
ewJp8sUP2j6Ij8yc4IKqPc/zoSW/eXy40D88BRx+Nadjo4u3/wBKYKmfu7sfma6ZbO3iiEc
axiNeu0Y/PuaiU4xHHnexg2ulXNwu+aVEVRy3JAPoPU/SqtzpUHmBRM+5jjBb731rc1C5MM
JSBhyOCOi/SsNpNxLuTuHRulEXOSvsKSit3ctW+lW1uQxVmwMhSeD9BVwXlpbApHGGkI4RR
zWZbwNPH8peTPTaD/OoZ7e9i4ihdQfaj2LerZHPFaWLskUN6zfbHWJByQq8/nVCeysEJ+yl
pRjqGx+NNEMoJM9xGh6Y7n61o2um3Ny37m3luB7LxVWS0B66o5w2ztMRGyj0Xd1qOWFYixl
OWT34rrJ/C+o7hIlr5LdcDFZ1xo0sJzKmD1OeOad10I1e5zAhZ3UtGY4znLY6VaRbKFhmYs
5xtIqS5RkkDH51PHPODT3EZRTHF93klgP0IosyNh3mxrCzx2pcEYO485yKKqzzkWj7UfeuM
knjqOlFTysTn5iCHfcgY64q35ZnnFkgI2HDn1PpTC2yRpFI3E7U9Aa07OJbGya6kXDN8q45
LMfSvfj3PIqv7K3JhGRtsLY4YjDt/drdsdMht4xAqhinJJPJJ71Q0y2O4KW+ZzuY9810kUG
0vIOScDp1qk7iUFBE9sgjjGRnGe1X7eDzGAHPzdv61DaQNO21RwD1rorHTWjG4ghj0x6VV7
HM9xYbBFUFzwBkkjOanOnxGMvjGBmraL5ceMjA4wTUszosAHAyAWAqeZmLRxksii7kiQgFe
qipAgYEgA47Vyj3xk8auVP33ZMHviui0bUFvbm4gfG6An5hxxnrWzWhV7E7WyyIY2J61xuu
6NPpcpvbOM7M5dV7e9dppV82ovdfKNiSFY274FXpLIzROkgVh2qU3Ebaehwun6z5sYEuCpA
4ro7a6Cncp3x9064rndZ8PXGm3D31mpMbnLxY/UVRs9Wi3484xv3Vq00kZ7HpEAWeHzYnBX
uO4pzlExvkAJHIxXHwa4IzkTL6ZB5Iq5/a6zS589MnpuFZuDFa5F4vuoItGe2JDGU42g8sM
9686it4DE1xKoCA4Vccuf8ACum11YJJ2ubm63kfcRB19hXPsDPPvPHTaoH3R6VpayBInUPK
oyMknkdvwp8KK8vklRg/KQe1PtrOXgxPvwchCeatX8YMizxjZIvDLjB57ms+bqbKJcsLTbE
yuMYbHPcVoQWfn2c+VBVeCR/hUWlLLc3EQKnDLjcema6a2sxFp0qBs7zgseOnWovct2RU0q
yjjgWRjsjQbjz0AFYV5Kt/qUl2eQThB7dq2dSvUS1FhbyAjHzsBzj0FY6x44UDaPTtVKNxJ
2JBj+HBA54/lSsW/ugD2NMxwc5wBzgdaa2zeBkjPAHSrsTcHztcqQB1B6Vn7ckL1Hr6+9Xt
2chskYFU5btN7Q2wEkmMFU6L7k9qiUbmkZ2RE00USYU9eMmpY9xUvknd0UUyKzDHfc3G7A5
Ve341f82wKBUiCkdyan2b3ZXtU9EY940hXyxHuf17A1nRWrSzBnO4fxY4wa6f7Fa3LhomdW
BzkGmX2mTw25MIRoxyWXr9ah09TZVrKxzk5NxOIIANqnlh/Spkt1T5cdDipdiqdsSYJPJFW
ooTtXHY1PL3E582iIkgBOWHOfyqwsQAxjbUyxnqec+valWM5xg4H40pMqKI0iDDcRjFIyFS
QBtUetTkOAeoyc8dKrz3KRqXfnjAx1JrnkdMCvcvFAm9/wAF9a5+Z3uJfMkx6ADooqxNJNd
SM46Dg+gHpUBUnO3IqbJHQR7cDAJzTJOMbsfSpliYvlhgc8Ui27SSBURmcjoBn86hzSFyN7
EATc3Kgc9quxQOxIVenU+1WYtNIO2Rgo6kLya27C2VSAIwCBnOMmueVZHTToOxlx2MjPiMM
F9x2pktjLu6sD6Diu7to1Cj29KtfZ4SoPkq31FZe0L9m0ebfZmBHmpIcdgKeu0feVkx0yP0
r0GbTNPlQBotrEZ3LxVd/DET5Edyyg8gMAQKlzTGk1ucYk0SJ5an8SKsIhZgS3B7g81u3Xh
a5LYWWFx2JTGKrN4YvQox5e8HGUY4NZtX2ZomuxEjqg5wCeMdqlN7biPa7LnHSlPhm6VCXn
TPUkuTTI/DcSsPNut2eoUdfxrP2cn9ovmXYoS38AJjggTec7VAyabZ6RqV7OrSWhCdQCOK6
u0tNPslxHEAe5xzWgt9GkYVQy846VspcqsjKUXLoYcehagFClljA4AU4/lVu38IzTyh7m9c
LxlUyP1rUjmYybsYOOtaKbgd0svAGcHil7RkuFupUsvC2iQEMsPmOP45fm/nWlcXVlpqBIl
XJ7AfdrMvdVEfyo5+XkAdDXOzX+9tzEkk560c7YRo33NO5v5XJVyMDp/hWTcsk6HeBgj061
WacuflcjPFO3gBUzjI6nvUmzgrWOU1QCORljDBWOc96pC3F3CrRHa8fJUHkn6d62r+ES3Ei
hdy4yMdetYcryWMyybRsbtnpXXTd9Dz6ytqRToy2sjyvtUnrn3HFFT61Jaz6TI4cDcVJx35
orWyOPmkR28Ukt/FAvY5P1rqr+BVvLe3XBW3jBwe7HvVPw/aZ8QOkqfNG2089GHBrRuX87W
bqXIUGQqv0HFejJ6JGFNc1VvsaOk25e4UHlR3H0rp0sQdi4xkZ+lZGjKHaRwBgAAfWuqRWA
DYPIx161aZFW/MSadbKpL7cc81rlhjjt6VQikMURDDGO/aoZ9UEaEMQcDIpbswaLss6p944
wO/SsO51QuWCNnAqB7+6uSUVdqDn3NUb2CKeF4pJJI+M5Q81rFENW3OFSV18QR3QOB5harl
hqD6VBfXgyzTRMVX1JPH86z7eMi0eQgH58kN7E9PrU7bWuLWNgGVVyU7HPPNdLWhl11O88D
xiPRgWZTM2SVJ5HfPvXUo0QlPmMcYz0rh9D1izebEelwxSQj76see2K1rvWEWDLr8/HAbGK
55RbkFu5oapq1uV8oKJHPdh90VxWq2+nyQtLNHGm3kEDB/Oni+jaVt2M9eTnNZzsb27BJHl
Q87TyGPbP4c1vGHKQ5djNi06Z33wvJFAeQJMFmHqK2rezgAUKhYnruJ61IjFjyCyj2xVpE/
d7h8gGSM9zS5irMiOjxSAnygcYGaiuNACwebEBlB0HU1s2UykhH5BPPPNX7hditgkhhyBUc
xpy2OLsodwJjTkNz7GtK5017i3MscYMxUZx65qa3tY4dXZVX91LjAx0NdNLFDp9n5nLSkZC
ntWcjRNIxrS0j06FXnuFQgAlepz6Yqpf6oZl8m3jMcPXJ6sahuZN8u7AyTnHrUKRBj0O7rV
Rh3JckII8hdw565Pel2gdcrnnHrUgPJ4z24NN+9gEDjv7VpYzuR43HPBPGKbIdgxuBLDIHv
UjNgHHGe3esnUpxDasFHzSHapz3NJ6FIoXV3Pd3BtrRisYO1nH8R9B7VLGBax+TBgs/JpLa
IQW2VGSRj6Vagg2RnI+ZuScVMFfVibu7ESxFvmkbIUYwOKmCRBPugDHcdaRtysTs6ds1CNz
56A9qrmGkiQMYmDrIVI5BFWE1K7ZdhIJPykdqSK1eXBYHb7Ul3Pp+k2j32oTiGCMcDHzOey
qO5NRKVtWUrbElrZgjzJQAoyTk4ArIvvFXh/TiY1na6dDgiHnn61wGteKdS12Ro3c21kD8l
vGcD/gR7mscAHO3hfavLqYlt+4dcYpbnb3XxAnYMtlp0MQ5wZCWIHauevfFGt3i7JNQZFH8
MQ2Z+uOtZLk7flHvUT/dyTzXNKcnuyySS7unyTdTHnvIf8aEvbqLhLqVQOwc4qq7EfKKbuP
btWdwub8HiS+gCpLsnTP8AEME/jXRadrMepIqxQkSkndHuzx6/SvPd3P4VPaXc9pdJcwSMj
x9xVc7NYVGnZ7HrcNkhQPc/PuH3VPAPvV5FSOPYiBQfQdK53SdX/tC1EoxlsBl9DW0kobGS
Tt468VzybbPoKUYcqlEuhM4IIJq1FIUHz8be9ZrSlAVDZB5HOPwo+0sBt+bHcjmlylN30Ni
PUGiYBW4A9auwavlSWOfcHrXJyXGC1OgnDLkcY6cVNmVZM69tQjPIc+gzTxqJVWCyAge9ce
ZnZch+vSpVu2DH5gT9aCeRHU/2kFTmViwHQnrThqYEYXPBxmuVF9uyC3SomvH6Akk981Vhc
iOom1Idc4UHOPWqE+pxqp5464PesE3DMpJY8du3NJEkkrgkfKfWrQWsbpvPMC7cnPrV+zE0
zDksCeDVDT7PeRvBwehrpIFW1UYxnHJ6VEiWW4IY7ZcyPlyO5qneamu5j6D14qpe35+b5wT
XLXuoOx+Vsjp7H6VFhwhd6l26vC8hbrzwKqidi5OeMdB1rMWZizlmxnoaUXBHTALcZ9RTRs
0kayNuPHA/KnSSNtJLc471Xi+51PAHFP3h8Z5AFVYxbKU7Ob9dnRlIOfXqBWNqaAgqwxkcH
0rd8iO4lIkkaNSR847HtTbjw7rPmbDafaYvviSPqwrVaPQ4qjT0Zw1/PLFpssborMCoBPcZ
orY1LT99rLGi7WBGcj3oro5kzgcXc6/R/k8R30hTg3MhP/fRpLcK15NhcDzGzgdOajsJFi8
Q6gM5K3TgZP8AtVctU3Xc4OFAkYbSOvNd72RzYeynK50uiRblIUYBIyK6Pyz1yPl4rM8Npk
FHGHBGfSum8lfLcjBz0zVpkVNZMxryV0jAUElRkHFZLK8m0v8AM2M+wrqZbVHWSTP3RnGaj
s9HLnc4G08j2q0zBtI52MbBk8Ke9Q38kaWjvnARSc4/SusvNLiWDK43enYVw/iCKS30u4Z5
MnGBj9KcW2xOzRySRA6UrFcM5zyPeoy7ySBgSHYhE9vU1ZMbGCOJRkKM/nxio0RAHmLhViP
ljPdj6V2nNvqXNPdLVisSszueMfqat6gzKHJOMdCP1qtpcLeeZeQxAPJ6KDRqhwjHOc8ZFO
K1uROXRGSbko23fx64p1jcEEoWO7eSfp2rLZJndkhO5j0HcGrlhHtV9wCkHkH+GnN9iEdpb
ootwxJK57dvrTZWIU7iCGGRTLKQSWKZIyMqRU8kaZB3cgZrC+pu1oR22TIuWO4c1pNdbreQ
S4D9gKm0qyill2ygk+nTrWpqWjWP2R1CsjMpUMvb3rJySdjVPmRg2MaT2sV7gh1kO3I4IHc
1PezPMzGT06ipIo4rKySIy7I4xyzdMVky6rBLerbQI8mc4bGFHvVxjfUwlUu9Bpt28wb/AE
4Ao2bCQD83tVhlyM5zj/PFMEfy5B77vpWmwk7lZoz/AAqOfwxS+XjkY56/WrLIvmew/Dike
PJ6EY/WpbNEiiELPuAxnnmsDVFZtVig7RKGP1JrrkgxwY+nODXKzjz/ABBdbgOJNvPoBgVm
3cpstJDulhjKgBfSrk0G0kADOccU+yjzdcdk7DvWkIFcAnHy/wCc1o9NCV3MVLCWfII2oOp
Her8OnRqoGCSPWtEKoAAwO+fTtUEsojjIXHHUmhEuRWvJ7XTLGa6uZAkMKF5GPb/65rwnXd
bu9c1GS6uHKxAnyYe0Y/xrq/iL4gFxdDRLZyI4iHuSp4Z+y/h/OvPepArycXV5pci2R10Y2
XM+pOg6ZOB9Kl4AAUVCjYHPSpO+TxXGjpGlSWO3GMc1Cfu4/OpjuwVH4+9RMCFyeOfzpMRE
4+bOTTMc8U9yCcgYFNz0x1qQEPA+tB4FL1wKaT1FIZt+Hb0W11sd9qSHGcdK9Ag5t1cEkt0
57V5VExjIIOMV3nhu/wDPgMbyZYdM+lUktzvw1ZpcjNtm3EgZBHSoTKyAAMSRxnFXGRMZOD
nvUEkKtgbMcc5pHoRuVpJyT8ww1RC42/dbqeRSXMZiYZyM1WRgck5HGRRY2iaAuDnCk8077
YRHhhyOw6VQRxjuCPamZG0Dcc461NjVNFw3JkJwSCamjcyZGeSfpVKFWYhf171qW8ax8nDc
80DuuhJDDIFG8nB7DvWva2pyuckE9u1Q2du8kgJxgjJz0rUdo7VM5GQOTUXuJqxorJHbRqE
IDng98VQvNSESk+buI4xWReamBkGQg+xrAuL15R8zd8ilsEYXNC61R5pN24jB5qlJMSMFsr
2qkrklieM9RT0Xcu0HHpU7mrtEnEhbktn2q7ZxtJJubvwKoRZMgUg59e1bNoAsecHg8d6ta
HLObZPkKfQjjinKGIY5z2GKFVyGJB6d+1VprkRqV3c/TrTMGySV13YXFbFlrhsLXCuZJDx1
/wA4Fck14pyARu9c81EGmllUiVI89CxOKqzIai9CXVtS3ajeSLtYM+eD9KKtf8I7bG3eWbV
WLuMnZEOufc0Vr8zlej2ZfKx2/i25H8MrCYZPUnrWijf8Tebd915N2Kp6wnkPZ3wXkSCNiP
Rv/r1cfi6hul4G7HNeq17qPMi+Wozs9Fk8qfbwMjnmumVlZG44PtXJaQS0+WAIYdK6aNvlx
ztNUomNSVmWEeEABwo7n3x61bhmiVcAkk56dBWQ7O7+UnDEZyRWjZxeWpUsMHjA5quVJHLK
TLErAwlj8xx6V5b4wuo2uI7ZXJQtuKA8/jXp1yyQq235dvU968c1eRr3xHM4IEEZxlRwa1p
R1JUrpsYh8my85slyOB79qpxRhmPm8RRcj1Zj1qzvNwTwDFH0H941AkJuJBltkKHOW4z7mu
lsXQ0bBWdZpXCxxIMszdqI7K71eKXyVzCDhSeDj1qBPM1FhBAGisUPb70x/wAPSup0hnGpQ
6fbwr5CjEjemecVzzrSgm0iJRuRab4Pt7cq9y4YgZOD39zXJ6+kVt4rureJQsTqj7V7Ejn+
Veu3pgsrCeaQgRRxlm3dK8RluJLu+uL+UfvZnzkenYflWdCq6sr30M43s2zf0yfbGyEgHPa
raykuysODzXP20v7yOQ/d78881shgFeTeAB0BraS1Oqm7xbOo0eX/AEhccbcVf8R6oLO3Tc
2Z5kHlpn73qT6CuTtdYe1jJtojK+eGxxVfF1cSC4vWd3kOMseWHoPYVHsryuxSkkgdtQ1V0
tkYpED1I6e9bNvpdtZgurFmxtLZ5NMbUE09NkdmrykfLzzj1rJkjv8AXLkxozxxZO7aTtH4
+tdNuiOXVs3DHG/zAcA00Aj73A7Cp7ezjsrVbeI52DBJOdxpxjU5Y4+lYSZ0xRVYbz047e9
ShAEABORxUm0qPYCmOOOhUH1PUVFzWwkpVR5f8XWuItSz69f7iflnbr9fSuykUBgoBLnvXI
aau/VLqQkZaZuT9aOqE1obtnGRMzEZbZg8Vphdijcw6AZqlEu2aQ9cAVHPO5bGcc9Aeoqt2
J7E1xMokZVbBPcVga5rP9maJd3igM8SHywTxu6Cp55zkfMOO1cL45u3GjxRZI86XJHsBUVa
nJBtChHmkkzz6WaSeZ55nLSSMWdj3J70gY4OBUfbNKDkha8E9AkBxzTkbg5BHNMLjGAOR60
4EYA7/wAqCizChlIU/KmeSfSorjHnHbnA4H0qWOYKFyownI+tTxiJ4y5OW7g0X0Glcyjjdi
jaAA3vVl4gXJC4/CopEKIBU3Hy2ICeTtzSAd/1p2CxIHUdTShSOMHigkAPbNbmhXDQ3asD6
LWKFJHQ1atHMUyt6HoaaKi7O56grK0QIOf6Uu9hjHOe/rVLTLkXFmp4zjkf/rqy7My/L2PA
ptHtU5poZcESqWY9OvrWUwwSD68e1aMkrEYIzg/pVJhtbJalY6IshLEEZOakiQEAHHsKay7
m+7yasQIIwrnge/p6Ui2uqLltGFJbjHSr8cYZs4O3r9aqxNGASBgZxjOakln8tQAcHms3qa
RWhppdxwgJnkDiqN9qRMZCkHJ65rJlviGOAeONxqi0pc4P5UbDS6snmnaQkk8dqhPJGcDHN
RlipBxwOhzRk7RjgGpSuOVRIlUfN0/Gp4ccLz1yTiqilt3ynNXIslSDgEjkn0q7HNKd9SaI
BGADAHtWnbEljzxxWXGpZsYPHQVr2kRZcL1b8aGZN3NIDFvweP1rJvrPeOF47Y6V0FtErfI
y9e9Jd2aKoKL25x2pJktHGx2AjlBVNp/PNWmhcuSCCfpVqXh/lB44I9KIwC+SM9613IvbRE
f+lLbuvp7e4oq5cS7YmXgEjqPqKKNCHLU2tRtWutJuIlByUyPr1H61W8P3EGqaa1rIf3yjY
d3UN6itm1wwdDxx1/CuXkR9G8TtJEv7q4JYAHv3r2qfY8Ssup22lSkOpAOVOxvYiurhlXJB
IKrzj1rjLadVuEuVzsm+8fRq6JZ2MROTgjnitLHO/eNMToqluC568dBSpf8A+kZYEKDx7Vk
eZnKnOfrQd3l5YgZ/lQZOPQn13V44dLuZi2Nqnbn1rzJpFjtlViTLNznuCav+K9XaSWPSrT
D4OZMngfWsaKbyiCpEsuck4/LHoK3hohONtDXkyIxDEpAQfN71JDayPsgVCxY5IHerUEakh
j0PKgDn61rW8IZgcrGo5JHXNYzk3sWo9CtDZCGLahBmP8Sjhf8AZHqa3rdodFtUMseZTyQO
STVVbiK2b90A78gZ7fWrdhC8spu51Erfwlh1PoB6Vg/f0+8Uo2WpmeLr5pfD6rMpjWU5CkY
L/h6VwRiJtfRjxjuBXfeJ1R8KcSXLjn5shR6Y7VzcWmBmDOS3sO/1rejy048sTGUb2sZVrb
SGPIXLD8q3LawJcSSfOSOpHArYiskhiiIh+90XHWrJ0+VpFBVVJ4C5rTnTegfCrGTEipvfZ
5jr91QPlB96ekbRq8sm17thjkZWIelb66eI41hto23txgjp70lxp4s4PtF228jkJnjPv/hV
qSM9djnYrA4afUJWSI/Nkn5pPYeg9q1rJ3eQRw2629oF+XI5JpbOxiupkuJC1xMwOxAuFT8
+1a8VlFFLvD75mXknon07UTmrWKjFtkLWyiIN2PY96qSriQgqAvXitV1Z8KMbR3Peo5YAIP
mXaB2rn5rnSlZGO24PgEhevvSeWZmPPIPTNTzbS5CHHGCTVcrgjb6469aRqlcbKggR3dsbA
WI/CuX0GJijSYGDyfUd62PEc7R6XLHH/rbgrCoPfJ5/TNRadAIYdo+Xj9KuOruZS00JH+SV
io5IxxVC5cAsO5HrzVm4YIx9fSsa5mIJAI55NU9DO9ylczgZXqMY69a4vxo5eC1znhjnP0r
p7iXLnrwfwrkPFrkwW6jn5zn8q4679xmtP4kcj7+lAOSQe9I2e3HtQvXA615R2C4I5PNPDY
Ge3rSYIBH4YprAhDjoPekMXeQCc59qntmcwybOdoyWx0FVDyOtbosja+GZLmQ7ZJmVQMc46
0myoq7C1QXDbH65xxwah1GJI8BFbHPWq8VyY2DA8+tXrh4506jIUEkdj3pG109DMhjJPTJJ
pzxc9Oc4rore2sfsK+XKGlVfNkP90AdPzIFVre3t1jgkllT5gWI70xcqMk2ziNGxwabGAJw
rA8HnFdrFaW2oQQ2yOAEbselct5GdRKAYXzCAPYHFNEySR1Wh58raeOOme9aknAIwSfXsao
6QuLcnocnGKtynGR078GrW9j0YO0UM2gSfdIU/jULjzCcPxkg+9TLKNpHJ/wAaT5iSQoBFN
qx0QZWYMh3Dnjp3NMWb5uRk9h71LKRgnIzVRjtPAzx1xWTR0RnqXhcsCQCMn9KryXDOSfMz
k+lVg2WwpOB3pc5I6nHvWZq5qw8fMw2kgYpCVB64NJvI4I6U0ZL7gP8A61OxnzDxzznilIy
c44HHWlQfjz+IqbZkAMPriqRm2EUZCDBB78VZGTtTofQetNjQsVAAx6VoW1uN3A3djxRexm
7sSzhbIzghq6K2gUHaVLHp1xiq1tAg6D24/lW3bQYVTgM46mobGWba3VVUOQ2R37mlvAkaS
Ky4bGVx6VLJdRWUJUgvK/3QKoSPJM++YkFh2HH0ppCfc5+dMyl3UAEccVm+cVdmxnJwAK1N
XmMS7FxnHOKwdNcTXcbS8R7sZ7D3rWO2phJ9Ea6gvD8wI+XnP1FFbM2monmfZ54zDgFSR2y
KKqxje5q26/vcjHIxzVTxJpf2qwJRP38R3x47kdvxq1aSgzqCeuK0LghowxU/ia9SD1POqI
5XQ7xru0a1cgMeh/usDXf6PJHdaeN2PNThl7/lXneq2D6TqS6lakm0uDh+P9W5/oa3YdTkt
7db62c+egG5R0cd/wAa6bX2OF6aHX3kMcC5GBtOM+prkNZ137Oht7chppAeh+7Wfr/i976A
fYDtyPvEY2nvxWJDA5i85yJJWPXrTjHqxN2IooSrMZZvMZuWYc7iT61sW1qE2SSHC8ZFJZW
QbEkoVY16KD1rXUCd8oDtXgcYonPoioQ1uy5b4lUpCMbuCzD73/1qvx2m4COM5OMknoP8Kz
bNpJbkQo3ljoeO/rXQn7JZ2mzO4DkBOrmuSUjflS2K4trazjDIBNIwyWboD9KvWpCruX/Wu
P8AWHooqvaWklzIJ7hW2DG1BwB9afql9HFb/Zbfbvk64HQCmvI55mTclLi880kY+6pI61Nb
xgTDCB3xk5GAP8+lQW8RMo4z9O1blrAYUZmJGRngZNEnbQcY2HQQJHlpSzzk+nA+grRtdML
yedIwHcFhyPpT7SzkkUSZ2Ec59BV1Yo8ERsSG4LE5yalzfQn2WtyBmZS0NnGnyn5pm/zzWf
dRJEjzyyGSTaVMjDAUew7fWtacpAiKrbsc4A60z7NGD9ovfnXsr9F/CrjIHDTQybIBLVptn
k27D5c8Mx/oKRJvtEhht0LEcE9h7mrVxEdTnG1ilsn3iOC3tVkiKOIxwxhFHGB1P1q2+rFy
9ivOiwKATwPX+dZ13KWAZV4wASKsT3HygAgEZOe4rOw2W3Hn0pXNYoieMOxwm4HknOMe1Q7
VjiPOAB271O7NG2ccYHFYmt3z29nsgwLic7IufzP0Aqkm9jS6SM68nGo62oi2vb2fyZ9ZD1
P4Dj861E4V3cYA6YrL0y1S2VUXG1BuJx9496nurkeUY0I55JFdHLbQ5HLm1KV3OSWZvp1rE
upstjkmrV1JhDz0rDup1QkhwPXFYzkNIrXFwBKR0BGa5jxC4ezXA+bzec/Q1r3E5MnysPzr
H1vLWKuOdjgkVx1XeLNYLVHMMOhzx0poJB44qSReeOQwyMVEDnGa806icqx+YZJI5oAA4IJ
9hU0aFgABg1J9nlU7VTJzwegNOwxtlbW1xcqk84hTPVh1rtNY06SXw6wh/eLHhwy8jgVw+J
WkMBjUtyME9/atbT9S1PQbl413jblJbadePcEf1rOUW9Ub05xScWtzDB7ip0chdw6eldPPp
th4hAudIhW1uchZICcDnuKoan4Y1DSJP3xRxnjaad+4ezktVqZsdw6RyZbCsMEA4zTI5izg
knip5LeZLAKtoZC75Z9pJUDt9DUEdnOWChGDMen+NVYz5maulXbW1xw/D+nOPwqSSDDq6nb
kkEke+azAWs7oo/31POatx3L3lzBEfuqcnnrVJAlqddYoLe1QD+6OlTbw6MT1HGRUCOxiRd
wJA6Y5pFdkZtwwKux3RdhRuBO3r6dMUwtIeTgY+9imswMijJPT61pRWyFQJByQPwpWNFO70
KON6gIo5HPPNVZYwrY7ir08iBjHGBgde2aqPmQ9SvoKmxtB9CoQVIB4BHX1pcEjGOO/tUjY
LccdhmjAAxjNZs3TEXaDuyPTmnpgAjj8aYcd8A5xnNMJ6fdosTcswjLZAxVlkHUY6ZPFVYs
gYHDe9W1BwCWDEY/GmkJsu28UeBzkemK1IUXaFAwvr6VmW7/IDnC5rQNxFGp2MAD3P9KyZS
2NKFkV87sAGn3er29rGjbmL44Cnqa52TUZHHlQL8xNX9OtUEonuD5sv+10H0FOxWi1ZrWEV
zdf6XdllLcpHnhR2q1POoLIDgKMVUm1KK1hVIzulY4AFITJ9nDyLhm7YqiZa6soXcZmzzyR
3rl1EltdNBz14ArsQgfOQcfnWNdWwe93KmWx1rVbanLK6ldF5A4t+T/APw5FFSLFvgYN1Cj
+YoqUkUzorYqBnoeMflV123KG5OeMGqaI6HCrt4H8qe2/GNx/EdK9aJ5MyWdYriye3lQPG6
4ZWHFchJbXWnB4IpPMUg7QDk7feunlnEFu8jZ2ou489a5eG4klvZr3ZmNuoPOK6ae5yVLWG
2lvumVmXCsOcj3qZto1NVg+6owQDV9YEiWN9wEZbg56g060giWdiTt3scHqcVbkZxj1L9tZ
MVAC7iBnB7VoiF3IhhTA6c9zQA4i3ElE6c9T6VpQSN5CsZIowBjA6/jWD1NZJlCWF4dixAG
THOOw+tXLSSN089l+bO0FjwKimkKsRF8xb+I8D8KspHDYWSAh3c/MPasJq+pSbUSV7p4bd5
3dkTPA/ve1ZdtDLczvM4yz8c0/dNqVyskibEH3VHStqDTyYSCSCSBxxilflV3uZxV9xlnbB
MkLuLdCRWrbwkspdc45x6morSBjdiNgGVBksOg9K2NhT7v3j1HesJ1DoUUIrHBMhG30HFEl
wWRobRN7E8Advr6VCIJLhxErMilvvepFaKiO3t/KjHzDqfWkpg0iikRt/wB5KTNcDrjoKRo
nnHmXA6jKxA+nc1a3mPjaSD6daQI27fKMEjoe1bqXYwa7ldYWVTsGecnHFQ3SssRGCHzjA6
4rXjjBDMwBHXNZd+oC7ipPPTPI9KabbM7nPzhi20fePBx1NRyK0i8DGRyTwafK7NOQW+buQ
OlUNSvobG3BnOCRwqjLFj2FbpXehV7Ir3k8VrbSTzscJwPc+lc3nzrk3c+DNIMAdo19B/jT
7zUR5v2m7OxFXCoxyE/+vXO3fivTlk2iQOw56dBXSnGG7OeXNLY6OW42RbV7dxxmqM91+7Z
d3IrmJfFtuehUg9hVNtfQyKSRg89aznVj0ZUIvqbl5c5T2Nc5eXP7zGTxkUy61dXBKkYrFl
keYkk8E5Ncs59jZK5aklLOMHp29Kp6qd1g/XjBH508HAyCCP0NQXxzayDOPl9awl8LKS1Mg
IHhDL24PtUbR7XyM4NEEwif5vung4qWR0LkI24Yri3R0FuyQPcqp6Hnmu1trCxu7WOB1O89
GA+7XD2L4mQ++K7jTJyu0DODWFRtPQ9DDRTi7jR4Ylt7oXEMMcjqcqzDv64rO8Qo7F5LyOV
rqQDMjkHJHQjgduK9FtzmJSSSOuPWuJ8Uyhr9mkYjjCAH/PFKFabdmOpRp2utCn4GjMuteV
90Fev0ra1m1nvriaQguqNhRuC9s96g8BWsiT3V0ylv3bKPbNdadPiuEYf89F6j1HSoc1Gpd
msIOVKyPKbTw/qU16qXEwt7cMS0ryYwvsPWtK302/jv5Fedp9PTlZnP3Vz6mvTINCQLvMYz
jJ4rB8WskOmmytQvnXBEYH16/pWirKT5UYvDcnvNnl9/Kl7qlxcRqdjuSo9u1aNlZSW02Z0
2uVDAY9e1bWmaLBC0d2SDDD0Yj/Wv6j29K1bSyF5dm7ugI4kPGR2rsUGldnJFczG6ZYy3Se
Y4KRDq5GM/4028MEDmGBdz9z3FaV3fxRIViJWMdB7VlxoXYSDvklie+aa1OqS5VbqOtogmG
kGZG7elLNO4fyolJaq0t0ctBbje54yOSauxW5hQySkeYRj6HFTIqHZECwumRwWI5PpUUUe6
TaMt6+tTAvMxjjGBxn0qyqeRBtzyfTrWevU25ktEZbgLKQ2MDviomVgDxjmrcoDgEZPJyKi
ddzD8utFjTm0K2D8xP3R2xSKM8jlqllTGRk/TNJHwnJz7+9OwlK5MEK8jkntnrVjI4yOT04
qJBtAJ4HTp0pZJ1jwOp6YFKxSdyaWXYAu7BxnFRGRpMsDhT69qgClgZG4HvUwA2Y7+1Syos
vWq4x0Gf5VakuhEuc7vTnqaoeYIE354HH4+lWbWFpJPNcZJHC4zis2bJLdmjpkO+5+03JJb
sPQVpT3KyzLBCcjPJx0rMMv2eBmPTgCrOlwOqea5wX55qiHr7zL3lYjPGMck461lo+6dmwC
zHge1WNY1JIF8uPBZuOP51n6YxkvcD5gvatOhgtXc2RC7QSKg+fAP4ZFFOvryCygYu+1SBk
/iKKasJnRfxj5OMCoHy64LZ+hpXcgnAIOBj8qiLbVBOSR0r1EeQzB126cPHp8I3GT73NWYL
BbO3M9ypW3ONxUZxx0xWS8/na3O5w/GAOnA7U8kzyIiqEAAOd2a6krI45O8iQMGkZ42bYDh
VJ6D6VpWmFJfOSCODVC3jQzqMuQMkrjituK2cxhoxvXoR6VD3NUrI1oMukbOoyG4BPT3Ap9
0JICC0WYzyCDUdqkhhPmZCx8dOfrVlAYZRHPKHgfBLYOFHrUNlxQ22uopkPkWoEidCzZ6+1
WzZ3M+POc7c5Y461euI9O0e0X94kkrtuHl85X/AArPmvb/AFBDHpdkxPHLHGOawlJ30L9k5
ehZTauUjwqj88Vs2OJdoBJAP3uvNZo8N3kdlu2G+vZcfIZCiRjvWvZaTcpFGzSyWUgyJRG4
Kke2RWErsbhG1kaEdoAVCqefvHoD7e9WJI2kkVEXJPDGp7YGIKHk82NfvEkHFaEYjBJiUgs
Owrz605QeoKxRW1CqgVeR096R7fC/LHtYc7s8VeMSE7iSOP4aq3FyM7Adg6HuT9K1g27WIe
pSKP1QbcY5PJNLHC7Nsx1PAznNTOhwG5jB6Dv+VWreBYUPzZLDnFdt9DKTsg8oquABgcYHQ
1zmrBwzFtwVeQT3rpR8qsDld3X2rm9YfhvvMG4yBk4qobmEdzlJ7h2nd4xuPv61gXcBXfdX
L737MT+g9K6Voo42yMrzgZ5zXJeJpzHHIFOONxWupz5FoWo8zPNvGGslZmghYgt96uDMzfM
c9a0danefUJGOOtZWcHkV5tWblI2irIeGJIwakEjZHPSoBjjnpS5wc1mmWWRO7EBjUkchz1
x6kVSQnjPJHOamVsZ7/jVKTFY0VlwMgce1RXbZtHGDkjHA4qNHwo5wM9aZduGhYA/Q1o3oQ
lqZOeOlOh/1hHHQ9aaRjp9KkiUiUEHpXKjQswffHYiuw0pmLx5OT6CuOTKvnGfpXVaLIgMb
Z6HnnrUVFoduGlZtHo8CvDpZnkTDIC2Ac8V581xaX6XWoajcpFIzbIgeie3tXo9tdRRacXY
DGMCuWGnabqerxQ/Zow0z4bAxmuWErN3NqkW9UdN4Lk0WLTZY2cDzIiqvkYz61taXaMZ3hG
2RV+YHHBBrGg8G6Zb2d5bRXFx9gVivlbgCrHqN45x7Vo6FYLoWmm3inkYA/elbLfQegrmqT
i9Uzroqe1jQ1e6jsbTYgG/HXHIrzG+uPtupsHbcIlx+J/8ArV0XiDUW3uxlD8Ek1yumWxm3
3khx5vI9hXZhKbbuZYuSjDl6mkmJFUuu2JRhU6VK0gEACkMoO4AdKpXd8IVKrjeOB7VVtt7
uZ5nIUdB617EtdDzYPkIrqZpp9mw9ce5NOZZUiHOPerCxpJci4BAODgHsPWljAnm3AEAdCe
N3vWXKa87Y7TLeMTvNjlRgEjp64pl9OVl8qM56fhT2n8qHZHwc5NU/LdZsuC0hOeO5qWXey
0LEbGKHdz6c9TU0kwICDnPvwfeoLllDiE4KqOeehqCJtpG58Y7VMlcE7FpI98Ochcc4zmq7
psO45Jz3q4s8RyFGM4wPWob0hV3cEnpg1FjVSuZ7FgSAOSetCkKcnHHOKZu45GCOM1GN+Rn
5VPr3qrCUiz5rOMLxjkmpI4gG3Mdz9+eKYNiAKuCOuaeHUAlcZA70WNFIceOSO/5UodlPv/
SoPMdztAznuelTQIAQDzWUjen3ZbiQltzjp0GK1Ij+743c9ulVIvl2gglh3qRiWAVHwSeTU
JFt3ZKn+lXIU/6qP8ifSrdzqH2OIsWGMcLiqU13HZW44CqBx9a52e6e7kkQAk/wnPStYxuY
VKq2Fe8kvNTj3vuwc5HQY7Vr6ddLb38hc5AByTWNYQ4vWYchF4qxMuLfzQTukJwDVpXMm2t
x2o6nLdzsi8cZC9zz1oqnaQBrtlfoqZJ9SSKKNAbketyeWgyxPGOnriqs8gjtZHP901PIuR
yP84rE16Z4NKdAuSxxk9vevWijyJM5T+0WjuXSCNTI+fmbpW5YxO1sxG5z3z1FcrZ73vAzE
HJyMeldnZTRHEbRkZGNwNbXMEiW1jl3Zjf5gcqemfUV0tgQYjJGyo4GGV+lY0YZykm0s0Z+
YAdR61tsttKqZQjdxkgjt61i22jfS9jQi/1wKnCH74B61diggSURTSYjOGjk7Kc9DWXZMYp
lUk5B4yOorp1tY7mE4AKsMlcYwexqGzR6Mp/2V9qvHkQfuifkOOCP8K6iw09IbfbGAh6ZAx
T7aLyrOJTEBng4HQ1egXOSg3AdR6fhXl16js0auVyJWS3gKuoUdSfX8aLeAT3pEoV4ivyqe
ce9OuLOO7SSGbOxv7vBH41TtrS+0+QIkrXMH+194VkqqlDkk7Mm2t0a81pGoUxqFZRwFGMj
uDVuCPZCFbgjAzTIHMqiQDC9MnrU21hg/dAPGK45Npcl9hNjZnjjRkbr2AHNZ5PmEmIgHu5
61Yu5ZEZQsZdfXFZwikZi/IJPIXgflXfhvh1IfctRxPv27hvA6j+tW40SKPy1beT1aoLcMY
uE2oe1WAAo25wDzjP610t9DjnLUgkJEZJPJzWLe25Oflz247Vuyxs0eGIIPFUpo9/y5+Ucc
jpWsCVKxxz2jK771yO1cB4vR8SKByV4AHtXrFxBmXoMc49xXCeLrDzLct1IBH4fWtZao3hL
U+a7wH7VIrZJzVIgAcVueILaSG/LFcAk8msJvunB5FcE1Zmqd0AznvSn169qB0GKPcDoago
Wng8Y9qjwMdKcOCOcmmhEgcgEZFMkJcgA4pCQB16U3JB/rTuBCq5LL39aVV+bg80/hWJ5z6
UKAHUY7ZqAJBhsc81fsbtreZW3YA9aonAJBH0xSI53YJ/CqepcZWd0ehS6xczaXHLb3EKRr
8pDLnJ9/SufXW9XtpGkijdWU8SwnlfcVSsrG5uvlglODwV7Guh03QPEloRPaTwRBTuAck/T
tWHKkdUW5b3NLTPiLewqsF0GmgJ+dZIcFj67h3rqrfXINSszLbOxG7bgqQR9a5YafqdxEi6
hLGypkjauCcnJyapa/wCJW0+H+z7FQs23BcDhB7e9YujCT0Ov6xKC3/Adql99u1VtMicYUl
p5Af0FayrFDZGRsLGowOetcb4fCBj5r/OxLknq3r+Nb93d+cCBkRrwi/1r0qUVCOh505upK
7K8mZpWlccdfali3SkO2dg+6KzmnaWTygxCE84qe4u0SIxRkKTxjPFaoxbuy554clFckHrT
GujbOy55PAqlbs0W5zz7mrcUDSN5kg3Y5A9TVNNoqLLFqzRyRSShS5+bbj+dS2xjl1OR5Wy
qKWGBwTVC5dlcRZJGMkg96jimMTHZkdOaytY3UuheRWa4LDGAark7Z2XP0qbc0NmCx+Z+ar
2zCW5Zs5VR6VPkPezLadPmPvUFzKWAGflPFOUkueS1V52G8BM5NZ3udDXKhMAgs/X070wso
IG3jGTSv82ASMZ6Zqux54zwelNGb0JFYlPXPSnKxyMHHtjrUJfHcE9QKdECxyRhqbQKSLsE
St8p/ACtCJFAAYjHU5qnAgB5/wAmnzXAjXYDlun0rFxOhTNF7mONC2Qdo9OBWRdav5COR36
Y6msq81I7tnJPbHaoIbO4um3thf8Ae/wq1DuZSrPaJbF1PfsjOTtXoBW5b6eYrfJUDI55/S
k0qxitgjEFiTn8a2r2SKK0YvyxHABolLoh042fNIwVURQTN0JHX19anlhH2a3xkkj+lQMwN
uwyTnrxV/C/YVcnGzHbHGKuK0CU7yuUreLaJZACzbRx+NFODgQOxxzzx9aKmw3U1PTHUBhk
k8VyPiyQMUiSQ46so7fWu1lVRyMk/wBa4jxULVHEqrvnIxt/xr1oHjSdzl7Fz9pRD0+8K6e
EAAkNg9Rx6ciuWsj5ky4HU5Hr1rroAHjO1SGGCK0IRt6W7yN5mNsqkZX1Fbrv5u2ZZSYDlS
vo1c1Z3BsrqCSVX8uVSodecFT/APXFXvtSu1xHA7Om4SAN/D649KlqxrBNu5s222UBiMMpz
n0rqbBmRkUt97g81xVnISBKr8/oK6Sxvw8KmNQs8Xy4Y/e9BWEjoaudtHIwiCbuMfKCf5e1
WYMqgHKk96wbe5WTy5snaRkL3X1FXTfJgkDJHp1rxq6ftGhqOmhtIyFwGJJIOQR/nipm27h
lckdK586oqOu7OcGrMF4biUBW5781zyw8pLQLNG0uQME4zz1qf7wAB5BrOSR0UMQWAOMN2q
ybpWC4JU1nGhOOqM5MmePeNhPHXnmoVs0AyEJGc9ack2RlSBg4Oaf54CgdD29K3UakdUZXW
wrRDaDwuOtQmIjGG3Lgmri/OuTwM9u9MZCDxz3ziuunLQylHsVgrMSBuprxhiQwwSKfG587
LDA9KtFFkUEcd81q5NMjkujDu7dFhLHg9sCuO1uzFzbuoXn/ADxXezRqwdR2z1Nc3qEAQhG
Xr83XrXTF3Jho7HzN400tkd5AmCprzyRSGJFfQfjPTDJ5jbeGBJFeE39t5Fy6Hsx6VjVV3c
7ErIoA5GfwoBIJGeKUjnI4FBHryDXOMTI/PtS57/hxSY+X19qMcdKYASc85FG4dM5+lXdNs
oru9WKckIVJyv0qu6xiQ7F2gHg+taeyly8wr62Krvk4HA9asoqNFyQGUZHvTJIsn0b0qNDs
ba468VFnF6lFll/uYOetRlQPvfgR1Fdp4a0zS9R09xdRB5Y+fTK1vjwfoNz9yJgw9HPNc86
0YO0jsjhJTipRZwWk6n/Z86lwHX1FeiWHi/T3URxQTXDsMbUjLHNWLXwTokA+a2L56ljmul
0+ytNNhAtYREMdMYOa551YT2R0U6dSnozJjt7y8Q3eoW32SMfdt8/M3+96fSvJ9em+1eJ72
WY4AfAx6Cvar2V2hkLt8xGSa8N1bK6tcv8A89HPbpWuHWrbMMQ9EixpCo4zIOhJRs4xV28u
+fLj5YDBY1kwTGKAqFAX7pNOtXF1p5TzQLmJj94/fX61381lY415FkSssbLuGGqETkPlSTj
tmqLSkFT6cYpolznjJ60uYmx0NpN9oZS53EHkdq1Jb5Ik8tPmbua5KGWQNlW57mrcUu0h3Y
P6jNaqWgG5bbpT5ko56+5psKK1y7HAAPrmqU2oJFFtjOWPp2plteZ29Rnkk07rYE7GzeSBY
AvGR3qtYEHfnp9cVUvrwFCuck0/T5MK2TtBWs3ubQk20i7G4Lk8ZHOT9ahQ752bOAOgHekD
KrZzgd8VJCN4Zum48Y9KzijpqTTdkR3SbQCMcHnFQZB69/Q81blUM7g4G08Yqs6jBYYzQKT
2IcAFcHn0IqeMru6VBw3AIwKUttXHNaowvqaIuVjjJIwR04rOmaZ3ypwGPX0+lMZyy4DfXP
al34K4YkY5z/SoaL5hI4Yg4fLEnqxrQtiACAAP8KoFiBuwcUv2lzykZGeM1GpcZJG9HeRQr
vcjA9aglu2vZgQCEA5/+vWUimVh5jgk9B2BrQswqybQOnJppW1CU7llldY/mIySMnHtTZ5W
NuqpJ8rcMKsSuhj3cDB7CsnzC1zjOQea0iupnKWli9hhbSZTkgcZ96Ks4QwHBGMcgnFFSWm
ranostwoH3gOP6Vha0rHTHmS2+0XEY+QAZwT3PtU7ON65b0q1xhXOcH0r0Ys5ZwS0PObWCe
K+Xz1ZWxuIIwa66zcLHvA+eMhufTvWbramPVldOTImVPuOoqeGcRfZ7jaHRsrJHnBOa3jbc
5WmnY0bmZWmkhjbzI4JD5TDjcp5zV+yREmR3A2zDaD0z7GqVvCRIqBQFZSMGr1ookshHIrK
6E7fYihrTU0Ts9C5aq1teSRzrwGGVzwfeugtraNdQYvIoDRnGf4l6gj3FZbKrPDdMuUICP3
57H+lXpzJbIYc7kQDaf8AZPOKwaOhO6N03GZ1TzBhhtGeO1OuUeJ0cNkZ5HTP41y/9ooJRk
5Ve+6tGzv73UpltY8N1wxGQFz3rinQblzI6IuxpwXbyXG1OQeMNyBWtboyzDIChuvP8qyI5
rS2vZ7P7NLdPAuWlzsG72Hce9aOn38LxlZUYQhvTlD6j1FauKsZOT7HSC4nRRuOVONrGnzy
ERHfHgLghwelZEV8zTFbaaO5h9HUgf8A66tIiKpX5VPJYBuB371m4pGEvMsq7KSMklvu4PT
3q1DJkMZWBU8D61SQuEFxNEzjaQqqM5/Co4rh5I/3sGBn5cN0/A0ct1YxatqdDDIDggHbjN
T53DkYrOshugRsnIOcDmtFTuUZ69OlcvLytoroQGMluin8KmTO3FOABOc9e1KB6VTZNincR
ktuQZP0rE1BFWYrISAEyCorpmUFSKzbmAFuVJQDO7HIrSE7aGco2dzzHxHp/mxsEQAgHn1r
wnxRo/lu7rCQytyT3r6X1K2PmsnWM5APpXmXizRsxyFI2KY5NayV1dHXSkmuVnz88ZBI5H4
1ASM+38q3rzTZDcMIkZ85+6On1rOurVbZwsoBcfeAPT2rJU3LVbBJcrsyiVY4OKEQs4U5P1
NW99sfmDMD7jg0iKrSB4zz3FWqKvvcm4+ym8q8QhtvO0k+lRXMf2e7kgOcA5U9Mg9DSPEy/
P0Iqe8K3WnwXO4mWP5G46jtWrTcHHqtfkTs7lUNjg9PX0pxgDjJYbT/ABU8IpRcDNSLE0Z3
RnI7rSVJvfVF3Lmi3c1hfLtONwK+mRXoGh3hM6pI+0uMjPvXnAGRuUdO3pXU6M832WK7XDN
E20/SuPGUFyXR6OBq2lyM9ISQqp3cHPANTR3Nq7hDcx+b0Azk/SuO1iXVJLPdahgJBgbTnF
ecvNd292ztJIkink5wc15tGjeNrnXiKvK72PdNRQC1ZFAUlSPxrzLxDocs9v8A2hbxgvGMS
qvf3qHS/Fd0WEF/LI6k4EgPIrr2gnFv9ps5kuomGSDwRW8L0nZnJNKqro8qe2vDbPMltK8K
ctIqkqOPWqlqdsu7sPTjiu8lN9a+Dta1QymOKecWkcQPy4PLYH1xzXn6uyNlTgdD712S6HA
tGdhd6Emo2C3VkoWZRzjvXJMrxStDIjLIhIIPY12/hu9VbbmQgAfnVbxLpazpNfxR7XjTe2
OmPWsufXU6ZU01zI5nco0iMj/WGdtx74wMf1ogAmkjhc7QxPP4E0++SO0tbO0XJcoJpD7sM
gflVIttw/OUIb+tbN2djkJTMWOefm96uWso3jd91R1NUHTNw6QqZBnIwOgPNWY7HUuQlq+M
Z/ClzW3Ha5LLMZJWYOcHtWnav5cBdm7461lPALZA17IN55WGNgWP1PYUvnh0LuQr8bFX+EV
SkOLad0aj3JkZtvQYrRtpF2nB446Cuet5Nv77PI6VtWD4jVcgAfMxq46gm73LTFFjw2QWBx
VZvmids4GOlVrm/wDMkODx90e1Sq+22O3gEYz6CnZF8zZAvGADgc5GKRTwW5x/OmGTLZyVH
p6Um5SO5pE3JAVO7Pr+dNL8jHyjPeowSDwcgHFBK84G3J+tAXLXVMsOnvzSExrjaTwetVjI
RtXfjBHNI0wHBGR0+hqSky2XDAbRyvJ9Ktx3ccQO4bmPQ5+7WK08gUgE4PeozM23J/WgHK5
rT35clVbgdeaZbSBXyTwQay9x28ZIqRZQBkgjjtWiehBuvfbQyKeMUVhpIwDHPOOo570VNw
Z7GYwWyCPXmr1um6BkA561WiKCUDnkDr9KnhIB613xQTkzD12z82MSgYkgOQRzx3FZsCLO5
3Dhhj8a7G5tlkBAz864NctdQNYTsmcqp6/yreHY55vZmnbuzWyOcb4uCK0VCxSxyKPkk/IH
uKyLKdfL+0ycRghZPQZ4yfb/AOtV2WRRA1u9xGrr8yH1Hr+VUJGok8drM1u4Bt5lyvPb0+o
NSXWpyG3EaOjAoIyR1wDwa5JrqeUAE7tp/MetPhaXyzwWI4IP8VZyR0QWpZFyRcFTnnnPvX
U6ZeXOm+HY7iNP9IuXL/MOiA4A/Q1yI2PCdmfl5Iznbmug0nXoLjSRo1+UhEZPlznkfQ+lQ
1c2bsjel8UTX0sRuRAkKLgoI/vfQ9asadqTSr5cGSM8I56D61zqxWcaR7pDKxPLqfkI9KvJ
qMcKgWwAI4GBipcF0M72O2sIlk3SSBrcgZLMeD71o29zpkbiNrtLiVuQoPpXn8U013J/pMj
bT1XPWuk037DHPt2bJRHmIY4z359aydOxjOTT1N+XVpxMjPZ+ZCrEhU+8PSnG7luZF863SF
mGQN+So7A1VEihhkjLdDQ52j5QOeTmrjTOGda7sa9jNvAV12rjn2rV8zaCDkfyrlI7oxmQZ
zk9+1SS3blWXzmKkdR7dK56tGV7xRvTqwt7zOgn1e0tFLSMAoPpVmzv7a+hE1vJvjP4Yri9
iPKJbiQyHHCE8Cnks0ha1uWgZ+Gx0PvXJKjiIrmtfy6nQq2Hfup28+h3BmiRgrOATwOaqy3
ELj93JnB5ANc1bXMFvueSQzN3dz/nFZ93Ik9752nal9mn/iUfMjfVf6iocZ2vJWGvZydr/M
6S6s2mid+ASK47W9GaaCRV5HdseorVsvEcsF0tnqcPkSngHdmOT3RumfY1H4g1KFrIxxKY/
MyWY8HHpXTQk5PkMpwlS1PCfFMdrplnLHZAJuPLjqcV5vb2kd3NK8m51jO4sP4ie1el+LIR
PdQwIoEeOd3QDvXC29hevKzRJ5EqPjzcgJIvuPWvYlTXupLQwjNtNt6krw2d1ocrRxqtxBj
Kgfw55NYRtgeQEJPtXSXCT6fEbmQQXEWNrtEMEA9dw9KwtSiW3CvbtugnUNGw9PT6inVUbX
ZVJvZFRYzLII40ct0xH82fwrRXR7i0V0nZPKlxG6FxvjJ5UkUkTvaWqQQN5csoJZh1/Oqmo
Isd5C4JOY0O4nk5Fc7ioLma1NLuTsioEkjlaN+GU4IqYb0KuOnf2rVu7b7TZ/a4gGdAC+P4
gf4qjsYoLqzaNhtcd/5VSp2dl8h891dldE84hkO2TvnvXa+AtMt9cnudNmne1m2Eh4yByDz
kGuIRXt7zyZsjafzro/D9+ul+Ibe6jyWJwe2fUU5U1UjZocZunJOLPSJPCmtWMElvb3UN1b
K4C+YNrfUGuW1H4fatqN2x2wR55EisT9eK9btr1ZbdGkAJcBlbsfxqykpBLGMEf7NeQqEE9
D0ZYico2lqeB6l8PLvS4d8tz5g6/Ktc1LLd2cUkEFzKkR6qrcGvpnV7Vb3TZF+yuxwcehrx
DxDoD2srlYSiAZI70nG25UEpR93c519VmbwodMky0CPv25/X8DXPGBWh3rIM9x71ozyKgZB
Ei4GMnqazI2XJJO38KHY5peZd0+8Nsxz2610y6sk9hdWsjAtcx7CxPb/OK45oZJFMwJReg7
bqntkkc7QcemeMVlJIunNrRjHuHnkiV0DSLiPPQHsD9RUt9Yz2x2XDDEbiNxxuB9/8akuIl
hAkx8oICg9Wx1P40T3LX1usdwcTq5DOByUPIz9D+laJdzGRTSaRGby0yCSM4qZ7y+kQReey
r2VeM1cs7N5YJ9pj3Lxlz+eKqAsjmKBSznjKc1Lj1ZabtuVtgVsHr3zTpTtwmRwMn/CpJIn
gXdImM+vWqZYsTk9aNiGXIpTwpzgc1pPdeRZ7FbJb0rDSTbmns7P3q1KyEW45AzY6e9XzP8
iqTWOh6ZFWFY98DFVFjLTShgCPvUzzeMEmod+doxxSkknr36U7iJgwZeoyOg6UGTGQd3PfN
V8/N15pC5H1xSuBKZByfem79uOTn0NRE/l7UpbHT+VK4EjOeT3PFRk7WyO1R7u3NG/qc0rj
J9+TTlkIUZI4qtu9OlAcYI4z7VVxFtZMBsHHH9aKrBwFbJ7euPSii4HuuCJARnjFWYQTPgD
jOajVXdyM5/Ct23swAjbfxr0r6EdWMe1AiBHBA4rkvGAMJieH/lodrAjiu4cDDb+6nrXG+L
Aj6WrPjeko2e4xTg3cLJoxtPujAC0oDwyjy2HsetVrq1dmQB2JgJUc9R1BFQRs+xVAyr5yD
6ituGFX0/zI1I2t7kV0S3MaeqsVLQtgDowyDz1rRQ4lWMnAHI+npVCICO8GVJXGPwrQj+d9
pwZVHDevpU2N1Ik8jy7vqBuAIP8AeB7GpxYhnxGiqSMxkng+x96nXElmsmBvjfBGM9f6VbW
CN1a2XASYb0K9UYdqSiTKq1qNhQGLyUZYpgPmEnQ0WhwoJX5znJB4BqNbVrm4SN5EeWLjeR
w6+/vWmtv5Cj1H+zgGnKJEKruye1OZMepz9a6W0ieQIQwWQH045Fc7BhTtB5OCc8Zro7OUh
FGc8elNR0scdeo73NGCMIFEjbio6miWdTN8oGV5+tRBsqQGx2P1qEsQMggMOuO1CRyN8zuy
y02ANzcnk4NNWUFccgg1Qkbcp3nHtSeesaBd4IAx1waqxNuxauLjy4yQ2PXPpWJJr8cJKtI
E7DBrL1zVxFb8EhT6GvM9X8RiJ9xJII446VzVaijojvoUObVnfan4vWONgkpBPfvXKN45uL
eb92Vkz8wJHOa87utZkmDOZAc521US+bac4AINeZOfMz1qahBWse7ab4yttT065XUokaBF2
nfyuT6e/es1fGL2paOW4a9tOgbOZY19x/EP1ryw6vIuk21ov+rXLEDuxPWqi3su4EHGDXbT
p01FX37nPKcuZ227Hs+o/ZdVtRqFjNFfQKoDvH/D7MvUGuW1WER2wkQAnsfauSsNXnsbxbm
3lMMw+8wOVk9mHeukh1i11WJovLS0uHyTFn5HP+wT0/3TXXTrOGk9u/8Amc86KnrDfsYcc0
jGWNeCRtZCO1UpBbQ2z6ZcyGOEN50EhGdp/iT/AAoukeLUpYZpDG45Qtxke4qKaGa5ha2lH
7wHdG3qfT8auo+ZXirsmKs9Si9wWk3c5YbVz2FSaoVMdm4JJNuoJ9wSKqlT9oQNyQOR71Nq
RxKseeI0Uf1/rXG5NwkdH2ka3h+YPE8TnJjGGH96Nup/A8/jTn0+ay1RgiEx9iPT0rDsLs2
l3HcqMhThl/vKeo/Ku/LRXdqrxHOwDBPde36V1YaSnGz6HNWvCV1szmtTtjLbrcqp3x8HHd
aqxGRLaOdMloiHzWyJF3Swt0Gaw4bjyZ5rWUApIpQHrtPUVdTli7vqOm21bse5+EdUj1PQo
2wXjjOCB1HH/wCuuoi3QPkP5sZHyn/GvJvhJqJGo3ukO2PMTzU44yvX9DXrThrRi4QvEeSp
PQ+teZVV3zI7qT+wzUt3SSLYeATyp7VxfjLT7L7LJMxRNo+bnGa07jU3t4HuIU83HLDuv/1
q8Y8b+L73Wb9ouUgQ4CA8n61zu9jrppRd+hxesPEbiYxHA3YHNZcYHXt71cnHmZ4568Cq4C
7TjJ9Kye5hN3ZagaSUiNctzgD1qe5ge2mSJWbdj588bfWoLdjE6Px8tdrNpen65B9ugkDO6
o5QFco+NrKynscAg/WixLOV+zG4Q+YWEiEFkPUg9CPX61HNALWScHBDKFK984rSdJY7+2QR
s0dqTblyB8wySAce38q1F8L3WpXsvmlooljM271HYUcyTsEo6XOashJIgjRN7SOAApweuOt
Jqmn6no928F9bS2hYnCsMHFdz4W8F6jfNaSeYEt3kYBogd6MnTd/stiuh+KOiP/YX2q5lVJ
LYlxgcNnjFdHs+aNzHns7HhzNnnOTmkXnr+dByDmkz/kVyli98mpMjjbmo+p5FOHBznB9KA
JFJ4JNTBx6HFVg209Oev1pQw/GqTGWgwwDS7gRkfzqsG6E+tTA7iTj6U7iFJ+uKaW5HB4pT
8xJz703jt0oAduOOOlIWOemPSmnGPp6Um5emc0ANLnABPNIWJ5BNN3Dd/jTGIB9vSpAlMmK
aHz9feot/PbBpQcDOcGkBZ34U49KKrhxhue39aKdwPpC1VjMOM/8A6q2RdpFhV4IHPPTiso
R+SDIM8Y/lVkQusEkr/eIz+FeruJaalS41RpWEa4VdvSuZ8SSGTTI+RzJ3+laGNtyCTx0Jz
WX4jytnbwjq0mcVtFajlZLQybbcyKpXIKjmur0hQrS2zDIZAwU+ormrZQ7jK7fLAH44ro0z
byWt2cbVwr89AR1reSuccZWdyjfx/Z7rbkBG5jyPXtQk4lUKgKXMPzAHr/8AXFbN9YwXlsY
XJVsho2Xnaex+lZC2twMJeWxSaM4WZO49c0RV9Byny6ot2s/2kO8YKzpjdFn769jWlCUEyX
ABwDk7T1+noahj0xw0E0DmCeLowHDDuDUtsIrbVDa3ihLa55+XovPJHpg8/jVKNjOVS6NuO
2ngDGfY0bDckoP3waS4cZ2bjwAcZzmrUUAjtZdOncSbcvFJ7Z/r1/OqKx7I8/gOetZtakqd
kOikJbf/AAgVt2sqhULMegzWAXwMZx646VoLN/osbK6sFHHOCDRexz1PeN03EWQN3A9aabi
MhlOBx27VkG+2xqSASfQe9U5b8sPNjZQMYOabkkRGm2as0+QGjbkep96zry6AjfZgMRznpW
Fca/FCgBYMc7eG6Gsa/wDEXmttWQYYkZzzxWUq0UdMcO2Ra3eeZI0ZbhT0x1ry/WJi8pXd9
R6f/WrpNW1FRuy4LZz1ri72bzJdwOa8utPmd2elCPKiAMdoXpimsxU4/WmHr6jPWmsSe/Su
YZcE5Maf7IprXDEgA9e9QIcrilYcYNb87sKxZ82aP5XUg+4qxFO5YDrVKPe5CFiQPxq6AIo
2cDJxwMV00m3q3oSzQl1JTFHbaiv2mIA4P/LSIex7/Q1KiSRW7TW8n2+wHVlHzR/UdVrAkh
l8vznHDHrSQXk9pL5ttM0Tjgle/sfWpdWVOV4qy7D0mrSNObazeapEgPcfeH1qB1inyWnZX
bqXGf5Vbja21FXd5o7K7AyoxiOX2/2TUC5LlJU2yDjI5B/CuiNSFTRkuLiQpp9wCfLZJQem
1ufyroNKlvrCJVurO48oZXIXIx/jU2k+HJtRmCyQtbRA5LtwSPYV1a+B9ObgfaCPUyms3Xp
Yd6MXs5VVY4yeSP7SZPKuBk7gSmAPaqF0kbSiaNtrddpG016FJ4J0K2UNcbiM8AynmpR4P0
GdM2k9zavnqjhl/wC+WqJZjSmrSLWFnHY5rwcLjTvHWj3MSbkmkAdR/dbg17+1zF57xyAEE
kdf0rwPUNC1PRb1ZLaI3UUZDJPbZjdTn+77VpW3xD1dpUjvjDeSj5T5w8mT25HB/KtFKNRX
pu4lFxl7+h2HjS31LT4ze6dMwQA70XnIrxi7nF1MzXAAdjksOK9mHjDTtU0V7ecm1vl5EM5
ALewbowryPxJawxXwnt18uObLbem09xWE42OuNRuNjAnj2Ehm47GqqyEdwR70+aU/6sOSB1
x2qsQxXYOFzzzXM3roYvcupIjA+v1rV08Rl96BJHA5U1hxgKe/TtVpG29+/XpipepcWupu6
hMF2vESvfH+NdxpOptPpYXcpXygOvI9q8suZAw+WQsfetrTdTs4Y4oHgAEp+adJGVovoOhH
1rGcG7WN4OLume4eBbu3i0HapzcxzuGUH7uTkH8q1NY06LU9PuobiMSrKjI248DI6ivOvh0
JWudQ1MvLHbOqxI7DiQg5J98f1r0J7ohCyFroc/dI49q9aj8KucFWOrsfL+rWJ0zVrnT2cS
eRIU3gfeqh2xg+1bPiia5n8UX0t5A0ErSkmNhgqO1Yx68HmuCSSk0ilqhQePSjNJzjnrQPa
pAXOadxnI4+tM7etLk55oAeCRxmpFbioQfmHel3E9OtNDJt/OelBcdPyqHJIxSE8+tFwHs/
pwf51GX703ce9JSAGbJ603Pr1oIx9KWgQmaXNIcYo70APTowwDx/WikXo3PaigD6V8wvcxo
rEru5HsK2JmBs3A6lf0zXKRzstzuDcqcitK0vnlieOVjkHn3zXsRiTJmfIFa8CtkBuMVka0
fNv7K2xk53sfatwrunweDWQ0D3HiFznKwoAK6IrUynLQrWiKJrgHjAP8q6Gw8u5szCwBBAG
KxAnlX1582SCAR6cVq6U5tp4JpFHlSEofTrwa3toc3NqTW87wTC0uMl4+Af7wrVRSy/dGBy
CPSmajprXsHmQlUuIslW/vexNVtGv0uw1tOTBeRA7o/74Hcf1p26mPMzUjhZhwMDP3qr6rY
/a7UpAVS6T5omPQn0+hq8Bgfh1FQEgMARkdsCq5TBz1F0q+t9V0FRMRHe2vynPBA9DUM7vG
wYjjsPUVVaCAXpu4lKSMMMQeDz3FONzjJb5geM+lZTVi4ttkck78Dgj26003EicDcenWkeT
bkjp/sj9KqSTDlgcnPbtXO9Dpii49w4CyKTkdQK5/UNQkKkqSMdB0BqxJdrnH3eT17Vi6jM
GibGc9AR93Hv71hUlobU42Zzuo6wBLhckZ6f41z0up3Jk3+YRjjjnj0qfU2aRg52luhwME/
Wsdm6ivPlJnaST3csz7pHLHHc1VLFmx19aRs4pAcevNY3uK47PpTM4yDSk478U0nJ9KBEsR
HOeM0pJz0yaFX93uznNIWC9OtXsgLIdLaMNwZD2rU0qEszz3K7o3QjcenTpXOlgWyelXI7x
inlyMSqgBV7Z966aVZKSvsjOcW1ZF8xMPNt1BaM/MM9qz3hznFX42n+z7zwvpmqjOck4xmt
qii0mONx0MYOwccnBzXTWS2Wix/bb4h5yP3MWcn647CuXSTAOaheTcxFYTaS0LO0ufFF7Ja
LPaTRqp4ZQcOn4f1qXTj4y1TYIriSOFjw0npXGWQVr2Peu9FO5gOpAr1D/hO9O0yCNNN05r
h5AApY8Zx6da4ql1H3Y3Z0U2m/edkaOm+FLu3XztQvpbmVjyXJAH4V2Vrpdi9sodeQOoOOa
4awu/F3iRxJcSRWVt1ESDlv612Oj6HdecgubyQjso6Zrzak5R0k1c9CMItXSZLLpIwfKfOO
maxL7wzY3++O7s1YDkMOD+B612k9rsBj80ccZNZrzCB8Fw248cdK5YzmndHUoRkrPU4G48B
7I8WN9Kif88p181D/AFrmdY8MavaW8nmRGW2HLNbtu2e+1uR+Fe4oY5V3MBjHNZ91bKMlcA
fzr0IY+qtJO68zjnhKbfu6HzcNNkkG63lSbH8OdrfiKRNNvZM+XZyEjsOa9p1Xwbo+rlpJY
Pstx2lg+Un6joa4XVfAetWDlrWf7VEDweUYV2wxGHnvozilhqsdlc4x4ZVJDxOuDggjBFXt
P0038iq0whTGQ7c1tvqmo2U1k2q2BVrMPtdkz5jEEDce/WuZsmlZzFvba3UA4rocI3Sg73O
dNr4lY1rfQIJZbiOXUkhaIHBPIcjtmun8Iaf4NiUSawhvbkjfGr5KIwP3So6k9RniuFFxDb
BlhEm8gqQcYGeKtaReRW8+JHaBmwUlBxtYdCaqEIuVrg3pex9D6TMl9EsyW7W8IwI49mwAd
uO1asmlNJl7YpG3v/EPesTwZr8Or2McFywF9CAJou+Ozj1U12q+Xv2xMC3Uqa6tVozOTu7o
+cvin4dvrPWhqzQHyJVCOw52uPX2IxXm/tX2Vqun2eo2j2V7bLcQuMOpGeK+cvH/AICl8MX
RvrENLpUr7UY8mIn+E+3oa5q1O/vomM+jOD5zR36UHmm54rlNRwpR3JNN5HQ0oznHWgBf50
UZJ7UHgd6BhyORxTf50pz6UmRj+lACHv60nO2ikOSKBAKDSdKUcUgDANGPwooHvTAUdG57U
UD7px6f1ooA+gxtD5xyRUlsNkxOeDUSnLEjGaniXMvOB+Fe3Fmc9BJ3MRklbkqpJIqHQlaZ
Jb2RNpmOQPRe1N1pzFp0xHUqB19a29Gs/L0iMnk4BIrohY5ajOZu12andIAG3pu/HHFalrE
LjRAkaZkQbl9j1pl2g/4SVFYDa6A/XqK6eC3ijjVY4woX0rdHJOVitYzCe2im6b15Gc81V1
PSUuLlbyzl+zXifx44P1FPht57HVJEWPdaS/Opz91u4rVCnZyPmxVKNzGVSzujJsZrtLcx3
qASqSMjkMO2KWSXagIByfU1cuosFmOQvT61lTvwQD9B6U3GyIUlJ3I5J15PTPbPWqxnHIJA
z3NRTSupx2x1qi0wySRlvU9BXJUlY7acbo0GlJIKgZ+tUpZiQScA4z15NRvPlevbk1VllTD
Fm6CuWUjqihs0wDMGfDH9ayr28VInjMeQ3U+n4VPdPjb3AHasO9lB/D1rmkzaKMPUXUsy5x
/EKyZDyBnmr9yBuPzcH1rNc9RXHI2G8nGaQ/XNGeMCkB796gQEkY9qTbvYAdSaUj5R70+Nv
LHmbsN0FCAkmcD5U69APSoMjGT1pfvOzc46/Smk8U27gJwSaFPPTnNICSenNOBxSAvG9mMK
xZUADHA61X8zbz61Fu4pCflxVucnuxJJD2lw2B6U3eepqPHIpW4qLjJkmeN1dGwR3rs/BNz
YJqDS6iEIkBVXb+DHUexNcMKs29y0Cuu0Ordj2PY0nqrFRdnc9i/4S+TzJdO8L6abyZOGuH
4WMVp6WfF02ZbzVI7bJ4SFenrzXlWh+K30SJ1jtBIZOvzYFalz8SNRkjKRWqx57lq5ZUP5U
jshiOsme7WYhcL9svt7Dsx71Zni08oGZ1JWvnVfH2p8F1B99x61or441ow+ZBEksYGTsJJH
vWP1RvqarFJnvNm1sN3zAKejE1FemAk7cHAx9K8Gi+I2o+cGkGB7V1Wm+NkvVG/Bz155NJ4
WSKjiIt7nffOxxg474p6oHjCyLlcd6xrPV4LkjY5z3HpW/azwvGASMjkGuScHE7ITTMq60e
N1I8vepGSrDOfwrl9Q8HaTK+9LRYnP8UZ2/wAq9NRITtKsOfSqV1ZK6FlH4mlCrKL0ZUoxk
tUeOXXgSAFntp5I39D8w/WqQ8KX0BZWNvdRt/A4K4+hHSvWLizVPlYfgaz5LdAx2gYB6V20
8bVh1OWWDpy6HmMdr4k0e/ivLKC4UQ8xlGDFR3APcexrr7X4lyPCRrEDQXKcBlRl3e+O1bY
iQ5Bzg0x7CGXh4kIPBzXTHMX1RjLApbMt6Z4ovJLlZ3uEZWTco3hsj6U7x8bjW/h5epZx7m
hCzNGB1VTkkfhXLX2gPZr5unFonU7gFPGexHofpWt4f1hdTgu9F1MCK6aBkGOBIpUjI9x3r
0aGIjWXL1POxGHlT988CY8nvmgZp8gIlZX6qSpwPTj+lN4rmJE7c80vpzzR+NJ3oAdxR3pB
60E5oAD0pDj1oNJnPJoAO1J+tFB60AB5NJ2pfekpAFH40UUwHL0b6UUg6N9KKLge9pLl2HS
tC1cZJJ/h6+lYsZIlOGP0rSgwZSAcV7UNiJjdSha6EcXYkMTjsK6q1QGwjRSNoA5rG2jnGc
Y4461vWK79OAUDIA6it4s5ahz2sqkeuWD4z8rIfSustISYwzEc85rP1PTI7tYM53qcggdPa
tm2BWNU2/dUAV0Jnn1XpoQy25EgYJgZ7CmiJlUhVAXPX+VaBPbOBjv2qG4x5ORjgVomcmux
mScKyKdznqa5+8G1s7h9B0renYlcOwx+WBWPdvFsIzk4/IUNmkFY526cbiDkH0NZrzDOR17
1bv3XzW3dcfSsd5lycMD9BXnVXqerSWhaMmerDJ/Sqk0mJWUHr2Haq73Q5wePeqbz73JDcj
uO9cjkdKiWZbgFCpOMcdKxbuX5sZBqaWcbcMfmPXNZFzMCOevWsZSNIoqXDHnnjNU5c9ulT
yMSvTjHWq8nAxXMyiPGTzQFJOQOadknj29KQkkDvUgNznrz9aRgeMfnSkkt0pTliAKAFQbQ
TTG6mnn5VBp0cQPzvnPZfU00r6ICMLxk8UoBPXp71M692YZ/uim4J7cU+WzAjIGeBSECp9h
24o2DFHKwK5Q5+lOEZb8KnCkD1p6oRxiqVNsCERccgGlEa8ccVfjtvl3OPlPrTJtpI9ugFb
ug1G7FcqFO9MYADk81LJhR7noKgbqePyrmkkhjAOTkZqSOWS3mDxEqQexpUiPU9Kn8rCfWm
oNj2L3m2WrqBcutneAYE2Pkk/3sdPrVF1vNLutrZRuoYHKsPUHoai8vBzg4PpU/2ib7Kbd8
MoIKkjJX6UrMd76s39L8RtG6qZCp9z/Wu803xIsiqTKSeOPSvGjweRg+1XLTUZ7WQfMSv16
VnKEZbmsKrgfR2na1BNHzKq44+prQa/DFWMgAzjjmvDNP8QoMEPyeo6V1ljr8cq4D+3vXn1
MLbVHp066keiyNG4JXGPes2dY2Q4H3axY9XyPvA9jUv21ZOM4BPPNc/s2dHMTuhAIXoe+et
RF33ZLexpPOJ4JGPQUFo9uHByP0pcguZ2HtMzDBXjsD3rD1W0FvLDqdvhJbaRZRt46Hn9M1
qCZc8k4Haq17IrWUqbeChAropXi00YVGnFpni+tRLHrl6sfKec7KegIJyP0NZ/atfxBEIdb
uIg+7YFUtuzn5R3rI/lXqPc8VAe+aSl6ikI96QB2pMkdqd+ORTTigAzjPekz6UuBRx2NACY
o9utLSY4zQAYPU0n4UpoPSgBPejtRS44oAB0b6UUA8Hnt/WikFj29GHnNkjvWhbHGSaxIJw
85UYJzWxA4DhT2/nXtw2MJSuaynKZw3St+xKi2TPGODXNCVQnX8Pet+xcm0X1z1Nbo55M2V
RX5ZThSODU8SABj3PAqmjkjLEjHb1q2r7cKq5DVomcUokvl4JJ4I6E1najdRW0ZdmGTxird
zcpbQmV2JCjPNeSeL/EsjyeXESqddwP6CiVRQV2RTpObNy716GSU4kwqnoetVftyMVJcc9q
8nl1u5MpPnt149RTl166CKvmnjOOa4/rqO9YU7DWL6NJZDvBA965x9VZGJQ8joelYkt7LMx
Ytx6VAZGIGX49K4qlZydzshTUVY1pNQZ37BSMVELxi4+bGDWXkbcbjijzPU5rHmZpYvtcBs
g+nrVOV9x5bPFRFzzz2qMtzk88VLkIGbAxmoH+9inMRu68e1MOM8CsxiY5pSaPSkPBPFAAT
70gP60DPWlK/xZ5+lAFq3t3nfPAQfxN0H1qWR0jykJ3N0aT/Cq8dwyR7CMrnpT1dXPC7a3i
4qNluT1BIyzdOPWn7cHp+VWLZY9rh3wPWn+QhOVkDCuiNLRNBzFdVXHHWneV2OBVpLUHJ3A
Y71ILNSw/eg5966I0u6Ic0V0ijAyzAU5pIkOIk3H1NWv7OUMzM64QZIz0pFt7dpUiiJd37H
tWvJJaLQjmTKDySOfmP4VFKwQZ657Vcv/JtpTDEVJX7zDnn0rNQPNJjk7jj6muGq7Pl3ZrH
a5PbRZ33cuTHFzj1PYVFbwtM24jIzmprrOEsovnwedvdv/rVt22nGCBfMIVQO/UmnSo88rd
F+ZMp8urM4wAAD09Kt2trb7vPuBmNOAgH3j2FXDbueEjGMZ4FLDCIWLFcn1btXpKil0MXUu
jPu4ZJZWlMYUseFVcD8KS10wykb0JPUgCtK6urf7GB5oM4OVHXArIa5uCpHmOV9BxUTjTTu
9SouTXYsy6LvwVUjI/Ksi702e2JYr8mcZzV1/MVd0m/A9D0qKKM3Fxt5Ze+ewrmq04T0Ssz
SN1q2Zas8bgqa0LfVZ4mHzE471Fc2jRhZVVvKkJEZP8WKgubO6s1ja5gkhEg3JvXG4eorzZ
QlG5qpdjsLDXmcKNw/OtqHWiV5btXl6OyHchKt6itC11CcyrExyG4H1rB04s644mS0Z6bFr
IJG4jdnipX1Q7tpx7c1yK2WrhPNWzlZF6tGNwH5UyC+cEo0mGB6Hgj86UsO1q0brExZ2lrc
tIwyMKB+tSahKFtDhj87BOOw9a5e3v1Uq8k23H8I5rQm1KJ4nuLhylvBC7k46nGFx+JFKFF
uXkZ1ayUWeb30gm1C4lUkhpGIJHJGeKq8ntxS7iTnPNGOprY4RDjtSU7AzSY9aAE6Ue3Sg0
dutAB368UnejjNHIoAWk4PejPFGaAEo7Ud6U0AJk8UZoxzR9aAFB4PHaijjB+lFJoD1WFJ0
mZio21sW8wVgcjBrm31NBn5ulRf2uq4bPHqK9hSUTj1Z2v2uMg8jHsa6XTbpTZxsHGF6gc1
482vMysRxj071vaL4haOAtLJhW6A1cayuKUGespcgr1znse1T/ahHgNgkdcnpXBr4hi8ofO
RjuRUF94o2RnDA4GOlX7WKBYZyNfxX4gVLBoo324GCfWvFNW1OS5fySxITPOetbHiDWGlh8
sMWLcmuPLktkjIz3rgxFbm0R0RpKGiEZu2Tx60AnAHbNMwCDk+2KFJBxXFc1JtxAxkUEjkf
lUW49Owo3Ekjpmi4DyeeTmm7+MDpTCefvZ7U2gB7PxwfpUe7n0oI5ppA65pAB9M0YIbrRjv
mjANADgM96acFsfzpR900nOODQAh96XrjGcUEYFHcHHSgBwzVmAfOvv1qKMbiOM1cgiOc4w
Pet6ULu4m9BJF2yEr3pV3hSuOvrVjaqjJI/GoXmXJArscUtWyE76CKGxgt+tPAO7rUQdRjJ
/CnqXYgjgUk0NllnVOZc5I/OoJLmRhthBQeo61eFrHId7MSN23H4c1mXU67vKiACjitazcY
6siNmQOeuSc1esiLKE3zDLA7Ygf4m9fwFUraITSfO21ByzHsKlvrs3BRQNkUY2og7D/ABrh
i7LnfyNHroavhiyF7qj3Eq/uLdd7e57VuStbeeXnlDYPAXsKyrGdtO0T7Ohw9wd7gdcdhVF
psk9Rn869WjanTSe5ySi5yb6G7Lqkcce2BcfWsO4vpJXYBjyaru27HPHvU8dmUjNxN8sfXN
EpznojSMIwIkgmf5+CRyAa0Dp7NpyTxZfeeP6iq0Fz5l3HGFyCfzralk/s/SpY+f8AWEp75
qqcYtNkzlJNIw7uRgFtlPCD5uKltreRlSNB88vQegqvBFvczS/dzkk1cknlt7KS4VSPNHlK
QPujvWa6zkW/5UIqf2lrtraQn9zABGuP1NTeM5CbqCHJZUG3r0AwKteDbVH1BriTJVBnIFZ
fixi2oAj0zx7ms5p/VpSfUhP96l2MFYy6kgZqxbTQx2t1BNGSzqGiYfwOD/IjIqG2k2TDPQ
8VYvLTy4xPGcxscEehrzYwbhzx6bnU30PcPAjRXdvHdQShoZkUtzna+MMp9wa0/Gnh20u9E
uZkt4WnRCynZzkehFeL+FPG2p+FmaKFI7i0c5eGQYGfUEdDXu3h7xJpnizSRPav8ycSwN9+
E+/t71206kait1OaUXF3PLNM0W2jt2kZFZiM5bnFc/4nuhHbRWETKWkO+XB6AfdU/qa9D8Y
S6RoFrNcC5VriQERwAZLn/AeteLTTSXE7zytukkbLH3rKvJQXIty4Xk+boRDqeKXj1oweec
0ZOMdq4TcT3pM9qXqM0EDGKAG4x14oxxzS9BSd6AEAo/GloNACYzSYp3ekoATFHalFH+cUA
JR0pM/hS9qAFGcHHpRSDkHPpRQBsteHzG+Y9OajW4ZlIJ/D0qo33zk0isFOTk1rzsmxa83D
kDoR0NaEN/5USqq8Due9YwYbsd6Xe2z60udoZtjWJd55IHQY6VXl1O5bO6TcBwB6fSsvecc
GlLkdQM0ObYyeWZpHLE4PtUJ5bPvSKSc57c0KeeRUXuAEDbnofSmNkdOKkfgde1R9yc9aAA
DHPOMd6Mj1NJyOMce9Jg4JHFIB2QOh/GmMcn60mSRg0cg0AHrRkDgjrS+oFNP8qAF6fSkGS
vtSnnikPTmgBe3+FBxjgUnGPSlzz0OKAE7UobBz1x2pTwtN78UAXbOEyNkDA9Kvu8MK4Dhn
x09KitxbRWn7+R1ZugTvUWzzTuUbIv7x716UP3cFbcxer1ImkklO3qc1a+yLDHuuJOeuxeT
U8IhgtxLEpLsSAX7YqjNIWkOTnmhxUVzT1ZWr2JgY/wCGMKvqeTTftH7xI9o2kjJPWmwKhm
USkBO9QTMGlygwo6VEqjUbodk9C/ql2n2pobV8RD09fWsxVLN0pNrMwxn8qtRYt13n74OR7
VlKUqsuaWw0uVWQ+6VLe2jhyPNb53H930BqtZx+bcAv9wcsfaoZHaaYktksck+taMEflRH9
T60QXtJ36IT0RZlkaR2PTPamCNiDjlgN1NfGSueKtW/7hRM8bBegz3/OvSS5nqZPRaENrJB
G2+SIyn+FQcAfWm39/NdMFY7UHRV6Uy5URSkbCqE5UZotLf7VNhhhR1bsBWTlJ/u0VaPxsu
aHbb7g3Eg+VO9Sandfbbzy0/1afrUU18uDaWg8qEccdTUKoF2pnryx71vGyj7OPzIs787JY
lMkghVvkz1Pf61Dq90ssy28X+piG1cdz3NasUlvbWclwluvyjAZ+cmsC0ja71FV6ktknFZ1
7pKmt2EHe8ux3Phq3+z6PJNgjeMc+lcj4gDPfuQemAfyrvl2w2SWsfAWPJA7muC1X5r6fnI
3flW+Jh+65DGg71GzB5DA+hrct3EtvsYgo42kViS/eq9ZNm3Zc9DxXk4WVpuPc7Jq6KlxC8
EzRPjI/WpLS/vdPmFxZXMttKOA8TlT+lXNSQPFHOBznaayv51lVh7ObSHF3Vye4urm7mM91
O80p6vI241FkEdaQkkUv4ZrEoD19KM0ZOM4pO9ACmjr14pKUGgBOPTNHv8AlRnFJ1HtQAtI
aOKSgA/Gg9cUZFGKAEoNLSHFABx6UdKTIxil70AOQfe+n9aKAchuO1FAiVjkmkGPXn0obG7
2oHXrmgBw5Oc0p6Y7U0HAOKM8etAxw5NIeuKTOKAe1AC5NLnuOKQnjg0mc0AKSTjNHI6ilw
AQcZprEk0ABOcAUmMYOKQHFKM+tADeORS+3pSH73TrSnHr9aAE5GaO3vS87T0pOOooAB1zz
Qcds9aTmgAZ4z6UAHGRnNH40d+tB680AL3wTQnLjr1pB1OKVThs0CNGOEzzAM3yAZY+gFE0
xkwASEUYVfQVJCQLWVgTlgAPpVJw24nBrtk+WOnUlasu2zho3iZsA8j61TdwHO3nBpFLDOC
RRt7k1EpuSS7DtZilmfqOvekwBknr6Unm4JA5pFG0b26+lZ7jHDqHckDsKY8jSttXgUyR2c
8GpYYuAzDg8/WlrL3UBJbQAHJ/Or2C21Acc/nTIVJjY9ulTEZUIgJbsBXpUqajEyk9RSgBy
33+tRyPLLtMkhMaetS7HKlphsJPLGs+5uTI/lx8Rr0x3p1ZqERR1J3uDeZTHzBvkPoK0Jk+
x6WF27A/ViMFz7D0qHR7JGukuJjhIyS49qj1O8+23bP0QcKOwFELxg5y3YnrLlWyKyEEjHB
rX022WecIyllPLHPasuBNxwBznith5Bp+nOR/rZRjI7VrRVlzPZCqO/uop63fJJIba3G2GP
j/AHj61J4bti07TuOE5FYZJklCjJJNdhoqRpp+1WxLuO5cc57Vjh26tZzfQVVclPlRsNKTF
NMx+VcA/wA64q+BE+8nmRd1dNfSNFpUyHhmyePyrH1yDy7eylxzs2niu+vrF+RhQdpepy84
G4cVa09hudO5FRTKC3PSo4HMc6spye9eBF8lW56D1Rs3K4tkgdQfMG4H09KxHTy5GQ9VOK6
KJoiFaQ5EY3Y9qwLqTzrqSUDG5icV1YxLSRlTfQh7elKM9BTe/FLjJ5rzjYXn05o96ATnji
g8UAFHek6Gjr0oAMc0uccYpQMfWjgCgBvGc0cc0vFIe1ACY5o70tJ1oAPxpMGloNADccGjG
eaX3o70AKDwfpRQDgNz2/rRQA9vWlHX8KQ8cUKe1ADvcDmgH5Tmk5zS8kZNABRzRRigQnJp
R6d6CRnFHvQMU/5NITnH5UHkdOaOp4FADcZp3OKORxSUCEIwQaM8kZoOcUowaBiY556UdBS
8fnSYzQAZwM0cgZpDinUCGD71LnHakxlqU8dDQMO9H+NB5oyaALMV08SgdV9KV5gx5UA+1V
SM0o71p7SVrCsiYyHPFMLMxOeaQAnrwKU4CnHFTdvcYBlU+9MZy/OTSYLdKntrfzGBYYTvT
ScnZCegkEDON7cIO/rVrcSwUYz0ApZZSflAAC8AegqEP6Dk9/SupKMNCdy60qRxCNT05Jpq
XrxnMe1R6kZqqSQNzt16D1qFjk8HiqnXktgUV1Jp7yWYldxwe9NgjZ5FVRnJ9KYkeXGK3bO
3S3tmuph0+6PU0qUHWlzSYpyUVoF3M9taLaI43HlyP5VmKCW6cU+VnlZpHIzmrNlbtNOqBc
9q6nepPQhWhHUn0+2G17mTOxOmemazb++NxOSOIxwozWzrV1HbWwsoSMjhjXPWkDXdwYgCT
tJGO59KzxErWowFT199lzS7QyyK5Gc9h2ro5b5LS5jto41jBHzOPvE+5qHSYljheUIFGcAN
njtWffP5+osN3Cnbn1xXZTj7Kmkt2ZP95Np7I171y1vBFwS5xj8aXW4S/h6KbGfLkGfxFVp
jm6tQ4wQmf0rTv0L+Gp4wOdiOCe2DXRL3lIwj7ricLIBjI5qpnDZHB7VeZTtII5FU3BH1r5
6srO56aNOzfzIMM2DgoTWW5AZvY9au2X+qfHXP9KoZyeOlVVlenC4luwHTmijmkwQK5ihaU
0g6UZ7igBT1ox3pB0pe2B3oAM85oJoGaT65FAC96Q0A0cGgAzRnmjigUABpM4o4xRigAzTS
eetLRxQAq9GA54/rRSp0bB7f1ooAe3Ug0gxX0Pd/s+ak13K8FpbLEzkqDcngZ47UxP2e9W7
2tp/4En/Cub2/9x/ceqsuX/P+H/gX/APnznNO7V9Cf8M9ar/z7Wn/AIEn/Cj/AIZ61T/n3t
f/AAJP+FHt/wC4/uH/AGav+f8AD/wL/gHz0OKXqa+hf+GetU/597X/AMCT/hSr+z1qeOYLM
fW4b/Cj2/8Acf3C/s2P/P8Ah/4E/wDI+eD9aX8a+iP+GetSx/qbL/v+3+FH/DPWp4/1Vl/3
/b/Cj27/AJH9w/7Oj/z/AIfe/wDI+d6O/Wvoj/hnnUv+eNl/4EN/hSf8M9an/wA8bL/wIb/
Cj2/9x/cH9nR/5/w+9/5HzueuaK+if+GetS/542f/AIEN/hR/wzzqP/PGy/8AAhv8KPb/AN
x/cL+zY/8AP+H3v/I+dsHkZHrTR1xjrX0X/wAM86l/zxsv/Ahv8KT/AIZ51MHIisgf+vhv8
KPb/wBx/cP+zY/8/wCH3v8AyPnfg5zSd+tfRJ/Z51LOfJshn/pu3+Fef+LvC/h7wdfHT7+4
tbq+X79vaTF2j/3j0B9qPbv+R/cL+zo/8/4fe/8AI82yKbnArprWbwtNcpFPZyWqMceYzlg
vucc16rpfwNbW9Mi1HSZ9MvbSYZSaK6Yg/pwfah12vsMUcvi1dV4fe/8AI8DGSc+tBr1Txt
4EsPAE9lBrlsrNeKzR/Z5C/C4znp61yPn+Es/8ec/6/wCNHt3/ACMf9nR/5/w+9/5HNZycE
Uv866yzj8L319b2UNpMJbiRYk3ZAyxwO/vXrZ/Z41X/AJ42P/gQ3+FHt3/Iw/s6P/P+H3v/
ACPnnn2oUjPXGa9G8XeGPD3g6/bT7+4tbu+X79vaTM5j/wB49AfauctZfCs9ykVxZyWqMcG
V2JVfc45p+2e/I/6+ZP1CKdvbw+9/5HPkgcA0zjJ5HPeve9N+Bb6zpsOpaVPpl5aTDdHNFc
sysPyrm/G/w8s/AEdk+u20bC9LLH9nkZsbQM56etL6w39h/cV/Z0f+f8Pvf+R5ZGE3fM4Aq
400SR4Rl9gK0vtHhP8A58Z/1/xrV0bT/CGs3sdmLqDT5ZDtQ3rsiE+m7kD8a2hi3BaQZLy6
L/5fw+9/5HHlgx4cc+ppxeKPguGb25r32P8AZ61J4w4jsGVhlSLhiCPyqC9+As2m2M19fya
Za2sILyTS3TKqD3JFL6219hj/ALOj/wA/4fe/8jwRpN+SSKQEZ6iuhvpfClpdyQW1q18iHH
nRMVRvpnkitnwxovhbxNqCafFPbaddyHEaX0rIsh9A3Iz7Go+sPdwf9fMPqEL29vD73/kcn
ZpCZBvlQKOTk4rQ1O7gxHBDMhRBztPWvZv+Gd9TJ/1dh/3/AG/wryTUYfDOlatd6bc2Upnt
JWgkK5ILKcHHPTiumOYOMORU2Q8si5czrw+9/wCRi+bFtC+YuO/NbdjcWVnavO1xGZNvyru
yc1VFz4SxzZT5/H/Gut8D+CtN8fajd2OiWqxy2sQmc3DsoKk44xmrhmUoa+zYpZXCWn1iH3
v/ACPNbu5M87uTndzmtTw81sl8JriWOMKONzYr3H/hnbUP7lh/3+f/AApD+zvqB/5Z2H/f9
/8ACsIYyUantHBt/wBeZbyyDjy/WIfe/wDI8w1DULKO0lWC9h+9najcnNczaTxNdbpJVAJ6
k11vjHwzovgjxEdD1e033SxLLmBiy4bpycelc+Lnwkf+XCf9f8a6JZnOUk/ZvQiOUwimvrE
NfN/5Ek15btrSMJ08sKRu3cVuy6hpz6ZLH9uh3NCygBxnOcirPhXwt4W8XXq2GnX9lbXznC
W95I8TSH0U4wT7ZzXfj9na/wCmyw/7/P8A4Vcc1mr/ALt6kPJ6bt/tENPN/wCR4FI8fmZ3A
gnnBqnJtOcGvor/AIZ31DH3bD/v8/8AhR/wzvqH92w/7/P/AIVxzxbnvBnQsuh/z/h97/yP
n6ykjCOHdV5HWqbBVdgDkZxxX0b/AMM7X/8AdsP+/wA/+FcP478C6f8AD6exh1q1jla9Vmj
+zuzAbcZznHrUyxTcVHkegf2dC9/rEPvf+R5SMZ6ml7dq6P7X4U/6B036/wCNbGg6f4O13U
I7E3ltps0h2ob0uiMfTcMgfjWftn/Ix/2fD/n/AA+9/wCRwfSgV9HL+zzesAy/2aVIyCJnO
f0p3/DO9/6af/39f/Cj2z/kYf2fD/n/AA+9/wCR834GKTnFfSP/AAzvf+mn/wDf1/8ACg/s
7X2P+Yf/AN/X/wAKftn/ACMP7Ph/0EQ+9/5HzeCR60Fs8/pX0h/wzvfdxp//AH9f/Cj/AIZ
2vvTT/wDv6/8AhR7Z/wAjD+z4f9BEPvf+R83jBFJ9K+kf+Gdr7sNP/wC/r/4Uf8M73/pp3/
f1/wDCj2z/AJGH9nw/6CIfe/8AI+bsZ9aPwr6S/wCGd77/AKh3/fx/8KX/AIZ2vf8AqHf9/
H/wo9s/5H/XzD+z6f8A0EQ+9/5HzYRSY/CvpQ/s7Xueunf9/H/wpP8Ahna+9dO/7+P/AIUe
2f8AI/6+Yf2fT/6CIfe/8j5s5pO9fSn/AAztfeunf9/H/wAKF/Z2vt43NpwH++5/pS9s/wC
Rh9Qp/wDP+H3v/I+blH3sen9aK+mv+Gd5wrfv9N5HH3/X6UU/bP8Akf4f5i+oUv8AoIh/5N
/kfRDcjFCjApT2pRW544UUUUwCiiigAooooAKKKKACiiigAoooPSgDzX4y+O5fBPggnT5Nm
raixt7Vu8fHzP8AgOnuRXxbJJJNM8srtJJIxZ3c5LE9ST617P8AtHapJd/Ea10zcfLsLJcD
/aclifyArzPwh4au/F3i7T/D9o/lvdyYeQjPloBlm/ACkMwOc16P8I/iDd+CfGNvbzzn+xd
QlWG6iJ+VCThZB6EE8+orpfHPw0+H+n2sNt4V8ZWi6rBMILuG/u1A9Gbp8pB7V1HgTwr8Gv
C5i1DWfF+k65qi4IaWUeTEf9lD1+pougKH7T2Dq3hog/8ALGb+a188969//aQvbPUZvCt9p
9xHc2s1vM0csZyrDcvINeH6TLp0GuWM2rW73GnxzK1zCnWSMH5gPwoAm8Of8jXo4/6fYf8A
0YK+vfjT49l8E+DBFpsuzV9SJht27xLj55PwGMe5rzLwxrHwL1fxdpem6Z4JvoL24uUWCSQ
naj5yCfn9RXOftEarJffFL7BuJi0+1jjVc9Gb5m/mPyoA8fkeSWZpZXaSRyWZ2OSxPUk9zS
Vu+FPDF/4v8U2fh/TiqzXLHMjdI1HLMfoK9B+JfwUufAmgRa5Y6q2p2QZY7jfGEaJj0YY6r
nj2pgV/gp8Qbjwn4wt9IvLhv7F1SQRSIx+WGQ8LIPTng/Wu+/agyLTwx/10n/8AQVr5r+dc
MjbWHIPoa93+N+qNrfw5+H2qudz3UDOx9W8tc/rmkB4N3xTh6Hoa1vC9pa3/AIy0axvUElr
cXkUUqk4DIWAIz24rX+JGj6PoPxH1fStAcNp8DqIwH3hCVBZc98HIpge//s6+MLrWPDt74Z
1CdppdKKvbu5yfJb+HP+yR+RFec/Hv4gXGv+KpfC1hcMNJ0t9kqqeJ5x1J9QvQe+ai+AF++
m+KPEd8M7LfRpZm9PlYEV5DcTyXd1NdzMWlndpWYnqScn+dICH2xSj0Ir1f4X/DjQPEOjah
4q8aam2n6BZyCBWWTy/MkOM5bHAGQPcmmy/DnwZJ41nt4PiLpVv4bXa8dw84edgeqBemR/e
NFwPXP2f/AIg3XiHSbjwtrFwZ7/TUDwSu2WkgzjB9SpwM+hFfNXjP/kfvEP8A2EJ//QzX1v
4Cf4R+G2g0jwnq+my39yRH5nnB7i4b0LdfwHFfJHjPH/Cf+Icf9BCf/wBDNAGEBzXv37Mgx
4w17/rxT/0ZXnHgLVvAOlyX3/CceH7jWFkCfZvJOPLxndn5h14r6P8Ag7e/DrVZ9WvPA/hu
fR5oVSK4aYnMinJAHzHuKLgeu0UUUxHx1+0T/wAlek/68of/AGavIfrXr37RP/JXpP8Aryh
/9mrB+EWhaD4i+IKab4kiSTTjaTO2+TYFIAw2cjGKBnBRs6SK6OUdTlWU4KkdCD619w/CLx
ZceMPhtY6hfSeZfW7Na3D93ZOjfiCDXxJeRwQ6lcw20nmQRyusb/3lDEA/lX1F+zMXPg3W1
Odgvht+uwZoA94ooooEFfM37UP/ACEvDPH/ACyn/mtfTNfM37UA/wCJl4Z/65T/AM1pDR86
0uB3ro/A9jYal8QdC0/VIUmsri8SOZHOAyHqCe1P8e6bpGkfEPWtM0FlbTbe4KQ7X3hRgZU
Hvg5FMD6Q/Z38XXWueELrQdQnM0+kOqxOxyxhYHaD9CCPpivbK+W/2Yy48Xa8ozsNkhP18z
j+tfUlAgooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigBDyKKU9KKAEPUUtNPanUgCiiimAUUUUA
FFFFABRRRQAUUUUAFFFBoA+NPjyrr8ZNS394ICPpsqz+zwYR8Xk8zG82Uwj+vGf0zW5+0no
klt4v0vXkQ+Te23kM2P40Ocfk36V494Z8QX3hXxRY6/p2PtFnJu2t0dejKfYjIoGWPHQH/C
w/EfGf+JjP/6Ga5sgccDpXfePvF3hPxOwn0HwcNHvp5TcXd08xkeRj1AHQDJzmuJtrWa+vb
eytkLz3DrFGo5JZjgfzpID1D4mRmL4efDWMjB/stzj6lTXlZr3b9oPTk0iz8E6YvAtLFoOP
9kIP6V4vo93bafrtjfXlmL22t50klt2xiVQclefWmBv/DDB+Lfhb5v+X+P+tbPxtV0+M2u7
8jJiI+nlrXcab8Y/h/b6vZy2PwsgtbgTKI5o2iDRsTjcCF96z/2kNEls/HdlriofI1K1CFu
3mR8Ef98laAKf7O0kCfFdlmI8ySxlWLPc5UnH4Zr3z40TW8Xwa8Q+eRh4VRAe7F1xivi7SN
Y1HQ9ZtdX0u5Nve2riSKQc4PoR3B6EV1vjX4reK/Hen2+n6u9vDZwsJDDbIVEj4xubJOcdh
QBwp6HmvXPiKrr8Evhkr9fImP54x+leTw2815cRWlsheadxGijklmOAPzNe+/H/AEpdE8Fe
BtJXH+hxPD+IjQGgD58DEHIOCO4pwyeuST+Zp0MMtxPHbwoXkkO1VHUn0poBXvgj9KBn0Z8
NPAGq6D8KPF/iHVbV7W81PTZY7eBxh1iCE5Ydix7egr5xX7q9+K+0vhL4mHjv4UrbX83m3t
tG2n3ZJ5b5cKx+qkfiDXx5q+mz6Lrd9pNypSazneBgR3U4oEe22RhP7Gt6I8bhdkSf73nL/
TFeBYHoK9A8DfECx8PaJqXhnxJoX9u+HtQYTNbCTYySDHIPocDP0rkdcvbHUtcub3TNJi0m
zkb91aRsWESj3PU+tAHS/CWHzPjB4YAAyLsN+Sk1i+Mcf8J94h/7CE//AKGa9D/Z70OTUvi
mmo7MwaXbvMzY43MNqj9Sfwrzzxnx8QPEPp/aE/8A6GaQGFkA88V9LfsvkGDxPg5+eDp9Gr
yL4feMPD/hOTUG17wjB4hFyEEXm7f3OM5xuB65/SvoT4S/ETw94o1++0jQvBkPh/bB9okkh
KYkwwUAhVHrTA9looooEfHf7RP/ACV1/wDryh/9mryIZ5GSPxr179ogf8Xdc/8ATjD/AOzV
5LHBLMsrQoX8pDI+P4VBAJ/UUDH2dndX95DZ2VtJc3MzBI4Yl3M5PYCvtz4S+DbjwT8P7fT
r4AahcO1zchTkIzYwue+AAPzr4n03ULzStTttTsJmhu7WRZYnU4IYHNfeOj+MNM1L4dweMn
kCWRszcykfwFR86/UEEUAzpciivkm7/aM8aTa+byxtrKHTA/yWTx7iyZ/ifrkj06V9N+E/E
dp4t8J6f4gslKRXce4xnrGwOGU/QgigRt180ftP/wDIR8M/9c5/5rX0vXzT+0//AMf/AIZ/
65z/AM1pDR865IOc4NORS7KiAszHAAGSTUlvbTXdylvboZJXyFUd+M/0qJWIYMpKkcgg4Ip
jPrv4DeAtQ8J+HrzVtatzbahqhXbA4+aKJc4DehJJOPpXslef/CPxcfF/w4sry5l339oPst
2SeS6jhj9Vwfzrxjxl+0F4lPii4g8KNb2mmWspjVpIhI1xg4LHPQHsBQI+p6K4f4Y+PE8f+
ERqckC219BIYLqFD8ofGQR7EHNdxQIKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAPSig9KKAGnqODT
vwr4B/4TbxgAR/wlOq884+1P/jQvjjxhj/kadV/8C3/xpAff1FfAX/CceMM4/wCEp1X/AMC
3/wAad/wnHjDH/I1ar/4FP/jQFj77oz7V8AP408Wyff8AE2qN9bp/8aZ/wlnifH/Iyan/AO
BT/wCNAWP0Cor8/P8AhLPFP/Qyan/4Fv8A40v/AAlvin/oZNT/APAt/wDGgdj9AqK/P7/hL
fFH/Qyan/4FP/jQPFfic/8AMyan/wCBb/40xWP0Bor4A/4SvxR/0Mmpn/t6f/GlHivxPjnx
Hqf/AIFv/jQOx9/E0V5b8CJb+6+FsV7qN5PdzT3UrB55C52ggAZP0NepUCOT+IPgu08deD7
jRJ2EU+fNtpyM+VKOh+h6H2NfEfiDw7rPhjWJtJ1uxktLqI4ww+Vx/eU9GB9a/QdgGBU9xi
vgbxc+pp4q1PTdSvrm7NldyxIJ5GfaAxxjPTigaOaC5/Ovor4G/Ci8j1KDxr4jtWt44RusL
aVcMzEf61h2AHQfjXP/ALPGhW2p/EC8vru2jnjsLQsokUMA7MADz3ABr61oA+Z/2nsf2l4a
yQP3U3X6rXzwDxnINfodqWhaLrDRnVtJtL4xAhDcQq+3PXGRxXyh+0BoWn6J8QbQaZYwWVv
cWKv5cEYRdwZgTgcelAHlen/8hexz/wA/Ef8A6EK+4viL4ItvHvgybR5GEN2mJrScjPlyAc
Z9j0NfCeSGVlJBBzn0rVHiXxJ/0MOpf+BT/wCNADNd0DV/DerzaVrdjJZ3cRwVccMP7ynow
PqKzgPWrl3qOpajtN/fXN4y8L58pcj6Zr7Q8D/Dbwpofh7SbhvD9m+qLbRtNcyRh3MhUEnn
ocmgDyb4G/Cq9fVbfxp4itHt7e3+ewt5Vw0j9pCOwHbPU81oftQYGn+GMkD99N/6CtfRQ6V
Q1LRdI1hY11bS7W/WIkoLiJZNueuMjigR8G+ClB+IXh0MNynUIAR6/OKvfEfw8fDHxJ1rSQ
hSFZzLB/1zf5l/nj8Kh8caQ3hr4i61ptvugFpeMYSvylVJ3IR6cEVgXF3d3s3n3t1Ncy4AM
kzl2wOgyaBnqfwG8WHw78RI9NuJNtjrKi3bJ4WUcxn88j8a7/46/Cq91O6fxn4atWuLjYBf
2sYyzgDiRR3OOCPxrwDwuAfGGig9DfQf+hiv0FoA/N8qyuUIwwOCDwRWjo2i6rr+qxaXo9j
Le3kpwscQzj3J7D3NfdOreAfBmu3JutV8M2F1O3WRogGb6kYzWlo/h3QvD9uYNE0m10+M9R
BEFLfU9T+NAXOY+F/gGDwB4TWxZlm1K5IlvJ16M+OFH+yo4H4mvjbxrn/hYHiEf9RCf/0M1
96ano+naxbGDUbfzU6DDMhH0KkEV85/Ev4AyWNvca/4NluLxFzJPYzsXlx1LIx5b6Hn3oEf
PQr3H9mrH/Cw9T9f7OPH/bRa8QA+bByCOK+v/wBnzT7FPhhb6ilnCt6880b3AjAkZQ3ALdS
PagbPYKKKKBHx5+0SQPi44LAf6DD1/wCBVkfBrSLfX/HlzotxtaO90u6hOecZUYP4HFfY97
4e0HU7n7VqOi2N5PgL5k9ujtgdBkiiy8PaBptyLrT9EsbScAqJILdEbB6jIGaAufnxdWk1h
qFxYXAxPbSNFIp7MpIP8q9n+FOsXGvfDnxf8NUlBu7i0kubBCfvHHzoPxAP4mur/aS0nTLX
RdFvbTT7a3ubi8k82aKJVeT5M/MQMn8a7v4MaPpKfC3w9qiaZarftA2bkQqJDlmB+bGelAz
4wZHikaOVGjkQlWRhgqR2Ir7Y+C+j3uifCbSra/jaKeYvceW4wUV2JUEduMH8a6S48FeErv
WhrVz4csJdRB3faGgUsT6n1PvWd8T5ZoPhR4klgleGVLNyrxttKn2IoA7Hmvmj9p8j7d4Zy
wH7ufv7rXhR1/Xtrf8AE81Dp/z9P/jX3Noel6ZrHgzQJdW0+21B1sYSGuYlkIJRc8sD1oA+
MfhsIpPin4ZjkKsjX8YK56jnNQ+PfD58L/EDWtExtSC4ZofeNvmT9D+lfcsHhrw7bXCXFto
OnwzRnckiWyKyn1BA4rh/jL4LtfEvw+1K7trGI6tZoLmKZYx5jhOSm7qRtzx9KAueF/AXxR
/ZHjaXw/czFLPXYjACeizAHYfxyR+IrzTXNKvdC8QX2k6jE0NzazMjqwxnng/QjBz71no7I
yyROyMCGVlOCD65r6I+APh7RPFWla5eeJNMh1e4t7qIRy3i+ayjYeMnt7UAdF+zdo17Y+C9
S1W6jaOHUbhTbhhjcqLgsPYkkfhXuVMijjhiWKKNY40GFRRgKPQCq2rErol+ykgi3kII7fK
aBFvmlr88hrmtY/5DN/8A+BL/AONH9ua0P+Yxf/8AgS/+NIdj9Dc+1Ffnj/bes/8AQYv/AP
wJf/GmnWdYz/yF77/wJf8Axo1CyP0Qor87zrOr9P7Wvv8AwJf/ABo/tnVsf8ha9/8AAh/8a
NR2R+iFFfnd/bGrc51a9/8AAh/8aT+19VP/ADFLz/wIf/GjUVkfojmgso6kD8a/O3+1tU/6
Cd5/3/f/ABpp1PUXGG1G7Ye87f40ahZH6JGRMH51/OivztF/fbWH2656f89m9frRRqGhVf7
+KTAzSnk80hPamAgPJqQH5ajAp2floACacOetMpc8UALketLmoxT+goGKaFNM5JpwGKAJM8
U4euKjp5Pyn6UAfbXwbtPsnwd8PpjBkhaU/wDAnJrv657wRafYPh94ftMY8uwhyPcoD/Wuh
oJCviv40ab/AGb8XtbAXC3JS5X/AIGoz+oNfalfLn7SWneR4y0jU1Xi6s2iY+6N/g1A0dT+
zTpvl+G9b1dk5uLlYVb2Rcn9Wr3qvOfglpn9m/CDR9y4e633Lf8AAmOP0Ar0agQV80ftO2m
NR8N3+PvRzQk/Qqf6mvpevB/2mbTzPBui3gH+ovSmf95D/wDE0AfLOO+KUD0pO9PUUFHQ+C
9IOu+O9D0oDK3F5Grj/ZBy36A198gYGAMAdBXyN+z3pH2/4oG+dAyadaPLk9mbCj+Zr66oJ
CiiigD5J/aM0b7D8RrbVUXCalaKSR/fQ7T+m2vGMV9V/tJ6R9q8EabrKrl7C72McfwyDH8w
K+VMGgZteF+PGGid/wDToP8A0MV+gdfn54X/AORv0X/r+g/9GCv0DoBhRRTS6hgpYBj0BPJ
oEOoNGaKAPj/47+CYvDHjdNW06ERafrAaXYowscw++B9chvxNe1fs/f8AJILX/r6n/wDQqr
/tDaWl78Lft23Mmn3ccqn0DfKf5irH7P3/ACSC1/6+p/8A0KgZ6tRRRQIKKKKAPBP2mR/xT
Hh//r8f/wBArvfg1/yRvw7/ANcG/wDQ2rg/2mf+RX0D/r8f/wBArvPg3/yRvw7/ANcG/wDQ
2pD6HfVxvxUGfhH4mH/Tk9dlXG/FT/kknib/AK8npiPhT+Bj7V+gfhH/AJEfQv8Arwg/9Fi
vz8/5Zn6V+gXhH/kR9C/68IP/AEWKBs26RlV1ZHAZWGCD0IpaKBHwd8RfDLeEviFq2jBcW6
y+dbk94n+Zfy6fhXuP7MQx4e8R/wDX1F/6Aaj/AGlPDHnaZpni23j+e2b7Jckf3G5Qn6HI/
Gpf2Y/+Rf8AEfH/AC9Rf+gGgZ7/AFS1f/kBah/17yf+gmrtUtX/AOQFqH/XvJ/6CaBH525x
xRn3pQOKQ+1BQZpOc0maOKAFopM0ZNABn2ozRmigAz7U2jNFADgeG+n9aKQDIbntRQIcetI
OTStSCgQvejqMUnWjsaAA8GjjvSUtAB3pwIxik60oPrQMXpzSgGmmlFADh1qeCMy3EUKjJk
dU/MgVEPatrwra/bfGeiWmM+bfQqR7bxQB98WMIt9OtrcDAiiVPyAFWKKKBBXhv7SOmNdeE
NH1CNMvb3vlZHpIuB+oFe5Vy/jvQf8AhI/DC6eE3st3bzgeySqT+maANTw7p66T4X0rTFXa
LW1jix7hQD+talFFABXk/wC0DafavhDcyBcm2uoZfp823/2avWK4b4uWn2z4QeI4gMlbbzR
/wFg39KAPhzGDT1xTc+1PA4JPAxQUfTv7NOkiLw7rWtsnN1cLAjf7KLk/q36V73XB/CDSDo
3wl0KBlKyTxG5fPq5LfyIrvKCQorlte1v+z/G/hTS9+0ajJcKw9dsWR+tdTQByHxM0b+3vh
hr+nBd0htWlj/3k+cfyr4SABwT35r9GpI1lieJxlHBUj1Br8/PEmlNonizVtIdSptLqSIA+
gY4/TFA0P8Mf8jjomP8An+g/9GCv0Cr8/vDAH/CXaL6/boP/AEMV+gNAMK+bv2k5p4Na8Ny
QTyQuIZiGjcqQcrzxX0jXmnxL+FrfETUtJnOsDT4bJXRwId7OGI6cgDpQI3Phlq15rnww0H
U9QkaW6lt9skjdXKkrk+5xXX1naHo1n4e0Cx0XT1ZbWziEUe45JA7n3J5rRoA89+NKq3wa8
Qbu0aEfXzFrwnwD8bD4F8GReH18Pm+eOWSTzjcbB8xzjGD0r2b493y2fwf1CIsA13LFAo9c
sCf0Br43HUikM+ufhl8Yb7x/4suNHn0SCwiitjOHSYuxIYDHQetewivk79nD/kpN9/2D2/8
AQ1r6xFMQV4T44+O2o+DvHeoeHh4et7y3tSm2UzsjNlQfQjvXu1fFHxt/5LNrnPeL/wBFrS
Y0XPiX8Wv+Fi6Vp1idEOnNZzNMW87zA2VxjoK+jfg1/wAkb8O/9cG/9DaviJfvcV9u/Bv/A
JI34d/64N/6G1AHfVxvxU/5JJ4m/wCvF67KuN+Kf/JJPE3/AF4vTEfCh+430r9AvCH/ACI2
hf8AXhB/6AK/P0j5D9K/QLwj/wAiPoX/AF4Qf+gCgbNuiiigRieLNBg8T+ENU0KcDbeQMik
/wv1U/gQDXjf7Ncc1paeK9PuVKTwXcauh6qwDAj8xXv5rz/w5oI0D4u+KJYV22utW8N8gHT
zAWWQfmQfxoA9Aqlq//IC1D/r3k/8AQTV2qWr/APIC1D/r3k/9BNAH53A8UhFH40daChv4U
dqU02gBaTkmiloAKSjvSUAFFFJQA4dG+lFJ2P0ooEPPXFIDjilPWmnrQIUdcUdjmgAUtAEZ
zmnDpQRmgA0DHZoNGMUmaAFzSg8c00mk30ASg85zXdfCe1F38W/DcZG4LdCU/wDAVJ/pXA7
sV6x+z9bfafi7ZyEZFvbTSfT5cD+dAH2TRRQTgZNAiC0uor20S5hOY3zj8Dj+lT4rz/4Ray
dY8Blnfc9rfXMB+glLD9GFegUAFVZb6GHUbWxc/vrlXZB7LjP8xVo9K801HWfM/aJ0LRUf5
YNKuJHH+05BH6JQB6XWN4rtftvgvW7TGfNsplA99hrZqOeIT28kLfdkUqfxGKAPzpVeFzV7
T7KTUdUs9OiHz3UyQqP95gP61HfQ/ZtTurY8GGZ0x9GIru/gzpH9sfFzRlIzHaM12+f9hcj
9SKQz7Os7WOysLeziGI4I1iUegUYH8qnooNMR4N8VtdGn/HHwGvmYS1dZH56CSTYf0Fe815
F47+D114z8bJ4jTxELERxxJHF9n37dhznO4dTXriBhGoc7mA5PqaQC18d/HzR/7N+K9xdIm
2PUYI7ge7Y2t+q/rX2JXz7+0vo/maXoOuomTDK9rIR6MNy/qppjR4D4Yx/wl+i/9f0H/oYr
9AK/P/wz/wAjfov/AF/Q/wDowV+gFAMKKKKBBQaK84+M0HiiT4b3lx4Z1GS1a3Bku44l+ea
HHzBW6jHXjqM0AeL/ALQHjy18Qa9beGdKuBNZaYxaeRDlXnPGB67Rx9Sa8TBpufxpRnj0pI
Z7Z+zh/wAlIvf+we3/AKGtfWFfJ37OH/JSL3/sHv8A+hrX1iKYgr4o+Nv/ACWbXPrF/wCi1
r7Xr4n+Nv8AyWfXCD/zy6/9c1pDR56vXivtv4Nf8kb8O/8AXFv/AENq+IlJ3DpX278Gv+SN
eHf+uLf+htTBnf1x3xS/5JJ4m/68ZK7GuO+KX/JJfE3/AF4yfyoEj4UP3D9K/QHwh/yI2g/
9eEH/AKLFfn8QAh+hr9AfCP8AyI+hf9eEH/osUDZt1nXWrQ2muafpc3ytfrJ5TZ6sgBK/kS
fwrRryD456vP4dsfCviG2J83T9VWTH95dh3D8RkUAj1+mGGMzLMUBkUFQ2OQD1H6VDY3sGo
6dbX9q4eC5jWWNh3VhkfzqzQIKpav8A8gLUP+veT/0E1dqlq/8AyAtQz/z7yf8AoJoA/O2k
7U496byTQUJSd6XiigBKKMGkH1oAX8KQ5paDigBKSlpB1oAUHhvpRSgcN9P60UCFblqbjFP
fg0zcKBC80vNA5GaUd6BjOaUDBpeaKAFxkc0mPrSbuKUGgQ0j2oABFP4NIaB2G9692/ZntP
N8catdkcQWO0H3Zx/hXha4JxivpP8AZitOPEt7j/njCD+DGgD6OqC9k8nTrmX+5EzfkDU9Z
XiSYW/hPV5ycbLOZs/8ANAjxL9m7VjLF4k0l25EyXaD2bKt/IV9BV8hfs/ar9h+KcVqzYTU
LSSH6kYcfyNfXtAMK+bNN1v+0f2u5Zw+5Ekls0I6YWIr/MGvou9ukstOub2U4SCJpWPsoJP
8q+Mfhrfvc/G7RdQkb57q/d2Pu+7/ABpDPtaiiimI+C/HNmtj8RfEVoBgR382B7FiR/OvXv
2adID6vr2uMvEMSWqH3Y7m/kK4H4zWn2T4wa6AMCV45v8AvpBXvvwB0n+z/hXFeMuJNRuJL
jPqoO1f/QaSGz1eiiimIKKM+1GfagArz/4y6R/bHwk1qNV3S2qC6jx6ocn9M16BVe/tI7/T
rmxmGY7iJomB9GGD/OgD4H8Nc+L9G/6/Yf8A0MV+gFfBGlWUmm/EGx0+YESWupxwsPdZQP6
V970DYVTbULddZTSi2Lh4DcKD3UMFP6kfnVyvJPiD4g/4Rz4yeBLt32W9wJ7SYnptkKgE/R
tpoEet0yWOOaF4ZUDxyKVZT0YEYIp9FAHwX8QfC7+D/Hup6IVIgjk8y3Y/xRNyv+H4Vy4Ar
6i/aP8ACf23w9ZeLLaPM2nt5FxgdYmPBP0b/wBCr5dH0pDPa/2cf+Sl3nOf+Je//oa19Y18
m/s48fEq8H/UPf8A9DWvrKmIK+J/jbj/AIXPrn/bL/0WtfbFfFHxu/5LLrmP+mX/AKLWkNH
naj5hxX258Gv+SN+Hf+uLf+htXxGh+bNfbnwaOfg34d/64t/6G1MDv6474pf8kl8Tf9eMn8
q7GuO+KX/JJfE3/XjJ/KhiR8KH7rfSv0A8H/8AIjaD/wBeEH/oAr8/8/I30NfoB4PP/FC6D
/14Qf8AoAoGzcrw/wDaVP8AxQWl/wDX+P8A0Bq9wrw79pb/AJEHS/8AsID/ANAakwRe/Z98
Uf2z4CfQ7iTN1o8nlgE8mJuU/LkfgK9jr4s+C3ij/hGfibZCaTZZ6l/oc+TgDcfkJ+jY/Ov
tOmIKpav/AMgLUP8Ar3k/9BNXapat/wAgO/8A+veT/wBBNAH524wKTvS+v1pKChDSDg9aWk
NABzj2pKU0AcUAIeKTPrS0mRQAtJ+FLSUAKOAeO1FAPDZ9KKBD36nNR/SnuQTTBjmgBwJxS
5pFxTj0oATrRikyaaSaAH8elFM+ajn1oGPFBxSKaXrQIA3zDHrX1h+zXa+V4F1W7x/r78jP
+6gH9a+T1GCOOlen+CPjRrvgTw5/YenaRY3UPmtN5k5YMS2PQ47UAfaVcv8AEOf7N8M/Ec2
cbbCX9VIr55/4ab8W5/5F/Ssf70n+NZXiP4++JvEvhm/0G60bToIL2IxPJEX3KD6ZNIDi/A
2qjRfiDoOo5wsF5Hu/3Sdp/Q1971+cQkKSB1bBByD6Gva4P2lvFkNvHCdG0xyihdx8zLYHX
rTA96+LWrf2N8KNeuQ2JJYPs6fVzt/kTXyR4An+zfErw1KDgLfxD82xW343+Muv+PPD6aJf
6fZ2luJlmJt92WK5wDk9Oa4LTtSl0vVbTUoFDTWsyTIG6FlORn8qQH6I0V8o/wDDTXi7/oA
6V+cn+NIf2mvF3/QB0r85P8aYWIP2hLNoviosqrzd2URHuQStfTnhLS10TwXo+kqu37LaRx
kf7W0Z/XNfGPi/4l6n408R6Zrep6ZaQzaeFVY4t22QB92GyfWu9H7TXivv4e0v/vqT/GkB9
V1wvxb1q50D4V6zf2Vy9rdlFihljOGRmYDIPrjNeHf8NNeK/wDoAaX+cn+Ncz43+M/iDx14
cGh3+m2VpbmZZi0BfcSucDk9OaAsc9/wsHxxnH/CXar/AOBLV7Z+z74w1rWde1rS9b1e61A
/Z0nh+0SFyuGw2M/UV8057103grxpqXgbxJ/bmmQwzzeU0LRzZ2spx6c9QKAPvag18qf8NL
+Lf+gFpX5yf40H9pbxb/0AtK/8if40XCxl/EPSP7H/AGhwgXEd3fW92n/A2XP/AI8DX1/Xw
x4t+I+p+MPFGm+Ib3T7O2u9PChBBu2ybX3Ddk+td3/w0t4u/wCgJpX/AJE/xoA+rK+bv2l2
ZNV8NSI21ljmKnuCCpFYh/aW8X/9APSv/In+NcJ49+JGrfEK4sZtVsrW1Nkrqgt93zbiCc5
PtQB9i+B9fTxP4F0fW1YFri3XzPZxww/MGuir4s8E/GTxH4G0BtE0+zs7u181pl+0bsoT1A
wemea6Y/tLeL/+gJpP/kT/ABouFj6e1nSrXXNDvdHvUD295C0Lg+hGM/Uda+A9c0i68P8Ai
G/0W9UrPZTNC3vg8H6EYP4166f2lvGHbRNJ/KT/ABrzHxl4tuvGviN9evrG2s7qSNY5BbZC
vt4BOT1xx+FID0n9nE/8XMux/wBQ9/8A0Na+s6+CvBPjfU/AevSaxpdvb3E0kJgKXAJXaSD
njvxXov8Aw0r4y/6A+k/lJ/8AFU7hY+sK+J/jef8Ai82tjp/qv/Ra11H/AA0r4zx/yCNJ/w
C+ZP8A4qvK/FfiW98XeKLvxBqEMUNzc7d6QghBhQBjPPQUAYynkV9u/Bj/AJI14e/64t/6G
1fEIODXqfhf45+KPCfhiy8P2OnadNbWalUeZX3EEk84PvQB9l1x3xS/5JL4m/68ZP5V8/f8
NK+NP+gTpP8A3y//AMVWZr/x78V+IvDt9od5pumx297EYZHjV9wB64yetK/kFjyc/dbnsa/
QHwf/AMiLoP8A14Qf+gCvz8Pp68V7Bpn7QvjHStItNMg07THitIVhRnR9xCjAzg9cCmB9f1
4d+0uceAdL/wCwgP8A0Bq89/4aU8bf9AvSv++H/wDiq5Pxz8WvEHj7SLfTNXs7KCGCYTq1u
rBi2CMHJPHNK77AcGkjpIrxsVdSGVh1BHQ194fDvxMni7wBpetbgZ3iEdwB/DKvDfqM/jXw
WK73wP8AFfxL4B06507SIrW4triXzSlyrNsbGCVwR14/KqA+4qpat/yA7/8A695P/QTXyv8
A8NJeOP8AoHaT/wB+3/8Aiqhuf2jPG1zazW72GlBJUZCRG+QCMf3qm77BY8aJ/maQ0Z5oqh
iUvFN5pMkGgB3BozSd6XFACUmKO9LQAnSlFJj1paAFHRvp/WikAyG+lFACHrQCBQw96aFoE
PHLU88LUY4NKGoEOAz3pCDigE0ZNAwIOKbg0vNLg0AN6UuadgUd6BiZpM+9OIppAoAM0u76
Uyjk0CHcY6UZ9BTfmpRmgY4HHbFLuFN60YoAcW44ozxSDFOz6CgABNGfU0c5o70ALx6UZ/C
kzzSZoAdn3pc85qPAz1owB0oAeTRnimZpcigBwPNGaaCKM56UCHZpM80nNLmgYuaM0lFAAT
RmkPWjNAC59aTJFHtSd6AHZopKKADNGfek70tACc0uaTPNB9qAFJ5opKWgAzxSZoo7+1AC8
0HPekooAXPvRnmkpM8c0AKKM0ZGOKTNAB+FA60ZooAB1paTPNB+tABj3oNFJ/KgApaQ0A0A
KOA30ooGMN9KKBCPndxSYNK+fMI7UDNACUDFKetBoAWkqa3t5rq4S3gTdJIcKvqa2v8AhC/
FH/QFuv8Avg1DnGOjZvTw9Wqr04tryRgA4o3E1v8A/CFeKc/8gS5x/uGnDwX4n/6A1z/3wa
XtYd0afU8R/wA+39zOd5pMtXRnwX4o7aJc/wDfBqre+Gdd061a6vtMmt4F6u64FHtIPqhSw
mISu6b+5mNyaBkUpBpK0OQd26UGk60CgoSjnNW7Sxur5mW1hMjIMsAelLd6dd2G37XCYt+d
uTnNTzRvy31NfYVeT2vK+XvbT7yoKWtGHQ9UuIUmitCyOMqcjkVFbade3cskVvAXeP74BHF
L2kNddi/qtf3VyP3ttHr6FPNHatT/AIR/WP8AnyP/AH0Ko3FvNaztBcR+XKvVc9KI1ISdou
4VMNWpLmqQaXmmiMHJzmjqfWuy0+00W+0u2WWICSNMkt8hb1Oe4rK12GB7+2SwtyiuuxcLt
Vznt61hDEKU+S1j0a+UzpUFiOdNO1kt9f8AIwjTecdK1/8AhH9X72Z/76FQXel31lEst1bm
NCdoJIPNbKrBuykjgng8TCLlKnJJeTM/FGBnpWqmhaq6LItoSrDIO4ciq9tpt7etIttAZPL
OG5xij2kNXdaCeExCai6bu9tHr6FMAUvB7Vbu9OvLFVa6h8sOcD5gc020sLu+Z0tIvMKDLc
4xT5425r6EPD1VU9k4vm7W1+4rY56UDrV270rULKIS3VuY0J25yDzUNpZ3F7MYrWPzHA3EZ
xxQpxa5k9Byw9aM1ScHzPpbX7iA0m7nGKu3mmX1jGsl1bmNWOAcg80620bUbuBbi3tt8bcB
sgUvaQtzX0KWFrufs1B83azuUR605VZiQqlsDJwOgq1Hpt7LePZxwlp4/vJkcV0+j21vp1n
IJYTJfSEo8OPm+g9ves6teMFdas68FltTE1OWXux1u2u3TzfkcZ3oqzfWk9nclJoPJL/MqZ
zgZ9arVvFqSujzqkJU5OElZoSk71pw6HqlzAlxDbb43GVIYciqjWk6Xn2Ro8TBtmzPepU4t
2TNJ4atCKlODSe2j1IKPetOXQdWiiaWS12ogyx3DgCmW2jaleW4uILfdG3Q7gKXtYWvzI0+
pYnm5PZyv2szP5oFT3dlc2Mwhuo/LcjcBnPFTWmk399EZbWDzEB253Ac03OKXNfQzjh60qj
pKD5l0tr9xS4NL3rTfw/q6IXNmSB/dYE1nrDK9wsAQ+azbQp4OfSiM4y+F3Cphq1JpVINX2
umiI0DOK1J9B1WCB55rbbGgyx3DgVnwQS3M8cEK75HOAPeiM4yV0wqYatSkoVINN7JrcZ2p
D71rP4f1aNGdrb5VGT8wrJJojOM/hdxVcPVo2VWLjfurC9uKSrVnY3V9KY7SEuR1PQD6mrV
3oWpWcBnmiUxr94o2cUOpBPlb1LhhK86bqxg3FdbaGX2pfxrQt9E1K6t1nggDRuPlO4DNSN
4e1dELNbDCjJ+cVLrU07cyNFgMVKPMqUrejMkdaKXPNBrU4go49qTNFABS0fhSGgBeaTPNJ
mjvQA6kFGfejNACjo2fT+tFA5B+lFAhGP70/WnDpSMf3jfWlFAIaetA6UpHPWjPagZt+FP+
Rw0j/r5T+deq61d3i+IdRUXk6gXMmAJW4+Y+9eVeFOfGGkY/wCflP516frgP/CSal3/ANJk
/wDQjXj49+8v67n3nDCThK/f/I6LQfCPibxDYJfWN3KIGEhMjysFXb2Jz1JqLSPCnibWo0k
tLmRQ87W+XmbG4KWJ9xgdfWu/+GEU2reE7jQNT024j0+OQTLNyizgnOz3HHavVYLW1toIre
3gjiiiGERVAC9uKVHDKpFSuRj87q4WtUo8qbT09P1flpax82+IvC2veGdNgutU1VI5ZSALZ
blmkPqQPQVzetTzS/CTWvOlkkxeQ43sWx8rdM16Z8Ytetru6g0OO1lSa0cu80iYDZHAU9xz
XmGqj/i0euf9fcH/AKC1ZcqhiFGL0PQlUq18rdWurSab+XQ8cz70ZFAoxXvH5qKfu0maCeK
TvQM6nwf/AMfN2f8AYX+dbXiKz+16PIwG54TvX+tYvg//AI+bv/cH86687XzG3ORyPavDxU
3DEcy6WP0rJ6EcRlXsZbS5l+LKejf8gWz94xWL4bwdY1PB6Mf/AEI10NnD9ltI7cHIj4H0z
XO+Gs/21qnfn/2Y1EXeNVr+tTatBwrYOEt1df8Akp0k1zb25HnzpFu6bmxmuSmtYdW8Xsqu
JIMBmKnggDpXVXVlZ3m37TAkuz7u7tWLpFvFD4i1NIUCKm1VUdBSoSUIykt7fqXmVGderSo
1EuRyXe+ib16G68Fu6KrxIUj+6GHC/SsLXsf2vpJH9/8AqKj8WXM0dvbW6MVSQktg4zjtWD
Z3c095YQSyF1ilG0nkjJ6VthqEmlVv3PPzbMqaqSwSjreOvzT/ACPQ5HWNGd2CqvJJ6CuZ8
UXlrcabEkFxHKwkyQrZPSulmjSaNopEDo3DKe9cj4nsbOzt7drW3SIsxB2jrxWGE5XUV9z0
s8dVYOfKly213vv0Oos+NNgOf+WQ/lVLQrX7Pppdlw8zmQ59M8Ves+dOtx28tf5U28d7fTp
ngTLIhKgfSsnJ3cF1Z3KnFKFeX2Yv8Uv8jivEV59r1dkU5jh+QfXv+tbfhKDZYT3GOZHwPo
K43duyxOSeSa9F0aD7LoluhGDs3n8ea9PFWp0FTR8bkbli8xniZ9Lv79F+A3Xbf7RolygHK
rvH4c1zfhMf8Th/+uR/mK6y1lF9pqSHkSKQf5Vy/hqNofEFxE3WNGX8jXNRbVGpB9D1sfTU
swwuJjtLT9V+Z0mr2YvdKmhAy4G5fqOar+HONAg4wct/OtbcoIXPPUCoLS2FrG8Kj5DIzKP
YnNciqP2bg+9z3pYVfXI4lfyuL+9Nfqc9px/4ra+57N/SuimktbY/aJmjiZvl3txn2zXO6f
8A8jtffRv6V0dxa293GI7mBZUByA3TNbV7c8b7WR5+VqToVeRK/PK19tzivE9xDc6nG8Eqy
KI8ZU5wc1hjrWr4ht4LbWHit4lijCKQq9KyfpXtUElTjY/O8ylKWLqOpa99bbHd+Fp/N0by
ieYXK/geapXFnnxzCSvysBL+Qqt4RuNl/Nbk8SpuH1FdS1pu1VLzukRj/M15VWXsa0vNH2+
Bp/X8voJ7wkvwf+RR8R3HkaHMAfmlIQfj1q5psH2bS7aDHKxjNY3iAm51TTtPH8T72/P/AP
XW3e3ItLYS9BvVfzOKwkn7KMV11/Q9KlNPGVq0toJR/wDbn+hz3i+DMdtcjsSh/mKt+Ev+Q
RJ/11P8hVrxFb+foU+Bkx4cfhVXwlzpDn/pqf5Ct+fmwluzPPVD2eec6+1G/wCn6G6JYjM0
KyqZFGSueQK5vW7SOPXNNu0UBpJQrY7kHrW6tiiapLqG9i8kYTHYAVi69cI2r6ZbKQXWYOw
9OeKxw+lRcvbX7juzT3sK3WSTUlb/AMCVvm0ausf8gW9P/TM1yXheDzdaV+0KF/x6Cus1k5
0a9/65msfwhBtt7m5IxuYIPoOa2oz5cPNnDmFD22bYddlf7m2dMQCCCODxXmF1bvDqEtsB8
yyFQPx4r0aK5Et9c2+eYdv6iuY1O2VPGVsSPlmdX/GqwcnCTT7XM+IKCxNKnOPSXL97t+aO
j06yj0+xjt4x8wGXOOp71FrJB0S8AYEhCDiptTmeDSrqWMkOqEg+ledRXU8KyqrtiVSrgn7
wqMPRlWbqX2ZrmuYUsvgsIoaOLXp0Xqd5oP8AyAbX/dP86fdajYRpPC95EsgUgqW5zimaD/
yAbX/dP86TUbCzazup2tYjLsZt5XnOKylyus1Lv+p30/arAU3Rt8Kve+1vI89FHagdKWvoj
8kEzxR2o5pCTnFAw5peaPqKOaAEApcUGj8KAEI460o9KSloAXoD9KKAeG+lFAhWGJG+tJ60
r/fb603OKBi0lGQTSHigDd8KHHi3Sv8Ar5T+depatI0Hiq+mCq5S7dgrjIOG6H1FeV+FTjx
XpbHtcof1r1fVbeS58S6qIsFkllkIz2BJOPWvGx/xL+u597wxb2c77Xf6HQL4q8X36i8fxR
JZrzsigjOxAPUKMKPrWnceM/iPD4dsL6a8ijs7xzFFciEb2I7n69vWt/SvAXhy58NWWu60b
vSUkRTPa+btjY9Acdfm4OPeu+1fTvC9z4U+xaj9nTSIgAhVsCMjptI70U6VWSu5W07kYrMM
FGpGEaKklKz91aeS7v8ArqeFXnifXFjZNW1CLW7WYNHLbXCFXjOOCMgFfUEVymqE/wDCqNe
UE8XcH/oLV7B4w+H2jaR4Lu73ToLu+vWdWWeWTc0adSfpivHtTH/FsNfwf+Xm3OPwaslGcK
0VM9B1sPiMBVnh1ZbbJfgvU8gFJQeDSEmvePzQXtRSZo7UDOp8H/8AHzd/7g/nWzfXn2TX7
EMcJMjI358Vy2gapb6ZNO9wHIdQBsGe9P17V7fUpbd7QOvlA5LDHOa8upRlPENtaNfofZ4X
MaWHyuMYzXOne3X4r/kd6M5rl/Df/IZ1LHr/AOzGpYPFliLePzkm80KN2FyM1kaRrFrYahe
XEyuUmOV2jJ65rCnQqKE01/Vz08XmeEqYjD1I1FZN38rrqdbf29/cCP7FeLbYzuyu7NY2mG
Wy8VXFrdziWWeMHeBgE9am/wCEs0z+7P8A98Vzeq6kl1q/26zLpgLtJGCCKdCjUacJKya7G
WZZhhIShiaFTmkpLS7ta1npsdxqWmwanbCKcldpyrL1U1z1/p1vpt7pUNuCcy7mY9W5FWbP
xZaSQqLxHilA5KjINZ2qa1a3mpWc8SyCO3bLEjk89qKFOvCXI1pr+Q8xxeXVqXt6bXO+X1t
dHZXAkkhkWGTy5CCFYjO0+tcjr9nqUVkkt7frcKrbVATGCRWkfFmmEn5Juf8AZH+NZeua5Z
6lp4ggWQNvDfMMVOHp1YTV46ehpm+MwOIw8+WreVtEm9flszrLP/kG25/6Zr/Km2F0t7YpM
eScqw9wcGsO38U6dFaRRPHNuRApwvHArP0fXYNPFxHOrtG7702jOM9an6rUak7a9DpWc4WE
6UVUXK00/J6W/VFPUNOMGvfY0HyyuCn0Jr0AKojEf8IG3HtXJ3Wu6Tc39pdmOYNbsT90cj/
9dPv/ABPbzWEkVmJo5zgKxGMeta1YVaygmvU4MDicBgZV5qomm7pLta9vvdjp4IIbWFYYU2
Rr0A7Vh20HkeNLk4+WSHePxxWXpPiT7Kso1B5pySChHOPWrDeJNOOqx3ixTfLEYz8oyeQR3
qFQqwlJWvdbnRPNMDiKdGakouMk7dlsamsXn2G906cnCGQo30IrYzkfrXC69rVtqcMCQJIp
jYk7hWhZeKbWKxhjuY5TKi7WKgEGpnhZ+zi0tTShnWGWLqxlNcjs0/OyTHacf+K2veOzf0r
dv4bueFVsrr7M4OS5XOR6Vx9rrNtB4iudQdJPKlBAAAz2rY/4S3Tv+ec//fIq61GrzRlGN7
JGOX4/BqjUp1alryk92nZvyMHX7e6tr9ftd19pkdM7tuOOlZArV13UoNTu45oFdVVNp3jHO
ayq9WjzezXNufD5g6bxU/Yu8b6O9/xZf0m4+zavbTZwA+0/Q8V6VweM15OGYcg8jkV2Ufi2
yWBQ8UxkCAE4GM4rhxtCU2pQVz6Th3MaOGhUp15cq0a/X9BtsftvjWabqlspA/Dj/Guingh
uYvLnQSICGwfUdK4nRdZtdPkuZrpJHkmOQVHbrT9X8RNdvEbCWaBVB3Z4yayqYepKooxVkl
a534TNsLRws6lR80pSbceur/yO0mjWWCSIjIdSv6VjeFlMemTRt1WZlNUrLxXbRWUUdyszz
KMOwAOT61HZ+I9PtWuv3UxWWUyLgDgEVkqFVQlDlOyWZ4GpiKWI9olZNPyul/kdWkqSSyRA
/NHjI+vSuP1KyNr4rt5Fz5c8iuCfXPIp0fiW2TW5rvy5fs8sartxzkU6/wDEOm3ggYRTLJD
KJFJA/EVpRo1aU9tGjlx2PweMoa1EpRldedn+qOg1n/kDXg/6ZmotAhMGh24IwXG8/jWRf+
KLC6sJ7dIpgZFKgkDipI/FenRQJEsMwCKFHA7Cs1QqqlycvU7HmWBeM9u6qso2+9nQrBEk0
k6xhZJAN7f3sdKwfEq+Q1jqCjmGXB+nWsKx165g1FZ7meWWDJJj3Z4NX9V8QWOoadJbJDKr
nBUsB1Faww9WnUT3RxV83weLwdSMXyS6J91qn82daDFc2+Rh45V/MGuevNCsbDTby4iDs/l
kLvOQv0rM0fxEbGL7NcoZIV+6V6r/AIirmqeJLK50+W2gjkZpFxkjAFKNCtTnyx2uaVsyy/
GYb2tW3Ok7J7p26GxoH/IAtf8AdP8AM1XvtN1Gdp2TVSkDg4i2ZwMdKy9M8R2llpkNrJDKz
xjBK4x1qy3iuxZGUQTZII6Ck6VZVHKMevkXTx2X1MJTpVatmktm1rbyOO6EgduKKQ9Sfeiv
bPzYXNFHFGaACkpRR3oAMikpaTigANAoNFAChh83Hb+tFA6H6UUCFfqaaOlK/wB40g4oGGK
KO9FAGz4Z48Uab/18J/OvZJ9i/EOVG5ja/wBjD1Utgj8ia8Y8OnHiTTz/ANNl/nXrmrzLB4
uvpiqy7Lpm2k4B59q8bMPiX9dz7zhlN0Zpef5RPXNd1DTdO+INpaa3fNBo2i2kctvbnLedJ
0U4/iI/pXL6ZrnhKPx+9/Nd3S6Ishnt7V4m2RzN1YrngA5NdHZPp1z8QptO1W+SW7vNHhSK
7OAVcjJ254yQQfwqvF8PPGy6xHHP4gjbTY5Axmz8xUHP3cdfxqZKc9YK+v8AXXYKU8PSh7O
vNxbgutk09W17r1vfXfUr32tXN38L/E1nFqJu4bK8EUVzvz5sLsCBnv1xXlGqHPwv17/r4g
/k1dtr+o2s954j8PaMUMd3frMoiHylY4yWxj3FcLqXzfDPxAwI/wBbbnGfdqzUnKrFdtPxZ
6DpKlgKztbm97z1S/VM8iPXrSUc0GvfPzIKM+lIBS0AFFHNHNABilApOtKKBgcUUcUuRQAg
paKKAExSiiigA60UUUAFFFFABRRRQAUYoooAKQ0tJQAUZoooACaSiigAoxRRQIKOKMCjigY
Gj8aKKACiiigAo6UUZoAM+9FHXtRQIOaKOaSgYtFGfSkNAC0UmRS8UALSDrSZo7UAOyKTvQ
KOaACijmigAHQ49KKUHAP0ooEI33iaM0rD5qbigBR1pccUg4p3agZo6ESNdsyDgiQGvdvD8
3i3xPqx0/TruJ5yhkZ5Y0wAO5O2vCNEx/blnn/noK+rfhtDZeHPBOqeLNU3JFMfLBX72wcc
e5J/SvLxUeatFX0PrsqrqhgKk1FSk5JRTV9XYifwb8TSyPJq+nsy4Cs23Ix0wdvauPv/ABt
43sr64sJvEbymFzExQKVYjg4OOa9Y8ZXegR+AbBp7eaaO4VVsQWYFXZflLEH35qhb/D7wzH
4li0+fThOi6aJXy7ZeTfgt171jOm7pU3269ztwuYU1TdTGU097JQXTfqeQJ4r12GQPFeLG4
yAywICP0rC8Ta1qV54WvbSedTC4DsixquSOhOAK9e1LwtaWs2iTN4RtI4ry7EHkrcSb2BB+
8D0xjNcj8bdI8PaFENO0SyW2lW3Mk+1iQcn5ev0NZQpzUk29mu/U9GtjcNVpypwp6yjLW0d
LJ72Z88UtBxwaTNe+fmQvSikoxQMXpxRk+lJS0AJSijil4FACUYpaKACiijigAoozzRQAUY
5oooASjNJRQAuaM0nHpRQAuaKSigBc0UnSjNABRRRQAUUlFAC0ZpM80maAHZopKXtQAUZpK
KAD8KXNJRQAZpeKSg0AL3opMc0UALmjNJ14ooAKCaTrS4GeaACjmgc0ZoAQg0Uuc0tACUd6
O/FFABzS0mcCjIoAcOA3fiikzwfpRQIVvvGkob7xpCaAFz7U4dKbS54oGaGjH/ieWf8A10F
enm8umtxbNcymAdIi52fl0ry/Rv8AkNWh/wCmgr0ivGx/xr0P0LhZJ4ed/wCb9EWJLy7liS
KW6meNPuq0hIX6DtUn9p6j5nmC/ud4G3d5rZx6ZzVP2o6ZrzdT6/lj2Lb6nqMjKz39yxQ5U
tKxKn1HPFY3iGeafRrySeV5ZDHyzsWP5mrhPPvWdrn/ACA7v/rnWlL44+qOLGRSw1Sy+y/y
Z53nik7Uv8IFJX05+NBzQc0YoyPWgYmfalBpM0UCFozSc0uDQAZFJml4o4oEGTS5oNJigY6
ikoNABmikooAXNBpM0UBcKKMCk4oC4ppM80ZpO9AXF5oo4ooC4ZoopKBC9qKKKB3E/CjmjP
NLQAhzmlFJ3ooADSjpSHrS0AFFFHGTigYUUds0lAC0ZPpSZoNAgPSkB9qO/WigYoNBNGKDQ
AUc0nelBzQAnenZpD9KO3WgA5oNGaD0oAM0fhSdaUUAOHIbjtRQBw30opiBvvGm5pzjLU0D
HWkAozS80cUdaBF/Rv8AkM2n/XUV6T+Neb6MP+J1af8AXQV6R0rxsw+OJ+icLf7vU9f0Qn8
VL7Unel/CvNPsBDWbrf8AyA7v/rnWn1FZuucaJdn/AKZ1pT+OPqjkxv8Au1T/AAv8jznPSj
vS5GKTNfTn4uFJSjpR19qAEHel9OaTHvRQIM0u6kFLxQAmaWk4pec0AFFGKKAFHWkozSZoA
XvRSGjNABRRmigApKKWgAFJntRS0AJ+NLRSZoAWkzRSUALmjPNJjvRQAvakz60UvagBKWkp
RQAZoz60HpQKBh3oFLRQAUn60vaigYlBpaKAG8mjFOpM8UAGaT6miigBfajpR2pKBCnrSDp
Rz1o6UAO4pKM0fjQAn4UuKMijvQA4E4bntRSDofpRQAPw555pCR3JoooBhke9LuHvRRQBf0
Zh/bdp1/1gr0olSep/KiivFzD44n6Hwr/u9T1/QBtHc/lRlcdT+VFFeafZDQyk8E/lWdrzq
uhXfXlMdKKK1pfHH1RxY3/dan+F/kec9R1oBGKKK+nPxYNw96TI96KKAF3AetLwRnJoooAb
keppQR70UUALkf5FIWUev5UUUAJvHvShh70UUAJkZ70uR70UUAJkZ6mjI96KKADj1NGR70U
UAG4YzzRke9FFABkH1pMr70UUABZcd/ypAy+/5UUUAG9ff8qN6+9FFACGRR64+lHmqT359q
KKAHZGO9KCPeiigBMjPelBHqfyoooATj1P5UuQPWiigAyPekLL70UUDE3r70u9feiigBN65
7/lUZuEBIw35UUUxB9pT0b8qQ3KDs35UUUARm9Qdm/Km/b4x/C35CiigBft8ZH3WpFvoywG
1qKKdhkwuEPY/lUgkRl6GiipAPMUHv8AlSGVfeiigYpkUev5U3zlJHBoooARrhUUnBORRRR
SGf/Z
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0