%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/254.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>petr</last-name></author>
            <book-title>Untitled</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>petr</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>965faf9b-d670-4b20-9bfe-0375dde9c194</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            <publisher>Merz, spol. s r.o.</publisher>
            <year>2003</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<empty-line /><p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>POLGARA the sorcerer</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Copyright</strong> © 1997 by David Eddings</p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>All rights reserved, </emphasis>which includes to</p>

<p>reproduce this book or portions</p>

<p>any form whatsoever.</p><empty-line /><p><strong>Translation</strong> © Martin Tkaczyk, 1999</p><empty-line /><p><strong>CLASSIC, 1997</strong></p><empty-line /><p><strong>Cover Art </strong> © by Luis Royo</p><empty-line /><p>ISBN: 80-86139-13-1</p>

<p>Distribuce – tel: (02) 83882490</p>

<p>Vytiskla <emphasis>Akcent</emphasis> Tiskárna Vimperk s. r. o.</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>David a Leight </strong></p>

<p><strong>Eddings</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Rivanský trůn</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Kouzelnice Polgara</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>RIVANSKÝ</strong></p>

<p><strong>TRŮN</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>PROLOG</strong></p>

<p><strong>Kail, rivanský</strong> strážný, zuřivě protestoval, když mu král Belgarion oznámil, že se s královnou chystají na cestu do severního cípu Aldurova údolí bez doprovodu. Garion však tentokrát zcela netypicky trval na svém. „Je to rodinné setkání, Kaile. Se'Nedra ani já nepotřebujeme kolem sebe houf slu­žebných. Jenom by nám tam překážely.“</p>

<p>„Je to ale nebezpečné, Vaše Výsosti.“</p>

<p>„Dost pochybuji o tom, že by se po cestě mohlo vy­skytnout něco, co bych nebyl sto zvládnout. Děkuji za tvou starost, příteli,“ odpověděl Garion. „Pojedeme sami.“ Rivanskou královnu trochu překvapila pevnost Garionova hlasu, která nepřipouštěla odpor.</p>

<p>Pak došlo k drobné diskusi kvůli kožešinám. Králov­na Se'Nedra se narodila v Tolnedře a původem byla lesní víla. Obojí ji pojilo k jihu a tak již pouhá představa, že by na sebe měla obléknout zvířecí kožešinu, u ní vy­volávala třes a husí kůži. Garion byl ale přinejmenším trochu Alorn a měl za sebou bohaté zkušenosti s cestováním po severních zemích během zimy. „Ob­lékneš si ty kožešiny, Se'Nedro,“ nesmlouvavě oznámil své křehké ženě, „protože bez nich nepojedeme nikam, dokud se počasí neumoudří a neoteplí se.“ Garion jí jen zřídka předkládal nějaká ultimáta a Se'Nedra byla dost bystrá aby pochopila, že nemá smysl s ním o této zále­žitosti dále diskutovat. Poslušně se navlékla do alornského kožešinového oblečení a ještě chvíli hovořila s vychovatelkou, která měla dohlížet na královské po­tomky po dobu panovníkovy nepřítomnosti. Poté spolu s manželem za ranního přílivu opustila Větrný ostrov na palubě lodi kapitána Greldika, který neměl zrovna nejlepší pověst.</p>

<p>V Kamaaru nakoupili zásoby a koně a vydali se smě­rem na východ. Tolnedřanské hotely, vcelku pravidel­ně rozmístěné podél cesty do Murosu, jim každou noc poskytovaly odpovídající nocleh. Jakmile ale minuli Muros, museli se o sebe postarat sami. Rivanský král ale strávil notnou dobu životem na otevřených pláních a jeho drobná manželka musela uznat, že přípravu tá­bora na noc hravě zvládá.</p>

<p>Rivanská královna měla smysl pro realitu a tak si byla vědoma toho, jak směšně asi vypadá při sbírání klestí kolem tábora. Husté a objemné kožešiny, do kte­rých byla nasoukána, jí dodávaly vzhledu sněhově koule, ohnivě rudé vlasy jí splývaly až na záda a proto­že byla drobná, mohla vždycky vzít pouze několik vět­ví. Nedokázala se zbavit utkvělé představy rudovlasého bobra prodírajícího se sněhem, která jí neustále při­cházela na mysl.</p>

<p>Sníh v sendarských horách byl i této zimy dost hlu­boký a promrzlá Se'Nedra se už vzdávala naděje, že se jí ještě kdy podaří rozehřát nohy. Přesto ale nemohla manželovi udělat takovou radost a přiznat mu své po­city. Tahle výprava byla koneckonců jejím nápadem a ona by raději zemřela než aby uznala, že to možná byla chyba.</p>

<p>Se'Nedra už prostě byla taková.</p>

<p>Lehce sněžilo a všude kolem panoval tuhý mráz, když konečně sestoupili z hor a vydali se na jih přes zasněžené pláně Algarie. Ačkoliv jí bylo proti srsti při­znat si to, byť jen v duchu, byla Se'Nedra skutečně rá­da, že její muž tak rázně trval na kožešinovém oděvu.</p>

<p>Poté se na jižní Algarii začal snášet mrazivý večer a nízko položené mraky neustále trousily sněhové vloč­ky. Konečně vystoupili na jeden z kopců a spatřili malé údolíčko na severním výběžku Aldurova údolí, kde se rozprostírala Poledřina chata obklopena mnoha pří­stavky a hospodářskými staveními. Chata už tam sa­mozřejmě stála celé věky, ale stodoly a přístřešky tam postavil Durnik. Celé místo tím dostalo vzhled sendarské farmy.</p>

<p>Se'Nedru ale momentálně vůbec nezajímaly archi­tektonické detaily či typické rysy. Jediné po čem teď toužila bylo dostat se co nejrychleji pryč z té zimy. „Vědí o tom, že máme přijít?“ zeptala se manžela a její dech přitom ve štiplavém mrazu tvořil drobnou páru.</p>

<p>„Ano,“ uklidnil ji Garion. „Řekl jsem tetě Pol před několika dny, že jsme na cestě.“</p>

<p>„Občas jste chlapík k nezaplacení, jakého je dobré mít s sebou, Vaše Výsosti,“ usmála se Se'Nedra.</p>

<p>„Vaše Výsost je až příliš laskavá.“ Odpověděl schválně trochu poníženě.</p>

<p>„Ach, Garione.“ Oba se tomu srdečně smáli a pokra­čovali v sestupu z kopce.</p>

<p>Chata – vždycky tomu tak říkali, i když postupem času se rozrostla do velikosti slušně rozlehlého domu – stála na břehu zamrzlého potoka a sníh byl nakupen až po spodní rámy oken. Po sněhu se rozlévalo matně světlo drobné lampy a připadalo jim jako zlatavé uvíta­cí osvětlení. Z hlavního komína stoupal proužek mod­rého dýmu přímo vzhůru až k temnému zachmuřené­mu nebi. Rivanskou královnu velmi potěšilo toto ne­klamné znamení, že teplo a pohodlí již nejsou dál než čtvrt míle od nich.</p>

<p>V tu chvíli se otevřely nízké dřevěné dveře a na za­sněženém dvoře se objevil Durnik. „Co vás tak zdrže­lo?“ zvolal směrem k nim. „Čekali jsme vás tu už ně­kdy okolo poledne.“</p>

<p>„Narazili jsme na oblast hlubokého sněhu,“ odpoví­dal voláním Garion. „Tam nám to šlo chvíli dost po­malu.“</p>

<p>„Pospěš si k nám dolů, Garione. Ať už konečně do­staneme Se'Nedru pryč z té zimy.“ Byl to prostě úžas­ný člověk!</p>

<p>Se'Nedra vjela na zasněžený dvůr zároveň se svým mužem a oba se svezli ze sedel.</p>

<p>„Běžte rychle dovnitř, oba dva,“ uvítal je Durnik. „Já se postarám o vaše koně.“</p>

<p>„Pomůžu ti s tím,“ nabídl se rychle Garion. „Dokážu odsedlat koně skoro stejně dobře jako to zvládneš ty a stejně si potřebuji trochu protáhnout nohy.“ Vzal jemně Se'Nedru za paži a odvedl ji ke dveřím. „Budu zpátky za okamžik, teto Pol,“ zavolal dovnitř poté, co otevřel dveře. „Chci jenom pomoct Durnikovi s koňmi.“</p>

<p>„Jak si přeješ,“ odpověděla lady Polgara. Měla zvuč­ný hlas, ze kterého přímo čišela láska. „Pojď rychle dál, Se'Nedro. Teď tě musíme rozehřát.“</p>

<p>Rivanská královna téměř vběhla do místnosti, vrhla se nadšeně do náruče kouzelnice Polgary a hlučně ji políbila.</p>

<p>Máš úplně studený nos, Se'Nedro,“ poznamenala Polgara.</p>

<p>„To bys teprve měla cítit jak mám promrzlé nohy, teto Pol,“ odpověděla Se'Nedra a lehce se zasmála. „Jak tu můžete vydržet a přežít takové zimy?“</p>

<p>„Já se tu narodila, vzpomínáš si, drahá? Já jsem na zdejší počasí zvyklá.“</p>

<p>Se'Nedra se rozhlédla kolem. „Kdepak jsou dvojča­ta?“</p>

<p>„Ještě spí, uložila jsem je aby si mohla dopřát svůj odpolední spánek. Potom je vzbudíme k večeři. Teď tě rychle zbavíme těch promrzlých kožešin a honem s tebou ke krbu. Zatímco se tu budeš rozehřívat, dala jsem ohřát kotel vody takže až trochu rozmrzneš, mů­žeš si dopřát báječnou horkou koupel.“</p>

<p>„Ó, to ano!“ vyhrkla překotně královna.</p>

<p>Jeden z hlavních nedostatků a potíží spojených s alornským kožešinovým oděvem spočívá v tom, že nemají žádné knoflíky, takže se zapínají uvazováním tkanic. Rozvázání přimrzlých uzlíků může být obtížný úkol, obzvláště když jsou vaše prsty úplně ztuhlé chla­dem. A protože přesně to se stalo, byla Se'Nedra vlast­ně přinucena jen tak stát uprostřed místnosti s předpaženýma rukama a Polgara ji přitom odstrojovala. Poté, když už byla zbavena všech kožešin, přešla rivanská královna ke krbu a nastavila promrzlé ruce teplu sálajícímu z plamenů.</p>

<p>„Nenatahuj se příliš blízko, drahá,“ upozornila ji Pol­gara. „Pozor, ať se nepopálíš. Co bys teď řekla hrnku horkého čaje?“</p>

<p>„Zní to skvěle!“</p>

<p>Když Se'Nedra vypila svůj čaj a přibližně půl hodiny si poležela ve vaně s kouřící horkou vodou, začala se konečně zase cítit prohřátá. Oblékla si prosté roucho a vrátila se do kuchyně, aby pomohla s nakrmením dvoj­čat. Polgařiny děti už byly téměř rok staré a začínaly chodit – ačkoliv jim to ještě moc nešlo. Také měly do­sud evidentně potíže s ovládáním lžíce a tak značná část jejich večeře skončila na podlaze. Dvojčata měla vlnité vlasy barvy lnu a byla rozkošná. Ještě si nestačila, příliš rozvinout svou slovní zásobu – alespoň ne v nějakém jazyce, kterému by Se'Nedra rozuměla. Pře­sto spolu ale dost živě rozmlouvala jakýmsi podivným jazykem.</p>

<p>„Dorozumívají se spolu „dvojčatinou,“ vysvětlovala Polgara. „Není to tak neobvyklé. Každá dvojčata si vytvoří svůj vlastní jazyk. Beldaran a já jsme spolu tak­hle mluvili až do pěti let. Chudák strýček Beldin byl z toho někdy dost zoufalý.“</p>

<p>Se'Nedra se rozhlédla kolem. „Kde je<emphasis> </emphasis>vlastně Garion a Durnik?“</p>

<p>„Durnik poslední dobou udělal zase několik dalších vylepšení,“ odpověděla Polgara. „Hádám, že se mu s nimi právě chlubí. Přistavěl několik pokojů v zadní části chaty, tak alespoň nebudete muset s Garionem spát v podkroví.“ Opatrně otřela bradu jednomu ze dvojčat. „Ty špindíro jeden,“ plísnila ho jemně. Dítě se zachichotalo. „Tak a teď mi pověz, co se to vlastně děje, Se'Nedro? Proč jste podnikli tenhle výlet uprostřed zi­my?“</p>

<p>„Už  sis   přečetla   Belgaratův   příběh?“   zeptala   se Se'Nedra.</p>

<p>„Ano. Myslím, že je to typicky rozvleklé.“ „Tak o tom se s tebou nijak nebudu přít. Jak jen toho mohl stihnout napsat <emphasis>tolik </emphasis>za<emphasis> </emphasis>jeden necelý rok?“</p>

<p>„Otec má jisté výhody oproti ostatním, Se'Nedro. Kdyby to musel skutečně <emphasis>psát, </emphasis>pravděpodobně by mu to trvalo mnohem, mnohem déle.“</p>

<p>„Možná proto tedy tolik věcí vynechal.“</p>

<p>„Teď dost dobře nechápu co máš na mysli.“ Polgara přitom jemně otřela obličej druhého dvojčete a poté je obě postavila na podlahu.</p>

<p>„Na to, že se pokládá za téměř profesionálního vy­pravěče, zcela jistě odvedl dost mizernou práci.“</p>

<p>„Mám pocit, že víceméně zachytil všechno co se ode­hrálo.“</p>

<p>„V jeho vyprávění jsou některé hodně velké mezery, teto Pol.“</p>

<p>„Otci už přeci jenom bude téměř sedm tisíc let, Se'Nedro. Během tak dlouhé doby zákonitě musela být období, kdy se prostě nedělo nic zajímavého.“</p>

<p>„Přesto se ale nikdy nepustil do vyprávění toho, co se přihodilo <emphasis>tobě. </emphasis>Nezmínil se téměř vůbec o letech, která jsi strávila ve Vo Wakune nebo o tom, co jsi dělala v Gar Og Nadrag i těch dalších městech. Já chci vědět, co jsi dělala <emphasis>ty.“</emphasis></p>

<p>„Pro všechno na světě, proč to chceš vědět?“</p>

<p>„Chci ten příběh znát celý, teto Pol. Dosud je vyne­cháno příliš mnoho.“</p>

<p>„Ty jsi stejně hrozná jako Garion. Ten taky pořád ža­donil o další detaily pokaždé, když mu Starý vlk vy­právěl příběh.“ Polgara se náhle otočila. „Jedete od to­ho ohniště!“ ostře napomenula dvojčata.</p>

<p>Děti se zachichotaly, ale uposlechly svou matku. Se'Nedra si domyslela, že to je nějaká jejich hra. „Dob­rá,“ hledala opět přetrženou nit svých myšlenek, „Bel­garat poslal pár dopisů, když se posledních několik kapitol jeho vyprávění dostalo do Rivy. I mě poslal do­pis a ten mě právě přivedl na myšlenku, abych se sem za tebou vydala a promluvila s tebou. Nejdříve nás všechny obvinil, že jsme se spojili a donutili ho sepsat ten příběh. Napsal mi, že ví o mezerách ve svém vy­právění, ale navrhl, že bys je mohla doplnit ty.“</p>

<p>„To je typické,“ zamumlala Polgara. „Můj otec je ex­pert na to nejprve se do něčeho pustit a poté to zahrát tak, že to za něho někdo dodělá. No, tentokrát nemá zrovna štěstí. Zapomeň na to, Se'Nedro. Já nijak ne­předstírám, že jsem dobrý vypravěč, a navíc mám lepší věci na práci.“</p>

<p>„Ale…“</p>

<p>„Už žádné ale, drahá. Teď běž zavolat Gariona a Durnika, už bude za chvíli večeře.“</p>

<p>Se'Nedra měla dost rozumu a pochopila, že nemá cenu se dále o něco pokoušet. V hlavě už se jí ale začí­nal rýsovat plán, jak by bylo možné obejít Polgařino odmítnutí.</p>

<p>„Garione, drahý,“ ozvala se, když už spolu s manželem téže noci ležela v pohodlné a teplé posteli.</p>

<p>„Ano, Se'Nedro?“</p>

<p>„Můžeš se spojit se svým dědečkem a promluvit s ním, že ano?“</p>

<p>„To můžu. Proč?“</p>

<p>„Nechtěl bys ho vidět – jeho i babičku? Víš co mys­lím – když už jsme tu tak pohromadě? Z Belgaratovy věže sem to není zase tak daleko a podle mě by byli hrozně zklamaní, kdybychom nevyužili téhle jedinečné příležitosti zase je vidět. Co myslíš ty?“</p>

<p>„Co máš zase za lubem, Se'Nedro?“</p>

<p>„Proč mě vždycky podezíráš, že mám na mysli něco jiného?“</p>

<p>„Protože to tak většinou je.“</p>

<p>„To od tebe není moc hezké, Garione. Copak není možné, že bych prostě chtěla uspořádat pěkné rodinné setkání?“</p>

<p>„Omlouvám se. Možná jsem se v tobě tentokrát zmýlil.“</p>

<p>„No, víš, tvoje teta je vlastně dost tvrdohlavá. Budu potřebovat pomoc aby se mi podařilo ji přesvědčit, že by měla sepsat svůj příběh.“</p>

<p>„Dědeček ti nepomůže. To už ti přece napsal ve svém dopise.“ „Neměla jsem na mysli jeho pomoc. Chtěla bych si promluvit s Poledrou. Teta Pol přece poslechne svou matku. Garione, prosím.“ Řekla to tím nejroztomilejším a nejpřesvědčivějším hlasem.</p>

<p>„No dobře. Promluvím si o tom s Durnikem a zjistím, jaký má na to názor.“</p>

<p>„Proč mě nenecháš abych si o tom s Durnikem pro­mluvila sama? Jsem si jistá, že ho dokážu přesvědčit o správnosti svého nápadu.“ Láskyplně se k nému přivi­nula a objala ho kolem krku. „Už je mi teplo a mám dobrou náladu, Garione,“ řekla přívětivě.</p>

<p>„Ano, to jsem si všimnul.“</p>

<p>„Vážně jsi moc ospalý?“</p>

<p>„ <emphasis>Tak </emphasis>ospalý zase nejsem, drahoušku,“ řekl a objal ji.</p>

<p>Tohle nebude zase tak složité, došla ke svému závěru Se'Nedra. Byla expert na dosažení svých cílů vlastními metodami a byla si jistá, že se jí podaří získat Durnikův a Garionův souhlas se svým plánem. Na druhou stranu ovšem, přesvědčit Poledru asi dá trochu větší práci.</p>

<p>Garion, tak jako ostatně vždycky, se tiše vykradl z postele ještě dříve, než se vůbec rozednilo. Rivanský král vyrůstal na farmě a farmáři jsou zvyklí vstávat časně. Se'Nedra došla k závěru, že by možná nebylo od věci ho pro jistotu po několik dní sledovat.  Náhodný rozhovor mezi jejím manželem a Durnikem by mohl zcela zhatit její plán – Se'Nedra se úmyslně zdráhala použít slovo „lest.“ Dotkla se tedy konečky prstů pravé ruky Beldaranina amuletu, který měla na krku, a vy­slala svou mysl pátrat po Garionovi.</p>

<p>„Ale, huš.“ Tohle byl Durnikův hlas a byl zvláštně mírný. „To jsem jenom já. Hezky zase spěte. Nakrmím vás později.“</p>

<p>Ozvalo se nějaké šramocení a lehké brumlavé zvuky – Se'Nedra usoudila, že to jsou nějací ptáci. Chvíli ještě kvokali a po chvíli se opět tiše usadili.</p>

<p>„To s nimi vždycky takhle promlouváš?“ Teď se ozval Garionův hlas.</p>

<p>„Takhle je uklidním, takže se nevylekají a nesnaží se ve tmě uletět pryč – mohli by se přitom zranit,“ odpo­věděl Durnik. „Tvrdošíjně stále hnízdí na tomhle stro­mě přímo na dvoře a já kolem toho stromu musím kaž­dé ráno projít. Teď už mě znají, takže se mi většinou podaří je uklidnit a usadí se zpátky. Ptáci si na tohle zvyknou docela rychle. Jelenům to trvá trochu déle a zajíci jsou plaší a dost bojácní.“</p>

<p>„Ty je tady všechny krmíš, že ano, Durniku?“</p>

<p>„Oni tady také žijí, Garione, a tahle farma nám dává víc než jsme s Pol a dvojčaty vůbec schopni spotřebo­vat. Kromě toho, to je jeden z důvodů proč jsme vlastně tady, že ano? Ptáci, jeleni i zajíci se o sebe mohou snad­no postarat v létě, ale zima je dost hubené období a tak jim trochu vypomáhám.“</p>

<p>Byl to tak dobrosrdečný muž! Se'Nedře se málem vhrnuly slzy do očí. Polgara byla žena vynikající nad všechny ostatní na celém světě, mohla si klidně vybrat krále či jiného panovníka a žít s ním v paláci. Místo to­ho si vybrala obyčejného venkovského kováře a žila s ním na téhle odlehlé farmě. Teď už Se'Nedra chápala proč.</p>

<p>Jak se brzy ukázalo, s Durnikem se dalo poměrně snadno manipulovat. Se'Nedřin návrh na „malé rodin­né shromáždění, když už jsme stejně takhle pohroma­dě,“ ho téměř okamžitě získal na její stranu. Durnik byl příliš poctivý a nevinný než aby ostatní podezíral z nějakých postranních úmyslů. Bylo to tak snadné, že se Se'Nedra málem za sebe styděla.</p>

<p>Garion nebyl ani zdaleka tak poctivý a nevinný. Ko­neckonců, už se svou svéhlavou lesní vílou strávil do­cela dlouhou dobu. Protože ale Durnik i Se'Nedra na­léhali a trvali na uspořádání rodinného setkání, neměl vlastně moc na výběr. Stejně ale na Se'Nedru vyslal několik podezíravých pohledů dříve než soustředil svou mysl na rozhovor se svým dědečkem.</p>

<p>Belgarat a Poledra dorazili asi o den či dva později. Výraz starého muže, když se vítal s rivanskou králov­nou, mluvil jasnou řečí. Dobře věděl, že má zase něco za lubem. Se'Nedru to ale příliš nezajímalo, její tajně spřádaný plán se nijak Belgarata netýkal. Místo toho se soustředila na Poledru.</p>

<p>Trvalo to několik dní než se objevila vhodná příležitost aby si Se'Nedra mohla vzít babičku svého muže stra­nou a v klidu si s ní o všem pohovořit. Vždyť to znáte, rodinná setkání jsou prostě všude stejná. Polgařina dvojčata byla samozřejmě středem pozornosti všech přítomných. Dvojčatům se to náramně líbilo a Se'Nedra trpělivě vyčkávala. Dobře si byla vědoma to­ho, že se objeví nějaká vhodná příležitost. Proto si klid­ně užívala atmosféry vstřícnosti a blízkosti panující v téhle zvláštní rodině, do které se přivdala, a čekala na svou chvíli.</p>

<p>Hnědovlasá Poledra šířila kolem sebe jakousi po­divnou auru, která Se'Nedru lehce znepokojovala a nechtě ji nutila váhat s oslovením. Se'Nedra četla Belgaratův příběh několikrát a dobře si byla vědoma Poledřina nezvyklého původu. Často se přistihla, že bedlivě Belgaratovu ženu sleduje a snaží se najít vlčí rysy. Pravděpodobně byly patrné, ale Se'Nedra byla z Tolnedry. Vlci nejsou v Tolnedře příliš rozšíření a tak by si jich asi nevšimla, ani kdyby byly zřetelnější. Se'Nedru ale nejvíce rozrušoval způsob, jakým se Poledra dívala. Hleděla vždy zpříma do očí a tím ji uváděla do rozpaků. Cyradis nazvala Poledru „Že­nou, která se dívá,“ a v tomhle měla prorokyně z Kellu naprostou pravdu. Poledřiny zlaté oči vypa­daly, jako by měly schopnost proniknout veškerou obranou až do tajných míst hluboko v mysli. Tam se rivanská královna snažila ukrývat své tajné plány a důvody pro ně. Neměla tedy pražádný zájem na tom, aby se jí někdo snažil tam slídit.</p>

<p>Konečně jednoho rána sebrala veškerou odvahu a odhodlala se oslovit Polgařinu tajemstvím obklopenou matku. Garion, Belgarat a Durnik byli právě venku a prováděli další ze svých nekonečných průzkumů far­my. Polgara mezitím koupala dvojčata. „Jsem nucena vás požádat o laskavost, lady Poledro.“ Se'Nedra si nebyla jistá správným oslovením a tak zahájila rozho­vor poněkud neobratně.</p>

<p>„Měla jsem přesně takový pocit,“ odpověděla Poled­ra docela chladně. „Podstoupila jsi hodně obtíží, abys uspořádala tohle setkání a několik posledních dní mě neustále sleduješ. Byla jsem si dost jistá, že se k tomu nakonec dostaneš. Copak tě trápí, dítě?“</p>

<p>„No –  „trápit“ možná není zrovna ten nejlepší vý­raz,“ poopravila ji a lehce přitom uhnula očima. Ten pronikavý pohled zlatých očí ji znervózňoval. „Něco bych od Polgary potřebovala a ona je trochu tvrdohla­vá. Však víte, jaká někdy je.“</p>

<p>„Ano. To je náš rodinný rys.“</p>

<p>„Teď jsem se nevyjádřila právě nejlépe, že?“ omlou­vala se Se'Nedra. „Mám ji samozřejmě ráda, ale…“</p>

<p>„Co bys od ní potřebovala? Nesnaž se chodit kolem horké kaše. Pojďme rovnou k jádru věci.“</p>

<p>Se'Nedra nebyla zvyklá na to, že ji někdo takhle bez obalu usměrní, ale rozhodla se nebrat to jako újmu. Místo toho trochu odbočila od dosavadní konverzace. „Četla jste už knihu vyprávění, kterou váš manžel prá­vě dokončil?“ zeptala se.</p>

<p>„Nečtu moc často,“ odpověděla jí Poledra. „Je to dost náročné pro oči. Kromě toho, on tu knihu nenapsal. On to jenom odvyprávěl a slova se sama objevovala na pa­píře, když je vyslovoval. Někdy trochu podvádí. Větši­nu z toho jsem slyšela, když si to předříkával. Nebylo to moc nepřesné.“</p>

<p>„To je právě to, o čem chci mluvit. Vynechal docela velkou část, nebo ne?“</p>

<p>„Místy něco vynechal, to ano.“</p>

<p>„Ale vaše dcera by ta prázdná místa mohla doplnit, že ano?“</p>

<p>„Proč by to měla dělat?“</p>

<p>„Aby dokončila ten příběh.“</p>

<p>„Příběhy nejsou zas až tak důležité, Se'Nedro. Už jsem zjistila, že muži rádi vyprávějí příběhy u piva jen proto, aby nějak překlenuli dobu mezi večeří a časem ke spánku.“ Poledra se tvářila pobaveně. „To jsi vážně urazila tu dlouhou cestu jen proto, abys slyšela ten pří­běh? Nemohla sis najít něco lepšího na práci – mít dal­ší dítě nebo tak něco?“</p>

<p>Se'Nedra opět trochu změnila záměr. „To ne, ten pří­běh vlastně není pro mě,“ zalhala. „Je to pro mého sy­na. Jednoho dne se stane rivanským králem.“</p>

<p>„Ano, to už jsem zjistila. Tenhle zvyk už mi někdo vysvětloval. Mám takový pocit, že určité zvyky by se měly dodržovat.“</p>

<p>Se'Nedra se rozhodla využít téhle získané výhody. „Můj syn Geran bude jednou vůdcem a musí vědět, na čem je a jak se do svého postavení vůbec dostal. Ten příběh mu právě tohle řekne.“</p>

<p>Poledra pokrčila rameny. „Proč je to tak důležité? To co se stalo včera – nebo třeba před tisíci lety – nijak neovlivní události zítřka, nebo snad ano?“</p>

<p>„Mohlo by. Belgaratův příběh mi jasně ukázal sku­tečnost, že se odehrávaly i věci, o kterých já vůbec ne­měla tušení. Tady vedle sebe zcela jasně fungují dva rozdílné světy. Jestliže Geran nebude vědět o každém z nich, bude zbytečně dělat chyby. Proto také potřebuji Polgařin příběh – pro spásu svých dětí – a jejích dě­tí,“ Se'Nedra až v poslední chvíli polkla výraz „mrňata.“ „Není snad péče o vlastní děti tou nejdůležitější vě­cí v našem životě?“ Pak jí ještě něco napadlo. „Víte, vlastně byste ten příběh mohla napsat <emphasis>vy.“</emphasis></p>

<p>„Vlci nevyprávějí příběhy, Se'Nedro. My máme dost práce být vlky.“</p>

<p>„Pak už je to tedy jenom na Polgaře. Můj syn bude potřebovat i zbytek toho příběhu. Budoucnost a úspěch jeho poddaných může záviset na jeho znalostech. Ne­vím, co má Aldur v plánu s Polgařinými dětmi, ale je velice pravděpodobné, že i ony budou to vyprávění potřebovat.“ Se'Nedra byla docela pyšná na svůj na­rychlo vymyšlený projev. Její apel na Poledřin vrozený smysl pro soudržnost smečky mohl být právě oním pe­říčkem, které zvrátí jazýček vah na správnou stranu. „Pomůžete mi přemluvit Polgaru?“</p>

<p>Poledřiny oči teď zmatněly zamyšlením. „Budu o tom ještě přemýšlet,“ řekla po chvilce.</p>

<p>Nebyl to zrovna ten odhodlaný příslib, ve který Se'Nedra předtím tajně doufala, ale Polgara v té chvíli přivedla dvojčata. Rivanská královna proto nemohla dále naléhat.</p>

<p>Když se příštího rána Se'Nedra probudila, Garion už byl opět pryč jako vždycky. Také tak jako vždycky za­pomněl přiložit pořádně dřevo do krbu a místnost byla proto velmi nepříjemně prochladlá. Se'Nedra se zimomřivě třásla, vstala z postele a vydala se hledat nějaké teplé místo. Došla k závěru, že jestliže je vzhůru Gari­on, pak bude určitě vzhůru i Durnik. Proto šla najisto k Polgařině ložnici a lehce zaťukala na dveře.</p>

<p>„Ano, Se'Nedro,“ ozvala se vzápětí Polgara zevnitř. Zdálo se, že vždycky dobře ví, kdo za těmi dveřmi sto­jí.</p>

<p>„Mohu dál?“ zeptala se Se'Nedra. „Garion nechal vyhasnout oheň a teď máme v pokoji hroznou zimu.“</p>

<p>„Samozřejmě, drahá,“ odpověděla teta Pol. Se'Nedra rychle otevřela dveře, spěšně přeběhla k posteli a zavrtala se pod přikrývky k tetě Pol spolu s dětmi, „Tohle mi dělá pořád,“ postěžovala si.  „Vždycky se tak soustředí na to, aby se tiše vyplížil z postele, že ho vůbec nenapadne naložit pořádně do krbu.“</p>

<p>„Prostě se snaží, aby tě přitom nevzbudil.“</p>

<p>„Já jsem schopna znovu usnout kdykoliv budu chtít a navíc přímo <emphasis>nesnáším </emphasis>probuzení v chladné místnosti.“ Vzala jedno z dětí do náruče a laskavě ho přítulila blíže k sobě. Se'Nedra byla také matka takže jí mazlení s malými dětmi šlo dobře. Uvědomila si, že jí vlastní děti dost chybí. Začínaly v ní hlodat pochybnosti, zda bylo vůbec rozumné se vydávat na takovou cestu uprostřed zimy jenom kvůli tomu, že jí posedl další nápad.</p>

<p>Rivanská královna se chvíli s Garionovou tetou ba­vila o spoustě různých nedůležitých věcí, ale pak se otevřely dveře a Polgařina matka vešla s podnosem, na kterém nesla tři šálky s kouřícím čajem. „Dobré ráno, mami,“ pozdravila Polgara.</p>

<p>„Není tak špatné,“ odpověděla Poledra. „Přesto je trochu příliš chladno.“ Poledra někdy věci brala příliš doslova.</p>

<p>„Copak dělají muži?“ zeptala se teta Pol.</p>

<p>„Garion a Durnik jsou už venku a krmí ptáky a zví­řata,“ informovala ji Poledra. <emphasis>„On </emphasis>stále ještě spí.“ Po­ledra téměř nikdy nevyslovovala jméno svého manže­la. Odložila svůj podnos na malý stoleček, který stál blízko krbu. „Myslím, že bychom si měly promluvit,“ poznamenala. Přešla k posteli, vzala dvojčata a něžně je usadila do podivuhodně konstruované dvojité kolébky, kterou Durnik pro své děti zhotovil. Pak podala Polga­ře i Se'Nedře po hrníčku čaje, sama si také jeden vzala a uvelebila se do křesla v blízkosti krbu.</p>

<p> „Co se děje tak důležitého, mami?“ zeptala se Polgara.</p>

<p>Poledra jedním prstem ukázala na Se'Nedru. „Včera si se mnou chvíli povídala,“ začala, „a myslím, že by­chom měli zvážit to, co mi navrhovala.“</p>

<p>„A to?“</p>

<p>„Říkala, že její syn – a také <emphasis>jeho </emphasis>synové – bude jed­nou vládnout všem Rivanům a jsou jisté věci, které bu­de potřebovat znát. Budoucnost celého národa může záviset na jeho vědomostech. A to je vlastně vůdcova hlavní odpovědnost, že? – ať už se jedná o člověka nebo o vlka.“</p>

<p>Se'Nedra ji beze slova pozorně sledovala. Její argu­menty o důležité odpovědnosti panovníka, které vy­táhla předchozího rána, evidentně získaly Poledru na její stranu.</p>

<p>„A kam tím míříš, mami?“ snažila se Polgara dobrat podstaty rozhovoru.</p>

<p>„Ty máš také velkou odpovědnost, Polgaro – k nastupujícím generacím,“ odpověděla jí matka. „To je naše největší povinnost. Pán na tvá bedra vložil úkol a ty jsi ho ještě nedokončila.“</p>

<p>Polgara se na Se'Nedru tvrdě podívala.</p>

<p>„Já jsem nic neprovedla, teto Pol,“ bránila se Se'Nedra s předstíranou nevinností. „Jenom jsem po­žádala tvou matku o radu, to je celé.“</p>

<p>Dva páry oči se na ni v ten moment – jedny zlatavě žluté, druhé temně modré.</p>

<p>Se'Nedra se v tu chvíli začervenala.</p>

<p>„Něco by od tebe chtěla, Polgaro,“ pokračovala Po­ledra. „Myslím, že bys jí to měla splnit. Nic ti to neu­dělá a je to pořád ještě součástí úkolu, který jsi dobro­volně přijala. My vlci dost spoléháme na svůj instinkt; lidé potřebují instrukce. Strávila jsi většinu života sta­ráním se o mladé – a jejich výukou – takže víš, co je třeba. Prostě sepiš všechno, co se událo, a tím to pro te­be skončí.“</p>

<p>„Určitě nemůžu psát všechno!“ Polgara vypadala šo­kovaně. „Některé události byly velice osobní.“</p>

<p>Poledra se jenom zasmála. „Vidím, že se toho budeš muset ještě hodně naučit, mé dítě. To jsi ještě do této chvíle nezjistila, že mezi vlky neexistuje žádné sou­kromí? My se o všechno podělíme. Ty informace by mohly být pro rivanského panovníka jednou důležité – a pro tvoje děti také – takže si musíme být jisti, že budou mít vše co potřebují. Prostě to udělej, Polgaro. Víš až moc dobře, že nemá cenu se se mnou přít.“</p>

<p>Polgara si povzdechla. „Ano, mami,“ přitakala po­slušně.</p>

<p>Se'Nedra v tu chvíli prožívala příjemný pocit vítěz­ství, ale tak úplně se jí to nelíbilo. Polgara Čarodějka, jak se jí říkalo, byla první mezi ženami celého světa. Měla víc titulů a přízvisek než bylo možno spočítat a celý svět se před ní klaněl, ale přesto měla v sobě zako­řeněn vlčí původ. Proto když jí dominantní žena – v tomto případě matka – něco přikázala, automaticky poslechla. Se'Nedra měla dvojí původ – částečně borunský a částečně byla lesní víla. Tvrdě by se přela se svým otcem, vládcem Tolnedry, ale jakmile promluvila Xanta, královna lesních víl, možná by Se'Nedra trochu protestovala, ale instinktivně by uposlechla. Bylo to v ní zakořeněno. Začala se od té chvíle na Polgaru dívat trochu jinýma očima. Zároveň se změnil i její pohled na sebe samu.</p>

<p>„Je to vlastně počátek,“ řekla Poledra tajemně. „Ne­boj se, mé dítě,“ řekla Polgaře, „nebude to zase tak slo­žité. Promluvím s <emphasis>ním </emphasis>a on ti ukáže, jak se obejít všech těch potrhlostí s brkem a inkoustem. Je to tvoje povin­nost, takže se nesnaž protestovat.“</p>

<p>„Stane se jak si přeješ, mami,“ odvětila Polgara.</p>

<p>„Nuže dobrá,“ oddechla si Poledra, „když je tedy to­hle domluveno, dali byste si ještě jeden hrnek čaje?“</p>

<p>Polgara a Se'Nedra si vyměnily kradmé pohledy. „Myslím, že bychom si ještě jeden mohly dát,“ vzdechla Polgara.</p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong><emphasis>ČÁST PRVNÍ</emphasis></strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>BELDARANA</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>I.</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Tohle nebyl</strong> můj nápad. Chci, abychom si v tom udělali jasno hned na začát­ku. Představa, že někdo může popsat to, „co se skuteč­ně stalo,“ je úplně nesmyslná a zcestná. Kdyby deset – nebo třeba sto – lidí přihlíželo nějaké události, vznik­ne deset – popřípadě sto – vzájemně odlišných popi­sů toho, co vlastně viděli. To, co vnímáme a způsob, ja­kým to interpretujeme, je zcela závislý na nabytých zkušenostech jedince. Moje matka ale trvala na tom, abych se zhostila tohoto směšného úkolu, a tak, ostatně jako vždycky, udělám přesně to, co mi řekne.</p>

<p>Čím víc jsem o tom ale přemýšlela, tím silnější mám pocit, že to není tak zbytečné. Když mi to poprvé Se'Nedra navrhovala a pak také mojí matce, její zjevně přimyšlený argument o „budoucnosti našich dětí“ v sobě skrýval větší pádnost než si ta dívka vůbec uvě­domovala. Geran skutečně jednou bude rivanským králem a Strážcem Orbu a já jsem během staletí zjistila, že lidé s alespoň minimální znalostí pravdivých dějin jsou těmi nejlepšími vládci. Alespoň neopakují chyby, které se už tolikrát vyskytly v minulosti.</p>

<p>Kdyby Geran a jeho synové ke svému vládnutí Rivanům potřebovali pouhé převyprávění činů zemřelých panovníků dávno zaniklých království, pak by to ne­dalo mnoho práce. Bohatě by stačilo unavující opako­vání „a pak, a pak, a pak,“ které mají tak rádi těžko­pádní členové Tolnedranské historické společnosti.</p>

<p>Jak ale mazaně poznamenala má snacha, ona „a pak“ Tolnedranských pisálků se zabývají pouze jednou sou­částí našeho světa. Existuje ale ještě paralelně fungující svět, ve kterém se také odehrává plno důležitých udá­lostí. Ty jsou ovšem mimo okruh omezeného tolnedranského chápání. Nakonec to bude právě tato skrytá část našeho světa, kterou bude muset rivanský král znát aby mohl úspěšně splnit svůj nelehký úkol.</p>

<p>I přesto jsem ale mohla vychytrale předstírat loajalitu a tvrdit, že ona zbytečně zdlouhavá verze dějin našeho světa, kterou sepsal můj otec, dostatečně vyplnila onu zjevnou mezeru. Dokonce jsem zašla až tak daleko, že jsem si znovu pročetla otcovo nudné vyprávění. Velice jsem se snažila dokázat sobě – i své matce – že už vážně nemám co dodat. Brzy jsem ale objevila mnohé do očí bijící mezery v jeho příběhu. Ten starý podvod­ník vážné neodvyprávěl celý příběh a matka to věděla.</p>

<p>Na tomto místě se ale zároveň musím svého otce za­stat. Některé události se staly v období jeho nepřítom­nosti a během několika dalších nevěděl přesně, o co vlastně běží. Některé z jeho opomenutí, která mě při čtení tak rozčilovala, navíc pramenila z jeho snahy vtěsnat dobu sedmi tisíc let do nějaké únosné knihy. <emphasis>Tyhle </emphasis>mezery bych mu i odpustila, ale nemohl alespoň pravdivě zaznamenat data a jména? Pro naši spásu a udržení dobrých poměrů v rodině, jen lehce poopra­vím jeho mizernou paměť co se týče toho, kdo co řekl během našich rozhovorů. Bude to asi tak, že lidská paměť – jestliže tedy pokládám svého otce za člověka – nemůže být nikdy tak přesná. Proč to tedy nenechat při tom, že si prostě otec a já některé věci pamatujeme odlišně, co říkáte? Snažte si to neustále připomínat bě­hem svého čtení. Nebudete tak plýtvat časem – ani tím mým – jen proto, abyste poukázali na mnohé od­chylky.</p>

<p>Jak jsem to tak pročítala, stále zřetelněji jsem si uvě­domovala, že hlavní součástí Geranova vzdělávání bu­dou věci, které vím já a otec naopak ne. Kromě toho ve mě neustále sílí patrně dědičná touha po vylepšení a doplnění již sepsaného příběhu. Snažila jsem se tomu bránit ale nakonec mě stejně přemohla. Uvědomila jsem si, že vlastně <emphasis>chci </emphasis>vyprávět svou část našeho pří­běhu.</p>

<p>Mám jisté podezření ohledně toho, jak u mě došlo k této změně názoru, ale asi by nebylo vhodné ho venti­lovat právě na tomto místě.</p>

<p>Ústředním bodem počátečního období mého života byla má sestra Beldarana. Byly jsme dvojčata, a v jistém ohledu jsme si byly ještě bližší než obyčejně dvojčata bývají. Ani dnes stále ještě nejsme zcela odděleny. Bel­darana, ačkoliv je více než tři tisíce let mrtvá, je stále velice důležitou součástí mého já. Truchlím pro ni kaž­dý den. Tohle by mohlo vysvětlovat, proč někdy lidem připadám zachmuřená a stažená do sebe. V otcově vy­právění je poměrně často zdůrazňována skutečnost, že se jenom málokdy usměji. Co je tu vlastně k smíchu, Starý vlku?</p>

<p>Jak otec zaznamenal, dost času jsem strávila četbou a všimla jsem si, že životopisy obyčejně začínají okamži­kem narození. Beldarana a já jsme ale začali ještě o něco dříve než ostatní. Z důvodů, které znala nejlépe ona, to tak zařídila naše matka.</p>

<p>Takže, co kdybychom se do toho dali?</p>

<p>Bylo teplo a tma, vznášeli jsme se v naprosté spo­kojenosti a naslouchali jsme tlukotu matčina srdce a šumění krve v jejích žilách, která nás v jejím těle vyži­vovala. Tohle je první věc, na kterou se pamatuji – to­hle a pak ještě matčina myšlenka, která nám jemně ří­kala.  „Probuďte se.“</p>

<p>Neděláme žádné tajnosti ohledně původu naší mat­ky. Co ale <emphasis>není</emphasis> tak všeobecně známo je skutečnost, že ji povolal Pán, stejně tak jako povolal náš všechny ostat­ní. Je Aldurovou žákyní stejně tak jako my všichni. Každý z nás mu slouží svým vlastním osobitým způ­sobem. Matka se ale nenarodila jako člověk a v poměrně ranném stádiu těhotenství postřehla, že Beldarana ani já nemáme ony velice důležité instinkty, které jsou vrozené každému vlkovi. Jak jsem od té do­by zjistila, tohle jí dělalo docela velké starosti a dost dlouho se o tom bavila s Pánem. Nakonec bylo její na­vržené řešení velice šikovné a praktické. Protože jsme s Beldaranou neměli žádné instinkty, matka navrhla pánovi, že by mohla s naší výchovou a vyučováním za­čít ještě v době, kdy ještě stále budeme v jejím těle. Myslím, že její doporučení asi Aldura pěkně překvapi­lo, ale rychle si uvědomil výhody tohoto plánu. A tak naše matka začala chystat kroky, které by zajistily, aby­chom já a má sestra měly některé nezbytné informace – ještě dříve, než jsme se vůbec narodily.</p>

<p>V průběhu normálního lidského těhotenství ještě ne­narozené dítě žije ve světě, který mu poskytuje pouze tělesné vjemy. Beldarana a já jsme ale byly stimulovány ještě trochu více než je obvyklé. Můj otec sice dost aro­gantně prohlašuje, že mou výchovu zahájil <emphasis>právě on </emphasis>po svatbě Beldarany, ale není to vlastně pravda. Nebo si snad opravdu myslel, že jsem až do té doby byla něja­ký kus dřeva? Mé vzdělávání – a taky Beldaranino – začalo, ještě než jsme spatřily denní světlo.</p>

<p>Myslím, že o otcově přístupu k vychovávání by se dalo dost diskutovat. Coby první učedník měl za po­vinnost dohlížet na ranné stádium výuky všech mých strýčků. Nutil je přemýšlet, pochybovat a debatovat téměř o všem, čímž je chtěl provést trnitou cestou k vlastnímu a nezávislému myšlení – ačkoliv někdy zabíhal do extrémů. Matka je rozená vlčice, a tak byl její přístup více živelný a autoritativní. Matka prostě Beldaraně a mně řekla: „Takhle to prostě je. Tak to vždycky bylo a zase vždycky bude.“ Otec vás vede k tomu, abyste kladli otázky; matka vás vede k přijímání faktů. Je to docela zajímavá odlišnost.</p>

<p>Zpočátku jsme byly s Beldaranou naprosto identická dvojčata a byly jsme si tak blízké, jak jen dvojčata mo­hou být Když nás ale matka svou myšlenkou přivedla k vědomí, začala nás podle pečlivého plánu odlišovat. Dostalo se mi mnohých informací, které Beldarana ne­měla, a jí zase učila něco navíc než co jsem věděla já. Myslím, že jsem naše odcizování nesla o něco hůře než Beldarana. Ona znala svůj osud a životní cíl; já jsem strávila celá léta hledáním svého smyslu života.</p>

<p>Tohle oddělování bylo pro mě velice bolestivé. Mám pocit jako by se mi vybavovaly vzpomínky na tu dobu, kdy jsem se držela své sestry a naším vlastním tajným jazykem jsem jí říkala: „Připadáš mi teď tak daleko.“ Ve skutečnosti samozřejmě nebyla. Obě jsme byly stále upoutány v onom malém vyhřátém prostoru pod mat­činým srdcem. Po celé předchozí období byly ale naše myšlenky propojeny, kdežto teď byly nesmlouvavě oddělovány. Když se nad tím chvilku zamyslíte, určitě to pochopíte.</p>

<p>Od té chvíle co jsme se probudily, byla naše matka v myšlenkách neustále s námi. Jejich ohlas byl stejně hřejivý a uklidňující jako místo našeho pobytu, ale ono místo nám zajišťovalo pouze pokrytí tělesných potřeb. Matčiny myšlenky vyživovaly naši mysl – s těmi drobnými odchylkami, o kterých jsem se již zmínila. Mám takový pocit, že to jaká jsem byla a kým jsem se posléze stala je důsledkem právě tohoto období v temnotě těla naší matky, kdy jsme s Beldaranou po­kojně plavaly vedle sebe v dokonalé soudržnosti. Až do chvíle, než nás matčina mysl začala rozlišovat.</p>

<p>A po nějaké době k nám pronikla ještě jedna mysl. Matka nás předem připravila na toto vniknutí do naše­ho malého a velmi osobního světa. Aldurova mysl se připojila k její a podílela se na naší výchově poté, co jsme si s Beldaranou plně uvědomovaly naše oddělení a pochopily jsme některé důvody. Trpělivě nám hned od počátku vysvětloval, proč je třeba aby byly provedeny některé změny. Byly jsme se sestrou stejná dvojčata. Aldur tohle změnil a většina změn byla provedena na mě. Některé změny se týkaly mého zevnějšku – na­příklad ztmavnutí vlasů – a jiné se dotýkaly mojí mentality. Matka naše myšlenkové odloučení zahájila a Aldur jej upravil a dokončil. Beldarana a já už jsme ne­byly stejné. Teď jsme byly dvě samostatné bytosti. Bel­darana na to reagovala mírnou lítostí. Já jsem pocítila spíše hněv a vztek.</p>

<p>Domnívám se, že můj vztek mohl být spíše odrazem pocitů mé matky. Právě v té době se totiž můj toulavý otec a skupina Alornů rozhodli tajně vyrazit a vydat se do Mallorey, aby mohli získat zpět Orb, který Torak ukradl Pánovi. Dnes již zcela chápu proč to bylo ne­zbytné a že můj otec neměl na vybranou – a myslím, že to chápe i matka. V té době byla ale naprosto rozzu­řena tímto činem, který by ve vlčí smečce byl pokládán za naprosto nepřirozený útěk. Náš poněkud podivný vztah s otcem během mého dětství pravděpodobně pramenil z toho, že jsem vyčíhla matčin vztek. Belda­rana tím nebyla poznamenána, protože matka se moudře rozhodla ji před svou zuřivostí ochránit.</p>

<p>Právě mi na mysl přišla těkavá a poněkud rozčilující myšlenka. Jak jsem se už dříve zmínila, otcova vyučo­vací metoda spočívá především v kladení otázek a po­lemizování a já byla pravděpodobně jeho nejzářivějším žákem. Matka vede k pokoře a přijímání a Beldarana byla zcela podřízena tomuto učení. Poněkud zvláštním způsobem by tohle naznačovalo, že já jsem opravdo­vou dcerou svého otce, kdežto Beldarana byla po mat­ce.</p>

<p>No dobře, Starý vlku. Jen tak nezírej. Moudrost dříve či později postihne každého z nás. Třeba se jednoho dne dostane i na tebe.</p>

<p>Matka spolu s Aldurem mně a sestře jemně sdělili, že jakmile se obě narodíme, matka nás bude muset opus­tit. Bude to kvůli starostem o ostatní lidi, aby mohla pl­nit svůj neodvolatelný a nezbytný úkol. Ujistili nás, že o nás bude velmi dobře postaráno a navíc bude matka v myšlenkách neustále ve spojení s námi, přesně jak tomu bylo až dosud. Přijaly jsme to, ačkoliv představa fyzického odloučení byla pro nás dost hrozivá. Od okamžiku prvotního procitnutí naší mysli byla ale v našem životě důležitá zejména skutečnost, že je s námi neustále matčina mysl. Pokud tahle podmínka bude tr­vat, byly jsme si jisté, že bude všechno v pořádku.</p>

<p>Z mnoha rozličných důvodů bylo pro mne důležité, abych se narodila jako první. Aldurovy zásahy do mé mysli a má osobnost ze mě stejně udělaly člověka nad­šeného pro dobrodružství narozdíl od Beldarany, takže bylo patrně přirozené, že jsem se v tomto okamžiku ujala vedoucí pozice.</p>

<p>Byl to vlastně úplně jednoduchý a klidný porod, ale hned zpočátku mě do očí udeřilo denní světlo a násle­dující odloučení od mé sestry bylo pro mě mimořádně bolestivé. Po chvíli se ke mně naštěstí opět přidala a všechno zase bylo v pořádku. Matčiny myšlenky – stejně jako Aldurova mysl – byly i nadále při nás a tak jsme dřímaly naprosto klidně a spokojeně.</p>

<p>Dovoluji si předpokládat, že většina z vás četla knihu mého otce „Dějiny světa.“ V tomto občas až příliš bombastickém a pompézním monologu často zmiňuje „veselého staříka jedoucího na rozhrkané káře.“ Ne­dlouho po narození Beldarany a mě nás tenhle stařík navštívil. Ačkoliv jeho myšlenky byly s námi nepřetr­žitě již několik měsíců, tohle byla naše první příležitost spatřit Pána. Chvíli si s námi hrál, ale když jsem zvedla hlavu a rozhlédla se, náhle mě zavalila panika.</p>

<p>Matka byla pryč.</p>

<p>„Všechno je v pořádku, Polgaro,“ uklidňovala mě matčina myšlenka. „Takhle se to muselo stát. Pán už povolal někoho, kdo se bude starat o tebe a o tvou sestru. Ten člověk je malý, křivý a ošklivý, ale má dobré srdce. Obávám se, že bude třeba ho oklamat. <emphasis>Musí si </emphasis>myslet, že už nejsem naživu. Nikdo – kromě tebe a Beldarany samozřejmě – nesmí vědět, že to není pravda. Ten kdo vás zplodil se brzy vrátí domů, ale ještě má kus cesty před sebou. Bude postupovat kupředu rychleji, když ho nebudu  rozrušovat svou přítomností.“</p>

<p>Tak takhle do našeho života vstoupil strýček Beldin. Nejsem si úplně jistá co přesně mu náš Pán řekl, ale bě­hem několika prvních dní hodně plakal. Poté co se mu podařilo zvládnout vlastní emoce, pokusil se několikrát navázat komunikaci s mou sestrou a se mnou. Abych byla upřímná, ze začátku byl až zoufale neohrabaný, ale Pán ho vedl a po nějaké době se dost zlepšil.</p>

<p>Naše životy – myslím tedy můj a mé sestry – začí­naly být pomalu naplněny dalšími lidmi. Zpočátku jsme toho dost naspaly. Strýček Beldin byl dost rozum­ný aby nás dal do jedné kolébky a tak dokud jsme byly spolu, bylo všechno v pořádku. Matčina mysl byla ne­ustále s námi – a Aldurova – a teď taky mysl strýčka Beldina, takže jsme byly spokojené.</p>

<p>Během prvních pár měsíců života jsme se sestrou neměly pražádný pojem o plynutí času. Někdy zkrátka bylo světlo a pak zase byla tma. Beldin byl ale neustále u nás a byly jsme spolu, takže pro nás vlastně čas nebyl vůbec důležitý.</p>

<p>Pak po nějaké době, nejspíš to bylo pár týdnů, se ob­jevili další dva a jejich mysl se připojila k těm, které jsme již důvěrně znaly. Do našeho života vstoupili další dva z našich strýčků, Beltira a Belkira.</p>

<p>Nikdy jsem dost dobře nepochopila, proč mají lidé tak velké potíže s odlišením Beltiry od Belkiry. Pro mě to vždy byli dva různí a snadno rozeznatelní lidé. Já sama jsem ovšem z dvojčat, takže mám asi na tyhle drobné odlišnosti citlivější nos než ostatní lidé.</p>

<p>Beldarana a já jsme se narodily uprostřed zimy a ne­dlouho poté nás strýček Beldin přestěhoval do své vlastní věže. V té věži jsme strávily celé dětství. Zhruba v polovině léta prvního roku našeho života se otec ko­nečně vrátil do Údolí, Beldarana a já jsme měly v té do­bě teprve šest měsíců, ale obě jsme ho téměř okamžitě poznaly. Matčiny myšlenky nám jeho podobu vryly hluboko do mysli ještě dříve, než jsme se narodily. Vzpomínka na matčin hněv byla v mé paměti stále ještě dost silná když mě Beldin zvedl z kolébky a podal mě tomu vagabundovi, který mě zplodil. Abych řekla pravdu, nijak zvlášť mě nezaujal, ale tyhle předsudky mohly být důsledkem matčiny zuřivosti nad způso­bem, jakým ji opustil. Pak mi položil svou ruku na čelo aby provedl jakýsi starodávný rituál požehnání a moje mysl byla okamžitě celá vzhůru, když mě úplně zapla­vila jeho mysl. Jasně jsem cítila sílu přicházející z jeho ruky a horlivě jsem se jí chopila. Tak kvůli tomu jsem byla oddělena od Beldarany! Konečně se mi v hlavě rozsvítilo a já pochopila důvody naší rozdílnosti. <emphasis>Ona </emphasis>měla být naplněna láskou; já byla určena coby nástroj síly a moci! Mysl je v některých ohledech neomezená a tak si můj otec pravděpodobně ani neuvědomil, jak moc jsem toho od něj přejala v tom jediném okamžiku kdy svou ruku vložil na mou hlavu. Jsem si dost jistá, že ještě ani dnes nemá úplnou představu co všechno jsem od něho získala v té chvíli. Tím, co jsem od něj přejala, nebyly jeho schopnosti nijak dotčeny či omeze­ny, zato ty moje se stonásobně zvětšily.</p>

<p>Pak zdvihl z postýlky Beldaranu a moje zlost se také stonásobně zvětšila. Jak se tenhle zrádce mohl <emphasis>opovážit </emphasis>vůbec se dotknout mé sestry? Otec a já jsme se hned od počátku nevydali ve vzájemném vztahu tím správným směrem.</p>

<p>A pak přišlo období jeho šílenství. Stále ještě jsem ne­byla dostatečně dobře obeznámena s lidskou řečí abych dokázala rozpoznat co mu strýček Beldin řekl, že ho to dohnalo k takovému zoufalství a bláznění, ale matčina mysl mě ujistila, že se z toho nakonec dostane.</p>

<p>Když se na to teď zpětně dívám, uvědomuji si, že bylo naprosto nezbytné aby se otec a matka na nějakou dobu rozdělili. V té době jsem to vůbec nechápala, ale matka mě v myšlenkách naučila, že umět přijmout ně­které skutečnosti je důležitější než je pochopit.</p>

<p>Během otcova šílenství a nesvéprávnosti brali mí strýčkové často sestru k němu na návštěvy, což nijak nezlepšovalo mé mínění o něm. V mých očích se z něj stal uzurpátor a hnusný chlap, který se snaží získat Beldaraninu náklonnost pro sebe a mě o ni připravit. Žárlivost není nijak zvlášť pěkná vlastnost, ačkoliv je u dětí naprosto běžná a přirozená. Proto se tu nijak ne­budu zdržovat popisováním toho, jak mi bylo pokaždé když strýčkové odnesli Beldaranu k tomu šílenému oslitanému chlápkovi připoutanému ve vlastní věži k posteli. Pamatuji se ale, že jsem hlučně protestovala – pěkně z plných plic – pokaždé, když Beldaranu odnášeli.</p>

<p>Tehdy mě také Beldin seznámil s „hádankou.“ Vždycky jsem tomu tak v duchu říkala. Zvláštním způ­sobem se „hádanka“ postupem času stala důležitou částí mého života, která měla vlastní duši. Nevím úplně přesně jak to Beldin dokázal, ale byl to jakýsi sukovitý a zprohýbaný kořen nějakého přízemního keře – pravděpodobně vřesu – a pokaždé když jsem ho vzala do ruku a začala blíže prohlížet, zdálo se jakoby se mě­nil. Vždycky jsem celkem snadno našla jeden konec, ale ten druhý jsem nikdy nenašla. Myslím, že mi „hádan­ka“ pomáhala utvořit si vlastní představu o světe a o životě. Víme všichni, kde je jeden konec – tedy vlastně začátek – ale těžko někdy známe ten druhý. Poskyto­vala mi zároveň nekonečné hodiny dobré zábavy a tím umožnila strýčku Beldinovi, aby si trochu odpočinul.</p>

<p>Právě jsem si znovu lámala hlavu nad hádankou když se otec přišel do Beldinovy věže rozloučit. Beldarane a mě bylo tehdy tak rok a půl – nebo možná o trochu méně – když se objevil ve věži a políbil Belda­ranu. Pocítila jsem obvyklý nával žárlivosti, ale stále jsem upřeně zírala na „hádanku“ a nehnula očima v naději, že odejde.</p>

<p>Pak mě ale zvedl ze země a úplně mě tak vytrhl z myšlenek, které jsem právě soustředila na důležité úvahy. Snažila jsem se mu uniknout, ale byl silnější než já. Byla jsem tehdy koneckonců jen malé dítě, i když jsem si připadala mnohem starší. „Nech toho,“ řekl mi a v jeho hlase bylo znát podráždění. „Možná se ti to moc nezamlouvá, Pol, ale já jsem tvůj táta a ty jsi se mnou spojená.“ A pak mě políbil, což nikdy předtím neudělal. Na chvilku – ale jen na chvilku – jsem po­cítila jeho bolest a mé srdce se nad ním slitovalo.</p>

<p><emphasis>„Ne,“ </emphasis>ozvala se v tu chvíli matčina mysl, <emphasis>„ještě ne.“ </emphasis>Tehdy jsem se domnívala, že to bylo protože na něj byla stále ještě rozzlobená a já že mám být nástrojem jejího hněvu. Teď vím, že jsem se zmýlila. Vlkové pro­stě neplýtvají čas tím, že by dlouho zůstávali rozhně­vaní. Výčitky svědomí mého otce a jeho smutek ještě neměly správný směr a Pán měl pro něho ještě mnoho úkolů. Dokud si pykáním neodčinil to, co pokládal za svou vinu, nebyl schopen tyto úkoly splnit. Mé nepo­chopení matčiných záměrů a informací vedlo k tomu, že jsem udělala něco co jsem asi dělat neměla. Praštila jsem ho „hádankou“ z boku do hlavy.</p>

<p>„Má svůj rozum, že jo?“ zamumlal směrem k Beldinovi. Pak mě postavil na zem, zlehka mě plác­nul přes zadek, což jsem sotva cítila, a řekl mi, abych se naučila chovat.</p>

<p>Rozhodně jsem mu nechtěla dopřát zadostiučinění z toho, že by jeho potrestání mělo nějaký vliv či změ­nilo můj názor na něj. Tak jsem se otočila, kořen jsem stále držela v ruce jako hůl, a probodla jsem ho upře­ným pohledem.</p>

<p>„Buď hodná, Polgaro,“ řekl mi tím nejjemnějším hla­sem, jaký si dokážu představit. „Teď si běž hrát.“</p>

<p>Pravděpodobně si to ještě stále neuvědomuje, ale v tom okamžiku jsem si ho téměř zamilovala – téměř, ale ne zcela. Láska přišla až později, ale trvalo to léta.</p>

<p>Zanedlouho poté se otočil a opustil opět Údolí, takže poté jsme ho neviděly pěknou řádku let.</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>II.</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>NIC co se na</strong> světě odehrává, není tak nedůleležité aby to nepozměnilo běh ostatních událostí. Otcův vstup do našich životů zcela jistě nelze označit za nedůležitý. Tentokrát se změny týkaly pře­devším mé sestry Beldarany a mě se to pranic nelíbilo. Než se můj otec vrátil ze své výpravy do Mallorey, pat­řila Beldarana téměř výhradně mně. Otcův návrat to změnil. Nyní se její myšlenky, které byly předtím urče­ny výhradně mně, dělily mezi nás. Často myslela na toho pivem nasáklého mizeru, což mi velice vadilo.</p>

<p>Beldarana byla už tehdy, i když jsme byly ještě malé děti, přímo posedlá pořádkem a upraveností, takže jí moje dost agresivní zanedbávání vlastního zevnějšku dost zlobilo.</p>

<p>„Nemůžeš si alespoň rozčesávat vlasy, Pol?“ žádala mě jednoho večera a hovořila přitom dvojčecím jazy­kem. Byl to náš soukromý dialekt, který se mezi námi takřka samovolně vytvořil už v době, kdy jsme ještě le­žely v kolébce.</p>

<p>„A pročpak? Vždyť je to jenom zbytečná ztráta času.“</p>

<p>„Vypadáš příšerně.“</p>

<p>„Kohopak zajímá, jak já vypadám?“</p>

<p><emphasis>„Mě </emphasis>to zajímá. Posaď se a já ti ty vlasy upravím.“</p>

<p>A tak jsem se posadila na židli a nechala jsem sestru, aby si hrála s mými vlasy. Brala celou tu akci velmi vážně, modré oči ji dychtivě zářily a buclaté malé prstíky se jí jen míhaly. Její snaha přirozeně přišla na­zmar, protože nikomu vlasy nevydrží učesané příliš dlouho, ale dokud jí to pořád ještě bavilo, byla jsem ochotna se svěřit do její péče. Musím přiznat, že se mi docela líbil tento náš téměř každonoční rituál. Když byla plně zabrána do péče o mé vlasy, alespoň se sou­středila na mě místo aby neustále myslela na našeho otce.</p>

<p>Je možné, že moje rozmrzelost zvláštním způsobem do značné míry ovlivnila celý můj život. Pokaždé když se Beldaraniny oči zahalily do jakési mlhy a upřely se do dálky, okamžitě jsem věděla, že zase myslí jen na našeho otce. Nedokázala jsem unést propast mezi ná­mi, která byla v tom nepřítomném pohledu obsažena. To byl pravděpodobně důvod, proč jsem se dala do toulání jak jen jsem se naučila pořádně chodit. Prostě jsem musela utéct před tou melancholickou prázdno­tou, kterou jsem viděla v očích své sestry.</p>

<p>Obávám se, že jsem tím strýčka Beldina téměř do­hnala až na pokraj šílenství. Nebyl schopen vymyslet a ukovat petlici na dveře, které uzavíraly vrcholek scho­dů v jeho věži, tak, abych ji nedokázala nějak překonat. Strýček Beldin měl prostě velké a křivé prsty, takže je­ho petlice byly dost těžkopádné a nepříliš pohledné. Já měla drobné a šikovné prstíky, takže se mi podařilo otevřít jeho výtvor během několika minut vždycky, když na mě přišla touha někam se podívat. Byla jsem – a asi ještě stále jsem – dost nezávislá a <emphasis>nikdo </emphasis>mi ni­kdy nebude přikazovat co mám dělat.</p>

<p>Všimnul sis toho, táto? Měla jsem pocit, že jsem si všimla tvého všimnutí.</p>

<p>Během mých prvních několika úspěšných pokusů o útěk z věže mě strýc Beldin vždycky zuřivě hledal a když mě konečně našel, docela dlouho mě huboval. Trochu se za to stydím, ale musím přiznat, že jsem to po nějaké době začala brát jako nějakou hru. Počkala jsem si na chvilku kdy byl do něčeho hluboce zabrán, rychle jsem otevřela branku na vrcholku věže a utíkala jsem ze schodů. Pak jsem si našla nějaký vhodný úkryt, odkud jsem mohla sledovat jeho zoufalé hledání. Mys­lím, že za čas se tahle naše drobná zábava začala líbit i jemu, protože jeho hubování bylo stále méně důrazné a nepříjemné. Podle mě po několika prvních zmizeních zjistil, že mi stejně nedokáže zabránit v útěku z věže do okolí a věděl, že neuteču moc daleko od paty jeho věže.</p>

<p>Tato moje dobrodružství sloužila několika účelům. Zpočátku to bylo zejména proto, abych unikla Beldaraně a jejímu zbytečně sentimentálnímu rozjímání o na­šem otci. Pak z toho byla také hra, při níž jsem mohla strýčka Beldina mučit hledáním dalších dobrých úkrytů. A konečně, ačkoliv to není moc hezké, byl to také způsob jak upoutat alespoň něčí pozornost.</p>

<p>Jak jsme stále pokračovali v oné hře, měla jsem stále raději toho ošklivého, zkřiveného trpaslíka, který po většinu času zastupoval mé rodiče. Mého strýčka Bel­dina sice zahanbuje jakákoliv forma vyjádření citů, ale stejně to tady napíšu. „Mám tě ráda, ty ošklivý a špina­vý chlape, a tvoje sebehorší nálada nebo sprostá mluva na tom nemohou nic změnit.“</p>

<p>Jestli si tohle někdy přečteš, strýčku, vím jistě, že tě to nazlobí. No, ale co s tím mám dělat?</p>

<p>Bylo by snadné si vymyslet spoustu roztodivných omluv a důvodů pro mé chování v průběhu dětství, ale abych to řekla na rovinu, byla jsem zcela přesvědčena o svojí ošklivosti. Beldarana a já jsme byly dvojčata, tak jsme měly přece vypadat úplně stejně. Náš Pán to ale změnil. Beldarana byla plavovláska, zatímco já měla vlasy tmavé. Rysy obličeje jsme měly podobné, ale ne­byly jsme své obrazy v zrcadle. Byly mezi námi jemné odchylky – byť jsem si jistá, že mnohé z nich existo­valy pouze v mé vlastní představivosti. Kromě toho mé výlety ven z věže strýčka Beldina vystavily mou kůži působení slunce. Beldarana i já jsme měly obě velice světlou pleť, takže jsem hned neměla onu zdravou, svěže opálenou kůži, kterou tak obdivují některé náro­dy. Místo toho jsem se spálila a pak jsem se sloupala. Velmi často jsem proto připomínala hada nebo ještěrku při výměně kůže. Beldarana zůstávala uvnitř a její pleť byla jako z alabastru. Srovnání nebylo pro mě právě li­chotivé.</p>

<p>Pak jsem také měla ten zatracený pramen bílých vla­sů, kterým mě otec obdaroval když se tehdy poprvé dotknul mojí hlavy. Jak já nenáviděla ten zpropadený pramen vlasů! Jednou, v návalu zlosti, jsem se dokonce pokusila ho odříznout nožem. Byl to velice ostrý nůž, ale nebyl prostě dost ostrý. Ten pramínek odolal veške­rému mému pižlání a řezání. Podařilo se mi ale napro­sto ztupit nůž. Ne, ten nůž nebyl žádný zmetek. Zane­chal mi na palci levé ruky velice hezkou jizvu, protože moje pokusy vyříznout ten ošklivý pramen byly stále zuřivější.</p>

<p>Tak jsem to vzdala. Když už mi bylo souzeno být tak ošklivá, neviděla jsem žádný důvod proč bych se měla starat o svůj vzhled. Koupání bylo pouhou ztrátou času a česáním vlasů bych pouze zvýraznila rozdíl mezi tím bílým pramenem a ostatními vlasy. Dost často jsem padala protože jsem v té době byla nemotorná a neo­hrabaná, takže moje kostnatá kolena a lokty byly větši­nou odřené. Měla jsem ve zvyku si škrábat vzniklé strupy, takže jsem na holeních a na předloktích měla pramínky zaschlé krve. Také jsem si téměř neustále kousala nehty. Abych to zkrátila, byla jsem prostě špindíra – a bylo mi to úplně jedno.</p>

<p>Dávala jsem průchod své rozmrzelosti různými způ­soby. Měla jsem dost dlouhá období protivnosti kdy jsem odmítala odpovídat když na mě Beldarana pro­mluvila. Pak taky můj dětinský nápad, že jsem vždyc­ky počkala až usne a pak jsem se v posteli tak dlouho převalovala, až jsem z ní stáhla všechny přikrývky. To­hle vždycky vydalo alespoň na půlhodinový boj. Ne­chala jsem toho ale v okamžiku kdy strýček Beldin po­hrozí, že nám Beltira s Belkirou vyrobí ještě jednu po­stel a tak nás bude moci ukládat každou do jedné po­stele. Byla jsem rozmrzelá kvůli sestřině neustálému myšlení na otce, ale nebyla jsem zase <emphasis>tak </emphasis>rozmrzelá.</p>

<p>Jak jsem vyrůstala, zvětšovalo se pole mých objev­ných výprav. Myslím, že strýčka Beldina po čase pře­stalo bavit mě hledat poté co jsem mu zmizela z věže – anebo mu Pán poradil, aby mě nechal se potulovat. Zvýšení mé samostatnosti bylo bezpochyby důležité.</p>

<p>Myslím, že mi bylo zhruba kolem šesti když jsem konečně objevila Strom, který stojí uprostřed Údolí. Moje rodina je patrně k tomu stromu zvláštním způ­sobem vázána. Když můj otec poprvé přišel do Údolí, právě tenhle strom ho udržel v transu tak dlouho do­kud se nezhoršilo počasí. Se'Nedra, která je ale půvo­dem lesní víla, byla oním stromem naprosto uchváce­na a strávila mnoho hodin jeho obdivováním. Garion se nikdy nezmínil o svojí reakci na spatření Stromu, ale Garion myslel na úplně jiné věci když ten strom poprvé spatřil. Když byl Eriond ještě dost mladý, společně s Koněm podnikli zvláštní výlet jen aby ten strom viděli.</p>

<p>Překvapil mě, když jsem ho poprvé spatřila. Ne­mohla jsem uvěřit, že by něco živého mohlo být tak ob­rovské. Pamatuji si ten den velice dobře. Bylo to brzy na jaře a silný vítr hlasitě dul, ohýbáním trávy tvořil na vrcholech kopečků v Údolí dlouhé vlny jako na zele­ném moři a po obloze proháněl špinavě šedé mraky. Cítila jsem se dobře a podivně svobodná. Byla jsem už kus od věže strýčka Beldina když jsem vylezla na dlouhý, travou porostlý pahorek a spatřila jsem Strom, jak osaměle rozkládá své nezměrné větve uprostřed sousedního údolíčka. Nebudu tady trousit žádná ne­potvrzená podezření, ale právě v té chvíli se stalo, že se v mracích objevila mezera a tou pronikl úzký paprsek slunečního světla, který jako zlatý sloupec dopadl na korunu Stromu.</p>

<p>To okamžitě upoutalo mou pozornost.</p>

<p>Kmen toho stromu byl mnohem mohutnější než věž strýčka Beldina, jeho odnože dosahovaly stovky stop do výše a větvoví zastiňovalo celé akry okolní plochy, Tak jsem na něj v úžasu zírala drahnou chvíli a poté jsem jasně slyšela – nebo cítila – jak na mně volá.</p>

<p>Trochu váhavě jsem jej uposlechla a pomalu jsem se­stupovala z kopce. Byla jsem obezřetná kvůli tomuto podivnému přivolání. Keře ke mně nepromlouvaly, tráva taky ne. Má dosud nedotvořená mysl automatic­ky podezírala cokoliv co vybočovalo z normálu.</p>

<p>Když jsem se konečně po delším pochodu dostala pod doširoka rozložené větve, zvláštním způsobem mě obklopil mír vyzařující teplo a úplně zklidnil mé roze­chvění. Nějak jsem vytušila, že Strom pro mě nezna­mená žádné nebezpečí. Docela odhodlaně jsem se vy­dala k jeho mohutnému pokřivenému kmeni.</p>

<p>Pak jsem napřáhla ruku a dotkla jsem se kmene.</p>

<p>Tohle bylo druhé důležité procitnutí mé mysli. První nastalo když otec položil ruku na mou hlavu při po­žehnání, ale v některých ohledech bylo tohle procitnutí ještě výraznější.</p>

<p>Strom mi prozradil – i když „prozradil“ není zrovna nejpřesnější protože stromy vlastně nemluví – že byl a stále je nejstarší žijící věcí na celém světě. Nespočitatelné věky jej vyživovaly a on stále stál v naprostém klidu uprostřed Údolí. Ze svých mnohých listů setřásl všechna ta léta jako kapičky deště. Protože pochází z doby před narozením kohokoliv z nás a je naživu, jsme vlastně všichni jeho zvláštními dětmi. První lekce, kterou mi poskytl – první lekce pro každého kdo se ho dotkne – se týkala povahy času. Čas, to jest pomalý odměřený průběh let, není tak docela tím zač jej poklá­dáme. Lidé mají tendenci rozdělovat čas do přijatel­ných úseků – den a noc, změny ročních období, léta, staletí, věky – ale čas je ve skutečnosti jediným cel­kem. Je jako řeka plynoucí véčně od počátku až k jakémusi nepochopitelnému cíli. Strom mé dosud dětské a omezené chápání jemně provedl mimořádně složitými zákonitostmi času.</p>

<p>Myslím, že kdybych nenarazila na Strom právě v onom správném a patřičném okamžiku, nikdy bych asi nedokázala pochopit smysl mého neobvykle dlou­hého života. Ruce jsem stále držela na drsné kůře ono­ho podivuhodného stromu a pomalu jsem začínala chápat, že budu žít dokud to bude třeba. Strom nijak blíže neupřesnil povahu úkolů, které na mě měly čekat ale naznačil mi jasně, že mi jejich naplnění zabere opravdu dlouhou dobu.</p>

<p>Pak jsem uslyšela hlas – vlastně to bylo několik hla­sů. Jasně jsem rozuměla významu toho co mi říkaly, ale nějak podvědomě jsem cítila, že to nejsou hlasy lidské. Nějakou chvíli mi trvalo než jsem odhalila jejich pů­vodce a pak se skrz husté větve ke mně snesl docela drzý vrabec. Zatřepetal křídly a zasekl své drobné pa­řátky do drsné kůry Stromu jen několik stop ode mě. Chvíli mě pozoroval svýma malýma zářícíma očima.</p>

<p>„Vítej k nám, Polgaro,“ zacvrlikal na úvod. „Proč ti trvalo tak dlouho než jsi nás našla?“</p>

<p>Rozum dítěte je velmi často ochoten přijmout věci neobvyklé i vyloženě podivné, ale tohle už bylo trochu moc. Zírala jsem na toho malého upovídaného ptáčka s naprostým úžasem.</p>

<p>„Proč se na mě tak divně díváš?“ zajímal se.</p>

<p>„Ty přece mluvíš!“ vydechla jsem překvapeně.</p>

<p>„Jasně, že mluvím. My všichni mluvíme. Jenom jsi prostě neposlouchala dost pozorně. Vážně myslím, že bys měla věnovat víc pozornosti tomu co se děje kolem tebe. Ty mě nechceš nic udělat, že ne? Stejně bych ti uletěl kdybys chtěla něco provést, to ti povídám.“</p>

<p>„N..ne,“ vykoktala jsem. „Já ti nijak neublížím.“</p>

<p>„Dobře. Pak si můžeme popovídat. Nevšimla sis ná­hodou někde po cestě sem nějakých semínek?“</p>

<p>„Nemám ten dojem. Musím ale uznat, že jsem se po semínkách nijak zvlášť nedívala.“</p>

<p>„Měla by sis zvyknout dávat na ně pozor. Moje družka má tam v našem hnízdě tři děťátka a já bych měl létat po venku a poohlížet se po nějakých semín­kách. Co to máš tam na rukávu?“</p>

<p>Podívala jsem se na rukáv svých šatiček. „Vypadá to jako nějaké semínko – asi to bude tráva.“</p>

<p>„No tak tam přeci jen tak nestůj. Podej mi to semín­ko.“</p>

<p>Sundala jsem si ho tedy z rukávu a podávala jsem mu ho. Seskočil z kmene stromu a popolétl aby se usa­dil na mém prstu, napřímil hlavičku a jasnýma očkama se jal zblízka studovat mou nabídku. „No dobře, je to tráva,“ souhlasil. Pak se mi zdálo jako by si povzdechl. <emphasis>„Nesnáším, </emphasis>když jediné co je k jídlu jsou tahle nedo­zrálá semínka trávy. Je ještě dost brzy a v téhle roční době jsou semínka pořád dost malá.“ Vzal si ale se­mínko do zobáku. „Nikam neodcházej. Budu za chvi­ličku zpátky.“ Pak odlétl.</p>

<p>Chvíli jsem si myslela, že se mi to všechno jenom zdálo. Pak se ale můj vrabec vrátil a tentokrát s ním byl ještě jeden. „Tohle je moje družka,“ představil mi toho druhého ptáčka.</p>

<p>„Ahoj, Polgaro,“ řekla. „Kdepak jsi našla to semínko? Moje děti jsou velmi hladové.“</p>

<p>„Muselo se mi přichytit na rukáv někde u vrcholku támhletoho kopce,“ zariskovala jsem.</p>

<p>„Tak co kdybychom se tam nahoru vypravili a po­rozhlédli se,“ navrhla a drze se mi přitom usadila na rameni. První vrabeček následoval příkladu své družky a usadil se mi na druhém rameni. Celá zaskočená tímto malým zázrakem jsem se otočila a vydala se zpět na onen pahorek.</p>

<p>„Ty se nepohybuješ moc rychle, co?“ poznamenal ten první vrabec kriticky.</p>

<p>„Já nemám křídla jako vy,“ odpověděla jsem.</p>

<p>„To musí být tedy hrozně nudné a únavné.“</p>

<p>„Dostanu se tak všude kam potřebuji.“</p>

<p>„Jakmile se dostaneme k těm semínkům, představím tě ještě pár dalším ptákům,“ nabízel mi. „Já i moje družka budeme nějakou dobu zaneprázdněni krmením našich holátek.“</p>

<p>„Ty můžeš vážně mluvit i s jinými druhy ptáků?“ To bylo pro mě ohromující zjištění.</p>

<p>„No,“ odpověděl vyhýbavě, „tak trochu. Skřivani se vždycky snaží vyjadřovat poeticky, drozdi toho trochu moc napovídají a navíc se vždycky snaží protlačit do­předu pokaždé, když najdu nějakou potravu. Drozdy prostě nemám zrovna v lásce. Jsou to tak trochu tyra­ni.“</p>

<p>Pak k nám odněkud přilétl skřivan polní a vznášel se třepotavě nad mou hlavou. „Kampak to máte namíře­no?“ vyptával se mého vrabce.</p>

<p>„Támhle na pahorek,“odvětil vrabec a hlavičkou za­třepal ve směru vrcholku před námi. „Polgara tam na­hoře našla nějaká semínka a my se s družkou musíme starat o nakrmení dětí. Co kdyby ses s ní bavil zatímco budeme vyřizovat své povinnosti?“</p>

<p>„Nuže dobrá,“ souhlasil skřivan. „Má družka stále ještě sedí na našich vejcích a zahřívá je svým tělesným teplem, takže mám sdostatek času provést naši sestřič­ku.“</p>

<p>„Támhle je semínko!“ zapípala vzrušeně samička vrabce. A honem se odrazila od mého ramene a dole­těla ho sebrat. Její druh brzy zahlédl další a tak oba odletěli za mláďaty.</p>

<p>„Vrabci jsou dle mého názoru trochu příliš popudliví,“ poznamenal skřivan. „Kampak by ses chtěla podí­vat, sestřičko?“</p>

<p>„Já to raději nechám na tobě,“ odvětila jsem. „Ráda bych ale poznala nějaké další druhy ptáků.“</p>

<p>A tak tedy začalo moje zdokonalování znalostí ornitologie. Potkala jsem toho rána téměř všechny druhy ptáků. Ten ochotný skřivan mě provedl po Údolí a se­znamoval mě. Jeho poněkud lyrické shrnutí povahy rozličných druhů bylo bystré a překvapivě přesné. Jak už jsem se zmínila, pověděl mi, že vrabci jsou popudliví a upovídaní. Popsal mi drozdy jako ptáky podivné agresivní a ještě dodal, že většinou omílají ty samé věci stále dokolečka. Sojky moc křičí. Vlaštovky se rády předvádějí. Straky jsou zlodějky. Supové páchnou. Ko­libříci nejsou nijak zvlášť inteligentní. Když je nucen se nad tím zamyslet, je průměrný kolibřík notně zmaten a úplně zapomene jak se má nehybně vznášet ve vzdu­chu. Sovy nejsou zdaleka tak moudré jak se o nich tra­duje a můj průvodce o nich dost hanlivě hovořil jako o „létajících pastičkách na myši.“ Rackové mají značně přemrštěné představy o svém významu a postavení v rámci celého systému. Většina racků stráví mnoho času předstíráním, že jsou vlastně orlové. Normálně bych v Údolí žádného racka nezahlédla, ale ten silný vichr je přivál do vnitrozemí. Rozmanité druhy vod­ních ptáků trávily téměř stejný čas létáním jako plavá­ním ve vodě a měly velmi vyvinutý smysl pro rodinu. O kachny a husy jsem se nijak zvlášť nezajímala. Asi jsou hezké, ale při zvuku jejich hlasu mi běhá mráz po zádech.</p>

<p>Aristokracií mezi ptáky představují dravci. Rozma­nití sokoli, jestřábi a další mají velice komplikovanou hierarchii, založenou na tělesné velikosti, a na samém vrcholu pyramidy ptačí říše stojí orel.</p>

<p>Povídala jsem si s rozmanitými ptáky po celý zbytek dne. Během té doby si na mě tak zvykli, že někteří z nich, stejně jako můj drzý vrabeček a jeho družka, se nebáli na mě usadit. Když se nad Údolím rozhostil ve­čer, slíbila jsem jim, že se příštího dne opět vrátím a můj zdvořilý skřivan mě doprovodil na cestě k věži strýčka Beldina.</p>

<p>„Tak co jsi dělala, Pol?“ vyptávala se Beldarana zvě­davě když jsem vystoupala po schodech a usadila se k ní. Tak jako vždycky když se mezi sebou bavíme jen my dvě, mluvila ke mě naší tajnou řečí.</p>

<p>„Potkala jsem pár ptáků,“ odpověděla jsem.</p>

<p>„Potkala? Jak se dá potkat pták?“</p>

<p>„Prostě na ně začneš mluvit, Beldarano.“</p>

<p>„A oni ti odpovídají?“ Tvářila se přitom pobaveně.</p>

<p>„Ano,“ odpověděla jsem jí okamžitě, „přesně tak.“ Jestli se chtěla chovat povýšeně a kousavě, já byla při­pravena jí to oplatit.</p>

<p>„O čem si tak povídají?“ Zvědavost jí přemohla a přešla mlčením nepříjemný tón mé odpovědi.</p>

<p>„Ále, o semínkách a tak podobně. Ptáci se dost zají­mají o jídlo. Taky dost mluví o létání. Nemohou pořád pochopit, proč já neumím létat. Pak se taky často vyba­vují o svých hnízdech. Oni ale vlastně ve svých hníz­dech vůbec nežijí. Je to prostě místo do kterého snesou vejce a pak v něm vychovají mláďata.“</p>

<p>„O tom jsem nikdy nepřemýšlela,“ uznala sestra.</p>

<p>„Já taky ne – dokud mi o tom nepověděli. Mám po­cit, že ptáci vlastně nepotřebují žádný domov. Taky mají docela jasné názory.“</p>

<p>„Vlastní názor – a na co?“</p>

<p>„Každý z druhů ptáků by si vlastně klidně vystačil sám, nejsou na sobě nijak moc závislí. Vrabci nemají rádi drozdy a rackové nemají rádi kachny.“</p>

<p>„To je teda zajímavé,“ poznamenala Beldarana.</p>

<p>„O čem si to tam teď žvatláte vy dvě?“ zeptal se strý­ček Beldin a vzhlédl od svitku, který právě studoval.</p>

<p>„O ptácích,“ odpověděla jsem.</p>

<p>Zamumlal něco, co tady raději nebudu opakovat, a vrátil se opět ke své práci se svitkem.</p>

<p>„Co kdyby ses vykoupala a převlékla se do čistých šatů, Pol?“ navrhla Beldarana trochu jedovatě. „Jsi celá pokrytá ptačím trusem.“</p>

<p>Pokrčila jsem rameny. „To se vykartáčuje, jen až to uschne.“</p>

<p>Na to Beldarana dala oči v sloup.</p>

<p>Příštího rána jsem věž opustila brzy a vydala jsem se nejprve do malé skladištní budovy, kde dvojčata měla zásoby. Dvojčata jsou Alornové a tak prostě milují pi­vo. Jednou z hlavních přísad do toho piva je pšenice a já jsi byla téměř jistá, že nebudou postrádat pytlík či dva. Otevřela jsem nádobu, ve které přechovávali pše­nici, a nasypala jsem dostatečné množství do dvou pytlíků z hrubého plátna. Ty jsem našla viset na zadní stěně skladiště. Pak jsem si výsledek své loupeže pře­hodila přes rameno a vydala jsem se ke Stromu.</p>

<p>„Kampak máš namířeno, sestřičko?“ Byl to opět můj vzletně hovořící skřivan. Teď mě tak napadá, že moje náklonnost k uvážlivé formálnosti v řeči wacitských Arendů může mít své kořeny právě v rozpravách s tímto vznešeným skřivanem.</p>

<p>„Jdu opět ke Stromu,“ pověděla jsem mu.</p>

<p>„Copak to je?“ vyzvídal a zobák přitom pokyvoval ve směru dvou pytlíků, které jsem s sebou nesla.</p>

<p>„To je dárek pro mé nově získané přátele,“ řekla jsem neurčitě.</p>

<p>„Copak to je dárek?“</p>

<p>„Počkej, uvidíš.“</p>

<p>Ptáci jsou někdy zvědaví jako opice a můj skřivánek na mě po celou cestu ke Stromu loudil abych mu řekla, co je v těch pytlících.</p>

<p>Moji ptáčkové byli úplně unesení když jsem otevřela pytle a rozsypala pšenici kolem Stromu. Přilétali až ze vzdálenosti několika mil na tu hostinu. Nějakou dobu jsem je radostně pozorovala, pak jsem se vyšplhala na Stromu a usadila jsem se do jeho koruny abych pozo­rovala své nové přátele. Měla jsem takový neurčitý po­cit, že Strom schvaluje to, co jsem udělala.</p>

<p>Přemýšlela jsem o tom onoho rána docela dlouho, ale stále jsem nemohla přijít na to, jak jsem získala tuto ne­obvyklou schopnost.</p>

<p><emphasis>„To je tvůj dárek od Stromu, Polgaro.“ </emphasis>Tohle byl matčin hlas a mě bylo náhle všechno zcela jasné. Samo­zřejmě. Proč mě to jenom nenapadlo?“</p>

<p><emphasis>„Pravděpodobně proto, že jsi tomu nevěnovala po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>zornost,“</emphasis> poznamenala matka.</p>

<p>V následujících letech se pro mě Strom stal jakýmsi druhým domovem. Strávila jsem mnoho dní usazena na své oblíbené větvi – pozorovatelně, poškrábané nohy jsem si natáhla na větev a zády jsem se opřela o mohutný kmen. Krmila jsem své ptáčky a hodně jsme si povídali. Poznávali jsme se stále lépe a lépe. Brzy mi přinášeli informace o počasí, lesních požárech a ojedi­nělých poutnících, kteří procházeli Údolím. Má rodina mě vždy kritizovala za můj ošuntělý zevnějšek, ale ptáčkům na tom patrně nezáleželo.</p>

<p>Jak mohou dosvědčit ti z vás, kteří mě znají, příleži­tostně dokážu mít dost ostrý jazyk. Moje rodina musela snést mnohou urážku a potupu kvůli mé náklonnosti ke Stromu a jeho opeřeným obyvatelům.</p>

<p>Léta plynula a my s Beldaranou jsme neohrabaně dováděli jako kůzlata. A pak jsme jednoho rána zjistily, že se z nás přes noc staly ženy. Na našem povlečení byly zcela jasně patrné důkazy.</p>

<p>„Umíráme snad?“ ptala se mě Beldarana třesoucím se hlasem.</p>

<p><emphasis>„Řekni jí,  ať toho nechá, Polgaro!“ </emphasis>ostře<emphasis> </emphasis>se ve mně ozval matčin hlas. Tak tohle byla jedna z věcí, které jsem nikdy nepochopila. Ke mně matka promlouvala přímo, ale Beldaraně nikdy do mysli nevstoupila. Ur­čitě pro to měla nějaký dobrý důvod, ale matka se ni­kdy nedostala k tomu, aby mi ho řekla.</p>

<p><emphasis>„Co se děje, mami?“ </emphasis>vyzvídala jsem. Abych byla upřímná, byla jsem skoro stejně tak vyděšená jako moje sestra.</p>

<p><emphasis>„Je to naprosto přirozený proces, Polgaro. Tohle se stává všem ženám.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Zařiď, ať to skončí!“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ne. Tohle se musí dít. Řekni Beldaraně, že není tře</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ba se kvůli tomu vzrušovat.“</emphasis></p>

<p>„Matka říká, že je to v pořádku,“ sdělila jsem své se­stře.</p>

<p>„Jak něco takového může být v pořádku?“</p>

<p>„Tiše! Snažím se matku poslouchat.“</p>

<p>„Neokřikuj mě takhle, Polgaro!“</p>

<p>„Tak buď potichu.“ Soustředila jsem opět svou po­zornost do svého nitra. <emphasis>„Tohle bys raději měla vysvět</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lit, mami,“ </emphasis>řekla jsem. <emphasis>„Beld</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>rana se mi ti za chvíli se</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>sype.“ </emphasis>Nepovažovala jsem za nutné zmiňovat, že i moje pocity byly velmi podobné.</p>

<p>Pak nám matka poskytla docela odborné vysvětlení pro ty krvavé skvrny na prostěradle a já tyto informace předala své rozrušené sestře.</p>

<p>„To už takhle bude pokračovat na vždycky?“ zeptala se mě stále ještě rozechvěle Beldarana.</p>

<p>„Ne, jenom několik dní. Matka ale říká abychom si na to zvykly, protože takhle to bude každý měsíc.“</p>

<p><emphasis>„Každý měsíc?“ </emphasis>Beldarana<emphasis> </emphasis>vypadala zahanbeně.</p>

<p>„Přesně tohle říkala.“ Nadzvedla jsem se v posteli a podívala jsem se směrem k posteli strýčka Beldina – na místo, odkud zaznívalo všechno to příšerné chrápá­ní. „Raději bychom to měli uklidit, dokud ještě spí,“ navrhla jsem.</p>

<p>„Ano, u všech všudy, honem!“ souhlasila horlivě. „Umřela bych studem kdyby na tohle přišel.“</p>

<p>Jsem si téměř jistá, že náš znetvořený strýc dobře vě­děl o tom co se děje, ale z nějakého důvodu jsme se ni­kdy nedostali k tomu si o tom popovídat.</p>

<p>Strýček Beldin přemýšlel o tom, kdy členové mé roz­sáhlé rodiny naplno rozvíjejí to, čemu otec říká „talent.“ Došel k závěru, že se objevuje s nástupem puberty. S tímto jeho závěrem možná dost souvisí jeho zkušenost se mnou. Bylo mi asi dvanáct let, možná o málo víc. Bylo právě „ono období měsíce“ pro Beldaranu i mě a má sestra byla dost apatická. Já jsem naproti tomu byla podrážděná a popudlivá. Bylo to tak nepohodlné! Matka se sice zmínila o tom, že by se „něco mělo stát“ až Beldarana a já dosáhneme určitého stupně dospě­losti, ale nijak to neupřesnila. Evidentně je nějak ne­zbytné, aby naše první zkušenosti s využitím talentu byly spontální. Neptejte se mě proč, protože já nemám ani nejmenší tušení o nějakém rozumném důvodu pro tenhle zvyk.</p>

<p>Pokud si dobře vzpomínám na okolnosti svého prv­ního setkání, táhla jsem velký pytel pšenice dolů ke Stromu abych nakrmila své ptáky. Kvůli tomu jsem si pro sebe reptala. Po letech se na mě ptáci stali závislí a nijak se nezdráhali využívat mojí štědrosti. Ptáci, stejně jako ostatní tvorové, mohou po čase zlenivět. Nevadilo mi je krmit, ale připadalo mi, že trávím stále více času vláčením pytlů se zrním z věže dvojčat ke Stromu.</p>

<p>Když jsem došla ke Stromu, všichni se hlasitě doža­dovali nakrmení a to mě popudilo ještě víc. Pokud vím, ani jeden pták se nikdy nenaučil nějak mi poděkovat.</p>

<p>Byla jich tam už celá hejna a můj dnešní příděl spo­řádali během krátké chvíle. Pak začali pištět a žádat víc zrní.</p>

<p>Usadila jsem se na svém oblíbeném stanovišti a hla­sité obtěžování těch ptáků jen přilévalo do ohně mé podrážděnosti. Kdyby tak existoval způsob jak získat nevyčerpatelnou zásobu zrní, takže bych je udržela potichu.</p>

<p>Obzvláště sojky byly dost útočné a dotěrné. Něco na tom jejich ječení je tak nepříjemného, že se do mě přímo zařezává. Nakonec jsem to už nevydržela a vybuchla jsem. „Víc zrní!“ napůl jsem už zakřičela.</p>

<p>A najednou tam bylo – celé haldy dobrého zrní a se­mínek! Byla jsem ohromena. Dokonce i ptáci vypadali vyděšeně. Byla jsem z toho ovšem úplně vyčerpaná.</p>

<p>Otec vždycky tohle naše počínání popisoval slovy „Vůle a Slovo,“ ale myslím, že to tak úplně neodpoví­dá. Moje zkušenosti spíše napovídají, že „Přání a Slo­vo“ funguje stejně dobře.</p>

<p>Jednoho dne si o tom s ním budu muset promluvit.</p>

<p>Tak jako je tomu ve většině případů, i můj první po­kus o použití talentu nadělal hodně hluku. Ještě jsem si ani nepřestala v duchu gratulovat a už se ke mně sná­šel sokol s modrými proužky a po boku měl dva holu­by. Sokol a holubové se normálně nesdružují – jedině když má ten sokol hlad – takže jsem okamžitě měla určité podezření. Ti tři se posadili na mou větev a jako­by se rozmazali, protože přímo před očima měnili svou podobu.</p>

<p>„Zrní,<emphasis> </emphasis>Polgaro?“ ptal se Beltira mírně. <emphasis>„Zrní?“</emphasis></p>

<p>„Ptáci měli hlad,“ řekla jsem jen. To byla ale hloupá omluva pro <emphasis>tak</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>výhle </emphasis>zázrak!</p>

<p>„Ta nám ale pěkně dospěla, že ano?“ zamumlal Belkira strýčku Beldinovi.</p>

<p>„Asi jsme to měli čekat,“ zabručel Beldin. „Pol nikdy nedělá <emphasis>nic </emphasis>normálním způsobem.“</p>

<p>„Budu to taky někdy umět?“ zeptala jsem se dvojčat.</p>

<p>„Co jestli budeš umět, Pol?“ zeptal se Belkira jemně.</p>

<p>„To co jste teď udělali vy – proměnit se v ptáka a pak zase zpátky?“</p>

<p>„Pravděpodobně ano.“</p>

<p>„No to je teda věc,“ řekla jsem a před mýma očima se najednou otevíral svět úplně nových možností. „Bude to Beldarana taky umět?“</p>

<p>Po téhle mojí otázce se všichni zatvářili spíš vyhýba­vě. „Nech toho, Pol,“ řekl strýček Beldin chladně, „ale­spoň dokud ti nevysvětlíme několik velmi důležitých věcí. Tohle je <emphasis>velice </emphasis>nebezpečné.“</p>

<p>„Nebezpečné?“ Tohle mě vyděsilo.</p>

<p>„Můžeš takhle provést téměř všechno co ti právě přijde na mysl, Pol,“ vysvětloval Beltira, „ale <emphasis>nemůžeš </emphasis>věci odčarovávat. Nikdy neříkej „Ať zmizí.“ Jestliže to uděláš, síla, kterou jsi uvolnila, se obrátí proti tobě a budeš zničena ty sama.“</p>

<p>„Proč bych chtěla něco ničit?“</p>

<p>„Stane se ti to,“ ujistil mě Beldin tím svým bručivým hlasem. „Jsi téměř stejně tak popudlivá jako já. Dříve či později tě něco natolik rozzlobí, že to budeš chtít odčarovat – zničit – a to tě zabije.“</p>

<p>„Zabije?“</p>

<p>„A ještě víc než zabije. Účelem vesmíru je věci tvořit. Proto ti nedovolí abys pak přišla a ničila jeho výtvory.“</p>

<p>„Nemělo by se to vztahovat taky na tvoření věcí?“</p>

<p>„Co tě vede k téhle domněnce?“</p>

<p>„Jestliže je odčarovávání věcí zapovězeno, zdá se mi logické aby tomu tak bylo i s jejich tvořením.“</p>

<p>„Tvoření věcí je naprosto v pořádku,“ ujistil mě Bel­din. „Právě jsi vytvořila přes půl tuny ptačího zrní a stále jsi tady, ale nesnaž se nikdy vymazat svůj výtvor. Jestliže není dobrý, pak je to špatné. Jakmile je to jed­nou vytvořeno, už jsi s tím spjata.“</p>

<p>„To se mi nezdá moc spravedlivé,“ protestovala jsem.</p>

<p>„Ty jsi vážně čekala, že k tobě život bude nějak spra­vedlivý, Pol?“ Takhle mi odpověděl.</p>

<p>„Ale jestliže to vytvořím, pak je to moje, nebo snad ne? Mohla bych si s tím tedy dělat co budu chtít?“</p>

<p>„Takhle to nefunguje, Pol,“ řekl mi Beltira. „Nijak s tím neexperimentuj. Máme tě příliš rádi než abychom tě kvůli tomu ztratili.“</p>

<p>„Copak ještě nemám dělat?“</p>

<p>„Nepokoušej se o nemožné,“ převzal slovo Belkira. „Jakmile jsi svou vůli na něco nasměrovala, musíš to projít až do konce. Nemůžeš prostě svou vůli zastavit jakmile jsi ji vypustila na cíl. Bude z tebe vysávat stále víc a víc při své snaze ten úkol dokončit a nakonec ti to může sebrat tolik sil, že se ti zastaví srdce a pak zemřeš.“</p>

<p>„Jak mám ale předem vědět, co je možné a co ne?“</p>

<p>„Přijď za někým znás než s něčím začneš,“ poradil mi Beltira. „Prober to nejprve s námi a my ti řekneme, jestli je to v pořádku.“</p>

<p>„Mě <emphasis>nikdo </emphasis>nebude říkat co mám nebo nemám dělat!“ vybuchla jsem.</p>

<p>„Chceš tedy zemřít?“ zeptal se mě Beldin přímo.</p>

<p>„Samozřejmě, že ne.“</p>

<p>„Pak se tedy chovej tak, jak ti radíme,“ zabručel. „Nezkoušej nic na vlastní pěst. Nedělej takhle <emphasis>nic </emphasis>do­kud to s někým znás nejprve neprobereš. Nesnaž se zvednout horský masiv nebo zastavit slunce. Snažíme se tě chránit, Pol. Nepřidělávej nám starosti.“</p>

<p>„Ještě něco máte na srdci?“ byla jsem v tu chvíli do­cela nabručená.</p>

<p>„Jsi hrozně hlučná,“ řekl Belkira aniž by mě nějak šetřil.</p>

<p>„Co chceš říct tím „hlučná“?“</p>

<p>„Když něco děláš tímhle způsobem, vytváří to zvuk, který my slyšíme. Když si vyráběla tuhle hromadu zr­ní, znělo to jako dunění hromu. Vždycky proto měj na paměti, že my nejsme jediní lidé na světě s tímto da­rem. Nastanou chvíle kdy nebudeš chtít nějak prozra­zovat svou přítomnost. Dávej pozor, ukážu ti to.“</p>

<p>Nepříliš daleko od Stromu byl velký kámen, strýček Belkira se na něj zadíval a něco potichu zamumlal. Pak ten kámen jakoby zmizel a téměř okamžitě se zase ob­jevil asi o sto sáhů dále.</p>

<p>Nebyl to vlastně ani zvuk. Spíš jsem to cítila než sly­šela, ale stejně mě přitom běhal mráz po zádech.</p>

<p>„Víš už, co jsem měl na mysli?“ zeptal se mě Belkira.</p>

<p>„Ano. To je zvuk, co?“</p>

<p>„Jsem rád, že se ti to líbilo.“</p>

<p>Po nějakou dobu mě ještě zahrnovali všelijakými pří­kazy. „Je to už všechno?“ zeptala jsem se nakonec. Už mě to jejich zakazování začínalo unavovat.</p>

<p>„Ještě přijdou další, Pol,“ řekl Beltira. „Tohle byly je­nom věci, které potřebuješ vědět pro nejbližší dobu. Ať už se ti to líbí nebo ne, tvoje vyučování právě začalo. Musíš se naučit tenhle svůj dar kontrolovat. Studuj tvr­dě, Pol. Pravděpodobně na tom bude záviset tvůj ži­vot.“</p>

<p><emphasis>„Jenom se usmívej a přikyvuj jim, Polgaro,“ </emphasis>radil mi matčin hlas v mé hlavě. <emphasis>„Já se o tvoje zaučení postarám sama. Usmívej se, kývej a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>zůstaň klidná až se tě budou snažit poučovat, Pol. Snaž se je nijak nepopudit tím, že bys dělala něco neobvyklého když budou p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>blíž.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Cokoliv si budeš přát, mami,“</emphasis> souhlasila jsem.</p>

<p>A tak jsem také <emphasis>doopravdy </emphasis>získala všechny svoje znalostí. Moji strýčkové byli často úplně překvapeni tím, jak rychle jsem se některé věci naučila. Nikdy se jim nepodařilo načít nějaký nový kousek aniž bych jim ho hned bezvadně předvedla. Určitě si tehdy všichni mysleli, že mají před sebou rodícího se – byť velice špinavého – génia. Skutečnost se ovšem měla tak, že mě matka už předtím naučila tyto základní triky. Moje a matčina mysl byly propojeny již před mým naroze­ním. Tím měla mnohem lepší předpoklady k tomu, aby odhadla možnosti mého chápání. Tahle výhoda z ní dělala mnohem lepší učitelku než byli moji strýčkové. Zhruba tehdy strýček Beldin odešel plnit nějaké tajupl­né poslání, a tak moje výchova ležela na bedrech dvoj­čat – alespoň to si mysleli. Ve skutečnosti mě matka naučila naprostou většinu toho, co dnes umím.</p>

<p>Přirozeně jsem své sestře pověděla o tom, co se mi přihodilo. Beldarana a já jsme před sebou vlastně ne­měly žádná tajemství.</p>

<p>Ve tváři jí bylo znát mírnou touhu to znát taky. „Jaké to je?“ zeptala se mě.</p>

<p>„Ukážu ti, jak se to dělá,“ řekla jsem jí. „Pak to budeš moci zjistit sama na sobě.“</p>

<p>Povzdechla si. „Ne, Pol,“ zarazila mě. „Matka mi řekla, že to nemám dělat.“</p>

<p>„Řekla? Chceš tím říct, že už k tobě konečně promlu­vila?“</p>

<p>„Ne, když jsem vzhůru,“ vysvětlila mi Beldarana, „Její hlas ke mně promlouvá když sním.“</p>

<p>„To je ale příšerně těžkopádný způsob komunikace.“</p>

<p>„To souhlasím, ale má to svůj důvod. Řekla mi, že ty máš <emphasis>konat věci. </emphasis>Já mám prostě jenom <emphasis>být.“</emphasis></p>

<p>„Být čím?“</p>

<p>„To mi ještě neřekla. Pravděpodobně se k tomu do­stane někdy v příštích dnech.“</p>

<p>Pak jsem odešla a cosi jsem si pro sebe mumlala.</p>

<p>Matka mi pověděla o několika z těch věcí, které bych měla být schopna dokázat, a já jsem je všechny vy­zkoušela. Přemisťování bylo vážně dost zábavné a na­učila jsem se přitom jak utlumit hluk. Celé dny jsem trávila tím, že jsem pohazovala sem a tam po Údolí.</p>

<p>Bylo také dost těch triků, které mi matka vysvětlila a já je nemohla nijak zkoušet, protože vyžadovaly pří­tomnost dalších lidí. Kromě dvojčat a Beldarany nebyl v širokém okruhu nikdo další. Matka mi dost přísně řekla, abych nikdy neexperimentovala na Beldaraně.</p>

<p>To, co mí strýčkové rádi nazývali mým „vyučová­ním“ mě odvádělo na dlouhou dobu od Stromu a mých ptáčků, což se mi pranic nelíbilo. Stejně jsem už věděla o většině z těch věcí, které mi při tom povídali, takže to bylo velice nudné a monotónní.</p>

<p>„<emphasis>Hlavně drž svůj temperament na uzdě, Polgaro,“ </emphasis>řekla mi matka při jedné příležitosti, kdy už jsem byla připravena vybuchnout.</p>

<p><emphasis>„Ale tohle je všechno tak nudné!“ </emphasis>protestovala jsem.</p>

<p><emphasis>„Pak tedy přitom mysli na něco jiného.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„A na co bych tak měla myslet?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Požádej dvojčata, aby tě naučila jak lidé vaří,“ </emphasis>na­vrhla mi. <emphasis>„L</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>dé rádi strkají své jídlo do ohně před tím, než jej snědí. Vždycky mi to přip</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>dalo jako dost zby</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tečná ztráta času, ale oni už jsou takoví.“</emphasis></p>

<p>A tak tedy došlo k tomu, že jsem se vzdělávala ve dvou oborech najednou místo jednoho. Naučila jsem se všechno o přesunech a o používání koření téměř ve stejné době. Jednou ze zvláštností našeho umění je, že při něm velice důležitou úlohu hraje představivost. Br­zy jsem zjistila, že si dokážu snadno představit co by které koření dodalo za chuť připravovanému pokrmu. V tomto ohledu jsem dokonce brzy předčila i dvojčata. Oni všechno příliš pečlivě odměřovali. Já jsem se při dochucování jídel řídila hlavně instinktem – špetka, odměrka nebo hrst libovolného koření vždy dodaly pokrmu tu správnou chuť.</p>

<p>„Té šalvěje dáváš trochu moc, Pol,“ protestoval Beltira když jsem rukou hrábla do jednoho z jeho kořeno­vých hrnečků.</p>

<p>„Počkej, strýčku,“ řekla jsem mu. „Nekritizuj moje vaření dokud jsi to ještě neochutnal.“</p>

<p>A tak jako obvykle, pečeně mnou připravená byla vynikající. Jak si vzpomínám, Beltira byl potom trochu na bručený.</p>

<p>A pak nastal velice důležitý den mého života. Byl to onen den – nebo přesněji řečeno noc – kdy mi matka odhalila tajemství přeměňování podob.</p>

<p><emphasis>„Je to skutečně dost jednoduché, Polgaro,“  </emphasis>řekla mi. <emphasis>„Jediné co musíš vlastně udělat je utvořit si v mysli představu té podoby, kterou chceš získat, a pak se do ní převtělit.“</emphasis></p>

<p>Jak se ale ukázalo, matčin a můj výklad slova „jed­noduchý“ byl velice odlišný.</p>

<p><emphasis>„Ocasní pera jsou příliš krátká,“ </emphasis>řekla dost kriticky po mém třetím pokusu. <emphasis>„Zkus to znovu a lépe.“</emphasis></p>

<p>Trvalo mi celé <emphasis>hodiny než </emphasis>se mi podařilo utvořit dost reálnou představu v mozku. Jednu chvíli už jsem byla téměř odhodlána své snažení vzdát. Když už jsem vy­stihla ocas, tak byl zase špatně zobák – nebo drápy, Pak nebylo peří na křídlech dost měkké. Jindy zase ne­byl hrudník dost pevný. Oči byly menší než měly být. Už jsem byla blízko představě, že to radši všechno vzdám, když matka řekla: „<emphasis>Tohle vyp</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>dá docela do</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>ře. A teď prostě do téhle podoby vpluj.“ </emphasis>Matčina schop­nost vidět mou mysl z ní dělala toho nejlepšího učitele, jakého jsem si mohla přát.</p>

<p>Jakmile jsem se začala přeměňovat do podoby, kte­rou jsem si předtím vytvořila, cítila jsem jako by se moje tělo měnilo v cosi tekutého – něco jako med. Do­slova jsem přetekla do své nové podoby.</p>

<p>A tím to bylo dokončeno. Teď ze mě byla sněžná so­va. Znovu mi všechno velice zjednodušil velmi úzký kontakt smyšlenkami mé matky. Létání zahrnuje až příliš mnoho životně důležitých úkonů než aby to mo­hl člověk hned zvládnout. Proto mi matka všechny ty drobné finty a dovednosti prostě nacpala do hlavy. Za­hýbala jsem svými měkkými křídly a hned jsem se vznesla do vzduchu. Párkrát jsem zakroužila kolem, s každým dalším mávnutím křídly jsem se zdokonalo­vala a kruhy se zcela viditelně zvětšovaly.</p>

<p>Létání v člověku vzbuzuje tak skvělé pocity a nadše­ní, že se to ani nebudu pokoušet popisovat. Než se na východním horizonty začaly objevovat první známky rozbřesku, byla jsem už docela obstojnou letkyní. Hla­vu jsem měla naplněnu radosti jakou jsem nikdy před­tím nepoznala.</p>

<p><emphasis>„Raději by ses už měla vrátit do věže. Pol,“ </emphasis>nabádala mě matka. <emphasis>„Sovy většinou ve dne venku nepoletují.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Opravdu musím?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ano. Nemusíme své malé tajemství prozradit hned teď. Budeš se také muset proměnit do své skutečné po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>doby.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Mami!“ </emphasis>protestovala jsem ze všech sil.</p>

<p><emphasis>„Můžeme si takhle hrát zase zítra v noci, Pol. Teď se vrať domů a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>naber svou podobu dřív, než se někdo probudí.“</emphasis></p>

<p>Tak tohle ve mně moc radosti nevyvolalo, ale pro­vedla jsem přesně to, co mi matka poradila.</p>

<p>Nedlouho po této události si mě Beldarana vzala stranou. „Strýček Beldin se vrací a přivede zpátky do Údolí i otce,“ sdělila mi.</p>

<p> „Vážně? Jak to víš?“</p>

<p>„Matka mi pověděla – ve snu.“</p>

<p>„Ve snu?“ To mě zarazilo.</p>

<p>„Vždycky ke mě promlouvá ve snech. Už jsem ti o tom přece povídala.“</p>

<p>Rozhodla jsem se nijak do toho nešťourat, ale řekla jsem si, že si o tom s matkou budu muset nějak pro­mluvit. Vždycky promlouvala ke mě když jsem byla vzhůru, ale z nějakého důvodu k mé sestře promlou­vala v mlhavé řeči snů. Zajímalo mě, proč mezi námi dělá takové rozdíly. Taky mě zajímalo, proč Beldaraně matka řekla o návratu našeho toulavého otce a nijak se neobtěžovala se o tom zmínit také mně.</p>

<p>Počátkem léta konečně strýček Beldin přivedl do Údolí našeho otce. V průběhu let, která následovala po otcově opuštění Údolí, strýček Beldin sledoval pečlivě jeho stopu a zpravoval nás o všech jeho trapasech, tak­že mě jeho návrat zase tak moc nevzrušoval. Myšlenka, že ten nevábně vypadající dobrodruh věčně naložený v lihu je můj otec se mi zrovna moc nelíbila.</p>

<p>Nevypadal zase tak hrozně když vylezl po schodech Beldinovy věže k nám nahoru, ale já věděla, že zdání může klamat.</p>

<p>„Tati!“ vykřikla Beldarana a hnala se místností ho obejmout. Schopnost odpouštění je asi velký dar, ale Beldarana to s ní někdy přeháněla.</p>

<p>V té chvíli jsem udělala něco, co ode mě nebylo zrov­na hezké. Mou jedinou omluvou pro tu hrůzu bylo, že jsem nechtěla aby otec nabyl mylného dojmu, že jeho návrat domů je důvodem pro nějaké všeobecné veselí. Ne že bych ho vyloženě nenáviděla, ale rozhodně jsem ho neměla v lásce. „Tak, Starý vlku,“ řekla jsem co nej­urážlivějším tónem, „vidím, že ses konečně rozhodl vrátit se na místo činu.“</p><empty-line /><p><strong>III.</strong></p>

<p><strong>Pak jsem se</strong> rozhodla ulevit svému svědomí a tak jsem řekla otci vše, co jsem měla na srd­ci. Řekla jsem mu – pěkně od plic – co si o něm přesně myslím. Nechtěla jsem totiž aby si nesprávně myslel, že Beldaranino sladké a milé uvítání představovalo obecné smýšlení. Také jsem chtěla jasně ukázat svou nezávislost a jsem si jistá, že <emphasis>tohle </emphasis>se mi podařilo mu sdělit. Nebylo to vážně moc pěkné, ale mě bylo v té době pouhých třináct a tak jsem ještě měla některé nepěkné vlastnosti.</p>

<p>Ale dobrá, něco si tedy vyjasníme na tomhle místě, hned a pěkně na rovinu. Nejsem žádný svatoušek a taky jsem to nikdy nepředstírala. Příležitostně se o mě mluví jako o „Svaté Polgaře,“ ale to je naprosto absurdní. Se vší pravděpodobností jedinými lidmi, kteří pochopí mé<emphasis> </emphasis>pocity v dětství jsou ti, kteří byli sami dvojčaty. Beldarana byla naprosto jasným středem mého života a tak tomu bylo ještě před okamžikem našeho narození. Beldarana byla <emphasis>moje </emphasis>a proto má žárlivost a rozmrzelost neznala mezí když si otec tak „přivlastňoval“ její pří­zeň. Beldarana i každá její myšlenka patřila mně, a on mi to sebral! Moje jedovatá poznámka o tom, že se vrá­til na místo činu, začala cosi co trvalo celé věky. Strávila jsem celé hodiny pilováním těchto štiplavých pozná­mek a pečlivě jsem je uchovávala v paměti.</p>

<p>Mnozí z vás si jistě povšimli, že náš vzájemný vztah s otcem je poněkud nepřátelský. Já po něm štěkám a on před mými poznámkami uhýbá. Tak tohle začalo v době kdy mi bylo třináct let. Netrvalo to dlouho a stal se z toho zvyk, který je do mě již tak vryt, že jej dodr­žuji zcela automaticky.</p>

<p>Ještě jednu věc chci říct. Ti, kdo znali mě a Beldaranu jako děti, se vždycky domnívali, že já byla tím dominantním dvojčetem a přebírala jsem vedení v situacích týkajících se nás dvou. Skutečnost je ale taková, že ve­doucí úlohu měla Beldarana. Mým téměř jediným ži­votním cílem byla Beldaranina spokojenost, a někdy se tím řídím ještě dnes. Beldarana byla obdarována tako­vým klidem, že já se jí nemohla nikdy rovnat. Možná to bylo tím, že matka Beldaraně sdělila její poslání ještě předtím, než jsme se narodily. Beldarana věděla kam směřuje, zatímco já neměla ani nejmenší tušení o svém cíli životní cesty. Měla v sobě onu jistotu, kterou já jí mohla jen závidět.</p>

<p>Otec můj jízlivý výpad přešel s tak ledovým klidem a milostí, že mě to ještě víc nazlobilo. Nakonec jsem do­konce použila ještě barvitější slovíčka ze zásoby strýčka Beldina abych zdůraznila svou nespokojenost. Nebylo to proto, že bych nějak měla ráda sprostou mluvu, ale spíš abych zjistila jestli u otce vyvolám nějakou reakci. Byla jsem trochu rozzlobena jeho klidnou netečností dokonce i k mým nejhrubějším urážkám.</p>

<p>Pak nám tím nejobyčejnějším možným způsobem mezi řečí oznámil, že se Beldarana a já přestěhujeme a budeme žít v jeho věži s ním.</p>

<p>Moje slova v té chvíli výrazně nabrala na drsnosti.</p>

<p>Poté co otec opustil věž strýčka Beldina, Beldarana a já jsme se docela dlouho bavily ve svém jazyce.</p>

<p>„Jestli si ten trouba byť jen na chvíli myslel, že se vážně přesuneme k němu, pak se tedy šeredně zmýlil,“ prohlásila jsem.</p>

<p>„Vždyť je to náš otec, Polgaro,“ připomněla mi Bel­darana.</p>

<p>„Tak to není moje chyba.“</p>

<p>„Musíme ho přece poslouchat.“</p>

<p>„Copak jsi úplně ztratila rozum?“</p>

<p>„Ne, tak to mi tedy opravdu nehrozí.“ Rozhlédla se po pokoji ve věži strýčka Beldina. „Myslím, že bychom se raději měly začít balit.“</p>

<p>„Já tedy rozhodně nikam nejdu,“ ujistila jsem ji.</p>

<p>„To je samozřejmě jen a jen na tobě.“</p>

<p>Byla jsem více než nepříjemně překvapena. „Ty bys odešla a nechala mě tu samotnou?“ zeptala jsem se jí nevěřícně.</p>

<p>„To ty jsi mě nechávala o samotě už od té doby co jsi objevila Strom, Pol,“ připomněla mi. „Tak budeš se te­dy balit nebo ne?“</p>

<p>Byla to jedna z nemnoha příležitostí kdy Beldarana takhle otevřeně ukázala svou převahu nade mnou. Normálně dosáhla toho, co chtěla, trochu mírnějšími prostředky.</p>

<p>Přešla do zaneřáděné části Beldinovy věže a začala se přehrabovat v prázdných dřevěných krabicích, které tam strýček Beldin postupně nashromáždil.</p>

<p>„Z vývoje událostí, jak to tak sleduji, odhaduji, že mezi vámi děvčaty došlo k nějaké menší roztržce,“ řekl mi mírně strýček.</p>

<p>„Spíše se jedná o trvalý rozchod,“ odsekla jsem. „Beldarana hodlá otce poslechnout, zatímco já ne.“</p>

<p>„Na to bych zase tolik nesázel, Pol.“ Strýček Beldin nás přece jenom vychovával a tak znal rozdělení sil v naší dvojici.</p>

<p>„Takhle je to správné a tak to má být, Pol,“ řekla mi Beldarana přes rameno aniž se ke mně otočila. „Respekt, když už ne láska, si vynucuje naši poslušnost.“</p>

<p><emphasis>„Respekt? </emphasis>Já necítím žádný respekt k tomu věčně opilému žebrákovi!“</p>

<p>„Ale to bys měla, Pol. Přesto dělej, jak myslíš. Já ho poslechnu. Ty si můžeš dělat co chceš. Ale čas od času mě přece zajdeš navštívit, že ano?“</p>

<p>Jak jsem jenom na tohle mohla odpovědět? Teď už možná chápete, co bylo zdrojem Beldaraniny převahy nade mnou. Téměř nikdy neztrácela svůj klid a vždyc­ky mluvila s takovým sladkým tónem v hlase. To bylo ovšem velice matoucí. Ultimátum je pořád jenom ulti­mátum, ať už je sděleno jakýmkoliv způsobem.</p>

<p>Bezmocně jsem na ni zírala.</p>

<p>„Nemyslíš, že by ses měla začít pomalu balit, drahá sestřičko?“ zeptala se mě mile.</p>

<p>Vyřítila jsem se z Beldinovy věže jako lavina a oka­mžitě jsem zamířila ke Stromu, abych tam trucovala. Několik úsečných odpovědí přesvědčilo i moje ptáčky, že bude lepší nechat mě na pokoji.</p>

<p>Trávila jsem takhle na Stromě celou noc a doufala jsem, že tohle nepřirozené oddělení přivede Beldaranu zase k rozumu. Moje sestra ovšem pod svým klid­ným a milým zevnějškem skrývala železnou vůli. Od­stěhovala se s otcem do jeho věže a po celém dni ne­snesitelné osamělosti jsem se rozmrzele přestěhovala k nim.</p>

<p>Tím ovšem nechci říci, že bych v otcově přeplněné věži trávila nějak moc času. Spala jsem tam a občas jsem jedla společně se svou sestrou a otcem, ale bylo to uprostřed léta. Můj Strom mi bohatě stačil jako domov a ptáčkové mi poskytovaly celkem dobrou společnost.</p>

<p>Když tak na to teď vzpomínám, uvědomuji si podiv­nou dvojakost důvodů, které mě vedly ke strávení léta ve větvích Stromu. Zaprvé jsem se samozřejmě snažila potrestat Beldaranu za její zradu vůči mně. Ve skuteč­nosti ale hlavním důvodem pro můj pobyt na Stromě byla prostě skutečnost, že se mi tam líbilo. Milovala jsem ptáky, a matka byla téměř neustále myšlenkami se mnou. Poskakovala jsem si vesele po větvích a často jsem měnila svou podobu. Přišla jsem na to, že veverky jsou velice svižné a rychlé. Samozřejmě jsem se kdykoliv mohla proměnit v ptáka a prostě výletět  na nejvyšší větve, ale skutečné lezení mi poskytovalo jakýsi pocit uspokojení.</p>

<p>Přibližně v polovině léta jsem zjistila nebezpečí, kte­rým se vystavuje člověk přeměňující se v hlodavce. Na hlodavce všeho druhu, od myši až po největšího, po­hlíží jako na snadnou potravu snad všechny ostatní zvířecí druhy, možná s výjimkou zlatých rybiček. Jed­noho jasného letního rána jsem si hopsala po větvích téměř až na vrcholku Stromu když v tom se přelétající sokol rozhodl, že si mě dá k snídani.</p>

<p>„Nedělej to,“ řekla jsem mu znechuceně když se na mě z výšky řítil.</p>

<p>Zarazil svůj střemhlavý let a nestačil zírat. „Polgaro?“ vypravil ze sebe užasle. „Jsi to opravdu ty?“</p>

<p>„Samozřejmě jsem to já, ty trumbero.“</p>

<p>„Je mi to hrozně líto,“ omlouval se mi. „Nějak jsem tě nepoznal.“</p>

<p>„Měl bys dávat lepší pozor. Jakékoliv zvíře se nechá chytit do nastražené pasti když si myslí, že snadno získá nějakou potravu.“</p>

<p>„Kdo by se pokoušel chytit <emphasis>mě?“</emphasis></p>

<p>„To bys asi nerad zjišťoval.“</p>

<p>„Chtěla by ses se mnou proletět?“ nabídl mi.</p>

<p>„Jak víš, že umím létat?“</p>

<p>„Copak to neumí každý?“ zeptal se a znělo to trochu překvapeně. Byl to evidentně ještě velice mladý sokol.</p>

<p>Abych byla naprosto upřímná, náš společný let se mi moc líbil. Každý pták létá trochu odlišně, ale umění vznášet se bez námahy je všem společné. Nechat se vznášet neviditelnými proudy teplého vzduchu stou­pajícími od země, to každému dodá skvělý pocit ne­představitelné svobody.</p>

<p>No dobrá tak mě baví létání. A co je na tom?</p>

<p>Otec se mě toho léta rozhodl ponechat mě mé vlastní zábavě, patrně proto, že mu pouhý zvuk mého hlasu pěkně brnkal na nervy. Jednou ale přišel k mému Stromu – asi na Beldaranino naléhání – aby mě pře­svědčil k návratu domů. Byl to ale on kdo byl cílem dost silného přesvědčování. Vypustila jsem proti němu své ptáčky a oni ho už zahnali.</p>

<p>Během následujících týdnů jsem otce i svou sestru vídala jen příležitostně. Po pravdě, čas od času jsem se tam zastavila abych zjistila, zda na své sestře zpozoruji alespoň nějaké známky utrpení. Jestliže ale Beldarana nějak trpěla, pak se jí to dařilo mistrné utajit. Během mých návštěv seděl otec stranou v jednom koutě. Zdálo se, že pracuje na něčem docela malém, ale mě vážně vůbec nezajímalo co by to tak mohlo být.</p>

<p>Přibližně začátkem podzimu jsem však přece jen zjistila, co to tak dlouho a pečlivě vyráběl. Přišel jedno­ho rána ke kmeni mého Stromu a Beldarana byla s ním, „Něco tu pro tebe mám, Pol,“ řekl mi.</p>

<p>„Já to stejně nechci,“ zavolala jsem na něj z bezpečí své oblíbené větve.</p>

<p>„Nemáš  pocit,  že jsi s tím  trochu  směšná,   Pol?“ ozvala se Beldarana.</p>

<p>„To je rodinný znak,“ odvětila jsem.</p>

<p>Pak otec provedl něco, co mi udělal jen velmi zřídka. V jednu chvíli jsem pohodlně seděla na své oblíbené pozorovatelně dvacet stop nad zemí, V příštím oka­mžiku jsem se najednou válela ve špíně u jeho nohou. Ten starý lump mě přemístil! „Takhle to bude lepší,“ řekl poté. „Ted si můžeme promluvit.“ Napřáhl ruku a já viděla, že mu z prstů visí stříbrný medailónek na stříbrném řetízku. „Tohle je pro tebe,“ dodal.</p>

<p>Trochu zdráhavě jsem si to vzala. „Copak s tím mám dělat?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Tohle bys měla nosit,“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Protože tak to řekl náš Pán. Jestliže se s ním chceš hádat, můžeš to rovnou zkusit. Prostě si to nasaď a ukonči celou tuhle šaškárnu, Pol. Je načase abychom všichni dospěli.“</p>

<p>Podívala jsem se na ten amulet docela zblízka a všimla jsem si, že je na něm obrázek sovy. Zdálo se mi, že tenhle velice příhodný dárek pocházel spíše od Aldura než od otce. V onom období mého života se mi ja­kékoliv ozdoby zdály velice nepatřičné, ale tenhle jsem se okamžité rozhodla využít. Byl na něm přece obrázek sovy, mé oblíbené náhradní podoby – a matčiny také. Jedním z problémů při nabývání jiných podob je dostat tu správnou představu, a otec byl zjevně velice talento­vaný umělec. Ta sova byla opravdu jako živá, vypadala jako by měla právě vzlétnout. Tenhle ornament se mi bude velmi hodit.</p>

<p>Když jsem si ho pověsila na krku, stalo se něco dost zvláštního. Raději bych zemřela než abych to musela přiznat, ale najednou jsem si připadala úplná. Jako by mi předtím pořád něco chybělo.</p>

<p>„A teď už jsme tři,“ řekla Beldarana celkem nevýraz­ně.</p>

<p>„Báječné,“ řekla jsem trochu jedovatě. „Ty přece je­nom umíš počítat.“ Moje neočekávaná reakce na otcův dárek mě trochu rozhodila, takže jsem potřebovala po někom vyjet – jedno po kom.</p>

<p>„Nebuď zlá,“ řekla mi Beldarana. „Vím, že jsi chytřejší než já, Pol. Nemusíš mi to omlátit o hlavu. Co kdybys teď přestala s tím blázněním a vrátila se domu, kam patříš?“</p>

<p>Vedoucím principem mého dosavadního života byla celkem domýšlivá představa, že mi nikdo nebude říkat co mám dělat. Beldarana mě právě tehdy přesvědčila, že to není pravda. Ona mi mohla – a občas to i udělala – rozkazovat. Skrytá pohrůžka, že bych mohla přijít o její lásku a přízeň, mě okamžitě dostala na kolena.</p>

<p>Takže jsme se všichni tři vydali k otcově věži. Zdál se být trochu překvapený náhlou změnou mého mínění a myslím, že až do dnešního ještě zcela nepochopil Beldaraninu moc nade mnou.</p>

<p>Možná to bylo proto aby zakryl své rozpaky, ale zkrátka mi nabídl zbytek snídaně. Okamžitě jsem zjis­tila, že tenhle nejlepší čaroděj na světě byl v kuchyni naprostým začátečníkem. „To jsi tohle naprosto nepři­jatelné jídlo udělal naschvál?“ zeptala jsem se ho. „Ur­čitě ano. Nikdo by takhle příšerně nemohl uvařit prostě náhodou.“</p>

<p>„Jestli ti to nějak nechutná, Pol, tak kuchyň je támhle.“</p>

<p>„Tak nevím, ale myslím, že máš naprostou pravdu, otče,“ řekla jsem na to. „Zvláštní, že jsem si ji zprvu vůbec nevšimla. Jestli ono to nebude tím, že máš svoje knihy a svitky rozházené všude po pracovních plo­chách.“</p>

<p>Pokrčil rameny. „Alespoň mám co číst během vaře­ní.“</p>

<p>„Já věděla, že tě něco muselo dost rozptylovat. Ne­mohl bys přece jen tak zničit všechny ty potraviny kdybys přitom dával pozor.“ Pak jsem položila ruku na kuchyňskou pracovní plochu a všechny ty svitky i kni­hy jsem smetla na podlahu. „Ode dneška si už drž svoje hračky pěkně daleko od mojí kuchyně, otče. Příště už bych ti je spálila.“</p>

<p><emphasis>„Tvojí</emphasis> kuchyně?“</p>

<p><emphasis>„Někdo se </emphasis>bude muset postarat o vaření a ty jsi na to tak naprosto nevhodný, že tě nemůžeme s klidným svědomím pustit ke kamnům.“</p>

<p>Měl příliš mnoho práce se sbíráním svých knih než aby mi nějak odpovídal.</p>

<p>A tím bylo stanoveno mé postavení v naší malé podivné rodině. Stejně mám ráda vaření takže mi to tolik nevadilo, ale po čase jsem začala uvažovat zda jsem svým rozhodnutím převzít vaření nesnížila svou úlohu. Asi tak po týdnu, nebo možná po třech, již byly naše úlohy v rodině pevně stanoveny. Tu a tam jsem si trochu stěžovala, ale ve skutečnosti jsem nebyla nijak nespokojená,</p>

<p>Přesto se ale vyskytla jiná věc, která mě rmoutila. Brzy jsem zjistila, že nedokážu otevřít zámeček na amuletu, který pro mě otec vyrobil. Byla jsem už ale na zámky celkem expert a tak jsem tomu nakonec přišla na kloub. Jeho tajemství souviselo s časem a bylo to tak složité a propracované, že jsem si byla téměř jistá tím, že ho otec nesestrojoval úplně sám. Koneckonců ten amulet zhoto­vil dle Aldurových pokynů a pouze bůh mohl přijít na zámek, který existoval ve dvou časech najednou.</p>

<p>Co kdybychom zůstali při tomhle jednoduchém vy­světlení? Celé to řešení mi ještě teď způsobuje bolesti hlavy, takže se nebudu pouštět do větších detailů.</p>

<p>Moje povinnosti v kuchyni mi nezabíraly celý den. Brzy jsem Beldaranu nakomandovala do umývání ná­dobí od snídaně zatímco já jsem chystala oběd, což byla většinou nějaká studená strava. Studené jídlo konec­konců ještě nikoho nezabilo a jakmile bylo hotové, mohla jsem se klidně odebrat ke Stromu a svým ptáč­kům. Otec ani Beldarana nijak neprotestovali proti mým denním výletům, možná proto, že to snižovalo moje možnosti jak chytře komentovat jejich počínání.</p>

<p>A tak se střídala roční období jak už to tak obyčejně bývá.</p>

<p>Asi tak po roce už nám domácnost docela slušně kla­pala a tak se otec rozhodl pozvat své bratry na večeři. Vybavuji si ten večer docela živě díky tomu, že mi ote­vřel některé nové skutečnosti, které jsem ještě nebyla připravena uznat. Vždycky jsem si byla dobře vědoma, že moji strýčkové jsou velice chytří, ale oni se k mému podivnému otci chovali jako by byl nějakým bohem. Zrovna uprostřed příprav poměrně bohaté hostiny jsem si uvědomila, jak mu všichni projevují značnou úctu.</p>

<p>Zapomněla jsem už o čem přesně se to bavili – možná o Ktačikovi či Zedarovi – ale strýček Beldin se otce úplně bezmyšlenkovitě zeptal: „Co si myslíš ty, Belgarate? Jsi koneckonců prvním učedníkem, takže znáš mysl našeho Pána lépe než my.“</p>

<p>Otec kysele zabručel. „A jestliže se ukáže, že jsem se zmýlil, tak mi to pěkně hodíte na hlavu, že ano?“</p>

<p>„Přirozeně.“ Beldin se na něj zašklebil. „Tohle je jed­na z radostí a výhod toho být podřízeným, víš?“</p>

<p>„Jak já tě nenávidím,“ řekl otec.</p>

<p>„Ne, to není pravda, Belgarate,“ řekl Beldin a ještě ví­ce se na otce začal šklebit. „To jenom tak říkáš, abys mě udělal nějakou radost.“</p>

<p>Asi bych ani nedokázala spočítat kolikrát jsem přesně takovou výměnu lichotek mezi nimi dvěma slyšela. Vždycky to vypadá jako by si mysleli, že je to nějak směšné.</p>

<p>Příštího rána jsem si šla sednout ke Stromu abych tam popřemýšlela o tomhle podivném chování svých strýčků. Bylo zjevně patrné, že otec kdysi v šerém dáv­nověku musel provádět docela zajímavé věci. Abych to řekla dost mírně, moje mínění o něm nebylo právě nej­lichotivější. Mě se zdál být líný, více než jen trochu bláznivý a taky značně nespolehlivý. Nějak mlhavě jsem si začínala uvědomovat, že můj otec je velice slo­žitý člověk. Na jednu stranu to byl lhář, zloděj, povaleč a pijan. Na druhou stranu ale byl Aldurovým prvním učedníkem a mohl by dost možná zastavit slunce na jeho cestě kdyby se mu zachtělo. Kvůli své žárlivosti a vzteku jsem úmyslně vždy viděla jen tu jeho špatnou stránku. Teď jsem se musela vypořádat s jeho dobrými vlastnostmi. Hluboce mě ranilo, že se mi takhle rozbíjí mé představy.</p>

<p>Poté co jsem se toho dne vrátila domů jsem se roz­hodla ho pozorně sledovat a doufala jsem, že zpozoruji nějaké známky jeho dvojakosti – a ještě vroucněji jsem doufala, že se mi to nepovede. Když člověk ztrácí půdu pro své předsudky, vždycky to pěkně bolí. Jediné co jsem ale viděla byl ošuntěle vyhlížející starý muž, který studoval nějaký pergamenový svitek.</p>

<p>„Nedělej to, Polgaro,“ napomenul mě a ani se neob­těžoval vzhlédnout od svého zajímavého svitku.</p>

<p>„Co nemám dělat?“</p>

<p>„Nezírej na mě tak.“</p>

<p>„Jak jsi poznal, že se na tebe dívám?“</p>

<p>„Prostě jsem to cítil, Pol. Teď už toho nech.“</p>

<p>Tohle pěkně otřáslo mou jistotou o jeho schopnos­tech, a to víc než jsem si byla ochotna připustit. Beldin i dvojčata měli evidentně pravdu. Na mém otci bylo mnoho velmi podivných a neobvyklých věcí. Rozhodla jsem se, že bude nejlepší si o tom promluvit s matkou.</p>

<p><emphasis>„On je přece vlk, Pol,“ </emphasis> řekla mi matka, <emphasis>„a vlci si hrají. Ty bereš život až příliš vážně a tak tě jeho hraní dost rozčiluje. Umí brát věci velmi vážně když je toho za</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>potřebí, ale když ne, tak si život tak nebere. To je prostě vlčí zvyk.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ale on se přece tak shazuje všemi těmi bláznivina</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mi.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Copak tvoje bláznivé chování také nesnižuje tvoje postavení? Jsi až příliš vážná, Pol. Nauč se usmívat a alespoň občas si užít trochu legrace.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Život je ale vážná věc, mami.</emphasis>“</p>

<p><emphasis>„Já vím, ale má to být taky zábava. Nauč se od svého otce jak si život pěkně užít, Pol. Bude ještě mnoho pří</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ležitostí k  pláči, ale ty se m</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>síš taky smát.“</emphasis></p>

<p>Matčina snášenlivost mi dělala velké starosti. Její po­střehy ohledně mé povahy mě ovšem trápily ještě mnohem víc.</p>

<p>Za celá staletí jsem již získala mnoho zkušeností s dospívajícími a měla jsem možnost zjistit, že se obec­ně vzato tyhle nemotorné ještě napůl děti berou až pří­liš vážně. Co je horší, pro dospívající je tou nejdůležitěj­ší věcí vzhled. Asi je to jakýsi způsob hraní. Dospívající ví moc dobře, že dítě v něm dříme jen těsně pod povr­chem, ale raději by zemřel než aby to otevřeně přiznal. Já jsem v tomto ohledu nebyla žádnou výjimkou. Byla jsem tak soustředěná na svou domnělou vyspělost, že jsem se nedokázala uvolnit a užívat si života.</p>

<p>Většina lidí si projde tímhle obdobím a pak z něj pro­stě vyrostou. Mnohým se to ale nepodaří. Jejich póza se stane důležitější než skutečnost. Z těchto ubohých by­tostí se pak stanou prázdní lidé, kteří se věčně ze všech sil snaží chovat se podle svého modelu.</p>

<p>Tak dost. Nehodlám z této knihy udělat nějaké po­jednání o mnohých aspektech lidského dospívání. Do­kud se ale každý nenaučí zasmát se sám sobě, pak bu­de jeho život úplnou tragédií – alespoň jemu to tak bude připadat.</p>

<p>Roky dál plynuly v pravidelném rytmu a ona drobná rada, kterou mi matka poskytla, mi pomohla změnit názor a překonat můj <emphasis>vnitřní </emphasis>odpor vůči otci. Svoje skutečné chování vůči němu jsem ale zachovávala stále stejné. Rozhodně jsem nechtěla aby ten starý blázen zjistil, že jsem zmírnila svoje názory na něj.</p>

<p>A pak, nedlouho poté co mě a sestře bylo šestnáct, se Pán ozval otci a dal mu poměrně přesné pokyny co se má stát. Jedna z nás – buď  Beldarana nebo já – se měla stát manželkou Železného stisku a tím pádem rivanskou královnou. Otec se s docela netypickou rozvahou rozhodl ponechat si tento rozhovor pouze pro sebe. Ačkoliv jsem v té době rozhodně nebyla nijak žhavá do vdávání, moje nadšení pro jakoukoliv soutěž mě mohlo přinést na mysl mnohé bláznivé myšlenky.</p>

<p>Můj otec dost otevřeně přiznává, že byl ve velikém pokušení se mě snadno zbavit prostě tím, že by mě provdal za nebohého Rivu. Účel – nebo Osud, jestli chcete – který nás všechny řídí tomu ale zabránil. Beldarana byla na svou svatbu se Železným stiskem při­pravována ještě před vlastním narozením. Je zcela zřejmé, že já ne.</p>

<p>Přesto jsem byla svým odmítnutím zklamána. Není to úplně padlé na hlavu? Byla jsem zapojena do soutě­že o hlavní cenu, která mě vůbec nezajímala a o niž jsem nestála. Přesto když jsem souboj prohrála, nesla jsem svou prohru velice těžce. Dokonce jsem po něko­lik týdnů s otcem nepromluvila a byla jsem odporně jedovatá na svou sestru.</p>

<p>Pak nás do Údolí přijel vyzvednout a doprovodit Anrak. Snad s výjimkou ojedinělých Ulgů a několika málo poslů od krále Algara byl Anrak asi prvním cizin­cem, kterého jsem potkala a určitě byl první, kdo o mě navíc projevil určitý zájem. Docela se mi zalíbil. Samo­zřejmě mě ale nabízel manželství a dívka má v srdci vždycky jistou slabost pro muže, který ji poprvé takto osloví. Anrak byl Alorn se vším co k tomu patří. Byl vysoký, hřmotily, zarostlý vousem a byl také veselý a trochu jednoduchý, což se mi na něm docela líbilo. Ne­líbilo se mi ale, jak byl vždycky cítit pivem.</p>

<p>Když přijel, byla jsem zrovna naplno zaměstnána svým trucováním na Stromě, takže jsme ani neměli příležitost se nějak seznámit než mě požádal o ruku, Jednoho rána na počátku jara se nesl pyšně Údolím dolů ke Stromu. Moji ptáčkové mě varovali již před je­ho příchodem, takže mě nijak nepřekvapil když se ob­jevil pod větvemi mého Stromu.</p>

<p>„Haló tam nahoře,“ zavolal na mě.</p>

<p>Podívala jsem se na něj dolů ze svého oblíbeného bi­dýlka. „Copak tu chceš?“ Nebylo to zrovna vřelé uví­tání.</p>

<p>„Jsem Anrak – Rivův bratranec – a přijel jsem, abych doprovodil tvou sestru na Ostrov, takže si ji Riva bude moci vzít za ženu.“</p>

<p>Tímhle se okamžitě zařadil do nepřátelského tábora. „Jdi pryč,“ řekla jsem mu nevychovaně.</p>

<p>„Nejdřív se tě ale musím na něco zeptat.“</p>

<p>„Na co?“</p>

<p>„No, jak už jsem řekl, jsem Rivův bratranec a my dva děláme většinou věci dohromady. Poprvé jsme se spo­lečně opili, poprvé jsme šli spolu do veřejného domu a dokonce jsme oba zabili svého prvního nepřítele ve stejné bitvě, takže je jasně patrné, že jsme si dost blízcí.“</p>

<p>„Takže?“</p>

<p>„No, Riva se chystá oženit se s tvou sestrou a já jsem myslel, že by bylo hezké kdybych se oženil zároveň s ním. Co na to říkáš?“</p>

<p>„Ty mi tedy nabízíš sňatek?“</p>

<p>„Myslel jsem, že jsem to právě udělal. Tohle je popr­vé co nějakou dívku žádám o ruku, takže jsem patrně neodvedl moc dobrou práci. Co myslíš?“</p>

<p>„Myslím, že ses zbláznil. Vždyť se ani vůbec neznáme.“</p>

<p>„Po obřadu budeme mít spoustu času abychom se oba blíže poznali. Tak co, ano nebo ne?“</p>

<p>Nebylo možné se na Anraka zlobit za jeho přímost. Byl to muž, který nechodil kolem horké kaše a mluvil přímo k věci. Zasmála jsem se mu a vypadal tím trochu dotčen. „Co je na tom tak zábavného?“ zeptal se dotče­ným tónem.</p>

<p>„Ty. Copak sis vážně myslel, že bych se provdala za naprosto neznámého člověka? Někoho, kdo vypadá ja­ko krysa schovávající se v houští?“</p>

<p>„Co tohle má znamenat?“</p>

<p>„Vždyť tobě rostou vlasy a chlupy po celém obličeji.“</p>

<p>„To je můj plnovous. Všichni Alornové mají takový plnovous.“</p>

<p>„Nemohlo by to být třeba tím, že vy Alornové jste ještě neobjevili tajemství břitvy? Pověz mi Anraku, při­šel už tvůj národ na myšlenku začít využívat kola? Už jste nějakou náhodou objevili oheň?“</p>

<p>„Nemusíš mě nijak urážet. Prostě řekni jestli ano ne­bo ne.“</p>

<p>„No dobře. <emphasis>Ne!  </emphasis>Bylo na tom snad něco, čemu bys třeba nerozuměl?“ Pak jsem se hochu uklidnila. „Celá ta představa je naprosto absurdní,“ přesvědčovala jsem ho. „Já tě neznám a ani se mi moc nelíbíš. Ne­znám tvého bratrance a taky se mi vůbec nelíbí. Abych řekla pravdu, vlastně nemám ráda celý tvůj prašivý národ. Veškeré utrpení mého života bylo způ­sobeno Alorny. Vážně sis tedy myslel, že bych si jed­noho z nich vzala? Raději by ses měl ode mě co nej­rychleji vzdálit, protože v opačném případě tě brzy proměním v ropuchu.“</p>

<p>„Nemusíš se chovat tak odporně. Však ty nejsi taky žádná krasavice.“</p>

<p>Nebudu tu opakovat co všechno jsem mu potom řekla – tenhle dokument by se náhodou mohl dostat do rukou dětem. Nějakou dobu jsem hovořila o jeho rodičích, celé jeho rozsáhlé rodině, jeho národu, před­cích i případných potomcích. Během řeči jsem čím dál více zabíhala do slovníku strýčka Beldina a Anrak mnohdy vypadal dost zaražen tím, jak dobře zvládám pestrou část slovní zásoby.</p>

<p>„No,“ ozval se nakonec, „jestli se na to díváš tímto způsobem, pak asi nemá smysl abychom v této roz­mluvě pokračovali, že?“ Pak se docela uraženě otočil a vydal se nazpět Údolím, přičemž si pro sebe něco mumlal.</p>

<p>Ubohý Anrak. Cítila jsem stále rostoucí znechucení nad skutečností, že by mi nějaký neznámý Alorn měl odebrat mou sestru, a tak měl příležitost stát se oním hromosvodem, který musel naplno nést důsledky mé­ho roztrpčení. Navíc mě matka velice důrazně upozor­nila, abych se v dohledné době vystříhala jakýchkoliv vážnějších známostí. Dospívající dívky mají potíže se svými hormony, kvůli kterým se někdy dopustí velice vážných omylů.</p>

<p>V žádném případě jsem neměla v úmyslu jet na Vě­trný ostrov, abych tam sledovala onu obscénní cere­monii. Jestliže si Beldarana chce vzít toho alornského řezníka, bude to muset udělat bez mého požehnání – a bez mé přítomnosti.</p>

<p>Když již ale bylo všechno připraveno k odjezdu, moje sestra přišla ke Stromu a „přesvědčila“ mě, abych změnila svůj názor. Navzdory svému milému a příjemnému zevnějšku, který všechny ostatní klamal, moje sestra Beldarana dokázala být naprosto nelítostná když něco opravdu chtěla. Znala mě mnohem lépe než mě znal – či vůbec mohl znát – kdokoliv jiný, takže moc dobře znala všechna moje slabá místa. Nejprve za­čala tím, že používala výhradně naši tajnou řeč, kterou jsem již téměř zapomněla. V naší řeči bylo mnoho drobností – většinou vynalezených Beldaranou – kte­ré by ani ten nejtalentovanější lingvista neodhalil, a většina z nich podtrhovala její dominantní postavení. Beldarana byla zvyklá mi poroučet a já byla zvyklá ji poslouchat. Popravdě řečeno, její přesvědčování v oné chvíli bylo vysloveně brutální. Připomněla mi všechny okamžiky našeho života kdy jsme si byly obzvlášť blízké, a schválně pro ně používala zvláštní minulý čas našeho jazyka, který znamenal zhruba cosi jako „už ni­kdy“ nebo „s tím už je konec.“ V pěti minutách se jí podařilo mě rozbrečet a během deseti minut jsem byla úzkostí bez sebe. „Přestaň!“ vzlykla jsem nakonec, protože jsem nesnesla vtírající se hrozbu, že bychom měly navždy přerušit své styky.</p>

<p>„Půjdeš tedy se mnou?“ zeptala se mě již opět nor­mální řečí.</p>

<p>„Ano! Ano! Jenom už přestaň!“</p>

<p>„Jsem tak ráda, že ses tak rozhodla, Pol,“ řekla a vroucně mě objala. Pak se mi rychle omluvila za to, co mi provedla. Proč taky ne? Právě nade mnou zvítězila, takže si mohla dovolit uzavřít celou záležitost uhlazeně.</p>

<p>Byla jsem poražena a dobře jsem to věděla. Když jsme se s Beldaranou vrátily do věže ani mě nijak zvlášť nepřekvapilo zjištění, že už mi mezitím zabalila věci. Celou tu dobu věděla, jak to nakonec dopadne.</p>

<p>Vydali jsme se na cestu příštího rána. Trvalo nám ně­kolik týdnů než jsme dorazili do Murosu, protože jsme cestovali po svých.</p>

<p>Beldarana i já jsme se v Murosu necítily zrovna ve své kůži, protože jsme nikdy předtím nebyly mezi toli­ka cizími lidmi. Ačkoliv jsem od té doby již změnila svůj názor, tehdy mi Sendarové přišli jako hlučný národ a měli jakousi posedlost nakupovat a zase prodávat, kte­rá mi byla až k smíchu.</p>

<p>Anrak nás v Murosu opustil a vydal se napřed aby sdělil Rivovi, že už jsme na cestě. Najali jsme si kočár a všichni čtyři, to jest já a Beldarana, otec a strýček Beldin, jsme dojeli zbytek cesty do Kamaaru. Musím říct, že bych snad raději šla pěšky. Malí poníci táhnoucí náš kočár se nepohybovali nijak rychle a kola vozu jako by snad schválně přejížděla všechny kamínky a vyjeté koleje na cestě. Cestování kočárem bylo skutečně ne­pohodlné dokud nějaký chytrý chlápek nepřišel na to, že by se tam daly instalovat pružiny.</p>

<p>V Kamaaru bylo snad ještě více lidí než předtím v Murosu. Pronajali jsme si pár pokojů v sendarském hotýlku a ubytovali jsme se, abychom vyčkali Rivova příjezdu. Docela mě rozčilovalo, že při každém pohle­du z okna jsem všude viděla jen budovy. Sendarové ja­ko by neměli rádi volné prostory. Zdá se, že mají neu­stále potřebu všechno „civilizovat.“</p>

<p>Žena hospodského, malá buclatá žena s milým cho­váním měla taky neustále snahu mě zcivilizovat. Ne­ustále mi nabízela teplou lázeň, to zaprvé. Celkem nenápadně mi naznačila, že nezaváním zrovna nej­příjemněji.</p>

<p>Odmítala jsem její návrhy krčením ramen. „Vždyť je to ztráta času,“ namítala jsem. „Jenom bych se zase ušpinila. Příště až bude pršet tak si vyjdu ven. To by ze mě mělo spláchnout zápach a nejhorší špínu.“</p>

<p>Také mi neustále nabízela hřeben a kartáč, což jsem také odmítla. Nehodlala jsem nijak tomu alornskému darebákovi, který mi sebral sestru, dávat najevo, že bych se snad nějak přemáhala abych se pro jeho větší slávu nějak upravovala.</p>

<p>Nosatá paní hospodská nakonec zašla tak daleko, že se mi rozhodla navrhnout návštěvu u švadleny. Já ne­byla nijak zvlášť nadšena představou, že brzy budeme vítat krále, ale <emphasis>ona </emphasis>byla evidentně nadšená.</p>

<p>„Co je špatného na tom co mám na sobě?“ zeptala jsem se jí docela bojovně.</p>

<p>„Odlišné příležitosti si žádají odlišné šaty, drahá,“ vysvětlovala mi.</p>

<p>„To je ale bláznovství,“ odporovala jsem. „Pořídím si nové šaty až  tyhle jedny zničím.“</p>

<p>Myslím, že v tu chvíli to vzdala. Určitě si o mně po­myslela, že jsem nenapravitelná divoška, jedna z těch nešťastníků, kterým se nikdy nedostane výdobytků ci­vilizace.</p>

<p>A pak Anrak přivedl Rivu do našeho pokoje. Musím prohlásit, že byl po fyzické stránce přitažlivý. Myslím, že jsem ještě nikdy neviděla nikoho tak vysokého – kromě ostatních členů jeho rodiny. Měl modré oči, čer­ný plnovous a já ho nenáviděla. Zamumlal krátký po­zdrav mému otci a pak se posadil, aby se podíval na Beldaranu.</p>

<p>Beldarana jeho upřený pohled opětovala.</p>

<p>Bylo to patrně to nejbolestnější odpoledne jaké jsem kdy do té doby zažila. Doufala jsem, že Riva bude spíše jako jeho bratranec Anrak a bude plácat věci, které se Beldarany nějak dotknou. Ten blázen ale neřekl vůbec nic! Jediné co dělal bylo, že seděl s oním obdivným vý­razem ve tváři a upřeně se na ni díval. Bylo zřejmé, že ho Beldarana obdivuje úplně stejně.</p>

<p>Tady jsem rozhodně měla co do činění s nějakými zákulisními praktikami.</p>

<p>Všichni jsme tam seděli v naprosté tichosti a pozoro­vali jsme jejich vzájemné zbožňování. Každý okamžik pro mě znamenal další dýku zabodnutou do srdce. Nebylo žádných pochyb o tom, že jsem ztratila svou sestru. Nehodlala jsem ale ani jednomu z nich dopřát uspokojení a otevřeně tam trpět, takže jsem si tam tiše trpěla jenom ve vlastním nitru. Bylo docela zřejmé, že moje oddělení od Beldarany, které začalo ještě předtím než jsme se narodily, bylo právě dokončeno. Chtěla jsem v tu chvíli zemřít.</p>

<p>Nakonec, když už se blížil večer, zemřely i mé po­slední naděje a já cítila, že mě v očích pálí slzy.</p>

<p>Dost mě to překvapilo – vždyť jsem se k němu ne­chovala zrovna nejlépe – ale nakonec mě zachránil otec. Přišel ke mně a vzal mě za ruku. „Co kdybychom se na chvilku šli projít, Pol?“ navrhl mi jemně. Ačkoliv jsem trpěla, takové slitování mě od něj dost zarazilo. On by byl tím posledním člověkem, od kterého bych něco takového čekala. Můj otec mě zkrátka tu a tam dovede překvapit.</p>

<p>Vyvedl mě ven z pokoje a když jsme odcházeli tak jsem si uvědomila, že Beldarana vůbec pohledem neo­pustila Rivovu tvář aby se na mě podívala. To byla myslím poslední rána do mého rozervaného srdce.</p>

<p>Otec mě vedl sešeřelou chodbou až k malé terásce na vzdálenějším konci a vyšli jsme ven na vzduch. Pak za námi zavřel dveře.</p>

<p>Snažila jsem se ze všech sil udržet pod kontrolou svůj žal nad právě utrpěnou ztrátou. „No,“ řekla jsem tím nejobyčejnějším hlasem jaký jsem v té chvíli svedla, „tím je to asi všechno vyřešeno, že?“</p>

<p>Otec chvíli mumlal nějaké plané fráze o našem osu­du, ale já jsem ho vlastně vůbec neposlouchala. Osud ať se jde vycpat! Právě jsem ztratila svou jedinou sest­ru! Nakonec už jsem to prostě nedokázala v sobě potla­čovat. S nářkem jsem se mu vrhla kolem krku, objala jsem ho, hlavu jsem mu položila na hruď a naprosto nekontrolovaně jsem se rozplakala.</p>

<p>Trvalo to docela dlouhou dobu, než jsem ze sebe vy­plakala veškerý žal. Pak jsem se znovu vzchopila. Roz­hodla jsem se, že nikdy nedopustím aby Riva či Belda­rana spatřili mé utrpení. Navíc jsem se rozhodla učinit jistá opatření abych jim dokázala, že se mě vlastně nijak nedotkl úmyslný odchod mé sestry z  mojí blízkosti. Začala jsem se otce vyptávat na věci, které by mě nikdy předtím nezajímaly – koupel, švadleny, hřebeny a tak podobně. Ukážu svojí sestře, jak málo si z toho dělám. Jestliže já trpěla, pak už se postarám aby ona trpěla taky.</p>

<p>Při koupeli jsem si dala na sobě skutečně záležet. Pro mě to byl vlastně jakýsi pohřeb – můj – a tak bylo jen správné abych vypadala co nejlépe až se ukážu před ostatními. Nejprve jsem se chvílí trápila nad svými okousanými nehty, ale pak jsem si vzpomněla na naše schopností. Soustředila jsem se na nehty a pak jsem řekla: „Prodlužte se.“</p>

<p>A tím bylo vystaráno.</p>

<p>Potom jsem asi tak hodinu odpočívala v lázni. Chtěla jsem samozřejmě ze sebe smýt všechnu tu nahromadě­nou špínu, ale taky jsem si uvědomila, že je pro mě koupel velice příjemná.</p>

<p>Když jsem konečně vylezla z dřevěné vany připomí­nající rozpůlený sud, osušila jsem se a oblékla do svých šatů. Pak jsem se usadila abych se vypořádala se svými vlasy. Nebylo to rozhodně jednoduché. Nemyla jsem si vlasy od té doby co v Údolí naposledy pršelo a tak byly moje vlasy rozcuchané a poslepované, že už jsem to sko­ro chtěla vzdát. Stálo mě to dost námahy a taky to bylo značně bolestivé, ale nakonec jsem se propracovala až k tomu, že už jsem mezi vlasy mohla projíždět kartáčem,</p>

<p>Té noci jsem toho moc nenaspala a tak jsem vstala br­zy abych mohla dokončit svoje přípravy. Posadila jsem se před zrcadlo, vyrobené z<emphasis> </emphasis>vyleštěné mosazi, a podí­vala jsem se značně kriticky na svůj odraz. Byla jsem poněkud zaražena tím, že jsem nevypadala zase tak ošklivě jak jsem si vždycky myslela. Dokonce jsem do­šla k závěru, že jsem docela hezká.</p>

<p><emphasis>„Nedopusť, aby ti to nějak stouplo do hlavy, Pol“ </emphasis>ozval se mi v hlavě matčin hlas. <emphasis>„Přece sis opravdu nemyslela, že bych snad p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>rodila nějakou opravdu oš</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>klivou dceru, nebo snad ano?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Vždycky jsem si myslela, že jsem dost ošklivá, mami,“ </emphasis>řekla jsem.</p>

<p>„<emphasis>Pak ses mýlila. Moc to s těmi vlasy nepřeháněj. Ten bílý pram</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>nek tě dělá dost hezkou, nemusíš to moc při</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>krášlovat.“</emphasis></p>

<p>Modré šaty, které pro mě otec sehnal, byly opravdu docela hezké. Oblékla jsem si je a prohlížela jsem se v zrcadle. Byla jsem trochu zahanbena tím, co jsem tam viděla. Nebylo žádných pochyb o tom, že jsem žena. Celou dobu jsem víceméně přehlížela jisté znaky své ženskosti, ale teď už to prostě nešlo. Moje nové šaty tuto skutečnost jen podtrhovaly. Měla jsem ovšem do­cela potíže s botami. Byly vepředu dost zašpičatělé a měly středně vysoký podpatek, takže mě bolely nohy. Nebyla jsem na boty zvyklá, ale zatnula jsem zuby a snesla jsem to.</p>

<p>Čím víc jsem se dívala do zrcadla, tím víc se mi lí­bilo to, co jsem v něm viděla. Ta housenka, kterou jsem vždycky byla, se právě proměnila v motýla. Stále jsem Rivu nenáviděla, ale moje nenávist se teď o něco zmírnila. Určitě to neměl v úmyslu, ale jeho příjezd do Kamaaru právě způsobil, že jsem si uvě­domila kdo vlastně jsem.</p>

<p>Byla jsem hezká! Byla jsem dokonce ještě víc než hezká!</p>

<p>„To je ale podivuhodná věc,“ zamumlala jsem si pro sebe.</p>

<p>Moje vítězství toho rána bylo zcela završeno když jsem skromně – nacvičovala jsem si to několik hodin – vstoupila do místnosti, ve které seděli ostatní. Byla jsem si téměř jista tím, jak budou reagovat Riva a Anrak. Ačkoliv jsem nebyla zrovna moc zkušená, věděla jsem jak se budou dívat na mou novou podobu. Já jsem se soustředila na Beldaraninu tvář.</p>

<p>Docela jsem doufala, že na ní spatřím alespoň náznak nějaké závisti, ale měla jsem být chytřejší. Zadívala se na mě jenom trochu vesele a když promluvila, tak pou­žila naši řeč. To, co se mezi námi odehrálo, bylo čistě osobní. „No konečně,“ bylo to jediné co mi řekla a pak mě vroucně objala.</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>IV.</strong></p>

<p><strong>Musím přiznat,</strong> že jsem byla docela zklama­ná tím, že moje sestra na místě nezezelenala závistí, ale žádné vítězství nemůže být úplné, ne?</p>

<p>Na Anrakově tváři se objevil výraz melancholie a za­čal vzdychat. Vysvětlil Rivovi jak moc teď lituje, že tehdy nekul železo dokud bylo žhavé.</p>

<p>Nepřijde vám tohle úsloví trochu podivné? Vypadá to potom, že Anrak je kovář stojící s perlíkem u kovad­liny.</p>

<p>Promiňte.</p>

<p>Jeho zklamané doznání dokončilo mou radost toho rána a otevřelo přede mnou zcela nové obzory. Nemáte taky pocit, že nechat se obdivovat je docela příjemný způsob trávení času? A nejen to, Anrak i jeho bratranec mě automaticky povýšili a začali mě oslovovat „slečno Polgaro,“ což už zní docela pěkně.</p>

<p>Pak se Rivův bratranec vytasil s celou řadou napro­stých nesmyslů a nepochopení toho, co otec nazývá talentem. Zjevně byl přesvědčen o tom, že moje pro­měna byla zapříčiněna kouzlem a dokonce zašel tak daleko a<emphasis> </emphasis>uvažoval, že bych mohla být na dvou místech najednou. Při tomhle přemítání jsem ho musela trochu jemně zatahat za fousy. Uvědomovala jsem si, že se mi Anrak líbí čím dál víc. Vždyť o mě říkal tak pěkné věci. Bylo asi tak poledne když jsme se konečně všichni zvedli a vyrazili jsme do přístavu, abychom se nalodili na Rivův koráb. Při této příležitosti musím upozornit, že Beldarana ani já jsme nikdy předtím neviděly ani moře, ani loď, a tak jsme obě měly z nastávající cesty trochu obavy. Počasí bylo pěkné, přesto byly ale na moři spousty vln. Nevím vlastně co přesně jsme očeká­valy, ale všechny rybníčky v Údolí měly klidnou hladi­nu a tak jsme na vlny nebyly připravené. Moře mělo také svou zvláštní vůni. Mělo takový ostrý pach, který překrýval všechny ostatní ještě nechutnější zápachy, které jsou tak typické pro všechny přístavy. Asi to bude součástí povahy, že lidé se prostě odpadků zbavují tím nejjednodušším způsobem. Přišlo mi ale velice nepro­zřetelné házet je prostě do vody, která vám je při kaž­dém přílivu bude vracet zpátky.</p>

<p>Naše loď se mi zdála dost mohutná, ale jednotlivé kabiny v podpalubí se mi jevily jako dost malé a nepo­hodlné. Navíc bylo všechno jakoby pokryto vrstvou černé a mastné hmoty. „Co je to napatlané na těch stě­nách?“ zeptala jsem se strýčka Beldina.</p>

<p>„To je dehet,“ odpověděl mi s lehkým pokrčením ramen. „Pomáhá to odpuzovat vodu.“</p>

<p>Tohle mě tak trochu znepokojilo. „Tahle loď je udě­laná ze dřeva,“ řekla jsem. „Nemělo by dřevo náhodou plavat?“</p>

<p>„Jedině v případě, že je to jediný kus, Pol. Moře má snahu vytvářet rovnou jednolitou hladinu a prázdné prostory pod povrchem ji narušují. Proto se snaží proniknout dovnitř a zaplnit ten prostor. Kromě toho dehet zabraňuje tomu, aby dřevo začalo hnít.“ <emphasis>  </emphasis></p>

<p>„Nelíbí se mi to.“</p>

<p>„Jsem si jist, že tvůj názor mu nedělá zrovna radost.“</p>

<p>„Vždycky se musíš snažit dělat chytrého, že ano, strýčku?“</p>

<p>„Můžeš to chápat jako vadu na mé jinak skvělé po­vaze, jestli chceš.“ Pak se na mě zašklebil.</p>

<p>Když jsme si s Beldaranou uložily všechny věci do našich stísněných kajut, vrátily jsme se zpátky na palu­bu. Rivovi námořníci již loď připravovali k odplutí. Byli to mohutní zarostlí muži a mnozí byli svlečení do půli těla. Nevím proč, ale z nějakého důvodu mě všechna ta odhalená kůže trochu znervózňovala.</p>

<p>Zdálo se, jako by všude kolem byla jenom lana – neuvěřitelná motanice proplétající se kladkami a pak se vinoucí vzhůru v naprosto nepochopitelné změti. Ná­mořníci odvázali lana poutající náš koráb k molu, pak jsme konečně odrazili a o ni se šli posadit na své místa k veslům. Jeden z těch dobrodruhů, který vypadal dost zle, byl usazen se zkříženýma nohama na zádi a začal rytmicky bušit na kůží potažený buben. Udával tím tempo svým veslařům. Loď se začala pomalu pohybo­vat zaplněným přístavem směrem k otevřenému moři.</p>

<p>Jakmile jsme minuli přístavní vlnolamy, námořníci zatáhli svá vesla dovnitř a začali tahat a povolovat růz­ná lana. Stále ještě dost dobře nechápu jak můžou ná­mořníci rozeznat všechna ta lana od sebe, ale Rivovi námořníci zjevně věděli co dělají. Velké příčné trámy na nichž byly přivázané pevně svázané plachty začaly pomalu stoupat po stožárech když zpívající námořníci začali společně tahat za lana. Rytmus jim udávala pí­seň. Pak další námořníci, obratní jako opice, nahoře za­čali rozvazovat plachty a roztáhli je. Plachty pak chvíli splihle visely. Pak se do nich opřela mořská bríza a ony se s pleskáním nadmuly.</p>

<p>Loď se pomalu naklonila na jednu stranu a pak se dala do pohybu. Voda se pěnila když se do ní zařezá­vala příď naší lodi. Vítr vanoucí proti nám mě hladil po tváři a rozevlál mi vlasy. Vlny ještě nebyly tak vysoké abych se jich začala bát a Rivova loď na každou z nich s<emphasis> </emphasis>majestátným klidem vystoupala, aby se pak na druhé straně ladně svezla dolů.</p>

<p>Úplně jsem se do toho zamilovala!</p>

<p>Loď jako by úplně splynula s mořem v jeden celek a k tomu nám ještě hrála hudba. Hudba sténajících trá­mů, skřípajících lan a dunících plachet. Hnali jsme se vpřed přes sluncem ozářené vlny a do uší nám zněla hudba moře.</p>

<p>Často jsem si neodpustila drobné neuctivé poznámky o Alornech a jejich uchvácenosti mořem, ale je v tom jakási svatost – skoro jako kdyby námořníci měli jiné­ho boha. Oni moře jen nemilují; oni ho přímo uctívají a já už dobře chápu proč.</p>

<p>„Už vůbec nevidím zemi!“ volala Beldarana večer a s obavami se upřeně dívala na obzor za zádí.</p>

<p>„To už také nemůžeš vidět, lásko,“ uklidnil ji Riva jemně. „Nikdy bychom se nedostali domů kdybychom se snažili držet v dohledu sendarského pobřeží po ce­lou cestu k Ostrovu.“</p>

<p>Západ slunce na mořské hladině před námi byl úchvatný. Když potom vysvitl měsíc, vytvořil svým světlem na ztemnělé hladině moře jasně zářící cestu po vlnách.</p>

<p>Byla jsem naprosto pohlcena tou všudypřítomnou krásou. Posadila jsem se na nějaký sud, opřela jsem si ruce o pažení na boku lodi a bradu jsem si položila na ně, abych mohla vychutnávat moře naplno. Setrvala jsem v rozjímání celou noc a moře mě přijalo za svou. Měla jsem dost obtížné dětství, naplněné rozmrzelostí a bolestivým a zahanbujícím pocitem vlastní nedostateč­nosti. Moře všechny tyhle nepříjemné pocity smazalo svým klidem a nezměrností. Záleželo opravdu tolik na to tom, že jedna malá holka s odřenýma nohama ohr­nuje nos protože celý svět před ní neklečí na kolenou? Moře si to patrně nemyslelo a po několika hodinách jsem si to už nemyslela ani já.</p>

<p>Rozbřesk ohlásil svůj příchod slabým světlem, které se rozlévalo po obzoru za naší zádí. Všechno jako kdy­by bylo prozářeno slabými pablesky šedého světla a temné moře se proměnilo v roztavené stříbro. Když se slunce, oranžově planoucí v mořském oparu, pře­houplo nad východní obzor, naplnilo se mé srdce tak slastnými pocity jaké jsem ještě nikdy předtím nezažila.</p>

<p>Moře mi ale ještě nepředvedlo všechno, co mi mohlo nabídnout. Hladina byla jako roztavené sklo když vtom se cosi obrovského začalo vynořovat z hlubiny aniž by přitom nějak narušilo jednolitost hladiny. Vzdouvající se moře v tom místě nepěnilo ani nijak necákalo. Vypadalo to prostě naprosto tajemně. Najednou mě zaplavila pověrčivá hrůza a děs. Starověká mytolo­gie se přímo hemží všelijakými mořskými nestvůrami a Beltira s Belkirou nás v mládí zabavovali vyprávěním příběhů, které byly většinou alornského původu. Žád­ný příslušník námořnického národa si koneckonců ne­nechá ujít příležitost povyprávět o těch obludách.</p>

<p>„Co to je?“ zeptala jsem se rozespalého námořníka, který se právě vynořil z podpalubí. Ukázala jsem při­tom na místo, kde se moře vzdouvaío.</p>

<p>Nahnul se přes pažení a ospale pozoroval udané místo. „Ale,“ řekl naprosto nevzrušeným hlasem, „to budou asi velryby, slečno,“</p>

<p>„Velryby?“</p>

<p>„Velké ryby, slečno.“ Znovu zamrkal na moře. V téhle roční době se shlukují do skupin. Odhadoval bych, že jich tam dole bude víc.“</p>

<p>„Proto se tedy voda tak nadouvá - protože jich je tam tak moc?“</p>

<p>„To ne, slečno. I jediná velryba by stačila na to, aby se moře takhle vzdouvalo.“</p>

<p>Byla jsem si jistá, že značně přehání, ale vtom se ob­rovské temné tělo začalo vynořovat z vody jako hora. Nemohla jsem uvěřit svým očím! Nic živého přece ne­mohlo být takhle obrovské!</p>

<p>Pak se s ohlušujícím rámusem zanořila zpátky do vody a rozstříkla mohutné proudy vody na všechny strany. Pak plácnula mohutnou ocasní ploutví s mohutným plesknutím o mořskou hladinu a úplně zmizela pod hladinou.</p>

<p>Pak znovu vyskočila nad hladinu a znovu a znovu.</p>

<p>Ona si tam hrála!</p>

<p>A pak tam najednou nebyla sama. Další velryby se také začaly vynořovat nad hladinu a skákaly a hrály si v ranním slunci jako skupinka přerostlých dětí, které dovádějí na pískovišti.</p>

<p>A ony se dokonce smály! Měly vysoko posazené hla­sy, ale nebylo to žádné pištění. Měly v sobě určitou hloubku a zněly trochu toužebně.</p>

<p>Jedna z nich – myslím, že to byla ta první – se pře­valila na bok a začala si mě prohlížet svým mohutným okem. Kolem oka měla spoustu vrásek jako kdyby byla velmi, velmi stará, a viděla jsem v něm velikou moud­rost.</p>

<p>Pak na mě mrkla a zmizela znovu pod hladinou.</p>

<p>Ať už budu naživu jakkoliv dlouho, až do smrti si budu pamatovat tohle neobvyklé setkání. Jakýmsi po­divným způsobem to pomáhalo utvářet můj názor na tento svět a na všechno, co se skrývá pod povrchem běžné reality. Tenhle jediný zážitek způsobil, že celá nudná cesta z Údolí i plavba po moři mi stály za to – a ještě víc než to.</p>

<p>Ještě další dva dny jsme se plavili do Rivy a já vše­chen čas strávila přemýšlením o zázraku moře a o jeho obyvatelích, které moře opatruje stejně tak jako matka své děti.</p>

<p>Větrný ostrov je pusté a nehostinné místo, které se tyčí uprostřed moře většinou bičovaného bouřemi. Když se na město díváte od moře, vypadá stejně ne­přátelsky jako ty skály, na kterých je vybudováno. Zvedá se prudce směrem od přístavu ve sledu úzkých teras a každá řada domů stojí na okraji terasy, na níž je umístěna. Stěny těch domů obrácené směrem na moře jsou velmi tlusté a nemají okna, nad nimi se tyčí cimbu­ří a jednotlivé věže. Všechna tato opatření jako celek dělají z města řadu nepřekonatelných zdí, které se po­stupně zdvihají až k Citadele tyčící se nad celým kom­plexem. Celé národy by se mohly vrhat do útoků proti Rivě a nemělo by to větší účinek než mají vlny bijící proti pobřežním skalám na Ostrově. Jak Pán řekl: „Veškeré přívaly angaracké zlosti a moci nemohou nad ním zvítězit.“ Když k tomu ještě připočítáme Šerekovo loďstvo křižující vody všude kolem ostrova, dostaneme bojový potenciál dostatečně silný na vyhlazení jakého­koliv národa. Kdyby se ovšem našel někdo tak šílený, aby jenom pomyslel na vyhlášení války Rivanům. Torak je sice šílenec, ale <emphasis>tákový </emphasis>šílenec<emphasis> </emphasis>zase není.</p>

<p>Beldarana a já jsme si daly opravdu mimořádně zále­žet na tom, abychom toho rána vypadaly skutečně k světu. Beldarana byla budoucí královnou Rivanů a tak chtěla na své budoucí poddané udělat dobrý dojem, Já jsem <emphasis>neměla </emphasis>být jejich královnou, ale mým cílem byla pouze určitá část obyvatelstva ostrova. Dost pozorně jsem se zaměřila na všechny mladíky v dohledu a mys­lím, že jsem jich většinu upoutala. Je naprosto skvělé být obdivována téměř všemi! Moji radost ještě dovršil otec, kterému se na tváři objevil lehce ustaraný výraz.</p>

<p><emphasis>„Ne aby ti to nějak stouplo do hlavy, Polgaro,“ </emphasis>varoval mě matčin hlas v hlavě. <emphasis>„To co vidíš ve všech těch nepřítomných obličejích není láska. Mladí muži všech živočišných druhů mají jistá nutkání, která n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>dokážou ovládat. V jejich očích nejsi člověkem; jsi jenom před</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mět. N</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>chceš přece být jenom nějaká věc v jejich rukou,  že ne?“</emphasis></p>

<p>Vyhlídka na to, že by ze mě byl jen jakýsi předmět, trochu zchladila mou radost a vychutnávání onoho okamžiku.</p>

<p>Podle dávných tradic se Rivané odívají do šedého oblečení. Je to pro ně tak typické, že jim dokonce ostat­ní národy přezdívají „šedopláště.“ Mladí lidé ovšem většinou mají ve zvyku odmítat a bořit tradice starších. Tyto odbojné tendence dospívajících měly na svědomí také dosti rozmanité směšné oděvy. Čím je která móda legračnější a výstřednější, tím více mladých se k ní bu­de hlásit. Mladí muži mačkající se ne okraji přístavního mola s roztouženým výrazem ve tváři mě připomínali květinovou zahradu, kterou tu vysadil někdo bez jaké­hokoliv vkusu a smyslu pro barvy. Viděla jsem tam obleky v takových odstínech, které jsem ani nedokázala pojmenovat, a některé krátké kabátce byly pestroba­revné, přičemž barvy na nich se obludně odpuzovaly. Každý z mých obdivovatelů byl ovšem naprosto pře­svědčen o tom, že jeho oblečení je úžasné a žádná ro­zumně uvažující dívka mu prostě nemůže odolat.</p>

<p>Cítila jsem téměř nepotlačitelnou touhu se najednou začít nahlas smát. Otcovy zjevné obavy o mojí, dle jeho názoru křehkou, neposkvrněnost byly naprosto neo­podstatněné. Nehodlala jsem podlehnout nějakému nedospělému chlapci jehož pouhý oděv mě nutí do vý­buchů smíchu.</p>

<p>Poté co námořníci loď zastavili a zajistili kotvícími lany ke kůlům, opustili jsme palubu lodi a jali jsme se stoupat po schodech, které vedly od přístavu k Rivově Citadele. Ukázalo se, že ony zdi postupně se zdvihající na skále a tvořící součást opevnění města jsou vlastně částmi domů, ve kterých normálně Rivané bydlí. Domy zvenčí vypadaly dost hrubě a prostě, ale později jsem zjistila, že uvnitř jsou tyto domy skutečně nádherné. V mnoha směrech mi tyto domy připomínaly jejich obyvatele. Všechna krása je skryta uvnitř. Ulice v Rivě jsou úzké a jednotvárně pravidel­né. Mám silné podezření, že Rivu při projektování to­hoto města vedl Belar. Všechno tam je podřízeno obranným účelům.</p>

<p>Na vrcholku schodů byla malá dvorana obklopená dokola masivní zdí. Velikost hrubě opracovaných kamenných kvádrů zabudovaných ve zdi mě ohromila. Obrovská fyzická námaha potřebná ke stavbě celého města byla všude téměř hmatatelná a mě se úplně podlamovala kolena. Vstoupili jsme do Citadely mohutnými železem pobitými dveřmi a já si uvědomila, jak je budoucí sestřin domov uvnitř skličující a pustý. Trvalo nám nějakou chvíli než jsme se dostali ke svým pokojům. Beldarana a já jsme byly dočasně ubytovány v docela pěkných komnatách. Říkám schválně dočasně, protože Beldarana se měla brzy přestěhovat do svého královského apartmá.</p>

<p>„Ty se docela dobře bavíš, že ano, Pol?“ zeptala se mě sestra poté, co jsme byly konečně samy. Mluvila v naší řeči a její hlas zněl trochu toužebně.</p>

<p>„Nějak nevím co máš na mysli,“ odpověděla jsem ne­chápavě.</p>

<p>„Od té chvíle co ses rozhodla být zase hezká, máš kolem sebe snad všechny mladíky z okolí a všichni se pro tebe můžou přetrhnout.“</p>

<p>„Ty jsi byla vždycky krásná, Beldarano,“ připomněla jsem jí.</p>

<p>Docela mile si lehce povzdechla. „Já vím,“ řekla, „ale nikdy jsem neměla příležitost si toho nějak užít. Jaké to je, když jsou všichni kolem tebe úplně zbláznění a ob­divují tě?“</p>

<p>„Docela se mi to líbí,“ zasmála jsem se. „Přesto jsou ale všichni trochu blázniví. Jestli tak toužíš po obdivu, pořiď si nějaké skvrně.“</p>

<p>Taky se zasmála. „Zajímalo by mě, jestli jsou všichni mladíci tak přihlouplí jako tihle Rivané. Docela by se mi protivilo být královnou hlupáků.“</p>

<p>„Matka říká, že je to víceméně obecný rys,“ ujistila jsem ji, „a netýká se to jen lidí. Vlci se tak taky chovají a zajíci jakbysmet. Říká, že všichni mladí muži mají jaké­si „nutkání.“ Asi to tak zařídili bohové – aby bylo vždycky dost mláďat.“</p>

<p>„To je ale hrozné vyjádření, Pol. Nějak z toho vyplý­vá, že jsem tu jedině kvůli dělání dětí.“</p>

<p>„Matka říká, že to po nějaké době přestane. Asi to má být zábava, tak si to užij dokud můžeš.“</p>

<p>Začervenala se.</p>

<p>„Teď mě prosím tě omluv, myslím, že půjdu zase zlomit pár mužských srdcí.“</p>

<p>Blízko středu Citadely byla velká síň, která vypadala jako že se tu schází členové Rivova dvora ke hrám a zábavě. Trůnní sál byl určen pro více formální záleži­tosti. Narozdíl od hlučného trůnního sálu ve Val Alornu kde Šerekové střídali zábavu a povinnosti, Rivova Citadela měla vyhrazená místa pro různé příležitosti. Dvoře do sálu byly otevřené a tak jsem se kolem nich motala a odhadovala, jakou mám naději na úspěch.</p>

<p>Rivanské dívky, tak jako všichni Alornové, jsou vět­šinou plavovlasé a tak jsem okamžitě zavětřila svou výhodu. Díky svým tmavým vlasům budu stát mezi nimi jako uprostřed pšeničného pole. Mladí lidé v tom rozlehlém sále dělali věci typické pro mladé, flirtovali, předváděli se a tak podobně. Rozhodla jsem se vyčkat na tu správnou příležitost až se ve všeobecném hlučení na chvíli objeví přestávka a sál ztichne. Nějak instink­tivně jsem tušila, že taková chvíle přijde. Tehdy se teprve zjevím ostatním. Při takovýchto příležitostech je nástup na scénu velice důležitý.</p>

<p>Nakonec už mě to čekání začalo trochu unavovat. <emphasis>„Mami, zařiď nějak aby byli zticha,“ </emphasis>požádala jsem svou průvodkyni,  která byla v mojí hlavě ještě před na­rozením.</p>

<p><emphasis>„Ach, drahoušku,</emphasis>“ povzdychla matka.</p>

<p>Pak se v jasně oděném davu rozhostilo dokonalé ti­cho.</p>

<p>Zabývala jsem se i myšlenkou na nějakou famfáru, ale to by možná bylo až příliš okázalé. Místo toho jsem se prostě postavila přesně do středu dveří a počkala jsem až si mě úplně všichni všimnou. Moje modré šaty byly docela hezké, takže jsem si byla jistá, že upoutám pozornost.</p>

<p>Myslí, že se matce – nebo možná dokonce Aldurovi – zalíbil můj nápad. Přímo naproti dveřím, ve kterých jsem stála, bylo vysoko ve zdi docela velké okno. Právě když jsem do nich vstoupila tak slunce prorazilo mra­ky, které téměř v jednom kuse obklopují Ostrov, a pa­prsek jeho světla mě skrz okno dokonale osvětlil.</p>

<p>Tohle bylo ještě lepší než jakákoliv famfára. Stála jsem jako královna uprostřed sluncem zalitých dveří a nechala jsem všechny v místnosti, aby se zrakem na mě kochali.</p>

<p>Řeknu vám, bylo to naprosto báječné!</p>

<p>No dobře, bylo to malicherné a trochu přihlouplé. Ale co na tom? Vždyť jsem byla mladá.</p>

<p>Na vzdáleném konci sálu byla skupinka hudebníků – neodvážila bych se je označit za orchestr – a ti za­čali hrát když jsem honosně vplula do místnosti. Přesně jak jsem doufala, většina mladíků se po chvíli začala pohybovat mým směrem a v duchu si každý z nich promýšlel nějakou zahajovací větu o níž doufal, že upoutá mou pozornost. Nemáte ani tušení jak při­hlouplé a vynucené byly některé jejich poznámky. Poté co jsem již počtvrté vyslechla jak mé oči někdo přirov­nává k jarní obloze, uvědomila jsem si, že bujnou fan­tazií a vtipem tihle mladíci právě nehýří. Zdálo se mi, jako bych začínala tonout v moři ustálených frází obdi­vu. Přirovnávali mě k letnímu dni, hvězdné obloze v noci a temným sněhem pokrytým vrcholkům – do­cela zjevná narážka na bílý pramen v mých vlasech. Rojili se kolem mě jako hejno vrabčáků a razili si lokty cestu vpřed. Rivanská děvčata se začínala tvářit trochu rozmrzele nad tímto vývojem událostí.</p>

<p>Jakýsi blonďatý mladík v zeleném kabátci – byl do­cela pohledný – se protlačil skrz dav mých obdivova­telů a trochu přehnaně zdvořile se uklonil. „Aha,“ ozval se, „vy budete tuším slečna Polgara?“ Tak tohle byl nový přístup. Trochu čtverácky se na mě usmál. „Je to dost jednotvárné, že ano? Mám teď na mysli tuhle bezduchou konverzaci. Kolikpak asi času může člověk strávit vybavováním se o počasí?“</p>

<p>Touto poznámkou si vysloužil mnoho nevraživých pohledů z davu jak si mnoho mých obdivovatelů při­pomínalo svoje slova na zahájení hovoru.</p>

<p>„Jsem si docela jist, že vy a já dokážeme najít nějaké příjemnější téma k rozhovoru,“ pokračoval klidně, „politiku, teologii či nejnovější výstřelky módy je-li vám libo.“ Vypadalo to, že to má v hlavě docela dobře srovnané.</p>

<p>„Možná bychom o tom mohli trochu popřemýšlet,“ odvětila jsem mu. „Jaké je vaše ctěné jméno?“</p>

<p>S předstíranou mrzutostí se plácnul do čela. „To bylo ode mě velice hloupé,“ řekl. „Jak jsem jen mohl být tak zapomnětlivý a nezdvořilý?“ Teatrálně si povzdechnul. „Obávám se, že to je moje slabá stránka. Někdy mám pocit, že bych potřeboval opatrovníka.“ Znovu se na mě čtverácky podíval. „Nechtěla byste se třeba toho místa ujmout?“ nabídl mi.</p>

<p>„Stále ještě jsem od vás neslyšela vaše jméno,“ při­pomněla jsem mu a zcela jsem přešla jeho nabídku.</p>

<p>„Vážně byste mi neměla dovolit, abych takhle odbí­hal od načatého tématu, slečno Polgaro,“ plísnil mě jemně. „Než na to opět zapomenu, jsem Kamion, bu­doucí baron – jen co zemře můj bezdětný strýček. Kdepak jsme to skončili?“</p>

<p>Musím přiznat, že se mi zamlouval. V jeho přístupu byla opravdová originalita a jeho chování malého chlapce bylo nějak přitažlivé. V té chvíli jsem si uvě­domila, že celá tahle záležitost bude možná větší vý­zvou než bych byla čekala. Ne všichni moji obdivova­telé byli nedorostlí holobrádci. Někteří z nich dokonce měli mozek a vlastní názor. To bylo celkem povzbudi­vé zjištění. Koneckonců když jste viděli jeden zuřivě se vrtící ocas, jako byste je už znali všechny. Pocítila jsem mírný záchvěv zklamání když Kamiona houf mých nohsledů zahnal pryč.</p>

<p>Obehrané fráze pak byly trochu svižnější a obsažněj­ší, ale nikdo už se z jakéhosi důvodu neodhodlal hovo­řit o počasí.</p>

<p>Rivanské dívky se tvářily stále rozmrzeleji a já abych je ještě trochu víc potrápila, rozdávala jsem na všechny strany vznešené zářivé úsměvy. Moji obdivovatelé ty­hle úsměvy považovali za kouzelné; dívkám to tak ne­připadalo.</p>

<p>Odpoledne plynulo pro mě velice úspěšně a hudeb­níci – většinou to byli loutnisté – začali hrát novou melodii. V té chvíli se dopředu prodral vysoký vyzáblý mladík oděný celý do černého a ve tváři měl melan­cholický zadumaný výraz. „Nechtěla byste si zatančit, slečno Polgaro?“ zeptal se mě zlomeným hlasem. Uklonil se. „Dovolte mi, abych se vám představil. Jsem Merot básník a možná bych pro vás během tance mohl složit nějaký sonet.“</p>

<p>„Je mi velice líto, lorde Merote,“ odpověděla jsem na jeho nabídku, „ale žila jsem dosud v odloučení a tak vlastně ani neumím tančit.“ Samozřejmě to nebyla pravda. Beldarana a já jsme si vymýšlely tance již jako malé holky. Byla jsem si ale docela jistá, že rytmus písní mého drozda by byl pro tohoto samozvaného básníka poněkud obtížný na zvládnutí.</p>

<p>Merot se evidentně rád předváděl, ale úplně stejně na tom naneštěstí byla i naprostá většina ostatních, Vypa­dalo to jako by byl přesvědčen, že jeho pečlivě zastři­žený krátký černý plnovous a tragický výraz ve tváři z něj dělají muže neodolatelného pro všechny dívky. Mě ale nedělalo moc velké potíže mu odolat. Možná za to mohl jeho nepříjemný dech, ale udržovala jsem si od něj odstup.</p>

<p>„Ach,“ zareagoval na mé přiznání vlastní taneční nezpůsobilosti, „to je tedy velká škoda.“ Pak se jeho tma­vé oči rozzářily. „Mohl bych vás soukromě doučovat, kdybyste snad chtěla.“</p>

<p>„Mohli bychom si o tom někdy pohovořit,“ bránila jsem se zdvořile a raději jsem se stále držela v bezpečné vzdálenosti od jeho úst.</p>

<p>„Mohl bych vám tedy alespoň nabídnout nějakou svoji báseň?“ navrhnul v zápětí.</p>

<p>„To by bylo od vás hezké.“</p>

<p>To tedy byla <emphasis>velká </emphasis>chyba! Merot přede mnou zaujal recitátorské postavení a svým temně podbarveným hlasem začal pomalu a jednotvárně přednášet svou bá­seň. Mluvil tak, jako kdyby osud celého vesmíru závi­sel na každičkém jeho slovu. Nevšimla jsem si ovšem žádného zatmění slunce ani jsem necítila účinky země­třesení.</p>

<p>Pokračoval stále dál a dál a <emphasis>dál a </emphasis>musím říci, že jeho stylizace básníka byla mnohem lepší než vlastní verše. Samozřejmě mě v onom období mého života poezie nijak zvlášť nepřitahovala, ale stejně jsem z toho neměla dobrý pocit. Myslím, že zamilovaně prožívat každou slabiku své básně není zrovna nejlepší způsob jak udržet pozornost svých posluchačů. Nejprve se mi to zdálo jednotvárné. Brzy ovšem jednotvárnost přešla do hrozné nudnosti a pak už jsem pomalu začínala propadat zoufalství. Trochu přehnaně jsem obrátila oči v sloup. Několik mých obdivovatelů okamžitě pocho­pilo mou situaci a vydali se mi neohroženě na pomoc.</p>

<p>Merot stál pořád na svém místě a pokračoval v procítěném přednesu, ale dav se začal přesouvat ji­nam. Možná mě miloval, ale sebe měl evidentně ještě raději než kohokoliv jiného.</p>

<p>Povšimla jsem si, že ostatní slečny v sále byly čím dál tím nespokojenější. Ačkoliv na nich byla zjevně patrná výzva a ochota k tanci, taneční parket stále zůstával zoufale prázdný. Moji pronásledovatelé samozřejmě nechtěli být vyrušováni. Docela dost dívek se vymlu­vilo na nepříjemnou bolest hlavy a tiše opustily sál. Možná to byla jenom moje představa, ale po jejich od­chodu jsem jakoby zaslechla podivný zvuk – dost mi to připomínalo zoufalé trhání šatů a rozzuřené údery. Mým uším to připadalo jako docela příjemná hudba.</p>

<p>A potom, když už se na Větrný ostrov pomalu začínal snášet večer, se objevil Taygon, aby mě oblažil svou přítomností. Taygon si nijak nemusel klestit cestu skrz dav mých možných nápadníků. Každý mu raději sám uhýbal z cesty. Byl vysoký. Byl neuvěřitelně mohutné postavy a byl oděn do kroužkové zbroje. Měl mohutný světlý plnovous a u pasu mu visel meč. „Slečna Polgara!“ zvolal svým dunivým hlasem. „Hledal jsem vás!“</p>

<p>Tohle nevěštilo nic dobrého. „Jsem Taygon válečník. Určitě jste o mě už mnohé slyšela. Mé skutky jsou pro­slulé v celé Alorii, a to je pěkně rozlehlá.“</p>

<p>„Je mi velice líto, lorde Taygone,“ omlouvala jsem se s předstíranou lítostí. „Vyrůstala jsem v téměř napros­tém odloučení od světa, takže vlastně pořádně nevím co se dělo v okolních územích – kromě toho, jsem je­nom bláznivá holka.“</p>

<p>„Zabiju každého chlapa, který by se odvážil tohle říct!“ Hrůzostrašně se rozhlédl po ostatních.</p>

<p>Neměla jsem vůbec představu, jak bych se měla vy­pořádat s tímhle hřmotným barbarem. Pak jsem se do­pustila omylu – a nebyl to zdaleka jediný omyl toho dne. „Ale –,“ dodala jsem neopatrně, „když jsem byla tak odříznuta od okolí, moc ráda bych slyšela o někte­rých vašich hrdinských činech.“</p>

<p>Buďte na mě prosím trochu více shovívaví. Byla jsem tehdy ještě naprostý nováček v podobném chování.</p>

<p>„Bude mi velikým potěšením, slečno Polgaro.“ Mož­ná to bylo pro něj potěšení, ale mě to tak vůbec nepři­padalo. Nevím, ale podle mě to nemusel líčit tak živě a do přílišných podrobností. Jak začal vyprávět, brzy jsem se ocitla v moři krve a před mýma očima vyrůs­tala úplná hora vymlácených mozků. Pestrobarevné vnitřnosti se mi začínaly hromadit u nohou a kolem létaly uťaté končetiny – ještě se ve vzduchu cukaly.</p>

<p>Musela jsem zapojit veškerou vůli a dalo mi opravdu hodně práce, že jsem se udržela a nepozvracela jsem mu celý předek jeho naleštěné drátěné košile.</p>

<p>Pak mě naštěstí zachránil můj drahý Kamion. „Omlouvám se, pane Taygone, ale sestra slečny Polgary, naše budoucí královna, si žádá její přítomnosti. Uvědomuji si, jak budeme všichni zklamáni jejím od­chodem, ale královský rozkaz nelze neuposlechnout. Jsem si jist že válečník s tak obrovskými zkušenostmi jako vy chápe důležitost dodržování rozkazů.“</p>

<p>„Ale samozřejmě, Kamione,“ odpověděl Taygon oka­mžitě. Neohrabaně se mi uklonil. „Musíte si pospíšit, slečno Polgaro. Nesmíme naši královnu nechat čekat.“</p>

<p>Zdvořile jsem se mu poklonila, ale nevěřila jsem si natolik abych mu něco odpověděla. Pak mi Kamion nabídl rámě a odváděl mě pryč.</p>

<p>„Až se k nám zase vrátíte,“ volal na mě ještě Taygon, „budu vám vyprávět jak jsem vykuchal jednoho nestoudného Arenda.“</p>

<p>„Už teď se nemohu dočkat,“ odpověděla jsem nejistě přes rameno.</p>

<p>„Vážně byste to chtěla slyšet, slečno Polgaro?“ zeptal se mě pološeptem Kamion.</p>

<p>„Abych byla upřímná, drahý Kamione, raději bych se předtím otrávila.“</p>

<p>Zasmál se. „Měl jsem takový pocit, že přesně takhle o něm smýšlíte. Ke konci jeho vyprávění už vaše tvář za­čala nabírat poněkud zelenavý nádech.“</p>

<p>Ach, ten Kamion byl ale pozorný. Začala jsem ho ob­divovat téměř jako bych to ani nebyla já.</p>

<p>„Nuže?“ zeptala se má sestra když jsem se k ní nako­nec připojila, „jaké to bylo?“</p>

<p>„Bylo to prostě báječné!“ zajásala jsem v odpověď. „Všechny jsem tam upoutala. Byla jsem konečně v na­prostém středu jejich zájmu.“</p>

<p>„Ty máš v sobě zárodek krutosti, Polgaro.“</p>

<p>„Co jsi tím chtěla říct?“</p>

<p>„Já jsem tu byla o samotě zavřená celé odpoledne a ty ses teď vrátila, abys mě pěkně vyprávěla o všech svých úspěšných svodech.“</p>

<p>„To že bych udělala?“ zeptala jsem se s pozdviženým obočím.</p>

<p>„Samozřejmě, to jsi celá ty. Úplně živě si tě představuji, jak se ženeš chodbami ke mě, aby ses mohla pást na mém neštěstí.“ Pak se rozesmála. Promiň, Pol. Ne­mohla jsem prostě odolat.“</p>

<p>„Ty už jsi teď přece nad takovými nízkými věcmi, Beldarano,“ řekla jsem jí. „Ty už jsi ulovila toho muže, kterého chceš. Já jsem ještě stále na lovu.“</p>

<p>„Nejsem si tak úplné jistá, že jsem ho ulovila zrovna já. V téhle lovecké výpravě bylo zapojeno ještě mnoho dalších lidí: Aldur, otec – pravděpodobně asi i matka. Představa předem připraveného sňatku je pro mě tro­chu ponižující.“</p>

<p>„Ty přece miluješ Rivu, nebo snad ne?“</p>

<p>„Samozřejmě, že ano. Je to ale stejně ponižující. No dobře, vyprávěj mi co se stalo. Chci abys mi řekla všechno, pěkně do podrobností.“</p>

<p>Popsala jsem tedy svůj způsob trávení odpoledne a společně se sestrou jsme hodně času strávily válením se smíchy. Stejně jako já, i Beldarana si docela vychutnala reakci rivanských děvčat.</p>

<p>Toho odpoledne jsem se ovšem poprvé a naposledy vydala do neprobádané divoké džungle namlouvacích rituálů bez nějakého dozoru. Od toho dne vždy otec seděl na nějakém místě, kde ho dobře všichni viděli, a nepřátelsky se mračil. Nebylo to samozřejmě vůbec za­potřebí, ale otec přirozeně nijak nemohl vědět, že na mě již dohlíží bdělý matčin zrak. Jeho přítomnost přece jen do jisté míry omezila nadšené útoky mých obdivo­vatelů a já z toho měla neurčité pocity. Když tam tak seděl, žádný z mých dobyvatelů by si patrně nedovolil zajít příliš daleko. Já ale byla přesvědčena, že bych se o sebe dokázala postarat a když otec tak naléhal aby mě mohl být nablízku, sebral mi tím vlastně příležitost zjistit, zda bych to skutečně dokázala.</p>

<p>Z jakéhosi důvodu byl otec obzvlášť nervózní z Kamiona a já nijak nemohla odhalit, proč právě z něj. Kamion měl skutečně vybrané chování a nikdy se ani nepokusil udělat nic, co by bylo příliš dotěrné. Proč ho tedy můj starý otec tak neměl rád?</p>

<p>Tenkrát jsem tě docela dostala, že, Starý vlku?</p>

<p>Brzy dorazil král Šerek a jeho synové, Dras Býčí šíje a Algar Hbitá noha, coby hosté na chystající se svatbě a věci se daly docela do pohybu. Navzdory tomu co k sobě Beldarana a Riva cítili, měla moje sestra pravdu. Jejich svatba byla předem naplánovaná. Začala se mi stále reálnější jevit možnost, že by se otec mohl roz­hodnout taky mi nějak zařídit svatbu, aby mě ochránil před neustále dotírajícími obdivovateli. V tehdejších dobách – a pravděpodobně je tomu tak dodnes  – převládal obecně názor, že ženy jsou nižší tvorové než muži co se týče jejich intelektu. Muži tehdy automatic­ky předpokládali – a mnohým to zůstalo – že ženy jsou hlupáci s dutou hlavou a padnou za oběť prvnímu obratnému mladíkovi, který už si připravil plán na je­jich získání. Výsledkem samozřejmě bylo, že ženy ur­čitého postavení žily vlastně v téměř dokonalém věze­ní. Co si ovšem otec a ti ostatní primitivové patrně ne­uvědomili je skutečnost, že my toto uvěznění odmítá­me a uděláme téměř cokoliv proto, abychom se mu vy­hnuly. Toto by mohlo sloužit jako vysvětlení pro to, že se tak mnoho mladých dívek zaplete s nesprávným mladíkem. Ve většině případů nijak nezáleží na povaze či vlastnostech onoho mladíka. Dotyčná dívka je pohá­něna spíše touhou jim dokázat, že je toho schopna, než nějakou neovladatelnou vášní.</p>

<p>Právě tohle je velice často důvodem pro mnoho pře­dem naplánovaných manželství. Otec svou dceru provdá jak nejrychleji to jde, aby ji „ochránil.“ Poté co je již provdána, jakékoliv její laškování, kterým se chce za­bavit a rozptýlit nudu, je již záležitostí jejího manžela.</p>

<p>Možnost, že by se otec mohl rozhodnout mě přislíbit některému ze Šerekových synů, ať již Drasovi nebo Algarovi, mě po nějakou dobu nedopřála klidný spánek.</p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>V.</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Z nějakého</strong> důvodu matka vždycky hovořila poně­kud nejasně o otcově dnes již proslulé výpravě do Mallorey. Měla jsem pocit, že bych mohla potřebovat nějaké informace abych byla schopna se bránit nápa­dům, které by mu mohly připadnout na mysl. Vydala jsem se proto vypátrat strýčka Beldina.</p>

<p>Našla jsem ho až vysoko na vrcholku jedné z věží Ci­tadely. Pohrával si tam s korbelem plným piva a pozo­roval zachmuřené temné vlny, které se divoce převalo­valy pod hrozivě vypadající oblohou. Rozhodla jsem se jít rovnou k věci. „Kolik mi toho můžeš povědět o otcově výpravě do Mallorey?“ zeptala jsem se ho přímo.</p>

<p>„Moc toho není,“ odpověděl. „Nebyl jsem zrovna v Údolí když přijel Šerek se svými syny, aby si ho vy­zvedli.“</p>

<p>„Ty ale přece víš, co se tam odehrálo, nebo snad ne?“</p>

<p>„Dvojčata mi to pověděla,“ řekl a pokrčil nejistě ra­meny. „Jestli jsem tomu dobře rozuměl, Šerek se svými chlapci se přivalili skrz sněhové závěje uprostřed zimy. Přišli mu vyprávět nějakou ne zrovna domyšlenou představu, kterou dali dohromady Belarovy kněží z toho, čemu Alornové říkají „znamení,“ Někdy dove­dou být Šerekové pěkně lehkomyslní.“</p>

<p>„Co to jsou ta jejich znamení?“ začala jsem se vyptá­vat.</p>

<p>„Údajně to má být způsob, který pomáhá předpoví­dat budoucnost. Belarovy kněží se všichni zpijí pod obraz, zaříznou ovci a pak si pohrávají s jejími vnitřnost­mi. Alornové mají takovou podivnou víru, že ty ovčí střeva mohou prozradit co se stane za týden. Mám dost silné podezření, že v tom jejich obřadu hraje velice dů­ležitou roli pivo. Alornové jsou tím hrozně nadšení. Nemám ale pocit, že by ovce nějak sdílely jejich nadše­ní.“</p>

<p>„Kdo by mohl být tak prostoduchý aby uvěřil něče­mu tak absurdnímu?“</p>

<p>„Například tvůj budoucí švagr tomu věří.“</p>

<p>„Ach to snad ne. Ubohá Beldarana.“</p>

<p>„Proč se tak najednou zajímáš o tyhle podivné alornské zvyky, Pol?“ podivil se.</p>

<p>„Tak mě najednou přišlo na mysl, že by se mě otec mohl chtít zbavit a proto by mě provdal za Algara nebo Drase. Mám pocit, že ještě nejsem na manželství do­statečně připravená. Chtěla bych si připravit nějaké ar­gumenty abych to mohla zarazit hned v počátcích.“</p>

<p>Rozesmál se. „Nemusíš se ničeho obávat, Pol,“ ujiš­ťoval mě. „Belgarat se možná někdy chová trochu po­divně, ale takhle divný zase není. Kromě toho by mu Pán nedovolil něco takového udělat. Jsem si dost jistý, že má s tebou jiné plány.“</p>

<p>Jak se zanedlouho ukázalo, bylo to dost přehnané uklidňování. Ačkoliv <emphasis>já </emphasis>jsem si byla docela jistá, že v mé dohledné budoucnosti žádný alornský manžel nefiguruje, Dras s Algarem o tom ještě neměli ani potu­chy a tak se k mému zástupu obdivovatelů přidali dva alornští králové.</p>

<p>Dras byl z těch dvou o něco agresivnější, patrně pro­to, že byl nejstarším synem. Jeho pozornost pro mě představovala trochu úlevu. Byl přímý a čestný naroz­díl od dospívajících rivanských mladíků, kteři neustále vymýšleli neohrabané poznámky aby se mohli nějak zapojit do rozhovoru. Dras měl vždycky jasno vtom, kým vlastně je, takže nemusel během života hledat sám sebe. „Nuže,“ oslovil mě několik dní poté, co se svým otcem a bratrem dorazil na ostrov, „co myslíte? Měl bych svého otce požádat, aby promluvil s vaším?“</p>

<p>„A o čem, Vaše Veličenstvo?“ předstírala jsem nevin­nost.</p>

<p>„O naší svatbě, samozřejmě. Vy a já bychom mohli mít svatbu ve stejnou dobu jako Riva a vaše sestra.“</p>

<p>Jeho nekompromisní přístup k této záležitosti mi ne­nechával mnoho prostoru k manévrování. „Nemyslíte Drasi, že by to přišlo příliš náhle?“</p>

<p>„Proč ale ztrácet čas, Polgaro? Sňatek by byl výhodný pro nás oba. Vy byste se tím stala královnou a já bych získal manželku. Pak bychom si mohli odbýt všechny ty zbytečné ceremonie.“</p>

<p>Tohle se tedy nevyvíjelo nijak dobře. Docela se mi příčilo, že by mě takhle nesmlouvavě připravil o zába­vu. Dobře jsem se do té doby bavila a on mě chtěl při­pravit o celé to dobrodružství. „Dovolte mi, abych si to promyslela,“ navrhla jsem abych získala čas.</p>

<p>„Ale přirozeně,“ souhlasil štědře. „Máte času na rozmyšlenou kolik jen budete potřebovat. Co takhle dnes odpoledne?“</p>

<p>Věřili byste tomu, že jsem se mu ani nevysmála do obličeje?</p>

<p>Algarovo namlouvání bylo pro mne opravdu <emphasis>velice </emphasis>krušné. Jemné podrobnosti namlouvacího rituálu vy­žadují, aby samička odpověděla na předehru samečka. Viděla jsem to mnohokrát když jsem pobývala mezi svými ptáčky. Nádherně zbarvené peří měl vždycky pouze sameček. Předpokládá se, že se bude natřásat a předvádět své pestrobarevné peří zatímco samička se mu bude obdivovat. U lidí je to velice podobné. Muž se předvádí a vytahuje a žena mu odpovídá – jak ale můžete odpovídat někomu, kdo vydrží celé dny aniž by řekl jediné slovo? Algar byl velice inteligentní, ale namluvil toho asi tolik jako průměrný kámen. Abych byla upřímná, jeho mlčení mi připadalo velice přitažli­vé – a zároveň mě také hrozně rozčilovalo. „Copak vy se <emphasis>nikdy </emphasis>nebavíte o počasí, Algare?“ zeptala jsem se ho jednou když už jsem byla podrážděná.</p>

<p>„Proč bych měl?“ odvětil. Pak mi ukázal z okna. „Vždyť je vidět přímo tam venku. Jděte si ho zjistit.“</p>

<p>Už víte, co jsem to měla na mysli?</p>

<p>Vlastně jsem pořádně nevěděla, co si mám myslet o tom, že se o mě ucházejí dva králové. Byli to oba velcí muži, a to jak svým vzhledem tak mocí danou jejich společenským postavením. Už pouhá jejich přítomnost nutila mé nápadníky, aby si udržovali určitý odstup. Na jednu stranu mi to docela vadilo. Docela dobře jsem se bavila a pak přijeli oni a zkazili celé to kouzlo. Na druhou stranu mě ovšem jejich přítomnost ušetřila mnoha hodin poslouchání blábolu těch nedorostlých mladíků. Jejich mozky byly zastřeny působením růz­ných tajemných látek, které jim kolovaly v žilách.</p>

<p>Chladné uvažování – a také matčina neustálá pří­tomnost v mé hlavě – mi napovídalo, že tenhle pobyt na Větrném ostrově byl vlastně cvičným obdobím, kte­ré mě mělo připravit na budoucí události. Skutečnost, že jsem byla dcerou čaroděje Belgarata mi předem za­jišťovala, že strávím některá období svého života na královských dvorech. Potřebovala jsem získat mnoho zkušeností, které se mi budou hodit v různých situa­cích. Prostoduché a nabubřelé plácání mých nedospě­lých obdivovatelů mě naučilo jak se vypořádat se spo­lečenskou konverzací – nikdo nedokáže dát dohro­mady tolik nesmyslů jako mladík na lovu. Dras s Algarem, kteří měli hlavy plné svých státnických břemen, mě upozornili na mnohé závažné záležitosti, které se odehrávají zatímco tihle motýli mají napilno s obdivováním vlastní dokonalosti.</p>

<p>Nakonec strýček Beldin otce upozornil na to, co bylo zcela zřejmé, a otec si promluvil s králem Šerekem Medvědí plecí. Sdělil mu, že já <emphasis>nejsem </emphasis>uchazečka o královnin trůn ani v Drasnii, ani v Algarii. Tím sice moje drobná hra ztratila trochu na zábavnosti, ale po­řád ještě mi zůstali všichni ti natřásající se pávi aby mě bavili.</p>

<p>Pak jsem ale jednoho rána mířila chodbou k sálu, kde jsem se oddávala svým radovánkám, když vtom mě matka <emphasis>přísně </emphasis>oslovila. <emphasis>„N</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>užila sis už dost téhle zá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>bavné hry, Pol?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jenom se nějak snažím vyplnit svůj volný čas, ma</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mi,“ </emphasis>odpověděla jsem.</p>

<p><emphasis>„Neplýtvej svou energií a důvtipem na vymýšlení nějakých nepř</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>svědčivých výmluv, Pol Už se ti koneč</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ně podařilo zbavit se pocitu, že je skvělé být neustále špinavá. Teď je načase, abys i tuhle hru odložila stra</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nou.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ty jsi ale pěkný škarohlíd.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To už by stačilo, Polgaro.“</emphasis></p>

<p>Povzdechla jsem si. <emphasis>„No tak dobře.“ </emphasis>Neměla jsem z toho zrovna radost.</p>

<p>Rozhodla jsem se ale, že potřebuji ještě jeden pořád­ný triumf. Dosud jsem hrála jen bezduchou krasavici – v očích svých nápadníků jsem byla jen o něco málo víc než nějaká věc. Jak matka již dříve poznamenala, být věcí je dost ponižující. Protože jsem stejně tohle všechno měla již brzy opustit, rozhodla jsem se dát ostatním účastníkům téhle hry jasně najevo, kdo <emphasis>sku</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tečně </emphasis>jsem. Potulovala jsem se po chodbách a zvažo­vala jsem různé možnosti.</p>

<p>Nejjednodušší by samozřejmě bylo, kdybych jim od­halila svůj talent. Pohrávala jsem si s myšlenkou na levitaci. Byla jsem si téměř jistá, že by to došlo i tomu chvastounovi Taygonovi. Mohla jsem vplout do sálu deset stop nad zemí a vznášet se v oblacích své slávy, ale tuhle myšlenku jsem téměř okamžitě zavrhla. Byla prostě až příliš dětinská. Chtěla jsem jim ukázat, že jsem nad ně povznesena, ale takhle –</p>

<p>Pak jsem si na něco vzpomněla. V Údolí jsem se často zapojovala do sboru svých ptáčků a během toho jsem od nich pochytila dost fíglů.</p>

<p>Vstoupila jsem do sálu s předstíraným výrazem za­myšlení a zamířila jsem ke vzdálenému konci místnos­ti, abych si krátce pohovořila s hudebníky. Loutnistovi středního věku, který skupinku vedl, se můj nápad zjevně líbil. Myslím, že už ho dost unavovalo neustále být přehlížen tím hejnem pávů. Postavil se a pokročil vpřed k okraji malé plošiny, na níž nepozorovaně pro­vozovali své umění. „Drahé dámy a pánové,“ oznámil nahlas, „slečna Polgara laskavě souhlasila a prokáže nám tu čest zazpívat nám.“</p>

<p>Potlesk byl více než uspokojivý, ale jen sotva měli k němu důvod. Nikdy předtím mě přeci zpívat nesly­šeli. V takovém stavu obluzení v jakém byli mí nápad­níci by ale patrně tleskali, i kdyby můj zpěv zněl jako chraptivé krákání vrány.</p>

<p>To se ovšem nestalo.</p>

<p>Můj přítel loutnista začal hrát melodii, která byla pa­trně arendského původu. Byla bezpochyby napsána v moll a to přesně odpovídalo arendským sklonům dí­vat se na vlastní život jako na nějakou klasickou tragé­dii. Neznala jsem k oné melodii slova a tak jsem musela duchapřítomně improvizovat.</p>

<p>Zpívání mě dost baví – to už si Durnik patrně všim­nul – a začala jsem zpívat čistým dívčím sopránem. Když jsme se ale dostali ke druhé sloce, přidala jsem harmonicky druhý hlas v kontraaltu. Zpívat dva hlasy najednou je docela příjemné, ale ukázalo se, že na to moje obecenstvo není připraveno. Ozývalo se různé la­pání po dechů a zahlédla jsem v davu mnohé překva­pené pohledy. Co bylo pro mě důležitější, v sále bylo naprosté ticho.</p>

<p>Při třetí sloce jsem přidala vysoký třetí hlas, který se nesl vysoko nad sopránem a doplňoval se s kontraaltem v dokonalé harmonii.</p>

<p>Pak ve čtvrté sloce, abych dokonala své naprosté ví­tězství, jsem oddělila své tři hlasy a zpívala jsem kon­trapunkt nejen po hudební, ale i po významové stránce. Bylo to v podstatě jako kolečko, v němž každý zpěvák opakuje slova předešlého člena o dobu později, aby se tak dosáhlo dokonalého zvuku. Zpívala jsem tedy tře­mi různými hlasy a každý z hlasů zpíval odlišná slova.</p>

<p>Když jsem spokojeně uzavřela svou píseň, zachytila jsem z obecenstva několik vyděšených pohledů. Ponu­ře jsem vysekla pukrle svým nápadníkům a pomalu jsem kráčela ke dveřím. Z nějakého důvodu se kolem mě tentokrát obdivovatelé nezačali srocovat. Není to podivné? Místo toho se přede mnou rozevírala cestička a na některých tvářích jsem pozorovala až téměř nábo­ženské vytržení.</p>

<p>Kamion, můj světlovlasý zdvořilý obdivovatel, stál v sále poblíž dveří. Na tváři měl výraz toužebné lítosti když jsem kolem něj prošla a odkráčela jsem z jeho ži­vota. S uhlazeným gestem se mi poklonil a já jsem opustila ono místo, abych se tam již nikdy nevrátila.</p>

<p>Svatba mé sestry se kvapem blížila a ačkoliv jsme o tom ani jedna nemluvila, obě jsme se snažily strávit spolu co nejvíce zbývajícího času. Protože se Beldarana měla stát královnou, celkem dost rivanských dívek se k ní připojilo coby členky její družiny. Zjistila jsem, že král může být dost uzavřená či dokonce samotářská osobnost, protože jeho moc je jedinou společností, kte­rou potřebuje. Královny ale stejně jako ostatní ženy potřebují lidskou společnost. Také jsem si všimla, že ze mě byly její společnice trochu nervózní. Patrně na tom není nic překvapujícího. Jednak to bylo tím, že Beldarana byla přátelsky založená kdežto já ani zdaleka ne. Vždyť Beldarana se právě chystala provdat za muže, kterého milovala téměř k zbláznění, kdežto jediné co čekalo v blízké budoucnosti mě byla ztráta mé milova­né sestry. Vždycky byla středem mého života. Kromě toho členky její družiny slyšely o mém představení na rozloučenou, které jsem uspořádala pro zdejší mladíky, a čarodějové – v mém případě spíše kouzelnice –vždycky nějak ostatní lidi znervózňují.</p>

<p>V té době nám naprostou většinu času zabírala pří­prava Beldaraniných svatebních šatů a tak se do naše­ho života dostala Arella.</p>

<p>Tohle typické rivanské jméno je určitě Se'Nedře veli­ce dobře známé.</p>

<p>Arella byla švadlenou. Většinou jsou ženy, které se zabývají tímto povoláním, štíhlé, drobné a mají nevtíravou povahu. Arella byla naprosto odlišná. V některých ohledech byla jako kaprál při výcviku, udělovala příkazy ostrým a nesmlouvavým hlasem, který nepřipouštěl žádné pochybnosti. Byla plnoštíhlé postavy, jak se tam říká. Ačkoliv jí bylo něco přes třicet, měla poprsí hodné matróny. Byla to dost svérázná a zemitá osoba. Protože se živila také jako porodní bába, byla dobře obeznámena se všemi funkcemi lidského těla. V mnoha směrech byla podobná budoucí královně Layle v Sendarii.</p>

<p>V komnatě se ozývalo hodně upejpavých poznámek a dívky se notně červenaly když povídala o fyzických aspektech manželství. Přitom se její blýskající jehla ne­ustále míhala tam a zpět skrz zářivou bílou látku, ze které se brzy měly vyklubat svatební šaty mé sestry. „Muži si až příliš potrpí na tyhle záležitosti,“ upozor­nila je při té příležitosti a ukousla energicky nit na ob­rubě Beldaraniných šatů. „I když se na veřejnosti tváří jako úctyhodný a mocný muž, v ložnici se úplné všich­ni mění v malé chlapce. Musíte k nim být jemné a <emphasis>ni</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>kdy </emphasis>se nesmějte. Můžete se nasmát později, až budete samy.“</p>

<p>Moje sestra ani já jsme vlastně žádné rady od Arelly nepotřebovaly. Matka nám již všechny detaily a záko­nitosti manželství odhalila. Ale jak to mohla tak dobře znát Arella?</p>

<p>„Bolí to?“ zeptala se s obavami jedna plavovlasá dív­ka z Beldaraniny družiny. Zdá se, že přesně tahle otáz­ka zazní snad při každém takovém rozhovoru mezi mladými ženami.</p>

<p>Arella pokrčila rameny. „Ani moc ne, když se uvol­níš. Nebuďte zbytečně napjaté a všechno půjde úplně samo.“</p>

<p>Nemám pocit, že bych se o tomhle tématu musela nějak podrobněji rozepisovat, co říkáte?</p>

<p>Ačkoliv naše ruce zcela zaměstnávala náročná pří­prava dokonalých svatebních šatů a naši mysl neustále zásobovala podněty Arella svými podrobnými popisy intimností, tohle šílení kolem přípravy svatby vlastně pro nás dvě znamenalo rozloučení. Téměř výhradně jsme se mezi sebou bavily v naší tajné řeči a jen zřídka jsme se od sebe vzdalovaly. Náš společně sdílený apartmán sestával z několika světlých prosluněných pokojů, které měly výhled do zahrady. Okna našich pokojů naštěstí nebyla na straně Citadely obrácené k moři, takže to nebyly jen takové úzké průzory, které vykukovaly ze zdi na opačné straně paláce. Beldarana ani já jsme neměli v úmyslu trávit čas střílením šípů na růže dole v zahradě. Proto byla naše okna normálně ši­roká a poměrně vysoká. Když to okolní mraky dovoli­ly, slunce prozářilo svým svitem naše pokoje. Ty byly naplněny ústřižky látek, různými součástmi oděvu a samozřejmě nezbytnými dřevěnými figurínami, na kte­ré se pověsily naše rozešité šaty. Kdybychom je nemě­ly, každá z nás by musela strávit celé dny stáním v šatech, které byly dále upravovány a dokončovány.</p>

<p>Zdi Citadely jsou nahozeny šedým nátěrem, a to jak zvenku tak zevnitř, ale šedá je hrozně skličující barva. Zjevně si této skutečnosti všimla nějaká ohleduplná rivanská žena, takže pokoje obvykle obývané ženami byly zpříjemněny silnými látkovými přehozy rozma­nitých odstínů pověšenými na stěnách. V našich poko­jích byly zavěšeny přehozy střídavě temně modré a sytě zlaté. Na drsné kamenné podlaze byly tu a tam položeny pozlacené jehněčí kůže, pravé požehnání pro ženy zvyklé chodit v soukromí naboso. Dámské boty se možná zdají být krásné, ale rozhodně nejsou nošeny kvůli pohodlí. Z našeho hlavního pokoje se dalo vyjít na terásku, která měla na okraji vybudovánu kamen­nou lavičku. Když se počasí alespoň trochu umoudřilo, trávily jsme tam s Beldaranou většinu času a seděli jsme těsně u sebe.</p>

<p>Moc jsme toho ani nenamluvily, protože mezi dvoj­čaty je mluvení vlastně zbytečné. Místo toho jsme ale téměř neustále byly v těsném fyzickém kontaktu. To je dost typické pro dvojčata. Kdybyste měli příležitost pozorovat nějakou dobu dvojčata, pravděpodobně si všimnete, že se vzájemně dotýkají mnohem více než normální „nedvojčecí“ sourozenci.</p>

<p>Obě jsme prožívaly dost hluboký smutek. Beldaranina svatba nás musela neodvolatelně rozdělit a my jsme to obé dobře věděly. Vždycky jsme vlastně byly jedno tělo. Teď z nás budou skutečně dvě a myslím, že se nám oběma myšlenka na rozdělení příčila.</p>

<p>Když byla konečně Arella naprosto spokojena s výsledným vzhledem Beldaraniných šatů, obrátila se pozornost naší rádkyně na zbytek družiny. Protože jsem byla sestra nevěsty, přišla jsem na řadu jako dru­há.</p>

<p>„Svlíkni se,“ přikázala mi Arella.</p>

<p><emphasis>„Cože?“ </emphasis>vyhrkla jsem překvapeně. Myslela jsem, že mě vážně nic nedokáže překvapit, ale teď se ukázalo jak jsem se mýlila.</p>

<p>„Sundej si šaty, Polgaro,“ zopakovala přísným hla­sem. „Musím vidět s kým to vlastně budu pracovat.“</p>

<p>Zarděla jsem se, ale stejně jsem ji poslechla. Pozorně si prohlížela mé téměř nahé tělo se sešpulenými rty a pozornýma očima. „Není to tak špatné,“ zněl její závěr.</p>

<p>Tohle nebyla zrovna lichotka.</p>

<p>„Máš štěstí, Polgaro,“  řekla mi. Většina dívek ve tvém věku má docela plochý hrudník. Myslím, že by­chom toho mohly bohatě využít abychom odvrátily pozornost. Je totiž pravda, že máš docela široké boky.“</p>

<p>„Cože mám?“ zvolala jsem.</p>

<p>„Prostě jsi stavěná na to, abys mohla rodit děti, Pol­garo. Je to dost užitečné, ale tím pádem nebudou tvé šaty padnout tak jak mají.“</p>

<p>„Říká mi skutečně pravdu?“ zeptala jsem se Beldarany a použila jsem naši řeč, takže mi Arella nemohla ro­zumět.</p>

<p>„No, jsi v těch partiích nějak zaoblená, Pol,“ odpověděla Beldarana. Pak se na mě trochu škádlivě zašklebi­la. „Když tvoje šaty na zádech zkrátíme na správnou délku, můžeme předvádět tvoje dolíčky na pozadí.“</p>

<p>„Za tohle si tě teda podám, Beldarano,“ vyhrožovala jsem.</p>

<p>„Ne, to neuděláš, Pol,“ odrazila můj výpad a vypůj­čila si nejoblíbenější vtip Beldina a mého otce. „To říkáš jenom proto, abys mi udělala nějakou radost.“</p>

<p>Moje šaty byly modré a Arella je navrhla tak, že mi nechala ramena a značnou část hrudi holou. Byly vy­zdobeny sněhobílou krajkou a vážně to byly moc hezké šaty. Když jsem si je ale poprvé vyzkoušela a šla jsem se na sebe podívat do zrcadla, málem jsem se skácela v mdlobách. „V tomhle se přece nemůžu ukázat mezi lidmi!“ zděsila jsem se. „Vždyť jsem napůl nahá!“</p>

<p>„Nebuď zase taková husa, Polgaro,“ uklidňovala mě Arella. „Dobře navržené šaty by měly zvýrazňovat že­niny přednosti. Ty máš velice hezké poprsí. Nedovolím ti, abys ho schovávala v jutovém pytli.“</p>

<p>„Vážně to vypadá moc hezky, Pol,“ ujišťovala mě Beldarana. „Když budeš na sobě mít tyhle šaty, nikdo si nebude prohlížet tvoje boky.“</p>

<p>„Tak dost, už mě docela začínají unavovat poznámky o mých bocích, Beldarano,“ řekla jsem jedovatě. „Ty taky nejsi tak dokonalá jak si myslíš.“</p>

<p>„Celé tajemství nošení odvážných šatů spočívá v tom, že musíš být pyšná na to co odhalují,“ radila mi Arella. „Máš dobrou postavu. Musíš se s ní pochlubit.“</p>

<p>„Tohle je ale přece velká událost pro Beldaranu, Arello,“ namítala jsem. „To <emphasis>ona </emphasis>by na sebe měla upoutat pozornost všech hostů ne já.“</p>

<p>„Jen se netvař tak ostýchavě, Polgaro,“ pokárala mě. „Už jsem slyšela všechno o tvých experimentech a předvádění v tom velkém sále na konci chodby, takže na mě nehraj nějakou nevinnou dívku.“</p>

<p>„Alespoň jsem si tam nesvlékala šaty.“</p>

<p>„To bys na tom byla úplně stejně. Kdo ti šil ty napro­sto příšerné šaty, které jsi předtím měla na sobě?“</p>

<p>„No – v Kamaaru jsem potřebovala nové šaty a tak mi otec sehnal švadlenu, aby mi nějaké spíchla. Když jsme přijeli sem, dala jsem je nějaké švadleně aby mi podle nich ušila ještě nějaké další.“</p>

<p>„To jsem si mohla myslet,“ odfrkla si nespokojeně. „Nikdy si nenechávej šaty šít u sendarské švadleny. Sendarové jsou hrozně úzkostliví a nenápadití. Nuže dobrá,“ přerušila své bědování, „teď se dáme do práce na šatech pro ostatní slečny.“ Pozorně se rozhlédla ko­lem a zkoumala Beldaraniny společnice. „Myslím, že zvolíme zelenou,“ přemýšlela nahlas. „Nechceme přece, aby šaty ostatních účastníků svatby nějak narušovaly harmonii šatů nevěsty a její sestry.“</p>

<p>Někdy jsem o Arelle dost přemýšlela. Byla to až příliš dominantní osobnost na to, aby byla jenom alornského původu. Budu si o tom muset s matkou někdy promlu­vit. Matka čas od času nic nemá proti takovým hrátkám.</p>

<p>Beldarana byla noc před svatbou samozřejmě velice nervózní a neklidná. Ačkoliv se to možná nezdá, tak jsou nevěsty oné zvláštní noci téměř stejně nervózní ja­ko ženiši. Ženám se ale většinou lépe daří svoje pocity skrývat.</p>

<p>„Nesmíš to brát zase tak vážně, Beldarano,“ snažila se Arella poradit mé sestře. „Svatba je vlastně dobrou příležitostí pro ostatní, aby si to pořádně užili. Nevěsta a ženich vlastně nejsou o moc víc než pouhé ozdoby.“</p>

<p>„Teď zrovna si nepřipadám moc ozdobně, Arello,“ zoufala si Beldarana. „Omluvily byste mě prosím na okamžik? Myslím, že na chvíli půjdu zvracet.“</p>

<p>Noc přešla, jak už to tak většinou s nocí bývá, a nový den začal jasným a slunečným rozbřeskem – na Větr­ném ostrově to byla dost výjimka. Je to celkem hezký ostrov, ale počasí je tam téměř nemožné.</p>

<p>Začátek svatebního obřadu byl stanoven na poledne. Bylo to zejména proto, že alornští muži mají ve zvyku celou noc před svatbou oslavovat. Příštího rána se proto necítí zrovna ve své kůži a potřebují nějaký čas, aby se dali zase do pořádku.</p>

<p>My jsme se ovšem nijak nenudily. Beldarana pod­stoupila tradiční předsvatební koupel a když se vyno­řila z koupelny, příslušnice družiny natřely její lesk­noucí se tělo růžovou vodou. Pak jsme se všechny mu­sely vypořádat s úpravou vlasů, což nám vlastně spolklo celý zbytek dopoledne. Pak jsme všechny se­děly v kroužku jenom ve spodním prádle, abychom zabránily pomuchlání našich svátečních šatů.</p>

<p>V poslední možné chvíli jsme se všechny nastrojily a Arella nás svým nesmlouvavým ostřížím pohledem zkontrolovala. „Myslím, že to bude dobré,“ prohlásila. „Užijte si svatbu, děvčata. Teď jděte na to.“</p>

<p>Všechny jsme se seřadily a husím pochodem jsme dorazily do předpokoje hned vedle Síně rivanského krále, kde se měl svatební obřad uskutečnit.</p>

<p>Byla jsem poněkud zaskočena změnou v chování své sestry jakmile jsme vkročily do předpokoje. Zdálo se, že je až nadpřirozeně soustředěná a vyrovnaná. Jaké­koliv stopy po předchozí nervozitě zcela zmizely a vy­padala otupělá a duchem nepřítomná. Matka mi tohle její odloučení od světa později vysvětlila. Všechno, co se odehrávalo během svatebního obřadu, bylo do značné míry symbolické a Beldarana se řídila jakýmisi naprosto přesnými pokyny.</p>

<p>Pozorně jsem sledovala dveře a díky tomu jsem dob­ře viděla příchod Rivy, jeho otce a jeho bratrů.</p>

<p>Všichni byli oděni v drátěných košilích a u pasu se jim kývaly meče! Věděla jsem, že jsou Alornové náro­dem takřka posedlým válkou, ale tohle! Zřejmě aby do­stáli normálnosti a okázalosti slavnosti, všichni si své košile pečlivě nablýskali. Doufala jsem ale, že také něco udělali s pachem typickým pro kovovou zbroj. Jakéko­liv brnění má totiž onen nevšední zápach a měla jsem pocit, že by nebylo zrovna vhodné aby všechny dívky v Beldaranině družině padly během obřadu.</p>

<p>Pak se k nám připojil i otec a ani to z něj moc netáhlo pivem. Mívám ve zvyku si často postěžovat na otcovy zlozvyky, ale musím přiznat, že on vlastně zas tak moc nepije. Zjevně mu prospělo těch několik let strávených v Kamaaru a on tyhle zvyky vytěsnil ze svého života. „Dobrý den, mé slečny,“ pozdravil nás. „Všechny vy­padáte docela krásně. Jsme tedy připraveni?“</p>

<p>„Myslím, že jsme připraveny jak nejlépe to jen jde,“ odpověděla jsem mu. „Podařilo se ti v noci udržet Rivu ve střízlivém stavu?“</p>

<p>„Ani jsem vůbec nemusel, Pol. Dával jsem si na něj dost dobrý pozor a on se žádného pití ani nedotkl.“</p>

<p>„Alorn, který se nesnaží hned strčit hlavu do každé­ho sudu s pivem, který mu přijde do cesty? To je tedy podivuhodné!“</p>

<p>„Teď mě omluvte,“ pokračoval poté. „Potřebuji si promluvit s Beldaranou. Beldin a já jsme provedli ně­které přípravné práce a ona by o nich měla vědět.“</p>

<p>O nějakou chvíli později jsem zjistila co měl na mysli.</p>

<p>Můj otec má vynikající smysl pro dokonalé načaso­vání.  Chvilku počkal a dal tak celému shromáždění do­statek času aby se všichni pohodlně usadili, a pak jsem docela jasně slyšela myšlenku, kterou vyslal ke strýč­kovi Beldinovi. <emphasis>„Dobrá,“ </emphasis>řekl tiše, <emphasis>„myslím, že teď se do toho můžeme pustit.“</emphasis></p>

<p>Strýček Beldin na jeho výzvu odpověděl stříbřitou fanfárou, kterou troubili stovky neviditelných trubačů. Ten zvuk byl natolik působivý, že v okamžiku umlčel všechny svatební hosty. Na fanfáru plynule navázala tradiční svatební píseň zpívaná velice jemně nadpo­zemským neexistujícím sborem. Považuji se tak trochu za hudebnici a byla jsem naprosto uchvácena tím, jak strýček docílil dokonalé souhry.</p>

<p>Pak jsme počkaly a když dal otec znamení, Beldarana prošla dveřmi z předpokoje a postavila se doprostřed dveří vedoucích do Sálu rivanského krále. Stála tam, aby ji mohli hosté obdivovat, a pak jí Pán udělil požeh­nání pomocí úzkého paprsku jasného bílého světla. Když na to teď zpětně myslím uvědomuji si, že Pán tehdy požehnal celému rivanskému rodu – královské linie, ze které vzejde Přemožitel boha.</p>

<p>Sejmula jsem si plášť přehozený přes šaty a otec se začal tvářit trochu divoce. „Pěkné šaty,“ poznamenal se zatnutými zuby. Někdy se můj otec chová velice po­divně. Obdivuje sice krásu jiných žen, ale docela se rozzlobí když já odhalím svou.</p>

<p>Přesunuli jsme se na svá místa, každý po jednom bo­ku Beldarany, a majestátným krokem jsme kráčeli ulič­kou uprostřed vpřed, kde nás již očekával Riva se svou rodinou. Míjeli jsme jamky, ve kterých hořela rašelina a ohřívala vzduch v sále.</p>

<p><emphasis>„Probíhá to zatím docela dobře, co mysl</emphasis><emphasis>íš?“  </emphasis>Zeptal se mě matčin hlas.</p>

<p><emphasis>„Taky to ještě není úplně za námi mami,“ </emphasis>mírnila jsem ji. <emphasis>„Jsou to koneckonců Alornové, takže na kata</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>strofu je pořád ještě dost mo</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>ností.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jsi cynik,</emphasis>“ obvinila mě.</p>

<p>Pak jsem si povšimla Orbu, který byl uchycen na jílci mohutného meče visícího hrotem dolů nad královským trůnem. Nedal se vlastně přehlédnout, protože žhnul jasně modrým plamenem.</p>

<p>To byla vlastně první příležitost kdy jsem spatřila na vlastní oči Orb. Velice na mě zapůsobil. Už jsem jeho záři viděla od té doby mnohokrát, ale jedinkrát zářil tak jasně jako tehdy. Bylo to onoho dne, kdy jej Garion sňal ze zdi. Svým vlastním způsobem i Orb žehnal sňatku Beldarany a Rivy.</p>

<p>Když jsme se dostali až dopředu do prostoru těsně před trůnem, předali jsme s otcem dohled nad Beldaranou Rivovi a zároveň jsme ustoupili o krok zpět. Rivanský nejvyšší kněz v tom okamžiku přistoupil k nim a obřad mohl naplno začít.</p>

<p>Moje sestra celá zářila a Rivův obdivný pohled ani na okamžik neopustil její nádhernou tvář. Protože tohle byla vlastně státní svatba, rivanský kněz obřad skuteč­ně pořádně rozšířil. Ženy samozřejmě naprosto zbož­ňují svatební obřady. Po první hodině již ale hosté měli obřadu docela plné zuby. Lavice v Sále rivanského krále jsou vytesané z kamene, takže nejsou pro ženy zrovna moc pohodlné. Rivanští muži se samozřejmě již dávno těšili na rozsáhlou a nezřízenou pitku, která hraje tak důležitou roli při všech alornských svatbách.</p>

<p>Jedině díky silné vůli a respektu k oddávaným se nám podařilo potlačit zívání.</p>

<p>Moje sestra i Riva statečně snášeli zdlouhavé a úmorné kázání kněze, který jim přednášel o povinnos­tech v manželství. Jenom jsem si během jeho řečnění uvědomila, že všechna práva připadají manželovi a povinnosti zcela zbývají na nevěstu.</p>

<p>Po další třičtvrtě hodině již zrychlující se projev nej­vyššího kněze naznačoval příslib, že se tato ceremonie chýlí ke svému konci. Musím uznat, že to byl skutečně velice odvážný muž. Snad všichni muži přítomní v sále měli u pasu meč a on si přesto dovolil pokoušet trpěli­vost shromáždění až na mez únosnosti.</p>

<p>Už dávno jsem přestala vnímat jeho jednotvárný hlas když vtom se mi v hlavě ozval matčin hlas a zcela mě probral. <emphasis>„Polgaro,“  </emphasis>upozornila mě, <emphasis>„teď musíš pořádně držet své nervy na uzdě.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Cože?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Nijak se nevzrušuj. Za malou chvilku se ti něco při</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>hodí. Je to symbolické, ale má to poměrně velký vý</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>znam.“</emphasis></p>

<p>O chvilku později mi bylo její varování naprosto jas­né. Pocítila jsem jakési mírné teplo a pak jsem stejně ja­ko Orb začala zářit oním modrým světlem. Matka mi později vysvětlila, že ono světlo bylo vlastně Pánovým požehnáním čemusi, co já sama provedu v nějaké dost vzdálené budoucnosti.</p>

<p><emphasis>„Poslouchej mě teď velice pozorně, Polgaro,“ </emphasis>ozval se opět matčin hlas. <emphasis>„Tohle je ten vůbec nejdůležitější okamžik v dějinách celého západu. Beldarana je ve středu pozornosti všech </emphasis>lidí, <emphasis>ale bohové p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>zorně sledují tebe.“</emphasis></p>

<p>„Mě? <emphasis>Ale u všech všudy proč, matko?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Přesně v tom okamžiku kdy budou Beldarana a Ri</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>va prohlášeni za muže a ženu, budeš muset učinit zá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>važné rozhodnutí. Bohové si tě zvolili abys byla vyko</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>navatelem jejich vůle, ale budeš to muset př</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>jmout.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ale co přijmout?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Úkol Polgaro, a budeš ho muset přijmout nebo odmítnout právě teď a tady.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jaký je to úkol?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jestliže se rozhodneš jej přijmout, budeš strážcem a ochráncem královské linie, která v</emphasis><emphasis>zejde ze spojení Bel</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>darany a Rivy.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Já nejsem voják, matko.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To se od tebe ani neočekává, Polgaro. Pro tento úkol vůbec n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>budeš potřebovat meč. Zvaž své rozhodnutí velice  pečlivě, dítě moje. Až se před tebou ten úkol ob</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jeví, poznáš ho okamžitě, a jestliže ho přijmeš, zabere ti jeho plnění zbytek života.“</emphasis></p>

<p>Pak se konečně rivanský nejvyšší kněz dostal k dlou­ho oddalovanému vyvrcholení celého obřadu.</p>

<p>Najednou jsem nahoře přímo nad svojí hlavou usly­šela lehounké šustění měkkých křídel a tak jsem po­hlédla vzhůru. Matka, celá sněhobílá, se vznášela v nehybném vzduchu a vše pozorovala svýma zlatýma očima. Pak opustila prostor nade mnou a nehlučně přeletěla do zadní části sálu, kde se usadila na jednom trámu krovu.</p>

<p>Pak, když rivanský nejvyšší kněz pronášel slova, kte­rá mi navždy brala sestru, zeptala se mě matka: <emphasis>„Přijí</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>máš, Polgaro?“</emphasis></p>

<p>Formálnost její otázky vyžadovala aby i má odpověď byla formální a tak jsem konečky prstů uchopila okraj svých šatů, lehce jsem je rozestřela a poklonila jsem se na znamení přijetí úkolu právě v okamžiku, kdy Riva políbil novomanželku.</p>

<p><emphasis>„Dokonáno!  A je to dokonáno!“ </emphasis>Podivný neznámý hlas zajásal – to když mne osud přijímal za svou.</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong><emphasis>ČÁST DRUHÁ</emphasis></strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>OTEC</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>VI.</strong></p>

<p><strong>Tohle byla</strong> moje první osobní zkušenost s fenoménem, kterému otec říká „Garionův přítel.“ Neměla jsem vlastně žádnou před­stavu, co by mohlo být zdrojem onoho <emphasis>„Dokonáno! A je to dokon</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>no!,“ které </emphasis>mi tak jásalo v hlavě. Je to tak asi v pořádku, protože nikdo nemůže být nikdy dost dobře připraven na první setkání se samotným smys­lem vesmíru. Naštěstí jsem to zvládla, protože v té chvíli se rozhostilo naprosté ticho a moje omdlení by nevhodně narušilo majestátní svatbu mé sestry.</p>

<p>Poté co byla skončena oficiální část ceremoniálu, všichni sezvaní hosté se přesunuli do velkého sálu na konci chodby, který byl určen pro královské bankety. Svatba tam pokračovala tradiční alornskou svatební hostinou. V sále byl obrovský stůl prohýbající se pod množstvím masa, drůbeže a všelijakých dobrot, které tu čekaly jenom na nás. Jakmile jsme byli usazeni na lavicích kolem stolu, povstal král Šerek Medvědí ple­ce. „Mé dámy a pánové,“ zvolal a pozvedl svůj vr­chovatý žejdlík s pivem, „tímto připíjím na nevěstu a ženicha.“</p>

<p>Shromáždění Alornové, dosud tvářící se slavnostně a střízliví, povstali a jediným mohutným hlasem zvolali: „Na nevěstu a ženicha!“</p>

<p>Docela se mi to líbilo.</p>

<p>Pak Dras Býčí šíje připil na zdraví svého otce.</p>

<p>Algar Hbitá noha připil svému bratrovi Drasovi a Býčí šíje vzápětí přípitek svému bratrovi oplatil.</p>

<p>Slavnostní nálada onoho alornského shromáždění dost rychle upadala a stejně tak rychle, jestli ne ještě rychleji, mizela i střízlivost hostů. Zdálo se, že úplně každý sedící u stolu cítí potřebu <emphasis>někomu </emphasis>připít na zdraví – a ten stůl byl notně dlouhý. Jestli si dobře vzpomínám, nikdy se konce nedobrali.</p>

<p>„Tohle je ale vážně nechutné,“ zamumlala jsem strýci Beldinovi, který seděl hned vedle mě.</p>

<p>Beldin, který byl tentokrát zcela mimořádné čistý – zejména díky naléhání Beldarany – se na mě podíval s výrazem svatouškovské nevinnosti. „Přece nemůžeš nic namítat proti snaze uctít ty, které respektujeme a milujeme, Pol,“ hájil je. „Omluv mě na chvilku,“ dodal hned a povstal. „Dámy a pánové,“ zahřímal, „připíjím na zdraví slečny Polgary!“</p>

<p>„Na slečnu Polgaru!“ zvolali jednohlasně a důkladně připili na mé zdraví.</p>

<p>Když byla svatební hostina asi tak v polovině, Beldaran s Rivou se nenápadně vytratili. Oslava se stávala čím dál hlučnější a divočejší a strýček Beldin do sebe lil všechno, co bylo v jeho dosahu.</p>

<p>Snažila jsem se to vydržet jak jen to šlo, ale nakonec mi přece došla trpělivost. To když nejistě povstal něja­ký vousatý Alorn na vzdáleném konci stolu, polovinu svého žejdlíku vyšplíchnul na slečnu sedící vedle a po­zvedl jej k přípitku. Ozvalo se říhnutí. „Pardon,“ omlouval se nepřítomně. „Veleuctěné dámy a pánové, připíjím na svého psa Slintala!“</p>

<p>„Na Slintala!“ řvali všichni nadšeně a pak si pořádně přihnuli.</p>

<p><emphasis>Tohle mě </emphasis>tedy dorazilo! Vstala jsem.</p>

<p>„Na koho bys chtěla připít. Pol?“ zeptal se mě Beldin, nepřítomně hleděl před sebe a nemohl už pořádně vy­slovovat.</p>

<p>Vím, že jsem to neměla dělat a taky jsem mu za to příští ráno omluvila, ale v tu chvíli jsem byla docela na­žhavená. „Samozřejmě na tvé zdraví, strejdo,“ odpo­věděla jsem mile. „Dámy a pánové,“ zvolala jsem, „připíjím na zdraví svého drahého strýčka Beldina.“</p>

<p>Pak jsem mu celý žejdlík vylila na hlavu a jako bouře jsem se vyřítila ze sálu následována všemi dosud pří­tomnými dívkami.</p>

<p>Alornové mají mimořádnou výdrž co se týče pití je­jich silného piva, takže se tahle oslava natáhla na tři dny.</p>

<p>Rozhodla jsem se, že už se nebudu vracet.</p>

<p>Čtvrtého rána od svatebního obřadu se v mé kom­natě objevil otec. Chvíli jsme si jen tak povídali a pak se ohlásil král Šerek  Medvědí plece. Evidentně nebyl úpl­ně ve své kůži, ale zdál se docela střízlivý. „Dnes ráno jsem hovořil s Drasem a Algarem,“ začal, „a Algar na­vrhnul, že bychom se mohli všichni sejít a vyměnit si informace. Nemáme zrovna mnoho příležitostí častěji se setkat a pohovořit, ale ve světě se neustále dějí důle­žité věci.“</p>

<p>„To tedy rozhodně není špatný nápad,“ souhlasil otec. „Co kdybys ještě sehnal Rivu a já se půjdu podí­vat jestli někde nenarazím na Beldina.“ Mrknul i na mě. „Co kdyby ses k nám také připojila, Pol?“ navrh­nul.</p>

<p>„Proč u všech všudy?“</p>

<p>„Abych se cítil klidnější, má drahá dcero,“ řekl trochu pichlavě.</p>

<p>„Stane se jak si můj otec přeje,“ odpověděla jsem s předstíranou poslušností.</p>

<p>„Ta má tedy skutečně dobré vychování, že?“ pozna­menal Šerek.</p>

<p>„Neměl bys dělat takové ukvapené soudy, Šereku,“ varoval ho otec.</p>

<p>A tak tedy došlo k tomu, že jsem se zúčastnila první­ho setkání naší skupiny, které se později začalo říkat Alornská rada. Zpočátku jsem pouze seděla v pozadí a poslouchala jejich hovor. Hlavním tématem rozpravy byla přítomnost Angaraků na naší straně Východního moře a já o Angaracích nevěděla téměř nic.</p>

<p>Měla jsem před začátkem trochu obavy být tak blízko k Drasovi a Algarovi a bála jsem se, že by některý z nich – či dokonce oba – mohl využít této příležitosti a pokusit se mě získat. Tehdy jsem ale zjistila, že králo­vé patrně nemohou být dobrými manžely. Jakmile totiž přijde na přetřes politika, okamžitě se věnuje práci. Bylo zjevné, že mě Dras i Algar přestali brát jako ženu. Pro ně jsem teď byla jen dalším členem rady.</p>

<p>Kvůli mému dětství prožitému v téměř naprosté izolaci jsem nebyla připravena na skutečnost existují­cích rozdílů mezi národy a rasami, a to nemám na mysli jen rozdíly vzhledové. Alornové jsou většinou vysocí a světlovlasí zatímco Tolnedřani jsou menší po­stavy a mají tmavší vlasy. Všechny ostatní odlišnosti spočívají spíše v kulturních zvycích. Alornové jsou vy­chováváni pro boj a válčení, zatímco Tolnedřani spíše touží po vydělávání peněz. Již během prvních minut jejich diskuse jsem se dověděla, že Angarakové jsou vedeni ke strachu z Toraka – a z grolimských kněží coby jeho prodloužené ruky. Ačkoliv jsou mezi nimi jisté vnější rozdíly, uvnitř každého Angaraka se ukrývá Thull.</p>

<p>Dokud Torakovi poddaní zůstávali pouze v Mallorei, nepředstavovali vlastně žádnou opravdovou hrozbu. Když tehdy ale Murgové, Nadrakové a Thullové pře­kročili most tvořený ostrovy, měli Alornové pocit, že se již o Angaracích napovídalo dost a bylo by načase začít taky něco dělat.</p>

<p>Přesto se mi ale zdálo, že všem ostatním přítomným něco podstatného uniká. Vypadalo to, že nenávidí všechny Angaraky bez rozdílu a vůbec přitom nevěno­vali pozornost tomu, že mezi Angaraky jsou dost vý­znamné kulturní odlišnosti a jejich společnost není ani zdaleka tak jednolitá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Typicky alornský přístup k jakémukoliv problému je začít brousit válečnou sekeru. Mě bylo ale hned od počátku jasné, že přímým úderem na Angaraky by­chom dosáhli jedině toho, že by se všichni sjednotili proti společnému nepříteli. To byla ovšem ta poslední věc, kterou jsme tehdy potřebovali.</p>

<p>Právě jsem se chystala vystoupit a triumfálně pouká­zat na tento svůj postřeh, ale vtom mě matka zarazila. <emphasis>„To není ten nejlepší způsob jak dosáhnout svého, Pol“ </emphasis>sdělil mi její hlas. <emphasis>„Muži mají z inteligen</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>ních žen oba</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vy, takže to radši jenom navrhni než abys to prohlásila za řešení. Zasej do jejich myslí semínko téhle myšlenky a nech ho vykl</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>čit.  Budou mnohem spíš souhlasit když si budou myslet že to byl jejich nápad.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ale -“</emphasis> začala jsem protestovat.</p>

<p><emphasis>„Zkus to po mém, Pol,“  </emphasis>naléhala, <emphasis>„Prostě je naveď správným směrem a až zdárně dojdou k žádanému ře</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>šení, ujisti je o tom jak jsou skvělí.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Myslím, že to je pěkně bláznivé, mami, ale zkusím to.“</emphasis></p>

<p>Nejprve jsem tuto metodu vyzkoušela při prosazo­vání svého nápadu na ustavení obchodních styků s Nadraky a k mému překvapení to prošlo celkem hladce. Držela jsem se pěkně stranou a nechala jsem Alorny o svém nápadu debatovat tak dlouho až úplně zapomněli kdo to vlastně navrhnul, takže se nakonec rozhodli to zkusit. Pak jsem nadhodila, že by možná stálo za to zahájit přátelská jednání s Tolnedřany a Arendy a i s tímhle nápadem Šerek se svými hochy souhlasil.</p>

<p>Ve své poněkud neohrabané a zdlouhavé historii na­šeho světa otec poznamenává, že se ráda zabývám po­litikou. Má v tom naprostou pravdu, ale úplně mu uni­kl <emphasis>pr</emphasis><emphasis>avý </emphasis>smysl. Otec má při použití slova „politika“ na mysli vztahy mezi jednotlivými národy. Když ale mlu­vím o politice já, myslím tím různorodé rafinované způsoby jak žena dosáhne toho, aby muži udělali přes­ně to co ona chce.</p>

<p>Jestli chcete poznat skutečnou odbornici na tohle umění, jděte se podívat jak to dělá královna Poren. Skutečným virtuosem v oboru je ale bezesporu králov­na Layla v Sendarii.</p>

<p>Sešli jsme se během onoho týdne k jednání ještě ně­kolikrát, ale všechna nejdůležitější rozhodnutí stejně padla během našeho prvního setkání. Když mi konečně došlo, že ostatní hodlají zbytek času strávit omíláním již probraných záležitostí, přestala jsem dávat pozor a myslela jsem na jiné věci. Přemýšlela jsem o tom, co mi matka vysvětlovala, a jak jsem se tak nad tím zamysle­la, začalo to dávat smysl. Mezi muži a ženami existuje mnoho rozdílů a zjevné fyzické odlišnosti jsou z nich ty nejméně podstatné. Mnohem závažnější jsou rozdíly ve způsobu myšlení.</p>

<p>Šerek se nabídl, že odveze otce, strýčka Beldina a mě k sendarskému pobřeží svou bitevní lodí, ale poslední noc před naplánovaným odjezdem strýček Beldin změnil své rozhodnutí jet s námi. „Možná bych se měl radši vydat zpátky do Mallorey a dohlídnout na Spále­nou tvář,“ prohlásil. „Mám takovej pocit, že Nadrakové, Thullové a Murgové jsou jenom předvoj. Těžko můžou něco zvládnout dodělat sami, aniž by dostali posily z Mallorey. Na týhle straně Východního moře se nezačne nic pořádného dít dokud Torak nepřikáže svejm armádám, aby se vydali na pochod severně od Mal Zetu.“</p>

<p>„Informuj mě o všech zajímavých novinkách,“ požá­dal ho otec.</p>

<p>„Samozřejmě, ty troubo,“ odseknul Beldin. „Myslel's snad, že vyrazím do Mallorey jenom abych obnovil sta­ré známosti s Urvonem a Zedarem? Jestliže se Spálená tvář vydá na pochod, dám ti hned vědět.“</p>

<p>Zpátky do Údolí jsme se s otcem dostali až někdy v polovině léta a dvojčata už nedočkavě očekávala náš návrat. Připravily nám na uvítanou úplnou hostinu a tak jsme jedli v jejich vzdušné a příjemné věži zatímco nad Údolím se pomalu rozhostil zlatavý soumrak. Ne­vím proč, ale vždycky jsem jejich věž měla ráda. Otco­va věž je vždycky přeplněná a zaneřáděná, Beldinova věž je sice pěkná při pohledu zvenčí, ale uvnitř je skoro stejně nacpaná jako ta otcova. Dvojčata ale měla dosta­tek předvídavosti a vybudovala v nižších patrech své věže komory a skladiště, takže mají kam ukládat věci. Otce asi tohle přirovnání nebude zajímat, ale jeho věž vypadá jako jedna velká místnost postavená na kládě. Je to vlastně pevný kamenný pařez s jedinou místností na vrcholu a věž strýčka Beldina není o moc lepší.</p>

<p>Když jsme nakonec dojedli, strýček Belkira odsunul svůj prázdný talíř. „Tak co,“ začal, „teď nám povězte o té svatbě – a taky o téhle úžasné proměně Polgary.“</p>

<p>„Polina proměna má úplně jednoduché vysvětlení,“ odvětil otec. „Prostě nám nějak proklouzla a rozhodla se dospět.“</p>

<p>„Tak přesně tohle mladí lidé většinou dělají,“ po­znamenal strýček Belkira.</p>

<p>„To nebylo zase až tak jednoduché, na něco si přitom zapomněl, táto,“ opravila jsem ho. „Beldarana byla vždycky ta hezčí.“</p>

<p>„Ne tak docela, Pol,“ nesouhlasně kýval hlavou Bel­kira. „Ona je světlovlasá, zatímco ty máš vlasy tmavé. To je jediný skutečný rozdíl. Jste krásné obě.“</p>

<p>Pokrčila jsem rameny. „Všechny dívky chtějí být blonďaté,“ poučila jsem ho. „Možná, že je to pošetilé, ale tak to prostě je. Když jsem si uvědomila, že nikdy nebudu tak hezká jako ona, chtěla jsem na to prostě jít jinak. Když jsme se ale dostali do Kamaaru a ona se konečně setkala s Rivou, zjistila jsem, že to jak vypa­dám je pro ni tou nejméně podstatnou věcí. Tak jsem se rozhodla se dát do pořádku.“ Trochu kajícně jsem se zasmála. „Trvalo mi dost celé hodiny než se mi poda­řilo rozčesat všechny ty slepené vlasy. Pak jsme dopluli na Větrný ostrov a já jsem zjistila, že nejsem zase tak ošklivá jak jsem si myslela.“</p>

<p>„Tak to by se možná dalo označit za největší zjedno­dušení v dějinách,“ poznamenal otec. „Teď když ze se­be konečně smyla všechnu špínu, vypadá docela sluš­ně.“</p>

<p>„Víc než docela, Belgarate,“ opravil ho Beltira.</p>

<p>„No ale stejně,“ pokračoval otec ve vyprávění, „když jsme se dostali na Větrný ostrov, ohromila celou gene­raci mladých Rivanů tak, že málem nevěděli čí jsou. Úplně ji zbožňovali.“</p>

<p>„Bylo pěkné být takhle všemi obdivována, Pol?“ škádlil mě Belkira.</p>

<p>„Připadalo mi to docela příjemné,“ přiznala jsem, „ale tátu to zjevně dost znervózňovalo. V životě nepochopím, proč mu to tak vadilo.“</p>

<p>„To je moc vtipné, Pol,“ ohradil se otec. „Abych po­kračoval. Po svatbě jsme se Šerekem a jeho syny hlavy i dohromady. Už se několikrát setkali s Angaraky a teď se všichni budeme snažit pochopit, v čem tkví podstata rozdílů mezi Nadraky, Murgy a Thully. Za to patří dík právě Pol.“ Jeho kradmý pohled byl skoro stejně lstivý i jako můj. „Ty sis myslela, že jsem si nevšimnul co tam provádíš, co? Musím ale uznat, že ti to šlo skvěle.“ Pak se zadumaně zadíval do stropu. „Přesně jak Pol tak ob­ratně poznamenala, „máme mnohem větší naději uspět u Nadraků než u Thullů či Murgů. Thullové jsou příliš hloupí a příliš se bojí grolimských kněží než aby nám byli k užitku. Murgy zase pevně drží na uzdě Ktačik. Nadrakové jsou ale chamtiví a tak by je nějaký chytrý úplatek mohl získat pro nás – alespoň natolik, že by byli naším zdrojem informací.“</p>

<p>„Objevily se už nějaké náznaky, že by se přes pev­ninský most měli přesouvat další Angarakové?“ zajímal se Beltira.</p>

<p>„Nevyplývá to z toho, co se zatím podařilo zjistit Drasovi. Torak zjevně čeká na svou příležitost, na ten nejpříhodnější okamžik. Beldin se vydal zpátky do Mallorey aby na něj pořádně dohlédl – alespoň říkal, že tam jde kvůli tomu. Pořád ještě mám ale obavu, že by mohl chtít dokončit ten rozhovor s Urvonem o doběla rozžhaveném háku. Každopád­ně došel k závěru, že Nadrakové, Thullové a Murgové jsou jenom pouhý předvoj. Tahle hra doopravdy nezačne dokud se Torak nerozhodne vynořit se ze své skrýše v Ašabě.“</p>

<p>„Kvůli mě tedy rozhodně nemusí nijak spěchat,“ po­znamenal Belkira.</p>

<p>Během několika následujících týdnů jsme většinu ča­su trávili tím, že jsme dvojčatům sdělovali stále větší podrobnosti o naší cestě na Větrný ostrov a o Beldaranině svatbě. Již od nepaměti platilo, že dvojčata opouštějí Údolí jen velmi zřídka. Bylo to zejména pro­to, jak žertovně poznamenává Belkira, že „se někdo musí postarat o krám.“ Jsme ale všichni příslušníky jedné rodiny a tak jsou přirozeně vděční za každou za­jímavost o našich dobrodružstvích v okolním světě.</p>

<p>Ještě několik týdnů jsem samozřejmě trpěla melan­cholií a špatnou náladou. Stále ještě jsem dost ostře poci­ťovala bolest ze svého odloučení od sestry. Na druhou stranu ale tohle odloučení způsobilo, že jsme se sblížili s otcem. V mých očích jsme totiž od té doby, co se otec vrátil do Údolí ze svého dlouhého tahu po hospodách, spolu soupeřili o Beldaraninu přízeň. Tohle naše soutě­žení ustalo hned po Beldaranině svatbě. Stále ještě jsem čas od času otce nějak urážela, ale to bylo nejspíše jen ze zvyku. Určitě bych to tehdy nepřiznala, ale pomalu jsem k němu získávala respekt a náklonnost. Když chce, do­káže být otec celkem příjemným společníkem.</p>

<p>Náš společný život ve věži se postupně přeměnil v dobře zaběhnutou rutinu domácnosti, což bylo snad­né a pohodlné. Z velké části to patrně vyplynulo z toho, že já ráda vařím a on zase rád jí. Byla to klidná doba. Večer jsme mívali podnětné rozhovory a mě se to tak líbilo.</p>

<p>Tahle záležitost také dost souvisela se známou sku­tečností, že se totiž každý dospívající domnívá, že je mnohem chytřejší než jeho rodiče; ještě nedotvořený rozum téměř s nadšením podléhá kdejakým nesmys­lům. A právě moje večerní hovory s otcem mě dost rychle těchto představ zbavily. Rozsah jeho vědomostí mě mnohdy až děsil. Pane, ten chlap toho ale ví!</p>

<p>Jednoho večera, právě když jsme umývali nádobí od večeře, jsem se nabídla coby učednice. Nebylo to jen kvůli tomu, že neustále stoupal můj respekt před jeho rozsáhlými znalostmi. V mém rozhodnutí měl prsty ta­ké náš Pán a moje matka taky. Neustále mi totiž v mysli podsouvaly, že jsem nevzdělanec a tak mě vlastně dohnaly k takové nabídce.</p>

<p>Již otcova odpověď na mou nabídku ovšem zavdala příčinu k hádce. „K čemu mi ale bude takový nesmy­sl?“ vybuchla jsem nesouhlasně. „Nemůžeš mi prostě říct všechno to, co potřebuju vědět? Proč se kvůli tomu musím učit číst?“</p>

<p>Byl natolik otrlý a zkušený diplomat, že se mi ani ne­vysmál do tváře. Místo toho mi začal trpělivě vysvětlovat proč je absolutně nezbytné, abych se naučila číst, „Veš­keré sebrané lidské vědění je tam, Pol,“ uzavřel svou argumentaci a ukázal na všechny knihy a svitky, kte­rých byly plné knihovny a police na zdech. „Budeš to všechno potřebovat.“</p>

<p>„Ale proč, u všech všudy? Máme přece náš talent, táto, narozdíl od všech těch primitivů, kteří psali tyhle objemné nesmysly. Co asi tak mohli do těch knih na­škrábat aby se nám to vůbec hodilo?“</p>

<p>Jenom si povzdechnul a obrátil oči v sloup. „Proč zrovna já?“ ptal se a jeho otázka zjevně nebyla určena mně. „No dobře, Pol,“ otočil se ke mně, „když jsi tedy tak chytrá a nepotřebuješ se naučit číst, možná bys mi mohla zodpovědět pár otázek, které mě v poslední do­bě docela trápily.“</p>

<p>„Samozřejmě, táto,“ odpověděla jsem. „Ráda to pro tebe udělám.“ Všimnete si, jak jsem sama vkročila do pasti, kterou pro mne nachystal.</p>

<p>„Jestliže jsou dvě jablka tady a další dvě támhle, kolik jich je celkem?“ Když se můj otec snaží naučit budou­cího žáka pokoře, vždycky začíná přesně takhle.</p>

<p>„Čtyři, to je přece jasné,“ odpověděla jsem rychle – jak se ukázalo, až příliš rychle.</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Co myslíš tím „Proč?“ Prostě to tak je. Dvě jablka a dvě jablka jsou čtyři jablka. Tohle přece ví každý bl­bec.“</p>

<p>„Protože nejsi žádný blbec, tak by ti nemělo dělat žádné potíže mi to vysvětlit, že ne?“</p>

<p>Zoufale jsem na něj zírala.</p>

<p>„Tak k tomu se můžeme vrátit později. Teď další, když padá v lese k zemi strom tak dělá hluk, že ano?“</p>

<p>„Samozřejmě, že je to hlučné, táto.“</p>

<p>„Dobře, Pol. <emphasis>Co</emphasis> je to hluk?“</p>

<p>„Něco co můžeme slyšet.“</p>

<p>„Výborně. Jsi skutečně velice vnímavá, dcero moje.“ Pak ale nakrčil čelo, podle mě ovšem jen naoko. „Je tu ale problém. Co když široko daleko není nikdo, kdo by ten hluk slyšel? Je tam tedy ten hluk?“</p>

<p>„Určitě ano.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Protože –“ a v tu chvíli jsem se zarazila.</p>

<p>„Tak tohle taky zatím necháme stranou a popojede­me dál. Myslíš si, že slunce zase zítra ráno vyjde?“</p>

<p>„No to je přece přirozené.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>Měla jsem to „Proč?“ samozřejmě čekat, ale byla jsem podrážděna jeho zdánlivě prostoduchými otázkami a tak jsem ani nepřemýšlela nad svou odpovědí. „No,“ řekla jsem nepřesvědčivě, „vždycky to tak přece bylo.“</p>

<p>V tu chvíli jsem dostala velice rychlou a velice poni­žující přednášku o teorii pravděpodobnosti.</p>

<p>„Tak jdeme na další,“ řekl přívětivě. „Proč mění mě­síc svůj tvar v průběhu měsíce?“</p>

<p>Opět jsem na něj beznadějně zírala.</p>

<p>„Proč voda začne bublat když dojde do varu?“</p>

<p>Nedokázala jsem zodpovědět ani tuhle otázku – a to jsem pořád vařila. Pokračoval dál a ještě dál.</p>

<p>„Proč ve tmě nedokážeme rozeznat barvy?“</p>

<p>„Proč mění na podzim listí na stromech barvu?“</p>

<p>„Proč voda tvrdne když se hodně ochladí? A proč se přemění v páru když se hodně zahřeje?“</p>

<p>„Když my tu máme poledne, proč je v Mallorei právě půlnoc?“</p>

<p>„Otáčí se slunce kolem naší země, nebo se naopak země otáčí kolem slunce?“</p>

<p>„Odkud se tu vzaly hory?“</p>

<p>„Proč některé věci rostou?“</p>

<p>„No dobře, táto!“ vykřikla jsem. <emphasis>„Dost! </emphasis>Nauč mě číst!“</p>

<p>„Ale samozřejmě, Pol,“ řekl mi klidně. „Jestliže tolik toužíš se naučit číst, proč jsi mi to tedy neřekla hned?“</p>

<p>A tak jsme se tedy dali do práce. Můj otec je učední­kem, kouzelníkem, významným politikem a čas od ča­su také vojevůdcem, ale ze všeho nejvíc ho považuji za učitele – pravděpodobně toho vůbec nejlepšího učitele na světě. Naučil mě číst a psát během až překvapivě krátké doby – možná to bude tím, že jako vůbec první slovo mi napsal moje jméno. Připadalo mi, že na papíře vypadá docela pěkně. Netrvalo to dlouho a já začala nahlížet do jeho knih a svitků se stále vzrůstající tou­hou po vědění. Mám ale většinou takové nutkání, se s knihami hádat a to otci způsobovalo trochu potíže. Bude to asi tím, že se s nimi hádám nahlas. Nedokážu si ale pomoct. Hloupost, ať už napsaná či vyřčená, mě prostě vždycky uráží a cítím povinnost ji opravovat. Tenhle můj zvyk by byl vlastně docela nevinný kdy­bych jej praktikovala o samotě, ale otec bydlel ve věži se mnou a měl sám také dost záležitostí ke studování. Jestli si dobře vzpomínám, jednou si o tom se mnou důkladně promluvil.</p>

<p>Čtení knih pro mě bylo velice podnětné, ale ještě vět­ší přínos pro rozvoj mých vědomostí měly naše večerní diskuse, při kterých jsme probírali různé problémy a otázky související s mým denním studiem. Všechno to vlastně začalo jednoho večera kdy mi otec položil cel­kem nevinnou otázku: „Tak co, Pol, co ses dnes všech­no naučila?“</p>

<p>Pověděla jsem mu to. Pak jsem mu také řekla svoje připomínky k tomu, co jsem přečetla – pevně, dokon­ce trochu vyzývavě.</p>

<p>Otec nikdy nevynechá příležitost dobře si s někým prodiskutovat problémy a tak automaticky začal texty bránit zatímco já jsem je kritizovala. Poté co jsme takto příjemně strávili několik večerů, stal se z toho jakýsi náš zvyk. Je to docela dobré zakončení dne.</p>

<p>Naše debaty či rozepře ale nebyly jenom intelektuál­ního charakteru. Díky naší návštěvě na Větrném ostro­vě jsem se začala mnohem víc zajímat o svůj vzhled a dbát na svůj zevnějšek. Otec tomu říkal marnivost a tím vlastně zahájil další hádku.</p>

<p>Pak mě časně ráno jednoho jarního dne oslovil mat­čin hlas ještě dříve, než jsem začala připravovat snída­ni. <emphasis>„Tohle je sice všechno pěkné, Pol„</emphasis> řekla mi matka, <emphasis>„ale je ještě mnoho dalších věcí které také budeš muset znát. Pro dnešek odlož své knihy stranou a přijdi ke Stromu, </emphasis>Jeho <emphasis>necháme, aby tě naučil používat tvou mysl. Já tě naučím jak máš používat svou vůli.“</emphasis></p>

<p>Po snídani jsem tedy vstala a prohlásila jsem: „Mys­lím táto, že se dneska trochu projdu. Už si tady ve věži občas připadám nějak uzavřená. Potřebuju se trochu provětrat. Podívám se po nějakých bylinkách a koření na dnešní večeři.“</p>

<p>„To rozhodně není špatný nápad,“ souhlasil. „Tvoje argumentace v poslední době trochu ztrácí dech. Třeba ti čerstvý jarní vánek provětrá hlavu.“</p>

<p>„Třeba,“ odpověděla jsem a ovládla jsem svou touhu mu něco odseknout na tuhle skrytou urážku. Pak jsem sešla po spirálovitě stočených schodech věže a vydala jsem se ranním sluncem do přírody.</p>

<p>Byl to skutečně nádherný den a Údolí je jedním z nejpůvabnějších míst jaké znám. Proto jsem vůbec ni­kam nespěchala a pomalu jsem procházela trávou vy­sokou až po kolena směrem k onomu téměř posvátné­mu místu, kde rozpínal své mohutné větve Strom. Jak jsem se k němu blížila, ptáci mě začali vítat radostnou písní a vesele nade mnou poletovali jiskřivým jarním vzduchem.</p>

<p><emphasis>„Proč ti to trvalo tak dlouho, Pol?“ </emphasis>zajímala se matka.</p>

<p>„Chtěla jsem si dnešní ráno pořádně užít,“ odpově­děla jsem nahlas. Široko daleko nikdo jiný nebyl a tak jsem neměla důvod odpovídat složitějším způsobem. „Co budeme dnes dělat, mami?“</p>

<p><emphasis>„Samozřejmě budeme pokračovat ve tvém vzdělává</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ní.“</emphasis></p>

<p>„Doufám, že tvoje vyučování nebude tak jednotvárné jako je někdy to tátovo.“</p>

<p><emphasis>„Myslím, že by si to mohlo docela líbit. Týká se to ale vlastně stejné oblasti.“</emphasis></p>

<p>„O jaké oblasti to mluvíš?“</p>

<p><emphasis>„O mysli, Pol. Až do této chvíle ses učila využívat svého talentu ve vnějším prostředí. Teď se budeme spí</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>še soustředit na vnitřní svět.“  </emphasis>Pak se na chvilku odml­čela jako by hledala způsob jak mi vysvětlit nějaký veli­ce složitý problém. <emphasis>„Všichni lidé se vzájemně od sebe n</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>jak odlišují,“  </emphasis>začala, <emphasis>„ale různé rasy mají některé charakteristické znaky. Poznáš Alorna když nějakého uvidíš a to díky jeho vzhledu. Můžeš ale také rozpo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>znat jeho mysl když na ni narazíš.“</emphasis></p>

<p>„Ty mě teď chceš naučit abych mohla poslouchat, o čem přemýšlí ostatní lidé?“</p>

<p><emphasis>„K tomu se možná dostaneme později. Je to ještě slo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>žitější“ takže se teď raději budeme soustředit na náš problém. Když se snažíš přesně určit jaké rasy nebo z jakého kmene je nějaký cizinec, nesmíš se so</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>středit na to </emphasis>nač <emphasis>myslí, ale </emphasis>jak <emphasis>myslí.“</emphasis></p>

<p>„Proč je to pro nás tak důležitě, mami?“</p>

<p><emphasis>„Máme tam v okolním světě docela dost nepřátel, Pol. Budeš je muset poznat až na ně při plnění svých úkolů narazíš. Pán mě naučil jak napodobovat zvyky různých národů a ras, takže ti mohu názorně ukázat jak od sebe rozeznáš Murga od Grolima nebo Arenda od M</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>raga, Nastanou situace kdy bezpečnost tvoje i bezpečnost lidi pod tvou ochranou bude záviset právě na tom, jestli budeš schopna poznat kdo to před t</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>bou stojí.“</emphasis></p>

<p>„Myslím, že to zní jako dostatečně dobrý důvod. Jak se s tím teď vypořádáme?“</p>

<p><emphasis>„Prostě jen otevři svou mysl, Pol. Potlač svou vlastní osobnost a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>snaž se </emphasis>vycítit <emphasis>povahu rozličných mentalit, které ti předvedu.“</emphasis></p>

<p>„No,“ řekla jsem trochu pochybovačně, „pokusím se o to, ale zní to hrozně složitě.“</p>

<p><emphasis>„Taky jsem ti neříkala, že to bude nějak jednoduché, Pol. Můžeme se do toho pustit?“</emphasis></p>

<p>Zpočátku mi to vlastně nedávalo moc smyslu, matka mě neustále bombardovala tou samou myšlenkou po­řád dokola, jenom měnila způsob jakým byla předlo­žena. Základní průlom k pochopení problému se mi podařil když jsem si uvědomila, že rozdílné způsoby uvažování jakoby měly zároveň přiřazeny i odlišné barvy. Nebylo to tak úplně jasné, spíše jenom jakýsi náznak odstínu. Během pár chvil ale barvy nabývaly jasnějších obrysů a já jsem téměř okamžitě poznávala myšlenku Murga nebo Alorna nebo třeba Tolnedřanovu myšlenku.</p>

<p>Mysl pomyslného Murga, kterou mi matka vytvořila a předhodila, byla velice tmavá, jakoby chmurně černá. Grolimská mysl byla naproti tomu tvrdá, hladká čerň a já jsem rozdíl mezi nimi viděla – nebo vycítila – té­měř okamžitě. Sendarové jsou zelení. Tolnedřani jsou dočervena. Rivané jsou samozřejmě modří. Neustále jsem se lepšila v rozeznávání těchto barev a než přišlo poledne, už jsme byla dost dobrá.</p>

<p>„<emphasis>To už by pro dnešek mohlo stačit, Pol,“  </emphasis>řekla mi matka. <emphasis>„Teď se vrať zpátky do věže a zbytek dne mů</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>žeš strávit nad svými knihami. Nechceme přece, aby táta dostal nějaké podezř</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ní.“</emphasis></p>

<p>Tak jsem se tedy vrátila do věže a tím ustavila jakousi rutinu, která pro mě platila docela pěknou řádku let – ráno jsem patřila matce a odpoledne jsem se věnovala otci. Dostávalo se mi tak dvojího vzdělávání zároveň a to byla pro mě docela výzva.</p>

<p>Příštího rána se mnou matka zopakovala zkušenosti z předešlého dne tak, že mi předhazovala různé způ­soby myšlení. „Sendar,“ odpověděla jsem hned na ze­leně zbarvenou myšlenku. „Murgo,“ poznala jsem po­chmurně černou mysl. „Arend.“ Hned potom byl Tolnedřan. Čím víc jsem procvičovala, tím rychleji jsem rozeznávala mysl ostatních národů.</p>

<p><emphasis>„Tak to by bylo,“ </emphasis>prohlásila matka, <emphasis>„teď se zase po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>hneme dál. Určitě se dostaneš do situace kdy budeš potřebovat odstínit mysl svých přátel – uložit je ke spánku, abych tak řekla, i když se vlastně o spánek ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jedná.“</emphasis></p>

<p>„A jaký pro to budu mít důvod?“</p>

<p><emphasis>„Nejsme totiž jediní lidé na světě, kteří dovedou ro</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>zeznat různé způsoby myšlení, Pol, Grolimové to taky dovedou a každý kdo tohle umění ovládá, může také myšlenku stopovat až k jejímu zdroji. Když se snažíš skrýt před nepřítelem, nechceš přece aby vedle tebe stál někdo, koho lze vypátrat na míle daleko.“</emphasis></p>

<p>„Ne, to by asi opravdu nebylo dobré. Jak ale docílím toho, abych takového „upovídaného“ člověka uspala?“</p>

<p><emphasis>„Není to vlastně spánek, Pol,“ </emphasis>opravila mě. <emphasis>„Typický způsob myšlení, který jsem tě naučila rozeznat, je stále přítomen i v mysli spíc</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>ho člověka. Musíš se proto nau</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>čit, jak úplně překrýt jeho mysl.“</emphasis></p>

<p>„Nezabiju ho tím? Nezastaví se tím jeho srdce?“</p>

<p><emphasis>„Ne. Část mozku, která ovládá rytmus srdce a udr</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>žuje jeho či</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>nost je tak hluboko pod povrchem, že ji nelze nijak odlišit.“</emphasis></p>

<p>„Co když se mi nepodaří tě zase přivést k vědomí?“</p>

<p>„<emphasis>Tohle nebudeš zkoušet na mě. Kde je nějaký nejbliž</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ší Alorn?“</emphasis></p>

<p>„To budou asi dvojčata,“ usoudila jsem.</p>

<p><emphasis>„Tak se tedy nijak nerozpa</emphasis><emphasis>kuj, Pol. Vyšli svou mysl a najdi je.“</emphasis></p>

<p>„Pokusím se.“ Vyslala jsem svou mysl na výzvědy a; pátrala jsem po onom tyrkysovém odstínu, který je ty­pický pro Alorny žijící mimo Rivu. Netrvalo mi to moc dlouho. Samozřejmě jsem věděla, kde je najdu.</p>

<p><emphasis>„Dobře,“  </emphasis>pochválila mě matka.  <emphasis>„Teď si představ tlustou vln</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>nou deku.“</emphasis></p>

<p>Neptala jsem se proč; prostě jsem ji poslechla.</p>

<p><emphasis>„Proč zrovna bílou?“</emphasis> zeptala se matka zvědavě.</p>

<p>„Je to jejich nejoblíbenější barva.“</p>

<p><emphasis>„Aha. No dobře, teď ji přes ně přehoď.“</emphasis></p>

<p>Udělala jsem to a uvědomila jsem si, že se mi začínají potit dlaně. Pracovat vlastní myslí je skoro stejně na­máhavé jako pracovat rukama.</p>

<p><emphasis>„Už jsi je uspala?“</emphasis></p>

<p>„Mám pocit, že ano.“</p>

<p><emphasis>„Možná by ses raději měla jít podívat a přesvědčit se.“</emphasis></p>

<p>Přeměnila jsem se v obyčejnou vlaštovku. Dvojčata vždycky otvírají okna dokořán jakmile je počasí jen tro­chu příznivé a častokrát jsem viděla, že jim vlaštovky létají dovnitř a zase ven. Odlétla jsem k jejich věžím a vlétla dovnitř skrz otevřené okno.</p>

<p><emphasis>„No tak co?“ </emphasis>ozval se mi v hlavě opět matčin hlas, <emphasis>„spí oba?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Asi se mi to nepodařilo, mami. Mají stále ještě ote</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vřené oči.“ </emphasis>Nechtěla jsem samozřejmě dvojčata upo­zornit na svou přítomnost a tak jsem vyslala svou od­pověď potichu.</p>

<p><emphasis>„Hýbají se nějak?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ne. Teď jak ses o tom zmínila tak mě napadá, že vypadají jako dvě sochy.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Zkus jim letět přímo do obličeje. Dívej se jestli zkusí uhnout.“</emphasis></p>

<p>Provedla jsem to přesně tak – a oni se ani nehnuli. <emphasis>„Ani nemrkli,</emphasis>“ hlásila jsem,</p>

<p><emphasis>„To tedy znamená, že se ti to povedlo. Pokus se vy</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>hledat jejich mysl.“</emphasis></p>

<p>Zkusila jsem to a kolem dokola nebylo vůbec nic, je­nom naprosté ticho. <emphasis>„Na nic jsem nenarazila, mami.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Tohle ses tedy naučila opravdu rychle. Přileť tedy zase zpátky ke Stromu a pak je probudíme.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jsem tam za okamžik,“ </emphasis>prohlásila jsem. Pak jsem našla otce a jeho mysl jsem taky zastřela.</p>

<p><emphasis>„Proč jsi to udělala?“ </emphasis>zeptala se matka.</p>

<p><emphasis>„Potřebuju si to přece procvičit, mámi,“ </emphasis>odvětila jsem nevinně. Věděla jsem, že to ode mě nebylo moc hezké, ale prostě jsem si nemohla pomoct.</p>

<p>Během následujících týdnů mě matka naučila ještě další způsoby jak si lze pohrát s lidskou myslí. Naučila mě například velice užitečný trik, jak někomu vymazat paměť. Ten jsem využila mnohokrát. Nastaly totiž situ­ace kdy jsem byla nucena některé věci vyřešit neob­vyklým způsobem a nechtěla jsem, aby lidé přítomní mým kouzlům začali vyprávět nějaké divoké historky. Někdy je prostě jednodušší vymazat část paměti obsa­hující onu událost než si pracně vymýšlet nějaké přija­telné vysvětlení.</p>

<p>Velice podobný tomuto triku je také další, tedy vště­pování nepravých vzpomínek. Když se tyhle dvě kouzla požijí dohromady, můžete dost zásadním způ­sobem změnit něčí vzpomínky. Bude si tedy událost pamatovat úplně jinak, než se ve skutečnosti udála.</p>

<p>Matka mě také naučila jak „vyrůst“ – tedy nabýt téměř nekonečné rozlehlosti. Tohle jsem nepoužívala moc často, protože je pak člověk přece jen dost nápad­ný.</p>

<p>Dále ovšem, protože každé kouzlo má i svůj proti­klad, mě naučila jak se „srazit“ – zmenšit se tak, že je člověk téměř neviditelný. Tohle kouzlo bylo <emphasis>velice </emphasis>užitečné, obzvláště když jsem chtěla vyslechnout něčí rozhovor aniž by mě přitom viděl.</p>

<p>Tato dvě kouzla dost úzce souvisí s přeměňováním podoby, takže jsem se je naučila docela snadno.</p>

<p>Také jsem se naučila jak to zařídit aby ostatní nevní­mali mou přítomnost. Tohle je další ze způsobů jak zís­kat jakousi neviditelnost. Protože jsem ale v té době ještě stále zápasila s následky puberty, představa na do­konalé splynutí se šedým pozadím se mi vůbec nezdála. Všichni dospívající mají nesnesitelné nutkání být viděni a téměř všechno co dělají jako by volalo: „Koukněte na mě! Vidíte jak jsem důležitý?“ Neviditelnost není zrovna nejlepší způsob jak tuhle touhu naplnit.</p>

<p>Konečně záležitost vyrábění věcí – tvoření, jestliže; se vám to líbí víc – představovala vlastně jakési zavr­šení téhle etapy mého vzdělávání. Bude to tím, že to vlastně jakýmsi způsobem zasahuje až do oblasti vy­hrazené bohům. Začala jsem vytvářením květin. Mám takový pocit, že tímhle jsme začínali skoro všichni. Tvoření je dost úzce propojeno s krásou takže tím by se to dalo vysvětlit, ale květiny jsou navíc jednoduché a tak se logicky začíná děláním květin. Zpočátku jsem samozřejmě trochu podváděla. Nejprve jsem ratolest zabalila do trávy a takto vzniklý předmět jsem promě­nila v květinu. Přeměňování ale není skutečné tvoření a tak jsem se po nějaké době dostala k tomu, že jsem květiny vytvářela z pouhého vzduchu. Tvoření v člověku vyvolává docela radostné pocity a nadšení a tak jsem to patrně trochu přehnala. Pokryla jsem totiž roklinu, ve které stál Strom, hustým kobercem pestro­barevných květin. Přesvědčovala jsem sama sebe, že je to jenom kvůli procvičování, ale asi to nebyla úplně pravda.</p>

<p>Když se chýlilo ke konci jaro osmnáctého roku mého života, nadhodila matka: <emphasis>„Co kdybychom si dnes spolu promluvily, Pol?“</emphasis></p>

<p>„Samozřejmě.“ Usadila jsem se zády opřená o kmen Stromu a odehnala jsem pár ptáků. Věděla jsem dobře, že když matka říká  „promluvit,“ vlastně tím chtěla říct abych jí poslouchala.</p>

<p><emphasis>„Myslím, že už je ten správný čas abys dala svému otci najevo co všechno dokážeš udělat, Polgaro. Ještě dostatečně nepochopil jak rychle dospíváš. Máš před sebou mnohé úkoly a on se ti bude jenom motat v cestě dokud naplno nepochopí, že už nejsi žádné malé dítě.“</emphasis></p>

<p>„Tak o tomhle už jsem se mu snažila povídat nesčet­někrát, mami, ale nějak se mi nedaří tenhle názor u něj prosadit.“</p>

<p><emphasis>„Tvůj otec všechno bere příliš absolutně, Pol. Pro něj je dost o</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>tížně pochopitelná představa, že se věci – a lidé – mění. Nesnadnější způsob jak ho o tom pře</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>svědčit by bylo prostě mu předvést své scho</emphasis><emphasis>p</emphasis><emphasis>ností. Stejně</emphasis> <emphasis>to jednou budeš muset udělat a nejlepší by bylo udělat to hned – než se mu jeho představa o tvých schop</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nostech vryje příliš hl</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>boko.“</emphasis></p>

<p>„Jak by ale bylo nejlepší to udělat, mami? Měla bych mu říct ať vyjde ven a pak se před ním předvádět?“</p>

<p>„<emphasis>To by bylo trochu moc okázalé, nemáš ten pocit? Nebylo by mnohem lepší prostě něco udělat jenom tak, při nějaké normální či</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>nosti? Takováhle přirozená ukázka by ho myslím uchvátila mnohem víc než něco sice dokonalého, ale co bylo zjevně pečlivě připraveno. Prostě udělej něco nenápadného a nedělej kolem toho povyk. Znám ho, drahoušku, a vím jak nejsnáze upoutat jeho pozornost.“</emphasis></p>

<p>„Tak v tomhle bych si tedy měla od tebe nechat po­radit, mami.“</p>

<p><emphasis>„Velmi vtipné, Pol.“ </emphasis>Její hlas ale nezněl moc pobave­ně.</p>

<p>Domnívám se, že v každém z nás dříme kus herce, takže jsem svou ukázku nabytých schopností velice pečlivě naplánovala. Schválně jsem otce nechala něko­lik dní vyhladovět když jsem předstírala, že jsem hluboce zabrána do studia nějaké filozofické knihy. Vrhal se tak dlouho do mojí kuchyně až v ní vybral všechno poživatelného a pak byl v koncích, protože samozřejmě neví kde mám uložené potraviny. Nakonec se prostě musel ozvat a poukázat na svoje strádání.</p>

<p>„Ale, to je to nejmenší,“ odpověděla jsem s před­stíranou nedbalostí. Pak jsem pro něj vytvořila kus napůl propečeného hovězího aniž bych se namáhala zdvih­nout oči od knihy. Nebylo to zdaleka tak hezké jako květina, ale vím jistě, že to upoutalo jeho pozornost.</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>VII.</strong></p>

<p><strong>V den našich</strong> osmnáctých narozenin zrovna sněžilo, bylo to takové jemné sněžení co se pomalu snáší k zemi a nehlučné ji pokrývá. Blizardy sice po­skytují dramatickou podívanou, ale takovéhle sněžení dokáže člověka uklidnit. Je to klidné sněžení a zahaluje krajinu stejně jemně jako maminka svoje děťátko uklá­dá do postýlky po dlouhém dni.</p>

<p>Vstala jsem brzy a šla jsem k ohništi rozdělat oheň. Poté jsem se postavila k oknu, rozčesávala jsem si vlasy a sledovala jsem jak poslední mraky pomalu odplou­vají směrem na severovýchod. Nad mraky se vynořilo jasné slunce a svým svitem odhalilo zářivě bílou kraji­nu, kterou dosud nehyzdila ani jediná šlápota. Na­padlo mě, zda sněžilo také na Větrném ostrově a co asi Beldarana dělá když máme tak významný den.</p>

<p>Otec stále ještě spal, ale to nebylo nic tak neobvyklého protože on nikdy nepatřil mezi ranní ptáčata. Měla jsem štěstí a zrovna ani nechrápal, takže jsem si užívala nádherného ranního ticha, které pro mě bylo jako po­žehnání. Připravila jsem jednoduchou snídani z ovesné kaše, čaje a chleba a pojedla jsem. Hrnec jsem pak zavě­sila na jeden z háků nad ohništěm aby snídaně zůstala teplá pro otce. Pak jsem se navlékla do kožešinového pláště a vydala jsem se přivítat jitro.</p>

<p>Nebylo nijak zvlášť zima a všude kolem se vlhký sníh lepil na kmeny a větve borovic, kterých rostlo v Údolí značné množství. Brodila jsem se sněhem ke Stromu na své obvyklé dopolední setkání s matkou. Osamělý orel pomalu kroužil nad Údolím pro pouhý pocit svobody a krásy z létání, protože žádní ptáci ani jiná zvířata dosud nevylezla. „Polgaro!“ zavolal na mě na uvítanou a zamával mi radostně křídly, aby mě po­zdravil. Zamávala jsem mu v odpověď. Byl to jeden z mých nejlepších přátel. Pak odlétl pryč a já se vydala na další cestu.</p>

<p>Věčný Strom se během zimních měsíců ukládal k jakémusi zimnímu spánku, ale vlastně nespal. Cítila jsem jeho ospalou přítomnost když jsem vylezla na pa­horek a shlížela dolů do jeho údolíčka.</p>

<p><emphasis>„Jdeš nějak pozdě, Pol,“</emphasis> poznamenal matčin hlas.</p>

<p>„Trochu jsem se rozhlížela po krajině,“ vysvětlovala jsem a ohlédla jsem se zpátky na osamělou čáru svých stop, které jsem vyšlapala do čerstvě napadaného sně­hu. „Co dnes ráno dělá Beldarana?“</p>

<p><emphasis>„Stále ještě spí, Rivané včera na její počest uspořádali slavnostní večer a tak byli se Železným stiskem dlouho vzhůru.“</emphasis></p>

<p>„To oslavovali její narozeniny?“</p>

<p><emphasis>„Ne tak docela. Alornové kolem narozenin nenadě</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lají tolik par</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>dy jako ostatní. Vlastně oslavovali blížící se slavnou událost“</emphasis></p>

<p>„Jakou událost?“</p>

<p><emphasis>„Bude mít dítě.“ </emphasis></p>

<p>„Cože?“</p>

<p><emphasis>„Tvoje sestra je těhotná, Polgaro.“</emphasis></p>

<p>„Proč jsi mi to neřekla?“</p>

<p><emphasis>„Vždyť jsem ti to právě řekla.“</emphasis></p>

<p>„Myslela jsem tím proč jsi mi to neřekla už dřív?“</p>

<p><emphasis>„Proč bych to dělala? Je už z ní vdaná žena, a vdané ženy větš</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>nou mívají děti. Měla jsem pocit, že už o tom víš.“</emphasis></p>

<p>Jenom jsem bezmocně rozhodila ruce. Někdy mě matčin přístup k životu připadal hrozně podivný.</p>

<p><emphasis>„Myslím, že bys </emphasis>mu <emphasis>o tom nemusela hned říkat. Ještě by se potom mohl začít zajímat jak ses o tom dověděla ty. Bude lepší o takových věcech raději nemluvit než si pak vymýšlet nějaké báchorky. Myslím, že se dnes ráno pustíme do něčeho nového. Lidé mají velice dobře vy</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vinutý smysl pro hrůzu. Věci, které je nejvíce děsí, jsou většinou ukryté někde hluboko v jejich mysli a není za</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>se až tak  těžké se k těmto my</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>lenkám dostat. Jakmile se ti podaří zjistit čeho se ten člověk d</emphasis><emphasis>oopra</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>dy bojí, pak s tebou bude spolupracovat jakmile ho tím postrašíš.“</emphasis></p>

<p>„Spolu pracovat?“</p>

<p><emphasis>„Bude dělat přesně to co mu řekneš, nebo tiřekne nějaké inform</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ce, které od něj budeš chtít slyšet. Je to jednodušší než mu pálit chod</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>dla. Dáme se do toho?“</emphasis></p>

<p>Po celý zbytek zimy jsem byla dost melancholická. Beldaranino otěhotnění bylo další známkou našeho odcizování a já se z něj nějak nedokázala radovat. Když jsem byla o samotě, dost jsem se trápila, ale v přítomnosti otce nebo dvojčat jsem se ze všech sil snažila udržovat své pocity pod kontrolou. Bylo to zejména proto, abych utajila matčinu neustálou pří­tomnost ve své mysli.</p>

<p>Pak na jaře přijeli do Údolí Algar a Anrak aby nám sdělili onu úžasnou novinu a aby nás doprovodili na Větrný ostrov.</p>

<p>Trvalo nám téměř celý měsíc než jsme se konečně dopravili na Ostrov a sám Riva nás očekával na pev­ném kamenném molu, které se zařezávalo do vody zá­livu v přístavu. Všimla jsem si okamžitě, že se Beldaraně konečně podařilo ho přesvědčit aby si oholil vousy, a brala jsem to jako změnu k lepšímu. Pak jsme vy­stoupali po schodech k Citadele a já se konečně zase setkala se svou sestrou. Působila sice dost nemotorným dojmem, ale vypadala moc šťastně.</p>

<p>Poté co nám velice pyšně ukázali svoje jesličky pro děti, usedli jsme k velice bohaté večeři a pak jsme ko­nečně měli příležitost si s Beldaranou popovídat o sa­motě. Provedla mě chodbou vedoucí od královských komnat až k naleštěným dveřím. Byly to dveře, kterými se vstupovalo do místností v nichž jsme s Beldaranou bydleli ještě předtím, než se provdala za Rivu. Uvědo­mila jsem si, že v pokojích došlo k mnohým změnám. Nástěnné gobelíny, které zakrývaly holé kamenné zdi, byly teď téměř všechny v námořní modři a zlaté kobe­rečky z jehněčích kůží byly nahrazeny čistě bílými. Ná­bytek byl z těžkého, tmavě nalakovaného dřeva a všechny sedačky byly důkladně vypolstrovány. Oh­niště už nebylo jenom nějakou zející dírou ve zdi, ale bylo vyzděné a pěkně orámované. Svíčky vyzařovaly měkké nazlátlé světlo a vypadalo to všechno moc po­hodlně. „Líbí se ti to takhle, Pol?“ zeptala se mě Beldarana.</p>

<p>„Je to naprosto úžasné,“ vydechla jsem nadšeně.</p>

<p>„Tohle teď budou jen tvoje pokoje,“ oznámila mi. „Budou k dispozici vždycky když je budeš potřebovat. Doufám taky, že je budeš používat co nejčastěji.“</p>

<p>„Tak často jak jen to půjde,“ ujistila jsem ji rychle. Pak jsem hovor stočila na úplně jiné téma. „Jaké to je?“ ze­ptala jsem se jí zvědavě když jsme se obě usadili na podušce vystlané polštářky.</p>

<p>„Připadám si hrozně nemotorně,“ odpověděla. Jednu ruku si položila na mohutně nafouknuté břicho. „Ne­máš vůbec představu, jak často mi tohle překáží.“</p>

<p>„Bylo ti každé ráno špatně? Slyšela jsem něco tako­vého.“</p>

<p>„Zpočátku ano, to je pravda. Po nějaké době to ale přestalo. Bolavá záda mě začala trápit o něco později.“</p>

<p>„Tebe bolí záda?“</p>

<p>„Já teď s sebou nosím docela velkou váhu navíc, Pol,“ upozornila mě, „a je to na hrozně nešikovném místě. Teď se nedokážu pohybovat jinak než majestátní kolébavou chůzí a i tak cítím dost velký tlak na páteř. Někdy mám pocit, že mi takhle je už od nepaměti.“</p>

<p>„To brzo přejde,“</p>

<p>„To mi Arella taky říkala. Určitě si na ní ještě pama­tuješ, že ano?“</p>

<p>„To byla ta dívka co dohlížela na veškeré šití našich šatů, je to tak?“</p>

<p>Beldarana přitakala, „Je to ještě navíc moc šikovná porodní bába. Už mi dopodrobna vyložilo všechno kolem porodu a já se na to nějak moc netěším.“</p>

<p>„Mrzí tě to?“</p>

<p>„Myslíš jako, že jsem těhotná? Samozřejmě, že ne. Prostě si jenom přeji aby to všechno netrvalo tak dlou­ho. Co jsi celou tu dobu dělala ty?“</p>

<p>„Já jsem se vzdělávala. Otec mě nejprve naučil po­řádně číst a já se teď postupně prokousávám jeho kni­hovnou, Nevěřila bys, kolik nejrůznějších nesmyslů se za ta staletí nashromáždilo. Někdy mám pocit jakoby snad Tolnedřani a Melceni mezi sebou soutěžili o to, kdo z nich je větší hlupák. Teď zrovna mám rozečtenou knihu „Kniha Torakova.“  Zdá se, že Pánův bratr má dost velké potíže.“</p>

<p>Úplně se roztřásla. „To je ale hrozné! Jak vůbec můžeš vydržet číst něco tak příšerného?“</p>

<p>„Není to zrovna typ knihy, kterou by si člověk měl vybrat když se chce nějak nenáročně pobavit. Je to na­psané starou angaračtinou a už ten jazyk je hrozný. Představa nepříčetného boha je pro mě docela děsivá.“</p>

<p>„Nepříčetného?“</p>

<p>„Naprosto. Matka říká, že takový byl odjakživa.“</p>

<p>„Navštěvuje tě matka často?“</p>

<p>„Každý den. Otec většinou spí docela dlouho, takže vždycky ráno vyrazím ke Stromu a strávím dopoledne s matkou. Ona mě taky vzdělává, takže se mi teď vlastně dostává jakési intenzivní výuky v mnoha obo­rech.“</p>

<p>Beldarana si povzdechla. „Pořád se od sebe čím dál víc vzdalujeme, že ano, Pol?“</p>

<p>„To se prostě stává, Beldarano,“ uklidňovala jsem jí. „Někdy se tomu říká dospívání.“</p>

<p>„Mě se to vůbec nelíbí.“</p>

<p>„Mě taky ne, ale my dvě s tím už jen těžko něco uděláme, viď?“</p>

<p>Příštího rána bylo dost větrno a pršelo, ale přesto jsem přes sebe přetáhla plášť a vydala jsem se dolů do města. Chtěla jsem si totiž promluvit s Arellou. Její krámek s oděvy a krejčovskou dílnu jsem našla v jedné slepé uličce nedaleko od přístavu. Byl to malý, přepl­něný krámek nacpaný ústřižky šatů, špulkami nití a velkými smotky příze.</p>

<p>Když jsem vešla do Arellina obchůdku zazvonil zvo­neček nade dveřmi a ona hned zvedla oči od svého se­šívání. „Polgaro!“ zvolala radostně, vyskočila ze židle a hned se mě hnala mateřsky obejmout. „Vypadáš moc dobře,“ lichotila mi.</p>

<p>„Ty taky, Arello.“</p>

<p>„Potřebuješ ušít nějaké nové šaty? Proto jsi za mnou přišla?“</p>

<p>„Ne. Vlastně jsem od tebe chtěla slyšet nějaké infor­mace o tom, jak je na tom Beldarana.“</p>

<p>„Je těhotná. Toho sis už určitě všimla.“</p>

<p>„To jsou mi vtipy, Arello. Co všechno je spojeno s porodem?“</p>

<p>„Je to bolestivá, dost špinavá záležitost a navíc vy­čerpávající. Ty ale asi nechceš slyšet moc detailů, nebo snad ano?“</p>

<p>„Ale ano, právě ty bych chtěla slyšet.“</p>

<p>„Ty jsi začala uvažovat, že by ses začala živit jako po­rodní bába?“</p>

<p>„To asi ne. Spíše by mě to zajímalo tak obecně. Lidem se stává ledaco – také zranění, která je třeba ošetřit a léčit. Chci se naučit, jak se zranění dají ošetřovat.“</p>

<p>„Ze žen se nestávají lékaři, Pol. S tím by muži prostě nesouhlasili.“</p>

<p>„To je ale špatné, co? Ty si ani neumíš představit, jak je mi jedno jestli s tím muži souhlasí nebo ne.“</p>

<p>„Tímhle se ale přivedeš do značných potíží,“ varo­vala mě. „Jediné co se od nás očekává je vaření, uklíze­ní a plození dětí.“</p>

<p>„Tohle všechno jsem už mnohokrát slyšela. Mám ta­kový pocit, že bych měla svoje znalosti dále rozšiřovat.“</p>

<p>Arella sešpulila rty. „Ty tohle všechno myslíš doo­pravdy, nemýlím-li se?“</p>

<p>„Ano, myslím že ano.“</p>

<p>„Můžu tě naučit všechno co budeš potřebovat vědět o porodních záležitostech, ale –“ a v tu chvíli se zara­zila. „Umíš udržet tajemství?“</p>

<p>„Mnohá tajemství, Arello. Vím dokonce o věcech, o kterých se otci ještě ani nesnilo, a já už je před nim uchovávám v tajnosti několik let.“</p>

<p>„Žije tady v Rivě jeden bylinkář. Je to velký bručoun a nedá se říct že by zrovna voněl, ale ví přesně jakou bylinku použít na ten který neduh. A pak tu taky žije jeden napravovač kostí, bydlí na opačném konci města. Má sice ruce velké jako lopaty, ale má v nich ohromný cit. Umí kost správně natočit a škubnout s ní tak, že jí bez problému vrátí na správné místo. Chtěla ses taky přiučit něco o chirurgii?“</p>

<p>„Co je to tahle chirurgie?“</p>

<p>„To do lidí řežeš, otevřeš jim břicho a pak se můžeš snažit jim napravovat vnitřnosti. Jsem v tomhle oboru taky docela dobrá, i když o tom noc často nemluvím. Kromě bylinkáře a toho napravovače kostí tu tady na Ostrově máme taky jednoho chirurga. Mám s ním do­cela dobré vztahy, protože jsem ho naučila zašívat.“</p>

<p>„Co má zašívání společného s tím, že někomu rozříznu břicho?“</p>

<p>Zoufale obrátila oči v sloup a povzdechla si. „Ale drahoušku,“ napomenula mě. „Co uděláš s nějakým pláštěm, když si ho otec natrhne?“</p>

<p>„Zašiju ho, to je samozřejmé.“</p>

<p>„Přesně tak. A přesně to samé musíš dělat i u lidí, Pol. Kdybys to totiž neudělala, jejich vnitřnosti by jim vyhřezly ven.“</p>

<p>Tak při tomhle jsem se trochu zakuckala.</p>

<p>„No dobře, začneme se záležitostmi kolem porodu,“ navrhla Arella. „Když se při tom neudělá špatně od žaludku, můžeme se pak věnovat dalším odbornos­tem.“</p>

<p>Tak jsem se tedy dověděla o „porodních bolestech,“ „zašlé brance,“ a o problémech šestinedělí. Taky jsem zjistila, že se během porodu objevuje krvácení, ale není třeba se kvůli tomu znepokojovat.</p>

<p>Pak mě tedy Arella vzala na pochůzky do města aby mě představila svým třem kolegům a vydávala mě za svou žákyni. „Bylinkář Argak měl malý obchůdek naplněný až po strop dřevěnými regály, které byly obsypány skleněnými nádobami obsahujícími jeho zboží. Nebylo tam zrovna nejčistěji, stejně tak vypadal i majitel. V tomto ohledu mi velice připomínal strýčka Beldina. Byl přesně tak bručounský a páchnoucí jak mi Arella vyprávěla, ale já za ním přišla abych se něco přiučila, ne abych si užívala jeho společnosti. Stačilo jenom trochu lichocení aby mi odhalil všechna svá ta­jemství a já se tak naučila spoustu nových věcí. Jak ulevit lidem od bolesti a utrpení nebo jak se vypořá­dat s chorobami pomocí různých lístků, kořínků nebo sušených plodů.</p>

<p>Napravovač kostí se jmenoval Salheim a byl to ve skutečnosti kovář, mohutný vousatý muž, který šel na všechno rovnou. Nijak se nerozpakoval znovu zlomit končetinu, která nějak špatně srostla – většinou tak, že ji položil na svou kovadlinu stojící u rozpálené výhně a šikovně do ní udeřil kladivem. Satheim prostě spravo­val všechny zlomené věci – ať už to byly židle, lidské ruce a nohy, kola nebo třeba rolnické náčiní. Většinou se ani neobtěžoval sundat si svou ožehnutou koženou zástěru když někomu napravoval kosti. Byl mimořád­ně silný tak jako většina kovářů. Jednou jsem ho přímo viděla jak doslova vhodil zlomenou nohu zpátky na místo tak, že se nohou zapřel o kovadlinu, popadl po­stiženou nohu a škubnutím ji vrátil do správné pozice. „Přivažte mu tuhle dlahu k noze, aby takhle držela, Pol,“ řekl mi a držel přitom nohu na místě zatímco jeho pacient křičel bolestí.</p>

<p>„Vy mu ale působíte bolest,“ namítala jsem.</p>

<p>„Rozhodně ne takovou, jakou by zakoušel kdyby se mu ta zlomená kost zabodávala do svalů na noze,“ uklidnil mě. „Vždycky takhle křičí, když jim napravuju kosti. Není to podstatné. Naučte se na to nebrat ohled.“</p>

<p>Chirurg Balten byl vlastně povoláním lazebník, měl tenké jemné ruce a měl ve zvyku se na lidi pokradmu dívat. Řezání do lidských dutin bylo ve většině alornských společností v té době zakázáno – kromě toho pro zábavu. Balten byl proto nucen provozovat svou praxi potají – většinou na obyčejném stole v kuchyni své manželky. Protože samozřejmě potřeboval vědět kde se co v lidském těle nachází, potřeboval také ote­vřít poměrně značný počet nedávno zemřelých lidí. Takto si mohl sestavit jakési mapy, podle kterých se mohl v těle orientovat. Mám takový pocit, že lopatu na místním hřbitově používal téměř stejně často jako své chirurgické nože v kuchyni. Jeho studium anatomic­kých vztahů bylo většinou dost uspěchané protože musel svůj studijní materiál vrátit do hrobu dříve, než vyšlo slunce. Coby jeho studentka jsem byla často při­zvána, abych se zúčastnila téhle jeho duchařské čin­nosti.</p>

<p>Musím se přiznat, že tahle součást mého lékařského vzdělávání mě nijak zvlášť nenadchla. Mám docela rá­da rytí na zahrádce, ale to co jsme s Baltenem vyrývali při svých půlnočních výpravách nebylo zrovna příjem­né.</p>

<p>Jak vidíš, táto, mám ještě další „talent.“ Věděl jsi o tom, že je tvoje dcera docela schopná vykradačka hro­bů? Příště až se u nás stavíš, někoho ti vykopu abys vi­děl jak se na to musí.</p>

<p>„Nejlepší je pořádně je opít než do nich člověk začne řezat, Pol,“ zaučoval mé Balten jednoho večera když naplňoval silným pivem žejdlík pro našeho nejnovější­ho pacienta.</p>

<p>„To se používá kvůli odstranění bolesti?“ zajímala jsem se.</p>

<p>„Ne. To používám proto, aby mi nezačali poskakovat kolem až do nich začnu řezat a když se nožem hrabe v lidských vnitřnostech, chceš přece aby by dokonale nehybný. Jinak by se totiž mohlo stát, že zasáhneš orgány, které bys měla nechat být.“ Docela pevně mi stiskl zápěstí když jsem se natahovala pro jeden z jeho zakřivených nožů. „Dávej dobrý pozor, Pol!“ varoval mě. „Tyhle nože jsou opravdu velice ostré. Ostrý nůž je základem úspěšného zákroku. Tupé nože jenom nadě­lají velkou paseku.“</p>

<p>Tak takové tedy bylo moje zaškolení do tajemství lékařského umění, Alornové jsou přímí a prakticky založení lidé a mí čtyři učitelé – Arella, Argak, Salheim a Balten – mě naučili smysluplnému přístupu k léčení. Myslím, že svou hlavní zásadu jsem převzala od drsného napravovače kostí. „Jestliže je to zlomené, pak to srovnej. Jestli ne, nech to na pokoji.“ Studovala jsem mnohé lékařské příručky a knihy snad ze všech koutů světa, ale ještě nic tak přesně nevyjádřilo pod­statu léčení jako tahle jednoduchá poučka.</p>

<p>Tímhle povídáním jsem ovšem rozhodně nechtěla říct, že bych snad všechen čas trávila ponořena studo­váním porodů, zlomenin nebo vnitřních orgánů. Celé hodiny jsem trávila, ve společnosti své sestry a hodně práce mi taky dalo přesvědčit své bývalé nápadníky, že už nemám v úmyslu si s nimi hrát.</p>

<p>S básníkem Merotem jsem si poradila poměrně snad­no. S notnou dávkou pýchy v hlase mi sdělil, že je prá­vě hluboce zaneprázdněn psaním největšího eposu v dějinách lidského pokolení.</p>

<p>„Ale, opravdu?“ podivila jsem se a raději jsem lehce ustoupila před jeho nevábným dechem.</p>

<p>„Chtěla byste si poslechnout několik veršů, slečno Polgaro?“ nabídl mi.</p>

<p>„Bude mi velkým potěšením,“ zalhala jsem s naprosto klidnou tváří.</p>

<p>Postavil se zpříma a zaujal dramatickou pózu, při­čemž si ruku ušpiněnou od inkoustu hrdě přitiskl na hruď na svůj pochmurný kabát. Pak se jal procítěně re­citovat svůj výtvor. Kdyby už nic jiného, alespoň jeho přednes byl ještě monotónnější a patetičtější než při minulé příležitosti. S mdlým výrazem ve tváři jsem vy­čkala než se naplno ponořil do přednesu svého geniál­ního díla a pak jsem prostě odešla. Nechala jsem ho tam aby přednášel holé zdi. Nejsem si moc jistá, že by to zeď nějak zaujalo. Nikdy jsem neměla příležitost se jí zeptat. Merot byl ale dost zaujatý i za ni, to vím jistě.</p>

<p>Své nově nabyté zkušenosti a vědomosti o fungování lidského těla jsem brzy mohla využít k tomu, abych odrazila nápor „mocného Taygona.“ S naprosto nevin­ným výrazem jsem se ho zeptala na obsah rozmanitých zažívacích orgánů, které tak klidně rozséval po bitevní krajině. Z jakéhosi záhadného důvodu jeho tvář napro­sto zezelenala poté, co jsem mu barvitě popsala kus napůl natráveného skopového. Vzápětí mě ve značném spěchu opustil a ruku měl pevně přitisknutou na ústa aby svůj oběd udržel uvnitř. Taygonovi zjevně nedělala krev žádné potíže, ale ostatní tekutiny lidského těla mu nedělaly dobře.</p>

<p>Pak jsem se jen tak bezcílně potulovala po velkém, vesele vyzdobeném sále kde si hrály děti. Mnohé z nich jsem znala ze své předchozí návštěvy, ale hlavním účelem té místnosti bylo dát dohromady mladé lidi. Svatby si mezi mými bývalými známými vybraly svou daň. Přesto tu ale byli noví aby zaujali uvolněná místa a tak se počty příliš nezměnily.</p>

<p>„Aha, tady jste má drahá slečno.“ Byl to světlovlasý a neobyčejně vychovaný baron Kamion. Měl na sobě slu­šivé sametové sako barvy švestek a vypadal ještě přitažlivěji než posledně. „Jsem tak rád, že vás opět vidím, Polgaro,“ pozdravil mě s hlubokou dvornou úklonou. „Vidím, že se vracíte na místo svých bývalých hrátek,“</p>

<p>„To už sotva, můj drahý barone,“ odpověděla jsem mu s úsměvem. „Jak jste se měl celou tu dobu?“</p>

<p>„Byl jsem naprosto zoufalý kvůli vaší nepřítomnosti, slečno.“</p>

<p>„Copak vy nikdy nedokážete mluvit vážně, Kamione?“</p>

<p>Obratně se vyhnul této nepříjemné otázce. „Co jste to u všech všudy provedla nebohému Taygonovi?“ zeptal se místo odpovědi. „Ještě nikdy předtím jsem ho takhle neviděl.“</p>

<p>Pokrčila jsem rameny. „Taygon se sice snaží tvářit ja­ko naprostý divoch, ale jeho žaloudeček asi bude tro­chu přecitlivělý.“</p>

<p>Kamion se rozesmál. Pak najednou jeho tvář zváž­něla přemýšlením. „Co kdybychom se šli na chvilku projít, slečno?“ navrhnul. „Rád bych se s vámi podělil o pár novinek.“</p>

<p>„Samozřejmě, barone.“</p>

<p>Nabídl mě rámě a tak jsme opustili sál a procházeli jsme se provzdušněnou chodbou, která vedla podél zahradní části Citadely. Tu a tam jsme se zastavili a obdivovali jsme růže. „Nevím, jestli jste to už slyšela, Polgaro,“ začal Kamion, „ale jsem již zasnouben.“</p>

<p>„Gratuluji vám, Kamione.“ Musím přiznat, že jsem pocítila svíravou bolest u srdce. Kamion se mi líbil a za jiných okolností by to možná mohlo dojít ještě dál.</p>

<p>„Je to velmi krásná dívka a z nějakého důvodu mě naprosto zbožňuje.“</p>

<p>„To bude patrně tím, že  <emphasis>jste </emphasis>okouzlující mladý muž.“</p>

<p>„To je víceméně jenom taková póza, drahá slečno,“ přiznal se. „Pod povrchem se stále ještě skrývá neohra­baný nejistý dospívající mladík. Dospívání může někdy být <emphasis>pěkně</emphasis> náročné – taky jste si toho všimla?“</p>

<p>Zasmála jsme se. „Nemáte ani představu jak náročné to připadá mně, Kamione.“</p>

<p>Zhluboka si povzdechl a tentokrát jsem věděla, že to nebylo nijak předstírané. „Mám samozřejmě velice rád svou nastávající, to je jasné,“ pokračoval, „ale otevře­nost mi velí se přiznat, že by stačilo jediné vaše slovo a já bych se nerozpakoval své zasnoubení zrušit.“</p>

<p>Jemně jsem ho vzala za ruku. „Vy přece sám dobře víte, že nic takového neřeknu, drahý Kamione. Mám před sebou ještě velmi dlouhou pouť.“</p>

<p>„Měl jsem takové tušení, že to tak pravděpodobně dopadne,“ přiznal. „Jediným účelem téhle rozmluvy bylo vlastně mé veliké přání, abyste byla mou přítelky­ní. Uvědomuji si, že přátelství mezi mužem a ženou je dost nepřirozené – a také do jisté míry nemorální – ale vy ani já stejně nejsme obyčejní lidé, ne?“</p>

<p>„Ne, vlastně ne.“</p>

<p>„Povinnost dovede být velice krutým pánem, ne­myslíte, Polgaro? Myslím, že jsme oba chyceni do tenat osudu. Vy musíte sloužit svému otci a já byl zase po­žádán Železným stiskem, abych se stal jeho poradcem. Oba jsme zapojeni do státnických záležitostí, ale pro­blém spočívá v tom, že se jedná o dva rozdílné státy. Přesto bych byl ale velice rád, kdybych směl být vaším přítelem.“</p>

<p>„Vy <emphasis>jste </emphasis>mým přítelem, Kamione, ať už chcete či ne. Možná přijde doba kdy toho budete litovat, ale byl jste to vy kdo to navrhnul jako první.“</p>

<p>„Toho nebudu litovat nikdy, Pol.“</p>

<p>Pak  jsem ho políbila a otevřel se přede mnou celý svět oněch obligátních „co kdyby.“</p>

<p>Poté jsme už spolu nepromluvili. Kamion mě vážně doprovodil k mým komnatám, políbil mi ruku a odešel opět svou cestou.</p>

<p>Neviděla jsem žádný důvod k tomu, abych o téhle příhodě vyprávěla Beldaraně.</p>

<p>Navrhla jsem otci a on to také udělal, aby během po­sledních dnů před koncem Beldaranina těhotenství svolával do některé z věží Citadely porady. Účastnil se jich Riva, Anrak a Algar. Není to totiž doba vhodná na to, aby se nám muži pletli pod nohama.</p>

<p>Beklarana zvládla porod dost dobře – alespoň mě o tom ujišťovala Arella. Bylo to ale poprvé kdy jsem byla přítomna něčemu takovému a tak se mi to celé zdálo docela hrozivé. Navíc Beldarana byla přece moje sestra.</p>

<p>Beldarana tedy porodila podle předpokladů a poté, co jsme s Arellou chlapce řádně omyly a zabalily, vzala jsem ho ukázat Rivovi. Věřili byste tomu, že tenhle „mocný“ král se toho dítěte skoro bál?</p>

<p><emphasis>Ti muži!</emphasis></p>

<p>Chlapec, kterého rodiče pojmenovali Daran, měl na dlani pravě ruky dost zvláštní bílé znamení a to Rivovi dělalo docela starosti. Otec nám to ale celé vysvětlil a tak jsem věděla, o co jde.</p>

<p>Obřadné představení potomka Železného stisku Pá­novu Orbu, které se odehrálo příštího rána, bylo pro mě větším zážitkem než jsem vůbec schopna vypově­dět. Když jsem malého korunního prince držela v náručí a on položil svou ruku na Orb, oba nás zaha­lila ona podivná modrá aura. Byl to pro mě velice zvláštní pocit. Zvláštním způsobem jako by Orb vítal kromě Darana i mě a já pocítila krátký záblesk jeho ostražitosti. Orb a jeho protějšek, Sardion, byli přímo ve středu stvoření a než byli vzájemně odděleny „neho­dou,“ představovali vlastní schránu pro Účel vesmíru. Měla jsem se stát součástí tohoto účelu a protože matka byla se mnou neustále spojena, byla také součástí.</p>

<p>Zůstali jsme s otcem na Větrném ostrově ještě jeden měsíc a pak už tam starý vlk prostě neměl stání. Měl v plánu vyřídit několik záležitostí a on přímo nesnáší, když má nějaké nevyřízené záležitosti. Vysvětlil mi, že bohové Západu již odešli a my jsme měli své pokyny dostávat pomocí proroctví. Otec proto trval na tom, že se vyrazíme podívat na dva proroky, kteří byli mo­mentálně na špici – jeden žil v Darinu a druhý v mokřinách Drasnie. Pán mu sdělil, že opravdové pro­roky od mnoha blábolících šílenců rozeznáme pomocí klíčových slov „Dítě světla.“ Otec už toužil slyšet tohle podivné znamení označující opravdového proroka.</p>

<p>Anrak nás lodí dopravil až k sendarskému pobřeží a vysadil nás na pláži, poblíž které dnes stojí město Sendar.</p>

<p>Cestovali jsme starodávným hustým lesem kde ne­byly žádné stezky. Zdál se mi být téměř nekonečný a takové putování mi bylo skutečně nepříjemné. Kdyby se naše výprava do Darinu odehrála o několik let dříve kdy jsem stále ještě byla neupravená divoška, možná by se mi to i líbilo. Teď mi ale chyběla vana a navíc tam byly mraky štěnic. Pořád ještě dokážu přežít v lese když je to třeba, ale nic se nemá přehánět!</p>

<p>Znala jsem samozřejmě i mnohem výhodnější způsob cestování než abychom si museli razit cestu hustým houštím, ale mělo to háček. Nevěděla jsem jak to otci navrhnout aniž bych odhalila svoje druhé vyučování – a taky jeho původce. Několikrát jsem se pokusila nenápadně nadhodit návnadu, ale otce se to prostě vů­bec nedotklo. Nakonec jsem proto musela stejně jít rovnou na věc a zeptat se ho: „Proč bych měla chodit když mohu létat?“</p>

<p>Nějakou dobu proti tomu protestoval a mám pocit, že to bylo hlavně kvůli jeho nechuti přiznat si, že už bych měla dospět. Rodiče už jsou prostě někdy takoví. Nakonec ale přece jen souhlasil a zdlouhavě mi vy­světlil proces přeměny v jinou tělesnou podobu. Pak mi to vysvětlil znovu – a ještě jednou – až jsem chtěla začít bezmocně křičet.</p>

<p>Konečně jsme se dostali k samotné přeměně a já se automaticky přeměnila do mě dobře známé podoby sněžné sovy.</p>

<p>Nebyla jsem ovšem ani zdaleka připravena na jeho reakci. Otci se většinou daří udržet své pocity dokonale pod kontrolou, ale tentokrát ho přece jen přemohly. Věřili byste, že začal plakat? Náhle mě zaplavila vlna soucitu protože jsem si konečně uvědomila jak moc musel trpět když si tehdy myslel, že matka zemřela.</p>

<p>Zvolila jsem tedy podobu jiného druhu sovy a otec „vklouznul do vlka,“ jak tomu s oblibou říká. Byl to velice podařený vlk, to se musí nechat, a téměř se mu dařilo držet se mnou tempo.</p>

<p>Dostali jsme se do Darinu během tří dnů a ještě než jsme vstoupili do města, přeměnili jsme se opět v lidi abychom se mohli vydat hledat Hatturka, místního vůdce klanu. Po cestě mě otec v krátkosti informoval o historii medvědího kultu. Čas od času se v každém ná­boženství objeví odchylky či skupiny odpadlíků, ale kacířské názory obsažené v základech medvědího kultu jsou tak absurdní, že by snad žádný rozumný člověk nemohl přistoupit na takový nesmysl.</p>

<p>„Říkal taky snad někdo něco o tom, že by uctívači medvědího kultu byli rozumně uvažující lidé?“ pokrčil jen otec rameny.</p>

<p>„Víme to jistě, že tenhle Hatturk patří mezi příznivce medvědího kultu?“</p>

<p>„Algar si to myslí a já respektuji Algarův úsudek. Upřímné řečeno, Pol, je mi úplně jedno jestli tenhle Hatturk uctívá třeba housenky. Pro mě je hlavní aby poslouchal Algarovy příkazy a poslal nějaké pí­saře, aby pro nás zapisovali všechno co ten prorok řekne.“</p>

<p>Kráčeli jsme zablácenou ulicí v kouřovém ranním světle. Mám takový pocit, že všechna města ležící hod­ně na severu mají tenhle neustálý příkrov. Tisícovka komínů koneckonců vypouští dost značný kouř a pro­tože vzduch po ránu je takřka nehybný, kouř se prostě vznáší na místě.</p>

<p>Hatturkův dům byla dost okázalá budova postavená z opracovaných kmenů a byla doslova našlapaná mo­hutnými zarostlými Alorny. Všichni byli oblečeni do medvědích kůží a byli téměř po zuby ozbrojeni. Musím se zmínit o tom, že pach uvnitř budovy byl takřka omračující – nechutná směsice pachu rozlitého piva, otevřené žumpy, nevydělaných medvědích kůží, ne­mytých loveckých psů a mužského potu.</p>

<p>Poté co jeden dosud podnapilý Alorn probudil svého vůdce aby mu oznámil otcův příchod, přiklopýtal Hatturk po schodech. Byl tlustý, neupravený a měl kalný zrak.</p>

<p>Otec mu docela ostře vysvětlil co nás vlastně do Da­rinu přivedlo a tenhle „vůdce lidu“ se nabídl, že nás zavede k domu Bormika, onoho domnělého proroka. Hatturk byl pravděpodobné stále ještě napůl opilý z pitky minulé noci a tak toho asi namluvil víc, než ko­lik by řekl ve střízlivém stavu. I pivo má zkrátka někdy dobré důsledky.</p>

<p>Nejzávažnější informace, kterou nám sdělil, se týkala jeho rozhodnutí <emphasis>neuposlechnout </emphasis>králova rozkazu ohledně písařů. Bormik nám vydával instrukce a tenhle odporná páchnoucí kretén se rozhodl, že naše instrukce nebudou vůbec zaznamenány!</p>

<p>Bormikovo obydlí bylo umístěno na východním předměstí Darinu a prorok v něm žil se svou dcerou Luanou, která byla zhruba středních let a zjevně se o něj starala. Luana byla stará panna a možná na tom měla dost velkou zásluhu skutečnost že Luana jako by neustále zírala na špičku svého nosu. Udržovala ale v domku svého otce pořádek a všimla jsem si, že měla dokonce na stole květiny.</p>

<p><emphasis>„Polgaro,“ ozval </emphasis>se matčin hlas v naprostém tichu mé mysli, <emphasis>„ta bude vědět všechno co říká její otec. Ona je klí</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>čem k vyřešení vašeho problému. Nevšímej si toho co bu</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dou dělat muži. Místo toho se so</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>střeď na Luanu. A ještě něco, možná budeš potřebovat peníze. Seber otci měšec.“</emphasis></p>

<p>Když jsem tohle slyšela, musela jsem potlačit smích.</p>

<p>Jakmile Bormik zahájil svoje věštění, otec okamžitě veškerou svoji pozornost věnoval tomu, co říká prorok. Vůbec si kvůli tomu neuvědomil, že jsem mu z opasku sebrala kožený váček s penězi.</p>

<p>No dobře, já vím, že krást lidem jejich majetek není zrovna hezké. Otec byl ale v dětství sám zlodějem a tak to snad pochopí.</p>

<p>Tak jsem se připojila k Luaně, která seděla stranou od otce a věnovala se zašívání jeho vlněných punčoch. „Máme tu opravdu hezký domek, Luano,“ lichotila jsem jí.</p>

<p>„Chrání nás to před rozmary počasí,“ odpověděla naprosto nevzrušeně. Luana měla na sobě prosté šedé šaty a vlasy měla sčesané dozadu do docela velkého drdolu, který měla na temeni. Myslím, že celý její život musel být poznamenán její výraznou šilhavostí. Dosud se neprovdala a asi se jí to těžko kdy podaří a ačkoliv měla čisté šaty, nijak se nesnažila vypadat přitažlivě. Nebylo to ještě tak dlouho co jsem si sama připadala ošklivá a tak jsem si dosud dobře pamatovala, jaký je to pocit.</p>

<p>„Stává se často, že má tvůj otec taková „vidění?“ zeptala jsem se jí abych nějak opatrně zavedla rozhovor na správnou kolej.</p>

<p>„Takhle on fantazíruje v jednom kuse,“ zněla její od­pověď. „Někdy dokáže takovéhle svoje vidiny popiso­vat celé hodiny.“</p>

<p>„Už se někdy stalo, že by se opakoval?“</p>

<p>„Proto je to taky tak únavné, slečno Polgaro. Už jsem ta jeho proroctví slyšela tolikrát, že bych je snad doká­zala převyprávět sama – ne že bych to měla zapotře­bí.“</p>

<p>„Tomu jsem tedy moc nerozuměla, Luano.“</p>

<p>„Existují prostě určitá slova, která v něm jakoby spouštěla ta vidění. Když třeba řeknu „stůl,“ odříká mi nějakou vidinu – tu, kterou jsem už slyšela snad tucetkrát. Když řeknu „okno,“ vyslechnu si nějakou jinou – i tu už jsem slyšela tolikrát, že to snad ani nejde spo­čítat.“</p>

<p>Bylo to v suchu! Matka měla úplnou pravdu! Luana byla schopná vyvolat celý text Darinského kodexu pro­stě tím, že řekne patřičná klíčová slova. Teď jsem pro­stě jen potřebovala najít způsob jak získat její spoluprá­ci. „To jsi vždycky měla takové oči?“ zeptala jsem se zničehonic. Mám docela silné podezření, že v položení téhle nepříjemné otázky měla prsty matka.</p>

<p>Luana vyloženě zbledla vztekem. „Nemám pocit, že by vám do toho něco bylo,“ okamžitě mě odpálila.</p>

<p>„Rozhodně jsem se tě tou otázkou nechtěla nijak do­tknout, Luano,“ uklidňovala jsem ji. „Mám nějaké zkušenosti s léčením a myslím, že bych tě dokázala zbavit tvého trápení.“</p>

<p>Zírala na mě – no tedy, vlastně zírala na svůj nos ale vy přece víte jak jsem to myslela. „To byste vážně dokázala udělat?“ zeptala se mě s nepokrytou touhou.</p>

<p><emphasis>„Odpověz jí ano,“ </emphasis>radila mi matka. „Jsem si jistá, že to dokážu,“ ujistila jsem ji.</p>

<p>„Dala bych za to cokoliv – <emphasis>úplně cokoliv! </emphasis>Slečno Polgaro, vždyť já se ani nevydržím podívat na sebe do zrcadla. Nevycházím vůbec z domu, protože bych ne­mohla snést ten hrozný posměch.“</p>

<p>„Ty tedy tvrdíš, že bys dokázala svého otce přimět aby zopakoval všechna svá proroctví?“ „Proč bych to měla znova snášet?“ „Aby ses zase mohla dívat na svou tvář v zrcadle a nemusela ses přitom stydět. Dám ti nějaké peníze abys mohla najmout písaře, kteří budou zapisovat vidění tvého otce. Umíš číst a psát?“</p>

<p>„Ano. Čtení je dobré na zabíjení volného času a žena tak ošklivá jako já má volného času spoustu.“</p>

<p>„To je dobře. Budu chtít abys přečetla všechno, co ti písaři napíšou, a zkontrolovala obsah.“</p>

<p>„To klidně mohu udělat, slečno Polgaro. Jak už jsem říkala, myslím, že bych zvládla většinu otcových proroctví odříkat sama.“</p>

<p>„Bude asi lepší, když to budeme mít přímo od něj.“ „Proč je nesouvislé blábolení toho starého senilního blázna pro vás tak důležité, slečno Polgaro?“</p>

<p>„Tvůj otec možná je senilní a dost možná taky ne, Luano, ale na tom vlastně vůbec nezáleží. Jeho slova pochází přímo od Belara – a od ostatních bohů. V nich jsou ukryty vzkazy pro mého otce a pro mne co máme dělat dál.“</p>

<p>Její rozbíhající se oči se doširoka rozevřely.</p>

<p>„Pomůžeš nám tedy, Luano?“</p>

<p>„Pomůžu, slečno Polgaro – <emphasis>když </emphasis>mi něco uděláte s těma očima.“</p>

<p>„Co kdybychom to raději zařídily hned teď?“ na­vrhla jsem jí.</p>

<p>„Tady? Přímo před nimi?“</p>

<p>„Ti si vůbec nevšimnou, co my tu děláme.“</p>

<p>„Bude to bolet?“</p>

<p><emphasis>„Bolí to?“ </emphasis>zeptala jsem se matky.</p>

<p><emphasis>„Ne. Teď ti přesně popíšu, co máš všechno udělat, Pol.“ </emphasis>Pak mi tedy poskytla dost podrobné instruk­ce.</p>

<p>No byl to vlastně žádný chirurgický zákrok. Baltenovy nástroje by nebyly dost drobné pro tak jemný a přesný zákrok, takže jsem to udělala  „druhým způso­bem.“ Bylo třeba opravit svaly, které pohybovaly je­jíma očima, a také další chyby související se způsobem zaostřování obou očí. Nejvíce času na celé proceduře mi zabraly velice jemné úpravy, díky kterým jsem úplně odstranila stopy po její předchozí vadě. „Mys­lím, že teď už je to dobré,“ řekla jsem nakonec spoko­jeně.</p>

<p>„Pol,“ ozval se otec, protože Bormik v té chvíli ukon­čil svůj sáhodlouhý projev.</p>

<p>„Moment, táto,“ omluvila jsem se. Upřeně jsem se zadívala do Luaniných očí, teď již rovných. „Je to ho­tovo,“ řekla jsem jí jemně.</p>

<p>„Můžu se na sebe podívat?“</p>

<p>„Samozřejmě. Máš moc krásné oči, Luano. Jestliže jsi s nimi spokojena, dodržíš teď svou součást naší doho­dy?“</p>

<p>„I kdyby mě to mělo stát život,“ přitakala horlivě. Pak vstala a šla se podívat do zrcadla, které viselo na zdi. „Ach, slečno Polgaro!“ vykřikla a z jejích vyléče­ných očí se draly slzy štěstí. „Děkuju vám!“</p>

<p>„Jsem ráda, že se ti líbí, Luano,“ odpověděla jsem. Vstala jsem. „Čas od času se na tebe přijdu podívat a zkontrolovat proroctví, Luano. Měj se dobře.“ Pak jsem prošla dveřmi ven za otcem.</p>

<p>„Mám takový pocit, že proměním Hatturka v odpornou ropuchu,“ bručel nasupeně otec.</p>

<p>„Pročpak, u všech všudy?“ Pak jsem se zamračila. „My bychom něco takového dokázali?“</p>

<p>„Nejsem si tím jist. Možná je teď ta nejlepší příležitost to zjistit a myslím, že Hatturk by byl ideální pokusný králík. Přišli jsme o víc než polovinu proroctví jenom proto, že ten chlap mizerná je idiot.“</p>

<p>„Uklidni se, táto,“ mírnila jsem jeho vztek. „O nic jsme nepřišli. Luana s nám o všechno postará. Už jsem to celé zařídila.“</p>

<p>„Co jsi jí provedla?“ dožadoval se zvědavě.</p>

<p>„Vyléčila jsem jí šilhavé oči. Odvděčí se mi za to tím, že najme písaře aby pro nás sepsali celé proroctví.“</p>

<p>„Ale část z něj je už nenávratně pryč.“</p>

<p>„Klídek, táto. Luana ví jak dosáhnout toho, aby Bor­mik zopakoval všechno to, co až dosud řekl. Získáme tak celé proroctví.“ Na chvíli jsme se odmlčela. „Ten druhý má bydlet v Drasnii, nepletu-li se?“</p>

<p>Jenom na mě zíral.</p>

<p>„Zavři pusu, táto. Takhle vypadáš jako nějaký blbec. Tak co, vydáme se do Drasnie nebo ne?“</p>

<p>„Ano,“ odpověděl trochu podrážděným tónem, „je­deme do Drasnie.“</p>

<p>Usmála jsem se na něj s oním sladkým výrazem, kte­rý ho vždycky dokáže úplně rozčílit. „Měl jsi v úmyslu najmout loď?“ zeptala jsem se, „nebo bys raději letěl?“</p>

<p>Poté spustil stavidla své výmluvnosti a většina výra­zů, které vyslovil, by nemohla být opakována.</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>VIII.</strong></p>

<p><strong>Šerecký záliv</strong> je v mnoha ohledech typicky alornským místem. Je to zejména díky přítomnosti Šereckého víru, protože jedině Alornové jsou dostatečně odvážní – nebo šílení – na to aby se pokoušeli prorazit si cestu tím hučícím vírem. Musím zpětně uznat, že v dávných dobách byla relativní odloučenost zálivu docela užitečná. Poskytla Alornům dostatek prostoru ke hrám a zabránila tak tomu, aby dělali neplechu v ostatních královstvích Západu.</p>

<p>Přístavní město Kotu, ležící u ústí řeky Mrin bylo vybudováno převážně z opracovaných kmenů, tak jako většina alornských měst v těch dobách. Můj otec má proti dřeveným městům dost námitek kvůli nebezpečí požáru, ale já je mám ráda z estetického hlediska. Dům zbudovaný z kmenů je ošklivý a když si ho prohléd­nete zblízka tak zjistíte, že hmota vyplňující škvíry me­zi kmeny není nic než zaschlé bláto. Kotu bylo posta­veno na ostrově a tak nemělo příliš mnoho prostoru na rozpínání. Ulice byly úzké, zablácené a křivolaké a domy byly na sebe dost namačkány. Jejich horní patra téměř splývala a vypínala se vpřed jako bojovně vystr­čená brada. Přístav ve městě svým puchem připomínal otevřenou žumpu, ale v tom se nijak nelišil od ostat­ních přístavů.</p>

<p>Loď, na které jsme se plavili z Darinu do Kotu, byla šerecká obchodní loď což ovšem ve skutečnosti zna­menalo pouze tolik, že výzbroj na palubě nebyla ote­vřeně připravena k boji. Dopluli jsme do Kotu pozdě odpoledne jednoho odporně zamračeného dne a král Dras Býčí šíje nás již očekával – nebyl ovšem sám. Spolu s ním tam stálo mnoho pestrobarevně oděných mladých drasnijských šlechticů. Bylo zjevné, že ne­podnikli celou dlouhou cestu až z Boktoru jenom kvůli tomu, aby obdivovali scenérii uprostřed mokřin. Několik z nich jsem poznala, protože se zúčastnili Beldaraniny svatby, a zjevně o mě vyprávěli i svým přátelům.</p>

<p>Noc jsme strávili v jednom hlučném alornském hos­tinci, kde to páchlo rozlitým pivem. Příštího rána jsme se dost pozdě vydali na cestu do vesnice Braka, kde ži­vořil mrinský prorok.</p>

<p>Téměř celý zbytek dne jsem strávila na palubě a osl­ňovala jsem mladé Drasnijce. Celý ten výlet podnikli koneckonců proto aby mě spatřili a tak jsem měla pocit, že jim dlužím alespoň tolik. Nebrala jsem to nijak vážně ale mám pocit, že by se mladá dívka měla udržovat ve cviku. Zlomila jsem několik srdcí – ovšem docela jem­ně – ale mnohem více mě zaujalo, jak na sebe Drasnijci tajuplně ukazují různě zkroucenými a propletenými prsty. Byla jsem si docela jistá, že to není jen nějaký ná­rodní zvyk. Proto jsem opatrně vyslala pátrací myšlenku a okamžitě jsem zjistila, že to není jen nějaké procvičo­vání prstů. To, co jsem bedlivě sledovala, byla velice důmyslně propracovaná tajná řeč. Některé pohyby byly tak jemné a vyžadující přesnost, že jsem se dost upřímně divila jak mohli něco takového vymyslet Alornové s tlustými prsty.</p>

<p>„Drasi,“ oslovila jsem večer Býčí šíji, „proč tvoji lidé ne­ustále na sebe mávají těmi propletenými prsty?“ Dávno už jsem samozřejmě věděla co to vlastně dělají, ale tohle byl dobrý způsob jak nadhodit téma, které mě zajímalo.</p>

<p>„Ale,“ odpověděl, „to je jen taková tajná řeč. Vymys­leli to obchodníci aby se mohli nerušené domlouvat když se chystají někoho podvést.“</p>

<p>„Nezdá se mi, že bys měl nějak zvlášť dobré mínění o obchodnících, Drasi,“ poznamenal otec.</p>

<p>Dras jen pokrčil rameny. „Nemám prostě rád švindlíře a podvodníky.“</p>

<p>„Ovšem jen do té doby, než ti zaplatí příslušné da­ně?“ doplnila jsem ho.</p>

<p>„To je něco úplně jiného, Pol.“</p>

<p>„Samozřejmě Drasi. Ovšem. Nenašel by se mezi tvými poddanými někdo, kdo by tuhle tajnou řeč ovlá­dal lépe než ostatní?“</p>

<p>Chvilku se nad tím zamyslel. „Podle toho co jsem se doslechl, měl by být nejlepší Chadon. Mám pocit, že jsi ho potkala na svatbě své sestry.“</p>

<p>„Takový mladík menší postavy? Ne o moc vetší než jsem já? Světlé kudrnaté vlasy a v levém víčku měl drobný tik?“</p>

<p>„To je on.“</p>

<p>„Myslím, že se ho zítra pokusím najít. Ráda bych se dozvěděla něco dalšího o téhle tajné řeči.“</p>

<p>„Pročpak to, Pol?“</p>

<p>„Jsem prostě zvídavá, táto. Měla bych se přece nějak vzdělávat a tak je myslím načase, abych se naučila něco nového, nemyslíš?“</p>

<p>Příští ráno jsem se vzbudila brzy a vydala jsem se na palubu, abych našla Chadona. Stál nehybně na palubě nedaleko zádi a se značnou nelibostí se rozhlížel po okolních mokřinách. Nasadila jsem svůj nejroztomilejší výraz a přistoupila jsem k němu. „Konečně,“ začala jsem, „tady jste, Chadone. Všude jsem vás už hledala.“</p>

<p>„Jsem poctěn vaší přítomností, slečno Polgaro,“ od­pověděl a zdvořile se uklonil. „Mohu snad pro vás ně­co udělat?“</p>

<p>„Ano, vlastně byste mi mohl pomoct. Král Dras mi pověděl, že jste velice zdatný v používání tajné řeči.“</p>

<p>„Král mi velice lichotí, slečno,“ odporoval skromně.</p>

<p>„Myslíte, že byste mě tu řeč mohl naučit?“</p>

<p>Zamrkal. „Trvá to docela dlouho než se ji člověk na­učí, slečno Polgaro.“</p>

<p>„Měl jste snad v plánu dělat dnes něco jiného?“ na­mítala jsem s výrazem naprosté nevinnosti.</p>

<p>Zasmál se. „To tedy rozhodně ne, slečno Polgaro. Bude mi potěšením vás tomu naučit.“</p>

<p>„Pak bychom se tedy do toho mohli rovnou dát, co říkáte?“</p>

<p>„Samozřejmě. Budu se mnohem raději dívat na vás než na tyhle pochmurné bažiny.“ Rozmáchl se přitom rukou směrem k pustým mokřinám všude kolem. Vlastně mám takový pocit, že jsem snad nikdy nepo­tkala Drasnijce, který by měl mokřiny rád.</p>

<p>Chadon a já jsme se pohodlně usadili na lavičku na zádi oné říční lodi, která měla dost širokou palubu, a začali jsme s výukou. Lehce pohnul prsty na pravé ruce. „Takhle se řekne „Dobré ráno,“ naučil mě nejprve.</p>

<p>Během docela krátké chvíle se na palubě začali obje­vovat další mladí Drasnijci a já si všimla několika ne­příjemných pohledů namířených na Chadona. Nijak zvlášť mi to ale nevadilo a byla jsem si jistá, že ani můj učitel jim nevěnuje žádnou pozornost.</p>

<p>Chadon se zdál být docela překvapen tím jak rychle jsem se učila tajné řeči, kterou mě vysvětloval. Myslím ale, že si ani pořádně neuvědomil jak moc jsem se do něj během těch několika dnů naučila. Ačkoliv si to asi ani pořádně neuvědomoval, měl Chadon celý slovní­ček jejích tajné řeči v paměti a matka mě již dávno předtím naučila, jak takové informace jemně získat z paměti ostatních lidí.</p>

<p>Vesnice Braka ležela napůl cesty mezi Kotu a Boktorem a byla postavena na šedém bahnitém břehu na již­ní straně řeky Mrin, která tudy pomalu protékala. Ve vesnici bylo asi tucet rybářských chýši postavených z naplaveného dříví barvy vybělených kostí a většina z nich byla umístěna na kůlech, protože Mrin sem každé jaro přinášel záplavy. Z dlouhých tyčí nedaleko vody visely rozsáhlé rybářské sítě a k rozvrzanému molu byly přivázány zablácené rybářské loďky, které byly také postaveny z naplaveného dříví. O trochu dále od okraje řeky byl vybudován docela nevzhledný Belarův chrám a od Drase jsme se dozvěděli, že tam drží mrinského proroka. Krátce a jednoduše řečeno, Braka prostě vyhlížela notně nepřívětivě. Řeka Mrin byla kalně hně­dá a od obzoru k obzoru se táhla nepřerušená rozsáhlá pole trávy a rákosí, která označovala mokřiny. Zápach hnijících ryb se nad vesničkou vznášel jako děsivá klet­ba a mračna komárů byla někdy tak hustá, že téměř dokonale zakrývala slunce.</p>

<p>Dras a místní kněz nás s otcem vedli kolem kymácejí­cího se doku, opět vybudovaného z naplaveného dříví, ve kterém byla zakotvena naše loď. Pak jsme se vydali zablácenou neupravenou cestou směrem ke chrámu. „Je to vesnický idiot,“ sdělil nám dost smutně kněz. „Jeho rodiče oba utonuli během záplav krátce po jeho narození a nikdo ani nevěděl, jak se jmenuje. Protože jsem místní kněz, dali mi ho do opatrování. Starám se o to, aby dostával najíst, ale jinak pro něj bohužel nemo­hu udělat téměř nic.“</p>

<p>„Idiot?“ zeptal se otec ostře, „Myslel jsem, že je to blázen.“</p>

<p>Kněz, byl to starý vlídný muž, jenom povzdechl. „Není, mocný čaroději,“ řekl. „Šílenství je jenom od­chylka v normální lidské mysli. Tenhle ubožák vlastně žádnou mysl nemá. Neumí ani mluvit.“</p>

<p>„Ale –“ chtěl otec něco namítnout.</p>

<p>„Nikdy ze sebe nedokázal vymáčknout ani jediné sou­vislé slovo, Mocný – až před několika lety. Pak najednou začal mluvit. No, vlastně to spíš zní jako opakování něčí řeči než jako opravdové mluvení. Pokaždé se mi<emphasis> </emphasis>podaří zachytit nějakou větu z „Knihy Alornů.“ Král Dras nám všem nařídil abychom dávali pozor na všelijaké blázny, protože by mohli říct něco důležitého co byste rádi věděli. Když tedy náš místní idiot začal mluvit, byl jsem si docela jistý, že je to známka něčeho významného.“</p>

<p>„Když se tedy ke mně dostala zpráva od Jeho Dů­stojnosti, přijel jsem sem abych se přesvědčil na vlastní oči,“ dopověděl Dras konec příběhu. „Chvíli jsem to ubohé stvoření poslouchal a pak jsem najal několik pí­sařů aby sem přijeli a zapsali všechno – přesně jak jsi nám říkal tehdy na břehu řeky Aldur než jsi rozdělil ot­covo království. Jestliže se ukáže, že to není opravdový prorok, pošlu své písaře zpátky do Boktoru. Tenhle rok mám dost napjatý rozpočet a tak musím snižovat vý­daje.“</p>

<p>„Nech mě ještě si ho poslechnout než tady zavřeme krám Drasi,“ žádal ho otec. „Jeho Důstojnost má na­prostou pravdu. Idiot, který se najednou takhle rozpo­vídá, není právě obvyklý jev.“</p>

<p>Obešli jsme ten malý ošlehaný chrám až dozadu a já poprvé spatřila to stvoření.</p>

<p>Byl hrozně špinavý a zdálo se, že si libuje ve válení bahnem přesně tak jako prasata – a pravděpodobně i ze stejného důvodu. Komár nemá dost silný sosák aby propíchnul tlustou vrstvu bahna. Neměl nic čemu by se dalo říkat čelo, protože mu vlasy vepředu jakoby srůs­taly s naježeným hustým obočím. Hlavu měl zdefor­movanou dost zvláštním způsobem, jako by mu ubí­hala dozadu od toho mohutného obočí. V jeho hluboko vtažených ocích se mi nepodařilo zahlédnout ani zá­blesk nějaké lidské inteligence. Slintal, něco si mumlal a pohupoval se v jakémsi podivném rytmu na řetězu, který mu bránil před útěkem do okolních mokřin.</p>

<p>V tu chvíli jsem pocítila náhlou vlnu soucitu s tím ubožákem. Dokonce i smrt by musela být pro to nebo­hé stvoření lepší než to, co zažívalo.</p>

<p><emphasis>„Ne, Pol ozval </emphasis>se mi v hlavě matčin hlas. <emphasis>„Život je dobrý, doko</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ce i pro takovéhle, a tak jako ty či já nebo kdokoliv jiný, i on musí sp</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>nit svůj úkol.“</emphasis></p>

<p>Otec se docela dlouho vybavoval s Drasovými písaři a sám si v rychlosti přečetl několik stránek z toho, co již stihli sepsat. Pak jsme se vrátili na palubu lodi a já se vydala znovu hledat Chadona.</p>

<p>Následujícího dne přibližně kolem poledne nás přišel jeden z písařů k řece upozornit, že prorok opět mluví. Ještě jednou jsme se tedy vydali do místního ubohého chrámu abychom si poslechli hlas boha.</p>

<p>Byla jsem dokonale zaskočena proměnou, která se přihodila s oním nelidským tvorem válejícím se v bahně vedle svého chlívku. V jeho zvířecí tváři se objevil výraz naprostého vytržení a slova plynoucí z jeho úst – slova, kterým jen stěží mohl porozumět – byla pronášena velice pečlivě plynulým hlasem a jako by se odrážela ozvěnou.</p>

<p>Po chvíli se zarazil a opět se vrátil ke svému běžné­mu mumlání a chrastil sebou na řetězu v jakémsi po­divném rytmu.</p>

<p>„Tohle by nám stačilo,“ prohlásil otec. „Je skutečný prorok.“</p>

<p>„Jak jsi to mohl poznat tak rychle?“ zeptal se ho Dras.</p>

<p>„Protože se často zmiňoval o Dítěti světla. Bormik, kterého jsme navštívili v Darinu, o něm taky mluvil. Strávil jsem docela dlouhý čas s Nezbytností, která tyhle proroky řídí a využívá je k tomu aby nám řekla, co máme dělat dál. Tenhle pojem „Dítě světla“ znám velmi dobře. Dej o tom vědět taky svému a oběma bratrům. Jakmile se nějaký blázen začne zmiňovat o Dítěti světla, chceme u něj mít písaře v pohotovosti.“ Zadíval se na pusté mokřiny. „Řekni svým písařům, aby mi zhotovili kopii svých zápisků a pošli mi to do Údolí.“</p>

<p>Poté jsme se všichni vrátili na loď Býčí šíje a otec se rozhodl, že se oba na jih vrátíme raději přes mokřiny než abychom pluli přes Darin. Mohutně jsem se proti jeho názoru ohradila, ale nebylo mi to nic platné. Dras vyhledal jednoho ochotného a schopného rybáře a tak jsme se vydali na jih přes páchnoucí bahnisko plné ště­nic a hmyzu.</p>

<p>Není snad ani třeba dodávat, že se mi taková cesta pranic nelíbila.</p>

<p>K jižnímu okraji bažiny jsme se dostali trochu západ­ně od místa, kde dnes leží Aldurford, a oba jsme byli s otcem rádi, že můžeme opět šlápnout na pevnou zem. Poté co náš ochotný rybář odrazil a dlouhou tyčí hnal svou úzkou loďku zpět do mokřiny, otec se začal tvářit trochu zahanbeně. „Myslím, že je načase, abych si s tebou trochu promluvil, Pol,“ řekl mi a dával si při­tom dobrý pozor aby se mi nepodíval do očí.</p>

<p>„Ale?“</p>

<p>„Ty už dospíváš a měla bys vědět určité věci, které s tím souvisejí.“</p>

<p>Věděla jsem dobře kam tímhle úvodem míří. Bylo by ode mě nejlepší kdybych mu bývala řekla, že už o tom dávno všechno vím. Jenomže jsem jenom kvůli němu právě absolvovala cestu přes hnusnou bažinu a tak jsem neměla nejmenší důvod být k němu shovívavá. Nasadila jsem výraz naprosté nechápavosti a nechala jsem ho se plácat v trochu neohrabaném popisu lidské­ho rozmnožování. Jeho tvář během povídání rudla čím dál víc a pak se najednou zarazil. „Ty už tohle všechno dávno víš, že ano?“ dotíral.</p>

<p>Zamrkala jsem na něj řasami s výrazem hluboké ne­vinnosti a jeho tvář byla docela zachmuřená celou cestu našeho návratu do Údolí přes území Algarie.</p>

<p>Když jsme už byli doma, vrátil se také strýček Beldin z Mallorey a sdělil nám, že na opačném břehu Východ­ního moře panuje naprostý zmatek a chaos.</p>

<p>„A proč je tam takový nepořádek, strejdo?“ zajímala jsem se.</p>

<p>„Protože tam tomu nikdo nevládne. Angarakové umí velice dobře plnit rozkazy, ale mají ve zvyku dost zvlčet když není široko daleko nikdo, kdo by jim takové rozkazy udílel. Torak ještě pořád prožívá nové nábo­ženské zážitky dole v Ašabě a Zedar je vedle něj poho­dlně uveleben na svém lokti a zapisuje jeho poznatky a zážitky. Ktačik je v Kthol Murgosu a Urvon se bojí vy­strčit nos z Mal Yasky, protože se obává že bych se snad mohl ukrývat za nějakým stromem čí houštím a čekat na příležitost jak mu vykuchat střeva.“</p>

<p>„A co ti generálově v Mal Zetu?“ zeptal se otec. „Myslel jsem si, že využijí takovou příležitost a zmocní se vlády.“</p>

<p>„Ne dokud je Torak stále ještě přítomen, to si ještě netroufnou. Kdyby se totiž probral ze svého nábožen­ského vytržení a zjistil, že se jeho vojevůdci vymykají jakékoliv kontrole, prostě by vymazal Mal Zet z mapy i s jeho obyvateli. Torak rozhodně v lidech nepodporuje tvořivost.“</p>

<p>„To tedy znamená, že jedinou skutečnou hrozbu pro nás teď představuje Ktačik,“ uvažoval otec nahlas.</p>

<p>„Myslím, že by nám to mohlo úplně stačit,“ odpově­děl Beldin. „Jo, jen tak mimochodem, přesunul své sídlo.“</p>

<p>Otec přikývl. „Slyšel jsem o tom. Měl by se teď nacházet na místě zvaném Rak Kthol.“</p>

<p>Beldin se zašklebil. „Při cestě nazpátek jsem nad tím městem přeletěl. Nádherné místo. Myslím, že by mělo bohatě splnit Ktačikovu neutuchající touhu po oblud­nosti. Pamatuješ se ještě na to velké jezero, které kdysi leželo na západ od Karnatu?“</p>

<p>„Myslím, že ano.“</p>

<p>„Úplně se vysušilo když tehdy Spálená tvář rozbila náš původní svět. Teď je tam místo něj poušť pokrytá úplně černým pískem. Rak Kthol vybudovali na vrcholku hory, která trčí přímo uprostřed té pustiny.“</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>„Za co mi děkuješ?“</p>

<p>„Měl jsem v úmyslu zajít za Ktačikem a trochu si s ním promluvit. Teď už vím kde ho mám hledat.“</p>

<p>„Hodláš ho snad zabít?“ zeptal se dychtivě strýček.</p>

<p>„O tom pochybuju. Nemyslím, že by kdokoliv z nás – ať už na naší straně či někdo z jejich – měl dělat ně­co trvalejšího dokud nebudou všechna proroctví po­hromadě uzavřena. A o tom bych si chtěl taky s Ktačikem promluvit. Musíme se postarat aby se ne­stala další taková „nehoda“ jako ta, co rozdělila svět.“</p>

<p>„S tím bych docela souhlasil.“</p>

<p>„Že mi zatím dohlédneš na Polgaru?“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>„Já přece nepotřebuju žádného hlídače, táto,“ ohra­dila jsem se kysele.</p>

<p>„Tak v tom se velice mýlíš, Pol,“ opravil mě. „Ty máš dost silný sklon k experimentování a existují určité ob­lasti, do kterých by ses neměla pouštět. Jen si ze mě klidně dělej legraci, Pol. Budu mít toho tentokrát dost na starosti, až budu v Rak Ktholu, než aby se měl ještě obávat o tebe.“</p>

<p>Poté co otec odjel, život v Údolí se opět za nějakou chvíli zaběhnul do příjemně domácké atmosféry. S dvojčaty jsme se pravidelně střídali ve vaření a Beldin trávil naprostou většinu času ponořen do své obsáhlé knihovny. Stále jsem chodila dolů ke Stromu a navště­vovala jsem během dne matku, ale večery jsem měla vyhrazeny pro povídání. Beldin, dvojčata a já jsme se každý večer slezli do některé věže na večeři a po zápa­du slunce jsme si povídali.</p>

<p>Jednoho nádherného večera jsme byli zrovna v legrační věži strýčka a já jsem vystávala u okna a sle­dovala jsem jak vycházejí hvězdy. „Co v tobě tak na­jednou vyvolalo takovou zvědavost ohledně léčení, Pol?“ zeptal se mě Beldin.</p>

<p>„Nejspíš to asi bylo Beldaranino těhotenství,“ odpo­věděla jsem aniž jsem přestala pozorovat hvězdy. „Je to koneckonců moje sestra a dělo se s ní něco, co jsem do­sud sama nezažila. Chtěla jsem o tom vědět pokud možno všechno, tak jsem se vydala do Arellina obcho­du abych získala nějaké hodnověrné informace z první ruky.“</p>

<p>„Kdo je to Arella?“ zajímal se Belkira.</p>

<p>Přestala jsem koukat z okna a otočila jsem se k nim. „Beldaranina porodní bába,“ vysvětlila jsem mu.</p>

<p>„To na to má dokonce vlastní obchod?“</p>

<p>„Ne. Je totiž ještě kromě toho švadlenou. Všechny jsme se s ní seznámily když jsme všechno chystaly na Beldaraninu svatbu. Arella je taková dost rázná žena a tak mi všechno dokonale vysvětlila.“</p>

<p>„Co tě vedlo k takové aktivitě?“ zeptal se Beldin zvě­davě.</p>

<p>„Vy jste mě pánové pěkně zkazili,“ odpověděla jsem a usmála se na ně. „Nikdy není dobré znát nějakou věc jenom z jedné stránky a ta jsem asi chtěla studovat do­kud nevyčerpám všechny možnosti. Arella mě poučila, že určité bylinky pomáhají tišit porodní bolesti a tak jsem se dostala k bylinkáři Argakovi. Strávil celý svůj život studováním účinků všemožných bylin. Má taky docela velkou sbírku nyissánských jedů. Je to takový typ bručouna, ale lichocením jsem si ho získala a on mě předal svoje zkušenosti. Měla bych tedy zvládnout léčení nejčastějších problémů. Bylinky jsou sice jádrem každého doktorova léčení, ale něco se jenom bylinkami vyléčit nedá. Proto mě Arella s Argakem vzali za ková­řem Salheimem, který zároveň umí skvěle rovnat kosti. Naučil mě jak napravit zlomené končetiny a pak jsem se šla přiučit k jednomu lazebníkovi jménem Balten, který ovládá chirurgii.“</p>

<p>„Lazebníkovi?“ zeptal se mě Beltira nevěřícně.</p>

<p>Pokrčila jsem rameny. „Na chirurgické zákroky přece potřebuješ ostré nástroje, strejdo, a lazebníci mají břitvy hodně nabroušené.“ Lehce jsem se usmála. „Dokonce jsem také trochu přispěla k vylepšení chirurgických po­stupů když jsem se tam učila. Balten většinou svoje pa­cienty opíjel do němoty aby vůbec mohl začít řezat. Já jsem si o tom ale promluvila s Argakem a on připravil směs z několika bylin, která je uspala. Je to rychlejší a mnohem spolehlivější než několik litrů piva. Jediná součást chirurgie, která mě vůbec nezaujala, bylo vy­kopávání hrobů.“</p>

<p>„Vykopávání hrobů?“ vykřikl Belkira a zachvěl se odporem.</p>

<p>„Je to prostě součást studia anatomie, strejdo. Musíš přece vědět kde která věc leží než začneš do někoho ře­zat. Proto chirurgové vykopávají mrtvoly aby je mohli prostudovat a vylepšit tak svoje znalosti lidské stavby.“</p>

<p>Strýček Beldin se rozhlédl po napěchovaných poli­cích s knihami, které pokrývaly téměř všechnu volnou plochu stěn jeho roztomilé věže. „Mám takový pocit, že tady někde mám zahrabané nějaké melcenské texty o anatomii, Pol,“ řekl mi. „Podívám se, jestli se mi nepo­daří je někde najít.“</p>

<p>„To bych ti byla skutečně vděčná, strejdo,“ poděko­vala jsem. „Mnohem raději bych si tyhle informace se­hnala v knihách než abych je pracně zjišťovala na ně­kom, kdo už je měsíc po smrti.“</p>

<p>Všichni se při těch slovech zatvářili dost znechuceně.</p>

<p>Všechny strýčky samozřejmě notně zajímalo co se všechno dělo na Větrném ostrově, protože nám všem byla Beldarana blízká, ale hlavně chtěli slyšet o obou prorocích. Vstoupili jsme totiž do období, které věštci v Kellu nazývali „Věkem proroctví“ a Pán mého otce upozornil, že k nám budou obě Nezbytnosti promlou­vat ústy bláznivých proroků. Problém ovšem spočíval již v zásadním rozhodování o tom, které z mnoha bláz­nů budeme poslouchat.</p>

<p>„Myslím, že otec již tenhle problém považuje za vy­řešený,“ řekla jsem jim jednoho večera když jsme se všichni shromáždili ve věži dvojčat. Je přesvědčen o tom, že se Nezbytnost označuje vkládáním slov „Dítě světla“ do úst těch skutečných proroků. My všichni dobře víme co to jméno znamená, ale obyčejní lidé ne. Každopádně je jisté, že Bormik i ten idiot v Brace tenhle termín použili.“</p>

<p>„Tak to je celkem jednoduché,“ poznamenal Belkira.</p>

<p>„A navíc je to ekonomické,“ doplnila jsem. „Býčí šíje byl trochu mrzutý nad výdaji, které musel investovat aby mohl ke každému bláznovi v rozsáhlém království poslat nějakého písaře.“</p>

<p>Právě v té době, kdy jsme si všichni užívali poklid­ného domáckého života, mě matka vysvětlila význam onoho stříbrného amuletu, který pro mě otec vyrobil. <emphasis>„Umožňuje ti lépe zaměřit a využívat tvou sílu, Pol,“ </emphasis>pověděla mi. <emphasis>„Když si tvoříš představu toho v co se chceš proměnit –</emphasis> <emphasis>jestliže se jedná o něco složitějšího – směřuj svou myšle</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ku na ten am</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>let a on zesílí tvou vůli.“</emphasis></p>

<p>„Proč tedy má Beldarana taky takový, mami? Mám ji samozřejmě ráda, ale já neměla pocit, že by taky měla náš talent.“</p>

<p>Matka se zasmála. <emphasis>„Ale drahá, drahá Polgaro,</emphasis>“ na­pomenula mě. <emphasis>„V některých ohledech je Beldarana ještě talentovanější než ty.“</emphasis></p>

<p>„O čem to mluvíš, mami? Nikdy jsem ji neviděla dě­lat nic neobvyklého.“</p>

<p><emphasis>„Já vím. Taky ji asi nikdy neuvidíš dělat něco tako</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vého. Přesto ale vždycky uděláš to, co po tobě chce ona, nemám pravdu?“</emphasis></p>

<p>„No –“ zarazila jsem se protože mě ta myšlenka naplno zasáhla. Sladká, jemná Beldarana nade mnou měla velkou moc již od okamžiku před naším naroze­ním. „Tohle není spravedlivé, mami!“ namítla jsem ne­spokojeně.</p>

<p><emphasis>„Co není spravedlivé?“</emphasis></p>

<p>„Zaprvé je hezčí než jsem já a teď mi povídáš, že je navíc mocnější než já. Nemohla bych být alespoň v něčem lepší než ona?“</p>

<p><emphasis>„Tohle přece není žádná soutěž, Pol. Každý znás je prostě odli</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>ný, to je celé, a každý z nás má před sebou své úkoly. Tohle není žádný běžecký závod, tady se nevyhrávají ceny.“</emphasis></p>

<p>V tu chvíli jsem si připadala pěkně hloupě.</p>

<p>Pak mi matka vysvětlila, že Beldaranina moc je vlast­ně pasivní. <emphasis>„Ona prostě každého dokáže přinutit ji milovat, Pol, a tohle je vlastně jedno z největších umění. V určitých ohledech je jako tenhle strom. Ona může lidi změnit prostě tím, že je jim nablízku. A ještě něco, ona může pomocí svého amuletu slyšet.“</emphasis></p>

<p>„Slyšet?“</p>

<p><emphasis>„Může poslouchat jak spolu lidé mluví – i když jsou třeba na míle vzdálení. Přijde doba kdy se tohle bude náramně hodit.“</emphasis></p>

<p>Se'Nedra na tohle za nějakou dobu taky přišla.</p>

<p>Byl už téměř podzim když se otec konečně vrátil z Rak Ktholu. Slunce už dávno zapadlo když se s mohutným rámusením sápal po schodech své věže, kde jsem právě chystala večeři a povídala jsem si při­tom s Beldinem. Je jen důkazem zdravého rozumu když někdo dělá hluk při vstupu do místnosti, ve které je někdo s  „talentem.“ Nechcete přece vylekat někoho, kdo může vyžívat své neobvyklé schopnosti.</p>

<p>„Proč ses tak zdržel?“ ptal se ho hned strýček Beldin.</p>

<p>„To víš, Beldine, do Rak Ktholu je to dost dlouhá cesta.“ Otec se rozhlédl kolem. „Kdepak jsou dvojča­ta?“</p>

<p>„Pravě teď mají nějakou práci, táto,“ řekla jsem mu. „Ukážou se tady později.“</p>

<p>„Jak to šlo v Rak Ktholu?“ zajímal se dál Beldin.</p>

<p>„Nebylo to špatné.“</p>

<p>Moje dosavadní představy o otci byly převážně zalo­ženy na těch méně obdivuhodných stránkách jeho po­vahy. Ať už se s ním stalo cokoliv, stále to byl v jádru malý Garat: líný, podvádějící a hrozně nespolehlivý. Když to ale okolnosti vyžadovaly, uměl Starý vlk od­hodit Garata i s jeho zlozvyky stranou a být opravdu Belgaratem. Bylo evidentní, že právě takhle ho poznal Ktačik. Otec to sice nijak nezmínil, ale Ktačik se ho zjevně bál a už to mi stačilo abych přehodnotila svůj názor na občas bláznivého staříka, který byl mým ot­cem.</p>

<p>„Co bude teď?“ zeptal se strýček Beldin poté co otec dokonal vyprávění.</p>

<p>Otec se na chvilku zamyslel nad odpovědí. „Myslím, že by bylo lepší zavolat i dvojčata. Pracujeme teď bez jakýchkoliv instrukcí a já se budu cítit mnohem, lépe když budu vědět, že míříme správným směrem. Když jsem se Ktačikovi zmiňoval o možnosti, že by se do hry mohla vložit ještě třetí cesta osudu, nebylo to jenom ta­kové plané zastrašování. Kdyby se totiž Torakovi po­dařilo zfalšovat podle jeho představ všechny opisy Ašabinské věštby, všechno by zase přišlo nazmar. Myslím, že dvě možnosti nám dají zabrat až dost. Opravdu bych byl mnohem raději kdyby nám hlavu nemotala ještě nějaká třetí.“</p>

<p>Tak jsme tedy přivolali dvojčata k nám do věže, spo­jili jsme svou vůli a požádali jsme Pána, aby se k nám připojil.</p>

<p>On to samozřejmě udělal. Jeho postava byla sice matná a jaksi nehmotná, ale to nebylo podstatné. Jak nám otec později vysvětlil, potřebovali jsme přece jeho radu a ne ujištění o jeho fyzické přítomnosti.</p>

<p>Úplně mě ohromilo když ještě před začátkem jednání přišel Pán rovnou ke mně, podíval se na mě a oslovil mě „Má milovaná dcero.“ Věděla jsem, že mě má rád, ale tohle bylo poprvé kdy projevil cosi jako opravdo­vou lásku. Tohle je ale přesně typ jednání, který může mladé dívce snadno stoupnout do hlavy. Myslím, že otce i všechny strýčky to překvapilo ještě o dost víc než mě. Byli všichni velice moudří, ale byli to přece jenom muži a zjevně jim nebyla nějak po chuti představa, že já jsem stejně tak Pánovou učednicí jako oni. Většina mu­žů zkrátka je ochotna přiznat ženám duši, ale rozum ne.</p>

<p>Otcovy čerstvé obavy se rozplynuly když ho pán ujistil, že Torak nemůže Ašabinskou věštbu pozměnit natolik aby mohl Zedara, Ktačika či Urvona vyslat ne­správným směrem. Ať už se Torakovi jakkoliv nelíbila jeho věštecká vidina, rozhodně mu nebude povoleno ji nějakým zásadnějším způsobem pozměnit. Zedar byl s ním v Ašabě a Zedar stále ještě do jisté míry pracoval pro nás – alespoň dokud se snažil ochránit jednolitost proroctví. A i kdyby přece Zedar selhal, Dalové by rozhodně nezklamali.</p>

<p>Pak nás opět Pán opustil a zanechal za sebou obrov­skou prázdnotu.</p>

<p>Po několik příštích let panoval v Údolí klid. Naše ne­početné společenství vždycky radostně přijímalo tako­vá klidná období, protože jsme se během nich mohli soustředit na studium a to bylo koneckonců naší hlavní náplní.</p>

<p>Myslím, že to bylo na jaře roku 2055 – podle alornského kalendáře – kdy se objevil Algar a přinesl nám úplné znění Darinského kodexu a zpola dokončený Mrinský. Algarovi už pomalu táhlo na čtyřicítku a jeho tmavé vlasy již byly tu a tam prošedivělé. Konečně tro­chu přibral k té své hubené postavě a vypadal velice mohutně. Co bylo ale možná ještě působivější, že se totiž konečně naučil hovořit – samozřejmě ne moc, ale dostat z<emphasis> </emphasis>Algara víc než dvě slova v kuse bylo vždycky docela slušným výkonem.</p>

<p>Můj otec hned nedočkavě popadl svitky a pravděpo­dobně by se s nimi okamžitě zašil někam do ústraní, ale Algar nám pověděl o blížícím se setkání Alornské rady, Tak dlouho jsem s tím svého otce otravovala až se nakonec vzdal a prohlásil, že návštěva Ostrova vlastně není špatný nápad.</p>

<p>Hbitá noha doprovodil otce, Beldina a mě do města Rivy na setkání Rady, ačkoliv jsme vlastně na státnické záležitosti ani tak moc nemysleli. Předpo­kládaná důležitost a naprosto zásadní rozhodnutí těchto „státních jednání“ byly vlastně pouze jakousi omluvou pro naše rodinná setkání. Veškeré oficiální záležitosti by se totiž daly stejně dobře zařídit několika dopisy.</p>

<p>Co se mě týče, já jsem se těšila jak strávím několik dní v přítomnosti své sestry a podařilo se mi podmanit si otce návrhem, že by se měl seznámit se svým vnu­kem.</p>

<p>Tohle lákadlo tedy zapracovalo možná až příliš úspěšně. Daranovi bylo toho roku asi sedm let a otec má z nějakého důvodu velkou náklonnost právě k sedmi­letým hochům. Myslím ale, že je to trochu složitější. Všimla jsem si totiž, že všichni dospělí muži najednou překypují citem když se setkají se svým vnukem, a otec nebyl žádná výjimka. S Daranem si okamžitě padli do oka. Ačkoliv bylo teprve jaro a počasí na ostrově bylo beznadějně nepříznivé, tihle dva se rozhodli vydat se na pořádnou rybářskou výpravu. Co je to pořád s tím ryba­řením? Copak všichni muži ztrácejí schopnost rozumně uvažovat jakmile zaslechnou slovo ryba?</p>

<p>Vzkaz, který nám tam otec zanechal, byl zcela typic­ky neurčitý pokud se týče takových drobností jako je cíl výpravy, vybavení a zásoby jídla. Nebohá Beldarana se strachovala už předem kvůli plánu našeho otce, ale nemohla s tím nic udělat. Otec se dokáže skrýt i před těmi nejzarytějšími pátrači.</p>

<p>Já měla spíš obavy z něčeho úplně jiného. Moje dvoj­če vypadalo velice bledě a chudák Beldarana měla tmavé kruhy pod očima. Docela často kašlala a někdy byla unavená až skoro vyčerpaná. Strávila jsem docela dost času u Arelly a našeho známého bylinkáře, který připravil pro svou královnu několik léků. Trochu mojí sestře patrně pomohly, ale moje obavy o její zdraví to nijak nerozehnalo.</p>

<p>Beldarana a já jsme se nevyhnutelně odcizovaly jedna druhé. Když jsme byly ještě děti, byly jsme si tak blízké jako bychom byly jediná osoba. Po její svatbě se ale na­še životy rozešly. Beldarana byla plně vázána na svého muže a dítě a já byla zaměstnána studováním. Kdyby­chom žily blíže u sebe, možná by naše oddělení nebylo tak patrné a bolestivé. My jsme ale byly odděleny mnoha stovkami mil a tak jsme vlastně neměly moc příležitostí udržovat kontakty.</p>

<p>Je to pro mě velice bolestivé téma, takže myslím, že už ho raději nebudu dále rozvádět.</p>

<p>Asi po měsíci jsme se všichni tři, tedy já s otcem a Beldin vrátili do Údolí kde na nás čekal Darinský kodex.</p><empty-line /><p><strong>IX.</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Když jsme</strong> se vrátili z návštěvy do Údolí, bylo již pozdní léto. Je sice pěkné na­vštívit naše milované, ale vždycky jsem ráda když se vrátím do Údolí. Je tu takový klid, který bych nenašla nikde jinde na světě. Když se to tak vezme při pohledu na mapu, není vlastně Aldurovo Údolí nic jiného než výběžek jižního cípu Algarie. Kdybyste sem ale přijeli, hned byste poznali ten rozdíl. Naše tráva je nějak zele­nější a obloha se zdá být modřejší než jinde. Krajina je lehce zvlněná a tu a tam je posetá vzrostlými borovi­cemi, břízami se sněhobílým kmenem a osikami. Hory v Zemi Ulgů, ležící na západě, jsou pokryty věčným sněhem, který má vždycky po ránu modravý nádech. Strmější hory u Mišrak ak Thullu, které se vypínají k obloze v dálce u Východního masivu, se zdají být nachové. Věže mého otce a mých strýčků jsou mohutné stavby a protože při jejich budování nemuseli spěchat, mohli si dát záležet na tom aby do sebe kameny přesně zapadaly. Díky tomu věže vypadají spíše jako nějaké přírodní výtvory než jako dílo stvořené lidskou rukou. Všechno je tu jako kdyby na svém místě, nic nepřekáží ani nechybí a nikde není ani stopy po něčem ošklivém.</p>

<p>Naši světlehnědí jeleni jsou tak krotcí, že je to někdy až nepřirozené, a pod nohama se v jednom kuse pro­hánějí ušatí zajíci s nadýchanými bílými ocásky. Mys­lím, že v tom hraje dost velkou roli skutečnost, že je všechny dvojčata přikrmují. Já také sypu svým ptáčkům, ale to je něco docela jiného.</p>

<p>V Údolí neustále vane lehká bríza, což je možná způ­sobeno jeho polohou na rozhraní dvou pohoří, a tak se tráva neustále vlní v dlouhých pruzích. Vypadá to úpl­ně jako vlny na moři.</p>

<p>Když jsme se tedy vrátili domů, otec se zjevně chystal okamžitě zalézt do nějakého bezpečného úkrytu a v ústraní se naplno věnovat Darinskému kodexu. Strýčkové ovšem byli všichni proti. „Nespěchej tak, Belgarate,“ řekl mu Beltira s neobvyklou rázností jed­noho večera, právě když slunce svým ohnivým svitem zaplavovalo oblohu nad Zemí Ulgo, „nejsi tady totiž jediný koho ten rukopis zajímá. Všichni budeme potře­bovat opisy pro sebe.“</p>

<p>Otcova tvář teď dostala dost zachmuřený výraz. „Můžete si to přečíst až s tím budu hotov. Právě teď nemám čas na to, abych tady bláznil s inkoustem a br­kem.“</p>

<p>„Jsi pěkně lakomý, Belgarate,“ zavrčel na něj nevlídně Beldin, poškrábal se přitom v neupraveném hustém plnovousu a zanořil se hlouběji do svého křesla u ohně. „Tohle vždycky byl tvůj velký nedostatek. No, ale ten­tokrát už ti to jen tak neprojde. Nebudeš mít žádný klid  na čtení dokud my všichni nedostaneme svoje kopie.“</p>

<p>Otec se na něj zamračil.</p>

<p>„Ty máš v ruce jedinou kopii, kterou máme k dispozici, Belgarate,“ poznamenal Belkira. „Kdyby se s ní něco stalo, mohlo by nám trvat celé měsíce než si pořídíme náhradní svitek.“</p>

<p>„Budu na něj dávat opravdu dobrý pozor.“</p>

<p>„Prostě si ho chceš nechat jenom pro sebe,“ obvinil ho Beltira. „Ty už tuhle hru na „prvního učedníka“ hraješ dost dlouho.“</p>

<p>„To s tím nemá vůbec nic společného.“</p>

<p>„Ale, opravdu?“</p>

<p>„Tohle je celé k smíchu!“ vybuchl nakonec Beldin. „Dej mi ten svitek, Belgarate.“</p>

<p>„Ale –“</p>

<p>„Dej mi ho – anebo bys to raději dohnal až k fyzickému násilí? Jsem přece jenom silnější než ty a když budu muset, klidně ti ho seberu.“</p>

<p>Otec mu velice neochotně podal žádaný svitek. „Ne­ztrať mi to místo, kde jsem skončil,“ řekl svému malé­mu pokřivenému bratrovi.</p>

<p>„Hele, drž klapačku.“ Beldin se podíval na dvojčata. „Kolik potřebujeme kopií?“</p>

<p>„Pro každého z nás jednu,“ odpověděl Beltira. „Kde tady máš schované kalamáře s inkoustem, Belgarate?“</p>

<p>„Ty teď nebudeme vůbec potřebovat,“ zarazil ho Beldin. Rozhlédl se kolem a pak ukázal na jeden z otcových psacích stolů, který stál nedaleko od místa kde jsem zrovna měla plno práce s přípravou večeře. „Vykliď ten stůl,“ nařídil mu.</p>

<p>„Vždyť já teď na některých těch věcech zrovna dě­lám,“ protestoval otec.</p>

<p>„Jak tak koukám, zrovna se při tom nepřetrhneš. Je na tom docela silný nános prachu a pavučin.“</p>

<p>Dvojčata už mezitím začala skládat otcovy knihy, poznámky a pečlivě vyrobené modýlky podivných technických vymožeností na podlahu.</p>

<p>Můj otec si vždycky přisvojoval zásluhy za to, co tehdy toho nádherného večera udělal Beldin, protože on dokáže myšlenku uchvátit stejně rychle jako dokáže sebrat jakýkoliv jiný majetek. Já mám ale celou událost velmi dobře v paměti. Beldin položil velký svitek, který pro nás Luana vyrobila, na stůl a rozvázal šňůrku drží­cí jej svinutý. „Budu tu potřebovat nějaké pořádné světlo,“ prohlásil.</p>

<p>Beltira natáhl ruku, otočil ji dlaní vzhůru a na chvíli se upřeně soustředil. Najednou se tam objevil rozžhavená koule plná energie a pomalu se přesunula na stůl, kde se rozzářila jako maličké slunce.</p>

<p>„Nepředváděj se,“ zabručel na něj otec.</p>

<p>„Řekl jsem ti přece, abys držel klapačku,“ připomněl mu Beldin. Pak se na jeho ošklivé tváři objevil výraz zamyšlení. Všichni jsme cítili a slyšeli hluk když zamě­řoval svou vůli.</p>

<p>Na stole se najednou objevilo šest prázdných svitků, po třech na každé straně od původního svitku z Darinu. Pak můj strýc trpaslík začal rozvíjet Darinský kodex pouze tím, že upřeně sledoval svitek. Prázdné svitky, které teď již nebyly prázdné, se odvíjely záro­veň s ním jak strýček očima postupně přejížděl po dlouhém pergamenu, který nám poslal Hbitá noha.</p>

<p>„Tohle je teda paráda, něco takového mě nikdy ne­napadlo,“ prohlásil Beltira obdivně. „Kdy tě tohle na­padlo?“</p>

<p>„Právě teď,“ přiznal Beldin. „Mohl bys prosím to světlo držet o něco výš?“</p>

<p>Otcův obličej se každou minutou ještě více zachmuřoval.</p>

<p>„Co máš za problém?“ naléhal na něj Beldin.</p>

<p>„Podvádíš.“</p>

<p>„Jasně, že podvádím. My všichni přece podvádíme. Tak to je. To sis tuhle pravdu uvědomil teprve teď?“</p>

<p>Otec v tu chvíli vyprsknul.</p>

<p>„Ach, to snad ne,“ povzdechla jsem si.</p>

<p>„Co se děje, Pol?“ zeptal se mě Belkira.</p>

<p>„Žiju tady s partou šedovlasých malých kluků, strej­do. Dočkám se vůbec někdy toho, že byste vy staříci dospěli?“</p>

<p>Všichni se tvářili jako že je právě tahle poznámka ve­lice ranila. Za ta léta jsem zjistila, že se tak tváří všichni muži.</p>

<p>Beldin nepřetržitě odvíjel původní pergamenový svi­tek zatímco dvojčata mezitím bleskurychle porovnávala znění kopií. „Jsou tam nějaké chyby?“ zeptal se trpaslík.</p>

<p>„Ani jediná,“ pochválil ho Beltira.</p>

<p>„Tak jsem na to možná šel správně.“</p>

<p>„Jak dlouho ti to ještě bude trvat?“ začal se vyptávat otec.</p>

<p>„Tak dlouho, dokud to nebude úplně hotové. Dej mu prosím tě něco k jídlu, Pol. Hlavně zařiď, aby se mi tu nemotal.“</p>

<p>Otec raději odstoupil a něco si pro sebe nespokojeně mumlal.</p>

<p>Vlastně to Beldinovi nakonec netrvalo ani hodinu, protože přitom nečetl text, který přepisoval na ostatní svitky. Celý proces přepisování nám ještě toho večera podrobně popsal. Celý trik v podstatě spočíval v tom, že přenášel obraz původního svitku na prázdný per­gamen. „No, tak to je celé,“ zakončil svůj popis. „Teď se tedy všichni můžeme do toho šíleného svitku pono­řit,“</p>

<p>„Který z nich je ten původní?“ vyptával se otec a zkoumal oněch sedm svitků ležících svinutých na stole.</p>

<p>„Copak na tom nějak záleží?“ zabručel Beldin.</p>

<p>„Chci svůj původní svitek.“</p>

<p>Pak jsem se nahlas rozesmála a kontrolovala jsem přitom šunku, kterou jsme měli k večeři.</p>

<p>„To není legrační, Pol,“ pokáral mě otec.</p>

<p>„Mě to přišlo docela zábavné. Tak, co kdybyste si teď šli všichni umýt ruce? Večeře už je skoro hotová.“</p>

<p>Když jsme se v klidu najedli, vzali jsme si každý jed­nu kopii proroctví, která pronášel Bormik, a posedali jsme si do různých křesel rozstrkaných po místnosti. Tak jsme mohli každý být o samotě se slovy boha – nebo slovy onoho neuchopitelného Smyslu, který kont­roloval a řídil život veškerých živých tvorů na zemi.</p>

<p>Odnesla jsem si svůj svitek do svého oblíbeného vel­kého křesla, které stálo u ohně v kuchyni. Rozvázala jsem stužku, která jej vázala, a uvnitř jsem našla krátký vzkaz od Luany. „Slečno Polgaro,“ psala mi Bormikova dcera. „Tímto jsem splnila svou část dohody. Cítím nutnost vám ještě jednou poděkovat za váš dar. Žiju teď ve střední Algarii a věřila byste tomu, že mám do­konce nápadníka? Je samozřejmě starší, ale je to hodný a spolehlivý člověk, který je ke mně milý. Už jsem si myslela, že se nikdy neprovdám, ale Belar mi zřejmě dopřál tuhle příležitost být šťastná. Nemohu vám ni­kdy dost poděkovat.“</p>

<p>Samozřejmě, že to nebyl Belar kdo odměnil Luanu za její službu. Za ta léta jsem měla příležitost si stále zno­vu všímat toho, že Smysl, který řídí vše, co je, nebo co bude, má cit pro spravedlnost a vždycky odměňuje ja­koukoliv službu. Abych si to ověřila, stačí mi podívat se do tváří svých dětí a mého muže.</p>

<p>Ta ručně psaná Luanina zpráva byla shodná s poznámkami v Darinském kodexu, což prozrazovala, že Luana kontrolovala vše, co napsali její písaři. Samo­zřejmě to nebylo nutné, ale dávalo to tušit, že Luana brala své povinnosti velmi vážně.</p>

<p>Darinský kodex je i přes některá dobrá místa spíš su­chý dokument, přestože se na první pohled zdá, že byl psán se snahou uchovat stopy minulosti. Teď už vím, proč tomu tak je, ale když jsem ho četla prvně, zdál se mi příšerně nudný. Přičítala jsem to Bormikově snížené inteligenci, ale teď už vím, že to nebyl ten případ.</p>

<p>Strýček Beldin se trápil s Darinským kodexem šest měsíců a pak se jednoho večera uprostřed zimy vypra­vil závějemi k otcově věži. „Už toho mám dost,“ pro­hlásil. „Asi se vrátím do Mallorey a podívám se, jestli náhodou nezastihnu Urvona dost daleko od stráží, abych ho mohl tak trochu vykuchat.“</p>

<p>„Jak bys mohl někoho trochu vykuchat?“ zeptal se otec překvapeně.</p>

<p>„Myslel jsem si, že bych ho dovlekl na kraj útesu, rozpáral bych mu břicho, ovázal vnitřnosti kolem něja­kého stromu a pak bych ho skopnul ze srázu,“</p>

<p>„Strýčku, <emphasis>prosím,“ </emphasis>vykřikla jsem pohoršeně.</p>

<p>„Je to  vlastně jistý druh vědeckého experimentu, Pol,“ zakřenil se strýček. „Zajímalo by mě, jestli se jeho vnitřnosti přetrhnou, nebo ho vymrští zpátky.“</p>

<p>„No to určitě.“</p>

<p>Chechtal se celou cestu dolů ze schodů.</p>

<p>„Je to ďábel,“ otočila jsem se k otci.</p>

<p>„Ale je s ním legrace,“ dodal.</p>

<p>Dvojčata pozorně sledovala, jak Beldin zkopíroval Darinský kodex, a pak udělala totéž s ještě nekomplet­ním Mrinským kodexem. Myslím, že to právě proto, že nebyl ještě zcela hotov, poutal Mrinský kodex naší po­zornost. A pak také to, že nebyl zrovna dvakrát pocho­pitelný.</p>

<p>„Je to všechno popletený,“ postěžoval si jednou po večeři otec dvojčatům, když jsme seděli uprostřed zimy v jeho věži. „Ten idiot v Brace nemá vůbec žádné po­nětí o čase. Začne mluvit o tom, co se stalo dávno před rozpadem světa a hned nato se rozhovoří o tom, co se stane v daleké budoucnosti. Jsem z toho jelen. Jak mám odlišit jednu Událost od druhé?“</p>

<p>„To je jeden z příznaků šílenství, bratře,“ řekl mu Beltira. „Když jsme byli s Belkirou malí, žil v naší ves­nici jeden idiot a ten vždycky při západu slunce začal hrozně vyvádět. Asi si nepamatoval, že slunce zase druhý den vyjde.“</p>

<p>„Mrinský kodex se často zmiňuje o tobě, Belgarate,“ poznamenal Belkira.</p>

<p>Otec si odfrkl. „Však jsem si toho všimnul, že vždyc­ky když se něco semele, tak u toho musím být já. Taky mluví dost často o Pol.“</p>

<p>„Já jsem ale mnohem oblíbenější než ty, otče,“ popíchla jsem ho.</p>

<p>„Určitě ne,  když mluvíš takovým tónem se svým ot­cem.“</p>

<p>Sama jsem si přečetla některé pasáže Mrinského ko­dexu a všimla jsem si, že se o otci zmiňuje jako o „věč­ném a milovaném“ a o mně jako o „dceři věčného a milovaného“. Usoudila jsem, že to musím být já, proto­že se tam hovořilo o takových věcech, kterých by Beldarana nebyla schopna. Přestože časové ohraničení všech událostí bylo velmi vágní, že nebylo možno říct, kdy se co stane. Měla jsem velmi silný pocit, že můj ži­vot bude strašně dlouhý. Ta představa mě děsila. Bylo jisté, že budu žít tisíce let a když jsem viděla ty staříky kolem sebe, nijak mne to netěšilo. O mužích jejich věku se hovořilo jako o ctihodných kmetech, ale o ženě jsem ještě takový výraz neslyšela. Spíš se o nich mluví jako o stařenách a to není výraz, který by mne naplňoval po­citem hrdosti. Nutí mne, abych se podívala do zrcadla a zatím tam  ještě žádné výrazné stopy stáří nevidím.</p>

<p>Všichni čtyři jsme se deset let – možná to bylo jen devět – plně soustředili na Darinský kodex a pak Pán poslal mého otce do Tolnedry, aby dohlédl na ty věci spojené s borunskou rodinou a s vílami.</p>

<p>Ne. O tom se zcela jistě rozepisovat nebudu!</p>

<p>Dvojčata zůstala se mnou v Údolí a všichni jsme pra­covali na Darinském kodexu. S trochou nadsázky se dalo říct, že nám začínalo být jasnější mnohé z budoucnosti lidstva. Nikomu znás se to moc nelíbilo. Bylo tam plno nepokojů, válek a vůbec všelijakých utr­pení, kterými bude muset lidstvo ještě projít.</p>

<p>Uběhly další tři roky, když ke mně jedné noci pro­mluvil matčin hlas s neobvyklou dávkou naléhavosti. <emphasis>„Polgaro!“  </emphasis>říkala. <emphasis>„Jdi</emphasis> <emphasis>za Beld</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ranou… hned teď! Je vážně nemocná! Potřebuje tě!“ </emphasis></p>

<p>„Co je jí?“</p>

<p><emphasis>„Já nevím. Spěchej! Ona, Polgaro, umírá!“ </emphasis></p>

<p>Po těch slovech mne na mne sáhl pařát smrti a já se hnala k věži dvojčat. „Musím se okamžitě vydat na cestu,“ ječela jsem ještě na schodech.</p>

<p>„Co se děje, Pol?“ volal Beltira.</p>

<p>„Beldarana je nemocná… vážně nemocná. Musím okamžitě za ní. Budu s vámi ve spojení,“ Pak jsem se hnala zpět, aniž bych jim dala šanci se zeptat, jak to vím. Musela jsem zachovat matčino tajemství. Na cestu jsem na sebe vzala podobu sokola. Teď byla nejdůleži­tější rychlost a sova je příliš pomalá.</p>

<p>Opouštěla jsem Údolí uprostřed zimy a proto jsem zamířila podél východního okraje hor Země Ulgů na sever. Zvolila jsem tuto cestu, protože jsem věděla, že v těch horách zuří bouře a já si nemohla dovolit žádné zdržení. Letěla jsem skoro až k Aldufordu a stále pozorovala vrcholky oddělující Algarii od sendarských planin. Bylo zcela jasné, jak hnusné počasí tam panuje. Nakonec už jsem musela zamířit na zá­pad a letět vstříc přímo zuřící bouři. Někdy se dá letět nad bouří. Letní lijáky a jarní přeháňky jsou dost přesně ohraničeny, ale zimní bouře uvedou do pohybu tak obrovské masy vzduchu, že se nedá nad ně dostat. Tlak vzduchu byl strašný a lepkavý sníh mě oslepoval. Za chvíli jsem byla úplně vyčerpaná a  musela jsem klesnout dolů, abych na zemi nabrala další síly. Chtěla jsem zůstat v tom údolíčku ještě další den, abych se vyhnula silným větrům, ale brzy jsem si uvě­domila, že ta bouře může trvat několik dní a tak jsem se vydala na další cestu.</p>

<p>Konečně jsem se dostala přes poslední pás hor a snášela se k sendarským planinám. Stále ještě sněži­lo, ale aspoň už nefoukal tak hrozný vítr. Dostala  jsem se k pobřeží a tam začal boj nanovo. Severák, který fičel přes Moře větru byl stejně silný jako ten na horách, ale tady nebylo žádné místo k odpočinku. Trvalo mi pět dnů, než jsem se dostala k Ostrovu větrů, a tak když jsem šestý den ráno usedala na jed­nu z věžiček citadely, byla jsem úplně vyřízená. Celé moje tělo volalo po odpočinku, ale na to nebyl čas. Hnala jsem se potemnělými chodbami ke královským komnatám a vtrhla do nich, aniž jsem se zdr­žovala klepáním.</p>

<p>V obývacím pokoji byl nepořádek. Všude se válelo oblečení a na stole byly talíře s nedojedeným jídlem. Ocelová Pěst s neoholenou tváří, ve které se zračilo vy­čerpání, vstal, když mě spatřil. „Díky Bohu!“ vykřikl.</p>

<p>Tetička Pol! „pozdravil mě můj synovec, který vypa­dal stejně zničeně jako jeho otec. Daranovi bylo teď asi dvacet a já byla překvapená, jak vyrostl.</p>

<p>„Kde je?“ ptala jsem se.</p>

<p>„V posteli, Pol,“ řekl mi Riva. „Má za sebou špatnou noc a je vyčerpaná. Celou dobu kašle a mám pocit, že nemůže popadnout dech.“</p>

<p>„Musím si promluvit s jejím lékařem,“ řekla jsem jim rázně. „Pak se na ni podívám.“</p>

<p>„No…“ ošíval se Riva, „Nevolali jsme ještě lékaře, Pol, ale Elthek, rivanský kněz, se za ni modlí. Říká, že volat lékaře je zbytečným plýtváním časem i penězi.</p>

<p>„Říká, že bude mamince lépe,“ dodal Daran.</p>

<p>„Jak to může vědět?“</p>

<p>„Je to přece kněz, teto Pol. Kněží jsou velmi chytří.“</p>

<p>„Ještě jsem nepotkala kněze, který by rozeznal pra­vou ruku od levé. Doveď mě k mamince.“ Rozhlédla jsem se po tom nepořádku kolem. „Taky byste tu měli uklidit,“ řekla jsem jim. Daran otevřel dveře do ložnice a nahlédl dovnitř.</p>

<p>„Spí,“ zašeptal.</p>

<p>„To je dobře. Aspoň s ní nemůže ten kněz provádět svoje kejkle. Od teďka ho drž pěkně stranou.“</p>

<p>„Pomůžeš jí, že jo, teto Pol?“</p>

<p>„Proto jsem tady, Darane.“ Snažila jsem se, aby to znělo přesvědčivě.</p>

<p>Když jsem přišla k posteli, měla jsem co dělat, abych svou sestru vůbec poznala. Strašně zhubla! Měla kruhy pod očima a ztěžka dýchala. Zlehka jsem se dotkla její tváře a zjistila, že úplně hoří. Pak jsem udělala něco, co jsem ještě nikdy neudělala. Vyslala jsem svou mysl, aby se spojila s její.</p>

<p><emphasis>„Polgaro?“ </emphasis>Cítila jsem její ospalou mysl. <emphasis>„Nec</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>tím se dobře.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Kde tě bolí, Beldarano?“ </emphasis>zeptala jsem se tiše.</p>

<p><emphasis>„Na </emphasis><emphasis>prsou. Cítím tam takovou tíhu.“</emphasis> Pak<emphasis> </emphasis>její napůl probuzená mysl zmizela. To jsem více méně očekávala. Vlhké podnebí Ostrova větrů zabíjelo mou sestru.</p>

<p>Zkoumala jsem dál a hlouběji její tělo. Jak jsem oče­kávala, centrum její nemoci bylo na plicích.</p>

<p>Vyšla jsem z ložnice a tiše za sebou zavřela dveře. „Musím jít do města,“ řekla jsem Rivovi a Daranovi.</p>

<p>„Proč?“ zeptal se mě Riva.</p>

<p>„Potřebuji nějaké léky.“</p>

<p>„Elthek tvrdí, že to jsou nástroje ďábla, Pol,“ řekl Ri­va. „Říká, že Beldaraně mohou pomoci jenom modlitby k Belarovi.</p>

<p>Řekla jsem pár slov, která jsem asi v tu chvíli říkat neměla. Riva na mě překvapeně zíral a Daran upustil oblečení, které právě sbíral. „Až se moje sestra trochu vzpamatuje, budu si muset pořádně promluvit s tím vaším rivanským knězem,“ zasyčela jsem. „Teď mu radši řekněte, ať se drží stranou. Řekněte mu, že jestli vleze do jejího pokoje, tak se postarám o to, aby si přál, aby se vůbec nenarodil. Za chvíli se vrátím.“</p>

<p>„Pošlu s tebou Branda,“ nabídl Riva.</p>

<p>„Branda? Kdo to je?“</p>

<p>„Baron Kamion. Brand je něco jako jeho titul. Je to můj hlavní poradce a musím přiznat, že teď nese vel­kou část mého vládnutí.“ Riva se tvářil lítostivě. „Asi jsem ho měl tentokrát poslechnout. Říkal něco podobnýho jako ty… teda o tom knězi.“</p>

<p>„Proč jsi ho neposlechl? Řekni mu, ať jde se mnou.“ Pak jsem vyběhla z královských komnat a spoře osvět­lenými chodbami zamířila k hlavní bráně. Cestou jsem si pro sebe huhlala některé z nadávek strýce Beldina.</p>

<p>Kamion mě dostihl zrovna u masivních dveří, které vedly na zasněžený dvůr. Byl samozřejmě starší a zdál se mi i vážnější, než když jsem ho viděla posledně. Jeho světlé vlasy už trochu zešedly, ale s potěšením jsem si všimla, že se z něj ještě natolik nestal Alorn, aby si ne­chal narůst vousy. Byl oblečen v šedém vlněném plášti a další měl přehozený přes ruku. „Jsem rád, že tě zase vidím, Pol,“  řekl. Podal mi plášť. „Vem si to na sebe,“ řekl, „je tam pěkná zima.“</p>

<p>„Teď jsem pěkně rozehřátá, Kamione,“ řekla jsem mu. „Tos nemoh toho stupidního kněze držet trochu stranou?“</p>

<p>Vzdychl. „Snažil jsem se, Pol. Věř mi, že jsem se sna­žil, ale Jeho Výsost musí vyjít s lidmi a Elthek mává svým kněžským úřadem jako válečným praporem. Je­ho Výsost je držitel Orbu a to je v očích kněží svatý předmět. Oni snad věří, že mu Orb patří. Vůbec tomu nerozumí a myslí si, že Orb udělá všechno, co mu Riva řekne. Vůbec nechápou souvislosti. Věřila bys tomu, že Elthek zašel tak daleko, že navrhl Jeho Výsosti, aby se pokusil vyléčit manželku tím, že se jí dotkne Orbem?“</p>

<p>„To by ji zabilo!“</p>

<p>„Ano, já vím. Snažil jsem se ho přesvědčit, aby to ne­zkoušel, aniž by se poradil s tebou nebo s tvým otcem.“</p>

<p>„Aspoň že tě v tomhle poslechl.“</p>

<p>„Vyléčíš naši královnu, Pol?“, zeptal se mě, když jsme vyšli na dvůr.</p>

<p>Pohlédla jsem do jeho hezké tváře a věděla jsem, že mu můžu říct pravdu, kterou jsem skrývala před Rivou a Daranem. „Nejsem se tím jistá, Kamione,“ přiznala jsem.</p>

<p>Vzdychl. „Měl jsem strach, že je to vážnější, než se zprvu zdálo,“ přiznal. „Co vůbec způsobuje její choro­bu?“</p>

<p>„To zatracený klima tohoto Bohem zapomenutého ostrova,“ vykřikla jsem. „To úplně ničí plíce mé sestry. Vůbec tu nemůže dýchat.“</p>

<p>Pokýval hlavou. „Královna je poslední léta nemocná každou zimu. Pro co jdeme do města?“</p>

<p>„Potřebuji si promluvit s Arellou pak najít obchod s léčivými rostlinami, který patří Argakovi. Asi si taky budu muset promluvit s mužem jménem Balten.“</p>

<p>„Mám pocit, že ho znám. On je holič, ne?“</p>

<p>„Tím se zabývá ve dne. V noci vykrádá hroby.“</p>

<p>„Co že dělá?“</p>

<p>„Ve skutečnosti je to chirurg a krade mrtvoly, aby je mohl studovat.  Musíš vědět co děláš, když řežeš lidi.“</p>

<p>„Nechceš ale rozřezat tělo královny?“ vyděsil se.</p>

<p>„Klidně bych ji rozřezala na kousky a pak zase složila zpět, kdyby jí to pomohlo zachránit život, Kamione. Ten Balen nám asi moc nepomůže, ale je možné, že ví o plících něco, co já nevím. Teď bych uzavřela obchod i se samotným Torakem, kdyby to zachránilo Beldaranu.“</p>

<p>Arella samozřejmě zestárla. Vlasy jí zešedly, ale oči měla stále velmi moudré. „Co tě zdrželo, Pol?“ zeptala se, když jsme s Kamionem vstoupili do jejího malého krámku.</p>

<p>„Dozvěděla jsem se o Beldařině chorobě teprve ne­dávno, Arello,“ odpověděla jsem. „Argak stále pracuje?“</p>

<p>Pokývala hlavou. „Je stále stejně protivný. A nenávi­dí, když ho někdo budí před polednem.“</p>

<p>„To je teda zlé. Potřebuju něco z jeho krámu a jestli nechce, abych ho budila před polednem, tak budu mu­set požádat lorda Branda, aby otevřel dveře pomocí svého meče.“</p>

<p>„Vždy k službám, Pol,“ přitakal Kamion s úsměvem.</p>

<p>„A ještě něco, Arello,“ řekla jsem. „Mohla bys, pro­sím, sehnat Baltena?“</p>

<p>„Balten je ve vězení pod Belarovým chrámem, Pol. Jednou v noci ho dva kněží chytili na hřbitově. Měl u sebe lopatu a na vozíku mrtvé tělo. Asi ho upálí za ča­rodějnictví.“</p>

<p>„Ne, to nedopustím. Mohl bys ho, Kamione dostat ven?“</p>

<p>„Samozřejmě. Chceš, abych se prosekal pod základy chrámu?“</p>

<p>„Nesnaž se být vtipný,“ napomenula jsem ho.</p>

<p>„Jenom se snažím trochu odlehčit to napětí.“</p>

<p>„To si nech na jindy. Teď máme všichni dost práce.“</p>

<p>Kamion odešel do Belarova chrámu a my s Arellou zamířily k Argakovu krámku. Nepočínala jsem si zrovna v rukavičkách, když jsem budila svého bývalé­ho učitele. Jen jsme vešli do domu, spustila jsem na schodech vedoucích k ložnicí zvuk hromu. Tenhle zvuk je působivý i venku, natož v místnosti. Jsem pře­svědčen, že probudí každého. Zdi se ještě třásly, když se v okně nad námi objevila Argakova hlava. „Co se děje?“ Křičel. Oči měl dokořán, vlasy slepené a celý se klepal.</p>

<p>„Snažím se tě probudit, učiteli,“ odpověděla jsem mu. „Koukej otevřít krám, nebo ho otevřu násilím,“</p>

<p>„Není sebemenší důvod k násilí, Pol,“ řekl smířlivě.</p>

<p>„Není, pokud zase nevlezeš do postele.“</p>

<p>Trvalo mi asi hodinu, než jsem shromáždila všechny potřebné byliny. Některé jsem vybrala sama, některé mi poradil Argak. Byly mezi nimi pěkné exotické kousky. Některé byly dokonce dost nebezpečné a bylo je potřeba pečlivě vážit.</p>

<p>V tu chvíli se vrátil Kamion s Baltenem. Bylo zjevné, že ani arogantní Belarovi kněží neměli dost sil se hádat s rivanským správcem. „Co má znamenat tohle vmě­šování kněží?“ Ptala jsem se svých učitelů. „To tu za mých studií nebývalo zvykem.“</p>

<p>„Za tím vším je Elthek, nový rivanský diákon, Pol,“ vysvětlovala Arella. „Je úplně posedlý potlačením ča­rodějnictví.“</p>

<p>„To je jenom póza, Arello,“ řekl jí Balten. „Elthek se to snaží udržet v tajnosti, ale je do morku kosti členem medvědího kultu. Dostává pravidelně instrukce od nejvyššího Belarova kněze z Val Alornu. Kult má za cíl úplně ovládnout alornskou společnost. Všechny tyhle nesmysly s čarodějnictvím jsou jenom zástěrkou proto, aby se zbavil konkurence. Elthek chce, aby se Rivané v případě jakéhokoliv problému – včetně nemoci – obraceli na kněze. To, že lékař dokáže někoho vyléčit, připadá normálnímu Alornovi jako zázrak.<emphasis> </emphasis>A Elthekovi se příčí jakýkoliv náznak zázraku, který by pocházel odněkud jinud než od jeho kněží. Proto pořádá hony na čarodějnice. A proto se snaží zdiskreditovat nás, kte­ří chceme lidi léčit.“</p>

<p>„To může být pravda,“ přikyvoval zadumaně Ar­gak. „Ale všechny zákony u nás pochází přímo od krále.“</p>

<p>„To není chyba našeho krále,“ řekl mu Kamion. „Alornské zvyky jsou postaveny na tom, že všechny náboženské otázky spadají do kompetence kněží. Když Elthek něco prezentuje jako náboženskou věc, Riva to podepíše a označí pečetí, aniž by se vůbec namáhal to číst. Však už jsme se o to několikrát spolu přeli. Elthek vždycky označí první odstavec jako „teologickou po­třebu“ se všemi těmi náboženskými náležitostmi a král to přelétne očima, jakoby se ho to netýkalo. Elthek se snaží vštípit do vědomí, že jediné, co dokáže zahnat chorobu, je modlitba.“</p>

<p>„Dokázal by obětovat mou sestru kvůli politickým idejím?“ podivila jsem se.</p>

<p>„Samozřejmě že ano, Pol. Elthek neslouží Belarovi, ale buduje svou vlastní moc.“</p>

<p>„Mám pocit, že měl Algar dobrý nápad,“ pronesla jsem temně. „Jakmile se Beldaraně uleví, budeme mu­set udělat něco s tím zatraceným Medvědím kultem na Ostrově.“</p>

<p>„To by nám samozřejmě usnadnilo život,“ pozname­nala Arella. „Už mne trochu unavuje, že mne nazývají čarodějnicí.“</p>

<p>„Což kdybychom se všichni vrátili do Citadely?“ na­vrhla jsem.</p>

<p>„ Ty nás chceš všechny uvrhnout do záhuby, Pol,“ namítl Argak. „Když začneme otevřeně praktikovat medicínu – a zvlášť přímo v Citadele – tak nás kněží čapnou než bys řekl švec, zavřou nás do vězení a za­čnou chystat dřevo na hranici.“</p>

<p>„Jen se neboj, Argaku,“ prohlásila jsem temně. „Jestli půjde někdo na hranici, tak to bude samotný Elthek.“</p>

<p>Tak jsme všichni zamířili nahoru k Citadele. Teď, když jsem si toho víc všímala, opravdu se mi zdálo, že je v pevnosti daleko víc kněží, než by bylo potřeba.</p>

<p>Když jsme došli do Beldaranina pokoje, Beldarana byla vzhůru, tak jsme ji mohli pořádné vyšetřit. Poté jsme se odebrali do vedlejšího pokoje k poradě.</p>

<p>„Všechno svědčí o tom, že se jedná o chronickou zá­ležitost,“ prohlásil Balten. „Ty příznaky už musely být dávno zřejmé.“</p>

<p>„My bohužel nemáme schopnost vrátit čas nazpá­tek,“  řekla Arella. „Co si o tom myslíš ty, Argaku?“</p>

<p>„Přál bych si, aby nebyla tak slabá,“ pokýval vážně hlavou Argak.“ Mám určité sloučeniny, které by jí mohly pomoct, kdyby byla víc při síle. Teď by ale mohly být naopak nebezpečné.“</p>

<p>„Musíme na něco přijít, Argaku,“  zaúpěla jsem.</p>

<p>„Dej mi trochu času, Pol. Už na tom pracuju.“ Začal se přehrabovat v lahvičkách v kufírku, který přinesl s sebou z obchodu. Konečně jednu z nich vybral a po­dal mi ji. „Zatím jí dávej tohle, aby ještě víc nezeslábla, než se rozhodneme, co dál.“</p>

<p>Vrátila jsem se s Arellou do Beldaranina pokoje. „Vyvětrej tu, umyj ji, vyměň jí prostěradlo a trochu ji učeš, Pol,“ radila Arella. „Tím se lidem vždycky trochu zvedne nálada.“</p>

<p>„Máš pravdu,“ souhlasila jsem, „taky seženu ještě nějaké polštáře. Bude se jí lépe dýchat, když bude víc zvednutá.“</p>

<p>Potom, co jsme provedly těch pár kosmetických úprav, vypadala Beldarana o poznání lépe. Ale Argakova medicína jí nechutnala. „Pol, vždyť je to hrozné,“ stěžovala si, jen lokla první doušek.</p>

<p>„V tom je právě ten vtip, Beldarano,“ zasmála jsem se a snažila se, aby nebyla v mém hlase slyšet starost. „Medicína má chutnat odporně. Když je dost hnusná, tak se uzdravíš jen proto, abys už to nemusela brát.“</p>

<p>Trochu se zasmála a okamžitě začala kašlat.</p>

<p>Seděla jsem u postele své sestry celý další den a půl příštího, než se Arella, Argak a Balten shodli na tom, co by mohlo pomoci. Argakův první pokus trochu Beldaraně ulevil od některých příznaků, ale všichni jsme se shodli na tom, že nás čeká ještě pořádný kus práce.</p>

<p>Argakova další směs Beldaranu tvrdě uspala. „To je součást ozdravného procesu,“ lhala jsem Rivovi a Daranovi. Měla jsem už tak dost strachu a nepotřebo­vala jsem, aby se obávali ještě ti dva a pletli se nám do řemesla.</p>

<p>Nešlo to tak, jak jsem doufala. Má studia ve mně vy­pěstovala silnou sebedůvěru a já věřila, že si s pomocí svých učitelů poradím s jakoukoliv nemocí. Beldarani­na nemoc ale systematicky odolávala každému našemu pokusu o záchranu. Spala jsem sotva pár hodin denně a začínala věřit tomu, že něco staví proti našemu úsilí o její vyléčení. Konečně jsem dospěla k závěru, že zá­chrana Beldarany přesahuje schopnosti lékařů. V zoufalství jsem vyslala svou naléhavou myšlenku k dvojčatům. <emphasis>„Prosím!“ </emphasis>Lkala jsem tiše celou dálku mezi Ostrovem Větrů a Údolím. <emphasis>„Prosím! Ztrácím ji! Zavolejte otce! Potřebuji ho tady a potřebuji ho velmi rychle!“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Dokážeš pozdržet nemoc, dokud se tam nedostane?“ </emphasis>zeptal se Beltira.</p>

<p><emphasis>„Nevím, strýčku. Zkusili jsme všechno, co známe. Beldarana n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>reaguje na nic, co jsme dosud vyzkoušeli. Ona se nám ztrácí. Sežeňte okamžitě otce, ať sem při</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jde, jak to jen rychle půjde.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Snaž se zůstat klidná, Polgaro,“ </emphasis>řekl mi Belkira vel­mi naléhavým hlasem. <emphasis>„Je tu jedna možnost, jak ji za</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>chovat při životě, než př</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>jde váš otec. Použij svou Vůli. Dej ji část své síly. Jsou chvíle, kdy dokážeme víc než ostatní.“</emphasis></p>

<p>To mě zatím vůbec nenapadlo. Dostali jsme se s našimi pokusy o její záchranu až na samou hranici možností. Ně­které léky, které jsme používali byly velmi nebezpečné. Zvláště při jejím zuboženém stavu. S podporou mé Vůle bychom možná mohli zajít ještě dál.</p>

<p>Běžela jsem chodbou ke královským komnatám a za­hlédla nějakého alornského kněze, kterému se podařilo proklouznout strážím až do Beldaraniny ložnice. Dělal tam nějakou prazvláštní činnost s kadidlem a snažil se zakouřit celý pokoj. Je to možné, že se pokoušel kou­řem pomoci někomu, kdo má potíže s plícemi? „Co to tu děláš, ty idiote?“ skoro jsem na něj řvala.</p>

<p>„To je posvátná ceremonie,“ odpověděl povýšeným hlasem. „Tomu nemůže ženská rozumět. Odejdi!“</p>

<p>„Já teda neodejdu. Ty koukej vypadnout.“</p>

<p>Oči se<emphasis> </emphasis>mu nevěřícně rozšířily nad tou opovážlivostí. „Jakým právem se mnou tak mluvíš?“ ptal se.</p>

<p>Jedinou svou myšlenkou jsem nechala zmizet tu jeho zpropadenou kadidelnici.</p>

<p>„Čarodějnictví!“ zasípal.</p>

<p>„Jestli tomu tak chceš říkat, tak si posluž,“ procedila jsem mezi zuby. „Můžeš se o to taky pokusit ty ubožá­ku.“ Pak jsem vyvolala svou Vůli a zvedla ho metr nad podlahu. Nechala jsem ho tak chvíli viset a pak jsem ho přemístila daleko za zdi Citadely.</p>

<p>Měla jsem v úmyslu nechat ho spadnout dolů. Byl možná sto metrů nad zasněženým městem a měl by dost času litovat toho, co udělal, zatímco by se snášel vstříc jisté smrti.</p>

<p><emphasis>„Pol! Nedělej to!“ </emphasis>Ozval se v mé hlavě matčin hlas.</p>

<p><emphasis>„Ale...“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Řekla jsem ne. Teď ho spusť dolů. </emphasis>„Pak se na chvíli odmlčela. <emphasis>„Samozřejmě až se ti to bude hodit,“ </emphasis>dodala.</p>

<p><emphasis>„Stane se, jak si moje matka přeje,“ </emphasis>prohlásila jsem. Pak jsem obrátila pozornost k Beldaraně. Předala jsem jejímu tělu za pomoci Vůle část svých sil. Kněz zatím visel nad městem. Nevšímala jsem si ho a nechala ho tam pár hodin, aby zpytoval své hříchy. Nějakých šest nebo osm… no… víc jak deset to určitě nebylo. Sice vyvolal trochu vzruchu na ulicích, ale kněží jsou zvyklí, že jsou středem pozornosti, tak mu to nijak neublížilo.</p>

<p>Držela jsem Beldaranu při smyslech svou Vůlí skoro deset dní, ale stejně se nám nedařilo zlepšit její kondici. Naopak stále chřadla a já neměla žádný prostře­dek, jak tomu zabránit. Byla jsem sama vyčerpaná a mou myslí se začaly potulovat podivné myšlenky. Nemám na těch deset hrozných dní moc ucelené vzpomínky, ale pamatuju si, jak jednoho dne, kdy kolem Citadely obzvlášť řádila sněhová bouře, ke mně dolehl Beltirův hlas. <emphasis>„Pol! Našli jsme Belgarata! Je na cestě na Ostrov!“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Díky bohům!“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jak je jí?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Nijak dobře, strýčku, a mně už začínají docházet síly.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Vydrž ještě pár dní, Pol. Váš otec se blíží!“</emphasis></p>

<p>Ale my už neměli k dispozici žádných pár dní. Se­děla jsem té noci u postele mé sestry a navzdory tomu, že jsem jí předala skoro všechnu svou Vůli, cítila jsem, jak se propadá stále hlouběji do temnoty.</p>

<p>A pak se vedle mne objevila matka. Ne jenom její hlas. Byla tam skutečně a  zcela otevřeně naříkala. „Nech ji jít, Pol,“ řekla mi.</p>

<p>„Ne! Nenechám ji zemřít!“</p>

<p>„Splnila svůj úkol. Nech ji odejít. Když to neuděláš, ztratíme vás obě.“</p>

<p>„Já bez ní nechci žít. Když půjde ona, půjdu taky.“</p>

<p>„Ne. Nepůjdeš. To ti nedovolím. Uvolni svou Vůli!“</p>

<p><emphasis>„Nemohu! </emphasis>Já prostě, matko, nemohu! Je pro mě vším!“</p>

<p>„Poslechni mne! Je to přání našeho Pána… a i přání Ula.“</p>

<p>Nikdy předtím jsem neslyšela jméno UL. Bylo to zvláštní, ale nikdo z mé rodiny se o něm nezmínil. Pře­sto jsem soustředila svou Vůli na svou umírající sestru.</p>

<p>A pak se začaly stěny za Beldaraninou postelí chvět a já v každém kameni viděla nejasnou postavu. Bylo to jako když vidíte nezřetelné obrysy pod hladinou je­zera. Postava byla celá v bílém a její přítomnost byla prostě nepopsatelná. Byla jsem často v přítomnosti bohů, ale nikdy jsem nebyla v přítomnosti někoho ja­ko byl UL.</p>

<p>Pak chvění ustalo a UL stál mezi mnou a postelí. Jeho vlasy a vousy byly bílé jako mléko, ale jinak na jeho ne­smrtelné tváři nebyly známky stáří. Zdvihl jednu ruku a držel ji nad Beldaraniným tělem. Jak to udělal, cítila jsem, že se mi vrací má Vůle. „Ne!“ křičela jsem. „Pro­sím, ne!“</p>

<p>„Ale on si mých uplakaných proseb nevšímal. „Pojď se mnou, milá Beldarano,“ řekl tiše. „Je čas jít.“</p>

<p>Tělo mé sestry začalo vyzařovat světlo. To světlo stále rostlo a  nabývalo podoby Beldarany. Pak se vy­dalo směrem do Ulových rukou.</p>

<p>V tu chvíli mi pohlédl otec bohů přímo do tváře. „Buď dobrá, milá Polgaro,“ řekl mi a pak se dva zářící objekty vydaly zpět ke zdi.</p>

<p>Matka vzdychla. „Tak  teď už je naše Beldarana s Ulem.“</p>

<p>Vrhla jsem se na mrtvé tělo mé sestry a nekontrolo­vaně se rozplakala.</p><empty-line /><p><strong>X.</strong></p>

<p><strong>Matka byla</strong> pryč. Zůstala jsem sama se svou mrtvou sestrou a byla ve mně prázdnota, kterou nemohl žádný nářek zaplašit. Smysl mého života byl pryč a všechno ostatní byla pouhá čerň.</p>

<p>Na tu nešťastnou noc si jinak moc nevzpomínám. Určitě do té místnosti přicházeli nějací lidé, ale já nero­zeznávala jejich tváře. Určitě tam bylo plno nářku, ale já si na to nevzpomínám.</p>

<p>A pak u mě stála Arella, pevná jako skála, o kterou jsem se mohla opřít. Chytila mne za ramena a táhla mne někam pryč. Někdo – asi Argak – ji podal hr­nek. „Vypij to, Pol,“ přikázala mi a držela hrnek u mých rtů.</p>

<p>Bylo to hořké a mě napadlo, že by to mohl být jed. To by bylo perfektní řešení. Všechna bolest by zmizela. Chtivě jsem pila a můj nářek ustával, jak jsem padala v mdlobách do Arellininy náruče.</p>

<p>Probudila jsem se ve své posteli a opravdu vám ne­mohu říci, kolik uběhlo času. Arella seděla u mé po­stele a já si matně vzpomínám, že zatímco jsem spala, byla všechna okna zakryta. „Je tady tvůj otec, Pol,“ oznámila mi Arella, když jsem otevřela oči.</p>

<p>„To je od něj skutečně hezké,“ řekla jsem hořce. Arella mě neotrávila a já jsem se najednou cítila zrazena.</p>

<p>„Tak už dost, Polgaro,“ řekla Arella ostře. „Lidé umí­rají. To se stává. Teď není čas na nějaké osočování nebo výčitky. Smrt milované osoby může rodinu rozdělit nebo naopak stmelit. Tak se rozhodni, co si vybereš ty, Pol.“ Vstala a uhladila si šedivé šaty. „Nesnaž se hledat nic ostrého, drahá. Odstranila jsem z tvého pokoje všechno, co by mohlo mít nějaké ostří, a taky se moc nepřibližuj k oknu. Obleč se, umyj si tvář studenou vo­dou a učeš si vlasy, vypadáš hrozně.“ Potom odešla a já vstala, abych za ní zamkla.</p>

<p>Byl už zase večer, i když vám nemohu říct, který den, když přišel k mým dveřím otec. Zaklepal. „To jsem já, Pol. Otevři.“</p>

<p>„Jdi pryč,“ řekla jsem mu.</p>

<p>„Otevři dveře, Pol, potřebuji s tebou mluvit.“</p>

<p>„Nech mě na pokoji, otče.“ Už když jsem to říkala, věděla jsem, že je to trošku hloupé. Kdyby to můj otec skutečně chtěl, žádný zámek by ho nezastavil. Vstala jsem a otevřela dveře.</p>

<p>Přestože měl velmi bledou tvář, bylo vidět, že myslí na povinnosti. To mně připomnělo naši zodpovědnost za rivanský rod. Riva sám byl úplně přemožen bolem a nebyl schopen ničeho. Přitom někdo musel zastávat je­ho povinnosti jak krále, tak i ochránce Orbu. Daranovi bylo teprve dvacet, ale byl to Rivův syn a tím i jediná naše naděje. „Angarakové mají oči všude, Pol,“ upo­zornil mě otec, „když ucítí jakékoli známky slabosti, můžeme očekávat návštěvu buď Ktačika… nebo samot­ného Toraka.“</p>

<p><emphasis>To mě teda skutečně probralo. </emphasis>Potlačila jsem smutek a zoufalství. „Co budeme dělat?“</p>

<p>„Ty se trošku dej dohromady a vezmi si to tu na povel.</p>

<p>Postarej se o Darana. Mluvil jsem s Brandem a ten plně chápe situaci. Pomůže nám, jak jen bude moct, ale všechna zodpovědnost leží na tobě. Nezklam mě, věřím ti, Pol. Půjdeme spolu do Brandovy komnaty. Zrovna teď mluví s Daranem. Hlavně, Pol, nezapomeň, že jsou to Alornové, tak na ně budeš muset dohlédnout.“</p>

<p>„Ty tu snad zůstaneš.“</p>

<p>„Ne, musím odejít.“</p>

<p>„To tu nezůstaneš ani na pohřeb?“ To mě šokovalo. Otec byl vždycky trochu neformální, ale…</p>

<p>„Já mám smutek ve svém srdci, Pol, a  žádný počet ceremonií nebo modliteb nějakého unaveného kněze mi od něj nepomůže.“</p>

<p>Teď poznámka pod čarou, ale musím poznamenat, že mám jistý dluh u jednoho kněze Belara. Kdyby se Elthek, rivanský diákon, tak strašně neobával čaroděj­nictví, mohla se moje sestra včas dočkat lékařské péče a možná i přežít. Touha po pomstě není možná příliš ob­divuhodná, ale často provází hoře. Teď už jsem měla dva důvody, proč žít – Eltheka a Ktačika. Měla jsem nepřátele na obou stranách theologické barikády.</p>

<p>Otec mě dovedl do Kamionovy knihami zaplněné studovny a pak nás opustil.</p>

<p>„V historii jsou známy nějaké případy regentů,“ řekl Kamion mému nešťastnému synovci a mně, „ale jenom málo. Sama skutečnost, že je někdo králem, ještě ne­znamená, že je schopen vládnout.“</p>

<p>„Lorde Brande,“ namítl Daran, „lidé mě nebudou uznávat jako svého vůdce, jsem příliš mladý.“</p>

<p>„Tvůj otec byl ještě mladší, než jsi ty, když založil své království, Darane“ připomněla jsem mu.</p>

<p>„Ale on měl Orb, teto Pol.“</p>

<p>„To máš pravdu, ale Orb máš teď ty.“</p>

<p>Daran zamžikal. „Nikdo kromě mého otce se nesmí dotknout Orbu.“</p>

<p>Usmála jsem se na něj. Předpokládám tedy, že to byl úsměv, i když samotný fakt, že se dokážu usmívat, mě překvapil. „Darane,“ řekla jsem, „tvůj otec vložil tvou ruku na Orb hned první den tvého života. Orb tě zná.</p>

<p>„Dokáže také sundat meč ze zdi?“ zeptal se mě s napětím v hlase Kamion.</p>

<p>„Nejsem si tím úplně jistá, také by mě to zajímalo.“</p>

<p>„To by byla významná známka legitimity Daranova regentství a zároveň by se tím zabránilo kritice z jakékoliv strany.“</p>

<p>„Dostáváme se na trochu tenký led, pánové,“ řekla jsem jim. „Budu si muset promluvit o tom s mým Pá­nem – a taky samozřejmě s Rivou – ale jestli se nemý­lím, tak bych řekla, že proti Daranovu regentství nebu­dou žádné námitky.“</p>

<p>„Pak si to konečně vyřídím s tím rivanským diákonem,“ řekl Daran a jeho mladá tvář plála.</p>

<p>„Mohla by jeho výsost trochu přiblížit, co myslí tím „vyřídit“?“ zeptal se uctivě Kamion.</p>

<p>„To jsem se ještě zcela nerozhodl, lorde Brande. Vá­hám mezi tím, že mu vrazím meč do břicha a pořádně tam s ním zakroutím, a mezi tím, že ho upálím na hra­nici. Čemu bys dala přednost ty, teto Pol?“</p>

<p><emphasis>Ach ti Alornové! </emphasis>„Nejdřív by sis měl vybudovat po­řádně autoritu, než se pustíš do té krvavé lázně, Darane“ navrhla jsem. „Nech Eltheka, ať chvíli žije v obavách, než necháš promluvit svůj meč anebo ho postavíš na hranici. Teď máme na starosti důležitější věci.“</p>

<p>„Asi máš pravdu, teto Pol,“ souhlasil. „Lorde Brande, je v tvé pravomoci uzavřít přístav?“</p>

<p>„Řekl bych, že ano, Výsosti,“ odpověděl Kamion. „Ale proč se ptáš?“</p>

<p>„Tohle je ostrov, lorde Brande. A když zavřeme pří­stav, Elthek nemůže utéct.“</p>

<p>„Ach jo,“ vzdychla jsem.</p>

<p>Teprve o mnoho později, když jsem osaměla v svých komnatách, mohla jsem se věnovat vlastním myšlen­kám. <emphasis>„Matko, potřebuji tě.“ </emphasis>Pak jsem velmi soustředě­ně čekala.</p>

<p><emphasis>„Ano, Pol?“</emphasis> Její hlas byl naplněn nezměrnou lítostí a smutkem.</p>

<p><emphasis>„Může Daran sundat meč svého otce?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Samozřejmě že může, Pol.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„A bude ho poslouchat meč stejně, jako poslouchal Rivu?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Přirozeně, že ano.</emphasis><emphasis> Co to má všechno znamenat. Pol?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To je alornská politika, matko. Riva teď nemůže vy</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>konávat svou funkci, tak bude Daran řídit ostrov, do</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>kud se jeho otec nevzpamatuje. Chci prostě předejít ja</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>kýmkoliv pochybnostem a problémům.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Nepřežeň to, Pol“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Vynasnažím se, matko.“</emphasis></p>

<p>Vždycky jsem zastávala názor, že by mě být pohřeb čistě rodinnou záležitostí, ale moje sestra byla králov­nou všech Rivanů a to vyžadovalo státní pohřeb.</p>

<p>„Rivanský diákon bude řídit obřad,“ oznámil Kami­on mému synovci a mne. „Je to smutné, ale…“</p>

<p>„Ne, nic řídit nebude,“ prohlásil Daran pevně.</p>

<p>„Výsosti?“</p>

<p>„Elthek zabil mou matku. Jestli se jenom přiblíží v průběhu obřadu, rozsekám ho na kusy. Tady v citadele je kaplan. Ten bude řídit obřad.“</p>

<p>„To je tvoje poslední slovo v téhle záležitosti?“</p>

<p>„To je, lorde Brande.“ Po těch slovech Daran odešel.</p>

<p>„Já s nim promluvím, Kamione,“ řekla jsem tiše. „Di­ákon nebude obřad řídit, ale chci, aby mu byl přítomen. Má se tam něco stát a já chci, aby to viděl.“</p>

<p>„Nějaké tajnosti, Pol?“</p>

<p>„Jenom malé překvapení, příteli. Chci, aby bylo pře­dání moci zcela jasné.“</p>

<p>Elthek byl samozřejmě velmi pobouřen, ale Kamion se snažil mluvit co nejlstivěji a používal přitom termí­ny jako „osobní duchovní rádce“ a „přání nejbližších pozůstalých“.</p>

<p>Smuteční obřad probíhal v sále rivanského krále a rakev s mou sestrou stála před trůnem, kde seděl Riva ponořen ve své nekonečné melancholii a díval se na bledé tělo své ženy.</p>

<p>Kněz, který řídil obřad, byl laskavý starý muž, který určitě nepatřil k Medvědímu kultu. Snažil se zmírnit náš bol, ale mám pocit, že jsme ho stejně neposlouchali. Elthek, rivanský diákon, seděl v jedné z prvních řad a jeho tvář zračila uraženou pýchu. Byl to vysoký štíhlý muž s planoucíma očima a šedivým vousem, který mu sahal skoro na prsa. V jednu chvíli jsem zachytila Elthekův pohled a viděla jsem, jakou má radost, že jsem neuspěla se svým pokusem o záchranu své sestry.</p>

<p>Beldaranu uložili do připraveného královského mau­zolea na konci dlouhé chodby v citadele, a když nad je­jím tělem zapadla těžká kamenná brána, Riva se roz­plakal. Já s Kamionem jsme ho doprovodili zpět do sálu. Před samotným obřadem jsem s Rivou dost dlou­ho mluvila, takže přesně věděl, co má dělat. „Přátelé,“ obrátil se k shromážděným šlechticům, „na nějaký čas se teď odeberu do ústraní. Naše království bude přesto dobře zabezpečeno.“ Přešel k trůnu a sundal ze zdi ohromný meč. Jako vždy, kdy měl meč ve svých rukou, začal Orb modře zářit. Měla jsem pocit, že i Orb želí smrti mé sestry, protože tentokrát nezářil tak jasně jako jindy. Smutný král se otočil čelem ke shromáždění a držel žhnoucí symbol své autority nad hlavou.</p>

<p>Mezi přítomnými se rozhostilo téměř bolestné ticho. „Teď mne bude zastupovat můj syn, princ Daran,“ prohlásil Riva tónem, který nepřipouštěl žádný od­por. „Budete ho poslouchat stejně jako mne.“ Potom uchopil zářící meč za ostří a podal rukojeť Daranovi. „Tímto předávám všechnu svou moc svému synovi!“ zahřměl.</p>

<p>Někde v dálce začal zvonit zvon a zdálo se, že jeho hluboké tóny rozeznívají každý kámen kolem nás. Vě­děla jsem zcela jistě, že na ostrově není tak obrovský zvon, aby mohl vydávat takové zvuky. Daran převzal se vší úctou meč z rukou svého otce a zvedl jej nad hla­vu. Orb se rozzářil naplno a jeho zář obklopila prince modrým světlem.</p>

<p>„Pozdravme všichni Darana!“ zvolal silným hlasem Kamion. „Pozdravme regenta Ostrova Větrů!“</p>

<p>„Zdravíme tě, Darane!“ zahřměl dav.</p>

<p>Elthekova tvář byla bledá zlostí a ruce se mu chvěly. Určitě nepočítal s možností, že bude Daran regentem a zcela jistě ho překvapilo, že regenta uznaly i nadpřiro­zené mocnosti. Naopak jistě počítal s tím, že žalem zdr­cený Riva se bude pokoušet dostát svým povinnostem na trůnu a on jako rivanský diákon si bude uzurpovat stále větší podíl moci. Zářící meč rivanského krále v rukou Darana překazil Elthekovu pouť k moci a bylo zjevné, že je z toho diákon velmi nešťastný. Podařilo se mi zachytit jeho pohled a vrátila jsem mu jeho úšklebek.</p>

<p>Riva odešel do ústraní, jak oznámil, a vlády se ujal Daran s Kamionovou a mou pomocí. Daran jedno­značně – a dle mého i velmi moudře – odmítl used­nout na otcův trůn a místo toho si sedl na normální židli ke stolu plnému nevyřízených dokumentů.</p>

<p>Tu zimu jsem si plně uvědomila, co to znamená být vládcem a velmi jsem se podivila tomu, že někdo může usilovat o jakýkoliv trůn. Alornové jsou v zásadě vel­mi neformální lidé a alornský král není o mnoho víc než náčelník klanu. Navenek to vypadá dobře, ale jak­mile to vidíte zevnitř, uvědomíte si to množství pro­blémů. Svolávají se oficiální sezení v trůním sále a ofi­ciální rozhovory vyvolávají v některých lidech snahu mluvit co nejdéle. Nic proti uctivosti, ale někteří lidé svou pompéznost skutečně přehánějí. Daran byl často nucen věnovat se úplným nesmyslům.</p>

<p>„To opravdu musí stále dokola přicházet s takovými blbostmi?“ stěžoval si jednoho deštivého večera Daran.</p>

<p>„To je jejich způsob, jak na sebe upozornit,“ vysvět­loval Kamion.</p>

<p>„Já přece o nich vím Kamione,“ povzdychl si Daran. „Kvůli tomu nemusí mávat rukama a pronášet celé tirády. Nemohli bychom něco udělat, abychom ty ne­smysly zkrátili?“</p>

<p>„Mohl by jsi zkrátit svůj pracovní den,“ navrhla jsem.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Mohl bys mít slyšení jenom hodinu denně po ránu a potom jít do své kanceláře. Možná, že by fronta přede dveřmi a omezený čas odradila některé řečníky od je­jich dlouhých výlevů.“ Pak mě napadlo něco jiného. „Nebo bys mohl požádat každého řečníka, aby držel při své řeči železnou tyč.“</p>

<p>„A proč?“</p>

<p>Zasmála jsem se. „Budu tu tyč postupné zahřívat až do bílého žáru. Mám pocit, že každý svou řeč zrychlí, až se mu začne kouřit z rukou.“</p>

<p>„Tenhle nápad se mi líbí,“ usmál se Daran.</p>

<p>„Bohužel to zavání čarodějnictvím,“ namítl Kamion, „a Elthek to bude chtít určitě rozmáznout. Myslím, že bychom měli vymyslet něco jiného.“</p>

<p>To, s čím  přišel  Kamion,  bylo  skutečně  geniální.</p>

<p>Příštího rána začal nějaký tématy baron předčítat hla­sitě – a špatně – z připraveného textu všechny důvo­dy, proč by se měl změnit daňový systém.</p>

<p>„Myslím, že jsem našel řešení našeho problému,“ za­šeptal Kamion mně a Daranovi. Volným krokem přišel k řečníkovi. „Mohu se na to podívat, příteli?“ zeptal se vážným hlasem a natáhl ruku k svazku papírů v baronově ruce. Vzal dokumenty překvapenému ba­ronovi a podíval se na ně. „Velmi zajímavé“ řekl. „Jeho Výsost to zváží a dá ti vědět zhruba za měsíc.“</p>

<p>„Ale…“ baron začínal protestovat.</p>

<p>„Tahle záležitost vyžaduje od prince regenta plné soustředění, příteli. Máš ještě něco?“</p>

<p>Baron polykal naprázdno.</p>

<p>Kamion se podíval okolo sebe. „Veliteli,“ obrátil se na jednoho z vojáků u dveří.</p>

<p>„Ano, lorde Brande?“</p>

<p>„Mohl bys mi přinést odněkud košík nebo něco po­dobného?“</p>

<p>„Snad ano, můj pane.“</p>

<p>„Tak se prosím Tě po něčem podívej a přines to na­zpět.“</p>

<p>„Samozřejmě.“ Kamion se vrátil do čela sálu a otočil se ke shromáždění. „Jedním z problémů, se kterými se mu­sí Jeho Výsost potýkat, je to, že když mu přednášíte své petice, nemůže jim věnovat takovou pozornost, jakou by zasluhovaly. Jakmile velitel přinese ten košík, pošlu ho mezi vás a vy do něj můžete vložit své připomínky a petice. Tímto způsobem zajistíme, že se budete moci vě­novat své práci, aniž byste ztráceli čas čekáním na svou řeč. Myslím, že hodiny, které takto ušetříte, se vám bu­dou hodit.“ Zírali na něj. Věděla jsem zcela jistě, že mnoho z těch šlechticů nemělo nic jiného na práci. Měla jsem často pocit, že hodiny, které stráví v trůním sále, byly jediným důležitým důvodem jejich existence.</p>

<p>Voják se vrátil s košíkem a podle Kamionových in­strukcí obešel všechny přítomné a vybral od nich petice.</p>

<p>„Výborně, pánové!“ řekl Kamion. „Výborně! Tak, a můžeme se vrátit do práce.“ Podíval se z okna. „Škoda, že prší,“ poznamenal. „Kdyby nepršelo, mohli jsme jít na ryby. Takže nashledanou.“</p>

<p>Daran vstal ze své židle a já s Kamionem jsme ho ná­sledovali ven ze síně.</p>

<p>„To jsi mi tedy opravdu pomohl, Kamione“ postěžo­val si Daran, když jsme přišli do kanceláře. „Teď budu muset všechny ty blbosti opravdu číst.“</p>

<p>„To ti nezabere moc času,“ ujistil ho Kamion, Přešel ke krbu a hodil do něj obsah košíku. „Jejda, to jsem nešika.“</p>

<p>Daran i já jsme vyprskli smíchy.</p>

<p>Musím přiznat, že v mnoha ohledech to byl právě Kamion, který mi pomohl v těžkých časech po smrti Beldarany. Byl velmi moudrý, absolutně loajální a měl takový šarm, že všechno, na co sáhl, šlo úplně hladce. Znala jsem docela dobře jeho ženu a věděla jsem, že není zrovna šťastná z toho, kolik povinností má její manžel, ale přitom měla pochopení pro dlouhé hodiny, které strávil s Daranem a se mnou. V mém vztahu s Kamionem se nestalo nic nepatřičného, ale kdyby byla jiná situace…</p>

<p>No, tohle snad nemusíme probírat.</p>

<p>Bylo to někdy uprostřed léta v roce 2038, kdy se stalo něco mnohem vážnějšího, než byly běžné mnohověté petice. Ačkoliv bylo pobřeží Ostrova Větrů velmi ne­hostinné, vnitrozemská údolí, zvláště na jihu, byla velmi úrodná. Většina Alornů měla – a asi má dopo­sud – velmi pevný vztah k půdě. Vyžívají se v zemědělství a tato jižní údolí k tomu přímo sváděla. V jednom z nich žil baron Garhein, typický tělnatý Alorn, a ten měl syna Karaka, což byl hrubý opilec. Je­jich soused, baron Altor, měl dceru Cellanu, krásnou, jemnou a vzdělanou dívku. Po dlouhých námluvách Garhein a Altor domluvili svatbu svých dětí, což mělo hlavně přinést spojení půdy.</p>

<p>Nebylo to zrovna šťastné spojení. Karak přišel už na svatbu opilý a vynucoval si pozornost Cellany velmi hrubým způsobem. Po svatbě bylo ještě hůř. Karak za­čal svou manželku bít, a to se doneslo Altorovi, který se vypravil se svými lidmi zachránit svou dceru. Na obou stranách bylo pár obětí, ale Altorovi se podařilo odvést dceru zpět domů. Prohlásil manželství za neplatné a zrušil všechny smlouvy o půdě. To Garheina pořádně naštvalo. Ani ne tak zkažené manželství jako to, že při­šel o půdu. Nepřátelství mezi těmi dvěma muži se roz­šířilo na jejich bratrance, strýce, synovce i další vzdále­né příbuzné. Lidé umírali a jejich majetky končily v plamenech.</p>

<p>Zprávy o tom konečně dorazily i do citadely a tak jsme se Kamion, Daran a já sešli v Kamionově pracov­ně, abychom se poradili, co dělat.</p>

<p>„Oba mají velkou moc, řekl nám smutně Kamion, a oba mají početné příbuzenstvo. Musíme nějak zakročit, nebo tady budeme mít novou Arendii.</p>

<p>„Může se vůbec takhle zrušit manželství?“, zeptal se Daran.</p>

<p>„V tomto případe jsou hlasy pro i proti,“ odpověděl Kamion. „Většinou to záleží na relativní moci obou ot­ců. Jestliže je mocnější otec manžela, lze pohlížet na manželku jako na majetek. Jestliže je tomu naopak, tak není.“</p>

<p>Daran se zamyslel. „Máme dost velkou armádu na to, abychom přivedli ty dvě horké hlavy k rozumu ná­silím?“</p>

<p>„To bych si nechal v rezervě, Výsosti. Nejdříve si s  nimi promluvíme, ale všeobecná mobilizace by mož­ná neuškodila. Alespoň by bylo jasné, že je situace váž­ná.“</p>

<p>„Jak je na tom pokladna, teto Pol?“ zeptal se mě Da­ran. „Může si dovolit všeobecnou mobilizaci?“</p>

<p>„Snad ano, pokud to nebude trvat příliš dlouho.“ Pak mě něco napadlo. „Proč místo toho neuspořádáme tur­naj?“</p>

<p>„Promiň, teto Pol, ale nerozumím ti.“</p>

<p>„To je starý arendský zvyk, Výsosti,“ vysvětloval Kamion. „Je to něco na způsob válečného zápolení včetně lukostřelby, šermu, vrhání sekyr, turnajového klání a tak podobně.“</p>

<p>„Co je to turnajové klání?“</p>

<p>„Dva muži v brnění se snaží srazit jeden druhého ze sedla koně šestimetrovým dřevcem.“</p>

<p>„To je ale divný sport.“</p>

<p>„No tak to můžeme vynechat,“ řekl Kamion. „Alornové stejně většinou neválčí na koních.“ Pohlédl na mě. „To je skutečně dobrý nápad, Pol. Garhein a Altor si uvědomí, jak na nich záleží trůnu a zároveň to sami zaplatí. Prosadíme svou a nebude nás to nic stát.“</p>

<p>„Ale co když nikdo nepřijde?“ obával se Daran.</p>

<p>„Však oni přijdou, drahoušku,“ ujistila jsem ho. „Je to pro ně příležitost se ukázat. Zemědělské práce už skončily a tak nemají nic urgentního na práci. Pro každého to bude pocta, když bude pozván. Tomu věř, že se každý šlechtic Ostrova na tom turnaji obje­ví.“</p>

<p>„Včetně Garheina a Altora?“</p>

<p>„Ano. Můžeme jim přikázat, aby se během oslav do­stavili do citadely. To jistě neodmítnou.“</p>

<p>„A my jim aspoň dáme pořádnou lekci,“ dodal Ka­mion. „V dalších částech Ostrova jsou náznaky dalších rozmíšek a když dáme za vyučenou Garheinovi a Altorovi,  ostatní šlechtici si dají pozor.“</p>

<p>„Tohle zní trochu příliš optimisticky,“ usmála jsem se. „Nezapomínej, že mluvíme pořád o Alornech.“</p>

<p>Pozvánky byly rozeslány a když Altor a Garhein přijeli, bylo již Rivovo město plné hřmotných Alornů. Dalo by se říct, že skoro každý muž, který byl schopen vládnout mečem, přijal regentovo pozvání, aby se mohl ukázat. Daran nezastával úřad regenta ještě ani rok, ale jeho autorita byla všeobecně uznávána. Dali jsme oběma znepřáteleným baronům trochu času a pak je Daran pozval do citadely. Schůzka se uskutečnila v trůním sále, kde byly soustředěny všechny symboly moci.</p>

<p>Moje sympatie byly plně na straně barona Altora a jeho dcery, ale musím přiznat, že mezi Altorem a Garheinem nebyl skoro žádný rozdíl. Oba byli velcí, svalnatí, vousatí a nepříliš chytří. Na sobě měli železné košile, ale neměli meče, protože Kamion jednoznačně požadoval aby každý, kdo vstupuje do trůnního sálu, byl u dveří odzbrojen. Garhein měl zrzavé vlasy, které trčely na všechny strany, zatímco Altor měl dlouhé černé vlasy stažené do ohonu. Ačkoliv bylo teprve do­poledne, Karak byl už opilý. Byl to nanicovatý mladý muž s nepěstěným vousem a neupravenými vlasy, kte­rého bylo cítit přes půl trůnního sálu. Jedině Altorova dcera Cellana vypadala z celé skupinky trochu civili­zovaně. Byla to hezká blondýnka, ale její modré oči byly stejně tvrdé jako oči jejího otce.</p>

<p>Znepřátelené rodiny seděly na opačných stranách sálu rivanských králů. Po městě se roznesla zpráva o tomto sezení, takže sál byl plný zvědavců.</p>

<p>Daran, Kamion a já jsme měli spoustu času promyslet si, co budeme dělat, takže vše bylo pečlivě připraveno. Palácovou gardu nahradili ozbrojení vojáci v drátěných košilích, kteří byli zárukou, že nedojde k žádnému pře­kvapení. Pro tuto příležitost jsme odstranili Daranovu židli i stůl, takže můj synovec zamířil přímo k trůnu svého otce a usedl na něj.</p>

<p>To vyvolalo údiv.</p>

<p>„Nuže, dejme se do práce,“ řekl Daran jasným hla­sem. Tón hlasu prozrazoval, že si je Daran vědom své zodpovědnosti. „Můj otec je znepokojen jistými udá­lostmi, které se udály na jihu Ostrova a já jsem si jist, že nikdo z nás nechce, aby pokračovaly.“ Naklonil se ho­chu dopředu. „Prosím barona Garheina a barona Alto­ra, aby přistoupili blíže.“ Gestem vladaře ukázal na schody pod sebou.</p>

<p>Oba nepřátelé váhavě přistoupili.</p>

<p>„Rozhodl jsem se, že okamžitě zastavím to nesmysl­né násilí,“ oznámil jim můj synovec. „Ten, kdo by se snažil porušit královský mír, by radši měl začít hned balit, protože bude přestěhován na druhý konec Ostro­va.“</p>

<p>„Ale Výsosti!“ protestoval Garhein. „Vždyť tam je to samý kámen! Nikdo nemůže žít na severu Ostrova.“</p>

<p>„Jestli Garheine ještě jednou vytáhneš svůj meč, bu­deš mít příležitost si to vyzkoušet. Možná bys tam mohl pěstovat kozy, ty spasou všechno.“</p>

<p>Garheinův syn Karak se vztyčil. „To nemůžeš udě­lat!“ osopil se na Darana opileckým hlasem.</p>

<p>„Mohla bys trochu uklidnit toho hlupáka?“ požádal mě Daran.</p>

<p>„Samozřejmě“, odpověděla jsem.</p>

<p>„Tak do toho!“</p>

<p>Byli jsme si skoro jisti, že pivem nasáklý Karak v některý moment přeruší jednání, takže jsem na to byla připravená.</p>

<p>Daran už svoji sílu demonstroval. Teď byla řada na mě. Přiznávám, že jsem trošku přitvrdila, protože vše pozoroval rivanský diákon Elthek. „Přiveďte sem toho opilce“, požádala jsem obrovitého velitele gardy.</p>

<p>„Jistě, lady Polgaro,“ odpověděl vousatý voják. Pro­šel zírajícím davem, popadl Karaka za límec a přivlekl ho do čela sálu.</p>

<p>Zdvihla jsem ruce, natáhla prsty a soustředila se na to, abych v nich měla korbel. Potom jsem vytáhla z rukávu skleněnou lahvičku a nalila její obsah do kor­bele. Pozdvihla jsem korbel a prohlásila: „Pivo.“ V sále bylo takové ticho, že bylo slyšet praskání pěny. Podí­vala jsem se na Eltheka a s jistým zadostiučiněním sle­dovala, jak vyvaluje bulvy a polyká naprázdno. Lidé, kteří předstírají, že dokáží provozovat magii, jsou vždy velmi překvapeni, když ji vidí na vlastní oči. Potom jsem se obrátila k zapáchajícímu Karakovi „teď buď hodný chlapec a vypij to,“ pokynula jsem mu. Díval se na korbel, jako by to byl had a schoval obě ruce za zá­da.</p>

<p>„Seržante, přinuťte ho to vypít“ přikázal Daran veli­teli gardy.</p>

<p>„S největší radostí, Výsosti,“ odpověděl velký voják. Popadl jednu opilcovu ruku a sevřel ji ve své. „Vypij to!“ zahřměl.</p>

<p>Karak se rozklepal.</p>

<p>Pak začal seržant pomalu tisknout Karakovu ruku. Měl ruce jako lopaty a věřím tomu, že by svým stiskem rozplakal i kámen.</p>

<p>Karak se začal svíjet bolestí a kvičel jako prase.</p>

<p>„Vypij to!“ opakoval seržant.</p>

<p>„Výsosti!“ protestoval Garhein.</p>

<p>„Ticho!“ napomenul ho Daran. „Však vy se naučíte poslouchat  co vám řeknu.“</p>

<p>Seržant pokračoval v mačkání Karakovy ruky, až se opilec konečně zhroutil, vzal si ode mě korbel a vypil jeho obsah.</p>

<p>„Seržante,“ řekla jsem, „mám pocit, že se našemu mladému příteli za chvílí neudělá dobře. Možná byste ho měl vzít někam ke zdi, aby nám tady neublížil.“</p>

<p>Seržant se zašklebil, popadl Karaka a odtáhl ho do rohu, kde se mladému muži zjevně přitížilo.</p>

<p>„Lady Cellano,“ řekl Daran, „byla bys tak laskavá a přistoupila k trůnu?“</p>

<p>Cellana ostýchavě přistoupila blíž.</p>

<p>„Chceš se vrátit ke svému manželovi?“ zeptal se jí Daran.</p>

<p>„Nikdy!“ vykřikla. „To se radši zabiju. On mě bije, Výsosti. Pokaždé, když se napije – což je každý den – tak<emphasis> </emphasis>mě zmlátí.“</p>

<p>Daranova tvář ztvrdla. „Žádný slušný muž nebije ženu,“ prohlásil. „Proto slyšte rozhodnutí trůnu, že se ruší manželství Karaka a Cellany.“</p>

<p>„To nemůžeš udělat!“ zasípal Garhein. „Manžel musí potrestat ženu, když se nechová správně.“</p>

<p>„Ale král zas musí potrestat šlechtice, když se zacho­vá nesprávně,“ odpověděl mu Kamion. „Pokoušíš své štěstí, barone Garheine.“</p>

<p>„Teď se dostáváme k otázce vlastnictví půdy,“ řekl Daran.</p>

<p>„Ta půda je moje!“ vyjekl Garhein,</p>

<p>„Ne, je moje!“ kontroval Altor.   „Vrátila se do mého vlastnictví v momentě, kdy král zrušil manželství.“</p>

<p>„Musím vám připomenout, drazí pánové,“ ozval se opět Kamion, „že půda patří králi, jako ostatně celý Ostrov. Vy máte půdu jenom v pronájmu díky laska­vosti trůnu.“</p>

<p>„Asi bychom se mohli dohadovat nad právnickými kličkami celé týdny,“ řekl Daran, „ale legislativní otázky jsou velmi nudné. Proto, abychom ušetřili čas – a krev – prostě rozdělíme spornou půdu na půlku. Polovina připadne baronu Garheinovi a druhá baronu Altorovi.“</p>

<p>„To je neslýchané!“ protestoval Garhein.</p>

<p>„V tom případě začni přemýšlet o chovu koz. Uděláš, co ti říkám. Vezmeš své lidi a uprostřed parcely posta­víte pět metrů vysokou zeď. Jednak s tím budete mít dost práce a taky vás to pořádně oddělí. Přijdu se po­dívat, jako vám jde ta zeď od ruky, a taky vás tam chci vidět osobně pracovat. Ne že to budou stavět jen vaši podřízení.“</p>

<p>„Vždyť je to dvacet mil, Výsosti!“ vyjekl Altor. „Jenom? S tím můžete být za deset let hotovi. Začnete každý z opačného konce. Seržant vám přesně označí střed, takže to můžete brát jako závod. Lord Brand zná jména všech vašich bojovníků, takže víme, kdo se bude spolupodílet na vaší stavbě, ať už dobrovolně nebo v řetězech. Je vám to jasné?“</p>

<p>Zírali na něj, ale velmi moudře mlčeli.</p>

<p>„Řekl bych, pánové, že teď nebudete mezi svými pří­buznými zrovna v oblibě,“ poznamenal Kamion. „Do­poručoval bych vám, abyste si na tu stavbu oblékali drátěnou košili.“</p>

<p>„Teď se podíváme na toho nešťastníka v rohu,“ pro­hlásil Daran a zamračeně vstal z trůnu. Karak vy­prázdnil obsah svého žaludku, byl úplně bledý a celý třásl, když ho seržant přivlekl nazpět.</p>

<p>„Slušní muži nebijí své ženy, Karaku,“ řekl Daran, „takže tě naučím trochu slušnosti.“ Sáhl za trůn a vytá­hl dlouhý bič.</p>

<p>„To nemůžeš!“ zaječel Garhein. „Můj syn je šlechtic!“ „Zdá se, že máme rozdílné názory na to, co je šlech­tic, Garheine.   Protože je to zvíře tvůj syn, nechám po­trestání na tobě. Buď ho zbičuji nebo mu useknu ruce, vyber si.“</p>

<p>„Bez rukou by nemohl mlátit ženský, Výsosti,“ po­znamenal klidně Kamion, „a taky by možná přestal pít.“</p>

<p>„To je dobrá připomínka, lorde Brande,“ přikývl Daran. Sejmul ze zdi Rivův meč, který se okamžitě rozzářil. „Nuže, Garheine, co sis vybral?“ Daran teď držel v jedné ruce zářící meč a v druhé bič.</p>

<p> Garhein na něj tiše zíral.</p>

<p>„Odpověz!“ zahřměl Daran.</p>

<p>„Te…tedy bič, Výsosti,“ zakoktal Garhein.</p>

<p>„Moudrá volba,“ pokýval hlavou Kamion. „Mít syna bez rukou musí být dost smutné.“</p>

<p>V tu chvílí velitel stráže, který byl zjevně instruován, jak si počínat, strhl Karakovu košili; povalil ho na zem a chytil ho za kotník. „To jenom proto, aby nezalezl za nábytek, Výsosti,“ vysvětloval.</p>

<p>„Děkuji, seržante.“ Daran pověsil meč zpátky na zeď, odložil plášť a vyhrnul si rukávy.</p>

<p>Poté začal pracovat s bičem. Jak jsem si všimla, Cellaně se to velmi líbilo. Alornové jsou za všech okolností poměrně jednodušší.</p>

<p>Daran skončil, odložil bič a upravil si šaty. „Řekl bych, že jsme s touhle záležitostí skončili,“ oznámil šo­kovanému obecenstvu. „Jestli si dobře vzpomínám, odpoledne začíná soutěž v lukostřelbě. Asi se také zú­častním, na shledanou.“</p>

<p>Jen jsme se vrátili do Kamionovy pracovny, pustila jsem se do nich. „Vy jste to bičování měli naplánované dopředu, co?“</p>

<p>„Samozřejmě, teto Pol,“ zakřenil se Daran.</p>

<p>„Aniž byste se mě zeptali?“</p>

<p>„Nechtěli jsme tě rozčílit, Pol,“ usmál se Kamion. „Myslíš, že jsme to přehnali?“</p>

<p>Předstírala jsem  že o tom přemýšlím. „Ani ne, vzhledem ke Karakovu chování to bylo víceméně ade­kvátní.“</p>

<p>„Probírali jsme více možností,“ řekl Kamion. „Mne by se líbilo, kdybych toho pivaře vyzval na souboj, dal mu meč a pak ho rozsekal na kousky. Ale král usoudil, že by tě to mohlo rozrušit, tak jsme se shodli na tom bi­čování. Taky se přitom nenadělá.“</p>

<p>„A co ta hrozba, že mu useknete ruce?“</p>

<p>„To jsem jenom chtěl zdůraznit, že by muži neměli bít své ženy. Možná bychom to měli začlenit do našeho trestního rejstříku, Kamionu.“</p>

<p>„To jsi pěkný barbar, Darane.“</p>

<p>„Ani ne, teto Pol, jsem Alorn. Znám své lidi a vím, jak je postrašit. Nechci zavádět žádný teror, ale chci, aby si Rivané uvědomili, co je skutečně špatné a mě se opravdu nelíbí, když někdo bije svou ženu.“ Pohlédl z okna. „V tom spočívají základy vší moci, teto Pol. Mů­žeme se snažit být civilizovaní a slušní, ale moc každého vládce je založena na hrozbě. Naštěstí nemusíme hrozit příliš často. Kdybych měl takhle postupovat často, asi bych neseděl na otcově trůnu. Utekl bych tak daleko, že byste mě ani ty, ani dědeček nedokázali najít.“</p>

<p>Musím přiznat, že mě ta řeč naplnila hrdostí.</p>

<p>Zvěsti o tom, jak se Daran vypořádal se sporem mezi Garheinem a Altorem, se rychle rozšířily po celém Os­trově a Rivané se začali dívat na svého mladého prince regenta s ještě větším respektem. Daran si prostě počí­nal velmi dobře.</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>XI.</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Jednoho dne</strong> koncem příštího léta připlul do přístavu Anrak. Všimla jsem si, jak se za<emphasis> </emphasis>ta léta změnil. Někteří muži zestárnou skokem, ale Anrak se měnil postupně. Brat­ranec Železnéh pěsti, Býčí Šíje a Hbité nohy měl již sice šedivé vlasy, ale stále působil mladistvím do­jmem. Sešli jsme se společně s Kamionem a Daranem v zasedací komnatě v jedné z mnoha věží v citadele. Do té jsme se museli uchýlit, když jedno z mnoha Kamionových dětí začalo šmejdit v jeho pracovně. „Můj bratranec se nemůže vzpamatovat ze smrti své ženy, co, Pol?“ zeptal se Anrak, když jsme se usadili za konferenčním stolem. „Stále hovoří o starých ča­sech, ale vůbec se nezmínil o ničem, co se stalo ne­dávno. Mám pocit, jakoby jeho duše zemřela s tvou sestrou.“</p>

<p>„Skoro by se to tak dalo říct, Anraku,“ pokývala jsem hlavou. „A musím přiznat, že moje skoro též.“</p>

<p>Vzdychl. „Už jsem takové případy viděl. To je zlé.“ Znovu si povzdechl a pohlédl na Darana. „Jak si ve­de?“ zeptal se, jakoby neseděl Daran přímo vedle něj.</p>

<p>„Vkládáme do něj velké naděje,“ řekl Kamion a vylí­čil historku s bičováním.</p>

<p>„To sis vedl znamenitě,“ pokýval uznale hlavou Anrak. „Abych nezapomněl, tvůj strýc Medvědí plec chtěl, abych ti něco vyřídil.“</p>

<p>„Jak se mu vede?“ zeptal se Daran.</p>

<p>Anrak se usmál, „Myslím, že by ses s ním stále ještě nechtěl pasovat v boji. Má teď ale potíže s Medvědím kultem a chtěl, abych tě před ním varoval.“ Natáhl se na židli s pomračeným výrazem ve tváři. „Za starých časů nebývaly s Kultem žádné zvláštní problémy, protože neměl propracovaný systém víry. Jenom se žil najít nějaké teologické vysvětlení pro plenění již­ních království. To se ale změnilo od chvíle, kdy Belgarat s přáteli sebral Torakovi Orb. Teď kult chce, aby je Riva – nebo jeho nástupci – vedl s planoucím mečem na jih. Teď je Riva centrem jejich náboženství.“</p>

<p>„Už tu s nimi máme trochu problémy,“ poznamenal Kamion. „Protože je vede Elthek, což je zároveň rivanský diákon a nejvyšší kněz Belara, musíme si počínat obezřetně. Riva nechtěl mít žádné nepříjemnosti s církví a proto ho neskřípl pořádně, dokud byl ještě čas.“</p>

<p>„Já nejsem zdaleka tak smířlivý jako můj otec,“ po­znamenal Daran. „Blíží se chvíle, kdy nechám Eltheka popravit.“</p>

<p>„Není to nezákonné?“ zeptal se Anrak.</p>

<p>„Tak změním zákon,“ odpověděl Daran.</p>

<p>Pozorně jsem se na něj podívala a viděla, že je nej­vyšší čas mému synovci trochu srazit hřebínek. Můj synovec, povzbuzen úspěchem, jakým se vypořádal s Garheinem a Altorem, byl na nejlepší cestě stát se ty­ranem.</p>

<p>„Má Býčí šíje v Drasnii stejné problémy?“ zeptal se Kamion Anraka.</p>

<p>„Tam je to ještě horší,“ odvětil Anrak zamračeně.</p>

<p>„Když se Hbitá noha vypořádal s Kultem v Algarii, ti, co přežili, uprchlí za hranice ke Gar og Nadraku. Kult ovládá prakticky celé území na východ od Boktoru.“</p>

<p>„Mám pocit, že jádro problému bude tady,“ prohlásil Kamion. „Je tady Orb, a jestli Kult získá nadvládu nad strážcem Orbu, putujeme na jih dřív, než se nadějeme.“ „Mohli byste to vyřešit tak, že byste  nechali všechny Belarovy kněze plavat zpět do Val Alornu,“ navrhl s ďábelským úšklebkem Anrak.</p>

<p>„A v brnění,“ dodal Daran.</p>

<p>„Nic takového,“ řekla jsem rozhodným hlasem. „Někteří kněží jsou nevinní a lidé potřebují svou víru. Ale myslím, že má Kamion pravdu. Nepotřebujeme, aby se Kult motal blízko Orbu.“</p>

<p>„Ale co navrhuješ, když ne popravu, teto Pol?“ zeptal se Daran.</p>

<p>„Exil,“ navrhl Kamion.</p>

<p>„To bys nebyl moc populární ve Val Alornu a Boktoru, kdybys tam poslal čerstvou vlnu fanatiků,“ řekl Anrak.</p>

<p>„To jsem nemyslel,“ opáčil Kamion. „Měl jsem na mysli nějaké místo, kde bychom měli ty Kultisty pěkně na očích.“</p>

<p>„Na to se docela dobře hodí basa,“ řekl Anrak.</p>

<p>„Držet lidi pod zámkem stojí moc peněz,“ namítl Da­ran. Proč se každý vládce, co jich na světě je, tak stará o peníze? Pak se mému synovci rozjasnily oči. „Lorde Brande,“ řekl, „pamatuješ si, čím jsem vloni hrozil Garheinovi a Altorovi?“</p>

<p>„Že je<emphasis> </emphasis>pošleš na sever ostrova, ne?“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>„Kultisti seberou své saky paky a přilezou zpět.“</p>

<p>„Leze trochu hůř, když je v cestě voda, Kamione,“ zasmál se Daran. „Na severu jsou kromě hlavního os­trova ještě malé ostrůvky. Když pošleme Kultisty tam, tak od nich budeme mít pokoj.“</p>

<p>„Jsou to Alornové, výsosti,“ připomenul mu Kamion. „Mají stavbu lodí v krvi.“</p>

<p>„Co potřebuješ ke stavbě lodí?“</p>

<p>„Asi stromy.“</p>

<p>„Tam žádné stromy nebudou, milý Kamione. Dám je před tím všechny pokácet.“</p>

<p>„Stejně je ale budeš muset živit,“ ozval se zase Anrak.</p>

<p>„Budou se živit sami. Dáme jim osivo, zvířata a ná­stroje. Pak si budou moct vybrat, jestli budou farmařit nebo hladovět.“</p>

<p>Anrakova tvář se roztáhla radostným šklebem. „To je určitá možnost,“ přikývl. „Ale budeš stejně muset hlí­dat, jestli jim někdo nepošle na pomoc lodě odjinud.“</p>

<p>„Jsem si jist, že přesvědčím dědu Šereka, aby se o to postaral. Jsem si jist, že nechce ve Val Alornu žádné nové příslušníky Kultu a tak pohlídá, aby ti naši zůstali tady. Stejně tady křižují jeho lodě, aby zastrašily Angaraky, takže ho to nebude stát nic navíc.“</p>

<p>„Jediná věc, která ještě zbývá, je najít pro to nějaký důvod,“ řekl Kamion.</p>

<p>„Nestačila by na to nějaký vymyšlená historka?“ ze­ptal se Anrak.</p>

<p>„Kamion se zamyslel. „Měli bychom se pokusit o ně­co pravdivého. Jak jednou začneš se lží, musíš se jí dr­žet a časem je i rozšiřovat, až ti přerostou přes hlavu.“</p>

<p>„Možná bychom je mohli chytit při jejich tajných ob­řadech,“ navrhl Anrak. „Jsou dost drsné pro slušné li­di.“</p>

<p>„Cože?“ podivil se Daran. „Co tam dělají?“</p>

<p>Anrak potřásl hlavou. „Všichni se obléknou do med­vědích kůží a hrozně se zpijí. Jejich ženy a dcery nemají na sobě zhola nic a…“ Zaváhal, pohlédl na mne a tro­chu zrudl. „No, prostě jejich kněz provádí různé kous­ky, kterým říkají magie, i když to jsou takové laciné pouťové triky…“</p>

<p>„Výborně!“ přerušila jsem ho.</p>

<p>„Tomu nerozumím, teto Pol,“ podivil se Daran.</p>

<p>„Nepřesvědčoval snad Elthek tvého otce, aby posta­vil čarodějnictví mimo zákon?“</p>

<p>„No… to asi ano. Chtěl tím držet stranou lékaře… prostě se chtěl zbavit konkurence.“</p>

<p>„Když se budeme držet striktně litery zákona, tak jsou ta shromáždění Medvědího kultu čarodějnickými představeními, ne?“</p>

<p>„To je ono, Pol? vyhrkl uznale Kamion.</p>

<p>„Pak bude stačit, když je obklíčíme a pochytáme v průběhu těch ceremonií,“ přidal se Anrak. Krátce se zamyslel. „Mohli bychom počkat do podzimní rovno­dennosti. Pak dostaneme každého příslušníka Kultu na Ostrově. To je pro Kult velký den.“</p>

<p>„A proč?“ podivil se Daran.</p>

<p>„Jedna pověst praví, že Torak rozlomil svět právě v den podzimní rovnodennosti. Nevím proč, ale Med­vědí kult každoročně tuto událost oslavuje. Všechny kraje co jich v Šereku, Drasnii a Algarii je, zažijí tu noc svou vlastní párty Kultu,“</p>

<p>„Mám mezi lidmi své informátory,“ zamyslel se Ka­mion. „Nemělo by být tak těžké zjistit, kde se ty oslavy konají. Zmíním se o tom svým lidem a do týdne by­chom tu informaci mohli mít.“</p>

<p>Daran si vzdychl. „Tak další dobrý nápad, který pů­jde k čertu.“</p>

<p>„Který nápad máš na mysli?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Doufal jsem, že se Elthek bude muset postarat as­poň sám o sebe, že si bude sám farmařit, ale když jich bude víc pohromadě, tak se určitě o své kněze postara­jí.“</p>

<p>„Tím bych se, Darane, na tvém místě moc netrápil,“ uklidňoval ho Anrak. „Plavil jsem na severní straně Ostrova. Je tam těch ostrůvků spousta, ale všechny jsou hrozně malé. Žádný není dost velký na to, aby uživil víc jak půltuctů lidí. Jestli ti jde o tohle, tak si můžeš být jist, že se Elthek při shánění obživy pořádně zapotí.“</p>

<p>„To je výborné,“ pochvaloval si tuto zprávu Daran.</p>

<p>Kamionovi informátoři nám zjistili, že se na rozdíl od jiných království, shromažďují všichni členové Kultu pod vedením Eltheka v jedné strži v horách, které se tyčily hned za citadelou. Z toho bylo zjevné, jak moc chce mít Elthek své ovečky pod kontrolou.</p>

<p>Kamion se se mnou asi týden před rovnodenností trochu pohádal. Hrozně se rozčílil, když jsem mu řekla, že hodlám jít s ním do té rokle. „V žádném případě,“ prohlásil. „Může to být dost nebezpečné.“</p>

<p>„A co budeš, Kamione, dělat, když se ukáže, že ten diákon skutečně trochu ovládá magii? Nebudeš Daranovi moc platný, když tě Elthek promění v ropuchu.“</p>

<p>„To je absurdní, Pol. To nesvede nikdo.“</p>

<p>„Nebuď si tak jistý, Kamione. Já bych to svedla, kdy­bych chtěla. Kdyby se v tom Elthek trochu vyznal, jsem pravděpodobně jediný člověk na ostrově, který by se mu mohl postavit. Tak se radši se mnou nehádej.“</p>

<p>Všichni vojáci, kteří se měli zúčastnit pochytání pří­slušníků Kultu, byli pečlivě vybráni, aby nedošlo k vyzrazení našich plánů. Kamion je posílal po skupin­kách do hor, aby se tam ukryli. Kultisti se začali sjíždět do města koncem léta a po několika dnech je Elthek po­sílal do rokle, aby vše připravili na oslavu. Bylo to až legrační pozorovat skupiny ozbrojených mužů, kteří kroužili lesem a snažili se navzájem vyhýbat. Já strávila většinu času v podobě ptáka, kde jsem pozorovala ze stromu veškeré dění, abych zabránila tomu, že by nás zaskočila některá narychlo provedená změna ze strany Eltheka.</p>

<p>Náš plán byl velmi jednoduchý. Vybrali jsme ve vší tajnosti několik všeobecně uznávaných šlechticů, kteří měli celou ceremonii v rokli sledovat a až budou mít dost důkazů o zvráceností těch oslav – a až budou kultisti dostatečně opilí – zasáhne vojsko a pochytá členy Medvědího kultu. Až den před rovnodenností jsme oznámili Daranovi, že on sám se akce nezúčastní. „Ty budeš sedět u soudu, výsosti,“ řekl mu Kamion. „A kdybys osobně vedl vojsko, tak by to ztratilo ná­dech nestrannosti.“</p>

<p>„Ale…“ protestoval.</p>

<p>„Žádné ale, můj milý,“ zarazila jsem ho. „Kdybys byl skutečný král, bylo by to možná něco jiného. Ale jako regent zastupující svého otce, musíš být trochu opatr­nější. Máš na starosti otcův trůn, ne svůj.“</p>

<p>„Jednou bude můj.“</p>

<p>„Mezi „je“ a  „bude“ je velký rozdíl, Darane. V této situaci musíš dát najevo svou nestrannost a neinformo­vanost o celé věci. Můžeš si celý den cvičit obličeje, kte­ré budou vyjadřovat překvapení a pohoršení. Až se Anrakem a Kamionem pochytáme Kultisty a předve­deme je před tebe, nesmí být znát, že jsi o celé situaci věděl. V situacích jako je tato je velmi důležité, jak se člověk tváří.“</p>

<p>„Výsost by měla mít na paměti, že je čarodějnictví těžký zločin, za který se může posílat i na hranice,“ připomněl mu Kamion.</p>

<p>„Skutečně bych to mohl udělat, tetičko Pol?“ zeptal se mne Daran.</p>

<p>„Nenech se unést, drahoušku. Musíš si ale uvědomit, že když je pošleš do vyhnanství, tak jim vlastně proka­zuješ milost.“</p>

<p>„Součást celého toho nápadu je i to, jak si vybudovat reputaci, výsosti,“ vysvětloval Kamion.</p>

<p>„To není úplně fér,“ namítl Daran.</p>

<p>„Ne, to není. Je to ale politika a politika není vždycky o tom, být spravedlivý. Teď mne ještě napadlo, že bys mohl před vynesením konečného rozsudku nějakou chvilku počkat. Já bych navrhoval tak týden.“</p>

<p>Daran na něj beze slova zíral.</p>

<p>„Tím získáš čas, aby se to rozkřiklo mezi lidmi. Trochu toho zatažení veřejnosti do případu, jestli rozu­míš.“</p>

<p>„Já vím, co jim mám dělat, Brande.“</p>

<p>„Jistě že víš,“ řekla jsem. „Jenom jde o to, abys to neudělal příliš rychle. Dopřej Elthekovi a jeho věrným trochu času, aby se obávali o rozsudek.“</p>

<p>„Kde je mám držet, zatímco budu předstírat, že pře­mítám o rozsudku?“</p>

<p>„Elthek vybudoval pod Belarovým chrámem docela velké vězení,“ ozval se Kamion s vážnou tváří. „Jestli tam ještě je,  tak…“</p>

<p>Daran se v tu chvíli nahlas rozesmál.</p>

<p>Konečně přišel velký den, ale venku bylo zataženo a vypadalo to na pořádný slejvák. „No výborně,“ mručel Anrak při pohledu z okna našeho modrého salónku. „Jestli něco nenávidím, tak to jsou procházky po lese za deště.“</p>

<p>„Však se nerozpustíš,“ ujistila jsem ho. „Jestli chceš, tak s sebou vezmi večer mýdlo. Mám pocit, že už je čas na tvou pravidelnou každoroční koupel.“</p>

<p>„Mám čím dál větší pocit, že jsi mi udělala velkou službu, když jsi tenkrát v Údolí odmítla mou nabídku k sňatku, Pol,“ odpověděl.</p>

<p>„Co to má znamenat?“ zajímal se Daran.</p>

<p>„Byl jsem v té době mladý a hloupý, Darane,“ vy­světloval Anrak. „Někteří muži se prostě pro manžel­ství nehodí.“</p>

<p>To mi připomnělo, že Daranovi už táhne na třiadva­cet a rozhodně nepotřebujeme, aby z něj vyrostl starý mládenec.</p>

<p>Pršelo celý den a citadelu i celý přístav potáhl příkrov mlhy. V pozdním odpoledni se přece jenom vyčasilo a nádherný západ slunce odčinil ten den plný deště.</p>

<p>Ne, s tím jsem neměla nic společného. Však víte, co soudí můj otec o tom, když se někdo snaží poručit vět­ru a dešti.</p>

<p>Šlechtici a měšťané, kteří nás toho večera doprovázeli gako svědkové, byli všichni do jednoho mužové nepo­skvrněné pověsti a nezpochybnitelného charakteru. Navzdory Anrakovým námitkám nebyli nijak vyškole­ni nebo instruováni. Samozřejmě neměli ani ponětí, co se má v tom lese stát. Kamion coby rivanský správce prostě ty muže svolal po západu slunce. Někteří zrov­na večeřeli, když přišel pokyn dostavit se do citadely, takže se to neobešlo bez drobných stížností.</p>

<p>„Co to má, Kamione, znamenat?“ ptal se bělovousý hrabě, když jsme se všichni shromáždili ve stájích. Hrabě se jmenoval Jarok, což bylo docela běžné alornské jméno.</p>

<p>„Chci, abyste všichni něco viděli, drahý hrabě Jaroku,“ odpověděl Kamion.</p>

<p>„Na co se máme dívat?“ Jarok byl viditelně nešťastný. Byl to starý muž a měl mladou ženu. Mám pocit, že měl na dnešní večer jiné plány.</p>

<p>„Nemohu o tom zatím mluvit,“ prohlásil Kamion. „Všechny vás potřebujeme, abyste byli svědky krimi­nálního činu, který se má stát dnešní noci. Narušitelé budou vzati do vazby a pak postaveni před soud. Vy všichni budete plnit svou občanskou povinnost a pak se zúčastníte soudu.“</p>

<p>„U Belara!“ vykřikl Jarok. „Prostě ty ničemy pověste a bude to.“</p>

<p>„Nemluvíme o nějaké zlodějině nebo náhodné vraždě. Jedná se o tajné spiknutí, které ohrožuje trůn a celé království. Chceme to zarazit a proto potřebujeme jasné důkazy než předstoupíme před prince regenta.“</p>

<p>„To je to tak zlé?“ zamžikal Jarok. „Je to skutečně tak vážné, že nestačí magistrát? Musí to jít skutečně až před Darana?“</p>

<p>„Možná ještě horší! Pokud to půjde, hnal bych to až před samotného Rivu.“</p>

<p>„Tak na co čekáme? Jdeme!“</p>

<p>Miluju Alorny. Jsou schopni mžiknutím oka změnit svůj názor, co?</p>

<p>Cesta ke strži, kde se měla slavnost konat nebyla nic příjemného. Sice svítil měsíc i hvězdy, ale les byl na­sáklý celodenním deštěm, takže jsme byli mokří na ků­ži, ještě než jsme se dostali k úzkému sedlu, spojenému se dvěma údolími. Tam se situace ještě zhoršila. Museli jsme sesednout a šplhat mokrým porostem vzhůru.</p>

<p>Oheň Medvědího kultu byl seshora dobře vidět, ale jak jsme sestupovali lesem, byl zakryt stromy.</p>

<p>„Už jsem se léta tak nepobavil,“ šeptal mi Anrak při sestupu po příkrém svahu.</p>

<p>„Anraku, copak ty nikdy nevyrosteš?“ zeptala jsem se spíš nerudně, jak jsem se snažila ochránit šaty aspoň trochu před mokrým porostem.</p>

<p>„Jestli to půjde, tak ne, má paní.“ Jeho úsměv byl na­kažlivý a já jsem musela potlačit smích.</p>

<p>Mýtina, uprostřed které hořel kultovní oheň, byla docela velká. „Roztáhněte se, pánové,“ předával Kami­on šeptem pokyny. „Pokuste se, aby vám nic neunik­lo.“ Šlechtici, obchodníci a vojáci, doprovázející naši skupinu, se začali rozestupovat. Snažili se pohybovat tak tiše, jak to jen šlo. Zároveň se pokoušeli krýt, aby je nebylo vidět. Potom se ponořili do mokré trávy.</p>

<p>Elthek zatím nebyl nikde vidět. Členové kultu, oble­čení v medvědích kůžích, pili silné pivo a zpívali – velice špatně – staré alornské písně. Jeden z vojáků, které poslal Kamion do lesa již před nějakým časem, se k nám připojil. Byl to škrobený muž s přísným výra­zem ve tváři. „Jaké jsou rozkazy, lorde Brande?“ za­šeptal.</p>

<p>„Řekněte svým mužům, aby se drželi z dohledu, ser­žante,“ nařídil Kamion. „Mají v lese nějaké hlídky?“</p>

<p>„Ne. Co narazili ten sud piva, tak se všichni připojili k těm u ohně.“ Seržant si odkašlal a trochu zrozpačitěl. „A… lorde Brande?“</p>

<p>„Ano, seržante?“</p>

<p>„Vím, že bych neměl dávat rozkazy k nějakým akcím bez rozkazu, ale stalo se něco, že jsem musel zasáh­nout.“</p>

<p>„A co?“</p>

<p>„Když se ti lidé shromáždili tady v té strži, bylo po­měrně jasné, že se jedná o příslušníky Medvědího kul­tu. Někteří z mých mužů s nimi sympatizují, takže jsem musel podniknout jisté kroky. Nikdo nebyl zra­něn,“ dodal váhavě, „alespoň ne vážně. Nechal jsem ty muže přivázat ke stromům několik mil daleko odsud. Do pusy jsme jim nacpali staré ponožky, aby nemohli nikoho varovat. Je to v pořádku, můj lorde?“</p>

<p>„Naprosto perfektní, kapitáne.“</p>

<p>„Ach… jsem seržant, lorde.“</p>

<p>„Už nejsi. Jak se jmenuješ, kapitáne?“</p>

<p>„Torgun, můj lorde,“</p>

<p>„Tak v pořádku, kapitáne Torgune. Vrať se ke svým mužům a rozděl je tak, aby byly pokryty všechny úni­kové cesty.“ Kamion mu ukázal lovecký roh. „Až mě uslyšíš troubit na tohle, dej pokyn k akci. Chci, aby všichni, co na sobě budou mít medvědí kůži, skončili v železech.“</p>

<p>„Asi se budou snažit utéct. Můžeme použít síly?“</p>

<p>„Dělejte všechno, co uznáte za vhodné, kapitáne Tor­gune.“</p>

<p>Úšklebek na tváři nově jmenovaného kapitána byl jeden z nejhorších, které jsem kdy viděla. „Snažte se, abyste jich nezabili příliš mnoho, kapitáne,“ dodala jsem… jenom pro jistotu, jestli rozumíte.</p>

<p>Výraz nevinnosti, kterým mne obdařil, byl tak zjev­ný, že jsem se málem rozesmála. „Samozřejmě, lady Polgaro. To mě ani ve snu nenapadlo.“ Po těch slovech zmizel.</p>

<p>„Dobrý trik, Kamione,“ zašeptal uznale hrabě Jarok. „Povýšení přímo v poli je jedním z nejlepších způsobů, jak získat dobré důstojníky. Ten chlápek za tebou půjde třeba do ohně.“</p>

<p>„Doufejme, že tak daleko to nedojde, milý hrabě. Sta­čí, že jsme úplně mokří.“</p>

<p>Párty kolem ohně byla stále divočejší, protože pivo teklo proudem. Členové kultu se potáceli kolem ohně s korbely v rukou a snažili se napodobovat klátivou chůzi své modly. V tom se na scéně objevil Elthek a kolem něj byli shromážděni skoro všichni Belarovi kněží, co jich na Ostrově větrů bylo.</p>

<p>„Mám obavu, že pořádně zdecimujeme kněžstvo,“ zašeptal mně a Anrakovi Kamion.</p>

<p>„Určitě nebude těžké je nahradit,“ ujistil ho Anrak, „Kněžský život není příliš těžký. Určitě se při něm moc nezpotíš.“</p>

<p>Pak se asi na hodinu začal předvádět Elthek. Jeho vy­stoupení obsahovalo dlouhou řeč doprovázenou růz­nými lacinými triky, které on nazýval magií. Plameny ohně měnily barvu podle toho, jaký prášek tam zrovna nasypali jeho přisluhovači. Nad ohněm se objevil ta­jemný duch, což nebylo nic jiného než načerněná prů­svitná záclonka. Nad roklinou se objevil druhý měsíc, což byla lehká skleněná koule naplněná svítícími muš­kami. Skály začaly krvácet a najednou se probral i obětovaný beran. Všechny ty triky byly velmi průhled­né, ale Elthek to podával s velkým smyslem pro dramatičnost a opilí členové kultu tím byli zcela uchváce­ni.</p>

<p>„Co myslíš, Pol?“ zeptal se mne Kamion. „Stačí tahle ukázka čarodějnictví pro naše účely?“</p>

<p>„Čarodějnictví?“ opáčila jsem udiveně.</p>

<p>„Takhle jsem to aspoň vždycky nazýval,“ řekl tiše.</p>

<p>„Ty jsi expert v téhle oblasti,“ řekl Anrak. „Předvádí tu Elthek skutečně nějakou magii?“</p>

<p>„Ne. Tohle je všechno podvod. Ale mělo by to stačit, abychom ho mohli usvědčit.“</p>

<p>„Přesně to jsem si myslel,“ řekl Kamion a sáhl po lo­veckém rohu.</p>

<p>„Nechceš počkat na nahá děvčata?“ zeptal se zkla­maným hlasem Anrak.</p>

<p>„No… radši ne. Nechci komplikovat zasedání soudu tím,<emphasis> </emphasis>že tam ještě obviníme ženy.“ S těmi slovy přiložil lovecký roh k ústům a zatroubil, aby přivolal kapitána Torguna a jeho muže.</p>

<p>Vojáci byli dobře vycvičení a kultisté byli příliš opilí, takže to nebyl nijak lítý boj a oběti byly minimální. El­thek sice nepřestával ječet to své: „Co si to dovolujete?“ Ale jak jsem si všimla, po meči nesáhl. Konečně přestal jekot bavit kapitána Torguna a tak umlčel diákonovy projevy pěstí.</p>

<p>Bylo krátce po rozednění, když jsme s kultisty v řetězech dorazili do Rivova města. Šoupli jsme je do vězení pod Belarovým chrámem a Kamion vydal in­strukce kapitánovi Torgunovi. Pak jsme se s našimi svědky vydali do Citadely, abychom oznámili Daranovi, že naše mise byla úspěšná.</p>

<p>Soud se uskutečnil následující den na náměstí před chrámem. Všimla jsem si, že jsou všude kolem pro každý případ rozmístěni Torgunovi muži.</p>

<p>„Proč se soud odehrává tady místo v trůnním sále?“ zeptala jsem se Darana.</p>

<p>„Chci, aby rozsudek mohl slyšet skutečně každý, teto Pol,“ vysvětloval mi Daran. „Chci, aby si lidé ještě dlouho pamatovali, jak jsme zatočili s Medvědím kul­tem a nepodlehli mu znovu.“</p>

<p>Daran seděl na zdobené židli, která vlastně patřila Elthekovi a Torgunovi muži ji vynesli ven, na místě, kde ho mohl každý vidět. Potom přivedli členy kultu. Byli stále v řetězech a vypadali skutečně příšerně. Vo­jáci je přinutili, aby si po skupinkách sedli pod scho­diště, které vedlo k chrámovým dveřím. Když soud za­čal, bylo náměstí plné.</p>

<p>Kamion, správce Rivy, povstal. „Občané, na ostrově byl spáchán zločin a my jsme se tu sešli, abychom ho potrestali a vynesli rozsudek.“</p>

<p>„O jaký zločin jde?“ zeptal se hromovým hlasem dobře oděný měšťan. Jeho hlas se nesl přes celé ná­městí. Rivanský správce se nedal zaskočit.</p>

<p>„Zločin čarodějnictví,“ odpověděl Kamion.</p>

<p>Elthek, potlučený od kapitána Torguna, se snažil vstát, ale to jde dost těžko, když jste připoutáni k dalším lidem.</p>

<p>Mám za to, že celý proces probíhal velmi hladce. Kamion měl připraveny dobré otázky a svědci potvr­zovali, že Elthek skutečně v té rokli provozoval magii a kouzla.</p>

<p>Pak přistoupil k diákonovi kapitán Torgun a postavil jej rázně na nohy.</p>

<p>„Co chceš říct k těmto obviněním?“ zeptal se vězně Kamion.</p>

<p>„Lži! Jsou to samé lži!“ takřka ječel Elthek. „A na mne se tyto zákony nevztahují.“</p>

<p>„Zákon platí pro každého,“ opravil ho stručně Daran.</p>

<p>„Já jsem ale kněz! Jsem nejvyšší diákon Belarova řá­du!“</p>

<p>„Tím spíš bys měl dodržovat zákony.“</p>

<p>„To nebyla žádná skutečná magie!“</p>

<p>„Cože?“ podivil se Daran. „Já neumím vyvolávat du­chy, nebo vytvořit další měsíc, nebo snad přinutit ská­ly, aby krvácely. Ty snad ano, lorde Brande?“</p>

<p>„Já bych se o to ani nepokoušel,“  odpověděl Kamion.</p>

<p>„Je to zcela jasné!“ zahřměl hrabě Jarok.</p>

<p>„Nechť rozhodne lid,“ pravil silným, státnickým hla­sem Daran. „Jsou tito lidé vinni provozováním čarodějnictví?“</p>

<p>„ANO!“ zahřměl dav. Mám pocit, že ten řev vyplašil všechny jeleny na Ostrově.</p>

<p>„Odveďte vězně zpět do žaláře,“ přikázal Daran. „Pouvažuji o tom, jaký je přiměřený trest za takovýto zločin.“</p>

<p>Stálé protahování, po které si Daran „rozmýšlel“ ko­nečný rozsudek, poskytl vězňům dostatek času, aby se dívali ze svých cel maličkými okénky na nohy kolem­jdoucích a přemýšleli o svém osudu.</p>

<p>Daran vynesl rozsudek v jednom z těch chladných dní, kdy se na obloze objevily mraky, ale obvyklý déšť se nedostavil. Všichni jsme zamířili k náměstí, kam byly vyvedeni obvinění, aby si vyslechli svůj ortel.  Hranice, které byly postaveny kolem, náměstí, předznamenávaly, jaký by asi osud odsouzenců mohl být.</p>

<p>Daran se usadil v křesle a dav ztichl. Ačkoliv bylo pod mrakem, bylo poměrně světlo. Louče v rukou několika přihlížejících proto působily poněkud nepatřičně.</p>

<p>„Promýšlel jsem, přátelé, dlouho tento případ,“ pro­hlásil Daran, „a teprve po dlouhých úvahách jsem do­spěl k tomuto rozhodnutí. Pro slušného člověka je ča­rodějnictví nepředstavitelný zločin, a proto musí být zcela vymýcen. Tento případ je ovšem spíše výsledkem nekonečné hlouposti než produktem sil pekelných. Medvědí kult je spíš příkladem zavedení na slepou kolej než čilým zlem. Přátelé, ty louče nebudeme po­třebovat, proto je odložte.“</p>

<p>Kolem zašuměly nesouhlasné výkřiky.</p>

<p>„Mluvil jsem o tomto problému se svým otcem, krá­lem,“ pokračoval Daran, „a ten se mnou souhlasil, že je nejdůležitější oddělit členy kultu od ostatní společnosti. Mohli bychom se jich samozřejmě zbavit pomocí ohně, ale král se mnou souhlasí, že by to v tomto případu bylo poněkud přehnané. Naše rozhodnutí je takové, že tito zločinci budou odsouzeni k trvalému vyhnanství. Budou okamžitě odvezeni na souostroví na sever od našeho ostrova a dožijí tam do konce svých dní. Naše rozhodnutí je konečné a neměnné. Případ je uzavřen.“</p>

<p>Z davu se ozvaly nespokojené výkřiky, ale několik upozornění na vojáky kapitána Torguna okamžitě zjednalo pořádek.</p>

<p>Elthek, bývalý rivanský diákon se lehounce usmíval.</p>

<p>„Moc se, Eltheku, nesměj,“ řekl mu Kamion. „Jeho výsost už o celé záležitosti spravila svého dědečka a Šerekovo loďstvo se jistě postará o to, aby se tě zbytky členů kultu, které jsme nepochytali, nepokusili osvo­bodit. Zůstaneš tam do konce života. Mimochodem, zima se blíží. Měl by ses dát co nejdřív do práce, aby sis zbudoval nějaký přístřešek. Zima tam bude coby dup. Nemáš moc času.“</p>

<p>„Co tam máme jíst?“ zeptal se jeden z odsouzených.</p>

<p>„To plně záleží na vás. Dáme vám nějaké rybářské háčky a je tam pár divokých koz. Ty by vám měly po­moc přežít zimu. Na jaře vám dáme farmářské nářadí, kuřata a osivo.“</p>

<p>„To je vhodné pro sedláky,“ namítl Elthek. „Jistě ne­očekáváte, že se kněží jako já budou hrabat v zemi.“</p>

<p>„Ty už, chlapče, žádný kněz nejsi,“ informoval ho Kamion. „Jsi usvědčený zločinec a trůn k tobě nemá<emphasis> </emphasis>žádné závazky. Ber nebo nech být, Eltheku. Tam naho­ře je plno mořských ptáků a,<emphasis> </emphasis>jak jsem slyšel, jejich trus je výborné hnojivo. Jsi velmi schopný chlapík, tak vě­řím, že si nějak poradíš.“ Usmál se na něj a z Elthekovy tváře se dalo vyčíst, že až teď si plně uvědomuje, co Daranovo rozhodnutí znamená. „Rád bych tu s tebou zůstal a podiskutoval si s tebou, ale máme s jeho vý­sostí nějaké jednání v Citadele. Jsou to státní záležitosti, to snad chápeš.“ Trochu zvýšil hlas. „Kapitáne Torgune, vězňové jsou připraveni. Můžete je eskortovat k lodím. Mají před sebou spoustu práce a určitě se nemohou dočkat, až začnou makat.“</p>

<p>„Rozkaz, lorde Brande!“ odpověděl Torgun a zasalutoval.</p>

<p>„Mimochodem, Eltheku,“ obrátila jsem se na bývalé­ho kněze.</p>

<p>„Copak?“ zeptal se kysele.</p>

<p>„Přeju ti šťastnou cestu a skutečně upřímně doufám, že se ti bude nový domov a nová práce líbit.“</p>

<p>A to bylo naposled, co měl Medvědí kult na Ostrově větrů svého náboženského vůdce. Je to už tři tisíce let, co začal Elthek a jeho věrní na těch malých skalnatých ostrůvcích hospodařit, a i když jsou to Alornové, vzali si Rivané Daranovu lekci pořádně k srdci. Zdá se, že nikdo nestojí o to prožít život bojem o holou existenci a ty malé ostrůvky tam stále jsou a čekají…</p>

<p>Příští jaro přišlo velmi pozdě a já jsem se cítila stále více unavená. Jedné deštivé noci, když jsem se převa­lovala na posteli, dolehl ke mně matčin hlas. <emphasis>„Polgaro,“ </emphasis>řekla, <emphasis>„nezdá se ti, že by se měl Daran oženit?“</emphasis></p>

<p>Upřímně řečeno, matčina otázka mne překvapila, protože jsem se na svého synovce – i když přiznávám, že úplné iracionálně – dívala jako na dítě. Asi to bylo tím, že jsem si snažila udržet vzpomínku na Beldaranu.  Každý má právo na nějakou slabost.</p>

<p>Druhý den, když jsme se Daranem a Kamionem se­šli, abychom probrali běžné otázky, prohlédla jsem si svého synovce trochu podrobněji a musela jsem si přiznat, že měla matka pravdu. Daran měl velmi světlé vlasy a světlovlasí lidé vždy vypadají mladší než bruneti. Byl to statný mladý muž a zodpovědnost za regenství ho učinila ještě dospělejším, než odpoví­dalo jeho věku.</p>

<p>„Co na mě tak koukáš, teto Pol?“ zeptal se zvědavě.</p>

<p>„Nic zvláštního, jen koukám, že ses zapomněl oholit na bradě.“</p>

<p>Sáhl si na tvář. „Máš pravdu,“ souhlasil. „Myslíš, že bych si měl nechat narůst vousy?“</p>

<p>„To teda určitě ne“, odpověděla jsem. „Už je těch vousatých okolo dost. Co budeš dělat s tím nedostat­kem kněží? Většina odešla s Elthekem na sever.“</p>

<p>„Obejdeme se bez kněží, teto Pol. Belarovi kněží vždycky z nějakých důvodů načichnou idejemi Med­vědího kultu a to tady nepotřebujeme.“</p>

<p>„Potřebujeme kněze, Darane.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Aby mohli pořádat svatby a pohřby,“ odpověděla jsem mu rázně. „My přece chceme, aby mladí lidé vstupovali do manželství a ne aby upadala morálka? S tím snad souhlasíš?“</p>

<p>Bylo vidět, že ho to vůbec nenapadlo.</p>

<p>„Nemohl bych se o ten problém postarat já?“ navrhl Kamion. „Mohli bychom přivést kněze z Šereku a Drasnie, ale tím bychom, na ostrov dostali Medvědí kult. Mluvil jsem o tom s kaplanem z paláce a došli jsme k závěru, že bychom zde mohli zřídit teologický seminář. Navrhli bychom takové podmínky, aby se tam nedostal nikdo nežádoucí.“</p>

<p>„To nechám na tobě, Kamione,“ souhlasil Daran. „Udělej, do uznáš za vhodné.“ Pohlédl k oknu, za kte­rým začínalo svítat. „Kolik bys řekla, že je hodin?“ ze­ptal se mě. „Pozval jsem si na dnešní dopoledne krejčí­ho.“</p>

<p>„Jsou čtyři hodiny po rozbřesku“ odvětila jsem.</p>

<p>„Řekl bych, že je později.“</p>

<p>„Věř mi, Darane.“</p>

<p>„Samozřejmě, teto Pol.“ vstal. „Vrátím se po obědě.“ Natáhl ruce. „To sako je mi už trochu těsné v rame­nech, asi by ho měl krejčí povolit.“ zamířil ke dveřím a vyšel z místnosti.</p>

<p>„Kamione,“ řekla jsem.</p>

<p>„Ano, Pol?“</p>

<p>„Měli bychom mu najít manželku. Mám strach, aby nám z něj nerostl starý mládenec.“</p>

<p>Kamion se rozesmál.</p>

<p>„Co je na tom tak směšného?“</p>

<p>„Nikdy mne to ještě nenapadlo, Pol. Mohl bych se­psat seznam případných mladých šlechtičen.“</p>

<p>„Nejenom šlechtičen, Kamione,“ řekla jsem rozhod­ně.</p>

<p>„Copak si princ může vzít neurozenou dívku?“ po­divil se Kamion.</p>

<p>„Vezme si tu, kterou mu určím. Jedná se o velmi ne­obvyklý případ a proto na něj neplatí normální pravidla. My nebudeme Daranovi vybírat manželku. To rozhodnutí přijde odjinud.“</p>

<p>„Cože? A od koho?“</p>

<p>„Nemám právo o tom mluvit – a i kdybych ti to řekla, stejně bys mi nevěřil.“</p>

<p>„Je to jedna z <emphasis>tamtěch </emphasis>záležitostí?“ zeptal se nejistě.</p>

<p>„Přesně tak. Dej se do toho seznamu, já zatím dosta­nu nějaké pokyny.“</p>

<p>Vzdychl.</p>

<p>„Co se ti nelíbí?“</p>

<p>„Já tohle nemám rád, Pol. Mám rád, když si můžu věci rozumně vysvětlit.“</p>

<p>Teď byla řada na mně, abych se zasmála. „Ty oprav­du věříš, že láska a manželství jdou vysvětlit rozu­mem? Lidé se nedají okouzlit lesklým peřím jako ptáci, i když je to dost podobné. To mi věř, příteli.“</p>

<p>„Tuhle větu používáš dneska ráno nějak často, Pol.“</p>

<p>„Kdybyste mne s Daranem pořádně poslouchali, nemusela bych se opakovat. Dej se do práce, Kamione, já mám také co dělat.“</p>

<p>Vrátila jsem se do svého pokoje a myšlenky jsem sou­středila na matku.</p>

<p><emphasis>„Ano, Polgaro?“</emphasis>ozvala se.</p>

<p><emphasis>„Kamion začal hledat všechny vhodné dívky na os</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>trově, matko. Jak máme určit, která z nich je ta pravá?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Však to poznáš… a Daran taky.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Přece nenecháme to rozhodnutí na něm, nebo ano? Je to hodný chlapec, ale toto je skutečně důležité.“</emphasis></p>

<p>Skutečně se zasmála. <emphasis>„Jen je přiveďte jednu po druhé</emphasis> <emphasis>do sálu R</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>vanských králů, Pol. Pak hned oba poznáte, která je ta pravá.“</emphasis></p>

<p>A tak jsme to skutečně udělali. I když to nebylo tak snadné. Kamion dal totiž rozhlásit, že Daran hledá nevěstu – což pravděpodobně mladého prince dosud nenapadlo – a mladé dívky z celého ostrova pěkně jedna po druhé předstupovaly ve svých nejlepších ša­tech před trůn v královském sále. Každá z nich měla pět minut na to, aby zaujala stále více nervózního a ně­kdy i vyděšeného mladého muže.</p>

<p>Tak to pokračovalo několik dní a Daran byl stále více a více zmatený z dívčích úsměvů, kterými se ho snažily okouzlit.</p>

<p>„Jestli to takhle půjde dál, teto Pol, tak uteču,“ pro­hlásil jednoho večera.</p>

<p>„To bych ti neradila,“ řekla jsem mu. „Chytila bych tě a přivedla zpět. Musíš se, Darane, oženit, protože mu­síš přivést na otcův trůn následníka. To je tvoje povin­nost. Teď se jdi trochu vyspat. Vypadáš unaveně.“</p>

<p>„Taky bys tak vypadala, kdybys byla na mém místě.“</p>

<p>Mám pocit, že to bylo hned druhý den, když vstou­pila do sálu <emphasis>ona. </emphasis>Byla malá a její vlasy byly skoro stejně tak tmavé jako moje. Její zářivé oči byly téměř černé. Pocházel z rodiny drobného šlechtice, který měl malý kousek půdy v horách. Jmenovala se Larana, měla na sobě jednoduché šaty a vstoupila do sálu téměř ostý­chavě. Hleděla do země a na alabastrových tvářích se usadil panenský ruměnec.</p>

<p>Zaslechla jsem, jak Daran zatajil dech a tak jsem se na něj otočila. Byl bledý a ruce se mu chvěly. Co bylo ale ještě důležitější, byla skutečnost, že se rozzářil Orb za­sazený v meči a zářil stejně jako Laraniny tváře.</p>

<p>Přistoupila jsem k Rivanskému správci. „Pošli ostatní dívky domů, Kamione,“ řekla jsem mu. „Našli jsme tu pravou.“</p>

<p>Kamion nevěřícně hleděl na zářící Orb. „Na tohle jsme čekali, Pol?“ zeptal se chvějícím hlasem.</p>

<p>„Samozřejmě,“ odpověděla jsem polohlasně. „Přece sis nemyslel, že se tu ty dívky producírují jen tak.“ Pak jsem sestoupila k budoucí nevěstě. „Zdravím tě, Larano.“</p>

<p>„Lady Polgaro,“ vydechla.</p>

<p>„Pojď se mnou, drahoušku.“</p>

<p>„Ale…“ pohlédla na Darana.</p>

<p>„Budeš mít ještě dost času si s ním pohovořit, jen se neboj,“ ujistila jsem ji. „Spoustu času. Jsou tu ale věci, o kterých by ses měla dozvědět hned teď.“ Vzala jsem budoucí nevěstu pod paží a vedla ji ke dveřím.</p>

<p>„Teto Pol.“ Daranův hlas měl v sobě nádech paniky.</p>

<p>„Později, Darane,“ řekla jsem mu. „Zajděte s Lordem Brandem do naší poradní místnosti a já tam s Laranou přijdu za chvíli.“</p>

<p>Vzala jsem Laranu k sobě do pokoje, nabídla jí čaj na uklidnění nervů a obecnými slovy jí seznámila s tím, do jak zvláštní rodiny by se měla přivdat.</p>

<p>„Myslela jsem si, že všechny ty historky, které kolují mezi lidmi,  lady Polgaro, jsou jen… povídačky. Chcete mi naznačit, že je to všechno pravda?“</p>

<p>„Asi byly trochu zveličeny nebo překrouceny,“ po­kývala jsem hlavou, „ale v zásadě jsou víceméně pravdivé.“</p>

<p>„A princ to už ví? Chci říct, jestli ví, že jsem byla vy­brána právě já?“</p>

<p>„Ale, drahá Larano,“ zasmála jsem se. „Cožpak jsi neviděla jeho tvář? Teď zrovna prožívá přesně to co ty.“</p>

<p>„Ale vždyť já jsem úplně obyčejná holka.“</p>

<p>„To ne, drahoušku,“ řekla jsem jasně. „Nikdy jsi ne­byla obyčejná a nikdy nebudeš. Vypij svůj čaj a půjde­me za princem a lordem Brandem.“</p>

<p>Vypila rychle hrnek. „Neměly bychom si pospíšit, la­dy Polgaro?“ zeptala se. „Nechci, aby museli čekat.“</p>

<p>„Jen se neboj. On ti nikam neuteče. Nech ho trochu čekat. To mu jen prospěje.“</p>

<p>Když jsme se později setkali s Kamionem a Daranem v modrém salonku, byla jsem svědkem opakování scé­ny z hostince v Kamaaru, kdy se poprvé setkala moje sestra s Rivou.</p>

<p>„To si vůbec nic neřeknou, Pol?“ pošeptal mi po půl­hodině naprostého ticha Kamion.</p>

<p>„Ale vždyť oni spolu mluví. Poslouchej očima a ne ušima.“</p>

<p>Zadíval se na ně pozorněji a viděl to absolutní vytržení v jejich tvářích. „Už ti rozumím, Pol. Připadá mi skoro svatokrádežné být s nimi v jedné místnosti.“</p>

<p>„To máš pravdu,“ přikývla jsem. Pak jsem si pořádně prohlédla Laranu. „Dej mi vědět aspoň deset dnů do­předu, než naplánuješ svatbu, Kamione. Budu si muset pořádně promluvit s Arellou o Laraniných svatebních šatech a dalších věcech.“</p>

<p>„To už je všechno tak daleko? Tak rychle? Moje ná­mluvy trvaly aspoň půl roku ne-li déle.“</p>

<p>Poplácala jsem ho po tváři. „Jo, chlapče, tady je všechno mnohem rychlejší. Teď tady budeš asi pár mě­síců vzít veškerá rozhodnutí na sebe. Daran nebude mít nějaký čas zrovna moc soudnosti. Taky bys měl promluvit s Rivou a říct mu, co se chystá. Určitě by se měl objevit na veřejnosti, tak mu musíme dát čas, aby se na to připravil.“</p>

<p>„To nebude zrovna snadné, Pol. Riva se za poslední rok hrozně změnil Kdybych ho neznal tak dobře, tak bych si myslel, že se snad lidí bojí.“</p>

<p>„Dej mi vědět, co se děje a já s ním když tak promlu­vím.“</p>

<p>Kamion se znovu zadíval na mladý pár. „Další pro­blém je, co s těmahle dvěma. Za chvíli bude tma, tak by měli dostat něco k jídlu.“</p>

<p>„Ti nemají na jídlo ani pomyšlení. Dej jim ještě pár hodin. Já potom vezmu Laranu k sobě na noc.“</p>

<p>„Dej pozor na to, že zamkneš dveře. Asi dá dost prá­ce udržet je od sebe.“</p>

<p>„O to se postarám, neboj. A pošli pro Arellu. Řekni jí, že jí budu potřebovat hned po ránu.“ Pak jsem zamířila k mladým, kteří si stále hleděli do očí. „Už ses jí zeptal, Darane?“ řekla jsem a poklepla mu na rameno, abych na sebe vůbec upozornila.</p>

<p>„Zeptal na co, teto Pol?“</p>

<p>Dlouze jsem na něj pohlédla.</p>

<p>Pochopil to a lehce se začervenal. „Ach tak,“ vypravil ze sebe. „To snad ani nebude potřeba, teto Pol.“</p>

<p>„Ale jen to udělej. V civilizovaném světě se tyhle malé formality nosí.“</p>

<p>„No, když myslíš, tak jo. Stejně jsem se už rozhodl.“</p>

<p>Podíval se opět na mladou ženu, která s ním měla sdí­let celý život. „Uděláš to, viď?“ zeptal se.</p>

<p>„Udělám co, můj pane?“</p>

<p>„Vezmeš si mne za muže, přece.“</p>

<p>„Ach!“ vzdychla. „To víš, že ano.“</p>

<p>„No, a vidíš!“ řekla jsem. „Ani to nebylo tak těžké, viď?“</p>

<p>Mezi odmítnutými čekatelkami bylo mnoho pláče, když se dozvěděly, že už si princ vybral. Jejich otcové také nebyli zrovna šťastni, i když je spíš mrzelo, že přijdou o možnost posílit své vlastní postavení a mož­nost snadnějšího přístupu k panovníkovi. Kamion a já jsme celou záležitost žehlili slovy o „osudu a předurčenosti“. Sice ty naše argumenty byly trochu za vlasy přitažené, ale to už k diplomacii patří.</p>

<p>Arella vytvořila velmi hezkou kreaci svatebních šatů pro Laranu ve světle modré barvě. Larana si mě velmi získala, když mi prozradila, že modrá je její zamilovaná barva. Tím se potvrdil její dobrý vkus.</p>

<p>Svatba se odehrála v poledne jednoho slunného, jar­ního dne. Trůnní sál rivanských králů byl na počest té radostné události zalit slunečním paprsky.</p>

<p>Nejsem si úplně jistá, kdo to zařídil. Vím jenom, že já to nebyla.</p>

<p>Po svatbě následovala normální hostina. Jediný rozdíl byl v tom, že jsem předešlého dne navštívila místní pi­vovar a provedla některé změny s nápojem, který každý Alorn prostě miluje. Nápoj vypadal jako pivo, byl cítit jako pivo a chutnal jako pivo, jenom jeho požívání ne­způsobovalo normální problémy. Všichni svatební hosté dělali to, co hosté dělávají. Vypili spoustu piva, ale nic se nestalo. Nebyly žádné hádky, rvačky, pády pod stůl ani zvracení v rohu. Samozřejmě, že druhý den následovaly u někoho bolesti hlavy. To nikoho nezabije, když si užije skutečně všechny radosti z pití piva.</p>

<p>Skoro celý zbytek dne po obřadu jsem strávila se svým švagrem. Riva Ocelová pěst měl už skoro bílé vlasy a vypadal, jakoby se blížila jeho poslední hodin­ka. „Už je skoro po všem, Pol, co?“ řekl trochu smutně,</p>

<p>„Já ti nerozumím, Rivo.“</p>

<p>„Moje práce je u konce a já jsem velmi unaven. Jak­mile Larana porodí následníka, odejdu na odpočinek. Prokážeš mi laskavost?“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>„Nech postavit novou hrobku pro Beldaranu a pro mne. Myslím, že bychom měli spát vedle sebe.“</p>

<p>Asi by bylo přirozené, kdybych se snažila Rivu pře­svědčit, že ještě dlouho nebude nic takového potřebovat, ale já si ho vážila natolik, že jsem mu to bez váhání slíbila.</p>

<p>„Děkuju ti, Pol,“ řekl. „Asi si teď půjdu lehnout. Byl to velmi hektický den a já se cítím pěkně unaven.“ Vstal a tiše opustil místnost</p>

<p>Léta plynula v poklidu po té slavné svatbě. Lidé se zajímali o to, jak to že Larana stále nepřicházela do ji­ného stavu. „To chce čas,“ odpovídala jsem.</p>

<p>Říkala jsem to tak často, že mě samotnou už z toho bolely uši.</p>

<p>Pak v roce 2044 podle alornského kalendáře zemřel Šerek Medvědí plec a celá Alornie po něm truchlila. Šerek byl takový titan, že po sobě zanechal velký odkaz a jeho smrt s sebou přinesla velkou prázdnotu a nejistotu.</p>

<p>Tu zimu nám Larana klidně oznámila, že čeká dítě. Chlapec se narodil v létě a Daran ho na počest praděda pojmenoval Šerek. Po obřadu. Kdy dítě položilo ruku na Orb a ten odpověděl očekávaným způsobem, jsme odnesli chlapce do Rivových komnat, aby se král mohl podívat na svého vnuka.</p>

<p>„Nevadí ti, otče, že jsem ho pojmenoval po tvém otci?“ zeptal se Daran.</p>

<p>„Otec by měl radost,“ odpověděl Riva slabým hlasem. Pak vzal chlapce na chvíli do náruče. Slaboulince se při­tom usmíval. Potom usnul a už se nikdy neprobudil.</p>

<p>Pohřeb byl důstojný, ale neprovázel ho nijak velký žal obyvatel. Riva se stáhl z veřejného života a tak mnoho obyvatel překvapilo, že zemřel teprve nedávno.</p>

<p>Po pohřbu jsem se zamyslela sama nad sebou. Daran a Kamion zde měli vše pod kontrolou a vedli si skuteč­ně dobře, že nebyl důvod, abych zde dále setrvávala.</p>

<p>A tak jsem si na jaře roku 2046 sbalila své věci a při­chystala se k návratu do Údolí.</p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong><emphasis>ČÁST třetí</emphasis></strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>VO WACUN</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p><empty-line /><p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong>XII.</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Měla jsem</strong> štěstí – i když štěstí s tím asi nemělo moc co dělat – že se zrov­na v době mých příprav na odjezd zastavil na Os­trově na jedné ze svých nesčetných cest Anrak. Na­bídl se mi, že mě odveze do Kamaaru. Anrakovi jsem nikdy nerozuměl. Mám pocit, že někdy vyrá­žel na moře a ani neměl žádný náklad. Jeho příjezd mi ale poskytl vhodnou záminku, abych zkrátil ob­vyklé loučení. Proč se s tím lidé vždycky tak pářou? Když se řekne párkrát nashledanou, tak by to mělo stačit.</p>

<p>Bylo pod mrakem, když Anrakovi námořníci vytáhli kotvy a napnuli plachty a já stála na palubě a dívala se, jak Ostrov větrů mizí v dáli. Měla jsem pocit, že jsem na Ostrově nějakým zvláštním způsobem dospěla. Zažila jsem tam šťastné chvíle, ale i chvíle takřka nesnesitelné bolesti, ale takový už je život.</p>

<p>Skalnatý ostrov byl stále ještě vidět na horizontu, když mě napadla zvláštní myšlenka. Když jsem se na­lodila na Anrakovu loď, nerozloučila jsem se pouze se svými přáteli, ale i s tím, co by většina lidí nazvala normálním životem. Bylo mi čtyřicet šest let, a jestli ži­voty mého otce a mých strýců byly nějakým ukazate­lem toho, co čeká mne, vstupovala jsem do neprobáda­ného světa. Budu potkávat a milovat lidi, které potom ztratím, zatímco já budu žít dál. Z toho poznání na mě najednou padl velký pocit osamění. Ostatní mohou umírat, ale přede mnou budou ležet nekonečné roky nejistoty.</p>

<p>„Proč jsi tak smutná, Pol?“ zeptal se Anrak, který stál vedle mne.</p>

<p>„Ani sama nevím.“</p>

<p>„Za chvíli budeme na otevřeném moři,“ ujistil mne. „To ti udělá dobře.“ Zahleděl se na odraz slunce na hladině.</p>

<p>„Tomu nerozumím, Anraku.“</p>

<p>„Ono nás zbaví našeho stesku, na to je skutečně pašák.“</p>

<p>„Kdo?“</p>

<p>„Moře, Pol. Nezáleží na tom, co se děje, moře vždyc­ky odplaví smutek a pročistí hlavu. Suchozemci to ni­kdy nepochopí, ale my ano.“</p>

<p>„Ty moře skutečně miluješ, Anraku?“</p>

<p>„Samozřejmě. Někdy mě sice překvapí, někdy je špatně naložené, ale většinou s ním dobře vycházím. Máš pravdu Pol, miluju ho. Je lepší než manželka, kterou celý život postrádám.“ Vždycky si vzpomenu na tento rozhovor, když mám co dočinění s kapitánem Greldikem. Greldik a Anrak, přestože je dělí nějakých tři tisíce let, jsou z toho samého těsta a dívají se stejně na moře a na život na něm. V Kamaaru jsem si kou­pila koně jménem Baron. Baron byl dobrý citlivý hře­bec, dost starý na to, aby vyrostl z divokosti mladých koní, a tak jsme spolu dobře vycházeli. Nijak jsem ne­spěchala, takže jsem ho nijak nehonila a zdálo se, že se mu to líbí. Projížděli jsme poli jižní Sendarie směrem k Murosu. Přespávali jsme ve vesnických hostincích, a když žádný nebyl cestou, přespali jsme venku. S vý­jimkou kosmopolitního přístavu v Kamaaru byla v té době jižní Sendárie obydlena wacitskými Arendy, kteří mi byli velmi sympatičtí. Opakovaná varování před zloději, kteří číhají na cestě, mi nepřipadala nijak zá­bavná. „Věřte mi, milá dámo,“ varoval mě jeden ven­kovský hostinský, když jsem mu řekla, že cestuji sama, „pro samotnou ženskou je venku velmi nebezpečno. Zloději jsou sprosťáci, který budou považovat za vel­kou výhodu, že cestujete bez ochrany, to mi věřte.“</p>

<p>„Já si s nima poradím, milý pane hostinský,“ řekla jsem mu stroze. Ta stálá varování mě skutečně unavo­vala.</p>

<p>Kolem řeky Kamaar rostl v té době hustý les. Pro vět­šinu lidí současnosti má výraz „prales“ poetický ná­dech, ale skutečnost byla daleko prozaičtější. Když ne­cháte stromy patnáct set let jejich osudu, tak prostě rostou. Viděla jsem tenkrát stromy silné dobrých šest metrů s korunou ve výšce dobrých padesát metrů. Vět­ve prorůstaly s okolních stromů, takže tvořily nepro­stupnou hradbu, která bránila volnému přístupu slu­nečních paprsků. V příšeří v pozemním porostu se dobře dařilo různým divokým potvorám a také divo­kým mužům.</p>

<p>Wacitští Arendové byli většinou nevolníci a nevolník, který žije blízko lesa má možnost úniku, když se mu nevolnictví začne zajídat. Jakmile se ale usadí v lese, je­diné možné zaměstnání je, že se stane banditou, a pro takového člověka je pocestný pravým požehnáním.</p>

<p>Ty dva, co jsem potkala na rozbahněné lesní cestě do Murosu, byli zarostlí neoholení a napůl opilí. Vylezli z keřů podél cesty a mávali přitom zarezlými řeznickými noži. „Bych si vzal toho koně, Ferdyši,“ oznámil jeden desperát druhému.</p>

<p>„Se mi líbí, Selte,“ odtušil Ferdyš a ukázal na mě. „Já bych si zase radši vzal tu ženskou.“</p>

<p>„Jako dycky, Ferdyši,“ poznamenal Selt. „Už jsem si všim, že vždycky koukáš po ženskejch.“</p>

<p>Samozřejmě, že jsem s nimi mohla provést ledacos, ale neměla jsem nijak mstivou náladu a taky jsem si pomyslela, že by se tady hodila malá výchovná lekce. Taky jsem si chtěla vyzkoušet, jestli to bude skutečně fungovat. „Tak už jste se dohodli, pánové?“ zeptala jsem se zvesela.</p>

<p>„Jo, dohodli, drahouši,“ zakřenil se na mě Ferdyš. „Teď buď vod tý dobroty a nech Selta, aby se vyzkou­šel jeho novýho koně a já si zatím s tebou trošku zašpásuju.“</p>

<p>„Jste si skutečně jistí, že chcete právě tohle?“ trochu jsem přitlačila.</p>

<p>„Si piš, že jo, dámo,“ zasmál se hrubým hlasem Selt.</p>

<p>„Tak dobrá,“ řekla jsem. „Já i mé zvíře máme hlad a zrovna jsme přemýšleli, koho si dáme k večeři,“</p>

<p>Oba na mě nevěřícně zírali.</p>

<p>„Chtěla bych vám poděkovat, že zachráníte můj ža­ludek od nejhoršího.“ Pozorně jsem se na ně zadívala. „Možná trošku tuhé sousto,“ poznamenala jsem, „ale pocestný si nemůže vybírat.“</p>

<p>Pak jsem pomalu uvolnila svou vůli, abych jim dala příležitost užít si naši proměnu. Baronovi, který se pásl, najednou začala růst hlava, ocas se mu prodlužoval a na zádech mu rostla křídla. Zvolna nabýval dračí po­doby. Moje vlastní proměna probíhala stejně pomalu. Všechno na mně rostlo, až jsem se také podobala dra­kovi. Když byla naše proměna hotová, náš párek zlo­činců stál jako přimražený a hleděl vstříc obrovským drakům se žhnoucíma očima. „Je čas k jídlu, Barone,“ zařvala jsem příšerným hlasem. „Co myslíš, zabijeme je nebo je sníme zaživa?“</p>

<p>Ferdyš i Selt stáli pořád jako přimražení a začali ne­lidsky řvát.</p>

<p>Baron kýchl a z huby mu vyšlehl obrovský plamen.</p>

<p>„Že mě to nenapadlo?“ zařvala jsem. „To je výborný nápad, Barone. Než je sníme, trochu si je povaříme. Koneckonců je večer a s teplým jídlem v žaludku se nám bude lépe spát.“</p>

<p>Ferdyš a Selt sebrali zbytky sil a poháněni strachem zmizeli bez rozloučení. Ještě dlouho jsme slyšeli jejich v hustém porostu.</p>

<p>„Neproženeme je trochu, Barone?“ jen jsem tak po­znamenala a pak jsme pokračovali v cestě.</p>

<p>Nebuďte tak prudérní,  samozřejmě, že jsem sebe ani Barona v žádné draky neproměnila. Ferdyš a Selt by mi ani za<emphasis> </emphasis>takovou námahu nestáli a představivost je někdy stejně účinná jako realita. Abych byla zcela upřímná, ani jsem v té době nevěděla, jak takoví draci skutečně vypadají.</p>

<p>Další den jsme se dostali do Murosu, kde jsem na­koupila zásoby na další cestu a hned příští den za úsvitu jsme vyrazili k Sendarským horám. Kdybyste moc toužili po samotě někde v divočině, tak vám do­poručuji hory. Nikde jinde se necítím tak uvolněně a klidně jako ve vysokých horách. Mám-li být zcela upřímná, musím přiznat, že jsem si cestu horami pěk­ně užívala. Vždycky jsem začala chystat večerní tábor dřív, než bylo nezbytně nutné. Pak jsem se koupala v ledových jezerech a pročesávala plantáže borůvčí, kte­ré se samo nabízelo. Pocítila jsem lítost, když jsem musela opustit hory a dostala jsem se na pláně Algarie.</p>

<p>Počasí mi přálo a tak jsem se o pár dní později do­stala do Údolí. Otec s dvojčaty mne láskyplně uvítali, ale strýček Beldin byl jako obvykle v Mallorey, kde do­hlížel na nepřítele a snažil se najít způsob, jak vylákat Urvona z Mal Yasky,</p>

<p>Cítila jsem se po letech strávených na Ostrově větrů v Údolí nějak divně. Tam jsem byla v Citadele v centru dění a vždy se našlo něco, co vyžadovalo mou oka­mžitou pozornost. Abych byla upřímná, musím se přiznat, že mi ten ruch státnických povinností chyběl a vůbec se nedal srovnat s neměnným poklidem v Údolí. Můj otec, který je daleko lepší pozorovatel, než byste do něj řekli, si toho všiml. „Máš toho hodně na práci, Pol?“ zeptal se mne jednoho podzimního večera, když jsme povečeřeli.</p>

<p>„Ani ne,“ přiznala jsem a odložila knihu o léčitelství, kterou jsem zrovna četla.</p>

<p>„Máš starosti, co?“ zeptal se mne a jeho bílé vousy a vlasy zářily v mihotavém světle krbu.</p>

<p>„Nějak se mi nedaří zase se usadit v klidu domova,“ přiznala jsem.</p>

<p>„To se stává. Mně to trvá zhruba rok než se všechno vrátí do starých kolejí, když se vrátím ze světa. Studi­um je něco, čemu je potřeba se věnovat každý den. Jakmile se přestane, všechno se zapomene a je potřeba začít všechno od začátku. Chce to trpělivost, Pol. Uvidíš, že si zase zvykneš.“ Natáhl se na židli a pohlédl do ohně. „My nejsme jako ostatní lidé, Pol, a není žádný důvod, abychom předstírali, že tomu tak není. My tu nejsme od toho, abychom řídili svět. Od toho jsou tu králové a já jim to přeju. My máme své povinnosti tady a co se děje venku pro nás nic neznamená… nebo by alespoň nemělo.“</p>

<p>„Ale my v tom světě, otče, přece také žijeme.“</p>

<p>„Ne, Pol, nežijeme. Alespoň ne v tom smyslu, jako ostatní lidé. Náš svět je svět, kde se odehrávají skutečně důležité Události, které se odehrávají od doby rozděle­ní světa. Náš úkol je jednotlivé kroky odhalit a toho si normální lidé vůbec nevšimnou.“ Odmlčel se. „Co to čteš“</p>

<p>„Nějaké medicínské knihy.“</p>

<p>„A proč? Lidé stejně musí umřít, i když se budeš sna­žit sebevíc tomu zabránit. Když je nesklátí jedna choro­ba, tak to dokáže jiná.“</p>

<p>„Ale mně se jedná o rodinu a přátele.“</p>

<p>Otec vzdychl. „Já vím, ale to na věci nic nemění. Oni jsou smrtení a my ne. Alespoň dosud ne. Odlož své osobní hobby stranou, Pol, a věnuj se seriozní práci. Třeba tady tomu.“ Podal mi tlustý svazek papírů. „To je tvoje kopie Mrinského kodexu, měla by si s tím začít co nejdříve. Asi v tom budou i nějaké hádanky.“</p>

<p>„Ale, táto,“ řekla jsem, „mluv aspoň chvíli vážně.“</p>

<p>„Mluvím úplně vážně. Ty hádanky, které jsou obsa­ženy v tomhle textu mohou mít dalekosáhlé důsledky.“</p>

<p>„Jaké například.“</p>

<p>„To já přesně nevím… možná konec světa… nebo příchod toho, kdo nás má zachránit.“  Zadumaně na mne pohlédl. „Buď za tu práci vděčná, Pol,“ řekl mi a vrátil se ke své kopii těch výkřiků idiota od řeky Mrin.</p>

<p>Druhý den ráno jsem si na sebe vzala rivanský plášť, osedlala Barona a vyrazila na projížďku podzimním dnem. Strom, který tam rostl snad odjakživa, se barvil do podzimního hávu a vypadal prostě senzačně. Ptáci, asi potomci mých dětských přátel, mi letěli v ústrety a radostně mě vítali. Nejsem si jistá, proč tomu tak je, ale snad jsem ještě nepotkala ptáka, který by mne nepozdravil mým jménem, když mne spatří.</p>

<p>Vyslala jsem myšlenku k matce, ale ta mi neodpově­děla. Mám pocit, že jsem s tím ani moc nepočítala, protože matka stále oplakávala smrt sestry.</p>

<p>Nepokoušela jsem se o spojení příliš intenzivně, protože jsem hlavně přišla navštívit Strom. Nikdy jsem s ním nemluvila. Naše spojení neprobíhalo slovy. V jeho přítomnosti jsem se dotýkala věčnosti, cítila ne­smrtelnost a také se mi zlepšovala nálada po včerejší rozmluvě s otcem. Otec, Beldin, dvojčata ani já jsme nebyli obyčejní lidé a měli jsme jiné úkoly než oni.</p>

<p>Po delší chvíli jsem se dotkla drsné kůry Stromu, vzdychla jsem a vrátila jsem se do otcovy věže k čekajícím u Mrinskému kodexu.</p>

<p>Příští půlstoletí jsme pravidelně navštěvovali Ostrov větrů – většinou při příležitosti alornského sněmu. V Šereku, Drasnii i Algarii vládli noví králové, ale ti nám nebyli tak blízcí jako Medvědí plec, Býčí šíje a Rychlá noha. Protože se prodlevy mezi jednotlivými návštěvami stále prodlužovaly, všímala jsem si, jak Daran i Kamion stárnou.</p>

<p>Otec se toho už dotkl, ale mám pocit, že bych se o tom měla zmínit trochu podrobněji. Naše situace je skutečně zvláštní a vyžaduje jisté přizpůsobení. Jak naši přátelé, které máme rádi, stárnou, je pro nás nezbytné, abychom si od nich zachovali určitý odstup. Jinak bychom se museli zbláznit. Nekonečný žal by v nás úplně zabil lidskou duši. My nejsme bez srdce, ale máme své úkoly, a ty nás nutí k tomu, abychom udržovali všechny funkce stále v chodu. Viděla jsem, jak se Daran i Kamion mění ve sta­ré a nemocné muže, věděla jsem, že nás budou muset opustit, ale nemohla jsem s tím nic dělat.</p>

<p>Údolí bylo pro nás oázou, kde jsme našli klid a kde jsme se dokázali snáze vyrovnat s naším smutkem. A návštěva Stromu je pro mne v té situaci naprostou ne­zbytností.</p>

<p>Když nad tím budete chvíli přemýšlet, jsem si jista, že mne pochopíte.</p>

<p>Za nějaký čas k nám dorazila zpráva, že Daran i Ka­mion zemřeli. „Myslím, že už byli<emphasis> </emphasis>stejně oba dost una­vení, Pol,“ bylo všechno, co k tomu řekl můj otec a zase se zabral do studia.</p>

<p>Končilo první století mého studia, když se z Mallorey vrátil strýček Beldin. „Spálená tvář je stále v Ašabě,“ hlásil. „Tam se nic nepohne, dokud se nevrátí z ústraní.“</p>

<p>„Je s ním stále Zedar?“ zeptal se otec.</p>

<p>„Ten se drží Toraka jako blecha. Mám dojem, že si Zedar myslí, že v přítomnosti boha roste jeho vlastní důležitost.“</p>

<p>„Některé věci se nemění, co?“</p>

<p>„Co se týče Zedarova zájmu, tak ne. Co Ktačik? Dělá něco zajímavého?“</p>

<p>„Nic, co by stálo za<emphasis> </emphasis>řeč. Urvon se stále skrývá v Yal Masce?“</p>

<p>Beldinova tvář se rozzářila. „To si piš, Belgarate. Ob­čas se zatoulám do jeho sousedství a pobiju nějaké ty Grolimy. Pár jich nechám jít, jenom pro to potěšení, aby mohli vyprávět Urvonovi, že žiju a že jsem mu v patách a že se těším na setkání s ním. Doneslo se mi,<emphasis> </emphasis>že se v těch chvílích vždy zavírá do podzemní kobky. Možná si myslí, že ho silné kamenné zdi dokážou pře­de mnou ochránit.“ Zamyslel se. „Možná, až se vrátím, pobiju všechny Grolimy v jeho úkrytu, aby si nemyslel, že ho to může spasit. Měl by si už uvědomit, že nee­xistuje místo, kde by se přede mnou dokázal ukrýt. Hrát na nervy Urvonovi je jedna z mých nejoblíbeněj­ších činností, jak jste naplánovali oslavu?“</p>

<p>„O jaké oslavě to mluvíš?“</p>

<p>„Přece Polgařiny sté narozeniny, ty troubo. Přece sis nemyslel, že se sem vracím jenom pro potěšení tě spat­řit?“</p>

<p>Oslava mých narozenin pak byla velmi bohatá, až bych řekla přehnaná. Vyplývalo to zřejmě i z toho, že Beldin, otec i já jsme byli hodně dlouho na cestách, a neměli jsme proto tolik příležitosti se navzájem užít.</p>

<p>Byli jsme velmi malá skupinka silných individualit které neměly v okolním světě konkurenci co se týče zkušeností a vědění. Koncem oslav byli moji staříci pěkně znaveni a i já jsem toho měla dost. V tu chvíli do mého vědomí vstoupil hlas matky. <emphasis>„Všechno nejlepší k n</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>rozeninám, Pol,“ bylo </emphasis>všechno, co řekla, ale i tak jsem byla ráda, že se toho zúčastnila.</p>

<p>Křehké příměří mezi Drasnií a Gar og Nadrakem skončilo o několik let později, když – pravděpodobně na Ktačikův popud – začali Nadrakové soustavně po­rušovat společnou hranici. Ktačik skutečně neměl se­bemenší zájem na jakýchkoliv normálních kontaktech mezi Angaraky a ostatními národy. Obchod mu byl obzvlášť trnem v oku, protože při výměně zboží může dojít i k výměně informací. A nové myšlenky jistě ne­byly v Angaracké společnosti žádoucí.</p>

<p>Na jihu zase přivádělo kupecké prince z Tol Honetu takřka k šílenství zjištění, že Maragové neprojevují se­bemenší zájem o jakýkoliv obchodní styk. Maragové neměli peníze a ani netušili, k čemu mohou sloužit. Co ale měli, byly takřka neomezené zásoby zlata, protože maragské řeky jimi byly doslova vystlány. Řekla bych, že je zlato docela hezké, ale když se to vezme kolem a kolem nemá moc velkou užitnou hodnotu. Dokonce z něj nemůžete udělat ani pánev na smažení, protože by<emphasis> </emphasis>se vám roztekla. Myslím, že Maragové byli skuteč­ně okouzleni, když zjistili, že jim jsou Tolnedrané ochotni nabídnout takřka vše za něco, co oni sami po­važovali za nepotřebný prach. Problém byl v tom, že tolnedranští kupci neměli nic, po čem by Maragové toužili natolik, aby byli ochotni riskovat potápění v divokých a ledových vodách svých řek.</p>

<p>Myšlenka na zlato, které se povaluje na dosah ruky, přiváděla Tolnedřany na pokraj zoufalství. Některé z dětí Nedry se pokusily obejít pokusy s obchodem s Maragy a vydaly se přímo ke zdroji zlata. Tyhle expe­dice do Maragoru však byly hotovým zoufalstvím, zejména proto, že Maragové praktikují z náboženských důvodů kanibalismus. Takže Tolnedrané, kteří překro­čili hranice a hledali zlato, narazili na Maragy, kteří hledali něco k obědu.</p>

<p>Potom, co několik bohatých – ale přesto jedlých – tolnedranských obchodníků zmizelo v hrncích Maragů, jejich potomci začali naléhat na krále, aby něco – coko­liv, ale okamžitě – udělal proti tomu, že poctiví tolnedranští zloději končí na maragském prostřeném stole. Naneštěstí byl král Ran Vordue na trůnu poměrně krátce a chtěl si naklonit obchodníky. Tak tedy v roce 2115 překročily tolnedranské legie hranice za účelem zničení celé maragské rasy.</p>

<p>Můj otec vždycky držel hodně na Maragy a proto se chtěl okamžitě vydat na jih, aby „podnikl určité kro­ky“, když se mu neočekávaně ozval Pán a jasně mu nakázal, aby nestrkal nos do záležitostí, které se ho netýkají. Otec dlouho a hlasitě protestoval, ale Aldur byl neoblomný. „Tohle se prostě <emphasis>musí</emphasis> stát, můj synu,“ vysvětloval otci. „Je to nezbytná součást Účelu, který nás všechny řídí.“</p>

<p>„Ale…“ nadechl se k dalšímu protestu otec.</p>

<p>„Dál to nebudu poslouchat!“ zahřměl Pán. „Zůstaneš doma, Belgarate!“</p>

<p>Otec si něco zahuhlal pod vousy.</p>

<p>„Co to bylo?“ zajímal se Pán.</p>

<p>„Nic, Pane.“</p>

<p>Tahle výměna názorů pro mne byla velmi poučná.</p>

<p>A tak byl Maragor zničen a Maragové pobiti, až na pár výjimek, které byly prodány do nyissánského ot­roctví.</p>

<p>Invaze do Maragoru a masakr jeho obyvatel způso­bil, že se do celé akce vložili bohové. Nedra potrestal ty z jeho dětí, které se o celou akci nejvíc přičinily. Mara uzavřel celé hranice, aby ochránil Maragor od dalších nájezdů. To samo o sobě i asi stačilo, ale Belar se roz­hodl přiložit ruku k potrestání Tolnedranů a popíchl Šereky, aby začali s nájezdy na tolnedranské pobřeží. Mám pocit, že Šerekové ani moc popichovat nepotře­bovali, protože, když se zadíváte kterémukoliv Šerekovi do tváře, spatříte tam pod vrchní slupkou tvář piráta. To zaměstnalo Tolnedrany natolik, že se přestali za­jímat o další vpády do Maragoru nebo o vyslání do kláštera v Mar Terrinu.</p>

<p>Jsem přesvědčena, že otec ten spor bohů po vyhlazení Maragů trochu přiživoval. Nedra byl z chování svých dětí vyloženě nešťastný a vůbec bych se nedivila, kdy­bych zjistila, že Belar poslal Šereky k pobřeží Tolnedry na pozvání svého bratra. Nic nepotrestá Tolnedrana víc, než když ho připravíte o ovoce jeho zlodějiny.</p>

<p>Nájezdy pokračovaly několik století do doby, kdy v polovině šestadvacátého století vyhnal Ran Borune I své líné legie z jejich ležení, aby si zasloužily svůj plat.</p>

<p>Můj otec, moji strýčkové ani já jsme se příliš nezají­mali o nájezdy Šereků na Tolnedru. Měli jsme dost prá­ce s Mrinským kodexem. Ale museli jsme věnovat po­zornost tomu, že Ktačik začal posílat stále více Murgů na východní kontinent do Algarie. Ktačik tím sledoval dva hlavní cíle. Jednak tím chtěl zjistit obranyschop­nost Algarů, ale také chtěl vybavit své válečníky lepší­mi koňmi. Poníci, na kterých jezdili Murgové, měli ve­likost většího psa, zatímco algarští koně jsou vyhlášení svou kvalitou. Však otec strávil ve dvaadvacátém a třiadvacátém století nemálo času v Algarii při nácviku různých taktických variant kavalerie. Ty se používají dodnes. Když Ktačikovy ztráty dosáhly neúnosné mí­ry, nájezdy pomalu ustaly. Jeden z hlavních rysů Torakovi osobnosti tkvěl v tom, že se díval na své Angaraky na něco jenom málo vyššího než chovné stádo. Tento názor s ním Ktačik sdílel. Torakův třetího učedník chtěl své stádo zvětšit a ne o něj přijít.</p>

<p>Nekonečná občanská válka v Arendii pokračovala stále dál a dál, jak se tři znepřátelení vévodové dávali dohromady a zase rozcházeli i uprostřed započaté bi­tvy. Byly to právě nepokoje v Arendii, které mne vylá­kaly od poklidného života v Údolí do světa.</p>

<p>Mé třísté narozeniny proběhly v podstatě bez povšim­nutí. Otec se stále domnívá, že jsem odešla do Vo Wacune v pětadvacátém století, což konec konců není tak daleko od pravdy. Spletl se o pouhých sto let a staří <emphasis>li</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dé </emphasis>už nejsou v letopočtech tak silní.</p>

<p>No není to legrace, otče?“</p>

<p>Přesně řečeno, moje exkurze do Arendie začala v roce 2312. Jedné noci jsem – navzdory otcovu chrápání – tvrdě spala, když tu jsem se probudila s pocitem, že se na mne někdo dívá. Rozhlédla jsem se kolem a za ok­nem spatřila v měsíčním světle obrysy sněžné sovy. Byla to moje matka. <emphasis>„Polgaro,“ </emphasis>oslovila mne jasným hlasem, <emphasis>„sbal si ne</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>nutnější věci. Vyrážíš do Vo Wacune.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„A  proč?“ </emphasis>vyzvídala jsem.</p>

<p><emphasis>„Ktačik  připravuje nějaké trable v Arendii.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Arendové nepotřebují žádnou pomoc, matko. Ti si vystačí se svými problémy i bez pomoci zvenčí.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Tentokrát je situace skutečně vážná, Pol. Ktačik po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>slal své žáky přestrojené za tolnedranské obchodníky ke všem vévodům. Mají rů</emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>nými historkami přesvědčit ty tři vévody, že jim Ran Vordue nabídne spojenectví, ale Ran Vordue o tom nic neví. Když Ktačikovi jeho plán vyjde, bude válka mezi Tolnedrou a Arendií. Wacitský vévoda je z těch tří nejinteligentnější a proto pů</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jdeš do Vo Wacune, abys tam zjistila, o</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>co jde a poku</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>sila se to zarazit. Pán na tebe spoléhá, Pol.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Hned se vydám na cestu, matko,“ </emphasis>slíbila jsem jí.</p>

<p>Hned druhý den ráno jsem začala balit.</p>

<p>„Ty se stěhuješ, Pol?“ zeptal se otec. „Je to snad kvůli něčemu, co jsem řekl?“</p>

<p>„Mám něco na práci v Arendii, otce.“</p>

<p>„Tak? A co to má být?“</p>

<p>„To není tvoje starost, staříku,“ prohlásila jsem. „Budu potřebovat koně. Dáš mi jednoho?“</p>

<p>„Podívej, Pol…“</p>

<p>„No tak dobře. Postarám se o to sama.“</p>

<p>„Chci jenom vědět, co budeš v Arendii dělat, Pol.“</p>

<p>„Chtít vědět a dozvědět se jsou dvě různé věci, otče. Pán mne poslal, abych dala něco v Arendii do pořádku. Já vím, co a jak, takže tam půjdu já a ne ty. Takže se tě znovu ptám, jestli mi seženeš algarského koně, nebo jestli se o to mám postarat sama?“</p>

<p>Vrtěl sice hlavou, ale ještě před polednem stála před věží krásná klisna jménem Lady. Nebyla sice tak velká jako Baron, ale počínala si také velmi dobře.</p>

<p>Pozdě odpoledne jsem zaznamenala známý pocit, že je otec několik mil za mnou. Upřímně řečeno, už jsem se trochu obávala, co ho tak zdrželo.</p>

<p>Jela jsem na sever podél hranic Země Ulgů a potom jsem překročila Sendarské hory, abych se dostala na wacitské území. Otec mi byl stále v patách a měnil každou hodinu svou podobu.</p>

<p>Překročila jsem řeku Kamaar, dostala se do hlubo­kých lesů v severní Arendii a netrvalo dlouho a nara­zila jsem na wacitskou hlídku pod vedením nezkuše­ného, mladého šlechtice, který neměl ani ponětí o slušném chování. „Kampak, holka?“ zeptal se hromo­vým hlasem, když se i se svými muži vyškrábal z podrostu. <emphasis>Holka? </emphasis>Nu, nezačali jsme naši známost s tím mladíkem nejlépe. „Kampak mířej?“ vyptával se arogantně.</p>

<p>„Do Vo Wacune, můj pane,“ odvětila jsem uctivě.</p>

<p>Doufám, že oceňujete mou takřka nadlidskou trpěli­vost a sebeovládání během tohoto incidentu. Ani jsem neuvažovala o tom, že bych ho proměnila v ropuchu… nebo aspoň ne příliš vážně.</p>

<p>„Co máš za práci v našem krásném městě?“ vyptával se.</p>

<p>„To je skutečně moje věc.“</p>

<p>„Moc se nenaparuj, holka. Poddaní nemluví takto ke svým nadřízeným. Nechtěj, abych tě strčil do vězení, protože tvá řeč jasně prozrazuje, že jsi vetřelec, a o takové v našem státě nestojíme.“</p>

<p>„Tím se možná vysvětluje nedostatek dobrých mra­vů, drzoune,“ řekla jsem rázně. „Kontakt s cizími lid­mi by tě možná změnil k lepšímu, i když to není moc jisté.“ Vzdychla jsem si. „Mám pocit, že tvoje výchova zbude asi na mně. Sleduj mne pozorně, protože já jsem skutečně dobrý učitel.“ Vyvolala jsem svou vůli.</p>

<p>Zíral na mne s otevřenou pusou. Bylo zřejmé, že ho zatím nikdo za jeho nevychovanost nevyplísnil. Pak se otočil a bylo zřejmé, že chce dát nějaký pokyn svým mužům, kteří zatím nečinně přihlíželi.</p>

<p>„Já jsem tě upozornila, že mi musíš věnovat pozor­nost, když se tě snažím školit,“ řekla jsem mu mrazi­vým hlasem. Byla jsem od něj nějaké tři čtyři metry a nic ho neupozornilo na ránu, která ho udeřila do tváře.</p>

<p>Byla to pěkná rána. Hodila ho v sedle dozadu a v očích se mu zajiskřilo.</p>

<p>„Navíc,“ pokračovala jsem ve své řeči, „bych byla rá­da, kdybys mne oslovoval „má paní“ a ne „holka“. Jestli to slovo použiješ ještě jednou budeš toho litovat do konce svých dní.“ Tahle rána ho trefila přímo do úst a srazila ho ze sedla. Seděl na zemi a plival krev a zuby.</p>

<p>„Neříkala jsem ti, abys dával pozor, když s tebou ho­vořím?“ Potom jsem zašeptala pokyn, aby usnuli, a jeho oči i oči jeho mužů náhle byly úplně prázdné. Když jsem opouštěla spící skupinku, musela jsem se usmát. Po hodině, když jsme byly s Lady několik mil daleko, poslala jsem jim svou vzpomínku. „Tak už se probuď­te,“ zašeptala jsem.</p>

<p>Vůbec si neuvědomovali, že na chvíli usnuli, a tak měli pocit, že jsem se prostě vypařila. Později jsem se dozvěděla, že ten mladý šlechtic krátce po mé výchov­né lekci vstoupil do kláštera a jeho muži dezertovali a už je nikdy nenašli. Aspoň jsem zbavila vévodu důstojníka se špatnými mravy.</p>

<p>Když se Vo Wacune vyloupl z<emphasis> </emphasis>lesa, který ho obklo­poval, málem se mi zatajil dech. Nikdy jsem neviděla tak krásné město. Vo Astur byl skoro stejně šedivý jako Val Alorn a Vo Mimbre je zase žluté. Mimbraté ho sice nazývají zlatým městem, ale fakt je, že je prostě natřeno na žluto. Vo Wacune bylo postaveno z mramoru jako Tol Honet. Ale zatímco se Tol Honet snaží o to, aby vypadal impozantně, Vo Wacune se snažil – a podařilo se mu to – aby vypadal krásně. Jeho štíhlé, bílé věže se tyčily k nebi a shlížely na nejkrásnější město na světě.</p>

<p>Zastavila jsem v lese, abych se trochu upravila, než se vydám po klikaté cestě směrem k městským bránám. Oblékla jsem si modrý, sametový plášť s kápí, který jsem na Ostrově větrů oblékala při slavnostních příle­žitostech a po chvilce přemýšlení přidala i stříbrný náhrdelník, abych dokázala,  že oslovení „holka“ bylo skutečně nepatřičné.</p>

<p>Stráž u brány byla civilizovaná a tak jsem vstoupila snadno do města následována otcem, který se snažil vypadat velmi nenápadně.</p>

<p>Roky na Ostrově mne naučily, jak má člověk upoutat pozornost důležitých osob, a tak jsem byla za krátký čas předvedena k samotnému vévodovi. „Výsosti,“ pozdra­vila jsem ho s úklonou, „je naprosto nezbytné, aby jeho výsost se mnou pohovořila o samotě.  Našeť rozmluva nebudiž určena pro další uši.“ Archaická řeč, to je moje.</p>

<p>„To zde není zvykem, lady…“ snažil se zjistit moje jméno. Vévoda byl mladý fešák s plavými vlasy, oble­čený v purpurovém, sametovém oděvu a jeho stříbrný kroužek na hlavě mohl klidně být i korunou.</p>

<p>„Až budeme sami, prozradím své jméno, milosti,“ ve své řeči jsem se mu snažila vnuknout myšlenku, že je obklopen možnými špióny. Arendové prostě milují in­triky, takže vstal, přistoupil těsně ke mně, nabídl mi rámě a odvedl mne do své komnaty, kde bychom si mohli popovídat. Otec, vtělený do podoby loveckého psa, se snažil vetřít za námi.</p>

<p>Vévoda mne dovedl do nádherné komnaty, kde ote­vřenými okny povíval lehký vánek. Vykopl otce ven, zavřel dveře a otočil se ke mne. „Teď už se snad můžeš představit, paní,“ vyzval mne.</p>

<p>„Jmenuji se Polgara, výsosti, asi jsi už o mně slyšel,“ ani jsem se nepokoušela o archaickou řeč, protože ta má sklon k velkému krasořečnění, až se v něm člověk ztratí a já jsem chtěla, aby byl vévoda naprosto sou­středěný na to, co mu chci říct.</p>

<p>„Dcera věčného Belgarata?“ zeptal se překvapeně.</p>

<p>„Přesně tak, výsosti,“ přikývla jsem, lehce překvape­ná tím, že o mně věděl. Asi jsem neměla být, protože na západě je z mýtů a legend určitá povědomost o tak zvaném „čarodějném bratrstvu“ a Arendové mají k takovým věcem vřelou náklonnost.</p>

<p>„Můj skrovný příbytek je víc než poctěn tvou vzne­šenou návštěvou.“</p>

<p>Usmála jsem se na něj. „No tak, výsosti,“ řekla jsem lehce káravě, „tohle snad nemyslíš vážně. Tvůj dům je snad nejkrásnější, co jsem kdy viděla. A já jsem velmi ráda, že jsem zde.“</p>

<p>„No možná jsem to trochu přehnal,“ přiznal se smí­chem. „Ale teď již ukoj mou zvědavost a prozraď mi, jaké náhodě vděčím za to, že ses zde objevila.“</p>

<p>„Nenazývala bych to náhodou, výsosti. Později ti sdělím některé vážné skutečnosti. Tady ve Vo Wacune je nějaký tolnedranský kupec, který ti tvrdí, že mluví jménem Ran Vordua, ale není to pravda. Ran Vordue ho pravděpodobně vůbec nezná. Vorduové ti na žádný pád nechtějí nabídnout spojenectví.“</p>

<p>„Domníval jsem se, že moje konverzace s kupcem Haldonem byla přísně utajena, lady Polgaro.“</p>

<p>„Mám jisté přednosti, výsosti. Ale tady v Arendii se i události mění každou hodinou a tak bych potřebovala vědět, s kým v současné době válčíte.“</p>

<p>„S Asturijci… tenhle týden,“ odpověděl kysele. „Kdyby nás to začalo nudit, můžeme si vždycky najít nějaký důvod vyhlásit válku Mimbratům. S těmi jsme neválčili dobré dva roky.“ Byla jsem si <emphasis>téměř </emphasis>jistá, že si ze mě dělá legraci.</p>

<p>„Máte nějaké spojence?“</p>

<p>„Máme jakous takous smlouvu s Mimbraty,“ odpo­věděl. „Mimbraté mají stejně malý důvod milovat Asturijce jako my sami, Po pravdě řečeno, moje spojenec­tví s Corolinem z Mimbru je jenom o trochu víc než smlouva,  že nezaútočí na naše jižní hranice, dokud si to nevyřídím s tím opilcem Oldoranem z Asturie. Doufal jsem ve spojenectví s Tolnedrou, ale jestli jsou tvoje in­formace pravdivé, tak jsou moje naděje pryč.“ Udeřil pěstí do stolu. „Co si od té lži Haldou slibuje?“ vy­buchl. „Proč by mi přinášel takový vzkaz od svého pa­novníka?“</p>

<p>„Ran Vordue není Haldonův pán, výsosti. Haldon slouží Ktačikovi.“</p>

<p>„Tomu Murgovi?“</p>

<p>„Ktačik má daleko složitější plán, ale zatím stačí vě­dět tohle.“</p>

<p>„Proč se Murgové zajímají o vnitřní záležitosti Arendie?“</p>

<p>„Vnitřní záležitosti Arendie zajímají každého, výsos­ti. Tvoje ubohá Arendie je stále pokračující katastrofa a katastrofy mají tendenci se rozrůstat. Ktačik chce, aby naše potíže rostly. Chce, aby na západě rostly nepokoje a otevřely tak dveře jeho pánovi.“</p>

<p>„Jeho pánovi?“</p>

<p>„Ktačik je jedním z Torakových učedníků a dnes již není příliš daleko doba, kdy dračí bůh napadne západ­ní království. Haldon je pouze jedním z Ktačikových lidí, kteří byli vysláni do Arendie. Další mají zanést stejný zmatek do Asturie a Mimbre. Kdyby každý vé­voda uvěřil, že se rýsuje spojenectví s Tolnedrou a že se legie neobjeví tam, kde je očekáváte, je dost pravděpo­dobné, že ty, Corolin a Oldoran napadnete – buď jed­notlivě nebo v nějakém křehkém svazku – Tolnedru. To je Ktačikův současný cíl – válka mezi Arendií a Tolnedrou.“</p>

<p>„To je skutečně šílený nápad!“ vzkřikl. „Žádná alian­ce s Corolinem a Oldoranem by nebyla dostatečně sil­ná, abychom odolali císařským legiím! Ty by nás prostě smetly.“</p>

<p>„Přesně tak. A jestliže Tolnedra porazí a potom k sobě připojí Arendii, Alornové budou muset hájit své zájmy a všechna království na západě budou v plamenech.“ V tu chvíli mne něco napadlo. „Asi bych měla požádat otce, aby se podíval do Alorie.  Jestliže Ktačik dělá takové zmatky tady na jihu, určitě se o něco podobného pokouší na severu. Nepotřebujeme žádné klanové války v alornských královstvích. Jestli tady na západě začne válčit každý s každým, tak to otevře do­kořán dveře invazi z Mallorey.“</p>

<p>„Nerad bych měl svět na svědomí, lady Polgaro, ale musím upozornit na to, že ten Haldon má doklady opatřené pečetí a podpisem Ran Vordua.“</p>

<p>„Vyrobit si vládcovu pečeť není nic těžkého, výsosti. Jestli chceš, tak ti to hned předvedu.“</p>

<p>„Vidím, že jsi velmi zručná dáma.“</p>

<p>„Mám nějaké zkušenosti, výsosti.“ Na chvíli jsem se zamyslela. „Když to dobře zvládneme, tak bychom mohli Ktačikův plán otočit v náš prospěch. Nechci se tady nikoho dotknout, ale mám pocit, že je součástí arendské nátury mít nějakého nepřítele. Co kdyby­chom to nepřátelství trochu pootočili. Nebylo by lepší, kdybyste místo někoho jiného nenáviděli Murgy?“</p>

<p>„Mnohem lepší, lady Polgaro. Potkal jsem pár Murgů, a nemohu říci, že bych si některého oblíbil. Mně osobně se zdá, že je to velmi nepříjemná rasa.“</p>

<p>„To jistě je a jejich bůh je ještě daleko horší.“</p>

<p>„Plánuje Torak nějakou okamžitou akci proti zápa­du?“</p>

<p>„Řekla bych, že ani sám Torak neví, co zamýšlí.“</p>

<p>„Mimochodem, lady Polgaro, přátelé mi říkají Kathandrion. Mám pocit, že informace, které jsi mi při­nesla, z nás udělaly přátele.“</p>

<p>„Jsem velmi poctěna, lorde Kathandrione,“ pronesla jsem vážně s malou úklonou. Uklonil se a pak se roze­smál. „Zatím se to mezi námi vyvíjí docela dobře, co, Polgaro?“</p>

<p>„Také jsem měla ten pocit?“ přitakala jsem překvapena, jak vévoda najednou mluví. Jak jsem ho poznávala blíže, zjistila jsem, že se Kathandrion prostě za svou květnatou mluvu schovává, aby zmátl posluchače. Když mluvil normálně, často se smál a měl takřka nearendský smysl pro humor. „Myslím, že se ještě poznáme lépe, Kathan­drione,“ řekla sem mu. „Mám pocit, že my dva spolu budeme mít co do činění dost dlouhou dobu.“</p>

<p>„Nemohl bych si přát lepší společnost, drahá lady.“ Vrátil se zase k slavnostnějšímu tónu, ale zároveň to doprovodil lehoulinkým úšklebkem. Byl to dost složitý muž. Pak takřka teatrálně vzdychl.</p>

<p>„Nač takového vzdechy, příteli Kathandrione?“</p>

<p>„Aby celá pravda najevo vyšla, musím přiznati, že na mysli mi vytanula myšlenka na abdikaci, Polgaro,“ stě­žoval si. „Klid v ústraní kláštera připadá mi nyní velmi lákavý. To je zahraniční politika vždycky tak prohni­lá?“</p>

<p>„Většinou ano. Někdy je to ještě horší.“</p>

<p>„To bych rád věděl, jestli mi ostříhají hlavu,“ mudro­val a hladil si přitom dlouhé, hnědé vlasy.</p>

<p>„Já ti nerozumím.“</p>

<p>„Když vstoupím do kláštera.“</p>

<p>„Ale, no tak, Kathandrione. Vždyť je nám dobře, ne?“</p>

<p>„Jak složitou máš definici světa, Polgaro. Já jsem byl smířen s tím, že nenávidím Asrurijce a Mimbraty a svět byl jednoduchý. Teď jsi přišla ty a naplnila můj nebohý mozek různými dalekosáhlými úvahami… a mně se zdá, že na to nemám kapacitu.“</p>

<p>Položila jsem mu z náhlého popudu ruku na rameno.</p>

<p>„Vedeš si zatím velmi dobře, Kathandrione. Nevšimla jsem si, že bys dělal mnoho chyb. Otázkou je, jak důle­žitý je zde ve Vo Wacune jednoznačný důkaz?“</p>

<p>„Jednoznačný důkaz?“</p>

<p>„Kam až musíš zajít, abys dokázal,  že je ten Tolnedran darebák?“</p>

<p>Začal se smát. „Vidím, že se příliš nevyznáš v arendských zvycích,“ řekl. „My jsme Arendové, Polgaro. Dů­kazy nás moc nezajímají. Já zde vše určuji svými výnosy. Když o někom řeknu, že je darebák, tak je prostě dare­bák a skončí ve vězení. Naše povaha už je taková, že se snažíme mít vše co nejjednodušší.</p>

<p>„To je skutečně pohodlné. Nicméně budu potřebovat ještě další informace. Byla bych ráda, kdybyste ho mohli zatknout. Ale než se ubytuje v cele, ráda bych se na něco zeptala. Potřebuji vědět, ještě než se vydám do Vo Asturu a do Vo Mimbre, kam až sahá to spiknutí.“</p>

<p>„Budeš potřebovat služby profesionálního vyšetřo­vatele?“</p>

<p>„Myslíš kata? To ne, Kathandrione. Jsou ještě jiné způsoby, jak dostat z lidí pravdu. Jakmile budu znát schéma, podle kterého Ktačik postupuje, budu schopna se mu postavit.“</p>

<p>„Už ses někdy s tím darebákem Ktačikem setkala?“</p>

<p>„Ještě ne, výsosti. Ale myslím, že k tomu setkání do­jde a já se na to docela těším. Půjdeme?“</p>

<p>Ve dveřích jsem se na chvíli zastavila a pohlédla na psa, který se u nich rozvaloval. „Dobrá, otče,“ řekla jsem mu. „Myslím, že můžeš jít domů. Zvládnu to tady i bez tebe.“</p>

<p>Dokonce se pokusil vypadat rozpačitě.</p><empty-line /><p><strong>XIII.</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Čím víc</strong> jsem poznávala Arendy, tím víc jsem si vážila Kathandriona. O arendské povaze byly popsány celé stohy nesmyslů. To že jde Arendie z jednoho průšvihu do druhého není zapříčiněno nějakou neskutečnou hloupostí, ale jde na vrub slepé impulsivnosti, velkému sklonu k dramatizování situace a tomu, že Arendové nejsou schopni stáhnout se ze započatého díla. Kathandrion byl aspoň ochoten naslouchat argu­mentům, než se do něčeho pustil. V tomto případě chtěl – veden prvotním impulsem – zatknout Ktačikova sluhu a vláčet ho v železech do vězení. Samozřejmě že nejlépe v pravé poledne. Když jsem přecházeli chodbou do trůnního sálu, byl hotov vydat rozkazy.</p>

<p>„Kahtandrione,“ navrhla jsem mu velmi tiše a nevtíravě, „tady máme co do činění s konspirací. Což chceš vyplašit všechny ostatní členy toho spiknutí tím, že jednoho z nich povláčíš ulicemi před očima veřejnos­ti?“</p>

<p>Rychle ne mne pohlédl. „To asi není nejlepší nápad, co?“ prohlásil.</p>

<p>„Už jsem slyšela lepší.“</p>

<p>„Jednou se budu muset naučit dřív přemýšlet, než začnu vydávat rozkazy,“ řekl.</p>

<p>„Na tvém místě bych to udělala.“</p>

<p>„Zapracuji na tom. Jak by si v tomto případě postu­povala ty?“</p>

<p>„Trochu bych zalhala. Pošli Haldonovi vzkaz, aby se tu zastavil, až bude mít chvíli, k soukromému rozhovoru.“</p>

<p>„Co když bude mít čas až příští týden?“</p>

<p>„Jen se neboj, ten tu bude hned, Kathandrione. Věř mi. Už jsem tohle zažila několikrát. Pro něj bude zna­menat to tvoje „až bude mít čas“ asi tak rychle, jak se stihne obléknout. Pamatuj si, Kathandrione, že je mno­ho způsobů, jak používat moc. Lehké pošťouchnutí je často lepší než rána kladivem.“</p>

<p>„To je pro mne novinka. Tohle je ale Arendie, Polgaro. Rozkazy musí být v krátké lehce srozumitelné řeči a nejlepší je používat jednoslabičná slova.“</p>

<p>Zjistila jsem, že mám vévodu Kathandriona stále ra­ději. Pozvání, které diktoval písaři, když se vrátil do trůnního sálu, bylo velmi květnaté. Jak jsem předpo­kládala, Haldon dorazil během hodiny.</p>

<p>Večer proběhl tak, že jsem měla možnost si prohléd­nout pohádkové město Vo Wacune. Kathandrion za­vedl našeho hosta do místnosti, která byla velmi pří­padně umístěna u schodiště do žaláře. V místnosti byla jen jedna lampa a já si sedla do křesla s vysokým opě­radlem otočeného k oknu. Takže jsem všechno slyšela, a přitom mne nebylo vidět.</p>

<p>Když Kathandrion a s Haldonem vstoupili do míst­nosti, vyslala jsem jim vstříc mou myšlenku a barva, kte­rá se mi vrátila, nezářila červení, což by prozrazovalo, že je kupec Tolnedřan, ale místo toho byla úplně černá. Muž, který si říkal Haldon, byl Murgo. Viděla jsem od­raz jeho tváře v okně, ale postrádala charakteristické ry­sy angaracké rasy. To byl ledacos vysvětlovalo.</p>

<p>„Jsem rád, že jsi byl schopen přijít tak krátce po mém pozvání, vážený Haldone,“ říkal Kathandrion.</p>

<p>„Jsem vždy k službám, výsosti,“ odpověděl muž v zeleném plášti a uklonil se.</p>

<p>„Posaď se, příteli. Jsme zde sami, proto není důvod k žádným oficialitám.“ Kathandrion se teatrálně odmlče. „Doneslo se mi nedávno, že by pro vévodu z Wacune mohla vyplývat nějaká výhoda, kdyby přikázal posta­vit přístav na jižním břehu řeky Kamaar na hranicích mého území. Jestli jsem to dobře pochopil, ty jsi nositel této zprávy. Znamenala by výstavba tohoto zařízení zvýšení obchodu mezi Wacune a tvým císařstvím?“</p>

<p>„Samozřejmě, výsosti,“ odpověděl nadšeně Lžitolnedřan. „Císař sám několikrát vyjádřil zájem o tento projekt.“</p>

<p>„To je vynikající!“ vykřikl Kathandrion. „Prostě úžasné! Ve světle našeho budoucího spojenectví myslíš, že bych mohl požádat tvého císaře, aby se podílel na nákladech spojených s výstavbou toho přístavu?“</p>

<p>Jsem si jist, že by tento návrh císař vyslyšel.“</p>

<p>Že by nějaký Tolnedran byl ochoten utrácet peníze? Už tenhle nápad by stačil k tomu, abychom Haldona odhalili jako podvodníka.</p>

<p>Navrhla jsem předtím vévodovi, aby zatáhl našeho podezřelého do takového rozhovoru, kdy bude muset reagovat nepřipraveně. Potřebovala jsem jen chviličku, abych se dotkla jeho mysli a prozkoumala jeho myš­lenkovou úroveň. Nápad s přístavem byl ovšem Kathandrionův a tím potvrdil, to co jsem si o něm mysle­la.</p>

<p>Nechala jsem je ještě chvíli, aby si povídat, a pak jsem vstala z křesla a postavila se do světla lampy. „Nerada ruším takovou příjemnou konverzaci, pánové,“ řekla jsem jim, „ale máme do rozednění mnoho práce, a proto bychom si měli pospíšit.“ Ani Arendové ani Murgové nejsou zvyklí, že by ženy zasahovaly do stát­nických záležitostí, proto jsem je oba pořádně překva­pila.</p>

<p>Murgo na mě ostře pohlédl a jeho tvář smrtelně zbledla. <emphasis>„Ty!“ </emphasis>zasípal. To bylo poprvé, co jsem viděla takovou reakci.</p>

<p>Se zájmem jsem si ho prohlížela. „Jak si dokázal změnit své rysy, Haldone?“ zeptala jsem se ho. „Vždyť vůbec nevypadáš jako Angarak. To ti udělal Ktačik? To muselo hrozně bolet.“</p>

<p>Jeho oči zostražitěly. Je mi velmi líto, dámo,“ vzpa­matoval se rychle. „Nemám nejmenší ponětí, o čem to hovoříš.“</p>

<p>„To budeme hrát tuhle nudnou hru až do nevyhnu­telného konce?“ zeptala jsem se. „Vždyť je to únavné.“ I při řeči jsem jemně prozkoumávala nejtemnější zá­koutí jeho mysli a byla jsem překvapena, když jsem zjistila, že se nejvíc ze všeho na celém světě bojí mého otce. Neočekávala jsem to, ale usoudila jsem, že by to mohlo usnadnit mou práci.</p>

<p>„Nerad přiznávám, že nechápu, co se tu děje,“ pro­hlásil Kathandrion a vypadal skutečně překvapeně.</p>

<p>„Přitom je to dost jednoduché, výsosti,“ řekla jsem mu. „Tenhle pán, který si říká Haldou, je ve skutečnosti Murgo, jehož pravé jméno nelze ani vyslovit. Pomůže ti to se zorientovat?“</p>

<p>„Ale vždyť on nevypadá jako Murgo!“</p>

<p>„Ano, to jsem si všimla. Musíme se ho zeptat, jak to udělal.“</p>

<p>„Ona lže!“ zasípal náš Murgo.</p>

<p>„To je velmi nepravděpodobné,“ odtušil Kathandri­on mrazivým tónem. Potom pohlédl na mne. „Zdá se mi, že tě zná, má paní.“</p>

<p>„Ano,“ souhlasila jsem. Je zjevné, že ho Ktačik přede mnou varoval. Pohlédla jsem na našeho hosta. „Obá­vám se, že se teď dostáváme k nejméně příjemné části večera,“ řekla jsem s předstíranou lítostí. „Jsi ochoten nám dobrovolně říci vše o plánech svého pána? Nebo tě mám přesvědčit? Stejně nám řekneš, co chci. Záleží jen na tobě.“</p>

<p>Jeho oči se najednou naplnily nenávistí. „Dělej, co umíš nejhoršího, ty čarodějnice,“ řekl vztekle. „Jsem Dagaši a vydržím všechno tvoje mučení.“</p>

<p>„Jsem ráda, že jsi skončil s tou nudnou maškará­dou,“ řekla jsem, „mimochodem, dej nám ten nůž, co máš v plášti. Mrzelo by nás, kdyby ses chtěl zabít, ne­hledě na to, jak by se zašpinil koberec.“ Sebrala jsem jeho trojhranný nůž a se zájmem se na něj dívala. „To je zajímavý nástroj. Koukám, že je to vrhací nůž. Užitečná věcička. Chceš tedy, abych přitlačila?“ Dívala jsem se mu upřeně do očí a sbírala svou Vůli. Musím přiznat, že jsem v té chvíli měla určitou výhodu. Chtěla jsem mu ukázat něco, čeho se obával. I kdyby to úplně nefungovalo, měla jsem ještě něco v záloze. Pohnula jsem lehce pravou rukou a uvolnila svou Vůli.</p>

<p>No já vím. Otec mi nadává kvůli tomu malému gestu už nějakých třicet století. A já to stejnou dobu ignoruju. Stejně je to otázka stylu a mně se to tak líbí.</p>

<p>Ti co znají mého otce, vědí, že je především umělec. Sice nedokáže postavit hory vzhůru nohama, ale vždycky všechno dělá ve velkém stylu a zanechává velký dojem. Jeho tvář je dokonalý nástroj a jeho škála výrazů je obrovská. Věřte mi, protože jsem za ta staletí už ledacos viděla. Iluze, kterou jsem vytvořila pro Murgovo pobavení, byla dokonalá. Otcova tvář byla velmi přísná a Murgo zbledl jako křída. Potom otec lehce zívl, Murgo zaječel a snažil si zakrýt tvář rukama,</p>

<p>Potom jsem otcově tváři dala výraz, který si cvičil před zrcadlem, když myslel, že se nedívám. Pokrčil koutky rtů dolů, zúžil oční štěrbiny a zornice obrátil vzhůru. Věřte mi, že v tu chvíli vypadal jako blázen, který se chystal někoho zakousnout.</p>

<p>Potom jsem té představě dala ostřejší obrysy. Murgo ječel. Věřte mi, že v tu chvíli vypadal jako blázen, který se chystal někoho zakousnout.</p>

<p>Potom jsem té představě dala ostřejší obrysy. Murgo ječel a<emphasis> </emphasis>snažil se schovat pod židli. „Ne! Nedělej to!“</p>

<p>Držela jsem ho na místě a nechala ho podusit v jeho vlastní hrůze. „Prosím!“ křičel. „Prosím, nech toho, Polgaro, udělám všechno! Úplně všechno! Jenom toho nech!“</p>

<p>Za ta léta o mně kolovala spousta divokých historek, ale myslím, že jim Kathandrion předtím nevěřil. Ale teď už ano. A měla jsem pocit, že se trochu lekl.</p>

<p>„Tak co kdybys mi nejdřív řekl své jméno, Murgo?“ navrhla jsem, „a pak mi můžeš říct, co je zač ten Dagaši. Pak budeme pokračovat. A pamatuj si, že můžu otce kdykoliv přivolat, kdybys nechtěl spolupracovat.“</p>

<p>„Jmenuji se Kračak,“ odpověděl Murgo třesoucím se hlasem,  „a Dagašové jsou členové tajného řádu v Kthol Murgosu. Sbíráme informace a odstraňujeme lidi, kteří jsou nepohodlní našim šéfům.“</p>

<p>„Takže špióni a nájemní vrazi?“</p>

<p>„Když tomu tak chceš říkat, tak jo.“</p>

<p>„Jak to, že nemáš rysy jako Murgo?“</p>

<p>„Je to v genech. Naše matky a babičky jsou otrokyně z jiných ras. Jakmile nás porodí, tak je zabijí. Jsem Mur­go z jedné čtvrtiny.“</p>

<p>„To je zvláštní,“ poznamenala jsem, „zvláště když se vezme v úvahu Ktačikova slabost pro rasovou čistotu. To ale teď nechme stranou. Jaký je hlavní cíl tvé mise tady v Arendii?“</p>

<p>„Měl jsem přesvědčit vévodu Kathandriona, že mu Ran Vordue přijde na pomoc, když napadne Vo Astur. S pomocí legií by byl Kathandrion schopen obsadit Asturii. Potom jsem mu měl našeptat, že spojené síly wacitských Arendů a tolnedranských legií by byly schopné zaútočit na jih a podrobit si Mimbre.“</p>

<p>„To je absurdní, co by tím Ran Vordue získal?“</p>

<p>„Jižní Mimbre,“ odpověděl Kračak s malým úškleb­kem, „tu část, kde leží většina měst.“</p>

<p>Pohlédla jsem na Kathandriona. „A to by vyšlo?“ zeptala jsem se. „Copak by tě takový návrh vůbec zaujal?“</p>

<p>Můj přítel se zatvářil provinile. „Obávám se, Polgaro, že asi ano. Stal bych se králem většiny Arendie, a tím by skončila občanská válka, která sužuje mou vlast.</p>

<p>„O tom pochybuju,“ řekla jsem mu. „Takový mír by přece dlouho nevydržel,“ Otočila jsem se na Kračaka. „Předpokládám, že s podobnými návrhy někdo přišel i do Vo Asturu a Vo Mimbre?“</p>

<p>Kračak přikývl. „Samozřejmě s jistými obměnami, které závisí na strategické pozici jednotlivých vévodů. Bylo mi řečeno, že ve Vo Mimbre je pár skutečných Tolnedranů, kteří za úplatu mají podporovat naše plá­ny, ale to není moje starost. Výsledek našeho spiknutí by měl být všude stejný. Všichni tři vévodové se na­vzájem napadnou a budou spoléhat na pomoc legií. Když se tak nestane, vévodové poznají, že byli zrazeni. Další Dagašové, vydávající se za arendské patrioty, budou přesvědčovat vévody, aby se spojili se zbývají­cími a společně táhli na Tolnedru. Ktačikův cíl je válka mezi Tolnedrou a Arendií.“</p>

<p>„Tolnedra by nás rozdrtila!“ vykřikl Kathandrion.</p>

<p>Kračak pokrčil rameny. „No a co? Ktačikovi je jedno, co se s Arendií stane, na ní nemá žádný zájem. Kdyby ale Tolnedra anektovala Arendii, byli by do konfliktu zataženi Alornové a o to jde. Ktačik chce, aby vznikla válka mezi Alorií a Tolnedrou. Jakmile by k tomu do­šlo, Ktačik by mohl jít do Ašaby a přinesl by Torakovi zprávu o rozdělení západních království. Ktačik by se pak stal nejmilejším Torakovým učedníkem, předstihl by Urvona a Zedara a Malloreánci by mohli přijít z východu. Angarakové by vpadli do znesvářených království, ovládli je a Torak by se stal bohem všeho lidstva.</p>

<p>Jsem si jista, že Lelldorin rozpoznává základní sché­ma tohoto plánu. Před několika lety se o něco podob­ného pokoušel v Arendii Murgo jménem Načak. Ktačik má sklon k opakování svých nápadů.</p>

<p>Vyslýchali jsme s Kathandrionem Kračaka skoro až do rozednění a pak jsme ho odvedli do nejtemnějšího kouta podzemního vězení. Wacitský vévoda byl vyve­den z míry propracovaností a složitostí Ktačikova plá­nu. „Vždycky mne překvapí, jak může být někdo tak mazaný, Polgaro,“ přiznal. „To jsou všichni Murgové takoví?“</p>

<p>„To bych neřekla,“ odpověděla jsem. „Ktačik byl žá­kem samotného Toraka a pak měl celá století příležitost poučit se z chování dalších žáků Zedara a Urvona. Ti tři se zrovna nemilují a Torakovi se to tak líbí. Dračí bůh dokáže vytáhnout z lidské přirozenosti to nejhor­ší.“ Zamyslela jsem se nad současnou situací. „Myslím, že se vydám do Vo Asturu,“ prohlásila jsem. „Jsem si skoro jista, že se tam věci vyvíjejí stejně rychle jako tady a ve Vo Mimbre taky. Tahle spiknutí musí být vedena tak, aby kulminovala zhruba ve stejné době a tady jsme tomu zaťali tipec.“</p>

<p>„Mohu ti poskytnout eskortu, Polgaro.“</p>

<p>„Kathandrione,“ připomenula jsem mu jemně, „čistě technicky vzato, jsi stále ve válce s Asturií, pamatuješ? Jak se tam asi na mě budou dívat, když tam dorazím s wacitskou eskortou?“</p>

<p>„Ach jo,“ vzdychl. „Tak už jsem to udělal zase, co?“ Vypadal dost zaraženě.</p>

<p>„Obávám se, že ano, příteli. Musíme na tom zapraco­vat. O mě se, Kathandrione, neboj. Asturijci se o mně dozvědí, až budu přímo u nich.“</p>

<p>Vyrazila jsem ještě ten den. Když jsem urazila s Lady kus cesty, vyslala jsem myšlenku, abych prozkoumala okolní les. Po Arendech nebylo ani tuchy, ale byl tu ně­kdo jiný. „Tak co, otče,“ řekla jsem hlasitě. „Jsi tu nebo ne?“</p>

<p>Jeho mlčení bylo přiznáním viny. „Nestrkej do toho nos, staříku,“ řekla jsem mu. „Mám pocit, že tohle je jedna z těch zkoušek, o kterých tak rád mluvíš. Klidně to sleduj, ale nemíchej se do toho. Až bude po všem, tak mi můžeš vystavit vysvědčení. Já se do toho pus­tím. Mimochodem, když už ses rozhodl cestovat se mnou, mohl by ses mi postarat o Lady?“</p>

<p>Prostě miluju, když mu můžu provést něco takového.</p>

<p>Události se řítily nezadržitelně vpřed a tak byla rychlost velmi důležitá. Rozhodla jsem se už dříve, že tentokrát nepoužiji svou neoblíbenější podobu, ale vzala jsem na sebe podobu sokola.</p>

<p>Vo Astur byl vystavěn ze žuly a jeho šedé zdi byly vysoké a široké a ještě byly zesíleny mnoha střílnami. Bylo depresivně působící město na břehu řeky Astur. Asturii zmítaly po století spory a války, takže všichni šlechtici a bohatí lidé žili v pevnostech. Sídlo asturijské vlády nebylo žádnou výjimkou.</p>

<p>Nemělo smysl, abych procházela do města branou a proto jsem zamířila rovnou k vévodovu paláci upro­střed opevněného města. Přistála jsem v rohu nádvoří a vzala na sebe zpět svou podobu. Potom, jsem přešla ke zdobeným dveřím, uspala stráž a vstoupila dovnitř.</p>

<p>Otec mne častokrát připomínal, že jsou situace, kdy nesmíme být ničím nápadní a předváděl různé způso­by, jak toho dosáhnout. Já vždycky dávám přednost nenucenosti a splynutí s okolím. Je to choulostivá věc. Lidé se na mě dívají a vlastně jakoby mne neviděli. Jsou si jisti, že mne znají, ale nemohou si vzpomenout na jméno. Při jistých společenských příležitostech je to velmi výhodné. Prostě se stávám součástí okolí.</p>

<p>Kathandrion mne upozornil, že Asturijci hovoří „cizokrajným dialektem“, takže, když jsem v dlouhé, po­temnělé chodbě potkala skupinu mužů a žen, připojila jsem se k nim a snažila se pochytit, jak hovoří. Všimla jsem si, že Asturijci rozhodně nehovoří nijak vzneše­nou mluvou, ale spíš se uchylují k hovorovým výrazům. Asturie ležela u Západního moře a byla mnohem snáze dosažitelná z různých koutů světa než Wacune nebo Mimbre. Lidé zde se snažili jít s dobou a být „moderní“, takže napodobovali dialekt cizinců, se kte­rými přišli do styku. Bohužel pro ně většina těchto pří­chozích byli námořníci a jejich mluva – jak známo – ne­ní zrovna zdrojem lingvistické elegance. Ve skrytu du­še jsem doufala, že ty dámy ve skupince, ke které jsem se přidala, pořádně nerozumí výrazům, které používa­jí.</p>

<p>Protože všichni arendští vévodové mají královské předky, mají jejich paláce trůnní sály a ani asturský ne­byl výjimkou. Skupinka šlechticů vstoupila do hlavní­ho sálu a já se od nich odpojila a vydala se zvolna do čela sálu.</p>

<p>Za ta léta, co jsem měla příležitost pozorovat opilce, jsem vypozorovala, že jsou mezi nimi určité rozdíly, Pijáci piva jsou hlučnější a divočejší než pijáci vína a milovníci tvrdého alkoholu mají sklon k válčení. Astu­rijci dávali přednost vínu a vinaři buď zpívají nebo plá­čí. Arendská slabost pro vrcholné tragédie je vedla k silné melancholii. Pijácká parta v Asturii je smutná společnost, která spíš připomíná pohřební hostinu za deštivé noci.</p>

<p>Oldoran, asturijský vévoda, byl malý mužík, který toho zjevně již dost vypil. Povaloval se na trůně a v jeho malé tváři se odráželo zklamání a utrpení. Muž v tolnedranském plášti nechutně žluté barvy postával nedaleko vévodova pravého lokte a čas od času se k němu naklonil a něco mu šeptal do ucha. Opatrně jsem vyslala zkušební myšlenku a barva, která se ke mně vrátila od předstíraného Tolnedrana, nebyla čer­vená. Zdálo se, že mám před sebou dalšího Murga.</p>

<p>Několik dalších hodin jsem strávila tím, že jsem se nenápadně posunovala od skupinky ke skupince a na­slouchala útržkům rozhovorů. Brzy jsem zjistila, že vévoda Oldoran nepožívá velké úcty. Asi tak nejlepší, co jsem o něm slyšela, že je to ta naše „malá opilá lasička“. Dále jsem objevila, že je Oldoran zcela pod vlivem Lžitolnedrana po jeho boku. Ačkoliv jsem si byla zcela jistá, že bych mohla toto zvláštní spojenectví rozdělit, neviděla jsem v tom žádnou výhodu. Asi bych doká­zala změnit Oldoranovy názory, ale určitě by se mi ne­podařilo změnit samotného Oldorana. Byl to malý sebelítostivý opilec s velmi nízkou přirozenou inteligencí, který – jak už to u skutečných blbců bývá – věřil, že je nejchytřejší na celém světě. Stál přede mnou velký pro­blém.</p>

<p>Opilý Oldoran objednával víno tak dlouho, až upadl do bezvědomí.</p>

<p>„Zdá se, že náš milovaný vévoda je vážně indisponován,“ prohlásil suše ironickým tónem starší dvořan s bílými vlasy, ale překvapivě mladistvým výrazem v očích. „Jak si s ním tentokrát poradíme, dámy a pá­nové? Uložíme ho do postele? Nebo ho hodíme do ba­zénu v zahradě, aby přišel k sobě? Nebo ho snad do­pravíme na nějaké klidné místo, kde nebudeme rušit jeho chrápání?“ zasmál se, ale poněkud smutně. „Chci, abychom se na tom dohodli společně. Tak co říkáte?“</p>

<p>„Já bych byla pro ten bazén,“ navrhla jedna statná dáma.</p>

<p>„Ach ne, drahá baronko!“ namítla hezká dívka s tmavými vlasy. „Pomyslela jste na ty ubohé kapříky, kteří tam žijí?“</p>

<p>„Než hodíme Oldorana do postele, měli bychom ho trošku vyždímat, milý lorde Mangarane,“ otočil se jeden z opilých dvořanů k bělovlasému šlechtici. „Ten prcek je tak nasáklý vínem, že z něj skoro teče ušima.“</p>

<p>„To je pravda,“ zahuhlal lord Mangaran. „I  já jsem si toho všiml. Jeho výsost má skutečně neuvěřitelnou vý­drž na tak trpasličí postavu.“</p>

<p>Mladá dívka litující předtím kapříky, strnula v dramatické póze. „Dámy a pánové,“ deklamovala, „navrhuji držet minutu ticha nad naším ubohým Oldoranem, Potom ho raději přenechme laskavým rukám hraběte Mangarana, který už se o to staral tolikrát, že nepotřebuje naší radu. Až bude jeho výsost uložena do postele, snad se nám s trochou štěstí podaří na něj za­pomenout.“</p>

<p>Všichni sklonili hlavu, ale minuta ticha byla narušo­vána častým smíchem.</p>

<p>Jsem si jistá, že Leldorin a s ním všichni Asturijci bu­dou dotčeni tím, co jsem právě řekla, ale je to pravda. Trvalo mi to celé století, než se mi trošku podařilo obrousit hrany hrubého a neslušného chování Asturijců. Tohle bylo moje první setkání s nimi, a musím říci, že mi v mnohém připomínali jižní Alorny.</p>

<p>Dívka, která navrhla minutu ticha, zvedla teatrálně pěst nad hlavu. „Potřebuju další sklenku vína,“ požá­dala tragickým hlasem. „Mluvení na veřejnosti mě, vždycky hrozně vyčerpá.“</p>

<p>Jakmile dva svalnatí gardisté odnesli chrápajícího vévodu ze sálu, Murgo, který postával vedle Oldorana, zmizel z dohledu. Vyšla jsem ze sálu do malé alkovny, abych uvážila, co dále dělat v této situaci. Když jsem opouštěla Vo Wacune, měla jsem v plánu, že odhalím vévodovi skutečnou totožnost Murga a nechám ho jednat, ale Oldoran rozhodné nepatřil do stejné skupi­ny jako Kathandrion. Za všechna ta léta jsem si spoleh­livě ověřila, že hloupí lidé nejsou schopni změnit své mínění. Znovu jsem se nad tím zamyslela. Jestliže Ol­doran není schopen uznat mé důvody, nejjednodušší bude ho nahradit někým, kdo mě poslechne.</p>

<p>Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc se mi ten ná­pad líbil. Už jen proto, že to neočekává ten Murgo. Můj otec i strýček Beldin mi mnohokrát popisovali angaracký charakter a zejména zdůrazňovali, že Angarakové nejsou schopni zpochybňovat jakoukoliv autoritu. Slovo „revoluce“ prostě nemají ve svém slovníku.</p>

<p>Akce, kterou jsem plánovala, nebyla samozřejmě nijak nová. Arendská historie je plná palácových pře­vratů, kdy nepokoje smetly vládce a většinou končily jeho smrtí. To jsem si nepřála, ale rozhodně jsem ne­chtěla, aby Oldoran vytrval na trůně. Během večera jsem si všimla, že by se mnoho šlechticů pro ten úkol hodilo. Nyní byl jediným problémem správný výběr náhradníka a způsob, jak Oldorana sesadit.</p>

<p>Krátce jsem si schrupla a brzo ráno se vrátila do hlavního sálu, abych se pozeptala, kdo byla ta tmavovlasá dívka, co navrhla minutu ticha. Popsala jsem jí sluhovi, který uklízel po včerejším hodokvasu.</p>

<p>„To bude komtesa Asrana,“ odpověděl sluha. „Stále s někým flirtuje a vtipkuje.“</p>

<p>„To je ona,“ přikývla jsem. „Seznámila jsem se s ní před několika lety a teď bych se s ní opět ráda setkala. Kde bych jí mohla najít?“</p>

<p>„Má komnaty v přízemí v západní věži.“</p>

<p>„Děkuju,“ zašeptala jsem, podala mu drobnou minci a zamířila k západní věži.</p>

<p>Služebná mne zavedla ke komtese, která ležela na divanu s mokrým hadrem na hlavě a bylo zjevné, že jí není nejlépe. „Mám nejasný pocit, že se neznáme,“ prohlásila tragickým hlasem.</p>

<p>„Není ti dobře?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„No, není to zrovna nejlepší,“ připustila. „Přála bych si, aby byla zima. Šla bych na dvůr a strčila si hlavu tak na hodinku nebo dvě do sněhové závěje.“ Znovu si mne prohlédla. „Z nějakého důvodu se mi zdáš hrozně povědomá.“</p>

<p>„Jsem si téměř jista, že jsme se skutečné dosud nese­tkali, komteso.“</p>

<p>„Neměla jsem na mysli, že jsme se už potkali, ale že jsem o tobě něco slyšela.“ Přiložila si ruce k hlavě a za­skučela.</p>

<p>„Potřebuju si s tebou promluvit, Asrano,“ řekla jsem jí, „ale nejdřív budu muset něco udělat s tvojí kondicí.“</p>

<p>Otevřela jsem kabelka a vyndala z ní malou lahvičku. Nalila jsem trochu do sklenice s vodou a podala ji Asraně. „Nechutná to nejlépe,“ upozornila jsem ji.</p>

<p>„A pomůžete?“</p>

<p>„Mělo<emphasis> </emphasis>by.“</p>

<p>„V tom případě je mi jedno, jak to chutná.“ Vypila sklenku a otřásla se. „Je to skutečně hnusné. Ty jsi lékař?“</p>

<p>„Mám v tom směru jistý výcvik,“ připustila jsem.</p>

<p>„Doufám, že to skutečně pomůže.</p>

<p>„Určitě. Jakmile to zabere a bude ti trochu lépe, potřebuju si s tebou vážně promluvit.“</p>

<p>„Jsem ti velkým dlužníkem. Přesto mám pocit, že tě odněkud znám.“ Trochu se ušklíbla. „Samozřejmě, že dneska ráno mě napadají různé zvláštní myšlenky.“ Lehce potřásla hlavou. „To je úžasné! Už mě skoro nebolí hlava. S tou medicínou, bys mohla udělat ve Vo Asturu štěstí. Tady se cítí skoro každý stejně mizerně jako já před chvílí. Ať už je to cokoliv, zabírá to. Zase začínám žít. To je skutečně úžasné!“ Vstal a pohlédla, na mne, jakoby mne viděla poprvé. Najednou se začala třást. „Že to bylo nějaké skutečné kouzlo?“</p>

<p>„Ne, má drahá. Opravdu ne.“</p>

<p>„Ale ne, bylo! Máš bílý proužek vlasů a jsi lékařka. Ty jsi čarodějka Polgara, že jo? Jsi Belgaratova dcera!“</p>

<p>„Koukám, že je moje utajení pryč,“ řekla jsem s předstíraným zármutkem.</p>

<p>„Musíš být stará aspoň milion let!“</p>

<p>Dotkla jsem se tváře. „To skutečně vypadám na tolik, Asrano?“</p>

<p>„Samozřejmě, že ne, lady Polgaro,“ odpověděla. „Nevypadáš ani o den starší než na takových sto tisíc.“ Obě jsme se rozesmály a Asrana se chytila za hlavu. „Trochu se to ještě ozývá. Asi se ještě chvíli nebudu moct smát. To tvoje kouzlo ještě nestačilo zabrat všu­de.“</p>

<p>„To nebylo žádné kouzlo, Asrano. Byla to směs po­měrně známých bylin.“ Nechtěla jsem dělat kázání o tom, že by její rána nebyla tak kalná, kdyby večer nepopíjela tolik vína. „Mohla bys služebnou pro něco po­slat?“ zeptala jsem se. „Chtěla bych si s tebou promlu­vit, aniž by to někdo slyšel.“</p>

<p>„Mohla by dojít pro snídani. Najednou jsem dostala hrozný hlad. Dáš si se mnou?“</p>

<p>„Bude mi potěšením, drahá.“</p>

<p>Jen služka odešla, daly jsme se s<emphasis> </emphasis>Asranou do práce. „Nechci být nějak drzá, ale moc se mi nezamlouvá váš vévoda.“</p>

<p>„A komu se zamlouvá? Všichni máme starost, aby­chom na něj nešlápli, když je v trůnním sále. Máš snad nějakou medicínu na léčení malého vzrůstu? Oldoran by si asi musel vzít nejmíň dvakrát. On je, Polgaro, skutečně jako štěnice. Možná by bylo nejlepší, kdyby na něj někdo šlápl a byl by od něj pokoj. Život by tu byl mnohem snadnější. Nedala by sis trochu vína?“</p>

<p>„Ne… teď raději ne. A ty bys možná taky neměla hned po ránu pít víno. Míchat víno s tou medicínou by ti mohlo dost uškodit.“</p>

<p>„Věděla jsem, že v tom bude nějaký háček. Kde jsme to skončily?“</p>

<p>„Mluvily jsme o nedostatcích vévody Oldorana.“</p>

<p>„A jak se ho zbavit.“ Asrana měla pěkně ostrý jazyk a čím dál víc se mi líbila.</p>

<p>„Kdyby se naskytla příležitost, kdo myslíš, že by ho mohl nahradit na trůnu?“</p>

<p>„Samozřejmě hrabě Mangaran. Už jsi ho viděla?“</p>

<p>„Všimla jsem si ho včera večer. Měla jsem pocit, že taky nemá moc velké mínění o vévodovi.“</p>

<p>„Není tady jediný. Kdo by měl rád takový hmyz.“</p>

<p>„Kdo je ten Tolnedřan, co se stále ometá okolo vévody?“</p>

<p>„Myslíš Gadona? Je to nějaký kupec. Mám pocit, že dělá vévodovi nějaké – pravděpodobně špinavé – na­bídky. Potloukal se kolem dvora aspoň půl roku a snažil<emphasis> </emphasis>se podplatit nějaké dvořany. Není tu moc oblíben, ale protože si získal vévodovu přízeň, tak se k němu musíme chovat aspoň trochu slušně.“</p>

<p>„Jsi dnes ráno ve stavu zosnovat nějaký plán, Asra­no?“</p>

<p>„Teď, když mě přestala bolet hlava, jsem schopna téměř všeho. O jaký plán by šlo“</p>

<p>„Co takhle revoluce, komteso?“</p>

<p>„No, to by byla legrace!“ vykřikla a spráskla ruce.</p>

<p>„Budu šťastná, když se budu moct zúčastnit svržení té štěnice. Co s ním pak uděláš? Zabiješ ho? Mohla bych se na to dívat?“</p>

<p>„Jsi zlé děvče, Asrano.“</p>

<p>„Já vím, ale je to taková sranda! Budeme se plížit uprostřed noci ztemnělými chodbami a pašovat do<emphasis> </emphasis>paláce zbraně?“</p>

<p>„Čteš špatné knihy, Asrano. Pořádné spiknutí takhle vůbec neprobíhá. Asi bychom si nejdřív měli promluvit s hrabětem Mangaranem, než ho dosadíme na trůn. Je už přece jenom v určitém věku a takové překvapení by nemuselo prospět jeho srdci.“</p>

<p>„Toho bych se vůbec nebála. Můžeme mu věnovat trůn jako dárek k narozeninám.“</p>

<p>„Dá se očekávat nějaký odpor, až půjdeme proti vévodovi? Stojí za ním někdo? Mám na mysli nějaké pří­buzné nebo vysoké úředníky.“</p>

<p>„Já to s nimi vyřídím, Polgaro. Když budu chtít, tak si motám kolem prstu každého chlapa tady u dvora.“</p>

<p>Sama jsem za ta léta taky nějaké to srdce zlomila a znám z historie pěkných pár flirtů, ale komtesa Asrana byla sama o sobě třída. Byla jsem si jistá, že její nebetyčná sebedůvěra je oprávněná.</p>

<p>Po snídaní poslala komtesa Asrana vzkaz hraběti Mangaranovi, že bychom se s ním rády sešly v růžové zahradě. Když jsme s Asranou vešly do zahrady, pro jistotu jsem ji ještě myšlenkou prozkoumala. Tohle ne­byla konverzace, kde by měly být ještě nějací svědkové.</p>

<p>Hrabě Mangaran se dostavil na čas. Vypadal unave­ně, ale v očích mu jiskřil zájem.</p>

<p>„Mám mu to říct?“ zeptala se mne Asrana.</p>

<p>„Asi bys měla,“ souhlasila jsem. „Nepohneme se z místa, když mu to neřekneme.“</p>

<p>„Mám pro tebe pěkný překvapení, drahý hrabě,“ pra­vila Asrana dialektem, který připomínal mluvu wacitských honáků. „Tahle kočka je lady Polgara, jestli to chceš vědět.  Asi by ses jí měl vrhnout k nohám a vzdát jí úctu.“</p>

<p>„Prosím, komteso,“ vzdychl hrabě a promnul si oči, „mám za sebou pěkně těžké ráno. Jeho výsost je dnes úplně nemožná. Ještě ani nevylezl z postele a už je zase opilý. Nechoď na mne s nějakými pohádkami.“</p>

<p>„Ale tohle je pravda. Tohle skutečné je čarodějka Polgara.“ Asrana na mne pohlédla s výrazem naprosté nevinnosti. „Začaruj ho, Polgaro. Udělej z něj něco, aby tomu uvěřil. Třeba ropuchu.“</p>

<p>„Tobě by to opravdu nevadilo, kdybych ho začaro­vala?“</p>

<p>„Je skeptik a nevěří tomu, tak zařiď, Polly, ať mu vypadaj vlasy.“</p>

<p>Ještě mi nikdo předtím neoslovil „Polly“… a taky bych to nikomu neradila.</p>

<p>„Prosím, odpusť naší komtese,“ ozval se Mangaran. „Někdy opravdu rychleji mluví, než přemýšlí a je vel­mi prostořeká. Snažíme se ten její zlozvyk zlomit, ale sama vidíš, že to nenese kýžené ovoce.“</p>

<p>„To jsem si opravdu všimla, můj pane,“ vzdychla jsem. „Ale tentokrát mluví pravdu.“ Utrhla jsem jednu růži rostoucí opodál. „Jenom pro úsporu času ti něco předvedu.“ Držela jsem růži v dlani. „Dívej se pozorně.“</p>

<p>Prováděla jsem to velmi zvolna. Jednak proto, aby to kousek po kousku bylo působivější a jednak proto, abych nepřilákala pozornost toho Murga, co se nachá­zel někde v paláci. Růži se v mé dlani zmenšila na velmi<emphasis> </emphasis>malý proutek… takové takřka nic. Potom začal zvolna růst, nejprve se objevily lístečky a potom i květ, ale ten byl jiné barvy než původní růže.</p>

<p>„To je něco. To neuvidíš každý den, Mangarane, co?“ vzdychla Asrana užasle.</p>

<p>Hrabě byl úplně šokován, ale poměrně rychle se vzpamatoval. „Nuže, vítej ve Vo Asturu, lady Polgaro,“ uklonil se hluboce.</p>

<p>Odložila jsem růži a opětovala hraběti úklonu. „Když jsme si to teď vyjasnili, tak bychom si měli promluvit, drahý hrabě.“</p>

<p>„Zaujala jste cele mou pozornost, drahá lady. Jsem vám plně k dispozici.“</p>

<p>„Prosím, nevyužívej ho, Polly,“ řekla Asrana a oči jí zářily. „Nech to radši na mně.“</p>

<p>„Asi to tak nechám, Asrano.“ Podívala jsem se na Mangarana. „Máš náladu na nějaké to spiknutí, lorde?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Já jsem Arend, lady Polgaro,“ pravil se slabým úsměvem. „Na to jsem vždycky připraven.“</p>

<p>„Polly chce zabít našeho vévodu,“ vydechla Asrana, „já se na to budu smět dívat.“</p>

<p>„Já taky?“ zeptal se Mangaran a jeho tón byl přesně takový jako Asranin.</p>

<p>„Ale, moji drazí,“ vzdychla jsem. „Co si o mně mys­líte?“</p>

<p>„My ti nijak nebudeme překážet, Polly,“ slibovala Asrana. „Jak se zbavíme té štěnice?“</p>

<p>„My ho asi nezabijeme,“ řekla jsem jim. „Možná ví něco, co budu potřebovat. Je teď pod vlivem jednoho Murga, který se snaží začít válku mezi Arendií a tolnedranským císařstvím.“</p>

<p>„U velkého Chaldana!“ vykřikl Mangaran. „Náš vé­voda je idiot, ale…“</p>

<p>„Není jediný, kdo naletěl, lorde,“ řekla jsem mu, „Zrovna přicházím z Vo Wacune a tam se děje to samé – a ve Vo Mimbre to nebude jiné. Angarakové se snaží rozpoutat válku zde na západě a připravit tak invazi z Mallorey. Otec mne poslal do Arendie, bych to zara­zila. Zjistila jsem, že váš vévoda je příliš hloupý na to, aby pochopil mé argumenty, takže nemám jiný důvod, než dosadit tě na jeho místo.“</p>

<p>„Mě? Proč zrovna mě?“</p>

<p>Proč se každý ptá zrovna na tohle?</p>

<p>Snažila jsem se mu to co nejrychleji vysvětlit, že to překvapilo i Asrana.</p>

<p>„Vévoda má ale velkou gardu, lady Polgaro,“ řekl pochybovačně hrabě Mangaran, „a ta dostává pravi­delný žold na rozdíl od zbytku armády. Ta ho bude chránit až do posledního muže.“</p>

<p>„Můžeme se je pokusit uplatit,“ navrhla Asrana.</p>

<p>„Muž, který se nechá podplatit, za to většinou ani ne­stojí,“ nesouhlasil Mangaran.</p>

<p>Asrana pokývala hlavou. „Tak je můžeme otrávit, Polly. Jsem jistá, že ve své kabelce nějaký ten jed máš.“</p>

<p>„To není příliš dobrý nápad,“ namítla jsem. „Tohle je Arendie a každý z gardistů má rodinu. Když je zabijeme, oba dva strávíte zbytek života tím, že se budete otáčet, jestli za vámi nestojí někdo s kudlou v ruce. Já se o ty strážce postarám.“</p>

<p>„Kdy to provedeme?“ zeptal se hrabě Mangaran.</p>

<p>„Máš něco v plánu na dnešní večer, milý hrabě?“</p>

<p>„Nic, co by nemohlo počkat. Ale nejdeme na to trochu zhurta?“</p>

<p>„Mám pocit, že nesmíme otálet. Nakonec tohle je Arendie, a tady se žádné spiknutí neutají víc než pár hodin.“</p>

<p>„To je pravda,“ vzdychl. „Je to smutné, ale je to tak.“</p>

<p>„Jen se ničeho neboj, můj drahý vévodo,“ řekla Asra­na rošťácky. „Já se o tebe postarám, zatímco Polly ob­stará tu špinavou práci.“</p><empty-line /><p><strong>XIV.</strong></p>

<p><strong>Historie má</strong> většinou tendenci pře­hlížet revoluce, protože jsou příznakem nejednotnosti a vnitřní nestability. Přesto k nim ale dochází a Arendie je pro ně velmi dobrým místem. Jsem hrdá na tu, co jsem způsobila v Asturii, protože ta jediná se snad odehrála v průběhu jediného dne. To není v Arendii vůbec snadné, protože tam mají lidé tendenci všechno protahovat. Arendové mají vel­kou slabost pro dramata a ta se vždycky vlečou. Kdyby nebyl ve Vo Asturu Kračak, tak by se asi všechno ubí­ralo pomalejším tempem, ale to by mohlo mít velmi nežádoucí důsledky.</p>

<p>Asrana se opatrně rozhlížela kolem a konspirativně šeptala. „Jak to provedeme, Polly?“ zeptala se mne.</p>

<p>Jenom stručná rada pro mou rodinu. Upozorňuju každého, kdo by se mi kdy odvážil nazvat „Polly“, že bude mít celý týden k večeři kupku hořící slámy. Asraně jsem to trpěla z velmi specifického důvodu.</p>

<p>„Za prvé se, Asrano, přestaň chovat tak nenápadně.</p>

<p>Žádné schovávání, plížení ztemnělými chodbami a šeptání. Mluv normálním hlasem, nerozhlížej se stále kolem jako zloděj s pytlem kradených věcí přes rame­no. To bys rovnou mohla nosit na zádech nápis „Pozor konspirace“.</p>

<p>„Tím to ale přestane být legrace, Polly,“ namítla.</p>

<p>„Myslíš, že bude velká legrace, když strávíš příštích čtyřicet let v base?“</p>

<p>„Asi ne,“ přiznala.</p>

<p>„Tak na to nezapomeň, alespoň pro dnešní den.“ Po­hlédla jsem na hraběte Mangarana. „Předpokládám, že Oldoran nemá ve Vo Asturu velkou podporu.“</p>

<p>„Skoro žádnou, lady Polgaro,“ odpověděl. „Kromě rodiny a pár šlechticů, kteří z něho nějakým způsobem profitují, nikdo. Ještě jsou tu osobní strážci, o kterých jsem už mluvil.“</p>

<p>„Ty si vezmu na starost já,“ ujistila jsem ho. Chvíli jsem o tom přemýšlela. „Je tu někdo, na koho je spo­lehnutí a má dům ve Vo Asturu… dům trochu vzdále­nější od paláce?“</p>

<p>Mangaran se zamyslel. „Tomu by mohl vyhovovat baron Torandin.“</p>

<p>„Dokáže udržet tajemství? A nebude se ptát na zby­tečné detaily?“</p>

<p>„Myslím, že ano.“</p>

<p>„Dobrá. Požádej ho, aby uspořádal dneska večer párty. Vypracujte společně seznam, kde budou všichni lidé spříznění s vévodou, ať již pokrevně nebo obchod­ně. Dejte na seznam i nějaké lidi, kteří jsou neutrální, aby to nebylo nápadné. Rozhodě nechci, aby se tady potulovali nějací vévodovi lidé.“</p>

<p>Zašklebil se na mě. „Na tohle se Torandin hodí per­fektně. Jeho párty jsou vyhlášené po celé Asturii. Přijde každý, koho pozve.“</p>

<p>„Dobře. Tak teď se budeme věnovat naší párty. Pokusíme se, aby byla co nejmenší a pouze s vybranými lidmi. Čím víc lidí bude vědět o našich plánech, tím větší je pravděpodobnost, že se to donese k někomu nepovolanému. Nemělo by o tom vědět víc než tucet lidí.“</p>

<p>„Nemůžeš přece svrhnout vládu pouze s tuctem li­dí!“</p>

<p>„Můžeš, když to správně provedeš. My přece nebu­deme pobíhat s tasenými meči a pokřikovat nějaká hesla. Náš plán mnohem jednodušší.“</p>

<p>„To slovo se mi moc nelíbí,“ stěžovala si Asrana.</p>

<p>„Které slovo?“</p>

<p>„Plán. Nešlo by vymyslet něco jiného?“</p>

<p>„Možná ano. Co takhle spiknutí nebo konspirace nebo zrada nebo něco jiného?“</p>

<p>„Máš pravdu. To taky nezní hezky,“ namítla.</p>

<p>„To co chceme udělat, taky není nijak hezké, Asrano. Oldoran je právoplatný vládce Asturie a my ho chceme svrhnout. To z nás dělá buď kriminálníky nebo vlas­tence.“</p>

<p>„Tohle je pěkné slovo. To se mi líbí. No tak dobře, vlastenko Asrano. Řekla jsi, že si dokážeš otočit kolem prstu každého muže z Vo Asturu, tak běž otáčet.</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Jdi a začni lámat srdce. Však víš, jak na to. Dlouhé pohledy, vzdechy, oči plné slz.“</p>

<p>„No, to bude konečně švanda!“ vykřikla a zatleskala. „Půjdeš lámat srdce se mnou, Polly?“</p>

<p>Zavrtěla jsem hlavou. „Mě tu nikdo nezná, takže by mne lidé neposlechli. Mimoto mám jiné věci na práci. To znamená, že vy dva seženete potřebné lidi. Chci, aby bylo na různých místech zhruba tucet hlídek. Dejte se do toho.“</p>

<p>„Už jsi někdy velela vojákům, lady Polgaro?“ zeptal se zvědavě hrabě Mangaran.</p>

<p>„Ještě ne. Většinou se snažím, aby se to obešlo bez krveprolití. Tím si mi ale připomněl, že potřebuji lučištníka. A to nejlepšího, jaký může být. Budu potřebo­vat v přesný okamžik na určitém místě jeden šíp.“</p>

<p>„Tím chceš zabít vévodu!“ potěšené zvolala Asrana.</p>

<p>„Ne, má milá, chci, aby to vévoda přežil. Kdybychom ho zabili, všichni lidé u barona Torandina by byli zítra v železech. Ten šíp je určen někomu jinému. Ale teď už se dejme do díla. Dnešek nepotrvá věčně a my máme hodně práce. A ne abyste se skrývali, nebo vypadali tajemně. Mějte na paměti, že jste vlastenci.“</p>

<p>Věci se daly do pohybu. Navzdory svým chybám, Arendové patří mezi největší spiklence na světě. Asrana a Mangaran se tiše pohybovali různými sály, informovali správné lidi a ostatní udržovali v nevědomosti. Přirozeně mluvili velmi tiše a používali různá směšná hesla, kterými se naši spojenci měli hlásit. Jediné, co jim nešlo pod vousy, byla rychlost, se kterou mělo být vše provedeno. Převrat během jednoho dne skutečně nemůže Arendy nijak na­dchnout, protože nevyhovuje jejich nátuře.</p>

<p>Do oběda se naše konspirace docela dobře rozběhla. Mangaran informoval a přetáhl na naší stranu pár star­ších významných členů dvora, zatímco Asrana lákala ty mladší horkokrevné. Já se to dopoledne věnovala chemii. Víno, které pili po zbytek dne naši spojenci, by neporazilo ani mouchu. Oldoranovi věrní zatím pili ví­no, které by porazilo nejen mouchu, ale i zeď, na které by seděla.</p>

<p>Asi hodinu po poledni začal Mangaranův přítel markýz Torandin rozesílat vybraným lidem pozvánky na párty, která se bude konat dnes večer v jeho domě. Mangaran a Asrana museli znovu projít naše spojence a oznámit některým z nich, že budou v hlídkách ve městě a nebudou se moci zúčastnit Torandinova večírku. Tou dobou se ve Vo Asturu chtěl večírku zúčastnit každý, takže někteří z nich byli postaveni před dilema, zda se potěšit na dobré párty nebo zúčastnit dobré revoluce.</p>

<p>Dvě hodiny po poledni jsem vymyslela, jak udržet vévodu v paláci. Zesílila jsem účinky vína tak, že se už jenom povaloval po trůně a kolem třetí byl blízek ko­matu.</p>

<p>„Tolnedřan“ po jeho boku začal v tu chvíli větřit něco podezřelého, ale my jsme byli naštěstí dost rychlí.</p>

<p>Náš plán byl směšně jednoduchý. Když něco plánu­jete s Arendy, musíte se snažit vyhnout jakékoliv slo­žitosti. Každý z dvořanů má spoustu různých pomoc­níků, kteří mají rádi své peníze. Protože jsme v Arendii všichni ti sluhové mají spousty zbraní a jsou ochotni okamžitě uposlechnout rozkaz, i když nevědí, o co přesně jde. Měli jsme dost lidí, abychom se s tím vy­rovnali, ale protože jsme všechny možné protivníky pozvali na Torandinovu párty, stáli proti nám vlastně jenom vévodovi strážci. Víno, které jim bude servíro­váno k večeři, by je mělo učinit velmi málo bojeschopné. Ta imitace Tolnedřana má sice pravděpodobně ve městě nějaké pomocníky, ale naše jasná převaha nás nechávala v klidu. Náhlé odstranění Oldorana pak vy­světlíme vévodovou náhlou chorobou. Nakonec na ní nebylo nic náhlého. Oldoran strávil roky tím, že se dí­val hluboko do sklenice s vínem a to způsobilo jeho současný stav.</p>

<p>Chvíli před večeří jsem vzala Asranu a Mangarana opět do růžové zahrady, abychom si probrali poslední detaily. „Nezabíjejte ho,“ připomínala jsem jim. „Jestli to uděláte tak půjde všechno k čertu. Předstírejte, že máte starost o Oldoranovo zdraví.“ Pohlédla jsem na Mangarana. „Mluvil jsi s opatem?“</p>

<p>Přikývl. „Všechno je připraveno. Oldoran dostane pěkný byteček v klášteře a bude tam mít vína, co jen stihne vypít. Opat bude posílat pravidelné zprávy o vévodově zdraví… které se bude horšit“</p>

<p>„Nesnažte se ten proces nijak urychlit,“ varovala jsem je. „Nechte  jeho játra, ať si s tím poradí sama.“</p>

<p>„Jak dlouho to může trvat?“ zeptala se mne Asrana.</p>

<p>„Dávám mu takových šest měsíců,“ odpověděla jsem. „Bělmo očí má téměř žluté. Játra se mu mění v kámen. Už na tom pracuje dlouho a teď se to bude horšit. Klidně pozvěte jeho příznivce, ať se přesvědčí o jeho stavu sami.“</p>

<p>„O jeho játra ses postarala ty, Polly?“  zeptala se Asrana.</p>

<p>„Ne, o to se přičinil sám.“</p>

<p>„Tohle s lidmi skutečné dokáže víno?“</p>

<p>„Ano, drahá. Možná by ses nad tím také měla za myslet.“</p>

<p>„Máš pravdu. Asi bych měla trošku přibrzdit,“ řekla a v hlase byla trochu slyšet obava.</p>

<p>„To bys asi měla. Nakonec jsou to tvoje játra. Teď se vraťme k našemu problému. Chci, abyste se vy dva vydali mezi naše vlastence a vysvětlili jim, že to, co děláme, neděláme z žádného rozmaru. Že je nám to velmi líto, ale že to děláme v zájmu celé Asturie. Naše revoluce musí být, právě proto, že Asturii milujeme.“</p>

<p>„To ale není úplně pravda, lady Polgaro,“ prohlásil Mangaran.</p>

<p>„Tak holt musíte trochu lhát.  Dobrá politika je vždycky trochu založena na lži. Když budete mluvit k lidu, vždycky si dejte pozor, aby tam byl někdo, kdo začne tleskat nebo přikyvovat. Nikdy nic neponechá­vejte náhodě.“</p>

<p>„Ty jsi ale cynická,“ obvinila mne Asrana.</p>

<p>„Možná ano, ale já se s tím vyrovnám. Musíme vše dobře naplánovat. Až bude vévoda v klášteře, pro­mluvte s místními šlechtici. Chci, aby v ulicích Vo Asturu bylo po ránu mnoho ozbrojených mužů. Upozor­něte všechny zúčastněné šlechtice, že se jejich muži musí chovat velmi slušně. Žádné rabování, zabíjení ne­bo znásilňování. Budou udržovat pořádek a nic jiného. Já určím, co není v souladu se slušným chováním a za­vání nepořádky. Nesmíme dát opozici žádnou zámin­ku pro další pokus o převrat. A ještě něco. Zítra se tady v paláci objeví bělovlasý, starý muž v bílé říze. Pro­mluví zde a já chci, aby všichni  v paláci – ať už střízliví nebo opilí – vyslechli jeho řeč. Řekne jasně, že to, co se tady stalo, se stalo na jeho přímý pokyn. Pak už bude určitě klid.“</p>

<p>„Kdo by, u všech svatých, mohl mít takovou autori­tu?“ podivil se Mangaran.</p>

<p>„Můj otec, samozřejmě.“</p>

<p>„Sám svatý Belgarat?“ vydechla Asrana.</p>

<p>„Neříkala bych mu „svatý“ dokud ho nepoznáš,“ upozornila jsem ji jemně. „A taky bych si na něj na tvém místě dávala pozor. Má slabost pro ženy a trochu nenechavé ruce.“</p>

<p><emphasis>„Opravdu?“ </emphasis>podivila se s úsměvem. „To by mohlo být zajímavé.“ Asrana možná byla ještě horší, než jsem si myslela.</p>

<p>„Našel jsi mi toho lučištníka, Mangarane?“ zeptala jsem se hraběte.</p>

<p>„Ano. Jmenuje se Lammer a trefí ze sto kroků ucho jehly.“</p>

<p>„Dobře. Ráda bych si sním promluvila, než se věci dají do pohybu.“</p>

<p>„Ale…“ Mangaran vypadal trochu nervózně. „Kdy to vlastně má začít?“</p>

<p>„Až dnes večer vstoupím do trůnního sálu. To bude signál k zahájení akce.“</p>

<p>„Dám si na tebe pozor,“ slíbil.</p>

<p>„Dobře. Teď se dejme do práce.“</p>

<p>Počkala jsem, až odešli ze zahrady. „Tak dobrá, otče,“ promluvila jsem směrem k jednomu z okrasných keřů, „už můžeš dolů.“</p>

<p>Když přistál a vzal na sebe svou normální podobu, vypadal trochu nesvůj. „Jak jsi věděla, že jsem tady?“</p>

<p>„Nech těch únavných otázek, otče. Přece víš, že <emphasis>vždycky </emphasis>poznám, když jsi nablízku.“ Na chvilku jsem se odmlčela. „Co si o tom myslíš?“</p>

<p>„Myslím, že jsi využila dobře okolnosti, a že si vedeš dobře, ale jsi až příliš rychlá.“</p>

<p>„Já musím být rychlá, otče. Nevím, co ten Murgo zamýšlí a jestli nemá nějaké eso v rukávu.“</p>

<p>„To jsem měl přesně na mysli. Postavila jsi veškeré svoje plány na těch dvou, co zrovna odešli a to jsi je potkala poprvé dneska ráno. Jsi si jistá, že jim můžeš důvěřovat?“</p>

<p>Odměnila jsem ho za tu otázku jedním z těch dlouhých, trpitelských vzdechů. „Ano, otče,“ odpověděla jsem. „Jsem si jistá. Mangaran má mnoho zkušeností a vysoce vyvinutý vztah pro zodpovědnost a je velký vlastenec.“</p>

<p>„A co ta dívka? Zdá se mi hrozně ztřeštěná.“</p>

<p>„To je jenom póza. Asrana je velmi chytrá a má pro nás přinejmenším stejnou cenu jako Mangaran.“</p>

<p>„Tomu nerozumím, Pol.“</p>

<p>„Část arendského problému tkví v tom, že jsou pro ně ženy jenom o něco víc než domácí zvíře. Asrana nám pomůže sestavit vládu a až Mangaran usedne na trůn, bude druhá v pořadí. Na ni se budeme po dnešní noci moct spolehnout. To je její šance, jak se dostat k moci. Ona to ví a určitě si tu možnost nenechá ujít a udělá pro to všechno.“</p>

<p>„No, možná,“ souhlasil trochu pochybovačně.</p>

<p>„Věř mi, otče. Uděláš to?“</p>

<p>„Udělám co?“</p>

<p>„Proneseš tu řeč zítra.“</p>

<p>„Proč to neuděláš sama?“</p>

<p>„Pamatuješ si, co jsem zrovna řekla o těch domácích zvířatech? Tohle je Arendie, otče. Žádný arendský muž nebude poslouchat nikoho, kdo obléká sukni. Musím se přesunout do Vo Mimbre a nemám čas pře­svědčovat dav opilých Asturijců, že nejsem pudlík nebo domácí kočka. Podívej se na to ještě z druhé strany. Otče. Když proneseš tu řeč získáš veškerou slávu za to, co jsem udělala. Nebudeš muset dělat žádnou špinavou práci.“</p>

<p>„Popřemýšlím o tom. Proč jsi nechala tu bláznivou holku, aby ti říkala Polly? Kdybych to udělal já, tak mi asi zapálíš vousy.“</p>

<p>„To máš pravdu. Doufám, že tě to ani nenapadne. Abych řekla pravdu, nebyla jsem si Asranou úplně jis­tá, dokud mi neřekla Polly. Jakmile mne tak oslovila, věděla jsem, že ji mám v kapse.“</p>

<p>„Mohla bys mi to ještě trochu vysvětlit?“</p>

<p>„Asrana stále trochu provokuje. To už je její způsob. Nechala jsem jí v tomto ohledu její drobnou radost a mám ji, kde jsem ji chtěla mít.“</p>

<p>„Nikdy nepochopím ženskou logiku.“</p>

<p>„To asi ne. S tím se nedá nic dělat. Mimochodem, ještě než začneš svou zítřejší řeč, neudělal bys mi ma­lou laskavost?“</p>

<p>„S radostí. O co jde?“</p>

<p>„Oldoranovi strážci jsou zrovna teď na večeři. Dej jim něco do vína. Chtěla bych, aby byli totálně opilí, než půjdou do služby.“</p>

<p>„Myslel jsem, že pití neschvaluješ.“</p>

<p>„Tohle je velmi zvláštní situace, a v těch je dovoleno trochu měnit pravidla. Chci omezit krveprolití na co nejmenší míru. Chtěla bych, aby odstranění Oldorana z trůnu vypadalo spíš jako administrativní zásah než jako vojenský převrat.“</p>

<p>„V tom máš asi pravdu, Pol.“</p>

<p>„Děkuji ti, otče. Jdi, prosím tě, do strážnice a zbav nás strážců. Potom, se dej do přípravy té řeči a já zatím svrhnu vládu.“</p>

<p>Hned po večeři ke mně přišel rozložitý sluha s podivným výrazem ve tváři. „Posílá mne lord Mangaran, že si s tebou mám promluvit, má paní,“ prohlá­sil uctivě. „Řekl mi, že chcete někomu poslat vzkaz a já ho mám doručit. Jmenuju se Lammer.“</p>

<p>Mluvil sice zvláštně – nakonec se jednalo o konspiraci – ale já to pochopila. „Umíš dobře doručovat vzka­zy?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Asi nejlíp v celé Asturii, má paní. Chceš vidět ukáz­ku?“</p>

<p>„Stačí mi tvoje slovo, Lammere. Chci, aby se můj vzkaz dostal někomu do mozku přesně v ten moment, kdy budu potřebovat.“</p>

<p>„To zařídím, paní.“ Ušklíbl se. „Budu na pravé straně na galerii v trůnním sále,“ upozornil mne. „Doručím ten vzkaz směrem ke schodišti, které vede na galerii dřív, než mu to vůbec dojde.“</p>

<p>„Výborně. Jdu si teď převléci šaty. Chci, abys doručil vzkaz v okamžiku, kdy vstoupím do trůnního sálu.“</p>

<p>„Ano, paní.“ Odmlčel se. „Hm…“ vyrazil ze sebe po chviličce. „Komu mám tem vzkaz doručit?“</p>

<p>Řekla jsem mu to a všimla si, že se na tváři rozzářil krátký úsměv. Potom jsem odešla do Asraniných kom­nat, abych se převlékla. Rozhodla jsem se pro šaty, kte­ré jsem měla na sobě na Beldaranině svatbě. Byly nato­lik svůdné, aby přilákaly pozornost každého. Věděla jsem to od chvíle, kdy jsem viděla, jak je Arella šije.</p>

<p>Samozřejmě že jsem je neměla s sebou v Arendii. Stále visely v mém šatníku v otcově věži. Ale mám ur­čité schopnosti…</p>

<p>Asrana vešla ve chvíli, kdy jsem si upravovala vlasy. „Můj bože, Polly!“ vyhrkla. „To jsou teda šaty! Ale ne­jsou trochu odvážné?“</p>

<p>„To jsou schválně, Asrano,“ řekla jsem jí. „Ve chvíli, kdy vstoupím do trůnního sálu, se má stát spousta vě­cí, a já nechci, aby to někdo propásl.“</p>

<p>„Tím si můžeš být jistá, že tě nikdo nepřehlédne. Ale může to zkazit náš plán. Všichni budou koukat na tebe a zapomenou, že mají svrhnout vládu.“</p>

<p>„Stane se něco, co jim to určitě připomene, má dra­há,“ ujistila jsem ji. „Teď sem, prosím tě, pošli Mangarana a jdi do trůnního sálu. Procházej se tam a řekni našim lidem, aby se připravili. Jakmile vstoupím do sálu, musí jít všechno ráz na ráz.“</p>

<p>„Mohla bys to trochu upřesnit?“</p>

<p>„Ne, nemohla. Chci všechny trochu překvapit. Copak nemáš ráda překvapení?“</p>

<p>„Mám, ale když jsme uprostřed převratu, tak asi ani ne.“ Pohlédla na příborník, kde stálo pár lahví s vínem.</p>

<p>„Ne!“ řekla jsem pevně. „Ať tě to ani nenapadne! Chci, aby měla dnes večer jasnou hlavu.“</p>

<p>„Jsem hrozně nervózní.“</p>

<p> „To je dobře“. Aspoň se dokážeš pořádně soustředit. Dej se do práce, Asrano.“</p>

<p>Odešla a za chvíli bušil na dveře Mangaran. „Zavo­lala jsi mne, paní?“</p>

<p>„Ano. Pojď dál a zavři za sebou dveře.“</p>

<p>Poslechl mne.</p>

<p>„Až půjdeš odsud, jdi rovnou do trůnního sálu,“ ra­dila jsem mu. „Je potřeba, aby ses dostal na takové dva tři metry k trůnu. Předpokládám, že je tam Oldoran.“</p>

<p>Přikývl. „Nějak se po večeři dostal z bezvědomí a sluhové mu pomohli na trůn. Sice má otevřené oči, ale pochybuji, že vnímá, co se děje kolem.“</p>

<p>„Dobře. Jakmile vstoupím do trůnního sálu, začnou se dít překvapivé věci. Budu vám dávat pokyny a vy je bu­dete poslouchat. Odnesete vévodu z trůnního sálu. Musí to vypadat, jako že se snažíš ho ochránit, ale bude to kvůli tomu, abychom ho dostali do kláštera. Přijdu za vámi do místnosti, kde bude vévoda, rychle ho prohléd­nu jako lékařka a pak se vrátíme zpět a oznámíme jeho rezignaci „ze zdravotních důvodů“. Ty v tu chvíli pře­vezmeš vládu. Snaž se, aby to vypadalo, že je ti to líto.“</p>

<p>„Co se přesně stane, paní Polgaro?“</p>

<p>„To nepotřebuješ vědět, můj pane. Chci, aby tvoje re­akce byly naprosto přirozené. Když budeš skutečně překvapen, tak přirozené budou, Budu vám dávat pokyny, tak se jimi řiď. Za daných podmínek budou zcela racionální, takže se tě nikdo nebude nic vyptávat. Teď jdi do trůnního sálu. Budu tam za chvíli a pak to všechno začne.“</p>

<p>Ráda bych vás upozornila, že jsem si mnoho podrob­ností svého plánu schovala pro sebe. Arendové chtějí být většinou velmi nápomocni a já nechtěla, aby někdo přiložil ruku k dílu v nevhodný okamžik.</p>

<p>Chvíli jsem se zdržela v Asraniných komnatách, protože jsem se musela zcela soustředit. Musela jsem v okamžiku, kdy Lammerova zpráva dosáhne svůj cíl, vykonat plno věcí takřka najednou. Ve skutečnosti bylo jenom velmi malé množství lidí v trůnním sále zasvěceno do našeho plánu a já chtěla, aby všichni uvažovali stejným způsobem. Nechtěla jsem nechat žádný prostor pro případné spekulace. Chtěla jsem, aby všichni popisovali události toho večera stejným způsobem.</p>

<p>Zhluboka jsem se nadechla a vyšla na chodbu vedou­cí k trůnnímu sálu.</p>

<p>Přede dveřmi do velkého sálu jsem se ještě zastavila, abych se ujistila, že jsou všichni na místě. Mangaran stál nedaleko trůnu z levé strany. Oldoran seděl na trůnu a jeho oči prozrazovaly, že nic nevnímá. Murgo ve žlutém tomedranském plášti se skláněl k vévodovi a ve tváři měl lehce znuděný výraz. Jeho oči neustále bedlivě pozorovaly okolí. Lammera na zšeřelé galerii jsem neviděla a ani nemohla. Vyslala jsem mu vstříc myšlenku a uklidnila se. Lammer byl na svém místě. Asrana se pohybovala nedaleko trůnu a byla úplně skvělá. Napětím okamžiku ještě zkrásněla.</p>

<p>Všichni byli na svých místech. Byli jsme připraveni.</p>

<p>Vstoupila jsem do dveří a na chviličku se zastavila. Dívala jsem se přímo na žlutý tolnedranský plášť vedle vévody. Kračak mě poznal okamžitě, jakmile mne spat­řil. Doufala jsem, že mne tenhle Murgo také pozná.</p>

<p>A potom, zatímco mu lezly oči z důlků, vstoupila jsem do sálu, kde mne mohli všichni vidět. Moje šaty byly navrženy tak, aby přitahovaly pozornost, což se skutečně podařilo. Hlavy se okamžitě otáčely, lidé přestávali hovořit uprostřed věty. V tu chvíli jsem za­slechla tětivu Lammerova luku.</p>

<p>Ocelová špička šípu lehce zaduněla, když prolétla Murgovi čelem. Vzdálenost nebyla nijak velká a Lam­mer měl silný luk. Šíp prolétl Murgovi mozkem a špič­ka se objevila v týle. Vypadal trochu legračně, jak tam stál a z lebky mu koukal šíp. Na chvíli se napřímil a pak padl nazad.</p>

<p><emphasis>„Vražda!“ </emphasis>zařvala jsem hlasem, že mě bylo slyšet přes celé město. „Odveďte vévodu do bezpečí!“</p>

<p>A tak jsem svrhla vládce Asturie. Jeden šíp, jeden vý­křik a bylo hotovo. Dobré věci jsou vždy jednoduché.</p>

<p>Už když ten Lžitolnedřan padal na zem, Mangaran vylétl vpřed. „K vévodovi!“ křičel. „Musíme ho zaštítit svými těly!“</p>

<p>Zprvu byli všichni dvořané šokováni a zaváhali. Existovala možnost, že se objeví další šípy a málokdo v sále měl Oldorana skutečně tak moc rád. Ale Mangaran již stál před zmateným vévodou a tak se k němu někte­ří přidali. Ostatní dvořané vytáhli meče a rozhlíželi se po možných útočnících.</p>

<p>Asrana ječela a mistrovsky předváděla etudu z<emphasis> </emphasis>hysterie.</p>

<p>Rychle jsem se sunula kolem davu dvořanů ke dveřím za trůnem. „Tudy, lorde Mangarane!“ volala jsem. „Přineste sem vévodu! Někdo musí hlídat dveře! To je zrada!“</p>

<p>Potom jsem čistě pro Oldoranovy oči vytvořila iluzi čiré hrůzy. Vévoda začal ječet a zmítat se v náručí dvo­řanů, kteří ho nesli za hrabětem Mangaranem ke dveřím. Trošku jsem iluzi zesílila a jeho jekot se zařezával do uší všech přítomným. Ječel a zoufale se snažil vy­prostit.</p>

<p>„Mám teď přednést to prohlášení?“ zeptal se mne Mangaran.</p>

<p>„Ještě ne,“ odpověděla jsem tiše. „Nech ho ještě chvíli křičet, já pak přijdu a vyšetřím ho.“ Nechala jsem je projít a zavřela jsem za nimi dveře. „Najděte vraha!“ přikázala jsem. „Nenechte ho utéci!“</p>

<p>Teď už měli všichni co dělat. Věděla jsem totiž, že Lammer opustil galerii a sedí v hospodě, několik ulic vzdálené od paláce. Pátrači našli luk a toulec se šípy, ale to bylo vše. Lammer byl skutečný profesionál.</p>

<p>Ale ne každý v trůnním sále hledal mysteriózního lučištníka. Několik vyplašených asturijských šlechticů se sklánělo nad mrtvým Murgovým tělem. Někteří lomili rukama a jeden dokonce plakal. Zachytila jsem Asranin pohled a pokynula, aby přišla ke mně.</p>

<p>Přišla okamžitě. „Ano, Polly?“</p>

<p><emphasis>„Přestaň se tak hloupě tvářit, Asrano,“  </emphasis>řekla jsem jí, aniž bych otevřela ústa.</p>

<p>„Jak to?“ podivila se.</p>

<p><emphasis>„Ticho! Poslouchej a nemluv. Zapamatuj si jména těch mužů, co jsou kolem toho mrtvého. To jsou ti, na které si budeme muset dávat pozor.“ </emphasis>Pak jsem promluvila hlasitě, aby to slyšeli dvořané, kteří hlídali dve­ře. „Uklidni se, drahoušku,“ řekla jsem jí. „Vévoda je v bezpečí, hrabě Mangaran je s ním.“</p>

<p>„Je zraněn?“ zeptala se a při dalším srdceryvném za­ječení Oldorana se zachvěla.</p>

<p>„Je vyděšený, Asrano. Ten pokus o život mu dal za­brat. Postav se na mé místo. Kdyby se někdo snažil projít těmi dveřmi, zabraň mu v tom, i kdyby ho to mělo stát život.“</p>

<p>Zaujala bojovnou pózu. „Rozumím. Nikdo se tam nedostane.“</p>

<p>„Statečné děvče,“ zašeptala jsem. Potom jsem otevřela dveře a vešla do malé místnosti, kde vévoda zdárně podléhal záchvatu hysterie. Vzala jsem Mangarana stranou. „V pořádku,“ zašeptala jsem mu. „První díl je za námi, pokračujme dál.“</p>

<p>„Máš ještě nějaké překvapení v rukávu, Polgaro?“ zašeptal. „Málem mě klepla Pepka, když toho Murga trefil šíp.“</p>

<p>„Myslela jsem si, že se ti to bude líbit. Teď prohlédnu vévodu a moje diagnóza bude, že se jedná o přechod­nou ztrátu smyslů.“</p>

<p>„Přechodnou?“</p>

<p>„Je to jenom prozatímní diagnóza, Mangarane, to nám poslouží jako omluva, abychom ho odvezli do kláštera. Další zdravotní problémy se připojí později. Až budeš pronášet své oznámení, budeš mě muset představit. Já potom dvořanům sdělím, co jsem zjistila. Moje jméno je dostatečně dobře známé, takže se se mnou nikdo nebude hádat. Řeknu jim, že vévoda se potřebuje zotavit na klidném místě a ty potom navrh­neš ten klášter. Je to přirozená volba. Je to klidné místo, kde bude v bezpečí, a kněží se postarají o všechno, co bude potřeba. Dejme se do toho, Mangarane. Chci, aby byl v klášteře než skončí párty u markýze Torandina. Nestojím o to, aby někdo zpochybňoval naši volbu. Jakmile bude vévoda bezpečně uklizen v klášteře, mů­žeme zabránit jakémukoliv přesunu z důvodu jeho bezpečnosti.“</p>

<p>„Ty jsi myslela na všechno, co, Polgaro?“</p>

<p>„Snažila jsem se. Snaž se vypadat ustaraně, zatímco ho budu prohlížet.“</p>

<p>„Proč bych se měl strachovat, ty se o všechno posta­ráš.“</p>

<p>„Předstírej to, Mangarane. Tak jdeme na to.“</p>

<p>Oldoran byl stále pod vlivem té iluze, kterou jsem mu ukázala. Jeho dech páchl jako dech všech opilců. Být tak blízko u něj nebylo žádné potěšení. Opatrně jsem se snažila prozkoumat jeho duší. Moc tam toho nezbylo. Potom jsem pokračovala ve zkoumání hlav­ních orgánů. Játra byla přirozeně zničená a ledviny byly na pokraji kolapsu. Cévy měl zúžené a srdce vy­nechávalo. I při nejoptimističtějším odhadu jsem mu nedávala víc jak šest měsíců života.</p>

<p>„Nuže, milý lorde Mangarane,“ řekla jsem profesio­nálním tónem kvůli ostatním přítomným v místnosti.</p>

<p>„Dokončila jsem vyšetření a mohu vám říci, že vévoda je ve velmi vážném, ne-li kritickém stavu. Potřebuje úplný klid a odpočinek. Po dobu léčení někdo musí převzít jeho úkoly.“</p>

<p>„Musím přednést tvou zprávu celému dvoru,“ pro­hlásil Mangaran a hovořil hlavně k ostatním. „Nejsem ale lékař. Mohu tě požádat, abys popsala vévodův zdravotní stav ostatním?“</p>

<p>„Samozřejmě, můj pane.“ Pak jsme se vrátili zpět do trůnního sálu.  Dveře jsme nechali  pootevřené,  aby všichni mohli vychutnat vévodův jekot.</p>

<p>Mangaran přistoupil k trůnu, pohlédl na tělo Murga v tolnedranském plášti a zvýšil hlas, aby oslovil dav. „Dámy a pánové,“ řekl tónem naplněným obavou, „obávám se, že zdravotní stav našeho vévody je mno­hem vážnější, než jsme předpokládali. Šok, který utrpěl při tomto nepodařeném pokusu o jeho zabití, urychlil vývoj choroby, o které jsme neměli ani ponětí. Nejsem příliš obeznámen se všemi funkcemi lidského těla,“ připustil. „Nejsem si ani jist, jak se dostane krev z jednoho místa do druhého. Naštěstí navštívila Vo Astur nejlepší lékařka na celém světě. Prohlédla vévodu a došla k jistým závěrům, se kterými vás seznámí. Je to dáma s vynikající pověstí, takže jsem si jist, že jste už o ní slyšeli. Dámy a pánové, dovolte, abych vám před­stavil lady Polgaru, dceru věčného Belgarata.“ Násle­dovaly obvyklé projevy překvapení a pak se ozval po­tlesk.</p>

<p>Postavila jsem se vedle Mangarana. „Dámy a páno­vé,“ začala jsem, „Původně jsem nechtěla ve Vo Asturu prozradit svou totožnost, ale současná krize mě k tomu donutila. Prohlédla jsem vašeho vévodu a mohu vám sdělit, že je velmi vážné nemocen a tento pokus o vraždu ještě tento stav zhoršil.“ Trochu teatrálně jsem se odmlčela. „Jak asi slyšíte, vévoda je velmi vyděšen,“ pohlédla jsem ke dveřím, odkud se ozývalo vévodovo ječení. „Vévoda trpí vzácnou chorobou známou jako intersticiální konjuktivní morbialitidou, která nesužuje jen tělo, ale i duši. Krátce řečeno, vévoda je na pokraji celkového fyzického i duševního zhroucení.“</p>

<p>Nesnažte se najít v lékařských textech „intersticiální konjunktivní morbialitidu“. Nenajdete ji tam, protože jsem si ten složitý výraz vymyslela jen pro tuto příle­žitost. Ale zní to hrozně, co?</p>

<p>„Dá se to léčit, Polgaro?“ zeptala se mě Asrana.</p>

<p>„Nejsem si tím úplně jistá,“ odpověděla jsem. „Tahle, choroba se vyskytuje tak zřídka, že nepamatuji za po­slední století, kdy byla choroba objevena, víc než půl tuctu případů.“</p>

<p>„Jakou léčbu navrhuješ, lady Polgaro?“ zeptal se Mangaran.</p>

<p>„Vévoda si především musí odpočinout a být v úplném klidu,“ upozornila jsem ho hlasitě. „Doporu­čovala bych, abyste vévodu přemístili z paláce na něja­ké klidné místo, kde by nebyl vystaven dalším útokům na svou osobu a mohl tam odpočívat. Jestli zůstane v paláci, všechny ty starosti na něj znovu dolehnou a on zemře.“</p>

<p><emphasis>„Zemře?“ </emphasis>vyjekla Asrana. „To je to tak vážné?“</p>

<p>„Možná je to ještě horší,“ pokývala jsem hlavou. „Je­ho život je skutečně vážně ohrožen.“ Otočila jsem se na lorda Mangarana. „Je tu poblíž nějaké místo, kam by se vévoda mohl uchýlit? Takové, které by splňovalo podmínky, o kterých jsem se zmínila?“</p>

<p>„Nu…“ zamyšleně začal Mangaran. „Je tu jeden klášter, asi hodinu jízdy odsud, lady Polgaro. Je obklo­pen vysokými zdmi a kněží tam tráví většinu času ti­chým rozjímáním. Je tam bezpečno a zcela jistě tam pa­nuje klid.“</p>

<p>Předstírala jsem, že o tom přemýšlím. „To by mohlo vyhovovat.“ Nechtěla jsem, aby to znělo příliš nadšeně.</p>

<p>„A kdo bude zastupovat knížete po dobu jeho léčby?“ zajímal se jeden z našich „vlastenců“.</p>

<p>Asrana okamžitě zareagovala. „Jsem jenom hloupá ženská,“ začala, „ale myslím, že už ho známe. Mám pocit, že hrabě Mangaran má všechno pevně v rukou. Ujal se vedení úplně spontánně, takže nevím, proč by neměl zastávat vévodovo místo po dobu jeho nepří­tomnosti.“</p>

<p>„To je pravda,“ přidal se starší šlechtic také z naší skupinky. „Mangaran si vede dobře. Rada starších se asi o tom bude chtít poradit, ale teď si myslím, že by měl hrabě pokračovat ve vedení státu. Na východní hranici máme Wacity, takže bychom neměli dávat na­jevo jakoukoliv slabost, abychom je nepovzbudili k útoku.“</p>

<p>Mangaran vzdychl. „Když je to tedy přání dvora…“ Dokonce to znělo trochu odmítavě.</p>

<p>Ještě stále se zmítající vévoda byl dopraven do klášte­ra asi hodinu předtím, než skončila párty u markýze Torandina. Murgovo tělo jsme nechali na místě, kam dopadlo, aby bylo každému jasné, že zde byla spáchána vražda a že se pravděpodobně jednalo o pokus vraždy na vévodovi. S několika málo výjimkami byl Mangaran schválen jako Oldoranův zástupce po dobu jeho choroby.</p>

<p>Bylo už skoro ráno, když jsem si lehla do postele, abych se aspoň na pár hodin pokusila usnout.</p>

<p><emphasis>„Tak intersticiáiní konjunktivní morbialitida?“ </emphasis>dolehl ke mně slabě otcův hlas. <emphasis>„Co to je, Pol?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Je to velmi vzácná nemoc, otče.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To tedy musí být. V životě jsem o ní neslyšel.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Asi ne. Je to první případ, co jsem viděla na vlastní oči. Teď jdi pryč, Staříku. Musím se aspoň trochu vyspat. Zavolám tě, až bude čas na tvou řeč.“</emphasis></p>

<p>Náš převrat proběhl poměrně hladce. Případná opo­zice byla totálně rozleptána naší rychlostí a přítomnost legendárního Belgarata v trůnním sále příští den, dala našemu snažení punc legitimity. Otec se, jako praví umělec, objevil v neposkvrněné bílé róbě. Vypadal tak jako někdo, kdo dokáže skály přenášet a poručí větru i dešti. Využil situace a potvrdil Mangarana v roli zastu­pujícího vládce.</p>

<p>Mrtvý Murgo stále ležel se šípem v hlavě na zemi a jeho nohsledové, protože to byli typičtí Angarakové, nebyli schopni jakékoliv samostatné akce. Museli čekat na nové příkazy z Rak Ktholu. Ktačik dostává poslední dobou samé špatné zprávy. Měla jsem velké cukání vydat se okamžitě do Vo Mimbre a přidat k nim další.</p>

<p>Otec, Mangaran, Asrana a já jsme seděli v Asraniných komnatách a přemýšleli co dál. „Můj otec se mnou možná nebude souhlasit,“ prohlásila jsem, „ale já myslím, že byste měli poslat mírovou nabídku Kathandrionovi do Vo Wacune. Už byste měli tu nemožnou válku ukončit.“ Pohlédla jsem na otce. „Něja­ké námitky?“</p>

<p>„Tohle je tvoje mise, Pol,“ potřásl hlavou. „Pokračuj v ní, jak uznáš za vhodné.“</p>

<p>„To také víceméně dělám,“ usmála jsem se na Man­garana a Asranu. „Já se teď vydám do Vo Mimbre. Snažte se držet trochu při zemi, zatímco tu nebudu. Dávejte pozor na Oldoranovi příbuzné a na těch pár dvořanů, co želeli smrti toho chlapíka v tolnedranském plášti. Asi se tu budou potloukat další Murgové a asi se zase budou vydávat za Tolnedřany, až se odváží ke dvoru. Myslím, že by bylo nejlepší vždycky se vymluvit na „prozatimnost“ svěřeného úkolu, lorde Mangarane. Řekni jim, že nemáš pravomoci na to, abys pode­pisoval smlouvy nebo jiné důležité doklady. Řekni, že musí počkat, než se zotaví vévoda. To může trvat něja­kého půl roku. Ktačikův plán má jistě nějaké časové schéma a to se šestiměsíční prodlevou jistě naprosto nabourá. Dagaši bude prostě jenom odpočítávat čas, ale já ne. Zastavím se ve Vo Mimbre a pokusím se s tím něco udělat.“</p>

<p>„To jsi ty naučil svou dceru, že je tak rázná, svatý Belgarate?“ zeptal se Mangaran.</p>

<p>„Ne. Zdá se, že je to vrozený talent. Ale jsem na ni velmi hrdý.“</p>

<p>„To má být pochvala, otče. Mám pocit, že se začnu červenat.“</p>

<p>Asrana upřeně sledovala mého otce. „To by byla hrozná chyba, moje drahá,“ upozornila jsem ji. „Přece si s ním nechceš nic začít?“</p>

<p>„Dokážu se postarat sama o sebe, Polly,“ odvětila s očima stále na otci.</p>

<p>„No, dobře,“ vzdychla jsem. Pak jsem se rozloučila a vydala se do Vo Mimbre.</p><empty-line /><p><strong>XV.</strong></p>

<p><strong>Můj otec</strong> mi navrhl, abych se cestou na jih stavila ve Vo Mandoru a pohovořila se sou­časným baronem, takže jsme se s Lady vydaly přes opuštěné pláně mimbratského vévodství. I zcela opuš­těná krajina byla poseta ruinami měst, vesnic a osamě­lých zámků, což působilo velmi depresivně. Jsem si jista, že Asturie i Wacune mají stejné vzpomínky na di­vokou minulost, ale tam je vše přikryto milosrdným příkrovem lesa, který pokrývá dvě severní vévodství, V Mimbratu se šedivé balvany zámků duchů jsou vel­mi dobře viditelné, takže stále připomínají smutnou historií Arendie. Někteří z poutníků možná shledávají ruiny velmi romantickými, ale to mohlo nastat až po mnoha letech, kdy se rozptýlil dým spálenišť a déšť smyl stopy krve.</p>

<p>U sídla Mandoraílenových předků nehrozilo nebezpečí, že by se zněj někdy stala hromada sutin jako připo­mínka stínů občanské války. Vo Mandor ze všeho nejvíc připomínal něco, co by se dalo popsat slovy „nedobytná pevnost“. Stál na vrcholku skalnatého kopce, který sám o sobě znemožňoval snadný přístup, a ještě byl obehnán vysokou zdí, takže odolával všem pokusům o útok, a že jich jistě v pohnuté arendské historii bylo.</p>

<p>Když jsem o tom tak přemýšlela, dospěla jsem k závěru, že se to nepokořené místo podepsalo na utváření charakteru nepřerušené linie baronů z Vo Mandoru. Když vyrůstáte v přesvědčení, že jste nezranitelný, určitě získáte sklon k jisté ukvapenosti a neo­patrnosti.</p>

<p>Město Vo Mandor bylo stejně jako pevnost chráněno vysokou zdí. Vedla k němu pouze jedna cesta, na které bylo množství zátarasů, které znesnadňovaly přístup. Dalo by se shrnout, že Vo Mandor bylo jedno z nejlépe chráněných míst na světě.</p>

<p>Pohled ze samého vrcholku byl ovšem skutečně úchvatný.</p>

<p>Současný baron se jmenoval Mandorin a byl to statný vdovec středního věku. Měl široká ramena, tmavé vla­sy, které na skráních prokvétaly a pěstěný vous. Jeho chování bylo prostě velkolepé. Jeho úklony připomí­naly umělecké dílo a jeho řeč byla natolik prošpikována různými komplimenty, že mu trvalo skoro čtvrt hodi­ny, než dokončil větu.</p>

<p>Přesto jsem ho měla ráda. Možná je to nějaká úchyl­ka. Dobré mravy jsou dnes tak vzácné, že oceňuji květ­natou mluvu a všechna ta pukrlata a úklony snad už jenom proto, že se odlišují od zbývající šedé většiny.</p>

<p>„Drahá lady Polgaro,“ vítal mě baron na dvoře své pevnosti, „stěny mého ubohého domu se třesou nadše­ním nad tím, že nás navštívila nejskvostnější dáma v celé historii. Samy vrcholky hor se musí sklánět, když se tvoje nohy dotýkají cesty na jejich úbočích.“</p>

<p>„Hezky řečeno, můj lorde,“ poděkovala jsem mu. „Dokázala bych strávit hodiny na tomto krásném místě tím, že bych poslouchala tak velkolepou řeč, ale povin­nost, ten nejneúprosnější pán, mi to nedovoluje a mně nezbývá než říci, jaká to škoda.“ Přečetla jsem ve svém životě něco arendských epických básní, takže jestli si baron Mandorin myslel, že mne ukecá, hlubo­ce se mýlil. Za ta léta jsem se naučila vycházet s Arendy tak, že je moje řeč dokázala uspokojit. Jedi­ný problém byl v tom, že na takovou diskusi byste museli mít trpělivost jako balvan a taky byste na to potřebovali hodně času.</p>

<p>Po další výměně komplimentů, mě baron Mandorin doprovodil do své soukromé pracovny ve východní věži hradu. Studovna byla plná knih a koberec i stěny byly vyvedeny v modré barvě. Baron mne posadil do polstrovaného křesla, kam vložil pro jistotu ještě dva: polštářky, přisunul bohatě zdobený servírovací stolek, plný různých sladkostí, poslal pro čaj a teprve potom jsme mohli začít jednat.</p>

<p>„Ráčila jeho výsost znát mého otce?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Svatého Belgarata? Jaká to otázka! Drahá dámo, domnívám se, že na světě neexistuje nikdo, kdo by neznal tak obrovskou osobnost.“</p>

<p>„Já znám pár lidí, kteří o něm nikdy neslyšeli, ale pravděpodobně jich není mnoho. Přesto bych ráda pře­šla k tématu, který mne a mého otce velmi trápí a to jsou nepokoje v Arendii.“</p>

<p>Mandorin se zatvářil velmi lítostivě. „Drahá dámo, to je ještě velmi laskavý popis té ostudy, která trvá již pří­liš dlouho, a na kterou nemůže být arendská historie nijak hrdá. Musím ovšem ke své velké lítosti přiznat, že vnitřní neshody jsou pravděpodobně nedílnou součástí arendské existence.“</p>

<p>„Ano, to jsem si všimla. Ale v tomto případě mají ne­shody původ mimo hranice tohoto nešťastného regio­nu. Ve Wacune bylo odhaleno spiknutí a v Asturii došlo k výměně panovníka.“</p>

<p>„Mluvíš o tom, jako by to již byla součást historie, drahá dámo.“</p>

<p>„Však také je, milý lorde.“</p>

<p>„Dovol mi předpokládat, že na těchto událostech, které otřásly severními vévodstvími, měla podíl i tvoje ctěná maličkost.“</p>

<p>„Ano, podílela jsem se na nich,“ připustila jsem laskavě. „Odhalila jsem totožnost našeptávače u vévo­dy Kathandriona z Wacune a pomohla vyměnit vládu zcela nekompetentního vévody Oldorana ve Vo Astu­ru. Nyní přicházím do Mimbre.“</p>

<p>„V<emphasis>  </emphasis>tvém prohlášení slyším zlověstný podtón, drahá lady.“</p>

<p>„Zanech svých obav, barone Mandorine. Tvé srdce je čisté a ty nemusíš se ode mě ničeho zlého obávati. Pochybuji, že budu mít kdy příležitost, proměniti tě v ropuchu nebo vyzvednout tě několik mil nad povrch zemský.“</p>

<p>Usmál se a trochu sklonil hlavu. „Vzdávám se, má drahá, ale když tak přátelsky hovoříme, mohla bys mi dát lekci ve své dokonalé mluvě?“</p>

<p>„Ty si taky nevedeš špatně, Mandorine,“ řekla jsem mu obyčejným jazykem. „Nepotřebuješ žádné další lekce. Dejme se do práce. Jak ve Wacune tak v Asturii se vyskytovali muži, kteří předstírali, že jsou z Tolnedry, i když nebyli. Nabízeli Kathandrionovi i Oldoranovi spojenectví s Ran Vorduem, a tím zisk ko­runy celé Arendie. Nepřipomíná ti to něco, co by se událo nedávno u vás?“</p>

<p>Ani jsem se nemusela ptát, protože zbledl a těžce dý­chal.</p>

<p>„Zní ti to povědomě co?“</p>

<p>„To tedy ano, drahá lady. Podobný návrh byl učiněn našemu vévodovi Corrolinovi.“</p>

<p>„Myslela jsem si to. Mimochodem, nepatříš do okru­hu nejbližších poradců vévody Corrolina?“</p>

<p>„Ano, jsem členem sněmu,“ připustil, „a musím při­znat, že jsem byl velmi nemile překvapen nabídkou na spojenectví s Tolnedranským císařstvím.“ „Asi budu potřebovat nějaké podrobnosti, barone Mandorine. Než vyhodím svého soupeře ze sedla, mu­sím vědět, jakého koně sedlá.“</p>

<p>Zamyslel se a bylo zjevné, že se snaží připomenout si nějakou událost, která se stala ve Vo Mimbre. „Před několika měsíci přijel za vévodou Corrolinem do zlatého města tolnedranský diplomat s nabídkou přímo od císařského dvora. Jeho pověřovací listiny vypadaly ja­ko pravé.“</p>

<p>„Znal ho tolnedranský velvyslanec u dvora ve Vo Mimbre?“</p>

<p>„Současný velvyslanec z Tol Honetu onemocněl asi měsíc předtím, než Kadon, zvláštní vyslanec, vstoupil do bran Vo Mimbre. Velvyslancova choroba je velmi zvláštní, že si s ní nevědí rady ani nejlepší lékaři. Obá­vám se, že jeho dny jsou sečteny.“</p>

<p>„To je opravdu zvláštní shoda náhod, milý lorde. Někdy tomu ovšem může napomoci prosté zaslání květin, když je dobře načasováno.“</p>

<p>„Že by jed?“ vyhrkl, když mu došel význam mých slov.</p>

<p>„Je to možné. Obávám se, že se do politiky v západ­ních královstvích vloudil jistý nyissánský prvek. Naznač mi detaily toho návrhu, co přinesl Kadon do Vo Mimbre.“</p>

<p>„Nevím, jestli poskytnu celý tolnedranský návrh, protože jak celý svět ví, tolnedranská duše je mistrov­ský kousek složitosti a ďábelské lstivosti. Krátce řeče­no, brutalita tohoto návrhu mě tak ranila, že ho nedo­kážu popsat jinak, než nepřikrášleně.“</p>

<p>„To velmi ocením, lorde Mandorine.“</p>

<p>No nejste na mě také hrdi? Ani jednou jsem nezaječela, zatímco na mě zkoušel celý svůj slovník.</p>

<p>„Jak asi víš, v severních vévodstvích existuje velké nepřátelství mezi vévodou Kathandrionem z Wacune a nyní svrženým vévodou Oldoranem z Asturie. Wacité se na hranicích vraždí navzájem s Asturijci. Kadon na vrhl našemu milovanému vévodovi Corrolinovi, že situace na severu by mohla být velmi výhodná pro rozšíření našeho vlivu, když využijeme pomoci legií.“</p>

<p>„Ale jak? Co by měly legie udělat?“</p>

<p>„Čtyřicet legií se svolením vévody Corrolina napochoduje do nejsevernější části Mimbre a zaujme tam pozice. Jakmile síly vévody Kathandriona vstoupí do Asturie a obklíčí Vo Astur, legie se přemístí a obsadí hranice mezi Wacune a Asturií. Mezitím síly vévody Corrolina projdou přes úpatí Země Ulgů na sever a zaujmou pozice podél východní hranice Wacune. Jakmile Kathandrionovi síly začnou dobývat Vo Astur, mimbratská armáda napadne z východu Wacune. S legiemi na hranicích severních vévodství se nebude  Kathandrion schopen přispěchat na obranu vlasti. Vo Wacune bude poraženo a Kathandrion a Oldoranem budou nuceni svést poslední bitvu o holou existenci v lesích Asturie. Ubohé přeživší zbytky obou armád snadno smete vévoda. Corrolin s pomocí legií do propadliště dějin a stane se jediným a nezpochybnitelným  králem celé Arendie.“ Mandorin zakončil svůj projev úplně rozru­šen.</p>

<p>„A ty a tvůj vévoda jste tomu absurdnímu návrhu opravdu uvěřili?“ zeptala jsem se a doufala, že schladím trochu jeho vzrušení.</p>

<p>„Vyznám se poměrně dobře v umění válčit, lady Polgaro,“ řekl lehce uraženým tónem. „Musím přiznat, že jsem na této strategii nenašel žádnou chybu.“</p>

<p>„Ale můj drahý,“ vzdychla jsem a zakryla si teatrálně tvář rukou. „Lorde Mandorine, přemýšlej chvilku. Se­verní Arendie je jeden prales. Kathandrion a Oldoran by se nestřetli s Corrolinern a legiemi v otevřené bitvě. Prostě by zmizeli mezi stromy. Arendové ze severu jsou rodilí lučištníci. A težkooděnci z Mimbratu a tolnedranské legie by mizeli jako jarní sníh pod přívalem jejich šípů. Ve Vo Asturu žije chlapík jménem Lammer a ten trefí šípem jehlu ze dvou set metrů. Mimbratští rytíři ani legionáři by vůbec nespatřili střelce, který by je zabil. Brnění je velmi působivé, ale nedokáže zastavit šíp.“</p>

<p>„To je velmi neobvyklý způsob vedení války,“ postě­žoval si Mandorin.</p>

<p>„Já nevidím na vedení války vůbec nic obvyklého nebo omluvitelného, barone,“ řekla jsem mu. „Je snad nějak slušné lít vařící smůlu na hlavy nebohých ná­vštěvníků? Nebo uřezávat lidem hlavy? Nebo proklát něčí tělo oštěpem jenom proto, že s tebou nesouhlasí? Ale těchto způsobech si můžeme pohovořit později. Zpátky k našemu problému. Ran Vordue je Tolnedřan. Ten nehne prstem, aniž by za to dostal zaplaceno. Aby­chom to vyjádřili co nejpregnantněji, co z toho bude mít?“</p>

<p>Baronova tvář se zachmuřila. „Raději bych zemřel, než bych se tě nějak dotkl, nebo tě dokonce urazil,“ vy­hrkl, „ale spojení tvého otce s Alorny je všeobecně známé a tvůj pobyt na Ostrově větrů se stal legendou. Spojenectví, které nám Corrolin nabídl je jenom prvním krokem z jeho velkého plánu, jež má za cíl zničení Alornů.“</p>

<p>„A tenhle nápad se Corrolinovi zamlouval?“ zeptala jsem se přísně. „Nemá váš čtený vévoda náhodou v hlavě ještě jednu díru? Mám pocit, že mu někudy vytéká jeho šedá kůra mozková. Alornové, jak celý svět <emphasis>ví, </emphasis>mají své chyby, ale žádný rozumný člověk, by si s nimi nezačínal válku. To skutečně vévodova rada přijala návrhy toho tak zvaného Tolnedřana Kadona a vrhla by se do takového dobrodružství? Jak si myslíš, že by vyšla Arendie a Tolnedra z toho boje s litými šelmami na severu?“</p>

<p>Jeho tvář ztuhla. „My jsme Arendové, má paní,“ pravil poněkud chladně, „a máme také svoje přednosti a svou hrdost a čest. Navíc tolnedranské legie jsou asi nejlépe vycvičená armáda na světě.“</p>

<p>„Nechci hanět ničí hrdinství a válečnické schopnos­ti, ale průměrný Alorn měří zhruba dva metry a s mečem si hraje již od kolébky. V případě ohrožení se Alornové spojí a táhnou za jeden provaz. Ačkoliv si Tolnedra možná přeje něco jiného, Alorie stále exis­tuje a rozkládá se od Gar og Nadraku až po Ostrov větrů. Napadnout Alorii mi připadá jako spáchat ne­smyslnou sebevraždu.“ Najednou jsem cítila, že jsem asi zašla příliš daleko. Arendové přece jenom mají svou hrdost. „Omlouvám se, Mandorine. Ten plán mne tak rozčílil, že jsem se dala unést.“ Zauvažovala jsem nad stávající situací. „Ještě jednou se omlouvám, lorde, ale řekni mi, to se nechal vévoda přesvědčit, aby podnikl takovou akci jenom na základě Kadonova prohlášení?“</p>

<p>„To zdaleka ne, má paní. Jednoduchá pozorování podpořila Kadonova slova. Ujišťuji tě, že i teď se tol­nedranské legie přesunují k jižnímu břehu řeky Arend a připravují se k dlouhému pochodu k místům, kde se stýkají hranice všech tří vévodství. Navíc do Vo Mimbre dorazil tolnedranský generál, aby koordinoval velení našich branných sil.“</p>

<p>To mě opravdu vyděsilo. Kdyby Ktačik rozhodil své podvratné sítě i v Tolnedře, tak bych měla na krku skutečné potíže. „O tom si můžeme popovídat cestou do zlatého města, můj pane,“ řekla jsem Mandorinovi. „Mám pocit, že spiknutí ve Vo Mimbre je daleko složi­tější a propracovanější než ta, se kterými jsem se setkala na severu.“ Znovu jsem se odmlčela. „Myslím, že by nebylo nejšťastnější, kdybych se objevila ve vévodově paláci pod svým vlastním jménem. Bude daleko lepší, když mne adoptuješ, Mandorine.“</p>

<p>Zamžikal překvapením.</p>

<p>„Bude to dobrá arendská lest. Je docela dobře možné, že se jedná pouze o spiknutí jednoho člověka a vy ne­budete schopni ho odhalit, protože jeho lži jsou nad va­še síly. Vyhledejme Chaldanova kněze kvůli nezbyt­ným formalitám a ze mě se může stát tvoje vzdálená neteř Polina. Pak budu moct nepoznána hledat pravdu v tomhle složitém případě.“</p>

<p>„Bylo na něm vidět, že se mu to tak úplně nelíbí. „To je ale přece jenom podvod, milá lady,“ namítl.</p>

<p>„Společný zájem nás spojuje, a proto musíme toto spojenectví formálně stvrdit, abychom zdárně dosáhli cíle.“</p>

<p>„Zdá se, že se v tom vyznáš, jako kdybys studovala práva.“</p>

<p>„Proč, strýčku Mandorine? To je přece poměrně jed­noduchá záležitost.“</p>

<p>Ten obřad byl samozřejmě fraška, ale uspokojil Mandorinovu potřebu dosíci alespoň zdání věrohodnosti, až bude oznamovat naše příbuzenské vztahy. Než jsme se obřadu ve zdobené hradní kapli podrobili, převlékli jsme se. Baron si oblékl černé sametové šaty, zatímco já si na sebe vzala bílou, sametovou róbu. Co se týče vněj­ších znaků, připomínala adopce svatbu.</p>

<p>Nikdy jsem zcela nepochopila arendské nábožen­ství a to mi můžete věřit, že jsem v Arendii strávila něco času. Zdá se mi, že Chaldan, Býčí bůh Arendů, má zvláštní potěšení v tom, že vyžaduje od svých následovníků, aby se vraždili navzájem při sebemenší zámince. Jediný cit, kterého je Arend pravděpodobně schopen, je vlastní sebeúcta, kterou si hýčká jako nej­dražší děcko. Chaldanův kněz, který<emphasis> </emphasis>vedl obřad mého spříznění s Mandorinem, byl silný muž s velmi vážnou tváří, oblečený do šarlatové róby, která měla vepředu velké ornamenty, připomínající brnění. Přednášel dlouhou litanii, ve které Mandorina opětovně vyzýval, aby rozsekal na kusy každého, kdo by si ke mně dovo­lil jakoukoliv impertinenci. Pak vyzval mne, abych strávila zbytek života v naprosté poslušnosti ke svému poručníkovi a ochránci.</p>

<p>Z jeho řečí bylo zjevné, že mne neznal.</p>

<p>Když obřad skončil, byla jsem plnoprávným členem rodu Mandorů.</p>

<p>To jsi, Mandorallene, nevěděl, že jsme příbuzní, co?</p>

<p>Z mého setkání s Dagaši ve Wacune a Asturie, jsem věděla, že budu muset udělat něco s mou bílou loknou, abych zůstala ve Vo Mimbre v anonymitě. Barva byla k ničemu. To jsem věděla ze své předchozí zkušenosti, že barva na tom pramínku vlasů nedrží. Přemýšlela jsem, jak situaci vyřešit a po chvíli přemýšlení jsem vy­robila jakýsi čepec s bílými, saténovými proužky, který přidržoval vlasy sčesané dozadu. Použila jsem ho od té doby několikrát a vždycky přitahoval pozornost a ob­div. Je to zvláštní, jak něco, co bylo vytvořeno v nouzi, nakonec sklízí obdiv. Jakmile jsem vyřešila problém s bílým pramínkem vlasů, mohli jsme se s Mandorinem a dvaceti rytíři v brnění vydat na cestu do Vo Mimbre.</p>

<p>O Vo Mimbre byla napsána celá řada nesmyslů, ale jedno je zcela jisté. Je skutečně impozantní. Terén, na kterém byla ta pevnost vystavěna, nepůsobil nijak zvlášť vhodný k obraně. Nepřipomínal Rak Kthol nebo Rivu, které okamžitě ohromily vaše smysly, ale připo­mínal spíš Mal Zeth v Mallorey. Stavitelé Vo Mimbre i Mal Zethu zjevně dospěli ke stejnému závěru, že když nemáte žádnou horu po ruce, musíte si ji postavit.</p>

<p>Konečně jsme všichni – Mandorin, já i náš ozbrojený doprovod – dorazili do Vo Mimbre k vévodovu paláci. Byli jsme okamžitě přijati a odvedeni do Corrolinova trůnního sálu. Za živého boha si teď nemohu vybavit, proč tomu tak bylo, ale fakt je, že jsem se zase jednou oblékla do těch bílých, saténových šatů a když jsem vstoupila do sálu se stěnami zdobenými starými brně­ními a zbraněmi, šířila se kolem mne slabá aura ne­věsty. Asi to nebyl zrovna nejlepší nápad, protože jsem chtěla být co nejvíc nenápadná, ale nějak jsem si ne­mohla pomoci.</p>

<p>Baron Mandorin mne představil, a protože to byl Mimbrat každým coulem, okamžitě všem oznámil, že nebude váhat sáhnout po zbrani, kdyby se mne kdo­koliv něco dovolil. Pozdravila jsem vévodu Corrolina co možná nejroztomilejším pukrletem a pak odešla do ženské části sálu, zatímco muži zasedli nad prací. Nic­méně jsem si ještě předtím stihla všimnout asi tuctu mužů, oblečených v tolnedranských pláštích. Když jsem ze skupinky mimbratských šlechtičen, které mne odváděly stranou vyslala svou zkušební myšlenku, vrátila se mi černá barva typická pro Murgy – nebo Dagaše – a několik červených záblesků, patřících sku­tečným Tolnedranům. Bylo zřejmé, že jich Kadon stačil za Ktačikovo zlato pár koupit. Co mne ale trápilo mno­hem víc, byla skutečnost, že se objevila i lesklá čerň, která signalizovala přítomnost Grolima. To už samo o sobě naznačovalo, že události, které se staly ve Vo Wa­cune a Vo Asturu, měly mnohem menší váhu než to, co se chystalo tady. To hlavní z Ktačikova plánu se mělo odehrát tady ve Vo Mimbre.</p>

<p>Neříkám to ráda, ale musím říct, že konverzace, kterou mezi sebou vedou mladé dámy – a zvláště pak mladé šlechtičny – je skutečně hloupoučká a týká se především oblečení a vzhledu a hlavně pak způsobů, jak na sebe upozornit. Jediné, co mne může utěšit, je fakt, že mladí mužové nejsou o moc lepší. Samozřejmě chápu podstatu problému, kterou je jistý druh chemie, ale nemyslím si, že je nutné, abych to zrovna na tomto místě dlouze rozebírala.</p>

<p>Moje saténová čelenka vyvolala zaslouženou pozor­nost. Slyšela jsem mnoho pochvalných slov a za něja­kou dobu získala i nejednu následovnici. Vypadala jsem v ní natolik mladě, že mne děvčata zatáhla do svých diskusí, a já nemusela přemýšlet nad tím, jak za­bránit válce na západní polokouli, ale místo toho jsem se mohla plně věnovat problémům s kadeřníky a dal­šími záležitostmi, které mají na život dalekosáhlejší do­pad.</p>

<p>Ačkoliv baron Mandorin – nebo bych snad měla říkat strýček Mandy – věděl v kostce, co se děje a mohl vé­vodu informovat o situaci, i když jsem nebyla přítom­na, přece jenom neznal všechny podrobnosti a události. Potřebovala jsem být u těch rozhovorů a za současné situace jsem cítila, že čas utíká příliš rychle a já ho ztrá­cím planými řečmi. Takže se příštího dne ráno „přiho­dila“ menší nevolnost a já osaměla ve svém pokoji. Ihned jsem se proměnila ve vrabce a vydala se na vý­zvědy.</p>

<p>Bylo léto a okna v Corrolinově paláci byla otevřená, takže jsem měla příležitost zúčastnit se zasedání tajné rady. Seděla jsem okenní římse a všechno dobře viděla a slyšela.</p>

<p>Vévoda Corrolin hovořil k šilhavému, snědému muži ve světle modrém, tolnedranském plášti. „Musím ti oznámit vážený Kadore, že se k nám nedávno donesla zpráva ze severních vévodství, že vévoda Oldoran onemocněl nějakou zvláštní chorobou, vzdal se na ně­jaký čas trůnu a jeho místo vládce Asturie nyní zastává hrabě Mangaran.“</p>

<p>„Ano,“ odpověděl Kador, „moje zdroje to také potvr­zují, výsosti. Avšak hlavní iniciativa na severu je v rukou vévody Kathandriona a nic nenasvědčuje tomu, že by změnil své plány, co se týče invaze do Astu­rie. Nezáleží vlastně na tom, kdo vládne ve Vo Asturu, protože náš plán závisí hlavně na tom, co se děje ve Vo Wacune.“</p>

<p>Myšlenka, kterou jsem nepozorovaně vyslala směrem ke Kadorovi se ke mně vrátila v normální černé v barvě. Kador nebyl ten Grolim. Dost mne to překvapilo a ještě více vyděsilo. Kdybych začala zkoumat každého v té místnosti, Grolim, ať už je to kdokoli, by poznal, že ho hledám.</p>

<p>Potom se objevil obyčejně vypadající Tolnedřan – podle šatů bych řekla, že jeho sluha – přistoupil ke Kadorovi, a něco mu pošeptal. „Aha, děkuju ti,“ řekl Kador. Pak se otočil zpátky k vévodovi – ale v tu chvíli mě udeřila lesklá černá barva. Našla jsem svého Grolima, ale vůbec jsem nechápala, proč se rozhodl zůstat v pozadí. Podle toho, co mi říkal otec a strýčkové o Angaracích, rozhodně neodpovídalo jejich povaze, aby kněz dračího boha vystupoval v roli sluhy.</p>

<p>„Můj lorde,“ říkal Kador Corrolinovi, „všechno běží podle našeho plánu. Zbývající legie budou na svém místě ještě před koncem týdne. Velitel je pošle na se­ver, jakmile budou všechny pohromadě. Jsem možná příliš smělý, ale dovol mi se tě zeptat, zda by nyní ne­byl ten pravý čas, aby tvoji rytíři zahájili tažení k hranicím Ulgů? Tvoji muži mají koně a budou proto postupovat mnohem rychleji, ale mají před sebou mnohem delší cestu a navíc hornatý terén neumožní příliš rychlou jízdu. Pro naši společnou akci proti Wa­cune bude velmi důležité správné načasování.“</p>

<p>„Vše bude, jak říkáš, vzácný Kadore,“ přikývl Corro­lin. „Již zítra pošlu jednu skupinu na východ. Než vy­razí legie jeho císařského veličenstva do severní Arendie, moji rytíři budou na místě.“</p>

<p>Legie jeho císařského veličenstva pro mě představo­valy největší problém. Podplatit jednotlivé Tolnedrany, by nemusel být žádný zvláštní problém, ale podplatit čtyřicet velitelů legií? To je trochu silná káva. V tu chvíli ve mně vzklíčilo hrozné podezření a já udělala něco, co nedělám příliš často. Baron Mandorin v svém nádherném brnění seděl mezi ostatními členy tajného sboru, když jsem za ním vyslala svou myšlenku. <emphasis>„Strýčku, nedívej se okolo sebe a nedej na své tváři znát, že s tebou mluvím. Musím se tě na něco zeptat a chci, abys mi odpověděl. Ale neříkej nic nahlas.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To je prazvláštní věc, Polgaro, ty skutečně můžeš slyšet mé my</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>lenky?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Vedeš si velmi dobře, strýčku, ale teď mi řekni, vi</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>děl ty legie na jihu ještě někdo jiný než Kador a jeho sluhové?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jejich strážní ohně jsou velmi dobře vidět od jižních bran města, má paní.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Zapálit oheň může kdokoliv, Mandorine. Obtěžoval se někdo z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Mimbratů zajít do Tolnedry a podívat se na vojáky, kteří tam mají tábořit?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Tolnedřané nevidí rádi, když někdo vstupuje na jejich území, drahá dámo, a v naší situaci, kdy probíhají velmi delikátní jednání, by nebylo vhodné, kdybychom vstupo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vali na území našeho případného spojence na jihu.“</emphasis></p>

<p>V tu chvíli jsem řekla něco, co jsem asi neměla.</p>

<p><emphasis>„Ale Polgaro!“ </emphasis>Mandorin zděšeně vyjekl nad mým výběrem slov.</p>

<p><emphasis>„Promiň, strýčku,</emphasis>“ omluvila jsem se.</p>

<p><emphasis>„To mi jen tak ujelo. Budeš po skončení jednání ve svém pokoji?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Když budeš chtít, tak ano.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Prosím tě o to, strýčku. Musím teď odejít, ale až se vrátím, tak bych si s tebou ráda promluvila.“</emphasis></p>

<p>Opustila jsem své stanoviště na okenní římse porad­ního sálu a odlétla na skryté místo, kde jsem se promě­nila v sokola. To byla moje druhá nejmilejší podoba. Sovy jsou přes den totiž dost nápadné.</p>

<p>Netrvalo ani příliš dlouho, aby se mi moje podezření, potvrdilo. Na jižní straně řeky Arend, která tvořila při­rozenou hranici mezi Arendií a Tolnedrou, jsem viděla jízdní hlídky v uniformách legií, ale žádné další vojáky. Bylo tam několik vojenských táborů se vším, co k tomu patří včetně palisád, stanů a vlajek, ale… byly prázdné, Bylo tam všeho všudy padesát mužů, kteří představo­vali celou invazní sílu,</p>

<p>Přilétla jsem trochu blíže k nim a usedla na strom nad jejich hlavami, abych se něco dozvěděla.</p>

<p>„To je jeden z nejnudnějších úkolů, co jsem kdy měl, Ralasi,“ slyšela jsem jednoho neoholeného chlapíka, jak promlouvá ke svému druhovi.</p>

<p>„Vždyť to není tak špatné, Gellere,“ odpověděl Ralas, „V dřevařském táboře bychom se nadřeli mnohem víc. Tady si jenom jezdíme sem tam a každý večer zapálíme pár ohňů.“</p>

<p>„Já ale nechápu k čemu to je dobrý.“</p>

<p>„Dostáváme za to zaplaceno a to je to jediný, Gellere, co mě na celý věci zajímá. Jestli nás tady hrabě Oldon potřebuje na hlídání svých pozemků, tak mu budu rád sloužit, dokud o mě bude stát“</p>

<p>„Mohli bychom mít problémy, že nosíme tyhle uni­formy,“ řekl mu Geller a zatahal se za uniformu.</p>

<p>„Ani náhodou. Když se podíváš pořádně na své výložky, uvidíš, že jsou zcela jiné než ty císařské. Jenom úplný blbec by si nás spletl s opravdovým legioná­řem.“</p>

<p>„U zubu Nedry,“ zanadával Geller a ohnal se po ko­márech. „Proč jen musíme být tak blízko u ty zatracený řeky?“</p>

<p>Ralas potřásl hlavou. „Hrabě asi chce, aby nás bylo vidět z arendské strany. Já se ho na nic neptám, kromě toho, kdy bude výplata. To je to jediný, co mě zajímá.“ „Já bych chtěl vědět, k čemu je to dobrý!“ vykřikl Geller. „K čemu může taková blbost sloužit?“</p>

<p>Asi bych mu to mohla říct, ale protože zvídavost je matka moudrosti, tak jsem ho tam nechala pochodovat, aniž bych mu cokoliv řekla.</p><empty-line /><p><strong>XVI.</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Když jsem</strong> se vrátila do paláce ve Vo Mimbre, byl baron Mandorin v trůnním sále. Šla jsem rovnou k němu a můj výraz prozrazoval, že není žádný čas na lichotky. „Potřebuju s tebou mlu­vit, strýčku,“ oznámila jsem mu. „Hned teď.“</p>

<p>Vypadal trochu překvapeně, ale pochopil, že jde asi o něco vážného. Vyšli jsme na chodbu.</p>

<p>„Předpokládám, že to, co mí chceš říct, je velmi ur­gentní,“ prohlásil.</p>

<p>„Tady o tom nemůžeme mluvit, strýčku,“ upozornila jsem ho. „Počkej, až budeme určitě sami.“</p>

<p>Přikývl a odvedl mne do své komnaty. Pak za námi zamkl dveře.</p>

<p>„Nuže co…“ začal a jeho tvář prozrazovala zvěda­vost.</p>

<p>„Strávila jsem poměrně nudné odpoledne za řekou, strýčku, a hledala ty tolnedranské legie, o kterých tu všichni hovoří. A víš co je zajímavé, strýčku? Nenašla jsem je.“</p>

<p>„Ale vždyť jsou jasně vidět i z městských zdí, Polgaro.“</p>

<p>„Ale nejsou, barone Mandorine. To, co je vidět od­sud, je parta nájemných chlápků, oblečených do unifo­rem tolnedranských legií. O kus dál v lese je několik le­gionářských táborů, ale ty jsou také prázdné. Není tam všeho všudy víc než padesát mužů. Přes den se produ­círují po říčním břehu a v noci zapalují strážní ohně. To je všechno jenom představení pro vaše oči, Mandorine. Žádní vojáci tam nejsou. Kdo je hrabě Oldon?“</p>

<p>„Patří k té partě kolem Kadona a jestli jsem tomu dobře rozuměl, tak vlastní pozemky na druhé straně řeky,“</p>

<p>„To by všechno vysvětlovalo. Převlékl obyčejné dře­vorubce do uniforem a udělal z nich malou armádu, která má přesvědčit vévodu Corrolina, že za řekou tá­boří celé legie. Všechno je to dívadýlko. Corrolin a jeho poradci byli oklamáni. To, co se tu děje, je jenom vylep­šená verze toho, co jsem viděla ve Vo Wacune a Vo Asturu.“</p>

<p>„Měl bych toho zrádce Kadora odhalit veřejně,“ vy­křikl Mandorin, „a prokázat pravdu svých slov na jeho těle.“</p>

<p>„Jediné, co bys tím prokázal, by bylo to, že jsi lepší šermíř než on. Musíme přijít s něčím lepším.“ Chvíli jsem přemýšlela. „Myslím, že je čas, aby si Corrolin promluvil osobně s Ran Vorduem. To je asi jediná věc, která ho dokáže přesvědčit.“</p>

<p>„Cožpak by jeho císařská výsost na takové setkání přistoupila?“</p>

<p>„Přistoupí na to, když pošleme správného posla. Můj otec se tady určitě někde potuluje, aby na mne dohlédl. Myslím, že mu nabídnu menší výlet do Tol Honetu… ze zdravotních důvodů.“</p>

<p>„Není mu dobře?“</p>

<p>„To mu teprve nebude, jestli se tam nevydá, když mu o to řeknu.“ Zamyslela jsem se nad tím. „Myslím, že by se to setkání nemělo uskutečnit tady ve Vo Mimbre, abychom tím na sebe neupozornili opozici. Tol Vordue se na to bude hodit lépe. Promluvím si o tom s otcem a uvidím, co na to řekne. To spiknutí, proti kterému mu­síme zasáhnout, se tady chystá pěkných pár měsíců a nám by trvalo ještě déle, než bychom všechno vysvětlili a dokázali. Setkání Corrolina s Ran Vorduem vyřeší celou tu zdlouhavou záležitost jedním vrzem a Corrolin se vrátí do Vo Mimbre s klíči od vězení v ruce.“</p>

<p>„Vždycky jsem si myslel, že státnické záležitosti ne­lze vyřešit tak rychle,“ oponoval baron. „Tady má všechno svůj čas.“</p>

<p>„Ale my ten čas nemáme, drahý barone. První část Corrolinova poselstva vyrazí zítra ráno a zbytek musí následovat co nejdříve. Když nebudeme jednat rychle, tak s tím budeme mít daleko víc práce. A ještě jedna věc. Všechno si musíš nechat pro sebe. Nechci, aby se o tom dozvěděl ještě někdo. Jakmile znají nějaké tajem­ství víc než dva lidé, tak to přestává být tajemstvím. Teď mne, prosím, omluv. Musím dát otci pokyny na cestu.“</p>

<p>Opustila jsem barona se starostlivým výrazem ve tváři a odešla do svých komnat. Zavřela jsem za sebou dveře a udělala několik bezpečnostních opatření. Přece jenom měl Kador ve svém týmu toho Grolima. <emphasis>„Otče,“ </emphasis>vyslala jsem svou myšlenku, <emphasis>„potřebuji tě.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Na někoho, kdo se snaží předstírat, že je samostat</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ný, mě voláš na p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>moc dost často, Pol,“ </emphasis> postěžoval si.</p>

<p><emphasis>„Nesnaž se být vtipný. Chci, aby ses vydal do Tol Honetu a řekl Ran Vorduovi o tom, co se děje v Arendii. Určitě ho to bude zajímat. Chci, aby se v Tol Vordue se</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tkal s vévodou Corrolinem a vysvětlil mu - velmi opatr</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ně a trpělivě - že nemá ani nejmenší tušení, kdo se skrý</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vá za těmito nabídkami k pseudospojenectví. Řekni mu, aby vyslal kurýra k Mandorinovi a baron už zařídí se</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tkání s Corrolinem. Chci, aby se vévoda sešel s Ran Vorduem osobně v Tol Vordue ještě před koncem tohoto týdne a nechci, aby o tom ve Vo Mimbre kd</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>koliv vě</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>děl.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jestli chceš, tak tu zprávu předám sám.“  </emphasis>To byla tedy překvapení. <emphasis>„Můžu ti ještě s něčím pomoci?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Možná bys mohl vymyslet,  jak dostat Corrolina z Vo Mimbre do Tol Vordue, aniž by o tom věděla půl</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ka paláce. To mě trochu trápí.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Já něco vymyslím. Už jsem ti to asi řekl, Pol, ale ve</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>deš si v téhle odvrácené straně politiky velmi dobře.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Děkuji ti, jsi velmi laskav. Sám také nejsi nejhorší.“ </emphasis></p>

<p><emphasis>„Jo, ale mám mnohem víc praxe. Už se to tady trošku vyjasňuje?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Zvolna se dostávám k meritu problému. Dej se do práce.“</emphasis></p>

<p>Druhý den ráno jsme všichni pozorovali jak zhruba padesát mimbratských rytířů v plné zbroji s vlajícími praporci vyjíždí z nádvoří. Někde v davu jsem za­slechla slova o medvědím kultu. Procházela jsem se mezi lidmi a zjistila jsem, že to zřejmě nebyla žádná náhoda. Po chvíli se mi zdálo, že všichni v paláci mluví o té alornské specialitě. Bylo zjevné, že Ktačikovi podří­zení pilně rozšiřovali co nejdivočejší historky. Cíle a plány kultu byly dost absurdní samy dost o sobě, ale povídačky, které jsem slyšela toho rána, překonaly všechno. Důvod byl jasný. Rozsévat nenávist, strach a nedůvěru. Byla to právě jednota Torakových bratří, která porazila dračího boha ve Válce bohů a Ktačik se od té doby snažil ze všech sil rozbít tuto jednotu.</p>

<p>Asi bych se mohla pokusit vyvrátit všechny tyto řečičky, ale už dávno jsem zjistila, že jakmile se pomluva jednou rozšíří, je těžko ji vyvrátit.</p>

<p>Bylo to druhý den pozdě odpoledne, když se ozval otcův hlas. <emphasis>„Raduj se má milovaná dcerko, protože jsem díky svým nepopsate</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>ným schopnostem splnil složitý úkol, který jsi vložila na má bedra.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Mohl bys, prosím tě, mluvit vážně? Souhlasil Ran Vordue se s</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>tkáním s vévodou?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Samozřejmě, že ano. Cožpak jsem tě někdy zklamal?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Když mám říci pravdu, tak velmi často. Máš jeho vzkaz?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Mám ho někde v kapse. Mimochodem, až budu dávat ten dopis Corrolinovi, chci mu navrhnout, aby vy</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>konal náboženskou pouť.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Cože?“</emphasis></p>

<p><emphasis> „Požádám ho, aby se přioděl v prostý šat a jel do kláštera při ú</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>tí řeky Arend, který leží naproti Tol Vordue. Vévoda se chystá do války a Arendové se vždycky modlí za vítězství než vytáhnou do boje proti svým sousedům. To už tady k tomu patří. Pouť je v podstatě soukromá záležitost, takže Corrolin s sebou nebude muset brát doprovod - jenom tebe a Mandorina, když to dokážeš zařídit. Nemělo by být příliš obtí</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>né doslat ho přes řeku do Tol Vordue, když už tam bude. Měla jsi něco takového na mysli, ne?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Vymyslel jsi to dobře, otče. Kdy dorazíš do Vo Mimbre?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Zítra ráno. Musím někde zastavit a najíst se. Mám pocit, že jsem tak překvapil Ran Vordua, že zapomněl na dobré způsoby. Nenabídl mi vůbec nic k jídlu, takže mám děsný hlad. Zítra se uvidíme, vyspi se do</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>ře, Pol.“</emphasis></p>

<p>A bylo to. Asi bych nepřiznala nahlas, ale mám vždycky lepší pocit, když mi otec pomůže s něčím, na čem mi záleží. Má své chyby, ale jakmile se dá do práce, nedá se ničím odradit.</p>

<p>Nazítří ráno jsem navrhla baronu Mandorinovi, aby­chom se trochu projeli, aby se nám trochu rozproudila krev. Jakmile jsme se dostali severně od města, vjeli jsme do většího háje a našli tam mého otce, jak sedí pod stromem a odpočívá. Když jsme sesedli z koní, otevřel oči. „Co vás zdrželo?“ zeptal se, a když vstal, všimla jsem si, že má na sobě mnišskou kutnu.</p>

<p>„Co to má být?“ zeptala jsem se ho.</p>

<p>„To je moje uniforma, Pol,“ odpověděl. „Pojedu s vévodou do kláštera.“ Podíval se na Mandorina. „To je zvláštní, jak to, že ti nezbělely vlasy?“</p>

<p>Mandorin na něj překvapeně zíral.</p>

<p>„Jsi teď nějak spřízněn s mojí dcerou, co?“</p>

<p>„Prosím tě, mohl bys vynechat tyhle fórky, otče?“' požádala jsem nedůtklivě.</p>

<p>„Asi ne, ale o tom si můžeme pohovořit později. Jak se máš, Mandorine?“</p>

<p>„Dobře, Věčný, dobře.“</p>

<p>„To rád slyším. Jestli si dobře vzpomínám, přímo za vévodovým trůnem je malá místnost, kde většinou visí jeho róby. Vrať se do Vo Mimbre a požádej vévodu, aby tam na chvilku přišel. Já a Pol tam na vás budeme čekat. Promluvím si s Corrolinem a pak vyrazíme do toho kláštera.“</p>

<p>„Co když…“ začala jsem.</p>

<p>Vzdychl tím svým dlouhým bolestným vzdechem, který mě vždycky rozčílí.</p>

<p>„Prosím, Pol. Už jsme všechny ty „co když“ probrali. Jen jdi, Mandorine, my s Pol počkáme v šatně.“</p>

<p>Mandorin nasedl, vzal otěže Lady a odjel. My s otcem jsme použili jiný způsob transportu a bezpečně se dostali do paláce asi čtvrt hodiny před baronem z Vo Mandoru.</p>

<p>„Ach, tady jsi, vévodo,“ ozval se otec, když Corrolin s Mandorinem vstoupili do místnosti. „Už na vás če­káme.“ Nenamáhal se ani vstát.</p>

<p>Otec přehodil svůj mnišský hábit přes židli, na které seděl,  takže teď vévoda před sebou viděl nějakého še­dovlasého vagabunda a nevěděl, co si má o celé věci myslet. „Co to má znamenat, barone Mandorine?“ ze­ptal se ostře našeho přítele,</p>

<p>„Můj lorde,“ začal slavnostně Mandorin, „mám tu čest ti představit Věčného Belgarata, žáka boha Aldura, který ti přináší poselství z Tol Honetu od jeho císařské milosti Ran Vordua z Tolnedry.“</p>

<p>„Přiznávám, že jsem velmi překvapen a zároveň po­ctěn,“ hluboce se uklonil Corrolin.</p>

<p>„Zdravím tě, Corroline,“ řekl otec, aniž vstal. „Znával jsem docela dobře tvého otce.“ Pak sáhl do své tu­niky a vytáhl odtamtud kus pergamenu s císařskou pečetí. „Jeho císařská výsost mne požádala, abych se tu zastavil a předal ti toto. Promiň nám ty šarády okolo předání, ale zpráva od Ran Vordua je natolik závažná, že by měla být držena v tajnosti.“</p>

<p>Slovo „tajné“ vždy vyvolá takový zvláštní svit v očích Arendů a Corrolin nebyl výjimkou. Převzal od otce pergament a pohlédl tázavě směrem ke mně.</p>

<p>„Moje neteř zná obsah tohoto dokumentu, lorde,“ oznámil mu Mandorin. „Podílela se na jeho doručení.“</p>

<p>Corrolin četl vzkaz a oči se mu trochu rozšířily. „Možná se mýlím a v tom případě mne opravte, ale mám pocit, že to je pozvání ke schůzce s jeho císařskou výsostí.“</p>

<p>„Je to tak, výsosti,“ přikývl otec. „Setkání se má uskutečnit v Tol Vordue za tři dny. Císař mne upozor­nil na to, aby se vše drželo v tajnosti. Všude kolem jsou nepřátelské oči a uši – jak zde v Mimbre, tak i v Tolnedře. Všichni musíme držet celou záležitost pod pokličkou.“</p>

<p>„Velmi moudré rozhodnutí, Věčný,“ souhlasil Corrolin, „ale jak mám vysvětlit tu náhlou cestu do Tolnedry?“</p>

<p>Otec sáhl po své mnišské sutaně. „Již jsem učinili drobné přípravy, vévodo. Já si obléknu toto, protože to chápu jako svaté poslání. Tvoje země je teď na pokraji války. Válka je vážná věc a žádný rozumný muž by se do ní neměl pouštět bez porady s božskou prozřetel­ností. Proto jsi taky poslal pro mne, ne?“</p>

<p>Corrolin zamžikal. „Promiň mi, Svatý, ale asi ti nero­zumím.“</p>

<p>„Budu se snažit mluvit víc srozumitelně. Doprovodím tě do kláštera na pobřeží, aby sis tam promluvil s opatem. To je přece náboženská záležitost. Cestou tam se stavíme na skok v Tol Vordue a tam se setkáš s Ran Vorduem. Potom půjdeme do kláštera, tam se poradíš s opatem a vrátíme se domů.“ Mrkl na slavnostně oble­čeného vévodu. „Obleč si na sebe něco případně zbož­ného. Až se vrátíme do trůnního sálu, hodně se modli a nech mluvit hlavně mne. Prohlásím, že jakýkoliv větší doprovod by mohl boha Chaldana urazit.“</p>

<p>„Slyšel jsem o těch omezeních,“ souhlasil Corrolin.</p>

<p>„To se opravdu divím, protože jsem si je teď vymys­lel. Baron Mandorin a jeho neteř půjdou dřív. My opustíme Vo Mimbre spolu a s nimi se sejdeme několik mil od města. Mandorin a Polina mají jisté informace, které by mohly napomoci tvému jednám s Ran Vorduem.“</p>

<p>Protože všichni Arendové milují intriky, Corrolin náš<emphasis> </emphasis>plán přijal za svůj okamžitě a ještě ho začal vylepšovat. Odešla jsem s Mandorinem do stáje připravit koně a zanechala je tam, jak pilují jednotlivé kroky.</p>

<p>Naši dva poutníci konečně vyrazili na cestu, zpívali žalmy a připojili se k nám nějakých pět mil od Vo Mimbre. Pak jsme společně zamířili dolů podél řeky směrem k pobřeží.</p>

<p>Samozřejmě jsme byli sledováni, ale to jsme očekáva­li. To si vzal na starost otec, takže jsme s tím neměli žádné vážnější problémy. První noc jsme tábořili venku a druhý den jsme jeli až do setmění. Otec již měl při­pravenou loďku v rákosí na břehu řeky asi půl míle od kláštera. Uvázali jsme koně a v klidu se přeplavili v noci přes řeku.</p>

<p>Kolem půlnoci jsme se dostali na druhou stranu řeky a tmou se vydali směrem k Tol Vordue. U obrovské východní brány na nás čekala četa legionářů, kteří nás vyprázdněnými ulicemi dovedli k starobylému paláci rodiny Vordue. Císař nás očekával na nádvoří. Byl to muž středního věku a na Tolnedřana byl dost vysoký. Jak jsem si všimla, tak měl vzpřímené, vojenské držení těla. „Předpokládám, že šlo všechno hladce,“ otočil se na mého otce.</p>

<p>Otec přikývl. „Všechno šlo bez problémů.“</p>

<p>„Dobře. Už jsme připravili místo pro naší schůzku, kde budeme moci jednat bez jakéhokoliv vyrušování, aniž by náš mohl kdokoliv pozorovat nebo poslouchat.“ Podíval se na Corrolina a Mandorina. „Který zvás, pánové, je vévoda Corrolin?“ zeptal se.</p>

<p>Otec představil oba Mimbraty, ale mne decentně pře­skočil. Potom jsme všichni vystoupali po mramorových schodech do místnosti až na samém vrcholku věže. Byla to vkusně zařízená místnost vhodná pro obchodní jednání s konferenčním stolem uprostřed a mapami rozvěšenými po stěnách.</p>

<p>„Budu stručný, výsosti,“ oznámil císař Corrolinovi jen co jsme usedli ke stolu. „Jsem přímý muž a nemám velkou zálibu v diplomatických řečech. Věčný Belgarat mi oznámil, že tě vyhledal nedávno muž jménem Kador a ten tvrdí, že mluví mým jménem. Ten muž lže. Nikdy jsem o něm neslyšel. Je dokonce velmi pravdě­podobné, že ten muž není ani Tolnedřan.“</p>

<p>Corrolin na něj zíral a byl očividně šokován. „Ale přímo z Vo Mimbre jsou vidět tábořící tolnedranské le­gie!“ protestoval.</p>

<p>„Asi bys mu to měla říct. Pol,“ vybídl mne otec.</p>

<p>„Promiň mi, Věčný,“ vrtěl hlavou Corrolin, „ale jak by mohla Lady Polina něco vědět o těch tolnedranských legiích?“</p>

<p>„Je nutné ještě hrát tuto hru, Pol?“ zeptal se mne otec.</p>

<p>„Ne,“ odpověděla jsem. „Mám dojem, že ne.“</p>

<p>„Dobrá, tak si to vysvětleme, vévodo Corroline, dovol, abych ti představil svou dceru Polgaru.“</p>

<p>Corrolin rychle pohlédl na Mandorina a v jeho po hledu bylo vidět výčitku.</p>

<p>„Baron Mandorin ti nelhal, výsosti,“ prohlásila jsem rychle na obhajobu mého přítele. „Podle církevního práva je skutečně mým strýcem. Než jsme se vydali do Vo Mimbre, adoptoval mne před knězem boha Chaldana. Potřebovala jsem nějaké přestrojení a proto jsem ho o to požádala. Bylo to skutečně nutné, takže z toho teď nedělejme žádnou vědu.“ Odmlčela jsem se. „Budu se vyjadřovat co nejstručněji. Ve skutečností nejsou u řeky, kam je vidět z<emphasis> </emphasis>Vo Mimbre, žádné legie. Byla jsem se tam osobně podívat. Hrabě Oldon, jenž je pravdě­podobně placen Kadorem, tam poslal pár svých mužů, oblečených do legionářských uniforem. Je to divadýlko čistě pro vaše oči.“</p>

<p>„Říká ti pravdu, vévodo,“ ujistil ho Ran Vordue. „Nenabídl jsem spojenectví nikomu v Arendii a zcela jistě jsem neposlal své legie k jižním hranicím. Ten Kador tě podvedl.“ Potom se císař podíval na mě. „Věčný Belgarat velmi zdůrazňoval, že jeho dcera jezdí po Arendii a již několik týdnů hasí různé plamínky nená­visti a zrady. Možná by nám měla říct nějaké podrob­nosti.“</p>

<p>A tak jsem jim vylíčila, co se stalo ve Vo Wacune a ve Vo Asturu. Pak jsem shrnula, co mne dosud potkalo ve Vo Mimbre. „Je to past, pánové,“ zakončila jsem své vyprávění. „Ktačik se snaží zažehnout válečný požár mezi Arendii a Tolnedrou a doufá, že císař obsadí Arendii, což by zatáhlo na jeviště dějin i Alorny. To je to, o co Ktačikovi jde – o válku mezi Tolnedrou a Alor­ny. Arendie je jenom pěšák v daleko větší hře.“</p>

<p>„Já toho zrádce Kadura rozčtvrtím,“ vybuchl Corro­lin.</p>

<p>„Byl bych radši, kdybys to neudělal, příteli,“ řekl mu Ran Vordue. „Místo toho ho je deportuj zpět do Tolnedry i s jeho pohůnky. Já se s nimi už vypořádám.“ Le­hounce se pousmál. „Zanedlouho budu mít narozeniny, Což kdybyste mi je dali jako dárek?“</p>

<p>„Bude pro mě největší ctí učinit to, co navrhuješ,“ souhlasil Corrolin. „Připouštím, že jsme všichni nalétli tomu Murgovi na jeho podvod.“</p>

<p>„To je ale chlapík,“ zahuhlal Ran Vordue. Pak pohlédl na mne. „Jak si na to všechno přišla, paní Polgaro? Podle mých zdrojů jsi několik století vůbec neopustila Údolí.“</p>

<p>„Upozornil mne na to náš Pán. Je zcela zřejmé, že chce, abych se blíže seznámila s<emphasis> </emphasis>praktickou politikou, a tím si rozšířila své obzory.“</p>

<p>„Tím se dostáváme k zajímavému bodu,“ pokýval hlavou otec a zahleděl se na mě. „Pán celou tu záleži­tost vložil do tvých rukou, Pol. Co budeme dělat dál?“</p>

<p>„Já něco vymyslím.“</p>

<p>„Chceš říct, že se o to pokusíš, ne? Proč nenabídneš rovnou nějaké řešení. My si to poslechneme a pak ti řekneme, proč to nepůjde.“</p>

<p>„Nuže, nechte mě chvilku přemýšlet.“ Konečně mě napadlo něco logického. „Když se to vezme kolem a kolem, Ktačik nám vlastně posloužil. V jeho plánu se objevuje jistý ekumenismus. Přišel s tím samým plá­nem ke všem třem vévodům, když jim nabídl spoje­nectví s Ran Vordue. Protože Asturie, Wacune a Mimbre měly být podvedeny stejným způsobem, mohly by se z té zkušenosti poučit. Mohly by prostě přeskočit válečnou vřavu a rovnou zasednout k mírovým jedná­ním. Mohu vás ujistit, že mám na Kathandriona a Mangarana jistý vliv. Když je vévoda Corrolin pozve k jednání – například u příležitosti Arendského trhu – myslím, že se mi podaří je přesvědčit, aby se ho zúčastnili.“</p>

<p>„To, co říká, se mi zdá dost rozumné, Belgarate,“ podpořil můj plán Ran Vordue. „Máte vůbec představu, kolik mne stojí patnáct legií, které musím držet v kasárnách v Tol Vordue jenom pro případ, že by se někdo z Arendie pokusil proniknout do Tolnedry? Věděl bych lepší způsob, jak naložit s těmi legiemi, i s těmi penězi, co mě to stojí.“</p>

<p>„Já také shledávám plán lady Polgary jako užitečný,“ souhlasil Mandorin. „Ta nekonečná válka je už trochu únavná. Mohli bychom teď zase na pár měsíců vy­zkoušet nekonečný mír.“</p>

<p>„Cyniku,“ oslovil jej otec a vstal. „Proč tedy nene­chám mou dceru, aby dotlačila všechny zainteresované k mírovému zasedání u příležitosti velkého trhu?“</p>

<p>„Dotlačit?“ podivila jsem se.</p>

<p>„Není to snad přesně to, co s námi děláš?“</p>

<p>Možná, že ano, když není zbytí? Ale je to takové ošk­livé slovo, nemohli bychom používat něco jiného?“</p>

<p>„Jaké slovo máš na mysli?“</p>

<p>„To teď hned nevím. Budu o tom přemýšlet a pak vám dám vědět.“</p>

<p>Už skoro svítalo, když nás otec převážel loďkou na druhou stranu řeky Arend. Všimla jsem si mnohokrát, že když otec usoudí, že je v dané chvíli nejlépe povolán k jisté činnosti, tak se jí automaticky chopí. Mandorin i Corrolin byli rytíři a oba byli mnohem spíš doma v sedle než u vesel, takže jim otec vůbec nedal šanci to vyzkoušet. Já bych to svedla určitě stejně dobře jako on, ale to ho zjevně nenapadlo, a já mu to samozřejmě ne­vnucovala.</p>

<p>Na druhou stranu jsme se dostali po rozednění a okamžitě jsme zamířili ke klášteru. Corrolin se asi ho­dinu radil s opatem, ale skutečně nechápu, co si mohli takovou dobu vyprávět. Do války se přece nechystal. Možná právě proto. Možná se omlouval Chaldanovi, že neprolije krev svých sousedů. Z kláštera jsme zamí­řili do Vo Mimbre cestou, vedoucí přes hory. Asi po míli jsme zastavili a já připravila snídani. Pokud si dob­ře vzpomínám, tak se mi docela povedla. Všichni mí společníci toho spořádali pěkné porce. Otec – teď již s plným žaludkem – uvažoval, že by se hodil nějaký ten odpočinek. „Byli jsme na nohou celou noc,“ připo­mněl nám. „Mohu se vyspat i na koni, když to bude nutné, ale někdo bude muset řídit koně. Proč se trochu v klidu nevyspíme a nevyrazíme na cestu později?“</p>

<p>Rozložili jsme si deky na pěkném trávníku ve stínu stromů a chystali se ke spánku. Na rozhraní mezi bděním a spánkem, jsem zaslechla matčin hlas. <emphasis>„Provedla jsi to velmi dobře,“ </emphasis>pochválila mne.</p>

<p><emphasis>„Taky jsem měla ten pocit,</emphasis>“ přitakala jsem.</p>

<p>„<emphasis>Tvůj hlas zní unaveně.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Taky jsem pořádně unavená.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Tak se vyspi.“</emphasis></p>

<p>Ihned jsem ji poslechla. Všichni jsme se probudili od­poledne a do večera jsme dojeli do zapadlého zájezdní­ho hostince. Tam jsme přespali a příští den ráno vyra­zili na další cestu přímo do Vo Mimbre.</p>

<p>Vévoda Corrolin se ze setkání s Ran Vorduem vrátil pln odhodlání. Pohyboval se zámkem rychle, rozdával příkazy na všechny strany, ale nikomu nic nevysvětlo­val. Pak vyzval všechny dvořany, aby se sešli v trůnním sále. Kolem stěn stáli rytíři v brnění a plné zbroji. K překvapení všech – i mému – vstoupil vévoda do sálu v brnění a držel velký, obouručný meč. Stoupl si vedle trůnu, ale nesedl si. „Pánové a dámy,“ začal na mimbratského Arenda značně ostře. „Právě jsem se vrátil z Tol Vordue, kde jsem se setkal s tolnedranským císařem. Výsledek našeho setkání byl neobyčejně úspěšný. Žádná válka nebude.“</p>

<p>Reakce byly smíšené, jak se dalo u Arendů čekat. Corrolin, bledý ve tváři, udeřil obrněnou pěstí do opěradla trůnu. „Nebuďte nijak zklamáni, páni a dá­my,“ zahřměl. „Budeme mít jinou zábavu. Aniž bychom si toho všimli, za našimi zády se tu chystal kom­plot… A nejenom zde, ale i v Asturii a ve Wacune. Mám v úmyslu zde pročistit vzduch. Chopte se jich!“ Poslední pokyn byl určen Mandorinovi a rytířům pod jeho vedením. Mandorin byl připraven a vyrazil se svými muži tak rychle, že nedošlo k žádným zraněním. Zhruba tucet Tolnedřanů, ať již pravých nebo nepravých, byl lapen a s nimi bylo do želez dáno i několik mimbratských šlechticů.</p>

<p>Grolim, který vystupoval jako Kadorův sluha, se vysmekl rytíři zhruba uprostřed řady a začal prchat ke dveřím. Cestou začal vyvolávat svou Vůli. Ale můj otec byl připraven. Stále ještě oblečen v mnišské sutaně za­sáhl Starý Vlk prchajícího Grolima pěstí do hlavy a kněz dračího boha se sesunul na zem. Všimla jsem si že otec otevřel svou pěst a malíkovou hranou jako se­kerkou ještě jednou udeřil Grolima. „Svatý Belgarad“ měl za sebou pestrou minulost a byl schopen vystupo­vat v jednu chvíli jako hospodský rváč a za okamžik ja­ko velmi schopný kouzelník.</p>

<p>Vězňové byli odvedeni ze sálu a vévoda Corrolin poněkud zdlouhavě vysvětloval spiknutí, které chystal Murgo a které bylo velmi blízko úspěchu. Potom sdělil stále ještě ztichlému publiku, že mírová konference již byla vlastně zahájena. To vyvolalo jistou vlnu nevole, ale vévoda umlčel všechny protesty. To víte, když máte co do činění s Arendy v plné zbroji, nemůžete očekávat zcela sametové jednání.</p>

<p>Nechala jsem, aby byl úspěch mého kontrapuče ve Vo Mimbre přičten k dobru mému otci. Mě více zajímají výsledky než nějaké výhody, ale můj otec zbožňuje, když je středem pozornosti, a tak jsem ho nechala, ať se vyhřívá na výsluní obecného uznání a sama jsem se vrátila do severních vévodství. Tam jsem pokračo­vala v přípravách na mírovou konferenci.</p>

<p>Vévoda Kathandrion z Wacune a hrabě Mangaran z Asturie se již několikrát setkali a komtesa Asrana mne se zářícíma očima ujišťovala, že je vše v pořádku. „Podívej se na ně, Polly, jak jim to jde k duhu,“ řekla mi s lehkým úšklebkem. „Ten Kathandrion je úplně fan­tastický, nemyslíš?“</p>

<p>„Nevšímej si toho, Asrano,“ řekla jsem jí, „snaž se udržet své pudy na uzdě. Jak se daří Oldoranovi?“</p>

<p>„Nevím, jak jeho játra, ale rozum ztratil úplně. Vidí věci, které vůbec neexistují a většinu času ječí. Jeho ro­dina je z toho samozřejmě dost špatná. Má několik sy­novců, kteří pošilhávali po trůnu, ale nemyslím si, že by se některý z nich na něj mohl dostat. Mangaran do kázal, že je schopen vládnout a žádný z Oldoranových synovců ho nedokáže nahradit. Kdy se bude konat ta mírová konference?“</p>

<p>„Kterou mírovou konferenci máš na mysli, miláčku?“</p>

<p>„Tu, na které pracuješ od té doby co jsi přišla do Arendie. Nebuď bláhová, Polly. Vím, co děláš a sou­hlasím s tím. Války jsou asi vzrušující pro muže, ale život žen tady i ve Vo Wacune je dost hrozný, když si všichni ti mladí muži hrají v lese na vojáky. Tak, jak ti mohu pomoci?“</p>

<p>Naše mírová konference se konala, jak jsem navrhla na Velkém arendském trhu, který leží v mimbratském teritoriu. Tím se automaticky Corrolin stal hostitelem. Abych byla zcela upřímná, byla bych radši, kdyby v čele stolu seděl Kathandrion, ale ne všechno se musí povést vždycky zcela podle vašeho přání. Konec konců seděl vedle Corrolina baron Mandorin, a to zaručovalo, že se jeho vévoda nedopustí příliš mnoha chyb. Opustila jsem Vo Astur a zamířila do Wacune. Chtěla jsem si ještě před zahájením naší konference pohovořit s Kathandrionem.</p>

<p>„Musíme být velmi opatrní, můj pane,“ řekla jsem mému wacitskému příteli, když jsme konečně osaměli. Ve všech třech vévodstvích je příliš mnoho horkých hlav a pak stačí nějaká poznámka v nevhodnou chvíli a všechna naše snaha bude marná. Budu se ze všech sil snažit, aby arendští vévodové odolávali svým králov­ským ambicím a tím nedávali Arendii všanc spiknutím Murgů. Jednou možná bude mít celá Arendie neoddis­kutovatelného krále, ale ten čas ještě nenastal. V současné době je tím nejlepším dohoda mezi tebou, Mangaranem a Corrolinem, že žádná arendská králov­ská koruna neexistuje, a proto nemá smysl povraždit polovinu populace v marné snaze posadit ten fiktivní krám někomu na hlavu.“</p>

<p>„Cítím v té poslední poznámce němou výčitku, má paní,“ poznamenal můj fešácký přítel.</p>

<p>„Neber to jako výčitku, příteli, ber to jako upozornění<emphasis>, </emphasis>aby sis dal pozor na toho, kdo by se snažil ti nabízet snadnou cestu k neexistující koruně. Teď ale zpět k na­šemu tématu. Nemyslím si, že by bylo možné zachovat trvalý mír na základě jednoho setkání. Chtěla bych, abyste následovali alornský příklad. Alornští králové se scházejí každý rok na Ostrově Větrů. Kdybyste se vy tři arendští vévodové scházeli každé léto, byli byste také schopni překonat nevraživost minulosti. Nedovolte, aby staré rány začaly hnisat.“</p>

<p>„Co se týče mne, souhlasím s tebou, má paní.“</p>

<p>Pak jsem letěla zpět do Vo Asturu s podobným návrhem pro Mangarana a Asranu. Celkově shrnuto jsem v ty měsíce strávila na obloze nad Arendií plno času. Když jednáte s Arendy, tak vůbec není od věci před­jednat jednotlivé se všemi, kterých se týkají, ještě před zahájením samotné konference. Snažila jsem se dostat na pořad jednání co nejjednodušší agendu – takové dva tři základní body. Kdyby se mi podařilo je přimět k pravidelným schůzkám, bylo by dost času doladit jednotlivosti mírového procesu později.</p>

<p>Zhruba v polovině podzimu jsme se všichni sešli v pavilónu, který Corrolin přikázal postavit na okraji trhu. Byli tam všichni arendstí vládcové s doprovodem, pozorovatelé z Tolnedry a vyslanci alornských králov­ství. Corrolin, coby hostitel, mluvil první. Přivítal další dva vládce, pozorovatele a vyslance a zalitoval, že Salmissra nevyužila příležitosti a nikoho na konferenci neposlala. Pak hovořil asi půl hodiny velice pěkně o mé osobě. Musím přiznat, že to byla docela zajímavá pa­sáž.</p>

<p>Poté, co Corrolin vyčerpal svůj slovník, povstal Kathandrion a taktéž zapěl chválu na mou osobu. Je­ho řeč se mi také líbila. Potom si vzal slovo Mangaran a dokázal, že Asturijci nezapomněli všechny ty své jazykové kudrlinky. Přesto jeho řeč obsahovala jisté překvapení. „Vážení přítomní,“ začal se slabým úsměvem na rtech. „Sešli jsme se zde, abychom se po­kusili vzkřísit na naší uplakané květince Arendii dlouhodobější mír. Pro mnohé z nás je to nepředsta­vitelné a možná dokonce nepřirozené. Mír je v Arendii něco velmi nezvyklého a jestliže jsme zde už skoro celé odpoledne a ještě nebyla prolita kapka krve, svědčí to o něčem velmi zvláštním. Když už zde postupujeme dle pravidel slušného chování, dovolte mi, abych se také zmínil o jedné vznešené dámě, která přišla s nápadem, jak toto všechno uspořádat. Dámy jsou – jak je známo – mnohem jemnější a krásnější než my a pro každého rytíře je nejvyšší ctí je ochraňovat, Je ovšem také známo, že jejich duše není úplně stejná jako ta naše. Dnešní chvalozpěvy na lady Polgaru mne opravňují k šokujícímu odhalení. Je to snad při samém Chaldanovi možné, že ženy mají mozek? Že jim je něco takového dáno? Jakmile jsem se začal zabí­rat touto otázkou, pokračoval jsem ještě dále do tohoto neprobádaného teritoria. Jistě je vám všem zná­mo, že byl vévoda Oldoran nedávno odstraněn z trůnu a dožívá svůj život v klášteře. Je také všeobecně známo, že jsem zodpovědný za tuto změnu. Plně i přiznávám svou zodpovědnost, ale nebylo by k ní došlo nebýt dvou – ano slyšíte dobře, ne jedné ale dvou – dam. Jedna z<emphasis> </emphasis>nich byla samozřejmě lady Polgara. Co už není tak dalece známo je to, že to druhou byla vysoce urozená dáma z Vo Asturu. Navíc mi tato dáma pomáhala při mnohých důležitých rozhodnutích od doby, kdy zastupuji vévodu v čele státu. Pánové, do­volte, abych vám představil dámu po mé pravé ruce, komtesu Asranu.“</p>

<p>Ozval se slabý potlesk, který postupně sílil, až pře­rostl v ovace.</p>

<p>„To ti vrátím, Mangarane,“ prohlásila Asrana a vsta­la.</p>

<p>„Beru to jako slib,“ usmál se Mangaran.</p>

<p>Asrana zaujala teatrální pózu. „Tak teď je mé tajemství vyzrazeno,“ vzdychala. „Jak by mi mohl někdo odpustit? Přiznávám, pánové, ale nebyla to moje vina. Za to může Polgara. Je to její chyba.“ Znovu dlouze vzdychla. „Jsem prozrazena, takže se mohu vyznat ze svého problému. Kráčíme vstříc míru… to bude hroz­né! Jak budeme žít bez nepřátel? Někoho přece musíme nenávidět!“ Zarazila se a pak luskla prsty. „Mám to, pánové! Našla jsem řešení! Což kdybychom místo sebe navzájem nenáviděli Murgy? Murgové jsou slizcí, zatímco Arendové jsou ti nejbáječnější lidé na světe. Arendové jsou čestní, zatímco Murgové si nezaslouží ani špetku úcty! Slibme si, že se budeme snažit zničit každého Murga, kterého potkáme.“</p>

<p>To už se všichni smáli, nebo aspoň usmívali a kolem stolu se rozhostila pohoda. Komtesa Asrana si je všech­ny omotala kolem prstu a už je měla tam, kde chtěla.</p>

<p>„Musím přiznat, že se mi ta mladá dáma moc líbí, výsosti,“ slyšela jsem, jak říká Mandorin svému vévo­dovi. „Je prostě kouzelná.“</p>

<p>Pozorovala jsem Asraninu tvář zrovna ve chvíli, kdy to o ní řekl, a viděla jsem, jak se pousmála. Pak beze změny výrazu na mě mrkla. Bylo jasné, že Mandorinovu poznámku zaslechla a bylo stejně zřejmé, že měla pocit, jakoby něco vyhrála.</p>

<p>Ten večer se konal banket a baron Mandorin si to za­řídil, aby seděl vedle Asrany, která na něj okamžitě vy­rukovala se všemi svými válečnými zbraněmi. Její ka­valerie podnikla velmi dobré výpady a pozorování. Její obléhací stroje lehce překonaly překážky. Baron Man­dorin sice ten večer nemusel prosit o mír, ale byl tomu velmi blízko.</p>

<p>Komtesa se mnou sdílela pokoje ve stejné části zám­ku, takže jsem na ní počkala. „Proč zrovna Mandorin?“ zeptala jsem se jí rovnou, jakmile vstoupila.</p>

<p>„Já ti asi nerozumím, Polly.“</p>

<p>„Proč sis vyhlédla zrovna barona Mandorina? Jsou zde jiní, hezčí a on je navíc o něco starší než ty.“</p>

<p>„Tím lépe,“ odpověděla a potřepáním si uvolnila si vlasy. „S Mandorinem se vyhnu těm vášnivým pohle­dům a mizernému recitování špatné poezie. Mandorin je velice blízko centru moci v Mimbre a já mám podob­nou pozici v Asturii. Ty se postaráš o všechno ve Wacune, takže my tři budeme schopni držet stejnou linii alespoň do doby, než si lidé na mír zvyknou.“ Pak na mé lišácky pohlédla. „Nerada to říkám, Polly, ale já si to užiju víc než ty.“</p>

<p>„To všechno děláš z vlastenectví, Asrano?“ zeptala jsem se nevěřícně.</p>

<p>„Můžeš tomu tak říkat, když chceš, ale pravda je, že mne vzrušuje moc – a my tři budeme držet v rukou skoro celou Arendii. O moc víc už získat nemůžeme.“</p>

<p>„A co láska, Asrano?“</p>

<p>Pokrčila rameny. „Co s ní? Láska je pro děti, Polgaro. Z toho jsem už vyrostla. Mám Mandorina ráda, je to hezký chlap a je nepopsatelně ušlechtilý. Roky se po­starají o jeho krásu a já o jeho ušlechtilost. Obávám se, že budeme muset dělat nepopulární opatření, ale Arendie si to zaslouží. Jestliže to ze mne dělá vlasten­ku, pak jí jsem. Dávej na mě pozor, Polly, možná, že tě, naučím pár nových triků.“</p>

<p>Příští ráno i ten nejnevšímavější Arend v pavilonu vévody Corrolina tušil, že je něco ve vzduchu mezi na­ší komtesou a baronem Mandorinem a já mám pocit, že to odpovídalo jejím plánům. Myslím, že ani Se'Nedra nemohla postupovat mazaněji. K večeru byl chudák baron Mandorin plně v jejích rukou. Sledoval každý její krok a hltal každé její slovo, a že toho namluvila dost.</p>

<p>Čtvrtý den podepsali vládcové Mimbre, Asturie a Wacune mírový protokol a hned nato pozval vévoda Corrolin všechny přítomné na svatbu. Komtesa Asrana s sebou uměla mrskat velmi rychle, když se jí to hodilo.</p>

<p>Takže jsem si opět vyzkoušela roli družičky a opět všechno proběhlo hladce. Jejich svatba nevyvolala ta­kovou pozornost, jakou by zasluhovala tak obrovská síla, která vznikla přímo v srdci Arendie.</p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong><emphasis>ČÁST ČTVRTÁ</emphasis></strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>ONTROS</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>XVII.</strong></p>

<p><strong>Nerada to</strong> přiznávám, ale když na to přijde, jsme si s otcem velmi podobní. Oba víme, že naším hlavním posláním je studium a pozvolné shromažďování znalostí. Čas od času jsme vyrušeni a pak nasadíme masku roz­ladění, když se někdo přiřítí do Údolí, že máme jít spasit svět. Asi vás moc nepřekvapí, když vám pro­zradím, že ta nabručenost je skutečně jenom maska. Ve skutečnosti nás těší hasit ty malé požáry přinejmenším stejně jako zjištění, že dvě a dvě jsou čtyři.</p>

<p>Za ta léta, co jsem strávila na Ostrově Větrů jsem si zvykla být v centru dění a moc mne to těšilo. Když jsem potom byla povolána, abych narušila Ktačikovy spády v Arendii, stalo se to samé, a mě to zase bavilo.</p>

<p>Jsem stejně jako můj otec vždycky ráda, když zaslech­nu požární zvon.</p>

<p>Vzhledem k tomu, že znám Arendy a mír musel být zachován, rozhodla jsem se, že nějakou dobu v Arendii zůstanu. Proto jsem se na jaře roku 2313 krátce vrátila do otcovy věže, abych si sbalila pár věcí, které bych mohla potřebovat. Otec se vrátil do Údolí již během zimy, takže když jsem se objevila v jeho věži, povolal dvojčata, abychom se všichni čtyři poradili, co dál. „Doufala jsem, že uvidím i strýčka Beldina,“ řekla jsem.</p>

<p>„Je stále v Mallorey, Pol,“ odpověděl Belkira. „Co se děje v Arendii?“</p>

<p>„Co se asi stále děje v Arendii?“ odfrkl Beltira.</p>

<p>„Pol podnikla určité kroky,“ řekl jim otec. „V Arendii je teď klid. Myslím, že bychom to snad mohli nazvat mírem.“</p>

<p>„Nejsem si jistá, že bych zašla až tak daleko,“ nesou­hlasila jsem a šla se podívat na šunku, kterou jsem opékala k večeři. „Ktačik měl svoje plány dobře připra­vené a Arendy tyhle malé lokální války docela baví. Teď když dostali ledovou sprchu, snad trochu opadl jejich touha zabíjet se navzájem. Ale stále bych tomu neříkala mír. Myslím si, že čekají na někoho, kdo přijde s dalším důvodem, aby mohli jít do války.“</p>

<p>„Jsem si jist, že někoho najdou,“ poznamenal kysele Beltira.</p>

<p>„To je důvod, proč musím zpátky,“ oznámila jsem jim. „Chci dát Arendům jasně najevo, že když se k sobě nebudou chovat slušně, tak je potrestám.“</p>

<p>„Ale oni nejsou děti, Pol,“ namítl Belkira.</p>

<p>„Skutečně? To je vidět, že jsi tam dlouho nebyl, strýčku. Arendové jsou velmi milí lidé, ale částečně je­nom proto, že nikdy nedospějí.“</p>

<p>„Chceš se usadit na jednom místě, Pol,“ zeptal se Beltira, „nebo se chystáš jezdit z místa na místo jako požárník?“</p>

<p>„Mám pozvání od všech tří Arendských vévodů, strýčku, ale myslím, že se usadím ve Vo Wacune. Je mnohem hezčí než Vo Astur nebo Vo Mimbre, a vévo­da Kathandrion projevuje alespoň záblesky inteligence. Přinejmenším vidí za hranice vlastního vévodství. To Mangaran ani Corrolin zatím nedokážou. Asi se trochu nalétám než bude trvalý mír, ale vždycky je dobré, když existuje nějaké místo, kde máte domov.“ Pak jsem se zamyslela nad něčím, co by asi dvojčata měla vědět. „Ktačik přišel na způsob, jak maskovat své agenty,“ řekla jsem jim. „Ve Velké aragské poušti jihovýchodně od Nyissy je polonáboženský řád, který se nazývá Dagaši, což jsou poloviční Murgové. Jejich matky a babič­ky byly otrokyně z jiných ras. Dagašové proto nevypa­dají jako Angarakové a mohou být používáni jako špi­óni a vrazi. Z toho vyplývá, že i když někdo nevypadá jako Angarak, neznamená to, že jím skutečně není.“</p>

<p>„S tím by mohly být potíže,“ zívl Beltira.</p>

<p>„Už jsem s tím párkrát potíže měla, asi bychom o tom měli všichni vědět. A ještě něco. Murgové ve svých ho­rách pravděpodobně objevili zlato. Mají ho totiž dost na úplatky. Myslím, že tam musí být i nějaké železo, protože zlato Murgů je vždycky trošku načervenalé. To by nám mohlo pomoci identifikovat ty, kdo jsou jimi zaplaceni.“ Natáhla jsem se pohodlně na židli. „Ktačik se stále více zajímá o záležitosti tady na západě,“ přemýšlela jsem nahlas. „To by mohlo znamenat, že Torak se chystá vylézt z ústraní v Ašabě, nebo to taky může znamenat něco jiného. Já budu dávat pozor na záleži­tosti v Arendii, ale vy, pánové, byste měli dohlédnout na ostatní království.“</p>

<p>„Děkujeme,“ zašklebil se otec.</p>

<p>„Není zač,“ usmála jsem se na něj sladce.</p>

<p>Druhý den ráno jsem se sbalila a zamířila k Vo Wacune.</p>

<p>Do pohádkového města v Arendském lese jsem do­razila na přelomu jara a léta. Kathandrion trval na tom, abych bydlela v paláci, a protože jsem teď měla trochu víc času, poznala jsem mnoho lidí z vacitského dvora. Kathandrionova žena byla éterická bytost s nazrzlými vlasy jménem Elisera a trávila většinu času čtením dlouhých arendských románů a milostné poezie. Řekla bych, že jí to trochu odvádělo od reality běžného živo­ta. Seznamovala mne s různými lidmi u dvora a přes mé protesty mne představovala jako „kouzelnici Polgaru“. Navzdory jejím nedostatkům jsem ji měla ráda. Měla jsem ráda i jejího syna, prince Alnerana. Byl to asi desetiletý chlapec, který byl na Arenda velmi vnímavý a rozumný. Naneštěstí jeho rodiče trvali na takovém vzdělání, že jsem si byla jista, že o ty vlastnosti přijde dříve než dospěje.</p>

<p>Radši bych bydlela někde mimo vévodův palác, ale Kathandrion o tom nechtěl slyšet. Tím jsem se ovšem občas dostávala do nepříjemných situací, což ještě zvy­šovala Elisera tím, jak mě představovala. Myslím, že mezi lidmi je stále ještě mnoho nepochopení co se týče slov jako magie, kouzla, čarodějnictví a většina z nich si myslí, že dokážeme zázraky. Pamatuji si, že většina mladých – i ne tak mladých – dvorních dam na Kathandrionově dvoře byla fascinována představou, že dokážu vytvořit elixír lásky. Snažila jsem se jim trpělivě vysvětlovat, že na jejich problém neexistuje jednoduché chemické řešení. Většině z nich se moje odpověď nelí­bila a jakmile jsem se zbavila jedné, již klepala na mé dveře další zájemkyné, která se mi v slzách svěřovala, že určitě nepřežije, když baron ten a ten okamžitě nezahoří láskou.</p>

<p>Objevil se ještě další problém, který by asi Se'Nedra za problém nepovažovala. Vévoda Kathandrion mi pro­zradil, že se s Mangaranem a Corrolinem dohodli, že bych měla dostávat roční stipendium za zásluhy a že každý z nich složil k tomuto účelu pěknou hromádku zlata. Ať jsem protestovala jakkoliv, že peníze nepotře­buji, nedal si říci. Přemýšlela jsem, že bych tuto otázku nastolila na našem ročním setkání v létě na Velkém arendském trhu, ale když jsem hovořila s Asranou, ba­ronesou z Vo Mandoru, poukázala na jistý aspekt to­hoto problému. „Jen ty peníze vezmi, Polly,“ radila mi. „Když si je nevezmeš, tak se urazí a – co je ještě důle­žitější – tvoje postavení klesne, když budeš poskytovat služby zdarma. Když ti za ně nezaplatí, nebudou si jich vážit. Budou tě považovat za služebnou a to bys asi nechtěla. Jen se pěkně usměj a vezmi si ty peníze.“</p>

<p>„Ale co s nimi budu dělat?“ ptala jsem se. „Nabízejí mi příliš mnoho.“</p>

<p>„Tak si něco kup. Nějaké panství na venkově nebo dům ve městě.“</p>

<p>No, to mě ještě nenapadlo. Alespoň bych měla vlastní dům a zbavila se těch děvčátek, která potřebovala elixír lásky, aby zaujala mladé muže, kteří ještě nevěděli nic o životě. Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc se mi ten nápad líbil. Seznámila jsem s tím Kathandriona, když jsme se vraceli z nějakého jednání z Vo Wacune.</p>

<p>„Jsi snad nespokojena s komnatami v mém paláci?“ zeptal se a vypadal trochu dotčeně. „Komnaty jsou skvělé, můj pane. Trochu mi vadí jejich poloha, protože mne může navštívit kdokoliv, aniž jsem ho pozvala.“ Vyprávěla jsem mu o tom procesí dam, které touží po svých ženiších a i o dalších zájemcích o služby kouzel­níka v obchodních a jiných záležitostech.</p>

<p>„Zakáži jim přístup do tvého křídla v paláci,“ navrhl,</p>

<p>„Kathandrione,“ řekla jsem trpělivě, „snad si nemys­líš, že tě poslechnou. Tady máme co dělat s posedlostí. Ti lidé věří, že mou pomoc potřebují, a že mne sem proto bohové poslali. Dokud budu v paláci, tak je od mých dveří neodežene nic, než hrubá síla. Proto potře­buji svůj vlastní dům, kde se budu moci zamknout. To je jediná možnost, jak si ochránit soukromí. Jsem si jis­tá, že ve Vo Wacune musí být nějaké domy na prodej, Mohl bys mi pomoci najít něco vhodného? Nechci nic extra, prostě místo, kde bych se mohla schovat. Jestli ještě uslyším o elixíru lásky, začnu řvát.“</p>

<p>„Netušil jsem, že tě šlechtici na mém dvoře tak obtě­žují. Porozhlédnu se teď ve vší diskrétnosti po nějakém bydlení.“</p>

<p>„To bych byla velmi ráda, můj pane.“</p>

<p>„A skutečně to funguje?“ zeptal se zvědavě.</p>

<p>„Co jako, můj pane?“</p>

<p>„Ten elixír lásky. Dokážeš skutečně namíchat něco takového, aby se ten druhý zamiloval.“</p>

<p>„Ach ne,“ vzdychla jsem. „Ty taky Kathandrione! Nic takového neexistuje. V Nyisse rostou určité rostliny, kte­ré mohou vyvolávat vášeň, ale nic na světě nedokáže probudit lásku. Já vím, že elixír lásky hraje velkou roli v arendských bájích, ale ve skutečném životě nic tako­vého neexistuje, je to literární výplod, nic jiného.“</p>

<p>„Ach jo,“ vzdychl. „Je to smutné, když člověk přijde o iluze.“</p>

<p>„To nemohu posoudit,“ přiznala jsem. „Obávám se, že už nebudu moci důvěřovat našim bájím. To je skutečně škoda.“</p>

<p>„Zdá se, že jsme zašli dál, než jsem zamýšlela,“ zahuhlala jsem spíše pro sebe.</p>

<p>„Co říkáš, má paní?“</p>

<p>„Nic, Kathandrione.“ Zasmála jsem se a položila mu ruku na rameno.</p>

<p>Dům, co jsem koupila, byl nedaleko paláce. Byl dost velký a přitom ani nebyl moc drahý. Hlavní příčina je­ho ceny byla v tom, že ho poslední majitelé učinili tak­řka neobyvatelným. Uměla bych se o to postarat, ale nechtěla jsem použít metodu, která na sebe tolik upoutala pozornost v paláci. Proto jsem nejdříve najala dělníky, aby opravili střechu, vyměnili rozbitá okna a vymetli všechno svinstvo, co se tam za ty roky na­shromáždilo. Brzy jsem zjistila, že ve Vo Wacune jsou tři typy dělníků: špatní, ještě horší a úplně příšerní.</p>

<p>Jednoho rána jsem přišla zkontrolovat, jak opravy postupují vpřed a zjistila jsem, že nepostupují vůbec. Moji dělníci nebyli nikde vidět a od mé minulé návště­vy nebylo nic uděláno. Ve střeše byly stále díry, že by jimi propadla kočka, podlahy byly stále stejně zadělané a ani jedna okenní tabulka nebyla vyměněná. Chodila jsem domem a nadávala slovníkem strýčka Beldina.</p>

<p>„Takový slovník je u dámy značně nezvyklý,“ ozval se za mnou hlas se silným wacitským přízvukem. Otočila jsem se a spatřila statného muže se zrzavým plnovousem, který se opíral o rám dveří. „Kdo jsi?“ ptala jsem se. „A co tady děláš?“</p>

<p>„Jmenuju se Kilian a dovnitř mne přivedla tvoje neo­byčejná výřečnost. Co tady máš za problém?“</p>

<p>„Tohle všechno je můj problém!“ vykřikla jsem a rozhodila rukama na tu spoušť kolem. „Minulý týden jsem najala partu chlápků, aby dali ten barák do po­řádku. Peníze si vzali hned, ale zdá se, že zapomněli, kde ten dům vůbec je.“</p>

<p>„Ty jsi jim zaplatila dopředu?“ zeptal se nevěřícně. „Kde jsi nechala rozum? Za práci se platí až potom a ne předem.“</p>

<p>„To jsem nevěděla,“ přiznala jsem.</p>

<p>„Ach jo, drahoušku!“ vzdychl. „Jsi jako bezbranné kůzlátko. Měli ty chlápci nějaká jména?“</p>

<p>„Mám pocit, že ten, co za ně mluvil si říkal Skelt,“ pravila jsem trochu zahanbeně. Jak jsem mohla být tak naivní?</p>

<p>„Ach tenhle,“ řekl Kilian. „Ten je spolehlivý skoro ja­ko jarní počasí. Já ho přivedu. Ještě zbývá malá naděje, že on nebo jeho líní příbuzní mají ještě nějaké prachy, ale zcela jistě ho přivedu, aby udělal práci, co ti dluží.“</p>

<p>„Proč?“ Moje důvěra se okamžitě změnila v obrovské podezření.</p>

<p>„Protože potřebuješ správce, děvče,“ řekl mi na rovi­nu. „Uděláme to takhle. Já seženu Skelta a jeho lidi a postarám se, aby udělali práci, za kterou jsi zaplatila. Když budeš spokojena po týdenní zkoušce, můžeme se domluvit na něčem trvalejším.“</p>

<p>Asi jsem měla být dotčena způsobem, jakým vstoupil do mého života, ale nebyla jsem. Bylo zřejmé, že má pravdu. V jistých otázkách lidských aktivit jsem byla skutečně „malé ztracené kůzlátko“. Ještě chvíli jsme spolu mluvili a Kilian skromně poznamenal, že je ten „nejlepší stavitel v celé Arendii, jakého jsem mohla po­tkat.“ Potom jsme spolu prošli domem a já mu ukázala, co chci spravit. Většinou se mnou souhlasil, ale několikrát nesouhlasně zavrtěl hlavou. Když jsme dokončili obhlídku, vynesl svůj soud. Silně zabušil na zeď. „Vypadá ještě jakž takž, ale je pěkně zanedbaný. Dá to práci, ho vylepšit.“ Zpříma na mne pohlédl. „Řeknu ti jednu věc, dámo. Nechci to odfláknout, takže to bude něco stát Budeš tu nějakou dobu bydlet, a já nechci, aby ti to tu spadlo na hlavu. Nemá smysl, abysme to jen kašírovali. To by byla blbost. Možná na sebe budeme sem tam ječet, ale až to bude hotovo, budeš na ten dům hrdá.“</p>

<p>„To přesně chci, Kiliane,“ řekla jsem mu.</p>

<p>„Tak je to domluveno. Jdi klidně po své práci, a já se tady o všechno postarám. Uvidíš, jak to tu dám do po­řádku.“</p>

<p>Znám jenom velmi málo mužů, kteří dokáží být tak přímí a Kilian se mi líbil hned od začátku. Po pravdě řečeno jsem z něj byla tak nadšená, že bych si snad vzala za muže i jeho bratra.</p>

<p>Několikrát jsem se ve svém domě během rekonstruk­ce zastavila a sledovala, jak Skelt a všichni ti jeho bratři, bratranci a kdovíkdo ještě postupují s pracemi. Kilian je řídil nemilosrdně, takže práce postupovala, i když na můj vkus stále dost pomalu. Skutečně jsem se z toho paláce chtěla dostat pryč. Hlavně proto – a také proto, že jsem nechtěla plísnit Kiliana – vyrazila jsem na pod­zim do Vo Mandoru, abych   navštívila Asranu s Mandorinem. Jejich zvláštní manželství prosperovalo lépe, než by si kdo pomyslel. Mandorin byl plně pod Asraniným vlivem a jeho výraz absolutního zbožňová­ní občas vyvolával na jejích rtech úsměv. Nejdůležitější ale bylo, že se jim podařilo udržet prozatímní mír mezi Mimbraty a Asturijci.</p>

<p>Po nějaké době jsem se začala nudit, takže jsem od­jela do Vo Mimbre, abych navštívila vévodu Corrolina. Narazila jsem tam na několik tolnedřanských kupců, což je dost přirozené, protože Tolnedra leží hned za řekou. Po důkladném prozkoumání jsem si ověřila, že jsou to skutečně Tolnedřané a ne Dagašové. Bylo zjevné, že po té lekci Ktačik přestal vystrkovat růžky.</p>

<p>Abych nezavdala příčinu ke spekulacím, že někoho upřednostňuji, zajela jsem na sever navštívit Mangaran do Vo Asturu. Tam byly trochu problémy, ale ty nijak nesouvisely s Murgy. Odstranění Oldorana z trůnu skutečně ranilo jeho rodinu, která po několik generací pohlížela na celou Asturii jako na soukromé vlastnictví. Většina Oldoranových příbuzných nebyla schopna ni­čeho jiného než pomluv. Ale jeden jeho synovec jmé­nem Nerasin zašel mnohem dál, než že by pouze po­mlouval Mangarana. Snažil se získávat spojence pro chvíli, kdy Mangaran umře, aby byl připraven zmocnit se trůnu. Měla jsem zvláštní pocit, že měl s Nerasinem co do činění, ale zatím měl Mangaran moc pevně v rukou a dokázal mladého potížistu udržet na uzdě.</p>

<p>Byla jsem u Mangarana asi týden, pak jsem se vrátila do Vo Wacune, abych se podívala, jak je Kilian daleko s renovací. Byl již podzim a ačkoliv je Arendský les převážně jehličnatý, bylo všude barev podzimu od žluté po oranžovou a ve vzduchu byla cítit jeho zvlášt­ní vůně. Dorazila jsem do Vo Wacune jedno krásné podzimní odpoledne, projela jsem zdobenou městskou branou a rovnou zamířila do tiché uličky, kde stál můj dům. S potěšením jsem zaznamenala, že Kilian a jeho pra­covní četa opravila mramorovou zeď kolem domu, a re­zavou železnou bránu nahradila mnohem hezčí novou.</p>

<p>Jedna z předností mého domu byly poměrně velké pozemky okolo. Kdysi tady určitě byly krásné zahrady, ale když jsem dům kupovala, po zahradách nebylo ani památky. Všude rostla lebeda. Když jsem projela bra­nou, překvapilo mne, že lebeda byla pryč a starobylé keře byly nově sestříhány. Kilian zrovna něco kutil na zahradě.Vzhlédl a sledoval mne, jak slézám s koně, „Tak už jsi tady, děvče,“ pozdravil mne. „Už jsem tě chtěl nechat hledat.“</p>

<p>„Zahradničíš, Kiliane?“ řekla jsem překvapeně. „Vidím, že jsi muž mnoha profesí. Jak vypadá ten dům?“</p>

<p>„Všechno je hotovo, paninko,“ odpověděl hrdě, „a je to lepší, než jsem čekal. Zrovna jsem tady chystal za­hradní nábytek, aby sis na jaře užila zahradu. Přivedl jsem i nějaké ženské, aby všechno uvnitř vysmýčily a naleštily. Chceš se podívat?“</p>

<p>„Ani se nemusíš ptát.“</p>

<p>„Doufám, že budeš s těmi děvčaty spokojena. Ale bude to něco stát.“</p>

<p>„Snad si to budu moci dovolit, Kiliane,“ ujistila jsem ho. „Tak se pojďme podívat dovnitř.“</p>

<p>Opravený dům vysoce překonal má očekávání. Pokoje – a to i ty v části pro služebnictvo – byly prostorné a sociální zařízení bylo velké a dobře vybavené. Stěny, které předtím vypadaly zašlé, byly nově vymalovány. Dřevěné i mramorové podlahy zářily. Všechno působilo velmi dobrým dojmem a vysoká mramorová zeď okolo domu spolu se stromy a keři v zahradě izolovaly jakékoliv zvuky zvenčí. Všude vládl klid.</p>

<p>„To je vynikající,“ vyhrkla jsem směrem ke svému wacitskému příteli.</p>

<p>„Až tak vysoko bych to nehodnotil, ale dělali jsme, co jsme mohli,“ odpověděl skromně Kilian.</p>

<p>Během mých cest jsem se pro něco rozhodla, ale teď jsem nevěděla, jak to podat  Kilianovi. Nakonec jsem pouze vyhrkla. „Vycházíme spolu docela dobře, ne?“</p>

<p>„Jsi dobrej zaměstnavatel – teda na ženskou určitě. Docela se mi líbí pro tebe dělat.“</p>

<p>„Nesnaž se mi mazat med kolem pusy, Kiliane.“</p>

<p>Zasmál se. „Tak pojď k věci, dámo. Nechoď kolem toho jako kolem horké kaše.“</p>

<p>„Jak by se ti líbilo pro mne pracovat?“</p>

<p>„Myslel jsem, že pro tebe pracuju.“</p>

<p>„Já nemyslím jenom opravu domu. Měla jsem na mysli stálé zaměstnání. Tohle je velký dům. Dokážu se o sebe postarat, ale čas od času cestuji někdy i na delší dobu a nebyla bych ráda, kdyby se ten dům zase dostal do takového stavu, jako když jsem ho koupila. Přesně řečeno potřebuji někoho, kdo by se mi o něj staral. Měl bys o to zájem?“</p>

<p>„Já nejsem sluha, dámo. A nemám vždycky ty nejvy­branější způsoby.“</p>

<p>„Ještě jsi mě nikdy neurazil.“</p>

<p>„Však se neznáme moc dlouho. Dopřej mi čas a uvi­díš.“</p>

<p>„Budeš o tom uvažovat?“</p>

<p>„Myslím, že bych to na rok mohl zkusit, má paní.“</p>

<p>„Cože najednou tak formálně, Kiliane?“</p>

<p>„Asi by se nehodilo, abych oslovoval mého zaměst­navatele dámo nebo děvče.“</p>

<p>„To mi nevadilo ani v nejmenším, Kiliane.“ Roz­hlédla jsem se kolem sebe. Teď, když byl ten nepořá­dek uklizen, vypadal dům až zbytečně velký. „Asi bu­deme potřebovat nějaké služebnictvo,“ navrhla jsem opatrně.</p>

<p>„To teda jo, paninko,“ zašklebil se. „Rozhodně ne­jsem zrovna nejlepší s hadrem a smetákem a bez mého vaření se svět taky obejde.“</p>

<p>Zasmála jsem se a poplácala ho po rameni. „Ty jim budeš šéfovat, Kiliane, tak by sis je měl taky vybrat.“</p>

<p>Uklonil se s překvapivou elegancí. „Jak si přeješ, pa­ninko. Hned se do toho dám, jak seženu pár krámů.“</p>

<p>„Jaké krámy?“</p>

<p>„Chceš snad spát na zemi? Nějaký nábytek by se nám docela hodil, co říkáš?“ Pak sáhl do kapsy a vytáhl ně­jaké papíry. „Bohužel se budeme muset pustit do vy­účtování.“</p>

<p>Trvalo nám pár týdnů, než jsme s Kilianem koupili všechen ten nábytek, koberce a drapérie, aby dům ne­byl tak prázdný. Pak začali přicházet sloužící – větši­nou Kilianovi příbuzní. Nepotismus může někoho urá­žet, ale v mé zvláštní situaci mi to přišlo docela nor­mální. Trvalo nám chvíli, než jsme si navzájem zvykli a všechno začalo klapat. Nejdéle mi to trvalo s kuchařkou – samozřejmě jednou z Kilianových sestřenic – které se nelíbilo, když jsem občas chtěla přiložit ruku k dílu, nebo se snažila dávat jí rady. I to se ale po krátké době vystříbřilo.</p>

<p>V létě jsme vyrazili s Kathandrionem na Velký trh na každoroční setkání, kterému se začalo říkat „Arendská rada“. Ten název nebyl nijak originální, ale vzešel z „Alornské rady“, která se každoročně konala v Rivě. Arendové jsou celí diví do tradic, i když ty tradice ne­jsou jejich. Bylo potřeba tam urovnat nějaké spory, ale nic vážného.</p>

<p>Daleko víc než politika mne to léto zajímalo to, že ba­ronesa Asrana čekala dítě.</p>

<p>„To je člověk vždycky takhle neohrabaný, Polly?“ zeptala se mne jednoho večera po celodenním zasedá­ní.</p>

<p>„Obvykle ano,“  odpověděla jsem. „Kdy to dítě če­káš?“</p>

<p>„Začátkem zimy.“</p>

<p>„Přijedu do Vo Mandoru a pomohu ti.“</p>

<p>„To není potřeba, Polly.“</p>

<p>„Ale ano, je. Nebudeš tomu věřit, ale záleží mi na to­bě a nechci tě svěřit do péče někoho cizího.“</p>

<p>„Ale…“</p>

<p>„Tak dost.  To je vyřízená záležitost.“</p>

<p>„Ano, madam.“ Znělo to sice poslušně, ale já věděla, že poslušnost a podřízenost není Asranina silná strán­ka.</p>

<p>Po skončení zasedání jsme s Kathandrionem jeli zpět do Vo Wacune. „Najedou se mi to všechno zdá nějaké divné,“ prohlásil Kathandrion poslední den cesty.</p>

<p>„Co se ti zdá divné?“</p>

<p>„Scházet se s našimi odvěkými nepřáteli.“</p>

<p>„Na to si zvykneš, Kathandrione. Dokud tady budu – a já tady budu skutečně dlouho – bude se tohle zase­dání každoročně dokud se celá Arendie nedá dohro­mady. Mluvit s lidmi je mnohem lepší než s nimi válčit.“</p>

<p>„To je tedy skutečně zvláštní myšlenka.“</p>

<p>Obrátila jsem oči v sloup v předstírané rezignaci. „Tihle Arendové,“ vzdychla jsem.</p>

<p>Kathandrion se zasmál. „Tohle prostě miluju, Polgaro. Pak mi připadá všechno, co děláme, takové dětinské.“</p>

<p>„Však to tak je, Kathandrione. Věř mi, je to tak.“</p>

<p>Zbytek léta proběhl bez jakýchkoliv zvláštních udá­lostí, ale podzim byl plný společenského dění. Je to ur­čitě nějaký arendský zvyk: „Odpočívejme celé léto a potom do prvního sněhu pořádejme jednu párty za druhou“.</p>

<p>Když jsem vyrazila do Vo Mandoru, abych pomohla Asraně s porodem, Kilian jel se mnou. Neptal se mě, prostě se mnou jel. „Přece tě nenechám jet samotnou, paninko,“ prohlásil na mé protesty. „Jednak by to mohlo být nebezpečné, a pak by si lidi řekli, že si ani nemůžeš dovolit doprovod.“</p>

<p>Radši jsem se k tomu ani nijak nevyjadřovala, proto­že mě to docela potěšilo. Když jsem si uvědomila, koli­krát se snaží sloužící své pány podvést, byla jsem ráda, že Kilian bere své povinnosti tak zodpovědně.</p>

<p>Ve Vo Mandoru hustě sněžilo, že nebylo skoro vidět na krok. Mandorin mne vřele vítal, ale ve tváři měl tu směs napětí a obavy, která je známkou každého nastá­vajícího otce.</p>

<p>Svěřila jsem barona z Vo Mandoru Kilianovi s pokynem, aby ho držel pěkně stranou babských zále­žitostí. Kdyby na to přišlo, mohla jsem Asraně usnadnit porod různými prostředky, včetně své vůle. Nebylo toho potřeba, protože Asrana porodila prvního syna bez jakýchkoliv problémů. Mandorin byl náležitě hrdý a celý zářil. Už jsem měla mnohokrát příležitost všim­nout si, že se takhle tatínci chovají.</p>

<p>Do Vo Wacune mne nic urgentního netáhlo. Dům byl v péči Kilianových příbuzných a cestování v zimě není nic příjemného. Proto jsem uposlechla Mandorinovo a Asranino naléhání, abych zůstala alespoň do doby, než se vyčasí. Bylo to velmi příjemné, zůstat se starými přáteli a pohrát si i s jejich malým synkem, ale když přišlo jaro, začali jsme se s Kilianem chystat k návratu.</p>

<p>V předvečer našeho odjezdu se však objevil další sta­rý přítel. Hrabě Mangaran, de facto vévoda z Asturie, se vracel z návštěvy u Corrolina ve Vo Mimbre a tak zajel i se svou družinou plně vyzbrojených gardistů do Vo Mandoru.</p>

<p>Mangaran od doby, kdy se dostal na trůn nijak vidi­telně nezestárl, ale jeho oči vypadaly velmi unaveně. Přivítali jsme se na nádvoří a pak nás Mandorin vedl do jedné z komnat vysoko ve věži, abychom v klidu prodiskutovali státní záležitosti. Měla jsem pocit, že ve Vo Mandoru je takováhle opatrnost přehnaná, ale Arendům některé věci nevymluvíte.</p>

<p>„Tak co, Mangarane,“ začala Asrana, když jsme se usadili, „jel jsi do Vo Mimbre z nějakého vážného dů­vodu nebo jsi prostě chtěl vidět vévodu Corrolina?“</p>

<p>Mangaran vzdychl a zamnul si bradu. „Někdy si myslím, že jsem měl být chytřejší a rychle opustit město, když jste vy dvě chystaly tu vaši revoluci,“ řekl. „Teď už vím, proč Oldoran stále pil. Mám na starosti tolik věcí.“ Smutně vzdychl. „Byl jsem ve Vo Mimbre, abych upozornil vévodu Corrolina, že máme ve Vo Asturu vážné problémy. Teď jsem na cestě do Vo Wacune, abych o tom samém zpravil vévodu Kathandriona. Musím jim doporučit, aby vytvořili silné spojenec­tví. Asturie je na pokraji války.“</p>

<p>„To přece není nic nového,“ poznamenala Asrana. „To je od doby, co jsem začala brát rozum. Co je za tím tentokrát?“</p>

<p>„Mám pocit, že to k čemu se schyluje, nazve historie „válkou synovců“,“ vzdychl s vážnou tváří Mangaran. „Nemám syna a můj nárok na trůn je stejně velmi spe­cifický. Konečně jsme pochovali Oldorana a podle zá­kona by zřejmě na jeho místo měl nastoupit jeho nej­starší synovec Nerasin.“</p>

<p>Asrana nelibě zafrkala.</p>

<p>„Souhlasím s tebou, baroneso,“ přikývl Mangaran. Potom pokračoval. „Můj vlastní nejstarší synovec není o nic lepší než Nerasin. Je to hlupák, který vězí po uši v dluzích z her. Abych to vyjádřil co nejpřesněji… jemu bych nesvěřil ani ten nejmenší statek.“</p>

<p>„Já ho znám,“ otočila se a mne Asrana. „Jmenuje se Olburton a je určitě ještě o něco horší než Nerasin. Jestli jeden z nich nastoupí na Mangaranovo místo, tak se celá Asturie rozpadne na velké množství soupeřících panství.“ Pohlédla ostře na svého manžela. „A tady v Mimbratu určitě někoho napadne, že by toho mohl využít, co drahý?“</p>

<p>„Obávám se, že můžeš mít pravdu,“ vzdychl Mando­rin.</p>

<p>„A u hranic ve Wacune se určitě najdou nějací šlech­tici, kteří si budou myslet to samé,“ přidala jsem já. „Proč k sobě vždycky hranice přitahuje zrovna takové lidi?“</p>

<p>„To má snadné vysvětlení, Polly,“ pravila s cynickým úsměškem. „Všichni vědí, že lidé na druhé straně hra­nice nejsou vlastně lidské bytosti, takže si není potřeba dělat vůči nim jakékoliv výčitky,“</p>

<p>„To je skutečně drsný pohled na věc,“ napomenula jsem ji.</p>

<p>„Možná drsný, ale pravdivý,“ nedala se a bojovně vysunula bradu.</p>

<p>„Nechce se mi věřit, že by k tomu mohlo dojít,“ opo­noval Mandorin. „Přece nemůže tak složitě nabytý mír skončit kvůli nerozumu nějakých dvou bezvýznam­ných šlechticů.“</p>

<p>„Nejhorší na tom je, že s tím nemohu nic dělat,“ zahuhlal Mangaran. „Naštěstí už u toho potom nebudu.“</p>

<p>„Teď mne něco napadlo,“ pravila zamyšleně Asrana. „Mír vyžaduje stejně rázné vládce jako válka. Manga­rane, což kdybys ubohé Asturii dal ještě jeden dárek. Mohl bys ty dva poslat k mistru popravčímu, aby jim setnul hlavu. Muž bez hlavy přece nemůže vládnout, ne?“</p>

<p><emphasis>„Asrano!“ </emphasis>zasípal Mandorin.</p>

<p>„Jenom jsem žertovala, lásko,“ ujistila ho. „Ale jedno řešení by tu bylo. Museli bychom to provést ještě před tím, než se Mangaran odebere k Chaldanovi. Jed v pravý čas na pravém místě by celý problém vyřešil.</p>

<p>Mohli bychom používat jed tak dlouho, až bychom na­šli mezi šlechtici v některé větvi toho pravého.“</p>

<p>„Je to poněkud zjednodušené řešení,“ prohlásil Mangaran.</p>

<p>„Jednoduché řešení je vždycky to nejlepší, příteli. Nakonec jsme Arendové a jakákoliv složitější situace nás jenom rozhodí.“</p>

<p>„Musím přiznat, že mne to trochu zaujalo,“ řekl Mangaran s úšklebkem.</p>

<p>„Musím proti tomu co nejdůrazněji protestovat,“ ozvala jsem se. „Jakmile se jednou dostane jed do poli­tiky, nedá se s<emphasis> </emphasis>tím jen tak přestat. Každý se musí občas najíst a napít.“</p>

<p>„Jedy jsou ale velmi vzácné a tudíž i velmi drahé,“ vrtěla hlavou Asrana.</p>

<p>„Ale to se velmi mýlíš, Asrano,“ ujistila jsem ji. „Kdybych je skutečně nutně potřebovala, najdu smr­telně jedovaté rostliny i ve vaší zahradě ve Vo Mandoru. Jsou tak běžné, že se sama divím, že ještě nezahy­nula alespoň polovina lidstva při jejich náhodném po­žití. U některých rostlin se jedna část jí a přitom druhá je jedovatá. Můžeš třeba jíst kořeny a nic se ti nestane. Ale kdybys snědla list, jsi mrtvá. Jestli chceš někoho zabít, použij sekyru nebo nůž. Neotvírej dveře s nápisem „jed“. Já mám teď dohlížet na události v Asturii, tak bych nebyla ráda, aby se používala něja­ká exotická řešení.“</p>

<p>„Co se dá dělat,“ vzdychla Asrana.  Protože Manga­ran jel do Vo Wacune tak jako tak, přidali jsme se s Kilianem. Musím přiznat, že můj tajemník – jestli je to ten pravý výraz – byl z přítomnosti tolika ozbrojených Asturijců celý nesvůj. Historická nenávist umírá po­malu a mír byl v Arendii stále ještě novinkou. Mangaranovu „válku synovců“ nebylo tak těžké zažehnat, protože na obou stranách byly spíše lidé, kteří měli pl­ná ústa válčení a zabíjení, ale kdyby došlo na věc, tak měli tendenci strčit hlavu do písku. Měla jsem pohovor s Nerasinem a Olburtonem i s jejich vlivnými příznivci a celá záležitost šla lehce do vytracena.</p>

<p>Vládcové všech tří vévodství to vzali jako pokyn shůry, a tak jsem se chtě nechtě stala hlavou každoročních setkání Arendské rady. Tak to šlo několik let a přes různé výkyvy, hrozby a narážky byl v Arendii zachováván křehký mír. Mladý Alleran během těch let vyrostl v mladého muže a krátce po osmnáctých na­rozeninách se oženil. Snažila jsem se být na blízku při jeho výchově, protože jeho rodiče, Kathandrion a Elisera, dělali co bylo v jejich silách, aby z něj vycho­vali správného Arenda – samé svaly a žádný rozum – ale já jsem se snažila uchovat jeho zdravý rozum. To co řekla Asrana ve Vo Mandoru, stále platilo. Vládce v míru musí být alespoň tak silný jako během války a nic není pro něj užitečnější než zdravý ro­zum.</p>

<p>Při této Alleranově výchově jsem měla neočekáva­ného pomocníka, který dobře rozuměl arendské pro­blematice. Ačkoliv Alleran okázale navštěvoval svou „tetu Pol“ – tohle oslovení mne provázelo celá staletí – zjistila jsem, že mnohem více času strávil s Kilianem. A kdo by mu mohl dát lepší školu praktického života než můj mistr stavitelský? Myslím, že jsme mu dali dobrou školu. Uměl sice používat všechny výrazy běžné u dvora, ale zároveň dokázal velmi dobře přemýšlet.</p>

<p>Ať už tomu věříte nebo ne, neměla jsem vůbec nic společného s výběrem jeho nevěsty. To bylo čistě poli­tické rozhodnutí. Spojenectví mezi stejně silnými part­nery se vždy utvrzují manželstvím. Nevěsta se jmeno­vala Mayasarella – kteréžto šílené jméno vzniklo jistě spojením jmen dávno mrtvých příbuzných – a byla to krásná tmavovláska. Nebyli spolu s Alleranem do sebe nijak bláznivě zamilovaní, ale vycházeli spolu docela dobře, a to je podle mého docela dobrý základ pro manželství.</p>

<p>Roky plynuly celkem v klidu a každoroční Arendská rada při Velkém trhu mi dávala příležitost zabránit různým idiotským nápadům, aby se dostaly na veřejnost.</p>

<p>Mám pocit, že to bylo po zasedání v roce 2324,  kdy jsem podnikla jednu ze svých pravidelných objížděk po zemích Arendů. Ne že bych nevěřila informacím, které jsem dostávala, ale je vždy užitečné sem tam vidět věci na vlastní oči. Tak jsme se Kilianem k družině vévody Corrolina z Mimbre a zamířili s ním do zlatého města na březích řeky Arend.</p>

<p>Tam bylo vše v pořádku, a tak jsme se Kilianem asi po týdnu vydali na cestu do Vo Mandoru navštívit Mandorina a Asranu.</p>

<p>Byli jsme na cestě asi dva dny, když Kilian načal té­ma, o kterém bylo zřejmě nutné si pohovořit. Nedlou­ho po východu slunce jsme vystoupali na vrcholek kopce a Kilian se na mě upřeně zahleděl.</p>

<p>„Nechci se tě nijak dotknout, paninko,“ řekl ostýcha­vě, „ale můžu se na něco zeptat?“</p>

<p>„Samozřejmě. Co tě trápí Kiliane. Vypadáš nějak ustaraně.“</p>

<p>„Nejsem asi nejchytřejší chlap na světě, má paní, ale jen úplný blbec by si nevšiml, že nejsi úplně obyčejná ženská.“</p>

<p>„Děkuji ti Kiliane.“ Usmála jsem se. „Tak to vysyp, příteli, a neboj se, že mě tím urazíš.“</p>

<p>„Říkají ti kouzelnice Polgara. Je to pravda?“</p>

<p>„Máš pravdu. Jmenuji se Polgara,“ odpověděla jsem, „a s tou kouzelnicí je to otázka názoru. Je pravda, že mám jisté schopnosti, které nejsou běžné.“</p>

<p>„Tvůj otec se jmenuje Belgarat?“</p>

<p>Vzdychla jsem si. „Obávám se, že ano.“</p>

<p>„Jsi asi starší než vypadáš, co?“</p>

<p>„Pevně věřím, že ty roky na mně nejsou vidět.“</p>

<p>„To už ti musí být takových tisíc let, ne?“ vyhrkl sko­ro útočně.</p>

<p>„No, tolik ne,“ řekla jsem klidně. „Je mi přesně tři sta dvacet čtyři let.“</p>

<p>Těžce polkl a vyvalil oči údivem.</p>

<p>„Znamená to pro tebe tak moc, Kiliane?“ zeptala jsem se. „Dlouhověkost je rodinná záležitost. Někteří lidé žijí déle než ostatní. Jsem si jistá, že už jsi něco ta­kového viděl.“</p>

<p>„No … to asi jo … <emphasis>ale tři sta let!“</emphasis></p>

<p>„Řeknu ti to ještě jednou. Opravdu to tolik znamená? Důležité je naše přátelství – a ty jsi můj skutečný přítel. To je podstatné pro mne a mělo by být i pro tebe. Ne­dovol, aby něco tak stupidního jako jsou čísla, zničilo naše přátelství.“</p>

<p>„To bych radši přišel o pravou ruku,“ prohlásil.</p>

<p>„No, tak se tím už netrap.“</p>

<p>„Umíš skutečně čarovat?“ zeptal se takřka chlapec­kým hlasem a ve tváři se mu zračila zvědavost.</p>

<p>„Jestli tomu tak chceš říkat, tak asi ano.“</p>

<p>„Tak něco udělej,“ prosil mne a oči mu zářily.</p>

<p>„Tak dobře. Ale slib mi, že pak ukončíme tenhle roz­hovor a už se k tomuto tématu nebudeme vracet.“</p>

<p>Okamžitě přikývl.</p>

<p>Přemístila jsem se na místo několik metrů za něj. Poposedl v sedle a zíral na moje prázdné sedlo.</p>

<p>„Jsem tady,“ ozvala jsem se.</p>

<p>Otočil se velmi pomalu a v očích měl takřka strach.</p>

<p>Ukázala jsem na nedaleko ležící balvan a zaostřila na něj svou vůli. Balvan se zvedl asi tři metry vysoko.</p>

<p>Kilian to nevěřícně pozoroval a probral se z úžasu, až když balvan s rachotem dopadl na zem.</p>

<p>„Tohle je moje nejoblíbenější změna,“ řekla jsem mu a zvolna se před jeho očima proměnila ve sněžnou so­vu. Několikrát jsem mu oblétla hlavu a koncem křídel se dotkla jeho tváří. Pak jsem se proměnila zpět do své podoby a vrátila se do sedla. „Spokojen?“ zeptala jsem se ho s úsměvem.</p>

<p>„Plně spokojen, má paní,“ ujistil mne. „To bylo ně­co!“</p>

<p>„Jsem ráda, že se ti to líbilo. Teď bychom mohli po­kračovat v cestě. Když si pospíšíme, tak tam budeme v rekordním čase.“</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>XVIII.</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Hrabě Mangaran</strong> zemřel příští jaro a já spěchala do Vo Asturu, abych prohlédla jeho tělo. Chtěla jsem se ujistit, že nikdo ne­použil to jednoduché řešení, o kterém se jednou zmí­nila Asrana. Jeho tělo mne však přesvědčilo, že zesnul bez cizího přičinění.</p>

<p>Vlády ve Vo Asturu se po Mangaranově smrti ujal jeho synovec Olburton, ale většina území Asturie byla pod vlivem synovce vévody Oldorana Nerasina. Právně ta situace nebyla příliš jasná. Oldorana nikdo oficiálně trůnu nezbavil a Mangaranovo pa­nování bylo striktně vzato spíše regentstvím. Protože výběr mezi Nerasinem a Olburtonem jako prašť jak uhoď, tak jsem do toho nijak nestrkala nos. Mým po­sláním bylo udržet mír mezi všemi třemi vévodstvími a jestli se Asturijci mezi sebou chtěli vyvraždit, byla to jejich věc.</p>

<p>Přesto jsem podnikla jistá opatření. Na můj popud se ve Vo Mandoru sešel Kathandrion s Corrolinem a uza­vřeli užší spojenectví, aby zabránili rozšíření asturijského konfliktu.</p>

<p>„Co nám radíš, lady Polgaro?“ zeptal se Kathandri­on, když jsme seděli v modré Mandorinově pracovně. „Myslím, že bychom mohli s vévodou Corrolinem snadno vniknout do Asturie, sesadit oba synovce a do­sadit na trůn někoho vhodnějšího.“</p>

<p>„To je velmi špatný nápad, Kathandrione. Jestli se Asturijci chtějí navzájem nenávidět, je to jejich věc. Jestli tam ale s Corrolinem vpadnete a smetete jejich vládce, uchýlí se do lesa a začne se všeobecná občan­ská válka, kterou se tak pracně snažil rozpoutat Ktačik. Jenom uzavřete hranice a nechte je, ať se tam mlátí sami mezi sebou. Až se objeví někdo dostatečně silný, aby sjednotil celou Asturii, zajedu do Vo Asturu a přesvědčím ho, že mír je mnohem lepší varianta než válka.“</p>

<p>„Přesvědčíš?“ zeptala se Asrana a povytáhla obočí.</p>

<p>„To je jenom uhlazenější výraz pro přinutit, Asrano,“ řekla jsem jí. „Já už umím lidi přinutit, to mi věř. Za ty roky jsem si ověřila, že každý vládce, který se doma necítí silný v kramflecích, si myslí, že válkou se souse­dy posílí svou pozici doma. Já už případného vládce přesvědčím, aby to nedělal a – znova to opakuji – že umím být v těchto případech velmi přesvědčivá. Vě­novala jsem nemalé úsilí tomu, abych v Arendii nasto­lila mír a nenechám teď nějakého Asturijce, aby to všechno rozbil kvůli bláhové naději, že si pomůže do­ma. Doufejme, že ten budoucí vítěz v Asturii bude ro­zumný. Když ne, tak ho budu přesvědčovat tak dlou­ho, až rozum dostane.“ Rozhlédla jsem se přísně kolem dokola. „Vyjádřila jsem se jasně?“</p>

<p>„Ano, matko,“ odpověděl s úsměvem Kathandrion.</p>

<p>Corrolin se po těch slovech rozesmál a celá konferen­ce dospěla ke svému závěru v úsměvné atmosféře a pohodě. Možná jsem byla až příliš starostlivá, ale stále jsem měla na paměti, že jsou to Arendové. Když jsme se loučili, byla aliance mezi Kathandrionem a Corrolinem dostatečně pevná,  aby ji nějací Asturijci nemohli rozbít.</p>

<p>Vrátila jsem se s Kathandrionem do Vo Wacune a on okamžitě poslal svá vojska k východní hranici s Asturií. Corrolin posílil zase jižní hranici, takže bylo potížemi zmítané vévodství se svou „válkou bratranců“ odříz­nuto od světa. Nerasin i Olburton sice poslali své emisary do Vo Wacune i Vo Mimbre s nějakými podivný­mi nabídkami, ale jak Kathandrion, tak i Corrolin je odmítli přijmout.</p>

<p>Měla jsem trochu obavu o Asranu a hlavně o to, co by v takové situaci <emphasis>mohla </emphasis>udělat. Měla stále v Asturii plno známých a kdyby chtěla, tak by patrně mohla zamotat hlavu všem zúčastněným. Věděla jsem, že si Olburtona nijak nevážila, ale zároveň bylo jasné, že Nerasinem přímo pohrdá. Kdyby si musela vybrat, tak by se patr­ně po delším váhání přidala na stranu Olburtona. Chtěla jsem věcem v Asturii nechat volný průběh a proto jsem své přítelkyni důrazné poradila, aby do celé záležitosti nijak nezasahovala.</p>

<p>Všechny ty intriky a komplety mne začínaly unavo­vat. Dobrý žonglér dokáže udržet ve vzduchu tucet ba­revných míčků – pokud ovšem nejsou kluzké. Moje potíž byla v tom, že mi nějaký darebák všechny moje míčky namazal.</p>

<p>Na silvestrovské párty roku 2325 princ Alleran oznámil, že jeho žena Mayaserella čeká dítě. Byla jsem ráda. Alespoň odpadl problém s následnictvím v případě vévody z Wacune.</p>

<p>Na jaře zmatek v Asturii vyvrcholil skvělou střelou z luku z dobrých dvě stě kroků. Protože šíp skončil přesně v prsou Olburtona, události v Asturii dostaly nový spád. Olburton měl pod kontrolou města, zatím­co Nerasin měl větší vliv na daleko konzervativnější venkov. Stručně řečeno Olburton ovládal lidi a Nerasin půdu. Existovala zde jistá, i když ne velmi přirozená rovnováha, která Olburtonovou smrtí skončila. Nerasin nezaútočil na Vo Astur okamžitě, ale získával postupně malá města. Začátkem léta roku 2326 byl Vo Astur pouhým ostrůvkem uprostřed nepřátelského moře. Jeho situace byla neudržitelná. Začátkem podzimu usedl Nerasin na trůn, který opustil jeho věčně opilý strýc.</p>

<p>V tu chvíli se do celé záležitosti vložila Asrana a za­čala veškerou svou autoritou a silou kalit vodu. Nevím přesně, kde ten výraz našla, ale byla úplně fascinována myšlenkou, že musí „destabilizovat vládu v Asturii“.</p>

<p>Já jsem se o celé záležitosti dozvěděla až po několika měsících a věděla jsem, že musím okamžitě jednat. Po­slala jsem Kiliana, aby ve městě koupil to největší možné zrcadlo. Nebyla jsem přitom nijak  zvědavá, jak vy­padám. To vím moc dobře i bez něj. Účel jeho nákupu byl ten, že jsem se ho potřebovala zbavit na dostatečně dlouhou dobu, abych mohla nepozorovaně zmizet. Tentokrát jsem skutečně o žádný doprovod nestála. Po jeho odchodu jsem počkala asi čtvrt hodinu, sešla jsem do růžové zahrady a tam jsem proměnila v sokola. Chtěla jsem se dostat do Vo Mandoru dříve, než Asra­na způsobí ještě větší zmatky.</p>

<p>K Mandorinovu zámku jsem dorazila těsně před zá­padem slunce, usedla jsem na parapet, vyslala rychlou myšlenku, abych zjistila, kde je Asrana, a pak jsem na sebe vzala svou obvyklou podobu. Byla jsem sice naštvaná, ale zatím spíše středně. Naštěstí byla Asrana sama, když jsem se u ní objevila.</p>

<p>„Polly!“ vykřikla a upustila kartáč, kterým si česala vlasy. „Pěkně jsi mě vyděsila.“</p>

<p>„Za chvíli to bude ještě horší, Asrano. Co to pro živé­ho Boha vyvádíš v Asturii?“</p>

<p>Oči jí ztvrdly. „Jenom se snažím vyvést Nerasina z rovnováhy, to je všechno. Věř mi Polly, vím přesně, co mám dělat. Nerasin se teď obává otočit ke komuko­liv u dvora zády a vím zcela jistě, že nespí dvě noci po sobě ve stejné posteli. Splétám kolem něj imaginární spiknutí jako pavučinu. Bojí se zavřít oči.“</p>

<p>„Chci, abys toho nechala.“</p>

<p>„Ne, Polly,“ odpověděla chladně. „V tom s tebou ne­souhlasím. Jsem také Asturijka a znám asturijskou po­vahu daleko lépe než ty. Nerasin se zajímá akorát o se­be a případě, že si bude myslet, že mu to pomůže, na­padne Wacune a Mimbre, přestože jsou spojenci. Bude mu úplně jedno, jestli přitom povraždí polovinu mužů z Asturie. Snažím se ho zaměstnat tím, že si chrání svůj vlastní život a nemá čas na válčení.“</p>

<p>„Asrano, za nějakou dobu přijde na to, že jsou ty tvoje imaginární spiknutí skutečně jen chiméra, a pak si jich přestane všímat.“</p>

<p>„To doufám,“ pravila temně, „protože v tu chvíli přestanou ta spiknutí být pouhou představou. V tu chvíli ho zabiju, Polly. Ber to jako můj dar pro tebe.“</p>

<p>„Pro mě?“ To mne skutečně překvapilo.</p>

<p>„Samozřejmě, ty jsi nám ukázala cestu k míru, nepa­matuješ si? Dokud bude Nerasin u moci ve Vo Asturu, je tvůj mír v nebezpečí. A já se postarám, aby nebyl u moci o moc déle. Jakmile bude pryč, všem se nám bude lépe dýchat.“</p>

<p>„Ať ho nahradí kdokoliv, bude stejně špatný, Asrano.“</p>

<p>„To je možné, ale jestli bude stejně špatný, stane se mu to samé co Nerasinovi. Jsem připravena vyvraždit půlku asturijské šlechty, dokud nenajdeme někoho, kdo nám umožní svobodně žít. Když nenajdeme niko­ho mezi šlechtici, budeme hledat mezi měšťany a když to bude nutné, tak mezi nevolníky.“</p>

<p>„Ty to myslíš vážně co, Asrano?“ Když jsem o jejích hrách slyšela prvně, myslela jsem, že si jenom tak po­hrává.</p>

<p>„Smrtelně vážně, Polly.“ Bojovné vysunula bradu. „Než jsi přišla do Vo Asturu, byla jsem jenom hloupoučký ornament na Oldoranově dvoře. Ty jsi to všechno změnila. Měla bys být vždycky opatrná, než začneš používat slova jako vlastenectví v přítomnosti Arendů. Máme sklony brát některé věci příliš vážně. Těch několik let v míru bylo pro Arendii lepší, než co se událo za posledních šest nebo osm století. Lidé tady dokonce umírají stářím. Jsem připravena vyčistit Asturii od všech, kdo by chtěli zničit „Polgařin mír“.“</p>

<p>„Polgařin mír?“ Zůstala jsem jako opařená.</p>

<p>„Je to všechno tvoje chyba, Polly. Kdybys nám nemávala mírem před očima, nikdo z nás by skutečně nevěděl, jak vypadá.“</p>

<p>Když jsem se uklidnila a podívala se na celý pro­blém jejíma očima, uvědomila jsem si, že má asi pravdu.</p>

<p>Navíc při jejích kontaktech ve Vo Asturu byla asi ta nejkvalifikovanější k tomu, aby neustále vyváděla Nerasina z míry, a tím mu nedopřála čas pro jakékoliv ex­panze. Vyčinila jsem jí, že mě o celé záležitosti nein­formovala dopředu a přinutila jí ke slibu, že nepodnik­ne nic podstatného, aniž by se se mnou poradila. Poté jsem opustila Vo Mandor a vrátila se do Vo Wacune, ale ne do své růžové zahrady, nýbrž do vévodova pa­láce. Informovala jsem Kathandriona o tom co dělá Asrana a požádala ho, aby to vyřídil Corrolinovi. Pak jsem se vrátila domů, abych zhodnotila Kilianovy ná­kupy.</p>

<p>Na podzim roku 2326 jsem pomáhala Alleranově manželce Mayaserelle při těžkém porodu jejich prvo­rozeného syna, kterého pojmenovali po jeho dědečko­vi. Kathandrion div pýchou nepraskl. Hranice Asturie z východu i z jihu zůstávaly pevně uzavřeny, ale nikdo není schopen úplně uhlídat hranice, které procházejí hustými lesy. Asranini poslové tudy procházeli celkem snadno, a jsem si jistá, že totéž se dařilo lidem z Nerasinova tábora. Ve Vo Asturu to vřelo jako v kotli, který necháte příliš dlouho na ohni.</p>

<p>Na jaře roku 2327 se stala událost, kterou si budu na vždycky pamatovat. Ve všech třech Arendských vévodstvích se věnovala velká pozornost těžkým váleč­ným strojům, které sloužily k obléhání. Obránci hradů či měst mají výhodu, že se mohou někam schovat, za­tímco útočníci postupují nekryti. Proto byla věnována spousta peněz a energie tomu, aby byly sestrojeny do­statečně účinné stroje schopné vrhat balvany, hořící smůlu a nebo mraky oštěpů na velkou vzdálenost. Prodloužení vzdálenosti dostřelu mohlo významně ovlivnit výsledek bitvy.</p>

<p>Kathandrionovi inženýři vyvinuli obrovský katapult, který v sobě shrnoval všechny nové teorie včetně všech možných sil, protiváhy a napětí. Upřímně řečeno mne to monstrum připadalo jako obrovský rám obalený pa­vučinou. Katliandrion byl z toho katapultu celý nadšený a neustále sledoval jeho výrobu. Když jsem si ten stroj prohlížela, měla jsem pocit, že není zcela v pořádku, ale nevěděla jsem co.</p>

<p>Nastal čas, že to monstrum bylo dokončeno a technici ho vytáhli na nedalekou louku, aby ho vyzkoušeli. Kathandrion opustil své komnaty a sám přiložil svou ruku – nebo v tomto případe spíš rameno – k přesunutí tohoto obra do zkušební pozice. Celý dvůr se přišel dí­vat na to, jak vévoda z Wacune jde zkoušet stroj, který pomáhal vytvořit.</p>

<p>Byla jsem tam taky a najednou mě přepadla divná předtucha. Něco skutečně nebylo v pořádku. „Kathandrione!“ vykřikla jsem. „Nedělej to!“</p>

<p>Ale bylo příliš pozdě. Chlapecky se usmívající vévo­da Kathandrion přesekl lano.</p>

<p>A v tu chvíli celý rám explodoval a proměnil se v masu pokroucených lan a létajících dřev! Výpočty techniků byly zcela jistě v pořádku. Bohužel ale nespo­čítali správně sílu dřevěných trámů, které celý rám tvo­řily. Náhlé uvolnění veškeré energie překonalo jejich odpor a vše se rozlétlo jako vystřelené z praku.</p>

<p>Vévoda Kathandrion z Wacune, můj drahý přítel, zahynul na místě, když mu obrovský kus dřeva tlustý jako jeho paže doslova prolétl hlavou.</p>

<p>Celý Wacune zaplavil obrovský smutek. Asi po týd­nu jsem překonala hoře a zašla do paláce promluvit si s Alleranem. Stál se zarudlýma očima v otcově pracov­ně a díval se na ty osudové nákresy. „Mělo to fungovat, teto Pol!“ řekl obviňujícím tónem. „Co se s tím stalo? Všechno bylo přesně podle těch plánů.“</p>

<p>„Právě ty plány byly jádrem celého problému, vý­sosti.“</p>

<p>„Výsosti?“</p>

<p>„Jsi teď přece vévodou z Wacune. To si uvědom. Měl by ses trochu sebrat. I v čase nejhlubšího zármutku se svět točí dál. Jestli dovolíš, tak bych ráda připravila tvou korunovaci. Dej se dohromady, Allerane. Wacune tě potřebuje.“</p>

<p>„Nejsem na to připraven, teto Pol.“</p>

<p>„Na řadě jsi ty nebo tvůj syn. A ten je ještě daleko méně připraven než ty. Jen se podívej na Asturii. Nerasin je při jakékoliv známce slabosti připraven vyrazit do útoku. Je to tvoje povinnost, výsosti. Nenech nás padnout.“</p>

<p>„Kdybych jen věděl, proč se celý ten krám rozletěl na kousky!“ vykřikl a udeřil pěstí do těch plánků. „Sám jsem to všechno počítal. Mělo to fungovat!“</p>

<p>„Však on fungoval…  a dokonce tak, jak měl. Jenom se nepočítalo, co ta strašná síla udělá s nosným rámem. Problém toho stroje byl v tom, že byl příliš silný. Ten rám měl být ze železa a ne ze dřeva. Tlak byl příliš vel­ký, proto se to tak rozletělo na kusy.“</p>

<p>„Tolik železa by stavbu hrozně prodražilo, teto Pol.“</p>

<p>„Myslím, že to dřevo nás stálo víc, výsosti. Dej už ty plánky stranou, nebo je rovnou vyhoď. Máme důleži­tější věci na starosti.“</p>

<p>Alleranova korunovace byla poněkud smutná zále­žitost, ale přijel Corrolin a to dodalo novému wacitskému vévodovi lesku. Byla jsem přítomna jejich prv­nímu sezení, ale nebylo to ani příliš zapotřebí. Kathan­drion byl natolik moudrý, že nenechal svého syna vy­růstat v politickém vakuu. Navíc mimbratský vyslanec ve Vo Wacune dal Alleranovi základní instrukce o zvyklostech u jejich dvora. První setkání bylo trochu křečovité, ale když se lépe poznali, trochu se uvolnili. Jejich hlavní zájem byly události v Asturii a to je sku­tečně dalo dohromady.</p>

<p>Na podzim téhož roku udělal Nerasin věc, která mne velmi přiblížila té linii, o které mi otec říkal, abych ji ni­kdy nepřekročila.</p>

<p>Jednoho dne se Asrana s Mandorinem vydali na společenskou návštěvu do Vo Mimbre. Když se dostali do lesa u řeky Arend a začali stoupat proti proudu, za­sypalo je několik asturijských lučištníků, kterým se po­dařilo přejít hranice, svými šípy. Nerasin už zřejmě zjistil, kdo stojí za jeho potížemi ve Vo Asturu a podni­kl typicky arendské kroky.</p>

<p>Když jsem se dozvěděla o smrti svých blízkých přá­tel, myslela jsem, že se mi srdce rozskočí žalem. Pro­plakala jsem několik dní a myslela jenom na pomstu. Věděla jsem, že jsem schopna provést něco, po čem by se normální smrtelník chvěl hrůzou ještě sto let po smrti. Kilian a jeho příbuzní byli natolik moudří, že se mi nepletli do cesty, když jsem vyběhla ze své kom­naty. Moje první kroky vedly do kuchyně. Tam jsem začala plánovat, co všechno bych mohla Nerasinovi udělat. Díky svým kuchařským znalostem jsem věděla, co by se tak hodilo. Například dranžírák bylo krásné slovo pro nástroj pomsty. Ani vykosťovací nůž nezněl špatně. Pěkně ho pomalu zbavovat kostí, to by bylo ně­co! Oči se mi rozzářily, když jsem zahlédla nůž na krá­jení sýrů.</p>

<p><emphasis>„No tak, Polgaro, vrať ty věci tam, odkud jsi je vzala. Nikam n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>půjdeš!“ </emphasis>To byl matčin hlas.</p>

<p><emphasis>„Ale on zabil moje přátele!“  </emphasis>vykřikla jsem. <emphasis>„Nedovo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lím, aby mu to prošlo.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Koukám, že jsi převzala místní mravy,“ </emphasis>pozname­nala s lehkou ironií v hlase.</p>

<p><emphasis>„Co tím myslíš?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Proč tě poslal náš Pán do Arendie?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Abych ukončila ty jejich hlouposti.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Tak tomu teď rozumím. Takže ty teď chceš jejich hlouposti zop</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>kovat, abys věděla, jak se při tom cítí. To je zajímavý přístup. Použív</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>la jsi ho i při studiu medi</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>cíny? Snažila ses dostat všechny nemoci dř</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>ve, než jsi je začala léčit?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To je přece nesmysl.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To já vím. Právě to se ti snažím vysvětlit. Všechno to, co jsi tady předváděla s těmi noži je přesně to, co jsi měla v Arendii potlačit. N</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>rasin zabil tvoje přátele, takže ty zabiješ jeho. Potom některý z jeho příbuzných zabije tebe. Potom tvůj otec zabije někoho z Nerasinovy rodiny. Někdo jiný zase za vraždí tvého otce. Strýc Beldin zase zabije toho vraha a tak stále dokola, až si nikdo vůbec nevzpomene, kdo to vůbec byl Asrana a Mandorin. Takhle nějak funguje krevní msta. Gr</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>tuluji ti, Pol. Teď jsi Arend až do morku kostí.“</emphasis></p>

<p><emphasis> „Ale já jsem je milovala, matko!“ </emphasis></p>

<p><emphasis>„To je krásný cit, ale potřísnit ho krví není ten nejlep</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ší způsob, jak to dát najevo.“ </emphasis></p>

<p>V tu chvíli jsem zase začala naříkat.</p>

<p><emphasis>„Jsem ráda, že jsme měly tuhle diskusi, Pol,“ </emphasis>řekla matka potěšeně. <emphasis>„Mimochodem, budeš ještě toho Nerasina potřebovat, takže by nebylo zrovna  vhodné, kdybys ho zařízla a vykostila. Měj se dobře, Pol.“ </emphasis>A byla pryč.</p>

<p>Vzdychla jsem a vrátila věci na místa, kde jsem je vzala.</p>

<p>Pohřeb Asrany a Mandorina se konal ve Vo Mandoru na podzim roku 2327 a já i Alleran jsme se ho samo­zřejmě zúčastnili. Arendské náboženství příliš nepřeje pohřbům. Chaldan je válečný bůh a jeho kněží daleko víc zajímá pomsta než oplakávání mrtvých. Možná jsem příliš předpojatá, ale zdá se mi, že se celý obřad odehrává v duchu „Však mi vás, vy rošťáci, pomstíme“. To všechno samozřejmě v elegickém tónu.</p>

<p>Měla jsem pocit, že obřad působil stejně i na Corrolina a Allerana, protože se hned po pohřbu sešli a začali plánovat, jak odpovědět na Nerasinovo prachsprosté chování. Já se jejich čistě arendské schůzky nezúčastnila, protože jsem své vlastní arendské impulsy odlo­žila spolu s tím dranžírákem. Místo toho jsem se toulala smutnými a  opuštěnými  místnostmi v Mandorinově pevnosti, až jsem skončila v Asranině šatně, kde byla stále cítit její přítomnost Asrana určitě nepatřila mezi osoby, které byste označily jako pořádku milovné a její věci byly stále poházeny po stole. Bezmyšlenkovitě jsem je začala sbírat a rovnat pod zrcadlo. Chtěla jsem tam položit i její oblíbený hřeben ze slonoviny, ale pak jsem si to rozmyslela. Nechala jsem si ho a nosím ho s sebou celé ty roky. Zrovna teď leží kousek ode mne na mém toaletním stolku.</p>

<p>Samozřejmě jsem nebyla jediná, koho ta vražda úpl­ně zničila. Jak už jsem se zmínila, jak Corrolin tak Alle­ran to vzali velmi osobně, a značně zpřísnili blokádu Asturie. Zároveň s tím velké skupiny jezdců vyráželi z Mimbre a z Wacune a páchaly v Asturii značné škody.</p>

<p>Navzdory mému obrovskému úsilí se Arendské ob­čanské války dostaly do stejného stádia, jako když jsem sem prvně přišla. To, čemu říkali Polgařin mír se obrátilo vniveč.</p>

<p>Situace v Asturii se den ode dne horšila. Corrolinovi mimbratští rytíři deptali zemědělský jihozápad asturijského vévodství. Mezitím wacitští lukostřelci, kteří byli alespoň stejně schopní jako jejich protějšky z Asturie, skoro doslova vybíjeli vše, co se hnulo podél východní asturijské hranice. Z počátku se mi to násilí zdálo ne­smyslné, ale když jsem napomínala Allerana, že zahájil další kolo občanské války, obdařil mne nevinným po­hledem, který Arendové tak dobře umí a řekl: „My neválčíme s Asturijci, této Pol, my je chceme připravit o potravu. Až budou mít skutečně velký hlad, postarají se o Nerasina sami.</p>

<p>Bylo to odporné a brutální, ale nikdo netvrdí, že válka je něco pěkného.</p>

<p>Nerasin byl stále víc zoufalý z toho, jak ubývá jídlo ve Vo Asturu. Předpokládala jsem, že bude tento pro­blém řešit nějakým obvyklým způsobem, ale, bohužel, jsem se zcela mýlila.</p>

<p>Přihodilo se to jedné bouřlivé noci, když jsem se roz­hodla, že místo v paláci zůstanu doma. Palác byl ner­vovým centrem téhle potravinové války a mně už šlo na nervy to nepřetržité hlášení poslů, že bylo zabito dalších čtrnáct asturijských krav nebo patnáct prasat. Podle mého názoru nemůže vybíjení stád vést ke ko­nečnému vítězství, a proto jsem se rozhodla, že si užiju klidu domova. Dala jsem si příjemnou koupel, lehce povečeřela a sedla k dobré knize.</p>

<p>Krátce po půlnoci mne probudil Kilianův křik. Moje panská – což byla náhodou Kilianova nejmladší sestra Rana – se mu snažila ze všech sil zabránit ve vstupu do mé ložnice, zatímco on se stejně usilovně snažil dostat dovnitř.</p>

<p>Zahuhlala jsem něco, co tu nehodlám opakovat, vy­lezla z postele a oblékla si župan. „Co se to tu děje?“ vykřikla jsem.</p>

<p>„To je můj bratr, má paní,“ ozval se slabý Ranin hlas s nádechem odporu. „Vůbec bych se nedivila, kdyby byl opilý.“</p>

<p>„Uhni, Rano,“ ozval se Kilian. „V paláci se něco děje, lady Polgaro. Měla byste se obléknout a jít ven. Je<emphasis> </emphasis>tady vévodův posel.“</p>

<p>„Co se stalo, Kiliane?“</p>

<p>„Vévodův syn zmizel a asi ho unesli Asturijci. Vévo­da tě prosí, abys přišla okamžitě do paláce.“</p>

<p>„Řekni poslovi, že jsem tam hned,“ řekla jsem. Rychle jsem se oblékla a v duchu nadávala. To byl další důkaz, co je ten Nerasin zač. Proč jsem jenom nedoká­zala předvídat jeho další kroky?</p>

<p>Únosy hrály dlouho významnou roli v mezinárodní politice – což by mohl potvrdit Garion a Se'Nedra – ale únos Alleranova dvouletého syna byl první případ, se kterým jsem setkala já osobně. Některé únosy jsou pro­váděny čistě pro výkupné a s těmi si celkem snadno poradíte, ale při politických únosech nejde o peníze, ale o vynucení určitých ústupků. V postýlce malého Kathandriona byla nalezena zpráva a ta hovořila jasně. Jestliže se Alleran nestáhne z východní hranice Asturie, neuvidí už svého synka živého. Mayaserella měla hys­terický záchvat a Alleran na tom nebyl o mnoho lépe, takže nemělo moc smysl s nimi mluvit.  Dala jsem dvornímu lékaři jisté byliny, které by uspaly koně, a pak jsem si promluvila s rádci mladého vévody. „Ne­máme moc na vybranou,“  řekla jsem jim nakonec. „Udělejte, co po vás chtějí a pošlete zprávu vévodovi Corrolinovi do Vo Mimbre. Řekněte mu, co se stalo a taky mu řekněte, že se o to postarám. Nepřeji si, aby se do toho někdo pletl. Já si s tím poradím a nechci, aby mi to někdo ztížil zbytečným entusiasmem.“ Potom jsem šla domů a cestou přemýšlela o vzniklé situaci.</p>

<p>Krátkodobé řešení by bylo velmi jednoduché. Měla jsem zde co do činení s normálními smrtelníky, a tak by mi nedělalo žádné problémy zjistit, kde drží Kathandriona.</p>

<p>Jenže pak bychom jen tajili dech a čekali na další Nerasinův krok. Potřebovala jsem vymyslet něco, co by na vždycky zabránilo vévodovi z Asturie v dalších kous­cích. Zabít ho by bylo samozřejmé trvalým řešením, ale měli bychom pak co do činění s jeho nástupci. Potom, co Nerasin udělal Asraně a Mandorinovi jsem nijak ne­stála o to, aby zůstal Nerasin naživu, ale politická situlace a matčin důraz na to, že budu někdy Nerasina potřebovat, vyžadovaly, aby Nerasin dělal do konce své­ho života přesně to, co budeme potřebovat. Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím mi bylo jasnější, že osvobození Alleranova syna a zpacifikování Nerasina nemo­hou být dva oddělené cíle, ale musí proběhnout sou­časně.</p>

<p>Nerasinem najatí únosci molili držet chlapce kdeko­liv, ale na tom nezáleželo. Svého cíle jsem mohla do­sáhnout ve Vo Asturu. Nepotřebovala jsem prozkou­mávat celé území. Jakmile budu mít Nerasina ve své moci, zařídím chlapcovo osvobození, aniž bych obra­cela asturijské území vzhůru nohama.</p>

<p>Když jsem se druhý den ráno chystala opustit svůj dům, objevil se ve dveřích do knihovny další problém. Rudý vous naježený, ruce bojovně zkřížené na prsou. „Nenechám tě odejít samotnou, paninko,“ prohlásil jednoznačně.</p>

<p>„Ale Kiliane,“ řekla jsem, „nedělej hlouposti. Mně nehrozí žádné nebezpečí.“</p>

<p>„Nepůjdeš nikam sama!“</p>

<p>„Jak mi v tom chceš zabránit?“ zeptala jsem se tiše.</p>

<p>„Zapálím dům, když to bude potřeba!“</p>

<p>„To bys neudělal.“</p>

<p>„Zkus to!“</p>

<p>To jsem skutečné nečekala. Kilian objevil mé slabé místo. Já ten dům milovala a on to věděl. Jeho hrozba na mne skutečně zapůsobila, ale stále jsem se potřebo­vala dostat do Vo Asturu co nejrychleji. To znamenalo, abych na sebe vzala podobu sokola. A žádný sokol ne­unese wacitského Arenda, který váží přes sto kilo.</p>

<p>Řešení bylo samozřejmě velmi jednoduché, a jsem si jista, že by to odnaučilo mého váženého přítele dávat mi jakákoliv ultimáta. Ještě nikdy jsem to nezkoušela, ale vždycky musí být něco poprvé. Věděla jsem, co to obnáší, a byla jsem si jistá, že to zvládnu.</p>

<p>„Tak dobře, Kiliane,“ řekla jsem odevzdaně, „když na tom trváš…“</p>

<p>„To tedy trvám,“ řekl jasně. „Jdu sedlat koně.“</p>

<p>„Ne. Tentokrát nepojedeme na koních. Jdeme do za hrady.“</p>

<p>„A to proč?“</p>

<p>„Však uvidíš.“</p>

<p>To co teď budu vyprávět, bude trošku zvláštní. Vím jasně, jak Kilian vypadal, ale nedokážu vám popsat, jak se při tom cítil. V tu chvíli pro mne Kilianovy pocity nebyly až tak důležité. Stál vedle růžového keře, a myslím, že sám cítil, že zašel trošku daleko.</p>

<p>Když viděl, co se začíná objevovat vedle jeho levé nohy, zvedl ji a chtěl to nakopnout.</p>

<p>„Nech toho, Kiliane,“ řekla jsem ho ostře. „Já to teď budu potřebovat. Ty se jen pozorně dívej.“ Upřeně zí­ral na tu iluzi. Poprvé v životě jsem se pohybovala v něčí mysli. Když bylo vše na svém místě, takřka ne­vědomky jsem zvedla asi kilový kámen a pak ho prud­ce pustila dolů na ocas malé myšky, do které jsem bez varování Kiliana převtělila. Musela jsem to udělat rychle, protože ho ta transformace mohla vyděsit a já ho nechtěla zbytečně trápit.</p>

<p>Ta malá potvora hrozně pištěla a oči jí lezly skoro z<emphasis> </emphasis>důlků. Musela jsem ale potlačit své instinktivní sym­patie, ale nakonec si Kilian o to řekl sám.</p>

<p>Když jsem se proměnila v sokola pískot té myši ještě vzrostl. Vzlétla jsem k jabloni a shodila na zem několik jablek. Pak jsem si na nich vyzkoušela, jak správně uchopit předmět, aniž bych mu ublížila. Když jsem měla pocit, že to zvládnu, přilétla jsem k té malé myšce, popadla jí jemně zobáku a odstranila kámen myšce z<emphasis> </emphasis>ocasu. Pak jsme zamířili k Vo Asturu.</p>

<p>Ten let nebyl špatný – alespoň pro mě – a když jsme byli několik set metrů nad zemí, Kilian přestal pištět. Celou cestu se ale hrozně klepal.</p>

<p>Odpoledne jsme se dostali do Vo Asturu a já si všimla, že cimbuří hradu jsou bez stráží, což zname­nalo, že je disciplína velmi slabá. Nelíbilo se mi to, i když to znamenalo pro nás výhodu. Snesla jsem se na jedno z nich v jihozápadní části s třesoucí se myší v zobáku. Tam jsem nás oba proměnila do našich vlastních podob. Zíral na mne s děsem v očích a nepře­stával pištět.</p>

<p>„Nech toho!“ řekla jsem mu ostře. „Už jsi člověk. Pře­staň pištět a mluv.“</p>

<p>„Tohle už mi nikdy nedělej!“ zachrčel.</p>

<p>„Byl to tvůj nápad, Kiliane.“</p>

<p>„Nikdy jsem nic takového neřekl.“</p>

<p>„Řekl jsi mi, že jdeš se mnou. Tak dobrá. Vzala jsem tě s sebou. Tak si přestaň stěžovat. „Bylo to příšerné.“</p>

<p>„Stejně hrozné bylo, když jsi mi hrozil, že mi zapálíš dům. Nech toho. Máme tady plno práce.“</p>

<p>Dívali jsme se seshora na nádvoří a snažili se rozpo­znat možné pohyby stráží. Když jsme si byli jisti, že sem nahoru nikdo nepřijde, sestoupili jsme s nejvyšší možnou opatrností do horního patra Nerasinova palá­ce. Znala jsem palác z předchozích návštěv a tak jsme se s Kilianem dostali bez problémů do knihovny. Do­mnívala jsem se, že by knihovna mohla být nejbezpeč­nějším místem v zámku, protože knihovna nikdy ne­byla mezi Asturijci nejnavštěvovanějším místem.</p>

<p>Slunce zapadlo nad Vo Asturem. Hluk z trůnního sálu jasně naznačoval, že Asturijci něco oslavují. Nerasin zjevně udělal něco bombastického a jeho kohorty – hlavně složené z jeho příbuzných – byly přesvědčeny, že to může zlepšit situaci ve Vo Asturu. Předpokládala jsem, že přitom si pořádně řádně dopřávají jídla i pití. To je základní problém, když chcete někoho vyhlado­vět. Těch, které chcete opravdu potrestat, se to vlastně dotkne nejméně.</p>

<p>Kilian hlídal dveře a já si opakovala všechny detaily akce, kterou jsme tenkrát provedli s mým učitelem Baltenem na Ostrově Větrů. Chtěla jsem si být naprosto jistá, že zcela běžná choroba přesvědčí Nerasina, aby s námi spolupracoval.</p>

<p>Mám pocit, že mohlo být kolem půlnoci, když skupi­na rozjařených astuvijských šlechticů přinesla nahoru Nerasina, který byl napůl v komatu, a svěřila ho do pé­če dvou strážců u dveří. Pak se opilci se zpěvem zase odpotáceli směrem k trůnnímu sálu.</p>

<p>My s Kilianem zase čekali. „Oddělám ho já, paninko. Nechci, aby se tvoje ručka pošpinila krví toho asturijského darebáka.“</p>

<p>„Nikdo se zabíjet nebude, Kiliane,“ řekla jsem mu jasně. „Dám jenom Nerasinovi jisté instrukce.“</p>

<p>„Zcela jistě nepochybuješ, že se jimi nebude řídit.“</p>

<p>„Bude se jimi řídit. Tím jsem si zcela jista.“</p>

<p>„To jsem zvědav, jak to chceš dokázat, paninko.“ Po­padl těžkou židli a pomalu ji rozmlátil, přičemž nenadělal skoro žádný hluk. Pak popadl jednu nohu a párkrát s ní švihl ve vzduchu. „Udělám to dobře, neboj.“</p>

<p>„Co chceš dělat dobře?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Budeme muset uspat ty strážné.“</p>

<p>„Příště se radši poraď se mnou, než zase rozbiješ ně­jaký nábytek,“ poradila jsem mu. „Se strážnými nebu­dou žádné potíže.“</p>

<p>„Nijak jsem nechtěl zpochybňovat tvoje schopnosti, ale člověk by měl být připraven, kdyby něco.“</p>

<p>„Dělej, co uznáš za vhodné,“ ustoupila jsem mu a po­slouchala za dveřmi, co se děje. Na zámku se rozhostil klid. Sem tam se ozvalo vrznutí dveří a odněkud ze­zdola zazníval opilecký zpěv, ale všechno bylo v dostatečné vzdálenosti. Pootevřela jsem dveře a po­hlédla na dva znuděné strážné před Nerasinovýrni dveřmi. „Spěte,“ zašeptala jsem a oni se za chvíli svalili na zem a začali chrápat. „Tak jdeme,“ kývla jsem na Kiliana a vyšli jsme na chodbu.</p>

<p>Dveře nebyly zamčené, takže jsme byli za chviličku v Nerasinově ložnici.</p>

<p>Prozkoumala jsem opatrně všechny sousední pokoje a zjistila, že tam nikdo není, takže jsme se mohli věno­vat chrápajícímu Nerasinovi. Všimla jsem si, že má špinavé nohy.</p>

<p>Kilian tiše zavřel dveře. „Budeš mne potřebovat, abys ho probudila, paninko?“ zašeptal.</p>

<p>„Zatím ne,“ zahuhlala jsem. „Nejdřív ho musím tro­chu vzpamatovat z té jeho příšerné opilosti, pak se probere sám.“ Pozorně jsem si prohlédla muže, který si říkal „vévoda z Asturu“. Byl střední postavy, měl velký nos jako okurku a malá očka. Nevýrazný obličej s malou bradou rámovaly tmavé vlasy. Byl poměrně špinavý a jeho dech smrděl jako čerstvě otevřený hrob.</p>

<p>Dostat z člověka zbytky alkoholu není nijak těžké, ale já chtěla ještě předtím s jeho tělem něco provést. Pečlivě jsem prozkoumala jeho žaludek a naleptala žaludeční stěnu u jeho dna. Pak jsem celý žaludek odřela, až se tam objevil otevřený vřed. Zbytek už by měly dokonat žaludeční šťávy. Pak jsem z něj opatrně odstranila to, co za celý večer vypil. Když jsem usoudila, že se dostal do stavu, kdy by mohl ucítit bolest v břiše, povolila jsem mu hlasivky, aby nemohl křičet.</p>

<p>Samozvaný asturijský vévoda se náhle probral.</p>

<p>Soudě podle jeho nespokojeného výrazu ve tváři a ti­chého nářku, to nebylo probuzení z nejpříjemnějších.</p>

<p>„Dobrý večer, výsosti,“ řekla jsem srdečně. „Zdá se, že máme velmi teplo na toto roční období.“</p>

<p>Nerasin se stočil do klubíčka, držel se za bolavé bři­cho a úpěnlivě se snažil vydat nějaký zvuk.</p>

<p>„Je ti něco, chlapče?“ ptala jsem se s předstíranou účastí. „Asi jsi dnes večer něco špatného snědl nebo vypil.“ Položila jsem mu ruku na zpocené předloktí. „A ne. To nevypadá na nic z jídla. Musím o tom popře­mýšlet.“</p>

<p>Nasadila jsem přemýšlivý výraz, zatímco „můj paci­ent“ s sebou mlátil bolestí na posteli.</p>

<p>Poklepala jsem prsty, jakoby mě něco napadlo. „Ale samozřejmě! Jak to, že jsem na to nepřišla dřív? Vždyť je to jasné. Za chvíli budeš zase chlapík. Ty jsi poslední dobou udělal něco moc ošklivého. Jinak ti nic není, ty chudáčku. Máš prostě výčitky svědomí, to je všechno.“ Zároveň s tím, jsem mu nahrnula do žaludku další vl­nu žaludečních šťáv.</p>

<p>Tentokrát se mu podařilo trochu zaječet – alespoň jsem měla ten pocit. Rozhodně se zmítal na posteli jako raněné zvíře, až se mu podařilo z ní spadnout a pak se zasunul pod ní. Možná byl ten zvuk škrábání nehtů o podlahu.</p>

<p>„Pomož jeho výsosti zpět do postele, Kiliane,“ poky­nula jsem mému věrnému pomocníkovi. „Chci na něj vidět, než se mu pokusím pomoct od bolesti.“</p>

<p>Kilian sáhl pod postel a vytáhl za kotník Nerasina ven. Potom popadl zmítajícího se Asturijce a hodil ho zpět na postel.</p>

<p>„Dovol, abych se ti představila, výsosti. Jmenuji se Polgara. Možná jsi už o mne slyšel,“</p>

<p>Přestal se zmítat a vyvalil oči. „Kouzelnice Polgara?“ zasípal udiveně.</p>

<p>„Lékařka,“ opravila jsem ho. „Jsi skutečně ve vážném zdravotním stavu, a jestli neposlechneš mé rady, vévo­do Nerasine, nedávám ti moc šancí na uzdravení. Pře­devším budeš muset vzkázat únoscům malého Kathandriona, aby ho okamžitě přivedli sem.“ Aby po­chopil, že to myslím vážně, zaplavil jeho žaludek další příval šťáv.</p>

<p>Okamžitě se zkroutil a tvářil se velmi poslušně. Nad postelí visela ozdobná šňůra, kterou se přivolávají sloužící. Nerasin za něj zatáhl a dal příchozímu sluhovi ochraptěle několik příkazů. Pak se úplně zpocený zhroutil zpět do podušek.</p>

<p>„Tak vidíš, jak ti to jde,“ řekla jsem mateřským hla­sem. „Myslím, že se za chvíli budeš cítit mnohem lépe a budeš moct i vstát. Zatímco budeme čekat na malého Kathandriona, probereme si některé věci ještě jednou, aby ses vyvaroval recidivy těchto potíží. Nechceš přece, aby se to opakovalo?“</p>

<p>Divoce zavrtěl hlavou.</p>

<p>„V létě se zase bude jako každoročně konat Arendský sněm při Velkém trhu. Měl bys uvažovat o své účasti na něm. Přirozeně mám na mysli kvůli tvému zdraví, jestli mi rozumíš. Pak bys měl z preventivních důvodů zavolat všechny své špióny, únosce a nájemné vrahy zpět do Asturie. Všechny tyhle komploty a zrady ne­dělají dobře tvému žaludku. Výčitky svědomí pak mo­hou opět způsobit stav, který jsi zažil před chvílí. Když se vzpamatuješ, Nerasine, můžeš se ještě zapsat do historie jako čestný muž a dobrý vévoda. Nebudeš na sebe hrdý?“</p>

<p>Napůl unaveně a napůl s úšklebkem se na mě usmál. Čest je pěkné slovo, ale Nerasinovi nic neříkalo.</p>

<p>„Teď by sis asi měl odpočinout, ale předtím bys měl všem vzkázat, aby se nikdo nesnažil zadržet mne a mého přítele, až se budeme vracet s malým Kathandrionem k jeho rodičům. Vím, že ti je štěstí toho dítěte na­de vše a že se nepokusíš nám zkřížit cestu.“</p>

<p>Vrtěl hlavou tak zdatně, že mu div neuletěla.</p>

<p>K ránu přivedlo nějaké podivné individuum Ka­thandriona do Nerasinových komnat. „Teto Pol!“ vy­křikl chlapeček a hnal se do mé náruče. Přitiskla jsem ho k sobě, div jsem ho nerozmačkala.</p>

<p>Nerasin nám poskytl nejen koně, ale i dost silný do­provod k asturijským hranicím.</p>

<p><emphasis>„Zmizí </emphasis>mu skutečně ta bolest žaludku, má paní?“ ze­ptal se mne Kilian, když jsme vyjeli z Vo Asturu,</p>

<p>„To ještě uvidíme, Kiliane,“ odpověděla jsem mu. „Asi se mu to ještě párkrát vrátí, než bude sekat dob­rotu. Jak se pokusí v příštích pár měsících o nějakou špatnost okamžitě bude mít žaludek v jednom ohni. Asi pak počká delší dobu a zase se to bude opakovat. Řekla bych, že víc jak pětkrát to nevydrží a pak se umravní. Potom bude v Arendii klid – doufejme, že alespoň pro jednu generaci.“</p><empty-line /><p><strong>XIX.</strong></p>

<p><strong>Kolem poledního</strong> jsme se vrátili do Vo Wacune a předali jsme Kathandriona jeho rodičům. Nyní zářili štěstím a s údivem na­slouchali Kilianovu poněkud zmatenému vyprávění, jak jsme chlapce osvobodili.</p>

<p>„Myslím, že už můžeš stáhnout své lučištníky z Asturie, výsosti,“ řekla jsem Alleranovi. „Válka skon­čila, takže není spotřeba vybíjet další krávy a prasata. Zdá se, že vévoda Nerasin ledacos pochopil a bude se od teď chovat slušně.“</p>

<p>„Tomu muži nelze věřit, teto Pol!“ protestoval Alleran.</p>

<p>„Promiň, výsosti,“ ozval se Kilian, „ale Nerasin bude dělat přesně to co mu lady Polgara řekne. Má ho obto­čeného kolem prstu a on ví, že kdyby jí neposlechl, tak bude trpět jako zvíře.“</p>

<p>„Je to pravda, teto Pol?“ zeptal se mne Alleran nevě­řícně.</p>

<p>„Kilian to popsal barvitě, ale v podstatě správně. Nerasin bude mít až do konce života potíže, jakmile pro­vede něco, co se mi nebude líbit. Měl bys vzkázat Corrolinovi, že je po válce a oba byste se měli připravit na to, že se Nerasin zúčastní příštího Arendského sněmu.“</p>

<p>„<emphasis>Cože?“ </emphasis>vykřikl Alleran. „Po tom všem, co spáchal?“</p>

<p>„Allerane, od toho přece ten sněm je. Chceme řešit sporné otázky tam, místo na válečném poli. Ať už ho máme rádi nebo ne, je Nerasin vládce Asturie a musí se zúčastnit těchto setkání stejně jako ty a Corrolin.“</p>

<p>„Já bych ji radši poslechl, výsosti,“ podotkl Kilian. „Ona ví nejlépe, jak nás přinutit k poslušnosti.“ Pokrčil rameny. „Nakonec jde o tvůj žaludek, že jo.“</p>

<p>Alespoň vidíte, jaký byl Kilian poklad!</p>

<p>Na Arendském sněmu bylo tentokrát všechno trochu upjatější, ale Nerasin – až na občasné nervózní pohledy směrem ke mně – se snažil chovat co nejméně nápadně. Alleran a Corrolin se také snažili chovat co nejpřívěti­věji, ale přesto bylo vidět, že jim to je proti srsti. Byla jsem z toho nervózní, a proto jsem byla velmi obezřet­ná, Arendové dokáží skrývat svá tajemství, ale nedo­káží se přitom chovat zcela přirozeně. Bylo zjevné, že mají něco za lubem. Pracovní část setkání netrvala příliš dlouho a většinou se skládala z toho, že vévodové z Wacune a Mimbre diktovali mírové podmínky Nerasinovi.</p>

<p>Po skončení této části povstal Alleran. „Pánové,“ oznámil velmi formálním tónem, „u příležitosti našeho setkání bychom rádi vyjádřili nejvyšší uznání tomu, kdo nás dovedl k mírovému stolu.“ Pohlédl směrem ke mně. „V tomto případě, drahá lady Polgaro, nepřipus­tíme jakýkoliv odpor, protože je to naše nezvratné roz­hodnutí. V Arendii bývala od nepaměti tři vévodství, ale ode dneška to již neplatí. Vévoda Corrolin vládne v Mimbre, vévoda Nerasin vládne v Asturii, a já se snažím vládnout co nejlépe ve Wacune. Ale od této chvíle bude v naší Arendii ještě čtvrté vévodství a to bude patřit tobě. Vítej mezi nás, výsosti.“ Rozhlédl se kolem sebe po místnosti. „Zdravíme její Výsost, lady Polgaru, vévodkyni z Eratu!“</p>

<p>„Ať žije Polgara!“ vykřikli všichni přítomní, vstali a potom na znamení úcty poklekli.</p>

<p>Teď bylo na mně, abych zůstala jako opařená. Měla jsem plno důvodů, proč tuto nabídku odmítnout, ale bylo mi jasné, že to nemohu udělat. Nedalo se nic dělat, musela jsem se s tou „výsostí“ smířit a rozhodla jsem se, že to přijmu také na úrovni. „Vážení pánové,“ za­čala jsem. „Je to pro mne taková čest, že skoro nejsem schopná slova.“ Protože jsem viděla, že všichni touží po nějaké řeči, jsem se dlouze rozhovořila a vyčerpala přitom všechny chvalozpěvy ze svého slovníku. Asi po hodině jsem zaznamenala, že jim všem září oči, takže jsem skončila a dočkala jsem se nadšených ovací.</p>

<p>Poté mi předali slavnostně zdobenou pověřovací lis­tinu, kterou všichni tři podepsali. Byl to dekret na mé vévodství s přesně označenými hranicemi.</p>

<p>Neměla jsem moc času to celé přečíst, ale mohu vám říct, že moje území leželo někde na území dnešní Sendarie. Předala jsem dokumenty Kilianovi a zúčastnila jsem se oslav na počest založení čtvrtého vévodství.</p>

<p>Pozdě večer jsem se vrátila do mého stanu a našla Kiliana, jak sedí u malého stolku osvětleného dvěma svícemi. Měl před sebou mapu Sendarie s vyznačenými hranicemi mého panství a kroutil při tom hlavou. „Už ses na to dívala, výsosti?“ zeptal se mne.</p>

<p>„Nedali mi moc času, Kiliane,“ odpověděla jsem.</p>

<p>„Na tvém místě bych se nepokoušel objet celé vé­vodství, protože by se ti to nemuselo podařit ani za týden.“ Položil ruku na mapu. „Snažil jsem se tu vy­značit hranice, ale mám pocit, že ti vévodové buď ztratili rozum, nebo byli úplně opilí. Podívej se na to sama, jak je to obrovské.“ Přitáhl mě k mapě. Zírala jsem na to. „To je šílené! Musím za Alleranem. To mi musí vysvětlit.“</p>

<p>Alleran se tím nijak nevzrušoval. Podíval se na Kilianovu mapu a nebylo na něm vidět žádné překvapení. „Mně se to zdá v pořádku, této Pol,“ řekl. „Děje se ně­co? Jestli chceš, můžeš dostat víc půdy.“</p>

<p>„Allerane,“ řekla jsem a snažila se nedat najevo roz­čilení, „vždyť je to víc než půlka střední Sendarie.“</p>

<p>„No<emphasis> </emphasis>a co?“</p>

<p>„Co znamená to tvoje no a co? Vždyť jste mi dali území od Seline po jezero Kamaar!“</p>

<p>„Ano já vím. Všiml jsem si, že jsme ti nedali ani kus mořského pobřeží. Chceš to mezi Sendarem a Kamaarem? Jsou tam sice močály, ale to by ti mohli tvoji ne­volníci vysušit. Chceš taky ten ostrov u západního po­břeží?“</p>

<p>„Nevolníci?“ vyjekla jsem.</p>

<p>„Samozřejmě, jsou součástí té půdy, teto Pol. Až se vrátíme do Wacune, vzkážu tvým vazalům, aby přišli a přísahali ti věrnost.“</p>

<p>„Vazalům?“</p>

<p>„Přirozeně. Přece sis nemyslela, že ti dáme nějakou úplnou divočinu.“ Lehce se zasmál. „Abych ti řekl pravdu, teto Pol, tu půdu pro tvé vévodství jsem po­skytl já. Nejsem si úplně jistý, který z mých předků to území získal, ale je větší, než dokážu zvládnout. Teď už to jako takový dárek nevypadá, co. Dal jsem ti něco, čeho jsem se stejně chtěl zbavit.“</p>

<p>„Pravda je, že to mému novému titulu ubírá trochu lesku,“ souhlasila jsem.</p>

<p>„Já vím a je mi to líto. Lidé tam nahoře jsou divní. Sendarie měla zvláštní postavení v tom, že se tam stě­hovali lidé různého ražení a původu. Smíchaly se tam snad všechny rasy, takže tam nejsou rozhodně čistí Arendové. Já nevím, co si s nimi mám počít, ale ty jsi mnohem chytřejší, tak to snad zvládneš. Tvoji vazalové – doteď to bývali moji vazalové – jsou wacitští Aren­dové, takže je s nimi aspoň trochu pořízení.“ Nasadil provinilý obličej. „Asi sis všimla, že jsem si nechal Da­rine, Muros a Kamaar. Vím, že to bude vypadat hroz­ně, ale potřebuji daně z těchto měst. Dostal jsem se tro­chu do finančních problémů.“ Pousmál se. „Vsadím se, že sis myslela, že jsme ti udělili jenom prázdný titul, co? S tou představou se rozluč. Dostala jsi skutečné vé­vodství na sever od řeky Kamaar. S tím si můžeš dělat, co chceš.“ Úsměv trochu zamrzl. „Teď uvidíš, s čím se my tři musíme zaobírat každý den. Na tvém místě bych s děkováním trochu počkal. Půda a vše, co je s tím spojené s sebou přináší značný díl odpovědnosti, teto Pol, a někdy jí je až příliš.“</p>

<p>Všimla jsem si, že se nijak nezmínil o strategické po­loze eratského vévodství. Zdrojem všech problémů po­slední doby byla Asturie a tu jsem teď pěkně obkružo­vali ze severu, východu i jihu. Krátce po návratu do Vo Wacune jsme vyrazili s Kilianem na sever, abychom si obhlédli mé nové panství. Rázně jsem odmítla Alleranovu nabídku na vojenský doprovod. Chtěla jsem zjis­tit, jak to tam skutečně vypadá a to by se všemi těmi rytíři, kopiníky a fanfárami nebylo možné. Projeli jsme Murosem, zamířili na Sulturn, a jakmile jsme překročili řeku Kamaar, byli jsme v „Eratu“.</p>

<p>„Je tady úrodná půda, má paní,“ pravil druhý den cesty Kilian, „a i dost vody. Při vhodném spravování, bys mohla být velmi bohatá.</p>

<p>Dívala jsem se na několik ubohých chýší několik set metrů od cesty, takže jsem nevěnovala příliš pozornost proroctví mého přítele. „To jsou nevolníci?“ ukázala jsem na ubohé chatrče.</p>

<p>„Asi to bude jejich vesnice,“ přikývl Kilian.</p>

<p>„Radši zajedeme támhle do lesa,“ řekla jsem. „Ráda bych se na to podívala zblízka.“</p>

<p>„Jak znáš jednu vesnici, tak znáš všechny, má paní,“ prohlásil s úšklebkem.</p>

<p>„V tom to je, Kiliane. Já jsem ještě nikdy žádnou ne­viděla.“</p>

<p>Vjeli jsme do lesa a já se proměnila ve vrabce. Přilétla jsem k těm chýším a prohlédla si to zblízka. Nikde nebyl žádný nábytek, ani pořádný krb nebo kamna. Jen pár poházených polen a v rohu otepi slámy, které sloužily jako společná postel. Kolem se potulovalo pár špinavých psů a stejně špinavé děti. Odlétla jsem k blízkému poli a viděla tam skrčené, špinavé lidi, jak se těmi nejubožejší­mi nástroji hrabali v zemi pod dohledem přísně se tváří­cího muže na koni. Ten muž měl v ruce bič.</p>

<p>Vrátila jsem se ke Kilianovi a vzala na sebe svou po­dobu. „To musí zmizet,“ pravila jsem rozhořčeně.</p>

<p>„Ta vesnice? No, vypadá hnusně, ale ty nevolníci někde musí bydlet.“</p>

<p>„Nemluvím o té vesnici, Kiliane. Mluvím o nevol­nictví.“</p>

<p>Zamrkal překvapením. „Celá společnost je na tom založená, má paní.“</p>

<p>„Tak musíme holt změnit celou společnost. Asi nám to bude nějakou chvíli trvat, ale musíme se o to poku­sit. Nehodlám prožít svůj život na hřbetech otroků.“</p>

<p>„Nevolníci nejsou otroci,“ namítl.</p>

<p>„Skutečně? To si někdy ráda nechám vyložit ten roz­díl. Teď pojďme dál. Zřejmě toho bude víc, než jsem si myslela, co ještě neznám.“</p>

<p>Zastavovali jsme cestou poměrně často na různých místech a já na sebe brala podobu ptáka, abych vše prozkoumala. Život nevolníků byl prachbídný. Ještě horší než si kdo umí představit. Zato šlechta si žila z jejich práce náramně. Nemusela šetřit v ničem, ba spíš rozhazovala. Zjistila jsem, že místní šlechtici jsou hlou­pí, hrubí a líní lidé. Nijak se mi nelíbili. To se taky musí změnit.</p>

<p>Dojeli jsme až do Sulturnu a pak zamířili na sever do Medalie s pravidelnými zastávkami, abych se vším se­známila. Ta země byla dobrá, ale společnost rozhodně ne. Z Medalie jsme zamířili do Seline a odtamtud na východ do Eratu. Snažila jsem se nedávat najevo svou rozladěnost. Nebyla to Kilianova chyba, ale byl jediný člověk po ruce, takže si umím představit, jak se mu asi ten výlet zamlouval.</p>

<p>„Doufám, že se, výsosti, nebudeš zlobit, když ti něco řeknu,“ ozval se Kilian někde napůl cesty mezi Seline a Eratem, „ale zdáš se mi poslední dobou nějaká nenalo­žená. Udělal jsem něco?“</p>

<p>„To nemá co dělat s tebou, Kiliane,“ odpověděla jsem, „ale je tady hrozná spousta věcí v nepořádku.“</p>

<p>„Tak je opravíme, paninko.“</p>

<p>„O tom právě přemýšlím, chlapče.“</p>

<p>„Nechci nijak předbíhat událostem, nebo na tebe tla­čit, paninko, ale možná se rozhodneš někde vybudovat hlavní město. Musím tě upozornit, že jsem už párkrát byl v Eratu a to není zrovna nejkrásnější město na svě­tě. I ten název Vo Erat nezní zrovna libozvučně.“</p>

<p>„Musím si to promyslet. Nerada bych se, Kiliane, v téhle věci unáhlila,“ zamyslela jsem se. „Nejsem si zatím vůbec jistá, že chci mít nějaké hlavní město.“</p>

<p>„Jsi krutá žena, paninko.“</p>

<p>„Obávám se, že ti teď zrovna nerozumím.“</p>

<p>„Tady by byla možnost vybudovat celé město a to mě naplnilo nadějí. Dokázal bych postavit palác, že by tolnedranský císař zezelenal závistí.“</p>

<p>„Na co já potřebuji palác? Já vím, kdo jsem i bez pa­láce a nepotřebuji si tím nic dokazovat. Ale to je teď nepodstatné. Mým hlavním zájmem stále je blaho Arendie. Ti chytří chlapečkové, co mě věnovali tuhle půdu, možná chtějí, abych se soustředila na své vévodství a přestala se jim míchat do jejich záležitostí. Ale to se nestane. Jsem pevně odhodlána držet můj dům ve Vo Wacune. Však jim dojde, že se mne tak snadno ne­zbaví. Teď vzhůru do Eratu. Chci si ho prohlédnout, než se rozhodnu, kde otevřeme krám.“</p>

<p>Jak se ukázalo, Erat skutečně neodpovídá potřebám kladeným na město, kde by měla zasedat vláda. Sever­ní Sendarie se za posledních několik století dostala do různých područí, takže obsahovala směs všech mož­ných architektonických směrů, které na sebe nijak ne­navazovaly. Bylo by potřeba to nejdřív celé zplanýrovat a postavit znova, aby to bylo přijatelné. Hlavní problém byl v tom, že město bylo postaveno v mokřinách na severním břehu jezera a ať už by se tu postavilo cokoliv, stejně by to vypadalo jako nějaké drasnijské město v močálu.</p>

<p>Opět jsem na sebe vzala ptačí podobu a začala pátrat po vhodnějším místě. Konečně mne zaujalo místo ne­daleko jižní strany jezera, kudy protékala pěkná říčka. Byla tam velká zelená louka, která zvolna klesala ke břehu jezera. Břeh řeky byl porostlý starými stromy a z dalších dvou stran obklopovaly louku zarostlé pa­horky. V dálce bylo vidět zasněžené vrcholky Sendarských hor. Poblíž nebyly žádné vesnice ani cesty a všechno bylo svěží neposkvrněné, jakoby čekalo na mne, abych tam postavila dokonalý dům. Ráno bych mohla pozorovat východ slunce nad horami a večer západ slunce v jezeře. Okamžitě jsem se do toho místa zamilovala.</p>

<p>Tohle místo bylo asi šest mil severozápadně od ves­nice s názvem Horní Gralt a asi deset mil severový­chodně od farmy, kde nyní žije dobrosrdečný farmář Faldor.</p>

<p>Garion to místo dobře zná, protože tam vyrostl.</p>

<p>Kilian si prohlížel místo, které jsem vybrala a snažil se na něm najít nějaké mouchy, ale konečně přikývl. „To by se hodilo,“ souhlasil poněkud neochotně, „štěstí je, že je to na vašich pozemcích, takže nebude problém s odkupem.“</p>

<p>„Říkáš, že by se to hodilo?“ vzdychla jsem zklamaně.</p>

<p>„No… možná je to opravdu moc pěkný místo. Až budeme mít čas, udělám si nějaké náčrtky. Už jsem si vyhlídl asi tři místa, kde by se hodilo postavit hlavní budovu. Ty skicy bych měl udělat pořádně, abychom se měli o co přít za dlouhých zimních večerů ve Vo Wacune.“</p>

<p>Já už jsem si více méně vybrala místo, kde bych ten dům měla, ale nechtěla jsem Kiliana ještě více trápit, a tak jsem ho nechala, aby namaloval ty skicy a sama jsem se vydala na průzkum okolí.</p>

<p>Do Vo Wacune jsme se vrátili koncem podzimu a mezitím už všichni moji vazalové vyslyšeli Alleranův příkaz a netrpělivě mě očekávali více než měsíc v paláci.</p>

<p>„Nejsou zrovna šťastní, teto Pol,“ upozornil mne Alleran. „Jejich rodiny už po generace přísahají věrnost našemu rodu a teď mají pocit, že je odkládám jako sta­ré sedlo nebo obnošené šaty. Byl bych rád, kdybys jim to trochu ulehčila.“</p>

<p>„No, nevím,“ odpověděla jsem, „ale chystám tam velké změny, Allerane, takže – asi stejně nebudu moc populární. Moji vazalové jsou Arendové, takže jsem si jistá, že jsou k smrti dotčení tím, že jejich novým vlád­cem má být žena. Tak si myslím, že není potřeba před­stírat nějakou zvláštní vřelost a laskavost.“</p>

<p>„Je to tvoje vévodství, teto Pol. Můžeš ho řídit, jak chceš. Na kdy mám nachystat ceremonii?“</p>

<p>„Jakou ceremonii máš na mysli?“</p>

<p>„Každý z nich ti bude přísahat věrnost, jakmile je zprostím přísahy vůči mně.“</p>

<p>„Myslíš tedy změnu vlastníka?“</p>

<p>„To je velmi hrubě řečeno, teto Pol.“ Chvilku pře­mýšlel. „Musím přiznat, že je to ale dost výstižné. Uskutečníme celý akt v mém trůnním sále – jestli ti to nevadí. Po obřadu budu ještě sledovat vývoj situace, abych ti v případě nutnosti pomohl zažehnat eventuál­ní rebelii.“</p>

<p>„Ty jsi dnes nějak dobře naložený, Allerane,“ po­znamenala jsem kysele.</p>

<p>Obřad v trůnním sále byl samozřejmě dost formální, ale Arendové milují formality, takže šlo všechno docela dobře. Seděla jsem poněkud nepřirozeně na Alleranově trůně ve svých nejlepších šatech, a doufala, že to brzy skončí. Poté, co mi vazalové přísahali, že mně budou sloužit pomáhat a chránit na svou čest, řekla jsem jim pár slov, abych jim udělal trochu radost. Musela jsem samozřejmě použít všechny ty archaismy, než jsem se dostala k samotnému meritu věci. „Teď, když znás bude jedna velká šťastná rodina, moji lordi, měli by­chom si ujasnit několik nových pravidel. Bývalo zvy­kem, že jste platili vévodovi Alleranovi jistý poplatek za tu čest, že jste směli mít v nájmu jeho půdu. Nyní, když je tato svěřena mně, domnívám se, že by tyto po­platky mohli být trochu sníženy. A proto vyhlašuji na několik příštích let snížení poplatků na polovinu a pak uvidíme, jak se bude všechno vyvíjet dál.“</p>

<p>Moji vazalové propukli v jásot a asi čtvrt hodiny mne oslavovali za mou dobrotu. Vždyť to byli Arendové.</p>

<p>Když se konečně utišili, mohla jsem pokračovat. „Teď, když jsem vám snížila nájem, mohli byste zlepšit životní podmínky svých nevolníků. Já vám snížila platby na polovinu, takže byste mohli totéž udělat s nevolníky. Nutíte je pracovat na vaší půdě a pak jim ještě vezmete alespoň půlku toho, co sami vypěstují. Takže odteďka snížíte jejich pracovní povinnost pro vás na jednu čtvrtinu, a necháte jim to, co si vypěstují pro sebe a pro své rodiny.“</p>

<p>„Cože?“ takřka zaječel jeden tělnatý baron se zarud­lou tváří – mám dojem, že se jmenoval Lageron.</p>

<p>„Máš nějaké problémy se sluchem, barone?“ zeptala jsem se ho. „Řekla jsem čtvrtinu jeho práce a žádné jeho jídlo. Hladový člověk nemůže moc dobře pracovat.“</p>

<p>Jeden z baronů se naklonil k Lageronovi a něco mu šeptal do ucha. Jeho výraz pomalu ztrácel zarputilost a pak se začal slabě usmívat.  Něco mu prozradilo, že se moji baroni právě rozhodli ignorovat má omezení.</p>

<p>„Ještě jednu věc, abychom si rozuměli, pánové,“ řekla jsem jim. „Jsem si jistá, že jste už o mně slyšela pěkných pár povídaček a historek.“ Usmála jsem se. „Nikdo přece nevěří těmhle pohádkám, nebo snad ano?“</p>

<p>Začali se smát. Já naopak úsměv vyměnila ze jeden z těch výrazů, kterými otec zastrašuje okolí. „Radši jim hezky rychle začněte věřit, pánové,“ varovala jsem je. „Ať už znějí jakkoliv divoce, skutečnost je ještě horší. Ani na chvilku nepočítejte s tím, že byste mohli tato omezení ignorovat. Mám své metody, jak zjistit, co se děje. Jestli překročíte limity, které jsem vám oznámila byť i jen o jeden tuřín, budu to brát jako porušení pří­sahy, kterou jste mi zrovna před chvílí složili. Budu to muset řešit tak, že dotyčného vyženu z jeho domu je­nom s tím, co má na sobě a jeho půda opět připadne mně. Upozorňuji vás, že mám oči všude a že buď budete poslouchat mé příkazy, nebo se z vás stanou bezdo­movci.“</p>

<p>Nechala jsem ta slova chvíli působit a pak znovu zahovořila sice milým tónem, ale věcně. „Změna vládce s sebou vždy přináší jisté problémy a těžkosti, takže bych byla ráda, kdybyste se podřídili mým návrhům. Jestli se někomu přeci jenom nezamlouvají, nebudu tr­vat na přísaze, kterou jste právě složili. Můžeme ji zru­šit a dotyčný může odejít z mého vévodství. Jestli do­káže odnést na zádech svůj dům a pozemky, může si je vzít s sebou. Obávám se ale, že to by nesvedl ani můj otec a proto dům i pozemky zůstanou, tam, kde jsou. Myslím, že nejjednodušší bude, když to vyjádřím takto. Je to moje panství a platí tu moje pravidla. Máte nějaké dotazy?“</p>

<p>Rozhostilo se ticho a žádné dotazy se nekonaly.</p>

<p>Vévoda Alleran přesto zmobilizoval poměrně velkou armádu a poslal ji k řece Kamaar.</p>

<p>„To není nutné, Allerane,“ řekla jsem mu asi po týd­nu, když se mi to doneslo, „poradím si s tím sama, však víš.“</p>

<p>„To je jen pro jistotu, teto Pol,“ odpověděl mi. „Ar­máda trochu zchladí typy jako je třeba ten Lageron. Já je znám, a vím, co na ně platí.“</p>

<p>Potřásla jsem hlavou. „Dobrá, to je na tobě. Ale vojá­ky budeš platit ty. Neposílej mi potom žádné účty.“</p>

<p>„Nerasin s Corrolinem souhlasili, že se budou podílet na výdajích, teto Pol, a že pošlou další vojsko, když bude potřeba. Chceme, aby tvoje vévodství bylo stabilní, takže se na to vojsko podél hranic můžeš dívat jako náš příspěvek k udržení míru.“</p>

<p>„Dělej, jak myslíš,“ usmála jsem se a<emphasis> </emphasis>poplácala ho přátelsky po tváři.</p>

<p>Kromě toho, že jsem dostávala peníze za pronájem půdy od mých vasalů, sama jsem vlastnila značnou část půdy, Kilian odhadoval, že to může být asi čtvrti­na celého vévodství. Byla jsem stále rozhodnuta zrušit nevolnictví, takže jsem plánovala osvobodit své nevol­níky takřka okamžitě. Jednou ze zvláštností této zasta­ralé instituce byla tradice, že nevolník, který prchne svému pánovi a není do roka do dne chycen, stává se automaticky svobodným. Kdybych na svých pozemcích zrušila nevolnictví, mohlo by s stát, že by tam za nějaký čas mířili všichni uprchlí nevolníci z celé země. Musela bych potom uplatnit zákaz<emphasis> </emphasis>vstupu pro mé vazaly, aby tam nepronásledovali svůj bývalý majetek. Zcela jistě by netrvalo dlouho a všichni práce schopní bezzemci by skončili u mne a nikdo by nepracoval pro mé vazaly,</p>

<p>„Pak budou muset všichni přijít k tobě a s kloboukem v ruce prosit, abys jim poskytla nějakou pracovní sílu na polní práce,“ prohlásil Kilian.</p>

<p>„To mám právě v plánu, Kiliane,“ řekla jsem mu spiklenecky. „Teď se ale vraťme k otázce mého nového sídla. Chci, aby byl obrácen k jezeru a z jedné strany byl chráněn řekou. Zároveň ale chci, aby byl trochu na kopci kvůli jarním povodním.“</p>

<p>Když přišlo jaro, otevřela jsem pokladnu a vzala prakticky všechny úspory. Dala jsem je Kilianovi a po­slala ho na sever, aby nakoupil materiál, najal dělníky a začal stavět. „Ne abys vykácel půl lesa kvůli přístupo­vým cestám,“ řekla jsem mu jasně.</p>

<p>„A jak mám asi dostat všechen stavební materiál a mramor na místo, paninko?“ zajímal se s úsměškem na rtech.</p>

<p>„Kiliane, chlapče drahý,“ vysvětlovala jsem trpělivě, „ten dům je hned u řeky. Sežeň nějaké lodě a doprav materiál tam, kde ho budeš potřebovat.“</p>

<p>Překvapeně zamžikal. „To mě vůbec nenapadlo,“ přiznal. „Ty jsi ale zatraceně chytrá ženská.“</p>

<p>„Děkuju.“</p>

<p>„Budu ti čas od času posílat zprávy, jak stavba po­kračuje, ale byl bych velmi rád, kdybys mi dala volnost a příliš často nechodila na kontrolu. Nemám moc rád, když mi někdo kouká přes rameno.“</p>

<p>„Budu hodná holka,“ slíbila jsem.</p>

<p>Samozřejmě, že jsem mu lhala. Létala jsem se podívat na to, jak stavba pokračuje alespoň jednou týdně, ale necítila jsem potřebu ho o tom informovat.</p>

<p>Abych řekla pravdu, stejně jsem neměla to léto moc času sledovat výstavbu mého domu. Oznámila jsem osvobození mých nevolníků a v tu chvílí se proti mně postavili všichni Chaldanovi kněží. Arendský klérus byl hluboce spojen s feudálním systémem a okamžitě poznal nebezpečí, které by hrozilo, kdyby nevolníci přestali obdělávat půdu, která patřila církvi. Ve všech chrámech od Seline po Sulturn jsem byla označena jako „narušitelka starých řádů“, ale tento titul se příliš neu­jal, protože kostely byly z pochopitelných důvodů sko­ro prázdné. Nejvyšší Chaldanův kněz, který vlastnil velké pozemky v Mimbre, navštívil Vo Wacune a oznámil mi, že jestli nepřestanu osvobozovat nevolní­ky, nebude mít jinou možnost, než že mne bude muset vyloučit z církve.</p>

<p>„Tvá hrozba se míjí účinkem,“ řekla jsem mu. „Asi víš, že nesloužím Chaldanovi, ale jeho staršímu bratro­vi Aldurovi. Proč je nenecháš, aby si to spolu vyřídili? Až příště budeš mluvit s Chaldanem, řekni mu, co jsem udělala a nech ho, ať si to vyřídí s mým Pánem.“</p>

<p>Vztekle odešel.</p>

<p>Můj hlavní zájem se to léto soustředil na skutečnost, že v Arendii neexistoval prakticky žádný právní řád. Ve všech vévodstvích platily jisté dekrety vydávané samotnými vévody, ale ty většinou záležely na jejich rozmaru. Navíc se daly vykládat poměrně volně. Ne­chtěla jsem strávit všechen svůj čas výkladem toho, co jsem jak myslela. Potřebovala jsem psané zákony a také jsem potřebovala soudce, kteří by si je dokázali přečíst. V té době v Arendii platilo vlastně jenom pár zákonů, které udělovaly velká privilegia šlechtě. Kdykoliv se dostal šlechtic do sporu s obyčejným člověkem, vždyc­ky vyhrál. Chtěla jsem dosáhnout podobného stavu, jaký nastolil svého času Kamion na Ostrově Větrů. Měla jsem oproti Kamionovi výhodu, že jsem se mohla v myšlenkách spojit se svým otcem a vyžádat si od něj a strýčka Beldina veškerou dostupnou právnickou lite­raturu. Poslala jsem si pro ni do Údolí dva Kilianovy synovce.</p>

<p>Arendská rada zasedala jako každoročně v půli léta, a když jsem dorazila, zaznamenala jsem mnoho zvída­vých pohledů. Bylo zřejmé, že Alleran, Corrolin a Nerasin předpokládali, že budu tak zaměstnaná jinými problémy, že se letošní rady nezúčastním.</p>

<p>„Máš nějaké potíže, teto Pol?“ zeptal se Alleran a znělo to téměř nadějně.</p>

<p>„Nic vážného,“ ujistila jsem ho s lehkým pokrčením ramen. „Mým vazalům konečně dochází, že když něco řeknu, tak to taky platí.“</p>

<p>„Donesly se mi nějaké řeči, že jsi osvobodila všechny nevolníky na svém území,“ poznamenal Corrolin. „Myslíš, že je to skutečně moudré? Nebo snad doufáš, že obděláš všechnu tu půdu pomocí magie?“</p>

<p>„Ale to v žádném případě, Corroline,“ ujistila jsem ho, „Najmu své bývalé nevolníky, aby pro mne praco­vali.“</p>

<p>Vyvalil oči a brada mu poklesla údivem. „Ty chceš dát nevolníkům peníze?“</p>

<p>„Pokud nebudou chtít nic jiného,“ odpověděla jsem. „Třeba dobrou sekyru nebo nové šaty. Jediný problém, co se týká peněz, že nevolníci neumí počítat víc jak do deseti… nebo do devíti, když jim chybí prst. To trošku zdržuje při výplatách. Možná budu muset založit i ně­jaké školy.“</p>

<p>„To je šílenství!“ vykřikl Nerasin. „Přece nemůžeš učit nevolníky číst!“</p>

<p>„Proč ne? Vzdělaný dělník může být daleko užiteč­nější než hlupák.“</p>

<p>„Lady Polgaro, máme tady i horké hlavy, které píší různé nesmysly. Když se nevolník naučí číst, sáhne po takové knize a může začít pomýšlet na revoluci.“</p>

<p>„Revoluce je poměrně zdravá věc, Nerasine. Pročistí vzduch. Kde bys byl ty, kdyby hrabě Mangaran a ba­ronesa Asrana neodstranili z trůnu tvého strýce z trůnu ve Vo Asturu? Spokojení poddaní revoluci nechystají. Jakmile se ovšem někdo snaží je podvést, začnou kout pikle. Nic takového se ale na mém panství nestane.“</p>

<p>„Radši bych si ukousl jazyk, než bych ti radil, co dě­lat, teto Pol,“ prohlásil Alleran, „ale nezdá se ti, že přeci jen postupuješ příliš rychle?“</p>

<p>„Já čistím dům, Allerane,“ odpověděla jsem mu. „A věř mi, že je to pořádně zanedbaný dům. Přece nene­chám v rozích chuchvalce špíny jako uznání minulos­ti.“</p>

<p>Z jejich pohledů jasně vyplývalo, že jde moje řeč zcela mimo ně. „Ach jo, moji holoubkové,“ vzdychla jsem. „Takže to vezmeme jinak. Když jste mi vloni v létě nabídli tohle vévodství, chtěli jste mne povýšit mezi sebe, nebo ne?“</p>

<p>„No… asi ano,“ přikývl zvolna Alleran.</p>

<p>„Opravte mne, jestli se mýlím, ale já to pochopila tak, že je vévodství v Eratu kompletně moje.“</p>

<p>„To byl náš záměr,“ souhlasil Corrolin.</p>

<p>„No není to hodný hoch?“ otočila jsem se ke zbývají­cím dvěma. „Takže… jestliže mi tohle vévodství patří – a to bezvýhradně – mohu si tam dělat, co chci, je to tak? A nikdo z vás – ať už jednotlivě nebo společně – mi do toho nemůže mluvit, nebo snad ano?“</p>

<p>„Jsou určité zvyky a pravidla, teto Pol,“ protestoval Alleran.</p>

<p>„Ano, já vím… špatné zvyky a špatná pravidla. To je právě to smetí a pavučiny, které vymetám z rohů.“ Podívala jsem se na vévodu z Asturu. „Řekni jim, co se stalo, když si unesl malého Kathandriona, Nerasine. Popiš jim to do nejmenší podrobností a jestli si to za­pomněl, tak já ti to připomenu.“ Pak jsem se rozhlédla po všech třech, aby bylo jasné, že je to varování míněno vůči všem. „Jestli se vám, pánové, nelíbí, co dělám v mém vévodství, tak je to zlé. Ale jestli vás to skutečně rozčiluje a pohoršuje, tak mi klidně vyhlaste válku. Já vás ovšem upozorňuji, že první z vás, kdo vpadne na mé území, opravdu velmi vážně onemocní. Nebudu vraždit vaše rytíře, zabíjet pěšáky nebo vypalovat ves­nice vašich nevolníků. Nic takového. Budu to brát vel­mi osobně a vyřídím si to přímo s vámi. Jestli na mne zaútočíte, pocítíte oheň ve vašem vlastním břiše. Co hodlám dělat na svém území, je čistě moje věc. Mám tohle léto hrozně práce, takže bysme se mohli věnovat letošní agendě. Dejme se do díla.“</p>

<p>Doufám, že je vám po těchto slovech jasné, kdo měl v Arendii hlavní slovo.</p>

<p>Kilian se vrátil do Vo Wacune zhruba uprostřed podzimu. „Počasí se tam pořádně zkazilo, paninko,“ hlásil mi. „Vyplatil jsem lidi ze stavby a řek' jim, aby se vrátili zase na jaře. Kdybychom pokračovali i v období dešťů, asi bysme udělali z té krásné louky bahnisko a to by se ti asi moc nelíbilo. Nechal jsem tam dva chlapy jako hlídače.“</p>

<p>„To jsi dobře udělal,“ souhlasila jsem. Věděla jsem samozřejmě, jak to tam vypadá, protože jsem se tam byla podívat, ale nechala jsem ho při tom, co říkal.</p>

<p>Pak se rozhlédl po těch hromadách právnické litera­tury všude kolem, „co to má znamenat?“ zeptal se zvě­davě.</p>

<p>„Chci tady nastolit právo, Kiliane,“ odpověděla jsem. „Je to ale velmi úmorné a pracné.“</p>

<p>„Tvoje přání je tu nejvyšším právem.“</p>

<p>„Až dokončím tuhle práci, tak už nebude. Chci tady nastolit nejlepší právní řád na světě. Hlavně stavím na tolnedranském a melcenském právním řádu, ale jsou tam i prvky práva alornského, nyissánského a dokonce i maragského. Dokonce jsem objevila, že v angaracké právní praxi jsou dvě nebo tři dobré myšlenky.“</p>

<p>„Proč si zatěžuješ svou krásnou hlavu takovými ne­smysly?“</p>

<p>„Protože chci spravedlnost, Kiliane, základ každého právního řádu.“ Ukázala jsem na ty hromady knih. „Je to jako semínko, které když zasadíš, tak z něj vyroste květ.“</p>

<p>Kilian dokončil stavbu mého domu v pozdním létě roku 2330 – mimochodem těsně potom, co zemřel vé­voda Corrolin z Mimbre – a hned mne tam doprovodil, abych si mohla pořádně prohlédnout místo, odkud bu­du vládnout. Několikrát jsem dům viděla z výšky, ale to nikdy není to samé jako ze země. Dům stál nedaleko severního břehu řeky a od přístaviště vedla štěrková cesta k zadnímu vchodu. Louka, která jako první upoutala mou pozornost, se zvolna svažovala k jezeru a okolní lesy a vzdálené zasněžené vrcholky hor dodá­valy místu zdání úplné dokonalosti.</p>

<p>Máte pocit, že o tom domě hovořím příliš? Tak to máte smůlu. Já ten dům prostě miluju a budu o něm hovořit, kdy se mi zachce.</p>

<p>Ten dům byl jako sen vytvořený ze sněhobílého mramoru. Bylo zřejmé, že Kilian plně využil volnosti, kterou jsem mu poskytla. Samozřejmě, že měl nějaké finanční limity, ale v rámci svých možností jich využil dokonale. Hlavní budova byla vysoká a sloupoví jí do­dávalo trochu tolnedranský vzhled. Zvlněná křídla po obou stranách objímala zahradu s krásnými keři a kvě­tinovými záhony.</p>

<p>Vnitřek domu byl – pokud je to vůbec možné – ještě krásnější. Pokoje byly velké a dobře osvětlené vysoký­mi okny. Kuchyně byly velmi prostorné a koupelny v zadním traktu domu nelze nazvat jinak než luxusní­mi. Dům byl zatím bez nábytku, drapérií a koberců, a proto se v něm rozléhala ozvěna jako v jeskyni. Bylo nutno tam co nejrychleji položit koberce a pověsit zá­věsy.</p>

<p>„Dovolil jsem si najmout několik výrobců nábytku, výsosti,“ oznámil mi Kilian. „Dal jsem jim sice nějaké pokyny, ale asi by ses měla rozhodnout pro určitý styl nábytku v celém domě. Nemám rád, když se míchají různé styly židlí a stolů, a pak to vypadá někde ve skladišti, nemáš ten pocit?“</p>

<p>Věděla jsem přesně, o čem to mluví, Věž mého otce byla toho zářným příkladem. Dům byl opravdu ohromný a já jen doufala, že si Kilianova rodina s jeho údržbou poradí. Učinili jsme s Kilianem některá roz­hodnutí ohledně nábytku, koberců a dalšího vybavení, a pak jsem se vrátila do Vo Wacune.</p>

<p>V létě roku 2331 byl dům dokončen a já začala dělit svůj čas mezi domem ve Vo Wacune a venkovským domem u jezera Erat. Cestování mezi oběma místy mne nijak nezatěžovalo a dokonce mělo jisté výhody.</p>

<p>Samozřejmě, že v Arendii stále přetrvávalo jisté na­pětí, které se mi ale podařilo zvládnout, takže tam byl poměrně klid. V létě v roce 2333 mne ve Vo Wacune navštívil můj otec. Měla jsem pocit, že je zaskočen vzhledem mého domu. „Co to má znamenat?“ zeptal se mne, když ho Kilianova sestra Rana uvedla do knihovny. Není mi jasné, jak se mohl dostat přes Ranu: Otec nikdy moc nedbal na svůj vzhled a Rana byla na takovéhle věci hodně citlivá.</p>

<p>„To víš, rostu otče.“</p>

<p>„To vidím..“ Posadil se do židle vedle mne. „Objevila si snad někde zlatý důl? Vypadá to tu dost luxusně na to, kolik jsi měla peněz, když jsi sem před dvaceti lety přišla.“</p>

<p>„Vévodové z Arendie mne odměnili za to, že jsem překazila Ktačikovy plány. Poskytli mi roční rentu. Snad proto, že doufali, že nechám politiky. Chtěla jsem to odmítnout, ale Asrana mi to rozmluvila. Pamatuješ si Asranu, ne?“</p>

<p>„Ale jo, to byl ten diblík z Asturie.“</p>

<p>„Ano, to byla ona. Ta mi řekla, že bych měla ty pení­ze vzít a postavit si třeba dům. Líbí se ti?“</p>

<p>Pokýval hlavou. „Asi se v něm dá bydlet.  Koneckon­ců plníš Pánovy pokyny. Ty peníze přišly jaksi navíc.“</p>

<p>„Pán mi řekl, abych udržela mír v Arendii, otče. To znamená, že musím vyjít se všemi vévody. Vzala jsem ty peníze, abych je neurazila.“</p>

<p>„Dobře, ale jak můžeš takový palác udržovat?“</p>

<p>„Mám docela velké pozemky, starý Vlku. Vynáší mi dost peněz.“</p>

<p>„Tvoje pozemky?“ Zdálo se, že ho to překvapilo.</p>

<p>„Leží na sever od řeky Kamaar. Jestli se ti tenhle dům zdá příliš honosný, tak bys měl vidět mé venkovské sídlo. Doufám, že jsem tě příliš nezklamala, otče. Nese­dím – zatím – na trůnu sjednocené Arendie, ale mohu ti oznámit, že máš tu čest hovořit s její výsostí vévod-kyní z Eratu.“</p>

<p>„Jak si to dokázala?“</p>

<p>Řekla jsem mu o únosu a následném osvobození malého Kathandriona a o povýšení do mého současné­ho postavení.</p>

<p>„Neudělala jsi asturijskému vévodovi nic, co by nešlo napravit, Pol?“ Zdálo se, že napjatě očekává mou od­pověď. Otec svého času zabil poměrně dost lidí, ale z nějakého důvodu nechce, abych ho v tom následo­vala. Nikdy nebyl příliš konsistentní.</p>

<p>Vyprávěla jsem mu o Nerasinových problémech se žaludkem a on se rozesmál. „No to je perfektní, Pol!“ poblahopřál mi. „Takže arendské občanské války skon­čily bolením břicha!“</p>

<p>„Na nějaký čas snad ano. Dej se trošku do pořádku, otče. Večer máme společnost.“</p>

<p>„Bude tu nějaká párty?“</p>

<p>„Přesně řečeno, bude tady bál. Vévoda Alleran miluje hudbu a tanec, ale mám pocit, že stejně budeš středem pozornosti ty.“</p>

<p>„To je blbost!“ Odfrkl.</p>

<p>„Ne“ otce. To je politika. Má sice zrovna teď Arendii v hrsti, ale pro svou jistotu a bezpečnost bych byla rá­da, kdyby každému bylo zcela jasné, že jsi na mé straně a vždy mi přispěcháš na pomoc. Buď velmi majestátný. Chci, abys působil dojmem, že dokážeš hory přenášet. Chci, abys jim ukázal, jak dokážeš být ostrý, a co by je čekalo, kdyby se mne pokusili postavit na odpor.“</p>

<p>„Chceš mně tím naznačit, že jsem tvůj šampión?“</p>

<p>„Vždycky si jím byl, otče. Teď se vykoupej, přistřihni si vousy a vezmi si na sebe tu bílou róbu. Doufám, že mně na veřejnosti nezklameš.“</p>

<p>Můj otec se rád předvádí. Mám dojem, že už jsem se o tom zmiňovala. Dejte mu jeviště a naznačte mu, ja­kým směrem by se měl předvést, a on zvládne perfektní výstup. Nejdřív trochu nadával – stejně jako před tou řečí ve Vo Asturu – ale pak se nechal strhnout svým citem pro melodrama tak, že když jsme opouštěli Alleranův palác, zapadal plně do role „Ničitel Belgarat“. Smysl pro pravdomluvnost mi velí připustit, že to trochu přehrával, ale jeho představení bylo určeno Arendům, a to nejsou ti největší divadelní kritici na světě.</p>

<p>Nevadí ti ta kritika, že ne, Starý Vlku?“</p>

<p>Po  otcově návštěvě  roky  plynuly <emphasis>bez </emphasis>vážnějších komplikaci Samozřejmě se čas od času objevily menší spory, ale ty jsme vždy zažehnali na  každoročním Arendském sněmu. Stále méně často jsem musela vy­jíždět hasit tyto požáry, protože Arendové si postupně zvykali na život v míru. I moji vazalové postupně po­chopili, že to co dělám je i pro ně lepší než za „starých dobrých časů“ nevolnictví a peníze začaly nahrazovat čistě bártrový obchod, který dříve jasně převažoval. Měla jsem trochu potíže s tolnedranskými obchodníky, ale ty postupně zmizely, jen co jsem zavedla standardní míry a váhy. Také tomu napomohl trestní kodex, který obsahoval velké pokuty pro nedovolené upravování těchto jednotek. Zpočátku Tolendřanům nedocházelo, že to myslím vážně, takže byly moje zisky z pokut po­měrně vysoké. Peníze jsem se snažila využít i ke stavbě škol po celém mém vévodství. Nedosáhla jsem plné alfabetizace, ale položila jsem jí dobré základy. Navíc jsem ještě založila školu praktické medicíny v Sulturnu. Mým cílem bylo zdravé a vzdělané obyvatelstvo a mu­sím říci, že po nějaké době stálo celé vévodství při mně.</p>

<p>Vévoda Borrolan, nástupce starého vévody Corrolina, byl překvapen mým úspěchem a dal mi to najevo při našem setkání v létě roku 2340.</p>

<p>„To nic není, Výsosti,“ řekla jsem mu. „Myslím si, že ženy jsou mnohem praktičtější než muži, snad proto, že musí vařit. Muži jsou snílkové, ale ať už je sen jakýkoliv, neupeče vám ani kousek chleba. Když se na to podíváš z praktické stránky, ten kdo dokáže pracovat v kuchyni, umí vládnout i na svém území velkém nebo malém.“</p>

<p>Každodenní práce s řízením vévodství v Eratu leželo hlavně na Kilianových bedrech. Byl teď v nejlepších letech a byl velmi rozumný. Technicky vzato byl správce mých pozemků, ale moji vazalové brzy pozna­li, že dám na jeho názory, a proto se snažili s ním dobře vycházet. Nikdy své pozice nezneužil. Jeho obvyklá odpověď na jakoukoliv petici nebo stížnost byla velmi jednoduchá; „Vyřídím to její Výsosti, lorde. Uvidíme, co na to řekne.“ Pak počkal několik týdnů a vyřídil moje „rozhodnutí“, aniž bych o tom měla sebemenší ponětí. Jeho postavení v mém vévodství bylo zhruba stejné, jako postavení Kamiona na Ostrově větrů. Slou­žil jako nárazník nebo filtr, který ke mně nepustí drob­né každodenní problémy. Seznámila jsem ho se svou obecnou ideou a on se potom postaral o její praktické naplnění. I když si to neuvědomoval, byl můj přítel vlastně organizační génius. Řečeno jednou větou, on řídil Erat a já celou Arendii.</p>

<p>V roce 2350 však začal viditelně scházet. Vlasy mu, zešedly a měl problémy se sluchem. Většinou ho musel někdo vodit, protože i špatně viděl, a sluchová trumpetka mu pomáhala při poslechu. Moje návštěvy v domě u jezera se stále více podobaly návštěvám léka­ře v domě nemocného. Upravila jsem mu dietu a pře­depsala různé exotické čaje. „Ty se ničíš, Kiliane,“ za­řvala jsem do jeho trumpetky při své návštěvě na pod­zim v roce 2352. „Proč o sebe víc nepečuješ?“</p>

<p>„Kdo by se trápil s dlouhověkostí, paninko?“ odpo­věděl se sveřepým výrazem. „Nikdo z naší rodiny se nedožil víc jak padesátky a mně už je osmašedesát. Už jsem měl být nějakých dvacet let v hrobě.“ Pak se za­smál. „Po pravdě řečeno většina z mé rodiny zahynula při hospodské rvačce a to se dá těžko nazvat přiroze­nou smrtí. Já se ovšem v hospodě pořádně neporval od té doby, co jsme se seznámili. Zkazila jsi mi celý život, Polgaro, nestydíš se trochu?“</p>

<p>„Ani ne, Kiliane. Myslím si, že bys měl pomalu předat část svých povinností někomu z rodiny, komu důvě­řuješ. Vůbec si neodpočineš, protože se staráš o každou prkotinu. To přenechej někomu jinému a sám se starej jen o zásadní věci.“</p>

<p>„Ještě nejsem mrtvý, dokážu se o to postarat.“</p>

<p>A taky to dokázal – ještě další dva roky. Pak se ovšem jeho problémy zvětšily a já strávila několik mě­síců u jeho lože. Dokonce jsem se Alleranovi omluvila z letošního Arendského sněmu.</p>

<p>Jedné bouřlivé podzimní noci ke mně vrazila kolem půlnoci Rana a probudila mne. „Chce tě vidět,“ řekla. „Asi by sis měla pospíšit.“</p>

<p>Rychle jsem se oblékla a běžela za ní k nemocnému.</p>

<p>„Tady jsi, paninko,“ řekl umírající slabým hlasem. „Běž, prosím tě, pryč Rano. Chtěl bych něco říct paní Polgaře o samotě.“</p>

<p>Jeho nejmladší sestra ho lehce políbila a smutně ode­šla z místnosti.</p>

<p>„Teď už mi nemůžeš nic udělat, paninko, tak ti něco řeknu než mě zasypou hlínou. Víš, že jsem si nikdy ne­bral servítky. Ale tohle jsem si ti říct nikdy neodvážil. Miluju tě Polgaro od chvíle, kdy jsem tě prvně spatřil. Tak a je to. Už jsem ti to řekl a teď můžu usnout na vždycky,</p>

<p>Lehce jsem mu políbila ruku. „Já tě taky miluju, Kiliane,“ řekla jsem a měla jsem pocit, že mě slyší,</p>

<p>„Ajaj, není to milé, děvče?“ zašeptal.</p>

<p>Seděla jsem vedle svého přítele a držela ho za ruku ještě nějaký čas po tom, co umřel. Potom jsem s pláčem přetáhla deku přes jeho mírumilovnou tvář.</p>

<p>Pohřbili jsme ho v malém hrobě na pomezí louky a háje. Zdálo se, že i vítr s námi sdílí náš smutek, protože rozvlnil stromy kolem nás.</p><empty-line /><p><strong>XX.</strong></p>

<p><strong>Kilian byl</strong> mrtev, ale zanechal mi po so­bě dostatečné dědictví. Sice jsme to původně neměli v úmyslu, ale nakonec se členové jeho početné rodiny stali mými dědičnými služebníky. Generace v mých službách střídala generaci a já si to téměř ani neuvědomila. Tato návaznost byla dost po­hodlná a výhodná. Všichni mě dobře znali, protože jsem většině z nich osobně pomáhala na svět, když je­jich matky rodily. To já se jich dotýkala jako první a to nás nějak automaticky sbližovalo. Znala jsem je od ma­lička a oni byli vychováváni a cvičeni k tomu, aby vstoupili do mých služeb.</p>

<p>Výhody tohoto uspořádání fungovaly obousměrně, protože návaznost je velmi důležitá pro lidi v tak zvláštní situaci, jako jsem byla já. Myslím, že Kilian by to asi komentoval takhle: „Jo, když někdo má žít věcně, prostě se mu<emphasis> </emphasis>občas přihodí, že se cítí v širým světě osaměle.“ Moji oddaní služebníci, ať již v mém domě ve Vo Wacune či na mém panství u jezera Erat, tak vy­plňovali ony mezery, které s sebou vždy přináší smrt někoho z vašich blízkých.</p>

<p>Většina z mých původních vazalů tedy zemřela dříve než se století překulilo k roku 2400 a jejich následovníci postupně získávali stále lepší společenské návyky. Nad hlavou jim neustále visela hrozba, která byla v celé Arendii dost překrouceně nazývána „Nerazinovou stížností.“ Ačkoliv tedy možná nesouhlasili s některými z mých sociálních vylepšení, rozhodně byli natolik prozíraví, aby si své případné námitky nechali raději pro sebe. Také díky tomu, že jejich bývalí nevolníci již nebyli vázání k určitému území v podstatě jako otroci, chovali se teď ke svým pracovníkům docela slušně. Obzvlášť se to projevilo poté, co krutí a namyšlení vlastnící půdy v době žní s překvapením zjistili, že ne­mají žádné pracovní síly. Pohled bezmocných nelidů na hnijící obilí byl dozajista pádným ponaučením. Těší mě pomyšlení na to, že jsem alespoň drobným dílem přispěla k zavedení lidské slušnosti, která je tak cha­rakteristická pro sendarský archetyp. Pohrávám si s celými národy je naprosto strhující činnost, co říkáte?</p>

<p>Změny probíhající na území mého vévodství jsem si předem promyslela, ale to, co se odehrálo ve Vo Wacu­ne, byla spíše velká náhoda. Trávila jsem tam drahnou část svého času v paláci, protože moje postavení takřka vyžadovalo, abych se aktivně účastnila politického dě­ní. Politika je ale přece jenom převážně mužská záleži­tost a nastávaly chvíle, kdy jsem si prostě chtěla odpo­činout v ženské společnosti. Příležitostně jsem tedy do svého domu ve městě sezvala předem vybrané dámy a mohly jsme se bavit o věcech,  kterým by muži prostě nemohli porozumět. Jak jsem již poznamenala dříve, představovaly arendské ženy skupinu lehkomyslných osůbek bez názoru se zájmem o módu, nejnovější drby a uhánění vhodných manželů. Tak se to alespoň jevilo na první pohled. Přece jen jsem ale narazila na několik zajímavých dam, které to měly v hlavě docela dobře srovnané. Asrana patřila právě mezi tyto výjimečné případy. Oťukala jsem si pečlivě všechny dámy nále­žející ke dvoru wacitského vévody a vybrala jsem si ty nejlepší a nejbystřejší z nich. Pak jsem je zvala do své knihovny či růžové zahrady a zdánlivě nezávaznou konverzací jsem je začala vzdělávat. Je vždycky po­vznášející sledovat obrození mysli a po nějaké době se naše diskuse začaly odklánět od módních trendů a prázdných tlachů k závažnějším tématům. Moje ne­formální „dámská škola“ vychovala slušnou řadu žen, které měly významný vliv na wacitský politický i spo­lečenský život. Ženy mají totiž vrozený cit pro jemné směrování a ovlivňování svých manželů. Právě toho jsem využila a moje svěřenkyně pozměnily některé zvyky, které se mi ze srdce protivily.</p>

<p>Scházely jsme se vždy večer v růžové zahradě či na vzdušné terase a sledovaly jsme, jak pomalu na nebe vyplouvají hvězdy. Pojídaly jsme mražené ovoce, které nám přinesli hoši z kuchyně, a naslouchaly jsme zpěvu slavíků, kterým jakoby pukala srdce. A protože jsem si vybrala většinu sličných a zajímavých žen, které se u dvora nacházely, scházeli se v ulici u mého domu dychtiví mladíci. Hned za obvodovou zdí nám zpívali serenády svými tenory, ve kterých zaznívala touha. Umím si představit i horší způsoby jak trávit večer.</p>

<p>Pětadvacáté století představovalo v Arendii dobu poměrného klidu a míru. Samozřejmě se tu a tam roz­hořely vášně a vyskytly se nějaké potyčky, většinou coby důsledek odvěké krevní msty mezi sousedícími barony. Arendští vévodové naštěstí používali milého přesvědčování a hrozby jasné převahy svých vojsk tak obratně, že většinou plameny zadusili rychle a bez mojí výraznější pomoci. Přesto jsem ale vznesla jednu kon­struktivní připomínku a jak se ukázalo, byla velice účinná. Každý vazal je povinen svému pánovi poskyt­nout patřičný počet bojovníků, jakmile ten jej o to po­žádá. Vévodové tedy brzy přišli na to, že mír nastává téměř okamžitě poté, co svárlivé barony připraví o všechny schopné muže uplatněním právě tohoto svého práva.</p>

<p>Svět za hranicemi Arendie se také měnil mílovými kroky. Šerečtí piráti i nadále pořádali ozbrojené ná­jezdy na tolnedranské pobřeží. Trvalo to celé pěta­dvacáté století, i když původní důvody byly již dáv­no zapomenuty a nikdo si nepamatoval ani Maragor. Přesto stále nejmocnější alornský kmen plenil a podpaloval tolnedranská pobřežní města a zbožně své barbarství vysvětlovali tvrzením, že pouze plní Belarovy příkazy. Tohle všechno ovšem poměrně náhle skončilo roku 2537, kdy na císařský trůn v Tol Honetu nastoupila první borunská dynastie. Ran Borun I. byl podstatně schopnějším mužem než jeho před­chůdci, členové druhé vorduvanské dynastie. Od­volal své zlenivělé netečné legie z jejich pohodlné posádky v Tol Honetu a nasadil je na stavbu dláždě­né cesty, která se táhne od ústí řeky Nedran až na sever k Tol Vordue. Stavba rozesela vojenská ležení podél celého mořského pobřeží, takže byly v dosahu tradičních šereckých cílů. Šerečtí lupiči tedy naráželi na čím dál tvrdší odpor, když se vylodili na břeh s nekalými úmysly. Po nějaké době tedy došli k závěru, že již splnili své náboženské povinnosti a že by bylo načase jít se poohlédnout po nějakém zá­bavnějším hřišti.</p>

<p>Protože byl Ran Borun prvním mužem svého rodu na císařském trůně, jeho palác se stále hemžil zbylými Vorduvany. Představovali široké spektrum od celkem neškodných lumpů až po zcela zjevné a zvrhlé krimi­nálníky. Vorduvany dost zaujal Ktačikem vypracovaný plán již na počátku čtyřiadvacátého století. Neustále se vlekoucí arendské občanské války poskytovaly Vorduvanům nepřebernou paletu možností, jak sprostě vy­dělávat – zejména na obchodu se zbraněmi. Takzvaný „Polgařin mír“ nastolený v Arendii jim tedy uzavřel výhodný trh a moje jméno bylo běžně proklínáno od Tol Vordue přes Tol Horb až po Tol Honet. Borunové ale pocházeli z jižní částí, takže jim zeměpisná poloha příliš neumožňovala účastnit se výhodného obchodu v Arendii. Ran Borun proto neviděl žádný důvod, proč realizovat kterékoliv z poměrně exotických řešení pro­blému, které mu navrhovali Vorduvané, Horbiti a Ho­netové.</p>

<p>Muselo to být někdy kolem roku 2560, když se Šerekové přestali bavit nájezdy na tolnedranské pobřeží, kdy kabala těch tří rodů rozhodla trochu rozdmýchat nepokoje v Arendii. Navštívili v Mimbre tehdy vlád­noucího vévodu, což byl mladíček jménem Salereon, a otevřeli opět onu Pandořinu skříňku, kterou jsem již považovala za uzamčenou jednou provždy. Zahájili rozhovor jeho oslovením „Výsosti“ a vysvětlili mu to tím, že Mimbre je přece největším ze všech čtyř vévodství a tudíž i tamní vévoda je prakticky králem celé Arendie. Tedy hned poté, co se mu podaří obsadit ostatní tři. Naštěstí pro nás se v tehdejší situaci vypla­tila moje pečlivá výchova arendských vévodů. Salereon se v doprovodu pouze několika služebníků vydal na sever a navštívil mě onoho pozdního jara na mém pan­ství, aby to celé se mnou prodiskutoval.</p>

<p>„Považoval jsem za rozumné se s tebou poradit dříve než se do té záležitosti pustím, Milosti,“ říkal mi napro­sto vážně, když jsme spolu sami seděli v mé knihovně. Salereon byl pohledný chlapec, ale byl až děsivě na­tvrdlý. Svým způsobem mě vlastně právě žádal o do­volení, aby mi mohl vyhlásit válku. Nevěděla jsem ani, jestli mám okamžitě vybuchnout vzteky nebo se mu rovnou vysmát do obličeje. Nakonec jsem mu ale obe­zřetně a pomalu vysvětlila, čeho tím vlastně jeho tolnedranští přátelé chtějí dosáhnout.</p>

<p>„Musím se upřímně přiznat, že jsem nad tím takto neuvažoval, Milosti,“ připustil. „Myslel jsem si vlastně, že by bylo skutečně vnuknutím prozřetelností projed­nat tuto záležitost na setkání arendského sněmu tohoto léta. Vždyť argumenty tolnedranských vyslanců byly tak přesvědčivé. Domníval jsem se, že jakmile všechny detaily objasním tobě a svým drahým bratrům v Asturii a Wacune, mohl bych být prohlášen za krále na základě všeobecného souhlasu a vyhnuli bychom se tím jakýmkoliv narušením našich přátelských vztahů.“ On to myslel skutečně upřímně!</p>

<p>„Ach, drahý,“ dostala jsem ze sebe.</p>

<p>„Pozoruji ale, že jsi na mém výtečném návrhu přeci jen shledala nějakou vadu,“ prohlásil a tvářil se přitom poněkud překvapeně.</p>

<p>„Můj drahý, drahý Salereone,“ oslovila jsem ho, jak nejmírněji jsem dovedla, „co bys říkal tomu, kdyby Nanteron ve Wacune či Lendrin v Asturii přijeli v létě na Arendský sněm s tím, že právě <emphasis>on </emphasis>je přirozeným králem Arendie?“</p>

<p>„To bych si musel okamžitě pomyslet, že přišli o zdravý rozum, slečno Polgaro. Taková prohlášení by přece byla naprosto absurdní.“ Pak se v jeho očích ob­jevil první matný záblesk objevujícího se pochopení celé situace. Vypadal teď trochu přihlouple. „To tedy asi není dobré rozhodnutí, co?“ nadhodil.</p>

<p>Téměř okamžitě jsem impulzivně objala toho mladé­ho zaraženého vévodu. „Tvoje rozhodnutí nejprve to oznámit mně, předtím, než jsi ten návrh položil na stůl Sněmu, vyžadovalo takřka geniální rozvahu, Salereo­ne,“  snažila jsem se mu polichotit.</p>

<p>„Takto mě ještě dosud nikdo nehodnotil, má paní,“ přiznal se mi. „Zdá se mi, že mé prvotní uvažování patrně nezahrnovalo veškeré aspekty tak složitého problému. Protože je tomu tak, byl bych velmi rád, kdybych se v této záležitosti mohl řídit tvými radami.“</p>

<p>„To je další z tvých brilantních rozhodnutí, Milosti. Myslím, že ti to jde čím dál lépe.“ Chvíli jsem situaci zvažovala. „Myslím, že by bylo rozumné povolat sem Lendrina a Nanterona,“ prohlásila jsem. „Možná by­chom letos měli jednání arendské Rady uspořádat zde místo tradičního sídla. Podniknu příslušné kroky, abych udržela Tolnedřany z dosahu, zatímco se tu my čtyři budeme radit. Tentokrát uspořádáme jednání Sněmu v rodinném kruhu.“</p>

<p>Během týdne na místo našeho jednání dorazil jak Nanteron z Wacune, tak Lendrin z Asturie. Vzala jsem si je stranou jednoho po druhém a použila jsem na ně veškeré dostupné výhružky odplaty, kdyby je napadlo se jen pousmát, až jim budu vyprávět o Salereonově prostinkém uvažování. Určitě mě plně pochopili.</p>

<p>Celou záležitost jsme nějakou dobu podrobně roze­bírali a hledali řešení, jak vyřadit Vorduvany, Honety i Horbity. Došla jsem k závěru, že nejlépe je od vmě­šování se do vnitřních záležitostí Arendie odradíme tím, že to celé předložíme k uvážení Ranu Borunovi I. Nabídla jsem se, že vyrazím do Tol Honetu a trochu si s Jeho Císařskou Výsostí popovídám osobně. Rozhodla jsem se vynechat všechny ty únavné formality, které by normálně takové důležité návštěvě předcházely, a roz­letěla jsem se na jih do Tol Honetu. Téměř celý den jsem musela poletovat kolem rozlehlých pozemků ná­ležejících k císařskému paláci, než se mi naskytla příle­žitost, kterou jsem prostě musela využít. Jak se ukáza­lo, Ran Borun a já jsme měli společnou zálibu. První z rodu Borunů byl stejně jako já vášnivým pěstitelem růží a několik hodin denně trávil ve svých zahradách. Usadila jsem se tedy nedaleko na větvi menšího stromu a vzala jsem na sebe svou podobu, zatímco on věnoval veškerou pozornost prohlížení povadlé rostlinky.</p>

<p>„Myslím, že by potřebovala trochu více hnojiva, Vý­sosti,“ nadhodila jsem klidně.</p>

<p>Rychle se otočil jako na obrtlíku a zíral v němém úža­su. Byl to malý muž, dokonce i na Tolnedřana, a jeho zlatý plášť coby odznak jeho postavení vypadal poně­kud nepatřičně, jak se tu tak hrabal v záhoncích.</p>

<p>„Kdybys byl tak laskav a pomohl mi na zem, Výsosti, ráda se na tu tvoji nebohou květinku podívám,“ řekla jsem zdvořile.</p>

<p>„Kdo jsi?“ zeptal se mě, „A jak ses mohla dostat přes moje strážné?“</p>

<p>„Pravděpodobně budeš znát mého otce, Ran Borune,“ odpověděla jsem. „Vypadá jako ošuntělý starý mužík s bílými kníry a neustále má nutkání lidem říkat, co mají dělat. Bude tomu již dobrých pět století, co se zná s vaší rodinou.“</p>

<p>„Máš na mysli Belgarata?“</p>

<p>„To je přesně on.“</p>

<p>„To by ale znamenalo, že ty jsi Polgara, vévodkyně z Eratu.“</p>

<p>„Přesně tak. Říkala jsem si, že by bylo úplně nejlepší, kdybychom si my dva mohli promluvit pěkně v soukromí. Mohl bys mi prosím podat ruku? Větev stromu přece jen není to nejdůstojnější místo k sezení, když chceme projednávat státní záležitosti.“</p>

<p>Pomohl mi na pevnou zem a v očích měl pořád tro­chu překvapený výraz.</p>

<p>Podívala jsem se na jeho neduživý růžový keřík. „Zkus mezi její kořeny zakopat mrtvou rybu, Ran Borune,“ poradila jsem mu. „Zasadil jsi ji příliš blízko k té svažující se stříšce. Dešťová voda proto odplavovala všechny živiny z okolní půdy. Možná bys měl zvážit, zda by nebylo lepší ji příští zimu přesadit, až se uloží ke spánku. Tak, a teď ta moje záležitost, děje se něco o čem bys měl rozhodně vědět. Vorduvané, Honeti a Horbiti strkají nos do arendských záležitostí a my jim to chceme zarazit.“</p>

<p>Zatvářil se skutečně velmi podrážděně. „Co to hod­lají provést tentokrát?“ ptal se mě.</p>

<p>„Navštívili mimbratského vévodu Salereona a doko­nale mu popletli hlavu velikášskými královskými am­bicemi. Nebohý chlapec byl úplně zmaten tím jejich ustavičným pochlebováním a už se málem chystal pro­hlásit se za krále Arendie. To by ale téměř okamžitě vedlo k roztržce a v Arendři by vypukla nová občanská válka. Stálo mě hodně času a úsilí, než jsem v Arendii nastolila mír a tak bych byla opravdu ráda, kdyby to tak zůstalo i nadále.“</p>

<p>„To jsou ale idioti!“ vybuchl hněvem.</p>

<p>„Mám naprosto stejný názor na věc jako ty, Výsosti. Tvoji šlechtici na severu jsou pěkná sebranka lakomců a jsou zapojeni do obchodu se zbraněmi. Mír v Arendii jim samozřejmě nepěkně přiškrtil zdroj příjmů a tak se snaží rozdmýchat spory. Budu proti tomu muset po­měrně radikálně zasáhnout a raději jsem ti chtěla pře­dem objasnit, jaké důvody mě k takovým krokům ve­dou.“</p>

<p>„Vy se chystáte vpadnout s armádou do severní Tolnedry?“ Řekl to s patrnou nadějí v hlase.</p>

<p>„To ne, Ran Borune,“ zklamala jsem ho. „Nemám v úmyslu narušit vaše hranice. Zato se ale chystám uzavřít ty svoje. Vévodové arendští udělají přesně to, co jim poradím, a tak na nějaký čas uzavřu celou naši hranici pro veškeré Tolnedřany.“</p>

<p>V tom okamžiku jeho tvář dostala mrtvolně bledou barvu.</p>

<p>„Bude to zhruba jenom na rok, Výsostí,“ rychle jsem ho uklidnila, „prostě jenom chci mít jistotu, že mě všichni ti lakomí darebáci správně pochopí. Nezruinuje je to úplně, ale nebudou k tomu mít daleko. Naše opat­ření nebudou mít téměř žádný efekt na Boruny, Anadily či Ranity, protože všichni žijete v jižních částech země. Určitě to ale tvrdě zasáhne severní rody. Chci je odnaučit motat se do vnitřního mírového uspořádání Arendie a mám pocit, že tohle je ten nejlepší způsob, jak si získat jejich pozornost. Nějakou dobu se budou pokoušet překonat naše uzavřené hranice a pak se bu­dou muset naučit vyžít i bez těch krvavých zisků, které tak nestydatě ždímali z utrpení arendskěho lidu. Tohle je po nějaké době naučí, co myslíte?“</p>

<p>Souhlasně se zašklebil a byl to úsměv téměř ďábel­ský. „Jsem ti velmi zavázán, Polgaro,“ řekl potom.</p>

<p>„Tomu tedy skutečně nerozumím.“</p>

<p>„Moje rodina má totiž přece jen určitý podíl na ob­chodu s Arendií a vlastníme tam několik pozemků. Když teď všechno prodáme, budeme mít opravdu velký zisk. Jakmile ale uzavřete hranice pro všechny Tolnedřany, veškeré zásoby i majetek uložené v Arendii tady ztratí cenu. My tedy vyděláme velké jmění a severní rody –které stejně nepatří mezi mé nejlepší přátele – dostanou pěkný výprask na pa­mětnou.“</p>

<p>„Taková škoda,“ zamumlala jsem.</p>

<p>„Také si myslím. A protože jsem vrchním velitelem všech legií, mám takový pocit, že bude moje armáda příliš zaneprázdněna jinými povinnostmi. Rozhodně si nemohu dovolit je odeslat na sever, aby útočily na arendskou hranici.“</p>

<p>„Není to tragická souhra okolností?“ S Ran Borunem jsme si začínali velmi dobře rozumět.</p>

<p>„Chtěl bych po tobě ale ještě jednu laskavost – vý­měnou za to, že odepřu severním rodům podporu ar­mády.“</p>

<p>„Klidně si řekni o cokoliv, drahý chlapče.“</p>

<p>„Dáš mi vědět s dostatečným předstihem, až se bu­deš chystat znovu zprůchodnit hranice, že ano? Řek­něme tak týden dopředu? To by mi mělo stačit, abych skoupil veškeré zboží i nemovité pohledávky Vorduvanů, Honetů a Horbitů. Myslím, že bych je měl dostat pěkně pod cenou. Pak, až se zase normálně rozběhne obchodování s Arendií, vydělám na tom miliony.“</p>

<p>„Jsem vždycky ráda, když mohu svému příteli po­moci prosadit se,“ odvětila jsem.</p>

<p>„Polgaro, já tě miluji!“ zvolal jásavě.</p>

<p><emphasis>„Ran Borune!“ </emphasis>ohradila jsem se s předstíraným pře­kvapením. „Vždyť jsme se teprve před chvílí poznali!“</p>

<p>Zasmál se a zatančil si radostí mezi svými růžovými záhony. „Já je pěkně oškubu, Polgaro!“ zakřičel. „Sedřu z nich kůži zaživa! Zadlužím ty darebáky na severu tak, že budou splácet několik generací!“</p>

<p>„Když už je tak pěkně oškubeš, nemusíš ani nijak utajovat můj podíl na téhle naší přátelské dohodě. Bu­de myslím docela příjemné, až všichni v severní Tolnedře budou zelenat vzteky při pouhém vyslovení mého jména.“</p>

<p>„O to se rozhodně postarám,“ slíbil mi. Poté znovu ukázal na svou živořící růži. „Jaká ryba by asi byla nejlepší?“ vyzvídal.</p>

<p>„Myslela bych, že kapr,“ poradila jsem mu. „Jsou přeci jen větší – a taky tučnější.“</p>

<p>„Hned se do toho pustím. Nechtěla bys se se mnou vydat na rybářskou výpravu?“</p>

<p>„Možná až někdy jindy. Teď bych se raději měla vrá­tit na své panství v Arendii. Hranice s Tolnedrou ne­prodyšně uzavřeme za dva týdny. To by ti<emphasis> </emphasis>mělo po­skytnout dostatek času, abys pěkně podfouknul seve­řany.“</p>

<p>„Přijď kdykoliv se ti zachce, Polgaro. Dveře mého paláce budou pro tebe stále otevřeny.“</p>

<p>V ten moment jsem změnila svou podobu. Ran Borun a já jsme spolu sice vycházeli báječně, ale přece jen jsem mu chtěla ukázat, kdo <emphasis>doopravdy </emphasis>jsem. Obkroužila jsem ho, polechtala jsem ho na tváři svými koncovými pírky a pak jsem odletěla.</p>

<p>Existuje samozřejmě mnoho způsobů, jak zažehnat nebezpečí války, ale na tohle řešení jsem skutečně pyš­ná. Nejen, že jsem téměř zruinovala své nejnepříjem­nější sousedy, ale zároveň jsem získala přítele.</p>

<p>Arendie poté setrvávala v míru a dokonce se mi po­dařilo zorganizovat několik mezirodových sňatků. Pomohla jsem tak obrousit některé rozdíly, které vždycky představují dobrou živnou půdu pro vypuk­nutí války.</p>

<p>Počátkem osmadvacátého století – myslím, že to bylo kolem roku 2710 – přišli vévodové Gonerian z Wacune, Kanallan Asturijský a Enasian z Mimbre s návrhem, který jsem považovala za poněkud směšný. Byli ale celým svým nápadem tak nadšeni, že jsem se nakonec trochu neochotně poddala jejich vůli. Mám pocit, že se ten nápad původně vylíhnul v hlavě Enasiana, protože Mimbratové vždycky zbožňovali epiku a zbytečné konvence. Nenavrhovali mi totiž nic jiného než rytířský turnaj za účasti šlechticů ze všech čtyř vévodství. Vítěz tohoto klání – jestliže se tedy někomu podaří přežít ono krvavé ušlechtilé mrzačení – se měl stát mým ochráncem.</p>

<p>Na co by asi tak <emphasis>mně</emphasis> byl nějaký ochránce?</p>

<p>Všichni to ale mysleli tak dobře. „Drahá paní,“ říkal mi Enasian a v očích měl přitom opravdové slzy, „Ty potřebuješ rytíře ochránce, který by tě bránil před urážkami a pohanou. Drzí lumpové, tušící tvoji bezbrannost, by mohli překročit hranice dvorného chování a obtěžovat tě nevhodnými návrhy. Mí bratři i já by­chom samozřejmě rádi povstali na tvoji obranu, ale připadá mi – a Gonerian i Kanallan souhlasí – že bys měla mít neohroženého rytíře neustále po svém boku. Ten pohotově ztrestá jakoukoliv nepravost, kterážto by mohla býti namířena proti tvé osobě.“</p>

<p>Mluvil tak upřímně, že jsem prostě neměla to srdce vysvětlit jim onu zjevnou pravdu. Někoho na poskyto­vání ochrany jsem potřebovala asi stejně nutně jako třetí nohu. Čím víc jsem o tom ale uvažovala, tím více se mi takové sportovní klání – obzvlášť zahrnující po­volené násilí – zdálo užitečné. Mohlo být vhodnou náhradou za válečné vzrušení pro případ, že by se ně­komu stýskalo po „starých dobrých časech.“</p>

<p>Rozhodli jsme se turnaj uspořádat na Velké arendské pláni, protože měla výhodnou polohu ve střední části země. Byly vztyčeny tribuny coby stanoviště pro divá­ky a upravena kolbiště pro souboje s dřevci na váleč­ných koních. A protože jsem měla pocit, že se budou velmi hodit, přijela jsem se studenty fakulty praktické­ho lékařství ze Sulturnu, aby se postarali o raněné obě­ti.</p>

<p>Protože celá ta slavnost byla uspořádána na mou po­čest, podařilo se mi zakázat většinu potenciálně nebez­pečnějších činností a zbraní. Naprosto striktně jsem za­trhla velkou hromadnou bitku válečníků. Sice se kvůli tomu hodně ošívali a ohrnovali pysky, ale já věděla, že by velkolepá hospodská rvačka plně vyzbrojených bo­jovníků v mžiku naplnila omezenou kapacitu našeho polního lazaretu. Také se mi podařilo zakázat používá­ní bitevních seker a těžkých řemdihů a dřevce musely mít otupené ostří. Páteří celého turnaje byly samozřej­mě rytířské souboje podle přesných pravidel –pestrá událost, při níž se rytíři v lesknoucí se zbroji a jasně zbarvených pláštících ženou přes pláň proti sobě a sna­ží se vzájemně shodit z koně pomocí dvacet stop dlou­hých dřevců. Protože ale i vítěz takového souboje slyší ještě několik hodin poté v uších kostelní zvony, byly souboje ještě proloženy i jinými akcemi, aby se rytíři mohli zotavit. Byla uspořádána soutěž ve střelbě z luku a ve střelbě z katapultu, kde se hod­notila vzdálenost a přesnost. Pro nevolníky a svobodné pracovníky bylo určeno vzpírání, vrhání klády a bal­vanů. Zábavu kromě toho obstarávali ještě kejklíři, zpěváci a tanečníci.</p>

<p>Celé to bylo velice zábavné, ale trvalo to <emphasis>týdny </emphasis>a já jsem samozřejmě u všeho musela být a jenom jsem mohla přemýšlet, jaká by byla cena za mou nelidskou trpělivost</p>

<p>Celkovým vítězem rytířského klání, který byl ale cel­kem jasný již od prvního souboje, se nakonec stal teh­dejší baron z Mandoru, mimbratský rytíř jménem Mandoratan s ohromně vyvinutým svalstvem. Docela dobře jsem ho znala, protože mi můj otec dal za úkol dohlédnout na jejich rodinu. Zcela zjevně měl s rodem z Mandoru své plány.</p>

<p>Měla jsem Mandoratana docela ráda – zejména poté, co se mi ho konečně podařilo přesvědčit, aby přede mnou nepadal na kolena pokaždé, když vstou­pím do místnosti. Muž oblečený v plné zbroji je totiž <emphasis>tak hlučný, </emphasis>byť je to od něj vyjádření úcty. Zazname­nala jsem, že se úroveň chování společnosti u mého malého dvora skutečně podstatně zlepšila od té doby, co za mým křeslem stál ochránce v plné zbroji a tvářil se nesmlouvavě. Moji vazalové již v té době měli po­měrně dobré vychování, ale Mandoratanova přítom­nost je postrčila k tomu, že své mravy vybrousili k dokonalosti.</p>

<p>V osmadvacátém století panoval v Arendii naprostý klid a moje vévodství celé utěšeně vzkvétalo a zelenalo se. Domnívám se, že to bylo zejména díky vylepšené­mu způsobu obdělávání a úpravy půdy, který ode mě odkoukali moji leníci. Na dnešním území Sendarie bylo vždycky dost jezer a naprostá většina z nich je kolem dokola obklopena pásy rašelinišť. Už na Větrném ostrově jsem zjistila, že rašelina dokáže úplné divy, když ji správné zahrabete do půdy. Jestliže ještě navíc ales­poň trochu spolupracovalo počasí, každým rokem byla na mém panství úroda bohatší a lepší. Přivezla jsem nové druhy plodin a zkoušela jsem chov lepších druhů skotu, které jsem sehnala v Algarii. Přehrabala jsem celou knihovnu strýčka Beldina a hledala v ní spisy o zemědělství – většinou od studentů a učitelů melcenské univerzity – a ty nejlepší technologie jsem využila na svých polích. Dala jsem vybudovat cesty od farem k tržištím a v omezené míře jsem dohlížela na ceny. Chtěla jsem totiž mít jistotu, že farmáři v mém vévod­ství nebudou bráni na hůl od obchodníků, kteří odebí­rali jejich plodiny. V jistých kruzích mě pomlouvali ja­ko všetečnou ženskou, ale mně to bylo vlastně jedno. Starala jsem se o své Eratské vévodství s mateřskou pé­čí a mí poddaní si brzy uvědomovali, že se „mamka o všechno dobře postará.“</p>

<p>Vyskytly se ale i věci, do kterých mamka zasáhla a to ne zrovna podle jejich přání. Zaprvé jsem nesmlouvavě trvala na tom, aby udržovali své vesnice čisté a pra­cantům, kteří se už po práci těšili na žejdlík piva v nejbližší hospodě, se zrovna nelíbilo, že museli nejpr­ve uložit veškeré nářadí, než mohli jít oslavovat. Také jsem okamžitě učinila přítrž bití manželek, což byla ob­líbená zábava překvapivě velkého počtu mužů. Zvolila jsem přímou metodu. Muž, který je natolik hloupý, aby byl schopen bít svou manželku, patrně nebude naslou­chat argumentům. Proto jsem nařídila svým strážcům pořádku v každé vesnici, aby „přesvědčili“ takové ná­silníky jít si hledat jinou zábavu. Přesto jsem je ale na­bádala k tomu, aby při svém domlouvání nezlámali příliš mnoho kostí. Koneckonců, muže s oběma noha­ma zlámanýma nemůžete dost dobře nutit do práce. Vzpomínám si, že v jedné vesnici uprostřed vévodství byl opravdu <emphasis>velice </emphasis>tvrdohlavý manžel. Dráb mu musel postupně zlámat všechny čtyři končetiny, než konečně pochopil. Poté se z něj ovšem stal ten nejohleduplnější manžel, jakého si dokážete představit.</p>

<p>Rytířský turnaj na Velké arendské pláni se stal pravi­delnou součástí, chcete-li zpestřením, našeho každo­ročního zasedání arendské Rady a jen se tím usnadnilo udržování stálého míru v zemi. Ke konci století se ale v Asturii dostal k moci rod Orimanů a vztahy mezi čtyřmi sousedními vévodstvími byly skutečně napjaté. Orimanové byli hamižní, ambiciózní a vůbec se nezdráhali používat i nekalé metody. Prvním z orimanských vévodů se stal drobný chlapík, který trochu připomínal krysu a myslel si, jak je chytrý. Jme­noval se Garteon a začal si hledat nejrůznější záminky a výmluvy, aby se nemusel zúčastňovat pravidelných zasedání Rady. Poté co již třetí setkání poznamenala jeho neúčast, rozhodla jsem se s ním vážně promluvit. V té době byl mým ochráncem jeden z mých vlastních baronů, mohutný chlapík alornského původu jménem Torgun. Vyrazili jsme tedy do Vo Asturu a baron Torgun dal velmi důrazně najevo, že pobije hodně vojáků, jestli nebudu okamžité vpuštěna k vévodu Garteonovi. Alornové mohou být občas užiteční.</p>

<p>Vykutálený skrček Garteon mě uvítal s předstíraným slizkým úsměvem a neustále se mi omlouval, jak moc ho mrzí jeho neúčast na jednáních.</p>

<p>„Neslyšel jsi náhodou něco o „Nerazinově stížnosti,“ Milosti?“ uťala jsem proud jeho výmluvnosti. „Zdá se mi, že se u tebe projevují všechny příznaky nástupu této zhoubné choroby a já jsem vyškolená léčitelka, takže rozeznám jakoukoliv nemoc. Velmi důrazně bych Ti doporučovala, aby sis dal opravdu záležet a příští rok se jistě zúčastnil našeho setkání. Vévoda Nerazin se svíjel na podlaze, kvílel a zvracel přitom krev. Myslím, že to bylo skutečně velmi nepříjemné.“</p>

<p>Z Garteonovy tváře najednou vyprchala všechna krev a byl bílý jako stěna. „Určitě tam budu, slečno Polgaro,“ sliboval. Bylo zjevné, že Nerazinovo břichabolení již vstoupilo do arendského folklórního vyprá­vění.</p>

<p>„Budeme tě tedy netrpělivě očekávat,“ řekla jsem mu tvrdě. Pak jsme spolu s baronem Torgunem opustili Vo Astur.</p>

<p>Měla jsi mi nechat volnou ruku, má paní, já bych ho pěkně rozseknul vejpůl,“ vrčel Torgun hrozivě, když jsme odjížděli z města.</p>

<p>„Přece jenom bychom se měli chovat jako civilizovaní lidé, barone,“ mírnila jsem ho. „A civilizovaní lidé pro­stě nepůlí své sousedy. Myslím, že mě Garteon koneč­ně pochopil. Jestliže se ani příštího léta neobjeví na za­sedání, budu asi muset zvolit tvrdší metody až si příště my dva budeme zase takhle pěkně povídat.“</p>

<p>„Vážně bys to dokázala udělat?“ zeptal se najednou zvědavě Torgun. Myslím tedy, jestli bys ho opravdu mohla očarovat aby začal zvracet krev?“</p>

<p>„Když by to bylo zapotřebí, tak klidně.“</p>

<p>„K čemu tedy ale potřebuješ mě?“</p>

<p>„Abych si mohla užívat tvé příjemné společnosti, můj drahý Torgune. Co kdybychom se teď ale vydali na cestu domů? Již se blíží doba sklizně a na mě čeká spousta zařizování a povinností.“</p>

<p>O několik let později asturského vévodu Garteona vyhodili jeho baroni z okna. To je jedna z mála nevý­hod spojených se životem v paláci, který má vysoké věže. Vždycky totiž existuje určité riziko, že „nešťast­nou náhodou“ vypadnete z okna, které je ve výšce mnoha desítek stop nad vydlážděným nádvořím.</p>

<p>Jeho syn, který se mimochodem také jmenoval Gar­teon, byl snad ještě o něco horší darebák než jeho otec. Z Asturie se zkrátka stával zdroj problémů.</p>

<p>Vstoupili jsme do třicátého století a já si s překva­pením uvědomila, že už ovlivňuji podstatnou část událostí v Arendii téměř šest set let. Musím se přiznat, že mě to docela bavilo. Arendové se v mnoha směrech chovali jako děti a brzy na mě začali hledět jako na moudrého rodiče, na kterého se mohou obracet s většinou svých problémů. Možná ještě důležitější byla skutečnost, že se za mnou chodili poradit dříve než ně­co udělali. Díky tomu se mi dařilo včas zabránit všem případným katastrofám.</p>

<p>Na jaře roku 2937 jsem svým spoluvládcům oznámi­la, že Torgunův nástupce na místě mého ochránce je již v pokročilém věku. Byl to mimbratský rytíř jménem Anklasin a už skutečně dosluhoval, začínala ho trápit nedoslýchavost. Kromě toho měl na jihu v Mimbre mnoho vnoučat a chtěl s nimi trávit mnohem více času. Rodičovství je hezké, ale být prarodičem je skutečná nádhera.</p>

<p>Tato skutečnost samozřejmě onoho roku dodala kaž­doročnímu rytířskému klání na Velké arendské pláni náboj a vzrušení. Vítěz, který vždy získal titul „nej­mocnějšího z rytířů,“ si měl tohoto roku vydobýt onu pochybnou čest stát se na několik desetiletí mým služebníkem.</p>

<p>Přijela jsem toho léta na místo konání turnaje s několikadenním předstihem a jeden z Kilianových potomků se vydal na výzvědy. Vrátil se s poněkud zneklidňujícími zprávami. Zdálo se, že jeden drasnijský obchodník přijímá sázky na výsledky jednotlivých tur­najů. Samozřejmě, jestliže je někdo ochoten utrácet své peníze bezduchým sázením, je to čistě jeho věc. Roz­hodně jsem ale nehodlala trpět, aby se někdo motal do průběhu kteréhokoliv z turnajů a snažil se předem ovlivňovat jeho výsledek. Docela ostře jsem si s tím drasnijským chlapíkem promluvila a jasně jsem mu sdělila několik pravidel pro jeho počínání. Byla to jasná a jednoduchá pravidla. Žádné úplatky. Žádné upravo­vání výstroje. Nikdo nebude sypat tajemné byliny do jídla soutěžícím nebo jejich koním. Když opouštěl můj pavilon, měl ve tváři poněkud otrávený výraz. Zjevně měl něco za lubem a já mu to takhle překazila.</p>

<p>Takový turnaj se dá chápat jako pročišťování, kdy se odstraní všechna struska a zbývá jenom skutečné zlato.</p>

<p>Je to pravděpodobně dost urážlivé přirovnání pro ty, kdo skončí na hromadě strusky, ale život je prostě ně­kdy nesmlouvavý. Vyřazovací souboje probíhaly ně­kolik týdnů a nakonec zbyli pouze dva finalisté, wacitští šlechtici Latan a Ontros, kteří se od dětství přátelili s vévodou Andrionem. Baron Latan byl velký a hřmotný chlapík s poměrně světlými vlasy, zatímco hrabě Ontros byl spíše vzdělaný a uhlazený mladík s černými vlasy a tmavě modrýma očima. Oba jsem je znala již od dětství a dost jsem si je oblíbila. Musím se upřímně při­znat, že mě trochu překvapilo, když se spíše nenápad­ný hrabě Ontros probil tak daleko v turnaji založeném na užití hrubé síly.</p>

<p>Závěrečný rozhodující souboj dřevci se konal svěžího letního dne, kdy se nadýchané bílé obláčky proháněly po obloze jako beránci na modré pastvině. Všichni di­váci se shromáždili na tribunách kolem kolbiště a již začínali být netrpěliví, když vtom se ozvala slavnostní famfára oznamující, že „zábava“ již začne. Seděla jsem na svém trůnu panovnice obklopena Andrionem z Wacune, Garteonem z Asturie a postarším Moratamem z Mimbre. Vtom se objevili oba přátelé, odění do lesknoucích se brnění a s praporci vlajícími na špičkách dřevců, a předjeli před nás, aby přijali mé požehnání a instrukce. Zarazili se těsně vedle sebe a vzdali mi poctu sklopenými dřevci.</p>

<p>Takováhle paráda může dívce snadno stoupnout do hlavy, když na sebe nedává dobrý pozor.</p>

<p>Moje instrukce byly přiměřeně vzletné, ale nakonec jsem přidala čistě praktický dodatek. „Hlavně se nikdo nezraňte,“ nařídila jsem jim.</p>

<p>V tom okamžiku jejich výrazy jasně odrážely rozdíl­ný přístup. Hrabě Ontros, který byl z těch dvou jasně statnější, se tvářil jako vychovaný obdivovatel. Baron Latan byl naopak tak unesen emocemi, že jeho zysy byly dost nevýrazné. Když se na mě díval, měl dokon­ce v očích slzy.</p>

<p>Poté co jsem dokončila svůj proslov se oba protivníci rozdělili a zaujali svá postavení na protilehlých koncích kolbiště, aby se mohli vrhnout do boje proti sobě. Kol­biště pro rytířské souboje dřevcem je plocha ohraničená do pasu vysokým mohutným oplocením patrně slouží­címu k tomu, aby se předešlo zraněním koní během slavností. Takový souboj je vážně úplně jednoduchá hra. Každý z rytířů se snaží srazit svého protivníka z koně pomocí dvacet stop dlouhého dřevce s tupým koncem. Nerozhodný výsledek není nijak vzácný a jestliže tedy oba rytíři skončí na zemi, zvednou se, na­sednou znovu na koně a mají nový pokus. Je to velmi hlučná událost, která ale poskytuje spoustu pracovních příležitostí pro místní ranhojiče a napravovače kostí.</p>

<p>Na tradiční znamení lesního rohu si oba sklopili hledí přílbice, sklonili dřevce a vyrazili s hřmotem proti sobě. Oba dřevce zároveň narazily na pevné okované štíty a jako téměř vždy, oba se roztříštily a naplnily přitom vzduch množstvím odletujících třísek. Takové souboje během, rytířských klání mohou pěkně pročesat řady stromů v okolních lesích.</p>

<p>Oba se otočili a vrátili se pomalu na svá původní sta­noviště.</p>

<p>Ontros se vesele usmíval, ale Latan svého přítele upřeně pozoroval s výrazem soutěživé bojovnosti. Zdálo se mi, že baronu Latanovi unikal smysl celého souboje. Souboj dřevci má být jen zábavnou sportovní událostí, ne soubojem na život a na smrt. Během před­cházejících turnajů mi na výsledku v podstatě nijak zvlášť nezáleželo, ale <emphasis>tent</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>krát </emphasis>to bylo něco jiného. Moji rytířští ochránci v minulosti v mém životě nic zvláštního neznamenali. Byli vlastně jen pouhým pří­slušenstvím k mému postavení. Tentokrát jsem ale měla tíživý pocit, že jestliže se vítězem stane baron La­tan, bude později způsobovat potíže. Arendská litera­tura se úplně hemží nepatřičnostmi mezi urozenými dámami a jejich strážci a jak se zdálo, byl baron dost sečtělý. Jestliže by vyhrál, určitě by vznikly problémy. Moje nestrannost byla vážně ohrožena.</p>

<p>Druhé utkání dřevců nás výsledku nepřiblížilo o nic více než to první a když se rytíři rozjeli zaujmout svá postavení pro třetí rozjezd, Latanův bojovný výraz byl ještě mnohem zřetelnější.</p>

<p>Tohle už zacházelo příliš daleko a v té chvíli jsem se rozhodla přijmout určitá „opatření.“</p>

<p><emphasis>„Ne, Pol,“ </emphasis>zřetelně se mi v hlavě ozval matčin hlas. <emphasis>„Drž se str</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>nou.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ale-“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Udělej co ti říkám!“  </emphasis>Matka téměř nikdy nepoužívala takový tón a tak mě téměř okamžitě zchladila. Uvolnila jsem svoji sbírající se vůli.</p>

<p><emphasis>„Takhle to bude mnohem lepší,“  </emphasis>souhlasila spokoje­ně.</p>

<p>Jak se vzápětí ukázalo, Ontros ode mě vůbec žádnou kouzelnou pomoc nepotřeboval. Baron Latan byl zjev­ně tak rozrušený, že ho při třetím střetu zradily jeho schopnosti. Tak moc se soustředil na sražení svého protivníka, že se zapomněl důkladně krýt štítem. Ont­ros ho čistě nabral na svůj dlouhý dřevec a srazil ho ze sedla na zem s mohutným rámusem.</p>

<p><emphasis>„Ne!“ </emphasis>Poražený rytíř zaskučel a v jeho hlase jasně zněl pocit zklamání a obrovské ztráty.</p>

<p>Hrabě Ontros prudce zarazil svého koně, svezl se hbitě ze sedla a hnal se ke svému příteli. „Nejsi snad zraněn?“ ptal se ho a poklekl vedle Latana. „Zranil jsem tě?“</p>

<p>Neporušila jsem tak docela matčino napomenutí, ale přesto jsem vyslala krátkou myšlenku směrem k poraženému baronovi. Hlasitě lapal po dechu, ale na tom nebylo nic zvláštního. Když vás totiž někdo v souboji srazí dřevcem, dokáže to i pořádnému chla­povi vyrazit dech.</p>

<p>Pak k oběma rytířům doběhli zdravotníci a hned se jim začali pečlivě věnovat. Baron Latan sletěl z koně skutečně tvrdě a brnění, do kterého byl oděn, bylo na levé straně hrudi tak hluboce vtlačeno dovnitř, že tak­řka nemohl dýchat. Jakmile ho ale zkušení ošetřovatelé vysvobodili z železného sevření, mohl již zase normál­ně dýchat a dokonce poblahopřál Ontrosovi k vítězství. Pak ho zdravotníci naložili na vozík a odvezli ho na ošetřovnu v areálu.</p>

<p>Hrabě Ontros se znovu vysápal do sedla svého vá­lečného koně a jel si pro svou cenu vítěze – což jsem v tomto případě byla já. Sklonil ke mě svůj dřevec a já mu podle zaběhnuté tradice na špičku přivázala jásavě modrý šátek jako viditelný symbol mojí „náklonnosti.“ „Tímto nechť se staneš mým rytířem,“ pronesla jsem obřadným hlasem.</p>

<p>„Děkuji ti, Milosti,“ odpověděl svým libozvučným barytonem, „a odevzdávám tímto do tvých rukou svůj život a nehynoucí oddanost.“</p>

<p>To bylo od něho skutečně moc hezké.</p>

<p>Ontros, který se tímto stal „nejmocnějším z rytířů,“ byl jedním z těch velmi vzácných lidí, kterým se prostě daří všechno, nač v životě sáhnou. Byl filozofem, mi­lovníkem růží, básníkem a také loutnistou první veli­kosti. Měl velmi vybrané chování, ale zároveň byl vy­hlášeným postrachem rytířských turnajů. A nejen to, byl prostě úplně <emphasis>úžasný! </emphasis>Byl vysoký, štíhlý s pěkně vypracovaným svalstvem a jeho jemně řezané rysy mohly sloužit jako předloha sochařům. Měl velmi světlou pleť, ale jak už jsem se zmínila dříve, jeho vlasy byly lesklé a temně černé. Velké výrazné oči měly bar­vu temného safíru a celá generace arendských dívek toužila s ním prožít alespoň jedinou noc ve svém nud­ném životě.</p>

<p>A teď patřil jenom mně.</p>

<p>Po turnaji samozřejmě následovalo obřadné uvedení do jeho nové funkce. Arendové si totiž potrpí na cere­moniály. Tři vévodové odění do slavnostních šatů uvedli nového hrdinu do mého pavilonu a aby učinili zadost protokolu, zeptali se mě, zda je tento krásný mladý muž pro mě přijatelný. To tedy ale byla hodně absurdní otázka. Pronesla jsem krátký květnatý pro­slov, abych přijala hraběte Ontrose za svého ochránce. On poté poklekl a přísahal mi naprostou oddanost a nabízel mi „sílu svých paží“ na mou ochranu. Mě ale zajímalo něco jiného než jeho ruce.</p>

<p>Baron Latan se na slavnostní obřad dostavil se svou levou paží zavěšenou na obvazu. Sražení z koně mu způsobilo nepříjemné vykloubení ramene. Byl velmi bledý v obličeji a během slavnosti se v jeho očích dokon­ce objevily slzy nespokojeností a rozladění. Někteří sou­těžící se prostě nikdy nenaučí skutečně přijmout poráž­ku. Ještě jednou popřál svému pokořiteli Ontrosovi, což jsem od něho považovala za velmi slušné. Bývala v Arendii i taková doba, že poražený rytíř vyhlásil vítězi turnaje válku. Latan a Ontros ale byli přátelé a na tom se zjevně nic nezměnilo.</p>

<p>Ještě nějakou dobu jsme se na pláni zdrželi a pak jsem se vrátili do Vo Wacune, kde se Ontros zabydlel v mém domě ve městě.</p>

<p>Když podzim dolehl na listí stromů, rozjela jsem se spolu se svým ochráncem na sever, abych ho mohla se­známit se zvláštnostmi svého vévodství v Eratu.</p>

<p>„Jak mi bylo řečeno, Milosti, na území tvého panství se již nepraktikuje nevolnictví a musím se Ti přiznat, že mě tato skutečnost opravdu zaskočila. Emancipace těch, kdož stojí – či spíše živoří – na spodním stupín­ku společenského žebříčku je skutečně projevem vzne­šené lidskosti. Nemohu se ale nějak rozumově vypořá­dat s tím, že se Tvoje vévodství v důsledku této změny ekonomicky nezhroutilo. Prokaž mi tedy laskavost a vysvětli mi onen zázrak.“</p>

<p>Nebyla jsem si zcela jista, zda jeho vzdělání zasaho­valo i do spletitého labyrintu ekonomiky, ale pokusila jsem se mu vysvětlit jak je možné, že moje vévodství prosperuje i bez nevolníků. Byla jsem překvapena – a potěšena – jak rychle pochopil některé nápady a prin­cipy, které jsem musela do svých natvrdlých vazalů vtloukat několik generací, než je přijali a pochopili.</p>

<p>„Krátce a jednoduše, má paní, připadá mi, že tvoje panství je stále nejvíce závislé na bývalých nevolnících – teď už ovšem ne na jejich neodměňované práci, ale naopak na jejich výdělcích. Určitě si teď mohou dovolit pořídit věci, které dříve byly nad jejich možnosti. Pro­speruje tedy třída obchodníků a podíl z daní placených jim i ulehčuje daňovou zátěž spočívající na vlastnících půdy, tedy vašim vazalům. Celá prosperující ekonomi­ka tedy stojí na úspěšnosti a prosperitě bývalých ne­volníků.“</p>

<p>„Ontrosi,“ řekla jsem mu, „Ty jsi naprostý poklad. Pochopil jsi během několika minut to, co jsem do hlav svých leníků vtloukala po minulých šest set let.“</p>

<p>Pokrčil rameny. „Vždyť to není nic jiného než jedno­duchá matematika, Milosti,“ odpověděl mi. „Když dá hodně lidí po unci, je to mnohem víc než když pár lidí dá libru.“</p>

<p>„To jsi řekl moc trefně, Ontrosi.“</p>

<p>„Docela se mi povedlo,“ řekl skromně.</p>

<p>Během svého putování na sever jsme hovořili o mno­ha různých věcech a já jsem zjistila, že můj mladý – tedy relativně mladý – ochránce má pružnou a hbitou mysl. Prokazoval také netypickou uhlazenost, kterou mi velmi výrazně připomínal mého oblíbeného a dra­hého přítele Kamiona z Větrného ostrova.</p>

<p>Moje panské sídlo na něj udělalo skutečný dojem a byl natolik prozíravý a společenský, že se spřátelil s mým služebnictvem, Kilianovými potomky. Navíc jeho nadšení pro pěstování růži se přinejmenším vy­rovnalo mému. Byla radost s<emphasis> </emphasis>ním konverzovat a jeho improvizované koncerty na loutnu – často doprová­zené i barytonovým zpěvem - mi vháněly slzy do očí. Jeho schopnost pochopit – a také zpochybňovat – podivná filozofická témata mě neustále ohromovala.</p>

<p>Najednou jsem si překvapeně uvědomila, že se mi na mysl vkrádají myšlenky, které tam patrně vůbec ne­měly co dělat. V mé mysli už Ontros přestával být pouhým přítelem. Tehdy se do celé záležitosti vložila matka. <emphasis>„Polgaro,“ </emphasis>oslovil mě jedné noci její hlas, <emphasis>„tohle vá</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>ně není správné a ty to dobře víš.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„O čem to mluvíš?“ </emphasis>Moje odpověď rozhodně nebyla nijak zdvořilá.</p>

<p><emphasis>„Tohle vzrůstající poblouznění či zaslepenost, nevím jak to n</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>zvat. Tohle není muž určený pro tebe. Ta část tvého života je ještě dost daleko v budoucnosti.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ne, to tedy není, mami. To co nazýváš „částí mého života“ n</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>stane, až já se rozhodnu, že už dozrál čas a nikdo nebo nic nemůže nijak ovlivňovat moje rozho</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dování. Už mě nebaví, jak mě neustále vodíte na pro</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vázku jako loutku. Je to můj život a já ho prožiju tak, jak budu chtít“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Snažím se tě jenom ušetřit zbytečného žalu a zraně</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ného srdce, Pol.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Neobtěžuj se, mami.  A teď, jestli dovolíš, bych se ráda ještě tr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>chu vyspala.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jak si přeješ, Pol.“ </emphasis>A pak pocit její přítomnosti odezněl.</p>

<p>No samozřejmě, bylo to ode mě velmi hrubé. Uvě­domovala jsem si to už když jsem to říkala. Takový ne­příjemný rozhovor se vyskytne pravděpodobně v životě každého z nás. Jenom většinou přichází mno­hem dříve.</p>

<p>Ještě než nadešlo ráno, hrozně jsem se za sebe styděla a s postupem času jsem svojí dětinské reakce litovala čím dál víc. Matčina přítomnost byla vždycky v samém středu mého života a můj výbuch neposlušnosti mezi námi rázem vystavěl zeď, kterou jsme překonávaly ně­kolik  let.</p>

<p>Nemám v úmyslu snižovat své city vůči Ontrosovi tím, že bych to označovala za jakési poblouznění. Mu­sím ale uznat, že mě události probíhající v mém osob­ním životě rozptylovaly a odvracely mě od věcí, kte­rým jsem měla věnovat zvýšenou pozornost. Po dru­hém Garteonovi následoval v Asturii třetí v pořadí. Garteon III. Byl snad ještě vetší lump než jeho otec či děd a vypadalo to, že většinu své nenávisti a darebác­tví namířil proti Wacune. Bylo docela známé, že mezi Wacune a Eratem existovala pevná pouta a rod Orimanů zjevně došel k závěru, že mé vévodství bez podpory Wacune zkolabuje. Asturijská nenávist namířená vůči mé osobě byla celkem snadno pochopitelná a myslím, že se její kořeny táhly už od vévody Nerazina. Konec­konců je pravda, že jsem během staletí použila dost asturijských vévodů jako ukázkové případy. Co ale Asturijci záměrně přehlíželi byla ta skutečnost, že jsem si podala i značný počet Wacitů a Mimbratů. Asturijci se prostě rozhodli na mě pohlížet jako na dědičného nepřítele, který jen potají číhá zahalen v mracích na vhodnou příležitost, aby mohl ničit všechny jejich zá­měry.</p>

<p>To, co se nakonec odehrálo v severní Arendii, se stalo hlavně díky tomu, že vévodovi Moratamovi v Mimbre bylo již přes osmdesát a byl zjevně senilní. Jeho takzvaní poradci se neštítili žádného podvodu a protože vévoda Moratam automaticky podepisoval všechno, co mu předložili, byli vlastně skutečnými vládci v Mimbre. Garteon III. Asturijský pochopil svou příležitost a prostě a jednoduše si začal podplácením získávat přízeň mimbratských šlechticů.</p>

<p>Měla jsem tomu samozřejmě věnovat zvýšenou po­zornost. Velká část trápení, které jsem si prožila během následujících události ve Wacune, byla také způsobena právě vědomím, že to byla částečně i moje vina.</p>

<p>Setkání arendské Rady v létě roku 2940 proběhlo na­prosto klidně, skoro by se dalo říci nudně. Vévoda Mo­ratam většinu jednání prospal a v podstatě žádná zále­žitost nebyla natolik zajímavá, aby ho dokázala vybur­covat k pozornosti. Byla bych nejraději navrhla zřídit v Mimbre regentství, ale jediný žijící Moratamův syn nebyl ani zdaleka připraven vládnout. Svoje práva a výsady bral velmi vážně, ale svým povinnostem nevě­noval žádnou pozornost.</p>

<p>Zrovna jsme se s Ontrosem vrátili z jednání do Vo Wacune když se můj otec stavil na návštěvu aby viděl, jak si vedu.</p>

<p>Byla jsem právě ve své růžové zahradě, když ho moje komorná přivedla, aby se se mnou setkal. Protože své­ho otce znám tak dobře jako nikdo jiný, jsem si skoro jistá, že se během dvou století, co jsme se neviděli, ně­kolikrát porozhlédl po mém panství. Patrně ale nenašel žádné větší nesrovnalosti či nedostatky a tak mě nechal jednat. „No tak, Starý vlku,“ přivítala jsem ho, „co jsi celou tu dobu dělal?“</p>

<p>„Vlastně nic co by stálo za řeč, Pol,“ odpověděl mi.</p>

<p>„Drží ještě okolní svět pohromadě?“</p>

<p>Pokrčil rameny. „Víceméně ano. Párkrát jsem ho si­ce musel trochu podržet, ale žádná větší katastrofa se neobjevila.“</p>

<p>Opatrně jsem odřízla jednu ze svých oblíbených růží a podržela jsem ji před ním, aby si ji mohl prohlédnout. „Co na to říkáš?“ zajímala jsem se.</p>

<p>Sotva se na ni podíval. „Moc pěkná,“ řekl bezvýrazně. Otec vlastně nikdy neměl moc smysl pro krásu.</p>

<p>„Moc pěkná? To je všechno, co o ní dokážeš říct? Vždyť je naprosto překrásná, otče. Tu Ontros vypěsto­val jenom pro mě.“</p>

<p>„Kdo je to Ontros?“</p>

<p>„Je to můj rytíř a ochránce, otče. Slouží mi, napravuje všechnu špatnost a ztrestá každého, kdo by se mě nějak dotknul. Byl bys velmi překvapen, jak jsou na mě lidé slušní, když je se mnou.“ Pak jsem se rozhodla, že pře­stanu jen tak chodit kolem horké kaše. „Mimochodem, je to také muž, za kterého se hodlám provdat – jak­mile jen sebere dost odvahy a požádá mě o ruku.“</p>

<p>Otcova tvář v tu chvíli ztuhla a on zpozorněl. Znal mě moc dobře a tak věděl, že na mě musí velmi opatr­ně. „To je zajímavý nápad, Pol,“ řekl lichotivě. „Proč­pak ho nepošleš za mnou, abychom se mohli spolu se­známit?“</p>

<p>„Ty s tím nesouhlasíš,“ obvinila jsem ho,</p>

<p>„Nic takového jsem přece neřekl, Pol. Naznačil jsem jenom, že ho vůbec neznám. Jestli to myslíš skutečně vážně, měli bychom se alespoň trochu poznat. Přesto by mě ale zajímalo, jestli sis to celé dobře promyslela? Možná by se totiž mohly objevit nějaké těžkosti či zá­drhele, to víš.“</p>

<p>„Jako třeba?“</p>

<p>„No tak hned jako první mě napadá, že mezi vámi patrně bude značný věkový rozdíl. Kolik myslíš, že mu je?“</p>

<p>„On už je dospělý, otče. Je mu přes třicet.“</p>

<p>„To je sice hezké, ale tobě už je kolem devětset pade­sáti let, ne?“</p>

<p>„Ve skutečnosti je mi devětset čtyřicet. A co má být?“</p>

<p>Povzdechl si. „Ty ho prostě přežiješ, Pol. Z něho bu­de starý muž ještě dřív než se naděješ a na tobě ta léta vůbec nebudou znát.“</p>

<p>„Ale budu alespoň šťastná, otče – nebo snad nemám právo na žádné osobní štěstí?“</p>

<p>„Prostě jsem tě na to chtěl upozornit, to je všechno. Máte v úmyslu mít spolu děti?“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>„Měl bych tě asi varovat, že to není ten nejšťastnější nápad. Vaše děti vyrostou, potom zestárnou a zemřou. Ty ale ne. Zase si projdeš celým tím trápením, které jsi zakusila poté co zemřela Beldarana. A jestli si to dobře vybavuji, tak tě to tehdy málem zabilo.“</p>

<p>„Třeba se můj život změní a já budu úplně normální, když se teď konečně vdám. Třeba taky zestárnu.“</p>

<p>„Tak na to bych moc nespoléhal, Pol. Mrinský kodex se dost často zmiňuje o tobě a o tom, co všechno budeš činit během svého života.“</p>

<p>Nehodlám svůj život řídit a upravovat podle blábo­lení nějakého pomateného idiota, otče. A kromě toho, ty ses přece také oženil? Jestliže, to mohlo projít tobě, pak to určitě neublíží ani mně.“ Úmyslně jsem narazila na matčino zvláštní postavení. „A navíc, když si mě Ontros vezme, třeba se jeho život také prodlouží,“</p>

<p>„Proč by měl? On je obyčejný člověk, zatímco ty roz­hodně nejsi. Jeho život by se mu ale mohl <emphasis>zdát </emphasis>delší. Ty nejsi zrovna pohodový člověk, se kterým by bylo snadné dobře vycházet. Jestliže ten tvůj Ontros není svatý, pak se mu pravděpodobné dostane většího pří­dělu nevydařených dnů.“</p>

<p>„Co kdybys konečně přestal strkat nos do mých zále­žitostí, staříku?“</p>

<p>„Prosím tě, Pol. Nezneužívej slovo „záležitost“ tak lehkovážným způsobem. V tomto konkrétním případě jsem z toho dost nervózní.“</p>

<p>„Víš moc dobře, kde jsou tady dveře, otče. Tak je pro­sím použij – a to teď hned.“</p>

<p>A tím víceméně náš rozhovor skončil.</p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>XXI.</strong></p>

<p><strong>Dvorní rada</strong> vévody Andriona z Wacune se sešla jednoho slunného odpo­ledne v prostorné místnosti umístěné vysoko v jedné z věží jeho paláce. Náš zasedací sál byl vyložen kober­cem a potažen závěsy tmavé kaštanové barvy, která pěkně kontrastovala s mramorovými zdmi. Masivní dřevěný nábytek doplňoval atmosféru jisté stálosti. „Naše možnosti, alespoň jak se to jeví mně, se s uplývajícím časem stávají stále více omezenými,“ pronesl vévoda Andrion temným hlasem k nám ostat­ním. Byl to tmavovlasý muž něco po třicítce a na trůn vládce Wacune dosedl teprve nedávno. Moje přítom­nost na zasedání dvorní rady ve Vo Wacune by se mohla zdát poněkud podivná, ale již před dávnými lety jsem se postarala o to, abych se stala stálou členkou všech čtyř dvorních rad v Arendii. Chtěla jsem se pro­stě ujistit, že žádný arendský vévoda neprovede nic významnějšího bez mého souhlasu a povolení.</p>

<p>„Skutečně, Milosti,“ souhlasil Ontros se svým vévo­dou. „Orimanský rod usiluje o naše zničení již po mnoho let. Velmi se obávám toho, že válka je již nevy­hnutelná.“</p>

<p>„Ještě stále existují i jiné možnosti řešení, pánové,“ poopravila jsem je pevně. „Nerazin byl přinejmenším stejně odporný darebák jako je tahle řada Garteonů a nakonec se nám ho stejně podařilo přivést k rozumu.“</p>

<p>„Příslušníci orimanského rodu nemají o nic více zdravého rozumu než cti v těle, slečno Polgaro,“ namítl baron Latan. Vypadalo to, že se Latan již vzpamatoval z oné porážky uštědřené mu Ontrosem při rytířském klání a byli opět nejlepšími přáteli. „Zdá se mi, že Asturie musí být ještě jednou pokořena, jestliže se nám má podařit zachránit trvající mír.“</p>

<p>„Tomu se ovšem pokusím vyhnout pokud to bude jen trochu možné, barone Latane,“ upozornila jsem ho. „Dovolte mi ještě si promluvit s Garteonem předtím, než začneme svolávat svá vojska do zbraně. Války vždycky nepěkně provětrají stáhli pokladnu.“</p>

<p>„To tedy ano!“ souhlasil horlivě Andrion.</p>

<p>Pak jsem se rychle podívala na Ontrose. „Ne,“ řekla jsem mu tvrdě.</p>

<p>„Uniká mi, co jsi teď měla na mysli, Milosti,“ přiznal se.</p>

<p>„Nemůžeš jet se mnou, Ontrosi. Hodlám Garteonovi objasnit několik věcí jazykem, který bych raději před Tebou nepoužívala.“</p>

<p>„Nemohu Ti přece dovolit, abys někam jela zcela ne­chráněna, má paní.“</p>

<p>„Dovolit?“ zeptala jsem ho kousavě.</p>

<p>„Patrně jsem teď nezvolil svá slova právě nejlépe,“ připustil.</p>

<p>„To tedy skutečně ne, Ontrosi. Jsi přece básník, tak­že bys neměl v užívání jazyka takto klopýtnout.“ Dotkla jsem se jemně jeho ruky. „Jenom jsem se Tě pokoušela poškádlit.“ Pak jsem se znovu obrátila na vévodu Andriona. „Nech mě nejprve promluvit s Garteonem a posečkej ještě s mobilizací, Milosti. Vždyť i jeho děd se umoudřil poté, co jsem mu do­mluvila. Třeba ten nepatrný zlomek zdravého rozumu v jejich rodě ještě zůstal.“</p>

<p>Baron Latan se zatvářil, jako kdyby se chystal proti tomu protestovat.</p>

<p>„Když ve svém úkolu selžu, vždycky bude dost času na svolání armády, barone,“ zarazila jsem ho. Když se to tak vezme, tak nenávist orimanských panovníků je namířena proti mně, a ne proti Wacune. Už dlouho se snažím překazit Astuřanům jejich nekalé pikle a hod­lám v tom pokračovat i nadále. Wacune a Erat jsou jako bratr a sestra, takže Garteon si je moc dobře vědom to­ho, že jestliže zaútočí na Wacune, zaútočím já na něj. A to je pravděpodobně jeho hlavním cílem, zatáhnout mě do války. A protože je to opravdu jenom vyřizování účtů mezi mnou a Garteonem, bude mnohem lepší, když to vyřešíme pohovorem jen mezi sebou.“</p>

<p>„Budeme se rádi řídit tvými návrhy, Milosti,“ pro­hlásil Andrion.</p>

<p>„Vynikající a moudré rozhodnutí, Milosti,“ polichotila jsem mu.</p>

<p>Vydala jsem se do Asturie obvyklým způsobem a téměř celý týden jsem se potulovala po Vo Asturu, ale nepodařilo se mi narazit na sebemenší stopu či náznak Garteonovy přítomnosti. Procházela jsem nepozorová­na šedými chodbami a doufala jsem, že získám alespoň nějaký náznak o místě jeho pobytu, ale zdálo se, že asturijští šlechtici nemají ani nejmenší ponětí, kde by jejich vládce mohl setrvávat. Rozletěla jsem se od města a kroužila kolem pozemků náležejících příslušníkům orimanského rodu, ale nikde tam nebyl. Dokonce jsem zašla tak daleko, že jsem zabrousila do několika psaneckých ležení v okolních lesích. Po Garteonovi ani památky. Zcela zřejmě se vévoda asturský někam vy­pařil. Určitě alespoň někdo v Asturii věděl kde zrovna je, ale ať už to byl kdokoliv, rozhodně se o tom nešířil. Protože jedním z typických rysů Arendů je neschop­nost udržet jakékoliv tajemství déle než několik hodin, začala jsem v celé záležitosti cítit silně zapáchající účast Grolimů.</p>

<p>Nakonec jsem celé své pátrání bezmocně vzdala a ve velmi mizerné náladě jsem se rozletěla nazpět do Vo Wacune, abych o svém naprostém neúspěchu informo­vala své přátele v paláci. Po určitém dohadování jsem musela s těžkým srdcem souhlasit s tím, že za daných okolností nám již nezbývala jiná možnost než se při­pravit k válce. „Přesto se ale jen tak nevzdám a budu to zkoušet i dál, pánové,“ ujistila jsem malé shromáždění. „Dříve či<emphasis> </emphasis>později se Garteon musí vynořit ze své skrý­še. Trochu mě tímhle přece jenom rozzlobil a ráda bych si s ním o tom pohovořila – pěkně zeširoka.“</p>

<p>Pak mě Ontros doprovodil zpět do mého domu ve městě a v tichosti jsme povečeřeli. Jediný pozitivní vý­sledek mého selhání ve Vo Asturu byla skutečnost, že se mi konečně podařilo přesvědčit mého urostlého ochránce o tom, že <emphasis>nejsem </emphasis>všemocná.</p>

<p>Po večeři jsme se přesunuli do mé růžové zahrady. Potřebovala jsem klid toho báječného místa, abych si konečně uklidnila pocuchané nervy.</p>

<p>„Zcela zřetelně vnímám tvou nespokojenost, má paní,“ prokázal mi Ontros soucítění.</p>

<p>„Řekla bych, že je to mnohem horší než jen nespo­kojenost, příteli,“ odpověděla jsem trochu nazlobeně. „Zřejmě jsem již mnoho let dosahovala až příliš snadno úspěchů a neúspěch teď narušil mou sebe­důvěru.“</p>

<p>Slabě se pousmál, ale pak si povzdechl. „Obávám se, že zítra budu muset, samozřejmě s tvým svolením, od­jet na sever na tvé panství. Jestliže Wacune povolá mu­že do zbraně, pak jej Erat musí následovat. Jestliže se spojí dvě armády, pak mám jen velmi malé obavy o výsledek současných neblahých událostí.“</p>

<p>Přikývla jsem. „Napíšu ti plnou moc, kterou předáš Malonu Killanesonovi, mému správci v Eratu. On ti zpřístupní mou pokladnu. Zacházej prosím mírně s mými poddanými, Ontrosi. Dobře je živ a nauč je, jak se mají bránit.“</p>

<p>„Ty se o ně vždycky staráš jako jejich matka, má pa­ní.“</p>

<p>Pokrčila jsem rameny. „Vypadá to tak,“ souhlasila jsem. „Musí to určitě nějak souviset s mými příbuznými z<emphasis> </emphasis>matčiny strany – ale do toho se teď nebudu pouš­tět.“</p>

<p>Pak jsem na noční obloze zpozorovala cosi velmi dů­věrně známého. „Jdeš pozdě,“ prohlásila jsem.</p>

<p>„Já?“ zeptal se naprosto zaskočen Ontros.</p>

<p>„Ne, Ontrosi, to nebylo na tebe. To jsem mluvila ke své přítelkyni tam nahoře.“ Namířila jsem prstem na rozmáznuté světlo komety, která zářila mezi hvězdami na sametově černém pozadí noční oblohy. „Obvykle se objevuje koncem zimy, ale tentokrát už skoro bude lé­to.“</p>

<p>„Ty jsi už tu nádheru někdy viděla?“ zeptal se mě. „Už mnohokrát, Ontrosi, mnohokrát.“ Rychle jsem v duchu začala počítat. „Tentokrát už to bude po tři­nácté. Bylo mi právě čtrnáct, když jsem ji pozorovala poprvé. Staví se tu na návštěvu jednou za jednasedmdesát let.“</p>

<p>Ontros také zjevně začal něco počítat a zatvářil se velmi rozrušeně.</p>

<p>„Nenech se tím nijak překvapit, drahý Ontrosi,“ uklidnila jsem ho. „Příslušníci mé rodiny většinou žijí velmi dlouho, to je celé. Je to prostě náš rodinný znak –<emphasis> </emphasis>stejně jako tmavé vlasy nebo dlouhý nos.“</p>

<p>„Zdá se mi, že jestli více členů rodiny žije déle než devět set let, pak se již dost dobře nedá mluvit o pouhé rodinné zvláštnosti, slečno Polgaro.“</p>

<p>„Tajemný klíč ke dlouhověkosti spočívá v tom, že se člověk neustále udržuje zaneprázdněn nějakou činnos­tí, Ontrosi – a také se samozřejmě musí vyhýbat stře­tům s lidmi, kteří jsou mocnější než on.“ Vrátila jsem se v myšlenkách do minulosti. „Myslím, že jsem čtrnácté narozeniny zrovna slavila v době, kdy jsem žila na Stromě,“ rozvzpomínala jsem se. „Měly jsme se sestrou nějaký spor ohledně našeho otce a já byla na ni nazlo­bená. Žila jsem několik let na Stromě, abych ji nějak potrestala.“ Zasmála jsem se. „Děti mají někdy tak leg­rační nápady.“</p>

<p>„Ty máš sestru? O tom jsem tedy nikdy neslyšel.“</p>

<p>„Zemřela – už před mnoha, mnoha lety. Jmenovala se Beldarana a byly jsme dvojčata. Byla mnohem hezčí než jsem já.“</p>

<p>„Tohle rozhodně neříkej, má paní,“ protestoval. „Ty jsi ta nejkrásnější žena na celém světě a já to dosvědčím na těle každého, kdo by snad chtěl o mých slovech po­chybovat.“</p>

<p>„Ty lichotníku,“ řekla jsem a dotkla se zlehka jeho tváře.</p>

<p>„Mluvit pravdu se nedá označovat za lichocení, má paní.“</p>

<p>„Ale přehánění rozhodně ano. Rozhodně jsem nebyla tak krásná v té době, kdy tu byla poprvé na návštěvě tahle moje hvězdná přítelkyně. Moje sestra byla tak nádherná, že jsem se prostě vzdala a vůbec jsem se o svůj vzhled nestarala. Byla jsem ošklivá a ne zrovna čistotná – pokud ze mě ovšem nějaká dešťová přeháňka nesmyla aspoň trochu špíny. Když se moje sest­ra zasnoubila, pěkně jsem se dala do pořádku. Bylo nám tehdy šestnáct, takže když jsem ze sebe vydrhla špínu a vykartáčovala si vlasy, vypadala jsem docela k světu. Moje sestra se zasnoubila s Rivou Železným stiskem, králem Větrného ostrova. Když jsme odpluli na svatbu do jeho království, bavila jsem se nějakou dobu lámáním srdcí.“</p>

<p>„Musím se přiznat, že tentokrát ti ale vůbec nerozu­mím, drahá paní,“ prohlásil.</p>

<p>„Ale, ty jeden,“ zasmála jsem se. „Ty jsi prostě ten nezkažený, že Ontrosi? To prostě mladá děvčata dělá­vají, to jsi nevěděl? Oblékneme si nejkrásnější šaty a nejlepší čelenky, nasadíme ten nejlíbeznější úsměv a pak vyrazíme směle do boje. Nepřítelem jsou nám všechny ostatní hezké dívky v dohledu a naším bitev­ním polem jsou srdce všech mladých mužů v dosahu.“ Vyzývavě jsem se na něj podívala. „Mohla bych zlomit tvoje srdce jediným zkušeným zamrkáním svých řas.“</p>

<p>„Proč by ses ale měla snažit usilovat o získání něče­ho, co už ti stejně cele patří, má paní?“ zeptal se mě a v jeho pečlivě položené otázce jsem vycítila určitou záludnost. Ontros zřejmě nebyl <emphasis>až tak </emphasis>nevinný, jak vy­padal. Tahle konverzace se vyvíjela lépe, než jsem se vůbec odvážila doufat Ontros mě už zjevně nebral jako nějakou nedosažitelnou vrchnost. Teď jsme rozhodně pokročili o další kousek dál.</p>

<p>„Dej si dobrý pozor, můj ochránče,“ škádlila jsem ho. „Myslím, že bych proti tvému nechráněnému srdci mohla využít celý svůj smrtící arzenál. Braň se seč ti budou síly stačit.“</p>

<p>Moje náhlé používání květnatější mluvy jej zaskočilo jen nepatrně, „Cožpak ty bys dokázala proti mě tak ne­zdvořile využít nečestné výhody?“ odvracel můj útok. „Ach! Jaká hrůza! Musím nyní tvé vévodství hájit před napadením Asturijci a zároveň chránit své srdce před tvou neodolatelnou krásou? Co se týče Asturijců, o vý­sledek se nijak nestrachuji. Pevnost mého srdce se však již chvěje pod tíhou tvých náporů a já se obávám, že budu muset kapitulovat a podrobit se tomu sladkému zotročení, které mi od tebe hrozí.“</p>

<p>Položila jsem mu ruku na rameno. „Skvěle řečeno, pane,“ pochválila jsem ho. „Samozřejmě velmi dobře zvolená slova. Měli bychom si o tom promluvit trochu víc.“ A pak mě vzal za ruku a políbil mi ji.</p>

<p>Bylo to trochu moc květnaté a vznešené, ale byl to alespoň začátek. Ženy, které tohle budou číst, to samo­zřejmě pochopí, ale u mužů patrně neuspěji. I tak je to ale v pořádku – pokud tomu alespoň někdo porozu­mí.</p>

<p>Mír, který se mi dařilo v Arendii udržovat, byl v podstatě založen na brutálním principu, že jakmile by se jedno vévodství začalo nějak odlišovat či jevit známky nepřátelství, ostatní tři by okamžitě uzavřela spojenectví, aby čelila nebezpečí. Jádrem problému ale tentokrát byla senilita vévody Moratama v Mimbre. Teď už byl svěřen do péče ošetřovatelky, která se o něj starala jako o dítě, kterým se vlastně stal. Vláda nad vévodstvím tedy spočívala v rukou skupinky šlechticů, kteří se mnohem více snažili odstavit od moci jeden druhého než aby se zajímali o prospěch Arendie jako celku. Několikrát jsem se jim snažila vysvětlit politic­kou realitu a výhodnost udržovaného míru pro všech­ny Arendy, ale byli příliš krátkozrací a zaujatí svými mocenskými boji než aby se mě snažili pochopit. Mož­ná by se dali přivést k rozumu, kdyby jejich hlavní město leželo v centru Mimbre. Protože je ale Vo Mim­bre postaveno v jižním výběžku Arendie, události v dalších třech vévodstvích by se mohly se stejným účinkem dít třeba na Měsíci. Ačkoliv jsem se opravdu snažila, Mimbre tentokrát zůstalo úplně stranou a do­držovalo naprostou neutralitu.</p>

<p>Měla jsem určité podezření ohledně důvodů, proč se Mimbraté rozhodli provádět takovou politiku. Mnozí lidé žijící v západních královstvích považovali naši ro­dinu za posedlou Angaraky. Za veškerými nepravost­mi odehrávajícími se na naší straně Východního pásu jsme totiž hledali právě jejich vliv. Možná, že opravdu vinu až příliš snadno svalujeme na Angaraky, ale po­kud se týče Arendie, byla naše podezření skutečně opodstatněná. Arendie byla vždycky klíčovým úze­mím, pokud chtěli Angarakové rozložit západní krá­lovství. Ktačik byl neoblomně přesvědčen, že pokud se mu podaří zažehnout válku v Arendii, vzplane brzy celý Západ. Naneštěstí byla Arendie vždycky soudkem střelného prachu, který se vzňal při sebemenší příleži­tosti.</p>

<p>Ontros se vydal na sever do mého vévodství, aby dohlédl na mobilizaci a výcvik armády. Ačkoliv jsem si jasně uvědomovala důležitost tohoto opatření, velmi jsem ho postrádala. Snila jsem o něm každou noc a ce­lou tu dobu, co jsem byla vzhůru, jsem na něho myslela. Jezdila jsem do svého vévodství často na návštěvy – častěji než bylo skutečně třeba – ale já jsem koneckon­ců byla vévodkyní Eratu. Cožpak nebylo mou povin­nosti tam na všechno dohlížet?</p>

<p>Armády Wacune a Eratu nebyly vlastně úplně samo­statné jednotky, protože naše dvě vévodství byla sku­tečně velmi těsně spjata. Baron Latan velel vojskům Andriona a Ontros byl vrchním velitelem mé armády, ale všechna strategicky důležitá rozhodnutí byla uči­něna na našem společném zasedání buď v Andrionově paláci, nebo v mém sídelním domě u jezera Erat. Byli jsme si teď stejně všichni velmi blízcí a tak jsme jednali jako jediný celek.</p>

<p>Do začátku léta 2942 bylo již všechno připraveno na svém místě. Naše spojené armády měly zřetelnou početní převahu nad čímkoliv, co mohl sehnat do­hromady Garteon III. A kdyby se jen pokusil překro­čit naše hranice, rozdrtili bychom ho stejně snadno jako nepříjemný hmyz.</p>

<p>„Všichni jsou ve stavu plné připravenosti,“ hlásil Ontros Andrionovi a mně, když onoho léta přijel na jednu ze svých až příliš řídkých cest do Vo Wacune. „Eratská armáda je zakopána v bojovém postavení na severním břehu řeky Kamaar a je připravena zaútočit na samotný Vo Astur. Kdyby se Garteon pokusil své síly vrhnout přes wacitskou hranici, okamžitě rozme­táme jeho hlavní město. Nechci být špatným prorokem, ale události se dostaly do patové situace. Domnívám se, že na sebe budeme s Astuřany vrhat nenávistné po­hledy přes obě hranice po několik příštích let a poté můžeme téměř jistě očekávat, že z Vo Asturu začnou přicházet mírové návrhy. Orimanský rod není mezi ostatními šlechtici v Asturii zrovna oblíben. Vůbec bych se nedivil, kdyby Garteon III. dopadl jako jeho děda. Našel by si prostě cestu do nějakého okna pěkně vysoko a vyletěl by na svou poslední cestu na dlážděné nádvoří pod sebou.“</p>

<p>„Hezky řečeno, hrabě Ontrosi,“ pochválil ho Andrion.</p>

<p>„Jsem přece jenom básník, Milosti,“ odpověděl Ont­ros skromně. „Dovedné zacházení s jazykem mám pro­stě v krvi už od narození.“</p>

<p>Poté, co jsme ukončili zasedání u Andriona, jsme se s mým ochráncem vrátili do mého domu ve městě. U večeře jsme probírali některé docela podivné a složité filozofické teorie a já byla opět udivena onou vníma­vostí toho úžasného muže. Velmi ráda bych ho byla představila strýčku Beldinovi a pak jenom seděla opo­dál a sledovala, jak odletují jiskry. Věděla jsem, že jestli všechny plány vyjdou podle mých představ, ten den jednou nastane. Představa, jak toho ideálního muže se­znamuji se svou rodinou, byla velmi příjemná. Můj otec i všichni strýčkové postrádají určitý lesk a Ontros, ten básník, filozof, pozorný gentleman a nejmocnější z<emphasis> </emphasis>žijících rytířů, měl takový lesk, že téměř ve tmě zářil. Ze všech původních učedníků našeho Pána by se mu snad jedině Belmakor mohl rovnat svou uhlazeností – alespoň tak to tvrdí můj otec.</p>

<p>Po večeři jsme se přesunuli do růžové zahrady a sle­dovali, jak se soumrak pomalu vkrádá do svítících uli­ček Vo Wacune. Ontros hrál na svou loutnu a zpíval mi k tomu, takže všechny potíže uplynulého dne jako by mizely někam do nenávratna. Byl to jeden z těch nád­herně vydařených večerů, kterých je snad až příliš málo. Bavili jsme se o růžích a jen tu a tam jsme narazili na válečné přípravy. Večer přitom pomalu postupoval a na ztemnělém nebi se začaly objevovat hvězdy.</p>

<p>Pak, když už byl čas jít se uložit do postele, mě můj ochránce jemně políbil a popřál mi dobrou noc.</p>

<p>Moc jsem toho oné noci nenaspala, zato jsem hodně snila.</p>

<p>Následujícího rána Ontros opustil Vo Wacune a vrátil se k armádě na sever.</p>

<p>Podzim toho roku měl tak zamračený, skoro až lítos­tivý nádech, takže se velmi dobře hodil k mojí tehdejší náladě. Zasvětila jsem skoro šest set let vtloukání míru Arendům do hlav a doufala jsem přitom, že to v nich zakořením tak hluboce, že už je nikdy ani nenapadne byť jenom pomyslet na válku. Tento můj sen se ovšem právě zřejmě hroutil.</p>

<p>Zima toho roku přišla poměrně brzy, předznamenala ji nekonečná mlha, která leží nad severní Arendií větší část roku jako zlověstné znamení. Mlha je jedním z nepříjemných přírodních úkazů. Zcela zabraňuje prů­chodu slunečních paprsků či pohledu na nebe a všech­no pokrývá jako neprůhledný pochmurný závoj. Přetrpěli jsme několik týdnů vlhkého šera, kdy jsme naslou­chali jenom lítostnému kapání vody ze všech stromo­vých větví. Kamenná průčelí většiny domů ve Vo Wa­cune jako by skrápěly dlouhé šňůry slz.</p>

<p>Jaro, které nakonec konečně přišlo, nebylo o moc lep­ší než právě skončená zima. Každý počítá s tím, že v létě se vyskytnou nějaké deště, ale také se tu a tam mají objevit slunečné dny. Tohle jaro ale na sluneční svit patrně nějak pozapomnělo. Celé týdny se nám nad hlavami přeháněly temné mraky a ulice naplňovala smutná temnota.</p>

<p>Baron Latan byl pryč po několik měsíců a já ani vé­voda Andrion jsme jeho dlouhodobé nepřítomnosti nevěnovali nějakou zvýšenou pozornost. Latan coby velitel wacitské armády byl povinen častokrát navště­vovat vojenská ležení i v odlehlých oblastech a tak jeho nepřítomnost nebyla nijak neobvyklá. Když ale koneč­ně odeznělo to mizerné počasí, vrátil se do Vo Wacune se znepokojivými zprávami. Vévoda Andrion mě dal neprodleně zavolat do paláce, abych vyslechla zprávu jeho přítele. Latan byl stále ještě ve svých zablácených cestovních šatech a vypadal skutečné vyčerpaně. Pod zarudlýma očima měl velké tmavé kruhy a zjevně ně­kolik dní cestoval bez spánku.</p>

<p>„Potřebuješ okamžitě teplé jídlo a odpočinek, Lata­ne,“ vynesla jsem svůj profesionální úsudek.</p>

<p>„Na to nebylo v posledních dnech příliš mnoho času, Milosti,“ odpověděl mi podivně mdlým hlasem. Pak si zhluboka povzdechl a znělo to dost melancholicky. „Právě před chvílí jsem dorazil z Vo Asturu -“</p>

<p>„Cože jsi?“ zvolala jsem překvapeně.</p>

<p>„Zprávy našich tajných špiónů z Asturie byly mi­mořádně nejasné a protichůdné, Milosti,“ vysvětloval. „Zdálo se mi nanejvýš důležité, abych se na vlastní oči ujistil o tom, co se děje v nepřátelském vévodství. Mám určité zkušenosti s užíváním tajemného jazyka užívaného v Asturii a tak jsem se mohl bez potíží vy­dávat za domorodce. Nebudu vás nijak zatěžovat vy­právěním nudných podrobností o všech výzvědných akcích, které jsem provedl. Úplně postačí, když vám řeknu o tom, jak jsem byl právě u toho, když se sešli členové asturské vlády a vojenského velení a schválili plán, který vás jistě bude velmi zajímat. V krátkosti řečeno, záměrem vévody Garteona je zaútočit na tvoje vlastní vévodství, Milosti. Velmi dobře si ale uvědo­muje, že wacitská a eratská armáda stojí plně připra­veny na jeho severní a východní hranici a že při se­bemenším nepřátelském gestu najednou vpadneme do země a rozdrtíme ho.“</p>

<p>„Jako zkažené vajíčko,“ dodal Andrion temně.</p>

<p>Latan se krátce usmál. „Přesně tak,“ souhlasil. „Garteon si uvědomuje, že útok na wacitské hranice by měl pro něho katastrofální důsledky a proto se rozhodl na­padnout ne Wacune, ale Erat.“</p>

<p>„Jen ať si přijde,“ prohlásila jsem, „Jsem na jeho pří­chod stejně dobře připravena jako Andrion.“</p>

<p>„V tom právě spočívá jádro celého jeho plánu, Mi­losti,“  vysvětloval mi Latan bezvýrazným a unave­ným hlasem. „Garteon nemá v úmyslu překročit se svým vojskem řeku Kamaar. Místo toho shromáždil ve Vo Asturu flotilu nejrozmanitějších plavidel. Osobně jsem byl svědkem toho, jak se jeho armáda naloďovala na ta plavidla a také se mi rozmanitými prostředky nakonec podařilo zjistit, kam má ta flotila namířeno. Zkrátka, Milosti, Garteon zamýšlí plout po proudu řeky Astur a mimo dohled pevniny chce za­mířit severně. Chce obeplout výběžek země, který vy­čnívá na severozápadním pobřeží Tvého vévodství a nakonec chce přistát u ústí řeky Selin. Obávám se, že cílem jeho úderu se stane chabě bráněné město Selin. Jakmile bude mít pevně v rukou tuto základnu, po­stupně si podrobí silou celý severní Erat a odtamtud udeří na samé centrum tvého vévodství. Spojenectví Wacune a Eratu vždycky bránilo jeho plánům a tak má teď v úmyslu nejprve zničit Erat a pak teprve se vypořádat s Wacune.“</p>

<p>„Už zvedlo loďstvo kotvy?“ zeptala jsem se věcně.</p>

<p>„Ano, Milosti. Garteonova flotila vyplula z Vo Astu­ru přibližně před třemi dny.“</p>

<p>„Potřebuji mapu,“ řekla jsem Andrionovi.</p>

<p>Beze slova sáhnul rukou do kapsy svého kabátce a vytáhl z ní složený list pergamenu.</p>

<p>Rozvinula jsem tu mapu a začala jsem si proměřovat vzdáleností. „Loďstvo se může plavit jen tak rychle ja­ko nejpomalejší z jeho lodí,“ uvažovala jsem si nahlas. „Když máte v plánu vylodit se na území nepřítele, chcete mít všechny jednotky najednou na správném místě. Z Vo Asturu až k ústí reky Selin je to zhruba ně­jakých dvě stě sedmdesát námořních mil. Předpoklá­dejme, že flotila se může pohybovat nejrychleji rych­lostí pětadvaceti námořních mil za den. To znamená jedenáct dní – ode dneška tedy za osm dní.“ Pak jsem si prověřila ještě několik dalších vzdáleností a rychle jsem provedla několik výpočtů. „Můžeme to zvlád­nout!“ řekla jsem s úlevou.</p>

<p>„Nemám ponětí, co máš na mysli, Polgaro,“ prohlásil Andrion.</p>

<p>„Moje armáda je v postavení na severním břehu řeky Kamaar – právě u soutoku severní a jižní větve. Od­tamtud do Selinu je to sedmdesát mil. Když se budou přesouvat ostrým pochodem, mohli by se moji vojáci dostat do Selinu v sedmi dnech. Asturijcům ještě zabe­re přibližně jeden den než se dostanou od pobřeží k Selinu a tak bude armáda na místě dříve, než dorazí nepřítel.“</p>

<p>„Jsi velmi dobře obeznámena s tajemstvím vojenské strategie, Polgaro,“ poznamenal Andrion.</p>

<p>„Myslíš dobrá na to, že jsem žena? Jsem už v Arendii přes šest set let Andrione, a tak jsem měla až příliš mnoho příležitostí obeznámit se s vojenskými záleži­tostmi.“</p>

<p>„Pošlu také svoji armádu, aby byla ku pomoci tvým jednotkám,“ řekl.</p>

<p>„Vždyť ty máš také svoje vlastní hranice, které musíš chránit.“</p>

<p>„Proti komu, drahá paní,“ zeptal se mě s úsměvem. „Garteon celé své vojsko vyslal na úder proti severní části tvého panství. Už mu nezbývají žádné jednotky, které by mohl poslat do útoku na mě.“ Pak se na mě trochu chlapecky zašklebil. „Kromě toho,“ dodal, „proč byste si měli všechnu legraci užít jenom vy?“</p>

<p>„Ale to snad ne,“ povzdechla jsem si.</p>

<p>„Zdá se mi, že ve tvých propočtech jsou přece jenom určité nedostatky, slečno Polgaro,“ namítal Latan. „Tvoje armáda je utábořena ve vzdálenost dvou dní rychlé jízdy odtud a sám Ontros je ve tvém sídelním domě u břehu jezera Erat Proto se domnívám, že ještě bude nějaká prodleva než budou moci tvé jednotky za­hájit pochod na sever do Selinu.“</p>

<p>„Mám určité výhody, Latane,“ připomněla jsem mu. „Generál Halbren je přímým zástupcem mého rytíře ve velení armády a je to spolehlivý muž, který jistě dokáže velet jednotkám a vést je na sedmdesátimílovém pochodu. Budu sním mluvit ještě dříve, než dneska zapadne slunce a s Ontrosem si promluvím jen o trochu později.“ Znovu jsem se v rychlosti podívala na mapu. „Myslím, že Ontrose rychle pošlu přímo do Selinu, aby zahájil vylepšování městského opevnění. Vaše armáda dorazí o tři dny později za mojí a já chci mít jistotu, že budeme mít ještě město pevně v rukou, až tam dorazíte.“</p>

<p>„A pak vpadneme Garteonovi do nechráněného týla a pak z něj naděláme sekanou, až ho rozbijeme u pev­ných městských zdí,“ zaradoval se Latan trochu živěj­ším hlasem.</p>

<p>„Místní psi určitě ocení tolik sekané, o tom nepochy­buji,“ řekla jsem mírně. „Ty se ale hned teď vydáš nej­kratší cestou do postele. Jeho Milost, která je tu s námi, může klidně vydat vaší armádě rozkazy k zahájení po­chodu. Ty se pak k nim připojíš o něco později.“</p>

<p>„Já ale přece musím velet vojsku,“ protestoval. „Je to moje povinnost být v čele svých jednotek.“</p>

<p>„Však tví vojáci dobře vědí, kterým směrem je sever, barone. Určité nepotřebují, abys šel příkladem a uka­zoval jim správnou cestu. Běž se aspoň trochu vyspat. Vždyť už jsi pomalu na zhroucení.“</p>

<p>„Ale…“</p>

<p>„Nechci slyšet žádné ale, Latane! Běž do svého po­koje! Hned teď!“</p>

<p>„Ano, paní,“ vzdal svoje marné protesty.</p>

<p>Měla jsem podivné a neodbytné tušení, že s baronem Latanem se děje něco velmi neobvyklého. Věděla jsem, že byl vyčerpaný, ale jeho chování mi připadalo mno­hem podivnější, než aby to bylo jenom vyčerpáním. Neměla jsem ale čas se tím nějak podrobněji zabývat. Vyšla jsem na balkón z místnosti, kde jsme až dosud rokovali, a změnila jsem svou podobu na sokola, kte­rou jsem tehdy užívala.</p>

<p>Generál Halbren byl urostlý a zdatný muž, který se do svého postavení propracoval přes nižší hodnosti. Nezískal ho tedy jako mnozí jiní jako nějaký přídavek ke svému šlechtickému titulu. Byl to skutečný profesi­onál na svém místě a já k němu cítila značný respekt. Pečlivě zvážil veškeré informace, které nám přivezl baron Latan z Asturie a zdvořile si dovolil navrhnout některé změny v mých plánech na odražení asturijského útoku. „Vždycky je určitá možnost, že vévoda Garteon pošle nějaké jednotky napřed, aby dobyly město dříve než dorazí jádro jeho armády, Milosti,“ pozna­menal. „Deset mil za den je pravděpodobně maximální rychlost, kterou můžeme od pěchoty čekat, ale naše jezdecké oddíly mohou urazit větší vzdálenost. Kdybys s tím souhlasila, vydělím jezdectvo a pošlu je napřed – čistě pro jistotu.“ Lehce se usmál. „Hrabě Ontros je ne­pochybně vynikající, ale kdyby měl bránit Selin sám, mohlo by ho to nepřiměřeně vyčerpat.“</p>

<p>„A to bychom tedy rozhodné nechtěli, že ne, Halbrene?“ souhlasila jsem. „Vydám se teď na cestu do svého domu a sdělím mu, aby očekával posily za–“ zavá­hala jsem. „Za kolik asi dní?“</p>

<p>„Za čtyři, Milosti. Maximálně pět. Poženu koně pěk­ně rychle, ale oni se stejně nebudou podílet na obraně města a tak si budou moct v Selinu důkladně odpoči­nout.“</p>

<p>„Dělej všechno tak, jak sám nejlépe uznáš za vhodné, vážený generále,“ řekla jsem s podivnou zdvořilostí.</p>

<p>„To jsi nemusela, má paní,“ povzdechl si.</p>

<p>Zasmála jsem se a pak jsem vyrazila do dostatečně vzdálenosti od ležení, abych mohla zase nasadit svá křídla.</p>

<p>Nakonec jsem byla docela spokojena s tím, jak se celá záležitost začala vyvíjet. Mimořádná odvaha a zkuše­nosti barona Latana nám poskytly dostatečně včasné varování o úmyslech Garteona, takže jsme se na jeho útok mohli včas připravit. Měla jsem dost času na eva­kuaci všech civilistů z rizikové oblasti, takže oběti na životech budou minimální, a jakmile bude armáda vé­vody Garteona rozdrcena, nezbude mu nic jiného než se nám vzdát. Bitva o Selin s největší pravděpodobností zajistí mír v Arendii pro následující generace.</p>

<p>Byl už večer, když jsem konečně dosedla v zahradě svého domu na břehu jezera Erat. Pak jsem nabyla své normální podoby a vydala jsem se hledat Ontrose. Na­šla jsem ho v knihovně, kde zrovna studoval nějakou mapu. Vím, že to bylo dětinské, ale neviděla jsem ho již několik týdnů a tak jsem za něj tiše přicupitala a rychle jsem mu oči zakryla rukama. „Hádej, kdo to je,“ za­šeptala jsem mu jemně do ucha.</p>

<p>„Slečna Polgara?“ odpověděl trochu překvapeným hlasem.</p>

<p>„Ty jsi podváděl,“ obvinila jsem ho. „To není moc čestné.“ Pak jsem ho políbila – vlastně jsem ho políbila několikrát.</p>

<p>A pak on políbil mě. Byl to sice jediný polibek, ale zato trval delší dobu. Všechny smysly se mi najednou rozostřily a nakonec jsem musela zhluboka vdechovat. V tu chvíli mí na mysl přicházely některé nepatřičné myšlenky, ale rozhodla jsem se ho nejprve informovat o současné situaci – takových drobnostech jako armá­dy pochodující napříč zemí, obrana měst a vyhlazení asturské armády – než se buderne věnovat závažněj­ším věcem.</p>

<p>Můj ochránce byl novými zprávami překvapen. „Jsi si tím jista, Polgaro?“ zeptal se mě. Bylo to poprvé, co mě oslovil mým jménem a velmi dobře to zapadalo do plánů, které jsem hodlala uskutečnit onoho večera.</p>

<p>„Tyto informace pocházejí přímo od barona Latana, drahoušku,“ ujistila jsem ho. „Vytratil se a vydal se do Asturie, aniž by Andrionovi či mně předem řekl, co má za lubem. Osobně vyslechl, jak se Garteon a jeho veli­telé dohadují o válečných plánech a sledoval nalodění asturské armády na vlastní oči.“</p>

<p>„Důvěřuji Latanovi tak, že bych mu klidně svěřil svůj život, Polgaro,“ řekl, „a o jeho slovech rozhodně nemí­ním pochybovat. Musím se vydat na cestu.“</p>

<p>„Pročpak?“</p>

<p>„Musím vyrazit na jih, abych okamžitě zalarmoval naše jednotky a zahájil pochod na sever k obraně Selinu.“</p>

<p>„Klidně odlož své sedlo, drahý,“ řekla jsem mu. „Za­stavila jsem se v našem vojenském ležení při své cestě sem na sever. Generál Halbren zahájí pochod na sever hned zítra za úsvitu. Navrhuje, aby ses odtud vydal rovnou do Selinu a připravil městské opevnění na asturský útok. Pošle s předstihem jezdecké oddíly, abys měl dostatek mužů na odražení případných úderů předsunutých oddílů Garteonovy armády.“</p>

<p>„Halbren je velmi zkušený a obratný,“ souhlasil Ontros. „Máme veliké štěstí, že slouží v naší armádě.“</p>

<p>„Ještě ti musím říct něco, Ontrosi,“ dodala jsem. „Ba­ron Latan se vydá na sever na pochod se svou wacitskou armádou. Měl by dorazit do Selinu asi o den či dva později po začátku asturijského náporu.“</p>

<p>„Ten Latan je skutečně báječný!“ téměř se rozjásal Ontros. „Mezi našimi spojenými armádami téměř ne­pochybně vymažeme Garteonovu armádu a v ubohé Arendii bude opět nastolen poklidný mír.“</p>

<p>Milovala jsem Ontrose skutečně až k hranici posed­losti, ale spojení „vymažeme“ a  „poklidný mír“ si vzá­jemně dost odporovalo. Ontros byl básník a tak by si měl přece jen dávat větší pozor na zvolená slova.</p>

<p>„Zjistila jsi také patřičné počty k těm důležitým udá­lostem, Pol?“ zajímal se.</p>

<p>„Jaké počty?“</p>

<p>„Počty dnů, Milosti. Kdy se Garteonova flotila vydala na plavbu?“</p>

<p>„Aha, teď tomu už rozumím. Garteonovy jednotky opustily Vo Astur před třemi dny. Moje výpočty nazna­čují, že by měly být na moři jedenáct dní – to tedy zna­mená ode dneška ještě osm dní. Halbren by měl do Selinu dorazit za sedm dní. Když budeme předpokládat, že to bude Asturanům ještě jeden den trvat než se dostanou k Selinu, uvidíme je před branami města dvanáctého dne. Latan by měl dorazit během třináctého dne.“</p>

<p>„A do patnáctého dne již po Garteonově armádě ne­bude ani památky,“ dodal můj ochránce temně. „Připra­vená strategie je skutečně mistrovská, má milovaná.“</p>

<p>„Zdá se, že je to ještě lepší, než jsem očekávala,“ pro­hlásila jsem a celým tělem mi proběhl záchvěv radosti.</p>

<p>„Obávám se, že vůbec nechápu, co máš na mysli, Pol,“ přiznal.</p>

<p>„Nemluvila jsem teď vůbec o téhle přihlouplé válce, můj drahý,“ řekla jsem trochu tajemně. „To moje mi­lovaná,“ které ti právě uteklo, mělo určité jasné znám­ky podrobení. Co kdybychom se odebrali na nějaké vhodnější místo a probrali to důkladněji?“</p>

<p>Domnívám se, že už jsem to nemohla naznačit jasněji.</p>

<p>V tu chvíli mě jemně políbil a musím se přiznat, že jsem mu málem omdlela rovnou v náručí. Pak se sku­tečně vznešeným pohledem v očích jemně rozpletl mé ruce, které jsem mu ovinula kolem krku. „Zdá se mi, že současná krize nás oba vzrušila natolik, že činíme věci nepatřičné nevhodné, drahá Polgaro,“ prohlásil s určitou lítostí. „Nesmíme dovolit, aby si nás podma­nily podrážděné emoce zjitřené vidinou války. Vypra­vím se teď na koni na cestu, abych unikl z tvé nebez­pečné blízkosti. Musím odjet do Selinu připravovat opevnění a studený noční vzduch by snad mohl ochla­dit a zdusit plameny, které rozpalují mou krev. Sbo­hem, milovaná. Odložíme tuto záležitost na později na vhodnější dobu.“</p>

<p>Po těchto slovech se otočil a opustil místnost.</p>

<p>„Ontrosi!“ zakřičela jsem za ním. „Okamžitě se sem vrať!“</p>

<p>A věřili byste tomu, že mě vůbec neposlechl?</p>

<p>Místnost, ve které jsem se právě nacházela, byla moje vlastní knihovna a mnoho věcí mi tam bylo skutečné drahých. Proto jsem raději rychle opustila pokoj a rá­zovala jsem odhodlaně chodbou do kuchyně, kde jsem začala vrhat věci na stěnu a mrskat nádobím.</p>

<p>Malon Killaneson, můj správce, hbitě přispěchal, „Milosti!“ volal zoufale, „co to tam proboha vyvádíš?“</p>

<p>„Rozbíjím nádobí, Malone!“ křičela jsem mu v odpověď. „Raději by ses měl odtud rychle klidit, protože se právě chystám vrhnout se na nějakého člo­věka!“</p>

<p>Okamžitě zmizel.</p>

<p>Následujícího rána, po nekonečné probdělé noci, jsem se opět proměnila v sokola. Musela jsem násilím zapudit svou myšlenku rozletět se za Ontrosem a srazit ho tvrdě ze sedla. Místo toho jsem se rozletěla na jih. Rozhodně jsem v tu chvíli potřebovala nějakou činností vybít energii a došla jsem také k závěru, že bych měla vévodu Andriona informovat o svých krocích.</p>

<p>Andriona jsem našla stojícího na městských hradbách v lesknoucí se plné zbroji. Zamávala jsem křídly, slétla jsem na zem za mohutnou vyčnívající podpěru a vzala jsem na sebe svou normální podobu. Snažím se tohle kouzlo nedělat před zraky ostatních lidí, pokud to není skutečně nezbytně nutné. V poslední době jsem Andriona nekontrolovala a tak<strong> </strong>jsem si nebyla jistá, zda má dost odolné srdce. Poté jsem se vynořila zpoza pilíře. „Dobré ráno, Andrione,“ pozdravila jsem ho.</p>

<p>Zatvářil se dost překvapeně. „Myslel jsem si, že jsi měla v úmyslu se vypravit na sever, Polgaro. Co tě ta­dy zdrželo?“</p>

<p>„Já jsem už ale na severu byla, Andrione,“ ujistila jsem ho. „Generál Halbren se již vydal na pochod a hrabě Ontros jede do Selinu s předstihem. Všechno pěkně klape podle plánu. Až se Garteon dostane k Selinu, budeme na něj připraveni. Co to tu provádíš v tom legračním brnění?“</p>

<p>„Připadá mi, že jsi dnes ráno nějak vyšinutá, Polga­ro.“</p>

<p>„Pravděpodobně jsem něco divného snědla. Tak co to tu děláš?“</p>

<p>„Já tu pózuji, Polgaro, jenom pózuji. Když jsou Latan i Ontros zaneprázdněni jinde, velení nad místní posád­kou se přesunulo na má bedra. Navlékl jsem se proto do brnění a tak se tu procházím a vystavuji se na vr­cholku hradeb. Snažím se tak ujistit občany Vo Wacune, že se nemají čeho obávat, když mezi nimi a Astuřany stojí takový neohrožený bojovník.“</p>

<p>„A  taky je to docela legrace, že ano?“</p>

<p>„No –“ Řekl to jako malý kluk nachytaný při lum­párně a oba jsme se rozesmáli.</p>

<p>„Teď bychom se mohli vrátit do paláce, Pol,“ navrhl posléze. „Dnešního rána jsem se již ukázal dost a také se mi zrovna nezamlouvá ten zápach, který stoupá z toho ocelového obleku.“</p>

<p>„To bychom tedy mohli jít,“ souhlasila jsem, „ale jen když mi slíbíš, že půjdeme po větru.“</p>

<p>Když jsme se tedy vrátili do paláce a Andrion se zba­vil svého nepohodlného oděvu, odebrali jsme se do je­ho pracovny prodiskutovat situaci.</p>

<p>„Vím, že to bude znít jako když moje posedlost opět vystrkuje růžky na světlo, Andrione,“ začala jsem, „ale skutečně mám pocit, že kdybychom v Asturii nahlédli do všech zákoutí a pod každý balvan, určitě by na nás zpod nějakého vykouknul Grolim. Mysl Asturijce je ideálním cílem pro grolimské šikanování. Ještě jsem skutečně nezažila žádnou asturijskou lumpárnu, která by v sobě nenesla stopy grolimského plánování. Ktačik je posedlý myšlenkou roznítit válečný konflikt mezi západními královstvími již od té doby, co před devíti sty lety Murgové přešli přes ostrovní pás. Zoufale se snaží podpálit oheň a roznětku se vždycky vydá hledat do Asturie.“</p>

<p>„Válka bohů ale skončila již před dvěma tisíci lety, Pol,“ nesouhlasil se mnou Andrion.</p>

<p>„Ne, drahý, to tedy neskončila. Stále ještě probíhá a v současnosti jsme do ní zataženi my všichni. Myslím, že jakmile skončí bitva o Selin, vydám se do Asturie a začnu tam všechno převracet naruby, dokud nenajdu Garteonova domácího Grolima. Pak ho pěkně popadnu – kousek po kousku – odnesu ho do Rak Ktholu a naházím ho Ktačikovi na hlavu.“ Tohle jsem cedila přes zatnuté zuby.</p>

<p>„Ty ale dneska skutečně nějak mluvíš z cesty, Polga­ro,“ poznamenal. „Neměli jste náhodou s Vaším ochráncem nějakou nepříjemnost?“</p>

<p>„Tak bych to patrně nenazývala, Andrione,“ odpo­věděla jsem. „Spíše to mělo povahu rozepře.“</p>

<p>„Ve vojenských otázkách?“</p>

<p>„Ne. Bylo to ještě mnohem důležitější. Myslím ale, že Ontros nakonec začne vidět věci stejným způsobem ja­ko já. To ti rozhodně slibuju.“</p>

<p>„Velmi nerad vidím, když mezi Tebou a Tvým ochráncem jsou nějaké neshody,“ řekl. „Mohl bych se snad nabídnout jako vyjednavač a smírčí soudce?“</p>

<p>Představa, jak vévoda Andrion zasahuje do této situ­ace, mně z nějakého důvodu okamžitě připadala velice zábavná a tak jsem vyprskla smíchy. „Ne, drahý And­rione,“ poděkovala jsem. „Tohle je jedna z těch věcí, které si s Ontrosem musíme vyřešit jenom mezi sebou. Přesto ale děkuji za tvou nabídku.“</p><empty-line /><p><strong>XXII.</strong></p>

<p><strong>Zbyte</strong><strong>k onoho</strong> dne jsem strávila ve svém domě ve Vo Wacune. Po­známka mého ochránce o nutnosti zchladit si krev mi začala dávat smysl. Museli jsme se totiž nejprve vypo­řádat s touhle malou nešťastnou válkou, než jsme se mohli pustit do řešení skutečně podstatných záležitostí.</p>

<p>Teplota mé krve se ale nijak podstatně nesnížila a když nadešlo další ráno, málem jsem lezla po zdi. V tom okamžiku jsem se vzdala a rozletěla jsem se na jih, abych mohla zkontrolovat pozici našich dvou ar­mád.</p>

<p>Latanova wacitská armáda právě překračovala řeku Kamaar a tak jsme si spolu krátce promluvili zatímco jsme sledovali množství malých člunů a vorů, jak pře­pravují přes řeku jeho jednotky. „Všechno probíhá přesně tak, jak jsme naplánovali, Milosti,“ ujistil mě tím svým podivně bezvýrazným a prázdným hlasem. Všimla jsem si toho už tehdy, když nám s Andrionem sděloval asturijský plán.</p>

<p>„Co se děje, Latane?“ zeptala jsem se ho přímo. „Vy­padáš poněkud smutně.“</p>

<p>Povzdechl si. „To se nedá nic dělat, je to jen krátko­dobé, Milosti,“ řekl. „Všechno bude brzy zase v pořádku. Konec mojí nespokojenosti je nyní již jasně v dohledu. Budu velice rád, až celá tahle záležitost už bude za mnou.“</p>

<p>„V to skutečně pevně doufám, drahý Latane,“ ujistila jsem ho. „Jsi stejně zamračený jako deštivý podzimní den. No ale teď mě prosím omluv, raději se ještě půjdu podívat, jak daleko je generál Halbren.“</p>

<p>Generál Halbren v té době již se svými oddíly dosáhl severního konce jezera Sulturn. Oznámil mi, že dostal zprávu od nějakého tolnedranského obchodníka, který asi před třemi dny viděl asturskou flotilu osm mil od pobřeží nedaleko Kamaaru. To bylo jasné znamení, že všechno probíhalo přesně podle našich propočtů. Po celý zbytek dne jsem jela po boku svého spolehlivého generála a odkládala jsem svoje další setkání s Ontrosem. Ještě stále jsem si nebyla jistá, že bych nepro­vedla nějakou hodně nepatřičnou věc, hned jak ho spatřím. Už pouhá myšlenka na mého krásného ochránce mi způsobovala chvění u srdce.</p>

<p>Možná právě ono rozechvění ovlivnilo mé rozhod­nutí příštího rána o tom, co podniknu dále. Zjevně jsem ještě nebyla připravena na opětovné setkání s Ontrosem, a tak jsem se rozhodla rozletět nad Velké západní mo­ře, abych zjistila přesnou pozici asturijské flotily. Kdy­by totiž vál příznivý vítr jižního směru, možná bychom byli nuceni přehodnotit svůj časový plán.</p>

<p>Pobřeží jsem přeletěla zhruba v místech, kde dnes le­ží město Sendar, a pak jsem ve spirálách postupně stoupala, dokud jsem nedosáhla výšky několika tisíc stop. Z takové výšky jsem totiž dohlédla klidně deset mil na všechny strany. Jestli byly informace generála Halbrena správné, pak by nepřátelská flotila měla být nedaleko místa, kde jsem vyletěla nad otevřené moře. Nikde v dohledu jsem ji ale nespatřila a to mě skutečně velmi znervóznilo. Možná, že jsem podcenila jejich rychlost plavby, a tak jsem se otočila a rozletěla jsem se na sever podél pobřeží, přičemž jsem se rozhlížela po moři. Pořád nic. Někdy uprostřed odpoledne jsem kroužila kolem koncového výběžku onoho poloostro­va. Věděla jsem, že se prostě nemohli dostat tak daleko za pouhých šest dní, ale Garteon má pravděpodobně k dispozici Grolimovu pomoc a všechno, co s ním sou­visí. Zachmuřeně jsem se pustila do dalšího letu a prá­vě když večer oblohu nade mnou překrýval temným nachem, dosáhla jsem ústí řeky Selin. Nebylo tam ani památky po jakékoliv lodi. Byla jsem na pokraji vyčer­pání a tak jsem pomalu slétla dolů a uhnízdila se v koruně dubu nedaleko pláže. Možná Garteonovy lo­dě byly pomalejší, než jsem očekávala, a ne rychlejší. To ovšem znamenalo, že musím letět zpátky a letět po­dél pobřeží směrem na jih přesně obráceně než teď. Byla jsem rozhodnuta tu flotilu najít.</p>

<p>Probudila jsem se hned jak úsvit rozzářil východní oblohu a rozletěla jsem se na jih. Oči jsem měla na stopkách a po cestě jsem se rozhlížela všemi směry.</p>

<p>Bylo už zhruba jednu hodinu po poledni, když jsem nepřátelské lodě konečně zahlédla. Nebyly dále než deset mil od Kamaaru a věřili byste tomu, že všechny lodě byly <emphasis>ukotvené? </emphasis>Co se to tady u všech všudy děje? Opustila jsem to místo, přeletěla jsem pobřeží a uložila jsem se k odpočinku na uhnilém kmeni stromu v bažinách, které se rozprostírají severně od Kamaaru.</p>

<p>Tohle přece nedávalo žádný smysl! Když plánujete rozsáhlou invazi, rozhodně se po cestě nezastavujete, abyste si užili prázdniny. Tady se dělo něco velmi po­divného. Jedno bylo ale naprosto jasné. Musela jsem tuhle informaci sdělit Ontrosovi. Tento nový vývoj událostí konečně zcela vyléčil mé rozechvění a tak jsem se vznesla do vzduchu a letěla jsem na sever přes baži­ny, dokud jsem se nedostala nad pevnou zem. Tam jsem přistála, vzala jsem na sebe svou skutečnou podo­bu a místo křídel jsem použila přemisťování. Vlastně jsem skákala z kopce na kopec. Možná to zní jako po­někud legrační a nepohodlný způsob cestování. Když jsou ale ty kopce tři nebo čtyři míle od sebe, umožňuje vám to velmi rychlý pohyb.</p>

<p>Když jsem se dostala do Setinu, byla už skoro doba východu slunce a já se vydala hledat Ontrose.</p>

<p>Zjistila jsem, že se ubytoval v domě přednosty selinského magistrátu, což byl vlastně můj dávný přítel, a tak jsem se bez obtíží dostala dovnitř, abych spatřila svého milovaného.</p>

<p>Když jsem vstoupila, rychle se zvedl na nohy a po­klonil se mi. „Milosti,“ přivítal mě obřadně. „Stále ještě se na mě hněváš?“</p>

<p>Zarmoutilo mě, když jsem si vzpomněla, jak jsem za ním křičela poté, co mě opustil v mém sídelním domě. „Ne, drahý Ontrosi,“ ujistila jsem ho. „Rozbila jsem si­ce pár talířů, když jsi mě opustil, ale to mi velice ulevi­lo.“</p>

<p>Podíval se na mě velmi udiveně.</p>

<p>„To je takový ženský způsob úlevy, Ontrosi. Tomu bys nerozuměl. Teď ale proč jsem tady. Narazila jsem na naprostou záhadu a myslím, že při hledání jejího ře­šení budu potřebovat tvou pomoc.“</p>

<p>„Jestliže to bude v mých silách,“ řekl skromně.</p>

<p>„Rozhodně doufám, že ano, protože <emphasis>mě to </emphasis>velmi zara­zilo a zmátlo. Když jsi ode mě utekl, vyrazila jsem do Vo Wacune informovat Andriona o našem postupu a pak jsem se vydala znovu na sever. Baron Latan na vorech přepravoval svou armádu přes řeku Kamaar. Generál Halbren právě dopochodoval na sever od Sulturnu, tak­že všechno probíhá přesně jak jsme předpokládali.“</p>

<p>„To je tedy velice uspokojivé,“ prohlásil.</p>

<p>„Užij si toho dokud můžeš, Ontrosi, protože to, o čem budu mluvit, pěkně smrdí nějakým podrazem.“</p>

<p>„Ale?“</p>

<p>„Rozletěla jsem se nad Velké severní moře, abych zjistila, kde přesně jsou právě Garteonovy lodě. Trvalo mi to docela dlouho, ale nakonec jsem je přece jen na­šla. Všechny jsou zakotvené asi deset mil severně od Kamaaru.“</p>

<p>„<emphasis>Cože?“</emphasis></p>

<p>„Garteonova flotila se prostě vůbec nehýbe z místa, Ontrosi. Záhada, o které jsem se zmiňovala, spočívá v tom proč? Vůbec mě prostě nenapadá, co může mít za lubem.“</p>

<p>„Jsi si jistá?“</p>

<p>„Ale ano, Ontrosi, jsem si tím naprosto jistá. Měla jsem pocit, že by nebyl zrovna dobrý nápad sletět dolů a zeptat se jich, tak jsem se místo toho rozletěla sem. Existuje vůbec nějaký důvod, kvůli kterému by se mohla naloděná armáda takhle úplně zastavit?“</p>

<p>„Mě tedy žádný takový nenapadá, Milosti.“</p>

<p>„Polgaro,“ opravila jsem ho. „Pokud si dobře vzpo­mínám, přes tohle „Milosti“ jsme se už přenesli před několika dny.“</p>

<p>„Nechtěl jsem se tě dotknout nějakou neslušnou nezdvořilostí,“ vysvětloval mi.</p>

<p>„Naopak se mě v tuto chvíli mnohem víc dotýká právě ta zdvořilá formalita, drahý,“ řekla jsem mu rov­nou. „O tom si ale můžeme promluvit někdy později. Teď tu totiž máme tenhle problém, který si vysloveně žádá najít nějaké řešení.“</p>

<p>„Existuje jedno možné vysvětlení, Polgaro,“ ozval se.</p>

<p>„Vysvětli mi ho prosím – nebo mě alespoň nasměruj někam, kde je dost talířů.“</p>

<p>Zasmál se. „Ve skutečnosti mě vlastně nenapadá žádné jiné možné řešení. Je zjevné, že flotila zakotvila, protože na něco čeká. Jsou mimo dohled z pobřeží?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Pak bych si dovolil tvrdit, že patrně nebudou čekat na nějaký signál ze souše.“</p>

<p>„To tedy asi ne, máš pravdu.“</p>

<p>„Pak to tedy musí být nějaké určené datum. Zjevně se jim podařilo plavit se rychleji, než předem počítali, takže teď museli zastavit, aby zase jeli podle plánu.“</p>

<p>„To je zřejmé, Ontrosi. Oni na něco čekají, nepovalují se tam.“</p>

<p>„Tahle domněnka ovšem navozuje další velmi pod­statnou záhadu,“ řekl a zachmuřil se. „Není neobvyklé při plánování nějaké vojenské operace určit přesně datum, ale znamená to nutnou koordinaci – jedna ar­máda zaútočí tady, zatímco další ve stejné době zaútočí někde jinde. Takový postup je základem téměř všech vojenských tažení.“</p>

<p>„To dává smysl.“</p>

<p>„Ale <emphasis>s kým </emphasis>má být jejich flotila zkoordinována? La­tan nás přece ujistil, že celá Garteonova armáda se na­lodila v přístavu Vo Asturu. Jestliže je tomu tak, kdo by tedy zůstal v Asturii, aby mohl útočit zároveň s ar­mádou?“</p>

<p>„Možná nějaké cizí vojsko odjinud?“ navrhla jsem pochybovačně. „Ale Alornové ani Tolnedřané by se nezapojovali do arendských sporů. O to jsem se posta­rala už před staletími.“</p>

<p>Můj ochránce najednou doširoka rozevřel oči. „To je nemožné!“ vybuchl.</p>

<p>„Ale já jsem to vážně dokázala, drahý,“ ujistila jsem ho. „Ran Borun I a já jsme před sto lety oškubali Vorduvany, Honety a Horbity dohola, aby se nemohli mí­chat do politických záležitostí v Arendii. Na Alorny pozorně dohlíží můj otec.“</p>

<p>„O tom jsem nemluvil, drahá Polgaro,“ přesvědčoval mě. „Najednou mě ale napadlo, že baron Latan není v Arendii neznámý. Vždyť přece celá Arendie sledo­vala náš souboj dřevci u příležitosti zasedání Arendského Sněmu, kdy jsem také vyhrál svoje místo rytíře ochránce. Nemohlo to být třeba tak, že Garteon nebo některý z jeho velitelů zpozoroval – a taky poznal – ve Vo Asturu našeho přítele Latana? Mohli potom uspořádat představení naloďování asturského vojska, aby ho zmátli a tím znehodnotili jeho hlášení?“</p>

<p>„O tom jsem vůbec neuvažovala, Ontrosi,“ přiznala jsem se. „Jakmile Latan viděl nepřátelské oddíly naloďovat se na jejich plavidla z mola ve Vo Asturu, mohly ony lodě klidně ujet deset mil po proudu a pak jednot­ky vysadit na prázdném břehu, kde by je už Latan ne­mohl vidět. Celá tato úvaha ale vede k tomu, drahý, že sice víme o Garteonově armádě, ale nemáme ani potu­chy, kde by mohla být.“</p>

<p>„Musím okamžitě vyrazit.“</p>

<p>„Ontrosi, drahý Ontrosi, opravdu si přeju, abys tohle už přestal říkat. Kam se zase chceš hnát? Neříkej mi, že se ještě stále obáváš toho, co bych ti mohla udělat.“</p>

<p>„Musím se poradit s Latanem. Jestliže nás oklamali, pak je všechno ztraceno.“</p>

<p>„Ne přímo ztraceno, ale byli bychom ve skutečně ne­záviděníhodné pozici. Jen nech svého koně v klidu od­počívat. <emphasis>Já </emphasis>tě k Latanovi vezmu.“</p>

<p>„Ale –“ pokoušel se hned protestovat</p>

<p>„Věř mi, drahý,“ přerušila jsem ho a položila jsem mu prst na rty. A pak,  když už je měl sevřené, jsem ho políbila právě na ty jeho jemné rty – to abych se ujis­tila, že jsou stále stejně příjemné jako předtím.</p>

<p>„Slečno Polgaro?“ zeptal se trochu zaraženě.</p>

<p>„Je poněkud neslušné mě přerušovat, když jsem za­neprázdněna, drahý,“ řekla jsem přísně. A pak jsem ho políbila ještě jednou. „No,“ povzdechla jsem si trochu lítostivě, „myslím, že tohle je pro tuto chvíli všechno.“ A v tu chvíli mně na mysli vytanula nepříjemná myš­lenka, která možná mého ochránce nenapadla. Ontros, ačkoliv byl velmi sečtělý a bystrý, byl skutečně poně­kud nevinný když došlo na politické záležitosti. Jeho celoživotní přátelství s Latanem vedlo k tomu, že by prostě nedokázal baronovi nedůvěřovat. Já už jsem ale během svého života viděla tolik podlostí a zrádců, že jsem vždycky měla určité podezření rychle po ruce. „Za krátkou chvilku vyrazíme pohovořit si s baronem Latanem,“ řekla jsem mu. „Až s ním budeš mluvit, byla bych raději, kdyby ses nezmiňoval o našich nepodlože­ných spekulacích co se týče pozice Garteonovy armády.“</p>

<p>„Musím se přiznat, že nějak nerozumím tvým zámě­rům, milovaná.“</p>

<p>„Bude mnohem lepší, když jeho mysl nebudeme za­hlcovat našimi vlastními domněnkami, Ontrosi. Nechme ho utvořit si vlastní závěr. Nechtěla bych jeho myšlení nijak ovlivňovat. Jeho odpověď by se třeba mohla ke skutečné situaci přiblížit mnohem více než ta naše. Nesmíme si zavřít dveře k možnosti správného vysvětlení. Řekni mu jenom, že Garteonova flotila v klidu zakotvila a pak se mu zmiň o možností nějaké­ho smluveného data. Necháme ho vyjít z těchto infor­mací a uvidíme, kam se dostanou jeho myšlenky. Latan má dobrou mysl a tu nesmíme nechat ležet ladem.“</p>

<p>„Ty jsi opravdu moudřejší, než si člověk vůbec doká­že představit, má milovaná,“ pronesl obdivně.</p>

<p>„Ty jsi zase ten nejhezčí muž, Ontrosi,“ řekla jsem na to a položila jsem mu láskyplně ruku na tvář.</p>

<p>„Jak nás ale hodláš dopravit do tábora Latanovy ar­mády?“ zajímal se.</p>

<p>„Myslím, že bude mnohem lepší, když nebudeš znát příliš mnoho podrobností, drahý,“ zchladila jsem jeho zvědavost. „Nejsou až tak podstatné a mohly by ti za­motat hlavu. Svěř se do mých rukou a spolehni se na mě.“</p>

<p>„Tobě klidně svěřím svůj život.“</p>

<p>Rozhodla jsem se neproměňovat ho v polní myšku tak, jak jsem to kdysi dávno provedla nebohému Kilia­novi. Nechtěla jsem ho nějak ponižovat a taky jsem potřebovala, aby měl jasnou mysl, až bude hovořit s Latanem – pro jistotu. Na můj návrh jsme se společ­ně s mým ochráncem vydali z města, až jsme došli do malého lesíka. Bylo to těsně před půlnocí, ale měsíc v úplňku krajinu osvětloval téměř jako by byl den. Po­ložila jsem svou dlaň na bledé čelo svého milovaného rytíře a zamumlala jsem : „Spi.“ A tak se i stalo. Pak jsem sebrala svou vůli a zmenšila jsem ho.</p>

<p>Jsem si vědoma toho, že je to řečeno velmi prostě a jednoduše, ale je to docela přesné.</p>

<p>Když jsem provedla všechny potřebné úkony, můj rytíř vypadal jako malá figurka asi šest palců vysoká a nevážil víc než několik uncí. Chvíli jsem ho podržela v ruce, ale pak jsem ho s pokrčením ramen zabalila do kapesníku a zastrčila ho za živůtek, aby byl v bezpečí.</p>

<p>Ať vás ani nenapadne teď říkat něco náramně chyt­rého! A myslím to smrtelně vážně!</p>

<p>Opět jsem použila své oblíbené přemisťování, ačkoliv je v noci poměrné obtížné – a to i při světle úplňku.</p>

<p>Armáda vedená baronem Latanem už teď byla se­verně od Sulturnu a díky planoucím strážním ohňům jsem jejich tábor našla velmi snadno. Poslední skok jsem ukončila na kopci asi půl míle od jejich strážných. Pak jsem se pečlivě rozhlédla kolem a ze živůtku jsem vytáhla svého malého ochránce. Opatrně jsem ho polo­žila do trávy, přesně obráceným sledem úkonů jsem ho opět zvětšila a pak jsem ho probudila.</p>

<p>Otevřel oči a důkladně si je promnul. „Zdá se mi, že jsem byl na nějakém, místě, kde bylo příjemně teplo,“ řekl.</p>

<p>„To ano,“ souhlasila jsem. Nepovažovala jsem za nutné mu říkat, kde přesně strávil uplynulou půlhodi­nu. Když tak o tom teď přemýšlím, pravděpodobně tam skutečně bylo dost teplo.</p>

<p>Rozhlédl se kolem. „Kde přesně že to teď jsme, má drahá?“ zajímal se.</p>

<p>„Přesně severně od Sulturnu, drahý,“ odpověděla jsem. „To, co svítí tam dole v údolí, to je Latanovo le­žení.“</p>

<p>„To tedy znamená, že jsem spal opravdu dlouho.“</p>

<p>„Asi tak půl hodiny,“ řekla jsern. „Hlavně se nesnaž počítat minuty a vzdálenosti, drahý. Jenom by sis tím zbytečně zamotával hlavu. Řekněme prostě, že je to jedna z těch „podivných věcí“ a nechme to být.“</p>

<p>„Jak si přeješ, má drahá.“</p>

<p>„Dobře. Budeš se muset ohlásit u strážných a proká­zat se. Když budeš muset, klidně se oháněj svou vojen­skou hodností. Musíme si s Latanem pohovořit co nej­dříve.“</p>

<p>Pokrčil odevzdaně rameny, nabídl mi rámě a tak jsme se vydali dolů z kopce k táboru. Trvalo nám je­nom asi deset minut, než jsme si proklestili cestu wacitským ležením až ke stanu barona Latana. Jeho poboč­ník Ontrose poznal a okamžitě našeho spícího přítele vzbudil. „Ontrosi?“ ozval se Latan a protíral si oči. „Myslel jsem si, že jsi na severu v Selinu.“</p>

<p>„Ještě před necelou hodinu tomu tak skutečně bylo, můj drahý příteli,“ prohlásil na to Ontros. „Jsem ale tím nejšťastnějším mužem, protože mám k dispozici zá­zračné dopravní prostředky.“ Mile se na mě usmál.</p>

<p>„Milosti,“ pozdravil mě Latan a vyskočil ze svého lůžka.</p>

<p>„Formality a ceremonie necháme stranou, barone,“ navrhla jsem. „Máme totiž problém, který je třeba rozře­šit jak nejrychleji to bude možné. Pověz mu to, Ontrosi.“</p>

<p>„Samozřejmě, Milosti.“ Pak se můj statný ochránce obrátil ke svému příteli. „Náš problém není těžké po­psat, Latane,“ začal. „Jeho řešení ale patrně bude mno­hem obtížnější. V krátkosti, naše drahá slečna Polgara použila svých nepochopitelných schopností při shro­mažďování informací, což bývá mnohdy náročné. Prá­vě nedávno se vydala na sever, aby se ujistila o přesné pozici asturijské flotily.“</p>

<p>Na Latanově obličeji bylo v té chvíli patrné, že zbyst­řil pozornost.</p>

<p>„Není asi třeba dodávat,“ pokračoval Ontros, „že uspěla. Umístění nepřátelského loďstva mě ale velmi zaráží.<emphasis> </emphasis>Její Výsost mě ujistila, že Garteonovy lodě jsou zakotveny necelých deset mil severně od Kamaaru.“</p>

<p>Pozorně jsem Latana sledovala a zdálo se mi, že ho tato zpráva nijak nezarazila. Už jsem se chystala, že k jeho mysli vyšlu pátravou myšlenku.</p>

<p><emphasis>„Ne, Pol,“ </emphasis>přerušil mě v té chvíli matčin hlas, <emphasis>„Nech Ontrose, ať to udělá on. Musí na to přijít sám.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Na co má přijít sám?“ </emphasis>tiše jsem se zeptala.</p>

<p><emphasis>„To se brzy dozvíš.</emphasis><emphasis>“</emphasis> Pak její přítomnost odezněla.</p>

<p>„Její výsost a já jsme se s tímhle problémem potýkali docela dlouhou dobu,“ povídal mezitím Ontros, „a poté jsme si uvědomili, že to ty jsi byl v Asturii a ty jsi také odhalil jejich válečné plány. Proto jsme došli k závěru, že jsi zároveň tím nejpovolanějším člověkem k tomu, abys rozmotal tento podivný vývoj událostí. Obávám se, že tentokrát jsem s rozumem v koncích. Je­diné vysvětlení, na které jsem byl schopen přijít, by po­čítalo s nějakým rozsáhlejším plánem. Připadá mi, že v Garteonově plánu musí hrát významnou roli nějaké určité datum.“</p>

<p>„Proti tvému vysvětlení nemohu vůbec nic namítat, Ontrosi,“ prohlásil Latan, „a samozřejmě jsem také během svého pobytu ve Vo Asturu zachytil nějaké známky toho, že je vskutku nápadně zajímá kalendář. Neměl jsem ale naneštěstí čas se o to nějak blíže zají­mat,“</p>

<p>„Tak se tedy pokusme to vyřešit spolu, starý příteli,“ navrhl mu Ontros. „Jestliže má předem smluvené da­tum takový význam, že jim dokonce nařizuje zastavit plavbu, neznamená to tedy, že ten samý kalendář je závazný ještě pro někoho jiného?“</p>

<p>„Ale no samozřejmě, Ontrosi!“ zvolal Latan. Přesto jsem ale v jeho chvilkovém nadšení postřehla náznak neupřímnosti.</p>

<p>Pak<emphasis> </emphasis>ale Ontros, na chvíli příliš zaujat svými vlastními domněnkami o vysvětlení záhady, zašel příliš daleko. „Pro koho by ale mohl ten kalendář mít tak velký vý­znam, Latane? Jestliže je Garteonova armáda <emphasis>skutečně </emphasis>umístěna na palubách jeho lodí, kdo by ještě v Asturii zbýval, aby mohl být tak zaujat magickým datem?“</p>

<p>Změna v Latanově výrazu byla skutečně tak nepatr­ná, že jsem ji takřka nepostřehla. Bylo to pouze nepatr­né nakrčení kůže kolem koutků očí. „Pozor, Ontrosi!“ vykřikla jsem.</p>

<p>Baron Latan byl zjevně o něco napřed před mým ochráncem a naprosto správně vytušil, kam ho nit jeho úvah nevyhnutelně zavede. Rychle se otočil a z lavice, která stála u nohou jeho lůžka, popadl svůj meč. Pak vyrazil vpřed a pozvedl meč, aby mohl udeřit na mého milého.</p>

<p>Myslím ale, že Ontros možná nebyl o tolik pozadu za Latanem, jak by se bývalo mohlo zdát. Jakmile totiž Latan zahájil smrtící útok svým mečem, Ontrosův meč již se zasvištěním vyletěl z pochvy a zarazil protivní­kův úder.</p>

<p>„A teď je tedy všechno jasné, Latane,“ prohlásil Ont­ros smutně. „Všechno kromě toho proč.“</p>

<p>Latan opět máchl mečem a Ontros snadno jeho úder vykryl. Bylo zřejmé, že můj rytíř ochránce žádnou po­moc ode mě nepotřebuje. Ustoupila jsem proto raději z cesty.</p>

<p>To, co se dále odehrávalo, by se dalo jen stěží nazvat vyrovnaným soubojem. Latanovu jedinou šanci před­stavoval onen první překvapivý výpad. Poté co ztratil moment překvapení, neměl vlastně skoro žádnou možnost uniknout. Co bylo ale horší, jeho výraz sám o sobě napovídal, že si byl své nevyhnutelné porážky vědom. Přepadl mě najednou nepříjemný pocit, že to takhle vlastně chtěl.</p>

<p>Byla to dost hlučná záležitost. To ale souboj těžkými širokými meči obvykle bývá. Hluk souboje samozřejmě přilákal pozornost okolí. Jediný můj zásah do celého průběhu souboje se týkal pouze stanu, ve kterém se to celé odehrávalo. I nadále vypadal jako obyčejný plátě­ný stan, ale i pevná ocel je docela měkká proti tomu, ja­ký stan byl po mojí úpravě. Dohlédla jsem prostě na to, aby během souboje nebyli rytíři nijak přerušeni.</p>

<p>Konec souboje obou šermířů se ohlásil vychlístnutím proudu světlé krve z úst barona Latana poté, co meč mého rytíře hladce projel jeho pravou plící. Latan se za­razil, upustil meč na podlahu a poté se těžce zhroutil.</p>

<p>Ontros s pláčem poklekl na kolena vedle svého pří­tele. „Proč, Latane, proč jsi to udělal?“</p>

<p>Latan vykašlal ještě více krve a již podle tohoto pří­znaku jsem věděla, že jeho zranění je smrtelné a já ne­mohu k záchraně jeho života udělat zhola nic. „Chtěl jsem jen ukrátit svoje utrpení, Ontrosi,“ vypravil ze se­be jen sotva slyšitelným hlasem.</p>

<p>„Jaké utrpení?“</p>

<p>„Vlastně spíš agónii, Ontrosi. Upřímně se ti přiznám, teď když už jsem téměř u konce, že jsem miloval – a stále miluji – slečnu Polgaru. Ty jsi mě o ni připravil na tom prokletém turnaji a od toho dne jsem v sobě no­sil již jen mrtvé a chladné srdce. Teď se tedy spokojeně uložím k věčnému spánku, ale neusnu sám. Wacune zemře se mnou a i všechno ostatní, co jsem miloval.“</p>

<p>„Co jsi to provedl, Latane?“ naléhal na něj Ontros vyděšeným hlasem.</p>

<p>Latan znovu vychrlil krev. „Zradil jsem tě – a taky celý Wacune.“ Jeho hlas zcela zřetelně slábl. „Zcela ne­pozorovaně jsem se vypravil do Asturie a hovořil jsem s Garteonem a s jeho cizím poradcem, na jehož jméno jsem se neptal.“</p>

<p>„Cizím?“ zeptala jsem se ostře.</p>

<p>„Byl to Nadrak, myslím – nebo možná taky Murgo. Byl to právě on kdo navrhl tuto léčku. Flotila, která vy­plula z Vo Asturu již před osmi dny, byla pouhou zá­stěrkou – hračkou na zmatení Wacune a Eratu. Na palubě těch lodí nejsou žádní vojáci. Garteonova armá­da čeká v lese necelé dvě míle od západní hranice Wa­cune.“ Opět slabě zakašlal.</p>

<p>„Kdy?“ naléhal na něj Ontros. „Kdy udeří na Wacune?“</p>

<p>„Ještě dva dny, Ontrosi.“ Ačkoliv mu již zbývalo jen málo sil, v hlase barona Latana bylo patrné jisté zado­stiučinění a pocit vítězství. „Desátý den od vyplutí oné nastrčené flotily je v Garteonově kalendáři označen červeným písmem. Toho dne totiž jeho jednotky vpad­nou na území Wacune a nikým neohrožovány vpocho­dují do bílého krásného města, které je jim nikým ne­chráněno bezbranně vydáno napospas. Vo Wacune je již předem ztraceno, Ontrosi, můj milovaný – a záro­veň nenáviděný – příteli. Ačkoliv jsem smrtelně raněn tvým milosrdným mečem, svůj odvětilý úder jsem již uvedl do pohybu. Za čtyři dny zahájí Asturijci svůj úder proti nebráněným hradbám Vo Wacune a žádné jednotky pod tvým velením se tam nemohou dostat včas, aby zabránily pádu města.“ Začal vykašlávat vel­ké množství krve. „Umírám, Ontrosi,“ mohl už pouze zašeptat, „ale neumírám sám. Můj život byl pro mne již jen přítěží od onoho dne, kdy jsi z mého dosahu odvedl milovanou Polgaru. Teď se mohu spokojeně zbavit onoho břemene a klidně se uložit do hrobu s vědomím, že neodcházím sám. Všechno to, co jsem miloval, ode­jde se mnou a jen slečna Polgara, nesmrtelná a nena­padnutelná, zůstane naživu a k bránám nebe budou zaznívat její nářky. Vše je dokonáno a já jsem spoko­jen.“</p>

<p>Pak pevně sevřel rty a upnul svůj pohled na mou tvář s výrazem nepopsatelného toužení v obličeji.</p>

<p>Pak zemřel a Ontros zaplakal.</p>

<p>Tiše jsem se proklínala pro svou nepozornost. Měla jsem snad stovku příležitostí všimnout si nějakého ná­znaku a já je všechny propásla. Měla jsem to vědět!</p>

<p>Rychle jsem došla ke dveřím vedoucím do stanu. „Svolejte všechny důstojníky!“ nařídila jsem Wacitům, kteří se marně snažili prorazit si cestu do stanu. „Byli jsme zrazeni! Léčka zanechala Vo Wacune bezbranný a nechráněný!“ Pak jsem si uvědomila, že tito muži jsou wacitští nevolníci. „Koukejte se dát rychle do kupy, chlapi! Máme teď před sebou hromadu práce!“</p>

<p>Pak jsem se zase otočila do stanu a sledovala jsem svého truchlícího rytíře. „To už by snad stačilo, Ontrosi!“ vyštěkla jsem. „Koukej se zvednout na nohy!“</p>

<p>„Byl to můj přítel, Polgaro!“ vzlykal. „A já ho zabil!“</p>

<p>„Nic jiného si taky ani nezasloužil. Měl jsi ho zabít už tenkrát během turnaje. Zvedej se! <emphasis>Hned!“</emphasis></p>

<p>Vypadal zaraženě, ale poslechl mě.</p>

<p>„Tak je to lepší. Rychle tuhle armádu zburcuj a nařiď jednotkám vydat se na pochod k jihu. Já vyrazím za Halbrenem říct mu, co se stalo, a taky ho pošlu na jih. Pohyb, Ontrosi! Dej se do práce! Máme před sebou hodně dlouhou cestu a málo času.“</p>

<p>Pokynul směrem k Latanovu tělu. „Co mám udělat se svým přítelem?“ zeptal se mě.</p>

<p>„Hoď ho do nějakého příkopu – anebo ho tu nech ležet tak, jak je. Není to nic jiného než odpad, Ontrosi. Zacházej s ním tedy tak, jak bys zacházel s každým ji­ným odpadem. Budu zpátky asi tak za hodinu a pak se společně vydáme do Vo Wacune. Musíme tam na jihu vybojovat jednu válku.“ Pak jsem vyšla ven ze stanu.</p>

<p>Když už jsem byla z doslechu tábora, povolila jsem si na několik chvil se vypovídat – pěkně od plic – o nynější situaci. Latanova zrada byla téměř úspěšná. Nee­xistovala vůbec žádná možnost, jak bych mohla včas dopravit do Vo Wacune posily, abychom mohli ubránit město. Bylo celkem zřejmé, že to budu muset udělat „jiným způsobem.“ V tu chvíli se mi ten nápad docela zamlouval. Na mysl mi přišla představa ničivého kouzla a tentokrát ho klidně použiju, ať už se to matce líbí či ne.</p>

<p>Přemístila jsem se na sever, přičemž jsem poskako­vala z kopce na kopec až k táboru generála Halbrena na břehu jezera Sendar. Halbren tak jako vždycky ne­projevoval žádné větší překvapení, když jsem mu po­věděla o Latanově zradě. Vážně si myslím, že by Hal­bren klidně sledovat zřícení oblohy, aniž by vypadal jen trochu překvapeně. „Jejich plán má pár trhlin, Vý­sosti,“ řekl mi klidně.</p>

<p>„Mě se to zdá být velmi dobrý a zničující plán, Halbrene.“</p>

<p>„Obsazení města je vždycky jenom prvním krůčkem, milosti,“ vysvětlil mi. „Asturijci mohou samozřejmě zabrat Vo Wacune, ale spojené síly Eratu a Wacune tam dorazí jen o několik dní později a máme naprostou vo­jenskou převahu. Důvěřuj mi, milosti, můžeme město znovu dobýt, kdykoliv se nám zlíbí. A až s tím budeme hotovi, Garteon už nebude mít dost mužů, aby bránili ulice Vo Asturu.“</p>

<p>„Ty tedy prostě hodláš vzdát se Vo Wacune?“ ze­ptala jsem se nevěřícně.</p>

<p>„Vždyť je to jenom město, milosti – seskupení hez­kých budov. Ve válce je důležité jediné ji vyhrát, a my tuhle válku vyhrajeme. Až bude po všem, můžeme znovu vystavět Vo Wacune. Alespoň nám to umožní postavit všechny ulice pěkně rovné.“</p>

<p>„Ty jsi skutečně nemožný, Halbrene,“ obvinila jsem ho. „Pošli svoje jednotky hned na jih. Já se spolu s Ontrosem vydám na jih do Vo Wacune. Doufám ale, že hned nezačneš navrhovat plány nového města. Myslím, že vím o způsobu, jak udržet Asturijce v odstupu dokud nedorazí naše jednotky.“</p>

<p>Pak jsem se znovu vrátila k jezeru Sulturn, našla jsem Ontrose a odvedla jsem ho do bezpečné vzdálenosti od wacitských jednotek, které se již daly na pochod. Opa­kovala jsem postup, který jsem použila předtím, a zno­vu jsem svého rytíře uložila na stejné bezpečné místo. Abych byla upřímná, docela se mi líbilo ho tam mít.</p>

<p>Když jsme konečně dorazili do Vo, právě se blížil rozbřesk devátého dne onoho ďábelského asturijského kalendáře. Vytáhla jsem svého dřímajícího hrdinu z jeho pohodlného místa odpočinku a vrátila jsem mu jeho normální velikost. Pak jsem ho probudila a vstou­pili jsme do města. Zamířili jsme rovnou k Andrionově paláci a vyprávěli jsme vévodovi o Latanově zradě.</p>

<p>„Jsme ztraceni!“ zvolal.</p>

<p>„Ne tak docela, Andrione,“ uklidnila jsem ho. „Mys­lím ale, že budu muset povolat posily.“</p>

<p>„Jaké jednotky jsou dostatečně blízko na to, aby nám stihly přijít na pomoc, Polgaro?“</p>

<p>„Můj otec, Andrione, a ten nemusí být blízko, aby se sem dostal právě včas.“</p>

<p>„Ty tedy navrhuješ bránit hradby Vo Wacune pomo­cí magie a kouzel?“</p>

<p>„Není to přece zakázané, Andrione. Jen tak mezi ná­mi, skutečně si myslím, že jsme spolu s otcem schopni odrážet Asturijce dokud nedorazí naše armády. Otec umí být skutečně velmi nepříjemný když se na to sou­středí, a já dovedu být ještě horší. Až s tím budeme hotoví, již pouhá zmínka o Vo Wacune během příštího tisíce let přivodí každému Asturijci děsivé noční můry. Ty a Ontros byste raději měli zburcovat vojenskou po­sádku a zahájit přípravy k obraně. Já půjdu domů a se­ženu svého otce a potom hned zalehnu do postele. Už jsem pořádně nespala tři dny a jsem opravdu vyčerpa­ná.“</p>

<p>Došla jsem do svého domu ve městě a zamířila jsem do své knihovny, kde jsem za sebou pevně zavřela dveře. Členové Kilianovy rodiny už teď věděli, co to znamená, a tak mě raději nevyrušovali. Než jsem se ale mohla dát do pátrání po otci, vypátrala mě matka. <emphasis>„Polg</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ro!“ </emphasis>ozvala se ostře. <emphasis>„Mimbraté se s prvními pa</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>prsky zítřejšího slunka chy</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>tají vpadnout do jižního Wacune.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Cože?“</emphasis>zvolala jsem nevěřícně.</p>

<p><emphasis>„Severní mimbratští baroni se spolčili s Garteonem a vyrazí na sever aby se připojili k asturijské armádě při obléhání Vo Wacune.</emphasis>“</p>

<p><emphasis>„Takže o to tady šlo celou tu dobu,“ </emphasis>řekla jsem zdr­ceně jak na mě těžce doléhaly všechny špatné zprávy. <emphasis>„Asturijci nás vylákali z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>obra</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ných pozic aby mohli za</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>útočit na Vo Wacune s pomocí svých tajných spojenců Mimbratů.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Přestaň už opakovat to, co je na první pohled jasné, Pol</emphasis><emphasis>,“</emphasis> pokárala mě matka. <emphasis>„Raději bys měla o tom všem dát vědět svému otci. Tak jak se teď věci mají, Vo Wa</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>cune nemá vůbec žádnou možnost přežít. On je jediný, kdo ti teď hned může nějak pomoct. Je ve svojí věži v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Údolí. Pospěš si, Pol.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Otče!“ </emphasis>vyslala jsem k němu svou myšlenku, skrz ok­no jsem ji namířila k obloze, která se pomalu zakrývala do mraků blížící se bouře. <emphasis>„Potřebuju tvou pomoc.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Co se děje?“  </emphasis>dorazila ke mě jeho myšlenka téměř okamžitě. Považovala jsem to za dobré znamení. Ales­poň byl doma když jsem ho zavolala. <emphasis>„Asturijci už jsou na nejlepší cestě jak porušit mír tady v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Arendii. Vévoda Garteon z Asturie uzavřel spojenectví s barony ze se</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>verního Mimbre. Baroni se chystají zaútočit na Wacune od jihu.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Kde je tvoje armáda?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Naprostá většina je ve střední Arendie, vylákána asturijskou lstí. Vylákali nás z našich skvělých obran</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ných postavení, otče, a Vo Wac</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>ne je teď ve vážném nebezpečí. Potřebuju tady tvou pomoc. Už jsme na po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>kraji záhuby a můžeme přijít o všechno, o co jsem se tady snaž</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>la.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Budu tam jak to jen nejrychleji půjde, Pol,“ </emphasis>slíbil mi.</p>

<p>Díky tomu jsem se cítila aspoň o trochu lépe a tak jsem zavřela oči, právě když se nad Vo Wacune při­hnala bouřka.</p>

<p>Nebylo pochyb o tom, že naše situace byla vážná. Naše armády už se sice daly na pochod, ale neexisto­vala žádná šance aby dorazily do města včas na odra­žení asturijského útoku. A když už se sem konečně do­stanou, dorazí Garteonově armádě mimbratská posila. Jak už tak tomu bývá, nepříznivé okolnosti se začínaly kupit na velkou hromadu.</p>

<p>Zbytek oné divoké rozbouřené noci jsem strávila v knihovně a znovu jsem zvažovala naši situaci. V některých záležitostech byla arendská mysl jakoby pevně zafixovaná do kamene. Duch jakéhokoliv území spočívá v jeho hlavním městě. Mimbre by nemohlo existovat bez té krásné zlaté pevnosti na řece Arend, Asturie by ztratila smysl bez Vo Asturu. No a wacitské vévodství téměř celé spočívalo na základech jemných vysokých věží Vo Wacune. Byl to takový typický zvláštní rys jejich povahy, kvůli kterému jsem se roz­hodla nezakládat ve svém vévodství hlavní město. Moje panství nemělo žádný střed. Zničení města Erat by mě rozezlilo, ale rozhodně by mě nepoložilo na lo­patky. Jasně jsem si uvědomovala, že kdyby měl pad­nout Vo Wacune pak by zároveň zanikl i celý Wacune. Během několika generací by z něj zbyly jen uvadající vzpomínky. Zachránit město bylo absolutně nezbytné.</p>

<p>Letní bouře, která se na nás vrhla, byla poměrně ne­typická. Na rozdíl od ostatních bouřek v tomto ročním období neskončila za úsvitu, ale pokračovala i dál a znepříjemňovala nám život.</p>

<p>Nastal ale onen osudový desátý den a tak jsem si přetáhla přes ramena plášť a vydala jsem se do paláce abych zjistila, jak pokročily přípravy. Našla jsem Andriona s Ontrosem zabrané do důležité debaty. „Otec je už na cestě, pánové,“ sdělila jsem jim. „Tohle ošklivé počasí ho ale pravděpodobně trochu zdrží.“</p>

<p>„Mám takový pocit, že to také zdrží pochod našich jednotek sem na jih,“ dodal Andrion.</p>

<p>„Pak to tedy vypadá, že budeme muset město udržet s těmi oddíly, které máme v současnosti k dispozici,“ uzavřel Ontros. „Tento úkol je velmi nelehký, ale ne­považuji ho za nemožný.“ Už tak měli dost obav a sta­rostí, a tak jsem se rozhodla nechat si nějaký čas infor­maci o Mimbratech pro sebe.</p>

<p>Silný vítr s deštěm pokračoval ještě po dva následují­cí dny a to poněkud zdrželo postup Garteonových mu­žů na Vo Wacune. Alespoň nestáli u bran našeho měs­ta, když se jednoho rána konečně mizerné počasí pře­hnalo jinam a znovu se na obloze objevilo slunce. Otec do města dorazil někdy kolem poledne a našel mě, jak debatuji s Ontrosem ve své rozmáčené růžové zahradě. Můj milovaný chránce v drátěné košili se ze všech sil snažil mě přesvědčit, abych opustila Vo Wacune než bude příliš pozdě. „Musí to tak být, Polgaro,“ naléhal na mě. „Musíš odejít z Vo Wacune na bezpečné místo. Asturijci už jsou téměř u bran města.“ Přestože jsem mu řekla o tom, jaké chystám pro Garteouovu armádu divoké přivítání, stále se obával o mou bezpečnost.</p>

<p>„Ach, Ontrosi,“ řekla jsem mu, „přestaň s tím. Víš velmi dobře, že se o sebe umím postarat. Nejsem v žádném osobním nebezpečí.“</p>

<p>V tu chvíli se otec, který měl podobu sokola, usadil na mé oblíbené třešni, vzal na sebe zpět svou normální po­dobu a sešplhal dolů na zem. „Má úplnou pravdu, Pol,“ řekl mi na uvítanou. „Ty tady nemůžeš nic udělat.“</p>

<p>„Kde jsi byl?“ vyjela jsem na něj.</p>

<p>„Bojoval jsem s tím mizerným počasím. Raději by sis měla dát dohromady svoje věci. Musíme se odtud okamžitě vypařit.“</p>

<p>Nevěřila jsem vlastním uším! „Copak jsi se zbláznil? Já rozhodně nikam nejdu. Teď když už jsi dorazil, mů­žeme zahnat Asturijce na útěk.“</p>

<p>„Ne, to právě nemůžeme udělat. Je to jedna z těch věcí, které se prostě musí stát a ty ani já nemůžeme do průběhu dění zasahovat. Je mi to líto, Pol, ale Mrinský kodex je v této záležitosti velmi přísný. Jestliže se do této záležitosti budeme vměšovat, pak to změní celý průběh budoucnosti.“</p>

<p>„Za tím vším je pravděpodobně Ktačik,“ řekla jsem abych získala nějaký argument na podporu svých plá­nů. „Přece ho nenecháš jen tak vyhrát, že ne?“</p>

<p>„On rozhodně nevyhraje, Pol. Jeho zdánlivý nynější úspěch se mu vrátí jako bumerang a udeří – a zničí ho – později. Určití Arendové se budou podílet na jeho ni­čení a já rozhodně neudělám nic, čím bych toto narušil. Ty také ne. „Lučištník“ a „Strážce rytíř“ se zrodí z toho co se stane zde, takže rozhodně nesmíme zasahovat.“</p>

<p>„Pak je tedy pád Vo Wacune již jasný, starý muži?“ zeptal se ho Ontros.</p>

<p>„Obávám se, že ano, Ontrosi. Pověděla ti Polgara o proroctvích?“</p>

<p>„Do jisté míry ano, Svatý Belgarate,“ odpověděl Ont­ros. „Nemohu ale předstírat, že jsem rozuměl všemu co mi pověděla.“</p>

<p>„Abych to řekl velmi stručně, toto je součástí války, která se odehrává již od samého počátku všeho času,“ vysvětloval mu otec. „Ať už se nám to líbí či nikoliv, jsme všichni do té války nějak zataženi. Vo Wacune musí být obětován, jestliže máme onu válku vyhrát. Ty jsi voják a tak bys měl takové věci pochopit.“</p>

<p>Ontros si povzdechl a pak temně přikývl. Jak jsem mohla bojovat proti nim oběma?</p>

<p>„Možná by sis mohl promluvit s vévodou Andrionem,“ pokračoval otec. „Když si pospíšíte, mohlo by se vám podařit dostat ženy a děti do bezpečí, ale Vo Wa­cune tu již za několik dní nebude stát. Viděl jsem Astu­rijce, když jsem sem letěl. Vrhnou proti vám všechno, co mají k dispozici.“</p>

<p>„Bude jich o mnoho méně až se budou vítězně vracet do Vo Asturu,“ ujistil ho posmutněle můj ochránce.</p>

<p>„Jestli ti to alespoň trochu uleví, Vo Astur potká za několik let ten samý osud.“</p>

<p>„Tuto myšlenku si uchovám v paměti, mudrci.“</p>

<p>Jak mohli oba tak klidně přijímat porážku, ke které ještě ani zdaleka nedošlo? „Co to máte vy dva za lubem?“ naléhala jsem na ně rozčileným hlasem. „Vy prostě oba budete jen tak stát a předstírat před Garteonem mrtvého brouka? Můžeme přece vyhrát! A jestli mi nepomůžeš, otče, pak to udělám sama!“</p>

<p>„To ti nemohu dovolit, Pol,“ ozval se hned.</p>

<p>„Nemůžeš mě přece zastavit. Budeš mě muset zabít, a co by <emphasis>tohle </emphasis>udělalo s tvým drahocenným Mrinským kodexem?“ Obrátila jsem se na svého rytíře s prudce tlukoucím srdcem v hrudi. „Jsi můj ochránce, Ontrosi, a znamenáš pro mě víc – mnohem víc. I ty mě opus­tíš? Taky mě pošleš sbalit si věci jako nějakou prašivou pokojskou? Mé místo je po tvém boku.“</p>

<p>„Buď přece rozumná, Pol,“ napomenul mě otec. „Ty víš, že tě mohu přinutit odejít, když toho bude zapo­třebí. Nechtěj po mě, abych to udělal.“</p>

<p>Pak jsem se zachovala velmi nepochopitelně. „Nená­vidím tě, otče!“ křičela jsem na něj. „Koukej zmizet z mého života!“ Slzy se mi valily po tvářích. „Mohu vám oběma hned teď říct, že nehodlám nikam chodit!“</p>

<p>„Tak to se velmi mýlíš, drahá Polgaro,“ opravil mě Ontros tichým klidným hlasem. „Doprovodíš svého ot­ce a odejdeš z tohoto města.“</p>

<p>„Ne! Já tě neopustím!“ Srdce mi přitom krvácelo. Nemohla jsem ho prostě zradit. Na to jsem ho až příliš milovala.</p>

<p>„Jeho Milost, vévoda Andrion, mě pověřil vedením obrany tohoto města, Polgaro,“ řekl a sklouzl při tom opět do formálního tónu. „Mám zodpovědnost za rozmístění a velení přítomných oddílů. V těchto oddí­lech pro tebe nemáme místo. Proto ti nařizuji opustit město. Odejdi.“</p>

<p>„Ne!“ téměř jsem to vykřikla. Zabíjel mě tím!</p>

<p>„Ty jsi vévodkyně z Eratu, drahá Polgaro, ale dávno předtím jsi patřila mezi wacitskou šlechtu a složila jsi slib naprosté věrnosti příslušníkům rodu, do kterého patří i vévoda Andrion. Já ti proto připomínám tuto přísahu. Nepošpiň svou čest tímto odmítnutím. Připrav se, milovaná Polgaro. Měla bys vyrazit asi za hodinu.“</p>

<p>Jeho slova pro mě znamenala tvrdou ránu. „To bylo velmi tvrdě řečeno, můj Ontrosi,“ řekla jsem zaraženě. Vmetl mi povinnost přímo do tváře.</p>

<p>„Pravda už někdy bývá takto nepříjemná, má paní. Oba máme svou zodpovědnost. Já té svojí dostojím. Nezříkej se té svojí. Teď odejdi!“</p>

<p>Oči se mi naplnily slzami a na chvíli jsem ho pevně objala. „Miluji tě, Ontrosi,“  řekla jsem mu.</p>

<p>„Já tě také miluji, má nejdražší,“ zašeptal. „Vzpomeň si na mě někdy v budoucnu.“</p>

<p>„Budu na tebe neustále vzpomínat až navěky, Ontro­si.“ Pak jsem ho vroucně políbila a rychle jsem odešla do svého domu, abych se připravila k odjezdu.</p>

<p>A tak jsem spolu s otcem opustila Vo Wacune a ne­pochybně jsem tam zároveň nechávala i své srdce.</p>
</section>

</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAIcAcYDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7J3LRuSsTWvEGj6D9ml1e
8W1+0yeVENhYs2M44+lZknj7wpHYXF5/aonigkjhkSGFncM/3BtAzz9KAOs81KduWuK/4WB
oX3/I1n/wVTf/ABNA+ImhE4FvrJ9v7Km/+JoA7XctG5K5BfHWkuDs0/Wh/wBwub/4mnL4y0
thkabrRI6/8Subn9KAOs8xMdab50f9+uRXxtY7yj6VrzhuFUaTNn+VRr44sZJyo8P+J1PXJ
0eYDj3xQB2Xmp/ez+FHmxmuV/4S6HzwP7D8QAt8oJ02TB7+lSDxEro2zRdb56g6ewzQB04d
M9qUugFcqvibbGNvh7WyAeAbI9aafFBDADwzroYcg/Yzj+dAHViRCaduWuRl8XSjHl+Fdfx
6LZnB/Wj/AIS66YBf+ES11P8AetgAf1oA60ugGab50dc0viO68v8A5FXVlJ9Il/xpP+EknB
48L6uX/wCuS9fzoA6cSITilaRAPvAVyI8TXvkKW8K6ySMnhE5/WmN4qvDGT/whmsfd+8RGC
P8Ax6gDsFkQn72aduXtXH/8JRfp8g8K6o5UDkyQjGf+BUg8WXpcD/hFdQ6954P/AIugDsdy
96QyIBXHf8JVd4O7wrfde9xb/wDxdMfxheeUSvhK8cLyR9rtxn/x+gDsxIhpWkQfxYrih4u
k48zQZY8jnfqFsMD/AL7qxH4sfBB0uIKOhbULbn/x+gDq/NT+9mjzUrk38VTYONKiYe2pW4
x/49UTeMFVMHT4EJ7tqducf+PUAdkJU+lL5iHvXFjxlGCuYbVv4SW1K36+g+alPi6RTiLT7
Zk9RqEBz+tAHZ+YnrSGWMdWxXIR+LPMLK9lbqV4I+3RZz+BpreK2ZWH2W2yDg51CMZ/WgDr
zPEBnfSLdQsD89cUfFy7T/o9h0/6CUZ/kaUeLJmixb2mnvLjhTqC/wBKAO1+0Q/3qPtEP9+
uKHijVwgK6Tp28D5v+JgP8KgXxZqJn2jTdLLEZ2f2kufyxmgDvPtEP97NL50X97FcQPEmtO
pZdD07Z3xqC/4Ug8Ra9sZW0WwUHkH+0R/hQB3QkRhwc0hlQHFeeXXjDWrGeBbrTtHtvO4Qy
aptLH/vnmpU8TeKvNKtpOgxp1BOpNn9EoA78OhHXFLuT1rhv+Eh8W7f3VhoDe/9oyf/ABuq
8vibxZEMvp/h36G/lJ/9F0Ad+XTPalDpjtXnK+L/ABQWU/ZfDSZHQ382f/RdRN408QRsVlh
8NI3/AF+TsP8A0VQB6UZEz9+lDpj71eb/APCZa95WTceGsj+HzLkgf+Q6j/4TnxAEG4+HyC
P4Ptbf+0qAPTdy0wSoWKr1rzU+NvEaKNq6Lg9Pku//AI3US+NvEryrEjaGrNn7yXZ/9p0Ae
pblpu9PavNF8W+Ithb/AER3xg+Vp90wyD2+XpU6+KvEuF3Qr1/6BVz/AIUAejbhijcntXnq
eJ9ecH5AF7j+y7j/AAp//CS63Jwqx/jplx/hQB3vmpSedHXANrnihX48r/axpVw1RNr3ild
7hf8AyjXFAHo+5aNye1cVFqXiNvmfzA/H/MJk/wDiqRL7xJ5chaZd2/tpcnH1+agDtPNSje
ue1cM3iDVI7u1ieVJI3vILWeGWze3dRJn5hk+1Z2n+K/E2p+FNS8SWw01ILWeaJIGDZcRyb
Sc+vFAHpbN8uRRVaORXtY5pBsDqrfe7kZxRQBwvxG1T+w5fDurR3VhFc2dy7pDeyOiy5hZD
gqpPG70rzrStU1jV/GeqeIdSTTtP0c6pp80t0lxLIJGiRsJEu0Ek554r1XxRM8HirR5Y2ZW
W0u3Vl6hhGO9LpHhqCa20nVL7U9Uu54lS4WOe6Lp5hXk7cDvzQBj6H4dbXtG/te/8Q6/HLc
XEuFS7aEBPMYLhdvHy4rS/4V/pe9xNrGvSMzBizai/OB7YrsN33tzqeeeOtAb5zuG76d6AO
RHgDQsE/atYB7n+05v8axvGGjeGfCPgnWPEt5Pq0kOnQNKUXUpsuR91Rz3OB+NddrPijRvD
3krq99HBNcki3tQpeaYjsiDlq4DWvtvjTxx4etbjStUi8JWYe4vkuoPKjurg4ECMpOWCnJP
bOKAMfwP4e1Ox8E6hrHibUbzUdZ8xrpopdQl+zwKy7hDHyD8obbuP8RrulsfDBjvI5I7608
mBbhmlupiFRh94fNyAasTTXlhoepTXFxHiGQm3e6KuzL1KNj1PAHUVLHJBJeandFb22v5rR
SQU3hUxx5a9OpoAzBoOnxXGiW6tPeQ3EWx9lxN8+OfN3bsAD0NVtVtdEi0K8vNMsp47yzul
SS2lnmJky4G0fP8AxA5rbWOZ5fD0mkNcy2yqEllJ/dtFjkMP72f1rJuDc2/h++a3LWurx6g
heS6nDruLfKzNjBXbnC9qALV1DY2r6rYWcIt2tbVZopAZJWR2ONpUtyT/AFqS2g+0PpCyW4
iaSEy3doXIJ7cDOcgjoOmeasXV5cQ6prFkLIXaC2WdNp8jJbgoZDxnuD2qvpcF3b3Hh621f
UV+0W8TyOvl+Z5jnoBL7DOfXrQBnpaTx6JPf3yz2EcV0WD7Wd/sob+IBsLnnJ9K0nuIZL+0
tre0gtXmuFSQT3BYPCRndGQeSw47Vi3gubfw7qkttKtnoM84jEQnDSSoyqp8o87SWJ+U5zn
tVm9s9Nty9tHNNa4lt7OR7iMt9niiO6PbjoD03HuaAN+O4W28Tz6NBEiyNZ/aon+YiNg207
+e5Ix7A1kebfahDoVzDDHctLcyR30MGfKZeQ0u48jGMj1zithbtj47utPiYmNtPEk+Y/8AV
NuwoL98gscf7Nctd6uE0rw3rtxcQ2qW+pGGW9z5UbQAsrKEAy2/HAA6jNAGxFNo19c2P2OG
W2KXLQyRyqyiNgP9W3Pyk8EVz93DLcQX+h2Oiz6reNdM0bpOITFAGBy7bsfeBAHUg5q1daN
FrlvbppK6kkNzqQvJprj91HMD948c9BheldrHa6foOmz/AGO3htoEDM4Qe3f14xQBz2n+Gb
VBL4h8SWNubzySpt4iTHBGP4OuHI7t+VbEfhvwyFW4XRLNQBuz5fIOBjr9ax9KvmvvEviHQ
tQnbfHb26geZwRJFyVX86Tw34ss7zSriz1CZn1HT7hbG6jZMOzE7EkA7hxz7dO1AGZq3h7T
NF8TpqVxo8eoaTeQC2ktY7cO1tIu5zLjuCOoHpW9ZaL4N1GyFxp2l6ZMs0fmQmOJQOn8vX0
qfWJ4bfxD4eFxMkcLTTRqrHAdzG2PqBg/jXnfiLS9W8IeIJ9St7u+l0WdzcW0cKofsUw5eN
VbGd/3tpPOMd6ANvSP+EVitDa6p4RtG1myXy72OGzjlZO+7GMsuOeOldRY6P4OvbBLyx0fS
Z7ZvmEiWcYAHU/w8dO9cZb65oureB9R1bUNcgimjui1vqEcbQzRy4XAKfeRjwCuCOaxrjUI
dSsZrqeTX/D/AIguhHG6yS4tgJDsLjOAy4DHHUGgDpfC9tpesaFYTroGnCGXddXly9pGUKk
k7EOOT0z9PetjQ9B0O8a81NtE037NdyBLWL7DGAkSjaM8dzz9MVS1q2udW8NXekaOzafpNp
YyL9pVShlcIQFQDkAfeJ75qSXUbi7+G0iw2UtkJtMK2c8EoddzR4XDfwnJxzwPwoA5LxNY6
H9vfxXFo2mzJpmoJZ6VbLDGq30rLtkUnGOWYfN28uu30nw/5cJ1K8ttKS4uArYt4EMcSZ/1
anGCc9W9q5vQ9L06703TLKO6mnvLYP8AZb18F7WVQA8bxngtgnoORk96j1HUm8BapFJqca2
umXcbSvLZEyRRSr1fyDyE6EkcA0Ad7baHpmnRyra2tuvmuzvL5KlnJ6sx964KPxBNrfjjXr
CPSl0W10OFYiby2UySSMciZUA5TbwD0zXRaT8QPD2pTmAalE7PII4bqIM0D8D7rY4z78e9Z
+q+H4/F3imHxBpd7caPJpkUlpDqdo3z3G7lk7holI/PpQB1Gkaf4fTT430mxtPJYlvlgQHc
eSWBGQc+tVmVZ/G8NpbGJY7O1eW4RYlBLOdqdB/smvPLHxPq2231BtReyknkZLe5aMPBcgE
jDNgElsEhTz6HFaen+IdQ0/xDaa/4iSNtOu7U2k11bwZSGUSEozsp4XDEHOMd6APT2Rf7g4
JGQAOe3SvNtHayvvi3r1wbARyafHI6OR8rKFVAT65LSflXo91dLbWM9y0qIsKtIpPQjaSP0
rzPwZcHSvC+t+KtdKWm6TZJcScjby5P0DysP+A0Adx4djaXw3ZXDzRTSSAzGUJ8uGYnH4dP
wrF0LWLXUPEOoqFmiVpmULNx8vRCq9MNg1xi32v+HNIvtO06GQ6XdyRyWs1wpK2ySOElHr9
4kge9d4Ld9HubWT7LJI93dRQW8IkAEMSIQOfzJ+tAGX8VbO3vvDVhBLctYSDUrZ47oAbkIb
O0exxiu6jwdshCtlQc461578TpP7Q+G5urOZIpLTUIXjbllLI+Cv0Oa7/T7lrrTbW5KbWlh
Ryo6AkUAXQwOGXjb1xUkm0gYzTI2xAfc1Jj8Pcd6AGZC9Vz6UB/m+fIP8qH5I+XafUUnXdl
s47mgB/zb+JCfb0pH83fxGzD1z0oTJA/hHc+tLgfN8rfnQAbpE6k4pdxPOf/AB40nQen1oo
AYy5jYZ6MD1p6ht33qAqbT60z+frQBIudzZpN7hDuNCfNwaHUUAHz7+uf93ij5j9w4o/5aU
L15+76UAIm5Rw2PrzSlz5eP46au1JPu8+nakegDjPFljdQO+qJp8Ws2jSW/m2YDCRNjEeYp
B7ZzXER+H4fDmnalptmba7hjF1qEdtfxTo8ir+8ZSwbGM45r2oqrDkYb+8eCa4fx1Hi4Vgo
G3RtSHuP3QoA62zaTUNGs7jc9uZY0lwgzjK52/QUUaC2PC+ljcOLSHnPX5BRQBzfi5tuvaT
u/wCfK8/9FCui0Z1bQNMyPla1iO7/AIAK5rxgx/4STRVwdrWl7z/2xrpdAZW8LaUT9w2cOP
UfIKAL2wY9vWo5pY7e3knmkEUUSlmkboqgZJ+gFOmmht4XmuJUhgQEszsFVfqTXlvxF8Zwa
r4YvPB/gtR4g17Wbd7aJbJvMht0cYaWWQfKoAJPXnFAEPhS0tfFHizUPiBqnmi4vrdodBYL
k2linBdP+mjtlvXBArr4ZLyXR9J/tS2abE2GaWbY4w37tivcnqRVfRdJTw7aeHtBunk3Wum
CzjaH/VK6r8xXvuwMipbe5vZLDSLjUba3LfaWjIu8+c65xGyf7XAJ74oAr3i3Nraa1f210k
xa5EsNpHGJVLAABGGMgse/atPzXk1m5gmt/K1D7GTE8M/O3unfaQe9Z13JDbHX7u21aZb6W
VAkCQkMjhcINvUhv1qxZ3t3ca3qdr9ntpLpbSKQkjaQzDBhkYZx0zxQBBYxwMnh6bQhJHBI
SJHafgIMmRTn7zbs8gdqZHHBqmla7puk2diJXnxK8xLwOT1f3I9B0NXYYhq2maRLYW6WkUV
x5rFW5iCkhgmBzuOfTrXRw26Ig2woi7i2xeBk9zQBzdvFraa1qUItXn0/7KiRi6kBjklxg7
AOQpHXP4UaP4bvrOw0W31HU5JzpicqoGySTBG4k84AYgD0FdRCzebtbGR3HSnMC2QOtAHEz
6Vc+H9M1q/jlBnnuxeQwW0G5eFVEj2kHlj3HQ80/WVsGtL7dJcW5mkiGoyBstGp5UDPBXPB
x712TN0J6jpXJ67pdraadf6pPsuTG63TJdEhMR8qi+nfGe+KANSW4nTxXZ24bdBNAzPHs+4
ygYYP0I5I2n1zXCWnhHVNf8S2HiW58WX8FhZ6hNL/AGZ8rwzqpxGAMYTHPTrmu3juJ7nUNH
vbYTiC8hLyoeFRSu5Se27PHBrD8Ji+tfEviKxd4msbyd72zhVw/lDIRxntlvmx2oA0PF2rN
odlpeo7fkbUraF/ZXJXHpgZFP8AHa3p8GX72EbyyRSRzGNOpVJFZvyAJI7gEd6b43gVvA96
0kuzMYQkjO3LqNw9xnOaS8a80/wJqiahdebJDbvFHcZ2tKNuEJ7biSM/WgDivFhutTt7DxZ
oUMcl3GyWd3AiDM0ErbY5oiepUncvsWHap/EK2Vn4o8Ka1Pp8kNppzssrIC00kXlttdkHOx
H25Zu59DXM+JvB914X1PSjpHiGfQ9Ev7iJTMkZlWycDd5W3kFJZMEH+E8DrXbT6ppd7pUGn
m+tIL3VJ/st5O0+5nUAltpOCVYLgduaALvigQapo9r4g0d7fWo7FZZmjhnQLdRNGVID54Oe
QfUCsC08Y6fqtmvhy5hluJb/AGxWi3qbZlYLnbIBzuXqGHDAdazdYs7ex1W6Tw3apH4dvnT
Tr9Y2EcdtcyMoWdc8YC/K4B7iuh8Z+FJI9WfxbpVvczXSWy2b29oo8xItwPmR8jcwwMjrt4
FAEV3op0bRrOHTbaMwWsgvLq+uIy5uro8IoX7x+cg88AYHauf1PwTrnixNOWTUba51PQ5Hk
lu5WZI/tJGfLiVD8uw9ScjJ6VduvFVxqXhW70fUr62bWLNlna4QOkdxGuXK/NzG+Bjax+lX
PDnxD0h9JtGj0dki3kyi0U/uiT1YOBk/3hkkdxQBVtviFrdnKdC1PTpINcjsgHt7qRQ5kJ2
q8cmMTKWK9ACM81li1b4b6nd2sWn3Fzpt9HDPAq3T+XFeMNptQTkbZGXcBjBJI7iuk1zUfD
uvfFHRLBrQ3epaDG+pxxEYldnGxUTdjIHLHrjCms3xEdZ+16NZ61MujQ6vfNc3n2aUSzM0X
zJGCwwAEVfu85yR0oA5vWtC1Dw/cWfiTwp9ma8063ksdStJw07ai7MruIVByWTGN3px2rS8
J+JLzWdP1TxJDpcbYU6dai4RhExzhyFPXc5UbB2U11ninVtL0L4cvqGgQ28rzlbezaNgC0k
rBPvn7h5+Yn696raTp2qx6xYRNp7DTNPi2WlhEdlqjHnzmZhlzzx7k0AefXkP/CE+IbUXN5
dapouoAyXS2xMcFlOgzKiZyBE2ecZC4616sIYj4Ovb3RLdZwLV0tbe1vDIjgKcr8uOeeo61
wfjDwTrVj4l1HxjFDM9nJZiAwRuJGsOMNsjx88T5+cD5u4zVPwff+MdQt9JTRNX0+XfiC7S
2DL9jVcqSV6ZAAIyQfUUAdZoijxP4Mg8O6zqEMW63Bgks4fkZVAxJHuyVdDwR1B5rPGgt4a
hutK1KT7RDdWb20dxayMNhk4RHjOQQ5xhvXI71g+Kre68NQT+JvDl5La+EdMnX7c0aB2SQ8
PewAehYb16Ngmun1bxJBcw+H1kvIbiWe9tYYL2KPbHdxSEMQ6k5R+MgH1yKAJr6LUvC3wil
8O6xqB1GcKlnb3DD975LkDMn+0o3An0Ga2bbw+158Jo/D+oRxyS3Vm0jCT7gkdjIn5MQPwq
L4mhU0CC6uAGjExSX1w0bhV4/wBpgB7munvtRs7fw59vkLyWPlIV2YOUIGMfXI+lAHlOoeM
NQvvDeiaq2nz6rqGiTfbL2ygjKbxGPLnLA/dZG+Ydc9hXV3fjTTpJdB1IWs8dk16kbvOq7T
HMuI5uDyCcYI6d6y/CusafpNxrNh4kSKz1q5uprq/804BiLFY2x/zz2YG4ZGTz1rh28Kzp4
/vPBaCXU/BckS6npirIGe3mkzsiik5KorZfJ4A9KAPUbCW11q58Q+Gr9mFrcTTPExYMzLu2
OVHYKw4NO+H+sXVvJdeDdXnY6lpYAjSQYZ4hxuB7j0NYPw9ubW90LwvfNeJdXS6dKhnDhjL
LHMfNUnufWrniqOOw+NXgPUmCxRX8VxaeaMjdKE3orHuCM/lQB6gVbA2EsB361IrnAWokby
0WMEEY7VIpUFl7/wAqAH98UwqrhsdVPNImRIMnPvTgvXZwT1oAexGzcvQdKaG3jcetNVjgr
jgcU7aPLC5w2c/hQAu5W60Dn7vIHpTdoDnHRjSjEZOxgR/FigBdqn7vBpQvylc8+lUL7VNJ
05d+p6jb2KnvNKqfzNZi+NvB4kOPFej7em43sef50Ab5jbeNvFO+8mJOPpVOy1LStWhM2l6
tbX0YOC1tMsgB9OCathl253DHrQA1Keyj7+eaaoO7ZikoAfv/AHe7vTG5JA5PtRz5VB/hYf
Kf4qAEkfYm0cN3zzXHeNgfmkAyP7Jv8nsf3XSuyRkchup9K5LxozHS5eAoGn345/640AbWi
sT4U0v93/y7Rdv9gUUaJu/4RDSQDn/Roun+4KKAMLxYY/8AhJtAi5aQwXgGO/7g1d8O6zpI
8O6baDVLT7RDZQCaNpl3RkR5wwzxxVPxRk+L/DfTJgvBj/thXO+FPAvgTRvD1l4eTwnb3TX
1qLl5riJZDctjLKztzn5uPagDC8Pi88cfEm/8bLHc6l4Xa4jsdMhuW3WrwoD51ykZ4B34Ab
uK762tY7DR9eksEhtC80skaWPzsGxxkAcEnt05oJeXT9Dbwzbm0jhuVi8iP5Y4olysiMB8o
AxgY6mrFz+4sdd1LTLtGmLYQWse9vNUYwR3JOM0ASRRxX17pMuoxyw6lFbmWNc7Y1kYYfaO
7DPSqEM18mm6bc6hP5pS8aJVvIQss6lsKwH8LAZ5HUVYdVvNe06fU47iO5srY3CJHgxyMy4
fAHORnHvmo7dtQj0rSpDFciQ3hxHPFulMJYjL5+4QvU/QUAU7rT/t8PiaG0LX2tSTBMTDy/
s2B+6YD0A5DDk9q1o7mdPG505VS4t5LffcFYtpgfGBl/4t1U2h01l8QGOPUJr/AM5RcpG2J
N23CbT/AHcEYrqbMSNbWxuEKP5a7gSOGx3oAlhto7SySC3jEUKj5UUYx3pC8mMKpIqfkgkt
hR3oKg+h9D0oAjQYxt53elBDb+uKcm1X3ZxnoKVl3dOtACLwq5H41na0nmaNdDZayYTcFu/
9USOfm9q0dpAwxqlqtvLcaTcQ2/2cysh2rcrujbHOGHpQBza3Oo3l94b1PSlfyZ0Zb6MP+5
WLBORj+LcAF9qybiw1O01q88W6V9lZra4EUlnbsZRJb4/e5AAxIThgB6VqB7y//wCEYvdLt
Vt28w/aUimXyooMYf03DIG0gHsaq3GpXmnW/iTVbO5soJ7adJHtXRuUUY56ENJn73PbrQBv
PcaL4x8MXdpb3UdxY3kDQy+XJl0DD2+6w/pXM2+nX+p+H9d8C6zcTtJBaJbwagBt85CvyNn
uQQN1Udaujcy2viLQITp2sK6JcW32TFzMMbyp4yRtyAe+a7MX9rq1lDr2ksbuKJDIqRvt+Y
cOp9SOQR6igDgPDc99418G6l4R8TL9mvY4REyvId8M8R557gMquD3D+1cpLrkieKZtam0pN
MjSP+yruDaoMtynzTLC/bOUK9zg9K9am0q4HijTfEuhrAkd1hNV81NrzQhSUYH+8rbfqM+l
Y+itpGtaXqXhXxLpXl3CXczyxzgfvGMjOkqHsduCD7e1AFbXNb0TUfA1peabZi80yK8t2uL
S4zCWTcMnn7xB5z7VoaB4usb6aPw6LqeG/iddizLgywbyAAehI4B/DPWsA+H4bHx5o/hu+u
7nUrS6ea/tftU28wBEIeJkGMrkghu5P4nkvDhksviLBo96z2seg3Usd80+XIYoTbzRMeCpU
hSOxWgD0vWtBg8Q+JZlsRJp8cUkUOqXEBKm4QfOIhjuOMn0OK84+I1lo+j/ABANzC15Nb3c
aiXSrF3jjinb5FmYINuHHyli3BA9a9d8P2rtptxZprE008c8kcsybNzMerkYOCMj6Yq1a+F
dKttHl065E2qxzAi5ku5S7Tk9S3OPTgUAeHaN4P8AEV9f282n627ReGZJJBZXi5Yysny26z
E70GMZGMZxgmn+K7zWPFmiXeg6tcR6fcPb+fZ20UXnvbTIeJFkfaW7glSeprdttH1XRLufw
019duz3U95Y2V0mYL6NmyEknHLkZAySMdwRXVTaf4b+I3hJ9M8qKyvtPYovkf6zSrgLjcm3
BwPbAYY9aAPP/h7rFsPCVlqDXVxqmlCylu7u01BVYm8LeXsB4BBbdgEZG2tvwl4gudGh1HT
5JLi0a0uXeGwdXmKwcAmEAfNCH3D5eVwc1W0Tw+g0u6keJG13WGu5Lh7WM7ZPJIiyin7pcq
p5J5OBUmv2P9veCtFfwZDcz6xoxkgt5IIxG8J+5Krl+Ac5y2cgmgD0OLxVZy2Dm38iLUBDI
0UEkgVZdozhW5G0nGe4Gc1534auLxfB0l3pN/Df6/r1wLu9/se3LRiSQldokYFUUKCM4z3r
zfU7HXbq6Ph7xTpWof2+1sn2ZNQfe0sEZy4hnQ7QRnBZywIPIr0zw14103StHtL/AEeyv5f
CLM1rJYxxBpdFmTqv7vnYSDhT9RxQB3cnhez1PQX03XJydNNu8a2kMm2JU2FW3N1c4JOScZ
+leX2ngybxN/Y9vrFxbHTrC1uBZyrCUkuogAtvcSOCAjgqNv4+tddr/jTT9X1iDwPotxJd3
+o24urwQREmC0bhuezPwMHoCSa6ix8P+dcJd6imx4oxbx2cUpEEMKdFx/Gc9zwO1AGJaaoP
FPwWaa9vILnUILRo7jaPlW5iHOfQggH8c1kReLNN8LeA/C1tqs832abU/sfmEcKqlnUsT/C
BgVq+LLOz0GDxNqUckkMGtWaQShBiMzhtiuMc72DgH1CCuI1KWOSy0jw54vVLfT7jSZb24m
W381leSbcD/shcrk/nQB0PizRW8SynxZ4X1ndq2lRSvE6PiK7smAMlvkDIUkZDDJBri4bdN
L8IWd1p82y7vrKW6kaGJktbGCQgMzMTmWQFgi84JJq1u1W1+FWjaHLMtveGS2026GnOqve+
dKZNqHGFJQq7c8AkV2/jLT7rw78Ldbvrq+hvLpEgwfIHkxRRyKoQIOwBz74oAz/h1osek3O
o6NpyhtMtbk3lldr1WZsC5iJ6bc9D3qf4qOqa74FSTcEkvmkQg5aOQNGN3/fLOPxr0OOxj/
s20t9PvBbrEyyDYvDLjJ/A5riPHscd7488J2MbCR7IiaRD/ArzRhCfTOxgPoaAPSyp3YAzg
9ak2hPmLDJpqcbgq4603b8+5sj0BoAmj+6dvP1py7VXnJPbFR/NkHpntU+w9+R6igBob5W3
D5s03crTHBGQOlNO1ZDzwvr2rB8TeIk0Vbe2tYTfarfOUsrGM7WmIHzEn+FBwS3QdKAJte8
RaX4ft4ptQkIlnYRw26IZJbh+wVBy316CsX7N4z8SSA3d2/hbTiTttLYpJdzL6PJysf0Xke
tR2Wn2/hvOveJLw6l4jvAIjKib9pPPk26dVXt79Sa0YdP13WgJtauG0m1zuSwtH+fj/nrJ3
+gx9TQBmL4Z+H2ipuvbWwnmQ7hNft9pmLdzliTUy+IvAaoYvsKCE+mlSeWD/vbMV1Flpml6
ariwsLe0807nKIAXJ6k46n3q9ltvl/KBjqDQBwf/AAjvw71u3WbTobS0eV/ludNlNtNu9jH
tOameDxZ4bRjazS+J9OVgfs821LuEf7Mh+WX6HB966a803Tb9gl7ZQzMjArvjGR7qRyKx20
3WtEdptJkl1O2fmSynlzIo9Y5D/wCgtx70AXtD8Qad4gsjcaZd7lQlJo5E2SW7/wB11PINa
/41xN3pMesyp4h8NXX9na1bfu3YptWcj/ljcJ3Ho3bt6VseH/EFvrazxmM2mqWLCK9spOTB
J/IgjkMOKAN5FY/NKePQUHnhuN3rRuO3FKwOflGfrQBGGMLY+UZ71y/jVt2my7toH9n3xB/
7YV1DJuZlbgdj6VyvjJN+nOnpp98P/INAG74eUHwxpkecKtpCQf8AgFFGiPt8OacBGSRawg
kd/kFFAHP+LFjPivw5uyzeXebff/RzU+kKjJobPFKblNNVYJC37k/KuRj17VF4rz/wl/hlN
zKXS8AAHX/Rz1p9jJEG0zT2tT9rGlZgkaTCnhQQQOh5+9QBXt7Nr1dDutEtxZtbXDfaHWQ4
EYY+YmP48tnDVYS1b7H4hube+kkmnlIjFkmDC6jjA7sTjPrS2tn5l54fubGxW2W3hdJfLly
I0II2AfxDd0NVlZriy8SSJdPLP53+qsg0bxMq4XG7qx4OehoAv2Nwsev6c1/YJBqF1Y4FwG
zyvLpt7Y3ZrIlTVbTw67ae1ylwdQzYRK/mAqWxhzzlSMn2rVimktdT0JtUhBv7i3MHmFskS
Y3MpA9Rjn2rR0PTbnT7WaK4EamWd5USInbGp7ZPegCe2sLSznubiKMpcXZVpschmVdo/StH
HByuBkVFiVXJyMdD7/SlXbuGM5Pr0oAf/Bs9TT9vyDPbpQEGaXPB3dBQBC2/CrwBnn1pV25
yuRj1pzf6wkZ4HUVDvVSdxAPqaAJEZZVbcelZniCxtb/QL20upp4YHiYGSH744/h960EuI3
na38xBMihyin5gpJGcenBrmfMvLnWNd0o39xHCLdZVu4x81s56qvrgc0AULHTrjULTwrdrB
HZS2ZLuzR+VJ5IUqqbB2YYyO3WpdQtnF54k1Sz1S18+NY0MEyAxxCMbsP6bvXtWc1w1xpvh
jXdav/sMdhPLJLJIpWa74KJhF/vDDEYqjfeOvBVpceIdTuPEdtB+7jtzHfWrpGGAyobK4ck
nGaAKdx4l1PUZLqbQfDet3dxfCKe0v4SgttseA4WTqvG7733qWPxNp0Ws64ml6ldaLqsM0A
vtL1CAbEaU7UnReNysSAdhIzWx4cvR4N03SdF1ee2GkzwmSzvTlQufnKSDpj5jhhx64rmPj
EtvbReHvirob2d7J4cvUS5dNssU9pKwRwzDP3Mhh6HmgDt7fxTPD9rtdc0WWF7OQQyXNmwm
hYlQ3H8Xfp2xVDWNFh8RXFj4j8MalBJNFEYHljkxhfvJID3dCBwRyCwpt7cNd2XieyENpbW
AuIfst9cxlVEr43k4GTt7N71Il/Z6P8Qljjsm09JoFgmYIFWfecxTADjhgyNnnJHrQBJr2j
zNHb+LobDfrdhaGGWK1l2vLF95kTPy/eUEDvXESWF54y8X6R4gjvjDpIvYrOQrHta8Ij3Ev
7hjsyDyM16Zrl1ceF/DWt6pZwC5e2QzQQZPzHHBY9vmJP0FeZw+KdAf4YahompXD2F/ZRPc
R3MLFY7i4BMm+Fh38xvlU8kEUAZeqaL4qtL2/wBc8C2N5rWl29zNDDax3ohlhk3fvG3EZZM
5IUAnI5rrPBmteI72CBfEGpTXto7O0WsWLpJArr1hmXbuVx6kDNbHhbSJNX8I6arPPZWEir
PNCZT58sjAGQSEfcJbqBzUviXSJtElPiDRdUTRobhlh1TAxHIh4EqAciVeBkDkHmgDL1Jl8
ZavHo91qdnd6TZrJePqVopjlhkUbUCkE7SpOSQecY9a8ll1LxTbeMLi31yO9/tm0s/t9tf2
UgiF/anOx3Xru4KsDx0r0jVItM0/w5f332W4jt725jgs42PlJ5SsGaWTAyELFiSf7wPepvi
Hp+ieKvDdvrlpe/ZtR0+aGF5bcB5EglkVXjYA/dIOQfbNAE3gnUGm8O20ulwT3mrtCluPN+
5bIRlpGPTLsS+Op49KwJfEkvgrW7HwneXFhLqyM0kd2sTxxTqzFyJCCQGwCSCc8Dtmuu8N6
Ra6fpc/hPS9YubeNImktLqMjzVjyVKMMcuvHvgiq+o+ErHVXTwWt9csIIxeT3IWNjA//LNm
GMszNzj0BFAGR4yutH8ceELPVNIuEi8Q6ZN9o0yFyQXlIwU+U5ZGHccYqvq/gC6tdHtfFVs
8Nj4muJjNfw2krKt4WXPlRg4DMhAK5HXI71U8Oae8PjK5vY/D8dne6QjWM2qxKxtJrgNwyI
M8hDnAwAeDXqMNnpVjaP4iuLw6hJDES1+W35VQclVHyqfoKAPmrQvEnibxNr8GsW8X2ZNJu
o1uobC3aLUWUlg9qp57KZGUjpnb2r3Gw8cWen6jbJc63Zaxpt4paG9VhFNbgngTJ6E8Bux6
jmuTtP8AhIY/jZd3UMMVvP4h0tb+2gfAFlsxEZZR1LheRjqW9q2fFHhvTPB9naa9aadBdWM
0y2usQzxBkkRyAbkk8qwfbnGBzmgDX+Jl4n2LTtIVB5l5K0iknIBRCV/Jyn4CnfFHRbqb4c
Sx6KLgalp0cf2W4tGxJB0R291Ck7lPBFcX4ld4Lbw9bwRTLaaVeXMQmm+bzIgPvbvQKHGTz
8ua9yZ4XEy8PHJwx9R0I9j/ADoA8r8SeHtNt/htZeIdN1Nr+XQmXVoL12yt1LsEeZAuONp4
x0xUmq+MJdK8FajpOupZXWoyqlraOjl4Ll5cBFc4yJMEnB67a5TTIb3TtDvvh+ZLY6ixubG
zmeXZFd2u9iGQciRkL7dvB+tcl4KsNTj+JNh4L8SWZtr/AEeE3c8kqEpd+Sv7qSP+E5Y+mR
igDu9E1vxV4ThHhm8X+27TziumzSvGDcWwdVBVs5JQk5B7V1XxStZNP0l/FVtF57wWwt7mM
Lzs35ikHvHKwb6E0JaKLbwWdajDXdzf+ZEGH+pcRuQB9epHtXd39jaapo13YyjEd3A1vICO
m4Ef1/SgBuj3M97oOn37SCeSW1R5HQYDsVBJA960sA8Meg4zXn/wvvntfD9z4UvHMmoeH5m
s5DnJddx2t9MV37MzAM3T+7QAfMWBzVlW+X1xUKsu7Crs9QafvUHC8dMj0zQBR1bVLTSdJu
9UvZ9kFohkkboQPQfU4riNJU6bbXHjbxRC7azqwEcFqPma2iJzFaxjux+83rzngVf8RRr4h
8a6d4Y3N/Z1gBqWoqFyshBxDET7t82PQCrdlCuseJptZnDmz0xmt7RTja0mcSSj3HKj2oAu
aPo84uW1nWAkuq3C4xuyltGeREg9u57mttlYMVzxnP8A9ankqCvIwOOOlP3KEZmwOpyfSgC
PLFgOAvv1p8YUKQh4PrVaK6trhN8FzFKvJzG4YccHpUqyfOcKfl4x60AOZQWY9Tjg0gVsAZ
+Xb+NPyM+ntUZYj6UAYWrabc/aBq2kHF/CpDI/CXSf8839+4btWBq5aeODxp4ejZtRsS0N3
ZZw1zEP9ZC3+0v3lNd78oTk45x+Nc5dRro/iCPU448WupEQ3ZPCxv8A8s5fxPB/D0oA1bDU
LTVtNtdUsZRPaXKCSFgeCp71o5rjtEh/sHxXfeHlb/QLrdqVgOyZIE0Y9gzBgP8AaPpXVjd
v6fL60APx/e4zzzXHeLy/2dlVTuOnX3Pb/U11+/crbjwODXLeMQv2Zy7AKum3/wAp9PKFAG
74fkx4c04EdLWEZ9fkFFQ6AEbwvpm2QlDawlcEf3KKAMLxXu/4Tbwng4wt50/69zUsEwW9s
bNYbczzaTgSk5dcKPkPopz19qPFCg+N/CrD7xF4Mf8AbuabBcSpeWNusqSGXStzQmMK4wBh
jJ6dsUAWbGRJZNIWzjt4FihfzFVuVAG0oq913Z5qndaf/aA8SQW0Jmv7grCI52EQCbf3bAj
spyQepqxZi2ur7RbqF4bSNbZ2S1AG/kAEA91B/PrTLWOKSTxHFLFcQXe7dK8cxdjHt/dmM9
vULQBr2WkwRpYzzAT38FusH2kk5464z0zg81qbSOgXNU9Ma4bSrL7SZDMYRuLD5ifVvfH86
u49elAAd/nKpYYxzTkXhGHQZpoOQewXr9Kem0OVCnB5FAD6ODR1yBTO+O9ADfMCyNtPakLE
k5xx7dKcqDktTfK8yPvye1AGD9klPjW1vUdESG0kSVy37yXLjaGX+6NrYNQSa0v/AAkmp6J
5qJttBdpcoufJ5xhvfvirElnPN4wt9ShURW8VrJFK38UpYjahHZVwT+NRzSx2+t6jYiKGze
5tTcG7ix5mFwCWz6Z4oA5XTr67bxHpuseLZ54oTGf7PlkXZB5nKFnGMozD5hnjBrs9Xk0S5
8NXdxrSWt5pK27STmRRJHJGFJOOuRj0rmrq4uNc8HaWI76JbrUrhVhup8qCynIkC45JUcKc
A1i+OvB1zJ4O1ex0PxEdM0eeNjfWEEYcuufnSJusJYZBxxzwKAML4M6XE/giK4njaG0vbyf
U9K0q5JkeGxOVSNS/ZupU9sV0vibwz4d8UaDp0OnRx2EN/Iu2HzfJildMlVeNflchwpxxnF
bMcWlWt14f0u10soJdNe3smEnzxKIxlGHUAjGW9az2n0K8+HdrbwyDR9NaVItxUsls0cgLA
txtJZT8545oAy08N+JvFeiK1j8Rrq2gu7dYNSsZbaK48qQfeCZ5jzjGPSud13VvEnhu11mL
xboNwNVu2jtrfxNZp5lgEVgY3kTOYAON2BjIzmtbVvE/hOTxPfxzAWx1OFE0+8uLV0iv5o8
l1jdQOcAAHueRmtnWtN8e698MLjQrE2Xn6pYm2eW+dkntg68l+odlzjGB1BzQB0Wi65FrUH
9m30Pk6h5O9wQGhu4yAGkibOGQkjk8jNee+KPh/vurfTV+0taJAZIZEwpKq2WjY/xMh2urd
cLtrW0OwufD3g6x0y3+z3M/g8x2rS2pLLcQlf3mVySpwScZP3a9JkaPULPzLKUFJlDwzLyH
OMggj2oA8W0Px7feFb8w+Ns6fcxyLHqNy0JEF6hOEuYinGem84471v8A/CVWl74+1dNUkW3
NlErab9pHmW7I33bhCvDZ6HrjHatvVNMtby80my1iNbqIXUsG3YuCXXKjPUAkHjvXD+Mvh5
qt1bxf8I3r0Wl+INPnm/siALvjeNkyYmz93j+IdCQaAPRtLstD1iOfV0uBq8sqfZJpjl1IH
3k2dh14I6VwN94VsPDOtw+GdPtvMsdWEv2VwSZdPH8SPj/WQ8/KDyCOOBXPeE5fENl4Jm8R
WVha2NusLNfj7Q3nadcICsgZCMtyo785rvfB8PirWNIg1+fUIbe4vfKaaR1juB5YB+VUUAR
/ezySRmgDznVrDxd4G1Iz2l3fR+HZLhIrfVL3E8lk4A5nTrtOG/eZ5B56Cu78LW2t+K/Alz
4kvo4F1LXJlaBYXZY4rZMrE4P3sEbmGc/frt9U8O2erWs9lql7d3ltOhhktmlxG6N6ovB9j
1rirmS++Gx0fRLKe41Pw3dMLOCB2DXGnbELfKQMyptAG09MUAYXj6Hxb4M07Tdb8KQNYRS3
Ajv9O0/dNJLHg4O08M3HzMuDisyz8U+F9R8J3F5ZST6dqNxdw3Gox29y0gaAOC7qp7cYIA3
deK7DXNWuJPGHg6KPUp5rK5e7TdDGDPbyLDy3BxgA+4FZnibwPY6RqGk3vguzi3alNi/tWR
JIrtFXPmANx5uTnI+8M5oAl+Img6prF/pXxK8B6mt1dabCY/LgIk3wMxfcqg/ORn7h6iqul
fFCx8d/DvXLbWNNa1uDbyQSWhG15DtI3gHhcYztJBGMc1zvgzX9S8Eamnhy/wDsmJbhrjRW
Q+Ql/CSfNgLZ274zwqkjr1Ndne+EdL8W2V9r3h6zSy1icuziNdjXcbx8pKM4WTBwG7EDrQB
u2GgS+JPhVo9nfyyw3k9jFNJIvRZmUM25e4JYgj0Jqp4L1rVo0vfCerASaxp8b/ZZHbAdkH
EZJ+8R8pB7qfY1t+AtUe/8A6ZNKmy6tovsd1A0od4pk+RkYjuCtc/43FnpHi/QPE6Rk3Ltt
27vlYp1J9/LZx9KAOX0/wAP6X4i8Evomras+kapbReettGAHtblHaQyCQ/MfmJ46YrMjm1b
QrTTPiLfXgvls7gx3pij8wfZ5flldSB8oTAOfU1t/GHwtNr2o2mnabqVppFzqkDg3E8YCXk
sThkhlb+HcuQD7456U7w34+vIornw54nsbeR7cJb3EVqsaCNHUgLGik+eB3wOO9AHYa3N4e
8eaQ+i6L4ljfUIpo7y0uLd8vDMhDIR6gg4b2Y11eg6gdZ8P2OoyIIriePMkY6JIOGH5g14N
8MtB03SfHP2exvop30e4NjbRJOdkgZCzyeWQGDBdoI6ZJxXv9jGtrLNblVgzI8inGA2Tk4H
40AcP4dNxpnxX8T6EcPZyqt5Ewjw25gCQW78s1ehxsm7CnIPPPvXm3iX/R/j34GktbwxzXt
reJcRbjiaNFDLkdsMetel7Uc7jwy8496AHspAPGB61GkipuaRgY8ZJ9AOc053bZ5h+6a5fx
5drZ+AtVkWQxSXEX2SMr13ynywfwDGgDA0m7mj8Har4ojgle/1+6aWE7jkAt5UIH+6oLV32
j6bDo+iWmm2+THbxKgL8lj3Y+571gf2fHa6p4Z8OwTMqaZbmdkA4cIgjQ/nk11in5BlskDk
mgBnk8bVPANQahp8GpaXdabd7/s1zE0Umx9pweOCOhq35i4wpyTTTyB1yf1oA8H1+LXPh/4
l8LWek3mgQ6VaQTWFlazG4865BUEl0jBLbcZJ7nPrXZ2Wv/ESELqF5a+Hda0cAvcSaW80M8
eByfLkzkgc44NdDq3h37br+n67ZTR2+rWcUkMMkke9Gjc5ZCv4dRXKTeHfiPY2mu3GmXmkX
mr6/chfMbdBBpkCoVV1jIYyvySckAmgDo18ZWs3jTQNIsjFPZatp895HOpy37srwP8Avrmu
sGwLtU4PvXzb8QPCN1o/iD4SeEtD8ZXfh+52XWnrqluoEjHYHPHozZroT8H/AIlCPc37QXi
IA/8ATFf8aAPcW2sB7nd0qjqemwajp8+nXEeY54ynPO0kdfzArI8HaV4h0fQv7O8ReIh4hk
j4gvzHsklQ9pMHBI9RXTEZGT1oA4DVb24bwxo/iaS9UXmiXii9dE4ZATFOMem07vwFd2xOR
s+ZT0IPWuaa3RtW8Q6NJbKbe7hW7jBHyuWVlbP4qp/Gp/BV/NqfgfSLy6jEc4h8uRe4dCUb
8ypoA3yoCnPAY1yHjQM8qlWxu02/GP8Atjwa7E8vt6gVx3jHP2dpz8mNNv8AaD/1xoA2dAV
o/CWlbiN/2WIE+WMH5KKk0HbJ4S0vnn7NEf8AxyigDE8VFv8AhNfCeAocfazz/wBe7UkU37
iwsJ5ImM+kl5IiuY0IUMH3ehPGM1L4oT/it/Cco5KC8GPX/R2qW3aYHTIY7g7JbE7laMFEI
XIYn+negBLKWK+GgXRP2djCXSJIwUYlcEbvTjOPSr2jmJr7UlW3WOdLrMjRsSHOPl5+naqc
F1DfvolxczmNpFJiWNcRPIAVPJ9eoHpV/R7oXEdyptVtp7e5KuqOCHPYkjrxQBrAFHJZQB1
JBOacWLKwC84oLEjDLyacNo359KAI+NrAdW6VKNvykelRqqnYytwM0vSIN2ANACqr5bdwDQ
PT9aRTu24JNOUYJz0oARANx+ak3KqgEjAPOaAV6DqenFREq2Shzj72R0oAxZInXxtFc26Dy
WtnW8fI25GNvGfrUbRww+LXBEIkvbH5ZAAZI9p54ORt+bPIxxTryxln8Zabfw3SQraxSefG
Ww1wp4UY/ug859qSa4kXxc9pClm8s9mzR/L+9Uqwxv8A9g9qAMT7V/aWkLZ6lfRCK11MW73
EEWFk24K89I8kjkcduKq+JLALNrl04gh0ySa3a9jSU73i3fvHcdgRxjuKu3U+k614NW3mkh
0yzubk210Ah2hlf5wrcbclRhjV+8sXh1zUNZaG3Fl9hNuyu/Ewzn95xkADjvxQByutfDe2M
0Xif4dXlvoGtLFsjZfmsryI/wDLOVBxtJ6MvzDNZ/hPxXZ+K/h/q+l6r4bm0Y6HeHTdWsrX
bJDlfmfaW6xtnnqcGoItf1X4b/DlNGtNL/4SHWHcNpa2sbG2nEz/AC5bB2KmQD9K0/C/hOb
w14O8TWuuq2pm7uG1S/lOYftMjAPKAQeUXGB6496AIfG+i+X8OtQ0C70OXxHp9tC1xpc8Tq
j2bqMxAsSNmzPDj+EYNdFoGn67Fb+Ezqt3DPeWlgpvr7zizTOYwGUD+JSSpLZ/hx3q2hsdQ
1s6vp00LQtpmJogSzyq2DGdnAIADDOeenaqul2Fv9n8JjTNRja3tQ7q8vE8ybCpTb6bjk+m
0UANuNRcadrmnaats1/BcL9naxxGGkcZVZM9xg7hzwRT7TVo/C+s3OjXrR/YGUXKeSebItj
chXr5e7ow6ZwaZqKx37+J/DzNZRxBI5o7xwEWJ5CQQzDneMcH3GatazBbx3KzXN9Ews9Jn3
ptzNOCoXJPQr049SKANjWdK03W9FuLe+QPaXCh3kicpgDo6uOQR1BFee/D+01KbVp9QuNeX
VYVll23TD5RbA7Yk3dmO3LH0wK7vQ4Hi8I6bp9wmy6+wopj3fMoK4PHr+leRw+KrzwLZt8O
57O8lvIc2OnyCMeVdq5xujZejLvyykE8UAaGt3WlQ+OLrxLpq2csWoW0cVxaTu1st6isd0y
OflYjoRgnGKxPst0nijV7rwRIl1cTTme+hsZmhmtUKDkkko6nbgbVDDnGc13ep+H4fGvhG6
0GS1httIs41js5LmDB+0Iclx0/d5G3jrk0z4a6Bb6Bouo6vDpzaebyXC2cUpdIUTjEZzggt
uYH0OKAOPsPGVrLJbXml6WYI72U25kljCTLIv3w8uRIucfeZKs/ELU/Ej+GbHXNG0nedAD3
t0gkaSdcYRo1kBG7chbt2q18QPA2lx62l5oc+n21/qDvJeWd4xSB0xh58r8ynkZGCGOOOK6
rwz4fu7PwtaaDb29pFpCRsrsTJNLc7hgthwPvZPOTQB5Rplpb3gu7zTtYvnvLa+N/aPE3mS
2XnoAuIu6E/I8ee+e1bljH4nsvEsXh6ayNrqNxaFrOzSTzLa3bcRLcRydlw2ducqeBU/hLw
3Zab4i1S10jxNeajpHh2RFgSOBWeInJaET4G4KQMg5qfXdFj8SWGoI11Ja65eIWtLpJGlNg
45Ta5+SMZHzAZPNAHa+IPBOla/4Xi0W7jYxKiLGiYCxTqciQA85z1ORkE1B8PJrBfDttP9u
gn1OWJY544GAG6P5DtB5PIOT65ryTwb8X9a0NJofHF9HqC25eO5ijgkM8EiNztlxh0IGcE5
5rU1S1utGvrXXoZJYNL8z+2bhV/dPovnMQu3AOUYAeYp6HkdaAO18I6VHoXjnWdQgRotO8Q
3cimNGzGLuOR8v6AupC/VKn8ZWtvfeFNOkZCiWl5LGAeoJDIf0NP8AX2m+JPCt3ImL6SDVp
3dTIMiUSb1Ix6qQQe4qhr10F8J6tPccNaa4UYfwgsExj/vr86ANXxzHpurabZ6PfR/aUlhF
68Su0buRtVCrA5BDsDnp2rh71b6G/n8P+ItQXVrnSWPl6+YlQWkTdHZ0GVmU/LtzluDXS3m
+7+IWh3d1cSWVlqWgiGxmIBjW93K4HP8WM4XoceoqjZWsmgy2lj4txBcxyyXEMVpcBYrph9
+fDDJYg5IJ4OcUAXfBelaTpninWdQ0WxkkiiiiWVpvluZZmXe8oDYPzjaOvbit7S9Wk1D4l
6muoQy2D2enxfZraVgfMjd23SccdVA9fzrgfFMmkyapZa98Nw2s67prkXdvBM7/aIWPMchz
nze6Z6fStbR4/EB1TS/HMl7dzadDPPZT2d3CPOihlZFXBwCVR1ycjIGaANLxZHJo3xR0Txn
MqSaWtsdPmcxF3jYuTlT2yG/SvSA0bRLIi7kbkMP4h61ieJ9Kj1zwnquilFlF3byRxgLypK
nbg54OcYPasL4Za7Bc+E9P0CZZIda0q2S2vLScbZEZflz7jocjsRQB3TIApdWyTzs9K5Txv
bjUbPQ9PbaEn1q2Lj1Cktj9K6h4yoDQ5HqDWBrwje/0Bpk5j1KMJz3IagC1bxi48e6hehix
htYrZVx0DEuTW9wpK/lWNY+WniPWmAPmEW5Jwf7mK1yfLVpN24AZwR1NAHLeMtE1jWNNto9
E1q7sLq1uVuilvN5RnQDBj34OAc59OK53wndeL7r4i341y1/s23gsCuyS6jea8beBHN5aEi
PCgqTnkngCsPxVrWtfEKwtYNC8Ga1PYWOqI8zxahFaJexrlWUESBgDnIzjpWtoWhXWh2XiD
UtL8Az6PdtYkwNNqIu7i4cchDlmwM0AdZ4x1PUtJ0GO60m+0azlMqKZdYkKQKpPTgjn8a5D
QPE/jfWfEeoWVjr3hDUorGGNmWyilKMWJ+Xzd7AdPSpdX8QTaj4C8Pq9lomrX05gj1JNQlV
bewlCAuZFGSCG4xir+l6tqmhprC3ljpOqzxiOSHS/Da/vEU5A3btvyk9zQAuqeOvBVjoqeI
/GcthpsumXEkLLdbXlguV+8sXdjjkYHIrzjUvGnxe+JWjXtx8N9GHhbw8sEkkOraowW4vgo
yPJX+DP948V0WleErHTFi8d/E650vTp/t93qL210yNDaPOqqq7m4Lqq9u5OKg1/wXb+LfC1
1N8Nfiivh/wAOagHN8tmqXFq4xiRlJOYuDyoYD2oA7b4U3elX3wn8NzaRfXN/aLbCPz7sky
M65D7j/vZrt9nX5ulcD8I7fQLT4SaJaeFZZrjRo0eOCSfG6bDNuY46ZPIrvti/Nx196AMaa
dovGmnwcbJ7OTn1KuvH5E1T8I3XmWOpwjA+w6ncW4C9cZDf+z1avFX/AITLSTkZFtcD9UrM
8EpiXxVKE2pLrk7Lz6RxD+hoA60soUNzn6Vy3jNR9jkMhy406+2k9v3NdOWZnwCCK5fxeN1
nL83H2C+/D9zQBtaAyL4Z03cYx/osIzjr8gopNGVh4c04ed/y7Rfxf7FFAGN4qJPivwsE6s
br6/8AHu3eiyh1DzLV4bhxYtpgWc8H59o24X2GaPFP/I0+Gc/eU3ef9r/Rmp1tYxzWmnXDz
GBo9M2vHG37xgVHP0H50AEdxFM3h5Lu2fa/zxSIAqGRRgAr1HHNdFb28FtlraJYlYlmAH3m
PU1n6ZC17a2Oo3lu4uUjbYZSd6A8AkdN2K2Y1BXHYUACyByVx8wpWwBz3601l2nK9ad1j3d
6AGqwH8AC9M5pJH8uPDDAB79/pUP2q3WcQiZBMULiJjhiB1OKxtWNvrGkQy2BNw73Cm3lWT
b5TA4Lc9cHt3oAu6zrNnoFjHd3Syi2EqxsUGfLDHAZvbNXheQC6NqZB56rvMefmCnvj0rj9
Z1iR4dW0+6sLV3sBHdNBKC6XFvngjuGz096u3lnDdeMNJv/ALVHbSQwyMI2GJJ1ZeUY4+6B
zj1oA6QyAkDHO3njoD3rn21W/j1PV7NYIp3sY0uISGMY2MeVY/3hgn/9dYjaTqb+DdRtf7R
R76S+km0t1utvkjeDGm7POBnKntkVZuLrVIZ9ft2FtfNHZRzqsoMY34IaIt6HGR/vYoA0Wu
LXUrzw/qcXkQvIXcCYfvXXYTsBA/H6A1YmcL4qFq8VsEu7R1VwMTEqwypI5281SmezuLjw8
Zrh7CBiJo7fyz8zhMKhbovB/GrG3/iqmVre3FxNanyZmGJEAYAqw6gH170AYUt5peoeCJ9L
3S6XZx3DafcTxoHiiKMNxJPZum4+taqxz6f4p1G5W28iwNsCZJnyk8/UEDnAwMGssSaDeeD
bi0vLU2GnxXzW90LbPlsytlmJ/uE4yTWwy3Vl4mv72OEDTXsd0jzN8ksuflCjsMdTQBV0qy
urG10VLOc3EXmyTyy25Atwj5Yrt6nB4GPeqd293baX4m+0hpNNidXgjvyVWb5cuikHOC3A9
6W10+8tdI0FbSa0W9FyZDMr7YdjEs6IBw3YD6VP9g1CytfFV24/dTSGexiX98Y2VBzt7ZYZ
xQBYW3huNdW8trmOKW30/wCzpZKPLYeZhgc9sfdHHBzWatrp9xovhqzsmj0wRXSyqly3mTM
Y3JeNSOCzHg57VdsLmTUdcsb++imtdRj0vf8AYnj2bmfG/wCfvghRjtms2XUrjWLC003wzp
qfabOZZriHeoSEpIfk3dNxIPI5xQBa1G/uLy78ReHWsdOVlt1uPPn/ANQqscfvePvr1H0rG
1qOXWNN01bW5mfSNItWlur8psW5CpjahJywbHPaulGgNcRyTeJLxZ3+a5NnEgFumF4Dd5Md
i3eszx/cSXXw2FjZFWutYSO3hjLeX5gYZx7Hb2FADfBevf8ACW6pFrBRLe5tdPSC8hC5CPI
28AE9tvOa5vVFstd1nSNJ8m1n1e51S41i2fzSjwQp8qkEAn5/u1taHY3nh/w1Nfaht01rqw
SKaNVBFlsjKp15LHI49a4C81e7ur3w/wCCdY8KXNo+BHbyyj97IiqWlmhuFx5YGVzk/wAXt
QB6Pq39oyeGJorXQ2s9K08vJcwXDfvLqKPLGOPb03ep6/jV6Pxh4en8O2l1Dex2a31uZLaO
4GwqoXlcDj5fT6CvH/CF/wCONP8AiFJ4N1zV7zWbdxHcW+qRzF0ithzhgcZzt25PPfkGuh8
XaZYRyxa78P4Hs7+5lSxvbJ7QvbzRM3JKn5UYZLB1x3zQBv2c0nhPXtSk1y2tXlm33FzqyM
ZmMP8AAzjH7nr0+6cH0rqbPxppaz20N/cBRcr5kF0isYJOcffxwfY468Vz2tWcl74e1Dw9o
elPf6hqUYaedp12yqpyDJJ/dIyAO2TXJW8F+t9c634ZhbTLaWRUu7OU+b/Z8ina48sEDYQO
Dgj0oA0dQgg0jxnfWGgWzy2FvajUYoTCZbaKaWT5t2w5KuMnJB2kZrqYvih4Wk0u7uLS6ku
Z7L91Jp9rGWdX7gcdB/eBxiuJ1n7RoXh2X4g+CrKdNSiJt5LeVi0Wpw8/Psz91OWBA6A1k+
D9Q1q11S90rW/sMGg3u26gt4F8mJHf5jl0+9C/JGOjcGgDd1bTtA16VPFOqWmn+ZcmJHRyi
xwktgyvkfO+35c9MV3Om2cep6tdXzR79HuCvkxzKG+0hYwq5HQKMHHrn6VR8azrL4B1jTv7
JZJ5rJ0hDQLJDyvRWHGSOB74rnfAnxa0HxN4Ws4YLU2t7HJDYfYI5N0kTYC524GNuDn0oAq
PpX/CtvjVZ32jOF8N+IrVo7+0xxZyxECOYd8EuBzzXYf2ZBra+OtFK7opLkSKGP3ZTGhDA+
5A+mKTZFrHxEeQTRS2sVhJBcRzrnegYeW6dsbt/Pfiq/iDWG8CeMNNv7kEeH9e22M6Im5rS
dVJSZvVWUBT6fKaAM/w9Hb+K/A114V1YPFf2L+ZA0owysH3Ky9xtfK/Qj1qHxRpOoHVfDmt
32pTMLVJNP1eRW8qNImwwkO35lG/ALA4IPNXPFVs/hfxfB4v0+F5YbiTZeCMZLkjBHoNwAw
fVR61u+Jr7S5vAl5rNsIri1lt45JpWTd5lvuG7cOpwCQR25oAfptp4d+zyWaaKmj3AuAZPL
JiWV8DDh1I35HQ+/NctrGtXngxtU8M6jYXN/ZX6XNzp86KXdQwz5THqWDMc+isD0BrzrxNp
OueFNdtF0vVpbvwSbV3szI5milBbItnBIAIDZR8g4+ldq3hd9S/sfwzr19nUZozfzRxXLMN
LtwRuERPzN5hGw8njdjtQB6b4dS8i0hNOvgytBDEokMm4ONgywPXg8c9cVyPi6JdD8c6T4o
iKxtPEbeZ148x0YMAfrGH/HbXWxszeOHjaYosenhWgLbicuQG/Tr7Vm/EWzEvgW5uobZrtt
OkS9REXLMEb5gB/u5GPegDrIHVlEo5hIDJjnIPNct8QJntdDs9ThhZjaapazSFRkhN+Cf1q
/4Tvo9U8E6ReJch1a2RWcf3lG0gj1yKk8Rafc3/AIX1WytZd1w9u2wf7YGV/UCgCL99bfEi
aJVAgutPWTJ7ujlcf98kV0EeBwcbgcnaOTn+dcYdS+1aP4U8USTGIxlBcjruDr5bj8GA/Ou
zCsrg7h8p6Y5wKAPI/BcPiTTvBOrzN4jstLs9Kv75XW4sjK8KJMzZdvMHbkcdK7XSIfE8EV
rcy65aa9bXBV2kW2+zGOMjIKgMdw+tM8ReAdB8UxzRakt0ltespureC4MSXYXoJQOo+nUda
6eGFobVYYY1jSNVRQOAFAxigDiPGGiQxvY6hZ6Do8yPeq2rTXVgszmADllGMlugz27VW8H6
jp954111dD0OO30ZIYdt+lqIN82cGLoGYAc81o/EDUhpGjW+oySa3FElyqSf2HCJZ5N3Cqe
CQvv2rH8B295L4t8RaxdWXiS3ilht4kfXPlZgN2QqDj05FAGH8X9P8PyeMPB/iHx3On/CHW
DzJcxTgmE3RUGFnUZ3DhhzXlWqan8Jb7xpcaTpfj630LwDfIl9qthZmSNL253Y8sAD5Iyo+
YCvY/i94hi0S68H28egjxDqt/qghs9PlfZAzleXcYIO1envzXQFtPvPFWr+E7Xw/pttd2en
R3kd3PaRtHukLADAHIG3k0AbHg/VvCep+FbeTwVc2cujQL5UK2g+SPHYr1B+tdGYyD1rg/h
7PoXiDw3b+MNO0i2sbnUUaK4+zLsWSSNypIA4IJHB64ru2f5QW4OcYPWgDGiuY5/GkyFUP2
GyBdh/CZGyP0Sqfg6SK48OtfQruW+uJ7hSOhzIVB/Jaz5NQWx8KeIfFDwBxctI0IjPMqACO
MD69fxroPD+lx6D4b0zSYhtS0gjjbnPzDr+pNAGgsZWQ881yvjABbVt0uD/AGdf8H/rlXVs
W3bu3rXJeMWPksSSyppl/u3Y/wCeQoA6PRtv/CNad8q5+zRdv9gUVX0idV8O6e+5drW0OMH
j7lFAGP4sZV8U+F1OSCbvOB/07NV3SdNWQ6LqhkZTDYCJYV+6dwU5J6np0qn4rP8AxVfhZd
uDuuxx3/0Zq6DSI9ui6fngrax5/wC+KALuAOxyTknOc09v3fXjNIEOMt09acy5Xa3ze5oAb
uCcDmhzt+6NxbtTfuqdvTHJNRyOgiLSLuUqcAd+KAMG+aCPxNpMssqwyBJIkdoyxkLYwu/o
M9ce1ZE1pbzaVcJaXtrN/ampefA7sUWBgQMjP8SlCcCq9isVvpOirfLImlC8zapBKJFi+bE
CORnOD0PrxVhpLWbw/q+pRmEQreNcMpQhrUKBlsEff4z/AMCoApaxew2+m+IJL26iiu7e8j
iivLdcM74DRo3qVBwRz1zU11eeINa8T2t/o+ix3ljp8TMrXE32cSTuuCACMsmO/FaGg6Kbi
8h1i4sbS1ttnmWlkFLmFpPmeRyerkccdM12GPl2kkkdNx60AeHw31zBFceC/EvhmLRvEXiK
7mn0yITeZbAjBDLKPusAN2BycYr0MGaObWbXUNTmexS2jkeZ0yIZBwyr6jgHb71yHxkaT+0
fh3DpiA623iKI2avypUI3nZPbCE812sdp5eta9etaPY288QTzY3LtO65/eBRwOoHTqKAM2S
6/tLQfD39vWc9vHNIjyBSFUTKR5W49cMwB49h3rbjhiTxTdSNpKC5ubfi8znzEBAKN6ckcC
strz/indC1HXNPdgJYg4lky0Ds22OTHc7ip9qsXDNZ+O7W6lSJzqNu9unzNuhKAuxxnGw7e
wznvQBnXc2l3Hgy60rUreTSrVZjZ3gt1z5OSCST/AHGyMn3rTla9svFIg0+CSewksm8/z2/
dROmBHyfXv+dZ0NrpreD9W0+bQ5YoobhzeWsE+WlfIYtu9COcenHarUmpXEmu21naWy6np9
7YyXBjK7RCAPlUHoA+cc55FAFe30IroWkaDNqMMVxHdfaTIg5Ygltsf59fSp7qOWFPEN9K0
Wnw3KlYi10MeYqnMh9DnGQPSqVlpmpR6V4a0rVNRSG4ikNxJhS7sVJKwo/TAB2nPUDikstF
Wf4n6zdahYhofs0U9nHJJvjX5iHcJ0UtjrzQBJaX91eNb6tBpWqarL9nMO4bYIDkAu8Ybk7
io5q14Yt9P0LQLrzraPS5A0l5eRiXckRJJ4Y9gOK6a6kSzsp7tshIYy7eu0AnHtjFeYeKZ9
SbwffyajdxWUd1YRXEnnL5iBfNLSpju+0jAz60AGpeLI18B6vrV2bmaXVrV5LW1jQqbW1Ax
vcn7qgckml1TVI9Ut9F1XwzfWeowaNAyT20Y8y5iLR7RPCAfmIHbuD61oaZ428Kx2VxdXF5
ZalbXS+WtzbM0qXJC48ghudx5wvQ81nfD3wfb6frWseIprONJVkEdgxX93aoQS8aYxkAn5j
3IPpQBl6N46tPH3kLaXtg1lYsy6nPcq0Kz3A/1aeWeQARlsnqAKd44t9Tt7zTfEHhq40bXN
d05mS6XUXYxwrLgl4znap4xg9iKqfDjWvB0em3dnO0l5cnU7i5vniiVkFwXOCdvJQjG3gg+
ua6rUtS0zX/ABwfDumRi+NrYMlxbRIAsLSkDdJkYBUKCAec0AeTw/EDxcnjbSdSXw1ZGTXb
n+zr6GdSEd1DBODkxuNuCc4bjAr0bxxJrfizSbLw/osVtY3cbnU7e5c5gbyFBaN16j52CFT
2OaoeNvhuNe0+abT7rUYiZo5pns5vJ810KkyADjLYyCMYYe9P8BW0NhrHiDTtcllnv/IW1W
9cYa+h2bjckEjL5YqxUfwZoAqeFfjFb3OnWn9pRWNnLvFmtsYpICkijLLnBATGSM9Rg1T8S
XukeKdct9S0PUP7DvtRt2stWu/PBQWe4BiMYJl7LxnDE1feCwt/BNxrj7jf2qgraW8fmNcW
8R2ReaFyAxCht3b3rY8L+Hra/wBO02eG3j1FbwtfahrU8QLyMeVEORnAxgH0GcUASXtrqFh
pF3rkJstD0fSLZ7fTUvELNHCEwZNp7vwB3x9a8o1RW0qxsfBq3k8Xh+8WFLPWbm3I/s5pQW
nh3gZ2nO5dwAGcCvavFGh+HdJ8INc3Earb2t1Bcu9yxlwQ45BY8k+lQWU1lcGe91qMR2sl6
00dgqGVrli2EdzjBABGB0FAC+HtY8PG4s9HuNSsry4SJUtLvzP9coG3G1uVcbenfr3rDuvA
kMnxx/tjQ4Ws2e1aa9lC4Uu+6Iso/vkL9O9cNLaroN3daTqZez8r7QIXkhUteQ/MytFMR98
Zw8ec4GRxWpHrUnhJLHVDa6zrbTwrDcwyKzu9uGJ8yJhwpXdwM8gZzQB3vje41DwRpemeJd
BtYpNP0oC1vrRkxvs2YAvu/wCmZwx/H1rWmm03xDrOlh4lurJ4LlZlkOSrYAIYdmwTj0yKy
7bxlo994at7kyS614evoSouQjSNs2HIdRu3EYORwRx1rzvRbHVPBniK81zR9WGq+HLKGO4E
sp3+ZZt8gt93XfHtJ3YyQgBoA9ksrGO30G48P6pP9ot4V2rLcfKGhb7qk9yo4z64NcXo+qL
4T1mXR76S3vNEvSxjuUYPGM8bmx252uPXnvXo6SWd9ZWN5ZMl1BNhopAQyyoRnPuO9eWeIP
DVro3if7PZx7dN1hGkit4rYSG1uVU4lLZzsbJBAH8qAM/xfYa74X1q1sbCG5vfCdxdQSNbQ
KHJQEl4i/8ACFIDrxyoK10njhFbXPDnjfSoybPTzMLueKAu0sLINhwvLRg/NkdPxqpb+Iru
PwBZ627SlPD90UnmB3gQBSPNYfxKoIJ74rm9Nbx54X8Zy21nrNtH4dvn87RyymazmV/meLd
uGwgk4B6Ad+lAFxfG2n6R420/WdHs2vLS8gNnenezR26li0Uxc9AxYqQeVzzXtlheQ6lYxT
eR5ZkT/Vydc9GU/TpXikmnaDe65BYafb+XLrGnSXWo6NGwEc7MyqJHyRjI3cd8LxXrmmR2e
mtZaOkkrNDEyw78tlFwvLHrjI5oA47wW8Phn4heJvBqzKloZE1Gxt2/hVx8+PbOT+NeiI03
nOxZfvA8e1cL40sGs/GvhnxNZTJFLbTG0ulZebiIqTjPsa72Py2kBxhQMe5oA5HQ7aNf7e8
HXCpClvK01qM7i9vL8ytj0D5/EV0Wh38txpXlXmGv7Um3udv99e/4jkVgeLIm0zUbDxfBH/
yDQYr5FGTJZsfm/wC+G+b86t6iDZzL4k01jc27RqLqODkTRdVlHuvX3FAHTds9+x9KerD7u
eTVeC6t72ygurWRZreZA8ckfIYHuKmx+7DjqOlAHiVvq+iXHxK8VXms6f4j1G8t7w2Voba2
lMVrEkaEhMELuLMTkiu58IeIpNRv9S0m6W/k+xrHLBPd2/ku8b5+U9iwIAz+Na1to1xp2v3
d9p1xGlnfS+fewyAk+ZtA3IR3IAzmtoRlpG+bdgcsepH1oA5Hxz4Qn8UWemzWGppYa3pF2t
/p91LH5iRyAFSrL/dYHBxXlGteCvjf4p8ZX1099onhaz1Gwj07UL2xnad5I0djuiUgGMkMe
9fQzFSCAnXvSZRYwHGD3A6UAZnhnw9pvhPwvpvh3S4zHZ6dGI4+5bAwWPuTk0zxFdzCxjsL
N9t7qEn2eBl5Kgj5m+ijNak11bWkEk806RxRrud2OAo9a561lUT3nirVnFnbxKywb+BFAvz
Fz7v1+mKAItUhW41jQfDNkwhtrNheXCIvBii4RCPd8f8AfJrqsEk/3f0rkvCNvdXgvPFmpb
4brWyvkRnrBbD/AFSY9Tksfc11rq4j8sY2j86AIju8oN1HoK5TxeQbYDu2m6hn/vzXWL8w/
uKp5Fcn422/Y3ZeVGnah0/64UAbGhq7eE9J+Uk/ZIeeP7lFO8OR+Z4P0faDj7HByW6/JRQB
jeLFf/hNPCJ3HCvd/wDpK1dLo7E+HdPZeHa1j9/4RXOeLWP/AAmHhI+rXh/8lXrotCLDw9p
ytzi1j6f7goAvbiBkA89zSb8nb2FEhbaMdPWmldr896AJgVC56isLVLnU4NX0qKyt5JbaSR
/tR24VE2nv65xitgZXI6r0xTGViCF4GAOp7fyoA4eSCOy0W01S4js57ez1JrlY45MiKMuQA
mMAsuQcY606/wBjaJ42xvlu3VvMgfACjy/l6diOc9/wqxNG+j6YZ7y1tFjl1JJfIX94E3sA
NnA+cHn0pkP2GRPF+n3QS0uAf9KuFcsGR0OxjkZGBnjtz60AdPpflnR7B1lEifZ4yJB0fCD
mrQcSMu0lgRknstYHhXUrabQbbT3XyLqwRYJrc/eXaAqn3VgAQe+a6ElQWBjHzcnngH0oA8
y+Mmn6jceHdC13SbWS6u/D+s22oypAm6UwjKybQOSdpJwOuK0PDmuaP4mfW9d0HW45dKuEU
MkRbzoJlBBZkYBo2PA2kc4PrXeso3btzHPGBxkV4jrU9npXx7utM0/Lp4l0JhqC2CnzrOWI
s0dw4A53DgHqSKAOyubnUF8LaFqviC0hupreaNpYGGJHYttWRAOCwBB2kdjXQNCkfjBZplh
aSW0PlcfvAFIyPTBLA9vSs+/ur+Lwbp1/MIUuIVikmhu4872JG7n+GTnIPrVqZ0h8YW8knk
LJfQPHG/O9CvOPdcew5oAzVubL/hHtf086bHIbSZvtkMExXejfMW398jt+FWYL5/7ZsrSzZ
pdMubES/ZxEQsChfkIfH8WQME8Gq8Gof8SXxFA1jZR3Vo5adQ2YLgld2SeoJAwR/Cal03V7
nUdT0qSzhlOm6hYebNbtEQIBt+Q7uME8rjvgGgCpHZ/YdJ0qHWXk0+2TUTJBAp83yiSfJjd
x2ySSR7DNR6Xb3GkfFS8kmj+z2GsQmG3hEhcGSI7nkx0UNvxgdxVu00ISaJa6VqrTWEUl00
0dpHKWBRW3JEX9MjOO9QBZrX4qwMsDGC7imwHYHy8bd0ijPyoT+ZoA0fFEk2pabdaDprtHq
NzZyvE7L8qfw859eQP/AK1cZo+t3PiiRPtmi728OTiFbW5lTfLcDC+a4XONoPT1J9K0/wDh
JptJ8caquoWrRJqEyWdizZLtIo+VCPRvnYeymvMLXWb7wH4r1Pwvq1jb6XePKblNRguSDeM
zBvPJYfMMHa6jJBI4oA6+HwPpXh/4gq1+0TaPrHm3y22w+QmoLtO5VGAAFDEE+/rU3irwrZ
N4bh1GbxdMmnQ7YoLKzIigmlZshcIRklsdTxyarfETWNRvPAV3HbXNyniDS5YbyxkEY3SS5
HlhGU7ZI3yVJBHBOemKz9Bj1vWfGsN14oa1uf7MtDqEtlpiotva3DD5SxJ+Z8bs4BAx1zQB
yHizQfskOiD/AIS628P6/wDahBcXccbqb2NznyECj5xEBw2M7uB616N8MbUXvh3UL7RJoo7
Nrt/Ldsm6vFiBRDODgjdjLA5Pbis2w8N3Xib4gnx9I9xdK+z+xredwYbeMD55WYL8uT91Rz
nmtnS/CV94N8cXN1FcyPoupyPOtwhG+0mfLSLIp6xseVPVTn1oA5DTbW7sfC1vFJJqGlXF3
qJ+0payvbx2gZQefMBIVSFIUA855rv/AIgWEGqSW9m11Haz21pJdWt1tBeK5Lqkbc/wkM2V
PB3euK5HUbZpNNvBH4sN94eudWEjXSXrRyxsVB8hw5wQT0wRxiu28WWE19q82mWHlSXdxpU
MsKyx+ZzDLu28nq4bA57d6AOW0nWJvAFppPg42r6hY3cj2un6uLbbBcSFSxjm5yDu3BcAhh
juOV0LxLqNj450nQ9BhtE0m4iuWmge4zD58ZXKWpIBB+Ygr2/OsrxB4g1PxL4XOjSWg8q8m
SyjtJLNormzug3BAjYmMoAWDnjiurb4bLqOl2wsZpbW50eHZpV1fjzpDKTl5HBHAcjnHJyT
mgCLx94u0rUPD0+iXlre6VqmBcWh1Kxc2vnRncFZhlTnpnpXJ+EvjZY3mnR3z6Rc6akchj1
KFWaaC2OCWlQkADpkAE8Vo6V4u1yx1DUNJ1W3WK2iZftmmX9u8i6fI/GFl6NbOASrY+XkGu
c8T+HdJ8SW9r4q8N6CNJ0/ettqrI2LS+Q5C7ABhthx+82jANAHrHin/hGPG3hIWN1PNFZXS
ie21JLdgtu4HySo5ACtyevBGRXGeDU8WaVpuqeFLzxBpk2l2UYha6dTcDDg4aBQc8g8qScH
OOMVStZtX1j4dapoyx3mnarpQH9r2WN0E0EY3BVJGN7R4OVIyRz1rsvA2sWK6BYDS7ezubS
6ha4ge0jFvI8eNwBXp5g7j260AeTa58NNW8P+KbDWvAEt7oZvJB9l00ELHNPCNyny+iRuAd
wyDz0NetWvhG00mwvtU1ezgs0mia91GO1BZpnx88YPRUHAG0AnGSeTUHjG2HiqaK109b+w8
TaduNtKm1o7ZnXaTKytjkZUH7wycA1F4X+ISR3Nz4c8YWv2C909kt2LsZBlgcHdkh0IB5zn
g5AxQB1fgPQrfQ/C9tHboyCY+dHEZvMWFWORGhP8IB9epNZOqLot/a6V4rvfD1zf39rdmG3
NkxLQfOV3scgbfY1nRPP4SuF03wmyaxpuoLvtLVJhJ/Z0hYkyF+0BBJ56HoK7VtMtNS8LHT
bwx3lnJCWbKrtlByS2enB5/CgDkPA8n2DXtb8K6h9nEEjbokOCJUxhzg9dysDj39q5mS1tf
CvgLxP8PLq2t7iSyhVbIO5Jlink8u3c54VkLbcjnK5qG21r7PqnhbUre0jMhuBYmdXTEqRS
bNwxxghwPXiuy+KPhn+1/Dt0+nW5OsSqlrZnzDtLo/nKDjtlD19aAOQ1DRdU8P3EXiLTbe3
n0zSLNdNv47L97czR8P5wkbhnQ8nj1r0Dwvq1vfaos0uoi7aPTU8maRQPtETPzKMcHO0dPU
Vxvhz4sW174Tmg1jSBo12lp5Uyb1SJJdhLRYY5Vxno33hzk0yR9T0e98JrY3Emm6dPZR6Y1
wtsrxQzAboiW77jlWK5UE9aAOp+L1xFYeDbfUHmljmi1KDy3Vc/MTjB9q7zS7ia40u1urmI
LPLCkkgxghioJry34l3F1qfwnhv4LATtZXsNzeWyfMGRJPnxz06kd/XFepWU0DWME0Tfuni
VkxyNuOP8KAJ5kW4jeORA8TfKY2HBGMEH1BBPFcPo11J4R1seFdQm26XO+NHun/udTat/tK
fu+q1327GMkD1rO1fSNO13TZ9P1OFZ7WUfMCfukdGXupHUEYwaAMX7Ff8Ah26e40yF7jTJW
zLp0eAYGPWSI56eq10NrfQ3tks9tMsqt8vHBBHUEdj7VyNtq2o+FXWx8RXEmoabu22+shM7
RjgXGB8pHTeBg98VuyaTY6g8eqafOYZXUkXVpJkSem4DiQex6UAa6oGfYGGf4qk6k7flPTa
e9Y/neILPy0lgs76D+OWNjC4/4Ccg/nTv7RvHlzF4funA/i8yMZ/8eoA1l27A20jtgiqOoX
lrY2r3V5OsEKdWb+g7/hmqpm8QTu0dtaQ6cn/PSd/NP/fI4/8AHqqx6Vp2nRtq+u6j9uuYh
u+2XjBUiz/dX7q/UUAVbe2vfEU0d1qMDWekxNuhs3+9O3UPIOw9B+dUruUeNddbSoJSfD2n
S5vpVX5LyVTkQA/3VPLHoelTTzan4sc2+ml7DQgSJb5siS7XH3IgeVX1c9a6jT9OstPsorO
zhEMEQwiJwAP/AK/egCbauQzYQx9B2xTlbjmh0DMw659aUIVHzEUAMaMsVxyD1xXI+NH22c
ke0IDpt+R+EFdaxILKWAAORiuL8dbhFHuBKtpWo5b0/cUAb/hgO3grRymNxs4TnPX5KKXwh
/yJmjqGyBYwYbsfkooAx/F3/I2+Evb7b/6StXSaJ8vhXSipGTaRHn/cFcz4w3N4t8LbRnC3
v/pM1dFouP8AhG9N64S0iByP9gUAaar8o3Hn+7Q6sSGx0pCT95uSfSl+XON5J9KAGHlWP40
eYcA5xnv6UN7Uu3tQBFNFbyujyhWMR3qSPun1FcZqIea88V6dJas1i0Ec80lvD+8lBBDxZz
8xwnXturt/kZDjGR1FVr6zF9b+RLezRK5GfJO047gn0P4UAcbf2dxfa/p954du47N0sfMt5
kTKOnACTL/EpB46FSKs6f43zYpPrelTWauzRG5tv9IhVlOG3FeY8HruAxU99pN9DrunP4dt
4LTyrV4nnkyU8vH7tCAfXnNZtjpmm3Wk6HLZRpAg1GR5PNlP7x23LKo/v7+mOmKAO3WRJkj
kiZZUcB1ZTuDD1GOteM/GzSvsFnB4o8O6hqWmeNNRkg0SymtJgqyF5N37xSPmVV3mums9P1
LTotQk0bXY9MsrO4MC291EZLML2KZwwIJx1IqTT/BVtDeReIPFOo3Hi7xHppkubZ3xGtvuz
gQwrhVHGAWyeevNAGxqVxdweHrC+tr2wufszxLceZGGS5YkKwH91s5I96sXk9taeMtJ860R
pL9JbaCTLF0Kr5je2MD65rLa+t7L4frq+lXUPled9q/0uEHeTJl4wvZuoGO9bC+QfFsS3Vj
It0LQvBcFtylMjeoX+EjcOeCQfSgDLmvo7fS/EUNvBp9tLp0vnTb0PlTKw3fMf77AcnnnFS
w3uov4lgmhhuW02608XE8JHEcvG1Yjwd3JyOmOaff6p5dnrqvbxW01vGk0chh88XCnO1ivU
nIxisPUr3Xrjxdoug293d6aur2TXNxPEqt9laIDKKT0ZweeuMUAPb7bdaVpegvGW1gTtdfv
JfMSy2MSrzMvU4IwucH8K3bOx0vwvZ3WqahfNJOy/wCl6jcP8z8khRngLknCD1qfRNHi8P6
SYWv3vJ2ZpJruZV8yZic/MQBkYrjfHAj8ReCDa2c63OpwzpLYQElo7qcfMqMo6jjPtgUAZN
5qF9quu2viV4xaw2jtJHLfW7xi0h2kKyhgA0hyQME4znsRWZ4jt9M17w9Lqk6me60IWkdlJ
PifF453NC3GDvDorMTjJHAxXH67471zy7/RIPCNwNcexEBljlHlvxvYeVKTwV37dpGSMGvQ
7Cz8L/EDwPF4Z0+6tBpOuL9quFEqi5ycA+WgPyFSMbhnGMUAZCjR4r1L3XriDERfydGupo5
E0xMjc0DHKyEHJIPY8Yxiui1qx1DRrGy8c6NeRa8Ldfs+ousjMLqwb721FyileGwB2P0r5y
8QfCGDwfeyafof2+XzrvFjqz3Ajtr1SRutnGDiRecEZV+nWvdvhBNrGjaVd+H9YsoNNnJW6
iFoWkhWM8NJI5+TBI+6OeuaAHzXfjbR/Dksnw7trTxDaWKpJFp7XRSS1RlLBkZRiaMg5CkB
u1aPw8+Jd54oRtI1mO2ivZEYo9oskILgHzItrgFZF6kc9RirEWi6D4P0y+8V6PPa6fAkzXM
JLsi3Ebf6yEg9i/3cD5eKh0mW+1HxENWWNm1C+ZJr2BJFaC3jUfIAB95wvVwRknHagDz5pI
NM+Hmp7oUuoYdcEkN7KqKLdvLJXJPzMwPYbiTXueiLcT+K9Se9IaVbO2SGTGwvHyWJHYl93
4AV574w8LWOk+HrDTfDOjSSaVqWvQvdSLdbDpzlgFkQEEsC/VSe/XmvQLW7to/GCSSLtjvo
f7OSaQ7W86Es2zH+0pJ/4D70Acn4i/sDRPjroesSRzf2pqVhPaMLSHe0SKciZ8A9emSemK6
aC5t7y8SZPFkV5ZSANHbR4DKQefnU8jOBwK8t8Wx61rXhrUJn0kw+INF1j+1Uhspx56wxkq
g2sQSrRjPHGTXQ+BdbsZbeLQ4Z4tQGpI19bm8IleAuSWEm0fcJPyg9ORQBLJaNrutT65K6e
H4AJNPnvYZRP/bNup4RFzuGDnB+uMg1v6pex2nhv+0NSguLDT0UQ2ukxRgTXhH3UOf7w6qB
wOtcr4J8PQeEra9ure4+330FxJdzWbphIVYnJtmOcR9eMcdK7PXrVfFnh7T9e0Jk/tSwlN5
YecvymUKVMTj3Bxz0oAdomgz/AGBLe4hNhp7r5zWZfzpJHOGIeToVHChfQYrxjWl8QeDfEt
v4R0K7FzoV9fPb6JKu2N9NuPM3yoHPUIN4APGOO1egaH8Qre30yO/vLKfTkSOVrjSbkl5ba
WIfvAhHRBjvxggiueudOn8QeBdN1Lw8n2nxLCRrVotuSI7cuxd1O7hmkBZD+AoA9Rs9FaHS
f7Ngv1gt8MZpIn3TT5PzFmwArMc5OD7VyXxK0ez0/wAKWmpaPO+j3yXNtYQ3VuAohjklC5Y
9wMk5z1JNc/H8RtH14wXXhjVYYtXlAkguJ7RoIo043+dyMBemO5OBW210viq21az1bX/N0y
5ZbYPbqqQygYMghU5ZnYnGexWgDr4dM0DwnZQafpVkLaTUZ/KZ441Mlw5+/I5xyTjJNbYgS
204QIIlQKE2FQoPt0wM/wBa868I6jqljrWk+E9ZVzdaZDcGC4ucBry36RSc85C/KfdfevSh
J8hZnPbadv3R/wDXoA8T16Ozurvw39h0W20yGyvJEktredWEbs8LZO3gHqa9D+IF5e6VoSe
IdNtXuX0ucXc1uoOZ4ACJDwOSqsWGK4rxVpdvbax4mWPUJ83hjvAMofIIUrKoAUYYozMpJP
3RXT6p4k1eH4O3PiDStMfVdRtLMj7LvClivyk++OWI74oA8R8RahbeOLWX4iados2ojU9Qg
0uxQRkCIxmMxTSDoCX8xSTnKkdq9Uk1i88VXtz4c1TT9lpZNHFcjzAqrckZRFKn5wOHwoGM
rmuB8I3uj6k/grwyyXs2N94trJGba23rGCil1wDwzORySa7jw/rdj4f8W6zpOtWVqniKO5e
7aK0iZZDasAqSQg/K+FUAkc8GgDZ1SC+tPh9Z6Xq6Rx3Wqyx6bfSRLxFuYgynBwCeCcdyam
8Ia+2hWlv4V1tpbSeE+VC9x/Ew6ruxyO4PTBx2qTxVqHn+EbLVINv9nPfIbsL0Nvuw8gzz8
oGfbmtzxHpMfirR/skDRkDZc2lyHyjEHIGRzgjrigDqFG4AcMcZ6YBpuyPn+An071w3hzxH
dReJX8J6ojQ3f2czRxzMDJtBxt3DiRfRh9Oorugu4KVwcDsMAUARvDG6sr7WyMMG6EehHQ1
yz+DI7C6mvPCeqTaDNIOYEHm2ZOevkHAUn1UrXYFWJ+4CaiPUg8Z6igDlm1Dx3p8kYm0C01
iPb801jdeS3p/q5OM+2fxq0+va0HBXwXqTOP4ftFuB/wCh10KhfL5G7601nY5C8e/egDl0v
vHGqCQQ6FZaIn8M95cCeQf8Aj4/8eqW28IW8t0t/wCIb+bXrxMFBcKFt4j6xxDgH3OTXSKp
25/ip+OF3MBigCAxMy7Wx1DdehA4qcjkAHk/rSDJ7UjAqyljjb0oAd/HnIprZac7ulKwVTg
5zQoY8lSp96AKzYD5Y49q5Hx5HJvjkLfKNK1H5c9P3ArtGiUEyDlsdD0rjfHLLsy0WA2l6h
83p+5FAHQeE2CeDdHY5I+xQDA7fJRTfDUkY8G6P+7bZ9khA/74ooAxfFm4eLfDHl8YF51/6
9jXR6Pvbw9pwZyz/Z4iSehOwfpWB4sGPFfhk4zn7WP/ACXaug0UN/YGnnGP9HjP/jgoAvMp
3bs/N+lN2gMXH3z1NP3bj6U3rxQAm5UjaSThVBYn2FYtr4o0TUpLD+ztQjuUvld7eWPmOQI
cNtbuQe1bRC/NGyhlIIIboRXjfi/whbaHq3hp/Cw1mG6W8uFtLO1vFitYd6DfuLAiNeOMev
FAHsT7kYszRhR97PGfxqvfalZafatPqF1BZQAhd88gjQk9Bk+tcbp9zqMDX9vb6reT6npmx
7uwvpBOGUruwjYHUdDS69b3PiPRLXxDY+LotP0MWpupIpbCK6jk43ByXB+7g8UAbl34m0mz
8QaXoM9wpvdS3C3jj+YlAudzL1CcYDHjPFTavobahZWltBdLZxx3CSMVT5tqnIC9lPbPpXm
fhLw5aaNrEfia18eF/wC1L2OS4WSwjV5/MUBIBkbo0PZRxnmvaCu7ax6EetAHJXFnJaaHr6
XyGxtbmd2U/wCu2owwxC/5x17U27SK31JGtbyZ7htKaK1hgGGnCnO4E9WAK4HvXR38Es9hc
W8Unls8TIHYZ25GCfyrmHtrGx1/SrZmu2uNPsJBYhWwkpwBIM92GFwDQBDC1lpvw7tpNIaK
aC1w2zUFzvYN8+70kzkfXFai7ZvF4eSS4jSC23RQOuEYHG9w3UkcDFU7SNf+EGLaXELhoWe
Z4NQGXaQElw3o+7OPSr0Oo6TqGraTcqJ1a6tGktd3EThwGYf72O3pQBT1NXkt9XutBa7/AL
YRo2CZ27tv3VXPGwgnNP0SOXWNYPiC6WLyrdZILFI33KF4DyZ7ljx9BWPr2ota395Np98lz
eX0iaSiyZhisuNxaQ/Tp68V2ljaxafp1vY28SRCCLYqqu0Ajr+B5NAHLeP9e/sjSYrGK7tb
S4vSd0lwTshhA/eSEjnjIxjqeK8t8O6Q+sLdWeo6rp8l2t0FWW9YwXEcBOA0YyPvr0PXJNe
i+ONA1STxh4c8T6P5bDTUkhmtZk8xZ42wWXB/iABK+9ee+MNN0jxt8Ubn7VJEptIIBZRyym
F7uMqGZ4iOXZTwAOcgigDe8WfC/QJLazaOMWFnYwkQ3ZkJaxRTuDsSSZNrjoT0Y4rz/XPC6
a5qOkW2+PSNWjWPUy1tG8Bd2JV47cjH7pwoZlJAQsP71eoNfC/jsfDc2oNFYSyE3UN8okKr
FjESt/EWJDjPYe9bPiTwzczabb3miqLi9sZmvGimba1+3llTEz/wg5HTjgelAHE654dt7eC
x0HULPTr25vlWKHToLmWOKyUElZs527lPIY/ebgda6Twr4NvbOHbqUMNzNOwmvLyVnU3Ev9
4QjCquAOD35xXnC+MLHxTqmqR6B4Z1bRPGVhEsN9DfSB4RChBNtwcMT/CAM5wc16f4A1a41
SKZJLpr2Cz2Q20lwvlPKD8z+YnUOh+TPTtQBm+MJdMs/EcV5qitd6dBZvbTeXMkaWLFhjaj
A5Y9PUDmofDfjDQbHTb2wstUfTNSt0eVLG/tcTzAElXO37ysAcbeK1tKfwzD478U6WWsXub
Fop44pyDIvmjLkBuxPf8ACuY0pUl8R6hqQsdQs76Qz21lFHYxyRW4GQwRidwLfeI7A8cUAd
rFNdat8LHvjpogv7mE6klnIc4YN5iqT/wGsq9vdOsdfk8Q3izfYrdba+kt1ZSLZ3Qq1ywPJ
AXC4HqTVbwrrF5NLNpUiSCLTtHaKZ7ghJPNwdqsuceYB1x2IrV1vS7e48IaNqz26yrZQAzr
Gn7yWFoipUH6sDg+lAEvjbRbW90d/GejzRwanYWMktvdn5RJH9/a/fbwCPTb71k+FdI0aPd
qdhapp1lfQxXJ1doih1CRwWZuvyKOy4xg4rrfCc9xfeFlg1XTbm1MQa1NvepuLKvGSR1BHH
515p4w0/XPC2oRx6dZyTaJdsJI7vzcfZnJ4hl3HCxnJ246YAoA6Lxz4b1a3s4PFejy32raj
pLPIbFJAnnwP95YsDG9eGXPUjBrL8P3H9uqJfC+oalbzakQ2o27/NbxL/E+f4GIGNo5BzVi
bxvqnhbwzLBftC9+J4rW0F0TGQ0vCbmP3lXnJzk46112i6c4ihihgNjpkLecxUeXJdXGfmY
j+43UZ6igDz34tRweD9EGs2kc0Nvq15BbXsW1pQrAYSbg9SECNztO4Zr0XwfNp+oaIdTs7i
Sd5323BddojdRjywv8KrgYx9R1rcls7DVNPmsLqOO8spF2PDMA6uO6kH/PSvKPDnhv/hV+p
eIoLBrj+yQpv2aebcs0RJOE3HiWPG0AnBG2gDmNeFh4N+P188dqlnp2o2sNykZiDpNMWbzZ
FDcFgNh2D64r2HT/AA7oV1p63mItXFxIZReYCeX7RgcIAc8DuTXK+JvD9h8RtDbTfEEiRT3
SrLplvbt+/syTuSct2bpkDjtXmfga58UwtqGk2tubXxNpd4U1a6tp2MSxBtpzGwxkjDcdMk
0AexeIvBsDXcOqeHbj7B4jtoWMQLlzdR5BaB1YklGx2xg1T8CeMP7c1TVtJ021MlvYsPOml
bBt5WHzW6g/f2EYyOBW9ZeGUsreKO1uTDJJw94jl5ZATlsFvXjkVyvgHT106+u9tnc38lhc
T2kd5CAYirSbmy+cuxzzxwRQB0HizV4dDl0lZrawuG1K4Szka6lEMpDcZTghyAx4Nc94Nvm
0fwb4lvFtpLlrAzXsUCqWJ/dZKAdeWB4Pqa7vUNF0/U76zv5nuEmtCwj8psDnGcjHX361xX
g25k/4WF4q09kCKH+XkkEiZ0/9BZfzoAwdM8OeIrnwDp1/4evBJcWFqLjT4LiFfLvJZVBcN
32gHap4III6CvM/GHiDXJNG03xVCIr640aGW2LyQyQzxowAktnbBUFT/Hn+HjrXpl1qN54F
urqSO4ubfwlBO0VoYVEn2VwwBjlz0jLZAbtnGaxtf8N3+qXVn48urr7P4b1a8S61XTpmMlo
kcYxHIwQ8hyF3deq0Aen6Bdw2/wANLG41q5jvzp+nhrq5nYFGkZPnG7owOSM1zvwys20zXZ
9J868vLP7Et1Z3E0mY3hkfPlqOxQkjOORitLxTrEN14f8AD+jwaS6/bdUt4BZHEcMkY+YqC
RgxkdMdaw9ck17wr428GeIWighW/uJdM1CIO2xYmXdHk9tpXCqBzQB1/jrStVW70zxVoNvD
cajozlngdcG4gbO5d3XjqO1dHoPiC11/TkuLNsPtHmwt9+Jj2b/GrtjeQX1lFdW7b4GXg45
Az0IrjNb8JXMdxLr3hO6kstUDszW7PiGbnkH0z78UAd6g3Lujk49aXYrd9zd65vwj4mHiPw
7FfNbmC8DGG4tujRyDqMdga6Fm2tt6H6UASKuI23fKPeo9yHC5/GnHPkHn86I40JBIoAlUq
SRjpUYVUG7dnPrTc7ZGC85pWA8tuv5UAKxboPvelIxA245z60p3nCnj3pVCnGR0oASMjJYN
ux60jk43EnHrmkWMHGT+VI0as3fP6UAN8w9dvy9j2Ncp44CtC2MnOm34IxxzDXW7V2AHt+V
cd403CJ/LkYqdKv22joP3VAG54ck2eFdLj8kkLaQjbnp8lFTeHtieGtNDLki0hH/jgooAyf
Eg/wCKr8Lhudhu/wAf9HatrSV/4p/T/wCE/ZY+/qorD8UPt8SeG/X/AEv8P9HetbRvm8KaS
SCf9EiPX/ZFAGovMIUcr+tGV9aB8qlRxgZozH7/AJUAIw3ZGcL2x1FU5V03VLZYS0FzG3IA
YMDg4JGPQ9/Wrcu9YZGEe8BSQucbuOntXhNrH/ZeoaDJ4a8Yab4bWwjuI7jStYg8ySAynJV
irKWwVGATznPtQB6DfeAYbexvbXwxq0vh46hkXtzFGs084Ixw75KkDOMdK2rbS7Xw94PXR9
NXZBp9mYYRIvm4CpgMy/xE9SO9cvo2v+KZRqEp1fRPFEenD99bafZyW7ltuQEdnZWPsBXYW
Oo2eq6Cup29yTY3EHmLKP4eOT7FeeD3FAHlPhiLwjf3Oha/q/h7Vr7xADGonbT54reBzx5i
RsdsajA56ivbFZWPOM/w4HQV4JqXiHxBaW+j2Hh/xbpupwyToF1Oa+MkigvjIQDMoYYyM4B
+le7t/skD5t34HtQApJZNzEDnGDWdJo9pJrUOrSs7ywRskOOiFuWbHTca1MKQuRwRnBpJNu
w7QcD+7QByX2a3vvCmoWulXG2aKWWRzfDA8zcXw4/uk9/Q1BC1nql54cimk+wfZoVu4LVFI
3OUZRtbptC7vl6jitIWscMWtzaTexHUJXDyyXSlooWCgAMMjjCjvTFY6lB4fmkms7eRnW4e
Pb80jhCcRHtk9fUUAUCtjcXOu6hqFvcX6R7IWsmt/njjTncBn5znkNT7C9m0NZXkjm1DQpm
ElndRnzPs6N1Rh97aDk5560Xcsks2ttEdQ3sqRTKgQSQR7WwyZ655zUlrfabo6WPhy1mNlE
LEzWc7tvUoo+Yn0wD365oA6KO6tr60S6tZllt5AGEqHK9fX/OK5HxP4Jt9Qv7LW7Gxt3vLV
DAYygIeMksApP3WVjkEY6msaGyfV7LTNYt77VdCvLsNLDBHcmO0llVj9+M9NwGeneuhHifX
vsX2y58LrHED+9kgvkkIXOCy4HOM+1AHN3GmDXvED3htc32iafHsjl6ymQEuHUf7AADdc59
a2Zr+70W10nSNFeQjU3cW894vmC0jCglMMQSc8KCfWrepafJp/iy2160eRI7zy7e7K9vvMh
P+z82Pbinaxpcfi/w3eWgAtpopibO5dRJ+9TpIFPBGeMGgDkNW8KX2h2GqeKUbfq2wKs8ca
CQKSA1w744cKT06AV3nhWPQf7Ngn0BUkt5V3+ap3tIxOW3seSx6n3rI8A3w1e01aKdriXyL
g2lxHdOXHmBRvCgjAXtgcVL4C06DTdAu4Y1MYGoXOVK7Svz4X6cYoA4/4oeD9J1z4meC76D
7OmswzPNKXRvnt05DNt4O1sYDcE1fuNDj1q4u73S21O11KwkE0puZzbm+bJ+Ztp+UAZ2sPY
dK6HxfpesSzaXrehSgT2ReK6Bzue3f7xGCMleoHrUfgmK61Tw/fatq2JJ9RkZIpHXDPbD5I
w/vjkjA57UAePa/bzX3hzS9ZsLia6u5b/z2W/kO5/tDbFhkxj5lWNMnsDnnNez+Gph4k+Gt
inlG2Mlt9nIHRGX5N3Xplfyrye/ksbXwZpmieLNK1dJ9JlktdQvNKcM0HAZJXUqc7uAG6gq
cV6/4G06bSvAOl2cu8sIvMYsuXLO247j6nIz35oAwfCZ1TT/Geo6fPHOILpPOeWW8kuGSUc
Mqg/LEh3Age5z0rc8Zva/8I6+l3U8UUGpH7K73B4iU/fbnrhc/zzXKeEYr67+IbXt098B9m
mfMkKtDLmXHysPukAdDnO3NI2qRanp2ueKPElwYltkuYrSzDKq/Z1bZuPU72I+bkEAjjmgD
J0PQZdZ0q7bQjbajB4elEfh+/vY8tcnAyrsSd67fkDd8g9q63wT4r0vVo/7FTdbX1qdslnd
MfNtnycxN6kdj0I6V03h7T4dG8KabYqscYijUlIh8gLckD2GcD6VxHxO0KHT7yz8c6fYs9z
aSqmoPari4lh6Iy+rI5X8CQeKAOw0y+huLGKeKREEly8Iyu1XcMRx69OPXFef33iRta+MNz
4T1C7gtbezEYsYp13CaXYXld1yBnG3YTkcHjiu303TZLDTtDs5BI80Y86ZyRlmwSWYduT2r
hfi14X+zX9n8StKtYWvtHVo76NvvzWhyGYEAkOgLFT6E0AeiafZW1pcmJJ5Z7sp5jzOQzYJ
7egOSQBx0rzbxdqGpeFfiHM+lrbjStZjW41gSxmUwuSIY5BjBCn5VPp17Guw8F6nL4htJdX
u7eJZkVICFYO5ZfnPzBiMEMuBwawvHmsDQ9J8U3kcUN/eTRiFLSaIt5zFVCwcck4ZiOwNAF
weIdR/4Rq40i0iUaskJEcsLGRIFxtQkdQ+eNnUnnpVnwFrmnSeGtGisRiwu96xtIcPDdIcP
E3XncGrC0HRbkabYy2EV22l+X50nnYa8vp9oyWfgLtxtB+vQ1d8E6PeaU+raRrGm2ml2F3c
C/wBLsoiMw4GZTwTjLYPX1oA9JXerHbjG4sdvevONUmPhr4s2upnZa6fqqjzHx9532xsPwZ
Yz/wAD9jXbatqsej6e1zJh5XZYYlBxvdyAo/XP4GqnirQB4g0aSzwFvIsPA+Rw+CCOegIyM
+/tQBzEd81pqXi7wfqFqvmS202q2WfmS5gkHzjn+ISbuPQg10PhSHR9W+HelWdtAs2lTadF
biGUf8sjGBsPvjIIrC8M6h/alzaWGrQQw65pSlUkkG+SSIDDL2OfUdwVYelQWcOo+AvFV9b
xg3XhjWZFns4l+ZrW6c4kiU/3GxuUepNAHmvxH+H/AIh8N6ba6fpnjG8sPC5fYlxKDN/Zqq
f3aFOrnsHBBArVfUJda0ez8K+ItUSHVFuYlU29xmNI0G9bxA3znGAc+pI47+pePHhbRkjkk
QCSQHynPJKjPA7nnpXl3g/RNN1z4g6zZ6xafY20SX7BY21w+Xlt2QEgvgElv4gSeOBigD2D
wteXd7o8b3NvseSIO0ijaJmzjfjtnGce9J4f1KPUbnXraRgG0/U3gYHkDowA+oNbFvZWtnH
CkUSx+WojULxtUcAAeleSaTql3o/x/wDFmnW6+do+orFdkKd4a5VRHKq+j4AOO4U+lAHX67
4P1KHVrrxB4UvfseoXAPm2zn91cN7+mep9TUNl8Q1glg03xNpV7p+pO3lqoiLrJjgsDxn6D
Ndta3CzmciQMIn2ZXkA46+x9aZfafZahaG1vLdJ7c8FGGR/9Y+4oALfUrS6tXa2l8wISHH3
WUj1B5q4rbcjuK8u1rTLrwbra+I9CSa50918q8tCxk2A/dIUZYqSvbkHnkV1PhvxpoXii1k
l0++j89DskgeQb1boRwT3z+VAHTY3NuT9acclSu5gRSFuQrA/XGBTd/yxuFyCfvUASbARtb
Jf0pBxTi6Afe/HFNoAYhPPtTz8sZ38EfrTDy2OmOvvSs21x3A/vUARsWY5Ax9a5Txe7rpsq
LjDaZfE8c/6qur+ZiC5yvZulct4y3CylVV+YaZfDPr+6oA3dIdY/Dunybc7reIY/wCAUUaT
h/D1gpk2kW8RJx1+SigDn/FTY8TeHB13C7I/8BmNdFoH/Ir6TxwbOEf+OCsLxTGG8W+E1A6
vdjn/AK9XqTSdY/s2K20rUk8vbZJcxvGd4Eaqqtn05oA6ra+M4GSMAZoB5HSsu61RbZILmO
MTW0jKvmB/u7vunHcGtJiQeBwOuf6UASsyqSd2R6VwvjOa/aG1Ohy6tNcLcGKUaRLbRuGK/
wDLTz/lx3454rtc4U5H/wBavNr3wbpVlqofUre/u4H1eTVvNhBkEjshURyAc4APy47gUAM8
O6b40s/DmrpZ3Eker3V8Zo5/EDRylY9gG7bbgKCDnA4ziqdvo9/od14e+Hmj+JtSgm8i5uL
y4jtIpllUncZJCwwhaRmAHpxWZ83hvwZ4k8bNpdzo0On3zXmnW08zrJcRbVHlyI5P3yDgdf
mGK9SuNPkv/smp2cgtr5YdyFgSrK2DscemefbFAHNWvhPVNHsbXTv+E+ukjaVI7fzLSEONp
3eWCABgj5fXFd4M7g2cA9V9PpXnXiTSviD4qjsNGmttK0iwFzFPd3kN08kpEbbgIV2jGcck
kYr0baMFscMd2ewJoAWTjbjsMUhGEPOOcED+dSLkg8gEdK57Wry6sbvSpLVJJkmvBbzQxjq
rgkuT2C4oAhBjM3iKUzRiURhfLvIdkKKqnDNz86nPX9Khjmk1TSNAn221oJZklKjICbP4Y+
Ohx/3yTVzy7bzfEDQIYrpiDK16d8TgKQDg9E4PSs6S7n8QeErJ7F4LK8nkUxu7fLE6sPu8c
jA49jigChrF1GUvrW6+2W+pajcRWtvGkqqJV52BWXOFIDFu+Dir0Xg+4uJ4b7UNelt7xIVh
ePT40RBGD9zLBmx0BIYZxRqFlZ3uqT6TFG1lqNwVvLe8fLo8kZ+6OeNvORxkVetdYvY9Rs9
N1rTvIlmyqXds++3kf+6ehUnsCKAOK1a5vtH+O/hbRWkmutK1ixuTbrO282dxEM7o2PPzKc
HJPtW3fW76fo3ia+huIZYdRuYkWKMjZb52xsxHZjkk+9Yfx5tfsvgGDxnbgxaj4bvre+hmB
IKJ5gWQcfwlTz2rpIFttU1DWV+1W8MV/aRtHEIyvDDKy/NgHk449KAOquIlexnh8zEfkgbg
M46jI/LNQabY2+m6VZ2UEsjoEC7z1Pqx9+TWTaeIFsoJrPxM0Vjd20eWlJPlToo++v4dRWL
Y/EvTdcvZ7Pwzo93qtnBtD3+5YIHdukUbOQXf2HAoA6Pw8I44L5UXbNJfTNNlcclsA/lim6
NYTW+taxcu/wDo9/P5oUtna6gLx7EDNRaf4o0e6kcrfxW8uP31pKpWWJunzDHsfbirlnci5
1MzWc32iwaPH7sAiOQEZyfcHOKANdkAXYrAH1I4FYOmR/2VqtzpccQNhclruCTduJYnMi89
BnkVtzsltC9xLMkcajJeQhVB7Zz0rzbxV8SbCx1eLw74StX8QeJ5IWMcFuu6CHP8UrL0HsD
QBs+OdPMOg63qNvbIRNp00V1N5mwiONSydepGW96bputat4y0G1vPCQSz0y6QJ9vu1dHZcY
LxRkZz2BbH0riLjwx47vPC+qa58UPE0N/a21qbkaNpsXkwKUO/Lk/MxwMbc969ns/Lmhhmj
BSMopTtgFRjge1AFawtI7HT4bKCTakPyqTySf7x/wBonJP1rxzxh4budOW98LNJDFout6tB
dpdzL8qK8wM8RYY+YnG3PUZr1XxHrE+g2EN2NOuNSUSBXjtxudR/eC/xe+O1Y+tSaX418O6
74bt1lN9CCuyWIptmXDo654POOQaAOg1KWQTw2sSlPMnRVJ7Z7fkKdr1vLqWlXVrbT+VJLG
RGzDKhxyM+2cVwlj4kvNa0/SfEEkclqBq8VvcxS/KRsTa+R/DhifrXozxhnGGGQwXI6Aev6
0AcX4Q1iXxJcy6nf2ctlf6XGNNuraUcR3AO58f3lPGDXYXccbqYpolljmUiRG5GD1B9jzWB
4VX7Rb6pqFzC9tdXmoS74jzt8s+Wv4bQDXRoB5g2sSQArMDgt2/LmgDlPAWhw6F4YmtrdjJ
Ab65kjBcuQPMZVBz6AAfQCqFxpOleJNf1SG8CyKZi23bh4XVEAdG9QzVD8N9ZjN34h0S4Ty
msNSnCvkgPukI6nuODgdiDVnwC0ktx4ouL5HNzFrU1qpbosYClMenXr34oA4LwVrXiTwh4n
vfCXiCKCWZi8zhWEAlBJ2SxksQwIABAxhu1esq013Mt4FO62lQIhjCugZcOpxWJ8QNAtLzS
rbxEiot/oJNxCxZU8xTw0JJ7Hjn1Are8LWE2n+FdMs76eSW78gSTSStudmb5uT3xnH4UAYf
xC2waNpOoN8sNhq9rPIWYAFMlOpx035xXasMuP4lBBHfcO3Ncrc2Nl4k8Ualp+q28N3p2nW
6QeW3I3yruckeoTGD1HUVl+DZrzw5dnwNfXFxdjTECQzSfMTCQTES3U5AZfqtAGp4v8L/2p
JBqulsserWvQ9DKvJ2g9iD0P4HioNF12DxDps2k6qBDq0WVZPuklMEODzhgSOOoPPQg12jL
GQp+bHTjow96861DSbzxHrk+p6AkVktqu1byQ4GoTAYG3HQLziTk8YwRmgBnxHtdRuNL8Pe
I7OPD6BqC31zlcnyQjK+V/i56ge3WuR8ReHYbjVV+Jek6ze/2XqaxXFxFbZlSCdBhLjaBlk
4AcDkda9B8O+LmluF0PxHGbbV40AXzV2iUe46ZPbs3Ue3SaPo9jo+l/wBn6bZ/ZbOJ2aNB9
0BjubH1JNAHIQ+NluNZ0UXhhilhgubi9kjlBQKsYbcB94qRznHHTrXL+DbP7T8PpfF99Mba
KXfq8aK4dgy5bzWbjbuVemTwx9a0rjRbe1+N8EciBrZrUSQwPnbGkm5ZAoHBUnAIPrSReFZ
9Jtdb8ISahcHTdWR4LeE8/ZYnUrGR/sqflbPt60Adv4LiuF8H2moXyol3qK/bbgQ8xiST5i
F9hniukGBA2449K4v4e6leXvhBLe9s1sb6yka2urUHCwOmAVA7L0I9q6PS7r7ZBPKXjeM3E
kS7Sc4Vyv8ASgBdU0bT9b0qbTdVtkurO4XbLE3AYfUcg+4NfPXiPwHJ4D1e61C3W5uNGkgM
dvJYqtummsJAQXA+XocDIyRkls19KblAClAOO5qpfaZY6nYXOn3sCXFrOhSSORMhlPUUAcP
4L8axzaBHBrmqW8tzCwt0vN22GU9hnpu9u9ehRusieYuGXswIwfpXh+s+Gn8MeLrK3sdSgt
tAtbYzG2uFcyXJAIMYkAO88jAfcPrWvZTa74R07TtS/f3OkXyqz292ojlt5D0DAcKegB4Uk
gELQB60WYptwPrT6zLLUrbULQXVrOHUqGK9GTPqK0S+IyQCW7D1oAUoHdsNjNN2sfk+Qn1L
ZpRw2M5f+7TWVw4XapX27UAMXhWU8gdq5nxYHVD5Y3KumXvB/i/diumPJCfw4rm/FQk3JGG
GxtNvR9P3YoA1dMwNGtOoPkRcenyUVZ0/C6Pa5ZS3kxZ7fw0UAYHioN/wlnhZmGdr3f8A6S
vSabdRfZ/KNosVxHpkRW5zuBjZR1/EVJ4n+bxX4Yz/AH7vp/16tU2lTQQxIrwpGkenQSCTb
k7APunHpQBVk+zW1joYby7yyWeLMmdhaQ/dcDowzn5e1XNCN5Hr+tRqbh9OjkURPLz+8I+f
HsOKpLEtnpmkYltbtVnEm6Qf6wuxIMZPQjNWLO0vofFGstG5t9KaBVR1OSbjne4H5cetAHT
ZHDHHPBIpuxSx2n5vXOc1leHbq8utEtptQEhcllzKu1mAOAxHvWwUXYWQY+vagDkrzwHoer
69bapq0l7fC1lM0dpNcM1ssmSd3l98Z4znGBXWsFwQV4PU9PpUaZSTbgKCO3elluoIFYyyx
oo7se1ADvm4XPB/X60rY8wxk/IB0qLzFMIYt97oV6DPQ1R1XVI9JsPtlxDJNAHCu8C7yik4
3EdwCecUAaPyIBwOfXtWPrlzdWUNtcQTCMLcRK8bJkXCu23YMcgjOfwobWoh4mOhzQyRTNE
ZoHBysyj7+3HRh6fSsCG+1Sx0GxvZJGCi+2eVex5luIWk2rhuoYA7vwoA0reFb678QwhpVv
WIiZrmIOoUr8mF6FeTkVmwTXPiTwPbQ20EFuTK0MjtH5YVY5CpeNO2duVA6bhWkvlDxDrtr
FJNbX06RzLK3zr5YXYrqPQFWqhdXN1rHgC0uLyaPSp5XjUzyKy+URJgOoHTcQpAPqM0AWri
Td4xk0+0VPtkunmSG4fc4g2kDDjOBnPHfrWHqF/deJ7ayWzjm+36frK2832NgV+UAtIrHqo
DA/Xiulurxo/F/wDZbSwmO+tHfiP54SnGWP8AEpz0Nc1bCbUvAkB0fT4k1O3meCzuLZPIj3
BhmVQf4SMk9aAKvirTvFPjDwtrHgWNtNRbqB7O71hpAQgOMfufvBiP+Ag9K0bPSY9PvYdO1
GMalc2+jx2sIlYKk6xcknP3DnufwqC8vbm11XxNqdzefY9Qs4E8uCCLzvMjUF0ZgAdxY8H0
qLw1pWteKrIeIvF93bfZ9St45otOtrcxeXGQT5Usmdz4JJxQBVvvEMGnahpVnqNvPJJYwM0
gVRLHeF1+WJG5HB/i9R71k6l4m8i6v9L0vR7m/cakJroXTCyRCoRgsajO4ZAyeMkVX8YnwP
YfFXSIbmTZqdpaxW8FisLNEd7lkAwQAxAPJ6YqH4peE9H1jxbpujaXeX9vrOuTmW8jtLgqs
UcURZ3cDoThVA6HJoAdqnj7xNYX934uj0vTAY7byGsRK5aU7geZAMbgMgcc/jWhb2g1Ge+v
7i4v9Cmv5FvpJzaTwLHlAPLGOHx6nFdV4Z8J+Dr7wzpWqpo1rM81rDI0khZ9zYBwcnkhua7
kYYnfzjjJPBP0oA8A1vwhpHiDVJW1DUNe1nTEVEaGCOV1u88tlA3Qe/euw8HaPofhOwij0W
2trZnd/MjuLSWKRVP3VAGdvua7HwnFDFb6isP2uFW1C4crdD5t24ZK/wCz6VZ1/VZtN0S6N
jcW0OpC3kltYrrO2QqMkkLyR0zjpmgDhvEfi5LjTItN1KwEF2JUubmOI7opY42DOoYgZO0Z
299pr0PTdRs7+3a4sJ457cvjMfTP9OO3tXlNnLp3jfQkvPGWmtdyXbPCxtr0Tw6dNwgMZyu
wnfn1HerPhHRtel8FaXf2F/HdG3tpYVF18lwrqSu5Zl4Odo5cGgC78amB8DwzRwzTXiXkXk
R285gkcnKsFcc/dzUnhXWftvxBvdNhkmNnpltsQJfCZC2E3LJGRlWXjGTzgmqut6xJcaMdL
8SRx6YyvFBDdalCJUMxU53gcBT0Ei8H2qv4Pn0uz+K99pVvqk97Ne6bHMrx2ZW3fGMbJsYw
ORjng9aANCMR2ugrbaxbjYNWeC+lxt+Z3OyTjoCGXn2ru9Ouo54XtvM/0iyJjlXBOGA4+vH
NVdQ0Gw1XTdUs7xG8jUogkrRsd3y8Aj3HX8KxPB8WqiW7tNYkZtSsNtlcTZ2rdoBmKcf7RX
ANAEQ1DUfDfxGj0u7XzfD3iHc1rP1+z3YGTGx9GUFh75Fd4I2YK6gIQORWfqWmx6lpMtvOg
ZtwkQj+CReVYenI/U1Jp8ss+mRzS7fMbG/aTjd/F+tAHn+peGb5PjZpeoWUwXR7q1lur+0P
R7iPCxuB2JDcnvtFbUFsdA8eXaiEfYdd/wBJMjScrcxoFII/2lC/kak0+/t5/i7rmnzSE3t
vp9u0UZB/1DM+WHvv4q94sjnk0WHUbPb5+mzx3YDDqqn5198ruFAGR8T7lbL4a6vd3EZlgg
8p7hNm4GJZF3dOoxzXXQ3Ud5bxX1tMj28sYmikxkOrDK4/OsLWboyeBNRb7OJw9pL8jDO5G
XAJ/Bh+tcl8N5da8K+G9L8M+JmN2sQ+xx3vXy2AzGp9mB4+lAFnSNSfSfjd4g8P30/nNrsE
eo2akAInloEkT1zjB+ldDqiWdp4n025S3Mt7qafZPM8zAVY8yLn8S351g3Nol7rP9vgsJtM
8Q7TKqFj5Yj8or7A5GfpXd3FjHIYYW4EcvmCQAZU9OvvnFAGd4mv7jT/C91Npw3XkrLbxeg
eRggP4Fs/hV7TdPtdMsrfS7eILBbRCJAfYYz+NY/iiRxdeHIYyI0uNUj3DGCVVWbAH4c10Z
6I38S8H3oAwPE3hu08RaY0VxiC7RcR3Kj5o/Y+q+ornbPxRq3hi4Ok+JrWeeKONfKuolLEr
06/xfzr0MbtxI+uD0+tMeNZ1MU6xyRbPuuoNAHBa1faB4jv9MvNC8Q2v9r6Vc+fEBJgGMjE
sb54wV7djXV3FvG9za6huUToGSOTPyKj46j+LkDgVmTeAvCstrd28OkxWn2nO+W3+V2PqT3
ridZn174chPJjbxDp88ojgsUBM3GMBR/CB1Lfd9aAPRbLSo7HxBf30UhkbUIozKpGA8iZG7
8VwPwrB8HXN3ZmbT76TzPNv7wRg9Yn80uIz9UIIqxY+PPD19ObW4mexu41Css4wEY9t/TP1
xWkmntb+J7u7kkDQXyxMsO3BEyDBYH3XAz7UAX7vUtNiuHjnu7dJY+WDSBWXPTg+uDV9GaP
eW6jHFeN+OtNt73xxJPIti9yothEsgXE3zkHex+YN12hRyK9kXBlO7IBxwe1AEe9d/OScnB
6YzXIeNtJ1W4037foUpuLmJMSadcShbe7jH3t4KsenbvXYsD5tDbgW75/Q+v1oA8N0R9Wn0
Y6/p92kXiPTGIvtLsyzRqx5xHuGW+Tkx5PtivXPDWvw+ItHXUrdGRWJVgw5Qjofoa4W58Pe
LbH4jDW7a30WSyFwMPcsVl8tlwsceP489z94cVa+Hc50/WfE3h3UGaC7huvMjhJx+6YcMns
f0oA9ELqPXd605iASU4zS7QwLeYNg71Gowduct79KAAf6w+9cr4sjkjDzcHbYXu0Z4/1Yrr
Avzdetcn4vb/iXTIEO7+z77k+0NAG/prPJodm2wbjDESeP7lFR6LNIPDenPtiDG2hyvYfJR
QBieJ8p4q8MZY/6y7/9JWq5od5IhitnljMaadBLt25ZOO57iq3iVVPijwwScnddH87VqfpV
60Mthbv5TxT6asoQjawK4Bz/ALPJoARIZNL0iw3G3lSO4Mku+TcCJHPEbeoyKtWdpLH4o1e
980rp9xCkbLuzvlXO9lH8PHH1qjbFNI0XSbPUoUu0lugqygfJA7sTHwew6A1csoGXxbqM0L
RxQyW8e6MyZZnyTuK9jjigCKw1mfTNF0+41OB4I7m5MCrO37yNGbEe7PXnHT1FdUx3MU7gf
rXHaOo1yR31eNb1dM1BxZzypjzsDiQ+4zgdq63eQM4Iyck9xQAgZslmC/3QC2D9azNZmhk8
PXvmSQtGYnT5wXQnod2OcZ9Kj1h9Q/4lzWTP532lPNVAvzRZ+fdnrx6c1kWT/ZNA1q8jkim
+1XMzhY1aVYFIVdu0ct0yQPU0ASAS6fP4fj/tUzLPElpJbAb45MJkyL3GD3PFZdwZrTw/qE
N3Z6hDpH9on54pMSRwHGW9dm7jjnFa6XA0xfD9jHdQXUUq/Z1V1AkkTH3lx6Y5Hp1qh5N7a
+BrpNStHvYftDu9sLna6QF8hQ3Qkdx6cUAaTSWaeNora40x0kmsCtnfKSyPGMb0XHKkZBz3
H0rLt7y907w011INkUWo4so7pQ0ksDPhQO+7kkHrgc1qzPZf8Jdp802nT7prN1guRKfLC7Q
WXb2JHT6VhQtfW/g9r2CRrfbe+dYRRKJy0TSYWNjjuCfcetAHQGO1m8Q6tbtHLBeS20bNMH
+Z4OQNnphgeO5NZyQ61feA7ey1ia3tL24YwSyT4LtCHIVsHjzGQD6En0rVgntU8S6h5ltND
dvbpI0kh3LIgzxH7qe3qaxYZp9a8Ltp11dB5J7t4LOa/TZJMitneo4+YDofagDQvLqR/EN1
4dFx5D3OnmeG5hjG632MFKkn65A74NZF7f3t34K0e+ubLbqUk6iONVKtvSRgNijpuAz6AHm
ta4uIRr/9kSwLMbqyZ2dflmAQ7TuIOecnHvWVpNxeNP4U068t50uwLi4UXGTJFCuVTd/tkE
CgCyvh2/1EtqGoa3JpV1ec3MOnRqm5ccIznLHA9+/FdPEttp+mpCiqltbR/KN33UXuT+prz
f4w3FxZWWiahaiMSJOUS5+1CKSBjjDKr5V8YwQeeeMVHqDePLjxDeWniC900eGbuKKPS4oC
Unvrgrny5SBlVyCTjHA96AMTxr4ouNT1zSZrbUhpmmKq3F9byqkctxbiT5JBJkNhgrDZz1B
r0Kxt21H4latqTLEbbTbNbGIrjcZJAHkye+F8oD05pb+y1YWE+p3EmkXM8FurfZri1zDCQu
X2uPmZcDjrisz4eap9n8LWtxrGlzabf65dS3jFl81JHk+cEMv3RtwADjhaALvgSOOy0U+E7
pvLvdBmeORW48yNnYxyj1DDH0IxXaN80pkxyHUAEcZrkteKWnizw1rUM6otw76bK4XIlDqS
qk/76jHH865VPihHpOm67b+ItSs4r3RTtM4juEj5fEfmbkHryykigDU0ka1quoXejW+sX+m
WYee6lmcKblwZdqrG3RU4PvWrrOgRWXhHW2s/MvtSnsZIhc3twzSH5ehccqOe2K4y8t3Tw1
Dq1pdfY726nims4EupMNb85bKHLBixPftXqsP7y0SCRzIPLUONxYNwOPc0AeDt9ob4c+CbS
6u72I/bUW5NssMwdw6fLLjnHbccEZGa9K06wvrCMeCPDN6Lazsv3l7qEj7pw0pZ9kYHG7kn
J6AjjmuZ1Dw/fap48tdK8M6LpEHhO2Zp9RulVldbzriPaRv4Vdw6Z69K6PRzeGa4sPD1zbp
F5rSX2r3XzyXMpADNEq4VwOFyeBgcUASaHoumQ+N9ehkt5LlktLYSS3rmVpiwk3EBuFBA6D
0rb0nytO1i40FY4Le38tZdOSOQ7miH3x0+UAkYHvWRc6ZcaFePrGm6s19qmxY720vZ0P22M
HqOgjYAnBGF5waxbXVtTj1/UWXWm1Z9PxcG0g2/aQpYAxMCAq8HjDYYrxQB6jj5l3Hp83Hf
0rPmt7hfEFtepI/ktC0DoDhc9Qx/lUtlfQ31gLmCUSwliAwPOQcEY7YPH4VdwhHXoMHnrQB
HlC4xgleGGOuahsLRbOzMSL8pdmx6ZJNWAoO9vX9KeHGw+gPNAHmXxItDpHifwl46tpJY57
W7XS7nyjt86C4YIAx/2X2kfjXo0TCa2ZtxJZSD8vB7dKz/ABNY2+oaDcxXVqLpYlWZYiCQX
Rgyn6ggH8Ks20sjo00gcCQho94wVUgcYHvmgClrkEyeEL+K1bdOLZghIxnAz/LNVpLY3gt7
Zroxw3tksamP7yyBQdw9Djoao6v4rksfG1v4TurPz11SNVimhYboMhgxcMR+GPetPw/Ek3h
uyheV5WsT5BbyirFkOCeexGKAOc8NyQzT+LfDc3mwX4uDclJuv7xARID3G5evrV7x9b3T/D
q5jR7lLmBI5me0kCv8pBLKW469jV7VtMUeMtG8TJcm2+zRzWdxuYDzEkwUz64YcfWs/wCKN
i2pfDvUrb5jHsSZlR1XzArqWGW46Z4PWgDlvCfiyXXtQ8G6deWt/c3SQPcRX0m3BPlOpMqD
lCecevB716yvyYDAgfw56143pF1aXniDwMLLTVskkjJWV1aOZ0jV1CMqkjnjGeOmD2r2mPY
xYbgSPXjFAA6sYmz8pz1FJ8pcswAJGMetP3NskG3dg9fWlMeRuXj1oAzr7ULPS7drvULqKy
t9wUvM4RAT/tE1gp9nuviTHKJhK66Spt9pypDytuZfbAAp3j22+1eE7mNZ7eAcEm7iM0Ljk
bXUZPfg4rI8Dbb3V4r5W82bTdJtrJ5UB2uzEucbgD0I6igDode8N6Tr1sBNF5MylmjuYhte
J+gY9iPUGuX8M6teaDq//CH67tADBbaQfcG77ijP8LfwnsflPbPpP3sLwfX3NcR8R9O0+48
NT395IsF1Zo5t3zgyFh/quOzEDnqDigDmfH0Onr4402ZNKtNR1QvC6BmQyQkMVD7ADJkKT8
wwK9bKktu6GvmweJbPxDd6Tea/HrsR0wI7XCQrGk78HY6cPuXOCy/K2Pevo6z1C31DS4dRt
WMsE8YkjbGCwPtQBI8fzDYxJ96lwpXnrTP3jMpVMZ9aMfvW3Z4OKAM3VdJsNW0z7DqUJmtn
YP3UowOVKkdCDXhV5NrkfinUNI1S8EeoWMi/2XNa204DAKZWEkjcFemME/Nx04r6CmeMqyM
XAHpXlvxg0y9k0K117TY7c3unXMQzd3DW6FDIONw4+9gnIxjPNAHbeE/EA8ReHVvp9qzxnZ
IUHysdoYEexBB/GtrzF4HUe3avNvBN2+na5NobTRTK0ceEtmDxomw+Wc98qCv/AGzX3r0ba
n8L4DcnAoAdu+RmDEkdq5XxhIW025LH/mF37bR2/c10MJaNWYAur8AnqK5jxbu+ySqo3D+z
NQRivJH7rigDe0MFvC+mc4X7LCQO/wByiptHhkXw5pyxqrN9mhypOCPkooAxPFG4eKfDC74
1/eXKct97/RX4HvVjR5rSOLT7a5tV+0HS0kEpOS0YwGX6cjNc74r17TpvFnguSSbkXk4GMY
Ba1lHP41paVrekwnT1lMSzx6flHV93yLjcPoT3oAS2tJNL8I215qcVvcpaXBuBGG3CJC/yK
pHUqCMevSty2RJPFdzcNdRl0t0Ty1TDlSScufrxxXKw6jDZeH0uL6SyvE+2faBBETKhVmyk
cfqVJ3cjiuoSa1h1qTUmmMszxiONeAFXOT9TQBtG3RY1MY2Rj5dqjGKTEm75SWC81XTWLNV
2+ZyxzUbazbMWLMm7PA3YzQBHq+nyXsFs0SqbiG5jkD/daMbgWPvxWbaxxWOj6zdW+oIXa4
lkklePHkH7pyo9gOnXrWk3iTS15kuUUjJzuyP8iubfW9LGk6hs1xDdX5ZzIIgXBxtISPPOF
FAEtpG2m634d0uDF9FJZS+ZKUyYQBuEu487WOF2+9I9p9j8JahIraeIHunufJZjNAV3cx54
5P44NUl8UWOl6jpy6bePdaakBt7uV8FIEjXhxjktngjv7VRbxXoNrpuovbas9tHf3DPaJaA
KY2CjoCMHceTxQB1spspPE2mXE0U8dy1s62+ZsR4GCwKg/eAwM4PFYJTVtN8JatqFverHI1
09zp0FqolC5OFh4HRm/LOe1Y83jO1sJrDxFqBgupo7JkvNoy0bkjlDnADcBhirEfjTTLfwj
Ja2erfZ9RZJJoREq4iPLKh9h0/E0AddFCtxrrpc/aor1rAL2EcYJG/Yw/iBxmsW6N/deE5b
W5uYwn24Qw3WpHy2jQYw4wBlsj5RgdRnNYsfxG8PwtHrd7DO4a3jglmjJOwlgD8npkk7hUN
v400R9D1Dw9d6jfSyQTMVkZQSyN8yJuOcjpz1wMUAdFq2qXmm65qElvDAxW0jZ7xolP2Ubw
mGweQQS4Ge1a+j+HtO0OeW+t3nur28PmXN3cyMzyn1wThB6gYFcZDr+h3bwSeJL+e9lKhvs
UMRjt1IA7Dl8H1JxXaQeMtPnaNIrW5kaU9VjNAHN/E6TUf7Ato7LQZdcWV5EkjitVmMR2fL
Jt4K4PO4GtnSvMfV9Dt7q7mkuIdKMnlNCdu/hS5YnIbtj61H4oh1rXbS2h0t7rT5I5g0rKM
O6d1BHAz7g9KS31bU4dfiEunXrXRhMX2cMCjJuOJmwOpoA6DWo2Hhi/XCj/RpcZ/3DxWX4Q
dpPAHh4TZkLadAJC/Ib5B/9eq3iHXtZt7VhdaIIdIeKSO5unkwY92FTA+rVe0mHVrDw9Yaf
Dp0RitreOJGkl5YKuM9KAOc8deG7e38OxX2mzTWYsry0nSOBv3cYSZSzbDx0zk1yemeG7fR
PEniq+8VaHLdeH7jT5y8ryi7tfJWRmdVU8qxyPlI6jjivR/ENnruo+Fr+xbTYJvtMLx+XHN
hz8vGCeM5rg7vwR4uj8HatJ4c0qCDV9SsxD9gvbsyWwLn942zOFJGeRjrQBl2viPSdW+H2j
WWteG7y1ka1b+zWmn8h3t14R4mU5X5SoOSBjvXe6hqOrX2mwaJ4Qs5rholjhvLtZ1RLdcfM
qSNnc/uA2K8u0/VLvVvAEvh/TPsc7rJ/wAI9ClyozFNFgzxA4yVIBCmvRfDV1r+oeEbG70G
GGysWXbDBIvltEASChA6EEUAX7fw7rF3py6PqC2mjaPtKSWlhI8stxGRyrSfLjPcryc9a1L
fwP4VtbVIbbw7ZQoi7Y9sOCi9gPy/xrMhk+IEs+Gisun3mkIyK0rWPx0wzN/Z8Q6fKxNADp
fBXhGZ1afw3p885bJaS3V2OOeSeSOK8d1HwxZeI/Cfj7SQn2GG0vxJbLpy7JVCOrgMBgMRz
gHtmvbk03xIziSTVrVWHZYM/wBajt/C8lnPNNZ3VrbPdNvumis1Bnb1bGM0AcnBd+IdGRDZ
2cs8MkZ2y2tv59rdnA2zPs+dHPQ8YzW9D4qVXukubBxJaxq5htjvkfI5AQgNwfas7V7F/Cd
zBqkutSRWV08dlKEiCx28Y+6Qo6HPGa249Pj1Bj5Ov/aRjeFARiD2agC2mvaa80kLXAhljR
WeKVWRl3DI3ZHFaKzwt8sbo2RuwDnNYp8NXh+dtcu+nIGBz/Wnf8Iv5ygSavfZH/TTB/lQB
tszAg7dwxg5qEbom3SsxB6dOKo2/hyC3ieP+0L1tzFiTOwpx8OWLg+bc3kv+9cv/jQByXjB
ryPxt4fuE05ZtND+bdXf2cMbYqflPmfwj1rtm1C1WESNdJsbkFWzx+dZN9oOhabpd3dXMdx
LapEzTK8zvuUc468/Ssnw74bt7rSV1DVtPWKS6kaaOAyMTFG33FPPXFAG7f3+mm0kLsk6Rx
Gcx7clwDkAZ75rF1DVbXWdBltLjTLaeyvLNh5d7MFRywxsYDcR9QPyrTXw7pQO/wCwAtglS
GbA9utU9KsdOude8QWL6bHttZIkQMvVWjB/maAPOnnGk32i3Np4esVttJtGtoZoL8t9nlJ+
VApHMfq2N1eh6d4ws7y2jS62pfhFaXy23IWx823uRnpmr8HhfR7SQ/Z9NjRZGIZVXqcZz+d
c/G1s2kabPFb2bt9p+zXMr4iEfB4/2m3YGKAOkHiWwjuApkKkDoRgU5vENkI8xyGUZ6g4rL
i02G1mMhs4yzDncvIqhfaHpt+Y5L7Ty5hfCmKZoz+QoAn8TXVjr+jPpqxxyvkSASA7FZe54
5pnhe4s/DugC2Ny93ctI0k07HLOx9e+B0HsKsxro6nym0ucME8vcspJxWVceKfhfo/iEeHt
Suo7LUfJWYwzbjhOxJoA3F8ZWARt8kcXlNtO9gCR7VzPirU9L8W6YNOvZ4v7KLiQvHLslWR
WBRlYdux9a7X+x/Ct1Os32G0lO0FTtyCuOtZPi/8Asfw94SudWtdKs5vs+zbGU+U7nC/1oA
41/Ddib/ebl/JwN6Rqu5weQufT2rqrPUYvDei2mn2rF4IBsTzG3MnzZ5wPetbX5ZtO8K3Gp
aVpltPdxIsgiKjBXjP5Cl8L6la+IPDlnqcSW0jurJMsagASA/MOfQigCC48SXMSb0h3iPqV
B+b6VV/4Sa5ljknEDjHLJtOa7RbeNeix464IGKGjbHyIuccnaOtAHmkvjbVFLt/Zdy8fXcE
7Vn3HiK+1i22/2fczIQP3bIQM9Dx3/wDrV6uqsuQ0S5Poop3knKn5c5JPyigDwnSdP8TaPq
dzcaPpssr28Rjilu4dw2li2wd8jcwH1NegxeOYLazgbUdP1CG4JCMBakqCf6VzHifxPrOl/
HS30gXk39mXWiLNHbA/L5y3AV2+u0164WMiDEYYN13c0AYia6ZZlVdOc5+6+Pkqis2i6fqE
BZpw6vIdjRFgTLjIz6cVvNFNGdyYCZyFA4H0rj/FV3fW+sTLHO6ouizSBR/eEmAfrg0Adil
ys0DuGZEV9gUKBjH4UVLpo8zSbWR8jfDGx9SdvOaKAPLNY8G6TD42s7Fbi4lM9nPeAsVPlu
oVVK+nBardv4G0iP8AtSAQ3jG0wYHDAO/yhiAfTjpWh4kUx/Ea0ZRhY9GmBP8AwICtnRYdx
1SzW6uGtCRtaQ/NDuTkKe9AFCx8O6TfadY3OjxutrcMZJGdsFR3XHatn/hE9C8pcwSOFORm
Q8Voafptvpthb2NqxEEC7VbOSfr61d2qV2mMj8aAML/hFtFKZ+yScc5801n3FjosGo3GnSW
UVu5hM0E0rlkdR97Iz2q14ovHtNHlOnType2rIUhgXduLHGGHpioZLezuvE00t+88FxFZsk
SFR5aoRlnQ/wARzQBiyaZYX3hzR7mx0VWurqRR5a5MZTd85PPQimPpWhxRauLbSbaebTJ1F
s0YLNubHyfUk4q7F/a994V0W8tbWX7dBcoNo+TMQb5iR6EVZtdQvGg8QwLIjPazHyJbWLBb
K5Cn1I9aAHLpfh238V2MP9irDLJbtJEQv7rJ4cEdzise48P6beaLqV6+kWmLGaRraW4XaDG
OSOPyzXQtezWviTSkvLWFpbm3KrIXzKjjk/L6H1qDT1zpmtyMHtbQyM8ZvhlffIP8Oe1AFG
38IaXf6hpN/Bplpb6atqzTWp5aQuO49Ko2vh7S77w/rYGj2mnyB5ra0vZ48Bo8bQ5HsCcfS
tm2XVr/AMS6RqttAI7WOz/0iYH5Zt3RFHtjOaqwNejTfE8N7MkFvLNJHbSag2AkRGGIHoOS
BQBFNoWiaaB5likdvBp2y4vfLBViQAu0f3s9u+RVvw34atd8d9caTFa2cK+XZWjxguF7vJ/
tMe3amW5tNZ0fSfD+nme+sFCNcXMiFVKp0HPPJAP4V2vy4bZgANjn/PpQBH9jsY8bLOAHt+
7HX8q5Dxb4wn8M+INIs4LGC5gvT5ZjDBZAxbGR7CtDxlqMtv4bns7K4eHUtQzZ2bRjcyu3H
mAei9fwrznxRpF54c8HeHbHVNUj1/UtFkjmnvLyAmWdS4HyEdD9aAPbFPy46E8EVzs7XEHx
FgPk/wCj3FiUM3mYwyvkAL369aguNR8SaTFLeXGmprFsRujFr8kyKecFTwcVzfiHxN4gGmW
uvaV4Nze2+8WsGoXHlSyuV+6oHXNAFjxlr0d7rzfDqS0F0NXs5C80cnzWj7cpvX3IBB9q6n
wfqketeEdMv4X3K0Ko2eoZRtbP4ivJ9Qv9QXxZ4S8Z6lpFppGvSrFZ3lnJIQYlkzwSPvYwM
eldx8LA8Pw4ti9u0LC4n+TgkjzWxzQB1+tPqEeh382kCNtQjhc24k4UyY+Xd7Zrz/QPilZ3
E8Ok61eaSmqWtp9p1I210GW1C/eYj0zWlrnju10/xY/gsWs6ahdadLeQ3RAaFdqnr7+1fMe
uL4o1bwzdS2UHhWT+0YBFdXNiAtyI0cGQvjjnjrQB3erT6B4c+MN/4t8JwyXem6hp4cHTla
dU1EuD5hjGdu5Opr2D4bSX1xoF/fXlvLbm8vpZ4RKuzcrein7oBzxXEeA/Cfijwhrd3r1rp
kur3WoWcEAeSRIIFjUZGAOrf0r0Sz1TxxNqkKXvhizs7NWBmnNzvO3nO0DvQBu2V9p+oSTC
zv7a7Fq3lMIW3sjehA6GsTxX4ug8JQWrNAJjcOy7twCR7Rk7j78ACuB+HsF3Yap4rk8HWdn
5d1frO81y52uWPzD1BrndSjsJtP8AHt3AB/a1gHlMc0LS28qhuCsTc/8AAhQB734f1238Qa
FaavaKRBcrvXcw47duvNanmYJ4zXiemrr2m+BtG8T3PxAu9NiuETFpHZRyW6Fhwu0AbV/lX
X2OvfEFdH+2T+HtK1tioZG029MYlX1AkHB9ulAHaXfktbu00SSRqpYxuAQ2Bnv/ADryLR9Z
/wCEw1fxJDeeHI9CGnQ+bazW84MtxjO1tycAcAYrs7bxxa3d2dJ1DStR0bUZYGYRXdtlAQM
kBxlW/OvJPC3xKs73VfEmt6xdw2/hvR7X7I8kFj9ne6kkJGFT+LHTNAHrWrat4g0v4RXWuW
tsNQ1y208zpGP43xx+Q5/CsDwl4q1+x0jwtda9rFtrGn65CiC9jTa8dywLbMdCvb6ivOLv4
ozeJPCWg/D/AMLXN7pN3q98dLub29tzHJb25BO4Z43FeBWxfWn/AAiXwt0DTbi3vIrTQNXh
TT7iTBa5IfC+Yg/vZODQB7DeeLtHsvEVp4fuJ5F1C7bEI8oskhxnAYccVvBuMsu0jqK8jvr
/AE2w+LthIs0t2xlFubd2P+iO/PC44+tetNjYp3Z+YjjvzQBDqBhWxuDIvmJ5Ls0ePvKFJI
rifD3iTSdH8KeH7PULjyH1AP8AZgwLhMEnazduPWu83LITuXacbeeQR6V5R8WbCC18M6fFp
8U9oDfLNts3VGcjnaM9j6CgD1OBVELJuJGOD7Guf3SJ8UFhiOIm0sM4HVmEhAJ/Cjw74u0L
xBeX+m6bdBr7TAiX9sylXt3KggH3qPUgbHxbpniCWTZbMhsJRjoS2Vb6ZoAq/EXxHe+E/A9
xrWmyRC5SSMIJ/wDV8nnOOgx3rGsdus6vq1glra3MF3ZQarHCOU+0Hng+mQDketbvxEt7uX
4ca5DY6WuqXf2ciK0cbhMTxtrzXwlc6/4R17QI5/COo3WlXGiLHeahCvFmyMTtK9cDpxzxQ
B7HYKbzTYpj5JlYL5nlyb1Rh94Zp/2aMyqoHzPIevp61h+C9Rsb2PUrTSbOCHS4ZQ1vLG+f
N3DLMVPK85611a8FOAwJ++evSgCgbH5PmyAzEDnp+NeK/GHTP+ES8TeH/iHY28Fz9ozoOo2
8qhjcQy/ccZHVDzW94EuvE938XPFhvNYnl8O2p8q1tpVADMe4zzXoHiTw1pvijwxcaBrNub
i1ulKll+9E/wDC6+hFAHF+CZLPw3pGj+HbnUl1K1mXGmag3Dzf9M3HYjpW14gtI9U8U+G9D
muwtq80t9NaMOJljGFUj0yc14bHDqOhrL4M8SajL9t+H0q6xaugw+rWG/LsT3KggEV7fdan
pup+MfBWsafIs7XsEskTHhmhZQelAHZNaRywS/bEwkimNlzkYIxXmPg2V/DnjnUPBl3KXgm
JmtVSPaFA9/cfrmvUS+Y3jOcN0rzf4mWdza3GmeKLKcW62Tr9olzhto6D/wCtQB6LujwNq8
UqysP9WGznO0mq1ndw3um2uo27b4bpRID6AjNWypCbgdp9TQBAt4JGYpcLLIjbXVeqmmNey
CWSMIc+tcAf7MHxrQaTpjyXhQreXH2orDFxn/V92r0WVQBuPGerUAeJeO5ZrL426BfTKJU1
HQbq1tTj7lxEwk/8exXrujan/aGg2GoMGT7REremGxyMema8u+NS3Gj3Hgfxwtv51nomsiK
8jA6wzfIzfhmvQPDkctvFeaW0vnR2UxjhYLgCJvmUflQB0kbM25s8KcVw/jeRodWnunx5f9
iThj77wa7iLCIf71cZ45tJprfU5cgwHR5go7g5yaAOx0tmk8O6fIvVoUP/AI7RTPD7D/hFd
KLf8+sX/oNFAHL+Koca6btug0qVT9MiuoswradZPGuMxocn121yvjOZReSwA/OdJmYfpXX6
XtbRrL2t42/8doAniztP8JHX3qRiDnPSmPuJLYGVGcDuKOCq/MChHGTyTQBy/iDTb6N7jUr
RppH2xpDFbfe3g8Fz3HPPtTWton8TS3t1cy215bWZSBXiHlRcZd1P8VafiS1+16FdRLatcT
YHkhTgh+x7dDWfbW5bUSbnVT9utbEIIHQbYzj5n/2gTQBnebqWueG9I1SGEx6mZlVMsVQoG
5LD0IpY7rUp7XX47UTy2kcgFnL/AKt9/wDFgn+EH+I1Yka61fQdFlRoluPtAYszeVtAPJVR
147VnXySahrCeHbuS5Gm3UzMrk/61VGfK3Dop/M0AXbWe61S6trzSdJgvJY4fIbUrk4VSOq
qOpHv3q7No+sapJJFrGtq1rKuxra3h+T/AIETW7apFCnliERoFCBV4CgdABU+9txRVBIzyO
aAOZs/CMsEEtveeJNTvrUjasTOECL6ArzirVn4T8P2Fy91bacGuXGDJMxk/RuK3QDg5wD6U
ob5Cvyk+x5oAAoTaBwoGMDgUMsjYVSAO+BSdyobI4/CqWqajb6XYyXsuZDkCKNesj54UfU0
AYWkWX9oeIdR8Q3gWaWCZrW0Q8CBB1IHqfWuS+Klt4Pm1XSf+EiuNU02+GPs13ZFzGihgSH
A4x9a9B8PWdzbaR/p3FxcSNPIo/gLHIX8K0Z7eC6ia3uIUmiYYKSKGBFACW6h41mVyeB839
4Y4P41zfi4iOz028eO2kK38WPtT7VXJxlT/e9K6lY1RVVW2ovQDpisLxZbrfaEiRWFtfNDc
RSCK5bauQ33gfUdqAOe8T+BJNW8V2XiSHVvK+xP57W8q70ZgDjbnpWr4Cjhg8B6a1um0vvf
avclzmug1F2h0u7kwCPs7sT1AwprzLwvr3irSfhDZ6pY+HItYjS1aWG1tJSs0x3HIAPBoAX
xCNauvjDpFtHDPaabuEjXZh8xJgAcoD/COxz1ra8XaL4b0fwJr8kOgWlstxbPEwijCs7PwF
BHqa5B9bufEHizw/dajpOr6Pc3Nr9sGmTsyQyyKOI/MHyq3setXPGUfjDxFeaX4VGoW1nqN
3dJqHkx2/mJZwRnP71s8knA460Aej+Hbaa08LaNbXKlbmCziRlPO0hRxWjIxETM4LMAWwB1
wOlYOm63fWerPo/iiW0W5EXnxXUR8uOYdCMHowrQl1rSZEdf7VtA5HDeYPkbsfegDz/4ayj
WNe8R65bpaCC6xbNEkRhdZFyMMp7e9cfZSWNjqfjrTZdYhAaIW0FtLIy+TKSfl3N8xH6V0v
w311bjWtftLrx5pHiURsYnmjT7PcRSZPyHoCB61t6X8PLaG/1l9fuItdtNSVUR7qIefGoyd
pPfrwaAMWfUfEFh8C1nvtCV7lDsntVtxKGi6Ftp+8CO9d/4PjkXwXpUEm0brcHCw+VsU8hd
vbArE8WeH44fh1/YOn2E11CrLttI7jZLsBz8pY8/Q10Xh8Rw+HLCOFpwgiGFuMGRfZscZ+l
AFrVVE2gX0BjDr5DKVOSCMfzrwDwLa6H8RLjxL4XMJi021gS3d9+6SBwcgrkcH3r6Gk2hCH
Bw3y49c9q4ibwt4Z8J+H/E+seGrBbaa5tpWuBFN8sjAHPzdj9OlAHker+BbTwl4qv9Ga+ud
f0TVNMF05vJd1wkkR2+bA4/jThsemaoaPeP/wAKhtfC8lpNrHiDSNSKzCVy0scbSb1vB2Zd
hzz05rS8OabNr/wS1Oa4e7gOmlNQsWklEklvkYkVWU5YMueDSaeuu2OvWl94YhsrjVL3S1s
5bG8kEUWp2Lj9zNFIeN8ecMvcYoA2vGetPqvx18IaLpjYlXbLvuWCw3MQGTJHtGXfnoeBiv
fWf5dyoT82ee1ea6foWoaLp3h2wu/D0Gqz6escY1NZAkkJYkvtyM7RnHvivSWIVSA2VHTHe
gADlmOVweK5P4jaV4a1fwu0Piexkvo0lX7PHA+ybzc/LsI6GurBC4ZuQcfzrk7KzttV8a6x
d6kzXlzpcqLaQv8A6u2BXIYDoWPr1FAGVo2i3XhnW7DVbsRQXWrsYLqNFyWYD93vb+JgOpr
rdagN14d1G3aMK7IxQ9cEDIIrP8YQXn2LTbqzjeWS1voZHX7xKZwx/AGk0fxdpGveJ9a8M2
qXEd7pZC3AmjwhQjgqfxoAu218ZPDCajHPtYWYdZGOQGC9/wARXJ/DTxJ4w8RabfT+L7eyt
rsTE2cNvjBj/vEg5JP0q94ezJ8OrzT7qMy+Q91Aw5UMoZsfpXNfCHSrezm1yW30O90+KYxu
ZLqYss5I/g3E7Rj0oA6O58M6XfeM9VvrOSex1820RE8K7Y8AnaD2fJ6g1n+JPEPiIadouo6
XcKl1Bc/Z7qzwAJJBweTzj6V1NhNcSeNNWVtWgmgSCJY7SMDzLYnPLH0OK8+1Cyb4qX9pNJ
CdKk8Pakbi0BXzBdhGwTuK4UE55yelAG/oOqRTfFXUdPWW2wlp5jJHCylXzzubo34V3/mZG
9kww4ryD4Y3Nhq3jnxXqtrrkWsFrpk3Qsyi1H8UIQgHr/EK7jUvFcqa+vh3QNLbVNSVA1zt
kAitEPRnb19qAOd+Knw+uvGGk2uqaHNBB4n0ljJaST8RXEePnt5SP4G965z4WaoNd1aLWdY
tLXRm0G1bSobR5grCXdmTbngqOgNTeLtY8SWXinw54e8TXMkmmaxcfZ5f7MbyUTJ4VieSD3
Ir0qbwp4bkggtJNBtZIrQbIQ6fdHTr3+tAG0G34ferKBlSpByKoa1osOt6Pd6bd7PLuI8fM
PuuOVb8Kxtt34WuGW3sJr7RXIZUg+eS1bvweq1t2mp2epwR3VpdRzx7sMAcFf8AeHUGgDgf
BfiSTQL9fBviTbbXKMfIlfhHz/CT0GRyv5V6aV3EKATlsEbhwPWuS8beDLfxZpCwgCO/hRj
bydEbHO1/88VyvhnVPG2tW0/hwaqmj6npoCySTQeczoTj73qMfrQBUEsf/DUhtoLqFkayaS
W0dxvDgY8xRXr0e3BRny57GsPT/BXhvSNUg1mHSbdtXiiEX9oOuZnz94ZNdBt47bvWgDzn4
2W0138E9e8iNpDbLFdbB1ISQMf5Vu+GdSS8v3kgmje21Gwgvrd1PLAoAR74roNSgS60e+tp
oxLFPBIjJjhsqQRXjnwr85/gr4Y1q0mU3WizTQSBzk+QJSrRH3AxxQB7YFzHvzya5rxdltP
v1XnfpkoA/GukDRtF+7JKHG0+xrnfEzqryQDl/wCzJ22/TBoA3fD6Z8M6ajdraP8A9BoqXS
tw0e0CAA+THx6DbRQBwvi5fM8YrB/E2hXP6Mv+NdtpgePSbFAcZtox9Pl5rivEfPxWsIG4E
nh+7OfTDx13cY2WcKRnhUUZ9eKAOL+JWqHS9K029hvrmC5W+SK2igIAuZSMBW/2fWpPh/Fr
dv4auH8Sa1Y6vqEl08rfYOYbYHpGD7VnfEu4srvQ9kWo6Tby6dOk95JdIJXtY+cMid3PYe9
WfhdqFrqng+XULHTltrNrmRYXEPkm6UYHmsn8JPPFAHVa+3/EmuSpnEmF8sQ8Mz9gMH86pR
2cl14kOpSXEYnisxCtv/FGzDJMn41BrTS6rFqOmvpkn2m22vauJgpkJ+6ynjp6U4adcN4pX
U11C3gEFoYbgD5mkY4wWHTjmgCjC83iLRrZ9tutxa3nkvcSDaEKHO6PHXI4qHS479/ihqdv
PGo0qCJbi3j3biJTwSf7vqBT9W1SxXwAbq7aCI+cBHIp2IHV8eZx27mrGjXgudf1PVNPk36
RcwIxmZNoeZRjKE9RtoA63am/GcP1B6ivG7+/8Uad471zSdCmaxurmKaa2a9HmwySBMrg/w
AI9q9hgBa3G88sNwOM4rzN5PDq/G2GGCEHWpVeK8/0ksvllflyhPDfSgDX8F3nxC1LwdpV/
rU2kyXtxArzCKNgAf8AIrQn8QX+jXjDxBp6JYP/AKu+sg0gVv7rr1H1p3gWOSHwnHp0h3vY
XMtsx6cBjj+ddKy7l8vqD2NAGTH4k0GaAz/2pD5RH3txGPzFcqPGHhfWPHz2o1uxltfD0Am
mfzseVM52ruH0PHvXcvBG0e5reMYBx8gO0+teH3sVjFF4s/t/TfDg1CKBZpNRtlCNcIsnCy
rglDxjmgD3iB1mTdE4aM9HByG+hpcfPgmuM+F119s+F+iXIjeMTRGXYz7sAscYPdfQ12bLj
Bzn2oAVVXBya5rxzG0ngm9WLTptRcNGRBbttkPzjkH2610e0D5fWsLxfa+d4Vubdbm6t2ka
NVmtP9ZGS6jIoAsaldQppTQSXAia5jMESSOF8xyn3R79c/Suf8E3lvpGjaJ4NuI7i31SLTx
PscDB7Nzn1P61i/GCHTf+EMgW7jaZ0uUgjEU2yUOVPKkdGz6+9UdE+T402MJiLT3OjxTzRX
ZDPagLgBSPoSQepNAHa3lr4pk8bWF3DfWreGViJubZo8zGUcghj29hVPwNb/bjq3ii8iIvN
VuXVN/Oy3jbaij2zk1peLtUGgeDdTvFfzJVi2RY7yP8qAfiRVvw7pv9i+HNN0l3aSS2t1R3
P8TY+Y/nmgC9dabY3UKNe2MN15bbk8xAdpPXFVp9G0cBR/Y9qV4Y4jH4VpfM67VOMUw9fU0
Ac6vgrwgr6hcw+GrOJr8h7poowrSkdDnsaghh8VaHss4o7fWrCMHY883lTxjspbBBx6mupC
pvBY59QelPeOGZHDKNjjaUxxigDyn4g6xBqfwx1e31611fQIki3tqMEYuRFg5ypRgT+la/g
3xx4ZufCelxx6pKsa2qBJry1kthKMfey4xk/X8a7v7PCsCwRxr5SjaI8fLj6VE9vFJAbV4Q
8RG3yyoZQPoRigCtcXq2+my6jbRvfxqvmBLddzuP9kd/zrxrwdqsz6L43nS7D6dJbT3aW4R
t0DsSCPLbkgY57ZrvLz/hEbfX7DT7K/k03VbqbZHFaSlAxQbipT7oBHoOtcR4cu7yH/hPo9
L0e41zWkdmnhvU8hZYmyfKRsYBx2HfmgDR+DnhS30jwXq9rJPbXH9oNula1jMcYRo8Y2n7r
YJOB3qhoVxo0dzH8GPGmki71DTiDpbwjd51rnKTbh9xk7j6etZvh3xBqPhXwE13pfg/XdM1
fXZ0htbO/fzo47nO3gnkAjJ59K30s7y5+MXh+Oz0qCzuLMTalqbiXzJz5iBArHoN2M7fQCg
DRt9I8eabo+pSaZqOqJN9o8uC3vbmO6IizgSfMpx/u5H1qZfFXi7SNSe11extNchtV3Xclj
E9tcxDH3xG+VlHrtP0FejxqIwMuzqOB7fX171zHiHWfC1y0mh6vm42keaFhdxCeoJdR8rDj
B7ZoAst4k06fwrfa9pd1FcxxQl8FujY4DL1U5xxwad4X0u80/TJrq+u/tmoX7Ce4kCBF5HA
A7ADivNfFlh4Mt7W/wBeu/EVhFA7wwqZZjbyCXcNnmSqT5mf9tT7mo9E8ReKNU1XxInh3xL
e3trpMi+WJrNJ4r0HB+SRSp45HTHHFAHtTFvMQ78EHqeQRXk3w6nZviN4sgNxfyESyMsd3b
BVX5v4ZR99T79K39L8d3dtqSab4ysrWwuXOIruBybds9EkzzG/149680aTxn8PfE3jfWvD/
h+61dWvIDHBdyEwi2ckvMh/3ieB0xQB6rosbQeFtdtb5LiUJd3fnIOroxJwuPYjFYvw5vrC
51DUYNLsn0+zgtoE+zTuxn3ZwHO4DC4q/ritaXN3cJL5cXiW3EazyHdDaXSp+7J9A44+q1B
4B0jVNP1vWVvLrRJJGjjV47DmW2cE5jc9SMYoA6m28uHxBrN5JpyxLtiVrsEZmUAk5+n9a8
78C+IluNa8T3WkyRSaLbWrXNvaqzb0k3nqpY7M4z0FdZZ6t4f0nS9RvdSWe0W9uWlltLht0
uSdnCdQMKDxXH+Dr6OfT/G0ejJax2JV5YZmBDOhBz94kldoPOcZoAS60y1FvpGgaLDF/wAJ
fqqPqh1K2xH9jDHJlbb95cnaFOcmvSvDPhuDQdNa33Pc3Er+dc3cq4e6lPVmz79B0FefeAN
E0rxNo8/jSSzutMu9WYQ28yzNHMlog2xgA8BeM4/Guoi8G39ldbrPxdrAudm1BdOskZ+uBQ
Bxfj4Xcvxo8H3FvNZ3ASRVisnbEoyTvcg/ewuSMc8V7QyjexPI+teVeKZGn8WaNp19/Z1tq
1sYLhL+SA7lCtmTymx3UEEHpXYWXjjw7rW1fD102sZRpF+xjeuQcFS3TPtQB0a7t/fA9+lc
hrFtcaV4og8SWemmaziiaO8S2IDsSc72XowA9Oa1pda1TmGz8PXZlONrTlVQZ7nHpXB+OfF
3jTSvDuqTaHeaHBeWLJvub5GW3hz1TcepoA7G48U2C6bB/Z7nU7m6i8y2gg5M4zwT2UZ4Oa
4rRpr/AEL4ww6TqlwZ5tVia5mOAFWRlGEXHBA2mquhjVPAcdvrum6VLr/h/WLYXWoCxG+W1
uCMtJGp6wkZwopniLXdFu9Z8N/ETSdQivLOJVhBjGAjB+VdeqnEnQ9MUAeyqVMvl7t7bt3P
rTtqMHYDke9MG503RguG+ZWA6ihGwTHt25/ioAkiU7Yx714b4BYN4T+JN9axCz02bxFOtvD
0CbGRZGA7ZbtXuKMwkj5+XPSvBPBkV8NF+IPhM4gmi8XHiT+GKaRX3fQigD3opsRXAxjaMe
g6VyPjLbHcy3CsTt0m7BP0UV18jZVWHQnB/wAa5Lx5JFbeH9WulO0x6Tc4PpnigDqdFdW0a
zZVPMEX/oIoqDw5L5nhnTpCy5a1i59fkFFAHH+Kgi/Eq0kYnKaBeDH/AAKP/Cu2gDNbW7Ny
gjU498Vx/ixN3iiabvHodxg+mSM12Ni2/SbFt2QYkz/3zQB5je/Ce31nxDrl/q91PHHd6nF
qtvJCAWDIoAQ+oBGcdK6DTvC8mh+GdfsJtQa7+1XD3cUjt5bI7YKg+mGA6VH4lvfFcf2uXT
fs2nzQMV0+W5uFWG8dh8quD057VmeB9P8AEVt4B1a0120N9q00svmbrkSieRuuP7gBzge1A
G7e2st8lzZzW7Saz9hj8vfJiIsP41I5yG5qjLdX0WvyTWK291JHbJaTSICyCQkAtLx83sBn
3qwkht9TFho8Mk+tC2SK4mkfdBZjHr/e9qvSQyaB4fh03SW82+uHKLL0y7HMkh9h1/CgCSx
0G0hV77UrpdTdQWjEkKrDCp6hV6f1rO1PUJNU1G002znWx0qN/MuJiQu+ND0UdgTx9K831T
V5pPH3/CJ+Kr+50m00tla1gtpQyX6tyJJTwA2f4M9K77S7Dwwdenvm1mS/vlCRCC9kCpbrj
gBRxzQB1U2rBZ4o4bVpLdmEay5yMnp+Fc5e2t1J8VtPjk8KW72KR+eus7f3iyAYC56nj1rY
nllm8WWNtBJGttDC9xIgxliTtXj0960tSvEsNOvdRlLbIIWkIHOcDjAoAx/B9zHfafqV9ar
iOfUp2HoecZ/Sumbayf7Q9K5bw2dO8O+A7D7ZINPgOJGE5+6zktjPrzW1a6xpVwYTbajbzC
bJQpICJMddvrQBcZ/3iso+XI3E14PZRalp3iH4gjRNMF7qnk7hC0assxaQkF3frgdq97k2Y
Riuc8+lcB4b+GtpoHi7xPrQ1a6v7XxFgTWlwS3lkZBwc8Dk9KALXwuTUYvh3pkerW0tvdoX
EkUi7dh3E4XH8IzgV2aq25yT9K57wctxBpNxpd1cGaTT5mg3HrsB+QH8K6Tc2SP1oAQKeee
KyfEDm38Pz3K3jWvkvG/mqu8gbx271rhtwOVxxWP4iMkfhu9kjuktCIwRM67lT5hyRQB5h4
v8A6ToemeIfEljcXtxca3cx3E1tdyM8JA3Eqo52Kc5z14qza6hBqXxP8OwaHdw21xb6Z59x
G8eRLAVwm1jyQD+gr0y6kkGiy3Me2R/srOrNyrELnJHoaxvC/2fWvD2ka5d2NquptB8ssaB
SozyAR29ulAHOeKfEElx4Jvvt9mkGo6XdWs9zanlSgmU+Yv+yRzWx408cf8ACIxabc/2He6
vbahIEZ7IBmiz907epXnk1mfFjR7PVPCQ01lngv8AVJk023uYOJAHbLZ9RgE4rzbxx4T1Xw
X8JNJ0vUPE+peI9VGphbK7ibyp4Y2wCF9QB1oA77S/H3iDUPjJqPhK10xG0qyjEk1xL8j5K
g/u/wC8Ofzr0G5eSG0uZo8lo43dT6EDPNeOwWd3b/tA6LdXWqN/Zy6X5FtEw+aSfaNxdu5x
XQ/a7q3+Imun+1ZYbdIpJhaswZD8mFO089e3vQBt+APE2p+MPCFtrWrRQQTPI6bLfO3AbAP
P0rsgrK7b+nFecfB+e8ufCeoX+qW0NlPcXjEWsLApGBxuHoT1xXpJdWJ/iLCgBQ2OOgaub8
d+LbPwP4KvfE17p11qEFngtDaLuds9+vA9T2rpNn7hQeTnr6UyRPMV4mRZEI2lGGQ4PUEeh
oA8Gsrf4h+KdPt/FNzqWnXM2rSPJY2EUUc0NvYlckecvzCXAwCD1q54R8deCvDVxCYR4h87
U41NxBcQPMtq0ZKvI8h9+tbGmfDvxB4O1Jv+ETvrW60BbuW6h0u6zFJaGQHckcg42bjkCsf
xDpHxXsLW1jksbTxJokySQ3NjYHy7uAOMYDnh13cnvQB1nxA12TR007WrTVIcW9rPcR2kgy
bxyFSN1J6bN24+1cpqEi6H4D8P3vhLV1vLu7vUlv8AU7eZTLO5ALD5uvXGOwFXfEtvqF9pG
labfLY+RZJa20skfzy21ySd0ePTbgH1rz+6a1i+HeqTXeh6XFpk3iKKISSyNGu4kAykDmMj
HAHBoA+hNd1G9s/BtxqNqxjuViQq7ryhJAJ2+2axf+Eg8NeD7vTfDtw86XWrYeOV4ywuJX7
Mw6Zx+ArPk8U6vqF34h8IWXg3U3WwtEW21CTaIr3Kj7pNYXjXVNRstc+H8m3UrG4vZltZoE
VJQmAPmdTntnkc0AP+G99p3ig63a3Nr/bVjFdMoW8jS4ghkyR5ablyACO+ad4X8NeMtJ8Te
Ip7jTrDRy0CpYzQpvikAJbAAPyjHG3HFc7ofiKHwFf+LPEmr6FdS6fd6tHp0M1jZ7GKDgSO
o4xnjdjmveYnDRLOrFwwVlJ56jI4+lAHOtpOneLPCs01xaw29zqduIbmZIwScdQc9fY9a4u
+0bxz4Q0vUrbSNXTUdD8oQWtvegzsqsu0kkfMB+eK0tW1zQvAesQs+rltEvpDHNZITM9tKe
VKgZIUnrWtJ4k1zUjMfDXhW5nYKqi6vT5ETe47ke1AHL63401XR/h1qC614ZRzYWQC3XmLN
ayyDGFCj5g3pXzrJ4n1nRdKu9c8M6tNf+LLxpLt/JQrJHER+83oeoUYwTzXvviLT7bR/Flp
ceJNNuPEes6opUf2ewjjskzjcsR4cg/xHNavj/wTpdnbWfi+eS5nXTpIvMtgqok0RwjiQAZ
bsTQByHh6Px94h+DGna1pMPh+91hYQ9pqF9cm4ubUAEliduCeuEP41orHf/2bFbav4ZvfFY
NnHeRz2yC03NtO6KdFIG0Nkj2NO+IGlXPw91K/+JXhOIPoGoWsdvqunWnyGNcjbdRY+UYGN
3HIrt9JuZta1S21DQr9LnTbzTP399EVlt3lxhMDPUDOaADwb4k1y6t7DTvE2g2ukahNam4h
jsphNAsQO0KD2IHOK7RG2Off5uvevG/ALXHiUX+pR3Agh8K3FzZ2enxD78oB3PIw+8G7KOl
XvBvxSkvvDWpX/jCbTbe8sLkQL9nJCzKTheDyG9RQB2mqeFm1bX7fV49WubdoQqC3cAxMOd
+OP4gcVzi22j6B8PPGdjpNgNOsLWS58qCyPlSZAyQCOclulWPGHxBuPDviPRfDtnZxy3mqm
MoTnCgnnH0qbxno1zDbanqlhcWcCTwYuo70ExCUcRzcdPQ0AUfhNqsNp8END1jUtWmu1FuW
muJCzSEluEOeS2eKi8X/AG6D4PaxcDSN0uou7eS8Yl8tHz87LjrisbQSp+BmnW9udlzDfRr
IY1+WZ/NO4oPT+leg/ES4060+HurXGqrepZyRBJjZy+XMAeMgngUAUfhdCLP4UeHoYrt7xI
bYqJ5iQ5PoPQdq5P4jfD3SLj7J4o03ztNlW5L3NtD8tvds0Z+d19cgcjFdd8LYfs/w10q3i
kMltECsZaTzH29izeuOtaPjmFpPCl0IlBKyIWXPVe/86API9U1DxhMdNhv/ABVL4SvJVCxC
SLzLSVQmcxSDv04bFdLpPxM1bSbmKz8dWsRtrnLQ39h+9jjVQOZGXhc13ujRWmqeDbKMxQ3
Nu8BXDKJEBAx0NeOeMPDWveH3kXTrRLS3usNd6paj/Q4YhwRJCclnbjAWgD3HS9W0/WrZb/
SL2C+tz0eJ849iOxrxiWUQfHj4iaNdJILm9sLPVLIdBIsPDD61kaL490/wdDBqd5pVzdaxc
5sbeCzwtvJt5ywH3GbpzSa1qmoXfxn0XV9UsZNH1PV/DL2i2QcSPZu0nViOMEUAfQ9tK81p
BdKflnjDKP7vFcr8Qk87wtq0HaTS51IHf5lrq7OFrbToLNm+aKNULepA61zXjNWa1uo3A8s
6fN0/3hQBuaAUh8NacpVdotol987aKl0iLdoFkpwQIY//AEGigDnfEEbzeJpoRgCXSJFyev
Lc109isMOm20OSY44lG7uTiuV124jHxHghfBA0iWRl7kbq6m32m1iVTkGNWFAHH/Em0kvNB
0wx6b9uVL9GkAjEjxj+8o9aqeD9G+yeEddi0ePVbS6vbmSTztWkBeR/bH3QRwKi+I3ifwxZ
RWmjXk8NxqkVyjJbtctCYSfuuxXt7Vn/AA1itrDwF4gXXPESawwv5JJ5453mVM8qoPt6CgD
sNJ1jR9MNrpU+nXGlXFzJ5bGWPCPNjJ+fPJPasHxbr+r+HfHukXgsP7Q0W9BsTLbtzp8x5D
OvdT0rY1i68O3PgppvEsC3cdrCtx9ncZkUZwreoz69qxPC/hnSZjcJpGl6ZY6JqA/0/T47o
XPmN1DblPynvQBz3hG6sdQi8RaB4pjtZdYhuHnvGltnZ5kYfu7hDj5Fx0x0xUen+OtN0VX8
Da5bxa3qtlCLj7V8g+12+ciQd8gcY68V0vjrwlJqOi/21p73Wna1oB3281pJia5gXnynPdS
B3rntE8I6f4z0S3vpdNs0vJpDeXGrRQ7Q7twIkJ5YYGGPagC/4W1zSo/iet1a3Q/szWLMW1
vGXMhS4Q5Zc9hjoK9K1qKW68OajFCmJnhIRR1YjmvOvBukWrW2vwSxNBqFhfrIIRtMsAQYX
kckMK77UtY+y2el3hkjiNzcpDtkHUN1A96AOd8Vajb3fwiuNVLwRxxwqzLcruXcOCrD865L
SbGy+x+BZ7HTrO1aP57G2hnJSME/vGJ/iyCetbl7pFvcaT4m8F61MrG7na5tELeWGQ8gKem
Qa5XUNRmafw1p8NvFFfaeUEu26RLiCIHGSo4we9AHuc8sVvDLJNOsKRfM7v0ArlpPF11c6Z
c6rZ6fDbaPGDi81F/IV+cZA67ffvVZpbfxvrCrBM8vh3T2zIy5UXVwOi5PVR1+oq/8QrD7d
8N9btFWFVa2LOs6b49g6g47YHbpQB59pU3jPT/i/c3lx4n0iXTvENurWtpErPEzoOSGHfFe
kyX3iq0dhNottdxIhZngmwxI7BT3rxfwrBd/2Z4GdYNO03SpJ91qYJjIIgDjEbdcOeoNfQh
QeYXK7PnJOfagCppWqQ6zpkV9bLJGr8FJeHQ9wR2NN15XPhnUf9IEGyBm81l3BQOc479Ky7
jQNatdVk1Lw9qi2iXLb7iyuI/Mjdv7yn+E0qeIJLe6OleJIEsLiT5YZxlreXI7HsfY0AX9F
u7fVvDlnc2832iC6txiRlx5o24zjtXFQ20k/wAFtRtLTVJtLe181ftcJAeHaxORn2rrvC1w
k+hQbbpLtY5GjEyR+Wow3QD+tcZo+rC08IeNbW8iQGw1CWN0dtoKPjHPbNAHFaHfahqHwr0
3Xr7VNQuZ/wC24HtJLsKGbB2kKF7EZNeq+PfC58RaL+5sVubuBH8rdOYjGxHGGFch8PLbTv
Ed5eSW5iXSNIvVltbG3nEyByvVmHBxzxXq1x8xbblWDcmgDzvTfCPiaLx3o/iTULu1/s+LT
1gm07bl4Z8Y3q/8WayLu0k1T4ya7HNNF9kh02RbeaFsyQscF8r1J4Fes+axLEIdqkNtAzkC
vJ7vwn4ot/iXrfi/T9NsrlJbGQ2bwMUkmkIA2Sg8cDp70AS/DvxBodv4e0+x1O6ttLv9Wu5
FtIGyk15tONxHqcV6qkbqAx4J7entXiugWOk3Xh7wpqGo+H7m31D+2D9iW+bMto3/AC02ns
uegr1/V9VsNDthfanqC2sJYJuZc7iTgYAySfwoA0TtKhWJGOfY+1Ymr+I9N0e7js7h2n1CV
C8NhAu6acf7AyM/nVP7Jrer6qLnUJ20zTIcqlrBJlrxSOsh7D2rhfGX2fTviZ4K0nTr6PTI
4W3RxT2ZnikH90OPmjf3PBoA9Kk1PViQLXw/LKjW/mBpJAm1/wDnmRWdqK+L9SWOwsoodDt
pod0l35gkuIZM5xGnQ1h/GDVvEeh+F7PVfD929usVyqz+WVGd3C7if4c9e9eW+Jfix4+axi
sZYbC0WWRI5L22lKFM8bgSMe5oA9N8ZaW0H/CL6VYgzT3Opo91IyjfcBUwzyY+tef6rZ3Ph
n4f+IdCuPtajTdUSSG5aASRSJIwwPmB3Bf0r0jwba3mu66vii+ke4t7C0WwsJ5Mhrk/8tJs
e56Gu7vWsY7KR9SaJLULmTzgNuPfNABp24aRabpRKfJT94BgP8o5FcX8QfC+o66dMvtEhjf
UbW4QM8ty0SrCT82QPvcZ44rQj8faPK5h0/T9Uv4VOwSWtkfL49CxFF3rHiS+kjg0Lw49uH
GGvNUdY1g9xGpJk+mRQB594OtYLTVfGdhrd7c2dq8n2azGoTkQyryQ0asB37AmrVt4sufFn
hyO2g1KTw9pFnJ9n1XV5k8h3ZTgRQ7v7w/j7V2lh4RtbS9fU9ZuJ9Y1h2DG6uvnEY7iCM5E
Y9gK8g8fanqHiTwv420G60+xitopopIriIfaBeYb7jovMZHc0Aey6LoOgaXbrHotlawLIA3
m7RI8o67i5zuz1zXQKqzNgk7QMHJrmPDz7fB2iQ6faqFjhQPGHwIhjnH+Hatv7fawQyySXc
CRJudn3gnaP6+1AHnfxZt4U1nwbfEtDdWmoAQXSsVWLdxhyOdpHGK9A8QavaWNmLK4thf3d
4vlx2SjcZifUdl9zXlXjjUrHxH8QvAoERhijka7hludw3YOBtTo3TPNdV4d8L+P9CbU9V1T
xFZ+IdRubhniElv5ZjgzlYlI6cfrQBLoPh/xhoIhhjlsL/Sp2bzdNmBDWat/BFJzuQejD1r
y3SvDVrBqnjaTTdO07VJLSbyVg0a4msj8x+dZUHyIB32jmvoHRNXh1qw85ImglVik0DH5o3
6EH2rxJtL1K0b4g+TLqQNsubRHgUTSc5JjfP7xe3IoA9D8H6bY6X8MxHpfhwaIjW8pNjCSC
74PIY8kn1PNeKaTpv2/Q9C1A2j/ANrW2onzbS4wJSC/AYfxnHRq9g0XR/EknhXRdU8P62LK
b7OhlsLxfOibPXJByGrh9b8J+MYPFuo6lceC9O1fRZvLuPtNpfMt5FIOrJ7DuO9AGn8UF1D
/AIWH4Kls1swksoRo5SPtAOeTEO/vXoHjS3vJ/Bur22n29vNNJHtC3UvlpJkdSe3tXO+H9C
8KeKLmy8ZX1xFr2r2MrLBcyZjayPQxBP4SPXvU+pxDTY9R8L391cHRNURlg1B/3n2d2HzRt
/MelAHB+H/Avji00jwzqseuLYPoqSm60uUefHesCSpVh3x0Ndz4m8Qabr/wxmuf+Ehg0FJg
onkuIhKsJ/ijdDzg9PrV34e6TpnhPwja+E9O1c6sbRTJ5sjYkYE9w3OPTFW9a8MaLrsguXA
guoDh7i2Kk5/uup4YfXmgB3w7ttOtfh9pcemyI1qVZkkiXCvz1Irb1SxGo6Peaev7tLmF4w
yckN2NcFqfiBvhroqT6hqVjNolrIv2mCGPy5baNj98gEk88kVE3je6j+Jenzaf4itNW8Nan
GGNssLK9mu3IlVh95T3zQBf+FepWjaPqGgWxfZpU2zc3U56ivRGhWWM7ol2n+FlDD8RXlvw
x+xjxP4hNoxkgluHcZXBbn0rD1W48T2nj2LSbzx5ZvDc3Zmk0yGQtdyxZ+VEVfuqB9496AN
PxV8I9MurqO60RJodsxuJNOgYLHPOeksjH+Eelcd4X0+eb4weJpbaaG5jtkstLmucExrMPm
kWMmvovYpAXAAK/wDfOBxXgHwfnnn0a109rUCSPxRetLN3nVScSf0oA9/2+YSG+QdM1y/ix
VhtblhjjTps5+orqiVO/dk7TmuM8du39nX7kZ/4lcx/WgDpdNyPD1g6qBuhj5Hf5aKZpXze
FtLG3n7PEcf8BooA43xGuz4pRSdk0Kfnt1ruNPUf2XZyqMnyI/x4rj/FEf8AxW0c38I0K5y
PXkV1+l8aNp4bp9nj6f7tAHGnTY9A13xF4g1u2k1u0vyroUtlke3UDHlhepq/8P8A7bP4XE
uo6b9gV7iRraGWMI7RE/KXUd6n8X6hrWl2dpPpd/YW7mQhobn79yMfcj96i+H+u6t4g8IRa
hrFusF4ZpEaEHeQoPG4+tAF64s59Q11zcWlsNMjheKcuQzzKRyp9Frj9O06Gx0IatDatpIs
p3S1miVG225PAlUH5l/UV1TW8jeORJa2NxEI7ctczE4inz92P3Yevas06aH8K351BfMtrq4
aeaGzk48ruM9wO4oAtQXUGqWd34f16KOGa+tuZYJCsV1ERjMZPTg15l4b0/xd8OfF0vh6OW
9vdPP7zTGdl+zXEIPMDA/6uVRyD0avSNTtLWfWtH0+OBb2xmgKNAy/LFCBw4Ycqao3CSWwu
dDuLWXxFpdtIu6N+LmyHZh/z0A9RyKANO40vy/Fdr4102JYEuYfJ1FJTt8yLHDf7ynirOot
FrOm6TdaTGstnFeq7MRwFHGR+NaOmXEWpaS210ubeQGMShsiRenzejD0qHQNJgsvDx0TzxI
LZmTI42gnIoAv6hpmm6ipF/aRXZUkLvXlfxrzPXPh94R8O+MLD4iWOjiC4ikW2u0OWSSNuA
5B9M9a9YSLy4UjZt2Fxu7k+tV7yytb+1ubW6jEkMsex1PcUAOVYjtWAoiDsq4GO2KzPFVnJ
eeFb+xt5zE80RXeFLEDuOOeRxWbpt1faPrUHh3UJftdvIjfY7r+PC/wP7gd66p1xtA4JoA8
N0Pwvf3sXhq50O1t7vTNIvHils3RokjYHl1LctjqPevcQCVL5KsTnJ4wP60xY1LsxVSOgyO
nrTmjGMMR7UARh9svIJ681yGu+LdOtfGeneCtS0K4vF1JP3cu0NEfXcO31rsWXCMMbhjp1z
XlmrX9nY/FjRbXUv8ARr6TPkzSqzmaMnhOP4gaANPRI9Z0WzupNNvU8QaXFdyKLNf3ctsgP
RCfvY9O9eb6l8TtDtdb8W3unrdf2DqECvJfxweY0dzHwR5Z+8vY+ld14d+Iuj6fBf2utXJn
Sxuplu9Utrcm0SXcf3ZIySwHU1w2kfDV9Ss76XQfiFYzWmryTXMMEttllDnnA4OOaAO78A3
mi+GtCGpXniLTY7DWIo7qG33LGUYj5sY659K6L/hYPgp5/sp8QW6l22kNuXB9MkYrkPCug6
ZY6NYeCrHSoUvNOV4NS1A7GltSPmVxuyfn7Yrt5vB+kTRXKvv8y6CrJMz72+XkY3AgZ74oA
0m1vQWXH9rWIHCgG4Xn0NYFz4+0v7XcWulWV7rLWXF1NZxYji+rHgke1c54q8LRXWrWmjWN
vpEt1dzxyoGs/mgt05cyEdQegJ710lxocS6TcyXF2VsbTdPb21rF5ESgD7rBfvDPUHtQBzW
u/Ebw9rFrDb2dtfpehvtNpcNanyVdB3cdM9KseH/Gfgu5EWv6/r1n/a8sQR4/n2RcngAjrW
p8OPEVxrnhg/2j/Zk0ttIYm/s5MW+DyAAeQcdRXWSaXpLLvfS7Un72PIU7v0oAwv8AhYfhO
X/jz1NrzccEWtvLKc/gMD8a841PWta8UfF3Tb3wn4HvbttIDwT6nqF19mt0YjhSi7t4/AV6
NfLc6j4gPhrR1j06xgjEl9cQAK/zdIl9Mgcmuls7K203ThaWNvHBDGvyqo4H19TnqaAPEfi
1feLLPw/bWep6pp2oX91+9GkQKsMTopy3Lks59MV5dc3P24W8TaZfWcVzIrSRX0BiiiC/Mc
MwwTjpmva9Jtz4n/aS8Q3l5psX2Twzp8VhAZvmLSyneXA7DA61tSfEbTb3XV8OzeG7uV5r8
2UImiDRybPvOx/hA7etAEHhvwzpGq20OqaX441ied0Uqn2xcIMcIYxwMV0jeCrK8v7W71i+
vNYe1bdFFcP+7DepXoar6ppOh32rS6VawnTtahiF1DNbqIy4BOOnUZ65qLTfE2qRWUD65p5
lhc+S9zajd5cgOCHUdB7igDs0RUztjVPp3pJOmNuRVbTtR0/Vbf7Rp13HcpuI+VsFSOoI6j
8aldgrn59x9OwoAhZsXETtxs6HOT+VfNFxDaabpPxPvwkkN60xmM9thLsDPGFb5Cvv1r6Ou
WYruYBiOQAMmvKPE3hmG41XU9Js75Hvdat232MkLGIKvJeVkOVHYYA/GgDK0vVfEl9Y+HoN
W02Wx8EXFlHO2q2su+eSTH3JSOVHqRXq1povhm+gt57XTrS6jjGVeJ96n/GqXhO2urDwpY6
Tqyxm5tohFKI2DRqBwFBxhhj2qa48LRq1vdeHnXSryCTzB5YxHKp6qydMH19aAOkl06yvI4
lu7CGRYSDGkiAhMdCM9K0PLyuDyK5DQ/FNzqHi/UtBvLWGE2w3QmGTcSo6l/TnNdmpyoNAG
NqHhvSdQZpZITBcs277RbsYpM+7L1/GuV8U+C/FOt+HtQ06x8dX1hJMuIJoolWWLHONw5Of
WvRMDOcc00jmgDh9CPiaTQbf7DqcN5LBsgnhvotjqy8MSy9z1rWkl8QMzAabbRZPEpm6fUd
6q6hFHoPimHWIzss9RZbe6HQI/wDA/wDQ11WxXXcFG71oA8uuPDPivS/Ek3jDTbyzuLiQbL
zTYIyiXcY/iz2kHY966PSvEeieIdPe6hlWGWI4urW9xG8B9HU+nr3rqGUDBwc+tct4qtNI0
/S9V8SzaXBLeR2pV3KZaRPRgPvf0oAdeaLomsXVpqqSGaa2V447y2k8s7W6rkdRVVPC9lZz
W9xo13PplxZKVd0HmidT/fB681zXhHxVHY+E7O8vrWKLT76/aCCW1GILQEfKD3xu4J9a9GI
k/wCebZJ6N2NAGLZ+GdJj0+5tL6CHVTeSGS5nuYxIbkt2Ydh2rjF8Hajpfxftdc0rSba38P
rCtufsMuCgAxiSI8FR6jmvTlT5Csh2M3QjgVCv7t+u7/aoA4jV7h/Dnxa0+8kdFsdSVYlEa
4UP0Yn65FcV440uVPi5ba41np2iwQyAvq2m3AOpSgjoUPY9K7Px4y3fiHwpaxjEzXK7geyh
x836VxnizTrWP4xtrC6z4f065aSOISWztJqEoP8ACVPyg0AeyeJtcTw94H1fXndYls7J5lM
p/i2/Lu989q89+Cukw2fhvQrm62vfyaYb+UtkMj3EhZvl7elS/Ghbd/Dfh231KTfpdxr1rH
fA8LJET0YdME+tdJ4eaZvGWqGeERgxfZoVjTaPLjOV2+2CKAO35ZmAOMjBzXJePIx/wjWpb
Tlxp8w3d66d929TuNcn42kDWd5Gsnyvpk3yY6n1oA6PTFUeGtNG7DfZ4s8/7FFO0pdugWAY
DcLeIHP+7RQByvixP+KjXBI/4ktyP1FdZpK7dJsV/u28a/8Ajtcn4obd44ih/wCoNccfiK6
yxbbp9onfyV5/4DQB5de28Orapqtxrmo6rLJoupr9kkto12RkplSvbjODXoHhsJb2RskuLy
eeNvMf7VGFc7vpxVbWfB2k6xJtuWuki81Z5YreYos7DoXA966Y7lKmJVHY5NAFZ1mWUjlUf
oBzg+1cq9pqUeiajDNp5S0lnLNErhSkHfHbnmuy2sGI8z5Bzn3qnqVhDqli1nL5qRbgxaJt
pIHUfQ0AY13ILfxDokNk8gWWMpJD1TyAuQxHTIPeoY3tbq91q8fUpLe5jiUMNu1oFHQ++au
6l9psvEGmSWRkl81hbSW/8Cx7c7vwNVYEAvdavZbtHufKEflwp80aryuQepJoAwI0uItKsd
ZhA07X7jLvZrlYr9VPQqeAzLyD611mlaxo1+ftFlcxrLcIMwtxLkcYYdiKyr6OHVItC0nXp
pILmcrcBUXG6SM7gNw+6cdqn1TTrG914aabWO2ku4zNHe2wCzRyKefrQB1YbbGBx6kmvDH1
W8Xxr4x05vFOqmwZXjMLRjbbSnH7yKUfwqOq8V6FpPiS7i1JtI1d1dTL9nt74LtDuP4JF/h
b0PQ1xNzLpI8b69psNpnS5Y5WvQhILSkDewXq2TjPpQB0uhyNqVx4SabUGv2tY7nN0Rgz4A
UOfrXehi3K/MR1yeleR+FvCkPiy88NeK31i5s5fDc01tDZ2sh8p4ugWQdzjmvXUyY5Nqjdu
P5UAMQnzXUn5R0HrUyqGbkVAm5X+b16VO2FdimWHegChqlnc3ljLa297JZTDlJowCV98HrX
jXi6AfDHTk8WPrmr63e2cXmpbyxb0d8kMxP8AORnHQCvZNXlvbXQ7y80+D7Tdwxl4Yv7xFe
Xa1qg+IvgnQ9JvNJutM1LWbnElpnDRwKf3jOeyHHTvmgDnvBs9z4H+G99BrGoafFLcamuo3
l6BusnW4+cxpgHdhePr9K2dBvbXXNaj8T2l5bx6HFfyQ6DH5JWa8mCEEb+ohznA6Va0v4R/
wBh3R/sX7HbW9vdB7O2nd5oEjHGfLJxuxkD0zXfaP4bh0/Urq9ku5rrz33wwSqqx2SjgLEo
GFHXJoA4Px34aFv4B1HXJ9PuRrtwUN6+mz7X255VSxwwA6Dt2rr/AO1pLPwLpc+nwt9suIY
be2jm5IduBnPJI6mmfEvRbnxF8PtQ0Wyt9OuppwF8vUHKRMM+o5BHUVw2lT+IIfjdovh4aI
svh4aWLxZ2myLafbsLJ6Dtj3zQB6Ro+jQ6YtxcNJ9s1G4AN1dv9+UjsB2X0FSXd9DPBqdjF
eRNdWtu/mQrIA65QkE+n1rVWPy2LMSWPBI7j1ryO+tLW6+P1y1rqFnBeJpbwsVUiTcy/ede
j4FAGl8HPtd14JuLu92LI104wY1Ujaf4iv3vYmvQdU1ux0mGJrqXfLIMRQJzJK3oqj+Zryv
RPGWhfDzw9Pa67f6edRuL821qtozEXshwE46LXo3h7QZLe6fWtZZbzW5/9ZKPuQr2jT0AB/
GgB3hLTrqG3vtR1O38m/1Kbz5Ys7hGOir9cDmuikAO1cev8qeuMY64rnvGfivRPBfhqXXNe
uzb2iMEARd0krk/KiKOWYngCgDgeLX9qhYNP3xG+0DzdSjb7kmx8RlfVh0PtVE6hFefEyLW
7jxPfRWUOoGz/sqWGMIZMbQSF+YjPQmnaDD4mm8RP8TvE0X9majqDJYabocjAtDZls5b1lb
qcdOlZa3Gg3nxpt9ek1iWKdJvJh0cxFJHl6F2OOQO1AHqlrDDJ4i1yUrK2oxxiFPOkBRY2G
QFxyBnk571jQ3Ftf8Aw5mjt9PS3Ile3WMy7QZQ33w59+a6LTUsF1TWbe0tTDflw8vmnd5mR
hTn+72xWXFdLqPg69tL2xsrOe3ke1MTHECv2YH9aAGXun2H9p6fpt1a+TLdw7Gu7acxS+Yq
jPC4JH+1Sxrq2nyPDo+pprUMACSWd4+2WP1Ik/8Aivzp1xDJY634euJBYTHyfskjnJlU7QQ
0Z9ODmkiWOTx5qcr3SLqIt0jSIptUx9Q+f4uTzQBma54ovrLSr6a28L6292kZMey2EqK3Tc
GHBA69ah8P3WgRwxWaXm/U7kCa6NyDHNcOBycNztB7DipdQvbnVvBl4Z7MXywysl4tnceWs
satyUb+Yqt4ys9H1Cz8PTT6Ol0zyxra3DsENmvGRu6gY7UAdZCSrt5bBhjgqcj3FX1i3Iux
c5xuIP3ea4t0Ph68jk0eSW7soyPtunF/MZEP/LWPPzYHpWxb+KPDtzcxWsWrQLO7fKrhkLA
euehoA83vNObxF488X6Jo0E/hvUdStDCNZtyVaaVOQuOwAx83evVfBN3OfDFrpmo3Ms+qac
iW92ZOWMgH3s9wev41ah1DT5rlkW+spJ4ztbDDeo6gZqvZReT49vZW63NnGyqvTgkZoA6fo
PWvP/HfirU/Dmt6HFp15p6i8nEMtveMU3hjgMrY6j0rvR06Ee1cr4q0O/1aezltbiF4oZVe
W0ulzFKAeoI5Vh6igDzLxP4p8QQweLNF8z/hLJrJYZYLKyi2XCHzhnI9MV6taT+Jr+0huFg
t9MEkSv5MxLOpI+62OhFZej+D7mx+JWu+LJrlTHqFvFDFCnBQDruPc126gbRigDl21bxJYz
CPUND+2xngT2b5x9VNYPjbxHdReEdQjm0jW7KOSNlW5sIlmkTvnbXo+OelN9fSgDxjwRDJq
/w4j07TM3WlXpeSa+vYBE+SclRFj/WZ79jXTNo/ijRNNjXw/wCIZ70WkalbLU1DtMO6mQcg
noOvNbOh7INd13RY4vLjhmWeMjgYkGT+tbTwAAbOcdKAOe0PxJpuuRiK3kaK+AJlsrkbJoT
3Xaeoz/FWx8mOQA3pVHWvDeja0m/U7YGUcLdR5jlT2WQc1ivofinTFSPRddjvotwb7PqyZZ
V9FkX+tAGJ4/gmjvNJ8RQfLPZyhWJ+6FDbiPqRkD3rF1jQ7/WHudQ07wvZXWs3t0t1Ya3aq
sZSIMCofuWAyCan8ceJ9etPDL6VeeFWtdRvZRDDPJIJLY7fmEm7sQeg715RbWXlajNNbTaj
bbpfNC/aGG1+rKo7D2oA9X+LjRajfeBPBl/GxGua3C0zdtkK72/DdXT+G9ak1Dxrq8N47pc
WCC1jhZdiSLu5kX+VeH+C9T1LxN8c1uta1O51HRvCK4i8wcx3c42jnuAK9x0nUp9Q8cNZ3V
rAbqzjkiknUfK46rQB3KtuKbuCBiuN8TzBdS+zyjcH0u4Yv/wIU/xV4x/4Rue2tLTSrjV9Q
uVab7PGwQQwKPnldj/CPbmvM/D/AI48QeNtd1i61DRrfT9ItNKl+ysjNvlLMMhg350Ae86f
t/su3wQU8pNv/fNFV9OVzpNs4YYaKPj/AIDRQByuuMH+JFquP3i6NNIR6jOK3rq5ltdNsLm
ONWjJRJgTgopGARXP62Ih8UoZNp3Loc35bq2bvz28OWU0EVvPt8t2WbIAX1+tAHRBTtVnzu
A7dxVODU4bmwnuo4XBhLb4mGGGO1VpGvP+EpgEKyPbGDMxP3FPYg+tVtJSzNnqzQPcyTPM/
wBoMow2cfw+2OlAGzY3Ed5ax3CuSsgyFYYK/WrZZCNowMVylxq0GneC49R0hgUiwES4+9J8
2CPrW7b6jDNcxW0kfkyyQrKEPXnt+FAFrblslAD/AHjXOyWrSavqN9f2rW1obfyVcN8zgc7
jjkH0rpiFwaglaMS7T6d+aAOMtZUtdC0W41iafyvNI3HBGScIX7itaSTyfGNsiyRyrNblWj
25dD2bPYGotaXT3l0+O9lnjtjOrsAuY3bPy7z25qSW6ktfGUUIWOWK7hJdAMtEy9Dn0PpQB
SXT9Hmg1q4vxNcSStuulZTuj2fd2Af3exqhbQG31C3163jg120aErHcbQLqNf4gf73vWho0
6T22s3NvLPJqbMVlinG14j0UKPTFZqwwR+EtLstF3W1x9s275vlMUmcyZ9c88e9AHQ6LdaG
0ElvpMP2WQN5slu0flvz3I71rxEJn5Tg9Ca5rXFivNTFqsM0erwJ51rKj+WZgPvLn068God
K1jxI0IvLi1TUbd+GW2TypoGBxtKnhh7igDo3DN8wJzvq2rMqs3IzzkVzw8S2KyrDeQXFkW
Y4a4TC/nW8s1vIqSQTxMhHykNQByvjzV7/SfB13LokzLrcu1bVQu4hieCV9PWqPgtNRfxHq
1xq1so1QQQR3lzG2YWmxysY7KO9cdr/ii/1PxjFdXGmnS9O8Pb3mtZ+bi8fOIvKx1DHFem+
FNOubDQEa8Tbe3zG7ug5yFd+dv0HFAEsfivw/J4mbw496iasoytvKNrOPVfUVuAfM3zHABH
zdzXj/AIq1qS5+Jd1ZwWjR3Wi2j3EU0EQkeRioxuPUL7V13w71i6vvhzYapresfbbhgzTXU
sfk7eeQQfSgDY8TaXpmr+G7yz1eQQWbRtvnEnltDkY3K3YiuQ8H6RG2q6ZeaZJdvpGjWBsY
L27JMl8Sc7jnqB6mtG7u7HxN4w0uzgD39jaq8tyVVhAD/Dknhq7DaOPLBCBQFGMAD0FADpC
QitI4jkwAG6jPuK4XUfB943j698Ww3UUlvNYSQmyKDe0m3AZX6jPTFdqQQSzjIHaiTbJIpa
PY46D0oA8H8G+HNJ1T4Uapc6xoN/YXFnqBuYYNTALwSqwwUPXB/wAK+hLGTzbKCYjDSRqzf
XFYfijzG8NTSeT53ksssigffVTzW7ZzR3NrFcQ/6qSNWQexFAEkhK46Y+vevD/F97Y+LPjX
4XstK1HTNUj8OQT395DLIXjik4C7tvyhxzjJr034gapcaL8Odf1SzANzBZSGLJxhiMA/QE5
rivhpo9h4d+FlpoFoYDq7WS3lzNPEqrds/wA7MW/iXJxmgDsLq4m+3aVqFzFaSWs2ERHG6d
HYdUb0rKTwTZr4lhvE16SXU7aQSr5qqXjhzyg4yQT/ABda0Zr7TVutB1K8tY2acG2jnU/JE
5HTHoexqxJYz3Xj2G+aW1jhsrchQrfvn3dQw/uigBmlGA6z4gEIkOqs43rM+V24+QAjoP61
kw3lnD4HFqIbaGaeZrZo7hi8fmk8kkc5ra0qWOPVNZt47ARXqv5p+fJmBHyknt6Vjmax/wC
ETW1g+y6TLPdGJ0um37ZS3OD/AHvegCa9Mej674djaC2uGuF+yGQA+ZGQCd6+3apJPs58aw
STSStMLNlgj8vMRUn58P6+1Wrq5ksvEmmQ3FvDLHNE0aTqD5yOBz7FazvLim8fST3L3gkgh
xawPKBAw7sij+L1zQBkXcUd94f1DTLSyXULKxvCJodOmFuZIx8xG4cOR3FL4oEN7oelsZrm
00i5YLPFBbByy8bQT1THTIo1Fri4XxFoFvb3E/2fy5o2010tpnRuWQt0z+pqTVfNfQdPECz
nRbZUaZYp9lxGeytxhl9aALMsczeLtJjt4LaJrZTJJc+YA/k4x5YHVvUmoNOhm8nxG0vlWa
w3DTQRXkQkaFAM7yeu1u3pmpb2J77X9MjtktYxbsZ2ndgJUTH3EXqQauwyQ3h1TU59Sha2l
i8jd5fywY/vA/eOaAEsV8O+INEsVv8AT7RXv084IoKs5U/eQjms6Lwpp6eOTMdT1K0u4LcS
QNFeEjyieVZDngUtqLnVrbw5JNc2kc0MzTlkXZJKi8DYvuAMitixkhtPGl8jw2u67txcGUM
TIAOMN6Dr0oAo6VcXp8N3Oo6jr2oahFDPIA8MXlMyAnnGM8dPwqxf3euWFjDq2i366jaXLR
qsF7hRGD/EGHJP1p1rdCXw9qccK389kZWjidR+92H72A3JHWi/uLG08K6fqVjGlxY6e6t5c
mSzDpx/tZ9aAJhrHiK0vZIrrTrS+3bWFtaTZliHqQeoqndfFPw5YmeG5t9TW6g4a2W0dnB9
BjrW1Jai88R2t80kKCCHeFA/fHd6+1SadEZNXvtTLwOj4jjEZDdOpY+tAHAf8Lmn1DSGu/D
Xw98R6lLJuSASW/kozD+8x6Cul0bxH4nXSrXUvEmk28azxl5UsX842rf3Cf4sdOK3tIt7iz
trye7nileaVpCsZ+RB6f41R0nTbuw0G9a3kginnkeeNEOYkJPAoAydP8SaT/wmV9c/aylrc
2iOryxMgDKcYJNdjBcWtzAs1vcRTK3KurAhqy7PU49R8LHUPsUVyygpJEqgqWBw2PauZ8Ve
FfDWoaPZ6l9heMI6YitndNwY8rhOh96AO+eJutMb5S+35vpXMSW2raBYWttYalPcwySrEq3
EfmPEh/2vb3rSurLxGg/0DV4A38Imh4P5UAeefGCxvpLbQbtblVsIrh0mifgtI33SK8yi3S
3TQvkTRDa8svAx/tH+tevSeGvEXiTStU8P+I/GNpdXErZMcFrsNpz8pTPU+9cTB8G7TxNqM
lrrfiPUbqx0lmSbSP8AUG4bszSDkqaAMH4Ctp/n+N7q8gZ7K51xY4nHzJvReCW7rmvW5J9R
uNdnjtJIIL7RbsTSFcKl3G44Rj2ao4LXQrfwfoul6foosNFEwz9i+5E6twG7sPetHUoTPrV
5pV01tDbapb74+iOsidXZv4qAOD8QRal4i8WQXN9e6hoVo6y2lpLDGpWykZcFJz2DHBB6Gq
Pgm30uD4f6pDp5NxcWUNzbajctL5gmnVuWU+npW5qtrbeKY9bjt9ai0qxmjS2iuZWwNReJc
nOeCoPcda5X4a3Gh6h4J1K7023httdFjPb6pDArxxl1fCybTxyO9AHuuluZvD2nsJGwYI2w
B/s0UukAP4Z09sfMIY1J+i0UAYuvpjxi06ff/sabb+dad1Ig8K2E01obqNUjaRB2HrVPWV8
zxYYf430mQfrV+6+x2/hywjvzN5AEaN5XTP8Ate1AEk9zIniqyt7cySJPDmVP4QOzGoo7aG
4t9Xkt7s3c0jFJFiOzBH8H5Vam/deJbOJLj5JYWU24+7gdGpthBIrarc3E0K+c5B8g8KoHX
60AVPNtj4OW409VsRCv7tZV37GHVfcn1pRGl5rWj3kl8IZ4rdm+ynh3LDGfpT5PI0jwe8um
uJ0gjMylvmMhzk1DLb3utX+halHFHb2kS/aZC3LliPuY9KALWg3811c6jas3nw2s3lpcH+P
PUfhWhIrtP5h6DgVgpqt9EdRW0ig1AWcoKyfdBU/eX/fFbpuN0Ucsa7lkXP1HpQBmaxbXGo
2K2toLcRTzK1zJIeiA87feo5Lia08T2qrFCYL3dFgLiVGA6n2rTjaNdzeXhT296SO1tZdRT
UXj/wBJVdin0X0oAx9EhhjtdUmsria71KSZ/PMvyuGH3R9MdKoS6fDqPhAWmlyCGe4uRIZL
qX5hIGG/HvWnaaReWratcXN15t7fseYBsCIOFVT/AHsVnstrcaRYabpmnzTypcABmPMLqfm
Z27HrQBdZFm8VzNJFK13Fa7bVnOYmUjDbfQ1nS3NxY+H7OXR4/srR3XkyWuPNWUk/Nz2rTb
a3iieS4j8qeaBora58zKOgGW+Xsc1lx6hcR6DY3GnzweZb3nltFYcx3Izg/kOT7igDRXS7l
vF99eNAg017cRtEzbvtUmM5x2x0rJ1C38K6n4J1JorWa0jjDQukQaOSN/QH3NbFtbyDxbqk
sEUltAYhvL8q0nXcB7VRQ2MXhG9m+3Sam80haSVeGEuflUL2oA4mf4b+F9E8PWvi2S1vxrt
miTRyXFy0piYdjnjGK9csLqDVNLt76KRZorhAylemcc/rWddWrX3hEWt9OtrJcwqk8smMj6
+9UNJtZtA8QLo6v5mmXMfm2YON0TqPmX6HrQB5/wCIxBF8XrrS7TT7+a+vLB7wTQNsEpC7S
it0Den0q9ceHvGVx8M/Dmn+GrqMok4uNQt9ZTM9xGDnyiR/F7969bSGGR0kdFLquRxzUrOr
DLR8qcg4zQBjaPqtpqtj5tmjQqjeW9u8exoWHG1h/KtRvuj61x9uZPDWvanLqTNNpOpziZL
vqbdugRh6ehpfFHiS7tLi9sba7XTLOzsvtl3qTx+b5S54Cp3oA69mjRMyFQD3ZttU7yZLPT
7m4ZtnlRtJ5oycccfh61z+n6LpHibTbHV7rU7nXbWaENA5YxxlSPvbR1NUvten+FdWtvCt3
4hYwajE/wBkgnQ7/wDdEnT8DQBnaX4p1fVPhhqF5rTWKahLMbSJ7JyyOrHCk574PNemabb/
AGTTba06mCJY93rgV4X4f03xhr39k2+kTJBo2naqzapDqFuokbaeChXqK99H+RQBk+J9Eh8
SeFdT0G4cpFf27wFx1UsMA/hXjngPU5b/AMPan4V1q4W08UeDoTYzw3SBorm2HKS4P8LAYz
2r3h87SB3rxP4mixs/i34JvNFt3fxPO7JdJFysunAfvfOHdRxigDt7t7efTfD1+1vBDbo6F
bNuBk9CuOPpV+6shP40sryG3jVraMm4uC4DsD0UjuKXVrmOP+yLq0WKWF5lVUZRyD3GemKe
32u68Yq8dtLbWtpGyySMoxPnsPagA0+O1gm1M6fbO96x3SfaCQ0hxwM9h6Vku1vJ4MuoYtK
jhumlMbW9zIPlmJ+9v/lWppIkludU1RbwXsjMY441Gwxhf4frWdH5dz4Lk/snTptTneY74p
5AHjkz1JPpQBY+zSadremXV9BDI7Qrb/bNx3o+OQe2PeoYYdPvvFxvzcXSXlgjRR20ybFUH
q6gA7wa6COzVoLN7tvOuIVHzYz83fp+VUpNOnXXpNVmvPOVYzFDCIwPLz156nPpQBlaesWq
NrVrDe3TWZcK82NjBu6qcAkVHf6HY3Gn2mneddW9rbkb0hcbpQP+eh9PWuglRt0UafJj0GP
wqjOFVmDrgZ5PrQBmT21xca5YTJbxpbWuR5iHLH0X1xTZ9OubeDWb24vre3muU3KoXMcIX1
XuTWrGNwCL94/MG9hTpVSZRHcRrN5nysrfdP1oAxzcJf3/AIbY3VvExTz/AJ02yvgc+X6D2
rTtJdviK+jls7eMTwebHcxriQqODn3FV7vSobu902RpkSDTpDKkCjksOnzdh7d6i09bCHxX
q0KlZJruBZpZ0mJdP9j/AGfoKALGnXF1J4Y1EyTXdzHHI6xXGzbKyHuB/niq99DZ2ej6LdW
clvLY28g/dTIXaUt3GCPmz9aNL1KQeHtVF5PP9mtZnghumUs5Qjr74JPPtVm9eTQfD2mnS3
gkggZA3nDmZW7q3ZqAJ7mwa88V2mqIwjjsIiZCp/eOCPun29qj8JQRt/amqQXQ8i+udywKM
LFjg8epqa4huF8XWk1jblIJYm+2yH7pXtz/AHqtaTprW97qGoSXSTteSAlF+7GoGMfWgBuj
WLWsepK1mIoJp2ZYic7h3P403Traa08LPBcWhbAci2B52/3PyqDRWha11Sa1S5ktXlYhXyW
Y99voM0Qxasvg6WOO2c3eG8uCSXa5XPALdjigCtLc2R8FRf2RdLo1vIPJVjHv8rnDDHQH3N
Sa9Ba6b4WgWGSaS5t9otHjJLSSHoeOue/tUMVxDeeAVh0XT8+bm3MZbiN84fJ7855q9qkc2
meEoES++ySWiRgP13kY+T8aAItWuLyPTNKE0jx6o8kZ8uDJDN/GPTFFtDdw+N7iKC6nmspI
g80MwzHG3byz6+oq7qVxcW8FhqCzGIeavmQ9d+7jH4VDI9/beLreK2kluLW5RmnjlbiADoy
/WgCtJHHqHjeGSCaAnTVbzij/AL0lv4WX+7TbFSbvXbZrBob6b95Jh9wmUrgYP8NSXVteP4
0s7u3s44bWGJjcXeV8yUnomKp6cbW4bXZtPt7h9UkbbPBevhsfw7f9igCismk3vhrSI45Z7
LTluPs80cIzmRTyrn0zWfq32a7+KWj6dqmniKbbJJEw+aKaALzt9D7Vqzw6dceHNFWO7m0e
wNwokiiHDNnlHP8Avd6g1yxt4fFlr9nvZn1a6mWYuelnbqMsP9lT3oA878X6nB4njnuNL0G
ceHbaxntZZ5o1FsoB4aIjo+/g1qeG9LuNP8Jpqeo6WbHV9V0p3nt92/ARQByOuRzisl9U02
2+Imu6LL9ol8Kvp89zax6dAzwzSH7+Bzvkye3FVPC2rSyS6rapqHnafpWjTW62oi27COVJb
cRvwcEYoA96sTnw/p5HAMEfy+ny0VHpLCTwppcm7Aa3jOPT5aKAMnWJgvxFs4P4m0ub+dam
omwmtdN06/m8vztrKnaYj+D8a5/Wk/4urBJ/Cuhzf+hVv39sb3T9IgjaBAZImPmjJ4HIX3o
AW4vLi38XWtgVhMNzF8m0fvIiOufan2Md1FdarcvawQCU4iUSZ8wAfeY9ueMU6S4hh8Vwxy
wRCaeB2SYHLbVOTxVaxsWV9ZkaDNjcndHAZM7jjk57AntQBF/Zws/CAhv4PthiJnaJH2gDd
k4PcCn3Jmm1jSJtPDlCS0rqeFj28K39KZNHcweCBBfQTmRE/eQWx+cJnpn2HWkSNJPEWntp
1nJHDFBmSYcBl2/Kp9TQBItsuoJqGltcwrFHKGkS1TYzg84Yf171tnbbIqKgK4CgdwKrabp
Njptu8dnapAryGSRQScsT1JPP9KsyyKpwFyaACSRWjwE5NRW/EmZBnnigkp8wO1vSnw7mfL
0AEga4V080oTwrr1T3FczqNnH4d0qOazvJ4JUuQ5O7cbl2ODvHcYrrVZAS1QyJHOctEpx90
kZw3rQBhuLCbxLdzveXEF5Ha7U3cxIMZLIO59ayYNaubDwhaao1tDAqTmNokjAM6lsB1A6E
9a25NLmbXP7RuroJaW8DRQqV5Vm+8ze1ZVtqEkukw3d1a292lrfGBX6B0DALKo9cmgC3bxf
Z/HV1LbW8/ly2wMzOTt3jkY96zrdXh8JarqjawtvLdTNcCaFciFgcBMevrWjpVxfDxZrVvH
cPeabFtK+YOYp+6L7Y5plrbGy0HVp4Lu2vp3le4aRh+6RgM7cdqAJdQT+1vBX+lQxG4ubdS
VmbaoY/dY/jzUF7p11pltpOs83t1pcAjlVTkyocbiPcdqtX0y654JyzRQLfwjJkOBFn+LP8
qdd3x0HT9Nhk23FuHjtJJpDliGGAw+tAGvbTQ3VtFd2soeKZdyOO6/41ZYuE+9mub8OiLTt
V1bw/JdKTHMbq2iH/ACzhbt+ea6MMAh2twOST2FAEUkcN1A9vPEskcgKurdCDXgup621v4i
8e+BLpdQt7Ow0+G5t9Sa088RxDkxsP4lz09q9/jZJYg8DrKp/iByD7VwWrfZLbTfGOoTXkt
vJCyvPKvLxxqucD1HtQBt+EH87wHos3mxSebbI4liG1Txnhew9u1cr8RIbu88SeFbe1k+zy
faBI0htvNjYDqhb+A+ldd4KvYtS8E6NeweZ5U1uJEMihSynoSB0J9K6N49wKZxu4ye1AHnn
w90+40zVNetbyUSSyT+bFslDoqEnhQOlej+qjtXlvwxuFuNc8WxQ6pHfx2d79mQGDy3Tkkg
nvVTxxrWq698S9F+GGgao9hHPC99rd3bN+9htwcLEG/gLk4z14oA7bxT408N+ENNbUNb1eG
2TdsVFHmySN/dVF5Jrz7w3b6/4j8b638StW0mXRNOTTfsOkQ3y4lCHl5XUfdB4wK6jw78Mf
h/4Z1iC603Rol1aFSyT3ErTTHP3mJYkk+9dDFq9ybO/+0Wge7sWKtCjDD5+7gn2oAz5JW07
RdFvIZ7S6tonQSOU3M+7jMfoc1oMk58URyIkyhISssh/1WOowP71ZsiXGn+E4Lm4FrmCb7S
Y35XaTwoxwW/rV95PP8R2jx284CQnzpW+4qt0U+poAbZ6Z5rahcXU6TrqPyMbdiAFAxx6Gt
LSdNs9IsU0+xi8uCPoCck55yT3NVNGjvIzeme1FpC058iIEHA9fxrYoANuc1Vvbi3tIDLcT
pbopHzu2BzVlmwPvYrmPGGv6HoGhPP4guTDa3ObdWEbOS5HAwoJoA2JufmA3IRkjrVGZXMX
zRhx2PcCvKPCvxe8OWnwp0yS8vLu71VI2QQpbSs8pErKq5K+mK9W3+bZ28i7lLoH2N95cjO
D70ARRv5ZT5iI+ck9c+lZU2pyWVwI9Ut0jt5pBHb3UfKBz0Vh2JqDxTF4mk8L33/CMTRway
oDWpkG5evPHc4zivNb7UL7xN4s8M6PqniS41bTxfK9zp9ppz27rIo3IZXP8AYUAe2bdxO1U
P8LcfxCoDbWdnb3UkdmscM4zdSxLl34xVwSnaWKDYfvDOfypY+V2q23PJFAGHDdTQeCHe8u
5LUFjGks0e9/KY4XKjv8AWrd68GnW2lLNaLfWUJSNJmflXPRtvcVLrE8UGg3kkl8LON08sy
uhZVzxkgVSlNlY6HociQ/b9Otin7/dtKdg4Hfk0AXLy2uIPGFhJp7ThJCz3ascxsu3gAf3s
1f0i3nSa+uXja1jnf8AdxA56fxfjVeaWVPFosftW63ubVmeEDHl4/iBHc5qPw7a3Nkl7bus
62SzYthcnc+3+I59KAJ9D1Fb6HULNJJCbKYwee38ffcPzqHS757/AEfUY5TNdQwO8AnX5Wn
Xvt9x0qPw3dMW1TR1SJTYTALNDHhG38/mO9Jbap9m8O3zX19FCbWVoDc20e5evBx680AR3c
GjxeBYRDYyy2yBPJjgyZA+eOnfPU1p61NNbaD9pe4SGW3RZH8zlWI6iq0Vhc6R4XSPTL7zJ
IMXDSzc+cDy2fTParOo3KS6Nb30tjFcwHZK6PzsUgHI9cUAV9Tmdk0m/a2t5Y/NQsr/AHlZ
hwy1LqeoSWOvWCrM0sdyfJa3VOc/38+gpmqz6Ymq6TLe2jMjPm3uBnZHIR8ue3IqzcXTw+J
LS2kW3ME0ZCf89A4/pigCjeGL/hL4U05ZEvETddOQ2wxen19KoQtD/amvaltnutQRFj+zsf
L2Q9tv1rTmvLi08Z21msnnW95EzSR94CnRh7Gs14bWW21PXpdVaQzp9m823j5iiDdNvrQBU
8TLY2XhzSrSLzHildTb2EXzPdSfeAJ9AeSay9dh0200G80G91Zz4g1KP7XdTW6ZYKD1J7IP
u4ro9A05brVZ9SnuUnjs/wDQ7OPHEKADLZ/vNXBeLdc+26nfatpOgT3mmQRPY393LIttGRG
247WPJI6Ad6AOSkk8QTXes/8ACLaPPpItoTaXl5CwW1hi2btybvm3n29asx6VomijU5tHiW
K9fwoZ73yY8I7seH3d3PenR+KbHxENM8cWFhqraJrl06Po/mYnk8pcfaI1Q9OMFehxWh4fj
tb/AMOa1rVvbXlm13Z3SqL2QMfKGPL2gcAAZyDzQB7L4dU/8InpMfcWcOf++KKt6Qu3SbRf
lOLeIbux+WigDkvEH7vxy8naPQZ/m/4Gtad5af2jpOi26z/Z3YxTLLnBOFGQtZniT/kaLhe
/9hTc/wDAhV++sZ9R8NaNbwxE3KeU6zKceSAOT+XFAGmHt5vEQ8yzKTiEiO4b7jIf4R71Qt
Le+jg12OS2aO1kdvskQPLfLyR6Amre63l8UbZI5Y7iCD90WbMciH7xA/vCqFkZ5dH1lTFeN
CZXNujcOw/2fbNAF2wgvj4UtLO+ufLvxCEmY8nP8Q/LFakMaxrDCrbljTCkdR9aj03zU0y2
S4/14jCvuGSW7g1a5LELHsIoAUhcFd5IPNQS7mTj7zc1IzfI2/pjk9hWNDrmk6k8C6fqcFx
5itJEIjkuoOCcjrg0AWm8xcyFSypyQoyeO31rirH4reGby+t7ZlvY5LlTLKXj2i1XfsUS5+
6SRwO9T+M9Q8Uw6ppGleGTaWR1ORo7jULzlbdVGVVV7u3avPLa+v8ASra6vviBJpVxLLeq1
7pv2Qx3M218ROpH3/XHIoA98L7ZSp4U42gdxTlfCkhTmmq8dxFHMq7UYBh6jI4FTKVYfeOR
0zQBHJtkgYSLuU8MuM5Fc/rCx2q6cF0xZrFZwHaM7RBk/K+O4BxXRKMhgTj6VTvNPtr7yvt
MXmCBgyqzfKTnjigDCsb+7k8calYRzNPYW8CtuKYEM5PKhu+RzVWOxvhaeJr8pBZw3JWSFD
grIEX52b/e6VpW1/K/i7U9MMiPbRwrPlFx5LHgo3qSKp2KtHoesrb2DparIzww3AK+YnVuv
brigC4GXWPByXFpZoBd2+2OFuFXPAz7DtVXU/O0ux0MakkOoRJNFDPuHO/osi+471LfXMOq
eA47rS7SZ1kVWtooxtZGB4GPQVNqbQQf2PqGq2PmvEyqZi3ywOwxkr35oAp6pJZ6T8QLHUm
kXzLq3+yzI3Xy93yvn2bj/gVdJfLt0263YK7GyG4UjHIJ7D3rm9d0ebXPEdhZXU1tHYQq0x
Rf9fIMY4PYZOfwFXvD91K0V1o2pzedeWQ2SMw4liOSje/Gc0AeS+HdauvB3gfVdW0PT5bL7
Rew+VDq98r2oDcMInBwB3xXpOhrBqXijWbqaOKQXFnbBkXmOUMpJbPccYrzjWLqF/CfiXSb
OTSrTSEIe2NxZfaImbOPmiHRT/eHfFd/4Ft1W+lljmUhNNtIGhgOYUYKSdvp16dqAO4s7aG
ztY7a1hWGCP5VRRwBVhucYP5UAjbSJ940AeK/HTU9V8M+GtHj8MSHSn8QavDY311YxAXDI+
R8n+0fXtWto3gTQ/hjZG80O4vZ9T1G4jW5ub1jPPef7LMegGTUH7RFjO3wmfxFZXMcF/4cv
IdWt/N+67xt9z8c11s2s3F14K0nxCLpbCWaGKdo3i3iRnUHZjqDnNAGhfRzz+JdPjitE2wA
vJP5mGC4+6B1Of6VBYvDZQ6qtzpZgMTmRhGTL9oRhx16n2pt9HJc+KtGmW3SFkQzSzGTaSu
PuY/i5I+lR2O2aTW476zvPOf78EsgYbP4dhGOtAGfdRzWvgmO9uYVi+xzfaktplxld3C4PQ
j0rbleV/EWnT2iXDRSw7plX/VhTyCffNZs0N4vhrT21e3tzHaybriG5G8kZ+XBz1HFbF1bX
L65pl5aBzGARNh8LsI4yKANoBSD8u00ihlbmmNkHgZHY+tSBsoKAI2wWA75qncKVV/3aTMu
TGr4ILY4+lWzgEFvu5qnNuWR26r2BOB+PtQB4HP428ceHPB99btdeEfDZsrjEkMk0xmtlaT
kLGwG8nPBXI5r2ZSZra2niYyPLHH8zDBdmA6ivGNQ1/xm5mtG0FfGXiMXh+z3FlYQva2Cbu
F88k5AHUEZB6V7VD9oS0hM9skVxsVpDG25d+OQv496AOM1y6sPGvhnxDpOh+IpdKutNmEM9
+p2i0kRtx+bptPTPauX8N63428SeLrT7DqWlyaXZSbrm7E4Ms0RXaYymPmXdghqd4j+G/iP
VtOuPCWg6lYWnhDVL8XmpzPuW7Klt0kAA6hj3rWh0vWpPiXZWum+HE8P+FfDto1ut2u0HUA
4AWNQOy4zz3oA9Eyu4xqQFI+Ut3Hanw/KS2CNvHNQbVjUPjoBg0qyurbDyTQBNcTR2lrLPN
Jsi2nJK7gc9sCseWG3Twpp7XEzXdrBMskrwMFVlLcHH90EjI9q2Li9jsdLmnkGQikLlcjJ9
h2rn5LKSHwtpumy6jEkVxLmadYSyuC24Kv9360AbTXU0HjGK1e4R4L2EgR7Bvj2jqT/AHTn
gUvhs6illeR3RY2/msLN52y7J2J/Go0ldfEypPZRBJYf3VyTlwR1X/69Lpcd5ba5qkSpK2m
nbJDvOfnI+ZVP92gC3ok0stvd211bww3kDlJFh4RiehH1qpYz2tz4ZuodNtobSUSSW7ROcA
SE4bJ7561Y0PyVhvfs8M0dw1wzSpOcsWxxz6HtVKztrK88I3FrZ6cvmeY6yQF8ss27n5vXP
NACXtlDpvg6z0nUftV3brtinnifDqPU+ozx9Ku65DZy6RDpcl39gguSsK7FJDL/AHc9qTUY
Vbw3Fp+qXnkyTKkLyhc7ueR7fWpNct7yfTYdMsYPM80qhkZv9Wq4OffigCvqcFkuqaJa3d8
1vBGf3Vvt+WV1GBub2FLcXMNr43s45LNGkvYWjS4HLoV5OR2Bz1p+vWF1qEmnWkE1tHHHMs
8ryf6z5f7o96lubizh8WWsc9lma5QrDcHkZHJX2oAjkvJLXxlFZSLE8V5CSsir88ZT+97VD
Da6hdWGqO81tam8fZA0OGVU/vH3NXftNuvix7SeyKSy2/7u4PIkUfeUVj21hPa+GdWt5LZ1
t2mdrOGJssB25HvQBV07fpk3iqHQIXurm0ijMcMnCPMIumf++a8l02S28SJ4pt7u11FdVsE
TVL27vz5Vk11HkhEj6FB0Pr3r2rwfdSapp+o3d1CEeW4aGRF7sqhW/PFeJ+Om1a48Kafa+R
ENA/tNrGSK1Yi6dN33CzcAj1NAHL6Z4mvW1+w8eWOm3NlLc2QVALVUggtwrB5YM9FVuSMAm
vTvClhpM3gB9W09ZopNT024e4WWQlpn4HnYP3Q34da4/wAWa0tnrz+LtNa+sdJtdKTSLS2e
zE66tOWwU8ofeVR1IxXXeHbGXw6us6TNJ9skurBr4zKNscKMBth2dY8dhQB7Ppa/8SezTC8
QR8eny0U/T2A0e0fbyYU4H+7RQBxXiV/+Kuu4f+oFL/6FV+5DpbeHmt/tBuiEQGHO3Zt+Yv
2qlrke/wCJCL/C+jTKw9ea2L6aWz0rSmt7po5V8tfK4/ejHIoAmjNi/iqRmkcXdvb7FhbhQ
hP3ge/vWfp9xt0/Xt0txJYxO3lSEHI45C9+tXntg3ib7UblS9vblY7YfeUMeWPqKp2+oS/2
Bq073n7q1dxBdsowePTvg8UAa+nzzLpdmbxhFIyAFT1B7H61ejb5ivmZzxzXL38NzqfhHT5
ZIA2oP5b7nk2bG/vf/WrpVZlEYKbpMAN9cc0AE3CNENjhgVKseD7GvEtc09dF+KcFp4XsvE
KTpp5Ei2Kxm2tYmbcfLDEZbPUDmvbXXaOiDPY8g1j6tb6bcqU1JbcGMceZLscD2I5xQBxdr
rgh0mx1m41KPWvDk9yLdpLmMRz2ku7aMDv83B71gv4qu9Vu7iLUPFnh20vdL1ARTMbQv5K7
vlVWPViOvpWnq3hnSr2HRtZ0i6juPC2lTfaBpUUixRSyg8yNIThiD2PeuW03xtp2r6rdWS+
OLbMt5uS2Ghb/AChu5UyAYJ/2qAPoBNjbWAydv3hxn3qTqOKrxrs2szZGMKw6GrGdq9snpQ
AuNzNt6d6FbDAdun0oQBeO57U5gIwcDcepAPNAFOOOKK4maKGNZZfv4X5mx6muZtPtV14e1
hprO7ntmnbyoJn2yGMdfoM1si4vT4guNOnhSO0mi3W8yH5ie+fTFYlnqz3Gh6rHqUsr2dtc
G3F1Eh3Sp6j6etAF3V7mKLwUbyzaW3Ty0MCQfeyDwn59aZrjebplhdapaqbVGjku03HKPxj
64NW9QuIdP8JvNYXSxokK+Q7LvDDt+JqtqCWt7o2m3Os2syAOkk8SNgKT3f2z2oAsatBdTe
JdHnt7q3tbeMlpHcfvJs9Ix9Tiucnlks/iFLcSTNFYwMsbTtwo3j/Vk9CARxXQ+IreS+udN
06OaGFnmEvmOCThecL6VBLN9u8QarpU6vfaf9mDyQNFhUfsFbuaAMfxX4A1G8QS+BtXi8L6
hPcK97ciASfaIh/Bg8Cus0PQbPQrIwWqnfId8sxHzSv3J/wqh4O1GO70qazE0ks1nJ5bCX7
yDsp+ldSDxQA1e+QBXP8Airxf4d8F6OdY8SatDp1pnCs/LSH0QdSfpW5LjbuZSV6kjsK8L+
HeiWvxP8S6p8UfFlqb0W99LY6PYTAtDaxRttL7OhcnvQBm+LPE+rfGaLT/AA94b8L6hYeGY
72K+vtc1SPyYmijbdtRDySa9l17U4rPSrDUbe6tmtPMQeW6giYHgBPf6U+x1Nnudas53gmh
sT8rBQEVcfcbHHFYwjutH8FW1yb60naO586PcoZJAzfKie+D2oA39Ttrm8u9NWCOAIrea8k
rYdF44A6n/wCtVZhaLda3DPFJJOYt7CWb76fw4P8ACKmvxeXeo6Y9pAYpkYSyzsuVWPHzJm
hYtPh1PVIzZu9zLHvb5t5mj54GeB9KAMPUlurfwto9/qZtp0tpleSGf59wY4XaQfvDtnitl
WEXjFUgjm2zQB5i2fLHpz0zjtWV9nuLXwrZy6uYI3guC8cV2oI2E/Knpux0rslIlt45dhAY
BvmGCKAELeWoVm/TAqVgSA3GMUkioy9CRUasQhXOfQUAI8ik7SPwrlL/AMVLa/ELTfBsWlX
V5cXds95LcpgRW0YOPmz1ye1dMXXO0nB9Kwda0ee4u4NU0udbTWLdSkUrR70dT/C/crx2NA
Hzq2vzaLYa1Yaf8QZdH0VL+VlW08LzbISHyy+cnDN7k96950bxRo3iTTorjTbxpzFCpkjmR
ophkcMUPIB61yHivQPiFqnh268N2LeHvDWl37E6nfxvI8nP3jFFgBM+pJxUury2uieMfh1p
Wizrc3bZtZW3hpJrZUwXfHVeOpoA6zVNUstB0a51XUpfItrf5mc8n06d6x7Dxzot/qlhY2L
3sqXuf3v2V0WA4yC2RgA1q+J5GTwZqqx/aY2SE+X9ljWWQZPBRT19a5TwfpGvSxaLql18Q9
auLWCQ/wCg31rHE9ycfdbbk4FAHoKZMBZVLKD8wNK0gLFo23KOeByo705leKNmRgWc5ZegF
RrJFBfxwswJkGY41OGJA5+tAFe61jTY9DuNSgvFaDmEskRlKEjGWVeaij02xGiaLpc+ptJE
rrIuT80+ORx2HPSsizmRbHxDcS6h5c08m2Zba3Ia0TGANvckc5rTureN7XQdPsbq2ihGxln
nbMpQDgJ6k0AXXaxTxiVmsp1u5YClvM3MZUdVGOhpnhq3uLK0u1uLea1tpZi9rbzvvaNR3/
8ArVE0lvdeMALqeeNrVGkhtDGVWXPWRW6s3tT/AA408Ol3T3X2kWouWNqbw4k2+564+tAFn
w9brNBfahJq39oT3rFGdF8vZt4C47YrOtZtLtPCuo2Sx3EJ0+Ui4W3JeUyE8NkdSTV3Q9Mu
4otWvLgIkuoTGRYInyo7YB7ZqDS7e00/wnexyR/2ZKjMbh2bed+cq2e9AFi8e+u/CdlbzNB
FeXkapuuDgKeoP+9jtS66v2f+ykVbqbUI5EWNrZWIx/EX7AVRvJ7zWvAsBjs5bm7nZVRj8h
yDxKc9BitHXNSfRYNN1Ce4bAkS3eFWGJy3BI78GgCXWrS+u9a02XT4gJLaXdJcE8CPuuO+a
nlNk3imL7UZTcBf9GDjEY9dp/vVT1S8+x+KNOjtZmea4JSW1HIEf9/2q1e29vfeIbFWvQGs
gZvs44Lk8bs0AOW60m88QOqys9/ZIT5J4wD1KjvWPHcanb+HL2/sIzp8cFw0ypeD70Y6j2z
VpoDqPie7nlurT7JbweVthbE+5uu89sdsVmafc3k/hkG7sX1DT4btlUykpK0K/dc56jP5ig
DNurq+uPCOry+F7mWzD3cckkigb0DcybM981x0y2MNz4w03RoZ3uZtkuqR6hOcWyY/1i5G3
e3sa9Rt7My+Ar6ONUmmuUmfEfA3Hp+IryCbUPDdl4a8L+Fm1CHXbmScXGpR3UjQhFU4Mkrf
eGw8KvegDNmsbbRfD/imTT9Y1Sz+xG3vNEi3KJ7KBxhzCrfeYnPHetLwXOY/CfiGH7LqIuB
by3El5q4P2vUQcYlcdEx0C0njrSW1C+8VLdtNJfag0CaPHIpT7LFHg/aFIBDBeuDXVz6xp9
94MvrO31Y61eWekyRz37qEebA5YjjjPSgD1XQ2LeHtOY9TbRn/AMdoqHw4zN4S0lsZJtIs/
wDfIooA5rXBF/wsKzmZ/k/suYFV6kVoatenTbLSbtGQjzI4ljlGWdSMZX0NZ3iYBfEiXXmF
PK0qf7oz2q1qF+un6XoupeSl1CPJjxJ95dyjDKaANL7LGfE8l600Ykit/LSIffI7lvaqVhd
+fo+pxpNGIbeRlS4KfK469PTPerh0+Y+Kf7QmePyLe3aNAG3MxY9WFUo7yW5sNUs5rezaax
YsEj4jZcZ59DQAy+upNW8JwTRwxSS3m3yUZ/Ly443D+eK6WBZfswSSQFkQKcf3sc1z+oWre
IPBduunwJG1wEeBt237Mc/eH0wa6GBPJhTfI0jhVQuR94gcmgBGH7v51LDvivL/ABte+DV8
awW+oT28XiGWxZYor5X+zSRE/wATLwpz3r0648xkkWJ1E20lQemccZ9q8Y1HUtW1jS9M8Ea
pb2Gpa5eyTSao18jxxWcS5Jzt5OR0PSgCWa31O1+DVpp2lw6HqkFzdsl1IkDNaW0JbLHYPm
bHrVnw18O42022utF8ZfY7WOTcF0mFUik7kHdXTfD6+t7z4e26abpEGnQwtNZwW0eXhJQnD
KT95GPOTXIQeOPFWiWelabrPhULrs10Unt7KEiEKXwDnpjbzmgD2Hcq4B+bkDOMZOOv1p69
eu7PTFR7F3yKgO7HKdgfapB8xVVXaRQBYwvByNw7VQu723tTHJdXCwiSQRgscbmJ4FWTjaQ
cE+9c/wCLZJDpsNt51tbi4mWJ5Zoi/lKTjIPZvSgCewh0/wDtzULuKaeS9kPlyCZjtQeie3
vVDTJ5byx1izglREtJWhiumTCspGTx3x61d0+0sV1zU7qG+e6uESO1eIH/AFKqMhT6k9c1D
plwzaVf2zJ/aL27tF8i7FlzyF98dM0AF4q6X4KAi1GJBaRhvtM65ViDnp6VJqn2a907TZtS
knWCUo7rF90sRn5v9mq+2507wQ/2vyJbiANL5M3KgdQn1A4FT39wt7pumiSaXT4b9kyCnI4
BCH+7QBNqtv8Aa9Z0u3F9HBGjeb5Z4eTHZT6VXi1eWbxHe2tmk0qR25Z3CgCOToFB6EmpNY
Vpdd0e1W9t7dFk8wq4zLJt/hU/zqSPVWHiy40ZXEmbdbj5V/1BzjDEeuc0Ac14U+y+H5Zbr
E8drqtwTcLcLte3uO4Y+hr0UMrDdkHvx3Fcv4ct7aTS77TLhRK6XDrO7SeZ5hPOQT/L2qDR
tYs9K8MX97qN4E0zSpJUNzJxtReufpQBy3xW8ceJtH1TQvA/guwgfX/EnmRw3V222K2VVyz
e5x0FXPAnhy4+GPh/RPC7amdU+0O7zuww7TMdzMP9nJri/A5/4Wb8bdT8c3638+g6Gif8I5
JJGY4G3j944BGWb39K9fC2Y8VE3Fg8V80P7m6Jz5i9wB2NAEMkws9S1DS7O2tjdTwtcwpsI
B7HfVAzfYvB0Utv89xbygtCYs5kzzGB29q01eOHVdWljsXa+ijQh0O53U5wo/KsgXFhYaTZ
PZ3FyLu8uTMqkFy8ucMremKAOgkmC6np8/kyx3NyoEkfUKMcg/TNDaPaxz3t7Kk15JLGY2j
c5ynXaPrWsgLYbCj/AGupFSrxn5ifc0Ac14e0+6bRRFqth5K+cXht5nEhhTsCf84ro8DBXt
TmpP8AgOaAELfJjGaquxB3bG3dOlTydvlIquyhm+YlQOeaAGSL8uZMBqq3M/lo37wAKhZzj
OFH9aml5jJVuO9Zt1qlhZYt7nUrSGWRW2wySKrv9Mnnp6UAcrD8RfCd9ocmr28sy2ro4/0u
IxCdUOGKb+Hxz0NXNG0Pwm0qeKNB0y0V9ShWRLtUPmuhH8JJ+UewrxHxBb2/ibTJ9S1T4U6
LbrZ3LJarc+IlSC3YN/rJodwxnrgDJ719Caam/RLEbrXIt48/Y/8AUg7f+Wf+x6UAZPi2WG
38EakX0OfWInjwbGBykkuT2Yc8e1ec6DdeBbT4k+HdK0Pw7qK30iFi32mSRbT5fvNnKle2c
11nxHg8cLDDJ4b1DRrW2jkgkU3W7zml3gbVxxhs4qfw/ceKr7XIjc3/AIc+yWryR6hHpoy0
n+ye4IPUUAdiszLHsTDk53MfWse+xea5plvG0AuYpPNDy5DBB1VCOpPpWrvCgDbtHSq99pt
rdXOm3bSSeZZTGaONTwz445/pQBmCSP7FruoT3knnSgRTRwRYeJCeMDqeD1pb60t7u30HSd
M2ywo0c8dw75ZI0649WNOgEWdT1S6luJZ7hDDcIU+eBQCQqr39c0TQxSWGjWOjXkNqLfbcR
5fc/kg5bA755oA2mWyPipbiYzte+UVhRuEVe+PU03TJpm1DV7N5GuYIGV43mHAyOU/Cql1Z
3Nz4otrsXEMNjZAyrGrZmkLDp7KOtTabNcPqN7a/bjdJAVkR9m0xkjlfegB+gWrWen3s8LR
yC6neSGGN8iM9MZ9aZpo8vwxLHp8Xl3UUjmVL1txV+pBPel8Pxv8AY9ReKaJVnuHdI4v+WJ
24P/Aieaq6eumReEruO5ee4SN2S9DNmTeD8yk/QigCW+uzqXgyK8+xzmeRN0cdpyUkDYGCO
2auX121pBpd3qFvDJF8iSs/LxyHABX15puuBrbRBb2Pn26wbDCtsNxbb0XH93tmpb6fTJrv
Sl1a0dppCDC7ISkcuPun0P1oAm1e+bT7q2uGSJonkFu6uAH+bgFT3omS8bxJa+TZ7YIlYPc
E8sP7oqtqUsMPiTTPtlpDPHPIYo5D9+OTGfy4pbOS5k8WzyQR3KWgjKzmXiMydtv4UAPgsZ
z4hvr2fyoLYR+VGIzktnqz+/pWLDcx3WjX8Ws3FxNYWd2EhuBGUL44wQP4Qa0dIs79fGWr6
hJFDBYyKqDy5d/nt13EfwnFNmvY9R069064uotOFtMIrhgAVKtyvPuO/rQBNot9Z2Phq6aR
vsxspJPtI+9tYckj27ivJ9SstPXS01S80oXf/CR3ALvBH5s7yg5gl2jkRdNwr0W+stR0zxO
n9jWKX9lf25F5BMcAeWuFO7pk5waw5vDvhLxpf27CS60W9jjaCW2t3MTHH8IbpwaAOd1D/h
NNB8XaNqGv3GkX99qNu9lE0jGJLCZh8saqudwYd/Wq3hHRpJ/AOqa1qlgkGtzRXVhd3QXYL
hEYkNjtzxz1rU1abWtM1SxuR4Tu5NRgia0a7lw9tCiZMUpB6txjPqaTw68914Y1LVtes7rT
dd1O0unms7qT5jEuNr7BwAeooA9c0NTH4a01dw4t4x7fdoqSxXboVioHSJOP+A0UAcn4n2S
+JHtAwEkmk3BHsMAf1FTzvFY6F4furmxWeKBYEIzkqSoGQO+Ko+JJIW+INvanh20O6cn/AG
QyDNbF09rb6foct9amSGIx/vN3ywttwufbNAFlrWZPFMmoIYhaCAxMFbLSP6Ee1V4FZrbWb
RdMt3kSTd5Ub484MM/N6H2qxDaTL4nvJPJIsZIVzJnIaXPYdsCorKHT2g1W1s450lMhFwp/
1jEjgg+hHSgBupTpceCzNYqELxgQru2LGScDPsp5/Crk15d2FvYCWMXfmFIZpUbGCf4hnqM
1Rlnt7nwW8dgLdIJIvJj8/opJ2kN7g1aaa10fTtPtr1ZJkiaOEOEyFOOCfQe9AGtMA37ssW
44HTPtmqckUDrIqxI8hXaxdQTIp/hY1akkRcq3J64B5/Csu11OKa+ubDLQSw4BVx95f7y+o
7UAZ2tTa1odnZN4d0Wxltw224EtwII7aHruHvXkWkyW0llfa59ni1i2ur4TKJdZwbeTdtdM
f3R1Fe5v9h1XTZ0khW5tZF8mWNuVf1Uisu18F+DrC3S0h8N6fb24PmYMY27zz/OgDoYTxnn
GAQDz29e9Sp8wLZqBWZUwOhzwf4QOwNWFdVTPTP6UAIQxYbcjFYviLT9Q1bTxYWU8MEcrgT
yOCX2g5+UetbvbNDBcBs7SCO1AHOwWJfxddarDNHHCsH2eRYuWlY4JZx2IxUdjqqTvrGmzW
4U2OCwt+jI65BH+16ipNJhuP+Em1a6GmS6fFKqL5sjDE7jowH04NT6UlhaxambS0NrN5zSX
CA5ZmPf8e1AGZHJNF4KeTULMyR277vKuGw3kg/KT71oa5FDfaVbCS8+yWUskbM23kdCq+1U
oI7h/AKXGqWrSywxtJJHK2CVUk/N6nFWdYe31TwnCqXkdnHfLGEeVchc4Ix79qAHeI4mufs
FpA0MEsk6iOeVsMhXk7PcqDThqYPi6fSEWOXdbCV5Ej/1Rzja577gePoaNZtbidtNsreG3l
McyTNJM/wAy7MZZV9abNdS2vi+3tRN59vfRMrxiMZiK87sjsc4oAg0dbW60DUdNVVtJYpni
na0BX5+u5T64xXI+I/Ai+IfBa/2xfavFaEMb6wtZhH9rj6ZfPQ45OK7qwurOO31OztbTZ9i
cq0cJyXyM5B9Tms9bfU7rwTMuqxzK+WcQQuPMaLOQrH1xQA23lttJs/DGm6HLLJblEhhhKl
1aAL95j2IHetJ2sz4xVbiB0u/s7fZpGf5XXjeAPUcVU1DWo9KGhXFpOGsbuSO2WBcEkNwGB
9B3q1Kll/wmkbXSzC6+zMLZjzGV48wKPXgZoAq6aI7G11qcPfPdLKWkEo3yBQPl2eq9cfjW
l4fs7K20S3W1ZpkLNL5ko+cOSd2fQ5qCxWae/wBTkjvGW7ZVRI5EwIlBOPrmreh6bJpmntB
LcG5leV5ZJOgLMxJAHYc0AaiAKuB/Kn01aWgBajZtppxPHFVZGBb734UAPkYOgw3Q1BKq/e
ZuPanuW8o7SF9qrZLcO1ADdycgEgEd+ma8X1zVPB2m/Hi4sfGH2CKxj0ZLy2n1CLcEnMu35
Tg8bc17NJkjG3FcnrGgyDxKviqx0+HUrxLJrGS0mZUEkZcOMMQQCCP1oA4+6uv2f9WY2pbw
ncSTtkKAqGRuxzx+Nd5eXVn4b8MSXlvaoNLsrQMsdp8wESjOF9hWN4Y0GaXRLpvGfh7SEub
m5eSOyjt43W1h42oGxycDqO5NdBa6fYWkc6WtlHFBMcSQZJj6Y6HpkdaAMTxlNpM3gSW81W
3nmsY1hvI/JTdLG+QVkUd8ZrivDkPhbR/F3hqzsPEs8km26RbLygJprmb948s2O2CMVN4h8
V3Pg24/sfQ9H13ULZMxx276c08KD0En9z2NZPgOXxxqPjMapN8KdA0e1kcx3GqrcZuUXHQL
n5T7UAe0pu29QwHfFCueu5mYHAxxj6UP8wRlUrkfdNTFcpuCc4x9PegDJmsbPT9IuofPnSK
4bdJOp3SsT1bJ6YHHHakayhV9Eg082qw20ocFjh/Lwdu09TnqR0q3eLeTWrxW0wtpWUqshj
3cdDj3qleae0UmkQWlmssllIHE8j7fLQD5v97Pp2oAtxrPc+JoXNuscNpEQ0nG6Yt0wo7fW
m6TqFxJrOradMyzJZMrRzLwrKwzsI9RTpre5l8SxT21u9vbpAY5ZwQDNu+6oHtTdFaQxX1v
9qivFtZCBcKm0u2OVPqc8UAJoqXpsr/UrmFC923mpa27bgqrxkH+90qpDa28fhK5Gkus8uq
SuZJbxthMx+U59xjGParXhmMDTryWC6X9/O7sltyLcjgqM9+9Vlt7O98DyW2lut35shZZb1
tgMxbJY+jA54oA0NUEmk+EMnVDZT2UCfvifl+RQCPo39al1CyutYk08faRBY/Jc3EacySHg
qvsM96Z4hl+w+F1vLxYLyK08qS4EwyrKD8zfXvUl4JJ/E2lzWdpK2wHzLs/LGYSPu+5z0oA
dfxW8Pi2wvZ7OVpJkaGO4L5SB+oG3sTzzUkMijxa4t7p5RNEWlhJyqFfu49Cc1WvIFvvGFh
FdXM0aWkZu4YAvyO4+XJbuRnpT7LUG/4Sy90aV1uCIRcrIiAFMnlCR34oAj0/TJ/+Er1TUR
HHDZzQiFY0kz5755c46HtWetnbweFbux07T7e1uZ7j7PPHdSbl3HgEnv8AKRitDRre4tdU1
5YIpoLN5QYBN0MhX5ivoM1m/wBnXWoeFdU0q1sVg1Gadkn86TcEc8GUH3ABFAD7/XNL0HxD
oOk3WsJFcGPy5FuJgqsgXG4+jZHFV9Us7G+0e9lXWLS9umuPtEa2jqHC9Nq4Oc+9ReGtB0D
xNpWq3up2EGqw3l5KI5biLLFFCoeTyPmU1z/ijw18H7GW0h1C3TTDpsQdrqxnaP7ImcAuyn
ufrQB1E9rrGj3dhoEUiatpV9HIJItQYl4QF4G/uPrXMS6ZJoV7qce6xS2Gi3OyKO4aeaIAf
3m/gz0UdKzLbxHoLaZaXekWt1rWitI8MOoajdMTdsCciIDljweTxiqiarb6/wCH7nxLYw2g
W+0e7KLAux4o/MChGzyWGDmgD3jTznRbIscfuY//AEEUUzTgz6Bp+Bz5Ef8A6CKKAOL8QRq
3xItpW/6AFyn5uh/pW/qEGm3ejafY6hcPHBMY1/3yBlVJ9KxPEiiDxit0Wx5Wizrgd+R/hW
reIlzpmk2ct4IFmMTKxTJfaAwUehNAE0Nu1v4wl+ypMEuYC829iY1bPGB2JptjNZ+Rqt9bX
skkjMwnYjDRFeMY+nSmQNdSeOLpYZJmtVt83SkfJ5mfk2n1x1qtp/kjTNc1hLyQyzyHzj5W
DFt4wF74FAFt7Wxh8JmztZYVtpkwjynHLn7x/wBrJ496taikUenWdrdefLCrojPGe4xgt7G
ql3HBB4SSFXiuVdUjjaYhQxY/ePvVy8EYsrSxvpZI/M2IGT7pYep9DQBV1wSzappcVnC/2p
JhI8yH5IkxyG+vSordR/wlt7LPIwuUhVIUGNqw5zkfiKs3FtcTeMNPkRlhiijkaTLANKOgX
HoOuah0/wCxzaxqCtayw3qNjdJ0aP8AhK/7Oc0AQ6CNi6xqNvcreXF1KZPJXhY2UYC4PQnr
Via5t9Y8IPc3FrL5ckJdoM4YOOw/Gqml2Mot9a1CRob66vSdy2rbR8vAXnocVZT7D/wiWVt
ZTbeWUe2Vssrdxn60ASWupSWOm6Wl9bsqSKEkkJGICfu7vrWyJIJZTEkyGRBuZAeQPpXJ31
m9xo+kafrEjpaO6rOqjIyDlMt27c1qXNj5ninT7uCSKFoVY3BBw8gIwqkdx70Ab7/KF2nk9
KNu5SCPnFVI7uGe9mtVYrJB95SDVracA55PWgBFDbZNy57Y9ap6fpqWM9zL50lxLcvuZ5Ow
HRfpWjnaAAM0oJz0xQBU1Kyi1CwksbgN5Mw2uUOOKo6tpJ1TSI9MgkFtEGQN8uSEU9B+Qra
IyKTb6UAcvr1jeX2qaTHYQGB4JFkkvD/BGD80f/AhV2S4EPiNY3niEV1FlE2fMGU/MSfcEf
lW0y8jauB3qt9ht/tMlz5O6VxgluRg9cUAc9oL2Xl6vYw+WYYJT5k0P3Zty5+9nr2pUhuYP
BEkMzzR4QgNCfMkEZPAz9K2JNPFrpE9ppVlbKNpCQMNsbE+uKqWei3C6BbadcXDQMmfM+zt
8pB6rzzigDKjhtdN1bQbKwuVlgEJSO3dAWVMZ8zPatBobZfGkc1ws3meQwtSzZj6fNtHr61
tRWcMPl+XCgMS7UbqVHpmqA0RW8RHWJLiaR0QrDCx/dxE9SB6mgB1hplzb6jd31zeGd7jAV
duAijoK1UXYuOtC7urZzS0ALTWpGcAVF5nWgBzMFBqnucuTj5D3qWRn2/Ke9QNIynbuHFAD
0/d5c8AnAzTHDZLOQfpSysWROcgHJpju27LH92envQBC5LNjtTDGQcb8qetSSbA+F4FRnBH
WgCJgn/AvemKq7xvP3iFLL2H+f0p5wrHhWJ9ahRhHIWZRuAOAfu8igDya18H614gm1K48Y/
EPWrLUbeaTGm6ddC2tUiGTH16ggctmn+A/h/8P7yGw8b6MusSXkzMwebUXZGYHacr0YZHXv
Xe6roekeI4Gtda0yK+g27QshK4HXGVIOM9qv2dpa6fYQWVlbRWttCoSGGIYWNR0AFAF2IbV
2nkDPPpTY5MYg3ZyeT6U5DvkKqduOp9acSsXKLy3X2oADvVnCs5HcdhWJq9qZL/AEp7e1kl
u/OVkuYzgQp/Fvyec1tYddoVgVanMyhdox8p59TQBQEVy/iiae3jaK3W1xPkEq7k/IV9x3p
2i3Cypc2a20MUtpIQzWw/dSPjPHv60nmX6+JFChmsZYS0vy8RN0Ur6k0zSrsBb3TY4U+1WE
m1o4eFfPIkH+0elAFDSJXtdB1rXJGdr+4kLzRwJhbdlG1V298Dk+tLc262vgcwxWUuuTag3
mq0S7QZHO7fj+EA1Z0udv7B1LUohO0ssju8bL8yP0Ix3xT7i+g03wfb3MFzM4Xa0fl5Ekxz
yMfXtQBLq1vZPpenWevQNNC0kYkZSdgkA4DDuDjFSyTyW/i+20+OaWVLuF2lgJykOPukelN
1byNQe00m6S4t47plkDx8qzj5thPY1LNqn2bxha2EiQt9uQmNoxmVSvY+1AE6W5l8TfanvE
kSyjKLCPvAtyWP9Kr6dNCmt6lYLpi2sm8SmVGyJ1PQnuD7VDp22/8AF9/qcUirHDCLVoOjE
5+82e1S6JcW893qsbWf2TUFkC3Sb9xPowPoRQAzQmmXUdcW389tKBVrcvnO7Hzhc9s1VaWz
t/BVzrGl3lw7GQ3TTYJeRweVI/Sr2k6lG1jqjC/a5gtJiFuHG4Y/DriqVxHdaR4YS/0zVjd
AS+ayrECs+5vuj0oAk0y2s3h13TVkNraSrukCvtNsZE3OB6dSa8C8TX2kWvhvXfDdwumXzW
Tww6XLa5ee6AbG6c/xoB96ve7O1judY8TaTcQ83uyRm7+Wy4P5V5hrXhXxCXstJj0O3t9Zs
5pI7LW/swdXtmOAmB0JBOc96AGQ+FtY8A+HtL1GxuoV/su2RZ5503W0SyHc32ePuckBc1Lp
Ok+HLfwl4j1LSWkS+u7J5b+GUkNG7yA5C/wA+i8Vra7pnibw14Lj8O6kX1PQI5o0lvjJtlM
LH5lKjsp6H0p17d6fqGv+IDp+lzfYU0NIIb0SZju1Vxwo68etAHr2nDGi2W0/8sU/9Boos3
C6PaFYTjy0+XPT5aKAOG8YSSwa/K0UbTPFos5AAzuNPt7yw1/TdGsrHWbdZgIZphvHmptHR
V+vGKz/AB68yeJtIOky6qmsG2kVU0+3SYCL+LcHIFcnpepOt6th4m0W9s7uDUfL0/V20+OE
limQrhTjmgD1b7ZeL49FihWaymtjO6gYMTg4HI65pbO38/SdWjTUY5JLh33zL92I+hHsKg0
HxJpV3o8F7c6jbG8eM+YTIqsSD0xUejyW8dtqst3dWDz30jP5EMo2hSMKD7+poA0dRtQPDY
sooYLpTEsaeY+1T/tZ+vNQarZ3Euh2GnefbJIzIrPKx/hIPy+9RxGOHwf9guGjvrhUKmCCQ
A8ngZPpUOoKt14Wt9Ol1S3guRs/eySYMeDn88cUAX9Yt57q90/7EUS4jlEkkjNtZIwORjqc
1Ha26DxTfXUt2LidYlSKGNdphi9Ce/NZ2t6hp732mTadqFu94kyq8wmHEQxu3c1oQ31o3iG
a9bWLF4WjEcKRyDcR33HvQA2zjuLbSdVuZjHDJM7uq2WGMYHf3an2ItYfCMYtRLqELxtz0a
Zj13e+araXeW0dzrb6esaEPtjjlkAV3xyQfSq6x6dD4VmtdUvoXmfdNItvJ9x+wXFAEt1br
H4SstG1GY20k21OVLFADkKT6+9XpLLd4vsJoY4kWG3IkkaT9446Bcd/XNZ013Hd+FILW61i
zjumKNNJJIMhQc/nxU97fWN3q2lTWF1bPJExEk/mD5YsdD65NAF8TTNq2o3ENysskUO1bZk
24x3z3q/plz9tsYLoLs3Jygzw3eqEn2KbV5L2S/tjbvCYVUPgnPXNW4rzSrWGO3hu7dFQbQ
PM7UAaWSOlKrMT0rNOtaWjEPqEAx1+eqkvi/wvA+2bXLVD6b6AOgoFYKeL/DL8prVuwxn71
TJ4n0GSAzJqUbR5xuGaANg0VhHxboG7aL4sf9mNj/SnN4o0dVDedMQf7sDn+lAG3RWQviLT
XGU+0N9Ld/8ACpF1q2c4SC7Y/wDXBh/SgDTpKzG1eLAxZ3bc9BGf60n9s7vuWFzkdcgD+tA
GpkUjMoHJrI/tmYH/AJB8h+siDH61HNrkqrn+zpG/3Z4+P1oA1m74OfpULdawm8Qy7Sw0eV
v+3qEfzaqj+K7uPOfDxA9TqFuP/Z6AOmzu+Xt61E6KV5PIrlv+EuumcFdBJHqNTt+Pw31G/
i66zgaJk++oRcfkaAOqKqNoaQAfWmSYXLZzjsOa51fEBbDtaQocfde9Tr+dOOv8FsWMKkct
JfJ19KAN1/mCseQR0zUZYAZLDFcvP4uMLBI7TS5VA5c6tGmaoSeNS7Y+x6Y3oqa1CST+IoA
7SQYIY8Z6VD8pbDH5vSsKLxG00Efl2EUjZ5VdQgYL+O6pxrH70b4VjJ+8PtcRAH4GgDTIaI
ZVScn0owN4UnCgZyax5PEUa3YjNvG59rlP8agPifDup0h5iW2hUuY+P1oA6NQEUKe/II70g
DeZ1+9+tZH/AAkB8sLJbG0Q9nnTI/WhtXiE0cy25kQDtKhz+tAG2qbQ5K7lA+XHXNJH5bfM
YT0ycnmsZdZTyhLHp13IvdYlVyPyNQNM95rFje2sN5arEWFwjwt++T+7/XIoAu2ovP8AhK5
ru3Zxp5h2OWkDAy5+XYB0x71Y0o2Vumo2+mW/kXkUwacMdxkc9GY+lZLTRaTrd3ffZ7mG1u
ogAsMTbzJnmT2NS6PcaXaCX7Haai0kzebPPcKWkkPYE+1AE+kSR2uhX8kesPJOLhxcXUi48
mY9fl9B0q1Ekmg+HbOQLHqCwuZJp5MZ2scmRPz6VTsf7O0qzuolW8uHuJGlmaWLfvY+3oKg
s9S0y00a30/VJ5rtOQW+yPnrwMY6CgDor62tr650+RrwwrHN5scatj7Q2OPxqj59n/wnhs5
baAXVzbmWKdFzIFX7yH0/rWL4hvINZs7WDTdQFmUuFd7loHV4Np/5ZjHU9K1/tfhq11K41S
Ntt9cALJO0blivtxxQBctbe+bxRdajcCKG0WIW8axvu8z/AGmHbHvVjTbXTom1C709vOnnf
EkjnJLDoD6CudtfEem2uu6jfXV6bayulURq24guOrYxwDU2j+ItBX7c765a753L4hRlEfpj
I5oA2dO1CF7C6t5IbayktHMU0YOIg3bt0NZ9xPN4X0XTmiWK6tvPxOEI+6542Dvg1FZaj4Y
tbC8iivv7RacmSRZR/rW7D2qPSm0j+ydPj1nb9otJGmhhG5vIyeBkfexQBf0q6Gp+OtXvIF
P2eziS0D4wJGB3N9cV1DR5Rl3HB7ZrhfD3iTTLeHUEv5zagX8ggBjYFkIGG6detbTeMvDa9
dSP/fpv8KANDVL20sdJuLm+TfaxJ84cZ3j0xXBa9dtcxahfw6ZNZWcGmeWpnVYsFmBAUfSo
fEniK0mvNQ1jS0TUPsNkgWK5RxCztIACcjBxnNcvDp2uWXg3WPEV9Ho2r/Zb+VnjntXLy4c
DarbsAenpigD3SzXGm23/AFzT/wBBop8WJrKFmQqGVW2qfu5HSigDC1nw3PqWsW2q2mrz2E
9vC0KhI1dWDeoNYs3w9a50xYZtcumvherqH20xLu3qMAbc4xXf5paAOBTwJcCSRpNQtZCxy
rf2egIzyelXU8LanDDtg1uKJ8YJSySuxpM0AcQvhbxaCzR+MljY9GWxTIpv/CI+JpiTd+K7
acns+lRsD78mu6zRmgDirfwXdxTvJPqWn3G4dP7HhXH5HmrP/CJsNxW5s4z/AAmPTo1xXWZ
ozQBxb+FNUYkx6xDG4J2sLJePrVZvBWvDLQeJY4nbqfsSEGu9ozQBwS+C9cDHzfEkMhIxzY
IauW/hPUYY0D6xEzgYZhZIM12NFAHOL4eu1jCHU4yB/wBOiVWbwzrBuQ6+JQsOD+7FhH+HN
dZmjNAHFXHhDXZogsXi94mHU/YYjms9vh5rDtvfxYHb1OnxV6LmigDhofA2oxrhvEzn/ds4
xVuPwjfr8p8T3e30WFFH8q66igDl/wDhE5sDPiXVc/7MgH8hTm8JIwG7XdYb6XWP6V01FAH
Nf8IdZkfNq+sH63rUL4M0xSd15qT5/v3jmulooA53/hDtHZgW+1tj+9cuf61HN4G0Cf8A1k
Mw+k7c/rXTUUAcfJ8N/CUsm+XT5XPTmdv8ab/wrXwZtKnRVYHrukY/1rsqM0AcU3wx8CsPm
8KWbn/aXNRt8OPA6oPK8G6YuOubYHNdyeaO9AHHp4H8KRoHj8I6aj9gtqoqX/hEPD64dfDd
kp7hIa6lmwegoU57UAcrJ4V0iRCv/CP2mP8Arjg1H/wiejbfLk8N2bp15gya6/8ACjNAHIS
eD/Dzp/yK9oSOMG3Wqn/CEeHgwZfCOnh/732VTXc5+bpTs0AcPH4R0eIkL4VsM9cizj/wpB
4UsGlLHw5ZqPT7MoH6V3HWjpQBwsngzR2zu8L2Lse/kkf1oi8H6TEf3fhi1i5BykXP55ruh
0paAOBuPB+kXbt9r8Lwzp/CGB4/Ws2T4b+HJcrJ4QgC/wCyG/xr1CjNAHm1p8PdBtyfI8NL
AD1Csy/yNWJPAOjXEYhk0VlOOiXUybfxD16BnmloA82h+GOhwuJYrTUo3/2dTl/qa0IfAtj
CfMQ6m5U/8tNQc813OaO+aAOMm8A2Fxhjf6pEdvIW7Iqk3wytHnDf8JBrqIB0F8eP0r0Cig
Diofh9bwAbNf1dsf8APS43Z/SrTeDJHH/Iz6xH/wBc5wP6V1dGaAOLk8BTSZx4y18ZUrg3C
n8fu1ST4ZyIpDeMtblz/eaP/wCJr0HNGaAORh8FyRBf+Kk1JivQ/ux/7LU6+E5Q2Tr1+RnP
3hn+VdPRmgDk28GzN18RagfqVOPpxUsfhFo/+Y9qTfV1/wAK6fNGaAOYm8GWN3bmC/vb+9h
LBjFLN8pwcjgCifwNodwlxFKLowTu0jwi4YRkk5PyjiunzRmgCIJ5UKpGFVVwo69AKKWZsI
PrRQB//9k=
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHgAA/+4ADkFkb2JlAGTAAAA
AAf/bAIQAEAsLCwwLEAwMEBcPDQ8XGxQQEBQbHxcXFxcXHx4XGhoaGhceHiMlJyUjHi8vMz
MvL0BAQEBAQEBAQEBAQEBAQAERDw8RExEVEhIVFBEUERQaFBYWFBomGhocGhomMCMeHh4eI
zArLicnJy4rNTUwMDU1QEA/QEBAQEBAQEBAQEBA/8AAEQgCJgFSAwEiAAIRAQMRAf/EAL4A
AAIDAQEBAAAAAAAAAAAAAAMEAAIFAQYHAQADAQEBAQAAAAAAAAAAAAAAAQIDBAUGEAABAwM
CAwQFCAUICAUBCQABEQIDACEEMRJBUQVhcSITgZGxMgahwdFCUtIjFPBicjQV4YKyM1Nzky
SSosJDY7Q1FvGzRKQlo4PTVGSU1KXVBxEAAgIBAwIEBAMFBwQDAAAAAAERAgMhMRJBBFFhE
wVxgSIykdFCobFSchTB4fFiIzM0grJzFfCi0v/aAAwDAQACEQMRAD8Aw+qEjMkvy/o0i55B
1stP9VA/OOXs9lIINTxpCZwO0UmrKTxQIfTXGsBNqsWHTt0oAqN4aHkkNcqFdUqu93vL6e2
ulgARNeNUcLpoONMHsdDyvFD21YSE8SvfURpAQEOCqefKu7ALilIE3lHBdBrVHSOCKTXdhU
m/proYbKFFAMq1777XE8bmu+YRxISwvU2Hlc1A2yc9aAOebrc3qEuKqSLL9FWERU+pam0oB
zoG0VDnXKm2tTc7mTwq/lpbWoWIgPetAFNyHcp7K4HFdTa4vV3NBCD9EqgAVeJ5USBC55ai
nkKhJQXJPG9dSptbbtokIOBxN1Kdld3lONdbESqXqFu3Ua0AOdNPT1l/PFy7T5Zb9qlnOG5
QqcKo0C5tfSoQCnPjUqsWtabPlGj2UeA52ULQI1xA4kcb13e7nauNTaGjQVcNJGieiqA4XO
XWu7lHFb1NqG/EXqAC3MUAcaSVUmqncHEEle+rBh7wq1NhXspSDBueUABK9+lcL3AkenWrl
t7D1V3y04emiQKByorqhN0XS1d2jQVZuPJISWNc4DVASnqpyBQPKqpqB7iqqE0q/lHiNNa5
tU+nvokCNeb3KHWoC6xDivKr+V6PRXRG4FEvz7aBHAXEj6aq9x3amrkHXjVXXQnhSAqHkGx
OnqrS+HZ3/wAWx0NioK8i0tNZhahIOvZT/QAnVsb9tP8AVNALc9Cn9GpXfu1KYzzfVQfzjy
R4SnsGlJuCm3eKd6mf87INdLeiknOFggJHGgTLMFhV2kscHtUOaVDhqCNDQg9E9tWa8PeGk
hqlC4qgXiaBTqfRviTLnw+hx5WM4RzOdEC8NabOCnUHWksfEw/ifoByJYmRZ8W5pmjYG/iM
G4aahwSq9Z6x0HqfSm4Dc8ROaWEPMchHgtolKt+I+kdG6Oen9Le7JyHKszmFrdz/AHnlb6a
CgZ5MNANeg+FcaVsmT1NkLp/ycREcTAvmSvttQa2rzu8E39db+Z1PGw+i4eF03LJna90mS6
PfGS8iyFGqBpSQdTe+NcIZXSYM2FhaISHPaiEMkAu4dhSvFYs8uLPHkQnbJGQ4dqcD317DB
+Jem5PRTh9YywZ5WOjeWseTtIRu47U3CvFSFjJHMa8SNBID2qA4cxuQ0MD3fxTGzqPw5Fn4
4LWjZKWN4tfYhyfZJrB67I/B6ZgdFLkkjj83KHJ7zuYw/srWj8M/EPTMbpTsLqkwQPIjYWu
f+GQChRpHvLXmerZpzOp5GS4h3mPJBCpt0am6+lNjDdCc5nWMItKEzMae5xQj0ivRf/6CjW
4LG+FrjISBZSNiV5jpE8MXU8aWeQRRRSNke4gmzDusGqbpW18Y9Y6b1RuI7Cm8wxF4e0tc0
+Lah8QA+rS6CBfBhI65Gwe6+OQOHAoFC+mtb4k6zkdN61FGza7E8tjpYHMa5rgXO3HRVQVg
fC+fiYPVW5WXIIoo2OCoSSXBAgaDWr1jK+Heq9SizZM8tgYxrZIRE8uftJKByWVafQC/xn0
LCjxWdWw2iEOLWysaEa4P91wHA868YgVRqK9R8UfE8HU4WYWE1zcVpDnlwRznN0AHACvMgH
jSGV2p+nGogUc66gVDVgPEAKAPR/CWNNGcrqrYX5AxY9scbASXyP4INUbWx8c4LcnpUOdE0
j8u4FwRPBIEVw7ClYeZ1LHxOkYeD0rLcZWPdLlOZvjcXuA0JDbDT1VtYnxL07I6KcPq+SHZ
Esbo3kMefC4I0u8KFwpiPBNbY+yuWSiSNax7mNeHtBQPAKOHMbkNUCBV1BpD6l2AFfs8Ode
z+ADufmRm7Q1hDeCq6vGAAeqvT/B/VOn9LOS/Ml8vzA1rWhrnE7VJPhB50IGZvxA5zutZqu
JIlc0LwDSgHdWcAo5V6SVvw5N1WbPyM4yxPeZRjtie0uJvsc48K8/M8yySSkBpe4uQWALiq
AdlAH0KGRzfhSKfzm48ogYfzL279psNxCOJrzfXM95wIsSbIZnxztbNFktaGFsrHFr2mwKb
TxvWkOs9Ek+HW9KlzPLkMLY3PEb3AOF+QWsN0fRsTBnfFl/nM5w2RM8tzGMD7Pd4xd22mwM
rGkfFlRPjcWva9paR3iva/HpLcTFY07Wve7e0WBQBFrxOPsM8Ykd5bNzS55BO0Lc2vXp/iz
rPTeqY2OMOfc+J5LmlrmkhwSyhKXQDN+Fel4/UerNiyBuhhYZXM+2hADfWb1tfFPV8vCzWd
OwH/k4Y2Nc4xgMUuPMDQDlXlum9Rn6bnR5kPvs1adHNNi099b/WOpdA675eR58mFlMaGOD4
zIwjVPByJ1pgTrWD1bJ6Xj5fUZICIVLMlrv61koaWhGtu5RXnsVxjyonMcWvD2o4WIvXp+t
dY6RkdBj6bi5JfLAIw0uY5u/ywn2eNeWgLPzETnu2MDwS4qQAD2XpAe++MPyn5THZkyyxRv
kNoWtduIC+Lc5ulX6tInwmZInuO6GICRyB7muLArkW5BvWN8Vdb6Z1TFhbhzEyRP3FrmOao
ISxI4UXN670iX4d/hkc5M7YY2A7HBpdHtOqcUp+IjyTwKGQEProjnBLiqFw5+ikMoQE1Wne
hj/5XG/bHsNIl1xT/Q3D+K4o/wCJ8xoBHofu1Kn3alMDzHVSRnS8kavqpIuN0HbTfV/36Tu
b7KSKHtWgTObiOKpV4izzWmVfK3ASbddq3TtShIFJrgJJvpQ9UJbnt8L4b6Fm4zMmB0xjeq
bnAEJYg2ox+Dukc5R/PFv9WjfCgTosPaXH5af6iyaTAyGY6+c6NwYBqpr5jL3Pc17i2JZ8i
qsrpNrbKY1OxUq6p8VtJhf9ufDm7acw7uXmsX2UZ3wh0oxOMTpHOLXeWS8Fu4ixsOdYUHwr
1mWZgliETC7xPc5pRvcDTbepSfD/AFyTCLi7pu5p8s32NeAQ5vdXbkrlc17fvLZslaPJxlN
NLpK6+Rmo3tjVVMSeexhGzJDMzc2Fri2Usu4JYoterw/hjo2dA3JxsiZ0brBS1QRwPhrznW
Wws6plCBwfEZC9jgVB3+L5Fr1fwYT/AA2UHhL/ALDa39xy5a9vTPjvfG/plLb6vFeJGKq5O
rSZV3wf0tjS988rWgK5xc0Ad520OP4W6JMUhzHyH9WRjvYK0Pif/omRy8C/6ba8FBLJC/fG
7a4aEVh2K7nucNrvuclGruqhJrZfmXfjWyXFHpsz4JexpfgZG5/9nMAPU5v0V5ueDIxJHQZ
DDFM03YfaOyvb/DfV39QhfHNeaJCvNpt8lX+Iujs6nhlzB/moAXQkau5sPfSw+4ZsGd4O6a
sk457ROz+APHW1eVPwPK9DxelZkn5fPfJHNI4NgMZG240cSDxr0Q+DemAr5k3rb92vHYZ25
kFi13mM9B3DhX1A60e65s2HJR4st6rJV/T0UeA8SrZOUjzkvwv0WAfj5L4gdC97G+1tdb8J
dLlZuhyJHD7Qcx4+QUh8YkjqEPLyR/SdWX03qeR07IbJC4+WT+JHwcONq0xYe6ydvXLTub8
7VlVtHH4CborQ6qB7qfwtm4jXTQEZMLb+EJIB2s4+isTa4C3tr6fDMyeJk0RVkgDmnsNeO+
KelMxMhuXA3bDkFHNGjJNfU6j2/wBxvkv6Gf7/ANNoiWt014hkxpLlXYv0fpfQupt8prshm
SxgdIpahPEtseNaf/Z3TOMkx/nN+7WV8HlOpyD/AIR9ra9nXJ7h3GfD3FqUy5FWFbfxKx1q
6y0jwWRF8O4/UHY7hkvijWN7gW/1gcAotprW7/2b0oo5skwBvdzT/s15Lqo/+TykS0z/AOl
Xuup9Sd03psOWGh4WNrmni1wuldPeW7ii7auHJflmXHV7vT8yaKrdpS0E/wDs7p39rN62/d
rB6rg9P6d1SPFWfyGhrpydu526/wCHYA/TXtsPMx87HbkYzt8bvQQeRFLdY6RD1TG2ORs7F
MMnI8j2GuTt/cM1M3Hub5OOtLLZ1fj8i7Y06/SkZWL8PdDy8QZkU0/kkE7i5oI26qNnCvOZ
Jw/PIwt/ktFjKQXHmfCBXr+k402N0CWCduyRonDmnh73rrzvw10+PM6gzzRuihb5jhwJBG0
H013dr3Dr/VZMmW+SmC0V1mVqRav2pKOW4Xpfw3mZzRNOfy8DtCR43Dm1v01ss+E+jwt3TO
keGi7nv2t/1UrdrxfxR1OefNfgtdtx4Cjmj67tVNcuHue773PwrkeCiXJ8Olfj1ZTrSlZa5
Gi/p/wkHBhlaHdkrvlN6JH8K9Imc2aKV8kKg7Q8OaU4bgFrx6pdASKb6f1PKwJhJC8gEq9i
+Fwruydl3Cq3h7rNyjbI5T/IhXrOtV8gGZEYMueEBBHK5oHYCgoUUcksgijYS95DWtGpJ4U
/1mWGXqM08Dg6Oba8Jzc0Fw9Bp34Sha/qhe65jjc5q8CSldV8zx9t6zWtcatxfjGzJVZtHm
PYPwdEIw7OlcZTcxxEBrezcQVpmboPw1jjZORE4j60pa4+s1u14nrPRuqNypsl7HZEb3Fwl
Z4ih0BaLhBXi9tnzdzlay91bB1Sq+MvwRtatarSvI1W/DPRcrxYmQ/aPeDHtk9oWsLrmJDg
9Rkx4AWxtawtBK6tvrSuJl5XT8kT47iyQe802Dh9lw5U31/NxuoZEOXAUdJEBMzix7SbH11
6WLH3GPua88t8+G1LJN/pto/q/sMm6urhQ0zNBJ10qrgnpqinhYrVi7gR313mZA4h1wqHQ3
FaHQ/+q4tr+YL+g1n63X0GnujW6ti/3jaAPR/dqVPu1KYHlus/vr9Pq+ykCb+j10/1hfzz0
18PspBCi00I4V220qoXcQRV0QWuONVQkkqOVAj6H8K/9Eg73e2n+ozSY+BkTxlJI43OaTe4
FIfCn/RIO93tpvrDS7pWWG3PlO9lfJ5kn31k9n3Gs/zHav8AbX8p5GH4y6syQOlDJWDVpaG
2721X4ofBlSYvVMe8WXEhXUPjKEfLWFtNqPjYmTmyMxsZpkkJs0aBeJ5Cvov6bDjyVz0VcP
BNX4rinV+P5nKr2adX9U7fEASR3V7n4MK9Nl/vf9htYvxFjQdNwcLpTAHTNDpppOKu8Nuyt
v4M/wClyc/N/wBhtcPuOVZey9RKK2yfT5pOE/maYq8ckeQ38TBeh5Xc3+m2vnoLkN1WvoXx
Ov8AAstPst/ptr52NT7Kr2X/AI1//K/+1Bn+5fA9B8HucOqBoKhzHL3IvtFe5ryvwX098bZ
cyVpG4bIyRzKur0000ePC+eU7Y42lzz2CvN90sr93ZU1hVpp1Zri0pqfPsxjY/iGVjCjRk2
/0lSvop1r5q2b811RuQ7wmbIDr/rOWvpR1rb3dNf09XusbT+OhOL9XxPHfGRTqEHbD/tOrA
239Yr0HxiFz4P7r/aNYcUD5XtYwbnOKNA1JNer2H/ExP/IZ5PvZ7f4acXdGgXhuA7txq/xF
E2To2UHBdrN7exzSCKawMUYeHDjAr5bUJ5k3Py1lfFmcMfp/5Vp/EyShHHY259eleDinN36
eP9Wfmv5eUz+Bu9Ka+EGN8Hu/+UI4mJ3zV7avE/BzCeqPdwbE4+sgV7Ya1p7v/wAp/wDjqT
i+35nzDqhP8Syzw85/9I1634qB/wC3ogODofZXkupA/wASyeRmfb+ca9f8Wj/4JjdPHGPkN
el3X+92C/z/AP5M6bZDy/R+sZHSp97Dvhd/WxHRwHzivoOJlwZsDcjHdujd6weRFfL0IITh
xrS6P1efpeQsZ3QuI82M6EdlX7h7fXuFzp9Oav8A9vJ/2BjycdHse/y/3Sf+7f8A0TXl/g2
QDLmjsr4w4fzSPpr0f5mLL6a/IiKxyRPIX9kqDXhek57sHNiyLBrUa8Di02dXB2GG1+27vD
EX0Uf5lOhd2lajPotfOuphw6jlbgjvOkX/AEjX0KOSOWNssbg6N4VrhoQa8h8V9Nkgyznsb
ugn98j6kiJfvqfZ8ladxel/pd6wp/iT2HlU1TXQxYZTDIHhrXEfVc3c0r+qa9x07C6dl4MG
S/DhD5WBzgGhFrwg97nX0HooTpOIP+GK7PeG64sdqt1tziauNIIw7teQj1xuF03DEsGFA6R
7wxu5gIFiVT0V5bD6hPg535uPVfGwBGkON2pXqPi0LgRD/i/7Lqyem4Rz+k5uLH/WxPZNF2
kAgj00uytSvZepl+tXvwu7ufpb46z0Q7p84XTVHocHr/Tc0NDZRHKUWN9ivYTY1pV8zMBaS
1wLS0oRpenMTPzsS8E72c2qrSn6ptU5fZcdtcOR08rfUvxBZn1R7jJwcPLCZMLJe1wv69a8
31z4Zix4JMzCcQyMLJC7xIOLmnWtzomdPn4QmnaA8OLdzQgcnFKJ1Z7WdLy3O08p49JCCvP
w5e47buVhV2+ORUdU5q9fAuyrasx0k+cEAgX76n6LULddvDga45wOny19Qcpzc79OVaPRf+
qYgKWlb7azkse3StDoqfxXEXXzW0Aek+7UqfRUpgeX6u0nNemvh9lIoQ1CETjT3WP31/NB7
KTLlaN3YqUCBqUIrsLGyTsY9wja9wDnnRqkAuPdUQEm1uVQMVw9mtD1XgB9A6bndD6dhRYj
M6JwjCF25NxNyaZPW+jOBa7MhLSEILrEV4PJ6LlY5yRKWA4gjdKA5bSpt289b0Z3w7ltuZ8
fduEe0SeLc7QInK9eVb2fFazvbLldrPk3pu/kbLM0ohG+cH4LLtxlj1VPNcl/TWni5/w/jM
EeLPjxM5NIHrNeJPRcxrASWNa58kZLiQG+She5yizb61ePoOU+V0fmQtDRGWSF/gkEp2MLH
JdXWqsntfqKL9x3F14WtKEssbVqidWymdV6zI8yNihc7y2SO90MbbcezjXpujZnQ+l4f5cZ
8cjnO3vfcBSALW7K8lH06eWaSE7Y/IXzpHlGM2u2KSO21qYZ8P5rmyuc6NjYi1pc59nb2mR
jmEAqHNCg1vm7KmXFTE7XpjxpJVrHTbdE1u03aJbPYZHWegZEL4J8qJ8UgLXtJNwfRWZDi/
BUD/MbKxxFwHve4eqvO4vSJcqF87JYY2x+82V+1wChqonElKOPh7qDpXRKwOa+ONXOO1zpm
72bTtvYVjT2umNNY83cUVt1WyX9hTyt6utWemm+LOjYzNsG6Xb7rY27W+tyUbpuWeo456rm
AR4rC50MJuGBlnSPP1jy5V4t3S5RmR4QfG6SXaGODjs8WikgJX0B+EvTHYLEYsHlBPdBLEW
1cXfdrh7bHTgrTkvxtls5aXX8TSl3Zuei2PGdOx8GTqD5s3JbjRxTeYI3ghzwpcAOXbXr/w
CO9HP/AKyP1n6KxOr9FfltwsqJ0ccsjI4pGvOzdIgDUtc1jt6RlK/aWF7N+2PcjpBESHujB
1AQ/NXU+0x97WmW18ihceKiKtaPoRydHCSPUZ03w11BzHZM7HOYCGuDnNKG6WquLk/DHT/F
jyRh/wBobnv9hrzk3TciKETOLDG5jZGFjlUPO1NPeBIUVybpmTAcgPLD+VEbpUctpU27bX7
ate114en6/cen/ByUfhAeprMVnxPQZnxbjRtIxYnSuSz3+FoPdqa8tlZU+ZO6fIfvkdx4W4
AUxh9Omzg8xOYwRljTvcWqZDtaAgOpojeiZL42PaYy6UpHEHI9x3+VZQh8Xb2109v2eDBPp
Vhvez1t+JNru27NH4dd0np27JlzWebMwNMW0jZcFCeOlbf/AHB0b/8AFM9TvoryjOjyulfG
yfHVgJLi8geEOLx7qq3aVtVXdGyGuiYZI987miNm/wARa87Wv090mufP7XizZHkyZMrtbw4
/kVXI6qEkXysPpM/VHyjqDRjzufK9xY4bCodsvqq2re6tl9G6nhflG58UR3Nc1xUjw+rhXm
5+kzwxyyl8T2Qhhfscp8ZLRYgXUVWLpU02Q3HY5m50fnAqdoZt8wrbVK0ydjztis8uWcH2f
b+QleE9F9W5nuYjkBJAJ8XOiY8LXyMbK8RMeQHSG4aOZArR/geQji2SFxaS0AP98tZ5pDVH
BvOr4XRcnNgdkQvibGy7vMfsKBLoml0rshxEwQeg6fndFxOnswvzjHtDS1zgoXcqkW7a8nn
Y2PjT7MXIbkwkbg5oRLnwntrTHwx1HeWjy2uaI3XcR/XHawA7edKZXTZcOVsUr43OcS1WO3
NaWu2kOKBCDXLg7NYb3usl7eq+V1aIb8dEVa/JJRsE6V1zL6YRGnm4xKmJ1kJ+yeFegi+J+
j5MezJWHfZzJW7m+sKKxpPhvPbO2H8NzjJ5LnNfuayQjc1r7KF4WpU9IyPy0+UNvk48ohe5
frkpa2l6Xce39vms72Tpf+OmjHXI6qNzZON8Gl+4PYP1Q9+2tZnWOjhoazKia1oAa1UQDQa
V5mb4a6nEZg5jSYBGTtJO7zTtaGWuVojfhzPM0cLDE8ylzQ5r1aJI/fjJSzhWF/a65IWTN3
F+O3K0/vQ1kjZVRq9YyOl9QxhCM1jHMdvBALuCIgrM+HsyHCnndO/ZGY/WWlQB21G/Duai7
ogdwjDC9HF5VGeIalDQMXps+VknFZtZKDtLZDt8QKbeN62p2NK4Ldvzval/GJXXTQOcvlpK
NqbI+HOouD50bJ9ogsPpLaqzpvwy0h3mtcNUdLb5qRb8O5ryzY6NweXhpa4lvgCuvtqkvQs
2OATgxyNcI3BjHK9Jjtj8JHE1H/r3VccfcdxSv8PLRfAOa6qrN49W6PiRBkczNjAjY4hu9Q
Feb6511/UA2GJpjxgVLSfE883JRnfDub5scTXxOdI50e4PVrZWBXRuKWdQv+3spzHOdJDHs
cI3iR5aQ5yo0q3sp9v7bgw39T6sl9+V3s/EVsjajZGA4EOXnrVXNVAnaKafGFLUQjXvoWyu
4zApy5U90clvU8Zx/tW+2ltuvD+Wmel26jjW0lZ/SFAdT1H0VK7UpgeW6x++vFx4R7KRtt0
RLLTvWf35y8h7KzyeAProEyzT6e+mcR7G5MT5Ea1jg8qCnh8XClAfXRYch8ErZWIXsuA5oc
3lcOUGgDdyOp4ubjObK5sGRPAyOQgO8sOilLxopu00J2fiySFwejfzrJgCL+U1u3d/JSg69
l/ZgK//AJeL7ld/jub9iHv/AC8P3KANH+LQS4smNPM5xmdkt8x255jZL5bojfgsdwOBrmJ1
eHDjZG1zZDA2NoJFn/jOlkA3BQjXIDWeOuZhvtg//Tw/crv8bzE92H/Ah+5QBeKXCH5/GMh
bFOn5eUgm8b9zN/FC3XtpvI6uw9LOJjyubIwQRBwVvmMjjka8nsJegB4UiOtZp+rCn9xD9y
iDrGYl2w/4EP3KQAMaeOPFzI3kB80bGsHMh7XH5BW03rmIcl7nzuMQmxpI13EBsUbmP2jhc
1lnrOZoBCv9xD9yq/xvLVHNhTj+BD9ygZr9N6Hm5GVjdQfIS1pbI+SUO3O2nwhod4jYamtL
H/JS5XkwTF+P07HMby4kt3Fyq53YAe6rTdWGdjfl+kNdNNI0AvASOEHUPcbLwSuZXm4OFFh
R7H5+afLD2xsaz9Yua1oBDRzFeI+6z3b9R+lfI+GPFH213tkt8EtDfhVbaxq34+QfOlhm6b
DmgnyY5YchUK7GyA6d1eem6lhy5GPlB+12J5jPLDSTIN8j4y3v3+Ja9NmF+PiQ48LN7nvjh
HhDmgKNznBEAQGvJ9V6ll4PUcjGY2IMjedgMMR8B8Tbli6Gt/asysslP4sl8tf5dCctdn5Q
dx8+MMkx5JkxnuhkQAnxxbdyDuCUw/qGFk4j2yObBkTRMjlDWnYscxfuCL9Q1nM63mOukX+
BF9yjM6tln+y/wIvuV6pmGwMqLHhyo2TGB0jo/JkQkox5cV29lHmyMKfyWsnfj48Re5sTGk
kEyvewt+qoa75qA3qeXyi/wIvuUT+JZfKL/Ai+5SkcF5c1kskb55BNM2GaOScNIL97HNjDr
AkhdatiZ0cMcUcsxlhjdE9kbmkvhe17XPLHJ7qA6G66UMdSyytov8CL7lT+I5f/AAl/uYvu
USODgmxnQ5Mc2SXPyTGS8tcUEbyU5nw1bHyMOKbz/PLXCAwxgNcrXGJ0e4kcimlUPUsz/hf
4MX3K5/E8sf2X+DF9ygUBIMvFji/LyzGRk73uyZNpVJI9u5pN1DvXQ+nZUGNidQhlcj8mER
xIFG5V9FcPVMzT8L/Bi+5U/ieZp+H/AIMX3KYQbEfXsIP8crzGI8RrWI4gOgeHSW7h6ax+q
ZEWVlCYTumBkeW7gR5cRfua2+upro6lmafhf4MX3Kn8TzP+H/gxfcokINcdc6ZFlzzNkc9u
TlRTnwEbGRAKq6knlSkfVsAYmTgPQRTMe8SgOLjOZTI1RyAS9J/xLMH9n/gxfcqjup5i/wC
6/wAGL7lAQbEHxPFHJkGQl8bXg4rUPiaZjK5V0KFBQZOqYMONLjY0rn+bLPOJNpaWGRm2Nv
epuazf4pm84/8ABi+5XR1TMP8AZ/4MX3KUhBsO65hZUcLsiVzJmywTS7WkqYWkOQ8zSWPnQ
/xsdQkOyEzOlI1O0qRYd9LDqean+7/wYvuUVvUstNY/8KL7lEjSNPB6viYzYWukcGskyHPA
BQiUeDvq/wDHsFuLBGpc/GbjOYNqK+Ene0nkmlZZ6nl82f4Uf3KE/qeYpRzB/wDZR/cpJg0
OZfUsBuLPj40rnefPLkhxaWlm5m1je9TrVp+tY2XjSslyHY8+QYTK5rXOCMbskFtVrMd1XM
5x/wCFF9yhS9SzJGOY5zC1wIIEUY17QxRVCaFZNm92z3FO1dUWy0I8VqzvloLy6/CkIhIPY
tM9PKZ2P/esv/OFJKVC3tTXTyfzcH94w/61Aj1aVKlSmB5TrR/zr10QeykN3yU91r99f3N9
lIHnx5UCZxeAFQa+hK4txXeXbTEWADhwqwGo4LahqiEcDRRxQ68KRXQgCcF4Vp9CdhjNbDl
47MiPILWAvXwFUUVnAABTcDQ01hD/ADsBHCRl/SKyz15Y71lqavVOH+KHXRpnuR0Ho40w4/
UfppXIg+F8aYQTshZKb7SHFF5pYemto614PrQH8Wy/7w+wV4Ht1b9zkvXJmzpVpyXG73k6M
kVShLU9YOh9Gc0EYsZabghePIrWDl/DETerQY8Di3HyNzytywM95oPHsr0fSmPZ03Fa8I4R
tUeiqeHI6ruY7w4TC1/LzJUt6Gis8PdZ8WTLGS961rdTZ8l4VevnA7Vq0tBnHx4MWFsGOwR
xN0a2uOxYnZTcp15I2FjF0apuR2mjVK4udpblzaZfVzuXBK8H8UBr+tylvAMaf2g0LXvK8i
3ober5OVkx5bWv85++PaSW+Iht15CvQ9qyUxZMmXI+Na4+Mw39z8vgRlTaSXiefYCSunOmG
AAD2VodS6I3pjA6TJD5H+5GGEbkIW621qvS+nxdQmMJnMMoCtbs3bgLkqoSve/qcTxPMm/T
X6uL/IxVXMdQDU4CjNFFz8SLBn/Ltm85wHjO3btPAala08TocWTA2eLJVj9FYhCFD9bnUZO
7w0pXJezrTJ9rdbfkUquWjKaLaV0sWnM3CGHMIQ/zDt3OKInymiYWDHluMbpfLk1a3aqga8
RTefGsXrS+EcuUPbxgfHoZpjoZZXoz8Pg/7/8A1P5aTPTIBmHEdOhQAO2auP1dayp3/b35c
bu3CvJxW2i8dgdGZBbUaxdK0eodPjwnNYJvMkdct27UHA6mm8ToEj2B+Q/yluGAK5O01du8
wVxrK7xS/wBujl/Bbi4OYMXYhtUDDXoHfD8ZP4c9+KgH2GkRhxNy348shjaHFrX7dy3QLol
LH3uDIrOlm+C5WXFyl8BujMwsOlVLK9E74eABJn0BXw/y1n42DjZGQ7HE5C/1RLD47Elb2S
ine4L1tal3ZY1Nmq20X4A6MzTGntroZxrUzOlQYbT5mSDIQrIw25+W1GxOiwZUQliydw0I2
IQeVzQ+9wLGsjs+DcK3C0fuFxcwZ2HgzZcwiiHa5x0aOZpjqXT24MrGNeXh7VUhCCLVpSRT
dJw3eVO3xOssficTwXdSeLi/xN7/ADchwyAFILV8Oiqo48Kwr3TtZ9xzVe1pNdK2bs/F6aF
cenUyzYotDcAh5CmcuKKGZ0cUnnNbYvA2heIpZyV31srVVlMNSpUfsZDAuHpoZJ9dGeNaEQ
Ce2rJYNwUaUMtOnCmEsErgYhvQKBcxqF40bDaRkwFFSRv9IVbaKvjMAyIv22+0UCg9KvtqV
PpqUxHk+t2zn8Va32VnbnEnnWl1sf5x57Gn1Cs1dSDQhMhFr1Alk1roRO+1QAc6YiWXnRWE
J81CDVQ0RrBbnSK6BAFHNUU0z08AZkBH9owp/OFL7fEulM9PAGbj/wB6z2ioyfZb+V/uGt0
fSDrWSOgwv6jJnZDvMDn72RIgHJedax1rCxeoyx9fycWaQmGR5bG12jXADbt5LXyvarNxzP
DbjxxTaN3WdYOq0aSuppdTflswpX4aecAoW5T6ydqV534c6h+Xy3xTHwZJH4jjo8Kintr1t
eP6zg/lc54a1I5PxIwOAOo9Brs9t9PLizdrdJPIuSst9Py3JvKasuh7CpWX0LPdlY3lSu3T
woHE/WafdPzVqV5ubFbFktjv91HH95onKkBm5UeHiy5MhRsbSR2ngB3mvK/Cs2zqjmk/vDH
ArxcPGPnq/wAR5r8nLOMCRDjlAOBf9Y/NWdhSGDMhmVPLka4kclv8le12vYuvZZeX39xTlH
hCmpla31Lwqeh+LcYyYUU7feheh7nhPaBSXwtA1k2Tmv8AdgjQL2q4/I2vQ9Tx/wA1gTwi5
cwlv7TfEPZWFC38r8NSyCz8t+3t2rt9gNZdtl9TsVgn6rZq4f8Aps+T/ZI7KLz5SZJe+aR0
hvJI4u7y46V63Enjx8iPpLWIYoQ4vWxdxCelawOhwGbqMShWxrI7l4dPlrb/AIfkt6u3OVr
mOLg4D3mtLUHsrX3K2O13htZV9PDa9VMfX+lfghUmJ8yvWoGl0U3Eqx3tHz0HpTP8213Jp9
laXUYhLiuXViPHo1+Skumj/Mj9k1GDLz9tuutKXp+RfU0Y8hr55IDZ7NP1gmtAy8ISZEOSw
eJrm7+0A2PopfIeWZbnss5rlB9GlaUUjZY2yN0dw4jsrjy4r9t6ebH9uXEk/jav1L57j30M
nNja/rMe73SWA1p5bJJMaVkfvuaQ3vrO6i1/5zfGSHhoLXC6GtDGyo8hgIO2RPEw6r2Vp3N
Miw9pmquVceOvmk1rr5MSalowYzPiZAcQWSMuQbKOVXzXRy5DpIyrXkEd5AX5a9A9jHja9o
cORC1jZ+J+WlY6JfKefUQbha6+277Hnyzanp5fTddHKst/2CdYRsv9x3cfZWTg9Plgx3ZbQ
HZJYTC0/VX5zWuSgJ5UDDy48uMvZYtKOadQeFeVhy5aYcnBTS16eo/x+l+TKaTZ5WTe97nv
Jc51yTrT/RZ/y+V5bj4J0b/O+r9FG6riiPJ8wBGS+K32h71IOaWoWnaRcJqCNK+hfp9z20L
SmWmnl4fgzOIfwPQ9SxvzOI9oCvZ42Afabw9NZjSen9LfMbZGV4Wcwzn89a+HkDJxo5hq4e
L9oWd8teb61mefluaLNhVjR3amvL9vWS7fa2X+njyepf8A6f0/iVeFr4iJIoTjeo59qEXDn
XvpGLOl1c9tc3W7K4SnGmItx7K77KqDVgFC8BQBxFH6XosA/wAxF+232iqIulFgH48X7bfa
KAN76alSpTIPJ9c/fXdgb7KzQATetTrV8x3aGj5KznAgA0CKpZPlrobe1654jblUDXev10w
LtuQP050QNI79aEFUBCSbLRmqqApcUhlw1xQes010/wDf8ckf71n9IUEW1RRrWh0ibpuPOM
nOMhkicHRMY0Fptq7uNZZ21ju0rXfFpVqpbbKW66HvDXi+pvdH1jIkZ7zJdw7whrb/AO6ul
/8AF/0f5ax+qZXT83KbkY3mNc8gT7mgBAANze1K8f2vBmxZb+rivWt6cZddPmbXsmlDWh6z
FyG5OPHkNsJGhycjxHrrM+IsYSY8c41idtPc/wDlFUwur9LxMZmPF5rmsW5aFJJU8aJP1np
mRC+GVshY8IRt/lrnwdvnw91XJTFl9OuR/p14PT9xbadYlGf0F8keeGsCslBbJbQC4Prr0W
VK6HGmmbd0bHOHeBWR0B2O2adjC4ud/V7hfy2ninGttzmtBc4gNFyToB21Pudk+8l02VJ6c
/8A5sFPtPByK5xcTucbuOqk0Mtt30xl7Bky+UQY97tqaIp0oRt/JX0dXNU4iUtDE9p06X8x
0+CQ6uYA7vHhNY/XxHE3GwoQGxxtLgwcFKD5670rrGFh4bYH+Y56lzkaEBcdBeluo5OHmZj
Z2uka0gCRWhQmm0LXjdr22TH3l7WrdYq2vammjeqX7GzRtOq8RnpDDi9Oy80WJGyP0cfWar
0vqORDK1kzzJC8od5Ut7RR/wA9004P5Jnmhie9tCqu5dedIQNYHAPXafe2oqdi10Y8SyruH
nxtepdxyr9XBKKx5htEHqXND2lh0cCD3Gs3p7NmTtPvAOB9FGZ1THQANfawCD6aozIgbkmY
NcA4FRb3j6a4e3xZ6Yc+O2O/+pT6dOpTiUVyGrkP/a+ar4khilEZ92Q+p3D11YtGRJ5kTSh
95RxrpEeO7zJrNbdp7a9G9Fk7Pg6u1q4q14pfUrpaafEmYsdlj3ZjV0cNru4tNIyQujk2mz
m6fMa15HNDGvc1CLi3iTtpbztzVyoEPDb4wnyGs8V+4wrH/o5L0WClbpL6q2UrbqKaudVuy
vT5J3lzXu3RtFidV5LXOquAZCzi6QEej/xq5z8eNiRsPY1A0VmyT+fktlyHFrGlQGhUThXP
TBkv3Vu4eJ4KVTapH1NxGyKUcYmTdf7ru41h9Ke9maGj3JGlrh2t8TT7adPWsJUO/wD0f5a
z8XJw8fKdKrzGP6sEBbi61Ha9vkr2/cUvjuneq4rju1t+0beqNPq0QfiF/wBaMhwPYShrzz
5Rxrbl6xhPjcxzHua4bSEGh9NYExhEyNLhCoRxA3J3aV2e21y0xPHlpanG01ldGKz10PS9H
AHToUsu4+txrynUXbcydTfe721vY3XOl4uOyEGTbGEUtub99YPW8nAycgz4ZesimVrhtAIs
E7+NR2GPJXus9r470rls3Vuum8k3a4rXYznzFTx7q4HE68aGPeU3FXJAuK9cxLhw48Kirw9
FULgDa5qBxNABBrRWtW5KUNvfRBQMs0JRIj+NH+232iglyVIXrPEOJe32ikB6SpU+mpVEHl
esfvrl0Rq+qs4rYVo9aH+bd3D2VnFxQJQIlgU4864pS+o9lQlde2oSndTHB1upThRI0JXTv
0oTSvDuqzXFR2UgG2NaRrrqKsW96VSJHdg4CjDQ8KBgyEKnQ0zC8JSZDmk/JRY1CEDWkNbj
zTwWijS9LxAm9HAXXjUstGr0CVzMwxBNsjSq6+G4St3KeI8WZ5aHhrHEtdoUGhrz/Q/+os/
Zd7K3uofuGT/dP9lfP+5VX9bTT71SfPWDav2nirOcjR4jo1vsrrYZNS0+o050VjT1GEuKBh
LyeADQTevQ4XVGZuRJFGxGMCteT7100S1en3Xd3wtqmL1K0or3ty48ZcIzrVPrB5QRSC+13
qNEZG9UQr2g16vqWY7CxxO1u8l4btNtQT81JT5pfl9OyoFEeQsbmntIUHurHH7hlvVX9BKl
1fjbn1opjbyK4pdTIYxw1B70plkZv4Sp0tXoMuZ0GNJMxC5jVC6Ut03qEmYZGyNDdgBBHFa
zXuOS2G2ZYFwpbi/9T+7zKhLQzWKvzUcNdqWlOaU31JjWujlb4ZCUUWKC9N47nOgjc4q4tB
J5lKd/ceOHHmWOVkbUO0NNfII6C8MoZC1TsLVDgSi8kHGkuvZGTK7FihaXkK5wA1c0N1+U0
3K8mYh12tJAvpRsh0kOLO4SLtaXMcB7tvlvW2N27evrVqrvub0XHlHHm5WsfVrYzuuTiYiW
KNzcmV8EskbtsKCRpBFtLimsyTddo4LQ+kuccJu97nkOcFkCOCHQ91NSNL43NaUJFjWeX3a
1MrxWxJccjo78tNN3sFMS3npsZD2PVUJ9dKS8tE1rVxXPZDkt3EbArVK7SQVT0isqVSpJUm
5J5104s1smTJVpJY7KspzMqS4FJHAXoe+6aVd/YlAdY10olhQ4pegylSorm5Ko9x4U4E2Ck
BK8hQHBONElkNLvehK68e6rM2cc+6D0iqlx4DhQXvRxX11YOQFNTQIICvoorWjWhMA0050d
o4J6aALtNk0rpclV00obzQM7JJxFTHcTkRJ/aM/pCgP3WFExQfzMVtZGX/nCkSz19SooqVQ
jy3Wv3z+aKzOHcK1Osn/N+gVnlj72+WgGUPZxrhFquCCqlKjk4X40AUbfW9WVD4fVrXSUCj
uFQDitAF4XHxOOlHbIXAW1NAb2+qjxD1UDUyFDXEoaKxoFqjbCrgcqRSQRoQCjMFUZcBfVR
dE7ahlo0ejhM+NOTvZW3n/uOR/du9lYfRjuz4+wOPyVvZgXEnH/AA3eyvB9y/5uP+Wn/czW
v2s8bDI+LftA8bHRkngHapWx8OfvE3Ywe2s0RLfjwrX6AzbNOR9ke2vS9wj+lzPq0p/FE1W
qGPiEE9PCf2rfY6sjp5kORjQOuxswkA5FErc6wzfhJ/xG+x1ZvT4Uy4uxy+oGubtGv/XOf0
1yv942vqNfqEckmFNHENz3NRoHErQ+m4TsOA7/ABTPu8Ds0aKNmyPixJZIzte1qtJuhqvT8
k5WK2RyCQK2QDTcPp1ry1bKu0aUek831fxTC0fkVpPyMibqDsiYucNoarWsOrUPtraxCuLE
ebB7Kwuu44x8tuQ0JHkap/aDX1itrp53YMB5sFdnuDxvtO3tjXGjei8NNhVerkGW7ppAeBN
dlj/yOS1LuY5e0bar5gE8g5ONHlPmYkqD6jgeSIa783+x2/8A5MH70ROr+DM/pkbpejGOVz
nq54LnFSgdTuHMSDA8rJGFB+0w6H0aUPo2wdPYjvMYC9CbFNxIBq2W10eyWP8ArWXDeBHFp
765323r07qv6q9zkdH56fvBWjj51QaaNrYp3gIXsO70A156dwaLVvyTMkwpJW6GNx7iAVB7
q8vLIXkkaUe0q3DIrTNbpOfJRBdmgTnqaG6uOcl6oHLXrpGTZHHhQXuIHZV3uF0oD3buC0y
WDld4Ty+ml3OIPeLGrkhSvHTvqjhwpksESQfEFvpV2+6V05dlcDdxPLhV3RkIiUAWiuvfTA
oMbEOnFaYa3SgDu1Re1Ue25o3zVUtWgcC5bdaJAgniH67P6QqOBA765CSciP8Abb7RQSz1i
e2pU+mpTEeV62n5xwP2QaztbH0Vo9b/AHwr9kVmlVoQHVHfXUC/N31W3/jVrJagEdCLf01A
QDr6qhFuBqMG4J6aBrcK1pReHEVdpQAr21W419XOrMCoooBDTHaLRmpS7L20ozCB30mUgzb
d1WD760Ik3rrNVqSkb/QsWbzhlFpbFtIBP1ibWrbmjMkL4xYvaWg94ryEc0zQGte5oHAEim
WTTEf1rj3uNeV3XYZM2b1XkrWIVVx2S26mtXpBd+NJC7y5BteOB9tafSIy0yPTwkAA8LUlj
xSZEojBVyE+I8GhTTTGZEYazcVcARG0kuavMcDW/cYr5cDxzVO0J2hxp4IY/mxulxixo3O3
NIHdSWGxMlpSwW/eDVh+ZaSCXhChVbE8DXWwzX2tdb3tq2PbWWLtslO2tgdqvkrJWU/q8R9
ZHMmN0uPJG0K5zSAKQ6RE6OWbgHAKP1gaMyGZ5YASA8o0klDVhDKAQFQKSQvpNZ07G9e3yY
OdX6llaY2j/AOoD4gwZM3pr2wguniIkjaNXJYgDuNC+GcxuR01kJP42OrHs4gLY0bLxMsxm
OKR+8tDgWOdYnnXk5MXMx5HZGO6SKSM7XvaoQ8iRVV9vtbtX2971ml+eO0beKZDcPktZ3PZ
T4b3TGWNyB13NP2uyq52THhYL94LnOaWkNC+9a/ZXncHqXWcqKUvymtZjhpldI4Ms47RcN5
1oR/mnnIxpmnzIW/iOb4gCRuHiHZWuLs+5/01nyVvTDZWqqLfjtL8hO9WnGkmh8ONMfTIBI
oJ3HxWKElNaYzHbnOHEaVjdGwSVMzGyl0TJGuu+znPRV0KCtSdsgY57mm2pQ2rbFitieWbK
3q5Xk2iOXQKw4fgoJFBK7CnjAQyh3ljT3mp7a8wC6MujcNrgoc06hOBprJ/Nud+CJPGS1rW
BynbrpSLt3i3KXcSdV4rT7fBbHbLa1q29a/OEogVrLZdCk5aBQN4WxqGd0UjXgjcwghQtwV
0NAe9zpC46uJJPae6upIhsI9y60B7tvGxqrnhbnvvXCiXPdTJk49u7sqhBIAJuNOFdOpHCr
NDidNLCgCRRoedHbCDXY4+PKmY4xQNIEyFPTVxGEou1LVylJUFdqVUttRgFvQpHIqUgYGQW
N6FC4/mI013tT1iuSvI0FDxQXZUPH8RqJ+0Koze57L6aldX21KYjynXAfzp/ZbWaRp2/Ila
fWwPzbue1tZhGiUAda1Qtl7asGkLwNUBCVe3Gx1+egDugA5+uoyxQ3PbXFFideFWaBu0Kmh
jQUa24cOFEa1dONUYQFAuOfZRPR3UAi7TRGm4FDanEURutqRSCd1Ej0obVI+eixtvSY0FaT
ZBTMK0GNpXSnI2FNO6otsaVHOnytgyBK4kABwUDiWlop6DLjdGPNLvP2OidIApQ+65efA9l
ZrG68BTMEZLgAPXWcvYtpbj4yIns8pxcRsY3el3FhXT2UwJY3vlexxBkdyNmp7TScDIy5QR
tbr6OFUyeqYeISwHe86MYFPpJp8uhMeEmmXtdI1wJa0FhLA3i3tqAptHiDRvBCH6yp7azIe
qZUwAji2gnW5P0U5HnSr42knQlbfJU2yJMPTtGwWVCzYpZ4WeMC/hCVkdTBEI8tzoy1r2PL
WbjI15JN1tuPvVsjILvqEHkb/LUPlSAtkiBGhA1+SnXIpJdXGx4RmQMbHzWA7ZZ2xiJwAIB
ZIJCSulhatHo/Vo0xnPL/MxxKZECicyeLc4rrwK1pdR+F8fIa6TEkMchuI33afVcVgPwsvp
8r4pGbVY7aToUHCuitkzJo2+jZuM3p/mXBjZCx5aBuVjn22qpbej5fVsEefCJHPVsjHPYN7
fxAUQqiDileShlI6e8KhNj3bjVY8oujcABt+qdC0+ipsp1LpGxqu6lDkZ2TLvkDBFE2BiEt
aWBok/DDgOFltxNI9SzGTZk0zGkMmeXNB1R17pWfFJL5xIKIdOOtMOlaWoiHs5VTEkJZLiS
CNDVI37iAtzpV5YwSC0bRde+ghWvC6UEsuQS8hwX2117QQg1oyxkgauRS6uSR7fTrQABjBb
10QNuKu1iiiNYAUoGEjbpTLGW0qkbLLRXENHKpbLSByFOw0EOvXZX3oBkug48aaQm9RsG1B
kPAj01xki61SV4IKaUJCbFpPESgqYgTMgT7bfbVHkk7eHPuq2EpzMdf7Ri/6QoIPZoP8AWq
VPvLUqhHlOuFMwpqWt+es0r9BrT64P86DzaLeus3xG2poAq3vtVyulVuvzV0E8dEpgcU7mg
+uiNcgcOOoqu068eFVDHDU91IewRrz/AC01GSe3n/JS7GKUNiabZG0aacKQIsGk6eijMZUY
1fTR42KhoLSOMZbvo0bNKJHAS1eQokbL1LY0i8EY4hTTTWonOuQRroOVNNhOhW/ZUvVGi0B
K2JrpXe60KvaBYemkcvqRy0ZEwNnkdu3aeXGLIBpRurb4oNikNkcj0RdoQ8e0VlP2GZxY8R
MJAKlQ1qXPbUwE6mpDLPksEMZczGYdoddXn7LQPWb1wZGH08bUD5nHwsbw0Wg/mZG4xGIxx
HuiRLMHeUG49lL42Nkq6Z7HEu+sdT/O+ioSnd6eBpPRKX4mvFnvI3SuawcIwo+ZfkpmHqKv
KFgaBqBf5SKTxcSQhQQ0nntJHy1oY2PI0FXsKc7eys7cdS+mo1DmNfdrh6yKK6UuCqD6koU
bS2xa09oK/PVjtaLOCH0Eeqoh+JLS8AjMhrTteG31K/8AjXMqODIj2SJt4L3cDw1pV8by5S
e4imIGuLCw+IDlp6q0V2ibUro18zyvV+lNwIiyMh8TkDSiHUuIKd9eeLXsdyI0I5V9C6phD
Lw5IWoH6sP6w09deHdEFKhDoe8Wrpx35LzRlbHDlAGyEPVPARpxudaOqgu4gKaC+IsUtuoI
TsNSF4uDoVVe9RVk7aMrKUOij3m91AcW6qriid2tM5JXaBqFXs7KTJIdtdYAlE7aCbbhGyf
itQ+EW9FPx7JW8yACBSTGonBya6UaN6EuCIEHbQCDIG2OgorI3ByOCEXTvpObKYWja0uedC
tMRTbI1fd6cLk0MaiRtdo5UCSQUN+UBY2PBvGk3zvlftAsKSQ2wkshcPD66oy4vXGogUDvo
iWUWFMgHNI5h2trrd5QOsDXS1oIJ9Vcc8Nu3U0Adext07zUwwBmQf3jEHpFDa+5WmcME5UJ
4eY32igR6v6alT71SmI8t1z97A/VHtNZYHOtTrv7239ke01mkFBQBxFCipt4+qrDTbZF17q
4G3tQMsO2oNb/ACVEIvXQwkrwNAw0YDtfRTcbb0GJqU1G1aTGgkbaYjbccqEwJTcDAQC4gC
3eVPCobNEkNxQufGE41HxMgaDI4KdBVxkMDS1pVBYisTqWSJCiusdR7KN9B7amoOpNBDIkv
o7hWnjB0gB3LoSa8nCZXIA1xbZToO6vQ4MpjgujWgcaT0CZWxTqn487Mfc0K4NVx46g24BK
zMd7hNsZDFvFjLt3OtY+8o4VTqc7zO18jS0kqHEasCtCHRKuyWPExdwR2RKFa3iAvspPbxn
YFv8AyjjJo27nPO4Bbk3XsJ7q6Mxriu9eHoHADgKzcbDzsxwc4bAL3t21r4vS2xNBmcAR9U
Bf6VZ2VV11Nq2s+kLzC4+QwhASQClqfhhDgCUA9Dne1KAxuM0A6gcSUHzCjMniBRbaANsKy
b8EX03DhsQCAJ3W9lXtZqFOYKg+uhbgELWbSfX8tWY5NShPM1OvQGhuKMOsiDkaY2AC2vGl
4nGmLkLrWqOe8yKzErXj+oYob1OdjGKFD0094L7a9lOCDXlOtynH6vuAJDo27gOOulVSZcd
UaJqKt7SZcsHiIAuLIeKUlkR7Hgql0r0Tn4c+Oli/loR6KycyIOaUCkX9FbVb2Y8+NRyrqK
ytJIcDwpR7LqSAbH1mmGEtO11+FLvA3hpuND3HSrOV6hxtRwKEhO5Kj5GhpBC3Ry2sKXMo3
9gG1w7KE6Z3u+gjnQKQ0jts5TwgoB9NFkmFookt7zhxpMkk20GlRii/O9ApDBfTqv6d9WDQ
Lr9FVMlrcK41TQBYXO5bVbzboSnKuBGtLaG5p76Yuh18hW2gvVAS4r7a5tuutWDQPdt30hE
VCq94pvAJOTAhJ8bU9YpUNuDrTGEUzIAP7VvtFAI9j96pUT+klSmB5brn72D+oE9ZrM19Fa
fXD/m/5g9prLUUAW3XQc6uAV770No4/peittxvQNFw1bUdjNt6ozvtTDBwNIqCRsvTcTLWr
mNAZHgaN4mmw5kDUG1wPr9NJspInk+W3c+xRQ3jS02U2NpkKLoOyrzT7nFxKkaDupMsfI0u
2K0m66Uty9ttyrM6cODNy7zZOR0pyKF8jgxAOLiPnpfGgYCQ0e7q83TsFP4xa1zxYpZDxNT
ZxsVRN7sZbhwxtuSbiig/hmFgubDkppaR10uNFFTz/Lka5nvWIdUpsq1TNnyJfL2StP4Ltm
x31S5foruPA3bBueI5ZAXNa9SC3t5C1M52G4ua5paRKze1q3cnBeKcKHPNhSxwyvY4SsYGh
oCByINapvwM0vF7GhjSuiiF/GUJ9IVV5JehydR3P8Llbw4kjsrIly58gkMajdXbR6PRRYY8
oECOIqU5r66j00pbLWRuFVGk3Je4+7fhuKfp6KdgMziNpaE+wnz0vjYksTQ6SEtIPIH2rTk
RkexRGQ3vA+QCs7R0N6pxqFc4vcGsLnkanSnsWE6kIvI2peFqOa3YBx3dnqrSiLU76h7wK7
00Ltiq8kvlR2F+JOg76sxOFK5+A7KZ4ZXxOGm0oK0rsc0pv6hB0wzMh0AyHb7EhlgnZxrzv
XGub1KWGRQIw3YSpJagv6a9XgxiIvY2JkVwoapXtLnXNJfEXSXZ+N+Zxx/mscE2F5GcW944
VVIVt58y7NxtHkeT3OYFBDk56pRTk+bEI9oL194631WkHSPavNLr6qvCrhuJISwcOJreCFd
zCI9hBLkPYKSc4vd2cfRT8u5Ablny99Kxxnzg0HwnU0yLKHAF8e56EIeB0HpFRmK962UcDW
rBgCSxQEWCn5fRTkGJjl3lvlAHNulLl4F0wux5+TFLG7jYgWFAGtjda0+qiOI7WHcwmx1rL
Cr6aacoyvXjaF0CtARCbiuEuKkaCrtY4N/a1q3kBPCU5igRTgp97WrooWuFoBuO2uuBcfo4
UCYO5da6apVmjUequFha6xPfxozIghJ1oEDNja4o2CFzIb6SNQcdRULGqCtxar4gAyoeB8x
vtoGeu++lSoh/16lAjzHWB/mhZfCPaayXB24DQk1tdUYH5N/sj2mkPy91TtpjSFRuBojCvC
mBj8SE4VdkAGlIaRyJpNMxtS1ciicT20XI2xQKAr9PTQUi+LlNEu3dYageqg5MsbpHbXEJw
XQUjjEeN598XI7KsxxnVWggE9nctKNZGraQMseGu3G7eQo5DnNA90er00sxgDg+TUCwpreE
UG2ieipZpXzKh4jYAOCk9pqsU+xSR41BXvpaWfY8sPu2vyJrr3EkOVGonOnxQnfXToaL5jI
xr2jbIdfRQ95dtcCm0le0mk2Oc0WI3/VHBaKqRqw7uZ7aXGA5yam3zcBz5HgFp3Rt4hwTTv
rOyHnfojNymxAQ8fXTLJYHYRZJGXuJCISoHcKTDnzM2OFmuDi08GiwFECn9pqYEGKAXacWu
F/UaehYCJHh/m7RuBt2E6UjiYWIx7XteWrq1F7ta2sINeS1FaiAbSBXPkfz+J00012jwHPL
hdEHBqh1wB2i1Aw2v3PE0YY0t/CHpvR4mSYaRuCw/Udqi/VNMOZEglQB3ZS26C5dNXOzFyz
aaJGSKI5oIrjWCojUHaVqGiJ7jTBLSKBGEop05VpVs577i0jUeXAX7KQ6h1qDpw2bHGZ4WN
psvC/YtanhaC5xAHM6V5X4pysTIlijiG6WLdvf+q7S9Oilw9iplbbdTAdCyaZz13OUm2im6
CrGCRrLgjW4uh7akUsbXIgCXXn30z5r3FGhpXgu5prZtoqtaNefkIuLmx+W66hVHbypaFx8
0klTrTuaxwZ7u0ke7bhSUTN7zqAPbVraTK6atHgO+a9jhtcbaHkTXPMIulxqQdaG4FoLfrU
u7KdsNrigfKAeXIXOQnTQUOPaptfW1UKueqcqKwNan6XpmT1chY2lxJOnKiIPq1xoCimGsA
F6JHAqYy4klF+QVdkYFjRXkAKNRQ96HlQDIIgCqWqxBA7K7uHOuOoAE7VdUq+Mf81D/eN9o
qhBHCrY373DxHmNv6aCWev8XP8A3ny1Kif+ZUoEYGe1chf1R7TQNg4UbqLwMhP1R7TSrHXv
6KClsFDLCuhvPWpvCa91Anm2sJGqLQVI5G+PbaxHHmaSzJGvAaHo7UJe9Lx5gA3Eoltuqnh
RkDvEAj3+sCiBzOwJgd5SA2CiTn6KuXPZHtjaQ4kbR9NEeBG0qVDQFHFSbXqm8lthc6/NQK
ICNL0AcVe7XvNGfH4AhLXKEpXGcZJQHXIB2jjWgI3kbtQL0mUtUzOlic979ytc0I8Jqlche
fKQ3NmtCcKaygA4Fx8RBKrYrSBfq0W4gUToS9GGlj1IaO+u4pkBDQUDbpwqu9rkaBtAuTTv
S2ls+4tDm2seZKcL0xNjcMjA10gbtmILSGkpt+1tPaUqsMIdKdzSSVPoPooubmmUuiYxrWN
0QJx1FE6e2MOR7w1OBKEmsraJs1xqWkNwRSErt8I/TkK2MZojQkXPO9KwNAslhTsbVaErne
p020UDxR7NO+gSRMcNB2VeLcAhWuntp2MVKeguyTadjtaK0tNJ9QLWNL12kX3VkN+JI4nbV
8wDiAlKqdtlMGluMJtxJ6hpROdEXw1jYXW48tfKY4lqLbSmX9UxonbJniJ+u1/hPoWqhrQx
dZ1GJYzKNu3c0XAPPnXlPiPpudHm+fKW+VOgje0+Gw0IN69ZjTDJYHwoY3fXGn8tea+McuR
88OGAfLYC4rxLrfNWmL7ibtxHgJ4PTB+WmlkQhiI4cVIAN+FWm6fG0gbfxH3jAKeHTcT20I
dTGPj4mKwCzmmQG41Ua1pw9ZxHB+RIA4+YI4WG5JsA4fKaqycyaUypV4wnHiY7+nyvs1+4k
KWkcTzSgeQ+B217dq2K6Ly769KYIi4YsbXBzwXvcLOddSb3BciVnZ+O0RSuJEcTCrWp7yAA
gH0U68vkFnTVxDRjyNHA3Vb0jHAZHdl/RTDpA7wtcgPHXtorCikCrMXDYF2K1rbBEpWaMxm
9uVauwyDcQeylMhgKjUihOQtWAED9wBPDjTAl3WbSoCW0P0V1pLV4u7OVMkZ1saq4IV1XhU
jcSbUQsLqABNG4EC451f3ReithPGoYqJCALrEXTkKkDSMiI/rtHyirOHyVWL94jXi9vtFAm
et/+8qVLf8A1UqUEnm+qJ+aAJRWj2mlg2xLTpdKP1n94af1fnNIwylzkNMaC7nkDs1PbSuW
8lL2Fk7CKamIEdilJAeY9HH00DZMcEvDyLMGqU6X7R4Sju3nyqkO1pcALFPkrrwEcS5ADa3
E0DrojkshkBBsbBxGhXT1Vwna3y3o9bE6JyqgkIkL2tU/ItDkeXvUCx4C16QT1HenAOeXKh
HZoa9Bh4L8hvnFwEbgh7xWJ0yBxa4keBVJ/VpzPzMhsojb4YY02tbYEJwSoczoXXSuoDq2P
JA9zEWM+Jq6eist6uja/joleiPUIMuLyZ4wGBtiLuXghOlZZ6bLI4+WPAvht8wquXjoJ1fT
UQicjiHa/JWr0/HyATYkWLQmpF0pjH6LFsO9krpCiuBY1COTSCvrpiOHyAI4t8R0AkbuLuy
wPyVDyLpuNYrbtMXfMImeUyPc93ie43VODSNAKSJe5ypbWypWxj9NdkSRktLWbj5gDdpRU1
rRf0XHYWlSQniXjyqXlrXzNFis/L4nmmTzxHcyRzT2OIp2DrvUYCFlMjf12h/dexr0GP0zD
i8YjBdzdemG4OFMUfAwk8QEPyVDzVenEfpNfqMvB+LCTtyoQf1oyQRf7Ll9tb2Nl42dHvxn
7kRWaOb+0KWk+GelzNQsc0ni00hkfCc8H4vTskte24DiQU5Aik+FujqZzD0ck+I3ubhuFwp
APcTXmZsGeBjJXxuET/dcQQD3LWl1TPy3w/k+oRujyI3BzZETeB7e+tSXqWNkdE2TJue0Da
ddwCbhyq6N0r4zboVb62o0hBPhfE2YgkI8cp3r2cKz+sQPzvibypATExrQn6gG75TW70iYD
Eic3TaB8lV8ovz3SOAQgBeNqzdmm31c/tL4TbXaqRqYzGxxNYAgAsKyur9Mx83HdI8gTxl2
09nGnppXNAaz11lyZQhewSFQ4lQdEOq0KzTUdCa425c7nksnCzIJJhCpjcwxveQE2uIXnxF
qSaySB7ZJQ7axdqW8SFD6DX0IP6ZMQ2SNoeRYtP6Cs3M+GG5G4Y84kBJcWPRryvAO0rauRO
JM70anRo830vqeZGZGwuG6YeOR93NA1Knvq/U+pGWBmKyzW2Uau76bk6P+TgmLo3MkUBrTw
A1W16TZhSu2ylhR2hStFbeCXXYSx4HDUac6fxsZzipBQca1em9GfkSFpCACtNmBBBuw1Byn
Dcxo1AHPvpWmNBqFuY4azbsBF9PZWVlQBsiDRVrWygyCcteD5os1vfWbmNvu4m5qKSmbXh1
kz5trCg40IMc+4tV5lJ7uNSFwVEtWpz9Q8DA1t6aa1bAUvEHFycK0o9gaOdTZl1AhhAvXC0
baYcBrQH6GkNi8gF6ExfOjTg5vtokjr0NrfxGnkR7apGbPVr/5q+mpXE7P94lSqIPMdZ/rh
+yPaaydxY4EaVqddKTs5lvzmsu5RexaQ0XklcWpxvVIhuemia12QIeaiixRNcARxvQMMH7b
aqLeiqOc6QEEIQFTtqFEDCLt0dxFQHfYlAPeJ1tQMArbOXvA1okLXSODWBSaEEUjXlWr0bG
MkzTt94o3vqX4glLg2sWPHwsGJ8oUuKWW/fWb1F7Z8lrYGmNdeSLTXURO1jYXoCzQA1n4xk
dIdoJewFxaL2GtRVbveTVxothh2BOEe1pLtRtuK0cfLdJI0TsDHFGqAiuAsSO2jY79zA8aE
LVc1m+IuTxi4cNQl7Vk7t/SzpWJL6qjjApX1UYADXvoWOhYL7girzowatYN6msBGSXojzuQ
iqxx86I8IAnCknoQ4k6NKJCFK8KGiNq+M5DpanrJnbZj7DYdtXPKg77UQOCVrVnI0JdU6bF
n45Y+ztY3pdruYrxvUIJMSUxThDwKBD3WSvfucNKRzsDHzYjHM0OHA8QeytK2j4FLVQ/kzO
6PJ/lYuI2hBWk0tVeNYrIZ+lgxlXxA+B4vbtApzFzYpj/WBRwrN7ydLUpfAfne1rO3hXkM6
WHJz3Ne15DAQS1yeEcgVFekz5UiJFyASO9K8u6QY485N/nlzAU3IWgLuHprTDHJtmWRRReb
L/lYnBrsfIdG8AlPMa5E/Zq0fVM7GATKinLeDw4G36zRRukyQI4wo1R42qNqaKOPZtrs3lh
GbQASXOBbfkB2c62sqxqtjKrtMJ7hovi45AbE7FeZDbYQHNonUsrLx4ogxgMOqEAkX0W1Uz
+myR47MrCjjexB5rQ1Cw290cRXMLOchbNE0g6AglD3UqJKGno+gWlymtV1Q1i9afLCTiRNj
m+ta9qwZczqMPVosyR7g8vAJOqGxrXE0w3eUrN3BoQfJScjH5LTCLl2gPMKdzeR9tVy1hEu
jiTvVJNuU5x95FX9oLWLlzKqfolanWYZWua6UbXFrQU7LVhSRSSP8PuAItJJTJo7PikDe9r
rHXsqAXCeuuOaAfCLtt30NSHAG3CxqjMegkUlLcqciIOtJQRonIGmw5Ba1JjqFL+WlUc9p4
0MzAN5mhbw76KSQ5LOAKnhVWEeawC/iaid4qkimwtbShtLmSsdoQ4EH00yWexQcv8AfpUrn
mDl/vd3oqUyDyvWmk5DE+x85rPLCGoRetfqTQZweO1B6zSRjNglBSEiTtAIvRsdzQQHC1gO
+qZLUeBQ43Oa5dTzoBB5fE95JQi3YtVKubcC+p0qvikco0cePOrHcBttewb7KBlseHfJf3B
r21udPlEcjXAIxi20TlWY0HHjag+a9QZLgC0EEvKk/TUtSXVqpoTZEc8j2yOLHtUjitUxvP
bOHQWei7hZQe+lcaSfIG10ZlIsCLOFMMypGzNCDdGNo0XutSjTQaabU/3mjG+eJmySM7eG3
h2CnsaUTxrtICkXHLWkos+XaVhJTUt/lprFco3GxcdyfZXhXNdeKj4HZRro3HmPQsa1ga3R
oS/ZTEbVoMakdtOQtspFYxLHe0Iu1oqsgtfhRUtVJfdNODFPUDutVYn7X8q5oaXneW3FkvS
1bNVVQzT8wlEogeUrNwpzINxp8KlWpgxvVI69zk1qNctcQmueW9bLeqRMKDsjWuHivWTldN
jkduYxHcxb2VsNgfZTRBjN404cyHNV03MZuBkuhMTngggtBOoUUj/AM3HB2PbM1wRzSEKcw
vKvVCAAV0R/RVVtauqItett1seNZBHGS6WANEQVxUtIuPdS60WbGBa4iYq1HNbI1JGkXGx1
lHKt3q2CyaEuCNe0LuTg24+WsnqEQnfC9rdsjYwyYBC1ye64IvCtK3nyE0nqhDA62+Nxw5W
E7lIdGdpK8Np8PsrbxIOmuZ+ZbMTGi3Yh9tAxOm9OfN508ZDiFCE2PMcfbXXYzYciRrHJiv
ulrOrRcXqiPqTjX95b+JdN/PRwwsJhkOyWZ3hADgQA0d9AzYY8OdrgVc27XeysbqUc8Mm5g
WIOI3D3VGtjcHspvrcxEWOGu3OdGHE+um0tIFRufLqV6zmfxCdnlhI2gAnuFISwDb4Xe7b+
WqxzANFFDS67uOpqHMm9Uo01EJoSG6BW8uNJ7CZk2o3X1Vo5LWizQg4DnSL0jciqTqKuuqM
rqGN45561Z7mgEqlKxTXQnW4qwd5hcug0oFOhZ0lieFCZvLtxPh1SrgeHx6iutJFksmtMRd
7gNKWc5/mt7CPbRSXO1sBoaE4+No7Qh9NAmey+/UqI7l9dKlBJhZ7VkHdb10odKdzSkno+e
s3KcRoU40F9BPJcHSLwqgbuAW1vXVnsJAcf/GqMIFjflQLqE3bURHUaBxe9pKm9AG7yyU1P
qprEYDudoGexKQ1q0FnHZuKr6KT32LVQaUy9jpHAuBClEHEa1DhFfsjlxoG029EG6PkeQZi
LvLUDearXW+GQyJ4l8QPbS7YxC+xLbWPbRfzMfvEK8L4hp6RSgP7DbxJGPiCHwkXWj4yBrS
tkF+ysfp+aGNAcCnMBQO+tXGlY8B0dxoKwvWJOzHdNI1oEJ9taEY8IWk8NoIBp1QB3cKziE
LI5cF7cD6KG9L1N4NdNxSghaC0gC0lneBhceFPShHDlWf1YpD2njSS1+ZtV6fIN0ppMTf1r
1rtjI1pHpbEY3giVq2SqqpU+JjmtFoKiO9XDK6DdDULwLVokjnbbO7UroC1QPW9XBpqBOSw
FQi1V3VCTT5VgmGCluL6V5LNlyMWZ7GWbG7a3sabi3EJXrnoVrzfVWt/OsY9yRzhHFFu099
Kn3peJqvtfkaHTJYpYPMmLWbRZyhD60IpWcw5Ec00MoeIjtcB2rV82DDx8IsxyH7goBNy79
OysrpL/ACsfN85lnBiJooJrZJa6QRLmZOxPZksGMoD5NCQotz/T20Lr2M2GRgLrxtDdvy/P
Wech0OQHttscoHdXMzInzZnyvKl1zVDWr0F4xudtFu2n/LO1BwFAij8tHkcKNG4EqSoFZ38
jbH5gp4tptd+r+VZmVESd2oF605npu47rrWdMSWk6JTpsRkgSVPEAvOiY5et9KGWEFNBxq7
HEOQcasyHFBtUe+1BYSikqvGrFTQOSbltrzqBqlp4KEqBt+3nRWt8Q4igR6tDy+vUqJ/SSp
QSYWePxB3fPWfM1Qh4a1p5jVkHd89Iyxk0p1LS0M9422b6KAxjnOQd1qZyABbiCi0GIlfDZ
Ln0UxdRlrGvbsGose8UTH2tJjUXN6V37XveNSUBGl6tC1A166khaBp6muWb5XNYiIFKaCiO
bIWC42gEHupITltnBV0PZRZclvlNdEEatwTpzqGnobK1dWAerXOFiDovOk3+/20Z+QHWI71
50NWuK1Rixjp7tk1jY61v4DUJHbbsrz+NsCubwIvXoenuBkXmAU+Sssmxvge6N/Gbtb2par
SSIQAarC4bbm6UCZ/4gFY2em5qlNhljj6KOFA50pDfuptthUisLZBR1Z/VSsIXUuF6fyU3C
kupsXGDvsuB+Wkn9S+Jovt+RqYLUYBxp63OkMB+5gOoNaAHH1U6zBz5vvcnSbUIqvbRaG7W
rRnU4HJRA5aASlya4JgDrTTKdZGVtaurageaD3VbzQOOtKSOLLPITtrIyPLflxecwOYwkuJ
1FjcemtKV/rrF6g54J2FCaacWT8Ga0o3Wy8UITZPm5DmIjHuQN1S9WypGYvSpG387KmLyNN
rWWAoEUsGJmxTzMLmNVxYddw/lrnV8iXO/GDUYbNCV0UUqfmY20ceBiteZHk041Ag4myVWH
CexjpHAhdAlcDXg7iqCqaCrgtkTBrdvopeKYAkcjrwoGRJvLgqE8aWY4sFjuWxWlA3fUele
SF4HShPbuCHTn21SMLHdSRzq4c1Ectvq01oDcgGs8auQt4VHNDSXWIpsxtbGu1OVK5Khthw
1FBLUAPMO4gcdKM0ovMWNLM98OcF76I1w38r6cKCRppF6LGVNKB7V+imWSBFoGesty+vUri
j5VqUyTJyWq8d3z0lMUFPzIp7qQyKj9RqvtMrJKvKaVSAkE8iLGiZDdXrcUuChUWIqiHuMO
jZ5jGqu65ozGMQsRGqCOxaEXN8Eio4WK9tWc/wAIYSBI0a8DQNBHkh4apQaqLVVsoDdiqQo
76DJI+3FKGHvKA8DakE6l5HnU3W1VaumhPGuHQHjVo3N3jzFLeNAjR2NiG1u3gHOboSOVan
TJGlkbjqx21e8JWakTmgxCzUDeYCA0bpswiyRGTZ/PmKi6mvwNcVosvB6HroiNt6XkcPPI7
krjJkaE5UBriZCe2ufc60jTgApxgCUjjONqeY5RSM7i2Y2+7jS+UwyYzm62pjNd+GedCheJ
Wc14VLLr9qLdJcuO1OQrWYQaxOnvMMz4ToqjuNbDXWBWqqzLPX6ghINcOlc3DUHuqpd21SZ
ikDfSOVI9qlutOyHU0jkEITSN6IBD1JpcYz741HGn2TbwCteZySWZHmjUG/dWvhy72NK02t
EU0nJplyi5rPyoS9yjhTi27K4QqrqaQq6GLNgmePiPKKuAC7h9NQ5j2xNidibA2yEEWFX6w
447osgPdGAdriy2twarF1V8zEc5rxzI3bl5j6vorfHZJGWWrdpAP6lA9GPZ5alFClB3VST8
v+XLIrvN2kpddNNPTVs50To/xoGtDrNliJKIfFY1jzeZEXK7c11w8Ao4Lf01UzsyeOmqM+c
l0jl8KEqO0VVkO48glxV8oOD2vDUEjQ4ez5qPBAwi+p94/NVT1M41gkWNIfEp2n3UFquze1
yOaBu466U/EwRxgOIaoCAFTQpTC7htdxqeRqqQhOaRP0tSks25WfLTkzWhUt31neYGuctzo
CnCrWxnfco5yFG8BVC9xNWIBPK1RrRrqaDMtGpIIuBTcT+etBjY0AHU8Ku2y2saBo9jb5Kl
cQc+FSmIy8l+2ROz56TmIN6PnOAlaOY+ek3mpjU0T0SE5ydyDhcd9A/LPcNxtTr2N1ce700
WOIOCainMCiTMlVAD6K55lkAuNK0ZccAKngNiPnoH5VjGNeXAseSNw4USghi7XqEe2u2N0o
0jGNKnxAixFDLXEbkQcCKQioDTra1hxvVhGTpZBXWuDWXQuHPl2UVm94TbZddAlAFsWVkcq
FTutrZau8nfvFi0hKkMLXPAj8UmoTgnfTQxiBtnGwgqFsvZScIaTNbCyvOhaeymmLqDesXp
5cyV0RUCxANq2oyDaue6izj4ndjtyqm/gx/HJtxp6M27Kz8bUJTzDZQKzkm6F84nyzQMQEW
pjKALb0OBoACVLLr9oKd3kzNl0BKONaUMqtHKs/LiD40NXwnvaGtdSTQXryqagvcVL6Vxrg
W1OOlXU5ikmiaCkshq/NT7mqq0rOAFqoLozFnxg5jymtd6ZLbaeBvR3Pbteul6yIMnypzfw
kqPXTUtNeBbaTPVN0teiJa1J4uQyRgIprdb2VHUGjI+JQDitbzdXmYsg4r95KEagceVeo6y
kr4oRcn568113y2TR48aEwNR7uZJWt8T0iNzLImlynyDt6g6eORBucWq5DYALf5arO7djxy
NvtKSdx0pDFyNsgKDcONObvKfscFjcEB7DqKuIehNbStTsX5eZ4hn9wEFrjqxdRVp8ZmJNt
adzSA5vaDoRQpRG3bJDcC19R9NOxzY00LWzBfLCNIs5v8AJQ3poHHWWAkeNpA5UoX+JdSa1
GYsE1mTB1lQKCKSy8OSLxNG6P7TSo+SirWzHZ6aGdlSkKl6TU3cRrem5ixL6caTc5SnCtDC
zK7tU14emrtRVHdVBssunEV1oQrzoJQzHI0Dt5Vcnwp2UuoFwVtXdyApQOT3CN5n3U9FSg7
z/wDR3empTEY/VCksZ7D7aRklWm+sL5kafZd7aRjgcocaQ02ELC5oQK6iMxZdqsLttgNBcc
qsCjbUxCWvdtc6yAJSs4Na1TYuJTH+HM3cHabtLaCozHjmURPV4CuieLXHCnZcUDwNR7UUs
cb+iswxPx5DsDk9JSpTnbQdlxiVKLvxTLb3JG/7vRbeqk5GviOx1k4HWnxlCRqSBHCzOYP0
UEkSAtf7xXa7jeqU9SWq9BIOQqFtR45nANLkLSoNLuY4WuUJWixB4466ghaCB2J7HrtaASO
A5UwCTH5dtoH8tJNl2EHcbXQCm2AHa9uhKIuihPnpMtFI5DDkBxKtah9BtWxjz73+HSsoxJ
GHuvvUEd1NdKer/F+iVGRJqfA1w2atx8dT0uKLW9VONNuVK42gPGmCUbXP0NrLUFkO3BOf0
1yIWAocrwqUSNulQty4ipeVitUVWFrQRzo4aC2hbEJoa1klPRobYQmtECa0sx6UQvtVrQxt
VlnuABvSOU9GuNhRnPU1m9TnDIHHT6arfQqtYMWfKeXvaw6mkssua2KVuiH1A0QbtzmtCvJ
AFMdQxXwY8LXhCWuPy1uklCMrOZGOnZu1gcCrTrTsHUjFu81TG8ksfrtXRrq8jjZkuPJ5bS
ocopxnUgu1FAsQdE5VNsUtl1zLjD3N3e/IkdKLuXjoK811BjhkSOKkbkU1Z3U5BOHMcWsaD
taQCg5U3L1LEy4o/PYXloF1Qkk8+VOtXV+KaIvdXXg0zGYSHhfCuh7a0MPO8t+x6FQUDgo7
LGiZUGNO4Ox0j5NdoR9ND8hhQru2gFRwJ+irlNakpNMtuCks911wB2a1GOYbPBamjhVC8MV
rgAeehHbXHPcm5uguQdfRRA+UDAIFmuW6hwCOqMyvJVpPvnxk3pQzgDfzoMkykE3TXtUUcR
O66BOrMYEeyy2I7eYrMDxdBbSmsiRzogH3+mlQxLHktUloY2cuSOIJXgdO6urauOBGnCupZ
EvqaBHQdeK10HwleNVAV17CrAKoPLSgD2i/+RUqi/8ALLUoGZHWlD4iOTvbSjJyiE20WnOs
pujXk75qzAA8gJTGpHWO8I9tEjkjBABRwuvM9tL7rbQU4fy0zjtjDfENzhx7am2xrRuTpyQ
DuDkdonZRvMikEbi7xAXcefO1LuibJqgbxKXrkeLNI3wFApQGpaW8wVNvDkWmhUqiFFB19R
40o8G9iABfsPPupkwZbPAfEygSuka7xt8Q1P2h9NNPzIuvJoWV3mEXBB9Bq7HOJQd5K0QBs
zSGhH8O/lSziWlEQ8eYqiGhlzgSA1F1J7qdxT5iBbjxHgErJY5FPop7Gl3RhbOAQnmP0NJ6
oaeoad6KwXIPy070mO4UVn48RlkHBNK3sLF2oRpxrPJZKseJvhq3bl4GvBZoW9Wkk2iqNQM
+mhSlTtHGudrQ3W5Vrt714CmoiLGgxRBoFqYa1OFRGpVnoGa4ceVdIHKo1i8PTRGstVquhi
2kBIqrno3uo7o/XSk7T6KCqtMheNpJrD6rkeMR+k0/m5Ix4C5azGxMkijy5SEILiDxuUHyV
pjrrME5LRpInFPHAXzS+/4XNCcSDVsjMkysaB79djv6RpPqjnSSNksC9jHIORFGijJxoAeD
XD/WNdDSOaW2Y58Moef0vRIhumbydUmjIeTwuldaUaw8WmmQVyIi17mi6cBQmxlN/I08SFL
uYoLIy7GeWi4KFPs8aAaBmaRxC2DT7w1+Wq/mZGnwuPYDoK5tefdHYasMUvQjhQPU7+ZLw4
PueY1WuCSQEAPKcQReoceZqILrc6URsUjbkKaA16gHufuJDfV89dYHbR9rWiy+Z9koCNONR
gJNgg1AF6AgE9rg3bxFU2K2xvzpmWN8YVwWlwXXBCdlBLQMgr8vqrrbggHXX0V14vex5dlR
rVPKgRS/rq2igkrUc0IQtxpQyoN6APZ7xyH7qtShr2f+jWpTGZnW9YrKPEvrrLa4tPK/yVr
9YRYz+181Yz9U0BoAuyR2/WnIpVVOGtZ4JDkTjajxOIUKq/8AhQUnDH4yXBXGyqG0YTlhDm
kIFsRypMOLnNYDtOi0QHaTtCgad61LSZqrDZzHuYC26IQ7gvGrPfFIwtehe0XpUoVEp28mj
WuMbjhCHFyLuUoP5ajiv8Cub/xBvj2P3Ra8R9Fcc2OZQ60nOjyshLVaHD00kWv3I0qmlWtT
J6M67H2qEQir40Rc0ge5XWmR7wxLn3jWti4aABFI4UrWVUVjx8npsCwmbXi1b8ACBEpJmJs
e1wFqcif4g0hK5r25OTqpWFA0Ajb0MBX9tEQltRjLr66W4y8bCU5c6ZbGno0obBtFqIyQE2
1paEWbDsaOFGDARQ2DnRAe2rrHgYWbKvaErPyh4baVouU34UrMxQaVi8bhnkuvTFY2D6xQi
lOoPczExmaAtNv51OdfhTKicfdNvTQ+oYxfFiW+qf6RrfGvpRnlc2YlPGXDH5mFhKc70+Md
zMOBzggDXjv8VFbhlxjW+2ONU4Lvp7Nhc6CBqWAK8NTWyRlJ5ScEk9i0NoaGX4incuPynuB
0FZ8jhsb6TSYBoTvYvFdPRV3FseO9LFzg3160KAhjQ06m6VfIc0Y1rO3BBz1qSunyORtFMs
aFRKXYUANMRFXA0MaGmQN5KeNEGOwcFBq7FQDnVmAvcGj3RqazbNUUlhj22ATlSTmxNe5Wo
RetLIaQ0oUSsuVrSFOtOhNxeaRrxoqUqHCQNte96NK1wu1p7e6gxO2L9o+itDJgHAF5BPi0
Fc07+Jph7VG4pbSgOCrew/S1BLKFxqfKDVT6l4VASUoEz1i/8gtSu2/9hUokYh1cKY/53zV
lOjDkra6g0O2rwWsx8aaeimOBMgtcg71qzUaQQV41JQA+/pFVUJt9VIQyJ2iQJbmaOyZtgf
eAWs4EE3VOKVfzEuBYWU8qClY0nEucLgN1JNya62JBvJBS4aRSYnJaOdkq7JyXXPZQPl4h5
HKNp1PCgsG0rRGPa6/HjRIwwyK64HAUDiRjBxSTvOrjW/jY6AKKyGZohCta0AfaKn1Cjfxu
RrffAJ02sCfLXPdXs9jpo61W5tmLS1dZCFXjWB/HskO/rgW8ywUePrWSPFuicl0ILflUVn6
NkV6lXojfDQGjhXQEKms6PrUBAE7TGDbeCHMvfUXp+ORkzN8bg9n2mlR89OGgkrI57htaUp
iBm0eLWqAJerGRClSJ7QhkOTj3VYPpPzCvsFEa8pVEOo3utahSEIagcoU1xx3AhL0EpQzz/
XYg6Hei+W4H12o+yPKx8VGorNfSlE6lEH48rDxafkvSeLK9mLivJ8DmkdxDjWuO0J+TFlrL
T8jXZghr0/ViA/mg1bq8QZAxzRZrUoeFNuyS5V8ESX7HUXr04ZiADUha2TRhD0PB9WkIkI5
61muB8pru+nOqKXtcaSc78FgP2inpobBnA+TzA6y2Bo+X7jDw3OPqQUPGY6SQOQBrLIeddz
CgZ2F1vTQHQYgfvahCEc6bxwSay4pOPBU7QtaWO4tNJ7FVNSFihaYjaBb10tDKCFW1G8xGr
2Vk0bImS0SAg8fRSEkIaea602+UUrPJY7RTrIWgVk26JSj03eKmXBx1FBMJVTWiMWAcWkEL
zpZ6A66+ynZI6VlaV04UyWCNwlVHsrpHy1Gtsp4UCPUKP/4+pVf/AOvqUATKALgO+k5YrUx
nP2PYe/5qqocKT3LrsZOREd3ZS5aURL8TxrTyI+IpGViG9qZLQIgbb8NErjBuDlKILDVeyu
uUAN9VRrfraUAi4UnlRooieFqjIg0bnmyaVYyKEbYUBBYuaxtrlPRUYZCQI/ESlgL/ACVTH
h3uR5sK2+nxsa4bWgdtTa0KTTHR2fgCxuh5+SAXARAlSHH5het3G+GcJqec58juKHa0+gfT
TeMPCKebXP6lreXwNnStdl82Z56J0tumOPSSfnpeboXT3E7A6PltcoHodWtIEFKvcjqTs11
f4l1qmtjAyegZMRLsd7ZRwafCfRwpRuXlYUhMgdDI0hECBw5Oboa9FLKVShZcMGTEWSt3W8
LvrNJ5VSyt6WUieONauH+wrhdZjyWhj0bKRovhd+yfmp0PJNeQnxpcGRCC6IlQ4a+it7pHU
BkN8h7lmaFB+2Ppp2p+quwq2lxZQzXZejNbx9dDjaDwphjCqp21mNsnzVCT31Yt7ONRBypk
SJZIDgRwNZOM9keOyCW4G4AHsca25mW7awcxgErmlRqW+mrq2U4ifAZge+HJVviaGRBOKIU
pnrUzZMJrm3BaTWXj5LopmeYUaWMa70Cxp3rHlx4LNhVWmw7a16mGkHjepEl7AlkpS7oyBw
NOZxCxuHdSUXuvAIU86oh7hsaMBHAkuXjoBQp3bpOJDbAGjMPlwKqjQUqzxuU870yXtAfDc
GyEHQgfJWj4gAWX7DqtZLXASKlxrWvBKALfLSsXj8CDJK2G00duWZPCvYaHMxj2Hd7/AA4A
1VnT5NpeChN2kGxFKV8DSLJxuaUbWuauvbVJonEFaUx5pYtdBY8xTZmDwvsqHKZUprwF3MO
vKhOYSaYc4cKs0NN+NVJLQm6EkXoL8e+iVovDb0rK4A2ppkuqEZcYISKVLSCAipT8kwAuaW
c4E2pmbRsbnf8AsKlRf+QqU4EU6q7aYz+1b1UoydACDbRFpnrH+7PIu+asp4ATjQNMcfkMK
h1jS0hDgUNVc9yNKg99cc4kEkcOFANnGs3i/rru5rTYbvZVXKS26BLV3Z4S48KA6Fi8veF0
HCo521QNeFcabk864U43oEM4riBbU1pYkjmmkMRo2qla+E1pRajI4WxviTfU1MPNCBrglak
OQ1yIazGYzUCV0eZCVC1z6dDdo13Fp+ekMxwYA4qgqQ5XmKPrcRQc9wMZB5Gkx10AMn8x6C
5q0r+A9NI4Ad4nquqU0SpQ03VJx4FJykwrYGTxlkg3NPA1jZGLP0zKYQdrSd0Ug/T11vwBK
PkYkWZjugl90ixH1TwNOtobXRkXrOvVBenZLcuESDwu0ezVHVosA1rx+NLk9GzvLlu0ovKR
vf2cK9ZDMyWNsjCrHhQeyjik/J7MytqFLQtVIBqF1ULrC2lMSRSVoSvP9SlZDkMD/ccUc77
PI1vvJRa8z8Qi6jjRX7kW19LO5EG+dzGn6rC1x4hKD1DzIsGNkh8TWn22rQ6cyCTA80A+ZG
0MXWw0rO688OjjT7JX11rMtIyjRs89kuWIE6qaWjA2mygmjztOxpTS1U8Ia0AXPDvrQyYSZ
4RkYAI1tS8m1uQ4Nszd312Rx3K6xFhQ4kMiu0BvQJvUIYbkjQadtOxEmNruKVwANALvre6O
VUhcG74193SgqujGGyoPEbDUGmm9Q2At3Ncz1Eeisx0w3bXcLrUkdHuKu2u5kKL8qTqmWrt
bGo98Mw8yIoqbvpqpe4XI9PNKz2SFjQpRgIHqWn2zsckNnN13DnyqWo8y1ad9C4d667vOi0
NzXC5s4aihGVCPlprUluA7pEF6WlkaSb1x5LuNqGWtK1UENisji5xaNKuxgTt5GjtjABtQn
AtK0Emt/wDsalRf+QWpTEWzg07Q7trMfjMJVp9FaPUjt2HtIpDzRSKUQC/JlFLqJHjNDSCV
GtqsHbz3UazWrQEITmiYAgtQlQbXcaakuKUcLlaBMqiFVqPCBa4HLY61HKgXQUCHsNw8sVq
Yj0IrHw3eFNaeik2m1Teso2x2iD0UEtgtNna4IQtqxceewvpTzMkca5moZ1borO10TtzaHP
kb4SuqXokkgeo51mZTix20cbUVUsLOEN4jduOO2699FBC9tCY4NiA0tUa8E3p9WwXRGhCad
i2nQVnQvp2J1taSBls7Ai6hjmJ42vCmN/FprK6XnS4ExwMxpDQbH7J4ntBrbY++lBz+nwZ0
aSDbK1dko1BqlaNHsZtDm9pAcLg3B5iuEhK89HmZvSJvJy2mXHcVDh28W/RWxDlw5DN8Lw9
vFOHYRwNHTyBIM7stWB18DYOZ1rcLrLWB1524hvFKVfuXxG9Kv4FejSEYcrSfDqNeYpHqZc
9jf1W37t1OdPjH5MtaTYgpe40pPPLWybXLtMZBIS1+2tlvp4mHimZGa4BjV4Uuwjc0k94om
ZJuLW8RQWOReFaGT3ByuVxSrxwP2hzQpJKDuoZKle2n8JznwuZyJt9FMS1ZQSEsvrxOt6rK
PLc2QcbOPOrvZsG1o0PHnVXvD2OA5W76BnNgf4vrcO00RroWENd7/PUrQYtxLbqBY86aLmN
I0J5dlIqviDkbI4uc0AN0B5rTGLDCwbnPLnDlYKa4HlC9FbzqzGl7RYB9rcqTKSU+IeUFA4
kkjjzHKlJ7+Jvqo7i8oHeoUMnWhBYAxzuarqeyutKErQX7mSE8DVg4Kq6UzMOHbqo8oe+qu
l2i1hQjKSTZaAb0Nnd2f+hTXjUqi/8AI1KBE6uUbHdPEayvM8QvxrT62SGxEfad7Kxyqr66
YSOMcpDjZdaI6RrmotLxjwjsFx2GhyOex2vhNvVQOQvmKEoT11F7XFRpPJAao6S+0caBTJw
jVK4VN9RxNdJKFLVAg4d9IkNjO2uRadDkutIRJvF0pxrglBpRjcUu06023IW2lZgcmlFa+2
tRahtW8Gj5/M60rkybkNCEq1V0irSVIZVryoG2PlcwX4V1sj2nxVIJAY/RVlBNR1agpbJyO
Y84W9aMTwRrWM0DgdKaglLCjrioaNEzYa8caK1yUjHKHIQaMH8TUhAWVkUzDHK0PaeDrisb
J6ZkYcgyemvcQPejVXJ2HiOw1rbwtcLu1aas0J1EcTq7ZiIZx5WQNQbBx7F07qy+ryh2Rt1
StTMZBK38Vgd28R3GsHJk3ZBLV8KAcaukNyiMjaUMZi8yGKBwVu91xxSlviFvlzRub7pbbv
oj9z8kNC7Ymjj2Ktc68A/FjcSpYUt2irrpZeZjbZ+R56Ulz1oRc5bm4sO4VdzgvNK4dFHCt
TEGnEmn+kn8Ry3KcaQVFsac6W4/mCOCU3sFd0Fy3EPKa8KUa47r6Gmct2/ItbmlLvCApcUh
vqcikIdYotHDo5ELgF4cLcaVAUgjSiMaWhdU0oCrGTOPLeQOPHlpQ2TvZ4g5Qt29lLPKknQ
/Jerx+EgmxU9otwphyY/5yizfTU3dq9tAbM15IuAESrbvCiWFIqSmQSvJNVpYE805hKYkJI
vxND2m6aUEM4XkhCVrjfetYfItdI4j1Vxlvm7qBGx4uR/cqlTc7s/ck9FSgZbrg/DiPJzvZ
WQQQefzVt9cb+DH+2fZWG7kKYmWZIQdo0OvZzqriS9zV0Nu2om4AoiWqwLQ7u+egCrF1Hqr
jkLd2hGlRxvbjVXFdNOygDr1F+Y76pvII7NK4pNibAV1FANib99ApLteVXkVNPxXaKzNoJO
0p2Vo4biYwDqKCqBkSub0460drQW3rjsdtTKNIfQCXoFOlUMwFEfCDxoXlMaFNyONMTkcxZ
QBtJ7aOX376x2zuY/cTpWhFMHsUHWoddZLrfSBtkpVVpuJ4OutZrXG3KixyoEVKh1Na38TV
DvslDRmzSjgtZbchPpphmRbX5azdDRWQ9+acNWlK6Zw4KtJeeaq+cITS4jbRzNydrSVrJgH
mSeL6zhf013OyC87QbC1diRrSOQ9Nb1rxr8Tnvblb4HRkPEz9w2vYdgGhQHnUzXeZBI1dyt
UdhFKyZPnTOeSgJS/ZVo5gJSw8fnp8epny0gxidKm5wtwNFymCKZ7R7p07jQWompCW9daGR
CqErTPTlEpPIUrdDfjTWB/Xd4tR0Bbo5kOcJu0moxCXAg8Vq2SEfu1cutUafGeRFIYE+Elu
lE8wFGm4q00Kt3jWhgDnwvTDYsoJV4Xs7Ks3aQpdpoKmwOGvq5UT8ooJGg0FAwLJB7xCFpG
nfVmyPClx151GtLlaQhqeU6+4Ly7qCSGReK1UPQkHuqwjQGyJUdGre0eykBxriQlRCqdtVC
AgGrsu4D5aBGov/J1Kt5Z/wDZr6KlBQ111rTjxq4N8fFeXYKwtrVHjB5Iv0VKlAmWIaj1cF
XxfolVaAvvAeupUpgVLWXVw17forhbHts8Jzv9FSpQI45rPthfT9Fca1n2x6jUqUCJtYp8Y
9R+imsQIShX11KlBVdzQYqcKsRc3Hy1KlR1N1sDkFtbemgOGtx/JUqVSIYu4Rr4nBfT9FHx
RqhUempUoZK3GwLahKsg4EfLUqVBsdAPO1Hbv5jtqVKTKXzLAPTWhzb9p0TsqVKlfIq23UQ
I/FCuAFXaGI5XXQ6iy8KlStmc63EogzcriE3FAFRaKAPzQve3OpUoJAdQbF5p8Y0vY6+qld
sSe8F9P0VKlAnuQti2HxDuv9FN9OEe4o4G1tfoqVKYV3LZTWbbuAC31+iltrVCPv3H6KlSk
DGY2s8s73BPT9FA2t3FHj1GpUoBndsfBw+X6KbjA22cKlSmNFS2BLOBPcaga0A+JRw1+ipU
oAGWtv47ckP0UTbFZXDTt+ipUoEheRsS+Fw+WqxtZuKOHdf6KlSkJ7m95ON/bt/cU0f6/cq
VKlAz/9k=
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHgAA/+4ADkFkb2JlAGTAAAA
AAf/bAIQAEAsLCwwLEAwMEBcPDQ8XGxQQEBQbHxcXFxcXHx4XGhoaGhceHiMlJyUjHi8vMz
MvL0BAQEBAQEBAQEBAQEBAQAERDw8RExEVEhIVFBEUERQaFBYWFBomGhocGhomMCMeHh4eI
zArLicnJy4rNTUwMDU1QEA/QEBAQEBAQEBAQEBA/8AAEQgCJgFOAwEiAAIRAQMRAf/EAI4A
AAEFAQEAAAAAAAAAAAAAAAMAAQIEBQYHAQEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAEAACAQMDAwIDBQM
GCgkDAgcBAhEAEgMhMQRBIgVRE2FxMoGRQiMGoVIUscHRYjMV8OFygpKyQ3MkNMLSU4OTs9
NUFvFjoyWiNeNEdEVVJhEBAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/aAAwDAQACEQMRAD8A9ApUqyMnn
wvLzcXDw+RyGwMEyNiUFQSJ9aDXpqzeJ5pc/J/hc3GzcXMUORBmUC8L9UQTQE/UHIy41yYP
F8rIjgFGhQCpEzM0G1SrHPmufML4jkkepKD/AKVO3mPIrH/6RyCT6NjP/SoNelWT/fHNO3i
uTMdTjGv+lUf758lE/wB0cj5XJ/TQbFNWT/e/lDt4jN8JyYx/PS/vbyhML4nNP9bJjA++TQ
a1Ksk+W8rHb4jKT8cmOKQ8n5lhcPEsB6HMgP3UGvTVknyPnCO3xUH+tnT+YUv4v9RdPH4ft
zj/AKtBr01ZA5X6ltJPB44MaD3jv/o0/wDEfqVvp4fGxgfvZWM/6IoNalWQM36p68bif+I/
9FP736mBJPH4gX19x/8Aq0GtSrJ9/wDUxErx+Idf+0c/9GmOb9Tj/wDp+JHU+4/9FBr0qyw
/6lIn2+GPhfk/6tN7n6mAn2+F8Rfk3+6g1aeshs36iESvBEmBL5N/Taotm/UQgFuAk+rZD/
RQbFKscP8AqAlZz8FdCSAHP/Sqf/65bLcziLGhIxsR+3IKDVpVmE+VU/8AO8UxuGxsPvjLU
fc540byXFVokj29h/4tBq0qyPf5n/8AtuIP+7X/ANaojlZQpZ/NcYAGCQmMAfDXIaDZpVi/
xq6//rmCenbi/b3U58hggj++sIb1jHp+2g2aVYZ8lxoj+/E06hcR/mqLeR4ri3+/QNd1XED
/AKtBvUqwk8hwgWI85dJ6jFA+XZTjyHEH/wDnVPzGE/8ARoNylWE3keMdB5xR17UxE/6ppl
52AC4+ckbQUxfyWTQb1IkDcxWBn5mYcHkcvh+V/iG4yXlBjxeul3bOtWOQ3N5HObCnIODGm
HHkCqitcchdTNw/q0Gsro02sGjeDNSrL8FkyZcDZMhuyGAxiJKs67fZWpQKuc8fz+Pw/M+W
XkucYyZUbHKsZgEGIHyro6wuPl8hy+d5FW5rcbBxMoRAq4yoUrdqXWgDyvK8BvN4M3vRixc
bKCxV/qcrCxb8Ks8Vcr8PxeA5MmFW45LhDaxZVxhQdCfxUuNl8fj5g5efyq8nKEOJQzY1AV
iGP0Afu1b4+HJmTBzHzs7+0bVhVX8wA9FnpQDx+IUr/wA5y95J95oM9KKPFYQCDn5Jnqc+T
T5d1WNUAjYkCJiPsAqWNp+7UbweuutBUXxmErIz8kyNJz5B/PTr4vEFI9/kGepz5JE+mtXC
WDAASDufSkQCQdoNBU/u7jSFOTMWjb38snpP10/918YxLZjAgfn5f+vVulQVR43jCdcp+eb
Kf+nT/wB38VR/tI/3uT/r1ZpExsJ1AoK/8Bxojvj/AHuT/r0w8dxBGjmPXLkP8r1ZmmgTMa
7TQV/7u4ZkFCZ3lmP/AEqb+7OF/wBn/wDub/rVapTrQVv7t4W/t6n+s39NOfHcFiC2BGIEd
wnT7asUiAdDQVR4vxy/Txsa/JQP5Kl/d3A68fGRtBUGrFIkASdANzQVz4/gn/YY/wDRFN/d
3BA7ePjmNJURNWaVBUPjPH6TxsMentrEnrtTZPEeLyLa/ExQCDogBlTO4Hwq586E7hJQAiF
kN0kmAN5mgEeJ48KGHGwkCIPtrsdNO2oLwfGyVHDxTJDD2022uOnWKnjZMoEOMjKStw/qMy
nSekQTU7gosUGD2/LoNtftoGPA4TDTBjXWZCLOn2U44PCBkcfFPrYv9FLH7l5YqFDQfqLSx
An4ACKPQBHD4oJYYccnc2LP8lN/A8L/ANvi/wBBf6KNoDPr1p6AQ4nFC2jDjC+loj+SnHH4
4GmJB/miiUpoIexgiPbSPS0UvYw/9mv+iKnSoIDBgExjQTv2im/h+P8A9kn+iKJSoIDFiUy
qKp2kACpACnpUGL5Li5eVyefx8IF+XhoqDbUvk3NZy87zODyGRc/GwDP7OJBjOUILVL2lSS
ZJk1veT8fi5fGzEYlbknGy4nIhgYNvd86yvIYVzEcnyHh7vbVUbMcyMQsxsDrvQXf08mVOI
VzALl3ZQQYuZzEitasX9MIMfEyYwIVMjqB6AZMgFbVAq5XGSf8A5IJ0u000mGrqq5TGxs/U
qgahmYN11DiP2UHRlVMFxOkEpMeugqTKHgGSJBgkiIIP4fSKjjB9vGXHcoGpjtJHoPnFSME
Bekzp1+7470DPtBB2MoIIO+8xNOhk3INNRtEwSJmdqVhaPdAaBtA3Oh0M9KdWD/QQVH8vwo
HXIWVWAumJjbXrrFJusSY1jppTXLIJMtsYOgjeo5MqLaA4A6DYdpgz9pFARCTMqVg9dZ03F
S03pr1tuJhdpPzikpVh2bdCNqBzMGN+k0hMC7frG00wKqQhPdGk7kCkIJuBkbfCgZ2tiY1M
VH3CDBmIBn7YOnpT5StpDCViSDEGPnUAoLCSTBLA9DpE6adaAqsG6iddj8Yp6GGXQhgTvof
Ufz0SgYBVJjQsZ+ZpnZFhmJEaDf8AEY2FSjXbamIJJGwjQjeaBrhJiSR0Gu3/ANaUsWKkCy
Ptn5elRcEg41lTE3dAfj6/Gq6X44gC0LAETkBEkzBM6fSBrQW2AsIm0RuNIp/hTKyuNNehp
EhRJnoNNd6BEff0NCbGMoaSbW0ZDUnyouS0nUCTMwAxgSdtaguRHX3NYUlNRbBBtO+u4oGt
YAbSbRBkifxQaJiA7iCZJ1kz1+NRMlLl3Nt28fHfpFTUwFCDsA+70oJAACAAB6UpEfsqLuR
aV1BIk/Dqaif7QFiAACBvI19dtdKAgEbftp6ZmAiZ1MaCdaf40CphIGu9N3lTqAeh3qVAtx
86YQAfhTjQa60wWAACftMmgWsn0pXLcVB7hqR8DShrpntjb4+tPI+6gRpClvrSoFVTyjFeH
kI3Fp12+pat1U8kt3FcaalRrt9S0FL9N68fOf8A7uSZ/wB5krZrH/Tg/wCHzaR+dlj/AMXJ
WxQKuSUhT+ph+Id0fCHNdbXID+0/U2si0/yPQbWDymI5RiyYzjvKY/fBFjZCi5bdTd9J7Z3
rQgCGWIBjoBqfhWCWxcTlOOdiduFzMGEyEZ4y4tNbLipiDvVrxPOPJycnCMv8QmFh7WQr7b
lMgBAIIXVSDrGtBfz8jAjY8ZzIuRmWxSVlvgASNxNSESqliWGomJJGo0Gmk1keaxcPIeJk5
Sf8PjzNizHcIrI0GU1WCAQfjR/Fcl8rZ8HvryEwsBj5SETkBW5VYRBKjeKC87A3MrC0Eh10
j90zAMRuakuZSAxdSraqwMDUwo61X8hx25XEfDjgM4WGOzdwe06bNEH4VT4mbjjlp/AIEwc
vGcvtfSFy4XsftBhT3ax6UGoIYAqBae4QYgEanSROtSJdRp3E7H0+EDWhO5awFQAIYFgZmD
b07T8TU+4ICiqpWAqtptoRPx6GgJDSYPynoagWRXgEC2NI7RJ/lM05yANJIIJCgAE9x+I+R
qJyIzSdQC0egs0Y7b9KCVpOMKTDDQNE6/C6okEELNzjUAkgan6if5qdAQCBsNABAUW9NfWo
Nmxlxgc3MwLhTodDsJABiKBsQAyN7aBRcQZWCxAkEFfw6xR8TSu8jod5EVVV2fIB7cg/7Yw
IWTAX+sDVlQwl5LAjtQQfXUHTegJTaE/EU9IAA6Dfc0AuShfC6jSQQ0EqYI6MNj8aA2NnK5
HUNabrSoi9SYeSZB009KsNcDH1BjJB2UR8N6B+YqIykDI4USQQjQZ1/ENNBNBYQkWj6tN+k
RvUu0QvrsKrY7xNwYozWgEEtBH1FtP27UQ5Nw5tAiZ7T3EWwZ+ygbK5uKDrAP8Ai9TFOhNg
GQdxGvzJ2FDJDpAPtRaSFIvQTIuDbSP8VTRmsBWbIJOzEg6i0qaB0LBStxyEtozQCAT8ANq
ZnsDMZIWWJ3Ony9B0qQLFtd2EwNhb1BHr8aiUZiDcCNTMXAMI11MDY0DXZGtYappB2JBH1H
TT5U+MlsjlSSAbSCCO5dSBd6zvShrSDAKwXEknT/J/opTkRiLZRYtKzoANiNzQTloIELA7S
ddddxUtyDG0iaA02hMi9gBOktFsMp1Bkj1ouEyk669DuKAhMfyUwDXkki2BaOs9aYDJIkiI
NwA69I1qUdwPpQR0LnUyAJGtRxs4dkfXqpHUf4qIddJqtm91yQF2m3X6m/D6gfaPSgs00DW
NJ3IqGCDiTSIAA29PhUxNx2jp60D70qVKgVVfI/8AKZD6W/6wq1VXyZjhZPsP3MtBT/Ty24
M3xy5D/wDlyVr1k+An2MwmYzZR/wDlyVrUCrkUEf8AyZjtr8v9pXXVyOMAr+pR6sRA33cUH
QcfLx8/FU4rHxsoUe3qphYjXTT0NPyGVyqKWBYFQ6AXD+sGbQaT99Y/EwvwM2D2uOcZ9oJy
2JCYe36ckgmGYiGWNfso3GXPgPGy58z58fNQMbyi2ZQvuFZCxaVFoBoLXK5Y4ioxTIXzMMa
IgVizAsSAHK6ELEx6RTDnY3GI4FbkjIjvbgg6KV31XYm31rK8k3lOQhye5x+MnG5RXE7OVf
3FBVF7gU6zUcOLmcYY8Lt/DeSXI+XAkTjyKxLZMOIqSCHiTI0oNzBzEz4BmRnbHkaElYZTp
2wI+mDddVbH4/GnkG5Su6qQ+RMQtKK2WC7JPcb7do3oPiTx82Tm5OOTk4zZvcVFP1HKqFg6
f1CxrWGKxiwPadRAG8AAsTJnfX76Bp+tkUuwiQNGEiR/Nv8AOpraO7GO5gtwJtMH8RHrQlK
MAzqQFtEtIN8jW3anYFkQRCgEZEJDR2ypOmpoCX4SjEmMY1MSBrvqu5kVDHmLZXUsGZQLkV
vpk/iEyJ6UrkIQkMv0kY2IU69oENtG+nWkqKSQVLKzTrvMfj/ZHWgfIrvjIWQ09GBaQblBu
Ebb+lQL+4GuZRj7SARsR+9edRI+G1RYZmye2zsVI7XQLr+9Daxpp6760J2GTI2LI6vj7nbG
jEZBP0yuMTGh3nWgJxk9hSBLOvazuImAto7AoiDp/LVrEcgJDsGUmE0Nw01uMxQnxkudAbw
VtgWuN4ckHpUFvvUYyjntIDEloJAuMfIwdqC0RcbWAKHeddflTZMmNCAx7ouVRqxA0kKNdJ
obZQGe5gEXRyZW3Qkm746UwZVdbzMDtyEiQBCkTH4jQTJd/pNp10I1IDQfvqAT2wTkc2wED
DTcwumvd8alIPZAERcCdln5/tpgVyIVbuZgSbdPpNumulvrQLIxAZciqFjRWk3RB/pqcgaE
wkQDOsk6ffUSLFIWCTNqn1Otu9RVwzhFbuA70BDaDUKZ2kGgZsSqGDWwSAWAAkLBQOxJOm1
McrAjuQGT7i7uW1gJET9J3FOCJBZQCbu5YNp23I00XrTocSgJJIAnTZV+ofTp1+2gTO8EYy
FAZVWO70J7QOqz/LTrlUgNFt3qDjNpJjRtjTi2Yt1hgvbsB07dOlRyDLEEySAXtFsj8Wpu+
wTQExwViGVgbik7HX9h3qFrMZZwQGB2EBo3Mk1HDkvSEhINrAqyqW0Lb/En7amSFN2Qlu2Q
kAmAZMAb9KBJaxJCllYG1tCpH7sjX460+PJ3FSdNwDM6wdJ3GtDfKxFvf3SDAhh3RPwj12o
hTJqQxujtY69ZiNvhNAXUMSdtIEUiygSTAoRa0liIEAeny1JqCFUWNVXc6W+pMjprQEd2Gg
AgjVp6k7QKY9CwIiRroNZGsGke+Qo1UkGDBGnrUDkF4AMmR2azrBIiTqN/lQFU2gkidJka/
Z1qSkRdqAddemnxpBIJMmG1joPlTkgLJ2++gQjelMSSYH7BTfV6iD8tj/JT66zrNA8/Gqvk
oPDyTER1+Yq0QCNp+FVPJyeFkgbgH7iDQVvAR7OeNveyn/8ALkrVrI/T/wDZcodByMoHy9x
616BVyOF1/wD+kUie8m2Y6uN666uSxAZOR+pI3IiDtpeNfuoN7JmTj8Y58pEYriCJcKANFM
n6o0+JrE5eUt48pxseXNi5LLk4zJ3ZOPnDAPfMFdfhvIrY5mD3+GeNNjQpRwGYqyEEFf3rX
AnbSqTcjE2bFyMapizZsv8ACc5Im3IsumTpOq6HqDQZi8Tk+T8qOPkwrl4GPNflyJKYjbjX
GV0MXesHem4nM5nP91eTkB8dgYccPEPiYyMWe4ajUAMZ6+lXeRzm8f4PnOe3kZuVnxLaZh3
YwZ+CCaD+juRxn4/I8flKB8hlcf4siFYYn1oLnE5ebHwc+JURedxJV0j6siKxOQhVUdwGmu
1WuDmyPyc3H5UZM3FAC5AoUPjyAsrKBJGghpqp/C87HylsAzcjjYvayqxI/iMLGEyrqoLqs
qbjQuG2XxT+9zcGUY2C4xkd0y+0gGisdWVbzp+00Gl5N3TiZmBKLaQXRtUBIX4ACJ9YoHCf
MOY/DfOObiCnKvIBBaxyEGJ7RGkT00qxxuVg5fHGbEVyYyGvjRWI3MPqevz1plODGCV7C2i
qApOQ41fa0SdBOgH8tAdlvZWcTkWQhm2bjqCY6QNqkAxU42AyBjIA7YVmP1BjOkb/AHVmZv
KZxmZ2wFuMnI/hlyYyLvc7QC6xNpb90/A1pnKt64xBOqspBuhRE6/hnrQQAvAtTvUMbICqT
t3HW2I9alEv7jKfcgNKyykQpIGsfKoiTMOyPZeAQEeNe5ht1iCKk5VQTjJLTLkWsejAEdYB
7QKBhZ7gx6rknS2WNoImbliJ0+VSBxlkdYKtIv3DfVC66jeo6BfrtCgEqzEkFVuCufq1Gpm
kyrlb67iO8gQVDwDj+7cafGgdQzO09vS0MAyhhrESD8DvSJVXRgdCALgZZiTcO7fp8taice
Ui3G4XIDpKgiRLEwCNWnfaih911YEsBO2h/EenwoBk4cgGNg1jdpUzp+KMk/d9sUTGriWe4
t+6SCDb1WNFmh5GyS0FydWQELbpJgj6o0inxBipTUPp37hZEErIjpqKAgVgGhoubS1dtdzP
3UiVYqZDKt4btM/u6afZTsoIhuoGp+oEGRMUylhLZAJMDQQ0g6TBPQ0DnfuQExOgMgAGBd1
MzUA7NMEmD2ldXAkAggiNNRTWsplI07rAI+rRpGpHwiiFgVLPKp+60L1iZ+ygQF3arEW/Ww
iG+f8ALTGWdQ5BOsroRpp1E6zUlQEWMS1ukkQTI3ERQ5UMe0liVB/FOvppt60AiuIuAzBnR
21yC7c92hHb9WkfCnuY4ZU2tjBt3ydwJS6Ikj9tGRGBiIC6XnU9IjT00NOcdxEGFBuFszM6
6+lADKr33KtyoQwIcqGksAonQ7/fFT/M9wAqVUT3HW46WiZ+/SpHCzGGtIAGusyN52n51JU
eZMATMCTuINBBfcd3GlogCJunWbrunURQwQAhU3GFKtB2NuNjoCT9oo4R1001AlpO4+GulN
YoSZUk6CAIDbQN+tBFngztpCgRMzGnx1+VJS8XOoVtYUk7/V9vzpewCZutUHQA7EaEekEDa
oQFVDaSFMsR+I+gAiToDMUFoDW6TrH7KROndsTAifsqocyYWGPXtBLKTdC9CxgnW0+tE/iC
AqQqyLQwMqr7W/0UBwSWItiNjpr8qh/EIfo79Qunr1+6q3uF/cZwAMTBiyk6i0MVK6HYx+2
kWxNLBlONJunuMnt3ElaCz76QX3UAEka767DWg+TkcLMw6I2lTYo+kgMSAw0aJGnTrtQuWV
PjMsGV9poM3SI9aAHggQOYD/7jL+12NatZXg9+aPTkP+0k1q0Crk8Pbn/UgGsAsNtyHNdZX
KYon9S5G7dWWDts4oNpcWRQGa0sWRswU9t4WGbGC2luhiP5aC/F4rg8l8KHMA2THm7rhBhC
CCWAg6D+Sra2nCFDWFlIxlSF+odthiNhpSyqzm06KVMMpLMyG26NtfjQYHl8Pj+PzV5PMxP
yOPmLDIgdtc4BsYY5BH0FfSqfgV4nHwcrJ5VTgw8nImPBKsGDi57k0kWyNa3fLY4x8XJNhx
8zCWIBWSWtZxMnWYrO5vKPkP1PxsWFl9vgZLWuP1MdXjQ+kUGs+DLkbEnKdvd44OXBz8WgZ
VIuXINhcu42O42rB8YcHkeP5jyXKxlm+tLTDoArGFf5aenrWn5vj83g+N5S+PW7jZRLIDrg
B+s4wPwn06Vnfo7Gc+Ln4mb8p0VCg/rBhP3UEfHePTBiUjle0nJxFsTOnuYciEXZFOosfSG
AOoGlTxeW/IbPCcvCrG54ZWX3WYlPacwFfRJ1A60bF4vy3F8XzPDY8YzsxVuPlJAT23MP9W
zCNvjUeV4nNw/0uozIG5nFb3QVP0AvLCRuI1NBSHO4mQPlxcbkAo/u8pEyN/DmGnINWgAnX
9lbvjfKYfIY0IHtZhBYPH0sDa1qkAgxoTWFxs+TymHgeH46jEmEjJyS7BfdIbdf3p+qiecw
Hi+eH92s658yHJlx4wO0ASbQT1Ckx/TQdJhZWxh0txYTdfchIVk/LGrlfxfDUUT3XCXnEyu
NI+r6SogNjnT/AB1meG8keX7hzuh5WO0nVQuRCXyBsYAmLT1k6VpExlRFBZjBDs2jwfpaOo
U3bUEShOBhmDYgexcMTbIELoSHMjQ1YumCQSRc2gmPh8Giq2TFjyuyKYJMZjikPcToZBhfp
16xUsfuO65MqS4bbHDDYFlL6aK0/OgKtqTjBUCYVYjttiJGhOn+KnFotdyCTMGNY3ZdBrEV
DJ7WMBspASbFBY2FnP4pOsmBQznS7kKuNjZC5DYze4RqLCIm0SKA5YXBbVtIlZP1fiP3b04
ADWqdVk2sdxM3QPj1phlDGERis90qACCYmWjbf40MMjMSMd5iAS2p1mFB1hW9Y+FBP3EYW/
UrNaziQTuD9O0RvTqzsQ76Isw309DLMJ29B0pirdpZyCsMSCNFAEqzdZprciY2LOFADwwXa
dp9YP30BAG1MAqTJ1nYCLZ2+VRx6EiZtglydGBHXU7Cooz3tjDaG6S3cbyLu0g7L6VN+waG
LoALHrHQH4CYoIjIiqHVlZdCz9oBkm4/aadTEKSQQDJ3BIIkllAqLNIJm8aMIgdr9oOpBEb
1K4AguCuzMSQsQYAga6n1oBc7HkycB8GLL7OXILcbZT9RBm06/iAj5Vi4vMthxY8HA4SYeb
yGyHKk/lKcXYW3AgnrP31u58XH5SezysIzIYIvWRtOunaameFw2OJmwYycAIxSo7Bt20GXk
88/8dj42EYyDyF42SSbrouyMoGyrtJ3NbdQOHDM+2skhpgTcNj86nQc2fPc/lYszcZECHEb
Iktjd8ns4wzTBY6tEVteO4Q4PCxcUEMcYhmEi5jqzak7mn5HCx5sQxL+UoyJlJQASUYP+2K
sz67UAniIADWmY+X7JoIxEEhiSW+s6ydCsQPQenWj5MZYGzQmZ+JjT1pHEDIgWkQR8DM/y0
FbGjJkkvcxH0/hldFb6TbsZO/7KTKt6iBaqyhMK4AgmJ9CBOlLOGwKXkBZ1BKgbqN2Unamb
MQr5gGtQOCPp1XXrvcIgn+egcq4gZCACSHQDoICgH0P3maXFwqq6A35AGd7m7vpG7aiIiKC
mQHMFdTjde447gB3KqwuvdE26fiq3xnV5CHtXRR8B2mJAMSN6CWTEWhAJQmW9I6rEjQzQvI
KP7v5C6f2bzGmtpM1b67/AGVV5938DmYgA+25Zdx9J0mgqeCMtzv/AO4b+StasnwU384ER+
ef9UVrUCrk8ZHvfqSdRaTG2wfSusrlsSBsv6kMgGCPX8Lmg6AFnC9xVlW721IB7gRaZkafP
cUPkyOPlfE9hAcuyLcZED6SrSYEUZSgSWI2kgax0kCo41YHuDNBAlgp+kgBlt0A60GV5o5s
HBDYobOeRibGI0OW9SFMfCBHwmgeB/TvI4fNfm86PcEnGQ09z/UdKueTDHmeNVmjCeRc501
dVYoGUfHrVD9ScscvyPD8NjchWyKeTb/W+kH7NaDp4BEHY1yflcXFw+R4vheBPGGfKMvIyY
zDSxNgn+rqQPlW7xsmXhOnC5TnIj9vG5DbtH+zyH94DY/i+dQHhPHYue3lHLe+WuuduwE6b
GgPwORlyK+HkgLyeObckbOPw5F+DD9sirZAIIIkHcVR8l5LFwca5IGRmcYyAQCBBcz/AJoM
Dqal4wcteP7fJPuWn8vPMnKh1VmBHaY6UGJ539O8bEj+Q4YGL2xOTHqAoH+0x26qy7xWfgf
+E4PI85yMrN5PIz8bGHAFrmBeo3+iu1yIuRGxuAVcFWHqDoa5PwGXDxj5NeavupwWvVnAYi
2cZtnqQi0FXJg5PhuLxOZjcPnKmRI93G2cScbL1U7g7g/Otfg+X42fDPJu43uAp7WW9g42L
e6BAM3T12FYfDyfx/lOJlyp/wARyeUc7sRtiQAKqnqJU11XN4+Xhvk8lwgXaC3J4g+nMAPq
X91x6jegqt5DxjZWxjJk5QFsYcSvkEKb1+hR3TH1HYU/F8zxORy/4EI2Lk4yq+3kRUZwpnQ
q0CwE6fd6VR8Ri53MxcrzmAgc58rjHiYmxkC2+2w+e3yqr4ri8Ln8JvH8pwnlhyMmVQ4Ics
IuDHfu2OvxFB0+P3/aUkC8hZKWG6SCWWY0WpOL5xkHUxEkWyb9+4T+7XLZOV5EchsHj/ext
wcbHmY8r+8FBIDKgbRgo1HU1ueL545WPJhYr7uAiShMZAwlMmNegZeg2NATAjnKDlxLjWwN
bMvc916EJuf2fCiFsrKFxqXXJLl1ZRZZbYpLLu0ddaLlM9jGF0Cg26t9QIuJ7kidaG4DY5Y
vLGVVSVZmxw46fis6aH7aAi2paqtcLgQZibtbSTMiGkCjyQZMDfuJ6Tt0qslwBMkiTasFSE
0uG4iN5n1o6tcigEGZ6xMekUEAAcZdj2aCCxYWoxhhHU1Irepu0Y6WgjdenUCRTtqFYghui
hoJI6TOtDb25IMkkFJ1B9IDHSTp86CCZcVpZ4YKSqsZJb2we6ANfxbUxlJe5seITAHcVUS5
LKwO8HWhLeiBiPczFQFsY2Op7YA/CAIJ2160Q5hByC1wbSDaQC0BlIJmYUUBMJQJcv0KBaF
BIBKgdogFl13p/Icw8LhvyhiOYYu51UgEKPqbX0FNxFTGXJcG4+gUKCTC6EgmfjUPLYsvL8
dmwcYB8mSE3gRcA+vwE0AcHmMmbNx8DcY4Wzq2Vr2HZhEBWMdXYwBWlel1lwvibZEx6xWLz
/DZeX5A8lkDJfx0Tui3FjJyZGj1nSl4vxfMTyWbm85QXvynC4eRbkI2UD90R3H5Cg23ZURn
Ywqglj6AVk8Xzp5LcJRgsbmLkykFvow45hjp+KtDnYX5PCz8fG1r5cbIrehYRWHh8H5F+Rg
y8h1x434443Jxofox4yCMaH+vHcfnQafA8lk5S4myYPZXJj9wuWEKzNCY43krrVw5sQS8uo
SYuJFv31l5PD5Mj5TkCNjy8pc7p64sSW4k/wBICfhVF/A+Tbh8fjL7QXHhzFkOqDPlJMgRr
o0D03oNni8vFzuKr5AMYzlvaUtDMkkKy7HuGtTfDg4wbOxa2RoDooPbAHpWbw/F8zH5DjZc
yIuHj4ExFg14cosL2MvaysT3A7VrchBkx2X2MTCsN5j+igzgpu9kq2S3XFkCghCXtiY0KGN
bdtauIvtJ7QJIMBbdGiBcRHxqLJGO4wyOQYg3QY01Pr9gpnzLj2aNYZzGjAAGZ+FBbGQFlH
72xg7jpQOYMh4mctH0ZAAD0gwfnQ8Ycj28ihpBa64FSJtteI/YIEUXkMW4uSV/A+unQGD9t
BU8J9fN/wB9/wBEVq1k+E/tef8A78Qf8xa1qBVyuIN/FfqQDQe2TPxtc11VcqFK8z9STpOE
/cUY0G/x5PHxHuQZFBOOFBW4D93bXWmWACh/LROwPNobXWOoIj7alxWjj4lM9qal9JgAz8q
kEun3FXvtuAW4GAD3GNYI0NBkfqVrfFOcQtdmxtYtpIdsisrGJMyDtvVL9LcDkHmcjyfkAy
5hNnuC1pf6skHWOlaXm39nx55IUl8GTFndDrrjdWILD4Guez83lNx+X5jIXw8jlZBg4w6HC
QwdYO4X1/eoOi4HlMXmceXBnwjHiy3+wbp9xEa0nbRlMH7jUvKePz5/GKj5DmzYCGMD+1Ua
G7GDDG3X51jcDIONwPFcVm9t+U2XLh5GzYsk9gHqrTDT0NdHx/JYsnDfk5x7BwSvJRv9m6/
UPj8D1oA8bxeDj5c2R8vu4nCu2LIAVV1A/MM/5M/DWqnkvL487Y+FxnVsXLHt+4pIYFiy6a
bBgA3zqPMGXyvtcnxmR2wZCqcrGp9thALLffBiH1HURWpxfGcfj4BgN2YB/cvywzXAgqZAG
1ooMvynk/IeP4PG4fbk8nyBZdjEKuoWVnr3AD76w+dw8nDOLw2Jxk5nOdH5T6mBMInxEyzG
tTzTYR+peEHVmyk4BiIMBRfku069KD5XymbkeSztw8hw8fxmNnfMgHfm+lVadwW7Y+dA3B4
yYP1HjQEtxeCq8Rcuke6cZMN82LfbpXSeS5y+P4b8plvsgKkwWZiFAn7aw/CpxP8A45yOTz
nazku+TkZdb1NwUMI17SJrO8zzuZzOXxfFcmD7LrfkBlM9xhH7ehU/fNB0filV8mTmcVjjw
52P8RxMghsWddGI9Cev31j/AMInlf1PzbH9luMi2ZEALLlW0B/jB3rU8vkfxIyeV4oDXhUz
4DorH6UyCPxDQH1Hyql+jMeU4OVy8qieRkkZOrRN37TQZ+LLzPEcPy2TO/8Ax+TKmEZLu6W
DN7gG+xkUfxiZeH5vlY3Rr/aWWAF2QllJfEGAGoOqj5Cr/wCq/HYM/DHOYd/GiQCFLoSLlk
g6+lUuHz+TyuRg5PNXHjJQ42UyBlwZAcuGPQ3pE0G1gC4sSIFOUEFRdaD7RE226AzboPvo8
rkWbTd2E6WklSG1P06f00JnyfQRa7EszrrYloDOCARdOgFQTLlLuMqAgmbmgi3Gfy2hRdJ+
vXpNAS/uBACsQwZWYBLQJMKZP4p6fGpYshLkoxfJp7iTFui6BXIjRp0FQGNcmMF1IdS2ixL
a3ETpo5AbpO1PlLLkUG1pgPLQVAjuClTMHqI/ZQGYqLQx6hlJ1JMRrcO2fhUVaQQkqElBGh
B0+kEwft9Ki2PGhUsLxcAB9QQ/SjANt8Y6mklwBJUqCUDGYa6B3MRvGx11oB5vbx4yi4xZm
JUWCYH1hmUiBBJJJpmeAMkFQ0EBgxtyENqTqAQZHXpRXKgAYhbkUN2CCBcLo0U3ajak4uY7
qgNjehUmPqW4yG16fGgr4kxBXx4UxiUUIsdqKbRaYXede4daJxMr4sjY2L5pCCV1xp3MkA9
v2xRMaIHDwGDBbsgnS3+zJu9V/wANahkeGW22wsVeRAErNrAfiPaTt86Ao5KHIz42V1IhiS
QqhWtOsRO+lJuWWye3YVUEAudFButiTGu3znrQchnE+SShaRDANB7j9GxYbfH40PM+TvK4g
7l7wBOgkoGFwtuI/wAOtBb9wrLSQDaJ1aPq3/d9ZNJeWyqQ6G5RoJBZ99tugn0oLJmuKiCI
KoSNQe5dAhkzA6iiJjVj7ZWSJ+pRBDqLx9pNA/KzFVA9ywG4GN4+mQxiCD6U6c1SVAUsrAs
GE7KYMgi6fs+FCTEuQhoOpJcMsQQFSF0kaDddKZ3OEFXYIwF11srp+IT6GN/8dAnycoe44a
C5Fm5VYEWrox9SxIoOd+U2RtFf6vbI2AIDIHcTaeoIn7NqM+SGNiCQwBKsBIJADT0gevyE1
IZsaQYCgtqDCldB8ek7fcKCsmPKzTnYNobMZBfsUyNtG1FwO+u+lWrsRmbYVoJkt9O0b6gr
S4zJlfIt0lZDAFTF2x9V00FWDhmAjWR6AfD7KAKgxE3XyDBnp/WkdZqfIUJxM0fuuTrMEgn
7qmmDGoAK3QZAiQCNQR6VHmuq8TOTsMbkzt9JoKXhD383194a/wCYtatZPhBGXnj/AO+P/L
StagVcohnm/qMEn+yP3BWrq65ZVI5v6jBEA4ZiZ3RtaDeuTFiVgbUtAucmyIG/pPrUjb3A9
CWhLidwwn0n0pYV/KUtBNqlio6wOmvSkWKg3xeLiVRtTcSE0aJnp8aCvysP8bgfjMjL7mNk
nRYVxaTbJm061x/nvJjyT8PFiE+1iVWA/wC1eLh9kRXbFl91QuklkMREqAdYM6VS8OuLiJz
OLlCg8PKzXkAE4sn5qMfvI+ygzv1Nx+PxfFcNcbqvI4RT2hcLrYtJjrqBVPyfKx+W5XG4vC
Yx5AYm5yJrDJ6+hUTPyFG8fjzeb/j/ACbIDnVlHFDCVtVWuwn1DK0H76zf03yeLw+bm5XIB
L4sduDENXbIzBbVB6xpQdll4T4cg5XAIXIqBHwH+zyqv0z6OBoG+w6VY4vKw8rGWxyrLpkx
sIfG0Ta69DWD4nyvkM2Tkc/Nd/Ce+2LNhIn+HUKLXHwB0f762cvDLcrHzOO/t5e1Mo3TJim
YI9R+E/zUGD+qsDp5Px3LR/auYYjkAkoQwIaDv9RrN8/xcPh+Lj8Xgc5GzOeRnyNAYhRbjU
x03NbH6xzcZ+Ph4vuqOSMiuFmLVtYXMegmqmTw2T9QnF5P+KVUyIiZsdpuQoAHA13mg1PEe
OL/AKcx8LOLffxvdO49wllOvpIrmVfIXXDyV/8A1HxZHsCP7bHia442Hqq6r8K7xE9vEuNN
FQBV+QECqWfwnBz84eQcOOStpDK0arsYoMv9RtzPK8Xi4fGYmz8fPGZsq6L6KCT95rY8XwU
8dwcXEU3FBLsNLmOrGj8fBi4+P28KWJJYKNgWJYx9pogn7etByn6x8gXbH4vFqxK5MoG8nR
E/n+6tXyXj8K8DCww+4vFRVdBKt7Ii+0jUMtocfEVl8XxPP5P6hfn83jMMAyM6liIlf7KAD
PQV1RIIg6fCg5jl87Lx8+HieOztyltOfOyojZVwtaS10QxIM6ianl8zxOI2PFj5y8tSwV2K
JfjW0kEMAqEdD6etU3wcrwvmnTgKpycwgcdXEoMR7nmDItI+6ieA8WnP8dyMmUKztyC+Byo
tDqNypGqEnag3Dc+A3C0ZS8+1NzAwUAMdUHrpTupEu5dCTrb3MFjuVSwaVnaBWdlXiYPHfx
2DGnHzcZlXlYlaxDBAzYSrdpkfTPwpcbnYsyYM3F42fLjLAnPabVKmwlrZZiUmfu2oNSWy4
4AIZjLgLAVhDwxt9NNqkbltONB2yMjspX8tZBt+O1C4mUcpPcwZS2MM/qbYhfb+rcD9vxp3
xnLkQaWAPL3terRaIRhB7d/SgkmTJatysGyKGBBuVVJugmd9Y2pySrAki+SCQ1ssR2IVJi6
DO1CxsMaMDakgHIA0Bf32YRoCAPXeps2IPkaWmyfdjSGPbb3dP8DQRe1EJQBApT27xKnCCl
8An0HXbeoHFmVJylnyPIDLb7gnvhDoPlEwBRiCSWZmIQnrqx2j0AE9ZmmzZG9w4SHOly5Fu
A7dApt11+FBJkvQ2kMjFjj6CTsZHx/EJ3pJZH5oUsAb3J0DJCOYbUadZ2pgpQm/VwCoZQFP
fBC3truI29KfH7vaoUYx1SCdmgdR03PWgkuNUcoCWDC6zXeZL79W9KBixFWHs/UiqtywzwT
cUJfWzrrBqGX3zjfAQLmVvzPbLq1xBUW9oLCPT7qPLLkIUd0sbVb95x3GNfjQSNptk3hw05
FNpMT+7q0A6ffUHRmULdu85ALbT0bcEkdOh0pK2T2FfKyJyT9TKrQqlx9N1rQP5elWMILAk
hlXYXbnUjXrQVWS17xcFVlXST9LntCK2wDem3yoOZrsX9o2Jxa2TMJVHMaQzlgQ06aHoN60
8oHtMBuoMeoMdKp4cGfJjhwcTFQGLasGM3AQdF2iGoJcLCoZnKBWI1IQoYPS4gHpqNaujSo
qFI0MqDoPQg/01Ij4xFA9VPKPb4/kH6TYwk6AaETNW6o+Ub/gsisl7FHlR/kN9Mxr/NNADw
ke/wCRA/7dT9+JK1qyPBD8/wAgZkHMp+/Ela9Aq5lQR5L9QLBe7ADaDB/szpXTVzWNF/vjz
24nAsnrrjoNnBkB4mMswZTjHULOkkfYKNlYAEmY2mNj+9J9KBwkZeNhCgKLMZHVTKy1oG1F
MDI3aItCqbpZyLiVIb0oGvuDLAAKm6CD3bEECDPTSszmYePk5uNXOQcfnY34eTJNvcfzcYB
/0lH3VrFhdrLCei6Lb60Dl8NObgbA7FSCGVwZZGU3IR8Qdf2UBeFweNwOOvH4yWY11+JPUk
+tcll43A5n6pdeLd7eMHNls1D5cZuYD0BOnzrcy+T5uHhZMXKxjD5CCmJiYwZWOgZcmw9Ya
KyfG8Pk+B4nJ5XJQDncgrg4YDBrmbbbTfX7KCPg/L4uNgx4PZ94ct82fmW6+yhNssNdPX4V
0HGZeBl/giT/AA1hfjZG1Cqv1Yy/9UaienyrH/SHCxf8bnkZbm9m+IkDufT0JNF81kbheJ5
njryYxhuNdJb2JVXWetn8kUEMOHieV/UfLyqq8niNxwjZR9KswC9p9YmpnwfmuK2UcDndma
Sxyk3TAAP0sJAESK1/GcXBxOFhw4UCi1SxHViBLH41aBk0HI8pfOeDOPm8nknkqzgNDsyk6
9jI8DUfiG1dNxPI8LmoH42ZckgG0EXD4Fd6xP1KzjyXAXksyeMZvzGBgXmQbiNfpP3TV1v0
v4RjcmA426Njd1I+WtBrzTaxppVFPFIsL/E8kqAQFOZuv7f20bBw8PD47YsJZE1YszFyDG8
uTQWVofIzYuPhfPla3HjBZmPQCsfxfkedy8vHcMubDZZyFXtZH1YZWEfS6xGvWtTm8HBz8H
8NyQxxEhiqkrMbSRQcgvMy8tfK+XZQpGMYcDNPZebLVPrbXRfpvB7XhOKCILqXI/yiTRc3g
uBl4C+OCtj4ysHIRoJI9WM1Hyjcjh+NHH8djBztGHAsqtuh1F0agCgw/IHBz/OMmHIqcLjF
M3PdjGJmxG2Y9Y7aI3lCnleQfEIhwEoMkf2WfIQe2dkZhordSIPSq3K4WbjcPh+DR7uXym9
/lCdEQawx17R1Pwq3+meLj5PG8kCLeNnzRicQCLJKlY/d0IoLXI5fHwZ+P5TiW/w/McYOZJ
ICOdnKj8Yi01pIhyM65VuIJWSAVAOsqd4kbffWRy+AvM47cnEGXlYcuN+dxkj8zJiKktH71
kkEb6Vq486ZR72PMMuKR3BtLTsTsLywoJFnZwe65Qe0ga90GQOkHTWPmRUHGRwygBlVkvUN
sRraANNgNNJnWiQrCSTbodwSrAgx8dR99JnyowUjYGIlcYgjtJj906afbQVzjRyzWwpb61g
khgr2kpHaI7hJkdTRIxBtLVVWkgoJaSHuVp0HU/fTLkyOFOMstptKnUh7VYAkRaIkar8adT
gDHDiKCWBOKYjG6hZt0OuwigZMWNci5ixXJjU4cQ0JVSFNodiZM9TvSaEQOhRCFlHm5YMaJ
cyj6o7tulEDO2JHUgM+mzFbyAF+nddNzS9sKStqMCD7YnYCwR3BvxD+Sgr5P4gMcbaq6NOE
MxyMMdoS1u6J1BOh/lqbBmzXrcpBNpMA/SCUUep0+r0qWQY0d1FoJBC4isCXhpYiDF24E7z
STEznWDmKxkBFnuGGkNaTH1DpQIYQcyH2z9QcfiC2LEnY3fh0J2q6qY8ahRAE9o0G5nagLj
Us2RTJb8UAlfl9+xo5IvEwQRpprIoJEm6I09aYiYBJ0M09oJDEdw2qvnyAg4gbQVbXQyQG0
1++gMMmPSDM+muxjp8aGeXhUAswW4gANImWsn7SarHJeqKCWBB1EE6i4EhSvqv+GtQxlnCr
jVkRmuMgBmHcLdGkfSNaDRBkXKwYNBX0j7KreR7sDYjMZFZSVEkSp9CD8NKnx8WZHl2BDat
2xrsPuFV/KYw6qbbvaJdVtuBa0hSDI+mZjrQB8GAubnKNhkxf+TjrXrI8KZ5fkB6NhMfPCl
a9Aq5vGR/fHntwfYXQ7H8veukrm8Z//WPPAt/sFMf93/NQa/HLJxsICuezGDBERAWdfv01o
6yMbXGILBWaNANBOtB4g/IxEmBYo1H9QDQ/z0ZSDpuQIiZ9D/P1oHOhUE7kSIJ2/k1pgQPp
km6GKjS46SZ9KRZXuXUxC6dbh/V1FOeh3j0Og9TQQdMboQ6hlWQQwkQBaenWsHH4lMvPz4k
Zzg8el3F49xIx5swLaE9NAY6TW88e4GO82rB3MHeP56w+Y/K4qc/BxV9zl+QYZcEQWsZQmS
DMH246eoNBlfpnL5LNl/gOO/sJhV8rMsQcmir7kzIkRArqMqjynAz8XKnsZ3xnHkRtShYaG
eqkjcVU/TXjW8b49n5Ke1nyEtkncIv0gx99F42fj+Xxnl8S/j8rGCqZHWCFOq3LsyN/hrQX
PHZve4mMlbHQe3kQ/gfH2Mv3irNMoIEaT+IjQT1p9tTQYX6rQ8nj8XgJrm5OdRjHoADc32T
W2i2oqbhQBPyrPwcY8zyI8nmDKmJTj4mNxbuO7LG4J2E9KvZs+HBibLlcJjQEsx6AUEeTyU
4/ttkBtyOuMtpClzClvhMCsnNnzeXyvg47Nx24uZkcdO3Rcl0bht0nUU2T+P8AJc0Qqjh43
fDyeOzfgIDLl0+q5TpG2nxrYw4MWBSmJbQxlz1ZoAuY9T8aCHB4XG4OEYcCWrudzqfnNWaq
5eJere3ny4XbZ1YmD/kvcv7KrYvJZONmTheSFmTIbcHJA/Kzf9RvgfsoNKRXK+Q5OTyvlsq
cXN7WHxKNnVxqGzJ6/Dp99dNmU5MTIrnEWEB1iVnqJ61j8rwT4fG5eF4ghMnJYfxGXKxLMh
HdJjrQZHjs+bkL5Tz/ACVAnEceIE6Swi0fLQVDwGXlZsXH8Xwc7YbWfPy8ygG0GAiKTI6Va
8/hweL8Bg8fiyBXZgzKBJykauT6d2v7K0f0/wCLx+K4BzciFz5V9zO5/Co7gv8Am0FXneaH
jXOdsUc3Ins8jDIAGRNcWX4oQTqPl0ofjvGniInM8leMnJN2TkoxRsLuYC5Cp7laRuIBqrx
sjfqPz4zZVDcPjSVQ/uA9oMdWbWrnI81/B+W8nx+Yfc4/tL7OJti1qiwf5V2tBc8b5FcuPN
hyMGzcfOcLEKoaDkCq7KYEt1j7quZXI9vGVBcAplgXwGBELcdJb1n41h4lVcj5VLYOSxOPi
Z30fHlQd3FzkaMDHax3HWa1MPPw8jgpypgQJ9sFzjLaENs10b/fQGyNkfJjTEshi3tZbQU9
tUmCO6Q20iKnx1JUM8fh7cYvVYMWguoNojTQRUWzfmjGVISYvYhZWQ2MokEtB0/aaeFbGLg
VyOQVliCDqVPf3E6en8lBPE6rosgjGhTGu1pPTTb/ADRTqwOVyWBK9rqBJVZZplv8BFMgyx
ex1JDOATNxG2w201P2iovhIIKjuQuUBNpvYEXiAbiSdz67UDBIzK66H6VQQNAFGturGPhpT
SCdCWyBTjVySYBKg7G6NdW0J06U+LAPcLATLXBAZUFiWZtI1J3P3VI+wSMZhZFzkCIWRPcw
2J6HptQSRkOcET9LGdNDM2tGt1FHJSFa1hcAwBGsGD+ydar52yQ0WvMFdbL9WjuMjT5fy0+
N1NxEpjBkiYA/aD09PhQWG5GpAU7i06i76SenxqvkfIGJErcQokEiJ1I3/eiD9mlN7l91mM
6XbQZ1DfvaXyQKG5uJD9zkFckbWXKB69p/d331oJApiuN8Y4DTEWqNpgaRbp61cwYwiSAAW
1OkRpVIOpWWadbmYfSxVggsGhv7fUx8ZFTxcsY8ae9ljGCq+85U3lotmwWrddQXCUVGMyBJ
OpPzqi+a+5hN1pZvwyncQe0dJHX+WicjPhbG2NdVMHIFlXhi307d0rVTMQ6syQMoZmvVfcM
22GS1sdV9em9BLwo/4vyDerYf/JWtesrw8fxHLPUjAT9uJa1aBVzuMTz/ANQEaN7SAERI/K
auirnUWPJefYqAwwpB/FBxtQanFT8rBeGYjEoZjAAt7vgTRbwjKxbseO47y8hdRo3QftpuK
f8Ag8BbQnGjGTGyj1qfuMydgBc6DWVBiQdOlA0CCkKvtyFInt030Ajt9KlC7AWgbdPntTBj
da31GVAFxH7wk/KnulboNxUEqIkGgiDaNBrMxIEkmZMaUDNxcefGuPKt6KQyMe1gykwRZt/
mwaLqSQp66ne7SR1qtz+SvFwZ82SLcaQQYa7TtD6g9xNv7aDG8vz+SrP4RMrNk5T4wmRhLY
8WTQ42O51/Yan5rhHEvE4vFLq+Hj5GdsbWlkwLKT/nmqP6cwZOf5Z/KcthZgglj2g5CLVCx
pCjYfKtbntgP6g9vkCcQ4OS4jcKSbvl2zQW/AtnxcX+D5eT3M+IK6sdziyCUmfTVfsrTJrm
vHc9eTwE52En+J8cbMy/jycXeCvXt1HxFdHjyJkxpkQ3I4DKw6g6g0EcmfBjWcmRVAZVJJA
gtooPxM1kf8X5PLlRGbDiYHDycd0Px3XvTIkrBvUwRUf/AI+ubNy8OV8gxu+PImUgNeNWNx
nuYXFZ6CK3MeJMS2oIH3k/Ek7mgCq8XgcVUB9vBgUKN2gbD1NUuR+ouAiFeI/8ZyWNuPBiB
LM3x00HxrVOlZ+by/C4eb2uYr8YnbK6/lN/3iyPvoMrkJ+rUwHne8gde48PGoMKNY2M/fVf
yfn/AB/k/Ee13rzpR0xqpNuUHo3pvXSDn8A4xkHJxe3Ezev9NYz+a/T3HzHlY+POViR7+NE
uYn8X1AwfU0FrwXm+NzeOmHLl/wCMRQHDwLz++u0zWq99pti78MzE1z6cb9O+fQrxnbFkDH
Kcamxg7aF7DKn7KpnL5L9Pc7Fgy5zm4J6M2rqWtJF/0stw0GkUF/ifpzK3kDz/ACuccvKsH
GoBChhrqD0XoKN+ouL5Tm8bHxOAB7eQznJYL2iIX5etF8t5Z+L+RxsTPynKojlScYbJ9O2r
GBsv20Zl5nO8ayi7g8nKhWT3FD/jH2j50HOeBxcjFycw8Y/u4+KF9/8ACvJZibgLtoA7flr
vVfyq4/LefQcAM5yDGMtykWFTDXA7Wjeui4fjz4XxWVeMh5XLIuNkS2TYR8FrP/TPhuZh5e
Tn+QQpkIKoHEuWbVn+HpQankuPgQtmzYw/DzgJzBGqx/Z5tP3dj9/SgeL4mPHwRjX6cOfMv
eZK25HXSIJO061b5fleBg5A4HIuJyL3kLKIrmwe434QTWBxvLR5LMeJxvc4RYrjIMsWxAEk
XfUTF0bncUG5myYoxIVMStv42B7VEPJGqtsdTRiHcNjILJvd3EsWa5Bdb9MHX0oGLlYuYnu
YlGQOUyG5oCwdB+L8wW/CNKIyDDhLlAXBdcZICGXI31Bk67HagLIuLMZuHZqIOsm35R8qFk
y5ldUxYyckgsIOgK7M0gHaNKgzIzC46k2xlEM0XXI1xAjXQemuooiYRYMY1AhpA0J0B+HcD
PrQRbkklfbDsgJMhSApBCydCZ1+n7aMiWr9RyMQAGc92S3ukwNNzsKGcNqC20kIF6mZ0E2j
VT1pzx1LAZe7FjJsUwB0yLAgRZbAoJsWxNfYWLSZJVToJ00/FvB9KGvIAx3wChS85AdLPqu
2kG07mkiFQVDBMmZR3woAIJntBBP1bzVLK7K3/EnCuFy2VZdfrx2KlpBWRA7i3XQUFtkuDB
EDY0H5QA7IIkRvrdG0/Kq7YseO9kb3MmR1nDoQbls9s5YbRoEk+lGxjDmK8hcd2BmuU2lCY
JVshDL/AJJBnYT0qZuUBWyRZtEXsxtF4v7fxxp/ioKaZ8q2hw2NEICWSQ+Ui43LiW63tuED
UH7KsMmF2Y5uoUkZGP05DapKmROhgWxNVsvCRsmO8qRaMQQQPcLFmWMnue59Gg16+k0Tlcp
sOJGxSWdhiQgA2F3tuWGZbkDxrGu+lAlKKy33AZQylsjyPaxhXBmUEleon56UTKxW5crR3T
jQCWIYJIbfW5ifjVdlyF8HID/2Za5ywAtuKg3EHQ4926x01oHO5OH2lxhiOIEfLnsVkLYcY
FqBiqjvYrt/JQaPhyDyeVAjs4xg6f7KtWsjwwUcnkhQABi4ug/3ZrXoFXPBAPIefdzJ9hBI
0IU4mMfsroa51STn/UV30hFHqf7JqDW4rt/D4FVQLcSG86gggbba6VJXZ1BBJB7bkgkSfxT
sV60HELgl2JbrRjNvduC2twWRb+0kVYVVTSLC3cTEC9vhtJnWgj3HGyuLlm3f6QYt1bf160
65icZYg9ToCSJ2+dSIB7scMLYQ6FR8o+VRyAOoDwF0IHUrtsdtTQNC3doncMRB+kQJM7/Ou
e8jxuZ5snhcTIipw4OYsGRXdvoBEfUq6kdJrZfuUswDY0F+qiUKy/cNIBGgMTWSvMPi/B4r
ZbyXkQ2b+tdk1bIfgoIigpNwruVg/T3DyFsaE5uflGk5AJEkR9OkfGqPN5+fNzTkxMcr5+K
nHzjWFYgJkU/538tdH+lvHHh8bJy8zB8vKN14k9i/FoOp1rn8WE5l8jzuMn5WTOmPCFBuF+
ZcmkfAUGx5PjP4jk8LyuEn2cSpxuYi6lkHapM7+mvwrZ8fxX4r5seMj+BcjJxlnVLh3oP6s
6j50bmcbHy+Nl4uUAplUqZ13Gh+w1U/T/u4/Grx+Q12biu+F9/wMY1P9WKDSgdBQ8PIxcjH
7mI3ISygwRqrFDv8RS5GfHx+Pk5GQxjxKXY/ACayPGeQw8PjcHg8uU5GbEMt1vYvuNoGP4Z
Jig24qLouRWR1VkO6sJB+w1IaVRy+V4wLYsN3K5AMezhFxkfvN9Kx8TQc1+ovHcXD5Thcfi
4MXGHII/OALSxNmuP6YE1Y97kL5NfGeLIbH47AQ+NgLOQ623B/iZ39aufwmXDlzee8zacmF
SePxl7lwgfTr1YmqX6QIz8/ncrNJ5TiSdrQ7XNpvvFBb5nguJ5Li4uV40fweZh7qASiyd1Y
L9Labiuf8w3lWXHwvINfk48lAV72B3IeO8ADf767HCjcTyGTEWnj8uc2FT+DKP7RR/lTd99
WeTw+LzMYx8nGMqAyA24PqDuDQV8X8L5LhYcuNoAAOLIsX4nAtMTMMNqH5nFy/ZGXFn9jBi
R2zG5lI0Fr9o7rde3STFZZ/T/lPHZmy+I5JONiWsYi75OG7WHx3qLeZ/UmGVz8bG0Akq2LK
Lo6Slyz9tBoY82Tgj+L8hmOXPyrUwcfRVSZIUEwsx9TGrfC5mTkoysFbKg7smOThJOyqzat
puYiufb9Sc0sg8j4tGxzel4KxAMlTlBBNWeNhUofIePytlDM3v5GE8kCR+Rae0fFiNF2oAZ
uPy/FcTyXkPJPjycrmgYcSiWHfOncBoB0+FWP0141cngj7qhTnyHLieNVKduN/mCJqz47+H
8jjzYOSf4xEZdSo9hSBtiMlj9W7amtULj43HIRQmLEptVdAoUbACgwMudMqnk4mTHzeNkTH
5AYoKZFy/le6uhFwulTuNVNWMnNK8r+FyoZVVY47YREY2KXfu1+kH0kkGuZ4L5+N4zJnCoe
PyeQmN3OjI2Nly9xg9rfy1v+wMvJGd+Q6LlAc4VtBKOfcCXLJt7mkbkwaCzj5jlseFEGNrP
dAgsZmCLF1W64H6tflR2zZXxDJ7bLkI7rNCB3mGJJAj4HRt6GvHe4YwAfZQ40fXHBBCssDR
UKhdtfSjZrrUX22yD6kV1ubtS78yfpLCV23NADPzUTMMlhbOCb8a6MVxkLu+hAeY16jqaJl
kIMbvZnydtylkghh2gz6t2gmfjQQcKsuLHkOTLx7mvM5i8sRa7QsEtj2nUijYMnvJdnWcmK
5zjQnIbGBshyRqJg2n4bUDxBZ1cZMaK0YgCFc2jIH3a4zJ7R1HpTZMeOZsN4IIOSSGW5UGr
fjj6dZondcWxgFha2S0EhtSJUDQHt6E+hqEZsbNJFxADM1lyuqrbsVuOugjc9KCPGF+Un6l
vbFmzCSWZSugJPaJdoEmrRxlMd4RQxN0Aki4atP2j7aZMS47na3GEEqIGn1dxH7KLJaQQAX
UAQxuAO+unXaKCsxwYnS8SLhjxzFqyqwu8anXSKdijrqzOWDFQn4e2VG5+ex1j4U64Srvkm
Sv0hu1UKgA2jb5t6HSmRCxvyJMOTgMHIcZYe2HHwO/woBZfaxr7iICMzLjdBKO0v7YH1Wgd
II+HWsXOh8r5lODiYnjcZAOSQCAyoQxXcneBB61q8/Lnbkcfx+FgozHIWMspAxAN7atqsnT
UbdKor43L4jxbYFcJ5PyWQYVZCYQEz2n+qsmaDU8QoXl8sKLQE44A+WOtasnw3/Ncsb9nG1
/7qtagVc2umb9Rt/UGg3/smrpK5wAM/6jA0MDUb/wBjQa3stapW67tFxJfQsGK2bD0n0qSs
y9zMB3GbSDHfbGg++kfctBx2kPFxt1IAVWnUSYqLe4dQSBFyz29xiCF+E7N9tA6J2ESGBUB
Do14tO1xj407BTNzC24mPp2EECCCddTThALWcD3NAGgCDGtk6wNfvoedXMWEG493aHkNot0
Qem4oBO2OPavLBktIumLhbdk/EdGG4rBz8PgvkwN5PHzDycCJiyY1xM+J/bAHYyjY76Gt5E
BVjcy3MCXZpJvIYKdF1OwG0b1IqGW4G02DuQ6EAboOuuk9OlBmeT/UPCPic68aUyuoxYsTr
Y1riL1X90CaqYvFNgx+J8c2QI+XKeVnF31FRIVbQZgCr/t48PleHngBH9zjMrKFMsL1kbfU
pEjSj/qLmYPH8E8kIv8WwOLjPAvQsO4g7gAUFZ/K8p/NZX47XeN4YXFygYC3u1pZT6rNbWP
jDHny5QxPu2ynQFBbI+Yj7q5rhE+K8Fxvdxrl/vHMBnXJofbygjfQkxRPJ+S5PjuPj8Xmd0
DvZ/HQf+W9QeuQDQ/f1oL3OzjynM/unALuPiZX52UHtgG5cIPUsd/hWVhbH5H9YZVIDYEV8
ZU6qyothEelxqXj+byPF+CyclcM4Mxc8dxHuKzMVQ5v3p/eHyoP6LwlubyM+QEumMAsSN8j
Tt8QtBreH8lmx8g+K5qkZQ2QcZ5unGh0Vie6Y2ncVtgACF0rlv1X498OTF5Pjl8YLfnnGdV
eITIB66QTWz4TyY8lwMec/2y9mYf8A3AN/t3oMj9Zc9FTD4+TLn3ssfurIUdNz/JVn9I8XF
j4D8gFWy5n7irXQF2X4U/kv0snkeZk5eTluhyQLAoYKAIgSa1eBwsXA4mPi4foxj6jux6k/
E0DeQ4Y5nHOMH28yEZMGXqmRdVb+n4VLhcn+J465CIfVMq9FyIbXX7xRxrUUw48ZZkUKchu
eNJaIk/HSglNJpOmsetKSdvvpy0UA8uLHmRsWVQ6MIZTqCK5rEr/pzm5Lg+bByA7li2rhYK
gXf7RddD9QrqIPSg8pMbcfIuXGMyWknEwDBoGgg0GYnneD7f8AwWAuq42z5kFmH2gP3w5XU
1nH9W4uYg4oxHG3IQ4mZjouTILVg/ugnWa5h+QcmcZWEIQFbHL22DS3Ulo001q347x/G5JD
5M/8OgOt0Fo6FPkwjWg0243N8dxuH4R7Wy8vJlyZsYhlZCAFW4j6hGh9Yp/Ccz28iIylVy4
ycWImB7yOEe1CN3gfLuo9nJfy/F53kc4xJgAC5QhtbU9j9Mb93dOn8lHbiIP1CeRxZPGGJj
nZAHTG+SdFGurESQAflrQX+PfAXHbcQZLkyFxv9RWV6RvUsaBkO2PFo21zHcsJM9pABu9Zq
TN7WL38ogp3ZFbU2H6m2BJ06jbpNFUYHVXxLY2S03JqBeLj00kHfSghkw4hhMsMYybuoRCz
HuU94OqmWHx6VDHiw4Vb2rDiVVVQwb2yUugknt2+ogdKLnyY/ebHNzKhyHGQSCG6jSJ7dt+
tQdJdAxYZiGX3DNtikMb+7cjT7ztNBE5GxsqopdDDIMc98NcCHiwabiNutG42HK+HG2QgsN
Qw2i8t2xrqsdfnU+NjtZlURjQBVUKFXe6RG+9WRrqKALce8h1IDabgkCCYhZgET99JsLBGK
k3mbnX6zp8dJ0HSjiF0AiT09aegq6KyY4m06KAdNxJYzpHWgrkW/JjVQ4UIGYH8OQQSQ3wE
9xq6UMGIk7naTtVF8SqzpjN9x7ixu9slbOkaQv2UA+dhx5ggzKCvu2AHGCRcOhMjtkm71rK
468jkebxYVuycPhXZReSfaZ0+m54YwYj+itzGmMYlCg2EA3LJOukjt22+Y1qjl5o8XyGy8h
Y43KAV3UlimTGsXtJJtK/dGtAfxAI5nMB6Y+N/5da1ZXiYPL5bA/UnGj5e3WrQKudKhf8A5
FkXRyIn4DDI/lroq59VuwefY7tkdddtMSx/LQX1Jx44ZiXTV8hhbmEaEgEDoDpsakjs7Xva
gDLIGoZrmUC5T8dv6aexChJlXyr3OCVINsaSDb12FSwY8HtIMJJxkG1QSCwkz9XcR3etBGc
liZMZVSxUMQCysphQFAYgdBTtyQq42saGa1SFm2QYbtm1ekmk+RsYcYgsgNcXJXQD6jO4nQ
a00NkFqSGUi6RA17mMn46aEjWgTOxx+5IVRMgrJiYiDbufhQ8iSjYlb3CwdWClbm0Ac+hYH
1j0qdiBO5TaDcMVtzAsGYDr3T1mnDOwProbGE2k6EmSNj9kUFReNhfjnjEg41S3LoEcuoVw
H1XoxLAfeKz8/A9/m4G8lld8fDZV9yBbBaUGaYBvj6106Gtp1FzNcFcyG1sl1gm2V9PjQ2b
EyqGVmxlQbHAt9fo6NpI09aAf6g8d/eHjmxq9jYvzU9CVB0PwrkOdyORz+Dh5mfO2bNkyHB
h44UQAoVmIjrJArqB49vd9rFyc2HjEFGwIVtYzaxUEGLhrpFvpUMIy8KXx8dOZiaHwqI91C
qBSisVIbRN9KAXk/Dc/L4rheN4KqcePuzMzBO4DT9pNH8Vwcf6e8Vn5HIM5SPczQZEroqL/
AIdav4PK8fNxs3IIbF/Dyc2N4DLAnpI16etcz5z9QZPJeLxY8HHyYlztOQkEqQh7VVo7pOp
oLHjuLy/I+Oz8/NdmPJfJ7nGLEJlx6Rb0V0Ydp+w1d8B4bFxFXl8fkO6uGBBW0sp0syL0ZH
H8orU8bxf4LgcfizPtoAx/rbt+2sv9Q528Viy8ziuEflfl5MZ6vGmVP6wG/rQMvnOV/ePNd
QuXxnDKplt1yL0bIvqAZn4bVqcvyfE4OPDlztGLkMEXINVFwLBifSqn6Z4a8fxOJmQLkzj3
H0gmfpu31isfzHGyZPLcTxJcNxA/vY0AMquRtcbQdhBt+FB0fI8li4r/AJ6OuAgEckLdi19
SskfMiKs4s2LKt+N1dTqGUgg/GRVLx5/h2yeNcADD3cfX6sDE2j/MPafsqj5jw5xXeU8UfY
5uEF2RNEyhRrK7T/LQbeTLixY2yZGCogJZjoABQODys3LxHkPh9rE5BwBjLsnRmHSfSsXhc
3/5FysYdI4nDRcuVOmTkNsCP3V1iujjTSgcsKy/LeYTxjcfF7Jz5OSxHtqQDaNz8d61Ineu
UwZz5L9XA74OEHXFG3ZoTp6saCp5v9PqoTn+Jx+7wnX3HRDIUDukSZgisvi8rjYeWM4Q+yS
bsLgNjN0flEk7D975GK6jwHPyYvIczxPJgEZsjceBC73MgH23D7auD9L+FAacF1z+5LM2h9
Brt8KCu/N/utMPE4n/ABK58WTOnv5bgqgLYiG2WBJ0G9XOPzkxYweQmPjf2atiSSwzOt7Yz
asHT0oXP8fxHcvky+02T2cXFIAjC+Il0Cx6n+ioZfG8bMDfyj+XnycnLEDtYHGyH0AAifnQ
WsfmfHuvG95vZycoK2LC4l4Y9kxMT0pjlyr7gye2uSQoZSCSJENB1AA3EH1qv/d/Dbmfxo5
Zt95MyobfblEttBI1EHT0o2PErF2dXRlyBQRAO/RF1tI/e6GaA8DIQWW1biwjWYlPT7df5q
jDuQ1pYkSUYm0EKVgMBAYtvSdre4diHuB+kQg6nWAP5qmbGLLkcsouI3UkHcgiPp2/bQT4W
U5cSuUOO5VIU7gRtPWrAIm3SdyKpLgyDOzjKxL7YzaEVYCkrCz0nffpU+Ocj5b2kqCYImNf
gYPX0/koLU6gQdevpTx1pmMDYnWNPjSYkKSBJ9KBmJA7RJ9KhlxBogRqSYJXcb9tEB9dD1F
R91QJdlG5n4DegAmBrg1tiwWKaHuBkSTJ66RQCFdrWtlh2oO4WkDRlO+kz9mlX5RtJEg7T6
UzIgVhA1kkRvOtBn+LULyuSBp+Vxv9Rq1KzPFx/F8mJ/s+Pv8A5LVp0CrnQxPD8/bBYZsmk
T/s0Goroq51Y/hv1Ao0/NcydNTjWgvgewDj90gFpFoLBZgmZ/DOn9UdaIuQAl1W7JaAjKC5
+mZPWCSd6ZMWbEI94u2l5y7RjgFgIEXRv9sUMZDixr7ysimC7AM7B5lgZu2IHftQFycfDnx
JcICEMpIYsJ+ggPvB/eH2UVAEPbAukEiF+RAI6aRSXKjdjbiCX0Mx3bjrSYsCAoEE95ug6R
BOmpgaiggSEykMNIJv7VACwVBn4nf4UoBaRORdwSYiO3sGmvx+NMuM4y8G52a8z3QNoX90A
aUlxwzsoLFiWEM0GVgR3QNND8YoI5MYyH22N1xaJJMAGZ0gTJgCZFTCtIYMGxjTTUjuB+sn
4bUTtbtYfAbmQf6YqDohe67UggsCZiYa0D00k0ABmxlrMbMcmsFjaGBUvoYOkxrH9FMHGSz
JjS5BBCkFWWbsf0HUR1+FMuFxreMpa6ckWMxF2htANmx0qeXH/EB8eVFbjsLROgII+oW/zH
7KDN8zwn5Xj8hEryMd39mLS6AgNhj8W2nyHrVfy2Eth8Tg4lrcMhBjyMTJJtAkY4mQda3U7
ZYm1AWAtiFGiiRc3cts1T4a8fDmXgZVIUM2bhPJCG/vbGDpqrHQHpQamfNi4+F82ZhjxYxL
MToAK5rhM/n/ADf8ZkQjgcSRhDAQWG0g9TvQvMHneb8r/duIFOLx3tyNqACALsj6R8FFbvj
s3jOMqeM42VWfEuwnvO7NOxPUxQW8XM42XkZuGjzn44X3U2tDiR865vhseX+rc2bICfZLrj
IHbGMWb/bNEHKfh+f8jyHcFBhdhjIibACNYjcRvNN+k8OU5M2fM6klQVVRr+Y17FiQJ1oNf
yuPKmFOfgE5uETkKDfJjiMif6Oo+Iq9iyJlxrkQzjyAMp9QdRVTyPlON472f4iYzsVFomAB
JYgawKp8PyPH4fIPjeU6omj8HKT25ML9yi7aV2+VBm/p7Ph8f5jyPE5DriDubLyFkqzQB/m
tW75Py+Dx6IoU5+TlNuDjp9Tk7fIfGsHDhPncTfxio5z++3C5KQuRDjbTC3qI1E/GpfpbBg
z+Qy8gk5cnFw4sYd5n3GBDQDsFAtHw+dBpeS5nL8fwMvM5mVfdyJ7eHjYxCK7f1j3MR9lUf
0Zwxi4+bmsSPc/LF20Jqx++gfqTLzfI+UxcDhYnJ40/mAEC9x3G4wIArR8NyuO/Ey+JSWGA
Pix5WiMwH9owjTtZqCh+qcf8PycPP44B/ioQuCQBlQhsWS5TG2mtbuLySZPHHnMLLEZsiHS
10Hch/wA7Ss/x3Hx+Q8A/j2AUYx7a2tcBHchkHXWuWTmcxOLm8XcscjIC5ZtQyaEEnTWBQb
HhV5OXC3J5Ln2PLZXxvOoTLE4sg/zgV+6tPgO+bj/8Sfz7zhyYSqlblNhiFGnoOi1dTx1vi
V4SnuTGLCf+0XuVv9LWqPjsy84crkMjY2ZoImGGVcaDKFntHcgAJoLy4QpNz+5jLEkBVtGO
21cVqSYG4qWO109te5UPtsotntjT/DpTgNM2QNI11GpYwB9nWDQ8bo3HaLgqlke0BWQLoVB
SNukffQEjKHU3KVYSykG4sbFDCOg6+tPjOT2ySqnOASFQkAuBqA3RS071KxTfMQYBRojQ6G
PT01qL4d2VQNQchaAITtBNwbptFAkyllRSVJY7qdO3RrY9Ip8nIGFHyBYHW1CS0wFIsBJ+7
4UNGyIVx5LmLTH4Pxd0lVCi0QRrrRSMgYMJPwntY6qJn79qAhzkEL9RfRRtqBMamoDkswaB
O9oFpB00g3CmyAqrDIbhME/C0a2gHXTp61E+6rgjuU7CSR3GSTI9RA9BQAz4MWfLhxsLlxM
r3FrBKkIsByZBE/A/OpkYmi1u1muDawSu49zX6rNflB3pmhcTBgCjX9pAJaIuW36dQulJXI
zEsRjYqSqEmGVoBDESitfvFAnyDFaCokHSAzWAFj+Hc6bGKWLLmxZGxMy5LmJYKR2qYUXA7
feZOlEmQ7qGcxDSCCLddnIH+E1Q5EYsnZiDF2UgjfIFQK0l5tUAa3bDXUkUFjw738jM3rg4
xnfdX61rVk+FBGRydGPG4sj00yela1Aq503Di+fA0/NY3fA40uj7K6KueuJ436g6hcjkek+
0n9FBqY1JBxr3J9JYswtiBpIlvp9d6c4kChdSrkgg6hr5ksp31NAQu/4w50Y41txgI5lpY9
xXX0EwKMFmJ2HbDGOukbdevWKCC5EsRUdpAkGCugG3cB1b02ogv0Yi5Se4AgWg6y1x1IP+K
oAIz7B9DIMEgGDOonu0n7KIpNxkELGup0MGZ1200NA6AICHbSCG10Gmup1A+2pAqWYkSZID
R6x6nWIoavc5PcCPrU6aTvDfID7aSsGBCMRN0RoSZkwDvOsEaelAQi+HaZEjbeOp300kVCV
JhRoItUaA6yD6D0qMEGQgZpK9xUXgdt12pkAfDeiZWYQUmXgMQCwXQkHr6UESvcEOmMm0bl
joZk9BpQ86EIFUgyQrly022tsFPcf5qQ9x2PuAYy4YdpMjVIkA73bkUxVWA9xQSBcEUJJZp
Hb8hPXWaADFmKqGbK2UjG2N3Qr7YbXJAGvofuNLPj/iMR4+VBaWOMAEQwBDflhjCnTYjQAw
aJkVcv5eVFOLUHGZkAhpUgjbtH0nf4VW8jkz4eHmyqqtkCh8eO0ZJcAK3aBMoNZnWgB/dXE
m9kyZgouHHbMzYlC7ot7C/WddqjlbHyweNwz7LYGuwvlJCtkwsuoCypChYO389F9rg4sV3F
8m6ZiluRw/vBydSWTutM/uxQOBiyZ8oz5Mr4RlyjkNxxLe06hrmLsq2giNPQwd6Ct5Tjf3q
Ff2s+HyNi38cJOLNB/DkWVj0JP2UbwGX+7VyDmiFzuo/ir/AHFWVnHjcxpprP3xWqztiRBk
Yg9oYMLiHJI9w2adQSZ0+FUeTk4eRM+Bn7hhyKMQYZGK2liCMYNoDEb0CwZ8PkP1M5uuXgY
ymJYlSTo73bdYqpyOGuX9Q4PG5D/EcTjozpiIH5avqUczsOn2Vp/p3x/EwcDj8vAtuXPhX3
CNmMT/AC1meDzfxX6o8hmOpCuFP9UOqD9goLfA4eXk+Axph/J5eB3fjkaW5EZrQ0jqND61l
/pvyC+O52XHzvy05YDLkM2hgSZ/ydSJ6Gtb9P58qc/yHj8kE4shyIAIIVjEfHSKz/M8TO/O
yeL4iK5ZcnLxvJGRBkn3cS26Qx6H1oNj9R+Y/u7g/kkHkcgFcPUAfif7BtQfF+IH9ycfHBx
ckfn43P1JlbXX4EaEelc7k4nI4mXi5uSv94cFoXA5ZlCibin1Cxh6HrXccXl8fl4lzcd7kO
h6FSPwsDqCPjQcicp8V47Pgx/kcnmZlxtiLzkxKPr2AgQe0j1oXM8avD8wnD9p8zcprsWRn
1ZWI/EdmXuk/Kjcxl81+pkx4sfuYMDKmRxpK4zLMzD46Cuj8uhx4R5DEAc/CuyKDADJH5mM
n0I/bQJ/K4MPk8fjGBlkB9zcBzNqN8WAmq3j3wcZ83CxsMj4i5QobnyIWLbDcqSynXf51n+
E4ubneP5/PyFjyuVkvxEdHw96FZHRtP2VneKGdX8dmLA+7yMlwMXKdsgImbSNT8RQdaMmFc
igkLlza2Pu+nxJ2mI6U+Nk94hGkllDyNJE/R8SfjpUeQ12NtJuYJdJxFWZYm7cen21HECFQ
wtwlWQCLSFgqsjafxDU6UE8kqsj8tVYtkkR2gkk2gNJ0ka0TGcjopYgNrJKkdzCdPQftobs
TCl2DqQpyqoUm5RtoZ9TA0qIbN7gaEJ1DsCVtI9J0hmB39PjQFObExYC14IgEg2qd2Mzp1q
HuSwxxY2ml30i4qe4gz/9BT/ksDlVgt0qXu1WCxncr1/w2pkGU5je35YEsrAh7r7lgrAj1o
EuZsj3MbUTU6kE7tcRoLe3Tf8AloWHjMjM2Zi5yMheSVi1Qq9o2Bcf4a1N1AjHjeLZuLE9u
1v0sCRItiaWLI7xk1vvEgoBYLe5RrdBkwfn0oGCG3IVg5GUBIC9gXQLpOx7pikMjksxUFPw
IzAjI0ybQCQJB0BqLWOwxMwdj9MCVWx1VhadpnT5mo8lDyEWDkWxryqNGUgdjQcbfi+Px1F
AbFlxrj/LNqq0G466QN2B3/wNZnlOcMKc3ELUbJ7fFw6iPzrjkcx8KvtixqUS4EgF8Qm0Ar
o1rSeuswW1npWH+o+Lkux5MSNnzZscDL9JHsy7NbprZp9lBueHVFyME+n+F4sSQTA92NRWr
WT4W242mR/C8WD6iMmula1Aq5yAOJ+oh0L5N/jiWujrnMcHH+o5P4n/APKoLar7fFxG2QVU
sEmbJX6cismu3ov2VfxqmUsQwMGLkOoYfUJFBw+PTHinC5X3WXJl6q8gX6NMBh6UbCWV1DE
gmVtI001uEUAj5HxPGdsT8nDjyY+1lLKGHosUb3eK5yoMgLYDOXu1xyLtfTSsxMHGz/qTOW
xJ/wALgWTaO58pLFm9YArIyZuUeJzubgKrx/KcoYMYZSXfGfyrl1gdelB0T8zxGHDjyPmxJ
izS2IkgB5Mkr660XDk4vMwnNxcnuI1yB06dCFn0rM5/Fy5fK8TFxTix4/H4b190FkVnPtpo
pGot01raxhkxKGgvAvKCAWO5j50AnUiZIA0AB+YJgjX8NDeyT7ovKxMxEEaxMR9MmjMfzGU
ATH7APj8TQ3Cq2PNLMqyZBhe6AWbX50Anx5nacbOCWIyEEDsIjs3HRY6/GlblKrbaVMksrG
JuW3SLSI3pRkV1JUe0qgQWJdWGsi36vjrp8akSW2iMR7yJWCI7QYt/EQaCGP8AK1yygcFnB
uglTc2/xPXcCnt+gh+5djAb8I+kBSAQeinWpJjCovuaFLQNWFskbyzD8I6n9tQz8YNjtmLN
S20aPrjC26yekSKAQuZ2x66/hXt74LqZJUrJJEb7dKkMRvJxlkJYmz6bCxDT+WNjHX40PkZ
CuUAm7KTbx0BBZlckG2egAE76elTX+M97EEKDHMMSrFzGx1EhbZAnY9aCkr58r5XXk405iO
zfwOYlLYZrIKMhhhqZuBmg8LhnM+DmcfEq8XM/utx2UqUhfwsLltc2sZ61ZPGXlIi5MSBVx
2Jjy4y7rrPcIIBkRpNWMRwthQJjA4pDBEiFUGxv7NokbtJgigzs/EHFyHk4eVk4RkMcQaMN
zY2yaAhgBd/V+QphiycPkv8AnvxcJYDJyLOPjVwdrewFu4wfSnTiL/eXKGXIuFnjkcd8qzj
KYzbYyuQD7ZVWBHr6VH3eXy8HH5OPAeT7XIvyqrBgy4h7TEI3Vw0qPkaAnCx8rx/lc3McNz
cPMxrflxKlwYai1FMssDcCoeM5OF/O+R8lyMyY8eNTixhmAaxSNbD3bL+2joclmXAzZMPHR
E9jLlu45CAgOrmZNojYAH50TlcPj8gMnJxrnxkqs5BDYzatq41UXddrpoMNcPL8xyMfvj+C
8bzMj5Vg9rZEDC5Q0wzbkddTQ/D+QyeMzcrhYgeVkzqVx+13Bsw0Rkb90qZNaHlOfy+Bwcn
DWc+HIpwYcxtLYsg0KXD6oXSYBn1qrz/HZ/EpxOXxMTf8QuIZEAM4+QtpW30LGdD8R1oNH9
I+O5nF/iX5eN8U2pjXJpI1ZiJ+NP8ArHyAw8bHwUPfyDdlA39tdvvNWvF+cbNlGDlsje4Yx
Z8cqt3/AGeRG1R9DHrWb+peFi5fmuDx1uObkLGTXRcYJi0f6RoLHk/e8d+meKeOpxZMLYXI
m0gzeQ3rLbiqvHyYONz8mLBiE+SQcji54B1cBvb2+kNd6/I1Dy/lOdyeNi4GJQzHjMebiIB
ZXxG1/lFs03ieFzUB/imZMvHVsfFSVIxDMpye510JXcbRQb0l8hIcMiO4yCB2w2ilYN30Hr
NEOS3GcmELoA1pNqow+vVVYLsZ+NV8mTDisQuT7SlRiWWfKls63jukR1O9Fw2KbgDOJRjEh
lIVReqAG7bqfhQEPcCcBWDqHi1l+lUgL0IHw9KWdFyplDrqpETqkgllJXYRudPvqCZ2XLkW
VU9rBSAjjX6mSDI2XQ6n0opJ1xwVVSEIBOIW6Boi75jr8aADXD2MuSQFMKgkqxchd3QN2ju
B+yinIThvVwsycLuAVgr9RBIb6dTNDuRvewgeyqgKcpITuKvtK6ESJqCe0uPMXTt5GMXYAp
OQxjaQFJHbbsoA+VAW8KUy5V9mZu3JUEx3WmLhoBvqdKfNd7jEOxdUcqgMQHuBlvpkEQLtB
QTlRuWeLc5yY0uOgtVHMqu5JbtkenpU8nJP0AMTkY42VwYu+qFBWGlSdTuQNN6CqETEzEKT
yYLhSWSUTScrKXAIu7YEegq0zYOLZmZADAbsFxg/URAUnuaAfjrT4xkuyQ0OYfUC2STaXZS
SdF0J2FHBVhklpI2JBmVGvbMEiNQPtoAY2VolQrLaFYxeHICkMxuKMNAf8dU/J8XPzOPkwK
QXCh1OOVNykq6idFlJUj796v48YxaICGVi7rvebdC7akTpsNxTuWUEFAzP2szRBuEbNE6gL
HXegr+C0dlggLxeIAG32y71sVk+GUjK+t08fjd0zOmTrWtQKsKGc+fxyIO06CTx161u1g45
bk+fQmAVT7JwxNBs4lX2pib1BK9D2gdaHmnGUyhfp+pRHpAWfnU8FvtIxENYsn4RtQeWXe3
2e5kYDX6O6JLAHWAZ23igZONx05GfkjGff5AVcpLSCq9oGm0Co5vHeP8A4bj4Gw3YeKQ+DG
CR3KNOon7aIeVxcPMxcHUZ8yFkUA224/2DegDynG93HjxYc2XC7+0nJRS2K+bSLpmARvEUC
5fivF8vO2XlcZXyPALOSJCadDG2tXPdVVhV0A0Ag7fbQsHM4/K5HI4+IEnikJleIW462j1j
rVNfK4+RlycfjcLNyExZPazZO1VViYb6mkwKC7jyjKSy6HuDD/JNsx6ginywSsEEmSCIukC
Bb8tankfFhxvnyGxEBZ22hV7qz8fmcGfkcXC2DLiXmqxwvkACsF7tlYnX40FnUEMiWzJYEg
HeYAXSSTB10602PA+FFRCRaYDEz8bdjESY9KrY/KPyOQ+Pj8DLmxLlOLLnZkCqwIDaEkwPh
WllT8QEka26wSPgKCq2Y+4O1rj2iNWYLqo1AGupqGYZGwlV0IgA4zJKiTJJiBpoT1mme1h7
OJgWJhyCW0ToW+rR5FMN1RwVKqWsJMtEK91mmhjWD+2gnOL+I9sEF4AEASmPVR3ejdLaC+I
vyfdWyYGNGaJCHuybKSdSO2fXajHGFSxLrwT37GRdEwA0sG0G3pQ82NSymbMuMHLjyZG1VS
LX1/DCj5TrQQbLh5CNlkeyXBGRTBNnbcxRk0EyFkmiOEyPk9vrIeDaGLCIESDoNZE6jXpRM
bXJiJtX3SCHJuWGLEBb+p/DSZUKMmQI6gRYNfy230UHr8IMUFXknjti/OxJkTGwKqYYLkLq
oSLWjcXes0snM4uGz+OzDDBKw6e2hC63KrG5gdBv6aVPK74cZKvdmxpIulgQpuvb0BKnTU6
aUJsGfDyP4nEmMjGhxthyE2+2ze7LP3WvMmYgigtYGGRCVdXxltRKlULG49wUqfUVnr+Zy+
Vh5mfNx0IReMgWAyOi3qRa09wg6zU/H+9hvxZ0XHhc5MmHCsH2sUq5UdkGN9J1gUQJmVGHY
mO7IrW3Ee21trlSJdz9Jn7KCouLPy15XG5KKEuW3ND4kzHa+Y0KCdPUDXSs7lc7znjcBwLk
bkcSUOPklbsmMD8y1jrDRvP2V0BxuHUY9x+Yi2spDXXd1gWbpO+nU1XxLzMmfPw+EUwDAFc
rlDOM4yG47tsStrHXrQc/yOTi8w5z4/8Ah+RGTLmVSRjBwx7OV/6xErvvFaHhMPkvJeaXyv
PwsiJjBxsVKqSVhLQfmTWjwkx5sORcGNMeVSUz4wD25e66+NpY/HSqfD/UL8LicjgeQIxcr
iY7OMQCDkFsIYOx2NA/iva5f6m8nk9sNjsOOdxuEP8ApRVnJw8acLlYsuR1z8FWxYsqEh3w
Mt2FHj6xrbWV4L3+P47NzVub+MbJx3M919v5Lg/5ZK/aKqpzvKeTPD8Yz3urX+6SQMoUSt5
FpNsEev3UGkj8/kZ/zO27Cmc4lVXHt3BMy2qo7pAMA9INXePx+P8AwIV8xfiue3IzBjYbUU
XiN/h0EGs/h5MubGnNwclk5QlcehdUQ/Xha8EE9qm7r6Vd8Ziy4Mvs5XDIudy49sFXdySpn
UIQTIWZ32OlBYfI+LK/IYDCGHtDI1pAcOzSy6dpHfv1ipe2T7fexXIy+2EZrjjxnQfm3Ahi
0trqPsqQzrkyNj4xX27TIYN3G4gqFEEBdbtNyKi75RyTxsSEDFY4eSHGI9pZYQyfy4g/UKC
L8rj4MBzZGWEW1gw90mbjbq12hYA7ydqDx+cM5xk3E5chxyrXKVFuhKO1z2wdhpM6UuerAr
n5Np4qwCZLkARapaQe0y0qZY29RT4eOvtZMiBUdP8AlgxViuQqO9nQMSSyiemnWgM+Y4nXE
+iTb+UbSrgL7SosLq4/CenWh8TkZMnI/BkTuKt2w7K62KtiyLCzEg7GNYNFXFmGcMRLYgUR
ry1pdVm5HvP1KIIJkE0uN77x7inGmNrHWxLzC3KBbCr2mD6zHxoDQQQ7ywP+zDEgFtQyqyw
Wg/Tt6Ck+VkyAXqGYNNzEkiHi1e38Wnqw66VH3ExcgJixNGpezYWrEtrEkRaT0oXGyaqFDE
v+Wc9wyMCpaDCrEe4SIn7IoD4xktLPo1wMNK2KWmT3W6fA93WjkAyMcAlgO3SNAt2g0Ijb1
ofEByKNCoEymtq62RvEwNhsZq6qIuw3Mydd9aDN8MxLtdv/AA3GkxEz7usVq1l+J/tn2/5b
jTHzzVqUCrEx65fPfYP/AMArbrBxE/xfn1nQKhj4nCf6KC3xWye1jBZihhuOV17fbG52MbD
51N3hl9wLAAuQ9zkkjSOtogmq/Eh8eFGdGyvjHuBTf2xd2An+sPl8qtuyFo6llJY6G4/TIF
p/D1/bQUW5OH+/uTyMrW4PHcZVZhrDZTedvgKB4hsfH8hkx+O5K8nxTo+fIsz7DkzF39b0r
R95sL5HcY1VmBZyLfwDRmgT8PuqxjVcdyJjxompcKANJO4FBj/p7yPDHCcHMDzc5y8rKms6
knuMQO2Kh+mH4Ix4cact35bh82XjiQlz/Vd27jTrWujZyXXIiqBKKQJOv0n/ACY/w0ooyEZ
AogqR2nQdJ3n+ago/qNMz+NtxicRyY/4n19gNL/4/hVbkOORzf7yxCeF43j5Gw5IhXzMI7P
3lCjfatbIXJn3YQ/SAszMCTO4k9Kkxz2QLQwG5Gkx1Hz+NBl/pvgZMPA4/IfPlJyA5XwGAl
2TWSLbv21q8gMUgAFSe6THxHz1qIytF0Fo6DQ+k271F2DQuQXFiYgbDUfHS0HU0AlxKmL21
UQjG4gkqXJ+pp9ZM66UNcY91rW0chsgusYAgKtoH02rp8fmKItyEC0MzS25i14MKdtxsf5K
bFjXCy5osMQ7GUlZmI2m8k60CXILwrStncoklo1u1DFYEQf8AGKWNXbHEsFI0F2q/5JUGZX
0/lpe1lVpNpIJMQV3taRJ/eHQx60NfyGXC2MqiElWW1wy6Al9iJ22igLjxthXtBtBAEAlmA
7ZJPXaJNM7WKzMuuI3QpnQTMar9M9fuqEsRr7mNNR3gahSWnuiLehpHKg0wEHJaWKC55UFQ
YVWPqPiaCcMGDEKyKAQbdUM2mwW3SAx1PxFJrUyF8aXhu85BrJgxAC6xCjf/ABpXYuxcMio
xMyTcIjtmP3vvG1OGuZo+hPrUliQCtxEaGdf8VAMJ2hu6VF5RWKlSCFYqpnodYOp2qSMEJE
j8uQR9FoU9dSD2kR/NRPaxqhx4VADXEJ0lu4lvq3MnUUMyzALBs1AhRAVoxqLu7XXXX+Sgk
oDLBUkAm4TcFIYq1pu7Sun81VuVwuPycgy5MYuVCoscq2rWhTZboDrHrRSzOUF9rLkJ1Yd8
FmOKbYkW69fWnKqrDJkYh2Q3ZCe5VJFyAnt3tAigpLx+Jj1xoSOQQXRXmV+lWY5TrdaI+6q
Pt4PMOzczjnHkyM68cu5DKFK3L2he7QnXoRuK0snJfhh+Q8+25xraEgg/RaNbnYkAa7VVPE
x8pEyJlaHfG2UWCx8iC4HuUBH7Qn7DJoM7+7vN+Fyt/djfxOHJEQA5kd2uM9R6rVfFg8jyV
ycxeK+Lmrkv4+TGvti5tMgKMPtmd9q67G2Ngr4jK5DLsI0ADAsbdDqP6NqEVRu8XH3CbtO2
CAx/M21MROh9PQOR4PKVfZw4Zx4/a9vmlmCTkdyoYXkjtlem1bfiuLk99snKxOjIEBLkw2Z
S05FbU2lQp+0+lM/6e8bnjOMZxIAchCsNmNwvGvrHZ6RNa3HGPHkKtjfS0XsDY0fk3KIIWZ
2nagA2NeUy4T+diyqzl+4scYfYd+zXC0jaJNSbG5wNmYlsmRVFllhLmSpIvWGkiRNFv4+QG
CcmEC4idBH5Ygj6riCOu2nSoh8tuF84AzXXkXx3Be63sgaevqaAZxIPc4wAOPJKhTGNUsOq
rYt2zEzO9HwscQVAJxoFOOCVAVmtVe49B8NqkMWL2xiNrq8G4aS06GJ1MrvPwoZVVy48uNg
FmGsAl4DwqWzsGn4/fQTdCfy0QEyLWIBUMIt07Sbd/wDCKCrEN7VrPksbRysK2jKt5O5cjU
rvR3xkZCzAGNO1LmUHuaJLfUBbApk4z9io4cTJcBVgqy/VAIJtEbT8qCvybsnEYPj91sikj
E7AYyWbRXk22SB8Y+dTwyrFPaglRKYwAYM6BoUFdSY/aaO+HLkDnDkViBaVKx3oNNRbPd6/
LrQ8vH5A7VaxIIukC1mZhKXXWtD76jpAoC8RMa5dANAYYGBIPf2QAN9+us1blGBg3AGCPiK
zjiz+5cre3iBXIJBafbmbixEXGG9d5q1xsmfIDdBUQUePqWTrvvA9KCn4bXIx9eNxjPX/AG
1a1ZfiAbyT14+D/WzVqUCrCQf8b54bA48Z+32mrdrDxd3kPOhQf7PECuxJ9ptvnQG8ccmbi
4nYFTaAuqv+BULgiII+Z6irQxKMJYhLgJUsLgJN86QYnas3xjgcLjIXVkONSCqtBeVttYAJ
IPp61oYpDOyhpgCP8nSQY30FwHWgreU8hm4GfAmLhDkDkMMaOXCn3DPbBB0jrRl5ORuZj4/
Iw40b+G97kOGmzuACAwJEzUOZjfN5nx49tmw4Fy5WeO0MQEST99Z/J4mbl/3tzeXxSz41bD
wcZBMqgaGCg90s00Bj5/Kniz5FeOtubP7XFx3QWUsVDNp1M6Cr/AfyGa9vIY8C2Ee17LF4O
t0lqy+fwGGDxPDbi5eRxeOt3Ix4xMkIFVW1UfUTWv4zDx8PEUcfjHhoST7LABgSdZgtvQCy
+QyJ5M8RFX+HwYDn5Lmbl3CqI06TVTj+T8lyuJw87Y8aHnchRjQAtbxwCzMZ6kL9k0uXxOf
k5/NxYUAw8zEk8idlRWX2h8WJ+wUTxPF5mLh4+Ry8IHI4+AYuPgUyVCqLp6XOy6/ZQSxeWf
Jw/I8z20niZMuLFEm/2h2z11Y9Kr4fNcjPw/HchMSe7zcwwZ2jRLS1wGs9DFD8dwPJYeHwu
K+Mqc2duTzWMQqg3jHvuxAp+L43ncbmZcSY1PCwPk5XELH6s2VSq4z6WkmgXJ8ry8PIzchE
x/3dweQmDKQv5kMoVyp/qsRRvIeS5OTyI8Xw82Pi5ggyK+VLhlZtlTp8/wBlUcPB8rk8QPF
Px7MnLyO/K5LOrKoL3sYBm7TarXP4XL8iDxM/CXEuJh7HPXIp9vGpBmNGugfKg1cA5DcJP4
5UPIIjKEm2TppUF3tIhVFtvwOk6nb5UfMAMVs7W6kwdCOoIoCpkuED6TEKIXu01gnbWgUYw
ZDWjY9wIIebbuvXT50LJGNTkxXAkWoAFOqkkkepaYOuoEipr7jI0hyVYgJFpjoAfT1IoDxY
w4zQzA2jViZW49rgyNRoP5aC2CiTkyMQGhrSYVdY02qJySLgTDahOuw3m6hZmTFiyPLY3CQ
iqoJBUPFim0s0TAB6VPHlVcSuSWhYY44CCJBOuqx/9KAhRipX6SwI1G5M6lY1tA09ahczZS
wYBgpISZiAJ00nXcSI0pm7+24QDLJcD2qO2boiG7tulJEOOAgYKxkgCCRPcehnXf8AloESr
zfBkqY3Ck3KJJaNf6utKSD+Y11qgd0XAsJ1A0mY0H2UiCELHdC0Ktx3MEW3a77/AG0rCcdy
vkuImZF3cTqoCt1jpt9tBWzYMXJSDfIZHGSLnVkbsjp2t6jUffWfhUZM2TJiyl8mVnfMMaq
Q5Qqv0qrDZQWANxrVHvEF2I7pOQqfcKld0+ggiRZ6mJ3oDexlC43NriMjMrKjWIxctMaLfG
gHpNAbGHGIL2ki1rUBZYMaDqe7Xt7dI0qOTIWf25GNZn3EYFVANqLLgDunpqIiiAjGXAFuN
SNRt0xjoBJ/djUmo4gMWJAcZUkFkxqtpltX9YJumPn0oBsrluKXU3KxedcS4wZub24ZpAPX
T5UXFC40d07iQ0RMECZFpP0zIgVPI2O224E4mLt+ZdbYPqOoI+qYpxk9zRJGUGZYXBXB1E/
GdADQQfChIxCCks0rIKbHGFRNDFv+GtFOEB/cCC8WoSdiATANpPqTt1oYFpx40nGhYW4/xF
gDfBPp9R9fWpYj2IzKiQDeOiTJZRI2uEyYoJooxtNzE5HlmksLtFtA6aL9lOuQhgLQVHQMD
HRQJ9TNQyZGWEVL8jzENAut3OhC3GR86Kb5EayYUAwdPnM9ZoGCjIrYTPttKmCbh9o20+2j
LapsVYEToNKGqg5Ea43AEEXaGQNx66UaelA1xK3ILpGnSaVoBJH1NE/ZSuF9sHaZjSnG0b0
EDixM5JQEnUkgGdLf5KICJtG46UwA6U9Bm+IEfP2MQP2PmrTrN8TMGf8Ascf+vmrSoFWFiY
HyPnSOmPEDPqMTVu1z+G08/wDUBknsQEf901Bb4AY8HiDIG9yxQqqxA0T8Xp6H40bJhDl1d
SyaAATIuifp6k9R86Xi0V+FgytjClkRgpg6hRDaTr9tXSCSZi0jT1oKzZMkbsT0tExGpG2v
w9aBl5HIwl7gyIDCtqV/ektrvttvAqTMLtLQYJXIdjAPqQdPgfWpKXkAmWgkhZKjUz9vdtQ
EAyMpVmZCD/aaCbTuNSNSPupyMjdqG2drjIIHy1+NSVca9Ft6EbDX+WoJKSe8kkkiBpJ+nQ
dLqCVx0NrAruIMGdNvnrUi1gLMxIHw9BPQVG5PpKwx/CBvB1ifWiFQ4MjUbHTf4UASSw7XB
A+OkDpuD60HkE48L5TabFc6qIJhdO254b4a0bIrFyraIwI/FrNoI00HwqAP0NYbgJCkEFTA
2J0HUfsoILK2l4BVzcw0gHQwp/DqQSfnRVF2jaI41X1O8k7xAjUVEgtjYOkByFYNBAEahzr
pHx3p8aI5JLe6GMFmAMxclsACgjiYxCQWEFxBUzGkrvtoNTRBpahIUk6kTM+hBu3HqaisSr
NAyKoZ1FwgSSNCD8flUVVirDGxDMNcki6LYVgfgdNR9lA2XI8KVAXI7ABpnQd03HddY261H
JkYKDB9w7LeQ2tuhMEQOpqaDKA2MC5I0d5mTO7E6n10qSY17TaQY0M9IiJ+WtBWyRmwMrML
NGDCTcJUyQBIU/AfGahgytLh3AZbkDaY2JxzFssQ3b6/HfWDZcC5bxmT3QSdStoFsdWn7Pu
2qI49vIDlOxQCEOvcJMm4fhu3B3mgMzBkYHfVrjqFjqAxjtjUUxcWtY1rsD+Y2qi23dzvK6
0MnmDJKKvtESB+IkD4ssyW/ZTJjzHOWssXEbQxIYOzaXaGRaBHT7aCzAtbutAIVtFMvI1Ok
T0pimNtY7k3MglWJlunyPxp3YhWmDGqjc6RaDoepoLFiy3hh9aNr8JtWe5vskb+lAm4yu7F
lBOo13he5VJEnSSR91MAEwOzrsZum4lVO+wlgFJoiuxW1oNzsGJJZQFJNu/otNla1rQ7ktB
ugnUEKbYtGw+Q3oE6j61VpJELBB1BY/SNtS247tKHkCIpzMVYMrGTPtkRcx1uAuBMn7BU9E
RFyyMjgkY9CSw7izBQRIidNKdrHVxmYHGWgG3TR4ta+QTPSPlQDXJhfsOioZxu4KntH1q5g
HtmIpy7CBhUA5BLyQAcnaRcyj8UxM/ZVfFmDZWxjKMj3AZGaTkRbWIJ2W0T0ETNWDkTG38Q
Vtx3BblC9ykqt1ygNCxr/RQNj5KEquVCiFR7mUADES0IEGstMadR1qbe8rGwqwsVkkMxYyQ
SzJodxAoJXK2bGRjt1dBOKbX+pWZvcgL1MasafGjHEmOcivCMSAquSg+oYyCggmDHwoDtk9
prg6yTAV37iZIWSJEb6RUlyZMiWyA023HUMB9RFpAncaHSh9xZsstkBjEcY+jYtco1mbu75
UsKCcayWRhONhbBAAWVKbSNfQ0B3Yh5EhR3Fh3dQLSsehoquHQOuoOq1VYM2Mqn5ZyNq2mg
0Xttjdfpmp4WsUAD8sG0KASRrYJGu0fKgs/Om3gqdBv8aZHDrchBU/SQZBFNF6AY2tG0rHQ
60E9YNIiQNdOvxpiYYCJBmT0EU2TJjxAF2CKSFE6asYAoKHh/oAn/AGOP9r5q06y/Cz7Kk7
+zjn/TzVqUCrBGnN8/J/2WM+n+yat6sHFe3O8/62Ywo1/7JooNbgALweOBoBiT/VFHnp60H
hLbw8CncY0B/wBEUYCAB6UFbkSjSNQdXnoPUfdQ1UpcjRoQQBKgAQVu3/dirOVS6gjQAyQR
0H8lBJY9sXarLgiNWgiJB6UBlbcNAI0336UB49s5EnqCyC4ltp26H+T0ofvK2PG8lFYi0QR
E6rcCNviYipozG33LQykDtBIDDQ/ZQGwoRIbUdZ3Jnr0+6iz3RGkTNMhUqCDdP4vWpUAcxJ
EiQUBII1Ov9Ubiq3vKq6sstEx9MkkHcHtBE/CiZkLMCsgie3o0qYU+gH1UzYlIZl7ZAkhZN
gugDbadKBmXQwLCkWtkJPzE3E7DWN6l7LqZJLAtrqZABuBvOsaCRTPiynKMhtXGAxMqGZWg
FSDHSJ+2iDGVLEEgki0sbus7aaCdNaAJe6EcEaw5YhWmV3Kx9Q9PvoThvy7PxvNoBKusqSJ
ntndTMT9tW3uP0kIEM3fD7dPnQijWtkYWsdQrRC6G0nUTHpPx3oEMnuzb9ZAJxgjWZnX09f
l1qIYCDDBTeFKiQoGs6L9wimcNjcoFJx2u3uDZYtEbSZiaYI3uZCBYCZJgWsANbd5gCDNBN
mgCVEkmFBN0KdOqkzH206uuTGHyHt3IJttgkSZ1mN/2U63QAze42klV31t+nui7rUWyKmKc
sqk6NESCSAAVJYsR/wDSgiXDQAoBZmQAzMgkKesC6SN9NqIsiVZZ9uCPqaR2s2g+oyemlJl
f6lkb7gaQdAszvFRtuIZMhMyCBbLEMP6v3n0oCknTcv8ARoCVnVlO1v2/ZQFxxOQkOQbhv+
KQpFsxodgNdzRcoiSwnLbqygwPUAnQdag5ydr2G7XQwCO3cXMpsHp+ygWJpJtBBVhqdZVj6
HuB7tfQ0s2MNkTMHMpMLdKmZGwB+e/wpsbM15giBqTFxkCIZWt+6q/IbJjZ3SRiRQTkgFrQ
AGUkywDCPQzJnSgu9pBYgqBAIloEEa2xtpvUHLQFUDIZLKpXuF30nuPbbOpphlWLmCkNaQw
lgSStzQW+nu3BinBwp7SXdrE2XM0m0F4k7jfegzDxE/icebK7OjhrDjUsUyMIZ9zapWO0g6
b1eP5BGQhVa2IbU3WgkBsamBpr21MA+6ReBjgqRNxZgV3J3MKZqU9hAAFsqvtkpuAVVQJk2
/4qAKo7cpmyOQfb7LYXEuQwHZJm8/MGPtomV8eIwqhoJDKqwzH6VESNTrB+mo/lNkKIpxnH
NziVIE6JoJUazGkjadafuyorQjNMEqey4kElWiYvXUD7aBmy5cdykJIJZURWaVEb9NGOtMM
mPJmGMh1UFldY7SUUPFwj6bo9DUgozY2OQdhVlZfoGpM6nvXpvpUnXFiyZM5Z+1WOQ9xWF9
FPbcPWgWX2x3FSxUqT3AM2z90wIXff+ipl1GS0W6AEtuRcWtMjeSdBUHJyIVS026AsZBMnR
h2x0PoajKNk+klAhchVBRgWKyClzXW7AUEl9w4FZi10AkgFSSkAB7ZjWbo0ogzszOmgBACh
fqk3S09BpoY3oIuLAPkdf6qiGIMqzP2SAW/wilb3KFcYl0IUMAjhltKrIkrLyPjQWG5IS1Q
C7aXAbwdtTEnr99V3ztmCLmQBXBuQsBcLio2JidIM9QKf2y2P22lmEmSuvcexuyCvXb7aIn
GQWhJKiRpEQfqu01mKCt4KP4bHEx7GPff681atZviYtgbDDjj/AE81aVAqw8LA8/zrdFTGD
9mJq3KwMTA8r9QGCCFX7QMJoNniyeNhJ3sWZ06CjULjKqcfGq6AKPj0oms/CgVU+ShRpEvc
STvptaBHxAq5TOtykbHoYmD60GfbjyZAWBvddAQWEAwQwIIuE61JM2ZQwyqWMBVZYYuI+oK
s2z6URsXIuBWwLrCwf3pU9NgPvpw+O/I6i5pOM9QCNIj46UBsDBsYIBEgGGkMJHUHUUSqvG
yIGKzq3cAWuaGJIOhMCrQAAgf00FTOVxNc9oGyudCSO4L09PXpTjG5x2oCqjQAxuCRd/gaN
kxB2RoBZD2zOk6Hb4UQCBFACwopIYlhqS3UzMCdI1oYgKwLj29LTA7QOvoe6rKsHUNaRPRh
BqvkUjIGYyskkwNiVgTGny6/ZQCfNLtjKNAiGebTcWWFP7wPT0io5smE5EUsJEsGi60KPqk
RtOx6UTLarjGxIuXILgDAHXSIkdOtNLF5YBSQL1NoDjVvxXba7HY0A8uTHhxtCtLKSdCQe0
tqIPcfvp1ZsyjIALWBKu2v1RaV/eADE7/D5E6qoliG1kEXfVcZAAOn2GgrnyoFOSXdptBW2
4FlWRKrB7tf56B3Yj2wcTtlgDGwhm7jqzXABbd9aMoyz8I07TGsQd1+nrtQEOR8YNzdn1QF
ucAbWqdb1iNjR8EZETQMy9dwDqNdtvTegG4DXgE2kdPqDXATsYt+XzqOUsVIOlwIQOV7QsE
H69SB8auY8ePHkZQSWyE5CDJ10UkTt8qIUUgqQLCNRGlBTXJ7eNARNwJae0jQnW6TOlCbl4
sriwkIHAS1SpdiG2kfbI003rSKLBEb71R5HAlWYMzsSG/DNylW7Q3aPp1/poGFjM+QxcWIl
SQ1wNp9SNF6ab+tQjIiq1urqQcR7YYxGgLLss9eu1CxZ/bzLe/uI7lUYaXOAyNMasZGpjQi
dBRkyFWua5CgdSzaqNdZYj7poBgOvHW1Pbck2M35hxgdTcwLgaz8NaMHbEtpUISSCGJZYYy
SqjdZPwgUsfdIADFbQ6i5oMzbepOknbWBRMZLYA5P0za5s6Eie3tHpQILkVQ8MocBshYkgd
bbXutGuvoKByMgxucrQEX3Gd4d2shTarKdJ3H7NqsMgIOMsRDBpbcNMyvzP2fChKA4FhJZi
Wi6BZOhkAyv8xPSgEWJJXAzHISNCuihy05APyp/ygaK72oF0RmBhleWULaCQfqb7BQOScSr
DhUxgEKzqMVga4GxnNpMIOnxq3x+MQLsre4897WjGLkbQhQP56AdmcZZUBVVwJVR3fTdoy9
RJJH81DQgquLJHvNqlgZQQigQDkuB+u3WPTcVfxog1kO6yC2k7yR26UmTGYx7QAQBIjXf76
DNyZ2ZxxyrWlWMK0u5XUN2rpuI1+zSpHCuNw7uZGRn9xvq0IgBcTAN2gqJ16RvVjPwkCZGw
oBlZCvwIAIUWk9PsoD4nxoVdu0K5LZCx0FovZgwG/QRv86CIzYL8WNshGS60qRZk75VVQWD
t3OnT4VaXFJXJMFTORVggwNVbQjTSI10ob48jOrYx7ZSe20kMQlyiT2xcxmDrtNHXAVNz26
E6idF/CBJ0igGt2TKsHSYXQKygLdJBJjU+k61aVEQloAZoDH16Cki26dAAJ66epqQMkiDoe
tBn+J0UDr7OM/e+atKs3xJJ0O4wYtf8/NWlQKuexBhyv1CQPwrE/7pq6GufwgHlfqHXdVBX
/ujrQbfHAGFIMyoPruKJQuKLeLhXeMaifsFFoFSpUqBAb66dKjYsz67/GpUqCNiiSFEkyfn
61KmdrVJ2+NVsHKvVVB90glGyCAJBKk/4fZQWppRJB9KYOhJAIJHT9lIkgjTTqfSgc1Szqx
5IYqptB9rUhtYvUiNenrVl86KN5JBIABbaP3fnVRyHInuZmMgHWDBFwhfp7fj0negfQgIGL
FJ2lQXAGusk6THT7aT4mguXKskEsqwbddIGjH4dKiMgJs77jcoZQwRgBduCYgt6zppUlIBV
DjjECpBJBGh7Vt1YFdGnSgGMft4zisgMQwxwbJJ09d9J9N9qJ7ZVpJYldWYHSDapIU6L10H
8tMQXZldiVYm8WiWUyLdrtYMQdqYuwysRde0YygYtaZBBtQaaHuM0DImYOUcWkduNlIYH95
j26d+nr1q7gCgafUdSDoYJMSDUMYDMCJgm7UkHpGnTbajx1oFTfUCGGm0HqKSqqiFEDU/eZ
p6BtvlSk3RGnrSW6O7U+o0p5Ex13oKPKw5BkUowXFLM4cxM9AzTG9VS79uIdyOWY5IYAL3P
BNsq0xHTcbxV3mNjdl472kPoQWE7FtEINx7ar8XGQGZ/wAx4AZw5aYIKwV1339Yk0Bkxpaq
qiWR+HUKw6CR11qRe3I6woUAEOCTqxN4I9F0M0z2hFbIXCqQANVDNJAuB1+c6GpYrlSQCdl
WBaDBj6dhp+ygRCMQsmSFCkkkNofXQmJJqvkc4lJxLBDFlvlrlN07EmD9vSBVjIGfGRcWbU
xFrGCd9VgaDWquacOJ3xMMckszrChge9jJUjrvG3WaCeHGc3JXJnU3JcMayBOMi0l1IGjEA
j0q+pJBkFdY16gdaqcBg75WDgw7AhWDAkn6mAHaem9WzOkGBOtA8ATA3OvSmJMiFkHc+lPT
OXg+2AW6BtBQJlDQT0MjpqKf4U0CZ6nQmkwDKRJAOkjf7KBrmVCzCYkwsmR0pH00t2NOSAQ
PXaPhSFAtZEbVKmp6DP8AFbEemJP9fNWjWf4sgyR/2aj7smatCgVc/hI/if1CY1tWY02xNX
QVhYY/jvPdp+jH2mBP5Tfy0Gtwv+T4/wDuk/1RRqDwv+T4/wDuk/1RRqBUhMCRB6jelTBgW
KwZXqRpr6GgTNHQnYafGkZka6dRSZ1QSxjpT0Ecn0nc/LeqK5WDKje3cYJf+qI13DTqPhVz
kEjC0aHb/wCuo0qkMbwDkfRILbzHcFLLGmnoKCdti3rEsFU9uoUToDAY67VDkOUX3C9uMEZ
AVgMTAJXuAkEaU+bj43GpezVWVSbWX8Qya93wO80PkEYwXYgJLSCSquXNo0i6bpP8lAQ+2A
zLGTINFEjSBaR2wAPX50NDkzM7FiEB/KXZLEbd0MRM/wAlDxZzmJe72VUhXS238xjLDWQ12
0n0PrRkXGuJsaK41YJaQcizeTqzHfWJ9aAODIo9t7wmSDF+P2ycalVeVUAfAD5EaVaxZhkL
KQLQARsw3bu1PwpOqsyp69yoRAW0wzAMpggsKhBGQwSxaCpERH06GdboO5oClpVSVtBMhXk
kG4ki5SR09fnUFY5chbOlqLobie4T6XWmCY23im95HZ3QhEQFS9trayRDW6Azv8vjTByziG
OMQzRN03R3a/ujXUdaC7gHbrdI07p6de751MLDMZPd0J0+yg8UqFNq2q1rLp0gDeTMAUcky
ABI6n0oF1mlImOvpTAG4mdOgp6BUzuiAFjAJAE6anYUN3x4g1sFtTbMEnrQcp9xh3MoBI6+
t1rC1l2Xc+ulBDkN7lrXMkWmAwVgCGmRd0FOg7yjxbJBWbgY1kLGndP3VF3G4UDIhm1Azds
sJhI/DOnrUirqiIwAUQBqCq2k2XFvs+M0DzjVFdFYNs9pk7W9zHfYa9PlTnTKillCDtQMLj
dG4b5aUyIhZsmjMYI0kkiQJTSCvy+2mKnIzMF/ESvaskr9LJB/aT/PQOoVQCpCCSzAEFWUF
pA0O25jr1psjs74lIhnMEEiQsd1yyw+qB9tEYdxhwFAN5B1AiNPTrtQmZZMFrVjU3KCCPxE
T0PzmJoC4VxkkFiXf6hc5gqZIk/E/DT4UcHuYToI09KqcXOWyEkWpk+kNoRAWBFoOoP4tfS
rYuKzFrH11/koEbpECRH2zSJgd2lIgx2kA/GnmgYgfdSpnUMIJIgg6EjYz0qQn50CpaHemB
a4iBbAgzrPypjbkQgHtYESpg+mhFBKIpKWMyIE9vy+NNBCQDqI1Ou1SBkA9KDP8UAAY29pN
v8AeZq0azvEm5Z/+0n+vmrRoFXPYAf4/wDUAeVlEM6kR7Ta10Nc/jn+8fPgtd+Vjgbf7JqD
Z4X/ACXH/wB0n+qKMddKBwzHC48yZx4xoJ/CKPABu67TQLTalMb0qq+QylMBF1gfRnhmt+x
Qf20FbKx5HKx5sbscaEWtjF3rIbuIE/TMT9hrTjWazuPYgGPIDA7SW3tmEP7vdaPp61dw5A
ygSG0EMPpIO0amgIRIIqhlTHi5CszhUVfbGOYXXWQsdzdvroBV0lVljJ6Rv+ygZHQsrL3EE
GGYKE6k66g2k/OgC2RGITE4Jx5ApKyQSoNy26zb/htUHBIZVuEG1vxZLp11bSCp0+dHa0L3
XMrld9Ses6do21igumcMLIZlYjIVuUW2zAUSXi6Ykb0DOiBlAudWFoRSwiArBgAemm5B++h
s64Poa8gjIuyiNt9FM7gH4/CiEOTkD3wxncxqXAIYKSCNNtdqEyZ0wumawIWhb5CG5gTIWA
BabQDrNBEjDH/D5B7YY3WMrCSdWhpuIie/13NHxZGfJezscWoRVi2493T1H0mdvjrQ82Nk7
QiDJkLljMMVCrJt0LHqI2gbVK9SAs6GMYBIRlV7SYIneRp+3WgKCFMqQzKwAtFz9Im77id/
jNNjQHOrKr3IhQAGYX3J3+IX1mNIoOUZrQVZRLm9YllM+4oViVNxYjT7aGmDjpkc5gSzhcf
udCgT1YlZuYzsf5w1OKztj7xBnqIJkBpOg9elGoXGAGIAAruSp1gkyYPpRBd1oHoWbN7YAU
XMSNInc6/sqWbKMaFtLvwgmJNZuVMt6ZGMtcTeNSVBu7BdN1srp+wGgsYzj1MljkmRbEwSG
kbEjQHrU8zAgyvdBgnQa2grd6mdKAnFRA2QKpZtWZizAC6CBMwLD00+VTw3gKHtLntyEEyN
THRtepE6aUDlEJJNzjIbiG1UK6hdOkabb7+tO2JFy+4Wh2nYgaNbLaxsAtBONnL4mIxh47l
Mx9H0/TExC+h+6pojKgRY/LW1V1teBCg3dYH89BJnT8tjIcns7b++GbtYCNpE0QWKSqjTaB
2LE2j7ojSgs+ZWZSGyLYSNyTqqQZ0kak/sqWLGoucN1IfI7FyqwOpkCTB00oJOzMuNiRjdi
NtSHjVBdEzrTFirsiqzMQANTrtpIOn20NMJwuFxYwMewbUtBN0suh6b6n1osviRbcYDjQoG
sUDc2yNe7Tagrl1LrsGVmOLGTaBlQMI0+qQ3rpVvitdgSH9yAB7m92g7gevzqg4xNjIv9ks
SrtgKgqqdrkjUAJInU71LjXpiw48FilcaKxDXtZoqEQp7YJYE9d9KDSi0aa66z8adlDCGEg
EGDrqDIqhxPIpkDXj2mLXFGPcqGQrP+EFip0FWcfLR8YaDjcj6HHcDNuts9d6Axnp60o1BM
6dOn20yZFdQQwaQDp8djSLdQdBMiKB2ZVi78RgfE0gPTX41D3lDMGIAQSdenypmzYsZPfqR
ME6QOvwHqaAgmINCfOSWTGt0aTPU9v4dRFCbLlaFf6pAICm0T3b/AAHXaaiq3ITkF5JAJ0/
qhyZI9KAfhQRiE6H21n/xM1adZvhxGOPRBuZM+5mrSoFXPceX8r55SP8AZoPT/Zt6V0NYOB
I8r5xhpOPFv8cba0Gvwv8Ak+P/ALpP9UUaRIE6nagcMf8ACcfpGNNP80UaAWEjUbH50DgEb
mao8/IysqpjZ2YW9pAPdp6g7xV43SIiOvy+FZvOwL7z5oCCwF8kKD2G4C7TTt2Jg0BMLhMb
FmgBrJOjSWtBN8SSetSJJexgrCxtCdTrbOi69J9KFhbHiyMDNzW3NLAFmFqqJYjoYjSlncp
JLAK9111sgqblAAkGCYP/ANKAsy5CqS8Agg6iTOpAG0fHSKlp7isALUkanS4kLodB6jX7Kr
X3uqOJAY+0+gsOML9VtsHQ9sfCrBwBAUAMsBe4m4yIPWflrodaBmxjKZUgiSRoGYE9t+pgd
sgVDKxfGEU3HIGmwMyAxp1H2fGndrQGy/U30wNVVu2fxaqNDGlL23zNkOaCjEEYmWdiGQ9d
emmk0EFbKUdsUgFgFLdl0xrvodYnqelCzZceKwK6lc50Qgg5NC86n0PoNfsoj5YJlfczILl
WQxt1X6jOskTJj02qJxqSoyssi1XVcdofthgLYMaaDpFA4ORGZsmcICLCCAV9xo1OgMjYjq
CNqlj9+1lImAygGe0wGOPfXTY1FXxZMCkgM7bq4EE6XW7jr0n0pzh5Bxqjv7jNIuggWN9Uh
gwP+TQO6KbRk/M7kKLAZrkMsQYX92PhHxqCksEzCCUJJYBVLElRoVIAuO925FCzNkfNhuQu
TkR01C2YwyXBjdduJ00MRFWMWG/N7iM14ADXArKtrbrrGkwRoTpFBcwraoi4htSWJMQI2bb
baikxGhNMBakKNh2j5Up7ZbTSSPSgr8nISCizeA1pEzdBqGNipW4oMrjoJuKjWD6KSelC9x
Gyh1AAyKzNABuAIEyBMwTpB+dOWYkORecYLER+IAqSu++33+tAsDAHI5sRToSABEE3BjLA6
kbRvTpjYhlQWLq3xkn+qdAGEETGlPjDZccKXBXRhMEHSRuYovs5L7QAuNTIPqTJn7D6/OgD
FuMLjgKpHtgC0Mv4VO28/wClThMRyMyqlwe5SLdH0JYaE3MvpU2XPiBgF50le47DXXXp60A
ZCCqHp3JjItYgSJXX7Tp9O+tATGVllUBiIDaSZUAwSxYzbGh9JqZwllg9gAtAHpC/TAHpQR
jGNQtoRZ1lo9YIIjVtB60Yl4VXlkYWE6DVoH0vroJ60CUNcBlABkFu0WtBgFdZEtruaXsz3
EsIiQpI21aLWO/pSuCr+YxVmWdJu+nePs6fKpMT9IICklYVT+KDJiek/bQDySMhAJuZSDjA
7f3gRjOrTd3QaBkn22fLICC5gbWUTDfm48cnSIWJNW9WMdwF3QHoRuZ60MwIVC2JpUoAo0U
dsWgaxIkdKCnxlJIx4GZkxg4slzl3uksCz3Q1y7dVp8aui4e723VlZ0I0CtanV9JbXU6nWC
aMpGZM2MhS6sRZAYXW+5DDTWGgi77ppkTLLhQFssttA7yDLiwmFuMgSTGvwoAYcYwM6cech
Lhs2NbQ3ey4p7NlCkmCZFEfEqY1VCCr6Y5Ja9oZVIcAx2DodBJqWX20Eme51dWVTqRaqkme
700PrT4lYke6k6gh3Mi0EE9SdwSKAFz4rMuFky54Nqe41mitd3NIGpI1+GsUsmKcyZirA4h
/awvuMlrY/wAPfEmdY+G1W8LDXCkIF+oBYAJaCpXb6RvQ1A/s0fvhVXWHCDvFzL0HT560EV
tOM4IfXva+0q4yyGnuaYOs7ek0VTjTIMY0CKFRO0j6QAFVtRO/8tDP7isVZgbQrBSVLdjGF
n1O0CiZsowlBcoDC5mP1G1dbFHUgT6aGgbwz34i3qDHyGXNWlWZ4SP4cWi1bO1fQe7m00rT
oFWBgkeR88ILdmMx/wB02lb9YGJT/eHn7fqOPHH/AITUGxwteHgInXGm+/0ijUHg/wDJcf8
A3Sf6oopUEgncbUCACzqfXU1W5qqFXIx7F+oRIiQdY1q1TEBgV126ab/GgoY8aAFEEY7lIA
6Fjd9K6Tt95pwyP2ra5tAjQ9uha4dOn+OiZcFmoW64gSJBFxIZgF692tDyIt14RQoUg7g2i
JFsEfYKBHIvvBVS6SQShGj7sG0np+yo+655Ck4zeFcFdoJZTpsTIGhinCgk9xYMATsBvdeJ
mQek9fnRFMraGCnYdRdMCAbZ1Wghlz6G4fUGDrLAACNpE/yevxofvoScLSWdwBKm0lomLR3
bzJq3j4qXnJlWWntlroAJKxIEHWo8kMmMZMKKpUEi4kBdNjb001oBY8hbEGxg6yAuncD0Bg
RvcJEmhnkLjbLbj0xmH1IBZiLVNwAINxJP8tQU4mwGwtkFk4spWZVgSqi23UdfhVvFw8TYv
bdfypuxgzeAddeuketBTbMcZCKqX4gpbEDCqo32Xt0X4fEVDOC7BlAC5GFplZVtSjKbu7t6
ERqOlaz8fC4Kssq0ypmDdvI2NZ+Xhe3mCYMSlIaxrmDJfq5Lg3d2wA++gIrM2W6WAkwWnra
RIPSQT0jppVjiYimMXKAfw9SAQJHw1HTSo8fE57syAMwAYkTPaD66CS2lWoAHoBQMJgXCD1
G9NkmwxE9J2/ZTsCepEEHT4dKRAIIPXTTQ0GTl4WNiz5A0L2yxhmutM3CCB/j3qygdwCgLA
66/yA/Mf4aU2RQ2S8gAJoFP3bGNSGI3OnTWi8MGXLghtFE6SAJ0BEga0FjGiogVQAB0AgT1
p1LR3RMnbaOlIT+L7I9KegYmCBEzQ8mDHkIaIdZIYROoii0qCowtucCxtAchiboET66xUFc
AKFSMyAm0gkCTbII2BI1+2j5VCOXC3MQY2Gpj8Z2mBQmAIHukBz3ywjRJOhOxHr9tAwCjWd
JIIMFiyj6ryfSPuojY1UMg0Vj3KQbYIOm/U1AYGlGVihAW+Avd+IgR6kkn9lSV0JVSwYsQQ
W3brIAA1FALJeQSYVoNjsCyglVPaEPT/wClPbyLLJ7oCvdd3So1BUkr16+mtSPIQqSXIt1e
PwQe64sBCxqPXpQBjBxKFJcYhY+MKIKRaxtbuAaDHr0oCZnsx5GJ2BLA3FJUdpM7arO+u81
TTn8l0ZvbZiCrY2MhVVlRixbYQHbdugqxyluVheuJcob8xggcMRAJVyAe1guon1qrmzZQt+
DEWe5sPHORRBzO0T8Ao+rT8NATkZy3IODiYxyc1wdsStYiK8G7Iy6TKhvUzFGTx3OOKcvNI
ztGqY0sUhbe1XBj56Vb4nFx8XCMSasTdkydcjn6nb4k0f4UGOqcziouDk4fdxLtycAvkaFr
sTdysSLpF2utVj5Dx+OQM2Es7SVAIIvOt+MyzFSASNNoroaa1JutF3rGv30GLx/7xzhV4eM
4cFpjJnUoVYlu5ArXNo2xgbVabwXDzQ/MbJycv77uywTvaqEBa0QKegzfCKEwBRqFQKCd4X
LmGtadZ3h2uxMZk9wM+ozZprRoFWFxp/vfzawNceIz1P5ZFbtYnHI/vrzAgD8rCSf8xqDU4
P8AyXH/AN0n+qKLBume2NvjQuD/AMlx/wDdJ/qijUCImPhSpgdQpMtFOSZAjQ7n0oENRtHz
qIxoFChbVWAo9I2ipUlkgXCD1A1oBHBjZg8FSGkxpcYjWpjFjVrwO71/w+VSBJmRFNIBCzq
QSPsoEQJuJ0A+ygcssQqpEsdJ2B2ncHSZ0+VWNCCDqKFyMd6aDVdv5KCoExDKzqofIjMS2i
sA5UsJQb6a9fjV6CyAGVOh0PprE1nlmwwl4yZ/UhVBK6mQuoGny+2KtYOSrTjYkuk3taQBq
RrPyoDQrMH6rIB/lqWk0wabSuqt1B0ilCXXQLoiesUD6z8KW+9KlQKmZQwg7SD92tORIikB
Aj0oAZ8RyLOKFyA/V8OtU+PyHxZPzMfthzDTp+Kyf3dT9uu2laelRKIxBKglfpMbTQONSGB
0jb1mnpkttFkFeka0re4GTppHSgUUjMUru6IMRM9KVAzKCNRJG1AChyQAZJIL9B/mvPyo3t
hcViTAECTJ+80FiUJIBmCbjJiBOkA6abUDvIdSIJB2PQbdtvWSPsoRRoMLcx2YElgYP+06i
flRmPVTImSFiTpB9NRUTIJE3MTDAkTEGAfn8qCKGMxwtbChCAYXQyJABM6jSaYlVBVjd7cH
ukkWgkG3fTTXWp5GknCTo3aGE6AggyQIkUMEqysncBNx/wAkeoJN2+ka0EXsCe6qyF1ZSoe
4wsxbLaR8TVbx2Icnl/xKADh8YsnGtM+4+ql+miL2gfOm5xyDCmDhkDl52CKA4HsyslwsAw
qyenxrTwYMXE4y4U0xYliT8NSSf2mgLS1qovl/GOgbHyEyCUUWG/uyGEHbO9W9KBUo1oeTP
ixNjTIwVsptxg/iaLoH2Clh5GLkBmxOHCMcbEbBlMMPsoC0qi+RMSNkdgqICzMdgBqTT43X
Ii5F+lwGE6GDrtQZ/h9MTj91sg+7PmrSrO8OD7eWRH5mX/zs1aNAqw8BU+d8uv0n2cX29p1
rcrC45X/5B5ZRu2DET8wsUGrwJ/geNO/tJ/qij1X8f/yHG/3OP/VFWaBiQNSY+J+NIiQdY+
IpEA70iARBEg7igVKlSoFSpUqBUmYKCx2G9Klrr+ygDn4y5Qf3vjqNdCDtpFQbhYsuNsWce
6hIOu50iTHX5VYJgga6nf0+dPGs0DIqoAqiKUkECN6aUP5sSQCAY1jqPXpUgZE0CpTTKwYA
gyDsaegVKlSoF8aVKl0oGAAELoBsBSgTPUUgAugED4U9AqanpUA8xISRG4ncdfhrQ7ioVsk
jQhrt5Gsmzt6Us7Y1K3aKveW7pGvqNqECCEAUhUAKhQIBKwRE9Ph60BQwDGP3QdiRGp+Rn7
6Bk93IpbEhDEn+2GkEfQbDMffRO/3WYZCojtuXTTW5dT6waGxTEMlxhANSxFsKTcsjrr8Nx
8aBZzix3ZcrBQizlZtFs/rKNIBB3quuXynIX3OJgAxM0q3KcoXSZkKi3CfjTYmXm8xePh/M
4nHPuZ8gg4suT/ZqIkEqe5viBNbFBQ4PAy48rcvmsMnLaQtv0YkJmxJAPzJq90+HWo5c2HC
l+Z1xptcxCifmar4ueubnZOHjFwwY1fJlBEA5PpWP8nWgxeVx+b/A8c8XBkxZQM3Jb21F3v
vK41g/7yfkKucJ/J5PKNj5HuLg4yqoJBsy9kFpgCSxmruTyCJ5DFwQhZsqszOPpSBIB+La0
VuZxExtkbMgRPrYsIE+utBR8mmfNykCLkROLhyZxkx7tkIKLjXQ67mqQweVK8Ph4BlwIuLE
7ZV0F7NdnOQnrGy+prd/ieNf7fup7k22XC66JiJ3jWqufynHx5nxIy5DixNkym9VCEEKqMT
oCxPWgzGweW5fGzq/ug8kpjZckWpdlJdlT9xUEfHetjxi514WMchsjZtS5zWhpnbs0j0+FS
Tm8dsq8dsiLyWUN7FwL6idqsUFDxIjHkH9fIf/AM+atCs/xIhMv+8y/wDn5q0KBVhYLf8A5
L5Kf/bY5HrpW7XP482DF+qOf72VMQbj4gC7BdfhNBr+Pg8DjRt7WOP9EVYrK4h564cXH42f
iZhiRV0uJtUWz2saucHl/wARx8b5bVytIZAeqkrpOvSglzs78biZuQi3tiQuFJgGBWG3nOY
Gefeay0N7WBXVWPQkOemuk1v8nCORx8uBvpyoyH/OEVz+HgctcmRj/F4ldSvsYbRjBZbWIL
ZSJ9IiguJz+UyB1/iGJ1sbAEYqCQYDDXad9jR83Jy4O88zESsk4nQJcAwQibpGpidqzk8Rl
sOMt5CHIOQ+7i7gNhrkPpR8Xi5RhlwZc+ZlKjJycgttb8DDG7aSJPrQa3F5OPlYRlxyNSrI
whkZdGVh0Iqb5MeMqHYKXNqSYljrA+6g8LiHjY2vyHLmytflyEQC0Adq9AAIFWCAYkTGo+d
AqVKmCwSZJkzB6fKgelSpUCgUopUqBUqVKgVKlSoGZlRSzEKo3J0FPSilvQNBmZ+ynplkKA
xk9TtTNCAsATJEgan0oHnWKZjaNOnqY060i0SZ6THTSqxy/mFWTuuESdAGFoILDr1AoHVmM
BkOTQGT8TB7tNYbaKgQEBm25FsXIQVYASN9f8Nah7mPKjjE1rOSCRa5HxZR606HIMUobXYE
xD9CQLcbarEidPsigWQ4US4MEtSQQVlVC7i7STQvH8dOWg53KT3DnAOJMkMFx/gJX6b2GpP
2dKjzcTni5sLkA5ewEEtHvtbaxb/L0t/krVVQqhV0UCAPgKBKqqLVAUDYAR/JSp6VBl+V8R
k8jmwk5QvHVXTKhEmHiWTpdAielWeBgGJMp9v2y+VyBA1UG1P/ANoq3SoMzD4lsT4M5yBuU
ru+fNGr+4rLA+CyI+AoD+AyFeIofGy4g38SrKbcjvE5CFIuO+jVtUqDIXwTLnfkDKBmbJmy
rltFynIvt4x8kWq/G/TmbHAzchXWeOzqEi72CzFd9mJmTrNb1KaDM4Hh34vLPJfN7snKQCg
B/NYNJbctAifTStSq3N5uLh40fIrv7jriRMYuYs2w3HpWTnY4wmTkrzGz8vNk9nBhylWCDu
WVDhRC0Gl4sQuZZmMuXX55sp/nq9Wf4p7g6DjZuMiBY9/VnLFmYzcxJ11mtCgVY3I5Qy+Tz
8XD41OXmwqjZMrMi6OJUdyk1s1ivh8jw/L8vm4OIOVj5K4lUrkXGy2AzIagppl5uDzbZU8a
uNzxdcWPIg7Q/wBZaAPhFXMmbDy+J47mY8IxNyORhYLAugkk6jfTWpcTFz8/lM3M5XG/hsb
ccYFBdXJa4t+D51V46+Rx+Pw8Dk+JPJHHAAb3ccMV2ZaDoaVYIw5ungumk5sf85qS4+QGuP
g0BAgfnYzp91BuSKUj1rHB5cf/AMFT/wAXF/RTAckR/wDoiabfm4v6KDZketKV9RWOBy9/7
mxg/HLj/wCrUiOaYjxGHQbHKkj4fRQaty+opXL6isuzmE6eK44HxyrM/ZjpN/GgD/8ASsLn
pGVNPvx0GpcvqKV6fvD76yx/Han+6sAMdcqz+zHTgc7Y+M48Hf8ANX/0qDTLp+8PvqJyICB
cvx1ArPt59wjx3GA6n3df/Kp45xP/APDuP8/dH/pUGgcmP94feKXu4v31+8VnWc4HTxvG+f
uj/wBGnK87p4/jT8cv/wDJoLwyYl09wGTOrDrTHkYQ9t4Gk3SI+U+tULPJT/8Aw/iR/vD/A
OjThfKf+x4oH+8P/pUF8cjAf9okf5QpvfwqNHU9IuAqk6eT6cLiN88jf+lSCeS0P8HxAev5
jaf/AIqC2eRxLvcOdIAgi8W/Peg8jyvCwpcufEzSAB7i+oB29Joft+UiBxuGP85v/Tp7PKd
MHEHxuf8A9Ogg3OwsrF82MGSQL0JU/Tbqw+8Uv4vikEe7jNvcs5QBMxp3ftpxi8xHdi4U/C
//AKtSOPysaYuGPnf/ANWgGnL4ZJY5ca3bEupi2APqPWP5KTc/hhwrcrDIDQC6m4Me0SrKP
2VL2vMR9HCH2PTjH5n04Y+S5D/RQUuV5LhvyuNgOdBHJV2IYEWgO47l0iQN+taieT8c4leV
hPr+Yv8ATQfb80djxBpvZkP/AEqYYfMgdzcRj6+240/06AzeV8Yv1cvCP+8X+mkfLeMG/Lw
j/PX+mq/seb1AfhgHY+25/ZdTnB5uZGXifL2n/wCvQG/vfxY0PLxA/FwKQ8x4r/3mHXYXig
+x5wmTn4vz9l//AFKY8fzkz/EcUxsfYb/1KA/98eK/93i/0xTf3x4s7clNdtaF7Hnf/ccX/
wAF/wD1KXs+e6cnjD0/Jf8A9Sgn/fniJj+KQH7RJ+GmtI+d8UFk8gADqVaP9WhnB54j/meN
/wCC3/qUxwef/wDecf4j2W/69ALk8/i87PwsPFye668lMjhVbREVySZFZmP+N8hz8GVuY+N
W5fJTAoC/lLiU7addta2P4f8AUP8A7zj/APgt/wBeq+LwPMxY8Bx8pF5GDPlz+57cqfeEEW
3UGjweLn4z5Rm5WTlXBSPcCi36trQN6uVV4eLm42yHmZkzEhQlie3ETM9zTvVqgVKlSoFSp
UqBUqVKgVKlSoFSpUqBUqVKgVKlSoFSpUqBUqVKgVKlSoFSpUqBUqVKgVKlSoFSpUqBUqVK
gVKlSoFSpUqBUqVKgVKlSoFSpUqBUqVKg//Z
</binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAICAcYDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7Id0jhMjsFVRuYnoBVOHV
9KuGCQalazOw3KqSqSR16Zo1iH7RoV/bqwUyW7qCTgcr3NebX95cC88Kw2Ph+ETw3LR5hni
O/Fu6kAjnHNAHaN448IK7K3iCzypwcPnn8qP+E58Ir97xBaf99dK5nQdPuTLpfh+LUIrUWm
miWcW0cUpMpfGCzKentXQt4VuWkUv4kvcc5CwQjP1wlAE6+N/Cbfd161P0b/61IfG3hNf+Y
5bfr/hVZfCE6k/8VPqh/wC/Y/8AZaU+EbjB/wCKo1X84/8A4mgCX/hPPB+f+Q7b8egb/Co/
+Fh+DN+P7dhz2/dv/wDE1w2iPquuePdQs7XxJqMWi2LNaCQ+Xvu7lMF+dvyqAwHuc11dpb2
tzKkLeJNWgm86S3WNphguvVQdvp0FAF7/AIWF4NHP9uRY9o3/APiaevj3wi43JrUbDp/q3/
8Aiaz7nR9QtbK/uv8AhINRliiO6JTcBcKANwyB1zmrcWlLNJ5C+ItYSZoRKqPNjg9DnHOOh
oAk/wCE+8I5x/a68+kMhH/oNNf4g+EUIzqmc9MW0p/9lqrYxyzW1hctqOqOk7mKRvtWArDI
4GOQSKRlvHsL77Nqd291bTeSuy4Miuc5x7HHWgC2PiB4TO7/AImhyBk/6PJwP++aP+E98Kk
ZGpOR/wBesn/xNQMs39rXVquo6h5dvaiZv3jfu367WbHzZHpzxTLeQNp0Mn9q3t1dz2xmiE
VwVjnIH3UJ7jjrQBo/8Jp4f2I/2mbD8g/ZpP8A4mg+NPDw/wCXmYjrxbSf/E1HHHcacLKS8
nvS1wyxyK92WWJ26AccjPFM1LVrmG31cqTDc6cqysvmFhLGeRgDoTgj60ATnxloDKWFzNj/
AK9ZP/iacni7RJFDJJcFT0/0V/8ACq91qdmdPuDb37pexJG5hmuGXYZMbQ3oKjutQXTtQuI
76+kaBYI3EUMjNMrk7QuB13HpQBd/4SzR9qMHuCH4AFrJn+VSt4l0teouR/27P/hWRZW+sa
qlsHudQsLaD5pZpGaOWc5yFCnouOpIz6Vtw29teF3t724dUkZGKXDcMOCv4UARf8JPpX/Tz
/4DP/hSHxRpXX/Sv/AV/wDCqmupc6eba8iuLp9PiZmvts7b1THDDnoDyfatK3gtLqBLm21C
4mhkG9HjuGKkEDpg9KAIE8T6ZIf3cd2e3/Hq/wDhU39vWf8Az7Xf/gM3+FZUN3b/ANo6ja6
jPdQCCUeSTLJiSPYDuz9cj8K04LOwu4Vmt725kiYZVluWwaAHjXbT/n3ux/27t/hS/wBuWp
H+ou//AAHasmZzDNd26TXUkgkEVtGJ3JY7AST6AZpsdjJN4ijs1vLpoba2JuCLl/8AWMRtH
4AH86ANZtfs1/5drzPtbN/hR/b9r/z7Xn/gM1c14ksWnul0vT7u+gmSA3ss63TDaiNwuT/e
OR9M0abHHrT22o2FjqCaeULxyTTsplJHoTkDPtz2oA6j+2Iv+fO+/wDAZqUatF/z6Xv/AID
t/hVSLQI1lea4nuMn5VjS4fao/wAawdRu9Gi8RweH7O7uJNSTbPcQxzMGWLBxnJx8xoA6r+
1oz/y6Xv8A4DtSNq0aKW+xX7Y7C2Yn+VZ1poMEqyT3klwZJgMxLcMUjx0UYPX19aivtI02z
ezhiWdpbi4VBmdzgDlj19AaANEa3EV3f2bqPP8A06NS/wBuRf8AQN1H/wABWpf7G09uPLkO
fWRv8a4zVrdofH2kaXYzXkVoUXzoFlbY2WJye/3VagDs11qMnA07UR9bVqX+2oQcNY34+ts
3NUdM0+1uJr9nt2SNZvLi/eMdyqBz17nNVpI9OTXjYJubZ5eYxI25WbJyeemAaANY63DnA0
/UG+lq1QP4hjWTaNH1Z/8AaWzYisbx1p1lH4F1JvMnhliiJhlikYMHJ+UZz0zj8Kv6Po1jP
oVhNqFsjXbwIZTHK20ttGSOaALq6+uP+QPqv42hpza4oUN/ZOp89hanNOGg6Vswtrgf9dG/
xoOg6VImySzVgARy7Hr+NAEX/CQLj/kDar/4CGnf24u7H9k6n/4CGmnwzoXP/EtTJ+U/M3T
P1pP+EX8Pdf7PX/vt/wDGgB/9uBhkaTqg/wC3Wga4GGf7K1QfW2py+HdFjQBLBVC9PmY/1p
P+Ee0ORCradGQTkj5uT+dAANbUn/kF6l/4DU460uM/2ZqP/gMai/4Rfw//ANAqH9f8aQ+F/
D+P+QXCPxP+NACf8JB1P9i6oAP+nfr+tA8RL1/sXVD/ANu4/wAalXw5oYG0aXCF68g9fzpP
+Eb0En/kFw/kaAGf8JAD/wAwbVB/27//AF6QeIc/8wPVP/Acf408+GPD5H/IKgP4H/Gmjwv
4eGf+JTCPz/xoAY/iNlZQug6swPcW4/xpjeJn37f+Ec1g/wDbuP8AGrH/AAjHh7/oFQ/5/G
mHwp4dZt39kW+76H/GgCMeJWzj/hHtWHsbcf407/hI2/6F/Vv+/A/xqUeGdCCgLpdv+Rpf+
Ec0MHC6ZBjv8poAozeLre2XzLzR9St4d6oZHhBVSzbRnB9TVg+J9OD3ytFdtHYsyTzC3JjQ
qMsM+1YutaPY2st1FBC9ha3MCIZ4YDIqyLICN3/16xUg8SWKa/Y3kzrDeXE0nnQ6c0qujrj
cMNx9KAPSoJ7e8sobqHEkEyrIjY6gjIP5UVU0kQDw7py28rywC3jEcmNpddgwSO30ooAyfi
CzJ8OdcZOGFsehxzkVDpNnJdy3ccLQ2SWrJFGIrdMgGJSTn1OTU/xBx/wrvW89Ps/9RU/hx
t11q/GMXKD/AMhJQBr2lnDZwxxQQouxAm4KASB61apO5oPIxQA1pI0Us7qir1LHAFcJ4u8b
26+H7yz8JahHe67IwggjgQylWJ+ZuODtGTnOOKj8YLD4o1608HPcvFpsTpc6o6NtDjP7qDd
6swyR6AVvRsYk1HT7GzSQW0YEf2dVjKBs/u89MgD9aAK2gaTa6DLZ2OkwK9s8BkmuWT52dj
neX/iLEnjtUttPYTra28uyydLxg0SLlJJV54b3BB/SrEKSNdWH9nvstVtWDNI2d3ZRtzng5
yarQvHLYaYqWpt7b7UwY24HllwxA687Se9ACHdFp+rXIvFEhucqlvCflIACqw7k9z05qUB7
rVrdr8S21wtmSkSoAoZh8+Dn5iPTtS3CzeRqd3azXUV2GAVPL5G3oOnIbuae4jGv2k11HK1
41o2yLdlFPVwB6npnpQBBb7Uj0Vr6xgjZG2RgybWjY8AqOhyOtV5I7r7JqEEkey3a5Q2rXr
CMqx6lceh6ZqSyt77T4tNgmg3u8zsIDF5ggUkkDeOAVGBUi6fql3pt9BFYx6es83yJcMHKK
RhnG0kZ7j0oAsTTXkGuCOzS4uVFuxlQkCPf/Dhj/ET2rCs4YZLKKS5ukYxmXULi0kQKCzAo
UByQqg5zjqa6BtLmTWnuIf3dtJask25+JZDgBiO2AOo9ax7L7NPaafdIwSexhm8qyiX93Kc
7S/8AeK+1AFwrJa6foJuPKmKSohUuW5IIUqf4iPU1XvJG+0eILa3gZb9I47hJLblpM5CKc9
wVOR0watSTx6foOl3rJbXYV1yy8YDnny/pngelYniW38Q6rqWr6N4WnsLOX7PGbh7mIsJi+
4FWYcjCDIx60ASapfW4S5+26pEl9caeIfssERlZHYZbLDI5PAzjFbmi6GkEFjd6h5s9/FGu
DM27yiV5C44/yadJZR6F4Su1sYYIpILRnZoUChnVCc4q/ZXX2zQba7gw3m26yKQODlc/zoA
pPqzf2/p9lDIGinNwH46mMKRj8zUejXkcOq6rocrbZoHN0jHAEkcjFsj6HINc1dTS3/ha0v
rCDdrOkqbjyTIUMqH/AFihh3OPwIGaoXzjU/CaeIoWaPWFjWZrlODFbt1jcnHVDnHXPNAHe
atOP+EekmtQLlZNgJHTYWAY/QDJrlfEcWoaBqX2/SdkenXxxdcNlZ+AhTBwob34zj1rc1az
XU/Bvk6O/mxFI3gETY85FKnbn3AxVCz8TaLcWktjf3X2ixYMjvcKUeI5/wBVIp5B9D3xQAz
SbmLxRIkk7J9pjtyEu7R+YnDkEc8q3HIPBxxWZDrNrDdzxSa3baRqlqzm8RIPMju1X+P5eO
mMjqDmli0VdMW9vIYJ7jUNWj+zw2sZVT5Y6SS84LAEknNZV7pGo3ug3Gm6RZrZNK6w2K2+3
zTEo2SSFiAFByx5PJoA7DSmuLXTYJjsvNa1U+ZIxztQHB5B+6qrjjvS+FNQittOlh1S6ka+
a7mSaeVcLK4bAwRxjbtxWP4V8SQ2MjaJfaW1lqcLFZIth810XjzeSdyng5Bqgt7f2GsRXRn
e10DxBPIscD26t5EwPythucSAH8cetAD9Pj1HxBpOpHVr6OJtSu5LXzIlztCyMqQvnlQRjp
1yfWtWbUNW0CRZZ4XtLIbIXWb97bRtwA6v95V7c9KwLuC+WBdd8P8A2m8kF0r/ANmq4iWa3
iON3z9CG3Eeo4q7pni218WXtpDuuXtBi6lhaNWD4ztQFQNwzkkEdqAO+t9UhmmW2mUQyuMx
5YMso9VI61znijTRqGoaf/YrQw+IoG82OWSPcvldHEvcoenrnGK851WxTSHi1mWG3tNDvZB
HCNQ/fPakHCdTxEefcY616npUPkqLyznmm83DySSQH94mOApYjCjt9aAOfj1jWLPUHtUs7N
L8S7JgjNGkr4Bwo6H5ecjkVfuPEaHVdJvLqwNmI7hoLh5Jl2RK6kB/QgnaA3bPOKz9JGm+I
rbUo5dMxPqUkk6TzsEaQKdoZMZwVK9ODUNrp+r2Mh0/xKY3truYRO7QCW3m+XG0g8oG4JPH
zCgD0tWVgu0gjArjNOmvL74h6hcSqq2dmrCNsc54QZ/HzKb4Tvb7S/Dt5Dq2XtbJZJrW7yW
EkAJAViRwwxge2Kk8Fabcnw5qElxcbnvXdUmHJIwQT9d7PQBUfxIPDmp6pJfb5tOcSXagDL
QuDzHx6jDD61Zt0WOI63qUUZ22+bifoGdnHyD/AHRgfWsX+0LKL4aSJeW50+6tmNvcsoEkn
BCyMpPO4pnAPPpXQ3muaA3hy3NveQvYxyW+fZCQRkH8KAJfGKHUfBGuWcDfvEtifTtuA/Ed
60vDc0cnhfTm8t0xAqFHOSpUbcfpUM0Frcajf6fIp/02EGQ8kfdx9Bxg1l+DtQnie98N3zx
/a9Oc7cLt3ITkNjv160AdmOmKF60L360UANP3qTqcj8qf/FTSCPu0AJtPl9aVOlOXpTdvzc
N07UAPHWmt1pw601xnigB3BFGBSKOKKAFprA5FOooAYQdwp38QpaKAGqCF5pc0tMb5hjpQB
Dd20N1bPb3CCSKRSrqw4Yelc5eaXZadfWL2Ebwl0mQjznOR5ZI4J9a6g/dAbpWNrP8Ax+WL
Y/5Zz8en7s0ASeGP+RN0bf1+xw5/74FFJ4bOfBujf9ecP/oAooAz/iI2PhxrR7+SP/QhU/h
z5bzW8c/6Wv5eWlP8aMq+CdUPmLH+5wGZNwHI7Uzw8PLvtaVu9ynAPI/dLxQB0WfrWdrWua
XoGky6nq14lraxY3M3UknAAHUk9hXE+PtZv59b0nwto2rS2NxKXu794M7obdV4DEcrubAHr
Wvb+F9GbxBa6r/YsX2g2+6R5mEh3kgjAY53A/xUAYHg+xvpdC8Qa5rcMtimuamLuFZVzIsG
VEe4fw8AfTNdoZrh5dTshGJkjjDjadn3s5Td6gDr7iq73h1CwvLW6m+yp9pNqs6rxKOOmen
pmnT3F2tzqWmwxRTpFbiVWlyoGeCjEeoGc0ALElu9/p7WUkNtHHbktGfvsh6D3A5zVOHUFu
I9LE8Ec1ubtrdZFOzc6k7XVRwVOOan2QXeqabJ5iQQxWpmhgRT5jgjBGfQD055qJXNjp+m3
N5axyPFKyqJh++VSxC7ffkZz2zQBfLRyQap5dpcfaXPzJu+ZuMKV56VasbExpb3V1GjaiIV
jklHX3FWYLWG3nmkDM0szbmLtnHsPQe1WB0oAQL24pe1LRQA1l3ZBGQRznvWPe6K1zf212l
w0S2iP5UMWFO9hjO7/wCtW1Tcn+6aAOVN5Fb+FopLOJQ1lMImhuPn+cNgrkd+eDQ3n2PxCE
8Nu32S/hWG4lfgeaoJjK+p2gg+nFOa6FloM0lra/2fJDdbZIHAl8xi3I/4FkEGo9ds9Ul1V
LnSbd/Mt4xcSGQ5SZ1I2xjn72NwJ9xQB0l5EJraWMwmRSp3R/8APQEcr+I4rA8GtcR+H7W2
aHbapArW8ijpHzhD7r0rY03UbfVNLjvYM+XIuSp6xn+JT6EHisLQ5pdE1BfC96zMkjTSWMw
6PHnds9igOOevGKAOP1ax1yw0m78Q2WpMtpfmYSwOB5drI7FFYA9IzkbufcV02lRNb+H4Rr
AhnudLgQfZ7bLQseiOM/e6Yz25ql4dv3um1DwPrUInELS20pdfvI+WQnsVZW475U1zV1Muk
y2uix+abux/c3doJWVbiMDELZ9JMDI7n3oA39Qtj4Ojtrq2e7kin3SX1jE7SeUgyzSoOgCk
gH1GMUat4TN5oOmaj9nEpT/Sr+PnzbpOXCf7WCc888YrVs10z/hFdTvrNzcXU1u6zbV/eLh
TmMKTkFeePUVN4b1nT/sKafa3/wBoSKFWtWnJ8xk2A4bPO4cfgaAKmheIri9064s5IbcXMk
LHT5UYbbobfzVgSAQah8OeJdKtdOafUpZ4ZoIkgmZl+RCowwVRzw2c8U7xRoWn3E8N1Zwo+
qyjc1mBmO6Xj769ODghvasLxBoP/CLxade2M8VtZy5j1Ns5JJGd6kkdW4Y+mM8UAb/jSx0H
xJZafbvdFbuSdWtbqzcCSJerkn+4VyD9ao+J7qJ9DvVtbF5LQWw020abckQLjbvzjd12gH2
zXH+XrmrSWf8AYaRX2pxTKbW7dxA8Uefnxt6pjqpz1HNdXfeI5vEEMuj3VlPa2Txskl3KPI
kinToEAJJwcHOMUAdNY6fY6ZoLXmpXKzRx2q+e8eViVI1+6o9OT15NcZpMtvJa5tbWOyn1n
E97OqbGWE52xxIOQcYHOM5Jqj4Il1690WfTNYuLa+S5uvsN5ErlpIiCcuezB15yOmRXQaDr
jQ6zeWNlcR32lRBZYnuflniUkjGcAlfl+U4OB1oAo+MLbWY9c0ueyhmXQ0zJqBktxKy7R+7
3D/nljOVHI61W0TxJq2k6VeX0ehXN1ZQTFXHniQMhIKlec5wQQfQgY4r1Gx1C3v1KqQkq43
xkg4yOxHDD3GRXnmiWtlZ6/rfiyLR5NJsYFeCGG6mEcLuhJeYR9UyeOByOe9AEPiBtQ8Oyn
VFRp1lcahd2sJ/5BuOBMnYj++O/JHStnUNca58MveXcNqbtbYyxtHLugu4yedjevseQcVpa
XDqd9aNNJFbqb1Q11PIpKyqR/q40P8IBxk4zXnT+Hbi2sk8AWtrdmFbxYpb5JF8n7PI5fOC
ciQdMKP4aAPRtftR/wgqQTBlQJAk0ZONyllDKa0PDsUVv4QsUiYbPJ8zdnIyfmP6k1S0hZ9
a8JXGk63g3CGSxuGU5LbeFf6kYb61zug639i+Ht9kxW4tpRFHv5VVkI6/8CLj8qALOi2+m3
fjvXby4jSMx3ESpE/Cyy+VgzY9SDgVzWs2M2ka2fA88jHTNXSSSyuUO1rOLOZUbI5Veo7jP
HSuk8W6VNNfWV7odvHc3ulIGe25H223K4eI84J+6y54zXP2l5cSacut3QnuLCGdYrSK4QPL
Pnho4UznlgB8xGNp7UAXfDNze3f2Se5uN98moTW8cgJRHSGMKMqefmRc/U1veKmhsPFXhbV
I7WMz3N59heYtj5GUsPryOM+tc14Rtr6HVrproiS81hxq9vJJxGkozHJHn3QZGOK6b4hx27
+D4DPvQJdQyRNH95WXLKR+I/KgDuFGFApajgZnt4mb7xUE/XFSUAFFJx60UALTAmGJzS7qU
nAJ9KAANk0HrmowQoZm4A6+1c9P4p+03LWPh3TpNXmVtrzBtltEfQyHgn2XJoA6TcOetKvT
oa5eTSPFWoQlb3xIunO3VdLgX5fbfJkn8hUY8GS7W3+L/ABEzt/H9qUEfQBcUAdZkUZ5I9K
5ePRfEmnxbbPxTJfH+FNSgVwfqyBT+PNSL4kn0yX7P4msTYrgYvo28y2cntuwCv/AgKAOk7
0tMSRJEVkYMrDIYHII9aVTkZoAdUbHDU8ckigryKAGtyKxta4a2b0SYD/v2a2ywAJxWLrgy
YABklZiB6/uzQA/wyAPB2jL6WUP/AKAKKXw/mPwlpAcYIs4QR/wAUUAZ/j4H/hX+rYkCHy1
+Y/761hjw7o9z401TxBrEtw/lSx2tvD5rLDDmNQX2qR8xzgk1vePNreAtUDAbTGuc/wC+tV
YUtJm1yG8kdbd9QjViD1+VMA+xoAWPT9H0mDWzpcMljqEgEk1xtMkkmOFbnJI4xjpWlDFNd
Xml3krJDcxxl5VB+ZlK4xj+7nB+oqnf/Z5pdZhCXMV+sKMrW7/OyD7hXHT5uoq8lrJNqFld
SPFFcJbkTkEeY2QOD7Z5+ooAoTXC6vo72M0ht0mumthcRJlWCnOeememfWnyO8t3q1sGMlq
kCsXlX5Y3xgp7ggc+n41EmoRzWQk1GNzbW195azqmyNh/CzL/AHcnH1wavzrcDUrvbcz28D
W2TKwDJG4PDL74JyPagCvD9jv7rS7iaRraeO2aaK2X5dqkBSQe+MDirGhuby0ke4ZrhYp2S
CeePDOgAw3P1I/Cl023bUIdP1S6cmeGNgAq7VJYjLY+iitkKAaAALgDJ3e560KABxT+1RM4
TrQA/NJuX1qNm+cZ4B70ufm2laAH7lyBSZftzSMFDDijLZOOKAOauJmh0S9lS3ms7qC5DMk
bbzI/GMH+6QQKmYXDeK0ktrdYj9kJmLycSMcbAADkYwcnHeqdtHN/ZGpW8TSXE8V1uSeFju
kbggk+oHBHTirl/Z3NxrVncQSWyG3jk3FmO6Qsu0Lxztzzn8qAMe6+z3unXGp6KU0/VYZN9
zGsxXJBKncBw2cenP1rc0+4/tjTLHUCqx3IH7wKM7H6MPUciuXufEHh2MwQ3ci2ssUb2pt4
Ynl2y7uFYjjqMgHrUulaxZ3F2bzT7+G11r7OsmoafNC8e8L/ABhcZBGcZGaANfVLLz7m18S
aXCLi9tW8poVfaJkzgg/7S5JH41SUaRq3izxDpmrBWkljghjVl27o9u4FW9dxPPbAq9B4o0
+1nW11O2fTZG+eNlUyQzqf41dQR+eCKi8TaZLfWVpqWlqJ5bZ92EPMsJ+8i+44IHqKAOfvt
J/4RRJIWmElpfFYIbxU/fLI2F2yH+Ld6j0OawdcgTT/ABHc6LbNITHPDKsIXMsdu+AJY27q
G3K2egIrvdV0+81rSNOmuYWFzpd4l2YmH+uKA4OPXByB6iuP8T3E2sTWepaXBa3WoWcLZvE
dozHC7hcEEZDBuccjg0Ad3ZR6k2v3ryfZgiKiWzgEgwn3z13A0248Ntq0rSeIHtrlAGSGCO
AGOND1+9kkkcHtXGeJDregai50u4ubkW8Uctw9rCztbKM4QID84bBIGOPXmtXQfGmoX620l
9EllBfELa3Msf32xykgUkRt7ZoAoJZ6poXiu/s7Oe3lXyYY7eW5QCcQ4O5I+gbBHJOSOM9K
310fSvEWluN15banBJuFy7D7TBJ2PoVP5EUviGZ7oadpdxYq1zeT7La6tpebZgCTIM88AHj
v0riNQ1zUrLxp/ZU8yafqkIPk3lvGTDfxgfNuT7u4fxDt2NAEugaHf2Orah/aTCO6jlS3kj
gGI7qaQH98uPuhk4YDrWn/AGcmpeFf7UjntYdbSberg9Nh2+Q3GQpUAY9av+HdXTUhLql/N
EojneV1WMhpJR8iKozzhVzgd2qnJqceh61qV7qenmyvruYT2sZkBFwgXbjHqO4HPegDjY/E
0l9DBbh/sc1sWPlWcZtJS/ooc7XwePlGK6Tw5e6Rp+m2t3rN9FrUUzEXd5cqxktrljhgVYY
2ZAHHQ+1dJ4m0+z8ZeHA9iYotUsXE8Pmhd8LryVOegIyM9K5PT9HvtY0a+8VWGm3mntdhY7
rSpUV0vQvyu4Uk/NtHykEZx70Aek6pr9jpulLe+bFcGQiO2jjkH79z91Qenv8ASszS9P1CS
GCNZPLMckk1xdNGC0sr5zs9hnGfbivH7nVrGSeK80TQo57zRCyxTQ4aCI/8tN8TAMV288fM
DwK9nsfEKxwWk155D2dwi+Rf2p/cOccKwP3CewPH40AIulx6H4gfUre7EFndwN9qhf8AjlU
ZEuexwCD9BXCwaX5/hZNIvFPlardncxbywqpHkEt2/e5r0PxVhvDF5bswHnqIQx5IDcNj/g
O6sO70iFfhtBd3DI1xZQvexmWMyKWILFWUH5gQcfrQBzui6je+HfBmozTbn1XTp7hGa7kLI
VQqokU9TGMg/UEVpW+jyWPhe41SeNdun2U08Fy3zyTSspZpgCPlAyQo96jj8N6nqHwvW3uW
g86a3hZoYCTmIMJGTe2OuT+ldLp+uW2raHPb6lavAj2xkKSrtE0JHVe2ccEZ60ALoWkvb+H
YL1cXF9Ksc6md/M2/KAFB/wB0kfjVH4iXPk6Rp8LMitNdfx89EbpWL4d8YXOi2TaP4mg+zi
2jWW2lj3M32dhlN2ByVBAOPY1veLYrebSrLU7xS9pFGRM45aEOFAlA74IGfagDsLf/AI9Yu
3yD+VS1l6FqDap4fsb8ptaaJXIPf3/GtMcigAwKYcjPPSnFsNjsaRgefegBDwaiury3s7SS
5upUhhjUs7u2AoHU1N90cn8a5BVXxRrT3M7gaFpchEY6LdzL1c9iiHgepBNAAlteeLHW71I
yafoOd0VmCVku17NKf4V7hfz9KvpfNIFsfDdlG1tCpQXBGy3jPooH3vw496SISeJLgvJuTR
lb5EHBu/8AaP8A0zz0Hf6VvLEkKqkahEUYCqMACgDL/si5mlSa+1a6faBmKA+VGT34HJ/E1
MuiaaW8zyWznP8ArX6/nWjw2P50KcA+1AGYNGeCQyWep3cRLbijv5ifTBqpLeXVmRFrlrG9
u4KNcwKTFjsHQ5I+vIrfHzYbvQyBl2nkdD70AcjJZXXhzGoeH0a+0ljul05Wz5Y/vwH9SvQ
9sV0tjfW1/YxXlrMssEgyrr/nr7VlzwtoLtdWYd7A/NNbLz5I7unoPUflWZclPDt6Nfsd0m
k3zqb2OPlYi3C3CjsP73tz2oA7EHNA9KYrZAZeVPII6GnM3HFACN0IPHvWLrO7zrQKwDbJt
vt+7NbPX73NYutNtubTjny5zn/tnQBY0KPd4W0tXPP2WIk/8AFFO0Et/wAIxpZ6k2kP/oAo
oAzfHmF8A6oScYjXk8/xrUFv5X2jVY7uF3hl1BMkDAX5V2kj0JAFO+IrbfhzrB5/1af+hrT
i6Qy3lxPkxpfRcMxHJVR264JzigCe5hke31lrWOZb7jy2ik+ZsD5ceg68fWp2jeTXLJzJFH
MkDeau753B4xjHQNzVa7DNBqSRwul68qGPZONzHHyMPTvxVu4iRtZ08zTsssSOyoF4lOMHL
fiTj8aAM6O5luNKuhqkM1xZw3IVJNgRpIwQSzD0B69OBV+0tpD4jubqNHWzkiAO6Tcsr8YY
Dtxke+R6VFpun3N5pbQax5yp57SRwtJlvLzwrkdec/pW8qhenSgAC7TgdKXmlprnCHnFABn
JxUbYweNx7CiPAGRn8aQ58wEUADZKbev9KXA+9npRwCfU03aNwbmgBTIHK4Kgn1PX6VQubi
4g1e2jUxvbXOVK5w4IGdw55GPaq2uWlxcNZS2UZN1DOGSXtEv8ZI7gjIxU9w8UOsWTtZxsZ
i0STHG6M4LYAPrjtQBltLeXFjfWiKr3dtcrtmt/3S4JyCcnqB96luruwl8Q2U0WqWSPBG7S
AXCh5FPA49M857VlaxeX1/c/2XNcxWum/aDHcXUcZZHwQwjZs/JkcE8jNb114e8O6nETeaD
YXSbPLTdAjYQ/3TjgfSgDD0e8h0m5vJH0/wCz6Zc3jKLlXDKjDu/fBPIbmmfEzSXv/Csmua
en/Ez0c/aYWRiryxD/AFsIYdnTIrn/AAtp4PiLxP4e026km8L2QihtLe4k3Rw3WS0kcZ6lV
Bxjmuqu9NtodAvj4auZrScK8IiRsq7Ebdu2Q4HXj+tABpGqaVfWljNa25FrfaSssccchzDG
o4U84HoD3wai3WehHTLpEktpbgBrmBGJR0PBYn7u5cg5FU9F0rxTY6LFp+iy6QI7Fmsns7u
JmzGo+XMinJJzkgjHJqndaz/Ycg0zxravZ6dZWrfZ7y0iaS1udyFWDYBKEZwAfzoA9BImF2
z+YTb7N4OMj864zw7qPh7VJtUtZIl0661Zy8aMQDLH0VkPTOfmI7E1veFtXW70mysrpfs12
sClY925ZI8fKyt0bIxkdRXKeJPCS28bWWnqlvHeylo5RkkP97ym9MkttK4IPFAGn4Xub/UL
C61G0nW5vrmYxTXPl7Yk8v8Ad8HqxwM+mSas6ho1xoay6tpEa3zsu6/tJFC/bQB98YGFceo
6jrXLaB4lHhwrpM0MUM1p99TmFLq3/wCe6ZG3fz8wB+91rrdS1yC+1uz0hLrbbSW/2qQo2z
z4z93D9NvrjnkUAZ8VjFZXE+qDUbeGO1t/Ol8uPcscjD5QmeBgfUksai1jSLa98Ew6lp139
lv9FjkufMkJVmJXMgk9A34j61vWujpdx23mGK1tbZ9y2FqwKFuxkbvx2965u90iDwleLvvJ
xo93J5ERyZHiLA/uGB+/G3OO6+uKAJfCOkT6XCkkl7aTXl5ma3cx7lUkBnj4PUYAyMdKk8S
eHpdY06KDXJLaXUJ5QtvLErE2z54aIZ42jqTnP41zMt5rHhedUv7wXVnhTFeQ27CO3c8Kkz
DocYAbuOtdLpOq6pr+tX2q3FgbMaLC9oYY2EnmzMAzPEw46YHNAGBa6fHp1/DpN3c3C6gZH
W9i+99qi27g6ycHaSNvJwDkGvRxpt5f28SXUv2S1GP9Et8AbcfcZu4+mK4jXZtc8OWU3iW3
t5rqUoiXzXSh4yu7HyoPmAXPUdfSjR/GFvdeFtS1PT71zfR2rSfYPLADAE4dBnJH48UAZ2p
w6bafF6z1XT7MR6ffwyW95NFHkXc6MCFUdN2AFJ74x2rW1bRV0Wyn8SXhki02Z2a/sI5SI7
dH4MibeCRwWB6kZGMVJ4xs9Xs/Cuhat4XVLltIbzjDAvmeaCmCygfe5znvyat+HfHmg+NdB
uYLiPyZCjQXVqRvBBGCU/vD6DI70AVdXnez8JHT5Lh9Q+xyo8Ls+ZGiMbFS/v2/Ku505VbR
LFThk8hMjPH3en0rjfDOjzXngfYk8Udy0rKszLvXbG2xMZ5wQq5/GtHwnql3FI/hzV4yl3b
5WJyOGUfw57kAg57j6GgDC03ULjRZdc0GTzbeGxnc28cg81ZbeQ7gwXIbAyV4PGOleew3Wv
azbQeCdWM73s8q2rrNIFNqu7Mbx7RypReSM+9d7Dpd14ujvLi3uDpl4biaSG4kyJraYNtTa
P7oVenT5jxWBeXWsefp3i7xFYJJJozH7RNGArxxE+XIu7uCTuwOwzQB1sumx32mI9tPLZlN
TRbe4PDglhGyjPVSoI5rurixtrqyksZY1MEkZjZPVcY/lWPrWnjU/DhtNMmjtbltstpIOQJ
FIdCfY4HXsTWjo1//AGnpMF9JEYJ2yJYv+ecg4dfzBoA53wFeTRWV34evJhJeaVOYfmUqWj
4Ib364rte1cPAUsvi3ex3Fzvnv7JWgQDG1RwR9cofzruBkAZ60ANP3s0u4H5Tjd6ZpD1pu1
d27aN/rQBheJr24S1t9JsJNl9qcn2eN9ufLTGZH/Bc/iRUUmnwmO18LWMaw6dbRq1wAeSn8
MY92xk+31qKzuFuNf1zW5ifs+nZsoR2+UB5GH1JA/CtTQbeVbEXV0m26vSbiUHqCei/guBQ
BpxIFChVCqBgAdAKe+ewzQrckVFP5jROsTBZCCFYjIU9iR3xQA84wR1+lO6p+Fecf2t4m8O
z6BY6ouoamWmmXULxYFKONuUK4I2jdgAfWtyPxpBHOE1LQtW0uN2CJcXVv+6JPTJUnH1PFA
HUqccU7caz5dUtLe/sLKZyJr/eIcchio3Hn6Ve7CgBdu7r+VYJt49Ov30+Yebpt+GEcbrkI
x+8mc/dYdB9a3s1T1K0N9YSW4kEb43RvjOyQcqfzoAy9Be4srm58OXAdkslV7WVx/rYD0H1
T7p/Ct8AKeOlcnqd4yWGk+Jhbky20oiuEjb7kbnbJn/dOD+FdYcBhGvFACtxzWFrXMlsdp+
WG4yew+TvW6/Suf112jltlzwYLkkevyCgDQ0E/8UxpX/XpD/6AKKj8Pj/iktI6/wDHpD/6A
KKAKHj5PM8A6oucZVOv/XRabcNHA13cFY28u/Q7JFyWO0D5ffv+FL48Yf8ACBapu5UrGP8A
x9aVrpbM309yqkrqCLEpAYtnavGe/PagB13HBe29/brizufPjVppm465VlP6AVbkVX8QWhl
jmAijZoGLKEZiMMMdd2M+2Kp3ccF1Y6pYzLb25aYK8pG8NnBDH0PH4VpBY11uFZYWZxCRHK
X446jHr05oAj0Se5m+3LOzSJDctHDK3V1wD+hJFa9IAqjgAD2oBzigBajkUN17CnMcN7U1m
Hrx/OgBqkmIHPNIrEnd+FID8wAG0etPA+bapx7+tADGB2li3NPICkDGad5asOlNbcrgZ49a
AMrWbe5kazexjb7QlwvzA/KiZ+bd68Zp18tuuq2Es1n5hViscxPELEcHHvzzTNVmljnsjbr
M85mA2x52lf4t3bpRfhBqGn3cxUwK+0K7EYdhhSOxPUfjQBUNx9o03U7eaWCRIXeLMPyA5G
QDngNzjms5dG17StMhfQZ7WC58nElvckm38zsw2/dPrjg1fuCRb6vptzFZ26lDKsoQ7GV8j
cyjnI71WvbTU7Kwsf7LnkuGtrGRZLjcCJNqfJx3O7kfSgDN8P6XZ6L4O077dPJNIb43V1cR
jaPtDuQx/wBzccflWxLFp/8AZerpffMTM3mC9YKNxA2dPuj7uDWVe+F5NS0awv8ARNcuI72
3RZ4RO/m21w2M/vE75OenQ1V8NeIzevrWgalYzWHiS1j868jmH2hXDDCuh6FeOF6gCgCW4u
NMs9W0uxuNYhtruaHy7u5huTC7lVHlgt0JOSMda1NN1PWBpkiy6bLq0McjR7llQuwHBU5wH
+o61jT6TosHhu50TVLM3vhnUU8wTwxFpI3PUkKCRzyrdulSeF/7efwDYKqXYukuilq0oCP9
mDkI0o9169zQBV8H6Tquk+EJNN1Kzms9Rt55tUtoxMsmFLkiMY6cHGOnNegxPDqdhFcBS8U
sayKGXI5GR+IrOnurSz1mdZITHO9s0q3C5YsiHkY9iRx3zWbY3smjvDLc747S+iEzRhSfs0
mfmO3qFbOT6GgBmtWBubMx31nGY450Mcir80av8rkfieR0IJrndU8FX9vbLZ6DPDZ/2cRNp
7XDbRvYkGMdwD+XSvR7i0tL+1kUtlJoioeM/wAJ9P8AGuHhi1//AISZtPuryDUYrWZDBNOf
mKjLMzAdSvT6kUAc74H1HXZra5v20W6tp1nMN7BCQSjp1LBiSQc5GQMjpXR6NqWo+Ko7fVh
p8V5bQu8McTxlELq+PMyTjOOOAaf4jmSz8Vpf6Q8i3Elux1CC3lVXnRdu0hT96RQSfXFZEt
zL4fd7rw/JemyCRhNOgALLkbnYwkc5JyWQ+tAHoVxZXV6j292Lc2ckZSSJYt+/PY54x+Fch
Z283w2sEtQxvPDz3JAmKk3Fs8j8FucOmTjIwRU9h4ntZrKDUpruRpJGWFhv2LHM/Gwrghee
mefWmeLNTku/CKi1tZbnUFm+0RQnAZXh/eYYDI6LjnrmgC1resXa6ZYy/wCjXFrc38ELyxE
rsUt/Ep55OK5rxL4Pt9DgbxJo7RCdpleW1RikbMeC8G3lX68Hg4PFUIbyTxFYy6hpuqC2gk
MF9bS+TuFu8efmcHkhWOGHYcjOK1H1O4kitbXUrJoleRrlbYtkvIM7TCcfMjDJweR9KAKPh
TWrnw/q8vhxYrg2zIbywZpciVc/vIeQPmByQOvatWXwtperahc+JPDdrsudyzfZ8qkc5PDE
d45OCD05AzmtnUPBltr2gNFrMax3crm7eQffhnx8joexUADjtmrXhCyuo4Xnupm3p5kDBmD
GQiQnzD9R0oATwK4bwgtmSzzWdxNBKGUqUYOTg/gRVLxn5Wn3eneIoFZ5opNhCEgHGWB/Lc
PxNOitLjSfiVfajDen+y9TVYp4JD8qXIUeWRjpuGQfoKveIXjuNBvIz84trtVwR0OAcf8Aj
1AGH49srwQwah4VmMOtagpS3BkKJM4QsDnOA+3OCeuMGs7wjrOg29lLpGr6TJb3Ua4u/tTG
VnLfedwQMDJxnGK6zWbWz1DwdY2N48sJMask8BxJbMiZ81T2Ix+tce63z332XxFaRxauqKb
W7spHD30R5wVY7fvY3A8CgDK0HQ77QfHH2eO+kmjsZBMzO/mtJAz7YkjOcBfmIweQVPavX9
Ptbe0ku0ic5kmMzKWyQW69vauC0XQbeDxhFf3UwvpXt1nuTa/6mB1JEYwOvVzzk5FdTHq1v
qXii0s7eSUJFbNdNwVEvzbAOfQ80AZviuKOz8b+EtTiX9/NdGyZhzlCpb+h/Ou4RuoJzjvX
E+MFhi1zwzfXhYW1tdF1k7BzjGf+A7vxrtI9rAMuNp5GO4oAceelVb65Nlp91euDiGIvx7C
rK/60jtiud8bBn8I3dvFnfcGOAYPXfIqkfkTQBQs7eS18JaFo94Ga61CRWudn94nzZCfx4r
tOlZciRN4jtV43QWzuo9MkLWkrM2e1ACL1J6e1D43DIyPSsXxJNrttpXnaAtvJdLKhkE6kg
RZ+YgDknFZOj+LpdW8WDS4IJJI0hdrkiFlSBhjaQ7Abg3PHUGgC14t8P/282li4hF7YWkzT
XFgzYFx8uFz2ODzg8GsW11i90ZtXnutBvYtECJDY2JTzZZZACGCKudqHgcmux1W+Om6Y90m
n3N8VIUQWqhnbJx3I4rDj8WzHVV08+FtXjcRec+Vj+Vc4BxuyfTigDhdek8W6Hp3w/mtNOh
u9aN7Mn2Kafaq742IjL/7K/wAq2B4g+M+MN4B0cY9dSAzXTX2laJ4wh0rVJppgml3P2qBkf
yikijBEg/PNc94h+LWlWNxcab4XsrjxTq8Kszw2ClooQBnLv0H0HNAHU+GdU17UbAjxJoR0
fUoiA8SyCWJx6ow61v8AHPGc9qwvBl/fat4K0vUtUkhe7uYhLJ5DbkUnnaD7dPwroBjJ45o
A537OJZdc0XYFWVPOjwf+einP/jy/rV7Q7qS88P2M8xDymICRlPVhw36imTMIfFNomzJntp
Bu9NrKQP1NUfCUZtrXUbM/8u2ozqvspO4fzoA6InIx1Nc94i5ubf0FtdHP/ABXRHhSRwa5v
xF8s1vlvl+yXbEf8AFAGnoDZ8K6S2OtnDx/wAUUzQTjwtpS88WkP/oAooAoeOF3+BNQXcFO
2M5PT/WLUtxcS2lvdzQRiSU3ihF27i2SAf0zR41A/wCEL1DcBjCf+hrVkeezyNbs5ZLs5AY
D5SRnP4UAV7ieJLLU4rhhbxq/zywx7sK2Oo9fWrkKwLrYxZ4f7OBHc5B3rxkY/wC+apXF4F
i1EFXeESlZpbZQpjXbzn+9j29a14Ybbz1uo4wZDGEEh6leooAtUlLQKAEbG0lhkVAcHa2OP
bpU/c01jt6AYoATYdvPNIq45pk8yQwPMd2xFJZV6mm2t7b3Vpb3cLborhRIh9QRmgCxv4NR
cMPmalZuPlrMuNSNvrNtYtACt0j+U4PO5Bkhh2HPWgBNYs7i5iiksBi8jkUpKWwFXPzZ9Rj
tS6q8MNzYvPapND54UFmIKOfukDof6VVku01TS3ZoxaXMMuxkmfAhkBH8Q68H8auah5Qmsr
ia3ilKSbVdm+6x4BA75oAqpNYx/wBryLDBa3YYLM8nIfI+Rj/s9ePrTIbGS1j0OCNTILYHf
cocKBtPGO4JPT2FNlubWz/teNExcqBNN5oMgZWGFPHVRjp25ptrazWr6Okc8s/7spK8HEBT
BOSO3JGMUAYlnqK+EbvXbvVd1tpNyz3NlGsnmBdi/vFGCdpY8hareE7fUL7xHqfjC5t2tW1
2wiNva4PmW0ScKG7bmznHaul+y3MUV9JHsKz3KyQQxKHC4OCTngZ5J9KtPdSnVri1gfzNsI
YxnIEb9gG7ZGT7UAZlsz/ZtEGj3EqiN2WdZHHCjO/eO77umOAaEhkm0R20uRXka9ZojHIYh
EA3I55OMHI9TUum2lpNDpMtjFFCsLvIwZ8yEHcGA9QW6mnSW8F1p19BCpNx9pz/AKQ+wxy8
YIx2AwR60APuI4P+EjaKS1ik+32zbJEY7x5eDt9hyMY7ig6ZfvbaHHNNCL23mDTSu2XKAHc
o7nIIBqWeRLfV0tbjTxPNc2rKk6HmUqBuQ/3c56isS7jvJNIsNIs5lfWI5vNUJ8/2VNx4Ld
OAQOetAG/4ZZTpOY1IhM8phGMAJvOAPYVyUmvWvgrxBq0Otts+1zvewP5bfvo8DKo3dlxkr
xwa19C1mzvprPS7WQ+daSSK46b41GN/sCSDWb4ytbXWLa9sbsymSaeC3sjDIAyTAEswz/CM
8+o4oAWztdP8TaK2nlxLdyq13NexKUa0kkGUKNjIboOOwqn4L0FrTxHc315cXzXGnwiyaO8
bzArnlmSTqUYAH2JrpFuriOwurDSY7ie/BHmSSqEVCQOh6cDoBU+jalouo6MkumXPmxEsGL
nDs4JB3Z75BoA5Txl4eZbg+IdIMzPcOoksFO37TIcBSmeFYjrnrjPBFXvB8N9pdpLbvZ3N3
eTSM00086MsQ7LuHJwOO9PubiSz1z7ZrtrO0Pyw2jNKFtwrDnpkh85GTxjuK6K21LTbPyLR
lhslb/VYdfLbvw3TPtQB5na+G7nQfFr6Ml9YNayRPdRyOzLLbwM2DAeu5TnjI6V0GqRSawE
dtUktI7RSNPIKwsJsYWQLyxHYDoe9LrNumieNGvIb7yjq8bTTFid4aJQFXzMELERxjoCc1v
2tz4Zu7RtSkjsleKPfK0hVnjAHPzdSPccUAcV4e+Imt299Jpfi+G3ingfyJ2V1SSN8ZDFeh
VhyMc81HqOoTW95N4g0e8Eej6hdedHNGGLwyJhZJWXvCcEMOx5707XNH0XxH5viK1sp4bVI
j5vlNg3ZH+rJ/ugdzn7pxiut0/SreO8h0+CIm3trBbUuBuRUPLqD6k4z7YoAboMi67ceIYb
ojK3USMycfMqKQwP5U/X9kOmatMYzGPNheTnv03fy/KuXm03/AIVx430nUNM+Tw5qijTrqE
uWMEgy0b89QORXc3lrDqs+taS7Ltmtogf9kndg/oDQBizT/wBoTeGbHzgtpfW06Ow6uwVfl
B7dG/AGsgW99q2oXFvrkJsr7hbh2h80Sxg8Lb8jEZHXHPHNW9HtV1zwreeHXL6dd2bmS3kB
+eFgeGH0YEH2PvSeIP7a8nw3eXbRBorryblCATGzqVWbd/CRyOeOaAF8Rxy+H4LHVtBumkm
TELadblEF1AATtRcfKVyWz17d6rLrd9eatpniCGS3n0q3mVJ5UUrIkEycBx7Pt47Vt6T4a0
Qazc6jFPcyaopAmF0dxj4/hU8Ad+KrJe6d4Z1fUtJ1Ty4INTma6ilKhEYFQGHTGQQPzzQB1
Oq2EWp6Lc2FxF5u+M8nqGwdpHoc1j+AdUjv/CFlE87NeWi+Rcxyf6yJ1OMN39K0PD1zPc6R
ax3hcziBJGk27Q2c4rA8TiPQ/ENhr9nFJHPcFoZRGQElYDcA31UNz6gUAdxtYHceprG8QrH
Jp9usjbEF5bk46k+aMVshtyhh0IzWB4wkFv4YmuzhTDNBJuPOMTLQBIu//hPZiW+X+z1wvp
+8rb/Wst4418WRzE4ea0aNf+AuDWqOtAHAeLvHdjY2xtdF1uGLUIrqOK422r3LRoT82ABjd
jmnaFq1pd6pc6kfEN/qX2W0ZyjWRt4QvUnoNzccVW8LalrUC65HY+HxfLb6lPF5/wBrWIvg
ghcEdg1dXBqWqSRodW0P7LHKduIpxPtz/eAA4/OgDHv9fsdW8Aafq8v9rWkeqeUIV08kXG5
j8qgjpnHWmaLFp2kXV3qt1p+pWZS1CNqGq3JkOzdkpyxxyAcAVF4q0m00+1iuLe41dEubqK
2+zWV35UUZY43cg7QPapdHi0+28c3ukNqF9ql0LBJT9ruRMirvxgrj5Wz+YoA5pdFuviBDP
KWvLLw1f6lJM8ccxge6txGFU467WcE+uKvNo/inwH4cudJ8BeH7HUYXY/Zw8ogkt89d5I/e
AdjnPrWj4/g1PULvw74bsNSm0qy1O4kW8ubY7ZAiJuEat/CW6fhXNS2XjPw5qT+CfC+tPfx
ahGLiK/1GTe+lRZ2vk/x5z8o9aAOt+GGjXPh/4dWel3l9Hd3ccsrTvE2VSRnLMn4EkV2n8O
e9Y/hnQrXw34attIs5ZZ44ckzTNueVicsxPqSTWuOlAGRfFj4k0YdVIm3H/gFGj7DqGtFOn
2vn67Rmnypv8U2reYNsVu52e7MozVHwq7Sw6pdKpIuNRuGUnuoIUfyoA6GTj7pzXMeJc+fb
7uG+w3mfQfIvWumb7h2da5nxQJN25QCn9n3m5vfYlAGxoWf+EY0sZ5+yQ/8AoAopNGJ/4Rn
TOcH7LDx6fIKKAKXjX/kStR+kf/oa1OY/OEq7hAwvdyvnBbBBP59Kr+ODjwRqB/65/wDoxa
tJatdLKu7ywl95uduSQDnFACQRw35vbWZnmgWQKdyFcEclc9xWwowoAXAxgD2pSOKU9qACi
iigBjSIpG5gCTgZ9az7tre5tLy3UmUohR1RsN0yAPTNQeIjD/ZiNJcrahZ43EzKSFww9Onp
+NV5YfJ1i/1Q3CGF7ZYDArBcsCTuJ7HBwKAIorq/tdP03T7+IC6uIfKSZjlTKFJ2N3HAzn2
qpJDBe+E9OhtPLsGWRFhZnJ8hlbBCt1OcED1zTobd4fKttScSPDZNJHKjFpYiOHPoThhg/U
VnXF9daj4etNJsLUajeOEkkVWC+WitlWJ6Bjge4z0oA3Ft7ybUdSaS4YabLHGsKq/7xZcHe
VP8P8Ix6g1Ujm1Czv8ARIryISyXUbw7WUGWFgM7i3oQAG96w5daGl6veXfinw1Pothf+VbK
wkWeKeUk8uyfczwuSBz3rfhfUdOvtFtZXEn2lWjkhYbngABIYNzwOAcnBoAcZrefQZ0jWGy
8y4aKcvllEu/DYPUnPc1p3cURvrFniV41k2Bixyr7eDjpWOZVbw9qkA2CCK4aEy20e7KHGW
IP8Q3YJ9RWpJFDFeaYrQSTIqiOK4D5UNtOCy9+O9AFKP7PBPrkbNJa3gUSSXGfNIRgdpA9B
hsLTrezjsm0WPTJrieAIULE7omjAzubtuyRj8qet1b282r7oWsriBVlllx5hdSCFcewwePa
mQyRab/ZEdrePcxS7YQoGVlU5bzPbH8qAK4sbpbPUZbRPIaW68y2jhkAVWzjLY4O45JFXZL
W7m1S4jmWRLN7UCR3YGPzO+0fTOaZNY3DaVfwPFDA11KfJQthY88BvrnnHrVkQXba0pV5Fg
+zGOaQn/WPkYKjPBHzfnQBmafJFqFtow3JayRSPt/dFPMEeV+TjgHg89qTUriz+xX9nZW0k
moXMxHluu9w4UHfz2C4IpINQhnNtaXD3V3e2D+ZIlrGZAcblXe+NucHkA9an0TTreDXtV1S
RJ47m8ZNsdxJudUCgdMnbk5/ACgB8VjqWoGOW9Iso1j8kMADcOvc7v4c4BwKlW4s9O8L3E2
nJHFDbiRI1Q43MCQOfUtVaXxFaxzX+p3N4kemWJMChCGM8o+8QBzkH5QB71hXHl6t4E09NL
je7jimjvZ7dJAk+zdvJGeuCc479KAJfBdtd2dna31xYNCql7aQuN0jEvw2f7g5/OuY1bXtP
Fx/ZmqxSNdNdTeXfhWhKsz7VNu45JwMbe+DXTWXi9Ndsxpul3EFxcu22We2bYsMJOCzBuUk
7bTznnpSeKNNvF0rT759PGoHS7lZ4NNt5/L4AIU7sEsR1PrQBgP4s8VaR4il8O6m0k6Xfya
ZepGrsozt3SqvcEjcOD0NXfFFtaaFpUmsabcRTSWwzeaXJkwXf97CYzHITyGxj1rm7z4hW9
rr1pqkfhuW3+zS/YZojkAbnALK2AVkDH0IYGu31fUFn8PNY6VZvpur6lL9nt5T8xEgbJ3Ny
eNpOD2oAmiuIrbw9FcXEMz6jNai3tY/KJVCy/KoHX0ya5f7PHDBFBY2t41lAq201lOD5UFy
DyZAckqcnHatjRPG2lt/x8ad9lvYHMF2rSh5YXB2nJPqc4x1o8S3Ltq1pqPhxp/7YkBtWtQ
pEV4CMgsy5AKdct2yO4oArTNcWmn3HiPT5ZpbrSYjutSN8EkLAFo0B5zgAjn+dZGlalFeeK
FDeG4YEvY0m8ySQSvbuR0j3DARh36Bq6vRrG7h+xaPZj+0LSwYT3l80uwT3ByxAwOVGc4Hs
O1ef3NxNpenLYzLas+pebc6ciNs+xlpMfZ3Y8FDu3AdcigD1n7BoFtbyW8dhHFduhGyVSpl
OOAWHGM1heDPF3h9PAqCO4kxYKY7gOMsH3EMTg5xuyM+1a3h8XEdpbaLq941zcRIVWRJA6T
KOvIHX2NcjrvhK0074oaZdeHbVEuNRInurRF2owiwN7HoFOQCvc4PrQB2utWwv9Z0aNo1uo
0Z1njyBtVkB38+mAP+BVDf3ieGNXsru6mUaNdItlJI/wDyxlz+6J/2Tkr7cVF4gmk8KaLD4
h8v7d9hdpLwn7zROcOV+nGB6CreqSab4hg0qzYLdWN7M29SP7sZYAj16UAZ2vW/9g+ILfxB
axbYriTy7gRrkyEjn/voAfivvWvrVxbDwzfaxbIl4ptSwXqsq4z074B/nUlnpsj6dPoeqMt
xCi+XGxOXki/hY+jDGM+ozXP6XdXGgaxLoOrfNYTnMU0h+X5uM47Kx4Po3+9QByuoaj4j8J
6nY2NxK2oaZPC80d1Mw8xoQoPlKw53r1x3HPatG7j1rW9DskmmaGW5JGli5VWnUlfmdyOPL
2E5HU8VV8Yk+FdMXRZ4EutGk2LDJMpkeFS2HCjvIoOV5Hy/StzxXL/Zt54a1rT5WEVpIbee
cybY1hZOkmeBkgcnoaAO0hVbeWztoyMiAg4GAduOcVn+MUlPhK8nhUPNbhZ0z/DtYZI98Zr
m7/xLb6R4m0+6u7xriGcNZvGAqtD5jBkfg4Zcrtz2yK7qGWG809JVw8Uqnhx6/wAJH6UAUP
Csiv4S00q5dVi2KxOTgcc/lVrWLX7Zod9bbA/m27JtbkHg1y/hWKbQvFOs+GWk3WXy3llk8
ojcFMegIPNdt05PSgDlVvYdS0Tw94mWQwiNkdx2w67HU/ia6r5dzVzem2ygax4em8sKkplh
UDpHJ8y8ez5rT0e9lvNMjabb9pizFMq9nU4P9DQBj6x4b1Ca3v4dB1GLTv7TbNyXi8zGRtd
k6YYr61u6bp8elaXaafDJLJHaxLCjSHczADGSfWrQZs4KgUp+ZeCPrQBj+JrqW30RmjfTkV
3WOVtRcpEEPB59fQVyfgZ4YfG2rWlq+lJAbOKbZpkZKyNuILs5Gc9Btp1xqn9v+JtZ03UdW
0y20nTZUhW0uUjZp5gA259x+6DjGOa6Lw/rOn3l3eabCbQXlsFkl+zEFZEbO1xjscHjtQBh
/FCXQV8MW1v4mndNJnu0WWOEMZpjn5VTbz97GfasCT4U/DKXU5tLjs9Ql1CC1F0YlvZQShO
ByT1JHSur8e+HbjWrXSNSsLMX15ot/HfRWrOFEwH3lyeM45Ge4rgdT8WeJn+Jd5deFfBmqz
315piWY+2QGCO3lDlizMeCAD16UAd/4G0qw03SIpNAvLtdJmQ7LK7YyG3kBIYbjyORgj1ye
9deGUgbsZ7gdq5/wZoM3hzwdY6Xd3Jnu4wZLiY/xyuSzke2Sa1dSuvsNhLcLgy42RjqWkPC
j86AMy3njjudc1wyeZHH+6XPGFiU5x9WLVY8OQmDw3p8Tx+WWiEjL6Fvmx+tZurW7rpGmeG
45h517KqzMBgmJfnlb8en1auq6dvl6YoAG6Vyvihvnb5Pl/s29bPf7qV1PTqa5XxR96VD82
7Sr35h1HCdKANfSQG8M6aR0NvF/wCgCinaDj/hF9K5OPscP/oAooAoeOFLeC71VGSTFx/20
WtiwIIusc/6Q9YnjzJ8DX2CQSYef+2qVo6M+46iDni9kH60Aa1FIRkjjNFABQ3Q0tZ2s3F1
a6Y09lH5twrLtj2Ft/PI46cd+1AGDqDXaz6v5Yk+xOqbxGwkfdn5yAT8oC44NPEdtd3979l
WG4xZi3aAt80pPKswPGAO/PX2onsnubjWhDEIoZEVDFHKEaaQcsSwyRkYXnninaXcxX2tW9
7CohjezXyAyffQkZG71GAMUAULHS5tQt7aN7cC1RUiurlyTJdhP4B6Lu7nriuygjRI9qRqi
DjagwKp6GyPo8RRQMM4IBzg7jWkKAOK+KC2z/DLXPtknlgQgwtjJEwYGPj13YFTw2+r3F34
eu7iKSC4its6id2EZyg+THc7u/bn1qbx/psus+ANb023iMly9qzQKByZF+ZMe+QKyfDPiI+
I7nTbixvg5tLQQ6pHI22RZcD5TGeQQ2TuIwRQBozSGbRtRjmWSe2tpnH7r90WjGCV6cgcg+
uKsaiyRHStSSVl02Iqvlq2F+cBUOO+MjvULSXV9oGqxSSLdpFIyBjmEyxjBZcjoeoz3/GrD
m3u4NGuhbrJZMy+XGxIMZK/IdvQ4xjH40ANtYoU1fWMxTRX8oU+YZPMLJghTGO3Ofl9ahtL
j+zrDR4rGZms2ItzFKuZSc8sfcHqPSre5YtV1GNbWRrsxrKjLIMzKBjC5+7g9veqtrJa2dr
pD2IaSCSYxmOVcy7mJDNnsQTz7UATG1k/su8t5ljhWS6P2cXT5wOOfzBI+tU9Simm8daZaS
NdCxuIJDKFfak0ihdoODnGC35CprmO5ih1SOZmt7Lz4zFLOhlwD98gDoM4wT05qC/he38d6
Vq5leOyVXhkMrHY8km1U2ds8Y/GgDqLe2t7S3SKCNYoVyFROAM1y9xfahcym8sZY/JmNwlu
0gwN6phOewJDV0OoXEcJgj5Z5ZQsarzk+v0FcGbmbUdLPhjVLS4Q2pEty0KhWkAbO1Pqc8j
qM0AXvDNxpNnYaZ9ouLMkoFWRJY/LEpBLkqOjNzyc5rM8OeGbGXxpNqNoBbaXChltraEMjE
u2SZOcbDyVT6Gqd54Qs7XxFFqEkUOnaP4gZYZ7RdqiJlXMeDjhmwckYxiukvtE1OHTpBo/i
CPS7AK8kjqWkbGAB85zgAD8KAOesY9Aj8Z+LpNRmgt7y6uY7eSGK33GJFXKkt/tryenp1rq
NSuNGs77SrWFFHmBpAkQ3ySIq8JjrzmvL7/TL+20T+0tMubLT9dVjJBPK4YzQE4Ky5zvaTs
G5HoMV2HgiGafUru8huLbUr9ES2l1QsGVG+88aAHouQOMAnNAEPiXwffapptxHBcNHeyRqs
ywwKVYj7h+b+LaoXcDwVBo8KyXdt4iih1/WJL64t7fz1kCAi43jarhVB2uoBVj3NINW1G3/
tm+tdSu7ZTfBRbnF0MFirbAQNpLDPJwMeldJrWnxXmkWqyyraXZjZxqUa7HhKjduwOxP8PT
mgDmp/DOmXEN9eyRWcbWW9DPMgAvQCZGZl6hlJwGHIPqOKXQ9E0zVrdNRey8y61D/j2jgJh
S2g24DyeX8u5sc9+lN0LU4fCNsIfEQgkubybzYbjDuivKc+QTglW6Yz1q5p2tTaLqWnaXo+
lzvbXs8nnWAdWNseWLI+cFevynpntQBsa5oU1j4G1KL+17tjHCXTy3EKoBg4G0fWqltpmna
1bXGnXOn27aI3lLG0qBQ6qgOE7k7i2W6+laGva94f1PRrvRbjVobG8u42hWG8JiJbrsOex7
47ZrktH8ceF7izj+0Qm2ntGWC6s7qPeYcfKCjDOVHbPUY6UAZLWNjp/iWewjSGGWOQzwSSl
l3W5Od8YBG8qeDnnvyK0D4huNHa01zWNcOom3heFoYsCUxuyHcuB+8YY5GMYrs9S0/wAM6x
YCOO4tIrmdhNa3qgMyyA/K6t0I7EccZFch4dh17TJx4f17QbXVr2wd5Eun2osCMSRIrEfdP
937woA7OLxLpdzpImvLmC70m5XH2o4CFWyMOp+76VwVuuqeEPFUcNu7alo1vCb2F4hvDWw+
R3z3kTcFHqoFYupaH4j8P3Jm8N6qqaZLJi5s5laeBJ2bf8m4AEMcgAZxXaaFoU9xA2qNZ3G
ixX0aySWhcpDaKOqBRgnccsei+tAHoLXEElpHdxuXikAZWTkup6Yrh/EOhyQ6p9lUl7HUCT
FLPMz+RcYzsC8/Kw4P4Vu+D9KGnaUsMdw1zYrMz2PmrteONiT2AG30GOlJr/8AZdxFbarf6
teWEFhcbQIjhZXDAcqASc9KAMGDXlvPCUV1fMnk6XeRCaSWMOHiIGGPocEAn2NZa63r+leJ
ZfDN9p1te6XcJ51pFdYHmxt96JX5D7OceoIroPDsdnDr2r6HLb7Y5s7kYfK684HPbYy/r6V
j2drb6P4V1nw5rs88kmkeZcWkssmXEJP7l42HzDB+XHr9aAKV14V09b60nsmWGy1BZme2nU
ObUICMR+gyfu/3sHtXoek2s2m6dpllNfmeWMYeR+GnwOpHr6155JZ3ehXOk6pdW19di1sfJ
1C+kIXyFfBVljXJHzA5GM967vT9Si1DWrZJUQyxW7zB0GFO4gblzyPxoAzPFu3SfEvh/wAS
Kr588WM5T+4/IJ/H+ddw/wBzBPtXJ+PrNLnwpLLIW3W00c6fMBllbpXS2Vwt7psF3s2ieNX
2t7igDA18yaZqWn+IYyq28R+y3w2kkwsflI/3Wwc+hNXLhm0vVTqWf9DuCI7rJ4RuiSf0P4
ela0scc8LwTJvjdSrA9CD1Fc1ok32AzeFdWZ5/KQm1llBb7Tb+h9WXoR6YNAHUt8xHP40h2
lsd/wC7WBDJJ4cIt7li+kDAgnOWaAk/cf1X0b8DW95qyBWjkVgehBzmgDkbfwjYW/iq/vrj
QrO/h1CY3H2mWNGe3faARgjODjtW/Z6No9jey31jptta3MsYieSGIIWUHIU49K0G3dF59aF
XauP1oAcq5ABxj0NL/ERt59fWkHTOcUMePvcYySaAE+UNjaOMYFYNvK2r60btGxp9gxSI7u
JpejE+y9j60XVw+tu2nWMrpafdmu0OAeeUT1z3I6VW1eRrgx+E9GPlM6gXUkf/AC6wd/ozD
gd+poAXQ5JtY1zUNdck2K/6HZKR95UJ8yT6M3APoBXTMSYxtFRWttb2dnDZ2sYihhQRog6K
oGBUzZHA6UAMcHaPrXIeLtq3fmAsGGlX+R2+6ldgxGFNcd4xbErfe40u+bGeD8qUAb+hf8i
tpR/6dIf/AEAUUuibv+EY0sK3ItYf/QBRQBn+Om/4oi79S0P/AKNWtHR+mo8f8vsn8xWZ48
/5Em+/34f/AEalamjk7b8nveSgfnQBpnpRztx2o7daXtQAdqQjIINBOBRnjNAHPXdrdR3up
X/lwpB9mCBGbImK5OW9PQVWspLWTVrOZbYxxS2QktQpxsUYLLsxx1HPtXSSwpNG0ckauhxk
MMj8qx7zzIfElokMMbme3kj8wR/NDt5HOcYzgY9eaAI/Dl/a4n0/5Ul8x5oscC4jY53rn8Q
R2IrodxOMdDXIXEUNzo2lNZswlin2JPj99BJkhuB15+8D2qzb+ILy1a6tdZ02VPspAa7tkL
xvwPm2/eX+XvQB0Tbi7MOSO3bNeY+Oja6H4w8MeKo1QTG4azu4YWCz3UUg2g4/jCMcn0HNe
kW95Dd26TWsySxSDKOpyHFch4803Tf7KTxVeXk1pc+H1luraeBVJBK7dpBByCccUAaWnNcv
4XuoYvm8hpYoWuckSxqTtLZ55HGT9aQ3ltdWWiaz5YWFyiRoWIETP8owOhweKpeHLrXrr4a
2cuszWtxrLWu+6MqAIT94o4B4ODirc11p82i6Jq1xabLZGj2R5KrEX+VTtHXBIFAGhC5XWb
yF7WGO9K745A2RLH7+nPUVmW+qFodPk06FI83bWs1qi7gWDEMVbsB94nuK0WkhXXLm3NrCk
skIdZS2d4HGG9AD+YrPs7ndHpTWUKwxTSNFJbRR5jGN25g3Y5/OgB0djdSJrNvNLJZWl1KE
iWZt77SMSY54Ddqj1WH7Lrem7I5ZrTz4UZJDlA/3VKg9wCSfoDTbq9k/sy9tW+0SyXFxstI
HIEko9u6rkHk9q07XS2imXVtXuRPdxg7EDYitx/sg98cFjyaAMvUtdtdO8WRyX8HlWFpD5T
XjghYnkORj2wACfUgVxeoavHoXxHv7u+02a0bUEWS31FplYOgTamyMjqp4K9ec1ta3PL4l1
KEWQt57CCZfLUyMv2lg2XJGMbBxyTjjPequs2th4qtTa6hfC4a0WbUDKePs7qdsb7RyE4OB
/EMmgDU1bU/7Q8Kz2V7dKL824uY5Y4yChHKSqeVYBgD1HcVx2n3HiDxLJpdnq0P9jWl+qyz
2dpnzpkj5LlRwis30LA1owwTahpsD3iSabpduVZbCdWiaZmwX8tyQTGT0jzzW1e2Gq2ljae
JdAhtr28tMtiH90skJP7xCuMkhRwMk5FAGDrWjw+LPEUSMfM0OxdUSFIFQzT5OUTHXtlzwM
e5rX/szUvD3jQay0a2un6l5cbpbjelrKPlwyqMbXH8QxgioobzWdH06bUfCemy6zYTBro2K
SqskZkYsWjPKuucjb1HNWvBnxLj8T3a2t7pS6fcyDYsZnVyXU/PGy8FSODg9e3SgBuryas9
5qZt7i0vLOdowl3F5cpsyM7gyHnAI6571tatp93fWNnbW86oJ9PliUFiAXKqQ2fT+VcMsdv
HYeMbTUN0ySTBY3jjMZALE8kccepA4rvtFZprjRhPIoMWliRI06OWwCfyA/OgDldX8Q6XJ4
Nu7IaWblIwYrhAxgeGcYx87fx7iNpxyc4NN0/wfqF7pUNu18smowym/lvmi8kSXJXAjIXBZ
cZBrW8W2emWvjnw74gvr37ND55tpIBki4kI/cll77G3c9s100L6jPOGfULJ7Zunkr8xJ+pN
AHAw+I5YXjtNa02GdIM+ZbX8ymaxmHCqGI+dH/hft0NY2vaRo8Etxq/hSG5sL9Qq6naNITC
IyeXL5IVhnIOenYV1l3p39peK5dQhjdNSsle0unvvntfIZQSARwegO3sc5rR0+2hs9CkttP
WzttHjU/abh4SRMcHcVHf0yfwoA5XSby+XwldaLo6KdXsk+zyabdRY3KORKic7SVz/sk4ro
fCTaT/ZMaxxyXcd0DIs7SPM04HXO7kEHIK9sGrXh6xkaMzaelxb29wmBdXIHmpGpISJAecd
8mvPdcuNV8B62+iafaLeWDu9zpsyIXljuHbIhfkZ5ycY+61AHoHiiS01XT7NLDUnsLvT7lL
qCKSBwJWUHC4xnbz1Aqv4Y8aS6k8uk+IrcWN9Gqh47j5SSeMFT2J6HoRWtptjq6rJcXUIbV
ZUHmX0n3EJH3Y0ySFHpxmsTxposenaI+vWj79UgVYVe6TetyTINqsDwMMcg9ulAGgLq48HX
i2lwXu9GuSRaP1lhlJyIT/eU84Pboa3GsU1DQ5rS78y3F0CZPJco0RPYMO4PeqGm6LZ6FCb
mZpLi9kZV+ZiUidgAREp4Re/Fbdrbi1sYrYMz7BgnOSfWgDzprqC11DTLsX011JYyC1nkYE
+aQwGcn73ySNz7Ctr4haObzQry7to86j9nMEIVcmU+Ysip9MrXKeII9CsdHij0xryKEX8jS
rPuJR9hbALc4+QnvXfeMNTbSNBXWBD5sFpPHJMvfy84JHpjIOfQGgDnfDvjbwzqGgxRqlxD
NcQMs0N1GSWcAhlZ+hI6YrJtr7+x08MfZ1ET3Nq1pbSXLkYcneisCMqG+6C1cj4ru9G1Zr7
xBpszWmmO4tnjs5F2XN1t3iQlfvZBCnHrXol7qWk6xajwotqY5PLEk6bGEttt+7nI4bcMA5
xwaANLxRqEV34DkvWjCKHjFxHKcCIh8MCfauptvL+yW4jwV8tNo7Yx2rkkxceB3gv1Cm/Xy
XVz8hlLFeCegyBge9T+E9aj+ww6ReBYr22UR7Gblh6f7wOePyoA7DcfSsvWNHi1axSN5Hgu
ImEkFzEfngcdGX+o7itLcp989MUK3XHSgDndN1qRLr+xvEapbai2Qjf8sbtf7yE8ZPdOtXU
02XT336VItvETlreTmP6L/c/Dird9ptlqVm1rqFtHcROc7WXOD6j0PuKxP7O8RaNFs0u8TV
7RAAlrfuRMv0m7+wYfjQBprqskULNqGmz2rI2CUXzVPuCvJ/KlXxBpBQsLwY943B/LFUH8W
W1jFF/a+m3+mySdd0BlVT7umRUh8XeGNgkfVYiOn3Gz/KgCwNZjntZJNOs7q8kX7qiMxhj/
ALzY4pv9nX+pENqsyxQcH7JA3U9w7/xD6YqrH4ss9QWQaPY32ouo4CwGND/wJ8CnNp+uayg
XVLoaZasnzW9k5MpPoZew/wB0fjQA2+1VjcDRfDsUUt3HgSPj9zZr6t7+iitDStJt9JtPLh
MkksjmSWaY5klc9WY/yHQCrFtY2+n2q21lDHBCvRUXHPr7n61ZVcce1ACKCDz+lObp6j0pM
kjB6UpHy8DigCN+IwccD0rjfGW4zyN3XRL8kfhHXa7iEwVJrifGRIuLj/sB3367KAOm0ZT/
AMI3pqr1FrD/AOgCin6SpHh/TxkZ+zxf+gCigDJ8dD/ijbodcyQ/+jFrU0gfLe/9fkv86zv
Gw3eEbhf+mkPX/rotaelrtF53zdyH9aANA4B6UvpTfvE9sU70oAQ9DUag5IzUhOASaym17S
EuntxqELyJKtvIEbPlSN0VvTPvQBpAnOBTXTIIBwemR1pwxuznikd1jJdyFQDJZjgAe9AGB
d6S1lptvHpkMk92LkTGUnnczfOzcjqM1WfzJ7TWWJ23wkRHKXBRRjGxgf4epOPzrY1DWtN0
zTf7Uu7yNbQlVR1YEOWOBj169qdd6ek+lXttapHC14H3NtxlmGNx9T0/KgDCSzurfxBfQ6R
dGyXYl1IrDzIGZid42/wkgZyPXNV77wzN4hDr4o1lLzTZJFkt9PtP3cTqvIDnOZOeewrYt7
a8tNQlDszWy2sS+a7ZDyjcCdo56YqutjD9l0Nhfo8drP5iyc5kJDfKB26/pQAW8cdzDrTxy
AvLI0bw3EZREKrgAjuCMHPcVHbXFtq1voN1c28sMLDfGiOPJVxwFYd+mVqWzhWew1RQXu5p
JJBIt6oUEgDCY7LgDn8ahgu4tQOhbX+xROvnC3WIsrMoK7Q/QY5x60AWL2azGrT2dzZRQzX
Fu2y5kGUmQfeXj+7nOO9YdxrV3a6NoS2EccD3s4s0gVPlAzgTJn+EAZweoNb18lleanOPtU
0d9bWreWqrny1bqyjox4A//XWfpralq19aJeQrBFpypJPkYLz7eFA/hABBPvxQBf0jQWsdR
vNW1C7TUtQuDgXJiEZjiHAQY9OcnvVfWmsdU8N6parqBt/lbfJCeflbG315Ixxz1xWhrmqD
StDlnWNmmdlhhiT7zO5woH8/avNbSC+vdVvLG3Sy1ORCDCBcGBEYHdvyCC+1jt47gnvQBQb
xjdLbx6fqnh29W/S22/ZI3LxhznYpjPYkAZB4J5FdB4UtbHV/B0gs44JZ9TiW2vAP3ZtggI
ZTg7twJbA6Z9BU+s/D60uLezga4uJpFkaRpnnbezvy59SMgEKePlriNT8PMbO3sraaKz1VZ
pNl1bSGEeZER+/T+95gOGQZ55HSgDlPE/w8ufDmtXFrL4iv9RSQebbzPJmNpAPlglycJIR9
1v613/wz1TWtMvZ7PWLaWyiuY0a2j80yiWT0RAOmOpz161r6jpclr4d+w+I3NxaXZ8p7d7w
+dfu2Bk7hxz0A5HHIqx4a0LVYJla6jlnnDmLzVm8qO3jHAXplnYY3FepFAGpaeGRpuoXupa
Nfm3B/fLCr4t0kyfNjI6BWxn2Yk1lMLPWNbOrQ2KWtxc7dtv5a5n2niVnHRxzsPcA561t69
FBpx0rTSrjT5WdJ7W0jzwefMcnpGD1z3Ye9UvDdzo8N3dW1je2ouoBytxH5DhexCdNp/vDO
etAGb4x0Sz0nwrr15a2t9qo1m4iS6WJVd4mLcvg9VGfu9u1dTCUtNd0pTJG0drbtYM2NpWU
hSoI9wKh0+T/hJfCOqTJDJanUDKIyw5yo27h6qWXIPcYqjcSRyzW2oyTEWL28F3eNGpd2lV
ti4HYdcn2oAxvGSX2r2fiW7hjubfUdGkjbTZIYw8sYUBnZcHPz5YdO1O8LX1hNDG161tO+o
sZIWQCJoHIBKEAnt82frnmur13S4dRhh8R6TIDqNtG0kEkRI+0JjOwke4GDzg1y3hvSdNkv
LPUoVtzdXETTSSxnFtA7tzFGuCCxPXnrmgB+h2N9aX+r3N2gkt5LkzyaT5jN5Ax98N0kDYB
9uldbqdnH4i8NQmwZfkkS5iRzhZChzsbHY9DWJ4o0jVrK3GvabL58mnyNMbO1hCySxkYdAc
/Me4BHbHvWXoeqP5cmo+GdWguP7QbjTpoSokcjAkUjlV9eMZBGaAN7SvGFncW0V5Ik1nASY
7mG7GxrSQcFSTwR7dcEGuS1lv8AhIfDc+saemdRe8Oo6fZNhnuXiO1XYA8JsGMVc8d2sfhz
R7jxHbyK73PlwSzTIN6Tn5Fn6emVK45GPSum8H6dpC2MV9YfZeIhAgt1C+SByyk9SS3zc80
AYtv4thurC2utJvrNr+ZQYLOK4ZhOw6xlTkqQcg5+7itHUpdR8R29/o18lrZxyQqssSt5xh
Y4JZ34A29gOScVw3iWw0rw98W4o4oFhsb+3kvLoNlcOzBWKYGcHALY9a9DtPB+nyxecsxto
XdZ4o7CQpHnH3z/AHz9e3agDO0TULye60/Q9Wumub7S7ht8xXH2yMJ+7lHbndz7g13wU4Kn
HWuR8QeH9S8638QaPcCbVdPV1jiugGjljbG5BtxgkDg84NO0DxRb6lqc9jbq0/yrMvlqSbd
SMFJv7rBgRjqaAOf8UaMlvquqTSNHPDcxrcw2gUh3dcrJyTz8rE4wOtdF/wAJFb2fw8bW9S
t3kW2tyLiCFN5JHykY9D/I1N4gFjZva6je6ZcXlxvECm1G4xbgeWBIG2sfwd/xLdG1iDUZB
LbQkzSFuQV2sGHvwgoA868ONpM2k6P4ds7qwii1K4824trfJnYDLlcN/eOAO2B7V3mi31vD
4i16bWRJYyi7UrbzSqS0axgLK3cjqe4Fc5pmgXFr4V0rVdI0u2lvNNVr4pGcPMrqwWEOOjB
T2yM/WsjxH4hlujY+MJLOENZxNE06SK73Ns/3keM4+ZDzt9qAPUvEl6k/ht5rdIriB7mONs
9B84HmZ7DoQaf4l0KHUIDNZQj+2bdBJFIBgy46gn1Izg9jiquixQal4K0n+0IQqva+fJbIm
0bGUkKR24IwO2BVHwPc6vFePoOsX3n3FmjOgDl90DEeWWbHJAyCPagDoND14X07afcNuuUX
qy+W7AcHch5Ug/UH1rogNpx1rjPF0c2latpniy100XX2NjHeFBiUQt/EP72D2NdTY6ja6hZ
x3NpKJYZB8rj+R9DQBbXPP+cUU3ZiTjj8etAkUrkfjQA4dDtagcLgYH04ppOPuKMU4ZxzQA
gz35NOX0pO4FDfcyKAFfp7Ud8jnikI+TrxRxjPQUAA70jY6c07Dbs4ppVt3TrQA4khB9K4z
xgN8tyvAJ0S9/8AZK7EsMbT2rjPGWCb4hf3i6Ld7W74O2gDqdOXbo1kuekEY/8AHaKS2Pl6
Zbjd0jQcj/ZooAzfGe3/AIRaYtziSH/0YtamnBdl2R/z8yZ/Os3xfz4Xmz/z0h/9GLWhp/K
3Y2kD7TJznqc0AXs5IpT0pAoBpaAA528cGvN/HHhfSLHRdS1m3mv7Ka6uYZpY7LDieYOuw7
G4znHPpXo7nahOcAVWlWGdWt5CkiE7WUnP4UAcnpUviGRxBqF1d2OpvGzw2915MkcgX/ajU
eoyB0zVy4l1LxJoiLo+owafcRzNBerJbidcgYePaT7g59KbJ4Ujt7x9U0W8kh1MoUjkvGa4
jhU8lVUn5c4H5Ve8OaCPD+ktbtdve3NxM1zcXDrgyyufmIHYdgO2KAPObfQTcXc+r2Pi/S5
G06MxQwjTS0NmyH55EjLY3ZyCwyAK9ct3zArbg4OPmHO7jrXl/wBl8N69PqB16a43Wd5LEt
rp0cyRsvo3y/Mx74ODXqFt5YtIhFHsi2jYpGNq44GO3FAErK2dy5zjj0rl3sf7Oj061uLyQ
edetcO0SZR3OSF/2RXUDr9Kp3tmt1cQs0jbIW8wwqOJD0GTQBm2qvdW+rLEDPPJMytBdR7F
ACgBSR1GBwe9QrcWU1jpijNgEuNohjUFEkQEbGboB/8AWq19ljkuNWht791vJwNxOR5Py4U
gVjw/Yrrw7b6ULqG1f7V5MjYJEkkbhm2npkn1PegCzrFybHVY9SeeOVdPiZhaRg+bK8nyjJ
6BOfTg1qaNYTWelIt0qRXcrmafZ8wMjHJ57+lZV5Z203imO4muWlFlBNvtthMkwcfhuVewH
SixuJNML3EUlxfaHMvmRvzJJbNnDKc87P1GDQBF4603U7ux0u50na11YXqTCGRjsmXBDKfq
OAexrkPFllY+Ita0jTrC3a1ks7RrmJIpPIZyzbWiVs9QQSR7D1r1eO4t7qBJoZI5oZOjL8w
Ncz4m8K2uqpaXttawvPZTGcRuDtlDffHBBD8ZB7GgDJh1K6j0CLS4r4PKxW0ZbptjxKRzIW
75XOAec96ta14TmufC8VtpzxPf2pia1nk+7EqnOE92XIJPXPNUdQ0OTXp9NsV82KSAy3FxI
flaRlbCRuf4up5rUXUX0fRIZUjmvY53SC3tHO6RJSSGUt3Ax/OgDiv+En0fVtXk0+0bVYPF
drHIkOmXtsBEhIBOeCoX5R8+RjjFdd4U8Q6hqwRJDHcQwR72kgJIVs4ETZ53jk/QVn6l4ev
JNTvvFc1jbvcrbFiGRszYB8uPGfujuD94/Suh8J2dg9omqRkSX19ie4kBwBLtAOFHAx0oAD
p9hN42vEupEndrdZvJY4YD5lx/tLweOlculhotz42haaziih09/Lt4pIHOXwCxDjjbgjCHo
aX4t+H4b6HRtUti1vq0V0lss0U4gklhbJdA3pxn6A1cmsJtQv8A7RpeqPNfRhZnEYIiZE+6
qk/xnP3+c8igCbwrqdxH9g0SSMtNGLmSVlXaqKG4BB5Bycf/AK6ZbaZu8B6ZcxIWki3ecyM
QTAZGLjHfHXHqK5PXLi+hs7vxDFfTz3ZuwHCoLWTyEHkmNjz8wdzg/wAW3pXoPg9ZLzwHFY
XiyQvEslq4kOXHXqfXBGfegCTwbeQXmiGzVpJktD5StJb+SChHyYAA428Vx+uw3ng6eO1gl
uX0OYlYEEZljgc8mN1AJwedp9a6XRr/AFC18RLp175zwmMR4baEt3UcAY5+YYIz06Vva0sP
9j3Ec1vHP52IkhkHyyM3Cg/jQByuneK5dN0W6/twNJLYqHLAASMp4UEDjOSBnPue9aOj2aw
sDp1nBZ3F0xmu7iJAyxhjnyl9z3xxnJrk/wCwrvUUvvD80g1ufSStxHdzTfLckYKW0v45yO
3ynrXXeFtesb6E2kStE0Tsq28gw8RHWJh2K/qOaANzVtI0/WtNuNL1W3W7sphteN/8eoIPI
PUV5/4V0i58D+KdT0uO8ku7G4AuY4JBllhHy7w2OWU8MDyeDXokLMy3LdMzFCGPXpXG6vrC
al49i8JJEFWGDfPPu2Fmb/lkG6jK8kDk0AReK9Lh8caOxikWwjiUtZakUJlEp4DKvXy+oIP
X8K5zwr4m1bS7U6WyXi39nJ5E1nOBLGEXhpAy4Kjo3PGCBXollo9pb6hbzXAja5QMtuFVgk
KDsAep56muW8QXMPhXx5JfR6Vb3LeIYVhlmL+WYWT5RuJ42sSoz6gUAdTb2OrL/pX2z7TeF
Qd1wcQp3+VF/rzXO+FLWxsPFWrTXFxEmoiaSK8MRIFw7MrK7L2wpAHfr61r2PiWNdBCeUBf
CMiKF22iQLxuz/c45Pbmm+DLuGTRYZmmSeTUGaVrlY9jSyD76sPUEED2xQBb8RaK3iKCz+z
zWzQwS+YVmjZw/pjaQQaw/DkkbeLtd0mb94gMgZT0YbwMY+jn8K7pI0jYlQNn+yMVxVyItF
+Jkc6wbYtUUF5eykjb/MD8xQBm2euR+DpT4f8AtEQ06zk8iznlBIlJ+b7OCP8AloARjPB/C
uU1zTWvNTbUdL02JdC1y7SJy8KrJHLjErKzD5Aw6N03D3rtobSzmufGHhrXLdJ1eV9ShVx9
6F0HzKeuVcEZHtW1o2m6dqHw/wBP0uaX7VZ3NmIy558wMOvPcHn6igCjeXnhyHwotraXTpB
cTx2kghYmbcf4fXdgViT6pdeG/E3h28ksbqDTdRL2HlSEFoiRuQ4+8WypyTXMeJrPxtof9n
aXBBY3csMqjT7902lpE5VnfgIxGAQ3B7Vq6lqt54m0a0tb22S2v0vY0jguYQ00dznIKkfLj
Ctn1Q5oA9dHkTW4cFZo2Ujg5DDv9RXEzafq3heSfUdEjWbTmcSSWW35o1H3iMdfr+ea3/Dk
0UulrHHaG3GCzRBt6I24hgG7jI49qfpGofarjV4Su02d40Bb1GA38jQBNpGqWer2UWpWMgk
hmyMg8gjqPatL5VIXaQK4qTT9U8L3s9/osP2vTZmMklkFwYjjJ2455rW0/wAWaJqKLKuoJC
SxTy5zsZWHbnrzxQBv7dowTzThtx1NNWRerHt370oMbsApzQAiklj7U7Ixg0gwB0px4XPBo
ATd8oXtQuCP6UvzYG3H5UgBDlm6UAC5IOTSbmGCelO9feozw33vwNAD2Axux15rkvFuMXkm
0EDSLkFvQHFdackYFcj4s/49tQhwMnS5xnPHUdqAOljUjToQM8BRyfain4P2RPw/lRQBk+L
jjw1Ju6ebCD/32tXdJOUvv+vyUfrWb41JHhWYqdv76Dlv+ui1paVxHe4H/L5Kf/HqANOkPS
mknGc4PpQxPHegBW+7Xkup20kOs6u2iavDo93JqSXVxb6mGzMU25eJwfuMvt2r1nLHjbWD4
iBbR5mtRKbxFVk+zwRyTBd3IUPxigChY6xqtzftaLeaLeylGmWK2aQEoDjk8jrWzpOpw6zp
z3SRNHKjtFNC5G6J1OGU/wCehrmtF0vXrPWr64ZpZ4nsl8kXUEVuiybzlT5XJOMc1m3Uese
FtOee78QLFruv6mpH2ez89OVwIkQ9lUZ3GgBdY1vVdLbUI7HW7XU4y0pMTXccL2+eVG4YI2
/jkA13ejS3U/h+xnvZYprl7eN5JYfuOxUEke2a4s+Dtd06K7lXxNpixzu0zG40qMBGbqwOe
ueea7qxiuLfT4Le6mE80aKjyBQocgddo6fSgCdTna2MZ7UpGT16HP1o7g9xR19v60AZ0cS/
2zcXX2tXcwhFgwMoATyT1OePpWVFIupaBLBHb2tvIl0bdlbiMOrD5lPc9x71cbyJ/Fj4Yia
3tShiZSAyswO7PQ4wPzqjHJHeeH7i1tbO3gkiuDA6bhsjfdy4PfqD9aAJb5Xm8R/aFkk82z
tmEcCx8sXON/JwwGPu07Shb2GnW0PmzTtfSPL9okj2fvWySCo+70PFV9Vnt7fW3uru7ltZ4
rV0tAqg5yRuZc8E5wMGq8Wh65cpaNJfJpzWeWiUQi4fc3VmLYXdgnoOKAK6hpbK6n0zVX0e
Vro2+61Cy2zygDBwynaCTg4xzW5Bq99HY+dfaTciSNf3xiCsoK/eK85I6nHWuV8UTSeG9W8
L2ss32zR9Rv1tJrZkWPZMQWSUFQP4hyOnSuhu1uNKvtb1ZbfbZi0z5ayZMsoyS23twRn1oA
NQRmksvEVjKUiEewnBOI2IOcfzqzqFpa63Y6jphVkKhCJM4UPjcrKRzxxnHWrekwNHoNnbz
sJswKrDqGO3n8KTRrT7Hp5Rplm3yOxYDA64AH0AAoAxvDN9eTaldabqV4011axqtxDtXYrE
kbhxnBx3p/hPSLfSr7XfsrOIftm2OLPyoNgPA+rH8h6Va0e3t4/EPiK6WNPPmmjDkDDMqxg
L9RRZwXVr4s1G6WIi1uQiMc4y6Lw3PqDjj0oAZ4shumtbO/sLFL24sZvO8hsZZNpVtuRjOD
Vfwzc3mqXd3fXE0MsMLC2gaNdvA5bPuCQPSuoC53dNxxWRBH9h1yS1WMiC7JuYwiYVXHDAn
34NAHmd81lZeGtV0vWJmsZ49Rkjlmki85GiZmMTOByFxg5/vc13vgjfN4XFwxLrcSySI5Qp
5q5AD47Zxmp9a0yF5pbpLUvPdWklrJtUEMMEqWHfBHH+9WfpPiD7RoFlZeHrf+05reCOKSR
ZNsMLBQCGY9SD1Uc0AY9jdtqHxOaaJ5onWWWGWKWNgJFRQAVPQ8jv61qz3c3iDVbyJJoIdP
05ipEsO9ppFHLryBheldHpdj9gsljmmFxcOzSSTFcbnbk7fQV5v4yi1HTX8QWFqWkbWAJ7O
QuyCMnEcq7ugxnd7g0Adl4P0u00jw1GEgEKys1wyudzYYkjce7YNYXjPRItPuo/F9jJJa3S
PHFezRnI8onAmKY+Zk/MrkV1eokWWix2KYU7I4UduVySBz+VXry1+1abc2e75pITFkjIyVx
QBi2M1zJpWny6gyQzXtyH2oCQQckY9MgA81y/xF0RLTUbTx1DbSXMWmAG8to22FoweJR6sn
PHcVu+GNWk1ua0VImtV02Fobq3fBaOYHYFP4DcPY11ckcc0bwTKHikUqyHkMD1FAHN+HNWt
vEUq30QmKWsXkiSTKhix6491AOelUfGbafa6VrOoapYx39vHYMjx7tpEfVgO2SQD+FWPAui
podrq9nGd8K6g8cW7qI1UBQfpnH4Ua7o9t4iludKlunhVmTDxnDJIqlgcHgjkcGgDntFjuZ
NOhMl0l200KvcX8ihY4I/vJEqH7xx8zdietXPCFuZTq9vDHcw2T3S6jZTTKdxZv8AWDkAEZ
GcDpuqh4R8TalYapqOj69YsJYJCrRQZcxHs4TH3HHzZHAORXa3UsN8ba8t7jMVu3Pln7yuN
pBHbHpQBp397Bp2nz3l02IYRubA59gKyPE+jtrOkp5KE3MP7yJN23dnqufXoR7gUzxUBDo1
rJLIBBFfWxlLDI2eYBzXQPkEEnnkfrQBxGj3kXiB7O8MDDVLOMwTNym+I4DfKTyMjkdVOaj
0m4n8H67daFqLPJo8pE2nXJ58odGgPckHnPp9KveI9Dnhuv7e0XMd5H+8mjj6yY/i29CfUH
7w9xVm1vbLxRpOFYW93AVk2nBMbjoy56qeme/SgBPGMtnF4faO+jjaG4lWNgxxjvuH09a86
8P6UvijxfcNbXc8X9hbrF5myomyuBIVP+ySFx7nODiux8dPcLb6BqZhSW1jvQl9HN9wRMpH
zenzY5rnNZ0/VdG8aP4j0y+gt9P1by5EuJeBBKqgeSx+6qsBwT34oA9P03S7XR9Mt7Oz3iO
CIRpuOSQO5JrkdL1J9H+JfiLSZ499teLDqCyg4KbgI2GO4yFOfc1sL4kgm1bSbRDNBJO0nn
QzKRgBCeTyOO3NcR4b3atY3XjUwzxSpPLcy3TrlrhVwDHHn/lntBA7ZAoA9Xgk8xpBsxscp
kHjisvUvDmk34kkNtHb3Lci4jQBgffjBHsetQ+F2kn0CLU3WWOTUWN5sl6oHxtH/fIH51vE
gueMgCgDgVm1HwXqEaahcC60e43YlEYQRN1A2jgH6YBrtrC+tb6EXNlOk0R7r2qtrmlJrGj
y6ebqS188cTRqrFT9GBB/KvG2g1r4f66ltFrBsYZ/ltYJnMwvJA2CWb+EHOewBwKAPeFPBI
5H86Xt9e1YXhnXBrOlxyzRfZr0f623LDIPQkeoyDW4BnkEkfWgB3br+FITuGMcj1prfKeSc
+1I2GHOT9aAHKdy5FBySeR7cU3dtQ0/A4OKAELEcr0rlPFW3bfMx5/subgDtuHNdU3zRlR8
tc14l4tb4D/oGyfqwoA6ZVzGq54wP5UVGCRbqe/AooAw/Gv/ACLD45Pnwcf9tFpba6ntL2V
jsaxmupIyQfnWQt1+lHjFWfw3MB2mgP8A4+tNjkthf20V1CXLahP5MinAjcBiAR9M0Aacmo
rJp8t5ZILkJn5A2Dx169x6VcimWSKOQHh1DLkc1hmBjpurGOZbl5pmZ40k8vYAACoPY4HWp
7fjW4lhln8qS3y0RBMSAY2kHpk/0oA2N37onPSuI8U+GYL641O8upLkQ3lpFas1qSZIQjl+
AOqnjOOeK7fBHTpS56njPvQB5do+n2useJ9RvNIGpWemW1oqpdyyzRqLkEkmNGPK4xu7HpX
UafJH4o8K6brCqkV6UW5hkPPlyfdyO2Dz06g1d1zw7Fr0TQ3Wp6jb20mBJDbzFFkA7dM4Pf
HWtO3tbe0tYrW1gW3toVCRxoMBQBgYHagDmNam8YXdhPpdroNlJ56NELt7sCNQRjftxnjri
uj0i3lsdHs7O4uDczQQpG87dZWCgFvxNWwuBjt2pcfxUAHX6dz6Vm61c3FppzXNs6rJEVfD
DIYZwV47kVpfe/wrO1q4mt9HurqCVYGgTzNzAEYX5iOfXGKAG4gfWXk+dbhbfCbvu7GbJx+
IGazBJHceHNRtI7S3tp4pHt/KVgsfm5+VgT7kH1/GrUGy81w3m6RXFmpgXbhQHOW6HnkLVa
33XOj6lp0VjaTTQzNGVjOEdiAdxz0PNAEeo2MN28FvqgY381q0Ed0BmKKXAJwOxyARnrirK
avcWSW1rr1tJEzssS3cXzxSNwASRymff86imjez1LQ7a4mkuG2mNZDJgGUJ99k/i+o6VV1j
U7q50LU7Bs2uqWnltIIIzMSGbKlB3JxjB6UAM+JGmpqPw91KZS0d3p6G+tpU+9FNH8ykf57
03w3enxC1rfTGBUvdKikuYhnfMzqvzEdMDkcZ60/U7nWptIu9DXTF1O/uLd4POjdI4lDqQG
kBOV69ADWd4X8P3uhab4Y0fXLjzptNs5LYGLJjlcjkbuDwo4+lAHR6RdSWPl6JfRmGa3XbE
+fknT+HaT3A6iqFx420GHWDo+n+dq18QZXisUEqwDodzZ2g57ZzWXqt+2lWOn2OpEQq17vX
7Q2/yoOeCe54Ix2yKpz6noNrJqltptrIIb6CGRrW2thAI887yzcFjkdM9PWgDsLPWNKuGN3
FNHBMwCTRzuIpUx0DKT1q0ZDJeQ+U6XFtOpV3Rt21l5HTivO9V1tp9YttQg8Lw3VvbW7xzm
8kTzZ84wuAp5GM5J79qTSr6a41R9c037HpFtewx/6MbtohGADnzEKbS3PUcfXrQB6yMDIIz
k/rXKeL/FmjeGnsvt9w5vnYm2soV3y3LEY4A6DP8Vct4hXVNUlfSLXxmY2liWWYwTFFEe7D
BGGTuxntU+maPouh3kGoWk1pf3UbrFHNc3uJFiPVyWHLe3FACM/xG8UaTPcXS2nhyzMEkgt
7ZzJczH+EFzwgOOo5rufD9ra2fhmwhs7eO3i8hG2RjA3FRk+5J71g6x4lsrrSrvT7aZ1vZF
I2RHzGZARuIKZx8ucZx3rrLH7N/Z0CWe37OsaiPb024+X9MUAZ+ta3aaBpY1C9WZrcNtdoY
y+wH+IgdhVLVodH8VaNqOhrexSytDgKrfPEzLlWHocEVX8fSfZ/BV5crPPA1viRWg5YkHAG
O/XpVDQ7pv8AhK7KxDu7rYK9xcvaJmZio4Mg5V/9kjoKAKf/AAkr6n4dsbsxtF9nvLS2uRI
uNsmcSfkcV6KxyAVYHjgj+dcHdRp5F/Dc2yASa0nnsg+VAdu1z+BGfeuxsZla3MB/1tu3ls
B2wOP0oAo6NAo1XW74QLCbi4Cnb1YouNx+ua2Of4Rk+9csuoSaN43XS7qPNhrGZbW5HRJgP
miP1AyPxrqG+6dv3ex70Acr4U1IS65r+lTTFriK8eXYSPukgZH5Uvhlmu/Evia5mYlre+Nv
GMYAXy4zmsvU9K1O2+JWmXGkxxJp+pb5dQlK4dGjAwVP+0Nox7Vu2pOmeM72Fo2MOrKs8bj
osiDayn3xtNAFHxloUdwtr4ijDR3elks5iHMlv1dOME44YfQ+taXhiFpdAS+vIR598TPL8m
3cD9wkeu3GffNQeOJxb+BNTkd2RVVBK3TCF13fpmujBUwr5RBQjhsZGMcUAc5rOnx+IrttE
vmP9nJbiWZEcqzyMTsHHYYJ+uPSqfhnUdTt2Tw54guhc6lafu2uCNpnXko2O+V7+oPrSade
S2vxW1rS7r5VvLWG7tWJyGjQbHHtya0tQt7e18SQ6nI26eeDyI4Nm7eUbfx6HGRQBuLv2A8
Eg9ScZrgNVs5X8US3HhOBmvLX57x0OIwccKvZnPUr0PscV1+s6j/Zeh3F8FaSRIiY0A5Zic
L+pFP0jT/7P0eCxZt8iLmRz1dzyxP4mgDH0bWNK8SafLp1xCisykTWz8rIp+9gHn8Oo71b0
3Tbe30A6PMrXdtDvgxcDfvjzwD68fyqnr3hf7fINR0uT7JqafMJE+XzCPX0Y9N3px3qHS/G
ULyjTdaX7FqEfDlkKocHq393+XoTQBz8mmRw/ESLTWmn+zpb/u9rnBSUMm1iepUA4PXnmks
dO1bTfDOr+CpGCx+S9vYOnVlK/Lx0XeMj2YEV1OvWU0t3puvaaVmaxfE0S/OLiFz82PcHDD
6GtS9tfMvLe4jZPmDRsChy/wDEnPbBGc0AU/CN5DqHhXTpoUlRPK2JHKcvGF+Uq3uMbT9Pe
tizmW4haQKR8zLz7Nj+lZOk6e2ma3qPlwbbW7kFz8rZCSkYcAY6ZANQeF76aSzNteRhJhJM
0ZUfK6iQj86AOkXowHAz0NZmuaJZa9pMtheJjcP3cqj54W7Mp7VplW2bR1P3qaFYng8LxzQ
B4/Fp+uaHrv8AYvlJPa2UX2i4vopMFVKsS5UENGCR/Dnvwa6rTPFl5bLbRa0C9pdRia2vYm
3h4z0OQOcDGcgEdTXVXOl6beyNJeWMc8mMFyvLD0OOormvGz3Wn6Wsy2n2jRoShMVlE32i3
x0aPaQMfy9MUAdpGytHu3ZHXOc8f4U5drEkcivMNJ1fVNO0K216JZH0m5G4wz/K8O5uAyjI
X69DwDjOa9FtLq3uoIbmCTzIpBlW9c/y+nagCfhmKnj+tKzbV54/Wjeu4KB0NK3yuTQAvBj
3VzniBN8N6GX5f7Pbp/vV0AXKHb93+tYOv7Yra/lY8LYt+jUAb2V8kcDHFFO+TZ7cUUAYXj
Bc+GpFBx++h/8AQ1qWJoIr6BXiWRnu5xG2OUbkn9M0eKow/h919ZYj/wCPinQ/aYtQjCsDF
Jcyh1CbuOSGz/D6UARuiPa6lI00EqSt8yMCqqq+tII5pddsbi0jZbcwt9pcNmMrj5FA9c4P
0qzcW6Swag4mgkV8bkkGVG0dGoFv52p2V3bmOIiM+cAc7kI+UfgcUALptxdSXmoW85aRIZQ
I3ZNnBXJA9QOma1F61iwzS2B1CZ1lNujBkEr/APfRXPQZrYiZXjWRejqGFADmprELGSxwB3
NSVBI0bpKuVfaCHXG4/THvQA9SGRWUhgRkEcg1BdXIs7eS5aN5FRdzJGu5iPasLbc6b4Zhk
gujK8UhKJGhKurNxHjr049sVZ+z3FrqOpvbiY2ssYc7SCwk6HZn/Zx+VAE7avbiewG12jvx
+5m2/LnrtPoTVK6u5pLLV5CouLe2JIFzHtRgBllGevsaVLazWTRtsF1LaRKPJl8z5A54G9e
598YyabtuIINZZ3LWUZ3xfasnLdWUZ/hzjH40AWEulbWYgzyRm6ts26lflHdue56cVSinu5
vDWqIiWy3MTyReYjeVG5/56E44Pc/SrsTWl5q2nXdxFLHO9uz24bgLkDcMf3sH8qEF0dHvI
J3jOHaOOS4TYrKePmHfr+NACSv9lvdLlufs9xK4FuZsfPvIzlPY9TWUVsvsGtqkMguYbkZk
smdnlkIBQ565GQCDwK04oV06TS9NkaKfEPkxysuZQyp96qs3nf8ACMaikiqLiKZ1WVU8ve+
7hwF6tk9uSRQBUhOqPqdvNfeVptzFpwMsrLu85zjIbHZW9+9U9NbWfF7Q6wWg0/TUDxwPEz
md/m2uQDhVzjAPXBraXTdXvbiLUGuU0yUp5bHy/Mdkznudq5PJGM+9bdjZJp9nHaxuzKgxl
scnqenFAHmPxB0+G1l0a1tdVNkkPmTGKW6kTzv95g2Tz+Z4FHjXS4IrOy1i01W7tdR1XyNP
gt1w252OEIDHgLlm71qeOppL60iXR/sJukMjbrq3LsyJgt5bHgc/qOOlakNna6t4p0W6Ajl
NhaC7kdxvYs67Y+e3Rj74oAxvD3gvStU8P291qGoajcyPuinHnhVkZWKk4Ud8Zx7mu/htYL
ezjtYoQkCLsCbdw2gYx9Kx/C9tHpZvdEkkPnx3MtyoZcb45G3Aj1xnB966RhuG3pQBzuhWt
nbajrX2Vk2m5AKLCEEP7tflHr6/jWndqI4HkW3SSRVJRGI+cgcD/PSsaWTVv7Xk02xukEs7
vL59xBkRIoQYUDG45brVmPRroD7VqF9JqN/DEwhcqsaqxHVVHAPuaAOPRrDxYkU+sQXmkze
cYFit41DQSqM7jKmSVPbpnoaXwva+IrbREKut1LBcS280kBEUjlGIUspyr8Y9DWV9jlXwBL
tmjsL6a9P2uaGBv3hBICsyNkn/AGh+IrttOtrnRojpVm4vby4la5eaQbUt1boWH8XTgdTQB
lXOoLr+kSaZqtmq3MZRm+0gwx+dk7QRyVOcEZyDVfTVjsfibbWs1xZR6hNp/wC8t1n3zPjH
OO+OhPcDNbH9gTXviQJrl62pwLagvEyhImfflfkXrgZ65rQ03RdN0vUFhSzhMwDNBcSbTMw
J+Zc9cDNAFi/0m3vY7+2mV/KvYBHIR1GM4Ye4zn8KyvDhv2upYNQZTf2ai2uwEws4AzFMPq
vB9/pXX4WqUlvKNRgniYIpUrNheX/u8+3P50AVtX0pNU09oGAWRCskLkcxyLyrD09PpmpLO
WW8tI7iRTHIflcZ+6w4P61obDUNvbfZonjj7uzj6k5oAwmbzvHhja4K/Y7HcsGeGLvgt+G3
FTeII2GnQ3nzFrKZJyE6lAcMPyNZPivTp7TxFo3iyxuDA1uwsbwFciS3kbj8Q+MfWuwaJZI
Wjb5lYFSPXsaAMbVJbC48K6k2oIJ7T7PKlwuOHXac/p3rnvAN/qFv4Z07RfEWxL6NfIQqxJ
IUcKx/vbSMetdNe2hi8KXNs0e8rbOgQdD8p4qrNpYuEhjRo4hPAjKzKNwmQDa31xkUAY17a
yX3jKLVkZYpNMv0t9xIGYWi+dc98swNdRdWS3jWk0jDz7SbzU9jgg/zrJsLPzxrthJLmZ5x
KOcFSVGDjqMMDV7XnvodAmmspxb3IVSJHBYD1B9Pc0AQeJZPLj0y1VWZbq/gi4PQA7v6Vrq
7HBUkjJ61y8d/bavqHhmO+nhF5lrsxRAlJGCMMq3fBOfwrsfKUlW7igCBc7QXDc8daz9S0X
TdWiMOoWaO20qrgFZFHsw5rY8sHJPU/pR5Q37u9AHFyeBrWO1EOm6pd280eCjM2SuO3y7T+
pqhJ4kvvDeU8XKyWwYGO7ixz83AyPvE9xgH2r0PaineWAPrWDcWsV/4qS3njSaC1thMiSDc
pd2I3EdyAvXtmgC1aX9leF2tbqGVgNzL0YDsSvUfWsu3sli8Qzq0BEEji9hl3YXzGG2RMeh
yG/GodS8E2rNLeaPJJZXe7zNqudjkHIGM/KfcVY0S7e8IstSYDUoCecY3jvntkc5H49KAOV
8RR6p/wmzzWt7f29kkltvjjdtxfIGVXoy4PIPHOe1emKzbiccHuB1rz7xLpp/4TK0vJWvJE
8yIqkDnD87cFSuCB1I3fhXoCwHglvU5AoAa2XbbvKf1pJUVoHhGDuUjlcjp3H9Kn8n5i248
+tL5Xqxx6UAeRaPNNoOu6hoM/hvUFsr26cPJaw7oyGGPMfuA3BUA/KK6/wAD+Wugy2qzeYb
ad42Bfcynpg/lW5rFje3VkU0+/e0uVYOj7d6nB+6y5GR7cV5xp898mr3upWcDWtxFIEvIHj
CrdMB8xUAnBH8WM44PrQB6rxv4pWxuG3rUNi8NzaR3ELfKw6Hqp7j8KnMRY53daAGv0+XrX
O+J8Lo2pvvwRp7/ACrznn0rpGhJHWsTxBZedp96d4UizaPPbk+lAGyjfuwcZGF59aKf5Y29
cdOKKAMbxPKg0F2J48yE/wDj4pYr1vN/dhj/AKc8TBRkY5ySe1cL4o8TRf8ACPTK0ynmPjP
XDrUUHim3+0yFboITeyN9/AKnt6fiaAO+klWOHU7iBopXyN0boQvHY+uaWdoG1XS7hn8h3L
Daq/6w7D8hPtnP4Vwv/CSWjSakGO9WUfOZTzjkLj0HqKkh8RRyNp0zSw3PlKd0zfKVODyBn
r257UAd5Gk02rXkciebp5UcSDOZM84/2cY/GtNSgG1cADjjgVwyeK4FOPtCFf8Ae60N4qt9
wCzJ/wB9UAddqbn+zZvLlWJsYDsSAvvkVTtmT+1L3y5zLceTFiP+HaAdrA98nNcvN4nt5oJ
IJrpTG6lGAfaeaoR+KoLe6miE0KRGELvDAOccbT6gDvQB1cN4bPRJGshLNd/aGEkW3cfNLZ
ZeOAP6Vdj/AHkmqJ50bStjMYLYUY4Prz7eleep4qtU023jkljtzHOHLQHLfe479x1zVkeKN
PXVL3zSjNLEoMhkwSB0X8PagDsGmt2t9FmmhihXeqxxM7KVYjAIB6496WJnkTV2jfaBIQkS
DDqwHLHdx8x/CuGTxtFHDYpDcJIY5djyTMNwHORjn86nt/FOlSXF/NJNF50+2MlmyGUD5Rt
z2z+NAHbQTyR3OkvqlsPtssPlmRXyEk25YAf1pJLiUJqH2pv9DZgsMki78ZHOQP4c1wsPjC
ysxpUMd+siRhldpsAkfXtzQni6x/4mki3CK0uFb94BHtA7Y6HnmgDu0QWM2mxw7bpTH5TSu
uXC4yG3entWc0sck40drmL7Q1+sqQtN5jpGrByxHbOOM9M1yEniaC9t7aS1byJIrdocRyBc
ZAHDZ6D6ZrUs/EdlZ2kaK1qrooDNHwT+PU/iaAOk8aXTWvhea7jjMrQsGCqWBPUcbQTnmsf
zPEVytjdf2kh8OT2iI0SxH7Y8pGMZ7DPX2FZGueKo59JmWO4kPzKR9nKmTr71Ba+I7S3h0W
FbvC2yvzJgMSVIyec55oA72PSbmWCFbk2h8qHYts0IkjR/UMeelZvhu4nSK/1a40zaLqcIs
luQ2UQ7FG3+EDBP/Aqyz4ztVXc90vOOWYcVkeGPF1rDosaNeRg+ZIwG7PylyRQB22uX0Ea2
Wq2nlzPZ3Sxy4OCsbnY/5ZB/Cqcni5bXV9S0uRXu2s4XuD5MRLbRyFGD83HWsPVPEWm6hpl
3avPAHuImjV2wMMR1z9cVgab4lhGrQasRHbSCNlkKyowYkYI5AIwR+IoA677Ul3oP/CSR3P
lNcIJLQLIULEncwORxk9vQV2WnXIutMgmaRJDJGCzIcgnHNeB6b46e3hutNvNUhNylw5urX
yVaFd+ShjPXHPJ5wa39N8Y22r6eljNqX2dIsLJDbttLY9Seo9gKAOsvtO+3aill4csbMaVJ
MzancmRlw23A8s9CfXHSprHVLGG6ljsdVtLg4CzX08owWUYVVA9B15rH/wCEg0llRLi4EkM
f+rhMgVB/wEAA/jV0eLNLjhKp9lC91UKFoA057q1s5lvofEUF3eohRo3kUJKuc7fl+7jsah
m8QRx6u+7UIFjhiM/zrho+nybz8uDnHXrVFfF2nICqyW0Y9sAVzlxf2eoazraX01s+lX9uI
lUyBsnHPy9un50AeuWl/bXkZa3kV9pw4HJU9atd68hh8QaZp8MEf9oC1MK+WrxvvXGMYB4I
9gelXm8bTeXm31aFyqlR5mOffjPNAHqNJkV5l/wn0v3ZHhYbf9Z5gAJ+lO/4T6XzwEktnTa
ODJhi38qAO/1S0W+0ya1Zd24BgPcHcP1AqaFmdSzKVDYIz9Oa89/4WIqSN/o3mdCCkqke/e
pW+IlrtfEb5AyMlRn268UAdXd6zHbazBpcsJY3QGxl7DkZbNTWcLyWVst03mT27YLgEZI4/
UV5pqfjFb7U9KuYpIooopN06PKDgDp0NX4/iYs0/wAsVtsBKuGmAYHt1xxQB2t7aRwa7ba0
GEW1Gt7g5wGVuVz9D/Oo/E5f/hFb4rM0WEyzRkZC5G7r7ZrlZPiFDJC0ZazXKHBkkUqG7ZA
OSKpxePILyNo77VLMHZ5c1r5YKMTnkE8n6UAa1t9ljvPDb2GfKlbCTBj8yKrDGDnrkV3ozj
nrXjt3rlul7p9zY6zZxpaEr9mWFB1B5U9iM9Oladn8SIY1WK61C3l6hJWXBbHdwPumgD1Ci
vO4/iLbsuPtenuQ3LCU9Pyq3/wsHTf+f+1/X/GgDd8TWzXWgTxbQ3TIaUx55/vDvVXQJJby
9hvHHypYRRls5y5JJH4DH51zWteLtN1bT5rJNat7ZZAMOE3FSO9V9N8aaXo+kxWdnqENyVX
78mQzH1OCf/1UAepN90965nxHZQxW/wDbQlNtcW+MyA8sB0x6n279KwY/iXZGNvMntiw7LJ
/9aq2qePPDepaW1tqTwrCcOQsg3IQcgg+tADP7ctdS1221Br9rGWBVW5DWzGKcZyMEn5fU8
ZHrXpdvNHPEs0MiyRyKGVlOQwPQ14BP4w023vZYvtsU8W/McuOWBHQn1/z3rpvCfxEtrcSW
d1c232CNFFuOAUPORx26daAPX6M1xR+I/h3HN5CPq1B+I/hxTg3sWfZqAOzPPSuM8VwnTpL
bULWzeRZpfs88dvGgZt/y7snnPPXPag/Efw7/AM/kR/4Fms/VPGnhXVLbybrUNkeD/qnweR
jP1HagDo9DuPs8sunXAWObJcpu53dWOPfO76GuhB4rxCP4g6Jo/ipGlupJ7aNI0jmkO4yLs
K8n1DHn1GK7WD4neHJELC6QqvUg0Ad3WRrRzZX0ff7KT+tYR+JPhsdbtfzrF1j4keHmhu9t
2uGtWUDPU5oA9NzxRXDw/E7wzNAWS8QspAIz6iigDlrzwZayoVmt967e+frXKaf4SspNOt5
F8szNbLIFc43MZCK99mtYPKY5Gdhx+Vcpo+lRXVpbae8hWI6bGTjH/PVj/SgDjG8I2Y1KOI
2mXdSBt4KkDJz7VZg8GoN3nRrJzlfl+7Xq4sot3RBxgHvStYxY+XigDzBfB1sWx9nX8qjbw
vZ+RJLbxwOY85ywAGPU16XdW/kWkssfzOqkqFG4k9uKykghzqW9ZPPZYyYowuCcHaAPXOeD
QBwMeg211LbrFaqY5YfNbIwY/Tr171nnwjCsc3l2n2h/tBVIgck+oY9q9QS18y7037dIUvY
4nYRrgLI+BkZ9hjiqQh057O+mYyWzJeZuZtwcJJ8v3T6EYH40AcIPBdmtxdl7WLbsBQk5Ye
owOg96gbwbbi1sZzagSbgu2UAYB9/5V6i8Nn/a+oksonjt1+Z3xHsJONxHQ5z+GKqi30+fS
7WGS5kuokAZlt1LCYg5HOOgPegDz8+C7f7dcBLJf9UCHZThXOeOKi/4Q+FFsZGhjld2CmQY
UMfbNekSCZr55l0m78qaMRr5YwynuW5/KludKma3tba30yQwQsDiS4UZxyMnk9fSgDzuTwR
a/aLiFLcEiMOsRTbz67j2qBvBIZ441t03wr5chAHlhiBzj+LHavVItGuW8yZpba2nl+88eZ
CBnoGbp+VaFrpNpawrGnOGLFics5PcmgDy6Dwba29ukflhggPJFRXOh6bA0luqwverC0y2p
Zd7KO+3rivUb/yLK1Mv2czuWCJEnV2PQVlr4e2RXmsPZWs3iGSI+W5x+74wsYYj7vvQB51o
uix6pp7XB0xYJY3MRTyzkcd8irN34NilsZlitI/OCHYMfxY4zXVeF9DMtjf2+s6e9rN5+fJ
ZsBWIGWRgTkH14rpY9EWMlRfXBjxhVLKSv0OM5oA8nm8O28Phkao+mh8QByqxkk9iB71Q0T
wzYPqNu4sRCup2xkSPhtrRnBAPpz+ddzb+H1htNQ1q2nvtRncG1azS88yFQr9VBxhsdaZ4c
02V9d0uSaJrfyYrtzEW6bpFAoAyX8IWmP8Aj1U+mQOK5zVtNXS70QNo4uYmi8xRHGWdiOvA
HTFew+IIYbTQLqZLkWsmNqXB2/u2JwDzx17Vw0vhPU/FljpOqMbd3W38id7l5YXkZXPzgJ0
DYoA8t1/SvDU0MrBXtdYstsykRZjjlbGxXPfryK6fR/AdzFqFqZtF8iNSC8sjLlwy5bGDyN
3T2rsfDfgPSrTXNX0u+jFxIqQTiXcGzuXkfMCcBlOPbFdn/wAIvbMQx1XUh6AXPH6CgDzq7
0XQ7C+s7G8jVbm8YrCixF9xHXoKnvvDui6bAJNRWG3jLEBnIAcgZArd8S6ZHZz6NaQ3g8uK
4EivNcHz9xYEgFuoI4wKj8UafDp9xaQaeHaSecsyzSmZX3fKflYnaBnsKAOU03R7TUbt4Jv
D8tqApbzHUbD04zjrz0rXHg23LBVs056DaPyrWtNM0iT4k6ta3RguFkjj22kwHyEJ95Qeua
k0nSY5fEd7Y3V0iSwr5kMmmyvBlCSNrIPl49aAMQ+CbOUbZLOPjlgVGPxrBv8AwsmjlVstG
eSFgZJJGJ8uPLcngdh7ivW20O8ieNrHXZ4wv3kuI1nDfyP61xPjdNSXW7TzbxBpqxol1Gkf
+uJY7huz8o2g5oAzoPB6tqUto0cbqsSyZZVDZJPGB296zRoUkvi3UNAisrRJ7W3W5hRgQZV
PHzMPu88Vq6lqHivTfGUd9cq0NhFOtpiOzLQrbsQN3mHk0/wqlrZa5Fo93FINU+zz389/Gw
dbxCxCt5hPKgHAXsRzQBSt9K0m60CPWVhUQNkMCAdpVtrcnqAavWPhWx1DTob63tQIp13Lu
QAkVqW0NxN4P1mGRrTzrW+fh0HlwqSCNu3IyQc/jXS+CZ3vfCFldXOxpJA2dgAAwxA6ewoA
4z/hB7Xb/wAekZHfMYrPfwba2viB3ktUCvb7sMgO9hz8o+ma9lMcbfwA1DcQq0Eiqo3bDt9
jjFAHlWneH9H1azS6sbaKSNyeDGFKn0Poar6z4Rs7XSpryO0j8yPY27aMZ3BfT3rX0q61bQ
obdV0MW0c15m+juFVWiiC8yJtyGGcc+9eiXFnbXljJayIGhlXacenrQB5x/wAIfC+NttGmT
j7grk7HTbbUb282WccNxZXAheM8l0Y7csO3PIr2rTJklSW2lX9/av5Un5DafxGDXH3nhOwG
r6utv4qSy1DVWXyxlTJAQwbCqTzkjvQBkW/g2ztbl9PkhVcfPFuUZK55HStD/hC7U9LaP/v
muiu4tcs5tNkmcXyQuEkkgUJJNkYO5TwBnng1s2+oWM1pJcDMSwj94si7Wj4zyO3FAHCHwX
ZhgGtkXPqoFZ+teBHm0e4TT8Wtzt3ROFB5HOOneuh8W28OsnRp7fVIoIY7lWc+bsMoyPkAz
yenFdwVG3YOBigD5+8OWi6taSX7wRrFBGDc2jp+9t2BIZs9+R0OK3rjw/YS+HX1m0t457fy
fNjYoCremeK6rxV4Xkhu28SaDBm74W/tF+VL+AHlWA/jHUHv071l6RqVi/gLUbWAQrpxXZp
wU5k8qRtqqw7MHyPyoAxrP4dwxwKvkgu581ztGNx9PQVBf+Df7DuY9WitYzaOwSaMr93/AP
X/ADr2e2g8m2ihkO5o41Qt64GM02+tI7vT5bWRcq4wCRnaex/A0AcBF4T0+e2jlhhR4pAGR
toORU//AAhVocn7Mh+iD/CtrwzcvAsuk3ynzoXIQsoXd3IA9Bn8iK6dSMcDigDzW48M6RYy
QrePb2zzkrGJCE3kdh71K/gq1IwtuCDznFa/jq+W0srJZPKRJpdgldA7K3YKCMZPrXVW6sl
rEkjFnVQGLdScd6APEfHHgVYPCd3qUVsP9FKTSYXB8tWBbHvjNa/h7wjaTWk0cQ3x7/OjLL
yUkXcv6V6jqVjDqek3enT/AOquomhb6EY/rXGeBbi5/sfRxcSK0saTWMrL/wAtBC21D9cUA
Qt4Lib/AJY8/wC7WXqvgmNLGZ2hHG1enqwr1jPFZ+sAnTWUDJaSMf8Aj4oA870jwbbmHUdk
KlkvCnI9FFFd/o6hW1Mcf8frnj/dWigCW6tQtpK+T8sTd/8AZrnfDlsGurU5bB0uHv8A7b1
1d6f+Jdc/9cm/lXPeGVIkts9tMgH/AI89AG8bVcctwPwxSfZl/vZH+9Vo9Djk1wWm3viq41
OGG3vIdQsor90uLyQ+VtQA/u1THzH/AAoA7M2y8qBgnIzXPSW8iXWqwJHHcxsquGkYRgSnI
2lsduCD+FdQc9O/ce1Ys0k102qWSRm7+VXQTYWNSwxtz7Yz+NAEUFhHb3+mwXX7+5hgYQzs
/IIxvwvr05rP8oR2CXWpWyGCG9bb5qFWkT/nptH8XXqO1bLbbPUtOhkhD+ZEbcXGcsGAzjH
oQDz7VlanPqul6He3McDu8U++1iZt42cZDnsPvH8qALWnaZFqhGr3IQwz/vIoFHykHoz/AN
5iPwFbi2qRhVXoOOOPw4qPS7dbTS4LdWDbF5IGBnrwKwfHGp3mk6JHeWN0baRZ03ts3Apzk
E/wj3oA6QW0eDyxB7HtS/Z492cZ7cmuP0vxP4kutXgsv+Edins5bGO7W+juQFdiQGXBHvXQ
y6newRNLLo0+1BlvLkVzj2A60AXPskXYU77LH/dqKy1Kx1C0W6s7lJYW7g8g+hHY+xpmpai
un6bcXfyt5a5QE8Ox6D86AM+82T69YWdvGZHgkM8zBsLENuBn3OeBWnLp1vNBJDJv2SKUYB
iODx19ar6RYtYWKiZt9zIfMuJcf6xzyT9OcD0FalAGNpPh+10eGWC3uLiWJ3Dqs0hfYcc4J
5rTa3jbHy1NSHjtmgDG0WGNYbxfOkmK3coy8Yj28jgY6j371UuZbe38ZRmZZSEsGUbUL9ZF
9B7VqWEyzS3q+aZDHcMnKYCcA49/rWRLfw23ji4e8lW3jjsI13yNtXLSHv07D86AMjxJ4h8
HapZX2gi7sL69gCPLYTsVb7wA7jByeOetW/D+qR2+g2Gntp8z3ez5reDLiCMk7CzMRjKgdT
V/XdO05tK1DUrbw5a6reSR/NGI133AHIG7H4isdUaTw/ofhq036ZJfqWnhLF2it15ePJJPc
IDnjNAC+GtYsWlvtWvNPvbZtTuiFuJosRlFO2IAg8DA/Wu3CrglVx6j0NQtY2sunmxaMC38
sR7F4AXHGPpVeLSTDGIxqt86jgbpF4H/AHzQBgeJtsOvaZcvZ6g/llf3sCK8QBbG1ge/Ocj
mofGEGovqGj/YrSZoxdKr3US+Z5QOd29eu3gdPWrOueC21i90y7HibWLWSwuPOxFNhZV7ow
AAPTrzir0k2p6Tdv5pm1HTnIO9VHmwHPQgfeX360AU9P8ADclp4yk1i6jhvyyMIr1vlmi3E
5QjowwQoPGAtZfgNLM6prMumxRfZZJTmSO5aQK24/JtY5U45PArqk1/SHuRbHUIkn/uSnyy
f++gM/hWL4XXVF17XhqUFsoEw+zywlN86EZDSbf4h057UAdhgelcJ4u8I6nrevabf2c8H2W
CRWuYJMhpQM8DOV6E5GOfWu5D8HIIxXIeIvElxpeu6YtoxuIHcw3ESJuAZmVVyw6MM/d9KA
KHiPWYtQ1+fwTcbI7K9RYRNBJiaGUjcrEZ4AKjtXETJqFvcy3KWrJr2lSF2jtV3R3OBi5iV
Txh4ykoUd846VvXsF3d/GyKSzhdreB4lnlktVeNNqsTiUcq3I4NbGrWmnjxvNpuoCW0h1iO
Kazu4jt23ke5cKez7NuPUCgDnUt9B8TaRf6Ho+vNaaOfKulvkb7tw+d0T9OTgEr2r0PwZZ2
9j4N06zt2t5IoYyivbgBHwTlhjjmsG2vbzQ7qHQ5otL1eK93uskLrBLcc4LOmNrH1OeTVzT
fGWgwW7wx6bd2FnbMY2eO33QRkdeUzj8qAOy78Vl6zqT6eLeK3tvtN5dMYoIydqlsZ+Y9hi
rdnqFpf2sd1Y3EdxBKMpJG25SPrWBfTPq3iawtrFTs0y48+8lP3VyhAjB7tyCfSgC3YaQtv
plw98wu7+4RjPMMlWLDlVB6L04qXw5dm78M6dOzFnaEKd3B44P8AKtRmCqGkbaDzzXn/AIn
gkt/FfhjT9Ot7swLNJdObZxlfm/iXIOzJ7flQB1UM8aeKrqz24aa2SYH+8VYqT+Hy1xN9G5
+KcN82m6ebkXAg+0NeBXjhC5DeXnLMSSPau2cY8WWrbeBZy5b23rx+lcrdWFpb+OJL/Vbiy
d2vYzZw/apPMUlQMmMHHXnkUAdnqTRrFahpXj33MaqVGcnd0PtVDV/stpdT3K3EZvprZ1Wz
dwPtW0ZXA65zxx61d1KSSOawjS7igMlymRL1lHdV964vxTLFZ+PtFurtGmEkYt4o8gNGxk5
cdm6qMYoA5xLuO80bRNMFi9nf6tdPO8Eg5SZGUlGdySDheO59K9pD5HHWuG1nTNS1XxxbTW
OsPbWumw+ZcWkkCvbzyE/LuPUNjnPYUWt1qHjIpbtF9k0eEn7TNC/yXxHRYn4Pl+p/CgDfu
/FGjW0s1ut59puYf9ZBaqZXX2IXOPxri7LwOZfFU/ijTdMt9JDfOljKzMtzKefNlVThMZ4A
78mt7xlbWVn4B1GytrGFVnTyo4lG1XY9MkDrx+eKu+CwkfgnSI4ZjKkdsqbnUBsgYIIHAIP
FAFqHUtRtZ4odYtYUEz+XHNbOWXdj7pB6dOtbDfMOD9CKguLa2vIGt7mMSREcq3INc/e+d4
bg+3W1272AZI2tJvn25bGVc8jr0OaADxF4fubmZdX0eXydSiwMg4Mij68BuuOxHBqPQvGVv
eWskWqqLK9hcxsrcCQg4O0dc8jK9Rn0rp871y33BnHfcP8ACvPPFEtvY+LrbUdPtW8+LDXU
2z5FPG0ZP8RXI9cUAS+M7LVvGllDa6FZ2kltbXKM8t7I8YkH8WwAZyPX1r0GBVSBEXooA65
6U0EnGG+RlyMdRT+VzznvQArcc15ZoaXej6r4m8O2oLTaTfDWLY9fMgmyzp9fv/jivUWbgC
uDSNtL+N82JEeHXdLDlCfmSSBsZ/3SG/OgDuba5hurSG4t23xSoHQ+oNZviFmGjMQCf30HQ
4P+tWofDkjf2CJG6edMI1xgKnmsAB7ACneIWZtFITqJYM/9/VoAb4emVk1dzkAalKv5BaKh
8Ogvbatgkf8AEzm6D6UUAbt9/wAg25/64t/6CawPDYZWtjnKf2dAMdx8zVu3zH+zbr/ri3/
oJrF8PptliAPTT7f+bUAbs1xDDEXmlWNO7scAc4715dpi2lr4/htZ9Nsn1CW8kmFpb73ktY
8EidnLbecgYwOtdt4r0u41bREtbcbnS4jmK4GWVXyRg8H8a5nT/h/No+sQX1vrs0yi/OoSQ
PbqiksCCCw+bAB4GSM0Adzf3yafaSXk0bvFGRvKdQv973xWbLazSQ6hCI3lgkVfLEsnVznO
Ceg6VDqUc6S6oGDrYSxLvaMeY6N/EwXsNv8AjUd9HJa2epvHGDaSKnkpK5w8h6uOp9OPWgC
8QkOp6Yl7HFLdeSypLnlSqjdgfjWJPf2s02q6dHfBplnSSK0Y+Y5IwWBQHO0n1rVWDUtQSN
ZGTT08sKzFA07rj5v9zP4mrEkOlaDB5kFgizSDb+6jHmS47lhyffNAGpFJ8xjIAYKGKjtWN
4sjtJvD11De3NxbQyARmW2lEcibuOCev0qXS7iRbM3V7KftFyfMEQHMYPQAelV/FX2e48K3
bXOkf2xAQN1mAWMgz7d6AM7RWj04+GbRYzGk9nJAGcc71CsM+5AY12BAzj+tcVFFZwnwZZ2
dqbOLz3kjt2O4wqIXyp+hIFdrQBVbTdPaUyGzh3k5LBcZPr9a4nxxoek3cFvFfeHZL6yDiW
SS0uTBLCynIbgjK+p7V6BXm/xM8z7ZoSsw+zu8gbeSFLYGzIX5mIPboe9AD/DzSWfxO1OxW
eaCOWNp1geQTLOOBuB+8hH92vR91ebWN1Cnxllgg0lbCSa1kWec2+xrwrtIwehA55PWvRzQ
A7dSPhlx3zmkPQe9IcAe3fPpQBn6bI0z3/8ApKSqty0a7FwYwAPlPqc968su72T/AIR7W9L
XWJZxbSwiWK7Urti3EGMNhuWxyf5V2WpaPr+ryQtYeKG0VrPUGkkWziVxcRYGEcHv7+9cv9
nszoHiHT7+RVie4DCMzfuPvnYFPDAsexyM0AemaSMaNacOMwp8rkFl47kcHFZtpJJeeOL+Z
Y/3On2y2okx993O9gPoAufrSaXq3k2+mWF9bSWtxNbDapwVyOqZ/vD071Dody1rYaxcXTEC
C8uXkYfM20YYHH+7jj2oA6dSMY6dqf071xV58Q9Ag8M2+v2t2l/aXEiwxLFlXdyOEAP8XqD
iuotJmubKO68tkWRA4RjyM9jQBb7mm4wPl4PrWNH4htz4sbw2bef7UtuLnzMDyypOMZznP4
VuYFAFee0tbqLbdW0U6r0Eihv51iQ+C/DFvqmoanFpUYutRCi4fcfnwMDjPH4V0XqKbu2kA
8k9MdqAMVtJmtEA0jVZbZIx/q5/30YH0J3fka4fxRbGTxv4ZkkhtobmSbfJcW82dyrIu35c
fePTdz1xV3xB4ns9Z1eDw/oGnPrk6PItzdRXDQwWJAwweQcbz6ViaZay6/fadqLNBFp2ktD
NHZ6ggE0EY4LmYcMg2krjueelAFi71TR/+FrFrHWtPtrqOSKe/srxWhmC7CuVY8HqOPWrXi
7V/D3ivRNS059VkS1sGaZ2tl3vMUTcroy/dAYjJHJxjpXY3kek3Gm3mvWOm2Wq3H2dnjkSN
HM21ThQ2D3GK5ex0u2vbBdDtrc2GgaSiNdQYybi42+Z5bHui5GfU8UAdb4cggj8M6VttxEw
tIjtCbShKgn6ck/jVifS7OdkLRGMRS+cjQt5fzY6nGM/jVTw1rEms6MlxNHDBOp2tFFJuCj
t2GMjnFVbmH+271vt7JDpVlKUVPNKmaTj7+CMAZ6dzigDMl0DVtHd73SrkiaWYsyWluvlyo
f+eke4Ann7ybT9ag0/WtQ0e7nS/wBPt52v71iJY5/KaSTaAFCShcHA/vHNW7gWuk+K7TRbI
yQ217GS5Fy6+WcnBXOQc4PHFcvP4asfDPibTIDrOp6wz3XnxRaifPEO9gCYye4756CgDt7H
xdpl5dLZ3Uc2lXTymGOG9UL5jDspBIz+prmPiFCjeNfCMj2sU6ec6tuZleNR8xcFewxyDxX
S3Om2Oux3enpAtk0VwrXMLW4xNnufXI6MOQa5q7N/oQtz4m0Uarp9vcf6CyyeZdQ9lGeA/w
CJBPvQBux+JtK1qytPE3h/UI73TrWdre6kAI2oeGPP907T9M1g3TQTfEH7R5FxFdw3abphC
+GTGBgltuCT1A6dq0PDuqeH/t2raYsiWlvd3HmwWd3F9mY70HmKqsBu+bd0z1NcrqnjTVLX
XBpGiXM7W+jzvHJLPCAspAAWJupO3J+YY7UAeo3ixz6xYwsIHFuGuCHP7yM/dVh+ZFchrlr
HbfEHS5tQ1GVxeyqkKJwibTuVTknnOOgGaxdA+Iel+MdQuri136JfLEkS3MYNxLx8xVowpH
l56HIzVXw/Npd1ex6nbz6mjQXv2ZLvUFZLaacAlmVScoH4GT+FAHR6t/aGralfeH9NeOJL2
8b7XLJniOKNCwwDn5ywX6Zrp7abXLWERHw7aqseEQQ3QCbfYFRj6VgeHrjw4vjXV5pNesbv
xFeJGJobdv3cCAcKvYk9Sc5OBXfBgVJ7DjAoA5TXLg6v4cvbP7Td6JOp2lzbiQq3Y4wQw+n
NXvCkon8I6YxOT5Iy23buPOWx2J9PeovGFpf3mgeRplo11cCQMrJOYWix/Greorl9C0nWW1
DTRqeuaj/Zl3YKn9lyYV4pU5Z3ccndkn34oA9G3RqSC4z3G4cVl3GtaQ0FwjXAlihB85ljL
ooHXJAI/DrXO6PdQ6t4s17w7faFZwQ6aI2idJjI0oOfvdMdOlbl1BaXOswWLsiwW0DziFTt
CnIUMyjjGCcZ+tAHE6b4x026lkv9Ev5o/Cb3KwS3bqUMM5OzYu7nYSQSe2a6PxVbx6X4Rjk
skZlguEcktuLbsjJPfkisf4eTyap/wkGmX0BubJJtsb3ESqJVI+bCBQCuQPm7/hUmuaBq3h
3SdRbwzCdQ0uWFi2iyucxuPm3wsfcD5Tx6YoA7nTbuO80e0uoshZolbkc9Kvey15l4d8Z/Z
vDSxtZzalcxO8kkNuw320TDepcdQMHGQD0rpdE8aaTrXlwhnsrtyQtvcLtcjgg+mCOn0oA6
Rl3HI6VwsxWP48QedGC8mgsITnPSb5+Pyru/vHr19eAK4bxEqRfFjwZcKu6S4ivLVjnH7va
rZ/MUAdB4eX/iS2xZiSzO3PoZGOPpzUutRbtO2q+1jPCOmf8AlotP0IBtCtY9u0xKYyB2Kn
aR+lO1ZythGSxQG4h+b/totAGT4Vlg+waswkYp/atwM7u+aKZ4JZzpOq/KSf7WuvT++aKAO
iv8/wBn3Wenkv8A+gmsjQSgukVCTjT7f8vmrav8DTbonp5L/wDoJrI0aAi8efdw1lbqF9MA
/wCNAGhqEl5DbbrO1FzNuC4MgTC+uTXHN/wlUvivTFurgtpNtKAuy4iSS5lIOfMweVUZ+UA
ZI5rvev3lA968s02zjm8T2rXmnazE8WoPJGttbeXZnklXckkkd89z7UAdlfRrHqF/eXkj2l
g1ukJdX+aVtxPAHfHHrU9jHcXs8V5eWy2sMAb7NbtnevYO+ehx27ZqO6MEOvC41G3lnhwPs
0iRtIsLAfMCozyfXFS6pcXmoeFLqfw88Ru5oj5BmBUE9we4PUUAc14o8T6lpWmyaxb2ONPD
fZlupGx9mydpnKgEsCTgADr14pLCOG70yWOfxdKkjlRNNhAXHpvJIGcc4IxWJe+Lv7Qbw5d
TWH2LR1maG5gvQVMFypwnmbQcqCDgcfNjNaN9Lpfhe/l1SSztG0Rgft0NvEMW7s2VmZH6Dq
Djuc0AdxFb2Wn2DzWiIwClvM3bix/3vep9Phnh0y2S5bNxtHmEcc9TXn2qaxY3mh6nDo8E1
jdvGZFWOVdr8Ag7QehHHFehWN1DqOnW99bPuhmQOhHoR/kUAZrCC58aRqvL2FozMMcAysMf
jhD+dasd1bPu2XETBDsOHHB7g+hrPtH8rxPqNtJEQ0qxXCPjquNhH4EfrXndjbwr4w8TiCw
t3kiS4U3iTFFiDYbDo3R+fvjI6UAes/eAIziuU8XeHdT11tOuNK1gWDWcwkdHQssq5GVOD6
e1P8CL5Hg+3hWK4SGNmSBrkgySRg/KxwT1HetS/wBYt9Pl8tYZby8cDbbW4DOwPc+g9zQBX
mElp4rtJ9m+3vkNvISciN1BKkemRkcVu1w3jW+8Xx+H49Q0HS7WOa0njuJPtVwOEUjcMAem
cnPArbg1nUpNMjvl0pL1ZEDKbG6WVXz/AHScZ/OgDf8ATNNdgqbhn6Vm6frFtfSGBori2uA
Cxguo9jhR37g/gatvkk7jgHt60AUrIt9s1L91CmZuDE3zN8vVh2NYN9oeg6rr2paVqOiwyx
3VpFLJIScyYc4HttIByK1bMRrruqxOLdHZo5lER/eMpTBLjtzxVaRo4PHETSMT9o09lVCcZ
2SLn+ZoAvTaXaT6emnzK0kKhVjZfvKR0cHsR6157odv41/4SrVLuLVbG68MXkk0cruCk7So
gjDL2GSOcccVt2uq+Ik+IM2j32oWclm0plhhRSsqw4bkjbg9RzntV3wxBK3hSfT2/wBZHNd
W3mRdx5r/ADDPGeelAHmaTXLfD3UTHLbakbPUljgZ4PI8qRQd7E7l3ezA846V6XrGo6xYaH
osulyW7TPt3tOD5Tjy8nJUZHNccuma5D4W1nTNO066upIXhdIry3WDehysm3BO9sc5z3xxW
54586w8CWENjEyzBo7eMAMPKLKFDYHQr1zwM0AStfXFz8UNOtks/JuEtvNnuQh2TIUyUU9D
yRjp0NegJId20twP1rgNPcW/xO+wzzyyyfYxNxJkKAipmQHnn+ldy3zBSOlAFkOCT+lM2He
7buev4UwfLhj1/lUikN/L6igDzfVvDN/4Z8RXGueE7CSfTdSjddV0u3YbmkP3biNTwW7Ed6
yddmtNQtzq2peDtS1WKHTUgmWG3CPAcknKsRkr/dUHrXpb6/osYnMmpQuLeQRy7G3+Ux/hO
MkfSlu9bs7O0mkMd1O0OMxwW7u5z93HHNAHA+Hr+x1Lwjr62VwZ7G6igWNNOTb9naRQjBV4
CsGOT6YrL0G5Nj4otE/tO+jN/cTK0SAvHcAO6KzHOFPAPTnHXFelWdrd3F6txPbrplrbyGS
GK3k/12V5MqgDBB7V5r4Xia113w1czKbdbqydUYnbljK7bT6hs9/woA3vBWr6Lomizvqusx
QR3eoyRW73UQt2mYdVwSdxHr+VS3d1p9/4f8XxRm0vIo7vzSjTFVddkZJyOV5zzTfAuk6bq
mm366npcd2tvqjTQvcyLcHzR1dT2HYD0rpvFGkQ3PhXVLWySGzmnhK+akOTjvwBk0Aed2cl
rH4l8DzwmeFnt3ijLTJPEy5LHeeD9GH4161byWN/CtxBJDeRFtySqQ4yPQ+xryfSk8jUfCG
n/wBl2OWtJrUCQuvlxqx37M84K+oHOMGuq0RtH8B2GqaOII7HT7KX7RbxR8mRJOiqOpbdkf
iKANzVZbjSr46usYnsvLWO5QZ3xgE/vF9cbuR6Cr13qGnWdmLrULy3t7fAYPKwUEdutYS6f
4i11VutU1GbRrVuV0+0KiQqe0khzzjqBwKtab4P8O6Zu8nTY5nwNrXLGdgB6FycfhQBy2oz
2V0q2/hi2gFgk3n3V7qEO+xAPBALkEt3wmOetc+fhi82i3F1o17Kt9dTvJ51tcoYrhGByQr
DCDoMDJ969D8bw/afBGrW/wB0G3wqgYAOeM9sZA/AGpvCbFvCWmSGCKGQxHckIPll+5XPOC
QTzQB5roum3XgbwwvjLw1DLNZXs6T6npCQq32eLG1jGQNxKAevI7V1k2o6Xq2h6lqrwQajp
i3MTyAuGSWMBShTgcjIyD3BFOh1dvD2t3llEl1q2jPK80j20RkbTXY5MbAfeUkk4AJGeeMV
yBSDwzrtlpnhzUI7vRdWuPtVtZahbvLbxysxz5LoMjBydrdKAN/VTZW2oX+gafou571ovst
vaoqMJU+YyMR92MYXk9ecV2Fv4k02XxJJ4de4UavFEsskG0gYIzlT0OK47w5Z3WufEefxXf
61ps0unW72cdlpecBWxnzXb74BHHoc1n+IxeP8RtTvNLuJYbqztV2vEd0akrgmQkEowXpjI
agD1a7ureytzc3c8dvEh+Z3bAGenNYF1qqSWVp4l03/AEmxTesvJ3GMsAXX1wQD9BXLatdw
6h8DF1DWLq6kMqiRplAMxfeQDhcAkeg44rqfBSo3gTRlaIIrWyjaY8Bh647Z60Acz8Pyp8a
+LvKumu4xKvnsFYK03OSgIAAKkdMjjrXYaFawtpf26aI/abzf57yffcZIx7DHavM4/E17pP
iTxNrOm2smuSWMEdssFqxkyDKQABjdleM9h0r0vwzdwz+Gbfy3lmkiQLMsiFH8zG4qynoef
1oA5H4dWLaX4k8SadJD9lwY5YIUufOjMBLYZSAOpBHOTxXpTKHBVgG45B715x8OobptZ1a7
ltbizWRBiK6tRFJyzEAkcEDtXpK8tu246daAPP8AQdC07VtGk85JIbqCVRFc27eXND+7A4Y
fyOQaxNf026IfSb66j1N1P767eE2VwgCkiQTAeW2BnqADXSeEzd6f4k1fS7lx5RdmiGecoc
Hj3Qxmuo1LSdO1jTWsdVs4721JDNHKMqT649qAPLvAviDXpZ2sbLULjWYg6bY9Qg8ryIM/e
8z+I7cdiD1BwavfFKS0u7Lw3f2Vwn2+x1+1hDo/zQCRsMDjpkAdaxvE3gDUtP8AtVxawTax
bOhjH2Y7bt2Y/IoOQqInAGOD3FY0y/bm0Hw3cWkFv9v1SIX99BuMu+2j8wq/VT0xuB49KAP
aPDuHt7+ZSyRS6hMY1PPRsH8CwJ/GrGtsq2Ebsu4faIOP+2q0ugqi+HbNY/mVo1Kt/eB5z+
Oc/jUmrqv2WBdu4G4h4P8AvigDC8Hrs0nVQoA/4m1z3/2qKf4HVX0jVN3P/E2uuv8A10Ioo
A6HUiw0m62ru/cv/wCgmqOj87W/iNrAWHp8tWtXk2aDqLD+G1kb/wAdNUdBbdECx2n7Jb8/
8AoA0dQ1Cz0y0e81G6S1toyMyyHCjPrXlenS6bdeLdLfTdXhsLU6g7Pafaw0lw+GA49D6en
evSNc0241SzgjhnaPyrhJnRcfvVU/cOQcZrFkuJZvGelR6focyDD/AG2aW12xxRhSVAY9W3
Y6dqANNr+ysdYumNw0cZQNcu+dkbcBeT0J9BXOX3h7w5eandRaZYvDqFrIsguEumjEUzfMN
qlsHtnjHNdtqIdrGaOOGKVpBtVZDhSSO9c5NpEa6vplmsYupXt/LvWkwMwqCA3ruDEAEdqA
LZ0e2e3kh1LToXbVF2Xscf8Aq3cD72D39/YVwiaHJb6y+h65K/iCCzAmtYZS0k0kZyEUgcb
R0ZjnOBXZW+oXmmRSpcI13Y2jeWzGMrPFz8pIyQ647jmue8caNqkOpweN/D088zRIq3kVqV
MzwrkgxE8HBOSh4NAFJPCcHh/UNCtJ2dbS7uwu2EjyYnGWCHdyR8u0N/F0Ir0bR4VsBPpyu
xVHM0asANiuSdo9gc1hWbHxb4VmtNTtWQSKHilYAeZjDRygqSAc4yB0NdBp10ZI47e7aFdR
VP3yRNu5HXn07/jQBiXl40r6X4hZkgis7qW3uDu+UxMShP4MEP4VzcmmtpXifxDdpp95Omo
xvIhwCBkKG2SHAGc52k9jjFd7p1tGdH+zS26KjFxJEQCpyTnP1rnNc+G3hrWtJutMkjurOG
4wxW1uHQBhyGxnGc9qAKvh3VrjS/CaWs2ZNSM7wQWxTDE9jjqyAfxd/Wur0rSk0y3fzZPtN
5Md9xcH70jf0A7Cszwbp9jY6DBbRxR/arMtbTTEFnd1OCcnn5sA9a6b7vWgDyHV7QJ8Rdba
HT5C89nIZ5Y7jKmPyx96POVY4Khh6133hBdvg2wClfK8smFVOQiZ+Rc98Dg1xmp2F83jzU7
q11S2kv7y3eCC3LFJAqKGUBQAWwQTnODXXeEIp4/DlolzZzWk+WLxy9cknLY/hDdcZoAt6j
Yz3P2a6triOK7tmLRlhuRgRgqw64PXNV/7Yv7FUbW7KO3Tp9ot5DJEvpuzhlHvitsNiTaAP
SqOsarYaTpkuoakxSyjKrI4TcFBOMkD+Hnn2oAqRiL/AISX7VCtt/pdnkyhv3sm1uMeqgHr
71T1Lcnj3w3cc4aK6jbH94oGx/47WWsQ/tzTNW8KfY57OeCdzDcSYBBZeYv7ucc9ulVfFfi
+y0/TNO1No5Yr60v4jLYMo+1FDkMFUnn5ckEHBFAFW9tI4Pih/bWlNcHVblmtCZYGEGAjc7
92MAgcY9a7nRdMj0fSYLCM7mUFpGwRvdmLM3PqxJrznRLSz8QePZfEfhy6tLtLe4SWZUnYq
BICfmXoHUHoD1Jr1VpLdcqZog47FgDQBKXIwAccd+gFcL8SodQutFs49Ntb6Z/O+Z7TGYxj
hmB6rnryK7hP3mDjeuPvDmqt7f2Wl2zXWp30VnBkDzZXCDPYD1oA4Oa1j1rxdfaJcXHlK2m
Nb3BChJpQ0Y/eIwHQH179K6vwfb/ZfBWj2eZWMMAjBmYs5AJAJJ6nFVJPFHgyaWWdtc03zE
jbc5lUP5Z+9yaraLfahqET6Pb3RtzZFGa/UKyzwt8yFM9yvBPagDf1LUntpltbeFri8kBEa
AEopx/Gw+6P84rC8R22of8ACMahJqd9DMZoY0Fp5gghD7hnEnXJ6DPFdFY2FhpNo1vaRiCI
yNKdzElmPUkk1yXxH8RaFp/gnUIrzVrW2nli2RDAnJbPaMH5qANfwvcXi+BILyfTpYbxYnZ
rebaXkZc7cleCSAOa5iD4t2yRTC+0q4nlhfaJdPUvE2Rnjdg5HIPHUVe8O69/ZvhG2g0fw/
cpY2luGN5en7LBg/MSM5cjnP3favI9IuIE0wSHdE4LtPBPlSp3FiRnnHIP5UAeqWvizVvE3
hcxRxR211qki2ttJAG+RWB8xju5OwcEjjJFd4ul6fHaWMX2WKRbJQIS6AlMDAYehryz4b2O
tx2Mt5pf9nzMGki82/eRpoFLErEEGNinrnPPWu+aXxpJbqjWGjpOWwZxPIUUeoTbz9M0AXN
G0PSfDNtcpYq0MNxO1xJ5suQHbrgnoPap7zXNFs7cz3eqWscWcFjIp+gGOazYPCWnzyLda4
76zf42ma5BCDnosY+VRWxFpelwMrQ6bbRtH0KwqMfTigDkbyCbxZrNve6fpf8AZ/2FiItXu
4sS8/8APFD1Bz95uKrXlv4b0Px7o76hdXUut3EcgiuLoNN5w6bFP3Y2zggACvQjz823P9K8
58UG7f4q+GYrWaeKGWCRpwqLKhAYdVPK/wC+OlAF74f6nrWp2motrV5JLcQ3DR+TcRiOSIA
nGdvy4Ix612rDGM8eleP6N428PeFIdYl1GQRol6lnGlpKbnzGO7YeOFz0wenevRIrXxHdwx
XE+sW9i7jc1vDAsqD0+ZuTQBV8eXMVv4F1sym2ybVxtuF3IQRjlQQSM9hXI6TrOtWml6B4a
h8P6rJanTkmudVhjBCr3jVc53fqBXYT+Fbe+s9Qt9XvZr2W+277gARmMJgqqgdBnn3Oa2dL
s5dN0mCxkuHumhXBmkUBn56kDigCvos+mS2Cw6SPKigwrRFCrRkjPzA85+tch4pa4X4jeG4
YpLqKA4ZBbzfunfcciWLIyMHIYZweDXX3GlztqY1Kzuvs9xs8uVWXdHMB03DrkeoOawL+wu
5tU03VNR8NyXOqWO4QXenzIVRWPIIkIIB9OTQBj+Hryaz1/wAT31l4eSY20kcJgs5N0pUli
xCk7V9dg69awvGWsaPba5FrEmof2GNSjNq8l1bSmXcVwqvGV27R16nHpXQeB9UuYrfWL+88
J6jplxNqMguoQ4nKMMYfHBwRj7uRXVXXiTwo2IdQ1G0DociO6XDKfXDCgDlbe11rUfAcfhn
Q5bKCQwc6ns861AJJGwMP3hPfsM10ukifw/BpOg3UMPkeWsEdxApVTIoyQV6ID/DWNd3Meh
Srqvhe3u7yzmffc2NvCzRMp6yITwpHXA4bFdUBpviTRFKyrd2VwodXQ4IIPUEdCD+RoA57w
xPrX/CXa9b6lpK21kjj7JeCDyjMhJOCcYJBrWvNLvxdXF7pV6beSc/voJRujlbGAwPVG6cj
PQcVLcWOpxWgOnapIblG3Kt025GH91vw79qryN4pXdeR29p8pB+xK5Yyr3/eEDDenAFAGD4
fmu/DtxeN4gm1idpQFe4ubcOiBM/P5icbcfjxz1roNc8UWeh29lfT29xPY3bAfardd6QqQM
O/oDkdKg8zWtfaSOJLrQrIRlWaaGN3lc9QFORtA798+1cPqtjf+CtP0/TL/wAYPf2V1cypH
FdnyD5ZTAiDKNvB6BsZ7c0AdTc2oh+Kdnerwk8CEsP4jtdSfyCfkKXxT8Q9L8J6mLPUrW62
eSshljTJO47VVR1Y5646Z5qp4js7zT7nRdTs3uLpIyPMSSQYCph8D6qHFQfFLVtQsbC2Gk+
JrPSrlkeQQyW/mzXCDBPlkAlceoHfrQB2mj6g2qaJa6lJAIBOufK3btoJ4BPrjrXnutxQXn
xG1W2YJFFoWhvLZ20YChnnDK7f+OgfjXd+F2nn8LWElxZXNjI8Q/dXUgkkXPPzEd+9cF5aa
78VPEl1Zj/j2FpozTH0BMswHqcACgD03T4pIdKsY5QBJHAiuB0BCjNJqP8AqYOP+XiL/wBD
FW+AhA6CqOoMvlQf9fEX/oYoAwfA5I0XU+f+Yvd/+jDRUvgiJo9CvR3bUrpv/IrUUAbes/8
AIA1L/r1k/wDQDVDw/wD6tP8Ar0t//QBV/Wv+Rd1Id/skn/oBql4f/wBSo7/ZbfJ/7Z0AbU
nMLYYDjg9q4DS/FGp3fizTNM+16dfW8sMpnuLab5cr0CL1J6ZPpmtjxVqN1YvpEULSLDdXg
t5Ft/8AWlSpI2/iOfas7w7Dp1lcpFZtrMFrasygXVuqxsScFc43cE96AOp1ryF0eb7RZzXk
eP8AUwLl2Pbb6HPes6G31KS40dbwx/arZPMuJ9w3E4wUA7jnk9Oneuh9cKAM9jWVfR3Lavp
5t4W2xFnkmbhdu0jb6k5I4oApoiJY6qzXd5FPvPmTSKGZQB8pVcYxjtWdBby2On2epWbJpt
xeANLYtkQTSEdP+mZ+mB61pW8kcdvq0t5NPbTBv3skhGEXHy7CP4f8arzSNqGgaZDqcz2zX
QjacvGevB2Z/hbOOtAEuk3FvFfXFtBZSWc7PuntWwAhI/1idivHUVotaKuuw6h/E0RiY7jz
3HHSsy5hjvddmguZGk8iMXCSKMPZtyOGHUEc4OenNP0jUluIfseq3EEk8LeZDMG2rcx/wyD
tn1HY0AbMdv5NxcSI+TNhtmOAwGKtduetNV12j5lORng8VwvxG1fUtDttMvdO1aPTXa68t2
niMkUikdHI5Ueh9aAN7UBcaVcy6rbL51o/z3cH8QAH+sT3A6jv9a14Jorq2iuoZA8UiB0Yf
xKRkGvP49av5LjXt+sC5tJLJ/s0BjAeN1XDt/utuBHPSu30i3+x6LYWmdxht44yTxkhRQBY
mhjYrJsTzF4DsoJA9qD/ABEe3zetSyY6E1CPlUg8KO9ADGDFgzZArmPHpj/4Ra7gmZfInCw
tuONrkjbn1ycCupLbgQ3K9ie34Vx/iHStY1CK9W+1ixj0jYA0bwbgy87i2c8jI2kdCOhoAp
217pelDw7eajLawRR2LxxSO7M+4kBlUKTkYHPXGO1U/G2hal4n1TS77wzcafeeTA4kRpl3M
rMCCOp7VheH7xtU8faVdwWiw6N4chn0uS5iGFnuWGSiIPQLycdav6hZ2N4bSGz8P2g1fVWu
FaGFvIIRSdszup3Jj5fl75xQBT0HwrcaXrWt3nimN7SK5skkW2025P8ApPlZ3crgk8jgHvX
VQeCdMuoIJ1SK0hd1mS3NojSCMr/q5GfLE+pzU0WnnWLex06a5vVXRUjdNRiIEVzMVIyp6t
t79snnNJ4H1K81O71trjVZL3y7nYivH5bQgcbCpHU4znJB7Y6UAQzeDbXS3Se3iYw7me4lt
72S0ES467FYqcCq+gaDevDpuq3mmiW+If8Af6hetc+ShyUaNOm4gj06da6ERy+I5XZpdmip
JtVV+/dsp53HsmR0HWuj8sFF+70xjoMCgDg7WDT5/F9xpetac2qXIt1Q6jcRqYpM/MYxHyE
OPzFX5PAHhCWQuNDSNyu39zJJFgenysKwown/AAvaeEWsTOIBIZmd0cL5WPu/dcZI56jpXp
BBG3qaAOLvfCfgvRrZ7+bR2uMYjSF55ZTK5OFVVZiM54qxo/hqGOZNQ1LT7WCdMiCyt4x5V
suPYfM/ufwq3cSrqni+xsbdklttOZrq6bqFkIxGufXnOK3yrD/GgDiPideMvhW20W3nKXGs
3kFlGIx87KXBcDHTCjr2q5eeH/AOmtBp+rWdhJNdbwjXwDyy465ducDPc1S+JjGx0TTfEcI
Qz6Lfw3CqTzIrN5bqPchqo/EyOxe2s9mm2F3qE8LxLHd3zW+ITgsML97JA64+tAHQaboOiw
2n2rQdaurYXgG2dbguJCBtXAfOQMdKs23iEWdy+meICkVzCBuukB8lgfusT/CT6H86rxwSy
aJoOlxRxQ5Ks32glZY1TkhF557demavrHa3fiy58y6BmitfLFsYsDaxBL8/fGQB7c+tAG4r
BlDhlZWGQQcin1xWmwx2Fle3UOpjTYrS6aOSQjNvKPXYTheSMlccitdL7W7NfM1Gwhuo848
zT2Zjz3KHn8iaAN0/dPY4rkfE2kTz+IdH12zsDd3dkwUFXCbFYjdk56Y9jW/a6vpl7GZLa+
hkQMVYb8EEdQQec1izS/8ACT3dxYrJjSbeTypWjOGunHJAYdEHf1IoA5z4d2pfUfFCX1hMr
XN4Ljy7yDb8vIGB0PTqCeorrBo99psROh6gUjVTts7hQ8QPXAPDL6cZraicKiLt2ADaFHOB
UyhWHBzjpQBjw65abLSDUN1le3AJFvJncuDg/hnofpWwMBT6e9cF47jik1nw9LcXsEMa3ka
mCW33tMNwOEfHDZA4PHFa3hXXNY1iTWLfXNGTS57G8a3jRZN/mx4yr/iKAOnP+roHQUrdBi
s3WNWt9E0WfU7qOV7e3AZhGuWxnGce1AFHUg2l6pHrsYPlHEN7x/Bn5X+oP6GtzahcFQCFG
N361yzeMNEvru004id7XVYS0FyVCxyqQc4zz0p3hvXNOXwzYLcalHcyfNEhRvMd9rEduvGK
AOpblSAu79K5+fQZrfVn1TQrj7FLKwNxAwzBcepK/wAL/wC0OvetKPWtOluha/afLnK7xHM
pjJX1GetXPOiLBVlQueQoYZNAHNabqzyeL7vTJtUWeOK2DiIQFPKbeRlmPGTnGPaup56V5V
4et7STxB4hj1aG9tbe7ik8xL+FYmhTeeRIG5U9R34rodG1+/tNMSDUtM1G6toyyQ6hBD5nn
xLwsjqPmBI68YOM96AO0qC4tre6iMVzCk0TAhkddwIpthf2WpWKXljcpcW7jiRfY8g+h9qn
6HHvigDkvHVvHH4TjjiBiVLmBU8v5doLBfywa5LxZrp0/wAGeHfOvdJSO4s4xPHqFq08kg2
jPlkArnP97iuy8ef8isGIyguoSw9t+P5kVztyNa1Hw9o2l+HPEltpN1BpsUkkNxaq6yDbtx
5jZ2kMDkAUAbGgXMWifCxdThjupI7W2luVW6IMjY3MAcEjHsD0rD8AWDadY2slzM8+oa1df
2zcuE2xqZoyQi+oAwK2LfUoZvhBc3moSosS6fOs7M+QCoYHnA7j0rM8Nwtc+GPBtndzqdVh
itnlVcgrEsZYfoQKAPSh02/jWXrT+XDZZ+XdewL/AOPitTt/hWZrC5htAW6XkBHGf4xQBQ8
Iqf7AnC9Pt91/6Oeijwlx4dl+Yj/Trrn/ALbPRQBrax/yAdR/69ZP/QDVLQPuA9P9Ft//AE
AVd1rb/wAI9qOWwDbSc/8AADVDQ9yx7VOcWsGD2P7ugDVurO3u41WdMlG8xGHDI3qD2qtpO
i2ejx3CWgkb7TM08rSvvZ3Pf/61OsLz7TbymZUWaKVoXCZI3DH+IqWS9hgu4LWVWR5wSjY+
UsBnb9cdqALQ+8SMe5p1Vo7lGvZLUoVkVQ/+8DxmrHWgDIlsY7Ozv5mv54TM3mvcM2SmBwA
PQdMVQlnm1C30iGSSCH7U4kcSHazbeRsU9zwa6EQosZSTEik5+YZrL122uLyzW3trYySvIu
1wwAiwQdxzz+VACfa7mHU9QDKFso4RIsjRn5X53Dj7wwAfxNUYNP06PwzFcXEFvq0I3XO9g
GUBjuYpu6DHarwJGu3MFvPIQ0BkkRiWVHJwCM9CeeBVRY7WTwU0NjOtxFGjDMnyBipJZSB0
5GMUAQtdt4eeCOBheaZcK80cK586FOCdg/iUA9Oo7VleO59Lk0bTdXhuN90rNJYKh5mLJ8w
Ve52+vA710Ly2t9Ho5e4NpvCzRw7OWIAIUE9MfrWXqnh+2mM9varDfxxt5smnzOQ0RYHJic
coWz06fSgDkoom1jXNR0ex1JdNudWsjHcuxzPBIIxgAY27hg7gD9K9M0HT7vTPDtjp9/fPq
F1bwrFJcMMGYgdayLVfDM+u2ly9t9j1mKM+XFOpSRcjGcdGOOM11W9cD0oAY7AIFxlj2qIj
AXLU/wC8WI6DoKaI1zuZuaAEJbex3EccZ6VzC+J9Nvdf1Dw7LDPbvYxF5ZmT5AhBO/J4HTg
85rpZsbG8zCovVicD8a87j1ZvEF61vf6ZE9mNVjt7aeI8XiA7tpXrhcFjnjigDF0HwTrDPH
4i0vXNRgl1id5riSJIvLCjKxv5bdGK9WX+90rpdI8F/YDDNb6XYaSZkNvqLcyzXcIHyjcMB
SxJLHr0ruWubS1khhmkigMh2RAkLux2FLcOG5Xn2oAqWlpBZWsVpawrDaQpsWNfugAcCvI9
Q1zVfBXhrXdfmttYWY36xPb3QE7rG+QGjcdUGcr6HivY0ZhE3yg9iDXE3dnqOkG/sbvWDqc
N+I49OsmjzNGwbLEnuvPU9MUAdro6RJodisIYx+Sm0sMMeOpHrXM/EYXCeH7ee0a6iniuEZ
JLaQKU9Sc9Rj0rtFBAw3JHeuK+JGiX+ueHoYdPsReTRTq+3zzEVXozAjk4HagCG1tr/wD4W
T9qmtbwW5t18q4LiSKbCANn/nn9O5Ga057m41y/Nhps7W2m27Fbm8QgGVh1ijP/AKE3btXI
mzh1T4lahoF1dbbOWwTzYCZElQGLblWHyn8cEGul8CaIvhnwsmgRs0iWFzNErsd5dS24HPr
g0AdBaada2FutnaQLBbqMAL9Ovufc1YZdse3d04qRyBhf71c3481S80X4fa5qOnttvIoNsT
KNxV2IUH680Acr8Qb8a/eWXgXRIFv9UFxDfXG5vks4o33Asf7xxgD3pnjLUnmWx1rQbGW51
OSAw+WjH5UZjlZORxuB7HJHFafhrSNH8P8AhI6fpaX32osBf3Krm780jLSSFufw/Sqmt+F7
i4k09tDsY3tI4kxdtO3mKA7OWK7huYk5HoSaAOg0fT7f+zvDlrFcR28dpH9oW3Y5kfgjIyS
cfMc9e1aMX2N/FUzfaZGvBbiNYGQqqR5BJU/xc4+lZ1lazNb+G7J4YtPmtohK8Xnb5Aqrgx
j1U960FaK78Uyq10gNjAUEK58wb8EsSe3AxigDNaeWbw7rsNzcTLawO8Ud2sGXMR++Qp67c
kZrSuA0S6OmnvK+HRcxfdMWBln9sY/Gs+W5nTQ9Q/0y6a0WXy1uHtzI6xkfOSONyj+9VzUr
Yiz0r+z4DczRSIIJA4XauOWPqMduaALNwuialeT2N3ZwTXEa5KzQZLL6g45H0rmLHw3anRJ
73TtRh0q7uGeSK7sVCxwJnhCDwwBBznnJNdBOsdv4pa/uWlBjsysJYYiAzl/m654HXtiqdq
kf/CL3slxtvPtLSTtFYvuG1v4UP5fjmgCDTda1aPRrfUruW21KzEZM0tuu2U4ON6D7rLgZ4
rq7aaOa1inhlWRJQGVlPDA8jH4Vzkf2mx8JpNdXS2MsAyGkVWwv8KNjg5GBxUSWvkara2lp
LLaW11C06x287Bo3wCflPAQ5496AL+veFdI8QXEE95alriNdsdwjENGuQePQ8Hn3pusK1rr
uj38LbDNcfY58dHjZGIB99wGKg0uK+v0dzruqwzQnDQTwxKR6FgF5z7GodYl17NvYMum3Ny
04lt2aZoC2wg4IwRnr0NAHXFgvX1x0rH8SLM+gXMdv9rEhA+azIEqjIyVz1PtTI9ZvG1I6d
No7rcCIS7VmQoVzgkHPrUtxq1zbRrJcaTcrHuwzwssmwepAOcfSgDzKaa4t5vA2mx3t5eJf
u8U5EbKMKxY7x/CeSp6e1ek+HvDOieFdOOn6DYLZWzO0jIhzlmOSSTz/AIVHB4r8NySxKmp
xHzCFVmUgKxPQnHB+tbqPHIoaNg6nkMvIP40AV7ywtdQtmt7+2iuI3GCrjI/xrGHg3wxHb+
THo8cY4wyOwZcHPDZyPwrowMkhlOKyI/E3h6TWn0aHWLV9QiOHtlkBZT1wfQ+1AHO6J4Rs9
B8V3cbSXN5aXzNewrdzNKYphgOBk8rjBGenNdsV+XaCR7jrWJq+8eI/D0qMR++ljY+xTOP0
FbvzZ5PGM0Ac7L4fvbO8udR8O3i2stw3mS2c67reV/7xxyhPcimDxLJYIP8AhJNLn01lUM9
xGDPbZ9nXkfiBXTZ2/jTSuVI9euR1oAypZ9J17RZjDeQXFlLGwaSNgyqCOpPbHWvH5NYkNt
DaXPh2x13S2LyW11cuykyBsSDABwpOCPqfSu58faZo1h4UvtUWzjt71FEcMluxibdIQnO3G
Rz3GK83ktoZECRI6tHhQgJwgHVl9yBnH6+gBa8aeOIdU+Hz+Eo9Bk0++1OSKyhSAgxBjJzz
wQCAe3616ZfpZ2Os6ZcRXCtc2rw2Zh4AjRlIz6nPH5V4/oNrDqnxd0WzuIUnNvZ3VzGm44L
bdqnPqD37foPWdU0+UWsE01/H9s0uCGaSMHJYqwJLnGSMZxQB2vyjCj6AHrXL6/r2kRajpW
ktqMLahPfw7LdZAXIDZJx6DBrO+Imoxnw2tlb/AGi4nuds32e0DFp4AyiQZXHBDAdR1rivD
Xh9brx/c60mlLaW+l3yW8JcgFM7AECHkFVGCcnJ5oA9J8IK7eGHUfM3266z/wB/3op/g1nX
wy5K4P26649vPeigDR8RtGvhXVDKDsFrITt6/dNQaCu2MDOQLa369fuCneKzt8G6w3pZyf8
AoNO0NT5IbP8Ay7wD/wAhigCFZHOk6lBFC9tLbyuqtb8sxPzBh7nPNSzBWutM+3SPG2NyQ7
eGlA7n1HPFQq8EOlao4jbT5UkZpnjJJZ+MMD78VZl3XP8AZvn3SwMxEnlEcysFzgHtjrxQA
sZtV1+YFpDcmBdqnhSmecfjUVlrKhdRa9KKlpP5ZmiBKkEAjPuM4NSW6W8fiO6Vo5TcyRKy
yOcqY842r6YPUe9Q/vPJ1WzSa23qfkZk2Im4cBsdcY60AbeQw4IphPPrj0rIaWbT7/S7cXi
yJMvkmEgfMQMmQf1raGDyMfX1oAgkyI3dFCSEHBxnnt9awvstrbeEpTbyQXSBmuJnmX5Xbd
l8gdDnj8K6KQlUJVQxAJC5wSa5tLK7g8OX0txb25llne7e3ckoi8Hbx1OBn6mgC7eT28l9p
kb3IgExDxoUP7wgZChug+nemhVfxHdNcSDH2cKkaxlSVPLHdn5v6UyeSG/vtGmF+IIpAZob
YpzMwXIyewGegpzRed4j864eYG1ibyYto2uHxub3PAGKAKUMdqPDYj1qF1sxKVtzIpLwoTh
CTyQQMc5pLe81i1vZ9Oa3+2xWy5BkbZPIvZl6q47dj61DtntfDzW98ZLG1ubxguED/ZoS2V
Vx2B6Z7ZFaw2DxLIriZJmtwIWcgxhR97HvnGc9qAHv4h0qNYmvJJbLccD7RCyAH0JxgfnWo
skckYeJg6noy8g1y019cato6XFpbzm7juTADG2EYB9rNg8FcZ61bFtpC6pLbW7SW9y6CZoo
nZAVzgHGcfgKAMnx54iXTbD+y7SE3GqXke63iAI3gMAfm7NzxnjPWq3hmN77WrdpEcLokRj
clgSbqXPmoSOCUGM47ms2bwreeIvEF/bXPi7V0srGeN4YovLKKSM/KxBYFcc8nGa6bwjFDa
6C9hbXUd2LSRo/PR8tLn5tzf7RzyaAMz4oNpi+GEGpWtvODMAjXKt5ULYPzsykFR9PyNR+F
/EGo3Hiqbw/ILSSxsrSJRPGx3tIFG7g8hfQ85yOe1RfFYQf8ImtxJK8bwzKEIUHDtwCT29c
gelUPDjXK+KPEWqWrx39/a2iQm1Nv5Eskg+6WfpIrY4YfjQB3er6idO0G8vGkEEiRPsLcHd
jAwD1NO0rR7OxH2wI015cKpluZ23yOcevYewrmfBcMF5Yrea9pKWvijbuvYbhzK8JLHG3P8
OOmK7bzMerfN0HagCQSdPc0rNty7YwO/tTNu1RnHBznNRll3/eDHPK9hQBH9nt2uVu1tY/P
HG8j5semazPC0q/2IJnld7p5ZGuS/XzN2CMdscUyPxBH/wmUnh1rC5WQ2/npd7cwkAjK57M
M9KNAuE1BdQ1CFs21zduYsjAIT5SR9SD+VAG9gtGjH1615fa2bfEDxz4i/te/vG8N6VdR2t
rZRy+VFcTJhpCwHL4OK9O3+WoCn5d3JFeZaL59j4w17wdcKhv5L86xp8jNs3wuQXZT3IIKk
e4oA6tRbx2WuSrdy2dw8n+kTzpny1xhSB/dx0q1qSyWuiwJpzTNcDYLcp83mEcjd/skdfrV
KA3E+n65cB5pb9yVa2mC5hGCAo28EbSSD3q1qFw1v4VgurHU9jwxo8T7QftBHRCMZ+bGOKA
J76JpvEunI00MCwK04XB8xzjGAem3nkUgia68Vy3RvYBFbWvkmGE5ly+G3N6dOPqalvLK6v
tUsZD5MVtbMJzhj5pkHAUdtvPP4VA1lJdeJp7yO8t40jtjbsLd/3xJwcvxgbccdetAFdbyH
/hGJkur64treR2tkubhPmKHgMc9O/JqfWLOV9GttPsIg84ZEjkdwvlBer+/Hp61l3lzJN4d
u9Nl1WERfaTYvfXXzmRCOeFGC3Uc8e9a+sQXH2Cyj02zMs6SIIpiQBCB1Y57Y449aAG3LRx
+JrIy3E372GTyI9o8pmxzz13YHQ8VStDY6ZpuqXt+LeGyu7gsscLGSNBtA6qOCTknjjNaGo
wtceItKeZpzbRO7RhCuzztpwW78LnGOOaZpdndWN1q800MYiupRJb2qsMY24OewLEZoAoYW
x8GK1xfRW0MWHjZSJlVQ2UQEj5uw6VfkjZ7/SruG0f7R0mfy8DyiMkMT05weKp3Qn07wl58
86afNBJ5vlREMjfMSI+RzkenetGSS5XXLT7KkrxzITcBmPlxjGVI7A5oAoTTC1TXpri8u7e
cEMsrKoAUcJsAzkZ457k1bv90r6THeTLbxOyuwMRZzLjhQ3Re/NVCypp+sTJf3y38Umx5HQ
NIgBygVQMbSDx9av6g4mbTrS4ujarNIrFTHu8xh82zd26UALFH5PiyeeaFd89viOXeT8qnl
cHpyQc96rW9vdWul6qI4k+zyMzW0MjGZQhHPTnBOflq3H5A8STrJbz+c8Pyyu+5GXPzKB2x
VOxtrrT4NUu7aFbaJ3HkW6kygY4LYHr6CgCCQLF4QsIrK++2cKseIPMW4P91hjgfXGMVT1L
Rbf+37O1028udOkuSWu4LGYphQp+fj7vzYHTmrsl22n+E7S80y/W5zMH+aPH2re/KgdVPJ+
mK1fOl/4SH7IDG8LQb2AX54iCMZbuDk49xQBxsXgbw3N4ju7Oa/1TUj5KvKs+oSkwnPHII+
96Vo6T4a8O6beXvhez021SxkQXjJEp8xH3cFm6k9wSc8V0S3Eya81o6QmN4fMQpxIuDghvb
0NNsr5ZNe1Cw8hBJCscvmIuNytkAE/3hg8e9AGYulx6oYbrT/E2obLa4yAxWQb1BG0hhnua
s3dx4isUluI7ex1S3VC4HmGCTI/BgelWbG3ktrzVb+Vo1imcMkcR3DCjG4/7R9qqaW91Jo1
/JZpPGkkzm184bW2ED5hu6c5xmgBLTxUrWX2vVrGXT4/LEglTM8TKRnIZRnjvkCrzeItLW2
F1JLKluQD5zQPsx65x+tUbWQSeEJobGS4MtukkMnyqZRIv3hg/Lu6+1TWup6fZ2Ok2qxTrY
zxJHBO4yucYVG9Dj14oAwNZ8YeBdcstQ0H/AISC1uXeE7gitKkR/hZiAQuDjqa8iutZjs7G
0mkt7k3UzrEsENs+JpAduEJGMHrnIHQ173q8o0e2XUbaC3EW5Vmi2BXlDMAMH1GelNa1u/8
AhLY54lK2nkH7QXYFHfjywF7Ec5OBQB5x4N8C62Nd1Hxnr8Y0+6exa1tLO2YPLHk7iz7eA/
QbRXoMYebVNGur5ore6azkRoXX55HIXOccYGDx70y4tvLg1qe7E6QNMJLdIc79yqBuG3uW7
VBq95eWvhvS7qa1kluYWimmkO1TG3AOR6tnGB3NAGPd6bbTaek0lrcWakTbjbO6yRTRgkPC
vUq2Pu9DkcVz/hvWdU1TxOdaMdlc2F9NaWk0ltLl7WdMtucYAZmzg7c7TxXV6tPq2k3Fnr+
qHT1u5J47KJWdvs9qrt94tjJdjhentXE+G73WL/xodYm8mzj1DUVju7ONFCRyQSGJdpzliw
BJ46igD0zwfEzeFdu85+23Ryev+vkopvgh9vg5CSSftd1z/wBt5KKANDxcf+KK1n/r0f8A9
BqbRlK2iN1Bgh/9AFV/GJ2+CNZb/p0f+VS6TKqWe532qlvET6AeWOaAIlW2fSdQmsriS3kL
s0khPzpIOcYPT6ehqa4Sa6/s7HlY3CZ2Y4fIHGwe56+2aht41tdClm06SK73lp2ll+5KSfm
Jx3x/KrE5lu5NPeK1JXcJjLnAiUDoPXNAD1iibXpbj7QTLHAEWHHCgnJb6nGPwqtLLNJDqd
r9lhuZgQFjQ7dwYcb89CKnSO4fxBJdGFUgSDyxJn5pDnPT0FUvKsZNN1WFrOWF0ctIcktI2
Mq4I6+1ADrcT6XFo9nPcRTPt8hiR85baTlSewxWjZXzXZuFe3e3kgfYysQQfRge4NZ0TT7d
HluYYmllQRNI6DzImKk8fkQRWhptj9jWd5Llriad97yMNo6YCgdgBQBcDE0y4to7y0e2mH7
qQbWAOMipAOtOHFAGPdafNJe6fHbRwJZ2jeYxbJcEDAVR29zTHeCHWbl724kZvI+RCmFWP+
Lbj7xz1NbZGQRk81l3GmtNqwv2unRo4WhhVVx5Zbq/+10FAGK0Ybwzb21x9sisWmJLJjcsI
bKK+ecEY6c1ekcDxOyyLEk81sxtZgxYhRjdlDx1IPvVcXUmoaJ9nvtQ+yubprX7QIwPP2OR
wOi7sc1JIhbxJexrawSXT2gMMjZGFzjy39BnnIoApXWpzPpVgsAZb43flRx28fyShWw3sFK
81oS2rXfiW3uDLGsVlG/lxoxMhLYBLD+6AOPrWbcakq+H4Lu1c2U9tdi3+zouVdw+14wO46
81ovbyTeKreSKNY4rWNvNdWBefcMAY64HPJoATRWxdaraRu0kNtc/LI4HVlBK8dcVnfY7jR
b6XWDbwwpPMUu4oepjP3JOw3A8np1Na2m33n6hqumtHGJbOVSJIlwrLIMjP+0MEH8KpLZ3N
xpWr2sMcscUkrC1W5zjIAz152lgcUAat/p1lqlk9jqFolxbucssqBgT2I96tR2aR+Xs2qUU
KCB2Hb6UzS72PULMXEa+W+cSxnrG4+8p/Gp5A28FOtAGFrMbWmt6ZqzbntLXzUn2LlkV1GG
PqqkHPpmruo6xZaPpC38rtMkjokXl8tM78Kq/WrzYdvunoQeK898XXVj4Y1bw7Dc3cMGmXu
qRssUrbTC4z931UkjjsaAOrU+JL4ujPp9gm4gtGxnlTtxwAD9c1DDZ6torbZtUk1i1fAY3T
oksbZ6ggAEe3FYngK2kGv+J7qeBY55bhRI0VyJo5Dz8ykHK8Yyp5yK2PHUdnJ4J1D7ZHDJH
sXCXErRIWyMZdeQfSgDkNb1P+wfF+tXGm2A1PUIbZrhLGCdlkkPl8/IQUbtyD9ea7zw3an/
hE9L8+2e0ma3Rnhf70bHlgfxJrznw2s9t4r8NrMklmBCI1a6XeZCYzuSJsZIJ5JY/SvXgGY
oMnpnnrQAhgTaFBwK4f4ieH1utIHifT5EtNc0DN5a3LdCqjLwt/ssBgiu7bgnnn0rzb4m39
lqUWi+Co7kzXmq6jAs1tA2X+zq2ZC+Oi4GOaANvRfKu/Bba7p8lys+rQC98wsGmBZc7QWGP
lHA44q5dNBYeGrOWzZlS38qSNDgtLz93689u5qKzt1s11+COG6t7BWHlbF5X5MP5Y9OlW7y
azs9EtdQhjiuLe2VGR3XcxTvt/2u/4UAJqlvJJrulSWtvIZo5D5twQQqw4O5c9CScU82TSe
JWu4vIjgjgeORlILyOSCNw7AAHrT5WUeI7YQSymQo3mqC2wJ2OOmc0600+8j8Q3l9MYI7eS
MRpHFkmTnO989D2wKAKti7alot9ZwmKaaGR7ZpGjCo5x97A+vb0pL+we2m0+exhlbUF2Ql4
ydhjHUPzjH/1q30hjhTbEioueigAfpS4UdvzoAqvp8E18l5IXaSIHYNx2rnjIH0qXBaQ5Y+
oA7VKmcsMYGaZ8wk+U4oAQ28UiYMasvUBxkA/jTtrAbS+aRTIWZc9efpUP2y2juBazXCJO2
WVGOCw9qAMa8068stM1W4hvbu5v7qQTI0KqrLjCqoHTAA5z6mnahLK1/o9tcXENtE8gduCW
lkA+4vGBz3zW8yq2d2eeoPIqjeaW19cWkjXTpBbyeaYlUfvCB8uT2A9qAKVmgi8TXf2iFxc
SR7452kZ1MWcbRn7pz2FLYo1tDqziG4tYmlLRIAGYcAFlXngmi08r/hJL/wC0NK10kalUaX
coiYkDaMcZK81XsLiWz0Gcyy/Y0+0OlrJeEkqhPy5/XGaAJg0OnaHYXVnturGI72LfM7Kx+
+Ce+Tk/iKmjeRfFEkcHmyxvDumLZ2RHPy7eOc5PHaqtzbyaToNnCsUeo2tqQ87TPhzg5DL2
PJzitBL1/wC3o7YSeZFPCZVjxzHjHX65/SgCJWWLxQFe1iX7Tbjy5hnedpyVPbAyCKWwuIE
1DVLXyYoZ4mWRyhOWVhlWbPfg1JDHbtrc08kUqXSrtTe+QU7lR2Gai02Sz/tPUbRbZ7W7z5
kjSfMZk6Bwf7vUY7UARaVF51rqEsJa1t71yYhE6sUyuCwIJAyefal06e5m8NzqbiWe4hMsK
zhQXkKkgNjpn9KjtNHlt5dZEUcaW93/AKm1BxH93BY7em49cVZ0uaCPw4Ps8Swi2RozFFlh
GykhgM8nkH60AULVbe08HeZY3ksccqmSW6kj3Slm++zDs2fyp01vptrb6NYM1w1hCU8p+Gj
dgPk8w9eTyO2afHNDp3hWIw3UVz9oJVZbpvKV3cnr6fSkm0q3Xw3p+k6lfMsELQxs3TziuC
AT2BIoAsa1J9lS31Ce2hnt7eRTIJfvJk43r7j0/lUV1bufFthd2tvKn7txc3HSNkx8qH1Oa
k1yOz2QXGoaf9qtoXEjNu/1Jz97HcVDOxg8WWcUF1NL9pjbz4CdyIoGQ4/uknj3oApus2m2
Wv3c0z6fp8hDWwQ7pFk5DMMZ4Y7SB9fWqHiGG4vtM0248ma3u1hW6uTt+QRpiRkYepYD3q7
ufT9K12bEmlWUcha1fHzhsfMQvPBbp657Uy61PUtb002UUH2YpAkupMo3nldxgjH98jrnoD
60AYuuQWmq6+setT6hNYXr250+ygnCrJxuO5Mg4VsMT1rC8NSafplxBpdxbrb6rc+IX8x1O
UldOWKq3zJkY6jnk0are32taz4X8TagsegQ203m2kzrlBCfvLMeuWH3cYHv2rL0W41TUPHG
i6t59zd6ZPePDHeXbRB5GUnIKhdwABwoz05NAHqngZT/AMITB2zc3J57fv5KKTwOrL4ItTn
JM1wf/I8lFAFzxqN3gXW1PANq4/SrOkkLAy8ApFCDn/rmKp+PJDD8P9ZkHOLcjH1IFXtNUK
bhlXcdkXBPX92KAK32dY/Dcsc8EVymWlaGNsKV3FsA96mu4xPeaZNAkgffu3o2AkeOQw7g9
B71Ay29p4f8q/i/0RmPmLAdyxoWJ6jnHrirF1FJ/aOnSWaN8rHe4+6ItvQ/jjFACw200fiO
5mRWW2kiXfk8PJnqPTA61Rlji+w6lcEXdzcpKWQFdrRkcIExj5R/U1pWvmnWLzKyC3KoRu6
bu+2p7e2dbmeaa484yEbV24CKOg/WgCCDTFk+w3N8zTXdtGOSxCh8YLY9fetHywepOPSlVd
oPWmEHdwcUAPxjilpAMDrmsfUPEui6XcXFvfahHbyW0STSB1b5VZtq9BzluMDmgDZqOSJJY
3jdcq4ww9RUVneW9/arc2kyyxMcBh69wfQ+1WKAMm+07Zo4sNOhgjj4UK+QqDOTj3qqzrb6
/PZxW8Ze7t/O3Jw7bflwzfjwa6DvWXdW0Nr9qv4IJTO6ZYwfNI3sueKAMVbpbSDSW09I44n
uPJe0cBmBJIZs+qkHNabQTHXbe7TykWOB0c/xPkjHHoMH86z7i8ttN03TLyzVZEedY1WdR5
p3sQxHfdk5OKvXsYbxFpzQwStMjNumUHYE2kFWP15x60AJpbRrJfWsdtHDMk5Mvl/NuJGQ5
/Ck0lZbXT7u5W2mCs7yQ27tuk246ZPqQT+NSaMVjm1GN+LlZ90hDb9wIyvPYY7VSt49Rt21
E20TLp26R44iSJnYqM7Cei7txFADo7hYfEGn38EIgg1aFluA5wRIoBTPbPUfhXREDPv2z2r
ltTtoZ/BdpcWZfZatHdxpI3zvs5Kn1Y8j610dvdx3dpFdQnMcqLImRg4IzyPyoAVlkJyrdT
xjgVzuvWdnqut6BYajYpdRJO90rSKDtkjXK4/E/pWOL66i+J06R688SuAsmmTxH958nyGJ+
gGQc9+lW9P14eIhpt3a2E2nSx3zQvHdYV8BTuwPQjoeM0AM8E28NvrGvL5mmfbGuFadrDIL
cf8ALRcABz3I9q627tIr2zktru3Sa2cYaORQwYe+apaR4e03RLrULrT1kU303mzK7ZXcO6j
tWp98ttyF/rQB5zqaX9r8Q9A0q3tZTpMZEsaQXYHlhVPLxtyVB/u+1df4k8Q2fhPwxeeINS
ZmitY9wjB+aVj91B7k8CszxFpekWd1J44ubaWa/wBFtJHi2SYyoBJXHv61w2k2fir4pW2ie
J9aubC18OQyi/ttKsiXeeRT8nmu3HBGcUAdL/ZnxG8R6YZ9Q8R2/huO5RWFrp9t5kkaEZIa
Vzw30FbHhrwt4T8L3D2ekWipfvGHluJcvPOO5aRsk5ParN5q63fg4a1b3b2XAkQjruB+4Rj
kEjGKfGxufEttNczwwmC23x2ygiXL43bieMDoAKAJUlK32pLazvIEjVzuYyBH5G3GfQdBVG
QWNn4RtbmLy7630/EuZl5O04OB/Cw5wK0LaSa3u7+2BWVggnUpGA3OcA469OO9Zka20PhWG
8OL23imNzP5y7T94l8KOOCeh9KANlriaPW4IftCPBcoSIsYZCB1B7g1qAYAA6ColjiMwmEa
byOH284+tTUAJ1prA4wrYz3px6VVvoftVhPbefJbmVColiba8ef4gfWgDH8P6ldS6hq+i3b
GebS5EVbhsZmV13qSOxGcfhW2G35khKuuccflXjq2Hh/SfF2t2V18UtTtbqURFib1VkVlTD
K2V5OMEexr0LwW+mv4QtG0e+u76ycuyXV0cyTHccsTgd80AdC5ZULcZwTXAa1440K98GS6k
dK1K7idG8kLZPgvuKjD4wvzDOSQK71yUjZuvHTPLH0rxfVNd8LXmhzXuq3GreH1mMgl0qK+
Ea3RBw6YwSG77RjNAHrvh+PUU8NacmsOsmoC3QXDKcgvjnmtLb15NQ2flCwgEClYhGuxT1U
Y4B96sUAVEsYYpppo1IebG5ick4/kOTWJBLdR6LqX2/EUUczxwPe8Ax9AW9sng+ldE43KV3
EFuOOCKwLaRYbTVI4Wn1JYJNqpcMOu0EruOBgGgB00Nta6VpmlXFu9zZnZCZQcKhXG0tzyC
RVmGYx6/Pa3FtCkkyeZFLGfmkReMN6YyP8AIrNW0FrpOjafeyyFA4LNCu6MsDkKWPIXPA9c
CtOF7c+IbmKSz8u6MIKzbs+ZHnp7YNACQskniO43XAaRIVVYREV2qTnduPU59OlR2UdtL4i
u7w3Usl1GvlLE67VjjJz8o7gkdakgWC51yS7+0rJLaoYRCqkGPdgnPr/KkWyL6zcak10D+5
FsFi6qM5JJ7H09KAINOhIXWYdlxbWjSny2Jw+dvzlfQZ6VctPItdHQ2GHjCllLnGWySSx+u
c1V0S6naxug7POtvcNDDLI3MqDoST17jNSWNs1vps0OoKJPNeWR0TLKAzZ2D160AVn0u6Ph
abT8Q3VzchwWbhAXycjrwP6VNPZhdHs9Ja+jjleNId7jcXKjnbnvVC4WdPBsS/Zp/tY3fZo
0yWVsnYTjsOM1a1q3uby0sLI3ENtcySoxlOchl5bZ6k8igCbU7eC5a00+5up44GYFlVflnx
jCM2OM+neq9zcxQ+JoIobxpDLE63MPVUQDIf8A2fT3qxq0cd3d2OnvcxRB5PP2sDvfYQfl7
Ur3D/261g0gK3MLPuiAV4SPU/jxn0oAwo9TvG0VdL05nN5dTyR2bTJkxwB+JTnsF+7nrxU2
pxzeHdP0/TtKnW1tpZXW4vZAHlLbC2Rngu5B5PFL4fkkuNXa5upBMZrYwRyEYMwhlYb/APg
QYGua8Yx/21rV/ZyNqeo2EdiZFtbBsReavzbJCBwzcYIOcE0AY1xotrbXVpLrkmoSW2rWZb
7PYRiJ7li4YRyKOD8p5HTJJqTRmurPXdF8Prpkttb2mqSzzhoNow6nycnnbgbhwedtcyIdW
0mxfS9X1SPUBrcsbWTfbS8Gm2yMvPz/AMYLADvxXT6bJf23jWLzpNQ1Wzur9VXVZpP3TlAw
Eezsw5ycc7RQB6L4OhSLwZZRrJ5g3ytke8rn+tFT+E2X/hE7P5VX7/AH/TRqKAK/jx1i+H+
sM5+UW/8AUCtLT8brhWGcJECv/bMVlfELj4d60e/kD/0IVowLG8d+sxYR7I8lTggeWOnvQB
Rkjt4fDElreebZW00hjG3rFGz8Zz0B6fjVyWVoNcsLW0DnMbLKmTsSMD5W9M7sD8aqf8fnh
mCHULqWBbhhGZJB85G7jPpnA5q3dXE9vrenxQ7yspZJYuqqgUkP7HIAoAsWLSNqV+N0zQK6
7PN6K2PmC+1aOOazLG4M2rX8aM8kMRX5mOQrkcqPbpWmCCMigAPbnH9arvNDG+2SZMjnBcA
getWCcY4J7cV598RNIsl0e81Jr65sLi78m2LQQ+e0u1wUUL1HOehFAHY6zqP9k6JeakLeS5
NtE0nkxDLPgfdFebTXPijVPFentr+j6HCkMAvoGeeRQDnhPM+47r1ORjnIrpdO1LXLqF2ea
O7lWPzWsLmza2k8s8dCSCeCKqX2q2VxBpul29jpMmkXsOUS/n25YNgxhfUYP5UAbPguTR20
KZdHjaILdSi4R5TKRPuJc7snOTzmumHTisTw1GsOgQx7dPQIzLjTseSoycAe+OvvmtvtQAt
QzI0sLRxy+U5UgOoyUPrzU1JgUAc3fBNIi05zEt1Ck4haR1zKpc43Lj3PP1qxNdNb+J7G3i
aSQXMTiWLPyptwQ+O3ORWhPZW9xcwzXCBpITujOT8p9az5Jpo/FsFrExnilgYzR4H7nbja2
evzZIx7UAP0r7LHNqB+dbrzc3JkI3D+7/wHHSq1vdTXOgXrSXVxII5JI1uLeMeYyBuCARzx
3q1pENosl/OjyTXEs379phhhj7q4/ugdKjtb64n0q7ZVV5beR4kNuoIkx0IB4z7etAFXUkj
fwjHa6VYveiRAtv8AvACrYO1yWPr170aZ9o0u8j0a+uBOZYmlgZcg8cunpwTx7fSnXsLTeD
x9hhe9nVd0BJVGEmeGPZcHrVXxJJcW1nZTfaFilQFv3YywkCkkg/3eCD7GgClqM66P4tDMk
00epON8KMTtyu0sQRgIAOSCOtYXhOGXT4re2MU8Cf2sFhjubj7Qoi2E7o3AAKkHgdq6bVfD
sGosfEFkZXvzbCRYQ+2K5YIfLVu+3noOveq3gfQtYt9Os7zXrC10iZCz/wBm2UjPFHIeC2S
TzjsOBQB2oXdEDG2QPXrSRmQj5FGO+anHA45qNgcFVXPfGcUAY3iXT5NU8Latp1swW5uLOW
GM4/iZTiuL+Ed5Fc/BnT4IrF/tGnJJZT20TbWMqMQwByOtdN4o8YeH/Culz3Oo6vawzrG/k
w+YDJJJjhQo5Jziud+HGl3mh/Ca3muLa5XU71ZL+5hCgS+bIxbgHoQDmgDpmvoI/CH2nTSL
aO3BjSKVNxV1O3yyO53ZHFW/MnuNXsw9okbRxec7mVdwYryoXr+PSqqtptp4VR4LuRImzKs
x+Z3kZsnI5yS3UVZUi61fTpZLe3in8nzGcuBNgjlQvXGcUAMsNti+qR+VEkkcnmtLF82/cC
RkZzx6flUF3Z28fhnzJ2S/t0kN5KTlA6k7mwF+vQ8HvT9Oma2GsRrBbpcQSlzJGpKybuVJG
ckgdf0pbZWtdDtI8x6naTP++kJ24Dtn5R/dB7e1AHQRFTGrLwpAIHoKkpqqAAM5xTqAEpCv
HSlbJU7Tg0xpAsYJdRkjk9KAOE1b+y28S3tvo+qJp+qqqS3vmWQuIGJ+VDJnGGwMAgj3zWv
4NhSHwjaxQalJqRUvvmkUKxYudw2jgYOcCuK8V3mgyeNb3R/Gly0Vk9uGtxZW06sykYIllQ
EE56Cu08EvpL+DbA6Bp7adpoU+TbspUoASD1AJz159aAMvXtbi8OeMJNY1zVmsNJi039zCw
PlzSbmLZ/2wAuBx1rko7/Vrfw/Y+PvFNxDPeXs6G10UWsZxE7hVRSV8wyAHcTmvYZraC9gM
dzDHOmQwSRAwyOhwao3Wh6PdanYateafDJf6fuW1mk6xbuDj60Aakf8Aql9cd6fSL06YpaA
GFd6spOByKxLKeJv7SjDyXdrBJsG4Fmzj5lHHzYrbYAhs5A9R1rm41mutI1O3nt7i6iSX/R
mbKu4OCD26N/KgCGK1jm0HTdJvpHsWuG+WFh+8Ko+5Uz24ArTEkNn4iZJY40a+GYpFJLOUX
JU59uRjtRPFeTW+nQOYvtAZJJZC3IK/eKj6/wA6jiUSeKJFuobd5Ui3wSITvRCcEMD6+ooA
sxpM2vTy7YxFHEIgwYMzMTnkdgPeoLezm/tfULuO6jWGSJIgifMA4yS7e/NKsbp4qLW9k6R
PB/pE/QMw+4Pc9eabZ20y6xqV2J4TFKkcYt0O75xu+ZvQkED8KACymh1PQp4bqJZ/KLwTJC
uFYqeq/Xg1JZrJH4XjWS4ltWSLAllIDxgdCc8dMUtvcwTaTcKGGn+QTFLsIXyWHUg9Peqnn
DUfCEV5cwxX0e0SyeYCqyKpzvx7gZxQAyfVJJfBX9rG68iYw+Yrx8b2HQDPZsfrVjUba41X
T9PaJo7aUPFcAyEh0xgkAfTIqTUrtYfD41C1WFoUVZsSjgpwSF98dPem6xbS3Rs1t4S03nL
IJughUck59xkfjQBJq1hJftZRxOsYhuUnZifm2qckLx36GktZGXXL6CfT4Y5mjEizxtzMuc
AHuCP60mrW9xJc6fPZQn7VHMP3gPAjJ+cH1BA/PFRNJZ2ur6jcXC/ZpjCp+05LZj6dO2GNA
ENlMl9r1ndDapt7WVTGD/q3Miqw49NpFefT2tx4R8RXuuT6xdro2mXLNFpU0wAkaXpLnI+X
cSADuxXbaXb2mkaxqdyJi1pJaJOt0TuDfM7SMT3O5t341xmtabpPjS8vRFpMoOpWguLPVbi
2YJa7OOTnjcB8vcelAHDTWNxZ6bp95q+q3VjZeKtRmxBGmI7aJiXw+VLFs8hgAPwrr/CNxP
b6wdHkvVum/tBbppEl3RAEOEZCAcs+PmyR9Kyk1nUJXureS81CfVLS0F1pq6hEJYYbYjY11
wMsV+fGeSMVseEbjStS1HSbfR5jfw6U6JNqghNst6xSQqvl4G7bliW9TQB6X4VQr4Ts1Gf4
/wD0NqKl8LqP+EWsgQPut06feaigCh8QyP8AhXWsf9ch/wChrWrZqWe9UP5eRGA47fuxzWZ
8QBu+H2rL6xqP/H1rRtl3SanCpAYFFBYZBPligClJHPrHhlrV7lFeV/KMxH31DdQPUgcVfa
WWHWLS3SQSLLGwZCBuQDo307fU1SkSbVPDsMaSQWrvIqO6Hhdj9U/754HvVyaSOHX4F+R3u
I2jyqjegHPJ/u9vrigBbSdri/1CIsskUTLsMfUZHzKcd6doyXUdiy3W8fvG8tZOXCZ4ye5p
LLzEuryCVIkCv5imIYBUj+L3qPQY5orOYSRyRwmZzAkhyyx54z+OT+NAGvxVW6toryI29xC
siHBw3YjofrVqsHxY1h/wj0sepan/AGbC7KBOZNg3bgQuRzyR+VAGdfaDPA9/d+H73brssQ
hE17K03kxZJwi5wOeRnv1NchfXFroMWk2M0eg2cUNuY5G8RqUlZi2SVIBVskk8HvXS6PH5X
iTUdSit4pYU09AGjumneXlmHlqeifzNcVa+CdQ8T6hH4ls00vT5biMOqz3Et68WedrRthVI
7jHWgD07whBHD4ZtxFHpUYZmb/iUjFuQST8v9ffNb/WsvRLG+0/TEt7+7guplY/PBAIU/BR
0rVoAKKKToOeKAKN9eLZLDJImY5JBGzj+Ak4BI9O1RNdTQ67HayeX5VxEWjAB3Blxuye4+a
mahbQagYLWa88seYJTCrDMoXke+KjbZB4rjZo0aS8gKKwB3qEOTk+nzUAT2VrbrLeXYnFwL
twXI5UY4CjHpUGnzsuk3EbJDbG1Z482/wA6IByCPfHUetSWFrcQXOozyMqJcSBooV+6ny4J
Pue/0qCxcp4fmSCKGxlti8bDbmMMDyfcHrQA+SCytvC7RLE17bMn3F+9LuOePTk/hVGQyWV
rpLalDDK8hFpKJFDuN4xgHuOgP0NWp7Hb4ZfT4M3TSKVRnkC/M2SGz7HkfSmXLrpsekXF/w
CVcvGyWzSlC0m9vl3J9TjPtmgBmkMttqt1pEF0klpFGPJRuWhYH5kyew4x6Zro1AUnPP4Vx
Eq+X47/ALaeeI29krWs0UecpvxiR8/TFdkrjPykEHnigCb1I4rzjxhqutax4kg8B+FtRFjd
GEXOpXwGWtrcnG1P9tu30rtNc1zTfD+i3Or6tcC3s7Zd0jn8sAdyfSvOfA+oX2peK/Efjub
Q7iy0rU/It7ZpwElMSAjzCp6DJoA09F8B+C/DWpW8NvoQuL118xdSvl895HzkjLZw3Ga3ll
klutahtbm7kjhQFWUZeOXHIj3DnscdM1ZvjANesJp5p9xVlhUD91vPckfxYyB+NVtMurqY6
x9ne5mtgxFsXA3B9p3hN3UA4xn+VAEtu9va+EFn0i52xQqXEkwBLsDlw2f4ic596syrLe6n
plwpiiQDz2y37xht+6B6cjP0qgqWdv4Wie3t/tdtDIZJlueZC247yccbt2Sa0L6K7uNR057
S2ASOQSSXBIBVMEFAOvPFADFaW1XUobdYVuVzOm2Pgbs8sB1PFSafp1uNGsLdpmuI4trh9x
UOc55H17fnTbQeVqOoWscNvDcSfvxJGD8wPALZ6mrWk6edNsEtWuHuGDM7O+AcsSTwOg54F
AGhS0UdaAErk/HGgtrelWEe2SW1tLyO6ubWJipuY1ySvHXnBx3xXWYwRQ3UHcRigDzPWG0a
6vbjW5PiDPo9gsCL5dveJH5bJnO5HBOSMcAdqy/C+sarpvgybxpPrWp6hpSXDgx34Uma28z
asqAAFTz0PFem3eh6LeTrNeaRZXEu7cGkhVjn15Fc14t0LxJ4h0R/DtubG3sLplW4uiWDLC
GBKpHj7xxjOaAOx5eLdE5VWTKtj16V5B5d3cafcxapqHjq4EVxn5LVEWch8gp8uVH49K9gW
NY7dIVyAqhBk8nA4rznSm8aaRCyxaDA5mmMcbXGuNKDlySSCvXHQCgD0mE5gQndnaPvdR9f
epKan3RnrWfrNzNZ6VPdQFFeIbv3n3SM8g/WgCusjf2/dWn2yaVJIvMMRXiI5A4IHcdqqK1
9aeHLua7nlt5IpHeFnIZ/LDZQN656fjVkM7a+3k3U0kTw/vYiTsjPGCPQkHpUEZv4dBvpbq
Y25ikd4GlALeUOVDA0AGpRz3tjptzDY7NSLI8chX/j3zy+T6YyMetW7R4Ydbv7cWK28kirM
ZgdxmHTJ75GOlRXEc0t1pt9bwTLM5AkZWwqxkZIcZ556CrUH2WLXLpfJZLmVFbzSeJFHGB6
Yz0oAht7jb4lubJbjzEMIlMXJ8ps469ACOcVFDbTSeJru+XyFgWAQN5b5kds5+bsOOnenWN
1N/wkl9p8rRyKkazKyJtZcnG1j0J70sEU39tX14VSO0Max4Uht7qSS5A+uKAG20KzaTdQ6a
XtLreS/m/O3mf7WeoI4qJ5k1TwvbzXkU0cdxtWZbeT7vOGGe65/SiKyhutCvmtZf7TN7lm+
0MVDnpt4wVFSymGTwwkEc0WmrMgt06FYifl2j+lAEupQ2EdlaQT2Sy2SSIoGAVjx91iPQf4
VHr1xJbQW8lvI/2wzKsUagkSZIDAgdsZOT0pdQtoY9Ggsri+lghVo42dQCXAIABPbOOam1S
8ax+z3LSbYhMsboACTu+Ucn+lAFfUZprPV7Iw3W8XMoja0YAjb1Zx3GOM1FZz2n9oX8kqS2
9/u8vZdyjDqT8uzsFY+nNWrqeSHXdPh82AiYuhRl/eDCk7lP4c1mPb2l3PrfmxXNzflP8AU
zKAyqB8nl9sZ5z1zQBBoWnztNqen3YPkxReRkfc8yQmR1X0C5UD6VwUcUepSXeoalpc1xaW
CLpjw3DMXvLhflTbIGASPOMt6mvSvCscsOm3Ec8hkuIpiJmLbv3m1S4/Akj8K898UJq0kF9
4X066hk0YPLIwkQwtcMAXa2RlOX9WJUemaAJftzabNa6Nd2ctxrs+i3O/S2O7CDJSIODyAc
gHrj3p/gmx+0xabrsev3mqxuVgkS6XYIGVSRGo2jdtJYFjzwKjvZo7zUdHtLC5T+29TtIrG
+gtwrLZQBCZArlsoRnpkk0nhrVNYufEdppCQx3OjaZcSWf2uA+WEkjjb70e5my2TyevFAHo
/hrcPCdjtYfdPI7/ADGineF8f8IpYcZGzr/wI0UAUvHu7/hAtUCtsbbH83/bRa0IfMml1mJ
dksm5VCtkAnyxwaqeNVQ+Dr7cMq3lAj/totT2Cy/bNeKYdzONqk4yfLXigBjQfb/D0Nta2y
WgDKuwYxDtfkj16frV2eaG31mFXhjVrpTGs/G4sAW2H2wCapBJLjQbcaVbfZ5BKvyu+PKw3
zZP8Xf61bujbLrNh59tvlfeIZc/cIUk8e4zz+FACWZh+16hEbXy2ypYlt4lUjjA+najRIri
GydbiLyQZWMUR6xpngGn2ZX7Zd4hkil3DcZGyJBjgj0FVbCa8h029ma3llVZnaCPcN7R8f1
zxQBtHnBBrj9c1eK2v9Xh1q3jbS7OzjubdOkkz5O4qemQQB68iurtZ47m1juI8+XIoZQRgj
60l1aWt4ix3VrFOgOcSIGwfxoA4XwZp+l6Z4jvY00eex1S7tEu3DXPnIsTOwCJ0C8gkjHU1
Z1DVtO0PxdeTXehxWZ+zps1I4T7QDkspI/u4GQeeeK6RtPsNOu77WrTTBJfzRjzGjA8yYKP
lQZ/+sK4a/u9b8Q+IreGSx1vTLWOAG4sleDI3H5ZBgtu7gqelAHeaFqket6DaapFG0aXCbg
GBGffkA4PbNaVZXh2NYfD1rCn2rZGpVftZBkwDxnH+cVq0AFQXDItrIzKroFOQxwD7HNT1B
cGRYG8qHznxwhwA3tzQBzunaXeR2+m/Nb+VDM9xjd5hjQ/dSM+mOM1obo4fEoM8MSyTRFYZ
VYlzjllI6Ac9qotp93HbaWsNt5d7DNkujfJFGWJZSe4wQMetX5Xt4vEcHm2h82eNkiuC2Rk
fMUx24Gc0AM0yW5k1fUW2yfYMr5ZkyCZOd+Af4elFhNbxaPcPbWi27JLIHjlbAMm47iT7mk
gv5rjVtT01JTMkcQeN4+ChOQVz0z3FJZx26+GGW1t2uN6t5kcsg3NIeG3N0znOaAIri0mi8
LNZ/ZheXAX92sOPlYkkEE9ACetS3GyzGl3OowxzTptga5J/wBW7cZx05bj8aWa3X/hG4re7
86RtgANtlnDdsEenrUUzxRadpc2tQsziSNCzn7sh4UsPXJ/OgBEjNz4kv4r7HlfZ1jiiKYE
iH7xJzzzx7fjUunpLZXsultIXt1jEsG4/NGucFT7DjFOjijl8SSTTCZJ4ItkSMR5e1iCzrj
rkgA/SsKW41231DVLm0+w3F5bRKsiyu0cZQ5ZCCMlSOdw78UAc78WprnWP7G+HdjbQ/adek
Ei3VwcJAkTBmZR3f0r0G6tVeyh0t9RMcjxhW6b5wowcA1w3hDwoukaa/irVo7LWtdeeW5W8
imdwkTHO1C/3SBx07V2mox/2mtgtnNCjM6XAlkb5wnU7O+SPwoAg1K1N5q2m2guRDDC4ujC
EJaQoRtAbpgHqKSO2uTeapNbWn2VZEKAwyANNL/fHZT0/rV6ZLqbXoGMcSWtuCS5kyzMwx9
0dPxqnbafNNdaooS50y1mkXy/LcKxYfedcZwDx9aAH6faaVqnh2KK3En2RzvZSxDM27Lbz3
JbOa6AZwAMYqrY20dlaRWsEYWKIbFA/rVrtQBVgs7W2mmnhhCyzkGRgSdxHTrVuiigAoooo
AKawyBxmlPb61zPirWtY0x7C10S0tJ729l8uNbyUxo+ASQCAfmwCeeuDQBz2vW/j7S9T1bV
9Ke51jznX7BYxyxpDEu0ArIrDJ5z8wPGa3/AkuvT+GTP4imtGvZJ3bybSTzEth/zy3fxFTn
P1rjdT8C6pfa3da3eeF9I1S5u0XzB/as6YYAD5PlAVcdvWuw8A6ZfaP4TSy1LQ7DRJhM5Ft
YyGRNpOQxY8lj3oA2Na1XT9I0+S41C6t4FKtsE8wjEhAJ2gnvXkP8AZnhKbRLL+z/HkFh4c
llime3gkVrhpGcMgZix288ZAzXr+sWcN7YOslhBeyxqzwxzoGXftIHXp1rzDQdWtItTgtZv
DFhDbRS2+nBBZE3D3LJvkwTxsQ98UAevp/q1+nesvXI7z7Gs1iJJJ4mDLCuCsvIyGz2rU7D
Hand6AMpluF12PZHKbeSIiYk/IpHTHvWa1rcHRrr7YistvM0sCXOGBUH5Q2ffp+FXoI7htY
vGMMsVo3y4dv8AWP8A3l54GKoyTahY+Hrq4mkWPyJmaNLkZLw7uFY+p7fhQBd1a+8jT7W4h
ZhM8sfkxA8y5IyuPoT+VPD28uvfv4ZYrmJGWHefldeNzLjr/D1qS8lMMtnN+72mUKQy5b5v
7vvSeXb3GvBpDL51pGfLQrhcNjJB/i6D6UANhud2v3VjiNkESy7kHKnOCG9+hFQ2IuW1W+l
it1gtT8u3j97KOr8dARgc81NDNjxDcWqzxsrReYVVRuQ5xyahto5E1XUP3Ig0+SNfnOFLSc
7mHtjH4igBbe0ltdNvnuFMks8j3DR27EEEgfKp9eKjktobvwmtvpEOyKePbGGODHn+LnPI5
NPgdrvwyxS4ndgjKssBAkODwVz3IFULyfTdP8JWkdnPMisFFmEZjJK3XHHXPegC9qy3ElhD
pcNzCJblTC0kxIJGMErj+KpLy3tWvdNFxaNcGM/upmbOxtvGR3J9aZrVrd6jZ2lrCiIzTRy
Syk/6raQxx3ycEfnUlwkQ1+1mmhnYSLtjk3/u42H+z6n1oAjlukg8UQW7QwE3cJVZBxKGXJ
ww/u+nvRNbwRT6lqj3828xeTmPDC3A7KBzuJwaZLKIfFVuk1vbSG6jZYZ1X98m3khsn7uPS
nW9vdf2pfXwjhtVki8sN5m8O6n5XI7YH40AUdLupLO/hN+7RJqkIk2Sps/fAAHnoMjBwepr
kvEuj6tpmh3Pmwtc3s14s8eqREtLA+75DHEB97Hy9gf4jiuvkmtNW0DTptZtxPC8q+YQB5e
8ZAJ9s9PqKz2lm0HVdSXT7hTp9nDHI1q7NshU5DKrc7T3AHHrQBzF9plrqfhDSdLsdFAu2u
pJDPe5/wBGugSXM+wZ+f5s4wOnNT+H9K03SfF88GkxtPbXk8c7XFtxbxMIWAT1Ynk5yfete
+0fR/E11Nb3V9qOlM7JcNYtIIo5SOjcA7wcAHmqHhbSf+Ee1BbKHT7iA3Vy8k7y3KPGoWNg
oiVT9056dR3oA7bwyP8Aik9PwmP3f3fTk0UeF/l8KadlcfuRxnPc0UAV/Gxx4MvPdosf9/F
qWx3fatfxvP7/ABiP73+rHT3qHxtz4QuR/tw/+jVqxpzql5rsjPsVLkEt1xiNeaAFt0tzYa
fJpccjRBwFOT8qknduz75/GrEy2ra5AZnk89Y2MKn7nvj3x+lZt5E1no9pcWF1JNMswZPL+
7PvbkEDjGCfpitGeG3uNbtGa4QSWatMsWOcMCufpzQAtnt/tK+XzpmlypYSYAQEcbPaoNLi
+yQahcTIkNvJK0gjjfeFGOT9T1IFWLeO2k1S6vo5xJLtEBA6Rgc4P4moNPhktrC8mJEaTSN
MiIN3lAj9ehP40AaFkbdrGE2bBrfaNhHcUsl5aw3kNpJMFmmBMakH5sdeelZkrWtr4ZCrLL
LGYwYzEvzuT0wo9z0qvM13N/Y9reIYQwR5XK5y4H3AR0OfWgDfMieYY943AZK55xXMp4B8K
x63cawLCT7VMPnJuJMdc8DdWrKrTa9byQzRqsCOsyj77ZxgfTvVuK5jmnnt1VkkhIDhhjII
4I9jz+VACafY2mm2EdnZReVAmSFyT1OTyc1brE0u68m0vXMlzcW8MxCNIhL4747kA5/KtdJ
UeNXDZDDIPrQBJRRRQBj30irrenJH5puCx4VW2+X/ABEnp6UrJaXHiCN5JJvtNshMcRyIzn
+IdiR0rVC4BGB+FZs2nzXGt2l9JKFgtFYxxr95mYYOfbFAEVndTSX2rW+Mx27KI2jXaclck
e5HrSaUtrHoskdvHJLtL+ZHNjzGkydwbtmtfaAW2qFJ7j1rNh0tbTSri2XddmYvJIJGwZWY
5Iz29PagCokBi8LC11CGXLIQY7fO9QSSqgjuOOaSaPy9K0651K1M5ttjv5h+aJscMQOCwNF
559j4SBuJmtLiJcp5DbiG52p3yOgp9wfO07Tn1i3fMmwTJG5Co5xjIHUZ/KgCyYIBrxmaZm
ujDtjRuipnkj1JOM/hUFjNCup6hZW627eXiZfJbnJ4Ic+uQfwNIIvM8VRyXDSRvFE62oBXy
3B27zgc5BC9adaXS/2vqdnFDD/o4V1MQxndnKsemcj9aAKLLCvhuWTUY1vIZpmklW0b5FTJ
9DkgDqKsahbtdR6dBp6QKqukizbseWi8/IOpyOMVRmivYvDlyXia0t7iYsy2rozW8J+97HJ
z09avapas0Wm6fZ26DYymOcyhTDtxjA6sSOMCgC1LAra3bzxQurlGEsg4UqRwD6njio9Lff
qN6IY7lbcYwZlIG7PO3PalKM3iSOS3tJ0O0rPKRiNht+Ue5z6dK1/lJ9vc0AIqsARnrT6KW
gAoopCOc5oAWiiigBK4H4iWGrXWp+E7rSLqK0nt9QbE08ZeNC0bAFgMden4139QXVrBeWzW
1zEJYn4ZWoA888/4mNqb6ZF4h8MSXscAnMRs5gdhOAT83HINdlpM+tOqW+uWEUc6x7nmtn3
Qs3oAeQe9O0zw/pWk3V3d2VmsVzdkGaUsXZ8cDJPb2rVzzyevagDl7G+bTbGTSte1Iw3heR
Y7mY7FkUk7SrdOBjg88VyS23jaAWeladrlldwiQPcand3olfAfJ8tAMg7eMZxzUnxJ1nR1v
E0iTxrqmkXflhja6bZi5PJOGYBCQfxFcPpHhzR5NXtru78BeI/E8zn/AI/7jfDGB2fZIVA/
CgD6JXpS0yMARKANowMA9van0ARShGjdGyqsDuI4wKwYbi8OgSTiFJo4JCUN0MGWJTw2Ox9
M+ldDjJ5H/wBes3Wk36cwezS6gUbnRnKjA+nWgBLtEa7sbnyIZlDbQ7HDJkfeXsaZCfP8RT
GS45t48RxCMggNjLbv4gSOKkvPs4u9PeS0MgMmI5A3ETEccd80+GGQ6lLcNco6Kvlxwp/AO
+fegCtZXH/E+vrFVjbCrOZEUA88bWx1PGc0yG3uI7PUreFRDFvP2c3Q3r0GSRn7uaSxnkXx
De2qXCzwBPOfMeDExOAm4cHgE+tNsJjfjV1tH86BpCsLzglC2PmUD+6DQA86l/xTIv1kht2
ZQocoWjRs4zgc7c0M02h6PZYlSeKFlS4lYYLBuNy+nJFTwzSXOhFhaRPM8JQ26thCeQVB9K
ppZqtrpmmavDLdvEq/vekTSAdD+XGaAJfEEjeRb28MU0l28ytD5ORt2nlmboAATnPWrDSef
rgha5+WFBKIDGRz03Bu/wBKbqdwkd9p0KyP50s+PLUn512nOQOMDjrRNBJc67b3HnRBLRX+
ReXbeMc+g/nQAkaL/bkjXFjEJWj/AHVwpyWQHke3X9aoxW1y+oa1NGYobGRQqrIwdTKoO5i
OgXpkHrjNW7eMr4gnkmilWV4/3Ujybk2ZGQF/hPT86rxxFLzWLySzddNeLJiZeZnAO5gvuO
PegDndVOu+KPK0zQBp1nDZxwXMwuA7LKzZKxjYR8uV6/Sr02oeO7PTWebwzp99ISRJHYXWH
OeN4Egwfoa1NEW3TWtSMdqYvtKwzRSDhXi2BVUDttOePeuT1/xB4gutMudQsTFZGyWZvsEd
x/pRZThWZccqOWKjrwKAL18r65o2m6fN4YvT9klieSK9VI87QeN+4jkjtUtla2drrFtHBoN
hp1yhKyqlwJJUBjYjt0Nee6XrmpeLdFibXJre4lvLqWFbzLG1t4kVctsGV3dRuYYU8V0Xgn
7db6zeaaYRe2CX0ssGrBl2zqYziPjBJX1xjFAHo3h3C+FtNyMfuF/lRTtFkX/hGtPbsYU/l
RQBneN/+RSn95YR/wCRFqbTJUik125aRUVbpslzgDCgc+1ReNT/AMUrMo/57Qj/AMiLVfTL
63ju/EUMslur/bGCwyyKu75B69iaALPktpunabbQ3Ae583KLGxCS7mJYf7uDn8BVl/8ASfE
Uca3IQ2SF/L2kF9wI57ED0Heqq/a9D8PafH58VzIkiRsuP9YrN0T6Z/IVovh9dTdJCTHASE
GfM5PX6UAN01lmlvbxZkfdJswqldm0YwQe9QaOv2PT7u4nYQ20kzSxIW3eXHgD9SCfxq1Z2
Rt5r2WWRJDcyliqLgAAYwfU461U0q3e10+88yApbs7NBbOw+RMYxnoATyB2zQAzUoJm0NLe
1jNxdEgwyIQgRieGz2A9s1YvnhOpafbXE8kLb/MQBflldeAu7se+O9IbQf8ACOpC9uGZY9y
RxncFbquD7GkkhvJItLhuLm3WVCjzbhlpHUdF7DnvQA+S1kn122uE2QpbA7iGy7hh90jsP8
KTS0iW+vpWac3khG5ZsAhBkLjHGOvPWnGGY+IvPjtRFCkJjkmYjM2cbVHfjnk1FpaRz6hd6
gboXErN5O1FKiNVOQuD396AGRXhh0/UbuJ5miWQmM3CNkAgZIBGSuc/lRLYq2gwR2ryyzxA
PDLCdh3Mc5Htz09KmtJPs630kjOtqGyjTE5zj5uvRc1BPbznQYoofMmuAysjW77QMtnr6Af
pQBs+fHHJHbySKJmXIXpux1xUtZdyTc31pEBESreYS7YZQOPlHXmrlteLc+avlvHJE5Rkfr
9R6jFAFmiiigBKQthgvrTqOKAGsNw6ZqlqWnnUIBAbhooiwZggGWwcjnt0q/RQBmDS1GqnU
5riSaUKyRRs2FhDY3BfrgVS0y+kun1ZooJJY45f3TSxGLzDjleRkgEYzjvW+wyKMdM0AYi6
I1xpIsp55LaNpTI0ML5G09YyccijWbW4uFtLS109ZfnVvPMgUW4BHI7k4yK2xnHzdaQjr2o
AMHHGAabIshUbHwc9xUlFACUtFFABRRSZ9qAFooooAKKTjjnrS0AFJS0UAc7PY3Gj6te6xp
VgLo3oVrmFGCyO6jAZSeDwAMcVD4Ti8QGTWLrXLc2sN1eGWztZJRI8Me0A7iOBk5O3tXTkZ
7ZpFXaaAFUEAA4z7UtHXrRQAVUvrFL628iSSWNNwJEblcj0NW6KAMu5NqNQshOW83J8kD7u
e34+lFvAratdXySR7SoiKIOSRzlvftUWpPb/ANradHdNMoMhMODiN5cZAbvnGcVJbxXDa9d
XH2fyYPLWMOTzM3XOPQdKAIbfzP7U1GD96bMoH3nI2OeCq/hg1BpkzyeH7oSpPPaxyPFC5Y
+ZLF2Yk8+v5VNp8hk1DVIYZHa0QgK+TkOQd4BP4VFp7F9Hngg1CRoUkMcdzcryU9MnGcetA
E17HDH4ZK2ELuqxhoEiyW3dVp7iW5msBc3CW7kCVrfqXcYyM+1QX9q1loVvDatcPNbsixMj
EsfmAOfUYzmp9UtZru50+OKeGFoZhOxbl9o6hfr0PtQA66vGt9ds4POVhdBl8vA3LgZ3euO
MflUbWkk3iSG/haKKOCNo5XQ5acnopHYKeeajkk+yeKrfLLKb2NkC7V3RBRnOeuDnoafaW7
Q+I7uSCxkt7d4x5jkgJNJ6heucdTQAaeEk1q+mmkuPtMahVhmwFSMngrjgg469eKqxap5Vp
qEm+draOcrHOIzJgY5yMcKD3q7aWspv7zUZr5JWlUQxiJRtiRSTj3OTSLIbjTLu2vLpACzW
4mHyhgRgdeM80AVNNPl64unIwlitdORkk/v73PJ/74H515j4ih1jUptS14XOnWXB03UMxNH
LaxnkFGYZdsYPyEAj3r0kwLp3inRbW3dtjWktvIuMkogBVie2Dx/wKrWo+G7PUL/7YJ7m1l
kXbKYJMLKMbfmUggnHQ9RQB59pd54a1j4fSebCVGmxi0+zNbv5ckh5jm8vA3buG/nWvpY1j
SJtHsdQd7o3drPdSTyKQySrHyD2AORx7V0uteD9F1jT5bOSyjid7cQJMg2tGoxtAx6EVg3G
h3NnrVjq2rao9xeC1nhWOJmWBFEXOFJ5Y4HJoA6nw8WfwjpDFQC1pCxHblBRUnhwbPCWjrj
pZw/+gCigCp4xWBvCV4txcy26DYRJFGJGDbhtwD15xXKR6lqVrqYXxBpt1qMNxHIT/wASqN
GXGOSQxzgGu71jS01jSZrBpmgEm0iRRkqVII/UVVj0e9a8Fxf6s10FjeNEEKxhdwAJ4+lAE
ek3cLR+VNdxSxxJE8DSqEYKycfjVnzN2sLLmBYY4WVZPNUtISRxjsBisX/hELry4Y5L+wuB
Eixhp9LjdyqjA5z6U1PCN4rlmn0csD8hGkoCB+dAG1YzRLeXreUIEdxgtIp3nHJAzxUOn7W
OpLKn7iSU+XHLIDvGOSOeATWa/hnVGdXN1pDBeSW0xc/zqNvDWvNJkXWiH1J00Z/nQBpyCG
Hwz5dxJ5DRJu2xSZZDnIAx17VLK09yNODw22FZZZZDKAY2HYDvn61hN4T1lnDH+wCQc5Onn
/Gj/hEdW5+XQWz62Lf/ABVAG/dSr/wkFiIJ8NtYygN8rJ7/AI0ltDNLrd5dzqkMLRrCgEgZ
pMHO846dcCsMeGNbyQ0egEHv9lcH+dTJ4d1dRtaHRD6bYJF/kaANfT5WazvIEka8jgcxoZu
smBypP14zUdzC8fhkRzq/nquVFvnIfOVAx2zgVSGj691aPR2OMfdlH9akXSdaXH7nSgR0x5
w/rQBq3EM05s2ECs6SKzsT9wAZOO9WYbVYZp5lkZ2mbcd5zt9h7VhLpet5O6LTMezzD+tPG
m6yp/1Om4/66Tf40AdF6Un+eawRp+q7eYLDd2Hmy0xtM1Qr/wAetgW/67TUAdFRzXOrpepD
lrWyz/s3E1L/AGbqUbfu7O0wep+0S0AdD3ornG0m+CPtsrU9wPtMoz+tVJNL1rbHt0m0cn7
2L+Zdv+NAHW85+7S1x39m6yu3Zo1tk/e/4mUwxTl07WA+To0JG7GRqUvT1oA6+jv0Nce2m6
tv40WIgnqNUlHFRtpusqd6aCrH0/taUCgDs889DQCf7prhpdO16Uhm8Osp9E1lwP5VI9jrz
xGM6CyggDK6swP54oA7ajtXCHTfEC/d0S6P01o/1Wof7O8S8j+xNQ/8Ho/+IoA9A59KXP8A
s156bLxRg40HUD6Y11f/AImo/wCz/FW0/wDEl1XPtrqf/EUAejUntivP44fF0cbIND1Q/wA
WW1qInPp92otnjAH/AJAOs+uRrUJ/9loA9F2jjjpQeB715uW8Wqfm0HxAcf3dWgP/ALLT/t
HitkUHQPEKnPbUbf8AwoA9FBpN3FcKLvxLGvlnRNebODu+2W5x7dKbHc+IY5Nz6R4jkGc7W
ubdgfbpQB3ufaiuIbVdeEu7/hHvEH+6JoMVMus62QVPhvWgD3LQnH60AdjR+dce2r61njQ9
bA9AIf8AGnJrOrqRu0PW2+scX/xVAHX1Vu7xLPy2kQlHcIWBGEz0J/GufbW9TaPaNE1pTnr
5ER/9nqN9W1CZQJNC1llBBCm3iIyOh+9QBp3CW/8Awkdqt5CDIylrV9/G4D5vl7EDvUtu0z
a/dERzCAxKCX+4Xyfu/hWQ+oXksiTNpOsebHnY/wBljyuev8fpxUn9q6jy39m6yDjtax//A
BdAGhYS3TavqEfLWalfLkZcEOR8wGOo4pIJW1TTr61uFjmkiZ4HCghXYdCKo/2xf540vWlG
OgtI+vr9+mx6peLAY107V0YkncLJB1/4FQBda4vNH8LJPdzRPc20QMmejY5IHvinyxT32oa
ddwRItvF++812IfDKQV249x1NZ01/dzjEmn6qyhgwVrFCAR3+9TzqWpNgeRqykY5+xJz/AO
PUAaYjt4fETSPawrLcQ5Wcf6xtvDKfYZB49aLW8Z9YurRZVnjVQ+5f+WZ6bT796yPPuRcG6
S01EXPA81rEE7e4A3YGcU5bzU1fKR365bLf8S1fm/8AHqAL9hHN/bmpzRwyQW0ixqm8YDyD
O5gPTG38qguEudW0K6sms7d7gMYXUNtVW/56DjtnOKqm+1naVEl8PTOmDj/x+oYZNTtYvKt
DewoTuIGl5ye5+/QBo6XEX1y+aW7M8loEtVj2gFE2q2SepJPNb4bA+6TXDQ/2rbale3kV1f
CW8ZGcHSgQNq7Rj5/QVc+3a7naLq7z/wBgr/7OgDR17VLy0aKx062SW8uo5WR5JhGkQVfvM
cHpmuC+1XS3UyR6gNdktbdrczXWqRxxiR0yxC7e316VranHf3X2i8unvryRbKe2it107ywx
kGMk5PpT10v7HourWM3htppriHEJitUYZ8kL19cigDsNLjez8P6fayEO8NvHGxj5BIQDI9u
KKNGheDw9p1vNEYnitokZHPKkKAQfeigC67MHOCabub+8fzoooAcGbyicnNLKSIzgkUUUAE
ZJzk5pzE8fWiigBIySvJp9FFAEUjMG4Jpu5v7xoooAkjJK8mmMzbj8xoooAlX7oqMs3m4yc
UUUAN3N/eP50qs24fMaKKAFmYheCR1qPc2wfMe3eiigBVZt4+Y/e9fapSTgc/xUUUANVm8x
OT0NMdm45P8ArQKKKAH7jufk9f6UKzbl5NFFABMzDZgkc0OzbzyaKKAJF+6KB1NFFAEM7ME
kwxHFRxu5zlj+dFFAE6k7+p6U/wDiFFFADCTvbk9KjlZvszHcc+uaKKAFVm3p8x6D+lTfxG
iigCORmDcE0ws3m43H7vrRRQAu5v7x/Ojc3940UUATL90U2MkryaKKAH0jfdNFFAEO5v7x/
On5PlZyc0UUANDNg/MaSVmDjDEcjvRRQAsTMZWBYkU6Mk5ySaKKAHOTsNMkZg3BNFFAD0J2
Codzea43HH1oooAazN9mnO45AOOelV/MfbN87d+/+zRRQBcg+aFN3Pyr1+lFFFAH/9k=
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHgAA/+4ADkFkb2JlAGTAAAA
AAf/bAIQAEAsLCwwLEAwMEBcPDQ8XGxQQEBQbHxcXFxcXHx4XGhoaGhceHiMlJyUjHi8vMz
MvL0BAQEBAQEBAQEBAQEBAQAERDw8RExEVEhIVFBEUERQaFBYWFBomGhocGhomMCMeHh4eI
zArLicnJy4rNTUwMDU1QEA/QEBAQEBAQEBAQEBA/8AAEQgCJgFAAwEiAAIRAQMRAf/EAI8A
AAIDAQEBAAAAAAAAAAAAAAMEAAIFAQYHAQEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAEAACAQMCAwUDBgo
GCAYCAQUBAgMAEQQhEjETBUFRYSIUcYEykUKSsiMGobHRUmJygjNTFXMkNFR0NcGiQ2OTs9
Ml8OHxg6Nk0kTC4uOUFiYRAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD/2gAMAwEAAhEDEQA/APoFU50P8
RflFdf4G9hpTCw8T0cF4I78tL+RfzR4UDauraqwYeBvXObHqN66cdRWfjRxx9cyVjQIvpoD
ZQANXm7BVumY2NJhRyPFG7tuJbYut2bwoHubH+evyipzI/zx8oqvpcb+Cn0R+Sp6XG/gp9E
fkoLc2P8APX5RXDkQDQyID+sK56XG/gp9EfkrnpMQ8YI/oL+Sg76jH/ip9IV0TwHhIn0hVf
R4n8CP6C/kqekxf4Mf0R+Sgtz4f4i/SFTnw/xF+kK56XG/gp9EfkrnpcX+DH9EfkoLHIgHG
RBf9IVz1GPr9qmmp8w4VPS438FPoj8lc9Li/wAGP6I/JQT1eL/Gj14eYflqeqxf40f0h+Wp
6TE/gR/QX8lT0mJ/Aj+gv5KDvqsb+Mn0h+Wp6nG/ip9IVz0eJ/Aj+gv5Kno8T+BH9BfyUHf
U4/8AFT6QqHJxxxlQftCq+jxP4Ef0F/JXfS4trcmO3dtH5KDnrcP+PH3/ABrw+Wp63D/vEX
01/LXfS4v8GP6I/JU9Ji/wY/oj8lBz1uHe3Pjv+uv5anrMP+PH9Nfy130mL/Bj+iv5KnpMT
+BH9BfyUHPWYf8AHj+mv5a76zE/jx/TX8tT0uN2Qp9Efkrvpsb+En0RQV9Zifx4/pr+Wu+s
xP48f01/LXfS438FPoj8lT0uMeMKfRH5KDnq8T+PH9Nfy1PV4v8AGj+kPy1PS4vHkpf9Ufk
rvpsb+En0RQVOZiAEmeMAcTvXT8NQ5uGOOREL97r+Wremxv4SfRH5KgxcYcIUHsUfkoKfzD
A/vMX/ABF/LU/mGB/eYv8AiL+WrnGxzoYkP7IqDFxhqIU+iPyUFBn4J4ZMR/bX8td9dhf3i
L6a/lq/p4P4afRFc9Pj/wAJPoigr6zE/jx/TX8tWTIgkBMcivt+Lawa3ttU9LjcOSn0R+Ss
hUSLqHWuWFQDHhNlAGuyXXSg0T1PBF/tkNtNHU//AMqNj5EWQnMiO5b2uCDqPZesnGgxxgY
32SXMMZPlXjsGvvo/QQFhygoAAypdBoOI7qDSdQ6Mp4MCD76z4sbrUUaRLk4+1FCreByfKL
a/bVoPorEdxrPxekdPONETESSqsSXc6kX7WoE4outfzfJKz4/MEEIZjE+3aWlKgDm3vx7ad
Zcjp3SVjjZHyE2qHKnYWkcKTtBvbzd9WQ9N6fkNBGrLPIodgqySEqCVW5AbxrmLg4syLkyx
NzHcyfabgb7yy3Vjp2UBRF1OxvkQ37LQtb3/AGtdEXUbi+RFbt+xb/q01Q55kgheaQ2SMFm
PsoBcvPA1yI/+Ef8Aq1wJnmxGREVPD7I/9WujHacFsrzK1rQfMUA3F/zj39lcjyDNmSRRkc
vHAWXvMjhXUDwC/joJy+oWP9Yiv2fZH/q1wQ9S7cmL/gn/AKtNXF7dtSgTMfUhYerhBJ8t4
Trpw/e13k9U/vUX/AP/AFa7G6T5crnVcUhFPc5Xc5+iwFGSeOQjYdytqrDVWFgbqffQA5PV
Nf61F4fYH/rVBD1PtyovD7A/9am6z+oTGLMxyNX5UwiUmwMrGJUH4aCkM3UJstoEyYmSNSX
YQkWYNsC6ynub5KNKM2GNpZcyNUXiTD7rfvO00r0KeN0JCi8twrglj9l5WSS9rOGJYjhrpQ
RmRS9ZmwMlyMlG3YbSW2KNqnyID8epsT7qB6H+YygXyFjk2hmiaEFlDXtu2yWvpReT1D+9J
/wv/wCujwwxwrtjFgSWJ4kk8SSeNEoFeRnduUPdEP8A8qGqZzSugyQBHbXlrqWF7fF2U7Se
JMoy8rGkb+sBuaFPbEw2oV9m2x8aABl6irSgzAlH2xqI1HMAALbTu+Ia6eFNRLPIgcZIcE6
EIBp2j20p1j02PArzALjyzw843tZt6gPp7LGj4u6HOmx21DqJY27wDtbd+kNB4jxvQKY/UJ
bSHLyhEvPeGKQKuzysVVXJuA2ns7qdkZoUDy5gVOwlU18BSky47Zc+E6hRIBtbeASX8xXYd
DqL69+lVxuVA3Mz4WgljHKGabIki3uC3LY7PfQNp6t3AWWTYeMjRoo+RrN+CjiHI7chjr2K
g/0V2KNkN+a0iEaBrH3ggCi0ADBPf+0uPDan/wCFQwzKCxymAGpJWO31aPWZ1WWSXpcjJGZ
VDgTKjWblxyfa91/Kp8vbQGxTkZMZmE7rCx+xJVLun59tmgPZ4VVp22nlZLyPzDEqbY13Ou
rBSyjhrelD1iTHB2RPLC9xBI4CrGyC7pIVubBRceW/Z3UXCGREFOS4bNlRjjw2sqLbcxYC+
3c3E+wDxB1Y5XvtyX0JF9qWJ+jXeRP/AHl/ox//AIVeCIQwrGPmjU95OrH3mu5E8ePBJPIb
JEpdvYovQCSOZxuXKcjUfCnEGx+bUOPkE3GVIPALHb8KV3BEgxIjKLSMNzjuL+Yj3XpigRh
hzmaYSZTqFkIjISMXSykcVPaSKJ6bJ/vkn0Iv/wAKmKgWfLcSB98ouoN9hWNFsfHS9M67r3
07qDNzHysRsZ/Us6yTxxOrqltr6HVVBqnUMFlXOzIZyvPgKyR7VYfZo9iDxGhrRyEx3iYZI
RoRqwkAK6d+7Ss1oFwcvIMOEz4s8UYIgCBdymTfuVmXsYUAMeHI9DjEZGnJj05a6DYtP9Hx
zBjygvzDJM8hYgLq1uwUgOl9HkhjkixIxGyBl8ttCLr20z9340ix8mKMbUTJlCr2AXGgoNN
/gb2Gh4v9lh/o1/EKI/wN7DQ8X+yw/qL+IUAU/wA2nP8A9eG/05qcpOM/92nH+4h+vNTlBK
VzsMZKo4H20Db4rsVF+0Er3jSmalB549fzop3i9G8hSVYSjMA29wdEYKAR4n5avOXhkx58c
X5bMkkpZt8zMRufao8yKwtr36dld6iq5/VhhQ/Zz4yCZnvsL7wyJfytuVbnTvpiaCLEwmxX
kafJyEKu5tvKCwkbsVEUHwA9tAz05xkq2eVZTPZVVraJGSBtI4hiSwPjTEspWKVoxueMGwN
7FgLikYp8ydI4cSIQY1gBkX37UGgCKQLn5R7afhULEqAs20bdzm7G2lye+gyekE5eMiMwVI
mLSoNWnZvNzG7kcm4HuPaK0olLTyOQNsdo4wL6Cys1+zjXmZ8Nuh9UidS82OUcoV0lSJd0j
i99rbTr5hqC3dXpMCOQYimdg8st5JSvw3fWw8BwoMGMZ2CsmVJDkrkc2VhKGM8Uq722pJFe
6Ai1iBpxvWpkgP1MKZOW/JCxva+3mMd2w8A7bRx916zo+s52PnpgY2LPOmv2eTshkCg/FE5
b7Qe3Xxp/rONJymzoIzLMiBJYQdrPEDuIU6+ZeIoMrrXQGwI/XdJd42TaGQMTtAG3ddjwA4
39t6vmz/zD0j7HGRCyrLKqBkKSL5nN+GzRiOIPA9tO4vU5HjOPkK7RbWZchihJijUGTmCNr
hhwvbW96p0yVMebHgiULiTF4kB47wvNcj9q6fs0GxjzcyIF7B7sjAHTchKm3yUWs/J2/wA0
wseMAWMuTKB+inKBPtMlOT5EWNE00zbIltuY9lzb/TQFrz/WXgTJhzWA3wyvErK2177Fe6k
2HzduumutbGHO+TAJ2UIrkmMA3vHfyMf1hrWVLBHl4+fK5E0MZkjCW0tv5kvHtIAHuoGY8m
HOlixJ1V3jMnOjdbHyqACUN+IeudGnd5J8dyH9JaEODe4DOAG/SUDWl8PIuZclFEk0SrhYz
8ecQS4a/wCaQVN/A0ziJDiy5fACNuZIAPiO3nO9vFpKBNcvEHU5oMgBnkl8sjKWWRGPLEdz
w5bj2X9tOIr42S+OjG7XaJZndkkRrApdi1mVvDhSXVunzP0lJ4kvnY8RlBFrliwlZfl191a
EU/r8OLKWMF1/eQmzcfjVT39ooL4OPErmbHvEjXEmPfRJL+by/wDjw407S+Lv8/MDb1Owsb
gMo1Rh2cDr40jnHPXNBwtWYoo+2GzvYSQv+j+Yb0GrI21Gb80E/JWZDkzxDnyXkhZzFOO2P
zHbJt/Nsw3eFj30/lNtxpmPAIxPuBpLpzNlRzK6D0xLxm40ex5XlI7Aq6+3woMWOKWbqsxm
U40sPmxMUBGdod13IBLDdpdbjhoPDeD42FijJivLzmjBlJu8hlZUDM1v0r91Z4xJpOnw5+O
T/MsBWiXdrzRAzIY3HbusbHsJvTGJJi9Txp8G/wBkVDooO10STzKNOBRwfwUGseBtWajnMw
unmcB2naNpAQLFlQyHT9ZasM9n6VHkIQcidRHGDwMzeS3ubjXTAMd+mY6+ZYSUDd+2Fx+Gg
fqVKlBmyTx4o6pNA++dLStEwsFflKEF+3dtFPY8bRQRxu5kdVAZ24se0msbqrRJL1GBYm50
uKmQXJ8rrAxVlA7Co/HW0ZQYDMnmG3evcRa4oFTbNzCokPp8RgHRdBJN8VmbtCaad/HhTct
ijX7j+KlukxCLp2OBqWQSO3azyed2PtY0zIbIxPcTQZeKLYGMG1+xT6oq/Qv3WX/ipf8ARX
ISpwse2g5aEe9RVuh/usr/ABUv4xQaL/A3sNUxf7ND+ov4hV5DaNj3A/iqmL/Zof1F/EKBe
MX6tk6//rwA/Sno+NMZEKvYTRnbKo7G7xfsPEVm5MSjrEmcZHjOFjxswUFg8TGYurKPi+EE
doNM5coGMOqYg5pjj32X/aw/EVHjbVfH20Dc0qwxmRuAsAO8k2A95NXpLIkTImwkU3jkYzj
9IRruX8LA06aDH61ju7Y2fgqjZSsI0mudFf4dVOo3aa9hNEy/T5kCZUiWkxGvIhtuTcNeOl
howvobU1hxKenxQSqCFTlup1B2+Q/iqSorZkEYHwKzs3eF8iK30yaBXG6zHkRTRRMJsuIhN
qi1y5KoSDw4eb8GlqcmyFwsVXkvI42oqqLvJIdAFHeTWH0vEMXUJBDHflyT+lkIAiETuN7E
qdzWJ2qPbr3WmyJpVXLyOopixY7MIlWMPO3zCWUnQnsULcX76C3UOeYHjnjWSeZlbkkcxmI
byRjgqL2bj4m1bmPPHkQpNF8DjTvHYQfEHQ1k4Ae65MmJMZF3GKPYEsGPxuZJNXZbak6cO+
nOnSyHIzIZI+SVdZFS4J2yKLnTTVg1Bl5fVzkuMPK6UXkaYJBHI6q51O2VbgECy8VOlb08y
Y8DzPfbGpJHEm3Z7TSU83SepQSRtKjmMM1xpLEU+eoI3AqRxtSvWbDLx2nscZIywLAtudWU
3VV4sqi+23mF7cKDNmH9WkhWQLl51sdYsUcwqlySpl+HbGjHyj3mncHCkyly55H88TrH08r
psXHFwR+dd2IY9vspbNzCeoYuZ5TEY2iKKomWF1Nydo1Kurg9hsO8Wr0OG+PNjpPAEAYcUA
0I0I9xoFo5lk6hiZQ0TLxmCX4ggrJb3g/gqv3ijWfpb4nF8t0gjH6TMNfcATSuA5ki6Ljrq
6RHJkfuVU5Vv2mkp+FJcrPbJkNsfFLRY6D5z2AeVj4aqPfQGyZosHFBFgF2xQoe128ka+81
nGOLp+JF095Lgo82fLex2KLyNpw3toPCjfeGA5HTxHeymaEv4rzFvWE+RPDkNPkMcmFSsSy
xOVQrDdlfzeVmtJ2nb28aDb6ZA6QydQylMPMJkixrWEESoEVbD52xRfu4CrdPmMjSSSj+0F
ti287DcVJK9iqLLf30pjE9aLxNmO2EpVnh2CKR9A23eDfaNLkceF614ocTAgOwLDEg1JPZ4
sdTQLYIJy542vtxFWBATfRiXv8AQ213ChSHNyo4iViTZaMDyjcNLeyxq/TmeRsmZ1282Xci
kWIQKqLe/aQt/fSP3njSTEAdGYBJiu0Mx5vKblfB4nSg1ebBAtpJURRw3MBYe81kdRx+myZ
cUzZZUxZEUhgQqW5rlI0YX8wB0v2WqsWdiRqLYONuNriOaC5+nsoU8vN60I1IfbIm0zNaIA
bd0aRFSHK8Qy6gnXSg1usI8nTpYkk5Rm2xGS19okZUb8Bq0eTi4sa47gY5jCqsPffhst8Xu
qdVO3BdrAqrIz7jZdgdSxJsdAKWxsV55jksoxlQ7ImQ7mddL2Mi3RSexQL8aAvT8mCTIyoY
yPjEqDgSrgBjY9zhgaW5c+PM2VjoHbGkMM0S23NitaQbf0k3XA7dRTOdNEkK5yKG9NLZ2t5
gu7lS/INfdTIxwMs5AJ88YjZew7TuB/CaDN6VjNzMfcQyY0JkCjgJslmcm3eE/HTvUHESQ5
BtaGVCxPYr/ZMfcHpXoMEmIMzEnYvKk5dXbi0TqvKPsAG33Vo5OPHlY8uNJ8EqlGtxswtQE
oeRPHjQSZEptHErO5HcouaHgyvLipzGDSpeOUj89DsbTs1FXyoFycWbGY2EyNGT3bhtvQK5
wvkYk/JWSJi0ExKFnVJ102kcBuADVzp8jNgS47Cz4hkxyPCP4D70KmqWl6l0mXGdjj5igxu
VNjHNHqrAj5pIDDwpeHK5D9RnkIZ3XHssfmDzvFt2pbjfT3UGj0sqemYhXRTBHYfsCmJbbG
9h4VTEg9Niw4993JjWO/ftAWryfA1+4/ioM2Ef1LHA4cpLA8bbRVuh/uck9+VKfwiq44/qO
N23hTX9kVfol+Tk+OTLb5RQPykCJyTYBTr7qri/2aH9RfxCplG2LMbXsjad+hrmL/ZYf6Nf
xCgBDb+bZWguIYNf2pq50+XGR5unQxmE4ZAEZN7xuNyuv6J1Huq0I/7llH/dwj8MtB6nkwd
Ongz5IhtkYY084BLIjXZNF4jfYe+gQxRJg9ThwJGukczejufMceaOR9vjsdNvyVtZszY+HP
Olt8cbMt+G4DS9ZGVLjZXXOjZeM6yqfUISp1H2e6xHEe+tPqqM/TMpU1flPtHeQpNAbHi5G
OkbNuKKAzntPzmPtNZOXPltgtmokjLPIoKxlUZMRSfNdiLFhr4X7LVJp369GuNhSNDiHYcy
ccWV13ciM/nEHzHs9tPdRnXEwtsZ2O+2GG1rgt5Rbdp5RrrQI9NkE88sDuuNKEQDFiJDLAo
+zs59pvtHv4UrmYs/TcvIngspymVseVwZRI6oA0EpHn8+y/aPYRSfUmTFKpiPtghQTYhWRW
eIx/vYyQzm23zAcDqK2cDMi6ziti5uO/5rM62SQrY7lKk2I0P4qBDA+8yokj5Ac4qG7S6yK
l/iQPtBJU9hHvrXw0bKyj1MlljZeXjofLui+Ley8fM2o8Paaw83pUkOWVe2Qk7BJFJszrJ5
FkK+Xcykam/j3VvdPyZOW2JlsDmYqrztvBlI8sg9oGvjegzppYuoRB+q9MaLFN+TlBldkU/
ObZZ0/D41q5+JFl4jwSkKttyyHijLqrg+FZUhwJIYXb1OFHnhpZEiJKbCVuZQu8IG3Dhbjr
TfXiWwhiqNwmP2yi5bkJ5pSNuvDT399B5iOSN8PmRlJslCsWIigs5iBMaqZBt+JibcSfLW7
0JHw8mWKS4GYROoNtGYH5o0BIQnSr9IjhDrAY0iSIbsdI0ASQCw5xYaFvN+G/bo4+CokO1v
NtJiuRuRkbcoXwG4+7SgQw5Fwc7Ix5Ry2xcVjCW4NDHI7Bge3RlB9lO9MHp+i47u4jtCssr
vqAWHMkJ1HaTVOs4sGVHjRyizSSrGGGjbGBMqX7mVSDResYUmZgmGHirK4i0CyBDflm4YWP
soJKrZ6MswMOCLElvK0oFmvr8C/h9lCjX1WI8yRq6s/MxYiLK0cYCLp3MoNvbWcerzNiz4x
UTs6XWMkb404ScwE8LfDxufLXoo3jkjV4iChHlI4UHnVU4DK+OkhZS3IQrt3CQmQRnS3zwB
3a91PvkJnyK0aczl2OPG3wmUAMzyDuj3D337bUfqvIkgWGUHc8qLCw+ZN8UbaG4sRWeJ5el
esyZYgWkUztGPKug2rtfhc7fMD26ig0iHxouTE3Ny5yTvYabj8TsBwVe72CuRSMkrwxFphj
qAwuC7yObm5J7B+OkMSTITJ25U+zJyiRFKIwVcWMiqGJbQC9rH261optwMdUYmaeRrbrAPN
K2vzf8AwBQVyMTGyMyI5GPHLeJwS6B7aobXKH8Y9nchkdPn/ncOTyPsQ3lyISqsi7FG1xox
uwseI291qeCvFlYqPKHkIkMt2N2YgHyruAtp+aaeoFc/JSGER2EkuQeVDCfnsw1v4Aat4UD
Gx8WOKVMmKMtjXVn2/FHt3K1tfm6e0UnBkx5WYudIxMcEjqHAssa2MYXb8W1uLORxt2UTqW
Y0U2THECZCkNtupNjI+23aWA+TU0BIICenZeJy9ke2QKtze8oaQrf9HeBTuPuyMbFnLndtW
QkcG3Jrfw1vQ4nhw1THYm+3mSyN+c7Wu3i7GphM8Er4Mi2VLvjMo8phv8PgUvb2WoOZ0bRz
wZ0RCujLDKDweKVgpHtVrEe/vp2luokenCk2LyRKp8TItuNM0CWPF6fqOQi6R5IWcDsEg+z
k+UBTTtJxyc7qsoUHbixBHbsLykPtHsVR8tOUCGfE+O56ljoXkRQMiJbfbRDjp2snFfk7az
eh4K+vyG5vPxsZkfFbhYywrbTuSMhR7TXoawPu7hiDJmyOaC+TzC0VzcRpJy4CB3BVI+Sgd
6r1r+WOqtizTK48sibRHu18pZmFjYUbBypsvpyZM8XKeVC2y4PlPwnQniutVy8iMzHCyYA+
LMFQuSGBMhZdrJ+bpa/eaviRRQ4Zihk5sUe9UN77QpIEd/0Ph91AtBc4WPr/ALJLHw2irdC
v6fIv/epvrVWC3oMb+ij1/ZFW6F/Z8j/FTW+lQOZv9jn/AKN/qmrY39ni/UX8VVzb+jyLce
U9r/qmrY2mNF+ov4hQBg/zDK/Ui/8A50TMWZ8WVccqJ9pMW4bl3jVbg+NAAkbLzRCwSUxxh
GIuA1nsSKy3k65BLFD1LLWGFnUHLjjXY2oKrcm6Fj5dRbxoGeqY/Nhw+oBDE8MiSZAF0YRy
qYpbkWN1D391MyxZGFgT7HOYFDMEyGsdlvMvMC6+F/lruJjzK2Zi5J5uO7l4Sxu3LmF2Q9t
la4HhVMOJjgT9Llk5kkCtBuPExsv2Rbx2EX8aBf7u5GNj9CwElIxtyAIJCE3k63XXW96f6j
hJnYrRG2/jE5F9rWtf5Dal+ixQzdCw4ZUWRBCiOjjcCVG1rhvEUy+NOJlkgnMcYAVoGUNGV
H5vBlPv91Aj0Sb1uA+NmruyIrx5CyKNxU3Ck2Fm4Wv4U1hQw9PwmG3bygQ7HQvs0DantFSK
ZXyhzoHx8hQyqSLo6XB/eLdfGxsaYysaLLx3xprmOQWaxse/Q0GZFkyZGUmQ6IZVj+xxlJk
aMN8bPcIFY6Lrwor42ScvGzsl443X7N1jXXa/BTIx4brdnbWWJeoYec4yo3kaJxLzI/OGiv
tMi/PB2aMut7eyvRwT4+XAk0DrLDIAyOuoPaKDNyenwTxSy4eccbGkDepEZWSMji9t19hPb
tNFz8Z2kTMiYMiKA67SWC3uJI2XzC3aO2kuofyNeZG0x6bNKhibyGJZA2lmVl2vx9vjW6Vu
u29ri1xpQeT6fiZGFlrablohUwPfdDMlmBJ22HF9raaeU8NK3clmzMRzGTFkQ+Zo+1XTzjs
1F10PaKHDEjY0keUAGheTmsSFR1IKsxtw3IdzeJppQ4aOc2RlvHNuIO5ASFO726j2mgVyLn
I6YyG8DZBeMra21oJbDQD3Uz1PqMPTsUzygsT5Y41BLPIQdqi3fakp5I+nrHBkkLFFMj4ba
2KE2MftQMfd76f6jgx52K0DkqwIeNwSGR11VgRqKDOwOn5TxvJKkAGUGeVygLs0hvxRuAGg
1qnTFzsQSSHI9THExXIiZRvsp28wFeLWGvf7aZ6RJOk2RhTtvEbb42Nrjf5niNrfAWFu8EU
1hi82Q5G1w5jYDgQvnVvbZ9aAWWyZORgwxm6s3qSy6gpEPL8rOtM5WMuQosSkqG8cg4g9x7
1PaKUhhON1JE2qInidYdt/KEZX2m5/TPuFaVB5PLjmxsjIxklOI81pvTN5oHtozY7abTfXs
I0o8U2TlpHJnSOEi3JtWPlyle2YX824bdpCjcONaPX8eOXC5uxXnhYGFW2+Zm8hTzhl84Nt
RQV6Xgfy6LAnZijOpLKSHjyON1YfBrwoG9uMsMZxLPyWWUop85Uggs1zc6NfXj7aY9XATtR
hI4Nti6tfXQjs4dtZeJBKkJxct75OIwEGYAd1ifJu8D29hHcafxJpiEXJi2TuPM6rZCwvcc
SR3igz+o4E+QUzulkQZsd+bExI3X4hlB2ki3bo3fwNKdNlWPKzDO9p3eNMfeNrJCQoZeWxL
Dbbiey1bqxrFnM6hV9Ql372aOyg8PzT30n1rp0U5hzhCss+MTa+hKNofk7KAPrTNkyZca3x
tyRwvJ5BKyBuG7UKhZiTbs0piZ5Ex8TL3E8mVVdnG0vHKeUzbez4gwHhVIYZ8lkYqkc0KhU
EgA5NzqUgXdY2HlJb8FM5+HI/TZIIWaWXR13tcuyMJNt+y9rdwoC58Ek+K6RECYWeItwEiE
Ol/C4q2JkrlYyTgFdwsyHirqdrqf1WFqtj5EWTCs0TBkcaEd/Aj2g0HC2rJlxrwWcn6aJIf
wtQDwlMPUM6E3+0ZMhGJvdXQRke5ozT1JYfMmzcnMIKwkJBDf5wiLFn9hZ7D2Xp2gW6jlHE
wpp0G6RVtEvHdI3lRfexFL4KQJmmAFmyMTGijlNvId5LA377qavnMJM7BxCNwZnnbwEIG0/
Tdap0vdLNm5MkYSVp2huNw3RweVCQ3tPCgB1jpXTs+ZVlyfTZjqEXa4BkS99rRMbML+/xp7
FhbHwhAUSPlgraFdqEC/mC9l6z+odLnmzZ8kY2PlxvGiGKa6yELuJ5cmu03Pd76a6a2UMBl
ykkjaMuiCUhpDGvwlmUkE+NAOD+wYw4fZR/VFW6Fpj5A/8AtTfWrmOLYOPc/wCyj+qK70H+
z5B7TlTE/SoHM7+xZH9E/wBU1bF/s0P6i/iFUzv7Dkf0T/VNXxf7NDfjsX8QoF12jKzWdti
bI9z3ttAVrm/Zal2izOWAOX1XCYqyCQqsgsQQdwGx7Wv2GjrGsmVnRkBg6RqVb4TdWFjWJy
+s4MnpnZcPFkVA2XCjTqZE03bRt5ZZbBtwtp40G9Khj6hDPzVRJUaFo2+J2H2ibT4ANSiSF
fvPLCoO2TDSSQ9m5JGVfwE05n40eRikOrO0ZEseywfmRneu2/bcViJ1aBZOrdVgG9xHjxxJ
bz8wqwWIrxB3tYig0+gsWwXFrKuRkKndtEz2tWjSnScZ8TpuNjyfvI41En65F2/DTdBlZeT
jJ6jCyyXj1myC63QQNchfft2i2ulXx48qHEZsTcASphhzG0RBxUMt3W/6V7VnYGUrS83JB8
0jNkh186SKSqhj+Yvd2W7qZ6llTnq0GKvLMPKMoZyQA5bZfgVOnw+32UHcxIGmiyM/HkWc7
Qsirzo4gG80ZZNbP3kfio+Nix42ay4rD08jM8kUbD7OQ/FdL8G4+B8K5N1HHgiEN2GS0iqY
VbmS6ldx8pJtY+FNQwiVzPNjpFIdFOjSAHQ7mHf4GgUy+mZ7xPFj5YeKXQx5SCTaD2o67Wu
OzdetSk4+nDHWQYc0kW8WVXYyxob3uqOdPltVhH1GOAKJY55gSS0imMEdg8hPy0A0PI6nLH
Lbl5YDwt+mihJE+QKR7+6nJYY5Y2ikUMjizKeBFIZskrxiHLwnljcLulx2DlJD2qPK429jC
rYnU4FhKZcqxyxSPAzOQAxjNt19B5lIPvoK9exlyen8oqGcyw8q/Y/MWxrRpXqBRYo5nICR
SxuxJsAN22/+tTVAnnQojJnItpYWUuR86P4XB9isT7qH1HInVB/L3jOSrJJJGbMWia6/CCC
b20t3aU9IiyRvG3wuCp9hFqzeplo+mJuWGN0eMbJmCxsFbUXsbXUG1AnF1qXJaEywnGyYMi
JZIjc3jyN0SsLhePGx10r0NYj+nk+7hnxo0iVIxNEqMJAphbmLZxx1WnOrZk+LjK0C7nkJB
PaiBS7uo+cVUXAoEc18s9cDJF6nFgiXfETcI0hcb1UA+awtwOh7KKsaTZBXHVlZLc2CZXS6
qfK0cv5ynhx91UZ0x8cemQxyRhSEI3hyDxB0bcwBGure2neY2bhwZmLdZRaREa630s0b3Gn
d4GgE0rrIBIjMUFmYgjdEfiD/ADdw+IWOuvsrSVQoCjgBYX1oOYu/FkU6FkIAJABJFgtz30
HGzcQRx4/NUzpGN0QN3Xauu5Rcg+FATJZo5sdh8DOUYfrKdvEjtHjR2VXUowurCxB4EGsyb
P8AWwS8rEyCkO2VJHQxB2RgQEBdHPDwFFXO6hJA0sfT3V9wEccskallIvvJUvYD5aAGXiPh
zrlw2MJAjkvpLGBcIySG9wC1rNprxtTSZsiBTOhMTLuWdR3cQ6cVI7apJkdU9Ml8BXlfcJY
1mWyr2WZlF7+ygCeb02LEOnTzlArEl4wY3jO3zOXW7aa2oCZMTYU8WbiEJDLKozIh8LiUhB
KO5lNr9440vDmyydImz4bRzZ0u2E/m73XGiY37gA1W6xLmZeJlYWPhzXCMVnO1ULJ5l2Ddu
NyNNKS6CmVmdCgwdka44Ro5pGYmVW3NcCMDysvifdQeix4Ux4I4I/gjUKL8dBbWrM6L8TAW
F9TbQdtZ0UGXmcuSTMeOOFijRRBU5jxOULO2ps234RajwdK6fjl2jhUvLcSO95GYHUgtIWN
vCgRzuo4cObidRWZZMZebiSmO8pDuEkUWj3a3S3vp/poYYMO9mdit9zAhtTcXDa3A0oXV4A
OlZAgAjaFedFtAADwnmrw8VqnRZImjyI4t4VZi4VyDbnquR5bfN+0oJn5WdizSvHC8sBWHa
yjcI/OwlLKDuNlsdAaYxsyPNxWnh/dkuqN+cEJXd+Ck+odSTpUrPzI5Vc73xmkCzi4teJW+
K9vh08KcxsqDLw/UwBljkDGzKUa/bdWtQLwgeix7fwkt9EVOhf2af/EzfXqQH+pY5/3SfVW
p0L+z5H+Jm+tQN51/Q5FuPKf6pomP+4i/UX8VC6j/AJflf0Mn1TRof3KX/NH4qACrJz8tow
BIVQIzaruCm1wPbWMydUmyI8Tq2Y+OspZQccLHHIw2mMJJZmBIvcNbwrZVmV8t1G5lI2qOJ
IQECsCLNcYkQ6xK8nOEZyMTJjWI3Zls2OyBd21iPLe9u6g9QO6+tYGdBBhdfgzJGEWJNG8m
QLDbzsceSRv2ZD8l61suKXyZGOLzw/NvbmIfijP4x40plmDNk6bOLPDM0iFW7UlhfcD8mtB
qAgi41B4VKV6ZyxgQpEzvHGvLVpPjPLJTzW9lN0GJ1nBeGX+Y4SsciVo45o1YJzBcbSGb52
m3uNJhn6hiLC0DxPjSkYz8DJF8Mir8NnVb+Xw91ejnQSQuhG640GnHs43rOfJ6fHmsvp2aZ
kWZrKNdoLhgpIJYW428KBOaDKycaTIkhU5aJy5oypB8hbbNGBx3A6jtF1FC6b1LIzMvEUme
AbHXmHzRSXVXQFmWxddewXFbMXUcR3W90eVQQWUrccVBJ4aN299Z8/Ro1yjkQQ74JGWX7Jg
rbr6nXu+JSviDQbUSyqtpWDtc2YDbp2aXNXqiBljVXbcwADNwuR20DM6hBhmFZbk5DiOK1r
FzwFye2gpO/pMpZ3bbjTARy34JJwjbw3fCfdVIFEWfl40wHLyyJoQ1rP5FjlW3htB99cHUU
nRVycV4seVHMpm2hUXSwkBPzhf5KUysLFmhEcHUWjkRjJjl2VxGV3W27huAUKRx4XvegdyO
l4shlkZ5ESVHWaMSNy2DKVJKEkaeFqD0+TqkmNi5W+OWGSJGeJlKSg7Pmtexuewge2qT58e
XgriyOIsqZ/T5CA6pa5m/ZKK1j4itZFRUVUACKAFA4ADhQZWb1llgZYFeDKG0kTxPZELAM1
18h04ea1+2k818vJ6ZJk5znGUHkvjuqmKZd9hJt+JS4Onm07+2trKwosoASF7AEFQ7qpDfF
cIy3076z5ujTQxJj4TBsJdgbFlZtNsgk3RyA3DACy92lAtAC33ewIGSOGPJlSKZYbbBG7sb
KQWHm0B17a1s6TCDRepmWMxOHCEjUN9j5l/NJktSbYMs33ffGzQVmCO2jG4ZSzxsWU6kaHj
xqmVBgv0lcmRFhfLGPzJwoc7iU2Fy3FQ1r0F1jmmhbGXGWARjZiPlEPvF/MOUjXKqvC5o7Y
bzRjFmyphIo3u8FoN4YkW8oJFrd9YUsOMvTMFZJg8yu5iaFnZnMhViY2UHaNrW2leFerusS
KLWUWUAD3CgXk6ZgzSRyzxCaSFQsZku9rcDZtL+PGpgbgJg0fLPNkIAXbdSx2twHG1NUth7
yJOYTuSSRAOA27iy6fqka0DJAIsdQeIoGGXVGhclmhYruKlQV4pa/Hy8SO2j0pk7seZctF3
IbJkAcdt/K/w3OwnvAAuaBukujq4wIy7bt12W4sQGN/N499Og3FxVIIuTEsYtZbgWFha+lB
ekMronT8mf1TI0eVp9vE7Ryad5Qi/vq2V1E4mYkU0TDEeMscoAsqyA6I20G1xrenaDDkR+g
TpkCaSXp2TJtyhKd7RSPosqsBexOjfLW5QsvHiysaXHmUPHKpVlPA3FJ/d7Ilyei4ksxLSb
NrseJKEpc/JQX6s0j43ooSBNm3hUt81SDzH/AGUv77VbGjmizp49qjF5cRhYAA7l3Iwa2vA
Cq5sbev6fOPhR5Eb/ANyM2PyrVtqDq+7f52x7cvXUK/xd3zqAmT07CytZ4VZ9CsoFpFI4FX
HmBHZY1IoZIMZonlafaDtd/j29gY9p8apk42PJLcTNBlSCyMj2Yhe5GurW8VquFizYuNMuR
JzpZHkkaS1t274fLwHlA0FAGGwwsfv5Ueg/VFd6F/Zsj/Ez/XrsWuDj9/Kj4fqip0P+z5H+
Jn+vQH6oQOmZhPDkSfUNMR/u19g/FS3VhfpeZ2/YSafsGmk+BfYKACIkkmVG4urMAw7wUWs
WHqzNmDp2PFJ1ONSC/OXlPEt7X3S25lvZfxNbkH7/ACf11+otYOX1ELCR1bF+0hhMkMr/AG
LvOHI2QuOBtY6UHpKwI2MfUsfD/h52Q58FkhaZfd9pW3M0q47tEu6UISinW7W0HZ215aQ5Q
z8fqGeDjJI7QZ3LYLynZdsD3DEpuVgDrQeh6bkCSGUMixNDPLG4A2qSrk7v2gb0c5UOuw8w
g7dqeY7h2G3D30rAMLJyMiEozyYklm5pLayDmgrcnTzafJwpmWbGw0G6yKeAVe4any9woID
kyFW0hTQlSNzn4Tr2DtB4+2omKqkEySMR2s5/R7rfm1aDIhyE3wuHXTUfpAOPwEGi0CU3T1
lV1kInQgbUl7xa3nXzWpfKhmdoB9vjLjr/APrWZHBt5bfFpt00/JWpWHhdRzn61JhNPFLih
pCCfJL5dNiqVG7Ye0XoLpiPLijHlE+WT8TSXhBsyt5i5LcU7O/up70HMVEmc8lFCrAnlTQA
an4jw76brtANIIUACIBYAcNbDxq5APEXqVKDKnxYf57jvIg5UuPJGoIGxpAVNiO/Ze3heg9
XmbHyFmgSKWOONy8YvzOajI8Y+z8wB9hHC9aHUSg9Lf8Aeeoj5ft13f6m6svqomnzmxhBjy
qY3IhtHLO/wefbJsAGtiN3caBzpztnYyZUUkuOylkeBmEiq6F1YEsLnzG/HsFKdd6D1Lqgh
MWfyjFYFQrIpJA3P5W43GlbkQAiQBdgsPJYDb4aVa9BlZmXkYfTp1zIywSFwJ0uysQGC7u0
EgXJtbsvXMzcnRIUhyEgYLEqyN5lbaLlDYNx291F60pmx4cQWC5U8cbk/mA8xvlCW99YfV+
p5uF1KTCTpzS4TqXSJSbuwNzLHywdlmOvb20D+LhrkYcD8zHXnktJBGByZWD77x7TcGwtwv
361qdSQtgSqouQoI1A1Ug3ue61YLkfyvBYYjl5S+TLEZAJBLu3NdZF3OTrbTura6hnJixfb
RXhbaHkkZUjs52kEm5v4WoHri176d9KTZpAfkqoULuWaQ7Y2IBawtdjYC+g/FWXNNmZOXy8
NTLLjgpIHDpChksNuzTdtHmuwItw1rTjxJnxYEzZDJPEwZnjO25BNrkW7Dra16BSTrEAXmD
KCoyc1TyWYFAwjIAvuJ3U3iZyZcYfaDjy3EUuu1wDsIYMAQS19NdKPHi48SqscaqF+HS5Gt
+J8aVyxkY9mhj3YUUbM0ESgySPfRAO7UnTW9BaCRsXIOJMTyX1xpWYszE3Lxt3bfm66jQcK
X6l1WfGk5cUTIkbAyTvGXjZCpbybGGt7A39166ubjZCviZBfcoVmKgiRATZd3LuQ9x2UnO/
SWypk6ny2MiaZQJjOwL8EtmBU6nsAPtoBdYyY5ZYJZIZsaVYSZsi2kKty3KxllKs9z8030P
sr0oryqZmNNHJkdDztliVME6tZzHCqgrcFvKibuGprfD5GUzoAYcewAm1EjHzK4CkAr2FWo
M37xS9Tb0ydIyo4puYwdGZRvI2+W7AjS+o40x0c8jJzMAlbBxkQhTptmF5Ao7lk3fLSnXE9
DHhwYU4xpppiN0gDRSuV1bI3cTpfd30v1HHXpOFHkuqJkRBZ0kxkZQZxtWVbKu0JIo13HU0
G11j+zRMPiXIxyCL/wAZB2eBojtD/M4VKEzcmUrID8K7owVI/SP4qSjzT1maMYsZPT4ZFkb
MJsJGjO4JGvE2a1zw403C8knU8gGMCOCONEkK2Zmfc7gN2qBt99ArmYcaZU2S2IM5ZwolA2
maMKNo2B7aHjoQb99MdN9QOmqMlXSSz2WQ7nCbm5Yc3NzttQ516pF1CbIxY45YTHEDE5KM+
0yX2PqAwvwI7taaiyDkYjSmN4XsytHIPMrLcHgbEeIoF4f7Dj/0SX+iKr0L+z5H+Km+tXYS
fRY/jFHf6IqdD/s05HA5M9vpmgP1QgdMy93DkyX+iaZT4F9gpXq43dKzB3wSfVNNL8I9goB
Qfv8AI/XX6i1iZPWAsUsGdAmXHj65zNZAjO5EccasPOwXxGljW3B+/wAn9dfqLV5IYZgBLG
sgUhlDANZhwIv20F6831qHbH1TF5TJDPjSZAldmdZJkAbyjgm234rcK9IdK8nnb898qXHYq
2btwUiki5bBpD5mJJZjsjve1vEUGp9354Z2yJBHbICYyzzXJ5p5KsDY6abrUHr87BzHA/My
AheOHeVNwCrbAmrNZuFaXTECxSMIVh3Suo2ixdIzykdu8lVoPVMFWjfIj0fawZLbgxcbdw8
y7WHeCKDxfS+pTx9Skyw20s5Lc1vgVBuZAzGxbYNov8teng63ny72RsaVBdgUWZtqKVOu0G
91YEV5/BwocSTPgyiwDqf62AXkQbtqDarW3M40tf5K3sJnkmhkkUMCYxtuqyNIoYCX7MW1X
VkJ8tqDS6V1P1wnikTl5OK/KnUX2k9joTY7W7KzsLJMXWhjMhi58k8mwF1udTueKVW4/nI1
vCu4OSMPKXFxsJ0WV40bcH5oQLrJJxUbT7u49lc6bl36hHiF5YCkuSy48ibt4ub/AGt/hF7
i4v7qD0FZEOdmN1abG5sbwiUKIwFdo1CBjuKOChLcNymtevOBFh68jRJv9TkPzLgnYyxm7/
ax7hwAujbTQejqVK5QZ+QDN1vFiPwY8MmRbs3sViQ/IWrG63NiNnyQIryZ8hEUQeIKhZwBt
SYNEx0/SNbHUGON1DCzf9ixbFnP5ols0bE+Drb9qsuPqvUeo9UyOnSYcL4oWQwO+4K4UqFY
S6jW/wA0aUHo4kEcKIBYKoUA62sLd5qsmTjR/vJUTgPMwHHhxNCXEd5N08pZALJCpKovtsb
t2caxvvP0npeTBEHYwNE50gjVz9oC3nXSw0JuTx9tA51CXKzYIpMGBmELx5KvLePdsZtyKp
G7dYWswHHjVeoOzdM9e2Y0IZUljdAqbQV4ANr5r3ILdlJu2KowpIJZ54Ex0SIIJTzFDqOaT
C4I94pyPA58q4eS7xPgs7Y7IQObDKCF010W+0jhoOw0GdkNnDEw3y8kNJKW2jIiZY2fmbku
qAkHYLeYeN69LkYsOVGI5l3KDuFiQQbEcV8DWH1XZjZWLAs0TZXLIiilj2obE6howdjHs28
bV6HsoOIioqoosqgADwFRr7SFNm7Dxsa7XaBZzNPFC8RMZEimQHS6gkMppil8gsgUACzSpb
gOLebj/wCtMUCEvQ+nyG6xmG8vPcREoJJO9wOP/jxq2H0uPHglgmkfKE5Jk5x3AgjaQB3U7
UoEOldOwenrPDhx8tTJdhcnXattT4U/VFUq8hvfdYga6aW/0Vi9cz5Yn5bTLixRlZFmST7U
Fgy+eLY103HW1/ZQA+9Zng5TQTOXy2MIxWKmF2KEX83w+zga1PSLldBGIyrFzcbYVAKKhKd
itqAD2VidZc5cGJFmyQtNGqyiYs8MDMYyGMUmx0k1+bb5a1nWRfuyy/7QYRHl7+V2aL+KgW
+7L5C9DwWgQPGVKyKWClSr7SyeXUHVjemen5ckBlTqBkWWed3iDKzKsTFxGu4XUeWO/H8dC
haNPurjxtIIOfjRwJJa4V5lEamw8WrWx4hBjxQjXloqX/VFqAY6jhM5jEylxa4v37bfXHy0
KbqWKYvIXk5gsrIjEDcFsSdtgPOD/wChp2wHAceNVlIETk8Ap/FQIQ6YWNrxiT6ornQjfGn
1v/WZ/rmrQf2LH/oo/qih/d/+yT/4rI/5hoGerW/leZcXHIk0/ZNNL8I9lK9W06Vmf0En1T
TS/CPZQCh/f5H6y/UWpDlQzyzxRm747BJdCAGKh7XPHQ1If3+R+sv1FrIh9SOsO0UUUoedl
nliJRo0VPKJdrDcw7mX2UG1OgkheMts3qV3d27SvPPj5EvV8uWWRA+BjM6Mv2ac2dWRWNyT
ZUS171q9aSKTD2TJKyFxdoRudCASHtY8DWFIYmfqEMpMMGVgYkYdhqjSl4k3ItratqKD0uA
sqYOOkzb5liQSPfduYKNxv260eqQRmKCOIm5jVVv37Ras/rUhi9NKs0kQSQhzGCRtZG+MhW
AA4+YWoC9WwsPKw5FygBGdXa2vZ2jzC9hwrJTlJL6k5DiKCR2eOMabgUDgu3EEEX/EGrT6R
Lnz4zDqPLlOmyaKxjlRhfsJ4cDSQ9Asz4vMIGMfsYtF5J3rsF201Zl2i/C1Avh//wCv9S5s
vS0ZcjERgFbmBWVwRtMYbzI1tRxq/Qed64xZJjE8asBG0MiyiPS3LmkO5k8DqOFD5eOkZiw
8OKBpZQsk5IDPIhKuY4UJa66m1xanul9QTOx2n9QYmhkMUm4bUO03U7Zbsu5babtKDVndo4
JHQXdEZlW17kAkDSsjpjyplc2RuTJ1AiaXGmXa4YRqPsWUlSBbgdaN1L+ex9PlbBeKbKFil
k2naAN1gzFb8SKp0uPrWXgR/wA1YQu27mIqhZCpOgJBsvl7hegefMd2MeHHzmFwzk7YlI7G
bU39gNW9PO/x5DjQXEYVRfS9rgns7+2iRRQ48KwxII4oxtVRoqqKxM771QwsvpE9RGfikuQ
L6+QafFYX9mtAx1bpUL9NyirSGb07KrtIzfCAw0Y2uSg1ocXWsIYuFLkzIs4jiedRey85R8
VuFyRa9L9S6n1JsDLR8flRDFkMk5DLtYppt3eUi/l4+PCkcduZ1OXAx0Qcp1cRHcBPsijtd
h5UZV4d3yGg9esiMu5WDKeBBuNaQzejjLleZZeTKyhVkWNC62/SIufYdPCsExZPTslfTMuG
sMYeWMmxyGjJvEGYKjnl9oF++vTw5+JNK2OkqHIQeeEMC6m2ot4UGPlJnQ9Tx2gR5gsKwNk
Y/LFjzAzq8bAgDbY6U/1b7KbBzE0kjnWE+MeQeWyn32PuquV0OCWcZUDcnJ5iOZdWKqrb3C
aixfgTXesESYcE6EMkeRjy+DLzVGny0HerYWTkmGSDY3KdS0bKN9r6mKS4KMK0alSglSpQc
rNxMJBJlSrCjGwZtBegrlqt4ZGFykihRfTznbrx770xQMscyFCp0EkT3sToHU9lHoJXa5Uo
K7bS7+9bHh2H5e2rEA8Rehyg745B802Nhfytp3i2tjRKDK6h93cPObc7yKAF2QhyIAUvtPK
Fh8lPxwu2IIMmxcpsk2kkG42mxe7fLRqlB5fBkiHSD0PNV3z8LzDFTyyyRwyb43jLeVtAK9
LBNHPCk0Tbo5AGVvA0n1bpSdQhDRsYM2G7YuSujxv7fzT2ilugZ2XlI/qSu25VQLKySx+Sa
IqOIDDcD3HWg2KHkfuJb8NjfiNEoeQL48o7NjfioE8cD0ONb+FGdP1RVOgf2Wc9+VPw/XNE
x9MHHt2RR/VFU6D/AGbI7f61P9c0B+r/AOVZn9BJ9U00vwj2ClOsEjpOZYXPJk+qacHAUAY
f32R+uv1FrGgEU/XGdI1i5GQ4azAF3EVt21k1uG12t2aiteJlSTKdjZVYEk8ABGlZmIZf5k
mSkSnHyndkmh5iq0bJvR5ALoxPebGgd6rIxh9PCTz5NV2EcxQPnxgsl2Hdf5ax2WOfPyxNu
nvNg4xPwHfH9szHbppfUCtHrsWNHGnUnUtlY/lxk4rJLJ5I0ZG0PmbjxFD6VjZmPLDjBxJD
Gsk2bP5W5mXI2qd426n5KDZrI66IovTzpM+PlGTanKDXmsrHlvsVjbt4H2Vr1h9a6jhx5Qw
8hlB2q6maO8d2DgKrp51Y24gGg0umiYYEAnlGRMEG+YaBj38B+Ks/Nx44smfKxYm9Q4CvIu
97yNZf3Yb5ieb5O0U7jyvF06JnX7ZlCpGWdiWPwrukXf72GnbWb1GOPbJ9q0uTzFgxkDcrZ
KTzCzacWvdiBqvCgUTHeOJM6HHaTNido8ndMSwkCfGrMWQHafMx4cLViKrzyIhCSSToCUmL
iKSVQU3M/a5fyt2G2ptW9F6cJ1KBpY1doxLmn4GJYnmKoTdtWwIOhNzesxosx5I8x8eOJrq
0TzOJHjhUEFlUnzKqqCb63vbWg1+h9YcYeJ09m5+cCVcG42RIDZyw3BtABp3031DqLTRpBh
/DmfZx5AJspIJYjh8KjXUEHsNKHlR5SiPIWRVhdMYJEV5LyjyBRGApLKdbke6hYscckxly4
429DKFEmPGQkKovODDizbrgHSgKqNHimTJeSPFeRklghG4LIDygN+7cylj3anjSXR+lNj5B
w7CSRZN7zsreSLbuRip8okkVtpB4AcKI0uLDljCdppkyHE2xQLNMX5qPtkPlUaAk6E+ynR1
A4a50mRD6cSSgIJSNzvtG+7AMuwLqCdOygzsyODqORJFj5UkCSbcVsIoUVUUjW50KhELf6a
pknHnHMwSj5chmyHiuFl2R/ZJtlSRdg2oL63PHXWnIhj5EQkMcuQhVsHBVSqEgrvlO6+3S2
y9zovbeqZ8QXFwMaQYzcxZVfbGjKGAAYRqWS/m47T7qC3Xd8uBjxhJbvGUjjiXmyu4VXbz3
4ED4vwUhi4aGOTPRpJWaUu/UY/IMeONd8gWN23CRmG0gitycTQr03GXcHZNiCDyASKqtc77
2QKDp7q792hLHhyY2QsXNRyXeHVHLAE7muQXv8VAKTq03UUWCBQWlKhoYXDEAjc3NltZVAP
m23PsvTPXMjk4sWLyWd5SChjHkVoftVXv8xSwrLmxJvu/1qPLx03dNz5BHJEl15MjkAHTQg
n/wK9HmJzMSZfLfYbbhdbrqCR2igti5MWXAs8J8rcQRZlI0KsOwg8RRaw+g5jSzsrTx5BlU
vJJGCFMsZUMRdV+a6/JW5QSs7rbwxQJNM+xYiXuCQRYfEArpe3vrRrI67jS5Jx1jyoYFBbm
JNbzhrDy37ez30Ghkq2RhSLC1mkjJjfxIuDRkbcit+cAdNRrUUWUDuFrV0AKAALAaADuoO1
ypUoA5mRFjQGaX92rKGOmm5gtzu7Beio6SDcjBl71Nx+CkOr5EscDRqkipIAPUJZgpZgu0r
5m83C4U2qvQf7ARaMWllBEY2gWc6N5U83fpQaVSksPqJyczJxTEU9MQOZe6ve/C4Gumv46d
oJXk1gEfXs7BkkMEjyJ1Dp7pbcXI2yqoNgd4BBHbXoOq4i5eLtbdZDvKrYlrAi2pUdumuh1
rzH3nZMjoWF1VA8eVjyKsTuftLG9iTYXJ2hr0HrcPLhzcdMmBt0cguL6EHgVYdhB0NXmuYX
AFztOnurD6Xm5f2U4jibHmIbNkiAUFpEV1ydTw02OOwi9bsp+ycgXO06e6gRh/sOMT/Cj0/
ZFc6H/Z8jW/9an+uatD/YMfu5Uf1RVeh/uMj/FTfWoC9ZNuk5mtvsZBf2qacHAUn1i38qy7
mw5T6+6nKAEaqz5QbVWcBgeFuWl6yMLP6c06jE6jvxMMhBjqh0Dnkou/5yA8NO7WnZI815s
g48kYQPYwyKbSMY1FmcHQewV5rpuJ1H7uRZ+TJgM2S6hcd4mDRKrNax1vo1uy9BqzdTx+oZ
Ec/wBouHhyrEFZQGObKeWnlbjyg1/b7K08DGycPGTHVEO2xd2kJZ2ZyZXbycSPN7dNKT6P0
5seI4+XCvJw2WSGV7XknILyz/K9hfupr+bJLNycJDksFYlhdY7rbycyxW5ufkoGxJNcAwkA
2uQwNr3v3cKyus9Z6fiz4uHn47ucja6kAHlsGAU6G9wfzaLjfeHDmykw2VkyJCQABuXS9vN
7u6nI/wCX5+zIjEWSYWPLlAD7WHHa35KDscLGTnS3sg2xoSG2973tfcb248KxzHlS5zwrd4
CeYjroETIvzEkZ9QdoupUXB04V6CwA7qx4JU9dkYyujvNLd4SpYRBQ1mLa/FtBsbWNB5vJw
sbDzJcfBEkWfCW5cZSNzIXCFJVewVALa9ovTJxMvKiR8aKOGbJEl2drLfed2Ouq2a43LYe3
hej/AMqfNxJcVUV5MVZzz3+M5bsSB3WC2/B3VlrnZ+EmNjlBE2NJHkSMyFkDTHb52N2Gl+B
83Zpag9IWzGErJZVy1ilB3BgHIUOiWPnXavYATQMzMn5ojw1LY8TGUnFBF41jJ2s6kdo9+l
qFlwT48kOPE6ZkaO3qSwUGEzMpMa66b2OgPwihxYHJhyTFPPDKkhhx4i4MjpcQqHSQbdttF
PdY0C2JhEZs8atHjYbwlQ5kZ4XA2ubM2u4tq2vwnStXI6j0rKggfqyo4lkdccx3YLYqoBKm
93NvlFZfTsaDEIjKFkVkljRigkSRLKyyfmE6/rbeOtHxlSXFhjEm1mmyGjeUbRGY2RToA+7
d8WvjQBz5cKDp2Cs8spdt7jDj05pEjMQz/Ns3vq2VDIcDlOkU2HCjWw4iGyMZHTcWLecNqb
fDwsb03kyogmjlQSwwZsgKbQx8wjyVsSDa7tbb238KTnnSGRY8h1lXI5hVYYmliTeF2x3Tl
3VV4GNvzrigO3U5WlGFkwNH0lcWNo8nzcxGeJVXziwZiX22px8Mw4TSZX9WEzRh48fauiKQ
pS7BVcnU2v3a8ar1CHqM/SJMHBWMnlsbm5uihQESNwChJvt42txpTC6nk9R6Py3Y+ohnWKW
MeWRFtpZVMe+9vh9uhoCZpeDExJ8CSfGSLnfYOGJ5Cvudmvu22HAlWIBr0isDAHU7htBDDz
E6XuO+sTC6W2XiY0xdo2jWWMxzRh1bdJfzRsqi2mlgDatfMIiwZjsLhYyOWga504AJ5vkoM
zDDt1aK7OVSKVgHjERAPJW20W7e8dlbdYPQoRFkRgxmFmxd/KJDlS8zsw3i+62lia3qBSDq
MeRlTYijzwW5jBlZRc6DQ3v7qR6z924ur5uNlvO0RxrDYFB3WbfxJ0qnSRPJ1GWbIUBgr2k
Una13tYAM66BQb6HXhWyyymRWVgEF96EX3d2vZagvXNb6nTsFdqGglSpUoEesNIMIiMgb3R
X3BSNjMA37xlHDxrnR0CYe0R8k8xyy2cXJYkt9oSdePE0Hr+UsWOsMkUc0Uv73mSiMoAQQ4
BVibHuGlE6FjnH6ft3I++SSQNGwdLOxYWZVUfIKDmBsGfkBGR925m2sCQQ9rEcx/wAQrSrD
6Hk9Ll6jnxYUc0c6NbI5hujFWZfJ5j3VuGw1NBOyvPjEinysrpuaJ8hMgFXkceRQlmj2bA2
34viZuINbZnhubMGI0IXU3AvawrO6hjT5s+NJC00RhYOqkLyibq13DENw0+XtoPN9E39Kz+
odFzl5+KYyXjublACSyL23RrkD3V6T1EXSsNFZ3lwXU8nKJ5ixgi6IxHm29zH2GsPrEM0X3
w6a7SmR5SpFgF2LvYbRbsA76fHKihVFzRjcwSpvEgCkozqpML3js6j5u3Wg1cc2wce/8KP6
oqnRP3GR/ipvrVbHH9Sx78eUn1RVeifuMj/EzfWoDdXUN0vKB/hMfkF6bpTq3+WZX9E34qb
oEJY4Zos5JwOUHJLH5pWNCGHcRxBoUsrzYeEk5G5pIBmajyHbzAG7tzhR76JKdsOc7RLMiS
7njbgyLHGzd4vppQs44hmnMnwSYjGcAXuNwEWna2pC0DOfMumHtYtkKw3LYAC2ou3aRwFY0
ubjdMfKxzkCOIsibX+0ckIu6y7dtzfU37zYmtLLhMxxIXYrM6ESBSFZlAXfqQ3C9++/Aisn
H9Ni9QhkncY/nfnRKqJGrRAqPMhvwYaniLdulByCCCL1ITdjyP8A23JFxCxjG5+S0Y3AkXO
24tTP3Yzua+Vivq0LKSANoS4KhSpsdwt5jbU9tWyXmmJkwlEWNkMHAs3MyQy/bWRvKPILi6
6nuNJYqJD1JMyKJyJwrw3dYnmjsvmIa+862Ivf5aD1Ek8UbIsjhWlO2MHix42FZMUmOZ8xo
gRNiqBOmksbbLtH5hre+puL0jE5zOvRPkyPHIhaTFjNtIyLqr2+At3cbDXjT8JzsZ2yc0Qp
aEq84AB3rbzM9xcMx8q24dt6BbK65jYHTt8DK8+Wrti2VQd40PMC6HawtcXvWX06SbMlTpR
UY2G0TvOGdXdw6pttr5fM1142vw0rmX6eD0Ds5MBZmlYjeUnbdIjLkKi8GbW3b2GnOnxYC5
S4zwS5XUJIkcvLZQGkBlkMb2Vl+K+vsoDzTPi43USsSNmEhTIqPLzWWPd5hJx2qvZcD8FW6
flPn42PNy4xEq8nPVnLBVi3OrBtbjQdut/CitiZjpLjzvvWeJ1xwIwBEWLKdwUlWJD6ms/7
v9NzFwZQjmGCZ7iNEtvRtquQXNwQVYWOoFA51LFyJsnHeGSKHEaZHY8h97PG10Dt2DxNqJ1
id4MqHGxppseefcyhEDRuR5mJaQ2G0LdgKQy+ndOL5mHA8a5dlPKlncqEBDkbLgpfjfXjxo
s/qm6Vj4kgEUmXJI26+/0+It2dw+pvy9L8fNQDaOabouR1GRNy5E8mVHASy79xEeNuKea1g
CADxsa5PH03EzVxep4SvjMkMS5F3ZUJXaBtOi638wN+2iZOaOpZI6XgHlBYEljgl8kcyKb8
k2JsGUqbrqOGlZpysps+ZsRJzHFCSMcMjSRzKGGzeWvtiJLAan3UGp1HrGKVUYxlXMgUiFU
USOIXAAlZnuFBGoufbWX0npsub0ScsGmLZW4gkgq6blebdHctow0HtFM8/nJhkQQZywxSQZ
c8YNlflM7KLDS+m1tRxrWc5EPRYp2yVyJHZJebIRArB/hVLbLcRagf6Vb+XQBIzCAtuWRYi
xIPYOPHhVs3qOLgCM5J281tqWF7sBe1c6b/AGRSVdCzOdsjb3F3Y+ZtaX64Mr0okgkjRYyT
KZVDLtsdbG9ypoC467+pZOQQRtjihAPYfNK31xS/UczPx81FxzG8cgjXluwVlLMy7hutuvc
cD2cKNgSBcuaEvvaSOKdWtt3gryi1valBzzIOqYhaDbGzFFy+YfKSL7OXtIBa1r0FOnYePj
dTYwxSxGSJyyytcLZ10Qa6e+tm1ZOAZf5nMk0Hp9iWxwZGlaRGYFmFyVAuBp7K1r0EtUqVL
0EqVKmtAn1GPp5hBz41kQsqICm9t7kBQlhcG/dXemLjriBcZzJErOASNrAhiCraDVTprr30
t1bAy8wgY4i28tlLSM4bcbbbKt0I/WBq2FFNiYEOIsMUWUfiSMkx3vd5AbX8de3SgbZwZCk
KAuNJH4BQfNx7fdUXG4GZzK3iAFvwuFFXSJYY9qDtLMT85jqzHxNZvQY2T1TNIkpkl3FkIs
NLbbCWS1h7KDVCqBYAAdwrI6vlzY+Xjn1aQYvlMsbXV3s1/KwRu7h28O2tjtrK67jSSrjPF
EJJElHnKRyctTqx2y6a2txHfQZWfsn+/OFGeMUNzfv2ysPx1bOwhkdLzcVoRPzlaTHaFdFm
gBhVdqm4WyDb2cRelutyeh63jfeBQ0uBkRcszxgExllKhkv22NxfjrSC5WIOqdO/ljxx5Ec
WzLl3BYpksPztdzC9wdb0Hssc3wMc9vJjN/2RVOh/2fI/xU/16vjm3T8f+hj+qKr0X9zk/w
CKm+vQE6x/lWX/AEL/AIqcHCk+sf5XljviYfKKcHCgRKo8eas0nLiaazsTbylIwRfsvwoGU
6p1LDx3jVVaUPEy8JAkUgsR3obEUwP3eeNhm3SEcsfO3RoNutK5cEsYxHk0OLyY1lJ+e7or
tf8AN2gjXvoL9emVMcRrG0mRIVSHaxjO6Q7dGBXhxtfspCNYMuQyTyrBI8ACSRCxEqeZkuH
bzRbL7Qdb3rv3qUhoHOkeyQlyAVEiAGMFSPNe7C2nG/ZWb052k3wS5WWs8TAYxPBAiM3CNt
h2jiLkkE0DMUhkzEnyJnghyQYkhCty1lcfuzIlhZjqwHbTuG2LyxDM3LeKZnAnG0pfRVVgE
Ckkbgo+bWdDj42ZCnVstm25UkactCqyJPE3LEkTLt+Ijha9qpnY7Y+Y2Ocl0jxd7KyLzCY3
RnJcEsRYtbd46WoN5Fx5szHlEm3IN5DHe6SKBY/osU3CzDWlZDltzIhjr6pgXRQrRKjI6nR
vMjGxuG76t02CCBsTCgeJWxU3yJfmOwkBCqjE3sL6n2aa1WDHb+tOuTzMaRG5ccDMlvhk28
p93mZTqwYadlAywgnmkvlRyQZJS+LKoI1QfAb8SNaQQjFyH6HDmnHOwOkqWeYEC7GUyX7Bu
07KYLStKjPiKVkijEWRCCUveJlS667N976DQCk5srJxsmCIYPO6jtaN8otHdmYOqBJJNp1P
mt3aUGrHI+H0zmSz+uABLz2ADgsBf7O/AfirPZ5IHfEjlkfCxwHGa2skMtyDHc/vDY8B5hw
rNOVHi4z4GLJP1DInRo3LOVMTjavKCkNrc6i/DhTkufHk4cKSWxxmLEGTYQEdxrIzr2naFU
Fhe+tBMctFDHNJcdQy5eRjtLdnWG4Du6O5UeUcOzQU7FOkGLJm5BM8kqbI4dyKy440T4mUe
f4ifHwrNFsLEy2CyKrw5G9pWWV0kjKRopNywYIfZwo+c/Tnx5Ey3SHFyHVImdDrjxp8cTgG
99O6gHDk5p9NkrAEzcgHExwbcuJIzuDM0nFypNgONAgjmjlPUcYsIfURAZkqqJHaY8vIYDh
tLW0I07CKZyOtOuRFhRoY8SIou9SrsYmVljcxuu4eYD/xaphBcHouPj5RWN2m5c8Dq12Emu
woVIL24WFjQcx8bEj62MKBxHmwszyFlus8TKoaM7NoAANwLHWuq8WTgLgu6ZDvktE+PLMEv
HGXQcjUFRoAvbVoOnonWYXxZWGXHFMMh2jCo8zgSBXt2jm34nQVTMx+ndRwVzVYJ1ISIzEF
d8LuywNvEY4Ai+o40HoOnQDHwooFVkWNdqrJt3KATYHZofb213qEc0uJIsChptDGCbagg8e
w0dQwQAncQBduF/HSraUHmsnNl6fn9IyOpFcfdHkQ5DFtwtZWU7tbi4Fr1ot6HqGzMxc6yR
MkkvLkBjZUO4CRT8P4PGsLrWQOt9ax8TGRZMXAlUTSn4XkdhuiHuU/hrYzul4fVA6NCAUEk
cjRsY7kbWRXKasO3hQE6XhtHlz5iSxS4+RrHyQNt76ksSzX9ht4Cp1xJGXGCEgc1dwDiMkf
m7jJHx8L1TpkWJgTxxYaBcPLjXllTe00YLMH/SZDe/hr2VbrMWbPLjwwqTjMft2G7TzLa4V
luONBra9lSuX1t+Gu0ErjEAXJsBxNcZ1S1+JNgO89woZhMpBlN0BuI7aeG7jegS6rh5HVsa
TEikbFTysuQDqzA/CFFvLbtvRej9Ofp2CmNLKciVSbzG9zc3A1JOgp6pQVkNkJtewJsOJtW
R93ZJJlyJZYJIJCUB5u/wA3l3XG9V4bre72VsMDtIX4rae2sb7tv1RvWL1LJTJkilEY2EHl
sBdlNlXvFBtWvxpbqOBB1HEfEmuEexDC11Km4IvcVXM6t03AIXMyY4XOoVj5rfqjWlH68Jk
B6ZiT527hIq8uL6cu2/uoFPvF6Tpn3clxEZmMwEUCOxkdmJA03XPlA7Kxcno+XF0GHDhxo8
r1JRxMrAvDOR9qgvbQ7fcb3rexei5udJjZ3XpA2TjNvgghsI01B8/HcbimyxiR5ShaJp3sQ
bFAw5e/aeI33+W9ATGF8DHt/BT6gqnRP3GR/ipvrVfG/wAvxwOPJj1P6oqvRf3OT/iZvrUB
er/5ZlDvjYU3SXWWC9LySfzLfKQKeoEN8kUebLGdrRylzcXDBY4yw94FEKF57M3Mx8iM7on
sbEW4eBB1FCAhk9RFK1o5MjYwNxu8ieW/ja34KYjaI5cibiZUVbIRYKh7U01uRrQIc05GEM
B9rPkieONi226xOUUjTUhbE1mzy5McceHjyn1QcET7LmaYExTt5WULYaBdNPZTb4xLY8El4
zhzSSSSByn2chdkYFeIJ7O8W9o9sc2HNivMJJC8PrCW2MlrCSdXUgkNt07vZpQZ2b0yXHji
wcvN27ZzPFKqeYx7BuOxNwHnHEiu9VycxsUpC3NZOaJQxDyRpEAr+DM4kt+b8tPrgRZomnZ
mGVGwRywZw8UJYIFtt37x8XjUkxNpkycrkRS4yrJtRBfcHH5nns4XaQe/woK9CeWOUpnSLN
PLIDGyMHMYVNjBuXdQNw22vVsSfGVsjfiNiZgJAVN2x2mARdqta7aWJtbxpfDCQdPT0MWzq
EmWWWB3u6uCyuzK9rrbdfQaeIFOzHqU2TPj9QBTCMVozAm5XJcXG7zNfb7LX7bUF5vWJ1ZI
YMyMQlVEmPuAkRQvFEYW4i5Pd2cKFNNGuGhw41fJaUvC8inc3Y2Qxsdi381z2cKvJy26qIn
VsbdIr7iAVkMaRlGDMPKxvs8p+bUd48WS1mimSUhljBdngZ99glrMLm3eovagyeoQLO+DDE
RBDkF5llyCftMiYnzX27GttuASNwOndWmMbNzcNxGAkcY5DQFUCZBQ7Gc7ALLtvYAjXuoEy
HHxMmfqQeWDECyR458qcwsSsViLPrbzDTsFLyzzJGcjqbF3aXksjOywwNtU7FxojukFjxPH
utQKvi5MkUnT4VRpIoyMzlv9mEZg7gtrtll2AWBPb2WohxczNihbqS+pxoLrHHDJGiRjaNj
sVud2hXae23GmomkCRuuOzY0sbPtKCFAIxva2OoN23JcMfAVU4WblQ5GbHkqrzxrLHjYcoi
YWF9zlQQ+h7qBV8bNz82XLXBePKleMs8xVFhcABAoYbmBA4lePsrW6j07IzHbFd2WaNvUYc
0km6NyOETxix08OzW9KYUyYmBGuSZMnJy1RnxotMlWA3xkshQJ2am1MQyvkzQ5q3zEw2Mc0
RVVnibaSDuYqG0YX8RpfWgUhbqgzOomcwtlxhJmjXc1gi68vbbipOp1v5eFO9Mx4pBhJiRK
VxVimkzGASR+YjDbtQEFmFt12/DWfGJpYs3OwpWQJNzGyGUxS5C2F0jdrALobXvr2CvVYcE
MONGkCFI9oIUizaji36XfQHqVK4fDjQeV6DzOnnN6ZIFGZDlxurXtzVmIF/oAmtm8Kt5t0a
sJ3yLngoIDEsvsFvCsSeTG6j155+iZYi6rjoUZJEvDME0IDfgNaHT48nO6f6WWcAlv65GUK
Txlm3vGRvYebgD+bwoC4eNLN1BM1YuRhJH9gjaOzsoTcU1t5V7Teu9WwutZGdizdPyhBjxW
58ZJG/wAwPAKb6aVrACqyzRQIZJnWNBYFmIA10GpoL2qkjlV8o3OfgHC5rjTKUDRkSFrhAp
uGI7L611EIuSSWa1+4eAoIkdjvc7pDxPcO4VepUvQSpXL1STJx4782VE28dzAW+U0EyJ4ce
GSeZgkUSlnY9gFeU+6LdXjgycnkc/EyZGlRmYLMzHiw3aEG1tSKd+8PVIczp0+BgJJmTTjl
3hRmjUA3LF7bTbwpjBxkxoOk48TiSaJPPLGfK0Wxt279EsRt8aBDA6VmZX3on6rnokSwW2Q
3Dm5XanmGmg1rdEUuLg2xmV2QtIA3wsrMXKi3DQ2FEimb1ORE6qqxhHDjtVgR5vEbaVgSP0
CY80jQJNK/KAIBMZkZ0jvawDLYW7tKAk+18/F2A83a5k1taErbzW/Ttb30KQRLhLEZGWAzb
I2Hn0ViUQsb6XFr+6mzIy5yRWXbLGzBreYGMroe8eegyc6bGMRCgrIRKyiy7Y/PoL6XsBQd
xtcDGvreJPqiqdF/c5H+Jm+tVsb+wY/9DH9UVXo37nJPfkzfWoL9aJHS8gjjtA+UgU7SXWf
8syP1R+MU9QZs8Ykxs2EDc80pRB3Oyptb9njTDkrOZ3H2UETBnt5iSVY28AFoXNkhizZolD
tHKWKk2uFRCwB77cKtHIxyiUctDNDzTE3FDcAEdwYH8HtoE85Oo54STExYoyqkiXIcq/mAI
2enJNu+5rOEHWFyYf53AuRFCd0eRjuC6622SI9uYh9n4a0snIlxosEKTy2jKySsxVUJUbC2
0G5vwFJz7/WvjQOJXlS3NKCSd5gEs0h02IFP5o7e2gLuwFl3jOjx5la8WPKeWkUnwlgj7Gu
wvcUKSXBwRNIcvHDZQUPFComeR1LWRI+34ra/+dcypUlEXTGyIwS7JDCuxizRGxjLSX2p2f
nfJXYs3C6W8vMjignURxRYsaoshYgbmOgZhc8QbWoOYIyY1LyzQdM4kpLtmyiTqXmkZrC/d
2VV+smOJpv5lI0YK8thiqVfdeyoQRe4U0pB1VZDlf1hY5pBI0eWY/sooQbuWXfu3G623C9C
xsSTIfDOPLFnQRSSGIpeKISBATvRRzFI1J1/HQaB61lRSvD6vEytgDuJIpYSoNtrMycxRxF
Fg6ll5eRKjZ+Pj8r/AGWOvOLbRvY75ANwt+avvrNXpk+HKSkcgEdoSY0ikFxeUKrsq2W+0X
YX/SBqy4hvLkbOTkRqplIH2QaZftobyNrJewsWPHhQGyJhNM5yso5xw2LLCQMdEcC9zGodm
Zb6brCouO2IkUuS6JjwHnTxQJujcTq0atC6kSXNh7zpUw3RocidI5GmyQyrvLboSwEbK6pd
dqJ5lNgbaULLZMKVcHEXlpIEMsuWS3KiFk3xbn4ktfT/AEGgFI0oaTIysmWDI3cpVmdg0UV
zJvkEZ13KeAAFwNafTNxIs/MwFKxMXiVt68vmF1AdY2XRLgXA4k3tWr0sRz9ODspfHydzRr
J5jyZOCte/Z40WDCxIJdmPCkSId7BVteQiynxsKDAy5crJixHiXHyuXIYiZlM0yykbgXEdg
jKALi9d6H02BDBkZuS65OUVMGOh5YAj3NtCxnVTrx7K9CvT8JMg5Swrz2JYycTuICki/C4F
Uj6VgRZIy44gJhez3JtcW0udNNKA748LyLK6AugKg6/Cewjga7NPFjxGWZtka2u1jYX07KJ
xoWRkw4sZlndYowQNzmwueGtBdJFkQOhDIwuGU3BHupXqeTNBhytjWWe10Zwdg1AJYqDbjp
SfSsHIg6hkZLEmCaKMKSUa77nZrGKwsLjs1prqbOMfIdHZDHEbMg3FSeJ2XW9h40CPSel4f
On6jEiDLZyolXaRawLaRuy+Y8Tp7BRupS+nlwc9UEcsk6Ys24AFo5CV2kjuazD/AM6N0bOi
zoJJomhdeYQXguFY7VN23D4tdaW6/C4gE41ix54cp1tfyxNaQ/R191Bs1m9bVJcdIJLcuSR
LjeEfcHXZturA+e3Gn3lVF3Xvf4QOLHjYVk9ZYLjmN41kyJGR1EoZYrI1wiyrtG4WuAW46+
FA906MiLc8RhkuwKsqpxYm+2NmXXvHGm6T6VLLNhJLLG0UjlyY3fmMvmNgW1/8qc0oJVWZU
G5yFHaSQAPlqs88ONC887COKMFndtAAK8lJNL97uoLHCrJ0XDIabddWlbXTTt8OzjQaXV/v
HiHGlxelTep6i45cSQAuQzabtw00FC+7fRsPGh2dQhR+qyjnSiYB2CliF2lrj227eNaGPjn
puLiJjRRRx3RMlAu1iXsu4EdoY63o80Ty9Sx3CkJjq7O5GjGQbQoPuufdQTFmdYJ2Y7lhld
IbkLdVNgtzYfF5a5EJsFMLHIVkZRDIw0YOFLgjs2+Ui1RpMJ+nzrtAhjLxSI2vnBII1vck8
K6ig5GMmTLfIji3rHawL22PID223Wt40BeSP6xJC9ppdC5FwpUWUW7hQZhNmdPgUKDJMYWc
r8KgMsjNr7NKnK+2zZwrPHIEQxobMzICHYajUggceyuTqkownxrrIGVoiLgCHQyBh3FdNe2
1AwgibJkkW5mRQhBuAF+Ly+2lHBkxIXRZElEt2V/iGrCUPt0ta/4KaQN6maXioVUCgg3K3Y
mw4fFalVlb0cMyOWWR2Ey7dtzISD5WG4bG/wBNAXG/sGP3clL/AERVOjfucjt/rM31qJiC+
BjH/dR2P7IofRv3WT/iZvrUFut2/lOXfgI2Pya09SPW/wDKMvt+yanqBAiNo8tZX5UTT7XY
6XUrGCt+zdwrmWXX1ePFGFeSAvFIpuWCjYy27CLi3ZrVjsEOcHXeGkZdg4sWjRdvvomPjSK
4knIZkjESW7rKXZvaw/BQZRnmEyTopbiFWQqNkatfbZtoHlIuRc21F6F1EzRoHlyEGQA04y
Fl2oIpGIKWb4gEuE8datkyDKxsfDyOUceSGYh5fLrE4WKRPKbngbUXIHMTJLTSwITGk2TCL
odq8vlIt9ykO99B4caDPkVJsadMd2CZCmaDKMV+bICXDGSyqrblsLDgR21fqOAIzMs8SZUj
7HlzpQTy0UgbTtA5VhqNvGx76OuMj4n8snSaOFU0xlcl59rbd4Y7m2WtoTp2iqyZGY+XFEE
b1EoIQyKUSKJdys5Ug8xrfmnuvagTlwsbEycpMndkhcOZnQExpJflu3ZtQ6307adi6b03E6
bCmCxnjmcyleYGMzBP3RbRACNNe23bUaTEGFmZgz+dtiMSPtdWRXIF2K/aG7LoRpROidNgk
xsrHyVhlUZBliMTK5Usi2fcqrY92l7UFRGkXTyoRMdYiiY5yPtJOYQpZZVW4Jtpc69trWpL
JbKOM2bjMcjLeRQ8YUq2LJZkaSOH524C+vt1r0CdE6ekvOCHmMbyNf8AeaFbOOBGv4B3VWf
osMkOyKRoZQAqzIADtttIO0Le66d/dQYmeFGLLiQ5qRyvFCyGyx740YgyXTau3XzLrRcaGf
q82M+UrbIonhyQBtKMApHM3E+cnXaB43p6D7u4wTHgnhhMWNfawG55CeO8svAjiNa1ooIoV
2woqLcmygAXNANVixMZYolOyJQkaDU2Asqi9EiQIvABjq3ie81xDzDzBqoNk8fGiUGecnN/
m3IAX0WwEtZS2/XT472/ZrQvWQ8vM62kcM53Qm8sKK4AXZ89mk2Wuy8FvWv/AOL0Eqku0RO
XG5ApLA63FtRVuyg5kkceNIXk5N1YB76g2PDxoMj7stG6yPGhgXlxKMW6kJbcQfKb7rHXcq
n209nxoIfVzFESJWMvkLMQbAbWUq4PspXoL50mM2ROQYZIYzjzMVZ2spuWZADbhbdrRervl
wwR+nWeSQK25YkWVGAAuJFkIOvZbWgJ0RdkEqbgyrKQBrdfKvlO6OMj3j313rmTLidPkyIY
PUyLb7Idqk2a4sSRbiKp0A47YbSQxmEvIxljYAMrgBSDtJ4Af+VM9Smkhw5XgaNMkKTDzSA
pYa281qDzHS8vPj6f/M1jY4Uc218VyxaCMFSZYZGO4r3qezTgK2+rZUUvTleOJcp2KusAYK
5Ctq0YcalezTWgx9WeSDNxupY/LWOKVwwuFmiTyuQjeZfitWfiTuOg4aZMcfPOzzZe3Zy12
XW732lkItpa9BudDXb06K0UkO5pH2TAK43uzaqgUC9+Fq0KV6W2M+FG+KnLgbcUUEMNWNyC
CRYnhS3UuuQYM6YcUT5WfKLx40Vt1tdWJ0UaUHmwc773dVkjLmLpGK9nVTa4udpt2s1vdXo
8THhj6VNA6jGxY3lEZXybY0Y7H3d+l70h90uj5XThlTZRRZMhl+wVtxjtuazEdvmrXxicuP
IiyFWVY5mjUsAQwTawuOGh/FQUYKRhSZKOWO3cw+FZCo28wDxOncaLMuzOgdHYGQMkkYN0K
hSwYjsIawv42qqzS5mNjyIm0SMrTXPwBDc27/Mth8tEEmOM4oQVyXjG1jwdFOoT9UnWgEuN
JDBkS7VknkkacK2q7gAEH0VGvfVch0ypcBorltwyA1vhi2MDc9m7daqxHIGJlLEu8tPIkAJ
AAVm23uexTf8A0UctJBk48K2OO0bKVtqpQAqQR4XFBznT8zKhRRI8YVornaPtAbKT4EfJUY
y4kWMibWQFIZAbgndZAynwPZQ5hiPhzyFi4yDe63Vy4sqKttQwKj31d9ipiPmMd6Fb6eTms
uy7WHedOy9AWKO2VNIBtVgqkWADMLkt46EClWKQxSTsRIuRMbFTdYyy8lbX8Rr4k0xE23My
LNeIKha5uFfW/Hh5bGl2g3M0ct1WaRsjYRceTbtUMNBw3GgLjadPxu8Qp9UUPopvFlf4qb8
dEw7np+Nca8mPTh80VTo/7rJ/xM31qC3W7fynLvw5bU7SXW/8pyv6M07QZzyNAuRkX8sWQC
y2B3KVjW3t1q+Q0yyZaRsxBx96i48knmXTtG634K4nKZphI21PVC4tcMwVNoJ7NajZPpmyh
IgaQbGjZNDJzS0caG/aCLfhoG40jeCNWUMu1bAi44VSbBxZn5jp5wrKCCRo+jeXhf3UWJSk
SIxuyqAT4gVagzJel5A5awSI0cflUSABljKlXUSbWPmOpNLzY3UTlJGBGV5DohZpG3EsvlM
qgMui3v7ta3KlB544zYCZOVmY782UcpMnEZpZQkmp0IW21tb29tF+64lMGTM7GRJpeZHK0I
hL3A3Gy8fNf2VuUOOGKIu0ahTI297drWtf8FASuV2uUEoUzbtsajcJCVfXgo+L8lFN7Gwue
wV52XFmfqZbDd4JEnZ2I86OWVS0bvGSFU2vZ1v3UHogAAANANBWT1bKykyYVx5zjqm/mAqv
2h2qV2cyytbtswNa1ZPWZJfUQY+PIRPLHLsiYqI2sU1cOGDWvw9tjQKR5s8n3kED9NXZ2dQ
5bBrcrd8VrcdOPhXoaW6fNkzYwbKi5MoZktw3KpKq4W527hramqDlI9ZixHwWbNlMONGyvK
47lPw6a6nup3mR6+YaXvqNLcaBl48WfA+JKofHlG2S54i/Zbt8aBPpEGMIjLhyRz489iJUQ
ISqX0cLZS37I8aN1bLlxcZmhFnI0fynbbidjEbtO6i9P6fjdNxUxMUERJc6m7Ek3JJ76LLj
Y05UzxJKUvtLqGtfja9Ar0iVp8Zpm5TcyQlZodtplsAsjbSQGPtpf7zZMcHS5VZxFJKrCKR
03qGAuVOh1YXArUihhhXbCixqTcqgCi57dKR69I8fSclogGlCExrsElzcfMIN6DM9JiZH3a
y2wYExmljkYhG32bRnW/EXK2K0TIz+lZfTklkx48kZBVo4JQFYK4TewuGPl7doqdP3SfdvM
AgXHlZZ9yx28zlfj0ZtT261iSdb6bH0bp5lhOQGiELQxzNCY2h2qxYIbebQrp76D1+Jk469
OXJO6LHVCx5t9yKt+N9dOyvNdIWbqM3UvvIWKHVMQW8wEdmsfAgBT767N1P+cwnofTEl5Qi
EuTK7cyQJoxhXmHVrnbdjWziw4mL0fHTDQTYkZVmEhIa267MdPiDcQfZQEew63EYBaRoXOY
F4EDaId/Ze97dtr9lGgnV8SX0wEM0RdXSQ6JMfMd57dWvftFdlkmi6hCN+6DIDJyyACjoC+
4G1zcCxv4ULHi2HOzMtQkeQ1zG1rCKJOXd+zzWv7LUHZsfHx48SIC8yOqQEXDXJvIdP0QSa
K0Zm6gkhK7cZGAUG775bfEOwbR76oHbHwYJ5FDvEih2b4wGADW8akyoeqY7RfvVR+eR/CI8
gf9v4ffQVMsEnT8hJkVFg3xSLbau5Re6+24IrsbImUr5TH1C4+5RY7VUW5u0i9ze1/dUcQJ
hyTQBHAdppOdc+dW81+4jbYd1qMYXlzI8hrCOFGEY7WaTbuJ7rbaCYIZoTI8ZiMrtIqN8QD
HS47CRqa5nY75MSwLYI7pzifzFO87fE2t+GmalBSYqsTlkLrY3QDcWHdbtvSWNG8Ihx5GVO
XEzLECS2ptYE8VRTatCgzKzOllG1AzFr6g2KgAe+gDjE/wAvxjx+yT6oofRv3eV/ipvrUTE
v/LsYcPsY/qiqdHN4sn/FTfWoLdbF+lZQ70IFPUj1q38ryb8NnZx407QZxVpYMyKMeeScop
IvtNk83D5tr1zNaGKTcwYOs0Uzsw0KBhHdW4WXdw/LXZJJoYcqdG28mcuysNGjCruHb2ag9
9MTQ+qkkie3I5ZQgEFi0ljfwsBQM12lYMoiQYmSVXKC7hb4ZBqNyX17NR2UzQdqVK5QJZ/U
Gw5ceMRiQ5D7B5whXhdvMLWHt9l6dpLqDOjwsouFYFvPyxYkC5bevDxBp2g7UqVyg5JIkUb
SObIgLMe4DU15kZ64HUJMkQs2PkTO5bFZnVowo+2kHmVv2SD2WNellAaNlN7EEaXvw7NtjX
n+l5uNP1ILdUn3tvHKdNzhdVV/INyjirqW8TxoPRA3F6wuuTc2SNMbJhYrvE+PKhmjCIV3u
wRWKsl+21bteb64cLDyf6yUZsoOymZCibdA8YnxwG8bNeg9IOAqk7mOJ3BVWAO0ubLfsv76
szKiF3IVFFyToABQmMbJz5/JGl2s5soANwzX7re6gyMTCxpOos7Rb2WaV2kGyVQ7gEjem1k
vodrA1u1iwzSQ9YWIQsI8uWRjIu9UNkuGYHejXCjUFfZW1QSpUqUEpTqOF6qIFch8V0BtNG
QCBcE3v2eWkOq/eRcLNXp2LjPm5rDcYkIUKLFuOuthelerDqnVenQAtFj4OW8YmeFmlcpKQ
qaMqC12F6C3R+uwlZ8F5j1HLjaWQnHRmVkLXADEDhe3+msnofQfWPJk5uIsPTst7w4xvvFw
zIyOCGUAfL3V6PDjxek4smMsK45x1FpPjDq5KrI7KN3Eebu9lGhWHFbDwirGykwyj92zhTu
vrpoSRQA6ViY+BP1CDBhVY0ZGQA8WKaoXNzxF/C9FSCHGx4sPJkYPkyM7uosrys3NZL2sNx
vbwrsXLkPUMbLKvBHJuJICgI6LJ5rW+E9tVWPJyMXp6sAWBjlmdjwCDdoO0k0BgceTqhD7x
kwxfZq3wbHI3Olu24ANAxlf0GQscSzRpK5xo3ttaNW3AD332+6mViaTqEk7MhSOPkoim7As
Q7l+7gLD30uMpx02QRiOGWBjjsSdkUZB2bhe/lsQRQHzZYvTJNIzLAGR5CoB8oIa734KO21
WlkmjzIAGBgn3Iy8GDgF1YHt0BB91Vz4Gk6e+HGpbnJyL/mqw2lm8AKq6Y82cYZS26OG0aE
FV2udrujDieA8PfQchweaknO3LG+Q04iGgIBAUNfsJXdanqUw8lQsWNI5eUq2x3t9oI2KE3
GhPAn203QSpUqUEpaaLdlRyKhuiPulvbQjRPHXX3UzSsm/1wCbtghYy8dpuw2W7L/FQcxCB
0/GJ/gpx/VFD6Obx5X+Km+tV8O/8vxu/kx/VFD6N+7y/8VN+Ogv1kE9MyAOJUfWFPUl1g26
bP+qPxinaDPBgEeWZhuh5/ntqOCfF4X40a0fr90a+cRnnMB3ldgbvOht4ULY0keZEgtzZij
E20VlQMfko6maPKEd1OO6XTSzKyWGp7QQaCjpjZDTh31QBTbRo9tyGF+BuTrWbGn3mniQrm
40RZQSDCTIAeDEb7a+ytLIj3PM+9odsa/ajQAqS9/EDtoK7Z26flsmzKddSL3CMhZ1Nuy9u
PbQc6f1GZ29NmhFyFZo+YlwjunFbNqp22YDtHCtKsibETJwcz00w9VzmnEg4xzxbSikMNPK
qg+Htp3BzY8yEN8EyhedC2jIzC9iPxGgS6uvR0zMXI6hOYZiQsA4hirBuG1hxNa1J5/ScDq
LRtmRcxobmJtzKVJsbjaR3CnKDtcqV2gHPs5MnMF49rbx3rbWvOfdzqPS+o5sjYUMuHMi73
j33jmU+QF11F108a9NxpXH6bhYjs+JCuOz/ABmMAbr94oGqwep9JzJMhchNksIdmkijjXed
3wkrNvRiv7JNbJikXc0chLG2j6rp4C1qxJOj/eF+sDOHUFXHB3cnz7QLW2cu9iD33oNtgZJ
gobyR6yL3sR5R/p+SrTW5T3CkbTo5sv7R10qsBVQY9pRxqQSW49u7tq08EOTC8E6CSKQbXQ
8CD2UGD04bOrokUgMJ5rmOGUSpdrHzjetgp+Hydtq2srOw8NQ+VMkKnhvYC/spDp2L0+DPk
bAbYCpjkhKm32LbPsmbgEJIIGnCsLOix+offiKJ1GTDGgEyHzKu1WOvZoSL0Hp87quJh9Of
qJcSwhbxlGBEhOiqp8TWf0/N6/1Tp5yVXHxBPuEG4OXUcA/caDn9DxeoDLxCXxTCRPHGjDk
EuCFk2WuPhIYd+tORO8A6S8F1gnRYHx73AUxGRWF+1dvyUC3RelDpK5mRO4yc8tY5Eh27ty
qVTc17XY603Fjpijp+DOu5VJZHU2UzqrOQV7uJWq5Bt03qUUsa8zdIlkJbmPIoMdr6gncBb
spkBZcnGilkDZGKnNkTW5Z1MQbha2rUFLiaHKyYSZ3mXlLFbbsKgrsYNw8zEtVocaRZMSHe
pTDjG63xM+0xDy9i2vVMdYZen5UzSArkNJK7RNfbYbRtI7VVBfxqkRkbL6dJKu3Mkx29TbT
ygITceEh099AWDkzpm48UfKmEjLKJBzAzMLo5ufMpUjT3dlBkyI8vDxcnYEy+cqRL85ZFfZ
Ko/RsrX8KOizxTZua8ZBYKkUajcSkW6zkA8SXOndagRhcGDp3KKTRySbWcjzM04Z+Yh7PNx
HdQGEb/AM3lniRlRINkptYTSMQyWvxKKOP6VqrFJDF0rcEeVpdweNkHMkmckMrqtwDu0PYP
ZXHfI/mU8eHIHbkB3jkJMcctwsfDVbqCSO2nIMcQ44idt5O4yP8ADuZyWdtOFyaBfPRoull
R+/jRREQbEyiwSx8WqzxPNlmRJVRoYniXb5mR5drbmB7tosKBFJI3TseWQhyJl2GVdxaMyb
Izr87YQb0V8edsjMnVbb4VhjVW2NIV3NuLWO34rCgpCrZcOExCIYhzWCaeZQUAQa2Uk/6Kb
xckZMZbaUdGKSRnUq68R/pHhSsaBnwJcdDFHEjrIp+bHt28s8dQ4HyGmcOOJY2kifmidjKZ
BqG3cLeAUAUB6lSpQSlXklXM5V90TwsxW3wMpAvf9Ld+CmqVaaQZj47AGN4TJGQNQVO1w30
hb30FcMX6fjdn2MfD9UUPo37vLt/epvx0XEt/LsY/7qP6ooXRvgy/8VN+MUBOsf5bP7B9YU
7SHWjbpk5/V+stP0GdOv8AVM8BSXZzywNTvKpsI/atTETQvkuOZuyIlVXjv8AbW9v0rcaE0
kkceTLEATFKWKt85VVbgHsPdRWXdmo4QgpGwaS1tHK2Xx+G/hQUKMsuSiXlDor8lm03MWBs
dbbreyhw5DyyY+XDI3psm6PBIAChCtYrbUG62PEUcusM0wVBuZVcMW1dzdQuvD4RagQRxY+
Tj40isHSI8l9OWzf7Sw4hvb2e+gDkoV9fOSYoJCizNY7uUi2kdQBxPC/cL0XJwsXJyA7RpM
IYCqxggMRIfLY9nwGx8aizyxplQhee8cvLiAvrzAHCudbBd2p7qskLrm44Q6Y2OY5T+du2b
APoE/8ArQLjLngiiysd+dhS3DRztteHapY+ezXttIIPb207jdQgyHMWscwG7lPoSp4MhFwy
+KmlMVf6w0eReNoC+S0Vrq3qC+u4cdgLKdOPursEUfIxMeaBRDIHCI488XF0Ud1k08KA3U+
r4XS4g+S5LsQI4UG6RydPKtK433gDl/WYk2Eke3c8liFDi6mTabrfxFvGlMPp2DDCshjHr8
bJECZB1kk2SCxub/FGfN76bz4efF1J4HLzFY45YRdG5cfnaMHvkVms3jQa4IIBBuDwNSvOv
95MjHkwoU6ZJFjZJjijkkYKBvtYKF3cBXoqCV2uVKDjoHFjoRqCOIPfS2QZpIJscqokkV1h
ZidjXFhuK2YeNvdTVQhWBBFweINBjdOwsrG6huyI4PPEQkiyF5Fa43BQ6qSpsNTc95NZP3X
WWLDzOqt5p/UMMiQgHmxDVwvdYsW8aAmDL1T7w5OZ0wEJhkxhpZDsMlinlIDHb27a0+lYD9
K6WvTsg8xZshlyJ49Y0BtYG9iA1gvDiaDUnxpeXmyMGdpwEVI2AflKNvl3abtWNdSbCM2FZ
GXmRkYjEWVfKCUt2NtH46gbk52UVfZFykkfefs1kJdb68Lhda4uJ9thRGRT6NTIw+c7lTFe
3YPMaDkonxcDIyxIss4LZDG1kYIPgHG3kW1+/WjgGTLjlEZCrEftDbXmFTtHbptvSggjmx8
zHDemxppzGDbbdSEWQJf89twpwxquYjKSN0bKyA6EKV2m3hegzo1kGLnZcaquO8xmSGRTZo
47c1raWMhUsPce2n2dY8+I8tf6yhTm/PvHdwp8LE0rGzN02TnSvJDHKy80AO8kCPbW3HTQn
u1ph+U3UMeV3upjcYwAJUs1izbuF9o8vhegHjSTJJntCGmiSQCCO/8AtNv2qqWPDcfx0SLp
+30nMclcRPLGBoZNu3eTx0BNvbQJSlsvBydqwpHzkkW6FVdntfX4lK33CtDHLtBE0nxlFLe
22tB1I40LFFClzucgAbm7z3mrWB41KlAKTGgkeN3TcYTeMa2U2tcLwvS9sj1eRJFuEIitY6
7phqGjViBouh7zTtVkLrGxjUO4HlQnaCe6+tqDPSVo06e+OzPFO2x1YAMwdWkLkdjKw199H
wYjG+SVQxRPKWRTpc2AdgOwMwv+HtqQRmKaNZVVpBGzcwE6MWu4F+w7q5012dchwxeFpnMD
E3ulhfafzd+63hQOVKlSglK8xfWyxPFtkaLdHKDfei6MLdm1m/DV86SWLEklibbIg3Lcbgx
HzbfpcKGpikyZSQyzwx7LN8Ox/NuTvuVt7qDmHp07FP8AuY/qih9G/d5f+Km/HRcS38vxjw
AiTQfqig9FJ5eXf+9TfjoL9bIHTZbi+4xrb9aRV/00/Wb1/wDyuT+kh/50daNAnCI5EyFmN
0aci3ZptAHvNGZnTJQb/JIpGwgaMutwfZST/bYmXEos7TlE14sCtjrf204rg5jo994W8QKk
Lt03ENwJvxoK5KY0gnSXiIwWuPhUbirLpxBFUjjypmwpJgAIk5kt/i5rJstbsHma9FUB8p3
sbIojuRYE33G1HoKRQpCpVB8TM7E8SzHcTRK5XaBNsQzZGRJISiyRrDGUJVwFLOWDDhq34K
rEuQyRZGQwYQIxHlIZn1XeR3bezxp6hzFuWQoJZvKPC/afCgR2thLispSXnTnnOV1Zp7nch
B01t7q7KsqS5mSGWLmrHBCXNl3KWG4/tSWHfartHj48mHFIGZVtFAdNiuENiR3lQQDQGSDl
dTSZQ+Gz2EfG7uilwviXPy0FM/GRnxsWIXmxQkmOkhssyxlS6qw+f5RxHbRJusvGF29Py5J
Dbcixjy9923bT7qMMWZmwWkYczFQl24lnKcv5NbmqDLzTi5W5EGZiXFgTy5LKJFI7RuU28D
30DWLlQ5kIngbchJGoKsGU2ZWVrEEGjVknIaCWDPxgZMbqO0yQgi4cpuV0vYXIWxHbp79LH
yYcmMSQtuU3B7CpHFWB1BHdQEqHhUqUHk+kRJ0b7zZXTEnC4+QglijcHWRvhUHvAv7fbW4q
STYpxpY1ifmWnsxKnXmlkJ1O7uPD3Vi/fuDHTEgzh5M5JFSKRdDbV9f1bXFa/KyJOmqZ2U5
UpjZGRrgONu0q3uuffQFfIhR82PLjVURBK72uJIWBUbvEbSLUCNH5vSkAPOjiZpSeKx8vaV
Y+LlfkpkQSPJlzRzKJZNsUTDziMRi43Ke3cxvVPV5G7AlIUx5Y2SIOKuUMoZW7vKRQCyZ3y
uk5QkTZkR7oiqncOetuWUPi20imIlZc4tKl3liW0u4FRs+JFTiurX7b0umRBFhSZrETxtkF
5iQVMdmEfwEXBjsL38TThSZ8oubLFGhWM8WLsRuPsFqAUcs2Tgyoqqs6F4GCnyBlOzcvhbW
3uq0kBX0eNGrNHEykvpZViXS58Taj42OmNCsKXIXix4sx1Zj4k60SgUbp0THIkc75Z2Vgzg
EJyv3QC9ynX20TByGysOHIYbTIgYjx7beFEmhjniaGUbo3FmXUXHdpVwABYC3ZYUHGdFsGI
G42W+lz3Ui882BkRidzJhTERrIwu0UjHyh27VbgD2G3fVeu4xyMHaVd40kSSVIjaRo0O5tl
tb+zWsTqInkxIY8bqiz9MzJ4oSJAHmj3MCAH0Y6j52ooPWVKlSgEkBE7zs7OWG1VPwoo7AP
HtNFAAAAFgNABUqUEqVVpY1kWJmAkcEop4kLa9vZehJIxzJIhJvVUVmSw8hJNvMPzh2UAfV
SpHlOGEwx30NtvlADOvcSo7aKEieSadXDts5TKLeXbdrHx81DORHIGhyVKFZliIW7Kxazpr
bQHS9+2py9ubNJGu1HhHNIFgz3O32kLe/uoO4dv5djXOvKj+qKF0UWjyv8AFTX+WiYi/wBQ
xh3RR+z4RQ+jfu8r/FTfWoJ14X6a39LBf/jR1o0h1r/LZNbWaM/JIlPUGZzJIIZ547jZlHd
Hx5isQhXX23Fqb3GTNCqp2Qqdz8FLPayjv01PupaK3nDuFjOW1/LfceKLfgvmtx9lNs0q5S
ruBidG8ttQykag+N6CQzSNkTQyAfZ7WRlvqr3437QVNGqiQokkkg+OUgsT+iLAUSglSpUoJ
XKVzc5sV4Y0gfIknLBUjKgjau4nzsooQ6hmk2/ls4HYS8P/AFaBmeBppIDcCOJ+YwtclgCF
/HegYxmkw3VEiTIjkYGwvGzq9ywAN/N+A99BfqPUyjAdLnU2sCskBIPhd6AuV1GDDMMPS50
Cg+Yyws1ydzMbvqTxoGsl2mOBPGDHLvEjDjaLYeareHD32qEYy9PnmaUvFkFnmyI+xXO0nw
CLp4Wq2PkIPRctP6vkRWiY/Gp2iQK3tUfKKDFG0nT83kruXLkl5K9lpPs93sJu3voHGxgXx
o0RVx8fzLY8CqlEUL3WNKxzovXZMflGN5Id+7TbKqFQGFu0bipvrw7KNkAwyYITzEScvXjs
Mbbvqg0OfBmnz/WpIIpcdeXj/PUqw3ScxdOOnyXoNCpWNjSfeHIypxLNjY6QScsxCNpNwKh
lYMXXjencbMm9QcPMQR5Fi0bKbxzKLbil9QRfVT+GgxfvIseb1zo/TbgkO00inXyrY/hCmt
OEJjRvLGqtjR5B5V/mpJtVuWewBmP4qzPvbiyY02L1/FXdNhsqzDiDHc6n5bH21rY+Xi9Vx
cd8dl5Ew5hjbR9sZ4BfBxY0FW2NnZ6hmSIQxiYx3LBzzLkAA+bZt/BVlGN63DRSeUkLHFA+
Anyqdb8VTgO4mix5EUWVPA0XKaxnDjXmqLKzaa3XQEeyl1xZ5RgK4ZFiWSSSTRXRnTYqf65
+SgnKGTHOrAQwT5IB3DaZFTYpt+uyW9lGgC/zTIMP7vlpz7fDzrm37Wzj7qWeWfJwXxWbdl
Lk8lXAtflyLIHO3/d6mm4J5D1HJxiwkjjSOQGwBRpNw2G3HRbj/wBKByuVKlBK7UpXqRyB0
/IOMds4jbYwFyDbiB3igr1PNfBgWWOITO8iRqrOI1Bc2BLkG2tZ6TdGaaPKyMJIMtZOXOzI
paCZvg5jDsf5r8PGiq/TcXopfPzDmYEij7aez71bs8oudffWdj4HSOpZUITNySqqrLiTAoX
jiYSJ5nQM6qTpqaD09SpUoJXJC4RjGu5wLqpO257r62rtKSTSNkTYhJUGLmRPGPOB8Dcb63
1GlBwSR50eJPGhKluZu0vHtBuCfb5dKPd1yCpC7HXcLAhrrYHce3jpSrNF6PGOC3l3xrB4q
DtcG/6G69GjZ/XSq6keRTE9wVK9otxBvx91AJWilhMajlM022VZDZt9w5sfnEj4fCrq8gys
mIsXj5aSKD8wtuUqD+zeqiKKXGkMZEsjyhmYC9pVZVOnEbdtFEqM+THs2OgBY/nqV8rC3sI
91APE06fjX4cqO/0RQ+jfBl/4qb8dFw/8vxb/AMFPqihdG1jy/wDFTfjoL9YAPTpQeF4/rr
T1IdbIHTJieHkv9NaeuDQZohknxMyGPbvfIcAngPMvm93GmndEzE5gIMg2RMSNt7F2UDvIW
/upcCP0mbzbhObJqNDfs2+N+HjRWjmkbDEg80VpZX7NwQpYeJLUDlShRzxySSRLcPFbcCCO
PAi/Eeyi0HK7UqUGfmf5p072zf8ALp+kMz/NOne2b/l1oUHK43wn2VaqsbKT3CgzOn8lsXp
azv8AaCEGFD85hGAx9oUnSmDKZsbIhw/6vPjHlqGFlDKA6adqMCPd40piRyZGH0lFBCxpHP
JIOA2JYKPFi3yXphoAYMmTJlWNZ2BkKnyrEtk2btOIGp8aC0GUuQ+LO0bKJ4t8TX8oLqHZW
HfarosI6jI0agSGMc8jtN/s93Ze16tIokyIEj27ICXaxHl8pRBt8dx+SuSTvFnQwsAY8hWC
EDVXQbjfwK/ioFMdcXKwcv1LEMZGOXvuhidQpFuFgihdp99TkS52D08yFlmssjzL5WQ8sgs
D2Ek8DVxBLNFlT8pS07q0cMwIBWIKBvA4brE+Gl6sJ1mfp+VHuU5AN47/ADHTmHcP0WA1oM
vqn3gw4um5mBmS7eorG8Jj2n7RmWyunZY3v4UfpGCuL0vpcU6FctG3Lf4lL7nkX2bdDWsUw
8na7Kku4XXcA2g7gaQxOoZc/VGx5seJIo1YxZCuX5lz/szttpt8w7KBmTFnmzXm3mJUi5UD
rYkM5Du1iD+ao18aC+TkFenOJLSTvskjAG2QFGZmAOo27dw+SuHJlgPUHMZmxYpF0B12lFM
22/Hbxt7aeSDGLRzIikom2Jh81D2L3UCWVGcHp4hxnPqpJF2MSN8srOGcn2638KfjhiiLmN
QpkYu5/OY6XPyVYopYMQCy32tbUX42rtBK7SvUHyIoOfAdYDzJEtfmRqDvQeNuHjR4pY5ok
miYPHIoZGHAqRcGgvXKldoM5ugdJfI9Q2OC4fm7dzcvmfncu+y/upXIHVM7MwovTnGGJMJs
jJJUowCkFIrEsd27ttW1UoJXaSmzDjdQgx5TePMDCM/myRjdb2Mv4R405QCynljgeSEKzoN
21iQCBqRccNKHJkQxT3KNzJIyytpZhHrsBJsCL31omXDzsd4txXcOINuGtj4HgaVjniyuRk
SNy1WAzNAR2SCxJ7wouLePsoOLA0PSmZmEcyLJOJF8wjdy0pt3jzW8RRsaQu6u6MkssSObm
66DVQL3Fi1LwYsn8pWJLIQTJHG99oQuZEjfgbBdKYgmhyJUkFw4iDBWBHlls1weB4WoADem
PlZcbBZDIZmQFdOWqqY3tuFyE1o0RSSeeYMNxijXl/PVbM43js+KhtrHlzpAXUtflMNpl5Y
sxAPfawvx9ldB9RkjJjQiIY+kp05nNs6gfq27e/20F8P/AC/GHZyY/qihdH+DLHdlTfjouG
f+3Yw/3MdvoihdHHky/HKm+tQX61f+Wy243S301p6ketC/TZh3lPrrTtAlErLFkmNRK4md1
Q3FyCDa5HHuqzTGSTEnx2JjmuGU3sYypfdbvBAqkO8w5CrIImad1D9wLAaePdTA5UUsUIXb
5CIz2eW11HuoOR2ky3kW9o15d+zcTuYeNtKYpePemXIhdnR1DgG1kN9pA7bGmKCVypXaDPz
P806d/wC99Sh9abrqLE3R1jka5EySW4dhBLLRMz/Nenf+/wDUrnWOtY/SEikyI5HWZioMYB
tYX1uRQeUyeq/e6eZMGZlwZZmVEWwjZt52+VvMSO/bXr+l42Xi9Nixs2UTzxqVeUXO7U21b
U6Vly9Q6N95MU4+NkCPMQ7sUyXjkjmA8rL3+6tXpa9QTAjTqRVstQRI6G4ax0PAdlAnjF4c
DpUkbkMywwtGdVdWXXTvUDdf20SOOIRdTjRC+MzMBGmt2ZBzVQeLfhvXMOSBMbpZmQl5ECQ
yfNR2j3a6/OVTb5O2msZ4J4pceNWgMTGORPgZSfNcEd97gigWjxzDJ00tt9asfLnYaFo1j8
/DjZ9tqaeKObOjdmUtjKWWMHzBpLpuI7rAgUnBlzLjdPyZAJJJiuPM20b23XAcHTTcL+ymp
gX6jjmI2aNXM5/3bCyqfawBHsNBTIkMSZYkyDHEqq/NIuYg+4Naw4C3bwq2wQTYgh28jaYQ
LAkALuUq/wCzrUjmxDFlyxI0jqzCeMgly6j4Nrd4tbsqmJEmP6PGnZufFAAi/wCzuoCuQba
sPxUGd0SKLH6rkxCPlSyq0hXc0hCh+B5gBT4r6Eq3uqdKkf8AmameMRyZCSlTACsR5b2s2w
tG9wbhtGGoNM9MPLzZ4Fl1iDNLE5bmsWIKOQbrwvqp17hQOhZMDTFo5+YuVd+W7Wljk2qzI
yINhsPnaH28aB8z5ciZOLEqHKjYKGOibJdRJbwF9O0inIIhBDHCpJWNVQE8bKLa0HD5JkyG
W/P5lpg1twsPINL+Xbw/LemaCVKlSgXzOoYWCE9ZMsAlbYhc2BburM+7uVFD93osidhHjo0
gVjc7Y+ayrusOytifHgyIzFPGssZ4q4DD8NY2P0LJxsPkYU/p2VnUxuOdjzIxNi0bHS6nWx
FBuVKX6fjyYuDBjSvzJIkVGccCQOy9MUGb1/J9LgrIck4imWNXmW24KW81twI4VRZ+pYTLL
PIM/pzC5nRQssQtfeypo62/NF/CjdZaMYqc3EGajSxrySQNWO1W8/l0PfVIOlHHOO+BPJiw
KQZMN/tIyhGqAMSUPsNqBXPVs77wdLSM3gxo5MxnXgd1o018a3Kzcbppw+pGbHF8SaLYULf
uWVi42A/NbcdOw1pUFJohNE0RYqHFiVNjagSJEJjM8ipHjRMthoUDWLMT2Cyi1NUvyZDmmW
w5Ji2MD85t1xp4C/y0CxadujlpFadtpLKDsd4t3s+Ix+zXuo8LxSyho2QxCFdiD4tsmtyvY
tgLe+glz6CYyZBWNZHRsgi7ctX2t8I7NVv76ZWJBOhVfLHGVVuyzEeX/VoFYEEPTplfeuPu
fljUukBNu3Xhe3cKuDtygkD3xzjXZAbotiBEV7rjd7bVXHSc4+XDCSy72jxS5Jsu1QdTe4V
91quoTFmGMsQCyQ+WYcWMQ27W/ZIt76C2H/l+L/RR/VFD6R+7yv8AFTfWouF/l2MP9zH9UU
Lo5vHk+GVMP9agv1c2wJD27o7W7+YlOUh1v/Lzrb7WC3t50daFBmh4FwswzIZIxLKDHa5Y3
0VfEnhRlhnb0azeZ4Bvlk7C4Qx2Ht3XoMfqRi5T4+3nJPKyrJ8LWN9t+y/fRMid2gxcyIsp
d4hyyR5kmZVYEd4BvQGjdRmSxshVyqur3uGUeXTusezxpigrE3qXmYgjaEjA4gcWv7TRaDt
SuVKBDM/zTp3/AL31KnWOrYvScdcjIVpCzbI0QAsWI7L1Mw/906d/731Kz/vNlZGHldMyMe
Bcl+a8axN2s6gDb3HxoFsSf7t/eQPjtjjEzV1UWEco/TR1427q3+n402LgxY08pyJIl2mU8
WAOhPHsrzef1bpuWFPU8abpPUYTvxch0Js66r51XUX4g16LpeYc/puPmEANNGGYDgGt5h8t
Avh45nxOm72URwoku35zOqWX3Le/yUZYppFy5GVkM3ljjUhX2oNt93AFuzupXHUyY/SI4/3
qKsrN+bGIyrfSLAf+lPYpKy5MSyNKsbC283KMy7im7u1B99As2ThHFxcpt0OLDJtMZX9263
iUSbb7Qrad3CjvPJB1CKNrNFlghLCzI8a7jc9oI+ShyYU56bPjXV58kPzG1VAZTZrcTZQdO
+mGxt2THOxuIVKxr4vozH3DT30CuRJPjQZufHGFK2cI3GRYR5r24FhovuozSGbMhVUYLCDL
I5FgCy7VQd58xPhalI1x4YcuJi0mDiSKQg8+0KFd014qh1t7vCm5tvrMaaN7mQMrKG8rR7S
+7bw0a2vjQA6c3TJZnyMJuXJLYTRjQM2xXGh7VVh8PvpfpeJlxdQvktFlKsZ25ejy7yQGUt
cMo/R1HiKr02MydVlyjEohCbsabZseUOBubch5bfJer9Jxekz5H816fZGdLSQ2FkL+ci3zG
v8AFag0MeB1ysnJawExRUA/NjBFz4kk01SuIkiSZO64jaW8QPdtXdbwLXpmg7XKldoOV5zG
h6hgyzY0OfadGeRMXKAMMkbEshicWZQOBAJsa9HXn0yps7m4nV8WCaMOyooOscikmOOVXvY
uourDQ0Gp0iabI6ZjTTuJJnjBkYWsW7eGlOUt02THl6fjSYyCKB41aOMfNUi+33UzQKdUxc
XLxeTlymGIspDq/LO4G62agQYfWMeVQucuTjFhuXIjHMCdu2SMrc+0UXqkCZMKQnlGYtugj
nG6N3VWJVl7tt/ZxrEGT1jHyMfFxcKZVRksp1iiQttmjL8HS1ih0IoPUVKmtSglcZQylTez
Ag2JB17iK7UoF5scjDfGxQqXTlpf4VB0v7uPjUjiCy7VDeSJULng3d4Ei34aYqa34e+gzdz
R4GTBIwhbGUoJYbgX2h0ZV1IOvDXX21dXZpohk3Wf05ZUtZd5tzfNfiNNK7AZfTTokaplRu
xYOd6s586sW0NmBHs91XEgyocfJRSEZTJrxAZDp+Gg7hG3TsY/7mP6ooPRjeHJ0t/Wp7/TN
Gwj/wBuxj/uY/qig9FtyckA3tlT+7z0HeuEjpzWNiZYB8s0YrQrP65b+XG5taWA/JNHWhQZ
sSiTFy42kEIknkj3m3zm26X7TwFHkMSZONFIlk1EDX05gU+Ujv2XsfbQYOR6XMGQN0POm3q
RxF+FXxcebl4azgn08YLFjdjJt2a+IBNzQXRAvUXMdgrRgzAdr3sh+iDTdKy5AgmcGPcDE0
oKDzNy7BlPefMLUeORJY1ljO5HAZWHaCLg0F6lSpQZ2abdV6b4mcf/AB3oPXPVNJiRx9OXq
EPMDMS+xonU3R791Gzv816Z+tP/AMuh9by+s4yRjpWIMl33b3Y/Ba3zbre/toI+ZiZh/l3V
MVoGn0WKcBo5D3JIhKk++9O4eFj4GKuLjArCm7YpJa24lrXPtrxWLidR+8DGDP6sYJw13wX
Qqy7ToQl0B91ez6dhL0/BixBI0oiBBkfVmJJJP4aBLAyHhXpUI1TJx9raaqY0Dhr++1akcM
cQYRqFDMXa3azG5JpTpUcZwMObaC4gQKx4hSAbU9QSpUrlAtPi7MGTGwkWMurKo4KC/wATH
5b+NDhblZ3o2CleQGx2AswRSEdCe6+007QY8ULlS5TMXkcBEuNEQa7R7W1P/lQL9MjxUV4s
UyImOxheBySFZbNpuueBuLG1qTwsXqkHWZJMhTLDKrkzqVRVs32S7VI3eQ/OFwe2xrUx4Gj
eaVyN877iBwAVQij5BR6DldrldoOV2pUoOVkDCw+s85uoYfKnhkaEkOQzKhDKdybTY6EA1r
MyoNzEKB2nQVjp0fKxsmSbp/UXDyHdJDkfbpYkkWF1ZbXsNaDWggix4UghXZFGoVFHYo0FX
qkAmEKDIZWmCgSMgspbtIBvar0Hn+pYmX0+XBkwpWyIxk2jxZ24M6OPLPYsBYnQ3q2Z94Wi
MCNDNjZfORHxpIywlRzsbZIt1O2+4EHspzrs+Zj4scmM6xKJV58zIZeXHr5gg462FBxOvNk
NFLJj8rCyZjBizl/NIbEq3LKiwbbprQbFSpUoJUqVKCVDpep2Uvj5LStkK4A5EhjDC9mG1X
/BusaAEbYr4csjMzRzOfUEgo4JITa44rtFlPhV540TNiKkqTDIrKPhKLttp4E6UNceWfCyB
bY2azHa3lKI4CAkfnBRf20Z5BHkrE0erxNsmvcnZ8SHt7b0HML/AC7FP+5j+qKD0T91l/4u
f61Gwdem4oPbDH9UUHoq7Ysr/Fz/AFqDvXSR01rdssAPsM0YNaFIdcNumyeLxL9KVBT9Bmh
5Y8TKmh27op5ZCrC4YI1yPAkcD30diTl400ZIEqsHFzYpbcptwuD20ONVlxJ0eQIjzyq7HT
ymQqVv48KLkMmNLDNywVYiBnHFA5AS3hu0NB1mHqZZPjeCMbY1vus92P0totQcGRsUQ4E6b
CYwY3HwsQLyJ4Fe7u9hojiWXNcQvsVYTG72vaRiGS19DtF7+0UOBpsz07ybAIuZz1XUM43Q
+UH5p8x1oH67SXTboMiBf3MExSHuCbVbaPBWYr7qcoEMwX6n0466Gb2fu6vJ1SCPqsXS2Vu
dNEZUa3l0Juv4KFmuR1jpqXNiMgkdmiL+WlOpqcXr2L1NopJoxjyxMIRvZSGDbit9RZuygv
1jAxeuY7ekmVc7BkIimU6xyrqUYjUVpYAyxhQjNZWytg5rJ8JbwrymF1PCbH+8M2POo9QWk
gQ2RzeM3IVrHjW190lmXoGLziSWDFL62Qk7B8lA90rTpuKP90n1RTVK9Kv/AC3Fvx5SX+Sm
6DlSu1KDldqVyglSpXaCVK5XaCVypUoMr7w4cWTBBJkKZcXGmWXJiubNFYqxKj4tt91u69L
5PR/WZp6jhz8lRiomHPAwChlLHzAaMpBFbtY+b0bpkUT2nlwMaY2mSGTlxMX/ADgbqt+8Wo
B9L6pnLi42T1F0lxcpU25KrsaORtNsq6rYtoGHvrUz53x8YyR23b413Hgod1Qt7gayeuT4O
J0NumYoEjzx+mxMdDvYlhYHtNhxJrZEAkxRBkecMgSTx0saAPUs5sGGORYGyDJIsQRWVTd+
Bu5A8KVYdKzMrCzpVYThmjgViwEcqgko6A7Q41/8WqTvHjwnB6upmwpTsTKexUgnyrMRbaw
4BuB7waEv3ajXLWZcub0yzLk+mJDAzKLBuYfNa2n+mg2qlSpQQkAEk2A1JNcR0dQ6MGRhdW
BuCD2g0M5CLkDHYEMyl1Y22sFNmA8RcVnNEYejSMWMDRGWXG2n4NzOYV8ps3xAW91A9NJNH
kwAFTDLdGQ6PutuDKe7TUVIbRzywiLZu+1Dg3DltGv2gg0OZ1STEyciKzn7Ldu/dNNtFtvb
dhtvRIjHJlTMJN7oFQx2sYxx9+7voEtkkmK8bbpGiyduJI13YbSLMT+idwuewa09LE7TLJu
HLjR/L2lmtb3AA0nG7x4bRIBHJhShHSP4XXytwNz5kf23o0xU9QTZq6wScy35pKbN3vvb30
F8C38txf6GP6ooPRv3WV3eqnt9OjYP+XY39DH9UULo/wC7ybf3qf69BXr3+Wtf+LB/zo60a
z+vf5a3b9rB/wA6OtCgQh5K4OScgAwmWfepHxAyNpbxq0OLO8GEk7H7BVeW5uzyKtgG9hO7
2gVRJJYsDImjUO0U077G7VWVmIB7DbhRmkEmTiSRG4dWLWP+zK3BI/WtQVWWYPk40koVgAY
ZrAWEu4KCOBKlffVBDHBl4WPBccuOQN4xgKPN4l7H5a7KmK8OajEu7XEwYeYXWyBRbh+b4+
NMY0RWNHkA9QyIJm7SVHafAk0BlVVFlAAuTYd51NdqVKDNzBfrPTTbguRr+ylA6x17+W5Ue
OmFLluUMrNGPgS+3TQ0bNNut9NHeuT9VKT63l9ag6hA3TcD1CxoS8t/iVj5o/DgDQXGF93/
ALy4YyhCpLHWRQEmRxxDFe321p9PxDhYUOJzDKIV2LIwAJUfDe3cNK8Nm5cuV1AY0ofoUeY
B61XvskdeDDRfiGh7O+vc9OgTGwYYI5myI0UBZmYMWHYdw40FOk3/AJZi7uPKX8VN0n0Zi3
S8Yn8wD5NKdoJXK7UoOV2uV2g5UrtcoO1yhzPJHEzxoZXUXEYIBbwBOlKY80Zz7ox2ZsInV
W0IMe1Dp2aMt6B+pQVy4SXVjy2jYIwew1b4ba/O7K7JkpHkRQOLc64jfsLqL7Pba591Aaqu
iOpR1DK2hUi4I8QagZWvtINjY27D3VagXg6fgY78zHxoonOm5EVT8oFFkZFjZpDZFBLHuAG
tWqEAggi4OhBoPDjI+7sZEMk8/pskvtyg8yPGraqsiONrLbg2vj31rdJweoYZV+m9RTqPTn
Kjkym5SPvR1LagdlrU/wAmfAUYxgOZ03giizyxD81lb40HZbUeNSDofTFyI8/DibDl4sI7x
Bx+bJGRb8FBp1KlSgXnxzJkxZDG6Y6uVQC5LsNv1b/LQ8WBz02OJhyH27lUqDyTfcos1x5O
HupyktplfOhcc+PykQk6XKC8d+wG1/fQCOQ82LiZEuxo+avNZAbHzFI3Xd2brGmYo5DnTTu
uxdqRILi7BSzFjb9aw/8AOgvLj5mFEznkwO6rKjDUMj7eWSNB5xtoyIB1CV1UqDGgkbgGYF
ttu8gGgWVoI8ZpnBnByGbIe23lsp23Kk8E2gezWjSNKmaI926KeJ22WHkaPaLgjsO7toB5T
pkCRuXHnT7EJBsyhUiI8C+wgUxIyrmMrRgM8B5coPmIQ+dD3fED/wClB3BuOnY3hFH9Ud9C
6R8GVf8AvU/1qNga9Pxu4wx69vwihdJvsyr/AN6m+tQV67f+XGxsRLAdfCaOtGs7r1/5XKQ
bWaI3/wDdStCgz4ozNhzwK4j5s8yFu3aZW3BfHbejuxgyYbKvKlHK0HnVlBZdfzbA+ylWVW
6Zl3uCss5Qr8QdZGKEeO6nLLzoTM322w7U7N2m4jxoJCHbJmlZdqnbGt/ibZuJb2XbSj1np
LkwDLjVucMYiRTJqxRhvaO4tqLaE94vT8brJGsi/C4DD2EXoLVKlcoEM3/NOmntvMP/AI6f
pDNv/M+m/rTX/wCEaX650E9UKTQ5MmLkxgqrqTtZSb2ZQR8tA91CPp8mK46iIzjAXfmWsKr
0qDDx+nwx4LF8SxeEk38rkuAD3a15I/d/Egz8LF6hFMnOlcPO8weKUBGKgOAhU7gNCL+Ney
w8PGwcdcXFTZCl9q3J4m51a5oAdGAHTMcDWy8feaepTpSFOnwIeIX/AE03QSuV2uUHa5UqU
Ha5XalADMlMONJIHWIqNJJLlFJ0Ba3ZS0YxsbNxoG3PO8DLDKbbSsZUyDTgWuD/AOlVy5JY
MpljX1C5UL2xyfnxaXF9NrBgG91Wx4oocnHhlBORFjBIn+ZZSol2+Pw38LUE5QlxsySVUm5
29THGd91QbFS+nm/EarLCu3pkebIFeJ1OtzzJ1jKgb/eT40XHgJfMaReSszbQqmzWUbeZde
Bb5eFLIMnM6dhAgyM0scjzGw+zifeJCD2uFHDvoGVRU6oxjFhJDumsNCwYBCfG26nLi9u0c
RSbTTxZ7xD7VZYjLEmg2NGVUru7n3aX8aBHMmTnYOVjgqZ4HeUf7vybQ54XVzp76DTqUHGy
Oer3Uo8TmORD2MNdD2gggijUErtcqUEqVKlBKWlRMTGmfHXlsS0jMFMh3NxcqDdqtmibkGS
CTlvF5+AZWC6lWB7D4VfmsccSrGWYqGEYIvcjhc6UCfpo5OmJjYjiRJAAJrg6FtzyX7TxPt
o8ZmXMlhdw8bKJI+xkudrL4jupdo5cTpjPu2zI7ZBCcCzSGQxi/Yb7aPE0Ry8gBWGQFS+7g
ya7Nh4Wve/jQBT1E+JNAzb5o5TGJTZTYMrq+naqn5RV5XhbNZX3CVIGMYNtpRj52U9+gB93
fQ94/ljSxoyyqxYo53OJVfUEjj5tPZTE0RkyVluNsMbqQPivJt+QWWg5gf5bi/0Mf1RQukf
Blf4qb61F6d/luL/Qx/VFC6Qbpl/4qb61B3rW3+Wzbvhul/ZvWnqQ67/lU/7H11p+gz18mJ
LKsZmMM8sgjBsTaRr27CR2A9tMSKuUcZ1vsVhOHGnzSAPfuoETsmFOQ6xEzzKJH+Fd0rLc/
LROWcZ8OCFmEagxFeIKqhsT7CooOPy1XJhdRArEM0p1DrJ5Sfb83w0pwAAAAWA0ApJ1Bhy3
mZZGkBi5YbQCxCIf0m3a+2jQSLEsGLM49SYxpr5igAexPGgYqVKlBn5v+Z9N/Wm/5RrQpLO
w555cefHlWKXHZiC6F1Iddh0DLVRD1q4vlQW7fsG/61ATqfTcfqmG+HkjyPqGHFWHwsPZV8
HGbEw4sZ5WnMShea4AZgOF7UuIet9uXj2/oG/61d5HWv73j/8A+O3/AFqA+AAMOED80UehY
kLQY0ULtveNArPa24gam1FoJUrtUkDmNhGQr2O1jqAey9BapQ8abn48UxG0yIrbe64vRKCV
KlSgDJBjCR8qWwblmNnJIAjvuPs8TSmAUkfHaV/t1hYwqSbtGzC76+Cr29tNTsZYJBj8uV1
JVkf4SR8SNa9qEpGTPh5AsiiJpFQkbiXCi1u4A6+6g6uOZMnLMikQyokduG4qG3Np4MB7qV
nd5cHHfQZcc4SER3UF0cxsNPmlFa/hTTO5zJ0VmMYhUlVtdXJa22/BiP8ARQlliigwHxU3Y
zuEO4EuokUgNc8Du0agIzqkuW53RyJGpEjgMgQBjdAuuhve9cWKPH9GYJG5QHLtuujoUZ95
HC9xe9XZZDLkyhk0QRxrfQEAsTJ7z8ntoaQDFODCAJIolMQdr7lYJYMBw1CkGgBlKkOGcmO
QNkyziWFkYkPIxCrGtviBQbfw0zJNmRzyxRhZrx82FT5bFTtKE+PYaVkEkODPlRAxNzzNCj
AcGKptIYab9fHWm5HCS5A/dymLcs2r2Vbj4P0SeHbQDE6zth50DMFn8jRk6MrKzaqfnKR+O
mPULkRS+lkAkjJQ3B8rgXsytY/+VKlYoIcGXHKyQRskaHRiwmtHvVu/zXPfrV44XLZuQ8ZA
yLBYr7XYRrtuT2FvxWoDQ5sUrxxG6ySRiVAQbMthfafC/tomRkRYycyZtkdwC9tBc2F+7Wl
kWOfJxpIyqxQxF0jv5/tAFXy9gABqjrkyYU2I328rFoBIQANrC4Z7aaKdbcTQclgKT5MavI
IJ4xIyL5iGDWk2X4bx2e+my+PPiFywONJHcvfaOWRxvpbSgqRFlT/ZEy7EZZN996DS3m+Gz
X/HXVxoosCODJUSKoUOLeUtcdndegXglP8AKcefMR5gm2RifiCqSUlYdthYmm1JbMZwDsSM
KG/OLHcbewW+WrZkUkuLJDFYNKuy50AVvKx9wqsYkXJkhY7oSitEO1bXRl9nA/LQB5bwJC0
sQmLTGSSx/dNITtZQeIW9vw1aWMjO5iAgHHcSnXafMvL9481DS0a8h5W5UeQEjNi1xYOsbN
bsY2v7BeizGQZTKGvG0DF0/NYHyt77n5KC2CLdOxgTwhj1/ZFB6OAEy7f3qb61Gwf8uxh/u
Y/qigdH/d5fZ/W5/rUHeu/5VP8AsfXWtCs7rxt0nIY8FCk9ugdSeHhVv530fj6yH6YoOQSw
R4WQ89miE0+9SN1/tX8u3tvXcdRhx4xmDtJIqQsxO4Rm3lHvOl++1UQxnEnycDLMkf2si7d
joHuzsL7b/F41WPNg6j6eBJo2uqTTBHUsShVgoW9/i40DSqsk87R+UlVUygAguN2o7ytLmW
bIwcZmIGQZkF04HlyWcjwKKfdTG50eeFlDRBA8Sxja1jcMvG17jShrLGHwnxwhxpVKRi1mU
bC67e3gtiKA+NkNNzFddksLlHXiOAYMPAqQaPWe0jx4suXhssx3tLKrggsF0aMcNrALbX30
8rq6q44MAR76C1SpUoOV2pXKDtcrtVd1QbmNhcC/iTYUHaFlu0ePI6oZLDVQdp2/OsT3CuS
h2yIdgI27md/m7bW2+82PuoHOfJw5LnY8bNHOE4nZ8Wy/DcPk9tBae/qcJISRYsXA+HlbCN
f2ttqkrwZaZEJ3q+OfNtusim25WQr4cPkruRI0cuM0b6SuIzHpZgVZr99xaqRBfV5W6ULku
qnaPmRLuCN5tCbk3PuoCwT2jginbbkSRhtraFiAN/hcX4UPEywtsbJkDT73RHtbmBD7Au7v
FU82TJgM5UMgadrXBY7OX5R3faXNU55ZlxpJA59VtjkaykiMCbbwsW+bQdZZYpM/KSIsjqi
iMHazmMEPIpPgbD9WrywJPHgnHXyxvG8cnApGBc68fMPL76GzmODOkYyHGaQ2KasibVWVlD
dgYMfwgUfGETTOsBPJjjjiuCbXXcbDxCkUFVyuXDkySlFMUpTmhTtOi7Wfb+busfZ2VI8eO
FsbFZncxB5QxFld7639he4H5KoI9uJPgpsjCHlg622S/OO46t5j26n20SXaM3GVrosaty2Y
izuw27B47bmgoXgMua6R71CKk1hYSSAN5b9psQPwVyKGWAYHqXLmNFiYX05pW29vzu4e2iR
u5yMvGaU7EVHV9A0fMD3F7W023F6FC2RlY+FzyvmYSO99pcx3ZNq2+dbcfCgqJHWPLkUGeP
FlLRh2OoVQ0ig/ote1+32UyJE9RJKG3skSlIlB37Tdu3juIoMziVszEmJMMYjciMeblyX3I
bcfhPjY1couRmpJe0YgdEsdrOJShJWxvZQo+WgHBCuNDhjIUhg7WAbyRvKWYAjgbE7RUjkk
R+oRxzDlxWaOSS7LEzL51JJ1C23Wv22qsF8jHh5814I52UE6mUxy/Yef9nXvNFaXKE8+Kuy
RjGJICfKAGJQh7X4cR38KCoiC5uJDCCRjQtzJbfMYBUW/iRf3VSZuV0uVoQ8E0DGwdtzNKD
cbjc7t9/w0ZjJjZGJEj7kdTEyHt2IWDju4WPtoUhljxJMpzG+Rju00iAnYoA8yDUebl8Ce3
W1Ab7BZskzy8xwgLxkaJEb2UD51zfWh6phYUWS7RlmjV/KWuQLhHb5tyAL+7toyieXIkksI
41TZCxsSxPmLkd3C1DEs2VixoU87sUnZTtVDG217dupHloDZhkCRGIkPzYxYdoLWYH9m9WV
Dz5X5gY2UKlvgHjr2mpkNBGY5ZtAjAK+tlZ/IL+29qjADKDD4uWb+4i1/w0AC/NxRGY9hd2
jk2EAIwJu1za9yNLa612aR48wxkgxzwuVFgGQxWvr2g7/d76rkAY3TmaRlLAiRpNAu9nDbh
76UJxuo9QmmjyZEhgx1VpIjtXzM7MCWU9gFBoYJ/wC341/4Uf1RQejndHlHh/Wp/rUKPrXR
YoUijyk2oqql76gCw7Nat0GRZcbIlQ3R8mZlIvYgt2XoG8/L9HiSZOzmcu1kBtckheJ9tC5
3Uf7mn/G//t1Trtv5VNfheP8A5i09uXvHy0GL0/JzoYs1xiqyrkTMw5oB7yPg1poSSZkXT+
oYsQKn7VoyQrbJYm07uJFVwmAxeosfOvPnNh2i3CidIycY9Kw7Sp+4i03C/wAAoIzdQEksk
eNd3G1C0osNo00C95qmLBkwrFuxQXhTatpRbc3xtbaNW7ae9Tj/AMVPpCp6nH/ip9IUGc2P
mt6pORtiypAzBJFB27FRgbr87braunHzYpo5sODlee88RlukkZBBsDfaw0ItWh6rG/jJ9If
lqeqxv4yfSH5aCnOy/wC7f661BNlk649h37xV/VY38ZPpD8tQZWMdBMmvDzD8tAPnZn92H/
EH5KnOzf7sP+IPyUT1GP8AxU+kKnqcb+Kn0hQD52Z/dh/xB+ShTv1GQKqY6qN6lyZBfap3H
bZeJtTPqsb+Mn0h+Wp6nH/ip9IUCshznmjkGMFMe4bhKL2YW/Nt41Tbnx4jwQYqhmDed5Rq
zklnaycTe9Oerxf40f0h+Wp6vF/jR/TX8tAtbJEiS+jBeNdiEyjyg8beW3ZQXhzpsuWWfER
oniEKoJdbXLNu8o46U/6rG485PpD8tT1WN/GT6Q/LQKMM98mOU4qBI43UAS2N3K3+Za1lqr
RZawxwQYSJHG6uBzbfC2/TyHUmnTl438aO/Z5h+Wp6vF/jR/SH5aDPaLqb+qQwIIskroJdV
G0JINU+cBRV/mKSh0xkWMR7OXzu0Hyn4O69OeqxuHOT6Q/LXPWYn8eP6a/loEJoOoSYk+Om
Om+cNeSSbdqdL6R9nZV8heozCFTjxhY5VdiZSSdmotaPjenPVY3DnJ9IflqesxP48f01/LQ
JiHLAlU4cRWc3mJnYs1wF/hdwtauyfzYyQsmNAEiLErzmudCq2+y8aa9Zifx4/pr+Wp63D/
jx/TX8tAosfUo1l5OJAskxLMxnc3ci1z9j2UKXF6lL6YGCALj3DfbPd1aNoyn7rQG4PurQ9
Zh/x4/pr+Wp63D/AI8f01/LQJzQ9QfHXHjxoIo0aOwEraJGwayjlafDpRUTMWSR/TR7pfjY
zMTYcB+64Duo3rsL+8RfTX8tT12F/eIvpr+WgVhh6jHy5HggkyI05Rl5rjy3ubDlG17UOTE
6nI0weOExTuHaPmsAVVAmxvsToSNaeOdhCxOREL8POv5a6M3DNrZEZvws6/loFJE6w80Ugj
gQIHVgsrkkOBa14uwi9cMHUBipBHjQDllSoMzkXVg178q96cGbhE2GRESOI3r+Wp6zD/jx/
TX8tAplJ1XIRYhBAF3o73lbzBG3bf3WlyONEv1O7t6aAM3E81vMBwB+xoh6l04GxyoQe4yL
+WoepdOAv6qG39Iv5aBRMfqjQ42NJFDGkLxNJIsrNcREN5VMY4276r1TMzf65jY0MbpFj8y
WSSRkNpBILKFRr/B307/Munf3qHXX94vD5az2nhycjqxhkWRVxI1LIbi9p2tcadtBbBl6z6
DH24+Oy8pNpMzg22i1xyuNN9MyZciGQzIscscrxMqsXW6aaMQPxUHC6jgLgY6nKiDCJARzF
v8ACPGu9FkSSPLdCGVsqUhlNweGoNA5l+l9NJ6zZ6a32vNts2/pbtKyv/8AkP8A6Nv/AG6l
Sg0sH0Hpx/L+V6a5tyduy/zvh0qf9uvryb9vw1KlBz/tn+4/1ONVP8p36+n363+C9u2pUoK
f9j7fS/8Ax13/ALN/9b/46lSgn/Zv/rf/AB10fye/l9Nfw2VKlBB/J9bem8f3dT/s/wD9b/
UqVKCf9ot/+vb9ip/2j/6/+pUqUE/7R/8AX8Pgrv8A2m3/AOvbs+CpUoOj+Vdnp/8AUqD+V
9nI8fgqVKCf9rvpyL/sVP8Atd/9hf8AYqVKDv8A26/+xv8AsVw/yrS/p/D4KlSgg/le425G
7ttsvUX+V7Rs5G3ststUqUF/6j/uv9Wuj0XZyvdtqVKDp9JfXl3/AGan9U/3f+rUqUEHpba
cu37NT+q305d/2alSgn9Vt/s7dnCuL6K/l5V/Db3fkqVKCD0dzbl37fh/DVv6v+h+CpUoKD
0G3Tlbf2bVB6HW3K8bbalSg7/Urj91fs+GrpybHZtt87bb8NqlSg43p7G+y3bwrsPK2fZWK
37OH4KlSg//2Q==
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHgAA/+4ADkFkb2JlAGTAAAA
AAf/bAIQAEAsLCwwLEAwMEBcPDQ8XGxQQEBQbHxcXFxcXHx4XGhoaGhceHiMlJyUjHi8vMz
MvL0BAQEBAQEBAQEBAQEBAQAERDw8RExEVEhIVFBEUERQaFBYWFBomGhocGhomMCMeHh4eI
zArLicnJy4rNTUwMDU1QEA/QEBAQEBAQEBAQEBA/8AAEQgCJgFjAwEiAAIRAQMRAf/EAI0A
AAIDAQEBAAAAAAAAAAAAAAQFAAIDAQYHAQEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAEAACAQMDAgMFBAY
HBAcHBAMBAgMAEQQhEgUxE0FRImFxgTIUkUJSI6GxYjMVBsFygrJDJDTRkqJT8OFjc4OzdP
HC0qNEJTXik0UWVJSkEQEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oADAMBAAIRAxEAPwD39S9Q0oCS5
XK5kZy5Yo4RF24o2Cgbl3E2tQN71K82k8jr2pcubZDLlszo+2Rkx7bVJX31pkPJj4y5Mpy0
jbaFAybsS+igAjrrQegqUkEWQrrCRl72BIH1CHQeLaaVVmmRpEYZn5QXcRLERd/lUE+NA9q
UnUTGUwqMssgDMe7FYX6KT51Immn3iIZJVDtLrNGQT42N6BxepelD/UxWDJk2chQTMh1Ot9
PdWLZ7osTFMk90XUCRSbEhQW8rk6UD29Slv+c0Han9/dX/AGVzfkLIEYTB21VTKmoHvFAzq
UryZcrHjaRkyCi2ue5ELX9/voSbkmi3xucsyx7QyK0JN3Nhragf1KTxDJlDbTl3jcqwEkBs
R4XAq/0+Y17vlLrf95F/QKBrUpPHDlyAlJskgErfuIRdTY/drnYyy7qJsm6W3DuIbFhfpto
HNSkzwZsSl3mytqi5Pcj1+0Vb6XkDr3cv3CSH+laBvUpO0OeLAy5gubD8zG1Pl8tZsMyJtj
zZgO1n+fG+Vep+SgeVKQJPkySCOOfLZ23FbPjkMFAJOkftq8S8hMgZXy1HjueIH3W2UDypS
cw8gCSz5FgOpkjAH/DVWeZMqLEZ8nuSKZFIkS3p0N2t4+VA6qUr+myyxO/KUE/82I29wK1S
OOednUTZatEbMpeEH3/J0oG9SlX0WXf9/l//ALkP/wAFVGNksob6jL263YSRf0KKBvUvSHH
eSdIHSfMtkhmj3NH93zsKKGHmdPqMn/eT/wCGgaXqUsGDlFSTl5APS25T/RXY8WWXRM6dgC
Vcgpow0IPp6igZa1KXvhyxRs75+TtVSzH8voP/AA6zaEpjfVNm5QjVO5r2unX/AJVA0vUvS
vGibKh3xZuUAet+2GXx1HbFXfCnVbHMyn2+Wy/6FFAxqXpFkyxY+CmZJm5Yhb5WWzMb3Ntq
+6q4XcyUWSbKysbuawxuw3FPAk6rrQP71L0qONOt/wA/Na3SxTX/AIaycPHtMs+dGrsqAkx
kXY2F/QaB1esXyduVHj7b9xWbdfpt9lJsGXLyhBC+XIPXkK0ihN7CJgqg7kI091FwB15JEe
RpdiyAO9t1tPwhaBrUrlSghpDmIcjOywyQlMfsqN0IlkYuARqWXxNPjSix/iGfYf4mJ/7tA
Di8UIh9FjwGF8pZjk5LRopVJPuptZrdaK5IxiQCQkxYSxDUXvJI69B4sEX9NMIJVfIypGay
xsI7k6AIoYn7WoETYkeRk52RIWjEq9hNpI3BFQsotqT0oC0jyu3PlKirlSC0UbG4VV+VWt9
tBYd8n6eSBXyYkaSSSRzsHfJ29D1C2I8aKOVNOZIWRsYOCqFwdzLbVgV6ddKzxsw4Kw4c0e
8bLRyQLdG2dRt6g0F4MDJ7AgmcBWu07ISXlZvmuSBtFMI40jQRxjaigBVHQAUMORxN6o7GJ
m+USKyXt1A3AdKvlZmPjYzZcrgQoLlr6ey3voAOYyHE8cEAMkzwy7IlNiWfbGrX8AutzQ0y
MDDDM9jvByMiIeiF4wOzG1/u+f6a1hfLnTv4tpcrIssmUQVhjjB+WLdq1rm1veaNiwp0Tsh
40x9fSiHcd3W7OzXoN8SYzwhyLNcq4Hgyna36aW8tF3cyKQNtOBGZVt1LynYq/HbpWEss3D
ZkeLCf8jOrOpa7sku6769SvqvW2PkDLnWSbYIi0kxZDdWTH2xobnw3FmHuoLz5E8vH2dNxk
eJAwGoJdQQ6+BXxofHx2y+WZmUCPHkLy3Ibc9vy00J/ET9ldy0mxsMZgBafIniklhudt2YF
bHw2j5vYDTPChWDHJUrJJITLI66B5G1Nv6KAXjeQiLPA6lX7rgS7SqOxJOhPjTT/AKXryXH
5PegMu5VSRrypGzBlYnc1ybeoMdPbXoeOye8rxlxIYiLSqQRIh+V9PHQg+0GgBlOZgcpK0T
j6XIAlMTWCqw9Ltfr1Iv7xW6S9/HjKPubNk7inpsjU7+viBYD41fmgyY4yEBLpujAHlOO3+
hipqSqmHsdFv9NAIoY9Ls0jKir8SooL5dpMXMdTe0boPeoN/wBNGRaRoPHaP1UHkXxeKm3t
vZIXLMdNzbTc/bRalRGuo22Fj7+lAJyzduGHIIuIJkcga3vdLf8AFS/6fKkGdMBfOaIRG5+
UyevYv9VXt7TTLk5Eixe5IbRrJEXPkBIt67gLKY3mlXZJO5k2HqosFUH27RQLcGfAxPRBG8
sm0JvEYijFj8ihyttfK/tvVsrNnxp/rBjOqRoDmMGJTt39oW7J1vbpeq5QTH5R0YLsnXvqW
jeS230yAbWFtbH7atjR8MJPqJsiKSVh2xvIiT1fdEZsL/poCc/JiycJFxnEi5MqQgr5E3cf
7oNBciz/AFeTIpAix4VjjPiuQgM66+0G1ZYfGpj8vIyy7MLC/N2lvReRSEHleMbh7rUdxb4
vI4WRICJYMqWVivQ7GJVbjqLqKBnE2+JX/Gob7RQnJyjERM1UuyuiSsOvbY7dfcTQvFZK42
XLwTm5w0VoX/FCw9IP7S0fnxtLhzRqNzbSVXrcr6lHxIoNi4Cdy42gEk+y16Dm3fwpxtbe8
e3bENzDuem6j2XvWCZCfQ/SlyTMoTGPVmjm9KN7doOvuqB2mgwcdVe4l2zsNNhgVid5HS5A
oM8qF8N8II/axsePtxn8UjWGxz4XAG0+fXwo6BN8W/HyHN76ud9j5Nu8q1y4BkY0kOgLqQp
OoDdVa3sNecy05fAkSWOKLGlJC9+PWB9dRKp1F/CgftDNJGwyZ9qePa9FltrdjrQnGiLFy5
ca+xskHJEXgo3FSQfgL1l/FkzI/ochBDlOyh0JujRau0in8O1Gv5eNaI6S5+NMgt3C/a/EY
FRVv/VLa0BPIv3e3hKdZzuc/giQhmY/Gw+NV7gnImlJXHQnsxDUyi1tzL1I8h9tDZcIGe65
ReTHzbBIo9LLCnqV7a2vrpTHHXFKq0AUgDapGpA8r9aBMq5XHSB3Pbid7wbmuAp/wXa2h/C
OnxpnLnR/QS5CH1IpFh1DtoBb3mipoYpomilQSRuLMh1BHxrz0uBKeUhhxmeKRW3Zcm4mN8
db9lmBuN+uh8wTQFx7YlgSeHacWPfjhj8pP5a77feY/ZV0T+GxRQ5BEuLMdpB17Tt5eOy/2
VpFjXzDFvZseKONlDPu3ybpdxbx8vjWPKSoqTPKxAmIwoNPlMn7yT4f0UDBYpcfSFu5H/yn
Oo/qt/trOdUz4QiN23SRXKuPUChvYilRHL4oDrlmfCCKY5UAJsvXuE+JFhpVIcqWWVclmMu
23qdu2ux9QQUW+vTXT3XoOywYRn+oa2HPE8wkQmcI24/vBsZLXtejcGPt5sKWW4jkO5CzA3
Km95Cx8fOsZeRSXFyY980TFXUGRQ63KnxUadPGisVT9bETa4iYGxuP8L/bQM6lSpQQ0nlXu
5XIRlioZsYFlNmF9NDTg0mlhSbKz4pBdHfGDWNja58aDTloEi45lWTsYcQY5AQ2d0AuFVmv
qT9tDYEqtPB9TM2UrMzYsxsq+oWAePpuW+2ikkinSfjuRUSLGQju9tkqkA3Pkf8AoKTz4M+
LmqkSl+KgnQyEfNEbXOvhtuNR18elB6sUq5OMTtkBxdEgEcYHUSyt6WHkQVFcPLS4ec+HmK
Xi2iSPIRTZU6Hue41hPNPkSzHGeNYsjayzG5CxQX3Sf7xAWgIwp/rMWKDkCq5ZRZFZDbeQP
3kXiCD18vjWM8MuLyGKzIZyWc2XRW2r+8ZOm9f2fm9lqGmhx+QgVMaXtzMpyIEUkNFN1kA8
dr613DyeQ5FYsRyGjNpGyVJEsCr0DeG9iLDx60DdYY2U5OAVBkFyB+7k8NbdD7ftquPyEst
1aEJMPnh7gMi/AqNPaKA43IyJcqcQMiyqm6eLrGzl2VXFuhZACSNPspinayy0eREFnitdb3
Iv0ZW0oBuWylVYNto8kSgQiQaEsGVrHx2j1W9lDxLFLO2DjK3biix4mJUqBErM739rLWWRk
5A5M4s7S/R4oU98IGcM9/WX8raaCn2PDDDEFh+Q63vfdfxuetB2WNJIzG4urAgj/ZXm0y+Q
STIWJo0GOX2PIpCTKGdQX7fpHT5ut738K9FmTrjY7zt0QdPM+A+2k3J8aE4xJGA70abJdAb
iVruLnyY3oNf4XjzYsGVHEsknZjLxk2EtlHVlF7+37RQcbphCPJxVm2XPagbU9SZYBa+6/h
qTup7hkjvREg9qVgtvwsA4/vVhnLBjq88wBxJLfUKVuAb+mS/hbxoNZninx0YHdHK8RQjxu
ysKzmjabk41sDDCgke/XfdhH/SaBjyhBBx4l3EztJPGANWLbnSNR52f9BpphRSKJJpgFmnY
M6jXaAAoW/soOcgobDmBXcNpJXzA6ilEDyYmS3FzSN9JKySYUxBcKoZTs3nrfoK9A1ra9PG
k2bjnHmxkEmiTo2OGF7KzqskX2G491AbyePJPjDYqu0brKI3JVWMZ3AFh087+YoTjuWeUJH
KQ5kXfHc7JdfljdG2+r29DTf8ARSDnOEVycrFKQySELK5FiCSLSKyjqpoDFjgzMyeSaEo+O
ECO2jLcOSVtfTWk+Hi4mUkJzccNlKoUwqu6WS97vf5VQ9br9vhTLD+sONn/AFNvqltG7ofS
zrEvqU6G2tWMeJByIx5EViceJYN526QllO020PqGlBzD47EwcUDL2RgO8qxs3oj3ElRY/MV
GlJIsvL49UONGUjgiMkIcfvsffp8utyvh4EijM+GLKk7uUqxsw2rGfmCr7Oovb5jr4Aa0Vm
lM3Ix4o0KHHBkVDZX+6Euh8L6gHrYUGEvH5e2fmYpAvKREm/WPYEG+Pb47dQPdTXj+Q+qRU
lAjyCofYpurLb5kPj/RWuEsIxRDHcot1dX+bcfm3+0nWkYwcpcp8TCciaG/ZyL3SKNmBUP4
ll+Xb4i3lQMYol/iHRTiYRZonaxKzSj1RjTQIv6x5VrG8Dcs6IpBhiG5wxCs8x3bSnQtaO9
zWODxOBhybZWGRmSBndnub3N2bYSQLk0NnwzrhzTNGqTzZaSoYXJbtxFfVcn5tiHQaUD8dK
zyYIsiBoZl3RuLMD/06issWeQgRZBX6gC4K9JF/Gtbu1rgdbEj4UHlsqOebPHF4+MmW+HaV
p39K73G1RMy+G35lHXSmcWK2PyWPLJKZHCmOV7W3NNqAB4Kvb0Fb8HsbjkkChZpLtkG9y0v
ixPtqJIsmUpiIYzOZC3W0UI2XH9v9dATlYwmMcisY5YSWjcC/hqCPEEUqbPx2QPnN9DJJf8
ANUmJ0sdNyOBe/wAfhVuR/mL6R8xEg7rYvZjSxtvnn+WP2C2t6KwJk5bEdM6BRNBKYp4vmU
Sx29SH46Gg0SVok3mfvReMvpZQdLbtgB+NCfVyRR5OUADPO7LFbUduBdu9fZe/xNDZHH/wk
z5CdyXFkuzMrHuxEkE/LYsNPfRGBhZzYcJkYQT2QySMNz7V2vsAPygnreg0xsQYMkcayb8t
sfZ+Zcq3bcuWY++StMHEZpTkzSd2NQVgUgbRc3kf27j+iqyNGJMdljfKPc7Lzk22iVfUw8C
Ol6YqqooVRYABQB0AFAlWGfjz9PG5Yszyu6LvG13LeuPw+a11oODAkl/006z48Lnu4xXbIl
zcbNpNxr4+GlNJGM+dKcf80CJUBABTcC97udKqnCAH6lpXGcBZXRyqLrcLbW4HtoMRjusGV
IwWePtyKAh0X06DabeB1vRuOP8AOJpYiNhYdB+50FDZj7Ych2LEFGViotIhIt69osy+RtpR
kP8ArRboEe3/AMmgNqVKlBDSlG/+4ZoJ6S4/h76bGlKEtyGaLHSbHH/Degx/mHEey5kTdpV
GzJZQA5Q6g3sdAetaYA7HHwYpBaXIVpJWkO4rH03OfH02FG8oQMCe9rMu31dPV6f6aW9uRx
O4lCxArjwogu7iMBbX8r66UGYhWVIhNII8WD1q7MTL2WG0ROf2utGYEBygcl4uzjyG6QnRi
q6R3HgoAuF9tWgx4jmbIhePHJaVm9W+VxYD+yPspkNKDzfLYxw8986NBJPLtfFNgGEqDayl
j4OulhRfbaN0w9h+oyicjNaIaBb22bvI/L+miuTxkzfpl+dIshWcpe4K38V6e2rYE2LJkZc
ePGEbHcRSONdxAv19l6AXIx8nEccmCneAEckYB7Ygvoot4g2O7+iiZCJQMiIbcrG0ZG62+8
je/wADRc8YmhkiP31K/GsVxLPFkEnvomx7GyuLfeFAHy8UmViRT4XrdGEgZCLlNb+8eyl/E
8+kK7J4tuM4vAyBidw0ddra+6vQxbRdETYi222tbXrb3ULI0mFNGIk340zEMg+ZGOt18wfK
gpPk42bDAYXDoMiIOPEENfUVryiq8CRuLxySIshPQLe+tDcjHAUizscDuRSx72XS67rFW/6
6Kzf8xgyiEhj0IP7J9Q/RQZcXKZZsom25WVHt+Jdwufhaq89PsxUgsXOQ4j2D746lfj0q2C
iJnZTL8uWEyFv7tjf0VjlqcjmcdCBaCzLfXW24n+igsyJk4ONGG2TJIi7l6pJH81vs+ymGO
8rxAzLskGjAG4uPEe+gOTil+mmMUTOY3SaMoQGvf1bR7P01yDlIt0KSzG0x/JkZdhcn7j+F
/dQNaC5aFZcNm07sBE0LH7robq1U5DkJIXTGxEEuXLoqsbIt/F/9lYviS4mBkzTztkZcq2e
U/KLmwVE6BRegaRsHRXHRgGHxF6rNGssZjcXVhYiuIBFCqk2CKASdOgpcvKZOezpxMavGp2
tmTXWEHxCKvqc/YPbQSKRo0yklvvM6ITa1yVVd499UkEUua8s5XsrKVYsQAqQre2vm7UNO+
RjLFvdsnIycgMCQACuONx9K9EHsuaWw4ubM0smRMgdWZmcqJECyHdeNX0sfPr50DdY58uOV
8HJijh/wnkj3yBRf1Fm1t+G/SqYGDE+M2RnqsKarCQSHKjrIzdWZjqPKpNpxbY6t3MjIJUl
iFuqjexsmgG0Uw4xuPyoEy8VNGHRr7kI+6Q3QigWJk5Uc5iWSOOQxF1yJSykxBgq91LfOAd
KIwcjIaEx8dsk1P5u1u1u+8zyPtLH+qKC5fE/hM0/KD8/GnYNLHIT6HPpvcEHb7KZ8bzEGQ
VgZRC9vQBbtkeFj4H2UBMOOcaCUl+7PIC0khsu5rae5R4UFg4oMkGKw9GJjWexuBLN/+m/2
0wzpIosOZ5EEiBbtGejX0tQuCJIc3IjkULHkbJILdLBAGQ+VvCgDnUh8Yb2jysK6F1BbS1l
uOh3KKaY84yRHKpsrxktGeoN9pHwIINBc1G+OV5GNd6pZchBodl9HHtWrYCW5FpV9KSY6sy
CxCuW8x+Ia0A+CZMDKfizuYZDyNDIovsHzXIPhbT4Uywo4+5JINTHaBWPkguftY1nL24syb
OkIAgiEa+0sd32+FE4kIigVTfcbs1+pZvUb0CvkoeCxs9M3OnEMzFXERYBHkjuEkKdSVvpR
nEYWNi4zHHkM/wBQ7TyTm15Gc3vppoNKCfIwePzsqbP9E0zAwTOu+6WsEjsPA+FFcHHKsE8
skZgWeZ5YoG6ohsBp4Xte1BfmXCYRJLKWdFBRd5uWHh/tqSYTZEZicHax9TyNuex62A9Irf
OlSHGd3AbTaFbozNoBQP5uAsUU0todEjlW42ufuunRl8jQF5sAfj5oUbs2jIVgPkCjTQeVq
rkGbL4tmw2vJNEDE3y33C491aQzNJeGYASDxHRx0JUHX313CucVAVEe26hQCAACQLX9lAHi
y9hF+lx2WJW2TY41ZGP3gP1+dMY5EkXehuvnQHJCaLIx8iEOw1jlWPU7CL7reO3yqkmXBGG
njkXtt6maJvVr49ttL+6gI5OM/Syyx2Eiob7ujL+Em1dgscq4/A36e3Qr5n1PHymORchWUr
uX0uPD1KaKxlK5FibkKy/YV/2UBlqlSpQSlan/AO4ZX/fwD/5d6aUqGuflf+ph/wDJWg7zs
sSJjRyxtKHmBEa67igLAEeXnUngWPAXIht9RAGeJ1FxeT57DxFqLzo42gaVyVMAMiuvzKVF
7j/Z40FxWYxVY3squWG3/lyqfWn9U9VoD8NIkxkERDLa+4G+4nqb++suS5TF41I3yd57rbE
WNS7E9eig6UGiHDzJcfHsvc/NjH3CzEntEeB00NMY+3kCOdktIt7A9VPRqDyeZy74/eThvq
CubIWmaSGS2OW+Z4gU108PjTv+W5MP6STHw1cR47hWllBWWVyoZndXANzeieQ5rAwG7c0m/
Ib5MeMF5WPsRdarw2XkZsEuXNB9OszntIbb9igC728b+dBp/GOJ3FfrYNymxHcUa/bQ/Jci
kkUMXHZsK5M0yIhVlk01J9IPkKtD/L3DJEqNiQysvWR0Usx63JtWGdxfG4QiycPAgOWJUEN
gI9Tf7w9l6BkI44H3lgplPrv0ZreHlUzVD4sg27iF3KOhLLquvvqueV+jkLre4CgDqGY7AR
7iamQGTGSJXAdykYLeP4vtANAKuzk8FpMa0M7hlkVhoJLWYOvj76tx05ZlVtO7GCR5Sx+iQ
H2+dax40ePI037tBdSL33BjcE+Viawzlkxs3GykN4nkEcy9LFxtD3+Fj8KDOeROPz4t5245
WRkPkLaoPcdfjWnFrLPNNnz/ADyHZGngij7vtNCc1lY+Tmx8aAC8JSWSUf4O/wBKtb2XH2i
nUMSRIqRgBVFh/toO9pRIZB85G2/sGtKuTlghaTDdA7TBZYVPRGvq2nSxW9H5eUuKl29bP+
7jGhP4jc9APE+FKEQ5eQ82SbxqvdkexCiEE7Qg6+rb9nvoC+FjinjGc92yGJBDizIehuPM0
VyN+yifdkkRWNwLC976+6u4cZSJ5X9LTMZGB02j7q/2RS3lMxc2AwwxtJCp3ykaXWMgg38F
v18SBYUGkxk5bJbGBK4CC8otrLr0v4CjcphiYqRY67HdlhhAGgLePwAJrXEx0hiVRYk+p2t
8zHq1Z56SHtTJr2H7hT8SgEED266UC3mIThJiZUIMhxiYwo1Y7hu3KB4+nX2Vnlr9PNh5eO
C2Jl/lsEt6Gk9a2uDZSdLeFN5lGTjpJCQzKVlhJ6X8PtGlKndGxcri/lYuFiDdYxId5+CWN
m91BzJ498rGypWcRqhtEBqGWMhmDnqdxFqxPJHFni5CKNgmcil4VHplKDQx/hcL1Bo9ZcWd
lSJwcHj9ZXHytIouq6ddo1NBZQhzJGwGHawpys/qJEiWNzsUar3PD40G31UHKYzZt7oySLh
QMNWJFt7J5k9PKpEMRsHHkZN+FPaNwRZoXttuGHqA3C3WpyWZxuHxrwRKYu4ojRUVkLAasF
b+rer4Gfh5OKsJdJMOQduN1GzaT/hyp91vbQH5UJ+iMAXvgbRtd9txuHVx5UFycxwZXyTuC
OY5FsN3qU7HX/c1q+fDlfQQQAtK6zxAsl7lFe92+A1o/Kxo8qFoZB6WvZh1U+DA0HX2zYzF
LMsinYeoNxpSvigIBl5KKTGERwmtxZNxQXoXjMzKwQkDpux9zo6km8ciNYlTa20+XspnDir
Jj5SRykxZEjFLHRR0svsuNaCYuG8zjLym3lyJI4V/doSNP6xHnTAadKW8fliIy4mRaJsc6X
+XZ4bT5Xpirq43KwI8wb0A8GYZ8nJhRbLjMqb733My7jp7L0Ji5vI5H1KxmF5MWVomjsygk
C49dza/uruXg5zTvJx+YuL37d5WjEhuBt3p6l1t51bDgw+KwpljfudotJkyMQWeS25i1vE0
HZ5d2TG2UAi40XfdQdw3k7ethe1tKzkQ56Sbo3cZCbUJuixKRcfNY7r66Cq8d2pj9VIC+Wy
r3TIui39W1dNLXo3JyBHiySw2kkTRVWzes6KDb2mgWcc/1ojjymC5+ISO7H1btnYwIP6RTT
DZ9jLK4d97EEG/pJ9NKfoExOQxI42KPNeXdcfvRbu3/rg0XjCFJIpce/bkkmjYEW9RYt+sG
g0zp3jyoiv+GhKr+OSQ7EX9F6SRRTRfUky3hhmbci+mS7GxYnxS56jWm8soOblZLgWw0CQ7
vlMjLvJH2gVXPUJjQqqCXLO1YR0vu+e5/Db+igHfbkYjBQjrGoEMikg3LAE3/V1vTPG/fnx
sG/vUs7EUkMk6nZkk2BAI3gOFtImg3i1jTTGW0rf2v75oCqlSpQTxpWv+uyf/AFUX/kLTSl
cbD6/K8/qYreX7hRQFZ7P20iTrNIsZPkurP/wqaX81hRvDLLu7cekhlB2mKWO21tPBrbWo/
WbM3X9GNdbecjgH9C/rrLknjPFZbW0Cvpa12HQfE0HMLEmfABzGvlz/AJkkgFirfct/VFhR
cQbarPYORZwDcbvZWiOskauvRgCPcdaqqbWYfdb1D3+NAuk4yaGV83C7f1rSOxMgssiPb0M
wBOm0WrThsXMxsRhnOr5E0sksgj+RS7E7Vv4ULJl8vGMjkF2y40MjRx4SqTK6o2wsHB+Ykd
LUXwyZa48suaFTIyJWlaJW3dsEKFQnzsNaBblcNweGIY5cKXIdlJ3xB2YlLatZh51hjQ8JH
yeJHjYGTFlbyyF9yKFVWuxuxBAvT/LbLSSNsaFZlAYyXbY2ltoXQ9detL4xy2by2PkTY/0e
HiLJYMwd5mkAFrLoALUB/IaxxJfSSaNT8G3f0VJhvzsdG+RFeW3mwKqPsDGrZajbDKekMgc
+4goT8A16qPVyevSOD0+wu3q/uig0lYpPGSTscFNttN3zKSfgaGmIjwp0zHD9tWkv8p2Kd0
Zt5ra3voyZO7E8YYqXBUMOoJ8aTfzOCeOjhuxllcIAvWT0sStx0BIBoM/5e4s/w6fKzwDl8
iXeZz4ISdvw8fjWk/NTRwQ4+MndzGRd7nVE6AttX1v7LD40Llz5GRBFg4ZXsogUX+Z7AhGZ
ACSptewHvq/GtyONCfpsUyykkSNMtpHZepaTut7h7KA3E42WQ93PJdm+dWILPrcb7WUD9hd
K1yl/zsELC+PkEM3gLwgsFJ9uhHuNDnM/mWVQq4MWO3izv3R/wla72MnNcwZLLJ2SpeT7iu
fBEW3qHt86C3IZDZrjj8Rgd/plk62X5iFt5D+iiZMaDH46aGEBQ0brc9SxG0XJ9tEY2JBjJ
shQL+I+JPmawzx3pIMO1xI4kf2JCVf+9tFBfj5XMAhl0nh9EnwGje40TrfW2lYtCgyVnvtb
aYz+0CbgfCt6AbHT6fdCz7iWZ416EIWvt+F6X8lhRZHL4zmNGlSF9gkJCsNy9Qo9W3yPnTZ
442dXKgst9rW1F9DSubMR5ciWEb540khxVX1Mz39TWGijeoW58qANlnLmFnRFDtsjiT99lN
6tNx9Sxaez7K143Jmjx9EjbJkZ9FLSPK6kqXZ/ug+F+lHcZhGBGeZfWSAm47mWMAaX8y1yb
edZYJ/h7nElQFnJf6gEXmLHczEeYJoMn4jN5DJgyuSmEaRL/pISShLasHZuvwq+Tx+FjmQv
EDh5TE5BHpMTHo+5bHbf7DrTJZ4WbYrrv67L+rT2VyeVIwisN3dcRgee7r1oBZFSJcSOSeV
i0wWNlIu5CuwVyvUWFHWHTzoCfEjjSD8wxx484kjCrustmTtnyHq6+FHg3Fwbg9D7POgRcp
ilJnj3bY8tlMBF7ia+q2+G77aaExYOJHGi6IFjijHVm8FH9NVktLyUQ6rjIzMfAO+1U+O3d
9tYyGbLzguOduPAp3T2ue41wVjv96w6+2gAzjkwZwuYpu8ryLjtptYbdyX8Q6/8XSmHHiCb
bPBftKCBb0lfOORfNawy8H6mCX6Y7EhUtAy6l5/mL7up8vtojjTE6nIFu5Kqu5UEAg6hiPO
gS8i/GR5uU8s0kHLRyXgyNsjoi2BQWQFStuoo7iUwJ+Jykx3kzS7OciWQENJKVDaBgLDpat
Jcvn4p51g42OWAOTHJ3ljZ1AHVSDrRHDZeXnYzZOXAuOWb8tFYObADViPHdcWoAIMiaGPFm
V7JKoEkkliUewusguut7+FGboJ8nEKptmJaV9p+4oK7jt63Yi1U5LDw03LlIDx+TcTAgWik
Ou/da9m6ew1TAw5YYY1eZvqMsqWICgpDGvpQWGgCgfE0B6JFlTSs6grGVjU+1PUSPibUryJ
hjZHHtuEJZz3IivodZW2bgfNWYX99MceSMF44CEgiUgafeHzMT5D/AG0BzsCtwfcynXuQoN
0pOnrAR7H230oIxx/pZs6RrpkZBZWbUCJG+6P2lj099cgfMeOTksiyxNscKwswTcGsdfSEX
WuZMRzlxoFIg4+Ha4LKd8m0WQhR0Ue2mM0MD4P06m8U22NiOrKxAbX2igVcrlBIZMjtjsZb
JHjsL7mlDKd5t0uoP+7TzG6MfEFh5dGalWWsedJNLcHHw4iIFGgLvdWe3s2bV+2muIbq5/7
SQfY7UG9SpUoJ40qiYfXZV/DKjt7+0oprSaIn6/JuRY5kdh7oxQFcdKzSZiSLskE7ELe91s
oVv0VR5jLhRll7jtIXEY+92nLsPsWs89hgSDJVS24sbDq2+wZBf3Bh7qJwUDL3SLAL20UdP
OQj3tQXwGAi7d7qusTecbepPs6fCif1UFjgw5jwsbRm4iW3gfX19mtd5Hk8fjkjecSOJW2K
IkLm9r6haAF+K4mGWVsnJdJZXaUgZDw23G9gqOtGcTFhQQzDEmM8RlZmcsZLNtW43km/SvN
rk8BNl5U3IcfNktNJvTIfHdvTYAJt6jban3CNgTYMqYGOcXH7rp2yCjE2G5irajrQL+S5rg
MzIhik5PZjrvMghkZAz6bQ7JrbrWuBJ/LjZ0Jw89p59RFF3nkF7H7rE+FbZORw3EzQYmUsU
UJiJjLJuN4yq62B8DVsbk/5eyMyGPFMcmSSe3sSxXTU3IHhQM8hoxBI0usYUlvdQuL3Y8iL
vavNjoGJ/HGSbfHf+itM/wBcSY97Gdwh/q/M36BWXIuy5OKYybxGSUqNd6hCCv6aBhSL+ZI
lyB23UlI4JJvSbNcPGNP7JIp3G6uiupurAEH30o5ht+ZFETtQIe4f6zLYfG1BvweH9NhJLL
Y5OR+bM483Nwq/sqNBRWEVKysuoMr/AKDY/qrZFCIqDooAHwFqH4230i2N/XJr/wCI1ASaA
xJBjzTYbA7VbuJKdAe6S20nzvTA0JmRqHWcgFQNkqnxRj1+B1oChS3k42OXhTRSbZ0d0UX9
LbkLbW9h2VfJ5L6dEjCtLlyN24ogLb2H3/YntrAgYuThJM5kyJHeSeQD03ZCnj0FyAKA6aZ
ezFKNQzx203fOwHw60TVF2g7bi/UDyFXFBnMjOjIrFGZSAw6j2ilfGMMPGcRYlo0Zh+UQ0p
t4yAn5j1604pZy0mTgI/IYm1gAO9jldZfw7WFjuoNoeSimF0jkAHzBlsyj2re9L+Yhiz0aW
Jg02Oq/T28JZWtZgfxbbGs05k5MRfKhTEbor9za272PbQ38DXVaQRpkSxlpJnafaQFd9g2Q
AqvjuINAvjwcWB3yJYTHIrmNZhI0jKym2kl7L/VtTTGk5CfJiR7N9OrP3pNCC/oTcg6kjd4
1wxwYrPNmMksDns5O0EKHIVgWHnuYjz1HlStYI5meDFM0WVlOfy1fcI4vkUvfqAupvrrage
5U8qY0JSYS3yYop32gAqzhXW2vnarfUjjlkhkDNEg34+0ElgTbtD9oMdPYfZWk2LFjYCQ46
RrHAVMYl+RSrA7j+1WXNYnfhikCsz40qygJqdvRwV+9dT0oOQiWTHMMI/NmfdlTD5FuQHVW
6sQo2i3vrRwuR/ksYlMaIhZ3XxHjEp8/xUuHPxvi9gQvDeQY6PGAVIJClgF9S/ZTKzGJcbD
jaGGNgrOfT6FPq2eJvQZ50z2XjsMFZXQ3aPpDGBYEnwv4VThon4+NOLnfuvGg2OB6QoPyEn
xF6JyJY8ZBFB+8kZQ1vUwB+83w86kUAYRqpMSxNvVVN2JBIO8nqDegGkfmsZpe2kOSruzQl
5O2yBrWUjbqBa9a8Jx+Rx+G0eVKJciaV55WXRQ0h3EL7KVz4/BScnlNzUqnKDDtRySMipBt
G0qAV6ndrTbjZ+O+mZcKcTQQn1N3DLs0vbcxOlqCnI5eOMiLGmkCRqO/Pexuqmypt6+pv1U
HJmNmzSthG0bIqDIf0BU3M0zWJ3eVtP1VvhOmU0mfIFCSXsTbWNSVQ3t7za/jWisMiQqqb4
1tsiIGxbdGc2+xaAeWGJcB3LNFibBHEACW9fouR1sLiwq/KfnTw8asqQrs7q3XeCyFVRWB6
LrRGdGyRRm3eeWaFGuNAu8XIC9LVTKibEyZMtUOSmVtSWLTeNvy9u/XqdKBfaXHdknjfvXD
AqDItr6nd4A1ur/XZUONHbtRfnZRBPyXIiQW6bmU/ZV8blOPyXAV2Xs3Mcrgx2K6GM36keR
q2Oj/AEsk7KYVmBlnkUbJGNtAq+A2jxoJGn/23MnICtM7kKBbasZ7KLp5BKPwr9p7/wDNl/
8AMahceFV4lrf4wMu0n5e5qB9lE4F+w1/+ZL/fagJqVKlBKSQ/67J/9an6I6d0lg1zcgeP1
y3+EdAVzZX6BoyhkeV0jiQaEuTpr4UbCnbiVPIfpoTl4O/gyAA74ysiEdQyENcUTDIXFmPr
UAtbQa60GWVG/fx5kLDa22QDoVYfe91EbQbEjUdDb9VRwSpCnaSND5UPkz5cTwiCAzxudsz
BgrIPxBT1oFGXz2aPqIceNO+csYWFck7m27ndwLaLTPh8uTKxC82zvxu0UrR/IzobFlv4Gl
k/IfytDyLTyShc2PcrOA5CsfSzWHp3e0Ud/L83HyYATjiWxoXZA7dXN7sxv5mg7k4GTLzOL
mqUONDFJHKjXLEuRYr4eFGnGgZlcxruQ3Q2Fwa03KCFJG46gX1qnei7vZ3DuW3bfG3nQYZA
3Z2IL/L3GK/2dv8ATVX15ZB1tjsbeAu41rQoGzRJf93GR/vH/qquQDHmY846G8L/ANrVf0i
g1gRIbwoNqj1KPYeopPyils1mA9IMSs3j+K1O5GKgEDdY6jxsfGk87D6yaXTa8gQA9SUCpf
7aB340PBKDJLARZ4jcCwHpbUGiKEylaPIhyVBIH5UgAuSr9PsagLpdn8iiH6eEGWZvTYC4B
P8ATVOQy5ZX+hwfVKx2zONAqj5hu8/Oi8PCjxogBZpLWaS1if8AZQCcThNc52S5kyn9JBN+
2BptrdYY55sosAQ22IX1HpF/1miUjKyMb+lrEJ4A+P20PxmuMznq8jsR5eroaDPBWSYxZTH
bJGjQTL5lTp+qmFDJHImZI3+DKoYXPRxobD2iiaCUHymPLk4xSF9kqMkiGwNyh3bdfOjK4a
Dx+fhS95JY0+oxMicySx32GBxq4I8Vvqa9JHx8bTR5eS3fyIwdj9EW/wCFRpQpEbc3J3Y/y
9ghjYfKXddzbh5ldL0bxr78KEm4sCoB62UkD9VAs5N5sjs4kY2JkZRWR3A2hYxu+O7wpjgY
CYiau0srCzyMACfHotrUNnL3YIs6ZLmEkiEnRtx2+n9vyNaYWdulOLM47jDfAG9MjR+O5fx
KdDQbcnFJNx+RFGAXZDsF7a9Rqa2x3MuPFISCzqpJUhhcjWxHXWrsqupRhdWG0g63B60Fw8
0UmHshhEEcDvCsSnRe222gBxMSJ+Xycm6Ry3/LgYHcvgZQL29Z9lNO1leoie5IO0FFsp89K
TcuOQwct84vFNiz7YysgZWgtqpVo9SL9fKr4nLZOVJKjsMOGIApISkpc+Oh1t5aXoG0ODDG
WdrySSG8jN4m1vl6URYCl65Wduu3beO11aMFrj8TL1FGY8ryxh2269GUkg/bQK2y8nCy8hJ
cCbIWaTdFNCocFSANrXPptbxpjjoCjO2OsDSfOvpJI/a26GiKlAmCvx+Q0UiA4s8hZAFGxR
bov4bW6ePham0ZQoGSxVhcW8fbUkRJUMcgurCxU+INIuJ5JcfNzePdr40Dj6eQ62XowPsDe
NA1zDlCfE7BtH3PzxcC6bT5+3yrN50my7Bl+nxNZmPTuEekA+ypyXZLYUkjlT9QnaKi+5mD
WHuIrLkMYQcb2IQViLjvydWRL7nl9poBpYIuVyGeIvHjoR3kK2Mzody2RvLxPjRjx8jKe2J
e1Gbh5GVdxB6bQGP2mpNKrY6yJMktrFZD6SAfFSPGrIudNZmeMQkf4ZYlv7VtPhQZYi7OM+
iJBmxgI5N/nfQ39oorjf8ATe95D9rmhsnGMIEkSo4NkliGm5Sws1ydStEcZ/pB11ZzYm/3j
QF1KlSglI8Uk52QLf8A8hb7IL088aSYpB5DIsb/AP3DX/8A1b0DogHQ9DoaGxiJgHK7JIS0
bKDp6Ta39NEms4oFjklkU/viGYeFwAun2UGhAIII0PUVwKFAAFgNAKtXPdQJvq8qGSSDieP
+qhhdhLK0ixgyE7nCbutj1pjgFHhMiwNjs7M0kbix339R9t/OluK3I7sr+GJC+L35CjTsyn
ubvzNuxG9O+9H8a3INFJ/EEVJe4wQRncuz7tmsL0AWd2IeexcvLPbhWB0jla4QSFrnc3Qae
dYfxJOR/mDEj44maDFWVsnIT936wFVA3Q6ii+X5b6JhjphvmSOm9gLLGqbtm52bp9lDYsfJ
LykP18kUMTI74+LjrZGI2ht7HqVB0oGmYXiX6qPVo9XX8SX9X2da0mXvQ3iI3GzRt9241Fa
kAjUaHqD5VWGMRRrGOiiwHhYUGeNOMmG7LtcHZLGddrjqDShpoWzLyuqwROZC5IAAQlm6+1
xR+cZMQZGbFbaIGLXP+Ig/L09vSk+FxKZmbKsqg4eHIqbjq88iKNynyRT4eJoD259ZshsbB
haaRPnke6RgefRmb4D41pIvI5KAPeFPvkeksPEKgJP2t8KZRxxxjbGoVR0AFhXTbW/SgFxM
KHGG6MasALn8I8ABRY6a0PhymSI7o+0yM6bPYjFQfiBW+lqCruiI0jGyqCWPsAuaB42V98q
yC3etkRr5LJ4fAitOULfROiXDSskQ/wDEdUP6DVclTBkR5YG6NEMUv7K3vv8AcPGg3y3kRE
lRd2x13AdSp9LfrogEWqjKHQq2oYWPlrpWeIzNAoZlZkujMgKruU7TYH2ig3rh61wE1B7aB
T624/PzCdszGSQAdUaEWUX/ALNH4C9vAgB+7GpP2XofNjEDSSH/AEeR+XlR9LF/R3QfjY/b
VI8xsbjpWyAZHwyYn0tvsQqt/aUg0FnlCxYUbC+89xidQFjUsT+mgTjyZrSySyFMjLUT4B6
GHtdEDe3q3vrRZBnZ82PD/p4AIJHHRF+aRQfNz6fZameVjmWICIhJYvVC34WH9B6Ggx4/O+
pUxSApkRgbriwcH7y+FWwYTDJlLtcLJKZA7kEMZNTsA1sPbSeKCfIz43xmOxSJmdmumOz6S
wbR8+4/Z9l2kEeQvI50ljtdYuyW+UsEsf0jWgxyZRkZE8isBHjA46u3yiV/3jf2Fpa/H4OK
0WTGow0kUR48ji8bMOhlH3S9bwmTPONgmPZAm6XJuLNKyek9CdoZyeuppryrInHyq0Yk3AR
ohAILuQiae9qBdiZEv1HaZkMm67BCb9fmHmppjm8kmEUBhlmaQEgQoXIC+YFKYsCLGeEKDD
NFfHx8km6S7OiTL7xoafQl2UdxdsoFmt5nyNAvXnomNvo8weP+nc/qFTiWhycrNzkEqszrH
aQOhARQPkb2+ys4p+Zz8qWTHlixcCKRo49yGSWQxnY5tuUAbhRfGZrZSzpKFGRjTNBMU+Vm
WxDDx1BHuoLclkNBit2wTLIRFGFBJ3P7vIa0iTFbClvhwgLjH82R2LGUtrJjopZtT1vR+Vm
Sy50qQQuzYytHDL6Vi7rrcuzMR8ttul9aByYuUEMMMI2ZMm2OOJGG1L6ySk/MGA8fbQGd6O
bHmzoF7sO+NosZgRYxsFkZV63Fz0orlXkmEWFDcfUeqUg7WMK/Oqk/eNwKx7HbR4cRx3ooS
veGiwi3oVPeRrRXI45yeOlSMdyUxkxWNjvAupDe+gIg7OwJGNgSyhLWK2HS1UkwY5Nu1ni2
m4VGIU3/ABL40HA6M6z47ss4UxvjyEgORr1PiKOhyopSUW6yL80baMPhQCZWKqx3aCNzuQd
xQAw9a/iv+ut+LIOGpH4m/vGr5n7g/wBaP++tU4z/AEa/1n/vGgLqVKlBKQwSRxZ07yMFQ8
i2rdNcUWp8aRGORsjJSJEkZ81vRL8jD6VbhrXoL52XmZrRpxMoSIFjkS2uzbSAFTx111t4V
m/JcuvH9sYcgywojSe2+PufK0jW1C0Xi8WUkEkkUCWWyrEpDKdLWYn2eVdfFTdBjz5U/eAK
pKr9vuHVvVt0vagXYGTzSKd8q5S3/wAw9izwvbosYsSrU4x83egMyNE1rsxU7CfY3Sh5MMY
QiyIjLL2mPdO7dI6t+LT1Bb3A+ytIOOwAyZEDSGxupEsjKTfxBYg0A7YGdHK8vFZiRwSs0j
wyp3VDt8zIVZbXOvvpnjpJHCqSyd2QfM9gtz7h0oaTAhWCaOKNisz910WRkJY2vta4t06dK
UZcxxcd+1h5JbIBibvSTSCNW0LPtZrL/VN6B82PE8rysLs6CJvLaCTb/ioOHhoo81Mx55Zn
hVkgSRrrGHA3W+ApfxzYWYgTkREMjHjAVopXMbQJcbl3ndpbW9aTZqiOCTEwpNsYAiyXQOB
G9tzIEZi11oHfeh3be4u4mwFxe9ceeGNO47qEPRiRY0ix8njYHR2xVeV3P08kEZ9SnVtwa2
xhfUfZXMjIn+oaTMVcfAjU/TR2DxuR/iO6g28ttAby+WkmOMXHZZJchgosbhVBW5P2gfGr8
fLhY+O4E6kFnlcswvZ2Lbj7xrQGFBNn5U7zxiIqVSVV0CrbcIl6eo3u58L2ppNxqSxsnelT
dJ3FZdl00ttUMjDb7xQdw+Vws1imPJuZRfadCyno636iiXdY0Z5CFVRdmJsAB1paeJydqo2
X3lEgZu7EhJj8UUx7CL+dA5HEc/I/aWaBcQktLFeRg9tUDLLv0v8ANY60Fcnnc/JIk4oI2O
JGAJUs8oRR6Sum0Ob2b2VH56aflsNYdy4kjrEAP8SR03yb/YgIt7b1yTjnwmgcZCQZ7qPyt
ipiysBrDoABc/KetcwIsF87E7ETY03eklyMViGWORI2BA8tSDpQOeQBIxyf3InQykeFjdD7
t+29EyRiRGQjcGBBB00ItXZokmjaJxdHG1h7DWOGJVxxFK15YfQx/Ft+Un3ragX8RybnHiT
IX0DbAMgfKZVUBkbys11v404F6AgxY4pcjDZAcfIJnjHhub94vv3eoe+iMORzH25iDNEdsn
/ut7mFBvaug1LCppQUnjWaN4n+V1Kn3EUjmndMwcZl9XWOd5j8pjx2uxb37VH216ClWRjHN
5dQ6/5bEiu4/wCZJKwIU+xdl6AnjcZYMKNCtne8kvmXkO9ifianKZP0uBPLvEbBSFY+BOl9
fKi7W6UsigxeTnly54RKsTGCASC62S+9th01bTp4UGuEW2ouOipiJ8jn5pP219/mevWrKYh
nyRhds7wq7SA9V3Mo06emtIcSKDasbOsa/Km8lR7LHw9lZMAOTjYJIWkhdO4AO2oDK3q9p8
KBNgpPxc7ssZ0cLlgncZN19su4nx6/ov5MsjLxppcSdXD4qo8wI13N6Y4xbxN2PxoiRe1mr
MRdJlEMnsYEmP7SSPspcxweN5ZQx/LlG1F2krBJI28+5XI+BoDsDCYwJJmjdKyBe22oQHUj
+t5mt4EnhlMLMZIAAY3b5l81J8a2VwRdSCD4jpQmfy2Fx5RclmUyAlQqM97dflBoBsvB5IM
8eBnx40MrFirxhnjLat2zuHUknUV2LEh4ziMmDDdppUV2llJDSNKw3Fn9utIVm/lGafIn5E
ySzvKzdxxKoKn5NoS2gWy094H+Dviz/wAITbj9yzk7rM+xb/vNelhQaRYEEoUdlUxwAwYaS
Oza3JTpfx86FMGOvMzSJEpix4kSWNRreYu5faOvRf6KmPyX0EYgyZVMkHpmjcFdqn5e29tp
06A+696vlls2aHI4eVY8oRl3lIupjI9EcgPiWPTqNaBoohki/L2mNx1XoQfd1rLjJUmwIWT
cFUGMb/mvETGSfitLuM5NkmGJkIIu9dk6KElv64iL6XOq0xwWnEErZAttllKaAfl7jt6eyg
GyYXfKnni6QqgeEi6yEesn+sF0BrK0WS0WfiyLI2z0h9JGR9divcW9l/Gu/VkQxxlrZOczS
NtXcyx29It57LLWcONJ3mx3iELXM+GRr21Ng8ZsLHXXb7fZQFnJDQohDOrPGrX+eNt40kH9
PjW/G2+kUjQFpP77UoR5cmVJXX/TzJCVhP5ZKSKC7tpu29AvhTbiVC8dABb5SdOlySTQF1K
7UoOUmxQRny+N81z/AP8AOopzSfFt9fJp/wDWSH/5SigcUNnQxzY7q/gNyt0KsouCDRNZzI
XidB1ZSPtFBXFk7+LFKw1kjVjf9oXqsCiB2gsFQ+qIAeH3h9tdwWviRA6MihGHkyixq7o5k
jZQCBfcT1sR4UGlcIv7q7UoPN53EQw5v1ceLHMhmVJ4tt7QygKzKPMHU0YeNyMLLWbj2CYz
i0sRJIBtYbRRwCy5OVC3QqgOvmDWmJ3Bjosq7JFG0i9/l06+6gT96eaWVJYEmYEDIhRrM6D
pKoP3l9h1qmbKmL22gmEuLIGmkjcbtnaG5ZB/bsCKZ5/0+OYsxzseIlU2i7Sb9O2B43oHi8
J3ypcuTpI15bj5mU+lFHgF8fM0DPBiTHxYY925mG5mPV3b1O3xNE0JOq40Pc1KxNv1ubC+o
FqKUggEdDqKDtLsrCzZJu73hNEl2TFb0KzjVNzr4D3UxqUHn8TIzsmTLh5WFWxElIeWVe3E
qBBpEG1PqPzGrJFg5muHGspxlcBCdsolXaB+dc/dtbrpTbKw4Mtdsy7gL9DbQ9Rp4UkzeLz
sNnl46SxlaKLHgiVYxHEDdgXbwPU+NBvj8xmdkxjFfJyYjaRAVSVR5ujdfeNDRWLyKZGSO1
cK42yQspWSKUa/mewgdawi5PFyYWSSdVypAyo+Op3Kl9vpZhrtPU1SdsmPIjlNt4G3Hzk9U
co/5eRb5bnoelA4aJHdHI9SElfDqLUNmyDEQ5ioDt2986BigPW/7N70t5DmeUwIQ02GpZkJ
3qx2Iw8GNunlUyuQjzeDWxWSfM246pG2jSk+oKdDbxoHwFSgeGlmlwVac3cO6edgrFQt/HT
xo6ggI6UFPeDkIZhpHkDsy/1h6oz+sfGjqF5BR9M0m3e0RWRB+0huKAjwtQ2MojyMhAbgss
oHlvFj/dooEbbjx1pPyWW2E8mcgBGMY1kUnaDHJ82vmOtA3vpbregMueWLk8CJbiKbuiQeB
2puUn4itsTPiynkSPXYFPXWzi+o8K5myGNsY97s7plWwXd3N33Ln5b+dBpkxpJjusx2oVJZ
r22213A+FqQ4EGRmu00rlhmFt5G0AxqNi7QL+HqptykJyOxjElYJntMV0YhRuC7vC5oXlEm
x0gxMNRHFMSskhazH/s1b7pb/AKqCqRyO2zHlaKJFKZuR90hBYbPDfbqw6UZhTbnVVskGwD
HQ3MjKOrtfUA+FU+lOVgnHSURQSDbaNbFB95dfGjMfGigX8sWJ+Zjqze80A8PKYTITNPEki
syspZQRtYr4/bRGPPjT72xnSRQ1mKEEbreY9lJ8X+WeOkbIk5HDilnlnkcSG5LI1iL60zw8
DC4uCRMOLswkmRkW9r21t9lADzmLCJocxl3E/kybfns3yMltdyt0tWWCk8UQUY+TFK4DzO0
i7XksF9TElug8tKNxoTkunJzOVLL+TEdu2JT46/ePia1yI1nUKcrbEbblUrc+zdagXxYhGS
mUiyZJdiMprjY4v6Sobr2/CuvaXFTBxn3rkTyiWVrqBZ2eSPTpf5RRE0azv24ZiUxiGnZXO
66+oR6aC/jXIcVcziou0ohDuJyrXOu/eb+OtBriyjGePGdO0HFo79RtA9Jbx9hrnKtuWKCN
lWaRvQ7MVKKPmYW8baVnLycLZR47NhKMQCrk+hr9NredB5eYMLLhkEbZuVtMYiI2zLCSGLn
dp6bamgJdniSLFgx0jx45UMj3baLODpdfUxPto7i/9BD4aH9Z8qxyMmOWGO3pbuRkqetieu
mhHtrfjRbCiHv/ALxoCqlSpQcpPjj/AD7f+ql/uLTilGMP88f/AFU391aBvU1v7KlSgoEYO
Wv6T932+dXqVKCVKlSgEYpFyK6G+QhF76Xj16e40SzBVLMQFAuSfAVjlQGYIVO2SJw6N+sf
EULzE4SJIhcvJuYIB84jHyk+RZloA0eTleSEsakY8CnZK33S+l0X8RH2U7iiSGNY0FlUWAo
bi8Q4eFHE53SkbpW83OpoygqwDKVYXBFiPfWcAZCYdp2IBsfwt+H4VtUoJUoDK5Fopmhgha
aSJS8rD0xoANwDNZtT4AA13jOWwuUh7uLIGIH5iffQ+TCgOrKcHtkhQ7L6lX2ita543oFuT
xgkjJwGXGaRi0+0W7m4WKlgCRr5UswsrM42deLijlzlgAWd9oUXK3VYb2Fh94k07w1MXcx2
17bFkPmjeofZWuRjpkKqOSNrB1KmxDDpQL4pmyXmmw3K5HoXKw8rcFQAdAv3SfPUGlkXBrL
yb5kMUmOp3E4z2EKy2szenQhl6Fb+0UTmY2Rj5jukhxo5gR9WXVpJJAAUGwi2liAugovEyY
+XhcPC7pAyvHIQ0ayMo3KVOhBB6ignAoYMWXCb5saZ0/ssdynw86aeN/0UlMeeM/voe4khK
GWLb3IG/BOvyyIvgfmFG4Wek2yN2TuMCVaM7o5LfejYdfaPCgOqkgYowU7WIIVutjbrVr/G
pegpjl2gTeSW2jcSNpJ8dPCleBjtldyfKHoM0hWMkHcT6QT7h0FNY4ygIJuLkrQEvexspxE
Aq5HqS49DuB6kY6bWPh50AWFHNjcymMSABC4ZQLKyAjtup/QRfrR3JIzzYIBUKuQrMXYA+k
G22/U1FnTIzcZ1WzBJQ4b5oyNl1I+Ncz5dmTgJsRxLOVu4uUsjG6eRoCsvHXJx3gJKlx6WB
1Vh0INKY5MnJROPYmQzXErt6mgEZtIpPmT8pp2SB1Nha+tBcdEGaXkNpR8ogqv4UXRft6mg
C418xXGQD3MRi8c4/wARWjO1ZPbp1p1G6uqshuragil0eUMXMyscjdDHtmsurL3NWO38Iop
EIbv4zr25LFkPyN+0p8KAXiHkjw5sjLm3F5ZJG3sAsS3sE9lgPGucFmHNhyZlYvjDIcYznx
jFunmL9Ktl/wAvcVmyGWeI7nO6UI7osh/bRTtaiZGg4/E/LjVI4gFiiWyi5O1VHvJoFuE6x
M2LMnfEbum5gLtruPb8HAvqOo9tHgYcOMZobJDGC1k9IuPCx8b0BmvCOLaFSWm3KXkhUsEk
Ljc24dCPfehYYJ5UyU7pdphpBNb1PGLxujixDbrfNQNMaLJh4pnI25kqtIxNge4/TdbxGlH
Q7liQPq4Ubj7ba0u+viyeOi7hIkmZIWUWLCS92DC+nymtZZZ58kYmO5x0CktKy3LWO3bH4e
Fz8KAHmXhziYUUmPHY97Ij1eMjqiJ94n9FdwlSOCXJMMymSMhI3V2k27f8VtfUfLwo+LDOJ
FtSfZFGDqyj/eZtKD/iObJKVxj3Qx244eJlDldWcuNFTXrQDYEmP9JhY7MN6GMoAfSdTcBe
qsviKdccLYUVvI/rNK5+PyIMvHyN+9ZZlecKoAEtmG5b6gGmnGG+BAbWugNqAqpXKlBKT4u
361vP6qcD/cWnFJsQj6335mR+iMUDmpUqUEqVKlBAb/CpepQ2bn4uBF3sqQImttCSbeQFBt
LIsUbSO21EFyTpoKS8c0nJ5jZs0RRAFCKTqsaklFI/ET6m/sjwrifVc1IsxUx4Km8amxB/b
IHzN5eA99O440hQRxqFVdBQXqVKlBnNNDjxNNM4jiQXZ20AFdjljlRZImDo1iGU3BBFxa1L
ebwpcyKIxqZlhk3yYpIVZ0tbYb6dbGhv5d4vOw3yMnJ/IXIfcuGtmVABYHcOhoEvM58i4D5
kshXk8odtYE2qIo9zKLrqxLLcXsf1V6nhsKLA4+LHjj7Om5kLb23HU3bxrWfG4+WWOSeOJp
lI7TOFLbv2b0TpQTyrhb1bfG16t7qzcsJFItbUG/Xz/ooONGTMsgawUFWXzv0rWoRXL0HHC
upVgGB0IIuDS/l4uUlxJE46QRv22AsPzC5+UIxIVffTHqKlqBBxfOFmjgyEYCQEQuoZyxjP
bbe2tzfq1gKK5Hivq0jnwpjDJCQ8axtaJ9pvY2uB16itc7jnZZHwXGNLLcysigNJ5HcLEMP
A3oDCzHwomdkaPHElpkmO7JaVztskUdkUM59x60BkXIzQK0GapfJiQSFYbM7Rsbbtgt46aV
px3M4HJb1xpC7R2LqylDY+IDVCmHy0Cyxk+lrrKnokjeNjpfrcMNQaX5sOXhNDlxlG5ENJH
GqqRHkow7m17fIx26Hpf30D8HwrOaGOeMxyLuU/oPgRS7h+aTkldGXtZMerqLlWHml9feOo
pp4CgV4SN/E5DMtsiOIK7C+xwWIVwPMqovRGbGZMrCYQtKI5SxkVgoiOwgFh1a97aVZgy8i
jWussZT3Mjbh9oJ+ysplZ+ZxfSe3FDM5a3p3s0age+16C2ce88OGdw7xLuR/yo7Fh8dwosl
EUAEIOijpr5UJnybJsdk2mbc+wObbl2+tR79K7Nlq2NFkoAVaSMWcW272EZv5EbqDuZgx5A
Eiqv1KaxyEWP9UkWuDQSfUfUiDDYxdwBsuNtRj2P+H7X6W+NMMrJ7TRRKV7kzEKX6AKpYsf
dagseLM7jpBOjXN8jIKXLyN+CxtoLD2UDEzRhu0XBktci+vvoLJWLNyhDKVONi2eUMdDKw9
Av0IA1qufFFDjR40fz5Eiq53AO4B3vdj4kA1rBjca4Ma4yIync0bxgNfpf1DX30AzvFyMEk
QkWHjiO3+X+8kA8V2/IL9NL0ji/iMLx4+9p52naCIsNhj2kqJbD51sN1/A9a9mqKqhVACgW
AAsB8KW4UIXlc9nPyFe0pGqLIu92B8me/2UHVx8VMuDCWE3gQTrNfTeLxLu8260Hy/dxoBv
jdpO4nbnxzsW5dbmT8OnwpgJpsdsjIyyO0ZESBRY7U9KbifaxJrLlnx8rj43R+5F3YWCo1j
JuZdi38L7gaDWPCkyAr5rb0FiuODdPe5+8f0UUmMiyNLctI2l2N9o/Co8BSjGycoLDl4wkO
LKN8kciljsI0KOl9aY4vJQZLNGFeKVescqlGIva636j3UEzx6If++j/XU4r/8AG43/AHYqZ
7DZB/38XX+tapxX/wCNxf8Aul/VQF1Kl6lBKS4oP1yX/wD8zIP/AMqnVJsQAZi+NsvI1/8A
DoHNSpUoJUrHIyoMdQZmALGyjqSfYKUvn5fJStFgxskcfVpPQHPvGoH66ArkOXixn+nh/Ny
SCbD5UHm7dBQmJw75Un1nKLva90hN/UPAy/0L4eOtH4XGRYqhntLOfncjS/7K+Ao6g4oCgB
RYDoB4V2pUoJUrmnnc12g5S7me4YFSLN+jdmAG1d7yfsIL3ufZTIULkcfh5MglliBlUELIC
VcA6EBlINB5Plo48toeLkji41JLPHlTfM9judV3gSK2viddRXrsLGOLjRwNK8xQAGSQ3Y2F
qDxf5d4jEmE6QB51+WWQtI6630L3ppQD5GZi4q3yJli8bMdbD2daHxuX43P3LiTrI8d7p8r
aeNm1tahuYTg5p1Geu6ZAfzEDExr19bL8o08atg/y5xOJlHOhQvO2qyE7rAi3poGkciSRrJ
G26NwGVh5EXFWPS36aHwmTZJEg2iCRkt9j/wDvUSBag4Bau6GpapQc2gUNlYcE5EjRRvMgP
aZxezDUfC4vRVSg8xiiThZZpOQ5BWlmdZZ4ETQvJdV1NyFNraU+gkjzsRJWjZUmTWOQbWAb
QgitWiiZgzIrMvRiASKWZ/NnHlMEERkyQwTtEHcQ3yuoHzLfr5UGT4D8ak0scoTHg/NxztL
PGejRsF1dLfEVvLzuNhxoc8NCXIVCAXR/6rD+nWtRkZM2MjpGI85AskmKWBIvoVJHn4Vjlc
cyTPJCBLjZDA5OK5ACn700ZPRgP+l6DWbLhyIYMjFlVlEiMWBFthOxifttWqtE3JMoMhmih
Xct/wAva7G2g+96aXxpjwLLlGTv4eSgT6mMBhHtJ9TAbgdxNywHXqKPw44zNk5COJDKyjcv
kqDaL9D1J0oLZuKMmGwIEq+qJ+tmHhY+B6GkMb5kGXFCuMww82dRNBJ6lgkD7nZT5P1FenF
jSvPDQ8hhm94MiZVkXykRWMbD30Hc2CN+VxWdFYFJVkZ/lIsNqr+0Tr7gaZIqhdqgKo0AWw
H6KzyMWLITtyLcXuCOqsPvCqwM0T/TOCWVdyyAaMo0+2gy5bGkyuPngjUSM62VT4+fxt0oP
fFmIVhZ8PIRgPzWbuoR4FST199jTfXx/RS7luJXNEc0ZMeRAbob23KRYr4/A9aDZcyWIBZg
soFg0kZG4m3Uxnp7gTXMtkjZeRV7RRI/fsL7o9pZdPMNahkjyGgk7sb9p2DKguZoZB1Zb3u
PHr50RkLO8EWNPCuR3pAkpAITYPUXI8OnTzoBcuHIWDExFAyYDvbMjYhZJVINwqnx3Nu+FD
mPFwhhY2Ep2TSPllZtxayJsUEddCVAFW5bIfLklxcdbNERCZZFsscrgMjrIp3L191F8nHJG
cXKO8/T7hNLF8wUoQTbxG4DSgHXj54I5M55DilQWjgx7hfZvV7i/sFqBzG5CNYV5iSPczj6
bICXVJCNVbawYeN/AimP8VTKWDHZGJnkRVl2kJIoO5rEdDYXtXDfkJZmCiWQNtg9W0QIht3
NwudzNf7KDolaSPHTuhrSRNtPqDjep3xyNqV+0+dHcTf+GYoPURr+ilGM3IsY1yRD+XKgyE
GjCbuDa8Y1+cC/hTni/wDQQ+wf0mgKqVKlBKSYv/5BbDRsvJP2RgU7pBBPFDmhnawOZlDXU
7tqgKoHnQP6A5PlI8FQqqZcmTSKFepJ+83koobK5DLkDrCnZjX5pCfWB5g9F/TWOFxbysWk
DLD0LsSZZvG5Y+FBli4mXn5T5Ej3QE/mfduRYhR42+ynuNiw4sfbiHX5mPVj5tWqKqKFUbV
GgArtBKlVd0jQu5CqouxPkKVZnJ5ErCDjwF3Ehp3BJ0GvaX7x9+lAwyMuDHt3msW+VRqx9y
jWhl5KaUM0OOwjUXDvpu9wH+2scbjJWQvkORJIQWLBWksOm5tRf3UccKFlCS3lA/GS1Atky
M2a2x3dydExwAsZ/bY9a59P/MZ3hckKD0JVGI92opyqqihVFgOgAtVqBLHFziLtneSRh9+M
xgH+yRetEzMqNtrNvaxJilUxv/Za1j9lNjVJIo5U2SoroeoYBh9hoBMflcSWyuwhkJsEkIW
5/ZPQ0dS6ThsJTJJCWxt9+4FYiJv68bEp+ihUxuSwlshaWPXbJG5cKvhaKQ2+ygG/mGKbHg
y3BQYubZMmUqzNEijrZdCK5/KueMr6iHCjK8ZBtXHkcnfe3qOvgevsoxeUn2lMmEZMDekvF
1t+1G3/AFUbi5fHsgTHZY1GgS3bt7LECgti272StrfmXJta91Hj49KIVgSQDcjqPK9VSNlk
kctcPay+VhaoCBIQFtcXLaa2oNKlSuA0Hb1yu1ygnXxqkkSyKwIFypW9tbH2jWriwrtB53D
glw82YRQzS5jsWO8iPGC22h912LD7T7K9BHv2DuAByBuC6i/ja/hVrCpQLppVwcqNfTHiSo
4EYAVVlX130H3heheLnWNIJp51T6uMsmH4XL3R408PT18KYck8ceHK77QLBRuXeNznaPSNf
Gq4nHwYpaQC8zAbpD1AAsFXyUeAoI02Zk46yYoGKWJDfUISwsbaKr2rB8WUywR5WazzF+5C
FRUHoF2FhWmRhyJP9ZjMwlGsse4hJVA+Wx0B9tSQfW4kWdBdJk/NiHj5Mh87jSg2bCjYhme
QkG/zmssyDGixp3cOVJ7pVHYMz9AF10vRUEyTxJLGbo4BH+yhs+zzYcFtHmDn3RjdQZR4WJ
mRJuabUBzE0rAqyno1iD1rebjMPIlM0yuzkAXEsijTyCsBQ+HJ9XkTTxEqBIFaQWsyxabP9
ta5MkmTMcKIlFUBsiUaHY3RFPm1AN2YZ8mWKSAnDmCxBi73Lx+zdZR7R1q/0sePmw4sG9IJ
d0sh7j7t0fyi5b5T4it89WSCFMdbukibI+lwvhc+yqmVpszEkUmNPzQ8T+liQB4eNqBbGMr
I5hYs3DTfE3cTKcFdyAmyLs0YrofVTIy8tDKQ8MeTjk6PG2x1F9NyvodPKiY8jGlYrFLG7L
1VWDEeegrb9VAiaPCxZ1meV8JZTIsUUi6LIxszjwFx0o3EgOJGMfj4I1xwLq7vq7Hq3pDE+
+ssKabIxpFjUTNI8nceQjYrXttK9TYUaMNRGFBMcmzt74vRYdfSuqjX2UAOfiTSTY2S5RGj
lTdtuS4v8tztHXzFGcUCOPhB62N/fc0PJFnRgLPOk0Kspjbbtl3Lc7XtdT+iiOKJPHQMdCV
ufiaAupXalByvNglndU3dx8zLVAq3Y6gGzdF6dTXpK8zKc698GRYp1y8oi43BwHF1I660Db
G4yKPbJKA8gsdtyVVre3r8aYUsxuXjZP8ANL2SCBvFzGSemvUf9NaZAggEG4OoI6G9B2ssj
JjxojJJc+AVRdmY9FUeJqTzx48TSytZEF2Nr9TYfppM7ZGfMsqLtcXGOgJsgPzTSjpp4W8d
POgIOS2XkoojdpIusW6yI/XdIR4r4Xo3GxOwLttZ9bFRtCgm9lvc/pq8EEWPGI4xYdSfM+Z
rUEHob0HalSgOWWKXCmx5AxEkZvsYI1gR0ZiB9tAfUpRwUciJKJZzO3p27rqyx/cXZ0Fh4j
rTYsqi7Gw8SdKDtS1CS8lgw7988e5BuK7hf/oaTD+apHyhAuII9x2L3ZAHZiC3pRA5It4ig
c8pNJBgTSxjc6gWW27qbfL4+6l38uxxQ/URpIHcNuICyxFQ53AGGX0p/ZrnHZMr8RlT5eQN
xeS82MCdutvyzrusa7wH1AmyUly/rkupSbeTtBB9DJ91tLmgbzY0E4tLGG941oHJ4l2AbDn
aGRfBx3Eb2MG/opnUoEIXPwCPz9itoIpfVCWvoEkGq39tEtmxmeBpVaLIBsY26FX0Nj0axt
TRkRlKsAVPUEXB+FKs/hu4qviNteI7kicnZe2uxh6kv9lA1tXdKSYHKTIuzLa6I3aldtJIn
IuolGmhva/nTrQj3+NB3wrg8anhpUsbe2g7XDe/s86lTx60HR01qVKlADykSzR48byJGpnj
Yhz8+252L7aNvS/lJmTJ46EBWWbIKtuAJG2N3ut+h0o8i/WgF5KURYGRJYkhCPToxvpYHz1
0rLDd8URYk+ikAQSgWDWHyvbQN+utcuETzQQMfywTLIng+y20H4m9a5EUckLrJoliS34duo
b4UC2bNGHy7x7guGIBLMCNFdn2bh+jStcmWSXk8eFBsVInfvt8p32Fo/xNYUEkU0j4cs4vN
nteUDoET81R9gApx9HD2BjsLxr8pJuV1uLe6goyLhYTjEQfloSiE2BPXU+2u8eF+mWRZDKZ
fW0v4i3X3DwrBGfIgeHNiEm1ikirfopur200PWleZ/lZosTuzzCdiBHHb8yMDdtYIAQw08t
woNs/kGlyJe2C0UQMauL2LHQqltSzHTTwoqNX/wDt8mcvayA7JHGh3Dc639R9y1MaLIbJjk
kxDjxQq3bjDBjubTcdbD3UTnSbFgleHcqTpfdqV33jDjafAt9lABhY/Hw8rJPFlw5GTOSH3
FTKtv8ADj2WAA8dKbZUwx8aWc6dtCR77afppRJgleYjykxQUSRj37LCU3ix6aSA+0Xonmsl
QkOEqtLPkyIRGgue3Gwd2PkPTagzmxcbFx4857wsqqs7oxXRj83kSCfEUUZpopI4gwm3ruR
30326qCNL21rJIsuW8k8AZzokbsO0g92tz7SKWZsGZxlpO7vgdlaNSPy4ZAflVmN1FvPw0o
HGXKs0UYU6mTa6/eX0toQPGr8ULcdjDyjFL3lOXJjZkSNFEzHuk+kzHtvYAey2jUw4q/8AD
cbW57a6/CgMqVypQSkWNBHPkGKZAyHJy2189wsR5U9pNx7Xyx7cjL/WtBrPx2SkbGGRpmuL
K5AOy21lvbX40BDl5mJI0ONt22uuFNdWU/sN4L7K9HQ+ThQ5QtKtiB6ZF0ZT+yaBRk5OVlT
LDKFjA2FMYMbyyODZd3kApJptiYwgj1O+VtZHGgJHkPADoKU5mFnQSiQqJ41/dzods0RA2i
/s1+HurfG5btADNYCA2MeYLbD+zIRorfoNBb+ZXzU4iY4fzHaJGB2lYibOwPu/215bi+QzI
cSOOSeWKBTtgWGSMKFdz+8urPoAdfaK976JEtoyMPHUEGqxwQxIsccapGnyKoAC+4DpQeQ3
S5MQVMqfIeRXjss0u1ZWZRCzn0gqT5L0rfhsTlYhnuyxPNKnbghZnaMGJ2Rtwk1t+uvSNgY
Tnc0EZN+pUXvWDYOPiJPNjxOpZCCkOjGxLej9o3oB+DQIMhGx+zKrDuPsKCS66WFz06aaUf
l4kGbjvjZClo36gEqdPaKA4TKTLM+RG87KzKu3IUIyFAbqB1+NN6DyfJ8Bk40LYnHIj42Rs
hiXZeSE7kcyPL12XSlXKtyQfMwppCkCKjMZQuwEbWcI8a6EkrttbQ6172aITRNESyhwQWQ2
YX8jSWX+W/WqY85XHW8m2X84mYWCX36FAPCgLj7AwJ8bGjimMaC+PcLH6luE3AWt7aE/loh
Gysc4wwnjfXGDOwH/AGgV/SAx/DXeP45sfi8rH5EiGMuWspHZVQFa8el9ha+je6tOExosbI
yEhyEmjZVkCRD0etpDvvuYXPTTwAoHNSpQnI8hHgQGVhvbUIgIBJAJ8fdQF9anSvN4/wDNq
PJAs8QjWcFt4bRECltb/tC16dYfIYuZfsPd1Cl0OjLuHQigF5DHJZspBusO3OgF98ZHzAfe
KnX2i4q/EZn1GOI5G3Tw+lj+JR8r/Git+3K7dj603BvD0kaX+NJ5Ihx/JAxkRiS5hZiQh3H
WJreTfr/ZoH56a0mi/mGI8g3HzxNFO0hSBb3LqrbWZgbbdBu8dOlMMPJ+rxllKmN7lZIzYl
HU7GX7RSV5c5udjhGVBkQpJeTHVEE8QIuvXU28x4eFB6Kpbxval/LZnIYcSSYWMcn1HugXL
BbEjaNL3It7K2wcps3EScqYy4uUNwVIPym4oCunurtc1t7aq7BFLMQANSSbD9NALmqzT4bK
YQElJJlvutsYWit97X7KMtalGXkY2Vk4csEndTFkaVxGjSXujRrYqCvVqMXksW+12MbeUiM
nT+uLUFM/I+lngyHF4LmKR/GPuFdre64sanJzGPE2gE910hYqL2V2AYn+zeseRz+NkxJYXn
X81CE0Yg+I1tWGJzPGDDEGVMI7fl/mjbuU6jb52BoDpp4Ulx5CbRgtHutorNa27y+W1GXuP
T49D1pRHlRZGNIceZZsjHU907TtdV6K9x4jpXOOZ8NHjeVnhvui3m4RGXeiez2H2WoN84v3
i+NcZMMRclRuBW4shGl72Nqxmy8TCds97GZ40WREUlnC3ZTGR1660dgRssJnkBE2Q3dkB1I
v8q/2VsKULijO5CWOO74uOxivcgRjRnVCDqzNdT5Cgc4mdiZsYlxZVlQgHTqPep1FWzI2kx
ZkRijsjBGGlmtoaXviKc6chAk/cWaJh1kQIisAfO4o7FnMqANq2tmHRgDt18iOhHnQIOWbE
i5HHnyBOXKxSRspEkBk1VVVH0B01NxTXkUyCcfNxQQ0ZtNstvMLi5HkbGxoXIOQ/Gpi4Egj
mjc41pgGfcq+lQSCvTafdTDi+4uDFHMGWaJQkgcgncovfSgwHNIjjuKGiI3NJGwfaLXuwX7
vtrTtryQBlX/JKwZEPSa3qDMPw38PGl0eNjLmSTjcnGD822zaru/VOmqabv8AqpnHl5Ey3x
sZlW9t8v5Y6dbdbfCgHycnuZccCFRDE9ifvO4jk3KnlsFr/ZRnGf8A47F6H8pOnT5RQpx4c
RcWNiGnLtdzbczFZZHt7LsaL45QvH4qjoIY/wC6KAmpXalBykvHEHKQjxnyv1inVJeN/wBR
F/32Sf0igdVKlZTZEMJQSvsMjbVv4nrQa0tl4+RGk7AUwyK35TdQx6hb6FG8VbT7aYJJHIo
eNgynowNwatQecgEmHKIsIvAbg/RzFu309QjBDNtPhsvb3aUc3P4UMnazL4z/AHWILxsfIO
t9f2WsfZTKWGOZDHKodD1VhuH2GgpeHxnUiPdGeq67wp81Em63woC8fIgyU7mPIkqfiQg6+
21a15zJ4flsV/qsN0ldfBB2pf19t/cQKIwuckG2PMUvcWMiIQ6MPmWWLqPYRQOQqglgAC2p
IHU+2r1hFl40o9Eqn2XsfsOtah0PRgfcaDtSqmSNdS4HvIqq5EDX2SKbdbEUGXIOseFM7SC
FVUkyMSAvxFLuEnmmyJ2kixrBQGnx2Ry5LMVU7NbBLdRTaaGHJheGZRJFICrqdQQfCg+O4f
G46R2xy2x1VFja1kVSSNul/HxNAZPKIYXl/ApI18q+ecrlzzMubkRuwZ1Qq7dvuWuxRkOqk
GwHsr3fKY4ycKSJmYIR61Xq4/Df214GZlkkyRusCrJkyasPSB213P8Ae93voLQ4EyBJYkeZ
HH5cDgERysA29/Fl3Agjw0qwXIjzmEcip22Qhk3oWuBdQdWZj7fKuANM7yZYjVMePbNKLlb
SgERIo9TMLaeR1phPzbHEx4cfGRcWMiOP6hROZABcG/gR40HoxmRT5WAUde/IrNIFbcAhjL
EaafMBRebirlwNHfa5uUe19ptbUeI8CPGlWJFmxZPGtP2hFIrntRx7BHIU6DaxFqfUHkJny
sPI7eO8uIZCe66nesctgAO3L6WQhfTrfw8KncZeXxojhtjTGXurO0pijmk2etu3Yj19Nt70
85XjGy17kDBcgWFmBKOB0Df7aGxcHlUkjkkmVsd5VZseUEmJFAsIma5vf/qoBuR5HIlhTvZ
H8JAawb1MJP2CfLxvRuGMzI4eBcWZVn6SSOzSXZTqQf2utqz/AJrlhg40PLHBMocfl5CsQ/
sUp0b30TwUMMXFwmFDEkt5SjXuGc3+9rQDzY/OxLujm3t1IjtY/wBl6GE/1GWq57SiCMaFw
NH8e6tttvgfbXoSNQf+lqHzuPgzojHLdWtZJUNnT3H+igAysLjjyGCkiSTPIZWQly8dglyX
DE6eVqObieOb/wCnRfao2n/htSBBLweZA3JO02PGrJjutrLvIvpoSLeHh7a9LDkw5EfcgcS
J0uuutAJLx2HBizGKBb7GsTqenmayxcbGjkgl7aFcmKMElQbSKulr/iWjsqN5cWWNfndSFB
rBwknHho0sYlBWMm2xo/u3oMsmQ42RPtuPqIV2BbXMitsAX376nJpsaMRKJJMkHGeP8SnXf
/Y6n2VMWZM3kJJCAExgBAD8xZgC7+4XtQudJFByztPkSsXhHZghAO1QbMOhPrNtaA3lsnJj
jjxcED6rJbtxs2qxqBueRh+yP01tgYUWDipjxksFuWc2uxPUmg8CeQNIXwDDsvslDCVipF9
Tctf2Um5z+aoYSVA3ypcLiMWUgj789tpt5KDrQejnnEkQycUibst6lQhiQRtYCx62qyusGU
IQu2PIBeNhp+Z1YH3jX7aQ8TzPMZWHNHJixwSCIzY2THbsWPyqwuwU28zTGPJzOQjmWXGOK
0IEkErWOt7gjaWHTyNAVNjNLlFJV34k0fqBPyyodCLa3IP6BWOYy8Rx8kuNE8pLAvqXYXsp
c31soonLkj+nTMJbZCRL6Nbi3T9NAnK5JeT7JUS8ewB7ojvYN9y6ny8TQUwcrEYCSVJpGhQ
HuSroq2tcIugphx2ZJmRu7474+1yqbyCHW11dCp1VqV5XGvhktBOceMbgk5G4IGNzHIv4fI
+FdxJJOPEcKvsjdrozkNjsza7VZfkB+79lqAqXbLlic2KxMYYvGx2MXPx0FGcb/wDjsW//A
CY/7opfjyN2FhlTtZUbyNLGbE+reQwI6g360x48WwMYeUUf90UBNSpUoOUm464niHUGTJN/
7QpzSnAFsmIftZP6HFA2pdzQb6EssZmYMCIwFbd7PURp7qY0u5qZYMFnMRmIItGCoJ9o3eX
Wg7w6oMUsu0O7F5VQlkVza6rcCw9lMKXcI7SYSu+y7En8t+6v+9/QaY3H2daCVKl6lBKA5L
j2yQJsdu1lx32N4OD1R/YaPqqyRszKrAsnzAEEi/nQeTwpsjK5C04VTMpXHSUG2+LSRN663
8detN34maX5khT8NjIbfAFaXcqrYeb3UW8kL/Uwi2jKfmA9vUV6SCZJ4UmjN0kAZT7DQLF4
OU3E+SJV0CK0S2QeyxufjUP8u4xJLSE3H7spHsv57dn9NN6lAnfiJo7dkoygk2W8D6+1Cyf
8FV/hudtKrdSNQzTbj+iMU6qUHnpDzeK11EjxgetT/mFI97MGpDmwI5kXGiZXmVnOOH2xtK
ug7YYbla33TXv6XctwuJykJSW8cq6xzJo6n+mg8aiytMmNLEoyVW2QVDCx0djb8dvS2tM+F
4Sabe8qCBSUYKyMFZL7gqi4HvNE4eRLg5Ccfy6jJAYRJm7bMpk+Tf7Gtofga9MBYAeVANmA
RwrMqkmBgyhQC1r7Tb4UULEaeNZzyRRxM0xCx2sSxsNa5jzRTRh4XDp0upBAI8KDWvNQs55
QxZWNMmQXMkci7u1I63sxAYpoK9LSPH/l+TF5FcuOcyRht22S4KXvv27bD1HrcUAWRyvJyY
8mHGsU2WCWRZV/fwjrtVretfEH7aLxHZuCxjFKRG7ATNECuxGPrVd1yNvSiebxMXIjjaVJD
IpKrJCQsgDD1DW1wQNRSObPPG8NhCOCVsWSSRO25Mcu4Mdm633T5UBv8uScjJnZzEW44SlY
ndmZmKDbePd1Xzr0Nv8AoKQcTi8tNOmYMtYsHbY4qHvAny3G22vQ+GulABkQY+Rn9iaLuhs
c7ixuu0v+Dz9tLcjhMjj3OZxLNuGjwE7gy+VvvD2HWnIS2cXKubxBe5ps+Y+keN6JoFHH8/
jZTCGb8jIuFKEEerys4BX4/bWnJYziGSTHt+btSaMnQhiAWX9qpzmNhyYbS5EPcCFSzLpKN
bbkYa7hQEGVl40jYWYO5g5Cf5POHTdbpJ5HyoJyE0nF5U06X+nhCSlNPlPokK+ftHxo3OGP
M+9Y/wA9Ie9DOoG4XO0Lfy16Vq+Mc7CiYjt5G0FWYXIJ6hgfBvGlnFZC5UU0RctLhoIJL6f
4m4H7KDaRcbCdRnCGESAbZwrbL/tgtZdfM0ScKDtJJ2MfLsOojRCwP4fmB91YZuTFHhzZMo
RkzWEMbSfuljttBdjpY9aHxMLtIo4vKZcMp68faGdD0EkeouvsNAVj4XF4v1GbgxHHkMZEs
QQ2t1uYjbX3Vj/LcpnM7xTSSYlgEjeNI40Y6kRqGZgPYaYqMibCcJkKZmUhMlV29PMa2NZ8
dBlxZeQ8kMcETqtghBMkg+aQ2VetBfEZAcjj2IZoegP/AC5NVuKXBUVlzGV45p/y3jjl7QX
sXWyK/wA1xRe+KHPlmIF2mjhL+W6Px+Nd5CKaWFkhKSFZrzKVV3EbC+1Q+l6AvHngzcVJov
XDKum4dR0IINIORxYMbKbEJ/8At8ybnA6xn/l+RDDpfpTniXlOCvfiWDYWVVACjYp9LbR8t
x4UNkhcrCKsoL8hIFjW1jsU3BPuUUGONhtDAmRPuaUq6wFtWSAIdqOwtenGFph44/7NP7or
HPFoLD5VSTT3Rmt8T/Sw+xF/VQbVKlSg5SvDt9VH/Wy//NWmlKuO3GaHeLNbLJH/AI60DU9
KEzcNcrtfmGJ4n3owAJvtZbWbrRZ6Uv5dfyBJ61MLFhKhG6O6lNwU/No3Sg3wsc48ZQpGjE
kt2V2Kx/ER51soO5iQLE+m3Xp40JxkuRNC8k7I4LkRGO/7sAWvu8TRZuG18etAj/mLkc5MT
JiwllxpYUaU5bL+WwQbiiNrqa5gZ2bBAIHyYp5QkbrJkvsk/MUNYhVsbX0pxmYWPnQNj5K7
ozqLGxB8xauYmDBhxCKK5XxLkuxsLDU+VAvXJn5HHZ8bKRwCytHjgxOSNNokkuV94HuqcJj
TY886yYqYg2R2CP3Wka7Xd3IBJplPiQTD1qNw+V19LL7VYa1yDHlhkYtKZVKqoLAbhtLeI6
9aBbzke7KxbHbtV3B8+20chX4gVp/LZtxaREWkgkkikXyZXN6z/mGcQNiMwDC8xIPshfT7a
Bw+Tmwj9RLEwiyFWeRDYs6kW7ybfvEWJHv8aD1B6UHJyeLHK8LsQ8ckcTafelF0rbHyoMlN
8Dhx426j2EeFKeWg4l8vdl8dPly7ReWKOR1sOmqG1xQN4ZknjMiXtuZdet1O2vO8hyuTLPy
EeI7u+IIxhrBcq0pHq3levq0sac8QFXBjEcDYsalwkLghlQMQtw1z0pPPxGVjKkETDHwMaT
6yfODHvSbbsQyjq3t8qD0GI8740bZC7JyqmRetmtrW1LsDmMTPV+xvQxhCVkXaSsnyMPYaY
0CT+ZcYvjRTpbcjhGP7Lm6/8YWjI+SjGDFkyA3YbSigsd40ZftrTlcc5PHZMK/O8bbLfjUb
k/TS3is3HOHltkXSBgcltwtaOcHcDbxDA3oNl5DC5Z2xYZO1lY7BtsibrEDQ2vtbrW3DcbN
x0EiT5JypZJGdpGuNW9lzSUlV5KCCKLtxwhn42AhVikPp9QYFG0vbo3xr0OJIGlnjKhZEYb
1HS7KraGg1yEmeF1gk7UpHokK7wp9q+NJcDj/5ji5JJsvOWXECkOg/xGPQhSPTT+scpnXFm
aNS8ioxVFNixANgD4XoFX8zNhrBAuZFNIhkukkF90TAaMbVtxKY+Xw8UTynNhcENJKLM2vi
PAivNYfMcmVz5cTIbJjg2ERyjeNpY9z5/VcDSvawIiRqiIEW17KLLrr0FB5/JXJ4CZsmK8n
HNYvf7ltCr+Jv91vga9DDNHPEk0TBkkAZT7DrV2VWBVgGU6EHUEV5xVn/AJdymAXfw0tyGF
2aF/av4bUDoGT+IsDu7XZW34d29r/HpRVBLJjPyK7SzS9gMGDExmMsbaXte/jRtAFmxzytG
qSIkER7k5cbtE1Uf00CED4MuNmkvBLE+REwGwgAlio8iuhFaM+M2blTZW5oYmWJQxAiuEVz
6SRc+ryqk2ZLlK8axiIbQ0TSXuqMGDSSeCKVFgOvnQWwsvMxWOLmHvxptWLLA1DFQQk6jod
RqNDWMWMkWRPh7Q8mWYhOPAgIDK+mvs+NdxcuSbFnYKEmZocdwdSsvpje/u61xIshuWz3a8
UbdtBPe7iMIoKqv3dx13f7KA/Jx4Mx1w5QHxVW8sFgQ3gqt7B1pTg4XIY52RShpYSXgjk1Y
xgkGFnvbTp9hp5BhY0Kv2ktvO5zuJLHzJJpS0ywTvOj7FnmaLQE7GT090n3r6/ZagMdIczj
5gEOPKxEkkZIDJKhDi9/T1HuNZ8NLM006yTGQD/DZGRkYs2+9yykeW0mtpC/IYEscBWLJYB
W3eoDUG5t8ykdPMVTHU8ZjZMkkKxpApkPaNo3IBZtqG+wnxoMiyCKTfqZGyW97BhEo+06V0
4sWU2ThyFklkjhleZD/iL6QQP2SlacbgyhI5c0BpkW4A0VC53kL5+F6KJlHIKB+5aIk9PmV
vt+9QBJxy4UTYsTlhmsqFTptAS0p97bT8TREEkU+Z6SNmOrRxjoSbgOR7Btt9taTduTLijY
kGEGY+XjGLn23P2UM0sf10kIlUCVA0aX9LMLhtrD5WuNetARyAvCSfwS/wDlmiIBaGMfsr+
ql02RMVkxpoXUrFIyzEAqw2NpcHqKZxfuk/qj9VBepUqUHKW4X+pi/qZP/nrTKluD/qIv+7
yP0zCgZUDycGRkJEkKRzRlz345DYNGVYaEeO61HUozuQzF5BMKFDBHsaQ5RUMH2gnYinxoD
8NWSIq28WYgCSxIHgAR4eVWySBEZL27frJtfRdTavPYPM8lk40cpzsIM/VWVw41IsVHjpW7
8jmF2x5svGs8LONiN6rELt9TDrf20D9WDAEdCAQffXaziBW6NbQ2W34fCtKBP/MUc7Y8Qid
owJA0kibg4VdTskUEIfadKYYLBsSJgxcFRZmYSE+0svWhuUxPqDFaYI67tkTOVDsRp8pvce
FbcbJLJhQtMVaTaQ5S+0spKm1/dQKf5keQzCFNu58eURs+qqX2qx/3aciGCfHjV0Vo9oKAj
pppbypDmY/8W5CZVYLtlTGjk/YVe5Nt/VXpQLWA6eAoEc/FZeGWlxZDLCx9aBbZCjw2SL81
vJlNCcm/LZDmJZ5UhWAMseJs77Ssp/ei+4C/4RXqD0pVynFzci5Q9iKG1u6YzJP/AGGO3b7
9aDNsp8LEwMTGj7c042lpASsQVbuz7ipJ3e3Wph5UXO8fk40x1UmKQoCq3FvUNT4+2h+bwB
HxcGPZ5sbHtvkdtzi2gZrFSbeYOlGcLJiJF9FjwjFMVm7X4g3+IPHWgFweBeLkJuTzpS80u
xRHGWEdk2jc2466jQeFP6zmF4mOlxqCemnnVo2V1V1N1YAg++gseleaZpuJ5gxupfjpdQwX
cI0dbFW9itGPga9KelBZ2I85SWI/mxn5SbKynqCR0OlwfOg4uJiDKgyYYkBCuFkQAelraDX
xqPnQQZEokexJVQgQgs+0v83jp5+VLcDNjxcx8XJVbQk9lwLNEkpuyyr4Dd95dLdaY5WOox
8iVZniEjCV2UF9AoWwC+oghfu60FIeaxcpZExWJyVD7YXBDFkHsvpS/H56ZuXh46MPNcE5D
yhYgu7ay7LDXQ9OtBYGfxDZ8cOJPJA88l90MMiCVl0KSGR5P1Cjc/heQy5Rjo8a4jz/AFE8
x3d4lStkW3SwFr9KCvIcBMM2XIwlLR5gInQME2P1Di+lja1E5GVy+PySRKoOHJKoBChtkQU
fdU7rlr6nS1qZyZEGPERvW8YsFLC+lec5MkcuYkJXIyJMZtzA22xEFikmgX3eNB6q9ZZWPF
kwPBKLow8OoI1BHtB1FI+dmxmOT355lGOq7BETGqyanYzjrv0pvxq5i4UIzmV8gIvcZOl7C
gV4JiweWGNlvtllj2YraCNxuLFU8b69PbYU+PTWlOfj4uXn/RZUdjkQFoZwfWrxNf0fhI3X
vRGBLlCI42Wtp4RtEg1WVBoJB5E+I8KATE+kVJORlQSTZUzvCh1Y69uNVB6EhRREPGs0jzZ
cm/ut3DAAAl7BV3fi2gUJxcRODGys7P6haJFU6O2m9v8AbRMsfIGFjAWxyFJ3O3dbQfg6a0
GHFgTxRFVKh58jLfz/AHrpGD7/AOiuc/fGaDMhYJKd8TkXLOm1pNoF7MfToDW38viFcBVic
y+kN3G6srXI91jcEeddy2bJz4V2hsXFkCygi95JUZR/u7tffQAxcrNh4rSxxHIxWB7LpcbJ
CLIu03IVm066Gt8NQ7JAJhLlIgSYo3px49C/qH33P2/ChMoY0mO07Ij5PGsylZV/Ln2Lo/7
RUfp0pn9PkGEwwqt5SBkZEgK7xbWyLr06DSgGwY4IcsnEAQgMoQA7ciAHcpX/ALskqD4/Gm
GeyzYElvVHKAjj9hmCOPsJrKXGjgzMKW5eUb4950uvbZjoLDqo8KmC3ciGPPtKzR9xFBsbS
Fiy28vI0HOMlmiZ+PybmXGsElP+JH91vfbQ1tNsXksViSHaOVAPAj0Mb/7tAwskuVJD3j9T
A5gDH5tyr3Ymb+yxHto68r5sBKgIsbs/QlXJVQAevnQJ8mRocvKlyLykyFUZrtGoCq6IFHi
A3662fIWTGSCfDUGVxHCgAH5jX9Qta1rXNvAUZmo0OQs0ZvHOO3LC1hG7Wup16EgWv7qx4v
ExTM/IIGVAWEMb2/KPSVvYSRb/ANtB0mSNHxnf1JE5MR16oRvRvFD+im0eiL7h+qlsjvkAz
aLAUkWK49Z9JvIDfofL40zX5R7hQWqVKlByl+GPzoiPwS/pkphS/A3b4m+72319pkoGBoXN
zcHECHMdV3m0YILEn2KATRVKMrgxJyqctjSGPKVGjYPdkIZdtwPAigA4fkOE+pEiyxKzmRU
ewW8pcs/xK2tTLO5HinvEZElnIsu0dwrc6ElQdtTG4WOCBImEMhA9bNCpLMTcsaxzMNsLdl
RtHHG4SKVFjCALu+YbTQNWU9+N7a2Kk3PTr+utaylWMgSuL9q7KfLSkK/zYsc+KMuERY+Yz
Kkm+5jCnarPp0agL5yURtjHuRCzHdBMQokW2uwtpuHhqKkWV9LwQlMawsVYRxC3zOx2gWJG
vWjszj8XPRO+gcxnfE/ijfiU0ozcVcc4GAGaWPHZp2aTUt820fAmgL4fHNhPa0SLsh/aZju
kk+J0FNQSSb9PCssZBHjxIOioo/RVw47pTS4AJ89aC9eY5d58fkSY+QfH3yI6x/TTSjcFtt
DJowPlXpz0ryvJHAy+RyEyxnGTGZdi4vcaMem4YBB6WoH/AByuMGISSGZipLSMpTduJPyNq
OtJ+UxZuPnxsnDSyJuVDc+gtrst+BvLwPSnmEUOLDsDhdo2iW/ct+3u1vVsmBMjHkgcXWRS
p+NBTDyUzMaPIj+WVQbeIPQqfaDpWkLBkvYjaSvq0OlJv5bm1nxy24g7r+BKnY599xrT2gl
SpUoFmTgw8k0odh3YH2xOFsY7rqrX+YGg8LPl46ZcHOP5S6b2J9B+6dx6qf0U3hTbNKSu0F
twsSd1x1NYcpgnLivFtE6A7N2qsD1Rh5GgXZ3BHJzoZ8iVYsDFd5l2t22u46Fhawvre9Yc9
nRZGM8PG5kss+ztiLHPpF/vu9vC3nRvA5ayRS8ZP++xfuN1MTHS49nSvOc5j4k86Y+OFxst
8gwdjHBDOo1DMCwWgGx4pTifTsIlljMMyhXZzIkjHcdwv6rgda9HzWSy8hjp9ae1I6bsEIN
7AnRkZgfjVP8A+rs0qZ7uTlIYrIrFUZY7XEgN71tysPHx8lDlu7pkh0VAwZoyW09G3o1qC3
L8DlciGxxMq4sk4nkH32tYbfl6C2lO4okhjWJLhEAVRcnQC3U1yV0ijLu2xR1Y9BfSkmdw/
LZH7nLMcovtyFlZOp+9CEKm3sIoGWVtXLxHJjDbyil7lzdTcR28ffRlhSx4Xjl46LJye7Mj
sS7LZpSFI0CaCmKvud1uCFIGhufjQLYJ8yHfiQwh5Ina97qoVyWRib+PsFdy5p4YyciYM7E
BMeP0X8NXbUDzNX5fFypcdp+OftZyCyPa90v6lsdPdSjHhgjTvx5bZfITEKDLqxI/EpvZV9
lB3HzosOSXIA2wQ5DRysqlY/WNxADeHt86ZyRv/DT9O+yfJYPHIdfXI11JHutQmVFjzSpgy
PfEZO7lKym8rBtAnjq3lRy42Xk5CzSsIII/3MKC76i25idAbeFBhk4DZKnAgdfpxH25yw36
3uLftHxrROUxYR2w+1ojteB7gqFH3WI19l+tMI4IoV2xrtAN/eT4nzpNzeIkMr8iisZRGN9
j86xnVfsNB3Pz4ssYxxSZI3Mgd1uDH+Wb7gbEGxos46x4zZDLtnBEx29Rs+VBfw26Wpe8WL
l4bgMXkkVTCFtHtYaq+4hQCK1xczIzFTCYiYsP8xIdDGi/Nu26Et4WoMpMaH6eHJkvi5GY9
w/30kZu5CzW/DYA0xwVVsqeZm3TqsUMwAsgkQFm2X/rVhkP9UjISQuQezAANQgP5knuq0Xd
mVsfHXso5LZMp+ZSfTZf2yB1oLZphzS+O7f5SAh8sn5Tt1EYPvGtVwseaWBO+e3j7mdYRoW
DMXXueAFj8tA8jkZWKFxhFFDhxtaNpWNpyBoHsNLt1v1qfxNcmItKRNIgs0QcCLuGw2nbq2
tAxMoyctljYNBChRrWIMjD/wB1f10xGmlAQ4n00aQkhmfe8jgbQXIF/SPspgPCg7UqVKDlL
uP27oR97tE/AuaY0twL9yDSwMB18L7zQMqlSpQSuOFKkOAV8b9K7VJnVYmZjZQOooOkAggi
4ItY+IpDPDwGJyP1eVMyyQm0aSEmJDt+RSVtf2bqfg6XFef5Lg+SyJo44J1XESf6pi9yxe9
9pHS1AzxOSTLjULG+PNIrNHFKpBsNL0szJZm5h0UFpY8eOFbfL3JmLEkexQaIh4ORuZblcu
VJCqbIIUTaI/bfcdaykLDm59w/LEuMwYdb9uRbfpFA5aaGHZHI4Ut6UB0uQKjMFlVb2LDQe
6vM89icrJkyx48W5siSN4cosNsKQgFgQdR6hem/HZ31UA3OsmVFtaRyu0bZNQVHtFA0ofbj
4vdmJWISNvldjYbumpNczTIMOcwsyShG7bKoZgfAgHrXjJeTfIl43KaB58ZJGTMaYs476na
CVFl9Ph6aD3CSxuN0bB1OoI1FvhVlN/hpSD+VsfNWN8iVjFjysxgxyouV02yM3UX8qeq0e8
oD67An3HQUHnArcb/NcMQXbiZquYvISH1Ov2i9el3Ddt8fOgeYwfrMT0rumgYSxEGzbl67T
+K3T21jxeVLmSJM2rRxlJGBsGJsyNt9oPwNxQNqlSuUGYde+YyRdl3BbakDxvWt71lKhLo6
k3Q6qtvUDprXYyxS5vck/Na/6KDzvMxZHH8lBn4wu0j7bnx3/PC58Fa118jTDEy+Dyshssd
pM5fRJ3Nqyrt8L+NvMUTysEc/HTRy/IQLn8NiPUPdSnB/l3is3joXkhMUyja7RMVPcQkMdP
bQegWRJBeNg481N/1V57Ny0TlJsfGzRBlO8ZmimU7LWUXjax8POiJ/5aTssmNkvE/3WOtj5
3FjQEiyYssUHMQ92NyPzg264jO4Mr6NYW1VqAzleYysZp4Ppt7gB8eEqzd+NfU7bkHp20x4
rkDyODFmGPs90X27g9viv/trnIcfBmRM+94pDHs70R9fbPqZRe/zVSKLA4PjSIl7cMQHp++
7EWAPm7HSgpPJlSZ79tzFjQKi6LffJKdx8L2C0ThG8mTIOrSsLE+EfpuKHZ8lMbGm2tBNNK
JJ4iS4F0d2Uny0rvEw3jORY2lAEZfRigN97DzZjegKysyPFj3uC7MbRRKLu7eSi9KYIcDHn
lmy8gxZc5JaO5QICfkj06edutbLDLyGU2W8CSYyAxY6yMwbQkPJYD736q2kEmMoMeEgkuoD
/MigeJ03aUAWdNiJLBkwq2TFCW7pUkGHfYdze9rW8qYR5wRwsjblLW3H0Mm4eksD81/MUv2
hpy/J5iFAQ8eHtCqRrrs+ZyfbXZky5kkxlgUYrt+S2VcMFNjtj29LeG4igdyzxwxtJKwRF6
sdBSuYS52diBrRpE3eMOhcrawL+QJ6ULKOQxgs88Zmjj0WRSJmRVGjPtQnr+FT76tBmBkkk
hkMfcN3kkBjPluCPula19B6fZQa5kf0uUyRASPlXfGikUuok+9byGu41hg4c8Gbk4eEyPCy
o2XIxJtMRqgsehGtq0hgx0Ek80rohW8kkj/nzKB0AJui+wamqrOmKWy8cxwtIEvjxoZAy7t
u+V1+8Afh7aA3LxY4sSUSylZJ9sXdt03EAIqr0FYxZDY02ZiRBGmDK4YONO7ZVunUWtW+ZN
vgCSwFiskRsrHbZnADKw62oLnpGx8zGkixd5c7pZRZEYp8iPIemtA2kw4Z8Q4ky9yJl2uG1
+OtKHxEiIxDAgnX1Y0hTasgiG7cCn3hp1pjjcrBMVSS8Uj32qehK9QG6aUPmy780hiBAiCM
9SzO53lI18SVtegOilEzQupvuQm4+F/00T5Uo42XJmy5JRGIcBwTAt/UWFgzaabTTeg7UqV
KDlKuOP52OOoOOTf276ak6GlnGNf6ckW/y7focUDIkAXJAA1JPSk2R/M2D9SmDglsrKkft/
lgsiHx3N00GtG8rxqcnjfSyOyRl1Z9hIJVTcrcedLUws/BSHjcTDjbGWVGXKDBSqK24l167
rC16B6dVI8DWKAS4ihejBevwrZzZSddAffQhD/TY6KWBLRXYLrYWY3A6dKAyqzSCOJ5CLhF
LEdOgvVqE5eeLH4vKllbagjYE9dWG0fpNB5mL+YuXmEWZFHJMHZi8EKdxFj8Bob7gSL1tFk
ZX8byI8g3L5OMI/TYWRJbr8dtK8nFWKWDJfkWwpMgJCzQowjsiqoUBfMrckNTKWGfjJsNZJ
d5M53zPexaItLtuxJ9SOwF6ALNmnw+RY5ePkzrjSbsrI37o3xCzlLp0GpGnson+X8TIyjm8
vMJooJAPpQpCs0cZNhZfAAAUdynA8hO+YcDIVYeQC91H+RSAAzW8bgCmXGcfJxfGLitM0zx
gne2ov4BR5CgPBBGtxSPkv5ZjzJjM2QyY/d774wUbWb/ABLnx3baeQuJIkkHR1DeXUXqS3M
Thetja4vQef5fIm7DpDKcdkRGxY1ft72Zd13f8KBTpWv8tctk8jArZYPdUsndsVWUCzKyga
dL30plmcficjiCDNhWVCAbEEWb2EarWjQwxiBFUBImAQXtt9JX4/8AQ0G56UizVPFZx5DGj
3RTfv1v0JbUAeBYm4Pnfzp9WLRRvK5YbroFZTYgi5PSg7BPHkRrLE25GGh/oNaa0jlgn4mR
smEk46+Zsuy/ySD2fdf4NTXEy4stC0dwVO10bRlYdQaDWVQ0bBjYEG5B26e/wqmMFXHjRRo
FFrHcLf1vGuZ0hiw5nUqG2EKWF13HQXHvrVFCqFAAAFgBoPhQUyou9izQjQyIyD+0CKW8BK
SssRHUrOp9k43N9j7hTekvFHZy+bjWA7F9tvwSN3l/TI1A5OlK+fgMuHHICA0M0bEN8pR27
TqfZtamtZ5EEeRA8EnySKVPx8qADiJXn4aIzEo3bKO19Rtum6/wruGY8+KGU/mY0J9DSKby
SJosym/TraluNJ2GlxMhzLiuzrkoNAm5rGWNv+Wx+cfdNOY5bY29VVVRipUHaqojFdNPBda
AflY2yDj4qSGEyOzvILEiNBZwL/i3W+Na/wATxWlMEDiZ0t3CmoQe1gD9lWzcPHyE7rgGWJ
W7UlgbBgCdDoRpWfGzwmJI2iXGlkjEzRqoCHf4gjT30AfDDFy8dZJotkk7PMqPcel2LLs8w
F8KYyY+HAjzMlljBZiCdAovSqXsYjPjmJhx7yGOFoCQ0co6i1/E3tb41rNNPlQphI4lGQ4C
5A9N409bh16htot8aDCHhMh1XKMu557STwyqGZCfUoikNmXaDajcfNyLuQpnjjcxzRAXlhb
QjT7wsa0YcrGu4SY/j6X3AHXT1HXQUDPyIxMj66dRExtHMkbCRZVGqm6/Kyk+PhpQNEEGRG
JMRwqsSQ8fQkHUMP10C2FJn4AEoBzcdnQPuZAxUlSrPGQ1mH6daplzyYORHm4Y7uPmH1oCq
qZbekkuRt3D9NGcVMs0eQy30ncFT1BNmsftoF+JliFzeHYE9E+MyjcjAXuku1d39rr1BHSm
ONynH5SlVfYfldJBtKnxVvAUPymK6ZKZsab027clbA6D5XIsSbag2ofJyMcTImPH3MxlvCk
aauCtz3tQoTX4eFAXP38XFyIYjt7Vpcdr69tWDOuvlqPcRW/IWlwWiUgHJAiVuv7zS49wua
WRQFnWfe8zgWliiv8ATIkllkVN3zaaj3VplN2m454XvEqyQ9y1yjBf3oTxICMD76DP6FIe4
m+RsfEULJIpFtBvO9G+baoHQ+Nq043FSaFGhS8eQxlmyHBXcpPpSNWJtcAX9lGZGNAOMki3
lYtvcebRi209ws3gb21rkfIdhoYM1e1JJGGjIHpO1buLfd2+2gMKgToBp6G0+K1rWQYNOhG
oKNYjxuVrWg7UqVKCrfKfcaV8Ve2N/wCnb/zBTRz6G9xpXxNv8v8A+nbT2dygvm5XL4yzNj
4q5RLoMdVbaSp+cyX6WrDE5D+YpMiNMnjEhhZrSSCUHavmBRXLcjJgRxiDHbLyJ32RQIQpN
hdiSfIUB/HXzpUwMKCQZjf6u+i4lj6g7eLeVqB71oXOy8XDEcmTL2gXsp/EbHTSiiRrfwpV
ywMc0GcIzkogZBCq9y7t+7bb7COtAfjZuLlQmaCRXjBIZh4Edb1Rp8HLVsbekvcUjZcetfH
b515Pj8PLiOZJnypjHkLSTQAHbG5baiybSAu72np1reafk5+QwMXJQYqY4DNkBB6XTRmSzH
ajD0ndpQMMj+W4pTBFI69mI/lswBckW2KQ1wbeyieTwmbjpDKyu8b98Oy+n06EEDzXSrc0s
TxwRyGRGeT8t47ehgp1N9D7B413hu5kcYBkMz7rqQ6dttu0KAyXNjbWg14eUS4MeusZMZ9y
Gy3/ALNqNPTSkX8vB8XJy8CQAbG3RsD1A9Jvfx1FPjQD4jlkZWZmeNijFgASRqNPca3b5TQ
4BTM3bgEmW2w9S663H9nrW6liDvFtdBe+lBTGkSWFHjO5SNDa3Q2OlVyAp7V/xrbQN+uuYY
kEbrKu2zsE0A9N7jpVpohI0RKBwjhrt1UgdRQa/rrNDfIk16Ktx/vVpaqiJBI0oHrYAE+6g
swUggi4OhB8b0kyuLzMGQ5/DPdgoD4Mn7uVVubK3VW10p5UNABxnKY/JxnaNsqi0+O/zIfG
48qPpRyPGTJL/EuLCjOj17RsqTD7ykjoT50XhchFm45lW8Tx+meJ/S8Tgaq9/KgMpJjsIP5
jybj1ZO1Tf8Kx7kI9noai25GWdu3gQmbTXIf0QL7j1f8As/bWb8PLkZEeVk5TiWO+wQARKL
i3tY6E9TQM2IVSSQABck0slmyOS2JgS9vDcB2zF1Li59EXt01NEnjwRb6ifX/tDWS4WfjqR
i5QKj5YpkBUezcliKC+bgRZMI22SSLc0b2uPV86sPEOPmpVh5T4kC47xlcXIUmCNmBP5mpW
OViFYa/KxDe+jJeWaCGSPOgbHl2tsdfVE5t92ToPcaNxokGFFA6h0Eaoyt6gfSOt+tBjx2R
Hk4aQOxWdIws0TemVTbbcr4XoPLbK47GbvFHhgQ/TzAFWFh8kifKbjxv+mujiLw2gfa8Ej9
sP6gtzcKj/ADxj3H4UNkZkuVhZXH5W18hULAAgPvT1lGAFjpqrDqPAUBGNjmbiExJJUAkQE
krqHf13Dbutze/Wg8bGdc/IOTlHHmjCwIMc7gEChyW3XIJuKtukxe5kxK08cxu6EBwbpo6l
SfKxBrXjYNuIrMN7yoJJFYWLO9ibbiVtbTQ0GiY3ERMskmVLNMW0eRyxJ91rVvLFjxSd7Hm
dJVsTYbkYWI2sFFXxsiEMYJMR4XGvyXQjoCGouIYrKe2ii/zAAA/EUC5hBkwyxou6OVSMjF
+TX70kRO3Uf+zWu8DKsn1Kq2/a6B2JvdhGqXB8iFHu1qPj/XsExnMWFETaUakup6wk6rb8X
TwtV4Z8PE7mVuTHwIlKdxjYMwa5b9J16k0DMikuDhkzZEDIqKJmfJb70oY7olXyTb1FD5XP
ZmbDfj8docGRhG3JS+kKGNt6R/MV/a6Ubm5X0fKQMtmGTGyyKTY2j9QYeZ8PjQMzGuzYBtW
1rDSw9lAHGafDeFF+nnx5G7Djwcaq4/rbtfjRqTo8fcvZQLm4IIt5g9KyxWcrLLJIHjd98f
7Me1bKfjc0CFOTC7+NyV2LNIqbQNFYndLFt6+pdQKtPklppMuZ9jb/AMiEqS21QQIxb8Z1Y
GozJk8hLmY2N3pCQsQHjtBXunUbL/Lu8qJgxdmV38lgrxAPMRYrEvVYUPnfUn4UDDCEe5Hj
BUPHcxg+hGBswA8LGjaAwt5ymdAVxnUvGGFjuZrsQOtj11o+g7UqVKCkn7tvcf1Us4r54P8
A03X3yUzkH5bX6WP6qWcTa8H/AKVTf+21BvyuFk5aRHEn+lmifcJgAxCkWYWPnS48TymN+c
/LkJvVpQYkQPqBZmXXXpTLlMyfEx1bFhGRkSuI4oi2wFiCdW9wpC8cmTNjZfIcgMhhOqpx0
FljVvwsvzEr7aD1VY98CGV0RiYd3o6ElRfT31t7KxPbXI2ffmF7X67NOnxoPC5+VkR8THHG
UbEypGnyHUNC7sH3GFWcDc3uquHlSZGNyCmCOILE0ks80bu9r3WBmZgCfbXrM/Ax8WCbNsZ
zCjGCCZ7xIz6aX6X9v6K879EP4qnE9+Qw5Q35KRk7Nxs5UDy9pZvhQPY5XyP5exhCsZmlVE
EWXvs7eKXfa+7yoj+Xw449Vlj7UwZu7HYja1/bfd765zWPvgxYVgeeITpuji0cKqtYg3Fre
+r4xAx0eGWRljk9YyCQyr0KtfrbwoBeWikws2Lk4Fup9E3lfwJ9jdKcRSJLGskZujC4+NSa
GPIheGTVJAVPxoLinlQy4sxBZDuUj8Pyn9IoCsqIOqvchoW7ikX8PYOtaIQw3AW3C9iKvVT
IgcRkgOwJVfEgdaCqRqjO4JJkO4gm4FtNBXAyvkFbAmNdWvqC3gRWprCBneWcsAFDBUI6mw
1v8aDepUqUEqVK4xAUkmwGpPlQZ5ORDiwPPO4SOMXZjSyHjzyEpzs1GiimUAYd9HVT6Wnt1
P7PStMUS8lkfWTAjCjNsSFh85H+M3/u/bTMC3h7TQRVVQFUBQBYAaaDyrtSpQSpUqUFZI0k
Ro5FDowsysLgj2g0sZX4cF03S8d1ZNWbHHiV8WT2eFNa4bUACTpDN3VYSYmWQ0coN1VyPEj
oreBpdn4rZOXLHE4jmibuo+gNit/m6jUXBoo247I+llUHjMwlIxbSGVvuG33X8PbQLrJHlN
DuMgmn+lRvvbAgPqPiVsdaDbjpEze4gbs8nj6zwEWViej7DcDd5rVosqHDLOwd8KTc00Tet
saRTZ7/ALP/ALaNzMFTLFnY425eONoYC++Ikbo28/ZQ03YHIZcpj3M8S4wjGhkdxvI+w6nw
oM58zK40pkYoGVxMpAIuS8TMfA/hPt6V2SQ8rO0cMUkDQHbkO90DH/lk/eXztSyBpMSdOOM
p/NYRF1XdHJGb7iB+OO23dXpMbGkgCxR+iBRoWO+RyepY0AuTCGQY0k7LCCBIFGwEfgjCC9
FT4OPlCBXjVoYWDrEwBB09Oh8q1hx44dxW5ZiSXY3Yk0Lyz5ZWDHxJOy+RLseawYogBJ2g6
X08aBdyPF8uIpMTFyoYuLkN3MoPciRj6o0Py7fKmWbhwvjR/lCc49tit1KgWax87Ury8TmM
2Q8flT7OOgKyT5lgjzj5ljsthp4kV6EW2gjUWFiKBNkYzsYFw52aLKYKxJBIiAu3XU6efSi
oGhgwZ54lMa7pHAYa3HpBA+FZqceLLcxCyxK9uuxCfVI/26US2K8vGtjmUtLJGVEo6knUGg
Hx5IcOBY4ozLmTKJJIktuZ2HqZz0AvXYcJMeM5GfIGbd3GHSJXJ6/tHwufsqnEsWwkjiKRz
BR3brck9Nx11+2tjg5TS92SZZXB/KJWyw+1Uubt7b0G0MvdymIRlUJozDbuufC+tFULBAIc
lrFnLICzuSSTf7B8BRVB2pUqUFJNY2HsP6qW8TcDHHh9JH/eNM3+RvcaWcSSRj6aHCgN/eW
oCs/NxcNYmyeksqxRWG49x9BQGY3H43ILO3GvJlltsU6Rj1MRfRr+yjeRxJMlYXh29/GkEs
Yf5SbMpB+DUI6cvk5MJzFgxsKGQOwVi7yMPkFzYKLmg3xeXx8nJbDZZMfKUbxDMu0sv4l8x
QPK58sMGY00va7Pqhhj9MkiaBTv1Nix8BTrtRmQSlAZALByAWA8gaD5Xjoc6JUkQMdy3voS
oO4rf20An8sZ83I8WPrLmeMlJNw+YX0NvEW8aKweI4vGl+sxsZI53B/MGpseutLcPi5o+Xb
NZXwMDEhWGKMspDKvXxb0aV6FAqqFUAKOgFAu5xIpceGCW/506KlvkDWZvzPNdOla8fG8eG
Y5ZVm2M63UEKoBPo9RJ9NFTNjkCKYr+ZcKjEerzAB61yKGHHj7cSBIwSdqjTXU6UFcXRAhb
cV0v1up+XX3UukUYvNpIDZMhbMvhdhtv9qj7abBVB3AakAaeQoLmMcSYhnVtkuN+aklr7Qu
rXHjoL0B1Yy7+9CVuVuwewFuml65hZK5UAkGjdHUa2Ydfh5GrSlxLEFUMu47mJtt0NBr/RW
cAAD28Xbxv41p51VChB2G4JP231oL1KozESqt9CCbW8iPGrmglK+VeTJlj4rHbZ3h3MqQdU
gU2t73Og+NaZGVNkKice67HLd3L0KRKmjW838q5wydyFs1gTJk2ZXb5zCvphv719XvJoD0R
UAVRYAAAewValvNTZsOPG2IGv3UM5jAaQQg3cqjfN0HTwrvEcsvJidlQxCGUxoj6SEAD1On
Vb+FAxNC5fJYOEFOZOkG4+kObE/CiTqPOvM8vLw8HNNLy8bZF4UXGTtmVUDFg5IGgJsKB7k
Z+PBjrk7t8TsiIykHcZGCLb7atk5kOL2hKx3TuIolUXLOdbfYK8djS8MmbDaWfIxknT+HYX
beOKBpGHqZm67SdK9Jz80UWPCrRb5JJQkDbigjfax3lxfbpf30BEfL4MmY2EshMysU+U7Sy
/MobpcUZXnOPmxWzMPElKkx75MTsSM8RfUO0m9Q2/1G19OtejFBnk46ZEDwPcLILXHUeRHt
B1pBx+TkxclNj5wHeifbG4RmWQut9ysPlLKP116M9KWcmqJlQPMqtjZJGLkK34j6oWHubT4
0BH8TxFhmmlcIMYFpkPzIAL329dfDSl2FBLkxSZkg+mXJJllZ9JCh+4L/ACLt61lPDAvIR4
eTL3YoR3Wdgzy2uNkLMouVPXXyo+dZ+RKRpGY8RTeXvC3dt8qhQb7b60AeCII8izxOO4ScT
Mv6pF/Bbwt5eIpgcjKLXx2SaMEiQ2O9T4ekUFyM0jTLhF9gUCWaQRj0qPk7dz1JHXwqxzCV
kyMcpJm4yEuAdJ4k8NPlbx/6qA+GbJcqWVGBJBILIwH9VxrQ/N/ww48Y5OYQwrIHHrKFmAI
AG2zePhRCzLlY/exwpnVbxiT7jlbgN4+NKBw+NiZONm8rKcrKeQ7smTRI22koig6KvW1BWH
D/AJY5Hdi4uQ/dIB2iaXdYEG6rKdafyMkMDM7bUjU7m8gB1pPzmTx8jY+NGyy8m0sZxVjsZ
EIa5ckdF23vTfIx0ycd4Jb2caked7g/bQK8WMY/Dwplh3fLKxv4MO6dAbeQpwoCqAOiiw+F
CGTJWaCKTaY1DvLKR4IFC9ehJP6KLFiAQbqdQRQeaOOceeQQydrJSaR023G4MSVVy2m1qYJ
yWVGFd0Esb3CoobuKVsGRz8u8HwvWnJY0cs+OpVS8peMllDDaFZrMp6i9AxFoneOUhcSZtn
dL37OTF91j5MBof9tAzxcuHKzGaF7gQruToVJZvmHgdKOpNwsLpkyStJvSWGNoVIClYyz7b
219uppzQdqVKlBST5G9x/VS3iiAMbqCMKHTw8aYzn8mQ/sn9VLeKNzjr4fRQfqoMz/NXEAt
YzMFNiVhkIuNNCFobkOY4rloU45e6xyJoVZTG6adxSfUQLdKens40NztiijFydFVRSc/zBH
yEyY3Eo8pMqBsoraEKp3PZm+Y7QaB3EoVFUEkKAATqdNNa45TcgbqTp77GrDSsZd5yobD0K
HZz8No/XQVzxG2MY5TZZGRPPVmAArmfhrnYr47SSRK9vzIWKOLe2rZqM8S7b3SSN7C+oRg3
h7q3oPBZX8tzQ5GTF32dcSP6tJwoMjHW6M1/Q1h8eteqwMqLL4NJ4WmZTF8zXMtwNdSBc+0
VryHDYPIlfqUJCnUKxXePwvbqKMSNI4xHGNiKNqqNAABYAUHUIZQw1BAIJrpFxb9FY4d1x0
jZtzxjY3ncVuaBRxUZxuQ5DEBvCrJJF+yGUC3uHQe6j5Yi+RCxW6xbmDbiLMRtHp8dCaFcG
LnY3J9OTjtHbw3RNvH/Cxo60RmS/70KStzrtJF9PsoLO6ohdjZVBJPsAvWWEiR4yBWLKQXD
Hx3nd/TUzZIExnOQwWFhsckhdG9PUkVkz5EqNFhjsrtTtZDgMtj12pcG4Hnp76DXImTHAlk
fZFfaTYn1MQF6UM68llSFA30eOj2uvqlkC+I8FB+2tcTGjgdkMjTzFQZJJGu51O309AOtqL
oFvKqPpFw4V2/WyCA7Rayv+9bT9gNTBVCKFUAKLBR5C1Byyq/K4+ONTGkkzey22Nf75rTkM
sYOHJlN6u2L7el/ZQI8zH49OVyX51SYpyGxMlmYRRoqgbLqQEa+vtrTiMbCmz5WjkbKOHtO
PmbiW2SAnsSSKfzApF9b0zHK8dK+VCZFZcVVbIJsyWbcfja1FwdoxIYVCxMoZABtFjr0oLn
20jyM/kYOVyUx+NOZHaO0qlY7GzXUl+tPDSfJ5Lk8bMyAuC2ThRbAGjNpfUDuIDfMB76DBu
X5RsvHwW4sQyTOGDyOrL20IMhFh8wFHcy5XC0WZ9zABccqrnQ9WfQClcPIZvNcvi9vDlxML
BdpZZZgVZn2MgUDy1pjzjxCKFH7bO8lo4pI2lLmxJCInjagC4OLK+rMuTPksxuRA21oYxbQ
NJa7GvQikHHJfkImkVMSVFcpAsJgMotbVjowHW1P/Gg7QnKYzZXHzwR6SshMR8pF9UZ+DAU
XXD0oErZOSoi5jGRJIsjHj7kLMUbdfcNtgbmzWrbG5uLKkSOOJgzruBYgA62st+poXDnV51
S8cMeDLPGO6R6iW3LsS/3VPU1hyUKKhkhZXSQlp4Id2t/vRnw63NATI+Jj5qychilmyn2Rz
MN/b0uIyPAe0aUZ9FxZdljjWGYjVkASS39I9lL+GmaZTOQ2Ve8OMNSkcWlyzt13H9FWgWKL
Mk4zJyGSQsJcWK4Ze2R8qM63vuv40BuBjNGyWkvLj/k5B6dxQv5bMPxWtrW3I5OFBCqZih0
yHWFYtvc7jt0G3XyvWOPC+HmqrTNLHkR7U3gbt0V2HqW17qT9ld5XFmlfEyoAZHwpu6YQQC
6lWRgt9L+q4oBcReLw2mmxuPGP2puxLKqhfT+NT4i5p14+2vOIOR5CJsKLFlw4JJ2kyJ5wF
PbLb9qKCblvsr0YoAlEcnJzEgkxwRodPTZ2dtPbpSu2ZgP2e4+9HZlKi/cgsflvpuXyp5Fv
Mku61tw2edgo/ppfn4xz8loksGxEMiMeizvot/ZtBv76Cj5Jyp4nd9sUCNN3YtRIG9AXXVW
865PxcDwrCwCDOkvkx2O1kH5nwYBQN1c4eBZp5s0bRDdFiiAsA6L6mPtG4rRoUZs+9h/l4G
ITqC8gujn+qOnv91BeHZ9c6xn0LBGBbpoz0XQkVl5GRFsFWFLAeHqei6DtSpUoMsk2x5T5I
36qXcVbuw26/RQ6fCj8w2xJz/2b/3TQPGACWLTX6OHX4UBHKcdFyUC4043Qb1eRDezhTfbp
S5uP5dZoMGARJxkEiSLMptKEQ7u3s6ey9PalBLVmyt3kYC62IY+VaVSU7UL23FNQKC9ZCZf
qOx94oX+F9tW33CnwOpvWSruzGkDAiNO2QOtyd2poCKlVR1fdtN9pKn3irUFVRELFRYudze
02tWMk1syGHX1q7fZRFBy5WMrxzKe7fci9sdxiR1Hp8qC+TimbJxZwQPp3Zje9yGRksP96q
TZMP1awRyKcrY22GxPt9TKDtFVV8vKaNrnDVWJkhcKzyJ0Gqt6f11CsGCzGKEpGEaR5F++3
QK5PqZvK9BWWBDPiz5SCXJvtjQNeNGtdnRWHW3idaMjcszKUK7QDc2trfT4UFD3Wysc5J9U
cLykHwZjt/QptVeMfv5Ek+7cBGqFj4kszD9FAViyd2Wd7ABW7aG2rKo6395rTJlEMLyEgbR
1PS/hQnHPtx9rsF7Zk7gbQg7ybn2WNY5sbZ2M8u4iFWVoUF1J2Ncu39FBbCjc8xkPKQ0kWP
DGx8dzlmb9VFZ+Zh4cO/MYLEx26qWBv5gXoPjO4OV5MSEMR2NrDqV2MRf7a05rM5HEgQ8dF
FLM5IKyuE0t90H5j7KBPyX/APVWhRsXHx8ieSRIUihbtt+Y2037dq9QqqihVFlWwAHkBavN
cVlZWRyZTlX2su1sZGxxFvc/NYuGY7fYa9MdNaBXyfPY+DKmLGj5edJ8mNDbd72boopW0n8
452W0ETQ4EaqGfb+YU3dFLeLU6xuH47Fy5s6GIDIyP3khJPvtfpQvI8hPxOQ2QcR8jDmC73
gF3jZdPUviDQVgn5rj5Y4+WlhycWVhGmTGpjZZG+XevSxOlX52XCj+lGQZEnaRhjSxHayNt
O47jcWtprQH1uR/Mk8ONBjS4/HwyLNPkTAozGM7lRB76Y81lZeK8DwmPssWDh2VW3W9O0vp
bzoAeGysTN5ASLJLlSRB1WTIdVZD8rduFQOv4q9GK8/w2Rl5Wduy3ieSNWsMeRDHZvEoPWW
9vSvQCg7UNSpQJsENHyXJXiRojOrFgPWN0a66+HprfPkxMniZ5Ip+3CELGWPTRdfDWxtWWK
Zl5Dk3iUSAPECl7E2TWx86BziFbtxbkjnuoQizROddpUabW6igMw8WbNiimLyYkBCnsRybi
fHaxAso9grXPxcKPGsCYpWa8Lp65TJb7t7k36WpSmbDjvbLDYuc7bYnuRFlEabvTcBh40zw
/qS/eF8uUjb339EUa/hTxJ8z40AkGTKq48eSBHKskZCMSezKDteLd4lk1FNc08j34BhhNh3
94yX2gW9Py69aX5eK02d3kJlnhAORsAWPtjUR6gkv5Hworl8HL5OCODHymxIHuZ2UetlI0U
X/AE0AcfM8nLyC4ePDBlbTbJmiLhIfYWOhb2Cn1K4sSbi8ERR5GPj40C/N2SAPMm8vjW2DN
yLysMkQvjkAwZMJI338Chv9t6DaOWBRPMHuoc9w+CsoAIrFJBi4cuXNZHkLSnebdRZFPwAo
XLRocYzSqIoo8nuPF92VSQASffrV+cyUxY8Wdl3juhR6S4G8Eb9PLqKDkMuQqQ4WKv5hXvZ
MzD0J3CXa1urXPSs8WAYGdHgSnfDIjyQPucMh3epD6rMPV1ozDzcFovy5b62Z39JZz/WqvK
wRS4xlYr+QN63O09LEbvbQWxUROSyAnymKM6sW1u/maPpLwEWQkkzzrsLpGUQncyrrYMxtr
Tqg7UqVKAfP/wBDk/8AdP8A3TQfHaTJYdMWHWi8/wD0GT/3Un900BitkCWE4yI4MEAk3sVs
nruVsDrQMRN/mjBb0iMPu97FbforalhyOS+ot9IjlPSdk40VjoxUp1tWsmNm5Jkjnl7EIf8
ALOOSHeO3Ry3T4UBU88METyyuFjj+dvL30vyM7PeR4seBYobhFychiFkLDTtol2P6KNgxcb
EhKRqEj+Z7kn3li1BHLRv8/L/phpixnrI1v3mvmOnsoNmUwxNJkS9vtRX3oLKmlmK7r7vcR
WWDhzGNMrJyZy7qSYyyhQD0No0XW1Y5WLNk4UbuWMYkM2RA57bSqNVG7ooHW1cxUycx7wyO
OMYC/cG15T+x0snnca0HcbF78smLkTZCvimygTsO7GdUlO23XpRc0WLhQxSvJIqY99vrZi5
fTaR94+VYyyRyyOccrDlopjx52XdZAfUSPwaeNYHKD50Usiv3UBV8R/2TbvwgaH228KAiLj
cDGePJYy7y3o7kjNZn8LXtRWI0YknghjWOOJ7ekWDMw3MbD30C2dDkZAyGfdiQqWx0XVp5Q
DdlXrZeg9t634yOSDF72STG0l5GRjpGDra/6zQYYDPkZbzSpeRixb1WMOw7Fjt4k2uam4z5
TTFrCVxBEp6GOI7nYD2t40Jhx5GZlNlY85gTKYS5AjAZVjT0om4/efqavgQSTF4WZ3UPLGz
MCBDEGt2g2m5m+8fKg1ysxpZY5YFVUfuRGRzoYQLvJbyHl40TxIAGQuztMZLqv/ZkDtn7Kx
xo4uQyXyNBiQWhgj09RjOrm3hfoK15BnhkjlgdUnkJi9XQodd59iX/AE2oBp8eSWfNmRrwR
FWEZuFZ0G6TX/prWr56tC+O91nZUaJToZFc+mx/XV1jYRjBxSWDeqedtbbj6vezezpQcMeV
l58cezZicYXAzGtulLDaAn9UfMaAjj51k5vPX5W7cJkj8VYArr/RRPKpE8KxyYJz952iOyk
Lf7xZ7bR7aDw0x05VZMWLbFLC0fdJN5Wjbd97U/N1o/kcp8PDkyVXf2tpZf2dwDH4LrQKOP
4TkcbKGQJzgYi2JwY5WyFa3m0wAX4V6DrXlsrkczlvrsLBibNw50UQ5A/JSF7a7nbrYi+le
h46TfiRbpUmkVQkkkZuhdRZttATUIBrzr8FNyWbl5E+ZlYyiUpCkb7V2gDUDWuj+Ubf/wAr
m+z8wf7KAv8AmR8yPBhXAk7OTJkRJG33dSdG9htVOQynSPEhzMgYWRKrtIyoskd0W7WZ+ns
oR/5XmgyMSePPnn7U6O0c7gptAa5A8/KnuYMIxXzhGYVNwZQLA/2qBJxfr5OCTLaTutE7Yg
ZI49yabmYREkaeBr0QoXGh46WZs/GCSSygK0yncSq9FHlRdBKlSoSACToBqTQLeKUGXPmHS
TJYA+fbAWq87BiSYTCdC8r2WHZo5cG62PlfrW3ERmLAjubtIWkPvc7qUzzY2RzUsk2Yix4I
AC3AUJbc466m/Wg7gLyP1BmysSC62CTXOxABqEU9PaaOTLzM1nSIpDjp82Yh3BvNY91tfb0
rsi5XIiPtgQ4LauGvvmS2g9PyqaseKaXYZpm/L/dxRgLCB5bCDe1ATAcWGHbGw2KCxI1Jtq
WJ8TQY/mXiCAe65v5RSn9SUX9OVQrLKWjIIZSFVNtrHw6Vll5yYCQQwQtPLMdkEEduijU7m
0CigA5HmuJzMRsVXd2mZECNFIoa7DQl0Ap3HGkaiONAiILKq6AD2ClZ5HJWaODlMEQxTMFj
nRxNHvPyhwVUg3psBpp4UARhhlXKwixLFt5B8N/qXb8RS3KbIhwpIiGliYrFJHoGjLOAZLn
qtOJ17TrOiIT8srNowj66H2GguYEKnEkll7ad9Q58GTaz7T5i60C7LhGJmjHl3Twsv5MTEb
GU6FXH4gflNFYSd/JSBkBghUTFtR6vlRG8Gt1rTI2y4880kfqzSscMbizADRTY/wC9UwePg
ilkinMjTP63QtaIj5QU2BdNOhoDsdgc7KF72Ef6qLoHDjSLMyo412oojsALD5aOoJUqVKAX
k2CcdlOxsqwyE+4IaXY2SmIvddSx+mxlVB1Zn7gCijuYv/Cc3b8308tvfsalKthpyGO+Wv8
A9JjrGzEhFY9wkeX20BvHRukz5czDvZkgU7b7bRqbKPdY++mgt9tAy5OOGXIUlo4oZJQVNl
su1SCPOlHFZOLk8ZPy3JZZEmQGZlLlPp0F9qInnbx8aBl/MONkZGGpx5GjMbhpLfIY+j9xf
vKB4CgMLL7mbbPgDGFtsWSH3qAQNrGMaLuHQ0XxvJNFwOPm8mTG20Biw9TXbZGbebix+NTM
iTCyDkYOKcjMyF7f0wZVjKrqZG3fLa9v0UFeSAl5SJZQGhjivGpCkM8jeoqHFmKqo9tFx8d
AfzBK9mGnbPbUgjyj21pFALHGmiDQ6OgazKvT06/hPSkyR8hwcsrSStNxxu0Rtv2bmJsy9Q
Bu0sbedAxkjixu3x2Cv5kw/MJJbZCNGZiddegrRWx88ukakpBpHlC3pksVPbP7Pn0rzsfLY
jSZcU07Isk7FJbjawG02VzZiqk/KdKf8XyeJPG0CARyY+1HjQHYLi67dOhFBk0kfCpEJIWb
FRQkmdYM6kaXkA1APmK35fHkzONkhgu6zAbgrbWeM6sqsdLsKOIDCxFwb3H+0UDL3cYSSYS
HI9d54N2oXb0ivYC2mlBXjczD2JjxRjHBsIo9AG2jUD2jxvrQE2XlnlcvEgISHIT6eOYG5j
yRFvDuP2gbfCr5kGHkwvycEbMzkNJF6opGZD2wV1BVxa1zpQ3GYjzxzu28NLJJJHI5YSq24
7Nug1UCx8D4UGnGSyZkQgj24mbikwupUq9ojtJUb7Ot/P8ApqqxxYWaJuRlLcrKSFdw5glS
40jA37LXFVzoJp4TycZSHJQxmViDfHkEatc28LsN48tfCiuUnWfgTyK7RPCBJG1tyrIDsZb
DqCdPbQa5XId+NYoDtVpBFlBD+ahcekKB+L8XlW8keSVXGhhEcCAXub7jcen3eZpVHfKkwM
iOMRxiW0yMbSRugbtxBh9wt50wm5HLxJlM0ZfGc2LsArRnzuPSwoK8jEcb6TkHcs2NMok8F
EU1oWCjwAJU/Cm5AIIOoOlqFymxMrGmx5mCLJGQ4bQhWBXcL1Th8n6rj4pGYPIB25CNPUnp
Oh6XtegQ88MiObFk5CdJsbvhV4yDcC8ZuA2hBcg206U34/JmjIXLhhwMeQ7MLFuBKbddwHp
+A+NZ85kS8YV5THxo5mA7c7HRwp0jO/wUMfVWmBxFpxyPIMMnkGAG4fuoRr6YVPT3+NA0pT
yX8zcZxsxxpXaTL0tjRKWcki4AptSrL4WOZsjJjCLnPIk0E5XVGiVAqk+XpP2mgVRy87ynJ
4o5CMcfhpJ34Yjq8pQH0Eg+TXtTL+YMdG7OU8rxDH3nSNZo9basjkC+mlLsnk83k8vj8JMG
bGysfJSbJZx+WioCH2v94NuIov8AmaHGZYHyOOk5BUuPSxEUYNrtIAaDP+XnWfLfJh75jkj
sWbHGPCxU6EAH5teteiFIf5bKzGWeMqkaFoFiWV5QRG3pcdw6C3sp/QSgeZldOPkSI2mntB
D/AF5Tt/QLmjSbUuyGDZ6zTkJi4Ck72Ng00gt/wp/eoNcjDlfGjix5TE0IAA12OALFXt4Gg
sEcTjvJhNiR400QBkuAysH6MJD1v7aIhzW5FA2IwiiZmBkexkG07f3Z6G48aw+j7sk0qSXm
xmVI5pNd1kDOJPNG3fCg3yFzMRElwdsmMn7zGP4PxRN5jyrPD/mLBylXcHhkZS4R1NyoNjt
29bGscLNXuvHhyR/TKbSLI1+1L95IyvzAeNXhnwsSYmMibIymLSTAbY0sOl/u/wBJuaAxI5
8rc+T6Mdvkx+pI85D/AEVTkVngaHMxoPqDAGR4VsH7b21S/iNvSuqr5QvPkKItbxQt16fNI
bH7KD5flouKz8Lu9z6aWOZWjiBclgYthKjXTWgp9ZyXLTxQx4MmJhq6vkTZIAchDuCIgJ8R
1p5cj+mkyfzRhSSRxxwZO+V0jUyQuigyMFuWbQUwyMiXuLjY20zH1SMekadNxHt8BQYcjms
mXi4SJ3fqS4mjGp7QWxZvJdap2RKkmFt2z4JV8UyepWG0iNzfqOoPuqvZfF5KD0l42ide8T
63mYqWDX6+ldBRpMjZEJQWiKMZb23D5dgPj50Cpc18kI+Wgw8/GvtkHqRSbKysDqFbzoj6y
WeMyJt7+MWZwp+UW3AEa3Vx4j2Vpy+Mhh7sTdnJJCRsoF5GchQjXB0Pn4UN9PicXgiKJ7Ze
OplaRRqx6sX/AGW6an9VAXxmTFlzZGTCdySCMj/cFMaU8FPFlHJyYU7STMjNGRYq/bXd/wB
BTag7UqVKALmL/wAKzANSYZAB71NBwYsOWsuPMu5HxcYadRYSEEe0UdyZA47JJ6dp7/ZQOP
kLjQT5Z6Ji47D22VyB+mgG4biio5GGUsUN8WMk6bdu5mUeG7eKI4viI/ocZeUxomzMZe3vs
GBEfpRviADRHHQTPjxSZMu57bmjTRQ7eo7vG+tV52d48CSOEFppBZEX5iAfVr4aUC/+ZIMi
XGysjJT/AC+Iitiqhvuckb5CB95QLL762nefF47M5x27eW8YeNSNwjiS5ji+N7t7fdTLHeX
JRZHCpC4G2L5jY9dx6WtWPMYUmbxWTgYxVZJYyqA+ldfDSgrgcxHOuLFkxtjZGVGHjVh6XI
G5ghBP2GjyUfcoYMRo40uLjoaXcbxaIuNkZW98qCMRxiS22Kw2nYqaa2+brWDPHicwmFxSL
3ZrzZ6EnYqeDm1yHJ6UAfIcd/CVhZSG42MMkjMt2i3HchYLYMoYn2661rDDjsRlQQ96WFSZ
Ih6TJHIBuKjzW3p9lP3EUgaB9rbwd0ZsbqdOlD4GIMZArKAYrojj70d7i/uoFq5QZE5TjHZ
sVg31ETX+YD7wbVSCLUTi92GAZmc3ae7O0Km9nkPRrfMegAoLlYIcYQ5aOPou+TJGhukglF
rMV8A+tay5vHM2KuNIIxKWLyR3aRSq/LrezHpc0BLSq6ZGSoSDLii2NNJdljU+oJIVPUdTb
peteMnVkfEaFoJcTarq2qsCNHR/vBvt86X9vIyIhjY+JJjYyODHG627pU7i0xY/KfLqaYiX
Fy+yd22eNi0cbMVKyICGDDQkC9Av5DlY+PzcmGKHuyNEk0nzbFYntjftVuulY8bj464Lyuh
ypOrRL0i7oA9MDABdPfRKwx8lG8Uyri8nA+6UoLXPg4vqyOB4/wBFLHxpOMypMuAFJlG31u
7BQT6Q6btYyejDp40F1y8fKyZMfHnAxJQBKl7Svt+c3bb2wD82l79KISXk5sRcqefuYhVd8
ePZm2FfVuLXYsKvCgQ40vaSRMtN5V1177auqN93d5dKrk40OY3a40zR3umWI22qkY0eMDpu
91BWJuKaSF8W0mKgAhVm3HIkb5Y13/dT5m9vuopcmLC5YAsoTkAodFa/byFGh08HXS/sruD
/AAuOEw9mFExw21gNQqi7ix9SsB1Fdhwo+QgM8g7UEyn6VYrLZG+WRj4seo8vfQNXijlUrI
odGFirC4IPgQasqqihUAVVFlUCwAHgKB43MkkaXDyT/nMY2cjpIh+SRfeBr5GjxQSpUqUEs
KlSpQZLi4ySmZIkWVhtZ1ABI9pFa1K4x2gsTYDUk0A3I5seBiSZMnRB6VHVmOiqPaTSrisU
5Qjy5BGHf8ydwQ8rSuNR4qigaC2vuruWTycPfnAXDYskAe23b0fJe/kt9n20Gv1WDkIMZZp
InVmxpmAZ5EUbiki3BYeROv8ASHo0wsVFCLEoC+yk/J8YqpkYwcw4Wd6mYC4TI01bxAaw+z
20ywOTx8yMsrBJI7d+JjZo7j73srCfNky1aLDj7kD3V8hhdLfe2J1f9VArwM2XChR5uyRGL
yQ7VWULt6x7euotr1r0GJlQZUAlgYNGwvp4XHRh4GvNRYc+OWOIqSQRKYopsgbZXk3H0aXL
AGiJP5ezpMZ8h82SPkHUdxYLRw7Rr27a/wC9QMsbj8TJJy8iGNyxYRIVBVI726Wtra9aT8X
DLmYeXvMbYW8RxrYJaQWII+FLVj5KKOKWcSTYxUFu053Km30qEj2k286ked3b9iaRVtdoXf
UEdVDspkFA6y5oMfHknn/dRKZGv+z6tPbpQHEPK8s8k5AkyPzHiIs8TLZDF7lG34k11YY5E
BmgSUyJZy0rP11sDIutAcfJPHldg+vLxGMZ3OGLwvYqp9u0dfZQOs0KIwwRZZ1O6CMttLSK
LgA1RYlw+7llXllnKGaxLWCiw2jyFZZRlZJ5hEpljvFhvuNyXABN/D1aVjk8pPi8c+SQZGj
XY+0X2TKdrX/Z8aDpfJ5DkN0NkxMdSqTnUmZ11Kp+yptc+ZoHl1ghmjw9zCJB9RPa7PLITZ
N+qlvE2H2Uz48ZDYsZgaMRMNysT3GctruYrpqati8RGmS2dlMMnOcACUrZY1Buqxqb7bfbQ
U4RJlWYTDbISjFT8yhluFbU6imdCYh/zeYPJk/u0ZQSpUqUAfLacZlEGx7T6n3UJx0aTHIh
cb07OMpH/h3ojmzbiMw+ULnX3Vhxz9iWZpVZVdMftkKxBAjAPQedBjNJkcc8jSSKNgMkchG
k0ajWN/2x4HxqLPk5cXd7Ugny4tkSLYJCj/eYnX3ms+fkny4MY40Sz4HdD5L3II7VyFt1tc
a0TxfJ4mWhmjh2TkeuMEPIBf4aUGUMk3GqsUg3NiQANEurSxp99L9bePjROLkRw4L8pmMqC
Yd1jron+Guvjb9NCcvyEE2VFxccTS5DDfK63Bgjt5+bdLUQceXOiEUsS/T2FoXBVVt8vkzW
9lqDbFnysiFs0oULIezisbHzG+/if0UNweFPj402blDdyeYTJPf7pF9kS/srQeVNynG5yoW
aWCc3ilWMPbaNY39St7upoqfmnYw40MTrlTn1ArftJa+9r7QL+Aa1ApUwj+W5eQme/KSyE7
ySJBkh9qRKOunlTflsiVseLEdZCZU7mYYV3MsSj8wDpqx0o2LCxTIuVJjIuV/zCFL36XLDx
oWb+N4+XkNCq5ePMAcdWYIYXAsQ2mqGg73OFg4qGJGjiwZwI8dfukv0UDzvXcvDkhgM+NGJ
JlF5sddEyCBYn2N5GhhiY3C/y80ecRP2wztuF7zOdwVPH5jYVyHLzOI/l5czkXORkgKxjbR
vWdIlt1YCgGx/5nhxm7ckcjwk2UWLPHJ/ymJsD7Nb0Vx06DIyM7IVGysggAKyhkiUeiP1bT
ceNZzxY3KO+RgTPByUCrN2Xuo3WupaNh8NwphFkZDwJKyLlQuoJMXzX8fQ2hF/bQZGfEz8i
KXFcx5cR2GTtMzbL3eMsVsobzvWWdlJl4UuTh3jyMSQxyB1vJECdsg2e1TcfbTNcqJ8dpYD
uCBtLEWZR8pv0paA01+WhiEUzgRsJNwE0K6teMWu1r7aDvJnHThezj73BKwxGL94HY/NfqD
41ljZz8VIuDnHdiP/AKTMAuLfgl9vtobu8eclIsjIKYbIk2FINEcHQdw2+ZG0UVtJBK3H5C
4p3GFy5hf1dt19V4z4qw8PbQd5SHtzNk4Y3yFfqDELbZQvofXzKmuYOXLF28bHtJLsCSRrc
x6rdJlboB5iseGeDLiebNH08W49rFBYBbfMx8Ru8r03w8rHkx2GGI4IkYrGDZVNup2La1AB
nYyRyQRxTmPKhRpVkj9UjynrvGt0PiDp9lH8dyiZSxxzjsZjIHMDeI6bo26Mvu+NCZEmNAs
rHJR5M2RYZpSQBGtjZbD2A1lNAucBNLAYMbHGzHmb0tGgIHcjC+vc33f6aD0AqUmx5+XhkM
FhlgDcokYRThOgMhQMpJ8rV1f5m45Z2xcnuY+RF+8jdS1tL/Mm64oHFSwpTL/M3DRBC+QQZ
Ldtdjgvf8O5RerDlpJv3EIjTwlyHWMf7gJagYyyxwoXlYJGOrMbCkeRlZXKZQx8aMtxyA96
Qt2w7DoGa1wnu1PurUDHlJnzcpciQA9pQNsMbdAVDdTfxaqY05yMLHxcdS+7/VugC7QOty+
l2PXWgziWXMzzNMe9h4o2xqqduDufebcfmVLe29bw5GTmZoli2SRwqRDvvEDI2jMqkb2UL9
vhRjLyD+hUSGECwCsGcjy9S7R+mgpYJcOSCA7TiykpEzsxlilOoVZPI+FBvJw65LiXMmLSA
n92O2pQ/wCGR4j31onD40MXajeUgG63kbQjpXMTOc5JwctCuSFLq+2ySqPEHz8xR9vO9B5T
jpX47NOLJDLk5Ue9hG/zRxn1Fom+VlP209/iuK+GcgEgFbiM6MSdAoFachh/UxhoyEyobtB
KRfa1uh9h8a82cqaPJllTFLTQMsZQECETgeuVd9rsPACgeYOY0Bg4/N9GUykqQbq1ui7hax
A8DWfL4ojb+IRoTYbcjYLv2/xKPEr4jyoKWaVeOEk0Xa2MJnQ+uRijasz7hr8KaQTwzoJuO
mWaO1+yWBFzqBfqhoB8SeMqhgRVVhuVtDuHTcbDrUyikOdHnqt4likWZlAtdBdLnqD4Cgw8
mPm5cRVlgA7witteEONWXwZd3W3SmcbZLYTlUIdlQqSVbxG7pcaCgqAFGFiR/lrY5EyE7mV
R6tT/AFzSrM5RhkTDCDLh5BtNK3pIkA2kIG8GHjam2LqJMiRBJHlbiZh1WPoqkHW1ZyRwwP
DBLH38SX0QTGxMZt8rN118DQZ4BbGx9+HDZFUD6YXAcjxS+obzv1o+DP7sXdaJgttSvrsR9
0hLtce6ls0X0v5mNOZI4vmxmO2RVPiG9lXhyIZHLPIMeQmxkRttyBpuVrhvf+mgPwZI5cnK
eM3BZAfDULRtL+MlMr5Ld1ZxvA3p0Nl8rmj70HalSpQB8ssTcblCYExCJy4BsSAL6HwpPJL
zWImI6Fiskscex5UYFWBsP3INPM7HbKwsjFU7TPE8YY9AXUrf9NANg8pP9NHkvAIseRJCYw
29u2DYeoka0FOPlczwFS0cWWJ3fGYhwrqy32tYX6mt8niohN9XioEyACGUHaJB5X+6b9DQ3
8L5ARiEx4syRO5ieQPuAdtx6Gurw+SBfs4gbqLd0AE/2qAA/W4eW+XkNvgz2VdxFnjdRtRX
I6EW6jQ024/k2mhczxsroxFwDaRR99L+FY/wvM27eziEdbXltfzqPxeYzhjBisV6EvLfp52
oDM9Tl8fOuOBJIyHta29f3TcdCDSXiJsqPFAxcUhpNZhMWa8gO1yzbbixHiaMHFZYuVx8QM
2rEPNq3tqo4fKC7PpcPYbkqGlGp1NAwEObLGrd5oGuCUFnHtAJUNRiXA160oXAzVVVGNiAD
Tq+gqxwczcAIsbt+J/MB/vUE5Pi8jP5LCkkcNx+MTI8HQtKPkY+wVtm4EmVnYczsDjYpaQx
Hxl6I9/2dayOBm2sseMPjL0+BrhwuSIA7eMQP25hQdxsZ5uYn5KW6CKP6WGJhYlb72c+e4n
Sso48rFyZYsRYwquHSH5S8R62PTQ3q38P5G9+zin/AMWfw+FW+k5Q9YsUk9fzJf8A4aAbl4
8rISGfjSDHkSKuTG99h2H077WYG+h/TWsHG5aZH1MhaSS4BZ9u8DyUrYbfZarLg8ghuuNiX
63Ekv8A8FQ4XI2/02MT/wB5Jbz8qAfN4RMiZsdYm7DOclW6IhPpkiFjcbj6q15B/wCFRQSY
sR7sxWFrn0WA+9fqfAVZMDOPzY2Mvjo8h/pFdPFzyx7JsfGZfFS0hH66ASDKhxSmI+RJBOq
gwyTJtuCekoGjLfx8KYxZUM9zlY6rKl+7orhCPPx9tZfwqT0/5bGIQFV9cminqOh0NWXjZF
dZBjwhlFgwmlBt5dOlALkvK3I99o0lxk2JAysfQj/NJ6NdWuul7Wo1JsWUkTxOhjYby5JVW
8De/lVP4XYN/lIDvvu/Nk1vqfuVDxpYvuw8cmRQjXkc7lH3W9GooGEUEUW4xoF3m7EeJ9tK
s/HZOR7hx0lx5kHcdztAlXRdrWNjbzrf+HH5RjRbLWAEr6AeHSqyca0v7zEia+jAyNb9VAD
LhPC0kiI7dwEdqde43tEUmtvjWcODhLKSiR9wkXkAuY2A+9v/AFGmA4+RQAMSMW8pnqo4oK
7yLgR75CDIe63qK/KT7qDLJkyMhIo8qP8AdXZ4V+SZCLBgrDVk67DRqDMkhR8TKiePaNm+I
2Ps9Dj9VZviTuhR8KJlJvYyt1GoPSuDFzVDbMKFQxLG2RItyep9KeNAJJzfMYs3ZysFL30c
OyxkeYfa1z7BrRL8lj5eOyZkDwIRu7npkVbHRroTbadakmJlzJ25cCCSO23YcmQix9hitWQ
4t0jEacXAqg6KuQwsPZ+VQELHFyURxc0A5ENmDobbh92WMj8Xj9lDiTMwCuPOAQZPQ8V4lZ
Trclrrf2V3+HyLL304qESgbdwyCDt8v3fSrPjZUitG/FxFCBcNkbhf/dFAYmaZGGwFha7Rs
NslvNfBqXx4kDZeQYpbNmOZEkYX9WgaI6gqR5VoMbOJAbj4gqj0nvtp5W8qq2DlO29+OiLi
x3DIcG48b+evWgmXjS48XdaMsUGoW7LoNWYjX9FDPJhbmyUZRkMgIDBUR16LfW4PtBv7KOW
LPAt9EoH/AKpx/RWX8OexH8KiF23kjIIJbpuJ2daCyqGkjnBlXLgBc4jvvDIwswRjfcLdLG
t1iwpFxosdykcj9+NE+UrH8y+wXasfp8nch/h6gxghD9U3pB629FcTGy1C7ONQdQW+pO4Bj
c69vxtQEQwdjImxlZk7jGeJgbj1H1rY6aH9FZZOBmLtMJDIH7pKjVHW/qCHQ6fdrrR8gzhz
gxkrfae+bi/X7tWP8RP/ANEv/wC//wBVADNyYaU4vIwxMyXZZLmO6fKCpOu4nQqKFhSPj4Z
8pUfJltOMdWVW7KRm1mZmsRfpTKfDyMh1lm42OSSO4RjN6lB62NUHGZBhlhjxUxk7EqRgSb
7yTEG5vfyoC+J+rsXyDNZlUgSrEq3PXb2iT9tMhQuE+ay7cqBYNoUKVk7m4+P3V6UUKDtSp
UoOVKlSglSpUoJUqVKCVKlSglSpUoJUqVKCVKlSglSpUoJUqVKCVNKlSgmlQW8KlSgmlSpU
oJpepUqUEqVKlBNKmlSpQTSuaVKlB3SppUqUEFvCppUqUE0qaVKlBNKml/bUqUENvGppUqU
EqVKlB2pUqUH/2Q==
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0