%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/252.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>petr</last-name></author>
            <book-title>Untitled</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>petr</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>25979f13-dcdf-42ec-a802-8fc689ef71b5</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            <publisher>Merz, spol. s r.o.</publisher>
            <year>2003</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<empty-line /><p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>POLGARA the sorcerer</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Copyright</strong> © 1997 by David Eddings</p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>All rights reserved, </emphasis>which includes</p>

<p>to reproduce this book or portions</p>

<p>any form whatsoever.</p><empty-line /><p><strong>Translation</strong> © Martin Tkaczyk, 1999</p><empty-line /><p><strong>CLASSIC, 1999</strong></p><empty-line /><p><strong>Cover Art </strong> © by Luis Royo</p><empty-line /><p>ISBN: 80-86139-18-1</p>

<p>Distribuce – tel: (02) 83882490</p>

<p>Vytiskla <emphasis>Akcent</emphasis> Tiskárna Vimperk s. r. o.</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>David a Leight </strong></p>

<p><strong>Eddings</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>kRÁLOVNA </strong></p>

<p><strong>VĚKŮ</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Kouzelnice Polgara</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>KRÁLOVNA</strong></p>

<p><strong>VĚKŮ</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong><emphasis>Část první</emphasis></strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>GERAN</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>I.</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Dodnes mám</strong> dojem, že otec nepochopil, co mi Ontros říkal při naší poslední rozmluvě. Když můj miláček hovořil o povinnosti, bylo v tom obsaženo vše. Jako dvorní dáma ve Vo Wacune jsem podléhala příkazům vévody Andriona, ale hlavně jsem měla povinnost ke svému vlastnímu vévodství a ta mi byla nade vše. Garteon z Asturie zničil Wacune. Dalším logickým krokem, který musel následovat, bylo zničení Eratu. Nepodařilo se mi zachránit Wacune, ale přísahala jsem, že při obraně Eratu už neustoupím. Byla jsem připravena splnit poslední příkaz milované­ho muže, i kdyby mě to mělo stát život. Byla to moje povinnost a bylo to zároveň i to poslední, co mi zbylo.</p>

<p>Nijak jsem se nenamáhala to vysvětlit mému otci. Po pravdě řečeno jsem s ním po celou dobu, co jsme mířili k sendarským planinám, prakticky nepromlu­vila. Nemělo smysl mu něco vysvětlovat, protože jakži­vo neřídil ani to nejmenší panství, takže neměl vůbec ponětí, co vládnutí obnáší. Asi přičítal mé mlčení smutku, ale já už zatím přemýšlela o obraně jižní hra­nice proti nevyhnutelnému asturijskému vpádu. Jedno bylo jisté, abych se mohla soustředit na obranu svého vévodství, bude potřeba se zbavit tohoto staříka.</p>

<p>Když jsme dorazili do Murosu, ve městě vládl nepopsatelný zmatek. Kupci se snažili najít někoho – kohokoliv – kdo by koupil jejich zboží za jakou­koliv cenu. Algarové hnali svá stáda přes hory do bezpečí a obyvatelstvo bylo připraveno okamžitě prchnout z města. Člověk nemusel být žádný genius na to, aby pochopil, že se Asturijci mohou objevit před branami ve velmi krátké době. Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem byla přesvědčena, že Muros je klíčem k obraně mých jižních hranic. Měs­to sice technicky vzato patřilo do wacitského vévod­ství, ale po pádu Wacune viselo ve vzduchoprázdnu jako osamělá přezrálá hruška, která čeká na to, až někdo přijde a utrhne ji. Jak jsme procházeli s ot­cem městem, rozhodla jsem se, že obsadím Muros i s okolím až po řeku Camaar. Břeh řeky je určitě vhodnější k obraně než nějaká imaginární linie up­rostřed polí a lesů.</p>

<p>Nejdřív jsem se ale musela zbavit otce a tak jsern začala jednat. Nejdůležitější bylo se s ním rozloučit ještě před návratem do Údolí, tam už by mě měl v hrs­ti. Přemýšlela jsem, co mám dělat, a když jsme do­razili do Algarie, byla jsem připravena.</p>

<p>Jednoho krásného letního dne jsme kolem polední­ho dorazili k ruině, co bývala matčinou chalupou. Tam jsem slezla z koně. „Dál už nejedu,“ oznámila jsem mu.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Slyšel jsi mne, otče,  zůstanu tady.“ Řekla jsem to pevně a bylo v tom slyšet odhodlání neustoupit. Chtěla jsem předejít jakémukoliv nedorozumění.</p>

<p>„Máš před sebou nějakou práci, Pol.“ Tak tohle na mě vytáhl.</p>

<p>„To je smůla, otče,“ řekla jsem mu. „Budeš se o to muset postarat sám. Vrať se do své věže a pátrej v těch věštbách, ale mě z toho vynech. V tom musí být jasno. Naše cesty se tady rozdělí.“</p>

<p>Bylo to samozřejmě jenom moje zbožné přání. Vě­děla jsem, že otec za nějaké dva dny vychladne, vrátí se a začne se rozhlížet po tom, co dělám. Nedala jsem mu šanci odpovědět, proměnila se v sokola a odlétla zpět přes hory do Eratu. Ke svému venkovskému do­mu jsem se dostala zrovna za soumraku a hned jsem se začala shánět po správci, Malonu Killanesonovi. Malon byl potomkem jednoho z Kilianových mladších bratrů a já si často říkala, že mi ho v něčem silně při­pomíná. Byl schopný, praktický a jeho dobromyslnost byla příčinou, že s ním lidé rádi spolupracovali. Byla jsem jenom ráda, že si nenechal narůst vousy, co tak Kiliánovi neslušely.</p>

<p>Našla jsem ho, jak se v mé studovně sklání nad nějakou mapou. Když jsem vstoupila, vypadal znač­ně překvapeně. „Ach bože!“ vykřikl. „Myslel jsem, že jsi zahynula ve Vo Wacune. Jak se ti podařilo upr­chnout, výsosti?“</p>

<p>„Můj otec se rozhodl, že mne zachrání,“ odpově­děla jsem. „Co se děje tady?“</p>

<p>„Obávám se, že je všechno ztraceno,“ řekl se zou­falstvím v hlase. „Všichni v tvém vévodství jsou si jisti, že Asturijci určitě zaútočí a proto přemýšlí, jak si zachránit kůži. Já sám zpanikařil, když jsem sly­šel, že jsi zahynula ve Vo Wacune a pomýšlel jsem na útěk přes hory do Algarie.“</p>

<p>„Ty bys mne opustil?“ vyhrkla jsem.</p>

<p>„Myslel jsem. že jsi mrtvá, má paní. Tak už mě tu nic nedrželo.“</p>

<p>„Takže se tu všechno vymklo kontrole, co?“</p>

<p>„Dalo by se to tak říct, má paní. Armáda lítá sem tam a neví, co si počít. Asturijci se blíží a každý, kdo má všech pět pohromadě se snaží někam schovat.“</p>

<p>„Takže už dost, ty hrdino,“ opáčila jsem a poku­sila se napodobit jeho výslovnost. „Musíme se dát do práce. Asturijci sice dobyli Wacune, ale dokud budu dýchat, Erat nedostanou.“</p>

<p>„Teď mi připomínáš mou matku,“ řekl s úsmě­vem. „Máš snad nějaký plán, jak ty vrahouny z Asturie zastavit?“</p>

<p>„Doufám, Malone, že na něco přijdeme.“ Zamys­lela jsem se. Hlavní problém tkví v tom, že jsme vždycky měli velmi blízké vazby s Wacune. Tahle dvě vévodství se vlastně nikdy plně neoddělila, tak­že jsme si nevypěstovali vlastní myšlení a pohled na svět.“ Zamračila jsem se. „Asi to byla moje chyba. Vždycky jsem se hlavně soustředila na udržení mí­ru v Arendii a dělila jsem svůj čas mezi tenhle dům a můj dům ve Vo Wacune. Asi jsem měla být víc zde. Ostatně i naše armáda byla vždycky spíš posi­lou pro wacitské sbory, takže nemá dostatek gene­rálů se samostatným uvažováním.“ Dlouze jsem na něj pohlédla. „Tak co, hrdino? Pomůžeš mi s vojáky, aby si osvojili umění samostatného uvažování?“</p>

<p>„Když se na mne budeš takhle dívat, paninko, tak udělám takřka cokoliv.“</p>

<p>„Dobře. Zajdi za generálem Halbrenem, náčelní­kem štábu. Je to spolehlivý muž, se kterým můžeme počítat. Řekni mu, že jsem se vrátila, a že převezmu velení. On už si s mými rozkazy bude vědět rady a předá je podřízeným. Asi budou stále potřebovat hodně podrobné rozkazy, ale snad když budou vy­cházet odsud a ne z Wacune, tak jim to trochu po­volí otěže. První rozkaz pro Halbrena je ten, že chci anektovat Muros. Camaar a Darine. Odteďka je vše severně od řeky Camaar moje.“</p>

<p>„S tím mohou být potíže, výsosti. Wacitští baroni to budou brát jako omezení jejich nezávislosti.“</p>

<p>„Však oni to přežijou, Malone. Jsem větší, starší a horší než oni. Nemohu si dovolit, abych měla hned za humny území, které nemám pod kontrolou. Nejdřív ať se Halbren soustředí na Muros. Je to bohaté město a vévoda Garteon z Asturie se určitě bude chtít dostat do jeho pokladny. Rozhodla jsem se dát mu lekci z dobrých mravů. Jakmile se dostane přes řeku Camaar, vlétnu mu do obličeje, že bude vypa­dat jako kdyby ho přejel pluh.“</p>

<p>„Ale!“ vyhrkl Malon překvapeně. „Nejsi nějaká vzteklá, paninko?“</p>

<p>„To teprve začínám, Malone. Počkej, až to trochu nabere obrátky. Ale teď do práce. Máme asi tak den a půl na to, abychom zvládli práci, která by zabrala tý­den, takže do toho.“ Posadila jsem se vedle něj a nad mapou jsme začali rozvíjet strategii naší obrany.</p>

<p>Do rána jsme měli rozmístění vojsk zhruba hoto­vo. Znala jsem generála Halbrena natolik, abych věděla, že už drobné nuance zvládne sám. „Jsem si takřka jista, že se části wacitské armády podařilo z Vo Wacune uprchnout,“ řekla jsem. „Vyřiď Halbrenovi, aby se snažil s těmi lidmi spojit. Má to pro nás prvořadý význam.“</p>

<p>„Chceš je zařadit do našeho vojska? To by mohlo vnést chaos do velení.“</p>

<p>„Ne. Když všechno dobře připravíme, tak nebu­deme víc mužů potřebovat. Co ale budeme potřebo­vat, jsou informace o pohybech asturijských jedno­tek. Moji generálové budou potřebovat vědět, kde se chystají Asturijci překročit řeku Camaar, aby tam na ně mohli počkat. Wacité ukrytí v lese budou vlastně naše prodloužené oči. Snaž se přesvědčit ge­nerála Habrena, že ti, co přežili bitvu u Vo Wacune, jsou nám mnohem platnější jako pozorovatelé, než jako zabijáci jednotlivých Asturijců.“</p>

<p>„Tady se špionáž nepovažuje za zrovna úctyhod­nou činnost, má paní,“ upozornil mne Malon.</p>

<p>„Tak z ní úctyhodnou činnost uděláme, Malone. Řekni Halbrenovi, ať se pořádně ohání slovem vlas­tenec. Je potřeba všem zdůraznit, že je vůči vlasti velmi nezodpovědné, nechat se zabít, když mám se­bemenší informaci o pohybech nepřítele.“</p>

<p>„To ovšem předpokládá, že tam musí nějací Wacité ještě být, paní. Nesmíš zapomínat, že sem přes řeku Camaar proudí nekonečný dav uprchlíků.“</p>

<p>„Musíme se o ně postarat. Jakmile převezmeme správu nad Murosem, postavíme pro ně tábory a zá­sobíme je jídlem.“</p>

<p>„Jsi velmi šlechetná.“</p>

<p>„Není v tom jenom šlechetnost. Chci, aby Wacité, kteří zůstanou dole, věděli, že je o jejich ženy a děti tady dobře postaráno. To by je mohlo povzbudit, aby pro nás pracovali co nejlépe. Teď se podívejme na obranu našeho pobřeží.“</p>

<p>Do večera jsme měli zhruba jasno v tom, co je po­třeba ještě udělat a pak jsem obrátila pozornost k ji­né důležité věci. „Teď se musíme, Halone, domluvit na způsobu spojení, když tady nebudu. Z časových důvodů nemůžeme spoléhat na posly na koních.“</p>

<p>„A kde budeš?“</p>

<p>„My teď s otcem spolu zrovna moc nemluvíme. Chtěl mne vzít zpět do své věže v Aldurově údolí, ale já se usadila v domku mé matky. On je takový typ, že mne má rád pod kontrolou, a já nechci aby mi do všeho moc mluvil, proto zůstanu v tom domku. Ty budeš mým prostředníkem s generálem Halbrenem.“ Zpříma jsem na něj pohlédla. „Víš, kdo jsem, ne?“</p>

<p>„Samozřejmě, výsosti. Jsi vévodkyně z<emphasis> </emphasis>Eratu.“</p>

<p>„To sem teď nepleť. Víš, kdo jsem byla, než jsem se stala vévodkyní?“</p>

<p>„Slyšel jsem, že jsi byla Kouzelnice Polgara.“</p>

<p>„A stále jí jsem, Malone. To už mi zůstane na vždycky. Umím věci, co jiní lidé neumí. Znáš tu mís­tnost nahoře v severozápadní věži?“</p>

<p>„To myslíš ten kumbál, kde si služky schovávají své věci na úklid?“</p>

<p>„Tam jsou teď nějaké smetáky? To jsme tedy zcela jistě neplánovali, když jsme s tvým prastrýcem stavěli tenhle dům. Nu, co se dá dělat. Já jsem ten pokoj začarovala a pak jsme ho s Kiliánem pou­žívali, když jsme se o něčem potřebovali poradit na dlouhou vzdálenost. Šel prostě nahoru, když mi po­třeboval něco vzkázat, a já ho slyšela, ať jsem byla kdekoliv.“</p>

<p>„To je úžasné!“</p>

<p>„V naší rodině je to docela běžné. Možná bys mohl jít teď nahoru, abychom si to vyzkoušeli. Uvidí­me, jestli to ještě funguje.“</p>

<p>„Jak si přeješ.“ Vstal a zamířil ke dveřím, ale ve tváři měl jasně vidět pochyby.</p>

<p>Byla jsem v časovém presu a tak jsem si vymys­lela jenom takovou malou lest. Samozřejmě, že na tom pokoji nebylo nic zvláštního, ale já jsem potře­bovala, aby tomu věřil.</p>

<p>Mám pocit, že už můj otec vysvětloval Garionovi, že ten „talent“, který se běžně používá v naší rodi­ně, je vlastní v jisté latentní formě všem lidem, u kterých se může rozvinout, když věří, že se tak sta­ne. Jestliže bude Malon přesvědčen, že ten pokoj je zakletý, tak by to mohlo vyjít.</p>

<p>Dala jsem mu několik minut, aby se tam pohodl­ně dostal a pak jsem to zkusila. <emphasis>„Malone, Killanesone, slyšíš mě?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jako b</emphasis><emphasis>ys stála, vedle mne, výsosti,“  </emphasis>hlas se mu trochu třásl.</p>

<p><emphasis>„Nemusíš mluvit, Malone. Jenom mysli na to, co chceš říct. Fo</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>muluj slova myslí a ne ústy.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To je úžasné.“ </emphasis>Jeho myšlenka byla daleko jas­nější než jeho slova.</p>

<p><emphasis>„Počkej chvilku, Malone. Musím se trochu sou</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>středit. Už jsem ten pokoj nepoužívala hroznou do</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>bu. Je tam potřeba trochu poklidit.“ </emphasis>Už jsem si všimla, že trochu slov o pořádku vždycky zvýší dů­věru. <emphasis>„Je to lepší?“ </emphasis>zeptala jsem se zhruba po minutě.</p>

<p><emphasis>„Mnohem lepší, má paní.“ </emphasis>Ve skutečnosti v tom žádný rozdíl nebyl.</p>

<p>Pak jsme chvíli měnili vzdálenosti a hráli si s tím asi do půlnoci, aby se sebedůvěra pevně uhnízdila Malonovi v nitru. Pak jsme se vrátili do knihovny. „Asi už budu muset jít,“ řekla jsem mu. „Otec mne nepustí z dohledu, takže budeš muset předávat mé rozkazy generálu Halbrenovi. Dám ti písemné pově­ření, takže s tím nebudou problémy. Abychom byli v kontaktu, budeš chodit každý den při západu slunce do té místnosti nahoře a budeš mne informo­vat o všem, co se děje a já ti budu dávat pokyny, co je potřeba udělat. Myslím, že bychom to spolu měli zvládnout.“</p>

<p>„Není to zvláštní, že budeš vlastně na dvou mís­tech najednou?“</p>

<p>„Možná to není nejobvyklejší, ale jinak to nejde. Až budeme mít v rukou Muros, zařídím generálu Halbrenovi podobnou kouzelnou místnost a budu s ním ve spojení stejně jako s tebou. Pak nebudeš trávit tolik času jako posel na koni. Řekni generálu Halbrenovi, aby se v Murosu vystříhal jakéhokoliv násilí. Tamní lidé nejsou naši nepřátelé.“</p>

<p>„Spolehni se na mě, má paní.“</p>

<p>Napsala jsem mu pověření, které vypadalo ales­poň trochu oficiálně, vyšla jsem na zahradu a vzala na sebe ptačí podobu. Ukázalo se, že jsem k matčině chalupě dorazila pravě včas. Když jsem přilétala, spatřila jsem otce, jak se plíží vysokou travou smě­rem k ruině. Měla jsem sotva čas vzít na sebe zpět svou podobu, ale na poslední chvíli jsem si to roz­myslela. Hlavou mi bleskl nápad, který by mi v bu­doucnu mohl prospět. Usedla jsem na velký strom vzdálený několik set metrů od chalupy a proměnila se ze sokola na sněžnou sovu. Věděla jsem, že tahle podoba mého otce rozčílí, ale také jsem věděla, že může vysvětlit, mou občasnou nepřítomnost. Bude si myslet, že jsem na lovu nebo něco takového. Nechala jsem ho asi čtvrt hodiny pobíhat kolem chalupy, a když jsem viděla, že znervózněl, přilétla jsem tam, vzala na sebe svou podobu a zbytek dne mu předvá­děla divadýlko na téma úklid.</p>

<p>Naše invaze do Murosu byla velmi klidná. Moje armáda oblečená v nenápadných oděvech se vkrádala do města po dvou po třech, zamíchaná do ne­přetržitého proudu uprchlíků z Wacune. Nechtěla jsem prozradit přítomnost svých vojsk Asturijcům dřív, než bude město zcela pod naší kontrolou. Jas­né povely Malona zvedly morálku mým generálům a tím i celé armádě. To zapůsobilo i na ostatní oby­vatelstvo, které si přestalo myslet, že jsou po pádu Vo Wacune Asturijci neporazitelní. Soustředila jsem se na Muros nejen proto, že to bude Garteonův prv­ní cíl, ale také proto, že jsem potřebovala vyhrát první velkou bitvu, abych vlila naději do všech, co ztratili víru.</p>

<p>Další část mého plánu byla daleko těžší. Malon sice vyřídil Halbrenovi a ostatním generálům, že asturijské hlídky ve wacitských lesích mají nechat na pokoji, ale něco takového nemělo v arendských duších patřičnou odezvu. <emphasis>„Snažíme se vehnat Asturijce do vel</emphasis><emphasis>ké bitvy, Malone,“ </emphasis>vysvětlovala jsem trpělivě mému příteli, když mi vyřizoval námitky Halbrena i dalších generálů. <emphasis>„Chci, aby Garteonova armáda věřila, ze v Eratu zbyly jenom demoralizované stíny. Když překročí řeku Camaar, nebudou očekávat žád</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ný odpor. V tu chvíli na ně zaút</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>číme jako hladoví tygři. Chci, aby se jejich skučení dostalo ke Garte</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>novým uším,  ať už je skrytý kdekoliv.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Mám pocit, že toho Garteona nenávidíš, má paní.“ </emphasis></p>

<p><emphasis>„Nenávist je slaboučké slůvko pro to, co cítím. Těšilo by mě</emphasis>, <emphasis>kd</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>bych ho mohla pomaloučku opékat za živa několik týdnů nad malým plamenem.“ </emphasis></p>

<p><emphasis>„To abych začal sbírat dřevo, výsosti.“ </emphasis></p>

<p><emphasis>„Věděla jsem, že, jsi můj drahoušek. Malone.“ </emphasis></p>

<p><emphasis>„Já  už to generálům  v Murosu  vyřídím,  drahá lady,“ </emphasis>slíbil. <emphasis>„Až Asturijci překročí řeku, vlítnem na ně a dáme si je k snídani. Budu se tam muset vydat osob</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ně, takže spolu nějaký čas nebudeme u kontaktu. Ale žádný strachy, já si poradím. Přichystáme Garteonově armádě takovou past, ze se z ní nevzpamatuje.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Vidím, že si rozumíme, Malone.“ </emphasis>Ten<emphasis> </emphasis>chlapík mi tak připomínal Kiliana, že jsme si brzy porozuměli.</p>

<p>Na strategii, kterou jsem použila v Murosu ne­bylo nic zvlášť originálního, ale Asturijci v té době moc nečetli, takže jsem si byla jistá, že moji lest ne­prohlédnou. Halbren a další generálové konečně po­chopili o co mi jde, ale běžní vojáci s tím měli znač­né problémy.</p>

<p>Asturijci si díky našemu chování stále více věřili a začátkem podzimu se začala Garteonova armáda shromažďovat podél jižního břehu řeky Camaaru. Otec mě nepřestával sledovat, takže bylo skoro vy­loučené, abych se osobně zúčastnila protiútoku, kte­rý jsem naplánovala. Generál Halbren si bude mu­set poradit sám. Halbren byl jistě schopen si s tím poradit, ale přesto jsem se vrátila ke svému dět­skému zlozvyku a nervózně si okusovala nehty. Stále se mi v hlavě rojilo různé co když.</p>

<p>O jednu věc jsem se ale postarat mohla. Vzká­zala jsem Malonovi, aby shromáždil co nejvíc veli­telů wacitského odporu. Mělo se tak stát jedné noci v lese u zbořené vesnice, zhruba napůl cesty mezi Vo Wacune a řekou Camaar.</p>

<p>Ten večer jsem se proměnila v sokola a letěla na stanovené místo. Asturijci vesnici vypálili, takže její zbytky vypadaly ve tmě dost hrůzostrašně. Jak jsem kráčela mezi zbytky zdí, cítila jsem přítomnost mno­ha mužů, kteří se zde skrývali. Když jsem vstoupila na bývalou náves, spatřila jsem skupinku ozbroje­ných mužů,  ze které se vyloupl Malon. „Tady jsi, výsosti,“ pozdravil mne.</p>

<p>Pak mne představil té nejzvláštnější kolekci wacitských vlastenců, kterou jsem kdy viděla. Byli mezi nimi šlechtici, které jsem znala ze šťastnějších dnů, bývalí nevolníci i podomní obchodníci. Jsem si tak­řka jistá, že mezi nimi byli i šéfové banditů. Byli to ti, které Asturijci postavili mimo zákon a kteří na­rušovali jejich pořádek.</p>

<p>„Pánové,“ oslovila jsem je, jsem trochu v časové tísni, takže budu stručná. Asturijci se chystají na­padnout mé vévodství. Asi se pokusí překročit řeku Camaar a obléhat Muros. Neočekávají žádné potíže, protože si myslí, že je moje armáda složená ze sa­mých zbabělců.“</p>

<p>„Vo tom jsme něco slyšeli, drahá dámo,“ přerušil mě svalnatý nevolník jménem Beln. „Dost těžko to­mu uvěřit. Známe lidi kolem Murosu, a nikdy jsme si o nich nemysleli, že jsou bázliví.“</p>

<p>Právě kvůli tomuhle jsem to setkání přichystala. Tihle wacitští vůdci se museli dozvědět, že moje armá­da zbabělost jenom, předstírá. „To jsem jim přikázala, aby se tvářili jako poserové, drahý chlapče,“ odpově­děla jsem mu v jeho stylu. „To je past na Asturijce, chápeš? Až přijde čas, moje armáda ukáže, co v ní je.“</p>

<p>Nechtěla jsem ho nijak zesměšnit tím, že jsem použila jeho slovník. Potřebovala jsem strhnout ba­riéry existující mezi různými třídami. Chtěla jsem, aby wacitský odpor vytvořil jednotnou bojovou sílu a v té nebylo místo na nějaké prastaré zlozvyky.</p>

<p>Beln se rozhlédl po svých kumpánech s širokým úsměvem na své neholené tváři. „No není to dra­houšek?“ kývl na ně.</p>

<p>„Jsem ráda, že se ti to líbí, Belne. Teď přejděme k věci. Až Asturijce u Murosu porazím, pokusí se jejich demoralizované zbytky překročit zpět řeku Camaar. A tam budete vy, pánové. Nebudete jim klást, odpor při cestě na sever, ale jakmile se pokusí dostat zpátky, máte volnou ruku, abyste si s nimi vyřídili staré účty. Abych to řekla zcela jasně, ten den budou bitvy dvě. Já porazím Asturijce na planinách a vy je dorazíte v lese, až se budou snažit uprchnout.“</p>

<p>To se jim líbilo.</p>

<p>„A ještě jednu věc,“ dodala jsem. „Po tom dvojím výprasku nebudou mít Asturijci moc sil na to, aby sledovali, co se děje okolo. Proto bude poměrně snadné přepravit vaše blízké do bezpečí. Chci vás ujistit, že všichni kdo to budou potřebovat, budou vítáni v Murosu. Postaráme se, aby měli kde složit hlavu a co jíst.“</p>

<p>„Myslíš, že to nebude nad síly tvého vévodství?“ zeptal se mladý, světlovlasý baron Athan, kterého jsem si pamatovala ještě z Vo Wacune.</p>

<p>„Určitě to zvládneme, můj pane,“ ujistila jsem ho. „Připravujeme se na příliv uprchlíků od chvíle, kdy padl Vo Wacune.“ Pak jsem zase hovořila k nim všem. „Vím, že byste nejraději bojovali všichni, ale dovolte vašim ženám a dětem, aby se odebrali do bezpečí. Nedopusťte, aby se nevinní lidé stali rukoj­mími Asturijců.“</p>

<p>„To je dobře řečeno,“ připustil Athan. „Abych ne­zapomněl, má paní, na závěr našeho setkání bych s tebou potřeboval promluvit pár slov.“</p>

<p>„Samozřejmě, barone.“ Rozhlédla jsem se po os­tatních vlastencích. „Měli byste zařídit, aby se lidé dostávali k řece po malých skupinkách po určité trase, abychom pro ně mohli poslat lodě a dostat je do bezpečí.“</p>

<p>Probírali jsme různé detaily mnou navržené ma­sové emigrace skoro půl hodiny a potom většina vla­stenců zmizela v lese. Baron Athan zůstal pozadu. „Mám velmi smutnou povinnost, výsosti,“ oslovil mne. „Musím ti oznámit, že vážený baron Ontros, tvůj ochránce, zahynul během obléhání Vo Wacune.“</p>

<p>Srdce se mi úplně zastavilo. Navzdory všemu jsem si ve skrytu duše chovala malou naději, že můj mi­láček možná nějakým zázrakem přežil.</p>

<p>„Byl jsem s ním, když umíral, výsosti,“ pokračo­val Athan. „Měl jsem v úmyslu odčinit zradu barona Lathana, protože to je můj vzdálený bratranec. Proto jsem se chtěl obětovat při obraně Vo Wacune, ale baron Ontros mi přikázal, abych uprchl. Nařídil mi, abych tě informoval o jeho smrti, protože se bál, že by tě jakákoliv pochybnost o jeho skonu mohla od­vrátit od dodržení přísahy. Nechci ti způsobovat bolest, má paní, ale zemřel s tvým jménem na rtech.“ Cítila jsem, že moje srdce svírá železná pěst. „Provedl jsi svůj smutný úkol výtečně, můj pane,“ poděkovala jsem mu. „Teď se musíme rozdělit. Snaž se pomstít svého přítele jak to jen půjde a já se budu snažit o totéž. Jestli se nám ještě někdy naskytne příležitost, pohovoříme si o této tragédii trochu víc.“</p>

<p>Potom jsem opustila vesnici a vešla do tmavého lesa. Chvíli jsem naříkala, ale nářek neznamenal nic ve srovnání s ohromnou bolestí, která zaplavila mé nitro. Potřebovala jsem své obrovské zoufalství ze sebe dostat jiným, způsobem. Proměnila jsem se v sokola a naslepo vzlétla. Ptáci obvykle v noci ne­vydávají žádné zvuky, ale já měla pro svůj nářek důvod, a tak mne provázel cestou nad tmavými lesy severního Wacune až k Sendarským horám, kde se můj pláč odrážel od prastarých skal a zarýval se do povrchu ledovců.</p>

<p>Členové wacitského odporu měli rozsáhlé kon­takty i v Asturii, a tak se nakrátko po naší schůzce ve zničené vesnici doneslo k Malonovi, že vévoda Garteon a jeho angaracký poradce vyšli z úkrytu a vrátili se do paláce ve Vo Asturu. Malonova zpráva potvrdila to, co jsem si myslela od samého začátku. Ktačik se zase zamíchal do arendské politiky. Zou­falství nad smrtí mého milovaného Ontrose mi od­halilo další temná zákoutí mé duše a já uvažovala nad tím, co by uspokojilo mou nenasytnou touhu po pomstě. Mé lékařské znalosti mě utvrzovaly v tom, že taková nálada může přetrvávat několik týdnů ne-li měsíců. Myšlenka na Ktačika mi kupodivu v tomto bolu pomáhala.</p>

<p>Asturijci překročili řeku Camaar, aby napadli mé vévodství v pozdním podzimu a zahájili pochod na Muros v očekávání velmi malého odporu. Generál Halbren byl natolik moudrý, že nezaútočil okamži­tě, ale počkal až bude asturijská armáda vzdálena jeden denní pochod od řeky a pak vyrazil. „Říkal jsem si, že by byla škoda, kdyby naše nastražená past sklapla dřív, než bude myš uvnitř,“ vyprávěl mi později. „Bál jsem se, že by se nám zakopali na břehu řeky a my je potom musely odtamtud pomalu vyhánět. Celkem vzato, vyšlo to docela dobře, řekl bych.“ Myslím si, že v tomhle směru Halbren vůbec nedocenil své vlastní zásluhy.</p>

<p>Moje armáda těžko nesla omezení, kterými jsem svazovala jejich aktivitu, takže když Halbren vydal pokyn k útoku, vylétla z Murosu jako smečka hla­dových vlků.</p>

<p>Bitva u Murosu byla krátká, ale pořádně krvavá. Asturijští generálové tak podlehli své představě, že je moje armáda složená ze samých zbabělců, že oče­kávali poměrně příjemný pochod od řeky k městu, kde měli narazit pouze na slabý odpor. Slepě vpo­chodovali do vřavy, která je tam měla přivítat. Aby byla situace pro ně ještě horší, jejich vojáci nebyli zvyklí bojovat na otevřeném prostranství. Asturie je jeden velký les a Muros stojí na otevřené planině. Mé generály vycvičil Ontros, takže uměli bojovat jak v lese, tak na širých pláních. Asturijci si vůbec neuvědomili, že jsou obklíčeni, dokud past úplně nesklapla. Byla to spíš poprava než bitva. Pouze několika z nich se podařilo uprchnout zpět přes ře­ku a tam padli přímo do rukou wacitských vlasten­ců.</p>

<p>Přijala jsem s jistým uspokojením, že armáda, která zničila Vo Wacune a zabila mého milovaného Ontrose, byla toho podzimního odpoledne zcela vy­mazána. Tím byla naplněna první část mé pomsty.</p>

<p>Druhá část přišla o něco později.</p>

<p>Po našem vítězství u Murosu začali přes naše hranice proudit uprchlíci z Wacune a já měla co dělat, abych všem našla ubytování a stravu. Malon v té době sloužil jako moje oči, uši i ruce, takže se dá říct, že to byl dost zaměstnaný muž. Postavili jsme několik nových vesnic a sehnali jídlo. Ubytovací podmínky ani strava by se nedali v žádném případe nazvat luxusními, ale všichni přežili zimu. Malon mi tvrdil, že Wacité ve vojenském věku budou chtít vstoupit do mé armády, a měl pravdu. Doporučila jsem Halbrenovi, aby vytvořil nové pluky, které po­vedou bývalí důstojníci wacitské armády. Ti se po­starají o výcvik nováčků, takže Halbren a další dů­stojníci se budou moci věnovat obraně jižní hranice.</p>

<p>Přestože jsem se díky otcově dohledu nemohla příliš vzdalovat od matčiny chalupy, naše konverza­ce s Malonem se stále zlepšovala. Když jsme v Mu­rosu zřídili velení jižní armády, zařídila jsem i tam „začarovanou místnost“, aby se se mnou v případě nutnosti mohlo spojit i pár pečlivě vybraných osob. Jsem si jistá, že se otec nebo dvojčata při pohledu na nepřítomný výraz v mé tváři domnívali, že jsem stále zdrcena událostmi ve Vo Wacune, ale já větši­nou konverzovala s Malonem nebo s některým z mých generálů.</p>

<p>Wacitští vlastenci pokračovali v přepadávání a zabíjení Asturijců, ale mnohem důležitější bylo, že nás neustále zásobovali informacemi o pohybech asturijských vojsk. Mám pocit, že jsem o umístění a stavu Garteonovy armády věděla víc než on sám. Mnohem důležitější byla moje strategická výhoda. Po vítězství v bitvě u Murosu jsem se nepokusila o invazi do Asturie nebo bývalého Wacune. Nebylo toho ani zapotřebí, protože jsem všechno získala, aniž bych hnula prstem. Masový útěk Wacitů zane­chal Garteonovi pouze prázdné lesy a neobdělávaná pole. Moji wacitští špioni mě informovali o každém soustředění vojsk, takže pokaždé, když se Garteon pokusil překročit řeku, byla jsem připravena. Netrvalo dlouho a asturijští vojáci – a po nich i generálové – začali hovořit o čarodějnictví a podobných věcech, což mi také nahrávalo. Poté co naše vojska odrazila několik dalších pokusů o přechod řeky, Asturijci nabyli přesvědčení, že ta „čarodějnice z Murosu“ zná každou jejich myšlenku a mezi jejich vojsky se začala šířit apatie. Jsem si jistá, že Garteonův ta­jemný Grolim určitě věděl, že nejsem schopna smést celou armádu mávnutím ruky, ale z nějakého mně neznámého důvodu o tom nebyl schopen přesvědčit Asturijce. Tím se legenda o „kouzelnici Polgaře“ dále rozšířila.</p>

<p>Potom se na nás usmálo štěstí. Kdyby Garteon a jeho Grolim zůstali sedět ve Vo Asturu, neměli by­chom šanci se k nim dostat, ale Garteona nakonec přemohla touha a on se <emphasis>musel </emphasis>podívat, co jeho voj­ska provedla s Vo Wacune. Pravděpodobně si každý chce vychutnat svůj triumf, ale někdy to může být i nebezpečné. Bylo to zhruba rok po bitvě u Murosu, na podzim roku 2944, když vévoda z Asturie a jeho angaracký přítel opustili Vo Astur a <emphasis>sami –</emphasis> věřili byste tomu – odcestovali k ruinám mého milova­ného města.</p>

<p>Malon Killaneson mi vždy spolehlivě předával všechny informace, ale tentokrát nic. Místo toho zmizel. Začala jsem se obávat, už když jsem za­slechla hlas generála Halbrena, který mi sděloval, že Malon není nikde k nalezení.</p>

<p>Okamžitě jsem se proměnila v sokola a celou cestu do Murosu se mi honily hlavou různé obrazy najatých vrahů. Malon byl pro mne naprosto nepostradatelný.</p>

<p>První, co jsem udělala po příletu do Murosu, byl příkaz generálu Halbrenovi, aby jeho vojáci obrátili město vzhůru nohama. Vyplavalo na povrch plno různé špíny, ale Malon nikde.</p>

<p>Jak už jsem se zmínila dříve, generál Halbren byl spolehlivý profesionál v čele mé armády. Jeho přístup byl mnohem víc sendarský než wacitský. Byl klidný, uvážlivý a nepoddával se emocím. Už jeho pouhá přítomnost mě uklidňovala, a že jsem tentokrát uklidnit potřebovala. „Malon tady prostě není, výsos­ti,“ hlásil mi ráno poté, co jeho vojáci prošťárali každý kout v Murosu. „Nikdo ho od předvčerejška neviděl. To měl schůzku ve své kanceláři se skupinou wacitských vlastenců. Po jejich odchodu tam zůstal skoro do půl­noci a pak opustil budovu. To vím zcela jistě, protože jsem službu u vchodu vyslýchal osobně. Malon bydlel v hostinci vzdáleném přes dvě ulice a jeho pokoje vy­kazují známky rychlého odjezdu.“</p>

<p>„Myslím, generále, že můžeme vyloučit vraždu,“ řekla jsem. „Nájemní vrazi si málokdy dělají staros­ti s tělem a nechají ho na místě.“</p>

<p>„To je pravda, výsosti.“</p>

<p>„Skutečnost, že si Malon sbalil pár věcí takřka vylučuje únos.“</p>

<p>„S tím také nelze než souhlasit, má paní.“</p>

<p>„To by ovšem znamenalo, že odsud odešel dobro­volně – aniž by mi cokoliv řekl.“</p>

<p>„To není jeho styl,“ poznamenal Halbren. „Malon se s tebou vždycky radí, než zahájí jakoukoliv akci.“</p>

<p>,.Je možné, že mu ti Wacité přinesli nějaké zprá­vy o možném nebezpečí pro jeho rodinu nebo něco takového, ale já si stejně myslím, že by se mnou před odchodem promluvil.“</p>

<p>„Tím jsem si jist, výsosti.“</p>

<p>„Byl v jeho pracovně někdo ještě potom, co ti Wacité odešli?“</p>

<p>„Ne, výsosti. Stráž u dveří a dozorčí důstojník by si toho určitě všimli.“</p>

<p>„Kdy ti Wacité odešli?“</p>

<p>„Tři hodiny po západu slunce.“</p>

<p>„A  Malon odešel asi o dvě hodiny později. Je to tak?“</p>

<p>„Asi tak.“ „Pojďme se tedy podívat do jeho pracovny, gene­rále. Možná tam najdeme nějaké vysvětlení.“</p>

<p>Halbren se zamračil.</p>

<p>„Co se stalo Halbrene?“ zeptala jsem se ho.</p>

<p>„Jenom jsem se zamyslel, kde jsem nechal ro­zum, výsosti. Vůbec mne nenapadlo prohledat jeho kancelář. Zdá se, že mám příliš velkou úctu k sou­kromí ostatních lidí.“</p>

<p>„To je velmi chvályhodné, generále, ale teď se to zrovna moc nehodí. Pojďme se podívat, co nechal Malon na stole.“</p>

<p>Ukázalo se, že na Malonově stole nebylo vůbec nic. Byl to velmi pečlivý muž, který vždycky uklidil, když skončil práci. Znala jsem ho dost dobře na to, abych věděla, že má nějaký tajný úkryt pro své cennosti. Nebylo pro mě nijak těžké to místo najít, protože už mám nějaké zkušenosti. Zanedlouho jsem našla tajnou schránku, v níž byla uložena mezi jiným i mapa Wacune. Když jsme jí s Halbrenem rozprostřeli, viděli jsme okamžitě červeně značenou cestu, která se táhla od severních hranic až k místu bývalého hlavního města. Trasa se zcela jasně vy­hýbala jakýmkoliv větším cestám vedla po stezkách, které znali pravděpodobné jen lesní lapkové.</p>

<p>„Myslíš, že se tam vydal, má paní?“ zeptal se Ha­lbren.</p>

<p>„Jsem si tím takřka jistá, generále, ale buď ujiš­těn, že si s ním o tom promluvím. Určitě má důleži­tější věci na práci, než aby se vydal na vlastní pěst někam na cestu. Pozeptej se svých lidí, ale vím sko­ro jistě, že je Malon za řekou ve Wacune.“</p>

<p>„Myslíš, že je to něco akutního?“</p>

<p>Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, Halbrene. Celou dobu ho učím, aby se nesnažil řešit akutní záležitosti oso­bně. Je tu od toho, aby předával mé rozkazy a ne, aby se někam hnal a snažil se to vyřešit.“</p>

<p>Oči se mi zúžily zlostí. „V jeho zájmu doufám, že bude mít po ruce dobré vysvětlení až ho najdeme.“</p>

<p>Za ty dva týdny, co jsme čekali na Malona, jsem poznala generála Halbrena poněkud blíž a musím říct, že to byl voják podle mého gusta. Spojoval v so­bě arendskou impulsivnost a sendarskou citlivost. Oba jsme byli velmi podrážděni kvůli Malonově ne­vysvětlitelnému zmizení. Halbren poslal všechny zvědy, aby po něm pátrali, ale stejně jim trvalo plné dva týdny, než ho našli. A to už náš milý Malon byl na cestě zpět do Murosu.</p>

<p>Strávila jsem pěknou část dne, tím že jsem si připravovala různé výčitky, které sešlu na jeho hla­vu, ale neměla jsem příležitost je použít. Když gene­rál Halbren dopravil Malona ke mně, vypadal Malon velmi unaveně, ale zároveň celý zářil. Ten výraz v tváři mi znovu silně připomněl Kiliána.</p>

<p>„Než mi začneš nadávat, tak si mě poslechni,“ řekl jakmile vstoupil. Bylo zcela jasné, že vidí zlost vepsanou v mé tváři.</p>

<p>„Jsi ve velkém průšvihu, Malone,“ řekl mu Hal­bren.</p>

<p>„Je mi hrozně líto, že jsem vám dvěma způsobil ta­kové starosti,“ omlouval se Malon,  „ale byl jsem úplně v pořádku. Jeden můj vzdálený bratranec, co žije dole ve Wacune, mi přinesl před pár týdny zajímavou in­formaci a já v tom viděl příležitost, jak přichystat pře­kvapení jako dárek k narozeninám naší výsosti. Nemáš snad ráda překvapení, má paní?“</p>

<p>„Ani ne, Malone. Překvapení v sobě obvykle za­hrnuje nějaké špatné zprávy.“</p>

<p>„Tentokrát ne, paninko,“ řekl nadšeně. „Ten můj wacitský příbuzný mi řekl, že se vévoda Garteon a ten jeho přítel Murgo chystají na návštěvu rozvalin Vo Wacune a já v tom viděl nádhernou příležitost, jak si s ním vyrovnat staré účty. Zapojil jsem do té akce skoro celou Killanesovic rodinu, když jsme na­háněli tvého nepřítele. Musím říct, že on i ten Mur­go, byli pěkně opatrní. Stejně jsme jim připravili ve Vo Wacune pěkné přivítání.“</p>

<p>„Ty idiote!“ vykřikla jsem. „Ten Murgo je Grolim!“</p>

<p>„Možná, že jo, výsosti, ale bylo mu to houby platný, když ho propíchlo tucet šípů. Pamatuju si, že začal ně­co křičet, ale pak už jen spadl ze sedla jak pytel bram­bor. Vévoda Garteon nasadil koni ostruhy a snažil se uprchnout, ale my tam měli natažené lano zrovna ve výši prsou, takže jsme ho sundali ze sedla jako nic.“</p>

<p>„Vy jste ho zajali?“ podivila jsem se.</p>

<p>„Přesně tak, má paní, přesně.“</p>

<p>„Kde je teď?“</p>

<p>„To záleží<emphasis> </emphasis>na počtu jeho hříchů, má paní,“ odpo­věděl můj pobočník poněkud tajemně.</p>

<p>„Co jste s ním udělali, Malone?“ znovu jsem vy­křikla.</p>

<p>„No, má paní, …jak už jsem řekl, ležel na zemi a snažil se popadnout dech, jak spadl s toho koně. To už jsem říkal. Nejdřív mě napadlo, že bysme ho mohli přivést sem. Ale pak jsem si řekl, že by tě pří­tomnost takového prašivého psa mohla rozčílit. A taky jsem si říkal, že by to všechno trvalo moc dlou­ho, kdyby se měli splnit všechny formality a vy­slechnout všechny svědky…“</p>

<p>„Co jste mu udělali? Tak už se sakra vymáčkni, Malone.“</p>

<p>„No, má paní, připadalo mi, že nemáme tolik jídla, abychom se starali o něj a ještě o stráže celou cestu do Murosu. A taky tam zrovna bylo to lano, kterým jsme ho sundali ze sedla a všude kolem tolik stromů. Považovali jsme to za boží znamení, a tak jsme ho rovnou na tom místě pověsili.“</p>

<p>V tu chvíli generál Halbren vybuchl smíchy.</p>

<p>„Asi bych ti měl, výsosti, říct, že se mu to moc nelíbilo,“ pokračoval Malon. „Stále křičel, že je vé­voda z<emphasis> </emphasis>Asturie a že mu to nemůžeme udělat – ale jak se ukázalo, tak to šlo. Jestli ho budeš chtít vidět, můžu ti to místo nakreslit na mapě, má paní. Jestli ho nikdo neodřízl, tak se tam stále na tom stromě houpá.“</p>

<p>Halbren se smál stále víc.</p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong>II.</strong></p>

<p><strong>Nikdy jsem</strong> nebyla velkou zastánkyní ne­formální justice, protože může mít za následek velké množství chyb a je také velmi těžké někoho oživit, když ho omylem pověsíte, ale tenhle případ byl výjimkou. V Malonově drsném přístupu jsem viděla jisté výhody. Jednak určitě povzbudí ducha wacitských uprchlíků a – a to je ještě důleži­tější – určitě vyděsí Asturijce. Dokud Garteon žil, celá Asturie se připravovala na anexi mého vévodství. Teď se ovšem alespoň část jejich pozornosti upře k volbě vévodova nástupce.</p>

<p>Pohlédla jsem na mého šklebícího se služebníka. „Tak dobrá, Malone,“ řekla jsem mu, „neschvaluji zcela, co jsi udělal, ale má to v sobě jisté výhody. Chci, aby se každý v našem vévodství dozvěděl o tvé výpravě. Klidně se vytahuj a přeháněj. Potom chci, abys namaloval místo, kde by mohl vévoda Garteon být a dal tu mapu generálu Halbrenovi.“</p>

<p>„Snad nechceš, výsosti, abych ho šel pohřbít?“ podivil se Halbren.</p>

<p>„Ne, generále, to necháme na Asturijcích. Dej tu mapu nejužvaněnějšímu Chaldanovu knězi, kterého najdeš. Řekni mu, co se stalo a požádej ho, aby do­pravil tu mapu do Vo Asturu. Chci, aby se každý Asturijec dozvěděl tu šťastnou novinku a jak znám Arendy, nikdo se nepokusí umlčet kněze.“</p>

<p>Generál Halbren se přestal smát a uklonil se.</p>

<p>„Myslím, že se tady v několika příštích dnech ne­bude moc pracovat,“ upozornil Malon. „Oslavy mož­ná budou docela bouřlivé.“</p>

<p>„To je v pořádku, Malone,“ pokývala jsem hla­vou. „Sklizeň už je stejně za námi a ostatní práci li­dé určitě doženou.“ Zasmála jsem se. „Malone, řekni mi, co s tebou mám. udělat?  Příště už mi to nedělej.“</p>

<p>„Pokusím se zapamatovat si to, výsosti,“ sliboval. „Teď mě prosím tě, omluv. Jdu se dát  trošku do po­řádku.“ Pohlédl na generála Halbrena. „Ta mapa možná nebude úplně přesná, generále,“ omlouval se. „Asi nebudu schopen přesně označit ten strom.“</p>

<p>„To je v pořádku, Malone, Asturijci jsou zvyklí se pohybovat v lese, takže jim nebude dělat problémy, se tam porozhlédnout.“</p>

<p>„Přemýšlel jsem, že ten vévoda Garteon nemusí být zrovna moc populární v celé Asturii,“ přemítal Malon. „Jestli štval své vlastní lidi stejně jako nás, tak budou možná oslavy i na druhé straně řeky.“</p>

<p>„Pánové, konec legrace, zpět do práce.“ řekla jsem jim. „Vracím se do matčiny chalupy než otec začne rozebírat Sendarské hory.“</p>

<p>Jak jsem slyšela, oslavy trvaly plných šest týd­nu. Všude bylo plno smíchu a dobré nálady. Jsem si takřka jistá, že měl Malon pravdu a že určitá radost byla znát  i v Asturii.</p>

<p>Vévoda Garteon neměl žádného potomka, takže jeho smrtí skončila vláda rodiny Orimanů nad Ast­urií. Asturijská šlechta se začala naplno věnovat otázce, kdo usedne na trůn ve Vo Asturu, takže po­zapomněla na jakékoli výpady vůči svým sousedům. Nebyla podepsána žádná mírová dohoda, ale to se v Arendii nenosí. Arendové jsou schopni vyhlásit válku natošup, ale do podpisu mírové smlouvy se ni­jak nehrnou.</p>

<p>Otec a dvojčata mě stále sledovali, proto jsem se dala do opravy matčiny chalupy. Opravila jsem střechu, vyměnila dveře a okna a pokusila se opra­vit i některé zdi. Durnikovi by se můj postup moc nezdál, ale musím říct, že poté co jsem se několikrát praštila kladivem do prstu, rozhodla jsem se provést renovaci svým způsobem.</p>

<p>Na jaře jsem se pustila do zeleninové zahrady. Různé druhy zeleniny sice nejsou tak krásné jako růže, ale na rozdíl od růží se dají jíst. Navíc když jste schopni pěstovat růže, pak jste schopni vypěs­tovat zeleninu. Otce oprava chalupy natolik pře­svědčila, že jsem se vzdala jakýchkoli sebevražed­ných úmyslů, že polevil ve svém hlídání.</p>

<p>Situace v mém vévodství se natolik uklidnila, že jsem s Malonem hovořila stále méně. Už moje rady tolik nepotřebovali. Generál Halbren i Malon dobře věděli, co je potřeba, takže neměli vážný důvod se na mne obracet.</p>

<p>V létě jsem se věnovala své zahradě a měla při­tom dost času na přemýšlení. Zdálo se, že různé kroky, které jsem provedla ve svém vévodství, se docela osvědčily, a proto v nich bylo potřeba pokra­čovat. Feudální systém vyžaduje víceméně trvalý dohled. Tím, že jsem osvobodila nevolníky, učinila jsem první krok k jejich samostatnosti. Lidé v mém vévodství mě vlastně už ani nepotřebovali. Doufala jsem, že mne stále uznávají, ale zároveň jsem věřila, že se už o sebe dokážou postarat. Obrazně řečeno: moje děti vyrostly, sbalily se a odešly z domu.</p>

<p>Abych ještě víc osvobodila své lidi, dala jsem Malonovi jisté instrukce, co se týče mých vlastních pozemků a doufala jsem, že na stejný způsob pře­jdou i moji vazalové. Chtěla jsem, abychom přešli od praktiky jednodenní práce pro vrchnost k poplat­kům za půdu a tím vlastně k pronájmu půdy. To byl podle mého další logický krok k nezávislosti a odpo­vědnosti. Nájem nebyl pevně stanoven, ale byl od­vozen od sklizně. V průběhu času jsem procento stále snižovala, až to bylo skutečně za hubičku. Já jim tu půdu nedala, ale velmi se to tomu podobalo. Velmi levná půda povzbudila mnohé k vlastnímu podnikání a tím položila základ sendarského cha­rakteru.</p>

<p>Možná to bude pro někoho překvapením, ale sta­rý dobrý Faldor a jeho rodina mi už platí nájem za jejich farmu několik generací.</p>

<p>V průběhu času Malon i Halbren zestárli a umřeli. Zúčastnila jsem se Malonova pohřbu a při té příležitos­ti pohovořila s jeho synem. Byl to velmi vzdělaný muž, který z pro mě nepochopitelného důvodu používal pou­ze své příjmení Killaneson. I když jsem jeho rozhodnu­tí nechápala, měla jsem z toho příjemný pocit konti­nuity. Killaneson používal wacitský dialekt pouze zřídka ve chvílích nejvyššího rozčilení, ale jinak použí­val velmi zdvořilou řeč, která se stala v mém vévodství jakýmsi standardem.</p>

<p>„Chápeš, co se snažím dělat, Killanesone?“ zeptala jsem se ho, když jsem dokončila vysvětlování nového systému nájemních smluv.</p>

<p>„Mne to připadá, že se snažíš zbavit odpovědnos­ti, výsosti,“ odpověděl s lehkým úsměvem.</p>

<p>„Můžeš to tak chápat, příteli, ale já to dělám pro dobro těch lidí. Chci je nenásilně naučit nezávislosti. Když člověk dospěje, taky už nepotřebuje matku, aby mu řekla, kdy se má převléknout. A ještě jedna věc mi leží na srdci. Chtěla bych, aby se přestal po­užívat název Erat. Kdysi dávno se této zemi říkalo Sendarie a já bych chtěla, aby se jí tak znovu začalo říkat. Musím přiznat, že mi název Eratové nikdy nešel do pusy. Byla bych raději, kdyby si začali ří­kat Sendarové.“</p>

<p>„Tak vydej nějaké prohlášení, výsosti.“</p>

<p>„Nechce se mi to dělat touhle formální cestou. Byla bych raději, kdyby to šlo zvolna do vytracena. Když to uděláme dobře, za pár generací si nikdo ne­vzpomene na vévodkyni z Eratu.“</p>

<p>„Nenechávej nás samotné, matko,“ zvolal Killaneson dětským hlasem.</p>

<p>„Nech toho,“ napomenula jsem ho.</p>

<p>Potom jsme se oba rozesmáli.</p>

<p>Koncem třicátého prvního století došlo k přepadení přístavu v Rivě. Tolnedřané byli z nějakého důvodu přesvědčeni, že je na Ostrově větrů skryto obrovské bohatství a proto poslali na sever flotilu, aby přesvěd­čili Rivany, že je čas začít s nimi obchodovat. Rivané o obchod nejevili velký zájem, a místo toho tolnedranskou flotilu potopili. Zavládlo velké napětí, ale velvy­slanec Šereku v Tol Honetu upozornil Ran Boruna XXIV, že alornská království zničí Tolnedru, jestli se pokusí zmocnit ostrova a byl klid.</p>

<p>V prvních letech dvaatřicátého století jsem začala snižovat stav služebnictva ve svém domě u jezera Erat. až jich tam zbylo opravdu jenom pár. Zbytek Killanesonovy rodiny ode mne dostal půdu a osamostatnil se a já se pomalu začala vytrácet z povědomí tamních lidí. Už si říkali Sendarové a já se objevovala spíše jako po­stava z historických knih a folklóru.</p>

<p>Přesto jsem musela několikrát přerušit své dobrovolné vyhnanství v matčině chalupě. Zhruba v polovině dvaatřicátého století přesvědčil Medvědí kult v Šereku krále Alrega, že Sendarie byla přiro­zenou součástí jeho království a že Belar, alornský bůh, by byl velmi nespokojen, kdyby se Šerek nepo­kusil anektovat mé bývalé vévodství. Takže jsem měla znovu příležitost napravovat horké hlavy Alornů. Poté, co jeden obzvlášť útočný hrabě jménem Elbrik napadl Darine, proměnila jsem se v sokola a letěla do Val Alornu, abych si promluvila pár slov s šereckým králem. Přistála jsem na cimbuří Alre­gova paláce a seběhla několik poschodí do jeho za­kouřeného trůnního sálu.</p>

<p>Král Alreg by obrovitý muž se světlým plnovou­sem. Ačkoliv k tomu nebyl žádný zjevný důvod, měl na sobě helmu a drátěnou košili. V ruce korbel piva, povaloval se na svém velkém trůnu. Zcela očividně se Alreg považoval za krále všech válečníků.</p>

<p>Když jsem vstoupila do dveří, zastavil mne oz­brojený strážce. „Nemáš tu co dělat, ženská!“ oslovil mne velmi neurvale. „Do Alregova trůnního sálu mají přístup pouze muži!“</p>

<p>„Dáš tu ruku pryč?“ zeptala jsem se. „Podívej se ženská…“ Po těch slovech se válel po podlaze sražen mou Vůlí.  „Alregu z Šereku!“ zahřměla jsem, až se zatřásly stěny.</p>

<p>Šerecký král, zjevně napůl opilý, vstal z trůnu. „Kdo dovolil té ženě, aby vstoupila?“ vykřikl.</p>

<p>„Dovolila jsem si to sama, Alregu. Musíme si spolu promluvit.“</p>

<p>„Nemám čas, mám práci.“</p>

<p>„Tak si ten čas udělej – a to teď hned!“ zarazila jsem pohledem několik šereckých válečníků, kteří se snažili ke mně dostat. Přestože nebyl zcela při smyslech, rozpoznal Alreg, že se děje něco zvláštní­ho. Pohlédla jsem na něj velmi nepřívětivě a řekla: „Vidím, že na trůně Býčí šíje sedí opilý hlupák. To je velmi smutné.“</p>

<p>„Nebudeš se mnou takhle mluvit!“ zařval.</p>

<p>„Mýlíš se Alregu. Budu s tebou mluvit, jak budu chtít. A já ti říkám, abys okamžitě přikázal Elbrikovi, aby se stáhl z Darine!“</p>

<p>„Ty mi nemáš co přikazovat! Kdo si myslíš, že jsi?“</p>

<p>Jeden z méně opilých mužů, co stáli za trůnem, velmi zbledl. „Výsosti,“ vydechl, „to je přece kouzel­nice Polgara!“</p>

<p>„Nebuď směšný!“ zavrčel Alreg. „Nikdo takový neexistuje!“</p>

<p>„Podívej se na ni pořádně, výsosti! Podívej se na ten bílý pramen vlasů. Je to Polgara, dcera svatého Belgarata! Klidně tě dokáže proměnit v ropuchu, když si zamane.“</p>

<p>„Já na takové nesmysly nevěřím,“ zahučel Alreg.</p>

<p>„Myslím, že spolu budeme muset mít nábožen­skou diskusi, Alregu,“ řekla jsem mu.</p>

<p>Nevím, proč každého vždycky napadne proměna v ropuchu nebo nějaký podobný nesmysl. Proč bych takové věci dělala? Takové představení většinou k ničemu není. Ale tentokrát mi to začalo připadat jako dobrý nápad.</p>

<p>Chtěla jsem, aby byl celý proces dobře viditelný a tak jsem upustila od obvyklého postupu, že si do­tyčný jako ropucha připadá, ale místo toho jsem ho pěkně skutečně proměnila. Měnila jsem jeho rysy postupně a přitom mě napadlo, že bych mohla změ­nit pouze jeho hlavu a končetiny. Zbytek by zůstal zachován.</p>

<p>A tak se taky stalo. Rysy se mu měnily a oči se posunuly na vršek hlavy. Vousy zmizely a ústa se celá rozšířila. „Ne!“ ozvalo se takřka žabí zakvákání. Zdálo se mi, že by bylo docela vhodné, kdyby stále mohl mluvit. Pak jsem mu změnila končetiny, takže na závěr seděl šerecký král na trůně skutečně v žabí poloze. Nezměnila jsem jeho velikost ani ob­lečení, takže tam seděl ve své drátěné košili opásán mečem, ale bylo vidět, jak ho zachvátila panika.</p>

<p>Celý proces trval několik minut, a protože stál Alregův trůn na vyvýšeném místě, mohl to dobře sledovat každý Šerek, ať již střízlivý nebo opilý.</p>

<p>Všimla jsem si, že jeden vousatý Šerek sáhl po meči. Stačila malá myšlenka a on svíral v ruce mís­to meče hada. „Už to nikdy nezkoušej,“ řekla jsem mu, aniž bych na něj pohlédla. „Řekni svým podda­ným, aby se ovládali, Alregu,“ upozornila jsem ro­puchu na trůně. „Teda pokud se chceš změnit zpět v člověka. Můj otec nevidí rád, když zabíjím lidi, ale když je to nezbytné, tak to dokážu. Umím napodobit i přirozené příčiny smrti, takže mi otec nemůže nic vyčítat. Tak co ty na to?“</p>

<p>„Dobře, dobře! Křičela příšera na šereckém trů­ně. „Udělám všechno co řekneš. Prosím! Prosím, Polgaro! Proměň mě zpátky!“</p>

<p>„Jsi si tím jist, Alregu?“ zeptala jsem se potěšeně. „Já jsem měla pocit, že se ti to líbí. Jen si pomysli, jak budou tvoji válečníci hrdí na to, že jim vládne ropucha. Stejně tady jenom popíjejí a nic nedělají. Mohl bys je poslat chytat mouchy, abys měl co jíst. Myslíš, že jsou masařky dobrota?“</p>

<p>Mám pocit, že o tom začal skutečně přemýšlet, protože se začal kroutit a třást.</p>

<p>Proměnila jsem ho zpět do jeho původní podoby jedinou myšlenkou, ale bylo zjevné, že si toho není vědom, protože stále poskakoval a kvičel. Jeho vá­lečníci se s hrůzou vepsanou ve tvářích stáhli o krok zpět.</p>

<p>„Tak už toho nech, Alregu!“ řekla jsem mu. „Vy­padáš strašně legračně.“</p>

<p>Vstal, celý se třásl a pak se zase skácel na trůn. Díval se na mě s hrůzou v očích.</p>

<p>„Tak tedy, aby bylo jasno,“ řekla jsem pevně, „Sendarie je pod mou ochranou, takže koukej od­tamtud stáhnout své lidi a pošli je, kam patří.“</p>

<p>„My jenom posloucháme Belarovy příkazy, Polgaro,“ namítal.</p>

<p>„Ne, Alregu, žádné Belarovy příkazy neposloucháš. Jediné co ve skutečnosti děláš je, že nasloucháš pří­kazům Medvědího kultu. Jestli chceš skákat, jak ti píská skupina náboženských fanatiků, je to tvoje věc, ale dej ruce pryč od Sendarie. To co jsi teď vi­děl, byla jen malá ukázka toho, co se stane, když mne neposlechneš.“</p>

<p>„Nevím jak vy,“ ozval se hubený vousatý Šerek, v jehož očích plál náboženský zápal, „ale já nebudu poslouchat rozkazy od nějaké ženské!“</p>

<p>„Musím tě upozornit, chlapče, že pro tebe nejsem nějaká ženská.“</p>

<p>„Jsem Šerek a jsem v plné zbroji!“ takřka křičel. „Ničeho se nebojím!“</p>

<p>Udělala jsem pouze malé gesto a jeho drátěná ko­šile i zpola tasený meč se začaly zahřívat až do ruda. Pak popukaly a spadly jako kus šrotu na podlahu. „Nemáš pocit, že jsem tě odzbrojila?“ poznamenala jsem. „Teď, když už nejsi ozbrojený Šerek, nemáš ani trošku strach?“ Pak mě ty jejich hlouposti přestaly ba­vit. „TAK DOST!“ zahřměla jsem. „Okamžitě, Alregu, vypadněte ze Sendarie, nebo potopím celý šerecký po­loostrov do moře. Pak budeš moci kralovat rybám. Teď koukej stáhnout své lidi zpět domů!“</p>

<p>Možná to nebyl nejdiplomatičtější způsob, jak přivést Šereky k rozumu, ale ten očividný šovinismus na Alregově dvoře mě skutečně naštval. „Něja­ká ženská“ – já jim ukážu. Ještě teď se mi vaří krev v žilách.</p>

<p>Nakonec se ukázalo, že moje krátká návštěva ve Val Alornu přinesla ještě jeden efekt. Po několika měsících hysterických protestů členů Medvědího kultu se Alreg rozhodl, že celý kult rozpráší. Už jsem si všimla, že zhruba každých padesát let vystr­čí tenhle kult v alornských královstvích růžky.</p>

<p>V dalším století jsem se stále více zahloubávala do starých historických knih a měla méně a méně příležitosti navštěvovat můj dům u jezera Erat. Správci domu umřeli a já neměla důvod je nahradit. Stále jsem ten dům milovala, takže jsem každé jaro překročila Sendarské hory a věnovala se jeho údrž­bě. Procházela jsem zaprášené pokoje s nostalgic­kou melancholií. Tak mnoho se zde událo. Měla jsem pocit, že mne provází duch Kiliana a Ontrose a v každém pokoji slyšela ozvěnu našich rozhovorů. Erat se stal znovu Sendarií a moje vévodství se smr­sklo do tohoto opuštěného domu.</p>

<p>Uvažovala jsem, jak ten dům ochránit a řešení mne napadlo jednoho jarního večera, když jsem stá­la na terase a pozorovala jezero přes mou růžovou zahradu. Co by mohlo lépe ochránit můj dům, než kdyby celý zarostl růžemi. Hned druhý den ráno jsem „povzbudila“ své růžové keře, aby dorostly ob­rovských rozměrů a pokryly celý dům.</p>

<p>Vrátila jsem se ke studiu v matčině chalupě s po­citem uspokojení. Teď jsem zakonzervovala svou minulost a mohla se plně věnovat své budoucnosti.</p>

<p>Osudem celé mojí rodiny je víra, že budoucnost leží ukryta v Darinském a Mrinském kodexu. Stu­dium sebraných výkřiků starého, senilního, alornského válečníka a zcela retardovaného idiota, který musel být celý život uvázán řetězem, aby si neublí­žil, je někdy frustrující. Jak jsem procházela otcovy a moje poznámky, měla jsem stále větší touhu vě­novat se místo toho ornitologii nebo zemědělství. Zároveň ovšem ve mně stále silněji vzrůstala myš­lenka, že musí existovat ještě jiný svět, kde mají události obrovský význam. Náhodné setkání dvou obchodníků v ulicích Tol Honetu nebo hádka mezi dvěma hledači zlata v horách Gar og Nadraku by mohla být mnohem důležitější než bitva dvou ar­mád. Konečně jsem pochopila, že tyhle incidenty byly UDÁLOSTI – tyhle velmi krátké konfrontace obou zcela odlišných věšteb, které mohou určovat osud ne pouze tohoto světa, ale celého vesmíru.</p>

<p>Studium mě někdy tak pohltilo, že jsem přestala vnímat čas, a vůbec bych vám nedokázala říct, jaké bylo století natož rok.</p>

<p>Jsem si jista – hlavně proto, že jsem si to ověřila později z některých dějepisných tolnedranských knih – že v roce 3761 poslední císař druhé borunské dy­nastie vybral sám svého nástupce. Ten bezdětný borunský císař, Ran Borune XII., byl zřejmě velmi moudrý muž, protože jeho rozhodnutím dosedla na cí­sařský trůn rodina Horbitů. Horbité – alespoň v té době – byli neobyčejně nadaní. První z toho rodu, Ran Horb I., začal prosazovat stavbu širokých cest, aby spojil tolnedranský obchod s celým světem. Jeho syn, Ran Horb II., dovedl tuto zálibu k úplné dokonalosti. Takřka přes noc nebylo na západě místečko, kde byste neviděli tolnedranské stavební oddíly, jak budují další novou cestu. Tolnedranské diplomatické sbory ujišťo­valy každého, že obchod je tu pro dobro nás všech a vy­tvořily tak fikci, že Tolnedřan chce být s každým v přátelském stavu, a tím se tolnedranští kupci dostali takřka všude.</p>

<p>Když budování cest dosáhlo hranice mého býva­lého vévodství a blížilo se k chalupě mé matky, roz­hodla jsem se, že studia musí stranou. Vypravila jsem se do Tol Honetu, abych si promluvila s Ran Horbem II. o tom, jaké má vlastně záměry.</p>

<p>Rozhodla jsem se, že tentokrát, nepůjdu k císaři přímo, ale využiji služeb drasnijského velvyslance. Drasnijci byli navzdory<emphasis> </emphasis>svým chybám – a že jich mají – velmi dobře přijímáni u tolnedranského dvo­ra. Musela jsem se princi Khanarovi, synovci dras­nijského krále Rhalana, představit, protože jsem strávila zhruba osm století v dobrovolném odloučení od světa. Khanar nepřipomínal Drase Býčí šíji ani v nejmenším. Byl to malý, živý mužík s hbitým moz­kem a vyvinutým smyslem pro humor. Byla jsem připravena mu předvést svůj „talent“,  ale kupodivu to nebylo zapotřebí. Spolehl se na moje slovo a dovedl mne do paláce. Asi po hodině čekání jsme byli uvedeni do velké, skvěle zařízené pracovny jeho císařské výsos­ti Ran Horba II. Císař byl statný muž majestátního vzezření s podezíravým výrazem ve tváři. „Ach, princ Khanar,“ řekl mému malému společníkovi, „jsem rád, že tě zase vidím. Co je nového v Boktoru?“</p>

<p>„Všechno při starém, výsosti,“ potřásl hlavou Khanar.  „Lži, podvody, krádeže – nic, co by vybočo­valo z normálu.“</p>

<p>„Ví tvůj strýc, jak mluvíš před cizinci o jeho krá­lovství, Khanare?“</p>

<p>„Asi ano. Však víš, že má špehy všude.“</p>

<p>„Nepředstavíš mně dámu?“</p>

<p>„Zrovna jsem se k tomu chystal, výsosti. Mám tu čest ti představit lady Polgaru, vévodkyni z Eratu a dceru svatého Belgarata.“</p>

<p>Ran Horb na mne poněkud skepticky pohlédl. „Tak dobře,“ řekl, „abych se vyhnul nějakému dohadování, budu tomu věřit. Požádám o nějaké vysvětlení později. Čemu vděčím za tvou návštěvu, výsosti?“</p>

<p>„Jsi velmi vznešený muž, výsosti,“ poznamenala jsem. „Většinou musím předvést nějaké triky, aby mi lidé uvěřili a vyslechli mne.“</p>

<p>„Jsem si jist, že kdybys chtěla, tak mne klidně vy­zuješ z bot,“ odpověděl. „Co pro tebe mohu udělat?“</p>

<p>„Jenom hledám odpověď na pár otázek, výsosti,“ ujistila jsem ho. „Zjistila jsem, že buduješ cesty v Sendarii.“</p>

<p>„Budujeme cesty skoro všude, lady Polgaro.“</p>

<p>„Ano, já vím, ale já mám o Sendarii zvláštní zá­jem. Má ta stavba, znamenat předehru k anexi?“</p>

<p>Začal se smát. „Proč bych měl anektovat Sendarii? Věřím, že je to pěkná země, ale to ještě nevysvětluje, proč bych ji měl chtít vlastnit.  TY cesty stavím hlavně proto, že se snažím držet Šereky stranou mé vlastní peněženky. Když chci dopravit zboží do Boktoru, mu­sím překonat Šerecký záliv. Ti vousatí piráti požadují za umožnění přepravy z Kotu přes záliv nehorázné poplatky a to mi snižuje moje vlastní zisky.“</p>

<p>„Takže se jedná o čistě obchodní záležitost?“</p>

<p>„Samozřejmě. Když budu chtít nějaké zemědělské produkty, tak si je mohu koupit tady. Přece se nemu­sím kvůli bobům a tuřínům trmácet do Sendarie. Je­diné, co mě na tom místě zajímá, je jeho poloha.“</p>

<p>V tu chvíli mi hlavou bleskl nápad. „Takže máš, výsosti, zájem na stabilitě v Sendarii?“</p>

<p>„Přirozeně. Proto tam mám své legie.“</p>

<p>„Ale legie jsou dost drahé, ne Ran Horbe?“</p>

<p>Zasmušile přikývl. „Ani bys nevěřila, jak drahé.“</p>

<p>„Ale věřila,“ přikývla jsem a zahleděla se na zdo­bený strop. „Sendarie nemá žádnou centrální vládu, protože jsem se někdy na přelomu tisíciletí vzdala vlády. To, že tam není vláda, může vyvolávat různé tlaky zvenčí. Kdyby tam byl nějaký král – nebo nějaký jiný vládce – a také armáda, byli by lidé mnohem víc chráněni proto vlivům zvenčí a ty bys tam nemusel mít kvůli udržení pořádku své legie.“</p>

<p>„Ach, teď chápu, o co ti jde,“ řekl. „Lady Polgara se chce stát královnou Sendarie.“</p>

<p>„Bože chraň, to vůbec ne. Mám příliš mnoho prá­ce, než abych se zabývala takovými věcmi. Neber to nijak osobně.“</p>

<p>„Nic takového, výsosti.“ Zaklonil se na židli. „Mu­sím přiznat, že jsem vždycky trošku skeptický, když slyším historky o tobě a tvém otci. Kdyby byl Belgarat tak mocný, jak se o něm říká, tak by mohl klid­ně vládnout celému světu, ne?“</p>

<p>„Na to by se moc nehodil, výsosti. Můj otec ne­snáší odpovědnost. Překáží mu při zábavě.“</p>

<p>„Teď si mě trošku zaskočila, drahá dámo. Jestli nechceš vládnout Sendarii, koho bys chtěla na trůn dosadit? Snad nějakého milence?“</p>

<p>Obdařila jsem ho ledovým pohledem.</p>

<p>„Promiň,“ omluvil se. „Souhlasím s tím, že by formální vláda v Sendarii byla pro nás výhodná, ale koho máme posadit na trůn?“</p>

<p>„Bavíme se tady o národě pěstitelů tuřínu, výsosti.“ poznamenal Khanar. „Někteří sice mají tituly, ale pracují na své půdě stejně jako jejich sousedé.“</p>

<p>„Myslím, že je podceňuješ, princi Khanare,“ řek­la jsem mu. „Úspěšný farmář má mnohem lepší ad­ministrativní schopnosti než by sis myslel. A je urči­tě mnohem praktičtější než nějaký vznešený hrdina z arendských bájí, kde nikdo nikdy nejí anebo se ne­koupe. Takový farmář alespoň ví, že musí věnovat pozornost i detailům.“</p>

<p>„No to je trochu přehnané, výsosti,“ obrátil se Khanar na císaře. „Když jsem byl chlapec, hltal jsem arendské báje a moc se mi nelíbí výraz nějaký vznešený hrdina.“</p>

<p>„Tak co tedy chceš zkusit?“ zeptal se Ran Horb. „Mám jmenovat krále?“</p>

<p>„To bych nedělala, výsosti,“ odpověděla jsem. „Jmenování vládce by mohlo být chápáno jako in­tervence zvenčí a okamžitě by vyvolalo silný proti­klad. Během deseti let by tam byla revoluce a pak bys tam musel poslat padesát legií místo dosavad­ních deseti.“ Kýval hlavou a bylo vidět, že přemýšlí. „Jak tedy vybereme krále?“</p>

<p>„Já bych doporučoval test, výsosti,“ navrhl Kha­nar, „a jeho vítěz by se potom stal králem.“</p>

<p>„Ale jestli ten test budeš vyhodnocovat ty, princi Khanare, může stejně dojít k revoluci,“ upozornila jsem ho. „Výběr sendarského krále nemůže být pro­veden ani v Tolnedře ani Drasnii. Musí k němu do­jít, v Sendarii.“</p>

<p>„Máš na mysli turnaj?“ zeptal se Ran Horb pochy­bovačně.</p>

<p>„Tohle jsou farmáři, výsosti,“ připomněl mu Khanar. „Zavádění takových královských zvyklostí mezi farmáře by mohlo vyvolat pořádný zmatek. Já bych byl pro to,  aby se králem stal ten, kdo vypěs­tuje největší tuřín.“</p>

<p>„A proč neuspořádat volby?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Nikdy jsem moc nevěřil volbám,“ zamračil se Ran Horb. „Volby nejsou vlastně nic jiného než soutěž v po­pularitě a popularita těžko souvisí s administrativními schopnostmi.“</p>

<p>„Ale výsosti,“ ozval se zase Khanar, „my tady přece nejednáme o něčem zásadním. Sendarie je jistě pěk­né místo, ale světem neotřese, když sendarský král udělá nějakou tu chybičku.“ Zasmál se takovým cy­nickým smíchem, typickým pro Drasnijce. „Co kdyby­chom celou záležitost hodili na kněze? Vybereme někoho, kdo nemá moc másla na hlavě a pak dáme pokyny kněžím, aby poradili Sendarům, že tenhle muž byl vybrán sendarským bohem, aby vládl… Mi­mochodem, ke kterému bohu se modlí Sendarové?“</p>

<p>„Ke všem sedmi,“ odpověděla jsem. „Zatím ne­znají ULa, ale jakmile se dozvědí o jeho existenci, zahrnou ho do svého náboženství.“</p>

<p>„Kdo je to UL?“ zeptal se překvapeně Ran Horb.</p>

<p>„Bůh Ulgů,“ odpověděla jsem.</p>

<p>„To myslíš to místo, kde žijí všichni draci?“</p>

<p>„Existuje pouze jeden drak a ten nežije v zemi Ulgů. Pokud jde o mně, nedomnívám se, že by ná­boženství bylo dobrým základem pro sendarskou monarchii. Tím by se dostaly do čela národa kněží a ti nejsou moc dobří vládci. Nejlepším důkazem mé­ho tvrzení je Kthol Murgos. Věřte mi, že znám Sendary a myslím si, že volby jsou tím nejlepším řeše­ním – pokud bude moci volit opravdu každý.“</p>

<p>„I ti, kdo nevlastní půdu,“ zeptal se nevěřícně Ran Horb.</p>

<p>„To je nejlepší způsob, jak zabránit, pozdější vzpou­ře,“ připomněla jsem mu.</p>

<p>„Možná bychom to mohli zkusit,“ souhlasil váhavě císař. „Nakonec, kdyby to nevyšlo, tak bych mohl anektovat Sendarii. Nejsem moc velkým příznivcem toho nápadu s volbami, protože bych nechtěl, aby se to rozšířilo. Nejsem si jist, zda bych obstál v úřadě, ale Sendarie je poněkud jiný případ. Nikoho moc nezají­má, kdo tam bude vládnout, pokud tam udrží pořádek. Rozhodně nestojíme o další Arendii.“ Udělal kyselý ob­ličej. „Ti Arendové už mě skutečně začínají zlobit. Myslím, že je na čase, abych jim zarazil ty jejich věčné občanské války. To jenom škodí obchodu.“ Jeho oči se náhle rozjasnily. „Takže, teď když jsme vyřešily všech­ny světové problémy, je na čase, abys dokázala, že jsi skutečně kouzelnice Polgara,“</p>

<p>„Ale můj milý,“ vzdychla jsem.</p>

<p>„Oba jsme byli velmi hodní, má paní,“ souhlasil nadšeně Khanar, „a protože jsme se tak způsobně cho­vali, tak bychom si snad zasloužili trochu toho vzruše­ní.“</p>

<p>„Proč musím vždycky jednat s dětmi?“ obrátila jsem oči v sloup.</p>

<p>„Asi proto, že v každém z nás probudíš malého chlapce, Polgaro.“ Ran Horb se teď šklebil zcela oči­vidně.</p>

<p>„Tak dobrá,“ vzdychla jsem, „ale jenom jednou. Nemám tolik času, abych bavila dva chlapečky, kte­ří se chovali půl hodiny jako hodní hoši.“</p>

<p>Proměnila jsem se v sovu. Částečně proto, že to bylo jednoduché a částečně proto, že se o to jistě žádný šarlatán ještě nepokusil. Několikrát jsem obletěla místnost, potom usedla do křesla a vzala na sebe opět svou podobu. „Tak co, spokojeni?“ zeptala jsem se jich.</p>

<p>„Jak jsi to dokázala?“ zajímal se Ran Horb.</p>

<p>„Je to velmi jednoduché, výsosti,“ odpověděla jsem. „Musíš prostě myslet na tu podobu, kterou chceš do­sáhnout a potom si přikázat, abys ji na sebe vzal. Chceš vidět ještě něco? Co třeba kobru?“</p>

<p>„Ne, ne, děkuji, lady Polgaro.“ odpověděl velmi rychle. „To nebude nutné. Mně jsi přesvědčila jed­noznačně – tebe snad ne, Khanare?“</p>

<p>„Souhlasím s tebou, výsosti,“ odpověděl úslužně Khanar. „Myslím, že nepotřebujeme vidět, jak se paní Polgara promění v kobru.“</p>

<p>„Však jsem si to myslela,“ zahuhlala jsem spíše pro sebe.</p>

<p>Tenhle rozhovor se odehrál někdy na podzim v roce 3817 a při něm se Ran Horb rozhodl, že ukončí občans­kou válku v Arendii. V roce 3821 uzavřel tajnou smlouvu s Mirabraty a v roce 3822 Mimbraté přepadli a vyplenili Vo Astur, přičemž zbylí Asturijci prchli do lesů. Vím, že to, co řeknu, není příliš pěkné, ale pocí­tila jsem ze zničení Vo Asturu velké uspokojení, proto­že to byla odplata za zničení Vo Wacune.</p>

<p>Asi bych to neměla takhle veřejně přiznávat. Radost není příliš zajímavá a proto si ji příště užiju víc v soukromí.</p>

<p>Potom v roce 3827 vypsal Ran Horb II volby, které měly určit prvního sendarského krále. To bylo v po­řádku, ale v podmínkách pro zvolení udělal jednu zá­sadní chybu. Oznámil, že budoucí král musí získat nadpoloviční většinu hlasů. Tím se stalo, že tenhle svátek trval v Seridarii celých šest let. V prvním kole se objevilo sedm set čtyřicet kandidátů a vyřazovací kola se pěkně protáhla. Za nějaký čas dělili Sendarové čas mezi práci a volby takřka rovnoměrně. Ráno do práce a odpoledne k volbám. Líbilo se jim to tolik, že jim bylo úplně jedno, že jsou zbytku světa pro smích.</p>

<p>Já ty lidičky prostě miluju! Když se jim něco líbí, tak kašlou na to, co si myslí zbytek světa.</p>

<p>Konečný vítěz, Fundor Velkolepý, za tak dlouhou dobu zapomněl, že kdy kandidoval a jeho zvolení ho velmi překvapilo a – snad mu ani nepřišlo moc vhod. Fundor byl zemědělský experimentátor, který nenávi­děl chuť tuřínů a tak se snažil nahradit, tuto – pro Sendary nepostradatelnou – poživatinu vodnicí. Pro­tože v jeho okolí nebyl nikdo ochoten se dobrovolně cpát vodnicí, jeho veškerý entusiasmus takřka vypr­chal.</p>

<p>Během dlouhého období voleb se Sendarové rozhodli, že bude hlavním městech jejich nového království město Sendar. Rozhodli se tak hlavně kvůli cenám pozemků v té oblasti a udělali tím váž­ný škrt přes rozpočet tolnedranským spekulantům s pozemky v Darine, Camaaru a Murosu.</p>

<p>Ihned po Fundorově zvolení králem se v Sendaru objevila spousta různých hledačů štěstí, kteří dou­fali, že by nový král mohl rozdávat snadno šlechtic­ké tituly. Fundor je místo toho zavalil prací a počkal s rozdílením titulů do doby, kdy bylo jasné, jak si kdo poradí s různými úkoly. Pročistil tím davy ža­datelů a vytvořil šlechtu, která měla velmi vytříbe­ný smysl pro odpovědnost.</p>

<p>Pohybovala jsem se v novém království víceméně nepoznána několik let a byla jsem si čím dál víc jis­tá, že se náš experiment zdařil. Sendarie prospero­vala a její obyvatelé byli spokojeni. Měla jsem pocit, že jsem svůj poslední úkol jako vévodkyně z Eratu splnila dobře, a že jsem tím dostála slovu danému Ontrosovi.</p>

<p>A protože mé dílo bylo splněno, vrátila jsem se do matčiny chalupy ke studiu.</p>

<p>Systém obchodních cest, který zavedl Ran Horb, značně rozčílil Šereky, protože snížil jejich zisky z plavby Šereckou úžinou. Bylo z toho ve Val Alornu pl­no křiku, ale protože cestu na suché zemi nemůžete potopit, nemohli s tím Šerekové příliš mnoho dělat.</p>

<p>Tolnedranský systém dálnic přesáhl hranice Sendarie a měl značný vliv na jižní království. Prv­ní kontakt mezi tolnedranskými obchodníky a Murgy byl velmi zdrženlivý a opatrný, ale jen do doby, než se na tržištích v Tol Honetu, Tol Borune. Tol Horbu a Tol Vordue začalo objevovat zboží z angarackých království. Potom nepřátelství Murgů zvol­na roztávalo a obchod mezi východem a západem se měnil z potůčků v řeku.</p>

<p>Protože se v Kthol Murgosu nepřihodí nic bez Ktačikova souhlasu, bylo mojí rodině jasné, že Torakův žák něco v té své hoře uprostřed pustiny v Murgosu chystá. Ukázalo se, že Ktačik nechystal nic moc jiného, než sledování několika tolnedranských kupců, eventu­elně jejich přetažení na svojí stranu. Jak zjistil můj otec a strýček Beldin po válce s Nyissou, jejich bývalý bratr Zedar byl mnohem aktivnější. Jeho nabídka ne­smrtelnosti mu získala spojence v královně Salmissře ze Sthiss Toru a značně tím zamotala historii.</p>

<p>Ale to přišlo až později. Po ustavení sendarského království jsem se téměř výhradně věnovala studiu obou proroctví – Mrinského i Darinského – a čím dál jasněji se mi z nich vynořovala postava „Božího vraha“. Stále víc jsem se s ním sžívala a zároveň mi bylo jasné, že se nemůže objevit odnikud v blyštivé zbroji na oblaku slávy za hřmění hromu provázen zemětřesením.</p>

<p>Příchod milénia provázely okázalé oslavy v krá­lovstvích na západě, ale jinak nic nepřipomínalo, že se tím blíží moje dvoutisící narozeniny, takže jsem jim nevěnovala skoro žádnou pozornost.</p>

<p>Na počátku jara v roce 4002 jsem si uvědomila, že jestli nechci být v zimě o hladu, musím si něco vypěstovat na zahradě. Proto jsem na několik týdnů odložila studium a začala se hrabat v hlíně.</p>

<p>Zrovna jsem se věnovala zahradničení, když se objevil otec. Hned jsem věděla, že se jedná o něco naléhavého, protože on se mění v ptáka – obvykle sokola – jenom když skutečně hoří. Proměnil se ve svou normální podobu a výraz jeho tváře byl velmi vážný. „Potřebuju tě, Pol,“ řekl rychle.</p>

<p>„Já jsem tě taky jednou potřebovala, pamatuješ?“ odpověděla jsem bez přemýšlení. „Moc tě to tenkrát nezajímalo. Takže ti teď oplatím tvou laskavost stejnou mincí. Jdi pryč, otče.“</p>

<p>„Na tohle není čas, Polgaro. Musíme okamžitě na Ostrov větrů. Gorek je v nebezpečí.“</p>

<p>„Kdo je Gorek?“</p>

<p>„Cožpak nemáš vůbec ponětí, co se děje za plo­tem tvé zahrady? Změknul ti snad mozek? Nemůžeš se jen tak lehce zbavit své odpovědnosti, Pol. Stále jsi tím, kým jsi a půjdeš se mnou na Ostrov větrů, i kdybych tě tam měl dovléci násilím.“</p>

<p>„Nevyhrožuj mi, staříku. Kdo je ten Gorek, o kte­rého máš takový strach?“</p>

<p>„Je to rivanský král a Strážce Orbu.“</p>

<p>„Ve Větrném moři hlídkují šerecké lodi. Na ost­rov větrů se bez jejich vědomí nedostane ani noha. Vědí o každé lodi v té oblasti.“</p>

<p>„Tady nehrozí nebezpečí z moře, Pol. Za branami města je na pobřeží malá enkláva obchodníků. Ta je zdrojem nebezpečí.“</p>

<p>„Cožpak jsi se zbláznil, otče? Jak jsi mohl cizin­cům dovolit přístup na Ostrov větrů?“</p>

<p>„To je dlouhá historie a na to zrovna teď nemá­me čas.“</p>

<p>„Jak ses dozvěděl o tom předpokládaném nebez­pečí?“</p>

<p>„Podařilo se mi vyluštit jistou část Mrinského kodexu.“</p>

<p>To vyvrátilo mé pochybnosti. „Kdo za tím je?“ ze­ptala jsem se.</p>

<p>„Pokud to dokážu dobře určit tak Salmissra. Má v té enklávě svoje lidi, kterým dala příkaz, aby za­bili rivanského krále i s celou jeho rodinou. Jestli se jí to povede, tak Torak zvítězí.“</p>

<p>„To se nestane, pokud budu dýchat. Je to Ktačikova hra?“</p>

<p>„Není to vyloučeno, ale moc se mi to nezdá. Vy­padá to spíš na Urvona nebo Zedara.“</p>

<p>„To posoudíme později. Teď už jenom maříme čas, otče. Vydejme se na Ostrov větrů a ukončeme tuhle hru.“</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>III.</strong></p>

<p><strong>Nejkratší cesta</strong> na Ostrov větrů vede přes Zemi Ulgů. Většina cit­livějších lidí se snaží tomuto území za každou cenu vyhnout, ale my jsme velmi spěchali. Navíc jsme le­těli několik set metrů nad lovišti různých Algrotů, Hrulginu a Eldrakynů. Když jsme přelétali Prolgu, setkali jsme se s hejnem harpyjí, což bylo samo o sobě dost podezřelé, protože pokud si vzpomínám, tak se s nimi dosud nikdo nesetkal. Jejich napůl lid­ský vzhled z nich dělá bytosti, které vypadají ne­bezpečnější, než ve skutečnosti jsou. Lidská tvář z nich ještě nedělá myslící bytosti a protože nemají zobáky, tak jsou jako ptáci poměrně málo škodliví. Celkem snadno jsme se jich s otcem zbavili.</p>

<p>Na východě se objevil rozbřesk, když jsme přelétali Camaar. Byli jsme oba na pokraji vyčerpání, ale přesto jsme letěli vytrvale dál nad olověně šedé vlny Větrného moře. Křídla jsem měla v jednom ohni, ale přesto jsem se snažila držet tempo. Vůbec nechápu, jak to mohl vydržet můj otec, který nelétá nijak valně. Někdy mne skutečně překvapuje.</p>

<p>Přelétali jsme rivanský přístav a já už bloudila očima k cimbuří hradu, když ke mně dolehl matčin hlas. <emphasis>„Pol! Tam dole – v příst</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>vu!“</emphasis></p>

<p>Pohlédla jsem dolů a viděla, jak se něco plácá do­cela daleko od štěrkové pláže.</p>

<p><emphasis>„Je to malý chlapec, Pol. Nedopusť, aby se utopil.“</emphasis></p>

<p>Vůbec jsem nepřemýšlela. Jedno vám ale řeknu. Měnit podobu uprostřed letu není zrovna nejlepší nápad. Na chvíli jsem úplně ztratila orientaci, ale přesto jsem nespouštěla oči z tmavé vodní hladiny. Narovnala jsem se a vlétla do vln. Sice jsem se při­pravila, ale náraz to byl přesto hrozný. A ta ledová voda! Zadržela jsem dech, a když jsem se znovu vy­nořila, byla jsem jen několik metrů od malého chlapce, jehož oči byly plny hrůzy a divoce máchají­cí ruce měly co dělat, aby ho udržely na hladině.</p>

<p>Stačilo pár temp a měla jsem ho. „Klid!“ řekla jsem zostra. „Už tě držím!“</p>

<p>„Já se topím!“ volal třesoucím se hlasem.</p>

<p>„Netopíš. Jsi v bezpečí. Přestaň máchat těma ru­kama. Lehni si na záda a nech mně plavat.“</p>

<p>Sice mi dalo trochu práce uvolnit jeho smrtelné objetí, ale po chvíli jsem ho uklidnila a podařilo se mi zamířit k jednomu z mol, která mířila od přísta­vu do zálivu. Tak se podívej. Je to mnohem snad­nější, když s tou vodou tak nezápasíš.“</p>

<p>„Málem se mi to povedlo.“ ozval se. „Je to poprvé, co zkouším plavat. Ani to není tak těžké, jak se to zdá. že jo?“</p>

<p>„Měl by sis to zkoušet v trochu mělčí vodě.“ po­znamenala jsem.</p>

<p>„To nešlo. Tam byl ten chlap s tím nožem.“</p>

<p><emphasis>„Polgaro!“ </emphasis>ozval se otcův hlas. <emphasis>„Je ten chlapec v pořádku?“</emphasis></p>

<p>„Ano, otče,“ odpověděla jsem normálně a ani si neuvědomila, že mne slyší ten chlapec. „Mám ho.“</p>

<p><emphasis>„Zůstaňte mimo dohled. Snaž se, aby vás nikdo neviděl!“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Dobře.“</emphasis></p>

<p>„S kým to mluvíš?“ zeptal se chlapec.</p>

<p>„To není důležité.“</p>

<p>„Kam plujeme?“</p>

<p>„Na konec toho mola. Musíme se schovat a zů­stat potichu, aby nás ti muži s noži nenašli.“</p>

<p>„Tak jo. Je ta voda vždycky tak studená?“</p>

<p>„Když jsem tu byla posledně, tak byla.“</p>

<p>„Já mám pocit, že jsem tě tu ještě neviděl.“</p>

<p>„To ne. Už je to dost dlouho.“</p>

<p>„Tak to by to vysvětlovalo.“ Byl to svým způso­bem už malý chlapík. Okamžitě se mi zalíbil.</p>

<p>„Asi bys teď neměl moc mluvit,“ řekla jsem mu. „Není zrovna zdravé vypít pět litrů studené vody.“</p>

<p>„Jak myslíš.“</p>

<p>Dostali jsme se na konec mola a zachytili se prorezavělého kruhu, kam se obvykle přivazují lodní lana.</p>

<p>„Co se vlastně stalo?“ zeptala jsem se ho.</p>

<p>„Můj dědeček nás vzal do obchodů u pláže,“ od­pověděl chlapec. „Někdo nám chtěl dát nějaký dá­rek. Ale když jsme vešli k nim do obchodu, všichni vytáhli nože. Vsadím se, že už litují, že to udělali, protože můj dědeček je král a určitě to tak nenechá. Je mi už opravdu zima. Nemohli bychom vylézt z vody?“</p>

<p>„Obávám se, že ještě ne. Nejdřív se musíme ujis­tit, že nám nehrozí žádně nebezpečí.“</p>

<p>„Přijíždíš sem na ostrov často?“  Jeho řeč mě trochu uklidnila. Zdálo se, že<emphasis> </emphasis>pokus o vraždu ztroskotal.</p>

<p>„Co se stalo na pláži?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Nevím jistě,“ odpověděl. „Maminka mi řekla, abych utíkal hned, jak ti muži vytáhli nože. Byli i mezi mnou a městkou branou, takže jsem musel do vody. I když jsem nikdy neplaval, tak jsem to musel zkusit. Docela to šlo, ne?“</p>

<p>„Chce to ještě trochu trénink,“</p>

<p>„Na to jsem neměl čas. Nebude to nezdvořilé, když se zeptám, jak se jmenuješ?“</p>

<p>„Říkají mi Polgara.“</p>

<p>„Už jsem o tobě slyšel. Nejsi moje příbuzná?“</p>

<p>„Ano, vzdálená příbuzná. Můžeš si myslet, že jsem něco jako tvoje teta. Jak se jmenuješ ty?“</p>

<p>„Já jsem Geran. Říkají mi sice princ Geran, ale to nemá žádný význam, protože králem se stane můj nejstarší bratr, až vyroste. Já bych se chtěl stát pirátem, až budu velký. To mi připadá hodně dob­rodružné, co myslíš, teto Pol?“</p>

<p>Už je to tu zase. Někdy mám pocit, že mi „teto Pol“ říkají všichni chlapci na celém světě. Usmála jsem se na něj. „Nejdřív bych si promluvila s rodiči a dědečkem, než bych se zabývala myšlenkou na ka­riéru piráta, Gerane. Možná budou mít nějaké ná­mitky.“</p>

<p>Vzdychl. „Asi máš pravdu, ale stejně by to bylo vzrůšo, že jo?“</p>

<p>„Mám pocit, že se to trochu přeceňuje.“</p>

<p>Drželi jsme se trochu rezavého kruhu a klepali se zimou. Dělala jsem, co jsem mohla, abych ohřála vodu, kde jsme seděli, ale celé Větrné moře jsem ohřát nedokázala, takže to bylo těsně nad bodem snesitelnosti.</p>

<p>Asi po hodině, která mi připadala jako věčnost, jsem zaslechla otcův hlas. <emphasis>„Polgaro, kde jste?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Na konci mola, otče. Myslíš, že už bychom, mohli vylézt ven?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ne.  Zůstaňte, kde jste a držte se z dohledu.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Co to prov</emphasis><emphasis>ádíš, starý vlku?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Snažím, se ukrýt rivanského krále. Zvykni si na to, Pol, protože to budeme muset dělat pěkně dlouho.“</emphasis></p>

<p>Bylo mi hned jasné kam míří a že se to týká toho malého chlapce v mém náručí. Bylo zjevné, že se Salmissře její plán s nájemnými vrahy zdařil a že došlo k zabití krále Goreka a s ním i k vyvraždění takřka celé královské rodiny. Geran utekl a proto nebyl svěd­kem masakru. Ještě asi vůbec netušil, že je z něj siro­tek. Někdo mu to bude muset říct a mně bylo hned jasné, kdo asi bude tím poslem špatných zpráv.</p>

<p>Bylo už tma, když k molu dorazil otec s Brandem, rivanským správcem. Všichni čtyři jsme se pak vydali na lodi pryč z přístavu. Plavbu zařídil otec, který se ani nenamáhal vyndat plachty z bed­ny, na které seděli. Já strčila malého prince do dek a snažila se ho zahřát.</p>

<p>Pak jsem vyšla za otcem na palubu. „Předpoklá­dám, že nikdo jiný nepřežil,“ řekla jsem mu.</p>

<p>„Ne. Nikdo. Nyissánci použili otrávené dýky.“</p>

<p>„Chlapec to neví. Utekl, ještě než došlo k vraždě.“</p>

<p>„To je dobře. Ti Nyissánci byli velmi zdatní.“</p>

<p>„Takže je jasné, že je za tím Salmissra.“</p>

<p>„To ano, ale někdo jí to musel vnuknout.“</p>

<p>„Kdo?“</p>

<p>„To nevím. Až ji příště uvidím, tak se jí zeptám.“</p>

<p>„Jak se chceš dostat do Sthiss Toru?“</p>

<p>„Trochu vylidním alornská království, protože si s sebou vezmu doprovod. Projdu celou Nyissou jako živelná pohroma. Zaženu ty zatracené hadí příšery na stromy, aby si tam užily denního světla. Asi bys tomu chlapci měla říct, že je sirotek.“</p>

<p>„Dík.“ řekla jsem prázdným hlasem.</p>

<p>„Jsi na takové věci lepší než já, Pol. A řekni mu, že na oplátku hodlám zničit Nyissu.“</p>

<p>„Je to ještě malý chlapec, který právě ztratil matku. Myslím, že mu myšlenka na pomstu moc nepomůže.“</p>

<p>„Nic jiného mu teď jako útěchu nabídnout, nemů­žeme. Asi mu budeš muset nahradil matku ty. Pol.“</p>

<p>„Copak vím něco o tom, jak vychovávat malé chlapce?“</p>

<p>„Když zemřela tvoje sestra, tak sis s Daranem vedla docela dobře. Je mi líto, že ti dávám takový úkol, Pol, ale nikdo jiný mne nenapadá. A ten chla­pec musí být bezpodmínečně ochráněn. Musíš ho někde schovat. Tahle vražda na sobě zcela jasně ne­se visačku „Angaracké zboží“ a Ktačik má své vlas­tní proroctví, které mu řekne, že někdo přežil. Mám obavu, že teď bude západ plný Grolimů. Ochrana toho chlapce je v současné době naším nejdůležitěj­ším úkolem.</p>

<p>„Já se o to postarám, otče.“ Sešla jsem dolů a sdělila tu smutnou novinu malému princi.</p>

<p>Samozřejmě plakal a naříkal a já se ho snažila utěšit, co to jen šlo.</p>

<p>Jak jsem ho držela v náručí, napadla mě taková zvláštní myšlenka. Moje matka se nenarodila jako člověk, a to by znamenalo, že i já jsem byla z části vlk. Ačkoliv se vlkovi nijak nepodobám, musím mít jeho určité rysy. Vlci žijí ve smečce a tak mají zod­povědnost za všechna mláďata, ať se narodí které­koliv matce. Moje utěšování toho malého chlapce bylo instinktivní, protože on patřil k mé smečce.</p>

<p>Jakmile jsem se vyrovnala se skutečností, že se o toho chlapce budu muset postarat, další kroky byly automatické. Budu potřebovat nějaké bezpečné mís­to. Matčina chalupa se k tomu nehodí, protože je příliš na očích. Budu potřebovat stálý přísun jídla. K tomu všemu by se dobře hodil můj venkovský dům u jezera Erat zarostlý růžovými keři. Okolní půda je velmi úrodná, takže s jídlem nebudou žádné potíže. Poskytne nám bezpečí i potravu. Princ Geran možná vyroste jako trochu samotářské a divoké dítě, ale bude aspoň naživu.</p>

<p>Když jsem trochu myslela jako vlk, podařilo se mi nahlédnout do matčina nitra a pochopit její dů­vody. Všechno, co dělala – včetně toho, jak opustila mou sestru a mne – bylo děláno s cílem ochránit smečku.</p>

<p><emphasis>„Samozřejmě, Pol,“ ozval se najednou její hlas. „Na to jsi přišla až teď? V tom případe bys měla být trochu pozornější.“</emphasis></p>

<p>Gerana úplně přemohl zármutek, takže jsme toho za dva dny plavby mnoho nenamluvili. Když jsme ale dorazili k pobřeží nějakých pět mil od Camaaru, dal se natolik dohromady, že byl schopen pohovořit s Brandem. Požádal rivanského správce, aby se po­staral o jeho lid a chránil Orb. Geranova rodina vždy brala svou odpovědnost velmi vážně a bylo zjevné, že navzdory tomu, že byl Geran před vyvraždením jeho rodiny velmi vzdálen možnosti stát se králem, v jistých důležitých záležitostech byl dobře informován.</p>

<p>Brand odešel do Camaaru, aby najal posádku pro plavbu zpět a já si pohovořila s otcem. Seznámila jsem ho se svým plánem, kde se s Geranem skrýt a otec se mnou samozřejmě nesouhlasil. Otec má vždycky námitky, když něco navrhnu. Mohl by šet­řit dech, protože ho stejně vždycky přesvědčím. Asi si myslíte, že by po dvou tisících let mohl vědět, že mne nepřesvědčí, ale zdá se, že se někteří lidé nikdy nepoučí.</p>

<p>Geran s velice vážnou tváří požádal svého vzdá­leného dědečka, aby potrestal hadí královnu za vyvraždění jeho rodiny. Poté se otec odebral do Val Alornu, aby shromáždil síly pro trestnou výpravu do země hadích lidí.</p>

<p>„Kam půjdeme?“ zeptal se mne Geran.</p>

<p>„Mám v Sendarii dům. Gerane,“ odpověděla jsem. „Tam bychom měli být v bezpečí.“</p>

<p>„Máš tam hodně vojáků?“</p>

<p>„Ne, Gerane. Tam žádné vojáky nepotřebuju.“</p>

<p>„Není to nebezpečné? Jestli mne ta hadí žena chce stále zabít a má dost lidí s otrávenými noži, tak tě proti nim nedokážu ochránit.“</p>

<p>Byl to takový milý, vážný chlapíček. Vzala jsem ho do náruče a chvíli ho u sebe pevně držela. Řekla bych, že se nám to oběma líbilo. „Všechno bude v po­řádku, Gerane,“ ujistila jsem ho. „Nikdo neví, že tam ten dům je a je velmi těžké se tam dostat.“</p>

<p>„Začarovala jsi ho?“ zeptal se zvědavě. Potom trochu zrudnul. „To asi nebylo moc slušné, teto Pol. Slyšel jsem o tom spoustu povídaček a musím říct, že se mi různé čarování líbí. Ale ty jsi mi nedovolila o tom mluvit, tak bych měl asi mlčet, co?“</p>

<p>„Ale ne, Gerane,“ řekla jsem. „Jsme ze stejné ro­diny, takže bychom z toho neměli dělat takové for­mality. Pojďme mezi ty stromy. Tahle pláž je příliš otevřená a nepřátelé mají oči všude.“</p>

<p>„Jak si přeješ, teto Pol.“</p>

<p>Zamířili jsme k jezeru Sulturn a vyhýbali se přitom všem cestám. Jídlo jsem koupila na jedné osamělé far­mě a tu první noc jsme spali pod širým nebem. Jak­mile chlapec usnul v mém náručí, začala jsem pře­mýšlet o praktické stránce věci. Za ten den jsme moc neušli a já jsem se chtěla dostat co nejdál do vnitroze­mí. Ta otevřená pláž mi stále ležela v hlavě.</p>

<p>Chtěla jsem se vyhnout jakémukoliv náznaku pro­zrazení před Grolimy, a proto jsem musela zavrhnout použití nadpřirozených schopností. Geran byl dobře stavěný chlapec, ale měl přeci jenom krátké nožičky, takže bychom toho moc neušli. Bylo zřejmé, že budeme potřebovat koně. Zkontrolovala jsem kabelku, kterou nosím pod šaty, a zjistila, že mám dost peněz. Pak jsem vyslala průzkumnou myšlenku, jestli by nebyla při cestě nějaká vhodná farma. Naštěstí jsem ji našla pou­hých několik mil od nás.</p>

<p>Párkrát, jsem si za tu noc krátce schrupla. Za jis­tých okolností nemusí být vydatný spánek nejlepším řešením. Když se na východním nebi objevilo svítání, rozdělala jsem maličký oheň a připravila snídani.</p>

<p>„Dobré jitro, teto Pol,“ ozval se Geran, jakmile ucítil teplé jídlo. „Je to divné, ale mám opravdu hlad.“</p>

<p>„Malí chlapci mají stále hlad, Gerane.“</p>

<p>„Jak je ten tvůj dům daleko?“</p>

<p>„Skoro tři sta mil.“</p>

<p>„Už teď mě bolí nohy, teto Pol. Nejsem zvyklý chodit celý den.“</p>

<p>„Našla jsem snadnější způsob, Gerane,“ ujistila jsem ho. „Kousek před námi je další farma, tam koupíme koně a pak už pojedeme,“</p>

<p>„Tak to je opravdu dobrý nápad, teto Pol.“ Zdálo se, že se mu ten nápad opravdu zalíbil.</p>

<p>Když jsme dorazili na farmu a já vybrala koně, objevil se jistý problém.</p>

<p>„Ach… tohle jsou velmi staré peníze, madam,“ řekl pochybovačně farmář. „Mám pocit, že jsem ni­kdy nic takového neviděl.“</p>

<p>„Je to část mého dědictví, dobrý muži,“ zalhala jsem rychle. „Moje rodina byla poměrně chudá, tak­že vždycky schovávala všechny peníze, co se jí do­staly do ruky.“</p>

<p>„To je chvályhodný zvyk, ale já vůbec nevím, ja­kou mají dnes cenu.“</p>

<p>„Stříbro je stříbro, farmáři. Důležitá je jeho váha a ne obrázek, který je na něm vyražen.“</p>

<p>„No… asi máš pravdu…“</p>

<p>„Mám trochu naspěch, příteli. Musíme se dostat se synovcem do Sulturnu ještě před koncem týdne. Dám ti pro jistotu ještě další tři mince a tím srov­nám jakýkoliv rozdíl v hodnotě.“</p>

<p>„Nerad bych tě ošidil, madam.“ Je zcela jisté, že jsem se podílela na tvorbě sendarského charakteru a nyní se mi to vrátilo zpět.</p>

<p>Nakonec jsme se s dobrým farmářem domluvili na dvou mincích a já se stala majitelkou šedého koně jménem Panoš. Dobrý farmář nám přidal sedlo a my jsme byli připraveni vyrazit na cestu. Nejdřív jsem si ovšem musela promluvit s Panošem, který celou zimu nejezdil a teď byl trochu divoký. Popadla jsem ho za tlamu, podívala se<emphasis> </emphasis>mu do očí. „Koukej se uklidnit, Panoši,“ poradila jsem mu. „Skákej si ve svém volném čase, chlapče. Nechci cestou žádné překážkové závo­dy.“</p>

<p>Zdálo se, že to pochopil a po několika mílích jsme si začali rozumět a doslova polykali míli za mílí.</p>

<p>„To je mnohem lepší než chůze, teto Pol,“ smál se šťastně Geran. „Vsadím se, že mne dnes večer nohy bolet nebudou.“</p>

<p>„Asi ne, ale bude tě bolet něco jiného.“</p>

<p>Geran a Panoš si okamžitě padli do oka a já byla velmi ráda. Mladý princ s sebou nesl velký zármu­tek a já měla pocit, že by přátelství s tím koněm mohlo alespoň trochu ulevit v jeho bolu.</p>

<p>Do Sulturnu jsme se dostali za dva dny, ale vy­hnuli jsme se mu a ubytovali se v malém zájezdním hostinci v jedné z okolních vesnic. Připadalo mi to mnohem bezpečnější než v hotelu ve městě.</p>

<p>Pokračovali jsme v cestě na severovýchod a já cestou dávala Geranovi rady, jak být co nejméně nápadný. Taky jsem mu nabarvila vlasy, aby nás neprozradila jeho písková barva. Sama jsem si na­barvila svůj pramen bílých vlasů. Teď už to Grolim, který by hledal blonďatého chlapce a ženu s bílým pramínkem vlasů, neměl tak lehké.</p>

<p>Když jsme se přiblížili k Medalii ve střední Sendarii, vrátila mi moje testovací myšlenka – kterou jsem pravidelně vysílala dopředu, abych věděla, co nás čeká – odraz černé barvy, což znamenalo Angaraka. Ne­byla to lesklá čerň, která by signalizovala Grolima, ale já se v tu chvíli nechtěla setkat s žádným Angarakem ani Murgem, Nadrakem nebo Thullem.</p>

<p>Zavedla jsem Panoše mimo cestu a objela s Geranem Medalii širokým obloukem. Na severovýchod jsme pak už putovali pouze vedlejšími cestami a zdaleka se vyhýbali širokým cestám Ran Horba.</p>

<p>Cesta k jezeru Eratu nám zabrala dva týdny. Ne­chala jsem Gerana s Panošem v mlází na břehu a sama se<emphasis> </emphasis>vydala na průzkum. Protože byl už večer, proměnila jsem se ve sněžnou sovu, protože ty vidí ve tmě velmi dobře.</p>

<p>Východní břeh jezera byl tehdy velmi řídce obydlen, takže jsem snadno prověřila všechny sousedy. Ukázalo se, že mezi nimi nejsou žádní cizinci, takže by z té strany pro nás nemělo hrozit žádné nebezpečí. Letěla jsem tedy přímo k mému domu a byla jsem ráda, když jsem zjistila, že je všechno v pořádku. Pak jsem se vrá­tila pro svého synovce a jeho koně.</p>

<p>Kolem půlnoci překročil Panoš řeku těsně pod mým domem a my se k němu vydali úzkou stezkou. Růžové keře před námi samy ustupovaly a uvolňo­valy nám cestu.</p>

<p>„To je teda pěkně velký dům,“ poznamenal tro­chu nervózně Geran, „a taky pěkně tmavý.“</p>

<p>„Nikdo tu nebydlí, Gerane.“ řekla jsem.</p>

<p>„Vůbec nikdo?“</p>

<p>„Ani živá duše.“</p>

<p>„Nikdy jsem nežil na místě, kde by nikdo nebyl, teto Pol.“</p>

<p>„My žádné lidi kolem nechceme, Gerane. V tom byl celý vtip.“</p>

<p>„No…“ ozval se trochu pochybovačně. „Ale ten dům není zakletý, že ne? Nemám rád zakleté domy.“</p>

<p>Ani jsem se nepousmála. „Ne, Gerane,“ ujistila jsem ho vážně. Ten dům není zakletý. Je prostě prázdný.“</p>

<p>Vzdychl si. „Asi se budu muset naučit věci, které jsem nikdy nedělal,“ řekl.</p>

<p>„A jaké například?“</p>

<p>„No… třeba když budeme potřebovat dříví na zá­top, nebo tak něco. Já neumím moc dobře používat různé nástroje, teto Pol. V dědečkově zámku bylo vždycky plno sloužících, takže nevím, jak se zachází s pilou nebo sekyrou.“</p>

<p>„Tak aspoň budeš mít příležitost se to naučit, Gerane. Teď zavedeme Panoše do stáje a půjdeme dovnitř. Připravím nám večeři a pak se porozhléd­neme po nějaké posteli.“</p>

<p>„Tak dobře, teto Pol.“</p>

<p>Uvařila jsem jednoduchou večeři a pak přitáhla do kuchyně dvě matrace. Rozhodla jsem se, že mů­žeme celý dům prozkoumat až ráno.</p>

<p>Dům byl již poměrně dlouho neobydlen, takže se přece jen projevoval nedostatek péče. V rozích byly pa­vučiny a všude bylo dost prachu. Při svých občasných návštěvách jsem vždy uklidila  „svým“ způsobem, ale tentokrát jsem se rozhodla jinak. Geran byl velmi smutný z toho, co postihlo jeho rodinu a tak jsem usoudila, že bude užitečné, když ho trochu zaměst­nám. Navíc tenhle způsob úklidu jistě nepřiláká po­zornost Grolimů. Tenkrát, jsem ještě nebyla tak obe­známena se schopnostmi Grolimů a proto jsem byla raději opatrnější.</p>

<p>Ráno jsem vstala a připravila snídani. Moje kuchy­ně byla vybavena na to, aby v ní bylo možno vařit pro hodně osob. Proto bylo poměrně směšné, když jsem se snažila připravit snídani pro dvě osoby na kamnech, velkých jako žebřiňák. Taky k tomu bylo potřeba spousta dřeva. Jak to tak vypadalo, tak si Geran pěk­ně s tím dřevem užije.</p>

<p>Geran se probudil, jakmile ucítil snídani. Už jsem za ta léta poznala pěkných pár chlapců a všichni měli jedno společné. Stále měli hlad.</p>

<p>„Co budeme dělat dneska, teto Pol?“ zeptal se po­té, co snědl druhý talíř kaše.</p>

<p>Přejel prstem po opěradle židle a zvedl prst. „Co tu vidíš?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Vypadá to jako prach,“ odpověděl.</p>

<p>„Přesně tak. Asi bychom s tím měli něco udělat.“</p>

<p>Rozhlédl se po kuchyni. „To máme za chvíli,“ ře­kl přesvědčivě. „Co budeme dělat, až to budeme mít hotovo?“</p>

<p>„V domě jsou ještě jiné pokoje, Gerane.“</p>

<p>„Bál jsem se,<emphasis> </emphasis>že to řekneš.“ vzdychl.</p>

<p>„Ty jsi princ,“ připomněla jsem mu. „Vyčítala bych si, kdybys měl žít v zaprášeném domě s pavučinami.“</p>

<p>„Mě to nijak nevadí,“ řekl s nadějí v hlase,</p>

<p>„Přece tak nebudeme bydlet. Já chci bydlet v do­mě zářícím čistotou.“</p>

<p>„Je to strašně velký dům, teto Pol.“</p>

<p>„To tedy je. Chvíli nám to zabere.“</p>

<p>„Mohli bychom uklidit jenom tři čtyři místnosti, kde budeme bydlet. Ostatní můžeme zavřít.“</p>

<p>„To by, Gerane, nebylo správné. Myslím, že by­chom měli uklidit všude.“</p>

<p>Vzdychl a očividně rezignoval.</p>

<p>A tak začal rivanský král s mou pomocí uklízet dům. Sice ho to nebavilo, ale moc si nestěžoval. A to jsem mu neřekla, že místní pavouci jsou nejpilnější tvorové na světě. To, že se jeden pokoj uklidí, ještě neznamená, že bude uklizený i druhý den.</p>

<p>Samozřejmě jsme dělali i jiné věci. Čas od času jsem vzala vůz a vyrazila s Panošem na nákup do okolních farem. Geran se mnou na nákupy nejezdil. Když jsem vyrazila na nákup prvně, nechala jsem ho v knihovně. Když jsem se vrátila, seděl u okna a díval se ven. „Myslela jsem, že si budeš číst,“ řekla jsem.</p>

<p>„Já neumím číst, teto Pol,“ přiznal.</p>

<p>Tím jsme měli náplň pro chvíle, kdy už jsme byli z úklidu unaveni. Geran měl dobrou hlavu a naučil se číst překvapivě rychle. Za čas jsme si vypěstovali stereotyp, že jsme dopoledne uklízeli a odpoledne si četli. Byl to docela poklidný život a my s ním byli spokojeni.</p>

<p>Dvojčata mne pravidelně informovala, jak si vede otec na svém tažení proti Nyisse a já ty informace zase předávala Geranovi. Měla jsem pocit, že cítí jis­té uspokojení z toho, že jeho děd vede trestnou vý­pravu proti zemi hadích lidí.</p>

<p>Na jaře jsme si oba s<emphasis> </emphasis>Geranem oblíbili zahra­dničení. Byla jsem ráda,  protože jsem sice mohla nakupovat na farmách, ale nechtěla jsem nechávat Gerana příliš často samotného. Taky jsem nechtěla, aby se moje  tvář stala v okolí příliš známou. Pak by mohla nějaká informace zbytečně vzbudit pozornost nějakého příliš zvídavého Grolima.</p>

<p>Bylo to někdy na jaře, když nás navštívil otec se strýčkem Beldinem. Stále vidím před očima Gerana, jak přišel po schodech dolů s mečem v ruce. Byl sice ještě velmi mladý, ale už věděl, že je mužskou povin­ností chránit přítomné ženy. Sice jsem žádnou ochranu nepotřebovala, ale stejně mě jeho gesto chytlo u srdce. Přivítal se nadšeně s mým otcem a hned se ho ptal, jestli splnil slib a zabil hadí královnu.</p>

<p>„Když jsem jí viděl naposled, tak byla mrtvá,“ odpověděl otec. Šel na věc trochu zhurta.</p>

<p>„Dal jsi jí taky co proto i za mě?“ tlačil s otáz­kami Geran.</p>

<p>„To tedy dal, chlapče,“ odpověděl Beldin.</p>

<p>Měla jsem pocit, že Beldinova přítomnost a jeho vzhled trochu Gerana znepokojují, proto jsem je představila.</p>

<p>„Nejsi zrovna vysoký, co?“ podivil se Geran.</p>

<p>„Někdy je to i výhoda, chlapče. Většinou se ne­praštím do hlavy o větve.“</p>

<p>„Líbí se mi, teto Pol,“ zasmál se Geran.</p>

<p>Pak nás otec informoval o tom, proč vlastně při­šel. Měl v plánu jisté setkání. Prohlásil, že vražda Goreka byla vlastně UDÁLOSTÍ a že bychom se mě­li přesunout do Údolí, abychom probrali, co dál. Oz­námil nám, že se vydá na Ostrov větrů a přivede Branda, zatímco my se vydáme s Beldinem a Geranem do údolí.</p>

<p>Než jsme překročili Sendarské hory, byli z Beldina a Gerana nejlepší přátelé. To je jedna ze záhad, co jsem nikdy nepochopila. Jak je možné, že si staří muži a malí chlapci tak rozumí? Sice mi vždycky tvrdí, že je to „mužská záležitost“, ale já si spíš myslím, že začína­jící senilita je přibližuje dětství. Je to určitě jistý stu­peň infantility. Při té cestě jsem taky pochopila, že že­na se špetkou zdravého rozumu nesmí takové dvojici dovolit, aby se přiblížila na pět mil k nějaké tekoucí vodě. Pak začnou okamžitě rybařit a je konec se vším ostatním.</p>

<p>Když jsme konečně dorazili do Údolí, byla situa­ce s dvojčaty velmi obdobná jako s Beldinem. Cítila jsem se úplně odstrčená.</p>

<p>Samozřejmě mě nechali vařit a uklízet. No, není to od nich úžasné?</p>

<p>Otec s Brandem dorazili po několika týdnech a pak začaly vážné debaty a plánování co dál. Geran seděl ti­še v rohu a naslouchal státnickým moudrostem.</p>

<p>Bylo zjevné, že zná to staré a již ohrané „děti by měly být vidět, ale nesmí být slyšet“. Alespoň nás to ale ušetřilo spousty otázek.</p>

<p>Strýček Beltira nás informoval, že podle dalského kalendáře skončil Třetí věk a že všechna proroc­tví jsou známa. Teď jsme je „jenom“ měli vyplnit.</p>

<p>Strýček Beldin nám řekl, že angaracký generál jménem Kallath sjednocoval celou Mallorey a chtěl ji dostat, pod Torakův vliv.</p>

<p>Princ Geran zasáhl do diskuse jenom jednou. „Pro­miňte,“ začal. „Co se má stát v Arendií? Předpoklá­dám, že je to místo, které nazýváte Zemí býčího boha.“</p>

<p>Otec ho pochválil za všímavost a vysvětlil mu, že se tak Arendie nazývá v Mrinském kodexu.</p>

<p>„Tam se má stát jistá UDÁLOST, výsosti,“ řekl mu Beltira,</p>

<p>„Jakou událost máš na mysli?“ zeptal se Geran, který si všiml, že naše rodina dává podivný význam tomu slovu.</p>

<p>„V proroctví, které nazýváme Mrinský kodex se praví, že tam má dojít, k setkání Dítěte světla a Dí­těte tmy,“' vysvětloval Belkira.</p>

<p>„Kdo to je?“</p>

<p>„To ještě není nijak upřesněno,“ řekl Beldin. „Zatím to jsou jenom názvy. Zatím musíme čekat. Je však zřejmé, že se všechno k té UDÁLOSTI chystá. Jestli to čteme správně, tak se někdy v budoucnosti ti dva mají setkat v Arendii a nebude to asi příliš přátel­ské setkání. Asi se nebudou bavit o počasí.“</p>

<p>„Že by bitva?“ zeptal se nadšeně Geran. Přeci je­nom byl ještě hodně mladý.</p>

<p>Byla jsem v kuchyni a připravovala večeři. „Pří­chod toho Kallatha zrovna v tuhle chvíli asi není náhoda, co?“ přemýšlela jsem nahlas.</p>

<p>„Asi ne, Pol,“ souhlasil otec.</p>

<p>„Promiňte mi ještě jednou,“ ozval se Geran. „Jes­tli má Torak svoje vlastní proroctví, tak ví stejně jako my, že se má něco stát v Arendii, ne?“</p>

<p>„Jsem si tím jist,“ odpověděl Beldin.</p>

<p>„Víte, co si myslím?“ řekl chlapec, čílko svraštěné usilovným přemýšlením. „Mám pocit, že vyvraždění mé rodiny nemělo nic společného s pokusem o krá­dež Orbu. Řekl bych, že se nás Torak jenom snažil zaměstnat, abychom nevěnovali přílišnou pozornost, tomu, co provádí Kallath v Mallorey. Kdyby Nyissánci nevyvraždili mou rodinu určitě by aspoň je­den z vás dohlédl na to, aby Kallath nesjednotil ce­lou zem. Ale vy jste byli všichni příliš soustředěni na potrestání Nyissánců a nesledovali, co se děje v Mallorey.“ Najednou se zarazil, když si všiml, jak pozorně ho všichni sledujeme. „No, aspoň já si to myslím,“ dodal omluvně. „Myslím, že to vymyslel Zedar, protože vás zná nejlépe.“</p>

<p>„Co si s tím klukem udělala, Pol?“ obrátil se Bel­din na mě. „Nevěděl jsem, že tak bystře uvažuje.“</p>

<p>„Učila jsem ho číst, strýčku,“ odpověděla jsem. „Našel si to tam.“</p>

<p>„Ztráta času!“ zavrčel Beldin.</p>

<p>„Teď ti nerozumím, strýčku.“</p>

<p>„Mohl jsem si s ním pořádně filozoficky poklábosit a ne ztrácet čas lovením ryb, když jsme sem šli přes ho­ry.“</p>

<p>„Musíš vždycky všechno zamotat, co, Pol?“ ozval se otec.</p>

<p>„Zamotat? Tomu se říká vzdělání, otče. Ty jsi snad se mnou všechno nezamotal? Mně se zdá, že už jsi zapomněl všechna ta „proč“, kterými jsi mne mučil před pár lety, co?“</p>

<p>„Ty si prostě ty svoje poznámky nikdy neodpus­tíš, že jo?“ řekl s jistým znechucením v hlase.</p>

<p>„Je to jen pro tvoje dobro, otče,“ odvětila jsem s úsměvem. „Alespoň tě to trochu drží při zemi a taky to aspoň trochu zpomaluje proces senility.“</p>

<p>„Co tím máš na mysli, teto Pol?“ zeptal se mne Geran.</p>

<p>„To je taková jejich hra, Gerane,“ vysvětloval Beltira. „Neumějí si přiznat, že se mají rádi, tak hrají takovou hru. Je to jejich způsob, jak vyjádřit, že k sobě necítí nenávist.“</p>

<p>Dvojčata měla tak sladké tvářičky, že to někdy svádělo k dojmu, že nejsou příliš chytrá, ale pravý opak byl pravdou. Beltira teď přesně uhodil hřebík na hlavičku, když popsal smysl naší hry a oba nás s otcem zahanbil.</p>

<p>Naštěstí se v tu chvíli ozval Brand. „Mám pocit, že je náš princ velmi nadaný,“ pravil zamyšleně. „Toho bychom si měli vážit a chránit ho.“</p>

<p>„To je moje starost,“ řekla jsem.</p>

<p><emphasis>„Polgaro,“ </emphasis>dolehl ke mně matčin hlas, <emphasis>„poslou</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>chej velmi pozo</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>ně.  Náš Pán se tě chce na něco ze</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ptat.“</emphasis></p>

<p>Pak jsme všichni pocítili Pánovu přítomnost. Neviděli jsme ho, ale věděli jsme, že je tady. „Přijí­máš tuto zodpovědnost dobrovolně, má dcero?“ ze­ptal se mě naléhavě.</p>

<p>Tenhle úkol jsem přijala už při svatbě Beldarany. Na to jsem přísahala a za poslední dva tisíce let se nestalo nic, proč bych měla své rozhodnutí měnit. Měla jsem pocit, že to byla spíš příprava – něco ja­ko vzdělávání. Nyní jsem byla připravena stát se Geranovou ochránkyní a průvodkyní, ať už se bude jednat o jakoukoliv UDÁLOST. Sice jsem již jednou slovo dala, ale je zřejmé, že Pán chce potvrzení. „Už jsem to poslání na sebe vzala jednou dobrovolně, Pane,“ řekla jsem a položila Geranovi ruce na ra­mena, „a teď ho přijímám dobrovolně podruhé. Sli­buji, že budu provázet a chránit rivanskou větev tak dlouho, jak bude zapotřebí. Třeba až do konce dní, když bude zapotřebí.“</p>

<p>Pocítila jsem podivné chvění a zdálo se mi, že slyším zvony i z těch nejvzdálenějších hvězd. Potvr­zení mého původního slibu bylo zřejmě UDÁLOSTÍ první velikosti. Už jsem za svůj život vykonala po­měrně důležité věci, ale poprvé mi k nim blahopřály i hvězdy.</p>

<p>„No tak,“ obrátila jsem se na ostatní, poněkud překvapené členy rodiny, „když už jsme se teď do­hodli, tak bychom se mohli dát do jídla, než nám to úplně vystydne.“</p><empty-line /><p><strong>IV.</strong></p>

<p><strong>Dalo by se</strong> říci, že jsem přijala svou roli auto­maticky, takřka instinktivně. Už na lodi, když jsme odváželi žalem zlomeného Gerana z Ostrova větrů, jsem věděla, že se budu starat klidně do konce života o potomky své sestry a Rivy – Ocelové pěsti. Tenhle rod byla moje krev – nebo moje smečka chcete-li – a postarat se o děti tohoto rodu bylo mou po­vinností, i kdyby mne o to náš Pán nepožádal.</p>

<p>Byl v tom ovšem ještě jeden důvod. Byla jsem přesvědčena, že smrtí Ontrose byla jedna kapitola mého života uzavřena a že se nikdy nevdám a nebudu mít svoje vlastní děti. Starost o potomky mé sestry mi mělo pomoci zaplnit tuhle prázdnotu.</p>

<p>Příštího dne jsem se probudila s neodolatelným nutkáním okamžitě opustit Údolí. Měla jsem pocit, jakoby ten slib otevřel další kapitolu mého života a já ho chtěla hned naplnit. Když se teď dívám zpět, musím přiznat, že moje pohnutky byly trochu sobe­čtější. Tím slibem se stal Geran mým a já ho chtěla mít jen pro sebe.</p>

<p>Není to zvláštní, jakými cestami se někdy ubírá naše duše?</p>

<p>Opustili jsme s mým světlovlasým svěřencem Údolí za několik dní a spolehlivý Panoš nás nesl směrem k Sendarským horám. Nebylo kam spěchat a proto jsme nasadili volnější tempo, za což nám byl náš věrný oř vděčen.</p>

<p>„Jaké to bylo, teto Pol?“ ozval se jednoho večera Geran, když jsme leželi nataženi po večeři pod hvěz­dami. „Jaké to bylo vyrůstat v Údolí obklopena ma­gií a kouzelníky?“</p>

<p>„My jsme se sestrou žádný jiný způsob neznaly, takže nám to nepřišlo nijak divné.“</p>

<p>„Tvoje sestra byla moje babička, že jo?“</p>

<p>„Tvoje vzdálená babička,“ řekla jsem opatrně, protože jsem se do některých témat ještě nechtěla pouštět. Zahleděla jsem se na hvězdy. „Když jsme se narodily, byl náš otec v Mallorey. On, Medvědí plec a jeho synové tam byli ukrást Torakovi Orb.“</p>

<p>„To nebyla pravá krádež. Vždyť Orb patřil nej­dřív nám. Vlastně ho ukradl Torak.“</p>

<p>„Nu, on ho ukradl Pánovi, ale je to asi podobná situace. Ať je to. jak chce, mne a moji sestru vycho­vával strýček Beldin.“</p>

<p>Geran se zasmál. „Toho mám rád.“</p>

<p>„Ano, to jsem si všimla.“ Pak jsem pokračovala v lehce upraveném vyprávění o mém dětství v Údolí. Geran zvědavě naslouchal. Chlapci mají rádi příběhy. Po nějaké chvíli usnul. Já pozorovala ještě nějakou do­bu hvězdy a pak jsem také usnula.</p>

<p>Když jsme se vrátili do mého domu, povšimla jsem si zvláštní věci. Ten dům byl sice prázdný, ale zmizela ta podivná opuštěnost. Rozdíl byl v tom, že tam byl se mnou Geran a to bylo všechno, co jsem potřebovala. Usoudila jsem, že je na čase, abychom to přestali přehánět s úklidem. Geran si už trochu zvykl žít bez rodiny a zdálo se, že ho teď nejvíc při­tahuje Mrinský a Darinský kodex v mé knihovně. Po nějaké době ale reagoval na Mrinský kodex s tou samou směsicí frustrace jako všichni ostatní. „To nedává žádný smysl, teto Pol,“ naříkal a bušil pěstí do stolu.</p>

<p>„Já vím,“ souhlasila jsem. „Asi to tak má být.“</p>

<p>„Tak proč nad tím trávíme tolik času?“</p>

<p>„Protože nám to říká, co se má stát v budouc­nosti.“</p>

<p>„Ale když v tom nemůžeme najít žádný smysl, tak jak nám to může pomoct?“</p>

<p>„Když s tím pořádně pracujeme, tak v tom přece jenom nějaký smysl nacházíme. Je to všechno tak popletené, aby se v tom nevyznali lidi, kteří s tím nemají mít nic společného.“</p>

<p>„Takže je to nějak zakódováno?“</p>

<p>„Dalo by se to tak říct.“</p>

<p>„Myslím, že radši zůstanu u toho druhého – u toho z Darine. Přece jenom se snadněji čte a není tak strašně pokapaný různými kaňkami.“</p>

<p>„Jak chceš, Gerane.“</p>

<p>Byla jsem velmi překvapená – a ještě víc potě­šená – jak je Geran bystrý chlapec. Přitom vyrůs­tal jako Alorn a u Alornů nelze mozek příliš očeká­vat. Snad kromě Drasnijců. Ovšem drasnijská inte­ligence je zaměřena pouze na to, aby ošulila sou­sední národy, což není inteligence ve filosofickém směru.</p>

<p>Žili jsme spokojeně několik let s Geranem v na­šem opuštěném domě. On potřeboval trochu času, aby mohl vyrůst a já ten čas potřebovala, abych si zvykla na své nové poslání. Někdy kolem dvanáctého roku ho napadla myšlenka, kterou se zjevně velmi intenzivně zaobíral. „Víš, co si myslím, teto Pol?“</p>

<p>„Copak?“</p>

<p>„Už nad tím nějakou dobu přemýšlím a došel jsem k tomu, že ty a dědeček a všichni strýčkové žijete mimo čas a mimo ten svět, kde žijeme my ostatní. Je to, jako kdybyste žili na úplně jiném mís­tě, které je pouze náhodou v tuto chvíli tady.“</p>

<p>Odložila jsem svou knihu stranou. „Pokračuj, Gerane,“ povzbudila jsem ho.</p>

<p>„Ten váš svět obklopuje svět normálních lidí, ale my ho nevidíme. Platí v něm jiná pravidla. Vy mu­síte žít tisíce let, musíte rozumět magii a musíte umět číst knihy, kterým my vůbec nerozumíme. Jednou za čas vstupujete do našeho světa, abyste řekli králům, co mají udělat a oni vás poslechnou, ať se jim to líbí nebo ne. Zajímalo mne,  proč tomu tak je. Proč existují dva světy a ne jenom jeden. A pak mi došlo, že je to ještě mnohem komplikovaněj­ší, než jsem si myslel. Protože oni nejsou dva světy, ale jsou tři. V jednom světě žijí bohové – asi někde mezi hvězdami. Normální lidé žijí na tomto světě, kde se nic neobvyklého neděje. Ty, dědeček a strýč­kové žijete ve třetím světě – mezi bohy a námi oby­čejnými lidmi. Bohové vám říkají, co je potřeba udělat, a vy ty pokyny předáváte nám. Musíte žít tisíce let, ovládat magii a umět číst ty knihy, abyste nás mohli vést správně. Myslíš, že to dává nějaký smysl, teto Pol?“</p>

<p>„Dává to smysl velmi dobře. Gerane.“</p>

<p>„Napadlo mne ještě něco.“</p>

<p>„Myslela jsem si to.“</p>

<p>„Torak žije ve světě bohů a má určitě lidi, kteří žijí v tom světe mezi námi jako ty a strýčkové.“</p>

<p>„Ano. Říkáme jim učedníci. Torakovi učedníci jsou Urvon. Ktačik a Zedar.“</p>

<p>„Já vím, četl jsem o nich. Torak si myslí, že by se měla nějaká věc stát a naši bohové si myslí, že by to mělo být jinak.“</p>

<p>„To je pravda.“</p>

<p>„Potom ovšem válka bohů ještě neskončila.“</p>

<p>„Je to tak. Ta stále trvá.“</p>

<p>„A kdo vyhraje?“</p>

<p>„To my nevíme.“</p>

<p>„Teto Pol!“ vykřikl se zoufalstvím v hlase. „Máš celou tuhle velkou knihovnu plnou různých proroc­tví, a ty nevíš, kdo má vyhrát? V některých knihách to musí přece být ukryto.“</p>

<p>Máchla jsem rukou směrem k policím. „Možná to tam někde je. Máš naprostou volnost a přístup ke všemu, tak to zkus najít. Dej mi vědět, až to najdeš.“</p>

<p>„To není fér!“</p>

<p>Zasmála jsem se a popadla ho do náručí. Byl to můj zlatý, chytrý a zodpovědný chlapec.</p>

<p>„Asi to není tak snadné, co?“ zahuhlal.</p>

<p>Smála jsem se ještě víc.</p>

<p>Když bylo Geranovi šestnáct, uvědomila jsem si, že jestli má rod rivanských králů pokračovat, bude nutno vzít Gerana do světa a najít mu tam nevěstu. Přemýšlela jsem nad tím, které místo by se k tomu nejlépe hodilo a vyšlo mi, že by možná přicházel v úvahu Sulturn. Moje matka však byla zjevně ji­ného mínění. <emphasis>„Ne, Pol,“ </emphasis>dolehl ke mně její hlas. <emphasis>„Ne Sulturn, ale Muros je, to pravé místo.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Proč zrovna Muros?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Protože tam žije mladá dívka, se kterou spojí svůj život.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Kdo to j</emphasis><emphasis>e?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jmenuje se Eldara.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To je algarské jméno.</emphasis>“</p>

<p><emphasis>„Jmenuje </emphasis><emphasis>se tak, Pol, proto, že její otec je Algar. Jmenuje se Ha</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>tan a je druhým synem kmenového náčelníka. Oženil se se sendarskou ženou, když vedl jeho klan stádo do Murosu a už tam zůstal. V</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>nuje se</emphasis> <emphasis>obchodování s dobytkem. Má dobré styky se všemi algarskými klany, takže se mu vede dobře. Vezmi Gerana do Murosu. Pol, a ožeň, ho tam.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jak si přeješ, matko.“</emphasis></p>

<p>Přemýšlela jsem o celé situaci a usoudila, že bu­deme s Geranem potřebovat jisté postavení. Prospe­rující obchodník by jistě nebyl nadšen, kdyby měl dát svou dceru nějakému venkovskému buranovi. Stručně a jasně, nejdřív jsme se s Geranem museli vydat do Sendaru, protože jsme potřebovali peníze.</p>

<p>Panoš už byl dost starý kůň, ale ještě mohl táh­nout i když do kopce frkal. Poslala jsem Gerana, aby dal do pořádku jeden z našich vozů, zabalila jsem potřebné šatstvo a pozdě na jaře v roce 4012 jsem s mým mladým chráněncem vyrazila do Sen­daru. Počasí bylo velmi vhodné pro cestování a my nikam nespěchali, proto jsme nechali Panoše, aby si zvolil svoje tempo. Mířili jsme na jihozápad a po ně­kolika dnech dorazili na místo, kde se naše místní cesta křižovala s císařskou širokou cestou.</p>

<p>„Kam teď?“ zeptal se Geran.</p>

<p>„Na jih do Medalie, Gerane. Pak se dáme hlavní cestou do Sendaru.“</p>

<p>„Tak jo. Hni se, Panoši.“</p>

<p>Náš stařík vzdychl a zvolna vyrazil k jihu.</p>

<p>Medalie se za ty roky, co jsem ji neviděla dost změnila. Sendarie byla nyní mírumilovné králov­ství, takže hradby, které ji obklopovali za mé vlády, takřka úplně zmizely. Nesouhlasila jsem s tím, ale nechtěla jsem z toho dělat žádnou aféru.</p>

<p>Asi po týdnu jsme dorazili do Sendaru a najali si pokoj v hostinci. Po večeři jsern došla do vozu a při­nesla nějaké oblečení. „To opravdu chceš, abych se do toho oblékl, teto Pol?“ zeptal se Geran s jistým pohr­dáním v hlase. Bylo načase, aby se změnil z ven­kovského chasníka na civilizovaného mladého muže.</p>

<p>„Ano,“ odpověděla jsem stručně. „Zítra ráno při­jdeme do paláce a já se tam rozhodně nechci plížit vchodem pro služebnictvo.“</p>

<p>„My<emphasis> </emphasis>půjdeme ke králi?“</p>

<p>„Ani ne. Potřebuji si promluvit s královským po­kladníkem. Jestli ten pokladník nebude úplný trou­ba, tak ani krále nebudeme potřebovat.“</p>

<p>„Tomu nerozumím.“</p>

<p>„Potřebujeme peníze a já jich tam mám spoustu. Musím pokladníka přesvědčit o tom, kdo jsem a že mi ty peníze patří.“</p>

<p>„Není to příliš nebezpečné svěřit všechny peníze někomu cizímu? Co když se nás bude snažit ošku­bat?“</p>

<p>„Sendarové jsou velmi čestní, Gerane. Myslím, že se nás pokladník nepokusí podfouknout – ale kdyby ano, znám cesty, jak ho přesvědčit, že to byl omyl.“</p>

<p>A tak jsme příštího dne brzy ráno vyrazili do paláce krále Falbena a dostali se do křídla, kde síd­lil královský pokladník. Samozřejmě to trvalo, než jsme byli vpuštěni do kanceláře, kde sídlil. Za ty ro­ky jsem si všimla, že lidé, kteří mají co dělat penězi, načichnou vždycky tím samým odérem. Peníze jsou vždy zamčené v nějaké místnosti, a nikoho, kdo s nimi pracuje, ani nenapadne, aby tam vyvětral.</p>

<p>Baron Stilnan, královský pokladník, byl velmi vážný muž, jehož kancelář měla zdi až po strop za­plněné policemi s účetními knihami. Navozovalo to takřka náboženský dojem. Mám pocit, že je to v po­řádku, protože peníze jsou zcela jistě vírou pro člo­věka, který tráví život jejich počítáním.</p>

<p>„Vím, že máš hodně práce,“ řekla jsem, jen co jsme s Geranem uvedeni do jeho kanceláře, „takže hned přejdu k věci. Před nějakým časem založila moje rodina určité fondy na podporu království. Rá­da bych si něco z těch peněz vyzvedla.“</p>

<p>„Potřeboval bych nějaké potvrzení, paní…?“</p>

<p>„Ke jménům a ostatním záležitostem se můžeme dostat později. Fondy, o kterých mluvím, jsou za­znamenány ve vašich účetních knihách, svazek I, strana 736,  jestli mne paměť neklame.“</p>

<p>Vypadal trochu překvapeně, ale pak šel ke svým policím a vytáhl poslední svazek na levé straně v horní polici.</p>

<p>„K té stránce je připnut pergamen s pečetí, ba­rone,“ řekla jsem mu. „Je tam uvedeno jméno, které mne identifikuje.“ Vzala jsem kousek papíru a na­psala na něj Ontros. „Myslím, že tohle je to slovo.“</p>

<p>Baron Stilnan sfoukl prach z těžké účetní knihy, otevřel ji, našel patřičnou stránku a pohlédl na per­gamen. „Vždyť to je pečeť krále Fundora Velkolepé­ho!“ vyhrkl překvapeně.</p>

<p>„Ano, já vím,“ řekla jsem. „Fundor byl tak laskav, že se mi postaral o ten účet. To jméno, co jsem napsala, souhlasí se jménem na tom pergamenu, ne?“</p>

<p>„Ano, to je pravda. Tady se píše, že původní vklad byl vložen vévodkyní z Eratu. Jsi snad její dě­dička, paní?“</p>

<p>„Já jsem vévodkyně z Eratu, barone a nemám žádné dědice.“</p>

<p>„Ale ten zápis byl proveden před 180 lety, má paní.“</p>

<p>„To už je tak dlouho? Ten čas ale letí.“</p>

<p>„Musím se o tom poradit s králem Falbenem. Tento účet je pod královskou ochranou, takže on je jediný, kdo ho může uvolnit.“</p>

<p>Vzdychla jsem. „To je škoda, že ho budeme muset obtěžovat. Prosím, barone o diskrétnost. Mám své dů­vody, proč chci, aby mé počínání zůstalo v tajnosti.“</p>

<p>„Dozví se o tom jenom král.“</p>

<p>Sendarský král Falben byl muž kolem čtyřicítky oblečený do střízlivých hnědých šatů. Bylo zřejmé, že je to ten typ lidí, co má vždycky plno věcí na prá­ci. „Tak co se to tu děje, má paní,“ zeptal se, když vstoupil do kanceláře. „Stilnan mi tu vykládá něco o velmi starém účtu v královské pokladně.“</p>

<p>„Baron to pochopil velmi správně, výsosti,“ odpo­věděla jsem s úklonou. „Uložila jsem si tu před ča­sem nějaké peníze, a protože je teď potřebuji, rozhodla jsem se, něco z toho účtu vybrat. Proč neukážeš vý­sosti zápis z účetní knihy, barone, myslím si, že by to ušetřilo spoustu času.“</p>

<p>Falben přelétl očima požadované materiály. „Tak ty tvrdíš, že jsi lady Polgara?“ zeptal se mne a v hlase bylo slyšet podezření.</p>

<p>„Ona to netvrdí, výsosti,“ ozval se Geran. „Ona je lady Polgara.“</p>

<p>„To je můj synovec Geran,“ představila jsem mla­dého muže.</p>

<p>„Potřebuji trochu víc, než jenom jeho slovo, má paní,“ řekl Falben. „Teď je všude plno podvodníků.“</p>

<p>„Tak dobrá,“ vzdychla jsem. Pak jsem zvedla krále Sendarie do vzduchu. Zjistila jsem, že tohle je nejrychlejší způsob, jak přesvědčit skeptiky, kdo jsem. Zřejmě něco na tom visení pár metrů nad ze­mí bude, protože lidé okamžitě přistupují na můj způsob myšlení. „Tak co spokojen?“ zeptala jsem se překvapeného monarchy. Stál ve vzduchu jako přimrazený, oči do široka otevřené překvapením. Zuři­vě kýval hlavou, takže jsem ho jemně postavila na zem. „Omlouvám se, výsosti,“ řekla jsem. „Oba má­me dost práce a tohle většinou ušetří spoustu času.“</p>

<p>„To velmi dobře chápu,“ prohlásil Falben roztře­seným hlasem. Přešel k Stilnanovu stolu a podíval se do otevřené knihy. „Chceš vybrat celou sumu, la­dy Polgaro?“ zeptal se trochu polekaně.</p>

<p>„Kolik tam je? Nevedla jsem si o tom záznamy.“</p>

<p>„V posledním zápise je asi něco přes půl milionu noblů, má paní.“</p>

<p>„Nobl je zlatá mince o váze zhruba jedné unce?“</p>

<p>Přikývl.</p>

<p>„Mám pocit, že by nebylo nejlepší, kdybych od­sud odešla, s patnácti tunami zlata v kapse, co?“</p>

<p>Slabě se zasmál. „Asi bys to dokázala, kdybys to chtěla. Slyšel jsem o tobě různé historky.“</p>

<p>„To jsou výmysly, výsosti. Mám pocit, že by mi mohlo stačit pět set noblů.“</p>

<p>„Zaznamenej to a vyplať, Stilnane,“ přikázal král. „Musím se k něčemu přiznat, lady Polgaro.“</p>

<p>„Poctivé přiznání uleví vždy duši, výsosti.“</p>

<p>„Stydím se, ale používáme tvůj účet občas, když potřebujeme překlenovací úvěr. Většinou se tak děje pouze v případech větších státních vydání.“</p>

<p>„To je legitimní v případě těchto peněz, výsosti,“ odpustila jsem mu.</p>

<p>„Mohu se zeptat na zdroj těch příjmů?“</p>

<p>„Je to nájemné, výsosti. Moje vévodství bylo do­cela velké a já už pronajímám půdu hodně dlouho. Ani za ni moc nechci, ale zdá se, že peníze přibývají. Možná si jednou něco koupím – třeba Tol Honet.“</p>

<p>Zasmál se. „Ten bude určitě na prodej. Tolnedřané jsou schopni prodat všechno.“</p>

<p>Baron Stilnan se vrátil se dvěma plátěnými pytli, ve kterých cinkaly mince. Požádal mne, abych přepočí­tala peníze a pak zanesl transakci do tlusté knihy.</p>

<p>„Ještě o jednu věc bych tě požádala, výsosti,“ řekla jsem. „Byla bych ráda, kdyby tahle návštěva zůstala mezi námi.“</p>

<p>„Jakou návštěvu máš na mysli, lady Polgaro? Já mám hroznou paměť.“</p>

<p>„Zasmála jsem se, uklonila se a pak jsme vyšli s<emphasis> </emphasis>Geranem z královského paláce.“</p>

<p>„Vypadá jako sympaťák,“ usrnál se Geran, jak se tak ploužil vedle mne s těma dvěma pytli zlaťáků.</p>

<p>„Mně se taky líbí,“ souhlasila jsem. Pak jsem se zamračila. „Ty mince hrozně cinkají. Něco s tím bu­deme muset udělat. Nechci vzbuzovat zbytečnou pozornost.“</p>

<p>„Pojedeme domů, teto Pol?“</p>

<p>„Ne, Gerane. Pojedeme do Murosu.“</p>

<p>„Do Murosu? Co tam?“</p>

<p>„Nechci, aby z tebe byl poustevník. Gerane. Je na čase, abys poznal svět a setkal se s lidmi.“</p>

<p>„S jakými lidmi se mám setkat?“</p>

<p>„Mám dojem, že by ses měl se svojí budoucí ženou seznámit ještě před svatbou,“ odpověděla jsem s ús­měvem. „Ale záleží<emphasis> </emphasis>na tobě. Jestli skutečně miluješ překvapení, tak se můžeme vrátit domů a já pro tu šťastnou dívku pošlu.“</p>

<p>Zrudl a nechal to téma být.</p>

<p>Muros se za ta staletí příliš nezměnil. Je to – a asi stále bude – prašné město se silným pachem skladišť a doků. V Murosu je plno peněz. Algarská stáda hově­zího dobytka jsem přezdívána „rohaté zlato“ a město je plné obchodníků s dobytkem z celého světa. Ubytovali jsme se s Geranem v klidném hostinci a já se začala rozhlížet po domě, kde bychom se mohli usadit. Za ta léta jsem strávila něco času kupováním různých realit, že jsem si již vypěstovala instinkt, který šetří mnoho času a energie. Když jsem viděla ten pravý dům, hned jsem věděla, že ho chci. Tentokrát se jednalo o dobře stavěný dům v klidné uličce. Nedosahoval sice takové­ho standardu jako můj bývalý dům ve Vo Wacune ne­bo můj venkovský dům u jezera Erat, ale my tentokrát nic takového ani nehledali. Vydávali jsme se s Gera­nem za nižší šlechtu a ten dům plně odpovídal barone­se, která sice nemá nedostatek, ale nemá na rozhazo­vání.</p>

<p>Dům patřil malému, rtuťovitérnu, drasnijskému obchodníkovi jménem Khalon. Měli jsme spolu trochu dohadování ohledně ceny domu. Pěkně jsem ho době­hla, když jsem při licitování o cenu přešla do tajné drasnijské řeči. Styděl se přiznat, že trochu ztratil praxi a tak přikývl na směšně nízký obnos, který jsem navrhla malým gestem, aniž by si je správně převedl na číslici. Pak už mu pýcha nedovolila, aby se přiznal, že se spletl. Prostě jsem ho nachytala na švestkách.</p>

<p>„To jsem tomu dal,“ povzdechl, když jsme potvr­dili uzavření obchodu stiskem ruky.</p>

<p>„To teda jo,“ souhlasila jsem. „Proč jsi nepožádal o vysvětlení?“</p>

<p>„To bych radši zemřel. Nebudeš se o tom nikde šířit, že ne?“</p>

<p>„Nedostanou to ze mne ani párem koní. Mohla bych tě požádat ještě o laskavost?“</p>

<p>„Ještě mě chceš připravit o nábytek, ne?“</p>

<p>„Ne, zařídím si dům podle svého. Potřebuji, abys mne představil muži jménem Hattan.“</p>

<p>„To je ten algarský obchodník s dobytkem?“</p>

<p>„To je on, znáš ho?“</p>

<p>„Ale jo. Toho zná tady v Murosu každý. A taky ho skoro každý nenávidí.“</p>

<p>„Nenávidí?“</p>

<p>„Tolnedřané ho absolutně nesnáší. Zná všechny klanové náčelníky z celé Algarie křestními jmény, takže má vždycky první volbu ze všech algarských stád. Slízne smetanu ze všech stád, co se sem dosta­nou přes hory. Chceš se snad věnovat obchodu s dobytkem, baroneso?“</p>

<p>„Ani ne, Khalone. Je v tom něco úplně jiného.“</p>

<p>„Teď budu mít pár dní co dělat s balením a roz­prodáváním majetku. Pak tě vezmu k Hattanovi a seznámím vás.“</p>

<p>„Vracíš se zpět do Boktoru, Khalone?“</p>

<p>„Ne, baroneso. Nemám rád drasnijské zimy. A taky už jsem unavenej ze všech těch krav okolo, tak se stěhuju do Camaaru. Slyšel jsem, že se tam dá vydělat na obchodu s kořením a to voní mnohem lé­pe než krávy.“</p>

<p>Asi o týden později mne Khalon seznámil s Hati­tanem. Na moji žádost mne představil vysokému štíhlému muži oblečenému v kovbojském obleku ja­ko baronesu Peleru. Za ty roky jsem se naučila pou­žívat různé pseudonymy, protože moje skutečné jméno by okamžitě probudilo zájem každého Murga. Naštěstí se našlo dost dobrých matek, které pojme­novaly své dcery po legendární kouzelnici Polgaře. takže jsem mohla čas od času používat i své jméno zjednodušeně na „Pol“, které nebylo tak nápadné.</p>

<p>Navzdory skutečnosti, že žil již roky v Sendarii, nosil Hattan stále honácké oblečení a holil si hlavu až na malý ohon vzadu. Jeho úspěch jako obchodní­ka s dobytkem z valné části ležel v jeho algarském původu a on chtěl zůstat věrným alespoň oblečením.</p>

<p>Hned jsme si s Hattanem padli do oka. Vždycky jsem měla ráda Algary, protože jsem vyrůstala v je­jich sousedství. Hattan toho moc nenamluvil, a když, tak velmi klidným a tichým hlasem. Asi je to tím, že když strávíte většinu života s krávami, nau­číte se neplašit je nějakým silným křikem – pokud ovšem nemáte potěšení z toho, když kolem vás neu­stále poděšeně běhají.</p>

<p>Řekla bych, že Khalon těžce podcenil vztah, kte­rý měli ostatní obchodníci s dobytkem v Murosu k Hattanovi. Nenávist je pouze slabý odvar toho, co cítili. Jeho důvěrné kontakty s algarskými klano­vými náčelníky mu poskytovaly ohromnou výhodu zvláště před Tolnedrany. Algarové stejně nemají Tolnedrany moc rádi, takže algarští náčelníci již zcela automaticky rezervovali nejlepší krávy pro Hattana, ještě než se dostali do Murosu. Pohled na všechna ta vybraná zvířata, která jim nebyla do­stupná, přiváděl Tolnedrany k šílenství.</p>

<p>Za nějaký čas pozval Hattan mne a Gerana do rodiny. Jeho žena, Layna, byla obtloustlá, nervózně vypadající Sendarka, která byla mnohem vychytra­lejší, než by se podle vzhledu zdálo. Geran k ní byl zdvořilý, ale bylo zjevné, že většinu pozornosti vě­nuje Eldaře, vysoké černovlasé krasavici zhruba je­ho věku. Eldara tuto náklonnost opětovala a tak tam ti dva seděli, koukali jeden na druhého a skoro nic neříkali. Velmi mi to připomínalo situaci, když se setkala Beldarana s Rivou. Bylo vidět, že to tady vzal osud dobře do svých rukou.</p>

<p>„Zdá se, že si spolu dobře rozumí,“ poznamenal Hattan, když si Geran s Eldaranou hleděli tiše do očí asi tak hodinku.</p>

<p>„Ale vždyť nic neříkají,“ namítla Layna.</p>

<p>„Ale jo.   Layno,“ řekl  Hattan manželce.  „Ty je prostě neposloucháš. Myslím, že bys měla začít s přípravami.“</p>

<p>„S přípravami na co?“ divila se Layna.</p>

<p>„Na svatbu, drahá,“ řekla jsem jí.</p>

<p>„Na jakou svatbu?“</p>

<p>„Na tuhle,“ řekl její muž a ukázal na mladou dvojici.</p>

<p>„Vždyť jim je teprve šestnáct, Hattane. Jsou pří­liš mladí pro manželství.“</p>

<p>„To nemáš pravdu,“ nesouhlasil její manžel. „Věř mi, Layno, já už jsem tyhle věci v minulosti viděl. Připrav rychle svatbu, než se nám vymknou věci z rukou. Tohle je Sendarie, miláčku. A tady je důle­žité mít všechno popořadě. To, že jsme si my dva s dítětem pospíšili ještě neznamená, že máme dávat příklad našim dětem, že ne?“</p>

<p>Layna okamžitě zrudla.</p>

<p>„Co ty na to, baroneso?“ obrátil se na mne Hattan se zdviženým obočím.</p>

<p>„Nic,“ odpověděla jsem.</p>

<p>Termín svatby jsme určili o měsíc později, aby se stihlo všechno připravit.</p>

<p>Hattan, Layna a já jsme se hlavně soustředili na to, aby ti dva mladí nikdy nebyli spolu sami. Pokud si dobře vzpomínám, chytila jsem za ten měsíc ales­poň šestkrát Gerana, jak leze oknem ze své ložnice. Hattan postupoval ještě přímočařeji. Dal do oken ložnice jeho dcery vsadit mříže.</p>

<p>„Jednoho dne, když mladé nadšence hlídala Lay­na, přišel za mnou Hattan. „Myslím, že bychom si měli promluvit,“ řekl.</p>

<p>„Samozřejmě. Chceš si promluvit o věnu?“</p>

<p>„Chceš snad stádo krav?“</p>

<p>„Těžko.“</p>

<p>„Tak tohle přeskočíme. Ty se nejmenuješ ve skuteč­nosti Pelera, že ne? Ty jsi Polgara, dcera Belgarata.“</p>

<p>Zůstala jsem úplně zkopnělá a zírala na něj. „Jak jsi na to přišel, Hattane?“</p>

<p>„Mám oči, lady Polgaro, a tak je používám. Taky jsem Alorn, takže znám všechny ty historky. Popi­sují tě úplně přesně. I když ti možná křivdí. Jsi asi nejkrásnější žena na celém světě, ale to nechme stranou. Geran není tvůj pravý synovec, že ne?“</p>

<p>„Něco takového.“ odpověděla jsem. „Ten vztah je mnohem komplikovanější, ale pro zjednodušení ho nazývám svým synovcem.“</p>

<p>„V pořádku,“  řekl vysoký Algar, „pak tedy vím, kdo to je. Neměj obavu, Polgaro, nechám si to pro sebe. Měli bychom podniknout, nějaké kroky k jejich ochraně.“</p>

<p>„Já se o to postarám, Hattane.“</p>

<p>„Tím jsem si jist, ale já bych rád přiložil ruce k dílu. Muros možná není nejlepší místo, kde by ty dětí měli žít. Je tu příliš mnoho cizinců. Sulturn ne­bo Medalie by byly asi bezpečnější.“ Mrkl na mne. „Mám pocit, že budeš muset hodně cestovat. Jestli jsou všechny ty historky, co jsem o tobě slyšel, pravdivé, musíš být mnohem starší než ostatní lidé. Asi bys neměla zůstávat na jednom místě déle než deset let, a v tom případě bych ti radil, abys ses ne­vydávala za šlechtičnu. Lidé si různé baronesy a urozené dámy příliš pamatují a ty asi nechceš upou­távat moc pozornost.“</p>

<p>„Vidím, že jsi o tom hodně přemýšlel, Hattane.“</p>

<p>„Týká se to i mé dcery, tak jsem nad tím chvilku strávil. Neurazíš se, když ti něco navrhnu?“</p>

<p>„Ani v nejmenším.“</p>

<p>„Když se budeš v budoucnu starat o ty různé sy­novce, možná bys je mohla vydávat za řemeslníky. Takový tesař nemusí nikomu vysvětlovat, proč se stěhuje z místa na místo. Řemeslníci se stěhují a nikoho to příliš nezajímá, pokud rozumí své práci. Každé město má své tesaře, truhláře, zedníky a tak dále. Obchodník nebo řemeslník neupoutává pozor­nost cizinců.“</p>

<p>„Hattane, ty jsi poklad!“</p>

<p>„Tak dalece bych se asi necenil, lady Polgaro.“</p>

<p>„Ty jsi právě vyřešil problém, kterým se zabý­vám několik let. Ukázal jsi mi cestu, jak držet tu dlouhou linii mladých mužů pokud možno nená­padných, a to je velmi obtížné. Už jsem to zkoušela, tak vím, o čem mluvím.“</p>

<p>„Já si myslím, že tvůj největší problém budou ti samotní mladí muži,“ řekl. „Asi by bylo bezpečnější vůbec jim neříkat, co jsou zač. Jediná potíž může být s tím, že až přijde ten pravý, bude muset vědět, kdo je, protože bude muset vykonat své poslání.“ Pousmál se. „Máš před sebou zajímavý problém, ale to už nechám na tobě.“</p>

<p>„Díky, Hattane,“ odpověděla jsem sarkasticky.</p>

<p>„Opravdu není zač, má paní.“ Pak se rozesmál.</p>

<p>Svatba se konala v létě. Hattan naštěstí nedal na Laynu a svatba byla střízlivá. Můj algarský přítel si byl stejně jako já zcela jist, že Geran a Eldara bu­dou mít stejně na obřad samotný jen velmi mlhavé vzpomínky. V našem případě by bylo stejně nebez­pečné, kdybychom celou záležitost příliš rozhlásili. Hattan měl trochu problémy přesvědčit svou ženou, že není nutné, aby tato svatba vstoupila do místních kronik. Já jsem raději nasměrovala Eldaru k prob­lému s družičkami. Sama jsem vypomáhala se sva­tebními šaty. Nesnažila jsem se kopírovat úplně Beldaraniny svatební šaty hlavně proto, že Eldara byla černovlasá, ale myslím, že jim byly v mnohém podobné. Eldara úplně zářila, když ji otec vedl k ol­táři a Geranova reakce byla velmi podobná reakci jeho vzdáleného praděda.</p>

<p>Pokud si dobře vzpomínám, vyděsil mne kněz, který žádal o požehnání různé bohy. Sendarské ná­boženství je velmi tolerantní a jeho kořeny leží v ekumenismu. Náboženská tolerance je v zásadě velmi dobrá, ale když ten milý stařík žádal Toraka, aby požehnal páru, který má v budoucnu zplodit muže, který ho zabije, málem mne klepla Pepka. Hattan, který seděl mezi plačící manželkou a mnou, mi pevně stiskl zápěstí. „Jen klid,“ zašeptal.</p>

<p>„Víš, co ten kněz zrovna udělal?“ zašeptala jsem.</p>

<p>Přikývl. „Bylo to trochu nevhodné, ale je to jenom formalita. Jsem si jist, že má Torak plno jiné práce, než aby tomu věnoval pozornost.“ Zamyslel se. „Možná budeš chtít, abychom dávali pozor na draka v okolí města.“</p>

<p>„Draka?“</p>

<p>„Copak Murgové neříkají Torakovi „Dračí bůh“? Myslím, že by sis s ním poradila, ale byl bych radši, kdyby nás nepoctil návštěvou. Krávy jsou velmi lekavé a Torak letící nad městem a chrlící oheň by nebyl pro obchod to pravé požehnání.“</p>

<p>„Snažíš se být vtipný, Hattane?“</p>

<p>„Já? Jak tě něco takového mohlo napadnout, Pol?“</p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong>V.</strong></p>

<p><strong>Geran a Eldara</strong> byli samozřejmě velmi šťa­stní. Už jsem si za ty roky všimla, že tyhle předurčené svazky obvykle šťastné bývají. Účel vesmíru má své způsoby, jak se odměnit těm, kteří mu slouží. Za nějaký čas – a netrvalo to ani příliš dlouho – Eldara začala každé ráno zvracet, takže jsem věděla, že všechno probíhá, jak má.</p>

<p>Přivedla jsem na svět jejich syna začátkem léta roku 4013 a cítila přitom jisté uspokojení. I když většinu práce samozřejmě zastal Geran a jeho nová manželka, byla jsem hrdá na to, že jsem je dala do­hromady a že jsem se zhostila svého úkolu úspěšně. Rivanský rod byl pro další generaci zachráněn.</p>

<p>Gerana a Eldara se po dlouhém dohadování roz­hodli, že se jejich syn bude jmenovat Davon, a tím asi zklamali Hattana, který doufal, že jeho první vnuk ponese algarské jméno. Já jsem byla docela ráda, že dostal poměrně běžné jméno. Algarská jmé­na v sobě skrývala značně dramatický náboj a já jsem za těchto podmínek nechtěla, aby ten chlapec na sebe poutal příliš velkou pozornost.</p>

<p>Eldařin porod byl poměrně lehký a tak se brzy zo­tavila. Po chvíli uvažování jsem se rozhodla, že bych si měla s mladou rodinou promluvit. Navzdory Hattanovým výhradám jsem došla k závěru, že bude nejlepší, když následníci Rivova trůnu a jejich manželky budou vědět, kdo jsou a jaké nebezpečí jim může hrozit. Jed­noho večera koncem léta jsem požádala Gerana a Eldaru, aby přišli do mé knihovny, abychom si mohli po­hovořit. Zařídila jsem, že naši sluhové šli brzy spát a pak jsem vzala Gerana, jeho ženu i jejich dítě dovnitř a zavřela za nimi. „Co jsi o nás řekl své ženě, Gerane?“ zeptala jsem se přímo svého synovce.</p>

<p>„No, já jsem jí nelhal, teto Pol, ale některé věci jsem prostě vynechal.“</p>

<p>„Takže ty máš přede mnou tajemství?“ zeptala se trochu uraženě Eldara. „Já před tebou žádná tajem­ství nemám.“</p>

<p>„Pouze plnil mé příkazy, Eldaro,“ ujistila jsem jí. „Mluvíme tady o rodinném tajemství a Geran měl zakázáno o tom mluvit s kýmkoliv bez mého vý­slovného svolení.“</p>

<p>„Ty jsi mi nevěřila, teto Pol?“ zeptala se a bylo v tom cítit zklamání.</p>

<p>„Musela jsem tě nejdřív trochu lépe poznat, Eldaro. Potřebovala jsem mít jistotu, že si umíš nechat některé věci pro sebe. Vím, že tvůj otec takový je, ale co se týče mladých dívek, měla jsem obavu, že někdy moc mluví. Už jsem si ověřila, že ty máš pro tyhle věci cit a že všechno nevybrebtáš. Už sis asi všimla, že tvůj manžel není Sendar.“</p>

<p>„Řekl mi, že se narodil v jednom z alornských království,“ odpověděla. „Když mi to říkal, tak jsme měli trošku jiné věci na práci, takže…“ zarazila se a zrudla.</p>

<p>„To asi nemusíme rozpitvávat, Eldaro. Geran je z Rivy a je potomek velmi vážené rodiny na Ostrově větrů.“</p>

<p>„Jak moc vážené?“ zeptala se.</p>

<p>„Asi bys tam už váženější nenašla. Je to zhruba je­denáct let, co byla Geranova rodina vyvražděna Nyissánci. Můj otec a já jsme dokázali zachránit pouze Gerana, protože jsme přišli příliš pozdě, abychom mohli pomoci ostatním.“ Vyvalila překvapením oči.</p>

<p>„Co bys na to řekla, kdyby ses dověděla, že bys mohla být královnou Rivy, kdyby se nestaly jisté věci, lásko?“ zeptal se jí Geran.</p>

<p>„Ale ty se nechováš jako král.“ Znělo takřka do­tčeně. „Copak králové chrápou jako ty?“</p>

<p>„Můj děda teda určitě chrápal,“ odpověděl a dů­razně kýval hlavou.</p>

<p>„Možná byste si mohli nechat diskusi o jistých pro­jevech královského chování na dobu až budete sami,“ vyzvala jsem je.  „Zůstaňme u problému, který jsem nastínila. Geran má velmi zavilé nepřátele, kteří touží po tom, aby ho zabili a zrovna tak vaše dítě.“</p>

<p>Přitiskla si spící dítě na prsa. „Jen ať to zkusí!“ vykřikla odhodlaně.</p>

<p>„Já bych byla raději, kdyby to ani nezkoušeli,“ řekla jsem rychle. „Geranovi nepřátelé jsou velmi mocní a jsou schopni najmout desítky vrahů a stov­ky špionů. Jsem si zcela jistá, že nás hledají. Nej­bezpečnější pro nás bude, když nás vůbec nenajdou. Jsou dvě možnosti, jak toho dosáhnout. Buď může­me jít do hor a skrýt se tam někde v jeskyni, nebo zůstat tady a žít tak obyčejně, že si nás vůbec ne­všimnou. Pokusíme se o tu druhou cestu. Mluvila jsem o tom s tvým otcem, a proto začne Geran hned zítra ráno budovat svou novou kariéru.“</p>

<p>„Co to bude za kariéru, teto Pol?“ zeptal se Geran.</p>

<p>„Tvůj tchán tě zasvětí do obchodování s dobyt­kem, Gerane.“</p>

<p>„Ale já o krávách vůbec nic nevím.“</p>

<p>„Tak se budeš učit a budeš se učit pěkně rychle. Závisí na tom tvůj život, tak se snaž.“</p>

<p>A tak se následník rivanského trůnu naučil vstávat brzy ráno a začal pracovat. Ze začátku byl úplné zmatený, ale Hattan ho velmi trpělivě vedl a co bylo ještě důležitější, postupně ho seznamoval s algarskými klanovými náčelníky. Netrvalo příliš dlouho a Geran si vybudoval v rodinném obchodě jisté jméno a Hattan byl na něj docela hrdý.</p>

<p>„Je opravdu dobrý, Pol,“ řekl mi Eldařin otec po­té, co Geran zvládl velmi dobře obchod s jedním algarskýrn klanem. Tolnedřané byli z toho tak zoufalí, že jejich nářek doléhal až k bránám Tol Honetu.</p>

<p>Když byl Geran v práci, byl obklopen Hattanovými muži, což byli většinou původem Algarové. Vědě­la jsem, že je teď v bezpečí. Mohla jsem se proto věnovat Eldaře a také si hrát s jejích dítětem.</p>

<p>Malý Davon byl velmi podobný svému otci a jeho otec mi zase velmi připomínal syna mé sestry Darana. Pro rivanský rod byly některé rysy velmi cha­rakteristické. Například měli všichni stejné pískově světlé vlasy. Černé vlasy jako měl zakladatel rodu Železná pěst se objevovaly v rodině velmi zřídka. Všichni ti hoši byli na svůj věk velmi vážní a velmi rozumní. Je jasné, že to možná spíš záleží na kul­turním prostředí, které je obklopovalo, protože vět­šina z nich se narodila a vyrůstala v Sendarii.</p>

<p>Roky běžely a Davon rostl jako z vody. Když mu bylo dvanáct byl skoro tak vysoký jako jeho otec. Nikdy jsem neměla moc ráda Muros, protože tam bylo plno prachu a všudy přítomný zápach ze sklá­dek, ale byli jsme tam šťastni.</p>

<p>Pár  dnů po Davonových dvanáctých narozeninách se u nás zastavil Hattan, šel za mnou do knihovny a tam jsme dlouze hovořili. „Pamatuješ si, jak jsme spolu mluvili před Geranovou svatbou?“ zeptal se mne vyso­ký Algar, jehož cop značně zešedivěl.</p>

<p>„Pamatuji si to velmi dobře, Hattane. Mám pocit, že se držíme takřka přesně podle tvého návodu, ne­bo snad ne?“</p>

<p>„To máš pravdu až na to, že ty vůbec nestárneš,“ řekl. „Nemohla bys použít nějaké kouzlo, aby ti ze­šedly vlasy? To by ti přidalo alespoň pár let.“</p>

<p>Vzdychla jsem si. „Někdy si s tebou budu muset pohovořit o tom, co jsou to kouzla, Hattane.“</p>

<p>„Chceš říct, že bys to nesvedla?“ Vypadal překva­peně.</p>

<p>„Samozřejmě, že bych to svedla, ale ty šedivé vlasy by ve skutečnosti nebyly šedivé.“</p>

<p>„Ale vypadaly by šedivé.“</p>

<p>„Podívej se na to zblízka, Hattane. Tvoje vlasy vypadají šedivé, protože jsou tam některé vlasy bílé a jiné černé. Já bych si musela nabarvit půlku vlasů na bílo pěkně jeden po druhém.“</p>

<p>„To by mohlo chvíli trvat,“ připustil.</p>

<p>„To tedy ano. Samozřejmě, že bych mohla při­pravit jistý roztok z dost běžných rostlin a obarvit si vlasy. Nebylo by to to pravé ořechové, ale asi by to vypadalo poměrně věrohodně. Také mohu použít trochu kosmetiky a udělat se starší.“</p>

<p>„Nebylo by snadnější se odstěhovat. Jdi třeba do Sulturnu nebo do Darine.“</p>

<p>„Chceš se mne zbavit, Hattane?“</p>

<p>„Samozřejmě, že ne. My tě máme všichni rádi, Pol, ale tady jde o bezpečnost našich dětí.“</p>

<p>„Je mnohem snazší způsob,“ řekla jsem mu. „Protože jsem tak stará, prostě přestanu vycházet, z domu. To děláme my staří lidé dost často, ne?“</p>

<p>„Já tě nechci uvěznit. Pol.“</p>

<p>„Já to taky tak neberu. Hattane. Mně se ten nápad docela líbí. Alespoň si budu moci číst a studovat. Navíc budu stále tady pro případ nějakého nebezpečí.“</p>

<p>„Ještě jedna věc, abych nezapomněl. Jak by se ti líbilo, kdyby se Davon vyučil koželuhem?“</p>

<p>Pokrčila jsem nos. „Jestli s ním mám bydlet v je­dnom domě, Hattane, tak by se mi to moc nelíbilo, protože tihle koželuhové často zapáchají.“</p>

<p>„Když se pořádně myjí a používají dobré silné mýdlo, tak nezapáchají. Někdy i šlechtice ucítíš po větru, když se koupe jednou za rok.“</p>

<p>„Proč zrovna koželuh? Proč ne třeba bednář?“</p>

<p>„Mně to připadá jako poměrně logické rozšíření mého vlastního obchodu, Pol. Mám možnost, sehnat ja­kékoliv množství kůží skoro zadarmo. Když se Davon naučí zpracovávat, může na tom pořádně vydělat.“</p>

<p>„Takže ty si tady chceš vybudovat takové králov­ství, Hattane. Ty chceš prostě zužitkovat celou krávu. Už máš určitě i plány, co udělat s rohy a kopyty?“</p>

<p>„Asi bych mohl postavit továrnu na lepidla. To je nápad, Pol. Ještě, žes mi to řekla, jinak by mě to vůbec nenapadlo.“</p>

<p>„To nemůžeš myslet vážně!“</p>

<p>„Já se jen chci postarat, o svou rodinu, Pol. Chci jim tu nechat prosperující podnik, až mne zavolá Belar domů.“</p>

<p>„Mám pocit, že už jsi příliš dlouho v Sendarii, Hattane. Proč si nevezmeš rok dovolenou a nevrátíš se do Algarie – mohl bys tam chovat krávy nebo koně nebo něco takového.“</p>

<p>„Však už jsem na to myslel, Pol, a už jsem i měl v merku několik stovek akrů pěkných pastvin. Za ta léta jsem dobře poznal Sendary. Algarové milují divoké koně, ale Sendarové dávají přednost, užiteč­nějším věcem. Je to těžké z toho obchodu vypad­nout.“</p>

<p>„Jsi si jist, že v sobě nemáš nějakou tolnedranskou krev, Hattane? Mám pocit, že myslíš jenom na zisk.“</p>

<p>Pokrčil rameny. „Upřímně řečeno. Pol, už mě to trochu nudí. Když se všechno, co je spojené s obcho­dem stane pouhou rutinou. Člověk se začne rozhlížet po něčem novém. Co já za to můžu, že to vždycky skončí u peněz. Znám jednoho koželuha, jmenuje se Alnik, a ten už je trochu v letech a jeho syn se nijak nemá k převzetí rodinného žezla. Kdyby se u něj Davon vyučil, tak by nám pak prodal živnost a měli bychom pro hocha dobré živobytí. Věř mi, Pol, Když se to dělá dobře, tak to není špatná práce.“</p>

<p>„Já si myslela, že je tvůj nápad založen na tom být nenápadný, Hattane. Těžko lze ovšem tvrdit, že nejbohatší rodina v jihovýchodní Sendarii může být nějak zvlášť nenápadná.“</p>

<p>„Mám pocit, že jsi to nepochopila, Pol. Rod, který chráníš, bude velmi nenápadný, protože budou lidé vědět, že jsou to moji potomci. Po několika genera­cích si už nikdo nevzpomene, že musela být ještě druhá větev. Vůbec nikdo je nebude spojovat s Os­trovem větrů. O moc nenápadnější už je udělat ne­můžeš.“</p>

<p>Hattan mne znovu překvapil svou neuvěřitelnou chytrostí. Připomněl mi, že člověk může být stejně neviditelný, když stojí, jako když utíká a skrývá se. Od mého algarského přítele jsem se přiučila mnohé, jaké to je být obyčejným člověkem. Já svůj původ přece jenom nemohla nazývat příliš normálním. Byla jsem kouzelnice Polgara, nebo vévodkyně z Eratu a obě tyto funkce jsou hodně viditelné. Nyní jsem se učila být tetou venkovského koželuha…  i když Muros nebyl venkov v pravém smyslu slova. Pomalu jsem se s tím sžívala a musím přiznat, že to opravdu fungovalo. Jakmile jsme měli všechno po­řádně promyšleno, žádný Murgo ani Grolim nás ne­mohli najít.</p>

<p>Davon byl hodný chlapec, takže proti volbě po­volání nijak neprotestoval – alespoň to nedával najevo. V osmnácti z něj byl vyučený koželuh a vy­ráběl tu nejjemnější kůži v celé Sendarii.</p>

<p>Oslavili jsme to s celou rodinou. Poté, co jsme snědli mnohem víc, než pro nás bylo zdrávo, natáhl se<emphasis> </emphasis>Davon pohodlné v křesle. „Přemýšlel jsem o jedné věci.“ začal svou řeč. „Kdybychom koupili od Alnika jeho živnost, měli bychom v rukou největší výrobu kůže v teto části Seridarie. Co kdybychom najali ně­jaké mladé ševce, kteří se zrovna chystají začít pra­covat samostatně? Mohli bychom ke koželužně při­stavět dílny a vyrábět obuv.“</p>

<p>„Tím si k penězům nepomůžeš, Davosi,“ ozval se Geran. „Boty musí přesně padnout na nohu toho, kdo jí má nosit.“</p>

<p>„Už jsem udělal jistá měření, otče,“ namítl Davos a zasmál se. „Lidi si myslí, že jsem blázen, protože jim měřím nohy, ale já se v tom teď dost vyznám. Mám po­cit, že teď odhadnu délku nohy s přesností na čtvrt palce. Ty máš, mimochodem, nohu osm a půl. Dětské a ženské nohy jsou samozřejmě menší, ale všechny se vejdou do pár čísel. Nikdo v Murosu nemá nohu trojku a nikdo nemá devatenáctku. Když budou naši ševci vyrábět, boty v obvyklých velikostech, určitě pro ně kupce najdeme. Jsem si tím téměř jist.“</p>

<p>„Tak se mi jen směj, Hattane,“ otočila jsem se na svého přítele.</p>

<p>„Kvůli čemu?“ divil se.</p>

<p>„Že se ti podařilo nakazit další generaci. Nebo snad ne?“</p>

<p>„Copak za to mohu, Pol,“ zeptal se nevinně.</p>

<p>„Já si myslím, že jo. Určitě alespoň nepřímo.“</p>

<p>Hattan a já jsme dali dohromady nějaké peníze, koupili jsme od Alnika jeho koželužnu a dali ji Davonovi. Ten začal takřka okamžitě vyrábět pevné boty, které si velmi oblíbili zejména farmáři. Lidé, kteří chtěli nějaké elegantní boty samozřejmě pou­žívali služeb tradičních ševců, ale obyčejní pracující si stále více zvykali na boty od Davona. Lidé z Mu­rosu si naší rodiny všimli, ale Angarakové, kteří tu­dy projížděli, nám nevěnovali žádnou pozornost, pokud si ovšem nechtěli koupit krávy nebo boty.</p>

<p>Davon se konečně oženil v roce 4039. Už mu bylo v té době třiadvacet let a já se začala trošku obávat. Se svatbou se totiž nesmí moc otálet. Staromládenectví se může stát po nějakém čase nepříjemným zvykem, se kterým se dotyčný těžko loučí. Hattan, kterému v té době bylo k šedesáti, mi řekl, že si to moc beru. „My nejsme obyčejní lidé, Pol,“ řekl mi těsně před svatbou. „Kdybych byl normální Algar, seděl bych si na koni někde u řeky a pozoroval stáda krav. Měl bych svou algarskou ženu a deset dětí a všichni bychom žili ve vozech. Ale já nejsem jako jiní Algarové, proto jsem si vzal Laynu a bohatnu si v Murosu, místo abych dával pozor na krávy někde na pláních Algarie. Když jsem si bral Laynu, byl jsem starší než Davon. Potřeboval jsem se před svatbou trochu postavit na vlastní nohy. Šlechtici a sedláci se žení brzy. Obchodníci si raději trochu počkají.“</p>

<p>Davonova nevěsta byla krásná blondýnka jmé­nem Alnana. Byla usměvavá a všude kolem sebe ší­řila radost. Eldara i já jsme si jí pečlivě prohlížely a usoudily, že je to ta pravá. Mladí muži si vždycky myslí, že jsou to oni, kdo dělají toto rozhodnutí, ale to svědčí o tom, že si nechtějí přiznat velký vliv žen ze svého okolí, který je při výběru vhodné nevěsty hodně silný.</p>

<p>Radši se o tom nebudu víc šířit.  Ženy vědí o čem mluvím a muži o tom vědět nemusí.</p>

<p>Svatba Davona a Alnany se stala společenskou událostí sezóny. Naše rodina už byla v Murosu známá a my neměli žádný důvod držet celou záleži­tost v tajnosti, jako když se tu odnikud objevil Ge­ran a vzal si Eldaru. Svatby jsou mezi kupci velmi důležité, a proto jsou vždycky velmi okázalé.</p>

<p>Po svatbě se Davon s Alnanou přistěhovali do nového křídla v mém domě. Na můj vkus tu bylo trochu přelidněno, ale vycházeli jsme spolu docela dobře, takže se to dalo vydržet.</p>

<p>Můj drahý přítel Hattan se dožil narození svého pravnuka Altena, který se narodil v roce 4041 a krátce na to ho však srazil obrovský algarský býk. Krávy jsou tak hloupá zvířata, že člověk většinou zapomíná na to, že jsou i dost nebezpečná. Hattan zemřel skoro okamžitě, takže jsem mu nemohla ni­jak pomoci, ale to mě neochránilo před výčitkami. Někdy mám pocit, že jsem strávila polovinu života ve výčitkách. To je největší problém léčitelů, když zjistí, že někoho vyléčit nemohou. Nikomu se ještě nepodařilo oklamat smrt, takže se lékaři musí nau­čit přijímat ztráty.</p>

<p>Layna byla jeho smrtí úplně zničená a nepřežila svého muže o mnoho déle. Tím se potvrdilo, že vět­šinou následujeme toho, koho nejvíc milujeme.</p>

<p>Jako již mnohokrát mi ze zármutku nejvíc po­mohlo, že jsem mnoho času věnovala svému novému synovci. Když mu bylo šest let, nebylo sebemenších pochyb, že je to právoplatný člen rodiny, které jsem zasvětila svůj život. Když ti tři, Geran, Davon a Alten byli spolu, připomínalo to takřka zrcadlový od­raz. Davon ani Alten nikdy neztráceli čas tím, že by přemýšleli, jací budou, až zestárnou. Stačilo jen po­dívat se na Gerana.</p>

<p>Když bylo Geranovi padesát, jeho pískově světlé vlasy zešedly, čímž jeho vzhled nabyl více solidnosti. Bylo to někdy v roce 4051, kdy Geran navzdory svým šedinám provedl něco, co nás málem přivedlo do velkého sporu. „Byl jsem požádán, abych kandi­doval do městské rady, teto Pol,“ oznámil mi jedno­ho letního večera, když jsme seděli sami dva v za­hradě. „Já o tom vážně uvažuji.“</p>

<p>„Cožpak ses úplně zbláznil, Gerane?“ zeptala jsem se ostře.</p>

<p>„Určitě bych to zvládal lépe než někteří z těch hlupáků.“ odvětil vzdorovitě. „Většina z nich využí­vá úřad k tomu, aby si mastili vlastní kapsu.“</p>

<p>„To není tvůj problém. Gerane.“</p>

<p>„Já tu přece taky žiju, teto Pol, a mám zájem na rozkvětu města jako každý jiný.“</p>

<p>„Kdo s tím bláznivým nápadem přišel?“</p>

<p>„Sám hrabě z Murosu,“ řekl s jistou pýchou.</p>

<p>„Prosím tě, mysli, Gerane!“ řekla jsem mu. „Nemůžeš si dovolit něco, co by k tobě obrátilo pozornost.“</p>

<p>„Lidé si moc nevšímají, kdo je v městské radě, te­to Pol.“</p>

<p>„Ty mluvíš o místních lidech, ale lidé zvenčí – včetně Murgů – si vždycky všímají, kdo je u moci. Pak stačí, aby se nějaký Murgo začal zajímat o tvůj původ. Když potom zjistí, že jsi sem přišel v roce 4012 – deset let po zavraždění krále Goreka – a že já jsem přišla s tebou, tak všechno co jsme tu budo­vali, půjde do háje.“</p>

<p>„Ty máš zbytečně moc strachu.“</p>

<p>„Někdo se starat musí. Je tu příliš aspektů, které můžou takového Murga zajímat. Všechno to vypadá jako náhoda, ale ne když se to dá dohromady – tvůj věk, tvůj vzhled, moje přítomnost a skutečnost, že nestárnu. Začne mít podezření a řekne to Ktačikovi. Ktačik se o nějaké maličkosti nestará. Když bude mít jenom slabounké podezření, že jsi přežil masakr v Rivě, vyvraždí celou tvou rodinu. Cožpak je pro tebe tak důležité dostat se do nějakého pitomého úřadu?“</p>

<p>„Mohu si přece najmout ochranku. Dokážu chrá­nit svou rodinu.“</p>

<p>„Proč si nevyrobíš nápis „Král Rivy“ a nepověsíš si ho na krk? Co to meleš o ochrance, Gerane? Proč si nenajmeš trumpetisty, aby ti troubili fanfáry?“</p>

<p>„Jsem si jist, že bych toho hodně dokázal pro město i jeho obyvatele, teto Pol.“</p>

<p>„To ti plně věřím, ale Muros není tvůj problém. Ty se máš starat o Rivu. Jednou tam jeden z tvých potomků usedne na trůn. O tohle se starej a ne o opravy ulic a odvoz odpadků v tomhle zaprášeném sendarském městě.“</p>

<p>„Tak dobře, teto Pol,“ prohlásil zjevně naštvaný. „Nemusíš mi to tolik omlacovat o hlavu. Omluvím se Oldrikovi a řeknu mu, že nemám čas vysedávat v radě a pomoci mu ji vyčistit od zkorumpovaných úředníků.“</p>

<p>„Oldrikovi?“</p>

<p>„Hraběti z Murosu. Stali se z nás docela dobří přátelé. Čas od času se mě ptá na radu.“</p>

<p>„Mrzí mě to, Gerane,“ vzdychla jsem.</p>

<p>„Já přece nemohu žít někde schovaný ve skále, teto Pol,“ řekl smutně. „Muros se zachoval pěkně ke mně a já bych mu to rád oplatil.“</p>

<p>„Tak tu postav městský park nebo nemocnici pro chudé. Jen se nepleť do politiky.“</p>

<p>„Jak myslíš, teto Pol,“ vzdychl rezignovaně.</p>

<p>Přestože se mi podařilo přesvědčit Gerana, aby se o tu funkci neucházel, stal se ve městě na můj vkus pří­liš známý. Měla jsem stále nepříjemnější pocit, že se dříve nebo později objeví nějaký Ktačikův špión a za­čne se zajímat o původ tohoto významného občana. Proto jsem začala spřádat jisté plány.</p>

<p>Jak se později ukázalo, nebylo to nijak předčas­né. Spíš bylo trochu pozdě.</p>

<p>Mladý Alten rostl jako z vody, a když mu bylo dva­náct, byl stejně vysoký jako jeho otec. Vždycky se jeden z potomků trochu vymkne z řady, aby mi připomněl, že v jejich žilách koluje krev Medvědí plece. Někdy jsem měla pocit, že ho přímo vidím růst. Bylo mu ko­lem čtrnácti, když přišel domů s údivem zapsaným ve tváři. „My jsme nějací důležití lidé, teto Pol?“ zeptal se mne.</p>

<p>„Tvůj dědeček si to před několika lety zřejmě mys­lel.“ odpověděla jsem. „Chtěl se stát členem městské rady.“</p>

<p>„To jsem nevěděl.“</p>

<p>„Taky jsem mu to rozmluvila. Co že se tak na­jednou zajímáš o slávu, Altene? Ty se učíš ševcem a staneš se známým, když budeš šít dobré boty.“</p>

<p>„Ráno jsem zlomil mistrovu nejmilejší jehlu.“ dal se do vysvětlování. „Poslal mne, abych mu koupil novou. Zrovna když jsem přišel na tržiště, tak tam byl nějaký cizinec a vyptával se na nás.“</p>

<p>„Jaký cizinec?“ zeptala jsem se rychle. Najednou jsem velmi zpozorněla.</p>

<p>„Tím si nejsem jist, teto Pol. Určitě to nebyl Tolnedřan ani Drasnijec.“</p>

<p>„Jak vypadal?“</p>

<p>„Byl to velký chlap se snědou pletí… určitě tmavší než Tolnedřan nebo Arend… a měl takové legračně šikmé oči.“</p>

<p>„Měl na tváři jizvu?“ vyptávala jsem se a srdce mi bušilo.</p>

<p>„Teď když o tom mluvíš, tak mám pocit, že ano. Měl na sobě černý oděv. A zajímal se o nás. Chtěl vědět, kdy přišel dědeček do Murosu a taky se vy­ptával na tebe. Popsal tě tak věrně, že jsem se divil, kde tě viděl, když skoro nevycházíš z domu.“</p>

<p>„Někdo mu asi o mne řekl, Altene. Jdi do koželužny pro otce a pak najděte dědečka. Může být ně­kde u stáda. Řekni jim, že se jedná o velmi důleži­tou věc a že si musíme hned promluvit. A ještě jed­na věc. Drž se stranou od toho zjizveného cizince.“</p>

<p>„Rozkaz, madam,“ přikývl a už se hrnul ze dveří.</p>

<p>Věděla jsem, že to, co budeme muset udělat, na­razí na odpor – a to i odpor dost značný, a proto jsem se<emphasis> </emphasis>uchýlila k něčemu, co jsem už strašně dlou­ho nepoužila. Místo diskuse se svou nyní již počet­nou rodinou jsem začala vydávat pokyny a příkazy. „Ve městě je Murgo,“ oznámila jsem, když se všichni shromáždili. „Vyptával se na nás. Musíme okamžitě opustit město.“</p>

<p>„Teď se to nehodí, teto Pol,“ namítl Davon. „Můj předák dal výpověď, než opustím město, musím za něj sehnat náhradu.“</p>

<p>„Tuhle starost už přenech novému majiteli.“</p>

<p>„Jakému novému majiteli?“</p>

<p>„Tomu, co koupí tvůj krám.“</p>

<p>„Já ho nechci prodat.“</p>

<p>„Tak ho spal.“</p>

<p>„O čem to mluvíš?“</p>

<p>„Mluvím o způsobu, jak udržet tuhle rodinu na­živu, Davone. Když se na nás začnou Murgové vy­ptávat, musíme se sbalit a vypadnout.“</p>

<p>„Do toho krámu – jak ty říkáš – jsem vložil celý svůj život. Je pro mě velmi důležitý.“</p>

<p>„Je tak důležitý, že pro něj chceš zemřít? Tak důle­žitý, že kvůli němu necháš zabít Alnanu a Altena?“</p>

<p>„O čem to stále mluvíš?“</p>

<p>„Gerane, řekni mu, co se stalo na pláži v Rivě roku 4002.“</p>

<p>„Teta Pol má pravdu, Davone,“ řekl Geran své­mu synovi. „Jakmile se k nám přiblíží Ktačikovi li­dé, máme dvě možnosti. Utéct nebo zemřít. Celý Kthol Murgos nás chce zabít.“</p>

<p>„Ale vždyť je tu celý náš život,“ namítla Alnana, slzy na krajíčku.</p>

<p>„A budou tu i naše hroby, když si nepospíšíme,“ ře­kl Geran ostře. „Když okamžitě nezmizíme, tak nepře­žijeme konec týdne.“ Chvíli zíral do stropu. „Oldrik, hrabě z Murosu, je můj přítel. Požádám ho, aby se po­staral o naše obchody. Prodá je a pošle peníze do krá­lovské pokladnice v Sendaru.“</p>

<p>„Snad si nemyslíš, že vložím celé své úsilí do ru­kou krále!“ vybuchl Davon.</p>

<p>„Ne, to si nemyslím. Takový vlastenec zase nejsem. Teta Pol má účet, o který se stará královský poklad­ník. Prostě přidáme naše peníze k jejím, dokud si ne­najdeme nové místo, kde bychom mohli žít.“</p>

<p>„Proč toho Murga prostě nezabijeme?“ zajímal se Alten.</p>

<p>„To je zajímavá myšlenka,“ řekla jsem chladně. „Ty snad umíš zabíjet lidi? Máš s tím hodně zkuše­ností?“</p>

<p>„No…“</p>

<p>„Já bych řekla, že ne. Takže je to jasné. Gerane, promluv s Oldrikem.“</p>

<p>„Zařídím to hned ráno, teto Pol.“</p>

<p>„Udělej to hned teď, Gerane. Já napíšu pár slov králi, aby věděl, jak naložit s vašimi penězi. Zítra ráno už budeme několik mil od Murosu. Davone, vezmi Altena a zajděte do svých krámů. Řekněte li­dem, že se něco stalo, ale nezacházejte do podrob­ností. Řekněte jim, že musíme do Camaaru.“</p>

<p>„My pojedeme do Camaaru, teto Pol?“</p>

<p>„Samozřejmě, že ne. Já jenom chci, aby si to ten Murgo myslel. Mimochodem, Gerane, požádej Oldrika, jestli by neprodal i tenhle dům. Už ho nebu­deme potřebovat.“</p>

<p>„Kam půjdeme, teto Pol?“ zeptal se Alten.</p>

<p>„Tam, co rostou růže,“ odpověděla jsem s úsměvem.</p>

<p>Geran vzdychl.</p>

<p>„Podívej se na to z té lepší stránky, Gerane,“ řekla jsem mu. „Tentokrát budeš mít na úklid spoustu po­mocníků.“</p>

<p>A tak jsme to také udělali. Opustili jsme Muros dvě hodiny před rozedněním a zamířili jsme po cí­sařské silnici západním směrem na Camaar. Když jsme byli asi pět mil od města, zabočili jsme na dru­hořadou cestu, která mířila na západní konec jezera Camaar. K jezeru jsme dorazili kolem poledne a po jeho severním břehu jsme zamířili zpět na Medalii.</p>

<p>Cestovali jsme na dvou vozech a měli dva jezdecké koně. Přesvědčila jsem celou rodinu, aby se oblékla do obyčejných farmářských šatů. Ty vozy byly spíš na ukázku, než že by poskytovaly nějaký komfort. Jídlo a přikrývky jsme sice potřebovali, ale kusy nábytku jsme na vozy přivázali, aby si všichni okolo mysleli, že se stěhuje obyčejná farmářská rodina.</p>

<p>Asi po týdnu jsme dorazili k jezeru Erat. Rodina se přes noc schovala a já se zatím v podobě sovy vydala prozkoumat okolí. Žádní Angarakové nebyli v dohledu, takže jsme se sotva viditelnou stezkou vydali k růžemi zarostlému domu. Vydala jsem se na další průzkum a asi míli od domu našla tři dřevorubce. Pro jistotu jsem je uspala, když jsme šli kolem. Pak jsem poručila rů­žím, aby se rozestoupily a my vstoupili do mého ven­kovského domu.</p>

<p>„To je nádherný dům!“ zvolala Geranova žena Eldara.</p>

<p>„Jsem ráda, že se ti líbí, drahoušku,“ řekla jsem jí. „Zvykni si na něj, protože tu zřejmě strávíme pár let.“</p>

<p>„To je dost dlouho na to, abychom to tu dokonale uklidili,“ povzdechl rezignovaně Geran.</p>

<p>„Já ti nerozumím,“ prohlásila s pozdviženým obočím Eldara.</p>

<p>„Však ty to pochopíš, drahá,“ ujistil jí Geran. „To mi věř. Kde jsme nechali košťata a hadry, teto Pol.“</p>

<p>„V komoře hned vedle kuchyně, Gerane.“</p>

<p>„No tak jo,“ oznámil Geran rodině, „půjdeme do­vnitř a dáme se do toho.“</p><empty-line /><p><strong>VI.</strong></p>

<p><strong>Můj dům</strong> u jezera Erat byl v prvních letech skrývání naším posledním útočištěm – ně­co na způsob „jeskyně v horách“. Použila jsem ho ně­kolikrát, než jsem se naučila lépe krýt a taky uměla lépe měnit místa pobytu. Ale pocit, že ho žádný Murgo jen tak nenajde mi dával velký pocit bezpečí.</p>

<p>Náš první pobyt v mém domě byl poněkud odlišný od těch ostatních, protože jsme měli zvlášť dobrý dů­vod zůstat tam delší dobu. Geran se narodil jako princ a jeho vzpomínky zasuté v podvědomí mu dávaly instinkty vlastní panovnickému rodu. Žít v anonymitě prostě nebylo součástí jeho přirozenosti. Narodil se v královské rodině, a protože to byla dobrá královská rodina, byl zvyklý  brát vážně svou odpovědnost vůči ostatním. Proto se vždycky snažil pomáhat sousedům a proto se chtěl nechat zvolit do úřadu. Bylo to sice velmi chvályhodné, ale zároveň velmi nebezpečné. Lo­gicky vzato byl Geran příliš dobrý pro okolní svět. A tak, ačkoliv to velmi nerada přiznávám, roky, které jsme strávili mezi růžemi, měly vlastně jediný důvod – poskytnout Geranovi a jeho manželce čas zestár­nout a zemřít.</p>

<p>Zdá se vám to příliš chladné? Já jsem milovala Gerana,  jakoby to byl můj vlastní syn, ale mým pr­vořadým úkolem bylo, postarat se o celý rod a nejen o jednotlivce. Bezpečnost celého rodu mi velela ukrýt ty, kteří byli příliš nápadní. Za ta století, kte­rá následovala, se to stalo několikrát, a mě vždycky bolelo, když jsem musela ty nadané muže odvést do svého venkovského sídla a držet je tam, dokud se jejich roky nenaplnily. Často jsem přemýšlela, jestli staletí, která jsem prožila jako vévodkyně z Eratu, nebyla jen přípravou pro nekonečnou řadu pohřbů, které jsem musela vypravit. Ztratila jsem Kiliana, Asranu, Malona a Ontrose a teď ten dům u jezera trpělivě očekával ztrátu Gerana a Eledery, abych mohla ve svém úkolu pokračovat.</p>

<p>Princ Geran z Rivy zemřel ve spánku v roce 4066, nedlouho po svých sedmdesátých narozeninách. Ne­mohu říci, že by zemřel neočekávaně, protože scházel několik let. Velice jsme oplakávali jeho ztrátu a jsem velmi ráda, že nikdo z rodiny nepřenesl to často použí­vané „možná je to tak pro něj lepší“. Tahle bezduchá formulace mne vždycky rozčílí. Jsem přeci jen lékařka a smrt je můj úhlavní nepřítel.</p>

<p>Pohřbili jsme Gerana na vrcholku kopce vedle Kil­iana a vrátili se domu, který se nám zdál teď o něco prázdnější, O dva roky později následovala Eldara svého manžela a já začala zvolna přemýšlet, že by­chom se mohli zase vrátit do světa.</p>

<p>Dala jsem jim rok, aby si na tu myšlenku zvykli a pak jsem ji jednou po večeři otevřela. „Tak kam myslí­te, že bychom měli jít?“ zeptala jsem se jich.</p>

<p>„Samozřejmě zpátky domů,“ odpověděla ihned Alnana.</p>

<p>„To asi není nejlepší nápad, má drahá,“ opono­vala jsem. „Naši nepřátelé tam na nás asi čekají.“</p>

<p>„Ale já mám v Murosu sestry,“ namítla.</p>

<p>„Tím spíše bychom se tam neměli vracet, Murgům na nějakém tom lidském životě nezáleží. Když začnou zabíjet, jsou schopni povraždit všechny v okolí. Kdyby­chom se vrátili do Murosu, vystavili bychom tvé sestry a jejich rodiny velkému nebezpečí.“</p>

<p>„To chceš říct, že už je nikdy neuvidím?“ vykřikla.</p>

<p>„Alespoň budeš vědět, že jsou na živu, Alnano,“ snažila jsem se ji uklidnit.</p>

<p>„Jestli se chceme dostat co nejdál od Murosu, měli bychom se usadit v Camaaru nebo v Darine,“ navrhl Davon.</p>

<p>„Camaar nepadá v úvahu,“ řekla jsem.</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>„Tam je příliš mnoho cizinců. Snažíme se vy­hnout Murgům a ne jim vpadnout přímo do rány.“</p>

<p>„Takže Darine?“ zeptal se Alten. Zamyslela jsem se. „To by asi bylo nejlepší. V Da­rine je hodně Alornů a Alornové mají jistou dědič­nou předpojatost.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Instinktivně nenávidí Murgy. Rasová předpojatost je hloupá a odsouzeníhodná, ale v některých případech se může hodit. Jsem si jistá, že existují nějací hodní Murgové – někde ve světě – ale ti, co jsou tady na západě mezi ně nepatří. Kdykoliv uvidíte Murga zá­padně od velkého zlomu, nebo severně od Sthiss Toru, můžete si být jisti, že je tu proto, aby vás zabil.“</p>

<p>„A co ostatní Angarakové?“ zeptal se Alten.</p>

<p>„Malloreánci žijí na druhé straně Východního moře a podléhají Urvonovi a  ne Ktačikovi. Thullové jsou příliš hloupí, než aby byli nebezpeční, Nadrakové jsou záhadou. Nikdo přesně nemůže říct, na čí stranu se postaví. Ktačik sází na<emphasis> </emphasis>Murgy a hlavně na Dagaše. Na ty je potřeba dávat největší pozor. Měli bychom uvažo­vat o Darine. Žije tam tolik Alornů, že Murgo, který tam náhodou zabloudí, bude mít co dělat, aby sám zů­stal naživu. Nebude mít čas přemýšlet o tom, jak nás dostat.“</p>

<p>A tak jsme v roce 4068 sbalili nějaké oblečení, zavřeli náš venkovský dům a vydali se do přístav­ního města na břehu Šereckého zálivu. Vydávali jsme se za obchodníky, kteří hledají nové působiště. Ubytovali jsme se v pohodlném hostinci trochu vzdáleném od přístavu, abychom se vyhnuli jeho všudypřítomnému pachu. Davon s Altenem vyrazili na obhlídku města, ještě než jsme stihli vybalit. Znala jsem je příliš dobře na to, abych se jim to sna­žila rozmluvit, ale snažila jsem se je obléknout po­kud možná nenápadně,</p>

<p>„Tady je to všechno ale natěsnané na sobě,“ pro­hlásil Alten, když se vrátili z obhlídky. „To jsou všechna města na severu takhle namačkaná?“</p>

<p>„Nejsou tu krávy,“ vysvětlila jsem mu.</p>

<p>„Tomu nerozumím,“ vrtěl hlavou,</p>

<p>„Muros má široké ulice, protože tam čas od času ženou Algarové svoje stáda. Domy na severu se sta­ví těsně k sobě, aby se ušetřily peníze. Když si po­stavíš dům mezi dvěma sousedními domy, máš už postaveny boční stěny. Stačí ti postavit přední a zadní stěnu… a samozřejmě střechu.“</p>

<p>„Děláš si ze mě legraci, teto Pol?“</p>

<p>„To bych si snad ani nedovolila, Altene.“</p>

<p>Davon se hrnul do stavby domu, ale já jsem byla proti. „Jsme na útěku, drahý,“ připomněla jsem mu. „Jakmile zjistíme hrozící nebezpečí, musíme oka­mžitě zmizet. Když postavíš dům, budeš k němu připoután a to může být osudné. Když se bude muset prchat, nesmí existovat nic, co by ti v tom bránilo. Tenhle hostinec nám poslouží do doby, než najdeme vhodný dům, který už stojí.“</p>

<p>„Poohlédnu se po něm, teto Pol. Stejně se chci rozhlédnout kolem.“ „Cože?“</p>

<p>„Chci najít něco, co bych mohl dělat.“</p>

<p>„Nějakou obuvnickou dílnu.“</p>

<p>„Nevím to ještě jistě. Vím, že bych to zvládnul, kdybych se do toho zase pustil, ale mám pocit, že bych měl začít něco jiného. Ten Murgo v Murosu určitě zjistil, co jsme dělali a zcela nepochybně to sdělil Ktačikovi.“</p>

<p>„To je velmi pravděpodobné,“</p>

<p>„Asi bychom neměli začínat s koželužnou a šev­covskou dílnou. To budou první místa, kde nás bu­dou Murgové hledat.“</p>

<p>„To máš pravdu. Je vidět, Davone, že jsi velmi dobře pochopil celou situaci.“</p>

<p>„Však jsi to do nás celou dobu hustila, teto Pol. Můžeme žít jako ostatní lidé, ale jen do jisté míry. A hlavně musíme mít oči a uši otevřené a nevzbuzovat žádnou zvláštní pozornost.“</p>

<p>„Shrnul jsi to velmi dobře.“</p>

<p>„Asi bych to neměl říkat, ale právě tohle otec moc dobře nedokázal. Někdy jsem měl pocit, že zapomíná, že chceme zůstat v ústraní.“  Zvedl pravou ruku a po­díval se na znaménko na zápěstí. „Mám zakrýt to ma­teřské znaménko, teto Pol? Ví o něm Ktačik?“</p>

<p>„Nejsem si jistá, ale asi ano.“</p>

<p>„Tak to zakryju. Vyznám se v kůžích, takže vím, jak změnit její barvu.“ Vstal. „Asi se s Altenem ještě jednou podívám do města. Potřebuju najít něco, co by mě zaměstnalo. Už jsem dlouho nevydělal žádné peníze, takže bych se do toho rád pustil, než úplně zapomenu, jak na to.“</p>

<p>„Ty mluvíš jako Sendar. Davone.“</p>

<p>„Však já jsem Sendar, teto Pol. Cožpak v tom není smysl našeho skrývání?“</p>

<p>Mám pocit, že ze všech následníků Rivova trůnu, měl Davon nejlepší představu o tom, co děláme.</p>

<p>Toulali se s Altenem asi týden po městě, ale Alten po nějaké době nastydl a musel zůstat doma. Davon se párkrát vydal do města sám a jednoho chladného dne se vrátil se zasněženým rancem v podpaží. Seděli jsme s Alnanou a Altenem v pokoji a hřáli se u krbu, když tam vešel s tváří zarudlou mrazem. „Hádejte, co to je?“ zeptal se a vytáhl něco z pytle.</p>

<p>„Ach, Davone, to je nádhera!“ vydechla Alnana a dotkla se nádherné, černé kožešiny. „Jak je he­bounká! Tomu se kravská kůže vůbec nevyrovná. Co to je?“</p>

<p>„To je sobol, drahoušku,“ odpověděl Davon. „Pat­ří mezi ty velké lasičky, kterých je v horách Gar og Nadraku plno. O kůžích něco vím, ale něco takové­ho jsem nikdy neviděl.“</p>

<p>„Před hodně dlouhou dobou byla tahle kožešina velmi ceněná mezi nejvyšší šlechtou v severní Arendii,“ poznamenala jsem.</p>

<p>„Na kožich jich bude potřeba asi pěkná řádka.“</p>

<p>„Kožichy ze sobola jsou velmi vzácné, Davone. Byly by příšerně drahé. Skutečně bohaté dámy měly jeden nebo dva pláště s límcem ze sobolí kožešiny.“</p>

<p>„Zajímalo by mne, jestli by o to byl zájem i nyní. Vím, kde bych našel zdroj těchto kůží, ale potřebo­val bych pro ně odbyt.“ Otočil se na svého syna. „Ty jsi, Altene, s kůžemi pracoval. Myslíš, že by bylo těžké z toho něco ušít?“</p>

<p>Alten, kterému v té době bylo už sedmadvacet, našpulil rty a promnul kůži. „Je mnohem měkčí než kravská kůže. Na boty by to nebylo, byl by na to po­třeba velmi jemný šev.“</p>

<p>Pohlédla jsem na něj zpytavě. Alten byl hezký mladík, ale roky strávené v izolaci v mém venkov­ském domě v něm vypěstovaly jistou plachost a já přemýšlela, jak ho té zakřiknutosti zbavit. „Vyznám se trochu v šití šatů.“ prohlásila jsem. „Mohly bychom s<emphasis> </emphasis>Alnanou vytvořit pár návrhů a Alten by to mohl spíchnout dohromady. V Darine je dost bohatých kup­ců a ti rádi pustí nějaké ty peníze, aby se ukázali. Kožešnictví v lepší části města by mohlo docela prospero­vat.“ Byl to docela rozumný návrh, ale hlavním důvo­dem bylo dostat Altena mezi děvčata a ženy. Když se mezi nimi bude pohybovat celé dny, tak ho ta nesmělost přejde. A pak by se mohl i oženit. Tenhle rod nebyl předurčen k staromládenectví.</p>

<p>Davon našel dům nedaleko jižní brány. Byl to starý dům, ale stále byl ještě v poměrně zachovalém stavu a střecha netekla. Přestěhovali jsme se do něj z hostince a na mně bylo, abych našla řemeslníky na jeho opravu, protože Davon a Alten byli již plně zaujati budováním nového obchodu. Než jsme ote­vřeli kožešnictví, museli jsme zajistit zájem o zboží. Procházely jsme se s Alnanou po ulicích Darine v přepychových kožiších, zimních pláštích s<emphasis> </emphasis>kožešino­vými límci a s kožešinovými štucly, ve kterých bylo v zimním počasí krásně teplo. Na nohách jsme měli poctivé kožené boty, které mohly působit zbytečně přepychově, ale my jsme byly chodící reklama.</p>

<p>Alten dostal již zanedlouho několik objednávek a tak se zdálo, že otevření obchodu nestojí nic v cestě. Okamžitě se objevili další zákazníci a konkurence se nás začala bát.</p>

<p>Nebyla jsem zrovna ráda, když Davon přivedl zjara do obchodu obrovitého, divoce vyhlížejícího, přiopilého Nadraka jménem Kablek. „Tak dobrá, Davone,“ prohlásil, když spolu vstoupili do obchodu, „vysvětli mi, o co ti jde. Já to pořád nějak nechápu. Přece máš kůže, ne?“</p>

<p>„Když je ta kůže napůl plesnivá, tak za moc nesto­jí.“ vysvětloval trpělivě Davon. „Tvoji trapeři by se měli starat o kůže, když je přinesou z lesa. Nazelenalá, za­tuchlá kůže vůbec nestojí za to, aby ji někam nosili.“</p>

<p>„Žádný poctivý traper nemá čas, aby lítal kolem kůží, které získá.“</p>

<p>„A co dělá takový traper ve volném čase? Chlas­tá? Je to tvoje věc, Kableku, ale můžeš za kůže do­stat lepší peníze, když tvoji lidé zůstanou střízliví dost dlouho, aby kůže pořádně vydělali a napustili je taninem dřív, než začnou plesnivět.“</p>

<p>„Traper nemá v sedlové tašce tolik místa, aby se s tím tahal.“</p>

<p>„Na pivko si tam místo najde, ne?“</p>

<p>„To je něco jiného, Davone. To je součást naší stravy.“</p>

<p>„Řekni jim, ať pijou vodu.“</p>

<p>„To nám nedovolí naše náboženství. Aspoň mám ten pocit.“</p>

<p>Davon pokrčil rameny. „To si rozvaž sám, Kableku. Dříve nebo později najdu nějakého nadrackého ob­chodníka s kožešinami, který dohlédne dál než na okraj pivního korbelu. Pak se bude jinak obchodovat.“</p>

<p>„No tak dobře. Ukaž mi, které kůže se ti nepozdávají.“</p>

<p>„Pojď sem,“ vzal Davon divoce gestikulujícího Nadraka do dílny. Byli tam spolu asi půl hodiny a všichni jsme slyšeli Kableka i přes zeď zcela jasně. Jeho slovník byl opravdu velmi barvitý. Potom se oba vrátili do krámu. „Nevěděl jsem, že jsou tak špatné,“  přiznal s mručením Kablek. „Tak mi ukaž pořádně, o co se má takový traper postarat.“</p>

<p>Davon mu vysvětlil, jak kůra některých stromů dokáže ochránit zvířecí kůži. „Když se tvoji trapeři do­káží postarat o kůži v první fázi, já už ji tady dokážu zpracovat. Věř mi, Kableku, že když je v pořádku do­pravíš do Darine, cena bude aspoň dvakrát vyšší.“</p>

<p>„Uvidím, co tomu řeknou moji trapeři.“</p>

<p>„Když od nich odmítneš koupit kůže, pochopí to hned.“</p>

<p>„Já to zkusím.“ zabručel Kablek. Pak se otočil ke mně. „Neprodal bys mi ji?“ zeptal se Davona. „Máš dvě ženský, a to žádný mužsky nemůže dlouho vydržet,“</p>

<p>„Lituji. Kableku, ale není na prodej.“</p>

<p>Kablek na něj kysele pohlédl. „No, tak nic. Já jdu zpět do hospody,“ prohlásil. „Nashle příští jaro.“ Pak vyšel z obchodu.</p>

<p>„Co to mělo znamenat?“ vyptávala jsem se.</p>

<p>„Nechtěl mi věřit, když jsem mu tvrdil, že ty jeho kůže za moc nestojí.“</p>

<p>„Ty víš moc dobře, že tohle jsem nemyslela. Co není na prodej?“</p>

<p>„Ty, teto Pol,“ řekl Davon nevinně. „Ale jeho na­bídka byla velmi atraktivní. Určitě by tě potěšila.“</p>

<p>„Cože?“ vykřikla Alnana.</p>

<p>„To je zvláštnost nadracké kultury, má drahá,“ vysvětlila jsem jí. „Ženy jsou považovány za majetek a mohou se prodávat i kupovat.“</p>

<p>„Takže otroctví?“</p>

<p>„Je to trošku komplikovanější, Alnano, já ti to někdy vysvětlím… až budeme samy.“</p>

<p>Asi měsíc na to vstoupila do obchodu hezká mladá žena s tmavě blond vlasy a prohlížela si sobolí límce.</p>

<p><emphasis>„To je ona, Pol!“ </emphasis>zaslechla jsem matčin hlas.</p>

<p><emphasis>„Všimla jsem si toho sama,“ </emphasis>odvětila jsem v du­chu. <emphasis>„Je to jako když zazvoní zvonec, co?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Lepšíš se, Pol. Ještě pár generací a  nebudu mít co na pr</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>ci.“</emphasis></p>

<p>Blondýnka se jmenovala Elletta a bylo zjevné, že ona i Alten slyšeli stejný zvonek, o kterém jsme mluvily s matkou.</p>

<p>Vzali se příští zimu a na Altenovi ani nebyla vi­dět lítost, nad ztrátou mládenectví.</p>

<p>Byli jsme v Darine šťastní, ale mezi námi jsem měla k celé situaci jisté výhrady. Rodina na tom byla až příliš dobře – a taky trochu moc na očích – alespoň na můj vkus. Taky se nám nedařilo se vy­hnout kontaktům s cizinci. Kablek byl rodinný pří­tel a já mu více méně důvěřovala – pokud se tedy dá v mém případě hovořit o důvěře k nějakému Angarakovi – ale byla bych stejně radši, kdybychom ho nepotkali. I Angarak s nejlepšími úmysly je stále schopen říct jakémukoliv Grolimovi cokoliv, co chce vědět. Během našeho pobytu v Darině jsem se roz­hodla, že bychom se měli vyhýbat přístavu i větším městům ve vnitrozemí. Vesnice jsou mnohem bez­pečnější. Lidé z města jsou příliš zaměstnaní a příliš do sebe zahledění, než aby věnovali nějakou pozor­nost cizincům. Vesničané nemají moc námětů k ho­voru, takže každý cizinec vzbudí pozornost a mluví se o něm v hospodě alespoň týden. Taková hospod­ská konverzace je pro mě varovným signálem, pro­tože se vždycky o ní doslechnu. Život na vesnici mů­že být nudný, ale pro nás byla bezpečnost nade vše.</p>

<p>Naší rodině se v Darině dařilo, a tak jsme tam zůstali asi příliš dlouho. V roce 4071 se narodil Ellettě syn, kterého Alten pojmenoval po dědečkovi Geran. Domnívala jsem se, že to není nejlepší ná­pad, ale Alten byl neoblomný. Davon pokračoval v nákupu kožešin od Nadraků a příležitostně i od Drasnijců a Alten z nich dělal kožichy, které se velmi dobře prodávaly. Alnana zemřela v roce 4077 a Davon po její smrti velmi rychle sešel. Je to mno­hem obvyklejší, než byste si mysleli. Zármutek ně­kdy uspíší váš konec rychleji než nějaká choroba.</p>

<p>V roce 4080 se objevila jedna z těch ničivých cho­rob, které sužovaly starý svět a vyhubila polovinu obyvatelstva v Darine, včetně Davona, Altena i Elletty. Všichni zemřeli v průběhu několika hodin, navzdory mé snaze je zachránit. Tentokrát jsem nemohla vinit z jejich skonu žádného Murga, ale chorobu. Ihned po pohřbu jsem zavřela obchod i dům, sebrala peníze a s mladým Geranem opustila Darine. Zamířili jsme – jak asi uhodnete – do bez­pečí mého domu u jezera.</p>

<p>Zůstali jsme tam několik let a pro ukrácení času – a taky jako vklad pro budoucnost – jsem Gerana učila základy zdravovědy. Byl pozorný, i když ne­příliš nadaný student, a já byla zvědavá na jeho další budoucnost. Když jsem usoudila, že jsme byli dost dlouho v odloučení, přesídlili jsme do Medalie. Geran si tam otevřel praxi a já brzy zjistila, že z něj nikdy nebude prvotřídní lékař. Měl potíže s urče­ním diagnosy svých pacientů.</p>

<p>Oženil se pozdě – už mu bylo pětatřicet – a je­ho žena mu dala syna – pokračovatele rodu – a k tomu ještě čtyři dcery.</p>

<p>I když mne Geran po stránce profesní zklamal, musím přiznat, že jako průměrný lékař byl pro náš účel daleko vhodnější, než kdyby se z něj stal světo­známý léčitel. Vydělával sotva dost na to, aby nás v pohodě uživil a tím nedal svému synovi zrovna velký příklad, co se týče jeho vlastních ambicí. Prv­ní Geran byl princ a Davon s Altenem byli velmi úspěšní obchodníci. Druhý Geran se stále pohyboval na pokraji existenčních problémů, takže jeho syn nevyrůstal obklopen přepychem a sloužícími. Měl šikovné ruce a tak jsem kolem jeho dvanáctých na­rozenin rozhodla, že by se mohl vyučit tesařem. Okolnosti nasvědčovaly tomu, že se splňuje Hattanův nápad o tom, že se potomci Ocelového stisku začlení do běžné společnosti.</p>

<p>V dalších dvou stoletích jsem se svými svěřenci vy­zkoušela většinu řemesel v Sendarii. Pod mým dohle­dem vyrůstali truhláři, kameníci, kováři i krejčí. Všichni moji synovci byli spíše vážní mladí muži, kteří brali svou práci velmi vážně a byli hrdí na svou doved­nost. Až na malé výjimky jsem jim příliš nevyprávěla o jejich předcích. Královská krev neznamená příliš mnoho pro toho, kdo se živí rukama.</p>

<p>Nebyli jsme žádní kočovníci, ale stěhovali jsme se poměrně pravidelně a vždy si vybírali za místo pobytu menší a menší městečko nebo vesnici. Všímavost našich sousedů mi posloužila jako hlídací pes a sloužila nám dobře. Vždycky jsem se dozvě­děla, když kolem vesnice prošel nějaký Murgo, nebo se dokonce ubytoval v sousedním hostinci. Pak na­stala „kritická situace“ a my se stěhovali o číslo dál.</p>

<p>Žila jsem ve vesničce s neskutečně nezvyklým jmé­nem Vzdálená Nábližka, která ležela několik mil od hlavní cesty, spojující Sendar se Seline. V té době jsem bydlela pouze s potomkem Rivy a Beldarany jménem Darion. Když se ke mně doneslo, že se v okolí objevil Murgo, usoudila jsem, že je na čase změnit působiště. Tentokrát jsem se rozhodla, že než se stěhovat do ně­jaké vesničky s ještě směšnějším jménem, tak to bude lepší se přestěhovat do většího města. Sbalili jsme s Darionem svých pět švestek a nechali se odvézt do Sulturnu ve střední Sendarii.</p>

<p>Měla jsem vždycky Sulturn ráda. Není tak velký jako Medalie nebo Seline a vánek, který fouká od jeze­ra, dělá pobyt příjemným i v létě. Darionovi bylo v době našeho přestěhování asi čtrnáct a já se rozhod­la, že by se měl vyučit truhlářem. Byl to vytáhlý chla­pec, který zřejmě bude větší než jeho nejbližší předko­vé. Ne tak velký jako Býčí šíje, ale to je jenom dobře, protože obři zbytečně poutají pozornost. Darion se učil u staromilce, který vyráběl nábytek tradičním způso­bem bez použití hřebíků. Věřil totiž, že hřebík v ná­bytku je hřích.</p>

<p>Po nějaké době učení nechal Dariona dělat zadní části nábytku a poté, co shledal, že tam nedělá příliš chyb, svěřoval mu i některé kousky k samostatné prá­ci. Pečlivě prohlížel jeho výtvory a shledal, že můj sy­novec není úplně nešikovný. To už bylo Darionovi dva­cet a zastal v dílně většinu práce, protože se jeho učitel věnoval stále více výrobě různých ptačích budek a dal­ších hloupostí. Lidé ze Sulturnu brzo zjistili, kdo vlast­ně vyrábí ten dokonalý nábytek a to mne přivedlo na myšlenku, že by si Darion zasluhoval vlastní dílnu.</p>

<p>Navštívila jsem proto jeho zaměstnavatele s ná­vrhem, že by bylo hezké, kdyby strávil stáří u své­ho syna a vnoučat na jejich farmě na jihu.</p>

<p>„Kde jsi vzala tolik peněz, teto Pol?“ divil se Da­rion. když jsem mu řekla, co se stalo.</p>

<p>„Mám jisté zdroje, můj  milý,“ usmála jsem se.</p>

<p>Peníze byly pro mne trvalým problémem. Ne jejich nedostatek, ale spíš přebytek. Měla jsem hodně pe­něz v královské pokladnici, ale nechtěla jsem, aby ti poctivý řemeslníci zjistili, že nejsme odkázáni na výsledky jejich práce. Chtěla jsem, aby si mysleli, že jejich příjmy jsou jediným zdrojem obživy. Nakonec, šetrnost je ctnost, ne?“</p>

<p>V roce 4413 bylo Darionovi dvaadvacet a začal chodit s pěknou sendarijskou dívkou jménem Selana. Ten tichý zvonek, o kterém jsme kdysi hovořily s matkou, stále fungoval a rozezněl se mi v hlavě, jakmile jsem tu vysokou blondýnku prvně spatřila.</p>

<p>Darion si Selanu vzal v roce 4414 a ještě předtím vybudoval pro svou mladou manželku byt nad díl­nou, kde pracoval. Mělo to několik výhod. Nemuseli jsme platit nájemné za omšelý barák, kde jsme do­sud bydleli a Darion to měl blízko do práce.</p>

<p>Po svatbě se brzo vytvořil spokojený stereotyp, že my jsme se Selanou nahoře vařily, zatímco Dari­on se dole věnoval svému nábytku. Za těchto okol­ností to bylo takřka  ideální vyplnění Hattanových představ o budoucnosti Rivových potomků. Darion byl uznávaný řemeslník, ale nebyl nijak promi­nentní. Jeho příjmy nám umožnily spokojený život, ale muž, který bydlí nad svou dílnou může být jen těžko nazýván králem obchodníků.</p>

<p>V pozdním podzimu 4415 nás poctil návštěvou můj otec. Cítila jsem za ta léta občas jeho přítom­nost, ale tohle bylo poprvé, co se objevil osobně. Očekávala jsem, že na mne z povzdálí dává pozor, a byla bych zklamána, kdyby tomu tak nebylo. I když nebyl tak hluboce svázán s osudem rodiny jako já, samozřejmě se o ni zajímal.</p>

<p>Otec byl trochu neopatrný, když uvolňoval svou Vůli, takže jsem o něm věděla, ještě než vešel do dveří. Vzal na sebe podobu vysokého muže s hustým černým vousem, který mu začínal takřka hned pod očima. Možná tím mohl někoho zmást, ale určitě ne mne. Zrovna jsme seděli u večeře a já se musela pou­smát, když jsem spatřila, jak vypadá. „Co tady dě­láš, staříku?“ zajímala jsem se. „Myslela jsem, že se budeš držet stranou.“</p>

<p>„Musíš i s dětmi odsud okamžitě zmizet, Pol,“ ře­kl a vzal na sebe svou skutečnou podobu.</p>

<p>To Dariona a Selanu skutečné vyděsilo. „Kdo je ten muž, teto Pol?“ zeptal se přiškrceným hlasem Darion.</p>

<p>„Můj otec,“ odpověděla jsem poněkud s despektem.</p>

<p>„Svatý Belgarat?“ Neměla jsem důvod skrývat svůj původ a otec měl obrovskou reputaci – jeho reputace ovšem trochu pohasínala, čím lépe jste ho znali.</p>

<p>„To slovo „svatý“ je poněkud diskutabilní,“ řekla jsem spíše pro otce než kvůli Darionovi. Měla jsem vždycky radost, když jsem si otce mohla dobírat.</p>

<p>„Jde o skutečně vážnou věc, Pol,“ řekl otec. „Mu­síme okamžitě opustit Sulturn. Jestli se nenaučíš barvit vlasy, tak ani nemá cenu, abys v dalším měs­tě vybalovala věci. Všichni Grolimové vědí o tvém bílém pramínku vlasů.“</p>

<p>„O čem to mluvíš, otče?“</p>

<p>„Dole ve městě je v hospodě Murgo a vyptává se na tebe. Lije pivo do jednoho upovídaného Sendara, takže přesně ví, kde jste. Začněte balit.“</p>

<p>„Proč ho prostě nezabiješ? Mrtvý Murgo už nám neublíží.“</p>

<p><emphasis>„Teto Pol!“  </emphasis>vykřikl vyděšeně Darion.</p>

<p>„Kolik toho ví?“  zeptal se otec a ukázal na Dariona.</p>

<p>„Tolik, kolik potřebuje.“</p>

<p>„Ví, kdo je?“</p>

<p>„V obecné rovině ano.“</p>

<p>„Ale, Pol!“ řekl otec nasupeně. „Držet nějaké ta­jemství jenom proto, aby to zůstalo tajemstvím, je směšné. Začni balit a já mu řeknu, kdo skutečně je. Vezměte si jen to, co nezbytně potřebujete. Všechno ostatní si můžete koupit v Kotu.“</p>

<p>„Kotu?!“ Neočekávala jsem něco takového a mu­sím říct,  že se mi to ani moc nezdálo.</p>

<p>„Sendarie je už pro vás příliš nebezpečná, Pol. Už ses tu stěhovala mnohokrát. Murgové – a Grolimové – už se na Sendarii zaměřili. Měla by ses s dětmi uchýlit na nějaký čas do některého z alornských krá­lovství. Naházej potřebné věci do kufru a já zatím vy­světlím celou situaci Darionovi a jeho manželce.“</p>

<p>„Stále si myslím, že by nebylo od věci, kdybys to­ho Murga polechtal nožem pod žebry.“</p>

<p>„To by byla jenom ztráta času, Pol. Zpráva o mrt­vém Murgovi by se donesla ke Grolimům a ti by se tu začali rojit, ani ne za týden.“</p>

<p>Otec prohlásil, že měl v plánu koupit koně, ale já mu to okamžitě zatrhla. Selana sice byla zdravá dívka, ale byla těhotná, a pro těhotnou ženu není nejzdravější natřásat se celé dny na koni. Ani jsem moc neposlouchala, když otec vyprávěl Darionovi a Selaně celou historii. Jednak jsem ji už několikrát slyšela a pak jsem většinu toho prožila na své vlastní kůži. Darion se sice tváři skepticky, ale cho­val se, jakoby otci věřil. Pak navrhl, že bychom na cestu mohli použít nákladní vozík. Otci se ta myš­lenka hned zalíbila. Asi mu připomněla, jak se se­známil s naším Pánem. Pak – a skoro se mi to ne­chce přiznat – vypadlo z otce něco geniálního. „Mám pocit, že by se tu hodil požár,“ zamyslel se.</p>

<p>Tím ovšem skutečně rozčílil Dariona a Selanu. Všechno, co měli, bylo v tomhle domě a jim ještě ne­došlo, že se sem už nikdy nevrátí. To bylo součástí otcova plánu. Nejenom, že se tím odvrátí pozornost celého města, ale vyloučí se tím zbytečné úvahy nad tím, jestli se sem budou moci někdy vrátit.</p>

<p>Otec šel dolů připravit koně a já zatím chystala tři pěkné kostry, aby všichni lidé ve městě – a hlavně ten zvědavý Murgo – byli přesvědčeni, že jsme všichni tři uhořeli při požáru. Chtěla jsem, aby si ten Murgo myslel, že cesta, kterou sledoval až sem, zde končí jednou provždy.</p>

<p>Otec vyjel s vozem z Murosu směrem na Medalii a Darion, Selana a já jsme seděli pod plachtou vza­du. Po několika hodinách jsme byli dost daleko na to, aby se oheň v domě mohl prudce rozhořet.</p>

<p>Příštích čtrnáct dní jsme byli na cestě. Když po­třebujete být v Darine rychle, koupíte si koně a po­jedete po císařských cestách. Když na koně trochu přitlačíte, můžete to stihnout za pět dní. My jsme nikam nespěchali a navíc jsme se potřebovali vy­hnout jakýmkoliv kontaktům s Torakovými zvědy, proto nás otec vozil po všelijakých cestičkách. Pro­tože byl nádherný podzim a cestovalo se velmi pří­jemně, nic jsem nenamítala.</p>

<p>Konečně jsme dorazili do Darine, kde jsme pro­dali otcova koně a Darionův vůz a nalodili se na loď, plující do drasnijského přístavu Kotu.</p>

<p>Nemám Kotu ráda. Hlavně kvůli větrnému počasí, které tam většinu času panuje. Také chování drasnijských obchodníků je po nějakém čase velmi únavné. Když vám Drasnijec dluží peníze, radši by umřel, než by vám je vrátil bez nějakého zisku pro něj.</p>

<p>Nerada to přiznávám, ale otec mi celá ta léta chyběl. Má sice dost pochybný charakter, ale zcela jistě je zábavný společník – když chce – a má ob­rovský smysl pro praktičnost. Ten nápad se zapále­ním Darionova domu by mě nikdy nenapadl. Asi jsem přeci jenom příliš sentimentální.</p>

<p>Otec s Darionem velmi dobře vycházel. Darion měl dost rozumu, aby poslouchal otcovy rady a otci se to líbilo. Jsem si jistá, že Darion měl vůči změně povolání v Kotu jisté výhrady. Pro něj byl důležitý nábytek, ne ozdoby na něm. Z tohoto úhlu pohledu bylo řezbářství krokem zpět. Otec zarazil jeho ná­mitky hned z kraje. „Já bych řekl, že zůstat naživu je důležitější než nějaká umělecká integrita.“</p>

<p>Tím Dariona umlčel.</p>

<p>Otec s námi zůstal v Kotu po dobu, než jsme za­ložili novou existenci. Přinutil nás změnit jména a nabarvit si vlasy. Mimochodem, ta barva mi stejně nedržela. Otec sám je – ať má jakékoliv jméno – žijící legenda, takže pro nás samotné bylo bezpeč­nější, když konečně odešel.</p>

<p>Příští jaro se Selaně narodil syn a Darion porušil tradici a nedal mu rivanské ani sendarské jméno. Dal mu drasnijské jméno Khelan. Trochu mne to zklamalo. Musím říct, že taková výjimka se udála v Rivově rodu jen dvakrát nebo třikrát. Je sice hez­ké být nenápadný a splynout s okolím, ale…</p>

<p>Nedlouho po narození ke mně jednou v noci do­lehl známý hlas, ale tentokrát to nebyl hlas mé matky.</p>

<p><emphasis>„Jsi vzhůru, Pol?“</emphasis> zeptal se mne otec.</p>

<p><emphasis>„Teď už jo, otče,“ </emphasis>odpověděla jsem. <emphasis>„Co se děje?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jsem na Arendském trhu a měl jsem zrovna ab</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>solutně fantasti</emphasis><emphasis>c</emphasis><emphasis>kou diskusi s Ktačikem.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Co dělá na Arendském trhu?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Abych řekl pravdu, tak tě tu asi hledá. Shání tě.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„A teď tě zrovna odposlouchává. To je skutečně velmi chytré, o</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>če.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Nebuď směsná, Pol. Přece vím, jak s tebou mlu</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vit, aby to n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>mohl slyšet. Na nějaký čásek zapomeň na to, že by ses vracela do Se</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>rie. Ta je teď moje.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„O čem to mluvíš?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ktačik má nového žáka. Jmenuje se Čamdar, je velmi nadaný a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Ktačik mi ho přilepil za záda.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Co to povídáš?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Říkám, ti pravdu. Čamdar se má stát mým stí</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nem. Ktačik si je jist tím, že vím, kde jsi, a že tě čas od času navštěvuju. Čamdar mě sleduje, aby našel tebe.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Co to má společného s tím, kde žiju?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Párkrát mě viděli u Sendarii, tak si Ktačik mys</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>li, že je to tvoje působiště. Chci si s Čamdarem tro</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>chu pohrát a nechci, aby ses mi pletla na hřiště.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Proč ho prostě nezabiješ a nezbavíš se ho jednou provždy.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Já toho Čamdara znám a vím, jak vypadá a jak se chová. Je to lepší než mít v zádech někoho ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>známého. Povodím ho po Sendarii, až tam pozná důvěrné každou stezičku. Ale opravdu každou. Bude si tak jistý, že jsi tam, že ho nenapadnou alornská království ani náhodou. Dopřej mi trochu prostoru, Pol. Odstraním Čamdara z tvého dosahu.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To nem</emphasis><emphasis>áš nic lepšího na práci?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ani ne. To, co děláme, je jenom, o málo méně dů</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ležité než bylo rozlomení světa. Tohle je můj malý příspěvek k tvému velkému úkolu.“  </emphasis>Po těch slovech se rozchechtal.</p>

<p><emphasis>„Co se děje tak směšného?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Já se těším, jak se pobavím. Když budeš pozorně poslouchat, Pol, uslyšíš v příštích stoletích, jak Čamdar vyje zklamáním. Drž se mimo Sendarii a já ti zaručuju, že budeš v bezpečí.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Kam máš teď namířeno?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Nejdřív asi zavedu Čamdara do Tol Honetu, aby si trochu užil přepychu, než ho protáhnu růz</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nýma dírama.“ </emphasis>Otec se zase uchechtl. <emphasis>„Ktačik byl tak laskav, že mi daroval ocas. Já ho trochu pro</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>táhnu bahnem, aby viděl, jak si toho vážím.  Spi sladce, Pol.“</emphasis></p>

<p>Tak to je můj otec.</p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong><emphasis>ČÁST DRUHÁ</emphasis></strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Vo Mimbre</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>VII.</strong></p>

<p><strong>Ačkoliv si otec</strong> z Čamdarova objevení dě­lal legraci, bral Ktačikova podří­zeného velmi vážně. Čamdar nebyl obyčejný Grolim, kterého hnal strach a slepá víra. Byl lstivý, ambiciózní a velmi chytrý. V jistém smyslu byl možná nebezpeč­nější než samotný Ktačik.</p>

<p>Když se dívám zpět na svá první léta v roli pečo­vatelky, jsem nucena přiznat, že moje zaměření na Sendarii bylo nebezpečným omylem. Nebyla jsem schopná se vzdát své minulosti, když jsem přijala nové poslání, a proto jsem hledala úkryt pro potom­ky Ocelového stisku uvnitř Sendarie. Tím jsem vel­mi usnadnila práci Ktačikovým Grolimům, protože jsem zúžila pole působnosti. Po několika letech už věděli, že mne nemusí hledat, v Arendii nebo v Tolnedře, protože jsem vždycky byla v Sendarii.</p>

<p>Otec napravil mou chybu tím, že mi zakázal po­byt na místě, které jsem milovala. Když se dívám na ta čtyři a půl století, která jsem strávila v alornských královstvích, vždy je považuji za exil, ale díky tomu jsem se naučila ignorovat hranice mezi státy. Stále se ale ráda vracím do Sendarie. Věnovala jsem té zemi značnou část svého života, a i když už ne­vládnu národu, který vzešel z mého původního vévodství, stále mám ráda ta místa. Povinnosti mohou někdy připomínat staré pohodlné boty. Nechceme se jich zbavit, i když máme nové.</p>

<p>I když jsem se s Kotu nikdy nesblížila, Darion a Selana byli mladí a brzy si zvykli na zdejší život. Je­jich malý synek měl drasnijské jméno a jejich oble­čení bylo také drasnijské. Naštěstí morálka se ne­mění tak snadno jako oblečení. Nemůžete se jí jen tak zbavit. V hloubi své duše byli Darion i Selana stále Sendary. Darion se nesnažil natáhnout své zá­kazníky a Selana se nezúčastnila sedánků se sou­sedkami. Všimla jsem si, že jsou Drasnijci posedlí společenským postavením. Kořeny všeho toho mo­hou být možná u samotného Drase, protože Býčí šíje nikdy nedal bratrům zapomenout, že je prvorozený syn Medvědí plece. Drasnijské ženy se často snaží povýšit své vlastní společenské postavení tím, že pomlouvají ostatní. Selana dala jasně najevo, že se nehodlá podobných sedánků zúčastnit. Mne místní ženy s takovou nabídkou vůbec neobtěžovaly. Není to zvláštní?</p>

<p>Navzdory skutečnosti, že to byla Drasnie, přímé chování Dariona a Selany zvýšilo jejich prestiž v očích sousedů víc než podvádění a pomluvy. Zdá se, že Drasnijci mají někde uvnitř úctu ke slušnosti.</p>

<p>Teď mne napadá zajímavá myšlenka. Bylo by možné, že náš milý princ Kheldar, zloděj, který měl vždy připravenou únikovou cestu z jakéhokoliv města na světě, se uvnitř své drsné duše stydí a ctí čest a slušnost?</p>

<p>Po chvíli uvažování myslím, že ne.</p>

<p>Došlo ti to, Silku, ne?</p>

<p>Ať tak či tak, Darion a Selana byli v Kotu uctíváni svými sousedy a byli v bezpečí. Jejich syn Kelan byl vychováván jako Drasnijec, ale po naší malé rozmluvě při jeho osmnáctých narozeninách se dozvěděl, kdo skutečně je a proč je nutné, aby si tu informaci nechal pro sebe. Kelanovi patří uznání za to, že se mě neze­ptal tou obligátní otázkou „Proč si mi to neřekla dřív, teto Pol?“ Protože vyrůstal jako Drasnijec, uvědomoval si, že jsem mu to dřív neřekla, protože to nepotřeboval vědět. Rozhodli jsme se, že bude pracovat jako stavitel lodí a on si v tom povolání vedl znamenitě. Drasnijské lodi v pětačtyřicátém století byli mnohem větší než původní pobřežní bárky. Měly široký trup, aby se do nich vešlo velké množství zboží a připomínaly těhotné velryby. Ani zdaleka nepřipomínaly šerecké válečné lodi. Ty za větru jen letěly a nebylo na světě lodi, která by jim dokázala uniknout, Kelan byl natolik chytrý, že si uvědomoval, v čem je chyba a navrhl hlubší kýl jako řešení. Jsem si jistá, že drasnijští kapitáni dobře věděli o čem mluví, ale ani jeden na jeho nápad nepřistoupil. Znali totiž mělčiny a různá skaliska při pobřeží. Ne­chci tím říct, že všichni drasnijští námořníci jsou pašeráci. To, že neznám žádného Drasnijci, který by ctil zákony, ještě neznamená, že žádný takový neexistuje.</p>

<p>Moji chráněnci žili v Kotu do konce pětačtyřicátého století, když jsem s nimi přesídlila do Boktoru. Snažila jsem se v těch letech vyhýbat, hlavním městům. Ktačik v té době dost spoléhal na Dagaše a ti nejsou tak snadno rozpoznatelní jako Murgové. Mohli se pohy­bovat po západě takřka nepozorovaně a mně připa­dalo logické, že když někoho hledám, tak s tím začnu v hlavním městě. V tom je problém Drasnie, že vlastně má příliš málo měst.V močálech západně od Boktoru je několik rybářských vesnic, ale já jsem jednoznačně odmítala žít uprostřed smrdutých stojatých vod. Silk jednou popsal západní část své domoviny jako „stará, dobrá, bahnitá Drasnie“ a tím ji dobře vystihl.</p>

<p>Vřesoviště na východě Drasnie jsou skoro stejně zoufalá. Vřesoviště je pustina, kde zima začíná brzo a končí pozdě. Je to místo vhodné pro chov sobů a zároveň je to pravlast Drasnijců. Nebylo to ale po­časí, co mne drželo stranou východní Drasnie. Ob­last stoupá pomalu k Gar og Nadraku a mně nepři­padalo moudré bydlet tak blízko angarackému krá­lovství. Navíc je východní Drasnie domovem Med­vědího kultu. Kombinace izolace a mizerného počasí vedla k tomu, že se místní členové kultu uzavřeli před vymoženostmi okolního světa včetně ohně a kola.</p>

<p>Moje malá rodina žila v Boktoru asi sedmdesát let a pak jsme přesídlili do Šereku, kde jsme žili ve vesnici západně od Val Alornu. Období růstu je tam velmi krátké a pak se muži většinou věnují dřevařství. Námořní národy vždy potřebují spousty dřeva. Jeden z potomků Ocelového stisku, Dariel, udělal štěstí tím, že zakládal pily na potocích. V Šereku jsem se cítila bezpečně, protože Šerekové tak ctí od­kaz Alornu, že zabijí každého Angaraka, který by se v jejich království objevil. V Šereku je spousta hos­pod, ale v žádné z nich neuvidíte zvídavého Murga. Dokonce i Dagašové se Šereku vyhýbají.</p>

<p>Po nějaké době mi matka naznačila, abych pře­sídlila ze Šereku, protože se obávala, aby se do rivanského rodu nedostalo příliš mnoho šerecké krve a zvyklostí. Z rivanského rodu měl vzejít „Vrah bo­ha“ a matka se domnívala, že by bylo dobře, kdyby věděl, kterého boha má zabít. Matce se příčila před­stava, že se Rivova meče zmocní nějaký hospodský rváč a proklestí se jím až na místo pantheonu.</p>

<p>Možná vám to bude připadat zvláštní, ale mně se v Šereku líbilo. Urostlé šerecké dívky, které si brali Rivovi následníky za muže dělaly čest proslulé še­recké plodnosti a já byla vždy obklopena houfem malých blonďatých hlav.</p>

<p>V roce 4750 jsem podlehla matčině naléhání a po dlouhé rozmluvě s chlapcovými rodiči jsem odvedla nejmladšího následníka do Algarie. V jednačtyřicátém století se princ Geran oženil s dcerou Hattana, mladšího bratra kmenového náčelníka, a proto byl Gariel dědičně členem tohoto klanu. Vysvětlila jsem situaci tehdejšímu klanovému náčelníkovi, Hurtalovi, a tak jsme byli přijati za člena klanu.</p>

<p>Kočovný způsob života se mi nelíbí. Mám ráda stálost a stabilitu a způsob života, kde určují krávy kam jít, mi připadá trochu urážlivý pro člověka. Je­diné, co je na kočovném životě pozitivní je to, že ni­kde nezůstanete tak dlouho, aby vás pohltily hory odpadků.</p>

<p>Gariel se naučil jezdit na koni a starat se o krávy a já se vrátila ke svému dávnému povolání lékařky. Pomáhala jsem rodit děti a ošetřovat zraněné. Ani mě nijak neuráželo, když mě v noci vzbudili, abych šla pomoct s rozením telete. Jediný rozdíl je snad v tom, že se kráva při porodu na nic nevyptává.</p>

<p>Protože Gariel vyrůstal v Šereku, kde jsou samí blonďáci, byl úplně fascinován černovlasými algarskými krasavicemi. A protože pro ně byl zase on velmi přitažlivým mladíkem, měla jsem co dělat, abych je udržela alespoň trochu na distanc.</p>

<p>Víc to nechci rozvádět. Matka mi totiž poměrně jasně dala najevo, že prvorozený Garielův syn bude následníkem, ať již bude z lože manželského nebo nikoliv.</p>

<p>Konečně jsme ho oženili s vysokou krasavicí jmé­nem Silar a já se mohla v klidu vyspat. Když se jim v roce 4756 narodil syn, navrhla jsem, že by se mohl jmenovat Daran. Usoudila jsem, že opakováním jmen udržujeme trochu silnější kontinuitu s dřívějšími ge­neracemi.</p>

<p>Mladý Daran doslova vyrůstal v koňském sedle a mám pocit, že jako kluk snil o tom, že se stane tím, čemu Algarové říkají Sha-dar…  tak jako je dneska Hettar. Sha-darimové jsou něco jako vládci koní. Musela jsem mu tu myšlenku rázně rozmluvit. Sha-darimové jsou většinou koňmi tak posedlí, že se jenom zřídkakdy žení, a to nebyla cesta, po které se měl Daran vydat. Navíc jsou Sha-darimové po­někud iracionální, což Hettar jasně demonstroval, když se pokoušel v Zemi Ulgů zkrotit hřebce Hrulga. Hrulgové vypadají trochu jako koně, ale jsou to nebetyčné potvory. Však také Hettar příliš neuspěl. Jedině se mu podařilo to, že ho Hrulga nesežral k snídani.</p>

<p>Po nějakém čase se Daran oženil s algarskou dívkou jménem Selara a v roce 4779 se jim narodil syn Geran. Povšimněte si opět opakování jména. Byla jsem pevně rozhodnuta držet kontinuity rivanského rodu i tímto způsobem. Geran vyrůstal stejně jako jeho otec v koňském sedle a já začala uvažovat o přestěhování. U Algarů bylo sice bezpečno, ale já chtěla dát následníkům krále i nějaké vzdělání a ji­né vychování. Algarský způsob života je pravděpo­dobně ten nejsvobodnější, jaký si lze představit, ale jeden z těch chlapců se měl stát králem. A králové jsou ti nejméně svobodní lidé ze všech. Říká se o nich, že nosí korunu, ale s ní oblékají i ostatní sta­rosti.</p>

<p>Moje možnosti v Algarii byly velmi omezené. Je­diná dvě místa, která byla víc než ležení kočovníků, byl Stronghold, což není nic jiného než past na Murgy, kteří se přes Východní zlom snaží dostat do Algarie a krást tam koně, a vesnice Aldurford, což je původní sídelní místo Rychlé nohy. Poté, co se Geran oženil a v roce 4801 se mu narodil syn Darel, začala jsem pomaloučku přesvědčovat posledního následníka o nepohodlnosti kočovného života. Vyprá­věla jsem Darelovi historky o pohodlném městském ži­votě, kde se všechno netočí pouze kolem krav a trávy. Dost mi pomohla obrovská sněhová bouře, která ho uvěznila na dvacet osm hodin v sedle bez možnosti ulevit si od neustálých náporů ledového větru. Popo­strčila jsem ho, aby se zajímal o kovářské řemeslo a vyučil se v něm. Samozřejmě v tom byl určitý záměr. Klan nepotřeboval dva kováře, takže v momentě, kdy se chtěl Darel postavit na vlastní nohy, musel se od klanu odtrhnout.</p>

<p>Dalším štěstím bylo, že si nevytvořil pevné pouto k žádné dívce, takže ho u klanu vlastně nic nedrže­lo. V roce 4825 jsme se spolu odstěhovali do Aldurfordu. Tamní kovář už byl dost zmožen z neustálého popíjení, takže už neměl tolik sil a Darel se snadno uchytil. Usadili jsme se na předměstí a Darel měl za chvíli spoustu práce.</p>

<p>Bylo mu už třicet, když se oženil s místní krasa­vicí Adanou a byli spolu skutečně šťastni. Asi bych to neměla říkat, ale já byla možná ještě šťastnější. Kočovníci se příliš často nekoupou a lidé, kteří jsou stále s koňmi nebo kravami, po delším čase trochu načichnou. Jakmile jsme si s Darelem v Aldurfordu založili domácnost, koupala jsem se dvakrát denně skoro celý rok.</p>

<p>Manželství s Adanou byl skutečně dobrý krok a i já jsem si s ní velmi dobře rozuměla. Koupila jsem malý domek a všichni tři jsme trávili hodně času společně v kuchyni. „Teto Pol,“ oslovila mne jednou odpoledne Adana a já podle hlasu poznala, že má starosti.</p>

<p>„Ano, Adano?“</p>

<p>„Je možné, že děláme s Darelem něco špatně?“ Celá při té otázce zrudla. „Chci tím říct, jestli bych už neměla být těhotná? Já opravdu chci děti a…“ Zarazila se.</p>

<p>„Někdy to chvíli trvá, drahoušku,“ uklidňovala jsem ji. „To není jako přibít k sobě dva kusy dřeva. K tomu je zapotřebí i trochu štěstí.“</p>

<p>„Já bych tak chtěla dát Darelovi syna, teto Pol.“</p>

<p>„Já vím,“ usmála jsem se. Všechny milující ženy myslí na to samé a Adana svého kováře opravdu milovala. „Pojď ke mně, drahoušku.“</p>

<p>Adana ke mně přistoupila a já jí sáhla na podbřišek a téměř okamžitě odhalila příčinu jejích potíží. Adanin problém byl chemické povahy. Měla trochu posunutou rovnováhu, takže nemohlo docházet k normálním cyklům.</p>

<p>Koho to zajímá, ať se podívá do nějakých medicín­ských knih. Nechci vás připravit o radost z objevování nových věcí a proto se o tom nebudu šířit blíže.</p>

<p>„Musím si udělat výlet do Údolí, Adano,“ řekla jsem jí.</p>

<p>„Je to něco trvalého?“ zeptala se se slzami v očích. „Jsem neplodná?“</p>

<p>„Nebuď hloupá, Adano,“ uklidňovala jsem ji se smíchem. „Potřebuju si tam vzít nějaké tonikum, to je všechno. K tomu potřebuju znát přesné složení, které je v jedné z otcových knih,“ Slovo tonikum je pro lékaře velmi užitečné. Skoro každý chápe, že mu to může pomoci a že to není chutné, Pacienti se vždy nad jeho chutí šklebí, ale berou to s vírou, že bude lépe.</p>

<p>Hned druhý den jsem opustila Aldurford, vzala na sebe podobu sokola a odletěla do Údolí, abych strávila několik dní v otcově knihovně. Dvojčata mne informo­vala, že otec vodí Čamdara za nos po celé Sendarii. Jemnocit nikdy nebyl otcovou silnou stránkou, takže postupoval tak, že vždycky v nějaké vesnici zabil Murga, co byl po ruce a Čamdar se tam okamžitě přihnal, protože si myslel, že ten dotyčný Murgo mi byl na sto­pě. On samozřejmě chtěl tu stopu najít, takže slídil po okolí a vyslýchal všechny v okolí. Čamdar nebyl hlou­pý, takže po páté či šesté vraždě pochopil, co otec dělá, ale stejně nemohl úplně vyloučit, že tentokrát je to ten pravý Murgo, tak se tam stejně hned přihnal. Jsem si jista, že se tím otec královsky bavil a navíc skutečně vsugeroval Čamdarovi domněnku, že nemohu být jin­de než v Sendarii.</p>

<p>Konečně jsem zjistila, jaké byliny by mohly po­moci Adaně a mohla se vrátit do Aldurfordu s vel­kou nádobou plnou „toniku“. Adana se nijak nepo­zastavovala nad jeho chutí a brala pravidelně tři­krát denně svou dávku. Nedlouho nato se jednou ráno objevil v kuchyni Darel s tím potutelným ús­měvem, který se objevuje na tvářích mladých mužů, když se dozvědí sladké tajemství. „Adana čeká dítě, teto Pol,“ vyhrkl ohromeně. „Já budu otec!“</p>

<p>„To je nádhera, drahoušku,“ řekla jsem klidně. „Co si dáš k snídani?“ Já si prostě vždycky tohle vy­chutnám, když se celí dmou pýchou. Rodičovství je v patriarchálně zaměřené společnosti značně ne­spravedlivé. Ženská to celé oddře a chlap slízne smetanu.</p>

<p>„Mohla bys připravit něco dobrého pro Adanu, teto Pol,“ skoro škemral. „Myslím, že by si zaslou­žila snídani do postele.“</p>

<p>Tak to byl přesně jeden z nich. Viděla jsem příliš mnoho mladých mužů, kteří se domnívali, že těhoten­ství je něco jako invalidita a nejraději by připoutali svou ženu na devět měsíců na lůžko. Trvalo mi několik dní, než jsem mu tu hloupost vyhnala z hlavy.</p>

<p>V roce 4841 porodila Adana syna Garela – což je pěkné rivanské jméno – a já si oddychla. Byl to první náznak možné neplodnosti a tahle hrozba pak nade mnou visela několik století jako noční můra.</p>

<p>V roce 4850 došlo ke známému zatmění slunce. Já už zažila zatmění slunce několikrát, ale tohle bylo něčím zvláštní. Primitivní lidé - to znamená většina lidstva - je zatměním úplně fascinována. Astronomové samozřejmě vědí, co ho způsobuje a dovedou ho i dost přesně předpovídat. Zatmění v roce 4850 ale bylo UDÁLOST první třídy a bylo nepředvídatelné. Ale došlo k němu, protože k němu dojít muselo. Všechna proroctví se o něm zmiňují, takže muselo nastat. Je dokonce možné, že Torak přinutil slunce k zatmění, aby se vyplnilo proroctví, které oznámilo jeho příchod. On toho byl schopen.</p>

<p>Chcete, abych se zabývala podrobněji způsobem, jak se vypočte zatmění slunce? Já myslím, že to není nutné.</p>

<p>Zatímco bylo lidstvo ještě zmateno polední tem­notou, dolehl ke mně matčin hlas a já byly překva­pena jeho silou. <emphasis>„Na tohle jsme ček</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>li, Pol,“  </emphasis>zaznělo triumfálně. <emphasis>„Začni se chystat.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Chystat na co?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Torak přichází. Opustil Ašabu a blíží se k Mal Zethu. Sesadí současného krále a sta</emphasis><emphasis>ne se vládcem celé Mallorey. Potom potáhne na západ, aby se zmocnil Orbu.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Kolik máme času?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Asi moc ne. Ztratíme nějakou bitvu, ale na tom nezáleží. To se musí v téhle UDÁLOSTI stát.  Důle</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>žité je, že se Dítě světla utká s D</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>tětem tmy v Are</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>dii.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„A Darel je Dítě světla?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ne. UDÁLOST, při které se utká Torak s rivanským králem je jestě značně vzdálená.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„No, a kdo je tedy Dítě světla.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„V tuto chvíli jsem jím já.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ty?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Nejsem to já, kdo se setká s Torakem v Arendii. Ani Darel. My máme jen připravit řadu kroků pro hlavní UDÁLOST.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Musíš mluvit v hádankách?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Po pravdě řečeno, ano.  Když budeš vědět příliš mnoho, budeš v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>řadě věcí postupovat jinak, než jak postupovat máš. Nic neuspěchej, Pol. Teď není čas na hrdinství.“</emphasis></p>

<p>A byla pryč.</p>

<p>Po zatmění, což je vlastně nepřirozená tma, ná­sleduje obvykle velký jas poté, co se slunce vrátí na oblohu. Zatmění v roce 4850 bylo jiné. Světlo se ne­objevilo, ale zato všude visely těžké olověné mraky. Potom začalo pršet.</p>

<p>A pršelo, a pršelo, a pršelo celých pětadvacet let.</p>

<p>Den po „Torakovu zatmění“ jsem poslala myš­lenku dvojčatům do jejich věže v Údolí. Asi bych měla poznamenat, že jsem mnohem zdatnější v ko­munikaci tímto způsobem než zbytek mé rodiny, protože mám mnohem větší praxi. Jestli si vzpome­nete, tak jsem řídila z matčiny chalupy celé svoje vévodství. Po celou dobu jsem udržovala Malona Killanesona ve víře, že umím ovládat lidi myšlen­kou stejně dobře jako slovem.</p>

<p><emphasis>„Strýčkové,“ </emphasis>oslovila jsem dvojčata a doufala, že přilákám jejich pozornost, <emphasis>„kde je můj otec?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Nic jsme o něm neslyšeli, Pol,“ </emphasis>odpověděl Belkira.</p>

<p><emphasis>„Asi se snaží každého varovat,“ </emphasis>přidal se Beltira. <emphasis>„Co říkáš, že to z</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>tmění bylo úchvatné?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Tak jako výbuch sopky nebo vlna, tsunami,“ </emphasis>od­tušila jsem. <emphasis>„Kdyby se vám Starý vlk ozval, řeknete mu, že s ním potřebuji co nejdříve mluvit.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Vyřídíme mu to Pol,“ </emphasis>slíbil Belkira.</p>

<p><emphasis>„Budu vám vděčná.“</emphasis></p>

<p>Měsíce ubíhaly a otec se neozýval. Začínala jsem na něj být naštvaná.</p>

<p>Na jaře roku 4851 přestalo tlouci Darelovo srdce, když opracovával kus železa ve své kovárně. Vždyc­ky beru tyhle náhlé zástavy srdce jako osobní uráž­ku. Neprojevují se předem žádnými symptomy, tak­že neočekáváte, že přijdou. Jestliže oběť přežije první záchvat, může lékař dalšímu zabránit, nebo ho alespoň odsunout. Stává se ovšem příliš často, že právě ten první už je smrtelný. Člověk se vám může zdát úplně v pořádku, ale najednou zemře při chůzi do prvního patra. Když se tak dívám nazpět, uvědomuju si, že se malé náznaky objevovaly, ale já jsem jim nevěnovala pozornost. Myslela jsem si, že má Darel zarudlý obličej od rozžhavené pece. Také občasná bolest v levé ruce mi nepřipadala nápadná, protože ho zrovna tak často bolela i pravá ruka. Nakonec to byl kovář, a toho od věčného bušení kladivem, sem tam ruce bolívají.</p>

<p>Nemohla jsem s tím vůbec nic dělat a právě ta bezmoc mne hrozně bolela.</p>

<p>Adana i Garel, kterému bylo v té době deset let, byli Darelovou smrtí úplně zničeni. Na nemoci je snad jediná věc dobrá, a to ta, že pomalu připravuje příbuzné na nevyhnutelný konec. Tragédií při úmr­tí řemeslníka je také to, že vdova a sirotci okamžitě upadají do bídy, protože přišli o živitele. Bez peněz se často ocitají v roli žebráků u kostelních dveří. Najednou se mi moje tajné finanční zdroje hodily. Mohli jsme si dál držet náš dům na předměstí Aldurfordu a nemuseli jsme se omezovat v jídle.</p>

<p>Jsem si jistá, že jsem zklamala několik zájemců, když jsem se vysmála jejich nabídkám na koupi Darelova kovářství. Někteří lidé jsou skutečně jako supi. Pátrají po každém úmrtí v okolí a pak navštíví čerstvou vdovu, ještě zničenou zármutkem, a na­bídnou jí směšný obnos za rodinný podnik. Tyhle typy ode mne dostaly lekci ze slušného chování. Sdělila jsem jim, že vůbec nemám zájem prodat ko­vářství, ale naopak, že chci podnik rozšířit. Tvrdila jsem jim, že jsem ve styku s většinou řemeslníků, kteří mají něco společného s kovárnou. „Nemáte po­cit, že by bylo pro lidi z Aldurfordu výhodnější, kdy­by byly naše dílny pohromadě? Nemuseli by lítat po celém městě, aby nakoupili, co potřebují. Mohli by si všechny nákupy obstarat najednou.“</p>

<p>Místní obchodníci zbledli při představě, že se na ně chystá dobře organizovaná konkurence. Založili konsorcium, dali dohromady peníze a koupili naši kovárnu za třikrát větší cenu, než skutečně měla.</p>

<p>Jsem skutečně šťastná, když něco takového mohu udělat lidem, kteří si myslí, že jsou chytřejší než já. Miluji ten okamžik, kdy je blazeovaná nadřazenost v jejich tváři nahrazena úlekem.</p>

<p>Konečně se začátkem léta roku 4859 otec ozval dvojčatům a poprosil je, aby mi vyřídili, že mne hod­lá poctít návštěvou. Než mi stačili vyřídit jeho vzkaz, podařilo se jim učinit značný průlom v jedné pasáži Mrinského kodexu. Když mi řekli, že tím Dí­tětem světla pro setkání v Arendii má být Brand, podivila jsem se, proč s tím matka dělala takové taj­nosti. K čemu to bylo dobré? Stejně jsem se to měla dozvědět, tak nechápu, proč se to snažila přede mnou skrývat. Mám podezření, že její důvody byly vlčího původu.</p>

<p>Otci trvalo zhruba dva týdny, než dorazil do Al­durfordu a já na něj byla poněkud nepříjemná. Měla jsem totiž pocit, že celá moje rodina má obzvláštní uspokojení z toho, že mne drží v nevědomosti.</p>

<p>Obloha se dočasně vyjasnila a byla blankytně modrá, když jsme s otcem kráčeli k řece. Slunce sví­tilo a větřík čechral vlnky na vodě. „Doufám, že sis užíval, otče,“ řekla jsem. Musím přiznat, že jsem na něj skutečně byla trochu příkrá.</p>

<p>„Co tím chceš říct?“</p>

<p>„Od zatmění už uběhly dva roky, staříku,“ upřesnila jsem. „Nevěděla jsem, že jsem tak nízko v pořadí důležitosti.“</p>

<p>„Nedělej z toho vědu, Pol,“ řekl mi. „Ty víš, jak se chovat v takové situaci. Jiným lidem to trvá déle. Chtěl jsem je trochu nasměrovat, než tě navštívím. Rozhodně jsem tě nechtěl ignorovat.“</p>

<p>Snažila jsem se najít na jeho odpovědi něco špat­ného, ale pak jsem toho nechala. „Dvojčata mne po­žádala, abych ti něco vyřídila.“</p>

<p>„A co?“</p>

<p>„S Torakem se má v Arendii utkat Brand.“</p>

<p><emphasis>„Brand?“</emphasis></p>

<p>„Alespoň to tvrdí Mrinský kodex.“ Pak jsem mu odcitovala příslušnou pasáž.</p>

<p>„Ale to je směšné!“ vykřikl. „Brand nemůže pou­žít Rivův meč. Orb to nedovolí. Podej mi ruku Pol. Musíme si promluvit s dvojčaty. A chci, abys to také slyšela.“ Otec prostě není schopen připustit, že jsem v komunikaci na dálku mnohem lepší než on. Ně­kdy se chová jako malý kluk.</p>

<p>Mrinský kodex dal dvojčatům pořádně zabrat, tak­že teď bylo nejrozumnější, nechat si od nich příslušnou pasáž vyložit, abychom věděli, co máme dělat.</p>

<p><emphasis>„To vůbec nepřipadá do úvahy!“ </emphasis>vykřikla jsem, když jsem slyšela, že mám vzít Garela a Adanu a odejít s nimi do Strongholdu. <emphasis>„Stronghold je přesně na cestě, kudy potáhne Torak do Arendie!“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jenom ti cituji, co říká Mrinský kodex, Pol,“ </emphasis>od­pověděl Beltira. <emphasis>„Stronghold Torakovi do rukou ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>padne. V tom je Mrinský kodex, velmi jasný. Budou ho obléhat, ale nedobudou ho.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Mně se to stejně nelíbí.“</emphasis></p>

<p>„Budou v bezpečí, Pol,“ promluvil otec nahlas. „My dva máme na práci něco jiného. Musíme do Rivy a Garela s sebou na Ostrov větrů vzít nemůže­me. Jakmile by se přiblížil k Orbu, ten by se rozzá­řil, meč by mu sám skočil do ruky a on není tím vy­voleným, kdo ho má tentokrát použít.“ Současně po­slal myšlenku dvojčatům. <emphasis>„Víte něco o Be</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>dinovi?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ozval se zrovna před několika dny,“ </emphasis>odpověděl Belkira. <emphasis>„Torak je stále v Mal Zethu a s ním tam je Urvon a Zedar.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Tak to máme stále čas. Nebudou schopni, přejít celou Malloreu jedním, nočním pochodem.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Uvidíme.“ </emphasis>Belkirův hlas nezněl zdaleka tak op­timisticky jako otcův.</p>

<p>Vrátili jsme se s otcem zpět do domu a já řekla Adaně, aby rozšířila jednu z našich oblíbených průpovídek o rodinných potížích a potom jsme se ode­brali do Strongholdu. Celou cestu do té ohromné pevnosti nám pršelo. Déšť je určitě dobrý pro trávu, ale to mi bylo jedno, protože člověku na cestě roz­hodně není příjemný.</p>

<p>Algarové věnovali stavbě té monstrózní pevnosti skoro celé tisíciletí a na výsledku to bylo vidět. Zdi jsou velmi silné a jsou tak vysoké, že připomínají horu. Lidé často používají slovo nedobytný, ale přesně nevědí, co to znamená. Radím všem, ať se zajedou podívat do jižní Algarie na Stronghold a budou to vědět. Jsem si takřka jista, že i Torak se zarazil, když ji prvně spatřil.</p>

<p>Když jsme tam dorazili, otec si pohovořil s Cho-Ramem, mladým náčelníkem, který předsedá sboru klanových náčelníků. Sice by bylo trochu nadnesené ho nazývat králem, ale měli byste představu o algarské hierarchii.</p>

<p>Cho-Ramova rodina okamžitě Garela a jeho matku přijala za své. Adana dobře věděla, kdo je její syn, takže se snadno přizpůsobila životu královské rodiny. Garel se ale příliš dobře s novou situací nesžil, takže jsem se rozhodla mít s ním náš „malý rozhovor“,  přestože byl na něj zatím velmi mladý.</p>

<p>Když se všichni s novou situací sžili, odebrali jsme se s otcem na Ostrov větrů.</p>

<p> Omlouvám se dopředu všem, že budu v dalších kapitolách používat opakovaně chmurné výrazy, ale po pětadvaceti letech dešťů se každému trochu scvr­kne slovník. Samozřejmě bych mohla používat slov­ník strýčka Beldina, který používá mnohem barvi­tější slovník, ale tahle kniha by se mohla dostat, do rukou dětem a ty by nemusely vědět co ta slova znamenají.</p>

<p>Ze Strongholdu jsme jeli na sever, překročili vý­chodní část Země Ulgů a zamířili k Sendarským ho­rám. Pak jsme pokračovali dolů podél řeky Camaar, nasedli na loď a dopluli na Ostrov větrů. Protože v Rivově městě stejně pořád prší, tak si tam ne­všimli ani změny počasí.</p>

<p>Brand, rivanský správce, nás už čekal v přístavu a já si pozorně prohlédla toho muže, který se měl stát Dítětem světla. Byl velký, silný v ramenou a měl mo­hutnou šíji. Vypadal jako Šerek, ale nechoval se tak. Šerekové jsou velmi hluční, ale Brand mluvil jemným kultivovaným hlasem. Šerekové se vyjadřují velmi obhrouble, ale Brand mluvil velmi slušně a civilizovaně. Tenhle rivanský správce mi silně připomínal prvního z nich, mého drahého přítele Kamiona.</p>

<p>Strýček Beldin a můj otec vedli nekonečné deba­ty o zvláštnostech opakování, která se objevují ně­kolikrát za tisíciletí a přišli s prazvláštní teorií, kte­rá by to měla vysvětlit. Nechci zabíhat do žádných podrobností, ale ve stručnosti oni tvrdí, že kataklyzmatická exploze zastavila veškerý vývoj a my jsme odsouzeni k věcnému opakování téhož. Pouze s ma­lou možností nápravy chyb.</p>

<p>Brand byl takovým opakováním Kamiona, ale v jistém smyslu i Ontrose. Musím přiznat, že jsem byla ráda, protože ze všech mužů, co jsem znala, tihle dva byli nejvhodnější kandidáti pro to, aby se utkali s Torakem v boji.</p>

<p>Eldrig z Šereku a Rhodar z Drasnie zatím do Rivy nedorazili, takže jsme s otcem, Brandem a Cho-Ramem trávili dlouhé hodiny v modré komnatě v jedné z věží citadely. Brand byl tak překvapen, když jsem mu řekla, že se má postavit Torakovi, že takřka zapomněl na svou důstojnost.</p>

<p>„Já?“ vykoktal ztěžka.</p>

<p>Otec mu na to potom odcitoval příslušnou pasáž z Mrinského kodexu. „A bude to on, kdo se postaví na místo Ochránce proti Dítěti tmy ve vlasti Býčího boha.“ Potom se na něj usmál jedním z těch svých neodolatelných úsměvů. „Ty teď zastupuješ rivanského krále, a proto jsi byl vybrán právě ty.“</p>

<p>„Já jsem ani netušil, že jsem jedním z kandidátů. Co mám dělat?“</p>

<p>„To my nevíme, ale až přijde čas, tak se to do­zvíš. Až budeš stát tváří v tvář Jednookému, Ne­zbytnost povede tvoje kroky. Tak je to vždycky v těchto situacích.“</p>

<p>„Byl bych mnohem radši, kdybych věděl, co se ode mne očekává.“</p>

<p>„To bychom byli asi všichni, ale takhle to prostě nechodí. Ničeho se neboj, uvidíš, že to dobře dopad­ne.“</p>

<p>Když dorazil Eldrig s Rhodarem, začali jsme vy­pracovávat naši strategii a po několika poradách se k nám připojil i sendarský král Ormik. Otec často používá slovo strategie, jako kdyby to něco zname­nalo, ale všichni Alornové dobře vědí, kde je jejich místo. Šerekové jsou naše loďstvo, Drasnijci jsou naší pěchotou a Algarové jsou naší kavalerií. Všich­ni dobře vědí, co mají dělat, takže naše sezení se konala za účelem pozdvižení morálky. Konference po nějaké době skončila a já se vrátila do Strongholdu. Žila jsem tam poměrně klidně, navzdory ne­pokojům, které zmítaly okolním světem. Nepokoje nenepokoje měla jsem svůj úkol. Garelovi bylo je­denadvacet, když se oženil s algarskou dívkou Aravinou. To bylo v roce 4860 a v roce 4861 porodila Aravina syna Gelana. Jako vždycky po narození nového následníka, podržela jsem Gelana chvíli ve své náručí, takže jsem byla prvním člověkem, kte­rého viděl. Možná to nehraje tak velkou roli, ale já se snažím vždycky vytvořit blízký kontakt.</p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>VIII.</strong></p>

<p><strong>Nedlouho po</strong> Gelanově narození dora­zil do Strongholdu otec se strýčkem Beldinem, který se vracel z jedné ze svých pravidelných návštěv v Mallorey a informoval nás o novinkách z druhé strany Východního moře. Navštívili krátce Cho-Rama, potom Garela, Aravinu a Gelana, a potom jsme my tři vyšli nahoru na cimbuří pevnosti.</p>

<p>Strýček pohlédl takřka nepřítomně jednou ze střílen na okolní nekonečné moře trávy. „Pěkný vý­hled,“ poznamenal.</p>

<p>„Nejsme tady, abychom obdivovali okolí,“ řekl mu otec. „Řekni Pol, co se děje v Mallorey.“</p>

<p>Strýček se posadil na židli,  na které  sedávala stráž. „Asi budu muset začít trochu zeširoka,“ začal své vyprávění. „Spálená tvář se hodně změnil, ale stále není schopen si poradit se světskou společnos­tí. Před rozpadem světa byl absolutním vládcem všech Angaraků. Správný Angarak by se ani nepoškrábal na zadku bez Torakova svolení. Potom, když způsobil rozpad světa a pánův Orb mu zničil polovinu tváře, vzal Torak všechny pravověrné Angaraky do Kthol Mišraku. Generály nechal v Mal Zethu a Grolimy v Mal Yasce, aby vládli zbytku angaracké společnosti. Zvláště pod vedením generálů se za ta století vyvíjela společnost víc a víc světským způsobem. Potom se k angarackému císařství při­pojili ještě Melcenové se svými úředníky a ti ještě více otupili ostří barbarského chování v angarackém charakteru. Mal Zet se stal civilizovaným měs­tem. Nebyl to sice ještě Tol Honeth, ale už to zdale­ka nebyl Korim.“</p>

<p>„To to bylo v Korimu tak špatné?“ zeptala jsem se ho.</p>

<p>„Asi ještě daleko horší než si umíš představit, Pol,“ vzdychl. „Samostatné myšlení bylo zcela zaká­zané. Všechno vymyslel sám Torak a Grolimové pronásledovali každého, kdo by si jen opovážil po­myslet, že druhý den opět vyjde slunce. No, to už je dávno. Po celá staletí, co byl Jednooký v Ašabě a prováděl tam svá náboženská pozorování, mu byl nablízku Zedar.“ Strýček se odmlčel. „Teď mě na­padla zajímavá myšlenka,“ vyhrkl. „Mám pocit, že když někoho posedne schopnost vidět do budoucna, zároveň ho zbaví zdravého rozumu. Torak byl celou tu dobu mentálně asi na stejné úrovni jako ten idiot na břehu Mrinu.“</p>

<p>„Co to má s tím společného?“ podivil se otec.</p>

<p>Beldin pokrčil rameny a poškrábal se na břiše. „Jenom mne napadlo, že je to docela zajímavé. Jed­nooký se konečně probral ze své otupělosti, zakryl slunce a opustil Ašabu. V té době neměl vůbec ponětí, co se stalo s angarackou společností. Byl úplně izolo­ván ve své ocelové věži v Kthol Mišraku a ještě víc v Ašabě. Víc než čtyřicet osm století byl naprosto od­říznut od světa. Na cestě do hlavního města se zastavil v Mal Yasce a Urvon toho náležitě využil a předložil mu dlouhý seznam svých stížností. Jako první bod tam figurovala skutečnost,  že ho generálové z Mal Zethu naprosto ignorují a to Urvon nesnese. Oznámil svému pánovi, že se generálové zpronevěřili odkazu svých předků. Protože byl Urvon první, s kým Torak mluvil, opouštěl Torak Mal Yasku zcela přesvědčen, že je Mal Zeth pln světských neřestí. Jakmile tam dorazil, ne­chal okamžitě popravit většinu obyvatel. Potom poslal Urvona a jeho Groliniy, aby vyčistili celý kontinent a kněžstvo začalo pracovat svými ostrými noži. Torakovy oltáře jsou již léta pokryty krví.“</p>

<p>Otřásla jsem se hrůzou.</p>

<p>„Asi to byl Zedar, kdo konečně přesvědčil Toraka, že decimovat vlastní armádu není nejlepší způsob, jak ji připravit na boj, takže to Jednooký trochu Urvonovi zatrhl. Mezitím dosáhli Grolimové toho, že by vyděšení Angarakové, Melcenové a Karandé šli na Urvonův rozkaz třeba do ohně. Byl to asi nejhroznější zvrat v historii lidstva. Celá civilizace se v průběhu necelých deseti let vrátila do doby kamenné. Teď je průměrný Malloreánec asi na úrovni Thulla. Urvon zašel dokon­ce tak daleko, že zařadil čtení mezi zločiny. To se sa­mozřejmě nevztahuje na Grolimy. Ale i z grolimských knihoven musely zmizet všechny světské knihy. Jen čekám, kdy postaví mimo zákon kolo.“</p>

<p>Otcova tvář vyjadřovala naprosté zděšení. „Oni pálí knihy?“ ptal se nevěřícně.</p>

<p>„Neber to tak tragicky, Belgarate,“ uklidňoval ho Beldin. „Vědátoři z melcenské university uložili všechny své knihy na bezpečném místě, kde je Grolimové nenajdou. Dalové v Kellu opsali asi každou knihu, která kdy byla napsána a Grolimové se do blízkosti Kellu nedostanou.“</p>

<p>„Asi ani já bych se tam nedostal,“ připustil otec. „Dalové jsou velmi zvláštní lidé.“</p>

<p>„Zvláštní je ještě příliš slabé slovo,“ souhlasil Beldin. „Dalo by se říct, že armáda, která vytáhne z Mallorey jsou pouhá čísla a nic víc. Mozky mají úplně vygumované.“</p>

<p>„To je ten nejlepší nepřítel,“ zajásal otec. „Kéž bych měl vždy za nepřítele pouze blbce.“</p>

<p>„Pokusím se zapamatovat si tvoje slova.“ Pak se strýček rozhlédl kolem. „Nenašlo by se tu něco k pití?“</p>

<p>„Však se po večeři něco najde,“ uklidňovala jsem ho.</p>

<p>„Před večeří nebude nic?“</p>

<p>„Nechci ti zkazit, chuť k jídlu, strýčku.“</p>

<p>Bylo zcela jasné, že hlavním cílem angaracké in­vaze je získání Orbu a hlavní sílu náporu ponesou Alornové. Proto jsme jejich vládce informovali víc než ostatní. Když ale Murgové a Nadrakové na pod­zim roku 4864 uzavřeli karavanní stezky, začali hlavně Tolnedřané tušit, že něco visí ve vzduchu. Aby se situace obchodních princů z Tol Honetu ještě zhoršila, zavřel Brand v zimě přístav v Rivě. Jako důvod uvedl jeho celkovou rekonstrukci. I trouba by pochopil, že se mezi Angaraky a Alorny k něčemu velkému schyluje, a Ran Borune IV žádný trouba nebyl.</p>

<p>Znovu jsme se sešli v Rivě, abychom probrali stav příprav a já navrhla otci, že minimálně z důvodu sluš­nosti bychom měli informovat Ran Boruna o chystané invazi. „Jestli dojde k vyvrcholení celého zápasu v Arendii otče,“ řekla jsem, „bylo by dobře, kdyby byly legie na naší straně a proto se snaž být s císařem zadobře.“</p>

<p>Otec sice vrčel – a to umí skutečně dobře – ale pak se odebral do Tol Honethu, aby pohovořil s mladým Ran Borunem. Při hovoru s ním dokázal otec svou ge­nialitu. Místo aby mu složitě vysvětloval, jak jsme k těm informacím přišli, svedl všechno na drasnijskou zpravodajskou službu a připsal jí tak další zásluhy. To byl jeden z velkých mýtů tehdejší doby.</p>

<p>Bylo ještě velmi brzo pro Tolnedřany i pro koho­koliv jiného, aby se mohli nějak chystat na angaracký útok nějak konkrétně, ale Ran Borune měl aspoň čas zlepšit, fyzickou kondici svých legií. Je za­jímavé, že jakmile se na delší dobu někde rozhostí mír, profesionální válečníci mají velké sklony k lenivosti. Pravidelný výcvik zabírá moc času, kte­rý by se dal využít mnohem smysluplněji například pitím, hraním karet, nebo obtěžováním žen.</p>

<p>Na jaře roku 4865 – ještě před táním ledu – se vydali Malloreánci na svůj pochod na západ. Použí­vali k cestě malé ostrůvky mezi Malloreou a západ­ním kontinentem. Nějaký idiot, který ty ostrůvky nikdy ve skutečnosti neviděl, je nazval „přírodním mostem“. Řeknu vám jednu věc, kdybych neuměla postavit lepší most než tenhle, tak bych se raději věnovala zahradničení.</p>

<p>Nikdo z nás si vůbec nepřipouštěl otázku, co bu­de Torak dělat, až dosáhne Morimdimu severně od Gar og Nadraku. Mrinský kodex nás ujišťoval o tom, že hlavní srážka má být v Arendii, takže jsme si byli zcela jisti, že zamíří podél nadrackého pobře­ží k Mishrak ac Thullu a potom zatočí západně přes Algarii k Arendii.</p>

<p>Torak sám byl příliš arogantní, než aby vymýšlel nějaké klamné manévry, takže to byl asi Zedar, kdo poslal několik regimentů Malloreánců do Thull Zeliku, aby se tam producírovali a zmátli drasnijské špióny. Přítomnost těchto Malloreánců v Mishrak ac Thullu nás jenom utvrdila v tom, že Torak po­táhne přímo k Východní průrvě, aby napadl Aren­dii.</p>

<p>Jenže on to neudělal. Místo toho prošel lesy Gar og<emphasis> </emphasis>Nadraku a vpadl do Drasnie. Kdybych řekla, že jsme na to nebyli připraveni, tak by to zdaleka ne­vyjadřovalo pravý stav. Postavili jsme obrovskou alornskou armádu na východní pláně Algarie, aby zadržela očekávanou invazi, a proto jsme stáhli z Drasnie většinu jejích obránců. Když se Torakova armáda Malloreánců, Nadraku, Murgů a Thullu vynořila z Nadrackého lesa na vřesoviště východní Drasnie, nesetkala se prakticky s žádným odporem. Torak okamžitě poslal takřka polovinu své armády k jižní hranici Drasnie, a tím nám zabránil přispě­chat na sever na pomoc našim drasnijským přáte­lům. Potom vojska Dračího boha začala metodicky vyvražďovat všechny Drasnijce, kteří byli schopni nějakého odporu. Byla to strašná jatka. Drasnijci, kteří nebyli zabiti na místě, byli předáni Grolimům, a ti je použili pro své rituály k uctění svého krutého boha.</p>

<p>Uprostřed léta v roce 4866 byla Drasnie prakticky bez obyvatelstva kromě několika málo uprchlíků, kteří se schovávali v močálech. Jedna skupina zamířila na sever k Morinlandu a po velkých útrapách se dostala do Šereku. Tisíce drasnijských uprchlíků byly pak do­praveny po moři z Kotu do dalších zemí na severu a západě. Zničené oddíly drasnijské armády, kterým ne­bylo umožněno bránit svou otčinu, byly doslova na­cpány do šereckých lodí a odvezeny do ústí řeky Aldur, a potom se přesunuly na jih do Strongholdu. Král Rhodar chtěl za každou cenu bránit Boktor, ale otec jej v Kotu přinutil nasednout na válečnou loď krále Eldriga. Řekla bych, že Rhodar pak mému otci už nikdy nedůvěřoval.</p>

<p>Poté co Torak získal absolutní kontrolu nad Drasnií, přeskupil své armády a čekal na posily, které stále proudily přes most z ostrůvků.</p>

<p>Musíme si ujasnit jednu věc. Torak sám není žádný vojenský genius. Kdysi, během Války bohů, kdy musel sám dělat rozhodnutí, se dopustil tolika závažných chyb, že je s podivem, že Angarakové ne­byli úplně vyhlazeni. Dračí bůh má takřka arendskou slabost pro masový čelní útok a pro poslední výspu. Celková angaracká strategie v devětačtyřicátém století byla dílem Zedara a ne Toraka. Strýček Beldin usoudil – a já bych řekla, že správně – že když Torak poslal Urvona do Mal Yasky a Ktačika do Rak Ctholu, zároveň poslal Zedara do Mal Zethu, aby tam vše řídil ze zákulisí. Zedar byl asi nejlsti­vější ze všech Torakových učedníků a generálové v Mal Zethu mu poskytli vynikající vzdělání v tak­tice a strategii. Samozřejmě, že byl stále dobře vidi­telný Torakův rukopis se sklonem k použití obrov­ské síly, ale větší část strategie při invazi na západ byla dílem proradného bratra mého otce.</p>

<p>Po dobytí Arendie se v Rivě sešla Alornská rada, včetně sendarského krále Ormika, aby probrala stá­vající situaci. Než začalo zasedání, vyhledala jsem rivanského správce. Potřebovala jsem mu objasnit pár věcí.</p>

<p>„Mohu si s tebou promluvit, Brande?“ zeptala jsem se ho.</p>

<p>„Samozřejmě, lady Polgaro,“ odpověděl a vstal. Byl skutečně velmi vysoký a měl široká ramena. Přisunul mi židli a já se posadila. Pak se posadil i on. „Co pro tebe mohu udělat, má paní?“</p>

<p>„Přestaň s těmi formalitami, Brande, není na ně čas.</p>

<p>Usmál se. „Je těžké vzdát se starých návyků, Pol,“ omlouval se.</p>

<p>„To jsem si všimla. Jsi velmi zdvořilý a civilizo­vaný muž, a proto máš jistě pocit, že musíš poslou­chat Eldriga. Je starší a je to král původního alornského národa. Samozřejmě vím, že vždycky bylo zvykem nechat šereckého krále, aby řídil setkání Alornské rady, ale tentokrát musí zvyky stranou. Je to zvláštní situace a ty nahradíš šereckého krále.“</p>

<p>„Vždyť já ani nejsem králem, Pol,“ namítl. „Zase­dání by měl vést Rhodar. Je to král, který přišel o království.“</p>

<p>„Ty máš být Dítětem světla, Brande, to znamená, že ty jsi teď nadřazen všem. Teď nemluvím o tom, kdo si první sedne nebo kdo se komu bude uklánět, a o dal­ších nesmyslech. Mluvím o velení. Jsem si jistá, že jsi dostatečně diplomatický, abys neurazil Eldriga, ale zá­roveň buď dostatečně pevný, aby sis vytvořil okamžitě vedoucí pozici. Brzy přijde čas, že budeš dostávat in­strukce od někoho mnohem důležitějšího než je který­koliv pozemský král. Staneš se nástrojem Účelu ves­míru. Budeš se řídit pokyny, které přijdou od Účelu a my nechceme připustit, aby Eldrig nějakým způsobem překrucoval tvé příkazy. Proto musíš hned na začátku vystupovat tak, aby přijímal tvá rozhodnutí. Už jsem zažila hodně válek, abych věděla, že rozkazy musí při­cházet z jednoho zdroje. Nemůžeme připustit, aby vo­jenské operace řídil nějaký výbor.“</p>

<p>„Můžeš mi vysvětlit, co je spojeno s tím Dítětem světla? Nevyznám se příliš dobře v teologii.“</p>

<p>„Vesmír je řízen nějakým Účelem, Brande.“</p>

<p>„Ano, tuhle část chápu. To vytvořili bohové.“</p>

<p>„Ne, tys to obrátil přesně naruby. Nejdřív byl vesmír a potom bohové.“</p>

<p>„Belarovi kněží s tím nesouhlasí.“</p>

<p>„To je celkem přirozené. Možná se ve stejné době jako vesmír objevil UL, ale předtím nebylo nic.“ Na chvilku jsem se odmlčela. „To je ovšem moje osobní víra, takže je možno o tom diskutovat. Stejně jsme ovšem trochu odbočili od tématu.“</p>

<p>„Kdo je UL?“</p>

<p>„Bůh Ulgů. Je to otec ostatních bohů.“</p>

<p>Brand překvapením vytřeštil oči a ztěžka polkl.</p>

<p>„Trochu se odchylujeme od tématu. Vesmír byl řízen nějakým Účelem. Potom došlo ke kosmické nehodě – jedna hvězda vybuchla na místě, kde ne­měla – a Účel se rozdělil. Od těch dob tyhle dva účely spolu stále bojují. Je to velké zjednodušení, ale jsem si jistá, že jsi pochopil podstatu.“</p>

<p>„Takže vidím, že jsou to nějaké rodinné rozmíšky, Pol.“</p>

<p>„Je to něco podobného. Prostě tyhle dva Účely se nemohou nikdy přímo utkat. To by celý vesmír vy­buchl, a<emphasis> </emphasis>proto používají různé zástupce.“</p>

<p>„Jako například Dítě světla a Dítě tmy?“</p>

<p>„Přesně tak. Čas od času se ti dva potkají – ob­vykle na velmi krátkou dobu – zhruba na půl vte­řiny.“</p>

<p>„V souboji se toho za půl vteřiny mnoho nestih­ne, Pol.“</p>

<p>„Přestaň se na to dívat jako na souboj. Je to tro­chu něco jiného.“</p>

<p>„To se mi ulevilo. Tím Dítětem tmy je Torak, že ano?“</p>

<p>„Obvykle ano.“</p>

<p>„Člověk  asi  nemá moc  velkou  šanci  v souboji s bohem, co?“</p>

<p>„To záleží na tom člověku, protože k tomu utkání dojde během války, bude to pravděpodobně souboj – nebo to tak alespoň bude vypadat. Ty a Torak spolu zkřížíte meče alespoň na chvíli, ale UDÁLOST s tím nebude mít nic společného.“</p>

<p>„UDÁLOST?“</p>

<p>„Tímhle slovem popisujeme takováto setkání. Nenech se zmást tím, že Torak je bůh a ty nejsi. To nemá nic společného s tím, co se má stát.“</p>

<p>„A co se má stát, Pol?“</p>

<p>„Ty budeš muset volit.“</p>

<p>„Volit? A to je všechno? Jaké budou možnosti?“</p>

<p>„To my nevíme, ale ty se to dozvíš, až přijde tvůj čas. Můj otec byl jednou Dítětem světla. To bylo v době, kdy byl s Medvědí plecí na cestě do Cthol Mishraku. Tenkrát byl Dítětem tmy Zedar a otec se rozhodl, že ho nezabije. Jak se později ukázalo byla to správná volba.“</p>

<p>„A co když se v tu chvíli rozhodnu špatně?“</p>

<p>Pokrčila jsem rameny. „Tak prohrajeme.“</p>

<p>„Ale, Pol!“ Jeho protest byl takřka zoufalý. Položila jsem mu ruku na rameno. Byl mi velmi sympatický. „Ničeho se neboj, Brande. Zcela jistě nezvolíš špatně.“</p>

<p>„Takže vyhrajeme?“</p>

<p>„To taky není tak jisté. Torak taky musí volit. A jeho volba může být lepší než tvoje. Jednou vyhraje ten a podruhé ten druhý.“</p>

<p>„Takže já nebudu nic jiného než hlas toho Účelu? On provede výběr a já ho oznámím?“</p>

<p>„Ne, drahý. Ty provedeš volbu.“</p>

<p>„Kéž bych byl mrtev,“ řekl temně.</p>

<p>„Tuhle možnost nemáš, Brande. Ne aby tě napadlo si něco udělat. Ať chceš nebo nechceš, ty se máš utkat s Torakem v Arendii a ty máš provést volbu.“</p>

<p>„A co když odmítnu provést volbu?“</p>

<p>„To je také volba, Brande. Z toho se prostě nevykroutíš. Přestaň se bát toho, že Torak je bůh, a ty ne. Ve chvíli, kdy se utkáte, si budete naprosto rovni. Já s otcem to vysvětlíme ostatním, takže o tom nebudou žádné spory. Ty budeš mít velení. Oznámíme to ostat­ním králům decentním způsobem, takže nebude po­třeba, abys to sám Eldrigovi nějak zdůrazňoval. Něja­ké nevhodné oznámení, že ty jsi Účelem vesmíru, by mohlo mít za následek, že se začne zajímat o tvé du­ševní zdraví.“</p>

<p>„Musím přiznat, že už se o něj obávám sám, Pol,“ připustil. „Je tenhle rozhovor skutečnost, nebo se mi to jen zdá?“</p>

<p>Vyndala jsem z kabely jehlu a píchla jsem ho do prstu.</p>

<p>Udiveně se na mě podíval, vykřikl a ucukl. „Proč to děláš?“</p>

<p>„Jen to nech krvácet, Brande,“ řekla jsem mu. Když potom prst začal krvácet, vzala jsem kapesník a chy­tila do něj pár kapek. „Tenhle kapesník si schovej. Teď není čas na nějakou lítost nebo pochybnosti. Vždycky, když tě přepadnou sebemenší pochybnosti, tak se na něj podívej. Pamatuj si jedno: Tenhle rozhovor není výplod tvé fantazie a ty skutečně jsi Dítě světla… nebo jím budeš, až přijde tvá chvíle. Jsem lékařka, a proto mi věř, když ti říkám, že budeš nezranitelný. Teď si ten prst umyj a já ti to zavážu.“</p>

<p>Porada se konala ve známé modré místnosti na­hoře v citadele. Vynořovalo se mi v hlavě spousty vzpomínek, ale já se snažila je zaplašit, abych se mohla soustředit. Většina našich úvah připomínala hru na hádanky. Torak nás už jednou překvapil a my si druhé takové překvapení nemohli dovolit, takže jsme se dlouho přeli o jeho možném dalším kroku. Král Rhodar toho moc neřekl a ani nemusel. Jeho žalem zdrcená tvář byla pro nás dostatečným mementem, co by se mohlo stát, kdybychom se v našich úvahách zmýlili podruhé.</p>

<p>Protože jsme mohli pouze reagovat na Torakův další krok, o němž jsme zatím nic nevěděli, nepři­nesla tahle konference nic světoborného. Můj jediný příspěvek spočíval v tom, že jsem doporučila, aby­chom informovali i ostatní království na západě, že se blíží velké nebezpečí.</p>

<p>Opustili jsme s otcem Ostrov větrů na lodi, a byli jsme vysazeni na severním výběžku arendského poloo­strova, kde jsme začali hledat úskočné Asturijce. Poté, co Mimbraté zničili Vo Astur, se asturijská šlechta uchýlila do lesů, aby odtamtud podnikala partyzán­skou válku. Asturijci si vždy počínali na osamělého mirnbratského pocestného, toho střelili šípem do zad a oslavovali jeho smrt u svých ohňů. Mimbraté samo­zřejmě tyto praktiky neschvalovali, a proto se jejich ry­tíři pravidelně vydávali do lesů a ničili bandy těchto nadšenců. Asturijci se za ta staletí poměrně dobře adaptovali na život v lese, takže nám s otcem trvalo asi deset dnů, než jsme našli odbojného asturijského vé­vodu Eldallana. Takřka nepřetržitý déšť dal výrazu nepohodlný novou dimenzi.</p>

<p>Pokud nemají hlad sedí šelmy normálně někde na krytém místě, ale tou dobou bylo možno zahlédnout vlka a sovu, jak nepřetržitě pročesávají promoklý les.</p>

<p>Máte představu, jak strašně smrdí mokrý vlk, když sedí u ohně? Jen vzpomínka na to mi zvedá žaludek.</p>

<p>Přeci jen jsme měli trochu štěstí, když se počasí na chvíli umoudřilo a mlha se zvedla, že jsem mohla vzlétnout nad koruny stromů. Zahlédla jsem na vý­chodě dým z několika ohnišť. Když jsme se tam na to místo vydali, zjistili jsme, že je to ten tábor, který hledáme.</p>

<p>Mladí asturijští „vlastenci“ se podle svých roman­tických představ oblékali do zeleného nebo hnědého oblečení doplněného čepicí s kožešinovým ohonem. Mimbraté je postavili mimo zákon a oni se rozhodli hrát svou hru důsledně. Nic proti literatuře, ale balady složené podřadnými básníky z nich udělaly chudé asturijské zbojníky, kteří berou bohatým Mimbratům. Generace hloupých asturijských mladíků neměly nic jiného na práci, než že se trénovali ve střelbě na reza­vá brnění dávno mrtvých Mimbratů.</p>

<p>Ano, jsem proti Asturijcům zaujatá, a co má být?</p>

<p>Nemohu říci, že by se vévoda Eldallan a jeho kohorty tvářili nadšeně, když jsme vstoupili do jejich ležení. Ne, že bychom byli přímo zajatci, ale mířilo na nás dost šípů, když jsme kráčeli k trůnu, na kte­rém seděl Eldallan se svou osmiletou dcerou Mayaseranou na klíně.</p>

<p>Vévoda z Asturie byl štíhlý, asi pětatřicetiletý muž s dlouhými upravenými blond vlasy. Byl oble­čen do zelených šatů, dlouhý luk ležel těsně vedle něj a bylo zjevné, že má o sobě vysoké mínění. Sle­doval se skeptickým úsměškem, jak nás otec před­stavuje. Otcův neupravený zevnějšek neodpovídal obrazu mocného čaroděje, jak ho popisovaly arendské balady. Možná nevěřil mému otci, ale zakrátko uvěřil mně.</p>

<p>Zničení Drasnie bral jako alornský problém a rozhovořil se o nutnosti zničit Mimbraty, jakoby se to už stalo součástí jeho náboženství. Už mne to za­čalo pomalu unavovat, tak jsem se obrátila na otce. „Mohu si s ním pohovořit? Znám Arendy přeci jen trochu lépe než ty.“</p>

<p>„Budu jen rád,“ zavrčel starý vlk.</p>

<p>„Prosím, abys omluvil mého otce, výsosti,“ oslo­vila jsem Eldallana. „Diplomacie nepatří mezi jeho silné stránky.“</p>

<p>V tu chvíli se dopustil Eldallan osudné chyby, protože se zmínil o mém bývalém spojenectví s Wacitskými Arendy jako o morálním poklesku. Roz­hodla jsem se, že když chce být neslušný on, oplatím mu stejnou mincí.</p>

<p>„Dobrá, výsosti,“ řekla jsem chladně, „ukážu ti, co provedli Angarakové v Drasnii a nechám na tvém roz­hodnutí, zda chceš, aby se podobné věci opakovali zde.“</p>

<p>„To jsou jen iluze!“ odfrkl.</p>

<p>„Ne, výsosti, žádné iluze, ale skutečnost. Mluvím jako vévodkyně z Eratu a žádný skutečný gentle­man by si nedovolil zpochybňovat slovo šlechtičny. Nebo snad mám vzít na vědomí, že v Asturii už ne­jsou žádní gentlemani?“</p>

<p>Zrudl. „Chceš snad zpochybnit mou čest?“</p>

<p>„A ty mou čest urážet můžeš?“</p>

<p>Myslím, že to nečekal. Chvíli překvapeně zíral a pak mi pokynul.  „Dobrá, výsosti, jestli tvrdíš na svou čest, že to co mi chceš ukázat, se skutečně sta­lo, nemám jinou možnost, než ti věřit.“</p>

<p>„Jsi velmi šlechetný.“ Jemně jsem prozkoumá­vala jeho mysl a našla místečko, které bylo schopno vnímat hrůzy způsobené nevyprovokovaným tero­rem. A to jsem potřebovala.</p>

<p>Uvolnila jsem svou vůli a snažila se do představ vložit všechno to násilí a krvežíznivost, která se tam udála. Bylo vidět moře krve a slyšet nářek pronásle­dovaných Drasnijců a nadšení ve tvářích Angaraků.</p>

<p>Eldallan začal hlasitě dýchat a křičet, ale já nepře­stala, dokud jsem si nebyla úplně jistá, že ty před­stavy nezačne zpochybňovat. Byla bych pokračovala ještě déle, ale přítomnost Mayaserany mne donutila přestat. Mayaserana byla krásná dívenka s tmavý­mi vlasy a obrovskýma očima. Její nářek, když vi­děla proměnu svého otce, se mi zaryl do srdce.</p>

<p>„Co jsi to udělala mému tatínkovi, zlá paní?“ ptala se mě obviňujícím tónem.</p>

<p>„Bude za chvilku v pořádku, drahoušku,“ ujistila jsem ji. „To byla jen noční můra.“</p>

<p>„Ale vždyť je den a on nespí.“</p>

<p>Vzala jsem ji záruce. „To se někdy stává, Mayaserano. Uvidíš, že bude v pořádku.“</p>

<p>Když se vévoda z Asturie vzpamatoval, navrhl mu otec příměří mezi Asturii a Mimbre. „Samozřej­mě pouze dočasné příměří. Jen dokud bude trvat nebezpečí. Když ale najdete v míru zalíbení, můžete si ho s Mimbraty prodloužit.“</p>

<p>„Nechceš mi navrhnout schůzku s tím mimbratským řezníkem, že ne?“</p>

<p>„Pouze kdybyste byli oba připoutáni řetězeni ke zdi na druhé straně místnosti. Udělám dohodu se sendarským velvyslancem ve Vo Mimbre. Sendarové budou sloužit jako prostředníci a zároveň jako nárazník mezi vámi dvěma… alespoň do doby, než se Angarakové dostanou do Arendie. Až k tomu do­jde, tak najdeme nějaký způsob, jak vás udržet na různých místech bitevního pole.“</p>

<p>Potom jsme se s otcem vydali přes vodou nasáklé pláně do Vo Mimbre. Znovu jsem byla skoro přemo­žena silou vzpomínek. Mám dojem, že otec nerozu­měl mému hlubokého spojení s Arendii. Arendové jsou jako děti a já byla jejich společnou matkou sko­ro šest století.</p>

<p>Tmavovlasý vévoda – nebo spíš král, jak si ne­chával říkat – Aldorigen strašně nenáviděl hady a to mi vnuklo způsob, jak ho získat na naší stranu. Popsala jsem mu „angaracký zvyk“ všude zatáhnout hady a když viděl drasnijské vesnice plné plazů, přidal se okamžitě na naší stranu.</p>

<p>Máte pravdu, nebylo to zrovna nejčestnější, ale chcete, abych tady strávila několik týdnů vysvětlo­váním etického chování v době války?“</p>

<p>Otec domluvil s pomocí sendarského velvyslance příměří mezi Mimbraty a Asturijci a my se chystali k odjezdu ze zlatého města. Ještě před odjezdem jsem si ale pořádně prohlédla Aldorigenova světlovlasého syna Korodullina. Pokud si dobře vzpomínám, bylo mu takových osm nebo devět let. Abych byla upřímná, slo­vo „náhoda“ mne nenapadlo ani na moment. Byla jsem pouze trochu překvapena, že se „zvon“, který se pravi­delně ozýval v mé hlavě, nesoustřeďuje pouze na po­tomky Beldarany a Rivy. On totiž oznamoval i jiné předurčené svazky. Jasně si pamatuju, jak se ozval, když se prvně potkal Relg s Taibou. Je trochu zvláštní, že se neozval, když jsem prvně potkala Durnika.</p>

<p>Aldorigen nám dal koně, takže jsme s otcem vy­razili neustálým deštěm dolu podél řeky Arend a potom se dali severní Tolnedrou k zářícímu ostrovu Tol Honet.</p>

<p>Když jsme dorazili k mramorovému paláci, uvedli nás okamžitě k císaři bez obvyklých průtahů. Otcova dřívější návštěva přesvědčila Ran Boruna, že je vy­slancem alornských králů. Nebyla do zcela pravda, ale něco na tom bylo. Porážka Drasnie ho naplnila obavou o další vývoj a on prahl po informacích. „Tady jsi, Belgarate,“ zvolal, když nás uvedli do jeho – poněkud přehnaně vyzdobené – pracovny. „To je hrozné, co se stalo v Drasnii. Až uvidíš příště Rhodara, vyřiď mu mou nejhlubší soustrast. Mají Alornové nějaké zprávy, co má teď Kal Torak v plánu?“</p>

<p>„Zhruba ano, výsosti,“ odpověděl otec. „Mohu ti představit mou dceru Polgaru?“</p>

<p>„Šaramantní, o tom nepochybuji,“ řekl Ran Borune společensky. Zrovna jsme si s mladým císařem do oka nepadli. „Opravdu potřebuji vědět, kam To­rak potáhne. Máte v jeho armádě nějaké špióny?“</p>

<p>„Neřekl bych zrovna špióny, Ran Borune,“ za­mračil se otec. „Kal Torak nemá ve své armádě ni­koho jiného než Angaraky… alespoň doposud. Ne­zahlédli jsme mezi nimi ani Melceny, ani Daly nebo Karandy.“</p>

<p>„Mají Alornové nějaké plány?“</p>

<p>„Nic určitého. Chystají se k obraně na všech pravděpodobných místech. Naší hlavní výhodou je pohyblivost Alornů. Šerecké lodi mohou dopravit vojsko na jakékoliv místo ve velmi krátké době. Ob­ranné síly v Algarii, Šereku i Sendarii by měly být dost silné na to, aby zadrželi Toraka do doby, než přijdou posily.“</p>

<p>„Jsou v těch náboženských textech nějaké rady?“</p>

<p>„Myslíš proroctví?“</p>

<p>„To slovo nenávidím,“ otřásl se Ran Borune. „Zní to jako hlas shůry.“</p>

<p>„Možná,“ připustil otec, „ale mezi alornskými a angarackými proroctvími jsou jisté podobnosti. Mohly by nám říct, co má chlápek, co si říká Kal Torak, za lubem. Muž, co si myslí, že je bohem, se asi bude snažit vyplnit nějaké proroctví, aby doká­zal svou nadřazenost.“</p>

<p>K tomu jenom malou poznámku. Nikdo z nás neřekl Ran Borunovi, že nájezdník z východu je sám Torak. Předstírali jsme, že se jedná o nějakého angarackého šílence. Nebylo potřeba dotýkat se tolnedranského teologického cítění, když bylo možno do­sáhnout spolupráce jinak.</p>

<p>„Takhle jsem na to nepohlížel,“ připustil Ran Boru­ne. „Budou Alornové potřebovat na severu moje legie?“</p>

<p>„Snad ne, ale stejně děkujeme.“</p>

<p>„Máte v plánu tu zůstat s paní Polgarou delší dobu? Rád bych vám nabídl pohostinství ve svém paláci.“</p>

<p>„Oceňujeme tvou nabídku Ran Borune,“ řekla jsem mu, „ale mohly by tím vzniknout nějaké pro­blémy. Vorduviané a Honethité by mohli mít ná­mitky proti tomu, že máš ve svém paláci čaroděje.“</p>

<p>„Já jsem tady císař a bude po mém, lady Polgaro. Když se to někomu nelíbí, tak je to jeho problém.“ Nicméně pozorně si mne prohlédl. „Zdá se, že máš jisté vědomosti o našich slabinách.“</p>

<p>„To je zase moje libůstka,“ usmála jsem se. „Zjis­tila jsem, že četba tolnedranských politických ko­mentářů mne uspává stejně rychle jako arendské epické básně.“</p>

<p>„Zdá se, že jsem si trochu naběhl, co?“ řekl na­štvaně.</p>

<p>„To ano, výsosti. Ale berte to jako malou lekci. Otec mi vždycky říká, že je součástí našich povin­ností vychovávat mladé lidi.“</p>

<p>„Prosím, už žádné slovní potyčky,“ řekl mírným hlasem. „Vzdávám se.“</p>

<p>„To je velmi moudré rozhodnutí, Ran Borune,“ po­znamenal otec. „Lidé, co se začnou přít s Pol, často kr­vácí z různých ran. Ubytujeme se na šereckém velvy­slanectví. Musíme se setkat s mnoha lidmi a tam je to mnohem jednodušší než ve tvém paláci. Také chceme být v kontaktu s alornskými králi a šerecký velvysla­nec má vždy k dispozici válečnou loď. Mohu se zeptat, kdo je teď nyissánským velvyslancem?“</p>

<p>„Takový podivný chlapík jménem Podiss.“</p>

<p>„Promluvím si s ním, aby mohl informovat Salmissru. Má jisté možnosti, které by se mi později mohly ho­dit a tak nechci, aby pak zůstala sedět v koutě a tvr­dila, že o ničem nevěděla. Budeme tě průběžně infor­movat o stavu naší věci, takže za námi nemusíš posílat žádné slídily.“</p>

<p>Pak jsme se odebrali s otcem na šereckou ambasá­du. Pozdě v noci, zrovna když se chystal spát, dolehl k otci Beltirův hlas. Oznámil mu, že Torakovy síly zrovna vstoupily do Algarie a pak se dostal k ještě hor­ší zprávě. Strýček Beldin oznámil dvojčatům, že druhá malloreáiiská armáda zaplavila dalasiánský přístav Dal Zerbu a začala se přepravovat přes Východní moře do Cthol Murgosu. Teď bylo jasné, že uzavření karavanních stezek na severu i jihu mělo udržet v tajnosti přesuny vojsk. Teď jsme měli co dělat s dvěmi angarackýrni armádami.</p>

<p>Okamžitě jsme se vydali zpět do císařského palá­ce a přinutili služebnictvo, aby probudilo císaře. No­vinky, které jsme mu přinesly, ho nijak nepotěšily. Doporučili jsme mu, aby byl připraven na různé va­rianty, ale aby zatím neposílal legie na žádnou fron­tu. Potom jsme s otcem zamířili do Nyissy.</p>

<p>Nebyla jsem nikdy předtím v zemi hadích lidí, ani se nepotkala s žádnou z celé řady identických Salmisser. Hadí bůh Issa neměl žádného učedníka jako Torak nebo náš Pán. Místo toho věnoval veškerou svou lásku jedné panně, původní Salmissře. Pokus o pro­dloužení jejího života evidentně neuspěl, takže ji Nyissánci museli po její smrti nahradit jinou. Základní podmínkou pro výběr kandidátek byla fyzická podob­nost s originálem. Dlouhodobé studium osobních vlastností Salmissry potom rozhodlo, která z nich bude příští královnou. A ta děvčata měla ke studiu skutečně silnou motivaci, protože jakmile byla budoucí královna vybrána, bylo ostatních devatenáct méně úspěšných kandidátek okamžitě popraveno. Pak není divu, že byla Salmissra nerozpoznatelná od svých předchůd­kyň. Jak říká otec: „Když znáš jednu, znáš je všechny.“ Neměla jsem žádný důvod být ze Salmissry nějak nad­šená, ale otec mi řekl, že mají jisté nadání, které by se nám mohlo v budoucnu hodit. Proto, když jsme vstu­povali do královského paláce v Sthiss Toru, jsem se chovala velmi způsobně.</p>

<p>Salmissrin trůnní sál byla spoře osvětlená hala, které vévodila ohromná socha hadího boha. Salmissřin trůn, který spíše připomínal gauč, stál před sochou. Před trůnem postával asi tucet žlutě oděných eunu­chů, kteří neustále pěli chválu na královnu. Hadí královna byla velmi bledá, až křídově bílá. Měla černé vlasy a podivně bezbarvé oči. Musím přiznat, že byla krásná. Přijala naší zprávu s hadí nezúčastněností a ani se nenamáhala odtrhnout pohled od svého zrcadla. „Proč bych se měla plést do vaší války s Angaraky?“ zeptala se.</p>

<p>„To není jenom naše válka, výsosti,“ řekla jsem. „Týká se to nás všech.“</p>

<p>„Mě ne. Jedna z mých předchůdkyň měla mož­nost poznat, jaké to je, když se zaplete do soukro­mých sporů mezi Alorny a Angaraky. Já nehodlám opakovat stejnou chybu. Nyissa zůstane neutrální.“ Její bledé oči se zahleděly na mou tvář a já věděla – aniž bych tušila proč – že se jednoho dne s hadí ženou utkám. Bylo vidět, že i ona to ví.</p>

<p>Otec si naší výměny pohledů vůbec nevšiml. Že­ny si vždycky najdou nějaký způsob komunikace, kterého si muži nevšimnou. Otec se snažil Salmissru přesvědčit, že Urvon při svém tažení na sever může Nyissu zpustošit, ale mohl klidně šetřit dech. Ona byla zcela zaujata sama sebou. Všechno co ji zajímalo, byly její potřeby a to, jestli přežije ona sa­ma. Já si to uvědomila dřív než otec a snažila se in­formace obrátit víc tímto osobním směrem. Nazna­čila jsem, že by nemuselo být zrovna příjemné, až se jí budou Grolimové snažit vyrvat srdce z těla na kr­ví prosáklém obětním oltáři.</p>

<p>Alespoň to trochu vzbudilo její pozornost.</p>

<p>Když jsme s otcem opouštěli zapáchající palác, ze­ptala jsem se otce na záležitost, která mi celou dobu vrtala hlavou. „Myslíš, že mají Nyissánci někde po­znamenány své zkušenosti s farmakologií?“</p>

<p>„Já nevím,“ odpověděl a vrtěl hlavou, „Proč se ptáš?“</p>

<p>„Mají jisté velmi zajímavé sloučeniny rostlinného původu. Salmissra byla úplně nasáklá šesti až osmi z nich, pokud jsem byla schopna je určit.“</p>

<p>„Opravdu?“ Zdálo se, že ho to trochu překvapilo. „Myslel jsem, že je prostě taková.“</p>

<p>„To je, ale ty prostředky to ještě zesilují. Má ně­které velmi zajímavé chutě. Až bude tohle všechno za námi, vrátím se sem na průzkum. Některé z těch rostlin mohou být velmi užitečné.“</p>

<p>„Většinou budou jedovaté, Pol.“</p>

<p>„Plno věcí je jedovatých, otče. Předávkování mů­že být u většiny léků smrtelné. Správné dávkování je základem rostlinné medicíny.“</p>

<p>„Tvoje pověst lékařky může snadno utrpět, když začneš experimentovat s jedy, Pol.“</p>

<p>„Pokusy jsou zdrojem lékařského pokroku, otče. Můžeš sice přijít o několik pacientů, ale z dlouho­dobého hlediska jich mnohem víc zachráníš.“</p>

<p>„Někdy mám pocit, Pol, že jsi stejně chladno­krevná jako Salmissra.“</p>

<p>„To sis toho všimnul až teď? To jsi mne teda zkla­mal, otče.“</p>

<p>Samozřejmě jsem to tak nemyslela. Někdy jsem prostě taková.</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>IX.</strong></p>

<p><strong>To nebylo</strong> zrovna úspěšné jednání, co?“ zahuhlal otec, když jsme opustili Salmissřin palác a krá­čeli ulicemi, které vytrvale zkrápěl déšť.</p>

<p>„Ty jsi snad, otče, čekal, že tě přivítá s otevřenou náručí?“ podivila jsem se. „Nikdy jsi nebyl v Nyisse zrovna moc populární.“</p>

<p>„No, alespoň jsem získal pocit, že Urvona taky nijak vítat nebude. Možná je to víc, než v co jsme mohli dou­fat. Teď se vydáme do Maragoru a uvidíme, jak poří­díme s Marou.“</p>

<p>Byla zima, což je v Nyisse období dešťů, ale poté, co Torak změnil podnebí, bylo těžké rozeznat jedno období dešťů od druhého. Opravdu nenávidím létání v dešti, ale neměli jsme jinou možnost.</p>

<p>Sledovali jsme zhruba tok Hadí řeky až k jižním hranicím Maragoru. Všimla jsem si několika táborů zlatokopů podél hranice. Jenom tak pro sebe jsem zaznamenala, že všechny leží jižně od hranic, žádný severně. Zlatokopové byli jistě stateční lidé, ale zase ne tak stateční.</p>

<p>Houstnoucí déšť ztěžoval orientaci, protože bylo poměrně těžké spatřit rozvaliny sídelního města Ma­ragoru, ale otec znal cestu, takže jsem ho prostě násle­dovala až do Mar Amonu. Otec obhlédl ruiny, snesl se k jednomu stromu a proměnil se ze sokola zpět do své podoby. „Nebude to nic příjemného, Pol,“ varoval mne. „Mara je ještě větší blázen než Torak a zaplavil Maragor od jednoho konce na druhý různými příšerami. Obávám se, že možná spatříš pěkné hrůzy.“</p>

<p>„Už jsem ty historky slyšela, otče.“</p>

<p>„Povídačky jsou jedna věc. Ale až ty příšery uvidíš a uslyšíš, budou ti vlasy vstávat hrůzou na hlavě.“</p>

<p>„Já už si s tím poradím, starý vlku.“</p>

<p>„Jenom se nepřeceňuj, Pol. Ať je blázen nebo ne, je Mara stále ještě bohem a pouhá jeho přítomnost je závratná. Přítomnost našeho Mistra je velmi jem­ná, ale Mara má ve zvyku řvát na lidi, aby je hned vyděsil už jenom, svým zjevem. Jednala jsi někdy v Arendii s Chaldanem?“</p>

<p>„Ne. Chaldan mluví pouze se svými kněžími… aspoň to ti kněží tvrdí.“</p>

<p>Otec pokýval hlavou. „Kněží jsou všude stejní. Jejich výlučné spojení s bohem dává jejich práci jis­tý pocit bezpečí. Kdyby si každý starý pobuda mohl přímo pohovořit s bohem, byli by zbyteční a jejich povolání by bylo k ničemu.“</p>

<p>„Ty máš dneska poněkud cynický smysl pro hu­mor.“</p>

<p>„Za to může to počasí. Ale naše setkání s Marou nebude stejně nic příjemného. Mara nám má stále všem za zlé, že jsme nepřišli na pomoc, když Tolnedřané napadli Maragor. Už jsem se s ním několikrát setkal, takže dobře ví, kdo jsem… pokud to neza­pomněl. Budu mu asi trochu lhát. Nedostali jsme přímý příkaz sem jít, ale já myslím, že by s tím Pán souhlasil. Řeknu Marovi, že nás sem poslal. Není zas takový blázen, aby šel přímo proti němu a proto nám asi neublíží. Ale stejně se měj na pozoru a nenech se ukolébat. Ať tě ani nenapadne se podívat po nějakém zlatě, kdyby tam bylo. Kdybys jen pomys­lela na zlato, tak ti Mara vygumuje mozek.“</p>

<p>„Nejsem zase tak chtivá zlata.“</p>

<p>„Opravdu? A kde tedy bereš ty peníze na nákupy věcí, co se ti líbí nebo co potřebuješ?“</p>

<p>„To jsou investice, hlavně investice do půdy. Když chceš peníze, tak se o ně musíš starat. Neza­jímá mě nějaký náhodný nález zlata.“</p>

<p>„To je dobře. Tak jdeme do města a uvidíme, jestli se nám podaří si promluvit s Marou.“</p>

<p>Mar Amon je velmi skličující místo. Nejenom proto, že je v něm plno duchů, ale také proto, že je složen částečně ze skutečných staveb a částečně z<emphasis> </emphasis>jejich iluzí. Mara totiž vlastně město znovu posta­vil. Na místech budov, které byly zničeny při tolnedranské invazi, vytvořil jejich iluze. Ty domy jsou nehmotné, ale vy si dokážete představit, jak vypa­daly. Po cestě k hlavnímu chrámu jsme viděli tolik hrůz, že by to stačilo na celý lidský život. Tolnedranští legionáři byli normálně placeni kovovými mincemi a vlastně nikdy zlato neviděli. Zem Mara­goru je jím takřka pokryta. Není divu, že legionáře přepadla neovladatelná hrabivost a disciplína zcela upadla. Z legií se stal chtivý, nemyslící dav a takový dav se dopouští různých zvěrstev. Mara takřka lás­kyplně přetvořil oběti těch zvěrstev a pustil je na svobodu, aby udržovali nedotknutelnost Maragoru. Schvaluju potrestání, které seslal Nedra na své ná­sledovníky po vpádu do Maragoru. Kupečtí princové z Tol Honetu nejsou schopni myslet na nic jiného než na zlato, když leží všude kolem nich, a chtivost to jsou otevřené dveře k šílenství v Maragoru. Kláš­ter v Mar Terrinu může vypadat jako dobrý nápad, ale je to nejskrytější vězení na světě. Vězni tam ne­jsou odsouzeni k smrti, ale k věčnému šílenství.</p>

<p>„BELGARATE!“ zahřměl Marův hlas silněji než hrom. „JAK SE OPOVAŽUJEŠ RUŠIT MŮJ ZÁR­MUTEK?“ Naříkající Bůh se tyčil nad námi a na rukou držel zavražděné děcko.</p>

<p>„Můj pán mi přikázal, abych se svou dcerou Polgarou přišel do tvého království a vyhledal tě,“ lhal lehce můj otec. „Tvůj bratr Torak táhne na západ a Aldur, náš Pán, chtěl, abychom tě spravili o tom, že dračí bůh přichází.“</p>

<p>„JEN AŤ PŘIJDE!“ odpověděl stále naříkající Mara. „JEHO ANGARAKOVÉ NEJSOU O NIC VÍC ODOLNÍ PROTI ŠÍLENSTVÍ NEŽ VRAŽDÍCÍ SY­NOVÉ NEDRY.“</p>

<p>Otec se uklonil. „Jak soudíš, lorde Maro,“ řekl. „Moje dcera a já jsme splnili úkol, který nám dal náš Pán a tak odejdeme a nebudeme tě už rušit.“</p>

<p>„To bylo rychlé,“ zahuhlala jsem, když jsme opouštěli Mar Amon.</p>

<p>Otec potřásl hlavou. „Abych řekl pravdu, šlo to lépe, než jsem čekal.“</p>

<p>„Asi ti nerozumím,“ připustila jsem.</p>

<p>„Maragor je něco jako zadní vrátka do Tolnedry,“ vysvětloval mi. „Urvon možná plánuje projít severním Cthol Murgosem a napadnou Tolnedru odsud místo aby se trmácel přes Nyissu. Mara teď ví, že přichází a my jsme mu ta vrátka zavřeli. Urvonova armáda může být v nejlepší formě, když sem přijde, ale než půjde od­sud, bude z ní stádo bláznů.“ Vypadal, že je sám sebou spokojen. „Možná jsme mohli dosáhnout trošku víc, ale nechtěl jsem na něj tlačit. Pojďme si pohovořit s Gorimem. Můžeme informovat všechny najednou. Aspoň nebudeme muset náš výlet opakovat.“</p>

<p>„Budeme informovat i Ulgy?“</p>

<p>„Myslím, že naše pozvání nepřijmou,  ale bude lépe je informovat zbytečně, než je urazit tím, že jim nic neřekneme.“</p>

<p>„To budeme mít hodně práce.“</p>

<p>„Teď ti nerozumím já, Pol.“</p>

<p>„Budeme obíhat lidi a zvát je na párty, na kterou stejně nechtějí přijít.“</p>

<p>„Můžeš tomu říkat diplomatické chování.“</p>

<p>„Já tomu spíš říkám ztráta času.“</p>

<p>„I to patří k diplomacii. Tak jdeme do Prolgu.“</p>

<p>Nekonečný déšť, který sužoval nížiny od Torakova zatmění slunce, se v horách Ulgů proměnil ve sněžení. My jsme ale nešli pěšky, takže jsme se jed­né nepříjemnosti vyhnuli. Létat při sněžení je únavné, ale je mnohem lepší, než se brodit hlubo­kými sněhovými závějemi. Také se vyhnete různým potvorám, které žijí v horách Země Ulgů.</p>

<p>Prolgu je spíše hora nežli město. Algarové vytvořili horu<emphasis>, </emphasis>kterou nazývají Stronghold, ale Ulgové prostě začlenili Prolgu do hory, kde původní Gorim potkal ULa a obvinil otce bohů, že nezabránil zničení světa.</p>

<p>Přišli jsme do opuštěného města, které nepřipo­míná nic na světě. Většina prastarých měst byla zničena v důsledku války a válka zanechává nějaké stopy na zdech a budovách. Prolgu ale nebylo zni­čeno žádnou lidskou činností. Ulgové se prostě pře­stěhovali dolů do jeskyní pod městem a zanechali své domy nepoškozené a prázdné. Opuštěná města obvykle lákají různé zlodějíčky, ale v případě Prolgu by to snad ani nestálo za to. Musela by se podnik­nout velmi dlouhá cesta přes hory a ty jsou doslova plné příšer, které se dívají na lidi jako na potravu. Dokonce i myši jsou tady nebezpečné.</p>

<p>Mám zřídka kdy příležitost dostat se do Prolgu. V naší rodině máme rozdělené práce a udržováním kontaktů s Ulgy byl pověřen můj otec. Procházeli jsme se zdánlivě bez cíle zasněženými ulicemi až se začalo stmívat.</p>

<p>„Tady to je,“ řekl konečně otec a ukázal na dům, který vypadal stejně jako ostatní. „Ten sníh mi to nijak neulehčil.“</p>

<p>„To snad nemá ani v popisu práce, otče.“</p>

<p>„Snažíš se být vtipná?“</p>

<p>„Ani ne.“</p>

<p>Jako jiné domy v Prolgu i tenhle už skoro neměl střechu, a proto byl plný sněhu. Otec mne vedl do hlavní místnosti a tam několik minut šátral nohama sem a tam. „No konečně,“ zahuhlal spíš pro sebe, když našel ten pravý, vstupní kámen. Vzal z rohu velký ká­men a třikrát udeřil na vstupní balvan.</p>

<p>Nic se nestalo.</p>

<p>Zabušil znovu třikrát a najednou se ozvala ozvěna.</p>

<p>Poté se ozval skřípavý zvuk, obrovský, plochý kámen se odvalil stranou a pod ním se objevila spo­ře osvětlená chodba. <emphasis>„Belgarat,“ </emphasis>ozval se dunivý hlas zezdola. „<emphasis>Yad</emphasis> <emphasis>ho, groja UL.“</emphasis></p>

<p>„To jsou vstupní formality,“ pošeptal mi otec. Po­tom zvolal: <emphasis>„Zad ho, groja UL. Yad mar ishum.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Veed mo, Belgarat. Mar ishum Ulgo.“</emphasis></p>

<p>„Jsme zváni dál.“ řekl mi otec. „Učila ses vůbec jazyk Ulgů?“</p>

<p>„Nijak intenzivně. Jejich gramatika je podobná dalské, ne?“</p>

<p>„Ano. Je mnohem starší než morindská. Jazyky izolovaných národů se s časem nemění – a asi nee­xistuje izolovanější národ než jsou Ulgové. Teď pů­jdeme dolů a promluvíme si s Gorimem.“</p>

<p>„Budeš mi to ale muset překládat.“</p>

<p>„Ani ne, Gorim mluví naším jazykem.“</p>

<p>„To je od něj hezké.“</p>

<p>Světlo v jeskyních Ulgů je chemického původu a není příliš jasné. Neviděla jsem, jak velké ty jesky­ně jsou, ale podle ozvěny soudím, že musí být ohromné. Nikdy se necítím v těch jeskyních moc dobře. Představa děr v nich mne znervózňuje. Ul­gové si ale na život v jeskyních zvykli a žijí tam stejně, jakoby žili na povrchu. Musím životu pod zemí přiznat alespoň jednu výhodu. Nikdy tam ne­prší.</p>

<p>Ulgové si nás většinou nevšímali, a tak jsme se poměrně rychle dostali na břeh tmavého jezera, kte­ré velikostí připomínalo podzemní moře. Bylo na­pájeno různými vodopády, které sem padaly z povr­chu a neustále hučely temnotou.</p>

<p>Dům Gorima Ulgů je postaven z mramoru tak nádherného, že zastiňuje císařský palác v Tol Honetu. Je umístěn na malém ostrůvku uprostřed pod­zemního jezera a dá se k němu dostat přes úzký můstek. Starý Gorim s bílými vousy v bílé róbě – asi nejsvětější muž na světě –  nás očekával na konci toho můstku. Nebyla jsem v jeskyních Ulgů více než tisíc let, ale tenhle Gorim vypadal úplně stejně jako jeho předchůdci.</p>

<p>„To je doba, Belgarate,“ přivítal Gorim mého ot­ce, když jsme dorazili na ostrov.</p>

<p>„Já vím, Gorime,“ omlouval se otec. „Měl jsem pl­no práce, takže jsem se sem dřív nedostal. Asi ještě neznáš mou dceru, nebo ano?“</p>

<p>„Svatou Polgaru? Myslím, že ne.“</p>

<p>„Svatou? Počkej, až ji poznáš lépe a pak si to po­víme, Gorime. Pol je ještě trochu nevycválaná.“</p>

<p>„Radši toho nech, otče,“ řekla jsem mu. Pak jsem se otočila na Gorima. <emphasis>„Iat Hara, Gorim an UlGo,“ </emphasis>pozdravila jsem ho.</p>

<p>„Ty mluvíš dalsky?“ Vypadal překvapeně. „Ne­slyšel jsem nikoho mluvit dalsky víc jak sto let. Máš velké nadání, Polgaro.“</p>

<p>„Spíš ne, svatý Gorime. Moc daleko jsem se ve svých studiích nedostala. Nemluvím zatím jazykem Ulgů, tak jsem to zkusila dalsky. Nemám asi moc dobrou výslovnost.“</p>

<p>„Není to tak špatné. Kdybys strávila měsíc nebo dva v Kellu, hodně by ti to pomohlo.“</p>

<p>„Ale až po téhle krizi, Pol,“ upozornil mne otec.</p>

<p>„To je zase nějaká krize?“ zeptal se Gorim.</p>

<p>„Vždyť je to stále dokola,“ ušklíbl se otec. „Ten­tokrát je to ale dost vážné.“</p>

<p>„Pojďme dovnitř,“ navrhl Gorim. „Jestli se svět řítí do záhuby, možná bude lepší, když si k tomu povídání sedneme.“</p>

<p>Gorim mi byl okamžitě sympatický. Byl to milý stařík se smyslem pro humor. Ale když mu otec vy­právěl o tom, jak Torak opustil Ašabu a vedl své Malloreánce na pevninu, tak se moc nesmál. „To je špatné, Belgarate,“ řekl vážně.</p>

<p>„Máš pravdu,“ souhlasil otec. „Mohu mluvit na ro­vinu?“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>„Ulgové nejsou válečníci a nejsou zvyklí žít na povrchu. Mám obavu, že by je sluneční světlo osle­pilo – kdyby se tedy opět objevilo slunce.“</p>

<p>„Teď ti nerozumím, Belgarate.“</p>

<p>„Po Torakově zatmění slunce se změnilo počasí,“ vysvětloval otec. „Prší víceméně bez přestání po­sledních patnáct let.“</p>

<p>„Očekávali jsme to?“</p>

<p>„Asi jsme měli. Naše proroctví se zmiňovala o dešti, ale to jsme si nepředstavovali, že dojde ke změně klimatu. Někdy už jsem z toho opravdu roz­čílený. Všechno je to popsáno v Darinském a Mrinském kodexu, ale já nejsem schopen to plně pocho­pit, dokud mi to nedovolí naše moudrá Nezbytnost. Možná si myslí, že je vtipná.“</p>

<p>Gorim se lehce usmál. „Nad tím bychom se mohli zamyslet.“</p>

<p>„Já radši ne,“ zamračil se otec. „Nechci se dobrat toho, že celý svět je jeden podivný žertík.“ Pak ještě důrazně zavrtěl hlavou. „To co se stalo v Drasnii, jasně ukazuje, že jsme na pokraji velmi ošklivé války, Gorime. Tvoji lidé jsou velmi ušlechtilí a nebudou schopni se vypořádat s násilím, které bude všude okolo. Alornové, Tolnedřané a Arendové tyhle věci zvládají, takže to nechme na nich. Budeme tě informovat, a kdyby začal Torak přesouvat armádu přes vaši zem, upozor­níme vás včas, abyste se mohli uzavřít ve svých jesky­ních a nechat Angaraky na pospas Algrotům, Hruldinům a Eldrakynům.“</p>

<p>„Proberu to se svatým ULem,“ řekl Gorim. „Mož­ná za těchto podmínek nebude tak striktně trvat na nepoužití síly.“</p>

<p>„To nechám zcela na něm, Gorime,“ řekl otec. „Udělal jsem v životě plno hloupostí, ale nikdy se nebudu snažit říkat ULovi, co má dělat.“</p>

<p>Potom už naše konverzace sklouzla k obecným tématům a Gorimovo služebnictvo nám přineslo večeři. Místní kuchyně mi přišla trochu nevýrazná, ale nechala jsem si to pro sebe. Nebyla jsem si jistá, zda Ulgům nezakazuje používání koření jejich ná­boženství.</p>

<p>Po večeři otec chvíli hovořil s Gorimem a potom jsme se odebrali do pokojů, kde jsme měli přespat. Už jsem skoro usínala, když ke mně dolehl matčin hlas.<emphasis> „Vítej u Ulgů, Pol,“</emphasis> řekla.</p>

<p><emphasis>„To zní, jako bys tu  žila, matko.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Přirozeně,“ </emphasis>odpověděla. <emphasis>„Kdes myslela, že jsem celou dobu b</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>la?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Asi jsem o tom ani moc nepřemýšlela. Měla jsem pocit, že může</emphasis><emphasis>š být leckde.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Tohle jsou jeskyně, Pol. A jeskyně jsou vlastně něco jako doupě, ne?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Vlastně ani nevím.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ani se ti nedivím. Teď pojď se mnou.  Svatý UL s námi chce mluvit. Povedu tě.“</emphasis></p>

<p>Vstala jsem, oblékla se a vyšla z Gorimova domu. Matčin hlas mne vedl galeriemi a. chodbami toho podivného podzemního světa. Chodby byly stále méně a méně upraveny rukou člověka, až bylo podle neopracovaných stěn i podlahy zřejmé, že jsme se dostali do neprozkoumané části,</p>

<p>Ulgové osvětlovali svůj podzemní svět směsí dvou chemikálií a jejich světlo dávalo všemu jistou záři. V téhle neprobádané části zářily celé stěny. Možná šlo také o nějakou chemickou reakci, ale mám o tom jisté pochybnosti. Když jsem se prudce otočila, matka zmizela z mé mysli, ale zato byla přímo přede mnou. Seděla na prosté trojnožce v ma­lém pokojíku, kde byl ještě stůl, postel a malá ka­mínka na vaření. Stěny nebyly nijak zvlášť opraco­vány a matčiny potřeby na vaření visely na stoján­ku vedle kamínek. Když se to tak vezme kolem a kolem, tak to skutečně bylo spíš doupě.</p>

<p>Matka vstala a vztáhla ke mně ruce, doslova jsem se rozeběhla do její náruče. Chvíli jsme se pev­ně objímaly a já jsem přitom brečela. Potom mne jemně usadila ke svému malému stolu a uvařila nám čaj.</p>

<p>„Říkala jsi, že s námi chce mluvit UL, mami,“ připomněla jsem jí.</p>

<p>„Poskytl nám chvilku, abychom se trochu užily, Pol. UL má velký smysl pro pořádek a tak chtěl, abychom si popovídaly o samotě. Jak se má on?“ Matka skoro nikdy nevyslovila otcovo jméno, když o něm mluvila.</p>

<p>„Otec se vůbec nemění, mami. Však to víš nejlíp sama.“</p>

<p>„Naděje umírá poslední,“ pak se zasmála, což se stává velmi zřídka. „A co Beldin a dvojčata?“</p>

<p>„Ti jsou také pořád stejní. Jsme divná rodina, však víš. Naší existence se čas nedotýká, takže se neměníme jenom proto, že přešlo pár tisíc let.“</p>

<p>„Ty se brzo změníš?“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Ty a já si budeme velmi blízké.“</p>

<p>„Mluvíš teď v samých hádankách, mami. Zní to pěkně tajemně.“</p>

<p>„To už je takový vlčí způsob být tajemný.“</p>

<p>V tu chvíli jedna ze stěn začala zářit mnohem víc a po chvíli z ní vystoupil otec bohů. Už jsem ho viděla dříve, když zemřela Beldarana a on si pro ni přišel, ale to jsem byla tak zoufalá, že jsem si jeho přítomnost příliš neuvědomovala a nebyla si ani jista, zda tam skutečně byl. Jeho přítomnost mne naplnila posvátnou bázní. Byl velmi podobný našemu Pánovi, ale byl ta­kový robustnější – svalnatější.</p>

<p>„Ale,“ ozvala se matka a vstala, „tady jsi. Dáš si s námi šálek čaje?“ Její takřka domácké přivítání mne překvapilo.</p>

<p>„Vezmu si rád, Poledro,“ odvětil bůh a posadil se ke stolu.</p>

<p>„Polgaru si jistě pamatuješ,“ řekla mu matka. Prastarý bůh ke mně trochu pootočil hlavu a vr­hl na mne pohled, který pronikl vším a všechno vi­děl. „Ta se ti povedla, Poledro,“ řekl matce. „Musím uznat, že je to mistrovský kousek.“</p>

<p>„Pěkně se vybarvila, to ano,“ odpověděla matka skromně.</p>

<p>„Je hodna – nebo možná i víc než hodna – své­ho úkolu.“ Pak na mne znovu pohlédl. „Rád tě pot­kávám, Polgaro,“ pozdravil mne. „Jak se daří tvému ctihodnému otci?“</p>

<p>„Má se dobře, nejsvětější,“ odpověděla jsem. „Úkol, který teď plní, ho natolik zaměstnává, že nemá čas si ničit obvyklým způsobem své zdraví.“</p>

<p>Po mých slovech se zasmál a mně se začalo tro­chu lépe dýchat.</p>

<p>„Povolal jsem tě sem s určitým záměrem, Polga­ro,“ řekl. „Je hezké si s tebou povídat, ale vbrzku se stane něco nečekaného a ty o tom musíš vědět, abys nebyla příliš zaskočena.“</p>

<p>„To zní velmi tajemně, nejsvětější.“</p>

<p>„Nebude to tak strašné, Polgaro. Byla  jsi si vždycky blízká s tvou matkou, ale teď si budete ješ­tě bližší. Tak blízké jako jste si byly s tvojí sestrou, než jste se narodily.“</p>

<p>Překvapeně jsem na něj pohlédla.</p>

<p>„Vím, že vaše rodina má dlouholeté zkušenosti s měněním podob.“</p>

<p>„To ano,“ přisvědčila jsem.</p>

<p>„Nezbytnost vyžaduje, abyste s matkou měly stejnou podobu.“</p>

<p>„To už jsme zažily, nejsvětější. Strávily jsme spolu hodně krásných chvilek, když jsme létaly jako dvě sněžné sovy.“</p>

<p>„Nepochopila jsi přesně, co jsem měl na mysli, Polgaro. Když jsem řekl, stejnou podobu, nemluvil jsem o dvou různých sovách. Myslel jsem tím jednu sovu, ve které budete obě ukryty. V jeden moment obě vytvoříte ve své mysli představu stejné sovy a obě se do ní dostanete.“</p>

<p>„Je to vůbec možné?“</p>

<p>„Můj syn Aldur mi položil stejnou otázku,“ řekl. „Zdá se, že máte podobné myšlení,“</p>

<p>„Ale k čemu to bude?“ ptala jsem se udiveně. „Jaký smysl má tenhle pokus?“</p>

<p>„Při tomto spojení bude zajištěno, že se ohlídáte tak, že vás neprozradí ani sebemenší pohled nebo myšlenka. Pak žádný člověk ani bůh nebude mít tu­šení, že je pozorován a odposloucháván.“</p>

<p>„Skutečně? To je opravdu fantastické? Kdo bude mít tu čest být námi sledován?“</p>

<p>„Kdo asi, Polgaro? Ty a tvoje matka budete sle­dovat chování mého nezdárného syna Toraka, který se zrovna teď žene pláněmi Algarie. Můj syn je velmi osamělý od doby, co pozdvihl Aldurův Orb a jeho silou rozbil Zemi. Nyní je všemi opuštěn a za­vržen a cítí svou osamělost zvlášť tíživě. Často mlu­ví se svými učedníky a většinou jenom proto, aby se zbavil své tíživé samoty. Teď je jeho největším dů­věrníkem odpadlík Zedar, se kterým mluví takřka o všem.“</p>

<p>„Takže s matkou budeme naslouchat Torakovým výlevům, abychom zjistily jeho plány, strategii a cíle?“</p>

<p>„Informace, kterou byste měly, Polgaro, zjistit, nemá nic společného s vojenskými záležitostmi. Torak vás zná. Určitě ho s otcem dost zaměstnáváte. Ale má nějaký plán, o kterém se musíš dozvědět. Právě tahle znalost jeho plánu bude důležitou pří­pravou pro volbu, kterou máš provést někdy v bu­doucnosti. Já bych tě nestrašil kvůli tomuhle světu, ale na tvé volbě bude záviset osud celého vesmíru.“</p>

<p>Svatý UL mě možná nechtěl vystrašit, ale stejně se mu to podařilo. „Nemohl bys mi naznačit, co má tvůj syn v plánu, nejsvětější?“ zeptala jsem se. „Být tváří v tvář Torakovi – i když mě neuvidí – to ne­ní zrovna věc, na kterou bych se těšila.“</p>

<p>„Vždyť ty jsi odvážnější než lecjaká armáda, Polgaro, a my  všichni ti věříme.“</p>

<p>„Já budu s tebou Pol,“ ujistila mne matka. „Ne­dovolím Torakovi, aby ti ublížil.“</p>

<p>„Toho se ani moc nebojím, mami, spíš se obávám nahlédnout do jeho choré duše.“ Najednou jsem si uvědomila, co jsem řekla. „Neměla jsem tím na mysli nic osobního, nejsvětější,“ omlouvala jsem se ULovi.</p>

<p>„To mne nijak neuráží, Polgaro.“ Pak vzdychl. „Torak nebyl vždycky takový jako je teď,“ řekl smutně. „Orb za to sice nemůže, ale změnil mého syna k horšímu. Ztratil mne i své bratry, Polgaro, a jeho ztráta tíží naše duše.“ Po těch slovech vstal. „Tvoje matka – jako vždycky – ti dá další instruk­ce. Nech se vést a neboj se toho, co objevíš.“</p>

<p>Po těch slovech zmizel.</p>

<p>„A čaje se ani nedotkl,“ postěžovala si matka.</p>

<p>Opustili jsme další den ráno jeskyně Ulgů, a<emphasis> </emphasis>když jsme vyšli na prázdné zasněžené ulice Prolgu, otec na­vrhl, že bychom se mohli podívat na Torakovu armá­du, než se vrátíme do Rivy. Sice jsem to neřekla na­hlas, ale jeho návrh mne trochu vystrašil. Za normální situace je totiž otec úplný gigant nevšímavosti a lenos­ti. Jednou jsem dokonce slyšela, jak se strýček Beldin omlouvá dvojčatům za svou chvilkovou lenost slovy: „omlouvám se chlapci, ale dneska se cítím jako Belgarat.“ Dvojčata samozřejmě hned věděla, co tím mys­lí. Když ovšem situace vyžaduje jeho pozornost, otec dokáže pracovat takřka bez jídla a spánku. Nikdy jsem nepochopila jeho nadlidskou výdrž v těchto situacích. Jako lékařka totiž dobře vím „naspat se do zásoby“. Otec ale nikdy nestudoval medicínu, takže mu termíny jako „z lékařského hlediska nemožné“ nic neříkají.</p>

<p>Teď mne napadla taková zajímavá myšlenka. Když nebudete vědět, že něco nedokážete, je možné, že to zkusíte a dokážete to navzdory fyzikálním zá­konům. Tohle je možná jeden ze záporů vzdělání.</p>

<p>Když jsme s otcem letěli dolů z hor, oba nás po­těšilo, že přestalo pršet, ačkoliv bylo zataženo.</p>

<p>Při pohledu z výšky ztrácíte trochu smysl pro reali­tu. Věci, které mají na zemi velkou důležitost, se z výšky zdají malicherné. Lidé a jejich zvířata vypadají jako hmyz. Přesto jsem byla překvapena velikostí an­garacké armády, která se valila přes algarské pláně. Odhadovalo se, že Torak napadl Drasnii asi s půl mili­onem vojáků a během tažení se to číslo moc nesnížilo. Viděli jsme s otcem algarskou kavalerii a povšimli si jejich taktiky udeřit a okamžitě zmizet. Zbrázděný po­vrch plání poskytuje hodně úkrytů pro malé jednotky jezdectva. Ty toho využívaly a postupně zvolna ukra­jovaly muže angaracké armády směřující na jih na Stronghold. Jednotlivě tyhle údery nebyly příliš vý­znamné, ale celkově představovaly stálé krvácení. Po­chybuji, že si to Torak vůbec uvědomil, ale při své ces­tě na jih mohl úplně vykrvácet. Angaracké pokusy pronásledovat nájezdníky situaci pouze zhoršovaly, protože se pronásledovatelé málokdy vraceli. Teď jsem viděla nejlepší ukázku jezdecké taktiky. Počáteční útoky algarských jezdců byly bezvýznamné – pouhé štípnutí do tváře – ale měly jediný účel. Přinutit část z angarackého jezdectva k pronásledování. A pak se pomalu zakusovat do těla celé armády. Cho-Ramovi jezdci metodicky sbírali smetanu z Torakovy armády.</p>

<p>Když je to začalo nudit, Algarové se začali bavit tím, že hnali splašená stáda dobytka přímo proti překvapeným Malloreáncům, Murgům, Nadrakům a Thulům. Ze strategického hlediska byla vlastně Algarie prázdná past a Dračí bůh se do ní sám chy­til.</p>

<p>Tak to pokračovalo stále dál a dál, stále stejné opakování té samé hry. Měla jsem pocit, že už za den jsem toho viděla dost, ale otce to stále zajímalo. Zřejmě měl pro své počínání nějaký důvod.</p>

<p>Třetí den k večeru jsme letěli kousek od invazní armády a poté, co jsme usedli na zem,<emphasis> </emphasis>jsem poněkud otráveně oznámila mému krvežíznivému otci, že už jsem viděla dost.</p>

<p>„Asi máš pravdu, Pol,“ řekl skoro lítostivě. „Měli bychom se vrátit na Ostrov větrů a oznámit Alornům, co se děje.“ Pak se zasmál. „Mám pocit, že jsme všichni podcenili Algara Rychlou nohu. Tahle země je výsled­kem jeho génia. Udělal ze svých lidí kočovníky, takže nemají žádná města. Celá Algarie není nic jiného, než pustina, na které roste tráva. Algarové nemusí hájit žádná města, takže se mohou vzdát obrovského kusu půdy bez sebemenší lítosti. Vědí, že jen co Angarakové odtáhnou, budou se moci vrátit. Jediné důležité místo v celém tomhle království je Stronghold, a to není žád­né pořádné město. To je pouhá past.“</p>

<p>„Vždycky jsem měla Algara ráda,“ přiznala jsem. „Za jiných okolností bych mu asi přikývla. Mohl to být velmi dobrý manžel.“</p>

<p><emphasis>„Ale Polgaro!“ </emphasis>Otec vypadal skutečně šokován a já se tomu dlouho smála. Prostě miluju, když ho takhle vyvedu z míry.</p>

<p>V noci se počasí opět zkazilo, a my ráno opouštěli Algarii v drobném dešti. Přelétli jsme Sendarské hory a za dva dny jsme byli v Rivě.</p>

<p>Alornské krále nejvíc zajímala druhá angaracká armáda pod velením Urvona. Myslím, že si nemůže­te pořádně užít válku, když se musíte stále ohlížet přes rameno po nějakém neočekávaném nepříteli. Alornové byli také trochu naštvaní, když otec navr­hl přestěhovat velitelství do Tol Honethu. Alornové jsou někdy jako děti. Měli tady teď takovou pěknou válku a nechtěli se o ni s nikým dělit.</p>

<p>Už jsem znala Branda dost dobře, abych s ním mohla mluvit úplně otevřeně. „Jak se dokážeš tvářit tak nevšímavě, příteli?“ zeptala jsem se. „Máš se utkat s bohem v souboji, a ty děláš, jakoby o nic nešlo.“</p>

<p>„Nemá smysl, abych se tím vzrušoval, Pol,“ řekl svým hlubokým měkkým hlasem. „Stane se to ať chci nebo ne. Nemohu se před tím skrýt ani utéct, tak proč bych si měl kazit spaní?“</p>

<p>„Nemohl bys alespoň trochu předstírat, obavy?“</p>

<p>Jeho tvář, která měla vyjadřovat hrůzu, vypa­dala strašně legračně. „Co třeba takhle?“ zeptal se mne.</p>

<p>Musela jsem se smát. „Vzdávám se.“ Brand se Kamionovi příliš nepodobal, ale v jejich chování byla urči­tá podobnost a ještě větší byla v našem vzájemném vztahu.</p>

<p>„To je dobře,“ řekl. „Už mě chytají křeče, takže bych se tak dlouho tvářit nevydržel.“</p>

<p>„Tvoje žena se jmenuje Arena?“</p>

<p>„Ano.<emphasis> </emphasis>Proč?“</p>

<p>„Asi bych se s ní měla seznámit. My dva spolu strá­víme pár let, a tak bych nerada, aby začala žárlit.“</p>

<p>„Arena je rozumná ženská. Ví, že bych neudělal nic nesprávného.“</p>

<p>„Brande,“ řekla jsem dost rázně, „jsem si jistá, že jsi dobrý úředník a nebojácný válečník, ale o ženách toho moc nevíš.“</p>

<p>„Jsem s Arenou ženatý skoro dvacet let, Pol,“ namí­tl.</p>

<p>„To s tím nemá vůbec nic společného, Brande. Nebude se ti zdaleka tak líbit, když žárlivostí zeze­lená a ty nebudeš tak statný, když tě bude příštích dvacet let krmit jenom chlebem.“</p>

<p>„To by přece neudělala – nebo snad jo?“</p>

<p>„Radši buďme opatrní, Brande.“ Chvilku jsem o tom přemýšlela. „Představ mne Areně jako „nestár­noucí Polgaru“. Musíme zdůraznit můj věk.“</p>

<p>„To nemyslíš vážně, Pol. Přeci nejsi tak stará.“</p>

<p>„Milý chlapče,“ řekla jsem a poplácala ho po tváři. „Ne že by mne to těšilo, ale bylo mi zrovna dva tisíce osm set šedesát sedm let. Klidně to číslo řekni Areně. Žádná normální ženská nebude na takovou stařenu žárlit.“</p>

<p>„Jestli ti někdo tak řekne, bude mít co dělat se mnou, Pol,“ řekl vztekle.</p>

<p>„Budeme spolu dobře vycházet, Brande,“ za­smála jsem se. „Tohle má jenom otupit Areniny zu­by, když by tě chtěla kousnout.“</p>

<p>„Myslím, že to nebezpečí přeceňuješ, Pol, ale rad­ši se budu řídit tvým doporučením.“</p>

<p>Když jsme s otcem přesvědčili alornské krále, aby přestěhovali velitelství do Tol Honethu, zamířili jsme s otcem do Strongholdu, abychom zkontrolo­vali jeho obranu.</p>

<p>Tam nás čekalo nemilé překvapení. Má nedávná setkání s bohy mne naplnila přesvědčením, že vše je v rukou Osudu a Účelu. Zapomněla jsem, že někdy může sehrát svou roli nehoda. Garel, následník Rivova trůnu, vyjel s několika algarskými přáteli na obhlídku nepřátelského ležení. Garelův kůň se ně­čeho lekl a Garel spadl. Každý kdo jezdí na koni, občas spadne. Je to nepříjemné, ale zřídka se něco stane. Tentokrát ale spadl Garel tak nešťastně, že si srazil vaz a byl okamžitě mrtev.</p>

<p>Jeho žena Aravina byla úplně zničena zármut­kem a její tchyně Adana ji nemohla utěšit. Musela jsem dát Aravině utišující léky a držet ji skoro v bezvědomí. Můj prvořadý zájem byl jako vždy je­jich malý syn Gelan. Za ta století jsem měla velkou praxi v tišení bolesti malých chlapců, takže jsem věděla, jak si počínat. Jednou se možná dokážu vy­pořádat s mým vlastním žalem.</p>

<p>Protože se Torakova armáda blížila ke Strongholdu, neměla, jsem na vlastní žal moc času. Gelanovi bylo skoro šest let, ale to je ještě dítě. Současná situace však vyžadovala změnu v zavedené tradici. Sedla jsem si s Gelanem a jasně mu řekla, kdo ve skutečnosti je.</p>

<p>Dětství a dospívání sirotka bylo vždycky nejtěžší dobou mé povinnosti. Musela jsem ochránit před vším nebezpečím Rivovi potomky a šestiletý chlapec, které­mu zrovna zemřel otec byl jedinou nadějí toho rodu. Malé dívky jsou mnohem rozumnější. Jejich doba ne­rozumu přijde později. Malí chlapci jsou nerozumní od okamžiku, kdy se naučí chodit. Například Garion se okamžitě vydal s vorem na rybník u Faldorovy farmy, aniž by se předtím naučil plavat. Jestli jsem někdy trochu hysterická, může za to i těch čtrnáct století, kdy jsem se snažila zabránit malým chlapcům, aby se ne­zabili při nějaké nevinně vyhlížející hře. Doufala jsem, že když řeknu Gelanovi o jeho důležitosti, tak na sebe dá přece jenom trochu víc pozor. Měla jsem pocit, že to chápe, ale u těch malých chlapců si nemůžete být ni­čím jisti.</p>

<p>Jednoho deštivého večera mne vytrhl matčin hlas od čtení těch pasáží Mrinského kodexu, které se věnovaly současné epoše. <emphasis>„Polg</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ro,“ </emphasis>oslovila mne velmi jemným hlasem, <emphasis>„přišel nás čas. Vyjdi na se</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>verní cimbuří. Tam se setkáme.“</emphasis></p>

<p>Odložila jsem svitek stranou a vydala se chod­bami na vrchol té hoře podobné stavby. Nahoře pr­šelo a foukal nepříjemný vítr. Matka, oblečená do hnědého cestovního pláště, stála na severním cim­buří a hleděla do deštivé noci. Byla to opravdu ona, ve své normální podobě.</p>

<p>„Tady jsem, mami,“ ozvala jsem se.</p>

<p>„Dobře,“ odpověděla mi a v očích jí plály ohníčky. „Uklidni se, Pol. UL mi přesně řekl, co mám dělat, takže dělej všechno po mně.“</p>

<p>„Jistě,“ stejně jsem ale byla napnutá.</p>

<p>„Neboj, nebude to bolet,“ uklidňovala mne matka s úsměvem.</p>

<p>„Já vím. Já jsem prostě vždycky trochu nervózní, když něco dělám poprvé.“</p>

<p>„Dívej se na to jako na dobrodružství, Pol. Nej­dřív vytvoříme představu sovy, ale velmi podrobně, do posledního pírka.“</p>

<p>Napoprvé nám to chvíli trvalo. Obě jsme byly schopny vytvořit nějakou sovu, ale tentokrát jsme musely vytvořit jednoho určitého ptáka.</p>

<p>„Co tomu říkáš?“ zeptala se mne matka po něko­lika opravách.</p>

<p>„Mně se docela líbí.“</p>

<p>„Mně taky. Teď musíme postupovat naprosto stejně, takže nikam nespěchej. UL mi řekl, že ke spojení dojde ještě před přesunem do té představy. Začne to v momentě, kdy se proměníme ve fluidum a spojení bude dokončeno ještě než se dostaneme do soví podoby,“</p>

<p>„Asi máš pravdu.“</p>

<p>„Pro tebe to, Pol, nebude snadné. Já jsem byla v tvé mysli mnohokrát, takže znám tvé myšlení, ale ty bu­deš muset dělat věci, které neznáš. Já jsem se nenaro­dila jako člověk, takže je ve mně stále ještě spousta vl­čího. Mám nějaké instinkty, které ty asi postrádáš.“</p>

<p>Slabě jsem se usmála. „Pokusím se zapamatovat si to.“</p>

<p>„Tak dobrá. Jdeme na to.“</p>

<p>Nevím, jak bych vám to popsala, tak se o to ani nebudu pokoušet. Během celého procesu záměny je okamžik, kdy se měníte z jedné podoby do druhé. Matčin popis fluidum je možná docela výstižný. Má­te pocit, že se rozpouštíte a plujete zjedné podoby do druhé. V tu chvíli jsme se s matkou spojily a vp­luly do podoby sovy.</p>

<p>Matčina obava, že se mi možná bude zdát divná, byla trochu podceněním situace, protože jsem sice na sebe nikdy zatím nevzala podobu vlka, ale přece jenom trochu vlčí krve ve mně kolovalo. Dědičně jsem měla něco vlčího v genech zakódováno.</p>

<p>Měla jsem za to, že možná bude spojení jedno­dušší pro mne než pro matku, protože jsem si pama­tovala situaci s Beldaranou před narozením, takže sdílet s někým prostor pro mne nebylo úplnou no­vinkou. Pak mi došlo, že matka se také nenarodila jako jedináček, takže ten pocit také zná. Pak mi do­šlo, že tedy musím mít různé strýčky a tetičky, kte­ré jsem nikdy neviděla.</p>

<p>Na spojení jsme si zvykly okamžitě a ovládání jednoho těla probíhalo bez jakéhokoliv problému. Letěly jsme na sever a zakrátko jsme zahlédly ohně angarackého ležení, které bylo té noci asi deset ki­lometrů od Strongholdu. Zamířily jsme do středu le­žení a tam spatřily Torakův ocelový pavilón. Sedly jsme si na zdobené cimbuří. Na pavilónu bylo všech­no velmi dekorativní. Celá ta věc působila jako de­korace postavená na obrovský vůz. Torakovo ego bylo zvýrazněno daleko groteskněji, než jsme si vů­bec uměly představit.</p>

<p>Rozhlížely jsme se, kde bychom našly nejlepší místo a našly jsme okénko nahoře ve věži, kde bychom se mohly pohodlně – a nepozorovaně – usadit. Pár máchnutí křídel a byly jsme tam. Okénko bylo pootev­řené a zčásti zevnitř zastíněné, takže jsme se mohly vsoukat dovnitř a přitom nevzbudit žádnou pozornost.</p>

<p>„Moje nemoc teď trochu ustoupila, Zedare,“ ozval se hrdelní hlas, který zněl jakoby trochu s ozvěnou a my hned viděly proč. Torak seděl na svém ocelo­vém trůnu vzpřímeně a jeho zohyzdenou tvář za­krývala ta vyleštěná ocelová maska. Maska se stala jeho součástí.“</p>

<p>„Tak je tomu vždycky před bitvou, pane,“ odpo­věděl Zedar. „Těší mne tvůj vnitřní klid.“</p>

<p>„Myslíš, že jsou zprávy, co jsme dostali o té pevnosti Stronghold, pravdivé?“ Zeptal se Torak hrubým, du­tým hlasem.</p>

<p>„Alornové jsou hlupáci, Mistře,“ zasyčel Zedar. „Dej jim jakýkoliv nesmyslný úkol a oni ho budou bezmyš­lenkovitě plnit celé generace. Algarové jako mravenci vrší už tisíc let kamení na tu nesmyslnou horu.“</p>

<p>„Je to trochu nepohodlné, nic víc, Zedare. Prostě se té pevnosti vyhnu a budu pokračovat za svým hlavním cílem. Aldurův Orb bude můj a s ním ještě něco.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Dlouho jsem o tom uvažoval, Zedare, a teď ten cíl mám. Stanu se vládcem celého světa a svou ko­runu ozdobím ještě jedním ornamentem.“</p>

<p>„Aldurovým Orbem, ne?“ hádal Zedar.</p>

<p>„Cthrag Yaska – Orb mého bratra – není žádný ornament, Zedare. Je to šperk, ale pro mne znamená něco jiného. Řeknu ti pravdu, Zedare. Já ten šperk nenávidím za to, co mi provedl. Mluvím teď o něčem mnohem jemnějším. Stanu se králem celého světa a králi přísluší, aby měl královnu. Už jsem si vybral, kdo se mnou bude sdílet můj trůn.“ Zasmál se takovým du­šeným smíchem. „Sice mne zatím nemá nijak ráda, ale já ji k tomu svou vůlí přinutím. Bude mne poslou­chat… ba co víc… bude mne obdivovat.“</p>

<p>„A kdo je ta šťastná žena, Mistře?“</p>

<p>„Jen o tom chvíli přemýšlej, Zedare. Tu myšlen­ku mi vnukla nevěsta mého bratra, Salmissra.“ Vzdychl. „Mojí bratři mne zavrhli, takže se musím stát otcem nové božské rasy, která mi pomůže vlád­nout světu. Která z žen tohoto světa by byla hodná mého trůnu… a mé postele?“</p>

<p>„Polgara?“ zeptal se nevěřícně Zedar.</p>

<p>„Myslí ti to rychle, Zedare,“ řekl Jednooký. „Naše pouť na tento kontinent má dva cíle – dvě hlavní ce­ny. První cenou je Cthrag Yaska, Orb mého bratra. A druhou, neméně důležitou, je Belgaratova dcera Polgara. Ta bude moje, Zedare. Udělám z Polgary svou manželku a bude navždy moje!“</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>X.</strong></p>

<p><strong>Úplně jsem</strong> strnula a srdce se mi zastavilo hrůzou. Jedině díky sebekontrole mé matky jsem nezařvala hrůzou tak, že by to bylo slyšet od Východní průrvy po hory Ulgolandu. Myslela jsem pouze na to, že se střetnu s Torakem a moje Vůle pod­lehne té jeho. Pak se dostanu do jeho područí. Bude ze mne otrokyně nebo něco ještě horšího. Kdybych nebyla v tu chvíli součástí mé matky, asi bych se z toho zbláz­nila. Její metoda byla poměrně jednoduchá. Potlačila mé vědomí a jednoznačně převzala velení. Vůbec si nepamatuji, jak jsme se dostaly z Torakova paláce.</p>

<p>„No tak, Polgaro,“ ozval se její hlas a vytrhl mne z naprostého zoufalství. „Koukej se vzchopit.“</p>

<p>„Ach, mámo!“ naříkala jsem.</p>

<p>„Nech toho! Bylo potřeba, abys o tom věděla a bylo nutné, abys to slyšela právě z jeho úst. Teď se koukej vzpamatovat. Máme před sebou plno práce.“</p>

<p>Podívala jsem se kolem a viděla, že letíme mno­hem výš, než sovy obvykle létají. Zvolna jsme kle­saly k pevnosti Stronghold. „Až se dostaneme na­zpět, probuď otce a řekni mu, že se Torak blíží. Otec nemusí vědět o tom, co Torak říkal. Radši ho už za­volej, protože mu vždycky chvíli trvá, než se probe­re. Budeme tam dřív, než se vyštrachá po těch scho­dech nahoru.“</p>

<p>Snažila jsem se zapudit strach. <emphasis>„Myslím, že bys měl vstát a jít sem, otče,“ </emphasis>vyslala jsem myšlenku ke svému chrápajícímu rodiči.</p>

<p><emphasis>„Kde jsi?“ </emphasis>jeho myšlenka byla ještě rozostřena spánkem.</p>

<p><emphasis>„Nějak ti není rozumět. Radši vylez na úplný vr</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>chol pevnosti. N</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>co bys měl vidět.“</emphasis></p>

<p>„Drž se zkrátka, Pol,“ radila mi matka. „Bude se tě na všechno vyptávat, tak mu neodpovídej příliš konkrétně.“</p>

<p>„To stejně většinou dělám, mami.“ Snažila jsem se nemyslet na své trápení a snažila se být rozum­ná.</p>

<p>Přistály jsme na okraji ochozu a za chvíli se tam přištrachal otec. Pohlédl na podobu, kterou jsem na sebe vzala a hned mi ji začal vyčítat. „Kolikrát jsem tě, Pol, žádal, abys mi to nedělala.“ Samozřejmě nemohl vědět, že tu podobu sdílím s matkou. Ale já tam sama nebyla a v tu chvíli jsem byla zaplavena láskou, kterou moje matka cítila k tomu neuprave­nému a někdy dětinskému starému muži.</p>

<p>Uvolnily jsme se s matkou ze soví podoby a matka zmizela. Naše odloučení bylo pro mne dost smutné. „Nechtěla jsem se tě nijak dotknout, otče,“ řekla jsem napůl omluvně, „ale pouze jednám podle instrukcí.“ Slovo instrukce má vnaší rodině velký zvuk. Řekla jsem to, abych zabránila další diskusi, i když bych ne­rada odpovídala na otázku, kdo mi ty instrukce dal. „Asi by ses měl podívat támhle,“ ukázala jsem směrem na angaracké moře, které se zvolna blížilo mlhou jako příliv.</p>

<p>„Doufal jsem, že se cestou ztratí, nebo něco takové­ho,“ zahuhlal otec. „Jsi si jistá, že je Torak s nimi?“</p>

<p>„Ano, otče. Byla jsem se taní podívat. Ten ocelový pavilón je uprostřed toho davu.“</p>

<p>„Cože jsi udělala? Polgaro, vždyť je tam Torak! Teď už ví, že jsi tady!“</p>

<p>Zrovna před chvíli jsem Toraka sama viděla, takže jsem nepotřebovala otcovo upozornění. „Moc se nerozčiluj, staříku. Dostala jsem to za úkol. To­rak neví, že jsem tam byla. Je v tom svém pavilónu a Zedar je tam s ním.“</p>

<p>„Jak dlouho to trvá?“</p>

<p>Trochu jsem jeho otázku pootočila. Asi od doby, co opustil Malloreu. Měli bychom upozornit Algary, co se na ně chystá. Pak bude čas na snídani. Byla jsem celou noc venku, takže mi pěkně vyhládlo.“ Asi ho zajímalo, jak jsem se tam dostala, a co se dělo mezi Torakem a Zedarem, ale slovo snídaně na něj zapůsobilo zázračně jako vždy. Jakmile řeknete před mým otcem něco o jídle nebo o pivu, získáte okamžitě jeho pozornost.</p>

<p>Po snídani jsme se vydali opět nahoru na ochoz, abychom sledovali, jak probíhá angaracký útok a jakým stylem se budou Torakovi vojáci snažit dobýt algarskou horu. Začali poměrně tradičně tím, že pomocí katapultů vrhali na zdi kameny, ale to mělo asi stejný účinek jako čtvrt století dešťů. Umím si představit, jak to asi zapůsobilo na obsluhu kata­pultů. Potom Angarakové vytáhli obrovská beranidla, což bylo podobné mrhání časem, protože brány nebyly zamčené.</p>

<p>To muselo vzbudit v angarackých generálech jisté podezření, protože první útok vedli Thullové. Vždycky, když je před angarackou armádou něco obzvlášť ne­bezpečného nebo špinavého, pošlou v první linii Thully. Několik thullských regimentů vběhlo do otevřených bran. Chvilku postupovali dál a dál labyrintem chodeb a pak se nahoře objevili Algarové a Drasnijci a pobili Thully do jednoho. Jsem si jistá, že jednotky venku slyšely řev zevnitř, ale nešly dovnitř, aby zjistily, co se stalo. Asi to nebylo příliš správné, ale já osobně jsem byla ráda. Tyhle útoky mu cestu dovnitř zřejmě neproklestí a jestli mi chce nabídnout manželství, tak se bude muset nějak dovnitř dostat.</p>

<p>Během následující noci se Algarové bavili tím, že pomocí svých katapultů házeli těla mrtvých Thullů do angarackého ležení. Těsně před rozedněním ob­klíčili algarští jezdci Torakovu armádu, která po­stupovala k jihu. Angarakové to zjistili, jakmile se jejich zásobovací jednotky pokusily opatřit něco k jídlu. Torak sám jíst nepotřeboval, ale jeho vojska ano. Řeknu vám, že ti chlapci měli několik příštích let dost hubený jídelníček.</p>

<p>Situace se zhruba po týdnu stabilizovala a my s otcem usoudili, že bude obléhání Strongholdu tr­vat ještě pár let a že nemá příliš velký smysl, aby­chom tam osobně setrvávali. Měli jsme dost práce jinde, proto jsme se rozhodli, že se vrátíme na Ost­rov větrů. Ještě před naším odjezdem jsem měla další rozhovor s Gelanem.</p>

<p>„Je to hrozně vzrušující,“ přiznal se ten malý chla­pec.</p>

<p>„Vzrušení po chvíli vyprchá, Gelane.“</p>

<p>„Jak dlouho obvykle takové obléhání trvá?“</p>

<p>„Většinou několik let.“</p>

<p>„Tak dlouho? Copak to ty lidi venku nepřestane bavit? Přece je musí napadnout, že se dovnitř stejně nedostanou.“</p>

<p>„Jsou to vojáci, Gelane. Vojákům někdy trvá déle to, co normální lidi napadne za chvíli.“</p>

<p>„Ty nemáš moc ráda vojáky, co?“</p>

<p>„Jednotlivý vojáci jsou fajn. Ale když jsou po­hromadě jako celá armáda, tak se jim zmenší mo­zek. Chci, abys na sebe dával pozor, Gelane. Drž se pěkně stranou a rozhodně nestůj u otevřeného ok­na. Jeden z důvodů, proč sem Torak přišel, je ten, že tě chce zabít.“</p>

<p>„Mě? Proč mě? Copak jsem mu něco udělal?“</p>

<p>„Není to kvůli tomu, že jsi něco udělal, ale pro to, co mu můžeš udělat v budoucnu.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Buď ty, nebo tvůj syn, nebo nějaký jeho syn… prostě někdo z tvého rodu Toraka zabije. Kdyby tě teď zabil, tak už se nemusí ničeho obávat, protože by ho neměl kdo zabít.“</p>

<p>Oči se mu rozzářily. „Asi bych si měl pořídit meč a začít cvičit,“ prohlásil nadšeně.</p>

<p>„Ale, miláčku,“ uvědomila jsem si svůj omyl, až když bylo příliš pozdě. Nikdy nesmíte mluvit před malých chlapcem o hrdinství. Nebude tomu slovu rozumět do nějakých dvaceti let. „Gelane,“ začala jsem velmi trpělivě vysvětlovat, „je ti teprve šest let. Vždyť teď ani neuneseš meč, natož abys jím mohl šermovat. Já ti řeknu, co bys mohl udělat. V jiho­východním rohu Strongholdu je hromada kamení.“</p>

<p>„Já vím. Viděl jsem ji tam.“</p>

<p>„Můžeš vždycky vzít jeden kámen, vynést ho na­horu na hradby a hodit ho dolů na Angaraky.“</p>

<p>„Vsadím se, že se jim to nebude líbit, co?“</p>

<p>„Určitě ne.“</p>

<p>„A co mám dělat potom, teto Pol?“</p>

<p>„Jít pro další kámen.“</p>

<p>„Ale ty kameny jsou hrozně těžké.“</p>

<p>„To jsou. Nikdo neříká, že ne. V tom je právě ten plán, Gelane. Zvedáním těžkých předmětů si zvětšíš svaly a budeš velmi silný. A ty musíš být silný, když se chceš utkat v boji s Torakem.“</p>

<p>„A jak dlouho to bude trvat… než budu mít velký svaly?“</p>

<p>„No já nevím – šest nebo osm let. Možná, že i deset.“</p>

<p>„Možná by bylo lepší, kdybych se učil střílet z lu­ku.“</p>

<p>„To by možná bylo zajímavější. Dávej pozor na maminku, Gelane. Čas od času se na tebe přijdu podívat, abych viděla jak pokračuješ ve střelbě.“</p>

<p>„Budu hodně cvičit, teto Pol,“ slíbil.</p>

<p>Doufám, že jste teď četli pozorně. To tajné slovo při jednání s malými chlapci je zábava. Nic jim ne­zakazujte, ale zařiďte to tak, aby se jim to samot­ným nelíbilo. Chlapecké nadšení vždycky záleží na tom, co příjemného jim to nabízí.</p>

<p>Věřte mi, já už to tak dělám hodně dlouho.</p>

<p>Opustili jsme s otcem Stronghold s prvními pa­prsky nadcházejícího dne a letěli na západ do Camaaru. Strávili jsme noc v našem obvyklém hostinci a potom letěli do Rivy, abychom informovali alornské krále. Pak jsme všichni společně pluli na jih Šereckou válečnou lodí.</p>

<p>Sám Ran Borune nás přivítal přímo v přístavu a to bylo velmi neobvyklé. Politická situace zde byla velmi nejasná a Ran Borune se chtěl vyhnout příliš formálnímu setkání s alornskými králi. Měla jsem Ran Boruna ráda. Byl to malý muž, jako všichni z jeho rodiny. Tím, že dal otec dohromady jednu z víl s borunským rodem, mělo za následek pra­zvláštní věc. Samotné víly nemohou nikdy porodit chlapce. Jejich malý vzrůst měl za následek to, že prakticky nemůžete najít v rodině muže, který by měřil více jak metr padesát.</p>

<p>Abychom Tolnedřany neuváděli v rozpaky, vymys­leli jsme si malou lež, díky které naši jižní spojenci vě­řili, že jména Belgarat a Polgara jsou dědičné tituly, které mají zapůsobit na alornské monarchy. Slyšela jsem, že jedno oddělení univerzity v Tol Honetu nám věnovalo roky studií. Jejich výsledkem bylo, že doká­zaly historicky zařadit naší mystickou rodinu v časové škále. Například vévodkyně z Eratu byla Polgara VII. a během angaracké invaze ze mne byla Polgara LXXXIII.</p>

<p>Nejsem si jistá, jestli tohle oddělení ještě funguje, ale jestli ano, tak jsem teď asi Polgara CXVTI. To je co?</p>

<p>Císaře doprovázel jeho velitel štábu generál Cerran. Cerran byl Anadil, což je člen jižní tolnedranské rodiny, která vždy podporovala Boruny. Měli jsme štěstí, že jsme Cerrana měli, protože to byl učiněný génius taktiky. Byl to udělaný chlápek s širokými ra­meny a téměř žádným břichem, které má obvykle vět­šina mužů kolem padesátky. Měl velký smysl pro rea­litu a jeho taktické uvažování nepřipouštělo žádné vý­střelky.</p>

<p>Ran Borune nás pozval do císařské válečné ško­ly, abychom si probrali naši strategii. Byla to velmi pěkná budova, ale nejpodstatnějším rysem bylo, že všude visely mapy. Národ, který buduje víc jak tisíc let cesty, musí mít asi plno map a já jsem se bavila představou, že by si tam pravděpodobně našel ma­pu, kde je zakreslena jeho chalupa.</p>

<p>Přestože jsme pracovali v císařské válečné škole, bydleli jsme na různých alornských ambasádách. Ne snad proto, že bychom chtěli všechno držet v tajnosti, ale protože návštěvníci císařského paláce příliš přitahují pozornost. Nechci zrovna použít slo­vo špionů, ale myslím, že mi rozumíte.</p>

<p>Když jsme potřebovali předat nějaké informace Tolnedranům a nechtěli jsme jim sdělit jejich zdroj, abychom se jich nijak nedotkli, vždycky jsme to svedli na drasnijskou výzvědnou službu. Tolnedrané by se jinak hodiny přeli o tom, že nic takového jako magie neexistuje. Bylo to sice někdy trochu zdlouhavé, ale my jsme to přeci podstupovali. Byla to naše záruka, že akce s Tolnedrany poběží hladce.</p>

<p>Takže když přijel do Tol Honetu strýček Beldin, aby nám řekl, co viděl v jižním Cthol Murgosu, před­stavili jsme ho jako drasnijského špiona. Beldin má dost zkušeností v tomhle oboru, takže mu to nedělalo velké problémy. Generál Cerran považoval strýčkovu zprávu o rozporech mezi Ktačikem a Urvonem za vel­mi zajímavou. „Je zřejmé, že angaracká společnost ne­ní tak jednolitá jak by se mohlo zdát,“ přemítal.</p>

<p>„Jednolitá?“ ušklíbl se Beldin. „To zdaleka ne, generále. Kdyby je nedržel Torak pořádně u huby, pomlátili by se mezi sebou – což je přesně to, co se teď děje v Cthol Murgosu.“</p>

<p>„Možná, když budeme mít štěstí na obou stra­nách, tak vyhrajeme,“ pokýval hlavou Cho-Ram.</p>

<p>„Když teď víme, že Murgové nijak nemilují Malloreánce, jak dlouho bude trvat Urvonovi pochod přes jižní Cthol Murgos, Beldine?“ zeptal se Cerran.</p>

<p>„Alespoň půl roku,“ řekl Beldin s úšklebkem. „Řekl bych, že ten pochod bude ještě zajímavý.“</p>

<p>„Stejně ale známe odpověď alespoň na jednu otázku.“</p>

<p>„To nechápu, generále.“</p>

<p>„Tvůj přítel – a jeho spanilá dcera, samozřejmě – nám řekli, že ten chlapík, který si říká Kal To­rak, musí z nějakého náboženského popudu být v Arendii v určitou dobu.“</p>

<p>„Je to trochu složitější, ale nechme to tak – po­kud ovšem nechcete vyslechnout delší vyprávění o zvláštnostech angarackého náboženství.“</p>

<p>„Ach ne, děkuji, Beldine,“ odpověděl Cerran se slabým úsměvem. „Neznáme přesně to datum, ale můžeme je docela dobře odhadnout.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Kal Torak bude chtít, aby byl Urvon někde u jižní hranice Nyissy, až se čas nachýlí. Musí mu dát dost času, protože dvoustranný útok nemá velký smysl, když jedna armáda nedorazí ve správný moment. To znamená, že Urvon musí vyrazit první. Zaměřme se na ten šestiměsíční odhad. Bitva může začít, až když Urvon vyrazí z Rak Haggy. V tu chví­li vyrazíme i my. Potvrzením správnosti našich úvah bude to, že Torak ukončí obléhání Strongholdu a zamíří na západ. To bude pětačtyřicet dní před zahájením bojů. Zřejmě dojde k nějakému zdržení, ale raději se budeme držet Kal Torakova kalendáře, abychom byli připraveni. Vyrazíme, jakmile se Urvon hne. Možná tam budeme trochu brzo, ale lepší dřív než pozdě.“</p>

<p>„To je ale chytrej chlápek,“ otočil se Beldin k mé­mu otci.</p>

<p>„Necháš toho,“ řekl otec naštvaně. Pak se obrátil na generála Cerrana. „Jsem rád, že jste s námi, ge­nerále. Mám většinou válečné zkušenosti pouze s Alorny, a ti mají tendenci vždycky počkat, až co se semele. Pořádné plánování jim připadá z nějakého důvodu nezáživné.“</p>

<p>„Ale Belgarate!“ namítl šedovousý král Eldrig.</p>

<p>„To je jenom rozdílný přístup, výsosti,“ uklidňo­val Alorny generál Cerran. „Zkušenosti mě naučily, že když se může během vojenských operací něco po­kazit, tak se to pokazí a já se snažím to brát do úvahy. Moje odhady jsou velmi opatrné, ale i když Urvon nebo Kal Torak nebudou postupovat přesně podle mého časového schématu, budeme mít stále dost času. Nerad chodím pozdě na společenské akce. Vy asi také, ne?“</p>

<p>„Ty se díváš na válku jako na nějakou společen­skou událost, generále?“ zeptal se udiveně otec.</p>

<p>„Jsem voják, Belgarate, a pořádná válka je to nejlepší, co může vojáka v jeho profesním životě po­tkat.“</p>

<p>Naše strategická sezení přinesla mnohem větší pokroky než ta v Rivě. Cerran byl metodický člověk, který postupně řešil otázky „kdy, kde a jak“. Usou­dili jsme, že to „kdy“ bude dáno dostatečně viditel­nou aktivitou obou angarackých armád. Pak jsme se zaměřili na „kde“.  Mrinský kodex nám prozradil, že konečná bitva se odehraje v Arendii a naše ob­vyklá výmluva, že to víme od drasnijské výzvědné služby, byla Tolnedrany přijata jako ověřený fakt. Arendie je ale dost velká, takže bylo potřeba místo upřesnit. Dvojčatům trvalo šest let než dokázala ur­čit polohu. Pak už jsme věděli, že se bitva odehraje u Vo Mimbre. Poté už nám jen zbývalo přesvědčit Tolnedrany, že jsme si tím jisti.</p>

<p>Po jednom zasedání jsem vzala Branda stranou.</p>

<p>„Chtěla jsi se mnou mluvit, Pol?“ zeptal se mne.</p>

<p>„Potřebujeme generála Cerrana na něco velmi jem­ně upozornit, Brande. Myslím, že jsi ta nejvhodnější osoba. Cerran ví, že na tebe alornští králové dají, i když přesně neví proč. A protože tě uznává jako vůdce Alornů, určitě tě vyslechne. On má rád všechno po­řádně zdůvodněné, takže nesmíme udělat žádnou chy­bu a musíme nechat jeho samotného, aby rozhodl, že Vo Mimbre je jediné vhodné místo. Jestli k tomu ne­dojde, tak určitě umístí naše síly po celé Arendii.“</p>

<p>„To by byla katastrofa,“ vylekal se Brand.</p>

<p>„Asi máš  pravdu. Teď ale k tomu problému. Strávila jsem v Arendii hodně času, takže to tam velmi dobře znám. Ty se teď budeš muset vzdělat v zeměpise, chlapče. Chci, aby ses seznámil s okolím každého města v Mimbre. U každého města na svě­tě se najdou nějaké taktické nevýhody a mimbratská města nejsou výjimkou. Tvůj úkol bude spočívat v tom, že zdůrazníš nevýhody všech měst, kromě Vo Mimbre. Samozřejmě, že i tam by se nějaké našly, ale ty pomineme. Potřebujeme, aby si generál Cer­ran vybral za bojiště Vo Mimbre, takže musíme všechny ostatní možnosti rázně zamítnout.“</p>

<p>„To jsi vymyslela dobře, Pol,“ řekl uznale.</p>

<p>„Mám v tom hodně zkušeností. Válka je u Arendů takřka národní sport. Tam může začít válka i kvůli jednomu nevhodnému kýchnutí. Strávila jsem šest set let tím, že jsem se snažila zabránit Arendům v nevhodném kýchání. Mluvila jsem s Eldrigem a ostatními a všichni ti poskytnou informace o růz­ných městech.“</p>

<p>„Všechno by bylo mnohem jednodušší, kdyby Tolnedrané dokázali akceptovat skutečnost, že ty a tvůj otec jste jiní, než normální lidé.“</p>

<p>„To je proti jejich víře,“ usmála jsem se.</p>

<p>„A co je základem tolnedranského náboženství, Pol?“</p>

<p>„Peníze. Tolnedrané je objevili, a tak si myslí, že jsou svaté. Bojí se kouzel, protože kouzelníci mohou vyčarovat peníze, místo aby je získali od druhých.“</p>

<p>„Ty dokážeš vyčarovat peníze, Pol?“ Oči se mu v tu chvíli rozzářily, jakoby ho něco napadlo.</p>

<p>Pokrčila jsem rameny. „Asi jo, ale proč bych se tím měla zabývat? Mám víc, než dokážu utratit. Tím jsme se trošku vzdálili od tématu. Tolnedranská nedůvěra je nepříjemná, ale musíme ji nějakým způsobem obejít.“</p>

<p>Generál Cerran dospěl k rozhodnutí, které jsme potřebovali, ale můj otec začal být z nějakého důvo­du nespokojený. Vydržela jsem se na jeho špatnou náladu dívat asi týden. Potom za ním zašla do jeho pokoje na šerecké ambasádě, abych zjistila v čem je problém.</p>

<p>„Tohle je ten problém, Pol!“ vykřikl a udeřil pěstí do svazku Mrinského kodexu. „Nedává to žádný smysl!“</p>

<p>„Tak to má taky být, otče. Má to vypadat jako úpl­ný nesmysl. Řekni mi, v čem je tvůj problém, možná ti dokážu pomoct.“</p>

<p>Otec se trápil tou pasáží, která popisovala, že Brand bude v jednu chvíli na dvou místech. Jeho hlas byl plný zlosti, když mi četl: „A Dítě světla vezme kle­not z jeho určeného místa a dopraví ho Dítěti světla k bránám zlatého města.“ Byl tak naštvanej, že jsem měla strach, aby nezničil celý svazek.</p>

<p>„Uklidni se otče,“ řekla jsem mu. „Vztekem nic nevyřešíš.“ Správné řešení jsem znala okamžitě, ale nevěděla jsem, jak ho vysvětlit. „Jak dlouho podle tebe trvá jedná UDÁLOST?“</p>

<p>„Asi tak dlouho, jak dlouho trvá.“</p>

<p>„Století? Ale jdi, otče. Při té moci, jakou obě Ne­zbytnosti vládnou, by taková konfrontace zničila celý vesmír. Asi bude bližší pravdě, když řekneme, že to trvá okamžik. Jakmile jedna UDÁLOST skončí, nemá Dítě světla zapotřebí dál užívat ten titul. Dotyč­ný udělal, co měl, a nyní se ten titul stěhuje dál. Jedno Dítě světla sejme meč ze stěny, další ho sem dopraví z Rivy a předá ho Brandovi. Budou si ten ti­tul předávat spolu s mečem.“</p>

<p>„Myslím, že jsi udeřila hřebík na hlavičku, Pol,“ řekl.</p>

<p>„Potřebuješ ještě něco?“</p>

<p>„Ani ne. Asi se vydám na Ostrov.“</p>

<p>„Cože? A proč?“</p>

<p>„Pro ten meč, ne? Brand ho bude potřebovat.“</p>

<p>Zřejmě došel k závěru, který měl podle mého ně­kolik obrovských nedostatků. Uvěřil, že on bude tím dítětem světla, které sejme meč ze stěny v síni Rivanských králů. Než se ovšem dostal do Rivy, mat­ka se o všechno postarala a meč v tom nehrál žád­nou roli. Matka vstoupila do sálu, vyjmula Orb z jíl­ce meče a umístila jej doprostřed štítu. To vzalo otci trochu vítr z plachet. Potom zřejmě získal podezře­ní, že matka není tak úplně mrtvá, jak si myslel. Vrátil se do Tol Honethu poněkud skleslý.</p>

<p>Na jaře v roce 4874 se strýček Beldin vrátil z již ního Cthol Murgosu a hlásil, že Urvon opustil Rak Haggu a zahájil přesun napříč kontinentem. Jestli byly výpočty generála Cerrana správné, měli jsme na přípravy necelý rok. Jedna z nich už probíhala. Brand oznámil otci, že slyšel hlasy. To není zpráva, kterou chce lékař zrovna slyšet. Když mu někdo oz­námí, že slyší hlasy, začne pro chudáka chystat útulný pokoj, protože je to známka toho, že mu pře­stává sloužit mozek.</p>

<p>Brand se ale nezbláznil. Ten hlas patřil Nezbyt­nosti, která ho velice bedlivě instruovala, co má dělat, až bude stát tváří v tvář Torakovi. Souboj se rychle blížil, ale teď byli všichni soustředěni na rozmístění tolnedranských sil. Bylo jasné, že legie generála Cerrana budou jazýčkem na vahách u Vo Mimbre. Problém byl, že legie stály na jihu, aby za­bránily Urvonovi v dosažení Vo Mimbre. Nezbyt­nost ujistila Branda, že s Urvonem nebudou žádné problémy. Problémem ovšem bylo přesvědčit Cerra­na, že potřebujeme legie jinde. Na něj neplatilo ně­jaké „řekl mi to Bůh“ nebo „vzala jsem na sebe po­dobu ptáka a letěla se tam podívat“. Museli jsme to zaonačit jinak.</p>

<p>Na počátku jara roku 4875 zanechal Torak obléhá­ní Strongholdu a vyrazil na západ. Jestli měl Cerran pravdu, měli být Angarakové u bran Vo Mimbre asi za měsíc a půl – a legie byly stále na jihu. Jak jsem tro­chu doufala, v tu chvíli se vložil do celé záležitosti UL. Ulgové opouštěli v noci své jeskyně a vybírali si svou daň v Torakově spící armádě. To poměrně zpomalilo postup celé angaracké armády.</p>

<p>Zhruba ve stejné době, kdy se Angarakové po­malu prodírali horami Ulgolandu, oznámil strýček Beldin mému otci, že velmi nepřirozená sněhová bouře pohřbila Urvona a Ktačika ve velké Aragské poušti. V tu chvíli jsme pochopili, co znamenalo to čtvrtstoletí dešťů. Počasí se prostě připravovalo na ten blizard, který zastavil a pohřbil druhou Torakovu armádu.</p>

<p>Otec celý zářil, když mi oznamoval novinky od Beldina. Já ho trochu zchladila s poukazem na to, že bli­zard příliš neznamená, pokud se o něm nedozví gene­rál Cerran. „Myslím, že neuvěří pouhému slovu, otče,“ předpovídala jsem. „Bude chtít nějaký důkaz a my mu žádný nemůžeme poskytnout - pokud ho ovšem ne­popadneš a neodneseš na tu poušť, aby se sám podíval. Neopustí jižní hranice na základě našeho prohlášení.“</p>

<p>Oznámili jsme tu novinku jako zprávu z „obvykle důvěryhodných zdrojů“, a jak jsem předpokládala, přijal ji generál Cerran s obvyklou nedůvěrou.</p>

<p>Nakonec to byl Ran Borune, kdo navrhl kom­promis. Polovina jižních legií se přesune na sever a druhá polovina zůstane, kde je. Cerran byl voják, takže i když dostal rozkaz s kterým úplně nesouhla­sil, snažil se ho vyplnit co nejlépe. Přidal ještě osm přehlídkových legií z Tol Honethu a devatenáct cvičných legií, takže tolnedranské síly u Vo Mimbre vypadaly mnohem větší, než ve skutečnosti byly. Přehlídkové legie nebyly zřejmě schopny pochodo­vat více jak jednu míli, aniž by zkolabovaly a čerství rekruti nebyli zatím schopni téměř ničeho. Když Torak pohlédl z okna svého ocelového paláce, viděl sedmdesát pět tisíc legionářů, kteří stáli proti ně­mu, aniž by tušil, že třetina z nich neví, za který konec se drží meč. Šerekové měli přepravit jižní le­gie i ty předstírané z Tol Honethu a Tol Vordue po řece Arend. Mohli jsme pouze doufat, že dorazí včas.</p>

<p>Pak dorazila dvojčata a v soukromí nám sdělila, že bitva bude trvat tři dny a potom – jak jsme oče­kávali – se celá záležitost rozhodne mezi Brandem a Kal Torakem. My s otcem jsme neměli na starosti nic jiného než zajistit, aby se Torak nedostal k Vo Mimbre dřív, než budou naše síly na místě. Tenhle úkol nebyl příliš složitý – asi jako zastavit slunce nebo obrátit příliv.</p>

<p>Opustili jsme Tol Honeth a se soumrakem usedli ve vrbovém háji asi míli severně od mramorového města.</p>

<p><emphasis>„Radši mu řekni, že budeš používat podobu sovy, Pol,“ </emphasis>doporučil mi matčin hlas. <emphasis>„Nebude se mu to lí</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>bit, ale ať si zvykne na to, že občas uvidí sovu.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Postarám se o to, matko,“ odpověděla jsem. „Při</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>šla jsem na způsob, jak předejít všem jeho stížnos</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tem…“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Opravdu? Jednou mi budeš muset říct jak.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jen poslouchej, matko. Poslouchej a uč se.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To bylo chytré, Pol, velmi chytré.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jsem, ráda, ze se ti to líbilo.“</emphasis></p>

<p>Otec pohlédl na západ. „Za chvíli už bude tma,“ poznamenal. „Mezi námi a Vo Mimbre nejsou žádné kopečky, takže do tmy stejně nemůžeme změnit po­dobu.“</p>

<p>„Nebude se ti to líbit, otče,“ upozornila jsem ho, „ale dostala jsem pokyn, abych na sebe až do UDÁLOSTI vzala podobu sněžné sovy. Takže se s tím smiř. Musím poslouchat, ať se ti to líbí nebo ne.“</p>

<p>„Smím se tě zeptat, kdo ti dává tyhle pokyny?“ zavrčel.</p>

<p>„Samozřejmě, že se můžeš zeptat, otče,“ odpově­děla jsem způsobně. „Ale na odpověď si počkáš.“</p>

<p>„To nenávidím,“ stěžoval si.</p>

<p>Poplácala jsem ho po tváři. „Hlavu vzhůru staří­ku.“ Pak jsem se proměnila do své oblíbené podoby.</p>

<p>Bylo kolem půlnoci, když jsme se usadili na cimbuří Aldorigenova paláce v centru Vo Mimbre. Strážní si možná všimli dvou sov, ale nevěnovali nám pozornost, protože měli dávat pozor na lidi. Dostali jsme se na schodiště a tam na sebe vzali svou normální podobu. Okamžitě jsme zamířili do Aldorigenova trůnního sálu. „Nech to jednání na mně, otče. Znám Arendy mnohem lépe než ty a vím, jak na ně. Navíc se mě Aldorigen už trochu bojí, takže mi bude věnovat potřebnou pozor­nost.“</p>

<p>„Klidně, Pol. Nevím proč, ale vždycky, když mlu­vím s Arendy, tak mám hroznou chuť  řvát.“</p>

<p>Podala jsem otci svitek papíru. „Vezmi si ten pa­pír, snaž se vypadat moudře a předstírej, že čteš, co je tam napsáno. Já zatím budu mluvit.“</p>

<p>Podíval se na papír. „Vždyť tam nic není, Pol,“ namítl.</p>

<p>„No a co? Ty jsi očekával nějakou postelovou scénku, nebo co? Jsi přece herec, otče. Improvizuj. Předstírej, že čteš něco strašně důležitého. Ale na druhou stranu své vzrušení nedávej příliš najevo. Když to přeženeš, tak se Aldorigen bude chtít podí­vat na to, co je tam napsáno.“</p>

<p>„Tebe to baví, Pol?“</p>

<p>„Abych řekla pravdu, tak ano.“ Ušklíbla jsem se a on dobře věděl, co to znamená.</p>

<p>Na východě se rozhořel nový den a do trůnního sálu vstoupil Aldorigen a jeho nyní už velký syn Korodullin. Přeli se o něco. „Je to zločinec, pane,“ rozhořčoval se Korodullin. „Jeho přítomnost zde pošpiní nejsvětější místa v celé Arendii.“</p>

<p>„Já vím, že je to zbojník a vyvrhel, Korodulline,“ odpověděl Aldorigen a snažil se schladit horkou hlavu svého syna, „ale dal jsem mu již svůj slib. Ty nebudeš museti s ním hovořiti, aniž mu nějaké na­bídky dávati, které by zavazovati Vo Mimbre mu­sely. Jestliže nebudeš jeho přítomnost unésti moci, setrvejž ve své komnatě do odjezdu jeho. Nebudu tě za to kárati ani vyčítati.“</p>

<p>Ta archaická mluva mne vrátila do třetího tisí­ciletí, a když jsem pak začala mluvit, měla jsem po­cit, že jsem se probudila o dva tisíce let zpět. „Jitra dobrého přeji, výsosti,“ pozdravila jsem Aldorigena s úklonou. „Přibyli jsme sem s mým prastarým otcem z Tol Honethu, anžto bychom tě rádi seznámili s novinkami, které se dotýkají tvého ze všech nej­krásnějšího města.“</p>

<p>Aldorigen odpověděl typicky květnatě, a tak jsme si zhruba půl hodiny vyměňovali lichotky a teprve potom se dostali k jádru věci. Zpráva, kterou jsem měla předat, byla velmi jednoduchá. Byla jsem tu proto, abych zabránila Mimbratům v útoku na Angaraky, kteří se brzy usadí před Vo Mimbre. Bylo třeba počkat, až shromáždíme síly, abychom na ně vyrazili. Nějakou chvíli mi to trvalo. Je těžké pře­svědčit někoho, kdo si myslí, že je neporazitelný, že by bylo vhodnější počkat.</p>

<p>Zatím, co jsem se snažila ho přesvědčit, Aldorigen mi oznámil, že jeho asturijský protějšek, Eldallan z Asturie, přijel do Vo Mimbre na válečnou poradu. Ten plán v sobě zahrnoval velké nebezpečí po tisíci letech nesmyslného zabíjení v asturijském lese. Dát Asturijce a Mimbraty do jedné místnosti, bylo velmi nebezpečné pro nábytek a možná i celou budovu. Korodullin už promýšlel různé způsoby přivítání, které kdyby vyšly, jistě by měly za následek, že by se asturijský vévoda přidal na stranu Angaraků a zaútočil s nimi na Vo Mimbre.</p>

<p>Otec na mne vrhl rychlý pohled, ale já jsem dáv­no věděla, o co jde. Zdá se mi, že můj otec nikdy pl­ně nedocenil důležitost mého titulu vévodkyně z Eratu, ani význam tradic v Arendii. Byla jsem – a stále jsem – na stejné úrovni jako Aldorigen a El­dallan. Oba to dobře věděli a stejně dobře věděli, že když budu chtít, mohu jim způsobit pěkné potíže.</p>

<p>Rozhodla jsem se, že udělím Aldorigenovi a jeho prchlivému synovi lekci z dobrých mravů. Když vůči Mimbratům použijete výrazy jako „slaboch, zženštilý a nerozumný“ zcela jistě získáte jejich pozornost.</p>

<p>Bylo přesně poledne, když vévoda Eldallan a je­ho překrásná dcera Mayaserana dorazili do Aldorigenova trůnního sálu.</p>

<p>Když jsem viděla, jaké pohledy si vyměňují dědiční nepřátelé Mayaserana a Korodullin, znovu se mi rozezněl v hlavě zvonek. To slibovalo velmi zají­mavý – a taky velmi hlučný – svazek.</p>

<p><emphasis>„Stáváš se být stále víc předvídavou, Pol,“ </emphasis>po­chválil mne matčin hlas.</p>

<p><emphasis>„Asi ano, ale řekni mi, jak jim mám zabránit, aby se ještě před svatbou nepozabíjeli?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jsem si jistá, že na něco přijdeš.“ </emphasis></p>

<p>Vzduch v trůnním sále se chvěl nepřátelstvím a já si dobře uvědomovala, že se pohybujeme na po­kraji katastrofy, a proto jsem se rozhodla, že jim za­se připomenu, kdo jsem. „Tak tohle okamžitě pře­stane!“ přikázala jsem Aldorigenovi a Eldallanovi.</p>

<p>„Nevěřím svým uším!  Myslela jsem, že jste seriozní muži, ale nyní vidím svůj omyl. Je vůbec možné, že jsou vládcové Asturie a Mimbre tak dětinští? Jste snad tak hloupí, že se nedokážete vzdát svého nepřá­telství, jakoby to byla nejoblíbenější hračka vašeho dětství? Svět kolem nás je ve válce, musíte odložit stranou své problémy a připojit se k Alornům a Tolnedranům. Ty vaše vzájemné výhružky mne skutečně urážejí, takže vám musím dát najevo své nejvyšší zne­chucení. Ty Eldallane, se přidáš se svými lučištníky k Sendarům a Rivanům a zaútočíš na Angaraky zezadu. A ty Aldorigene, budeš bránit tyto zdi, ale nevyrazíš proti oblehatelům do té doby, než zaslechneš třetího dne bitvy smluvený signál. Protože si tady hrajete na válku už dva tisíce let nebo víc a stále neumíte víc, než ti nejzelenější rekruti v tolnedranské legii, musím zde uplatnit svou autoritu. Budete poslouchat mé rozkazy, pokud nechcete, aby se na vaše hlavy snesla zkáza.“ Potom jsem hodně teatrálně vzdychla. „Vidím, jakou jsem udělala chybu v třetím tisíciletí, když jsem věřila, že moje milované dítě, Arendie, někdy dospěje. Je zcela jasné, že to byla marná naděje. Arendové mohou ze­stárnout a zešednout, ale nikdy nedospějí. Věděla jsem, jak mám postupovat, ale moje láska k Arendie způsobila, že jsem byla hodně benevolentní. Teď musí všechna slabost stranou, nastal čas pro plnění povin­ností. Protože Arendové nejsou schopni vyzrát, mám pocit, že jsem měla připojit Mimbre a Asturii k mému vévodství a vládnout jim podle císařského dekretu. Jsem si jistá, že by vás to naučilo dobrému chování a plnění rozkazů.“</p>

<p>To je oba pěkně zarazilo. Předstírala jsem, že o tom nápadu uvažuji, a pozorně si je přitom prohlí­žela. „Možná ještě není příliš pozdě ten plán usku­tečnit. Budu o tom uvažovat. Jste oba poměrně re­prezentativní a – pod pevným vedením – i schopní se dobře vyjadřovat, takže byste se mohli stát cel­kem hodnotnými vazaly mého císařského trůnu.</p>

<p>Budu o tom přemýšlet a oznámím vám své rozhodnutí. Nejdřív se ale musíme vypořádat, s Kal Torakem.“</p>

<p>Samozřejmě, že nemám žádné císařské ambice! Kam jste dali rozum? Ale „Císařovna Polgara z Aren­die“ nezní špatně, co?</p>

<p>Myslím, že to byla právě zmínka o možné změně vlády, která způsobila, že Aldorigen a Eldallan změ­nili své chování a byli k sobě velmi zdvořilí. Eldallanova nabídka, že by se po bitvě mohli sejít a meči si vysvětlit jisté rozdíly v názorech, jenom stvrdila dohodu.</p>

<p>Aldorigen nám s otcem nabídl pokoje, a když jsme se tam usadili, obrátil se na mne otec s překvapeným výrazem ve tváři. „To s tou císařovnou si nemyslela vážně, že ne?“</p>

<p>„Nebuď bláhový, otče.“</p>

<p>„Já bych se té myšlenky tak rychle nevzdával,“ mudroval. „Možná by to byla cesta, jak ukončit tu hloupou občanskou válku.“</p>

<p>„Tak to uskutečni. Ty bys byl skvělý císař.“</p>

<p>„Zbláznila ses?“</p>

<p>„Chtěla jsem se tě zeptat na to samé. Máš nějaké zprávy od strýčka Beldina?“</p>

<p>„Jel s generálem Cerranem na jih, aby zařídili pochod legií k pobřeží. Eldrigovo válečné loďstvo je již na cestě, aby je vyzvedlo.“</p>

<p>„Bude jim to sem ještě chvíli trvat, otče,“ připo­mněla jsem mu. „Už jsi přišel na nějaký způsob, jak zdržet Toraka?“</p>

<p>„Pracuju na tom.“</p>

<p>„Pracuj na tom trochu usilovněji, prosím. Mám osobní zájem na tom“ aby bylo kolem mě co nejvíc vojáků, až se tu Torak objeví.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„O tom si promluvíme později. Dej se do práce, otče.“</p>

<p>„Co budeš dělat ty?“</p>

<p>„Přemýšlela jsem, že bych se naložila do vany.“</p>

<p>„Jestli s tím koupáním, Pol, nepřestaneš, tak se za chvíli rozpustíš.“</p>

<p>„O tom pochybuju. Dej se do toho.“</p>

<p>Práskl za sebou dveřmi.</p>

<p>Nerada to přiznávám, ale otcův nápad, jak zdr­žet angarackou armádu, byl geniální. Nejen, že zbrzdil angaracký postup na minimum, ale ještě spojil ve společném úsilí dvě skupiny Arendů, kteří se předtím nenáviděli. To bylo nadějné pro budouc­nost Arendie. Jediná chyba toho plánu z mého po­hledu byla ta, že jsem měla pochybnou čest být ob­klopena hromadou Asturijců, které ze známého dů­vodu zrovna nemiluju.</p>

<p>Otcův plán nebyl nijak zvlášť složitý. Řeka Arend má spoustu přítoků, po čtvrtstoletí dešťů pl­ných vody. Všechny ty říčky lze překročit díky růz­ným mostům. Otce napadlo, že by bylo vhodné ty mosty strhnout. Vzal tisíc mimbratských rytířů do hor Ulgů a začali ty mosty strhávat. Já zas měla na starosti tisíc asturijských lučištníků, kteří měli Angarakům bránit ve stavbě mostů nových.</p>

<p>Rytíř, který vedl ničitele mostů, byl baron Mandor, potomek Mandorina a Asrany a předek našeho milého Mandoralena. Velitelem asturijských lučišt­níků byl veselý baron Wildantor, rudovlasý sympa­ťák byl předkem Lelldorina. Nezbytnost si s námi zase jednou pohrála.</p>

<p>Navzdory mé dlouho trvající předpojatosti vůči Asturijcům jsem zjistila, že je takřka nemožné ne­mít rád Wildantora. Vlasy měl rudé jako oheň a je­ho smysl pro humor byl velmi nakažlivý. Jediný okamžik, kdy se nesmál, nepochechtával nebo as­poň neusmíval byla chvíle, kdy si chystal luk. Pak byl vážnost sama. Baron Mandor nebyl připraven jednat s někým jako byl Wildantor. Mandor byl velmi vážný muž, postrádající jakýkoliv smysl pro humor. Když konečně pochopil, že všechno, co Wil­dantor říká je směšné nebo vtipné, začal roztávat a konečně poznal, jak příjemný může být smích. Bylo zajímavé, že vtip, který zpečetil jejich nepřirozené přátelství, vyšel z Mandorenových úst a já jsem si jistá, že byl neúmyslný. Když se Wildantor vytasil s návrhem: „Slibme si, že se nezabijeme navzájem, až bude po všem.“ Mandor se hluboce zamyslel a pak smrtelně vážně pravil: „Jestlipak tím nějak neutrpí pilíře našeho náboženství?“ Wildantor se začal smát tak strašně, že div nespadl. Skutečně legrační na tom bylo to, že to Mandor myslel úplně vážně. Při záchvatu Wildantorova smíchu nejprve zrudl a pak, když mu došlo, že jeho otázka je skutečným pro­blémem arendské tragedie, začal se také smát. Zprvu to byl takový násilný smích, ale přerostl ve smích úlevně radostný. Nakonec jim oběma došlo, že to co se děje v Arendii je vlastně jenom špatný vtip.</p>

<p>Navzdory rostoucímu přátelství těch dvou mužů, snažili jsme se s otcem držet Mimbraty a Asturijce odděleně.</p>

<p>Otec byl natolik mazaný, že nechal Angaraky postavit mosty přes první tři říčky bez jakéhokoliv obtěžování. Na čtvrtém prudkém přítoku ale zahr­nul Murgy, stavějící most, sprškou šípů. Potom za­čali být Angarakové velmi opatrní stavba mostu jim zabrala spoustu času. V tom byl celý vtip otcova plánu.</p>

<p>Jejich přátelství bylo zpečetěno navždy, když se Wildantor dostal do velkého nebezpečí. Stál sám na třesoucím se, podminovaném mostě a zadržoval ce­lou angarackou armádu. Jakživo jsem neviděla ně­koho střílet tak rychle z luku. Když má lučištník ve vzduchu čtyři šípy najednou, můžete si být jisti, že se plně soustředí na svou práci.</p>

<p><emphasis>„Pol,“ </emphasis>ozval se pevně matčin hlas, <emphasis>„on za chvíli spadne do vody. Ne abyste mu s otcem pomáhali. Mandor ho zachrání. Právě takhle se to má stát.“</emphasis></p>

<p>A samozřejmě tomu tak bylo. Most se poroučel do vln a zrzavý Asturijec s ním. Mandor se řítil tryskem k dalšímu zničenému mostu po proudu. Vydrápal se na nejvzdálenější možné místo a natáhl se nad vodu. <emphasis>„Wildantore!“ </emphasis>řval. <emphasis>„Sem! Ke mně!“</emphasis></p>

<p>Napůl utopený Asturijec se ještě stačil natáh­nout a jejich ruce se spojily. V symbolickém smyslu slova tak zůstaly navždy.</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>XI.</strong></p>

<p><strong>Stahovali jsme</strong> se takhle zvolna něko­lik dní a naše malá armáda cítila, že jejich spojenectví by mohlo vydržet, Mimbratští rytíři a asturijstí lučištníci – snad i díky rostoucímu přátelství svých velitelů – postupně odkládali svou dědičnou nenávist a více se soustře­dili na úkol, který před námi ležel. Mimbraté se velmi zlepšili v ničení mostů, a tak vzniklo několik spojeneckých skupinek. Skupina rytířů zeslabila mostní konstrukci, jejich velitel se domluvil se svým asturijským protějškem. V momentě, kdy byl most plný postupujících Murgů, další skupina rytířů pus­tila po proudu velké trámy, které zničily oslabený most. Několik stovek Murgů se ocitlo ve vodě a na chvíli si zaplavalo – měla bych dodat, že na dost krát­kou dobu. Řekla bych, že železná košile není nejlepší oblečení do vody. Oslavy úspěchu byly večer divoké a já viděla Mimbraty i Asturijce, jak ruku v ruce zpívají pijácké písně, jakoby se znali odjakživa.</p>

<p>Když jsme opouštěli Vo Mimbre, naše hlavní sta­rost byla, držet Mimbraty a Asturijce odděleně. Když jsme se vraceli, nebylo síly, která by je rozdě­lila. Odvěké nepřátelství bylo nahrazeno přátel­stvím. Jsem si jista, že toto neměl Torak v plánu, když vyrazil na západ.</p>

<p>Po našem návratu nás čekalo velkolepé uvítání. Jsem si jista, že některým obyvatelům Vo Mimbre nešly chvalozpěvy na Asturijce příliš od srdce, ale to není důležité.</p>

<p>Otcův plán nám zajistil potřebných pět dní a dvojčata, která dorazila do Vo Mimbre během naší nepřítomnosti, nám oznámila, že strýček Beldin a generál Cerran dorazili s jižními legiemi do Tol Honethu. Otec vyslal ke svému malému bratrovi myš­lenku a ten ho ujistil, že Tolnedrané a Šerekové se dostanou do Vo Mimbre včas. Byli jsme tedy připra­veni a bitva mohla druhý den začít.</p>

<p>Zatímco otec kontroloval obranu města, ozvala se mi matka. <emphasis>„Pol, až se otec vrátí, řekni mu, že se jdeš mrkn</emphasis><emphasis>out na Angaraky. My</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>lím, ze b</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>chom se spolu zase měly podívat na Toraka.“</emphasis></p>

<p><emphasis>Co?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Nemám ráda překvapení, tak se chci podívat na Toraka a Zed</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ra.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Dobře, matko.“</emphasis></p>

<p>Když se otec vrátil, byl trochu nervózní, ale to se dalo čekat. Večer před bitvou je asi každý nervózní.</p>

<p>„Jdu se kouknout trochu kolem, otče.“ řekla jsem mu.</p>

<p>„Asi bys stejně nedbala, kdybych ti řekl, že s tím nesouhlasím?“</p>

<p>„Asi ne.“</p>

<p>„Tak budu radši šetřit dech. Ne abys byla venku celou noc.“</p>

<p>Málem jsem se nahlas zasmála. Řekl to přesně stejným tónem, jaký používal v Rivě, když se chys­tala Beldaranina svatba a já trávila čas lámáním srdcí všech mladých mužů v okolí. Kdyby tušil iro­nii celé situace, možná by se vyděsil. Tenkrát v Rivě se obával mých případných nápadníků. Nyní ve Vo Mimbre jsem měla také nápadníka, ale tentokrát jsem se ho bála já.</p>

<p>Opět jsme se s matkou spojily a byly tak naprosto nezpozorovatelné. Objevily jsme Torakův černý palác a dovnitř jsme se dostaly stejnou cestou jako minule.</p>

<p>„Já je zničím, Zedare,“ říkal Torak svým drama­ticky rezonujícím hlasem.</p>

<p>„Však si to zasluhují, Mistře,“ přitakal Zedar podlé­zavě. „Jejich odpor ti neodolá. Jejich životy ti budou plně patřit.“</p>

<p>„Nezatracuj je tak rychle, Zedare. Cožpak jsi za­pomněl na svou vlastní chybu v Morinlandu před několika stoletími?“</p>

<p>„Máš pravdu, Mistře, odpusť mi. Nedopusť, aby tvůj hněv padl na mě, ačkoliv si plně zasluhuji po­trestání.“</p>

<p>„Nejedná se o trest nebo o odměnu, Zedare,“ od­tušil Torak temně. „Jde pouze o důsledky. Urvon a Ktačik poznají význam důsledků až přijde čas – a ty také. Nyní však tebe i tvé dva bratry potřebuji.“</p>

<p>Mám podezření, že Zedar trochu zbledl při Torakově poznámce, že Urvona a Ktačika považuje za jeho bratry.</p>

<p>Torakova ocelová maska se leskla, přesto se zdálo, že se mračí. Potom vzdychl. „Něco mě trápí, Zedare,“ přiznal. „Leží přede mnou nejasná volba.“</p>

<p>„Svěř se mi, Mistře,“ naléhal Zedar. „Možná to spolu vyřešíme.“</p>

<p>„Dost si věříš, Zedare. Slyšel jsi o dokumentu, který vznikl na základě výkřiků toho blázna od ře­ky Mrin v severní Drasnii?“</p>

<p>„Kdysi dávno, Mistře.“</p>

<p>„A jsi taky seznámen s pravdou, která mi byla zjevena v Ašabě?“</p>

<p>„Ano, Mistře.“</p>

<p>„A víš, že ty dva dokumenty se spolu zcela ne­shodují. Oba hovoří o bitvě, která začne v průběhu několika hodin, tady ve Vo Mimbre.“</p>

<p>„Tak jsem to také pochopil.“</p>

<p>„Ale zde se rozchází Mrinský kodex s věštbou z Ašaby. Mrin tvrdí, že osud světa bude rozhodnut třetí den bitvy.“</p>

<p>„To jsem také slyšel, Mistře.“</p>

<p>„Ašaba, ale říká něco jiného. Ašaba tvrdí, že nej­důležitější bude buď druhý nebo čtvrtý den.“</p>

<p>„Tomu nerozumím, Mistře,“ přiznal Zedar. „Jak si vysvětluješ tento rozpor?“</p>

<p>„Nejdůležitější asi bude, kdo se proti mně postaví. Když se s Vrahem boha utkám druhý nebo čtvrtý den, snadno ho porazím. Když se ale utkáme v osudový tře­tí den, potom do něj vstoupí duch Účelu a já budu po­ražen.“ Pak se najednou zlomil, nesmyslně blábolil a jeho hlas se odrážel dovnitř ocelové masky. „Proklatý déšť!“ vybuchl najednou. „Proklaté řeky, které mě zdr­žely. Přišli jsme pozdě, Zedare. Měli jsme přijít o dva dny – nebo alespoň o jeden – dřív, svět by byl můj. Teď je výsledek na vážkách a já nevím, jak to dopad­ne. Opouštěl jsem Ašabu s jistotou, že se sem dostanu v pravý čas, a proto jsem klidně obětoval angaracké ži­voty, abych dosáhl svého cíle. A stejně jsem dorazil na tohle místo o jeden mizerný den pozdě. Ať chci nebo nechci, musím se postavit Pánovi západu ten fatální třetí den, když jsou moje šance nejmenší. Jsem tím, Zedare, nanejvýš rozhořčen!“</p>

<p><emphasis>„On si myslí, že to bude Gelan!“ </emphasis>Vyjekla jsem překvapením.</p>

<p><emphasis>„Cože?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„On, skutečně věří, že se s ním  utká Gelan!“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jak si na to přišla?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Výraz „Vrah boha a Pán západu“ patří rivanskému králi. Torak si z nějakého důvodu myslí, že se Gelan vrátil do Rivy a vzal meč. N</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>tuší, že se s ním má utkat Brand.“</emphasis></p>

<p>Matka o tom uvažovala. <emphasis>„Možná máš pravdu, Pol. Torak má i</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>formace od Ktačika a ten zase věří Čamdarovi. Tvůj otec hraje s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Ča</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>darem už několik století své hry v Sendarii. Torak vlastně nic neví o</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>následní</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>kovi, rivanského trůnu. Je tedy dost dobře možné, že věří, že to bude následník, s nímž se utká třetí den.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Tím jsem si jistá, matko. To by vysvětlovalo, proč jsi měla v</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>jmout orb z meče a vložit ho do štítu. Brandovou zbraní nemá být meč, ale štít.“</emphasis></p>

<p>Torak stále mluvil, takže jsme odložily naši dis­kusi na později a poslouchaly.</p>

<p>„Musíš dobýt město již zítra, Zedare,“ rozkázal Torak. „Musím se utkat s potomkem Ocelové pěsti následující den. Když to bude potřeba obětuj všech­ny Angaraky, ale Vo Mimbre musí být moje před sluncem západu.“</p>

<p>„Stane se, jak můj Pán přikazuje,“ slíbil Zedar. „Už nyní jsou moje válečné stroje přepravovány na místo. Slibuji ti, Lorde, že Vo Mimbre padne tento den, proto­že poženu všechny Angaraky proti zlatým zdem.“ Bylo jasné, že osm let obléhání algarského Strongholdu neodnaučila Zedara dávat ukvapené sliby.</p>

<p>Potom Torak upadl do monologu, který nedával příliš smysl. Historie se nedívala na Toraka příliš dobře a jeho sebelítost narostla do obřích rozměrů. Věřil, že tolik věcí, které mu měly po právu patřit, mu byly nespravedlivě odepřeny. Za jiných okolnos­tí bych ho snad politovala.</p>

<p><emphasis>„Myslím, že jsme slyšely dost, Pol,“ </emphasis>ozvala se matka. <emphasis>„Nemá smysl, abychom tu seděly dál a po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>slouchaly jeho lítostivé výlevy.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jak myslíš, matko.“</emphasis></p>

<p>Naše sova vyklouzla ven a tiše letěla k Vo Mimbre. Po sněžné bouři v Ašabe se počasí uklidnilo a objevily se hvězdy.</p>

<p>Ačkoliv to neprovedl zcela sám, Torak skutečně ve Válce bohů rozlomil svět, tak jsem si jistá, že by dokázal zničit zdi Vo Mimbre jedinou myšlenkou. Bylo tedy jasné, že to nesmí udělat. V souboji dvou Osudů během této UDÁLOSTI se musela dodržovat jistá pravidla. Nedodržení těchto pravidel bylo strašné – o tom se přesvědčil Ktačik v Rak Ctholu. Torak mohl používat pouze lidských sil až do oka­mžiku, kdy se utkal s Brandem. A i tato událost měla pevná pravidla.</p>

<p><emphasis>„I</emphasis> <emphasis>my se musíme řídit podobnými pravidly, Pol,“ </emphasis>reagovala na mé nevyslovené myšlenky matka. <emphasis>„Řekni to i otci. Teď není vhodná doba na žádné ex</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>perimenty. Naznač mu, že házet na Angaraky kome</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tu, není zrovna nejlepší nápad.“ </emphasis></p>

<p><emphasis>„To by neudělal.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Opravdu? Tos tedy nikdy neviděla, čeho je scho</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>pen, když se n</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>štve, Pol. Viděla jsem ho, jak mrštil kladivem, když se předtím praštil do palce.“ </emphasis></p>

<p><emphasis>„Každý to někdy udělá, matko.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Mrštil jím do nebe, Polgaro. Je to už několik ti</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>síc let, a pokud vím, stále letí. Někdy stačí velmi malá věc a nesprávná hvězda expl</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>duje v nespráv</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nou dobu. Jednou se to už stalo. A asi nikdo nechce, aby se to opakovalo, co?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To tedy ne, už máme dost starostí, s tím co je. Můžeme si být skutečně jisti, že nikdo během té bitvy nepoužije Vůli a Slovo?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jisti si být nemůžeme. Dávej pozor na Zedara. Kdyby se chystal udělat něco nedovoleného, můžeme odpovědět stejnými prostředky. Odpovědnost pak bude na Zedarovi.“</emphasis></p>

<p>Kolem půlnoci jsme usedly na cimbuří Aldorigenova paláce. <emphasis>„Dej na sebe pozor, Pol. Jdi říct otci, co je nového a já tady na to zatím dohlédnu.“</emphasis></p>

<p>Vzala jsem na sebe svou normální podobu a mat­ka zmizela.</p>

<p>Zpráva, kterou jsem podala otci a dvojčatům, ne­byla zdaleka úplná. Nezmínila jsem se o tom, že se Torak zmýlil v odhadu svého soka a myslí si, že jím bude Gelan. Otec má někdy podivuhodnou schop­nost věci zašmodrchat a právě toho jsem se bála. Gelan byl v bezpečí ve Strongholdu a já chtěla, aby tam taky zůstal. Otec je velký herec, ale není nej­lepší ho nechat improvizovat. Byl by schopen při­vést mladého následníka a předvést ho Torakovi, což by zcela jistě nebylo nejbezpečnější. Dokud otec nebude vědět, co si Torak myslí, nebude mít ten­denci něco vymýšlet. Zkušenosti mne naučily říkat otci jen to, co nezbytně potřebuje vědět.</p>

<p>Naopak jsem mu řekla, že Torak neopustil svůj ocelový pavilón od chvíle, kdy se dostali Angarakové na pevninu. Nebylo to sice nijak extra důležité, ale mohlo to trochu zabrzdit otcovu vlastní zvídavost.</p>

<p>„Měl bys ještě něco vědět, otče,“ dodala jsem. „Torakovi učedníci nejsou jako my. My jsme jako rodina, ale oni ne. Nenávidí se navzájem téměř sva­tou nenávistí. Zedar měl co dělat, aby nejásal příliš okatě. Urvon a Ktačik jsou zrovna teď v nemilosti, a Zedar je rázem nejoblíbenější. Bude se snažit svou pozici upevnit tím, že dá Torakovi Vo Mimbre za je­den den. Vrhne na nás zítra všechno, co bude mít po ruce. Torak možná dodrží pravidla daná Nezbyt­ností, ale nejsem si jista, jestli to pro Zedara nebude příliš velké pokušení.“</p>

<p>„To je Zedarův styl, Pol,“ pokýval otec smutně hla­vou. „Vlastně jeho celý život sestává z toho, že porušuje různá pravidla. O čem ti dva ještě mluvili?“</p>

<p>„O jejich instrukcích. Je zřejmé, že Ašabinské věštby poskytly Torakovi mnohem víc podrobností než nám dal Mrinský kodex. Třetí den bitvy bude velmi rozhodující, otče. Je naprosto nezbytné, aby zde byly legie, protože jejich přítomnost donutí Toraka přijmout Brandovu výzvu.“</p>

<p>Otcovy oči se rozzářily. „No tak podívejme, to je tedy zajímavé.“</p>

<p>„Moc se neraduj, otče. Torak přikázal Zedarovi, aby vrhl všechny své síly na Vo Mimbre. Jestli se zmocní města, výhoda bude na jejich straně. Jak­mile propásneme ten třetí den, budeme vystaveni zcela jiné Události, a to my nechceme.“</p>

<p>„Pokusí se zdržet Eldrigovy válečné lodě?“ zeptal se Beltira.</p>

<p>„Zedar to navrhl, ale Torak řekl ne. Nechce tříš­tit síly. Kolik zbývá ještě času do rána?“</p>

<p>„Tři nebo čtyři hodiny,“ odpověděl otec.</p>

<p>„Tak to mám čas, se vykoupat.“</p>

<p>Otec obrátil oči v sloup.</p>

<p>Úsvit získával zvolna na síle, ale bylo zřejmé, že Zedar čeká na nějaký zvláštní signál k zahájení útoku. V momentě, kdy se objevilo nad horami Ulgolandu slunce, ozval se z ocelového pavilonu zvuk rohu. Zedarovy obléhací stroje vyrazily všechny vpřed a sprcha kamení dopadající na město zahájila bitvu u Vo Mimbre.</p>

<p>Vždycky trvá nějakou chvíli, než jsou katapulty dobře nastaveny a kamení dopadá na zdi místo do širokého okolí. Zcela jasně jsme viděli angaracké oddíly, jak se šikují do pozic za katapulty. Otec stále vyčkával. Pak dal Wildantorovi pokyn, aby odpově­děl. Asturijští lučištníci pozdvihli luky a k obloze vzlétla lavina šípů. Jako smršť zapadly šípy s oce­lovými hroty na Thullské posádky katapultů, bom­bardování zdí okamžitě přestalo. Thullové, kteří přežili útok šípy, opustili své stroje a vběhli mezi srocující se Angaraky.</p>

<p>V tu chvíli dal Mandor signál svým rytířům u se­verní brány. Brána se otevřela a z ní se vyřítili rytíři ozbrojení válečnými sekyrami. Když se vrátili, zbyly ze Zedarových katapultů pouhé dřevěné trosky.</p>

<p>Torakův výkřik hněvu mi zněl velmi příjemně. Bylo zjevné, že ho vůbec nenapadlo, že bychom mohli opětovat jeho útok – to jeho dětinský mozek vůbec nepřipouštěl. To si skutečně myslel, že mu předáme město do rukou jen proto, že ho chce? V tu chvíli Zedarovi asi zatrnulo. Zoufale a – a také zjevně bez velkého přemýšlení – nařídil frontální útok na severní bránu. Ten se rozplynul pod příva­lem šípů a těch pár Angaraků, kteří se dostali až ke zdem, bylo přivítáno hořící smůlou. Slunce začalo zapadat a první den byl za námi. Byli jsme stále v bezpečí svých zdí a Zedar byl nucen vrátit se do Torakova paláce a oznámit mu svůj neúspěch. Mat­ka i já jsme byly zvědavy na ten rozhovor.</p>

<p>Jakmile se nad Vo Mimbre rozprostřela tma, vzaly jsme na sebe podobu sovy a na tichým kříd­lech se dostaly do angarackého ležení, kde stál To­rakův reznoucí palác.</p>

<p>„Vidím, že jsi selhal, Zedare,“ říkal zrovna Torak, když jsme se usadily v našem oblíbeném okénku. „Angaracký učedník by mne tak strašně nezklamal. Mám snad povolat na tvé místo Ktačika nebo Urvona?“</p>

<p>Zedar vypadal zaraženě. „Odpusť, mistře,“ kok­tal. „Dovol mi očistit se v tvých očích. Odčiním svou chybu. Stroje, které jsme použili, nebyly dostatečně silné pro svůj účel. Začnu znova a s prvním roz­břeskem budu mít k dispozici stroje daleko silnější. S Vo Mimbre už je konec, mistře.“</p>

<p>„Dám ti šanci, Zedare,“ odpověděl Torak svým rezonujícím hlasem. „Učiň, co je nezbytné, abych se dostal do setmění dovnitř.“</p>

<p>„Kdyby nebylo těch omezení, co máme, snadno bych ten úkol splnil, pane.“</p>

<p>„Ta omezení platí pro mne, Zedare, tebe nemusí zajímat.“</p>

<p>Zedarovi se rozzářily oči. „Takže se mohu dát do díla, aniž bych se bál odplaty Nezbytnosti?“</p>

<p>„Ty máš rozkaz uspět, Zedare. Jestli to bude mít za následek nějaký trest, to mě netrápí. Může ti být ovšem velkým zadostiučiněním, že na tebe budu rád vzpomínat, když uspěješ. Tohle je válka, Zedare, a války často rozdělují přátele. Je to sice smutné, ale dosažení cíle vždy něco stojí. Jestliže k dosažení mých cílů bude potřeba, abys položil svůj život, tak se to stane.“</p>

<p>Ten nezájem Dračího boha zmrazil Zedara a já jsem si jistá, že změnil svůj názor na svou vlastní důležitost.</p>

<p>Vrátily jsme se s matkou do města a já se opět vydala podat zprávu otci a přátelům. Když jsem scházela dolů po schodech, uvědomila jsem si, že bi­tva potlačila Torakův zájem o mne. Velmi mne to zklamalo. Můj současný nápadník měl jiné utkvělé myšlenky. Smutně jsem si připustila, že mne asi nemiluje, tak jak říká. Děvče se prostě nikdy nemů­že na nikoho spolehnout.</p>

<p>Když jsem vstoupila do trůnního sálu, všichni tam byli.</p>

<p>„Tak co se děje, Pol,“ zeptal se otec. Otec vehe­mentně protestoval, když jsem mu řekla, že se jdu roz­hlédnout kolem, ale když jsem se vrátila s informa­cemi, už nic nenamítal.</p>

<p>„Zdá se, že Zedar ztrácí na popularitě,“ odpově­děla jsem. „Měl dobýt Vo Mimbre již včera a Torak mu to jednoznačně vyčítá.“</p>

<p>„Torak nikdy neuměl moc odpouštět,“ řekl Beltira.</p>

<p>„Za ta léta se moc nezměnil, strýčku.“</p>

<p>„Víš něco, co by se zítra mohlo dít, Pol?“</p>

<p>„Nic konkrétního, otče. Torak zřejmě uposlechne zákazy, které mu dala Nezbytnost, ale nutí Zedara, aby si jich nevšímal. Řekl, že mu sice zlomí srdce, když Nezbytnost potrestá Zedara pro porušení pra­videl, ale – co se dá dělat. Zdá se, že Zedar není příliš nadšen Torakovou ochotou předhodit ho lvům.“</p>

<p>„Zajímalo by mě, jestli našeho bratra nemrzí, že změnil strany,“ prohlásil Belkira se slabým úsmě­vem na rtech.</p>

<p>„Já spíš myslím, že Zedar bude následovat pří­klad svého pána. Příliš se bojí o svou kůži, takže ji nebude riskovat. Je mnohem pravděpodobnější, že přikáže Grolimům, aby nastavili záda místo něj. Grolimové jsou stejně fanatici, a poznámka, že mo­hou zemřít pro svého boha, je naplní nadšením.“</p>

<p>„O tom bychom mohli přemýšlet celou noc,“ za­mračil se otec. „Pro jistotu budeme předpokládat, že se jim to povede. Když ne, tím lépe. Když ano, bu­deme připraveni. Asi bychom měli jít spát, protože zítra musíme být připraveni.“</p>

<p>Porada skončila, ale otec mne ještě chytil cestou ze sálu. „Myslím, že bychom měli trochu přeskupit naše síly. Půjdu říct Cho-Ramovi a Rhodarovi, aby se trochu přiblížili k Torakovu východnímu křídlu. Pak zajdu za Brandem a Ormikem, aby udělali to­též na severu. Chci, aby byli na místě, až sem pozít­ří dorazí Beldin. Dohlédni tady na to, Pol. Zedar možná začne hned brzy z rána.“</p>

<p>„Provedu, otče.“</p>

<p>Zedarovy nové stroje začaly chrlit kamení na Vo Mimbre ještě před rozedněním. Zkonstruoval obrov­ské katapulty, které mohly vrhat půl tunové balva­ny. Teď dopadaly na Vo Mimbre s ohlušujícím rá­musem. Co bylo horší, byly mimo dosah asturijských šípů.</p>

<p>Otec ihned po návratu navrhl, že by dvojčata mohla převzít Zedarův nápad a také sestavit obrov­ské katapulty. Jak už to tak bývá, když jsou zbraně vyrovnány, obránci mají výhodu před útočníky. Ze­dar chrlil kamení na naše zdi a my jsme vrhali oheň na lidi. Zdi vydržely, Torakovi Angarakové nikoliv. Lidé mají vždy tendenci někam prchnout.</p>

<p>Zedar v tu chvíli ze zoufalství riskoval vlastní krk, když přivolal vichřici, aby při jeho dalším útoku odvála asturijské šípy. To byla samozřejmě chyba. Dvojčata znala velmi dobře Zedara a okamžitě rozpo­znala, že se jedná o jeho Vůli. Tím pádem jsme mohli beztrestně použít také naší Vůli. Zedar asi nebyl zrov­na dvakrát šťastný z toho, že to musí udělat, ale Torakovo ultimatum mu nedávalo žádný velký výběr. Dvojčata prostě vystavěla bariéru a Zedarova vichřice neškodně prosvištěla kolem Vo Mimbre.</p>

<p>Zoufalý Zedar potom přinutil Grolimy, aby mu pomohli vysušit obrovské moře bahna kolem oblé­haného města. Otci a dvojčatům chvíli trvalo, než jim došlo, co se chystá, ale ještě než stačil Zedar po­slat prach směrem na město, měli jsme řešení. Vyu­žili jsme Zedarovu vichřici, poslali jí k řece Arend a vrátili jí zpět s ohromnou masou vody. Potom jsme uvolnili naše sevření, voda smetla prach a uvěznila pod nánosy bahna hordy Murgů. Asturijští lučištníci pak již jen zkrátili jejich utrpení.</p>

<p>A tak jsme přežili i druhý den bitvy. Viděla jsem, jak byl důležitý – ale hlavně na matčin pokyn – jsem tu informaci příliš nešířila, „Jenom by je to znejistilo, Pol,“ tvrdila matka. „Muži snadno znejis­tí, takže si raději nechejme důležitost třetího dne pro sebe. Nedávejme otci příležitost pro nějakou zbytečnou chytristiku. Mohl by ještě pokazit něco, co se má stát.“</p>

<p>Je mi líto, že jsem to takhle otevřeně podala, matko, ale otec se později dost naparoval a tak jsem chtěla, aby se dozvěděl, jak to u Vo Mimbre skuteč­ně bylo.</p>

<p>Arendský básník Davoul, podivně vyhlížející, vyzáblý chlapík s neskutečným sebevědomím, popsal široce ve své epopeji „Poslední dny u Vo Mimbre“ Torakův odpor vyjít třetí den bitvy ze svého reznoucího pavilónu. Davoul nevysvětlil, proč dračí bůh nechtěl ven, ale já věřím, že ti, kteří čtou pozorně, již tuší, co za tím je. Řečeno velmi stručně: Torak se toho třetího dne bál. Ašabské proroctví mu jasně řeklo, že jestli se utká s Dítětem světla třetí den, tak prohra­je. Proto tlačil na Zedara, aby dobyl druhý den město. Zedar zklamal a tak stál Torak přede dnem, kterého se tolik obával. Bylo nutné, aby zůstal doma. Pokud by se mu to podařilo, tak by vyhrál.</p>

<p>Nespěchejte na mne. Dostanu se k tomu, až při­jde čas.</p>

<p>Klíčovou roli v celé bitvě hrály tolnedranské le­gie, takže jsem se těsně před rozedněním zaletěla podívat dolů po řece Arend, abych se ujistila, jak postoupily Eldrigovy válečné lodě se svým draho­cenným nákladem. Přiznávám, že se mi hrozně ule­vilo, když jsem viděla, že jsou zhruba tam, co měly být. Beltira se odebral z města k útvarům, které jsme rozmístili na východě, Belkira se vydal na se­ver k Sendarůrn, Rivanům a Asturijcům, a já s ot­cem jsme si sedli na špičku vysokého stromu, aby­chom vše pozorovali a mohli vydávat rozkazy. Otce samozřejmě ani nenapadlo, že bych v té soví podobě nemusela být sama. Oklamat otce nebylo příliš těž­ké – ani příliš důležité. Důležité bylo, že Torak neměl ani tušení, že je tam i moje matka. Matka byla Pánův tajný učeň, Torak ani nevěděl, že existuje. Jsem si naprosto jistá, že to byla právě její přítomnost, která dopomohla porazit jednookého boha u Vo Mim­bre.</p>

<p>Tu záležitost s troubením rohů vymyslel otec. Nemělo to žádný zvláštní účel – kromě toho, že to uspokojilo otcovu touhu po dramatičnosti. Členové naší rodiny byli rozmístěni u všech jednotek a my přece máme mnohem užitečnější způsoby komuni­kace, než abychom na sebe troubili. Otec ovšem na tom pravidelném koncertování rohů trval. Je potře­ba přiznat, že Arendům se myšlenka opakovaných troubení velmi líbila a také je pravda, že Angaraky znervózňovala. Zvláště Nadrakové byli z těch rohů celí diví, takže Yar lek Thun vyslal zvědy, aby zjis­tili, co to má znamenat. V lese již na ně čekali asturijští lučištníci, takže se Yar lek Thun nedočkal zpráv, které očekával.</p>

<p>Potom vyslal Ad Rak Cthoros, velitel Murgů, své zvědy na východ a tam se o ně postarala algarská kavalerie.</p>

<p>Při dalším zatroubení rohů jsme se dočkali odpo­vědi, na kterou jsme čekali. Strýček Beldin a gene­rál Cerran nám odpověděli chórem tolnedranských trumpet. Šerekové spolu s tolnedranskými legiemi dorazili na bojiště.</p>

<p>Otec, který v tu chvíli zastával pozici polního mar­šála, přehlédl ze své výšky všechny své podřízené síly. Situace ho uspokojila natolik, že přikázal Brandovi, aby dal pokyn k zahájení bitvy. Brand dvakrát zatrou­bil na roh a jako ozvěnou se ozval Cho-Ram. Okamži­tě na to vyrazil z otevřených bran Vo Mimbre Mandor se svými mimbratskými rytíři.</p>

<p>Zedar na sebe vzal podobu havrana a vylétl z ocelového pavilonu, aby se podíval, co se děje.</p>

<p>V tu chvíli mne velmi překvapila matka. Bez ja­kéhokoliv upozornění vzlétla vysoko nad černého havrana. Protože jsme byly spojeny, sdílela jsem její pocity i myšlenky, byla jsem velmi překvapena, jak Zedara nenávidí. Matka neměla Zedara ráda od prvního setkání. Mám dojem, že se o ní nějak špat­ně vyjádřil, a tím si z ní udělal navždy nepřítele. Otec si vždy myslel, že ta sova tenkrát chtěla Zeda­ra jen vyplašit, ale to se mýlil. Matka se snažila Ze­dara zabít.</p>

<p>Občas přemýšlím, jak by se vše vyvíjelo, kdyby se jí to podařilo.</p>

<p>Knihovny jsou plné bájí o významu mimbratských rytířů v bitvě u Vo Mimbre, ale jejich jediný úkol byl, udržet Malloreánce na místě, a to se jim sku­tečně podařilo. Celá ta šarvátka byla velmi napínavá a hlučná, ale měla spíše podružný význam. Torak váleč­né taktice příliš nerozuměl, protože se předtím vlastně žádné bitvy nezúčastnil. Ve Válce bohů byl prostě přečíslen, během této války byl vlastně obklíčen. Předpo­kládal, že útoky na jeho armády by mohly přijít z boku a zezadu, a proto umístil Malloreánce do středu, aby mohli přijít na pomoc Murgům, Nadrakůrn a Thullům podle potřeby. Sebevražedný výpad Mimbratů zabránil Malloreáncům v jakékoliv akci a to přinutilo Toraka – obklíčeného a neschopného pohybu – přijmout Brandovu výzvu, jedinou věc, které se chtěl skutečně vy­hnout.</p>

<p>Zedar se opět o něco pokusil tentokrát v podobě jelena. Často jsem o tom přemýšlela a dospěla k zá­věru, že je vzhledem k Zedarově nátuře možné, že se prostě pokusil utéct. Podoba jelena byl vážný omyl a Zedar si to uvědomil hned, jakmile po něm vyjel můj otec.</p>

<p>Naše spojenecké síly začaly kolem Angaraků sta­hovat smyčku. Torakova armáda začala vážně osla­bovat. Jednotliví vojáci pomalu hledali spásu v útě­ku k řece Arend. Teď už jsem viděla, proč se Kal Torak tak obával třetího dne bitvy.</p>

<p>Uznávám, že si otec vedl v bitvě znamenitě a re­agoval na každý tah nepřítele snad ještě dříve, než ho Zedar učinil. Útok mimbratských rytířů decimoval Malloreánce, ale ještě dřív než Zedar mohl vy­dat rozkazy Murgům, povolal otec Beltiru. Jeho kombinované síly Algarů, Drasnijců a Ulgů zadr­žely většinu západních Angaraků.</p>

<p>Protože legie a Eldrigovy Šerekové už pochodo­vali vzhůru údolím, Zedar nemohl oslabit své pravé křídlo. Nadragové a Thullové Malloreáncům na pomoc nepřišli. Zedarovi teď už zbyly vlastně jen zálohy, ale jakmile je povolal do bitvy, mohl se Beltira vrhnout  Angarakům do zad.</p>

<p>V tu chvíli jsme se s matkou přesunuly přes zkr­vavené bojiště k Torakovu pavilonu. Výzvědná služ­ba v průběhu bitvy je vždycky ohromně důležitá. Mnoho bitev bylo ztraceno jen proto, že generálové museli čekat na zprávy od špehů, aby zjistili pohyby nepřítele. Otec takové problémy neměl. Všichni jsme mu okamžitě předávali zprávy. My s matkou jsme odposlouchávaly konverzaci mezi Torakem a Zedarem, takže otec mohl reagovat na Zedarovy kroky ještě dříve, než je udělal.</p>

<p>Zedar žádal Toraka, aby vyšel z pavilonu a svou přítomností povzbudil Angaraky, ale dračí bůh to okamžitě odmítl. To byl přece třetí den, kterého se tak obával. Dívala jsem se onehdy do Ašabských proroctví a za živého boha jsem nemohla pochopit, jak se Torak dobral k interpretaci jistých pasáží. Zřejmě automaticky předpokládal, že bude – a také skoro vždycky byl – Dítě temnot. Stejně předpo­kládal, že Dítětem světla bude vždycky rivanský král, potomek Ocelové pěsti. Tahle kombinace sku­tečně vyšla u Cthol Mishraku, kdy Garion zničil To­raka, ale to byla jiná UDÁLOST a stala se v jiné válce o nějakých pět set let později. Torak evidentně smíchal tyhle dvě UDÁLOSTI dohromady a jeho chyba nám pomohla vyhrát u Vo Mimbre.</p>

<p>Navzdory Zedarovým prosbám zůstával Torak poměrně klidný. „Ještě nenastal čas, abych se utkal se svými nepřáteli, Zedare,“ řekl. „Jak už jsem ti řekl, tento den je v rukou náhody. Ujišťuji tě ale, že mému souboji s Dítětem světla bude předcházet ješ­tě jedna UDÁLOST a v té zvítězím, protože to bude souboj Vůlí a moje Vůle vysoce převyšuje Vůli mého soupeře. Tenhle souboj určí dnešní výsledek.“</p>

<p>Jasně jsem cítila, že matka něco chystá, ale ne­chce mě s tím seznámit.</p>

<p>„Musím pomoci Malloreáncům, Mistře,“ řekl Zedar se zoufalstvím v hlase. „Mám tvé povolení, použít re­zervy?“</p>

<p>„To bude asi nejlepší, Zedare,“ odpověděl Torak svým nezúčastněným hlasem, který přiváděl jeho žáka k šílenství.</p>

<p>Zedar vyšel z pavilonu a dal pokyny poslům, če­kajícím venku. Krátce nato zahájily angaracké re­zervy pochod k místu bitvy, i přesto, že Šerekové a legie prorazily nadracké linie, aby pomohly mimbratským rytířům.</p>

<p>Zmatek na bitevním poli vzrůstal a otec dal po­kyn Belkirovi, aby vyslal Rivany, Sendary a asturijské lučištníky, kteří se dosud skrývali v lese na se­veru. Tiše obsadili pozice, které zrovna opustily Ze­darovy rezervy.</p>

<p>Před ocelovým pavilonem se řadili poslové špat­ných zpráv.</p>

<p>„Lorde Zedare!“ vykřikl první vzrušeným hla­sem. „Král Ad rak Cthoros je mrtev a Murgové neví, co si počít.“</p>

<p>„Lorde Zedare“ pokračoval hned druhý. „Nadrakové a Thullové podlehli panice a snaží se spasit útě­kem.“</p>

<p>„Lorde Zedare!“ vpadl třetí. „Na severu máme od­krytá záda a řádí tam asturijští lučistníci. Náš střed je skoro zničen a rezervy se k nim nemohou dostat. Ne­můžeme napadnout lučištníky, protože je chrání Sendarové a Rivané.“</p>

<p><emphasis>„Rivané?“ </emphasis>zahřměl Torak. „Rivané přišli až sem, aby se se mnou utkali?“</p>

<p>„Ano, nejsvětější,“ odpověděl zmatený posel. „Še­dé pláště postupují spolu se Sendary a Asturijci do našeho týlu! Náš osud je zpečetěn!“</p>

<p>„Zab ho,“ rozkázal Torak jednomu z Grolimů, stojí­cích poblíž nebohého posla. „Posel nemá co předpovídat budoucnost.“ Dva Grolimové se vrhli s tasenými noži na nešťastníka. Ten zachroptěl a padl na podlahu.</p>

<p>„Drží snad někdo z Rivanů v popředí v ruce meč?“ zeptal se Torak dalšího posla, který s úděsem v oku pozoroval smrt svého bývalého kolegy.</p>

<p>„Ano, můj pane,“ odpověděl muž s hrůzou v hlase.</p>

<p>„A září ten meč do dálky?“</p>

<p>„Ne, můj bože, je to obyčejný meč.“</p>

<p>„Tak je mé vítězství jisté!“</p>

<p>„Cože, můj pane?“ zeptal se překvapeně Zedar.</p>

<p>„Ten, kdo se mi dnes postaví, není rivanský král, Zedare!  Není to vrah boha, s kým se dnes utkám! Jeho meč je z obyčejné oceli a nemá v sobě sílu Cthrag Yasky! Moje vítězství je jisté. Zavolej sluhy, aby mne ozbrojili, Zedare, svět bude můj!“</p>

<p><emphasis>„Otče!“ </emphasis>málem jsem v duchu zaječela. <emphasis>„Torak jde ven!“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To je jasné, Pol,“ </emphasis>odpověděl klidně otec. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Přesně tak jsem to plánoval.“ Můžete </emphasis>si být jisti, že se otec pokusí z každé situace vytlouct kapitál. <emphasis>„Vrať se zpátky. Je čas, abychom se připojili k Brand</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vi. A pospěš, nemůžeme si dovolit to zmeškat.“</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong><emphasis>Část třetí</emphasis></strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>ANNATH</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>XII.</strong></p>

<p><strong>Připravte se všichni</strong> zemřít!“ zahř­měl Torak, ale slabá po­chybnost v jeho hlase naznačovala, že si není svým prohlášením zcela jist. Ašabské proroctví ho sice va­rovalo před soubojem v třetí den bitvy, ale když se na místě rivanského krále s kouzelným mečem ob­jevil Brand, Torak věřil, že souboj vyhraje. Zároveň uvěřil, že padlo nebezpečí třetího dne. Pouze to ho přimělo opustit v ten den jeho ocelový pavilon. Chy­ba byla v tom, že si neuvědomil, že jeho protivníkem nebude Brand, ale Pánův Orb.</p>

<p>Torak opustil svůj pavilon přesvědčen, že získá vše, co chtěl. Proto také vypustil svou Vůli na mne, ale naštěstí se mnou byla má matka, která mu za mne odpověděla a odmítla ho. Skutečnost, že místo rivanského krále byl na bojišti Brand, Toraka utvr­zovala v tom, že zvítězí. Matčino odmítnutí bylo prvním signálem, že by mohl prohrát. Torak byl bůh a nebyl zvyklý na nejistoty. A právě pocit nejis­toty nahlodal jeho duši, a proto se tak hnal se svým ohromným mečem na Branda. V tom výpadu bylo cítit i trochu zoufalství. Brand naopak působil velmi chladně a nevzrušeně. Jeho reakce byly promyšle­né, že působily až trochu znuděným dojmem.</p>

<p>Zdálo se nám, že bojují věčně. Torakova zlost stále vzrůstala, zatímco Brand se tvářil stále nezú­častněně. Konečně se dračímu bohovi podařilo pro­razit Brandovu obranu a zasáhnout jeho rameno. To byl signál, na který jsme čekali, i když jsme nevě­děli na co čekáme. Mám silné podezření, že se sou­peřící Účely dohodly, že Torak zasáhne Branda jako prvního, a až potom ho bude smět Brand porazit. Brand začal krvácet na rameni, otec zařval a já v tu chvíli vyjekla.</p>

<p>To Branda probralo. Jeho zamyšlený takřka znu­děný výraz zmizel a byl nahrazen plným soustředě­ním. Špičkou meče odhodil vojenský plášť, který za­krýval většinu štítu. Pánův Orb zazářil a zasáhl ohněm tvář dračího boha.</p>

<p>Kvůli tomuto okamžiku se vedla celá tahle válka. Prožili jsme v ní deset let a obětovali tisíce životů kvůli jedinému cíli – přivést Toraka na místo, kde byl nucen postavit se tváří k Orbu na předem urče­ném místě.</p>

<p>Zřejmě nikdo z nás plně nechápal, jak bolestná byla přítomnost Orbu pro angarackého boha. Straš­livě zařval, když jeho tvář zachvátil oheň. Odhodil štít i meč a zoufale se snažil krýt obličej.</p>

<p>V tu chvíli se na něj vrhl Brand. Uchopil jílec meče do obou rukou a vrazil ho zmrzačenému bohu do levého prázdného očního důlku. Torak znovu zaječel a ustoupil o krok zpět. Vytrhl Brandův rneč z oka a v tu chvíli z něj vytryskla krev. Krvácející angaracký bůh stál chvíli úplně tiše, pak se zhroutil a celá zem se zachvěla.</p>

<p>Mám pocit, že v tu chvíli na bitevním poli nikdo ani nedýchal, pouze tlukot srdcí doprovázel ten pád. To co se stalo, byla tak ohromná Událost, že nás všechny překvapila. Byla jsem asi jediná, kdo slyšel osamělý zvuk – matčino vítězné zavytí. Moje mat­ka strávila tisíce let v ženské podobě, ale v nej­hlubším nitru zůstávala vlkem.</p>

<p>Mojí duši zaplavila úleva. Obvykle se velmi dob­ře ovládám, ale to krátké utkání s Torakovou Vůlí otřáslo podstatou mého bytí. Zjistila jsem, že když Torak zavelel, musela jsem poslechnout. A tohle po­znání mne naplnilo nejistotou a strachem.</p>

<p>Co následovalo po Torakově pádu nebylo nic pří­jemného. Angarakové byli obklíčeni a zcela demoralizováni. To už nebyl boj, ale masakr. Brand byl ovšem neústupný. Generál Cerran naznačil, že by to už mohlo stačit, ale Brand byl Alorn do morku kostí. A když dojde k zabíjení Angaraků, žádný Alorn nemá dost. Krvavá lázeň pokračovala celou noc, a když vyšlo slunce, nezbyl na bitevním poli žádný Angarak.</p>

<p>Když už nebylo koho zabíjet, přikázal Brand Alornům, aby přinesli Torakovo tělo a on mohl po­hlédnout do tváře „krále světa“. Torakovo tělo ov­šem nebylo k nalezení. Pak Brand poslal pro mou rodinu. Dorazili jsme na vrchol kopce, odkud Brand přehlížel bitevní pole. „Kde je?“ zeptal se nás tónem, který se mi vůbec nelíbil.</p>

<p>„Kde je kdo?“ podivil se Beldin.</p>

<p>„Torak, samozřejmě. Zdá se, že nikdo nemůže najít jeho tělo.“</p>

<p>„To je ale zvláštní situace,“ prohlásil Beldin sardonicky.</p>

<p>„Snad sis nemyslel, že ho najdeš? Zedar ho odne­sl hned po západu slunce.“</p>

<p>„Cože<emphasis> </emphasis>udělal?“</p>

<p>„Tys mu to neřekl?“ podíval se Beldin na otce.</p>

<p>„Nepotřeboval to vědět. Kdyby to věděl, možná by se snažil všechno ukončit.“</p>

<p>„O co tady jde?“ Brandův královský tón mne začínal rozčilovat.</p>

<p>„To byla součást dohody mezi Nezbytnostmi,“ vy­světloval otec. „Výměnou za tvé vítězství ses nesměl zmocnit Torakova těla. Stejně by ti to nepřineslo nic dobrého. Tohle, Brande, nebyla poslední Událost a ani to nebylo poslední Torakovo slovo.“</p>

<p>„Ale vždyť je mrtev.“</p>

<p>„Ne, Brande,“ řekla jsem mu jemně, jak jen to šlo. „Přece sis opravdu nemyslel, že by ho tvůj meč mohl zabít. Jediný meč, který to dokáže, stále visí na zdi v Rivě.“</p>

<p>„To mi neříkej, Pol!“ vykřikl. „Nikdo nemůže pře­žít ránu mečem skrz hlavu!“</p>

<p>„Kromě boha, Brande. Je v komatu, ale opět se pro­bere. Poslední souboj se odehraje v budoucnosti a ten bude mezi Torakem a Rivanským králem. Tam použijí své skutečné meče a někdo bude skutečně zabit. Počí­nal sis velmi dobře, ale snaž se všechno vidět v sou­vislostech. To co se událo tady, byla pouhá epizoda.“</p>

<p>Nechtěla jsem to říci tak tvrdě, ale jeho velkopanské chování ho začalo vzdalovat realitě a já cí­tila, že je potřeba ho stáhnout na zem. „Tak to vše­chno bylo nanic?“ vzdychl.</p>

<p>„Rozhodně bych to nenazýval ničím, Brande,“ řekl otec. „Kdyby tu Torak zvítězil, stal by se pánem světa. Ty si ho zastavil, a to přece něco znamená, nebo ne?“</p>

<p>„Snad ano,“ vzdychl. Potom se znovu podíval na kr­vavé bojiště. „Asi bychom to měli uklidit. Je teplo, a jestli tu necháme ta těla ležet, mohlo by dojít k ná­kazám.“</p>

<p>Na pohřební hranice jsme spotřebovali skutečně hodně dřeva.</p>

<p>Hned po vítězné bitvě jsme zjistili, že si Aldorigen a Eldallan zašli vyjasnit jisté nesrovnalosti. Zřejmě to byla dost vášnivá výměna názorů, protože jsme je na­lezli oba mrtvé. Mezi Mimbraty i Asturijci se našlo pár horkých hlav, které chtěli zabránit normálnímu vývoji vztahů, ale Mandorin a Wildantor – dva arendští hr­dinové – ukázali svým příkladem, že není nutné se řídit heslem „když nebude po mém, tak tě zabiju“.</p>

<p>Oba arendští přátelé přišli za Brandem s poněkud absurdním návrhem. Nabídli mu korunu Arendie. Bylo velké štěstí, že jsem byla těsně u Branda a vrazila mu loket do žeber, než se začal smát. Zachoval vážnou tvář a diplomaticky odmítl s odvoláním na jiné závazky.</p>

<p>Vzpomněla jsem si na zvonek, který mi zazní v hlavě vždy, když vidím dva mladé lidi, kteří by se mohli dát dohromady. To by mohlo vyřešit arendský politický problém. Když jsem ovšem možnou svatbu Korodullina a Mayaserany oznámila Mandorinovi a Wildantorovi, oba se začali smát. Měli pocit, že „mimbratský řezník“ a  „dcera psance“ nedávají dobrý základ pro rodinu.</p>

<p>Rozhodla jsem se, že se do toho vložím. „Proč si o tom, děti, spolu nepromluvíte, než uděláte konečné ro­zhodnutí?“ navrhla jsem. „Měli byste se trochu uklid­nit a v soukromí si to probrat.“ Pak jsem zařídila, aby je zamkli v malé místnosti v severní věži.</p>

<p>„Vždyť se navzájem pobijí, Pol,“ prohlásil otec, když jsme osaměli.</p>

<p>„Nepobijí. Věř mi, staříku. Vím, co dělám. Však už jsem dala dohromady pěkných pár manželství.“</p>

<p>„Ale žádné, co by se podobalo tomuhle. Jestli se po­bijí navzájem, celá Arendie nám exploduje před očima.“</p>

<p>„Nikdo nikoho nezabije a nic neexploduje. Možná to tak nevypadá, ale úvahy o možném manželství se jim již vkrádají do mozku… i když pomalu. To ti garantuju.“</p>

<p>„Stále si myslím, že je to chyba.“</p>

<p>„Ale nevsadil by ses se mnou, co?“</p>

<p>Chvilku na mne zíral a pak s nějakým huhláním odešel. Občas jsme se s otcem o něco vsadili a pokud si dobře vzpomínám, ještě nikdy nevyhrál.</p>

<p>Pak začala ta známá konference, kterou historie označila jako „Dohodu z Vo Mimbre“. Mám nepří­jemný pocit, že jsme se v průběhu té konference ne­zachovali příliš dobře k Tolnedře. Tolnedranské le­gie zachránily svět před angarackým otroctvím a my se k nim potom chovali málem jako k pora­ženému nepříteli. Nejdřív jsme ale museli trochu zchladit nadšení alornských králů. Ti chtěli Branda jmenovat Králem světa. Když tolnedranský velvy­slanec Mergon protestoval, začali Alornové výhruž­ně ukazovat svaly. Je možné, že jednou někde za­sedne po válce konference a její účastníci se budou chovat jako civilizovaní lidé, ale to bude – bohužel – zřejmě věštit konec světa.</p>

<p>Můj jediný příspěvek k té konferenci se mi ten­krát zdál velmi nevýznamný, že bych se o něm ani nezmiňovala. Jeho plný význam mi došel až zpětně. Trvala jsem na tom tak vehementně, že ho ostatní začlenili do „Dohod“ prakticky tak, jak jsem ho na­diktovala. „Od nynějška se tolnedranská princezna dostaví v den svých šestnáctých narozenin ve sva­tebních šatech do sálu rivanských králů, kde poseč­ká tři dny. Jestliže si ji rivanský král nevybere za ženu, může se vrátit ke svému císařskému otci a jít, kam chce, protože to není ta pravá.“</p>

<p>Mergon opět samozřejmě vehementně protesto­val, ale já měla kolem sebe statné Alorny a jejich svaly jasně naznačovaly, co by se mohlo stát, kdyby Tolnedra ignorovala mou malou prosbičku.</p>

<p>Měla se o to postarat tolnedranská vláda, ale to neznamenalo nic pro Se'Nedru, která byla tou šťast­nou. Měla proti tomu jisté námitky. Měla vůči své­mu předurčenému manželovi jisté výhrady a když se ukázalo, že je z trochu jiné třídy, byla z toho úpl­ně hotová. Postavení pro naší princezničku zname­ná mnoho. Ujišťuju vás, že Se'Nedra umí být úplně kouzelná – když chce – ale zestárla jsem díky ní víc než jindy za pár století. Abyste měli představu, jak je umíněná, vám mohu jenom sdělit, že se do to­ho musel vložit bůh Eriond, abychom ji dostali do blízkosti sálu rivanských králů.</p>

<p>Samozřejmě se vkrádá otázka, kdo vnuknul mé matce tu myšlenku, kterou jsem potom zakotvila v Dohodě z Vo Mimbre. Já bych hlasovala pro ULa. Bohové mají zvláštní smysl pro humor a UL ho má zcela jistě ze všech nejzvláštnější.</p>

<p>Navzdory tomu, co jsem teď řekla o otci bohů, musím poděkovat Gorimovi za to, že se celá mírová konference nezvrhla ve všeobecnou válku. Přítom­nost „nejsvětějšího muže světa“ všechny držela as­poň trochu zpátky. Lidé z náboženských důvodů dělají různé věci, takže proč toho nevyužít?</p>

<p>Trvalo nám několik týdnů, než jsme ty Dohody zplodili a to poskytlo Korodullinovi a Mayaseraně dostatek času na to, aby se přestali bavit o politice a začali se věnovat mnohem důležitějším věcem. Když pro ně Brand poslal, přišli do trůnního sálu ruku v ruce s podivným úsměvem na rtech. Tím byl mír opravdu zpečetěn. Naklonila jsem se k otci. „Mám pocit, že jsi právě prohrál sázku, staříku,“ řekla jsem. „Snad si nemyslíš, že jsem zapomněla. O co ses vsadil?“</p>

<p>Zíral na mě.</p>

<p>„Říkala jsem ti to, otče,“ usmála jsem se sladce. „Zvykni si na to. Budu mít takhle pravdu ještě mnohokrát. Podívej se na to jako na cennou zkuše­nost. Možná, až ti příště řeknu, že vím co dělám, snad mi budeš věřit.“</p>

<p>Mandor a Wildantor šli shánět kněze, který by mladý pár oddal. Když se vrátili, neviděla jsem na knězi žádné stopy násilí, ale v očích měl trochu strachu jak mu zřejmě vyhrožovali. To je ale jen za­čátek. Hrozby jsou přece jen lepší než otevřené ná­silí.</p>

<p>Bylo těsně po válce, takže všude ve Vo Mimbre bylo plno zmatku. Proto svatba Korodullina a Mayaserany neproběhla tak slavnostně, jako kdyby se konala v době míru. Myslím, že to ženichovi ani ne­věstě nijak nevadilo. Když Mandorin vyslovil myš­lenku, že svatba technicky spojuje Arendii – pod mimbratským králem – Chaldanův kněz se snažil a ceremonie proběhla bez potíží. Ke spojení mé ubo­hé Arendie vlastně došlo v královské ložnici.</p>

<p>Pak už nastal čas poslat Alorny domů. Spojená Alorie necelých pět set mil od Tol Honethu nedělala Ran Borunovi asi příliš dobře. Nebylo také příliš vhodné dávat dostatek prostoru velkému množství členů Medvědího kultu v alornských armádách k náboženským experimentům v blízkosti Tol Hone­thu a jeho bohatství.</p>

<p>Jeli jsme s otcem a Brandem až k Arendskému trhu. Tam jsrne se rozloučili a zamířili na východ k hranici Ulgolandu, kde jsme se setkali s několika oddíly algarských jezdců. Cho-Ram nám nabídl doprovod, takže jsrne s otcem neměli sil Algary od­mítnout. Naštěstí jsme nijak nespěchali, takže jsme v klidu projeli hory na koňském hřbetě.</p>

<p>„Já se vrátím do Údolí,“ řekl otec, když jsme dora­zili na algarské planiny. „Vrátíš se do Aldurfordu?“</p>

<p>„Asi ne. Všude je plno algarských vojáků a já ne­chci, aby někdo vzpomínal na stará přátelství. Mu­síme s Gelanem začít někde jinde.“</p>

<p>„Asi máš pravdu. Měla bys na chvilku zmizet. Už jsi o tom přemýšlela?“</p>

<p>„Asi vezmu chlapce do Sendarie. Po Vo Mimbre už nezbylo příliš mnoho Murgů a ti co zbyli, nebu­dou v Sendarii vítáni.“ Pokýval hlavou. „To je na to­bě, Pol. Ty máš Gelana na starosti, takže se musíš sama rozhodnout. Já to budu respektovat.“</p>

<p>„Děkuju ti.“ Nemyslela jsem to nijak sarkasticky, ale vyznělo to tak. „Máš nějaký vážný důvod, proč se vracíš do Údolí?“</p>

<p>„Potřebuji si po tom všem trochu odpočinout. Za poslední léta jsem toho moc nenaspal. Až se všechno trochu usadí, porozhlédnu se po všech těch rodi­nách, na které už dohlížím tisíc let. Chci se ujistit, že jsou v pořádku.“</p>

<p>„A co když nebudou?“</p>

<p>„Tak budu muset hledat jiné řešení.“</p>

<p>„Užij si to, ale drž se ode mne stranou, otče. To myslím vážně.“</p>

<p>„Jak si přeješ, Pol. Pozdravuj Gelana.“ Pak zamí­řil na jih, zatímco já s Algary pokračovala ke Strongholdu. Cestou mne napadlo, že někdy otce podceňuji. Já se věnuji celá století jedné rodině, ale otec jich má na starosti víc.</p>

<p>Gelanovi bylo čtrnáct a to je pravděpodobně pro chlapce nejhorší věk. Potácel se mezi dětstvím a do­spělostí a těžce nesl fakt, že se nemohl zúčastnit té legrace u Vo Mimbre.</p>

<p>Hlavní problém vznikl tím, že Gelan znal svůj původ. Když vzala Garela do Strongholdu, ujal se ho osobně Cho-Ram a ten nechápal, proč by měl držet jeho původ v tajnosti. Algarská společnost je pro příchozí z vnějšku uzavřená, takže jsou Algarové vlastně všichni nějak spřízněni. Nenamáhají se udržovat žádná tajemství, protože to nepotřebují. Gelan proto věděl kým je a okolí to také vědělo. I když to nijak nevyžadoval, všichni v něm viděli „je­ho výsost“. Byla kolem něj prostě královská aura a já hned po návratu cítila, že to přinese potíže.</p>

<p>„Mně se do Sendarie nechce, teto Pol,“ řekl, když jsem ho seznámila se svým plánem. „To se mi nelí­bí.“</p>

<p>„Nemusí se ti to líbit, Gelane, ale bude to tak, jak říkám.“</p>

<p>„Proč nemůžeme zůstat tady? Mám tu plno přátel.“</p>

<p>„Uděláš si nové přátele v Sendarii.“</p>

<p>„Mám snad nějaká práva, teto Pol.“ Co zmůžete s puberťákem, když se začne ohánět svými právy?</p>

<p>„To samozřejmě máš, drahoušku,“ řekla jsem sladce. „Máš svaté právo nechat mne rozhodnout, co je pro tebe nejlepší.“</p>

<p>„To není fér!“</p>

<p>„O to jsem se ani nesnažila. Rozluč se s přáteli a začni balit. Zítra ráno odjíždíme.“</p>

<p>„Nemáš mi co přikazovat.“</p>

<p>„Ale mám. Jsem v tom dobrá. A z nějakého dů­vodu lidé vždycky udělají, co jim řeknu. Támhle jsou dveře. Koukej jich použít… Nebo chceš, abych tě jimi prohodila?“</p>

<p>Zřídka jsem se musela takhle chovat k potom­kům Rivy, ale Gelan se snažil vymknout mému ve­dení. Práskl za sebou dveřmi a já zašla za jeho mat­kou Aravinou. Trvalo mi jen chvíli zjistit příčinu Gelanovy neposlušnosti. Aravina byla velmi krásná algarská žena, ale brzká smrt Gelanova otce ji úpl­ně zlomila. Podala se natolik svému vlastnímu žalu, že nevěnovala pozornost synově výchově. Je jen při­rozené, že pubertální mládež zkouší, kam až může zajít. Moudří rodiče nikdy příliš nepovolí opratě. Vlídná přísnost v začátcích těchto pokusů se vždy později vyplatí.</p>

<p>Jestli se chcete stát rodiči, zapamatujte si to.</p>

<p>Rozhodla jsem se usadit v Seline, protože tam nebyli prakticky žádní veteráni z bitvy u Vo Mimbre. Mnoho lidí si nás s otcem od té doby pamato­valo a já jsern nechtěla riskovat setkání s nějakým druhem ve zbrani.</p>

<p>Gelariovi se v Seline nelíbilo a dával to najevo. Na jeho dosud neholené tváři se usadil permanentní otrávený výraz, když se procházel deštivými ulicemi nového domova. Mladí muži se tak často chovají.</p>

<p>Jsem si jistá, že cvičí tenhle výraz dlouhé hodiny před zrcadlem. Úšklebek zmizel jednoho rána, když se Gelan postavil před svůj oltář, aby se v něm ob­divoval, a zjistil, že se mu přes noc na špičce nosu objevilo vejmrle.</p>

<p>To vejmrle zmizelo skoro okamžitě, když se Gelanův výraz změnil k lepšímu. Mám pocit, že to má něco společného s chemií těla. Kyselý výraz asi okyselí krev a ta jak známo, nemá dobrý vliv na čistotu pleti.</p>

<p>Usídlili jsme se v malém domku nedaleko obchodní čtvrti a já se po krátké obhlídce terénu rozhodla, že dám Gelana do učení k Osrigovi, výrobci sudů.</p>

<p>„Sudy?“ protestoval. „Vždyť o nich nic nevím, te­to Pol.“</p>

<p>„Já vím, drahoušku, proto se musíš začít učit. Až je budeš umět vyrábět, uděláš se pro sebe.“</p>

<p>„Já nechci vyrábět sudy.“</p>

<p>„Je to velmi užitečný výrobek, Gelane, a navíc je vždycky potřeba, takže má jistou budoucnost.“</p>

<p>„Ale je to tak obyčejné, teto Pol.“</p>

<p>„V tom je právě celý vtip. Ty chceš být obyčejný.“</p>

<p>„Ne nechci. Nemůžeme pro mne najít něco zají­mavějšího? Možná bych mohl být námořník nebo… bych mohl jít do armády. Myslím, že bych byl rád vojákem.“</p>

<p>„Jdi se podívat do svého pokoje, Gelane, ty bys nebyl dobrý voják.“</p>

<p>„Co s tím má společného můj pokoj?“</p>

<p>„Voják si musí každé ráno stlát postel a uklidit špinavé oblečení. Jsi hodný chlapec, ale pořádek není tvoje silná stránka. Voják v zašlém brnění a rezavým rnečem by nepřítele příliš nepostrašil.“ Je­ho tvář prozrazovala smutek. „Takže sudy?“ řekl s nádechem rezignace.</p>

<p>„Sudy, Gelane.“</p>

<p>„To není nic moc povolání pro krále, teto Pol.“</p>

<p>„Nelešti si korunu, dokud ti jí nedali na hlavu, drahoušku. Drž se svých sudů.“</p>

<p>„Ale Torak je mrtev, teto Pol. Už se před ním nemusím skrývat.“</p>

<p>„Ne. Torak není mrtev. Jenom spí. Jakmile by sis nasadil korunu a vzal do ruky meč, probudí se a za­čne tě hledat. O to nestojíme, takže se zaměř na ty sudy. Teď dojez večeři a jdi spát. Zítra ráno vstáváš brzy. Osrig tě čeká v dílně hned po rozbřesku.“</p>

<p>„Osrig?“</p>

<p>„Tvůj mistr. Ten tě bude učit, jak udělat sud, aby netekl.“</p>

<p>Nerada používám slovo náhoda, protože jsem si za ta léta ověřila, že pouhá náhoda nemá příliš často vliv na běh věcí. Tentokrát ale byla náhoda na naší straně. Mohla jsem dát Gelana do učení k různým řemeslní­kům, ale Osrig splňoval všechny mé požadavky. Byl šikovný, byl to dobrý učitel, pomalu stárnul a neměl syna, který by po něm převzal rodinný podnik. Jak­mile se Gelan vyučí řemeslu, mohla bych koupit od Osriga jeho dílnu. To byl můj cíl. Konečný produkt byl spíše podružný. Důležité bylo, aby se včlenil mezi normální lidi, kdyby ho Čamdar hledal. Mohli jsme sa­mozřejmě doufat, že Čamdar nepřežil bitvu u Vo Mimbre, ale za ta léta jsem se naučila nespoléhat na naději.</p>

<p>Usadili jsme se a Gelan se začal učit, jak vyrábět sudy, zatímco já zůstávala doma s Aravinou a sna­žila se rozptýlit její melancholii. S melancholií je těžké pořízení, nic moc na ní nezabírá. Existují jisté byliny, které zahánějí smutek, ale většinou se ne­dají používat dlouhodobě.</p>

<p>Osrig byl dobrý učitel a Gelan za chvíli vyráběl sudy, které moc netekly. Bylo vidět, jak se lepší. Je­ho první sud tekl ze všech možných míst. Druhý už jen odněkud, z třetího kapalo a další tři už jen pro­sakovaly. Potom už byly prakticky nepropustné a on začal být hrdý na svou práci. Když řemeslník do­sáhne tohoto stavu, je většinou vyhráno. Ať chtěl nebo ne z Gelana byl teď výrobce sudů.</p>

<p>Když mu bylo šestnáct, seznámil se s velmi hezkou dívkou jménem Enalla, dcerou místního tesaře, a mně se v hlavě rozezněl známý zvonek. Gelan byl do ní blázen a ona asi taky, takže spolu začali cho­dit. To je sendarský eufernismus pro to, když se mladý pár snaží využít každé chvilky k tomu, aby objevoval rozdíly mezi dívkou a chlapcem. Enallanina matka i já jsme podnikly takové kroky, že si Gelan s Enallou mohli nanejvýš vyměnit pár krad­mých polibků.</p>

<p>Zhruba po měsíci se zasnoubili, takže polibky byly nyní povoleny, i když stále platila poměrně striktní omezení. Krátce po Gelanových sedmnáctých naroze­ninách se vzali. Sendarské svatby jsou daleko pokoj­nější než například u divokých kmenů v Algarii. Po svatbě byla velká večeře a tam si mne vzal Gelanův šedovlasý zaměstnavatel stranou k vážné diskusi. Měla jsem Osriga vždycky ráda. Byl to Sendar každým coulem. Byl poctivý, praktický a citlivý. Platil daně, nepodváděl zákazníky a v jeho řeči nebyly květnaté obraty, které tak rádi používají Šerekové nebo Drasnijci. Byl to pevně stavěný muž asi pětapadesátiletý, a byl to hlavně on, kdo se opravdu zasloužil o Gelanovu výchovu. Někdy tenhle úkol skutečně připadne prv­nímu zaměstnavateli mladého muže.</p>

<p>„Tak, slečno Pol,“ řekl se slabým úsměvem, „zdá se, že jsme našeho chlapce oženili.</p>

<p>„Řekla bych, že máš pravdu, mistře Osrigu.“</p>

<p>„Mám nápad, o kterým bys měla možná uvažovat.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Což kdybychom mu dali svatební dar?“</p>

<p>„Co máš na mysli, mistře Osrigu?“</p>

<p>„Já nevím, jak to přesně říci, ale když jsme spolu prvně mluvili o tom, že bych vzal Gelana do učení, zmínila ses, že když půjde všechno dobře, budeš uvažovat o koupi mé dílny.“</p>

<p>„Pamatuji si to přesně, mistře. Skutečně jsem to měla v plánu.“</p>

<p>„Gelan je rychlý a vyrábí velmi slušné sudy. V poslední době jsem ho zatáhl i do jednání se zákaz­níky při domlouvání ceny a dalších věcech, které souvisí s obchodem. Gelan se zhostil dobře i tohoto úkolu a zdá se mi, že je připraven. Mám pocit, že dnešní svatba nám dává dobrou příležitost změnit jeho postavení v obchodě. Teď je ženatý muž a to je pro obchodníka také důležité. Svobodní mládenci jsou nespolehliví, ale ženatí muži jsou solidní a spolehliví. Znám své zákazníky a vím, že na to dají. Abych to zkrátil, což kdybychom spolu uzavřeli ob­chod. Mám rád Gelana, a proto ti udělám dobrou cenu. Prvních pár měsíců bych byl s ním, abych mu pomohl, ale pak bych se stáhl do pozadí.“</p>

<p>„Jsi velmi laskavý, Osrigu. Myslím, že se dohod­neme a Gelan na tento den nikdy nezapomene.“</p>

<p>Osrig v tu chvíli vypadal trochu zaraženě. „Měl jsem ještě trochu jiný důvod, slečno Pol,“ přiznal.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Chci, aby součástí té dohody bylo, že já už ten obchod nikdy neotevřu. Bude jeho a on bude zodpo­vědný za to, aby každé ráno otevřel.“</p>

<p>„Nejsem si jistá, jestli ti rozumím.“</p>

<p>„Nerad to přiznávám, slečno Pol, ale já nesnáším ranní vstávání. Jestli se dohodneme na ostatních podrobnostech smlouvy, chci aby bylo jasné, že ne­budu chodit do práce před polednem. Nenáviděl jsem to ranní vstávání celých čtyřicet let. Když ten můj krám koupíte, konečně mne vysvobodíte. Sa­mozřejmě, že se ze zvyku probudím s rozbřeskem, ale pak se převalím na druhý bok a budu spát dál.“</p>

<p>„Takže tě osvobodíme, Osrigu. Papíry můžeme po­depsat hned, peníze dostaneš v průběhu několika dní.“</p>

<p>„To přijímám. Dáme Gelanovi klíče od dílny už dnes a zítra ráno, až slunce zaklepe na mé dveře, tak mu řeknu, že ode dneška nepřijímám jeho roz­kazy.“ Uchechtl se. „Jsem rozhodnut zůstat dnes v noci dlouho vzhůru, abych si pak mohl vychutnat ranní spánek.“</p>

<p>A tak se Gelan stal jeden den manželem, i maji­telem živnosti. Osrig zůstal tu noc skutečně dlouho vzhůru a Gelan toho také moc nenaspal. U něj to bylo ze zcela jiného důvodu.</p>

<p>I přes své mládí se Gelan stal hvězdou toho dne. Zaslechla jsem zcela náhodou jak jeden opilec říká druhému: „Ten šťastlivec se oženil s krásnou dívkou a ještě ten samý den se stal majitelem obchodu. Dej na mne, že to dotáhne daleko.“</p>

<p>Když se dívám zpět, mám pocit, že jsem mohla být chytřejší a zařídit předání dílny o nějaký rok později. Jsem si jistá, že by s tím Osrig souhlasil, kdybych mu slíbila, že Gelan bude otevírat krám. Zřejmě by to bylo méně nápadné, ale co se dá dělat. Gelanova sláva po chvíli ustoupila a ze šťastlivce se stal normální výrobce sudů. I ten krátký čas, kdy byl něčím zvláštní, probudil v Gelanovi pocit vlastní důležitosti, a to je vždycky nebezpečné, když chcete někoho držet stranou.</p>

<p>Zpětně vidím, že Brandův pokus vyčistit svět od Angaraků, nebyl tak úspěšný, jak doufal. Sice už nebyli Murgoyé vidět v každé hospodě, ale oni ne­byli jediní Angarakové na naší straně Východního moře. Čamdar měl k dispozici Dagaše a ti byli mno­hem méně nápadní než Murgové.</p>

<p>Zhruba po roce se mistr Osrig prakticky vytratil z našeho života a Gelan byl jediným pánem obcho­du. V té době Aravina upadla do dalšího záchvatu melancholie a já se jí musela plně věnovat. Po něja­ké době jsem si všimla, že i obvykle veselá Enalla projevuje jisté známky nespokojenosti. „Co se děje, Enallo?“ zeptala jsem se jí, když Gelan odešel do ob­chodu.</p>

<p>„Mám pocit, že mne už Gelan nemiluje, teto Pol,“ odpověděla zoufale.</p>

<p>„Nebuď blázen, vždyť tě zbožňuje.“</p>

<p>„Tak proč hledá každou noc nějaké výmluvy, aby mohl vypadnout. Říká, že hledá dřevo na sudy, ale já si myslím, že to tak není. Mám strach, že se za­koukal do nějaké poběhlice. Vždyť už ani nemá zá­jem…“ Najednou zrudla. „Však ty víš o co.“</p>

<p>Věděla jsem přesně o co. „Podívám se na to, Enallo. Jak dlouho už to trvá?“</p>

<p>„Skoro dva měsíce. Věnovaly jsme se Aravině a nedávaly na Gelana pozor.“ Zarazila se. „Cožpak na něj budeme muset stále dávat pozor, teto Pol?“</p>

<p>„Asi ano.“</p>

<p>„Cožpak muži nikdy nedospějí?“</p>

<p>„Někteří ano, někteří ne. Mému otci se to dosud nepodařilo a to je mnohem starší než Gelan. Chodí Gelan ven každou noc?“</p>

<p>„V poslední době ano.“</p>

<p>„Dobře. Dnes ho budu sledovat a zjistím, co ho tak zajímá.“</p>

<p>„Vždyť si tě všimne, když ho budeš sledovat.“</p>

<p>„Já si myslím, že ne. Musím dát něco Aravině, aby usnula. Ale stejně na ní budeš muset dávat po­zor.“</p>

<p>Ukázalo se, že to co Gelan dělal, mne strašně překvapilo. Byla jsem pravidelně v kontaktu s ot­cem, takže jsem věděla, že strýček Beldin našel jes­kyni, kde Zedar ukrýval svého komatózního mistra a také jsem věděla, že otec měl v Tolnedře plno prá­ce s mužem, který si říkal Murgo Ašarak.</p>

<p>Jsem si jistá, že vám to jméno něco připomíná. Byl to Čamdarův oblíbený pseudonym.</p>

<p>Čamdar rozhazoval po Tolnedře zlaťáky ve snaze najít tmavovlasou ženu s bílým pruhem ve vlasech. Nebyl to žádný hlupák a dobře se poučil z otcova postupu. Před angarackou invazí otec strávil něko­lik století tím, že vodil Čamdara po Sendarii, a nyní mu to Čamdar vracel tím, že dělal to samé v Tolnedře. Otec na to odpověděl absolutně brilant­ním způsobem. Sice to bylo houby platné, ale bylo to skvěle vymyšlené. V Tolnedře, Arendii i Sendarii se objevil nový styl v česání. Čamdar hledal ženu s bílým proužkem ve vlasech a teď jich měl na kaž­dém rohu od Tol Borune do Darině. Jediná smůla byla v tom, že už Čamdar přesně věděl, kde jsem.</p>

<p>Po večeři Gelan zahuhlal nějakou vysoce ne­pravděpodobnou historku o zarputilém dlužníkovi, potom sešel dolů, vzal něco ze skříně, kde byly ná­stroje, a vyšel z krámu. Ulice byla sice prázdná, ale on obtížen svým pytlem na zádech nevěnoval za ním letící sově žádnou pozornost. Na kraji města zamířil podle jezerního břehu k většímu hájku leží­címu zhruba jednu míli východně od města. Bylo už dost tma, takže jsem za chvíli zahlédla v dálce oheň. Ten byl cílem, k němuž Gelan mířil. Byl to poměrně velký oheň, okolo nějž bylo shromážděno asi tucet mužů.</p>

<p>Chlapík, který té skupince zřejmě velel, měl čer­ný plnovous a byl oblečen do roucha Belarova kně­ze. Bylo zřejmé, že ostatní muži jsou původem Alornové, protože bylí vysocí a světlovlasí, ale také byli oblečeni v tunikách z medvědí kůže. Medvědí kult si našel cestu i do Sendarie.</p>

<p>Gelan vstoupil do osvětleného kruhu a už nenesl ten pytel, ale měl jeho obsah na sobě. Následník rivanského trůnu byl také oblečen do tuniky z med­vědí kůže.</p>

<p>V tu chvíli jsem se neudržela a začala jsem na­dávat. Jak mohl být Gelan tak hloupý?</p>

<p>Oči Belarova kněze se rozzářily. „Zdravíme tě!“ Vítal kněz mého synovce. „Zdravíme rivanského krále, vraha boha a pána celého západu! Zdravíme toho, kdo nás povede proti neznabohům na jihu – proti Arendii, Tolnedře i hadí Nyisse! Pomocí meče nastolíme na jihu vládu jediného pravého boha Belara z Alorie!“</p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong>XIII.</strong></p>

<p><strong>Letěla jsem </strong> zpátky do Seline a uvažovala o tom, co jsem viděla. Členové Med­vědího kultu měli vždy snahu konvertovat v jižní království, aby mohli snáze spojit armády, které by táhly proti Angarakům. Belar samozřejmě nikdy nic neřekl o obrácení jeho spojenců před válkou. Přebí­rání věřících ostatním bohům by patřilo rnezi nej­horší způsoby. Belar měl své chyby, ale určitě mezi ně nepatřila nevychovanost. Zmínka o obrácení ná­boženství tam byla přidána radikálními fanatiky, které spíše zajímaly výstavní paláce v Tol Honethu než nebe. Tmavovousý kněz u ohně byl revizionista první třídy. Jenom velmi málo lidí na západě vědělo, že Torak není mrtev a jeho zmizení vlastně odstra­nilo důvod pro existenci Medvědího kultu. Nábožné prohlášení, že cílem kultu je zničení Toraka, vlastně u Vo Mimbre zmizelo. Ten kněz, který začal tvořit kult Gelana, byl sakra pružný chlapík. To je potře­ba uznat.</p>

<p><emphasis>„Otče, potřebuju tě.“  </emphasis>Vyslala jsem myšlenku okamžitě, jakmile jsem se vrátila do své podoby.</p>

<p><emphasis>„Co se děje?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Mám tady problém. Přijď sem co nejdříve.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Co se děje?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Řeknu ti to, až sem dorazíš. Někdo by mohl po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>slouchat. Vezmi na sebe jinou podobu.“ </emphasis>Bylo to po­měrně logické varování, ale já to řekla hlavně proto, abych otce přiměla k rychlosti a ne k povídání. Měla bych mnohem jednodušší život, kdyby otec dělal, co mu řeknu, místo toho, aby ztrácel čas dohadováním.</p>

<p>Už se rozednívalo, když jsem cítila, jak se blíží do Seline. Gelan, který se vrátil po půlnoci, ještě spal, tak jsem vzala koště a vyšla ven. Zrovna jsem vyšla na zá­praží, když se v ulici objevil tlustý holohlavý muž. Hned jsem věděla, o koho se jedná. Otec se někdy ne­chá tak unést svou představivostí, že zapomíná, jak je vzhled nedůležitý. Lidé prostě jsou jací jsou. To, jak vypadají, s tím má málo společného. „Kde jsi byl?“ vy­ptávala jsem se. Přiznávám, že můj hlas byl trochu nepříjemný. Potom jsem ho zavedla do krámu a uká­zala mu Gelanovu medvědí tuniku.</p>

<p>„Jak už to dlouho trvá?“ Ptal se tichým hlasem.</p>

<p>„Nejsem si úplně jistá, otče. Gelan je posledních šest měsíců nějaký divný a chodí skoro každou noc pryč. Enalla tvrdí, že se hrozně změnil.“</p>

<p>„Jeho žena?“</p>

<p>Přikývla jsem a dala tuniku zpět. „Pojďme ven, musíme si o tom promluvit.“</p>

<p>Vyšli jsme na ulici a já mu řekla o posledních událostech. Pak jsme to probírali ze všech stran, až jsme se dobrali k tomu, co bude potřeba udělat.</p>

<p>Ti, kdož mají dost trpělivosti, se mohou dočíst podrobnosti v otcově předlouhé „Historii světa“, jak sledoval příští noc Gelana k ohni a co se tam dělo. Když ovládl své emoce, zavolal mne starý vlk, abych se k němu připojila. To bylo od něj docela hezké, ne?</p>

<p>Dost mne překvapilo, když otec prohlásil, že ten vousatý kněz je Čamdar. Samozřejmě mi otec mohl říct, jak Čamdar vypadá, ale z nějakého důvodu to neudělal. Nezjistili jsme, jak mne Čamdar vypátral, ale asi vím jak. Někde v nějaké hospodě opilec zmí­nil toho „šťastlivce“. Zřejmě se k tomu nachomýtl nějaký Dagaš, který dal zprávu Čamdarovi a ten se na něj přijel podívat. Ktačikův podřízený vypátral Gelanovu identitu a zbytek byl velmi snadný. Míst­ní Medvědí kult nebyl nijak velký, ale jeho členové byli dostatečně hloupí na to, aby poznali takovou jasnou ukázku revisionismu. Gelanovi se pravděpo­dobně zalíbilo, že v něm Čamdar vzýval rivanského krále.</p>

<p>Bylo naprosto nutné zrušit tohle spojenectví. Vě­děla jsem, jak to udělat, a bylo to mnohem méně drastické než otcův návrh vymazat Gelanův rozum. Chtěla jsem, aby Čamdar prozradil své myšlenky. Bylo s tím spojeno nebezpečí, že kdyby zjistil, co mám v plánu, okamžitě by Gelana zabil. Proto jsem musela být velmi opatrná a musela jsem snížit jeho pozornost. Je to jemná prácička a proto ji otec nikdy nepoužívá. Ten má vždy sklon použít hrubou sílu.</p>

<p>Kromě zcela zjevných fyzických rozdílů, existují mezi muži a ženami další rozdíly. Myslíme jinak, a proto také řešíme věci jinak. Někteří lidé – zvláště muži – jsou z těch rozdílů velmi nesví, ale umíte si představit, jak by byl život nudný, kdybychom byli všichni stejní?</p>

<p>Gelan vedl zrovna dlouhou řeč, když mu Čamdar skočil do řeči a zarazil mého překvapeného synovce.</p>

<p>Čamdarovo prohlášení: „Ktačik mne odmění, až tohle štěně zabiju“, velmi překvapilo Gelana i ostatní čle­ny kultu. Otec mi pak řekl, že dva z nich byli úplně konsternovaní tím, co Čamdar řekl. Bylo zjevné, že si Čamdar s sebou vzal párek bodyguardů.</p>

<p>Výlev Ktačikova podřízeného pokračoval dost dlouho nato, aby i Gelanovi došlo, k čemu byl zneu­žit. Zrovna když Čamdarova extáze dosahovala vr­cholu, předvedl mu Gelan nefalšované alornské chování tím, že mu vrazil pěst do obličeje.</p>

<p>Čamdar se zarazil a padl naznak. V tu chvíli ztratil veškerou kontrolu nad svou loutkou, mým synovcem. Tomu ovšem nebylo o moc líp, protože si uvědomil hloubku své hlouposti a naivity. Teď ale nebyl ten pravý čas na zpytování nitra. Oba Čamdarovi nohsledi vytáhli velké nože a spěchali na pomoc svému chlebodárci. Naštěstí ostatní členové kultu chápali jako svou povinnost ochranu Gelana, takže dali oboum chláp­kům co proto.</p>

<p>Poté, co Čamdar se svými zmlácenými kumpány utekl, přišel Gelan úplně k sobě. „Byli jsme podve­deni!“ vykřikl. „To nebyl Belarův kněz.“</p>

<p>„Co budeme dělat, Vrahu boha?“ vyzvídal obrovi­tý Alorn. „Máme ho najít a zabít?“</p>

<p>„Už mi tak nikdy neříkej!“ přikázal Gelan. „Ne­jsem Vrah boha! Zneuctil jsem své jméno!“ Strhl ze sebe medvědí kůži a mrštil ji do ohně. „Medvědí kult je lež a podvod!“</p>

<p>„Nevím jak vy, ale já jdu hledat toho kněze a na­kopu ho do zadku,“ prohlásil ten velký Alorn a vbě­hl do lesa. Ostatní spěchali za ním.</p>

<p>„Musím přiznat, že se ti povedl mistrovský kou­sek, Pol,“ řekl s uznáním otec. „Kde ses to naučila?“</p>

<p>„Ve Vo Wacune,“ odpověděla jsem. „Jednou jsem potřebovala vyslechnout asturijského špeha a neměla jsem moc času použít běžné metody. Je to docela jed­noduché. Až budeme mít někdy víc času, ukážu ti jak na to.“ Pak jsem zaklonila hlavu a poslouchala zvuky z<emphasis> </emphasis>lesa. „Počkáme, až se Gelanovi kumpáni rozejdou domů a pak mu domluvíme. Nechci, aby věděli, že jsme tady.“</p>

<p>„Máš pravdu,“ souhlasil.</p>

<p>Členové kultu ještě chvíli prozkoumávali okolí, ale Čamdar byl už asi někde napůl cestě do Camaaru. „Co budeme dělat, výsosti?“ zeptal se jeden z nich Gelana, když se shromáždili u ohně.</p>

<p>„Hlavně už musíme skončit s tou hrou na něja­kou výsost,“ odpověděl Gelan. „Stejně to byl jenom hloupý, grolimský trik. Měli bychom odpřísáhnout, že udržíme celou záležitost v tajnosti. Naši sousedi jsou Sendarové a ti by na nás stejně začali pohlížet jako na blázny, kdybychom se tvářili, že je Medvědí kult něco vážného.“</p>

<p>Všichni rádi souhlasili, protože málokdo chce vy­padat jako hlupák. Přísahali na své matky a své meče – i když vlastně žádné meče neměli – a je­jich pošramocenou čest, že o tom ani neceknou. Potom je Gelan poslal domů.</p>

<p>Když osaměl, začal Gelan naříkat a v tu chvíli jsme k němu s otcem přistoupili.</p>

<p>„To jsou věci, co Gelane?“ ozval se otec. „Je velmi pošetilé si myslet, že každý vždycky mluví pravdu, ale nezdálo se ti to přece jenom trochu přitažené za vlasy?“</p>

<p>Gelan nevypadal nijak překvapeně. Navzdory špatnému úsudku to byl stále poměrně chytrý chla­pík. „Co to bylo za chlápka, co se vydával za Belarova kněze, dědečku?“</p>

<p>„Jmenuje se Čamdar. Už jsi sám uhodl, že je to Grolim. Kam jsi dal rozum, Gelane? To jsi nepoznal, že je to Angarak?“</p>

<p>„Na tom tady nezáleží, otče,“ vložila jsem se do hovoru. „Tohle je Sendarie. Sama jsem tady strávila několik set let a poznala, že zde nejsou silné rasové předsudky.“</p>

<p>„Bratrství je krásná věc, Pol, ale když ten, kdo tě chce zabít, je zelený, tak je dobré si toho všimnout. Jdeme zpátky do města. Musíme začít balit.“</p>

<p>„Kam půjdeme, dědečku?“ zeptal se Gelan.</p>

<p>„To jsem se ještě zcela nerozhodl, ale musíme pryč ze Sendarie.“</p>

<p>Srdce se mi zastavilo. Věděla jsem, co to zname­ná.</p>

<p>„Proč si, otče, nekoupíš nějaké nové šaty?“ ze­ptala jsem se, když jsme vešli do města.</p>

<p>„Tyhle jsou nové, Pol.“</p>

<p>„Opravdu? Z které popelnice jsi je vytáhl?“</p>

<p>„Jen se pořádně podívej, Pol. Zaplatil jsem za ně v Tol Honethu slušné peníze. Ty šmouhy jsou jenom kamufláž. Ty šaty jsou velmi dobře ušité a vydrží mi několik století.“</p>

<p>„To si nemůžeš dovolit boty, které by trochu vy­padaly?“</p>

<p>„Já nechci, aby vypadaly. Chci vypadat jako tulák.“</p>

<p>„V tom případě se ti to skvěle podařilo. Takže je to kostým?“</p>

<p>„Samozřejmě. Lidi si nějakého tuláka moc ne­všímají. Když mám na sobě tyhle šaty, mohu projít jakýmkoliv městem nebo vesnicí a lidé za den za dva už nevědí, že jsem tam byl.“</p>

<p>„Nevadí ti to někdy?“</p>

<p>„Mě to baví,“ odpověděl. „Jinak jsem celkem nudný patron, ale jestli chceš, tak mohu být vévo­dou, výsosti.“</p>

<p>„Toho mě radši ušetři.“</p>

<p>„Proč jsi jí řekl „výsosti“, dědečku?“</p>

<p>„Zase ty tajnosti, Pol,“ vzdychl otec. Pak pohlédl na Gelana a připomněl si, že i jeho tak u ohně na­zývali. „Mohu ti, výsosti, představit její výsost, vévodkyni z Eratu?“</p>

<p>Gelan na mne zíral s otevřenou pusou. „To přece nejsi ty, teto Pol?“</p>

<p>„Ale ano. Lépe řečeno, byla jsem jí. Ale to už je dávno.“</p>

<p>„Jsi nejznámější postava sendarské historie.“</p>

<p>„To je pěkné, že sis toho všimnul.“</p>

<p>„Proč jsi mi to neřekla? Choval jsem se hrozně, teto Pol. Měla jsi mi to říct.“</p>

<p>„Aby ses mi před lidmi klaněl, nebo co? Budeš se ještě muset hodně učit, Gelane. My se snažíme být nenápadní. Proto vyrábíš sudy a nejsi někde v měst­ské radě. I šlechta má dvě strany mince, Gelane. Jednu stránku vidí každý: pěkné šaty a paláce. Tou druhou jsou méně viditelné povinnosti. Snaž se za­pamatovat si to, Gelane. Ty jsi… nebo bys mohl být… rivanským králem. To v sobě nese i spoustu povinností. Ty máš teď jedinou povinnost a to za­chovat rod. Musíš proto zůstat naživu a mít syna. Pamatuj si, že na světě je spousta lidí, kteří by tě rádi viděli mrtvého dřív, než se ti to podaří.“</p>

<p>„Nějak jsem na to zapomněl, teto Pol. Když ten Čamdar přišel a řekl, že jsem rivanský král, vlezlo mi to do hlavy. Myslel jsem si, že jsem důležitý.“</p>

<p>„Ale ty jsi důležitý, Gelane. Ty a tvá žena jste pravděpodobně dva nejdůležitější lidé na světě. To ovšem znamená obrovskou povinnost a tu je teď možno vyjádřit jedním slovem a tím je úkryt. Kam­koliv půjdeš, musíš se skrýt. Zůstat mimo centrum dění, stát se nenápadným.“</p>

<p>„Pořádně ji poslouchej, Gelane,“ řekl otec. „A ješ­tě jedna rada od profesionála – a já se za něj mohu považovat. Žádně sliby, že něco někomu řekneš a zůstane to v tajnosti. Nikdo tajemství neudrží. Rad­ši ze sebe udělej hlupáka, když to bude potřeba.“ Pak na mne ten starý podvodník mrkl. „Mám mu dát, Pol, pár lekcí?“</p>

<p>„Když už ses o tom zmínil, tak asi ano.“</p>

<p>Výraz překvapení, který se mu objevil ve tváři byl pro mne tou největší odměnou.</p>

<p>Pak otec přišel s celou škálou nepravděpodob­ných vysvětlení, aby zdůvodnil své okamžité roz­hodnutí, že máme přesídlit do Šereku. To je další rozdíl mezi mužem a ženou. Muž má vždycky potře­bu logicky vysvětlit své rozhodnutí, i když to nemá s logikou příliš co do činění. Naše myšlení je příliš složité, než aby fungovalo tímhle způsobem. Ženy to vědí, ale muži tenkrát ve škole chyběli.</p>

<p>Rozšířily jsme s Enallou po okolí obvyklou his­torku o rodinných potížích a naznačily jako naše další působiště Muros. Gelan prodal obchod, zabalil si nástroje a koupil vůz a pár koní.</p>

<p>Jeli jsme asi deset mil jihovýchodním směrem k Murosu, ale pak jsme sjeli z hlavní cesty a zamí­řili vedlejšími cestami do hlavního města Sendaru. Otec sháněl v přístavu šeredského kapitána, který by nás vzal do Val Alornu a já zatím zašla do paláce krále Ormika, navštívit své peníze. Překvapilo mne, jak mi kapitál narostl od mého posledního výběru. Když necháte peníze na pokoji, množí se skoro jako králíci. Vzala jsem si asi pětatřicet liber zlatých mincí a pak se připojila ke Gelanovi, Enalle a Aravině v místním hostinci. Nijak jsem se nezmiňovala o výběru peněz, protože ty dokáží někdy s lidmi pěkné divy.</p>

<p>Otec mezitím sehnal statného vousatého a pravdě­podobně také nepříliš spolehlivého námořního kapitá­na, který nás příštího rána nalodil na svou loď, smě­řující do Val Alornu. Byl zrovna podzim, když jsme tam dorazili a otec se postaral, abychom se po cestě z přístavu vyhnuli nejdivočejší části města. Jen jsme se ubytovali, vzal si mne otec stranou. „Půjdu si promlu­vit s Eldrigem,“ řekl mi. „Tentokrát budeme Gelana raději držet stranou od paláce. Sice se zdá, že zmoud­řel, ale pro jistotu ho nebudeme vystavovat pokušením spojeným s královským palácem.“</p>

<p>„To je rozumné,“ přikývla jsem.</p>

<p>Otec mi nikdy neřekl, jakou použil na krále Eldriga taktiku, že dovolil našemu královskému chráněnci opustit Val Alorn, aniž by prozradil jeho přítomnost. O naší přítomnosti směl vědět pouze Eldrig.</p>

<p>Příštího rána jsme opustili Val Alorn a zamířili po špatně udržované cestě k úpatí Šereckých hor, do vesnice Emgaard několik desítek mil západně od hlavního města.</p>

<p>„Umíš chytat ryby, Gelane?“ zeptal se otec. „Několikrát jsem na nich byl. Seline leží na břehu jezera, ale mne to moc nebavilo. Když jsem měl chuť na rybu k večeři, koupil jsem si ji na tržišti. Sedět v dešti v děravé loďce a čekat, až se něco chytí, mi ne­připadá moc vzrušující. Navíc jsem měl dost práce.“</p>

<p>„Je obrovský rozdíl mezi chytáním ryb v jezeře a rybařením v dravém proudu, Gelane,“ řekl otec. „Máš pravdu, že rybaření na jezeře může být velmi nudné. Chytat ryby v horské řece je úplně něco ji­ného. Až se dostaneme do Emgaardu, zkusíme si to. Možná, že se ti to zalíbí.“ Co měl asi otec za lubem?</p>

<p>Vesnička Emgaard patřila mezi ty malebné horské vesnice, které vypadají jakoby zrovna vyšly z cuk­rářské pece. Pěkně udržované domky a zahrádky, v nichž se nachází kozy a jiné domácí zvířectvo.</p>

<p>Když jsme přišli do městečka, oznámil nám otec, že ho král Eldrig ujistil, že tam nejsou žádní vete­ráni z bitvy u Vo Mimbre, takže jsme se nemuseli obávat nějakého poplácávání po ramenech od bý­valých brachů ve zbrani. Pronajali jsme si pokoje v místním hostinci a ještě než jsme si vybalili, poslal otec Gelana, aby sehnal rybářské pruty.</p>

<p>„Co to máš s tím rybařením, otče?“ divila jsem se. „Je to tvůj nový koníček, nebo co? Měla jsem pocit, že tě to nikdy moc nebavilo.“</p>

<p>„Rybaření není špatné, Pol. Nijak se přitom nestrháš. Eldrig mi řekl, že jsou do něj místní lidé celí diví, a tak jsem si myslel, že by se tak mohl Gelan s nimi spřátelit. Celá oblast je vyhlášený rybářský ráj a opravdový fanatik udělá cokoliv, aby se mohl věnovat svému koníčku. To by bylo možné vysvětle­ní, proč opustil Sendarii. Nikdo neočekává od fana­tika néjaké rozumné důvody.“</p>

<p>Měla jsem jisté pochybnosti. „Slyšel jsi ho, otče, co říkal. Nijak ho rybaření nezajímá.“</p>

<p>Otec se ušklíbl. „O to se, Pol, postarám. Gelana to nezajímá, protože nechytil opravdu pořádnou ry­bu. Já to vidím tak, že když chytí ještě dneska od­poledne v prudké vodě pořádného pstruha, tak ho to začne bavit. Po dnešku bude mluvit a myslet jenom na rybaření. Ani si nevzpomene na Medvědí kult nebo svůj dědičný trůn. Máš hodně peněz?“</p>

<p>„Dost.“ Zjistila jsem, že při hovoru s mým otcem nemá cenu mluvit o penězích v konkrétních sumách.</p>

<p>„Měla bys mu koupit dílnu a dům, kde budete bydlet, ale nepočítej s tím, že bude věnovat práci příliš velkou pozornost.“</p>

<p>„Jedna ryba ho přece přes noc nezmění.“</p>

<p>„Přesně řečeno – bude se jednat o ryby dvě. Jednu velkou, co chytí a druhou ještě větší, která mu unikne. Jsem si téměř jist, že stráví zbytek živo­ta honem za tou druhou rybou. Vsadím se, že za rok už si nevzpomene, co se dělo v Seline.“</p>

<p>„Jsi chytřejší než vypadáš, otče.“</p>

<p>„To vím,“ ušklíbl se. „Na to mám talent. A neje­nom na to.“</p>

<p>S úsměvem jsem večer poslouchala Gelanovo vy­právění, že „ta, co mi utekla byla sakra obrovská!“ a myslela si své. Je pravda, že ta menší, co chytil, nás nasytila všechny.</p>

<p>„Chytlo ho to,“ poznamenal otec, když jsme pozo­rovali Gelana, jak se se svým úlovkem chlubí před chlapama v hospodě.</p>

<p>„To jsem si všimla,“ poznamenala jsem. „To byly všechny ryby v tom potoce tak velké?“</p>

<p>„To byla největší, co jsem v tom potoce našel.“</p>

<p>„Jak mu unikla? Přetrhl jsi mu vlasec?“</p>

<p>„Nebylo to potřeba. Byl to starý, zkušený kus, který věděl, jak se vysmeknout. Jednou vyskočil nad hladinu a byl větší než Gelanova noha. Připrav se, Pol. Ještě o té rybě hodně uslyšíš.“</p>

<p>„Uvědomuješ si, otče, že to, co jsi udělal, bylo vel­mi nepoctivé?“</p>

<p>„To už je můj zvyk. Když dělám něco důležitého, moc na poctivost nesázím. Ta ryba nám pomůže na­jít Gelanovi nějaký pevný bod. Zůstanu tu několik měsíců, ale myslím, že to není nutné. Pomož mu založit živnost, ale nečekej, že se bude věnovat ně­jak moc práci, když budou brát ryby.“</p>

<p>Měla jsem o těch slovech jisté pochybnosti, ale roky daly otci za pravdu. Abych tomu nasadila ko­runu, vzala sem si muže, který je skoro stejně váš­nivý rybář jako Gelan. Můj Durnik taky stále sní o své velké rybě.</p>

<p>Těsně před naším příchodem do Emgaardu ze­mřel místní truhlář, takže jsem měla štěstí a kou­pila od jeho vdovy dílnu i s domem za velmi dobrou cenu. Dílna nebyla příliš velká, ale stačila pro vý­robce sudů, který nechával ve dveřích často viset cedulku „Jsem na rybách“.</p>

<p>Potom přišla zima, otec se rozloučil a vyrazil hledat Čamdara. Gelan přes den vyráběl sudy a ve­čer připravoval rybářské nádobíčko. Enalla z nové manželovy záliby nebyla nijak nadšená, ale poně­kud se rozjasnila, když jsem jí řekla, že rybáři ne­mají díky své posedlosti čas myslet na jiné ženy.</p>

<p>Aravina zemřela přístí jaro jedné noci uprostřed spánku. Myslím, že v jejím případě byla smrt snad i vysvobozením. Kdybych nebyla lékařka, řekla bych, že zemřela na žalem puklé srdce. Z fyziologického hlediska to není možné, ale jsem si jistá, že její pra­videlné návaly melancholie se na její smrti pode­psaly.</p>

<p>Gelan s Enallou její smrt oplakali, ale život šel dál. Gelan byl poměrně zručný ve výrobě sudů a místní lidé byli trpěliví. Mnoho zdejších obchodníků a řemeslníků bylo stejně postižených. Scházeli se po setmění v místním hostinci a bavili se o svém spor­tu. Jednou takhle po setmění seděli u krbu. „Dneska ráno jsem viděl Prasklou čelist,“ řekl jeden z nich. Zdá se, že se mu i v zimě daří docela dobře.“</p>

<p>„To není nic divného,“ ozval se další. „Má tam v té bobří tůni potravy dost.“</p>

<p>„Kdo je Prasklá čelist?“ zeptal se nesměle Gelan, který se zjevně nechtěl příliš míchat veteránům do hovoru.</p>

<p>„Obří pstruh, který měl tu smůlu, že v mládí sedl na udičku jednomu hraběti. Naštěstí pro něj ten hrabě nebyl příliš zběhlý v rybaření, takže se mu Prasklá čelist vytrhl, ale odnesl to prasklou čelistí.“</p>

<p>„To tady mají všechny ryby jména?“ podivil se Gelan.</p>

<p>„Ne, jenom ty, co byly dost chytré na to, aby se vyhnuly nástrahám a dorostly do pořádné velikos­ti,“ odpověděl rybář s úsměvem.</p>

<p>„Já jsem už měl na háčku pěkně velkou pod tím vodopádem u města hned ten první den, co jsme přijeli,“ řekl se zanícením Gelan. „Ale neudržel jsem ji.“</p>

<p>„Tak to byl Starý podvodník,“ označil okamžitě rybu další rybář. „Ta tůň je v jeho osobním vlastnic­tví a už tam má pěknou sbírku háčků a vlasců.“</p>

<p>Gelan na něj překvapeně pohlédl. „Všichni velcí pstruzi tu mají svá oblíbená místa,“ vysvětloval starý rybář. „Prasklá čelist žije v té bobří tůni, Podvodník pod vodopádem, Tanečník je skoro pořád v hlubší vodě asi míli nad vodopádem a Velký skokan v peřejích po proudu.“ Rozhlédl se po posluchačích s nevyslovenou otázkou a ti beze slov přikyvovali. „Proč si nepřisedneš k nám, mládenče. Div si nevykroutím krk, když mu­sím mluvit takhle dozadu.“</p>

<p>Tak si Gelan přitáhl židli na místo, které mu ry­báři uvolnili a byl přijat do jejich komunity.</p>

<p>„Jak jsi to myslel, že tam má sbírku vlasců?“</p>

<p>„Starý podvodník má takovou fintu, že když se chytí na háček, tak se začne pod vodou otáčet a obaluje se vlascem. Při tom pluje dolů po proudu a když už se dostaneš na konec, tak to prostě urve. Je to velký kus, takže je to pro něj skoro hračka.“</p>

<p>„Přesně to mi udělal,“ vyhrkl Gelan.</p>

<p>„Jo, mně se to stalo mockrát. Stál mě už celý majlant, když jsem se ho snažil dostat.“</p>

<p>„Já ho dostanu,“ zvolal Gelan.</p>

<p>„Tak to ti přeju hodně štěstí.“</p>

<p>Gelan se stal jedním z nich a já musela uznat, že měl otec zase pravdu. Nic by nedostalo Gelana do emgaardské společnosti rychleji, než láska k ryba­ření.</p>

<p>Když přišel podzim a s ním víceméně konec ry­bářské sezóny, Gelan se vrátil k výrobě sudů a ji­ným domácím povinnostem. Starého podvodníka za­tím nechytil, ale podařilo se mu přivést Enallu do jiného stavu.</p>

<p>Na vesnickém životě je zvláštní to, že nic neutuží vztahy s ostatními jako první těhotenství. Mám po­cit, že vesnice cítí, jakoby se to dítě mělo stát jejím společným vlastnictvím. Ženy navštěvují budoucí matku s různými, dobře míněnými radami a muži zase poklepávají budoucímu otci po rameni. Žili jsme ve vesnici jenom rok a půl, ale v očích našich sousedů jsme už patřili mezi starousedlíky. Stali jsme se součástí vesnice a tím se stali „neviditelný­mi“.</p>

<p>Na počátku léta Enalla porodila. Přestože si to ona sama nemyslela, byl to snadný porod. Byl to samozřejmě chlapec. V rivanském rodu se z velmi praktických důvodů rodí dědičně skoro vždycky je­nom jeden.</p>

<p>Gelan navrhl, aby se jmenoval Garel k uctění památky jeho otce a já nic nenamítala. Není to sice šerecké jméno, ale je dostatečně alornské na to, aby nevzbuzovalo žádné podezření. Seděli jsme krátce po narození u chlapce, zatímco Enalla spala. „Víš, na co myslím, teto Pol?“ zeptal se Gelan.</p>

<p>„Na co?“</p>

<p>„Že jsem rád, jak se všechno vyvrbilo. V Sendarii se mi to opravdu nelíbilo.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Když jsem žil během války ve Strongholdu, byl jsem v centru dění. Žil jsem s rodinou krále Cho-Rama a všichni v mém okolí mi říkali „výsosti“. Potom po Vo Mimbre jsi nás vzala do Seline a dala mne do učení. Ty asi dobře víš, že se mi to moc nelí­bilo. Měl jsem pocit, že je to pod mou úroveň. Tak mě taky nachytal Čamdar. To s tím rivanským králem pro mě byla silná návnada, které jsem ne­dokázal odolat. Zajímalo by mě, jestli Čamdar taky chytá ryby. Jestli jo, tak mu to určitě jde dobře. Mě teda zaháčkoval snadno.“ Zasmál se. „A já nebyl ani z poloviny tak chytrý jako Starý podvodník.“</p>

<p>„Ale přesto jsme tě z Čamdarovy udice dostali,“ poznamenala jsem.</p>

<p>„Ale byli jste to vy dva. Kdybyste nezařídili, abych slyšel to, co si skutečně myslí, usmažil by si mě k večeři. Jsem rád, že jsme se přestěhovali do Šereku. Lidé tady v Emgaardu nejsou tak vážní ja­ko v Sendarii. Cožpak je tam zakázáno se smát? Sendarové se vůbec neumí radovat ze života. Kdy­bych si v Seline pověsil na dveře krámu ceduli, že jsem na rybách, lidi by si o tom vyprávěli ještě as­poň rok. Tady v Emgaardu jen zavrtí hlavou a zasmějou se. Tady si na kralování ani nevzpomenu. Mám tu dobré přátele a teď i syna. Opravdu se mi tady, teto Pol, líbí. Mám tady všechno, co potřebuju.“</p>

<p>„Včetně Starého podvodníka,“ zasmála jsem se.</p>

<p>„Samozřejmě,“ souhlasil. „Starej podvodník a já si to ještě spolu rozdáme. A já ho ten den chytím. Ale nemysli si, že mi ho upečeš, protože až ho chy­tím, tak ho zase pustím.“</p>

<p>To mne skutečně překvapilo. „Cože uděláš?“</p>

<p>„Pěkně mu vyndám háček z tlamy, vymotám ho z vlasce a hodím ho zpět do proudu.“</p>

<p>„Když ho hned pustíš, tak proč ho chceš vlastně chytit?“</p>

<p>Celý se rozzářil. „Pro tu zábavu, teto Pol. A samo­zřejmě když ho pustím, budu ho moci zase chytat.“</p>

<p><emphasis>Ach ti muži!</emphasis></p>

<p>V<emphasis> </emphasis>době, kdy byla Enalla těhotná, vydal se můj otec podle návodu z Darinského kodexu do Gar og Nadraku. Dal se tam dohromady se starým nadrackým zlatokopem Rablekem – a možná tomu nebu­dete věřit, ale opravdu našli zlato. Viděla jsem ho, jak nosil zlaté pruty, ačkoliv není tak bohatý jako já, nemusím mít obavu, že bude ode mě chtít peníze, až dostane chuť na pivo.</p>

<p>Poslala jsem mu zprávu o narození Garela a on se na podzim zastavil, aby si nového vnuka prohlé­dl. Potom jsme spolu chvíli hovořili. „Tak jak mu jde to rybaření?“ zeptal se mne.</p>

<p>„Lépe než by sis myslel,“ odpověděla jsem. „Vši­chni muži v Emgaardu rybaří, takže přijali Gelana jako svého bratra jen co jim řekl o Starém podvod­níkovi.“</p>

<p>„Kdo je Starý podvodník?“</p>

<p>„Ta velká ryba, co utekla Gelanovi první den.“</p>

<p>„Tady mají ryby jména?“</p>

<p>„To je takový zvláštní zvyk v Emgaardu. Zaslechl jsi něco o Čamdarovi?“</p>

<p>„Ani vidu ani slechu. Ten musel zalézt někam pod zem.“</p>

<p>„Já se bez jeho společnosti obejdu.“</p>

<p>„Jen neboj, Pol, já ho jednou dostanu.“</p>

<p>„Teď mluvíš přesně jako Gelan. Řekl to samé o Starém podvodníkovi. Je tu ovšem malý rozdíl. Ge­lan chce Starého podvodníka chytit, ale pak ho zase pustit.“</p>

<p>„A proč?“</p>

<p>„Aby ho mohl zase chytit.“</p>

<p>„To je úplně absurdní.“</p>

<p>„To já vím, ale stejně to chce udělat. Pozdravuj dvojčata. Zůstaneš na večeři?“</p>

<p>„Co budete mít?“</p>

<p>„Rybu. Co jiného?“</p>

<p>„Tak to asi půjdu, Pol. Mám dneska večer chuť na šunku.“</p>

<p>„Tahle ryba žádné jméno nemá, otče. Nemusíš mít strach, že jíme nějakého starého přítele,“</p>

<p>„Stejně děkuju, Pol. Někdy se ozvu.“ A s těmi slo­vy zmizel.</p>

<p>Čas v Emgaardu ubíhal klidně a bez velkých změn. Gelan se zlepšil v rybaření natolik, že chytal Starého podvodníka alespoň jednou ročně. Během zimních měsíců chodil Gelan k tůni a krmil svého přítele. Jsem si jistá, že se to podvodníkovi zamlou­valo a možná dokonce svého dobrodince i poznával.</p>

<p>Enalle se narodily v krátké době ještě další dvě děti – obě děvčátka – takže jsem měla o zábavu postará­no.</p>

<p>Starý podvodník zemřel přirozenou smrtí v zimě 4901 a je skutečně zvláštní, že Gelan našel jeho tělo. Tvář mého synovce byla plná zármutku a dokonce jsem zahlédla i slzu. Pohřbil svého přítele u zdi v mé zahradě a označil jeho hrob růžovým keřem. Nevěřili byste, jak krásně ten keř rostl a jak měl pěkné růže. Možná tímto způsobem děkoval Starý podvodník Gelanovi za to, že ho v zimě krmil.</p>

<p>V létě roku 4902 se něco dostalo do potoka, který zásoboval vodou naší vesnici. Myslím, že to nebylo mrtvé zvíře, protože příznaky choroby tomu nenasvěd­čovaly. Přes moje veškeré úsilí v Emgaardu zemřelo mnoho lidí a mezi nimi i Gelan. Neměla jsem příliš ča­su na smutek, protože jsem měla plné ruce práce s dalšími nemocnými. Když nákaza pominula, snažila jsem se najít její původ, ale nepodařilo se mi to.</p>

<p>Enalla ani děti neonemocněli, ale smrt mého sy­novce na ně velmi dolehla. V té době byl v Emsatu jediný realitní agent a ten navštívil Enallu, zahrnul jí neupřímnou účastí a nabídl jí směsně malý obnos za Gelanovu dílnu. „Proč to nenecháš na mně, dra­houšku?“ nabídla jsem se.</p>

<p>„Udělala bys to, teto Pol. Já se nemohu rozhod­nout, co mám dělat.“</p>

<p>„Já to zvládnu,“ řekla jsem jí a taky jsem to udělala. Navštívila jsem ten večer hospodu a sdělila místní rybářské komunitě, že se tu objevil chlapík, který se k nám chová velmi urážlivě. Oni už se o to potom postarali a náš malý darebák zmizel hned příští ráno z vesnice. Měl na sobě několik viditel­ných ran a zlomenou pravou ruku. Vypadal, jakoby opakovaně spadl ze schodů. Spravedlnost v šerecké vesnici není slepá a pracuje rychle.</p>

<p>Potom jsme mohli vesnici opustit, ale Enalla ne­chtěla nechat Gelanův hrob bez patřičné péče, a také tam měla mnoho přátel, Garel a jeho sestry rostly jako z vody a když mu bylo šestnáct, uslyšela jsem v hlavě zase ten zvonek. Jeho vyvolenou byla šerecká blondýn­ka Merel a svatba se konala poměrně záhy. V Emgaardu nejsou v oknech mříže a samotná vesnice je zasazená hluboko v lesích, kde je všude dost mlází, aby se mladí mohli zkoumat dle libosti. Merel byla jedna z těch neuvěřitelně plodných šereckých dívek, které jsou takřka stále těhotné. Garel, z něhož se stal truh­lář, přidával k našemu domu každé dva roky další po­koje, ale stále to nestačilo. Jeho nejstarší syn Darion měl nakonec třináct sourozenců.</p>

<p>V Emgaardu jsme se zdrželi déle než na kterém­koliv místě po mém odchodu z Arendie. V Šereku nebyli žádní Angarakové a lidé v Emgaardu se nijak nepozastavovali nad mojí dlouhověkostí. Rozšířila se tam totiž pověst, že lékaři znají tajemství, jak se dožít několika stovek let. Proto jsem tam mohla zů­stat s potomky Gelana a Enally. Vím, že jsem tím porušila jedno ze základních pravidel, ale v Šereku je to bezpečné, protože tam porušuje pravidla každý.</p>

<p>Všichni jsme tam byli velmi šťastní a století mí­jela takřka nepovšimnutě kolem nás. I já jsern ztra­tila přehled o čase, a to bývám velmi pečlivá. Mys­lím, že to bylo v roce 5250 – nebo možná 5251 – když se u nás stavil na jedné ze svých nepravidel­ných návštěv otec. Tentokrát to ale nebyla čistě společenská návštěva. „Dvojčata začínají mít z Mrinského kodexu pocit, že se blížíme k Vrahovi boha, Pol,“ řekl vážně.</p>

<p>„Bude to brzy, otče?“</p>

<p>„Asi ne tak brzy, ale určitě během příštího století.“</p>

<p>„Jestli už jsme tak blízko, asi bych měla začít uvažovat o přestěhování do Sendarie, ne?“</p>

<p>Pohlédl na mne s nevyslovenou otázkou v očích.</p>

<p>„Dokážu číst proroctví jako ty, otče, a vím, kde se má Vrah boha narodit.“</p>

<p>„Jen se neunáhli, Pol, dvojčata snad určí čas po­někud přesněji a já nechci, aby ses trmácela Sendarií, když si nejsem jist, kde je Čamdar. Kdo je sou­časný následník?“</p>

<p>„Jmenuje se Geran. Mně se to jméno líbí, a proto ho občas používám. Zrovna se oženil, takže si ne­myslím, že on bude tím, na koho čekáme.“</p>

<p>„A proč ne?“</p>

<p>„Jeho nevěsta je ze Šereku a ty jsou hnedka tě­hotné. Bude mít dítě dřív než bych stihla sbalit a přestěhovat nás do Sendarie.“</p>

<p>„To jsou Šerekové skutečně tak plodní?“</p>

<p>„Proč myslíš, že mají všichni tak velké rodiny?“</p>

<p>„Vždycky jsem si myslel, že to má něco společné­ho s podnebím.“</p>

<p>„Co by s tím mělo společného podnebí?“</p>

<p>„No když jsou tu takové dlouhé studené zimní noci, kdy není nic jiného na práci než…“ Zarazil se uprostřed věty.</p>

<p>„Nu, otče?“ řekla jsem sladce. „Jen pokračuj. Tvoje vědecké spekulace mne úplně fascinují.“</p>

<p>Možná tomu nebudete věřit, ale opravdu zrudl.</p><empty-line /><p><strong>XIV.</strong></p>

<p><strong>Nedlouho po</strong> otcově návštěvě se mi ozvala matka. <emphasis>„Pol,“ </emphasis>zaslech­la jsem její hlas.</p>

<p>„Ano, <emphasis>matko?“ </emphasis>odpověděla jsem a sundala hrnec</p>

<p>z plotny.</p>

<p><emphasis>„Musíš do Nyissy. Ktačik se snaží zničit Salmissru. Někdo jí musí přijít na pomoc.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Proč já?“ </emphasis>Samozřejmě, že jsem to říct nechtěla.</p>

<p>Chvíli bylo ticho a pak se matka zasmála. <emphasis>„Protože, to říkám, Pol. Od koho jsi odkoukala takhle hloupé otázky?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To už je taková rodinná specialita, matko. Po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>slouchám stejnou otázku od mých chlapců asi tak dvanáct set let.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„A jaká je tvoje odpověď?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Stejná jako tvoje. Promluvím s dvojčaty, aby ta</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dy na to za mně dohlédly. Pak si půjdu promluvit s tou hadí ženou. Věnuje se jí Ktačik osobně?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ne. Ktačik skoro nikdy neopouští Rak Cthol. Po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>slal tam Čamd</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ra.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Aha, proto ho otec nemůže najít.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jak se má?“</emphasis></p>

<p>Pokrčila jsem rameny. <emphasis>„Je stále stejný –</emphasis> <emphasis>bohu</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>žel. Však ho znáš.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Buď na něj hodná.“</emphasis></p>

<p>A byla pryč.</p>

<p>Vyslala jsem prosbu k dvojčatům a ta dorazila o dva dny později.</p>

<p>„Myslím, že bude lepší, když se otec nedoví, kam jdu. Má snahu se mi plést do věcí, které mám na starosti.“</p>

<p>„Neměla bys tak o otci mluvit, Pol,“ napomenul mne jemně Beltira.</p>

<p>„A není to snad pravda?“</p>

<p>„No, je… ale stejně bys tak neměla mluvit,“ pou­smál se.</p>

<p>Pak jsem dvojčata seznámila s mojí malou rodi­nou. Nijak jsem se přitom nešířila o mém poslání. Za vesnicí jsem potom vzala na sebe svou oblíbenou podobu sokola. Mohla jsem samozřejmě na sebe vzít podobu orla, ale ti jsou podle mne příliš zahledění do sebe. Jsou to takoví Arendové mezi ptáky. Sokoli mají navíc tu vlastnost, že rádi létají rychle.</p>

<p>Přelétla jsem rychle Šerek i Sendarii a na noc při­stála na stromě v Asturijskérn lese nedaleko řeky Camaar. Hned ráno jsem opět vyrazila na cestu, přeletěla Mimbre a Tolnedru, a pak jsem se opět zastavila.</p>

<p>No, tak to řekněte, no. Máte pravdu, že je to z Val Alornu do Sthiss Toru víc než tisíc mil, a takovou vzdálenost žádný pták neuletí za tři dny. Prostě jsem trochu podváděla. Spokojeni?</p>

<p>Ve Sthiss Toru bylo velké vlhko a já nenávidím místa, kde je jako v prádelně. Usedla jsem na strom hned za městskými branami a uvažovala o svých možnostech. Okamžitě jsem zavrhla svoji oblíbenou podobu sněžné sovy, protože ty se v Nyisse nevysky­tují. Potřebovala jsem se pohybovat v noci, takže byla odpověď jednoduchá, i když se mi nelíbila. Jsem si jistá, že netopýři jsou pracovitá zvířátka, která jejich matky milují, ale já k nim měla vždy přirozený odpor. Jsou tak odporní! Nedalo se nic dělat.</p>

<p>Přiznávám, že mi chvilku trvalo, než jsem si zvykla. Let netopýra je úplně jiný, než let ptáka. Peří je někdy možná nepohodlné, ale velmi usnad­ňuje let. Netopýři vzduchem plachtí. Po nějaké době jsem si zvykla, horší bylo, řídit se ozvěnou. Věděli jste to? Netopýři nepiští jen pro zábavu. Dokáží le­tět v naprosté tmě, aniž by do čehokoliv vrazili. Ne­věřili byste, jak dobře slyší. V netopýří podobě jsem slyšela pískot komára ze vzdálenosti sta metrů.</p>

<p>Vznesla jsem se do vzduchu, přelétla podivně zbarvenou městskou zeď a cik cak zamířila ke gro­tesknímu paláci uprostřed Sthiss Toru. Prolétla jsem dovnitř okolo podivné sochy. Chvíli jsem sledo­vala, jak se sloužící hemží sem tam obrovskými dveřmi. Nikdy jsem zcela nepochopila, proč musí být všichni sluhové Hadí královny eunuchové. Zdá se mi to přinejmenším neekonomické. V tu chvíli jsem také začínala měnit svůj názor na netopýry. Možná nevypadají nejlépe, ale jejich uši zachytí kaž­dý hlásek. Díky tomu jsem slyšela, co si povídají všichni eunuši v paláci. Dokonce jsem slyšela syčení hadů v rozích. To mne trochu znervózňovalo, proto­že netopýři mohou být řazeni mezi hadí potravu.</p>

<p>„To je úplně směšné, Rissusi,“ říkal jeden vyho­lený eunuch svému kolegovi. „Copak neumí číst?“ Mluvil sytým kontraaltem.</p>

<p>„Jsem si jist, že číst umí, Salasi,“ odpověděl Rissus, „ale nejspíš používá to, co jí zbylo z mozku, na něco úplně jiného.“</p>

<p>„Myslíš, že ji učitelé nevarovali, že to Angarakové zkoušeli už dřív. Snad nemůže být tak naivní, aby si myslela, že si jí chce bůh vzít za ženu?“</p>

<p>„Celou dobu věří, že si jí chce vzít Issa. No a když o ní stojí jeden bůh, tak proč by o ní nestál i jiný?“</p>

<p>„Každý dobře ví, co se stalo, když posledně sedly naše královny na lep Angarakům,“ odfrkl si Salas. „Tenhle Ašarak se jí snaží dostat do podobné situace, a tak se všechno bude opakovat. Alornové se na nás vrhnou jako hladoví psi na kost, jestli to tak půjde dál.“</p>

<p>„Byl bys ochoten jí to říct?“</p>

<p>„Ani náhodou, Rissusi. Její miláček je zrovna při chuti a ona nemá dobrou náladu. To není smrt, kte­rou bych si pro sebe představoval.“</p>

<p>Rissus potřásl hlavou. „Všichni dobře víme, co dělat, Salasi. Ašarak se přece bude muset jednou najíst nebo napít.“ Pokrčil rameny. „To mě ale právě mate. Všechno jídlo a pití bylo plné jedu, že by to zabilo celou legii, ale on se toho ani nedotkl.“</p>

<p>„A co použít jed, který se vstřebává kůží?“ navrhl Salas.</p>

<p>„On si vůbec nesundává rukavice! Jak můžu za­bít někoho, kdo nechce spolupracovat?“</p>

<p>„Tak co kdybychom ho propíchli nožem?“</p>

<p>„Je to Murgo, Salasi. Přece se nebudu bít na no­že s Murgem. Asi budeme muset najmout nějakého zabijáka.“</p>

<p>„Námezdní vrazi jsou velmi drazí, Rissusi.“</p>

<p>„Podívej se na to jako na vlasteneckou povinnost, chlapče. Pohraju si trochu s účetnictvím a máme peníze zpátky. Pojďme zpět do trůnního sálu. Aša­rak obvykle navštěvuje královnu kolem půlnoci.“</p>

<p>Potom ti dva zmizeli v paláci.</p>

<p>I když jsem visela hlavou dolů, zdál se mi jejich rozhovor úplně fascinující. Bylo zřejmé, že současná Salmissra není mezi svými sloužícími ve velké úctě. Nepobrala zřejmě příliš rozumu a jeho zbytky uto­pila v drogách. Přesto mě Čamdar zklamal. Cožpak Angarakové nemohli přijít s něčím novým? Přesto byla Rissusova poznámka velmi důležitá. Jestliže se Čamdar stále představuje jako Ašarak a jestli mívá skutečně kolem půlnoci sraz se Salmissrou, mohla bych si je podat oba najednou.</p>

<p>Pamatuji si, že když jsme navštívili Sthiss Tor před bitvou u Vo Mimbre, nebyl palác nijak zvlášť osvětlen. Proto jsem si ponechala svou současnou podobu. Protáhla jsem se za Salasem a jeho příte­lem mezi dveřmi do trůnního sálu a našla si místeč­ko na obrovské soše hadího boha Issy.</p>

<p>Hadí královna nebyla v dohledu, a tak eunucho­vé postávali kolem trůnu a polohlasně hovořili. Všimla jsem si, že někteří z nich byli napůl v bezvě­domí, a já přemýšlela, jestli je horší pivo nebo různá narkotika, která používají Nyissánci. Mám pocit, že můj odpor k pivu a k dalším nápojům pramení hlavně z hluku a zápachu. Opilec má tendenci řvát jako býk a strašně zapáchá. Feťák si jde prostě leh­nout a obvykle nesmrdí. Asi je to u mne otázka este­tiky. Mezitím jsem přemýšlela, jak dostat Čamdara. Napadlo mne, že bych se mohla proměnit v obrov­ského orla, popadnout ho do drápů, vylétnout s ním vysoko do oblak a pak ho pustit na zem.</p>

<p><emphasis>„Ne, Pol,“ </emphasis>ozval se ostře matčin hlas. <emphasis>„Budeme ho ještě potřeb</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vat.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Tys mne vylekala,“ </emphasis>ozvala jsem se. <emphasis>„Nemohla bys zaklepat nebo něco podobného? Já nikdy nevím jistě, jestli jsi tady nebo ne.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Tak předpokládej, že jsem stále s tebou, Pol. Ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>budeš daleko od pravdy. Pamatuješ si na komtesu Asranu?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jak bych na ni mohla zapomenout?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Tak přemýšlej, jak by se asi s Čamdarem vypo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>řádala ona.“</emphasis></p>

<p>Chvilku jsem nad tím přemýšlela a pak se roze­smála. <emphasis>„Ach, ma</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>ko. To je vynikající myšlenka.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Já to věděla.“ </emphasis>Čím víc jsern o tom přemýšlela, tím víc se mi matčin nápad líbil. Ta nezodpovědná, lehkomyslná holka by Grolima, který absolutně neměl smysl pro humor, přivedla k naprostému šílenství a on by po­tom začal dělat chyby. A to chyby takového rázu, že by si jich všimla i zdrogovaná Salmissra.</p>

<p>V tu chvíli vstoupila Hadí královna do trůnního sálu a eunuchové zaujali své nepřirozené pozice. Mohla to být docela dobře ta samá Salmissra, se kterou jsme hovořili s otcem před bitvou u Vo Mimbre. Salmissry od sebe nelze rozeznat, protože fyzic­ká podoba s původní Salmissrou je základní pod­mínkou. Přešla naleštěnou podlahu k trůnu, usedla na něj a okamžitě se začala obdivovat v zrcadle. Opatrně jsem prozkoumala její mysl a našla jsem tam obrovský zmatek. Byla doslova prošpikovaná různými narkotiky, jejichž kombinace ji uvedla do stavu chemické extáze. V tomhle stavu by snad vě­řila, že se za chvíli zřítí celé nebe. To také vysvětlo­valo Čamdarovu neoriginálnost. Nepotřeboval přijít s něčím novým. Zedarův starý nápad byl dostatečně dobrý.</p>

<p>Takřka přesně ve chvíli, kdy Salmissra usedla na trůn, otevřely se dveře do trůnního sálu, a vstoupil Čamdar. Oholil si vousy, které nosil v Seline, takže teď byla vidět jeho jizva.</p>

<p>„Vyslanec Ktačika z Rak Tholu žádá o audienci u její výsosti!“ oznámil dveřník lehce znuděným tó­nem.</p>

<p>„Vyslanec přichází k výsosti Salmissře,“ ozvali se unisono eunuchové beze stopy vzrušení.</p>

<p>„Ach,“ ozvala se Salmissra, Jsem tak ráda, že jsi přišel Ašaraku.“</p>

<p>„Jsem tvé výsosti vždy k službám.“ V Seline ta­kovým hlasem nemluvil.</p>

<p>Svezla jsem se co nejtišeji na zem za sochou ha­dího boha, a potom jsem velmi opatrně na sebe vzala svou pravou podobu.</p>

<p>„Přišel jsi mi<emphasis> </emphasis>připomenout, jak moc mne dračí bůh zbožňuje, Ašaraku,“ předla Salmissra.</p>

<p>Ašarak odpovídal, když už jsem se sunula podél sochy na světlo. „Celý svět stojí v obdivu před tvou krásou, výsosti. Já svými prostými slovy nedokážu vyjádřit hloubku obdivu mého boha k…“ zarazil se a udiveně na mne zíral. „Co tu…“ vykoktal.</p>

<p>„Nazdar drahoušku Čamíku,“ napodobila jsem hlas i způsoby Asrany, „no to je prima, že jsi tady! No to je překvápko!“ Pak jsem pohlédla na Hadí královnu. „Aha, tady jsi Sally. Kde jsi byla celou do­bu, já tě všude hledám?“ Celá ta řeč byla klasická napodobenina Asrany.</p>

<p>„Co tu děláš?“ divil se Čamdar.</p>

<p>„Jen jsem se tu zastavila, abych pozdravila Sal­ly,“ odpověděla jsem. „Není to slušné nepozdravit, když jde člověk okolo. A kde jsi byl ty, chlapče? Můj otec tě všude hledá. To ses před ním zase někde schovával? To seš ale ošklivej chlapec, Čamíku. Ten na tebe bude pěkně naštvanej. Víš, jakej někdy umí bejt.“</p>

<p>„Kdo je ta žena?“ zeptala se Salmissra. „A proč tě nazývá tak divným jménem?“</p>

<p>„To už jsi zase vyhrabal tu starou vykopávku, Čamíku? Už jsi opravdu nudnej. Ašarak Murgo?! To jsi mě, Čamíku, opravdu zklamal.“ Pohlédla jsem na zmatenou královnu. „Že ti zase lhal, Sally? Snad jsi mu nevěřila? Jakejpak Ašarak Murgo. Snad se ne­snaží tahat tuhle přezdívku do civilizovaného světa. Každej ví, že jeho pravé jméno je Čamdar a leští Ktačikovi boty. Čamík se tomu věnuje nějakých ti­síc let.“</p>

<p>„Kdo jsi?“ zeptala se Salmissra. „A jak se opova­žuješ mne oslovovat tím absurdním jménem?“</p>

<p>„Jmenuji se Polgara, Sally, a budu ti říkat, jak se mi zachce.“ Opustila jsem svůj lehkovážný tón a to­hle oznámení vyslovila velmi ostře.</p>

<p>Úplně jsem cítila, jak jí drogy mizí z žil. <emphasis>„Polga</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ra?“ </emphasis>vydechla.</p>

<p>„Ona lže!“ vykřikl Čamdar. Hlas se mu chvěl a oči žhnuly nenávistí.</p>

<p>„Ale Čamíku, jak to ty můžeš vědět? Hledáš mne už tisíc let a nikdy jsi mne ani nezahlédl. Jestli jsi to nejlepší, co má Ktačik k dispozici, tak otec hodně přeháněl. Můžu se tě zbavit, aniž bych si zkazila chuť k jídlu.“ Bylo to trošku dramatické a absurdní, ale nemohla jsem si pomoci. Pokynem ukazováku jsem uvolnila obrovský balvan, který dopadl těsně vedle Čamdara. Eunuchové se v tu chvíli přestali nudit. Utíkali pryč a kvičeli jako myši.</p>

<p>„Ále,“ řekla jsem trochu omluvně. „Možná jsem to trochu přehnala. Mrzí mne ta podlaha, Sally. Kde jsem skončila? Ach ano, už vím.“ A vedle Čamdara dopadlo několik dalších balvanů.</p>

<p>V tu chvíli začal divoce hopsat po místnosti. „To se podívejme, Sally. Murgové umí tancovat. Jenom je musí člověk trochu povzbudit.“</p>

<p>„Přišla jsi sem, abys mne zabila?“ zeptala se Sal­missra.</p>

<p>„Zabít tě? Sally, drahoušku, to v žádném případě. Obě dobře víme, že bych ti to neudělala.“ Pohnula jsem lehounce jedním prstem, jak jsem uvolňovala svou Vůli. Vyráběla jsem pouhou iluzi a k tomu jsem nepo­třebovala obě ruce. „Podívej se do zrcadla, Sally. Tam uvidíš, co udělám jakékoliv Salmissře, která bude mít tu smůlu, že se se mnou utká.“</p>

<p>Říct Salmissře – jakékoliv Salmissře – aby se podívala do zrcadla, to bylo jako říct vodě, aby tekla z kopce dolů. Pohlédla do jednoho ze zrcadel vedle trůnu a zařvala děsem. Dívala se na oči bez víček a její jazyk byl dlouhý a rozeklaný jako hadí. „Ne!“ zaječela Hadí královna a snažila se třesoucíma ru­kama přesvědčit, že tak nevypadá. „Dej to pryč!“</p>

<p>„Ještě ne, Sally,“ řekla jsem nejchladnějším tó­nem, jakého jsem byla schopna. „Chci, aby sis ten obraz zapamatovala. Teď mi řekni, jestli se tě snažil Čamík dostat na ten starý slib? Snad jsi opravdu nevěřila, že by si tě Torak vzal?“</p>

<p>„On mi to řekl!“ ukázala Salmissra prstem na třesoucího se Grolima.</p>

<p>„Čamíku, Čamíku, Čamíku! Co s tebou mám dě­lat? Ty víš, že to byla lež. Ty přece dobře víš, že Torakovo srdce patří jiné.“ Samozřejmě, že jsem troš­ku riskovala. Nebyla jsem si jistá, že byl Čamdar u Vo Mimbre.</p>

<p>„Kdo je ta Torakova láska?“ vyzvídala Salmissra. Navzdory všemu, co se stalo, stále uchovávala jistou naději.</p>

<p>„Kdo?“ řekla jsem. „Samozřejmě, že já, Sally. Mys­lela jsem, že to každý ví. Jednou mi dokonce nabídl manželství a já mu zlomila srdce, když jsem odmítla. Vlastně kvůli tomu prohrál souboj s Brandem u Vo Mimbre. Ten chudák má jenom jedno oko a to bylo po mém odmítnutí plné slz, takže vůbec neviděl Brandův meč. Stále ještě vidím Toraka, jak tam stojí s tím mečem v hlavě.“</p>

<p>Slyšela jsem vzlyk a rychle jsem se ohlédla na Čamdara. Ten Murgo opravdu plakal. Torak byl přece jen jeho bůh.</p>

<p>„Teď si poslechni, Sally, chlapíka jménem Salas, co se stalo Salmissře, která nařídila zavraždění rivanského krále. Jestli věříš Čamíkovým lžím, můžeš jít po stejné cestě. Až tě Alornové chytí, upálí tě na hranici. Chvilku o tom přemýšlej a pak se podívej znovu do zr­cadla. Máš na výběr hranici nebo hada. A to není. Sally, moc velký výběr, co?“ Potom jsem se zahleděla ostře na Čamdara, který měl stále zarudlé oči. „Čamí­ku, jsi ošklivý zlý chlapec. Upaluj teď zpátky rovnou do Rak Ctholu. Řekni Ktačikovi, aby vymyslel něco nového. Tohle je už skutečně z módy. A vyřiď mu mé pozdravení. Řekni mu, že se těším na setkání.“</p>

<p>„Ale…“ začal protestovat.</p>

<p>„Slyšel jsi jí, Čamdare!“ Zasyčela Salmissra. „Zmiz mi z očí. A radši si pospěš. Za půl hodiny kon­čí tvá diplomatická imunita, a pak bude vypsána na tvou hlavu značná odměna!“</p>

<p>Čamdar zmizel.</p>

<p>„Pěkná práce,“ pochválila jsem Salmissru.</p>

<p>„Opravdu to mohu udělat, Pol?“ zeptala se.</p>

<p>„Je to tvoje království, drahoušku,“ ujistila jsem ji. „Můžeš si tu dělat, co chceš.“</p>

<p>„Myslíš, že je možné, abychom my dvě byly pří­telkyně?“ zeptala se.</p>

<p>„Myslela jsem, že už jsme,“ odpověděla jsem s úsměvem.</p>

<p>„Mohla bys tedy, prosím, odstranit toho strašné­ho hada z mého zrcadla?“</p>

<p>Strávila jsem ve Sthiss Toru několik měsíců a čistila Salmissřinu krev od různých narkotik, až do­sáhla stavu, kdy byla schopna samostatně uvažovat. Nebyla žádný myslitel, ale jakmile se dostala ze za­jetí drog, fungovala poměrně rozumně. Eunuchové, kteří ve skutečnosti vládli, byli mým postupem zne­klidněni. Proto jsem jednoho večera poslala pro Rissuse, který byl asi nejmocnější z celé kohorty. Když vstoupil do obývacího pokoje v královnině soukro­mém křídle, vypadal poněkud zaraženě. „Poslala jsi pro mě, lady Polgaro,“ zeptal se svým eunušským kontraaltem.</p>

<p>„Ano, Rissusi, mám pocit, že bychom si měli pro­mluvit.“</p>

<p>„Jak si přeješ, lady Polgaro.“</p>

<p>„Jsem si jistá, že sis všiml změny, která se stala s tvojí královnou.“</p>

<p>„Jak bych si toho mohl nevšimnout. Máš ji úplně pod svou kontrolou. Jak se ti to podařilo tak rych­le?“</p>

<p>„Nabídla jsem jí přátelství, Rissusi. Je velmi osa­mělá.“</p>

<p>„Jak může být osamělá? Má tu celou stáj pěk­ných chlapců, aby jí bavili.“</p>

<p>„Salmissra potřebuje přátelství, Rissusi, a to ne­má nic společného s těmi jejími chlapečky. Není zrovna nejchytřejší, ale je chytrá dost na to, aby vládla, když jí ty, Salas a někteří další pomůžete. Jsi schopen nějakého státnického chování? Mohl bys přestat s tím svým odstraňováním nepřátel a rivalů a zaměřit se na skutečné vládnutí?“</p>

<p>„To je skutečně nepřirozené, co navrhuješ,“ zahuhlal.</p>

<p>„Je to opravdu překvapivé, co?“ souhlasila jsem. „Ale je zde způsob, jak to udělat. Mám dostatečnou zkušenost s vládnutím a chci začít vyprávět Salmissře různé historky jak zvládnout krizi, odbojné šlechtice, nastolit spravedlivý daňový řád, aby ne­došlo k okamžité vzpouře a další triky, jak vládnout. Chci prostě, aby Salmissru začala zajímat politika. Až se začne vyptávat, budu předstírat, že nejsem příliš seznámena s Nyissánskými zvyky a navrhnu jí, aby poslala pro tebe. Celá finta je v tom, že jí ne­násilnou formou vzděláme, aby mohla vládnout. Pak už možná bude moci přijímat různá rozhodnu­tí.“</p>

<p>Zpytavě na mě pohlédl. „Jednu věc nechápu, la­dy Polgaro. Co z toho budeš mít ty?“</p>

<p>„Chci aby v Nyisse byla stabilita, Rissusi. Jsou před námi závažné události, o kterých nemáš zatím ponětí. Nechci, aby Ktačik určoval Nyissánskou po­litiku.“</p>

<p>„V tom případě se s tebou přít nebudu, Polgaro.“</p>

<p>„Dobře. Takže k další otázce. Vyčistila jsem jí ode všech možných narkotik, ale vím, že jsou jisté látky, které musí pravidelně brát, aby nestárla. Chci, aby ta dávka byla co nejnižší. Kdo je její lékárník?“</p>

<p>„Mluvíš s ním,“ řekl se slabým úsměvem.</p>

<p>„Opravdu? Není to neobvyklé, aby byl farmakolog zároveň vůdčí osobností ve vládě?“</p>

<p>„V Nyisse ne, Polgaro. Tady jsme ve Sthiss Toru a ten kdo drží v rukou královninu lékárnu, má zá­roveň i klíč k moci. Možná to bude znít neskromně, ale jsem asi nejlepší farmakolog v celé Nyisse. Vět­šinu toho jsem musel dělat potají, takže teď bude docela příjemné pracovat v souladu se zákonem.“</p>

<p>Myslíš, že dokážeme z téhle Salmissry udělat op­ravdovou královnu, Rissusi?“</p>

<p>„Bylo by to pěkné. Skutečná královna, to by bylo opravdu něco nového. Mohli bychom dosáhnout sta­bility, po níž voláš, kdybychom zavedli přísnější zá­kony pro používání jedů. Snížili bychom počet otrav politických protivníků i celkový počet profesionál­ních vrahů. V posledním století tady byl docela pěkný chaos. Asi je na čase zavést nějaká pravidla, nikdo nebude věnovat pozornost zákonům, které by<emphasis> </emphasis>nevzešly od královny. Souhlasím s tvým návrhem. Zkusme udělat ze Salmissry skutečnou královnu.“</p>

<p>Tak jsme se do toho dali. Od nejútlejšího dětství neměla Salmissra nikdy skutečného přítele. Byla velmi osamělá a možná ještě více vystrašená. Ujis­tila jsem ji, že nikdo, kdo má zdravý rozum, se ne­pokusí mne otrávit, a ona mi otevřela srdce s takřka dětinskou důvěřivostí. Zjistila jsem, že se za králov­skou maskou skrývá malé děvčátko, které mi zcela důvěřovalo.</p>

<p>To se někdy stává. Nejneuvěřitelnější přátelství vzniklo mezi mnou a Zakathem. Ten by pro mě zasta­vil i slunce. Můj vliv na Salmissru nebyl až tak velký.</p>

<p>Měla jsem profesionální zájem o Nyissánskou farmakologii, takže čistě mezi námi jsem chudáka Rissuse trochu zneužívala. Když nedával královně lekce v praktické Nyissánské politice, uváděl mě do exotického světa nyissánských bylin. Některé z nich byly – samozřejmě pod striktní kontrolou – velmi užitečné.</p>

<p>Strávila jsem v Nyisse zhruba rok a půl, když mi dvojčata vzkázala, že se v Emgaardu zastavil otec a chce mě vidět. Salmissra naříkala, když zjistila, že ji chci opustit, ale já jsem ji přesvědčila, že Rissus a Salas mohou vyplnit mé místo. Varovala jsem je, že když zklamou její důvěru, vrátím se do Nyissy a utopím je v Hadí řece. Ani byste nevěřili, jak nad­šeně po tomto upozornění slibovali, že budou hodní.</p>

<p>Vešla jsem do trůnního sálu, abych se rozloučila s Hadí královnou. Plakala a objímala mne. Já jsem jí jemně políbila na tvář a předala do opatrování Salase a Rissuse.</p>

<p>Dorazila jsem do Údolí v zimě a kolem otcovy vě­že byly hromady sněhu. Vzala jsem na sebe svou vlastní podobu a vstoupila dovnitř.</p>

<p>„Ahoj, Pol,“ řekl, když jsem vyšla po schodech nahoru. „Už jsem si říkal, jestli nechceš zůstat přes zimu v Nyisse.“</p>

<p>„Tam je teď období dešťů, otče,“ připomněla jsem mu. „Sthiss Tor stojí za houby i bez toho věčného oparu. Chtěl jsi mne vidět?“</p>

<p>„Vždycky tě rád vidím, Pol. Mám rád tvou spo­lečnost.“</p>

<p>„Prosím tě, ušetři mě toho, tak co tě trápí tento­krát?“</p>

<p>„To tě vůbec nenapadlo, abys mi dala vědět, co děláš?“</p>

<p>„Ani ne. Nebylo to nic, s čím bych si neporadila, otče.“</p>

<p>„Víš, že jsem rád informován, Pol.“</p>

<p>„Já bych ti to i řekla, ale ty se pak do všeho pleteš.“</p>

<p>„Ale Pol!“ protestoval.</p>

<p>„Ty víš, že mám pravdu. Mimochodem, setkala jsem se tam dole s Čamdarem. Mám pocit, že ho to setkání netěšilo, ale já jsem si ho opravdu užila.“</p>

<p>„Ještě dýchal, když jsi ho viděla naposledy?“</p>

<p>„Myslím, že nejenže dýchal, ale dokonce se i vztekal. Odhalila jsem Salmissře připravované spiknutí a ona na jeho hlavu vypsala odměnu.“</p>

<p>„To je mazané,“ pochválil mne.</p>

<p>„Mně se to také líbilo. Máš tu něco k jídlu? Mám hrozný hlad.“</p>

<p>„Mám tam něco v hrnci, ale už jsem zapomněl, co to je.“</p>

<p>Přešla jsem ke krbu a nadzvedla jsern poklici. „Vypadá to jako uvařená moč.“</p>

<p>„To snad ne.“</p>

<p>„No stejně bychom to měli raději vyhodit.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Protože je to zelené, otče. Nechal jsi to tam urči­tě celou věčnost. Jdi dolů do spíže a přines nějakou šunku. Udělám něco k jídlu a řeknu ti o Salmissře a o chudákovi Čamíkovi.“</p>

<p>Otec se smál, když jsem mu vyprávěla o svém dobrodružství v zemi hadích lidí.</p>

<p>„Vedla sis opravdu znamenitě, Pol. To máš Salmissru opravdu tak ráda?“</p>

<p>„Není jako většina ostatních, otče. Myslím, že je citlivá a když jsem jí dokázala, že jsem její přítel, byla velmi otevřená. Když jsem jí opouštěla, oprav­du plakala.“</p>

<p>„Nevěřím, že někdo, kdo se jmenuje Salmissra, umí plakat.“</p>

<p>„To se mýlíš, otče. Všechny to umí. Akorát je nauči­li, aby to nedávaly najevo. Mimochodem, cestou sem jsem si všimla pohybu na jižní karavanní cestě.“</p>

<p>„To máš pravdu. Murgové znovu obchodují s Tolnedrou. To je taková velmi slušná forma ozná­mení, že můžeme na každém rohu zase čekat špió­na. Měla by ses vrátit do Šereku, aby se dvojčata mohla zase věnovat Mrinskému kodexu. Jestli se v tom někdo vyzná, tak jsou to právě oni dva.“</p>

<p>Takže jsem se druhý den ráno vypravila do Emgaardu, abych pokračovala ve svém úkolu a dvojča­ta se vrátila zase k tomu svému. Pobyt v Nyisse byl pro mě něco na způsob prázdnin, ale každé prázd­niny skončí a je potřeba se vrátit do práce.</p>

<p>V roce 5300 učinila dvojčata jistý objev a důvěrně nám sdělila, že tohle je století Vraha boha. Mluvila jsem dlouze s Geranem a jeho synem Darionem, který pracoval jako kameník. Geran už byl hodně starý a trochu apatický. Myslím, že už mi plně ne­rozuměl, když jsem mu řekla, že bychom se měli přestěhovat do Sendarie.</p>

<p>„Asi by bylo lepší, kdybychom ho nechali tady, teto Pol,“ řekl mi Darion. „Stejně nebude chtít opus­tit matčin hrob a nepochopí, proč se máme stěhovat. Proč bychom ho nemohli nechat dožít tady. Za něja­ký měsíc už si nás ani nebude pamatovat. Když tu na něj někdo dohlédne, bude mu asi nejlépe.“</p>

<p>Sice se mi to nelíbilo, ale Darion měl asi pravdu. Geran byl na prahu senility, a já jsem věděla, že přestěhování by pro něj znamenalo jistou smrt. Od­jeli jsme s Darionem, jeho ženou Esenou a jejich de­setiletým synem Darralem do Val Alornu, tam jsme nasedli na loď a odjeli do Darine a dál do Medalie. Tam jsem koupila dům a Darion začal zase pracovat jako kameník. Většinou dělal náhrobky, což je po­někud skličující záležitost. Darral se vyučil stejné­mu řemeslu, a když mu bylo šestnáct, oženil se s Alarou, dcerou místního obchodníka.</p>

<p>V roce 5329 Alara porodila chlapce Gerana. Otec, který nás pravidelně navštěvoval, si pozorně pro­hlédl novorozeně. „To není on, Pol,“ oznámil mi.</p>

<p>„To není moje chyba, otče. Mimochodem, za ně­kolik let je zase přestěhuji.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Medalie je na hlavní cestě mezi Darine a Murosem, takže se po městě pohybuje na můj vkus příliš mnoho cizinců. Chci nějaké klidnější místo.“</p>

<p>„A už ses rozhodla, kde se usadíš?“</p>

<p>„Ano. Je to malá vesnička v horách.“</p>

<p>„Jak se to místo jmenuje?“</p>

<p>„Annath, otče. Je to hned u algarských hranic a je tam velký kamenolom. Darral tam lehko najde práci a nebude muset dělat náhrobky.“</p><empty-line /><p><strong>XV.</strong></p>

<p><strong>Možná jste</strong> si všimli, že moje informace o přestěhování byla trochu nepřesná. Za ty roky už jsem pochopila, že dávat otci úplné in­formace se nevyplácí. Otec měl snahu se do všeho plést a věci komplikovat, Mám podezření, že si otec o sobě myslí, že je umělec, ale já mám na umění jiný názor.</p>

<p>Upřímně řečeno jsem Annath nikdy ani neza­hlédla a moje rozhodnutí přestěhovat se tam bylo založeno pouze na jeho blízkosti k algarské hranici. Matka mi totiž řekla, že si Geran vezme algorskou dívku jménem Ildera a já si myslela, že by nebylo špatné, kdyby ti dva vyrůstali v podobném prostředí.</p>

<p>Ukázalo se, že náš odjezd hodně oddálila Darionova choroba, která se bohužel dost protáhla. Dlouhé choro­by mě trápí ještě víc než náhlé zástavy srdce. Normál­ně by nemoc měla trvat buď týden nebo deset dní, a pak se pacient buď vzpamatuje nebo zemře. Smrt je stejná po dlouhé i krátké nemoci. Darion se trápil až do roku 5334, kdy zemřel. Všechno v Medalii nám při­pomínalo jeho ztrátu.</p>

<p>Darral prodal dílnu i dům, sbalili jsme náš maje­tek, který se vešel na dva vozy, a jednoho letního rána jsme opustili Medalii.</p>

<p>V létě se poměrně pěkně cestuje v horách. Ne­měli jsme nijak na spěch, takže jsme si užívali. Jed­noho dne Darral pohlédl na horskou bystřinu a za­stavil. „Co říkáš, teto Pol?“ zavolal na mne. „Tohle by mohlo být dobré místo pro tábor, tady by si koně pořádně odpočinuli.“</p>

<p>„Vždyť je teprve poledne, Darrale,“ ozvala se Alara.</p>

<p>„No ale je to dobré místo a my jsme koně nešet­řili. Celou cestu táhli do kopce.“ Sice se snažil zdů­razňovat starost o koně a přitom se nedívat na tu říčku, ale já jsem hned poznala, o co jde. Připomnělo mi to léta strávená v Emgaardu. Zastavila jsem své spřežení, zabrzdila vůz a slezla dolů. „Támhle je pěkné místo,“ ukázala jsem na plácek pod vysokými cedry. „Měl by ses postarat o koně, potom připravit ohniště a nasekat, dřevo na večeři a na snídani.“</p>

<p>„Myslel jsem…“</p>

<p>„To jsem si úplně jistá, miláčku. Nejdřív práce, potom zábava.“</p>

<p>Smutně na mě pohlédl a pak se dal do práce.</p>

<p>„Co jsi tím myslela, teto Pol,“ zeptala se Alara. „Darral už je dospělý mužský, ten si přece nehraje.“</p>

<p>„Opravdu? To se musíš ještě hodně učit, Alaro. Jen se někdy podívej svému muži do tváře. Neměl tam tenhle výraz od svých devíti let.“</p>

<p>„A co bude dělat?“</p>

<p>„Bude se nám snažit nabídnout něco k večeři.“</p>

<p>„Máme tady sušené hovězí, mouku a fazole.“</p>

<p>„Já vím, ale on ti bude tvrdit, že už ho nudí jíst každý večer to samé.“</p>

<p>„Proč by to dělal?“</p>

<p>„Protože chce jít na ryby, Alaro. Ta říčka v něm probudila instinkty, kterým nemůže odolat.“</p>

<p>„Přece nemůže nachytat za jedno odpoledne tolik ryb, aby nás nasytil.“</p>

<p>„No, možná by mohl a navíc tu máme ještě zít­řek.“</p>

<p>„Zítřek?“ Její tvář prozrazovala překvapení. „To je absurdní!  Takhle se nikdy nedostaneme do Annathu, když budeme zastavovat u každého potoku.“</p>

<p>„Raději si na to zvykni, Alaro. Takhle to v téhle rodině chodí. Zítra ráno bude jeden z koní kulhat nebo bude něco s kolem a budeme tu muset zůstat.“</p>

<p>„A jak dlouho to bude trvat?“</p>

<p>„To záleží na tom, jak budou brát ryby. Řekla bych tak tři dny. Pokud tady nemá Starý podvodník nějaké příbuzné.“</p>

<p>„Kdo je Starý podvodník?“</p>

<p>Takže zatímco Darral rychle štípal dříví, já jsem vyprávěla Alaře o Gelanových příhodách se starým pstruhem v Emgaardu. Alara se tomu s chutí za­smála. Jinak to byla velmi vážná mladá dáma, které trocha smíchu jen prospěla. Darral konečně skončil s přípravou palivového dříví, a uřízl sobě a synovi prut, na chytání ryb. „Ještě jedna věc, drahoušku,“ řekla jsem Alaře. „Ať tě ani nenapadne sahat po no­ži, kdyby náhodou přinesl nějakou rybu.“</p>

<p>„Proč bych měla sahat po noži, teto Pol?“</p>

<p>„To je zásadní věc a musíš si to zařídit hned od začátku.“</p>

<p>„Já ti nerozumím.“</p>

<p>„Však to pochopíš. Až se objeví s rybou, koukni se mu rovnou do očí a jasně mu řekni, že když si jí chytil, ať si jí vyčistí. Z toho nemůžeš ustoupit, ani kdyby si to nějak zařídil, třeba spadl a zlomil si ru­ku. On bude čistit rybu, ne ty. Může to na tebe zkoušet všelijak, ale ty nesmíš podlehnout. Jakmile bys to připustila, zradila bys celé ženské pokolení.“</p>

<p>Zasmála se. „To si děláš legraci, teto Pol?“</p>

<p>„Ani trochu. Nikdy nečisti rybu a řekni mu, že je to proti tvému náboženství nebo něco takového. Jakmile vyčistíš jednu rybu, budeš to dělat po zby­tek života.“</p>

<p>Darral a jeho malý syn Geran nakonec nějaké ryby chytili. Trvalo jim to dva dny, což je běžný průměr. Potom spokojeně zamířili horami k našemu cíli.</p>

<p>Do Annathu jsme dorazili jednoho krásného slu­nečného odpoledne. Byla jsem udivena jeho podobou s Emgaardem. Horské vesnice jsou skoro vždycky položeny na březích nějakého potoka, proto leží na dně údolí. Samozřejmě by šla postavit vesnice na vrcholku kopce, ale pak by vás nenáviděly všechny ženy, protože nosit vodu, je ženská práce. Ženy jsou rády blízko proudu a většina žen by byla nejraději, kdyby jim protékal rovnou kuchyní. Na první po­hled se mi vesnice zalíbila, ale zároveň mnou projelo mrazení. Tady v Annathu se mělo stát něco straš­ného.</p>

<p>Jak jsme projížděli vesnicí, všichni vyběhli na ulici. To už lidé tak ve vesnicích dělávají.</p>

<p>„Kampa máš zamířeno, cizince?“ zeptal se Darrala podivným dialektem místní stařík.</p>

<p>„Přímo sem, příteli. A toho cizince si můžeš ne­chat od cesty. Chceme se tu usadit, takže se asi brzy seznámíme.“</p>

<p>„A jaký že by mohlo bejt tvý ctěný jméno?“</p>

<p>Darral se na něj zašklebil. „Mohlo by být třeba Belgarat nebo možná Kal Torak. Věřil bys mi to?“</p>

<p>„To asi ne,“ uchechtl se stařík.</p>

<p>„No tak jo,“ vzdychl Darral. „Jenom jsem to zkoušel. Ve skutečnosti se jmenuju Darral a tohle je má žena Alara. Ta dáma na druhém voze je moje te­ta Pol a ten malý chlapec, co vedle ní spí, je můj syn Geran.“</p>

<p>„Jsem rád, že tě tu mohu přivítat, Darrale,“ řekl chlápek. „Já se jmenuju Farnstal a obvykle tady ví­tám cizince – asi proto, že jsem starej šťoura. Kou­sek dál po cestě je hospoda, kde se můžete usadit, než najdete něco stálýho.  Čím se živíš, Darrale?“</p>

<p>„Jsem kameník od Sulturnu. Tam jsem trávil většinu času tím, že jsem dělal náhrobky. To je po­někud neradostná práce, proto jsem se rozhodl dělat něco veselejšího.“</p>

<p>„Jestli umíš pořádně udeřit kladivem, tak si při­šel na pravé místo, Darrale. Lidi tady odsekávají kamenné bloky támhle z té skály. Bude to ještě chvíli trvat, než ji celou zpracujou. Tak se běžte ubytovat. Pak si ještě povykládáme.“</p>

<p>„Asi jste si všimli, že je Darral velmi pohotový. Jeho přátelské chování nám pomohlo splynout se společností v Annathu bez problémů. Asi jste si také všimli, že jsme trošku posunuli místo našeho půvo­du. Zároveň se ovšem nedalo říct, že by šlo o lež. Medalie a Sulturn nejsou daleko od sebe. Je to ně­jakých devadesát mil, takže Darral byl vlastně ně­jakých devadesát mil od pravdy.</p>

<p>Vešli jsme do malého hostince a za námi většina vesničanů. Takhle už to v malých vesnicích chodí. Najali jsme pokoje a několik mužů pomohlo Darralovi opatřit koně. Ženy zase pomáhaly Alaře a mně, a děti okamžitě obklopili Gerana. Do večera jsme už nebyli žádnými cizinci.</p>

<p>Hory nemají žádného majitele, takže vesničané vytvořili jisté družstvo, které spolupracovalo při do­bývání žulových bloků. Farnstal řekl Darralovi, že se vždy na podzim objevuje kupec z Murosu, který od nich to kamení kupuje.</p>

<p>Příštího dne vzal Darral své nádobíčko a odešel do lomu, kde se dal do práce. Šlo mu to, jakoby tam žil odjakživa. Místní ženy nám zatím ukázaly prázd­ný neobydlený dům.</p>

<p>„Komu to patří?“ zeptala jsem se statné ženy jménem Elna.</p>

<p>„Asi tomu, kdo se tam nastěhuje a opraví si stře­chu,“ odpověděla. „Rodina, které dům patřil, ze­mřela asi před deseti roky a od té doby je dům opuš­těný.“</p>

<p>„Skutečně to nikomu nepatří, Pol,“ ujišťovala mě další matróna. „Bydlím tady přes ulici a to místo je opuštěné celou dobu. Už jsme říkaly mužským, že by bylo nejlepší ten barák strhnout, ale víte jací jsou. Že prý to udělají, až bude čas.“</p>

<p>„Přece se tam nemůžeme jen tak nastěhovat,“ namítla Alara.</p>

<p>„Proč ne?“ zeptala se Elna. „Vy potřebujete dům a my potřebujeme sousedy. Odpověď je zcela jasná.“ Rozhlédla se po přítomných dámách. Získala jsem neodbytný pocit, že je to místní kápo. „Když potře­buje Alara oficiální povolení, můžeme se zeptat na­šich mužských, a kdyby snad měli něco proti, tak jim pohrozíme takovou dietou, že už budou vědět, jak hlasovat.“</p>

<p>Všechny se zkušeně zasmály. Nikdy nepodceňuj­te ženy, které vládnou v kuchyni.</p>

<p>Protože bylo léto a večery byly dlouhé, trvalo Darralovi – a ostatním mužům vesnice – pouhý týden než spravili střechu, okna a dveře. Pak nám ženské pomohly uklidit, a bylo hotovo a to je vždy velmi pěkné.</p>

<p>Mám pocit, že jsem nepoznala přátelštější místo než byl Annath. Lidé tam byli opravdu velmi vstřícní a nápomocní. Většinou se zastavili se slovy, že jdou jenom na skok a pak jim nedalo, aby nepřiložili ruku k dílu. Částečně je to asi dáno tím, že v tak zapadlých koutech lidé většinou lační po no­vinkách. Naší popularitu ve vesnici ještě zvýšila zvěst, že jsem lékařka. V Annathu nikdy předtím lékař nebyl. Lidé si museli pomáhat domácí medicí­nou. Některá skutečně pomáhá. Je ovšem zajímavé, že domácí léky vždycky chutnají odporně. Řídí se to zřejmě heslem, že co není dobré, pomáhá. Já s tím nesouhlasím. Některé z mých léku dokonce chutnají velmi lahodně.</p>

<p>O kupce z Murosu, který přijel nakupovat ka­mení, jsem se příliš nezajímala. Choval se, jakoby nám dělal milost, že ty kamenné kvádry odveze. Za ty roky jsem se o obchodnících dozvěděla mnohé. Například to, že nehnou prstem, pokud jim to ne­přinese zisk. Tenhle přijel se znuděným výrazem ve tváři, pohlédl na bloky připravené k odvozu a pak s nesmlouvavým výrazem vyřkl svou nabídku.</p>

<p>Darral, který o obchodě také ledasco věděl, byl dost moudrý, že držel jazyk za zuby, dokud chlapík nezmi­zel. „To byla běžná nabídka?“ zeptal se kolegů.</p>

<p>„Je to furt zhruba stejný,“ odpověděl starý Farn­stal. „Dycky vykládá, co ho stojí doprava do Muro­su a jiný kecy. Pak nám navrhne cenu s výrazem „buď ber, nebo nech tak“. Tady žádnej jinej kupec není, tak co nám zbejvá?“</p>

<p>„Já jsem kdysi kupoval žulové kvádry, Farstale, a to mi věř, že jsem platil mnohem víc,“ pokýval hlavou Darral. „Láme se tu kámen i v zimě?“</p>

<p>„To byl nebyl zrovna dobrej nápad, Darrale,“ za­smál se Farnstal. „Tam nahoře jsou takový mraky sněhu, že se nedá dostat na okraj. A i kdyby ses tam dostal, tak by se s tebou mohla utrhnout lavina. Zima je špatnej čas.“</p>

<p>„No tak, se na to aspoň budu mít čas podívat,“ zamnul si bradu Darral. „Zajedu v zimě do města a poze­ptám se na cenu žuly. Máme tady velmi dobrý kámen, pánové. Jsou i ostatní části lomu tak kvalitní?“</p>

<p>„Na východě je v horní části vrstva břidlice,“ ozval se Wilg, kameník s velkým nosem. „My bychom si s tím nevěděli rady, ale ten chlápek z Murosu je od ty dobroty, že to odveze.“</p>

<p>„Tomu věřím,“ poznamenal sarkasticky Darral. „A ani nic za odvoz nechce, co?“</p>

<p>„Ani halíř,“ potvrdil Wilg.</p>

<p>„To je od něj skutečně šlechetné. Asi s sebou vezmu kus naší žuly a pár vrstev břidlice, abych zjistil skutečnou cenu. Možná se tu příští rok objeví víc zájemců. Trocha konkurence by toho chlapíka z Murosu mohla dohnat k lepším cenám a trochu poctivějšímu jednání.“</p>

<p>„Ty myslíš, že nás s cenou žuly podvádí?“ podivil se Wilg.</p>

<p>„Nejde jenom o žulu, Wilgu. Byl jsi někdy ve vět­ším městě?“</p>

<p>„Byl jsem jednou v Medalii.“</p>

<p>„A z čeho jsou tam střechy většiny domů?“</p>

<p>„Máni pocit že z břidlice,“ vydechl údivem Wilg. Oči se mu rozšířily a pak nebezpečné zúžily. „My mu tu břidlici dáváme zadarmo a on ji pak prodává, co?“</p>

<p>„Já bych si myslel, že jo,“ potvrdil Darral.</p>

<p>„Bych rád věděl, jestli ho ještě chytí,“ třel si svou obrovitou pěst Wilg.</p>

<p>„Moc se neplaš,“ klidnil ho Farnstal. „Už takhle s náma hraje betla několik let, tak se vobjeví i příští rok. Nabrousíme si kudly a začne krvácet z tolika děr, že ani nemá tušení, že jich tolik může bejt.“ Mrkl na mého synovce. „Ses pašák, Darrale. My tu žijem v ty pustině tak dlouho, že ani nevíme, jak se chovaj lidi v civilizaci. Ale jednu věc ti řeknu.“</p>

<p>„A co?“</p>

<p>„Až se tu příští rok vobjeví ten chlápek z Mu­rosu, tak mu dáme lekci ze slušnýho chování. Wilg mi ho přidrží a já mu budu tak dlouho rajtovat po břiše, až bude vědět, co je to poctivost.“</p>

<p>„Už se toho nemůžu dočkat,“ řekl Darral se širo­kým úsměvem.</p>

<p>Darral skutečně v zimě navštívil několik měst v severní Sendarii a příští rok byl místní zájezdní hostinec plný koupěchtivých zákazníků. Ukázalo se totiž, že zdejší žula je vynikající kvality a břidlice, kterou vesničané doposud vyhazovali, je snad ještě lepší. Darral udělal to nejjednodušší a zároveň nej­lepší, co mohl. Uspořádal totiž aukci, kde prodával jednotlivé bloky a potenciální kupci přihazovali, ko­lik uznali za vhodné. Všichni odjížděli s vozy plnými kamene.</p>

<p>Muž z Murosu přijel pozdě, takže přišel o všech­no to vzrušení kolem i o pohled na vozy plné kame­ne. „Kde je žula?“ ptal se. „Snad si nemyslíte, že si jí budu sám nakládat?“</p>

<p>„Obávám se, že pro tebe, příteli, letos nic nemá­me,“ řekl mu Darral přátelsky.</p>

<p>„Co to má znamenat, že nic nemáte?“ V hlase byl slyšet hněv. „Chceš mi říct, že se všichni muži ve vesnici proměnili v lenochy? Proč jste mi nedali vě­dět, že pro mě nic nemáte? Táhnu se sem pro nic za nic. To vás bude stát příště něco navíc. Možná vů­bec nepřijdu.“</p>

<p>„Budeš nám chybět,“ řekl mu Darral. „Sice ne moc, ale přeci. Máme teď v Annathu nový způsob. Máme tady aukci.“</p>

<p>„Kdo by se zajímal o kamení třetí třídy?“</p>

<p>„Bylo tu asi tucet zájemců, co?“ obrátil se Darral na ostatní kameníky. „Přestal jsem je při tom přiha­zování počítat.“</p>

<p>„To mi nemůžete udělat!“ zaječel kupec z Muro­su. „Máme smlouvu! Mám na to právo!“</p>

<p>„Jakou smlouvu?“</p>

<p>„Je to ústní smlouva.“</p>

<p>„A s kým?“</p>

<p>„Uzavřel jsem ji s Merlem.“</p>

<p>Kameníci z Annathu se rozesmáli. „Merlo je už pět let mrtev,“ prohlásil jeden z nich, „a bylo mu pětadevadesát, když zemřel. Merlo řekl každému, co chtěl slyšet, jen když za to byl žejdlík piva. Byl to místní opilec a jeho slovo mělo cenu skutečně jednoho piva. Jestli to chceš vzít k právníkovi, tak si posluž. Pak dostaneš opravdovou lekci v podvádění. Od nás nic nedostaneš, ale ten právník tě pěkně oškube.“</p>

<p>Do kupcových očí se vkradlo zoufalství. „A co ta bezcenná břidlice, kterou jsem odvážel?“ zeptal se. „Vezmu aspoň to, když nic jiného nemáte.“ Při­mhouřil oči. „Tentokrát ale budete muset za odvoz zaplatit. Dřív jsem to odvážel z čirého přátelství.“</p>

<p>„To je docela legrační situace s tou břidlicí,“ pro­hlásil Darral. „Jeden muž z Darine se na ni podíval a přeplatil všechny ostatní. Dostali jsme za ni tolik co za žulu. Není to zvláštní. Mimochodem, pár sou­sedů by si s tebou rádo promluvilo.“ Podíval se přes rameno. „Neviděl někdo Wilga a starého Farnstala?“ zeptal se tiše.</p>

<p>„Myslím, že čekají na cestě severně od města,“ odpověděl jeden z mužů s úšklebkem. „Chtěj si tady s kámošem popovídat o samotě.“</p>

<p>Nevím, co mu Wilg s Farnstalem povídali, proto­že je nebylo slyšet. Zato bylo slyšet toho kupce. A bylo ho slyšet asi až v Murosu.</p>

<p>„Tak co, už je poctivý?“ zeptal se Darral.</p>

<p>„Je jako novorozené kůzlátko,“ zasmál se Farnstal. „Ale dal se při ty naší disputaci na víru, nebo co.“</p>

<p>„Na víru?“</p>

<p>„Ke konci se už jenom modlil, že jo, Wilgu?“</p>

<p>„Taky mi to tak připadalo.“</p>

<p>Večer byla oslava, která hlučností asi překonala tu po aukci. Peníze jsou pěkná věc, ale někdy je od­plata víc.</p>

<p>Darral se stal místním hrdinou a my všichni jsme byli přijati za členy komunity. Myslím, že jsem se nikdy necítila bezpečněji. Konečně jsem našla svou „jeskyni v horách“.</p>

<p>V roce 5338, když jsme byli v Annathu asi čtyři roky, přišla ke mně zase moje matka na jednu ze svých návštěv. <emphasis>„Musíš se zase vrátit do Nyissy, Pol,“ </emphasis>oznámila mi.</p>

<p><emphasis>„A proč to?“ </emphasis>podivila jsem se. <emphasis>„Měla jsem pocit, že je tam všec</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>no v pořádku.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Na trůnu je nová Salmissra a Angarakové to zase na ni zko</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>ší.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Asi poletím do Rak Ctholu a udělám z Ktačika žábu,“ </emphasis>zahuhlala jsem temně.</p>

<p><emphasis>„Tentokrát to není Ktačik. Teď v tom má prsty Zedar. Mám pocit, že spolu Ktačik a Zedar hrají podivnou hru, ve které vyhrává ten, kdo získá Salmissru.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To je nuda. Zavolám otce, aby to tu vzal za mě. Pak poletím do Nyissy a urovnám to tam jednou provždy. Už mne to začíná unav</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vat.“</emphasis></p>

<p>Nebyla jsem k otci nejpřívětivější, když dorazil. Zarazila jsem jeho námitky a odmítla mu podat bližší vysvětlení. Bylo to asi dost strohé a neslušné.</p>

<p>Když jsem dorazila do Sthiss Toru, neobtěžovala jsem se s nějakými přestrojeními. Prostě jsem vešla do hlavních dveří, oznámila jim, kdo jsem a že bych chtěla mluvit s královnou. Několik eunuchů se mne pokusilo zastavit, ale naházela jsem je na různé strany. Někteří viseli v korunách, jiní se probrali v džungli, aniž by měli potuchu, jak se tam dostali. Pak jsem se proměnila v příšeru, která se mi osvěd­čila v lesích jižní Sendarie před několika tisíci let a rázem jsem byla na chodbě vedoucí k trůnnímu sálu sama. Proměnila jsem se zpět a pokračovala dál.</p>

<p>Když jsem vstoupila, Zedar byl zrovna u součas­né Salmissry a vypadal skutečně hrozně. Měl str­hané rysy, celkově sešel a v očích měl výraz štvan­ce. Těch pět století, co strávil hlídáním svého po­lomrtvého mistra mu skutečně neprospělo. Zíral na mne, když jsem vstoupila a v očích se mu objevilo světélko poznání, <emphasis>„Polgaro?“ </emphasis>vypravil ze sebe pře­kvapeně. Někdo mu o mně musel povědět a dost věrně mně popsat. „Jsi to skutečně ty?“</p>

<p>„Je prima, že tě zase vidím, starý brachu,“ lhala jsem. „Kdo teď hlídá Torakův hrob? Snad ne Ktačik?“</p>

<p>„Nebuď bláhová.“ Pak překvapeně pozdvihl obo­čí. „Zdá se, že mne znáš, ale já si nevzpomínám, že bychom se spolu setkali.“</p>

<p>Formálně jsme sice nebyli představeni, drahý hochu, ale já měla tu čest – jestli je to to správné slovo – být přítomna tvému rozhovoru s Jed­nookým u Vo Mimbre.“</p>

<p>„To není možné. Cítil bych tvou přítomnost.“</p>

<p>„Abych řekla pravdu, tak bys nemusel cítit nic. Neříkej mi, že nevíš, jak to zařídit. To bych si mu­sela myslet, že tvůj mistr skutečně něco zanedbal v přípravě, chlapče. Přejděme ale raději k věci. Jsem dost zaměstnaná na to, abych se každou gene­raci hnala sem do toho močálu a dávala tu věci do pořádku.“ Pak jsem se zahleděla na Hadí královnu. Připomínala mi Sally – byly vybírány podle stejné­ho klíče – ale v něčem se od ní výrazně lišila. Za prvé neměla její cit. Tahle Salmissra byla z ocele. „Nebudu tady zbytečně ztrácet čas, Salmissro. Ty jistě víš, co ti udělám, když se budeš plést do cesty Vrahovi boha, že? Máš své způsoby, jak vidět do bu­doucnosti, takže to jistě víš.“</p>

<p>Přimhouřila oči, „To má být výhružka, Polgaro? Ty mi vyhrožuješ v mém vlastním trůnním sále?“</p>

<p>„To není výhružka, Salmissro. To je prostě konsta­tování faktu. Až mne uvidíš příště, tak se to stane.“</p>

<p>„Issa mne ochrání.“</p>

<p>„Jestli bude zrovna vzhůru. Ale moc bych na to nespoléhala. Ty chceš získat nesmrtelnost a já to mohu zařídit. Asi se ti to nebude líbit, ale budeš žít navždy. Asi se ale potom nebudeš chtít podívat do zrcadla. Zedar a Ktačik – možná i Urvon – budou před tebou mávat Torakovým jménem, dokud nebu­deš stará a unavená. Já bych jim, má drahá, nevě­řila. Torak miluje akorát sám sebe. V jeho srdci ne­ní místo pro nikoho jiného – až na mne – samo­zřejmě. Ale když to rozebereš, tak nemiluje ani mne. Jenom si mne chce podrobit a udělat ze mne svou otrokyni. Proto taky ztratil bitvu u Vo Mim­bre.“ Usmála jsem se na Zedara. „Že je to tak, Zedare? Torak přece věděl, že nesmí třetí den na bitevní pole, že ano? Ale on stejně musel ven. Proto teď leží v jeskyni v Cthol Murgosu a je mu čím dál hůř. Spojil jsi se se zlem, Zedare, a poneseš za to následky.“</p>

<p>V tu chvíli jsem z ničeho nic měla hrozné vidění a přesně věděla, jaký osud čeká bratra mého otce. Bylo to tak děsné, že byla hrůza jen na to pomyslet. V tu chvíli jsem také zcela jistě věděla, že to bude Zedar, kdo konečně najde a představí lidstvu toho, kdo nahradí Toraka. Zároveň jsem pochopila abso­lutní nezbytnost Zedarovy existence. Dá lidstvu ten největší dar a na oplátku bude žít v hrobě.</p>

<p>Mám dojem, že Zedar zachytil stejnou vizi, pro­tože strašně zbledl.</p>

<p>Pohlédla jsem zpět na Hadí královnu. „Poslechni mou radu, Salmissro, a nenech se zatáhnout do těch chorobných her Ktačika a Zedara. Ať ti slibují coko­liv, ani jeden z nich nedokáže Toraka ovlivnit. Oni Toraka neřídí. Když se nad celou situací zamyslíš, zjistíš, že Torak nemá ani nijak rád své učedníky. Zedar se o tom mohl přesvědčit u Vo Mimbre, co Zedare? Klidně zmizíš jako proužek dýmu, když se Torakovi znelíbíš a ani nebudeš mít ponětí proč. Vyměnil jsi lásku jednoho boha za nestálost druhé­ho. To byla tedy volba, starý brachu.“</p>

<p>Na jeho tváři se objevila obrovská lítost spolu s takřka absolutní bezmocností. Bylo mi ho skoro lí­to.</p>

<p>„Jsem ráda, že jsme si měli příležitost takhle ve třech popovídat,“ řekla jsem jim. „Doufám, že to vyjasnilo situaci. Teď je vám oběma jasné, co se stane, když se budete plést do něčeho, co není vaše starost. Když se budete řídit podle mé rady, všechno bude v pořádku. Když ne, tak naše příští setkání bude velmi nepříjemné.“</p>

<p>Po těch slovech jsem zmizela. Je zjevné, že je ve mně něco po otci, protože mám příliš často sklon k melodramatičností. Asi dědičná vada charakteru.</p>

<p>Opustila jsem Sthiss Tor, ale nevrátila jsem se rovnou do Annathu. Strávila jsem několik týdnů vysoko v Tolnedranských horách a přemýšlela nad tím viděním, co jsem měla v Salmissřině trůnním sále. Věděla jsem, že to bude Zedar, kdo najde Erionda, ale v tu chvíli jsem neznala ani Eriondovo jméno. Měla jsem silný pocit, že se do toho vměšuje někdo zvenčí, ale nebyla jsem schopná rozpoznat kdo to je a to mne znervózňovalo. Bylo zjevné, že do hry vstupuje nový hráč. Teď už to samozřejmé vím. Ještě aby ne, když jsem toho hráče sama vychovala z malého chlapce přímo v téhle vesnici.</p>

<p>Jednou si o tom budu muset s Eriondem promlu­vit, abych se dostala na kloub tomu vidění. Jenom tak. Ze zvědavosti.</p>

<p>Byla jsem také čím dál nešťastnější z toho, co budu muset provést Salmissře. Obě jsme věděli, že se to sta­ne, ale jí zřejmě někdo přesvědčoval o tom, že toho ne­budu schopna. Jediná moje útěcha tkví v tom, že od chvíle, kdy si na to zvykla, už není nešťastná, že se to stalo a Nyissa prosperuje mnohem lépe od chvíle, co je na trůně ve své současné podobě.</p>

<p>Ať jsem to převracela jakkoliv, nemohla jsem nijak změnit, co se mělo stát. Konečně jsem se s tím trochu smířila a vrátila se do Annathu, Tam se na mne okamžitě vrhl otec, ale já ani nijak neprotesto­vala, protože už jsem stejně věděla, co mi chce říct.</p>

<p>Když přešla zima, na otce zase přišla cestovní horečka a on vyrazil, aby se podíval, co je ve světě nového. Byla bych mu to řekla, ale on se o tom mu­sel přesvědčit na vlastní oči.</p>

<p>Já zamířila do Algarie ke klanu, kde se konečně narodila Ildera, předurčená Geranova nevěsta. Pro­mluvila jsem s jejím otcem, klanovým náčelníkem, aby přesídlili do víceméně stálého ležení u hranic nedaleko Annathu. Slovo hranice, tam příliš mnoho neznamená. Tam, co jsou stromy, je Sendarie, zatímco kde je tráva, leží Algarie. Tak se setkal devítiletý Geran se sedmile­tou Ilderou. Nebyla jsem u toho, ale stejně jsem ten zvonek slyšela. Všechno šlo podle plánu.</p>

<p>Když bylo Geranovi dvanáct, vzal ho otec do lo­mu do učení. Geran si prodělal všechny obvyklé bo­lístky, ale pak mu začaly sílit svaly a on vplouval do tajů rodinného řemesla.</p>

<p>V Annathu plynul život bez větších vzruchů. V těchto vesnicích je poměrně běžné, že lidé neznají ani jméno současného krále a smrt krávy je hlav­ním předmětem hovoru na týdny.</p>

<p>Pak se v roce 5345 objevil v Annathu otec i s dvojčaty. „Měla by ses setkat s jistými lidmi, Pol,“ oznámil mi otec. „Belkira a Beltira to tady na chvíli vezmou za tebe a já tě představím pár lidem, o kte­rých si mohla číst v Mrinském kodexu.“</p>

<p>Nijak jsem se nevzpírala. Už jsem měla rurálního způsobu života docela dost.</p>

<p>Dostali jsme se do Algarie a tam se setkali se za­mračeným chlapcem jménem Hettar. „Řekla bych, že s tímhle budou problémy, otče,“ předpověděla jsem, když jsme opouštěli tábor krále Cho-Rama.</p>

<p>„Je to možné,“ souhlasil.</p>

<p>„Asi ho budeme muset uvázat na řetěz, až vyros­te. Sama Murgy nijak nemiluju, ale u něj se nená­vist k nim může stát až náboženstvím.“</p>

<p>„Murgové mu zabili rodiče, Pol.“</p>

<p>„Já vím, řekl mi to. Ale jednou z něj má být král Almaru a takové šémě nenávisti nám může způsobit vážné problémy.“</p>

<p>„Já ho zvládnu,“ prohlásil otec s přesvědčením v hlase.</p>

<p>„Tomu věřím. Kam zamíříme teď?“</p>

<p>„Dej se do pucu, Pol, princ Kheldar je velmi ma­zaný mladý muž.“</p>

<p>„Vždyť je mu teprve deset.“</p>

<p>„Je kluzký jako úhoř.“</p>

<p>Ukázalo se, že to nebyla vůbec nadsázka. Princ Kheldar byl velmi šaramantní, přehnaně slušný, ale zároveň i bez zábran. Moc se mi líbil.</p>

<p>Pak jsme se vydali do Trellheimu v Šereku, aby­chom se setkali s Barakem a jeho bratrancem, ko­runním princem Anhegem. Hned při prvním setká­ní s nimi jsem měla ten zvláštní pocit, který občas mívám. Měla jsem pocit, jako by přede mnou stál Anrak, bratranec Ocelového stisku. Barak i Anheg byli Šerekové do morku kosti, jestli víte, co tím myslím. Zároveň byli oba velmi inteligentní. Doká­zali to ale velmi umně skrývat.</p>

<p>Pozdě na podzim mne otec odvedl zpět do Annathu. „S ostatními si promluvíme příští léto,“ řekl. „Chtěl jsem, aby ses nejdřív seznámila s Alorny. S těmi bývají problémy.“</p>

<p>„Myslela jsem, že je máš rád, otče.“</p>

<p>„Jak jsi na to přišla?“</p>

<p>„Vždyť s nimi trávíš většinu času.“</p>

<p>„Já s nima musím trávit většinu času, Pol. Stále tam hrozí nějaký průšvih. Pán mi řekl před pěti ti­síci lety, abych na Alorny dohlédl a ukázalo se, že je to práce na plný úvazek. Řekl mi, abych to dělal, tak to dělám. Ale nebaví mě to.“</p>

<p>„Ty jsi tak hodný chlapec, otče.“</p>

<p>Příští jaro ke raně dolehl matčin hlas. <emphasis>„Je čas, aby ses vrátila do školy, Pol.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Cože?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Je tu pár věcí, které budeš vbrzku potřebovat.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jako například?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Budeš se muset naučit hrát s lidskou pamětí.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Můžeš mi to trochu přiblížit, matko?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Nejdřív se budeš muset naučit ovládat lidskou</emphasis> <emphasis>paměť, aby byli lidé schopni na něco zapomenout. Potom se naučíš ty vymazané vzpomínky nahradit něčím, co se nestalo.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To umíme?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ano. Lidé si to občas dělají sami. Tím se mění skutečnosti. Ryba, která ti utekla se za nějaký čas jeví daleko větší.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Toho jsem si už všimla.  Jak si s tím mám poradit já?“</emphasis></p>

<p>Její vysvětlení bylo poněkud zvláštní – a jak by ne, když se zabývalo lidskou pamětí. Meritum věci spočívá v tom, že zhruba polovina toho, co si pama­tujeme, se skutečně stala. Máme tendenci měnit skutečnost tak, abychom si připadali lepší a aby­chom vypadali lépe v očích jiných. A když to, co jsme provedli, není příliš chvályhodné, máme ten­denci to zapomenout. Naše představy jsou většinou mnohem hezčí než skutečnost.</p>

<p>Abych se pocvičila, trochu jsem si pohrála s pamětí lidí v Annathu. A bylo to docela snadné.</p>

<p><emphasis>„Proč se to mám učit, matko?“ </emphasis>zeptala jsem se po několika týdnech.</p>

<p><emphasis>„Několik lidí je -</emphasis> <emphasis>spíše okrajově -</emphasis> <emphasis>zmiňováno v Mrinském kodexu. Asi bychom se na ně nejdřív měli podívat, jestli jsou na naší straně.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Všichni v západních královstvích budou na naší straně, matko.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„V tom to celé vězí, Pol. Tihle lidé nejsou ze zá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>padu. Žijí v Gar og Nadraku.“</emphasis></p><empty-line /><p><strong>XVI.</strong></p>

<p><strong><emphasis>V tomhle oblečení</emphasis></strong><emphasis> se přece nemohu obje</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vit na veřejnosti, mami!“ </emphasis></p>

<p><emphasis>„Vždyť vypadáš opravdu moc pěkně, Pol.  Tvoje postava tak ještě lépe vynikne.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Tak to můžu klidně udělat i když si na sebe ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vezmu vůbec nic! Rozhodně odmítám ukazovat se mezi lidmi v něčem, co je na mě tak těsně, jako by to byla druhá kůže!“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Přesto se mi ale zdá, že tomu ještě něco chybí.“ </emphasis></p>

<p><emphasis>„Tak sis toho všimla. Tomu tedy říkám postřeh.“ </emphasis></p>

<p><emphasis>„Nebuď na mě tak nepříjemná. Aha, už vím. Za</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>pomněly jsme na dýky.“ </emphasis></p>

<p><emphasis>„Dýky?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Většinou bývají čtyři -</emphasis> <emphasis>dvě budeš mít za pasem a po jedné zas</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>nuté do každé boty.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„K čemu jich potřebuju tolik?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To je prostě takový nadracký obyčej, Pol. Je to způsob, jak m</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>hou nadracké ženy dát mužům naje</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vo, že se mohou v klidu dívat, ale kdyby se chtěli do</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tknout, tak se dostanou do velkých potíží.“</emphasis></p>

<p>Dvojčata za mě zaskakovala v Annathu, dokud nepřijel otec a mě matka zatáhla pěkně hluboko do lesů, aby mě poučila o zvláštnostech nadrackých zvyků a oblékání. Oblečení, které pro mě připravila, sestávalo z<emphasis> </emphasis>kožených vysokých bot, těsně přiléhají­cích černých kožených kalhot a snad ještě těsnější černé kožené vesty. Tento suchý popis by mohl vy­volávat představy mužského vzhledu, ale když jsem si to oblékla, bylo mi okamžitě jasné, že nikdo z di­váků nebude pochybovat o mém pohlaví. Konečně jsem pochopila, na co potřebují nadracké ženy ty dýky – a to hned několik. <emphasis>„Chápou nadračtí muži, co mají všechny ty dýky znamenat?“ </emphasis>zeptala jsem se.</p>

<p><emphasis>„Většinou ano – pokud jsou střízliví. Tu a tam ale dostanou la</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>kovnou náladu a pak je třeba jim připomenout, aby si ruce zaměstnali někde jinde. Pár bodanců a řezných ran jim to obvykle spolehlivě v</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>světlí.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To se snažíš být vtipná?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Myslíš, že bych to udělala?“</emphasis></p>

<p>Tak jsem si vykouzlila čtyři speciální dýky pou­žívané mezi Ulgy. Jestliže chcete někoho zastrašit, předveďte mu jednu takovou dýku. Pohled na onu věcičku, která má na konci háček a obě strany zu­baté jako pilky, obvykle evokuje nepříjemné pocity v žaludku.</p>

<p><emphasis>„Ty jsou ale hrozné, Pol!“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Cožpak nejde právě o to? Chci mít jistotu, že se ni</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>kdo neopije natolik, aby si na mě začal něco dovolovat.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Uvědomuješ si ale,  že budou snižovat tvou cenu,  že?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Cenu? Jak to myslíš?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Nadracké ženy jsou majetek, Pol. To přece ví každý.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Aha, no jo. Já jsem na to úplně zapomněla. Je ještě něco, cos mi takhle zapomněla sdělit?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Budeš muset nosit obojek -</emphasis> <emphasis>velmi jemně ozdobený drahokamy, jestliže budeš mít velkou cenu. O řetěz se nemusíš starat. Nadracké ženy si řetěz k obojku nepři</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>pojují, jenom výjimečně při slavnostních příležitostech. Po cestě do Yar Nadraku se někde zastavíme, aby ses mohla podívat, jak nadracké ženy tančí. Budeš se mu</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>set naučit, jak se to správně dělá.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Já už ale přece umím tančit, mami.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ne tak, jak se tančí v Gar og Nadraku. Když nadracká žena ta</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>cuje, v podstatě svádí všechny muže v místnosti. To je taky hlavní d</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>vod, proč všechny potřebují dýky.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Proč tedy tančí takovým, způsobem, když potom mají takové problémy?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Pravděpodobně kvůli té legraci, Pol. Tohle totiž nadracké muže dovádí téměř k šílenství.“</emphasis></p>

<p>Pochopila jsem, že nadracké ženy dovedly spor­tovní odvětví „lámání srdcí“ až k dokonalosti a ne­váhají jít až na samu mez únosnosti. Tenhle malý výlet by přece jen mohl být zajímavější, než se zpo­čátku zdálo.</p>

<p>Pak jsme se obě proměnily v sokoly a vydaly jsme se na křídlech větru na cestu severovýchodně do země Nadraku. Ti dva muži, které jsme hledaly, byly v hlavním městě v Yar Nadrak. Matka ale navrhla, abychom se zastavily v bezejmenné vesničce uprostřed divokých lesů Gar og<emphasis> </emphasis>Nadraku, kde se mohu podívat na vystoupení nadracké tanečnice jménem Ayalla.</p>

<p>Tahle vesnička vypadala dost humpolácky, vše­chno tam bylo děláno jen tak napůl, což je ostatně dle mého pozorování velmi rozšířené v celém Gar og Nadraku. Budovy byly postaveny z kmenů a plátna, ale žádná z nich ani zdaleka neměla čtvercový či obdélníkový půdorys. Stěny se rozjížděly a opět spo­jovaly ve všemožných úhlech, ale to zřejmě vůbec nevadilo nikomu z přítomných. Tím se rozumí ze­jména lovci kožešin a hledači zlata, kteří čas od ča­su dorazili, když se jim zachtělo trochu civilizace. Matka i já jsme přeletěly město a pak jsme se snesly k místní hospodě, kde jsme se usadily u nemytého okna vysoko na zadní stěně.</p>

<p><emphasis>„Ayallin majitel se jmenuje Kablek, Pol,“ </emphasis>infor­movala mě matka. <emphasis>„Ten také vlastní tuhle hospodu a Ayalla je vlastně výhodným o</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>chodním tahákem. Každou  noc tady tancuje a  to přivádí prakticky všechny zákazníky. Kablek tady hlavně díky ní pěk</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ně bohatne. Ředí svoje pivo tak, že už pomalu pře</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>stává pěnit, a prodává ho za nehorá</emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>nou cenu.“ </emphasis></p>

<p><emphasis>„To zní jako by byl Tolnedřan.“ </emphasis></p>

<p><emphasis>„Ano, docela ano -</emphasis> <emphasis>ale nemá to ten šmrnc.“ </emphasis></p>

<p>Dav zákazníků v Kablekově hospodě byl dost hlučný, ale bylo tam několik mohutných chlapíků s pořádnými klacky na udržování pořádku. Rázně ukončovali všechny rvačky na nože, ale pěstní sou­boje většinou ponechávali bez povšimnutí – pokud ovšem účastníci nezačali ničit zařízení hospody.</p>

<p>Kablek spolu se svými pomocníky nalévali pivo ne­uvěřitelným tempem až do pokročilého večera, kdy už štamgasti začali vykřikovat: „Ayalla, Ayalla, Ayalla!“ přičemž důkladně dupali do dřevěné podlahy a hlučně bušili pěstmi do stolů. Kablek je ještě několik minut nechal takhle burácet a rozléval pivo, seč mu síly sta­čily. Poté vyskočil na dlouhý pult u zadní stěny svého podniku a zahulákal: „Poslední objednávky, chlapi! Máte poslední příležitost koupit si pivo. Jakmile začne Ayalla tančit, už nikomu nenalejeme!“</p>

<p>Jeho hlášení ještě zvýšilo nával u pultu a po­slední žíznivci se rychle spěchali zásobit. Pak, když se přesvědčil, že už mají všichni plné korbele, požádal Kablek zdvižením ruky o klid. „Tohle je ten správný rytmus!“ oznámil jim a svýma mozolnatýma rukama začal vytleskávat – nejprve třikrát pomalu a potom čtyři tlesknutí v rychlém sledu. „Neradil bych vám tenhle rytmus zapomenout, pánové. Ajalla to nemá ráda a se svými noži umí zacházet opravdu blesku­rychle.“</p>

<p>Smích, kterým mu na jeho hlášku odpověděli, zněl poněkud nejistě. Každá tanečnice se snaží udr­žet pozornost svého obecenstva – ale nožem?</p>

<p>Poté se po krátké dramatické odmlce konečně v jasně osvětlených dveřích objevila Ayalla. Musela jsem okamžitě uznat, že byla skutečně nádherná. Měla tmavé havraní vlasy, jiskřivě modré oči a smyslná ús­ta. Prakticky byla otrokyní, pouhým kusem majetku, ale žádný tolnedranský císař by se nemohl vyrovnat jejímu majestátnímu vzezření a držení těla. Ať už byla otrokyní či nikoliv, Ayalle jako by patřilo cokoliv – nebo kdokoliv – na co se podívala. Její oděv – jestliže se dá oděvem nazvat něco tak nepatrného a křehkého – byl z bledě průsvitného malloreánského hedvábí a při každém jejím pohybu jako by šeptal. Ponechával jí paže obnažené až k ramenům a volně splýval těsně nad okraj kožených bot, ze kterých na diváky výstraž­ně vykukovaly zdobené rukojeti dýk.</p>

<p>Obecenstvo okamžitě začalo bouřlivě jásat, ale Ayalla se tvářila poněkud znuděně. Její výraz se ale změnil, jakmile diváci začali vytleskávat ten pod­manivý rytmus. Ve tváři se jí objevilo soustředění a pouhou silou své nadpozemské přítomnosti doká­zala uchvátit publikum a strhnout všechny v sále. Svůj tanec začala zvolna, skoro netečně, ale pak zrychlila tempo. Její nohy se jen míhaly, když vířila po celé místnosti v rytmu potlesku.</p>

<p><emphasis>„Nadechni se, Pol,“ </emphasis>vyrušila mě najednou matka. <emphasis>„Začínám ti před očima vidět černé skvrny.“</emphasis></p>

<p>Prudce jsem vydechla vzduch, který jsem nevě­domky zadržovala v plicích. Natolik mě Ayalla do­kázala zaujmout svým vystoupením. <emphasis>„Je nadaná, co říkáš?“ </emphasis>prohlásila jsem vlažně.</p>

<p>Ayalla předvedla veškeré své umění a celé vy­stoupení zakončila tak neuvěřitelně smyslným kro­kem, že v okamžiku zlomila srdce každého muže v místnosti. Zdálo se, jako by se nabízela každému, kdo by měl o ni zájem, ale její ruce na rukojetích dýk jasně dávaly na srozuměnou, co by provedla každému, kdo by byl natolik šílený, aby přijal její nabídku.</p>

<p>Páni! Tohle tedy vypadalo jako pořádná legrace!</p>

<p><emphasis>„Tak co, Pol?“ </emphasis>zeptala se mě matka. <emphasis>„Myslíš, že to taky zvlá</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>neš?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Možná to bude vyžadovat trochu cviku,“ </emphasis>připus­tila jsem, <emphasis>„ale ne zas tak moc. Vím naprosto přesně, co dělala. Ona je velmi hrdá na své ženství, nemám pravdu?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„No, to ano. Určitě je.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„A právě o tom vlastně je celé její tancování, což já myslím dok</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>žu zvládnout poměrně snadno. Kro</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ky nejsou zas až tak podstatné. Ne</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>víc záleží na je</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jím přístupu a postoji k věci a jsem přesvědčena, že mám svůj postoj. Dej mi týden, mami, a budu ještě lepší tanečnice, než je ona.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Pane jo, ty si ale nějak věříš.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Věř mi. Kam se vydáme teď?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Směrem na Yar Nadrak, do hlavního města. Budeš si muset v</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>brat majitele a pak se pustíme do práce.“</emphasis></p>

<p>Většina z vás patrně nebude příliš detailně obe­známena se zvláštní povahou uspořádání celé nadracké společnosti. U Nadraků jsou ženy považovány za majetek, ale úplně jiný majetek, než třeba boty, koně nebo nákladní vozy. Nadracká žena si svého majitele <emphasis>vybírá </emphasis>a jestliže ten vyvolený nežije právě podle jejích představ, může vždycky použít svých dýk k přesvědčení dotyčného muže, aby ji prodal někomu, kdo se jí zamlouvá víc. A pokaždé dostává polovinu částky, za kterou byla prodána. Když se nadracká žena snaží a pořádně se tomuto obchodu věnuje, může zemřít značně bohatá.</p>

<p>Yar Nadrak je město zamořené komáry, kde je všude neustále cítit puch dehtu, které bylo vystave­no na bahnitém prostranství a okolních lesů se za­kladatelé zbavili tak, že je zapálili – a to jsou ty lepší stránky onoho města.</p>

<p>Nemělo žádný význam to déle odkládat a tak když jsme přistály a já znovu nabyla své normální podoby, oblékla jsem se do koženého oděvu, který pro mě matka připravila. Vkročila jsem do města hlavní branou a přitom jsem si povšimla naleštěné ocelové masky Toraka, která na mě hleděla z prů­čelí. Možná právě tato hrozná upomínka jeho exis­tence zavinila to, co se vzápětí stalo.</p>

<p>„Jen tak moc nespěchej, zlatíčko,“ prohlásil jeden z poloopilých strážců brány, upřeně se na mě zadí­val a popadl mě za ruku. Rozhodla jsem se, že mu­sím dát jasně na srozuměnou základní pravidla hry, tady a teď hned. Jednou nohou jsem ho z boku ude­řila do kolena a on zavrávoral a skácel se. Pak jsem na něj skočila a koleno jsem mu vrazila do žaludku. Z opasku jsem vytáhla obě dýky a jejich pilovitá ost­ří jsem mu zkříženě opřela o krk. „Nějaký poslední vzkaz?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Co to sakra vyvádíš?“ zaječel překvapeně.</p>

<p>„Právě se chystám na to, že ti proříznu hrdlo,“ vysvětlovala jsem mu trpělivě. „Ty ses mě dotknul a nikdo, kdo se opováží dotknout Polanny, nepřežije. To ví přece každý. Pomodli se. Budu s tebou hotová dřív než se naděješ.“</p>

<p>„Vždyť to byla nehoda!“ ječel vyděšeně. „Já jsem se tě přece nechtěl dotknout!“</p>

<p>„Promiň. To jsem si neuvědomila. Měl sis dávat lepší pozor.“</p>

<p>„Takže mi tedy odpustíš?“</p>

<p>„Samozřejmě,  že  ti odpouštím,  pošetilý hochu.</p>

<p>Stejně ti budu muset, podříznout krk, ale bude mě to opravdu mrzet. Jen klidně lež. Tohle budeme mít hned za sebou.“</p>

<p>Co jsem ale teď u všech všudy měla udělat? Byla jsem si jistá, že to udělalo na všechny přihlížející dojem, ale jak jsem se z toho měla vysekat, aniž bych musela toho hlupáka opravdu zabít?</p>

<p>„Polanno! Nech ho běžet!“ Ten hlas byl hluboký a jasně mužský a znělo to, jako by se ozýval odněkud zpoza mne. Přesto ale nepřicházel zezadu a ještě navíc mě neoslovil muž. To mě zachránila matka.</p>

<p>„Ale on se mě dotknul!“ protestovala jsem.</p>

<p>„Byl to jenom omyl. Nech ho jít.“</p>

<p>„On mě tím ale urazil. Nemohu ho přece jen tak nechat běžet.“</p>

<p>„Na tohle teď ale skutečné nemáme čas, Polan­no. Jednou ho řízni a tím to bude vyřízeno. Trocha krve tuhle záležitost smyje. Nemusíš přece kvůli takové hlouposti hned prolévat litry krve.“</p>

<p>„No tak dobrá.“ Vzdala jsem to. Trochu jsem svou vystrašenou oběť škrábla nožem na špičku brady a pak jsem vstala a zasunula obě dýky za opasek. Vzápětí jsem se vydala na cestu do centra města. Pochybuji o tom, že si někdo z kolemstojících vůbec všimnul, že odcházím sama.</p>

<p><emphasis>„To bylo poněkud přehnané, Pol.“ </emphasis>Matka to pro­nesla dost jedovatým tónem.</p>

<p><emphasis>„Taky mám pocit, že se mi to nějak vymklo z rukou.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Polanna? Kde jsi na takové podivné jméno při</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>šla?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Nevím, prostě mi to v tu chvíli přišlo na mysl. Zdálo se mi, že to zní tak nějak nadracky.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Nadracky?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To je jedno, mami. Necháme to být a raději se pů</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jdeme po</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>hlédnout po nějakém vhodném majiteli.“</emphasis></p>

<p>Nikdy předním jsem si samozřejmě majitele ne­sháněla a můžu vám prozradit, že je to něco naprosto jiného než třeba kupování bot nebo masa na večeři. Po dlouhém výběru jsme se konečně dohodly na jednom obchodníkovi s kožešinami jménem Gallak. Byl dostatečně úspěšný, aby měl potřebné kontakty a aby nebydlel v nějakém brlohu. Jako většina Nadraků byl i on hubený a měl pronikavé bystré oči. Celá záležitost ale měla jeden podstatný háček a ten spočíval ve skutečnosti, že Gallaka zajímaly peníze podstatně víc než ostatní příjemné stránky života, včetně žen. Kvůli této jeho zálibě jsme musely vě­novat určité úsilí a vložit do jeho paměti určité vzpomínky. Nakonec jsme to ale s matkou vyřešily tak, že jsme využily jeho chamtivosti. Vnutily jsme mu představu velkého zisku, který utrží, až mě bu­de prodávat jinému majiteli a tím to bylo zařízeno.</p>

<p>Jednou pozdě v noci jsem se opatrně vplížila do jeho domu, poházela jsem po domě některé své věci a zby­tek majetku jsem si uložila v jedné z prázdných míst­ností, kterou jsem si zařídila jako svou soukromou lož­nici. Když se o chvíli později začalo rozednívat, zapálila jsem v kuchyni oheň a dala jsem se do přípravy snída­ně. Brzy jsem měla všechno připraveno a tak jsem za­šla do jeho ložnice a jemně jsem ho vzbudila. „Máš už hotovou snídani, Gallaku,“ oznámila jsem mu. „Vstá­vej.“</p>

<p>Protáhnul se a zívnul. „Dobré ráno, Polanno,“ pozdravil mě chladně. „Vyspala ses dobře?“ Zřetelně si pamatoval, jak mě asi před šesti týdny koupil v jedné zapadlé špeluňce na předměstí. Podle jeho vzpomínek jsem tu už byla dost dlouho na to, aby si na mě zvyknul.</p>

<p>Snědl připravenou snídani a pochválil moje va­ření – což podle jeho názoru dělal pokaždé, když jsem mu něco uvařila. Pak mi zkontroloval obojek, aby se ujistil, že je dobře zamčený, a odešel do prá­ce. Pro něj jsem již byla stálou součástí jeho života a nemohl samozřejmě nijak zjistit, že mě až do onoho rána nikdy předtím neviděl.</p>

<p><emphasis>„Takže se do toho dáme,“ </emphasis>ozvala se mi matka, když odešel, <emphasis>„chceme najít jistého muže jménem Yarblek. Bude jednou v budoucnu dost důležitou osobou a tak bychom ho raději měly poznat.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Já se ale</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong><emphasis>přece nemohu jen tak vydat kam se mi zachce, mami,“ </emphasis>připomněla jsem jí.</p>

<p><emphasis>„Jak jsi na tohle přišla?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jsem přece otrokyně, mami. Nemůžu se jen tak podle, libosti procházet po ulicích, nebo ano?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ty asi nechápeš podstatu tohoto uspořádání, Pol. Gallak je tvůj majitel, ne tvůj pán. Ty jsi jeho majetek, ne žádná otrokyně.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„V tom je nějaký rozdíl?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To je jako nebe a dudy, Pol. Tvůj obojek ti dává naprostou sv</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>bodu a jasně dává všem ostatním najevo, že jestliže se ti někdo postaví do cesty, Gallak ho nechá zabít. Ty tady máš větší svobodu, než jsi mívala jako eratská vévodkyně. Můžeš se vydat kamkoliv se ti za</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>chce a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nemusíš dělat nic, co se ti nelíbí. Nadracké ženy mají mnohem větší volnost než ženy kdekoliv jinde na světě -</emphasis> <emphasis>tedy kromě vlčic, samozře</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>mě.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To je tedy vážné zajímavý zvyk.“</emphasis></p>

<p>Ačkoliv mu v té době bylo jenom patnáct nebo možná o trochu víc, byl už Yarblek v Yar Nadraku poměrně známou osobou. Ale přestože byl takto pro­slulý, bylo poměrně obtížné Yarbleka najít a moje pátrání mě zavedlo až do nejtemnějších částí města. Zpráva o ranním incidentu u brány se zjevně po městě rychle roznesla, protože všichni nebezpečně vypadající darebáci se raději klidili z cesty, aby se náhodou se mnou nesetkali. Vyprávění asi obsaho­valo poměrně dobrý popis, takže mě všichni mizero­vé z Yar Nadraku poznali už zdálky. Je ale dost ob­tížné získat nějaké informace, když se vám všichni na sto honů vyhýbají, takže jsem si vybrala jednoho ošuntělého nebožáka a ukázala jsem na něj prstem. „Ty,“ prohlásila jsem nesmlouvavě, „pojď sem.“</p>

<p>„Já jsem nic neudělal,“ bránil se.</p>

<p>„Taky jsem nic takového neřekla. Prostě sem pojď.“</p>

<p>„Musím?“</p>

<p>„Rozhodně.“ Ukázala jsem na ulici před sebou. „Sem,“ nařídila jsem mu. „Hned.“</p>

<p>„Ano, Polanno. Hned jsem u tebe.“ Takřka utíkal přes ulici a zastavil se na místě, které jsem označila. Okamžitě si dal opatrně ruce za záda, aby předešel jakýmkoliv nedorozuměním.</p>

<p>„Hledám jednoho mladého chlapíka, jmenuje se Yarblek. Slyšel jsi o něm něco?“</p>

<p>„Každý tady zná Yarbleka, Polanno.“</p>

<p>„To je dobře. Kde bych ho mohla najít?“</p>

<p>„Většinu času tráví v Krysím  doupěti – to je jedna špeluňka kousek od východní brány. Jestli tam náhodou nebude, hospodský určitě bude vědět, kde ho máš hledat.“</p>

<p>„Děkuju ti. Vidíš? Ani to nebolelo.“</p>

<p>Nezdá se, že bych někde krvácel – alespoň za­tím.“ Pak se mu najednou oči rozzářily zvědavostí. <emphasis>„Vážně </emphasis>jsi tomu strážnému u brány uřízla hlavu těma pilama, co nosíš místo dýk?“</p>

<p>„Samozřejmě, že ne. Trochu jsem ho škrábla, to bylo celé.“</p>

<p>„Myslel jsem si, že to bude tak trochu přehnané. Nezdáš se mi nějak zvlášť krvežíznivá.“ Pak na mě zamrkal. „Já to ale nikomu neřeknu. Takhle jsi pěk­né vyděsila celou zlodějskou čtvrť a já přímo zbožňuju koukat se, když se občas třesou strachy,“</p>

<p>„Jsi hodný chlapec,“ řekla jsem mu a poplácala jsem ho po tváři. Pak jsem se zablácenou ulicí vy­dala směrem k východní bráně.</p>

<p>Krysí doupě bylo pojmenování vskutku přiléhavé. Stěny onoho podniku byly pokryty pavučinami a pod­lahu by vůbec nemělo cenu drhnout, člověk by na tu vrstvu špíny musel rovnou vzít lopatu. Došla jsem až k rozvrzanému a poškrábanému pultu. „Který z těch­hle opilých ubožáků je Yarblek?“ zeptala jsem se chla­píka, který stál proti mně za pultem.</p>

<p>„Támhle ten v rohu, to je on – ten mladý chlapík, co se ještě snaží vyspat se z opice, kterou tu včera nakoupil. Zabiješ ho?“</p>

<p>„Jak jsi na něco takového přišel?“ „Jsi přece ta, která si nechá říkat Polanna, nebo ne? Po městě běží zprávy, že zabíjíš lidi jenom proto, že se na tebe podívají.“</p>

<p>„To je pěkný nesmysl. Dneska jsem ještě nikoho nezabila – zatím. Teď mě prosím omluv, myslím, že s ním půjdu prohodit pár slov.“</p>

<p>Vzbudit Yarbleka mi nedalo takřka žádnou práci – vlastně stačilo jedno vrzající prkno. Jeho ruka vyletěla k dýce za opaskem ještě dříve, než vůbec otevřel oči. Pak se na mě trochu tupě podíval. „Posaď se, drahouš­ku,“ vyzval mě a nohou mi přikopnul jednu z židlí. „Ty jsi tu nová, že ano? Nevzpomínám si, že bych tě tu kdy viděl. Chceš, abych ti objednal něco k pití?“</p>

<p>„Nejsi ještě příliš mladý na to, abys takhle vyse­dával po hospodách, Yarbleku?“ zeptala jsem se ho a přitom jsem se usadila na židli, kterou mi nabídl.</p>

<p>„Já jsem nikdy nebyl příliš mladý, zlato,“ zahřímal. „Já jsem byl úplně dospělý už v okamžiku, kdy jsem přišel na svět. Odkojili mě silným pivem a svého prv­ního chlapa jsem zabil, už když mi bylo sedm.“ A tak bez přestání pokračoval ve svém chvástání a pořád se vychloubal, kolik toho dokáže vypít, kolik chlapů už dokázal zabít a jak žádná žena nedokáže odolat jeho přirozenému šarmu. Jeho výraz tváře a bezstarostný smích napovídaly, že ani nečeká, že mu budu všechny ty lži věřit. Spíš se prostě snažil mě nějak upoutat a zabavit. Abych to shrnula, připadal mi jako ošuntělý a vychloubačný puberťák, ale nějak jsem v něm vytušila náznaky mnohem větší bystrosti, než by se na první pohled zdálo. Byla jsem si docela jistá, že jestli neudělá nějakou velkou chybu, tak se mu podaří úspěšně dožít dospělosti. V tom případě určitě bude schopen vykonat to, co od něho budeme očekávat.</p>

<p>Abych řekla upřímně, vůbec by mě tenkrát ne­napadlo, že tenhle chlapec se jednou spojí s princem Kheldarem a stane se jedním z nejbohatších mužů na světě. Po nějaké chvíli mně už jeho neustálé žvanění a plané tlachání přišlo dost únavné. „Vypa­dáš dost unaveně, Yarbleku,“ poznamenala jsem.</p>

<p>„Já nikdy nejsem příliš unavený na to, abych mohl mluvit s krásnou ženou,“ opáčil. Pak mu těžce klesla víčka a za chviličku začal hlasitě chrápat.</p>

<p>Asi to vzhledem k jeho stavu nebylo potřeba, ale přesto jsem mu pro jistotu vzpomínky na celý náš roz­hovor vymazala z paměti. A taky vzpomínku toho chlapíka za pultem.</p>

<p><emphasis>„Mami,“ </emphasis>oslovila jsem svou matku, když jsem konečně opustila Krysí doupě.</p>

<p><emphasis>„Ano, Pol?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Našla jsem Yarbleka. Je dost mladý, ale připa</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dá mi docela sli</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>ný - jestli přežije.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Mám potvrzeno z dobrých zdrojů, že bude žít dost dlouho, Pol. Můžeme mu důvěřovat?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Asi bychom neměli, ale mám takové tušení, že přesto můž</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>me.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Teď tady nějakou dobu zůstaneme. Můžeš se na něho čas od č</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>su  zajít podívat a zkontrolovat, jak to s ním pokračuje.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Kdo je ten další člověk, kterého mám navštívit?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Nový král, Drosta lek Thun.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jak moc je nový?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Byl korunován v roce 5342. Je mu něco kolem dva</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ceti.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„My hodláme očekávat </emphasis><emphasis>pomoc</emphasis> <emphasis>od krále, který vládne národu A</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>garaků?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Mě se na tohle neptej, já tady nejsem od toho, abych dělala ro</emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>hodnutí, Pol. Prostě se od tebe oče</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>kává, že si s ním promluvíš a pok</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>síš se nějak zjis</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tit, co by ho mohlo přimět přejít na naši stranu.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Možná bude poněkud obtížné proniknout do jeho paláce.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Myslím, že v tomhle bychom mohli využít Gallakovu pomoc.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Možná. Dnes večer si s ním promluvím a uvi</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dím, co se dá d</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>lat</emphasis><emphasis>.“</emphasis></p>

<p>Myslím, že zabydlet se v novém prostředí a zvyknout si na nový domov bylo pro mě mnohem obtížnější než pro Gallaka. Musela jsem se v jednom kuse hlídat a neustále si připomínat, že podle jeho vzpomínek s ním pod jednou střechou žiji už šest týdnů a že už si na to zvyknul. „Jak jsi strávila dnešní den, Polanno?“ zeptal se mě po večeři zdvo­řile.</p>

<p>„Zhruba stejně jako jindy,“ odvětila jsem. „Vy­dala jsem se na tržiště, abych se podívala do obcho­du, které jsem si ještě nestačila prohlédnout. Nic jsem si tam ale nekoupila.“</p>

<p>„Potřebuješ nějaké peníze?“</p>

<p>„Ne. To je v pořádku. Už ses někdy setkal s králem Drostou?“</p>

<p>„Několikrát, proč se ptáš?“</p>

<p>„Jsem jenom trochu zvědavá. Jaký to je člověk?“</p>

<p>„Mladý, jednou by mohl dospět – a doufám, že to bude dřív než mu bude osmdesát.“</p>

<p>„Teď jsem ti nějak nerozuměla.“</p>

<p>„Jeho výsost se velice zajímá o ženy.“ Z Gallakova tónu bylo jasné, že se mu to nelíbí.</p>

<p>„Na tom ale nevidím nic špatného.“</p>

<p>„Já ano – když je to to jediné, na co dokáže po­řádně myslet. Vypadá to, že náš král vůbec nedoká­že myslet na nic jiného. Pochybuji dokonce o tom, že by vůbec znal jména všech svých poradců.“</p>

<p>„To je tedy hloupé.“</p>

<p>„On vlastně není hloupý, Polanno. Je vlastně docela chytrý – tak trochu výstředním způsobem – ale jeho mozek je úplně zatemněn, když nějaká žena začne tančit. Abys to špatně nepochopila. Já si dokážu vy­chutnat tančící ženu stejně jako kterýkoliv jiný muž, ale Drosta začíná slintat ještě dřív, než vůbec začne. A myslím to doslova. Není radno si s ním něco začínat, a to jeho věčné uslintané lichocení mu zrovna nepřidává. V Drasnii brzy na trůn nastoupí nový král a Drosta by se měl věnovat přípravě nových obchodních smluv a dodávek. Jeho poradcům se ale nedaří ho vytáhnout z nevěstince ani na tak dlouho, aby si vůbec mohl po­hovořit s drasnijskýmí vyjednavači.“</p>

<p>„To je tedy příšerné,“ zašeptala jsem.</p>

<p>„Přesně tak to vidím i já. Nemohli bychom raději mluvit o něčem jiném? Pouhé pomyšlení na toho smilníka mi způsobuje husí kůži.“</p>

<p>Tohle mi poskytlo nový námět k přemýšlení a když příštího rána Gallak opět odešel podfouknout několik svých zákazníků, začala jsem s nácvikem svého tancování. Nepotřebovala jsem plnou míst­nost chlapů, kteří by mé vytleskávali rytmus, proto­že ten jsem měla v hlavě pořád. Vyklidila jsem část nábytku a celou jednu stěnu jsem jedinou myšlen­kou pokryla velkými zrcadly. Pak jsem se konečně pustila do práce. Jak jsem si všimla, když tehdy Ayalla tančila, klíčem ke skutečně skvělému vystou­pení je přístup, ne přesné kroky. Během odpoledne mi to začalo přecházet do krve.</p>

<p>Poctivě jsem takhle cvičila dva týdny. Největší potíže mi způsobovalo předvádění. Některé krokové variace nadrackých tanců mě zahanbovaly a já při­tom věděla, že budu muset svůj ostych překonat, jestli chci předvést takové vystoupení, jaké jsem si představovala. Je to sice zvláštní, ale přišla jsem na to, že mi hrozně pomáhá tančit s dýkami sevřenými v pěstech. Když jsem svírala ty ulžské nože, byla jsem schopna své přednosti ukazovat tak, jak se Ayalle patrně nikdy ani nesnilo. Teď už zbývalo jedině přijít na způsob, jak bych mohla potlačit svoje červenání ve tvářích. Moje tancování dokonce pře­kvapovalo i mě samotnou, což byl patrně také hlav­ní účel.</p>

<p>Zima odezněla stejně snadno jako přišla a během ní jsme si s Gallakem na sebe zvykli a utvořili jsme jakousi typickou nadrackou domácnost. On trávil celé dny handrkováním se zákazníky a já jsem je vyplnila procvičováním tance.</p>

<p>Ne, rozhodně jsem netancovala jenom proto, že to pro mě byla legrace. Když mi Gallak prozradil, co si myslí o osobnosti krále Drosty, vnukl mi tím vy­nikající plán jak se dostat do těsné blízkosti krále a trochu ho prověřit. Na jaře už jsem si byla takřka jistá, že jestli je moje vystoupení alespoň z poloviny tak dobré, jak jsem si myslela, Drosta bude celý uslintaný od hlavy k patě, ještě než se dostanu do půlky vystoupení.</p>

<p>Když sníh v ulicích Yar Nadraku začal pomalu roztávat, rozhodla jsem se předstírat netrpělivost, S Gallakem jsme celou zimu byli v podstatě pořád doma a on poměrně ochotně souhlasil, že by nám trocha společenského života pro zpestření nemohla uškodit.</p>

<p>Abychom si rozuměli, společenský život v Gar og Nadraku je značně zaostalý za světem, protože Nadrakové si pod tímto pojmem nedokážou představit nic ji­ného než vyrazit do nejbližší hospody. Já se rozhodně do hospody nijak nehrnu, ale tohle byla v podstatě pracovní záležitost. Než jsme vyrazili z domu, odešla jsem si převléknout šaty. Možná jsem se mohla odvá­zat a předvést vystoupení ve svém koženém oblečení, ale patrně by to nemělo ten samý účinek.</p>

<p>Posadili jsme se s Gallakem k jednomu stolu v pod­niku, který se jmenoval Divoký medvěd. Dokonce jsem během večera vypila několik korbelů nadrackého piva, které chutná spíš jako ovocný mošt. Vlastně to bylo možná tím, že jsem byla trochu nervózní. Ostatní zá­kazníci v hospodě začínali být poněkud netrpěliví a tak nakonec někdy uprostřed večera začal program. Mladá žena, která patřila jednomu z Gallakových konkuren­tů v obchodě s kožešinami, byla přinucena svým maji­telem nás zabavit tancem. Všichni přítomní začali společně tleskat do rytmu a mladá dívka začala tančit. S Ayallou by se rozhodně rovnat nemohla, ale nebyla zase tak špatná. Potlesk, který zakončil její vystoupe­ní, byl bouřlivý.</p>

<p>Zcela tiše, aniž bych se na něj otočila či mu něco řekla, jsem trochu popudila ego svého majitele. „Moje Polanna dokáže tančit ještě lépe,“ prohlásil hlasitě.</p>

<p>„No jo, to je Gallak, abyste věděli,“ ozval se maji­tel tanečnice. „Vždycky musí být o něco lepší než všichni ostatní.“</p>

<p>„Nabídni mu nějakou sázku,“ pošeptala jsem Gallakovi.</p>

<p>„A jsi si jistá, že dokážeš takhle tancovat?“ zeptal se mě trochu pochybovačně taky šeptem.</p>

<p>„Jen se neboj, já je pěkně rozpálím,“ ujistila jsem ho.</p>

<p>„No dobře, myslím, že to zkusíme.“ Nezdálo se, že, by to říkal moc jistě. „Tak dobře, Rasaku,“ oslovil svého soupeře, „chtěl by ses se mnou vsadit?“ Sáhl k opasku pro svůj kožený měšec. „Mám tady deset zlaťáků, které mi říkají, že Polanna je lepší tanečni­ce než tvoje Eyanna. Potom necháme tady naše přá­tele, aby posoudili, která z nich byla lepší.“</p>

<p>„Deset? Vypadá to, že si nějak moc věříš, Gallaku.“</p>

<p>„Jsem si natolik jistý, že na to mohu vsadit pení­ze. Tak co na to říkáš, Rasaku, nebo se ti snad ne­chce?“</p>

<p>„Nuže dobrá. Tedy deset.“</p>

<p>Dav začal jásat a dupat nohama do podlahy. Pak znovu začali rytmicky tleskat.</p>

<p>Zhluboka jsern se nadechla, vstala jsem a svlékla jsem si svrchní oděv. Můj taneční úbor byl dost věr­ně okopírován podle toho, který Ayalla měla na sobě v té lesní hospodě. Zběžně jsem si stačila všimnout, že se Rasak zatvářil poněkud zaraženě, když mě spatřil v mém lehounkém, modrém kostýmu.</p>

<p>No dobře, tak z toho přece nebudeme dělat něja­kou událost. Už jsem dávno vyrostla z pubertálních kostnatých kolen a poďobaného obličeje. Kromě to­ho, poctivě jsem cvičila několik hodin denně téměř šest měsíců a tak jsem byla bojovně naladěna – samozřejmě to myslím obrazně.</p>

<p>Omlouvám se za ten slovní obraz. Bylo to ode mě neuvážené.</p>

<p>A tak jsem jim tedy zatančila. Byla jsem trochu nervózní z toho, že budu tancovat před obecenstvem – myslím, že tomu profesionálové říkají jevištní tréma. Jakmile jsem ale začala tančit, nervozita se najednou přeměnila v nadšené vzrušení a já jsem tančila ještě mnohem lépe než během svého osamě­lého nacvičování. Asi neexistuje nic lepšího než dob­ré obecenstvo, když ze sebe chce člověk vydat to nejlepší. Možná jsem je nerozpálila, ale určitě jsem jim udělala radost.</p>

<p>Když jsem svoje vystoupení zakončila přesně tím neuvěřitelně propracovaným krokem, nastalo mezi di­váky udivené ticho. Tenhle dav mi prostě patřil! Po­tlesk a pochvalný jásot byly naprosto ohlušující a Rasak se ani nenamáhal, aby dával obecenstvu hlasovat. Svých deset zlaťáků vyplatil takřka bez reptání.</p>

<p>Po této veřejné zkoušce jsem své vystoupení předváděla často. Gallak, který samozřejmě vždyc­ky hleděl jak nejvíce vydělat, přišel na to, jak využít mých schopností ke svým obchodním jednáním. „Co kdybychom nechali Polannu zatančit, zatímco si budete promýšlet mou nabídku?“ se začalo ozývat poměrně často v průběhu rozličných jednání.</p>

<p>Vzhledem k tomu, že jsem většinou tančila v hos­podách, bylo pravděpodobné nevyhnutelné, že dříve či později budu muset použít svých nožů. Chtěla jsem všem ukázat, že to myslím vážně a že musí dr­žet ruce pěkně stranou. Gallak právě vyjednával s jedním zatvrzelým chlapíkem jménem Kreblar a jejich jednání se dostalo do slepé uličky. V té chvíli se Gallak rozhodl použít svou nejlepší zbraň, tedy mě. Do té doby se už velmi dovedně naučil mě ply­nule zapojit do obchodních jednání. Když tedy na­vrhl, že bych mohla pro ně i pro ostatní návštěvníky hospody zatančit, nabídka zněla samozřejmě a byla přijata. Kreblar do té doby už vypil až příliš mnoho nadrackého ovocného piva a tak to vypadalo, jako by se domníval, že tančím jenom pro něho.</p>

<p>Když jsem zakončovala svůj tanec a vydala jsem se krokem ke stolu, kde jsme všichni tři seděli, pře­kročil onu pomyslnou hranici. Svýma kalnýma oči­ma tupě zíral někam na protější stěnu, ale přitom mě drsně popadl za ruku. „Tohle je teda hodná hol­ka!“ zahalekal dost hlasitě. „Tak pojď, dej mi pusu!“ a začal se na mě sápat.</p>

<p>V tu chvíli jsem velmi ocenila, že jsem se zacvi­čila v chirurgii. Bleskurychle jsem vytáhla dýku z pochvy v botě a jediným pohybem jsem ho zastavila tak, že jsem mu špičku zapřela do brady. Hlava se mu zvrátila dozadu, ale já jsem pominula jeho od­krytý krk a místo toho jsem ho čistě řízla napříč hrudníkem. Věděla jsem, že mi žebra zastaví nůž a tak mu nezpůsobím nějakou hlubokou ránu.</p>

<p>Pronikavě zaječel a očima plnýma děsu zíral na svůj hrudník, jak mu krev vytéká z úzkého otvoru, který jsem mu právě vysekla do košile. „Tohle jsi tedy vážně neměl dělat,“ pokárala jsem ho, aniž bych se vůbec namáhala zvýšit hlas. Otřela jsem svůj nůž do límečku jeho košile a pak jsem ho zastr­čila zpátky do boty, kam patřil. Rozhlédla jsem se kolem po ostatních návštěvnících hospody. „Nemá tu někdo náhodou u sebe jehlu a nit?“ zeptala jsem se. „Brzy tu totiž všichni budeme čvachtat v krvi, jestli Kreblarovi tu ránu nezašiju.“</p>

<p>Přítomný příštipkář mi poskytl všechno potřebné a já jsem požádala Gallaka a tři nebo čtyři další do­brovolníky, aby Kreblara položili na stůl a pořádně ho drželi. Pak jsem s tichým mumláním zašila ránu, která se táhla od jednoho podpaží ke druhému, a musela jsem přitom přehlížet jeho kvílení.</p>

<p>Nejsem si úplně jistá čím to bylo, ale myslím, že přihlížejícím při šití tuhla krev v žilách ještě mno­hem víc než při samotném zranění. Někdy mi ostat­ní lidé připadají poněkud směšní.</p>

<p>Postupem času se můj věhlas šířil po Yar Nadraku a jak jsem vcelku správně předpokládala, Gallak nakonec obdržel pozvání, aby se „zastavil v paláci na návštěvu a Polannu vzal s sebou“. Moje nesčetné hodiny tréninku a veřejných vystoupení se konečně vyplatily.</p>

<p>Palác krále Drosty byl umístěn v centru Yar Nadraku a pokud jsem byla schopna to posoudit, tak to byl jediný kamenný dům v celém městě. Nadrakové ale nejsou právě zruční co se týče práce s kamenem a tak byl palác postaven stejně šejdrem jako všech­ny ostatní budovy. Když jsme spolu s Gallakem vstoupili do trůnního sálu, uviděla jsem tam jediné­ho Grolima, kterého jsem za celou dobu pobytu po­tkala. Opatrně jsem do jeho mysli vyslala pátrací myšlenku a zjistila jsem, že žádnou mysl vlastně ani nemá. Byl to Grolim, to je pravda, ale měl velmi omezené schopnosti a pokud jsem mohla soudit, ne­vydal ze sebe za posledních deset let střízlivý dech. Nabyla jsem zkrátka dojmu, že Torak má na Nadraky jen velmi diskutabilní vliv.</p>

<p>Král Drosta byl skutečně poněkud mladý na to, aby seděl na panovnickém trůnu, a podle všeho se domní­val, že jeho hlavním posláním je pořádně si užívat ži­vota. Jeho hubenost skoro až hraničila s vychrtlostí a celou tvář měl zbrázděnou nepěknými purpurovými boláky a dost hlubokými jizvami. Měl tvrdé, černé a už poněkud řídké vlasy a jeho zjevně nákladné žluté oble­čení nebylo právě nejčistší.</p>

<p>Protože představování u dvora je formální záleži­tost, měla jsem na sobě obojek a Gallak mě pomocí něj provedl sálem tak, jak to vyžadovala společenská norma. Byla jsem oděna do svého tanečního úboru, který jsem poměrně úspěšně zakrývala svrchním mod­rým oděvem. V Gallakově doprovodu jsem došla k patě trůnu, kde jsme se zastavili a on se uklonil svému králi. „Jmenuji se Gallak, Veličenstvo,“ představil se. „Ráčil jsi mě zavolat?“</p>

<p>„Á, tak konečně tě tu mám, Gallaku,“ odpověděl Drosta pronikavým, skoro až hysterickým hlasem. „Už jsme tu na tebe čekali.“ Pak si mě pečlivě pro­hlédl od hlavy k patě a jeho pohled byl až urážlivě jednoznačný. „Tak tohle musí být ta slavná Polanna,“ prohlásil. „Vypadá skutečně skvěle, že ano?“ Pak se nervózně zahihňal. „Nechtěl bys ji prodat, Gallaku?“</p>

<p>„No – nechtěl, výsosti,“ odpověděl Gallak. „Mys­lím, že ne.“ Považovala jsem to za velice moudré rozhodnutí vzhledem k tomu, že byl od mých dýk vzdálen pouze na délku řetězu.</p>

<p>„Tak bys mi ji tedy mohl alespoň půjčit.“ Drostovi se patrně jeho návrh zdál vtipný, protože se tomu dost hlučně zasmál.</p>

<p>„To už by záleželo na <emphasis>mém </emphasis>rozhodnutí, Drosto,“ upozornila jsem ho chladně, „a pochybuji o tom, že máš tolik peněz.“</p>

<p>„Ty jsi tedy na sebe dost pyšná, co?“ ozval se tro­chu překvapeně.</p>

<p>„Vím dobře, jakou mám cenu,“ odrazila jsem ho s pokrčením ramen.</p>

<p>„Říkali mi, že jsi tanečnice.“</p>

<p>„Tak to se nemýlili.“</p>

<p>„A jsi dobrá tanečnice?“</p>

<p>„Ta nejlepší, jakou kdy uvidíš.“ Skromnost roz­hodně není jednou z nadrackých předností, ale moje smělá poznámka patrně překročila rámec obvyklého nadrackého naparování.</p>

<p>„Tak to mi budeš muset dokázat, Polanno.“</p>

<p>„Kdykoliv si budeš přát, Drosto. Než s tím ale začneme, možná by ses měl podívat na tohle.“ Sáhla jsem rukou do oděvu a vytáhla jsem svoje dýky, kte­ré jsem mu názorně ukázala.</p>

<p>„Ty se mě snažíš zastrašit?“ zeptal se mě a oči měl přitom vykulené ještě víc než předtím.</p>

<p>„Nebylo to rozhodně míněno jako výhružka, Drosto – prostě jenom konstatování skutečnosti. Tohle tě potká, jestliže se během svého obdivování neovládneš.“</p>

<p>„Mám pocit, že jsem ještě nikdy předtím neviděl dýku s háčkem na konci. Jaký to má účel?“</p>

<p>„Háčky vytahují věci ven – a to věci, které by si každý raději nechal uvnitř těla.“ Zálibně jsem se podívala na svoje vylepšení. „Nejsou krásné?“ řekla jsem, „Jsou vyrobeny tak, aby nadělaly větší pase­ku, když se tahají ven, než když vnikají dovnitř.“</p>

<p>Jeho tvář poněkud zezelenala a při té hrozné představě se hrůzou otřásl, „Tohle je tedy hrozná žena, Gallaku,“ oslovil mého majitele. „Jak to můžeš zvládnout, mít ji ve své blízkosti?“</p>

<p>„Mně docela vyhovuje, výsosti,“ ujistil ho Gallak. „Už mě naučila hodně ze slušného chování. A to ne­ní všechno, ona je navíc ještě nejlepší kuchařkou v celém Gar og Nadraku.“</p>

<p>„Ve skutečnosti na celém světe, Gallaku,“ opravila jsem ho. „Tak co, Drosto,“ prohlásila jsem, „co bude? Chceš, abych ti zatančila, nebo bys raději večeři?“</p>

<p>„Nejprve mi zatanči, Polanno,“ řekl poťouchle. „Uvidíme, jestli tvoje tančení povzbudí mou chuť k jídlu.“ Pak se rozhlédl po svém trůnním sále. „Uvol­něte parket!“ nařídil. „Poskytněte téhle dívce pro­stor! Teď se podíváme, jestli je skutečně tak dobrá, jak si o sobě patrně myslí!“</p>

<p>Přijala jsem to jako výzvu a tak jsem odložila svoje obvyklé zábrany a zařadila jsem některé prv­ky, které jsem ještě dosud na veřejnosti nepředvedla.</p>

<p>Ne, opravdu je tady nehodlám popisovat – snad to pochopíte, kvůli dětem.</p>

<p>Král Drosta se celý chvěl, když jsem se vracela na své místo, abych si znovu oblékla svrchní oděv. V jeho pohledu jsem vycítila náznak úcty a zároveň trochu hrůzu. „Ať mě Torak na místě sebere!“ ulevil si. „Ještě nikdy předtím jsem nic takového neviděl!“</p>

<p>„Vždyť jsem ti říkala, že jsem nejlepší,“ připo­mněla jsem mu.</p>

<p>„Jsi si skutečně jist, že mi ji nechceš prodat, Gallaku?“ zkoušel to znovu Drosta.</p>

<p>„Myslím, že je mou vlasteneckou povinností ti to odmítnout, výsosti,“ opáčil můj majitel. „Jsi docela proslulý svou vznětlivostí a vášní a tak by ses jed­noho dne mohl nechat příliš unést. Nemohl bych ti s čistým svědomím Polannu prodat, protože zatím nemáme žádného následníka trůnu, který by se po tobě ujal vlády.“</p>

<p>„Vždyť ty bys mě snad doopravdy nezabila, nebo snad ano, Polanno?“ zeptal se mě Drosta s nadějí.</p>

<p>„Bylo by mi to skutečně hrozně líto, Drosto, ale pravidla jsou pravidla, to víš sám dobře. Snažila bych se, aby to bylo co nejméně bolestivé, ale stejně by ti to určitě nebylo příjemné. Moje dýky zkrátka nejsou dělány na rychlé zabíjení nebo snad čistou práci. S nimi je to většinou hodně nepěkná záleži­tost.“</p>

<p>„Ty jsi tedy krutá žena, Polanno. Předvedeš mi tady přímo před mýma očima něco naprosto neodo­latelného a pak mi oznámíš, že ze mě vytáhneš asi dvacet stop střev, jestli se to pokusím získat.“</p>

<p>„Myslím, žes to skutečně moc pěkně shrnul, to ano. Co bys tak chtěl k večeři, výsosti?“</p>

<p>Gallak, Drosta a já jsme se poté odebrali do ku­chyně a já jim tam připravila večeři.</p>

<p>„Máme potíže, Gallaku,“ prohlásil bez otálení Dros­ta ihned poté, co se rozvalil v křesle u dlouhého stolu.</p>

<p>„Ale?“ podivil se naoko Gallak.</p>

<p>„Jak dobré máš kontakty v Drasnii?“</p>

<p>„Nikdy jsem za hranicemi osobně nebyl, ale mám nějaké svoje lidi v Boktoru.“</p>

<p>„V jejich zemi vbrzku nastoupí na trůn nový král, je to tak?“</p>

<p>Gallak přitakal. „S tím současným starým to jde rychle z kopce. Korunní princ se jmenuje Rhodar. Je tlustý, ale myslí mu to hodně rychle.“</p>

<p>„Myslím, že bych s ním chtěl nějak navázat kon­takt. Mám totiž potíže, s jejichž vyřešením by mi mohl hodně pomoci.“</p>

<p>„Ach? A jaké problémy to jsou?“</p>

<p>„Problém se jmenuje Taur Urgas a sedí na trůnu v Rak Gosce.“</p>

<p>„Takže máš na mysli Murgy?“</p>

<p>„Skoro vždycky se jedná o Murgy, Gallaku. Ten­hle svět by byl o mnoho krásnější, kdyby tady nebyli Murgové. Taur Urgas je prostě blázen. Celý ten je­jich národ je vlastně šílený, ale Taur Urgas už to dovedl k dokonalosti. Snažím se získat nějaké kon­takty se Zakathem přes moře v Mallorey. On je tamní korunní princ a je to poměrně vzdělaný člo­věk. Spoléhám na to, že pochopí, jaká by to byla vý­hoda mít spojence tady na západním světadílu. Dříve nebo později se totiž Taur Urgas pokusí sjednotit všechny západní Angaraky a já bych byl skutečně nerad donucen k tomu, abych se klaněl šílenému Murgovi.“</p>

<p>„A nedotkne se to Taura Urgase, když uzavřeš spojenectví se Zakathem?“</p>

<p>„Mně je úplně jedno, jestli se ho to nějak dotkne. Když budu mít na své straně Mallorey, on už s tím mnoho nenadělá. Vládnu jenom malému území, Gal­laku, a nemám proto dostatek lidí. Když se Murgové vydají na pochod na sever, obsadí nás bez námahy. <emphasis>Musím  </emphasis>prostě s <emphasis>někým </emphasis>uzavřít spojenectví!“ Při těch posledních slovech udeřil pěstí do stolu.</p>

<p>„Je to také důvod, proč se chceš spojit s Rhodarem?“ vložila jsem se do jejich rozhovoru.</p>

<p>„Samozřejmě. Klidně bych se spojil i s Morindimy kdybych si myslel, že mi to nějak prospěje. Nemáš někoho, komu bychom mohli důvěřovat na­tolik, aby nosil moje zprávy Rhodarovi, Gallaku?“</p>

<p>„Nikoho, komu bych mohl důvěřovat  <emphasis>tak moc,</emphasis> výsosti.“</p>

<p>V tu chvíli mně hlavou projela skvělá myšlenka a mám určitá podezření ohledně toho, kde se tam vzala. „Doslechla jsem se o jednom mladíkovi, který je přímo tady ve městě a podle toho, co jsem slyšela je velmi bystrý – přestože je tak mladý, že se dosud neholí. Má tedy nějaké zlozvyky a asi bude třeba ho trochu vycvi­čit a obrousit ostré hrany, ale je velmi rychlý a tak to určitě zvládne brzy. Zatím neměl dostatek času, aby si tady vydobyl skutečnou proslulost, takže by s trochou výcviku mohl sloužit jako skvělý posel. Je rychlý, inte­ligentní a poměrně nenápadný.“</p>

<p>„Jak se jmenuje?“ zajímal se Drosta.</p>

<p>„Yarblek.“</p>

<p>„Aha, toho máš na mysli,“ ozval se Gallak. „Taky už jsem o něm slyšel. Hodně se chvástá, ale mám pocit, že ani neočekává, že by mu to jeho vytahování mohl ně­kdo věřit.“ Chvíli o tom uvažoval. „Víš, skutečně by se na ten úkol mohl výtečně hodit – jestliže se nám ho podaří vycvičit – a já ho mohu nenápadně propašovat do Boktoru. Posílám tam několikrát do roka karavany s nákladem, takže bych mohl Yarbleka schovat, mezi své vozky.“ Pak najednou lusknul prsty. „Teď mě ještě něco napadlo,“ dodal. „Znám tady na drasnijské amba­sádě chlapíka, přezdívají mu Oštěp. Má tam pracovat jako nějaký úředník, ale vsadil bych se, že je to vyzvědač. Mohl bych s ním promluvit a on by pak mohl po­slat zprávu do Boktoru, že Yarblek přináší tvou zprávu pro Rhodara. Tak by se mohl celkem bez obtíží dostat do paláce.“</p>

<p>Drosta si okousával nehet. „Potřeboval bych ho ale vidět,“ prohlásil po chvíli. „Jestliže je skutečně tak dobrý jak si vy oba myslíte, mohl by skutečně vyřešit můj problém. „Kde bych ho našel?“</p>

<p>„Často chodí do jedné špeluňky, která se jmenuje Krysí doupě, výsosti,“ poradila jsem mu. „Je to ve zlodějské čtvrti nedaleko východní brány.“</p>

<p>„Pošlu tedy pro něho.“ Pak se na mě zadíval. „Kolik jsi říkala, že mu je, Polanno?“</p>

<p>„Nic takového jsem neříkala,“ zarazila jsem ho. „Podle zaslechnutých informací soudím, že mu bude tak patnáct, možná šestnáct.“</p>

<p>„To je tedy až příliš mladý.“</p>

<p>„To je velice individuální, Drosto,“ nesouhlasila jsem s ním. „A ty budeš mít koneckonců dostatek času, abys ho vycvičil. Taur Urgas se zatím nevydal na pochod, takže máš trochu času k dispozici.“</p>

<p>„Něco na tom skutečně bude,“ uznal Drosta, „a s mladíky je navíc snadnější práce než s někým, kdo už si zvykl na svůj styl práce.“</p>

<p>„A taky většinou pracují dost levně,“ dodal Gallak. „Když mu poskytneš nějaký dobře znějící titul – „zvláštní vyslanec“ nebo něco takového – mohl by to pro tebe dokonce dělat zadarmo.“</p>

<p>„To je výtečná myšlenka,“ uzavřel debatu rozra­dostněný Drosta.</p>

<p>Domnívala jsem se, že mě matka do Gar og Nadraku vyslala jenom kvůli tomu, abych se pokusila od­hadnout povahy Yarbleka a Drosty, ale zcela zjevně jsem se dostala mnohem dál. Nejen, že jsem se s nimi setkala, ale dokonce jsem svedla jejich osudy dohro­mady a to byl patrně hlavní účel mojí výpravy. Drosta byl zpočátku Yarblekem doslova nadšený, ale docela chápu ochladnutí jeho zájmu. Yarblek si totiž brzy uvědomoval, jak cenné jsou jeho služby králi. Raději bych na to nesázela, ale mám pocit, že Yarblekova ce­na začala prudce stoupat zejména poté, co potkal Silka.</p>

<p>„Tomuhle tedy říkám zvláštní večer,“ zahlaholil spokojeně Drosta. „Mohl jsem se dívat na tu nejlepší tanečnici v celém království a ona mi pak ještě po­může vyřešit problém, který mě strašil už od té do­by, co jsem nastoupil na trůn. Ano, to je tedy večer.“</p>

<p>„A to jsi ještě ani neochutnal vaši večeři,“ dopl­nila jsem ho.</p>

<p>„Bude stejně tak dobrá, jako byl dosud celý ve­čer?“</p>

<p>„Pravděpodobně lepší,“ slíbila jsem.</p><empty-line /><p><strong>XVII.</strong></p>

<p><strong><emphasis>„Tak co,</emphasis></strong><emphasis> takhle nějak sis to představovala, mami?“ </emphasis>zeptala jsem se myšlenkou mat­ky poté, co jsme s Gallakem dorazili domů.</p>

<p><emphasis>„Přibližně tak, ano. Musím uznat, že ti to myslí hodně rychle a t</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ky umíš rychle jednat, Pol. Dát ty dva dohromady takovým způsobem, to byl tah hod</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ný mistra.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Taky si myslím, ze to bylo docela dobré. Jestliže je totiž někdy v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>budoucnosti hodláme využít pro své účely, měla jsem zato, že bude výhodnější, jestliže už se budou znát a spolupracovat. Máš pocit, že už bych to tady mohla skončit?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Myslím, že jsi tím vyřídila všechno.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Následující otázka tedy ale zní, jak se mám do</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>stat nenápadně z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>města, abych mohla odletět zpátky do Annathu. Abych vymazávala paměť každému člověku, který mě tady v Yar Nadraku viděl, to mi připadá až příliš náročné.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Tak co kdybys dala vědět svému otci? Právě teď nedělá vůbec nic užitečného a ve své věži skladuje hro</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>madu zlatých prutů, na které mu jedině sedá prach. Vzkaž mu, ať pro tebe přijede a od Gallaka tě koupí. Stejně potřebuje nějaký smysluplný úkol a zdá se mi, že až příliš na tom zlatu lpí, co tomu říkáš?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„To je ale hrozné, mami!“ </emphasis>Nezbylo mi udělat nic jiného, protože jedině tohle mi pomohlo zadržet hla­sitý smích.</p>

<p><emphasis>„Jsem ráda, že s tím souhlasíš,“ </emphasis>odpověděla klidně.</p>

<p>Vyčkala jsem ještě několik týdnů, abych mohla sle­dovat, jak se vyvíjí můj plán s Yarblekem. Když se zdálo, že všechno probíhá podle mých představ, vydala jsem se do města na drasnijské velvyslanectví promlu­vit si s markrabětem Khendonem, kterému říkali Oštěp. Úředník vešel do jeho kanceláře ohlásit mou návštěvu a okamžitě jsem byla uvedena dovnitř.</p>

<p>„Polanno,“ uvítal mě a zdvořile pokynul hlavou, Jsem tvojí návštěvou poctěn. Mohu ti nějak pomoci?“</p>

<p>„Myslím, že bys mohl znát mého otce, markrabě,“ začala jsem a opatrně jsem se přitom rozhlížela, jestli neuvidím nějaké kukátko nebo odposlouchá­vací stanoviště. Přece jenom je pravda, že vyzvědačství je takřka největší drasnijská přednost.</p>

<p>„Obávám se, že tě budu muset zklamat, Polanno. Nejsem ještě v Yar Nadraku tak dlouho, takže tady moc Nadraku zatím neznám.“</p>

<p>„Můj otec ale není Nadrak, pane markrabě. Ještě jsme vlastně přesně nezjistili, jakou má národnost. To je jedno. Každopádně je právě teď v jedné sendarské horské vesnici jménem Annath a já mu potřebuju poslat vzkaz. Je to poměrně choulostivá zá­ležitost, takže jsem okamžitě pomyslela na tebe. Drasnijská výzvědná služba je proslulá tím, že do­káže zachovat tajemství.“</p>

<p>„A také je snadno odhalovat,“ dodal a přitom se na mě zpříma podíval. „Začínám nabývat dojem, že nejsi jen tak nějaká nadracká tanečnice, Polanno.“</p>

<p>„Ne, to nejsem. Já jsem mnohem lepší než ostat­ní.“</p>

<p>„Tak jsem to zrovna nemyslel. Tak zaprvé, nejsi Nadrak. Nemáš na to správný tvar očí.“</p>

<p>„Však já už si o tom s nimi promluvím. Stejně bych ale byla ráda, kdybys mohl zprávu poslat mé­mu otci do Annathu. Řekni mu, že jsem tady v Yar Nadraku splnila svůj úkol a teď bych ráda, kdyby sem mohl přijet a koupit mě od mého majitele – ob­chodníka s kožešinami jménem Gallak.“</p>

<p>„Aha – možná by mi ale pomohlo, kdybych znal jméno tvého otce, Polanno. Jsem si jist, že bych ho tam nakonec dokázal vypátrat, ale jeho jméno moje hledání podstatně urychlí.“</p>

<p>„Jsem já to ale nedovtipa. Omlouvám se ti, Khendone.“ Pak jsem se na něj lišácky úkosem po­dívala. „Možná by ses měl vrátit na akademii a pro­jít si nějaký opakovací kurs. Trochu se mě dotklo, žes mě nepoznal hned jak jsem vešla do dveří.“</p>

<p>Po těchto slovech si mě pořádně prohlédl a ne­všímal si toho, že jsem oděna do kožešin a za pasem mám dýky. Pak zamrkal a okamžitě vyskočil ze židle. „Výsosti,“ oslovil mě s úslužnou úklonou. „Ce­lá budova se třese v základech kvůli tvojí vzácné přítomnosti.“</p>

<p>„Vaše velvyslanectví postavili nadračtí dělníci, Khendone. Pořádné kýchnutí by s ní taky zatřáslo.“</p>

<p>„To je pravda, nadracké stavby jsou poněkud ne­stabilní a ledabyle udělané,“ souhlasil. Přimhouřil oči a v jednom koutku mu začalo cukat. „Některé věci se mi teď začínají objasňovat a skládat do jed­noho celku,“ poznamenal. „Celá ta záležitost s Yarb­lekem tedy byla tvým nápadem, že ano?“</p>

<p>„Jsi velmi bystrý a nadaný, markrabě. Všechno to zařizování souvisí s něčím, co se má stát někdy v budoucnosti. Potřebovala jsem ustavit spojem me­zi Yarblekem a králem Drostou – a mezi Drostou a princem Rhodarern. Bude to mít závažné důsledky na poměrně významnou událost. Neptej se mě ale na nic, Oštěpe, protože ti stejně nedám žádnou od­pověď. Mám už tak dost starostí, abych udržela otce před vměšováním se do záležitostí budoucího věku, takže nehodlám dopustit, abys mi vodu kalil ještě ty.“ Poslala jsem mu přes desku stolu dopis, který jsem napsala a zalepila toho rána. „Prostě se posta­rej o to, aby tohle otec dostal. Všechno mu to vy­světlí. A ani se neobtěžuj s nějakým nenápadným otvíráním. Prostě mu tam píšu, aby sem přijel a vy­koupil mě od Gallaka. Účel našeho vesmíru ti bude navždy vděčný za tuto službu.“</p>

<p>„Ty si ale užiješ podstatnou část legrace, která z toho vzejde, uvědomuješ si to?“ obvinil mě.</p>

<p>„Prostě udělej to, oč jsem tě požádala, a neptej se pořád, Oštěpe. Všechno ti bude osvětleno až nadejde ten správný okamžik.“ Musela jsem ho nějak uklidnit.</p>

<p>Khendon to okamžitě pochopil. „Rád se budu ří­dit tvými radami, výsosti,“ odpověděl mi uctivě. „Přesto ale, ať už se ti to bude líbit nebo ne, se po­kusím něco uhodnout.“</p>

<p>„Hádej si co chceš, drahý hochu, ale prozatím do té záležitosti nestrkej ruce.“ Vstala jsem ze židle. „Bylo skutečně báječné si s tebou trochu popovídat, starý brachu,“ dodala jsem smířlivě. „A mimocho­dem, upozorni otce aby si s sebou vzal <emphasis>hodně </emphasis>peněz, až sem vyrazí. Možná bude trochu překvapen až zjistí, jak si mě tady cení.“</p>

<p>Oštěp odložil stranou všechny své normální po­vinnosti a vydal se na cestu do Annathu osobně. Byla jsem koneckonců něco jako žijící legenda. Ně­kdy to může být otravné, ale čas od času to přináší i některé výhody.</p>

<p>Otec si dal samozřejmě pořádně na čas, než se vydal na cestu do Yar Nadraku. Mám pocit, že otec si dává na čas takřka ve všem. Možná to bude tak, že když už jste prožili nějakých sedm tisíc let nebo kolik, čas pro vás už tolik neznamená. A je také do­cela dobře možné, že mu dělalo potíže se rozhod­nout, jestli mě má skutečně koupit. Byl mimořádně pyšný na to zlato, které spolu s Yarblekovým před­kem vydoloval z koryta jednoho potoka blízko Morindimu. Asi tedy nebylo lehké se rozloučit s částí tohoto pokladu.</p>

<p>Nakonec ale přece jenom testem úspěšně prošel – a nenechte se zmýlit, byl to skutečně test – a objevil se v Yar Nadraku se sedlovou brašnou plnou zlata. Evidentně si mě tedy docela cenil.</p>

<p>Vycítila jsem jeho přítomnost, když byl ještě ně­kolik mil od města a tak jsem toho rána doprovodila Gallaka na místo, kde úřadoval. Gallak měl samo­zřejmě obchod, ale většinu svých obchodů domlou­val v hostinci. Kde taky jinde?</p>

<p>Počkala jsem, až byl ten starý tulák asi tři domy od hospody a pak jsem Gallakovi řekla, že bych chtěla tančit. Řekla jsem si, že to je docela hezký způsob jak přivítat otce do Yar Nadraku – a dát mu na srozuměnou, že svých peněz nemusí litovat.</p>

<p>Nenápadně vešel hlavními dveřmi. Co se týče nevtíravosti, je otec skutečně velmi dobrý. Byl tro­chu překvapen když viděl, co tam provádím. Roz­hodně jsem ale upoutala jeho pozornost. Pak, abych ho pobavila, jsem trochu svoje vystoupení přeháně­la. Povaleči v hospodě začali jásat a otcovy oči do­staly tvrdý výraz majetnické žárlivosti. Byl to sku­tečně dobrý člověk! Stále o mě měl starost, stejně jako ještě před Beldaraninou svatbou. Uběhlo mezi­tím tři tisíce let a my jsme se ocitli ve stejné situaci jako když mi bylo šestnáct. Pořád jsem ho měla stejně pevně v hrsti.</p>

<p>Završila jsem svůj tanec za ohlušujícího řevu a potlesku a pak jsem se vrátila ke Gallakovu stolu. Otec se prodíral pomocí loktů davem směrem k nám a ze všech sil se snažil zakrýt svou bojovnost. „Mu­sím ti říct, že tu máš dost dobrou tanečnici, příteli,“ poznamenal. „Nechtěl bys mi ji prodat?“</p>

<p>Vyměnili si opatrně několik otřepaných zdvoři­lostních frází a pak se dali do vážného smlouvání o mé ceně.</p>

<p>Otec začal s dost urážlivě nízkou nabídkou a já se do toho vložila a oponovala jsem mu nesmyslně vysokým požadavkem. Pak otec svou nabídku zvýšil a Gallak trochu slevil ze svého postoje. Začalo mě trochu dráždit, když chtěl otec tvrdohlavě odolávat, aby nemusel dávat víc než deset prutů. Co to pořád ti muži mají s číslem deset? Vždyť na něm přece ne­ní nic zvláštního, nebo snad ano?</p>

<p>Abych trochu uspíšila závěr jednání, přidala jsem se znovu na stranu Gallaka. Výsledná cena pro mě nebyla až tak podstatná. Prostě jsem jenom chtěla otce zvednout z těch deseti. Jedenáct by mi bohatě stačilo, ale Gallak mě překvapil a vytrval, takže se s otcem nakonec dohodli na dvanácti. Mys­lím, že je to poměrně úctyhodná suma. Otcovy pruty vážily každý deset uncí, takže to bylo sto dvacet un­cí zlata – z toho šedesát pro mě – a to není špatné.</p>

<p>Než jsme s otcem vyrazili z Yar Nadraku, byl už skoro konec léta a pak jsme pokračovali na západ otcovým normálním tempem, což znamená něco me­zi pomalou chůzí a stáním. Proto jsme také k pásmu hor, které v podstatě tvoří páteř celého kontinentu, dorazili až někdy na podzim. Otec se zadíval na žloutnoucí listí a na vrcholky hor v dálce před námi a trochu zrychlil. V tu dobu už ale samozřejmě bylo pozdě. Zima vždycky otce někde doběhne a zdá se mi, že ho to pokaždé překvapí a urazí.</p>

<p>Na východním svahu hor nás zaskočil dost mo­hutný blizard, který kolem našeho provizorně se­staveného přístřeší pořádně skučel celé tři dny. Jsem dost pyšná na to, že jsem se během těch tří dnů ovládla a ani jednou jsem během našich rozho­vorů nepoužila slova „lelkovat“ nebo „loudat se“.</p>

<p>Pak jsme se znovu vydali na cestu, ale bylo zjev­né, že to nikam nevede. Sněhová pokrývka na zemi byla asi čtyři stopy hluboká a v prohlubních měla ještě mnohem víc. „Nedá se nic dělat, otče,“ prohlá­sila jsem nakonec. „Budeme se muset proměnit a rychle odtud odletět.“</p>

<p>Jeho zamítnutí mě poněkud překvapilo a jeho výmluva, že by se kolem mohli potulovat nějací Grolimové, mi připadala skutečně hodně chabá. Kdybychom se proměnili v sokoly, byli bychom nad Drasnií mnohem dříve, než by se nějaký Grolim vů­bec prodral k našemu tehdejšímu stanovišti. Tak jsme se dál brodili sněhovými závějemi, ale asi po jedné míli nás chytil blizardův bratříček a my jsme opět museli vybudovat úkryt před nepřízní počasí.</p>

<p>Vichr dul celou noc a někdy během následujícího dopoledne jsme slyšeli, že někdo volá směrem k na­šemu přístřešku. „Haló, vy táborníci tam,“ volal na nás ten hlas. „Jdu dovnitř. Nijak se nevzrušujte.“</p>

<p>Byl dost starý. Můj otec je taky starý, ale ten ja­ko by tuto skutečnost ignoroval. Tenhle v kůži odě­ný chlapík vypadal, jako že své stáří překonal. Měl vlasy i vousy naprosto stříbřitě bílé, takový ten vzácný zářící odstín, a jeho oči byly temně modré. Měla jsem takový podivný pocit, jako že tyhle oči vidí úplně všechno. Jeho tvář se téměř ztrácela za­chumlána do kožešinového límce a jeho naježená kožešinová čepice působila dost vesele.</p>

<p>„Tak to vypadá, že jste se vy dva dostali docela do problémů, že ano?“ prohlásil pobaveně poté, co se konečně přehrabal k našemu úkrytu.</p>

<p>„Mysleli jsme si, že se nám podaří tomu unik­nout,“ prohlásil otec s dávkou rezignace v hlase.</p>

<p>„Tak to je velmi malá šance. V těchhle horách byl sníh vždycky jako doma. Tohle je místo, kde ho vždycky najdete. Kterým směrem jste měli namíře­no?“</p>

<p>„Do Drasnie,“ odpověděl otec.</p>

<p>„Řekl bych, že to jste tedy vyrazili pozdě – příliš pozdě. Tuhle zimu už se do Drasnie nedostanete.“ Povzdechl si. „No, myslím, že se s tím nedá nic dě­lat. Raději byste měli přezimovat se mnou. Žiju tady v jeskyni, asi tak míli odtud. Sbalte si svoje věci a připravte koně. Myslím, že jednu zimu si můžu do­volit hosty.“</p>

<p>Otec jeho pozvání přijal trochu moc rychle. „Vlastně nemáme moc na výběr, Pol,“ zamumlal na vysvětle­nou, když jsme si balili věci a přivazovali je k sedlům.</p>

<p>Rozhodla jsem se nedělat kolem toho přílišný rozruch, ale my jsme ve skutečnosti měli na vybra­nou – tu samou možnost, která se nabízela již od Yar Nadraku. Buď se otec rozhodl, že tu možnost bude ignorovat, anebo ho něco povzbuzovalo, aby ji zapomněl. Celou zimu jsem se snažila zjistit, co byla pravda.</p>

<p>Ten starý chlapík nám vlastně nikdy neřekl, jak se jmenuje. Pokud mohu říci svůj názor, tak už svoje jméno asi zapomněl. Pověděl nám, že strávil celý život v těch horách a hledal tam zlato, ale ne­vypadalo to, že by jím byl nějak posedlý. Prostě měl rád hory.</p>

<p>Jeho jeskyně byla skutečně docela útulná. Byla poměrně velká a on v ní udržoval čistotu a pořádek. Když jsme vstoupili dovnitř úzkým vchodem, rozdmýchal znovu oheň a ukázal nám, kam máme umístit, svoje koně. Stál tam jeho osel a za nějakou chvíli už se s ním naše koně spřátelili. Ten osel ale vypadal spíše jako pes než jako nákladní zvíře. Sta­rý zlatokop mu dovoloval – či ho dokonce ponoukal – aby se podle libosti potloukal po jeskyni. To mi oné zimy působilo docela dost potíží. Ten osel byl dost zvědavé stvoření a neustále se mi pletl do ces ty. Prostě <emphasis>musel </emphasis>vidět co právě dělám. Myslím, že mě měl rád, protože mě pořád olizoval nebo do mě jemně šťouchal hlavou. Přímo zbožňoval, když ho někdo drbal za ušima. Měla jsem ho docela ráda, ale rozhodně se mi nelíbilo, když mě každé ráno budil tím, že mi funěl za krk. Nejvíc mi ale vadilo, že tvr­dohlavě trval na tom, aby mě mohl pozorovat při mytí. Vím, že to zní nesmyslně, ale prostě jsem se musela červenat, když mě tak sledoval.</p>

<p>Otec a ten starý chlapík strávili celou zimu neu­stálým povídáním, ale přitom si vlastně nic neřekli. Zjevně se jeden druhému zamlouvali, ačkoliv vlast­ně neměli takřka nic společného. Po nějaké době jsem začala mít poměrně silné podezření, že to za­vání nějakým zásahem vyšší moci. Nemyslím, že by to bylo něco kdovíjak podstatného, ale z jakéhosi prapodivného důvodu jsme prostě s otcem měli ně­jakou dobu strávit ve společnosti toho starého muže. Když jsem tak o něm přemýšlela, tak mě nejvíc za­ujalo, že byste patrně nikde na světě nenašli člově­ka svobodnějšího, než tohoto osamělého zlatokopa.</p>

<p>Tu a tam, v okamžicích, kdy je můj život skuteč­ně hektický a nabitý událostmi, se vždycky v myš­lenkách vracím do té zasněžené zimy a jakoby do mě přitom vstupoval ohromný klid. Možná právě to byl důvod našeho pobytu. Skutečně mi to nesčetně­krát pomohlo udržet si zdravý rozum.</p>

<p>Nakonec přece jenom do hor zavítalo jaro a my jsme se s otcem znovu vydali na cestu. „Dávalo ti to nějaký smysl, otče?“ zeptala jsem se ho konečně, když jsme už urazili nějakých pár mil.</p>

<p>„Co tím myslíš, Pol?“ otočil se na mě překvapeně a v jeho tváři byla zjevně patrná nechápavá spoko­jenost.</p>

<p>Vzdala jsem to. Bylo nad slunce jasnější, že vů­bec neměl tušení, co mám na mysli. „To nic, zapo­meň na to,“ povzdechla jsem si.</p>

<p>Do Boktoru jsme dorazili asi o týden později a ve městě ještě stále bylo cítit zaraženou, vystrašenou atmosféru mezi lidmi. Předcházejícího léta se kra­jem přehnala morová rána – jedna z těch strašných nakažlivých chorob, které udeří bez varování, vy­hladí třetinu obyvatelstva a pak zmizí stejně rychle jako se objevily. Kdybych už se tolik netěšila být za­se zpátky v Annathu, patrně bych se snažila tu ne­moc prozkoumat v naději, že proti ní najdu nějaký lék. Většina lidstva je ze světa zprovozena nějakým druhem choroby a to mě jako lékařku hrozně popu­zuje. Když se na to ale podívám očima filozofa, mu­sím připustit jistou praktičnost této skutečnosti. Když si uvědomíte lidskou plodnost, musí prostě existovat nějaký způsob, jak jí udržet na uzdě; dlouhodobě se mi nemoci zdají přece jen humánnější než válečné konflikty.</p>

<p>Páni, nezdá se vám to hrozně pochmurné?</p>

<p>No, a tahle morová vlna s sebou vzala skutečně mnoho Drasnijců a mezi nimi byl i král. Otec i já jsme tedy zůstali dostatečně dlouho, abychom se mohli zúčastnit slavnostní korunovace korunního prince Rhodara. Nenápadně jsem si budoucího na­stávajícího krále prověřila a s radostí jsem zjistila, že ho skutečně navštívil podsaditý mladý Nadrak jménem Yarblek.</p>

<p>Vzápětí po Rhodarově korunovaci učinil otec velmi samostatné rozhodnutí, které se mi ani tro­chu nelíbilo. Prodal naše koně a místo toho koupil pramici. „Dál budeme pokračovat skrz močály,“ řekl mi tím protivně panovačným tónem, který občas používá.</p>

<p>„Cože uděláme?“</p>

<p>Myslím, že z<emphasis> </emphasis>tónu mého hlasu bylo patrné, co si o tomhle rozhodnutí myslím. „Po Velké severní cestě v tuhle roční dobu putuje velké množství lidí, Pol,“ povídal mi na vysvětlenou, „a v tom davu by se mohly schovávat něčí nepřátelské oči.“ Pořád ještě odmítal byť jen vzít na vědomí tu nejlogičtější vari­antu transportu. Ačkoliv bylo právě jaro a vodní ptactvo se přesouvalo na nová stanoviště, obloha nebyla nijak přeplněna.</p>

<p>Ale prosadil svou a tak nás bidlem postrkoval skrz ty páchnoucí bažiny. Komáři byli určitě rádi, že nás tam vidí, a taky nás na pozdrav popichovali. Už po první míli jsem měla pěkně mizernou a kou­savou náladu.</p>

<p>Ta hejna komárů ale nepředstavovala jediné ži­vočichy, kteří obývali ten hnusný močál. Želvy nás svými tupými pohledy předpotopních plazů sledo­valy, jak pomalu kloužeme kolem. Naopak norkové, ti malí mořští rošťáci vzdáleně příbuzní s vydrami, skotačili a plavali kolem našeho plavidla a jejich kvičivé povykování připomínalo chichot. Norkům se zjevně zdálo zábavné, že se najdou lidé dost hloupí na to, aby se vydali přes močál.</p>

<p>Když jsme proplouvali kolem bahnitého břehu po pomalu plynoucím toku, který se meandrovitě kli­katil mezi rákosím, začalo docela dost pršet. V tu chvílí jsme zahlédli malou chatku pokrytou doškovou střechou, která byla domovem Vordai, čaroděj­nice z močálu.</p>

<p>Příběhy o Vordaie kolovaly snad ve všech měs­tech už dobrých tři sta let, ale jak se brzy ukázalo, všechny divoce přeháněly. Čarodějnice se zabývají duchy – a samozřejmě také počasím. My takové věci neděláme. Možná nejlépe to lze charakterizovat tak, že čarodějnice se starají o jednotlivosti, zatímco nás zajímají obecně platné věci. Je to skutečně hod­ně zjednodušené, ale co taky není?</p>

<p>Norkové již předem zpravili Vordaiu o našem pří­jezdu a tak nás už čekala na prahu, když otec přídí naší pramice najížděl na blátivý břeh jejího ostrůvku, který byl porostlý stromy. Její uvítání nebylo zase až tak srdečné. „Třeba byste mohli jít dál,“ prohlásila bez­barvě, „alespoň dokud nepřestane pršet.“</p>

<p>Otec i já jsme vystoupili z loďky a vydali jsme se po pěšině k její chatce. „Tak ty jsi Vordai,“ pozdra­vila jsem starou, ale pořád ještě krásnou ženu ve dveřích.</p>

<p>„A ty budeš asi Polgara,“ odpověděla ona.</p>

<p>„Vy dvě už se znáte?“ Otec vypadal překvapeně.</p>

<p>„Z doslechu, Starý vlku,“ upřesnila jsem. „Tady Vordai je ta, které přezdívají „čarodějnice z močálu.“ Byla vyhnána a tohle je jediné místo v celé Drasnii, kde je skutečně v bezpečí.“</p>

<p>„Patrně proto, že všechno to dřevo kolem je na­tolik mokré, že je takřka nemožné tady upalovat lidi na hranici,“ dodala. „Pojďte se schovat před deš­těm.“</p>

<p>Vnitřek její chaloupky byl skutečně pečlivě ukli­zen, ohniště pěkně uspořádané a na stolku měla po­stavenou vázu s lučními květinami. Hnědé šaty, které měla na sobě, mi hodně připomínaly šaty, kte­ré měla matka na sobě, když jsem ji potkala v ulžských jeskyních. Vordai ale kulhala, zatímco matka nikoliv.</p>

<p>Beze slova nám vzala promočené šaty, pověsila je uschnout poblíž ohně a podala nám deky, abychom se měli do čeho zabalit. „Posaďte se,“ nabídla nám potom a pokynula směrem ke stolu. „V hrnci by mělo být dost pro nás pro všechny.“ Z hrnce už se linula nádherná vůně, která mi prozradila, že Vor­dai vaří lehce kořeněnou rybí polévku. Byla zjevně vynikající kuchařka.</p>

<p>„Ty jsi věděla, že přijdeme, nebo se mýlím?“ ze­ptala jsem se jí.</p>

<p>„Přirozeně. Vždyť jsem koneckonců čarodějnice.“ Pak se dovnitř přikolíbal jeden z norků a začal jí něco sdělovat tím svým vzrušeným kvíkáním.</p>

<p>„Ano,“ odpověděla Vordai tomu malému slizkému stvoření, „já vím.“</p>

<p>„Takže je to pravda,“ prohlásila jsem. Slyšela jsem totiž několik dost divokých historek o tom, že Vordai je schopna se dorozumívat se zvířaty v mo­čále. „Myslím ale, že by sis s nimi neměla nic začí­nat.“</p>

<p>„Vždyť jsem jim nijak neublížila,“ bránila se s po­krčením ramen. „A navíc s nimi mluvím mnohem raději než s lidmi.“</p>

<p>Tahle krásná záhadná žena někde hluboko v so­bě nosila těžkou ránu, na kterou jsem nějak ne­mohla přijít. Život s ní nezacházel zrovna v rukavič­kách, to bylo jasné, ale bylo tu ještě něco jiného a já nevěděla co. Její záhadnost mě přitahovala víc než bych dokázala popsat, a taky kromě toho vyzývala lékařku ve mně. Lékaři pomáhají léčit věci, které nejsou v pořádku, ale tady jsem měla problémy s tím, že jsem vlastně přesně nevěděla co je v nepo­řádku. A tak jsem se rozhodla tomu přijít na kloub. Já jsem typ člověka, který nedokáže odolat žádné výzvě – už jste si toho všimli?</p>

<p>Když jsme všichni dojedli, vyslala jsem k otci ti­chý vzkaz, který ovšem nebyl moc přívětivý. <emphasis>„Běž pryč,“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekla jsem mu.</p>

<p><emphasis>„Cože?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Běž ven. Potřebuju být s Vordaiou sama. Běž pryč. Hned.“</emphasis></p>

<p>Jeho tvář se poněkud zachmuřila. „Půjdu raději ven a převrátím naši loď dnem vzhůru,“ řekl nahlas. „Nechceme přece, aby nám do lodi napršela záplava vody.“ Pak se zvedl a vyšel ven, přičemž vypadal po­někud směšně v té dece.</p>

<p>„Pomůžu ti s mytím nádobí,“ nabídla jsem se naší hostitelce. Každodenní domácí práce nás ženy vždycky nějak sblíží, ale Vordai tvrdohlavě odmítala otevřít, své nitro. Tak jsem to udělala jinak. Vyslala jsem obezřetnou myšlenku a když se mi podařilo překonat její ochrannou bariéru, zjistila jsem příči­nu její celoživotní zahořklosti. Byl v tom samozřej­mě muž. Tak tomu je s většinou ženských problé­mů. Tohle byl takřka učebnicový případ. Když bylo Vordaie asi patnáct let, hluboce – a taky potají – se zamilovala. Ten muž byl o něco starší než ona a když to řeknu tvrdě, tak byl hloupý jako pařez. Žili v jedné malé provlhlé vesničce na okraji močálů a musím uznat, že Vordainy pokusy o získání srdce jejího natvrdlého milého byly vskutku neobvyklé. Používala svých schopností,  aby pomáhala souse­dům. Naneštěstí byl její vysněný muž věřící – tím nejhorším způsobem. Z hlouby své temné duše tou­žil „krutě potlačit hrůznost čarodějnictví“ a byl to právě on kdo vedl zástup vesničanů, kteří ji chtěli upálit na hranici. Byla přinucena uprchnout do mo­čálu a opustit veškerou naději na svou lásku, rodinu a děti. Proto tedy – dokonce i po těch tři sta letech stále žila v močálu a všechnu svou lásku věnovala norkům. Její život byl malý bláznivý příběh hlubo­ké, ale nenaplněné lásky, která stále ještě žhnula v jejím srdci.</p>

<p>„Ach, drahá,“ zvolala jsem a oči se mi najednou zalily slzami.</p>

<p>Překvapeně se na mě podívala a pak jí najednou došlo, že jsem jí opatrně pronikla do mysli. Nejprve byla popuzena mým nevítaným průnikem, ale pak jí došlo, že jsem to udělala čistě ze soucitu. Byla jsem koneckonců kouzelnice a tak jsem rozhodně proti čarodějkám neměla žádné námitky. V tu chvíli se její ochrana zhroutila a vykřikla: „Polgaro!“ Pak za­čala vzlykat a tak jsem ji jemně objala kolem ramen a chvíli jsem ji držela. Hladila jsem ji přitom po vla­sech a šeptala slova útěchy. V tu chvíli jsem vlastně nemohla nic víc udělat. Už jsem tedy znala příčinu potíží, ale neexistoval žádný způsob, jak bych jí mohla pomoci.</p>

<p>Déšť brzy ustal a tak jsme si s otcem oblékli naše již uschlé šaty a znovu jsme se vydali na cestu. Dost času jsem strávila přemýšlením o těchto dvou se­tkáních, zatímco nás otec bidlem poháněl skrz mo­čál. Nejprve v Nadraku a pak znovu tady v Boktoru přišel otec vždycky s poněkud chabými výmluvami pro to, abychom se nevydali do Annathu nejkratší cestou vzduchem. Otec byl kdykoliv schopen snést stovky výmluv, jen aby se práci <emphasis>vyhnul, </emphasis>ale v těchto případech nás jeho výmluvy přímo nutily k námaze. To bylo tak neobvyklé, že to okamžitě upoutalo mou pozornost. Z nějaké neznámého důvodu jsme se mu­seli setkat s tím starým mužem v nadrackých ho­rách a teď v močále s Vordaiou. Nakonec jsem to vzdala. Otec ani já jsme vlastně nebyli žádnými středy vesmíru a tak možná tato setkání přinesla užitek někomu jinému.</p>

<p>No, samozřejmě že vím, pro koho byla tato se­tkání tak potřebná – dneska. Vordai i ten starý zlatokop se měli stát součásti Garionova vzdělání a otec i já jsme tu vlastně byli pouhými přihlížejícími. Je to tak zjevné, že dnes dobře nechápu, jak jsem to tehdy mohla přehlédnout.</p>

<p>Dostali jsme se k Aldurfordu a pak jsme pokra­čovali v cestě podél východních úpatí Sendarských hor, dokud jsme nenarazili na málo užívanou stez­ku, která vedla dlouhým údolím až do Annathu. Někdy během odpoledne jsme se dostali až ke ka­menolomu, kde na nás čekal Geran, nejnovější dědic trůnu. Geran byl sotva poďobaný puberťák, když jsem se vydávala do Gar og Nadraku, ale teď už z něj byl opravdový muž. To se zkrátka stává. Ně­kdy tato změna proběhne takřka přes noc. Na rozdíl od většiny mých odchovanců měl Geran tmavé, čer­né vlasy, a tmavé modré oči. Nebyl sice tak vysoký, ale vypadal skoro stejně jako sám Riva Železný stisk. „Teto Pol!“ zvolal s úlevou v hlase. „Už jsem se bál, že se nevrátíš včas, abys stihla svatbu.“</p>

<p>„Jakou svatbu máš na mysli, drahý?“ nevím dost dobře, proč jsem to tehdy řekla. Samozřejmě jsem věděla, o jaké svatbě mluví.</p>

<p>„Mojí, přirozeně,“ odpověděl. „Ildera a já se bu­deme příští týden brát.“</p>

<p>„Vida, vida,“ zamumlala jsem. „Podívejme na něho.“</p>

<p>Venkovské veselky se obvykle týkají venkovanů – zejména se to týká ženicha a nevěsty. Nezřídka to bývají dokonce sousedé, kteří většinou společně vyrůstají. Tentokrát nejenže nastávající manželé pocházeli z různých míst, ale byli navíc rozdílné ná­rodnosti. Problémy, které z různého národnostního původu vyvstaly, se ale netýkaly šťastného páru. Potíže způsobovaly jejich matky, Geranova matka Alara a Ildeřina matka, Olana. Ty dvě se vyloženě nesnášely. Ildeřin otec Grettan byl vůdcem jejich klanu a zdálo se, že to Olaně až příliš stouplo do hlavy. Nedělala žádné tajnosti s tím, že podle jejího názoru se Ildera vdávala pod svou úroveň. V Alařiných očích byl ale zase její syn korunním princem rivanského království a tak jí Olanin přezíravý po­stoj hrozně dráždil. Musela jsem jí neustále důrazně hlídat, aby náhodou pyšně nerozhlašovala původ svého syna. Bylo to pro mě skutečně náročné obdo­bí.</p>

<p>Je možné, že kdybych nebyla pryč zrovna v době kdy vrcholily přípravy na ten sňatek, možná by se mi podařilo mnoho problémů potlačit už v zárodku. Teď už ale bylo příliš pozdě a celá věc se dostala do fáze, kdy nevěsta a ženich byli vlastně podružní. Osobní nepřátelství mezi Alarou a Olanou se šířilo a tak se z místních Sendarů a příslušníků algarského klanu stali nepsaní soupeři.</p>

<p>„Nuže dobrá, pánové,“ řekla jsem otci a Darralovi jednoho večera, „máme tu docela závažný problém. Já udržím Alaru a Olanu od sebe, aby si navzájem nevyškrábaly oči, ale vy dva musíte udržet pořádek na ulici – a v místní hospodě. Nechci vidět žádné krveprolití před vlastním obřadem. Jestliže se ti šílenci chtějí pomlátit v nějaké hromadné bitce, je vaším úkolem, aby to provedli až<emphasis> po </emphasis>svatebním obřadu.“</p>

<p>„Možná bych mohl promluvit s Knappem, maji­telem hospody,“ navrhl pochybovačně Darral, „Tře­ba by se mi ho podařilo přesvědčit, aby zavřel kvůli úpravám nebo tak nějak. Třeba by souhlasil. Hro­madná rvačka by asi zničila jeho živobytí.“</p>

<p>Otec nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Ti jsou špatně naladění už teď,“ prohlásil. „Zavření hospody by celou věc jenom zhoršilo.“</p>

<p>„Tak co takhle uzavřít hranici?“ chytal se poslední­ho stébla zoufale Darral. „Grettan by s tím mohl sou­hlasit. Nebo bychom mohli zdivočit a rozehnat jejich krávy. To by Algary na nějakou dobu zabavilo.“</p>

<p>„Mně je skutečně docela jedno, jak to zařídíte, pánové,“ řekla jsem jim, „ale udržte klid. To je roz­kaz, jestli jste to ještě nepostřehli.“</p>

<p>Vypadalo to, že Geran a Ildera se absolutně neza­jímají o nevyhlášenou válku mezi svými matkami. Do­stali se už do onoho šťastného stadia nepřítomného ig­norování veškerého zmatečného shonu, který vždy provází přípravy na veselou svatbu. Už jsem to samo­zřejmě viděla mnohokrát. Ono odpoledne v Camaaru mi vždycky znovu vytane na mysli, vždyť jsem taky toho dne ztratila svou sestru. Geran s Ilderou nezašli až tak daleko jako Beldarana a Riva, ale moc jim ne­chybělo.</p>

<p>Nepřátelství mezi Alarou a Olanou naštěstí nepropuklo v otevřené násilí, ale místo toho se odra­zilo v jejich vzájemném soupeření. Snažily se jedna druhou předstihnout snad v každičkém detailu pří­prav na nadcházející událost. S falešným úsměvem neustále přimrzlým na tváři se hašteřily o to, která z nich dodá květiny na oslavu. Tento spor jsem vyře­šila tak, že jsem si onu záležitost vzala na starost sa­ma. „Vždyť vy máte obě tolik dalších starostí, které musíte zařídit. Kromě toho je mohu obstarat mnohem levněji než kterákoliv z vás.“ Odvolala jsem se dokonce na hospodárnost, jen abych zabránila hrozícímu stře­tu.</p>

<p>Pak se Olana okázale předváděla s Ildeřinými sva­tebními šaty a Alara se kvůli tomu málem mohla zbláznit. Obrátila celý Annath vzhůru nohama a na­konec se jí někde podařilo najít na svatební slavnost pro Gerana špatně padnoucí oblek, který už navíc dávno vyšel z módy. Oblek byl vybledle purpurové barvy a skutečně nevypadal nijak reprezentativně. Ona do něj ale přece jenom nacpala zdráhajícího se sy­na a potom se s ním promenádovala před Olariou s vítězoslavným úsměvem na rtech. Ohodnotila jsem vzhled a účinek svatebních šatů i obleku a v duchu jsem tento souboj prohlásila za remízu. Nezdálo se ale, že by soutěžícím nějak vyhovovaly remízy. Svatební hostina, velmi pečlivě připravená, byla jasným vítěz­stvím Olany. Patrně to bude tím, že měla přece jenom přístup k neomezenému množství hovězího. Alara se tedy rozhodla strhnout vítězství na svou stranu ales­poň v souboji o oddávajícího kněze. Olanin kandidát byl jejich klanový Belarův kněz, ale Alara prosazovala místního sendarského kněze. Sendarové jsou někdy až přehnaně ekumeničtí, takže její kněz mohl svatebča­nům požehnat jménem všech sedmi bohů. Raději jsem se nezmínila o ULovi neboť jsem se obávala, že by Ala-ra byla schopna svatbu odložit až do chvíle, kdy by se jí podařilo sehnat nějakého ulžkého Grolima. Alara s Olanou se tak neustále hašteřily s ledovými úsměvy na rtech, které přímo zaváněly předstíranou slušností. Měly samozřejmě zakrýt jejich skutečné pocity, ale to se jim nedařilo ani v nejmenším. Jejich protivné hašte­ření kvůli oddávajícímu knězi nebralo konce, až jsme byly všechny až po uši zamotány do nesmyslné argu­mentace. „Oba dva!“ rozhodla jsem nakonec, jenom abych už to měla za sebou.</p>

<p>„Teď jsem tě nějak nepochopila, Pol,“ prohlásila Alara mile.</p>

<p>„Oddávat budou oba dva kněží.“</p>

<p>„Ale…“</p>

<p>„Nechci slyšet žádné ale. Budou tam oba dva, milé dámy, a tím to hasne.“ Tak taková rozhodnutí jsem musela během té studené války provádět velmi často.</p>

<p>Když konečně nastal onen slavný den, byla jsem naprosto vyčerpaná. Říkala jsem si, že jestli budu mít takové štěstí a podaří se mi ten den přežít, rozhodně si dopřeji pořádný odpočinek. Měla jsem pocit, že jestli ještě jednou uslyším to „Ale Olano, drahá – „ nebo „Alaro, miláčku – “ tak prostě začnu křičet.</p>

<p>Celý obřad, protože se během jeho sloužení stří­dali oba dva oddávající, se táhl dvě nekonečné hodi­ny a svatební hosté, kteří už se skutečně dlouhou dobu těšili hlavně na oslavy po obřadu, začínali být velmi netrpěliví.</p>

<p>Ildera byla nádherná až přecházel zrak a Geran vypadal tak mužně, že všechny vesnické dívky tak­řka slyšitelně skřípaly zuby vztekem, že si ho ne­chaly utéct.</p>

<p>Většinu obřadného kázání jsem vůbec nevnímala, ale trochu mě zaskočilo, když jsem slyšela jak sendarský kněz požaduje pro svatebčany Torakovo požehná­ní. Tohle pro to rozhodně nebyla ta správná svatba.</p>

<p>Pak už byl svatební obřad konečně za námi a Geran s Ilderou se tedy stali mužem a ženou. Pře­čkali svatební hostinu, ale zjevně už se netrpělivě těšili, až budou moci zmizet v onom příjemném ka­menném domě, který pro ně Geran se svým otcem postavil na jižním konci jediné annathské ulice. Rozhodně už měli na večer vlastní program. Otec, Darral a Grettan udržovali pořádek během slav­nostní večeře, ale dál už se nedalo dělat vůbec nic. Všichni jsme se vydali průvodem dolů dlouhou ulicí, abychom vyprovodili šťastnou dvojici a já jsem pak odešla do Darralova domu a složila se do postele. Byla jsem skutečně naprosto vyčerpaná.</p>

<p>Obyvatelé Annathu i algarští kočovníci byli samo­zřejmě všichni civilizovaní lidé, takže s potyčkami počkali až do doby, kdy na západě slunce zmizelo za ob­zorem.</p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>XVIII.</strong></p>

<p><strong>Následujícího rána</strong> jsem mluvila s otcem a on mě ba­vil vyprávěním o tom, jak probíhaly posvatební oslavy. Vždycky tátovo povídání beru s velkou dáv­kou nadsázky, protože má v sobě hluboce zakořeně­nou potřebu všechno nějak umělecky přikrášlovat a vylepšovat.</p>

<p>„Cože, zlomil oddávajícímu čelist?“ zvolala jsem nevěřícně během jeho popisu.</p>

<p>„Stejně snadno a čistě jako kdybys zlomila vět­vičku,“ zazubil se na mě táta. „Zasáhl ho pěstí pří­mo doprostřed brady. Kněz něco takového samo­zřejmě neočekával. U nich v Algarii totiž lidé nemlátí Belarovy kněží. Teď zkrátka nějakou dobu nebude schopen pronášet ty svoje nekonečně dlouhé a vlekoucí se proslovy – ne dokud se mu nezahojí ta pochroumaná čelist. Hnedka potom se nebohý Knapp, majitel hospody, snažil všechny přemluvit, aby se bitka odehrávala venku. Nějaký darebák ho přitom ale buchnul přes hlavu dřevěnou stoličkou.“</p>

<p>„Buchnul?“</p>

<p>„Přesně takový zvuk se přitom ozval, Pol – „Buch!“ Právě takhle. Knapp se složil na zem jako sražený býk a rozjaření svatebčané dál nerušené pokračovali v rozbíjení jeho podniku.“</p>

<p>Povzdechla jsem si.</p>

<p>„Copak se děje?“</p>

<p>„Už jsem se docela těšila, že si alespoň jeden den pořádně odpočinu. Teď to ale vypadá, že bych se měla raději jít postarat o raněné.“</p>

<p>„To se zahojí, Pol. Byla to jenom přátelská bitka. Nikoho ani nenapadlo, aby snad vytahoval nůž.“</p>

<p>„Zlomené kosti se ale nejprve musí srovnat, než mohou srůst, táto.“</p>

<p>„Nemůžeš ale přece všechno spravovat, Pol.“</p>

<p>„Kdopak si tohle pravidlo vymyslel? Co máš teď vůbec v plánu?“</p>

<p>„Myslím, že se teď zase vrátím zpátky do Údolí. Čamdar je právě teď v Tolnedře, ale jsem si napros­to jistý tím, že vyslal nějaké Grolimy a Dagaše čmu­chat po celé Sendarii. Nerad bych k tomuto místu přitahoval nevítanou pozornost, a já jsem přece je­nom těžko k přehlédnutí.“</p>

<p>„To je moudré rozhodnutí. Vyřiď dvojčatům moje nejupřímnější pozdravy.“</p>

<p>„Vyřídím.“</p>

<p>Po celý zbytek dopoledne jsem se věnovala roz­ličným modřinám, pohmožděninám, řezným ránám a zlomeninám, a nakonec jsem se vydala na návště­vu k novomanželům. Byli samozřejmě velice zdvo­řilí, ale měla jsem matný pocit, že už mají na celý den vymyšlený program. Tak jsem se vydala domů a ještě jsem si zalezla do postele.</p>

<p>Během následujících dní si Alara ve své hlavě upravila události svatebního dne tak, že se pro ni stal dnem absolutního vítězství. Stejně, nikomu to nemohlo ublížit, a jestli ji to učinilo šťastnou…</p>

<p>Umístění Geranova domku až dole na jižním konci vesnice bylo trochu nepohodlné, ale pravdě­podobně to nějak souviselo s jeho volbou příhodného místa. Matka si ho poměrně hodně přivlastňovala a byla více než trochu dominantní. Všichni jsme ji samozřejmě měli rádi, ale čas od času se chovala poněkud výstředně. Asi jsem tomu tehdy měla vě­novat zvýšenou pozornost.</p>

<p>Za posledními domky Annathu se rozprostíral rozlehlý svět a ten se neustále měnil, ať už jsme si toho my všímali nebo ne.</p>

<p>Právě ve stejné době, kdy se odehrávala svatba, se Taur Urgas rozhodl uskutečnit svůj šílený plán jak zavraždit malloreánského císaře Zakatha. Do toho plánu byla zapletena i Zakathova milá a tak se ocitla mezi oběťmi, když celé to spiknutí vyšlo naje­vo. Po této události byl Zakath téměř posedlý myš­lenkou, že úplně vyhladí Murgoský národ – pova­žovala jsem to za poměrně chvályhodný úmysl. Ob­čas nám to ale komplikovalo situaci, když jsme zrovna měli na starosti mnohem důležitější věci. Taur Urgas byl přesně takový šílenec, jak to o něm prohlašoval Drosta a Zakath nebyl o mnoho lepší. Cho-Ram z Algarie později Taur Urgase vyléčil z jeho šílenství a totéž se podařilo Cyradis, proroky­ni z Kellu, u Zakatha. Každý z nich ovšem použil zcela jiné metody.</p>

<p>Během svého pobytu v Annathu jsem si vlastně ani pořádně neuvědomovala, jak mě skutečná izola­ce v té malé vesničce odřízla od spojení s nejnověj­šími událostmi. Došlo mi to, až když se u mě na jaře roku 5349 ukázal na návštěvě otec a pověděl mi o neshodách mezi Angaraky. Život na vesnici je svým způsobem kouzelný a přitažlivý, ale celý okolní svět by se býval mohl rozpadnout a trvalo by jistě něko­lik let, než já bych se o tom dozvěděla.</p>

<p>A pak, na podzim téhož roku, mou nepočetnou rodinu zasáhla bolestná tragédie. Byl to obyčejný podzimní den, ve vzduchu již byl cítit chlad a listy bříz a osik tvořily dohromady pestrobarevnou mo­zaiku. Tak jako jindy se Darral s Geranem vydali do práce do kamenolomu. A pak, těsně před obědem, se najednou zčistajasna odlomil kamenný blok na se­verní stěně lomu a zřítil se na dno těžební jámy, kde rozdrtil mého synovce, Darrala.</p>

<p>Nehody se odehrávají takřka neustále a kame­nolom není právě to nejbezpečnější místo, jaké si dokážete představit. Jak se ale později ukázalo, Darralova smrt nebyla žádná nehoda. Byl to první náznak toho, že nás Čamdar – nebo Ašarak Murgo, jak je vám libo – nakonec stejně našel.</p>

<p>Můj žal nad smrtí milého Darrala mně takřka znemožnil jakoukoliv činnost. Otec se do Annathu dostal právě včas aby stihnul pohřeb, ale já jsem ho téměř úplně ignorovala. Neměla jsem nějak náladu poslouchat prázdné fráze. Zůstala jsem v posteli takřka čtrnáct dní a když jsem konečně vylezla, otec už byl dávno pryč. Alara jenom bezcílně bloumala po kuchyni, ale já jsem jí téměř nevěnovala pozor­nost. Začala jsem jíst ve svém pokoji, protože jsem nechtěla s <emphasis>nikým </emphasis>mluvit, tím méně s těmi, kteří sdíleli stejný zármutek.</p>

<p>Když se mi nakonec podařilo zármutek překonat a přestala jsem truchlit, zjistila jsem, že se ke mně Alara chová nějak divně. Domnívala jsem se, že si s tím dokážu brzy poradit, ale to jsem se mýlila. Žádný lékař by nikdy neměl léčit potíže vlastních příbuzných, protože při provozování medicíny je nejdůležitější objektivní pohled na problém. Kdo ale dokáže být objektivní, když jde o jeho rodinu? Od­kládala jsem to a když jsem se konečně propraco­vala ke stanovení diagnózy, bylo už příliš pozdě. Samozřejmě, možná že by bývalo bylo pozdě již od počátku, protože Alařino blouznění mělo vnější pří­činu.</p>

<p>„Copak se to s tebou děje, Pol?“ zeptala se mě jednou odpoledne asi týden potom, co jsem se koneč­ně vynořila ze svého odloučení. Našla mě, jak sedím v kuchyni se slzami v očích a její hlas zněl skutečně starostlivě. „Snad ses nějak nezranila?“ Její otázka ale zněla, jako by již o věc ztratila zájem a myslí na něco jiného.</p>

<p>Ostře jsem se na ni podívala. Měla ve tváři na­prosto klidný výraz a to mě patrně již v tom oka­mžiku mělo upozornit, že s ní něco není v pořádku.</p>

<p>„Pojď se mnou, drahá,“ řekla mi poměrně utěšu­jícím tónem. „Koukej se dát dohromady. Je už nača­se, abychom začaly připravovat večeři. Darral už brzy přijde z práce domů a bude mít určitě hlad.“</p>

<p>Tohle mě takřka okamžitě vrátilo zpátky do tvr­dé reality. Už jsem podobné chování viděla u jiných lidí, kterým zemřel někdo blízký z rodiny. Někdy lidská mysl provádí velice podivné věci, aby se och­ránila před něčím nepříjemným. Jestliže je něco příliš otřesné abyste to dokázali přijmout, pak pros­tě mysl odmítne něco takového vzít na vědomí. V Alařine mysli byl Darral stále naživu a již zane­dlouho se vrátí na večeři.</p>

<p>Jsou v zásadě dvě možnosti, jak se s takovou ne zcela neobvyklou situací vypořádat. Protože jsem na tom sama nebyla právě psychicky dobře, vybrala jsem si tu špatnou variantu. „Cožpak už jsi zapo­mněla, Alaro?“ řekla jsem jí mírně. „Darral musel odjet na obchodní cestu. Chce se porozhlédnout, jes­tli by nenašel nějaké další kupce pro naši výrobu kamenných kvádrů.“</p>

<p>„Proč mi o tom ale nic neřekl?“ Znělo to trochu dotčeně.</p>

<p>V tu chvíli jsem se znovu zhostila své role v onom podfuku. Plácla jsem se dlaní do čela. „Jsem já to ale. Je to moje chyba, Alaro,“ lhala jsem dál. „Přišel dneska ráno domů – zrovna když jsi byla na návštěvě u Ildery. Pověděl mi, že jsou v Eratu něja­cí stavebníci, se kterými by si velice rád promluvil a že bude tedy několik týdnů pryč. Objevili se tu ně­jací vozkové, kteří měli namířeno právě tím směrem a jeden z nich se nabídl, že ho sveze. Musel proto odjet bez prodlení. Jedna žena v našem sousedství onemocněla a já se o ni musela postarat. Byla jsem tak zaneprázdněná, že jsem ti úplně zapomněla říct o Darralově odjezdu. Je mi to opravdu líto, Alaro.“</p>

<p>„Ale to se přece nic neděje, Pol,“ odpustila mi. Pak se její tvář najednou rozjasnila. „Dostala jsem nápad. Darral se tu teď nějakou dobu nebude motat a tak se budeme moct soustředit na pořádný pod­zimní úklid. Až se vrátí z cesty domů, bude tu všechno uklizené a naleštěné.“</p>

<p>V tom okamžiku mi došlo, že jsem udělala chybu, ale už bylo příliš pozdě, abych ji mohla napravit. Ona „obchodní cesta“ jenom podtrhla můj podvod vůči Alaře a bude velice obtížné ji potom nějak utě­šit. „Co kdybys nám teď připravila nějakou lehkou večeři, drahá?“ navrhla jsem jí. „Musím zajít za Ilderou a něco jí říct.“</p>

<p>„Dobře, Pol. Nebuď tam ale moc dlouho.“</p>

<p>Pospíchala jsem na vzdálený jižní konec Annathu do poněkud mohutného domku, který Geran vystavěl pro sebe a svou nevěstu. Geran byl oprav­du svědomitý stavitel a chtěl samozřejmě, aby domy jím postavené něco vydržely, takže kolem jeho dom­ku byly známky některých zpevnění. Zaklepala jsem na masivní dveře.</p>

<p>Ildera, světlovlasá a skutečně překrásná, mi ote­vřela. „Teto Pol,“ uvítala mě. Rychle jsem se rozhlédla kolem abych se ujistila, že je sama. „Děje se snad něco?“ zeptala se trochu polekaně.</p>

<p>„Objevil se nám problém, Ildero,“ řekla jsem jí.</p>

<p>„Ale.“</p>

<p>„Alara přišla o rozum.“</p>

<p>„Ale to snad ne!“</p>

<p>„Není to nic nebezpečného – zatím. Ještě neblouzní nebo něco takového, ale prostě si vymazala z paměti vzpomínku na Darralovu smrt. Právě dnes odpoledne mi oznámila, že ho už čeká na večeři.“</p>

<p>„Ach, teto Pol!“ Ildera měla oči doširoka, rozevře­né obavami. „Co s tím můžeme dělat?“</p>

<p>„Budeme jí lhát, Ildero. Musela jsem si během chviličky vymyslet báchorku o obchodní cestě – je­nom aby nějak přežila tu večeři – ale teď se obá­vám, že už v tom vězíme až po uši. Pověz o tom Geranovi až se vrátí domů z práce. Musíme teď všich­ni Alaře povídat to samé, abychom se neprozradili. Řekla jsem jí, že Darral odjel s nějakými povozy do Eratu, kde chce domluvit nějaké další odbytiště pro své zboží. Přišla jsem k vám abych se ujistila, že budeme všichni trvat na té samé historce.“</p>

<p>„Ale nakonec jí přece stejně budeme muset pově­dět pravdu, teto Pol.“</p>

<p>„Tak tím si právě nejsem tak jistá, Ildero. Darralova služební cesta se možná bude muset protáh­nout.“</p>

<p>„Nemohla bys třeba –?“ Ildera velmi záhadně a nenápadně provedla jakési gesto, které mělo patrně naznačit čarování. Ildera již věděla něco o tom, že jsem zvláštním způsobem „nadaná.“ A jak tomu vět­šinou bývá, i ona značně přeceňovala rozsah kouzel, která jsem mohla provést.</p>

<p>„O tom velmi silně pochybuji, Ildero. Lidská mysl je velice složitý a vzájemně propojený systém. Jest­liže se hrabeš v jedné jeho části, mohla bys třeba v jiné části mozku způsobit nenapravitelné poško­zení. Mám Alaru příliš ráda, než abych na ní začala nějak experimentovat. Znám ale určité zvláštní směsi bylinek, které ji uklidní a navodí jí uvolněnost a radost. Na to se zatím spolehnu, dokud se mi nepodaří přijít na nějakou bezpečnou alternativu.“</p>

<p>„Cokoliv, co uznáš za vhodné, teto Pol.“ Ildera se trochu provinile zasmála. „Bohové dobře vědí, že <emphasis>já </emphasis>bych tohle prostě nedokázala. Vždyť já mám potíže dokonce i s vyndáním třísky z prstu.“ Pak se ale opět zatvářila vážně. „Uvědomuješ si ale, co tohle znamená? Budeme ji od nynějška muset odříznout od zbytku vesnice. Stačilo by jediné nepatřičné slovo a zcela jistě by se pomátla docela.“</p>

<p>„Já se o to postarám,“ slíbila jsem jí. „Pověz tohle všechno Geranovi a řekni mu taky, že se o to posta­rám sama. Nechci, aby do toho nějak strkal nos. To zrádné slůvko, o kterém ses zmínila, by mohlo po­cházet od něj stejně dobře jako z nějakého vesnic­kého drbu.“</p>

<p>„Mám dojem, že v tomhle ti rozhodně nebude pů­sobit žádné potíže, teto Pol. Je teď v lomu tak zane­prázdněn, že už nedokáže myslet vůbec na nic jiné­ho. Všechen čas tráví v lomu a snaží se najít něja­kou prasklinu, která mohla způsobit sesuv toho ka­menného bloku.“</p>

<p>„Tak to doufám, že ho to udrží dost dlouho mimo naše spiknutí. Teď jsem si vzpomněla, otec mi po­slal zprávu, že se tady brzy zase zastaví. Kdyby se tady náhodou zastavil dříve než se vydá k nám do domů, rozhodně mu všechno pověz. Jak je na tom Alara a jak jsme to vyřešili. Důrazně ho upozorni, že mu vytrhám všechny fousy, jestli se do toho ně­jak bude míchat.“</p>

<p><emphasis>„Teto Pol!“</emphasis></p>

<p>„No dobře, tak jenom část, ale na tom trvám. Ra­ději bych se teď měla vydat zpátky domů. Ode dneška bude nezbytné, aby alespoň jeden z nás vždycky zůstal s Alarou.“</p>

<p>Otec dorazil o dva dny později, ale já jsem s ním nechtěla mluvit před Alarou. „Jdi odtud, otče!“ na­řídila jsem mu. „Mám tady plno práce. Jdi si zatím promluvit s Geranem a Ilderou. Oni ti řeknou, co se tady všechno událo nového.“ Ukázala jsem na dve­ře. „Ven!“ nařídila jsem mu.</p>

<p>Táta samozřejmé vůbec nepochopil, co se mu snažím naznačit. Usoudil okamžitě, že můj výbuch je jenom důsledkem mého přetrvávajícího smutku a to se tedy mýlil. Musela jsem se prostě postarat o mnohem důležitější věci.</p>

<p>Toho dne odpoledne jsem poslala pro Ilderu, aby zůstala v chalupě se svou tchýní. Já jsem zatím tátu odvedla na okraj lesa, kde jsme si mohli v klidu po­povídat.</p>

<p>„Ona se tedy úplně pomátla?“ Otec si zhluboka po­vzdechl, když jsem mu pověděla, jak je na tom Alara.</p>

<p>„To jsem přece neřekla, ty Starý vlku. Řekla jsem snad pouze to, že prostě ve své mysli odmítá přijmout skutečnost, že je z ní vdova.“</p>

<p>„To mi ale zní tak, že se pomátla, Pol.“</p>

<p>„Ty teda opravdu nevíš, o čem to tady mluvíme, otče. Pomatenost bývá jen zřídka úplná. Alařina nemoc se vlastně týká jenom jedné věci. Kromě této záležitosti je zcela v pořádku.“</p>

<p>„Jak tak na to koukám, tvůj pojem „zcela v po­řádku“ se naprosto liší od toho, co bych si pod tím představil já, Pol. Jak dlouho to ale hodláš takhle nechat?“</p>

<p>„Tak dlouho, jak to jenom půjde, otče. Nehodlám Alaru zničit jenom proto, abych učinila zadost ne­důležitému skutečnému stavu věcí. Trochu se jí sice stýská po manželovi, ale to je snad jediné, na co by si mohla stěžovat. Když to bude nutné, budu ji udr­žovat veselou po celý zbytek jejího života.“</p>

<p>Pokrčil rameny. „Ty jsi na tyhle věci odbornice.“</p>

<p>„Jsem ráda, že sis toho všimnul. Copak teďka dě­láš?“</p>

<p>„Sleduji jak plyne čas, Pol, stejně jako všichni ostatní. Veškeré obyvatelstvo vesmíru napětím tají dech a netrpělivě čeká, až Ildera začne kynout.“</p>

<p>„To je tedy velmi hrubě řečeno.“</p>

<p>„Já už jsem prostě chlapík s drsnými způsoby.“</p>

<p>„Abych řekla pravdu, toho už jsem si všimla dáv­no.“</p>

<p>Poté co se táta opět vrátil do Údolí, rozhlásily jsme spolu s Ilderou po celé vesnici Annath, že Alara na tom není moc dobře. Proto tedy je zřejmé, že potřebuje naprostý klid a odpočinek – „však víte, jaký žal ji nedávno potkal.“ Všechny dámy v Annathu vědoucně přitakávaly a předstíraly naprosté po­rozumění. Díky tomu tedy do našeho domu v severní části vesnice nechodili žádní návštěvníci. Postarali jsme se o to, aby Alara nikdy neopouštěla dům bez doprovodu. Geranova manželka předvá­děla překvapivou schopnost jak stočit hovor někam úplně jinam, jakmile ji spolu s tchýní někdo potkal na ulici vesničky. Dařilo se jí odrazit slovo „sou­strast“ téměř ještě dříve, než měl dotyčný čas jej vypustit z úst. Udržet Alaru alespoň při dosavad­ním stupni způsobilosti se stalo naším prvořadým úkolem. Musím říci, že jsme se lepšili velice rychle. Ildera ale před sebou měla ještě docela jiný úkol a mě občas velmi mrzelo, že se jí nějak nedaří po­hnout se vpřed. Neustále mi pomáhala pečovat o Alaru a její pas stále zůstávat dívčí a štíhlý.</p>

<p>Roku 5351 navštívil v Údolí mého otce Oštěp, aby mu sdělil, že se Ašarak Murgo vypařil, přestože se ti nejlepší drasnijští vyzvědači snažili ze všech sil jej udržet pod dohledem. Jak se později samozřejmě ukázalo, Ašarakovi se již předtím jednou podařilo uniknout z dosahu těch, kteří měli za úkol jej sledo­vat. Dostal se do bezprostřední blízkosti Annathu nedlouho po Geranove svatbě s Uderou a pohrál si s podložím jižní stěny kamenolomu.</p>

<p>Otec se bez meškání vydal do Tol Honetu a prohle­dal každou píď ve městě, aby našel alespoň nějakou stopu po Čamdarovi Když toto selhalo, rozšířil své pá­trání na celou oblast Tolnedry. Toto zuřivé hledání jej zcela zaneprázdnilo na několik příštích let.</p>

<p>Mezitím jsme se s Ilderou střídaly a dohlížely jsme na Alaru, Občas jsme přivolaly na pomoc Gerana, když už jsme byly obě skutečně vyčerpané. Onen bylinný „likér,“ který Alara popíjela dvakrát denně, působil její celkovou netečnost k plynutí ča­su. Náš úkol jak ji udržet mimo běh času nám také usnadnilo zjištění, že dokážu vymazat určité vzpo­mínky a jiné jí do paměti přidat. Toto byl jediný způsob, jak udržet Alaru v klidu. Dokud nevěděla jak dlouho již ta Darralova „obchodní cesta“ trvá, byla poměrně šťastná. Dokonce jsem několikrát za­šla tak daleko, že jsem schválně zaneřádila celý dům, většinou když spala. Díky tomu jsme vždycky mohly zhruba týden strávit poklízením chalupy. Během podzimu 5353 jsme uklízely celkem čtyři­krát, ale Alara si pamatovala jen poslední úklid. Uklízení je stejně dost jednotvárná a nudná práce, takže vzpomínky na něj nejsou zrovna ty, které by si člověk chtěl nějak zvlášť uchovávat.</p>

<p>Jsem si téměř jistá, že existuje pár věčně spra­vedlivých lidí, kteří si tohle přečtou a budou pobou­řeni tím, jak jsem neustále Alaru podváděním udr­žovala v bludu. To je ale právě takový typ lidí, kteří prostě rádi způsobují ostatním bolest „pro jejich vlastní dobro.“ Můžete mi věřit, že od takových lidí bych si rozhodně výtky ohledně mého řešení Alařiny pomatenosti nijak nebrala k srdci. Možná bych takovým lidem přála, aby se to místo Alary stalo jim.</p>

<p>Čas nezadržitelně plynul, roční období se vystří­dala a Annath byl jako obvykle od okolního světa odříznut mohutnými závějemi sněhu. Oslavy svátků v našem úzkém rodinném kruhu byly víceméně jenom symbolické. Teď už téměř všichni osadníci ve vesni­ci věděli, že je Alara „trochu divná“ a tak celkem s pochopením přijímali naše rozhodnutí ji držet ra­ději v ústraní. Nebyli ale lhostejní a tak vždycky když jsme se Ildera nebo já ukázaly na ulici, hned se nás vyptávali jak se daří naší Alaře. Nejlepší způsob jak jim zdvořile odpovědět bylo „pořád stej­ně,“ a oni si povzdechli a soustrastně pokývali hla­vou. Možná byste mohli nad vesničany ohrnout nos, ale jejich zvědavost pramení ze skutečného zájmu o dobro jejich sousedů.</p>

<p>Teď mi už bylo naprosto jasné, že se nám nikdy nepodaří Alaru dát zase dopořádku. Stav její mysli již byl trvalý. Pro její pomatenost nebyla žádná možnost vyléčení, ale moje směs bylinek a „zásahy“ ji udržovaly poměrně v klidu a občas se mi zdála být i trochu šťastná. Za daných okolností to bylo to nej­lepší, čeho jsem mohla dosáhnout.</p>

<p>Čas se ale opět přehoupnul a jaro roku 5354 začalo rozpouštět návaly sněhu na mezích a naplňovat pro­mrzlé strouhy až po okraj kalnou vodou. Jednoho rána zablácenou ulicí Annathu až z jižního okraje vesnice přišla Ildera a na tváři mela rozzářený úsměv. „Mys­lím, že jsem těhotná, teto Pol,“ oznámila mi.</p>

<p>„Však už taky bylo načase,“ poznamenala jsem.</p>

<p>Trochu se jí to možná dotklo, ale já se v tom oka­mžiku rozesmála a hned jsem se jí vrhla obejmout ko­lem ramen. „Vždyť tě jenom tak škádlím, Ildero,“ uklidňovala jsem ji a pevně jsem ji sevřela. „Já mám z toho takovou radost.“</p>

<p>„Já sama z toho mám taky docela radost,“ řekla. „Teď mi ale pověz, co mám dělat, abych konečně za­razila to hrozné zvracení každé ráno?“</p>

<p>„Koukej něco sníst, drahá.“</p>

<p>„Cože mám udělat?“</p>

<p>„Dej si vždycky večer, než jdeš spát, něco k jídlu na stolek vedle postele. Až se potom ráno vzbudíš, sněz to ještě dřív než vstaneš z postele.“</p>

<p>„Myslíš, že to zabere?“</p>

<p>„Vždycky to pomůže. V tomhle mi důvěřuj,  Ildero. Tohle je totiž jedna z oblastí medicíny, kterou skutečně dobře ovládám. Už mám za sebou velmi bo­haté zkušenosti.“ Zkoumavě jsem se zahleděla na její bříško. „Ještě to ale na tobě není vůbec vidět.“</p>

<p>Zatvářila se trochu zkormouceně. „Mám takový pocit, že s mojí dívčí postavou je konec. To ale zna­mená, že mi už brzy nebudou padnout žádné šaty.“</p>

<p>„Neboj se, já ti spíchnu nějaké slušivé oblečení, Ildero,“</p>

<p>„Myslíš, že bychom to měli říct Alaře?“ zeptala se mě a přitom se zahleděla na dveře, které vedly do ložnice její tchýně.</p>

<p>„Nejdřív mě nech, abych to mohla důkladně zvá­žit.“ Pak jsem opatrně položila dlaň na její stále ješ­tě ploché břicho a opatrně jsem do jejího nitra vy­slala pátrací myšlenku. „Tři týdny,“ prohlásila jsem.</p>

<p>„Jaké tři týdny? Prosím, teto Pol, nebuď tak tajnůstkářská.“</p>

<p>„Jsi těhotná už tři týdny.“</p>

<p>„Aha. Pak to tedy musel být ten poslední mohut­ný blizard.“</p>

<p>„Tak teď jsem ti tak docela nerozuměla, má drahá.“</p>

<p>„No, venku neustále tak hustě sněžilo, a to od­poledne jsme vlastně neměli nic kloudného na prá­ci.“ Podívala se na mě s takovým odzbrojujícím úsměvem. „Mám snad pokračovat, teto Pol?“ zeptala se mě šibalsky.</p>

<p>Tentokrát jsem to byla já, kdo se musel trochu začervenat. „Ne, Ildero,“ zarazila jsem ji. „Myslím, že už jsem docela v obraze.“</p>

<p>„Myslela jsem si, že by tě to třeba mohlo víc za­jímat – myslím tedy z odborného pohledu. Jsi si ale skutečně jistá, že už nechceš slyšet další podrobnos­ti, teto Pol?“</p>

<p>„Ildero! Okamžitě toho nech!“ Teď už jsem úplně cítila, jak mám rozpálený obličej.</p>

<p>Zvonivě se nahlas zasmála. „Tentokrát jsem tě tedy dostala, že ano, teto Pol?“ dobírala si mě. Tohle tedy byla <emphasis>skutečně </emphasis>obdivuhodná dívka. Musím říct, že jsem ji přímo zbožňovala.</p>

<p>Ještě téže noci jsem vyslala svou myšlenku, ke dvojčatům, která stále přebývala v Údolí. <emphasis>„Nemáte vy dva alespoň nějaké tušení, kde by mohl být otec?“ </emphasis>zeptala jsem se jich.</p>

<p><emphasis>„Když jsme s ním naposledy mluvili, byl právě v Tolnedře, Pol,“ </emphasis>odpověděl mi Belkira. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Teď se neu</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>stále někam přesouvá a hodně ce</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>tuje, takže je dost obtížné ho sledovat.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Potřebuju mu doručit vzkaz,“  </emphasis>řekla jsem jim. <emphasis>„Tam někde ve</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ku ale mohou být i nepřátelské cizí uši, takže bych nerada sdělovala něco bližšího.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Jestliže je to něco naléhavého, tak se k tobě ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>prodleně vypr</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>víme a ty se ho pak můžeš vydat hle</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dat,“  </emphasis>nabídl se mi Beltira.</p>

<p><emphasis>„Ne, tak moc to zase nespěchá -</emphasis> <emphasis>ještě to stejně není tak aktuální. Prostě se tu jenom odehrává něco, co zabere celkem snadno odhadn</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>telnou dobu.“ </emphasis>Měla jsem pocit, že to bylo hezky a tajemně řečeno. <emphasis>„Našli jste v poslední době v Mrinském kodexu něco nového nebo zajímav</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>ho?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Teď v nedávné době nic,“ </emphasis>odpověděl Belkira. <emphasis>„Zdá se, jakoby všechno bylo nějaké zamrzlé.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Však už je tady jaro, strejdo,“ </emphasis>upozornila jsem ho. <emphasis>„Copak sis ještě nikdy nevšimnul, jak na jaře najednou začíná všechno roztávat?“ </emphasis>Byla jsem si skoro jistá, že dvojčata pochopí smysl, který jsem ukryla do onoho zdánlivě banálního tvrzení.</p>

<p><emphasis>„Ale jakpak by ne,“ </emphasis>souhlasil se mnou Beltira, <emphasis>„když ses teď o</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tom zmínila, tak jsme si najednou vzpomněli taky. Jakpak už je dal</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ko to jaro tam u vás?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Asi tak tři týdny, strejdo. Sníh už se začíná roz</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>pouštět a květiny na loukách už by měly co nevidět začít rašit ze země.“</emphasis></p>

<p>Skoro určitě jsem věděla, že kdyby náhodou na­slouchal nějaký Grolim, byl by určitě unesen mou podrobnou zprávou o počasí.</p>

<p><emphasis>„Vždycky jsem měl docela rád luční kvítí,“ </emphasis>pro­hlásil Belkira.</p>

<p><emphasis>„Já si na ně taky dost potrpím. Kdyby se vám náhodou ozval otec, vyřiďte mu ode mě pozdravy, buďte tak hodní.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Samozřejmě, Pol.“</emphasis></p>

<p>Byla jsem poměrně pyšná na způsob, jakým se mi podařilo jim oznámit Ildeřin úspěch aniž bych se přitom o něm jenom slůvkem zmínila. Jak se ale ukázalo, v tomto ohledu jsem Čamdara patrně velmi zásadním způsobem podcenila.</p>

<p>Během let, která následovala po událostech v Annathu, jsme spolu s otcem a strýčky dávali do­hromady nástin Čamdarových cest a zásahů během čtvrtého desetiletí čtyřiapadesátého století. Zejména otec byl tímto nesnadným úkolem takřka posedlý a nakonec to byl právě on, kdo s konečnou platností potvrdil, že v Darralově nešťastné smrti měl sku­tečně Čamdar prsty. V jedné z mnoha ukřičených putyk v Murosu totiž náhodou narazil na jednoho upovídaného chlapíka. Tomu se po delší době po­vzbuzování podařilo z děravé paměti vydolovat vz­pomínky na onu nešťastnou událost. Vybavilo se mu, že nějaký Murgo dost odpovídající Čamdarově popisu se roku 5349 vyptával na cestu do Annathu. „Pamatuju si to vlastně proto, že eště toho roku mi pošel můj starej vůl, Šťouchal. Říkal sem mu Šťou­chal, protože do mě furt šťouchal hubou.“</p>

<p>Během své dost pohnuté a tajnostmi opředené minulosti můj otec přišel na to, že dokáže z cizí mysli vydolovat nejen požadované myšlenky, ale ta­ké obrazy. Když si tedy tenhle trochu upovídaný chlápek v hospodě vzpomněl na tu nehodu, otec si vy­táhl jeho trochu rozmazanou představu onoho cizince a okamžitě v něm poznal Čamdara. Čamdar tedy skutečně prošel přes Muros v roce 5349 a jako na potvoru se sháněl po Annathu těsně předtím, než Darral zahynul. Nerada bych byla bývala vedla náš spor s Čamdarem v přítomnosti soudního dvora, ale stejně jsme nikdo z nás neměli v plánu tahat se s ním před porotu. Měli jsme k dispozici rychlejší a také jistější způsob, jak se s ním vypořádat a dosáh­nout spravedlnosti.</p>

<p>Poté co jsem se ujistila o tom, že je Ildera sku­tečně těhotná, jsme s Geranem všechno důkladně probrali a po delší úvaze jsme se rozhodli, že to před Alarou nebudeme nijak tajit. Jak se ukázalo, zpráva o jejím blížícím se vnoučkovi ji skutečně velmi roz­radostnila. Kdyby se tehdy události vyvíjely jinak, mohlo jí to dokonce vrátit zdravý rozum.</p>

<p>Celé jaro a léto bylo toho roku v Annathu dost klidné. Mužská část obyvatel odcházela každého rána na práci do kamenolomu a ženy mezitím vaři­ly, poklízely, praly prádlo a také se dělily o nejno­vější drby. Ildera se zakulacovala – samozřejmě postupně a pomalu – a poměrně často dávala prů­chod otázce, která trápí snad každou ženu během těhotenství. „Proč to všechno musí trvat tak strašně dlouho?“ ptala se a to jen dokazovalo, že je to po všech stránkách normální těhotenství.</p>

<p>V době, kdy se jaro postupně začalo proměňovat v léto, jsem často o všem důkladně přemýšlela a do­šla jsem k závěru, že by se po narození celá moje rodina měla odstěhovat někam jinam. Už jsme teh­dy byli v Annathu takřka dvacet let a ačkoliv to byla dost odloučená vesnička, měla jsem přece je­nom zato, že by nebylo rozumné zbytečně riskovat a zůstávat tam ještě déle. V klidu jsem si v duchu prošla svůj seznam všech měst a vesnic v Sendarii a postupně jsem vyškrtávala všechna místa, kde už jsem kdysi žila. Součástí místní povahy totiž bylo neustále se zabývat i událostmi, které se odehrály i před něko­lika generacemi. Rozhodně jsem nechtěla nešťastnou náhodou narazit na někoho, kdo by třeba z paměti vy­doloval nějaké vzpomínky na dávno promlčené událos­ti. Někdy k tomu chybělo jen velmi málo. Nějaký povaleč třeba prohodí ke kamarádům: „Všimli jste si, jak moc je podobná té ženě, která podle vyprávění žila na druhé straně řeky před nějakými tři sta lety?“ a veške­ré utajení je rázem to tam. Nakonec jsem se rozhodla pro město Wala, které leželo několik mil jižně od hlav­ní spojovací cesty mezi Murosem a Camaarem. V jižní Sendarii jsem nežila již několik staletí a Wala bylo poměrně nové město, postavené před necelými dvěma sty lety.</p>

<p>Abychom předešli jakémukoliv riziku prozrazení, s dvojčaty jsme si vzájemně posílali vzkazy jenom prostřednictvím příslušníků Ildeřiny rodiny. Když se kolem vás vyskytují něčí nepřátelské uši, není zrovna chytré hulákat – obrazně řečeno – jeden na druhého. Pozdě ke konci léta mi nějaký jezdecky oděný Algar donesl dopis od dvojčat, že se jim ko­nečně podařilo zjistit místo pobytu mého otce. Mys­lím si, že to byl vlastně Mandorallen, kdo ho nako­nec vystopoval a předal mu zprávu, že „jedna vaše příbuzná je spolu s dítětem“. Mandorallen je jako stvořený pro předávání podobných vzkazů, protože jeho by ani <emphasis>nenapadlo </emphasis>nějak dumat nad tím, co by to mohlo znamenat.</p>

<p>Otec se okamžitě vrátil do Údolí, ale rozhodl se – a myslela jsem, že správně – nevydávat se na cestu do Annathu. Nevěděli jsme vůbec, kde se na­chází Čamdar a otec ho nechtěl zavést přímo do útočiště, kde jsem se se svou rodinou skrývala. Mís­to toho se otec vydal do střední Sendarie a začal tam házet návnadu, aby na sebe upoutal Čamdarovu pozornost.</p>

<p>Blížil se už konec podzimu a Alařin zdravotní stav se najednou začal měnit k horšímu. Celé jaro i léto byla tak zaujata rozvíjejícím se těhotenstvím Ildery, že mnohdy vypadala jako naprosto normální člověk. Když se ale listy začaly odívat pestrými bar­vami, najednou si v hlavě utvořila zakořeněnou domněnku, že Darral se ztratil někde v okolních kopcích. Teď už samozřejmě vím, kdo ji tenkrát tu­hle myšlenku nasadil do hlavy, ale tehdy mě to na­prosto překvapilo. Prostě jsem ji od té doby nemohla ani na okamžik spustit z očí. Jakmile jsem se k ní jen na okamžik otočila zády, v tu ránu byla pryč. Často jsem ji po dlouhých hodinách usilovného hle­dání našla, jak bezmocně bloudí po okolních hvoz­dech a naříkavě volá manželovo jméno. Její žalostné výkřiky se mi zabodávaly do srdce jako nůž a ne­byla jsem schopna jí vyhubovat.</p>

<p>Když se na to všechno dnes s odstupem dívám, mu­sím rozhodně uznat, že Čamdar nebyl žádný obyčejný Grolim. Byl mimořádně zkušený a skvěle se dokázal ukrývat. Ani jedinkrát jsem nepocítila jeho přítomnost a vůbec jsem nezachytila jakoukoliv známku toho, co prováděl v Alařině mysli. Co je ještě horší, znal mě mnohem lépe, než bych si tehdy byla ochotna připus­tit. Věděl například moc dobře, že stačí Alařino zmize­ní, aby mě vypudil do lesa a zbavil se mě. Naprostá většina Grolimů by vůbec nedokázala pochopit hloub­ku citu, který mě poutal k ostatním členům mé rodiny, protože láska je cosi naprosto cizího pro grolimský způsob uvažování. Čamdar jej nejen pochopil, ale do­konce toho dokázal skvěle využít, aby mě v roz­hodujícím okamžiku vystrnadil z Annathu.</p>

<p>Toho roku se zima přihnala skutečně nečekaně brzy. První mohutné sněhové vánice se z hor přiří­tily ještě dříve, než se osikové keře začaly zbavovat uschlého listí, a to vždycky nadělá v lese pěknou paseku. Když se mokrý těžký sníh nakupí na změť ještě neopadaného listí, svou vahou brzy oláme vět­ve a pak je tedy velmi obtížné se prodírat takto vzniklou změtí. Poté co mi Alara několikrát utekla, začala jsem uvažovat o tom, že odložím svou opatr­nost a budu po ní pátrat ze vzduchu. Nakonec jsem ale tuto možnost rozhodně zavrhla. Nemělo rozhod­ně žádnou cenu prozradit mou přítomnost Čamdarovi jenom proto, že si nechci promáčet nohy.</p>

<p>Rozhodně nepochybuji o tom, že vám neunikla ironie celé téhle záležitosti. V podstatě jsem se totiž snažila svou přítomnost skrývat před někým, kdo už dávno moji skrýš přesně znal. Čamdar si se mnou zahrával jako kočka s myší. Pokaždé, když si na to vzpomenu, mnou cloumá hrozný vztek. Kdy­bych věděla, jak na to, vzkřísila bych ho z mrtvých, aby ho mohl Garion ještě jednou upálit zaživa.</p>

<p>Když nastal soumrak v předvečer Erastidina svát­ku, na Ilderu přišly první stahy nepravého porodu. Teď jsem si téměř jistá tím, že i tohle zařídil Čamdar. Jedna vesničanka mi donesla naléhavý vzkaz od Gerana, abych hned přišla, a tak jsem se šla po­dívat za Alarou. Zdálo se, že spí dost hlubokým spánkem a tak jsem se jí pro jistotu vplížila do dří­mající mysli a ještě jsem spánek prohloubila. Pak jsem si posbírala potřebné vybavení a vydala jsem se dolů vesnicí na jižní konec, abych přivedla na svět nejnovějšího člena rodiny.</p>

<p>Ildeřiny stahy trvaly několik hodin, ale nakonec její porodní bolesti i veškeré stahy odezněly, aniž by porodila dítě.</p>

<p>„Co se to děje, teto Pol, co je špatně?“ naléhal na mě Geran poněkud vyděšeným hlasem.</p>

<p>„Tohle není nic hrozného, Gerane,“ ujistila jsem ho. „Tohle se stává skoro pokaždé. Ildera prostě ješ­tě není tak docela připravená, to je celé.“</p>

<p>„Takže chceš říct, že jako trénuje?“</p>

<p>Nikdy jsem neslyšela, že by to někdo vyjádřil takhle, a tak mě to v tu chvíli připadalo velmi zá­bavné.</p>

<p>Gerana se ale můj smích trochu dotkl.</p>

<p>„Je úplně v pořádku, Gerane,“ uklidnila jsem ho. „Právě jsme viděli něco, čemu porodní báby říkají „nepravý porod.“ Stává se to tak často, že už pro to dokonce existuje i pojmenování. Ten skutečný porod přijde patrně zítra nebo tak nějak. Teď se trochu prospí a tobě bych doporučovala to samé. Teď se několik hodin nebude nic dít.“</p>

<p>Pak jsem v klidu zavřela svůj vak a sněhem jsem se prodírala zpátky ke svému domu.</p>

<p>Když jsem se ale vrátila domů, Alara byla pryč.</p>

<p>V té chvíli jsem si patrně měla uvědomit, že se Čamdarovi podařilo prolomit mou kontrolu nad Alařinou myslí. <emphasis>Nikdo </emphasis>se ještě neprobudil, když jsem ho já uspala, jedině poté, co jsem ho opět připravila na probuzení.</p>

<p>Už něco přes týden vládlo poměrně mrazivé počasí, ale dlouho nenapadl žádný čerstvý sníh, takže vesnice i její okolí byla poseta různě se křížícími stopami, které se rozbíhaly všemi směry. Zaměřila jsem své pátrání nejprve severním směrem, protože právě tam se Alara obvykle vydávala na své marné pátrací výpravy. I v tomto ohledu mě ovšem Čamdar přelstil, protože ten­tokrát ji poslal na jih. Ačkoliv to bylo nebezpečné, vy­sílala jsem krátké pátrací myšlenky kolem sebe, ale stejně bezvýsledně. To se mi zdálo velmi podivné. Stále jsem prohledávala les ve velkých obloucích a nakonec jsem se dostala na velkou holou mýtinu. Byly tam sto­py jelenů, zajíců a mnoha různých ptáků, ale žádné stopy lidské. Alara nešla na sever.</p>

<p>Usoudila jsem, že už se určitě blíží půlnoc, a tam venku v temnotě lesa začínal panovat skutečně třeskutý mráz. V té době už jsem svým metodickým systémem prohledala sever, severozápad i severový­chod. Protože Annath se rozprostíral na dně rokli­ny, prudké skalní srázy bránily v cestě na východ a západ. Zbýval mi tedy jižní čtverec a od něj jsem byla dobrých pět mil.</p>

<p>V té chvíli jsem odhodila veškerou opatrnost a změnila jsem podobu. Kdyby to náhodou upozornilo Čamdara, tak bych měla prostě smůlu. Protože už byl takový hrozný mráz, největší nebezpečí pro Ala­ru teď spočívalo v tom, aby náhodou do rozbřesku v lese neumrzla. Bylo absolutně nezbytné ji co nej­dříve najít.</p>

<p>Neexistovala žádná možnost, jak bych se mohla do­zvědět, že nedlouho po mém odchodu od Ildeřina lůžka přišel na řadu skutečný porod. Geran se zoufale snažil mě nějak najít, ale to se mu přirozeně nepodařilo. Místní porodní bába tedy pomohla Ildeře s celým poro­dem a tak se Garion narodil krátce po půlnoci.</p>

<p>Nebyla jsem nikde k dostižení, ale naštěstí pro nás to nebyl žádný složitý porod. Ildera byla konec­konců Alornka a alornské ženy jsou jako stvořené k rození dětí.</p>

<p>Trvalo mi celou noc, než se mi podařilo Alaru na­jít. Její tělo leželo na úpatí poměrně vysokého skal­ního útesu asi šest nebo osm mil na jih od kameno­lomu. To vysvětlovalo, proč se mi ji nepodařilo najít pomocí pátracích myšlenek poté, co jsem zjistila její zmizení. Její značně promrzlé tělo jasně ukazovalo, že zemřela ještě dříve než jsem se vůbec dozvěděla, že někam odešla.</p>

<p>Byla jsem absolutně zničená, když jsem ji tak našla, začala jsem nekontrolované plakat a rvala jsem si v zoufalství vlasy. Neustále jsem se obviňo­vala za její smrt.</p>

<p>Pak jsem se najednou zarazila a nevěřícně jsem s hrůzou v očích zírala na mohutný sloup dýmu, který ve světle prvních slunečních paprsků stoupal k nebi nad Annathem. Něco prudce hořelo ve vesni­ci, která byla celá postavena z kamene.</p>

<p>Okamžitě jsem přemohla svůj zármutek a jak­mile jsem se dala do pořádku, vycítila jsem otcovu přítomnost. Byl k tomu ohni mnohem blíž než já. „Otče!“ Tak tohle jsem v duchu skoro zakřičela.</p>

<p><emphasis>„Koukej sem dorazit co nejrychleji, Pol!“ </emphasis>odpově­děl mi zachmuřeně. <emphasis>„Teď hned!“</emphasis></p>

<p>Nemám ani nejmenší ponětí, jak jsem se doká­zala dopravit těch několik mil od Alařina zmrzlého těla ke Geranovu planoucímu domu. Mám takový nejasný pocit, že jsem se přemisťovala, a to je tam v horách velice nebezpečné. Kdyby se vám totiž na trase vynořil vrcholek skály, prostě byste prošli skrz, ne nějak kolem, a to není právě to, co by člověk rád zkoušel.</p>

<p>Otec se vkleče skláněl nad malým uzlíkem za­baleným pevně do prostěradla, který ležel přede dveřmi. Geranův pevně vystavěný dům byl celý za­halen v plamenech. „Co se to tu stalo, táto?“ skoro jsem na něj vykřikla.</p>

<p>„To udělal Čamdar!“ zahřměl na mě a v očích se mu jasně zračila zuřivá pomstychtivost. „Copak jsi vůbec nepřemýšlela, Pol? Proč jsi takhle zmizela?“</p>

<p>Ta otázka se do mě zaťala jako ledový dráp a do­konce i teď, po tolika letech, stále ještě cítím, jak se mnou zacloumala.</p><empty-line /><p><strong>XIX.</strong></p>

<p><strong>Podívala jsem</strong> se na dobře známý Geranův dům pevně vystavěný z kamene, který byl nyní zcela zahalen plameny, a slzy se mi proudem draly z očí. „Je vůbec ještě nějaká na­děje?“ zeptala jsem se otce, ačkoliv jsem dobře věděla, že není.</p>

<p>„Ne,“ odpověděl jenom a jakoby mimochodem si otřel oči svou drsnou rukou. „Jsou už oba mrtví.“</p>

<p>Celá má rodina byla zničena během této jediné noci a ať jsem se sebevíc snažila zapírat a namlouvat sama sobě, že to není pravda, dobře jsem věděla, že to byla hlavně moje chyba. „Já jsem zklamala, táto!“ vypravila jsem ze sebe úzkostně. „Zklamala jsem!“</p>

<p>„Na tohle teď nemáme čas, Pol!“ okřikl mě hned. „Musíme co nejrychleji to dítě odsud dostat do bezpečí. Čamdarovi se podařilo mi proklouznout mezi prsty a může teď být kdekoliv.“ Otcovy zarudlé oči dostaly děsivý lesk, když svůj tvrdý pohled napřel do ohně stoupajícího z kamenných zdí. Zcela zjevně přemýšlel o mnoha velmi nepříjemných věcech, kte­ré provede Čamdarovi.</p>

<p>„Proč jsi ho jenom nechal uniknout?“ zeptala jsem se ho a najednou jsem si uvědomila, že jsem nebyla je­diná, kdo oné noci chyboval.</p>

<p>„Neměl jsem na vybranou,“ vysvětloval otec. „Ten darebák na mě hodil dítě. Tady už zkrátka nemůžeme nic užitečného udělat. Raději vyrazíme co nejdříve!“</p>

<p>Sklonila jsem se a jemně jsem zdvihla dítě ze ze­mě. Odklopila jsem dečku a poprvé jsem se zadívala do tváře Božího vraha. Byl to úplně obyčejný obličej, ale celý svět jako by se zachvěl, když jsem se podí­vala do těch jasně modrých očí. Jednoho dne možná skutečně skolí boha, ale právě tehdy vypadal jako ospalý a osiřelý chlapeček. Přitiskla jsem si ho těsně k srdci. Čamdar by mě musel rozsekat na kusy, aby dostal i tohohle.</p>

<p>„Tak si myslím, že bychom pro něj měli raději vymyslet nějaké jméno,“ prohlásil otec. „Lidi by se mohli přece jenom divně koukat, kdybychom ho os­lovovali „Vrahu boží.“</p>

<p>„Jmenuje se Garion, táto. Ildera a já jsme se na tom shodly již před několika měsíci.“</p>

<p>„Garion? No, nezní to vůbec špatně. Jak jste na to jméno přišly?“</p>

<p>„Ildera měla tehdy sen. Osobně si myslím, že v tom byl nějaký zásah vyšší moci. Pověděla mi tehdy, že je­ho skutečné jméno bude „Belgarion,“ ale bude mu ří­kat Garion, dokud nevyroste.“ Znovu mě to bodlo u srdce. „Čamdar nám bude muset, vysvětlit hodně věcí, že ano, otče?“</p>

<p>„To tedy rozhodně,“ přisvědčil otec a jeho obličej se znovu zachmuřil temnou představou pomsty. „A já osobně dohlédnu na to, aby si na odpovědích dal pořádně záležet – podusíme ho alespoň týden. Co se stalo s Alarou?“</p>

<p>„Je taky mrtvá, otce. Zřítila se z útesu. Až pů­jdeme z vesnice pryč, musíme ji ještě po cestě po­hřbít.“</p>

<p>„Tak to už budou dva týdny!“ procedil mezi zuby. „Jsem si skoro jistý tím, že dokážu Čaradara udržet při životě alespoň tak dlouho.“</p>

<p>„Dobře!“ „Já tedy dopravím Gariona do bezpečí. Ty se vydej po stopě Čamdarovi. A dělej si poznám­ky, otče. Budu chtít slyšet veškeré podrobnosti, až mi o tom budeš vyprávět.“  V tu chvíli jsem toužila po pomstě přinejmenším stejně vášnivě jako otec.</p>

<p>„Tak to tedy rozhodně ne, Pol.“ Otec to pronesl s notnou dávkou lítosti. „Mým prvořadým úkolem je pro tuto chvíli vás dva dopravit co nejrychleji do bezpečí. Naše hlavní zodpovědnost teď právě spočí­vá u tebe, zabalena do plenek a dek. S Čamdarem se vypořádám, až vy dva budete v bezpečí.“</p>

<p>Opustili jsme tedy pomalu se již hroutící dům a vydali jsme se po zasněžené cestě směrem ke kame­nolomu. Odtamtud jsme zabočili mezi stromy k úpa­tí útesu, kde spočívala Alara. Nemohli jsme pro ni ale udělat nic víc, než jen na její tělo navršit ka­menný rov, ani jsme její hrob nemohli označit. Její náhrobní kámen je ale v mém srdci a jsem si jistá, že tam zůstane navždy.</p>

<p>Na jedné osamělé farmě otec ukradl kozu a já jsem zhotovila kojeneckou láhev. Zdálo se, jako by si ta mladá kozí pečovatelka Gariona docela oblíbila a možná by jí ani nevadilo, kdyby ho kojila. Měla jsem ale pocit, že by to nebylo příliš vhodné. Ta koza si asi myslela, že jsem trochu blázen, ale kozy už se snad za ta staletí poučily a celkem i očekávaly tako­vé bláznovství. Během naší cesty směrem do nížiny jsme se s otcem drželi v lesích a on dával bedlivý pozor, aby po našem průchodu pečlivě zahladil všechny stopy. Kdyby to tehdy záleželo jenom na mě, všechny ty stopy bych tam nechala a ještě bych zapálila pořádnou vatru, abych přilákala pozornost Čamdara nebo některého z jeho grolimských nohsledů. Toužila jsem po pomstě a vážně jsem chtěla vybít všechny Angaraky.</p>

<p>Vyhýbali jsme se jakýmkoliv cestám a přespávali jsme jenom v jeskyních nebo pod padlými stromy. Tr­valo nám několik dní než jsme se dostali na okraj hor a pak jsme pokračovali k poměrně frekventované cestě nedaleko města Vzdálený Gralt. Nezamířili jsme ale do města a místo toho jsme pokračovali v cestě k mému domu u jezera Erat. Je to moje oblíbené útočiště pro případy, kdy se všechno nějak hatí.</p>

<p>Stejně jako tomu bývá vždycky, když jsem na delší dobu pryč, celý dům byl uvnitř promrzlý a zaprášený. V kuchyni jsem zapálila oheň v peci, zatímco otec vy­razil do růžové zahrady, aby si promluvil s dvojčaty.</p>

<p>Zpátky se vrátil pěkně rozklepaný chladem. Po­slušně si ve dveřích oklepával sníh z bot a roztouže­ně pozoroval moji roztopenou zářící pec.</p>

<p>„Ani se nezdržuj,“ zchladila jsem ho rovnou. „Musíš nejprve podojit kozu. Je ve stáji. Taky bys ji měl asi nakrmit.“</p>

<p>„Nemohl bych aspoň…?“</p>

<p>„Ne, otče. Teď jsi na nohou a rozchozený. Já vím až moc dobře, jak je těžké tě znovu dostat do práce, když ses už jednou rozseděl. Nejprve zařiď všechny povinnosti a pak si tady můžeš vysedávat u pece.“</p>

<p>Povzdechl si a znovu vyrazil ven. Potřebovala jsem ještě shromáždit nějaké věci, co jsem měla vzadu v domě, tak jsem Gariona uložila do zásuvky prádelní­ku, abych ho při hledání nemusela tahat s sebou. Vě­děli jste, jak je taková zásuvka v prádelníku skvělým místem pro uložení novorozeněte?</p>

<p>V domě jsem našla dětskou kolébku a nějaké vhod­né oblečení. Za celá ta léta se v tom domě narodila hezká řádka dětí a já jen zřídkakdy vyhazuji věci, které by se mi ještě někdy mohly hodit. Než se otec vrátil ze stáje s plným krajáčem ještě teplého kozího mléka, byl už Garion oblečen. Ležel teď v kolébce staré osm set let a pohrával si s dřeveným chrastítkem, které už pamatovalo mnoho generací.</p>

<p>„Mám takový pocit, že je tady dole snad ještě větší zima, než byla tam v horách,“ poznamenal otec a zálibně natahoval ruce k peci.</p>

<p>„To se ti jenom tak zdá. Podařilo se ti spojit se s dvojčaty?“</p>

<p>„Ale ano, mluvil jsem s nimi. Jenom doufám, že mě správně pochopili, když jsem jim říkal, že je po­třebujeme na výpomoc v růžové zahradě.“</p>

<p>„Určitě to pochopili.“</p>

<p>„Stejně tu ale raději zůstanu až do jejich přícho­du. Pak se vydám Čamdarovi po stopě a vyřeším tuhle záležitost jednou provždy. Měl jsem ho zabít už dávno.“</p>

<p>„Ty už začínáš mluvit skoro jako strýček Beldin.“</p>

<p>„Beldinův přístup k většině problémů je možná trochu zjednodušující, Pol, ale přece jenom má jisté kouzlo trvalého řešení.“ Pak se na mě vážně podí­val. „Už sis rozmyslela, kam s tím dítětem půjdeš? Asi bych měl znát jméno toho města.“</p>

<p>„Myslím, táto, že tentokrát se nebudu schovávat v žádném městě – teď už ne. Ve městě nějak často pronikají tajné informace na povrch. Nesnáším ten pocit, že jsem vydána na milost tomu nejhloupější­mu ochlastovi ve městě. Myslím, že tentokrát místo toho raději zkusím nějakou osamělou farmu. Taky zvolím úplně jiný přístup.“</p>

<p>„Ale? Jak to myslíš?“</p>

<p>„Vždycky jsem si dávala bedlivý pozor, abych do­tyčnému mladíkovi patřičně zdůraznila, kdo vlastně je. Chtěla jsem, aby jasně pochopil závažnost poslá­ní a přizpůsobil se řádu.“</p>

<p>„Co je na tom špatného?“</p>

<p>„Někteří z nich zkrátka nebyli dostatečně dob­rými herci. Někdy se nechávali unést – patrně pro­tože jsou přece jen spojeni s tebou.“</p>

<p>„Cos tímhle chtěla naznačit?“</p>

<p>„Ty se prostě neumíš ovládat, otče, a svoje herec­tví přeháníš. Je mi líto, ale je to tak. Nějak často za­cházíš do krajností. Zařídím to tak, že Garion nebu­de muset nic <emphasis>hrát.“</emphasis></p>

<p>„Jak toho chceš dosáhnout?“</p>

<p>„Je to úplně jednoduché, táto. Prostě mu neřeknu, kým vlastně je. Počkám, až na to postupně při­jde sám. Vychovám ho jako obyčejného kluka z far­my a on bude <emphasis>věřit </emphasis>tomu, že je skutečně úplně oby­čejný kluk. Předstírání nebude zapotřebí. Bude úplně stačit, když bude sám sebou.“</p>

<p>„Mám takový pocit, že by tohle mohlo být docela nebezpečné, Pol. Nakonec totiž stejně přijde na to, kdo jsi <emphasis>ty. </emphasis>Ty to totiž dáváš najevo tucetkrát za den.“</p>

<p>„Pak se tedy budu muset naučit přísné sebekont­role, ne?“</p>

<p>Tvrdošíjně zavrtěl hlavou. „Tohle nemůže fungo­vat. Všude kolem existují spousty knih. které tě po­drobně popisují od hlavy až ke konečkům prstů.“</p>

<p>„Ty mu ale nebudou moc platné, jestliže nebude umět číst.“</p>

<p>„Pol! Vždyť z něho jednou bude král! Nemůžeš přece na trůn posadit nevzdělaného mladíka!“</p>

<p>„Dras Býčí šíje byl ale přece docela dobrým krá­lem, jestli si dobře vzpomínám.“</p>

<p>„To bylo ale před třemi tisíci lety, Pol. Svět byl tehdy úplně jiný.“</p>

<p>„Zase tak odlišný nebyl, táto. Jestli ti to dělá ta­kové starosti, můžeš ho naučit číst a psát poté, co bude korunován.“</p>

<p><emphasis>„Já? </emphasis>Proč já?“</p>

<p>Podívala jsem se na něj tak, že nebylo třeba k to­mu nic dodávat, a pak jsem si šla po své práci.</p>

<p>Dvojčata dorazila následujícího rána, aby pře­vzala po otci ochrannou stráž. Můj pomstychtivý rodič se brzy poté bez meškání vydal na pátrací vý­pravu po Ašarakovi Murgovi.</p>

<p>Celý zbytek té zimy jsem strávila ve vytopené kuchyni s Garionem – a s jedním ze dvojčat vždyc­ky podle toho, který z nich byl právě na stráži. Měla jsem v úmyslu vydat se na cestu, jakmile to jen po­časí dovolí, proto se mi zdálo nesmyslné vytápět zbytečně celý dům a dveře do kuchyně jsem pečlivě zavírala. V kuchyni byla velká litinová kamna a ta celou místnost příjemně vyhřívala. V ostatních po­kojích byly sice všude krby, které jsou hezké na po­hled, ale nejsou zdaleka tak výhřevné.</p>

<p>Během těch několika nekonečných měsíců, co jsme trávili jen spolu, jsme se s Garionem velice sblížili. Byl to skutečně roztomilý chlapec a já jsem mu dlužila tak mnoho kvůli své neodpustitelné chy­bě v Annathu. Jeho mysl se sotva probírala, ale dí­ky troše opatrného zkoumání jsem získala lehké ná­znaky toho, jaký bude. Ještě více mi ale moje son­dování naznačilo, že budu mít značné potíže s jeho výchovou tak, abych přitom nepřišla o rozum. Ten­hle chlapec pro mě bude velkou výzvou.</p>

<p>Jaro nakonec skutečně přišlo do kraje a jen co sluneční paprsky vysušily bláto na místních ces­tách, začala jsem přípravy na odchod. Shromáždila jsem nějaké své nenápadné šaty, trochu šatstva pro Gariona a všechno jsem to pečlivě zabalila do pro­řídlého prostěradla. Pak jsem se srdečně rozloučila s dvojčaty a s rancem přes jedno rameno a Gario­nem v náručí jsem vyrazila za svým cílem. Koza ve­sele poskakovala za mnou.</p>

<p>Pozdě odpoledne jsem dorazila do vesnice Horní Gralt, která se Vzdálenému Graltu vůbec nepodo­bala. Zamířila jsem do obyčejně vypadajícího zájezdní­ho hostince a trochu jsem usmlouvala cenu za jedno­lůžkový pokoj na noc. Chtěla jsem vzbudit dojem, že se jen taktak udržuji na hranici bídy. Když jsem Gariona nakrmila a uložila jsem ho na noc do postele, znovu jsem sešla po schodech dolů, abych si mohla promluvit s hostinským. „Hledám nějakou práci,“ řekla jsem mu.</p>

<p>„Promiňte, ale teď zrovna nikoho nepotřebuju.“</p>

<p>„To jsem taky ani neměla na mysli,“ opravila jsem ho. „Nevíte o někom z okolních farmářů, který by tře­ba potřeboval dobrou kuchařku nebo hospodyni?“</p>

<p>Zašklebil se a zamyšleně se podrbal na tváři. „Mohla byste to zkusit u Faldora,“ navrhl mi. „Mi­nulý týden tu bylo pár jeho nádeníků a stěžovali si, že se Faldorova kuchařka nějak zhoršuje. Je už prý dost stará a taky začíná být pomalá. Faldorovi chla­pi si stěžovali, že jídlo vždycky dostávají hrozně pozdě a navíc není dovařené. Už brzy tady nastane doba setí a když během setí nebo při žních začíná selhávat kuchařka, nádeníci se brzy půjdou poo­hlédnout po práci někam jinam. Faldor má navíc dost velkou farmu a určitě by to nezvládl všechno zasít sám. Jestli právě teď neshání novou kuchař­ku, tak jistě během pár týdnů bude to místo volné,“</p>

<p>„Kde tu jeho farmu najdu?“</p>

<p>„Asi tak jeden den chůze směrem na západ od­tud. Faldor je velice dobrosrdečný chlapík a i kdyby vás nemohl najmout hned teď, určitě se dobře po­stará, abyste vy ani dítě nijak nehladověli. Prostě se držte té cesty, která vede západním směrem k velké medalské silnici. Faldorova farma je jediné stavení na jih od cesty, takže ji nemůžete minout.“</p>

<p>„Tak to určitě najdu,“ ujistila jsem ho. „Děkuji vám za užitečné informace.“ Pak jsem ještě ve stáji zkont­rolovala svou kozu, po schodech jsem se vrátila do po­koje a celou noc jsem prospala s Garionem v náručí.</p>

<p>Příští ráno se na nás krásně usmívalo a obloha byla jasná. Nakrmila jsem Gariona a po cestě vedoucí z města směrem na západ jsme šlapali krátce poté, co slunce vykouklo nad obzor. Teď už jsem přesně vě­děla, kam mám namířeno, a to mě naplňovalo jakýmsi pocitem smysluplnosti. Koza kolem hopsala a tak cesta docela ubíhala.</p>

<p>Někdy uprostřed odpoledne jsme vystoupaly na vr­cholek zvlněného hřebene a v bočním údolí asi půl míle jižně od cesty jsem uviděla velkou a malebně vy­hlížející farmu. Vypadala, jako by byla zcela obezděná, ale nebylo tomu tak. Budovy na farmě byly rozestave­ny do čtverce. Stodoly, stáje a dílny se rozkládaly v pří­zemí a v prvním patře ležely obytné místnosti pro osa­zenstvo farmy a nádeníky. Všechny budovy měly vcho­dy ústící na rozlehlé prázdné prostranství uprostřed, které společně obklopovaly. Všechno tvořilo vlastně je­diný celek. Největší budova byla v zadní části komple­xu, naproti hlavní bráně. Farma vypadala čistě, dobře udržovaná a pohodlná.</p>

<p>Rozhodně jsem byla spokojena s tím, co jsem vi­děla, ačkoliv to třeba mohlo být jenom připraveno tak, abych zůstala. Pokračovala jsem z kopce dolů a brzy jsem vstoupila na dvůr. Trochu mě zaskočil zvuk, který silně připomínal zvon bijící v přesně odměřených intervalech.</p>

<p>Hned jak jsem vstoupila jsem ale zjistila, že to nebyl zvuk zvonu. To jsem slyšela kováře, bušícího v otevřené kovárně do rozpálené podkovy.</p>

<p>Tohle samozřejmě vysvětluje, jak jsem mohla přeslechnout svůj vnitřní zvonek. Jeho zvonění zcela zaniklo ve zvucích kladiva dopadajícího na kovadlinu.</p>

<p>Kovářovo bušení mělo pravidelný a docela pří­jemný rytmus, což svědčilo o tom, že tenhle chlapík má svou práci rád a dělá ji poctivě. Byl to docela upřímně vyhlížející mladý muž kolem pětadvaceti, středně vysoký a nevypadal nijak mimořádně urostlý. Zvuk dopadajícího kladiva ale svědčil o tom, jakou má ve skutečnosti sílu. Měl na sobě obyčejnou košili a přes ní místy ožehnutou koženou zástěru. To mělo samozřejmě dobrý důvod. Když pracujete s doběla rozžhaveným kovem, měli byste mezi ko­vem a svým tělem mít nějakou pořádnou ochrannou vrstvu.</p>

<p>Počkala jsem, dokud se kovář neotočil, aby mohl hotovou podkovu ponořit do sudu s vodou vedle ko­vadliny, ze kterého se potom vyvalilo mračno páry. „Promiň, mistře kováři,“ oslovila jsem ho zdvořile a trošku jsem si přehodila Gariona v náručí, „nemáš tušení, kde bych mohla najít farmáře Faldora?“</p>

<p>Všimnul si mě teprve teď a otočil se ke mne. Je­ho jasná a upřímná tvář se mi docela líbila. „V tuhle denní dobu bude patrně ve své kanceláři,“ odpově­děl mi zdvořile příjemným hlasem.</p>

<p>„Děkuju ti,“ řekla jsem a trochu jsem pokynula hlavou. „Teď ale jedna spíše technická otázka. Kde má farmář Faldor svou kancelář?“</p>

<p>Zasmál se a já si přitom všimla, že má rovné bílé zuby. Jeho smích zněl mile a upřímně. Toho chlapíka jsem si hned oblíbila. Podvědomě jsem vytušila, že z něho bude velmi dobrý přítel. „Co kdybych ti tedy rovnou ukázal cestu, má paní?“ nabídl se a pokládal přitom kladivo. „Mimochodem, jmenuju se Durnik.“</p>

<p>„A já jsem Pol.“ Zlehka jsem se poklonila. „Jsem ráda, že tě poznávám, Durniku.“</p>

<p>„Také mě to těší, paní Pol,“ odpověděl polichoce­ně a trochu předklonil hlavu na důkaz úcty. „Zave­du tě tedy k Faldorovi. Musíme doufat, že mu dnes všechny položky vycházejí správně.“</p>

<p>„On mívá někdy potíže s tím, aby mu vyšly podle očekávání?“</p>

<p>„V jednom kuse, paní Pol. Pokaždé. Faldor je velmi dobrý farmář a nejlepší pán v téhle části Sendarie, ale aritmetika není zrovna jeho silná stránka. Když mu čísla nevycházejí, bývá většinou nabručený.“ Durnik ukázal k hlavní budově. „Jeho pokoje jsou támhle, nad kuchyní a společnou jídelnou. To mu rozhodně nezávi­dím. Ten zápach, který se v poslední době odtamtud většinou line, není právě příjemný.“</p>

<p>„A o tom bych si právě chtěla s Faldorem trochu popovídat, Durniku.“</p>

<p>„Nejsi třeba náhodou kuchařka?“ V jeho hnědých očích se objevil záblesk naděje.</p>

<p>„Dokážu uvařit vodu aniž bych ji dole připálila, jestli máš na mysli tohle.“</p>

<p>„Bohové nechť jsou za to pochváleni,“ zvolal vroucně. „Chudák Nala už teď nezvládne ani tohle. Dokážeš si představit, jak zapáchá spálená voda?“</p>

<p>Oba jsme se zasmáli a mezitím jsme přešli přes dvůr k velkým dveřím do kuchyně. „Počkej tady,“ poručila jsem své koze. Věděla jsem ale, že to nej­spíš bude ztráta času. Určitě vyrazí na výzvědy jen co jí zmizím z dohledu, ale věřila jsem, že ji potom dokážu zase najít.</p>

<p>Viděla jsem poměrně dobře postavenou a vyba­venou kuchyni, pracovní stoly a krájecí plochy byly uprostřed místnosti a podél stěn byly rozmístěny trouby a kamna. Skříně s potravinami a veškerým nádobím byly vzadu. Celá kuchyně byla ale v dost velkém nepořádku. Na pracovních stolech se pova­lovaly nože a pánve, místo aby visely na zdi na svém místě. Tak tady měly zjevně potíže a jejich příčina chrápala v křesle vedle kamen. Bylo už dost pozdě odpoledne, ale tady ještě ani nezačaly přípra­vy na večeři. Celá kuchyně byla v rozkladu a po­mocnice bezcílně bloumaly po místnosti, zatímco hlavní kuchařka vyspávala. Bylo zcela zjevné, že paní Nala už svoji práci nebere vůbec vážně.</p>

<p>Farmář Faldor byl vysoký štíhlý muž s trochu koň­ským obličejem, měl dost dlouhý nos a snad ještě delší bradu. Jak jsem měla později zjistit, byl to velice zbož­ný muž, který považoval za svou povinnost postarat se o blaho svých zaměstnanců, a to jak tělesné, tak du­chovní. Když jsem ho poprvé spatřila, mořil se právě s nějakým sloupcem součtů. Jediný pohled mi odhalil, kde pořád dělá chybu, ale rozhodla jsem se s poukazem na tuto chybu raději počkat, až ho lépe poznám.</p>

<p>„Tohle je paní Pol, Faldore,“ představil mě Durnik. „Chtěla by s<emphasis> </emphasis>tebou mluvit ohledně zaměstnání v naší kuchyni.“</p>

<p>„Paní Pol,“ uvítal mě Faldor a zdvořile přitom povstal.</p>

<p>„Farmáři Faldore,“ odpověděla jsem s drobnou úklonou.</p>

<p>„Máš už nějaké zkušenosti s prací v kuchyni?“</p>

<p>„Ach ano,“ ujistila jsem ho, „velmi bohaté zkušenos­ti.“</p>

<p>„Naše kuchyně teď rozhodně potřebuje nějakou pomocnou ruku,“ prohlásil trochu zarmouceně. „Nala bývala velice schopná, ale teď už je stará a dost přibrala na váze. To ji ještě víc zpomaluje. Vy­padá to, že už se nedokáže pořádně zapojit do prá­ce.“</p>

<p>„To už je takové riziko povolání, pane Faldore. Souvisí to s ochutnáváním.“</p>

<p>„Tomu jsem patrně nerozuměl, paní Pol.“</p>

<p>„Správná kuchařka musí vždycky zjistit, jestli se jí jídlo podařilo. Jediný způsob, jak tohle zjistit, je právě ochutnávka. Když si kuchařka nedá dost po­zor, každé usrknutí nebo sousto jde rovnou do boků. Kolik lidí teď živíte?“</p>

<p>„Teď zrovna padesát tři,“ odpověděl. „Až ale při­jde doba setí, bude jich tu ještě víc. Myslíš, že doká­žeš zvládnout tak velký počet strávníků?“</p>

<p>„Snadno, Faldore, ale co kdybychom počkali s konečným rozhodnutím až po večeři? Třeba vám nebude chutnat a dobrý obchodník vždycky nejprve vyzkouší, než něco koupí.“</p>

<p>„To zní docela logicky, Pol,“ souhlasil se mnou.</p>

<p>V tu chvíli se začal Garion trochu ošívat. Položila jsem si ho na rameno a zlehka jsem ho plácla přes zadek, aby mohl říhnout.</p>

<p>„To je tvoje dítě, paní Pol?“ zeptal se Faldor.</p>

<p>„Je to můj synovec,“ odpověděla jsem smutně. „Jeho rodiče zemřeli.“</p>

<p>Faldor vzdychl. „Smutné,“ zamumlal si pro sebe.</p>

<p>„Ano. Budu k paní Nale přistupovat velmi opatr­ně, Faldore,“ slíbila jsem mu. „Domnívám se, že tu sloužila dobře a věrně, takže by nebylo správné ji jen tak odsunout stranou.“</p>

<p>„Jsem skutečně rád, že to tak chápeš, Pol,“ pro­hlásil vážně.</p>

<p>„To ovšem předpokládá, že se vám všem z mého vaření neudělá špatně,“ dodala jsem s úsměvem. „Kolik tu je pomocnic?“</p>

<p>„Šest – když tedy počítám i Nalu. Bude to stačit?“</p>

<p>„To je víc než dost, Faldore. Máte tu nějakou místnost, kam bych si mohla odložit věci? Už je do­cela pozdě a tak bych se měla dát hned do práce, jestli chceme večeři stihnout před půlnocí.“</p>

<p>„Co kdybys ji zavedl do toho prázdného pokoje, co je v západním křídle nahoře, Durniku?“ navrhl Faldor. Pak si trochu odevzdaně povzdechl. „A já se obávám, že se budu muset znova podívat na tyhle součty. Ta čísla prostě odmítají vyjít.“</p>

<p>„Pomohlo by ti nějak, kdybych ti prozradila, že dvanáct a devět je dohromady dvacet jedna a ne dvacet dva?“ zeptala jsem se ho opatrně.</p>

<p>Znovu se pátravě zahleděl do svých výpočtů a potom začal pečlivě propočítávat na prstech. „No ano, myslím že máš pravdu, paní Pol,“ souhlasil. „Je to tak, jak říkáš,“</p>

<p>„Už to tak bude.“ Pak jsme s Durnikem odešli.</p>

<p>„Je vždycky takhle poddajný?“ zeptala jsem se Durnika, když jsme scházeli dolů ze schodů.</p>

<p>„Nějak ti nerozumím, Pol?“</p>

<p>„Vůbec se mě neptal, kde jsem pracovala předtím, nechtěl vlastně ani vědět, jestli o vaření něco vím a dokonce se mě ani nezeptal, odkud jsem k vám přišla.“</p>

<p>„Paní Pol,“ odpověděl mi Durnik, „zdejší kuchyně je něco jako věčná pohroma – asi tak jako požár ve sto­dole nebo epidemie neštovic. Faldor není ani tak pod­dajný jako spíš zoufalý. Kdyby se tu objevil samotný Torak a vydával by se za kuchaře, Faldor by ho přijal bez jakéhokoliv přemýšlení.“</p>

<p>„Teď už tomu rozumím. No, asi s tím budu mu­set něco udělat.“</p>

<p>Odložila jsem svůj ranec v prázdném pokojíku, který mi Durnik ukázal. Požádala jsem ho, aby na­šel mou kozu a uvázal ji ve stáji a pak jsem se ko­nečně vydala do kuchyně. Nala stále ještě vyspá­vala a ostatní pomocné kuchařky bezcílně bloumaly po kuchyni a snažily se předstírat, že zahajují pří­pravy na vaření večeře. „Jsem tady nová pomocnice v kuchyni, dámy,“ oznámila jsem jim. „Jmenuju se Pol a mám takový dojem, že bychom měly raději za­čít s přípravou večeře, co říkáte?“</p>

<p>„To dost dobře nemůžeme, dokud paní Nala spí, Pol,“ poučila mě hubená, bledá dívka s<emphasis> </emphasis>plným no­sem a popotahovala přitom. „Mohla by se urazit.“</p>

<p>„Vždyť přece nebudeme nic pořádného dělat, je­nom si všechno předem připravíme,“ lhala jsem jí, „víš co myslím – oškrábat mrkev, nakrájet zeleni­nu, dát vařit vodu – prostě takové přípravy.“</p>

<p>„Aha,“ řekla a utírala si nos do rukávu. „Toto by snad nevadilo, alespoň myslím.“ Okamžitě mi bylo jasné, že mě tady čeká plno práce. Nala patrně často upadala do onoho podivného komatu a tím v ku­chyni podporovala notnou lenost.</p>

<p>Dospěla jsem k závěru, že pro tento večer bude muset stačit obyčejné dušené maso s bramborem. Na nic složitějšího jsme už prostě neměly čas. Ke kuchyňským pomocnicím jsem přistupovala opatrně a mazaně. Když jsem Gariona uložila do jednoho stranou stojícího košíku na zeleninu, začala jsem nadhazovat „návrhy“. Vždycky jsem začala třeba „myslíš, že bys mohla“ nebo „nemyslíš, že bychom teď měly.“ prostě něco na ten způsob. Když se mi konečně podařilo je všechny zapojit do práce, vydala jsem se do špižírny abych zjistila, jak jsme na tom s výběrem koření. Temně jsem si pro sebe mumlala ještě než jsem skončila prohlídku. Kořenky tam samozřejmě byly všechny, ale dobrá polovina z nich byla prázdná. Opatrně jsem se koukla přes rameno abych se ujistila, že mě nikdo nesleduje, a pak jsem trochu podváděla.</p>

<p>Nala se probudila právě když jsme začaly s duše­ním masa. „Co se to tu děje?“ vyptávala se.</p>

<p>„Prostě jenom všechno chystáme, abychom mohly začít s přípravou večeře, paní Nalo,“ ozná­mila jí ta nastydlá holka. „Tady paní Pol myslela, že je to dobrý nápad. Vždyť víš, jak se Faldor chová, když je večeře pozdě.“</p>

<p>„Paní Pol?“ zeptala se Nala a podezíravě si mě prohlížela.</p>

<p>„Přišla jsem až dnes odpoledne abych tu mohla pracovat, paní Nalo,“ řekla jsem a zdvořile jsem se přitom zlehka uklonila. „Tady Enna mi pověděla, že ti dneska není nějak dobře,“ Přátelsky jsem přitom položila ruku na rameno té holce s nateklým nosem. „Měla jsem dojem, že bychom tě raději neměly rušit. Myslíš, že by pro dnešek stačilo dušené maso?“</p>

<p>Nala předstírala, jako že tu možnost zvažuje. „Co­koliv uznáš za vhodné, Pol,“ prohlásila posléze s pokr­čením ramen. Co taky mohla říct jiného? Všechno už stačilo jenom hodit do hrnce.</p>

<p>Docela zblízka jsem si ji prohlédla. „Vážně nevy­padáš nějak dobře, Nalo,“ řekla jsem s předstíraným zájmem. Pak jsem jí hřbet dlaně položila na čelo. „Vždyť ty máš horečku,“ naoko jsem se polekala. „Hned jak šoupneme maso do hrnce a dáme do pece placky, něco s tou horečkou provedeme.“</p>

<p>„Připadám si nějaká rozpálená, Pol,“ připustila.</p>

<p>Samozřejmě, že se cítila rozpálená. Právě jsem jí zvedla teplotu hřbetem ruky. Tuhle práci jsem doo­pravdy chtěla.</p>

<p>Zelenina a připravené telecí maso pomalu postupně sklouzly do bublajících velkých hrnců a já jsem pak z obyčejného kuchyňského koření zhotovila lék proti Nalině „horečce“. Pak jsem kolem hrnců poskakovala se svými bylinkami.</p>

<p>Podle mého názoru jsme toho večera předložily sotva ucházející pokrm, ale Faldor i všichni jeho pomocníci se na to vrhli jako vyhladovělí zoufalci. Někteří z nich dokonce zašli tak daleko, že vytírali talíře kousky placek.</p>

<p>„Teda pánové,“ prohlásil Faldor, zafuněl a ruce si položil na břicho. „Myslím, že jsem se přejedl.“</p>

<p>„Tak to rozhodně nejsi sám, Faldore,“ ujistil ho Durnik, který taky sotva funěl. Pak ukázal směrem ke dveřím do kuchyně, kde jsem stála s Garionem v náručí. „Myslím, že bychom si ji tu měli nechat, co říkáš?“</p>

<p>„Hmmm,“ prohlásil Faldor. „Něco ti povím, Durniku. Jakmile budeš schopen chůze, měl bys raději přejít dvůr a rychle zamknout bránu. Přece bychom nechtěli, aby nám teď někam pláchla.“</p>

<p>A tak jsem si vlastně uvařila cestu k trvalému za­městnání na Faldorově farmě. Jak už jsem se zmínila, to maso nebylo nijak výjimečně dobré, ale bylo o něko­lik řádů lepší než to, co jim předkládala Nala.</p>

<p>Hned jak bylo po večeři jsem pokynula na Ennu, tu bledou světlovlasou dívku s červeným nateklým nosem. „Ano, paní Pol?“ řekla, když ke mně posluš­ně přišla.</p>

<p>Natáhla jsem ruku a sáhla jsem jí na nos. „Jak dlouho už tě trápí tahle rýma?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Už celé týdny,“ odpověděla a zoufale obrátila oči k nebi.</p>

<p>„Myslela jsem si, že to tak bude.“</p>

<p>„To ale není z nastydnutí, paní Pol,“ prohlásila. „Není mi nějak špatně ani nemám horečku.“</p>

<p>„Máš pravdu, tohle nebude nachlazení. Je jaro, Enno, a všude kolem právě teď kvete spousta stromů, které ti nedělají dobře. Hnedka to dáme do pořádku.“</p>

<p>„Ty jsi léčitelka, Pol?“</p>

<p>„Tak to bych se o sobě rozhodně neodvážila říct, Enno,“ opravila jsem ji. „Znám jenom pár léčivých bylinek a domácích receptů, to je všechno. Teď ti ale vysušíme ten nos. Pracujeme koneckonců s jídlem a – no, však ty víš, co mám na mysli.“</p>

<p>Zachichotala se a pak znovu popotáhla.</p>

<p>Ačkoliv jsme všechny ještě stále poslouchaly paní Nalu, její příkazy a rozhodování byly čím dál nejas­nější. Koncem týdne už jsem to byla já, kdo ve sku­tečnosti panoval v celé kuchyni. Stále jsem jí ovšem občas odnesla lžičku toho, co jsme navařily, aby to odsouhlasila. Nijak zvlášť mi to vlastně nevadilo a tak  jsem ji takhle přikrmovala.</p>

<p>Během měsíce jsme se všichni, tedy já, Garion i koza, na farmě pěkně zabydleli. Vím skoro jistě, že pro Faldora, Durnika i ostatní pomocníky jako by­chom tam bydleli vždycky. Trochu jsem poklidila a upravila naši malou ložnici, ale Garion stejně větši­nu času během dne trávil v zeleninovém koši. Vždycky jsem přesně věděla, kde se právě nachází, i když jsem k němu byla otočená zády.</p>

<p>Na Faldorově farmě mi bylo skutečně dobře. Tihle lidé byli prostě Sendarové až do morku kostí a abych řekla pravdu, Sendarové byli vlastně můj vý­tvor. Taky proto jsem si teď připadala, jako bych se vracela domů.</p>

<p>Někdy v polovině léta se za námi zastavil strýček Beltira, který se naoko vyptával na cestu k Horní­mu Graltu. Vyvedla jsem ho před bránu a předstí­rala jsem, jako že mu ukazuji správnou cestu a při­tom jsme si povídali.</p>

<p>„Prošlapali jsme celou zem a obrátili jsme tenhle kus Sendarie naruby, jak jsme se tě snažili najít, Pol,“ řekl. „Klidně bych jenom prošel okolo, kdybych náhodou nezahlédl tvoji kozu. Proč ses s námi ne­spojila?“</p>

<p>„Snažím se raději zůstat z dohledu, dokud otec nepřijde na stopu Čamdara. Nevíš, jak se mu to da­ří?“</p>

<p>„Ještě pořád nám o tom nic neřekl. Právě teď je v Tolnedře. Když s námi naposledy mluvil, byl prá­vě spolu s mladým princem Kheldarem těsně na stopě toho Murga Ašaraka. Teď už jsme spolu ale několik týdnů nemluvili, takže nemáme nejmenší tušení, jestli se mu už podařilo ho dohnat nebo ne.“</p>

<p>„No, raději bych měla zůstat v utajení, dokud ho nedopadnou a nezačnou po malých kouscích posílat zpátky Ktačikovi. Dejte otci vědět, kde se ukrývám, ale raději k doručení téhle zprávy použijte nějakého spolehlivého Drasnijce. Dokud je Čamdar pořád ješ­tě vcelku, byla bych raději, kdyby se místo mého pobytu nerozléhalo po okolních kopcích.“</p>

<p>Přitakal. „Zdá se mi, že tady vypadáš docela šťa­stná, Pol,“ poznamenal.</p>

<p>„Baví mě to, co dělám, a taky mám ráda lidi, kte­ří jsou tady na farmě. Přesto bych ale neřekla, že jsem nějak šťastná. To se ale může změnit, až se tá­tovi se Silkem podaří chytit Čamdara.“</p>

<p>„Kdo je ten Silk?“</p>

<p>„Princ Kheldar. Byla to jeho přezdívka na aka­demii. Teď bych se už raději měla vrátit do kuchy­ně. Všechny pomocnice mají sice dobrou vůli, ale po­třebují takřka neustálý dohled. Vyřiď ode mě po­zdravy strýčkovi Belkirovi.“</p>

<p>„Vyřídím. To víš, máme tě moc rádi.“</p>

<p>„Ano, to vím moc dobře – vždyť já vás mám taky ráda. Teď už ale zmiz.“</p>

<p>„Ano, paní.“ Pak jsme se oba rozesmáli.</p>

<p>Zanedlouho po Beltirově návštěvě se začal Garion batolit a tak byl můj život takřka přes noc hned o poznání zajímavější. Byl koneckonců v kuchyni, kde je spousta nožů, sekáčků a hrnců s vařící vodou. Když se tedy dítě plazí mezi tím vším a kolem pobí­hají pomocnice, rozhodně vám to do života vnese spoustu vzrušení. Nikdy už jsem si nemohla být jistá, kde právě je. Páni, ten kluk sebou ale uměl pěkně mrsknout! Brzo jsem se naučila opatrně ho přemis­ťovat pomocí nohy. Určitě jsem přitom často vypa­dala jako akrobat – jednou rukou jsem roztírala polevu, druhou jsem promíchávala zálivku do salátu a přitom jsem opatrně nohou odsouvala mimo ne­bezpečnou zónu velmi neposedného chlapce. Garion to považoval za báječnou legraci, ale mne to v tu chvíli až tak zábavné nepřipadalo. Skutečně jsem se velmi obávala dne, kdy začne chodit. Pomalu jsem se začala zabývat nápadem, že bych ho uvázala na nějaký řemen nebo něco podobného.</p>

<p>Doba žní je pro sedláky, kteří pěstují veškeré plodiny pro svou obživu, tím nejnáročnějším obdo­bím z celého roku a to platilo bez výjimky i pro mou kuchyni. Všimněte si, že teď už jsem klidně mohla říkat <emphasis>mou </emphasis>kuchyni. Nohy paní Nalu nakonec sku­tečně přestaly poslouchat a tak se odstěhovala a žila u své nejmladší dcery na severním konci medalského jezera. Během žní museli pomocníci na Faldorově farmě dostávat stravu čtyřikrát denně, takže jsme všechny včetně mých pomocnic měly v kuchyni co dělat od rozbřesku celý den a ještě několik hodin po západu slunce. Mám za to, že každý z osazenstva farmy byl velice rád, když konečně pod střechou zmizel poslední náklad řepy z polí.</p>

<p>A když už byly žně konečně za námi a ze stromů už skoro opadalo všechno zbarvené listí, objevil se na farmě potulný vypravěč, aby z Faldora vymámil pár teplých jídel. Byl to takový pobuda oděný do ošuntělého hábitu, měl každou botu jinou a kolem pasu mu za opasek sloužil kus provazu. Vlasy i vou­sy měl úplně bílé a notně rozcuchané a na prstech měl lepidlo. Určitě to tak muselo být, protože na nich zůstalo všechno, čeho se dotknul. Samozřejmě jsem předem věděla, že přichází, protože jsem jeho dobře známou přítomnost vycítila, ještě když byl nějakých pět mil od hlavní brány.</p>

<p>Ne, musím říci, že mě ani nenapadlo zamykat bránu předtím, než dorazil. No, alespoň to nebyla nijak vážná myšlenka.</p>

<p>Moje koza ho samozřejmě poznala a tak obratně přeskočila vrátka ve svém koutku stáje a hnala se přes celý dvůr ho uvítat, ocáskem přitom zuřivě mávala kolem. Usmíval se a drbal ji za ušima a pak se zeptal kováře Durnika, kde by našel „majitele té­to útulné usedlosti“.</p>

<p>Představil se Faldorovi předstíraje, že je „ten nejlepší vypravěč úžasných a neuvěřitelných příbě­hů v celé Sendarii,“ což byla možná i pravda, když se nad tím teď zamýšlím. Pak zamířil jakoby přita­hován tajemnou silou přímo do mojí kuchyně, kde bylo veškeré jídlo a pití. Využil svého nepopiratel­ného kouzla osobnosti a bavil všechny moje pomoc­nice, zatímco jsme pilně chystaly večeři. Tvářil se, jako by se mi chtěl vlichotit do přízně, když občas přerušil své nenápadné ujídání a hrál si s Garionem. Dávala jsem si dobrý pozor, abych ho nepozo­rovala až příliš okatě, ale stejně jsem v jeho očích zachytila lesk, když se naplnily slzami. Pořád si s Garionem hráli tu dětskou hru „paci, paci, pacič­ky“ a vozil ho na koni. V tu chvíli se moje mínění o Starém vlkovi značně změnilo k lepšímu. Ačkoliv se hodně snaží to skrývat, přece jen má otec v srdci i hluboké cítění.</p>

<p>Zaplatil toho večera za svou večeři vyprávěním příběhů poté, co už všichni dojedli a sklidili ze stolů. Naprosto největší potlesk sklidilo jeho vyprávění o tom „Kterak Belgarat a jeho čtyři společníci získali zpět Orb z rukou jednookého boha Angaraků“. Všichni pomocníci na farmě byli z toho příběhu úplně nadšení. „Příteli,“ prohlásil Faldor po skončení příběhu, „to bylo naprosto úžasné! Ty ten příběh vyprávíš tak, jako kdybys tam snad byl osobně!“</p>

<p>Dalo mi docela dost práce, abych při jeho prohláše­ní zachovala klidnou tvář. Musím ale připustit, že když si otec zamane, dokáže udržet pozornost publika po celé hodiny a nikdo přitom ani nedutá napětím. Zdá se, že se nikdy nenabaží zvuku svého hlasu.</p>

<p>Pak, když už si šli všichni pracovníci farmy včetně Faldora lehnout a i já jsem mohla poslat svoje pomocnice do postele, sedli jsme si s otcem a Garionem do kuchyně a měli jsme ji už jenom pro sebe. Sfoukla jsem většinu svítilen, jenom jednu lampu jsem nechala hořet, aby spoře osvěcovala prostor. Vyndala jsem několik věcí, abych je měla připravené na zítřejší snídani, zatímco táta seděl v koutě a na klíně houpal spícího klučinu.</p>

<p>Koutkem oka jsem v prostoru kuchyňských dveří zachytila nějaký pohyb a tak jsem se rychle otočila. Byla to moje malá koza opatrovnice a její zlaté oči ve slabém světle jasně zářily. „Ty,“ pohrozila jsem jí, „vrať se pěkně do chlívku, kam patříš.“</p>

<p>„Ale, jen ji tu nech, Pol,“ prohlásil táta tolerant­ně. „Vždyť taky svým způsobem patří do rodiny.“</p>

<p>„To je podivuhodná myšlenka,“ zamumlala jsem si pro sebe. Pak jsem se mu zpříma podívala do tvá­ře. „Tak co, Starý vlku,“ oslovila jsem ho tiše, „poda­řilo se ti konečně dopadnout Čamdara?“</p>

<p>„Vůbec se nám nepodařilo se k němu přiblížit, Pol,“ přiznal, přičemž zanechal veselého tónu a mluvil váž­ným hlasem. „Trochu uvažuji o tom, že bych se vydal do Rak Ktholu a vypáral bych Ktačikovi vnitřnosti.“</p>

<p>„Zajímavá myšlenka. Co v poslední době provedl, že se ti to tak nelíbí?“</p>

<p>„Rozesílá do západních království nepravé Čamdary.“</p>

<p>„Nechtěl bys mi to nějak objasnit?“</p>

<p>„Předělal několik obyčejných Murgů – nebo spíš Grolimů, pokud já vím – aby vypadali úplně stejně jako Murgo Ašarak. To samozřejmě znamená, že jsou nám drasnijští špehové na nic. Silk se hrozně rozzlobil, když jsem mu musel říct, že celou dobu sledoval nesprávnou osobu. To je tak zhruba to nej­lepší na celé téhle mizerné záležitosti.“</p>

<p>„Tak tomuhle jsem taky nějak nerozuměla, táto.“</p>

<p>„Náš milý princ Kheldar je dost zaujatý sám sebou, Pol. Skutečně si přímo říkal o to, aby ho někdo tvrdě naučil pořádné pokoře. Když jsem mu tedy řekl, že ztratil spoustu času sledováním dvojníka, protáhl obli­čej tak, že mu málem vypadla čelist z pantu.“</p>

<p>„To tedy znamená, že vůbec netušíš kde bychom tak mohli Čamdara hledat?“</p>

<p>„Nemám nejmenší ponětí, Pol. Vůbec nevím. Je­diné co mohu udělat, abych ho alespoň nenechal vydechnout, je vyrazit do alornského království a dělat povyk, šířit různé báchorky a přitahovat po­zornost. Čamdar má přístup k velkému množství zlata a tak si jistě kromě Dagašů najme ještě další vyzvědače, kteří určitě obsadí každou křižovatku od Val Alornu až po Sthiss Tor. Nejlepší způsob, jak zmást jeho Dagaše a jeho vlastní vycvičené špióny, je pobíhat a mávat rukama abych měl jistotu, že si bude co nejvíc Alornů povídat o tom „legračním sta­říkovi, co vypráví na potkání příběhy“. To bude ta snazší část. K tomu, aby se Alorn rozpovídal, stačí nějakých pár žejdlíků piva, a na jeho umlčení stačí ještě jednou tolik navrch.“ Vážně se na mě podíval. „Vím, že to není nic moc, Pol, ale je to to nejlepší, co dokážu v současné době provést. Mám ale pocit, že jsi tu hrozně na ráně. Možná by ses raději měla pře­sunout zpátky do svého domu na břehu Eratského jezera.“</p>

<p>„Ne, táto, naopak zůstanu tady. Moje panské sídlo je až příliš izolované od okolí a pro Gariona je velice důležité, aby kolem měl společnost, až bude vyrůstat. Poustevník by rozhodně nemohl být dob­rým králem.“</p>

<p>„A tobě se to tady docela zamlouvá, viď Pol?“ ze­ptal se zkoumavě.</p>

<p>„Je to stejně příhodné místo jako jakékoliv jiné, táto. Dělám prostě to, co mě baví, a zabloudí sem jen málo poutníků. Mám ráda zdejší lidi a oni mají rádi mě. Myslím, že jsem tu stejně spokojená jako bych byla kdekoliv jinde. Kromě toho, když tady Garion vyroste, bude z něj čestný muž a jak jsem si všimla, čestnost je v dnešní době na trůnu docela vzácná vlastnost.“</p>

<p>„Ty se vážně chceš takhle ponižovat do polohy vesnické ženy, Pol?“</p>

<p>„Možná jsi to přesně vystihl, táto. Pořád ještě mi srdce krvácí při vzpomínce na události v Annathu a zajímavá náročná práce a klidné prostředí jsou na takové pocity nejlepším lékem.“</p>

<p>„Je to ale přece jenom krok zpátky na společen­ském žebříčku, Pol. Začala jsi jako vévodkyně z Eratu a vládla jsi celému království, teď jsi jenom hlavní kuchařkou na odlehlé farmě. Víš určitě, že bys raději nechtěla vzít Gariona do Sulturnu nebo Murosu a zajistit mu tam místo učedníka tak, jako jsi to udělala s těmi předešlými?“</p>

<p>„Ne, táto. Garion totiž není jako ti ostatní. Bude z něj Dítě světla – jestli už jím není teď – a já ne­chci jeho mysl rozptylovat truhlařinou, náhrobky nebo snad děláním bot. Chci, aby měl dobrou mysl, ale nezaplácanou a nedotvořenou. To je podle mého mínění ten nejlepší způsob, jak ho připravit na ně­která překvapení, která se před ním vynoří během jeho životní cesty,“</p>

<p>„Dost dobře nechápu jak mu chceš pomoct tím, že ho budeš udržovat v nevědomosti, na jeho životní úkol.“</p>

<p>„Kolik ti bylo let, když jsi oné zimní noci ve sněžné bouři před sedmi tisíci lety narazil na věž našeho Pána?“</p>

<p>„Moc ne. Nanejvýš tak patnáct nebo šestnáct, řekl bych.“</p>

<p>„Nakonec z tebe vyrostl správný člověk – kromě několika špatných návyků – a to jsi byl pravděpo­dobně mnohem hloupější než bude Garion. Na to dohlédnu osobně.“</p>

<p>„Takže ses rozhodla tady skutečně zůstat?“</p>

<p>„Myslím, že je to tak správné, táto. Je to prostě takové to vnitřní přesvědčení, u kterého neznáš dů­vod. Tohle je to správné místo, kde má Garion vy­růstat. Není to tu zrovna pupek světa a nebude tu nijak důležitou osobou, ale tohle je to pravé místo. Věděla jsem to hned jak jsem to tu poprvé spatřila. Je to tu trochu odříznuté od okolí a dost venkovské, ale žijí tu lidé, které Garion prostě musí poznat. Já udělám cokoliv, co pro něj bude dobré, ať mě to stojí co chce.“</p>

<p>Otec zvednul ospalé dítě a přejel svou zarostlou tváří po jeho nosíku. Garion se zachichotal a táta se zasmál. „Garione, ty můj chlapče,“ prohlásil výz­namně, „ty jsi možná ten nejšťastnější chlapík na světě, protože se o tebe bude starat tvoje teta Pol.“ Pak se na mě ten starý podvodník lišácky podíval a zamrkal. „Myslím samozřejmě kromě mě. O mě se totiž starala už tak dlouho, že si to ani nepamatuji. To by ale znamenalo, že máme oba pekelné štěstí, co myslíš?“</p>

<p>Garion se znova zachichotal.</p>

<p>Spokojeně jsem se dívala na toho ošuntělého sta­rého muže a usmívajícího se chlapce a připomněla jsem si něco, co strýc Beltira řekl už před drahnou dobou. Vysvětloval tehdy onu nevyřčenou hru, kte­rou jsme já a táta spolu hráli již celá staletí. Pověděl mladému princi, že naše občas jedovatě znějící po­známky nejsou míněny tak, jak se tváří na povrchu. Můj jemný strýček se usmál a prohlásil: „Je to pros­tě jejich způsob, jak dát najevo svoje city a připustit, že mají toho druhého rádi, Gerane. Příliš by je za­hanbilo, kdyby jasně řekli, že jeden druhého milují, a tak místo toho spolu hrají tohle divadlo. Je to jejich osobitý a zvláštní způsob, jak říkat neustále „Mám tě rád.“ Možná si to ani sami neuvědomují, ale říkají to prakticky pokaždé, kdy se spolu setkají.“</p>

<p>Musela jsem zahanbeně uznat, že dvojčata i strýček Beldin vždycky věděli, co se za naším hašte­řením ukrývá – dokonce i když jsme to my sami nevěděli. Snažila jsem se více než tři tisíce let se vyhnout přiznání tak prosté skutečnosti. Nakonec to ale bylo tak zjevné, že jsem se až sama divila, proč jsem si tím přidělávala tolik starostí. Milovala jsem svého otce. Bylo to tak jednoduché. Milovala jsem ho, přestože měl dost zlozvyků a ne zrovna světlých stránek. Tohle překvapující zjištění mně vehnalo do očí slzy a srdce mi bušilo láskou.</p>

<p><emphasis>„No tak, konečně,“ </emphasis>ozval se mi v hlavě matčin hlas s trochu podivnou ozvěnou. <emphasis>„Nebylo to zase tak těžké, viď?“ </emphasis>Tentokrát mi ale její hlas zněl poněkud odlišně, většinou zněl jakoby odnikud. Tentokrát se mi zdálo, že přichází od kuchyňských dveří. Rychle jsem se otočila a nevěřícně jsem koukala na svou malou kozu, která tam stála a upřeně na mě hleděla svýma zlatýma očima.</p>

<p><emphasis>„Někdo přece musel krmit to děťátko, Pol,“ </emphasis>vy­světlil mi matčin hlas. <emphasis>„Měla jsem za to, že bude lepší, když se toho ujme někdo z rod</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>ny.“</emphasis></p>

<p>V tu chvíli jsem se vzdala a vybuchla jsem v záchvatu smíchu.</p>

<p>„Co je tu tak legračního, Pol?“ zeptal se mě otec zmateně.</p>

<p>„To nic, táto,“ uklidnila jsem ho. „Vůbec nic se neděje.“</p><empty-line /><p><strong>epilog</strong></p>

<p><strong>Na</strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong>Větrném</strong> ostrově onoho zimního dne panovalo šedivé a notně pochmurné počasí. Jeho královská výsost korunní princ Geran Rivanský trávil takřka celý den na cimbuří Síně rivanského krále děláním sněhuláků – přesněji řečeno sněho­vých vojáků. Vlk tam byl s ním, tak jako ostatně vždycky. Vlk se nijak výrazně do práce nezapojil, ale z povzdálí všechno zvědavě sledoval s čumákem položeným na zkřížených tlapkách. V Síni rivan­ského krále se vůbec odehrávala spousta věcí, kte­rým vlk vůbec nerozuměl, ale byl natolik vychova­ný, že je nijak nehanobil.</p>

<p>Bylo asi tak kolem poledne, když jedna z matčiných společnic přinesla Geranovu čtyřletou sestru prin­ceznu Beldaranu nahoru na cimbuří. „Její veličen­stvo říká, že malá potřebuje na chvíli na čerstvý vzduch, výsosti,“ oznámila hraběnka – nebo co to měla za titul – Geranovi. „Máš se o ni postarat.“</p>

<p>Princ Geran si povzdechl. Nebylo to tím, že by neměl rád svoji malou sestru. Byl ale právě zabrán do náročné umělecké činnosti a žádný umělec nemá rád, když je vyrušován právě v okamžiku, kdy dává průchod své tvořivosti. Princezna Beldarana byla zabalena do kožešin natolik, že sotva mohla pohy­bovat svýma krátkýma ručkama. Ani Beldarana nijak nepřispívala k bratrovu uměleckému snažení, místo toho vyráběla sněhové koule. Po dokončení každou kouli pečlivě prohlédla, ohladila volnější ru­kou některé překážející hrbolky a pak ji hodila po svém bratrovi bez jediného mrknutí oka. Nestalo se často, aby ho zasáhla, ale bylo to dost často na to, aby ho to vyrušovalo. Zaťal zuby a prostě ji ignoro­val. Měl ji sice rád, ale taky ji dost přehlížel. Zjistil totiž, že je tak mnohem větší ticho. Beldarana měla hodně podobný hlas jejich matce. Otec pro něj uží­val slovo „výrazný“. Geran sice znal i přiléhavější slova vhodná k popsání hlasu své sestry, ale dával si bedlivý pozor, aby je nepoužíval v matčině pří­tomnosti.</p>

<p>Dost se mu ulevilo když asi za hodinu znovu při­šla hraběnka – jestli to ovšem byla hraběnka – a vyzvedla si Beldaranu. Právě se chystal dokončit další ze svých děl a potřeboval se na to pořádně soustředit. Po pečlivém zvážení dospěl k závěru, že mrkve použité k vytvoření nosu jsou až příliš ko­mické a tak je nahradil tuříny. Dle jeho mínění to hned vypadalo <emphasis>mnohem, </emphasis>lépe. Na těch sněhových postavách už pracoval skoro týden a zatím se mu dařilo přímo báječně. Sedm hrozivých, byť zakula­cených, sněhobílých vojáků bylo seřazeno podél cim­buří a všichni shlíželi dolů na přístav. Princ Geran byl přesvědčen o tom, že jestli bude zima dostatečně dlouhá, bude mít pod svým velením celý regiment.</p>

<p>„Není tenhle bezvadný, vlku?“ zeptal se princ Geran svého společníka poté, co dokončil poslední úpravy na těle sedmého bojovníka.</p>

<p>„Jenom dost dobře nechápu smysl tohoto tvého počínání,“ poznamenal vlk slušně. Geranovi se zdá­lo, že v poznámce svého přítele zaznamenal kritický podtón. Vlk byl někdy až příliš přízemní.</p>

<p>V tu chvíli si princ Geran vzpomněl na doporu­čení svého dědečka. „To je takový zvyk,“ vysvětlil mu.</p>

<p>„Ach tak,“ prohlásil vlk. „Pak je to tedy v pořád­ku. Zvyky přece nepotřebují vysvětlení.“</p>

<p>Dědeček Gerana naučil vlčímu jazyku během lé­ta, které chlapec strávil v Údolí. Bylo to tehdy op­ravdu nezbytné, protože dědeček s babičkou spolu mluvili pouze ve vlčím jazyce. Geran byl poměrně pyšný na to, jak ten jazyk ovládá, i když na něj ob­čas vlk vrhal podivné či nechápavé pohledy. Poměr­ně značná část vlčtiny se vyjadřuje pohyby uší a Geran neuměl stříhat ušima, takže s nimi místo to­ho pohyboval pomocí prstů. Vlkovi to patrně připa­dalo poněkud zvláštní.</p>

<p>Geran byl ohledně vlka velice pyšný. Ostatní chlap­ci na Větrném ostrově měli psi a nazývali je svými mazlíčky. Vlk byl ale Geranův společník a takřka neu­stále si spolu povídali. Jak si Geran povšiml, vlk měl někdy dost podivný názor na věc a tak bylo někdy ne­zbytné zvolit opatrný přístup, aby se ho nějak nedotkl. Geran věděl, že si sice vlci hrají, ale vlčí hraní je spíš jen takové divoké skotačení. Vlk by patrně nikdy ne­pochopil složitost lidských her, a tak Geran často uží­val výraz „zvyk“.</p>

<p>Geran jen zřídka přemýšlel o vlkově původu. Babička kdysi vlka našla jako malé osiřelé mládě v lese nedaleko Kellu v Mallorey a Geran se usilov­ně snažil vymazat z paměti vlastní vzpomínky na to, co se odehrálo v Mallorey. Přesto ale občas míval noční můry, v nichž se mu zjevovala Zandramas – zejména si pamatoval malé svítící body, které měla pod kůží. Tyhle noční můry byly ale čím dál vzác­nější a Geran byl přesvědčen o tom, že když na ně nebude myslet, nakonec zmizí úplně. Odhodlaně ty­to chmurné myšlenky vypudil z hlavy a místo toho se raději znovu soustředil na své sněžné strážce.</p>

<p>Když se nad cimbuřím vysoko nad sídelním měs­tem Riva začal snášet večer, přišel otec pro svého syna, aby už šel s vlkem domů. Geran věděl, že je jeho otec rivanský král a „Vrchní strážce západu,“ ale v jeho očích to byly prostě pracovní tituly. Otec byl prostě „táta,“ ať už mu ostatní říkali jakkoliv. Otcova tvář byla dost obyčejná – dokud se nevy­skytla nějaká nebezpečná situace. Když k něčemu takovému došlo, byla otcova tvář ta <emphasis>nejméně </emphasis>obyčej­ná tvář na světě. Některé řídké příležitosti jej do­konce nutily dojít si pro meč a když došlo až k tomu, někteří slabší jedinci se raději utíkali schovat.</p>

<p>Otec v klesajícím soumraku vážně prozkoumal dílo svého syna. „Pěkní vojáci,“ prohlásil.</p>

<p>„Vypadali by ještě o hodně lépe, kdybys mi dovo­lil půjčit si ze zbrojnice nějaké vybavení,“ ozval se s nadějí v hlase Geran.</p>

<p>„To by myslím nebyl zrovna dobrý nápad, Gerane,“ zarazil jeho nápady otec. „Jestli ovšem nechceš strávit celé léto tím, že bys z nich oškrabával vzni­klou rez.“</p>

<p>„Musím přiznat, že to mě ani nenapadlo,“ uznal Geran.</p>

<p>„Docela by mě zajímalo, jak jsi strávil celý den,“ zeptal se otec zdvořile vlka.</p>

<p>„Docela to ušlo,“ odvětil vlk.</p>

<p>„Tak to jsem rád, že jsi spokojen.“</p>

<p>Otec s Geranem si dávali obzvlášť dobrý pozor na to, aby před matkou nemluvili ve vlčí řeči. Mat­ka totiž neměla ráda „tajné jazyky.“ Vždycky jakoby si myslela, že jakmile v její přítomnosti někdo mluví jazykem, který ona neovládá, mluví o ní. Geran ale musel uznat, že to poměrně často byla pravda. Lidé skutečně o matce mluvili docela často a tajné jazy­ky, ať už to byla vlčtina nebo drasnijská prstová abeceda, udržovaly na Větrném ostrově docela klid­nou atmosféru. Geran měl svou matku doopravdy rád, ale byla přece jen dost popudlivá.</p>

<p>„Jakpak ses dneska měl, drahoušku?“ zeptala se matka, když Geran s otcem vstoupili do královského apartmá poté, co si ve vstupní chodbě poslušně ok­lepali sníh z bot. Vlk si samozřejmě tlapky neometal, ale vykousal si led, který měl mezi drápky, a tak dovnitř také mnoho sněhu nenanesl.</p>

<p>„Dneska to bylo prostě bezva, mami,“ odpověděl Geran. Všichni chlapci, které princ Geran znal, po­užívali slovo „bezva“ při jakékoliv příležitosti. A pro­tože Geran chtěl jít s dobou, také svou řeč prokládal oním „bezva.“ Bylo to koneckonců docela zvučné.</p>

<p>„Už máš připravenou koupel, Gerane,“ oznámila mu matka.</p>

<p>„Já ale nejsem nijak zvlášť špinavý, mami,“ na­mítl bez přemýšlení. Okamžitě se ale odmlčel a za­tnul zuby. Proč jenom vždycky musel začít mluvit dřív, než si to stačil rozmyslet?</p>

<p>„Mě ale vůbec nezajímá, jestli ty se domníváš, že nejsi špinavý!“ okřikla ho matka a hlas jí vyjel o ně­kolik oktáv výše. „Řekla jsem ti, aby ses vykoupal! Běž!“</p>

<p>„Ano, mami.“</p>

<p>Otec na Gerana rychle zamrkal, jakože „raději bys ji měl poslechnout“ a přitom mu naznačil něko­lik slov prsty. „Jestli neposlechneš, čekají tě potíže.“</p>

<p>Geran vzdychl a přikývl. Byl už teď skoro stejně vysoký jako matka, ale v jeho očích byla stále ještě vysoko nad ním. Princi Geranovi bylo už sedm let a vlk ho pokládal za dospělého. Geran měl pocit, že za svou vyspělost by si zasloužil trochu respektu, ale od matky se mu ho příliš nedostávalo. Považoval to za značně nespravedlivé.</p>

<p>Bydlet s matkou v jednom domě znamenalo neu­stálé dobrodružství a Geran už dávno zjistil, že nej­lepší způsob, jak udržet nepříjemné emoce v klidu, bylo dělat přesně to, co po něm matka chtěla. Princ Geran si také všimnul, že není sám, kdo učinil onen objev. Nepsaným heslem celého paláce – nebo spíše celého Větrného ostrova – bylo „nehádej se s krá­lovnou.“ Všichni Rivané ale stejně svoji drobnou královnu uctívali a tak jim zas nedělalo takové potí­že vyplnit to, co jim říkala. Národním úkolem číslo jedna bylo starat se o spokojenost královny Se'Nedry. Aby byla jistota, že to každý chápe a bude do­držovat, o to se staral hlavně Kail, rivanský správ­ce.</p>

<p>Když se princ Geran poměrně zběžně vykoupal a vydrbal, připojil se k ostatním členům rodiny v jídelně královského křídla. Přesto si ale dal bedli­vý pozor, aby měl v uších trochu vody. Matka si prostě potrpěla na čisté uši. Princ Geran to bral tak, že dokud slyší, tak má uši čisté dost, ale raději vždycky na konci koupele ponořil hlavu pod vodu, aby měla matka radost.</p>

<p>Připojil se k ostatním ke stolu a kuchyňští po­mocníci začali nosit večeři. Toho večera měli šunku a tu měl Geran rád. Tato šunková večeře měla ovšem jednu nevýhodu a tou byla tradiční špenáto­vá příloha. Princ Geran nemohl za boha pochopit proč se matka domnívá, že šunka a špenát jdou do­hromady. Geran se čistě pro sebe domníval, že špe­nát se nehodí k ničemu. A aby bylo všechno ještě horší, vlk taky neměl špenát nijak v lásce. Proto Geran nemohl pod stolem podávat svému příteli lžičky špenátu tak jako to dělal s kousky pečených kůzlat, které jim kuchař občas servíroval. Geran pečená kůzlata zrovna nemusel, ale přece jenom byla podstatně lepší než špenát.</p>

<p>„Jak ti chutná večeře, drahoušku?“ zeptala se ho matka.</p>

<p>„Je to bezva, mami,“ odpověděl rychle. „Vážně skvělá.“</p>

<p>Matka jenom zvedla oči v sloup aby naznačila, co si myslí o jeho slovníku. Geran si pomyslel, že mat­ka skutečně nemá moc vyvinutý smysl pro stylové vyjadřování.</p>

<p>„Co říkal kapitán Greldik?“ zeptala se otce.</p>

<p>Geran znal kapitána Greldika, potulného šereckého mořského vlka, a měl ho docela rád. Matka ale kapitána Greldika neměla příliš v lásce. Pokud ale Geran věděl, tak kapitána Greldika neměla v oblibě žádná žena. Patrně se všem zdálo, že Greldik má příliš mnoho zlozvyků. A co bylo ještě horší, bylo mu to úplně jedno.</p>

<p>„No vidíš,“ ozval se otec, „jsem rád, žes mi to při­pomněla. Říkal, že Samet čeká dítě.“</p>

<p>„Takže Silk bude otcem?“ zvolala překvapeně matka.</p>

<p>„Přesně to Greldik řekl.“</p>

<p>„Mám takový pocit, že budeme muset změnit celý pojem rodičovství,“ smála se matka.</p>

<p>„Když budou Silk a Samet rodiči, alespoň už ví­me předem, jaké bude zaměstnání jejich dítěte,“ do­dal vesele otec.</p>

<p>Geran tomuto rozhovoru příliš neporozuměl, pro­tože právě v té chvíli uvažoval nad velice důležitým strategickým rozhodnutím. Po koupeli se oblékl do nachystaného oděvu a ten měl kapsy – pěkně hlu­boké kapsy, které byly jistě dost velké, aby se do nich vešlo několik lžic špenátu. Mohl by ho tam opatrně přesunout z talíře a zbavit se toho nechut­ného pokrmu při nebližší vhodné příležitosti. Pro­blém ale spočíval v tom, že matka občas prováděla neočekávané prohlídky jeho kapes právě v nejnev­hodnější okamžik. Přesně takhle jednou loni v létě přišel o plnou kapsu skvělých rybářských červů. Měl za to, že její křik, který vydala, když sáhla do kapsy a nahmatala tam hrst červů, musel ještě teď znít po celém okolí. Došel nakonec k závěru, že by bylo příliš nebezpečné špenát do kapes schovávat, a tak ho nakonec s největším sebezapřením snědl. Přísahal si přitom, že jeho prvním počinem až do­sedne na královský trůn bude vydání dekretu, který v jeho království jednou provždy zakáže přípravu špenátu.</p>

<p>Princ Geran se také mohl pokusit matku prostě udolat a sedět tvrdohlavě ve své židli nad talířem špe­nátu až do setmění nebo i déle, ale rychle se blížila nejlepší část dne. Během několika posledních měsíců mu totiž matka před usnutím předčítala, a nebyla to nějaká obyčejná knížka. Tuhle knihu vlastnoručně napsala jeho báječná teta Pol a on dobře znal některé z postav, které se objevovaly na posledních stránkách. Znal Baraka a Silka, Lelldorina a Mandorallena, Durnika a královnu Porenn a taky Hettara a Adaru. Kni­ha tety Pol byla jakýmsi knižním rodinným setkáním.</p>

<p>„Už jsi dojedl?“ zeptala se ho matka, když koneč­ně odložil vidličku na stůl.</p>

<p>„Ano, mami.“</p>

<p>„Jestlipak jsi dneska byl hodný chlapec, co mys­líš?“ Gerana napadlo, co by asi matka mohla dělat, kdyby jí odpověděl ne.</p>

<p>Rychle se ale rozhodl, že to nebude zkoušet. „Moc hodný, mami,“ prohlásil místo toho. „Dneska jsem vůbec nic nerozbil.“</p>

<p>„To je nádhera,“ pochválila ho. „Mám dojem, že bys teď chtěl, abych ti zase četla, že?“</p>

<p>„Jestli ti to nebude moc vadit, mami.“ Geran dobře věděl, jak se vyplatí být zdvořilý, když něco chce.</p>

<p>„No dobře,“ souhlasila matka. „Běž si lehnout do postele, já za tebou hned přijdu, jen co uložím Beldaranu na noc.“</p>

<p>Geran vstal od stolu, políbil otce na dobrou noc a odešel do svého pokoje. Položil svíčku na malý sto­lek u své postele a rychle se rozhlédl kolem, aby pokoj zkontroloval. Nebylo to zas tak špatné, ale čistě pro jistotu nahrnul největší nepořádek pod postel.</p>

<p>„Zajímalo by mě, proč to děláš každý večer,“ oz­val se nechápavě vlk.</p>

<p>„To je takový nový zvyk,“ odpověděl Geran a po­hyboval si přitom ušima pomocí prstů. „Doufám to­tiž, že když tady na podlaze maminka neuvidí žád­ný nepořádek, nebude mě kvůli tomu hubovat.“</p>

<p>Vlk vyplázl jazyk z tlamy, což znamená smích. „Jak vidím, učíš se rychle.“ Pak bez větší námahy vyskočil na postel, zívnul a stočil se do chlupatého klubíčka, jako to dělával každý večer.</p>

<p>Princ Geran se znovu rozhlédl po pokoji a usou­dil, že už je snad dostatečně uklizen. Někdy se totiž Geranovi situace vymkla z rukou a tak jedinou sku­tečnou nevýhodou večerního čtení bylo, že pro mat­ku představovalo příležitost ke kontrole úklidu. Ge­ranovi se zdálo, že je matka až nepříjemně posedlá pořádkem. Častokrát se jí snažil vysvětlit, že když má věci podle svého poházené na zemi, najde téměř okamžitě právě to, co zrovna potřebuje. Jakmile je ale uklidí tak jak to chce ona, trvá mu to celé hodi­ny a navíc to hledání vrátí věci do původního neu­spořádaného stavu. Pokaždé ho trpělivě vyslechla, ale nakonec stejně zopakovala tu starou známou písničku „hned si ukliď ten chlívek.“ Jednou – ale opravdu jenom jednou – se odvážil namítnout, že ta práce je pod jeho úroveň a že by to měla za něj udělat nějaká služebná. Pamatoval si to dosud a kdyby tehdy vanul příznivý vítr, určitě by si matči­nu přednášku pamatovali i všichni na sendarském pobřeží.</p>

<p>Vylezl si na postel a nachystal několik polštářů na straně, kde byla svíčka, aby se matka mohla po­hodlně při čtení opírat. Říkal si totiž, že když se jí bude pohodlně sedět, tak bude číst déle. Pak se zavrtal pod pokrývku a nohy si strčil pod vlka. To, že s ním vlk spal, mělo jednu obrovskou výhodu a tou bylo vlkovo tělesné teplo. Geranovi proto nikdy nebyla zima na nohy.</p>

<p>Za nějakou chvíli dorazila do pokoje matka a pod paží si nesla knihu tety Pol. Mimoděk podrbala vlka za ušima, ten na okamžik otevřel své zlaté oči a ně­kolikrát zálibně zavrtěl ocasem. Pak oči znovu za­vřel. Vlk Geranovi prozradil, že má královnu docela rád, ale nedával to nijak zvlášť najevo, protože to považoval za nedůstojné.</p>

<p>Matka si také vylezla na postel, naskládala si kolem polštáře, které jí tam Geran nachystal, a pak si zavrtala nohy pod napěchovanou pokrývku. „Je ti dost teplo?“ zeptala se ho starostlivě.</p>

<p>„Ano, mami. Všechno je bezva.“</p>

<p>Pak na klíně rozevřela knihu. „Kde jsme to na­posledy skončili?“</p>

<p>„Teta Pol hledala ve sněhu tu pomatenou paní,“ napověděl jí Geran. „Alespoň to jsem ještě slyšel, když jsem usínal.“ Pak ho najednou napadla hrozivá myšlenka. „Nepokračovala jsi ve čtení beze mě, že ne?“ otázal se jí.</p>

<p>Zasmála se. „Gerane, drahoušku, tohle je přece kniha. Ta neuteče ani nezmizí, když si ji přečteš. A když už jsme u toho, jak pokračuje tvoje výuka?“</p>

<p>Povzdechl si. „Docela dobře – alespoň mám ten dojem. Ale ta kniha, kterou mi učitel dal, není vů­bec zajímavá. Je to nějaká dějepisná kniha. Proč musím vůbec mít tolnedranského učitele, mami? Proč nemůžu mít místo něj nějakého Alorna?“</p>

<p>„Protože Tolnedřané jsou lepší učitelé než Alornové, drahoušku.“ Geran už si dříve všimnul, že matka měla někdy podivné názory.</p>

<p>Ta mezitím prolistovala poslední třetinou knihy tety Pol. „Aha,“ ozvala se, „tady to máme.“</p>

<p>„Ještě než začneš, mami, můžu se tě na něco ze­ptat?“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>„Teta Pol umí dělat kouzla, že ano?“</p>

<p>„Ona sama tohle označení nemá ráda, Gerane, a dědeček to taky nerad slyší.“</p>

<p>„Tak to tedy nebudu před nimi používat. Když ale může kouzlit, proč prostě neluskla prsty, aby ta pomatená paní už nebyla pomatená?“</p>

<p>„Ono to bude tak, že něco se prostě kouzlením napravit nedá.“</p>

<p>Tak tohle byla pro prince Gerana těžká rána pod pás. Už dlouho totiž uvažoval nad tím, že nějaké cvičení kouzlení by se mu jako budoucímu králi mohlo hodit. Tak například lidé v království jeho otce jako by se všichni zajímali hlavně o peníze. Kdyby tedy král mohl prostě jenom mávnout rukou a byl by jich plný sál, mohli by si všichni po zbytek dne udělat volno a jít třeba na ryby nebo tak něco.</p>

<p>Matka tedy pokračovala ve čtení, jak teta Pol hledala v mraze a sněhu onu pomatenou ženu, Alaru. Geran jako by vyloženě viděl před sebou zamrzlé hory a temné lesy kolem vesnice Annath a tetu Pol, jak zoufale pokračuje v hledání. Takřka ani nedý­chal a doufal, že se nenaplní jeho obavy a blížící se temná část příběhu se třeba dá odvrátit. Bohužel ale nedala.</p>

<p>„Nesnáším, když vyprávění takhle dopadne,“ pro­hlásil.</p>

<p>„Tohle vlastně ale není obyčejné vyprávění, Ge­rane,“ vysvětlila mu matka. „Tohle všechno se tetě Pol stalo přesně tak, jak to tady popisuje.“</p>

<p>„A dostaneme se brzy k nějaké veselejší části je­jího příběhu?“</p>

<p>„Co kdyby ses mě přestal vyptávat a počkal, až se to dozvíš z knihy?“</p>

<p>Zdálo se ale, že to Geran slyší jen nerad.</p>

<p>Matka tedy pokračovala ve čtení a po několika mi­nutách Geran lehce zvedl ruku, přesně tak jak to dělal při vyučování. „Mohl bych mít jedinou otázku, mami?“</p>

<p>„Jak si přeješ.“</p>

<p>„Jak dědeček věděl, že se Čamdar chystá podpá­lit ten dům?“</p>

<p>„Tvůj dědeček ví takřka všechno na světě, Gerane – dokonce i věci, které by vlastně vědět neměl. Tentokrát mám ale pocit, že mu to tehdy pověděl ten hlas, který stále nosí v hlavě.“</p>

<p>„Kéž bych měl taky takový vnitřní hlas ve své hlavě, aby mi všechno řekl. To by mě mohlo za­chránit před spoustou potíží.</p>

<p><emphasis>„Amen!“</emphasis> dodala matka prosebně. Pak opět pokra­čovala ve čtení příběhu.</p>

<p>Když se dostala k části pojednávající o domu tety Pol na břehu Eratského jezera, Geran ji opět bez přemýšlení přerušil. „Byla jsi tam někdy, mami? Myslím tedy, v domě tety Pol?“</p>

<p>„Několikrát,“ odpověděla mu matka.</p>

<p>„Je vážně tak velký, jak to tady teta popisuje?“</p>

<p>„Myslím, že je ve skutečnosti ještě větší. Jednou tě tam třeba taky vezme a pak ho uvidíš na vlastní oči.“</p>

<p>„To by bylo úplně bezva, mami!“ prohlásil vzru­šeně.</p>

<p>„Co to pořád máš s tím „bezva?“</p>

<p>„Všichni chlapci v mém veku to říkají hodně čas­to. Znamená to něco jako „hodně, hodně dobrý“. Je to vážně dobré slovo. Každý to říká, skoro pořád.“</p>

<p>„Aha, to je jedno z těch slov. To vás přejde – jednou.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„To nic.“ Pak se matka znovu vrátila ke svému čtení.</p>

<p>Princi Geranovi se začala zavírat víčka, když se vyprávění dostalo na Faldorovu farmu. Ta část ne­byla nijak zvlášť vzrušující a když se rozpoutala de­bata, jak správně připravit pečeni, korunní princ upadl do spánku.</p>

<p>Chlapcovo pomalé pravidelné oddychování pro­zradilo královně Se'Nedře, že skutečně svého poslu­chače ztratila. Zastrčila mezi stránky kousek papíru a pak se pohodlně opřela o napěchované polštáře.</p>

<p>Kniha tety Pol konečně zaplnila všechny mezery, kterých si Se'Nedra všimla ve vyprávění Belgaratově – a ještě něco navíc. Nádherně vykreslené cha­raktery postav, z nichž mnohé byly již předmětem legend, naplnily rivanskou královnu úctou. Byl tu král Riva – Železný stisk, a také Brand, muž, který dokázal porazit boha. Beldarana, nejkrásnější žena v celých dějinách lidstva, tu také žila. Asrana a Ontros takřka Se'Nedře zlomili srdce. Kniha tety Pol v podstatě odstranila celou knihovnu dějepisecké katedry univerzity v Tol Honetu a nahradila ji tím, co se <emphasis>doopravdy </emphasis>událo.</p>

<p>Úžasný průběh dějin měla právě teď na klíně rivanská královna. Znovu onu skvělou knihu otevřela a přečetla si svou nejmilejší pasáž, onu tichou scénu na Faldorově farmě, když už Polgara nebyla eratskou vévodkyní, ale pouhou kuchařkou na osamělé farmě v Sendarii. Tam ale stejně jakékoliv tituly nehrály žádnou roli. Záleželo jedině na uklidňujícím a nevyřčeném Polgařině zjištění, že navzdory všem otcovým chybám a jeho odchodu od matky těsně předtím, než se měla s Beldaranou narodit, přesto všechno že ho miluje. Nepřátelský přístup, který si udržovala celá staletí, se v tom okamžiku vytratil.</p>

<p>Ona nepozemská drobná hra, kterou spolu teta Pol a její otec vytrvale hráli po celá staletí, přinesla zcela nečekaného vítěze. Vítěze, který si ani neuvědomoval, že byl účastníkem oné hry. Strávili tři tisíce let věč­ným peskováním a napůl vážnými hádkami a po celou tu dobu je sledovala vlčice Poledra. Pozorovala jejich hru, trpělivě čekala, až se dostanou do pozice, kde je chtěla oba mít a pak na ně udeřila.</p>

<p>„Ty bys to taky pochopil, že ano, vlku?“ zamum­lala tiše společníkovi svého syna.</p>

<p>Vlk znovu otevřel své zlaté oči, upřeně se na ni podíval a zavrtěl ocasem na souhlas.</p>

<p>To Se'Nedru trochu zaskočilo. Zdálo se, že ten vlk přesně ví, na co celou dobu myslela. Kdo vlastně byl tenhle vlk? Rychle ale tuto znepokojivou myš­lenku odsunula do nejzapadlejších koutů své mysli. Možnost, že by vlk nebyl tím, kým – nebo čím – se zdál být, byla tak složitá, že Se'Nedra nebyla při­pravena se s ní vypořádat. Pro tento večer jí bohatě stačilo zjištění, že vítězem oné podivné hry byla vlastně Poledra.</p>

<p>Ať už se ale zdráhala ji přijmout či nikoliv, ještě další myšlenka udeřila rivanskou královnu. Histo­rie rodiny jejího manžela se táhla ještě do doby před rozbitím světa a nedala se prostě přehlédnout sku­tečnost, že to byl nejdůležitější rod v celých lidských dějinách. Když Se'Nedra poprvé Gariona potkala, považovala ho dost povýšeně za nevzdělaného, osi­řelého sendarského chlapce, který jenom pomáhá v kuchyni, a zmýlila se ve všech bodech. Ona osob­ně naučila Gariona číst, ale musela si přiznat, že mu vlastně jenom otevřela knihu, dosud mu skry­tou. Musela se potom hodně snažit, aby s ním držela krok, jakmile se jednou naučil abecedu. Umýval sice sem tam hrnce a pánve ve Faldorově kuchyni, ale byl to přesto král a ne nějaký kuchyňský pomocník. Garion nebyl ani Sendar a co se týče jeho původu, měl velmi daleko do sirotka. Jeho rodina měla ko­řeny ještě v temných časech minulosti. Se'Nedru poněkud znepokojila možnost, že by byl její muž lepší než ona, ale on byl nejenom lepší, on ji o něko­lik řádu přesahoval. Uvědomění si této skutečnosti dopadlo na rivanskou královnu jako kladivo.</p>

<p>Povzdechla si. Na Se'Nedru se najednou valila celá řada nemilých zjištění. Zadívala se na svůj vlastní ob­raz v synově malém zrcadle a zlehka se prsty dotkla svých temně rudých vlasů. „No,“ zamumlala si pro se­be, „alespoň jsem hezčí něž on.“</p>

<p>Pak si uvědomila směšnost svého posledního ar­gumentu a musela se proti své vůli zasmát. Bez­mocně rozhodila rukama. „Vzdávám se,“ prohlásila a stále ještě se smála.</p>

<p>Pak opatrně vyklouzla z postele, přitáhla po­krývku Geranovi pod bradu a zlehka svého syna políbila. „Spi sladce, můj malý princi,“ zašeptala.</p>

<p>Pak, ani vlastně sama nevěděla proč, podrbala vlka na hlavě. „Ty taky, můj drahý příteli,“ řekla mu. „Hlídej našeho chlapce.“</p>

<p>Vlk se na ni vážně podíval těma svýma zlatýma očima a pak provedl něco naprosto neočekávaného. Přiblížil se k ní a pořádně jí svým jazykem olíznul celou tvář.</p>

<p>Se'Nedra se mimoděk zachichotala a snažila se otřít si tvář. Pak roztáhla paže a pořádně objala vl­kovi hlavu.</p>

<p>Nakonec rivanská královna sfoukla svíčku, opa­trně po špičkách vyšla z místnosti a tichounce za se­bou zavřela dveře.</p>

<p>Vlk tam ležel v nohách Geranovy postele a hodně dlouhou dobu sledoval svýma krásně zlatýma očima oheň, který pomalu skomíral v krbu. Všechno se zdálo být v pořádku a tak vlk spokojeně vzdychnul, položil si čumák na natažené tlapky a znovu usnul.</p><empty-line />
</section>

</body><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHgAA/+4ADkFkb2JlAGTAAAA
AAf/bAIQAEAsLCwwLEAwMEBcPDQ8XGxQQEBQbHxcXFxcXHx4XGhoaGhceHiMlJyUjHi8vMz
MvL0BAQEBAQEBAQEBAQEBAQAERDw8RExEVEhIVFBEUERQaFBYWFBomGhocGhomMCMeHh4eI
zArLicnJy4rNTUwMDU1QEA/QEBAQEBAQEBAQEBA/8AAEQgCJgFkAwEiAAIRAQMRAf/EAJAA
AAIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAMEAAIFAQYBAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAQAAIBAwIEAwUEBQU
OBAUDBQECAwARBCESMSITBUFRYXGBMiMUkaFCUrHBYjMV0XKCsiTw4fGSotJDU3ODszQGFm
OTRHTCoyU1JtNUtOLDZISUEQEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oADAMBAAIRAxEAPwD399bVK
4bbvWkJ1jm7i8U8jJGkKMirI0fMzPuPIy/lFBoVKxFZDOcVZmaI5ioq9VmO0QdQjdu3W3V3
HifJLhUWMKzbFaWYsUVmQNcN47aDaqVmDAlZQydMhhoerMRr5c1ckxJI4meTpKiAs7F5rAA
an4qDUqV5nCy3yZVimgXHLAnmlmLDUKu4bht3btD7qfycWXHhaYxo4W11VpmbU25Ru1OtBr
1KysbHXIhWaB4ZI2/ErSkf16KcBwjEqjWF7Ay3Nv6dBo1ysuPEdtiusSyMgcxky3A0vrv8D
XZsSSKJ5CsO1BuI+ZwGp/HQadSsyHEaaNZFEW1teEgIPkQX4iifw+TwENvDST/9Sg0K5Wee
3yn/AFOv7Mn/AOpU/h8pHCH/ABZP/wBSg0K7WQmLNIkjRxw8jMihlcbimhP7zzvVocZ5lJA
gupKupRwVYeBHUoNSpWZ9I5kaEdDeqhiNj2AJNtep6VV8WeORI1GMZHDFV2SC+0a67z5ig1
q5WZDjSSglRACp2srRvdSPP5ldkxpI7F+htZgo+W/FtBf5lBpVKzosd5k3qsAjI5GKNzDzt
v4VGgaFPqAsDInMdqNe19SDvPAUGjUrNiiE5Bj6DIwDowRrMDpp8zwNGGEQDdYbn9hv86gc
qVn9EbBITjhPzFWA00PF6HihcpS0awj8SExtzxn4ZFG7gfCg1KlZzQvtlZVhYxXBURtckAN
Yc/ka5BGciMSwnHdGsVPTa4B4XBfQ0GlUBv4cKy4FeeSVYxjskR2FxG2rg8ygdT8Pn51wRk
ZrYrJAHKB0bpNZr7gRffxFuHlQatSsmdGiYQqcVsh7bIum1z66SGwHEmqZckeK6RPJiCaXV
VaMryA8zH5h9w8TQbNS9Y0btKZDGIBDCQJZnhZBe1yAC9yR7qZTEmMZaUQKbk2ERtt8L8/G
3Gg0LioWHnWXDAZZrKuO0IQMWEJDAvqosW8tTRWwwLbmgG5rAGEasfD4+NA9vTjcfbU3p+Y
faKzciCGEAP0C8hsq9Fbm3Enm4DzrkOPDkE/THHkjj0ZxACpbyVt1tPGg0urGOLL9oqdWL8
6/aKQj7ddFZxjhiBuAgW1/Gx3UKLHU5bRyQL00YIS2OipJuVmujAk6WoNRpY0ALsFB4XIF6
6rq43IQy+YNxWErRx50EE+LLIIY8kKpjDrYyoVZPTbWh2tNpynETQRyTbo0ZdmmyNSQvhcg
0D9SpUoKn4vdWT3JVlypFk1WGOIqFijldmmd0t80HyFax+OsbuEohzMmdgWSMYRYKLsQJZC
bKONAJ4GwYuri4sgn6qvLkPFDdY9Fk2CPhyjwFXkzMROxjMx5iCl0jkNmJkdtVO0ahifAet
aD5K5MkePjm99skxBIKILOqkcQzeR8L0jHjxxy9w7asajcRl4qnQFmF2t7JF1t4GgHj5uVl
QJA5GG7MsceMgJk2Kefcz8Bs9Aaczf7dsxcf5sO49dgbICtrKzD18B5WNC7TLNkGHrpskxo
2BF92khATXTUBCp8b1ztuUYcuTDyCy5DyO0iH4SW5keL9hwOHn60HZsTHw5CwXqO2LIjs/G
Q7k2AgWGrNRJs1cPFEeS5eWBlDMbAuFG9W/pWt7atOYsvusEUbBjh7nyF/KSF6an2nX3Utn
xw5neIk6gx3w1LdUnazM9rbARZtvr4mgkBDzKE2yW5yIydrT8dm38kd91/ZWjmydLDcyswJ
UR74xzbpCIwVBPm1B7QidGSQgtO0jiWZrbpNrFVbTSxUC1tKPmGT5KRsil5UB367lW7sFFj
zWWgVVvqchxBIVeBFGOWvZtTvJH4lJAUn7K53DuEY7ZJIRz7liaIEbtzMLqL+a6g+WtL5WP
3DFzoUwXDQzlyI3FxHu/eWYC4XUML+It41IcTCz5F+p3HYGihQHajIvJYlficbdfuFqAGNm
ZI7mIll6qzF5pIEGtgLqUJ0sTYXvratuGJlvPkW6tvA8qL+UX+8+Ned+rg7d3PLgTH6aRsJ
kkCWVTGirYuPwstxrwJr0OWephSNGRtZL3OoKHVv8mg7iPJKrTsSElN4kPgg0U/0viruZlD
Fx3msXYA7Ix8Tta4UVyCUyzTbTeKPai24E7d7H/KFI5kskuc+KHERRVKueUxrJuEkgY8WsN
q+80F/wCIR4uJGilcjJsm8KbJuk5tzN+FTe9Z0M3cpM5J4T1pY2KZcaKFQobm28/l/Drf2X
NXzMXt2JGzRk9IKFgSDeH6hsq/OuVFz5032fGyFwI4ep01UEMAB1eoSWcuxFgbnhb30DmLP
HLLKU4naTcWPDbYg8LFTWZ3nuP0mZDNskaCI9GeVCAkfUszX8d2ikfZ40R3hwu7rtuOsqJM
zbm6jOWCksbi6bRp5NTSwQLJLhSWaLIDSLG3E3PzR6i5HsvQDllkxGGYxEmOQm+YDUxk2u4
H5b3B8r0PvmPlzwD6cmVWKDoabLht29uUlhbw+yq9nkkRp+z5Ks6Y11gmYHbLDw234Epfaa
J2+IRG0jEY+FuggaQjmJ4sD5AWUf0qAWJ3JJorZULdK4XepLI3h+70cC+nCtdDG0YMdjGRy
7fht6ViRxrkd9Y4siyQQlZJgObazBjZXGmrWNvaa1isWOzFNDKbiPwL+YHr40GQGWPNyosB
g82FaRohqxDqDtHnwsR7PEVoZeUGwEyseTlYowVSCZQxA6anza9vbWSO2fQpJ3HNdzMxZkg
Rm3u8vFCVYjmPgo8ONJxdAqF3dOOA/LxSWjETacw6o2s3jp7rcaDeRMGaCNcNQeqtldgXMc
dtTZ+HkBQIU/h2LFJZhBiO0bgm7RR77Xv+JNtiR76D2vJbDc40i/C6rKb/AIGW8MwNzy2G1
tfWtGVXPcRj2VsbJhdpkIJuU2x28rMH19lAhjdxfC7rPh5xKrPKWikI5PmECJd1+LAEW9PW
mFVEyioLIsbmDqDT96BIgB8dpO3XzFWycGIQXmCzRQAI6nxgWzC/7cfEEfrpaWQ43aoIelN
NJlNu3gbnQk9Xe+4gllGvuoM/uWLLidwcxdPq5Q5Ch2nqXLbmS34tTx8DwFbWDjGQCWWXqE
HVkbVmsVuSrNYWPKt/bc0pkY6ZqQY5ELieYSs+4ySXUFzIGAQaW2/dTa48zI5hk6WdHodw3
IfLyYo3hc6UCkc6DOaMWxwiEPATfJA3XMoLaEMONiTw1oXdMZ4s6LKjCpiyLHG09y0jl3LF
Q2u3dpzH3WouXjTd5jE4Bh+kJ6aKdryTRnnUyDggYWFuJ1qnbXlyMWDDnJeNpHEbkH4BG14
33D4kJt/gNBo4cMJVVG3pwm6wru5XPNuffzE+V6p3bKkETY8BCsynqyEXCpb4VGl2bhx04+
VL9lkadWSa65EBKuQLDRrG17jY1rgeBvbhVp2mjQ9zRQ0QkZ+m4uVjYKnU4i3w39FNAeOXI
x8XcUHVb45GFg8jABQkY5iOCi9tKrjskMkUErbpYl3yAczPkTAs2noLn30v3GZ5sEZbxEGD
dIjxuSLbSCdy2ZTbgfv1rnbM5ERSsKtDIBumjYO4OmslwjsP2re3zoFu3zSTZOQ+dEsea8v
SRpQrJEga6hSS3NrwFhoPafRQQpBEsUfwoLC/E+ZPqa87m5AGT/EFTfizgRPIgJ1vaK+w3O
5b39wtetPtuaefHyGIeIBldwQSpG6x3AaqPutQFhgbckHT6cONIxjANwy7eQ668WP2UPMxM
ifuuM5LHCWOTqKGKgSabG0IN7E0eC7SrkFCrTxgMAbqAhJT32eh5bRL3LA3KxkYyqhDWUcm
47l/Fw0oB5OM6wrJkRxzjHUhXYsH26X19ba0btyLGcqJLiOOfai3J2gxxtYX9TRM/XDmH7B
qmCCJcz1nP/DjoHKlSpQV8ax8x40zp5HO0I+FubwA3v8Ay1sfirJnA+vyNP8ASYdz7GY/dQ
XeLAz554XHRyI5EdJY7pIbICjh+DfER41cxZKPHF1Uy3x1aQiUbZixBEVmSyi+oOlBWOKCN
s24fHDlY4/Awmyoo3afvNV9tZ+Dj5kCx9yymZQZncwfESu17XbxVQOS9BpYGVHG2Vk5WPLg
SNtefq2MXLyAo66G/jVO+4q5SQy4/NkQuCGQi6qoMh5rNY8ulMdnmmfG6GTczxAF2I0YScw
IOoPlobUPIw8D+IpkIjR5KvH1JYm2Bt97LLbRuHj5igSx4Z5O4L3EtsnzIyYxYhLI3JfxG9
QL386fkw4+54DJKphlZ3OttyMG4G3HgP7rVUZHdceLeqL3JEZ1cp8qW4Y/CrcrbRpxppMjH
VJ5k0kCiaaEkB05NNy/hJC0Gf2qV06kLL0jAZI5lAsqgfMR0HiBuI+yp2uTImOOZJ482IMW
SS1pI16bbS9yDubUcK0o+p1VmC/LnQF1PFGA0+0ae6s/JkVO6qOaXY0cixXa6vIeiXXTgqv
zCgeVlPcZQ5swjRYwdLglmcr91ec+rl65+ohkx40YpJPA9wOkbJIY2B51t4cRW33jB+vVIl
JSeMNLBIPwyrYL+mkJIXfLxZptocoksshQMS6XWO6DXcd2ljbS9BTLwMjL+RmrH1JpElRrF
W2yBI5FF7glQLFfYa0cRHwTJjBmlxY2Flc3aKJwNlr8UUgiqE7cvESWNkEkhkEshDSO6IVU
MF0Qc/6vGtF4bzpOp2soKt+0p1t7jQL9nhEPb4+bcZLyFj+0bqPcthQEysePu2RBmAJNIEO
PI4AR4gPhVj+INuuKtHknH7pJhspEEqo8TfhWRt25fQNbT19td71gNnYRWM7Zojvj0BuQCC
uunMDagzv+omy53GGsKvioEl5WIdzzLYC1too/bpZMf6VpdwM4WFi9rtZTt37dBIpG31W3l
SWLijKhASd48fDj6iM5sFZ7acByFFOn4fCncjbH2WXHSMtO10ePdudXHOW3eYUblPsoA5CP
n5snRud7bYnUkKqRgKZGZWt8V7C2tPCJ5JZ5ATLNjbAkhsAXXnZFH4RYgGle090ixohgzRm
Fo4y+OunOijdt3AAFvUaHw8ad2tj9oKg3ldDzA3vLMeN/5z0CmfkPi4cKowiyCRLJKx1jWZ
9rsv4WN30B0+yjRYcBjJVWOPGpvK5Mks35tpN7K3px8K5nkxZsMciLJjyQPEqMNHa67kvwU
sLWvppbxo2BnwvI2FuJeIAoza7kYXW/kwtYg66UA+39LEZowqqckxyqqADWQFdqgfhRUo8k
sI7lGMhtjhT9KDork/vNfFh5eWvsBiKsndZjsATCUxRNa1+sVkbb6KVtT+TBHPC8coGwg6k
fDp8Q9RQIZsBy8oyw3L4SlbeDNJtZk/xPvI9atD2zC2xyZDnKBt0+tZlBPCy241l9qhmWA5
EbTCXHIWZSG27SAwVNxJfp8eYnQ2FtK1cQSvnzK4Xow2kjZSTeSZea3kLa/wBKgpmw44zhJ
KCu5Rz8BtYNC/8AWU/fQsDMjfMyZpZiyYsEYZjom0ludR+1sv8AZR++SKMVYdwVpiyA7d1l
KMrG3sNh62rPhwIG7XOmOl/rJE6aCymVI9mmtxY2N/bQOT5XQ7NJmbeoZzuCggF+s4VRr+y
RXMmeTKSHuGE7Wx7iXHICtZ7AtzK/Mo+0XtSsGLJiYUsJCZPa5P3mh6sDf6RmRi+7aRcge4
UURzw48XcYQYJMdSk2G2kci3ttX8t9CngOFuNAPIJORjS4R6svUtJEo2MgkDF2H4Q1l1HA6
edMZWZIipPGymY7Y1I06scjBdFNyJEJ4Vmx5uRizKI4WiiDSSK7bZ+putyfKZiu1Bp6CtLK
TGlWSPLiD48xsUW998gurQsLXD24eB1oHlljhw36S7Ogh+W1rhgL2Pt86tHjquNHGx2tHtY
tpfeOZj7ze9ZYOThLjY04bImZVWWS9yYg4vvPi0dx/OuadafrYrOo3DLk6cQHihOzd7Nqlv
ZQL46yGXJMJ6UE6dRZCAGj6q7wxv5Nu+2uYuRnrvXNMTYaxm0qKfwWVldWPH08aPO31GYkc
V3jh/fKLdMm/Krt+zxsPfXWw3+qUySbhK/WeO1k3RLtT18VPuoLYcXTLCQWbJHUMJGiKtkC
+Wi7Ras7CjhxO3vLGxUyPJFiLt+ZtLlE2KbXO3UU1I8ua0ao3RY3ifxbUXnUH9kAC/nRMmG
GVlMoC4+Gy9KxtaTRdwI4bQbUBMXDICNPwjsIscW6cYX4dANW9fsrO7q7/S5mKkayOZCync
QbsA120047beI9KbDzyRMEl+blSFYXA1EKab/7/qK7HBjqs2XNjqskSspBsW0HMSx/MOF9b
UAsLLWbFJmcmXt0gLtGCNyleU7T4bG19laE4HXxzaMvvYAv8YBU36fr5+lYnbY8jA7nFiyt
JL1AVLPbb0wu9WXxuDykG9PxJjz5mMqTl5MASFkYEsd94gS3DwNA7mLfFkHC4tQsH95mf+4
P9SOj5A3QsL2vbX30DAN3yzx/tDfcqUDlSpUoKnjWH3KBp5suNLbnkwwN1wpKsWsdutq3Px
Vly3OfOB/rsW9vKxoLZE65MKyxEb8N98+IxF+QEEMB+X4l8DpQ8/ucSxYsrKfmPeGwLI7Mj
qouP2mGhtXe59txGyYc1hsdnSOXaDeQXG0Hb46W9mlI5jZAlmkkiCYsJE64zXJDsC3Vbbcc
RwvxvxNA32xkxY0R9xliKYp+JVKtqj7G8fCuZObDjx52HkDZMSzxMSLS9X93tJtzKdPdXII
wvbjnMtnkeHJcgWVUUq21fEhVvrRe/YX1EKSIFJ3LFKCA26ORgvj5E3+2gP25pYMWKPIbeP
3fUtY9UEq4a3mwNjVe64+JkYOSSLs42lotJGkU7UXcup5tNakUgwcbLjkG4Yu+ZL67o2vIn
2G6+6uY8bqcTDB3NAOtlt+0wawP85yW91BMaPuWBjQxO31qrfrObLIihdFQAc53eys9ZB3X
KnmxZfktH08iIrtyoWX4QA5Fl3a6eNeipPOTti7XzQiF2W0h5SSh3rdl1sPXSg5m5BjggzE
UsQ6ERgXZ1k5WUDzsb+6hyrJBnLmptlhyFWMq/KyMPg6ZtoGvqD421pTFHcd+PMMmLPgMjI
UcdNo2QsjNG1uYqAdDTuTn4PTMPcAceOV2hUTDar7fEMCQAfDUUCvdIl7riY02MSV3b49TG
d9uVWI1AJFj7qa7ZlySRrHOCrsN8e7iU4EE+JU6H3VQdvY9tlxw+521ikBtfZrCdNOAAJ8a
dgaOSJJVUANzWtazH4vffjQUnw0mnSYn4UeNlsOYPYjXwtaqdsVx2+AyHdIy73bzZuYn7TR
siUxY0siDcyIzAewUPDSSKLoNdliNo3/MlgR9l7UCnb4Q886yFTGJWmjQc25XJVGJP5dpAA
4UwiKe6yOwswhTZ6gs+5vuAqm048wkkXaiSGNXHAxS8wvbyfSmpYC8sUqttaMkH9pGHMv22
PuoM2DG/sSyMA0MoaSVBo0TsWYyRX4Wv+ul8SfIiUYuaytGMqOOCdfhYja+vgu64sPbbwrX
j3RzvFttGw6iEcNxJ3j9fvpIRYkWbNhCK2PkBWcE8omN2G0HhdV8PKgN3fHWXGEraiAmRgQ
GulucWbS9tR6is7BeBYoWk6u8pI2TOVYMrMBMpL2sWAQCn+4PP0IIShZJ2EWSVsWCspuFvY
cx0v8Arq7pjTRQQRj5IlCsovp0wW2v4+HjQKdummSTH+oJM0wcOSNvxM0lmXzRgV99a05PQ
fbbcVIW/DcdB99IZ+I7TQSQv0y0o6lh4lTZx68ov4GnpYzJC0ZtuI0Phu8D9tByGBIVBHxB
FRj+baLAmke1xxQqhSUs827qhrg7/jUbW1G1dB+yBRsSdhsjmJvMCUDalXX95Fu8bW0/vVW
SEqxdEYSYxVoipv1EtYod3jqwoBdxQnK2zkDHyYTjwvw6cpux3fz7C3stTPb0DY8c7gGaRA
WIFttx8C+SjhXe4o8mOEjPOWFgRcG2u038G4GgYSpjxxYXUYukhdFc8/TfdJZvPbe3uoOyK
ZM8wxNti0fJX8zDVNttdfxX8BXe6Xkx1R1CwM46srLv2BSCD0+BBOmvDjS/SzIcucxMrzs5
mQMSheHlBTgQ23gOFtPOnZcuI4UmQl2Cq3L+LcB8JHg19KBeZ+29kxPqFjOxiFug3yPfUC5
OtZeBmZs2djKuG6wSCSSKSUkBdo5UQW5UG7ja5pyTHVZ8a0jFYow4WwaNGk5OqLjz4jyN9K
dyJScRspbCfGBJB8Cvxp/SH6jQSKNmybMQzxHdK9rAkg7EW/goN/7jVFiEWVjQmwjgWZ0AJ
sq3VUJ9isRXMWRJpn7lE39nlXa/HTpgWJHmDuBq8WxsaTLyrD6lQDYaiNtI49OJ5vtNArBg
yi+VFO2NHMWyGBsArOb2ZG0sVt7/AG09jlp5DlEEJt2Qq3LcXuz7f2rC3pQcURZ7NLKFdIW
2RQkhihXQs9iRuP3Chd8zcjCg6uFGZslrIUAvYOdqufY3CgDkZKdu7WJtrfUTSbJJIlBKyS
Sc+rXAFyQL/ZQpYkzsJMbDzT0pmKIilZWe9yxkLDQcSf00LGx8nCM82ZGJYsko2dj/ABbBI
oUMNebUHd5+Ap/sfbMbBEpQfNLMFU8YoWYmNPS4AJ8aAOccsYkWbgxx2EYjnSRSTGq/k2st
gDx19fCk8NsxZh9TMZFdkMqKFMIiQ6nmZnBBI8TW8k6yLkllH08bGO1vi2j5mntNqRTt7Yn
askNd8idGQX1IVrrFHp+Xdx89aB0Rvkh5r7TuBx28lTx/pG/uoHaJGlbOYuTtypECkW2BbA
Lw8fi99M5WRHi4M0xYhII2LMtmYbR4etD7eZNtnIfdHE4kNhLJdLFpAvjcUDGQSsLEa2sbe
8UHAtvy7f8A7hv6qUxLrGfaP0ilu3G5y/8A3D/oWgdqVKlBU/FWVISe4TgH/TYt/sNap+Ks
twW7hMB4T45+xCaBvuCt045l1OPIshUnQrqrbuPAMTQZWSYpOBsEgbGlva8ZJ5b20+IW99P
squpVhdWFiD4g0MwIEkHBXGoHgQLXH2UCfbX6mDLizACTHaSGVR8NrmxW/gVP6qPLHJN29V
T95sRl/nLZhb7KWxJL9kaWMl5jC7ObWYykM7XH841oQgCFANQFFj7qBGdID2qfIYGz48ha9
77XDSEW99E7Xz45yL7jO27d57VWPT05a5nbo+0ZKuBcRSIoHA3uqfbpTePCsEEcCCyRIqD2
KLUF6yO5P1e440EQ3SxkOQLcsbnbIW14bfQj7q16xh9RM5cJ1lynMceSAqtHE+/fZgNy7VW
3N+Kgbjgl+mDoqJJHLJLCkfwMrM9uHi6Nx86aeODKg2yoJIpACUcAgg+YNXRFRFRdFUAD2C
uIiou1dAL6ceJvQKfw3pR7MGZ8ULGI4kFniSzb93Tbx8OPCpF/Fose0whyJ+oovHeNemSNz
WbdzDjTtSgzf4lOkk6ZeE8MEYdjkllaMovC+oPNVv4mscEL/SZPzI1YIke8oDptYqSL1O+J
FL298eWUwrkPHFuVSx5nHLZfPhT6qFUKNABYD0FAlJ3EiNiuJkOVCME2AFt/gNxHw/iqQZ+
TMIm+hliDuUk6hVTGoFw5F9QfSnqlAgvdY9zjJgmxRHuYvKny9q8W3ruWmDFFMwkvuBCkW/
ZO5Gv76PbS1I5faYcjJXLjkkxspbAywkAuo/C4YEMKBjIgE8LQkld1rMOKsp3Kw9hFJRLOq
RZSrZmk/tUQ14Myblt4i/2eyj5H8TjhvAsWRKGJ2sTENngARv5qDHL3BAwbAuZYzJIBKhXq
/CYxutoQL3oH5kLxsqna3FW8mGorsbiRAw9h9CNCKRjy+7Mkpft4jZdvSUzKd9zZrkLpYa0
SRu6DJCwxQfS3F3Z26lvHlC2vf1oDSQKwZQoFmEqHgN4N/D140YagE8aVkHcyJOk0AO/5O5
XI6dtd9m+K/lVYf4vtTrjHv1PmBC9ulbitx8V/dQGyA/T3xjc8ZDhR+K3FfeKkygmKYfEjc
eHK/KwoDSd1TICrBC+KWsWEjCRUv8VilvderPKcbHeQ4rsBIxMcdpGILX6gF/HjbjQFyYjL
Fdf3qHfEb25xw+3garGsOTGZQpUyrtdTobjSzDzU6UODuOJlJE0UhBlYqsbDY5K6sNj2Og4
0xBGIzIBezOXF/wBrU299BmYTOZWjkN8fJ3xwqdCjJu6q68btcjypzNiBxthbbudN8hA1II
sW9CQAfSurjgTbNdiHqxG/AkneLe/76LlRiXGmjbg6Mpv6j0oEopHxuxNJIu2ZInaRFH+lN
2YKP5x0ofRnkwlknUr9OimPF/EoC7Sz24va+0eHtpmbRMTDQ3LMu/T/AEcQ3sbeRIA99NKf
mOp9CPYf8FBn5GXFDCk+BZ2dOkkSjjZbx8uh5bjTyNcwXgye2F5JBukW2W9gDvI2sTfh6e6
r42Kn1GREG3RxlYzGRcbCu9R7V3WB8tKAMYw9xMeKNxMatMo5U3hvltJ5E3JNuNqCvcchIU
x5Z5dkLSCLIlAuVaJi6OeNuZbG48a08P6cwKcZxJE126gO7cTxYt4ms44C5GXmY8s25WVZA
qgK0ckhBZl4/wCrU6/rq2GmRhx5kjsCke47T+dF3bh6MKC6Kz4GWBp86Zoz5kSXF/TcLUbG
y1zMJpJkMTAFZl1G1hxsSKLjwBcKOAk3KAMTx3EXJPvpaKLfO0cTXj6glyGW+3qaHpp4asN
zUHMzHhTs2QmUXMZjd8gx/G1+d9vtplSn9nyI1VVZQjM2jCNhdR7d1q73CVocDJlQ2eOJ2Q
/tBTb76SiSfI7fjPkqzheg3TfR2YFfmP7DzAfb5UGlLbYfaP0ilu28cv8A9zJ+haZlt0/ev
6RS3bTf6q2n9pk/+GgdqVKlBUnmFZlrdwyCOPWgJt/MtWn+L3Vncc+b/bwjT/ZE60GlUqVK
BNIBhDIlBHQYNIV8VsL/AMv3UzALQxg+Cr+ih5yNJhZEajczRsAvncHT31Zp1VInAuJWVV/
pUEyI0yI5cVrgOli3luuAR6i1VwZ2yMSKZxZ2HPbhuHKfvFXUETuSSQVWwPAW3cKHgsrwb0
FkZ5Co9N7UB5HEaM7fCoJPsFZGNDNH3CNsoBXDuI2jAVZTIhYuyhjbRONhetaRo1jZpCBGA
dxbhbxvWdEcWVIpu3v0w0yF925d6WNlUP4EG6208qDTqVKlBKlSpQIZozG7hgJBuXHDSPkO
vw2VbKje0n7qfpDKmb+L4WOFupSWViCwttAUaA2PxeNP0EqVKHPkQ40LTzuI4kF2Y8KAlSq
QyrNEkq3CyKGAOhswvrV6CVNalSglCyX2QOSxQbTeQC+zT4vdRapPfoybVEh2tZDwY2+H30
CnbJJGjYPlJmWC2kWwIuuu4L68L609rSPakQRySBSsjsOoGLGxVVUD5gVhp/hp6glQ1KlAJ
lRmKzbW33VNNdpHMKUi7RFjM7YU0mPuUhYg2+FWIsGEbeXoafa1wx8NL+2u0CM57nDKJIYo
spLBbX6Ug4bm3HcpHppRnzcZVvM/RDuYl6vy9zDTTd5+HnR761ySKKVDHKiyIeKsAwPuNAt
ipfJmkLbmQJEg47VCh+PjctTDK29XVuUAhl8Dfh9lIYmBHFlS9AtBDDJdIozZGLRqGDL4ge
FXgnysWVcfuEgm6rbceaONgW0uRKFuqnyN9aA+JGqmVvxmR91/51x91RiFy0KjWRSr+xdVN
vfajKLMx4g61zZ80OPykH7bigyp8OWPvkWRCxHX3O17lQERUdCL25uXW3hTkwWeWTFjXRtp
yn1sF0sn85l+we6iZr9GB8kfHCrFQeBJFgD77VWMphpHj80076m2rMfxSMTwF/5BQc7g91T
HLbFl3GVxxESDc9vbw99LuDA0OaB0oUVokxQLFlexQBfzlgPZVpMYhpc7OkNwoUJGzIiRg3
tuFixPifdVUlgjWSTaqHGfmdyWHSDFGYFmJXgb0BMmIR4kuTlzASRq0gkYbooWANiIxx2+u
tWyZY1wEmn+ciKszlRYsI7Sb1TjxHCq94SCfDGJLL0hlSRxIbbtxLBtth5ha7mOimSQgEwq
scZS5kDykXUbQ1r8vh91BXAiSDGYRTvkoXFmc7iqjaAl/G3rRO2/+q/9zJ/8NCWSf6WCJ5B
JkOVeVxY2RXG74Qo/Z4Ubtw0yT55Ev6bUDlSpUoKk8wHvrOF/4hMBb9/Ff/ya0fxVnprnz/
8AuI/+BQaNSpUoM2PKkPeZIDKREEssLAC72D7l1JIt7B7aLiN08UX0jhllW/kiO4HnwApWG
RT36WJZPhW5juDdiBute58ibEeyilI2gzkcFseSbYFGhu2xHt/TvQFy8p44pJoFuwRemzCy
lpTtT3LxNM4sAxseOAHcI1C7jxJ8T76V7mLYsqBdzz7Y4VXiZD8P2cfYKd3WIWxN73PsoKZ
BtjykMUIRiGUbmXTiB4ms/FhlJxwUikh6hmEkRIWwj2htt9CzHgLj305nziDFd7kXsm5dSp
c7QbDXifCh4cbCT5qkzRRqplA2o28722j28aBypUqUEqVKlAq7j+JQxgR7ulIxJv1Qu5By/
s34+6mqVKR/xQSc3V6BUcvJt3gnm87+FNUErzveWgbIdvqI5cmNyqY0yu0SK8YXgitzD4r+
6vRV5/uHdc3HyZ44JsdLyCFYnU703Kp6zMONr8LUGzgMpw4dson2oqmX8xUWJo9DxmDwRtv
EpKi8iiwc21a3heiUEqVKlBKHkBjEwXgQQ1jtIBGpB86JVJheGQWLXU6DidKBbtsU0cTdaR
3JblEgsUAUDb8T34XvenKR7UiJC4SGWAFgdkpLE8q8wuTx8fW9PUEqVKlBKqw5kPgCfvFdZ
wpUH8RsK4Ll2BF1FrXta9ByMlgSfFjb3G1cyJWiiLIu9yQqL5sdB7vOrJoLWtYnTTz9KUhL
TZRkk12M6xLewRVOzcV8SxB18KBjHhaGMK7GSQndJIdNzHibeA8q7kQR5ETwyglJBZgDb3g
iu83VOvKF+G3jfjer6GgQx07jiMI5HObCzgK7bUkiS2pc/jpiDMxZ5HiikBlj0eMgqwtp8L
WNHoMmNBJNHO6AzRbhG/iu7jQC7oGPb8hEF5HQpGD4u/Ko+01aMJiQtNlSLvPNNMbKun6h4
Vn5+c8LY8AV8mFZE6+Wo3dJkdSeoqLbUeXCn+44iZ2DJAw3BwCvDiDuFieFBnQZU/dcuRoV
H0kagRmT8LN/pCnEta9geFJQ9qy07rLh48t8eNWOQZiXEiTHeosLag3v9/GtFWlwMZmRmnG
S/JOVUNHI9o1EtrDaDpe2nCtDExfp0O5i8j6ux8Tx0+2gXMk8ndUxwP7PBD1ZHKghpHO1AC
RpYKTpUzosiQTJCi3ZVYG4UyMNwKte/Dlq/a5jk4xyizlZ3dkV7cig7Aq7fDlvSuNly5sck
0Kq2RjO/wAbaX4bY7W5WTgT460DGNB0sRS0QikIRXVb2Xa3wjcfU+3jRO3kbJrf6+a/+OaF
DlNkdYb1aMOvSKAnlJXi1ypovb/3cx855v65FA3UqVKCp+L3VnxLfOnPj9Sn3Y4/lrQPGkI
L/W5N/wD9ytv/APnWgJmyZSTwLjMgL7ro4O1rbfxDgRTlZ3dZCjQDqmIEsTdQ0Zta2++unk
Pb4Vo0GZhHJfu+Y02IIUQBYsgXBlB8/Bv1cKMgiE+RA5AWZ1mi10Y2UG3qHW5FOgg+7Q0BY
YpscxyoCjFuQgD8R/LQUdy+XiqRy7ZHv+2u1LfYzUVCTLIzCwBCLw1Fr3+01n5EjRwTwSMe
vh2nxmJ5nQfD7fFG+3xrQKt11Y/AQTbyYWGnuNARlV1KOAysLMDqCDS+Dt/tG12cCYrZvwb
VVdq6nTSjl7OqeLAn3ChwMRLPE0gdlYMFAsVRxyg+eoNAapUZgqlmNlAuSfIULELtjo7sWa
TnufJzuA9wNqAtSpUoFDHP/Fll16H07Kfy796kfdTdJySRfxWGMvIJTDIyoD8ogMgJb9oeF
OXoJWJ3Xu2RjyPj4sawqCVlzpR8tJOn1ANq6liLWvW3WPmZ0sKdyM+SuMI7HEG1d+iBtw3X
37m04UGniHdiwsSSWRWJYWYki92A8aLSPbV7h0o5MqTeJIY2aN1AkSUjn1UKLe6nqCVKlSg
lCygDjTAqXBRhtX4m0Og9TRaFk46ZCgNxQlkPkxUp4ejUC/a4IYYCYX3JIwbaBYIQqrtC+H
CnaXwseTGjaN33Lu+Wt2bYtgNu57sdbmmKDtcqVD91AObcIy6i7JzKDwJFXUWJ1461yQEoQ
DbhqKDkZPTdY442mnbUIugVfzOx0Uf3AUFpXWHn4u9kVPzN4f4fKq4waNGEhuV0Y+G48zWv
4XauQwSLI02Q/UlbRQNERfJR+knjVyp3MoGjENfwuCL8KCybjJISANQBY62t4/bV7W9lcAK
sT5jX2129B3hQMtmWMRxnbLMwjRhxF/ib3KCaNQI3M8nWFuigKo35ybXYemlhQFhijhiWKM
bUQAAUjl9btmMZ8RGnjWVpcmNizybHN36f83wFaNSgTkgWbBnEN2XKRnRGFtZF8jwudaW7D
LNJ29JpV2kpdkF7FhpuTy3Aajzq82R/DMqMSmSWDOm29V3uIZGHIgWwsht50YNJjKmLEAZJ
Hfp3+FUvvLt7NwFqCmAVYRRQK0WPjRrdG+Le632P/NBufU1zHwHxc+SWFrQTXMkR4cxL7l9
dxPuPpVexxzQdqj+ruJryPKz6Ekux3Nf0pkBsvne6434E/wBYPBm/ZPgPt8qBDGhx48krGq
q6rr0V+SQ0ig3e3xC3C/mae7dfoyX49ef/AIr0njQyfUTMh6MEchQ4oIK3LqyuoU2F+PtNN
9sN8d/9vkf8Z6BypUqUFT8QpDH/AOdydf8A1I//AI6U+fit6Uhii+Zlf+5H/wDHjoOZeHlP
3LHyI1EmMNJkaRx7G6fwG1aDMqruY2A8aUz5JEkx9k4hBZtwJUFrLpo/xW8dRTMhXdGhIBY
mynxsL6UFYyXWQgnVmAuLW28ul/ZV41K7gTpuuvoD/foS9QblIH73SxPwE3v41fIMgj+UbO
WUAkFgLsAdB6UC3eIYpO3zM45o13Rnycar7ibXpptwZWsPJvf/AH6k8Mc8LwyC6OLG2h91C
wZZHw0ec3kXcrt5mNihOnsoL3/tO021S6nx0PN+quSkxzpJyCNxskY6NuJHTt7yR76mPk42
WBLCwaw9jANqLg6i/GuZoJg5UWRt8ZVWNhcOut9OHGgp3Jm+nEQ0E7pCzflWQ7WP2aCmgAA
ANANAKV7ltOG8ZF2kskQGh6hPIb+Fm1plbhQGN2tqfWgrPMkELzSGyICx93lV1JIBIsSL2P
hSqo+TOZJD/Z4iVji8GdTq7ewjlHv9nJZ2nVocQFju6bzfCqfns3iR6eNAvmxmfucCQht4R
0yJkYARRPZrEcdzlbDy1NaYFhYcBwrO/h/T7pjTY6rHjxRy9UA2LO+wKWH4uB1NaNBxmCqW
N7KCTbjpWdJkNkRiX+GyOQu+NpOiCtxfS8hKmtG9ZHcsTPyJJHYmfE1VMGNulvUqOZn0ud/
hwtQN9nWUdtx2mkeWSSNZHaQ7muwBI4cKdoGGskeJBHMqrIkaK6p8IYAAhfSjXFB2pXL+Ir
tBKlc3LcjxHGu0EqVzX213WglVkljiUvKwRRxZjYffQ8mZ4wqRWM0nLGp4X8SfReJrkeKql
XlJnlU36j+BOnKvAe6gGuaJ9y4atIQNJGBWK/taxPuocGFnQqT9UjSsS0jmL4z6897DwAp1
zzILXub31sLeyuBg0pQHVVBI/nE/yUAd+cpsywuPMMy/5O1v01yXJ6a2yQYRcWlHOl76a28
fUUydNfAeNVlRJI2jkXejjaV8CD4UATmX1jhlkW9tyrYf5ZWrNJkkfLjC3HGRrW9y3/TQZW
bAPX3M2LcCSM8xjvoHTxt5j3im1dWAZCGVhdSNQR7aAK4xfmyn6xOoS22Mexbm/vJo4AAsB
YeVLZXcMXEmhhnYo2Q2yLQkFrgbbjx1oYmnHdGgCsYmTczGzILAAWI+EnyPHiKB6pQ5p44E
3yEhbhQACSWJsAANSaqZ5ChMcDlvAMVUe83NqAfc4oJsKVchxFGoD9VgDsKHcG18iKBi5Ry
pmylgcxbduPIV2hkNmL85Gjnhp4a0c4Mc8ZGcBk7zuZG1jFuAVTpp58aQgxcTteDkwSyS9P
HDMZiGWySXKqpU2bZwoJ26VZ8SFcrMimW5c892k5iyh922wXyt4VqDJxjYLIGLWACHcdf5t
6riY0ONjRQRKBHGgUaWvYcT7apLl4qP9MrqZiOaJGAdV/E1hryigTxVkaU5EahceW9o2UCV
JBKu+54nm3Gne3f8u3AXmmOn+1el+riiSGSOKRxME2SqrFAHYG5vwJtrpTHbv+V/3k3/ABX
oGqlSpQVPxCkcSwy8ojxyT/wI6ePxe6kcQWycg3vfJb/gpQTuKQySQwy8zSlgqkHgANwDLw
89Qack+KNtdGsfeDxpPukpj6QE0cRYnasq3V2WzDm/DanmZVF2Nh5nTjpQDlUGSNibC/DQX
Njb1q0yl4yBqdCBcrqDcaipIjM0bK1tjXYeYsRb76U/i0D50WFj/OLFupIvwJtUtbdwLelA
8CCARwNKFpMXICGzY+Qx2EfFHIQXIPmrWPvps6C/lS2YC307XttmQ2873W330CPYGLLKwjV
A+x2KhUG83uNik2sAPKn5FXIyEVlDxQnqbt3CZdFWw8gSdfSs/t2VIpyUJbqKLwJNtFhvZF
RmW5+LTm1tTHScRtgYjdI2JyJxzMrScx234sb314UF5ZoZ3WRiFxYG3tM1gjONFCk+AJ4+6
uZHcFZVXDbquzWZo1MmxbXJsNL+AvRIcEIUMshm6QAiUhQqWFrgKONvE01pQIxPNIiwQxSw
oSTLNLYPrqdupuxJ9gpuKOOGNYoxtRAFUegq1zS+bkLi4ks7tsCLobbrE6LoOOpoFO3ZC5u
bmZaRgLEwxYpgSd6x8z6HT4z4VpcaDiY0eLAsUaqn4n2DapdtXYD1NClnmScI6RqpDbXMlv
Dluuh4+2gF2zMlyXyY5G3tjydPcBtHibCx10p3muPU1i4GUe2iRcxW6s0oSCGNjMXAX4k3A
XX3n1rbikjmjWWM7kcBlI8jQWFcIJq3jUBvQQVGNqlc0oOe3hVqhvQMrJGPExGsm1yi+BZV
L2+6gKzom0OwBY7VBNrnyFUyshceEvbc50jQcXcjlUe2s5ZsjJy+vFGspjUHH2naqrMoPzi
wuDw0W508L09DhhJOvM7TZFrbj8Kg8RGnBf0+tBaDHKHrSnfkMoDtfQeJVB4C/wDfrmPnY+
SxSMnqLu3IwIZdp2tf2Gjk6EV5uTLft0ncsiCDrvCqhGJLkXYaM/E+Btx86D0EzBXiY8C23
gTqw04VSFUV2lJG+bS5PHaW2j7KzsfuuVkNMFVZYo9qrNHHIVZ2Xcy2Fzy6Uz20yHqwyrYI
3Vi5WSyyEtbnA4G9A3OwCgbtrOyqPXW5H2A1d2KrcAsdBYept91UkO43vyxkG6nW/wCIEeV
qtMpaNgACbXAIuDbXhpQUy1doH6a7pBZlXhcoQwGvnahwR48ijIx90Ye5KqSovwO5OG4W10
rsudFCsLyBhHMQBIBdVLcN5HD28Kz8/Dkky4OlP0oJJBKLX2M9wWBKkcxA5dbfF40B58aST
PgklVmSAr0XA3AMwO8sARY+G7hVMUrk92bNjLGJoBGhvcWBDXtYbdSR48Krm9oeWIt9WYGT
axlAPKI7k23Ppu8damP3zAlnxd0bQtlqwx5GFgQp+EngL20oHJcJzIs8czdWMEIJedNePKN
up8+NFx8jqfLkUR5C6vFe+l/iU+KnzotlcBgbjiCKHPjRzBS1w6G8ci6Mp9DQFrOcjuOSPp
5rY+PuV5YXswmuvIVsUYW8xQcrPlSRu1SI7ZU6t0ZIdq3Qg813NlYa/qo2Di5eHjpj48MMM
MYssZZmY+ZZwo1v6GgcigZOmXleR0UqSSAHJtzMq2F9KRfFx4shZcSCKOVBKwmbkG/lB3W1
YHcfsojZOfIkv08ULNHuRiJSSHUfDbp8arjjrpDvSKUR7onZWL2Vkub7gupIFxrQFieZ8OM
5FjLuTcRazcy6jaSCPKr9ut9Lpr8yX/ivS+HFHHjmKNDGkcyKtySCF2WtuLcOHG1H7Yb4YJ
/PL/xHoG6lSpQVJ5reNI4n7+fj/wA0/H/ZLTx4+6kcH97P/wC6k/qCgmdJC+TFjNtkKjc8L
Kdp3GyEvtIU3BsDxo+Q0DS48UgJZnLR2BtdATdv1etWnxMfJB6yBiQBuF1awN7blsaILl2B
XQWsfPxNALOscLIDbtvSe+z4rbT8PrWPj4k/1WPN9DJFjwnfHCs8RjV2XaXCCx4E6Xt6Vt5
JUY0pYBlCMSraKRbgfSsDtaCKd5meDKz3F441Zo1jGzcI41ZLK23j4+dBvz7jEyp8TKQNSN
bHxFIdxy+lBhzuunU3vt1N0ikfaPUkWpwtIciEFbKUdmBsdrDZYX95qZOLHkYzwHl3C6MNC
jcVZbcCDrQYPa8zDZUmx2dxms3RwpjuCSo+4uHY2Cjw8faa38WD6eHYTucktI/Dc7G7Gkuy
pA2AgkQHKQ7MveOfrIbtuv68w+6mrSQMWUvPHI4O0kExA8dt7XX0vp4UB92tq7peq3Btbge
BHCui3j7qDtI5ohysmHBcbwpGRJZ9pTpm8d14lWanibVmQvhJ3DOy2mG8dOFt3KECj4VPjd
r++g0T7b+2vOT3n/6gz7Dc8GGBH4lWNiSPZxtWs02Vko64iNBuFlyJlsF8LpH8RPttS2N2I
4kUscOQX6+s0kqbpHPkXRkO30oKRQ4IynnihicZG2MWWz/MjLbrW0V7eH8tMdokEKfTvIZO
p82ByLBlsokA8iHvcHWuRx9wWRx9OizMqqMgPeFVQEDYmjrxOnrxo+NgGJomkcP0ARDGoKq
pbRmO4szMfMmgbPrXVtVT7Na6L3vQXNVFq7UNAt3DJfDwpslE6jRrdU8yTbwpOFHyO4S5ES
ujNGqyF7dON1W6WTiXG70sONM5E7s5xMezTstySLpED+KQfoHj7KPjwJjxLGlzbUsfiZj8T
MfEk0HcfHjx4xHHewuWYm7Mx1ZmPiSaLUqUFQ6ElbgkcR41kduMkWVkLAI2xxKyHpkr0zdi
SYzppaxItc13GSOTvcuUsScCvURm3gqAh6sZNr6Wvt4W1oED5kWH3HIwh9ROSTDGwu99za/
lYW1FqBfG2Tf9OZJn7gYVlyJL5w/Hz2BHjZrcBT/ZmxshpJceSOQII13RIUvYNcMJL8eOlA
xcfISKeAwlsNmD7XhQbncbpbo7IAoPCw86d7bjLizT7YlhVljNlRYwbbxwRmFA5AykScdJG
B3Db4/eNeNGoMEW35hJJkVdyn4bjxA8zejX8KDO71LhQ4DLli8LFRsWxJ5h+FtGHmKrNFC3
bcPGVS8chgVEkHNtUq53jwsqm9E7y5XAksG8DdF3kWN722t+iqMQDhPJINogkHUB2jdsU77
m1tAdTQAijyMzBmxVdd1heOUl+k97raTm6ibl0v7PSqSdvk7pl45zmXZh3M+JY7GZxyMB5e
tz7tat/wBOKxGZKxVnaVVYrt1ZUF25CV13X0NaeRHICMiAAzILFT+NOJW/n5UBYo0hjWKJQ
iIAqKOAA0ArrNYE6mwvYamqQzJNEk0ZO2RQy38j50nFkRdxyGWNXMOJICuQrFUeVbhkFviC
+PhQKrBkZXb8zI7mhAlYzQ478YUi+D+kbXNMZLYuM8aJLMksis0aozPZVGrbG3Cwv5VoSFF
jYyaoAdw43FtazFwoMlTh5QJMa3glDFJhE2u0lCDdDofdQdgnjXF6UsQiicHrNFddjSa7mC
6qG/MCRXIsOaIJ0bTxxhQNxC7xoFk3INp2qTfTXzpTt08+LlP2+Vl34qBetKTZle7DaRxHA
2NrainooX2Eo3WUyKWiU9MKyyBg624DbqR+L3mgpgALG0RjkhkWSItE5DKuoUdMjivLxOtN
dq1wkPm0h+2RqF12RvppzeRZU6bj/SJuBHvUHX7aL2kg4ERHAlz/AJbUDlSpUoKn4hSGDrJ
P/wC6l/qinz8QpHCsHl9cmX9FA3ARsIvchmBPruNdEi9Yx+O0G/vtUSMIzkE2c7rHwJ429t
VQRELkm19p5+HKbE+PpQEkVGRlcAowIYHgQeN6wcNu3vm4q4iSTxRyTn6tyemZnU3sTbe1l
IuOArYzmRMLIeRd0axOXW9rqFNxevPdrysfI7tDFaBGxwTeKRujIzJZOjHe24C4bSg9IxIm
Q25QGudLDhRKC8SvkKWUEdNl110JW4t62opoM+b5XeMYoLfUxyrMB+LpbWQn1FyKeBPh9tI
9xPTyu3zA7fnGFieG2VDp72VafAoACB4Si4+1Mdd2+Ig8TqCpvpr4UKeRsWNMnMyCoTR1jS
yOx4ctnbQetMSzxQLvmdUXzYga0jmQyd0ToBenihgxmfcHYjW8Si3Dzb7DQDy8+fESTGDvJ
PCokaYoLNG+4C23l3gjh4+ArnY8VHhGXIRMzaxSaG3izLxtry681gL1zu2JkY2FJmQTySTQ
IW2yBWD2BUEhFF2XddfC/hR+0jFiwMfDUCGQxgtCfluSRzttNjqfEUBc/IdcGeTDO+VVOwr
Z7NbTS+vsoaHPmbByA+yEqGyYrbTqn+f4VIcbG7PjZMib2hLmdlF2YXABC+J4UfMmePBlnj
ZUdULK7glV0vdgLmgYrt6T7dlNlYizMNSWW+ln2m29baWNN/Z60HTaqm4It/hro01rhJ8/7
1BZXB08qWy5mJTFifZLOTzDVljX428h5AnxNH1pTHZT3HLZbFQkSGTwDDeWj9wIPvoGYYY4
htjUKCbk8ST5knUmimqm1tDUJJFqC9TSq3IFcubDba1BSWIOrbSEl2sqS2BZNw4ilO04U2F
G8cqxgabDHcC1jpY+RPHxp6+uulqEgDZUjn/RhY046bhvbThrpQdDlsUORuZkva9hqPOunc
JWHAMlg1vxAmqxDckkRPwHpkgnyBv99cCyHIh6hB2RsWI0BclQTb7aA6aRrrfQa+elccsHj
tbaWIN+PA2tVImLIQbgA2BNuYeB4mrABo0PkAQdDrQdlljhieWQ2SNSzH0AvWe2NkTKM/Ib
a6AtHj25FjYc6OD8TMvE+Hh6mYPk5JjJtjQ23/8AiSfEFP7K+PnenDZgQbEHQ38qAWLi4+K
jJjIEjdi+0fCCeNvKik+WtAS0DrDf5bC0IPEFeKX9nCu5OUmMhba0sgFxDGN0jC9tF99Bkw
ZM2NDjIk0cgmVZMiCW/UiRj8x0C67QTax4eytjGTGjhVMUIsI+ER228dbbdKy4cEdtysnMI
6smZqJmsDG7E7YvRSSLevGnlwUWJGQ9LICi8q6bmtrvUaNr50AupJmzTLH+7hk6QY/ACoVm
a34mVtB4VWHHZ8Zp4G3ZBkeSKV9S1zba3oyqFP8AKKSmzZoJWmUbIncw5iJrae4RZIz+0Pv
FjzV3HmmxUxYoPmwN1AzLoqvHdXL66Dfrw18r0B3xEyM6LuOPM0RnULcC/NHclGB0sRcEeY
86LNJtSXIjRVihscdl0Mko3IwZdBbwH21fbNDHkhQ4WTa8bKNzK8vK9l9G5vfS3cJ5WCYkK
MUJEQlcfLJPxseF9qK3DxoLSymbJgljgJjaSMSs42tFINQdp1vYlW91Ndp17fEfPd/XarTI
saRqDuJmQsWOpJbjXO0//bofYf6xoHKlSpQV/FSOCCHlv45U1vsp0/H7uNI4HxSa/wDqp/1
0GhS8dzhqs177drnxJvt8avG+6eVdwOzaNutxcX++pkkrCSASbroOOrD20CvcznsrR4wVYR
E7yykB2JA0jRDpr43pfFyTHk4uMMkZwyAzOSE3RbF3BvlgWBOmta9USGGNmaNFRm1YqACfb
ag64YlSvEH7joa77aBnZL4sIkSPqkuqbRf8RtfQHhRSy7tp+LyvrQLd1IGBMTYkLyA/6y46
f+VamJJUhjMkzBFAuSTWR3Tu2L9JmRSFo5sYhlUjiUcdNv6TDh5UfdHj438Sz1Es9g9hb5V
xfZHuItbxPE0BsdI4yk+UwOVOBYtxW/8Ao0B4Aff41XucGZIMdsRyvTmRpVDbdyXG7Xx08K
Mwx544siQcqgSqWO3aNGBb2V2LNxZYxKsq9MkKGPKLngOa3Gg7mbjizAM0bBGs0dt4sL8t7
i9Zi9wky5u3lYw2JloTvKkvGxRrWkB0a6ngK0GXLOajBx9IFYOh4lvwkcv66XwpIsfGmgjR
QMMt8uO9rEs40bmB/uFAaISwlYY5vqFjv1RI15lU/DYqNf6X21zIyBN2+STHZtUNto2yDwO
jjQiphtj5IOdCjRmQbHDrsJ2E/Ep8da7nQY7wyzTqOWJ1LklQEI3EMR4aXoOdoAGFHtYOOY
hguzQk8V8/OnCBWd2HcO3JuTaNzbDcHcpN93L7a0dTwNBzXwqsjxxoZJCFVRdmPACh5WSMe
Itcb25Y1P4nbRR661SLCXcsmS7ZEy6hn+EN+wg5R+n1oOR/WZCbiRjRuLoAN0tvMluVT7ja
ixwxwRiNL7R4k3JJ1JJPEmi7tbcfWpx/UKDm5bVAT/erth7DUH916DhYk1PD1rtvD7ap6Cg
7e+nGg4eplm+FpXbcDrqh6YN/YtFFxxHCoAB7zf01oOxi2+/ixNCBZsh7CyxALw0bcNxseP
lRADrZrrpa/G9QKdxa41tpp4XoJHZUVVFlCiwHD9dX1Ateqqu1bE3t51PC2pNAHEuI5Afi6
su715zb7qNuINtfUmqi6301JufbQGzUMkkGOBPkxbTJCCAVDG1yx0FuNuNAHuWQYZMTpxme
bqMywIRvYCNwSNxGmvGj4nb0hypc2RmlypgFLtbkjGojUDQAffQj2mOOaTMBMuWX3o7kXVR
f5S6aLYkVbPyWSGOPHPzsorGjE6IHsC/tAP20BMqSOSePCkN450fePHQAAel917+lWnnfCw
d8jdWRAF3kWDMTtVmt8IvxNJdzwHhjfNwy25UAyMcm6TxoLDidGUDQjWr9szk7hBLiZA+ao
IYE36kTaK6tYX00NvGgrEY3wo8aSwlEoTIN73MR67vfyb4h7amKqZHc5ZwCqhEfpj4bsTtd
gfxlVB+y+tKdqxIzlZmPcKuMwicA36oAuGN/MbQxub2tWj24dLBGVIQzyoJXKjjy39bk8fb
QM5JUmGMsyl5FK7PHZz837PLrWJmK2JkNMbHt/VLqr3YBwD1Qv5Q1zttpob1rpK2yXNkDoE
VgIWOloyTusPFrfZSSCLNGOuQhkDMGCFeRLDqndfTdce7h50BoYVjghKlnUzLsZ9W6aXVLn
2CmO1X/AIfjn9irZLWMA43lUXPsY1TtQI7dj/zBQOVKlSgqfiFIYAIMn/upz95p8/EKQwLB
nHnlT/pNA4IyszSC1nUBhbUkcDf2VMglYW223cFvwuTYXolDmQOEVgSN6mw9DcX99ASqTSd
KNpNpfaL7VFyarlTPBA8iRmVlFwi8TV42Zo1ZhtYgEr5EjhQLxZ8b4aZbo8aPbkZedbnbqB
XTgQHNXN1EqqycdDute/2UWeCKdOnKodLhrHzU3B+2g50eTJjuuJJsnA5OFi3huNjQee/6i
hyZJ160yNjLNEXTXdHcbQbW/d7uJvW3hxLLLkZLAATbUkiOpV47hlYWt4+8Up3jthYy9xDb
tmLLFJAQCGUqTofPdag9rglI7dPLkMVdVZbXKTOYdpD+TDbe9taDSvJ/ESgkJh6Q3QADYp5
rEm2m4fopfDw8bM7e8ErvLE7huYbWTaBZdyAB7EcfGrfTdxXumRkkqcdodsA0YhuNiNqm3p
u99D7POIo4o2h6EmTLKXjswCtGvNYPqAbUGsSuoY+BJB8vGsGCeHGxM1jIJoGbargiTarq2
0vImpXw8xWk8MeHLl9xMujxi6yGyKU3G+48L3q/b8fp44eSGOGacB8iOLVN5HMR7aBOKDuq
doWONo4s0bmNgGU3YkC/KLkeNqb+tSb6vHhUvNjgBlsDdnXcANxAPvq0e+LK+ljg6eIsZZZ
F4b93wjypJJhlZksfbAsYDAZuWADdlGiRjxb9o6D1oF8Lu8WIIcfIiMc+bNIQiqFCEvsAZb
6HzrbkmWONpHNlRSzHyCi5rPy8DHR4cyaSRhjly8jMSwDC24bNBY+Qpj6OJwpaSSWM82x3L
RtfhceIoOQq88yZky7QsdoYuJAksWZj5mwFvCmxqPI+tcPHXhUBFvLyoIdPWobWqX8uNAzM
7HwohLktYMwVAoLMzHgqqtyTQG1HH3Cqz5EOPE80ziOOMbnY8AKUbr55KB2xYSEdSjbcjUG
6yKynYPYb1fGjwE2NCepIy9MO5Luyrzcxbj50FsfueBlKjQSdRZWZEKq3xINzA6aaedCh7x
2uYybMhV6Vt+8FLXO0fGBxOlWnkyWk6EY2lWE5YaK0SkEJf8zHT76PLNj9EyyAMqgObgE28
KC+5dxW4JHEX1FccgIzEcqgk+wC9ZeQ/aIu5MZMdfqgRJHMgI3NcKd7rYKQbfF4EU9BA8WF
0ZJJHcAlnLFnuebRvuFBndunmdZnx5VctFG0GNKzqUvc72WTcwWxHAkaaGnoIJZI0ebILTC
Mxy9E7IiX5t4XXUA6Gs7FixczFkliO2WHmWwUSqWQjZJsJU3BItp6iqifLzWmGGOoEJA1Mc
TllVQzX1soUiwvre1A7giWKRoY8x8iNJSrDIAZtqjmVHWxJv8Am8qIZO7srhYceM2PTcyO4
DftKEX9NDiwJMeMtKfqpSCW2ARsXuCCrFtD56613Dz5GYR5MEkYMhjjkbayMw8NyHjodbAU
AseLK/iU8GRlMFLDIiiQr8xGUI6kMCwRX4WtxpxI8fDUYmHGsZa5CqPhHi7f3+NKE5cXS6K
hnTIZXaw3SY7O1xuOtxuDe69K99E8WdA2PNLC2QpEjRsqqenqPi4kAnTy140GvLlYuHjs0r
2WFRfXc/N8PtLWrJxhktnLndwjbGVyTCh5+RVO1eUXTb8R3cTr4aaEeHh5OAYd4niyeaSU/
jY/iF72tYW8rUlgzTAPg5MhlaFdxl4ywsnLuJPxenp6UG6huoN7g6gjhakMfGxFR+3IwWWE
tKCh541ldmQgngfT9Vcmkxv4c0kkrQxB1EpgLXJ3AbU2Xaz3/D50p2H6MZU4xZuuBGl3WLp
jVmsJW4tL53tQJxtldqbHLjqzq0iNLwEokk2lW4neGs2nhrTuPhz4WSe3RfMx8gGZizfBYr
1LL+0fAaa0eM4eb3SUlrnGICRG3M40aRfG34faNfCn5EtMkoW52tGxHEA836RQZ3cyMbtkC
i8Ue+MSlm+FTzEPod1zpa2ppjeubgLMmjxncALpZ4zqOYAi9XnRZPpY5ELob7kax1CG1/Ws
/t0U6ZGbiyqRgpIHMrka8t9h8zbbf+/QOGYzfTAm56iSK1rBkZXsbeB86L2lSvbMZTxEa0O
wHSXaUC5G5VI0AZWb9dE7T/8AbMT/AGSfoFA5UqVKCp+IVivsWLquNyQ5c8rDeUNlY/CQRc
i/A6Gtk/GKyocaDKAiyEEimfKIVhexDkBhfxFBbtncciSEyZe04wt08r4WfeRsDx25Wsw9K
0g8UpKhlcoeYAg7WHnWQvZpsJJXx5zIbXXevzLC1+eMoWNlsBwFAAETDuaxMsoF0RpAkkoK
8JN6ruHt5rjS9B6GlJ4so5+NLG39nXcJlvbQqbeOutqJiZcOVGWjdWdOWVVNwr2uR4e4+NV
+vgaHIliO/wClDbxa2qrvtr6UEkhcZa5RmKwojB4j8NzazX8LUrBi37pPnxyrJFNEsYAN7M
pv4aWoORjZvesOBJwkGJLtllMbszsttypqqgevGjy4mOJ4YI4AqFWF47xlVQC3OltCdLUCX
/UrSTDG7fCSzTuWmjT4jEgJubagbqA+NF2/J7ZDjfMx820U+OCxQlQD1o7nlYHXStHDihXu
ByIVf5sAEjOWYoVewQFr2/FcelAxsZs9opJZHRcaZZ0itcq3MNu835Tfw+6geGPirM0YMkc
igFWMjG4bTl3MRa/gapky90jj2QYyTZIO2OZmVY7H8TA8wPoK5kxJIcu2uQUSNeowCKD8DL
bhzXPncVebIyelmJCA88AHT8LkoG1vpegDkYHcMnAkxZ8mOUzRlZN0e1QT4qUYEW9azs9O5
CRcbPnV+3wRqXELCB8iwPKd514agGjQQZ2RlyDLlLYVkkxYZyj7y6825UILKPCo3b0xcZMT
6uVmEjOuPCpe6MVbpmMluUAW5jbWg6FhycGE4eXkNjzp/Z8ZGAlYfCQZGBcKt9b8Kf7V26L
tuKYY7AsxdyL2ufAbtbAaUue1TZMhyDkyYJCrGkGMy2SNRfa3La9z4VHjY5aYEGbMJo4D1H
ur2O5drOCti5191BqAq44e29Av9PKsRLMk7ERCw2x7Vvsv5GxtS8adyx7RLkJlyF0JEiiIp
ESQ7cnxHyoORl94QscnGjhxUP71JN7HmsgK2GjaA+lBq38PGpY++s9Ze7PIIl+mVolT6gES
tZmubIeUHSq9yUCJVysuSMMzAJAAjSBjovieXxNx60Bs3MyNrQduVZ8sMEe7ALDuG4PL48P
CpAwguJZOrIB1MqUk9ONgtjtBvtv5Cs7IysnFwAmKVO8rGjEsu0MQqqspF5Gt/hq+DPFZ8a
fYcXM3dIrcMu0bHSS5Pw6AEe2gPK7r22bMx0+dPz+INmIUX8dEroSLGiSVZVtInTiktZTLK
VCsF1sDYD0AoEORktkzRMwbAxg0mRKQN0hAIKADTabXPqD4Gs/s7HJgkh1OOi9SMk3ZJZX3
iLXxsunr7qDUOdIr4+TxjmjG9NBzqTuW/wCYeH2VTPRzIYsUkF1iQFQG27XaYix/YHCnIsV
btjzESR/vkuLHc+4SAjXiST76EoSLDyeoSGilY7/G62MVvdtFAAq0sDz4KB1jcl4HO4Sbhb
IVWPBtSPImmS82P29m2GYxraNblWaP8O86kFVPN7Ks8GcMVEgmjx35nmkKbxubmbaLgfEeJ
pCTGzHaePPWTKikWEIynch5z1ORQluXjoaCv1sWN2ktJLaLqR47NYCWIMQjb20vZRcNbUa0
fAhyo26Yk6n0hWMqf9JCyhlKvp7dfUVpSY8MkRiZAV00sDovw/ZSOCxYzw4ynHaD5fQlsen
rdbbDcqV1Wx9PCgL3DPixtsfVWOVucdRW2FF+IbwLKSKBhrLl2lgyY5e2yP1AAvzUa+/p71
NtG99Vx8vJzViinjUuwLxZOM29UI49RX1XytrfhTkM+zEikeHpPJs3RKLFXkIU39hOtBR8d
crKnimu2LsClOHzHUq5B4/Bbh51yMx9wxZY5olJxpni2HmDCM7fH8yGle3R5eNmOXlbIxp5
ZInaT40kQnpm/iGXT7KbbNxsXIRizuuewWEBeQOtlPrc8dfKg723FXC62KpvEJDJDrchXtd
TfXRv01yO8efkzgb1cIr2HMvSGvtHMKNDHGZ5rj5iSbwf56KP1VTEUuv1CG5lldwOHIxC/o
UGgXzBiwOYllZHndJ1hhHUlLodWVbMApCjjpRu2xBVl6ckqlyzPHOiK6yOb9TlAvf7KJlw4
sROUT0J5Gij6yjcxIbbGttdLtVe3FJXkyeu00koAsydMKkbOo2r/OvrQZ8OCcaeJL7WZNEI
5t4fV1bidr8381jWu00hxd/TPVNlMfAgk7Trrw40JcZvqS4ALxSMyFv9XMBvA94o04SUNjE
srMu666HQ+B9tBXLR0wn6CGSWJLwpexLIOXX3Vh4HccktCmbGqwkl8kqdqqz867lPNxOvGv
RxuJI1kAIDANY6EX8DXnO7YgbMklmiV4cWK7B1Lh45ZC17K6fuyut/DWg3cq18e/8ArRb/A
BWqvav/ALZieHyU0/oilsSYy4WAXN3DhH9WVHFx6G1wfKme1W/hmLbh0kt/iigbqVKlBQ/G
KzsG3UjI/wBbl3/801on46zsD44r8erl/wDGNBp0CXBw55knmhSSWP4HYXItqPsqCZnyCiW
6UekjHxc8FX2eNF3oZDGDzgBiPQ6A/dQYsBbC702JtRTLEPppWLDqRqf3ZA0Zo/A8bUXLxs
voz4uOuPjfWbjJOGa9rWkbYV1bb+1WlkYuPlR9LIjWVPAML2PmPI+tZGJK0Y+h7m5GTjmUY
wY2GREw2oQ7aMwU2Ot/Og0IEmh7djJj2YxpGLPpuRQAbHwJFLxZ+XHCr58PS152DqSu59iH
YPDUU8IQ8CJMqyMoB11G8DjWbg/UyZE7PjooES9N+i0KmUMxIvJzEcNbUDuPitBNZLiBYgm
puWcMTuP8vjeg9tgyYnmGREItQItjl0Kgn4QQNvHhXMbOnM0kM6o0ysAUjcMQNq7iFNjxub
cark96xop1x4ys7u4QFW5VN7PvbgtvvoGsjGEkc6x2STIUIzm50A2/cDVMohPkwhlaRJGcR
Bdx0A3XOm6/C9Z3c8PIye1HIw26mcrrOGB2tdDrGLcAo02/rp+KcZyQTQ7xFPCWZ1O0AMAA
P5wNAGPDgzJVkswhx2ibHI5RIqIGVW/MFJ09a5JmJ2zFypZV3us7bQOMjS2dAfYDb2CmJIw
0kXb42McKR7pApsxRSEVN3EA+JrK7xk4ljhCLdiQMgmMZA2SN+7LEA7Qvj4nhwvQafb9yqZ
MjISSTIYyKI9EG42AGvNwtesyGDDxMlFjmyMqSCQyzwQoZB9SV2M7SbRbRvh3UHsR7djZRh
+pSSWFS7FFKxdSVrMdfyrp5a0Tu57nJlzYeL1WgmEe+KBFA6L/vJOqSOcspHHhQMZWWWyci
SGcY2XCqpDHKAQ6qOq52kjmIe3p76Zx8rMzMJ5UKEHcYpmQqjhTykIbmxte/2XoOcuC8QSd
Hj+pjJlgFnf5IGxht3XdSBax19a72R5sxBlzPuSPTGjJ5lUixdxxu34b8B40Bo/qZO7mdSX
7fJioY2vyby19B528aP3AOIDIgvLGQY2BsU1sWPoBxHiKzM2BFz8eCOQ4eRI8kePPAFNoto
l6bq3mxJFPHE7ikTLHnbpSiqjyxqQHUksxC7fiGlBmHOOUwGWGGQ0r48ONIrRwanaxc/j0F
7X9KLMmDhxY/b8idA2Qbyu1kJVOblUcqqTy29fOmosPIN3zIYpZ5lKZDwkqpRBeMhX/ETpe
lsX6PNyiwR4J4CI8nFyFAuH1UhvO4uNp8/Og6uRgwOmAjKyzydVVUhg0SABVjA46qq29pqQ
gHEnnhBWae88SMLboIWXapudt7cD4XpPufaY8VJ513Rb3sZ1+YNj2VQ265BVjxtwJp7ACpi
GKBQrYmoTizpaxU+e5Ro33aUDGZlNFjnuWOvVRUKtEeU6sAPep4j21zMUYnbmCuOul5lLWJ
eRD1XNtL31ofcZIoOzLMt5oQYm2iwaSMupVPfoKaw44mi6rOJ3yBd5PBgeKr5KOFvt1oM0Z
eXLBkXiKY7bUIZHRk6h2lxe42i+oDGttmjjQu5CxoLsToAB60hkB8PFjeBy4wSDPEpuZIyL
PuHEsF5hV5kYYkMuJfJijcTCIWJkiYMQqX003XX2UAHllf6XDizSq5UbvHmKFLSbSCqLuut
9rXv42qmPB3CaZZuooysSRsaWQryZEFg24qv4gT58b1dZ1yp0TLx+ni5Fo4cfIAEnVjDSF1
QXsttONHncxSokQ2R45VykYt8tg6NceIBINAbGxo8SJgDvdizySbVDuTza7At6plyKYYZfw
dWFrjyZwB+mmlJI3CxvqD51nG75C9ueM7EPX6gPKYke6L533WBHkKBmHpwpNM427SxlPhyl
n3fYazclGeLDXY4+jKZkhRd0m5iQsarfx3G/kBT3cyow5hsLNMFi2qbM29gltdPxUaOGTpy
9RvmTE3K/gBG1VU/sigDl5LY2QqRruyMldkCeBZSbliOAUNuNNQRrFFHEvCNQAfYLXrKxJZ
S/aYZHWabpTdSVTvBCqq793jc2raAtQL527ogru3qwKMgBKn81msLedIf9PGGRJZ45ZchtI
urKnTTahbljHoSbmnc9MGeP6bMdQj2Yxs4TcFPDiDal4kjTJhxMGQpFEokaz9RNgOwR7WJ4
+BHC1A0xK9wQcFkie/tRlt/WNWZ9magPCSNgD+0pBt9hoGdk4wiZpHMUsN3QtdDdPInQhuH
rRG+dmQFfgiRpT7XGxPu3UBFHSnIG4rOS3mqsB4eW6uvCGmWX9kow/Mp8KrmdPpq8jFFjkR
gR57gAPfe1B7pGZccRcwDsN5SxaygtwPEaW8/KgVXBbGyMd0bavVCSx/hfYjiOQflNrX86d
7Wd3bcU8LxIbe1RUm+HF8g443v8D/AJtftrva/wD7bi24dGO1uHwigaqVKlBUnmHnWXhlQk
ZZ9i3zCz8AvzTc3PlWm3xis7CUN9OrAFSMq4OtwZRQJdtfOGFkydUZS4+44cKoA7gX6cjar
u3cR5+d60IM7EhxhLJJ819u8vo7u3LYDTx00rkOB9LKkkQ2LGxj2A8rQt8OnmprNg7rBjd0
fH7tF0spnYxSgfJAY7VKbtbtbVvtoPRIwZQwvY6i4IP2GsTtBXMmzI8l/qkVltFIllivfl2
Nu1tx5vcKbyZZT3ODGEcvSNpDKrARgpu5WW19fvpVZ4u0fUZM3UbHVUuxRt+4sy8zSHU+yw
oBRy/RZOT22Sfpx47Jk4YkYqGi4tFu/KrcKL23HXLlfOx5Ase5QjB+q5s7PIW8F3BttvKmM
TvOHnI2RjxSSrESocKGN7XttBLDd6ik4Umk7hi9wxcSTDbIdlzg7KFdQCBdN3xAjyvQaqYu
I0wyU+MMzCxO3eQUZtvDd4Ul3LImxsgJBNBGrx80U7CNBdm+YBtJY3I/uNMYodZgFLPvaU5
GllVrggenH38aF3MZImBx5tjbOZeiZiFBOqbfxG/ifCgNmY6iKSVZWx7r894gLsvi1jfX14
1bpfTY8GNhhUUWRCeYIgBJPqdKrkTdQz4rv006as0ii5VWJVg3G1wDY/yVWR0XJTHEnTjEY
6bacjnkRbtcHeL6HyoAz74smOKUvuyG6ceWGWNtFLKu1Lb7G/hVmjQNLlZIWPpIRllTbeFX
csilbHh4H9VLZk+ZknHwhjBpjEZpZJFZVjkjsNCOF9db0jkZMWb26+XLJHZhDlupHQd47bS
+4b7HdwA18fOgJhTZUiwzfw+Lqy3OP8zp5DR/62QqtgLAe2tHOhz5oYES2Om6+WkLgOY1+G
ONyEte/pTWLBDDHvQ9RpQC0xtdxbltbQLbgBWd3LDMmQmVmn6rFjlAjwxoApUi+0kCR99j7
OFB2VI4e2wh0eCXd0cYRgTOAWJjVtddAGOvHW9F7JFGMNSziSaJnVmQFdpuWKWIBtrex4Uk
ryxwSZKRrDj4mQuRFigjemOFKSNtF7XuWtWxhtG7ZLoQxMt2YG4PIhX/ACbUGT3LIb6+WIL
BGYl66ZEqsWR4VDFwvjZTbT9Vaef3JcfHikjBdshlWIgXXm5rk6W5ddaWmxkbuskchdky4m
TboVB2gMR4rp7R7DScqtP2n6UI3TwZNmTHJZpWjhG6NioHBiAfZ50DSvPFMwOR1ZZzEkkv4
UZyNqxD0W5PtBpk5ES5MsOVzsjCZSRdUUi0QX9q4Og18azFwD9PGYWIzsTc/SNruXALPG6g
EbgOXw/Da1cw8s4uQs8mOskeYWZMkAdYsGCGwYa34heI1tppQNwQSoJCrtkY+SNo7dOyloy
WtJaRiTYLfSjYgxMR3hacTZMRSNzazqrkdIEevn4mlO44vXkPcsVismLtWGWMb2PUN5SB42
DaDhxuDV3jM+IuRKQ+ZG8BGQqhHKdRdrG2hGpIoDNDLFm4+Hxw3dp4/NDENwj/AJu4hl9lq
FF26XHnzocO0e6My45DEc8zFiDbhZk+w13JypcDNwlyRJkxCN0+oRdz9Tl3O6IOG3yoeFmy
R9wyY0dZVmnkCqzall/CrbfBR5+mlB05Ej5keZBjPC6gx56SjopsPwkyNyuUbhbwNNwYMWE
BdpJkEjNAgNkhB3MqKoPDW2tEklhymGL8Re/WiNuVV4rINfiNh61nw/UYaZuGQz42Km6BdS
5icMRsPG6EWoHcTJhzon+YC9i0UgG2REk+Hj8LAaff41xpzDIkhV5EXYkshFviFhKPAr+Ye
GlJY2Hl4mVC6WnRMYgsdGccoCD361djibIMF8jrdwgsyiO4ZWjF2Wy/CGUW5jr40GhifLMm
KdDCbpfj0n1T7NV91VyWjiyYMh3WMMGhkZiANpBcanyZfvpKeLu0smG/XjxmIs79ItIWPM0
Z1ZALDx8eFCze2d06Lq4i7rH1essUw2OLC20alCPsoNGfKxTEAk0bMSjoAwJNpALgX89KJj
ZuNkkiCdJSnx7WBt7R4Vm9vjxs7LEjYgxDgoEjx2QK8byXZm08Py+81o5WDhtDNI2MkjlCT
yAsxXnUXGp1FAn2KZ8ibLaWMRtjSNjxKF2WTcX4etxWxWR/07JkyY875t/q2kBmYrs5unHy
2H5RofWtegz+7xwrjtN04esdkfXmQOsSM1tzX8FvQ+zpjJJPHB0pHjCCTJhRY1ckFtpEfLd
f1013BsoRJ9IqvKzqCrkhCpvu3EBrD3VzB+pUGObFjxkUXXouGQk8RbalqBl0SRGjcBkcFW
U8CDoQaQwIpsGVsfIbqiZv7PLbXaigCN/VVHHx1rRoGVE7qrxfvoTvjB4E2KlT7QSKDuT1C
qLGASXTcGtbYDduPpS/d9v0h3I0gLLoh2sP2t3AW9dKKJo5GilVSxDFD5xsRruH3UHvFvpQ
20kqwCkAHaWum6zWGl/Ej20F3CxxYiKSwDAAk3JtG+pIq/bLfw7Ftw6Mdv8AFFDmQpFiILt
sa248dIpNTai9vFsDGH/hR/1RQM1KlSgG3xis3DZwMcoNziPJKqTYE9RbC9aZ+MVn4A5sf0
Sf75VoMmeTNOYyZMmOsZdJMnGDTMu9FVtX6dhZbG3CtXukUh+dIkcqghIYwD1WLkW2vfaGv
w0086y+6SY8/c2x2URu0qxX64RZOVHczR2vbaAB58K18lpZo2yBGxjxbyRwkFWlkRbg6+AP
DzNBxhAJ48rJx5oZYxZWBLrYixBWFmX7RS0Pbo43hvuP1LiRopnMoQoC227asfIHhx8Kp/G
8PHhBOUJZpQWmkALbWC32pGNf5o9pJq2JmZfccKXMxoArQhvole/M9iGY6AX9mmvGgK+FEM
w90wZVxpP3EwdbxTBTtGgK6g6AihZGR3jHylx/ohkQPIrpPCbWN9zbg97fyUOTKAk7dJO3S
w3QrDMrG6zkadVGFtACPtvWhjdxEgdyQ8KMV6ig2JB2hUGpYki+nsoBRdwjxM0YOWnRkyLy
pLv3o7MdV3ELY+A0oUiQKrTzQMcozFViDSFypksNvNwtzflpfCyI+4ZeUk6mW8gaKOQbBJH
HwsvjsN/bR0nXt3d4ccFlwe4ITErkhY5k1IXdw3A8POgdnZXOXAzCNQigyjiBIGXm9lqpIr
TPJghhsCRvqtyg3Wtp48ulEmjjnbJwxZOqitK4FyQ90O71sulXnyEhIjhUSZMltsamxIGm5
m1so8zQGeRUUs7BFGrMxsB7zWG+FHOuRMkLSwZkiR7H/GJJB1JrW4KPgJ/RTsJ+vyA0uxo8
e52IS6dQ8vMWVdVAOlvXypicXnx4+r0zuMmwcZAikFfYCwNADqskT4BmIy44wUk2KDIPBo0
vY8LH1oBn+u7RJO0SSMhJRMheim6NuUurMdu3xvQJIIe8PNPPiMuThho4EMgAk3A2YMmlvI
3o2BFCnZZIcoSiJVkE3WB6lrXb224C2mmlAPtuGuI+6JYJ58tj9Uyta6g2cxrtC7UJ+G3vr
Q7XHDFhqmMuyEM4RTobB2GtZXb8iBu5DdkSzBd6Q3iEcQeYCZl3Di+3wsKYOYEzctLyYaQD
e05IaJwbaiN9eP5fH1oLb8OHvM84njLrEvXh23lQjRWUgFjcWuB6VJJo8buTTJj5DnNjUEI
iiNmQaEs7LtazW5q7j4avPlZTbY8+UKgljB0jsCh2trdrc32UbMgi7v2wpG5UShZIZBoUdT
uU29COFByF1aaDdE8UkKlC067bowA5XUlSdwGl6gmxMhFWE9T6eYGSPg6Nu4leOhajQvDnY
aO6b0kUFkkWxJHiVb1FJYO763NjSffOSGBdVbYm5ht5ebT1b3UD2NBtxjCxIZWYs4Frvu37
xfTUm/3VSWNpseRmS+RGrIVGm8qd629tgRRjDlMHAyNpLXQhF5R+XXjVmbJRGZVExuNqDkN
r66sSL0CxcZWXhyRaxqjzFvIOuxV9pufspHunaFkniEW6FHkEimABWScBvmHw5hx9lBwciT
JjOPiP9M0QUZErcrIQ7SMighlJBbaacPc8+F7T4147kK24KbKwXcxBZdVO7W1BWOPuEUDT/
UQvmHZD1JIyANp5w5jbW7fDw40eCLMcRS5EkB3I4n6atZo21TaWbQDxuKLBJh58EkkQDxTX
V7gruNtrXv5cKWw8TMjAgldJokjeGOf4X2NbZdbbTYC1waCfQhpRDNkTZW7a5jLBI41Rro1
owviLAeNVnkyT3MLHywhoxNt0PNusTpzBrAcdKfEfRlLC5R7dQm1l2rYEHy0pXNzMCIZEjy
q8mPGGeEG19jB08DqWI+2gfZE2lDqrXDDje/GgY4aJ/pCjCGNF6UzNu38bqSdbrb3igy58/
TQxQNG7KrOZFYhd9uUCMEsw+zzNGeCbKxI97CLJUrIrAXCuuuq34eBF6AHcYYMeWPOErY09
ul1PijYczKsy+I8jx1q0GcZoZYswrjzIhYvG+5WjOgmiby/QfdSvecpvo1S5E6uizxxgSoC
6myyhtny2PjSOVn4mVlYHbFQoY0TISZVG3aImfaqDW11U29KAuD3KZcfIGMru6TSNIskbNK
FVV2blG3nkAvXf+48kY7vLEFlUj5MY3uECq7MDu2to3u1qkUMbxxZFhI2S6FjI26R94MJlY
bgqjSykcLkWuaMcVclXjj+pjkdLzxNdbBjtO3RUJIFj5j1oON3vMMN06avAVXJOpZ3awVUj
sWUPfRj4+FTs/c8v6hY87eUy7iB2ACiVCxdDc7lNraWFWfFmxsQ5z4cU+YW29F2ACQC/Tjj
L8o26G3toIdm7jNDGsztAI8mKKLZ045ZlZmLMTZr68QbeFB6KRpBt6ahrsA1zay+JGh1qwv
40HGaSTHieWwkZVLBbgAka0agz2kTHy8lMqyY+SFdZGNkuF6boxPA6A+vuqfVNh46xuvUKl
0jXcGkdE0Q6/ESLXp5kWRGSQBkYEMp1BB8DXm8PFi3y9u+ovMjzxjHZtshibYF2vY6dMeX3
i9Bt5DkxwO42sdzMvkek9xRMD/kcb/ZJ/VFBzlASMfhUSaenSej4X/J4/wDsk/qigPUqVKC
jfGKQwDdoP9nMf/mLT5+MVnY0ixrHJtLBIJm2qLk2kXQDxNArmHua5s0aQGQT3EDrGhjU7U
CdSQ66HcTf2CtTLzYsTpo1jJLu6aXsDtFzWYwy5Z5pZcXLZSymNEyFjCrtHKUSUeOtM9yhg
kmjKKZMsoVEQYqWiuL3PBbHUN50A8fsl4JN7nHlllOReHlYSm5BZtdBfReFvOqwZAiyOnjy
lnXTKhbnXdwCx9MaMeJ9OIoPcMMw4+M+XmydSDdI7FtokNhcb9pAtbQEc3tp+LFyYO4mbHa
+FkAtLExtsk/NGLfivqPfQYPQ62PLishM+e7MqcDHMz342Ngljf8ARrWnjmJr40zjGnCtjQ
rAylIL8vKCN12sNSKoU293nzMlWx4h8nktpe22ZityBJwv4WFzXZZIDmTy4kBmhiBx8tmIS
Pq7lZW3G7ErfmYCgrirJ21hGxjmniAjENi05BOmxwTZW9RpWlmLHPCYs3EM0LA3CjqWNvLR
gfIihxRZAcyb1fIkmUz9LREVVC7G3G55fv8AKmp87Fx1kaaQKIrbgb3u3whR4k+lBm9tTLm
7fiY2WCkhO+XeLO0UTciv6tpf0rvcJRjtKMgnFwiFsYFXfLrqC3hc6Wtw8eNarxpJZmB04W
JU6+y1ZfcI0UfT5BMkP72GVrl4GXlLE8GUbtdb2v4UAszHmxsQHYWZp1kjWNtske4c3MONr
X+E+VrVoQxMHxQiiSGOFh13O6QNyBRfT4he9Z5y0fB6cKtNjRSmIyMonVwoJ5FvvkVTpca6
eNTtjd9GX1MhRPhSRRrGykR7dL7+m2oOvNQUOd3EJlSYUH1MkTooQhOdSW3MHiazeXhan4G
7hNAZSMdlkAMcd2Is3FXfUHTyFKdlnSN8pZQkSRMkPVG6NXcXFtr2s1/LzFOlo8TKjjV1WD
IBWKBFueqC0jMNo4Ecb+NvOgFj4uCmQsQxzDLjEvGxDdMtKNrFHOjeWuooGNC47vPIqydAh
xfcDDvDL+HWz3o/ce2S92iEc8rY8AKuiIB1A48Wa5H2VXGKp3VoUMQsjb7fvn27ACxBPC/E
2PpQNzQxzKVcDcylQ5GoJHEG3hQO3TO5kR23MpUlbW2NbZIn+Mpb31obRWL3CV8aXLTHkKm
RVditt0TAF5Su7luyDcAT4Gg5jSZmHjYeIXjbKnkmPzH3XALPsVgb+IHjame2yNJk5Rbegj
bYqMVZbXJ3KUUeOmpuKxo1fNmbGgEUUcMkQIjtrj5AGQWTfcb9wPD9VOlTiy5b4k7maeQO5
dAzIkZs5W5sRpYXF9aDd0/v1CfDxrAwO75VopcqZZ1lCbkhQkJ1ByjlF94tqov7BanG7zui
fIhjURIglHUYK8itcAKouVJIsN3HhQGw4kjkzMcpcGbrajRhMA19fUEUbJwsfJhdHXbvABZ
QA1gQR4HxHjQMqaYpJLAGEnRRtoHOLsb2VhxAvpagqcv6kvj5RyVlRHQOpEIs1mAKKBzLwF
73oCZmLNJh/TEMYlKBuiFLyIPiUo21Vv8Asms09syoD0MPMGKkbyZExCOCocHkUXZNqgjTX
WvQdWT5e2JiHPNcgbB5nX9FUjhdtsmVtaZCSu24VQfIE8beNBm40eU2CcaSWSd8rhkJGdiI
FVCD1rWvtP23prF7cIhZVEKuD1UUs7MbbVs5ttsB+EU/UoBpjwRqERAAo2jS+ntNCnxUMbt
HvVhEyIqOyLqDayghb+RpmpQedmwmk7VGuQDBIsoJR1TdtUi6c7PuB1Oh1vw8K0cpFnWaGW
B4+kqvBkou4grqpULzblP4bUxnYMWbGiSXHTdZEIJ+JTcXsRTNqDzvZPpMiaMtI0szRSiSA
gGOPZMp0BsyDdqoP6qLiNk48eTlxY8Sou5hMZmEcyBmN7Pcpt9fdpVWXKw8+XHw4fqI2nTI
ZDa6pKHZwGPAdVQ1HxJBGuR9ReaGZ9pj2lpOoxa6tGqjaNtuPtvQC7vI+dhI+OGdZ9yfSk/
vLAm6Mp/ygbW8DQ8nFLdxZBkLDirD08go9nj3IFXcri2zl4nxNE7pPHGuGmM0caM5KtIWRS
WO1lMg5kNyfHjpSeflyZGdNiySyQxBunYM1iCQu6Q7SipcceOvnQafa8mWNcn6gq7gq6xwf
MG0qqhl2aDedbe/hWl1JSLiOwKggM1jc/hO29Z3Yky1jn+pRY2VxGsURvEBGoUsvqx/krTk
dI0aSQhUQFmY8ABxNAvO+Xa0aqGZdAG59xNrjcttq3uT91YIw5ML/qNJJWLvkpfFlkJZDKF
tIjNoQfy/or0ONCwtPOAclhZmHALfcEX0F/fQO8dvPccJ8eNxFNdXikIvtdDcGgpk5CzY0U
wA5llv47SI3BH2i1N4f/KQf7NP6orzeJmT5pcyEFokyYsloyDG0yx8kifzlve1ekwxbEgv/
q0/qigPUqVKChHOKQwf3kHl0ZP+ItPkc4rOwiVaJrbgsEhsupPzBoPsoBZOHlvPkw42zZlS
xyTZG+0kSqF5dnny8vtqd77fNJIncIJXSTHWwCnRASC0gXx0HMPEUPCxvr8ibIZmggmcSNj
DkeQWCAyeh262PofEUTF7rn52NLkY+KkiCR4ViaTYw2G12JFrUA+6fU9PFklDGYAq82ON4U
Ej5nTYgWPqdOGop+KbuR7nJDJAowAgMc4PMW00I+3wrNyEzYlwvrkTfuKM2PI0aRLuXp3Gp
a3srYKZhlY9REi/AoQlr+bEt+igy/8AqRIXbAjkJVZ8hYZWDFLxHmKM3tApyTHghMXb41VM
WcOrQqLNcDeWv5HgfbXM3ti50PSz5d+OpDsiL077dRdrsbeyjtkIuRBHYMkyMY5Abnls32E
eN6C0ckAml2yqXZwrICLqwX4fbYXrK7ligZaGPHfKdVLRKsziRHYnnuz2VQbD/BaqRpBP3Z
ctlRWWW0dopudSvK5OiBvUijd6TIWTrxQySho+melK0XAk89iAF140DPeMz6LCDhir3Xa/4
RtILbz5WvRRIk8uNkK3yXVumLW3MwuCSf2QbUDum6+GyybfmH5expt90b8CEXtx1ozmFoMW
SZy6h0ZXRSqliCFuNdo1oF1SDPHTy2CyK7iGNLptsWS6Npuvx9taagqoUkmwAueJ9tY7o00
caQvErRpNvKnbHsQkIwQG45wDuHDXzoc/dO4fT9uy4kYQObZwVAzhrAAW1sC3iKDvdYMLtO
BO2Ljo0mc6xiNxujMjmwLXvoONB7DGMCSTGjLZDKT1S8bRyxi+3kDXDJcX5fbTv/UGNlZPb
x0SoWNlmnic7S6RnftD67TcUt2vI6/d3n59uVAssKs5bbGwU/CTy3a408qDcjdZEDIbg+PD
hoaT+mOLPJmK8kxfR4jzaFh8PkEF9Bx+yqpknFycqEwu0SkTb0F7CQXblvci6nhTMedhSlF
jnjZpBdFDi7D0HGgPXms2VcjJjia0wmk+oDRKBeKJiqksRzdMD4fH2VsIDgsYtBivdomZtV
kY36YDcQb8tvZ5VlyNG5wnWUJIsCSoqIQJS+5GsiK3578DbxoAfWb5cWVrZEwMTHG6S/LQs
8ZmZ1XRreHgdPGrYuTgdylz44JJmMjqpYIitHZ7q6ytbl3DRWN/IUpjwNhSkSq+K4VceVnc
SY8sW12ZY+W5e/4RpegCUwgZgjSPD3lZVlG/YdtxI8UO1GZ93IDe3pQaJxUx5ck9SKLMeYS
vsfYFXUBmYRP0iwvpfW5pmODFnzpVgljEICzdSJgzfUMjrvcqLWC6gaa3NIQxGWBg8fVn3i
OeOdgqHqDRolhO9OSxB8tBV+1s8LGV4LRzZUQimVXXrBh0wVuq2VQ1uZRu1N70DUBzo1zZZ
pOvJCkQfbYxyrtvv0G62032igSQ5uKs0k7OVeRJMQl9sMW3Zq8aHRAfb7NaGZWSQrsUwiZn
aMFmdMfGIIZ4yb2+IBf5vlRcbDn+VNHjEyxTM0eO5EbtGvjLIS265YMLaUHphewvx8bVKHB
Ks0YkAte4I8iDtP3iiUCufnx4UYYq0kjBunEguzFRuOvAAeZoXbcnOmknXOWOKRNu2CM7yi
tezM/jurndMhojGkU2LFIb7vqteUi3KoZTrVOy4rQJIwGP05SGD4xchiNNd5b3WNBp1KlSg
lVkkSJDJIdqLqzHwHmatXGUMpVhdSLEHgQaDz5mxpP+oLXaR5JIhEY5LLtSF2Ja2jDm4VfM
abIYY0ku9WQPEIrosxiBLbpU1XVfA6aVnYkMcHcsTIhQGSLqNkM1wWDSCEaWWzDfw8vGvRx
Y8MiTY08UbRpKzKg1G1+e5GtiSxoMIK6Ywxu2QvlQrv68SObMrE3jZptL3vzKPD1rRx+1Sz
tky5RMUOXYNjJYHYt7dQi/NbS6nhWsFAAUABRwApLP7pBiLJeQBoQry3BaysbBBb8bfhHvo
HIYYoI1ihRY41+FEFlHjwFK5EiZbHDiAlQNbKa9hGBZtun4j5fbSOTl5xxSEwct5cgjph3V
VS5/EYH3Koq0GP3J0kif6SRwNkq2mVfPVWJ3X/N40GuZYwQCwDN8IJFz7KyO496SGSKKEGS
Rjrh7T1pg1gu0H4V1JO7yo4fJhhSSPDinCLaIY7BSL8dokVQB76B2vDEOJkZuYD9fklmyWQ
lnQg8sabdRtFtBQJ9vxZ8XAtkwiCeY5crILabl5fh04V6DD/5SDS3y0/qikM0yGPG6o5zBM
ZAdDu6WtPYd/o4L/wCrT+qKA9SpUoKH4h7qQwf30Q8oDp7ZKfYc4PsrMggE0sIaSRAsFyI2
2Xu/iRr4UHc6RMOZegvVy8lwIITeyudHkJXUJbVvX1rnbYD2uDJhJM2x+u7hdgJl1baP2bU
xFFENvRj2PHMVZrm5t8RZjq1x/dpVpFKpldXd0DzWvrbbz29P79Ap3hplysXaHERJVpEClb
kiySdTTaf8GtarsqKXchVXUk8AKR7p29ssRTRbetAweMEaHUHj/LcelNZRUY8u5tilSC5G7
bfS5FBd2IQstrgXFzYX9TSKQjG+mxmCPLIkkZe3MBbfofy30+ymA6xkYey69IlCSNrKllIb
7atiwGHHiR7NKiBC49PAE62oFe24vcIMfHSfIDCNArxlAToLfGGv76WyhBkNlZcoSSLDDxs
JYdw5eYlbvrb762aXmwsOd7zRI7jXUcR6jxoM7uX8QmyI8OHHE2GURpJAq3U7mDbOowW9gN
PI01hRyZOBEk6tEY3IMdgt1hchAQNBfaDp+imYJzI80ZUAwvt0NwQVDg/Y1D6rL3IQh9yvC
XZPyFWADf0t33UAJI3yIRMOmywrMpjtZJRqlvGym1G7fKjrIV0Dv1EU8dsiq/6TUzcQZHSv
tWJNxlY8dhUjaARbxub6aUoMozYTLKl5VhaRJioUSJG5Xcut1JFj79KAHfQ+Xn43bJJmxsO
WOSWZ1NursGsd/Qa1xGEPcsOVVZDLFEHURCyoV6YUOCLAMRceHGj4+C79znyMuQ5DRxhMdW
ULtSQHcdPxEgg0d5JI4mw5YutbG3AKdxcjkZSp9otQEVkiz5QQ5knjDq5sV2xGxRQPItfXj
eq4OJgvgxhEEkZHxyLZybkndoCDu+yuQqIpoBOGM4x9iyX3JdbdQAcdx0PrR8BYVxI+jIZo
2BYSm13LEsTpbxNBgZuFkdyWXEEfTmwnWSFlm3pdjbmDXsAFvbj5VSWaJZsnKGf0sgwtGkz
bSSC4ssEIIAXkbaWNze/DWmccC3dWe1t6BRHEYlaUHlXYdWcmwJ4EWoGbJvy8y8ccWY0Sxr
Gxd5AGW1k5THdhoPG9AtBjhmgh6AH0c4jaKeRwpnY7w+9RtaRt1/u10rsfbM7JMsUUMTQxS
uJDHJ01kcbZFPKtnKkAXb1B86JCcbuHWaJJ8rEx4nDLkv01EiAMttnMSR5jTwpmJLHtjIrv
tRFLMTGSz7JCVSUWN7m9jf20C8uNkTJIOZCL780IFcZLkMlwV3AIAF5OGlqZ7U2PMECt0os
eVGhSRrM+SyOrAhwDtudNoHA2FMd2O3ueDbIERk5WjLMhkUSRmy/huD76Flg4v1scAjXc8Z
Lkcw6pdy4W9nZSTYaE0CUcmXiZDyPG6SSloUgaTqKh6sZI6kgG1JAbDjYa8aKmTIqokwyMa
fFkEeVIZGaBY5CUDX3A2suhAsDx0ok2Q+cygtI0csfTkiWMRu0sJdym2Q8h5bceNuNEjwGk
XFxpn3JMjLO8Nkdgn4Jbi+0E8eN9CNaDdjVFRVT4AOXx09tWqAACw4eAqUGU2HFgSrkopys
ktKzbiomffb4C9hyKLAeVH7Z9W7z5GRCMZZSvSguGYBRYs+3Tc36qp3iDInSOPGMKSHd8+b
Uotubpj8xHj4VO3xx4CQ4mPjfJe95o2EgBAvukY7TzedBo1Kh4acalBLVxt1jtNmtoSL12p
QecgQxZSw9xyI3SVZoIGT4Ekd1bp7jc7tNA2txR83uuTjKsmDjx5shYRzmJy7BF+FmCjcNS
fOid+XAwu3ZeS8QLTr0yF03SMeRreYJvfjWdIs/b87EBbdkxYc7SPa6tEqblD+PLIP0UGn3
HImPa/qTMuOboQ6FrK17MC5XgeHwiksUSd4y4TJJ/Zu39GU3Ubp53Tdz62G0VWZ3TtZyXW5
llRkVpAxkQJp0rs6rpf4iRWx9Mx7Z0I79V4god7B920KGcgDUUF55GGZjJHcsxfqAX29MKd
W8Pi22q8IUzzyB9xuqFbW27RfX27q5kTtAYSbMskgibzu+ike/jXUWRZZpmAswUIFuSQoOp
9t6BdUPRxuk3UbrFmcAgC5cyD04lbUYq0SZEzOE3kvfiECqF8ePw3ocBMcUHTfqGaRmc2tf
fudjbw2n+SrOZF+pmsFjVRYSDRilyzW8iNPvoF82VpIYHZdjPBM7L5Hp8Pvp7EN8WE+caf1
RSfcnuqvwBgna3lyA+NO4wAx4gNLIuh9lAWpUqUFG+MGkcK/WTy+nU2/ptTrfGKVwiNy+fQ
TX+k1BZQ0iiyKCkxLNfQBSTuF/EjSpKrRDKkKgxEBtt/isOfh6USPpnHYSqqLdxIL8vE7jc
+dA7VL9Z2yJpOcOpGvFkBKqT7VFAaR2iaSYKWjCqSAfIncQD5ChSq39qe5TGliU7wNx3EMH
YL/N21eYIfqOqGWDpjqEX1tu3Wt6cbVWRtjz2cxwdIc5BKo2ouv8ARteg7eMTRxiNZEaFum
97kqu26m/gbjWiYUUkOLHHJbeo1ANwLm+0ezhS4iUTGJYxKi4oRSfK9tm7hz/qpvGR4seKO
Rt7oiqzeZA1oOzSGKNpLbgupF7aeJ9wobRM2ZHMLBEjZT5kuVI9w213LIGNISodQpLKSRdR
q2o9Kow/tUWQtli6bB3JAB3FSg/TQAcu+HlRwJsnWRkUxG15DZle+nmN3vFHEsi5wgazLJE
XUgWKmMhWv6HcLUr05ZMDIgiTqMJWWB7CPW4YSG1vgY6kcbUzE4+vlieMCURxsJhxdDuFj5
WYGgapdlxmyyrgmZo9A1yuwML7b6cbX91MUlk2+tVZIxIJIZFiAJDXFi6anbzC2vpQFk6Yk
lQKeo8dzrYsBy2BuOF/vpea6IUaNhPLAAZ4tZSyWG3TyLX8uNUjlw/pY3y26vyulI21njIP
xcwWx4caGc7F6MONIzvkywkQuAyCRrDRHO0btKBhT08lJMosJOgW3Fh0lZbdWyjx4a0fAjE
eJGocS3u5kX4WLkuSvHTXShL1knx2mRWkaIoX3G6yW3ONvCzW41IUfCxsaF3XeXCtYWDM5Z
mCjyF7j2UGNEG6srRxxwy5Mkc0KxAm6R75BM+7W5Gm2wpeLNx4Jv4gqyZMipaUvvbc0qgzE
Oq7V6SoL6cPWvQSY2JZpcRVGTfrIUIDOV5T7jfafb51ivL/APUAqyJJBKf7Vj80Msg1HzAw
C3Utw3ANwtQAzZBjGcSDHhnZVGLKsjtJFGi7QeVbC3hu2+tauU8bZnbirFHmVS0pbpSuqlG
Csltbnj7xWf044nZEcwSDriPGhiDSqxW6rLtRhJdbm1tLjWnlyGebt2yESY6qiiXcsiq1tb
q3OrLtsGvQGyHWbvMCRIHlxweqWsSisVN1Vh6jmB+2k0m+oYT5UTb3diqxm0gIBjWRbWXaB
cbifImrydxZ8h5GiUyQyGISaRkBtwQxysee/gNlifZVsLBhOJIJiyJGN097Ehwt9r6sG2fE
1uUt4aUA4oppseNj8nHkZtyxsZJnQFpGdGe5JLniNbajjRExmDRTLAEd5+s8kbFp0RtWVwV
VyG4H+9WfkwKMCGGfOlycpZHaLIChWjACN026hFt11OpGnpTwDR54y2Vo8cS7XdQocyvaPZ
pdmTdr9ntoN/SpwqVKDO7vHEVSQ9Lr2kixxMwTmmXbyE/iofY1mH1CzGJHiMcP00NykIRLg
XIGp3XrvdMDKzJU6Cw7RE6M867/AIyttgUggi3GidoxcjDhbHnEPIQVaHddifiMm+53Hzvr
QaFSpUoIazh3V8mPI/hsByHhZog7FUjMi8RcndYegpWLKy8vu0pEjL2+OT6aNVIUtMqlnY6
XIG21OxY0Ha4o48UbYpJfmKSWZmlNt24m97/dQI9y+Wseb3Nfqo47KcSFbxrIbXdgxO5h+G
r9x7gkccGVML4ssvSWJATLIrAr4HXXXaBwrRF4pZ55CFiIW1vJBzMft+6gDDxH7gHZWL4/z
ol3XRWl3KzhfzaH9VAjBiZ8uFKkUQiKZMj4/WZoy0Tfn2XbUEjXWtOfbF2+RIrjpxlEEZLF
WAsqr43Bos0hj2HwZwhHjzaC3vobK8UeTKWCXu6E6hQqAXPvFB09O+P9QvzvwG1wsm3XXwN
r12EMJsgAEJcFb31Yi7Een66oyy5P0rWCICJpAfiuF5VA9p19lXjkLTTwuQwTa1xxAcHlNv
EWoKxXxxBE5DNIWDMNOc3kNvTjVeruTJDKJYonsN1rEABmGvHaf5KtB+7xzkLacghd3EG3D
27RUaWJlyEmFooiFc62IYBtbe3WgW7qQYi4On02Q1/QqtaEYtGoHAAD7qR7qLxSW0/s04v7
QlaCiwAoO1KlSgG37wUrhX3rp/oI9f6T02bbxr4UthD4T/4Mf6WoO9wjxDhSJk2XHJBbl3C
+4EcoB3Xbw8aS7LDFBK8ccssto1ALRGKFVDMVRdwvcbvE8LVzvhTGx3czzx9Vl5IxuXVlVr
HY23z48aN2yRZMibZlz5IRVFpUCIt78LIlz50F8rMhminx4xIzgMnLG1mPBlVyu2/h6UPIz
cnGXpZUPSicbEyobzIht+NLBl9uooi5Qw1MEkckkoN16alzLuNy+gAGvHyoM3dnmkhgweVm
3nJeRGvjogvzJpqToKAyTo5OLjbMiHoclm0uvJtdhf4r/cabxomhx4onbe0aKrMfEgWvSPa
4IcN3xID1UdRkvMTzM8pN720sbaVpUAMtl6NmXfGzKkgBtZWIB/vigzxR50oheMPBCzCXfw
JKcFH9LjVpI4gZGmBSIyowtwZrKLtt8N3n76rJju+UxSRoWXbIChO2QcCsiHT8NtKAeV27C
GIRlZEiBLbcl5Srpb4bNoP5fGh9jfKljyZMlbzhxGMmzKsyIvIwVuA18NL3oeR27Km6GNm5
H1EUbnJayAO5iYFY7Xtt5vbTvUWTLiaJierCWdLkDbcbCR+E3JH2+VAfGlaaFXddr6hwDcB
lJU2PtFL520Ow2DqyQSLFJ+IEC5X9fuqsSdQYhgiMUaBw5BHINpQp6nd+i9VjnRokklP9oW
GQx5FtNqmxYDhc2B4UBJs/D7fjQmaT5b7Y4igLbjbwCX8qzzFJ3TOylzEeXCxdsmGApiDMy
m+p2liPDWmI8WNsjElmDb1ieaLHIHTWRwOpY8dN2gPnRUDDC/h8qmTIWC+0HaGHw2V9Ph0o
IkTjofVRGaU45jY7r81gXTaeXmt8VEgjlx8TGWYjqIVUg81gTYC/mAeNc2oJooskOZfpyOq
GIQ8BJbabhvW3sruLLKMOBpCSxIXnFnKltqsfW1iaBdYmjAyOorTL9RPDEnMG38FVvEeJHn
WbldwlnMK42RPJuJEimFJoHVbK+5Es9rn7K2IlSGaMSEOx60iSA2VLsC624aX4+2k07cZW+
rxrxhZ5JYwOQyLIoW+4hrDj4a6UGVjdyyUyzHkwyA/DBkYsium0mwBM3KxFrXPMBxruH8jJ
WTFvEiFpZZGRZI9Wt87JQk3fjy6Dyp6XAzUCK7OckIkeI8QukQY7ZQ/AfDxbS/hY0bN7TO6
Ikah0CLCI0dorKjKVYuD+UEaC+tArLkQDK+odiXjG5uitljMx27ohPcu7beKrRIsjJxYFM4
kxUE7hhJZwYeZmkkYXIZr31PH7KaTtxhbcsSxxzKIpkBvsQBjuvYbmJ8TwqmJg5L4Cxgopk
LjJkYmT6kFSgc3AIuTf3UC0kSphtHhdSXJRjI0UbfSyupUC50Ifw+G2lMZUIkm60cu/LT6c
wpqUDBipZwpsSbniNBXR2MmSFZHZ4sYKIndiSwVNgQooUAefnTeB28Ys0+QSBJPYdOMbI1R
L7AF8T5mgeqVKlAj3BM92AgkMWOq3l6YBlfXVUY/CQNeFA7PFBiwZckayCEys4mm39SRQqk
s3U5tDcD0rVpXui7u25altt4ZBuPAcpoM85Hc8/tBzBKmCkkRkXapeQLqRzMygXHpTePi48
KRY7PL1RGD1C7qZNvxH4vXWl+2ZBn7RG0yCUwJExFtoNo0k4a6renmWOXISTeb9M9JRpo9t
zg+fD2UCuDFHjRYwVORpZQrMSXJbeVkJbxZV19tFjVUjinnQ2SRukG4xLIdq3X329AamLMk
yQmY75Q8qQyW0cxlk3eVyo/TaupJFLHvl54kntE51BO7aretmNh9tBaTqOcpd3Ti5VDsNAS
Oe3ut76IGRJjCF27o9wkHEhDtsfZcWrjO7maBbB1UEMdV578R6WrqLCuRb/TiMLc/kB8Pfx
oKRyiSKCRxu3HlZuUgkHadvqKo7TdTLUp1IFRWVX0UvYl0F/CwX30WIrMkLu1yCxBFrMVut
/wBdVkdJHyMaYjpKilmvblk3AqT7vvoJP8040kQJJcMHHhGRdrnyI8KKhjEkqhQjXDOR+Lc
NGPrpUlfptCotZ22bfTaTp7LVyIRFpnTmdms4biCosFt4D/DQViImSCWTRwN6rw4jbcj2Gu
FImgliX5ILFZCON24m58WB410XmMMq8qKGJHqRt2kf3cKnSjeKWJW272IkJ1O5uPH04UC3d
FvDIL2248w+3ZWjSHcwphmBNv7PLw8iVvT9B2pUqUA2/ee6gYQ5Vb/woxp/So7/ABH+bS+B
YxoRwMMX6DQNOqMu1wCp4g8DXayO9x5cOPk5Uc/y9icjsVEfTO68e0G7MfOiYfcczKXqxrj
zRKbSCKRy6/0XjXX22oNOuOG2tssHtyk6i/hes2fvKRSqka9UziM44BC7924ubngqAXY+FP
YuQmVjx5CAhJBuW+htQWhiEUaoNSAAWta9hautKiyLGxsz32Dz28da6x2qTYmwvYcT7KBpl
fTzxtaJWMhBB3E7SlvS1zeg7Iyzwuu4xWbY5YWI1GmvmOFTkGQ6WId0DbwdbAkePC16owMi
5CID1GbbZ7AcFAI46W1o14xOV/0rIDf9kHw9hNAqs0yR4zyqBPKhR227mBCGS9l1/DqKtFI
VeKBGDLLASjgWe6W5iDpbm+2g/wAQgXFTKlKDJVDZiGKgE23EorFVa16kMkCSo8Miy9THJd
4wGayaq6kX0NzYf36C8MQZMPoKxVCzPI5G4XDB1fzLMdRwqkEwneJ3cCSOKTYApET82wuG8
ht4etEVQsmKmMWaNkcs5uylSNwZuAuW/XXMWP6pYpZAgjiWSLooOQsCY2Iv+Gy6C1BEljm6
GRMjGV8Yusai6ENtMgUeLcPd76suJ/Z1fIBkdcfpGK4A821NtTYa3pPN7mIUXO6B2xP9OIy
4WUF2EZKIu4X08aWyc98foouN9RG03SlynMjwsR4qvMb+6wPC9BrYsXUWKVpupLFEIjtYMF
cgb2v4nQcakeRIcOKZ7MxcKTttvBfYGA8CRrWdBDvyV7h2hAiszjNjD2SRlUgLs8GDegpnt
+fmTYZlzYTFLHP0ipQqWUsFVlUk/moLBFMsqgxt9WZlDLqyAKot9o5vU05hzdfFim27d6g7
fL0pZLJNvAEzzTSK5VSDGu3gD/u1v5/ZXIEycZERGTrOm+WOQkAOLBnBW/j8XrrQaFSsTLk
7nBkPIc24gRJGhSJdhDMQyseZhoOXWtpHWRFdCGRgGVhwIPA0HalqlSglSpUoJUoWTkJjY8
uRJokSl29ii9Z3bZO4dyxI8yaY4yzXZYIkW4S5AuzhjrQM5fdcfGmGMA0+UbEY8Q3PtP4je
wC+tZ3/AFAXyTgxmGQxDJU5MRUlDEOLOyXXaPbTWJiRo/UQn6h57ZEsrF3bohgFQtbT9V6P
kSmRMqBnCKm0NJYm0cg5hp42v+mg47RdLKx3HSSPVzDpyPrf0Ngb0Z4maeBkAEMQLXB43XY
qgeWt6oQp68MACysu4O3MrbwVB9bbeFRQYJsbGjJYCMh7/ljAAb23/u0oIUed4SQEXHkYuo
1uwUqu305r1Y2yEMbnZ05FDEaBipVwB6HShrtMcPQDFmlLMzcRZvm7/wBFqMyhkkjiUKxbm
v8AtWJb7KDrbQZgkZMlgxGg3m1hqfZXFil6qyO2ix7Atr8xN2Yn3Cu8qySyFjfaLg8FUXOl
cTqtKjlbIY+Yk6ljaw2+mtBVN0scXwqEc77aC8ZK8o9oqrs8jZOMioJQgKsfhIkDLzD02mr
3G2IQA26liPIAtvvVo2iM0wVbSKVEh87i60F1iRdpI3Oo2hyNfXX1riowkkkvowUAfzb/AM
tEqa0CqgR/TJCSyG4J43TaTuP9K1W6QfHmEZ3NKW1bgG+H/JtXIyceKFJLEsdjEcAzXOnpf
SundBrcsZphoP2uX7gL0AO5A9KQcfkSA/atP0h3I2SXj+4fX3rT9B2pUqUApeJJ/KaX7cW6
UY/D0Ibf4ppiU23HyU/rpftxvGv+xh/qmgZmhjnjMcgupIPsKncD7iKWjwjAJ5TLLkzSJsJ
Yqpsu4qF2KoB5uNEz3yI8cvjaOrAtyGQ7b81kBFzSvaZ8qeXKeZy8YKLEem0IuBzjZIS3le
gSxsfLhSNcsNDCsdsaDHjMu0v8aSsVdi3nwBrZhkCYkckwEACLvUkAJoNPdWf3SaRctEAy2
TpElMReBJ0LMfZwp2NZH7eqohSRowoSY7iLi3zLXv60BDNacQlSNylkbSxseYe0XFLpErfS
mEGRUZ2MzGzLfcHBGhuzHharqscc8Ubby6QlY2PwkDaG/paD9XjQQEY4bpuaQSOSzKVYAhu
puFhYXt91AWSNXSYAM8nUBAI+Fht2FeGg4115cePKMkkoMm0IsQ1KgkE6LqSdKXyJk+sjwt
zu08l5gqttWNUJCs401IHjQsbM6kwTFUJDGzKyRLcXU7bFvhvp56DzJoH8KHpxMzIEeVi7L
5Dgo9ygCseNYsX/AKlylXbixtiB12WEZsdZJF01Bq/bs/6bGz8zJaZ4oWvdzvNgSLIu66j0
IFvM0HsgXIxpMydDHFlTtKZZCNzqrfKiXibAj+Sge6uTHCseEyJiY6KrZEysS5+H5ai17fe
dBRnhSDGDfUy48aqLDkuCeA27Dr6Cl54JMlTlZbOIeoGgxRdSVHAuvEt+IL9tBSFctpUyjL
FjJIwgRtCm0i0m4fAbglb8PCgtHjZWUY8jGyGF9DNPEjFhbVwtkaM+Q+0Uxl9w+iljwMWNG
kERk3SNsREUhBfarEkk6C1VjC9ufdkTBYCLtks6jqEDjJu4m3iP8Gf23IXKHcVXd9TJMczG
WQGNjGNvTcORa2mlBbD2Y7zQzdb6qQfVZsbHpLIpurSRWOgHiLi9NdninxO1RDIW7iYlQ1m
JWR7KwsTbRr1SGGNMhMyKaWdsnDYRmX5ksagq1wgte+7X1FaUQiTFxhFaSJdiI542tsVh60
AhuhlBVxKs7SyS6WQAKANRf4doX31xYVVYRI/XlGPIsa6bXDbS3MfcBfwpjEikjSXfYF5Hd
UB0UE6fbx99Lw46wCOJvm5CQusdyQh3EFwBrbW3uoJOx1w2kVDLEm6S1yDuEf8AlX0qyht7
HFQI6TFJF3EIQV3E2HD4h4ca5Mt0fGuqydOLfKfEE7fG2uhtViSzmOKPaUyAXYaixXqMx9o
NqDrZeSBtXGLvu28siW9dWsdPZR4ZGe+9DGymxU2PsII8KAIwXUREaTl5mY8wIX4VHqLe6p
kLu3PGR1YGUhhxC3VnXTzWgc41UaHU1VZ4XYpHIrsOKqwJHhrSHeu3zZsWP0Wv0JlleImwk
QfEnlfyvQcymXvGPNhY5tA5aKbJPDlNmWMH4j4X4D1o0KgxYfRU/KPSZr/CsYKOrHTdqtvv
qsWXBmMgxUYNju6TXAQxECxQ+puLW9tXiMawY4xwyKG2dPiRx3h+Oo1N78aCoUSIkECBBDk
fMa97bD1CRfUlr6+00W5/tMMKp1hzeQYyDQufPSqMu5Vjgj2yJONx8F13u1/2lP31JXKx5a
Rx3mADDZ8TlxtQk+elB0RRos+28s/TVWW9tFB2BfIXvVw8kZghkIaR0O5x+ZALn33oUoaOP
ImMhaXYEAjFypUblFh4lmo6xAlZnUfUbApP5fEgel6CiLLAm5mF3lLMLWFna1h660eOPZuN
yzObsT9nhS2XInUijjUy5KndHHc7FuLb5bcFHh91LytiqCe6ym6aMGukB/aCjQjX8RNA4sk
YmfqSxljZUQEXA9bniSat876vgeiI9T4F92lvdQ448GayrDGysiup2rZlOgI0qHDMW58SQx
MRpGxLxf4hOn9G1BFZY1iWG7WkKsPEnm3lv00dYkV3dRZpCCx8yBtH3UDCkj54iNmQGLzIT
c3Y/EpsLr5H9dNUEqVKlAtAA0UJn/eAkoG4+Nrjz211T09xdbIZbR+JG7S/va9cgJyY4pWI
5Gfh+LaWjuPbxrsYEpdZNVjl5L+O0Bh7bGgD3EXWUf8AgsPtZaepHO16iAXJhP8AWFPUHal
SpQAyNEkPlG2vuNA7b+7XW/yof6lGyzaCb/ZN+g0Htl+mb20SID/y1oL53zIZI1l6LxgSMd
3T5Qd2r20U21NA7cM6SGTImliZ5gOmIjvQFQRuLi1ydL28qJldtTIyBMSLMEWZWG4MkbdQA
eWvHzrvb4ciPrSZCrG00hKQp8KIvIvvNrmgWJlRuk/cGxmtZI5VQn3SP8ft+2nW0wjaRpbR
6Spq7ED4l2+JrHhwcrJy3zFSL4mVocxmnZCCRycOnce3StXN2phPzCN4lEiBNLMuq2HkSLU
HY2DzxCYkZCRbjHblu1gzA+NjpVSyr0WSa5kmNgvwvuvuW2vwgfdRTGTOuS7BUSNl2nSxYh
mJP9GlUynjh64xpJoyWkMqhV5WN7qjNu4UBJdqQ5ihinUbaCPi3yIqjb7zpQsOJ+3JsYKmM
uhW4GzaOV1txDey9/Ol3y5ZMiGRYmVppCsEZsSt4riZ18No/T50+mRBJlmCJVkkiF55BbkP
4VP7R8qDNjg7f2yHLKCSR8y4WKRCrsdrct9o01LE+GpNVxWhzoIu3BwZMLYY5AvLvjBSzKw
III4EfpFX7xkNJIpxyXdBbGCWuZW3LIVudbRhgvheidvUwSLqRjqxjUuB1DLYAdRh4c20eR
0vQBGVMcroM8gfH5FGwuFkl03buDBVuF9fZRJJnxI455omjkYiDFiLBnd2vtWVr2seJufZ6
3jxklhSPKjUTIWjLrzRqWbeY2HGx0t7joaW7szT9vHa5I2m7lu+SqG7LtNkyC3gtuN/UUDA
wIkf+Jd1dBMYhEIlG6KE+PSBBN6nSGQYsvGmjeSKIw7YgCWicrxDn8IFwD41XtcAlyswmNk
hURwsGJYNNFu3SI/HxGvG9dGLK/dZpnKSvj44iRV5S/VJ/ek6XsPvvQGxJslYYZMsJHIyyK
WZQrhIySjtY2GguVpvHx4VxYEVuosYDI4OjG19+mhve9CiDY8mPjsEeQQFVk13Xj2hrn8pJ
FHw4Dj46QswZluSQLC7EsbDyF6Aw4UIwhplmJO5FKqvgNxFz91FqWFAtNirJHMIwEknsHc6
mw0v7hwqjASfuECPHP8AMJHvc+u5TanKBNj3UCHkJlWRmHoQze24FqASot7RjqO0+6VuG0g
A6/0bCiSMUhyCDwBYFRre2g04mqdIqsjRHfJJOHJtwsVQ/Yq0WR+lFLIoF0BcjzsL6+tAnJ
aHIhyCiowVRkMLAgSHadx8QDrr5U5j5WNlKWxpUlVSVYoQ1iPO1CySsqvjEhDNFfcR+EkKb
/42lDlVYssyRqsaRRguxG1TuY8pb3X9PfQJZ0GK3dYYsECLuCyLk5UiXA6IurdS2jFuAFaK
iOGOFInLdSTcDxL7yXcn7b0nLjTN3/GzWVYVSCRHO6/U1GmgHw3vrTcanGSGPqBi8jbhb4z
IWc7fLbx9lB3aoIeDeXab5nHx0bcD4BRp7qpI8cEWXILxy33EnUs1gI9vobWApqKLp7yWLG
Ri58LaAAC3oKFKoxo58m+9zz837Pwov6B60FXDQrkZTEKzKpA8AEHA+8miZMzQxbkXfIxCx
x8Lu3DXy8T6VyNGMs5ZbRsU2g21YDmb9H2UOEdfLfIa/TgvFCp4Fv8ASP8A/CPf50BsaAwo
d7dSVzukkta7Hy9ANB6Vm9xhGblmJ8zpRY22ZoDGdjWG75jlgGA42+2tisTOhiycieLIypY
YZJooljCIymXYrrtYqx18f79A5215cp3zJBaJlEePoVLIpJaQqeAc8B5Cn6zh3DbinISUSr
BL0ZgUKkneIyLDgwJ9laNADKgaQJLFYZEJ3RE8Df4kPow/l8KtjTpkQrKoK3uGU8VYHayn1
BotKAtBnbT+6ytU/ZlQcw/pKL+40DdQ8PP0qVy9ACPm6DRLsjUNuUWsLDbs09f0V1vn6Kdr
RSDePHl5v8ofprsYEASK5O7cS3iW+In76q3yLupuZZF3X8d1kt7hQVyLmVgdBsXUer01Sc3
/ADL3/wBXHr/vDTlB2pUqUC+XboTX/wBU36DS/briOQoAWCxALe1yIkIF6Nn/APK5B4fJf+
q1CwAEil1sAI+bytDHrQXnym+gfKj5GjBba1uKGzIfba1G64GQIGUjchdG8DtIDD0IuKEhi
x1hxRdlkB2StZgz/vNfU6tVcV0yXTJdh10QoYwbhTuKuw8dSlvdQFnEez6hYxK8Y3pY2Jt5
H2cKhVnyIZkHy9jbj4ndtKil0QR4U++JliYuwgU2ZYzxAsdPE2FXlZIJBkKpKCIIdv4rsoi
UX9p+2gCJcOBJznsFdGLymX4drkhNvHlsLf36Sm7pHmOk2Jkg4KAnIx2js+1f9Iu8Dct+Io
3cIMjICjI7bFkuP3Lhw4jLH8avsNh42vVJsOFFSXDyT1IZdrI72jkdfjA0IjYDxQW8xagGI
MpYpo/qAJ5Xab6pVDs8DMCLK1ha1r2OluFjTsU0eFA0Yh5tu/dEp5r35pS3wm/maTllzQTi
KelEijczKgdBIWvuba0dtOAsx8qcPa5pYViycjrbgUlYKI90diUFhfVWsQaAOJHJ9bmPlQb
oIOm+O5BZgyIAelpwO2/KajrFAs2f3ArHhGxhjF2ba3NY28Wc7rD010rUx4hDCqA7ioALcb
kC16xsx/q2/sYDY/aZmkn6pIR5EBPSXx5b8ToNONBoxyXHWhxJN8ircOVS9vh33bj7r0inb
c1YGklcjuWTMWaWIkrGjcuxr2uioOHnw11pidpkM2fEohX6dWJe3O6neFYX8F5b+tFljyL5
c0SspeJBEqnmaRQx3feB7qBLAwsrF+vgnVW+ovLFDCx2J+CwLbdtzzU8ryLLJiyIsjNCJF2
6FjYRsHPqeB/kqOGZsmNkSdmiS6ABTqGXYzeXiKJ9OkcMjhCZ3jCyMhIdii2UBtKCkamAQx
yRCWXo7DICCWKAXTm8D/ho2FFJDiRRSm8iqA2t7el/ThQRYLGuTv8AqUgJLrfU2AkKhfxX9
PZR8QzHFhOR++2L1P51tfvoC1KlSglDnV2VOmLsHU3vawB5vuolSgXChUXaSxaW5IFuLG97
eAGlXIiSOUsnLctJfW/rQ9rwgtuuZZr2GujWW32C9dkjR4pomYpvPzDe52tp62BGlB2UBhK
EQPIyWF+DA3tr5Xqj7yxx0O9xCQwb4LnRSdDx1oiQbZjJflCCONQPhA1P20RnWMAuQoJABP
mTYUC4WOKWGIgvIsTLGx8l27vedNaviwGKFFkC9Vd1iNdu47tqk62HCi9NN/Utz227vS97V
aglcsGFjqPEH0rDWTukgCSzyHJSRGfHjiAVV6g4zWsRt8jW7QJyZJhGXNtO2MKFvfmktwA9
6i9HxYWhx44mO50UB2/M3Fj7zQswM8uLCPhaXe/82NS/9a1NUErIyYu0vlzHMmEUqOjhesY
9Qo2uFDDXwvWvWVl5jY+YY48dZJpnjjhDMBvO0u7nQlVVRxoJlduik7YMbHZpIDKsz7Xu7L
v6jBXvqb+ZpmLBaOSKWLJmKqLNHKxdWUjx3a3HnVRl42Rg9cRGaN229NBv3Or7NOF+YfF76
zO3QZcOY2Zk4EkJ+CKKAoUVSBdn+Zudj7NKD0NAzQPp2e1zFaQf0Du09wokMsc8ayxncjcD
/hqxAIIOoPEUEBBAI1B1FRrbSW4WN/ZQMRiMUKAWaItHY6E9MlR6a2oqSiWESxahhdb6fbQ
Uha6RdQWlZP1C9SJSu4SCwMhMY42H9166FEphm8FG4D1YW/Qa4B14xfTbJf29Nv12oAZH/M
OL/gi/4pp2k5/+Yk/mQ/8AEanKDtSpUoFe4G2JkeXRf2fCarhAIswbgpQH3RR1O5m2BlH/A
MCT+qatjhiJwhs28BSRcA9NPDSgDjxq8EJQdMxb5IIG5bA7lj3DUgAGhwtGZ8JkToQ9B9rE
8WaxMZb0sW9fDxo0Sy5hiyDaIKksbFDc7idnLccOW9R44YJsOMqelHdIW3aB9thuXxO0Gxo
KxzRjC2z5AjDl445ZCAzIGKqebiSP5a7NNjyiLGikVh1USQAgsu0GRQR4X2ULu8uRAOvixG
fI6UkcKBdx6hKFbjy01oXau3LBmZOXkStLmEoJC5AA+WvPtAA8WA9NKCncM3LkyZcUK+NiI
VWXIFg5Vhd2jNzbwtp+byoWVgjHyMKbHcy4W0xMruTGAxQqVZQbX8zofHjTJ7pi5Cvkx4s8
8Ue9EkSPcs3gVUcSCfEi1KQQ5ONjTTsGRJGX6btwkCLBGx16gIZR5kWNAxi47YmUHaOSeCQ
nfJKS8kMtxZiDcbT+Zf0VaUP3TPkgSaVe3xRC8sD7A8xbmXePi2r5VXBz5J3mgd5YcyJOp0
j05VePwePYoB+2iduwBirhrjO0karKzSkbQySneqkfzjp76Dva8LEhgQY27GkfeHCsX3mNi
jEmQEHXhVsLFhj7S0dlNzI7vIN4dwzfMcHje1/0UfGjSVMSWEdOGIM2zUncQUtf3mrZMogk
xlX4Xk6ZUeTKxvb020FIhNkTRSyxlYmgUyI2qmQlXWynxXWp3HMjgUKkoXIBRxHcXZS6oRb
yN7U28iRjc7BRcC582Nh95rM7t/D2lWKUzLkyJY/TKzSGIHg21Wsu7h91BqKyMNykEHxFKv
3PFiyJYJnEbRlACTfd1Qdo/ncp099Ax8rFwO1xymKaKMttWKQM0xkdiNd2t2bzpItlZ+Y+Q
mD9NNiDb1JJB1Luh2sI1UqxVX0u3peg2JFVj9XGwZkjYRX1Tms1zb+aKJBJ1YY5bW6iq1vL
cL0v26GAdsghR+vCYwN7D4wRqSPWmwABYcBQSpUqUEqVKC8xSeGPQrNuA8wVG6/soKIzxoX
fTqS6KfBWbaOHnxrs0YeGfprukdSmotc2IAPDTWuRpsBMi3XrExAgcu47bj7T9tHS53G9wT
pb00oJGCkaqTcqAL+dhSnd8gw4M1oZJy0bgCNd1jbQmnaqwYqQpsSND5Ggz8PuE8y4iHHmu
6DrSugVPgvu3bvE0/JKkTIHO3qNsQnxbU2+6srGys05eNizS75Ev9RHHAyKLIdWlJK2va1u
NP5eN1jDKqhpcZzJErGylipSxNjbRuNqDOiPdIcn6PqI5kkMryyyjdsLX+VEOYDaLWOlbV6
w2xsyMxh41OdnzlpZxqsEScwRWtc2QWHrety1Auz3zo4vKJ3P+MiimL2t60kNe8ub/DjLYf
zpG/kp2glZOTlxx53zkjeRJkhjJX5iQyoC7X103e6tasbuedmY/cI4MeRYElALS5IH0+n4U
YEHf6XoL/XyDtUeQkfRvMsYWNbgRibp3224FRVYu5ZOXPDCqmENNMsl421hQEobuBYtpTXc
MpcXBMzzrDqPmqnUBJPBVvqTS3aZ86T5uflxEMLx467Q6g22l2U/F6Cg0cTFhw8aPFgB6UQ
su47jxvqTRqlSgVx2IlzF1ssgItqeaNG099XiiiXEEcbkR7bCS+tjxa/nVYARl5duJKHXz2
WrsKMmLtRxK/NznRSxJJ4cLGgtbbJEI/g2kHU22i1vS9VYl0TojbaQBvQAnfer7ul0oTruG
0H1UX/VVNwx4l2c2+QAk6XMj2J++gpNbrym5vthFv6bU3Sc376Y+PyB/ltTlB2pUqUCfc/+
RytbDov/AFTUicImS8hOxXN9tyQAicNutd7iL4eR59J/0GuwHYuQwUsRIxCi1zYLoL0HA4g
fGigC/TSXRVXwspcMD5affVYkGQ53uZFx52ZPInbwP80sa7hqqIsEm36mMFyo/CJCTZT5Dh
pVWyZngRsePp3Z1mO3eYypINkX4rsP10CPfWxsaeDPlRnkxQZUUOE3WOzaNysSefgLetFyu
1NlsjTS2wi5nnjNw8gK8sbsCOVaHBJ3DLxIpc+CRShkWWKO8bsRbpyqLhrel/G9NdlgzocL
ZnszSMzMiO29o4z8KM/4iPOgXmeDLGP2+FZoIHG6CRCYkkWIfCGQhx5jTWr/AMHd8qKaR44
4oJBJHHDHZ7r+eYncb+OmtWw8Z3yVmkl/5RpYlhA0Bfab7uJAW1vLhR5ZhIuXjyobxKCNly
WVwdhW2u64NBzZjxZzt0o1laEv17ANYNzBz5XsarF1MaTExVcuGjYSWGnKARJ6am3vokJVT
skTdlmFd+78YAsQDw0Y6+2iYcLQ40UchDSIgVm9ngPSguqxYuPb4Yol1J8ABck1h503acqd
cvHz4I5wAjNIOorR2YbdpZfzmt6R0RGeQhY1BLs2gAHG9ZmWO6B3OKy/TOVkjlVBIY40juy
hDbcXYDbagY7YIpu1wDqHJjaMDqSCxccOYVltBlJ3OTbj5xhVQqOky2+Ik2LvqpFtDwrWGX
LF20Zk0DdZYhI8CC77rXKgUpj9+w3yOlLLFEBDHKW6gsHctujubX2igbwIAMBIpY3ANy0c7
CVwSxbVtQfSlO6RjLyfpfofqSkYfqvIYk5iQFNtWGmopybMH05mxCk4Gm4NdBb8xW9h+ilZ
IkyJpMiPDTIa21JuqpVrDTS+nrQaGMuzHjUxrEVUDpobqunwqbDQUSh4ydPHiTYI9qgGNdV
U24D2USglSpUoKdVer0td23cPUXtpQcciIQxyRhHZWCDQ7fxbPs/RVikZymYseoY9oXgAl+
Yj2+PuqkPTc4zyFt+1uiH04jif2tv66CK6yJG73dRKQhBtwLKpPmKPF+Lk2cx8tf2tPOl0e
GTpGRi46riJ/Asu4C9tOF7UeEhlYgMBuYWa99DbS/hfhQEqslzGwDbCQbP+XTjr5ValZsyE
ZX0LBt7x7ywW6hSdnMRe1/WgT7d9fIYfmpPiwEgZQcs81lKNdQLfH43/AJa1q872zJw8cYw
jl7hJFa0O+JuiwAPgiai2or0EckcsYljYMjC4YeVAjF3Rsgr9PiTPGXKGVgqKArbHbma+lv
KtCsPt/wDB2YsZQk/XNo2yTIxcty3VXtx4DWtygT1HdifB8cf5D/8A9VN+NAkAGbCx4skiD
7Ub9VMUErEzBhxdyByMGbKlmcLA7bXjB2btqCRwBbaTwrbrMbDx+4ZLzySTK+LKVRVk2qrB
QNygeYagYMs/RgCrHjTOf3MnMLC5IXpnj41I4Mpyy5ZhkgZCrIiEEk24lmbTjS3co5Wixvp
5zuxpd0kgUSygBGU2QfEebX0pnGgzo5N0+UJ4mHwmMRlT5gqf00F8DGfExUx2kMvTuEZuOy
5KKfPaulMVKlAtjEHKyyBwdFJ9kan9dVQNDjzvODzu7BE5iA2iqLeJ/XVsEXWaU/6WZ29yn
pj7lriiYQysD0rOzxg68o8D5btaAqAfLMn71U4X9m6qxr0lUSC5aRmve+0uSRb7bV3960Ui
6IAWPruGgqqKjpErG1mLop4naTbj5caAU376b24/9c07Scx+ZJ6NB/Wpyg7UqVKBbNF4JVt
cmNgAeHDxqgcGHKYv0wrP8zTl2qNdfZRMsXgmHnGQPsNBhv0MrbGJT1ZPlnTdY8NaC2KJJX
jy5rBuiqhAOZWezvf7BpXYpsaGGNoyzRTOfmcRvc/j8rtp91VgZZcv6mFSI5IVLORYOSbp7
1F71WPGaTDjiEiMHfqyumoILmUiP+lp7PWgrsycqOdIJ2h2TERyFdwZQBuXipIDEjj4Uo+P
3GTuUJxVfEjiAbKlkYus1zrGqkke+nJMou0MkZKSiboPCTcHXnuPRRuB/lqPlSPNHsBWVJz
DLF8QKEbt3+LZr+6g5OFmw8iHHiKzq5AXxWUnesm4H13UcBGbIGORHlEjqMwJ1tymx/Dbyo
eQBjYs+TBJudm6pJsQ50QJ9gAFWaB1bKnkBl6ihFiTQ9NAeXw5iWNBzHkhyAuVI4DmAFo72
Eav8TX46lePpRMB3kxI3cliQbMeLKCQre9bGgMSWiyMWMGCPHYrwUOGClIx/i07E6yRrInw
uoZfYRcUA3aGYyYkg3bk5kYaMjcp93hSy9j7UgCrjLYWAvc8PaaKTGcqVuoVljjAAYWVVbX
eL/FqPuq2JP1IYjKy9Z1vYabguhYDyoDJGsahFvtUWFyTp7TWTnYk4z3zI43ZDCqR/TiPeX
BZj1OoOHC1bFLxmQZUqcxiCoykiwDHcCqnx0ANAjEO4CVZnRMdkxvnEkCKSdrEX262Sx19a
yMeSP63dmSkzsTYdsKlLft9EdXX1r0c8ON3LECON0b2ZQwBsyG+qnyI1FCxlz/qgrQx42JG
pB2EMZXNrWFhtAoHIrdJNu61hbffd/S3a39tXqVKCVSaQxxPIF3lAW2jiba2FXoeQoeF0O4
hlIIU2ax42JoOczyJKCBFsNvO7Wt9woUTDIOPJ1BygybQLb7jYGF+A1ru3dKvTS8ZhI3n4S
CRsSuBZJpYJVASOMOWXxLkbNv83j91BcKZghZrCKQlgBo224Hs86ss6BC5feoYqWGoGtrG3
lwoMZ6scDRR7PmFpLn4CC2/23bSrupMIid1jBYKxAsGHGy34E0DFz5UCfHZ26sL9Ge23qbQ
wK3vtYaXHvo9VkLKjMi7mAJC8Lm3CgQgws/qxHImiGPjkskMEbLuaxA3FnbQX4CjdveR4ZJ
XiaFXkdo43Fm2+BK+G7jb1pfD7wcmeHGaJknK3yUsSsR27hz8OOljrT88bSRsiyGInTetiQ
PG24EUGF2vLdoIliwF6krCRenFsjhjZ+DuQASE1uv2V6G/pWJ26XFXHx8Jc12ChTGwTYCge
0YZimha3idfDjW3QJZ0ioY5r2bGlQv/ALOX5ZPs5vup2lnxoZ2yVkbd1kETrw2pZrfbuOtd
wXL4yh2Dyx3jlYfnTlN/bxoGDWFLi9h+pypcwqzmQszsXUAhVumlgxHkNa3a89PjYj5MuPN
LPIFyfqguPHvWJ7ArvcRtr6XoIsAGNLM+DJP15R9Jjah1WOPYryOSCu4Lrf0FE7YIu1QvPl
x5Ku92mmcFokub7VVHfaq+dvaaczZJGTFSOcrjTE9fLSwIQIWFmtZdx8a5BJjvkNgRTfVY7
QuZQzdQrcqoBkv+IE6Gg0EdJEWRCGRwGVhwIOoNVyJDHBI6i7qp2jzb8I+2rRRRwxJFEoSO
MBUUcAo0ApXMZ5ZosSI2e/WkPkkZ5Qf5z2916AsNsdIcZh+EKr+DMBdvfpehK6Sw5AmBkhR
2Qm3xIACeHGxuPdV4wMlocrdyKpZE/bYbSSfQaVwSu6zwllSSI7d9uWzi6m1/I/bQFJPUXZ
exQnx2eG2qgvJ0mKgWYl9eBAK6eetWv0mSMG6hDpxblsAaqm0LD02YqSePEggk3v60AJLda
a/DrQAf5NPUhKAZJTfX6iD/AOCn6DtSpUoF8sfIlsLnYdONBgt9PkXfpAyyjqaArdiLi9MT
KrBgwupFjS8JC4eQdhk+ZOOmouWu7C3voLQXhyDix648UKWFhyEcoXd6gX1oK4rxHFO20wm
kZiuqpHJvd1J8uHvo2M2xEwpwWljhXcSLrILbWt52PGh48kuJDjRSoQkjsii92jBLNEp8+X
SgJF9Pi9JBd/qGY9fQ7pGG67EfmA09lvKqRypCVeI9RcidlmLaOHOg00+Hba3lrVIYFiGNH
MDFumkkSJbFFZt7qhb0BPDxpmGAieWaULudrxga7VChL3Piba0AURsSG8yhkkyC23iIxK/J
b+kQT7atGku/MG4xROwEbsNQxUB2W/hfh63ruOoy8aMzEuqSEqb2DiNyI2PnwBpiZQ0Lqyd
QFSDHpzacNaBVYV6r4S3+mECoVvbbqVAB9V404qhVCgWA0A9KHjpJFjRJJzSKiq5GuoFjRf
SgWmhRTPkvIyFo9m4cUVbm6ixubmuxRyy/TzynaVS5TbbmYevD2UxUoJSxlkGY8QJaPpbyA
NVa+0AH9rX7KLLLtV+mBJKg3dIEAny+2gLlNJkIImDRzQmVQRbZYrYk+TbvuoKJGP7CuKCY
E3SGQ/lKEWN+JZmvTONN14t5G1gzIwGo3IxQ2+ygR9TFfGx928Sbw+ljusZNw8hfS3rXI9n
TxfowwTqMGvfQc3U338d3n40DMEwlViOKMyMPVTaiUqrrCIRFdlllYNca3bezE+8UyrKw3K
QR4Ea0HaE0nNIjkKoXcG8gbjW/lai0FggklK/vWQX3HSw3W9mtBXcsUiICxQRElRrolrHQc
aGG2z48WOCYgjM9rldhHIbnixP666JHjmGMGBIg3XI+FlIUEjyN/uqsbri/R46yB42Qi+mo
Rd3Uv/dxoJCuxcRccuybm6jN4ghixk/a30WSMtA8cYuztrvPDcdT7vChq745x42dWeeR7qo
0YNukuv8ANq0yCSElB1JC4KMBbawNgfcONA17KVys1ce6bJC5UlWSJ5VvwF+mD40dZLytGR
baAwPmDf8AWKz4psmHNzY4sczoZUcbXVdu6JL6OR4rQDwMqaaXHGRPKJ7EyQGBolLbTe7Fb
W8q0Tkf2r6YIbmMyb9Nuh27fbQ4srIZws2JJCraB9yOL+oRiffQ+7TRw4/UfGmyNpuv04+Y
h/MCCCPdQZUBWaeLHfBb6n6hMicR7xDFtuo3sxAJQAGw0J1FejrG7XP3KeRWWVDi2G6Kdg+
Qt9f9Eq2/pa1s0COYNq5E8bsZtixxonEOCSnD8zN9lUZ/o+5rwEOaPm62CzIFVWH84cp91F
yd8P1GUHAsiqiAXuykkA+rFrV2aDHyJ2jnBZnhK9M/BsJG/b63t91qBmTeUbpkB7cpYXF/W
sXJzWwQwYNhPkyc5MTTqZHG28TRsLk20uPdT2NPLjSLh5jFidIMk8JR4Kx8HH+VxFKjsmS+
ae4TZpOTqsdo0KxpfRUDg2NuJ8aAirJgr2/GgFsCzLkPIt3uVuga9tu5ibm3pTCSwx5q4cK
ooaNpXCAAghlVb7fO5+yphSZZmyMbKQskJXpZBAUShxc8o05eFGjgw8NHaONIEPNIygIPax
oLySpFG0kh2og3MT4AUlgl2knmyIzFLkKsg1JZYgCqIfJl4n1NCyZJM2MToduPE4MCDVppQ
RsLDwW/gfbTqGIZU2hEwVLljoU127fIXvegGwjjmxFxl815fh6IUm7H+da3rUZVEGQIUaSZ
2YOrcS7DaN1/wgW91RRLiRwKWDKz7HUecjErt/mk29lcnAjjysnrbSACCLWTpDRT53N7+2g
MpKuEYcwQWk/Nbj68a6AY+mtwSSQx4cbtpXVVHcSt8ewKUP4Q2pFvWhwDZHjrJHZrFQdDs0
+H7KAM4USPfxyYftASn6RytHSxNzkxXHDwFPCg7UqVKAbi542040othg5BZzEOpM29TYraR
iCKcb4qUhcphyP0+ptllOzS5UStqL/bQRVOxsvJk6cnQAIGnSuNznW+pP6K5CRkGEzOVzEg
D7CLBTINpcKdCRw9PfXQkj5cmXGgMZhCR3NuqSeoCeNgL2F/M1aNPrJIcw2EPSO1D8RMtt2
7wsAtBzGDZcOLkStrHdiFFld7FA/s4ke2jSRu2TFIuiIrh/XdtsPuoygKAqiwAsAOAFSggA
AsNAOAqVKlBKlSpQUncpDI4IUqpIZvhBAvc+lJfWGSOfqOIFSKOYSj8HUBNm3aXBX7KfeNJ
FKSKHQ8VYXB9xpCd+gc5VKQgIs4lVbnc24c4N7m6fZQcKT5Cw5bRhf7OTJZjG7NIBy34qF1
Pto2PJCrRxRxqsUkIaE/iKJYbTfy3CgOXJfJmiIx2xx9TGDzMxsSNl9Ni3v50fdijJZipWT
o3WXw6V9QvlbS+nlQVgZ4DjwSqC0gdVI1KW5wpPlt0v51aEHHMEQbqCZpCzDhubdLcenhVc
aQt9K2ShGQ8bBX8joWBXwJAvUxB0VhjmTbI7SmMX+AFi4TT9n9FB1B9KU3EOJ53II12mS7L
b7NaYx1ZUYMLXdmA8gST4UBAIljE/F5n6X7O7eVGn7NXikdBaRTZpWVL+AJ5b++g47yIk8i
3TY9xu13ABd1vQ111UySmxdumF2ECxHNwv50N93SnZ4x0lk3bX/Eq7SWFvUXFXlVGeZmYnb
GF2KDuHFri2pJ9KC8ZaNkjZQSYxdvElLXH31SK0XSjkQCRg20i2n4yl/Z+irJa8bS363T1G
vput63qiBXeCSdirgOY420959QpoJjp9Lj48UvNIB094FwCdbezS1dmleOAPcb2kUIF5g12
tt94quOUkigLuwUsxiVtC4BJS99fh1ohdoY3fZyBtF0Fl0BP66DsSwiaYobykjqXJJGnKPQ
VTKwzOGaKZseVl2NLGFJK+RDgjx0rpBgkyMqU8hC2Ci9kQHU+9jRnkjjTe7BU05jw10FBXH
hWCCOBCSsSqgLG7EKLanzpPNxpJspTNPImEVChIm6Y6lzcyMtmsRa2v6aZfIKZKxNYo8bPo
DddhW/27qIelLFzWeJxfXVSp9tAhDi9q/iDRpCrZUMaP1iTIyglgBuYkg6XrR1oWPi42MpX
GiSFWO5gihQT56UagSn6kLT5RsqKI9qDi+2976cTusPZRiifWdQveRY9qR+ADNzN7yB9lAn
kkheeZo90EZjYBvzah2T2aUWaKWTJQgARRo92J1ZnG3bpwHiT7KATzLk48B2BxNIEaMjcCA
SHPsG24NVWHJgdo8OcFI7bocjc4F9eWS+4D23q4lKw4v067FMgjMQsRtF1Yafltf3UdAoaU
6sxPMCB5aAe6gGzdyJskcKjXmLs3s5Qg/TS5h3z475MpyuqzIIyAIkspe4TzBXixJosZmx0
w43a7uSjpe+m1mvf9mwqKDiCNpQGaWZgzD8Bmbl238OAP20FCTDjTZAkuzTF7LwvuEYj187
WPrTHRtkvOxDKEEaxgagX3NfzvQChx4pZ5ghXr9YqdQFuFFv2vxe3SjFJPrS4GyERbXa/wA
bE8v+IAdfWgHCTDHAmQmpYqjEhihJPTH+LperMjJJkTGNWQhCFJ+IpqzcDr5eyqYw+rigaW
TdsJcKLDqbWKxufTS/toroJpJYHc9NlUlQQCASQRfya1BcKXnEosIzHYG+rFjf7gPvqkdmG
O0jOGG7YraXNuLDz213q7Mh4yw6axh7cNguRx8jauRFpFgcvdBdtRZn0svl4a0AcoXlj1P/
ADUf3J60/ekcmxkhGv8AzS/1CadK3FvYfsoLVKlSgo1t1zS2OqyYTI7lA7yqWBsdZGGhNMt
8VJoobt0iMhfcZQEHEku9qDsswEuRA7FcWOJd7roYi1xbcP2dfSuxxumevRuMVccKRe6bg3
y9nqFvf3VFkyD1cUBDkJHGyuxO1942lmt+0ppnHhWCCOBSSIkVATxIUWoL1KlSglSpUoJUq
VKCUrmNHh48+THtjkPOSf8ASMBop8deApquFVYjcoO03F9bHzFBnZEd3yZshGjxGhVJNp5n
13MxC8Aqm3nxoxMa5jfhkMF45CbxhAeaw8LEgmhMDIcyOffHiyyJGp1BbcFV7X4Ix5ftooV
TmZAMYaQQqEJJ2lG3chU6LzL76DsLxT/TZEl1mkjJjQ8OYAtb1/VVcaQTrjyzH5g6mzSwba
Sm8e1dffV40XK+mywdqKhZI/V1tr7BXMcrkpjZIsgVCVj8rjbx8hQdjVTHjiRSGDExBr3Gj
bb3/Zrkar00VyyqJW6YN9bMdoJb7qtjAzRQzO5fYG2nTm4qHOnl+muAvPEgLLpLqbfEI2JG
3XxtQVJbo5HUDPGsmga6kqNpa3pe9v5KvKWVp5RIiBIwAx127dzEuPfQ+qJYpRMN6QzbDsN
rqNrXPna+oq8yc+RI0IePYoK6HqbSzHT0oLD5kkUhYLZCxXx57a+yhwh8g4+Q0iskasw2/j
Y8m7+bt/TRCrSTRuoumxrseB3bbL5+tDbqSvivEllAcyEkWUbSuzTjzfooLJIciOE71+Mnd
+cISLpr411wjp825hDqVNzrax5vTdXEL5EULooTa/OD+EJdWC28yLeyrADJx1O87WIJKi25
QeGvgaCkp1yAXMUe1VaRvhBNwSu7Thau5LbYmx0K36TDa5sANFBY+VFyI3lgeOMgFxtJOoA
bRtPZXXUrE3SQPJtsAxtusNATQL9QQymMldwguszeATl5/S5v9tcBEcsWET1UaFjIpAOi7R
u/pXIqbehsx0RXmliK7zoGMYA2nQ6c1djH0skWNt3lodH4MzQgLY+0NpQFwkkTEiSUWcKAR
e9h4C/jYaUekIxNjQYkbsesX2mNdVs5JK+xB4+lP0Ccjq/WEyF4YpFN/QAN7wpok2/6qHYr
WKuJXHALbT37uHvobg5f1GNuIiUqpcDiDq8YP93Giyysk8UY22l3KL8QyjcD6jSgErx48EA
x7CIOsW1uPMdpGuu4HjRwEVpSWvwL24qLaUFY1x1iMg6pMhJkNrq8pOqj2m1EWM/UyzXHMq
oAPDZua5/xqCmPISsH1CWmkQ7WNr+ZU+ttaHGi2iOSCtpneBG4KSSEDeuulXx5YsjozMLSl
X2DXbbcAxH2CqR9TLgiLNZFmL3IszrE56fsvYGg4Am2Z8lSMcTh4wb2FtvOR5b7n76MvV+r
mABMexSN17dTX4fda9Vv9Ws2O/IY3CyW/Eh2yC1/zKbH30QyMch4FP4AwI4qSSNf1UA7yZH
0s0S2F9zsbcq7SCnrc1zIIZMlEivOQoFrc27RGv8Asn7LUzDEkMSRRiyILD3VWOIrNJKWLN
JtAHAKq3sPvNBe1gTputq3s86BH1Mj6eU7QgG9rcSxXbZfTWmGVXUqQGVhYg6giqMLPGqro
PHwUAWoFMi3WgH/APlD7omNP0hkfv8AH/8Adf8A9l6foO1KlSgHISLkcQLjw4etYavNv6Mb
PjNJvMJ+pSROpYybStibXrcktru+G3Nfhb1rB7r/AAabHdcQY7yLFO1oghYbYmseX1oHzMF
gzpSDjZCANI+4PYhAybfTwt/LT8DSPDG8i7JGUF18mI1FZUWdixPI/Vx5Y5hEwvMinlRV1D
ey9ML3fHPF4dfKeM/roNCpSX8VxvCSL/zo/wDOrv8AE8b88dvPqx/51A5UpP8AimL/AKyP1
+bHp/lV3+J43g8Z/wB7H/nUDdSkx3PHIuHjPslj/wA6u/xKC3xJrw+bH/nUDdSlP4ljngyf
+bH/AJ1d/iEHgyH/AHif51BfKgadFjBCpvVpLi5Kqd1h7SKiCKSTITbtYkCRgbFgV0Nxr6V
X6+G9rrceHUT/ADqrHkQI7FbFpDuc9RCdBYfi4UDIjUR9MCygbQBpYWtpS8kJEuKkS2SJiS
RwVAjLt99xV/q0HGwt+2n+dUGWhPhfy3p/nUB7C1vCgzxs3SVFFldWJ4bQuun6K59UB+H37
0/zqn1PHk4ftJ/nUFQhnjeG3RCSbXC25l+PT+cDr76okZkny47OkLbRf4buQd5S/pbWrxER
bgqszOxdyXUkk/0qL1T+Qn2Ff5aChQ/UKAhEaxlS4NhqRZRrehluhkpBErGNYWJReChCoTb
6m5o/Vf8A1ZPvX/OqkkkxRunGQ5B2k7SAfA23C9BSGOM4+MMUDogqykk3C2vf1JpqlscHHg
SFYnYRqF3HZc+f4qKZmB/dOdL3G37PioCVKGJWJI6T+3l/zqhlax+U+nhy6/5VB3ooZRMdX
Vdq+QBNzb20KU46ZIaQESNGyq2pG0czKLeOl/d6VbruB+4k9nL/AJ1BmaaSeF+i/SiJcrZd
zNtKr+PhqaAuEZGxY2lUq9tA2rbb8u7122vR6AMh7/8ALy/5P+fXTkPuA6EuvjZbD/LoDWq
nSTqdbaDJbaGPHbe9hVPqH/1En2L/AJ1cOUw/9PKR6Bf86gmQsRaIyX2iQEWOm78O73/fXU
jJeZnUbXIAHG4Atc+2hSuZSl4pgqMHsAvMV1APN50bqMykdN1Nr3sL/poBxAZHRmFkSPdyD
wfWP7BrVFZ8kY8gWxSV97X4BN8Zt/Oq8O2GFYkikCoNAQLn7+NdjdIVEUcLhF0Fl0/TQBm2
xwZH0+5p3cG2u7qNt23/AGQLe6nFVASwABbUkcT4UpE7rNNNIkhMtgihTZUQGwPqSTR1yAb
DpyC/mpoDGpQPqrjSGU/0bfpIqHJtwikPsX+/QHpWTMImeKJUcxKHlZnCBAxIAOjflq/1Nr
HpS/4tYufHNJjnH3mBTBHJIgCXZ3l289wx0oHjNFJkYoDxtI2Qz7I3D2Aidb6WrTrP+nbFy
oCkrMsrGN1ZIwLBHa90RTxWtCg7UqVKAb/F7qnyb/hv6WvapUoKn6X8XT9b7aqPof8Awv8A
JqVKDh+g8el/k13+w2/0Vv6NSpQV/wDp3/gf5FQ/w3x6Pv2VKlBU/wAK8fp/fsrn/wBIv/6
e/wDQqVKCH+D+P03/AMuuf/Rdf+V9f3dSpQVP8C13fSet+nVD/wBu3/8AR3/3VSpQdH/b1t
Po7f7qq/8A45b/ANFb/dcKlSg4f+2ra/RW/wB1XP8A8Zt/6L/5VSpQQ/8AbN9fo7/7uof+2
dP+T9P3dSpQc/8Axq//AKS+trbPfwrh/wC2df8AlvdtqVKDg/7Z2G30222vC9qJP/AN/wA7
o79i8fyWG33WtUqUFf8A8ctp0bfdXX/7f2m/S2+Nr8PdUqUFW/7dvzdO/jbd+quH/t3X4La
3tv8A1VKlBI/+39p6drenU4VB/wBv6W46Wt1fdwqVKC5/glxe99LfvfdXD/BN5vv3X1/f8a
lSgIn8L28nV238Ovxq4/h1xbqX9OtUqUHV+g/D1fh8OtwoZ/hlx+/v4f8AMVKlBF/h3h17/
wD+x5VZfoLj99x0v1/11KlBxf4fY7TPa+v/ADFdP0Nzcz//AD7VKlB22FY6z28f396o/wDC
dk3VvbanW6nU3bN3J8WvxeXjUqUBU+i68dt/V16fU6lr2N9u/S9qdFSpQdqVKlB//9k=
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHgAA/+4ADkFkb2JlAGTAAAA
AAf/bAIQAEAsLCwwLEAwMEBcPDQ8XGxQQEBQbHxcXFxcXHx4XGhoaGhceHiMlJyUjHi8vMz
MvL0BAQEBAQEBAQEBAQEBAQAERDw8RExEVEhIVFBEUERQaFBYWFBomGhocGhomMCMeHh4eI
zArLicnJy4rNTUwMDU1QEA/QEBAQEBAQEBAQEBA/8AAEQgCJgE8AwEiAAIRAQMRAf/EAK8A
AAIDAQEBAAAAAAAAAAAAAAMEAQIFAAYHAQADAQEBAAAAAAAAAAAAAAABAgMABAUQAAIBAwM
BBgIHBQYDCAIDAQECAwARITESBEFRYXEiEwWBMpGhscFCIxTRUmIzBvDhcoIkFfGSwqKyQ1
Njg0Qlc8PS0zQ1EQACAgEDAgMGBQMDAwUAAAAAARECITESA0FRYXEigZHBMhMEobHRQlLw4
XJigiPxksKiskNjFP/aAAwDAQACEQMRAD8A85MWNtev20Fr/vUeUZHTX7agrdfv76JytZFc
3tfPjUgnFj3GxNSUzUAWOtE0lgx1J+uiqzdCaCo7aNHYm2tZgWoZSTYk5PZV7nGtci6VfaL
aUkl1UGSepNd5h3gVYrmuC2xWk204E9tWue01w+qoOlYaCQT21Dbu01wNqi96wCo3XycUTc
e2q2tpXE1jLBxY9tWV2HxoYveiAW1xWCi9z2mrFjbrQr30q4GKAyIue2pudK4i2lT2UJNBz
FjqTVJGIFr0TpehkXNZGsBbcetqlRjWr7etVYgYpie2MnDcTr31JY9tQulSM1gojce01wLd
txVgBXWGlAMHC561fW2a4D6atQkZI4Xqy376ga1agx0ibntrizW1rr1FAYi7GuuR1NScVUm
5oihIpCrgnIGoJNeh/Un/AG/bY33+l/Da3qbvorzQOb1r/qz/ALLtzf1Nt++3b4UegOp5mQ
rfvF79lTE1yQRfBPhYXFCntuxjX7aJx1ZmsoJO1sDJ0NUejObjn6lY/kinHeOZD6xIdsKwA
AB/iHWg387IwsymxHTFH4vF5CxMskMim9x5D+yqGKVXaSUbWYk7D83xpKtSocydPNR7L76b
VWNtohlSbaVZpZQm5ANqeVibE7jmpSOWS4RC9skKCcUSOFZEaJlZZm82CSCwzZlprv8AVk/
tqfuthW9NZWrDxPuRWP4hp31HLleKJXjtg7XxfXQ0LiJMiFZEZbHG4EY+NHdRIjR9WGPEZH
10mqkqls5NrWvfxKvMPQEijzMAFH8RonQX+PjSXFSYsokBCR3IuCPMfGnL1kDkx6Y6yA5HI
eOVFS20jNx1vTBPw7qS5QZplNmKgC5A76cJxesjXXprjUVbkMeX6eiXtpm1qvJL6Uihjvje
5VrWYdtxpS5G3mMzg7d2OzSrzrJMVSJCVXVreXPfWx3H2y0nTDrLcaDhGMUIswNrUVF2oFv
faLVBW+tMQsuxKZqx0t1rlFUnO2MgYZ/KD3mg2Mqti0nLeNx5fyycHtANqeXNiOtJc3jIOM
CjEel+BjcG+LrR+C5eBQT5l8p+FCStqrDUR4DFr1BB8av4VUkUBYKk5sb0pxOS/IdwwACga
U0B5rnpWd7cyrLJuYKCMXPfRMlKeJNBsCluRJ6cW8C5vbOmQaMJUkvsyBi/Qml+eQvG8WH2
Gt0Al6oZaGRpEU7kVn+VTf7b0xmwuLHqOw0vx5eOOKnqFbrkE23Ajv1o6PvUMBbdkX7OlbI
bbYULT2AeTyfQKhVDbu2+t6ZGmfqrO55AmjB7PvrRB7KxnosAX5VpfRiXc97XOlGImCFhtc
jVQCD8O2k3Q8bm+qwPouSQ3Zu6fC9E584VY/TfNz8pyR8KGuhSEnDS01/Qc0FL8vl/pymNw
ca6aGiRFjChP7ovfXSkfdMmEa4PXvrAXXyGZuYscYdbOx1UGjxOXjV7W3C9qV9wxxlNs7gA
fgaYg/kR3/dFYz0UdS5OKipqLfRWJs7xpjf/AKPbfy+pp/lperX/ACP8/wB1E0mdOBcfV9N
dBvLBU+boBgnu6VM9sXqim2b2HQ1R6HImldNrCjwL/qwLhmYFcZvr2a0MywnNzehTWM0naW
JvVoGMe5lAvoDYG3hekTfQ7b8fGq7rKzS9rJEwUkxyEdpF6lJTuurHd+Jr2P03on6jf/OVZ
AcAMoB+kWNCeFEcNET6bjAOqkag0Zc5J2rxvjbpuTS3JWxprGRhppUjV3ZihOWORfsqi82F
fxEEHsoMjEcZxfs+o0nY1njAeNK1VaHOmpqNz42wzkjvuasvJgbAcDxxQ+KFWJQUU3F8qDe
/iKrzOLHsM0S7bfzEGg71pcoZKlm8vcu4+JH24Y7eljiq6+JrKh5EkLXB3IclelaaurqrLo
aMAsmo6opJzRGxRndSMEG4tVDzYm+aQkd9zSvuJHrA9qi/wxQOKokmRCLgnNaB4q+rh9JNM
czjH8f1GrrNE/yOCT0BzUtDCylXiUg9gCkeBFZnKgbjSWU+VhdG0uP20F4g21spr06GuKIC
ygkFgoy225Fu+1ZvC5pLLFKcnCt+2tIkA58CO6hY1VDz+Au3NgRjZyO+xokfLimbajM58Cb
ViO1yew0/7YVKuw18orNdRsLq47DjTIpbedpU2IYEG9CblwD8Y8aV90Z/UTOCtj9NK8mGeE
qsmQwDK18EWoozqmpUmvFPE5AR9za4FEkmEQBfyhsqSMY76w+Pyf08u8eBA7DWlPIJuHJY7
kIVlPYQQPvoNdQVcPbLU9n1CLIJbsp3AakdKkMfh2a0rxP5I7yb/Cg8rmNu9OPA0Y00YJ53
OG8asdfkwoTvdb9lhehjn8bt+qs2OMzShV66ns7604uLx0W3pqx/ecbjQiNB3H7m3+JK83j
Ocstx2j9tHjljluUIbbrbSgycLizLbYI2/eTH0jQ0LhRPx55IpOqgqehF9RQx2gMSpT3Jfg
aAOLdDqOlUdkA3MFAHUqv7K4msjk8ppnOfLfyitBk7aJtGi3L46mxcfD+6pXl8Z8blNtNwH
3ikODx45nZpPMFt5dL37aefh8VxtMey/wCJCQfruKzXhJlCc7tr9vwDLLG/lBVyM7bA1JPY
PoFqS4/GbjcnXdG6nY3h0PfTY76KS6Au7LDb9+CwvXXru+ouKwkndKJ/8a2P5n/TQbiif/H
v/H/00YBIlNfA7etDbS1vGjSqG2kaXNVKeU/Z208nO1lishUSve58xxROOkcm7e7oBa2wD6
6HOtpnyD226d1TxiQGHeKRKT0L3dKbl0Ly8cKfVikMiqRuDCzDv64qzXyi5UnI8KIvlN+vU
HSqySJGN1s/hA60yUeKOS93y7cbbZTjsxeQWiY9Ra/00qWOtvjetDlr/p2awBxf6azj4YoP
UrxJqkeJqQD8mNj+7Rgqt5GyGG0/GhwYgQX/AAipL7POdFzQ6CaXn/UZjqRgajFN+3yEqyH
pkfGkwxJJI1++nOIuxS/Vjb4CsW5GtjYPn/ztvTaDbvofDB/VR9m4Vfnn86/8IqnCzyov8X
3VjKNq8jZZb5FKe4xg8YPo0bCx7mxb6qetSPujhYBF1cg/BaUFVDkySbEd1ehgf1YY5Dqyg
157UkfRXoePH6cKR/uqB9VG2gep58tY4xmtL2gXSXH4h9lZz2uLn6egrU9lW6Sn+JbfRReh
ozAD3XEqdPL99aLwxzQCKUXUgEEaqbaikfeV/Oj/AMH31oX8o8B9lLqkGXXToYPK4snGks+
Qcq3Rh2ipjmkSJoh8rjN/prXmjSZDHJ8pyGGqntH31kTwSceQrJm/ykaEHqKKfRgw/VX2rs
P8OxjWw7T8QKzXKsAwGtaPAJWNGPQm47qSnieGR4WFtpuCOzUH6KPUFcq/+Qz7fGoDP+LS3
dT4GKz/AG6Szsh65FaANYS3zAeTyTxrFkLI2jA9nbQP90iNiYzcaG+bGre5/wAlOg3fdWXu
HhQSHla6StDdRmZQzLtvm17mx7ayp4HgkKtkaqejDurTlf042kAvtF7VdXSWMEgPG2QGFxW
z0BWyzKw+xjq7wtuVsnspuP3KQlQyg3xcdtFm4PGc3QtEeu3I+g/tpPkcWSEGUEOgwGGLE9
ooyHD0aY/FzIpTs0bsPbpij1gvdWJGuDjtrW4sjS8dHbXQntti9aBLDG7srqpU1hZOJtRP/
jf+5f4baEfjRb/6bX8f/TRAAfuxk1Az3+FXlHUd9UFwcXvRFWudBCWOZpWcI1iTYbTpXQiV
GO6NyD3H9laDNJ0dhfvNCZ+QtvO30mlSfdFr89Ih0s15gm5TL8sDk9pB+4UGIyS8gNNcBch
SLU4ZpQCfUb6TVWkd9t2LAaX6UYfUR8tEmq1dWV5hIh2ICxcjQE4FIejNb5WuO41qrNKqAK
xF9Mm1V9bk3y7C3eaEW8A15eOqiLAIOQyxrG8TkoLXsapM/InsqxuBfQKSTTZ5PI6O1/E1I
mkkHmYnxJrRbwMuXimVW0isfBkBHr2jXourH9lNgAEKBYaDsFq4ggY1NXU5voRWSNe+5pRC
EOWC8hxcABQfCgxb4plkAJKG4Fq2hLLg72+mjI8hI8xv23pW34Fq249Fu9xnt7mgS4jbceh
pJ05XNl3KjMx0UA2HhXpY951JpmOAv1Jqb5NvRFq8VX1s/wADB4Hs7wt609t4+VBkDvJpqY
rAjO5sAPprXaEDS2KCYrDX4Uq5ZyM+FY6I8VbHmGvWtP2aZVWSNiAzEFbnXpatwqcg2t4Cg
sOmB8BVN8qIXvJulVmbf9v9zE91lEnIXaQQq7SR23vatWBRMiOhBUqM0U2AubfQP2VQyGxA
I+ytLYltvez8I/uDkWx7aR9y2egqt86m69yn5q0NpOTUF2AsDgdwpsiVhNtyl4ZEPbyhg2g
+YE38DRp+OvIj2E7XHyPbs/C3dTR3HBP1Co22ra6mWLTXKf8AJGHLxuTxZAxQi2VcZB+Ipu
D3OJltKCrDWwuK0gSD5TbwqHRG+ZVY9pUH7q0vqpDFH3Xhr+hje4ctJ9qRXKqb376TvkX6V
6IwxH/w0/5V/ZQzFFf+Wn/Kv7KZPw/EV7e9vd/crIVkgcqdwZGsR4VncPmND+W2U+ytQKoF
lUAdgFhUGOMqE2KVGgKitkWa9Z9wA8uC9t1j3g0vy+Srr6S3tfzHwp8JGpuI0LdpGaE3HgL
X9Jb/AB++tk00WVM+RmxxSzkKtyBoToK1UQRxqg0UWqwFlsMAaAV1qItrTocD9Fdfoa4iuA
7qwpIt1ov/AMe//qfdQrVfd/pv/c+6sEh/Dto3AYwzjki6jj2csBe2QowfGgnIHxokL8VGP
6lHdCMCNghv4srVgIbnjeF/UiBCQ+vZwMLdiU8MEVbku/ruGG8D9LYNc5ZVN8EdaCZfaSP5
PJsc29VD/wDrqrSe06+lyu+0qf8A9dGTMZ5IC8semL8dhyRywflDb5Nxa/YNtvqpXnuf0Y2
3YRyKJQ+oZol2bdLLYGql/aCpGzlANqPUjyf+ShufZ75Xlf8APGf+mjIr9g8AonkVATwtsD
QEjAa6bdp7SS1/jSvI5Ep5bupKNGzhNSVuTexauRvarAAcqwyBvjt/3auT7Xe9uTft3R/so
NjIbmctypg6iQLyolW9xtHnPS1B5fregsaI3pgO0jC+23rPr01tQt/tgN/9T2nzJr9FSZPb
iu2/K2/u7kt9FCQl4JVPF/TyJuIikaBhYMrm4IPapH10ym9TxXhYja54sqWsRss4B8Tekt3
twODyR8Y6sH9uv83J1vqmvbRkw1D6svDEw83I9KV1NvMR6ih2HeFvTqywxpG0kYkE/o/ql0
b1LMQyno2Aay0b28EWbki2nyY8KKG9vyd3Iybn5Ne3WkZShqcUQ+g8TH84yLOBbNhJ6evga
uqsvNF1IDSnaSLXs+bVnRPwb3D8i+n4P205HJxCwbfOSOp2n765+RaeB18f5mtkRyT2J8rA
L+PEi5vbvxikySYGUbopoQ0tyAUazeGGBNSH4rG4kmv1OOnxqrrxiLF5rHpYW+jdUt/5d0U
VMe2dCzyE8llcMAwjRXRQShYA5UjzKeygPHIr8Tj7dyoUMjW8thKy6W++i7eMLkSTDFibC/
h81BZeNa3rTgDTC9P89PXk/PugW4vy7GfJGw9sl8pJedNptk+WTT4imo3Lctl2WjhhkO7ar
AN6NwV8o7L2qjrxTe/I5HYfKD/+yqBOMR//AKuRbS2wdlv/ADKsrKCD47NkFvT93R49rI7R
qrFQQyOFG7aRa7Du1rXiXjychxNCjAe4iBAqqoChWsD5TcYyKyGi4S2b9ROCttremLi2lvz
MUIycYNjm8gEtvxH+L97+br301WmJasDnuBRPboESMB5RMWYIuiSsMtbcLC1E4EUb8P26Fo
kdeVNNHMSgLbANQ9rjbrSAfjmMxtzeQUOqmO66309XtqwPGEXpLzeQsRv5BHZc64EnWjiTb
cGnHxuFH7jwzKI/QHHjFmUbZHkYoC1hklc5qnDi4MUq8PkxI0q8siK6glx6npFGvqqg7qRL
cey35s5CW2gx6bflt+Z06UN5uM0glbnzmRDuVzESwbtB9TWt1FdYRqScTiLJ+mESGGbjT8h
32jcsqM1iG1G21rDFX40XtvLnjK8eJXjdoJ4ti2OyOV1f/N91YjzcYo0R9xn9NzuZPSNmJy
SfzOtQk/HjdpE9ymR2O5mETAlrWuTv76daE2d7jFCnG4HMVFWTkIzSooCqSj7QQowLitGRO
I3repx4wq+2pyCY0RW9R9l2XFr9lZUq8Gd983uEjufxNCxNh/nopmgYNu9zlO5PSa8LZjH4
Pm07qwOpvR+3+3nlOnoRAb4FRGQHfugZyl7eUsRrWdFwuLsh4zQps5HDl5EkxF3SVCxw/QJ
a1qTPKjvf/dpr3Vr+i19yCyn5ugrvXhMTQn3aX0pCWZPRexLG7fi6nWiY0OJB7ZymhlEESu
rPDPBtBF44pZFkH+L7q89ynWWXfGoVCo27VCA2/FtFwKejkghkMkXurxux3Flge5NiL69hN
IcmaSadmklae3lWQi11Hy+XpQYoKpGKmwqOtYx24Ve/+l0z6n/TQjRrf6S/8f3VjENf68Vx
XANXNm+mrbb0rY6qAI7qkLijFbVXbWk20VlYRRlwASDYjuPWlm5gv/LufE07zFA40h7vvrJ
UXIArNlaUq65SwasQYqCQFYi4BJt4XtS6867bBEWbsBuaLypxAm3VzoOwdtW4XFEcYkGXfO
7sB6Cg2aqUNtLUvZtgLKFY6qDe3jUA4o7R40pcyccf+Itu40UxLVbbar7iRUjFjVRJFqJFt
40RSrC6kEd1GRdr7HK1GQ3oSjNV5Finp+ssJOpOpHdS2H402xuCaF3KxuGZfmA6VoRC9u2s
fgcfjQMTFL6rsMnGncK1YnEa7nNlGrHSocngdfHhwaEK6dlOLHes+L3HgLbdyIx/mFaPHmh
njEkTh4zezLkYrh5dyzDXsOncowwciKNKWaMNTsq9aWlkhgjMkzBFvYMxtWpZ4jUOIyLtCA
DYXoahEO22OtQfd/bmO1eQt9Drb6asdkgDIdwOhGQaut37k0Lh6NPyFpiCDakSpL+HWnZTC
jbXkVTrYkChI/HLWEi5wBuFdFLQiHJTc8uCqQmrttVcjNElKxDcSFGlzSrciMg2YH4isptk
DSooKyPegM165pFPUfTVfKc3BFWSg5bts6qmreGaimJtEAVPSua4FVuaxmmtU0Wa1Vria4d
9EVlSM3terKuKm16kKaBkiNtdtv3UQLXWrSNAIrRv/i/5/uqlr0Ww/Tf5/urAggCx+NXW1t
Kr0+NXTOKSxaiOI7KjY1FCirttpdxTZKEOYLcWS/ZWL2Wz1tW/z7HiyeH31ggeYDvpkwpQi
Jmkd7vfcehrS9pm3AwNqMp4dRRPd+L+UvIVfl8r+B0+is7jzfp5kmUXKnIPZ1rTKM6wejEZ
x215icWlkA03MPrr2aorhSNGAI8DmvGzreaQH99vtpOO0tj3ptRo8riwR8LcqBWULZhqSba
0t7cJDybL8tju8K7l8yTkIIyuxEAsO0gamtf2jj8c8RXiF2b+YTruHTwpm9qkSN2DhGb6a1
k+5u7TFUGIVAY9lz/fXo2jEaM50UEnwFY3DEPJg5m9gJpr7VODYDcLfGgrzL7GXHDjSRf2O
QnmGIm/qKbH/DmvURWtYjuNeP4UvocyKW2jC57jg/VXs1S1Jz9PEpwqJ8GeMlA9QgYAYgD4
19I4yBYY0UBVCiwAsNK+bzD85h/Eftr6Rx2bYg7h9lQ+8+WntDw/v9hbkskMLzSYSNSzHuG
a8ByubyfdfcFQmwkcJGnRQTYY+2vX/wBTTtH7PNbV9qfAnNeT/p2MN7vCToCx+O00PtFt47
8j1Ux7DXbbrXo2jS5v9O8ePil+OW9aMbjuNw9snHSsz2r3NuLyVRyTBIQHHYT+IV7SRLjxw
a8ByYxHyZE0COQLa4OKrw3d1ZWyNzVVHW1fSek9+4yvw2mC+eIggjW17GsX2N0PuKq4uSGC
XzY2vf6q9PFGeX7eN+fWhF+8steN4sjcfmxSaFHF/sNHhc1tTsbmxal+56H3RwnElLZFrWP
fSHB46pxlJGZMtfsPSmPfW9QQ8ZDmVr27tBV2XauNAMfAU9PlXiT5fm8jB84QMb7SSAelxT
PCmW5jOrfX3VbhxLNw3RtC5sew2FjWewlhcjRkNWRG2jNDjLaST+GyjwpkmwJ7M0lwH3CQk
ZuL0TmybIDmxYgY1okrZsJF2YnoDT/FP5AB1GDS3IQJDCb3uLE9/wA1F4UgYMvU5oIe8Ooy
BmrWvioAoiLRZFI5VtVguNKuEGDVwopGy1aAtpqLYpjaCLVRkxWkLoBC9bUfH6Xv3/dUBDR
Np/T/AOb7qMg2ALYNWQdKLHEXwO2jNxGXUWqdrrQrTjs1KQFVqStwMXp2GBT81Gkgh9PcBY
jQCpPlScFlxODB9wuOLL4feKxYyQ6kHqPrr0HuXG5EsBjhiZ2a17dBesr/AGn3JSP9OxANV
V6xql7Rfp3j5W/Yejl4o5HFkiP4lI+PSvHsF29b9a9nxppBB6skLh1GYsFiR2V5qX2z3B2Y
jiuAzE6dCdKnx2h2lpe0pyUbShWfsPS/0+w5PtsLnLJeNv8AKcfVXkOSLTzAf+Y3/eNeg/p
+Tm+2mSPkcaUwyEMCq3KsO7vrIl9u58kkjfppBuYt8p6m9bjaXJdyocRkWys6VW20pdh/+o
Pb/Ti4/MXR0WN7du3BoX9Nz7eWeM58sw8v+IVve4leR7BYxSGR1VETYdwkXu7Ma15jj8fnc
fkRzjjyXiYN8jdD4UOO27jdbNJqUa6iysk/E3vfm/T8BrYMpCfA5P1UkP6bEnESSNmTklAx
B+UsRe3dVPeeXPz+RAVgkXjxm9ipzcjcfore9s5HrS7JWb02uRIwNh+6LHIvRSuqKGk9WC1
q7nuUrTQ8K8bwyMkgKuhsVOLEV7j21/1PDhn/AH0F/EYNec95hk5HuM08EMhicjbdGF7AC+
ndWp7BzG43Bkg5UcimK7J5GN1bpp20eb1UTXzG4/TZ6weckA9ZutmP219JgWyL4D7K+ctx+
WXLejJkk/KepvXoJf6l9ybj+nDw2jkIt6lmNsagbaT7ijuqqrWNcgo9u6U8+A77678zj86C
KzR8ONGYjP5u7cR8FFeY9ml9D3TjyE2QvtJ/xeX769X/AE1Aw9rduQt25MjtJu1IPlzevP8
AuvsfK4E7PEpk45bcjLnb1sey1DidVu4pjovHuFqzSstVmD2DCw8NTXgeWFmnldbXZztHU3
bFbDf1Fyn4f6b07zFdhlub6Wva2tX9k9ikaZOXyk2xp5o421ZuhI7qHGvoq1r+zxDe31HVV
9ptQx+hDHH/AOWirjuAFeJ93h9D3KdUFl3Fl/zeavfOovavI/1LGp5y+mCX2ASWU2xp07KH
21/W/FFOdJ8a8AXBaTn8+OUjywRgEd4G36ya1p47Rt4H7KU/pyEJHMWuJGtggjyjs+NP85h
Hx5Gb90gDvIxVbW9cLoJWv/HLy3Jie2r/AKU/4z91B9x45dPVUXZPm71/upj20f6dozhg17
dxo7x3Q3A0OvhV5ycrTnHUy/bRdZPEZruWn6jkx8cHpk9l81b25ljEgk8mhFwelTw39TnM7
XG4HbcU0i7XubF+Xwn443ITJEO3UVHDe0qH97Fa8yL6bhh5SpvWNHG4ZWscZvahIUm1p4Gs
AaPGlsa1CIXAK5vTkPGNgTQtZJG4+Jt6FViNqkqFtTWzaO21DMTOfH6qjvk6nxwsIXRCxJ6
VIj6UwnHsdcUYQ2FZ8iNXib6ChiNtKt6Z9Lb/ABX+qmfSPWiemPTvi96VcmGF8eV5ikBCi9
NllkAvg0koNrUUEkUt6y5Ho4rAwvlNEJ6DSl1YAZ+FEVwRmptDpoZjCbcD41YjcNvQUt6lt
KvFLds/RSOryxlZaB146DNv+NEWO1XVl24qb3qLtZglkqmKuoWqhhU7hQUiOWE2nUVRogys
pwGBBPjVkfpVJ1lkhdIZPSkI8kgANj4U/YTJhciURciOHkRlzHGsTIxKq7AnYwtrr+3SjwI
7ch+PBGYr7fXBykQU7rKbm9/vrzfP939zZn4vLk3+k5DKQuGU21Ar1nsZb/bYndtzSXc2AU
dmAPCuzkeziThS8YePMhWjd9fHxNAjrS/LhklgeOGQwyH5ZAL2tWFJzvd297b26Lk2jDX3b
V8qW3nFumlB9892904HNMUU/wCU670BVfKDcW0qNeKztVK1Za3Ituw204Tg4+6+/wAU3+3m
NW5RPke2o7b/AC1v8JORFx1XlS+tNqzaAX/CO4V5nhe4f1Fz9z8YhwnlLFUGubXNH4Xuvuy
e6RcT3Dyh7qUKgajBuO+n5KNppfTTSl7dTVa19bTwpPT7vhUXrA9+9z5/t8yNC49KUGylR5
Str1HsXufP58kjTuvpRaqFA3Mb9e6pfRts3yoH3LdthybhWMG4UX7bCrA4rzfK9z91HuT8L
jMspBxZQLDXJ7q0JT7lDwnkaVW5KDfcJ5doFyv99Z8TUTavqCrTOH6TSJ+Necg5/Kk5cMxn
3meUxvxRoi9KVi/qD3WWVI1ZdzsFHlGrG1egi9rhjYzhV/WEG822w3HG4Je1Pt+knvh7tIF
3b4dW1t1kMwvelpomJPZ20n7bzfcuV7jJxZSgTj39Qhcmx22Fbfpd16RzxuHDwUV62XVeZi
vG1yPtqo4+O3urYfjAm9r9tceIoa9s1T66gR8dZnUxf0ptc37qo0DAVutACLWpaaEILnFNX
nlgfDV6GYsR1OlcYjusDTwRToMVK8fcb031OrN9HEISj47XuBT0cdltTEfHsDj40QxYqd+W
R68aqJMtqvHFijCEkWoqxhRSO+IGSyBEYGbVcRi1XNr3qpbsNLLYwNlAFvjXbR6f9u2odwN
ap6vk7r2++nSe23l8QNqa+fwE442fA60VoXi+brTPFVNoNheiStfC60bcj3RAlaLbJmMTut
R1QqATkEVf0C7ZFj1pxeOjR2tYgWo35EkvxAqNSxEi+BVlDJmiNFsIxfvoxjOwEZoO6heIy
rkrHISKYD3FLXVMHWq+rfripus6D9Mje+uD0p6+fhUrLeh9NglDqtRFOKSjmBxRPVI1pXVy
K0eR/qbj+j7rIwGJwJB4nB+sV6L+neSsns8V8eldG/ym/wBlZX9WLccea2bMpPdWd7b7n+l
9s5sN7O9vT/zeU117XycNV1TX6HO2q8j8v7mv/TxPK53N9ycZY7V8GN/sApH+qz/rYv8A8X
/Ua2PYIfR9rhG2xkvI3i2n1Vjf1V//ALYu+IX/AOY0KZ53HTC9g1lHF55K+y++Qe3cZ4XRm
cvvBFraAW+qtLhE+48Pj8ljeeGdpFY/u78r9BoP9ORI/t7llDXkINwD0FP8TjDhLLGv8kvv
j7gQLj4GjyOs2hRafeHjq2quZq1p2Mz+qXuONnHn+6kPbfdDweLyBGPzZCAh6Cw1pv8AqVx
IvGZTdSGII6jy0l7bwI+XxOTf+alvSI7bE2+NUokuJblifiJfd9V7XmPgaP8ATvKjYTxsP9
Sx3lzksv8Aca1+UxbiTG+kbf8AdNeN4vIficuOYG2xvMP4dGH0V7LkAN7fM6m6mJip7ipqf
NVKyf8AIfitNWv4nkvbmP6/jD/1U+2vfIL14D23/wD6PF//ACp9tfQVOKX7rWvkLwaW8zE9
kW/vnuV+hP8A369CEtXn/Yj/APd+5eJ/75r0Ya47Klytbv8AajVbj2srsxXFRfSif8agAXu
ag2GQZQdlJ8pA3StI7bGlZEHZQpaGPS3czxGF0GKZjQDWp9PN6tYA361V2krPYsoFc20/Cq
F6oZL9aVV6g2vUJcDTAqrNQy9CklNMqORojJd3pZ5SKHJMSe6gvL31evGJa6R0k5qPW/0+7
+O31Uu7ux7KvZv0e3+P7q6FRbWjmfI96fSfgOwuQtX9XNKh/J2VCub5qLpLZet8JGgj3wKM
slhakopBfXFGWQX+6o2p4Fk00GKhs6VcWC21JoayA1zvbTrSQ9AMBIrAk0vdgDejSsSDmhB
S3jV66ZEeWDLm/dUo5vaiGCwBtVkiApnasC7bF4iSB0ppFNskE0JUHSjL2dOtRtkbQxv6nC
tx4gdfPY+ABry3HiM06QqL+owUD/EbVr+58lZGMhJdWdgq3xtNNe0e08HkI05Lo8bDaUa3Q
N1rsr/xcan+pONWXJyNJqZPSKixoqAWVQAB3CvJf1Yw/XRgHSIf9416iSYCsfme1cPlzNNM
zlm181gB2DFc3C9t9zk6r1dqwoA/0zyoE4TxM4WQOWIYgYIA+6ie6e6Rkfo+KweaYhLrkLu
x060H/Y/bzgF8Y+Yfso3G9l4kMiSxltysGG4g6fCqP6e53e7vAEuTYqLb2mcwI/1EFReMi6
KGA8BYUT+mlDRz/wCJfsp/l+zwcyQSTO+BYAEWFE9v9o43BkMkLvkWZWIIP1VnyV+ntzJvp
W+rvxB5n3eD0PcJkAsC25fBs16L23kDleyCMH8wRtEfEAgV3K9i4nLlaeWWQs38Q+gYq/C9
tg4JIhkcq3zIxFr9ulC3JW1Ev3Vg1eK1bt422k8pxpvQ5UUrD+W6sR4HNe6X3Hh+j6/rJ6W
u64+ysnnex8TlSGZSYpX1K5U9+2gQf01Dv/OnZwPwqNt/ib0eR8fIk22mvAWtOSkpKtk/GB
v+my83J5vNIskrWU9puWNehWXNJceKKCERQqFRRgCjbxaubke6zcD1pFYeRr1K4SUmZaoZz
upPptm2IeaS+tDLXNAEt+tV9Q9tBUGVYCs9qG8uaDJLQGlJqteMbCDPMaoJO+gEnrUbrVVU
QXcK8tCZ2aouL1F/opkkhHZsq17W61GwVbB0qQRnup5YiSKCK5onpj0Nv8VcWAGDVfV/K3f
xVk3D8gNVmq7v4Cxe646VIkNu+gK1xVg2aq6nPW/UaSQ6H4URWPbSivmiiQLrU3UvW/iNCc
rjSrCe+TSTSCoQm/Wl+mg/VcjzMC1xpRUZdBSaX66UVW6CktXoVq+o2zLYAWodxegepm1cJ
LHNKqQF2QwL0L3GYwcGVr2ZhsU9fNg/VUrKABWb73yfUKQXAUDebnJY4H0AU3HRu9V0mfcQ
57beOz8I94XmLxebPPxlPpejLE0zXG14WCI7XOhQn6L017SOPAXgmjEW7lelGN+WQq3mv1t
tGdM15yBRsJFxc2NM8eEySiH5Q+NxF9B0rtvtaassHnce5NOurwenjhjmi47kWDq7TbibqE
a2gOttBVDBxyiv6bncXDRKSWjt8oJOmM5pViABboLfRQWkAIufGuVR0UHow+tjQkhi2mWRd
zJHxwoBtcsPNe3hTQ4sSqYySVWSb01J+YqBtHxrIUqTRVIv91C1tcahVdPVp+kGhFChjLuh
DBgDGL7ttj5gNarxWH6xVC+W7YIuQLHWlQrvbabHxzR4OHJJc6Ade340kZWBrWUWm2qjyCH
ZPCXCFniKoq/iYMSSzbfo7qMePCUeMAkK7lBfzMwRSE3UEcGQHy38dPsrk48kLElR2ENkfQ
a0917RZT0tHZFk4KMULRkAiPdk3Be98W+2ifoYUMaKpZ3MmrEYQkdh6ChyCZ0BJsgG0W0HX
+16C7EEG+R36UHZdtQqtn+4LyUWIRlQRvTcQe25HXwpT1bg5t31DuTrrS8j9ayrLH0WXIwX
JwK4AgG+aXSYAZ161PrdaLq9DJoOW291UMp7aA0pNRvoqnczsgjOTgVW1QGzQ5JLd1Ml0Fb
jLCFgBQZJgNDVdz2zk0JwTk/GnrVdSdruMBVk3HGtFVD1oER2G+tE9cjWtZZwGjUTYu9kGv
woYe9CllZsV0Z6UVWFkDvLhF5JOw1Nv9Le/wCKhMpLd1FsP01sWvamSW1iOz3J+Ipby1N7a
13T7Kg3p2QRO6puareuvfFaDbgi9+lGQi1/roCZxR0UfRS2K0kv6lquklzftoezGl65VYG9
TaRVOyClwL9KC0hJxUMUALMwAqgniwEVn8AaKr4AtyLq0hhpdkTOchRppc1hSSyTvLIw3Ng
eA7BWjzJZWCRvGY7+e17m2nS9IekylkCgr3NfPjVeKqSbxLOT7nkdmqqYr+YRGjWG8pUG4t
a5bPU07wWVBI6edQQFY/MO7wrOZkBCEIHBAsysc9M0SCSW+xWtKPnCjA7y1xTWrKaE4+TbZ
Psahn3VOT91Z36ia5yp+BFMwzytgBSR0OD9dqk+OFiDppzqzhyOICLX1NOQRKw8xs3QftpC
LlelIDNE6DUEjHji9afG9w4CoXR1Mgwqt2+LY+up2q+0jvkronH4D8UEcC+tLfQeQ218B9V
U/Vbrl7IgwoGW+I6eFUSNOVukeTc4vukBBCg9F7KAnJETH0uOpiBsC5O5wNT3Xqbc4B4vIV
eTx1YMBvY6C9y1/CtGCaOddrqRfQOLG3idaRDR8kmNVMbW8jDqp821T9VE38jj/lOCUFgL2
J00NulCtmlk1lPmFm46x4Y2Bvp21lTX3GxNga2zEZoLg2KjA6isadHuQ2e81rRhxqPxWctT
lCrsw1+FCc60Z01OuKoEuLkUyaLNMW81647hpmmTGbaVUoBc6025C7GAXcTjHbUWI65q7NZ
cdOlLs5f9lOsiWaXmG3d+a5Lk5oIJOtEEoFgKzXYCsm8hyoAoTL/dXGXqKgtfNBJjNplBpb
rVTc/fUnFUZj00p0iTcFvJfvqu/abChlulULHNMqk3yRoEaYm4P01bcP0d/wCOlSxNMWP6D
/PT7VBN8j3J9iBkY+NcQajRcVxagwpqCpJAqm+x11q5G7SqNGwNFQTtPQurm9Mxy4z9NKhG
1ogvS2SZSlmh2N7669KrOrSIRex1FBRjpXGUqTep7cyi7unWHoyVjjHzea3U0wsqrGz28qA
kgY+ApLfnuptArxNG2A4titdd8g42s7YQrzd+5DKb7kDsOgv8q0rHz44JVFgUPlcEAgKeo8
KZ5QkLn1Df07IzKMEKOw1mTCHdY3sT8wOAfA5q1F6VOTj5rNWbWPPU0eUsYe9gyaovTzHBU
kXoUKGRxGmLEDb29hq5iIiiDfMyXVh1A7PitM8IJGxci4Cu+bYYLceNq2iClLlhJIoEBVRu
BwSdTVIeOJN0bkkRmysPmF9Kj0pX9IA/mSjeOgUa1o8T2v3VADDFEwt87M2T8AKlotc6l21
2hLA97O77JouTaWaIqFPRg3ymo5HC4XJkkeWEeo1wSp2m+mCLXovFjXiRussgk5Lnz5sT3D
wqhMkD7DZXkNgCM51LVC95tNcdowUpTEPM9yeLAIOF+kRyVLEbrZN/DuFqHIU48yxt5WYbl
Y9elHv8gAsq6AUfm8SHm8ddw/MiO5CDYgipr1WbbLR9NJJLOBcbG3bT54yNynvzejFnnwxN
1ttbQmw7aU4MLJuEpJeMFd3apzb4UxCSAbEEE3I1oWcOEZqVL1XxHOO3IhXaSHS/lOND0Ph
SnPHpuSoIJyTbAB76Fxuc6TyQEFbWBB0vYkd9MzGDkcf1SRu6g6ra2DaqJNryU+XkRmLT3c
eZlgGQ3A8tWbYmKI7og0takZpc2Gb0iTs9IOzckpCvIBgUu5IJ6g5qu89ao8mcVWtIJ2umQ
5SxvrS7WBxpRSR1oW9QarXBG7T8CDu+FRc6Cr7gwsK5hYXFMLHYld1q4k6VQTZzUM160MDs
owEwetVYDpQbsNDUi41owDen0LMvfVCvxqxYG1QxAODe4Hdk0ykS20HsBpr02/RaY3f3Uup
z30zc/pd38VHIkL8Rc6Gq3xRCptQyprGCxJuzTQhVhpeloVcWFjc6VqcbjsdTUOS23MnVw1
laeYkeOVz0qBDfNacsACG9LhcW6UteWUUfCkxIxnJqh7+lOtGTcAUuYW3Wp1dMnbja0AWUG
jQP5rXq54rW0NXTjlFeUYZRcDvou9WtRVS1XMaZEuUy+aSMPtNvOp7db0g6xNIiElU3Xucm
9OvHIXIRSLE7+gv35pDk7zOUNwFxk1amkHFyvrGrNWQo0MDNckICzAafNYfSaY9oQu23adh
D3I6i1rW8QRVeQg/R8ZgpG+NbqCDo2txpWh7EgPJvbcNrkDs8zdTmlto/aNXVeQbiez8w8f
jypaKeIEBJBgqeh6jHdWuJ5YofTIHqnColyDjOTao5ryqjKgIutwwAa6j5rAkaVkx8mJ0XY
yl5R5bKL7QfNa3bXLe7aaS2rr1OnjpMZnwCxx8qQssS7C9y8uDqcKKDJxAqrsYsysWkbtOB
TAkRlEYkN5GJyeg/CB3dav5UiPY33VN2a0Omlcy/5aB4IlKAjOKiVpPTvDZ9cAjIpLh+5xp
MePKQoOUY6VTkTQceYcgTrG+7zgG+8f4e2sqx0ywtepy8L3FuewPCvESOsouAQR+HFZ/tHM
mEjSS4VB25Y9h6dKU9y93PItxoRtQtm+L13EmZJDEoDRjRD1A64sb1Zcb+m9yy8+w578qd0
quUsPs2bw5cHLmR+OtmA8xtnu+2m4FDgRGO6Fsgm2KyYeZJECsYEKjKopIvnJJ669a1QWZP
MbFgAG65F+7sqURdY1x7gv5exne4qsfIdVUooyFOtu2s95MnrVp5GA2sbZwD/fQLkLubJqy
WZG3NViZjqVMnQmq7xewqkrr01oO7ODVVUjbkgK0mTQ9TrVSSa5Ab2pogm7NsNHipaS4IvV
VRicaUVOOWpXGrK13NQhcXOav0zRmXbi1CZ7HIrJzoB126soWqN+KqWua4ITewpicvode9c
T0ohgYLpmoWFyND41pRttuxQAg01tP6O38X31ePiE669KY9JvS9Kw3fduoLkrkd8NoTjVnR
8UdNDVZOEb+X6KehC2A1voKYVAT31x25rVZ3Lio65Rn8fjFDZh33rQhiVTg60YQiiLCMVC/
NuCttVCAy8YSKT1NKrwmiY3a47K0wht3VBQXzSV5msTgG5T5GeI4t1rG5ov6WNrY+NMtx4i
QbZFEWFr64rPl7Nhd6wAXig2FsClfd4li4llspkIHec5tWzEmgrD/qudEm40dwtgXa/YCtt
Kt9tS17KzejObm5nDXgedmC+YsGFsh+pGu49DQl4sk0atCC6lrEDzNepvGeRsk3CAHzKmpH
cGxmn4vc+NAnp8eAxRMwJCtd2A6Fuvb2V6iwjz3DfYYniMXDhi2/mxxBCuCb33N9VM+zsqM
khYIFLp4Ft237aVlR5uFFyFwoAZb3JZWNjuvm4NOe1cCR4pJxZkLmPYb2G3Gf+bFTej8yq1
X+JvRJMI42lthrqb3xp9hrDXipxPdZILYYb4D0CtclfGtf29JYo2ikfdHHe+4XOOzNYvuvJ
U+4WEiiJLIzH5iLXV86fPUdsyl1RetocvoRynmkibk2sNwWFrbQq3ybjOaFJzOavHEckRZU
bMgB8wH9taYSf1PazDtIAibaWFwdhscdtG5jH9Gw2gF4wCT4danMYdU/XBdJvRtemTFVF50
+zdswTnu7KL7j7YsKJtkA2reRbWYg366m1DEkkfHWaMlSmGtgsOoNBk5vIYWaRmjOVG8Ng/
NYtXQk5w4SxBz8rX7ludkrbgUKxNKkavZgLbznHYBrWvxeE8ZUKAwtfee257s3HWsjiEBpC
wtJkAG17nF+ytuCGQRp6YvIpDbV7e+l5m1iYkP29U07RoEjiXkzIwS24BXTvA1+gZrSiEhi
lXDFTeJTc/ljy0rDLacxhLv5iALLuGfrrUh44CF7kblAZTr2VzKXZKMQUu0l4/E87yUD2G1
cHAFx4n6aUlVgLAa16Sf21iLkAYubfu9tIv7eTTvl2v1KBq1VlhnnXjINU26dlbcvtb3uBf
voH+0zbr/h1qy56Naolb7e04FV4RdQQbkiiJ7ewNu2tHjwBTsIOMX6U/FChO0G7WvbrbtqN
/uLJtLJdcPGknYyYvbmAzRl4dhathYFtpVvRHZXO/uLMaaLCRhScC/xpPkcFlF1z3V6ZuMt
70J+IrYIpq/ctPJrV47KIg8oICGAIo0LRh9pXTuzW3J7VGxuMGqR+0Rq4c3uKs/uuNrLJ14
drlNalIoo3QEi3jRE46Wta9NJxABYaVYR7TbFcz5ZmGdKtWPEW/TISDbSh/px+p2/wXt8bU
/sF7Uvb/XW/wDS/wCqtXkcW/x+KEtbNf8AL4MyGnaFtb0zw+W0rmjH2wNtYZHW9Fj9tSNtw
61bk5OJ18RK71bVR2GkbAoqul8nPZQTGwBA0tikQJVnW5ONa5VRXnOg7SZsAAi4qjAiqxPZ
bVcknvqLUMSGmC9WxsaIkwOKG0G7zDWqCIrrTxVoeKNGhA17ns+2sL3qKHkPyxKAW3Rxxtb
KBFuSPEtWzCAsY6Fs1i8ht0s+f/GP1DSu/wC3W2qXWJOPkSbfbQ868RRirqQcWscMPCoji9
RggBUkhQPHFr01zbHkr+7tGnZTftPBE/KWQg7YrN4v+BR07zXYrYlnO6ZfgM8qBYPbW46kH
bHsuP4WFzT/APTzl/ayMfzHueuozQPe40j4CRuQs0hNgcG191vhV/6clDcb9MfLIhZwNNyv
kH6qGdr7tB/d4I0eVKOPx+VITkJ9Jby/bWDymJWEqiO+2x3gEWY7dNTatL347eMUF7PYW8G
3Gs9IvVl40hGY+uLDOfqrmeHL6SdvGp47R12iZVkaOaZVkILL6SkjKeUjHbe+lE/WTR8cI4
RkTy2BLMVYXDA9g00ohgmVvXVT+rLYY22s9/L8NtKMiqSFu8p1Yi/otc79OhplFtcwLFq2x
KKCRo4zD5cgkux8gUi+3HWkSzbSo8rKdDjXpTsgCgouY0P5qH8T6Er20q199w1yQCxPQ6Ff
hVqdfE5+acZ+XHsKxy+YPIoLWJGTrfxtXo+EPWjDJcqwLEA7T5e+vNQ29Vo3/EPJfQZz9la
vtk5g5BjL7AyhG/d3EWufhS89JrjVZN9vyNOHpZx7TcigB2vJcvuGb/KNc09AZHlkQAhIxZ
Qb6dQe0ULjgOhjuDvF0D9Sv4jjFNxxvECN1zYA28TXIqt56Qy97KWupc+YqNBoO4Gq+gp6X
v1opSy785rlN/Chy1btF/NeRNWhYKCBOyqNxVzYYOtMiuND6Sgy5LJ6me3HWIM4XdtBIHba
kzy+NOIwSYp47klTsOv4XH2da2GXSsL3n24of1UCnaf5oUXZSNGA7D1FbgW27VuujGtd2WR
/jSbiVcl0ztf8WOh0owKsLowYdoN68pFNyVkL8dysi2urMLN+8F3dlaUHuqyWkVdkhH5oXD
C2txqavycKtXSH3XxFV4fwZs3B6VBBvag8fmwOShckgHpm47duvjR1kTYJQ14z+IXPwtrXN
9C25K2V3Q6ugT4xpVCDrTcnoyIGGbakEUszLGDuBW2n4rj/AC0nLwWq/TlD15U0SpNs61JA
OtcCNQQR0IzUkmoOVqN4oqYx0pO3/wBlb/0v+qnfhiltn/2H/sX/AO3VKTt5H2qv/cgN5rn
r8GEjFk06UQAHFdGbxjwq17Vr1hvIZIAFQ0CNm3xqwYVbcNBmprwZpa0BeiowKnYRcUey1B
Aour7g3sCDarL5iBbNX2A1YeVSwGRRpxttfiB2RBA9aOMZJ1t2CvKTzl5OSBkGUm3xr0aTs
ZWbIKKWPSvMcYjZIXBy24fE6G1enxxDZFpzBM8JkZGQAswCC3QdprX4qHjRxpGTGVyCDcEk
ZY+NJwRbrt+98vxNa3HtsCnqM36WrXs9uHoZJJ6aivvEA5PC/Ul9ssAJA6FrhWt40P2JI1M
0xNzfYqm2EBo3Pe/CZFa6k2ZfitJ+0NeWULmwub9lx21es7c9pJON2O5o+7kywq5zZgfpFK
8ceXH01pyxerC2M9BWQr+luRhfVbdc1yXlto7+BpVhdC905B9NhuHZS/OgSE2h2wXQh1yFl
A0Xy9ad9vldVKOotgg2GlB93If0vy/VW5uoNs2w1+6tXFkka8tOV7TO5XG2QixtsUslhZgT
5s+FAPGWTju0ZDSR+b1B1AF2v9NP8klgqDJsLntNu2icKIrHMXFoyhUsetz5gPhVFdqs9ZF
vx1c4/bB5qRgp3n5lytuw60eOTfdhk7gxPTHSo5nEPHlaMksqkFbi11ORQE2rvSxtqBeupN
NSjzXuraGey9k5frSNGfM0YFibbihHw061uqpKEkHOc614rg8gcflQTXttUE2/dHzXr20T7
o1b8Vs365rlfHVWeuUzpdm0n2g57ldvTWqi4xV2JBxga2qptUOVeqZ0MtDtxrt1U3Eftrt1
S3x1DBYsDVb9lVY0MsaR8j6jqot7jweLyFMzDZMnmWVMN5c2J6ivMMXUrJKGjCggFTYWHzb
LaMTXrJLOjKdGBB+NeX5EHJ4TCOdd8WQjDKkfCxuK6fteXdNZz0X6C8lMJorDynWROUgVkH
zXw3l/fUdvdi9bac1DCeREGUOSrkjRh+/np215olhx0aMgFL2JBPkY2x99SnJBieCOQoslg
FJuo66kaXzXVajemMx7CStGucG8Pc3Tk5XMij1IifK/Y6nIuf8AjTUXuMTgEE5JAU4wNR4i
vO8X3D0N8PKUMF8ylRc4FsXsRpqL1fmPx0F3e/WOTOGbK/L20j48xHk0MrqJ7ano1cSSE8d
1sPMwFuv7y1MfIkMxhmj9NwN1xlSP4TXiOP7jNx+RaO8bD8V8kHI8a9HxfdpZIwJ1MoIuQ3
lv4MuKly/bNLpb8GNx8qtO3EG0Teld3/2P/sW/7dCX3GJohJExaO/muPMnTN/mXvrtx/X7r
j+Te98a3qFeGy3r+VY8fmRR2UVfZ/BjkZvGPCpzQom8gq+49tQvqy0EOr3xXKWqRerCpthn
BYPjNRvzaoJvi1VAO4KNT8o7cdKyluBYXUJuPwrpH2x26nI+FVsfEVL/ACqbXI0B0q/B8z/
xFusAhvTizNKwDMhCD7TWBxOO0uyONiHkO22gAGt/Ctjk/wAuQte5Ww6UDhoEBkK38tsa3a
u1Whf10JRqXESrK3YuFv8AuDA0o7nanlO0WwB22uap6e38xcgrcA/tocgkBVvw4IA7QKEy4
7mjr2M33jkCGUce/wAqlnAP4281vhQvYeWicopNJsWUWJOgNxtJ+ylubFbmzq2fM5JuL58y
3v3Gl40Y8lLHXyhQOpNdqSiOkHG7OZ8T30bxsoPwY/Vesr3Lih90sJsY22yAdD0NMcaUhTu
819SMZ7aDPK0PMEi2KyWuDowPlsforjuoh9js4nDfkJryGQbJAVYYuB+ypZjMgLYsbk91Nz
8SJ43k4y2JBuvUVnRSqps+CMbTre2tIs5R1Vt3GVhU3e9dsO5RYkKCAPwkHJN66PkAX3I20
H5rdbDWiK6+nsDDeRkD+KhlDYeDL94hWSJOXCpIUGN1P1MPGsJE3KARtYXGeyvUOVW/Hc+W
UMp8ayJvaOX6o9IeqD2Wz4iurh5FG147HB9zwvduqty6k+38eTm86Ljx5yFPYFHmY/QK98i
qthp2g1gf0xwTwhJyJ02ytZY9w8wH4vp+6vSnbILggU1otlZ2k0nXX9wEnt1rsV0ibQD24o
JYjwrz+azpaGitVKwXYXoZBqBLuz0FTe9RtkdJoqb+JqpNWPU9Bk+FZ8vu68d5FnjwXZYnG
V22upNq3HwW5NHgLslqNObZ6GqsquhRxuVsEdorN9tZ+dM/uE4Nh5OOOii3mI/t21oMTbFD
koqW2py66vxKUe5TETp5Hnuf7FJx1aTj/nRAZX8agd3Wsh1VGLrdCBj7jivah2H3Uj7l7XH
ykLx2jnve4Flb/F+2uzh+7aary5/1fqR5ftetPceWkdmRg2ZOrG9yfhROK6iZUlG55BcOLZ
ub/CrycNoJWWQEbRfYwyM5tbpSU0csPmF9oyD2i9d6dbLD1OKytXLWjyO83iwrkkBr3Dobh
geh7xVeP7lJwrqAGTrE2hGmDSqctrtdAyOpBGNK6WMm0guI7Dyn8PZR24i2Qb87uPDNyH1O
RefhMIXjB2xk5A7O8G9X3cnZs9Metb0/S34vfTw7tOulYnF5ZglCuSrHFwdMfZWx+v8A9P8
Aqdvn27LfxXtU/puY6Rr1K/VTru/cuhtxt5NauJCNaVgfyC+tG3AfGvKvWGz1lDSDq96KGB
xSocVcSWqbqLaowSKT9ybitCY5nMT/ADRPm28fxDF/GjeoKh1SVDHIoZG1BFHjillZrTtgS
1G00J8L3Y4h5vz6LLp/zdviK1RJE6lVcHbY/A6GvKe4cR+I/pKS0V90TZvbqtzROJ7nNxlW
PczQp8u7p3ri48MivQ+lS630iXmV1OXfar226HoeRGpF21yAaBGVTYLncbkgdelcnNjliTc
R6pF+qq+Pw77VTkXaYrCCCouVY5PaPGkVLpZGVqsvNyA4soA26NfaPoqIkWUD8XUt9uKR5H
KaJguAtjuANjbszWt7bHEnH8zL6zjdt7AelFUbDaySMD35V/UQgKfKh3Hoc0L2uO88jkHyq
QpGoOP21pf1DAuyOYD5bLftN6D7ME9PkFsvey5/w12LFI7VORqbz3ZqcNbwlV6HXstSnPFm
iOfK1rHxBpjiOY5CDg9mooHPf8xVwRuFhXK9EdNfmLRShdzHNmsQew9KpyYFgbyG6vdlJ7G
zQ45VIZ21Njb6qb5i7oImGlrfRUYaZ00fqXiJE3sq/hyo7WPbRYSAHuL7T07etUSIk3zixH
2V0iLcmxDU2NCniV5KF2DqD5Dg9/WrK9vN160LeQ5AY7SL2JuRVDJtyBjtOKZJxAHGpqRcu
y51HWn+JyQ63JxY/ScAV5sythVBLsbAdbnFPtz+NwkVHbe6fhH4mPlOelr01E0/AhzbNvia
sPOhknbiFhuA8t9Seoo7xWBB6fCvLxTTSSLdA0rOyBr2Vwx3eW9tLWvXsiqyR26gVV8Vbw7
RuRyuzrpoxEy8UXjPlb6aXk5MHGBZ3BA/CBfpe1TzFijWRnHmQEqdM1g81opUvGPMBuKnIF
wPl7RSPjraFasbf4jbrJOHM9wfI9xeT0w7kRQ+ZEBuWz+OkV9f3LlJCovcm5HZegSI8zhEO
zcQvbbs0ya9L7P7QnCjWWUn9QcnOACNCOtHlvXipONz+VC1Vr2iMLUe43Gj4sIhhBCDOSTn
qc1YjGlXvbrXE15Lbbbbls7VjCQErfXSoGDYm31UUj66ByofVgkjAuWUgDtPSmrlpPSR92G
V5PFg5EeyYAjUMNRfsIrA5fC5HDX07iXj3vG5GFJuLGi8bntx+Un6lSYSChVbBhY6kfi6it
dpeJKm6CQPGwsVPYe413VrfhUp76dn8DmmnI4c1vpJ5D0VSQ7DYYF7XDXzmgtvUybT6mRpo
QR0rb9z9rRUM8F7L8ya7R1I7qxRDdjnbY7jbIt0rs4+RXruTOTm4rUttjxUADEr+ZW2gag6
rT9j/s2v4/mv/FSiod9gSLhtbZ20/sP+3bNud3y9Nb1WSCWrg9Aqb0Lx62uVvr4UIzMO6hR
SuykReWYXspGTbB21YOJ0EgHnzuGl7dbVw3onmD1eLkaireOgZJWb+6iiUEVnymQJuiNmXP
j3d9E4vKjlUJJdZQTgf31P6KspRZ8u1w1roaEcsandJcoAdNb0Rd9gSMHSk3dYEVy2C6qwI
yAQb60Tle5GzcaMlYoVEjuvzMxHlQHsyKb6KdNrw0RtyPfurlPHuO5PIWFhx+ajS8d/lIW7
rfGe2szl8KJGU8KQyLu2iMrZ86YYeYHtFMTc+Xj+krSu0hUl7G4BJxbxpydliT9MZWadgGk
ZnJWI4wM38aer2w8v4+wS9dzax+hkTJzPbpl/Ur+UV8gN7EEfh7x/DRU5TSK5jJZnPmFvMv
Zn6sf3URPceMoeNwZRtAEkuRuXp5r0vNw1ihblcJw8A80sWbWxfb2gdQarMuGo7EXVpSnu7
xqaM/JZFROZEsqP5WKgbiR+6/7/AI/Gic3g8iGNObwXM0CgXtcttHRh3ViDnl13I22TqoOp
1yNCPrr0nsXKdPbIFdbGz3IGLbmrWSSlqM/mKrNuK5Qn7jK03tCciQ4aQBT3AXqPYhv/AFE
YUYtfHXFM++vCPbI1hAVZJWbAsBYG4ApX+nZlRpXY+W9zm+trVRJZXgK25nxGuQpilJta+e
wVm86VhKhtfFz24rU91YHa4N0bK27KyuQUZ1ByTgnpUNsY7FlbE9wMc4UKR0O1r6WPZW/F6
UfGSLmOFDG650FvtrDjj2ZcAg5A/wCNO+5y8b0YpWbylbRRjW/Ujs8aS9U7VUD7mqzMDolH
qenDANg8olkO27a2CjJq0qwzeRIWmkGGMRAF+z8QrI9qiflcjztZAAAi3HkbqO416yH0okV
EAAXQCmdVMYF+paJl+8yk9nMlrwyR2zcyLe/hY0rzPZZ1G+EO+3OxgLnw216RXIxiu3XuAc
99Mq1jWGD6157o8fx1eFZORIpWcH04EbBufmbae6lpICnFWae7rvKAKQCyi7DIGpb7K9uEg
lJEirIf4gDjuoPL4PBnjMbRhR0KYtbwpkmtIFtbc8zk8lGDxJUb1/TKR7lVhe7tqFVuzrXq
uLyjuCNhtoLjsJGlYnJ4Y/XxpIoZV81zoR0NutqcE6xklf5mgGuc1k/eLavu6DvuKqF9Q+D
CvJcxpHjeIm3pn8omy2HZfstevYAetBtk1Iz1ryXusfoSyRP8jWIbs+mnjMgTUNCvCkgj5k
LM6NtZb2N757+yvVsb9cV41OIrE4JYZU3C3PS2M17SImPjxrIPzSgLg5bdbItXL93xqzq5i
E0W+3u1KiZ0BhlHW9cXtilpfcUt6SAvbJbVVzoaCJwV3q1wQDrXK+F6nbRbtcDpkNr1X1Da
lUm3HJou4dDS7IKbEjL9+4rGMTReVWv6hA0Y6HuvWZHNLAS1wBYEqp8t/Dt7a9K5RgUYBlO
qnIIrM5PtqFbcdtovfY2Rc9h1rs4eZbVS/Tr4HJzfb23O9PcTwvc45V9NiL2Nhkk+F9R40h
zOOI5HkCBYGOHXG0n8J7KVZHgcJIGVgemCDrgjpTv6lpI/Ue0jGyu2bNjHxq+xVtur+4597
vXZfWoiqKoEgG5CLC2SADfItTd/9Be34uzpu7K5IEEm/iG4OXivYqe4aXq2xP02y52b9Pxa
6aVTdrqRdNFjPuNRFjmQbR6cozGVPzH6/qrkKMQCCkt7sdDuH4h41mRe5PDuIXN72HQjrWj
HyYZCsiuQG+ZTgX1uv31C9bVydNL1eJCmK+mHHzIRb/MvdSPN4cmwzQfMuWA+0U9NyiihZV
3JqWJ0XxPdQzOC9oZN20KRi+4HtHWkSsnur7uhZ3q67L+x9UJcXlPNBJDMQWADK17Mdlr28
KOeO/ndgfzPTXauSWwcD4UBuMDyQ0ZUMWs6g4W+tr/fTHI5pV0hjO1benu/HglGqnVbcbst
EE2l6sx17lnj4/Ff9RLIknJI/LjXzRqT1JPZ9VDllWMGLdmTzSSd2pv3jSl+KA7Rtm2wo3b
jtq3JEU0crWs8bDcpxg2tf4itt9SXb+kM3FHbrbQQDzTl5IRfbloMhiM6duKa4/IA4vIEei
ox2sDcFvIV/wC1S15I5RJGTJGtu24HeRmnGWTmRlIFA5EpH8sfPt0DWJqzScHKrWUvXWTPR
gFYrcEDAtrfvvXpfZnM3t4EqlfTJVLEjd+L6jWCvt3L/VLC8TIyEGS4sVj/ABMd2LCvU8dm
aBCWMgEagtgAbu4d1JztbY7sPCnu8hP3jjyJw+Mg+U+pIT085GPo1qvscBeTkoRdQgLKb4K
51PdVuezfp/RYXtIzAagYyKj2029ZQSJGuG8C9GUlPTaGG7e0b5MH+mBDborWDn5lv+93d9
YzBlazkAjAPSt6O6+WwItZh0se6gz8DgzDbuaFtAcbT/lNqWU1I2jhmc5ZBkXBGOoNTznT/
bIiBcFmUm3VcqO7U1ZOJy+O5g5B9ThuDslXzKt/3T0NAjlKxTcZ1DNGxdL6XGhzSwpTWYaY
zbagN7ZKsSSPe7BskZxYbR1wK1IvcCTfXNj/AG61jQFo+LtHyBiF6nba63+FdHKQH6MLf2N
JyUltoekbVJ6OLnK0m03wL36Y7aPFyY2DBT5j1za9ee43Jf1VVsrrrj4itDiTBi1m2mQtYX
uAF1pK7qvvgNkmuxqxuFUAixtk99CSffI4AB2kAZrOm5UgiHlJClgxJtkHy0XhOzDb+EHXu
OaO5ytMg2KGw/uK34xmX54vsODWZwG3vubNr28a1JSHQofxi1ZojPDWRXsWudp1uNatOU+r
JdGjQj5AMlvlB6d1I+9cMygSaAa9mK6AkH1D0On11o8mMcnhso1K4J8KecCwp8Dy3A9uhHK
blyEGGE3F/wB4fs1p73HksY1VXMcjDde/ae7Shc9Y09LgxAhbANYZyezv1pf3Eo8ipkIt7M
fxdM99Rt671b0Ux5I6eJKlW+rX5kcT1DIX3FydANCx1ZielG4crwcizqkiMCSpvk6+WljK0
KbhqLZ6nNc0zFCDgR5Wx/CcYNba23pDwO7VSSl9x+SSDeGgJGPMjYse6uMxt9tI/qXeCRTh
1IZe0eFOrx5Hh9S1gRf6aV8cvQevMqqJ8i4mBqkklzelySuKqZKVceSq5ERyIVnQ/vC5U/d
WdGUiDBiNl7C+gsL1oiQDSluRx1dWKGzNkoflY1ajj0vQ5+em711XqQpDMgJY3KBTcA9Rp4
0/vj/S+puNtd3WskRlGkBBa4Fj+Idx8Kbs3+2bbZva3+bSuiFqefutpAGVDYumo0t2fGlU5
Mq5JNuh61pLxxIpEJLW6HUftrN5cZR7gEAfMD0NarTwLyKy9SwPwe6zKBvtItyADk2t9lNI
3HlTfEN20BlJ1W2bDtrAXdY2xbOvS9Mx3XWyqCCO+g+NarAac9tLeo2ZFVyJVkIewO4gncw
xY5NCmO9Fk/dO9j0BBCt9QFL8fmeT0yxGSAQbAjspniktHMhN9mFv1DowI/7NI6tZ7FlZPT
qRxLlZoQSA2FYjNr4q88G6PbDY7l0OCdpzfwpbiuyysN1/TsdLqdGtitKPjlnvG+SdytewU
n8Rt1pbYtPtK19XHEaY9hjRzGMG6s1vK6kXtfu8a3OJf2+F+Yy7J3AZFBO5QRgdxYm9qusv
F40Hqz7TOin8xVG7+HzHNZc3MkmHqT3RF/lrcZ6Yotu+ihTr38iSoqZs5xhdvMLyvcuTKvo
vKbym0tj0P4WNeh46+nHGLkD00Fx2hRXjz6aheQ1yxe7r3V7SL85IncGzKG+kA0nPX0KO4e
K02c9vwM/3CJ04/q3spLJu722i9W9nCk8jZgoRcdQWF/uonvaj9IApIHqAlemcX0xrQfYW3
NO1rFwoa38N6ainj9hrv1Dp8zWOG6irSBdouLtaqSkI5H4rXvrg1SKUMpwDfIPWhthGdsgv
1TRklWIAxakuUv6oyThFjMY1UW3E9CK7mbkndtAbEfHWjQG/EWNTZ3Bb40VXqjN6IDCAeHc
/MMnw0oMajfLk7r3t0IovGBAMbGyuLE95quRMHOMbWI/eU6fGla1fcdPQKqruLg4IwbdKZ9
tkXZqTt9QX7LmkpXChk7PMovqvW3fRvbSPSllBBUkAHu+6glCbZrNOEEaRZNyn8LFhftpjh
TMuNDvsNc2rNhkJ37dWzbt1q3Fk/OZZG237cjS1B0/BDp6nooHEjYyNt7ZvnAx8KT92ibYk
4F0QlZB3D5T8ab4np7i7L51UDf3HW1GdEaRomyJVIK31A/400Pb4k382DKhfZCLAebW+una
Kc4cysgHbr2ZpCVHh3ccjCki57O3HdROKViNt1xbXT4UFbqF1lGZ7mHg5bobm7eU/isAdue
ykJC7sJDYA57K2P6hhdljnUFsWJ7xWGZQwt1AFtRbwp6Vx5YM7aSWYixt8qgHd2GhSSNhBg
2x8alluwW20LkgdbdaiO28hhYg3sO806QrbfgXWUiR+w/Yuleg9q5o5HFHFkIDgEKTjArzn
Kc7zbAIx99E4E4Rxuva2SOgoWT2trsZNO+1vqa8/GZAzEYFItjurah5MHNgMS/Pt8pOptWV
JFZrdRUUzppMtAL12TVim3WpVTRGzoAlhDncuHta/b41Hpj9LssbbtOutNenXbcbaZWw0Tt
xrfW0Zn4GaDMiLMGuoJXcPsau5s68gWcEhlspHQj+xo6RgI2z/AMQZTNjnT40kweKXcpsuC
ARexqqhvy0OK0pR0eooipGzLILAiyvnroaaESsgJsUOtr4NTLHByB6ijYyrt29L/wBjQ+PK
8H5bEbSSCOwjpTzK7Etqq4cOr0ZzRIC2w/KLi/UfTTHs8rPyHhOQ6E2xqBfF6HL58A7WGQT
n4fGh8eT0OVEzDaVuGOttw23+us81a8Ar02q1hSPKxjnaMkBmO7cM3sAtqfM7LHZjre97L8
PqrGWbkRchklW5Oe49hok07vdUUl7+a2AOypWpLR08fMlS3edCeZMWZwQAkeQo0JbQUCG3I
cmRiDb5u/7LV3K48iwqw/l387/xdAarA8aDa63AIwTa+P21RJRg57Wbv6sLxCMJFfZILC2D
bB7/AKq9z7cC3G499Ci/ZavF8ZTyORFCSTC0gQE9jHP1V7bhzQqFXARF3d1r3Apb1lJeI/G
4bZf3fj7+IwCi5uLGlfYeIVgaRgVD3x2L4Vq82aE8VZAAykggUDjSLFBJoNmNelNtUmlwec
97580PKKQjYqixJsS1tL0hxPd+QZvTdgI7XIKi31Cu9xnMnLdr3UnN9KRdUdttthOi3zijC
FbesmvPOZgC8gbaT5jYXv0xTCEARyKMILd2a8yt9zIdAc64r0PHJbjAjpoNKG2FgNbT0Lld
rSAm1wGHxoTzWe+qtYP/AIulENiocnzR/N4GhiPysBlW1qcdCs9SJwjrYEBgMdR4YzTHDjE
fFscByxt9Gb/Cst5GUmNidwwPCtScP+jjjXDBVuew2vSusKO4VZNoXgKtKym48oB23vgmrA
Mk7lTYSC3aR/a1dw4gz3I8xGfropushe+4MN30Vn4Dr9GbPFdpOMlvKWFi99OlHM3nhKKpN
2WUk5UKPvrN4jW4qkG20kEdoJokhZfclVTs3AeU3O8407LXpUpwFLXwdjvdEMjeqGsDZW+j
Q0vxhGrg6tjbYXzpTkPEi3bS24WN+uSdc6YpWRvRn9J22kEqdMr+Gg1nSZDjRPQ0XMfI46o
4G1sEAWycda8hzYG488sRAujWJ664+mvU8cxJES19qm5N7ZrO974scyHloLslt3gdDTK2Zj
URrVIwgXBsx8xIv3W6VSVi8m8AAjBrkUPIEY23GzNbvp33L2w8VUeJ/VibANrMv+Id9Uwmp
1YjbajoJcgh1YjoRbNB43JVpAoxYZtVmkvGW1N8iklcwTm2M58KdVw0SveLVt7ze4bPGWKt
bd8vQXJ0pssJTvX8Wo76yY3G0EnaAQb01FLee4ayNexvfIzrUL0y2dnHyLHu9476BsL9etX
9HGKZhDMi/iv+If2Bowjjva9j0Brmdmi+5CCxA4Oar6f5+zptv8KfMIB0pf0/9f6djfZp1r
Vvi7/0/FAtrT/L4MwOLK5vE5sFuA56ZohVXYFmCHO/cPrqdkXIjZ4jaRR8t8m2u3toIlWxD
Za2fDpr2V26+DOBYSzK7gZoH4kpVc3G4MMghtcVLGLkgi1iuDbr4XoychATE/njHyk694vQ
eRxUIMkOQuSOzOjD76ZPvjxEdcPbDXWoANsYIfMANe0DqK6ddygAgMLZ7RUFlkjuVIKm2NR
/Y1RwdoDjA+Rh9lOSbw1qmEjczARPl1/lnt7r0eDey+mRaWx2ms8Hab9lPmQyxLIps6GzWH
XtoWQeK3fVfih/jupX0lFw4+U5BHY3eazOZxGglsp3RHIIGdt/upmGQkog8p3E99zn7RTTy
CZhHyRtQ5jl6ipqasvZK9fLRmbxpfQKzx4KH7NKeHunI5pQ22RplwuF3dp+FLT8YwSMHW4Y
3HY/YQaqjgC6YFrEVSZyiSTTh48D2XB5MvI9uO7OdobpkUP3Kcp7czxYJZQR1+JrM9s5Cfp
mCvtfeu4E2xamPdGZfbXCm++UWPYpBNvprNjx6Tzss5ZybbmGKhGLElTcqPMlvmHd3iqpGz
Md2CPlPjTkfFbZv27gP3b4NYSGIBoi2vn1N+tbPCLPAqKbmhxe1PyQpUGxG4uB8niegrS4M
PB4x2+oTtOegJvkZvWlBrVpgQjQkls7tQaXfdGSqklToOytjlycDkJuiOwjNyeys2eKy4tg
9tIykPyFRD6/ITOQRfw61q87DJ5tsZG3dbqND20rwobTBmF+6n+Xx2bzEeQ6ihf5UzU+YT4
z+mSSLqB0xfpReWFU7Yhu8hAUY7KvFGFdWIutyD8DXE39wCkgAI5+C/8ACkawiqeX4DXAhU
QBLmxYXv45opCHlmNS4lZfM/4TbTF+zFW4qhoUKkEHQjwocKSXk3ZcNdGFrC1JMR5DJ5t5/
mRM5WZbaHrcXFrjIpb3KeHeikEyr+IHTNip8LUP3bmpCTGB/qJNNPIP20khcxFmBJ7cX8aZ
LEtaiypUdBuWV34ildGJIt3V3Fnc8Mep5ixIH10ID8iMILnYb3IOelvG9V4o3cW7CwVsDvr
RhoOdTO50BjlZkWyg3t2USaWR0j3E7WB10t8KfaITyyA62t/dSPJi2QIoO7Yxwb4Gftpp0T
Alq0ZskasVYEix83delJj+ZuGey9OyBRcdp6dKQcFpMZvn6atU4+XA1Ezst765PcKchYFkv
gLpfqKRgUIpLk4yFHbTyMD6ZK3H4h0N6WxXhH4JvQcSXYKxAtcBfvp+7PIvprtLjykNuJz0
GPppbgcduU/pqhGb3vYWt1FbKwRce4U2uLvI2SQOzsrk5YSlnbW2YQNXWCLczXaxJI7P4f2
/RWb+rX1v1FvJbTrrarc9JJtzCQLEDZRm/wDm7aWuvp3t5NnZ0vSVX/He05j4rA1qvfVePw
ZhQTPH5xgrfNMtH+qjDR+TkC5K3wwPZQm88R6EXxe16okoia+CuCH/AIgK72pytTzatL02z
VgvVkRtji7LkX60eOcKQblSM7DqP2imJGjnS7+YkfOtgVHbS0sUbkb2COLAk/iHaKyc6oLq
65rbd2kmVI5rmKwa2QmBQoV27l1xcg9p6eNHHDkULJhAy3BzYi+q1SYRkgFdjhv5ml/hRT6
SK0/mahi8sRBuFIHS9X4zbGsxGx/KwBz4/Cocv6ZV7gjrrcCghtrXBtTdCfy2lGiCYZ03WP
QHvHX4inJgsiKQDt2g4+u/gaVW3I46uMOBa/W4qYOS2/0zYyIL/wAOcWqTXVao6atLD0tlD
QlMqPC+1li03dUFLTcIIBJCbI2qG+KLsKtFImVPkKka3qSzBWEuGXAXwoJxoUdU/m95TgM+
90Nkxi/aDTvOlm/RiEn5nUkAdQvb4UoAY3WW2Gx9NaPChHJKTT448OrHqRbAv1oz1Aqva6m
dx/b+RO4jhQ77bvAdpNbXCl4ntsJWVRyJzfcGO0AD+E/fU8j3GectFxGSKBbXZbgKo6ucUq
lnYrB/qHJ/mSfISNQFOv8Aa9Z27GrRfuLz8+WeFysQEBGNtlVT29KAvHhIJWNpX6+kLIO3o
fqo7e3y7t3IBdE1ZXVlwOii32VbeiIkiy/lbrWTy7T2FR1qbt2lla1T/wBIvGjtdVWI2OVZ
LNn+NmvXA7LwFQrLkefdjssAcd9NLzY7/lRqXXq63L360J5Z5mMjhUIPlkjsp3Xtm+SKCuM
+P/rIzxpIYbeo6sTm4sf+FaEvKingsdp29NGt415Ry8E2182uL3Nyey9Wad0kBDEobBr64O
gpnv6PDEjj1azJ6FTx3g2gjchIbtt3CkeKfU9wKnz3jZbjzDzZNIcflymQSMbNu+GdTYd1N
+3OE9wjUY3bh35B1rOdesfAG1bXGjN1FccchB5hhVGnZWTypJF4+3jPusR6zjvOAD9tMciZ
zA8QbZuOWA6f21oSyLGn6cKAJcBNWtruPZpUZwn1Q9a58zF5kbjlEOc2Bz3gU+jlYdpXS2b
dvZVPcuOZOcg0DKufA2NRyGewYEkIvp20N+3FU3TWvkB1i93H7i/IaOE/l3WRlu5vdc9QKl
Z1MIjRWViASLeW4OvfScxL7LsWL7UUk6Aai3femXYb02k7FS2NaKSwZt6B+OyLP5mH5h8lu
oAzf6KBz5AonxfzWv8AR9FE4twottwxuT8wFuhNZ3KkeRGf/wAxmPwvi9aMoCeLf4ikmSTe
xI6daCeMxs4HlOAe0jJFWkJK71GQR9dOFf8AQKP848b9aq3EecHPt3TPRSKMtwAMW69tqPx
hviIF2a9kt+8egoCk7h/Eug6fTWj7UioxlOVhHkJwDI2E+jWtdxVsPGvVg9BFInFgEWFn2g
SsLW320+FZ/K9zX1hGGuB5mP737o1obNeAjdnUE6kd9KPIcoAEJyTcMTb6bCuWtJcvJ2t7F
jXv3L8nmSuPTOL5sNDfrXbR6O3O3TvtuoSBAvrS5VTZR1a3Xwpv1kv6v/h2t8PlqqrWHWME
3e26tm8p48oMn0ypaO+4DUWzeqSKnpOSLkgajS1P+msibksSuLdl+vhS0qvsKcnKkWB6jNq
puOZ0Ufl2EiRE2F3I34gTi/SmONFFy5EDYRDuJ1O1QSR9VW9AOnp3Kg4Hd2VfiR+keRGR/w
CFIe8E4v8AVTpr2om62X+LAPyWedmlLAaRgm4VBoAe6ucl22vZo7XzqD20vIzo2cjrQ/Ve5
t11o7RHeMMvMkq5GVPTragX0NqZEu+xGHGCTQ5ggttuD0B0oi2XVMLw5jG5iOFf6jV3ULKd
Q2oYC+tK+b6tac4rNMu2QXUfiOtBqMjUtMU9w/Hx+TNCGhVmZRiwJsemlCj4nNkmCSQsGJv
cgi3Q607F7pJx4hxoTsGthV/9xaOKSZxuMhKoLm5/eIqcvojpcPV6dAnMl4HHi9CJTNyFWz
OflV+7SlOI8g38eRPWCi6KXYLcnN7H+xpOBpnZmfFydzXJIvk/GryNuCqD/NbF8HauKD1ju
GuVLnwNMzxt/pYYUWF2s9mIck4ViT+7frSzibjeW3k3Eb1BA29ArafRXQTouxFjX0x8xIF9
ezsrTk5MD8f0gF2nO2yqP8w0+Fqm7Rqi1aS5qwMvOAiC7gqswFiPNt1JNCn9GcetAQWIvKp
uEf8Ah/vpfloow9gdc95uc9RQ+NzLN6b7VRTZQKCriahtZbttoSYEzGOS6MQci5/d8ejDQ0
w3KT0wFwXsG8Adx+ys/ky7p5AMqbsANCV60NHcgqfMqG4N82PjVtiaTZzrmdXaqyNTzlicD
bcMfp/YaEHG9rEkLk3PlWjQcd5IJWADG19p65GBXR8OaVyFuB2MbA36Z1rTVSuxovZp9wnF
u8yWBIJGg8L2+FPidY/ceO7LtCYYDW1U4yLA6ASD1o3JY/gAtnvvio9wQnl+qmENip6jFJu
TZV1apHVhv18kzlIuNYlrh5cW/dsNPppheOUnjmZvUZkG5tbsKVSSDjL6vIcnbYhb3LXF7i
nYvUZUeb55LEjs7BU+V4wo+I/269WXMIvz0BMMi23WOvdY1m8y6PgERtoowtyNbVp+5eUxX
02kAHrSB4c3JdVQERKLuf8A+N+tCmobuELwQNyJ1dV3CNbsTpcVaSRIw8anX5V776L3Cr8v
kNxlWOBAkZupscnOrd9JvKcKMncGU4vnUVZJkXbIdGaPztdiy+XxPlpfmXUNDghB5SDcWNM
FhNKCgtYbiD3Uhy5t0xCiyufMFyvlOtCubLyGu1Wjf8sFFUGEg6tYUSJw8ZQmxItnFXWK3H
RtuGub9nSoi4XIeX00GCMk4UDvp21DlwRqmmoUiqKWdQin1FwK0429OIQR5RMyHta1Gl40P
CjOwj1HPmckA2t+HuroISYrgBd2SzdBboP21O11ZT0nBbi4tr/1AvSlkAdiI07Tkn4d9UIs
3pEbwNLi3w7hRmj2MBv3ki436AfYKqVvEWJZGN9q3/CO36aVMrZec9ci8/KkCruP+FdQOhv
U+oP9t9S3l2/VuqkibSzPfvvRrr+hv+Hb8PmqqVdrIPd9RZ8kJCQxkyRnykYvRlkTloQD5h
oD9dLwsPNG2h08R0qqqse9oiQwFx2Wp3X3ohW0R1q9UNBfzmU6XBF/CuU7eQJi2FwyjrbTW
geszIHUDeMlajcZVBXDg3sfoNBJ/ANrrTXMj3K4EcsTTwkEHzbR2d2lY5Qo1gLU3x+VLEfS
bQHOe2jyclCS8ahRrtJLfbTJtY1FarfM7X1M2TjygB7YPWqC9vNoO2tI8+ZkAZd0ZsANb99
M8biQteUojMtr7tBf41neNUKuJWfpZiqm622/fWtxeK6hQRtDKME2p9NxbaHQKNboMdlhiq
8iXhIm1uQXwCdoxnodaR3nCKU4lRywS8ZFbc5BY/KBm/8AiYaCokCNume5SMAEjCA3wuelG
gfgMnqbDKyEARyGwvpoKVmZ+Q8kjkE3BFhZVC6C3dSTnyLR1iZNGX254YRyvSWWADc8CmxA
7+3vrNlUsBMoZd1rA3sABa241oe2c6VCscl3Yi69QE6sfHpR+f7dGFl5CtZHw0RFgbHUdhp
ZabGhQs6+EHnlkAkJIIMmbHs0Jpx+bC0Q2qqxIRYW+bFs/RS00UEhLR3Ki9gcEjqRSMiSD+
Xf08ADcDVdqtEkvq345iLSaHL5izQJtXaVyCet8Ui7MEsuGBtnHfjxqsm9jtK201zp91MrB
63EWVzZrkXc2BANgR1pklVLzJ2tbkbfWCsKH1FY+Zr+fuB/uqTCyFb2A+UOD07bdtVJaBQs
drtguOvhR45oxyGuN7KQovkWrOdTVVdHhyEvMUEcV08wFv3R3+JqZTNxhK5be0a4v0Zja9D
EjCXcpx2dgqzSRyswvYG1r5uFpYfs6lpUPL3aVLcMnbKfn3JuG/tBGlOq6SyoAWs2m4ggEf
hO7pSEbby8S/ispPd2U1EypAyMN3mumcg0l1mSnHlR0XXxLr7eZ+UrSSDaGF0sRhei9LVsS
spdbdNKzuE4UNfJGhPQWz+ymBKY3u/lIIA8T0qF91nD6aF6VrX5euo3zpI/yPUUtY3Cjral
JufNFf8AL2oT5VfctwP3WXFd7ryN0kYRyjlMlRf4VntLK8o2+Crc+BOdKeix7yV8whjfxeZ
iaJoX6Plwb/veUH40pyOO8MoisLrnd0a/ZetngQcYANG4Lr8yMcH6KNLEkylZUC/u2yLDre
4o/VqnEifStOhgt5YnKqWaTItiy6A1nyA38vYfCwr0PL4bJHtUCSM62OfopKODikkFWcZvY
gUacihuBr8bskk9AjQotlOcDaB4a02x9GEh1VP3QT5j3kA0l6kMe52OltoJN8eAqkZ9UXkG
yPLbyLsSO25pXnXRDKu2EssvtPIlEk10HygMrENR2lRSyKbi3lFr5/wigcnkbUAUlrm3myM
gAUnI7kklvOowq+UkdcjpWVXaJwuiG3Kk9bdRueUMxVQSWAB3HOub0rK0h+byhcXHUUuxlY
7VO0YIC4GKsN5LMCcG+9uzwqtaQRty7pwynI5Aseo7+2jbl/2i/Tb/ANVZfLk3ybV+Uad9a
uw/7Rs6+n9d71TatsHN9Vvkb/jgQjY7rnzEE691GVlkG4jpf6KAg+bGQxuD29lWgNz2ZuB9
RpmJVxCLpG28yJ8hGQPrqJAN6uuGFHhjYeZD1yvQfTVpERlyLZ+g0s5H24KwJFyX2uLMRtY
fYafXgcfjbVnA5Eq/NFHcgKBckkWvbXFL8OV+MwVYw+7zE2uSFP01oCRHFjx97Ne6gbjnLW
YX+XTv7qFp6DUh4eor7lxuMAvN4KMkBWxUiwDaBh4/bSvFklghUFSTckFc3Y6X8K1uLIvqN
ACWhdSoQ3K2IuCNaReCbjqWhffGDe9vMmbeYUm6VD/Eoqbbbl21qKzGaYmRydsjWKn5cdBb
sqUWWUmFISxLY2KTmrSyXXanQWA+2nIebJxolVCdmFRSAAGHz4Nt2aMwtPYZ1y8+b1KtwJo
7etaJV+c4O1RqcanoKO4X0IlRQiyupdeuwXNydcgZpGSefnCM3/mSEW0Wy0SWaWRgFIJZSt
9Nq9nxtU2rNrK/Qetqw3DjHtCyenFJ6qHapsMHLWza3fcVpxziXhiGYbt2QoOST5rY7Kw+R
Ovqp5htI2kj+HLWPfpVoOSqmWcO52jcVI8qIdc9vSs6OEw767mugYcbiJJ+a8i7D/LCi48a
pLxfb5if0bkOD/LkwCSdVIpvjcvjyMrbRHuGActbtJPbR+cqzeeGylbXKC1x31ndpw58wfT
3aQeffhfmkSn00j+Zzra9gKmR7vsDeUW23GgGCK9Dxtk3GME8AYAqbEXa/iM1i+5cdOPP6q
Yha9hqQR+G/wBdNW+5w9Rb8exStOoi6j1ljjO5tLdgOaqjWvtILMSbWufmxRR6CRMxIQuLb
hqCdaHCI4lLEhhY5GOmtWOd4ays/gDnaZWextGe3FckUhIRbltu5rdnjUNIsj3MeFyTuuAB
VxyJlbY5IBGgF/DStkSaty248A5jVEVUexjHnNtSck0xE4chgfKvyg/fSnrgqVFmY/Nbs76
sJAHVUIUdLg/bStSXrdJ407Da8toJN1t63/MXqbG+tEh924rSL6m+ybjY6b2Ot+uKTMi7/S
Y7m/AO9qXdEEltQM31zSqlXqhrct1mrUTlGgOQ8878q+1FG1O3H0UTjTBLSWvI5wP4e6k4z
ujIQ7Utc99QrOTsB29wOR4VnRNNf1Ay5Gmrat5nxNgzcRbK0J3LnaAb37WqePzOOb+reNic
WBY5x1v9FZ36napiViL2LM2STV15m1AVHmOpB6/dUnxY6ufEv9ZPqq+w34uVErCONmdnF2Z
hpbPWg8iGEhmYD8waAAfZSDcz/Tpc/lrlQut+tAadnbbGzAJor5z2Xqa47TrEFXeiX8mwkn
GRSAoXbcXka+ldKm+QJvkA6GwCE9wxSskzW8j6ggjoPoob8mU3G7yXuMZW/WrKlu5C/LRTC
Yfkz7F2KNojv5epJ/ETSJlcjczWLWFUmmNghu2QNxx8ao7XdQB5Bn41WtIRycvLufliBoSe
U/Rfwpfkck7Sqmw0tQHkYbh1axJqqg5HXW57KdVWpK3K2oRyYYtbcwwOwVr3H+0Xubbdf81
Yy3N1Hy9bVs2P+z2tnZe3+aj1EXyv+uokFKkgDBN7+FE2Atjrcg99cibgRc2Nx8aZgiYSFX
F1W5DdBYamlbLVqdDe1/ortyOCBgHBIpuXii6JHliR5LjdcjsFKcmJobhbbQRuN7i/Wk6lH
heRLyPGtwxUohUEDoxqwmYqEaQohQ6YyTfpbXpfSoiZpPLbyOAt/E3tReTH6cDNYWCrtAvc
7caeJppF29Sd5SSN0BUEblViW2lTcXNgMjoKrzhJx1XncVrJN8y67cft0oZIHpotiFW2NR1
IPxoplMHJAjO3dYG9j5bWGDUn80+ftRZZpGmS/E9y40z3njAkcXZ1Fhf4dvdXc7nCyxoVEP
4U2jAFjuXrnrSckPGaF59xhlUb/KB6bN2W/CTek4omDEl74vnXaKZUq3PboTfJZLbE+IwnK
WFUiUXazHf1Uuc/VQl5Dl5G3fhITttcZofIXYGGWAwLddrZoKS7ZUbooIqiqtSVuRppThBw
WZ9qjbClr4tk00krOmy42LqD20p6qIjtfztY/Gq+uwgCKQTe5PUXrOshrdVbzqn/ANB26pP
5GudfprRTnrDGUU6jJ76xBIbZIVjYqb9lEWeNpNuubj4UlqJ6lK8sT4s2V5zxAEHK48cDWh
8uaN4iQLxzDKHuz8L3rIl5JAspvbs7b13GnkYCFzYk2F+6h9Jajf8A6Je3uAkRlk2brhcp4
dKuwLEKq3I1onJU7CVOQ2O0X1BoKSgA7vA1VZRytQ2n1K2fzKF2jqO/pVd7IxB6eWmBbYGN
rKbrYdeygOrMScGxyR1JopitREHJMifKBc9SKL+qtdsF9B0HxoG1VFzqenUCq7Lk7bW7TWh
GV7LQbikRSQzCx+UDNr65oM8gY7YgQF6jrQzHkgEY6mrAXBRckDpp4mhCkO9tQdFO6jaM36
d5owj5Ct57WbTORSyMyuNouT9laEK3j3PYkDyqTbIrWwHj9SiXgA80kf5SoWDddbmoMs0ZN
xtfQya/VVFlPrBiBkEBRcgmnoY5OS4WNNzNZRYdLf30HjUZTaYb1wBgc71DMc/IbYPhTsks
iDzA2FiTb7xgU6v9N8hWVp5YoQxwhY7vqBrQ53tXHPHRYJl9cC2wn5jU3ajahpl6fUqmso8
o8rbWKAhV1OnWhHkt6e033sSb9go/JX0JWj5CHffK/KuNMUGP03Bdxu7+yqKNYIWbmEymA9
jlGF/pGa4liwYXOBbxqoBdzc2UXNGdHt6Q+XBIGu7qKImWn5g3UHzNlmttAqUgBHmv2kafT
RAqooZ+gsLnA7TQWmyQmB21jOFljChVNza/QAWrR3H/AG3dbO3S/wDFWRDIRINxBFbfk/Rf
w7fvrdRk1tb/AAEWUrZx4sL9e6mQcRg4ufKV1Ygbs/ZQUJKlCMN/a4ozyuJi6GxjtZugsNa
RsukdD5WkYt12kjXvOe69aMcXH5cRCWWQCxjbr10rNgkUsWY56Nm174x2a3p2KT0ZWeIixz
uY3N3AG2y2x5aS2fZoPXCT1nUukMfHDPKpIJCxRKAS7t+54UpKspMkhG52su0XtGMnaPDbk
01NzYpAWdwrjHqaWXQooJsvf1pfcGVrKrJa0gL6CwtYJrnt1rJ4C6iYYM6ncG2eVzY61eR9
x3gjcBYG3UgUdzAIt6RMo/F5rspOjEaMppDknayh77SDsI0OaKyxW9qAclnPIC3sEAIHSrx
HyCQ5JRg3ZYYqWjXakhPmUFSassYZdv7+L660+IIpOW+4uHMvqJ+PzG3XJBA+kUNY1BdWNi
Fwe89KZRUEkpQ7tvRe0ED7qFyFKAoQAzEn4DTSmT6E3XEvoLBWYeXTs764ArYj66JCkgtIM
i+ndTLRK5ypZrYI0H00WxVRtSJ+r5LHU9LfTarFG8u07if3c/CuZHifbkWFx20bjttbzliW
F8dPtoM1VLh4L8eCW+6RDfW1M7oPKXAHaSOlDj2Syi9wUyCb2/vpiQbrouRbIe1qRvudNKw
sZ88jfG48XLjO9b36n7qLF7DwPUAlLKWwNNt+zSleFOFJC3W3Ttt2Xp95w8ZBuNo3IwI+a1
89daja162haHTXj471lpSZnuntH6Ul0cGIdR08RWPci+0XArf5XNMykmxB17DfWlYuJC43v
0Ngg7qrS7VfUcvJwTeKMxyWOfpNVBxatqTiwE7QvhagScJAPKmBn+xp1dMlb7e68TOjazAk
j/NpRF8xKqL+GlUkjKk3FqiN3jO4fEHrTEljDDNxyLbTk2z0z0vRl47Oou1wBqdK7jzeswV
xufRV1v4Dtrbg9uRU9Xk3UAbihwdNO6p8nIq/MdHFxK87dDO4vFfmP6ESXC/M3yqg73rf43
H4/t0OCQcb3vZj/hGtZ3+4BQHjGyK9o4xgFu3vqsvNZbXywGScbM9e+o3XJdxpXt+p1ca46
ptuX3GubLI49TlMYkcHaN3msDjFzQONy+L6onAKshvdjcsdM0jNzIZFNgWLfiJu/wDdSLGW
NtwXae05p68WIcoW/Ok1CrZdT0PJl4/usZWeMq65SW2QL9T2VicriNx7rtwDcMNLVEPMbdg
knUk5v9NbHGlSWMRTpuVvw2F7dt74o54/GvYSKc0xi3cxoImYXAzcm/jV+RaFdo80jZt2A1
rTcBYVLwndH0B1Hjasmbjyl9+4bs601bq2hO3HaiiMiLu7t5tR0rhC7C4+Appgqkeph/3h9
lDcrcFDpkqO2nki6d3P5lI42jkBfGbDvrc/+D1vt/6qx0luoBUl7WBH99a+8/7fvtnZe2O2
t1GSrsanAhAQY7BrHSxp5UD8YOLl2Uq2L+ZTgeOKRjsoudQelGh5LRqUfCMbg5FjSW8C1HE
J+RVZFjjXUXBN/E60MOfkFrsBuIwACSR40V7lhGouDexFs9bjvqJIo1fQsbZtpYfCsjNP2L
AbjcTktaVJ0Vs+Xt8b0aJDG9pJFU9b3sxGMjtyKzzM3HKtc2NiposnIWS7QsC97sp7dPspW
m/IatqrT5l0Y1JAVXysGjIOy3W9u2h/pWZNu26MR5TkG46d96rxmBIIYKmjxMA658t9p7LV
IiZWs4a2CDHfQ+OKGViRpTzABobM0TgtGbhGGM3vn+KphVhuCAl4wunfpaiO8wkKRvvQ2JO
oPZu6UZONJ6Ly7RHfVUNjjoV7KLtjMZFVc4TwKlDAGRQO0kdST2/Gl5gZD5wFK4v3X1p55I
YzuEYsq2ut7hs+Y9l+yl/cvTMcfpY3qA3wJJ+umrPYS8JNTp0EnnUeWPAGrDU0JZZASVaxO
SKqwsSOyq3ueyqHK22MfqJT86huhvg0RQhiEoJFhYeINUQJIPTayy9H7amEorNDJhWNgT0N
AdN9XM/mHQtIAxK+oDk9ooiTemNsg7lFvvpNkngb+EZDCiLNdLF9Mkka9LUHUpXka8GMq4c
gjUHprTkaNKhUX9RRfb2jtFIxlUZDfynHdWjAyFrqxB2k41uKnyYR08OWIywvu2kkBdQPvp
3hqln3qGYdewWqeSyTbXvtlFt50GNdpqvHjeSdRGpfB3bfN3520rtNc4Cq7b4yFd9x2wAnt
NqKnE9QbcsetaHG4l9zupjS4BuLH6KPJz+LxFKx23KNFsWv8Kh9TKVUXjDbc/keY5/s/IVr
rGxB0ABJ+ql+N7Hy+Q3mX0kGS8g2j+/4V6VeTNP+dInpQnQtljbsFIcj3Pc4SHzE4RjmxPW
9UXLyv0pLHXsQt9vxN77Nqehbj8XjcK8fFH5oHn5BALgH/ujuGaX5ErSNZGtEly3ffGtTJy
AB6SN5bXe+Cx638az5eQzMLaDCoPvo0o29zy+7De9K1Va48g88yxhZCLscoq/hHdS5kadST
5VJwBrao2SSSDf0yW8O3upeXlHcRFhe3tNXVTmvyd8Lt3NPi8X1JFT94jcE1t1zSHLskpUr
5CTYdfppz2KaX9V6jj8qJGLtY9RtA8STSnKV55SwBB+P7BWWLewFnNJS6ixR1YkAFba6i1M
QctoT5iSQLDst9tdEkcI3TSi3RF8xq8S8SZ7KrAtocZotrrkWqaa2va+0j/G91SSwkJvpYE
kfEZxV5eJvUujnqdpFx9NZb8cxNvjBZLW7TfvpiD3T0SFFgpNiuPjSOvWhevJ+3l95R+GTc
SEhgfoxS8nHCMCmG1IrVmR+TCORwWBdABLB1xoV7aQcMbrNGUkGCevhY0a2b/QS9K9vb/cn
jAIPVdQSfk3aWrS/U/6T9R/Df67VmzFWWKwuxBFuwg20p7Z/9dtsPk06a0fHqCP29BUcZlG
t8+U0nMZVbOl+2nkmyR0vi/T40OVVY+dTc0E31GvRNelwWic+kJQPOBtDdg0qJSUgRl3Ai4
8psBc/Nbv0qsJaIMqYU5BGCrDS/dpURSyKSj3sbgDUHN7eHdRgWXCTHooUn4JdtjFR8n473
7NTis6XjBLemxUHKst7UV5Y4GDJdN+Tm1iPD6alWfZ6YNyCXGmvWglGQuHh6oXjcX3ciMEg
fODY47KcViymSOQjTW4I8SL0NgrKFkXQ4Izb4ioP5ZwQUtcWFxY9tZqTVla5/MKGl9O4k9Q
t5dl9D22tnXrVhPKkSAsSyhicAjUrYnHQVRZm2i2MWG7oKllWdGEjWBFyB17BQjwH6Yb0Ky
WkVlZmO4La9rE36jtsKa4ZhnRuFOF2v54mPzIxxcHv26UsnHjF7N5RcoWx3UDkSLGwdSLgi
xXoD+zWmUE7YywXuXE/TSlbgg6MNDSSi5zpWynpc4ehJZZNQCbbr6FT39lZ78CZSWi/MQdR
hh/iU5plZaPBK3G5muUDaIbVdDbFyO/pV+SnmsfmYKWHfaj8TjNIRHIdqak9T3VaaKJ5pHJ
KqMaXobsjfTbrMRIinIkQbb7l7D2VeOzgkLkfh6Vb9I5Ba+3sFX4sTrIcWI6UzagRVtKTTO
VipBlHlbQdBbpTkcoRS6Y8tietUmiUoCRjqBqD20sxMWh3AWJ8NNKRwyqbozYhYMhLEFbDc
OvhRofcJFunDTYupbtt21kwuuqyG1/k8aZWeTKE7UB0HX4ipW49evmdVeZNKceWZHp/cJpb
xknaTdrC1TFFDx/zJDr8qmkjOiuGax2aKO09tL8nmyTra+mp6Ch9NuEvSuoz5q1Tb9Vv2oa
9w90DqUja1tKQil9PzEHcwIVewdtKoovd726AasaMwBJLHTW2pPYPCrVpWqhHJbltd7n00Q
TcM6FrC57PGpihd2L/AIScAffUQRkna4CqvyqOtaEcRFsWHW4IvQtaA0rucsDLw5povJZUb
N+pH7KEns8r6AE6YrYh2kWd89SRYDwFEQxocSbRfuzUfrWWEjpf2/E8vL8zP5rJxVPt/F2r
s2rK2jlh+Ika1n8hCUEQxm5I691bM3HhbntM1iJQCg6bhqDUycVZDZlyfoplypR72/ET6Ds
nouiXged/Sm4ucUxw4XEqqmpPwx21rH21dRcX6Vy+3lHVr2Uak9B1vR+tV9RV9rarnsZ63M
8ij5STt11FKLEJSWbJzm1q1GhHHikkVfNISsXUgN3Hu1pNI3VfNr9V/Gnq+wl66JorA78Vh
KlmsQSpwKfd19wPr2Cto4GR3WpX0lbjyX6WweztovClCRlVzpYeGtC2krVDcahqr+Vj49t4
rIpALHXd1rv0yW/T/htb4a0JZ9Da300Xcbb7/hvUlv8AV6n/AEzosqTX0rX4GfGlrbXvn+L
9lWCdr4+P7K6upyVQciMD/MBH8QP7KGBdTkAAiwF8nurq6nRO2pM4hKsQbY847+0fGg8awB
t5hjcBcV1dR6MR/MizC0rEMSBfGcj6KsPVspW2L4zlbZH9vhXV1YHcG2QdpIB07hfrVR6wO
Tu7Og+NdXUTf9xe81vMMbsknrS/LubXsO2urqy16C3+V6+0jj7vIp0J/LYfMM9B2VoEMWZZ
iFluLuul/ACurq1jcen6hZA4jIYloza5bAH0/dXKvH2gowtbyjOfDFdXVN6HTXX2A5NvS31
/soKgb7g57K6uploJb5l5hmAsbMPr/ZScypZbMCbkddO3SurqNReXVlYQvmEZs2l827zV/w
A4jyGyg/Se+urqJNfKtfYRaS53EZ6dBUbWFgW3X62sB4V1dRN7yUAyFJuNSb3Iq0Kru3Ow3
X8q57e21dXUArp/SGYX5AkI40as2cki/wBdORv7rbzRrt8R+2urqjeJ/wDj/wB0ydHFP/2f
7YgKJZz/ADYQD2llI/7VEDQn50VW7SVNdXVJx4f7ZOhT1/8AVHwKuOL6bBmwdCAbj/lqq+o
Lq29rfK4xfxHSurqZadfb8AP5un+34hlM1vKL40NSxfYfWUbeuldXUj16fEfp19otMrjkq0
TXktlHB+XuLdKlzA4/NAjkGtvNf6K6up+2v/kTXXT/AMQLLAN1mBSx3ajy9b0DjLAGf023J
e0eCPL0J766uqi0epK3z1+XqWdXOFaw7bGtDZFs2eoNmy3qWP7vzWrq6j0Zn8y+Y//Z
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHgAA/+4ADkFkb2JlAGTAAAA
AAf/bAIQAEAsLCwwLEAwMEBcPDQ8XGxQQEBQbHxcXFxcXHx4XGhoaGhceHiMlJyUjHi8vMz
MvL0BAQEBAQEBAQEBAQEBAQAERDw8RExEVEhIVFBEUERQaFBYWFBomGhocGhomMCMeHh4eI
zArLicnJy4rNTUwMDU1QEA/QEBAQEBAQEBAQEBA/8AAEQgCJgFfAwEiAAIRAQMRAf/EAJAA
AAIDAQEBAAAAAAAAAAAAAAQFAAIDAQYHAQEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAEAACAQMDAgMFAwc
IBQkIAgMBAgMAEQQhEgUxE0FRImFxgTIUkUIjobFSYiQVBsHRcoKSsjM0Q2NzszXw4aLC0l
OTo3Txg9NEVGSElKS0JcPEEQEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oADAMBAAIRAxEAPwD39S4ob
k8l8TjsnKjAZ4I2kUN0JUXF6FbIzYM7DgmeORMrubtsZQqUTfoS7UDO4tepuFJYeQyXhgaS
b8aeITiKHHaXap9qk/lq/wBXlkXDz+GoxG/lNA3uKlxSf6nNIt3MgE+IxP566Zc4nSXJ6df
poxf+1QN6l6Tl+Ttfflk+XZxx+dqhPJEWD5g90eL/ACmgcVKTdvkj/ps4X/VxP5q6IOS8Zc
7+1iD8y0DipSZsbki3+Jm2H+txh+ZK4MTkdbvmN754R/dQUDqpSYYGaBo+V/ROSo/upXP3f
nAkBsgjzOYR/wBSgdVKSHjc4/8Afnp/89IPzR1ZONyurLL7L585/wCoKBzUpN+6cgn1I1v/
AF2Rf+7XRxM/ih//AHcqgcVKTjiZT1RdL/8AzWSfzmufuQk7jHFf/azn/r0DmpXnJ8Fo51x
oceGbIbUr3JwI4zp3JG3G3sHU+HjRf7iBvujgN7XBEpGnneWgcVLilR4SJn3vj4pN7n8NvO
/6daPw+MZGb6fGJYk3MRJ1119VAx3L5iq9yMdWA+NALw2GNDjYvn/gD+VqsvEYi2CY+Move
3YX+egMM8A6yKPewqv1WL/30f8AaH89YjjMQXPYg18oVrg4zF/7mDX/AFK0G5y8UdZox/XX
+eqnkMAGxyYQfLuLf89BZ+P9LiM+NFjmYlUijaEbWd2Cj5T7aLXCUG/oHT5Y1H89B3948fr
+1Q6an8Ren21DyPHgX+qhte1+4vX7asce/QqP6gqPjuT6ZNg8QFU/nBoKHkuOBscqIEdRvX
x+NVPL8WCFOXFdug3jWpKJcdQxkkk3MifhxqxG47dxsOgvr5VsIZRb8ZtOvpXX/o0GX7147
X9oTQXOvhVf3zxd7fUpf41qsEw65Lt5+lP+xQeR9S04xMTLl74sZWKxlIkPi34fzMPlX49K
DccxxrdJr36Ha3/Zrg5nji20SknyEch/6tWGFOCD9dOR4i0X/wAKuTKMaPuTZUxF7KBtLMT
0VVVLk0EPL4IJBZ7jr+FKf+pVxyOKencP/uZfH+pQRxs2xmnyp4u7IiJAhRtilgNSEGreOu
nhRn0Pq3fUT/0d+n5qC318BF7S/wDgy/8AYqfvDFEckjFkWIAvvjdDY6CwdQT8KyyMbtYss
iTTb0RmUlydQLjShOcaZMOTIRFkjKRBvVt2lZA3l7fOgYrmwNIkXrV5L7A8ciA2G46uoHSi
KWJNk5WXjlo440hZnYrMJDqjIBtCj9KmdAJyk0cHG5U0kYmRInLRHo4t8p99IF4rChz4frR
ixCNHZ4Yu6xYOm31bzYCnPP2/cubfp2mrTFH7ZmkeLR/7taAfioZpWTkJVSJZIEihx0DDYg
JYX3W118qaWqVKCtq7XalqCVlBkxZHcMR3CJ2ib+kmjUhbK5DPmH18p4njZA3aCNtkl2tt/
EmYDt+YA1I8aYfw79OOMEeMqiGOSWNXXUS7HZe7fxLWuT50DO32VKlSglSpUoJUqVKCGpUq
UEqVKyycvFxE7mVMkKfpSMFGnvoNaXzTZObJJi4RMUUbbMjK8Rpdkh828C3RfaaFTNx+QDz
5WT2MNjbGx1k7ckigayPsYP6vBfLqL1rByCwxJFhcbknGTRCqJGNvmFldW+0UB+NiQYkXag
XavUkklmPmzG5Y+01tQA5LKkNouOyPaZDHGB9shvUHI5QO1+OyA36phZfge6KA+pQK8tAP8
1HLh6XvOtkt/tELJ9prY8hgg2ORGCOvqFARUoR+Ri3BII5Mpjqe0oKge12Kp+W9VbNzJBtx
sNxJoLzlUjX2kqXJ+AoDaHyc2GB1is0uRJ8kEYBcjzN7BV9ptVBhSypbLyHkJ1KxEwp7hsO
77WraDFx8YEQRhNxuxHVj5sx1PxoMYMbIeVcnMcF0v2oI79uO+lyT87W8fsFF1KlvbQSpUq
UEPSg+KhnxsdsaYswhkdYZHO5nivuQk+y+34UZS3lnOGE5OMIphZEyWYXY4xb1qp8wTu+FA
bl5C42NLkMLiNSwX9I+C/E6VzDh7GOiWs59Up63dtWNz7aClyMrMmi+jhEmEo3vJIe2sjix
jC3UnaOpIHlaiFh5GRg086Rp4xQpr/4kl/7ooL5eYsG2JF7uTLcRQg6m33mP3VHif5arjYk
qyfUZcvfyLWWw2Rxg9Qia9fMkmuQHjsZnWOVO4T+KzPvckfpMxJrX6zE0/HjN+nrX+egmQt
+0LE/iKdG2dPz+6tqDycvHDQ+qNrSi+5tu3RhceZ9lFRzRSjdE4cDQlTf81B0i/XoaFkw5O
47wSLEJFVXQxhwdt7HqPOiEcsXBHytYdPIH+Wr0CyFCZ4d4jMkOS6b0UISvZY9NfOmlLIST
kjyOZLf4QtTOgXc+AeEzgf8AuX/NV8O31eZ7Gj/3S1Xnb/ubNtYnsvoenSr4n+czf6cf+6W
gMqVKlBKzlyIYTGJWCGZxHHfxcgkLf4VpUIB660AGVy3CKrQ5WXjbTdXjeRCD5hlJojBnwc
jGVsB45MZfShhIKDb90bdNKSw5/AxMf2Ds4JZgOQkiUQM4Y3u7XbVr2ZtKZcTKuRFLkx44x
4pJLQHbsaWJQAshX2m9vZagPqVKlBKlSpQSpUqUE8KHzc/D4+HvZkqwx9AW6k9bADU/Cqnk
cMRzzGT8LHJEsljt3A7SqtazG4tYeOlJ+Pw25rIm5DkVPaBaGLHNtu0EEoSOoUizebXvcAU
Eg5HmedbdgwnB40X25EjbJZrdNo2tZfh8a5B/BuNJk/V8xkSclPa1pPTGPgNfy16MAAAAWA
6CpQC4nF8bhG+JixQNr6kQBtf1rXoqua39lTcoYL4m9h7qCsTOTJuFgHsvtFhr1NXrKKARz
TSA6TFWI8mC7PzKKtEwZpOps1vsAoLkAix1B6ilzHJ4xXcg5WCGLWH+NAhN20++i/aB50xq
UHEdJEWSNgyMAysNQQdQQa7ShZ8rjMxcBMbvYMis+M0bAOm3V4trWva9116aeFMsfJhyU3w
tcA7WBBDKw6qynUH2Gg1qE2Fz0qVz2+VB29SpUoJUofJy+06wxIZshxdYQQLLexdmPyqP/Z
Wfa5KUnuTpBGfuwoWf+3Jp/wBCg0yM6CCRYTuknYXWGNS77b23EDoPaaCtnT5XfnwiyL/lk
eRNsYOhdwC3rPxsOnjTCDGhx95iWzSHdI5JZmNrXZjqa10NAFDHygh7ck0KyXazqhNkJOwB
bqPSNL1PociXTMy2li8Yo1EKt/SKkt8N1TkMOeVosnDYR5mOfQWJCOjEb4ntfQ2+BoiPKxp
FDJIpDEga2uVJVuvkRQWihihQRxIsaD7qgAfYKiQQxEmONUJ6lVAv9lXuCLg3FC/vLAaUwR
zLLMtt0cX4jLc7bsEvbXzoNJfVPChQMo3PuLWKsoAFl8b7vhWjyRxKXkYIo6sxAHxJpXKeT
y+QcYkaYsUH4RzZfW7AlXdYounl6m+yrc3Aw4+WZYky2icTiPIAdVVdHKBio9K3IuaCYvL4
uRHnzYkiTDGYtvHpjayKf8X5T0OtcxuS5OeBZUwllLN1SVVQKVVvm9W4gnbp4iheJZ82DId
SWgniifa4ELKSrfKiK23UAePTxpjxMvdx3uQXSRhJbZ8xs2vbCi+vioNAPimcyQtPH2pGzJ
i0YO4AdqS3q8fOm9LVt9VH42y5Op/1DUyoAOcBbh8wAXJhe32VfFFszM9rR/7ta5zJtxWWT
/3T/mq2Nb6vM/pR/wC7WgKqVKlBKlSpQJ04vkfpGw5JMZsYu7CJ4mk9LSGRFJ7ig208KJ4j
JfJinLzrk9qZoxLGgRPSF9KgM97E2vfrS3OxOQycppuV3vxSs4TExS19qmyPMEO6QMPur08
qY8Fv/dyK0JgjRnWBGXYxhDERMy+BK+etAwqVKlBKlSudPdQVlkESFiRfooJC7mPRbnzrzv
P8hPk40uDHfHm7cckaEknJL6dqJojdvh4jX00XzXbyUhnhf1YGUncG3dvJH+Giv6WYkqBbo
fGhuPxp3MseOO3Mzsks99y4UZO76fHYj1PrqRoD7gKDPA4rJ5B3lyJWhxllLrHGx2iX/SCK
/gGv6zre+zb1r0kEEWPCkEKCOKMBUQdABUhjjhiSGPRY1CqOpsBYVe46UEqVL1L0FSB3Ab6
7TYePUVm7EZKkgBFjYmQtYAkrpa/s612RwskfzHcSvpBIBtu9X9msFfvZGWjRq6RqiBSBub
cpcqxbwN6Ayh8TQTDduPee9vabgfAUmxYnh5xY0Z4I2Z5jjvIVUqY9ojjhF0O1vV6T7xTjF
Z2kmctujkO6MBQFUD0W3KTuJK3oCalSpQB8mjCJMtPnwmM+39JArLIvxVjb21JsKDKIyoZX
glcAieE7Sy29O4EFWHvFFsodSjC6sLEeYNJBy2NweFJj8kxVsNQsJAuZ4r7Yin61tGHgdel
AcMLkFO5eQdnPUSRxlLeFlQIR9tT935LktNnTFvBYgsSDTy2sftNK4P4nyplktgjdESGIl3
LuB0QbYySxGtgKrN/EmaIJMiOGIrGqGwWdiXktsQDYlyR9lAfkCfFwjmtnTIsah3VhFKoHj
f0Je39IUZbPZAY5YGJF1fY1j7bCT+WhYnyZeBWSEr33h3oSm5dfVbtt7NLGufw/lSZmC0/Y
TGjLkRLHbUAAEsoPpO6/pOooKY0v7rdhyQs05BfkL3jkfwV727Vvuj5fbemysrAMpBU6gjU
GoQCLHUHQg+NCScbjn1YpOLMnytCdqg9fVGPQw94oDCLgjzqAWFh4UEue8KD94xGBgbNKvr
hP624aqP6QFqyzJ5s1Ti8ZKoO9UyshT6oY3Xubo/BmYEW8r3oNeTGZLCMXDJSTI9D5AP8Ag
IQbuLa7vBfbV5+MwMlUGTjx5BRdqvKodrf0m1q0UeNhoibgGKrGJJGvJJs+Xc7asa0jyIJW
ZIpUd0+dVYMV94HSgwTiuOiVUjx40RFdFUCw2y23i361q1jhxcOEiJEx4UBYhAEUAak6Vte
2tCZWXjtjyLFPCZCNg3spXc2lj18+lBvAu2MFgu9/U5S+0sfHWkXNJDmcpj40EIzZmBhy42
J2Y8Bs7SHb8r66V6GhpOOwJJGleBDJJYu9rFiNBe1AuyDnK2d9AO7KksSumm5oxCpsCSupJ
116dNaK4Xa2H3e2YZJWLSxM7yOrWC7XaX1XAAHl5Vfj+OTj2yFiZjFM4kUOzOwbaFa7Pc+F
WSaLLyXRW3JjEaC9mk8T7dvT3+0UGC3+qj00+rk/JCwpnStD+1R+zLlH/kuaaUAPNf8ACcz
/AGT/AJqvjX+ry/a0Z/6ArPnBfiMwf6l/zVpjE/V5fleO39gUBVSpUoJUqVKALF5Ncxcv6a
J2OJI0PqsqyOnXY2vjpQsfN5L48mSePl7ULOsoV42kUxmz+jcCbWv7R0rRYeQ47uRYUEeTB
JI8sYaTtGNpDvZW9DbhuJIPXwqcM6KcnGlyEl5ESmXLiQ/4bSAbVUGx2hbAHxoGMciyRrIm
quAy+GhFxVqlQi9BCQNToB40g5f+IJcWTIigQlI0G1wt3Z9zRv2gfn2MyX08615jPyY8w4G
xPo5sV3knY7TEwbYG/WF2Gg1pbxeBFzHLZXIvjGHCQ9sBiVM8oO6Xch6KWOo8fHxoO4DZvL
PEDE8Cxs0jagrDLIPxZA9rFvUe2ovtJJboBXp8eCHGhSCFdkUQCqo8B/PV1UKAoAAGgA6Cu
2oJVdCb2q1SgX8xykXE4pynhln12hIlLG5/SPRR7TSHG/iLPyOJ/ejTRwXy1haJgGSOJ323
f0q11X9b2+yvXV5DlDgD+JsLiocch5JTkzO5domdld12xFtp9WpoGH12VMkUsXJY74jAyNO
kQG1Y9dpVptx3ajQVfi8t5eRkkGQmXFPipMDEmzVXYC6lmNyDSznP4rfhcpMI4SSyooZ5mH
Zje/jEvr0+NX/hPmpOa5PKyJIo4TFAiARX1Bdm1vQE8eFyP4hmycdTBAtzNvBSaSRkQWZH2
t2x4dfUD0FPlhUMsh+dVKXvpZiCdOnhXni2avL5LYU0kixPLKY5AXVyEF4YQ6emzHUq/wAK
9KpYqpYbWIBK3vY+V6DtSpUoOaUs57HhkgjmyIxLjRMVykIv+BINjt/UO1vhTKRFkVkcXRw
VYew6HpSXh5MjEypOLmm7qI8hiMgtNtJ7gPzHctmtuI60G2P/AA9gQxIMeaYIrLIjdzfdlF
la7hvA1wfw9iLsCyyAxEGNvw9ysCG3btl9xt18qrhYTQSZLce5jaHIcPjMxMMivtlsFN9hs
+hX4g0cnKYpm+nmJx5ybLHMNm7+g3yt8DQD5cjY3D9l9smRJE0caOBZ3Ck2K2IOg6eNZfwx
jQYmDJjQEOI5CWlW22QsqtuGgI62sb26XpjlY8ckBBhSdowzRRvbaW2kAa9L3tSfE/iHiMX
DlZt0IhbY8S7pF7u0s0cR8hb2Aeygf+NSw/noPjuUwuSxfqsaQNGCVfX5GXqGoygnh7K8zi
Y0xxYuVjklixpS7T4kDNGiRlztlijF9doBZfHUjWnvJZceFhSTyFgBZFKAM+5yEXap0Ju1b
xqyRorncygAtYC5A62GgoBIeP46RO6EXJEoB7sh7xZfD1OW091Wl4rBk27YhCyaJJDeF1Hk
GjsbeygeI45YsTdizSYxeSbcqWZDaVwCEkDAafo2ou3JYrby/wBZBY702BZx7V27Ub3WFBz
9z4jNecyZI8FnkeRf7BO37RWc+HgzwZEMOHDI8aAojRqEL+ooL6eQq2Rnxzw9vCLSyvIsbo
l1eO5u3c3WKekHU/DWi8aDsx2YguxLyEaAsfL2AaCgvFHHGlo1sp9VgbjXyq9YYahIREAoE
RMaqhJAVTZRr47bXruVkpjR7yC7sdscS/M7HoooJMI5u5jE2Z09ZW4YKdBqP56Rhn49zFAR
txi7IgDMgBDMQrk6frKx00sb9TSM2OEo5WDIySbsg7kruw+6LqoCDxJOgpU8oWXHk5MIMWG
TdilATtgjtud1v6i8m3oDoL+2gYYUsk0mPLKnad8uVjHe5UGByAemtutO6Ux+vLjdSGX6yQ
3GoscdrU2oAeb/AOE5nj+E35qvjG+XmeHqj/3YqnNX/dGbbr2JP7pruJ/m8z+lH/u1oDKlT
wqUEofN5DFwEV8liO42xFRWdmNr6KgY9BRFSwuCRqOlAqP8R8fYlY8lreC403/YrvCvFkSZ
uYkLxd2f0NLGY5CojiB0cA23Cq5PPRnMPHcZH9dnC5lVWCxwgGxMsmtrX6AE1pwhneCeXKm
7uS8zd5ALLCyAJ2kFzoLXv43vQMqF5LkIOOxHyp9VXRUHV2PRRf8A5eNFV52aSPl/4l+it3
MXjYw8/wCh3mbcEPn0H2GgmPxmXzM0fIcm2yNAexEgKtqdSN2qjTQ23Hr6elP4YYseJIYEE
cUYsiKLACr1KCVKlSglS9SuWFB29eZ5zkMeTn+O4045d0ZpHlK2LKYn/CiJ+bd4005rmI+H
xhO2PLPuNrRLcC3i7dFFedGblchxeFy82SBL9YI4YQqbUMjGIjcgVxaNv0vbQGZ/PiDksLh
cTDjRmVRuyxtSMFbhVA8hofbpRnGdz98zGQY+4Yya4ny/4j/NfxrMzS5WNDJivhZ0QYRhpE
JKqDtZiZZb6W18TWmL28LkMqR+wVTEWRhix7NEeQm67mufKg7gjK/fmQ4G7GcyB3SyxApsV
QbH1S9Q1x8adV5/hp5ZuRmV+13B3GyDFI2xyxUx/hbdm5VIDEN76eTJvQKGKXZdV0OhDW+N
qDS9utdvUqUEJABJ8KVY2Zny8o8YjilwLFlyEI3RjaPQ67t25m16DSmulJcDvyczM8j3ID+
hwiusZK9sLtF2TQ67iPcdKDSKST92rmxsIZMmUZD7gSrKT6UdgG2DtgDdbSmG2HMxQJo0ki
mUFkNpEIOvXoRSNu4vG4kSyrvUtCYHXckyROyegelt4sCLMKc8arpx2MrxCB1iQGEXshC/L
qSdKBVyEeXABg7ycCUgJM7lBGm1lkhllXWx+4x9xoebjcKTizHkxKkGNkCSaIKqlgsZXYjR
sqsxv8w2+0Xr0hVWBDC6sLFT0N+tedn4DHbkmxIJZMWCWF5RHHbtncdjqV8dpYMt+lz4UCX
+HcPmI5MpOM2HjpHQTq7BnKMb2TwDiNtfCvfdKwxsWPHDbSWkcgvIxuzWFh/7K1kkWOMu5s
B8Lny186AfKWHIngx32syMMgpvswEfyttHzDdbrRWvjS/j8IDJn5WXd9RmKgCSDa0MSqLRW
BbXdcn21XmMvITHmgwrnJMZ9S6lC1lQAdNzE6fbQW4qa4khveMkzY79C0cjEkW1+Rrj3Wph
Xn8FXw8aGYhmHHAxT6a9p1Te2gtdClyAT4616AEMAQbg6gigRz5XF5PNyYeX6JokH08oJjN
wN8oEqWItuXS9G787CPrBzMS+jr/jxr+sv+kA8x6vYaB5vAjxphzMcgh7J3SxbVIlY+i503
G6naVBF/fR+BJN2UTY7DqWcFQinVUW4DNtGl7UG+JJFKJHidHQyHVPOwuG9t+tKXyF+unny
sgFEkaCBC/ZCqApZdy2szMD83UePWjocQjMly4JGTuSETxMDscKoW4XwYW+YdfGh+d4Vs/t
ZWHIMfPx2DpKVuHVf9HJ5igzzeR4fCwBOzdpMlhjljuLoHJ3hr3K2ANTOWDLjjy8KdQMSMH
HKMu1hJ8ya3Fyqjb5Gly8jxmbiCDNhWObJVvpVlCuVkjsNqu4PpvqN3hfwtcriYMTjYhhYN
uQzwTM5WyQRtJ94lRtQeXVreyg34mRJo8eZAyq+XKQr9V/CkuPgaeUnwMd4DHE5G9cyZ2t8
t5I5JDt9l3pxQAc5b9zZt+nYk/umtMX/NZf9KP/AHa1TmxfiMwecL/mq2KCMvM9rx/7taAu
pUqUEqVKlAG3E4JjCqhjdWd0mjJWVWlO52DjXXxrTBwYMGEww7juZpJJHO53djdmdvE0RST
+IMpppcbgseQpkcg34zIbNHjJ6pG/rAbRQTI5LL5Sd8DhWCxIxTL5LQrEfFIR99/b0FMuP4
7E46DsYqbQTudzq8jnq7sdSTWmNi4+HAmPixrFDGLKiiwFa0EqVKlBKlSpQSpUqUEtpalb8
TxWN2Ylxg8csu0QszNGGO6QsI3JXw8qaUPI/wC1xIdpREZyTq4a6oth8TrQZnieKGpw8frp
eJOv2VliYGNi8nkyY8KRJLDCCECqCVaW52r76NnAPbBH31I941oUsRk5zRKXnWKMKDYAkK7
KoI16mgF4+aJeSfCHH/SvjiQROg/CETMCG0AUGQi+lNWbRGANiwvpqL6eIpJwWMYMhpcmOa
LKyF7j98BiWIG4d2I7GAtoGG4U3kRnxSiAGTaGQdF3D1L0PmPOg3qVFJKgkWJGo62qUHKAy
I+M40fVrjxpkNdIhGgEkjt0jTaLnd/7aPJABZtANST5UBxcPejXk5rvkZALIWJtHE5uqRr0
A22uep8aBe3HT8h/D+KMPIeKUQ3aK4CSuw/ESS6nXdf408x1C48ShWQKqqFa24WFrG2lCwS
Ni5rYUgtFOWmxXHS990sZ9oJ3DzB9lHUEpZz6yLgnIx2MebEyLjSL13SOqbSPvKfEGmdB8n
DJLi7oRvlgdJ0TpvMTB9n9YC1BkOTbEDLywXHKi65Cn8GX+jfVW/VPwJriYH1uSmdnq9k/w
MKQq0cTKT+KdhIZj1BPT31TPxYebjgEU4WKCRJ/l3bnA3RA30trqPhcUS+c+O37ZC0aeOQn
rhA82PzL8RYedBfkM2LAw5cuXVYxoBqWYnaqj3k0nTkeMj7TZ8geWQhooVBZRJ8rSNIPRuv
pcmyjSiOTDPmR94M8LANishUIraBzLvB630PTw9+TcfnqE7YE8Tkd4XRQR03qBddwHlb7NK
A/DyY5ptoVEjaP8JVdXDBWIe2y66XFdxHbFyTx8huhBkw284x80Xvjvp+rbyNJsPinOcQmN
9NMU3TZNl3RuT6Wjtdd7a6jw+a9NgZ83CjyolC5UDsYg3RihaJgT4Bxf3UGX8QYEudHjqs5
gjVzvdVDFS42K+pFrX6+HWicL6/HxzDmH6mWFLrOg294DzUnR/yGtseeHOxt4U7XukkbaMj
D0ujjzB0ofkmkTEEUamaQWO3fsZgnq8ASblbG3toC8dGSFA5Yta7Fjc3OpF6GzZ4mmTDZzd
l3yRqCWdPlC6dAx6+wVfHzxPhNmCNkUBtquCpbZp0YA6npWS4K2kyc5y5kAeWL5Yl2D5bLq
wH6xI9lAJxbQ5r5GRBFHHlGQx5MhCM0Xb9Kxjb1svj099NoYUhTatz4szG7MfNjXmuIyI48
tstlOKZWkJidDF+Fv3DcW9JsDdbdOlP8xgw7DEJCwvkSM20BOm0e1vzUA+PL3Zg4BUNluFv
4gQsAfja9M6WQtG00Zi+QZThdLAAQMNPZTOgB5sX4jMH+qb81Xxv83mf0k/3a1nzf/CMv2R
tWuOLZmWfAtH/cFATUqVKCVKlSgnTU0l/hvHikgk5dz3crPkkfvNqREHZY0W/RdoGlZ81y8
s27i+JtNlS3jdxchL6FQR426t0X32FNeNwk4/Agwo/lgQL8fHr7aAmpUqUEqVKlBKmtT81S
gnhUqVKCUHJIiZ7bnIYwpZdAoHcIJuTa5JHhRlCZqTboJYCqkSoszEAsYSdVDeGtqDXJYqY
AHCbpQCCL7tGO0eR0qIgXJlfb86p6tddu4W8q5lBi0FiB+KCSSBoA3S/W/TStI337tLbWK9
QenuoM8l2/DgT5pmsSPuoBd2vYjpWwAAsBYDQAdLVmjK8zlSbxehgbgXID+46EVqaCVKlD5
uScXFeZV7jiyxpe253YIgv/AEjQY5Akzp2xBdMSO31Lg2Mh0YQr7LH1H4edjVAAAGgGgFY4
eOcaARs2+QkvK/6TudzH2C509lb0AufA7rFNEC02NIJUUWuwsVdNf0lY/GtYMmLIi70RLLq
CLEMGU2ZSp1BB8K1oWGIRZ2RsNlmVJWXwD+pCR7wooCqE5PLkxMVmgjabJkPbx41BO6Vh6d
x8FHiTWmZk/S40k+xpSgusUY3O7HQKo9prDjYMzZ9XyIQZ0q2ZY77Y477li6m5W+rUFMSOT
EyzFJbbkxq4K6J9QgtNZfDcLN9tMCBYhvl8b9LUBIkWfkTRFyY4hGEZT/hzKWfcp/SGlW35
GXx00RAXJs8L3Hp3qdt7eTDUUGOMFgP1uLGz4My6RKt2iAJ9cQ/QcAHaPeBrV8kiPFbP45x
cgFFBvBJcgC69B16i3tpXxnIZq5n0kUP4isRNilOxsjX09xfxZFXUi1vmH206XEVkmx5trY
0w/wAIXG0v/iLcW0vqKDHGwJFjKt+EzkmWQnuSyE/eJPpX4Xt4UTx8cceFDHF8irYa3/KaQ
8dnycdN9Kz7sCKSSGTusTPj+r8JpN51VvMaWtTLHlMOTEFP7NkO8cZ8G2gsCPI6HX7w9vUD
lhSGaWcMFWQAyLaw3KLF7/0bD4UrygMiXG7mOr5LyAP23YPAnr7cncjvtshJ1FiT1pjyT7M
GY7lW67byKWT1Hb6lXWxvS3iQ0nI5DTwyRzpaQyMgjWTeix+nqx27bGzbehoGM6rjce6RxG
YRpZYyDIW94Ore2kv1Iy8FI+I5CaGVUbbLLEzxyds2ct3FLLYm3sp9lTtDCTGu+ZrrCn6T2
0v5DzPlSOXHnfKSLBmQZgVsif1lyTf7ll2R3LfEdR40CzE5RONzJcdlL45jLZKSbe2HYD13
uRt3Hr+ibW9NPeJfjhjx3mhynZgv1KMHVpNSq+osVIvZV+ypBiQclPDlZMCibF3LKwWwea5
RlNwNyjbf328qDyON4/isyN2QGCdrQo0aMFa2sW8oWseq6360DNNcvXwy2t/+tTKlmLHHHI
FW4AySQpJa18e9gW1tTOgA53/g+X/s2rTG/wA5mexo/wDdrWfOC/EZY/1TVpjf5zM/pR/7t
aAqpapS3l+Yj4/tY8Q7udknbBCAWPtcquth+XzHWgNysmLEx5MiY2jjF2sLn2ADxJ6CktuX
5sSeoYmATsC3BZwNH3Fb7tdLAgf0q7BxHK5rCTmMn8NX3xwRgBlt0BZPSD7rnyankUUcMax
RKEjQBUUaAAdAKAfjuMxONh7OMtr23u2rvYWFz/J0HhRVSpQSpUqUEqVKhoJUqVKCVKlS9B
KrIgdSpNr21FtLG/jXbipuoMcrHGTGq32tHIkqm19Y2DW+NrVXCKMZ5UcOsspIt0FlVbfkv
RFxWEY7eVKoSySgSb76Fx6GFvDQLQdxAvbcgj1SSFiGLC+8j73u6eFb2rlrVL0HdaB5i4wj
IP8ARywyEexJUY0dQ+ZjHJhWHdtXuRu/tVHDlfjagIqf8rVy/nU8aCUtz8l8bNhlhAmd1+n
eHcFs0h3Qsx8ASjL8avk5MuX3cPj5e1OmzfkMhZFR77jG1tjOLdPDxrrcbCME4Ss7bxpO7F
5O4DvWRmPiG1FBXB4/JWQZfJTjJylZmhCLsjgDjayR+LC3i1achlrG0eKsmybIvbaCzhF1Y
qFB18BW2HM02NFIxBdlG8r03jRrfGlEeVPitPHOjxy5MjomRYOyO7ssAIX1FLMLaaeNBtiQ
F8uRo2dSSpk227cKoFUY6E/eawL2/mpjFA8eTPLvvFNsYJ+i6jax9xAWvP4HMPhlMR0lkaI
7JY0AlAAbZI47SbhY+r16kGvRRzRylu2wdRa7KQdT4UHnlmwJuRycvIieHLJCtFPHJGGgjJ
VH3gbbnrfy0ppjz4k0EacaFH1CkiRLXRAbMxOut9B5muZZxpy8+WduJjXWJwSGMp9Llduun
ygeJvS7AklxmklYrjpId+RkSbTIyICIkZh+Gp22v160BfLcfLI+KOOl+mzVBhWQjePp9O5v
DX6aWPW/jrWuLiKzqYgSkdl+ofq3b+VIl+6gI+Pt61OPxd8KnOmkyMmVQX3+hSPmsipt9Iv
/AD0yXaPStgF02jw8qDLLbZjNuZFJ2reQXTcxC2I9pNdxczHzI+7jvuW9iCCrKfJlaxFCcr
JKYiMeRVaEgyKUEhufktu9Nx8w9tvOteKEowImnQxOwuYySdo+6PVqNPA9OlAl5GeHE5uab
kD3Yu2hhikdkVE6N2wW2Pcj1aeymOFlJlRz5MJWKV4VbH3FdqQkEoTtuPmuW+yq56wZkiu4
SVYgwxk+be7WDO3+rXx93woPiOGMOfJ6+9x8cYSFtti92DbXbo4VgbWFvfQXxs7JgdMWeKO
GeMBYnZzumU6hiI0ZSrG9/Vp10ox+1nYU2TnwFIO0yiNj6tv32BX9Kw2nragOW5zCbklwHI
jTGO6aZoml9e0ERIE/per7KI7sGZNiOJJZsWOUb2cFUMpD7Nwso0bba2l7UBGNu7yhk7RGT
Ype9rY3gfEU0oED9q//ACb/AP8AHo6gB5z/AIPm+P4En901bE/zeX74/wDdiq83/wAHzf8A
Yv8A3atjC2Vk++O/9ignKclj8Xgy5uSfw4xoo6sx0VR7zS/gcCZ3bm85NudloAEPWOO9wv2
W+A871lybtyvMJwwssGOFnySRct+qL6dGA+Psr0FBKlSpQSpUqUEqVKlBKlSoSACSbAdSaC
Vz41kczFABM8YDBiCXWxCfORr93xqsOXiTBmgnjlCfOUdWC/0rGg2J9mlcBFdN/D4VUX8aD
utrfkrgsOo+NY5mbHh47ZMi3RLX1VfmIHVyo/LVcTPx82FsiK4RWZGLWGqfN0JFqAjXy08L
VRot7K/30O5G/Iw+NL8blJeSlH7uU/RoylsuRfw5lGjpCLhr/rdK0HFEzyTSZuU5fcFQS7U
QN+iqBel9KBiD1rt6AyOLhyWLmbJiOg/CmdBp47b2rsmHl7HXFzXikYqVeRVmCBF2lQGt83
U69aAxr20NjUDdL+NBQwcuiouRlQzEM29xEULKV9Gm8gENqfZWcODO2VNLPnyTb1KjGTbFH
GriwPo9d9NDuoCMvlMHCKJkSgSSMFjiUF5GJ8kS7Vnm4uVnBsYynEx99neI3kmi26rusO3r
obXNqz4psfIiXkBjpFlyAxTmwMgaImNkLkXNitEZeYuJjmVlLv8ALFEurSSN8qADzoOwR4u
FHFh44SGGIBEiB6XvtHXx661SPIOVLC8ansrvfcw+a3oRl8t1yR7KVzvmvKuP2zJN6e4SCw
ije5kldFN/XqiKNdvW16a45gTH+oSUyIV3GXzVfAAaADyAoKxKcXMaD/QZW6WMfoSC3cX+t
fd9tXATJzA+jR4ZIHie8y6m/htQ2+NSB0ydrkENjvYMfFtlm8+m6x9opOqctiTnsyiR8xzF
PA4CtDK5Z+/HZSGULc6+HtFBp/EOLkY9uYwiiSQjdPuXcDtHpkt5qLr7j7KKE8kSJCV7c2Q
Gny3T1fTq/QkD+zf2X1phkY4nxpMcsVDqU3deooDIxXy90sTNj8hCFEiI5CSBdxRWsRdWub
HqPtFBlNBJNlxQRSjHx4VX6S4LrLp63DKy+radvzeZ1vW37kxxE5lVcqdhZTKoCAA7tiqBY
AnqevtpJnSTY8UK4kbLmF2348rmWNFsHYurgKv4hUAp9tHcdy2ZHjL9bcSxgd1JBe+u26zR
XHu3L7L+NBvDy3HZTSYgmOFmx3vDNY9t0H3ddp2/qt+emWKrxwGWaxkkJlk2XIvYAbb/AKo
FI+SiyzIk6RGKPOdY5oVVS7KSq/ibr+po79GHQDU09d45IhGCwWZG2FTta1vC+t9aBTPDNl
SQQ5OOMqKciR1cFWh7pZiGZG02JYAHr50ZzLzpjxLjwmcvKqtFe10sSxOovtAva+vSsElmP
IYzY6k4+xY5ixKup2FrTAtYsLrpa+vXwprJEkq7XFx1HmCOhHkaBLkwyzY8zidu6qrKIY41
7jCI7lUbrqy6dALfGjFz8hEEjQvPAbHuoFXap6Ejed3t2/ZSjImkwuUbDzmljge0uHmQeoh
x8weMBrbvGw9WvwvK2XLMsvGMZJAN8/0zBIpUBIDASK6rJuuCh6+elBhz4x58nHkjw1CMS0
+TI6JHJGBd4tybxuO29z4Cnb5MGVxm3GsveCRIot6O7ZVYbdLAagj4UrjyVzmOOIR9b3Nvd
CbJInU3LvpsbZ49P6OtHY2FHjcmodtszh3suiT7QqhreaX8T46UG0CyJkbZDcjJsG67gMew
J9vnTKlyE/WN/wCrP2fTUxoAea/4Rmf7F+v9E0Dk5eWnJS4WGE70yo+46lRsK7rWIUAj5m9
wBNHc1/wjN/2En901fGA+ryTbU9u5/q0A/FcMmBJLkySNPmZFu7KxJ8BcLuv1tr/NYUyqVK
CVKlSglSpVZZFiXc39VfFja+1fM0FqwlzcSGaPHeVRkTX7UN/W1hfQUIr8nniVTG3H4zoRH
ISDlbzb1bRuRRbz1ouDCxceSSWGJVlmJaWS13YnzY60Ad+azQjoU4+B1VmVl7mSp8V69tfy
1tPxOFk7xlq2Sjyd3tysWRW2hLKvQD2UbUoB04/BjiEEeNEsIDARhF22f5xa33vGuDjePEc
kS40SxzALKqoqh1HQNYa1WWQ5EjRqdmNCb5Eh0uV9WxT5D7x+HnaYmWZZXV7gSXlgBFvwRZ
AfifV8aAfK/h7jcqZp27sczkMzxTSJqNOgbb+SqvgSPJLDjZuRjkP3nZWSQkyj5PxFayrt0
Hto7Lb0xrp6pFuSStlX1sdPYtJMfllgzXyJAy4udOwLMrejZGux3W34ei+OhUhtLUG3KfUY
nGLE2TLJKHUtk7BcoGDMr7V2LuGgLC3nWPCvkT9ruRCPGRXnjeELHHuZmQJL2XMbkqdzeAN
F/wASMy8TLsLetolut9oBdbmQr6tlvmt4VhFxxyuAOC2Sp7m5klx3JiA3blTe24sngb0Gk3
MJGWMEbSRrGxgVOs77lSMRgH5Sb+8C/SrYPJ4q4RaZyksJC5Cvowkkb9E2PqY6fZS3il42H
j2bMy4xLlOHis6mSMIPwAirf1Aa6DW9LcnHy+ZzXzY3WGXEUwPujKDQkdyceBP6ABoPWryM
cwhGL63mcrZgV2pGfxGI66fnIo3cP5KVcLDlww3zCpsiJGVQxkhblmKkkjcT/PajMuPKngM
eLkfSSkj8bYJCqjqAr6a0BNAcfslWbKVg7zyNuPiqxnZGlvYov8aX4GZzaxfVblz+OIJDuo
hyWC3u8aJ6CumgaxNYZiPx2eM5ZJPo8vc2+N/xFLgEII3BD+o+ke/Sgd44hglkxlZFeRnnS
IE7irEb31/XPhQnK5rYGTi5UuxsU7o/U3bKSMC28uQV1VdutuvWqPg5Drh5OTL+3YkhkJjV
RuR7h4dSBbaRc+YvTQbWU6ggjx1FqDynIZH8PZuW2UjpJmsEWWB5GUWHpR0kiJUsL+BNx7a
NxIoyvcC2iZicfBUnZPLfWZ0cbgqn4H5vKscuHCl5jHw8N4nxiGmysOOQLuZDoiqPTZi92X
71MZea4rjwkewxzSelMVIismnsUW2jzvagMMv0sMeOlpMph6EGm5j88jeS3Nyf5aHwcNH5C
bPcl5Y90AkY6MbguQvgFPpUe/zqYWNnMhnaaJGyDvlkiHeY6+lVdrLtUaD00tx5s/jclsaa
PuZKlpTKGVUyo3cnVSw/E10IH6vS1B6cUvl5XDTk4+OhtNmSf4wQEmKNQzbpGA010APnXOT
wZuThigjyJMfFku07wnZIy7fQoJHQk60BFj5WNNgYuLgdqWCT8bJjsMdoGBEmt9xZtDtI+b
x8aAvkuJebIOdjkGcosbxOAVZEJb0nwbX3e7rSXinmzeRSRVTHwoHIjlKuvfmHpKkK+z0nw
J1NP+Sy0jtimTa0gLuEBaXsghTsVQTuYnaP+akWVxuR32zQJsfAcbpYIyIdjt6RfVSV26vf
odRQegnxMftPJnTNLHGC7NIQqJbXcFQAXXwPUUBwGTNlL9RIrdou64p6/hkB2Zyvp9R6eXT
rS/Ax+R5nBWLKJlwsdmELydcm3yNL6ww2eH6XzV6HjuPXDhUOxebYFY+AA12r7Lnx1PjQD4
/HwyTMwnlYQTlpY2tteVfUhJK7vSrAaHWwphPPFjxmSQ2GgAHVmOgVR4k0qjn5SXML408cu
F3GJAW8gBft7WBZSFXY1mW/uqvLtHi58Wbk71xhEUWWyukcxb02VgdpZSbnx0F6AjOghfBm
fIRWyZCsioCN3dU/goD79PtrLi4k4jjtrY0iyG8uVIxjG5zq7s+/b7reHhSufkuPysqGedF
7WMWA17Yk7oGpXRgwAsL+k3IuDarc1kw/u6PlYMaKfjImUqrbkLm4VJWsNUU/d8etAzx2mD
vnGNYcjNIEMDAmTaoAXdY2XxZvh7qNjxphaaZ1lyhazAbUUfeVB6iAffrSbheexJonliift
Jt7rhLlC+vzICSNfHp5mvRKysoZSCp1BGoNAvVr5gt0OW1v/wBamVK0AXLVVAAGW2nl+zHp
TSgB5sFuIzQvUwyW/smtMf8AzWRf/V/3apzP/CM7/wBPL/cNTC/zGSPIRW/sCgMqVKlBKlY
ZmbjYUDZGU4jjW1ydTc6AADUk+FAvyMs+Gcllbj8P1rJLP6J9hWyPEvqsdx6ML+ygOmy4op
UgB3Ty3EaAEi4Ut62UHaNOpofBwshT9RyExnyWse2LdiIi9u0tuovbcdTWfCY2HjRukELxz
sFbJaU75ix+Xuvc3a2tvC9M6DjMEUuxsqi5PsFZ4hlbHR5iDI43G3QBjcD4CgeZzERIcFTa
bOkWEWNtqMwDsfhcCr8w0oxo4IZPpxPIIWmAB2Kytbr0ubL8aC+JkJLkO+5mM+7tL1URwnZ
u9m5iT7fhQ+VlZDZEmM8hgijkQyTRgbhDKjBPmDW/EBuarxZ+nd1yHVppJPpodgJ/Dx16dB
8p3XPStOQCRyLn3LQSxjGyGRtpEcjDZIrD9Fm+w38KATGxmkmXBjeSeDHdHbILntMgue0yr
ZWe/XqPE66UyAEnLFlP+XgKuPbMwZfsEVeOyMbmf4XyQuJmO+MzFooZbGJ4wblfUQAwvc/L
5jxr0nAZj58k2a8bQnIihfY3ht7kZ2nxUlbqaC+ZJjz5/amcCCBSsmtvnXc+4+AttX4kVTM
iysthn4alDj7SkUi2+oUX3jaTpdGYL7/dS/jZJ8b+IZcDkEVRJJJNilT85JZlkkJ/xDt9I/
Rta3SjeRl/icZzphRR/QgKUlXY017eobZHRetBtm8I2TjxJj5UkL47F8Ytdgl7WBF1J220u
elxrVeWmODwcz5HbhdhscQag9xtrdpTb1FSSL+NI8d1blsscseSZVWH07WC3s3+IMLS36P5
aZ4qca/8PZXduuCJcho2N1ZQJG2Fe5Yhgel6BRw/4WYGw2Ga+R6I86Rwe1D824w7fw9lttt
LtbwpomGIG+ihnIz8L1wDItaaNm3D8QakMbhutm129K5wPFCKBUEIiR5FyZ2UMEdowBGi9z
1HUbz4eAvTqXGjklWZxfajI6EBhIja7SD5EXFBEy0+m+oyVOKFv3FmIXYR19V7Ee3xoA8i8
WYHklx24pxtV0k3OrtYq8h6BDfbp00v7MF5jGwT9LmYOVBji0qM6/URorH0X2FyliOh6UGs
H8LdxztxcvjpT3HkABbGaVtvqdddjMdATdfd0AvE47n8JP3fiz4zcaLiGaRXaeONjfYALKx
F9DTPIhiEuDjtqEfdHe17wxnb+e9EYmJBh46Y2OpWGMWjUktYdbAsSaQ/xjjZGRixy4DkZn
HsMkKhs4RvTvHu29PfQMeWyGxRjOBdXnWNtN3pKsW8vKqcRjy8c0vHu6tjIxkwNSXWFj6kb
2IxsD5Utz8vI5Ph8BwFGQ5SSa19JN30wCWN/ne9/IaUz5SHkIcCCTCkeXKwmR2QdclVGyVW
HiWBJHtoE3OcFFhsnI8dAe2srPlQxRRyMqsPU8e4bhqNbH3WodJOQ5PDjiypGWRGBjllh/E
Sx/DlV43U+GvtvpXq0yGfOkxwoCRxRy7vvbpGcbfdZKV85EhzIRjuMXIkSQy5LAmNYhZSSo
0L3I2k/bQJcSTk8RBmyTdvRmmyVeR0c9AZ8dgQhtrfQeRo7HyuQ5tI2mxNrYriUTRsPxIiN
pQox3IzKd20nw18KbPgYkGIk0rS5gxowIvUAAtgt17e1bW6+ytOIwYcLj4oYGDobuZFO4Mz
ndow6gdAaDKdsuBcLCxMlYVcOWyZUDnZGBtTaWUX9Xj5ULiZnLZvIR42S0ePBhSkSzRnacu
QA7ViQnRNpu3X2VfmsnhnngwszHPIZdyYcKNQ7eofO1yFXQeJruLBwy5kAbjP3flqS+OXRF
3EA3CyQsyk2J9JPwoDuQSdGjycbSSO6s23fdDY7W1vtuOo6fbREMsWXiq+myZSCD7RZlt7K
1BNBZkSRRGQ3URzJOCNAvqCuPiCftoBsaPMwi0SLGyYqKlgCplgVT2yOvrW1vI/mZvMv0rT
o6quwurvooFrhm9lSSJWkSXUPHexHip6qb+FA5EsqucACMo+Kzx90XUmNgrhtem1hQBz45P
L4ETIHcohyHj3oPwg0gZu22wr3PB18dPGnGY8CY0jZChoQPUpG7d5KB4knpS2NTNy8WQ8Ek
YBcRyIwMUnobZKbLe3bIF9w10tpet+ejzWwlmwbd/FkWfaRfcqBrqB4k3oEedwUuHE2baOT
eD3BO0j9kufSLlmDIvym6+3pU4dcCTFk/eOKjS4N4hEgLR/N29C2hNyNSbeItTrA5LH5zjj
2/w5ZEN0bwYHbuHmoYfz0HiYKpy7ZCRokeYGXKjJ/wAPJRbPtFtRIpv19vjQYTcXn8NjR5G
FJfHgVu9jgbmVW8I3bqq+3Xxv4U6wUfGY4sjBrqJIz5kj8W39bX41fAKycfCpGgjEbAj9H0
MPyV3EUbBFIoMmKdinTpayt7LqaDMBRkjzOSevn2D0o6l4B+sv/wDdf/8AMaYUAXMi/EZw8
8eX+4aDGDjZOXmrvMeUYYkWRGKuiEXVlsf0l/JajeXF+KzB/qJP7hoRw8PJLmRQo1xHBkTM
+0pAVZ9wvobPagvhYbPgxwNLJj5EA2z9lzbuN62ILg3ve/5KIlwZJY1jOXOq3G8qVVmAXbt
3BLi/U28apPFkJyuPlK/7M0bwTRlrKGJDxuFPU3BX40dQYQ4eNBrEgDbVj3ElmKpfaCzEk2
uaUck371z48AHs42M+95yu7uSL6O2iNptBbVjpu0p9Xm+TZcrkm4/DKz7NsuTj3ZSshYWAk
QHYHGr38PaaBniLBLkyJAxaHEezkG+/JbVy58SoI9mvsozKnONjSziNpTEpYRpqzWF7ChOM
46TERQ7KpuztHCNsZkkN2Y9L26Ct8/OgwMZsmcgKpCqCQu5mNlW7aamgS8e/Hcq4XMyY8jJ
Z2lSFGVlU2JUK49RMatp087eNa5Ge/wC7pcTkQpnbbAXW9mZ2CW29Q9juFuvUexXlcFFK0n
Oxn6Jox3UaAbdz+HaU2vuPiwG4n5bddeVxOdxclOYMqyXjRZFWIOcZgD6kRmsepBY6i58KB
q0ePx+A+XlWheQGMFmP4STN8u4nrrdj1J1rbj3GdA8pjI4+dFjxoHFgYQLbiv69+h8LUvny
fq8eCfPBigEd37y7dAgM8pQ6Xsdi/wBImif4e5JMjGGIzh58eKNmsCLI49Kt+svQ/b40F5u
PizuMkwpfxDC7rjtJ6iChIS58dPSfZW2C4fNyiF2BI8eMp4IwDuUFtNN4oSXkU4yaZ5vXiT
NI8Mg02Tot3gN9PXYlT53FFYYGBxxlydZW3ZGRbUmSQ7io18L7RQDZy4s4yc7MkWFMRguLO
3+ieI3LL/Sk9JHja1TjcvO5JI8mxijnKuxU3SOJRoik/Mzt1I6DTqKH/dUeZFk4MjMN/wCJ
mS33MJpSzxxoegEW6/2Uiw5OX4bnfo8bHLKga+JHdI8iO4/GXuMQCfDUm+hoPazyscuHGib
a5/FlIA/w00sf6TG321i2F3sBsKUmWSL/AApJdSzpZ45Pbta32UAk2Sma+bxf7ZFnoZmhkc
I14tkbRoxU2Zb/ACsbdaPlcGJeUVGhlijbuRyizdsHc6MAeo2+k9PgaDmWeSysFJeNlGPkp
Z2jkQEOy9Ynv8tzpcVpx+fHnQ79hhnjO3Ix2I3xSfot/IfEVhFJzMmOMy8ALR9xcPa3iNwU
zbutv1bVhPgtyDYvL8ZN9FPOi9+TaG7kDrcKynQuh+Unp+Sg1zsfkpcpn43JhhV4+zk9xTI
6Wuysm1h6rP0arDB494n4fsK2O0IGSwAUm42JfaPnO0m/hXFg4/gsSfIXfsdxJIWJkkllYC
Mat4sfy1iZWix8jlkc3yAElgFzsYDtRi2h3hjZv+YUB806YONHDjqXk2iLGivdmKiwvfwH3
jWPdXH5KZsg/NjRFTb5u27hwo8Td1+0UA2Xk4PFQcrIhy5sJGx8tOjlVcI8i/rAoCfOuc/C
2fLCsQZxDjyZDRKSpkCvCe0SCCp0v7wKDXgMCC82esexZZmOPCW3LCkZZPTbTVix9l6YYUs
kk2artcxz7VQ/dTtoV+3U0t4Pkk+ofjXgOMbCXG/RkVxuYKdQdfV7etG4Lhp87NLfhPJ21J
+XZjrtZv7W77KAPj5sfG5/M4tEEYEELwBTpsXduFuo9T0Xyw2wLl6qcZg7NH/imPoyIfNtN
PHpQ8EMEjLzbIgmmlDRyTXRo8dwsKqu2+rCxsfOjM0b5EUreLHtky21ZjHcoqr57hf4UCaP
lE+sGPxxyfq33D6HJjCRNYjcz2G6O1/m8fI13j8OPA5WKDFyCsWSHeRImKwo6H5I4irLtbp
e9xY1tjs/KTHIldsI5KduBEC944/zf43qUF77iBqKc42PDjL20JZrC5Y3YgaL8B4UAC8avG
xd3AiORP3TLPvf8WfcGDetrDcAfSDpVRNk8jPCgw5cXHglWaSXICqxaPVUjRWY6nqfLzovN
DNNhDvNCnfu2027lkYrG3sY0o415MXj+PH1EkmRm5W8RO1/SxbuqBa+xV9XvoPRhh/zVWWG
KeNo5V3I6lGU+Kt1rDNgldBLjHblQ3Md+jjqYm/Va3w6+FaYeRHlY0eTHcLIt7HqD95T7Qd
KDLDM8Uj4s793YA0Mh0dozp6x+kp8fHSuZkcaz4eQwA2SlDfynVkt8W21vkYseRtJJSVL9q
ZLB0J67SQeviDoaWcw+TBx8iZjo8JRrZK/hukqDfCSvqBu6+FtbaUDDDUQKcTcp7X+Gq9Vh
JPbBHstb4UTQchyDDBOAwyETe+OtrSHb6oyTp1OlFqdwB89aBLxuK181V/DP1UsuI1tEO4q
6/1mUlh5Gm3agkZiVG8MpYjQ7k+U0JxgAfNxybyRZLvc9bS2kXp77UwtrQCcbC8UDdwkyO7
vKL3G8sdxX2GiQoDlgBdgNzeJt0riRBJJHU6SWLL+sBa/xFqvQAg3zCP0cgf/ANc0fS9f89
J/6hf/AOtTCgD5f/hWZ/sJP7prkSJNJkwyqHiZI1ZSNGBU3vU5q/7ozrdfp5f7hq+P/mJv6
Mf5jQCcgOQbiZewi/XYzb4owFcOInutg9/nQe+9Mo33xrJYrvAO1tCL+BHnWJQpmiVI795N
ksgPTtndHdf6za0th43jc2TMwsiMyLi5BZQZHvedEmJuG/SOnlQOgQehvSTm+Jnkl/eXHu0
WWkTpIIwoeQdUIJHzKRp7NKNg4bjsVQuLF2LFipjZgQzrsLdTc286xaHL43HkyH5FpYIUZj
9UiG1gbFnjCN1oJx2c7QwNNL9TDkgdnI2bCG6GOULoGv7Brp1oGdxjZGPBykTS3kklfMchk
2A70VF6jwuoHh49a2jfP46BPpePOViSr3pe1LaVZpTvktHNb03N/momaTF5SJ8Ji8E6JFN6
12vC7+qM3Om4Ea2PsoFudySHl4jlK0uAka5WK0LblJB275UJXozadfDyNbcxykU2GkmDLFI
ElT6gSsUVF+W0q9bFmA108zasIeKmGDPkpA0UxB2wE2kDRb/xImWwBZmOnRl66k0szcN5IM
e88q5WZsBYFhjpHOvrltfaF23BDDr8DQeiwIcLMd5p2+rykCrKJNrKlxcBY0LRgHzF/fS/P
w+T4/NR+KBkZw4iUhSqw7fUjX9R2N6k1t4VzkMjK4GWBzjNlQWWOPMit3WJ07eQigBt3gw8
fb1YRcgc7kC3H7ZUigVXkcnbE8jbtpQeotZdRpbzoKSRYc/Fcc2Mwlxo8jHdWcav69pZg33
tzXPtof8AiHJniz4YfqEx4njJjMpCjuhvmi3eguunznTqtUw0eI4WBKbmLMUzWOnc7Mr2Hs
3puHwprzWFiZ2ImLkLuMkiiEqASsnXdr5C9/ZegpgTlCmJLAYmdS0cqgmN/FruNw3nr1N+t
6vy3F4vK47Y7hDPDZon0LRv1W/jZra+dC8Fxk+JAgeUhEc3xRqkbLuX0FiWAPW17ULO0IyM
rluCBfJxG2cji7SoyV+c9Rcuv3G+FAxiihwsA58lnlhhMshjJ2MyodxGra2Fr+PjWMf1GPi
PyOfkNmJNGpmgQKsEMTauyLbcQqnW5uRRf1nHLxoy+5GuA6FyxtsKvqfib9POgOO4aEY8P0
/ITycXKoeHEbZsMbesJuK79vsv00oKR8ZymNGYk5My8UBujVY9+R2bXCJKL/d0va/lTrGEH
08X09hBtXtbemy3pt8KWcE7rPyOGUMcOPkEY0fVUjZVNlYem265C306UwVJYcqwu8E5ZyzM
Pw3AUBVH6LWJ99AIkQ5rioJJz2pGtLG0Z0WRSQrbT8w/VNIeMxM+PlZ8ZmYGIR7cbcdneVl
PeO5m9O3Xy6L10r0EYHGTxY3XCyXcRE2/Clb8QRj9VvVt8jp4igORyTxfNmdY3P10S2YKXQ
tDf0uFF1AGtxqL9COgMZrYuYoKA4nIHtyDynsbMR5OosfaBQse1cvJnhQmOGP6OELoZZiS8
tj7LKL+w+VbNLDz/D97Al2uSHgk6mOeJtwDe5hY+yl4kaXCxs1bxCFmx5ITcdrI3lHkDKep
fTW416dbg0w4g+BFj5AAlxrRlgNFeL070v0uBce+lEeXl5PAleNieRZFlaaYLqe47Fo4QbX
b1Wvaw8Lmt8Hln7fKd0L3sJBKUBBB9BtqpI12D40yxoHxOKjhiG6SHHCpt0u4Tw95oF8Mg5
jgsoYw7ULq4xppL6FD6PSBcKm0fG9Dc5yOXiGHLWMzYmVCqDIRmjEbm5s6lW3CTdpcD4Gmv
DLHHxq40B0xxsVhre6iQHX+lXeKkfkOFxpM1d8k8VpwRt3E+lvT7aDyGJyaFYcfMxYUZP8A
BjO9C+w7Vs0hHq6WPtvpY16PjocjYQct82YuO88bqscY6iNpbF22qfDr42vQOFxeRgc/DiL
2I8eKGR8eXZ+I4chLNpq628Tr1r0uPAmNEI0JY3LOzfM7MbsxI8SaDLObFKCDKjMyTEjZsM
l9vq6L5WoLBl4LFzRh4saw5rppH23DiP5+rD0r40RyZ5Folj4ztid2IaWa+1FsSSLA61jgY
GVgRuIo45Z5DumyJZWaSU+bN2vsHQUF87IyIZ0mgimkdSqyRIpKSxt12n5VdOutr9K7xmfB
Ll5mGHtLHIJVib0uEkVT8p1+e/8AyNWw83Jmy58TJxmhMAVlnU7oZA/6DEA3HiKJlxMWcq0
0SSOnyOR6l9zdRQEUFycaypBC1ikmRFuBFwQh7lv+jUSV8KQxZDO+O12inYFtmpukjjoB4M
fjU5SUwxQTLqVyIQB5iVxEfyPQG1hiLsR4hGYkR2CC97qfVuHkLnpW9DYRQnI2M7fjtu3i1
jZbhf1aCzRBMpZ1uN4KSADRvFGb3Wt8a3qVKCVKlSgCA/bCQdDOCf8AwGH8lHUF0y9Lf4wv
/wCA1G0AXMgniM0AXJgk0/qmrYzBsify2xWPvU1zlzbis0+UEv8AcNTDN5pv6MWn9SgtnFU
hWcpJIYZFcJFqxudh08QA2tYwzxR8vkYrMvemjSeNQm07F/Ca8n3zf7BXeYYR8e7l5IyjIy
vCAWDB126MQtr9dxtbrS+HHeQ4nIO88mTiTvEQVUydqY7WSXW1ho11+FA7lkjijaWVgkaAs
7HwApVY8nlwyatBjyhwmqom0N8xv633W0+7460XyuD9bjqllkCNvMEl+3LYfK9vye3wNLcT
ke7EeKMUuAZo2TDnO1tugHbbaTtdN3RutAXy/KyY0EseChnzBZFsLqkj/Le1ySB6to1sKtO
mL+6o48hBmxlEVUYbu9J0XQ+Jb7KA43NRDjHKUQQo0kcTBCqmbc0bM7sz9SDa5vc61hHy0L
8hvxHUQPNNZn3dmPYNvdUWAdpG3AAGgYQ4MOG7YXHO2NNKEncHdNEiq1mCiQ2XfqBbyv4Vj
IZo5Vx0whh5IaRsWU/i4sgILSRuy2ZN4F+n20Xg4mSGlyZJGTv2O0qveIA07jG4H9FR6a35
CVAiYrbWGQCJe58ghW3dZungbe80A2FNFI0nG5MIheVDKkQO+KSJwN3aewB2sdR4XFebwjN
wXISPNkd1JpJO3IqbUlCMzS9xugcarbzt4V6HJxZUOLmcbLGIcdlRMWQBYip/CtFIAGU2On
UGh44sTlcfkMZWV5RkySJH0Ki/aN/LftYe40GCsmVlQZsF9mVljWxvK0bHaw8hHDGQT7beF
M84zT8pFjxOI4ooXbKl+8iyMoQIegZtja+A6VhBjjEz+NwwpWLHTJWIHW6Wj2n3gNtPxpec
TIxP4o/bJDnY+cQdrp6EFmVDYem6Ebf61+tA15aVoMKHkcRpJosRkdo4mLCSG4WQ6fPZLkU
umzH5HlMfkf4bK5TwxlM27GOJ4mIKRliPnBufZT3PzYOOw3yJP8OIABF6kk7VVR7TpSHhed
yWz2izO1FDO23HhgAazk6C6DcTa9ywHnQH43A8fgHJzJyXjYyTdlzeCAOLydtOnxtelnOZE
+FNGyxp9IgRYLbmjihKhT3402lE3W11vYDTWjuY5C+fj4H4fYZBK7yE7Nxa0V1XV19JNunS
+lNY8WF8eRJCJ1yF/FkNvxARt8NLW6UC7i+ZXJgyI9sSZMALxwxaBk23VrHpc1viHHyeJwZ
oXSeNey6SEkAsCFY/0tTofHrS1OKZeRXBiYRRHfJNbduaAgC0etlDE7WHh4ddNcLjcjG5DO
gxTFFiyP3ewd1huUNHKijQWcWIFgaB5PDDkRtDMgkicWZSLg0pEC8lhz8ZPIFzMKSySH1ML
eqCUhuoZTY+fqo8ZkaIVzGWGWONXnJuIhu0usjAAi9Ks+fjMnNLcfkE8zBEwRsW0rFB6u3I
D+GQfAMR7KAjgMPLxTOMh0LlgJokuVRwq7ShIGjKdaxwFReX5fh8pA8WQRmRKfleOVRHJ9j
rQ2dmfxXx+PHvEEySOBJmxROzRKf08dSSfeDU5JzNg5GfjZq5HI4G4k44Eci45KGWEqSx6K
SCfGg1k4Z8fG5GWaQtI0MyrMFRQ+OUOyOTaFuynW/5dbU14d2l4nBkYWd8eJiD5lFpJzcEG
cvHtBkTleVmjUL3mEfZ2dyT8MG2qLb3mm8nBYL4wxSZlhDmQKs0i2uLbQVYHaB0XpQc2njT
yGWdcY/tOwdQyp+IAPbtBorEFsaIgsQVBHcbe/qG71N49aAzOHwhxzY0W+JI4pUjbdI9hML
PuW5L9fb7KaLtVVUaAaD4aUGOVAZVUhQzobgN4g6ML+0VMUzdoDI1kT0hrWLL91iPA26+32
Vte9Vt694JIA2lfA66GghKg6kD8lL+VLTPh48GSYZGyV3NGRusiPJa36J261hlcR/DeNF3c
2COxa2+TczO7G9vNmPlWmBg/wAO/URzYOPHFlRXZLIYpQCNh9LhWI1oGxtU8eldsBUoOOyJ
GzyELGoJdmNlCjre/hXnmj7X8R4UMM7Hj8kSTjHJDR96NdymPrYEPut00r0EsUc8TxSDdHI
pR181bQ15/l8DA4vFWSGf6XJEzZOLNNd4xMF9au3k6emxPlag9HQ+C7S4qSMxcvubcw2mxY
2FvYKH4nlHzo+3kw/S5qAM8BIO5G+WSM/eQ/kOhorFlEkVjIJZIyY5WAt+IujaUG1SpUoJU
qVKAQk/VAEf6YAf+Cxoygz/AJoW/wC/1/8AANGUAXMf8Jzf/Ty/3DUw9J5x42iv/YrvL/8A
Cs3/AGEv9w13FUCeb3R/3aCvLGYYLmGZIDdd8jhSuwkBh+ICuo010obAgbL4R8abHTCaVXj
ZIrbLsLdxdump9QtRPLZH03HzTkBggBIMghuLj/SHQfHSh/4ckjm4tJ49wSVncKxUlbnoe2
qKPgKC8PIjG4g5XIOvcxFK5ZibufiR+k/L4t5e2k2PPx2f28rvdvIdmbNga6iVZFK3U9C0S
MNrKeg+xw6MeTlxJlD4ObBuCEC3cQ7ZQbD7ysvXyqkfH46ZwhmjR4lUSYhbVkZGJbaSNLbh
0Pw60AfIpOq5WHBslieEPyUjHYF/SslmG+WMH42NB8jhZeK7TmJU47IClsdZG7UEt29Vtjb
dw26gW3eI6025PAdGky4WKwNZ8uFRfuFNA5X73p0ZdL2GulH4065UBewJ1SROo3DQj2g+Hs
oPO8J/EmPjgYHITjcGIicyCYqupRHkX5jpp49Ada3ix587OHLm7CVmTFxpr7YxCSrKyX2gu
V3X+6QOtD40GVkSSS4EMQl37YoplYDBCfL3dp2s4vdVsSAdDtp4nGBYI42mkaaIeicGxRrb
dyoo2fC3voNwyZuHdbqsyEaj1Kemo81NAYeFj5MXIYOUglgGS2h01dY5iRbUetiaNxFkTeG
KHpuCAj8X/SHXz0NYYhEfJZ0BFmlMeTH+srIsTW9zJ+WgDXBlwM/BRZ3ylHfGOs7aopRfR3
LFmGlwTrU5TLxcmQ4GdFPgzF9uFmbboZCbIyyR7gLm3pe16Ma8/NRpf0YUPet5yTlo1+xVb
7aJzBkHFm+lIXI2HtsQCA1tOtBnHH9dhdrOiDFhslX7jEffQr4HqD1HvpJjcJGnLZMUbzzb
BGv1EzFjDE43SRRuddz6C/gPGjZuN4ufHx8kwPtKIu5HeJkQjQ7YSBoTrW+ThuJLrmy40cw
jisu3cGU+jazo3zXIN/Zagz5XhYMl48pF/Ehj7Ri6q8N920KdNwPy/ZRPGxHGgMW3t46gPC
GP+GrC7RndYjafPwqY3HNjm5zMmf1BvxXDdAV26KNNb/ZWEPFYAzLzCWfIjXcss8rvuV7q3
pvs9hG2gFys7Hw+dE0CS5k0+OqNDjp3GQbwVkL6Kqke2meRJnsj/RQIs4ftq+QbJstfeO3u
JF/DStHiMUMaYq7FiZAI0AA2A7StulttEeFABiY3JBIzyGQkzqHEkcUe2J9xBT5rn02/LVn
x8LEtkR9vECm8hAWNZLggLIdPFtPbRft8qC5ZGfCk7YLSKQ0YVO4dwOnp1+3woFX8Q5su3C
25E2Ar2knAZUTt7kUqzrd73bQpfztTDkuEgz17sLnDzSpUZUYG8qwsySA/Op8jSXPaNMLFw
XcxzyQO0eLmWUo5a/c3Roy3j19PTb0tTvjOYGfl5mIMeSL6Jwndb5ZNOoPn/JrQeeRc+Dm+
C4rMW30PcVJukUy9v0Mn6wUWK17Q0LncfjchEsWQpOxg8bqSro69GRhqCKQnkM/FzHiwpn5
IxFhkcdMU+oVVJUSxSALe9gdreBFA55p5V4jNeFikkcMjIy6MCq7tPsoqJxLDHKOkiqwP9I
XobEzYs/j1yoAxjmRiEIs9xcMtjpe+lJs7k5pMbAkx5ZlxMqEaqFMhZWTcrMRtD7N3iBcGg
9EfQhZiVVbsenSkUf8AFeHOHkhx8l0R0iUqilneXdsCDdrfbQuNjclNyOLjZ8UyYY3ObuSs
jraRd4DuNq2AHQG5Fq5mYSZMuTh4+K+Lkokxx1tfHAWwjkvs9Ba3ps3p+JoHJminjxeQQNJ
DGWZht3PGWG3cVGt01BtQ8mX+8uVw48JGaLDdpsjLKlUAKNGIkLAbixbW3lVe/wDuuLB2wv
KcgyPLDjKSWkde4W2u1+vtrc85KXjT925aiSREMkiKqKHYKWYhmOnuoGouK71qC9doIKzyY
e/A8QO1mUhWsDta2jWNxoavXaDyUeWWyMLJ9aZmLMkDGV9xmgypGiYG4DDay3APSvSuGiyV
kBYxS2Ro1QEB/CRmGvQbT8KS88RE0sTXjXJ2MJuwzsssVmRo5EZRdbXAbxv7qNwORbL/AGD
kYjj5jJuBBPbnQWvJC628+nUUDWgkzJjyTY20NjbSBL+jKoBMehPgb62+NEwSNLEruoR+jo
CG2sNCLilUc5x+dkxij3yHEu9GupUxhVDrra2w66eFA5qVKlAHb9p66/UXP/gGjaCFxlm/Q
zi3t/ANG0AXMHbxOafKCT+6a7jSocuePcBJtjbZf1W29bVzmP8AhOb/ALCT+6aweODvZMk0
JlKCKzIt5EUrYlberTr6daC/O5s+DxkuRjxrNN6Ujie5Dl2CW2jVjr0rHg/qzx6iSOPFl0J
xRuYwlvVtILekEageFCcTzqZ+emA8yl8feo9JBndAPURJZkKjqLdeh0p1MnbY5MSJ3TtWVm
O38MHXX9UEkXoBszGzCkswy5QI7yxRQKisdoP4ZLhg272irQIM6CLOine0qLJBuCERFltcW
UG9jYgmjqEwYEww+Gi7IlZmgBYG6ud7BVGoClrUGk0mTECyx99fSNqEK/6x9RAPurDAjx45
ckY7ko0m5423BkktZgN33bAWt8KONZyxh3jLKHCm+oB2m2ja6/ZQB5nFrPN9VDI0GTaxZGY
K4H6aqRr7etTAysliYMhSWjsrE/4isTpuCjaykdHHXxANbtgwsQQ0ikNv9MrjX+109nSuDE
ijO4NJYydxiZHOvgLlvl/V6eyg2VAsjsP9JYn3gbfzUHyG6KfDyV+7MIn8LpONlv7e01sMV
hbZPKGVmYbm3g7vusGGqjw/PQfMNlJxGR3UEsiRtJ3IvSoMZ3obOb+Hhe1BrgDdyHIzOfWJ
I4QPKNI1dftMjGjzY2PjS7hnTKjn5GJt0WdL3Ij0OxFWIXH9Q0yA86AaLHbHlvCf2eQkvGS
SEbruS/QHxX7Ktl44nxZYASpdbKw+6w1U/A0RXNaDi3KgsLMQCwHnXCo3g+I6VeuADr40Et
aoK7UPSg5/yFc2+z41PHWqPkQRKzySoip85ZgAt+l70CvnsLLn2PDiRZ0CqweBzskDEGzRv
oR5HXp50fiKEnygI2jG9DuJur/hILp7Ba1ELIjgFGDAgMCCDcHodKwiFszI9Mmoj9TH8NtG
/wAMezxoOyZ+HFkpiyShZ5LFUN+jGy69BcjS/WkfDmE8/mdpXVlMolRwu4yM4bcWDEn06DQ
em3Wi+WwsybNxZYI2eBSoyrSCO8Ybd0trY6/zGlhblV5PlX49FnyVTbitLL3Cl3G+MKLBR4
gNr7xQMP4cYQw5fG2ImwcmVWHmkrGaNh7CrUF9PjiePDzYXjxfqZBBjKfqFeRmMwd0UGylW
JW40q38OZ2UmbmYvMoMfksmRXRCtlkVYlW0b6q1rdAdK0zcJxzBZVJbKmx5InViNogU94Sb
ddrKo08TQacbmztkphSTs8sccsYDx9sSSoR8z7jdkW1yFtrQ2PkZD8pkSGNosrtZAGMbdln
j2AtuV/X7DsDWOta8Xjzx8vPkSZX4arJuxJd3ej3Pu3AyG232ppXPrMNcrKimaMnIE6wZDa
Tk9GiW24sovpqNPC2tBFzY4Xw4GnxnljQmKZty9oug2psVm3blIGrdfbTTg+Rk5Pjo8qaMQ
zMWWSIG+0qxXx11t414lMh5IJ2RICrxRxY0Y/BlcY7o3cQBV2gvqR4/d6V6X+H52/eXIwuw
naRo52yISGg3uvqjXrbaR4nUeVB6C3kNa7UFSglSpUoMsrHiyseXGmG6OVSjA+TC3jXko5s
1cbNhWSSTO4ub6mKR2VgwjUB4IxcMR27gm3X216+aaKCMyzOEjW12Og1Nh9poaWTKMYkMIU
AsrIR3JGXou3aQBu9p0oFHIZu6HZiyrjRyxyZDSBrgrJqFYEEbn9VrkajSrqS3M4m5nWKJV
igRmALFot+/YoDWKgjUkXHQG1ef4fl+I45FweQWaHNhLxNPFqEAldwLDra/kQa9SrxzczjZ
McgZJIW2LsZHswFmbeLEek9LH3igb1KoJdy3CN822xG06fe9VtKo0uQN1oL2YBfWNV8W/wC
agwB/bCLW/aLe/wDZ6OpeCfrOhF8oj32xqYUAPNX/AHRm20PYk1/qmqoZznzxRoRGyJ3J7g
bfSQAg1Jbx10rvOf8AB83/AGL/AN2tcc/tWT7O3/doPP8ANcBPjKMzjNzDGDyrGCDKspdZH
dGKktuCkWJ8bdNKPxuWEsLHIH1GFICrTIAzR6euOdY/0b6sunnanVKOT4fHmzI86OFvqANr
vDsDWBDg2e2tx1vQH4T7oAoAEaHbEwbeHjHyOGueoobkMeQ8lxuZGVHZeSKQMwUlJk+7fqd
yDShOHilxOQmSaytmRiZoVa6xTI34qKLnQ91W+2juUyXxhiFApMuVFE24Xsrk3I9tAdWOTl
RYsXdmO2PcqlvBdx2gn2XNbUFzCytxmQsALTFfw7b9GvofwvVp10oNsTLxs2ET4ziSM6Bh5
9fH31sQCLEXHkaA4NdvHRfiCVjcvKAg3OfmNowo6+Yv50woOULy0Uk3F5kMV+48MioB1uVN
hRWgrtADjY2LNDBl4paINCqxmM2XtkXW6fKbX8RW7x5QDiOVOiiPehNiPmLbWW9/hQE07YX
C8hLjWV8X6gxiwIUgs66fGk38P8xyeRy8MGTl/Uw5EUrGMoiFGQqVNlAI0Pu/kD0r5T4+9s
qPbCtrTJdwbm2qKNy/lHtoql8nIwrygxVErS7NU0SM3I1Xubd7D9W+latGkM0axSiASuzGK
wIlJ9TddQfcfhQFmsIMgSyzQkbZYWsy9bq2qP7iP5aygysuQSL2QzxyBd/qjjZD95SwJYjx
tp7aFyI8scrjnvKjzJMgdI+kamNwrbnNz7fyUDUkDU6AdTQk/IQwuNbbpEivI3aQ7tboXHr
/AKtLMnH5CXnuwsxnxQkU7QzJG0UfrdTb0hr7R6fHzNEcbwEONAgy2+pnVi28ltvqCqRZmN
w2wMb+NBzByv3nJPC0kpTGcESLaJJQ27bs2G7Jp1vr7qw/dnIZDcgAFwkyJkKOpUuyIT3GJ
jVT6vAE06igggXZDGsa/ooAo/JVwKDzOVBzWJNNkx465U8hjRAlyExg20xq7AEO4Ov3VAvT
WOPLWaF412zTQjuu+541EbbhEdb3tIbN7OlMr1lkOqPC53n17AEFxdwRdvYKDPHyo52ZT+H
KjFZImI3AqA3gSCLMDpQGBJmPzWYuVHsjVR9Lu2bymlyCqDcv9a46EeNZ5PATlomhnMjLI8
ryyttmDsAiPuRfWES6hDob6mqwnkMVpDPBLDiCQNhwY1pJL2O5JAu5QjaW8vMUGv8AEnHHN
xFnhRmzsImXDKv27SaeJ0PuoDE5o8hkyDHgVOTjxWeSKQWkTIhbtqhJt6SHNvfR8XIS5eQ+
GCQZLm5WOWNFQDuL6WBKkttDHxuKXRTJNyvKwxwpDEiwxCWY9loygKIytrdd6ixB8qAripJ
WnyXW42mYJhylhkuQwKvtlbaviLqLHS9BwRcW8WXkYc6w5BupieNMeWOSNtu6M6FdR4em/X
xqy5GO6jGOTNMuIZO4okPdMqXcle5FukSIjrf3g1ixw2ZcuEmFJCXjnkJ+n7ncEgdHWJTJu
ceJHU7dKCsQDwcTAcWbLjT6iZlAAWRyLiRN7bWsX08PEVzgOT+khmx8THiGNhspyztcSett
lyyBwXS3qte/3dKpNjSO6nAmjgQu31GRtZDA8hKkJI42uz9y20Lf5ffRY4/IycrFGTEzY+C
zRRQ+mKSeMj0dxNyiybV1872HjQesqUM6ZrNIiPHFFZRC4Bdxa19wawq3024Huu0m5Qri5V
bjxAXpeg2Z0RdzsFXzJsNayeaV1dcdPxFO0NIGVL+Y0u1vZ9tXEMSlmCj1G508R41fWgoEI
YszFgbWU2stvLSsx+NkkkDZjkbCGvd2B3XHsB/LW9DYDb8ZZbqWlLOWRSoa5NjY69KBDmYk
ODyqrmQXw8yffh50ZtJi5Ett0ZNvldunhrY0zw52xpp4Z2t2WAfcQqLCR+FKi2AF/lYDS46
UVyeEufgT4h0MqEI36L9Ub+q1jSlsyeRcTFzYGTlsfZKyixE6R6S9iT5WuNSptQegqUNx86
T4yukjSr4SOLFh1BtYeBomgAYBcyL9bJY//wAc/wA1MKAI/a0/9Sx/8g0fQBcz/wAJzf8AY
Sf3T513F/zWVfzj/uCq83/wfO/2En901SHISLkZYXBBn2dt7encqD0X8yNR7jQMKV8nyeFD
KeOy2eEToAJ1IHqfcAqfeLHb4DyHjTSk/PS5ESwsi4jRBl3jJ1k+YXMKkgFre3rQD5nHyYM
K5SPLk5OGJJ0yXJLBA0e+EjoQY7/Z51ry0v1mTi40LK0SBcyQhxGbb0WErIb7epb22tR+QY
mytkjMoGPKWOgTaxUEknxFq8dwmRJk4M/GrDbIlXFmjk3LaSKEwJs3dAwUbreF6B4/L5GLk
pHDP+9NzFWxVi7c6pqBJvuEIBHiACNaYZmbj5HHyPC8bhdjSKzBfRuF7NuWxIvtN7XpDxxP
74THhWQQQSZGTlWsrDczNEsrN6m2+r0jzFWQynDy8iXHypI1xyMXupGY3hZlfYI9rm/TRri
3Tb4A64FkkxZZoo2jimmZ4zIxd5Fsq73LM2pt50xaSNCA7qpbRQxAv7q8c3L8lj8Vg4uJGN
uTC+qEs8QVlj7abwm3bv8AvXPtNBZmX9f9LFPOc1oYgJoSl03lk2AmNO5eQhel9vQnrQe7X
JxmlMKyoZQbGPcN3n061rXzpZYMe43yLPOrJLEU7L4ssThlGpZioBsu1720pti/WQmaLGme
TJjMrrlreRchFUPFBD3SR1OoBPQ660DwQp+88vDcb8bMgEskR6brmF/gy7aByuM47hZ8XL4
6KHHmaQxuH3kyqyMSisN+35b3t4VhJyWSORwEmDLmT4siMYUtIXdlZfwpTZbbGI3HzrfOlT
Jx4JeLVZ5p5z3Y2vHLI8KMGXuqR2nS3X4eNAHyeTkZORgrLIIwVimlAO6PWZSki39DBehs1
/ZanB7HLnJw8o7UVmjSIEAyJZSs6ki+l9CptQGfHeTj8XJRYozEiTBZCZ/U6J2m2tuMe612
s2vl1q3Ey5OTy/1cCL9DKhYsno2B1QxpKu8gutj0X40DSDJmxSmNmoqKLJFkppE/gqsPuN7
OnkfCpyX4T4uWBd4pljt5rOREw/KD8KLmijmiaGVQ8bgq6noQaU5qZOGuKsgbJw4siNu8Td
4k+X8T9IKW+b7fOgc2F7+PnUNSpQU9V9ahNquRcVUgj2+yghPQmh8/aMV2PcshV/wfnOxg1
l99ta1JN/IdLVhyG4YM5VmUqhe8fz+j1enprpQFWqWB91cVg4DD5WAI9xrrMFUljtUC5Ymw
AHnQZrDEhYxoqlzucqACx8zavK88uH+9VGQ8rY0jnCzFIssYyY1eEq36Idd3sN69QJpZCyw
pZV27Znt23B1JTabnSl/LcYcrFfDklkePMDruYBu3MPxYpLi21V2WsBQKjj42KC3ItI2FGr
yTyEOEyckDY41ZdnqXRbWY6+VArBNDjR4nakgTEQFslZwzq6/iR/SpI0akN1Nr9bCmPBDL5
3GzJsszY/dKdiT7vqg7LsgPpZT1pg38LYTY8UTu0ssZXdPN+IzKF2Mnq+VSDey9DrQeaaLk
poZYszJx54kxy8DMZFcygs57aMQWlFrG/wAmmnhT3hzDJzbt3Ul7OLGuNsju4jbVu7Kt13K
ynT2mssji+AhmbBzxI77e6uVM5kdxISr2uLaWANhfp769IkMUZZo0VGexcqAC1tBe3WgvUq
VKCVKlSgyyZxjwPMVZto+VBuYk6Cwq6KQqqx3MAAW6X9tYyRjJlj1PagYSBlbR3G5dpA8FO
vvrdmVVLMbAdaDtIv4t2px8U6SdvPhnjbAN9WmY7dlvEFSb00eXIkiMke3HUrcPMCSpv95L
rbT9avM8nm43LZmOyytLx3GzLNkTpG20v6USKMrfeWfW/QCgdcYe1n5eKYdhG12lDDYxYb9
qp103HW3QU1rz6ZIP8Qr9UgxZpAGhSVhd4hGyEqUJUtvOove1MF5mCXImx8OKTLbH2iVodh
RWYEhdzONdNfKgt/8AOLf/AOpNv/16PpXEZmyEMyqr/VN6VJYAfTm2thTSgB5v/g+b/sJPb
901FiMsmXGrNGzCMLIOoOzQi9Tm/wDhGb/sX/NWmPf6nJ8rxgf2KDTHmWeMOLgglWDDaQy6
EEUg/iVoV5HA7kULlnURymN2yY2DblaMpoRcaj42NOsgSQZC5SmSSNgsUsK+pRdtJQOvpvr
bw91Dcs+YbQ4308ibQ2RDMCZO1uszJqF6dL0C/wDjCcLxPIBZTcJBG0WoCl5L7r/rDQ0mnf
Ei5yHGTFjaLuFO26o0QMzwLuCJ8ugurNr0Felz8WHPweUhyph9K3pBS14hEisb6dQ+tec4r
HlPF4WbKPqIl2zCdiVXE2OxeQ2N5WLIvp620oLzzzcnlYUjrLNgxZMkUzqHdWjkO5d23XeV
FiANu09fCiTlcxicvO+ZnLBxt9sONE0UkgBISKNYytwfOs8rnsqDLaDhMZZZZ4y/1Lgr3zC
PxO3ExW23yHU0DkCefCfIkzduDlMm9VCS5fdfVS4QLtVpQPw/A0DTkeSky2z8YII4UUTSrl
M5aSBbF+3D6Nuh6HrUkz8mUi8SxzR3ibJxwZ1Rincji26kXVbsY720F6VxcePxeejiJigUy
ZC5RRzkN3NuQmx7iMgKbDqCbVbHORjR9rKMkEUUoKASfgQq0YkSSR4xeMru0872N7UB8/L5
qPiPH29mTDvVojLOoTeiO7hyrCysTopPnQsjcp3svGhyO68UrQwPDGdymRrnZJHvIMai5Qk
eN6zl41lebNlylTk8KVWDxhlZxKxaMoNV2zbtTt0t40447BzMOefHWRo5J4phiTgR9jc7d0
G62ZmBY/cGlAsyWyTizT5O5s8PiRyrGSjOjw2ZCxW693p0+aiMJpsLFycLtRyvjT96MqzRx
4/f2Ns3xjchWN3/ADVTMTNiX67OjKykjBzY9omXIhIJhnF1CM6Nr099q2/hDkVaX6Yylhkq
0y93V3kU2Z1OxPSw1t6veLWoCMg8fk8jgvmWlPbhWKISjvxzbt47qXV2HT8umtP48THhleW
KNY3k/wAQp6Qx82A0J9tZT8biTZKZgXtZcZBE6WDEDTa19GFiRr08LUXQSuMqupRwGVgQyn
UEHwNdrHLyocPGlyp2CxxKXYk2GgvbWgHiVsLLXH33xcgHsKxJMciC5Rb/AHSouB4WPhR1C
SwpyOHC92iY7J4nHzxvbcp8vGxHjV8CaafFR5wFmBZJQOm5GKEj32vQEVKSSxH9/h4nk0KN
L22Dgbl2bZIw4Khto1KnppandBwqL3rhW/uq1YCaWV3VVMSIy2kYBhILbm2gHTyuaAHI5EY
nGF1lEmVEhsZgV3GNu27Munj4ePhWuC/72wosvJi2RTp/lXIdPmuGb09dKAafEn42ZIoJVc
vHlAO15SJJBtnUqzfLt+XrpttRvAshwPQzPaWUOzW1fe24gBUsD5WFAyAAAA0A6ClHM8phL
g52MZSmSkTqqepHLFGZNhA8bXFqb153n4IpjmtlgLjwY5dJoywZXCvbubXGvq9IZT460G/8
KOsvGRzJGyRlI40dnY9ztIEZlQ6Iu64069ad0l/hZZYeJwozCY45YBLfduCueq28Aw9Q+NF
8tmZOKsAxUDySybTuts2hSxBLMuptprQD8q3eyYceIJJNG8bbXJ2qS1xuVlKH0qSNd2mlN6
QZCyzZmEe2s5kED9+NzG52EsXlQE3S/QbfH5hT/wB9BKq0iKbFhuAuV8bdOlYCQ5iXge2LI
l1yI29ZN7ekFbWsOv2edLcPkcjOyZ/3ZixjGjbtPnzMR3mT0naqjc1ulyaBs06hmXaxKga2
2qSegDNYE0O2VLNMUxgHEI3OFkT1MRYRtbcV69fZS3L4ifk+Ti/e0iTYcMbyR4kSsEZ9FvI
S2p10ot8HDTCx+/jLuULGCv4bIG0ALJbxsDQFhclY+3BHFCqhdlyWUH7w2KF6eGtclXHx45
MnMl3RxnvF5bbY9o+6LC1vtoI8cIZ5146X6JkRXugBS7btJUbRvlvfr7arPxkPIRJByWTPk
xOom7NlSNttiQeyik9el6DCbFm/iHNxMhlKcJB+KI5PS2S/3GKfof0uvlrT1ooRC0XbXtbS
DGFG0qeo20JkGOSDFkxNzEOhg7d9u3o27wC7L9fz13OnZ8DOWJX7sUci7V0cnZdSlvO+lAo
5iPi5MHJ7N8aZO1Cch4y2wMQ4T16hf0vKmnBQHH4yJG7ZPqIaK21l3HYSQiXO22u0XpdJjo
/ETrO18RZAz4w7i7UAG9Jd13UFvUeoHtFN+LQpx+OhKsVQC6HcunkTQZXvmgdduSfh+zUwp
cBbNFvvZLX/AP16Y0APNf8ACcz/AGL/AJqx7ebLnZPYyRAiGMlRGHLHZ4lj8vsAv7a15u37
ozL9Oy9/sq+N/nMw+2P+4KDJOU24wmzItkBA3ZCESQ2Om7Q7gvvXTxoDkUwcHDlnzO4MCNV
SGeCRmkkilOsL+agn069DoRTGOWHEwhNfvQySEu6W2r3nNza/yqW18aGfjYpVy+NglkxoLD
dFZHjCSg/4e8ErqDp4eAoPM5/OyZnAnFgN86fe7Q4bAt2ddzZACemy6Wvc+JrpizmfGiic4
5XETEwMYFd8jSRCV8gBjbaGFt32G9E5EvGcXjyYGCsz40CNG7Y5US5Eti8oeYj5EXqR4kAd
KzXHxc7GHITmJY8aRExclZWkjx4o/wARImKrGyCzWL60F87IZOSdSf2tY0ijdYu8suREoUL
3X2mNw8g1GlrXoWLGGLEJ8kGTkn3EZXbM0kZjLfUKoV9GiB+Y7j4gWq0rwy5O/MSZeSyO4+
x2EcMTIlvqI9qetXRLLf3eN6OSDDTjY5srEaKeaQxQGICBu0zKfXJH+GL2vr1FBlyGEYsaP
L4jGUY+OgzXMpDOZAG2uwLNv7i9dfLxrs8ucmTNvxIcmfIGPNMIw5RI4tsZWRY924rcnbuI
NtBTLE4cxYQfiXlw5HkEhgyGEsbBTYxvtL+gr02tQM3CDjHxHlzmTaZWM4b6dI9is6KPmQ3
ZyDuuSD7KBTNDi5BjxsOUTHERu5lINqSPfeSyNfcYo0uULa/dtTfgYVjysbBv9QkW+aOWZU
9MRF4lQfMresGx1UdNDSbCP7KYZVWPEnnfvSRsQ/ciMcQZFDC2khDMC27rXpcHFEeXPjSpv
TFEk2MiIq9zeGj3mVD6n2HbrY3110oFOfmSALiRy7cPHyZS8htIYy0ckllKn1sLsyhgDcWN
6P8A4dw0i5jJ7COuLjxIsAmPcdVl9YEZDN21Fj6euutL5PpI8OGBI5od+Qnehyk3FI8bHLf
cUMw1UedG/wAO8fEvJQTRNMzY2KUyhNdGSeRtxVhtG+53HXpprQerqVKlBWQuI2KC7gHaPA
m2leRy8B8aGTI5zvZ+fJtfDdAzwrMBuWJYkuqWbS7dR8a9XI2SJ4giK2OwYTMTZ1PVCB0I6
g/Cliclz8o3JxKotzt7uSEYgG2qhDagbRljGpddjkAsvWxtqKExJGjzcrDfzGRCfOOTRh71
cH7RRGO8skCPPH2ZWHriuG2n+kOtC8gDBLByC6CAlMi/TsSW3H+owDe69Asyl7f8UQSviyq
shCpkL64nYpYll2+lhtAB3DpXoqQrB3P4kbMSSOWMARMljvidV0Pre1iD1Qe8eNOMmZoom7
QEmQwPYiLBd7AXtr+WgrP3ZZFgjIVdDOzKSDGb+hfC5tr5CiFAVQqiygWAHQAVljwmJSXJa
SQ75CSSNxABC36KLaVrQJJOMnjwuQgbHV45ReH6ZgJ3W99jNKoGnhcnTSiuAm7/ABOPJtCG
zAoOqlWKkMNbMLajzojksT63AnxBtBmQqCwJUHwJ2kHrVOIxpMXj4ceUKsiAh9iqgLX1Nk0
18/HrQGV5nncbiMjkJoc0/tEuMwiWFiH9CyOXlRTrtA9JIt4V6ak3PSw4jRZsmKZu2rhpkB
LqrWXt7VHqDX6Egadb0AH8NSZEHE8enIS3xZ4jLE7HYYWjYGNN69Qym4B8iNaLyp+P5BIfr
M2OJYnd1kjIEUlrpZu6Cu5d1yhv9lK8LPfgJm4LIQT48u2XinkIVNshv25HO4DYfHX8orXO
ix+T5NeH5vGbEny17kcmLLuim7V7b9yL6l8NKBhkYwXksNjvuRGJJoIjsYobx3O1lVT0O1h
7dOjOSQZB7UbEQjWSdGWwKEXj8evj5Utx1k4zHTGzVnbFhcIuV3BtVF0iLBCGC2sGvpf2V3
M5rEnGTxmAr5WUYyg7KlolaRTt3Sj0L7daAduXk5jKXj+IbtcfrHkZ4FtdpPZgDaX2j5re6
mMGLBjcbLxuBFtGODEqMfvONwct/WufGhuB476bh8LEsiyQuWnI6tJGzBivncjr5UbPLGmN
lGPf3lY3Avv7hA2WtfQ6WoNI2KT9mRQzmIFZB8zhbBt1/aaoYA2HDBlOUuyXF+pDbljv8LV
uO2ZDvAExQbv6PkPjQ6RmXEx45G7XrUqp+ciM70X1dGsov8aCZDlEzCxj2qokBcem23o/mP
TWwV3njkuoVIzaPXdue2p9mnlWUoKrmEIiuAHDOdysAvp336WK/wAtWs02Ssm1e0ISHN7uT
JYhdtulh50GMglwoY2D3d8gFox0cTyepRfX0hr/AAorHSFDL27l957pY3YtYdT7rW9lDo02
Pi47yaBXCMr6sEkbZH6v0l3C9EwRqu+QP3Gka7MLWuAFsLe6gtNDFPE0Uyh43FmU+NWRAiB
ASQosCxLH4k6mu1KBYp/b1HnlP/8A1xTSlan9vUf/AHUn5MemlAv53/g+Z/smFa4/+bzPY0
f+7FZc8CeGzANfwzWmN/nM3+lH/u1oMOzDDix/UOZFnyFld4/k3yPuQePo3WH5/Gs+SMIjz
4rGOQxLkSO2olhj+dBroLKV+NXjhSPHgTJG1JcnuIiEbUJZpYkNuo3W6ePsrDkUglz0SRbE
TQpKzHcjIySNCpXwHeAuPE2oEGY2JyEktpXxJ5d0eDBEu1Zor2T0xjf6lLXvob38KrlZWIk
USSduOeJu0+LEp7sh2mFzNtV49xA+WxIGt66uRkR4YSV5pccY6/RpFE6ZMcqspdNyAXQgfN
ut7jQ00Lx5Y5LiIcnuI/dfHzrondUG8iu0n4mhta5OvWg1yMbCwM/62ZzJjuo3cfEBkhVZF
Ma/iKNquo62086aY2UsXB44wikWRMgkieMD1BG2hHV3Uu4U6j2fCvPKOROLHKkUYw8oCfNz
pEE8W976X23QJb5Rru6mvQw4uOf4WgjwWTJj7qtG84ARHV/9II1YFVIsfPz8aDVmzcPg3nh
yzEsOQjh5kO7s7kWRZxtQi7XY2Gg8apyWc2fwE008yQhclEMe1lDLdNsMnd7Z9W65PlWsWE
E/hjLhKMWl7sjJilbbma9oe3v9PsPhoR4VjmY3b4mNcnLgeKTLP1E6RbYwJlaPVFb5iTrc+
PsoA5BgZOcxysdsTkclWaIiXbH2hGo6KSjhm0G3Vra2rPhp8OHEeOTDnEeRFN3psfdeRYn9
MhJcN3FAN/veysIo2yZrYPbhy3WOWF5GQysYNzgQKNRu2WINrLtvTADFyc2H93QnKZr/AFm
QQrLE04M0ksfq9MovY6W6DwtQDZaGFPoPqg26CKBciVvxe3kvJMZPWy2PoQHWwplw08EfJo
caSWWLIXsFQQwLY4P4xT1NFGddutrmgOziHi8OXLnePLzYt0kqR92PseiJYWRdbEbQAuu6j
DJl4fM47I8aZGRIuKmIUsHw1u6OG3FhsXrcX3adLUHqqlSpQA8nkZ0fZxuPjByMliomcExQ
qouzvbqf0R4mlGDiZx4v97ycnkNlhHmYMV7FkJOxobWGgsba16RiVUkC5AJArzGfl8SqJJn
w5sCZdicNSwSSRtSvaRrtc9dNfGg9JjzDIx4pwColRXAPUbhusa0YBgVYXBFiD5VmJ4gkbN
+H3ANiP6WuRfbt8/ZWGyXMAaUtFjOpBxyNsjXPVmDXGngPj5UHnv4cysTkMjtLiM8/FuY0y
mbZ+EC8cXcF7syrpYj7K9PDFIgJmk7shLENtC7VJ+VbeApeVxcHmjKLx/VQxxhEX0Fkcje1
vLeBf201oJUqVKCVKlSglSqTSpDE80h2xxqXdvJVFyaVrz5zMP6ji8SbIEoIgkfbFEWB2+p
na4Ab2e6gVfxFjryf8SYPHxPudMecygXtDvX0O9vA+XjVf4qmjyeJx5mj7XJQ5awRyre0Mw
b1Hd+gQLj4U2weLl43jgAe7yU0iSZOQoN5JXcbtx/RANvdWPKY2Bl8jHjxiKTKlPdkEruYV
aEKFLQo6hpLEWv4a0DeR3STHRmuzkqyjxspJPwIrOCF0mzHKFY5WBVRozFUCsw2+dhalq8n
ymP/ABDBxuf2exlQs8TxqwPcXqgZmPlTJO+c/IEZIhEa/OCU7xv8vTQLa9j+W9BURI6Yf0k
YWONtwJFtiAEOPO5vapKBBDk5kUm5z6iTa1odO3+Q10K+IMaFX3s8jCQEAF94aRmA8LNXJI
xFjzSyqro0ndkW5K7FI6e2y399Bs0cf1ByHa3bjK7em1WIZif7NZJHJk42KSbWZJCWvuKrq
vxOl61MUhyWmBAHb2J1NyTuuw06VmO5kNiShVO0s0j3ttO0oVUeNyaDOV4FgzciM9xkYmdZ
RcAxAHZtNrCwuPferywZDZMk8TLCO0EEpG65Db/UvkBcfGsplxo8TIyRbJUyd2cOdCY9qlb
DS6hdB9tdnd0yMkxRPOohUyxG4Rzfou7TdsvoPZeg4mQMgYOVPEuyW2y99ySsDtZfAggaeN
dU5WPjZOQ2yEmUyhH9VowFXaShtua1/HrWl8bJyILSG0aCaKK21WuLB7ka7Qenh4+FUjyWM
ErSAZEUM23uG2sY2tvGliUJt8POg1mMn1SlCyRrG3dkP+GP0TrpuB/J1rXElebGjlcWZlBO
lr+23t61k28ZjGMlQYj3Ga/bDjbs628L3t8akebdMZ5F2jIBub6KVUv4/d0OtAKhvyEet/2
mY6eyIDWmtKVH/wDkIGX5TPOff+GKbUAPNW/dGZc2/BfX+rVsT/N5nsaP/drVOcF+HzQP+5
f81WxLfWZxvf1x3/8ACSgxhjWHGibIjZUGQXiS4/CEjMsVwPAbhp4fCseTyIGkOKq7JRMk8
7W1KYyrkbh532BaIhAGNB9YGsZz2g1ztBdjB3PHQW+Nqwz4MYtkZiErlYx/G3dHhYKWjI8V
ZRp43oEvD5Ekqtl48bNyEKTtJNkO6Y22R1dvQpfW/gAPtpLyGceQzgmXNhcjJJtSJowV7Tl
/SoMgF1/SPl7acS5EeHy7Y0Enbgz3G3JKftJaVlZSku/dJHpoxOnSxtSeSHHfPzVy5IpJE2
sDcBZZGIFk7KjU7tSOg89aBp9KG4+RMjAHIS47tux4Hkbtzy+TCyOo9JIGq+NzWX8P4ky/w
3O0M0uPlfWJ3JFDN2e0V1Ma/MP0vy9K7DJGySYuKzw4iLIk8sm542MmsUnaSPaoLFttgLW1
FOTlwZOHFCuQ2DlYy27UZk7YQi0fdKgHaV2kH/2UFsg5UXELGJXyoshJ2mzMVTvV2JdBGil
iFuSvs9lZsksHFwzRZMQV8hZIZC4McMZSzrvyN48/d0FEHlJ+Kw8XHyYpMnK7JeV962JQqp
bc9r7i17AXA6igOQzJszfiPCuOccbpMIqksWTlOd0MbEWurgX6a63+WgXPlS9l8iNBFLjMu
ZDPGrOcNMlijhlNw42LfbbUNpatuHS6l+PJlz3llRcxEVI8mNm7nclLkttQsNxA6+gUJDPK
k8kpxw6Zaqmay7wqjubYkiZma+8LZVVrG/srfi8jKgyMmcOmKZMclIxETHhpukSGIkkWQOL
sVUi/Wga8vjwYmJg8aoF8eFniyHuI0aLtoGksj2DFr3099U5TDxmyZ98ViuRj5DZyr+JEzW
GxdrCRwdtvT0v7KDVsnN4iD6zbn5MZbvZUcpTsxu34bsQhEijaTuAIFqN5bJ7z5CNkPHkRz
xQce0d+2JyofYW/SNzuJFgvSg9PUqsQkEaiVg0gA3so2gt4kDWrUHG3bTtF2AO0Hzrz/F8T
mQZUuVkSRTclJrJkzRNoCL9uH8QDavS6inEk5kn+lx5AJo7PNdSwCG+1d3QFj+SvMQ5eBgt
hwcnIX5DGxpgysWM31MrroniS9zt9lB6PEx82Od2ypEnD3YONylD0VFQlgBbxv76NrDBE4w
scZP8AmBGndvqd+0bvy1vQB8hju/ayoRfIxCXRf01ItJH/AFh09tqvhZSZEQG4tIqIzErt3
CRQytb2/nvRNKz3cCeOH1yYx3HFCkAhgD+ztewItqnut5UDSpVY5I5UDxsHUkgMNRcGx/KK
tQSs8ieHGheedxHFGpZ2Y2AApJ/FOXJJjfunj5mHKTlGSGK4ftbvWSw+RbeN6Ifh+JM8WPN
jRSh0JKMu5rpb1ljqettaBXw2MvMYsnMcgHnGXMyrjvI4iSAN21VY1O0+29NxBuwszBgVZo
kPagVgNqkhdOgBEbH+TrRQOJHHBFHFtxw+xAg2qjofSCot4jyrRWk7k0ctmSwZNoIO1rgqd
Tc6UHk5YOVxc+NMbHyYo44XizsgM0kUpayLOq7mLMAd36Xh4Vtz8vH5OFh8FxiRl8+QCJlF
ux2iN8hXRg3UefW9ej7rwY0LP4mNH3dRvIT7bkVWLCxkzZ8tcdEmfbefaN7G1j6uvSwoA04
mLGy8LInmmzZovwYmmItHdDd1VFUXO2xJvR3d7kuTjOncVEU2H3lkDDZqevp/LUgyFlixpn
AVph6fH1FSdD7QKuGhLzptsVsZbDVgV0Omp0FqDDGM+Nj4cc9t5AicE3IO0sNfG23WrSLbF
mMkZaPeX7d7HYGuf5Taq47FIMQ5KESEbVZ9WVj8oa+u4irSOssORFOSsQftlx4q23TTp820
0Gp3d52AJQxjUeJu3y/CqICHxvpwwh2HcD8u2w23ub7r/wAt60UkStHu+6CBp6eo099qvFG
Io1jUkhBa56n2mgCeKGESZEw7sc2Qkh2n0posSsRfW20E/b4V2TIiWfJjkduwI07jAm0bOS
lrj5dLE+XWpHiFoXhmtCk0zN2lI9Sfo+zda5tXZhJkNkYIl2EhX3BQSI5LqU18fSdaDX6X9
ogkWyxY6MiIOvq2j7AFq2UkTQ7JGKREqGC9CCbbTpoDWqIqIqL8qgAeOg0qmRC0yCMPsBI3
kC5Kg3K+y9BSVx3GhNnDxs+xrWG2w106G9dEkTdpwBukT8MnyI3bapI8atOpRe4U3kdN6AW
1P5Kn7O+1tp0jvGQDoraHYF1BoBEVUzsZCbuskwuDp/hrcWprSbHuc7H3X3CWe9+ukaDWnN
ADzQvxGYP9S/5qtij9rzPMtHe3+zUVTm7jiMy3XtN091XxxfLzLaEmP2/6MUFMd/qoIxO+q
zMEYWHe7LNtPx23NvzVJUjkGbFEpad9ocNb7ygIw9g/ODXYlOZBjOwEfZlJdV0G6EvH6fYS
PsqmX2Y8fPmRmM238S17oUS6dOgF9320AMvG5Lzy4WK0awQ7ZIlmXuBRNu3KtwRt3LcAjTw
NtKXPi5uFmx4ygiKBd6B/xkMRUxTdhXu7WUA7PA9PSaFzZzltNyLy5uOW3vtx2WMrBCUjRt
rOoPUs3sPsqknJc33DgRyJyUcJ3QiRD9S+3aNJIDYdTZ1PvIoMOOIx3ylh7kZztvysiSAsN
6BzJawkG02DD5rA0W8uPLnpFlBIZMGKNJVMpOMwhsZMdmUMzlT6l3dPbqKUy5zZckEceA00
hRy8R2oXiu6KsrAevY+obTpqPGjcBeUyMDGigzXAl9UWOkEcYcqO4xWee28qOrkdfE0GWVs
zMwn+H3mzIym2cT5BQbmJUL25dhsOhA0tpWy4wi5LfOMOGVLSLjO0scUSRktHkCTcQFHTYL
dbUGMSF2Mk2LkY+S6mc5onaSQRXVO4UXbdmc28Kq3HtBnSZzxRJjYrxQ5jJtyO20i/Psm3A
t0u1yL9L0B+PLgxSrmSSCWF27XHH1CB8kD8XLKudFj3WU+wkCrPJ22yG4uXJlSSGOPDkCrE
sqwgvJGxZFYrtJYyDzt1qsuXHG0r2yBKEWGKIlTlgTfhxyetLBZBcbF6dbXonA47KxMHFyH
MsUmJIzTOWEuKsZ3p2xB3Ay/MARp5npQdhT6Tj8CTGQ8U+RuCRST2UyMFWKVrXLD2MCPBvO
i2tymd+7dweSHMOVlhowqCKE7F2N1bcQB4+PhahsqWEY0eNPC0h49p5mx5WULPEQzelujbC
R6Fbp11tXouExZIcTvTgDKy2M8wCbNrSert+ZC9NdaBjXnMDOyxm5H1jTyT4scrpihLDY7h
UUmwLt6NDqLHrXovH81ee4R3k5jJMkjxuqyEYjqN21pLB2IVQPl0sNQfmNA8x4RjxMXcszM
0kjufFjf3WUaD2Utb+IeHkxJ86FhI+OAFDKVd2a/aEe4XYOflI60zyozNjTRAXMiMo8PmBF
eblwOZjgx87OPGwPgRAJJIsjduwHX1Bbi2n5KD00LO8SPIuyRlBdL32sRqPhV6G42Z8jj8a
eQ7pJYkdmA2gllBJC+F6JoJWGbiQZuM2PPfYbEMp2sjKdyurDoVOoNb15riMM83Fm5fKvJM
kk0sEEQdo40iQ7fQqFep0vQI5cH+Is7nsvDxMlhjArHkzxNsiMbhSWIHp7jDU7fHyFeiw4s
58/LMUhifHskCyvK6FANvqi0SzEXujX93SqTpHicxjYeE0cCAKVjViCqors6CNNPWv6fvvW
3BSM2dmgyrIq7CAo9alrhhKTru3KbeygvgcLlLzEnNchMj5LR9mOKBSsapfxLkkmmrMVyEX
Szq3h6rrY9fLWsN0z40qH8SVWZFKjrr6Sfd41pI+zJjuAQ6so09QI9XXyNBltjkEQEwAaZn
IttZ2QltgB8iNfdWigLPOXUJuVW7obUqNw1v021jHG8uPEw2yNJKJtyn0oN270316aVrIkU
n1IZniZlAaUmwVbGxS+lhrf8ALQVDBocVpAJlZl/EPnb0PYCx/wCRqzTP9Y2OtmvD3Np6A7
tov/S/krkbdyHDkku5O07l0XcUPqI8q03fiTpa1lVgyj1WII+3TSgyieLKjxpSCg+dEtoGU
WtceWtaosKPNMG9TEd0k6LsHT2AdazSNCmMsIAhj9Y1127SF+3dVljeNsmawYyEFEvYWVAo
ufaaDPFP1EGMzyEnWQbgA0irorEfEGruHyMeSNbKxZo2PhbdYn37a6jtkDFyIxtRh3GB62Z
NF+013Ki3YskcS+tgdltLOTo1/YdaDYKoJIFiep91drgvYX19tdoB8uGSdoFQDakqyO56qE
109rdPdeu4zRl5lEYilD3kGl2v8r3HW4/mresYoO3LLKzF3lIuToAq/Ko916DapUqUGM0UN
pZXUvuWzj9QfdHsq4RWkWYG4C7VA6WNiT+SuugkUobgHrbS/sqwAAAGgHQUCtRbkILC15ci
9/6I1prSsWbkMcgEbZsge+6CmlABzZA4nLJ6ds393jWmMP2zNt4tH/u1rLndOIyv6H8orTH
P7Xm26hk6f7NaDKBRkYmKcZO0I5bsAfk7ZdZB+tuII+N6tIiKmZkRuTNIQugtZo/SiWN+pP
xvUhMaQYf0e4xM5uD1IKuXL38d2p9tdnS+LllfXIzkqEuSrgKE+ywNB5nl+GWLNlXGhEkMa
rkbYVVXjkkaUKXY/NGra7bdPO1CvBl9yXHiBaKN1eVYgo7blUjm3/h2CPcnamnUmvW8YrTS
T8kV2JmiIxIfm2IpszeRbd0ph0oPnsSNjRHJmhgGdGJx2Y1CQvdFPdu0ZVm3iwXxI9Ntax+
iIgaAP3pZscy5RlG2CMXDR9svsYMpZi3buL6Eda+kEA9dapJDFJtMiB9jB03AHaw6EX8aDw
GPHkRSq0eHMmYmKi40eKFKTwqxWUz7t3zCxu3s9N6Ycb/DLyM2RFEkKxvtRZhMBMNq7ZgGZ
WQp93Tru8LW9gI0Vi6qAx0LAWJtVqBBj8BhRZ4XLeTJyG2ZCSSffeEBLltejG+0WHTyrN+E
lky+QfepPIKUB3DZZHVmQqoW25dD6WPt8C+yIpJIwIpDG6srBh47TcqfYRpSjiopTycmQ6w
zRyI7plJtEgLPYRkKENto+8CdDrQTH/h1d8LTLFDDDOcpMeIMbORYKXLbdvQ2CDoKeVKymy
YYdJG9e0sIx6nYL12ot2PwoJPK0SKVjaUs6JtXwDMFLH2KNTSjgFijzuRhhkklRJPUJEaJY
2JP4casdu32hR8a7kDnpOZimAVeHjUuV0EobtsLkdb3bQdPOsv4XWaQNkyTiZRGixq24zIW
AZ+4ZfWNxG619vlQPnJVGZRcgEgeZtXlszByDB9bzCT5+YYw+LFCrGCGYgFU7K9LNb1NofG
1erqUFYt5iQyALJtG8DoDbUCrVNalxQL+flnh4XOlxriZIHKFdCNOo93Ws+KCxcXxQjO0NF
GNo6Nuj3Eke/Whf4kyZsiTG4HFYJJye8SzH7kCC8lh5sNKZkpgY+PFGPwYjHBY/NtNo1I+N
qDbeGeRLbWQA7jbUEGx/JQHGtOc/LEkNkAjtOVCvI1j5KLr5dba60WqxNNkX3M5VVZW+XbY
2C28Dc3pfwyKufnraWNlMY7UhBjsQW3Q6AlT0uaAx27WFKqp22RiqJDf5idyEbRfW4v+Wtn
KrkxMygyOjKHudLWa3uNYMYYsSVvXGVkJO5vU0m649QJ0bSw8tK3bauRfYxYRkq1/Ta+q2v
oelBh2JmjxjtXuiXus0Z9CKxLNYmxNwbdNaIEYZ5m3CQuApjb5VAHy29t9aFWGVIMRO3+Ks
gJMfyxqSS1z5bdKKRH780uhBCoqg6+kE6+R9VBUSJJHjyMNu5hYA6BrEW+3Squ6xPksQqME
V+4bm4sQCwHgCDUUQPBjAApHuUonWzKCQGOvQj7a0PaSSUg2lZVLbjpbUL8L3oM0gWH6VYl
uY12b/wDVhfP2m1dSN5GyUe4hc7VtcNqtnIPh7K6sLR/TKLsYlKs2trbba/ECtIZGcyqbXj
crceVgw/PQXVVRQqiyqAAB0AFdqVKCCpUqUEqVKlBKlSpQSpUqUC0EnPxx/rcj+6KZ0qjt+
8IfEmXJP2BRTWgA5y37pyb2ts1v7xWmN/m83+mn+7Ss+bIHFZJPTZrf3itMb/NZpGtpE0/9
0lByD9nixo1cSiVm3OAPUXDy7hbwvWU4ZsPOkx5u3LMWWORSG2uoEQFiOu5datiwvjLAjot
3klO0amLuFpQqnyA0NWkaSGCSUFY2aUMoFiGBZUCn2tQTjZQIhhOghnxERHiB3LtttR0Pir
bTa+vnRlADt8flyvMyrDmPvEraFZAoXtsx0tYXX4ij7i176db+FBKlZplYzv20mRn/AEVYE
/ZetKCVKlSgleewzNx2bmZOfiJjwIryfUQlijpuF2KliotfyB616GvP4mKme+Ri5mKRHJG8
cs0U26B3JAk2ojEIxOo0BoGqZ8eSFbj2TKTeFlkVxtjUjcTcXubeFbxQrGBcmSS1jK9i5F7
6kAUJxOHjcbjnjcfdsxje7CxIkJcG/wB730f7aCVzaAxYAbiLE21sOlQ12ghNqqD1NDcnye
JxeN9TlFtpYIiIpZ3duiqo6mg0yubzUJxcRcFfuyZh3Of/AHMR0+LfCgJ5bl8TisRsnJYX/
wBFECA8rfooD1oaPN5h8MZ3Ygijdd4x5ndJFU9A77SoPwoTE4fkDzcefy2TFkzRwuMZETak
Zuo3bT/SppLJ38QJkekyv2JCgZl+ba2o+UNbqelAqMebyX8RYGYuNLi4+DFIZZJlClnkG3t
KL6286ZwqI4O5kqVQTs0QJ+RWY7C1vC5v7PhRESquXMEuAVR3Gu3eSwuPgKGkhaPj5knYxx
vIzOFG/txO9yPs6+VAaIgJHfcSZABbwAW/T7axxcaXHeYvM00cj7og3WNf0OtrDwsPfXHv+
8kKA2ELd067Tdl7fsv81QSfTrI091R5iEvdgA1lF/IFvz0HQ5jx5ZVcOwZmYkWGhtttfyFv
y11infcSBzZPShA2MD8wXzPneuxx7lkE6CzuW2mzDS20n2+m9WdGaUPe6BCAtvEm5PXyFAN
CZseHEQ6FnKGHr6DuYDd/q1FbRoyz5MwWySBNpUgl2VSC1vsHwruFEY8eNWWxW+xW1KKSdq
39i6VTHVovqtqlYw5MSW/VBYovkWvQXjMRjxgu5VNigI/VJs//AC61Z4o3eVnAkvGEaMi91
9R6e2qpFuhxwrHau1r9CwA8vb41yaMEzyS6RGLZoTusNzE6ajr4UHY90SY0TMWcja1+pshv
etwAL2FvH40PHMRJDFKnreLcsh8xt3r5jqDV8rJXHi3dXdgkSfpO3yr/AMvCg5PkrEwjVTL
OwusK23Wvbcb9F9tVSHLdhJkTbPHsxWC+5nYbm/JXcTFGOGkdu5kSm80v6RHQDyVfAfy3oi
gwfGLAbJ5YyCTcMG6+YcNWP1c+K+zOC9k6LlponsEqn5CfPp7ulGVlkzY8UarkWKTssIVrE
MZDtC28etBtUoHF/Y5xgOxMbAtiM2vpHzRXPUr4fq+6jqCVKlSglSpUoFcQvnwH/WZX95RT
WlsZX6+AL4nKv7wyXplQAc4bcTk/0LfaRVsUgZOeT0Eq393ZjqnPC/E5A8wv95avjAd/P1K
3lF2uNPwY9aCmE0qx43dFw5l2GS/cVSWePr+oLHxro342K77Fj/GLJG2oCs9vDoWvf41XCn
kmOLJkxWd4iUkvpuvrdPAstjf3j38R3hww4UlBkWjWW5Yo8u0W3ajrdaAqaQLIY5lUwGNnL
HX5D6gVt0saGnxuMEUKNAsmPkMI12m6esenS/yn2Vu7IuU51WYQ3jd/8LaD6unkbbvhWDRR
Qfu+Fyzxo9ldbBTIEbaWHW3W1qBcvBcTLh5X0+JAmTG0sePOi9v8RfkIYa3VtPeKdYeSk0e
wE96IKs0b6OrW+8Pb59D4UJlF8nBzMbsAzxsY41TpuazRSA+FtwJ8rGuZON3+RjTuOsggJa
WIhHjIYBdbWIe59LXGmnjQM6lKsPlphCPrceXerMpliQyIQjFSzCO+06aj7NKNj5HAliMse
RE0a/Mwcen+lrp8aAigsXi4cTNyMuI65VjKGG5twsNH62sOhrfHzMbKDHHkWTZYMB1F9Rcd
da2oBs1xABkOziFFcSqo3LtI3b3HX07fDzpZ/DEYghnx1feqMCpLln13aOGsV9npGnnTmd0
jgkeRgqKrMzHQAAak0l/hmONFyXhhESSFLnQF3ANyVsh+W1iUUmge1OtSk2R/EAkynwOHg/
eGZHfu2YRxRWNvXI3t8BQCSyHmf4pXF+XF4S0zjxkncenTyWnWQ5TKxQrm7s6tEOjJtLFiP
1SBr7fbSjjeHy8IcjyudIByGb6iuPcrGF1VVuPUb02kyJokxXlCgysscyeIZx9038GoLbSu
ezFVIli9Lj/EGw6r7vVcVTtwyYIhxtEkug3Ehvm9fza7uvxq6CI5sjEMJ1QBdx9JQ6koL+f
X/wBlZTqmPhKXZZZQ++I2A3TMxYBPfe3uoN45H+rmiLBlVUdQBYru3Ag+fy3rCKGeXClga6
B5JFXudRCzn/q9KIikJnljePYy7Srgg9xT0PmLEWtW1AP3XXPGOCDG0Rfb4oVYL/0r/kqsk
M2VA0cpEamW+g1aNGuBr0LWogRoHZwBvYAM3iQOn56taglS2n81S5qUHOnWsFmYTTo7KViC
ureSsG0b3bamduOJKqht5X0bNG3fdt8akSiKeclQN22RnW5ZtNuo16bdLUFTvMGP2vxGJQ9
wCwC9Wb4rXJhPHLkTwqABECN3yu63Ph7NL/zVxGlSHHL3VzJbZe11YtYH3LrVnX/NF4maJ7
ApcfiemzFRfy0oOh4ZMqFmYiQxFooyPTYldxvbUjSs4B9TmyZLHdFjkwwDwDj/ABX9/wB34
HzqvISrBjtyKersxMII7WBeTaE+02FE4eOMXFixwb7F9THqzHVmPva5oMeQz5MFTK0KtAqg
mQyBPUTbYFI1J8K0wsibJxlmmgbFdv8AQyEFwP1tvSlnLHiZuSx1y8iaLIgKmMoSIY3e+wu
SrIGaxtf4Ufxskc2KXilkmiLMqTyEEuB6dy7QNL9KC2cua8aR4TiJ3azzFQ+xLEkhSRc3sK
TRQ4GPyOAs7yZPLFmDLOWkaxX1yIG9KqpFwV91OJY8mLHRIslVKn1zzqGJSx/RKC/TWqRR5
5dZfqYZ0GlhFtJBtus4ka32UG2bjHIgKodsyHfC/wCjIvyn+Q+yr406ZOPHOh9Mihv5x8DW
tAYF4MnLwvuq4niH6k+4kfCQNQH1KlSglSpUoFysp5HH26j9qF+moaO9MqXqq/vCAjwGT/f
jvTCgXc9/wqYeZjH2yIKvhWOTyIB/063v4fgxVXnf+GSe14h9sqCrY675OQRbXaXb6hcXMM
fUeVBXCnWf6WWZWWd4WKfoEXG4geZ0PursWRIMUyEidY5mQu2hKK+zcLC24flquBLDmNDPu
KypCLY/RUD6Fh5/LYVtjkZePaZApjkZWVD6S0T9R7CRe3woKl1/eEqHcZlh3RIxAj2E2axA
67gL3+FVjhixkwY57u63SNgbosjKTe3uuF8qIbGiEz5O3fM0Yj1Om0Ettt01JobHx1iTCgy
WJmjDNGovs3AWtfx2q1h9tBEbGaDMs0kLB3+oc6SKwAsy2vptttt4V2PIyFnxY3O4ywF5ks
A6su31/Em1qrMVx8POzIJgZiXcyEAgNENojt7Nu3zrRJnOaq+kd3H7jKV9SFWFrnyO/p7KD
OGwTC+gLPAzOZWOt1IYs0hOu7f+W9Dq0ONiPOoid1ymDptubyS+qNdwB3eq/t91EKDhLhxR
y9zuyESCw/EMm6R5B1t6tfdVXSWCGXKMiyTSZCOQihlsCkPbF7m+0dfOgnIMhd5od8eZhqp
DACzxyeDX+aO418Ra4omDMEsz40iGLIRQ+wkEMjabkI6i+hrKWKGabMUuUlaNImZrbVjYG2
3p1Jb41TNlaHNx2iheUwoxkCC7GJ7KSn6RVlW46+V6A6W3afcAw2m4I3Ai3iPGkHDcjhlcz
Lx441SMR/UPGzqlgWJYCdUChVN7U2HI488ErYsi95VfbHIGRg6i/qjYB/yUv4WNcqPKXKhV
zkohyXEfbSVmDKw0LI39JT0tfUUFMvm8ibM45OKngbDz+6izlTIe7GN1ioZLCucBgY+FFjQ
ia86TZBmLLYyTfK6gg2Atrb+Y0VN/DmD9DDi4V8NsaTvYsyeto5D1PrvuDXsQaE4mfMz5Zc
DNMS5HF5O6Z41297QtGyr93df1f89Axx8hkwsp5ZWWKF5VinkHq2Dx9XXa1wPO1WM84iw8m
QKFYIJ0K+pWlCqrKfCzGx9hrsUzPDlrkS7Vx5GXvABSFCrID5XXdbp4VRneXBxZ8mPcA0by
qdyG9/S+2/gSDtP5xQbbr5sjlwRBHYRKCX9Z3Fj5/LYWrOUlOMlkCtCwDPEtrMrXLRjaPbb
StVilbPeZl2xrGI0Nx6yTuY28LdKq0hXHDTKJwkm1mNhYK9g9ul10oN0iCytMSS8iqpBPpU
Lf5fia0qUtzM5IeTwYlmA7rSxzx7hYARmQEjwIYD7aBlVZZEijeWQ7Y4wWdj0CrqTVIcqCe
SWKJw7wECQDW24bh+SuZaQPiTJkkDHaNlmJO0BCCG18NKAM/wAQcQWgSLJSd8iRYo1hIdrt
0JA12+ZplSWHEGRJiSjPRsCNkfDiiRVZzGp2h5CTfTwUCnVANl5PbxJp4mG6EEm/mnzL8el
WHaaSYEMjFF3OTtunqttIOltazkVcSHJyJR3VaTvMoA9KqFW4B8gu6tlVTNIwe7kKu3T0DU
j7b0GayssWM19yuVVi2rHcujXrhch8mzbL7VVpL7N5G3S9r+HSokwZMd5U3HcVL6AK4ul7X
+8dPjVcnc5ycZo/qEaEOkZA1J3Ls1sNSL60FM6Hd9Dig3HeRmv4rApk/Ooo+lzFxyWBAxJK
QTO/lde0n/WNMaBHyPHY+blZcQzewZRjDIiZFbUMxhsX8WOlH4cjgZEPfXKlx22FQna2naH
VDa46Ea0DyXH4rZr5L8iMQuYHeM9v5oGLRn8TXxo7jYIYxPNFkfVNkSdySQFbXCqgA2adFF
Aqh4TKfKxuS5lxkTL3TPDe8EKstkVEOhC+J9tb9zjV5vETjSnfdZPqlgtsEIUlTIE9N9+3b
fXrR2fJyMc0BxBGYbOchpW2KLAbPUAT1oDh+R5HMzJAuJAnHKWDZcZYCV/9WGVSwv8Ae6eR
oHmtCTJbkcaYfeSWJvjtcfZtouhso2nw/wDakf8AlSUBNS46ePlVJX7UbSEXCi5A8vHrVXj
JyY5FAAVWDN5g2sv260GtSpcG9tbaGpQLoSTnRE6a5Q+yRKZUtjFs+C1yD9UTbp/iJ1plQL
+c145h5yQD/wA6Ou4o3PyK2Os1tDt/0MXQjpU5rTjzpf8AFg0/99HVICb8oVUswmNlB23PY
i0DeFBbCEEmT3kYhlgjWKDaV7cT+rqfmuR19lqNjjjiQJGoVR0A0GpvQ2NjDv8A1YYbWiSO
GMC2yMerXU3JvRdBKxlxxLPDIzHbAS6oOhcjaGJ9gJrapQAx2gxsuYlJ37kkrouihkAsmt9
QFGvnV1ylM0W2L/NRGRW0Deix2v8A29NazaAQ4WXJloJu6zzSxr0KgABddt/QorXuYr5B9L
CQwbkYX1iJ12W8QbX8elBhF3sGLESQITLKyOo6r3S0gVD5J091VHdgWSSF1Z5cwXjj9QCtt
jdGPgbDcatFLLFi4MubFvmJWNpDbdGZfQpIPidA1q4yyxx5pie+VJMrhItSmiKga/6SrdjQ
XeKKSTPRWtNKqIxfRQrKVTb7LlvjW+xVzkYhixhKoxI22DAsNvmdNaxkSKVsyNIy+Qe3vD2
sRb8MrfwBv8b1udv1oDByxjJQn/DAuNwH63SgVcpjznDgkih3ywzkxo7WYqxeNYy2ujq23r
pp5UTwMPGphmfjYmgjyGLSRuWJWRCUcFXJsQRY2rW5EMHejaVFmsHc2ZbMVicjTcL2/PQKI
heSMtJhs7Td14JDsE62kMgRr6Mp3e/qKB5S7keC43kC8ssIXKK7VyUukqkfKQyEHSu4GdMZ
Fw80D6gqXhnT/CyY1t6062Oo3L9lxSr+OZMiPjsYwu6K2SiSCNim5WDek7ddTQFfwzyeTyf
DF5SDkwM8DSsPTIyDSTS3W+tHd2LLw8WWctGs5ifavQsfUqsbfKW/5a12PjsTDwHw8THHYs
34ANg5bqCzeftqrn63Fg+n2xxSMhbdoyrGdxRVH3rrb2UF4mJ5OcJu7YjTuE329zW22+l9v
W3srh+mlx44Qfp0kkKiIgKWKEsyW9tqsksgypsZ2vdBLCwAuFJ2svt2n89U2FseBILzq8gZ
5nsNu1t7MRprcWAAoDaWcpjYqvDN9CuTO81gAqC5ZGUl2fS20W+ymdL+ZkmTGTZGkkRf9oM
hKqkYVm3bk1B3AAHw60HOKlJfKxzhpg9l12xoVJYOt97dv061aXOx5cybjZIjJHHD3MqRgO
0qPcBGv13AHwob+HnwpIsiXCxmggdwyySBt0xKi5JkJLbTcXvbyozP4yDOR0kZ4xKAkxjba
ZIxf8NjY6a+GvtoE3Gxcfn5kGW5ywjnu8fHkMqwuIRZXRY9SVBuN+tvOvSm9tOtLpOJ7mfi
ZBkC4uAp+nxVW1pCvb3M99QF0ApjQAyIY4c1sm/07PuCg3Ij2oHPuJBNvKiBGWyJHNtjIqC
x1NiSb+XWh9toc0Tlo8dnazePbKrvI66bt1axxgZEpjQxrsUbwBZm11HntFBRPpnhxlA7Ua
yWSMD07o7gLf8ApD41nPkLFiZWVB+HkI9nD+rc0ZFo/wCuPlt51qiLNjwCF/QrguWHrJjNy
CCPm3DWsppI8WKaeICUxyiTL3/Nawuy6fdS1vYKDjEnnYL3A+klIB8+5FemPtoGdSOWxJb6
GGeMj3mJx/dNG0Cvlop8yN8fGx0lZZIWaQuosY3SUqRYkGwo/HeZ0JmhEDXIChg9x53WvPl
jh8nyCvy0eAksyyJCRE7HdGl3O/UXOlqfYJLYyuckZge5WdQoDA9LbNNKAPmOMxuQfH+sna
OCHe3ZDWWV7BlLA6NsCk2IrsWNM4U43KyMpQOg2wONjfKwtGNNNKryq7M3Hy5IjLFHFPGJF
Uv2ZHC2cqL6MFK3tp8aB4vKx8rI4mPBQv8ASY7DKmVSqRgxqvaLWAuX1t7KBxgLyUfeTPeO
ZVb9nmQbWZCP9IvQMD5VbLF5sP2TX/8ALkomhp3X6rFjPzku4HsVCD/eFBplBDjyCQlYyp3
sNSF8fPwqsob6iAxgn5g5HyhNvj/WtasyyzQZUbyERhmQy6H0kDdb+jcitHYrPAkdyrBgwG
oCgXDH4i3xoKqLS5MquoUhRprtZAbs/t1HwFaQzb0j3jbJIgfb9l/z1RFYy5EjOAh2qAhuV
Kg3Zvbr09lUhEk4xpJztkRS+y21mJGy58hY9KAeIseQxtbC2WCPO0kdNKVYzE58N/PNA+Ey
CmtABzVvoNenex/9/HVMSMTnkoiWUPkMhZdGt2ogbVpzFvoxcXHfxhb3zxVzjT+JnH/7pvy
JGKA1VCqFUWUCwHsFdrldoJUqVKCk0KTxNDJco4swBtceWnnWTY340mR3CHMfbjOlol6kr7
zqb+QoiuMAwKsLqdCD0IoAMaaLOx8GTINpWAnRBorsgsT7QN24D41XKhy448ueK7ZEzxiBI
idO2QF3nTrru9lEz48kmRi7AqwwMzsRob7DGqKLdPVr7qEyIctcbMaNWSWWZWxkjOoI2KGY
r4MVub+HWg1yUi2ZrQ7nyW2Iyi91cAdoadF9Vz8aKK7slWLj0RkdsfN6yPV16enyrDIhaJc
vJR27kirsCjUGMHaNOt2NamN2yYpSgXbGwdvG7bbJ7vGgFiljmjxYZ5HkYyOY5ANolOOxsG
9ptu9tq5iPjLNGEiO6TvFXf/EWXdeVG8r6W9g8rV1WSY4jTTBu3LK0ZA1laMOi2tpotz7a7
jR8fdWDmV51llVzcFg5HcsFtYjQedBSfHlC4UDExuL7MiOxeKRVLWAZSGVl3LVP3YOU+mnz
Mr6rGhYTRRIgjVpF6NJqSbeWntFE43btiLkXGSEbtBib2tY3/W2+evX21nGMjBRGcqVlyW7
qAHTvv6Np06Ei+mutBqs0hycvH3lkjRXDqAWjZw3oGmpG0MPfWTRRHBxFwlMqpJGYm8V2t+
Izk2sdu6/topZ1780ITbIgEmtgHDCwa49q21oNO/BDinfvnmnLusV2iKSsWcXt8qKdG/noC
rhMuT8Edx4wUlv84T7h/RsWrCZHjixe4x+oOQpGy9ruxZ19qhL9a3Co+TMzSl+2vb7IFtgY
BidNSW8/sqkM0sEGMs4J7jdsux9S3v29w8yBY+2gMpZzKZrPhviRST9uYtJHHN2FI2m3cPi
L+H20z1rz0i4cGBi4fIZQhlxX7k4yJHTug7w5V9wJ+a4sfZQOcObLmjZsrG+lcNZU7iyXFv
mutV5LLbDwMjKXaWhjZwHO1CR5tXnozgw8dyfJRF4IFcvx+VIz9xtka22dw7mQyXsDoae8n
NMnD5E8ZCTCEuNyGQA2ufQOtAHicsmVkYqjkMYtIWJx4VYtJ6CdpLNdbdensp1QHH5fdjhR
1meVlu00kDQi9r+rTaPhR9BllxiXGkiL9sSLsL+Qb0mqKHGcdt+0IgGGu3du9NvC9r3q2ZC
0+LLClryKUu3QBtCfsqt3+tULu7SxHff5dxZdnxtu/l8KAcxH6W2Me88mQZN40Ct3dz38gt
iK0yIYI0nly7ywyujOAPSirYDdbqARc/zVQM2LjrNuDd3ID7YzcMsz7QAfH5r1JsWaRMmIO
kYzH2ix6R7QrsNNXIBoO8lIIZMKci4GQsbHyEytH/eIo21DcliNl4E+NGdruh7Z8nX1Ifgw
FXwspcvFjyF0Lj1r4q6+l0PtVgRQLuT5eTByhBuxBvtsWWSTu2Om5ljiewv40ZxkIjxi4dJ
BO7TAxf4Y7hvZPZQ6Cbj8vLk+lfITKcSrNDtL/Kq9tw7KfTt08PdRPGxSRY34idovI8ghBB
EauxYL6dPfagpl5WbHlxY2JEkhaJ5WMjFb7Ci7VsDqd3jQuDyWXynIq+LG0PG4wdJ3lG0yz
ED0Ip/7s9W89KJz+Nx8zIiyMtyIcdJBsDNHq+31MysugC0vwn4I8jDHxYeaZSxZ1eZo1jFw
zbnbY3qIGl6B/QKnvcy5Hy4kAX+vO24/Ysa/bRrMqgsxsqgkk9LCl3G99USeTQ50kkrqRcq
GF4gDfwjQC1AQWZoZ4l2B0Pb3H0p6gDe2v6Vcu2K2Hjq24N+EVNtQiFt/w2/lrrlZIcmBIg
ZFuDHp6t49LH31buGCTGhezCQGMP8Ae3qu/wCwhTQVZJRNPMCIV2ABjYhivq3n2eFdUnI+l
mJCG3cKdWO5bWHs9WtVZmEmSFjMkewEq2il9dyjd5rb2VfSd8d4rdtfxd19drKVUAe29ADi
n9vg8L/Wn/zkpvSjEN8+A2AG3N/36U3oA+U/yqaX/aMbT/8AIiqvHLZs0DxyXP8A0Uq3KAN
jID/9Rjf7+KssCTtx50rAkLkSmyi7EKF6D4UDCpeuKyuodTdWAKkeIPSs8iVoU7gTeoPrsb
EL+kAetBrUqgljMph3fiAbtvjtJter0EqVKlBKlTxGnxqUEqVKlAJmQJaCVrJBhsZtqqSbq
pVbBfAbjVIMaFJIQJ98kaSumgAbvNuZ/gTRkvcMTiKwkIOwt8u62l/ZQseII5MWMOpGLEVA
PzsSAlz+rpQSM/UfSTSuFcbnVB987Slx7NpvWcPbSInLLNFFkEY7S7iRrsUsfIMSFLeyt0L
5C48gUIFJZ9elgyWXTxv9lZskmZFLiTMFZJFDsg0dLrIBYnS40NBdBEM6ewb6hkQ+o+koN1
gnkA17++soRLgY0QYJsaU9xUJsnff0hPMKzf8ALpWyLE3ISuZC0yRqojIsERjuuPPcR19lY
bY4YkfIhIT6ncikg9syNtRyFNvmb4XvQb9giaeeRwivGsYK6FVXcdxY+N2oZXjmOHJPumUO
yxTg7UMguEdo9AbhdDa1+nWiO1IMjJl0jjeNFUnW7Luu5HuIHwrBJlyG4+acsO4ncjVR+G0
pS+rdb7SdooGNYZEuIhjTKZFMrbYlkI9TWvZd3jW9KeZMMksON2p2y3SQwzQIhMa2CyeqY7
dQRpQFtHx/I6SxJMcSUgLItzHKniL+w3HsrXMOQMWX6VkXIKkRGTVN56Xtag+CwY8HFeJIZ
oiz7mfIcSSynaq72Ks1tBa1DfxPjzy4MrnOGLiKq7k7e8mUOpQ7hdhrYaCg0gz+Rm5KLGTH
lEEQP1c8qduM3W67NSS+7y9Nqb0mwHebkSrcr9U+KsiSY6xCMEkqCSRo2wi2nSnNBKwaRxm
rGtyjRln/AEV2kBdfNrn7K3qsgVkZXG5CCGW17gjUWoBYo5MdMdJNjgO24m91Llimz3X21i
MeY44TtFW+p7kIYgmJN+8sSDppusB4G1a4dkhxknDdxt7RbgfQNSqN7VQ218qxbJn7MMu5u
59T24V6d6IvsN1/oXa/svQM6XQyfR8m+I4CwZm6bGcafij/ABoz7T84/reVFRzs2VLjuoUx
hXRgb7ke418jdTUzcRMzHaFjtbRo5LXMci6o49oNAtn4rLmyXjdxJhZE65EzFju2RrYY+zp
t3AH3XvRnEwSY+Csbx9j1Oyw7t3bVnZlS+vQGpiZsjSDDzFEWaq7iFv25VGheJj1HmOo/LR
nSgDzuMxORkiOWgmhiD/gtfaWew3EdDYA/bQ6YXILnYYtCMLDDhJAzd5lKdtUKldvkTr4U1
obKzBAywRju5UoJihBte3VmP3VHifsuaAfkmfJkTi4rjvjdlSDTZADYi/6Uh9I+J8KImKx5
GOXWyaojA2VXYWUFfaLgGscHHjSLI70nfyJGJzGAI9VrbFXqFVdF+3qa7AO5j4q5asJAdyb
tPUl9m4X67dbedB2RVEebJFvbJPUfeuo/DC7fD/nvWzFe9AZUs5BCNfRXIuRb3A61mVRPq8
oThd4279NsXbBGvtBJqROMhcOWa8crL3BF0G8pre/6IY6UHJJPTlRyM0kcahm2mzhWuWW62
6Ae+te3aaExLtjRSCR022AVbVSZwRkQ5Cjtbd90Ju0Z0a/t0+yrMzfVQ9q7RsjbyPkC9UN+
l70AWGLZsN+oTLt8Z1ptSyAH94w3/wC7yfbqZkpnQC8iL46f7fH/AN/HQ+C2yHOcnaBkTnc
egt46eFE59uwt/wDvoP8AfR0PhMsWPmSSEKizzszN0ADHU+yg0UPCcPHhYsqrZ9LqY1S269
tDutbWtM5kWAmRXaO6iTZa4W+pP6o8ba1koaGTCgRy5CFZAL7TGF+fp+kBb31bKmikxDIpM
sJIEhiIuFB9XXwHj40GjxytlLINojSNlU6lt7kdR5Db51bFleWBXkAEmquF1XcpKm3suKxZ
X+td0jbaISrm+1ZGvdFGvUa6+2sAqsuG2HE8TK+0qBZUjvaVJPu/8+ooGVSpUoJUqVKCVKl
SglDyQM+ZFP0WON1JHU7yun/RvRFDO0i56lbiLssZWPyhgy7NfP5qCo7TNiNButYhbbtoj2
6h/Drbrrf41nJEmTjypjxiKdZ1Zg/pKyKynfcXv6dR5jStY1MAxlhcNCbqwsDv3AvvBHtF/
jWGQFhxMvJjnJm7hfcvg6WVIto9wW3jegISAHOlmaQMwjWNYl0KIfUS2t7selDR7ThRplGR
oRPtRm67FkPZMhOpGg1+2ijAzZYySQqiIxso+YliG1P6ttPfQ0LRTYkcE05dHk2xTeMqxtu
UFiNbgWv49RQWRGkmz0RN0bBRtlB7bybSHtf7ttoNtKtHtzDiyh1SJF7ogHzb7bBrf5VuR0
qd4pJnRyTFEQK6yaExCRbfkK31rkeMI8nFWBCIceJlMxsdytYBAepNxuNAabkEA2Pgetefw
U4vJxYMmfNkin+ba2W/ofVWsGf3/CncWXjSrG0UgZZt3bIvYlfmHsI8qEwOFw8bESCSCGR1
BDSdtbvr1a460G/HxY0cLNjTNPHK5cyNJ3bsdDZrny6Cq8rNDHx+RJJCctIwN0CAMzG4I91
tDfw60RBjY+OCII1i3atsULcjxNqT8vmri5qw4IlHJTqDZVUQuo0HcaYqhIt4HdQZcaeNXl
YI4N5yBDOxQyiQxtJIkshk23B37hta/hXoaV8NFyUQkOdiYuMXJYnFJBZvN1221/pU0oISA
LnQVKrIiyRsjruVgQynoQfCh4XOHiY6ZTkudkRfqN7aLc+/S9BrJAZJo5C5CxBrIOhZht3H
3C9CDPkXDhy3CugbZOw0Pzdren9b8nSt/qHebIxUASaJVeNm1Rle4BNrfeUg1i0uNPi4byo
VgmaNlCH0K3zRhrW9O61vC9qDWRVAyZMZwMnTex9W0oNyqQegt+e9bwSd2GOW23uKGsfDcL
2rBMUnKyZpQDHOiRdvrdU33Le/fb3UULWFunlQY5WHjZkYjyE3BSGQglWRh0ZWWxU+6h2xe
SjI+mzAyAfJkR9z/po0Z+29HVKASKHkGIbJyEUi90gSwv8A0pC5/NW0GNDBuMa+tzd3YlnY
+1m1qzSoJFiLASOCyqepCkbre69CzZSOmPNASXMyoI9VY3OyRWX9UXJv5UGgUiXIlklVUsq
jabFAoLbm3aX9X2VnERl4+K+RdH3CRR03Ml7fb1q6rK82Q6FBdRGgPrBZdxu4FrfNa1Z7lz
48ORWEZ3LOV+96AQQo97a0Fu3LE2XkFVIfaUivoe2PmPtb+QVdgclsWaL/AAR+Nu8SGQhVA
9u6st6djMWQNLDG7Xu19y2DuoPkuot8K0mJ7+L2BqSd1vl7O3W/x22oIUjaTJSxilcKDLe+
5WBC7d2g1vp/PV0PbmTHQ3QR/KdSu3aF19tZOkc0OS8IYzSDtkMbFWXRRYn0gXv+WiUZg+1
wL2BDj71uulAvxh//AJGI2Nu3k6n2zrTSleIpGbD5BMk/bMtNKAbOt2Fv/wB9B/vkrDBdRj
ZbMQqrPkXLdNHa9/ZW+cLwqP8AXQH7JUNBYOTFHjZS3R5hkZJEO5QzHuPYeoi16AlLxSYkS
SFh2yrKNQyqos/2i3xrN4gMfNecFIp3JZUIJEYVY2PiPUFJP89aXlxEwYQd4JELgePoJ3/D
bWceJJIc2M3hxppBtUAAldoEtvIOf56Dew+tHbv/AIZEtr7dCO310vqaxvsjx2geQMZLMjL
cvub8TuaaW1N9KOAt08PCs4IzFGVdtzFmZiBYXYltBc0GtSudK7QSpUqUEqVKlBKlSpQBoh
xkxVkVXYMU3D7hcG23Tp933VVzPix5mYwUXcSBL3vHGqqddPUwX81FSRCSSN2Y2jJYILWLE
WudL6UHvj7c/wBaGbHXIsjODa3pIJ/VD3Hl8KDZon+uEkQ2K0TCR/BmuvbuL9V1rIPJmYsK
syRyd7bIR4mB/V2veU+AoiTuDMjK79mx+5+hbTb/AFr+VYPHFLx8a4UYKXQw29OyzA7/AFW
Pp+2guHLNlw40aRZCkEswur7xo7bbE6C1UxoJMbIhx03NCmOFkc6LuQhY7e0jde3s9lExY8
cUs0q33zsGck3+VQoA8hYVoTYE9QPDxoFsePPvVJGjg7uQ2SYgdzkIVsF6DUi7e+mEUqyBt
txtYqwIsQRQEOPmSwYQm0eOUyu7G7qgLbEPmxVgp+NWCFcVnxmkeWadXZj827eqsGA6KqrY
+ygYUj5OHMafJbLknkwNqnHxsWJHLHoyvuR23bvcLU4hnWUyDayNGxRlYWOnRh7CNRWlAHx
/GYuCv7P3BuGqySvJbxttdiB8KMrOcboJF29y6kbAbbtOl/C9Y4kkqdvEyNZkhRjJe+8/K/
2H89ARIiyRsjglWBBAJBsfIihFiL8dAmcxDjstITa+9WVgCR+sBW2C0r4qNKSW9Q3MNrFQx
CkjzK1h9KTHkRORDDLMDGAR09Ja3lvYHSg3bHgZ5y13aZAsi3+4AQFHkDc1k7Y08GMobtwS
Om1dtr7PUsf6uq/ktV33DOWRVIRYmErkenqCg9pGtYPiPJx8WPE4fc6OZhptXf3t6jX4UDC
pUqXoJXNf567UoMJ4nkeHaFAjfeXPzCwIso9t7VitsVEkRxIk815WtqWlO0bbHSxtWszSDK
xwm4ht/dGu3Zt0J8L7rWrKOJYBGsw39yZ5FIPojd9zKPb/AD0GqpZ8mQAENYBYz6iVGtzpZ
vCqBY5DifTbVhQdxbEX27doUD27vyV0HttlSlGhSwu9gSxUG7hV3X8Kp9MF+jTGHoh172h/
D222+Z33oLs27GmTI6KSjmPS6nW/s9J1q8khimgQfJITHt8iFLhv+jaqMiSY00UX4TSFo2L
9dzaE+3TpWg2rNHGVuRGdkhOuhG4W+ygxddJ5omLy7lVVQEbSugVv7Wt/CiBtMpIa7ILbfA
btb/G1YyK8JaXueqSVPTbQromyx9njVppYIZ0eaZYxtIVGIXdqCTr5WoBMY/8A+QgAP+iyD
b/3yU0pPhsW5GBr3DQZBHtHeXb+SnFAHyhAwnPceIhoyrxp3H3dxdoCWN7nSkJyEjz3hzle
eGXGmkkd8RUlXaVUsCq3I2sa9FnJM2OewgklV43VGbaDskVz6rG2gpZLhclm5Uk80MeODhz
Yyjudwl5ShBNkFgNtAZxm9xKsriY48nbhlKhW2GONvADzq+J3RkZSkN2A4MRa/wAxF5AL/d
3dPjalwxuRBJGIyM1jJ28xkDMFC7toQDoorog5MD/LSk/+ub/s0DupSUQckTrjyj2/Wtb+7
Vvp+SHSCQ6eOa3X+xQOKlJhBydv8GT/APdb/wCHVuzye0D6dyb6/trf/DoG9SlHa5IDTHa9
r/5x/wCVKr2OS/8AppNf/vn/AOzQOa5Sb6fktf2eQe/Ok/kWrDH5K9xA9/C+bIR/coHFSk/
Y5IsL42g03fXS/wDw66IOQH/yt9P/AK6X+VKBvWWVAMiBoSxVXI3EDWwIJHxtS04/IafsxO
h0+ul/7FVGPyHjiE//AJ8v/YoGLvbNiRXbcUYtH9zbp6jp1v0rJonxcARB2aUMNrRjUu77u
mvpudfZQX03JeGKwHtz5uv9irDH5Pb/AJfX250x/wD9dA4rmvhSj6bkr3+n8b2+umt/u66M
XkLWOOB/+dP/ANigNydxycURoxYOWaQA7Vj2sCCfabafGs2x58fG/CYyTtP3LgEL63uykfo
hT/LQhw88HcMYX/8AXT/9iocLN0tijW9/26cW/wChQM4oXSWV3ff3GG0WsFUCwXxv762pKM
LOvrij+l9dOfyba2lxcxpHIx1ZSfSxy5kv/VVNPhQH5WuNMNzL6Gsyglhp1AHU1jiwyyLFl
ZRKztCEeIWARmCs9iNb3HnQhwstrg4yWJ1/bJ/+xVBx+UoAXEive5/a57X/ALFAZFJM+JGY
5GkZZdncAB3or7SW9m3xrOSLJkhz4lVnDkjHEhtZmUX2k67VbUfk8KyGFli9sWL2AZU3T+x
Xf3fkN8+OmoF/2qfqP6tAXEmSmS43FozEh3NqolF19I66jU/89DzxS4mPhRRSNJkLMijqBI
Gv3dwHgELN8BVfocgajHivawvkTEfZsqpwMzd/l4NnT/Hmvb+xQNqlLDh5huGgxyCLG8suo
v8A0Ko/H5LNcYmKemplkvcD2R0DapSgcdkj/wCVxgNP9NL56/cq6YWUrAnGxgF0B7kjaE+R
SgOfvieNk1iNxKD4AC4Ye2+lcgxyscfeO50ZmUXNhuJIHt2g2FDjGyQ+8QY4IvY7nv00+7W
TYWcxucfE/tSH/q0BkW8y5HbLBbjaXBK77erbe2nTppVNj45w4IdzbTtfrt7YU3ZvC97WoY
4GQSP2bEIHmXv/AHa4nH5C2/ZsRQDcAb/+zQGTwKMaWONd7tdl3G/rPQ3Pka1ESmZZmJLqh
QC/p1IJO3z0oJ8TKLttgxCp8W3X+I21z6CY2Jx8Tdpc7W+NtKAmG4ErONqh2aIN4AAC/s1v
SvInmi4sSxtM+XPFCzygrdBI6j07rAfMfCjPosggKcfDtc6FWPW3sqSYGVPDIkrRI5Eaxdt
TsXtP3BcE+dBnhqickBJ9QcgxNsM7K42bl3AbOhvam1ARQZBzxkzuh2o0aqgI+YhrncT+jR
9BKlSpQSpUqUEqVKlBKlSpQSpUqUEqVKlBKlSpQSpUqUEqVKlBKlSpQSpUqUEqVKlBKlSpQ
SpUqUEqVKlBKlSpQSpUqUEqVKlBKlSpQSpUqUEqVKlBKlSpQf/Z
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHgAA/+4ADkFkb2JlAGTAAAA
AAf/bAIQAEAsLCwwLEAwMEBcPDQ8XGxQQEBQbHxcXFxcXHx4XGhoaGhceHiMlJyUjHi8vMz
MvL0BAQEBAQEBAQEBAQEBAQAERDw8RExEVEhIVFBEUERQaFBYWFBomGhocGhomMCMeHh4eI
zArLicnJy4rNTUwMDU1QEA/QEBAQEBAQEBAQEBA/8AAEQgCJgFcAwEiAAIRAQMRAf/EAIoA
AAIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAQFAQIDAAYBAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAQAAIBAwIEAwUEBgY
IBAYCAwECAwARBCESMUETBVFhInGBkTIUoUJSI7HBYoIzFdFykkMkBvDhorLSU3OzwmODNP
GTo0RkJXQ1hLQWEQEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oADAMBAAIRAxEAPwD2q5Ub9QIrN0mKO
QNNy8QLnWojy4pdvSDOGRZBYfde+3iR4UubPXCfKjWTHkJld9rSFXUvrtZQjaissRpfo8dZ
yqyzxYypEhZnKK92ZrAbbg60DkzMLflORw0t/wAVR125ROfL0/8AFQM0MbZuPCibUje72v6
iUdgvHgLXPuq6xYcaS5MqKEdtkaAX3BCQNq8yx/VQFrK9/wCC/tuv/FXGd11ET6+aD/xUDH
iQiTecdV6a9eQDjvcHbGPJQNeVaQxKBsRY5J2bdMRqkd+XutYD30BP1Etv/bt/aj4ePz1Iy
JT/AHDDx9Sf8VUgwseGPbsVzcsWYAkljuPsGvChc2GFpGQRooRFBYADWZtrH3KptQHddw1h
ESvDduX+mqHJluQIOBH94g/XQxjU5MUjwqEW8h0A6YN1jJ8zck0aYIf+Wt/YKDFsyZTrANR
zlQcffUDMnLfwAAOfWS9Z5BWPMSPoiSJo/WNo9J3WS2nPWtJVxnhVolTWRBYKAfnF1NBP1k
hH8NAf+snCqrmzMbGKMaf89fHyWl2JjCXuCmW7AFpiD8oA9CgL8trtTHt3RnxVmCqeoWYja
PTck7eHIUF/qp/+XHp4zD/hqozJzqscR/8AWH/BRIQA/KB7qDjyFinlxp0I6fqSci6mM6i5
8V4GgucycWusAvxvNz/sVX62UjjjAnxmP6dla7tsYLC7PJtQaagtpa37Otdlohxp7qLIhbS
3zKN4/QKDH6zLI9P0v/zW/wCCtEyp2dVJgsdG2yMTex4ejyopfEDjVJZNjx39IZip8PlY/q
oF57jlEhRJhhjfTfJy8ttSO4ZJa3VxDysGkJuNTyrNpZZFy+4MLxDHMePEBycltxt+P01fD
hXFcTZsoWYj0I7qWBIVWZrWFyFA9IsB40EjNzXAMcuKQ2oIEpBHjcV31ebcgS4/9ib+mpPc
cTGyY4Q4EM/BbFem3I2IHoY8+R9tGZTssXpJVmZVuOI3MBQAnNyuAyMdW47ejKSQDY6bged
d9Vl2LfURaDljzf8AHXZ0v+OKqPzoYepC1vvElmjv+0qUyjfeiuvysAw9h1oFa5eW4JTJjO
02JGLMbHw0fjVhN3Ai/wBQnsGJL+t6JyWXFdcoGyOyJOL2X1nYr+0Ej3UTc340C0z59gDNr
wuMOX/iNYjOnkCGPOuJLhNuG5DFL7gLtytRzTrDgPOGEaqjMGc+lSbkEnXS5oJo5sNO3Y8V
nWBGJfiZGC7WCDS7HcWtzoNA+edfqX1t/wDZt/xV2/uIufqJDbiBiH7LtRimWSMSQyo+4Ar
dSA1/YdKj/FvoQsAt49Vr+XAD30Af/wCx4fUyeZGKP1mpt3A//d5A/wD8ZP1g1fD/ACs6eM
ymVZrsgfUh4tscnIaG4+Fb9wY/StHGbST/AJMf9aTTdp+EXPuoBYWy5o1ljy5nRxdW6EYuP
HhVceTJyUMkObOyg2/gRCx9hWimjWUfSoQmJAAkttN1gPy78hb5vh40vQzYs7yxKVxma2K7
AbWHOI2t6d38Pd7BbS4FiHPBP+LyCPARQi3+zVHaVIHnfLylij3F36cIsEPq02X5UbjZkU8
Rc+goPzFP3f8AV/pxpcmXHk4+OsiMmNmP1Ea+1jtLZLMb/cAUDzoMcLMnzJCVy8pYCB0GeK
JDNu+8u6MC3hzpgMfJt/7rK96wg/7lZRf4TE+pmF8OVjJJCQLY6yG4KjwH3h7SKNETRJ/hy
HU2KxubrbwVuIoApkmgiaaTKzOnGC7m0Fwq6n7lDzzZUUq4yZUhWXJgjMhCFwksbMQDstqR
4UykKZmPNjg7HdGRlYepNw23K86VZ/b0mdTkTJBkxvE6uplVJFQMttocWYeIoDlWbG7njQ/
USSxTxTFklIb1J09pFlH4jTKkuFF0O4QNuScTxShJg0rldhS4BlkcC/OnVAqxw26aPcU3Zk
gYobMRs32orGjVZZZQWYk9O7MW0Xwv+0TQkb9KSZwpkc5jWQcSTEBatZMkYUSRsN8zlmIVW
fYpJZnYIL7Re3maCkMRyn3g7QkzvMw4kgNEIh7Ftetc+THixWVWVWjsIyCB0ifSH8toN/ZW
WHvyEj6Ep6HztKqFBJuJNlLXOp4kUXHiGEbYpCE+6rAMB7/m+JoKx4sBAc/nFwN0rG++wtc
29PwFbIqooRFCKNAFFh7gKWzb8bImmBJgUoJ9rFNhceqRV1WwFiRbzomRcyFg6TNLAR6lZF
dlP4hsC3X2a0BZKqpZrKoBJYmwAHjS26q75kx9Uzg4mO1lHoXarEcf2vIeddkNP3FjiRSCA
IBI0i2kWUXsECtbS49fw50VBHHHLulU9Yiwmc7wR4Kx+X+rpQVYMDuiZpJjowIOwj8JvYKB
48fbXY2fA+6B225EACzRkH0nxvbgfGiwQeFiPI0n7pivHnx5sB2NIpQEAazKPy7k20I0I50
BXoy5SVIaF2szA6NHEOAI5F2PwrCXIi6cTTgoryrtlb++jO4LqOLW5VZoih+iQkbkix9w89
8kpH7oovMxBkJCF0OPIsyKOBKAgD7aDLAx48LD6k1kO0vITptUXIXyCik/Zs4qgVZerNxLF
m6bDgELWIuBoD5Udkd5w2xpYJpF3vEwIIIN2BUB1IO2587VhLgZeK+wTgQN8jzguq3+6za8
OV7e2gexypIgdeB4jmDzB8xQmaAsm8sVvG+xl4iRPUtvO1/bQ+FNkxZMkeUgQswDncCGZvS
sq8NHtY+dGZ0SSQojrcdWI6eO9aCigQtEjG64sO5vNj6QfsarlSMF+sTvMbNIeYLKSfhWUj
lu5fTr8zJG7acERnJ+JsK27j/7HI4i6MCRxsfCgIT5FPOw/RQ+aDaC3/OTh4HQ39xoeDNmd
ZMeRCMyAgWW1pFDAdRL8rHUcvhW2cCyxEXCrKrSEAt6VueWtqC+Myy9ZwAYy5VfBlUBNPK4
paMYY+VJDEHufzUKAFirX+ZmcfK32WozFz8R0WPSFgBtjYbfTrtZTYDaQNDWOVhpm5atHIP
yowLWBUiQm+tjY+gUEfy+bIWVMlunBMpR4wFMj35s9ja3gCfbQGB/Ml7n/LZWMmNjP1RI92
faB+Ud1+DE/EaVWCDKyVEuJlPjQpuEhQhUQqSDvdl9R8lXTmRRnb8PKkjaTIyS4lYhpQAJJ
YlJEe0rYIpGumut70BEUceWc0twabYki8V6aKoKnxVr13a8gov8uncPmYihW0tvj4JIPIjj
50ixe7p2S+JL6kgd1kVSSG9WroG4WvrbTTUA0Uz5TZkvfsWMyRIgQwk7Wkg27gwvoLfNrQO
c+IT4M8ZG4FCQONyvqt9lViybYjNI1zGLbj94N/Dbx9QI996nBzsfPhE0F76b0bR0J5Mv+l
6F6N82HEF7Y5EryDQGD1GONvGzjTyF6C6zMuDixXVZ5HjgIAuNyH80WPkjUXk465OM8TDVh
6Tw2uPlK+FjWG2Ne4JCjEMyyZDx7QwJO2MNvPye7jrRooPM5Hcc/tbLKcaZXkNmgZg8Luxu
21gnE8vVfxFMx3eHKxZhDujy0AUwtYOrSEIrC1wRduIo3Jx0yYXhluUcW00I8CD4ivNZ8Yx
sqDFl6jZdw8c0KlpCq63Tl6uFjoDryFA3ZUXuELrqsDJjRMPNXaQfYt6nOGQM0GRzDiugii
ljG51lYnfYfdLLb1WPurGOKWGfBeRBCEJIxg24RI/5Wp+87NJdm/8AjTPJgMwTY214XWRCR
dSy3FmA8jQUx8XEEKKh60Y1RmbqA+fhW8kMcqNFKoeNwVdW1BU8rUtizYJWmKXxmSRo3mjs
yMw4s6EX8rke+iurmQhTMyPERrMFsvtb1ekH2GgT9xwZ8eQQ4bt1pyI40JLJNA38QS+HT/G
NbEcTTRsfIE8MG4vC6SdZ9o2qfQFRB91bXH6a45AGTJLKhDwRqiqCG3NM2gX27QNaxjSSN8
fNmdS7yyjbc6iUbY405fcWgKzMiCNyZjaDFjM8vh4ILe42pSp79jQxy4rJJhyesRxr1WhDG
/TUXF1XxBPso6GCfIy2GRtC3Es8aEuLiwhiLEDQD1EW4+VUy1l7fkNNASFypERI01CtsP8A
dGwN9tztINAt/mWfmFGH5jBgq9O0Wh9LfmBWKk2vp8DxphD3NCCGmni2A7mZUlTTQktGvLz
sfGl4gysjIyBjZEJne8jYpBUG9g7IxO4XPEEceNbQ4GWQgji/KU+tVYK4P4nVth9w9vmQIw
btk9va++7ZxL2sDd73Ap5STBW2RgkKUUPmgK3HV9L0750CuKQRGeRtVGW26w4DYov7qt3b6
uPFORgqHyYypUgC/TvdwPG45VGLcSzeP1j/APbFDt3GHtU302USI2ZmjB1O1mLKEsbkAcra
cjyoMu29xjEqdFQI5SxyI1v+WyjVwDY7CeDW8jwp4rBl3KbqeBBuPdShMOGIr3iNiJC7yv0
9RLHKbBdvjt22txrB1zMXuO7tzK8GcS8SadPeP4gZQAb313X0GljQHZgjeNoTtAmnKyKSBv
O2yX8t229Y/wAy+hMKPGxxZCYlRAXeGVT6kO3io4jyro8dGmYJaTIKlFlsPTc/mztpxZtFH
l4XoYSPny5GLlFELhkWUEfx4DdXZeXA+1RQF5H0hyou4REuZAyK8RJKG2532cDoBuuL8KMj
miyhLizheotllQH0sGF1ZT4EfCl/a4ljjGWY75WWOnCp9N0UXLcTZSdb+G2tsDak0+HkMJQ
zBsditg6xoqMq34lLUBf0wjvsjV18ANj28itgfspfLlJkZiYmPJJIYPzJodt2WQEbFLtotu
Ot6ZxhYH6RY7HN4txvY21TXXlcUpzcdu3ZTZ8bNuyJLBt3pUt6trrw23B+PLjQMsXDeORsj
IfqTObgXuqabbLoOQ1NFM4RS50Cgk+7WssbKTIj3L6WU7XUENta17XXQ1XMJ6Qj5yukfuJ9
X+yDQKHxDjxxvAir9eI1mew3B5Coca24hr89Rwp3EwmjZZACQWSQW420+0a1l3AXjjUAMxm
iKg8Lqwb9ArSCSOXfJGdysQf9kCgBk7fGV+kY7bkNE9yAwUi40PpYeXHjbjWsUzZCYoa5LS
OxJsCyxbgCQunHbV+6k/RPtYxvcbHHFTzP9m9BNjdLB7fNEzFYkjiljQ2MsUgW6r57rN560
DGBQ802SR6nIjU/sR3/APEWrV0WRGRhdWBUjyNdF0umvSt07DYALC3KrX1oEubj7Z4MtlJy
IJEjldTsJR22LKOI8m945U6v5a0H3OF5IBLF/EiIYi3zxhlZ1/2bjzov2n30Hne4pm9ofrY
oLYgAWFAu5Uc6ESkHdZvIW9h1phh5WNJHkZkChB0kdwAAdwVms1uY4UbPGJYnjBIZhYN4Hi
D8aAlfqwZzL80ixgi33iNhU+dxQV+hgAjaWQRMkSM+4BkMhvuZo29JY248aG7lk50yyJh5D
qmw2CoFLEjje25Vvz5nRfGjc0l85elIyTI0cQKnT8wmRrrwayKeNCZLRxb4ulOxx7M0eIg2
FmBN93EMR46ry11oBu8YGLHHgYiMqmBWSQsRfp2G8m/3mbh7b07xYWGLsmCky33qnyAMNoR
TzCrYXpL2t5s783EfoNACJIym1Ed7N01PzMfxFr+yjIu4pjSujoVkG7qYsaMx3i3riCqdGv
qL+BoFkC5Xasw46gvLDdIQCWbIRvUo27TobWvu9Jvypv2/H7o5lmz5DD1m3DGj2koOABkse
AHCujyBETmZaOZ2BUErsVFOvSiEm1j5kC5PworHR5pBlzq0ZItDAx+RTxZgPvN77cPGgX5M
jRp3DLgMiywdKGN5FJB6RDHbzdSWN6awTdRSGXZIujpx9hB5qeRoGGSbIGLFI+4zPNM5txi
RjsT/AGlrKabIhTE6JXrY7GKZG03otltflcWYaUDgcRYcedLu2RwTPL3Mktkzl4mJ4IsblB
Go5cPfRKTdXoyIjWbcbkaoQNQ3v0pdgzfRdyycPIIWF2VoGPD132r8oGvAeYoCcpWeZ9CL9
GGI+JL9Vz7gK0yu54mHOYJiwIifIYgXCxoefmeVdDHI2YOqRuiDSMF4BpjtVf3UShu79jPc
cgSrP0Ukj6GSu25aLeJPQeRuLUF8abC73jt18Upax2Sgb9jjcjgqbgMKEl7dk9rl62NLIcI
LtMaWLR8gSDcMtvLTifGmWFhzQ5eVkSspWXZHAq39MUYIF/O5oqc7YJGB+VWN+HAeNAi7f1
ciOc4sYdhLJ05yQI92saynbcelbBVX26aUykjSLG2ZD7xAqypHHYbRCVYG7XPLiaxwZHfGh
jSQsEjUBccAItlGjSPe/uo7Gg6MVm1kfWV/mLMeOvlwFBpHGkakINCSxPMluJNL+6spmw1Y
qPW5KlDJf0MB6BrzorAeR8VBLIssqEpI6kG7ISpvbn40BjytHLkZDq65JcieMjcOmCRFt2b
tvo9xPGg6PtU88qy5EhgWI3hWL0yDQg3YtJYa/KPf4VoEyEsZ7zyw3DMtkl2X0eMpYMLcVP
Oj4Zop0EkTblPP9RHI1E8IlUWbZIh3RyDireNvDxFAqwmDTdvdW3q0mYyufvAs1vDjTuk+N
uGRhbwFbq5m4A3F9zcKc86BZij86fw+sc//AEhWfe8PqxDJjuJYvQbcWSQ7be4m4rbFBEs9
9f8AFsR741tWudJtEMYVmaWVRtXU2X8w/wC7QDTSRwDaCFXGAjgUkAGUJ8xvyRT+mqYuPIt
2xhs6wIjaS9lVeMuzQ75Cbnh51e0EaQ7k2mdutNK+trHqFb63JPBR+qioI2YtkSAh5TopPy
INFHtPE0HYeKmJAsKXewAMhtuYgWubUs7t29ZMuAWdosmUGaJOO6IbwRewG4CzE07C0uHde
3tjnPmk6K4zMjo3zKxO21uJ3W0txoNug80zSy3iUKESMbb7b7m9S3+Y24eFWzEj6KkqLRMr
C2hUfISpHAgGqdrkyp4ZJ8mNoTLKzQxufUsVgEv4Xte1FlAwIbVToQdQRQYvEzqYZNStmjk
A1uvAn9oGq5mDHnY30+TY3swZfuuPvC/662nyIIEDTyLGjMEDMbDceAvVIpGEhR1KlidpJB
DbbaqPAjWgVYXaZYmbZlvFlGwmIRR6QbrsVNqWOuu0/GjMh8yMwpMBIvWjInQW4tt2unLQ8
R9lbZ8ekeTuZegbuVNj02Fm9u35vdVcgn6eRZ7lUAcTDgdh3i4HynT2UGuUdiI4+ZHXaORL
Hp/+KqYadObKj4jqB18lcbrfG9XS08bQyHdoCGGhZTqri3P9dYxPImUqSn8x16b+DMl2R/3
lv8KCvci0smNiroJJA0vj014j33rplfGg3Iu9ceXqCMnaOmb6A6j07rj2VQMZ+7EpqkCgMe
VxuFv7Tf7Jo2WJZupDKm6GRLMb8eOmn6aCsMkRW0Qb5juQ8UY6kMOVaPIiKZJGComrMxsBb
xpZLjzQhzDM6z4oDjqMGWWEX9LM2uuoPgdas6nuk4Vlthx2LowN2uN21hw1004ge2gIjyWy
YpJEW2MUbpub7pNPmA5L4X40RHfYl/wi/wAKpkt08WUg2shtYeVhpVcjJSGSKBV3zSEbUHJ
ebm3IUEz5ONiR9XIkEUfIsf0DiaXCZXlyJOkYUlbGZupYFjuPrYX9PoUcaIgwI4N2ZmsJsm
7OZX9QiXjtj5AKByGtD5Ub9CBpow6yzmXIRtA24NsT28AvmBQLJe9NNnSthxySIrOyTRx9X
XYsSsqkrwAbj8DRuBLkQdvmybSb1BYJNZpGcn53RPxe2/LSsczHEOVE1g0OV8sxv6yq7kL3
03bQRc8dPOqyNlCNzhLu+mHVbbbphlH5dwurH71rcuIoGuJjzLj7VmW0v5jTRj1yF9S+5iQ
L8tNBSnuLZOB3GNpGONgKjCCZDf1NtMm/cdzO1vGicGbH7aVgGQZsOSMNv1PSkT52I+6j33
eA9lGZyL3Afy9LNE4DZEgsQqfMoU/ibl4DXwoI7VH287pceQ5Ex1eWQlpQG4D13IXwpi1rE
g20+bwrzfbO1LDBjypK2PNIiiLIWxTefuOhtrfTjY+Rp45l+il+pKxusbh3S7Lbb84HH3UA
2E4Of02kMpGLE0Up0LqzMXaw8TtrHvuNGAMuRQYAuzIYqG2rf0v7BexrSRjipjC4dIoVaJi
NvqiFpL+G9G4UyKxTxFWG+KVbEHgVYf0GgTdrZUyMaPHbfiSLMwAJARxsuu3w4Ee+jcvDin
7hhuy3eEtJfyQWX4M9Cdqx5cfNSB3MsccMnTY6ketUIJOt/T8KIH1GXmPJjkpimNYxkePqY
uIxxvw9R09tAXjFWaadTuEj7QfKMbNPfegsyCHP7iMXMcjGjiEkeOGKCVmZlZmIIuEsNPOm
cUaxIsca7UQbVA4AChcxO3ZU0eBlxrLI6tIiML2VSAW3cuNBl20YsOVk4uEQcaEJuUMWVJW
3blF78rEimDojoySAMjgqytqCDxBFAQyJiO2HiYRQRgOERo1BViRuHq/Z51rJMcjFsBJjtM
wis42uLmzWtccL2IoBcWWeBC7MR29j/hmYBuklht6lrHaeR5DjR0WQS4jlXbIRuUqbo6/iQ
/qoeWXHZlxQ4XHi9DotyXZdBEANSB974eNB4xi6knbJA2LJE3+ClFhuQgug2nmtiOHAUDHD
MSzZUEaspSTe9ze5lUPceFR3BJei08HpyYRujbmQNWUjmCBwqYfqRlOJUUKYoyZUFg0gLhh
c68LW8KvnSNHiyFfnNkT+s5CLx8zQDpKZAMyNL7hZpIiLlR92RJLG6+24q8OcJd3RK5Ow+t
YyFkTyZHPH30l7jFNN3BZ8ZUf6lXRI2v6o4tl5lUasTuPtAFqnEix3TqK4d2Lb5RaMqAdrC
0Y9GuluP7V6A/GdXycNtpBabM2hhY/M3LlTjnSTEDDIwd264mzPnN2tduJ1p1QLsfTJyef+
Kv8AGBNKjuKyvJjlSFgO9ZSbi+7btS4+XdYrf+mrY4/xOVfU/Ui3/wAlONEZv/tJFIB3jZb
+udn66CkijJxAIwAbqVQ8AY2B2+VttqtjZaZK32tHJrdH0PpO02I0IuOVAx5JwntkeiMuIn
fXaSfTG7cbG1hc6H2i1aKFaWSUC+I8gXcDojgeqZDy9XpPxoN8v+YtNEmGyRx2YyvIpcE6B
VABHiTS3M7H3PNyIcmbJx+pjncn5BIPgGBf1W5U6iLbdjnc6aMbWv4EUomzO55uU2NAy4GK
rOoyms7y9I7GEanRdfGgYdvjyoklGXMs8xkJLoNoA2rYbSTasVy+7socYMdmAK3msbG/EbN
Kr2F1bDkHUaaRJpElmZt/UdTbcD4EW05VA7vlMwt2zJKHUONlrH96g4t3LInxlnw1jiWQO7
CUPayuPl2jxphKzJGWRd5UXC8zbkPOlj5c+dPj40mDkQx9QO8r+lRtBIF0bxtTPIH5DWvqA
PibUGecN2FOLavGyhfEsLAfbWeKDBbEkHp9fRY6+kH5DfwHDyrbIOscYFy7gkEabV9RP2VL
bQ+wMFeQFl9q2B/VQDRD6afHgbQANHC3JltuCH9pQv66w711ojj5mOVWWOQKwfgyEEt/ZFz
7L0VlqJ4OpD65IHEiAXB3RnVfeLilcTv3nuc8kbkYOIgjiPDdObOTr+E2v7LUDPt+MYIizA
CSSxI8ABoPbzPmTRVZLkR9ATSMFXaCzsdqjxuTwoKTNkyWKYZbYDa9tpk9hI9Cftc+C+NBj
3CR8jLRYbqIroTewkZythz4FdPME8BqX2zHOKJscMXjVt1zc/mPd3Avc21HGsWhTGmXbt6o
T8kng0rER3t+wtgB4GinkiwcYsRe1yfxSOdSfaefhQR3NwmHIoP5ji0S3+ZxqB9mvgKywYH
aQ5s5PUcEJfQ2a12K8r2AUch5k1WLFbJRp80n81bdLUAKdbNz93xuaJwsg5GLHIylXtaRTx
DDjf8ATQV7iL4rDipaPqW5JvXeT5AcajuEKzY53p1FRlkZLXLKh3ED9VEnhra3h41hjl1Dw
uSTCQFc/eQi6n3cPdQLzjwt2yXDZz08dRJiz3v6B+ZE4Pittvu86IjLxwQxgGPKyzdwNTH6
QWPq/AtlHuoPucEyZePHjSJFFklhkI4umxbSbgoI56Ec6gZjpkSqDNPkzN0o5NlunFGAXk1
CoLsTblwvQZ9yw8VITgAg5NzJgm+6Qlm3NE269wSTx0trb00RhdpPbO3ukkry7A8jpGSgJt
e119R0FuPuquE+LI31cjMrgsUiUO8iXFmeZ1Bu7AewD5dKx7hJLn9LF7UJZBKT152MqRKg0
ILMQDc8QOWnOgL7XFD9D9G1gcgNMNhvEwf1boDyC6WHHnW8+TkY/bMiVhbIx0azW0ZlHpce
R40HH26bBPRGU4gcr0JH9SxzEHdcaFd5NxY25e06Rcp8B4spYWlICMXJELg2DMea38PGg0y
Mb6nH6chtJb0yWHpa1t1jS7B7g2D/AILKUiOJ+ijrdylvlDc9pGqnw406t5aCknd8P/Gb1J
QZKiz6ALNF8p18gD+7QMIIGTNnkQL0nVWjcXJ3OSWHG1ri/vrLtuQYn/luQ18mNS/IblLG9
h4XOnl5g1btETJhpLJYSTetgDcKvBFU/hVeFL+6SH6lM+OMvB6IY5l49QMzKyjiUN9pN/Na
D0HGgcnHyEzVz8aNZpBEYWjZthsWDgq1iKxxZ5ZunJDI5jl1XqeoKwPrhk0uCPumq9yeZsw
QrnjARYt632euQsV13/dW2oFBvhY+YcuXNzQkckiLFFDGSwRFJb1NYXYk+FYTZCZWTsOQsS
Y0rjp7+nJKyrtJDX0VdxHn4iqdmyMrLyHysySNJOmI48aNw9lU+uVrH7zcPKgUh+kysvJQL
MsUzq7E2dQbN+YNRtO462oPQYseMkf+HjEf4gAA1zr6vbx86T9zw5Xd+6qASGEYBG7ZGh9E
i8DuV7k+RrVcg/TZLp/h8kKWjMZJB3fwwUcW+Y2tb2UXLADDj9uI3IwAm8DHGBuv/WawoMc
jd9QMgyWnigjmeFSStlclyOWqllrbujNL9LiRNZsiVSW42jjHUc/YB76E7iTGZxG1pkihjD
yG4cO72jYBfvV3b5/rDhSbyvSxC0yrpqzKlieI/hmgMWGCYzzSgJHGelG19vTWG/qU8vVf4
UsgihzIS8m+BnkOzIUbLsWKq7J4SFfc17WvWcObKZ8XtWHCJUBEuU7X2Kzt1dpN+Kg3tzNq
LYsuLEkSdWTFMi5A47oUYq6sPF7XXz1oJxlZcnAVzdlmywSOdtwp3SLAkjkbt8kTExvPl7C
STuX8yxueNPdKBbj2OVk25ZK/9lKJmAeaCPjZjIR5INP9phQ2OCMrJP8A+Uv/AGEouI75JX
PFG6Ysb6AA/pNAL3SETYcpKhyVaNozazqx22PHgTcUVDjRQYyYiqOkiCPby2gWrHNRmwZIk
2iSY7FI4XdrbvtuaJhk6sSSfjUH48qCEFgqgW2ekAa2WsJk7blb8CYRSk+psckFtdd23jz4
0Tt9RYcxY/q1ry+TP25TlJ0p0zxkyMM2CEuyNu02v/U9NqD0ODFhQRvjYSLHHC5VlTgHIDH
9NZ52LkZE8HSyWxlQPu2W3MTtsLNfTTWsewnFGLImJHKkayncZ7iV3YKzOwbXW9X7q+DF0J
skSGVWZcdYb9Qsw9W0L5CgGaHIx+64cc2fLMkocrEQq3aMfe2gaa/Gm0psg0vdlH2ik+BJh
v3BZBBmPlOu0T5Km0a2vYE6C9OZELxsqnaxHpPgeRoMZWcZMVjpte58Pl/XUzrcK5PrjO5b
cdOI940qquJXjcc4ySPA3W4+NaMvC3KgF7hlGDCOTBch1slgPnkFo2J8A1qWdqy8ftfZIJJ
wQ895hEt2dt546/aTRH+Zllbs8iRXU/MwHHagLsPsoPt+IO5IvVVehAqIUtf1hBZP/TU635
k6UERSR56xyTyiDFDGTa2jbrlvQpuqgE33MSfDbTcZnbMaMBMiFEbnvBLH4kk0NF2rHR8hW
aSQIV2CSRiACoNuPC/lWsHZO1QHdDCFY/MyswuePjQVyc3HmWKSNTIVdZISRt3MvHaG9ZuC
RotaxwT5EglzBYDVIhy52P2e0/CoxoYfqpXVAjwkxqqgAhWC+tjxbdyozThf3XoM55enBLK
x0C2C89x0HxJFTs6UylLBXG2QeLKPSfgLfChs9njihcLuVJ4y63+7qPsNjRbOFjLXJHEW10
oLA3Pj51VlJZGB+U6+YIqdBztU6fGgEnXqZuOE0MW95HvayEbQp8mbl+zQmNbOmaXduhba0
nA7hqYofJVX1N4k1bGT6qbJ68pRpGAfHUlXVANqq7HU31PpsPbR0cUcQWONQkagKiqLKAPA
UC9Ex27hkRZUm3qOrx4zmyuAqp1Nfm1Gi3IHhTUAgi3DyP6qW93jncRLiKrTgSMocAqVVfU
hB/Edo8jrSTA7n3NwrxZESKAN2PHGXsTwursNv7tB6qfpGKTrkdHb+YGHp286CzcfIbt2Ri
AmUjaYC1rlQwfaxJ4rbieNCfzhciBcfITpSySIG2fmK6g7yI2XXcdttvHWj8zJLYGVLk4zC
FY2JicgNIoFyDtJsPfQH3Dc9KC7lGJ4I8Z9VyJkQgi/pB3t9i1eGWRcg47ncrr1IH8U0umn
NSfgfKsRPH1JM6T0w44eOIk/M3GQjzuNo99BbPlWMRYtizZLbBGBxRRuf2C2nvqmVjSZMYh
lI60t+kqkiPHC/wB4LWLMulj48LVdSYV+rkXflTgKiX1udViUnkOfxNaEphQS5uSd8oUGR+
A04Rpu4Lfh9tAq7UZo8kMQuPa8eQpYesqduifNx4Hworusvbkyo1zcJ8x+ndGWLrBQW105E
0P26TKbuUmRkwxpFkORjzqNHIUaLf1ahdGPH4UfmdwnxJyWxpJsQRgtJCu9w5J028xYa24U
A/ap+1yZki4OE+NKqESu0PSFvSdh89b1t3LF2lsyNVNhacENfYB867LHco+I9grPtmVPm50
+UIJIMLppGglG13dSTv2+FmtR+VOYMaSVF3uosifidjtUfE0Hn8Dt82HlTBHifExiJmdi7e
oreNf2umt2Gv3hTdJWiCPMQc3ItcNZVRL8OOgF/aWoXJOF2nDxcNmGxpBvRQC0hF5G9P7Tg
CsoVycvJEzb0mmKt0zYCKND6blTqPLmb8r0DJ4Xyly4MhbY8lo49BcjaCWv/WOnspX26ZcT
Fy4AqvmmR1lVSAisBtBdzYKCbkDjrwo5JXxMKbJRlmaadir3/LHUcRqzHTRdL2pNLiTduBi
yX2o5ZvqgSFkZjcncTuVvIH2XoGXZcJcdFSWRTJGNI1YsV33JL7gp9XsFUmkkGE0eMdmX3W
XcXFrxpIRGHHmIxp76DTKXFhYYKKHkskKoQoZ3O0DS5Yk8TTXCwGgmxoXYynFiDO7HjIw6S
hQLelVDfGgxw4VhkwIU0jinykQfsqJFFPOdKYx/i8byyMq3vD02oFsRtm5I/wDyIz8YVq+D
+VNkQsS2+aR0J89rFfdfTy9lVjC/XZX/AFoT7+mBXdzEiQNkQkhltw5NfaH4jhex8vZQa7W
khSFDZrb934bG6H3t+upxGJd1tYH1FeSycJF+OvvqcOAJESTctYX/AGUG1PsF/bUXMWZckb
Z/ludbqtiFHuvQFfbS2TuriSWPEwpsoQuUkePYi9T5mA3sL8aKyjm/lLh7BdvzWkBIVLHgA
RregosDvMU0sseXABM29ojCxTdYLuH5l7m2tAZhT5GQjvkYzYp3WVGILFbD1EqSONLZJe/y
zQSLjY6FSzIrSHeVIswI5aGmeImWnUOVIshZgUMYKqF2gcCW50J3Jpl7l27obeoxmX1322K
Bjw1+7QWSbvZnhWWCIQEjrOj3Yaa2B5UfLJ04nkGu1SR5kChf/wBoXjv0RHuXqldxa33rbh
aiJ7BLHXcyr8WFANJtxUxXc2swifw/NGv+1RulDZW15saI6hnZmHKyo36yKviqyRdJiSYzs
3N94DgfhQD91t9OQfvh41A0O50ZV+2u7Vjpj4aqgAVmZ/buY2PwqneGIjiAFyG3rbjuXbb9
NGQIEx4o+Soq/AWoMcb+Lkv4y2HsVFFEe+sYQqNMEa56hdhzBYA2rTqC1xqOF6AbLhHXiyV
NnUGMMeW4gre3IkWPtohW3rcDXgR5jlVZh1YnRhYMpBK8RfmKXPLPmk4+O7RF1UZMoPBRcE
xebeP9FBtkTNNEzJboLLEisOLESrvYHwHD40VDH01aO52hjt5WVjfaPZQ08CN0MGImKOMCS
68hEV6Y97fGxrWLKEgS67WLNG442Zb3sf3aAjlrUG39NRfx0FSfLU8hyoBZlhgeSWSK8Mo3
SMF3hWXizLqbEUDHL2Xez4U8Zci7xG7x2PiCCU93wplltKmHOyANII3KqDcltp0ryGQx7S6
/RK0RaMHHnYFDcgXibQq9zqOI/TQPjMWMpgDAtGkSIzB1WXIbb6G10sL8azkhjmlOwKcaXb
HvkQ7Rt/JjZHUqQWKkH92rx4882OFx9m4yiWfLOgeSxVzGijXbwB4ac63zWTDwMgsT9PFjK
qx7hYEblW3MHhrQJpJM7tmQ+x4JngXa0putmYAliv41Qa3a2vKneDDPk9skkzXvLmoSdB6I
2WyLtGmgN/bSrtvZGywkmXG8ePqxWRrSzFuLME4Bjqb6mvULpYUC7OheXs/+HYrNFEHgZrq
wKrbUDUErcVl2/L7Uka9SZBkBA5SQqCiAcI1uVCjy99G9unbIxEkbVwzo5PHcjMh/3aS917
NHLmrFjxsYplLTbVVhF6gfQGIHrPI6aXoGkM0SJ9bkMOvOu+OMm7Kh1SONf024mtOkXQT57
Kdg6nSt+VGQL3N/mK+J+FUxcdcSNVxsLpqoAuXXqEDz9V/jV5YZ8tSsloYdR0z6y4/b2kC3
lf2+FAOSuarS7DLIw2woPkivqrFuAbgTzHCqZ47hlZWLhRTHDV42myJYz6jtKrsQ+1r0fHi
IgAZme3ygmyi3gibVFLe+fRtl4kPcn6WGRI4e5QGYbQqlxw9JNAdh4mRikrJlSZMRHpEwBd
W/6i2uPaKD7tL1cmPCBWyATzbiRfiI108wT7hXdswuzR53V7fM8sqIwcCRpYwGtxY3AOnjV
snGkxc5siPqGDJ1ntIRaUWVNuulxprpwGlAH9IqWusCBwN0h3+hSdG1b1E20Xn7Ka48TRqO
n+Tjx+okgdSUj7zfhH2+wVOJiYoY5URaR3J9cjFmVuB0b5TpYit8mRosaWQAMURmAPAkAmx
oFyY4mwcGWGNmhitOcdmDM+5SV14EqW3W51m3cu1KzQPMqRSWDwPeKSJydCFaxsT4cDrwo+
Wdo8SNowBLMESFOA3uNPcvH2ClvdMPEiixo1kC50ahICdt5UX5hIrabOZJ4ctaDTU9z6QRJ
nw1uCi7XaRxZVkNtq7VN7+egorFilOfLNJLvdI1jkVbhQzHqBQP2V58Tc0Pg9TCxFgwwMtr
ks1nQO7HUl2BAHLjwovG6q5cv1GxHlRCqoSQdm4NqwF7XF9KAa9s7DA55OTf27HNN6TqP8f
iWH/3WUT/AGHpxQLbhc3I85YPtW1ad1JGDIN/TViivL+BWdQz+4VTU5s9v+Zj/C1FzxdaF4
vxqRrrxoLoAqhV+VQAKznj3BH0BicOCfeG1/qk1MQYKFZQFIBAvex5r/RWlha3uoO9lecz4
e4zZeTiKZgMzIhUOC2xMVUvIVPAa6HnTyWJshImSSTHaNt1lsN1rrtdTe60O+R3WWSUYsUA
ijcopmZwzbQLmyr40FezNF0Z1xkaPGjmaOFX3cEChiN+ti16Nkx4ZJIpZFDSQkmJjxUsLEi
scI9wLS/XCNfl6YiJK2t6vmAN71pkZKQSQRFS7ZD7FtbSylyxvysKDa+tZZF2EYFv4iH4G/
6qjIn6DRXAKSOIyb6hm+WplRhLE5+RSbgciw2hqCk5/PxiSQN7D3lGtWj7gwa4C8HFidOVr
edVzFJx3I1eO0if1k9Y/RWl1kiBB9EguCONmHKgW92BaSJL3JSTb7boT9gNHRsSiMPwg/ZS
/PLPNJp64o1C+1w/69tMlUKix8dgC/AWoB3W0yShtof0Sed/k94P6a1d1jUsTtRfmbS3trP
KeDpNEXO9wbKurC33gOVvE6UMySdxIBOzGW24A8W5m66E8tNB5ngHA5GfwvHjHnwJHs5n7B
50RDEIS4QWV7N+8BtNySa2WMooVbBVACgaCw4AWq2hOvL7KAWFS+TkSHkVjHsVd/6XNSo6W
UwHCazjmNyja9vaLV0DoMjJgBuwYS3Hg4At7rfbW0hKKWCltuthxtwNqDluTppUpoSLe6rA
AHzNW2j/AF0GZHqv9lL82BDkQYZCSY2S93hl4L0vWWQH8XC3vHOmgQUFNF181kS2+CEFXYb
gsjPuX/c+FBfEFo2gOv079NT+yACn+yQKw7lirPizJGN8rGJJSNTGqNv3hOZUG9udbdsm+p
XInts3TMm08QYgsbD4qa0JEceXJ8u0lgfMRrQVxsoS2SQjqgXDJ8ki/jQ/pHKi/ZSOXDKZe
Pi4DPA8S9SWW5MZk2WVXQ8Wfi1raUxwM0ZURDr0p4ztlivu2kEqSD4XBoJxI1hlyIRN1CX6
3TsF6Sy8FG3iCQTQPechcTJx52jmSBi31WVACdqqpCK9uVzfUcqLEbR93aUuoTIgVAhYB2e
JmNwvEgK9W7i7mNMWJtsmW3SDDiqWLSML+Cg++1AGnf8AEUpE0izPL/CKkIzc/Wkmzb7eFF
/zBFAEkUiseAsGUga3Dg7Ptrz8napo5Ldtn6KSyXWFFUFYL7FdptpbV+APL2VMc2XiSOjmf
rC2+PQtpezBtLg240HpYsqKXRLi/AFSAfY3yn41aWGGdOnMiypxKuAw+BoTDlhGMMuULCxF
5WvtX97Xbe1ajuXb24ZUJ/8AUX+mg2iihgQRwosUY4KgCj4CruqOpjdQysLMCLgg+NL5smS
bLxosHJj2ne0wFpQyrt09JBHHjTDiaBVLP/LO7QRbicXPDA7jfpyIBtN/wsNNaYz+vHcxsB
vRtjg8yNCDXlO8TvnZgmgkcFJFhxUhQSOWB377lhtuwv7B505gyH3QQx2jzHfZmYvFFsoaV
wPu3B0I0NxQF4cMjCLInkEpEUYjC6qGK+t933t3j4UHiQtOHzJMeOV3kkKM3oyI1DFVQuRy
HLS3CisObHx+2hyzCHGDRsX1YCElNbc/TpWeDFDO8s2VCFy5m3tC4BdEA2ID7hqRzoOjy80
qUhgec8BK+1QviJPULkfs8fKplxsyZLst51O+GV3ChGAIuqop05G51FENhqrb8c/Tva3oA2
tbhuXgbVn9NPtP1JbJNwQUcxcP2AVH20AeM8kmRhuy7C2Vk70b5gdj6fEU7pLjBTLilbqFz
MgBWuW+SXQ3uadUC8kjPnJta+Pbx13CjtT7aDawzZj4jH0t+24ow0GURbdIjG+1rqT4N6h8
OFa3qAUNnFjcCxHMcq7cpJAILDiOPxoOJ53peUyMzKnUzyQw47KiJFZWJ2B2ZmsdPVoPKmF
hxpVNhwdyz8iOaR4nxtiokLGN2VlDb2I1IuSB4WNAyhjeMFWlaXXQvbcPetqzy4ZJNkkO3r
wtvj3326gqwO3XUGs+39uiwDKsUjyCQqW6jF2BAtxNW7kmVJEkGLL9PJK20zBdxUBWbT3ig
BlGZLl48ndGix8dJB0ceNi7Szk2QklV+WmzDepVhdWFj7DSaD6HEyMVReXuMj9OYSkvNYj1
tc8ADY6aWp3pegyhY7CjNd4vSxH2fZWasYJhHwil/h2GivqWX97iPfRFhy5VV0jcDeAQjBx
fkV1BoEXcMyaKZ50i6wElo0BC72jKxhRoST1KITE7tl+rOyTAh1+ngAXjyZwb/bU9vHXyIp
QB04IBsPG8kzbpD7rcfbTQ3vqKDAYcC2sLqo0X7vt2iwv51pGGANzcXO2xv6eIq/8Aoaxke
LGWXIlcRxAAuzaBQvOg0JNvZUj2VhLl40SRyvJ6JSojI9W7dwtblbWrZD9OGRr2sptzN+A9
96AcMQcaYgBpJWBI00kDWv8A2Vo254EcePs86yihU4qQOtgI1Ug62sAPjUYmSJlZWI6sLFJ
QDwZefv40GkDl1IYqWRmVtt9LHz8rXrQAcBx+2oW92N9DYgeGlXA/1UHWNCsfpsref4OSQH
P4ZQLKT5MBb228aLA8aiRFkRkcXRwVYeR0NALg/lnIhItIszuR4rKxdWHu+2s8xo1j6ZcFM
iUs58I4xuk/3bVSGZcaVFyDaRI2ikbxEd5I296Bjfx0rDtuLJNNHJMLQ40SBYj/AM2X85ma
/hce+gLXFkkxnZj08qVzOp4mN+CA+xQFNJO5ZWVBMudjhYSwYb2IVY5hZZopL8d20EfGvUa
UrAgkyGzJ3PQ6hGPj2vvljHTMlhcsfToOXGgu2V1Mnt0ixhBkrIW3qOoq7N+0E6jXjWOZnx
QvlZUvzYwOPiqNXZ2VXYgeZKi/gKPnW8mNJZLrJbdJowDow9H7R/RekvcckRd7HViVMdOm0
xB/Ml23aNlH4VbQjnagZ4nbliwfp5/U0iKJ9pPEKFsp4gADSlMuHkZYeD6tl2ysuDkTG5kV
LCSF2TaxG7gb628qeTZJ+jbJxrSFkvCeRZtFuPaaBjjPXfAhIdoI44WLAEKGHUkkK8NzaWF
BrhRRTYT9vyYyjJ6ZomINwTuGo4qf9VDdzi7NgdJE7bHk5M7WigjjXc1uLcNAKYR/4TYkxL
xrZY8h7FlvoFk0Hx+NZZUTQ569wWJpwITAyx23rdg9wCRe/A0GHbYsFMgH+Xr27NCFgg2+q
MkAkNHobHiDwo7OmEWM3rETSERqzHaAX0vfyFzQWNHm5ndBnzwti4+PG0UMbkGR2kI3MyqT
bQVnmRDOyWDZG36eQxw4yKjszFRuY9S+up5aCgCk7vB12x+2FESG0WPMRdBcet0GgdidP6b
2ojtEcsiz58npuXQzhQHaJGPpTxudSx9g4XquZ27Lg7eQclzkyskUUaWVVMjAeFyQt+Y91N
cbEhMMV2aRUtsQ+hE26AdMaem3O5oIxUE0eVBkRKI+qw2FbBldVe7eJ9Wp8awVTLNNjLktH
LA46BezGxVW03C7DW3GikDJ3KW7ApPEpVSTfdESGNuFrMtV7lCjQGQKOupAhJ5sxChW/ZN7
Gg1hyUkJiYGOdRd4jx/rL+JfMVuL+NJp3WSKXFLOrxbbxMfzYt1ikkcim5W/j7LjhRWJkZB
XbKC7WDNHcGRQfBho63Ht8aDFP/dwf/zZ+H/Sem/OksTrJkY7obqc2e3/AMqS/wBtOudAty
GEeVkOQWsuMQo4k9RxYVhl5UecojDmGISAXO+NpNvL5dFJvx41vlAnKnCv02MeOFfQ2/Nfk
aJgxnjbdJPJM3i5AH9lAq0ArJmw4zRpOkZ9SxtPw9WvzKRw5aUs7b24Y0rhJ2glci8/UWRJ
z/y3ZbG99RwJp7NHjxRHdCHiuXkXbu+Y+prH41D4sEkV8dY0LWkR1UbSwHpYjmKAWPPSO0M
mRD1EbYyM5vfyc3J94qcqDtuezrlKVmxQGcglHRGFx604r76Ngl6oIZdkiGzr52voauygqR
fbuFty6GgCwZ+1x7cXDlUs3qCglmbT5iW1Og51r9fibEm3nZIWCEK5uV0bQL5Vlk4/dXjZc
fJVGtZH2gW83FmufZaluLPk9tzUhyXmfrNtdGJlQ3GkkbHX5uI+ygcrPE4EqAsb7Q2xt2vt
ANqq+UySmMQTOR95VGzh+IkULkZE2VugXIOC7hwiMhWRlXTeGbh8KhIc3FEf5n5hTYgLF4Z
DbzswfTTXXxoC5spo0kZowNpCx73VRJfXQ62oSXNySgjlhWLrg2YOW2rzJBVDztVHiaaSKW
eYnIjF44pQqxk2uzIu24a1+Px51GLEZ5xkTExooBkQkkbmtsjF72AX1N5tQawumHD6QiIkY
ZYm3BlhT0qfSG8bms4+4ZMrF1lxGVQWMKyHcEA1O4qLHXmLU1t9nhVHiie+5FO4bWuoNweR
oBZe5Y8KNJkb4UUX3Ouh8gRcX8BevP5ub9RIsncViiikK9FriRYwrFtkm1m+cfN6fLlT7Kw
+0lwciCNpG1VbetivgBqeFQ0MYvDhdKHIJM8uOwBD79G32va55j7aBFkx5jSRQSq0cOOF+i
mjKmNxI4BuVKr8vpA8OVeoliWVGRuDcSOII1DD2GkwTLxyvTV4sWSRLYrMl0ZWBaGIPYFTt
3LtIp1FMkgIW6sps6MLMp8xQdA7mMb7F1ur24EjQkfpoJMZz3LILsUKhJMZ15Bz+ap8RuUf
GjQEjlJJ29YiwJ4uBy9wqJ0a6SxgGSNhpzKN6XFz8fdQaRsWBuLMCQw461ppWDDoyGUECNt
ZrmwFho409xreg6urq7WgVf5ihV8ESXYSJJHsVOMm51Xp/vXphjxyKhaW3VkO97cAeAUewC
1Y5wAfHmexhhk3SDwLAor/ALrGivtoB8uTIUxR4xTrSNb8wEqFUXZrLY+FD42Hk4huQuUwB
CSE9MqGO5l22YannWxTZ3NZGBIliKofwFG3MB4bgfsoq1APlxvIkDBbuk0bkDW1jZj7gTWX
cceFzBNKiuqOEcsOCSenjys201rnyQxYckmQheJLMyg2JsQR4c63kVJEMbgMrCzDkQaBPkY
8+BshxmZsTImjX1eowMGXXkWVra3PH2mmkEEeOhC3LOS0jt8zseJY/wCnhSLvGWE6Pb5S/o
3tISTd4wNsbbri/H4iie35csWKXkkZ44132yGG9ouG9W8QdCD9l6BuyhhtYAq3EEXBpfmzZ
750WHhukCvG0rTOm8kqwXYq3Hjc1aWZsqB0k3wpkWWCNQUyGA1djr6b/YONZt2jtbTrCxlM
qqZFHWluFvsJB30GkGP3NMhGysxZYhuvGsQjLMRpc7jwrlleDPniijLxsqzyAfNuYlW6Y+9
8ouPH21MPZ8SDITIQyb491t0ruPUNp0ctU9zxpJ8VzALZUQ3Y7CwYMOIBP4hpQWyEjzoFeK
bp9JxKsoAIVk5OrfaNKU4nfSJ7y47QlynXNx0ijD0zqD6hfT3eyhcfSW+RkRnHcCSQTyyKZ
lIKqkhkG0hSNdNeHCje4o/cY1aOOBVQH/E9Qlbf8kHat9/DQ6e2gcSbRlQ3W7FZAGvwHoJ0
rPJJkyoMZdFT8+U+SGyD3sfsrPBI6OMyteNVYOCb9MgL6PV6vT50NHIJsyXKkkY4s9kiVfT
dI7+oHi6m5Oh9xoKZUkbZEecxbe9oo44iA4gc+mV722+ojjpbTmaymMmMekIn+oc2xHK7D1
PDem9R+I8iBqKcri44haJI06Ugsy20YW5+OlLoxBJI75TPNiYxK4zMGKMCPWzNwe3ygnlf2
0FcRmaTFYyiVjmzbnUbVY9KS9h4X4U850kgkWSfGlUFVbNm2BgVNui4GlOqBfOP8dKdLmGD
j5TNR+l9fdQM9vr3P/kxH/6po6xoJ1A0rLG0iA5AsAB4BiBWoqkdwWRuRJBHAgm/2UEOSrq
wuVb0svHjwNaWFQVvpU0HUB3DHTJcQM205EUkYccVZbMrD2a0fWMyjqwN+Fj9qtQYzYkeZj
LHKx6kenVW6sHXRuFjY2oebFnivZ2WA7Vch/lvp1F3AgFTrTBVCs7fjIJHmBa9VyZYYoHkm
9UYU7lAuWv90DmT4UAHdPXCmFkEM8g3DJAsUWMXkksOBA8ON6LxSyQkMu1rlyvEhWN1v52o
TFgeaUvkLZlsGRTdQFN44t3PZxblemTbSCp4NoT7aDtLWFRryqkEm5NrW6iHa9uFxz94q9x
bU+21BV0RyNyg7TuF9bEc6Wz9qhjnfLXqurKBLBGfVLZixZ3Y7m/qgjhamm6uvQJm7hLHPG
2fsSCZ98UcgG+NYlJeQ3Gg4WHzXNbY+FDMBNi5Ehx50G072VwoJK7HOu3Xg17cjRWViQ5Cu
WQGbYyLINocA8kZgbUu6WZgSv8ATdKPBREvkT3e0aqd123brqbbQNLUBDJJFAGWcz4kbqdz
KTNEUbV933gOdxe16Zhg2q6ilSTYmXITHOY86INH1lG3cFAa8iW27fVoG91Q/bMdOmqs2Jk
yMZJJId3Tuti67m+VG8LigbAo4ZQQ2pVgLH2g0F2fMbIxEEgtKg157kuyI/722lD52d2KTL
hlj6iZRkmw5Y1uvVcnST7L0Z2MwR5M8McZiZYot5Y33m8l2F/M0DvWu99QCK7cDzoKTxLNC
8TGyyKVJ8Li16rjNI0EfUt1AoD2N/UNG1HnWl/Dh41jjIkYkjRr2kZiPwmT8y3+1QRlydIR
ygbjGxO3xUK263u1ohHR1VkIZWF1I1BB5igc3KWLIijC7yqPIVHFify0QD9osfhSpOt2gIk
kn5WLIHIGq9OYWK24qAxO08NNbGgd9wgTIwp4XLBZEYEoLvwv6R41ZchBhjKdXVOn1GVgQ4
AXdYjxqZnCRO9xdVZgfYCaGwHGT2uDrMS00C9RjxJdPUT8aAGPEecyd2zrQK4Em1rloolXR
fDhqfbV8aWDLWGeQGSKMBoIIkLkeDSMo2ki3y8AfEit4Z0aJsHMUrtPQMgPpcgDadNULDUX
+NDR9xXFYs4YQks/VsRHLFu29UfhYE68A3EcRQFxx5eRNLOy/S7zsUtZpekLaLyTcbnmaF7
lHlv3bFjxMj6eRoJQXKh7qrIeBpwHQ2sQbjlroaFmy0TuWPiCLfJIkjmTT8tFsP8AaJtQYY
+F3VMqOTJzhPDHu3RCMJe62BJXjaicrJMbLBCA2TKCY1PAKOLtb7ov7zpUyZHTy4ICtxOH2
tfUMgDWPkRQuVI+P3FHT0RywsJpCN23pt6NouNfWb+VBbFwkxgzLjq8jHc8jMC7sTcn1LYa
ngNBVyktzk5GzdHcxqSWWNLcQqjVrc/cK0C5LgSR5Fxb5SF2sfEMouKwkM8uZDincij86Y7
lYFUPpXQA+p/0GgvjmWWWF8pVjnKyOsSg/Idq+o6+rheqLJi4iNiZREcG4iHqj8sx2uFDHT
TXzrZWDdxddvqihWz3/wCYzXG3h9zjWmVBj5GPJBkqGhZTvDGwt438qAVkkTFkhwpd8RQpF
t9bw6WBXX1AeB19tU7Qe3yxdKO7z49opI5tZIygtaxA09gpViRZ/TaJ545cYnbguRsyHH3W
VvmRBxJ46acqMGNjYuQmJE+2Iw75JiN95t+0SSNfcC1zrcUBFv8AEwnmM+T4dGSm9JYA6TQ
I53N9dJuNyf7lyOPlTrnQLcttmXIeXQTTz6v+umNLc6Rly2ANh9ODfz6qimVB1dbUHwrq7Q
0HV1q6uoOrLIbpxGTiI7Mf6o+b7K0ruOlqCNGAI15g+2lkrSZecuPF6UiszvfVUPE/1ntZf
K5ozKc42IViF3No4lvruY7Ra9RgwiKNnGrSncWH4VAVAPIKKDZY40UIq7VGigcKmw589KtV
bjnxoKdNd4Itwtw1t4fGr7RyFda+nEUD3LLbHeCIOsKZBZTMRvYMACqonMtrxoDdoPKu2A8
fhSXsvdcrMzcrGKifHgcgZIIB1J2i33qeXHjQV2jw9tZptZ5YGG7ZYm9tVe5Ara9v9VZyFY
5ElOgY9Mm1/mPp+39NAu7l2gzwRwYzLj40ZMkkUaXZ2XVNuoFweF+dVizek9nllyMaTR+rE
Q6SNZViWyqGufu7dPGnBFDZuFHloockGM7ksx23BDDcFtexUUA4wop2MkEx6O8s0YAOyaNv
mjY6odw1HA1m/QgzI8pY9kzQuZ8YD80oSDuCLoxUrrbWt48XJGW2VJMI0BNo01Vl4+u+nHW
4F/EmqAYPdep036kUb26illdJlC6xP4W8KA6J4pUDxkOviDer7RQE6z4u6dCWCqi7lUyM51
BaZVA0GhuuvGt8DPhzoEljNmZVZ4yfUm7xHh4GgJAHhWegmIJuHFwCRa68bDjz1rS9dp7xQ
A5CLBnpmMhk3RmG4F2S3ruq+Dc7a6Vn3SKLL7e00LqdqllfipjOkiHQ6Efb7KOnhWaPYSVN
wVZeKsODClOa2QkE6qAHciLJjXh+adiTp/W5j9YoGswXoSX2gbW1YXW1uY5iqYgBxIGBRrx
qd0Y2odB8qngPCr5Kk48qILkxsFUceFgKp29GjwcaNxtdIo1ZfAqoBFAL3CDqTxxIob6tDD
On/lA7up+7e371ETtFBLC7i0ZJiBA0UvtCA+VxaoxlMskmWxBD+iG3KNCdf3jr8KvmYxyYO
mGCkMrjcNykodwVhzBtrQVEL473gUNAbkwjQq3G6ctfD4VjPG8zx9wwCjzojRbJCVVkYglT
YXVlI8PKsYJu4Y4BaFZIkbbPHGxLRftIraledr8OHhR+PkxZMZliO6IsQr8nA+8viKAHGws
2XPHcO4sgeJDHjwRElED/ADOWbiTW2Ui5WTFjX/Li/Om2kg3sViAI4G9291Fu6Ro0khCqgL
Mx0AAGtL4YmSB8vJnZFnbrOEXa1nACRk6toth6bUACdxy4M6bHSNXMUojaQssYmuFY7wbAO
A3EceY8D+3ziXMzVIInBRzcbWWNgVRCNflseGhvekeYn0We8gxmEGXeWIG24FABIZGYnYvB
iePjR/bF+tl+rkkQLjKEeVNVbXqdNmkUXWNeempoGsckkcmVNk2THS2xjYehEuzEjX5ieND
zRzdyMLtG8eGB1Qm7pyO/3N662UDW3j7Ko+JCmGmPmbWExkeV2BMReRt+rgqRx0NTHnZkTy
4rGKeWKyxKpZpHuqtdrDQer5jQayQYmODky4u+WwXc1pXYsbKoLknVjQ/cMN8olcBDj5cO3
dKpVFKG5MR27g279oacaKkwZshVOU6u4sRHY9KMj7yroWPgWNb4eJDhwCCEbVXUkjVmOrMf
M0CXs4fo4gcWZc2a43byv5T+ktztwr0dKFA+sjtw+ukvbkTA1N+dAszbHMZf/wAZjYcdJEp
lpelmebZhHM4rn4SJ/TTI8aCajWuvau99B2vPSuArrg1xNBxNqgsFUsxAUAkk8LDxqks8UM
ZklYIg5n9FudJTlT99Jigj6fb1YiV5AR1dvDw9N+QOvOwoCxL/ADKdWhY/TICFbbYG+jSAn
xHpX2k0yACgAaKOAHhWWNDHjxCNPaxIF2PC+mnurW4PMaUE8azlkSJGlkbbHGCzMeAUC5Jq
x0qs8STwyQyfJKpRhzswtQB4ndsfLlEKq8MrBmiSUbTIi29YtfQ30vQ3cFyoZcieHGbKklV
FhKBX6W0Nc7XZT83h7atD2Z/r1zMycZAhXZjxBNipYABjr81qLl7jjRFwWLvD86xq0jLcX1
CA2oBv8v4ORg9sihyD+b8zR+mybjfboAT76Z6HlQ2HnYmbEJsWVZU8tGB8GHEe+ibk+VBza
WI4XF9bcdOdcyhgQ1ip4g8KrKpZDb1HiADbUa86sG3C4sQedBYG/wDSK6x/11APOp3A0FZE
SRSjqHVuKsLg15/P7XLhkzYj7I9wlaeQ7tkhcM27TcE26ej97SvQ3FcSTpxoAsPuSS5DYZb
rSxrukmRCsYN725gaEW11qcjASxmxFEczOrO4ZlJW/r2ldBce6/GscnAKbumGkwyLvgJaMM
1wDttbS17rzoeDumRjZcGLnbI0yVcqthGYNhO0MLn0so053oMjld2hkMsM8k8cFnyMKaNOu
q6kjclr6fKwv509imjniSWJg8bgMrDmDqKyKRy2yI9vVCERSjXRx8COBrzf0WX2/vKHEfpG
cIzJ8sM7KLyhFvbU/d4rxFxQesoDucAKxTglWiliuQRZkMiXVvLnRUE8WREJojdW+II4qRy
I512RCs8DwtwkBF/A8j7jQVzZkgw8iWRd8aRsWW9twA+X31WWF27c0EQ6LmLYiqflO2wUH7
KxzAcjtTK5dzIiq5hG5idyhtq6UZIHaN1jYIxUhW8CRofdQUw5Yp8aKSCwjZRtUcFtptt5c
KtDJviViwcm4JUEAkEg6GlGNlN25ohLFtxn2wTuhusOQtlDONCA4tr7DzoxZJoe3TSYwWeQ
NK0dm0I3tqT5cx7qDHuEqy5KJjs8ZUkZeRGpKiMD1RlgCCx/2daKWRsiNExAYccqLS7dp28
ljVv0kVjiYjyYeNGZEOKFSQhQSZj893LcmOp0pidR5+NArkiycstDCyDFgmAYy7pHlMdmYH
UDbu091bPgZM06zT5J2xghI4lCAE8WuxY7vA8qExsebGE8ULLvx2s027Z1C69QmVDdSbtqd
PdRWF3aPILRTgQTI23VgyP5xyD0n2XuKATvOOceOHIj6k0yybELObh5lMaMvIWYi9hwokw4
+D20YsnrEhEblAFMkk7bWa3AXLUTm4pyodiP05VIkhltfa6G6m3McjWKZEs82MpiAiZHlmJ
BYI6FVUK3C9yaAyy7SuhHAj9VKIupBmZaYYj3q4ZsZG2kqVWxMZtx5Mp9xrPt5zMiZM/BlQ
4OVK7ZCEAutvTqefyADwBrGWTEfLOaWR3EssCwGJpdxusYsY+Dfl0DzHyo5xtAaOQatDINk
g93P2jStq83mZOLjCIdw7fNAWN42gmZyh0G4FSAti1v6aOwO5TteJm+oOnSZl6TOD90tcxl
wOIBFBIucyPh/wC/f/8A12pxSSKQvkxMVK3z3BVhZl/w7e2ndAq7kD9S7f8A4c3tuGjNMwQ
Rcc9aXdwv9WnMHFyNDwuDEaYg3FBFtagj/QVaqSyxxIZJWCIvzE8KCSPKhM7uMOFGWkvLLo
Fij1dieF+QHmaDy+7zyOMfAhbqOQvVchQL8kGpLfo4mt8LtXSk6+U/Wm+6tvy0+OrN4s1AJ
Dg5ndJVnzyI8cAgQRki9/u7jY7QOJHzeynKosahEUKqiyqAAAByAq/nXUFbHwHtqbEVb9FV
LH30EG61wPlUI5JNW4jS/soB86WKHFdp0eRCLFIgxc38Nmo9teW7ll9GFcXCn6QJse3RFpZ
WDG7Att9B4n5jXrwWtfh51m5AcvZepw3WG748aAfteDiYuMn0+McYyAF1exk/fYX1rfLyhi
QGZ4pJQCAViXewvzIHKrhmI468jQuXnywSw40EfUycgN0ix2xDZa+9rE86BRF/nHfmLAcKQ
RuxUWO6bTQ+gD7KfQy7mZChQAKybha6uOHkVItag8LucGXLJFsC5cLOkg2kXKnazIzDUfb4
0YNwlW5upQ/G60G4t7qt7Kpck6a+NSdwGlBY/bUWNqhW8dKknj40Hajn7KCye3wM7ZMWPDJ
lMRuaQX3KNNCb2I5aUQXIbbf3/wBNaAW8KADAi7hGS+dIrkqFEUQOwbfva8z5aUVLFDlRtH
IizKGvsPJl1HsN6yz4p5VUY8gRlJ3xuLpIpFirbfUPIik0Tt2bICAy5OVkMiSk6rsXXcsab
pGIX0hm95oDJlaEyZYmKJkSEjJjUWhFgoEqcHXcCCx1FY4+X3nCZY8tkyupIqowuNwkbarK
2i7SPLQ+29N4ljSNiilOqTI0bcQz8brrb2UC0EWNC0Uuxe1BQCnqLI7v9i68rbaC7yGGNcV
D03fLEaFLj0s3Xb5v2L3tTPj7KUSyS4c8ceRPvgjPUViA0oj/AIZEn7Klh6xr4+NNmva4IA
HE0C/uWBBKTM4IRlMWSAxXdE2lzbQlOPsqO04sX8khxtei8bLcGxKOWsbjmQauO69uaXorO
Jnc7NsYMi3PIlQVHvrHthmx+2wQiKRzGGQBwIiApO3cJD4UGmG2RihcGSOMbNIipKCRbm20
W2hrcVv7NKP3Amx0J4A86GcZE8SRyY4IZwHvIAUUaiRSBxBqevmAsv0wa3C0q3I5E6C16DP
M7ZFkSDIiPTyl+/ye2lnXUcNL2uKU4+fmu5hzGaMK4V0Yxtpcqfy9jNYaHcbXGtOxJnGJz9
OgkDWjQy6MvizBDY0DlQz7m7jmY2MsmMt4pOrJoAbkSER6jnwOtAThoIpSm8FH9UTJYRyA8
dBcBlP4bXqYVJbNm6m9HbYiLchBGu1gFbTduveqiPOjneTEixzBNZv4joTp820Iy39lDZuR
hS4CwTExRZcjGFlu6kK3V3yg2st/mHhQT2xlbLljCLuSJLZCxtCSpJGySMgKGW2nl4VTtEu
NAmyUfmxvLF9QxDX2yMDu/wCWWOp4A1btk8eJiPLLKHglmIiEKSvFEAACFJBO0kE/h10rHu
Hb8TNP8x7cYppluJIrgpIpHqFtdr/p50BUkhM2XOidZgyYkEbcC1gWB/Zu129lKHXE7W8kH
XMiyky/KPp2K23w2+VTzXZqPDSjocKWPDx4ZmONDEWlzJGO25mU3jjJN9N+2592tGZA7XlY
wg12Rj8oxI26M/KDHtWgEwpknEM0Rco+dcdQWf8A9udGuBw4U+pDhdYtF11KyJnbbEbdBjl
Vbby3DW3Kn3OgWdyt10044+SPLglHofSOegoDuRIyIjx/Iyf91DXSdy/IQwAOWQESNfbrpp
zb9HnQGz5EWPC00z7Y14m1z7ABqTSKVs3u88a7OlD6iEvZkQ6BnYcGPgNeVxqa0jxJ8mbrP
d57lWlcllhA4qi6Bb87a8tKcY2PFjxhI+PFmPFj4m1Bni4EGLqi3e23dyC/hUfdFE1xFRx9
vxoJ9lZyzRwLulNgdBzJPgoGpoXI7gEvHABLJ6rt9xdnzFj5c/00NiYGSznIypXZmsS7WDH
ThGnyxqL+ZPlQF/VZEpHQi2pzkcgn+yCP00LKZ8hrB3l/YX0xX/bcbb+wXo+OCGLUA3PFmJ
Y/Fr1JuTfkNBpQK17U7ks0giOn8Mv58LMo+yrfyQAhlyG3DSzhpAf7TmmhsBy14muVgRbnQ
KmwciEFla7k33Rko+nHQm321Re5S48ix5AupGhlvE3s3suwn229tNlFyb/6e6rPa3qsBz00
oBYM/Ek9JcRvf5ZCFb3cmHsNdmYaZa8WSQBlSaNmVlDDXVeI8RQcsXbvqlx1kbGyGJ6Udjt
fxKgix9xqWw82F90TsrH78YvGx/ajPA+40CvA7Z3sZmNBIn0+BhyMwkRrmRmBDOWa5bd5iv
SSAfUQncAQJAAb3N9p9Pw1pdF3aeK65SRkpoXVukT+7L+s0euXiSyR9QiObUxK9gTcWO03s
fcaDZQbg6HXx5Hn51paspD0UZr2CjcTa+g14VYvf5fVpQQD6q0JNUQHiwsa4Mx9LcRQV5nh
etLc6z1OuuuouONWLXWxHHw8fCgobk8eHhWOXiHIUGGd8eYfLLHa+ulmB+Yf6Ct4wQbkG3K
rOdLDRuWlBlj4WPjK3TX1Pbe7MWZtvC7MSalo45UeJ03RyAq68QQdDWhJta2vjauUW9R08q
BLHFkw5jxxFcqdYo8VWJJSNdXZpxyuLWH3qZOmTGI5juypVBV4kYRIytz2MSCRyuaz7dLJO
ciZ9VGRIiWA+WOyWv7QeNHtw4e6gHhljlxx0F6IIKhCAuxhpZlHgRWeG7vioshJniAjmDG5
3qNSfbxHtrNTFD3Vlb8sTRr819sshY28rhRbxrTLAxXbNUHYEtk7fwLqJAOZX9FAWt7C3Hn
S0KxMmdGQuVkS9CM2uOmjdMDb5WL0dBPHNCs0TB4yu5W8RS7CT6zEw41uYEG+eRToxIP5YP
O+71W9lAzgmEysyX2KxVW/Ht0LDyvpQ6O+ZMTt/wAHEdGPGWRTxH7C2958uPZbNJ/gca6vI
vrZdBFF8pb2ngo9/KtnaLFx72tHEoAUamw0VR58qDLAOx8jFFtuPJ6PJJAJAPcSQKrDh4eV
29MeaISQepQj+q1iV46Utxe4Yr9xhjkJOTKWYyrexfh0geBRQNvmdfOjcpu4pgg46ucnqOB
sCbQu5tpcMD6bW+XWgYQQrjwpChJSMbV3HcbDhqaGzVx0MLmGN5nmQIzDUMb3e41uEvW2Iz
tjoZH6klrO+wx3YaH0NqKE7pAMqfFxVO1gzT77BtoiG3gdNWcA+VBEEcMc5jw8iV7K10Lda
FD93czXIN+QatZcnOx1QvjnKAX814CA27ntjc8P3r1TFysrphZoF6kdhLHDoUNr/I3EHkQa
JgyoZwpia+9Q6ggqdh52NAvSVZJ45AGUS5isFcbWF8bgQeBpxzpS9/rF1/8Avh8Ppqbc6BX
3L+PAPGLJGn/TFZ9vxDLEkspYKygruurnTzN18PH2DSts8f4nGBFwVnv/APL4UPg5uVFEke
UBOoRWWRAVkt5xtbh/pegbKiooVQFVdABoAKnQaaa1WKaKVd0bBhztx18RxFXoIufd40rys
4zbY4bmObSMIfzJRzKgWITzvr5DWo7nl9Qtho2xNEmkHH1C5RePLif3RqdCsHGWNBKY+nI4
sqniiaWU+enq8/ZQUx8G1myLE2H5S22+k3W9gL28OHto3/S9V3Lv2kjdYkLfWw52q1j8KDt
L/wBNZrkwuzIHVmjIDgEekn8Q5VXIy4YI3cul0BIUsASRypXkRYw7pDLJ6G6gtscFWZyP4s
T2N729S3oHVvcagDWpAFrfZQWR3bCxyyGTqSIQrRRfmSA8/SuunOgNuBxGtULR71jJ9TAkL
5C1/wBNecy++58zn6K8UKMAx6W6UcfxP09CNRcHyq/Z8rKzO5QyyvIWWBlnD+lVdSRs2hV9
WtyOWlBvh4/Qz1kfYZXklAkXI9ZR2LAPC2h4D5adW0t4V5+P6Zu9xMMb6fLMsmx0sA8aXVz
Kr29TcRt8fbXoTuA040ENGki7ZAHXwYbh8DQMvZMFtwjijEb3LwsgMbE8wNCp81o5fDUAVb
360CZpcjtqFAD0lBAil1iPgEm5X/atRnbMmKSFYlNnRRtjY+vpfdPgdNLi486NO1gVaxBGo
5EUnze3phBJcVWGMrWkhVipiDAjfE1/Trx5e69A591dx9lC4uT1Q0LG8sQUluBZWGj7eXmK
JJ042NBJPLw413L9FZqZB82p8asD5++gm5JtU+YqPLnU+33UEXtwqw+2ouOdcL34UGOGd0R
b8vaXfaYb7bbjxv8Aevx8639lCdrR48TY7KxEkvykMADI5AuOYBou+h5HxoA4IBO+VLMLpO
RGovrsiuoNxw9VyKGzmm+ml7bIepLkqY4JPxowO+/7SL8eNF9sse3YxHOJTfx04++oBE3cb
WBTET5vCWTlfyT9NANhCZ49revFnRQxWwKOYlZmuPxXPv8AbREMgxSmLNtRdoWCQehWsPlt
wVvLnyqvZ4zHgi53XklK87L1GCL7lAFb5WP9QgUHa6HehtcBgCNQdCNeFAHmyZmNnrkIofH
lQQ7dAN9yV6hZhbU2Ujx15UJlZ0mcPp5AuJBvCzCV9rF01KXQ6Dd4an2USJY5caRIrRzIrq
2MR1IpClx6U+8txptqO2drwhjpK95p2PUdnYkpIw3MAt/Ta9vGg7smAIMcZRH5ko/KU3tFE
dQi7tdeJqXSYYuSuPkOrpkOxMSh3AJDMm1/619PdRv0mOzbmiViOBbUi39ah5wi5GTAI97Z
MJm2s21HaO0ZXTh925oI7HkSzYr9bIXJdZGHUUjhyBXapUjhZheufJhi7hkTSG7qkcEKcCz
HdKwHxF/Chuwyzh545caPFU7WjWGO0bjgzdVWIex0rscYONPN9Wiy5AkbdlPtZiGsy+knco
CkDQcqC08mQswzcVxlZe0RtixaxmO+75/FTqD7ra1Tt2Zi5pfHs2PIwM8Sk6xkn8zptzAbX
4gjSm65EBi6qSIYV4uGBUe+lq9qw83KfMmgIjJ/LiPpEjc5WXlfhY+00GeLNJPJHJILN9eR
uHB1XHKq48m408pLFKkk2+MEJ9coS426CDbcDwNtKc0AGZ/7nG43Am/7dVXt8XRjOOTCNo9
AF0NwOQsR+6RV8y4ycWxtpN/26JgAMMZ8VXX3UCiaHIxSZb9JlF0mALpa/wArjQ7fb+njb+
ZdyOMQI4+tdUWdCTH6yF3WI0tfgT7qb2vcHhzvS/J7Y2wjCkERPGNwWjIuDYWIZeGluHKgr
2zGjb/EBhLETuibiHfnLc8fBfeedMra68KRQ5OdiyNAkQWRTvOKWG1lJ9QiYgAHmvI8LXpt
BmQZK3ha7Jo8Z9LofBlOoNB5XJTug71MZNxmAJBj3gNAxCqFMQLADj7qsypJklJY5UjZWVS
+9mXcAq+qVtpuTf8AZr1lyCD9tSWIBHHyoPIzYscs6yRGCCMEN0l2HdJBtUlSp3eo8KfSY+
emb9Q8nUjaZdqsVEaRnSwRl+YeINyaMkgjlS0iA3sb2F9NRY0vzCydxj3YrdOZ0vkrKVS6m
69VLWvpp4+NA2HjyoXL7fj5CNZelMx3LNHZHDgaHcNfbRN7jXhUcaDx2Z2eSFEvLjzdxeU5
E0Bt8w3ONh/DYag8aO7BLHEViR3lkebfeQbdwlWzurcGW6e29OMntWFlLLdNksw2tMmjj9o
edDL/AJfxoc7Fysc7Yca56LEsASLXW/A31oBlyMg95jQ5ZyMd5JAkO3Zbb6bAlArBDe5DX5
U9G3jbUaUsyIsRMxJDBN1DKqhlJ6RJYMW9NwNRc3temNzwNBzC4vfT410ZvWeXk4+JAZp22
R3ABOmpNrV5aT/MWUcpkinVWT5IlUBWIJVl3NcXt6gSbeyg9eUufA+IrOVrbQbWuA1zyb06
e815rH/zTkxxomSokbYlwoIZvmMkoK3UqAPLWnMObjdwgkfEk3AKQSLgoSLrcaGgCy1l7dl
RZECXiUbUUf8ALAu8XwFx7PbTtWikjSRG/LYAg+RoRokzsVVJ1dVdH00Yjcrf6qATOGCydb
dEkjsk4CkrvAvvst9jC3q5MDuoCu8xS9OJ8fKTGKFj65DEHbbZPVrfadbHQ1v2p5ZMJJJpF
lmcsXZCCl7kWTbptHKgu9zYk2BGRHHmRPIBvLEpFpfezxhmXhaiOxGE9shOOSYxdVXQldpN
03La+08+dAemy9hryuK6QDjzFee7ZFhw902YGa2RHZ98QRyqn8RdbJu5EkU3m7jiRMVlcjb
8x2vtW3G7WtQFRKdbkX8r1przoT+ZdvEQdchHU8AhDs3sVLsaHXuWVlG2HEQnJiN7f7yxr/
aJ8qAjtcglxS6RpEOrMAqCw9MjLu9ptc0XelOF/MTiqYEMSXfaHMam+43Ozp8zc8a23960X
YlxxeygfHqH/doIw5Gxe4T4DfwHtNi/s7wS8fsupI99XWCTGypDFJc5LtIockqzWG5COWg0
I99L8mHuYneSWVWliiEylLDRGJt/DPCt5YO8DHfIlzI36f5sSxwi/p1+Ynjt8qCfrx26UQ9
Jmhd7dJSC8DNdrm5sUbUg8qNmy98O3FN55GEahhYxs33mU6+kAms3gink27jI4gG1yAN123
I1xbmtZYg6uXGw1iigLJfV0aRtpjY89uw2oJy4MfEhWRlY4sMeyTbfeoX1JKttdwN+HjSbH
izz9T3YZLxvGLMSdyu2/VGRgB+Wuht96mXeZZsnIh7RjH1TfmZDWuEiBt6vafjoOdMvpIBj
DF2gwBdmw63Hn50GEWZKknQzUCPcBZUuY23fLx1W+o9ul+FXy0kaWErZomZo8hDYEo6kXud
dGA4Vg6NIsgI6k+MxUhv72JrNY/1h/tCtnjiyMIKhMi7VeJr3N19aG7c7jnQKO2pg4femx8
bq7ypjfr7AAEAt0ybPbhysfGmfcsOSWMy4jiLKUC7WU9RBxRtwZfYbaGhpY586E5EHTcTqr
xCdbnHcD5ksrXseXjzrbuEryPDhoryliWnSJumemFYDc1xtVnt9tAL2bDMm3uEiiKA+tRwM
x+7LKNqLYcV9N+dH5k/1KfS4jdRpSFkdDokX3yXF9SNB5mqRdoidR9VaZRa0V2aMW4auST9
g8qY2VV5KqjloABQKIohDP0QxbZlx+o+cHAAcAOAFN9eHOkuM8hmeR23GXKhdTyCPENqj2C
nd+dAHlhTNjXHFpAD7Y2vW2Pt+ni8Ni2+ArLJG+bF/rsPjG9a4oIx4r6EIoN9eAoNPZpUWv
zrieFUSeGQ2VwTdlC8CShs9geNjQVyMRJ1G66uuscg4qf1g8xzpbk4MhO6SLeYzdJIi25f6
tvXb9nUeBFNiRe1qn/S9AogzcmEBHP1UZJ/ZmT9k7tD7yD7a2h732yUhTIULEqplUopYcV3
H0399FzYuPkfxYlcj5X+8PYwsRQc/Z1kH5czLfiHCyKf624An43oGIGmnCoubEA+39NJoos
3tDBNwOGx0bUxof2ldiyA+TbaYQ54ZN80LxkfOVHUUHw9Fz8RQFWBWp261gubi7bh7DzVhb
23GlR9fhG22dGvwCHff+zc0BGg4nhU308+dC/X4xOxS7sOIWNzb2+msz3ntakhshYzwIkum
vtYCgXySY/8ANjHBPLBMso6sbLeJ97R32sLfMVA99O9eIF6xabt0qpK0sLhTeNyykAj8JJr
RJopP4Tq/9Vgf0Gg8p3zJaXuUjLMogiKY8isu4q+rFBHfUP43H2Ungxm3yQZTBVx9p2yatc
3Yj0akMGOt/C9O/wDM8ciZEKKqokhLX9QS33hI1uZPC/nzpJGjxunTukuxEBIG20iNdzt57
dBrQbY2DN3CP6bH2y5GxXDgvHZVNtVdQhG0/Gn/AGHDy+3tNux3XqbdilwRuBs24luJ4i3K
k/8AM2xupj4jbInCmbKVAZHT5fUBYKLG4VNR8aY9g7Sk0uTLlxgx2KAW9NybkoSFsVA8KB7
gqxxYpCPW6BmtwuRfThWXdMJ54neMMsjLtcxtZio4MLcSnEe8c6Lwo2gxYYCd3SQJu4X26X
1ra3G5916DysUI+lcfW/SuXROtYKZL3McbypZttjY31/RROJ2nJkxIQHtIgZJ2MzSK7hjub
S4Ov9FMcvEwopvrZImcMR1I40LhnF9spReNgSOHOrdqnwWh6WGBHGHl6cZNiQrncyg62v8A
CgVYS50PdYfqcNY1O6PrQAqtrG2/YSpHp521PlTn+XYTn1Y8ZtwO0X+PGlmJ2+XC7683TUQ
ZAYIYrvYn1Hdua6X8rg+VHZfeMLDYrJ1GKFVcohYIXNl3NwoMcrsMJEjYzFGkFnidiYnHn4
H41nj92bBnGD3INGpAMUzepQugszjS2vG/tp1rw+2sMzGhyoGWRSxUEqV+YG33b6a8PA86D
PtRdsCJ3JJbc12vexdiOPlRVtTc38vCvPwS927RB1GjM+CUVkhNupASNY28B8QPZTjA7jj5
6M0d0lSwlhfR0J8baEHkRpQRf/8AZafdg9XvfT9BqMeRITNjS2VIBvBY6dF7kf2bFa0nhbq
LkRayoCpUadROO328xS/uLx5URaI6dFmkYD1iNJELrtbS42nQ+yg17ZeHC+rn3WEYCaEt0I
r7Dbjdh6rVXHleGAz9IJkZTB5XmZYkBYelfE7RpoNaJxMlcmEuGR2UephfaQRdW2nXUcuWo
pDJhPCsa9xyEkQLtxjP/wC2K2HygA2P9YX8CaB9iQDESWaeRWkmYyzzfKvgANxNlVRYa0Dk
9+xkyFjkyUxYyFZSV3u6twJAuEU+evsrD6KIxRxwsYWh1TpLNkRA+LJIu0kcr8KAP+U5phJ
kJmRZUrFi29WAJI+8ysSG50HpGzMJZVcyDdIg2ODdWVnCLYi4+Y12LMvUeNWDxP8AnQMOBR
jZh+636aTHATD7bjQSYLTyqZGGOFaVgxa52Tp8niL0zjjWPDxZ44miMAA6MnzrG3pdW46jj
7qDTe+O05aIiBCGiMYFyrC7aX4hr3pbnYkPeIzm4AcZUJCHcpjDhW9S3YcVtxHsppmRxGSM
uyq0qvjqGXcGLjcARw+5zoftMEkQ1xYMdmUdcQvwdeRj22F/I0C9J8vHjheOJhJvAWdtojd
flaJwlreW7XdTLO7hE/bnDnptMBGCT6byEIfXbS1+drVtl40xLTYZVJiD1ImH5c3k+hsf2q
Sw9xnieaYRIuPGpXOxpTs9aHXYvr1sf6p04UDV1UZMgGlsiAgcvkC0xvpSjFWWMGOT5llxz
YixVSq2U+a8L023aXoMMgEy455LJr42KOKti7vpo93zbRf3VMxs8It/eD/daoxBbGQcLC3j
zIoNTflSfT+b2eILCr3E8loz1LGyRlL7xrqDY+2nF6Uh2/nLQiI8d/VDLHdbcLK35gXwYbh
QNht5Vx1HG1QKnnQRy9vA11q73++o1NyNbUHEKbg2N9CD4Uh7vBl4wWPCLdLI9KBWsY3RS6
x/1W26eGo4U9eSOJQzuFW4F2NtToBWHcoRLiPe9o/zDbiQvzAe69ANiQR5eMs0M5Mcg5om9
TfVWJXiOHCtk7TiISV3jdxCN0wf3YggNC9onIllgb5X/Nha4Ibgr2t4aX86bD/TxoB27bhs
pV4w442Ykj9Nc2DiGPpbCqn7oZgPhe1E13mDr40AK9rRfSjlU4bQkd7eF9v6qzl7LG7BhKS
w4b1Ui97/AHdhFMidRwvUHUeFB57uGB3NoWhZEnj/ALsszSrflvjcFgf2lNJYcLJlG7BPUl
KpFLj32Mnp2yl1AUMhFwDe+vjXu7EcqVd27WJ2GdjXizIgfWmjMLae0jwPHhQJ8bsWbkCNZ
1Ren+YWcPfcdLG9rkWNvKvVQ48GOpSJQik3sL8gF5+QFDdszTlY/wCYyvPEQspXQEkblYDj
ZlNF/ACgzjcdeaLw2sPYwt+lTWovfy5UBl9zgxJohMSsUrGJZCwCb9Lkg66eNHKwIuDpxBo
Ff+YTjLjRtNkthvuYRTqpbaWRla4H7NYR42Vm4EeQk4fNhZyGsyMrgm1t9iNDYq2hHxpvlP
iLCfq2jER0PWsFP9qqYUOJBBfDsYJWMikNuU7uYPhQea7eYY+94khg6OZOZVyYWBZI2sx3R
7tVZttzxAB86L77DHknpyTjHwur1JptsmhC7WQEDY17X46VuudPk92GMmQoTHnYNE67ZDdJ
AIwVuGX07tQOXGlJ7a2Bm9HuiST4Mm5cfZK3TXcb7Pu8dBtNuFB6jAlwpMZUwXjeCP0jpnc
F8jRBJVSfC+lZYSYiYyLhqi49vQEFhx1HxrfiLfbQD9vJODjs9y5iQm+p1AoTL7HFLIuThv
8ASZKgqGUehgdbMoI5/hIo7FP+GjO8y+gfmsLM+nzEDxrW4+FAlxu6ZuFKcbu8YWJSAmYGB
Rv6x/p18jxo36eFs6V9qmPLgClh97aTu+KvQeZLB9bMk7RthZHTxZoiQCZCC28a/dBAP+qs
cZX7RlYuBlTE4m5xiZD2t6gQIGPI8xfw+AZ4ok7V3aOCeUdKZTCb3G8glopSflub7G8/bRc
MiqkD5K70TCZ7NruJZARrxvoK7/MmE2XhRxxEDIWQNGTzsrMR/s391TDA8k2BGTfpYyvMfY
UKi37TL9lBjO/ee3SQjFP1pdC+RiNxjtzia+i39IGvlREGdh5Q6rRvA59LToGFmTirttFre
DClvepsvEzJO5QOTjIyRTOou0bAaqoNgynz0DGj8DPiz3MkFo8+MKZUvtWZNRrx8D5qfKgv
3WCPIMGOMqXHnkVzFOptG1gPnG5QTrcWraEr/J7R7WAx2AIuVO1SNN2vLnVO652NioseXB1
caS1yV3Ju3qlmuCosG3a+FbB4pu1l8dQkLxERqLABbFRYDS3soB95/lrCUdebCVZQS21n2A
SI9xzI4++hc1cWTPMizPEydKeWVIQ2xeIBlWzAMBre9GRAJnuqkiNwuIoHANFGZN3uBtQ+S
mTNBjrLhR5spjCSSkg7ZVID7yn3bA8OelA3nmWCJpnFwgvYaknko9p0pXF2wDuGK8pvIUef
Kj4qZbgKx9m4j3Dwo1pOv9JG6GOSS07xHigjs1m9jlRWmM6yzzyrqFYRBv6gu1v3mIoB5Rf
Jm/62P+qjPuUJIb5UwP8Azcci/t5Ubt5e+gxnIDQ/9UD/AGWqcZt8CtyO7/eNVyLhoP8Aqj
/darYusC+/9JoNCNOPClp7Si5P1OyOdjMZrsNkkZY/ckXU+xqZ2P8ARSmeTKw8spCyt9TIX
SOWyepmj3FGJ2sAL6aHXnQM5LlTtAY8lPjeommSCMyOGKr+BSze5VBNaG2o8fOoDAruHs94
0NB5r+cdxlyZ5VcQ48MLZMcDIB6Y5OkUl+8rG1/KmwzJd+x5IYgxCxOPWHYgsQp3D7QK2ft
mJJk/VMn5p+axIV7W+deB+UfCiSFAOgN+VAm7njZro0gijyljQss0rgbWtcskSrtuPGnFy0
ZtxK6E+YrKXEV1YROYS4sdttpFiNVOnPlWyqAqjjYAfqoPO9vYw5mDIbbJi0J1vtfpKB8Sn
xr0luXxrzECTyLJjxxFy8mRMu1gpA6imM6/evqLEWppg90UxhMoOki6GR1sD/WtwI+98eFA
Zl5KY0Qkk+Uukd72t1GCXJPheho+748mSuNGQzPK8VwwP8NOpu05HhRc+x4GvEMhWH8L0kP
r+16aWiRxn4sUeGuIGZt5LQhmQI2iqhLcbUGnfMuTGw1EJPXmkVY40BLuAdzqu39kVh2MZD
ZGXIoMOEXtFjuQ7bx87bgxtfwo7MxXkKz44QZUF+i0l9tnsHDW8fGlUM47BBMsqfUyFhPnT
xlY0RpDooVjqbDQCgfAkj28qnhWWPkQThzE4kVSLMOGqhuI41py9VAkwz9J3eWJRaB3MWv4
pLyx+4aj31pnd1zsaTpR4oeU3McIu5kRT6mEgsq6cjrVe6xNDnJlIARNGFJ8JMdhNGbeYuD
Wvcp5MnGjTFRmjlCyiUgmPb+BtgZ+Hhb20Fhidv7kcfuM6HqIRtQubI9x6So0JuNaZ6eF/L
hSfAiyTgxzRKccJCFTA23UOhPHd6tfd504JFuFAD3Dsnb+4SdXKRjIBtBDEWB04cL+dqvjx
du7RjLjo6wRXJAkf5ieJuxoskKCSbAcSa8//m2PJbBMqDqY6raRd1tpLLtlt97wt50Flj7r
/OIJ54osmDqMIshAC0cTB9SylSNLDUHnTuaGOeJoplDxOLMrag153/L6465zZEDWhlxEuNp
RV2bVvdmPgb616S4azL6lOtwdCPGgRGTI7JnAzuZe2ZTbera7RSH5S9uPDjz560+VlYBlIY
Eekg3BHjes54YsiN4ZV3xOLMp5g0nwOt2TI+gyGL4DXbGmbil2A2t5a6+HHgdAa4Wz6SIRk
lFXapZSpO30/L7q1eQRoztwUFj7ALmssCV5cSOSQ7nYG7cPvGse8MY+15LLoxQqLC5u/o4c
+NAPhwxZ8cMjY6iFvzpnKD86Rhf039W0E3v7LVOUkMsDdvnCvtjkCbrNuULeN9eYt8RVcoZ
ogeSaZ4cOJN0t9iPKAP4a7BeMee69C5kZ+gGVGl5UaPpyL+XGAWWJYYwdTH6zrz40B8cYig
RS26JYDLGrtueL0bTZjqy2a2vCscPJljwlmWEzZ+SiN0FI9CAAIHb7oA18yTaiY4N8uRCTo
kEeMGsbaqxb/eFA4ncsLt4+jJEAi3LLjsQzRlRuLK9/Uuv3tf0UG82LI+GYjAzOHM/UkKJG
JNxk9S7mulzw/XUYkeNkrCWUR5AF8bJTQ+kfI9+LIDYhuI1rXueXDL20GGVduXZY5Tqmw+p
3Oo0VAf0UDIMmJpMhpXZsgBzGQE2Qx2VZzYelg3Lw0PDQCO8vkb4MfHlSPMaN2RmZo0Niga
3zKePysD7aKZlx+13n/KsACG26XawH5fp/s1OFOuWrpkQiPKhsmRGfUPUAfS3NW0NC9yCQT
dvAQDExnaaRBwRVAjVwPBGk3UBGHFLI8krr0kZ5HhP95d9NxUj02A4URhpHGkiR3sJZCwIt
ZmYubeWtbqoVQF4AaVkknTGQ7rtSNi1wDdlCKxbz8NKDBo2nzMtEcp+SkYlXijEux2+diD8
Kzw8sRRBAB0Yt0bJ95emSpZPxrce320Jhd0YQMw6cYd2kkmduoNzsTtHTO30jT5uXCrLkS4
su4SJk4eW7bomQptlK7js3E+hrXN9AfI0BZZXyZWQgqz4zAjmKY0nxlhilyEgiMKCeC8ZBF
mYi9uVvZpTe9BhkAboL/wDNH+61Rin8hb+LafvGuyLgw/8AVX9DV2KPyFvqbvr++1BoTrS0
rKM155VkUdTZG6XkRoyF+eLXbqPmHvpixC3ZrWHE+VJH79lF4pMWGKbGmmMESs5SZygO5vW
NoAI50D3j/TVA4SUpcXcbwNeC2Vv1UAO49xv6sFVBGl8iOqYOXmZcsM8yxxqY2dY42LG28I
wZm008qBtc8a696jQeGtQNARxPlQLsN3XPnRpQ24krEpMe0DmYpPUb/iU2pkTtRjzAOtLsf
HkgyI2ZhMJGkXql7k7ruBtb7y8PTyrfusph7dO4Njs2Kb2O5/QLHx1oFv8Al1+oXbWyxhRf
ib7XLX/eC/u00ycCLJIcM0MosRLGdpuOG4HRveKD7PidCTIdbCJdsESr8torl7fvsV91NOX
nQJ5Y87DjnCzJAAnoyitobllHrjXRXHlpz8qw7LjPHnvlOv1HUjCnMWVcj1gktr6SgYWsAK
eTJKYX6BUTEegvfbfztQOH2hIJzmTv1sthYuoEcYGo9Maac+d6BfH3vMEsLybXaaV4voYir
SBNSjeIbTW7C3hTDP7RD3BSZTsEoTqDapPoJIs3JvVa/hQcRXCynlmg2OAzN6QxK39TxP8A
MePqH6OFOYpEljWWNg8bi6suoIPOgzxIYMcPBBGsax7RZTc6KLbq399jWZFpza9nXUBdLqe
beJB+yr2N/wBFAPn4y5WLJCbhiN0ZX5lddVI99CdmyZNox5FUxsWfGkT5Sj/mBWDag2Jt7C
OIpmL3Nj7qV9z7c7I7428H5x0vnjlGokjGmhPzLz48aA55LYUki+sbHPEjdx0vxFK+497yu
2qTJjbFVwqhjvLpw3Aq32Wo3CzosuCOOZgZnWzKQU3HXcNp5i2o/VQ3eTHjuk6YMuRJKQhl
hk6TbjYIrEHUk8NKCufkZEuCM+OGGQRg3x5X3qG3Lta66E8Rb+ip7PIQknau4yK+Wo9eOdu
0Rst9qbQLgA61n2XIxO4wZOO8AxMpJCZo995tyEWkLfPcHnW2OvaezPIJ8vdlZLAyPM+6Ry
OA2jhxoObs+HiYWWJZX+mkjcSNpuSMFpPmtra5teq/5eESNkohkBYrL05ozEypJuK7VDFAv
GwW3O9FPk4+bJLjQSF2SF98akqfWdq6sLcjSvtrSYo7jJlRDHyFhF4QQ0ZWMMFbcGPzFvlF
gKBzD3Xt+Rk/Swzq84G7YL3K+IuKvmY0WVCYpQfFWHFTa3PTgbHxrz2MVyO+42Jm7RJiRFl
WNSl3NtgchibqnnXqOfvoE3ae4SRvH23Kj6ZKXwpNpQSxLpYqfldRxFFd2YrBCANwfIiBUE
LcKepxawHy1XHxXycWSHK3JLBNIIJz84CteORC3kbefCp7hHM2LB1FjlmWaK4a4jJJ2XI18
b0HNLDPIDlyIVjO5MaM9XXk8m0akcha3PWse852GYII2k1fIhJjAPUYK4f0oRc6ijExZNoD
ysq/ggAiQey12+2l/c0xkSKSBRO+O+6cBt8wicFWbqMSQVJDDXlQNcVZREXlAWWVi7Jx230
C38gBSfIw4cjuGRIgUSddYyxFwxaFSUfaQeKimMeZuwXnLLviDB3HAkD0tb9rQ291BT4y4+
7AjO2TNjj2PwPWRrSTXH3lBD+6gX4+H0Mt5JVWODFe8eM25w+TIAd0KabrqPZe5sLGm8l4V
Ect2zMxbzFbFgvy7EHlusPexoNHyHz8QTMWyYopoppYlUv6WRSzKb7deBHjypvBj4dxNCFe
S23rH1P5gsdaBfG2VAJjIgE+M0fRAYXljkCxhZG5k7dfMUXlLG+zKFpICjxzDxiltdgf2bf
C9YZkiLn9N2CqOlK7H7qQmSQk+/aPfVmnk+myIpU6Ykhkkx1sQdpBupuT6hcH30F+2s8Ece
K5uq7o0PMGPl5gr6hRESkzZQ33DMo22PoPTXx+NK8GXIidYMwKJ7CMONVaeEek2Yj1PHr4E
e8U2xXV+qwXaeqym5vcpZL/AGUHnkwOtuggE0eTiHpvAXUIxAHrUhlkCm4Oho7sOIjvLnPj
mB7HGVHYuxVDZySS3Ei3uqe9Bg7HGsJzC7SsCQY1QEpKGXUNe6jx9go23VRcPDskCeiaRD8
gGhjS33v0e2gFg2dTIEbFo0yIEQsLeldug8QPGm1LEaM5OSsXyRzY6WtYXXaCB7OFMv6aAb
KP8Dn+cn66vj+mK1tNz6D+sarl/wBz/wBZP11aDWPQ39Ta/vGg04n2Up7x2zCmgXqRna88Z
ezFVBZrMQOALcL+dNWVirBW2tbRrX2nxtzrzL9pzZXEWdC+ZJ9QzSZIbpgxADZtNwo15UDf
tWDhx4cbrFGZJBvdgg+ZuK+QX5avBi4mNmEY8aR3iJdEAH3wawjwniDCLHkUMdzD6pgCx4n
Qms+y47Y0qwPjdGaODbLJdSJW3Bt24G5486BnjEBChuTExS7G5IGoPwNbXHhQ2ZmwYMLT5D
kIxVVA1JY6BVA8ajA7ji5yO+Ox3RtsljbR0YcQRQCoWTMj+ohJdpmEc8RJQi0hHU26Aqvp1
+NR3GbfnQY6gMYwJNrHRnb0oPs+2t17XFHlDIxmMO598yalXvuvz0uTf3UJhxh+4vkMLvLk
yMG5iOKIRoPtoGcERxsZYiQ5Rbsx9O5vmYnwua2vUAakC+tRG+5ASCCeXH7RQD92Xd2+b8z
pFQrB9pexRlYelNTw5Ul7bkSZXcUX6syoJnmdUxpUXfsKbTI5sNNbU87jMIMGWQkqqgXZTt
ZQSFJBtxF70twpO2Ll2xszImmlLEI5kKM22xLegLwHOgaZEAnTbuMbqQySL8ysOevLxHMUn
7TkyYWUe1ZKCMO79Fkv09/z7F3XtuU7gPbT4WGh8Lmkf+ZImUwTx/Mx6Y4AGXjDryNybH3U
Dh/mRgpYg20Onq0JPjar+6s4JOtDHKmokRX8OIvWgvYa3PiOFB3urDMZkxpGVtrhdGFrj46
VvtNxres8pOpjSpZWJU2V/lJ4jdQAd07T9S31OPpOoAZOUircqAfusCdG/wDjWGNmDueOe3
5TGPJKq8Uy29ewhg6/tKw1H+uzoMCAw4EXv7aQf5ixpcOE9zwjskhcOyAXBZiPV7G4MPO/t
DSNcH/L8DNOXmnyXeRpthJYtxG9jZRp95q8zkLj5OWMjCVMKNUaTYoMriMqz9WVQWAXgPfX
rcjN+t7C+ZjAHfGHCsoexBG9WVgflsb6V53tfa4O49yypMJHjwgShyCQretCHtGy2IZvh4U
BP+XmSaSeZl3Y8mGBNEemiqeBBKEWuVb5ta3/AMuY+HJkdzxoYDHisEDrKVaVXN7qGVmunM
edNYe1YeD1mx4kEUkWx42JsxW/zFr6Wofs6QR5UkeNhvhxGJXIuGiLM392y3B08/dQF4fa4
sHJyMzeZJpwN8rhVsF1PyhePOiYc3FyGKwTRysOKo4Yge41nlxwZLLgzhisimUEGwHTKjXx
1bgRagcf/LeBBl/W3d5xchrrGLk3uekEuaAvDdPrc9F3lleMuXbct2jUjav3Ratc3HGXjvA
W2lrFXGhVlIYHTXiKwg2R5GdKImVywO4sD1SkYF415AcNedFwkPAjKSwZQQ7cSCOJtQJ1gx
BHJl9xySkURKzYxlfpKV5Pua8niOR8KzyMk5mFK8GLsw0jZkjkUoru3pTcigX8bfE1r3ztO
JOR3J4FnkxxaRHJVWQc9Lar58qHw5lnlXJhxYIMeAFYneQJvcHaX9C7mUDhcWPHwoOgWdsr
GwjHeOdQ+Ww+VWxXG/cP2pAfjTKfJVs3cqmQ44KRxrbdJM4Ba1+AReJ86ExnZ8udFkjinlf
dNkoPmjsGjjg36Xsbsffa5ppjYOLibjjxhHcku+pZrm5uzXOpoMU7eSrzFwmZI/V6qi4VgA
gTzXaLHx46UnPe51n3mAQ5KgmVQJNjqG23barA3sdpvf8ARXpQTxJ+Fed7kijNMOMiyZMJO
QE+b/DyKzSpb/qC6+ZoKLm4k3c48zJJhx5ysZ6gKxiSHcypucL6XNnB57acdxUTHFhRiHkl
BDLY/lqC0nuZfT7xSDKnRoGfpCVEKvGIyio7XsPmbcdwJAsL3OmtMe3np4QypXIyZwY8dTY
GGO9r7Touq735X08KAl5o5O4K5jD45YxFrX/MgvL1b8lQ3W/jW0WXNBhwHKUyZs99kKgBix
Ja2mgCrxNDOkcsUeOFePEnvjQbbb2DgvJK27gCEI8db1titF9I3cpAerIrBWt6ljDEJGl+X
D28aDOeKGNGxMqUGTJ/Ozpr7R0wQNup0VvkUeF+dbvnx4+OzY0O3EgQkyMDGgt8qottzX8h
76S967JJidPLwdr2KIzTl2MVvlZXU3sSfdyqe2RdyfuMC90lSWFSZEYF9plH8NNr21GrA2+
2gY4ytHdXXZKXxmlH/mSHc/8AtGm1xx86WSa52T4CTE/TTHTb5eNBhl/3PD+Mn66tjH8rn8
z6n+saplkAQk/86P8ATatIDuQk20ZxodNGIoNRao093hXaf011/D40EbTz93sqn08fXGQR+
YEKA3Py3B4Vpp41W2v6TyoMM3D+siABCyRnfEWUSJusV9SHiLGlvbO3Y/ZkbIzJUfJnkIEg
BNt33F0ufGmeUJ3xpUxztmZSFbwJ8L/ZXm4sbIbuEkw7c5x1jKwxW2oJLbQxUnaSeZ5e6g9
XHJHIiyIweNtVZTdSPaKWdptIVkBB0ld2HIyuAg/sR1HYcbOgwHXNFsiSR3K3Ugbv6ugvWe
DJLH2+aSAbplxomiUC92EZA056igc2PL41Ed9uttCRpoNDXnMTusp7oIsYrJj9MDJlkLKOs
SXb7t93IC3D2U/RiWbYPy2AdZAQdxbQ/CwoLTwxzxGGUehiCQD+Fgw+0Vpck2NL+5530Rxz
K+yKVikhUesem4Zb/wDx8K8tPmtOJ94b+aR5KiHeX3lBosYCjTnfh8aD3LMCNBfUae+hu4Y
YzMKXHv6nF0N9VdfUhB9orSFJhAq5DBpbWdlG3U+81p6WAsxII0YGgXf5fneXtcaSXE0BaK
YN8wZDzpghugvryJI2n4UpmQds7gclCFx8s3n3fLvHzew7fUP3h4UxxFcRESA3Eklr3Pp3t
t4+VBvpUEW/pqeP9FRY/wBNBlFITEHZgSt1c2Ki6naSAdeIq0saTRPDIt45FKsPEEWNQ5Zd
w2mxK2II1udePhWgAtwsKDzEGbN2PPyo8yzQSFJPSfWzt6OpGvA77DcLj1cL03TvnaTGGWd
YxexVlZCp/CQV0NDd7hhObhZEsayBDZt4v6d6Iw18pCfdRR7L20PvWHY5/AzL+hqDc5OLkY
0phYZK7GukTBmbQ+kWPE0j7J02yWOI8qS/TuIcfLUegqUU+pDchbKPUL2o7K7BBIwmikZZl
uAXG6/kxXY+nI7r1j23MMfcjhZqL9Zt2JKdZCAN+0va7Ky6j2EHzACXufdcWeHIMytD1DjT
rOFYdRf4jxdFQ5T/AOFenMsSxdZ2CxAbyx9IAte5va1DS9uwny4sloLyIxsbkKp1fft4X3c
6jMyHfLj7fGqOXHUyjINyrADa1vFzoPeaANMdsfFnyJQQ8sErO1wbyTtuA048gKaY7q0QCf
Kno4aej0m3lcUBmGQZjpABvdcZI1b5bh5Wvb9kC/uomd/oe3MYLXgUKrPwvcDc3xuaATPzf
qZHw4VMkEbhMq6vd+ZiTYjexj7qLgmk2HZgvEgFwPy0B8gLg/ECqQyYkSbVzlfViTdDcsSx
Og86Gy2mnV1XNj6QU6Ixx248WfW4t4WoM5cnIXuEyoEfHcBsiAr1OmQNu52FhqBqo3EcaNj
nfDmSGZTHjSC0buwZY5PwdT8Lct3PTnSntUmLEVx8GHYH3H6rJbdExJ2t0SPnufMUf/KpUU
LkPJkxx6IFKkL5iGRWHp5G5NBvkZ6Om2CVYwxt9S1toA+bpKf4h5Cwt+issVsLBeXIlKxNI
qhVb1TFFu++QD1bmLEmhMrFmhRXwcm6jak4m3LKoZtu9mTY9teGlZy5QgkGHPH0JEsWRhuS
Q3/iJHGt5Bf8bix40GkEeNJ3BcxInaB3M2NFss7ORtZyrW2op1DNzOlF9t7fjdXIyZF3ZDz
yNJG5B6TE+myjS9rG/npURtmyKXw4X3SkdXJndAxUX9MarvC29mnmaibt80RiyRsiEDEy9J
m6rows5eQ23EfNYjlQMnBaaIEAqA5LEX2m1hb23NKoEMXcIsUxNHFE8k/RDdSNUtsjcXHpG
5uA4e6mIDiaHdMrKxbYOBkBXcPl0JFr+ylnfcXJglPdIZyqjpo632lQDtXZtF21bVedA+ID
CxswPwINJ/pI4Jnxsf1PvQ46kfwyn5rbm4lBcDyuBWeD3OaGQQSjeCP4RXpOh8VMhVCP2b3
FTjSZGQfqIVMU2du2Mw9QRdA3PairbzZjyFBssyy5EzjQ9XGDLx2sGsVPsNMeXvpTHixYTT
Y8F7LNisWbUszN6mJ8TTb1bOOt/wBVAPmE7Ij/AOfF9rAVpjW6Zt+N/wDeass8eiAjiMiHT
98VpjgbGA1HUk1/eNBqbjnWQyITkfTBw0wUsyCxIAsNbcONL+7Hubl48ZjDjRorSyxrumYM
SHWK+l1Av41l2WLtcObOnb5fqGeNZJ5Sd7BtxFi37Xh5UDdm2kWte9jfzqbEup0sAb/ZVZU
37ALaOrHXkuvOpBJmK7RtCg7vMk3H2UFmHO/tobPzkwMVsqUFlWyqq8WZjYDWixry+FLO/B
ThBCNxZ1tGHEbNYH5WYigGx/8AMUOQZYY0DTBC6KjCxG25F2OpFUwp5k7XJLAQJocaENZd5
VkaTqDYOJGulARQ95jjyEjkxZNkZ6shXbIF2W2ruVTYAeFMO2bhPmYSExTFAgm0J6i7yp8z
02U0Cdu7LHFkt9V9RMqq+LK6Mm6R96SbVsLlVNhuuBT3/L0eTFh4vXlJEkTBYWXayEMPvcT
x50AO2d2nkwcYwJEe3uWOQReM3tqBf1lvm5a8a9G7GN4C9mLN0y50ILA6geZFBTOw0zsOTG
ewLj0uRfaw+VgKWYXbJsfuTZueUkmn9MSx32xsFZmI3eyw9tPT4jjWUv8AFgNgfUbHXQ7G4
W/XQeey+652HmRZKyHIgkYLkY622RBxuRU9IO7brevQ47o8d0BCgmwOhAPqsVsLaHgaFPZe
3tnLndILKt7gfIxPAleFx5UYq7XkOtmsdTccLaUFMnHTJgeB+DCwPGx5H3Gl3bclsQDBzAI
yptE9yVN2K7Qx5X+W/sOvFuONAnDiycJFuQw3NHJZWI3E3uPlYHgRzoDdK4g8tKVR5U2Awx
8lS0IJ2MLkhB95Cb71XmD6lH4gL0zT5b8QdQRrodRQZTBDNBvC33+jcSLHax9I5nSt+FYyO
fqYYxpcO5Fr3C7Rx5fNW17an30C7vUQlgjB0Bk6bN4CZWhB9zMtF4sjTY8Urja7oC6+D/eH
uNRnQfU4c8F7F0YKRya11+2se0ZH1PbYMgjaZlL28NzE0Bl/ca8934NjZ8WcgAsiltOPSlQ
nXkQjn3Xr0XD+ihO5QJPiszEgxXdSBu1AIYbR8wZSRag7uEqRRRsEM028fTRKbF5LGwv4W1
J8K0gx1j3kktI7b3LEtYn7qk/dHKlC5pw4nSQbDArJCZDueByARFub5ldR6G8tp1p1LIElj
3X2yHYNNN1iw19xoFqy4h7tkzvuabFVIVVVdyqkb2O1QdSWtese65OdN2+YrjvBjttQhwNx
RmAZn2ksq24gC9MsuEHpSodsyuoSS2tmIDKbWuCOVZS9xSFJ/q49nQvYi7JICPTy03cLHnQ
Xx+44jskJZIpnJVIwQbleSn2ctD5VTurK0MeIzBRlSCNmYgARj1ycf2Vt76WzfUYPRx8qKO
eKVPy5TdJI5FsTGHsfl4qf6K0x8qHPdnmyCuNiqyNM5SMtIxG4E6q21V1I8aAzI7VA4Z8YL
EWFyguIntqLheB81996yw/qkRsjHZ5VF1mwJdoeORfmCOLDd9h0oUS9suW7fmzF76mOVBFf
z6o6fwrsPIznnaeHpSyhQcmHeFmdV0U7EBQsOAYG3I0DLdg92xX2+tbNGx1SSNuDLyINVlx
R3DtsSvIY5zGpSdfnR7C5v4HmKW58hxcpO54cvTx5m2ZPoJ/O4BJFA3DdfXwOvOm/bZOpgw
Gw+TbpqPT6dPhQIYp+6Y7mKPbFOjbZlYmS41sxDBN1+Ibd5U1w+6TybIsqFRkMCSkbAmw5h
W0Omtt1/Krdx7aZ2+pgIE6rYxtbbJbVbtYkW1sfjSyHHny4Y5Jztimb/D4qi8ktuLsx+QeJ
HL20Ba5MKueiTJDizLJE2oCLIejNHqPub729nhRWbNA2XHHKR0MX8yYNrukcFYUA+8eLW9l
WnxZY41cOqpENkcKRjpruG25BPAEg+GlC5AeDKx+6T2gJhEcu4XRZWI0f8PHaG9xoOysZ17
dZn6MuTJtcO35KLIfkddVACDbpbXnTPFxRAu5m6kpABe1gFHBUUfKo8KwmePOxI0XVJpFWR
WGoCnc6MPH02oWDOVO4PjY8loCWSNH9S9VPmCte6qeA5XB8RQaz2+pyP+ri/wC8KO+57+FL
d7yz5JZWRurigow4EEXseY86ZW9HvoMM/wCSEnh14dP3xVofTG5PDfITbXTcfCq54PThPhP
D/vitYdwVrj7729m6gFl7v26Eosk21nQSKu1idpOhIANvfVsLOwMtpPpGDOtjKQhQknncqt
60efEiyFjeREyZxZUJAd9t+HM2rvq4my/o1YNMqGSRQblFuAL/ANa9Boyq20sL7DdfbYj9B
qAQHPyjdYDWzG19DVtt9OA4Wrz3evp4Y8vKyd4yQwhgEb2+dfy3A05aGg9ESLUF3Lt8Wakb
FQZoSTE17aN8w5jUeVKos3Ok7dC3cIpCkLiLKRTtkdiBbqcNLG5A+bStey5oy8/L+hH+BUg
EM1wJDwaEWuFYcRpY8KCIOzzJmZGWkfraMwoJGEYsyWPoQOOPO9bZkS4mZFmgEbwnVsfvRA
rdv3G/TW/cJpsefqRZEaBYwWikbYt7uoO5ht9TEcTyq3cYpZO1s7W68aLLpw3qLt7jrQMBp
w1Bqk3yFtF2kNuYbgNpuTb2Vh2yUzYEJIs6Dpup4ho/QQbeyi9GuDqOYPh4UHCx4cOVUmNg
rEqArrq1+fp0tzN9KiAOkZRgC0dwqrb5QfRpy0qchSYJLLuKqSoOuo1FBcm1QB62I4kC4+N
SNQGPPXWoChXJtbdYX9l/6aC1x7KwxGEmLG4O4MNDcnS5/FrW4GnE++qxxJEgjjFlF7DjxN
6CsuPFMhjlUMmhseRHMEag0pcZnY7NGHy+1DjEBumg81/Enlyp0a4/6XoMsfJgyY1lgYOjC
9/DyI8a18hSqeHL7bJ9RhoZ8HaRPiLq6a3Dw342/D4cKNfMxlx0yS+6KUDpFbsX3fKEUakm
g2ZdykcLgjTzpV/l8tHjPhsCOhtO3wDr6h/bVqLP1+Qg2AYaHiWAkm9y32L771mnZcFS8kg
eaSQ3dnkb1c9VUqvEnlQFZE648PUdXdbhdsal2JY7RoKxhxZmyWy8shpFZhjxqfREny35XZ
hxJ9gqD2jt19IAngyFkPxVhXfQTQj/AAmTIoHCOb86P2er1j+1QU7thxyw9T0rO5SEsRvVl
dwNjqfmXX2+BFAZL9zxUETAbEKujSFjEChDembUrw+WT+1Rmbkyo2NHlxdNDPGxnVg0IKm+
pO0rc8Lij5ohLDJFfSRWT+0LUA0eVh5qiJwUZ7FUf03I9Q6bqdrcL+kmlXeY8nHeGJpGyIZ
pBYyfMkane6MylNy6c/iDxPbtcWRiK8X5MropdRfpO4A1ZVtY3+8tjS0Zc+YsUDBmyMc9WN
HsJZImRlNiCqswuCDzHEXuKA0ZHb83GV8kOIwDIsodiqFNN1m1UjzHvoLtaQLhxB+3JPKq3
MjJvkJY7rvtjex1odoZGxnkQoIJBumjIkS1j6ihAsrbdCL68LcKburtjrlRyFkZdy5CWl2q
Re4ZAklv7XsoLrlzXAj7eQnAEqw+zp104yHPUXFCMoOyVRaVSf6m4+6x9lb4z9waJS7QTDi
ssZYB15G20j7amTuEaExFG+qvtSAfM9+DKeG3xPLnQLsmZWgZMzYJpRYrGGKZG0XEboRuWS
3A29nC1G9nDrgrFLdZ43cSKbXBZjIAbacGHCqGTHx5lycspPny/lwRxDcyg/3cfPzZjb4VT
NysvAXZjQHLzsoSS2uAiiIKD7gCAPGgZSSxRBeododgi35s+gX30J2yGKJp4tv5sLmO51PS
PriAv90Kbe0UnYPH9F3rOyxm3kURwqNka9Q7Q0K31ZSdb+dHdzObj9yXIxoi4lhCXVrWMbl
jeM/P6W4ceNqB0yqwKsAynQg6g0LBBGcWTHLdaMvKp46Aux26/hvahV7yk0XTQiPLcqkQOo
YuQNwHH03uVOulFY8qnHkkjXpgPLfdci6uwLewkUHlsPG7vBmTQo5iggZlkdNSXsVRwJNwv
st8o0HKjcWGWaWPFx2CRLcMyKbuENyS7KDYNt4cT7DROH2YyxifMd41bc0sYdg0u83JlIOg
/ZHLQ+FEYUzZCM2GqJEdqRva6xxKPSqgfM1tbcBcA60GaymSSZmPrEmKslhwcH1D40zuNnv
/AFUrZFiyMlBcky4js7asxJ23P9mmf917/wBVBl3A/lR/9aH/ALi1fHttktr+ZJfn941n3H
+DHa38eC4/9Va2iA2tbhva/tvrQJu5CMZs6v2+XOeaOMrJFt3QhdwG1m+U7gW0q/Z/yZWxh
gTYwk3SyZGQwd5nuo9TLfx/oo7O7liYJRZ2PVlNookBeSQ+CqKwxMnPnz2WeD6bGWMtEjMD
JISQu5wtwNvh50DBwdvG22x+FAd3SNMZslIhJmhRHimys+9j6Qu/TjTAqrKUYXDAgjyOhoT
JwUzcE4kxDMCtyCQN0ZDLr82vOg8xnd0ixs7p4zPj9OOT6iSdGaSaSSxKlTYEi9xfh7K3xc
qJhBm4QmVnnWPIzJFj2dSUKhjaNbFlH3baDjW3dezpKwyMhFjnmdIMaGE74g1mG9t3T1P6h
xoTtOFLlTRdvljiSHt0zvODq0jMv3lb5tfLSgd98mhxU60kMzgjaZYgjKuvp3iTQEE6G1M4
YwuOkRXQIFKk7joLWJHGgMpyvdI40mSEtjtaOUXjkG9RbiLEfro6LcjrGVUAoPkBsGXQi/h
Y6UCzt6t2/uE+JJuMc7B4HPy22hFF/wAXpsfd404+2hO4wLJCJLXaAl7DiUtZwvnbUeYFXx
pXkgRnYFrWYjmRpf38aDUqFlDhrbhsI8SNR+utBwA46cedUtZfVdb8f9VcoKqACdOJPOguA
QAL38/GoVlIZhe1ze/lpp5VUkbb3tbmeVZ40vWx1kCgBxu2jhrwoNwQRw91SaoOVtfGpHqF
xw8qDrkEaceFWtbnVNd19t/Os8rIjxYDPLcAWsBqzEmyqo5knSgrl5S4wRVUyTynbDCOLHx
J5KOZrDt/a4cIbx+ZP6vUflTedzLEv3Fua2xI59hlyQOu5JKi35ak6Rq3O3PxNbBdTb7aCw
YkeFdpbzqguiAaseFToDfXyFBa9xrXErVfTt5ixv4V1jY31BoJZUdCrgMrCzKRcEeBFAkv2
qxW79uX5hqz448RfUx+XEeyjeXifDhXAEkCxsONAPExxpAhO/FlN4ZBwQtrsY+BPyn3eFKH
xDMgO4xzxMYsZ1Nl3CaUAaai1tDy8xcE4I2JKcR134WSSId2ojduMR/Zb7vhw8Kw7ZFIzYa
jcYUSWV2Y3bd1HWMG+tzvJ91BfCkfOEySxCHumIbSHhvv8hbbYMjisV7g2EcnJhi/wURjGR
jaK0Usn8QqTYCxIuOH3hTWXG6ksU6HZLE1t34oz8yN5cx50tXJSfGyju/JnnfryBSbpforE
ni7BQPKgFzmyMX/APadomMWMzD6zGcWWMn7/TI9N7+r40fh4+Rlqmb3TZuKnpxLdUVDrru/
FYEj4+FK+3RO3c7JHEYE39B5HJALaKl+EpjsRpwva/OvSJjKpLzHrSHRnYaD+qvAUAeJulf
6nHgVENxGzjYqp4qoF2ZvHwouc40bLl5DLGYgyLI7bQA9ri5NtdorbTl8aU98+mXJ7dNloZ
YElkBjCGS7NGdvoAN7WoKZeH2PHzsbOaJWysmVVhCtZWZiLy7R6dON/wBdNsiIyx2X+Kh3x
nwdeHx4HyrzmNN23DypMsRTSbnVcKJ4nSOBHIDBTILLdyT9gr0zusaNI5siAsx8gL0AaiCf
MgnMJSVI2kfcLFSfywG8x6rH4VVpmj7I+Q0nVYxNJ1ADqHuwsNORoaOSWfFmzVTeJzcKLkO
XtEqeniqKdfO5pu0SmJoQAEKlAOQFrUAbq2Up+qKwYf8Ayiw3yD/zGBsF/ZHHmeVc+ZGB08
Vo0giIWSXTYh5Roq/M3+nlQXbu6RBI4cuJgxPTWQop9aEqwPTvzXQ2+2mq/TSWmiCOfuuti
R76BQSTLksyy6yYhtLYNbfyC8B5U2/uv3qX5RtkTn9rEv8A/MNH6dL979VBl3A2gQn/AJ0P
/dSt4TpJ5SMPtrDuAJgXn+bDYf8AqpWsAIElucjn7aCk2FFNK0zXEpQRq40ZNrFwVblqazx
sOeLJbJycv6glOlGNixhFJ3H5eJNqzncY/c2ysuUxYggVIyWIi3lzv3ct1rWvQ8EHacvNc4
2PHLCkdpZNn5ZckbQpYWJte9qBwbWueHjSfP72uFjrnLCzY0pX1ObbrgW6ajda419VhpR+J
hx4vUETP0pG3LESCkflGLaA0q7x2f6looDkCHFMhksy3WOyhBGuo2g0DXIjTLgSWKUxsn5k
M62YC6lbkH0kWNC9o7JB2wyypIZ5ZyCzsqi3E+m3jeg+wTZGTHmQxgJ29JGTElU/It9FT8S
86f3AoF+ekjZEfTZS5jfdBsRncAqf7z7oPEXFFRg/TxkoEdVU9MahWA+UW42qZYY5G3htku
0oJFtuCtraxuKtHDsjWNTdEVVW+p0HEmg0UhgCdL62P6DQHbl6E2TiDVI2DR3424W9wC0aL
g7ePnwtQOZfEyo81dI2Oyf32F/fb4gUDAWIvY6/Gqo56zppcBW4eNxq3DlV/TxBuDwNVB/N
Is3yjU/Lz4efjQWNiNdKzgjVIY0W9ggAB10A5ldK0IFRGAqhSb2AAPDh7KDgNTzqRYaCoUg
sy6XW17eY51YkAEkgDmTQd58KB3HK7gUUDoYRuxOu6dl4fuKfifKoy8rJAkaH8rHhXc05sT
IbXCRDXQ8C3wojDx/psdIidz/NI5+9I2rsfaaDYaVx0pb3HKysTKx5dkrYSpIcjor1G32HT
3L823jqKI7XnLn4UWV6VMguyKwcIfw3HOgK4eVL8jvvaMXJ+knyVSbQFTf034bjawo8gEWP
CvLrk4GPPnwZHbpstpsiUSzJF1FZSdF3eQoPQS5sUWXjYlw0uSXsAQCFRS2632V0ubHFlJi
upLPG8zPptSOOwLH2k8q8/wBkMONmQJ9LlPkZBMZzMtNmyNUYqkerW0Wmfeg8kkEC4wljYM
zztC2R07WsoRLat56UBGF3SPMkEYhlgaSPrR9ZQN8dwNw2k+I0NHW8eNK+2PI+ZN9RjsJem
oXLMTwq6D+72yE7Sp8NDTT9FBlk46ZMLwOSocaMujKRqrA+IOtIe3zZmE8sWSR1EkMTTFgI
zY703Iwsu8OSDuHhyr0YHEk0DlWhz4WcKcfMU48wYAgv80V/b6l94oMcjuzrC0KRMncnbpQ
QsNGZtBKrahkA9RPKrfTR4UMRmJyZF/Kx4AAF3MLWVTzIvuZuV+AofGiki7jOsEDvBjARY6
MyokRYbnIBJIBBABC8L0cMOaaYT5ctigIjihJVV3fMS2jMT7vZQDRR5GDEuPkCJ8NtIgynZ
CzGwhLa+nWytby8K1SDqTFRJLC6rY4rSNssD88bKQf9OApflSI3cZYxjnJhxgBsVXlBdgDd
7E6rwtbTjXSZuQ+K4dJsabGXq4uTMm3cV4xsTYNdR5X8LigawJNHMFfqWNz8/UiPvcblNBZ
HflfKjxe345zJjI0YkPohR1UlvzLHUDjajmC5uPLiT7oyy2cxsVJVuDo3Gx/1VjkYv0a4s2
HCWTD3KceMDc0cgsdt7eoEA+etBC5+ZFNHD3LHSOKdgkc0bmRBJ91XDKpF+R8aMy3aPFldB
dgpC+06XPspW2Rnd1mix1w5cTDjkSXIlnAVn6Z3qiLc8WAuadWDAggEHiKAUYrwxYmNA4RI
CgfWxaNEIsPabUXQTKkWSsUAvIkTyIjH0C5VLcyvDwroO8YMtgZOmxLLtb8SfMLjTSgWZuF
PAzQqEaGXd0muI2LM24oXtcNzDbhWZDsgnVjFOrCOdkQK5kPCR7Lo1hY30+NN8+WES4ocdQ
Oz2QDcXHTbQDnxpQzSYYaeCMdZJOisDvuGTHf0KDr+ZEzW+NBGPltljImJV7NiL1FBUOyyH
doRoQdDbSnf9za33uHupVNH9O7oBdtmIWtzbrNuPvNNLno+e79VBTuSgwKb2tND/wB1OFbQ
3Afx6j/prLuRCYu4cpYf+6lU6ck0GTHG5iZpXAkXiuo4edqAs2NwQCOFjzoeeXIXJx44ghi
feZg9wdqgW2W53NYHtC3JOXlm/wD5x4fCohwsbGzY/wA6aSaRXCrLIZAFG1m0PCgPub3HPx
qpAJsQCpFiCLg3qxFUUgzSR3+VV08N27+igzKFTCkKhIt95NoAG0K3h4taqdwbuSQlu3CNp
AD6Jb3Pht4D41o6/wCJh00Ac++wH6L1vYfCg8hid7782QcjKMUeLG/08yyWjjSTz23a/sr1
rlgqmwA3Le/DU62pVmdhbLmdWlVcPIYPkrt/NkZSNq7+Sge+mbxiHEKQrZYlGxRfQJwt8KD
S9+XkapLGs0TRtoGFhcX1GoPxrS4NiOB4HyrraW4UAPZJ3lwenINsuM7wuovb0HTbflaixf
rubtbaosflvdrkefjQWArQ9z7hC/yOY54v6rht3+2DTDaQxJYlTay8gRxPvoK5F+g6qwQsp
VWbgGb0r9pq4ACgAaC1qznRHRQ52KHVv7J3i/wqk0uQ948MKHDbHklDbU03XC29fHkaC7zi
Jj1CAD/CH3nIBLADmfKso/qckh5V6OOQd0DgM7htLScQo8vjWsMICgSkyyIb9VwL7iNStvl
41sfCgByQrT4uGgAQN1WUDQRwW2i39crRvnb3UHB+Z3TKc8IY44lPmxaRv0rWuVkpimAOL9
eURDWwW4Zrm/8AVoEy4+CI+l3mQwZ3WlaPIaUxs243DRSXGm3aLfZRHYY4ZUfM2g5AZ4GyV
9K5CI3plKiy3PjbxoyTN7dLjTTSFXx4JDFIWXcu8ELYDW+rWowKAABoBpagiwB1+FJEyv8A
MCNMuLgxSwrNKEkaTpFhuOu23286eDypQ/cO9QNM74JysdZXWIxNtl2KfTdG+byIoKYmf3y
fui4mVjxYyRr1ZNr7y6EMq7PY3Grf5gkRY4lMcTyNu2NNP0EXh90Mpese2fzHuPdj3LKx2w
8eGJoYY3+dixBYm9uFvCiu7TSrNBBjb3yWDMscccb+kbQXZprBQCaAf/LsOMhk6LmeQACSY
zibXwCKfSKea38qUdt6n8wJzjIM4QkIrrGEMO4biph0Pqtx4U415UEa0L3OBpsGVY/4qgSx
eTxHqL9oooD4VxIGpoE+RJMxjzO3SsMjMRJPptisHRFvcs3yizW9tqxx++ZDDqZbw40RHpc
oxAINir3YFTV+3ttd/wCKxxTJiosKcEV7+t2FieGg4Vh3fCZkfPjjMUoF2acRWflYqoY7+S
nj7qAhJs7DyBFhrDkYkgaeSOIm6Bm1dTr8zE+nXnajXzcSSEmYJJiOPUwIkS3PevEfCl3Z0
yYMVml6OCZWMkrMytIBwVdosq2Hj8KmGTGx8iUmAZODNIZFzGVSRKRd09YG/hcFfZyoGOBH
HoFIkEA2wTK1w0L6qLg62tb3Xq2flS47Y0UIUyZMyxXa9lWxdzp+yulYwtiR5UGRibPp8xT
GWjACl19cdwOdtworLxlyUUB+lLG2+CS19rgEX2njoeFAuOZlwY0+XNOHSPKKRxhbEx9To9
MnmeYpxrwpRi9lm3hu4ZIyUjmaeOJE6adViW3Nqb2voKb+ygwRXOXIxZTGsaKqC24NdmYt7
rWpT3iH6WbrxXKTHeyoAHidSv5o/Z1G7+imeP0/q8xlDbtyCQm1iRGpG23ka4RCbLnaQehU
EC+xhvk/SBQLMTIM2eYYl6ORHDbYPVErSG7SoPugBOBtqffRs6LHPiQxoZFiDsALaNbYGYn
h8za+NZdmxExocjJdgXmkYGUkm8cR6aatc2Nr++rYeWZxLOInZ2kZdtlXYqEqincw5erXxo
BsnqDJmMjDcRi2A4AdZtKZadDj9/8AVSrLeRp5yUMbBcXRrf8APbUbSdKa2/Kt+3+qgz7oP
8Gf+pDx/wCqla4oI61xb81zWfdSRhOee+Lhr/epWsFi02t/zW92i0AXd/5m23H7eRHuVnmm
tdwqlRaO+m/Wg+0p2uDPC4UrZWRPExyZnbdIu0ixe49N72t5U+0P9NUWCJGaREUO+rsAAW/
rHnQXA+FUUL1ZAALnaTa17WsPPlV9LWqCdr3sLMLftE8qDigNiRw1FcCLkX1HEeF9a7cu4K
Tqbm3M241lD/GyDrYutif6i6UGwIGgFdr7jxFdrauNudBEaFECklrcDp7uFcHHUMYt6QCRz
1v/AEVOh86yPTjllmY7VKKGZjZVC7jz9tBDxMc2OZRdRE6OfaUZf0GrM5jaRiu4BQVVDd2t
e4CaVUTtNt+ns0TqxGQCCqsug9PFr1SBIcd5nZxJKqgzTSfPY3IBIAAXwAoIkhDZKyZTmRN
Tj4yr6V2jcWYC+5vDw5UWkgYsBe6mxuPIHT40JLL+eZOcMDNbj6nPl/Uq+JK8pkY63EZ28l
ZkViB+mg2h2hWIG3czEjjztf32qMuUwwMyAGQ2WNfF29Kj41lgSE40bEbV6aHdcWuR6tOVj
WGQ0uRJjZCP04klAi03Byysgd7/AHbmw+NBtgC0mWT8zTkEjT5URanPm7akap3F4hG59KzW
2kjwDVXtzMyTmRdridwyg3Fxbgaz7xm5WHCj4+E2YWJBI1EenFgAW+FAFPjdjDYKY0McqzZ
Q2CGSyK4XezkIbNbYNKem3OknZZ485+rIMZJYJXEaQxlSSUW7DqbXvrr6ad3oFmb3lIp/o8
OI5efa/RQ6J5yPypZAn+ae4ZUxbKTCx43KflhXG4cVXiTbmSadYXbcPt7TPjLtadt8hJLG/
gCdbUFldxm7Q79bFknw5XaSOeEBihc7mSRfadDQXxp+4YU8eN3OVMiLIOzHyVXY3UA3dORe
GoBsRWXf8jHhfHD40k0h3lZomeNo1FrgPEpPq8OFZY2Tld8zceUYz43b8R+sHkFnlcAqgXl
bWte/ZGbjPA8GUmNCQ1wzhC0gI23vHJdbcRpQZ9injmy5nigeJSgHUyTK+S4B0u0g2qv7IP
nT4Uh7Fk5GVnSy5ORDkS7NelKxVFJFgkO1QB4tcmn1B16721N6igV4QyIsjPMR3qMli0J8G
RH9B5Nrz09lR3HMwsntkrMhk9AkiiYbWLhgEI3aaPa/hzq2IkxzO4ywyW/OC9NgNhKxR6k8
RS/uaxxzO8imI5BAliY+gSEbVljZVO7d8vDjxGpoC8QYEsi/XSQv3CEC8LIIhEfFI311/Fr
5UX3Bo542wRGs80y36RNlVb26jtyAPDmTwpCcmcRx4LQfWTtf6OeMEyRxhhu6quq3Vb6X0b
hTjt+BPjxNHEoxlbi7WkndvxNb0LbkouBQKXfK7bN9Pkt1nXpzB93qfpNfqhdNNt1ZeWh1F
PO5wwNGmRkZBx4cVjIzqxQ2Kslt66/e5UMMGDLkbokMsLAnKkHUkeZD8oZtNq8Gt7BajMvt
8PcIoUzFuI2Ejxg+lmClbHnbW9AsxcfI7lkR5EEmTi9uj1UvK/UyTfQ7WJ2pp76f0sy8Dtm
HhzTnH3JBGX2Bm1CC9h6qnt2GqFcqNp4IpVucKU7lQn2kkfGg1XLEQyHeLa5nMUSKLNMdq7
ePj4+AqCXxcRUe8mVOWAC8GmcM9r8gLcaHzAFws6WFzLPBKZkuDeN1VG2jjpt8ORtXZs38y
7VKcQp1QBJYm9tvrurIedtDQWixjl9ESW+ihQbI1uFeRfTu3aEhbafGhu6q2Dl42VjRkQle
g6xLc7id0fpX38v6ajF/zBI42ssTuLDowlgwNhYa3Vf3itEZOdFPihDA7DJPRRDYAufusVJ
KbbG/hagAlyxktkNbaVXGVl8GE7cRxHsNOtOl+/7uFJXwIcGOWCMXOzHLueLt1jqT/ppTr+
5/f/VQU7of8C9jb1Ran/qJWmPe8/L85reei1j3bTBYnk8RPhYSoa2xyqvOCQLysbe5fGg1u
DfgSDY25eVTuqkSbXm573DDS3FVHv4VhLlqwQYiHKMl7NGw6Y26HdJwHs1PlQEFrm1qHycr
HiKxPKqyllKRlvVe+mi3NXaOaREu5hcMGcR2YED7l3HA0PAmJjtL9MghghLGd11Mkp4qSdW
238eOnKg1lymTqOIZHSP0hVFnZvvEbyqlbW1v41jFk55jZ0xLgqZI98qAuWNwvpDAcax7hJ
lSrFhRqFlyQZJCTYdNSB0g1wCz8NDwvW0Oc2RK+GkDxTRkCUsv5apYHRwbEkaAcfdQWXIzJ
UDYscLwst0meVm3aeCpyOnGtj9b90Rfwzqxb+N4cPk+2so1TDeXpKzwySLeKME9KST5m8lN
wxtwNzUSMZsxIJDsxxaSPW/1Fhe1+QU6leeh4UGkA7iWvktEF2kbYla9zz3O3L2VEcGN0wJ
2OQ2ONjTT6n0+ok6bdL8bVz5MbTyAPaLDUvkEHTcQbIfYNT7q7t0jT4i5ElvzryEi4DBuev
L9VBTCyHmcyO7L1QZFgI0WK+yNvLda/v8AKpkczyiIG8bzbfasK7n1/r6UJ2z6uPeYwCuQ1
8Z5WuUxlH5d0UeemvOu7aJzFHHuIn2Mik67Yw7b5yPxSH5QaDbKkRsjZGTtyUMTSjQAoSXN
+Gilr+yiO3WaOV0OjzSEC1tAdq/7IFDRx/VZRsB9FjARR31EhHz2/ZuACfIjxoqeX6aW6R9
RsjRFHEyqPveA28TytQBFckvlPoYEnVLLqGjUE6jntd7MOYFb5GYk2M6cJY5IlniXVrFwfS
OJ3Aac6vIjHHODvD5Lqeo6jRN1yZCL8L8BfWh1mOd3C0cezJw1ZJpiCUVmNlC8A5tcj8N6A
jtsqtNngG4GRcfvRxn3a3ru6pjtEhmimle9oxj7hICfBkK295tQ+CscPd8mNN7LPGkplc3D
yRExyWPvXyo3PzEwYVndSYzIkbsDYIrnbvN+QoF/bcLuKukkkrxwLIWWHJKzzbNu23UHy6+
Zpzc15/uGdPnwZmFhRvkSCVVx58Y+hCAr3kkvb0sCDT2JxJGrXDEizFTddw0YXHnQWv4C48
agXGvL9FJW7X3HMyMmU502LH1WSOIXtsFrEeoaGqH/AC1lsbv3XIN+Nif+OgL782Z0cZMKX
o5EmRGqubheDNZvEG3Cs+6ZjQ/SJk5T4Mkqu0jw7DHdACVvKtySdFA1odP8tzY+Xi5K5s2Q
YplZ0mb07bNci5OtOMuXCgj6mY8aRAjWW23dytu50CrtRc9xT6wztmNAzQ9V4yFiLLuBWJV
2tw408HtuKHxJMDIL5WI0UhlsJJo7Ett4BmGulFWAoIvyqajXjU7hz4DnQAds3E5rkaPlSW
PiFCx/+Gqd6kgGKIZYknlnOyGOT5Qeb+W0a6eyt+2OJMGOYfLLulB8pGZx+mvPy5cOd3XJl
h35EaBY4pFjeQWUetY9nptu58/dQWxoe6YIkmE14yFLuEiVmCADVrWAA1plC2RkEPmytFiO
QIYGCpLMw8THY7f2bXPPSohxD3KDHnnk6UChXXHhsPWP+aW3X2/h5edG/wAuxDcunWc6mWU
7n9zcvdQWhmUERrA0MA4OwWNdOSoTu+ygv5p3ZlDQ9rZw2oJmVbj3iizjYMCGVoo1VBuZ2F
9o8bteq5mTKMeL6WyzZTLHE0gPo3AsWZeOgB0oFnccrv8AkYORAe2BFljZSwmVyLjko40+j
JMaA8bC9/G1KJo+79ujbNOb9YkQ3zwSRql0HHpsnAgU4UhgCNbi499BgEaPMYog6cyXkfW/
USyi/L5aXZ+Jj4ySMGONdXEGQmm0vxhcH02Y/Lf2DlTTJi6sYUSGJlZWRxyIOl/EHhag+4z
GftM7iM710aI2vdHFx4cr0AfecduvHJioRII2lylUA3RLBW2MQC9+HlfyrHtksTTtkeuTYg
CKAzktJrv4cdthrwo/NikixppJpQsuayRPLe0cMZNgoJ5WJ15seVaWjw9ojP8Ag3IUa7hET
otjc+g/YfKgX50ru07MjRejHsrkXt1z6rAmmtx0b3038fdSzun8Sbl+Xj/9+mWv09ue/wDV
8KCneQP5dLfxQ/8A1ErosfGllyZJo0YrJIu9wDZGVNw15HnXd5J/lsxHEFP+4tCuuRkZeRi
xxnoJNvkdvSjkqlk01IHFhz0HjQX7dh4Lj6pMVYnSRxCRyVTtVuNhcUxRERdqKEXjtUWH2W
rOOMRuF4KiHcxFgSzXvu9xJFDjusTYz5iwyHEjuetYDco+Z1S+4qPH4UGXd+6HAMcRVl+ou
BkD5Utx/etw5edTFF9TFHEipHgx2KhJBI72NxcpoNedzRGTjRZcaNcXHqikHqHqFverA6jw
pZ2vt8+FJKqRLjCNvSOMcivqAGsL+H4tNaDfN608kvboV2QJGm51TqMGa9tg3rt2gCxrWEd
xhh6WPjRqLHbI8hUlzxZ1Acnx410sD5BOTjMEkJs8b6FXT0+lxqpFvMHwrPA75i5QKOrxTR
2EwYelWPLcOHv99ATGj4yxoz3lkbbGFFwCfU72PzHiSTWeRhMqP9IxG0My4pYbeodUZGa5j
IPhp5ULBmzzqcoIvWdmjS92WGJCbldv8Q7lu1rcuQprixokK9Nt+/1vIeMhbXf76AaHFgaL
6KZxKVAeSHQcfVd1Bu1zrc8aju88kGHsiPTedlgEhB2xh/mc28FBt52ojLxIcpQHLI6axTI
dskbeKt+nkao+THHaLNKqs7GKJtdriw+c2AUnXT4UFsOCCGJRC/UUKq9QkMSEFlHp0AHhQa
5McM+fiYiXyYlM6J/zGZd1vOzH7aiSHLwnaVJo1hDgI8oNth06crjXQ8GN6EhkyZpDkhY1y
45nKLe8ZI/LaMMbGzKvx5aUBWJkTfTR/QRNIm0WQupjIA1s4a6N5EVGL9TOxzskMVIZBioQ
JIF3cGtq17AnX40Id/b8g5uFC/0zy2MKEBXRlDuSpPHcSV/oovu0WJkYyd2QdUQpv8N8RIY
68mHEX9hoCcjJixhFFBaFckm840VQBqb2N2PBQf1VVsqAKuJhbjwJ2A7juNyFZrDc33jfQa
8bUCCR9I+JvePIlEocXeF1QbtzL8yPpwUf6mI7tjq6xynaXO26EyLuHI7fUvvFBlNE+NLhZ
THaqP0GiUjpxxzDaLaAn1hdTTKaGLIiaGdBJG4s6NqCKyyI483DkiVgyyKQGBuL8jfyNdg5
K5mJFkp/eKCR4MNGHuNAn7o0+JFB9QFxO2fUCJ4cYlX6RVgpLJY6txC8qP7RMxi2piDCwhp
iox2yML6sUtpfjxvXdymxcAjPmxjNchWkUB2jIB2EK3C9yLis8Ht+TJk/zLuZDZOoghU3SB
DyHi3iaBr7aXdw73gdvDCRupMP7mP1Pf2cvfTDzpQ/ZysmXlokbZjTifGe5HyhPQfC5BHvo
Acafu/dO4Ypy0GBiRv9RFCVO+Ypyu3tvyo7vqLuxslvqA2OXKNAkciqWFruJdBpwNBdx7tJ
ny4uHiY80WbHkxySCRLdMIfVqLgjXj4Uf36PBdIpMvClzdhbasW4qt7XL7SNPcaAXsMsWTm
y5cJymEkYV5Joo4omsfT/AAwNzcbHwp/z1pD/AJfEc08s8KQxRRFoOnHJJKTqrBvW23b+7T
6g65oLu0jx4EixG009oIv68p2D4XvRtLsuXHPcEeaVUiwUMjgnXqy+iPTn6d2nmKDXI7XjT
4iYpuqxIFiZSfTYAC6/Kw04Gh489sLL/l2TEuxYhJHNApC7b7bGEXItb7t6r/MRmuYklXDh
VysrO2yc7dCqoR6b+N7+VQkOBJLlgOI4IFiUSq9yjjdN1eoxOvq4mgJyMc5MLZHbsgwztqs
iWZHZeUitceXjQGB3vuLyjFzcI/UEsu2I6gp95wfSqm413eyqRZ7TZYMMjIwXbk5EUTyR5F
tEMS7Su63FuXDXkcHlgRvpMeWSeRgZJpgL28bbl3bRwUWFBuuO0n52dsZlO6OMaxxW8z8zf
tEeyrZcX1MAEUojlBDwS2DAOOBtzuLigzLhdRP5hK8krG0UUkTIm4anbGFIY+ZvXd4ytmHj
ZUCdbbkxFFPovclPvDTjQVHbe8ZbCPuWVH9KPnhx1K9a3Jy3Aeym/DT4DlSjJy+//TyGHt6
pJsbaesrsptoQoXU+VEtkTyCLDj9OS8aSTudOmh0Y/wBZjcKPfyoMe7StkS42DjSbJDOhll
A3CPYGkA8Nx26D30aUmTLGu/GlTa4YiyOvA+e8Gx91YZmKIY4JMe8aYjFtqDcQrgoxsb3Iv
f41MxM0seFJIvXjZMhiimxjjcWvr6Sx/RQLMuHO7aRCjdft7gqFmIeMKf7uQEX/AKpB9tRh
ywypKgjaPFZhG8iMHRGI1U+KcNTwvY+NOO4MRjOgQSvL+WkZ1Us/pG4fhHE+VLHyYsHC6WO
waGIiJ5n9fUkb5gi/3jsTrrYe6gDyZJ7ZUWSPzYEgRnF7SL1iUcfu8fOnv9zw/vP1V5qKXJ
lxMg5JViiRLHb5tgnNg2gFxw0r0t/yb/8AmfqoM+93PbJ/LYfg60HmtmYsuTm4x3xJIevHY
3C9NLMLfNrxuPeKO7yCe15IHHZf4EH9VaxAGTI3cN4JvwI2LQJcvPkzeydznQPGyxCNoz91
gt5dvubjW7Qd0m7cvbohCkTRLEcwMf4RXbdYbfMV/atRHboceHFOMBvWZndk42SUnbu8tlh
RH5OBiRxoG6cWyKNb7mO4hFFz7aBZ3PKmwvoe34QPTjkx455CdQjMFRPa9jfy9tbs+NlzDI
yyBiY83TxdxIVp1NjIT/W9K/667unbIMqBsXHkEM8syZBsTuZk8NfRcDQ1l/mVEj7A0Ua7E
3QoEHIb10oGyoFZn1u1iw8xpegu49uScHIhvHmoC0bodu5lHpD2IvWeJ1/5gBjNI/bhEd7T
Fjebd6emZPVw48q3x8uUuYc5Ugnd2EEYO4Oi21DG1zztQedjxGikMRnlimlTqSw7SD1L+oh
UI1DcGXS1M8BcyKXpmdhHMxaItp6xq0ZALKLj1D30fn4C5SK6WXJiN4ZDr7UbxVuYrLGxHk
jeOZt8EiiwBsUYGxIPIjl4UG4ypIJFjywAslykqA7Vtykvw9vCphkGUrjaJcaQvv36gj5VR
Rz0FzSxzPFCmBMxyJS7RdSRttl0O4tz3IRa/OmDiSGFIAqoLEJDADusv3FJ0Hm1BWWOKHEY
FmkwYRYxANI5ZH3fNqSg4EW4Vn27tmMmNE8UnVuDd4yDG247iADcWvUyOYIWQSbcpygmMZJ
XHiv93wCi/meNEtDJDKr4SIFmkDZAJNtttWQLpu/TQCTfR4seTjZkhXHcrLCb/mC9lsnMlX
XTnrWOLC82DJi5kxghO4GN/wAuZg9zeQtoATc2X2Xq2fgjMU9wxmOU7DppEdE6ZIDAW4EHU
3v4WoeDIbHZYcnpy4TixQgmwXTcm69yPvKPbQaRS9AtiQgNGu2ZZgNscJXi54X10so9XxrT
IzjlRqmViLBG4FpcgnQ8d0ezWw8dwI42FY40OMzpNIZolmUzxOH3RmMn5WVwbFN3wrTM+rw
cdY4nTMglGyKOW7WNvS99fSv3je1vCg0ONaZYWyXYxxk5ky2jBjIsu/b8zNbieV6KxlOJmm
JF24uWDNEtrbJRbqJb9pfV8aG7d2vGGOkZmleVdruN1he2h2rdWXw41d8YZruIZH2xH0ZTM
WPXXhsHy2X72mvDxoGORjxZMLwTqHikG11PhV0AVQgvZQAL6nTTnWGFkvkRESp08iM7J476
BvFfFW4g0SNaDq7ThXV3P9NB1hXc66uoM/p4BL11jUTWK9QAbrHW1+NX15+6p8qi3xoMsnJ
jxceTJmNo4lLG36B5nhSbs8L5yNmyhI5pWLyuu15wx0VAdemqKLW4+yt82Rs3cUAbFhJRFb
5cjIJ2C4PFIzqfE+yl5x5MaaI4LzSY8hVIZ1tcSAG4ux9UZ234EeHKg9HHFHHGsSLZFGgOv
HU8b0v7hhQpvmKE4sy9PNhQLtKcpdu03K87a29lbYHc48k/TTHp5qA9SEgoTY2LoG+7+jnW
OT3dGbpYP5h3bXnAui2NmCXIDt9n6KBDi5uT2bqQnL/LVm6ULWdWRToU1X5hr6TXou093xu
5wI6AxzldzwMCGXxK3tuXzFJ5+3qsv+FboQobZUmUqk9SQKwWJUs+481BC0Zi9gWSEydxkk
kzJVI6its6SngsYXQW50DHEInnnybA7W6ETgfcT5rHze/wrXJxYMuMRzr1EVlcC5HqQ3HCv
NQdl7oMcDFyw4hLwvA2hurbdqs28DQaaVeWSXHkCzxnFZh6BYgswOvyEowHnwoPRy5EEAvM
6oP2iB9lJMPNRs9M59yvkydG5/5TXWJCo+Vlfx43PsrsbLZV9LBpkOrCBdPcl2+F6xyUliz
llZtsOeA28Q2IkXjYXc7iPV7RQehyMhcdVZgzF2WNEXVmZjaw/T7KmJGEZ/M6khv+aQONzb
QchQ0c7bmlnkW2HGRkqoO3qkB917fh5cr0Lhw5KxCIN0szaMlGbVX6usiMPBXb3XFBZo5e4
ZfRyQViwgOqsbHbLLIDoTx2hNbedA99G/LwsCGHqWV5FiVVKjgikhiFAGutbdlKTYyxZDzf
UKWVkY7I3dP4jI0WkmvEkk0xSCGAsYl2lzdzckn3m9AgkwFwopoQQWaGJ5baAuZyTt8BT/T
of+p+qlXdSOpKf/Ijv7px/TTSw+n8up+qgnvH/wDVZml/yX/RWOUJWgz0jBu5RTa91VkQOR
bXRSeFb92//q8vyhkP+yati3Ms58SjfGNf6KCMd4QgRF6dxdQDuDD8Qbn+mgu7ussEyCQxr
iKMiVxcG6+pEVlOhNr+PCu7rjjFiMmOi73a0NtGjncn8xLanibj3241tjYsjAJIz9AgmRSq
r1Wbjuvd/bc0GmDJCU2JbqEBy3EyXHzEm+o4Ecqlkhz45I5oxJjF9q35lOLD2Nw9lCZ0DYi
M0ZdE2hMeWPWSKT5URr33Ix014c9OGua0uLg9HBH5y7V09RjU/PJ6tNw4i/E0BcZAYw72cx
qCzv58LkW1tSrAX+ZZrd3lFsaDdFgq3AqD65v3raVvBkdvEbYbSJaXcGYsVZy/zb9xDBzf+
ijBFj4+IMdrLAiCLXT022AaWoA17oz431/RIwQdHv6zH/zdlvlv53trRU0nRgLwqGdz+Wt9
od3Onxvc0LH2/MXETAaVRjRjZ1E0laMcEKsCo04n7Ku5xZpZVErxtgrtKA7Nm5dJNePp0BO
lB2VjZGThgOVTKUh/RqjFbjZdhwZTbUUGcfJ3QzTZTvjxqRDIvoADgC02z1/vXt7KJwZc/N
7ZBN1BFkbruzJYSIrHl93cOda4uXjZ+NIWXZEC0cm7RG1KkpJoCPOgy7fH2xW6cUSx5CkuU
3GS54GRSSd3t4+Na4hvlyxxTAYsDFVhFixcgFgSddqX0H9FKe4dsfEPV/MmxOoJCVch0vo6
mw5jXeT7fGmMMHb5IY1ikIQqoiWQLqLXUfmJuoN2hONkHIxdzJMw6+OtrFiQOqLkbSPvePt
rLucEPQfJZd8K+qUIQrXXhJGfxjh5jSiocYQqFMsjm9/U3P3W0oTpQRLK8exu2zoWniAZiG
f7yKt9HBN/jQXmjbH7ashUJNir1UUG4Ui/ouOIIO2se1sseTLi5KdPPHrJvdJEb70I02i/F
R771RzkmRu1xjrbFVmEp+WNSCjI/wB7da1uR1vascyKbJx2aS2+G7YeSt1eNx80M19V8Ab+
/wAQ1y45cTIZ09cIvKqfLsjNknC25C+63vGo13wso42JGuR6I4x03DDa0T23Kp26EMOHuGt
CduycjujhI2LQxI18h0JZS/pMVtFbTxpkmJho4J3ZE8Kj5zuYbdV9Oi7vDnQZSQ5S/wCNhK
JlP6pVkJEfSRTaNvZf5uR8tKKw82HNi6kVwV0kjYWdGtexH6PGhp1BE2XlRFlsiQQN6rkNp
dV0uzkULN02mVMMn6rHTY00JBdpDwjZmupVTdm3cPbQOhcnXhyNT76Vx9znhYQ5KfU3+XIx
VLBtCTeO99La7bj2UUvcsAm31CKw4o5CMPar2IoCuHGuvzoc5+CL3yYRb/zF/prJ+6QfLjI
+U54CFSV98jWQD30Bv6aT5ufPlS/QdtBcG4myI2ClQPmCE3A10LcuVyNNgTkEjPyYkj4HGh
fT/wBSTRj7BYe2sMaZYcKSPE1nadohsUF1QPtVto0GyP5Rw4eNBjOsmVkw9uRQ+NiAGaCEH
busVWFpWIHym7f663aebMy4oYDEY8dt7rcopddECPY79v3totyrcHOjXo4mL0oF/vC6GVr/
AHgny3Pix91DZUGTjIriNBjCQNKsrbypY/xl6e3ZY8dvtoCsrtb5rA5U7AIVMaRAAIRx1YM
Tu4Hy5VWHsXb4CSEZydCGdrWve21Sq28rVMObPBkDHzEZUkNoZj6k3HgjONDf7pNvAjxYAg
i4I040HmJkn7N3SSVYhMuS18ZmFo0uNQGv+WVHHTUUyxe/Y0sMk2QvQWA2kcHqIP3k4X5XH
20wyMeHKiaCdBJE/wAykae33V5XPXKwc9YCgzDHGXheU2DAt+UrWtu2sCdoGpsaBvFly4d5
5Yyy5jHIeJAepjx7QoZhrcWUbud72vRmTDB3PE/KkU6h4ZbbgGHO3mDY+RpD2/uHcWIlzB0
xJYynfZ3A0NxtNvIXUDzph27N7fJFDHIzY+WF6QazIW6enpfbtfhegGV2UGCWEwyp80LDeb
8im60e3TiBW3SOfGuMxAG+OSMu3ytG17KF1Fxp4V3cY5ZpoHMqOq7ozOhG1S9jH1kHC7Dbc
ePKr4Ec4yArlIRjkGWJkO6wv6g7ubjzAoCpTNPjRwyJsly5SGW1iIVYsS37igH20F33+Y5W
8YSFRjkr1o/VI25R1IyullPjrwrXDBSZt2SqyxRouPv+SSNvzC9jyZja4PKipjuDTKRjZ0a
k3+ZZFUXty3r9o8qBJhyzKgWaUnbt0RxeNl9K7BZVW3DbtAOvGi8buTlwmRkp6tVdo9qt4r
dWADCi8vHjyEEmVjAkj0ZEOrrcaHaQGPs9VJUyZVlEDMz5G5Ubatrk/LobAK3gSKAnubSlp
zJtsYE2FCTcddddRTi46H/qfqrzuYYQmSV2xt0ghTqIWaTqh9ERm2+yvTdFvpr3Hzb/ANVq
Du5WPb8tbcYZOH9Q0Pi5C+kxSwMZ0jIQyWfcFAttAN6MyXaPHlkW10RmFxfUAkUryYHfDw8
gyMHaXGY2SMWZ2W5Fl/aoL5EEfczG3U6WZiu/5IfS4JTcV+0G1ZYk2djSDEzjL1At0nBEiy
KvzaFeK87fCiYXmIxshledgZo3dACbbrLu+X8PKtpZVnRonxp7ciFCkHkVO7QjxoFU8uTm9
y0yVGNhkFVjAJkLLdnC7tdoa11Nx4U3x8WJYwVPUVgCL/LY6j0j9PGlc+DOSk8GLIMguOvu
EYWVb23kFyA9hRGFHnYcYhKySIblb9NdhvcKoMh9NqCneO2PIxzYncbUIniR9u9QNGFwRuX
7awxI5pjDJLNJDFFZoceZtrPcEbzIBYcfSFvamUplyYZMfJxS0bgqSroNw/taGlWN2rIgXb
0y41srSR20PoIOu2wOulA5GRCiqrBoydArKbXtexbh771z42LOVkmhVnAtd1F7cdprPER8a
EIIlWwttDgL8LWrXqlUN1RDa+3eLe+woAu8yTtHH27FNp826BxoI41Hrf4aVTPUQYmN2jFX
acm0CsR6UjH8RjfTcVvajWlDqrEQllO5d0g0Pkdvga5sghjd4AL+m8n+qgFgjOL3JMTHlkk
xxCTNFIxkEdiFjsx+Utrp4VKzR4iSYmUFaCN/Q230pG3rUNuuDt8vhUxzR47SuMjHXrNvYN
Jca8xfxqGy8fq9UZeMA42ujHcrEeW7zoJzMp+2YzSIOpA1liPzdNnNhpxZOemvLhwGxsiWN
Y48QdHHQgvI212kI02ttY7PC1r200q6yYrQCB8zHeFXDIBdihB3KF9R0Hny0rYZeIugyYAe
e2M8Dw4NQBZ2NMYxEsggkjJfCnv6iknqkiFzu3Jx/q0SkpwYRnzyGZXVY5QouxcGylbIu/3
1f6vCul5oy0ZLIeixIJ0JXjbSs5ZMPKgGO2UxUMHXZDIGDKdwIvu4UGWJjYgffjRKplLSLG
WVkcEnRXQnY4HLhRkA7cdywtJjNuIePc8fr53ubE+dLzhdqLJ/HVkJ+SCRdxPiBGBy5UYZY
9xZvqJCw2yA4zFZLcCwKWJHjQZdyWINJjtuSFFjlnkZmbqBmYKrFmFlBXU3HKtY1hmh+kGW
IkfQRJGsJtzAvfj5VKmPZIOllMNu3a0VzsY2ZF3cR+ioAj2swgygGASROkoEn7TLzI8aBhD
jLE5fezOQFBa1lUcFUAAAUs7viYz5uPPPA03UUwhoxteNx6kZXuADqR+it4550RYxFmsBzd
Yr28Lk1V5MqZdjY+UyNoynoDTzuaBZN29Im3ybXjQEwxZEXR6Zty2r0mJ5s3+usYYcRyJCh
a4FkDsTGRqTsuyj2fqpuv1yoIxDmEL6QTLButbmb60NJ295HMv0OQZGXax+oiS48PR+mg1k
mkycVceICAlwLrZUnAB3RrYgqW4gX18aJxBkjHAwzj9JbqI+m8JQrpsZQzWIob6Kf1KcN2V
xtZWyQAV8LBdPdWiY2Yt9mMy7rbr5j62G0cF8BagjL7r3HBb/ABGEHj5TRv8Al+e4lfT760
TvKONsuOyq2h9SMCOB4kaVU4+cwP8AhwPbmS/bZayTtUkYITDxUFwwAlltdeBts5UBGNPiy
qMF9s2PKGWIm/yj+6kVtQwHDxA8aGyMOfARmhhWfHXh0w0c6r4M0ZG8D2XrQ9smbZ/hsQlN
VJaUlT+ybaVP8uzDwjxBxOolb/xCgjGz3YboXbpaEmW0sQB5dRbOOHE3FVzoseTMXLn6kTr
GY3VW0Md92+Nho1vvDw5Vovbp1FgmGoHALAwGv79aDt+RoP8ACWFtBjn7LyUAsnZkdUCypI
gAIa+125gta6n3AUvd0x5jFkRPLKg39NWvoPvxsh9PtuKcr22b8WMB5Yo/460XAmA/iQgeW
Oo/8VAuxszGyMWR+5JFNGp2PJ6eoqEXu1j6rX4jXnaiznYSxvj5MiTSxpZX3KTJG52XDDgf
xfGiPo5v+cmn/kJ/TVlxZgP448TaJB/TQZZGRhp0ZI5InSM9J1BViY2sunH5SAfZes8iPtE
qlUnSAg7g0TBdreNtV+yjBjzD+/b3JGP/AA1xx5rWGTIPYsY/8FB5/NZcMLNgz/eCvFjEhW
BPzrF8obxtpaojyZZ5JMkqOukkEMM0sdyokchraICRu5U8fGnIt9XN5fJ/wVhJhbtplnlkV
GVwjFdpKHct9qA8aBUEysbAOQsys0e5gnRTX1ni3GvRXH0N9bbeHOlEnbYiChlm6bEnp9Sy
ancRa3Cm/wD9hz+X30F5RF036p/L2nf4bba/ZSuL+Rb8fYXtuT6ff19m7Tp7d/p9ldXUFj/
Idz8Sdzb9vV27rnd8vp4+FT/+htrttbnv4e+urqDh/wD89y6X21eP+RW/L6Vv9PGurqDUDt
HIwX/cq6jtl/SYb25bOFdXUFlGDb0GK3lsqSMLmYr/ALt7V1dQRbB8Yv8AZrgMLxjv+7XV1
BcDH5FfsqSIfFfdaurqCQI7aHTyqQFvoT7q6uoJt5m1cB4Ma6uoOIHMmosvjXV1B3ovx1rr
DXU11dQdYaa11l8fZXV1BNh411h4murqDreJrtPGurqCffXG3OurqCPT/wDD/VUi1q6uoIO
21d6fGurqDrDxNSQPGurqCAB41OldXUHVFh411dQVYLY3b7KyZYubn4V1dQZNHjX1lN/YaJ
2x/S7d3ot81v1V1dQf/9k=
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAHBAcYDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7Bu7+x0+JZb+8gtEZgqtP
IqAn0BJ61Xj17Q5ZEji1mwd3baqrcoSx9AM8mub8X3GnQ+KfCf8Aa72sdk086sbplCb/ACc
r97jPXFZ/jjUvB0Xg+4lt7vRfNhlgaPbJHlSJk5GDn1oA7G88RaDp9wba+1qytplwDFLOqs
M9OCc1CPFnhnn/AIn1j8oyf3y8CuVsL60uJ/GmsaXbafqcsd9HHBJuV1kbyIhgvz0J7eldF
HY68PM82PR+Vwu2Fuvv7UATDxd4XbG3XrIg9CJRg0//AISnw3312wUY6mdRVZbHxEsagLo4
YKcgQtjOeMULZeI9oEh0c9c4gf8ACgC1D4m8OzuyQa3ZSMvJCzKTTR4s8MZK/wBuWWR1Hmr
xUUNnr6yMXOkhSvGyFgd3+FMSx8RAtubR8kdRbtz9eaAJT4w8LKoLa/ZDPIzKORTD408KgZ
PiCwA6ZMwposfEQ2/No/HH/Huw49qX7F4iO0N/Y5H8X7h+aAFPjTwpt3f8JDYYzj/WjrSy+
MvC8Exhm12zEoGdvmZIFO+xa4GGf7K2Z6eS3SnNa6yFkMf9mFyfl3RN09/egCs3jzwgrFW1
61DDtk/4UqeOvCTv5a65bs/90bif5Uslr4mZyYW0gD/ahfNPe28S7W8o6QHJ4LRP0oAjHjf
wm0hUa7bZXgg54/HFL/wnPhHJX+3rbIxnBPf8KjW18X+X80mhhyecQyY/nTPJ8Xx3cC+Xo0
0DkiV1RkMWBwQP4ueKALA8a+FsN/xOoDs5bg8fpTP+E88I7tp123Bxu+bcBj15FPW18T+Yd
76OU7YhfJpj2virbjzNGHGB+5c8/wCFAC/8Jx4TIDjXbUoe+Tz+lMXx94OZ9q6/ak+2T/Sn
pa+KRGPMbRs9tsL4xSta+Jww8oaKB7xODigCD/hYfgsnjxBbk5xwG6/lSnx/4Pzj+24SfaN
z/wCy1I1r4qDgj+xNvf8AdSZo+z+LssVk0UL/AA/upKAI/wDhP/CKruOsptPcQyH/ANlqQ+
OfC2wN/aikHp+5kz+W2k+z+McH97omc8fuZOB+dONv4w3bhd6QvI/5YSHjv3oAjHj3wnjnV
l+9t/1EnX/vmnHx34VAJOqjAG44gk6f980otPGGWP8AaOkqMnAFq5wP++qlW18U+X8+pabv
9rVsf+hUAA8YeHDpo1Eahm1Mnl7/ACJPvdem3P44xUR8deFgOdQkGf8Ap0m/+Iq2LfxCLRV
+2WP2jzOWEDbNn03dagFr4t2ANqmmk5PP2Rvw/ioAim8c+F4SRJqLKQM/8esx/wDZKa3jzw
tFFHM9/KI5DtU/Y5v/AIipjaeLC5/4mmmYJHW0bp/33U32bxN0/tayA9rMnH/j9AFD/hYXh
LfsGoTE9eLGc/8AslCfELwm4BW/uOe32C4/+Iqy1n4vBPl65p2Pexb/AOOUotfF3O7WdOPT
AFmw/wDZ6AKrfEHwqBn7ZdMPbT7g/wDtOoR8SvCLEgXd3x1/4l1xx/45Vt7PxsxbbruloM8
f6CxwP++6I7HxqM+Z4i01gemNPYY/8iUAVU+JHhGSRY0vLols8/2dcYGBnr5dSL8Q/CbRh1
vblgccDT7jI/DZVlbHxhg7vEdh7Eaac/8Aoyq11D4utLW5upPEunLHFGZedNI+VRk5/eUAP
/4T/wAK7thvpw2cYNjcD/2So/8AhYng8PtbUpFOM82c4A/8crO8L3PjrXvCum63datp9nLf
QLMYPsDHy89BnzOa1/7P8Zktu13SyD0zp7f/ABygBP8AhPvCeCf7QkwBn/jzm6f98U3/AIT
/AMJGMyf2hLtH/TnPn8tlTGx8Y7Pl8QafuA/6B7Y/9GU4Wfi7b/yHrAtx1sCP/Z6AKw+IPh
XOPtl1+On3H/xum/8ACxPCeD/pl0fpp9x/8bq3JaeL2H7rW9PTj+KyY8/991D/AGf44ZOfE
2nI3qunk/zegCsvxK8HtjF7dHPHGn3H/wARTx8RvCTf8vV5+OnXH/xupP7M8cfN/wAVVYDn
jGmf/bKcul+NQcv4usyPQaV/9soAhHxH8Hlto1Gcn/rxuP8A4ipP+FgeFGUkX8+OvNjcf/E
U86X4wyW/4Sy1HOcDShn/ANGVF/YvjM/8zvEPppSf/F0AMPxH8HrjfqUq9hmxn5/8cp//AA
sLwmFLf2hNj0+wz5/9AobRfGGdw8apkdM6ZHj/ANCp15p/iWG0advGcdukSF3kbT0IAHU/e
oAX/hP/AAruUfbrjLdP9AuMH/xylHj3wuzFReXOR62Fx/8AEVV0Y+JNb0WDUYfEElqk67kW
401Fcru4bbv6EDI9jV/+zPFPns3/AAlUQiP8H9nLkfjvoAg/4T7wv5gT7XcgnofsE4/9koX
x94XaMyfarkBeubGcH/0CrkmneI2GYvEkaHOfmsVPHp96q/8AZXi053eLYgMYXbpy5/H5qA
H/APCaeHPL3fa5gvXmzmH/ALJVWb4ieE7cZm1Nk7gNazAkeuNlWBpPixV/5G+M/XTk/wDiq
yNQbxTo99pctx4hgvbe4vI7aWE2AjyH3chgxIPH0oAmn+JvhGDSItXbV4DYzytBHL83zyL9
5Nu3duHcYq34e8daJ4nvHtdInW4aMbpCuQU9MggHmvJr7xFoWh+Mre11bULaye312/ndXiY
BEeJQjfdxz6iur8Eaxpet/Ei/vNHu4ru2FjCjTRHKl8tweBzigD1iijtRQBx3jK4um1HQNE
srHTriXUbl8tqMXmxxrHGWJCj+LsPxrn9U8KjUsadqt34TtoDKjzeTZhJwFYNgEtwTjHToT
XU65Gr+O/CZKglWumBI6fuhSaDpml3Umr3U2m2zytqEwZnjDMcYHU/SgCrFHNq1xf6XosOm
WmkW80asyR5Mpwrkrtwvt36V2WOc1Fb20FrEsNvCkMa9EjUKo/AVKSFGTQAE4oyKxr/VgdU
TQ7CQ/wBoyR+a7KAwto+m9u3PYHrg+lZ+oaPa6aH1NLS4vJZSv2545mR5VHG8ouFYgdsDgc
UAdTuBP6VT1C/h063E0iSyM7hEjiG5nY9gKwIL240drdluJNZ0q7YLA6fPPFnp/wBdE9+o7
5roILeRrlrq4KlukaY/1Y/x96AM5PFGmrf29hfRz6bPcg+T9sj8tZSOqhuhb2rb3LnHeuc8
Y21te6GthdxrJaXU6Wsykc7ZDsyp/hbLAgjkVxmheE9Y8N+Hz4Uk8bX9+kN2tzNdn9y9naA
E7A/Oc4X8M0Aeql1wTnj1rnD4nkn8+70vSZ9R063JDXMTAmXHDeUv8ePXv2rzfQZvE/xNtn
tZPEEkHh2LUZAypb+XNe2S42bpAR98+irla9lt7eGztI7e1iSG3hUIiIMBFHGAO3FADra6h
u7dJ4WO11DAMMMMjPI7H2qavLviV4g1XwfBH4g8KafJqd811FBf2iqzq0ZGQ5Qc7sDAI/HN
d3puvWOp29vLa+dJ5wBx5LDZkZw2RxQBrcZzQWQYyepxWSmtLdhjpdpNeqGKFwPLQEHB+Zs
Z/Cq2oz+JorGWeztbSScD5bdCWY/iSo/CgDfwNwO3p39KGII6151N8TU0Xwo2peKNDurPUL
eT7Pc2sO1x5nUBGz82V5A64pq/FS11TQrK88LeH9T1TUNRjaSys3i8neoOPMcsflTPf/EUA
d5eanp+nwrNf3cVtEzBFaRtu5vQetWFlR2Krk4744rwH4Taj4g8bfFfxHrPi8B59DjFjDbA
HybaVmO8ID3wuMnkjnpXZTW/juPxPf6Tpnia1sEjJuLC2vLfzxfISGYbsgqFJ28ZxkGgD07
IJHWmxlxH+9GDz09KxIPFGlRadc3OrXCaS1kAbqO7cJ5PHXOcFT2PeuGsvindeMPGtz4b8A
2cV3b2MLS3OqXOfKLY+RUAI+8eMmgD1cHNDEqOBmsO18RQ5jg1a2m0q5fgLcgKjN3Cvnaa2
93XKnigB1FN3YIGMk0nmKGK5+YDJHoKAH0U3d7c+lOoAKKKKACiiigAooooAK5Tx/q+laR4
JvpNYFy9rdlLIx2vEsjSsECqe2c9fTNdXXFeNdaudO1rwhpdtFbyHVdWEMiTqGAjVGdiP9o
YGD2oA62ztorSyt7SGPy4oI1jRM/dAGAPyFWKKWgBKKKKACiiigAooooAKKKKAEbhSa53U7
xb3xBB4XbSReWlzbPNeySqfLjj6KvTDMzdvQE1t3kpis5pFhaZo0LLGhALkDIUZ7npVDQv7
Sj0WKTWplN9N+8kjwFWEseIx646e9AGnFGsSbI1CoMBQOgAGKkpPbGMUtABRRRQAVzfiXSr
rV7K2jsbiK2uoLqO6jeaIypuQnjaCDznrXSVUuDlW7Dpx1FAHlF5Nda5baXfrqmjWmq6RqN
xHMk4zHKoBRsKWDDPBHWtLwZdas3jSbTdVTTj5NslxFLp6sqsrZXDZ7jH61sapoei3cpa70
Wwuiery26kn1z7+9cn8N2/4rCGPBGNGjAGeFAnkHH4YoA9k7UUdqKAOb1htvjjwum3Jb7Uc
+mIxVKx8QaLoiag2rajDYLNqkscYnYKZG4OFH8VXNYVT458MEyAMq3WF7n92Olcxpmn+DdI
8ReJ/GutT2i30d+0bXF1LuFqgVAAin7hOecDJJoA6e98Z6baNDKltd3lg2fOvraEyRW/pvx
zz7A471xeo/EHX/Fl5Jofw70q4giMXmS+INQt3jggjOcmJSMyPxx2zUepfF+8HiO10/w34V
fVNMn82NdQkuBBG8ka75NvByqLyT68VnQ+MPHEreIUuLi38sC2RBbx7RZySRlpFjcn59gKn
JHU4xQB6T4O0zSdO8Pwvpd02ofaMST38rFpbqToWcnvn+HtTvF2vHw34blvo4WnuCyRQwpy
zOzBcgd8ZyfpXi3/AAlmi/D/AFuXWte8XarLrbhVvdFtYsi5kVQpYqw2pkgtlcZ3V6l4M/t
7W7uTxZr+lW2nLewp9jszI0s0CDoWPCqWznAGR0zQBZ0HQbOzuruXTkn/ANJkMlxezk7pWP
URKeEU+wA/nW1qGsQaaq20ME99d7fltrddz49Sew9zVu6jupHSOC4WKM58xurj0A/Wks9Os
7GNo7aLYWbezk5Zz6sepNAHD+KdQudIXTdQ1iO7vblHe4jtrc+XaxMq/KJGwSxywA6lm6Cv
NvFXjPx/r7P4Q0xVXVNThSOaG2XMVhGzYfdIR87YO3ggHDcV9DTWcNwm2ZQ+CGXdzsYdGHu
KxtM8N2enavLfW9ukQCCKMKMEgdWb1Pb/APXQA7wr4btfCvh+10ezYy7Bumnb70sh+8x+p7
dBWT8SNB8QeIPDMFn4d1CfT7yK+gmM1tJ5cgjDfPgnjODnB4OK7MKOD3pSc0AfNun/ABG8Q
+EfiLE3xE0m8s7cqbWTUkjcC5jBIiklUEpnkcrgj6V7o2uXN1aw3uhaemr2kyLJHcRXKBJF
J/h55OM1y/xVLX2l6VoNrbQ32p3l4klpZydXZOd57KifeJPoB3rV+Hfhl/CPgm30i4l+dWe
QqM7V3EnjPQ9z7k0AaV94q0uweSCRZmmi4kCxkLGcZAZz8o/OvNfHnxQn0ezCLayy3dwVSD
Trdikku7gFiBvI6cADPYmtfxp8VtM8H+PdN0HWdIc6bIgkl1CRTtiYnClcjBA6nHIzXoI0/
R74rfraWszyqHW4VQWYEcNuHPQ8UAfPHh/wp4y8eXKS65bw6OYmBmtoWIWPj/VtjopXqgJZ
j95gOK9T0XT7HR9X1Cy8JaTLe3rusF7qt2cQxFFAEa9ztHGxBgHAJGKrat4ntZtZtvBvg27
nWUboZvsVozJAy9VaY8I2O3X3rvNF0eHRtMjs45pJiOTJJ1JPU4HSgCDQ/D9voq3ciuJry/
mNzeXGzaZpCAM47AAAAelSa1o0OrWW1pHhuYcvbXEbbXhkxgMCOfqOh71qbuRnoaD8yHbmg
DhbrStF8dac2k+IrNYdZtYwJV2L5kLf89EzkMp6jqPxrN8B+FdJ+GdzqGkzFi1/N5kOpS9J
k/hjbsrLz6Zzmu11DWdC0vWdOsr+7it9Q1JmgtA4+eYgbioPp3rTlt4biJoriJJUbqrrkH8
KAMTxFLLbQi6ntYb3Rgu28gaMMyAn/WgnghR1HpyOlZF1eal4PtnuNN02bW9Dkw8McMuZLT
PfLdYsc5GSvPUV2rRxtF5RUFMbdpGRiuVZJ/Cd/DHaxmTw/LkMvLNYP2KjqYz0I/h47UAYe
p+INY1a+tLDR9UgxNIpxp/7zcMZ2eYegxgsQPlHuQKr6pY6N4f017jT71rjxUGaRbqFmkZ5
c8q/JHl9tpOQOnNbGoeHLO4k+1aDPCsN82+eyS48qO65ySjL8yMepxw2OaWxg8jxbFp+p6b
Dp8Kp52mw27AwyyAfOzHAzKO2e2T1zQBmR33xK0jS01zULOLW2nlLy6TZxrEbWHbxtLElm7
4Priul0PxlY6xf/wBk3Npc6TrIiEzadertk2f3lIyrj1wTiujCDj1rC8TeF7DxHYRrOPLvL
WQTWtyud0LjnqCDtPQjPIoA3txx0/Kndq4Vf7XspAs8msWMwXBlj/021b3wcso9uMetVIPG
XiOO8FvHZ6frlmVYtfWzvA8BHaSAhmx/tLmgD0WiuffUtcjaItFpWHUMUa6ZGwe4JXkfhTY
/E7RxytqOi31sI32B4Y/tKSe6mPPH1APtQB0VFczD468NzzT26Xzrcwgs0D28iyYHopGT+F
Tr4s0qRwqLckZG5jbsFQHuScYoA365rU5raTxpoNhNoYvH2T3EV+y5FmVUDjjq27FdGrB0V
lIIIyCOhrjNV13UrT4u+HNBS5RdNv7K6lkiK/M8ibdvP0JoA7WiiigAooooAKKKKACiiigA
pD06ZpaxtX1e1s/smnSSypd6pI1tb+QuWU7SS/sFHOfpQBTvrOHXtXsZk1BJNP0m4Z5IYXO
WuV4VWI4wuSSPXGa5HXG8TeIPiRpdkkO/w5pWoxvPJavy0gQsFkzjgEjIHHIrq4rOz8G+Fr
XRtIUyXDHybfzWy08zctI57nOWY1raPpkek6ZHZx/MwJeSTvJIxy7H3JOaAL6tuyeMHkH1p
9JS0AFFFFABVSbkFferdVbgK3OSpA7UAYl2wzleB39q4nwH8vjmLHQ6QvbH/LZ/8a7e4UMS
vfOc1xvgon/hOrdccDSFz/3+agD1btRR2ooA5bWXZfH3hRePnW7zx6RrXnnijSftlzfahbs
sNvY3tzfX0gwokESL5ase+G5I74Ar0XWgP+E78KfJk/6XhvT90K527jtNU8Na3peqEHT7vV
p4Zo1BMkycEIijqxOKAPNvDrtqSWWs2doWguLf7LpyRptbyN3mTzhexml6A9UQ8816B4djs
ikNrYJNLqEYnuJnZP3UkjoCZBn7xU7V/GrK+D7a41WwytzZqmwRWUE5RYbZFA2ybevGFC9B
k+prm28UX9x4t1KxtIILW1EktrcSRSZnVYpSpTbwE3KykHrhaAK/hH4Z2uua1beKteQXRQL
vEuWNydpxvz3BKHPqte6LwK+aYPiF408K+PdM0+JbafwxqN81jaWITb5UaFVYq3XhmI5Jzt
NfSqOjrujYMueqnIoA5rxT4ls9DutH0251BdPk1e5MEc8g+VdqlyMngE4wPrVFdUsZZf7B8
PX0093eEyTXyfvPLVv+WgJ45wQCAVBGDUnxA8C2XxA0KDSL64ktkguFuVkjUEkgEY/Xmr/h
XwlpHhLSTYaXHhGYszMckk4yPYcdqAIdT8TWvh4xaZFZ6nrF2kW4xWUBnk2gfec8AE+5yaz
vDfxO8OeJ/EM3h20W/s9ZhjMsllfWjwyKo788d65/xN4b+IFh421DxN8ONXsJjfpGl/p2oP
lPMQYVlPO0leMcVP8AD/x1eeIPFeo+H/FfhVNC8WWUAeYoAyzQ7sAq/cZ7ZNAHY6t4r03Sb
kWci3V7qGzzBZ2Fu88oX+8Qo4HucZrM8O/Enwv4qnv7LS7mY6jYoXnsJYGjnUf7hAJ9K4v4
b+Jtc1LxR42sI7GylvIdWkaQ3Fw0cojB2quNp+VQox/vV2Olw6gnxGubi78FWVqZrIeZrkE
4Jkw3EJG0Ekdc0Aa2ia9oniK7umsw66hYN5M8U8Plz2+4BgCDyARg+ho0nxPa6tq91pUOn6
hBNa4Mpurcxquc7cE9cgcYryvxPpuueHfF2s/Fjw20k8lpdfZ9V00n5bm0SNPmUf3gDmuk0
bxRZ+IdF8Z+JvDsoubV7SJ4JFzuDi3JKn0Zcj6UAXvFmoeE/F2l3/h64tb3WI4WaKa40+0a
cWUuOocDG4ZHAyfWuS+A+uSQJrfgKa/+3x6HJvsrjBXMLEgrg8jB7HkZxXWfBQWr/Bfw1Lb
7dxty0pVtxaUsS5Y9yTnrWNFbWOl/tLazqVtMsUTeHluNQVF4RhJgM3blVz74zQB2V5428N
6TrMOl6gt1YS3V39likltHSKaUjOA+Npz65rpZ5TDbSS+W8mxS2yMZY+wHevIp9HuvjP8AD
241e9v5LG1u982i2sRx9nZCRFNIRyz5GcdADXU/C3xZJ4s8DWsl9Ip1iwP2PUEVs4mT5S3u
GxkHvQAtr8QtD1DVLzTtLs9Yv761C/arZLN0a2z0DB9uCaveFvHnh3xhNqFjpU80d/p0hhu
7O5jMU0J9Sp7e4rgLPV7nQfHnxX16x0aTWJrV7LNpb/I7KIsk5PUjk4FXPhDpFjq1xqPxSk
v4r3VfEf344OIrJAf9TjqWGOSaAOls73wbrnxLkLW10PE2n2nyJeW8kflQlseZGGG3k8bhy
a29d8V6P4bhluNXa5igij8ySWO2kkRF6ZJVTiuK09TN+05rxb7sOgW/y/3t0jf4VqX2pr4w
8Rat4KtLpoNO0+NF1aeNhvkMgOLdP7p28s34CgDtrC+tNT0+DULGdbi1uEEkUqdHU9DVggH
rz2ryj4V3c3h3U9X+FupTMZdGfztMd+s9i5ymD32nINer+uTg0AYV34S0C58yRbBILlpBMs
8PyvHIOjAjp/Ws/UpI2jj0vxOskO1g1vqkXyr5g+6wYf6t/rx9a61RgDJyfWmyRxyxtFKiy
RsMMrDII9CKAPL/ABZ438YeBtGaebRE1+NZCUvI2KL5XbzSBtV/pwe1cHo37QfiS+1xbW78
N6ZLbBHmmWC4ZJI4kXczAvwxA/hwM1694g8KW9/4bl0W30uG/wBLmbdPYTSsgZeo8tv4CDz
jp9Kp+GfDHgOG8eXTvDmn2WrRYWWJoR5sWOnBJ/MdaAOr0rV9O1iEzabdrcIoG7aeUJGcMO
oP1p2o6Pp2qeW15bK0sZzHMuVkj/3WHIrH8RINJkt/E1tmNraRUvjGufNtycMSO5XIYH2Nd
FBKk8SzRSLJE4yrKcgj1zQBzMlnqGmzH7Xat4i0/aSrOiPdQnP3ecB1P5inTR6DZQ+aUu9H
kvdruYN6EFezbcqvv611NLQBw83/AAie1vN1u+u7ZyfMhW5llQ85+YDkVrW+k+E43t2gsrR
WXiIleTnnv1/GugCKudqgZ64HWk8uMkEoMg5HHSgCnLqljBbLN5jNHv8AKHlRs53dMYUcVm
anqF7B4u0Gyt9E+1QXImM98U/49FVcgZ7FjxXQ46Vwvji81Kz8T+BVsriWK0n1fyrpY2I8x
TC+0N6rn19qAO7ooooAKKKKACiiigBaSlHSk70AMlljggkmmcJFGpd2PQADJNc34avv+Ejt
o/Ek+kra7mdbF35lNscYc/3SxGcemKNdHiW68Q6Lp+l5tNLMjXGoXmVJKr92FQf756nsAan
8QXE0jQaHZM0dzf5UyAHEUQ/1jZ6ZxwB6mgBmmqNZ12bW22vZ2263seOp6SS/iflHsD610Q
AFQWltBZWsNnaoI4IUEaIOgAHFWKACiiigAooooAKrXBB+Ur261ZqvOQQV7GgDEmj/AH4Ge
p4xXG+DN3/Ce2+7GTo4JPridhXY3q4f0x0rkPBqqvj6BVXAXR9oHp/pDUAep9qKO1FAHM6y
ufHPhU5PBuv/AEUK5lL6x0G51K5tbE6rr+oatNHY2jSDO8hckHoiADLNj2rpdb3f8J14U2v
tGbrI9f3Qqh4V0HSYvE/iLxHHas2p3N88Ek8rZ2oqr8qf3VPUjuetAFLR/FlndahPoFhqtl
q3i1Ri8MIKw22DgjnqFzwBkk9cVl33hvTrHX72bTbfzrswyS3buuPOmOZXZz6EYHtuAryW+
8J3XiT9pfWLCxvpNNK3TzfbrdsSQMIg4Ix06jr1rRHxD+K/g+7ex8SeF01mbTIS95euh8ye
2Z8AAr8ueV6ZPr0oA37bwXpN9aaPquswf2lc21qrwT+Y4h2ZZ5HVeM7nOcn1WovhPr99Y/E
260Dekeha1HLdWNruJ8hojtJH++FZyPQg967rWNc0XxV4BfWPDMyX0zCK3EEDANG5IxEw/h
+bGf8Ad9q57wvZ6R4V8c2UevSWqR2mnAWt/IhjAnZm892b7qbx93OPlA5oA9rXGOuaWsKz8
U+H9SWV9N1SG+WKTyCbf5wX27towOeOeKuXWrW1iYxOsm6RykaRoXaQ+wGcD3OKAOIuPhtd
af4q1DxN4N8VXWh3OoSeZfWs6C5tbg/3ircqfcGug0Xw3b2utzeJrm+GqaxcwLbm7KhVSIc
7EVeAN2TzzXhnx08f6xJLbeGtNka0sJN/26ONz5kjA8xNIvAGOSAfTPpXVfDDxVoviCw+ze
FhD4b1+KMNNo8m57adVwA4HX8Rg+ooA67xD8LrXU/FQ8XaDrV54b17ZtkuLTBSfp/rEPDcc
Vv6dpMmlF9Y1vxJcam8KMfNn2wxQpj5iEXA7dTmvML6++L1z8TtN0fXtPji8NtdB3l0zcIm
jAJBaX7wwcHBwK9PuNO1mTTLjTZzZ6xZTI0bC5yjujcbSRkHjv3oAh8E6nba5od5rNowls7
+/neCQcrLGG2BvodtS+FvB+k+ErfVLXSUKWV/ePefZio2QsygMqj+6cfrXPz+OvD/AIJ1DR
/CN9pj6bJcBYrS1sU89BH0yQoygz6iu6sNSstThkmsphIkbmNwQVZGHVWU4IP1oA4Cx+GN7
4a1i7ufBPiy50TTr6QzXGmvbpcQo56tEG+4f09q6XQfB+m6Ja6jvmm1C91Rib69umzLccYx
6KoHAUcCulGM7qN3rxQB5foPwes/D8U+m2fizWjoEs3m/wBlCULGMnJXcBu2nuARW3YeBY9
D8cXPiPQb1dPtr2GKG801YR5MmzhXXHKtjj0rtFKKcDio5preBS008cYALEuwHA70AchoPh
DUNE8Za7r51tbpNbmWWa3a3CiPau1QrZ9OuetU9H+G6eGfG994g8NazLp9hqbB77SDGHgd/
wC+h4KE+1dlDqmmXMTPDf28ioP3hWUfICM888cc1z+qfETwtpkSst/9vDfdNrh0OP8AbyF/
WgCPSPCt5bfE7X/GV7dKRfW0FjawJyFijyd7H+8WY8egrFuvhQ0fjy88WeHPF+peHp9QYNe
wWyI6Tn1O4GrGh/Fzwt4j09J9Fi1S8uWIH2SKxk3qc45bG0DPfOK6A6v4hhkka88Ks8BXcr
W10rsBjkMpxz9CaAMfUvhxZ3esaXr+n6xe2Ou2BbGosVmeZWGCkgbgr7DGK7a0EgtY1mm8+
QKA0m3bvPrjtXG6D8VvAXiO5Sz07xBCLsrlreVSkkZzjDEjAOfeu3U/LmgBQwxzS0mRRket
AGQ2rfZ7bztSsrm0AcqQqmUYA+9lM8VBcf8ACOeIYPM+2W8kiDC3EMoSWL6MOR9OlbbMAPm
YqKpXmj6RqMiyX2l2l3Ih+VpoVcj8SKAOXj8W2Ok6hDpOu6vb3cM5WKG9GMOWztWUAYBOMb
gcHuBWheaVeaUZdS8MkKRl5NObiG47/L/cb3HB9K6Ca1gntHtprdGgddjIVypHQjFYo8P3W
nhf7A1Ke1VF2i3uGM0RHYc8r9QaAINK8aWV9p0N3qFjeaQJU3j7UgZCOh+dCVH44PtXQWV9
ZahD51jeQ3UXTdDIHH6VlWFhrVrkmTT4I5Cxe2hibYGJyXDdcnvmotO0OTTdaudQtdO0m1a
8cG5ktomSSYDoT2z70AdJRWZqEerXKKul30Nlj77yQmQ/gMgVWtdP8QRSq1z4gjmTuq2SoS
frmgDcrD8SQ6pNYW50a6trW4S6hd5rlQVWIN+8Az0YrkA+9aYhcBf9IlOG3duf9n6VyHxL0
ebUPhfq+n6dBLLcHy5I44ssxYSq1AHcUVFFu8qMOMPtGR6HvUtABRRRQAUUUUAFZ+p6rZ6R
bJcX0whjkkWFMjJaR2wqgDrk1ddlVWdjgKMnjPSuNsGh19ovF3iDTn02HTpZW09buTbtjxt
8+RDwrHnGeQp9TQA5JLrwP4P1DWteuZtYvmlNxcfZ+AzuwVUjVjhEGVHJ9Sa1/DWvN4g0yS
6k06bTbmCZre4tJypeGReSCVJB4KnI9a828ReJr2b4i2mn+Zdat4Yv7Nv9G06AXMNzAwZZJ
CwySyuVGAeAa9A8G+H7jw5oH2O91B9QupJmlkncYJGAqD8EVB9QaAOkpaKKACikwDRjFAC0
UUUAFVJ2yDirTdKqyDjB+XPpQBj3KvuO5S/t61yXg/nxvayAgK2kkgbec+ec12NwrLMAMN7
VxvgVi3iHT9z/APMKPyjlR+9PegD1HtRR2ooA5vVwT448L4XOPtRJ9P3Ypuj3AtbXXriRgy
R38p2r1J+Xj6nIH40a0rf8Jx4WKyFP+PrKgcMPLFchdapdpq+r6fEYbRI9QkkRpH4b5EJnY
DoiA4wfvMQO1AGvo1xarKviNdAttO1XWrsx3CvjzVjjyrMzjqQq/StC++1apZ2/mQg3clu8
nlrjKrvUgYPXgfrWDoQbxRfvcJaXNn4a02MW0E96pSS9xzIwVhlVJAG4/eGa6TTNc/tYXd7
Z6Y8MkUjWtt9oIRp9vLMB2TOPrigDnfAng2zsri/1m406G3ku5lMaqu0tsDKHYf3vmP407x
Jpk01xLZWOnxahdXJx5atgIu4fKzYwqhV9z83Arfbw7HeXyya/qD6i7ZdLbYFhhI/ukDIx6
k5roILe3s7cQW8CQxDGFjGBQBx2g+BUsooZdRmC3EX+rhsXaKJOCuTjlm2sRk8Y6CtzVtY0
Twvobtc3ltYrDFiKNnG4nooA6sScfWuIuviDqGs/F7/hBfDNxBaQWsEklzqEkHnCSZcZhUZ
GMbuT68VnXvwv0rS/Fb/EPxdr93r2rwSedb22xY4nkAwiLHk5x6Z96ANDVfh74U8XX1raeJ
NFKa9Pp3nTXVu5QQkkA4XpndkjjrmuM/4Z8Gj+IYL6w8eXVhC04EGId0yNnIAbucDknj2rv
dK1rU7SxXVr21/tDV7xVhknT5YVPJEUI+9LjJyRwSM5xV+G/l0zUY9T8da1aW9xN8tlp8ac
QE55yMlnPT8wKAN3w7pus2vhtdN8TX8er3SF0a5KbfPj3HaXHQNjGcccVFJ4ZkW7gmsvEWq
WMMTEm3SRWjdf7uGU4ArL1bxxYaejfa7g2spTdBY8NfXYzgbIeoySMd6q+Er7T/Emp+KtG1
BJby60q8a2lW4YtmGRQ6qe3qD6YoA7iC0WI7nka4ftJKFLY9MgdKo3ejlro3+m3Bsbx+ZCE
DJOB0Ei9/qMGs2KyuvDt+tposv2myMW4aZLJ80SrxuiY9v9k/gaZN4oWW6uNOk0LXraGMYm
vVtwEj4zkHJJ+oBoAtT+J7bSo5m8SQtpaxYPntloZP8AdYd/Y4P1q1E2t3wiuFEGn25BIjc
GSQg9CewrNudP1nVtElbR/FqKtzGDazvZJKF9Ccn5vyFc5oHgbXvDXiNPEmr+LtV8UTx27Q
+QxEahWbcx2ZwxB4HoKAPPvFnxt8TaF401rwtpb6ffeRLshuDbu7wbVBbKIfn5OB0x3zXef
C3Tta1zwmmv/EHSLSXWrt22SSw5kMB+7uXov0Haun8LeH/B9ibq+8P6baxz3M7zXDlczCRv
vBs5K/7ta+r6xa6TbRs43yzsI4ogwUtz6noB3oA8d8QeMJZJtQtPEHw0sJ5beIG28xiFuQ2
9VUMVGPubcf7QrkfC154Fk+IUfhPTY77TIZZQ1oouEnsYpTHuaNo2GcqwYAZKjHFe43Xi7w
/dTWen6nbf8fdx9mCXCghH6D8ckDA7k+hrhPiJ8L/BemeD/EHiTT7dtO1KPT3ht3jl2qnG0
KoPQnkZ65JNAHpdrD4k06BUgOm30SnbgRtbMfoBlf6VR1LxtZ6VIbPWtKvIr142eO0gUXDT
gddu3t/vYHqa83X4sRaJ4Z0bwlY39pqfiK3s1W+vYsm0sVRQGdmJ+dhwBzgkjmsnw7pl/qy
y266w/wBm1p5LrUtYlb547MMN8SMeT5jYUsMKF4HWgDpdD8U3Fj4bn1tfh5o+naHeYZbC3d
UvFidtqPKgXa285+Ucj3rpPDt7qFvIukwXUemTEmS20/UGMqSQsMr5EvBKgfwEEr06Yqvbr
DqGqC0htzBBNeW6wqEx5NvbruVfUcYb2DCuiWwtb7VdV8P60gvUL/brTzj80cbcHYRyuxhw
RyNwoAuW+vNDfmw1+3j0y55aKQyZinUf3XOMEd1PNXLvxDpNnqcGlyXYkv7hPMjtogXcp/f
IGcL7nivDPi1afEnRfs1hB4le68K6hILXzHiUPaluAszgFmXH8QGTjnrWN/wjur6Do1p4b8
MeLL8Xd8BCZrC2X7TqGCMmJ2YssEa5+fIXJAHegD23xF42/sbTpr5LOLyrSYpeC5uFRokx8
pAXdlnOAq9T6VYHiTWY9Jh1W68J3EVoy+ZMonWSaFP73lgc+4zkCszwn4Bt9O0+z/texgD2
cxntLbd5vkvjHmyOf9bM3Uueh+7XVaxa6nJHBcaXOFnt33mB2xHcL0KMe3HQ9jQBds7q2vr
KG8s7hLi3mUPHJGcqw9RVgEVxKw2X9qMmlXM/hzV5DuNvKn7i5Pf5M7W+qkHvWlH4ilsplt
/Edr9gkYkJcoS9vJgZPzY+T/gWPrQB0Y+8adUcU0UkKyxOHRgGDA5BB6EH0o3OckdaAH96W
mr60pYbsUALWVr7ahF4c1GTSrmG1vI7ZzDPcDMcTY4Zh3A61qdRVTVYWuNFvoEj8xpLeRAg
/iJUjFAEejXS32hWF2l5HerNAkguI12rLlRlgPQ9a0K5zwPpt1o/gDQdLvYfKubWzjikjP8
AAwHIro6AA0UUhIHWgBaaWVfvHH1pss0MMLzTSLFHGCzO7BQoHUknpXOSXOo65rlzpq6Wn/
CPJEY7i4nJzeMy8LEB/AAeWPXOB60AQtPN4l1Kx1DSdaWPQLOV2uGhBVrqRDgKHPHlg5JI4
YjFYnjTV577VYfB8SxyRavZGaykVTIs9wkgYKxHCxgKNxPZqi8UXVvq9kfBGjNBb2l9aSQ2
VzbvhFuYGDNbOo6KVGD6jdVb4ZaTqN54X0G71OztrBNOaWWzNjKSu2Rm3wMrDKqvAx/sj0o
A3PBugTrLPq2qaCmkP9qeaysjIrtZ70Cy4K8YcjO3t9TXdUUUAFFIw3DGcUgGKAFHU0tFFA
BRRRQAVBPU+agmTgnd0oAxbgnzkz03DmuI8Asw8RabHjbjS3GO/E7V29xyy+xzXDeA8Dxbp
i8nGkzH/wAmmFAHrXaijtRQBz2rbW8ZeGj3H2kj/v2K5/R9L0/VPFGuMtmdkeoFryV4+Lp1
VPLQE9VXgkdMit/VZNvjPw9GWADR3Jx9EWuW1i/1KDRdYsdPZ7c3d1cx/aUXe6HaPu9l45L
MeOwJoA3NY1pb5fsGnM06GZYWdRxO/JMaHvjGWPQAetcX4q+J/g/wfbQJY66NX1bT2dGsbQ
CQyyMDnewHyAHuOeMV5uq6hfpc6v4z8VajFomlRi3tHtlNkrxAYmcoOcPjYucFzzwKr6Rol
54k8YWl/wD8I+LG4ubZn0rRIo/Ijt7RThXnccqHyAc5JBY9xQBr6f8AHLx9pdyseo+Bo7mK
6+aC2tkeNiSA52k53cOp7da6fxF43+Is3ge+1HTNPu7PV4/3E+mx6d5i2bMOSZ93JVTncAR
kitC18H33hqbTJtQvBrHi7Vr1E+0IpSG2jQmQqiZ4jG0ZPUjaK9Kn0O3/AOEdOkx3EtuANw
uI32ur5z5hPfnkg8Y4oA+O/hbq2oaH8QtP1iG986BTI98qxmZxCcByT3YnHPvXufi7VdA8H
fEq6vPFnh+e8t9bhV7bULV2lKLFgNE8R4QcjLL1B5qbw5beG10a78TQWh0q0eZY75pbX9xK
iOS/2cKOjuMkn8OK2PGHgGT4mCxm1TUptGtLVJPs62pDSyiQLyzdAPlHy80AdFLNHoulnxF
rCJ/aDqsUUKnCxbvuxJ+mSOuKw9T+2appr6neNb2dxbt5NuY8DMx/j3N3jXeR2zu9KwrIax
c65bz+NLyBLrSHOnaUrHAuJFX97fMnrt+6OQDn1rvftXh280tdNt7X+1UhBjNusWWGQRlg2
MZBPPfJoA8U/Z7s7TUvEvinxNeWhuZFlDQXtypdl3M5Oxj6j0rF8A+Pobb476jqckz2+l6/
eTWzNuLpI+QIuOzcDB9DX0FPbalH4XubHw3oUGlTSRNHAJSqRxE/xFV54yTj1rldA+Fel6B
rdnqNn4e08NYQrFbl5nYq+SWkORyTuOM9KAO51h4rPUtI1CXKhZzbnHfzBgZ9sgVsFCzZzj
HTmqGrtcpZo1tb/aR5qiZF+95Z4Yr7jrVOO71GHUbUWq293ocissk3mES2zAcDn74J47Eel
AGavh/UtI8RXF3pmpXr6ffEsbXerJaSt1dUI5Q9SM8H61twXkluLaz1R40vpWYJ5edsu3uM
9DjnH19K0gV2DsB+PNc14t1Dw5HZpp2t67b6PcXJBtJJJQkiSA/K6g9SDj68igDWvNE0++k
86aLZcchZ4WMbr/wIc15p4m0DxNocMuorDP4qihDyCXzvLulBxiMqBjyx13L8wwT15r0vR7
qabR4Gu721vblF2TT2hzG7jgkenuO2a4D4nfF7SfAds1jalLzX3QsltnKwLjO+THTjoO9AG
ToNjZadJaazqt3Hq1wu6exhhZRGzAHLoDwkUYJG9uSSSewrzDx1rPibxYYdK8P6RcXcOsuW
GoyKd16RyRCrnMduOgbA3AE9DXqPhH4ZWOr/AA/0jVtYeaw1+8DXl5e2u1ZJ1lbeYX3Agxn
5fkIxxVTxFoev+Eri/wBVg0+48UabeWXlzTwRhb5dvSJmHSFuSxUZA4AFAHG2/gbwX4Z8Ji
+1yF20p44jP+8LPeyA+YLdD0cbwc4+UDuTXaw6lc2iX/iXxIoit1tYJo9FiiVTHKcmC1OPv
bV2sw4AZsnoK868OR6x8SNbTxn4yYx+E9HYeXbRqUhkkX7tvAg+8NwXJ9gK9hj8M3d1b2dp
r8hn1PWriS4uQBhbSDcJGjGO/CIW6nBAoAseHTeL4t0+4mn36dLbTW8Py8y3YIeeYnuDgqu
Oyntium8RR/ZfsfiOFS0mmt84UZaSF8B1/k31FQ+K9Pt5dP0pfOlsUtL6Fo5bcYMfBUAe2S
Afar0bS3dnNo+rx+XPKhjLJwJhjlk9PXHagC/e2NrqunyWt0glt51+ZT1x1GPQj17V53FoZ
8JeJ7jUoDHbXVzGIvt0qFre5RfurJjmFh3YfK3XGa6XRNfubW+l8O+IxHbajAT9nmPEd7Dk
BXU9mwQGXsfY107rHIpSRQyuNrIRwaAOb0XxdFfacLjVLGXR5o7hrWaGUhwjjodw/hbqp7g
10+4YzmuJ1bTdW0GG2vPDFsdRjhuMz2UsnzNbn7yJn7xU8qD06DjitUX1r4ksi2ja3NZTJw
QijfG3pJGwyPocUAa19pljqtqbXULdLiLO7DjlT6g9j7isZ7TXdGtXW1Ya7ZqD/o1xhZ9v9
1X6PgdA2PrVC7vfiBpM0Kx6fpevWhbEk0cjW8yL/e8vDBvwNJ/wm15G2y40J1PPG5lz+JXA
PsaAMbR76+0zVJf7O1Wy/syQea2j3kDWstsS38DsSB/u9PTFdbZ+JY8z/wBqQwWUaAusyXa
So4z04OQfbFQT6vLPbf8AE48J3TWkibsoI7kH0BVeaWzbwy7rjSI7CWNxsW7tRASe20ngmg
DWk1qxhsIb64kFrBMPla5YRDPYHd0zTLHWLfU72VLS2uHgjH/H0U2xufRSeW+vSqn2Hwut3
58hspJt24ieUNtPXIDEgGtY3tkiKxu4FRh8h8xQCOnHNAFkcDFNlj82CSLe0e9Su5TgrkdR
71AmoWL3bWcd5A1yi72hEgLqvqR1AqGHWLK4t5riJnMMJIdzGwHHXGRk/hQBneDW0/8A4RO
yi0rUrjUrWANALq4bdJKyMVYse5yDXQ1xvw4s/wCzPBNrY+YJSJ533gFQd8rPwCAejdxXYs
dozQAE4qvd3kNnaTXUpJSFSzKi7mOBnAA5J9qyfEniey8N6bHc3MU1zPcSCG1tbZC8txKei
AY49yeAOaSPQYbrXovEGoNK9zFGBb20jAxWbEfOVA6sc4LHsOKAKa6efGGnWd54g06ezgWY
zLpsknEq/wDLPz19R125wD1zWZ4/vL6PQ9MudN8QSaRpRuxFfXtpsLxRnKqQzAgKJNob64q
t8Udf8SeGbXQdY0C4VkW98ieyaLeLzep2R8AlTkYBHQkZ4qt4bsdQ10alpN9oax+DtQaSZo
r1Ss2+TBeDZ2CuGO4cHPFAFTwx4W8QatLo3iKXUrOPT7iaPVrhFibzWuQhjLxnoqyrtZgea
9YWNVA2oqAZICjGM0QxR29vHBDGscUahVReigDAAqSgAopKMH1oAWikpe1ABRRRQAUUUUAF
Qy7Qv9KlqrMxLeWVIfGc9qAMy5U+buUj6VxHgcIvirTNvU6Xcf8ApWa7a4IWUAsQc9q4nwN
G3/CUaY7dtMuP/So0Aeq9qKKKAOV1kt/wsbwsoAx5N5kkdPkSr+lRO0Wppu2s15Jg4BCggY
OOhqpqw/4r/wAM/wDXK7H/AI4tZraU3iHw3rVna6ncafdJqMz291bSFWilB+Un1Geo6EUAL
4r8E2uvS6Vd3UR1CTT38zy7h8QOwHEskaj94y9l4FZnh3RrXRvEOpazbafdX2tagpMk1w2z
CE7tzZ4jUkDCDoF6VN8Pb3xhY6f/AGZ8Sb8SazK+6BwiLE8fQKGXq/GSD6jFd1cWcF7A8Nw
uY3wXCkjdg9CfT2oA4+11K8vNYmvrCzGr3duhtd0cgitbZsgugY8ueBkgdBj1qjdr4kur5N
GudeWa18tnvrhbdY1Tn7qsD90Dg5GTx71b8UeItA+H3hspqGrLbPPI0ihY98z5OSI41HJ5A
HYZFcFp3iKa51nQ7fxlYSaBp2u3B/s3T2kMk85HIe5IACKcgAe/1oA7Kx1C4/s7UtdEMlr4
es7V7LSrLb894e8zDvuIAQemT/FXkXw/+OGk+GPA1j4d1rS9XuJ7eR0W5hCttRmyNoJzkZw
AAfavefFuqeGdNsrW28QRRTvdSi3tLMD95MxGMIM9ME5PTFed3vhW3k8e6ZdWts1uq3vmWs
RRWNu2N0txOTnkImyNONu7NAF6H41fCCxt0um1V/taRZZZLaSS5TJ5Q8Ehs9RXp+l3Wnatp
8Ouaen7u9hSRZWj2OyYyu4HBGM9DXgb3PjOzudXvvAui6ZrT6tfG5t7+6WITeSud0bZwHA+
XD543AcnmppPB/xQ8XabqWofEzxXL4Yso4/9Fs7CdUQuem8Ln5egxncaAPR/GPxe8H+DFkh
vb37dex43Wlnh3XjOW7KKw9K+OWn6r4aj1uLw3fMJb6SxjhjljYlkiMu4nOFBAIGa8QsPhE
troEepeMNQeyuJFW4aJGIlROQiuWH32POOflU8Zr17wj4e0fxf8E5odB0Ww0ySS4mNpsLFP
MAMYldurEqzc9OaAMuw/ab0t9QaPVfCl9Z2fGLiGRZSo77lwOADkkE16xqWo6DZ+DtV8SSX
UUuiz2n2tpEO1JFKcEN6t8vSvjbXfD8+h3r2F29x/aIvDZW9snDNbL8qyKvVi7Y2A9QCTXr
GvQaha/B3QvA+t3jW9pb4e/lHy74ozvkjH+6Csfu7e1AGzD+0FeR6joulN4JMZv4IZox9t3
tHG6kqW+XqFGTXK6f4fi17wlrXxd8f60GlnjlbRUlPAIP7tghOSQRgL3HNL8O/B1x48/tPx
prl2NM0eV2tVO/yzsPytsboAqAIDxznHIr37R/D/hq+S2vbf/iYWth+5sY5o/3Vrs+X5FIH
PH3up9aAPHfg9onxEEE+qQ2n9i2Mtuiw+d+7jupMHM0kWCzHnqCmcc1xuseANTuvidqemR3
F1qWlWTJca1rU8ahkfG9wmTgnHAHbNfV+pQ311EkNpc/Y42P76Yf6wL6J6H3PSsvUdBiutK
g0azMUGltLm+VhuaeLGWUn/aOMk84zQBs2s0UlhE0LrsVAGwynYQOhxxxXL6D4+0PxA2u3G
k/aLyz0m4S3kuIk3iU7csygclRn9DXmXxM+IXhvwn4b1Hwn4Efbqt9LuuHs8mK3Dff+bkBi
owAOmSe1c3+z1qGpL4n1nRYbsQQT2PnxKBmNJQQA209Tg/pQB6/N4R0JbxvEej6HbarZyMb
pYbaTZJHN0MkXIXOM8cEHpzVzS7FWnn8Q+E9VmvZGRYJLDUZmYRhTnywT80TZz1yDVi1hWT
Vv7L1PzdK1SQGRZbCVoob0Dqyj+8O4PP1FJfaBrMUgurG8FxeocR3YYQylf7sgxslH1waAN
OPXrG+tZrW7U6Zex43214ArKc5yD0cehGav6nbvLbiS3QPcW5EkYOeo6j8Rmub0jxBY+Jbe
bSvFmjrp2p20hjmtLxAY5PSSFjwynsQc1rSadq1hJ52i34kiH/Lle5Kf8BkA3L+O4e1AEer
afF4i0aG80/yjOiF7cyLlGBGGjcHsRwe460/Q51fTDJFLJLFEu1rWTLywSL95M5ycdADyfW
sq31saH4g+w6xbnS7W+yyFyGgSUDJxIOAG54bBz2rU1GFrK5HiLSoDPuUC6ig5NzF2dcdWX
t6igC5p+taVf6at/bXgNuzlA0o8s7x1U7scinX2i6fqDec8bRXIHyXEDbJV/wCBDr9DkVDq
mmte2BWzS3YS/vHhuYsxzZ7N3U+9YtmLCeWSK1v7/wAP36EI9o0oKgA4yiPlGU/3hQBpxXe
qaOYrfVA2o2rMES9ij+dT0AlQd/8AaHHsK6BVP8TEmsOHS9agbcviaa4H92a2iI9sbAp/Wp
FPiSEkMdOuFx8pxJEf/ZqANjaCc1FcWtvdwmG6hSeI9UkUMKz1k8SFiGtdOQdj5zn/ANlpb
a61v7YYr7TreK3Ck+fFcbyf+AlQaAJI9C0WKDyI9LtVj67REKdNomkXKxrcabbyLGCqBowd
oPUD0qKfVLqC+Nv/AGNdyoc7ZotpU4GeeeKsrcXb7GFiVVlDEM4BU/3TQBj3Xg+yu9Q+0yX
dwITIZJLZQgjlBXBVzt3FeAcZ6ir+n+H9I0uQy2NpslwVDs7MwB7AknA9qt3d1NbwGSG0lu
mDAeXHgE5OM8kdKV7iURho7dpHLBdgYDjON1AHO+DRpca69Hpq3ICavcC4a5bcXmJBcr/s8
8CtC61+zGtx+H7WUz6nJGXZYk3i2XHDy4PygnAAPJ7VxUKalo8+oWPhvUIb6bX9blle+2K8
WnAr8y4z87DaeOgzzXSQ+I/BukPL/wATOygmnctPMq48+QDBJYDDH+VAF7w/o11pUEv9p6t
catfTyGWWefAVTjpEg4RR0wPxzXnOs+JPGMPiLX49Qkn0iyspbeOMadGtw8dnIW3XeCpy25
NuMHaMnBr1uzvLO/t0urK6S5hYZDxtuBqAaXZnXBrS7hd+R9mLbjhk3bgCPYk8+5oA5/w9b
zeJvB2i3uuTSy3UMwuo5gnlNIVZtjsmPl3LgkY711wXHc0valoASloooAKKKKAEpaKKACii
k78mgBaKKKACoJFTcueo6VPUE6K1AGXc4WYK65Oeo9c1xXg5PJ8aWMQbcP7KlbJ7E3GSP1r
tbpvusOPm5BrivCBLeNNLYrtLaPNkH1FzjNAHqHrRQaKAOZ1Yr/wn/hkENu8u65HT7i9ayd
I8Z+GbHUNX0i91y1j1GHUJVa0z+95+YfKOT8vOa09Zcj4heFUHeO8JH/AFritT8GyX0fiDx
V4aMNl4xtbq4jt74Db5iYXMb9jx0PbAoA9FF3oXiGwMEdxa3sbnlAwyD9OoP5Gqtv8A21o9
1DZyF9W06Q4Wc4E8HoHH8a+45HfPWvjO717xT4u8WnXl1SCPxBZ2/mwE4gL+WclEIxuIwTh
uSM8npX1b4H8aQ/EHwVbyNJNp2oXMPzNAwydp2s8TdxkHryM0AWPFHiDw3/az+FdbWeL7Zb
Fft8K7ltyx27WdcmJiSME4BrzP4m/CW6u49M1Bdf1TU7yWeKxnluIfMEVsARnEYBGOue5PN
dnrvhvxPYz3Nn4WjuYbaSFDZzW9wibbjcS73Rf5pAePXuMDNd3dapDo2mRXGsXSKxUIdgOZ
Zf7sajliT0A5oA4fwr8OYNHFtqQv7vVtYeIQNqerqfPtYV4VIoz9zt7+tY3iC8W51HWdGsD
KNPRBbyXFi4ee4GM3Kr2EhbajOThRwOeK7zRvFj3+ranpuqaXJo8tlCl0rXEysDA+drOR9x
sqcqT0wa5rx14Mm8UeDDJ4A1K3sXupFvC1vwt6V5QCQcKN3zZ7nrQBzd7Jvm0zwVbWoW4u4
la8hs14sLOMgpaRDrvJwGc8cMT0wPRLxLyW+tI7pkk1a4Ja2twN0Vkg+9KezMOxPfArF8Pa
dpHw6h0/TzpOq3uo36xw3GqtEZ3lmILBHkHQZzz9315NamleJdDh0HU/F2tXiacVmeO7+0S
DNr5bFBEcfnx13UAed/EayvvE3i+2sWB/sa0XMkqgI0jgYdm77j91T0VS7elbXgvxFeWNzb
6bCk1zpEcbLFbworsx42lT12j7vpySTgVufELQ7HW/D77nvEi1XyYJJLV9rGLcG29M/N0Pf
FRQWekeCtMkudS1LTNHnuIxDunk2rbRDgIik8//AKvSgCPRvCuj3XjzVvHGr6XGk021IZpr
jzERlG07Af4h0JHHYdzVf4geH9B1+3todQstQbSbUBpBvFtbBF5y0p5AzzgAk0tvr2jyPb2
vgmyfxRfrblku2lHkQQo4RsFjjIPRQMn171ZtPBdlq3iOPVPFl3qmp3squ8Fhcufs1qm47C
VT5Q+PUnnPpQBN4fuPD+rPplrCkN3YeW8lhDY27Np8aL/FvICyP0/EnjrXb6hqNrpdg95ds
ViTCAKuSSTgAAe/Fcl4n8c+C/hjpVpY3BFuCNtvp1nFucDqTtH3R3JNUV1VvEsU+uRXhlsp
rxbfRrZWzHcsgGZGAHOHDsOcYUUAdjPOuoXX9nojTRBR54xtEbZBAZs9f9kc1Z1DTLDUrZY
r5PMgRg5TdtRiOm7HUD3qews4rGxS2iYkLyzscl2PVj9TUep6baaxpd3pt9GzW13C0MqqxU
lGGCAR0oA8AvH+HfiTxdNoNlca5q/nXLRMNOth5Z6eYDKcZQNjkcDGO9eg+GfCHhzwf47a0
sLCS1imiBtpnGVmbbgoG7sACTnru9q6vTNB8M+FbSOPTLO20+KGJIVI6qmcAfiep71tyRQy
mMyxI5jfchI+62MZHvgn86AKWs6XFqtmLd2aGVWEkM6fehkHRh/UdxkVV0nWJJZv7L1hI7X
VUHMY/wBXOP76E9QeuOo71U1DWdasvEdppaabazx3YdopmuDHyuCUxtOWwc9R3qaNrHxXo9
xDJDLaywSPCeQJbaVf4kI6diD3oA2Ly0tL23aC8t454n4KOoYGuDn8YWXgzxlp/g3WNSQWd
5byXFvd3coRrcKwAjck/ODnAPXsa6LStakt5v7G8QyrDqcZ2rKRsju17SJ2ye69jntV7VfD
+h68I/7Z0i01Dymyn2iIPsP4/wAqAJLS80jXLEva3NnqVqxwxjZZUyPXt+dcLJcHTPE+peH
fB+k3Ajs4kubqS3ul2wSSEsqpDJ8pyFyeRgHiuj/sTw54TbUPENlZrpsaQNJcx23yRSBRnJ
QcZ44PvXlfwP1yHxRqHj37TKkd9qs63jFWJk8t1ZB17JwBQB6AvjHWrGw+0an4bvbsRysk/
wBlWNZIkChvM8ved456qSfalHjnwT4g0y3mkjuLuwvsxxSS6fKEfsfmK8dPbpVywgt9c0aG
x1SP/SrF2jiuYm2MTGdvmRkcryOR+fFY2oL4g8JtJdDSE1vRZpALyG2/uH70vlEYDDqwU4b
0BoA0NM8ReHtKvJ7W2vLwwyOAkMrbki46R5OcdOPet2PxRokjrHJdm1kZtipcxtEWP/AgKq
+Hrrwb4m00ajoMWnXduGwxjgUNGw/hYYypHoa3rtbP7I325Yfsy8t5wGwD3zxQAiXVowIW6
iPGf9YCf50qXFqyrJHcRMj8Bg4wfoa43Wtf+HOlz29jftYl7hfNVLaDzflU/ePlg4GT3rY0
G00C6hlvtO0YWqNMwzNAULsOCwU9OenAoA3ZGWNQXfC55JqTjHSk2qRtZQR6HmqmoX0djaT
TMks7xqXEEC75ZMdlUcmgCzLLHDG0s0iRIo5d2wB+NcveNqniDUNQ0GXTZ7HQzCYpL7zzFN
OxxxEF5C44LE9+KVdHl8TQ2N74psPs/wBmlaaLTvN3xkdFMwHDMOeOgJ711QAAAAwB2oA4H
wV4Q8P6Xp2t6Ra3EF/ZNqMxNqi4SzLKAYhznO3qc8k128NnaQ26W8NrEkMQ2ogQYUdOK53w
bpN7pa67NqCJHJf6vcXaKrhsISAvI74UcV1Q60ARQ29vbJst4I4VznEahRn8Kko/ipaAE6D
ApaKKACil7UlADVXaT8zN9adRRQAUU1mVELswVV5JJwAK5m+8a6RFewaZptxHf6pcTC3it1
bHzFS+5jjhcKecGgDqKaybmBJ4Haub07xfplzpMV3e3EFpcGaS3a380O/moxVkUDljkdhV6
38R6JcnCajCJOQYnJSRfYoeQfrQBsUVRttU0+6dY7e6WRmGQKvUAFRTZCbu4qWo5KAMi8BP
zBh9R61xPhHcvjnSwxJJ0m5HPbF0a7q4XDBgOh6VwnhhPK+IWlLuyf7Lu16/9PWaAPUqKPW
igDmdVX/i4XhxstxBdcdj8qVkaax0HU77Umb/AEK/1R4roSSZEUhwqSL6A4AI9SDWzqhB8e
eHh1/c3Xb/AGVrlYb7Srka/wCHfEd7ELK91KS2hZh5bQSMAUXJ75+ZX9eOtADNY8C6QviS5
ubfSLWWeRkv4EmUMkrIW82AKRgbtxb6sTWLq2i/8IzFa+JfCVpK+jPIC9vZKFksS5+Z1U8E
qeo7glTxgju7ZLyBbfQ9cuZJpUUeRfuAGLqMBg3QsfT68YrA8TQw6FOdb1C6awZwYbyZT/o
d6jDGXjJ2h/c4zzz0wAdLofidLqC0i1J4o558iGdMiG4I6hSfut/sNyOa09W0DRfEEMEer6
fHeCB/MiL5Uxt03KQQQfcV80t8SIYHSy0e3jk1OSXY9hePHNZ3kYJC4mDAI3GVLfMOmelU7
L9oLxtDqzWNlpFlcRTMsdvaOXmcN0KqwOW5xgcnmgD2XX/hONYjFvBrEsdjNdZuLIjEL25w
G45ZpQvRiePSqGt3fji51ptL0uz/AOEU0Cy05prS5aYRLGyOEDTAKRtCjIjB5BySOlcBpPx
k+MM/iWSJ/CUd9EkJlawjtXhYAHBbeemCCOfSvbPBXia+8VaVeW3iTR7aw1C3dPOtY5fOja
KRA8bgkdCD6dQaAMm9+Jw0TQX1DUNMubsCJTbpGm2a6QYD3DIeIYsngt1yKh1jw/8ACvxit
14i1m2gCQyG3a/eQxRSycfMpyFkK4wGwehrstc8J6L4i06+sdQtSYb/AMsXJifY0yIchGYc
le2PSudi8DXzeMoru6uwNGsFC6Vb2jeSlmgUBomiIKybufn4IHFAF0R3tlFa6hplu/ieV4x
HHetcqAgY/eCABdo6kjBxwK8y1zw3qvxGsdUbxXe6Va3UUivbR6fE89zBEjMoUKT/AB/eJ/
DFe13GsaJpN3b6ZdXltYyyj9zC5CK/PAU9M+3Wr/2eEzG4WGPztu3zAo3Y64zQBw3h3wHp2
n3t5fw3wvRrFtENQlYbHmZAAhULgIu3jaBXLfEf4vXnhW9Fh4dj06/VgsKymUkRyk4KsRwp
UFWA5yOeBXf3Hg23W+S+0XUrrR59pSYQEOk6YICurZHy5O0jGKy9S+F+ganaWVpdRm4gtbf
yFjdVxuJXfKcf8tGChd3YE0AeZ/BjwXca3rs/xF8VeTq9xKuILpphLmYMyu23HGFwBn1r1r
w9cR3HijX9NhNm+maVJEtottbeUto5QiWPd0Ldzjpvwa4v4r6tq3hO20LRfCUNro1vqc8qv
dtKsEUMmMhj6nq2P4tuO9NeLUNS8E+HfDfg3Xl1m4u7yG41fVRGyl4y2+WU9ACxGCnXBxig
Dp7LxQ+t+LIgt4LSEM62dlBKskt7GDtkmkX+BA3A5z+eK6LXfEumaDaqJ721+2SFUht5Z1R
5WZsDAPOOa8MfxtYeCLXxXJ4RhstRurCY2dlAhLGFdzSXMjHAyiswJxgAgL2p/hnws/j3Q4
vH2nT/ANma5fRRTXmsapbCXZJHyUgjbhUz1b0AA70Ad/puteH3+L2qaFb6k99dxx+bdROjy
MJWJ2xggY8tFzx0BYdzVfWvF3jzR21DXm0SMeGrPbJM0x/fqN+H2Kv3lCnJJ79KyrXRmHhz
Wb3S9eutM0v7O0moeIFtsXepSqD5khVlB9gRx6eteNT6B4ni1a80vw/F4i1HTXsh9hjv4bi
OS7SUAP8AdO1NpXcC2PTvQB9WWtzo/jbw3Y6pply5t2dbm2nCFZIXGR0bkHkgg9iaxfiFcP
4b0C68XaPHIuowKodoSojkQsMtKGIDADOOc9hXkGj/ABUuJvhbb+GdPtZrfWYreQX93uaIR
JESZmEhGPOKjvxk/Su80Dw/4K8UaNYNBrzXXhxGTVodIuJcmFmB4k3HJjyCQpHXNAEHhj41
+EPFGgXA8ZiDRJoCC0d3/qp0bISSMkZ5HPqM11enaxdteXOn+GZhqK20UbG01CUpJGsgzFK
r4JMZAIwRnivGfH+lahrF1o+oeAkbW/BocfZrXT4vOSAxkiQiIj5vmwQSccYxVWzPxE0PTr
TxVosmqR6jqs6Jq0FzYH/RoIzhWaWUcbhyccDJxigC58YLz4j6t4vs/CIDvbzCLybbTwyRS
yPnG9ickcHrwPeu/wDhb8LpPAF1cajrGp2jatfxmC3jhX5YgcMwGeXOVB+gqbw74rj1LxdH
rOvadb6VbT2f+hXzXiSR3S7yFkXockH0xjNdN441qz0TSNN8V/abU21jcCR5G2sZIWXDCPn
ljxjFAHHajrF54Ujt9QvwltNb615t5MykqVlBEg/4FkBCOvAxkGu9HiiyguzdSXYbSpmEQl
24+yzA7Ssg6qD6nAH4ima1oPh34gaDFFess8O5Zg0UoOxxyA2ODjPQ1xvjSy1LxAkekeBJD
ptzaQsbjX1hypTy9phBAJdzuB6cY4OaAOz1S38KwarZyuptr/UZC6XFiCpkKDJeRk4KqOpb
jmvM7jXvCPijxsuj6vca/rWkRySbEmdfsU9xGuRHsX5nyGypPyk4pvgfwxqFjJN4bk8Vags
7xiNYRZmCK2ePa5I5YN5m4buRkZHevSzpXiSFbSGz/seLe5W6ljttohTb8rIv8TZ7HjH4UA
ZXhBPsXiSa2n8GWGhi6tRJG1pEodFBz5UpHfBB4GMkjkivQfM2/ex9ewrgbrSPEdrrkviK8
1y2Vre02TR6ZY7p7gB9yqVYnI646ck84p99pHiPxhpWmS3tsujW/wBoMt1pk1wzGeHGEjcp
jB7kZI7HNAG7qeq6vNc21r4c0yK+Ey+Y1/NMBbRLnGPlyzt1wAMepqe18O6fa63c63skudQ
uMqbiZy7Rpx8if3V46CsmLw7r1vpDmDVlsbyFf9GtrCILaRIOVj8s9fQnjNW7TxOWitF1DS
NRtJJUAld4P3ccmMlcg569O3vQB0gIwOaGdURnZgFUEknsK4TWfHd1a2ryab4fdpg6x+Xf3
KW5dmYKu1QWY8nPQcVWubP4qQ2t9Ncahod9CIX22kcLxbyyEbd5JI2nH+97UAdH4Nk0K68O
jUvDryvYX0810HlLZdmc7m+bnGc4ros1534bt/FWh+FdL0LQ9MtJE0uxhSU3bNGLiUjLqjD
OAM53YIzXQLH40uldZpdK07psaJXnP0OcCgDpM81h61rk1jd2en6bYrqOoXW9lhM3lKiKOW
ZsHHYDjk1PcabfXkVvFPqbxosZEwth5Zlb1DclR7Cq2geHTod5qN1Lql1qUt86sZLraTGqr
tCAgdPr3zQBX0PxvoGtK0a3BsrpGZHtbweVIpUZbAPUDP3hxXQW95Z3il7S6iuFBwWicMAe
vaq15pOmX4Vb7T4JxvEnzxg/N0z71jeJo5tE8D6leeHZ4NGeygkuV2Wqsh2qTgrx1x1oA6m
s6/8A7UzCNNSHLSYleYnEaY6qB949OD61kfD3WtQ8R/DjQtc1Uob29tllmMabF3HPQZOK6f
cKAORtbXxtcEWmo6lBaJbykteW0Su15GWO1Qp/1ZC4BIzz0rHt5F0H4k6tNdT3KWC6eiwRf
ZJ5Gmfdud/M5Vj0G0AHk9q9H7UxiMnPIH6UAcVqUmvarDbR3Xhl7m3kmWVIIbsRrsxwJ9w7
d1AOazpPAN1rV0uu3t1ceH9ey9t52nSq4Wz3HbAMqBgjByBkGvSO+f1oyKAOU0fwD4b0TWx
rVlZMt/5IhaZjuMmFA3n/AGyBy3fJrpI7eBZmuVtkWdvvOEG5vqan69KAwPQ0AAC7s45pa5
ubVNfk8dQaVY6OjaLDCXvL+dyhEh+4kQ/jOOT2GfWujBHTp2oAWo5dwGdo4p+4U2VsIfX0o
Ayb12BwnUcg471xPhnd/wAJ5pG4L/yC7vO0d/tIruLpt2BtAz1OelcB4Rk3+NNFdW3K2nXi
59cXNAHq5opKKAOV1RpP+Fk+HUVgI/st0SPfCYrKutIt9X0a/Z9Pi1Bor2dCjLv3JuztKt9
4e3UdQeK1tTIX4leHgTy1rdAf+OVY06e2tob+ObUI4WnvZVjZ2VSGPOAD1I649qAPBvE2qe
MPBph/4RO61TVfD8SMb3TtSg+2x2vfAkz5u3PHIytN8TfHDSdb8Iv4d8S+ALh4761WQol+m
1o8cMrDJXkdDzW38TPGEmm6LcWmo2mn6yux4d11DLZ3JbbxgrlT1zjIyK8O8I+DLnU5Y9Xv
9LP9jA/I8qn/AElshDz6Bmz74oAxrYG91H7PotkyrNIFjtQ28JuIAXeR06ZJr6K0z4T6Z4C
8N6NqOpSR3XiB9ZsS14BtFqDMo2RjpgAnPrzXQ+CfBuh/8I/4lu7bSIraW9ypkSP5j8gb5f
QZIGB3WuJ+Ki+NvEnxF0fQNOa7k0qyWxuJUhiykUzPzI5x2A/CgD17w5byWvijWEkP7jdKq
q2Nqr5hYD/x81m3vgfW7C5ivfCuoRQ3Vs5Fu9wSR5LZZreUD/Wx5OV6MvY4qeSabT/FniHT
1geeRbIX8Rx99JHIcfUFD+YrvoZI5bdJoW3ROoZT2II4oA848K+KPGfiG28zVJNE0OeK5kt
ZbJ1dpsoeuCwxkEEDngiuwWPxLE4zeafcx7Tu8yJoyG9sEjFcZ8Rvhlp/iF/+Es08vb+ItP
C3EWGJiuTGdwSRe+cYz16Vx918RvEPgzwydSwmrWyW8Ey2s6sGQsA0oEozuPzZAPTGDQB7F
K2oSbY9V0W1vbf72YjvKsOfuOOfqDTLbT9JutZl1nTryZbvb5MwjuGKHjA3RngEfQVymteJ
PEFj4VTxe2YNLks1uxboA0kTsmVQ/wB7LFQMd65f4a+ObP4gT3OkeIPM0rxLAxkingk+zyX
EW44Xjqy5wwI7ZoA9W0+y8QWTTpea5DqKFf3JkthGyN/tFTgipILnxDDpks1/p1tPdrIQsV
pKQrp2OWHB9v1rA1Ga70BL0HxaLmeV0nhtbrb5wj4VkTaMnJxg4POal0nVb1IZ7rULTUYtS
umf7Po9zcxM5RTjcoUDC98kn+lAEfjW58OzeFYbjxhoNzc6ekqzPAUDmJ15DMAw3fhn6VrW
uv6JDoenXlustvYXcW+ELauuBjIyoXKn606xsrq8ghm8RWtnLeRyGSKONNyW3oAT94j1raD
BBtfAz196AOJ16z8MvPBa6lOkWlzx+Z/Z0ViSlz824+YVUnG7BK8Z71sX2uHTLq2tBokzaa
yDfeblWNARwqp95j/sgVT8TeLk0rV9K8M6aI7jXtWl2QxMciKMDc8rjrtCg4Hc1u2+kxxzC
6nla6vMECeTqueyjoooA5ZfFU0jXjX2o6RYad5LmJJo5RMuOjOGwMDuuK5fTviG/iHW77wz
outy6tKAvmX0flWC2x/uxbwTKTg9sCvSNDuZ7uwlttU8uS+tZWhnwAM8/K2OwK4NeW/EKw1
Hwz8S9L+IWn+GLe70+0UrfSW0SvdSfIcsS3CKqjqOevrQB00+n6hDoEel3mo6jpgeZnfULi
3t7hZN38EigYx74+pqlLrXhdtat/C/hzxhoVrrTpmaH7BHIl0RwSxXAB6jGe9ekWtxb6jYQ
XVvIsttcRCRCcEMrDIrkU8H6N4X1fUtW0vw/bTW2rtuvo4oQZFbGCyeq9yo78igDThbWNHv
o9P0/wAN2P8AYm5EjazmELQqfvMYyuMA+hqzH4k02W/u9NuY7q1kgVmb7VbskbovVg5G0j8
c+1VrZLy1torrQJ11XTWwVt5JfmUf9M3Pp/dar8GuWU9wbG8jeyumHEF0AvmA/wB09G+gOf
agDM/s/wAL6/4UudN0W4sHspYGtfMtfLlWJT/CM5AHseKxbP4c+FdJ1GXXNXv5dRcJt/4mE
6m2gOwJmOLGxPlGPpWtq9x4A0bQ72bWJNIsdPufluPuIJscYIXlj9Oa8puPHeg65r+mfDr4
b6NaCC6mMkmoXkO6K245aNG++231oA3/AAr4I0z4d6IkkfxGNpZ32oPeK8YiSGcMOIxnORj
uDXpI1vQ7bVrfSbdnNxMoZEgtpGQBuQxZV2ge5NQwaTrGn6bFbQ3dvqjQsNv2yER7UxjC7B
jOfauF1LxZ4rufFEOk69od54V8PvuVr2Eid7pl6qGT/VIQCd2M4HagD0CHWLu41r7Avh7UI
4VZle8n2LFx024Ys2foK46Dxb4+j8Yzw6/4JOmeGIFlVr6GdJiAORKechcA8AE5rpX8KaDc
6W9usMypPFgTw3Mm9R1BV8/kan0qe6s9QfQdSuXuZkiEkNy6hftCHgjj+Je/r1oATwtY+GY
7J9T8Nyw3aXx3yXqzGZ5j/tOSTx6dvSuiXGOK5K7tbvw54gsJ9B0i1XSb+4YanHbxYlMjgB
JuOCAeG78g11oORQAhGc/1rNvdDsdRuzPfKbpPL8sQStuiA7nb03e5rTJx2pA2SRigDn7fw
X4Ytb6wvrfQ7WO505XW1lC/PGG4bnqSfU5NXvED2ieFtVa+WU2Ys5TMIeH8vYd233xnFalZ
+sWpvtD1Gz8xYRPbSReY/wB1dykZPsM0AU/Cr6fN4Q0WbSRKNPaziNv55zJ5ZUbd3vjrW5W
J4VtYdP8ACGjWMVzFeJb2kcS3MP3JNqgbh7GtoDrnmgBar3scc1jPDNIYomQhnV9hUdyD2+
tT4FedfGc6yvw1mOkWU16guImvYISQ8lsGzIBjkggYI7jNAHE2PjC+8L/F2zhGr6jqPgnWz
9mtrm+beizgDJjc4JXJ6ng54JxXqvjwkfDPxNjJI024PHHSM1554tv/AA58VvA0eheGbG7u
7rC3MTJA0CaeydA7MABkZUKuSf1pul+OP7c+BOt6frUjweILLTZrS4jnjZZJTs2q+0jJ3ZG
ffNAHZ/CLd/wpvwvucOfsa/MO/JrQ8ceJH8L+GmvbdI5Lu4uIbO2V/umWVwqk+wyT+Fcn8K
/E/hzSfg/4etdQ1i2tJbe38uRJn2srbjwQelbPxB8Pv4/+Hxg8P30YvI5UvrC4DfIZY2yuT
78igCtq/wAMZNUsWZfGviO31gfMt9Hesq7+2YhhSue2K6Pwpp+vaT4atrLxJra63qse4SXi
xiMSc8Db7DFeb6X8Ytds4l0jxZ4B1uPXlAQR2UO9Lg/3h/d/MitnwvqXjbV7HxvDqrC01dG
BsbQOGW0Dw5jTI/iz1z3oA5nx14ouvA3j2x1jR9c1C/0aC4EevWjyGWC18wgIc4+U8/dB4r
2HWE+3+Gr1be7lgEluzR3ED7WHy5VlNeM+D7hL74XXPw5n8E6y2qyQyR3kl1BshmmfJMzTN
1Oec8nitb4beJ7jT/DGp+BPFlx5euaFFLGryA4uIFUkMpx8wA49xigCD4dxy+KPhB/wkvij
xPqcV47XHmXy3hj8lUYqDjheAvpW/wDBnWfFGveCp7zxJK9zEty8dhdypskuIB0cj69+9cL
4C8KWnj74DroM9zLZajYXk00OwsgVmYsm4dGU56Gu58DfENZPM8L+MoE0TxDZEQkSfJFdAc
BozwO33aAKfhW+1e3+PXinw5NrF9e6ZbWcU0MFw+9Y2cgnBx7103jy2T+xZ76PxBqmlXgQw
2osZcGWY/cUIQd7E8Y9M1zugLIf2kvFromYDp1uJGA4V8KVBPY47VkeONb1PQPjvoeratpV
5e+HbazeOAwxM4jlcHc646vgAY64PFAHT/CrxdqfiLw/NpniXEfibR5Bb6hE2A+cfK5A4ye
+OMivQnx/HXhfiy81Lwz48sfixp2hy2+lTBLLUoHVhPPEwz5xQdMADGefl969ltNU0/WrGO
+0m9hu7UniWNtyn2oAZc4VwAo2k9ev6V5/4OSX/hLNBlKgp/Z98CVHA/0o4r0C4VN2Xzk9M
Vwfg5QvifQxFs8sWN8Cehz9qNAHqdFFFAHLaqI/+Fi+HXbJcW11gfglee+INUg1HVNT0G90
94Fsrxpra5kh3xSSHGWR13EFckMjKcg54HNehar/AMlE8N8Dm3u//QUrgviGV0n4da74r05
LeDU7a+fEkgJEn7wJgqPvN6Hgg9CKAPFta0AeLfHdpoccen2upw7Y9c1OxDvbqXwsTAMxz1
VeMAZr6G8HafHe/C9/De393ZKba3Ycsq7cr17qSR+Fct4N8Jt4d8M+INY8Za19u8S6taw/a
1b5jZhsiFeOT82Of9mvT/DEbraSl2jIzlvLGBvLMSenTnrQBR+GpZvh9p6zQmC5jLx3ETOH
KSq5VgSOO1b2p6npegwi+1CaK0juJo4DK3G6RyEQH8Tiqegwxw6prQS3NoWnB8gfcIxxIB/
td/pWJ8VPCQ8ZeBJ9Ma7a1SGRbsuke9z5fzbVHqaAOlktrVfEUd9LcYnnt/syxEcOAxcmud
svFej6Bp722qTNast7NbxWwVnKhWGAMD7vzLyeOaxPhdrmreIvBejTeIWlt9WsLh7a4ieHy
93ykJuHYlSvSui8daaz+C9dm0zTYLjUrq28khoyxcZA5xycAk/hQB1kbLLEkiYKsu5ffNfO
vx08M67p3gUrY+XJ4ftr9rp1iYq8Qk4CsOhUMTg+/Tityw8eeJfs8V7Z3EWqW9rcG0f7EuY
3UISkbRH545PlwzZIGeldxqU0PiLwrqnh3xjZtYy3LNbNb27bjcjAcGEnlvl68cEGgCtq01
pZ/Ay2uNVtTdRW+mW0rW4PMzqqEJ75YCvKfAngPXNW8dL4w0vUkspB573d5sE0cM0nWKIHA
cjJy/TPA6V65q2hN4vu7DT7q1aDw7pxiuo3LFGnlXIC7eMBeD7ntW2tykxu9B8PbbWazjCf
aBCGht3P8OOMtjmgDMuLNfDl1ZXIiv8AxLrU6rawvIqbkUHczM4UBFzyfyFb2n6DYWGp3uq
xrJJe3xBlmlkLsFA4RM/dUeg+tTaTpMOkWBtoZJZmZzJJLM5ZpXP3mPpn0HFRa1rVpolos9
xveWRtkNvGN0k7noqj+vQDk0AUvE/i/wAP+DNOgu9auvKFxKsFvEg3STOxACqvfqMmpng13
Ukl826GjwuNqLAokmXjqWPyg/QGvlP4gf8ACfeJPFd1ea94bv451Jt7eCOJ3jhUc4QrkHjB
J7mvevg14zuPFXhCWx1TzV1jRnW1ujOCryLjKOQQDkjr7g0AYOnfCBvD/jy38WXHi2+vrlt
QUiSUjfJEykFJGxzkkDjAr2pJY5IxIjBlPQjoahube3uYBHcxCWPKtg+oOQfzrnNHfVdAi1
CDWhbDRrQeZa3cW7eQSSyunPIyOR1zQBe1S3mtbxNa0+LfPACtxCvBuIzz+LL1H4jvWtmO6
gYMqTQSrjBGQykd6jtb+2v7SO6splnglGUkXoR/SqN7rNrpuraZY3OS2oyNHC+4AZCFiMfQ
UAO8PaQNC0ODS96SLAX2mNNgwWLDgdMZx+FajMrcenqKXo5PtyRUFzcxWdu9xcFvLX+6pY/
kOaAOV8UWOoWTW+oeG3ubWR5v9LitIg3nKR1weFbOPmx9axf+Et1oWq2viP4fahO6bZYndI
2SQZ7hdwWTuF6H1FdY3izQvMi3XxgWQ7FM8Mka7j05ZcD8aoatrnh2UxWz63IbgtvW30ydm
lfBxyI+SoPXkD1oA828VaTpvjC2t7i7+E9zZS20zbLnUbuOwijUHOXZSSVJ7DmuG+CHhmPU
/ie93M+INDVrlfI/1YlY7QN38QwWIPfFbHi7VdHuoLm1j1fTx5rMsRvlkMs0gzwsXQLkEB2
YjI4FO+AniGG11LXrL+yNSurq4jjlV44sxqkYICN/dYk8etAH0oGUjnPHrXF/ELVL7QNP0v
xJaxC4stMvA+oRZ6WzqUeT3Kg9K2bfxNaz2tvLcW89vLLcC0eBlDNBNnAVscD1z0xXN/GRb
9vhBr8OnWJu2lh8uRVBLRJn5nAHLY64oA2RbahpFmbvw3JDd6a0fnJp8uRwfm/dP/CCOikY
HtWL4I8daF8ToLmSLTprK502QFVlYF0yCu9SPxBq/wDD3xLYeLfAelyw3kM0/wBjSO6hRwW
jYLtO4dRnFZOieDNI0lte1LwrpR03UVug0YEZj3hAD5fPVH5z7nNAFlfEusz65rfgu40eS6
mtYVK3drcrG7wyKQsm1sEMCCDjIyKv+GdV8QyeDdOm+x22q3EaeRKY7sAsyEoxLEYzkcj1r
yjUPGq3H7Q+japoR80TWEVrcW7yFGZncgxEAffTJO3/AGTXsvheKxtTrdraXjz+XqUryq6b
RCzhW2L6gZzn3oAtY8TXLBmlstNTP3VUzvj3PAzV6ws7m1WQ3WpS3skjbsyKqqvsoHSrKnf
iSNlKnv1z+NJNcQ26GSaSOKMfxM2AKAJqo6wYRoN/9qjaWH7PJ5iL1ddpyB9RWavi/RJbgQ
W9xNckgnfBbyOnHGNwGM07/hILSa2k+2WGoW1uykNLPbFVx36ZP6UAR+CL7TtQ8A6FeaRa/
ZdPms42ggJyYkxwufUdK6KuR+H9lpukeCrDRdL1qHV4LMOgniYd3JwQDxjOPwrrM4bnp9KA
HUh5PWl5poXBJ9aAECBfu4H0GKQxRswZkUn121JSZoAja3t2Xa9vGw64KDFOWNVXagCqOgA
wBTqWgCKVkiieeQ4CKWLY6AcmuG+H2oW3iO48QeLbBJV07VrpFtzKpVnWJAhfHYE5x9K73q
MHkUyKGGCNY4YkijUYVUXAH0AoAdtyCC3Wm+THu3bFz6kc1JRQAwIFJK4GfQUNHGzBmRWPq
VBNPooAp2emWNhcXdxaW6RS3knnTuBzI2AASfYDFWdgxzzzmn0UAMMasDkDnrxUbRokfyoo
HoBgVPTHAxjBNAGZcrkenoR2rgPB67fFWh7j8ws79fr/AKUa9CugxHTBz071wXhWDyvEvh/
IP/HpfHJ683Gf60AeoGiiigDmNVH/ABcLw2f+mF3/AOgpXCeIbu3ltrPS9QZ4tO/tq71C9c
gMrRWxMvlnPdm24HtXeaqrt498Nuu0BYbrPzc/dXoK+b/jJr95qOry+A9NtJpru21Ka7dIk
LtMXA2BQvUAHnPegDsvh3DqHjzQPGfiDUP+YtqNvKuDgxpEd4XHsuOPUmvc7SSC3t7WEfu3
nXKRtw2MZx+Fcd8M9I/4Qn4Rabb60hsrhIjcXgbqsjHJBA79BgVj/EjxGv8Awi15qp068XT
bIxrDdRSNDJPJI2xlQjDKuD175xQB3mjXM19resXYZDZxyLaw4RlfcmRJuz1+YnBHaub+LW
saxovgozaHq8Oj3UkuPtc+3aqqpZlBbgMwGF96b4d8RXkPwT0bxDaWRvHito2mR58sIw2JH
3c7mCgn3Iqx4/8AA+n/ABK8M2kFxqN7DBH/AKVCluVUTMV+XcGB9f1oAr+CIbTWfBFtZSXG
qWuqIsN1eyXD7bnzWUOGLDggjpjjFbdvr0tt4Sa+kimu7qCR7ZYiQslxIGKgegJr5++FPxC
1fwlf32g61od5qNxcyLtm85Q0QjHl4dmO1UAHBz2NewfDm4t9Vm1i+0vRG03QxeNJbvcqTN
cXLZ86YMSQU6KpHUUAcbpnwS8Q2uvLrtp40uNGlmu5p5oY/wB8UWRuQrHjJGRkg4r1S08J6
TZ6jbaxqEs2p6jYJIlve3z7ngjJyQD0/wCBdcd6347i1kuJIEmheeLHmIrAsmemR1Fc/GLv
xPLf2ms6MbbREkEcSTsfMuyrZLkA8RnsD178UAKdS1DXrq0/sCWBNIcGSXUj87SENjZEvf3
c8AdOa6VUVcgKoBOcCkjhhhjSOKJI40GFVVwFHoB2okVWAAJHzZ+U4zQBmeILq6t9OSOxmE
N3czLBDIVDbSx5OD14Bqa002G3mNxJM93dEYM82NwHouAAo+lcB8QtW1648TeHNC8HWY1HU
7a6GoXQkGIYoVBADv0VmzwOtdkLsa9puoafF51hfxIAyyrtaJiMo3uuR174NAG0m7C8YxwR
npWTZ6joFx4h1Oz0+4tX1SBYzerFjeAc7N5HXvXneqeMvEt5omu2GluIdahgdljVP3sEiR5
KAd8skhB9GGKwfgt8Pdf0+/ufGWuK9hJqEgnjtZWLzMpDf6wn/eB59qAPSNc8c2ej+HU16V
Gis7W+Wz1BGGWtwW2E/gSp+hrY07XtD17euj6taX7qA7CGUPtB6EjtXl/jyKw8T6/r/gO1u
Gsri+is7yS6fAhjEUoWR+SNzAFBjvx6VzGnfAvxZ4T1rTNU8KeNLZr2KT/SC8ZjBXPK7QSG
BBOQ1AHulzoOZxeaPdHS7neXYxjdHLkchkzg89+tUNRstQ1jRpbLUTBpuqxH/Rb7Cuhf++i
k5AI4I64JrS1bWLWxX7DNeRW99NC7QPMpWMuBgZbp17V8tqPijL4h1C4t9U1XVlim/f6rY2
DyRs4GR5auAQoPy/LxigD2PTPGV54e1+VfG3xE0W+09bR3229oYmV1YDJIJ/LuTxUmgfHDw
pruux6UJhbpcSeVbTO+CzYJww429vxOK2vCdhPrHgqG48VaTaLqN9Hi5KW/ku6g4Qsp5Vh/
Os/Xfgx4G16KFV086VPEdyTWDeWwY45OevTgH1oA6DxnLpa6CkeqeIpdG8yRVjmjZC0rkjC
hHBWTPTBB9a+QNfn1LU/Ed7d3Gr38flXBsoZLuUCRUMmNv7vC455A4r2P4geH/CeieDbLRN
CukvtasJ9ga6ie+mRuC5YDjK7geRgA9M4qjofgDTvBtzceJ/H10NXuNyvpmnOpG5yV/eOoB
CncRweAFzQBral8IvA+m3+h6atpqN/fSKGugt55cSWyf6yQkg4AJGEBBPavUPAlj4Y0nw3H
p/hvCJKDdMkhPnMjsSrsG+bbj7u7tiuX1bxVC2rNqUKXjS6Nbp9qdYC1qVm+/JGDhpiFUgA
cY7Vm/DvxJ/ZdzcWa+EWgs5bmSJL6DDu6qS3mSuT0wSMDIXYw7UAd1420iOTQReWsRS4sb2
LUv3Fv5ryMhG47QRklcjvVTUNQuPHngrWtL0OSfStVKbPKuV2MoPI5/usvcdOnWu0tru2vr
SK7sZlmhmXckqcqwqJtN0/+1f7VNnENQMflfaAMOU/u59KAPk7wRdr8L/ig19400y90mKO1
mAKBnEh4GQB99eDj3NfWOn6pZaxp0d9p06zwSKGRl+mcH0PPSuW8Y+E7TXtY8Oay/wBnWfS
dQjfE4GJ42OGj56kZyB6gVY8P6hZWuu6pYfaWYT6hJHCpIYK4QMy5Xpx0U84BoA8o+K3ghd
F8YW/jnR4DAlzcI1zcxzNCbWXBXepHQvuHzHgFefvVsSanpyeJNbmh1x7iyW7MWp2t3cPBH
5sSp+9jeNCCpAwys2Mg163rscM+gX0U1vDcxGFy0UwJjfAzhsc4rw3SZYJtBgjWONrXUJJb
3y55o96+cQzISr4aM8cFCcdRQBXn+N/h/wAP6lJZ+G7O4v3yWEMV8r2EbNk5U43++OnpW58
JdU174javqPizxZsuLWzbyNPgSPbbxseS6DuwGASc/hXF6zoum3uivtvhdWsd1ti+wWqWmm
2brksXk2K0zYUjAHf3r6F8GyabP4H0W40ixisrCa0jlihiGBHuUEj656989aAN9VVECqoUD
svApfU0DpTZW2wSNv8ALwpO8jO3jrQBxngyx8M6l4Zg1DTNDSygMs6x5OXOJWBYsOfmIz+N
bX/CNWMbE2t5qFsS247LuQjP0YkfpVbwPY2GneB9KtdL1D+0bNIyY7ojmXcxJb8ya6WgDES
1160OIdUivVLHC3kW1gOw3J/hTJLrxXEuRpWn3J9I7pl/9CWt3AznFGB6UAYsVx4m8yJrix
05ImJ3qtwxdBjj+HB5o03W5brUZtKvrX7HqEMYl2bgySoTjch7gHg9xW1TDBCZhMYUMoUoH
28gHqM+lAGafEehrLJHJq1qrRkhtz4AI7ZPBNJdeItFs2RbjUo0aSMSqmCzbD/FgDOK0GtL
VwFe1iYA5AKA4PrT1hhWQyLEgkI2lgozj0z6UAZkHiTQLmB57fW7GWNCFZluFwpPY88VpB/
MQNGwIIyCOQQaqLoujxzTTx6TZrLMAJGEKgvjpnjmuauNE1jRIbEaHqF5e2dvdGWWwZo1aS
NiTtV8A4BI4J6DFAGnrfi/SdEuBYsZL3VXi86PTrVfMnkXIG4AdBk8k1NpniK1voLr7Vt0+
8sSFu7eaQfuSeh3dCD2NULebVP7SmvIPBkdtPI2JJ57mMSPxjgrnjHvVy98LaJqWuQ6xe2a
yXKQNAyn7kin++P4sc4z0yaAN1GDDIORjr2NOrlrDwrBompvc6Rez2lvLa/ZpLTJddwPySK
W6MMn6/hSRad4tsrqSG01u3ubFhGVmvVZ5oyBhwAMA56gk8HtQB1VFY1vpVzF9ndtav5pYn
3SM7LiUehUDAH0FW2eWLUS0t2qwyoFjh28hgTk578YoAvUjfdopk33PvFTQBSuy3LEMPeuC
8Obl8XeHlb5v9FvRn/trXd3C7gOTuHYHGa4bw6R/wAJT4dI/eBre+G7pjEtAHplFKaKAOc1
CNG8c6I54ZLe4/ULWT4V8L6Va+J/EPixrNDq99dvE1weSsSYAC/3ff1rU1At/wAJ/oWF4Nt
c8+/yVk6lrtvpOmLD/blvpc15qckSyTbNwTeQxQNwcHHUUAJ4p8UqurxeF9L02TVL2WSJbp
oZlQWAcny5Gz1OV6deK4X4ufEjTLWWbwHNp0WpM6RfaXmk2YkyrIgGP4x0YcAmsTTlu9c8a
Q2unXEepXdrfpp+oX9tM8EQePc6XLRnPmzAZBJO0bhj2n+M3hmYeMU8SS+c73KwWdmFtDLA
rFtrvKy8rIudyH2oA29F8PfEfQfHNpNo6A+Gb+Xzzpc06RxafDIN0qMgGS6ttC7cjrmuru9
Z1TRPEera7da1Ff8AhpIBHFYWMHnTpKCAAoBOXyTkY4GM182a54q1jTfDunw2uua7c65p08
kcupyuMRIrMUjwPmO/aGYOONq19I+CfA+m2ax+JZ0nfUdSiS5mSd1YJKx3l12gbSSTkD2Ha
gDL+FXw9ufDcus6zrflyXmqzOwiVVwYWO4bwBgMe46Dmu38Q6hqWl21na6Da2j3t1IYoY7l
jHENqFiPlHUhcDtSeJfEkOgwMVh+0XYha5WEttDxoy+Zg+oU5x3rz3wxo1/q15r+i3qX6W0
eofaLXWobrLrKBuWQBjkFlfHA2kA5oA1/C9/qP/CVW9zaWQks9aR7u5ZrRhLbMONjT52vtY
FQpANejs7A5XAA657VBpdhb6XpkGm2zsUhGNznLOTklj7kkn8ap+Irhbfw9fRw3KW11NBIk
TN13YxkDuckUAZXh/xM/iyO6vtEvLMafDM0MZIMkjFTgswBG1Tjgda1zpl1c7RqWovKneK3
Xylbnv1P618y6HpN54f+K+nr4NM1pEsEl1MLqZ40v1hb94vI5XaRgkdSewr6F8M+NdD8WS3
MOl3EyXlrHFLc28sZVoxIuU68HI7j2oA6SCC2tIisEKRA9lAGf8ackUImknVFErhVZ16kDO
B+p/OsC8mu9H1tLhlM1jqEkcLknm2kwQHx3U8Z9K6BNmCcA9zg0AYN/wCGdMuNbj8RWtjHH
rcQxHOHZBJwQFk29Rye1eeXPxBXV9RXSr68vIdUdN8Wi+H90k4IYqGlnAwgPocADqa9hVo5
G3RsGxxlTkV8z6rpK/DM+KLNdUu47rXb5VBjPzS2bgksmOTJkNGT/DuB7igCzYyXWqapq+r
SXUDPql1HHCQny21lblsbT2BcOxbv5ZPcV19v4jttMvkvF851MiLHFGmZJCzqixqD1JISPn
+7Ia4e0h1W8vpdNt7d9sIjXU5oxgQHjyrKMdDK2E3YztAUHoa5/VvGGm3XjOy067vtQt9D0
6V2uLjTl/fXE20psT0Qf6tW6/ePVs0AdLr/AMVfEXi3UbyxsLe30XRNPnkt5Dcvn7dPGwJg
85eIvlyw25JA4rUs7Hxh4uudPW11/XJtGnH2d7jzAltIg3b51Mbb1wVVVVjnncc1Tl+GXin
UvHMFmpnsNLtbSO4tpY3KIYypQxyOBlpwDjdg8Z9c1694G8FQ+B7O4tLfUnmhuSsjW/lqkM
cu0BmQAcbsDPJ5oAyZrOx8C2vhy8kle3/eJY3kzTtJG+5fvNuyzHKjB7ZNYnxN8eapp/hXU
NP0XQ9ch1C6dI4buOH92sZIJcPzg7QwAPIJ5r12WGOYBZYo5EDBtrAEZHI/WuW8baT4g1zS
5tN0e8W1tpreRJj5hRnJ427lBI4zyP1oA+YvC5Xxh8UtMtZ7+7tVuoUe8SzRYNpiO4xnLfM
DgEtjcSTX0/DpMF54um8QQ3F9FcPaRxLGyMkIXJO4qeGbDYweleI+H9Ii8O6Ja+O4tPW/j0
5XuI/OtlBUeYfMLOzKzzDoHVcYBGK9wXx74aFvYXM080NnfRedDczQOseMZ5YjigB/iPwP4
e8UWtyNT0+GW4mj8tZmUvswCFYLkDIya4HVvhLqMNjZ3Xhe6sNM1e2jlVpYYmjjlBQxoPLy
VHyEgk9zkV6vp2taTq0Yk03UYLpSocGNwcg9/pWVeeNvDdtc3NjFq9rcahAgka1WYBgCcAk
ngCgDzDTbDx58OPh/pDTg6vLps832i2XO0WZIG0MOMg/OCfcV7bBJ5tvHJx8ygkA5AP1715
n4r+IWraVoMNxb+HovtT3ZtZrbUG8tWTu0R6SqRkgjjHpXR+CdNtbeC41XTYDZ6XqQjntbR
ozG8Q287ge5J/LFAG5qmmw3ug3dgwdldGKkfM4bqCPcHpXneh+Iv+EpmtJNGtbX+09Nadrn
T52SCRLsfuxNJGCTggtgjP3q9VJ3FsnA6Zrz688N6T4ykvzd+H7nw5q3zwx6nA8SXWxW+8r
IScN1AI+tAGivimN4bex8QaZeaXJfS/YHaRD5QmZeAj9GDcgMO/FReGRoet+GLddNtZFi05
pLERM+1iYj5eJNvrtzWb4itNf0uDTPO05vGelwXMbNEAEuLV05SUbeJACMkHvil8IXUtrce
INM8O6DAkFvrEyzvc3xDSyOBIXHyHj5vu9qAKNj4B1vWvFLax4yuIvsFnJ5em6XbYMUMYx8
2Bxlj3OTjj2rvPDq6dDpctppilILe5mRlPaQuWYD2yxx7Vbs5rxNPkm1j7LBIhZiYGLIqjn
qQK5zQLySDxfqtq8TQWGqYvrAufmkYKFlwOw4Qj8TQB2SntUV1u+xT7IhK3lthG6McdPxqX
tS0Ac54H1KPV/A2k38VhHYLJDj7NF92EgkFR9CK6OuW8G/2NaWupaDorXPlaVeyQyCdSAru
fMIU91+eup70AFFBooAKKKKACiioLu6jtLYzOsj4OAka7mY+gFAE9JXKXnjKwaxmi0/e+qn
MUVo8TBxJu24I9Rndj0FWf7N8UQXHm2+vRXCGEAx3dsP9ZnO4FMYBHGOaAOio7VmXbawNNk
+xWtub0sFQSOfLHP3jjnHtUDzeIre/hVrO2vLSV1jd4WMbxDByxVs5GfQ55oA26SuUuLzxp
a3RmOh2F/YkbjHb3LRzp6gbhtf16rVlbu81y4e3tVu9OtI4wZZGQxymQn7gyOMDGSPWgDou
KCFyCQMjpWHLoMzq4XxBqkOZPMTbKDs/wBnkcr7Gqc1j4utUuJINat78ptNvHNAsZkO7LK5
UY6cAgDnrQB1NIQGBHBrlbfxjby6Nb3smkahaT3L+THbXNuyMZ8H93z/ALp56VaW91LT0eX
XjZRWzKWD25YGMhckNk5PfGKAL10EXONlcNoHyeLPD6ckeVfjPYfvc11sd39uSK4hQSWM0S
yRXOeXJP8AdxwMc5rlNDX/AIq3w9u+Zlivvm9vMoA9KooooA5zUd3/AAnmhcjabe5HuTha+
cPGdhY6/wDGPXYtY1SeHTtDDTySv8zQO2PLECDlhuwSuO2c19Hakinx7oEhxkW9yBzyOF7V
8j/FS9j074z6rqslml8YL3c1vOrKrABQqgg5dT3xjB4oA9v8MeKPBv2GN9Jspba2y9u+tRq
BMqlsmeTIyscjkhW5544rtrHxfDDo5t7i4T+0d8ltaS3bBI76RAOQw4AJIHOCcZxXhmp2Xx
dto7GSCztb0XsMS29ppliGtLSJPmjZifl3fOwCnOPvV9F+HtOltNDt01G2ihmYLI1sMSLDJ
gbsPgFyWydx55oA4vwR8Lo9Nlm8SeKP9K8SamxlvYw4eCMlt3lrx8wBxyeuK67xlqmr6J4N
vdU0G1iur61CtHbydJRuAKD0JHSsnxR4s1TRtdS2i08R2CWsk32qflJ5BtARcHKhQxZieu3
ArW0a8bxN4Zu11GOIHzpbWRrZspLtbG9D1weo9KAOF8O6Tq3jSy1Sa9uLyws21OaazMgXz7
UHMU1s6nIKkbsHtkelepW1va6bZR26sI4YEVQzt0VV2jJ9cDqanhEcSYVcZPpyfr6muK1+T
VL67k3DNkJhDa6Y0QBv5F53u3URhiCexCn1oAu+J9W1H7TY6PodjNc3d3KTKySeSIoV5Yl8
HbngDjnnFcN4kh8fSXAN5oc620jeWs+myC6a1hHONpwzSNjGcbQWyegrpfEHiS3+GvhBNa1
yN9V1O6ljhlNooUzylT90E/KigH6AVi+D/iJfeMdLj1d5bjSYZZXhWJLI3CEr1CsASG5HXr
6UAchr1hqFpZapr9xpD2V3Npx0bSbOeT96ySEB5ZMZ24ztHckk8Vj6b4J8fSeLh/wjGsXel
C4tx/amqhgkXy8Roqf7KADA9ecYr0zWvBseu+ItN1BbzXLwwbZJonHlxXLKSV3bsFAMn7o7
966z/hHbm+0qbSL6WO10yVWR7S1Lb23Z3BpTyc55wBQBxVx4L1SPSY/Cv/CealrNxc3S3kv
2goxQKQ2GI5WLI6dWPHrXW3ckOn6ta2+qW0uoGQb0uDOF8sgfN8nAVenAJqzZWOoeHSLaKw
jvbBFVEnhA+0KgGArg/f8A97PfpWzZ3kF48/2d5G2kblaMrtJ+o5oA4qfWfAENuLy9uE0cJ
cKN6SFAZD2yhIOf/wBdcb46+KfhGPXrCTQrqy8T6nsNrDZJCWKPIQN6zD7h9R3wOmK6f4sa
94f0Pwhe2smqNputXEeLX7DGrXRfqAOOAehPHFfPHw5+HfijxleT6lpM8Vm+lSLMl1cgukl
wp3Ki4698n3oA9f8Ahp4I02x0rTLXXtJkj1S4uruSdXuZC0N0rZyGDYOYzwepxnNdHqXwf8
Nw65Za5pXh+CaK1GW00zMiyMG3BwTkFs9m4Na7SW6XPhzxPt+zw39yPtvJx5zxGJD14+b5f
fIrvc/Kc8UAc0/jjwza2ktxqmox6S8JAmgvv3UiH02n73sRkGmf8JloYdVv5LjTI3UvG15b
NFG6gZyHIx+tcd8XPhxYeL9PTVVhVdYtI/LjnYu5WEHcVVFPLE8DPA3E14NoPi/xx4L1y7t
11WTYJPJmsb0m4h9FxuOVwOR6g9KAPoTUPjFoEFul7p8BvbGfctvcNKE+1OOAscYBkfJ/i2
496zbXxf8AEDXb2zSPS7fTIGjZ5reJsyRN/CkjvjbnrwB9a8vsPHHh281a6vtW0efwxqkii
OfWvDq/JIgPSVGHTPUjnmu50G10nxTH9is9Z0nxbpiMTeQRFrO4OTlE2k42+oGCT1NAEOle
DNJ8TeKf7Qu4b3xBPp8m/wA15ZDZSShiQqlvlZQfvEDnoB3r2rT9LjsoXaTE91PzPKwzuP8
AdA7KOw6VnaJrOlrIfD1tYyaTcWcIddPmiCbYQdoZNpKsueOD9a6FW3fWgDmNW8BeF9ZG66
04xSqpVJbeZ4miB6hSpGP5VxN98LjCWuPtep3Q+y/Ymns7kCaS2H8DxMNsnHHBGa9fyACCD
mo2VcAMOT+GKAPINC+Gj/2fpVzpHjS4vobC+N3Gt5DvCLs8sQ7cgoAuQRx1rudDsfEnh/Tr
bS/stlfWcKkCRJ3jkALEgBWB4AOPvdq1L7SJrqRLixvpNOu0ff5sQBWUf3XU/eB/Mdqmi/t
xEImFlMwHBTcmTn3zQA1b67kvRbzaPdRoOftBeMp/6Fn9K5+/OgaleSrd6XqVrfwQm6EkUT
xymPdghWXryOV647Vp3vizR9KVZNbkfSopJxbwyXIwkz4zhcZ4474rN8eeP9J8A+HE1W/jk
uZJmK21rF9+ZsZ/Aep9xQBUvtF8NQs2saVcahpmoakokW8sVlkJC842cr3PBHeuX1yDxKfi
OLDwzY2LwX1rbalPJcw+XLmNijS5OP3nTgj610Pwv8caj40sdZl1WG1t57O7VEt7bd8kbIG
XJbGTyecAVraPeT654o8UxuSLKylisbeVAA4OzdLhuvVh+VAC2Fxq+nWrxa9qMWq6ncFnis
bWFUCL2XjsO7Gr0LTS+KbVrmPE66dv2qcqjFwGwepPvWhYaZY6aHWzh8tpG3SOfmaQ+rE8m
uQ1/wATReHfGbareRl9Hjt0s7mdMlrdyS+7aOqgY3HqMjigDv6Wo4Zorm3juIJFkikUOjqc
hgeQRT89KAOXsdYuP+Fk6t4duI4EiWzhvrUoMOwYlZN3r8yiuprGvjdw6rps1hpUVz5shhu
rhnCtbw4J47tlgOK2M0ALRRRQAUUUUAFNPXGcGnUnf3oAAqjoMd+KWiigAooooATGT7UDPf
rRz2o5x70AZ98dXbzF01LZGCHZJOSQW9No7e+ah+y6jfQPbalDbJby2+1hFIxcSHrzx8ta9
FAHM2drrenWJtbmU6pLEY0tbiVFzkjDO2PTJ/DjvT5NL8QSeTI+tQb4pCyqbNWVxn5c9wcc
HBFdFj3NI7sFG0cmgDItPtxs4/7TjhWdGKutuTsbsGGeRx2rjdFkb/hL/DgUFY3j1AYA4OJ
K7+fk4xkHqK860I/8VR4UJVsn+0+SewkNAHqJooooA5TVd3/Cy/DmMbfst1n16JXzP49t/E
8nxT8VXfh/R7jUFjvY13xQeaYGCqVAz9z5gCeMYPNfT+pbf+FgaB6/Z7nH5LSaHpGkLqN5r
EFrEb1rucG4UYYkkAgkdeg60AcV8NfAnjTwbOgvvEFvd6Xcqbm6thC3micoFCBixwgHPGOR
Xe6xrhs5YtOsLf7dq1wuY7cH5UH99z/Co/XtXMX/AMTLCXx3ceANGQS+IFKgNKR5Ea7dzMS
OSVH8HU12Wk6XFp0LN5jXF1N809zJ9+U+/oB2HYUAVhor3MdhJqN0Lq6tmdnYxgq+9SrLg/
w88fStGOO1srYQwwx28EYyAgCog/pUWrajFo+lT6hOryRwjcVQZJ5xgfnXlPiPxSftMcniy
W5FoLx7WDRdN/eNqUyk7V7Eoo++eFz7CgDs9U1ezFjPrWt3wsNBiysaeZsN0emT0PP8IHWq
GixXSvcaro+lNLNOqiOS+ndY44v7qZyxPqcAdu1crpelat4o1i88c+OLOKGztFNnoekK6yR
Rbvl8/PQsegbtg47VoXNhr1npcMlt441iKNsR2ssvlvmKMb5ZpMrjBAIA+nrQBseJvBqeMr
WNvGzLDYWQadLaxlb7+Pvs3fA4xjua3PBPhq38L+ErTTLSJYVG6RlAxgsc/njANY3gnVL7x
34R0fxNqsJtIZI/MS2jkz5zqxAkc/3SRkL7813ZdcZb5McnPagBFB3leFGfrTvmiUk5YZ4x
yRWBN4u0ppTa6WJ9ZuVOGXT4/NCH3fhB9N2faomm8aX8h22un6LbHGJJpDcTY9doAUH6k0A
dK2WypGa4rxNY3luY5LCArbTt5ckMayMT/tHa6hRTr3T7VrrbrXja+eZcN9ntZlgAHuiAnH
41UFp4LmwzaVqWpncQGliuJcnofvcUAeNeNPAGrX3izSxYamILvV5GSRZ5t/2WFUwZNpLFV
AJ5LckgV9B+GNN0fw3oNhoGkTWwtLaIICJQWd+7HB5JPJrGOg+EY1YL8OfMEgwx+wREn2OW
ziq0vh3wShTf8OZosDaHhsVXA/4A2RQBP4msr2w8MX1kVW902RjLDIF+azcHem7n5lDjqOR
mus0vUG1LRLO+khMb3Easyf3WI5HPoc159eaL8OvssltN/auixPmOQB7mFXHdTnKkVpWela
osar4U+I32iFUVUtb2OK6UKBjGV2sKAO7VeT85+vANYWq+C/DOt2NzZ6lpVvKly4kmZU2O7
gY3bhznFZkmreOtJQtf+FrXWVUcPpNxsc8f885cf+hVzN78bdP0mSKPVvC+rWs80qwRWuB9
oaQk/LsOM9OqlhyKAOM8b/B6x0e/hn8KXF3HHcbi9o9tLcw4AHAZPu5565rmPCPh/wAaabr
+m6jD4DvWu7K8Ekl48KRh7UptKKCQTg85Iziu/T466ddzy6bbTSaVPl91zq0e0xbTyCq9D1
AHU1B4F8T2uu/FDVdJ8PTT3qywJdT6/JMxMyA/cWNuETceMcnBoA9D1SGbVtL0W62LZeJ0i
S7t0GUbgqZYsnIwVyNp+vbNdZaXsN1EJUZRyUZWbBRh1Uj1FVdU0xdR037OzbbmPEltMTzH
Kv3WyP19QSKzNF1DQvFdm8k8FpPqFm5tr2EgF7eZThge4GRkH0IoA6DUNSstJ0241LUrmO1
s7ZDJNNIcLGo6kms+88S6DZrJ9q1SCNktPt+M5P2fIHmfTJH51ieMfDl3q3heHw5pFvEbS5
uFF2LlmdPJBLMrDOWDHjArzrVfhZ4z1bRtMtZL6G2vdHsGsoZopcJdoZwfLfjIUxKOOcGgD
2HTvEeh6lIsVjqcM0jSPCFV+S6DLrj1AIP41nXHxA8H29tFcTa9bm3mme3WRAzKZEOGQkDh
s9q4m08E+IdLnn1qztFa6NxqlybfzuS8yqkJHpwvNM8OeAPFGk6bJp17HpixG/0+8UWhKpm
MjznKt/GcAk9zQB6F/bHhjXo47R54L5Zp2tljlTOZVTeVwRwQuTXiPxQiutU+LciXjFbfSb
SBrNmJCr5mdxAxyxYAYG5iOAB1Hodr4L8SW/xOh8RS6iH0s6jc3DWOVKxq8OxJBxndnIPsa
5X4s2yxfE3R5/spuZLzTJIIo+iyOj7iGIwxXaTkAgEdTjNAHI6Re6z4V1C61fR9XWzs7yHZ
c5tlnmZoicLAudpbnnJKr3Zm4r2T4Sazda18OoNQvtTGo3zTSG7fyBCY5M8xlcDJAxk968V
fWNOjmE8+sWZZYtwl85dqop4KBRnb/CCq+0a9Xr2P4O6bPafCewuJFCT6k8t8ytkjMjErkn
nGNvvQB2upahJbrHBZxie+uDtiToAO7N6KK828d6TrUmnNpWk2DXRut1tCWJIeWTO+R2H3V
9SeMLjvXoumaV9kdru4uPtV7N/r5yMZ9FUfwqPSvE/jX4vu9P8AGWnaH9suV0eKOOe9traQ
xtOGf5lZx22A8Z70Ae3eHHtD4V0z7Ds+zrbRogQ5UAKBjNaKk7VY8Y7VU0hNNj0WzXR44o9
PaJWgWIYXYRkYq4xOcYGDngd6AOQ+IUWpDw7ZX2kpcTXNhqVtcCKBuZVEgDgjuNpJx7V2AP
zfeHJrP1iLUrjQtQt9JuUtdQkhdLeZ+VjkK/KT9DU+nR3UWmWcN9MJ7tIVWaUDAdwAGP4nN
AFs03cD16U7q1JtGcnk0AAI/hpaTcFOMUuc0ALmiiigApKWigBPwpaKKACiiigAooooAKjY
FkFSUh+6fSgCpMRjcf4a848O5/4STwwu48S6qMH08016NMBnc/K9hXnnh8D/AISXww/cyap
+H700AeoGiiigDl9UOPiL4b97e6/9BSrnhso1tfhMAC/uAQvHO+s7V2kX4n+GFwPLNtec+h
2pWfZ+J9P8O2F6+o+aFk1W5DGNNwhjD8yv6IOMn3FAHQ6X4S8N6NKZtP0i3iuGkaZrgoGlZ
2OSxc5Ofxqj408d6D4E0U6lrV0CxYLFaxkGaYk9FXvxk/hXmOr/ABjvvFF0uj+BY5dOt5Ua
c6xdw58yBXCFoE9Sd2GbjjODXMeFPBema7FofiC/ge/8QtC2pve6ncs6mPz2KFwT8q7EHQY
+bpQB1WreKfEXjrWYpPCfhoT2FoSftOuwNBaQNlSs3zEeYxGQFxx171F4e8EWOq648UOqS6
1eW/yahr0gO22BYlrS1B6Zydzc8EZOTx2lnY6x4quI7i41Bv7NjHM/l7BcN/0wjOcJ23tkn
tjGa2r7V9O0E23h3Q0hn1afP2exjcZHdpHPUKM5JPJ6d6AMvWLhvEHiuy8JaSu2z0uVLrVJ
4/uwgD93bjtlup/uqPeuS8WTa94406/svAtv50Fyx0c3bER29rbo379s5+YvgKNoPC11Ws6
b/Z+kReG9NuJY59Scy3t1AdsshYje2e245BP8Kg46Uscj65ZjRPCMi6L4XsR5U2pxAAyKvB
jtyeg7GQ++MnmgBNNvrXwdoOmeBfD8MmvarYW6QtBCdqxcfflc8RrntyfanXWkG48qTx1qj
alPIcx6PYBhbj22D5pfcudvtV7SbOMW0en+G7NNK0SPk3eMy3J7lM859Xbn0rpdP0200+Hb
ax4LEszsSzSH1YnkmgChaQ6j9n+z2djbaPbR4WFQgZgv+6uFH0qWbw/Y3jg6k9xfEMGAllI
UEf7K4H55rWxxgjiloAhitLWAloLaKI4xlEAOKmx9fzpaaW+QsozQAnbH696cuAKavK5NB4
PHJ9KAEYEsFIBT3Gazrvw7od9I0t1pkDzH/lsE2Sf99Lg/rWkxO3nihmKgY5oA57+wb/T0x
ouu3EaqvywX3+kR+3J+f8cmsnVruOS1ay8ceGY57E8fbYF+0QDP8RH34/r29a7hlVlG4Zo2
qFIP3e+aAPnjxh8C9M1Ozk8QeANSMkxHmCyaQTRTEHOEc8qfrmuf8I6NqeiSWMVhHc6Trtm
Gu9ctpBuuDhj5exejQqvzEJuySB3r6KuvDsCXE1/okg0rUZcbpYkzHKf9tOh+vB96w9Qt9J
8TTR+H/FtibDWFUta3UEhRm45e3mGCD6r19QRQB0Gjag2raNFfvD5DP8pVh90j6fr75Haue
1TQFg8ZQ6npsiabdX8ez7TGPvTR8gOvG9WXI55GBimaHq954VurPwn4mKiM4h0zVY02Q3Y7
ROOiS47dG6j0ro9Ztby4ggktNr3FtcpOiMwHmBTgrntwetAFWPXbmzi/4nukzQFWCfaLUGe
J/fj5lH1HFXbPXNJ1KV4tOv7e7kj++kcg3x89x1FTaZfx30Moa2ktZYJDHLBJjKMOR04IIw
Qaytd8HaPrt0l9Nbxw6hCjJFdiMFgrdVYfxL7GgDoyOOevp601QNueme/euObTfEmj6OYLX
ULnUdshYG12KyJtxgLJndzzjdTLXxfdQtLbS/Y7y6jCqsEsws7lieDujk4/75JBoA7fHy46
j1rF17wf4b8TT2k+vaTFqD2oZYvNzhQ2M8Z56CszUPHVrphC3Gg69I/VkgsGkx+Kkg0/T/H
en3tjPcNYX8JhlWJojbszglSy5UcjgHOehxQBkf8ACF2dl8RdHGi+F9OsNGtbaa4up47WMN
NMcLGgbG4EfM34iu/WKOKMRooVFAwFGAuPauRlv4LPxvc67d6k6acLSPT1tzFJlZy5cnAHI
KlRn1BrQ8QapqkCWVrojWMd9es3lNfybU4Gdu0fMxPTA+tAFrXtf03w3pk2panOqRRqXVM/
PIQM4UdSa8T8VeBrTxHYP4g8QQXFrrl9aPqF9JDISlrGq4gt9p4ySVBOM5DGr2l6vBqXi28
0rUbL7f4otr6T7U0Nu7JIOCsMcp4jiX5dxbBIHTmpPG0et614e1vw/wCG1ubu/Ki41C8t+B
JICAtvETwEU/op70Act8G/Fmr6V48TwvdahLd6Ddl7eB5FJjE6DK7CfuhgG4+le2fEK6voP
Cbw6ZqU9hqd5cRWtpLb7S5kdgAMMCMYyT9K+V9Y0i48J2XhwaddSi9jvEkW4Lt5fm8f6vPB
z1/3dv8Aer6d8V6zcQTWtvp+l2Wp61p9q2pu125SK1VVI35AJDMcgD6ntQBzqeMNW8NeLU0
65vpNX8PWyvaTXtzIv2jz40M08pAUZRFCrx0JrsfA3i2fxhpU2q/2WLGzaTFq3niQzRlQQ5
A5Xr0P9ao6X4o8I61ptnLd2cENzeeXC9u8O7ZLcR72j3Y5yvLH0xmqui+NPh3o8Ooaboqrp
9npcH2qUwWbRwmPO0MpAw+4jAxnODigD0Q+tIDkZ7etcevxE8PvcQQKb5zJGJpD9jkAtUOc
GbIHljg9ewzWroniXS9dEK6dJKzS2yXgWSMqRG5YISD0ztJA9OaANputKu7HzdaY0irjcQD
6daerBl3A5FADuKKTApaACiiigApKWigBM5paKKACiiigApD0paQ9KAKkn3gOvI4/GvOfD5
VfEnhtVO7Nzqo+n7xjXpEyrlWV9uDk5rzLQGJ8XeGlA6XGrMxwcD94e/40Aer0Ug+6PWigD
k9Yz/wsvwx8wA+zXnB6n5U6V876/eJcfFPxXpOotdDSLq8uPt8YcrFOsMHmBS3VRkAFVxu6
mvozUD/xczQQRn/Q7n8PuV86eNdD1W48VeN9W8y2h0uzmlvVRGDS3bboYnikycoh7tj1oAm
0i1vtQ0a3sNP0a4mt4NPtNNjkiBTz5ArPIit0XDvgn1GK9g8K/DPTdLZtb1bzHu7q1hS6sW
lzbx+X/q1x0OxcL6fLmsjwv8RPDmheD101dCk0y4tJJIYLNJQ0FzPuyUhmbiTJYc++K5DxF
8UPE3i7WtN8I2fgi4i+0MzS6fPNsaeSM58tpMbdikAtg89O9AHrU/iu01i9v9G0q5WG2s8f
bNRjcbI4tgJCkfxHIUH646VoaDpVrZiTVPsS2UboY4ImUZiizkux6lm+8c+gz0rnvBJi8R6
fHcpp1xBpqTF55ryNUe/uFO3hRx5aEEDscDHStr4g31/a+F0ttKjil1HUbqGzghl4Dl25/J
csfZaAOUSG48ceKrnbdy22jW7Ot/Ihx5kZC+Xbo3VcruZyOQHxnk12emxwatbRG2gFr4ftf
3drbou0TqvAbA/5Z/3R361TsdHtbG1tfBViTLBDH5+o3GcNKWOSGx3kOSf9n8K7KNVjjREV
UVQFCrwAB2FACoq4+6PTinVx954wuBeTw+H/AA3qGvLbvskltmSOIN3AZyA2PbvS+E/G9j4
qlvLUadf6VqdhtF1YX8BSWLPQ55VgfUGgDrmpoyT1rm/E3imTwzp95qc+i3t5Y2cYmkltdr
MF7kKTk4rR0HXLDxJ4fs9c0mUyWd5GJYyeuD2I7EUAauOetJnaPu4+lcTq/jt7MzyaN4X1b
xFDa7kmm09UKK6/eUbiCxHTjNZ1h8W/D+peCr7xRpmm6tcpYzraTWKWreeJScbce3f0oA9H
Q5B5B57UuRuxXk8Hxot5dcs9CbwV4gt9Tvf+PeC4jSIyjuQS3bFdyuvfZdIu9V13TZdIgth
k+dIrs49ghPOeMdzQBv8AFHHpXmOs/Fa80GzbUtQ+HXiRNJRhuvBHGdiH+MoG3AfUVsah8R
NFs/Adr44toLrUNBmjEzXFumWhj/vlDg4zQB02qRajNpF1HpN2kF8U/cySrlEbPGRVuHzPK
TzmVpNo3FehbHPFcLefEC5t/Cv/AAllt4RvbrRhF9pebzY1k8rGfMCE5IxzjrVu48fWa+BI
PG2m6ddajo8kJuZHjKpJDEOrFScnHPA9KAO0rP1jSrHWLA2d9HuQncjIdrxuOjIw5Vh61Ss
/EVrrHhaHxB4dVdXgnjEsCxuqFx3XJ4BHcGn+GNbl8Q6Db6s2nSaetwu6OKWRXYr6kqSKAM
RU/tCO68EeMoUvPtEZ+zXJXat7GO/+zMnU474Ye1Twzq99oeut4E8RXEl3cCMy6VqEn3r6A
dUYnrKgxn1GD611evaWur6d9lMhgnRhLb3CDmGVTlWH49fUZHeuQ1zT5vHXg1mhY6f4o0ac
vA6n5ra8jHb1Rx+atQBJ4s1r/hE/FvhzUZMR2GsXP9m30hbCq5XML/8AfQ259CBXdbuSI1+
buT0rzDXb3S/Hnwz0i8uYVDz3AD2kv/LK4RW3oR1BVlP5V2Hg/U2v/D0EV1Nuu7aNElJ5Lg
jKv9GHNACaHdSWmuarol5PEsvntc2cIk3P9nbHJ/4Hu47DFb9xaWtwpWe2imBG070DZHpzX
JeK/DuuX2r6Trnhe+hstRsGkV/PTdFPG6jKvjnqq9OlQ6TF4ktPiFFDqmtvdQz6c000C2+I
VkEmAEOflA3Ec8tx6UAbr+F9HiRjZW0lg20jzLOVoW5+hxUgsNSilJtNW2xhAAJYA5JAx8z
ZBY1sO20hfWok+9QByVppVxb/ABNOqXeuW9xNNpIga1CFG+SUt5irkjHzYPese8/tLWvGsB
+zxaZNYXghjN3YtO11bqpYsr/djBJyrDnjBroPESWWm67ovii71D7JDaM9m58vcsizbQoY/
wAIDgc9K19aHmaJdwtqv9lCRDH9sVlVoSTjILcZ9KAOQ8K2FxN4IvLO3h1Sw8q+mUNKscVx
eKG+8So+UOc8n5uM5rp7zTrRvDj2CyLpdoIlWVkIXZGPvLu7ccZ9zXL6Hp+tRaTCmhWtmYr
SSZYb2/3QvMzHDSeWikEH1PJxnvW5F4VjkcTa5qN9q8hAUxSybbc85/1S4U498mgDIvNNsf
Hb6bbrpijw7pt1FeRXEiYNxJH9wRL/AHB3Y9eg9af4u+HqeJdUe+h1y7sGnjhhubZMGG6jj
csFcfewdzDAOOa7tQqoqgYAGAMYxQT8hoA8y8R+EfCPh+PUfGF7NqSqplLRRTkopnjEB2Ie
B8pGPpWlovw10HSl+e81DUWP2XcLuRWGIP8AVLgKBgdcVp+IotG1i/03wzqF6I7qWdb6O2x
kzpC2Tn0XOOa6YK38RySfyoA5XW9AjuPD3iKLTrdry51iNjMv2jymlO0KFEmDsAAwOuOaq/
D7wrd+F9HnbVLl7zVL2UPK8kvmmKNQFjh3YGQijHT1Ndqq7TQ6qV+Y4FADR8pL7uvY9qeow
P8ACm7gQGU5+tLtH94igBx6ZzjFHamfMflB4HUmlx6UAPpe1JRQAUUUUAJkZx3NLSDqaWgB
D2pe9FFABSH5U5paQ8igCrM+CuFzz09a8+0Av/wlGhqzbh52p/QHzOlehyICCCcV57ort/w
lXh/cSuZ9TAXHBw9AHpfaij1ooA5TUZMfE7Qou/2G5bH4pXy1408P+Itd+K/i5vDuj6heXc
uoG3kSC2PlPDsG4tKCBwQDtPU4NfU99CD8TdFm3NuSwuBjPByyda8f8WeJvit4Zs/Et94W0
nT4vDdpqEzPfthp2LMNzBCcYB+XODQBF4f+EPjGb7LYatcx2+k6dJ9qsrjUAk96ZGUb4xsO
I49w3Y5OcZqXxLofibwzqem6Hq/iK4HhOSzW3OrWqi2kgkVjIyPICdrSnaN3THvXG3fxK+N
1t4XuG1KWKytQREdQECecm7OMHOOMEk44HNe1/De/PxE+CltH4oCag06yWd3k5Mu1sbjxw3
Q/lQBp/CnWr/W/h5a3GqQxQXtvNJaywooAj8tioBx3xg9utWZCNU+K6xyBWtNAsPNyf4biY
kfpGp/77rI+GtlB4Un1TwJJMHvbQreeYVCm5SQkBx6kbQCfarthIxHj/U4wAxumhVgOT5cC
r+hzQBs+Eh5+mz6y2DLqlw9wSeoTO2MfQKBW9cLIbSZYTtkKNtPoccfrVTRofs2g2EEZHlx
28agY/wBkVoZ6gHJFAHivwY1C+1fwcdG/4S14dU0iWa2vLBreMvE3mMQ3IyQc5zXoOmx6vp
/iaeHXPE9tdw3carZW/kpDMzKCXY45YenpWV4m+E3hHxVry65Kt3pmqhNjXemXBgeRfRscG
r3hn4d+HvCkxurCGa61Ap5Zvr6ZriYp/dDMTgewxQBj6RqUfxI1PWozcuvh/TLh9Pa0ifa9
3IvDvIRyE7BR15J9K5X4a3cXgP4pa98KnulOmysb7SGZyxXdy8PPcDnHtXXSfCPw4viy58R
ade6vpU942+5hsLwwxSnOckDn8qvav8NPC2sDS5Ps0ljdaVIZbS5tJNksbE8ksfvd+vqaAO
Gbwnquoa7qurfCP4nw2VtLeObzT3xcQxXIPzkdcZJJIxjNdT8MNc8Uag/iDR/FljpsN9pVy
iNcaYuIrlnTcWPbd0z9aZefBL4fXWpvqQ0y5s7iTLSGxvJLcSk9SwQjOf612en6VpXhvRmt
9LsUs7SFTIUiXJJA5PqTgCgDyzxwR/w0x8OpMHBtrgAjn1/xrQ+O66xH8Mo9R0kyMNP1G3v
LjYu9hEjZzt/iAODj2rO0G68JfFzxdb+L7LXNV03WdAYomnPsRoUzyxTBLK3rnivZZIo5IG
jljSSJlKsrDIYHsR3oA84juPFXiTwMdW8F+NNM1ma6RTCLuzQQ4b7yuFJIwM8eoxTfiBJE/
wCz54hjF5bXz2+nPFNJaIEjLrjdtUcAA9q0IvhJ4Ct9Sub6z0aSya55mitbiSKJ/XKKcVv6
14V0zWvBtz4V+ex0y5h8hltMKRH3UccZHegDxPxR4q1NPg/4T8MtD/ZFhrtjb29xrjqGhgR
gA6gDkNt9a9QvtD0vQfgzL4d0gNNp1tYrDFtIbzEzyc985J/Gta28GaMvgSHwZfRtqWlw24
t1+04ZiuMA5/vDsRzXn+saJL4G0DTvAPhqTV9VTXJPssC3bLJDp8QIaR2fAYDbnAz1oAoap
Z3nwU16XWtJgkuPAWpOTe2MYybCVhxInovr9a9O+H83n/DrQrgtkSWiSAkYO08j9Km0zVPD
njnw/eCyZdS0xpJLKYPGQkpU7WHI5HuOK0dH0iz0LRbPRtORksrOIQxKzbiqDoM0AXz83HY
9cVy90DpPj60uhtWDWIjbS9szxgtGfxXcPwFdQOM+lc74wDLpVndxpuktb63kXtj5wp/RjQ
B5vrmi+LV+J+paN4Yv9Pt4LyBtbjhvI2P71lMEu0jgclW57mubsPF3jn4a+JY5viHpOdG+w
rYrLYwb1JTmI7xwScsDnGM169rSLD8U/Cl0OHuILy2z6gIH5/75rc1zQ7HxHoF1ouqR+ZaX
SFHweR6EHsQeRQBwDfF62kGivp3h69vTqaeYII2VnUbWYqCPl3gqRsJBPaqfiS98I67qlr4
vsPFWt6Zc2sKQTXWkoWjhRjuC3A2kDHfPSsDWvgJeWHhpo/C2uO99DePeASZjacFQoUspA3
DBwcd68js9Y17wzDd+FLue48IW89vLb3UgszJJdkljlh1L87N68YoA+m7y617wrK2p6dLN4
j0W6CstrJcKZoCcZkjYjMkeDkgkkduKjj+M/wAPJPEraE2ueVIHaP7TLE0cDSL1jDkY3DvX
z3pfj21vP7LXxJa2189ppv2RzfM6RQ+XyiqsYJVyQMNk5zzjArofCvxG06/W20AeHLRoNt1
Jd2l5OskvlsvzSrcykbpD/cxyO/FAHrM/xE+HvjNdW8MvqCTacYWSe5lbyopPm2/uieWw2P
mXgHFXmuntfF1hpniuxkeE/JpdwiGS1dtvKyHkiXA4LAA845rntB1D4WSeBLHw5awz3ul/Z
CLeT7O0ktwikPKqsgyxTjfipbPxdq1hpK3Oj6ppeu6HZ3iRnEpa7+zMSW3q2CHjBAxgkigD
1DTtS03U7dptMv7a8iVipe3lWRQRxjIPWrleSyaj8HrMz63Z26wQ6jbeTNeadbTJFKkuSNx
jG3J2nB6gg1uaZomlt4fnsfC/jzUUF1OJIZjdrdPDsGDEgkBO3jkHmgDuyQMk9Kbu4yXH4V
zt3Z+NYdHso9P1TS7vUIM/aJb22dFuPTARvkOO+CPaludev9N1aG0vPD121pPsjjvbU+cgc
/wuv3kGf4sYoAh0G/uNU8a+ID5ds1hpjpZW8ioDIJNu+YFvTJUY9RXVt16ZrF8Oeaulf6em
nx6gZXe7TTzmNJSc4J67sYyTyTW1uX1oAZGrCRiwAB9DSu3QDBPvTzjFR5KuD2oAFRs/OQf
pTjwaCwU/dPPoM0Z3Ngc0AH/Ac5pPL5OGK08dKMigAXpS0UUAFFJRz3oAWiiigAooooAKQ9
PSlpH5FAEEwyVwOfrjNee6Pj/hLdBVhgrcanjnPVzXoUnIADAe55rzvRty+MdCV2P+u1Mgd
P4/T8aAPSx0ope1FAHL32//AIWZopA+T7DcA/mleS+MmOqaquhSS3UekWWq3F/eqkb7Z5FI
McRIH3R98/gBXrN+SPiXoi7AV+w3PPccpVvQ7iGSyvJo5AI1vJwzE4AKuQST6cUAeW3Wk2V
xozpqE9qbG9iCTnzRtVWx+62jB7LwOWOFGADVH4caXqfw88Q3ltC1xe6Bql0sRhmz59nITh
GwoIbII3HjaACetd/D4z8FeIPtN1HZx3um2lx5Dao1uskCTKM9eoAzwxGOetXdVgitkj1Kx
xHYCPc13aNuaE53Biv8SHOTjnjnjoAReOtCuLiK08SaLcCz1zR23xz7NwkgJHmwuP4kIGfY
jIrK8EznWbbxxYtay2kkl87hH6kSwowZT0Kk5IPcehyK6m01qTdBa6vAkF1cKfJmRt1vc4G
RsbqMjnaeevXFcF4Zul0b4oNJG4Gla7Atutv5m/7JcxbmVUJxmN1LlSOMjHHFAHpmg3KT+H
dOljfzU8hVZh6gYP6g1T8SeJoPDltaF7d7u9v7hbWztI2VWnlIJxliABgZJqPR9umane6KU
2pvN3agcZjY5cf8BYn8x61zHxKsPBnimbS/B3iHXm0jWJnN1p0kcmyRXHGQenOcY4zQAt54
88baVrVna6p8MLxrK7kEK3FheJclGP8AeUAbR7k12OveIrHw/bW7XKvPc3cogtbSLBkuZD/
CoPHTkk8AV4hrFr8YPhRpz61D4qj8UaJCVWWK9U5hQsACcnIHbIPGelbXxIv7y08R/D3xxM
0thYRMY7mRU8z7EZkGWYcjgHGaAN7WviV4o8ND7RrHwv1T+zgfmuLK5juSoz3Ven510Hirx
bdaH4I/4Sqx0d7+2SJbia2kcwzKjYwAuDlsnocUy6g8WNoz6joHiy2v3MYkt1uLaNYJOR95
15xjPSpNUe7b4epNf3UF7dFrfzZrUFY5G85M7evH40ARaX40i8TeBD4o8NWkdzOiMWtbmXy
zGy8sjEA4Ppxg0tz41TTfC2matqmmn7fqjIllp9pJ5rzyMu5UDEKAcZyTwMV554xsLj4X+K
L7xjpMTt4Z1xHg1W0jX/j3mZSEmA9N38zT/GdzJ4X1H4X+LtSZv7JsB9mu1KkiEyRACUgem
DQBz/xC0Lxpomr2/wAUNG8J2uj6nav5l6bC988SxjtKmxc5BwSM9fYGvb9J8RN4g8FWPiHQ
beO4+3QJJFDNIYwCfvAnBIwc9qXUdc8PSeFbrU7jULabSmt33ypIrBkKngY6k5wB15rymw1
S78D/AAf8E+Hm36Vc6/efZzPIPms4ZHZyTn+PaQPYn2oA77wf8QB4o1zXNBn0htL1XRZhHc
W8kwcOp/jRgOR/iKseO/GkngXRl1yfSHv9P8xIpDFMFkjZ2CrweNuTzzXnHj7TdO+G/jTw1
458PJGiKfsuqQI26W4tzjMxycsR3J74ro/jbcwSfBW8vIT5sMk1o8bYyXUyoRj8KAL/AIk+
IGueEtNtta1bwtE2lSzRwyPBqAeWIucKSpUAjnsat/E/xLceFPBc2pLpcWoWEg+z3MZuGhk
Cv8o2kKfXHbtXFa48kPxW8PR+OLl7jwnchZdJAwkEV1tACzDHznuCTxkVvfHeMP8ACG/Mi7
hDcQPtDEc+YMdPcigDs7NZrHwbYr4a0i2iKwRfZ7OWUxRoCBwWCk5GfQ5rF8F/ED/hJtd1z
w/qWknSNY0eTbLbmcSiRM8OrYHH4dxWb428UyeHfCXhm1W4Nl/a89vaTXwH/HrEVG9x6HHA
9M57VxfjldF+HvxC8K+NtAurcW5c2Op28b+Y8sLj/XMcnJ9SevFAHv53Z44rmPGRaTTrDTw
wEl9qFvEnGcYfeT+S10UE6TQpLD80cgDIw6MD3rnTMdW8fiOM5tNFhO89jcyAYX6hOf8AgQ
oAp6rKLn4ueHLOMZazsbu8cf3Q22NfzJP5GuzUjaAM9K8utvFGj2vijxT4svpGmWJ10q0t4
FDzSLBlpMDPeRiBnH3a8+j+LE3if4l2tlr2nalaaMJDDDpVop85pyQqtcYIJAGThTgc9cUA
fSLMOnT3NY+veG9D8SWL2Os6ZDewshVWdfmXPXa3UfWqVx4I0i5hKyXWoeZFI01rMbty1mx
GMx88fQ5qCPxFeaHJHa+LIFSBmEcWrRf6mRjwBIOsRPv8pPQ9qAPDvib8KIfCGjwaloslxP
pEj+RfBoVle2jYjEiDHOD098c1sfCLwFYa3NceJNX1aw8Q2cc0ipHGisGmK7DI/wDd+TA8v
scmvfbqGC9tZbS4jE0E6FWQ8h1PWuX0kQeDVOkXkCW2ns+21vo4gqsDwqSlRw46bj1780Ae
R+Mfh/4yh8Uh9A03/iXDUFu7e4s32fZoCqo0W1cEKNoYgZLetd14q0nWG8R/2ho3hHT3s7S
zeWS8uFBN0zkNJEY/vEkKMNgkE16ihDZGCMYz704Lj60AeVaDN4D19G06GzvNOvbu03TaET
JH9mJGSwQfKr+jDHatqz8AWMZtJmvb2OGOYXKQttWUttIAkkHzORnjn867YWlutw1wkMaTN
96RUAY/U9al28AcH3NAHJt4dvrC0lXw/qJhvGBRZ9Rkkugi9eFLDvXOeKL/AMYW1loGjXMd
rHJqepwWkuoWU7qSu7e21MZUELz83Ga9Mw2/G0EVg62L/wDtDQY7HUbKzT7aGuEuFBeePax
KR/7WefoDQBbk8OaZ/a76xbW62upFGT7RF8pOR1ZejEe4qhb32v6Jpt3P4ljj1FLZl8u402
FjJMh4LPF2I77Sf6V0/emtux8rYP0oAzdJ13TPEFkbzSboXMKsUb5SrIw6gggEGtHO0n1FZ
msaFY63pz2F8JRHIwfdbytC4YdDuUg5rJuvCVy1rYWmm+LNZ02OzQphJllM2TnLs4JJoAg8
WeKZ7BP7K8NNb6h4kJVo7AncAm4bjKR/qxjPzN+tXPCfiZvEFjN9ohtbW9tpPLmhtrxLlc/
3gy9jz1APFc54m0fWbhNW00eH7S+0jVwkVxc6bL9nv14A3yZGJMY7Ecdqs6Jpek+FZNVurS
Y674hWGOO4t7ZY45Ci8RxLECAgGSfxJJoA71ZVYlRyynDAdjUnFeE+Jr7UdD1q61/+0ruDx
TIIZp9O09mktLC13Y33ORh+M5IAJPT1r0qz8caX/YkWrarv02zmYJby3CFWuRjmRY+WVPQt
zjk4oA6yioLW7t7y1iu7SZZ7eUbkljYMrD1BHap80AFFFFABRRRQAUUUUAFJ14paKAK0gXH
fPSvPtLVm8a6AwBAWTUsnGN3zAV6HKql/m5HoK8y0F93jLQArHb5+rAg54/ecUAeqUUdqKA
OXvVz8TNGPzEiwuM+n3kryfxzJ4s1bwxqWgeHdSt7RH1O5SYM2WmiMhyGcf6sAk/LgscZ4r
1i8Sb/hZ+kyq+Ihp1wrL6nemK5e18OTXrzXenwxpJ/aF35nmNgI3mH58d+P6dqAPBvAvizW
vhL4qOk6hGY9MuJoxeW0yk7kPyecjew7dCBX1RNpayQG+8PzQwvcLuZGG6C6Uj+IDpkdxXl
PxB8E+Hr+40vw3psAuvGtx+8SdZWQQQjh3lHOI8cBccn8a9T8D6BdeF/A2leH728+2T2cPl
vLyQ3JPf8AKgDmr+1uLDTYrO4t5NMtkIZEZvOtldSCCko+eHHYkYrlfGFrouoaWNb0uWWCT
TXNxLc2p3tpl2mG3sq/wt/EuNrAgjB6+3y7QhZ2CoAc56Y75rgtKm8D+K7z7f4flexvI3eN
bi1Q25uQvB7bZU+uaADwt4mh8feCtO8T6UsSanbZ8yFGD7JBxJFn0Ycj6ipvEHg/wh8TNDi
m1SzLlfuTRkx3Fu46qT1BB7GuXk0O/wDA3iKbxFo9rHF52ft9vAgjttSTs+0cQ3AHQ42t04
4rtdKv9N1fTj4q8JSLeRXmGlhVtolYdQf7sg6c/jQBh6Z8H/DtmIxqOra5rkEbB0tdS1B5Y
AQcjKdGwR3zXeX+m6fqunyadqNrFc2k67ZIpFyrD6UWd9BfQedA21hw8bjDRn0YdjVphuYH
uOmKAOIs/hL4IsbhJILC5EUYIW3a8l8nk5+5u2/pU/jTVdN0zS7HQEaMX+oXEENnZIcFwJV
JIHoADmuwYhhhuR39qz5tE0m81uz1q5sElv7JWW3uG5MQbrigCXVNOsNa0270nUrdbizuoj
HKh6Mp4xTJ9F0q70ZdFu7OO6sBGsJhmXeCoGADn6VfZhGA20ntgCnfN7UAcPpfwj+H+jaou
pWHh+JZ0YPGruzpEfVUJwPyre8Q+FtC8V6WNN8Qaal/bq29Q/VW9QRyDW0FwaR13FfmIwc8
UAcbD8L/AAXa+H73RYtKJtr6MRTs8rPK6g5A3sSQAew4qs/ww0O48JN4UvdT1e70nzI3SGW
6yYwnRA2M7c84rvTTF5JzxQBzupeCtD1rwovhvWln1GzTG2SeTMqlfusGGMEetc74s+Hcmv
eDYvC0etXs1pNdQyTz3lxvkiiTkhDgZzgDn1zXohcZC4JJ9KXaKAMTWPCmg+IdBTQ9ZsEu7
FFUJG+cptGAQeoOO9ZVl8MfA+neF7vw3Z6DBHp99H5dyDlnlHbLk5yOtdeflAx1JxzWTrOu
2+kRIro1xdzErb2kXMk7dgB2Hqx4A60AYEdtb/D/AMNJp2l3N/qk0zLb6bZ3c/msGxgIpPI
RRySc4ArI8VapN8P/AIfDT9PuY7vxLqjOsUsjiMSXD8yTsTwFXOefRRWrJIPDkMnijxPKb3
WrsiG1s7cbthP3beAdyT95u/U4ArnNU8K+J5J18Xz2q6lr00LQ3OmrIAlvbMQypDnjzEYAl
uNxz7YAPOLi90PwjZpB9ljF9tDJZqcSyu2f3kjH5sM2TuPJ6Iq9a7D4Nafq3iDUZPHGtWcU
CJb/AGOzVYtvO752XvtwAo+nrmsLwD4Psfid4g1XxL4jszaQWUgsG01XKu7oM5kPVevQHn1
r6IsrG006zhs7KBYLeBBHHGgwqKOwoAsEfKVBwfX0rxfXPCXinwdNJ4l0XVLjxHbcrqGm3g
BFzb8liSTywzxxx0xXs5JzjiuY8RapYXHhvXrW3uo5JrSLy5gnIiZhwpP0PNAFWz0O6022s
9S8M6hcvbmEMNNvpi8TRnkKpPKEZ4PTsa17XUdN8Q211ptxCVkCmO6srhcOoI5BHcH1HFad
mIzZQBNrII1AKnjgdvaqmo6Hp+ovHNNG0dzFkRXMTFJI8+hH8jxQBk263Hha/itZrszaDOB
FBJO2XtJOyFv4kPbPIPHpXUjPORiuXvY9VtbN7TVrdNf0uUeXJsTbOAcYJXo/4YPeqeka9e
adO+iXFre6mYv+PeXascrR9gwcrkjpuGc98GgDtD9aj+VnxznvVHS9XXUxOv2We1mt38uaK
dQGVsA8EEg9fWtD7pPHWgAJ2qcdK4zx7ouoapb+H7/SohNe6TqsF4oLhAIuVk5PbaxrtNuQ
MmqOs6fbanoV7YXsLzW08LJJHESrOuOQD6npQBdDhsbeQf1p2fY1i+F9W0/XPDGnappSSR2
U8Q8tJFw6Bfl2sOxGMfhWwzFTg8/SgBT0xyaTbxjoPSmvl1HJHPVTT1zjmgBCuSG3HjtWXq
Hh3SdVuYbq6s1W6hcPHcREpKpHT5hyR7Gteg8jFAHG6ppd9qWvrYax4fs9Q0WaZZhcwymN4
ygyomQ/6wZ6YOOmRWL4f8Pwah49ufE8nitNZnhd0j8vMctuh4+zsgO0x9/ugkjOa9LxmqUm
k6fJqI1T7JENQEZiW5C4cKeozQByPjLxhB4Zshpukm3j1NGhHkGJvlhd9peNBjzCp52iiDx
xNpV5a6L4lsJZ9UKFp5tLhaeGIbsIZFXLR7hg8jHPWtWytNY0+SafW5bbWIbSMva3KW2LsH
HzLgcE47rjNc3P4fsfEHg+7svBOrPp8Escv2hUVkuJ7gj5RNI3zgZODnnHtQB6Fa3tteo0l
ncQ3CKSu6JwwBHUHHQ1YBrws6deeDr7UdH0Fbyz1B7KHbLFCJHv5tuFCEgRxxofvMfmNdzo
/wAQ9Nnujpl9IGubS2ia4vI0IgmlZtpWH+J/mB5AxwaAO8oqnFqVlNdy2cV5BJcxffhSQF1
+o6irYORQAtFFFABRRRQBDJnOBXmuiZbxfoMgxj7ZqyHtj569KkxnLV5poy7fGGh4Ysv2/V
ep75zQB6h2opfWigDnLp0/4WNpqfxf2fM34b0FcvqXiGfwz4M1XUbPyUb+1J0ae4/1cClzu
kIP3iOy9zxXRXPPxT031GlzH/yIlfLXxG8Q65ceP9T0aWT7bo+l6q86WMrYjf59xD4685AJ
6ZoA+hfhNoUMfhweL7y8l1LWvEKLdXV3Ou1iD91VX+BQP4e1ejkccHH0rhPAPxK8P+OxJZ6
NBcwXFlAjzxvDtijJ42Kw4OMflUHj3xpDp9u2iabdA30sZM0sbZ+zx9Dz2Y849BknpQB518
UfjPaahpV34Z8KNI0krGO4umG1TECQ4XvyRtz7+9dL8CbW3v8A4Sx2dzbtts72UQk/KyDIY
FccjrXhl/Jo2oXOmW8amx0h5HZ3trbzLtl3Y8xRnozHIHJPXoBX1v4P8N6X4X8MW2l6Ssph
x5jPP/rJGPJLeh9qACO7vLPUPsOqKskUxIhvE4B/2XHY479DWDrmjw+Hmn8ReGbq30u/5kn
tG4t9Q9QyDo57OOR3yK7e4t7e6heG4iWWNuqsMg15T4y8C6fZ+ZqW4yaSZEM8Tysv2cF+XL
53GIEglMjp1xmgC9oPijw74/nNzpF5PoPiq1QCe1kx5qf7Lr92VPcfmK6qHXLuy/deJLVbQ
7sJeQktbyj1z1j+jce9eYWPgz/hIpl1nxFEmm6HpkjyWrxzbHCgcy+auMs2Bgg7VXgAnmuP
0H45+JNP1e6sLixk8RaH9oeK2eRNlx5eSVBfG1jt9QCaAPp2ORZI0kjkV0blWXkEVJkjmvL
9B8c+AdeeGfStfl8OX8vzG0uf3G/6o42sPdcV3EM+sRxGR1ttQixlJLd/LLDPcHI/I0AbI6
8t70o+mKym1iGF1+12d1btjqYWdfzXIqT+29JLIDqMMbOdiiRthJ9gcUAaVFU01KwdQVv7d
h6+YvP60p1LTQedQtgfTzl/xoAt0hUEcmsm48SaDby+TNq0HmEZCI284/4Dmom1t5Mf2fpd
5ehujCPy0/Fnwf0oA2MjgbSMjtTZp47eBpp5Y4o1GS7ttAH1NYUzeKp5Nwaw0m0QZeSQmeT
Ht0UD8659rrw0mp/LNfeLdWQ8JEPPSI/hiJfx5oA321y61bEfh6FWic8X1ypEX/AF+8/14H
vXO3+qaT4V1RrTTIJvEXjC/IXaDukOehkfpDGOeOOnQ1sz6Z4k1sFb/UDolhkEWtg2Z5B6P
L/D9FH41zeteBL60bTpvCd3LbWsEga4tUf97KN247ZG5ye+4/SgCTw14T8Wx/EA+K/F2qWl
8xsfKgtoA2yxkLfMsY7jb1fqa1vHnj3S/Aukx3d4Gub2fItbJGAaUgZJbP3VHc1wuvfEjxJ
p2m3cMNvD4d+y7o31LxCN0kzDkLFDGMOOcA55ry3wbHpvxC8Zzal4uvJ5Gttkpt9zNPq0xb
7iAnCIOPkXoDz3NAHsvwZmun06+v8AUrP7NqPiK4m1gxIuEjjLBV46jcckeor10c//AFq86
1zxPofw30aXxF4mxDfXuI4LKDDFVQYSBMfwjuemSa86h8U/FDx3qw0S5v7DwZZXUbXKiMN5
wiWXYyeaTguOpC9j1FAHqPiJZ/Gl3J4V0vVHtrG1kA1i6tmxIOAywIezHIJPYcd6q+IPDuh
6Z4RsfB+kCKwgv7+C3kO/DuNwd8seWcqp61zthrWm+DtAsPBfw7mtvEeuT3H76YyrhGcgvP
Kc5br0GTwPSu5J0PTJ7bTdTjS9mRvtj3M6BysxyA5z0J5Ax0yBQBHF4sji+Isfg6OKBIxDl
cvhwwTeVA+hX9a7DOenSvJvGnhG7/4Siz8beE7dbq6truO4voYrjY83lqQQD7qcFe9eheGd
etfE3hux1y0SSKG7iD+VKMPGe6sOxB60AarLkhuoHUetVbyysb8CHULWK4VeVEiZKn1U9j7
ire4FqZyWO4fSgDmf7JXw3c3erabM8VjIPNvbeZmkL4H+sQkkhsAD0OK6aF0liSRWLK6hgf
UHvTJVR1KSchgRtbowx0rl0k1jwvDHEzf2jo6SLGpCHz7WIg/MxGQ4XgeuKAOtwACAcg9qd
njjtVK1vLa+t0uLS4SeKXlXjcMpqf3yxz2x1oA4zQ4Lbwj4ml8OQNdTRa1Pcalbr5WIbMcF
0z7sSQK7VVUtuJLN71xXxNutd0rwNLrPhuSRLnTp4rqZFw3mwKwMq4PUFc11mn30F9ZW97b
8w3ESyxk/3WAI/nQBdxS01W3CnUAFFFFABSEZGDS0UAJgZzjmqd9YR31hPbCWW0Mp+aW2bZ
IDnqD61dpKAOXvW1PStEjt7q1m8TWh3JduqqJjGeP9WOH9+hrHv/DOh3d3qV1oV1Fpvii40
5YbV5G+azTbhdkZ+5wccetegVQ1LRdJ1byv7S0+C5aJg0bug3IQc8HqORQB5ZHZeMPB/hzU
7i3sNLgnaJjbGQr5enKqgO8k2N8rucEL69TW1pXj27g0zGpaXfTTQ2iXIgwpuvKC5eacZCR
gn7q5yfSututN1dtWS6t9WU2TnE9lcwh0K/7DDBB+ua5zUtK8P+JNX1S3t2ns9daEK0Vwrr
HOEP7t3TgSorEdDjsaAOv0/VrTUrSzubeXAvIVuYo3+VzGwyDt/GtCvONuteFPDcNwujPqH
iO9mEF1fx5nRB087HUIBgiNQOePetLwzc+I7W31e71l72605GDWf2iFVunAX5/kXtu+6OuK
AO0XnORilqhpurafq9r9o066WePoQDgofQg8g/Wr3agCN8Z56DmvN9HiVfGGisYyT/aGq4O
fu16RKQqhiM+2M5rzrSMf8JhowCq4F7qeGwcrQB6VRR2ooA5mb/kp9p8g/wCQTL82eR+9Sv
LvGPh8XGlXDtbxC11LVJjf3gUKYbaOUyPvY/3vLRB9a9QuAf8AhZ9gf+oXN/6MSsa+s49Q+
GviK3a0nvT5t9tggy0jv5j7Qo78kHBoA+eblvs8tpdeGdRvtEh8SzFLiCyzGPsqcSSg/wAI
L7kTpwDjrXf+Jfhdc2vgoTaTsOqa3dwJcWpby1aJm/1St1wFxuPJIXFanhHQ7TSdIXxX4yS
HTbWJWjW1uD80ccKiOKPB6nh3IH8TU7wdfap4jutV8fX9w1taXd4YdDhvWJFogXbLMqYxna
px7A0AY+uaT4a8D/EPT5LbSY/J0i0t7i8kiTczSPcAAkdsKrEegBr6GRldBIjBlYbgQeCPW
vkjx54kmg+3rb3E882rJKtxe3S7jBGAVVQQAGIDkYHAr37wD4msbnw7oekTCS3ujYxmAysH
S6QKAWjkHDEdx1HpQB3dQ3VvDeWs1pcRiSGdDHIhHDKRgiplx0ooA8zvvBOsaf4M1vwtpM3
9r6VdWxisra+mxJaNtwFD45QHBAPTFeXQ+E7zw01hp15FNbXs2Yo3ki2xzzvgPL5hzh2XKA
cAL9a+nc4Ge3Wufk1nwvq1wmiy6hYzzXMZljtZWG9xkqSAec5yPUUAecWeiXlrZrrVtoclx
OsqRvBLbhvNh+6eD2Awa9Afwfo/mPNp5utImcDL6fM0Sn/gHK/pU66Xd24C6frNxAi4xFKo
mVfYZwwH1JqV7vWrcj7RpSXkYH+stZMNn/dbH86AM2TSvG1qSdN8VW10g6R6hZ7ieOm9CPz
xWLa+IPiFNdS2N94R0X7VC5Aj+3svmpgfOhZOR/LvXXR6/bsp862vLdh94SWzf0zWFqPiz4
e6sBpuoa5ZecW2okkjRSq/+xnDBvcUAVmu/EWC198L7eZ+ube8gfn/AIEBUcuoX2nxC4b4a
2djCCGknuL62iSP3Jrk7vxJD4UtpVtfF+p6vZIrGOOBjLef7uJI2DkZ4II9xXmWnab4z+Ie
tXE2naZd31ukuVvfEMpPkqRwGXhCevAWgD1eb4naw4u00XRNDM9u6oQ14xTLHC5dUCj866K
9/wCFhFovtV8LW1IV5G0e1WZwe6/vGyR/tYrkYPg3o8MEUvxB8Vm/f7qwiRbWAD+6o46e2M
V6toWk6RpmlpFoZBtwqqHWYzcAYHJJoA83sNa+HeqajIl/fa3rN1A8jTfbxK8UG0/MzIP3Y
UdM4Ir1XSW01tOhbSVtvsRXKG22+Wfpt4qlqWr6DoUQe/1HTrBpRkLM6oXGecAct+RrzjXh
4U1XUpNU8L2epjXGiCfa7K1mjhI6APnaPxXB96APYWxk55qle6hZafE017fW1rEgyxmkC4H
4mvLLW/1u3t5LG81LUdTudvMEEu5Yj6AJ++bP+0wrY0XwXqF5NBfa3Z2cUSnekE0YnmX6k/
KuR/vH3oAPE/iTw/4n0O60Sx0ubXZJ9kZH2OQxRgn/AFu8jGF6/Kc5rxm3msPh7Jd6hpt/P
f8AiBlaCwE9n5QsISQHllDdXIU4HOB9a+qY4xFEsUUYijUYCrgBarXmmabfOTe6fa3JI2hp
olY/TmgD5DvLHxdqOttq2sWzaprT25kt5b6cgW6kna6p0xjJC49DS3Eza9daUkepyXlhoJE
t1eXsmBD5sx+96/Nj3r33XfhrNHqB1jwhqC2V2IjH9ivU8+1kGMYweV+o968tXwHeWOqmx8
U2MkGjRqsr6dYS+Wkzrk+YJHGHGWY4ypGfagDX+Bt3Z2PhfXNe1KO1jt7G7Yecsf7152UB8
HryNoA966i2mutS+3apeo8N7qBLLC4D+UBgIo7ALgZP94/7NZniW+8O6Ho2m2WjadFo2lS3
QghheNoD9qfks5Py7AvO/J9O9JFqEMks9jDBM6xJ5bXT7olfcOkZPB4HJ7DHcmgDcs9W1Cw
iu4YZDKqQTSqvCiSUphU9ccE8f0rtvA+n2mm+BNFtLFt8AtUcPnJYsNzEnvkk15vc3Cqiyz
LhoR8gdQPNIGCzY52j+m0fxGvFpPGvjWaxfTtP1+7Oj6YZIYJ7VzGgTdw7yD7/ACcAD06UA
faTdDzjvk9qpW+oadeEm01C3nzniGVX6cHoa8/8B6Pe6p4FsLvUp9Z0r7TFiawe53o2ON43
guofrtz3p+ufD6C1vY9Y8KabaCaKf7RNpsi+XHc5G07WH+rbGfYkDPrQB6IF3n5WZQnt1qd
enrXjXh280Z/Fd9p1nrGpaJdXkjT28E0pjaOXAD27xyZX5ThlKjBBPJrs9FfWtVsC0Pidob
y3doLqCa1jcxSA8ggY4PUeoIoA0bnw7bx6i2p6Q39nXzbmcxqfKnz/AM9E6Hnv1pi3viSwQ
/2lo0d4iqCZtNfJJ9PLbB/WpjD4ut4/3d9pt+w42yxNBn8VLYqK61jxPbABPCL3nqYL2Mfo
2KAGWni7w7fzJZzXf2S6kBxbX0RgZuxGHGD+BNN8OXTQeVoWt6tYXGvxxNcSQWy7AkLOdm1
fQDAz7VzWr+LdZeSC31r4bXE1jMD5vmKJxBjpnAIbPtXnDXHhuLxFoniXw/cW+jvpt48l5F
brPPcmFs70kjKjy4x27c9KAPpQBcfLRXFaX8R9D1nTLK90+y1KcXqNIscdqxKKDglj90fnX
RaPrVjrMU7WhkSSCTypoJl2yQvgHaw7cEH8aANSikoyOfagBaKTI7HNG5fWgBaKKKACikpa
ACq15ax3ltLBJu2yLsJRyjAH0Ycg/SrNFAHOLZ63oWkCLTJJdcCyZEV7PtlEePuq+OT7t+d
TxeI7GGysZNYP9jXF4SkcF6yq24fw5BwT6c81uVWu7O2vrd7a8tormF+GSVdykfQ0AZuo+H
tP1SUXgDWl+q4jvrRvLlX05HDD2bI9qom/1zQUH9sQtq1kv/L7aR/vUHrJEOv1T8qsXGl63
a3tlLoOoQQWUQWKXT54sxGMd0ZeVbHbkfSp7TxFp13rE2kYuLe9hZl8u4iZPMA/iU9GHvmg
Cjo/jLw/4k1HULHR71b2TTxGZsZAw+cY9cYIPoa57SSy+LtDUuGzean8v90ccVpaT8OfDuh
eIj4g037bHfO8jSbrg7ZvMOWDL0IB5A7VlaOpPi/Q3dDu+26ocnjHOKAPTO1FFFAHL3H/AC
VPT+Tzpc30/wBYlYF7460DwH4XvdQ1qdyZNSuVhghGZJT5pztHcDua27tv+LsaWNx50qf5f
X94lfJvju0utc+NWsaHHOZQ2oSRRFif9HjZg0hA6DGGPvigDp/DUur/ABs+J6zeLLgf2HZb
5mtg2yONRykY5+8epYc4Br3QaZZ+ItB1GLT7pdK02zSTT7B4Yx5cCrgSSgHg91HoM+tclpt
r4b0PVLPwzoai1je3a8vEhQDeu4IEyfvyMFwcdPmzwa6rRLzRtRt72x1iZplmn/s1QUKRSt
y7qhHB5DZI4wBzQB4bqXh3xF4qhg1nwjo91qegW1zJFZXKbAblgQHmMZ/gYjg/7Nej+A/Cv
ijwp4dtdN8WRoujzXLtbxQHfNpch+ZJfMX+8SQcdCR6mpfiT8UF+H1noln4Ts7GSLzJA9vt
AiEUYAwu37o3HGfY1Jp+tfEzxh4S07UtFhbRbjWZJZftEwV47GDcoUYPLEqGI46sOlAHoS3
2raHFJJq4ju9MjG77fFxIq4+9ImP1XtzgVyXiD45+BtFvra0trpta3EG4lsCJFtkJxuJ7nv
tHOOal8aajpfwz+GclnDeCO5vS1vDLcuX8yZx88zZycAZYjp0FfNuk6AP7H0+HTdMmutT1K
4bydibQsYBEQIH3WfduOfuqFJ60AfallqmnalaR3Wn30N3DIoZXhcMCD06VgeKfAug+KdOm
hubSOG72/ubuNdskDZ3blI5zn86+YfCGkeNvCPjIXln52izAOZUvLdvLuQW+6VB5yFPzeo4
r6F8KfFDTNa1NvD+uRx6R4gjAPkSSfurlf78Ln7w9jgj0oAoyeD/HX9jLp9l4muLCe3lPkX
gmEzGHcy7GDjk7CrZ7Fau+GPBfi6x1EX2v+PNSv4V3bLEhNoyB99gPnwc4rurrUrGx8v7dd
w23mnanmuF3H0Ga4jXfi14f8O3/ANl1DT9UdMZ+0Wdv9ojz127kJ+bGDj3oA6GfT9cN1I1r
4iaGA/diazVivP8AeyKr3ujXt/AUvYtHv28zK/abM8ADg9Tg571o6T4m0LW4Y5NN1SGfzFD
Khba+CAR8pwehFazfMvp9RQB5RdW/iDSy7R+G54DHJjdo89wyyZPBCHA9OvHrXnviTx1450
TVbDTNR8R6n4bhmhNwBPp8N3e3HzY2rFCuFA9WJ9a+gdV1CSwFtb2dqJ7y8kMcEbEqmQMlm
PZQB+NZt7oHh25C654itrKW6teZrz/VhcDBDHPAAPQ0AeV+Ab2e71rUtc1bStRv9SleGwsx
r0ym5lV2O4rEo8uFAoLYAJwOSK9RuPA3heSW4a2tp9NmuI9kjafO9sXX/gBAr551X4seH/C
9xqVn8OdHnkuoZHFve39wZYkRmy5hjPTcemcZFe+GPxYdDsPEFjqC31wbaKabTJYlWOXKZY
Iw+ZWOeOSM9fWgDIn+HWp6TA0nhbVoGfeHeO/gXzZl7p9pA3Lnj5sE+9VI9N0a7SD/AITSb
WbKU5Z9NM1x5GScHcysfM+pIHtXVWXxC8P30NjLNHfacl8rGF7y3aJSV+8C3QYPBPSutBVv
utlTjGBwe9AGboiaFDYLbeH/ALFHbxDaEttuF9iB/WtQfKen/wBc1kXXh3Qb+f7RPp8RmUn
97HmNwfquDUH/AAj9xbru0rXr60IXCpM/2iMfUNz/AOPCgDa8xfMweD3BpWIwGbGM965trr
xRpwL32nWuq2oIzJpxZJsd2MbcH6BiadY+NNG1NpE0tbq9niJWWGO3ZWiI7MGxtoA6NuVA6
Co3SKVZIpFVkYEMjKCG+orKiv8AWriMmHQ/sTEn/j8nX88IWqlM3jaOPzLe00a4wATGskiM
4zyASMZx0z3oAy3sLW+tNQ0XRWj0ySzvGU2d4vm210CoO0o2cRkH+DGCD9K5zVfDtvax28c
k2qeFoEQ7Hgm+1adEx68HmMnJAb5cZzXW619k1fRka9t7/T7oPti3QsXjbHOducqc9elY2i
6R4zkzcW3jewv7CHcj6c1iUQyd1dyS4UZHGB2oA8/1zwr4z/4SC8kJsNQ8MXMassyN5kUIH
UCJCGkXGAAWwcZOa7nwfofgGS8t1fX7TXtUt+beCXZClsD2ithhVH4E+9co2v3Om/Ed/COs
23hKV2aMpdCGSERyyKxRAMFSVA74JBzXd3HhXUNShR9T8O+EruUR8FYpFOcno+MgY7+uaAO
95VuRxSbj95pA244Ax1rzt7S9tdLkt9Ltte0XUbdWWGC3JurYtjhhv4ZfY4NQ+H9a+Kcs8t
pqmg2m1FHlXUytEJSB82duduT0GKAOy1/wr4f8TRJDremR3hiYSRSnIkhYdGRhypHtXlviK
51HwlrFxeWHjrSbnV7Yqq2+owNHLcRcYt5GQ7ZG5ARiMgkdc0eK7f4s+KJNPMNodP0yJwbu
0izGZef727cwx2AGOtV9F+HOsR2ATxHpmqCaC6e4srm2vkuBbKM+WpQ4ZwGIcg5ywFAHRJ8
bdF0+8/svxf4f1fQdWRQ8lu1uZ1VecuGTqnB+aujs/it8O76GOWDxdp4DqGAkk2EA8DIOMV
z39m+Irm3juINT17VNRZivnS28NnEU6PGQVLKhx15I7GqVl8LdNttbHiCPwTaQXAYAWkups
8e3G1jtClTkE8E9aAPVbPVtL1Ep9h1S1ut6718idXLD14PSor7Q9F1KRZtR0u2uHQ5DSRAk
fj3ryy5+Edj/AGCLDwzpt5ody93JL5y3qxCM/wALYTPy9MKuOgzWxp3wtt9M8Pyrrmuav4g
uYlkkBFw8TOxXpwcn2ySKAJ/AOiaHrHw60mW/0e2lA85Y1dQwjTzmwoI7e1bb+E4bGWS88L
XC6Fcvy8SRhrecjoXj457bgQcVz3hP4eW1n4cgls7zX9F+0RJMNOkviVtpNmMNj73PJGcZr
ftV+ICOlpO+jssNsrG62yEXEvIKkZyvQEnnr0oAum+8S2tvax3Ohx31zIQskllcARJ/tESY
bH0zTJrXxjcOkkerabYqC26NLZps/wB35iR+PFSxN4sdnFxDpVsVA8spJJKJG7g5Vdo9+TU
sNz4jdoxNpVlGBnzSLknJ/wBn5f54oAhWLxVcXSwyzWlhbogLSwAytK/fAb7q1JLZ+I1Ja3
1q0Zc8JLZnkemQ/wDStOze8aEG8to4JP7sb7wPxwKFa9+2sjwxfZiPlcOS2fcYx+tAGQbrx
cGGdH051B+bbeNk/TKfzp8us6rDIscnhm8cvwDFJGy/ic8Vu007uxxQBhXGvzaawfVtJuLa
2I4mh/fgH+6wUZFX9P1rSdUXOn6hBcHJBVXG4EdQV6irzAlcA4PqKoXeh6Tfqy3mnwS7jkn
YA2fXI5oA0KNwHesSHw6bWTdZ61qcUeMLE04lVfpvBqKS18WWt1G9rqtlf2+fnhuoTE2PZ0
zz9VoA6AHIpawvDviWx8QW84hU295ayGK5tHP7yFskDI9DjIPcVt7vbFADqYyKw5AOBin9q
TtQBzD6fN4V064n0OK5v4PMVzYyXGREmfn8rd09duee2K5jw9eQXviTw/dQhzFNcam0ZkQo
yjcOCD0Nelugyv1HWvOdOWH/AITbQpI23l7zVOfy/wAKAPSqKKKAOZuIWk+JllMHUCPS5fl
7nMidPyrw218O6tP4t+I3jZ9JnuTpl88elxxKCbiQNhlA64+4M/71e4zMg+KViuMu2lS4Po
PNSufsPC93q4iurbxJqWlw2er3U0lvaOFW4xO52Nn+E5578UAV4fCXiO/8K6hrGrSW9t4u1
G1WMvApaOxiHJiiBz8zDO492PoKtW/ha88QWunnVvtFnZ29k9sts4VJiZMCRsJ8qEKNoA7M
a9AYgKzSMFCgkk9B71wEt94k8XR3s1jY6loVlbW8klldLPHuvpSP3bBBn5eM4brkUAb8mk+
EfD+g2dpdWmn2thaRi0h+0quFViBty3PzHH1NWdT1SDRLeyhtdPa5MsohjggKpsRQSzckAK
qj+XrXG2uiaXLp1pq+pnUrS4g8u/m1DUPn8yTBWSIxvnA4+6B3BXmprXUrPVJ/+Ei1O1ngh
mt1ntrdgRK0W5gsZXtnG4jvxnpQBRtfCNt4716XxP44tkk+xjy7HTVmLQQwnkNJ03M/DHI4
GBXR6QmlW51Pxi0EcEDrtt9qBcQKMAgf7R/HGBUsxhh8FXVwtxG0+rKzCWMjDNIuBgjsF7+
1ZfiLxLpvhHw9oFnI63DzwrDbWKHMl24jAQYxwvcsemKAMfWLLUtR1kPIUe5usbkRtxjHBE
eOCMfLz6jPrS6t8FfDfiRYJL7ULlbiBRHI8DLlSF+6CRwAfTk8c1e8Bf2nLpc3i7xJe21yb
uOPyktUPlqQSNyE8sW3DnvXfae0L2m+DcUdmYsy4JOeaAOU8H+CLDw79sjaeTVAWRY5r5/O
kCheRz90Z7CtW98KWV1p11aySbBNJLNuijVdpePZ0HoMc+oq5Mi2OrQ3kbki8kEEikkjODg
gdjxitGHztsguCn3ztKf3e2c96APMfAFvZyNeeD9dSLUL/QRGkM1wN05iaNDlm6j5iQAO2P
Stzxas3hPwhqGu6FeyRPp0TTi1nYyQy8/dIPI9sGote0GTRfF8PjfQoYlllIh1hMYNxCQAJ
M/9M8A47jNO+JdvFrHw/u7O41CPTtNmAe61DzcCCBfm3j+9nAwB60AfOY8V/FL4g+Jf+Eq0
e6a1t9LfyX+yvsjslkGG+VjyxUHk55xWf4w8L+IvDvjm78GNql/HpOtXsRhFzPuS+DNkSSf
7QY88YyK9n/tXwxpd/B4B8G29ulrHY/2pqd1t5OAvlb8jJZmKHnpUeqw6T8UryzfTLy3/AO
Eh0xZLea3mG7CJOp83I+5loztz1DEUAeIeDvBja34k1GO4aJrfSj+/iLFlmlMhjjjGOfvD8
MV9tWVt9ksLa2LAmGNI8gcfKMcVwfgL4ZWXhKbWru6nTULvUdRN4sgXaI0DExLj1GT+Ndtq
mq2WjaTdapqMwhtbZC8jt6D09z0A70AcloOntHrsej3EMTw6fp7iRWUMMzTMdp/4CoOPek8
UWtx4M8Kahr/h6+S1g0+B5msLwtJbSAc4HOYzn+7x7Vs+E4Lj+z5tXvrcw32qyfapYz1jUg
CND9FA/HNP8aWtvqPgLXrO7gWWJ7KX5GGckKSp/MA/hQB4lZ/HrxPqWmfaYtAsNPZV+QSu8
v2uRfmlEeMbVRASzHOCQOa9st/Ekl/EHsNHu7hXVWWRtqRMGUMCGJ5HOMivIPBnw6bRdM0n
TtVmk1DUNSt1b7O7lktomXMmRj5UXIGOrtyc4xXvFvZ29vbxW8CBIoUWNFHQKBgCgDlNa8V
ah4aNhc6xoqHTLmdbaSWxlaWS3Z+ELLtGVJ4yOma2be60XW/Ml068iNwVMZliwsyAHpzyMe
4qTXdP/tLQb2wKbjLGfL9FccofwYA1U0+30/xJ4ft72+topJ54QszL8rI44Zdw5GGB/KgC1
Jp187YOuXSJjaVWOME/jtzmq4sNYtSDZa0LpFTb5N6u4s3Y71wR6d6ZH4XtY4ZY7LUNTtCx
wsi3bsR3zhsjr2rF8ReIPEXgjw5ea3qS2Ws2VrtAWPdBcS5YKB3QsSe2KAOhGsz29mbjUNL
uLdY22zsCHVAB94YOSv4fhUc+m2t9PFrGl6obO6IBaeHay3CjjDg8MPQ9R61k+F/HUfjHQJ
dR0HSZRdQ3Btbm2u3WPyJQASCwzkDPUZzWDrXxF0XRPE3/AAhvjnS7eytruFWW5im8yAKxI
CyZVSnI69KAOS+Jnwf8Sa9qN3rGjzWV/PeyK01mFNuuQuBJyxBbHGetaXww8QfEC12eG/EW
nNNBbTfZ4ru6YiUgA/IxUEZAHBbG4E88V7Hp8NpBp8MOnoq2oUeVsbcu32PORUF1oum310L
qeDFyqlBNExRwD1GR9BQBmrL4uSRbr7FZGFiQ2n+YRIg7MJehPsQPrWZrXibxTp97Zxp4a2
Q3EmFYSCd5MHJjCqRtYruIbJHHNaF54b1g6fPZ6d4xv7NJEZUeSKOZ4ie4ZhnjtmuR1Pwkm
mNptrq+vazq9n5kflRfZfOIuFXAlabGYyxJzyFPSgDobf4iaH9t1nT9VkTT7/SNrzwbvM3R
tjaVIHzEk4IHINU4fi54RWeW31E3mlSQ7/M+1W7BUKvtZdwyCRkE4JwCK0ovAmlw3NzcW91
dWsks7XMYhZU+zsygNt45zgE5zzzW3a6Pplvp9pYxWsUlvajEPmKHKn+9k/xHkk9SSaALyS
RywpNG4aNl3Bx0I7GnjkDuD37VX+x2wvFvfLxcCPywxPAX6dKjgNnJqMzQ3ZkuIQFliEufL
zyMr2NAF7GOlcj4/wBe1LQ/D9qNFMf9q6hf29jbB13DLuNxx3wu410GoatpukxJLqd/BZo5
wGmcKPz/AK1xP/CYaTrPxS0/w69rbTWyWZvrK+kVgz3G4rtiyMHCbiT6UAehYyf8807HHWo
mmjTbukRN3C7jjd349eKzv+Ei0VsldUtyAwXeGyuT056UAawoxSbuBkjtyOhpQcigA/hwaX
tRRQAUUUUAFFFFABTSuTTqKAMe88O6dd6g2pKr2moMgQ3ds2yRgOgbHDAehzTIB4itE8ib7
NqQHC3G4wt7blAI/EflW3SfjQBgi88UWyGS80i0u1/u2Vwd4/BwAfzqzb+INNnlEMkj2c5O
3yrpDExPtnr+FapAJ5qOWCGcBZoUlC8gOobH50ABcTKPLYEf3lOa830cs/i/QGZQP9K1Xgf
wnfiu1uvDumzO0kImspnIzLaStE36V554bXyfEvhmItLKVvtXjEkzbnbDZ5PegD1oHIope1
FAHLzv/wAXSskCf8wmU7v+2qcV494h8QeINP03xQ1rqFxpkmj3tzcW0jL+4lR5Cu1ucySO7
Mqr0XGa9buGP/C39PUcA6NN/wCjkqlY+FtL1GCe7YSRXZ1Sa5SVBuCypI6qSCCDgE9aAMTw
34f0231Lw9bR6He2kV/p01xd295dOzxOQg2tljuPJGB0ya7LW7jUdM0pdJ8N6TLJdtAUtZM
AQwkDjcx6e3ByayNc1TxMuqXei+H7y2m1Sy09LxbedAv2sszJy3RACvbqTUnjXxjpPgnwid
Q1y5uBPeD7PEtsoMskpXnYDwMcnn0oA52w0fU9Z+IGjahGGuND0UzLfvd3jSebe7MbkTG07
CSN2fUY4rE8SXV01xNNL5lzrGus9jbQRSZIgZnEaL/dDDc7EdFRvWtfwzb6wngm18O6EsVl
euxudXvJyJI4WY7mUBCAXcdhwueeap3tt/beoW91cSXto7RSQAQWWya4h4BS2XJaNXAG6Vs
HAxwM0Abdx5Ok6DBYCSfUY9I0o2wFpF5cZlAVcg9PmyFGM4GawrTwJfS+GNW1bx5qUWmyX8
Y8xwokmtEKFWRGOQuSx4UdMCodY8fWeipJJer9ovrUeTaaHp84kt4pBjaJAq/Nt6s5wM/KA
etcX8MWuPGnxSjv/Gnir7fc2m6W1sGmJWaTk48voFTr9cUAdj4t8R+MPCdhY22qaOL7wojR
ldS0uMxzQxYGPMixhWA7DjjtivXfD+raPrmg2mp6DcJcadMg8mRMjj0weQfrWlNDHcW8kEi
5SVCjA9wRivIdN1NPh/dafdSy3E+kanN/ZtzBFFu+z3MQKifA52siDcB3GaAPQvGEk9v4Xu
r63UmSyH2j5R8wUA7iPcAk/hUHhXxVa+JvB9rrVu3mSPZxzvHjGSybs/QkHH0rdlubaTTJL
rcs1s0JfKjcHTbn8a8F+EeoXmmaqmn6kLZbKa1uLP7TG+E3Qy/u1J6D5Wb8xQB79C63NrFL
j5ZFB2n3FfIPxj8QeKdP8R3XgLUIUXw1FcJd2VsigGSAZIBfqF4b6D6V9Y6KZDoFiG++kSq
4HTcOCPzFeN3MGgeI/HOs+JNQkRrO7mj0Wze6XcjEBkwq91Zyx+iZ70AcYLi68O/DfxB40k
ik/tvxPfxLZJcqM/ZcqQ2P+eeTxn0WsW3uV+Hltevpc+oSeIC8N08k0JgW8Zc+YyFhzGAXx
3JI619NaF4E0PSfstzcK2r6jbQi2jvb0B3SMHIRR0VR2AFYHj2y0TxX4m0jwTqGnm+csupX
EijItoo24BP8O9uPcBqANfwl8RvCvjQRw6Nq0bXxhE0lmwIkj7HggZANVPE6p4h8faD4VVt
9tZn+1tSTGQVXiFG+r849Erxe9s/EPw1+LrfEfX7USaY1xNDILdlVzbFABIIxyFBK4Ht717
p4Is5pTqXizULZra/12RZRE/Jit0XbCh9Dt+Y+7GgDr2Ma7ixxgZJPYVgXHna9bNH9lkis8
iWGUyfLcY6BlHO3ODjuBWV8VriSz+Eniq4Fy1vt06VUkT7yuRhcfian8K6na+MPhtpd3p97
NGtzZojSw/I6soCuM/wnII/GgDA1D4jeBPA91Laaz4hW41iU/wCkmGJpGBHG3A+6o6AVS1T
47+E4fCQ1jQWbVbx5BEtgf3cqHuXU8gYrx/x1YWeqfFeWxs0kuNI0G2dGjcM7XEiAyMu7GW
Z5WUZ+tS6P8HNYiXRLzX0Ntc3epQRRWmPn25LytJ6DYpH4igD6yjbzo0kZCpKhsHtntWBHG
NF8XiCABbPWA8vlgcLcKMs3/Al/Ue9cv4h8WeJNF8Z3v2b7PLoVtaInlNGd/wBpY8fMP4Qp
5rk9L8W+KvHXjSC2l0+TSpbGFhLZg5MTEMEukfA6OpUp3U/WgD2+6uorO3M87Ns3BThd2CS
AP51wfxY8J6/4t8LpZaHcR+bHIJPs0rbElbI+Zj6KMnHrWzqepXkml2CpGHttRgkt3ZwUkW
cp+7GO2WBHscVu6TcLe6JZXHIEsKHBPIOOQaAPFfg7fado2jRafGyx3lpfT2WqqTgs7NmKb
B52k4XPvW78TfhwnjLVJruys1k1D+zntop/Mx5MqtvQOP7rAsPyrsfEXgPw94gS7uJLJbXU
7iNoxqEHyTISMA5HXGB1rm9K1m40+7ubjzZL2907y7HXYGGJDtHy3cf95dpBI7j3XBAMX4c
aXoWu+AY9G+03+ha5pmbW9t7e6eGS3mTjfsJ+6w56YIrsofC/iS3kUp4uu72BQcJK5R2/4E
M/yrmPGnhG1k8b2vieKKGWDUoRazF2KRTSY+QO6fMquvygjIyBnrXU6RYeGL1VsW0mXS76F
fL+yTSukiAcfId2HX0ZSaAIY4L23uz/AGy/iG2RMt5kN350BA9SoDD8QKozad4W1S6s5pvH
WoSLE26COS+24bdnPQHIPr24rfbR9R8PTJdaDJcXln92fT55i5PP343Y5DexODVXVNf8J6h
bf2d4ksp7e1ZlYrfWrxxh/vAFumeM9aAILbQ/Fuq29m+teIpIImlf7ZZLbqPNRXIUK68oGU
KT65q2PD+saPrF5eeGbq2SzubdR/Z92GMayrwGVgcgEcEevNbWk+INC12J5NF1a0v0iYIxg
lDbT6HFJd69pen+at3qEKzREZiQ7n56DaOSeRxQBzmq6l45i06aM6JDI2wRtPptzmTc/G6N
XGAF6nd25HpWFY/DrVfta3D3s2mpAWiEcN6zTXaNIHaWSbAO7OQoxgDivQ7zVYbRHaa1unR
HCkxwM/UZ3cdR/WqUV5rV1d2s50pYbB5PutKUnRccMw6H/d6igCVvCPh2SWSS40uO5klgNt
I05MnmRkglSCcHJArA0Ew+Mb7XV1OytpdK0nUjZ6aix7DGYkCyNkHP3iy+mBXd1y/h+41qy
8O3174i0uG3u1uZ5Fg05N5ki3nY2B1cjGaAKmp+C9AstMeTT/DMepTxoVigmuWUAcnALE7f
Tj+VLNHrmp+HrTTIdCt9It5oSJoZmWVYlAXEWFx1yRkHjGavnxdpUbTR6n5+lyw4LLdx7Vw
RkYYZUk+mc54qsdY1DWNNtV0vS7y0i1BTi+mCgQxkZ37c5DEdBjr1oA861Dxp4o8PeLbyx0
6EX4XTxcfYZphMIWEuzaGBUAgHoNxwK70+JdY0nWbWx1+KzayngaZtQtUlESNkBVOQw5J9a
27Dw9pNppFpprWsV2LWPyllnjV3Jx8zE46nqfeqkPg7S7AW8eky3Wl2kGd1vbTMI5RjgEEn
AHtigB8fjDRftEsF3LNYyJIsSrdRGMy7sbWQd1OetdBnABIP+FcsfCK/aZJLbxLrVtC7ZFv
HdAov03An361ZXw9KixSL4g1Qzx4/eNKCHHoVxg0AdDRVLT476G0EeoXq3c2SfMEYjyvbIH
Gau0AFFFFABRRSZbd93I9aAFopKWgAoopO1ACP2zXl+hKH8V+H2Z1LLe6swx3+fFenSNtAB
GSa8w0RCfGPh/CFQl7q5/DfigD1IdKKWigDkLhR/wALh01ghP8AxJphuzwP30dedQ694o1L
UrzSdH0VtW03TdSvreeK2ujC73BmzE0rdVjG85A5+XPTiu+167l0f4haZq0ml3t5avp0tsX
s7cylHMiMAQOgIBrnLOTR4Neis7HUfFPh86xdSyrHLaBIZZ3JdssyHBPYE9sUAV9S1tvAGl
2tjaaePEPjaW0a4uZJ5cgRqu6TdK2Dtwp2p3x+NeZeFE1j46/EM3viWQQ6RpXlTyWsBcwr2
WJc8ZbkseuBisz4v2/ilfENxNq1tezWWlSNDFqxtGTzImwf3rrhWAyQMYyK7L4U6d8Tbzwl
o8Fo0Om+H5UnjLPEI5JIt3EhYfMXIPynsAc9qAPV/wDhIbS1x4c8C6XBeXVt96NQYbW1UZ5
d8c5IIG3JJBz3rGs7ODWfFYtrnU4rtI7X7Xqd5ZzFfMmLkRw71PypGFbC553ZIplt8QPCN/
rtx8OtMDWUEVu8BvGIjjUKOQu77+ckAjOfm9K6bQtQ8JeIrSSw8P3MclvpFwIpbeJDGA6gY
BBHzDkHPSgDU0LSfDul2klxoNlY2sN5IZnktkULMx75HWsS/wDAunw+JI/Evhm1sdL11Syy
TtBuSaNhhgygjBJx8w54puteD7WG01K8tbmeK3GnyRpYiQ+SkuS3nL3V+cZHasCTx3Jo9vZ
ajLrVrf2aQoLuHaV2qCis8cp+V2Ut8y5zzQB2ljrlxHfW2j65bCy1GZSY2jbdDOR12Hse+0
8/WsD4laRcN4TjvNFjVNRtNUttQiVjgSyBwu0ntuBxWrq00PiLR1XSrKPWrWVTPHcQ3CxhH
Q4XY/OHz0PauC1zxtq+jeG76HxhbGysPlNlqFyuJJZI5FYwyooIUsFO1xw3XAoA6S317T/D
2mx640zHwhqOSytGWOmzMcFSAMhC2QR/C5x0PHM+CPh7D/wjV3a3GnyQwLPPGkN3GYmlDTh
/MI9NgUDv8tczrPxEM3jODwzovhcSW11cHVbG0mm8k6jLjcsjFjtERPzBMbiVB716vo9/8S
I1kj8SaJo75OVvLO6ZUQf7aMM8exoAztH1XUdD8T2Ggas0gsdXikitvMUho7uMkyKG/uup3
r9K841221Dw98aPC9rqmF0DTnkvI1t4jIZH24aRk7DLKoPRQPXNdb4s8cDVtQ0TRPDkdlrN
8ZLe5+2RyBdiuXVngYggEBGJODgE1i3mnXv/AAiur638QNS2694jUaHoz2kQEiRhi0WNxAD
u3zEnA4H0oA9f1y78RQ2kNroFhDJe3D7PtFzJiG2X++w6sfRR1PcVSgtdH8DaHqWsapfb3I
+0ahqE4/eXDjp+AzhVHA4ArEsfH2n6LoVppuozXWqatp0Yt9SaCJm8l0jzLIzkBSBjqOpNc
k3iCTx+l9uVf7W0eVriOFWZrawQKfKmPTz3fsBkAn/ZzQBa0/w9J488Sf2z4ggZ5fMDz20h
zHY2/BitRjrI3yvJ2BPsMe0/KMdBXIWmqSaJounWFj4T1K4cxxF1t1Xy0ZwCxZnYE8nk81y
+s+FNYk1C38Ya/wCMBpijzYbuCd9sNnaSgK0cLDAEnyj52zySB2oA84+NXjZtZ8OtJpa3aa
RflLT7W3ywSBHYuAehYuoH0X3qt+ztdazD41u9ItLqaTR3smluI3B2wyhgFZQf4jzn1xXsW
sWejK3h/wAJaP4c0a/tUtnubV78q8FrGgChgvJYsWHI+pqx4e0Hwr8PYZJZPKTV75BLfT28
buZPmPzBBnYmSQOAKANSaDSfBGgTXUNr58zt9xceZezt91STxkms7wb4kg8fXJ8QW9uY7Cw
zbwkuG3TFFMufdSdn1ziuO8cahqfi3wQrX3h/UF0S7ug6RwwsJoIomJM0gBztYDhQAehrI+
FfxI0fS9N1GO50e707RpboyWc0NszRQQKiqWmf7q4IGT6k5oA9nufDGj3ck8lzAztPI0rEu
RgkAH/0GtGz06xsyz2tpFE7cF1UbmGScE9cZJ496ZNfL/Zi39lC9+rqrxLCRmQHoRnjoc5q
PSNYsNW0m01C1l2x3QLIkhw+QcFceoIIoAxfGNrr50+5udF/03bGGFipEcm9WDB43P8AFgE
bTwayvAvjXQdXvb/Rba9EV4ly0sVnODFMEcbyNh5+Ul1PpiuxvtY0zT2Zby9hjkRPM8suN5
GCeF6k4Bx64NeN/FzXPDEEmk+JtG1W0t/FGmyCZZUjLyG2KbnWQL8wjZSBk8AkUAe6dq8+8
d+G9Jui3ie5tGk8i2e0u2iDeb5DH767SDlDz9MiuK+Hvj/WLfRbnXNeuftfh+fUWjaSScTS
6SjKpTzHXho+eTwV717Ppuq6drNm1xp1wtzDuMZOCOR1BBoA8809rjTtLg8OyW8l3bJaFX0
wkSi7gVQPOtZCecZUlCcjP0qaXWLGTQYrXxDpt1qmlQqX/ti3HzWoXkeaAfMjdQOSB1+tcp
8R/wC2vB99H4gtNTFrpWizJNp2nzRMwuppVdZIUkU7gMZwp4z+Fc7Z+MtQt/GVrpMd3/ZN/
NESl3rEi3EV0cfPbF0xvGT8pblSCvegD0yyvte1SBLrwL4vh1i3jljWW01SArJDE4HzE4Vz
gfMMjkZ55pmn/EyHTvE2paB4v1GyEloiyQ3NnbyhZ8k7lUfNu2YwSOma5bUPHGiapoVpq95
b3nhzxqsg02WaKGXy7KZMuEmKgqUOOAcnDVoS/E7wTqegvF4m0yPVZrW6eNUs7RniIXB80O
3yquG3ctwOTQB3VjD4I8Zi41TToILmaJvss8satDNGy87X+6wIzkZ9a3NL0LTNHg2WttlvM
aUyyHzJGZjySx5Pp9ABXjWm6Ho2nw6Xr2lar4hEFzaSTiGGSO2iaEHCmeT7rMpPytnJGO1a
Wg6qniUrp/h7xR4g1WXy9863zfZ0tto2skjBAxYsQcDHscUAezY9qMA9s15HovjCfTLbV4p
tSuNd1C0mjtbaGTMQnLybQCCvBRsozZIIAzya62PXPFGnzSrr3hszwAvsudJbzflDAKGjbB
BOc8Z6UAdhXBfC030Ph7VtKvTIx03V7q2ieVizPHv3Kcn/AHsfhXR2XiDTb3R59VZpbS1ty
yzNdxmFoivXIbt71k6br2nf2pqOrS+LLOXSbmKN7a1YLGYNuVkfJwWDNj8aAOrnt7e6i8q5
gjmj3BtsihhkHIOD3B5qWua/4Tjwv9pa3k1ZYbhMZimR0bkZXgjuOR69qjtvE9zqlvLd6Do
lxqFpE5TzpH+z+aR12Bhlh7nFAHU0lYOkeJtP1fULrTYkuIr6zkMcsM8LJjHcNjaRz2Nbw9
KADvRS0UAFFFJQAtVL6a6hts2dr9pmY7Qpk2Ae5ODxVqloA5cajr2oSWVm2i3elo7P9rn8x
GEYXoEIOTuOOccDNIlt4o0m2uDZ3I18syeTHeOIXj5+YlwOR0wMevNdTSZoAx7e38QtOJL7
U7VYw2fKgtzgr6FmOc1sdqKKAFpKWsTxBqt3pNlatZW0dxc3VylrGkshRAWzySAemDQBfkv
LNXCyXUCtnGGlGc151oVxHJ4w0FY2LK9xqzKwOQcSCoNT0uDw9pum2t54X0XWNc1vUpd7Sk
JEjtvk3FmBbhRt/KtLQdL12bxnpl5fabpGl6fpdtPFDBp05lyZCvbaAoGP1oA9G7UUpooA4
vxQ+uXXijQ9E0nWJdIhu455bieGFJGOwLhfm4HWud8T+Hdeh1bw553jzUpRLqKxxL9nhGxj
G/zcLzj39a6/xBoOr3+taXrGjalBZXNiksZW4hMqSK4GeAR0xVJvDXibUta0m817WLGe20y
c3SRWts0bPJtKjJLHj5jQByXii+1Sf4Ba7NeTPqlza3EsQMluD9oWK42gOg7HbzivGdd8d/
ETxZYWzTatHoX2EI1pZ2YeBrlwcMzMBhdoyQDx0GK+kbPwz4s0qO4ttM8RWP2SW5muAlzZF
2XzHL7chxwCfSrcel+NBu87WdIfIGMWDDH/AI/QB414I1Dwzrn9sWFxL/ZFjcG2eCW6dpZb
gxght4kHGST93ivSx/wgdsloum67Fpl1ZQrbJcWz4coMfK/GHHU8+tbn9m+MWC51XSFx6WL
H/wBnpp0rxnxt1rSDzk508/8AxdAFyPxT4duPkTVoZSAQeuD+lZ+p6z4JutPk07Ubi1mtjh
Wg8pjkjDcAD2B/CpY9N8aBWMmtaSG5xssGx/6HTTpfjjYAviDSt/8Ae/s48fT56APIdU+In
jObUrVvAujrpOkyZndZ9PkYkl9rFwF6/wAWB296u2mlWHi/w4svjGaJNde/K3tzLYyq0lqk
mQsK4+TcFXDdQCa9S/s3x4Nu3xJpmAOf+JeeT/33TxpfjRmBfxTZdOQNN7/990Ac/p+kfDO
0t57O2sImt5pDL5UtrIwjOADsJXK/dHfrXmnizxF4u8SXGqaPqNjqsfhszyxQR6fayxzSoB
+5eR8coW4OOcDnOa9tXS/GACbvFNoxH3v+JaOef9+nLpni8q+/xTaqT93Zpo4/N6APmGDSf
Gmi6vZRCLVJbC1tP7L+36NaGOaG3J3/ALrKgHqMkgHIIHBr0u68T+Otc07SrW3sP7NElvlb
y9015pYpkDY3DGEkbAwQCBk16h/ZPjLzCf8AhLrcJ2A0xeP/AB+j+yPGJ258YwjA5xpi8/8
Aj9AHz2vhfxX4zliuPEnivVtI0e7eRn07bPK9uy4UbxtAkD4zxwM9K+hbTUPDtq6PGjmd4E
iZxayZdF+6CdvvTBovjDeC3jRCvcf2YmT+O6pW0nxbgbfFkII7nTlORx/t0AVtX8a2Vno17
daXa3WpX0ETtDZpbSqZnA4QErgZrxH4h+Ivif4s8KP4buvByeTfBJ5hZ280kkCjDCJtwAD5
A+YZFe8nS/FO1seKIc/wk6evH/j9MXSfF3l4bxdEXx1Gmrj/ANCoA+UG8BeKY5lK6JqN7Ed
NijCSQyvtkz80YDAbMHn5SBgd817/AODYdJ8Pyzanfy6pdalcRJblDaXDR20YAPlICDkbix
yc9euK6yPR/GalvM8ZwODnH/ErUY9P46kOkeLSjr/wmEQLfdI01fl/8foAdceLNMhARrXUX
3DACWErD6fdqtH4l0NrVrSPR9QFucq0X9muqEHqMEY5qX+xfF2Tu8ZqeMcaag/9mo/sTxZk
H/hNMe39npz/AOPUAKvibTLVVt4NN1JUjwnyWL7UXHHbp9K5y4tvBUltdWL+HNUC3bm4d1s
5tyOTncjfwHPIxXQHQvFf/Q7OP+4fH/jSpofitQu7xozkdf8AiXxjP60AUdN1TTbTSVgm07
Wb94xsae6sS00g5xuOOeDjNcT4q8O6TFoMaeC/Bs8d9bTi5NvLp5aK8U8NHJk8jBOATgYr0
YaH4l7+MZcf9eUdRroHigFi3jedsjH/AB4xce9AHjNv4C13TLSWXSV1eVtQu2aRZLNYvKZ1
HmPIgOHhGABGOtdVoU/i3w3rd3Pa+Bri20q7EQmsbcLt84Ha00QBwuUAypPUDnrXoP8AYPi
D7JHH/wAJhd+cspdpfs0XzKeiYxjA9etQyeHPEjfd8cXie4tYT/SgDmPFFxrHiSC50a98H6
xaaS5WS21G0KG5tpkOVk2bumcEY98143dfDn4iJZDRINJvLq0t7xrm2vJEQSjcp3YyxKBiS
Svqc19GDw94lC4bxxdsfUWcI/pSnw74hKAHxvfBhn5ltoRn/wAdoA8FTw/8ZYk1q0t7C9t4
NYj/ANISPZtDbAu5CWypwMHrmtPQ9C8aaB4TvdJ0n4fahYRamohureO6idEygDyxh+hOOQx
78V7MvhvxBj5/HGoMfa3hH/stPTw5rirh/GuoucdfJhH/ALJQB5Po2ieLLHU5Pt/hzX7vR9
PzNpOnySQhBcABV3BZMeWFA2qc7ee/NS6Bofi63P8AaWqeF9Q0zxOYBE2rac0UiSkyb38yI
sN57ZYkYxgCvVV8O6vjnxhqecYz5cP/AMRUf/CM6yAw/wCE21Y5Of8AVw8f+OUAY41CaZLF
9W8CapqWoWK7luzawpl+5UeZ8uTWuvinVGVmPgrWVx0H7n5v/H6e3hjVHTDeNNYB9VEI/wD
adRf8Inqpxu8da3n28gf+06AD/hJ9RKgHwRrXzfeG2HH/AKHXHT2+oan8UYvFOo/Dy+nsLX
TRbWwnSBpY5vN3FgpbjjHOa7GTwjqEjKf+E48QLj+68Az/AOQqB4PvPm3eNvEDE4/5axDH5
R0ASLr16Wd/+EN1PdkckRZbHT+KmR+KNTk2/wDFFayg54YQjHP+/SjwfcASZ8Y+IWL8ZNxH
8v0+SkXwdMsvm/8ACYeIScAEfaUwf/HKALH/AAkGoAI3/CJ6mN5OceVlfc/NTR4k1DP/ACJ
+rdN3/LLr6ffqAeDJvMdm8YeISG/hN0nH5JUn/CHtgD/hKvEHH/T2v/xFAAPE2qMxH/CG6u
o9cxf/ABdA8SauTj/hDdVA9d8XP/j1K3g/fsz4m18FfS8Az9flpp8GIWLf8JJ4gBPpff8A1
qAHf8JFrP8A0Juo/wDfyL/4qkbxFrgJx4N1FuQP9dF/8VUreEoXBB1zWhn0vT/hUUfgu3jb
P9va649Gv2waAHv4g1pXC/8ACH37Dj5lmi4/8eqSTW9YTBTwrdyHpxNGP61EfBtoXdv7Y1o
bm3YGoPgfSkPguwbO7VNZOfTUZR/I0APXXNadxv8ACN4vPX7RHj+dS/2xrPH/ABS9z36zx8
frVZfBOmKNpvdXcf7epTH/ANmpV8D6OvS41Q87sf2lP/8AFUATSaxrS/KvhW6cHuLiP/Gov
7c10gH/AIQ266HrcxfT1pp8DaGzB2k1PPp/aU//AMXTP+FfeHW+/wD2i/8AvalcH/2egCf+
2/EGR/xR9xyf+fqLj9ay75fEmuajpEDeHW022tr5LueaW5jcbUDfKAvJJJFX28AeGGDBrW6
ORj/j/n4/8fpq/DzwqqhRZ3Rx66hcH/2pQB5re6TpeteNTJqelwXqy+KpbNzJks8aWoIB7Y
DdBXYW2haVoHxK0JdHs0sVube685IWO2TG0jcM9q25PAHhSTR00k6Qps47g3aL5sm4THq+/
duz+NGj+B9C0PW11PTbFoZljaPLXEkgAPXAYnB96AOpopTRQAlFFFABRRRQAUUUUANPWlHS
iigBaKKKACkNFFACUooooAWiiigAooooAKKKKACiiigBDSUUUAKOlLRRQAUUUUAFFFFABSG
iigBKKKKAFpaKKAEpB1oooAU0lFFACiloooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigApKKKAEpR
RRQAtFFFAH/9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0