%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/252.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name></first-name><last-name>petr</last-name></author> <book-title>Untitled</book-title> <lang>cs</lang> </title-info> <document-info> <author><first-name></first-name><last-name>petr</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>25979f13-dcdf-42ec-a802-8fc689ef71b5</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> <publisher>Merz, spol. s r.o.</publisher> <year>2003</year> </publish-info> </description> <body> <section> <empty-line /><p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>POLGARA the sorcerer</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Copyright</strong> © 1997 by David Eddings</p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis>All rights reserved, </emphasis>which includes</p> <p>to reproduce this book or portions</p> <p>any form whatsoever.</p><empty-line /><p><strong>Translation</strong> © Martin Tkaczyk, 1999</p><empty-line /><p><strong>CLASSIC, 1999</strong></p><empty-line /><p><strong>Cover Art </strong> © by Luis Royo</p><empty-line /><p>ISBN: 80-86139-18-1</p> <p>Distribuce – tel: (02) 83882490</p> <p>Vytiskla <emphasis>Akcent</emphasis> Tiskárna Vimperk s. r. o.</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>David a Leight </strong></p> <p><strong>Eddings</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>kRÁLOVNA </strong></p> <p><strong>VĚKŮ</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kouzelnice Polgara</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>KRÁLOVNA</strong></p> <p><strong>VĚKŮ</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong><emphasis>Část první</emphasis></strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>GERAN</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>I.</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Dodnes mám</strong> dojem, že otec nepochopil, co mi Ontros říkal při naší poslední rozmluvě. Když můj miláček hovořil o povinnosti, bylo v tom obsaženo vše. Jako dvorní dáma ve Vo Wacune jsem podléhala příkazům vévody Andriona, ale hlavně jsem měla povinnost ke svému vlastnímu vévodství a ta mi byla nade vše. Garteon z Asturie zničil Wacune. Dalším logickým krokem, který musel následovat, bylo zničení Eratu. Nepodařilo se mi zachránit Wacune, ale přísahala jsem, že při obraně Eratu už neustoupím. Byla jsem připravena splnit poslední příkaz milovaného muže, i kdyby mě to mělo stát život. Byla to moje povinnost a bylo to zároveň i to poslední, co mi zbylo.</p> <p>Nijak jsem se nenamáhala to vysvětlit mému otci. Po pravdě řečeno jsem s ním po celou dobu, co jsme mířili k sendarským planinám, prakticky nepromluvila. Nemělo smysl mu něco vysvětlovat, protože jakživo neřídil ani to nejmenší panství, takže neměl vůbec ponětí, co vládnutí obnáší. Asi přičítal mé mlčení smutku, ale já už zatím přemýšlela o obraně jižní hranice proti nevyhnutelnému asturijskému vpádu. Jedno bylo jisté, abych se mohla soustředit na obranu svého vévodství, bude potřeba se zbavit tohoto staříka.</p> <p>Když jsme dorazili do Murosu, ve městě vládl nepopsatelný zmatek. Kupci se snažili najít někoho – kohokoliv – kdo by koupil jejich zboží za jakoukoliv cenu. Algarové hnali svá stáda přes hory do bezpečí a obyvatelstvo bylo připraveno okamžitě prchnout z města. Člověk nemusel být žádný genius na to, aby pochopil, že se Asturijci mohou objevit před branami ve velmi krátké době. Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem byla přesvědčena, že Muros je klíčem k obraně mých jižních hranic. Město sice technicky vzato patřilo do wacitského vévodství, ale po pádu Wacune viselo ve vzduchoprázdnu jako osamělá přezrálá hruška, která čeká na to, až někdo přijde a utrhne ji. Jak jsme procházeli s otcem městem, rozhodla jsem se, že obsadím Muros i s okolím až po řeku Camaar. Břeh řeky je určitě vhodnější k obraně než nějaká imaginární linie uprostřed polí a lesů.</p> <p>Nejdřív jsem se ale musela zbavit otce a tak jsern začala jednat. Nejdůležitější bylo se s ním rozloučit ještě před návratem do Údolí, tam už by mě měl v hrsti. Přemýšlela jsem, co mám dělat, a když jsme dorazili do Algarie, byla jsem připravena.</p> <p>Jednoho krásného letního dne jsme kolem poledního dorazili k ruině, co bývala matčinou chalupou. Tam jsem slezla z koně. „Dál už nejedu,“ oznámila jsem mu.</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Slyšel jsi mne, otče, zůstanu tady.“ Řekla jsem to pevně a bylo v tom slyšet odhodlání neustoupit. Chtěla jsem předejít jakémukoliv nedorozumění.</p> <p>„Máš před sebou nějakou práci, Pol.“ Tak tohle na mě vytáhl.</p> <p>„To je smůla, otče,“ řekla jsem mu. „Budeš se o to muset postarat sám. Vrať se do své věže a pátrej v těch věštbách, ale mě z toho vynech. V tom musí být jasno. Naše cesty se tady rozdělí.“</p> <p>Bylo to samozřejmě jenom moje zbožné přání. Věděla jsem, že otec za nějaké dva dny vychladne, vrátí se a začne se rozhlížet po tom, co dělám. Nedala jsem mu šanci odpovědět, proměnila se v sokola a odlétla zpět přes hory do Eratu. Ke svému venkovskému domu jsem se dostala zrovna za soumraku a hned jsem se začala shánět po správci, Malonu Killanesonovi. Malon byl potomkem jednoho z Kilianových mladších bratrů a já si často říkala, že mi ho v něčem silně připomíná. Byl schopný, praktický a jeho dobromyslnost byla příčinou, že s ním lidé rádi spolupracovali. Byla jsem jenom ráda, že si nenechal narůst vousy, co tak Kiliánovi neslušely.</p> <p>Našla jsem ho, jak se v mé studovně sklání nad nějakou mapou. Když jsem vstoupila, vypadal značně překvapeně. „Ach bože!“ vykřikl. „Myslel jsem, že jsi zahynula ve Vo Wacune. Jak se ti podařilo uprchnout, výsosti?“</p> <p>„Můj otec se rozhodl, že mne zachrání,“ odpověděla jsem. „Co se děje tady?“</p> <p>„Obávám se, že je všechno ztraceno,“ řekl se zoufalstvím v hlase. „Všichni v tvém vévodství jsou si jisti, že Asturijci určitě zaútočí a proto přemýšlí, jak si zachránit kůži. Já sám zpanikařil, když jsem slyšel, že jsi zahynula ve Vo Wacune a pomýšlel jsem na útěk přes hory do Algarie.“</p> <p>„Ty bys mne opustil?“ vyhrkla jsem.</p> <p>„Myslel jsem. že jsi mrtvá, má paní. Tak už mě tu nic nedrželo.“</p> <p>„Takže se tu všechno vymklo kontrole, co?“</p> <p>„Dalo by se to tak říct, má paní. Armáda lítá sem tam a neví, co si počít. Asturijci se blíží a každý, kdo má všech pět pohromadě se snaží někam schovat.“</p> <p>„Takže už dost, ty hrdino,“ opáčila jsem a pokusila se napodobit jeho výslovnost. „Musíme se dát do práce. Asturijci sice dobyli Wacune, ale dokud budu dýchat, Erat nedostanou.“</p> <p>„Teď mi připomínáš mou matku,“ řekl s úsměvem. „Máš snad nějaký plán, jak ty vrahouny z Asturie zastavit?“</p> <p>„Doufám, Malone, že na něco přijdeme.“ Zamyslela jsem se. Hlavní problém tkví v tom, že jsme vždycky měli velmi blízké vazby s Wacune. Tahle dvě vévodství se vlastně nikdy plně neoddělila, takže jsme si nevypěstovali vlastní myšlení a pohled na svět.“ Zamračila jsem se. „Asi to byla moje chyba. Vždycky jsem se hlavně soustředila na udržení míru v Arendii a dělila jsem svůj čas mezi tenhle dům a můj dům ve Vo Wacune. Asi jsem měla být víc zde. Ostatně i naše armáda byla vždycky spíš posilou pro wacitské sbory, takže nemá dostatek generálů se samostatným uvažováním.“ Dlouze jsem na něj pohlédla. „Tak co, hrdino? Pomůžeš mi s vojáky, aby si osvojili umění samostatného uvažování?“</p> <p>„Když se na mne budeš takhle dívat, paninko, tak udělám takřka cokoliv.“</p> <p>„Dobře. Zajdi za generálem Halbrenem, náčelníkem štábu. Je to spolehlivý muž, se kterým můžeme počítat. Řekni mu, že jsem se vrátila, a že převezmu velení. On už si s mými rozkazy bude vědět rady a předá je podřízeným. Asi budou stále potřebovat hodně podrobné rozkazy, ale snad když budou vycházet odsud a ne z Wacune, tak jim to trochu povolí otěže. První rozkaz pro Halbrena je ten, že chci anektovat Muros. Camaar a Darine. Odteďka je vše severně od řeky Camaar moje.“</p> <p>„S tím mohou být potíže, výsosti. Wacitští baroni to budou brát jako omezení jejich nezávislosti.“</p> <p>„Však oni to přežijou, Malone. Jsem větší, starší a horší než oni. Nemohu si dovolit, abych měla hned za humny území, které nemám pod kontrolou. Nejdřív ať se Halbren soustředí na Muros. Je to bohaté město a vévoda Garteon z Asturie se určitě bude chtít dostat do jeho pokladny. Rozhodla jsem se dát mu lekci z dobrých mravů. Jakmile se dostane přes řeku Camaar, vlétnu mu do obličeje, že bude vypadat jako kdyby ho přejel pluh.“</p> <p>„Ale!“ vyhrkl Malon překvapeně. „Nejsi nějaká vzteklá, paninko?“</p> <p>„To teprve začínám, Malone. Počkej, až to trochu nabere obrátky. Ale teď do práce. Máme asi tak den a půl na to, abychom zvládli práci, která by zabrala týden, takže do toho.“ Posadila jsem se vedle něj a nad mapou jsme začali rozvíjet strategii naší obrany.</p> <p>Do rána jsme měli rozmístění vojsk zhruba hotovo. Znala jsem generála Halbrena natolik, abych věděla, že už drobné nuance zvládne sám. „Jsem si takřka jista, že se části wacitské armády podařilo z Vo Wacune uprchnout,“ řekla jsem. „Vyřiď Halbrenovi, aby se snažil s těmi lidmi spojit. Má to pro nás prvořadý význam.“</p> <p>„Chceš je zařadit do našeho vojska? To by mohlo vnést chaos do velení.“</p> <p>„Ne. Když všechno dobře připravíme, tak nebudeme víc mužů potřebovat. Co ale budeme potřebovat, jsou informace o pohybech asturijských jednotek. Moji generálové budou potřebovat vědět, kde se chystají Asturijci překročit řeku Camaar, aby tam na ně mohli počkat. Wacité ukrytí v lese budou vlastně naše prodloužené oči. Snaž se přesvědčit generála Habrena, že ti, co přežili bitvu u Vo Wacune, jsou nám mnohem platnější jako pozorovatelé, než jako zabijáci jednotlivých Asturijců.“</p> <p>„Tady se špionáž nepovažuje za zrovna úctyhodnou činnost, má paní,“ upozornil mne Malon.</p> <p>„Tak z ní úctyhodnou činnost uděláme, Malone. Řekni Halbrenovi, ať se pořádně ohání slovem vlastenec. Je potřeba všem zdůraznit, že je vůči vlasti velmi nezodpovědné, nechat se zabít, když mám sebemenší informaci o pohybech nepřítele.“</p> <p>„To ovšem předpokládá, že tam musí nějací Wacité ještě být, paní. Nesmíš zapomínat, že sem přes řeku Camaar proudí nekonečný dav uprchlíků.“</p> <p>„Musíme se o ně postarat. Jakmile převezmeme správu nad Murosem, postavíme pro ně tábory a zásobíme je jídlem.“</p> <p>„Jsi velmi šlechetná.“</p> <p>„Není v tom jenom šlechetnost. Chci, aby Wacité, kteří zůstanou dole, věděli, že je o jejich ženy a děti tady dobře postaráno. To by je mohlo povzbudit, aby pro nás pracovali co nejlépe. Teď se podívejme na obranu našeho pobřeží.“</p> <p>Do večera jsme měli zhruba jasno v tom, co je potřeba ještě udělat a pak jsem obrátila pozornost k jiné důležité věci. „Teď se musíme, Halone, domluvit na způsobu spojení, když tady nebudu. Z časových důvodů nemůžeme spoléhat na posly na koních.“</p> <p>„A kde budeš?“</p> <p>„My teď s otcem spolu zrovna moc nemluvíme. Chtěl mne vzít zpět do své věže v Aldurově údolí, ale já se usadila v domku mé matky. On je takový typ, že mne má rád pod kontrolou, a já nechci aby mi do všeho moc mluvil, proto zůstanu v tom domku. Ty budeš mým prostředníkem s generálem Halbrenem.“ Zpříma jsem na něj pohlédla. „Víš, kdo jsem, ne?“</p> <p>„Samozřejmě, výsosti. Jsi vévodkyně z<emphasis> </emphasis>Eratu.“</p> <p>„To sem teď nepleť. Víš, kdo jsem byla, než jsem se stala vévodkyní?“</p> <p>„Slyšel jsem, že jsi byla Kouzelnice Polgara.“</p> <p>„A stále jí jsem, Malone. To už mi zůstane na vždycky. Umím věci, co jiní lidé neumí. Znáš tu místnost nahoře v severozápadní věži?“</p> <p>„To myslíš ten kumbál, kde si služky schovávají své věci na úklid?“</p> <p>„Tam jsou teď nějaké smetáky? To jsme tedy zcela jistě neplánovali, když jsme s tvým prastrýcem stavěli tenhle dům. Nu, co se dá dělat. Já jsem ten pokoj začarovala a pak jsme ho s Kiliánem používali, když jsme se o něčem potřebovali poradit na dlouhou vzdálenost. Šel prostě nahoru, když mi potřeboval něco vzkázat, a já ho slyšela, ať jsem byla kdekoliv.“</p> <p>„To je úžasné!“</p> <p>„V naší rodině je to docela běžné. Možná bys mohl jít teď nahoru, abychom si to vyzkoušeli. Uvidíme, jestli to ještě funguje.“</p> <p>„Jak si přeješ.“ Vstal a zamířil ke dveřím, ale ve tváři měl jasně vidět pochyby.</p> <p>Byla jsem v časovém presu a tak jsem si vymyslela jenom takovou malou lest. Samozřejmě, že na tom pokoji nebylo nic zvláštního, ale já jsem potřebovala, aby tomu věřil.</p> <p>Mám pocit, že už můj otec vysvětloval Garionovi, že ten „talent“, který se běžně používá v naší rodině, je vlastní v jisté latentní formě všem lidem, u kterých se může rozvinout, když věří, že se tak stane. Jestliže bude Malon přesvědčen, že ten pokoj je zakletý, tak by to mohlo vyjít.</p> <p>Dala jsem mu několik minut, aby se tam pohodlně dostal a pak jsem to zkusila. <emphasis>„Malone, Killanesone, slyšíš mě?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jako b</emphasis><emphasis>ys stála, vedle mne, výsosti,“ </emphasis>hlas se mu trochu třásl.</p> <p><emphasis>„Nemusíš mluvit, Malone. Jenom mysli na to, co chceš říct. Fo</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>muluj slova myslí a ne ústy.“</emphasis></p> <p><emphasis>„To je úžasné.“ </emphasis>Jeho myšlenka byla daleko jasnější než jeho slova.</p> <p><emphasis>„Počkej chvilku, Malone. Musím se trochu sou</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>středit. Už jsem ten pokoj nepoužívala hroznou do</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>bu. Je tam potřeba trochu poklidit.“ </emphasis>Už jsem si všimla, že trochu slov o pořádku vždycky zvýší důvěru. <emphasis>„Je to lepší?“ </emphasis>zeptala jsem se zhruba po minutě.</p> <p><emphasis>„Mnohem lepší, má paní.“ </emphasis>Ve skutečnosti v tom žádný rozdíl nebyl.</p> <p>Pak jsme chvíli měnili vzdálenosti a hráli si s tím asi do půlnoci, aby se sebedůvěra pevně uhnízdila Malonovi v nitru. Pak jsme se vrátili do knihovny. „Asi už budu muset jít,“ řekla jsem mu. „Otec mne nepustí z dohledu, takže budeš muset předávat mé rozkazy generálu Halbrenovi. Dám ti písemné pověření, takže s tím nebudou problémy. Abychom byli v kontaktu, budeš chodit každý den při západu slunce do té místnosti nahoře a budeš mne informovat o všem, co se děje a já ti budu dávat pokyny, co je potřeba udělat. Myslím, že bychom to spolu měli zvládnout.“</p> <p>„Není to zvláštní, že budeš vlastně na dvou místech najednou?“</p> <p>„Možná to není nejobvyklejší, ale jinak to nejde. Až budeme mít v rukou Muros, zařídím generálu Halbrenovi podobnou kouzelnou místnost a budu s ním ve spojení stejně jako s tebou. Pak nebudeš trávit tolik času jako posel na koni. Řekni generálu Halbrenovi, aby se v Murosu vystříhal jakéhokoliv násilí. Tamní lidé nejsou naši nepřátelé.“</p> <p>„Spolehni se na mě, má paní.“</p> <p>Napsala jsem mu pověření, které vypadalo alespoň trochu oficiálně, vyšla jsem na zahradu a vzala na sebe ptačí podobu. Ukázalo se, že jsem k matčině chalupě dorazila pravě včas. Když jsem přilétala, spatřila jsem otce, jak se plíží vysokou travou směrem k ruině. Měla jsem sotva čas vzít na sebe zpět svou podobu, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslela. Hlavou mi bleskl nápad, který by mi v budoucnu mohl prospět. Usedla jsem na velký strom vzdálený několik set metrů od chalupy a proměnila se ze sokola na sněžnou sovu. Věděla jsem, že tahle podoba mého otce rozčílí, ale také jsem věděla, že může vysvětlit, mou občasnou nepřítomnost. Bude si myslet, že jsem na lovu nebo něco takového. Nechala jsem ho asi čtvrt hodiny pobíhat kolem chalupy, a když jsem viděla, že znervózněl, přilétla jsem tam, vzala na sebe svou podobu a zbytek dne mu předváděla divadýlko na téma úklid.</p> <p>Naše invaze do Murosu byla velmi klidná. Moje armáda oblečená v nenápadných oděvech se vkrádala do města po dvou po třech, zamíchaná do nepřetržitého proudu uprchlíků z Wacune. Nechtěla jsem prozradit přítomnost svých vojsk Asturijcům dřív, než bude město zcela pod naší kontrolou. Jasné povely Malona zvedly morálku mým generálům a tím i celé armádě. To zapůsobilo i na ostatní obyvatelstvo, které si přestalo myslet, že jsou po pádu Vo Wacune Asturijci neporazitelní. Soustředila jsem se na Muros nejen proto, že to bude Garteonův první cíl, ale také proto, že jsem potřebovala vyhrát první velkou bitvu, abych vlila naději do všech, co ztratili víru.</p> <p>Další část mého plánu byla daleko těžší. Malon sice vyřídil Halbrenovi a ostatním generálům, že asturijské hlídky ve wacitských lesích mají nechat na pokoji, ale něco takového nemělo v arendských duších patřičnou odezvu. <emphasis>„Snažíme se vehnat Asturijce do vel</emphasis><emphasis>ké bitvy, Malone,“ </emphasis>vysvětlovala jsem trpělivě mému příteli, když mi vyřizoval námitky Halbrena i dalších generálů. <emphasis>„Chci, aby Garteonova armáda věřila, ze v Eratu zbyly jenom demoralizované stíny. Když překročí řeku Camaar, nebudou očekávat žád</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ný odpor. V tu chvíli na ně zaút</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>číme jako hladoví tygři. Chci, aby se jejich skučení dostalo ke Garte</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>novým uším, ať už je skrytý kdekoliv.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Mám pocit, že toho Garteona nenávidíš, má paní.“ </emphasis></p> <p><emphasis>„Nenávist je slaboučké slůvko pro to, co cítím. Těšilo by mě</emphasis>, <emphasis>kd</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>bych ho mohla pomaloučku opékat za živa několik týdnů nad malým plamenem.“ </emphasis></p> <p><emphasis>„To abych začal sbírat dřevo, výsosti.“ </emphasis></p> <p><emphasis>„Věděla jsem, že, jsi můj drahoušek. Malone.“ </emphasis></p> <p><emphasis>„Já už to generálům v Murosu vyřídím, drahá lady,“ </emphasis>slíbil. <emphasis>„Až Asturijci překročí řeku, vlítnem na ně a dáme si je k snídani. Budu se tam muset vydat osob</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ně, takže spolu nějaký čas nebudeme u kontaktu. Ale žádný strachy, já si poradím. Přichystáme Garteonově armádě takovou past, ze se z ní nevzpamatuje.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Vidím, že si rozumíme, Malone.“ </emphasis>Ten<emphasis> </emphasis>chlapík mi tak připomínal Kiliana, že jsme si brzy porozuměli.</p> <p>Na strategii, kterou jsem použila v Murosu nebylo nic zvlášť originálního, ale Asturijci v té době moc nečetli, takže jsem si byla jistá, že moji lest neprohlédnou. Halbren a další generálové konečně pochopili o co mi jde, ale běžní vojáci s tím měli značné problémy.</p> <p>Asturijci si díky našemu chování stále více věřili a začátkem podzimu se začala Garteonova armáda shromažďovat podél jižního břehu řeky Camaaru. Otec mě nepřestával sledovat, takže bylo skoro vyloučené, abych se osobně zúčastnila protiútoku, který jsem naplánovala. Generál Halbren si bude muset poradit sám. Halbren byl jistě schopen si s tím poradit, ale přesto jsem se vrátila ke svému dětskému zlozvyku a nervózně si okusovala nehty. Stále se mi v hlavě rojilo různé co když.</p> <p>O jednu věc jsem se ale postarat mohla. Vzkázala jsem Malonovi, aby shromáždil co nejvíc velitelů wacitského odporu. Mělo se tak stát jedné noci v lese u zbořené vesnice, zhruba napůl cesty mezi Vo Wacune a řekou Camaar.</p> <p>Ten večer jsem se proměnila v sokola a letěla na stanovené místo. Asturijci vesnici vypálili, takže její zbytky vypadaly ve tmě dost hrůzostrašně. Jak jsem kráčela mezi zbytky zdí, cítila jsem přítomnost mnoha mužů, kteří se zde skrývali. Když jsem vstoupila na bývalou náves, spatřila jsem skupinku ozbrojených mužů, ze které se vyloupl Malon. „Tady jsi, výsosti,“ pozdravil mne.</p> <p>Pak mne představil té nejzvláštnější kolekci wacitských vlastenců, kterou jsem kdy viděla. Byli mezi nimi šlechtici, které jsem znala ze šťastnějších dnů, bývalí nevolníci i podomní obchodníci. Jsem si takřka jistá, že mezi nimi byli i šéfové banditů. Byli to ti, které Asturijci postavili mimo zákon a kteří narušovali jejich pořádek.</p> <p>„Pánové,“ oslovila jsem je, jsem trochu v časové tísni, takže budu stručná. Asturijci se chystají napadnout mé vévodství. Asi se pokusí překročit řeku Camaar a obléhat Muros. Neočekávají žádné potíže, protože si myslí, že je moje armáda složená ze samých zbabělců.“</p> <p>„Vo tom jsme něco slyšeli, drahá dámo,“ přerušil mě svalnatý nevolník jménem Beln. „Dost těžko tomu uvěřit. Známe lidi kolem Murosu, a nikdy jsme si o nich nemysleli, že jsou bázliví.“</p> <p>Právě kvůli tomuhle jsem to setkání přichystala. Tihle wacitští vůdci se museli dozvědět, že moje armáda zbabělost jenom, předstírá. „To jsem jim přikázala, aby se tvářili jako poserové, drahý chlapče,“ odpověděla jsem mu v jeho stylu. „To je past na Asturijce, chápeš? Až přijde čas, moje armáda ukáže, co v ní je.“</p> <p>Nechtěla jsem ho nijak zesměšnit tím, že jsem použila jeho slovník. Potřebovala jsem strhnout bariéry existující mezi různými třídami. Chtěla jsem, aby wacitský odpor vytvořil jednotnou bojovou sílu a v té nebylo místo na nějaké prastaré zlozvyky.</p> <p>Beln se rozhlédl po svých kumpánech s širokým úsměvem na své neholené tváři. „No není to drahoušek?“ kývl na ně.</p> <p>„Jsem ráda, že se ti to líbí, Belne. Teď přejděme k věci. Až Asturijce u Murosu porazím, pokusí se jejich demoralizované zbytky překročit zpět řeku Camaar. A tam budete vy, pánové. Nebudete jim klást, odpor při cestě na sever, ale jakmile se pokusí dostat zpátky, máte volnou ruku, abyste si s nimi vyřídili staré účty. Abych to řekla zcela jasně, ten den budou bitvy dvě. Já porazím Asturijce na planinách a vy je dorazíte v lese, až se budou snažit uprchnout.“</p> <p>To se jim líbilo.</p> <p>„A ještě jednu věc,“ dodala jsem. „Po tom dvojím výprasku nebudou mít Asturijci moc sil na to, aby sledovali, co se děje okolo. Proto bude poměrně snadné přepravit vaše blízké do bezpečí. Chci vás ujistit, že všichni kdo to budou potřebovat, budou vítáni v Murosu. Postaráme se, aby měli kde složit hlavu a co jíst.“</p> <p>„Myslíš, že to nebude nad síly tvého vévodství?“ zeptal se mladý, světlovlasý baron Athan, kterého jsem si pamatovala ještě z Vo Wacune.</p> <p>„Určitě to zvládneme, můj pane,“ ujistila jsem ho. „Připravujeme se na příliv uprchlíků od chvíle, kdy padl Vo Wacune.“ Pak jsem zase hovořila k nim všem. „Vím, že byste nejraději bojovali všichni, ale dovolte vašim ženám a dětem, aby se odebrali do bezpečí. Nedopusťte, aby se nevinní lidé stali rukojmími Asturijců.“</p> <p>„To je dobře řečeno,“ připustil Athan. „Abych nezapomněl, má paní, na závěr našeho setkání bych s tebou potřeboval promluvit pár slov.“</p> <p>„Samozřejmě, barone.“ Rozhlédla jsem se po ostatních vlastencích. „Měli byste zařídit, aby se lidé dostávali k řece po malých skupinkách po určité trase, abychom pro ně mohli poslat lodě a dostat je do bezpečí.“</p> <p>Probírali jsme různé detaily mnou navržené masové emigrace skoro půl hodiny a potom většina vlastenců zmizela v lese. Baron Athan zůstal pozadu. „Mám velmi smutnou povinnost, výsosti,“ oslovil mne. „Musím ti oznámit, že vážený baron Ontros, tvůj ochránce, zahynul během obléhání Vo Wacune.“</p> <p>Srdce se mi úplně zastavilo. Navzdory všemu jsem si ve skrytu duše chovala malou naději, že můj miláček možná nějakým zázrakem přežil.</p> <p>„Byl jsem s ním, když umíral, výsosti,“ pokračoval Athan. „Měl jsem v úmyslu odčinit zradu barona Lathana, protože to je můj vzdálený bratranec. Proto jsem se chtěl obětovat při obraně Vo Wacune, ale baron Ontros mi přikázal, abych uprchl. Nařídil mi, abych tě informoval o jeho smrti, protože se bál, že by tě jakákoliv pochybnost o jeho skonu mohla odvrátit od dodržení přísahy. Nechci ti způsobovat bolest, má paní, ale zemřel s tvým jménem na rtech.“ Cítila jsem, že moje srdce svírá železná pěst. „Provedl jsi svůj smutný úkol výtečně, můj pane,“ poděkovala jsem mu. „Teď se musíme rozdělit. Snaž se pomstít svého přítele jak to jen půjde a já se budu snažit o totéž. Jestli se nám ještě někdy naskytne příležitost, pohovoříme si o této tragédii trochu víc.“</p> <p>Potom jsem opustila vesnici a vešla do tmavého lesa. Chvíli jsem naříkala, ale nářek neznamenal nic ve srovnání s ohromnou bolestí, která zaplavila mé nitro. Potřebovala jsem své obrovské zoufalství ze sebe dostat jiným, způsobem. Proměnila jsem se v sokola a naslepo vzlétla. Ptáci obvykle v noci nevydávají žádné zvuky, ale já měla pro svůj nářek důvod, a tak mne provázel cestou nad tmavými lesy severního Wacune až k Sendarským horám, kde se můj pláč odrážel od prastarých skal a zarýval se do povrchu ledovců.</p> <p>Členové wacitského odporu měli rozsáhlé kontakty i v Asturii, a tak se nakrátko po naší schůzce ve zničené vesnici doneslo k Malonovi, že vévoda Garteon a jeho angaracký poradce vyšli z úkrytu a vrátili se do paláce ve Vo Asturu. Malonova zpráva potvrdila to, co jsem si myslela od samého začátku. Ktačik se zase zamíchal do arendské politiky. Zoufalství nad smrtí mého milovaného Ontrose mi odhalilo další temná zákoutí mé duše a já uvažovala nad tím, co by uspokojilo mou nenasytnou touhu po pomstě. Mé lékařské znalosti mě utvrzovaly v tom, že taková nálada může přetrvávat několik týdnů ne-li měsíců. Myšlenka na Ktačika mi kupodivu v tomto bolu pomáhala.</p> <p>Asturijci překročili řeku Camaar, aby napadli mé vévodství v pozdním podzimu a zahájili pochod na Muros v očekávání velmi malého odporu. Generál Halbren byl natolik moudrý, že nezaútočil okamžitě, ale počkal až bude asturijská armáda vzdálena jeden denní pochod od řeky a pak vyrazil. „Říkal jsem si, že by byla škoda, kdyby naše nastražená past sklapla dřív, než bude myš uvnitř,“ vyprávěl mi později. „Bál jsem se, že by se nám zakopali na břehu řeky a my je potom musely odtamtud pomalu vyhánět. Celkem vzato, vyšlo to docela dobře, řekl bych.“ Myslím si, že v tomhle směru Halbren vůbec nedocenil své vlastní zásluhy.</p> <p>Moje armáda těžko nesla omezení, kterými jsem svazovala jejich aktivitu, takže když Halbren vydal pokyn k útoku, vylétla z Murosu jako smečka hladových vlků.</p> <p>Bitva u Murosu byla krátká, ale pořádně krvavá. Asturijští generálové tak podlehli své představě, že je moje armáda složená ze samých zbabělců, že očekávali poměrně příjemný pochod od řeky k městu, kde měli narazit pouze na slabý odpor. Slepě vpochodovali do vřavy, která je tam měla přivítat. Aby byla situace pro ně ještě horší, jejich vojáci nebyli zvyklí bojovat na otevřeném prostranství. Asturie je jeden velký les a Muros stojí na otevřené planině. Mé generály vycvičil Ontros, takže uměli bojovat jak v lese, tak na širých pláních. Asturijci si vůbec neuvědomili, že jsou obklíčeni, dokud past úplně nesklapla. Byla to spíš poprava než bitva. Pouze několika z nich se podařilo uprchnout zpět přes řeku a tam padli přímo do rukou wacitských vlastenců.</p> <p>Přijala jsem s jistým uspokojením, že armáda, která zničila Vo Wacune a zabila mého milovaného Ontrose, byla toho podzimního odpoledne zcela vymazána. Tím byla naplněna první část mé pomsty.</p> <p>Druhá část přišla o něco později.</p> <p>Po našem vítězství u Murosu začali přes naše hranice proudit uprchlíci z Wacune a já měla co dělat, abych všem našla ubytování a stravu. Malon v té době sloužil jako moje oči, uši i ruce, takže se dá říct, že to byl dost zaměstnaný muž. Postavili jsme několik nových vesnic a sehnali jídlo. Ubytovací podmínky ani strava by se nedali v žádném případe nazvat luxusními, ale všichni přežili zimu. Malon mi tvrdil, že Wacité ve vojenském věku budou chtít vstoupit do mé armády, a měl pravdu. Doporučila jsem Halbrenovi, aby vytvořil nové pluky, které povedou bývalí důstojníci wacitské armády. Ti se postarají o výcvik nováčků, takže Halbren a další důstojníci se budou moci věnovat obraně jižní hranice.</p> <p>Přestože jsem se díky otcově dohledu nemohla příliš vzdalovat od matčiny chalupy, naše konverzace s Malonem se stále zlepšovala. Když jsme v Murosu zřídili velení jižní armády, zařídila jsem i tam „začarovanou místnost“, aby se se mnou v případě nutnosti mohlo spojit i pár pečlivě vybraných osob. Jsem si jistá, že se otec nebo dvojčata při pohledu na nepřítomný výraz v mé tváři domnívali, že jsem stále zdrcena událostmi ve Vo Wacune, ale já většinou konverzovala s Malonem nebo s některým z mých generálů.</p> <p>Wacitští vlastenci pokračovali v přepadávání a zabíjení Asturijců, ale mnohem důležitější bylo, že nás neustále zásobovali informacemi o pohybech asturijských vojsk. Mám pocit, že jsem o umístění a stavu Garteonovy armády věděla víc než on sám. Mnohem důležitější byla moje strategická výhoda. Po vítězství v bitvě u Murosu jsem se nepokusila o invazi do Asturie nebo bývalého Wacune. Nebylo toho ani zapotřebí, protože jsem všechno získala, aniž bych hnula prstem. Masový útěk Wacitů zanechal Garteonovi pouze prázdné lesy a neobdělávaná pole. Moji wacitští špioni mě informovali o každém soustředění vojsk, takže pokaždé, když se Garteon pokusil překročit řeku, byla jsem připravena. Netrvalo dlouho a asturijští vojáci – a po nich i generálové – začali hovořit o čarodějnictví a podobných věcech, což mi také nahrávalo. Poté co naše vojska odrazila několik dalších pokusů o přechod řeky, Asturijci nabyli přesvědčení, že ta „čarodějnice z Murosu“ zná každou jejich myšlenku a mezi jejich vojsky se začala šířit apatie. Jsem si jistá, že Garteonův tajemný Grolim určitě věděl, že nejsem schopna smést celou armádu mávnutím ruky, ale z nějakého mně neznámého důvodu o tom nebyl schopen přesvědčit Asturijce. Tím se legenda o „kouzelnici Polgaře“ dále rozšířila.</p> <p>Potom se na nás usmálo štěstí. Kdyby Garteon a jeho Grolim zůstali sedět ve Vo Asturu, neměli bychom šanci se k nim dostat, ale Garteona nakonec přemohla touha a on se <emphasis>musel </emphasis>podívat, co jeho vojska provedla s Vo Wacune. Pravděpodobně si každý chce vychutnat svůj triumf, ale někdy to může být i nebezpečné. Bylo to zhruba rok po bitvě u Murosu, na podzim roku 2944, když vévoda z Asturie a jeho angaracký přítel opustili Vo Astur a <emphasis>sami –</emphasis> věřili byste tomu – odcestovali k ruinám mého milovaného města.</p> <p>Malon Killaneson mi vždy spolehlivě předával všechny informace, ale tentokrát nic. Místo toho zmizel. Začala jsem se obávat, už když jsem zaslechla hlas generála Halbrena, který mi sděloval, že Malon není nikde k nalezení.</p> <p>Okamžitě jsem se proměnila v sokola a celou cestu do Murosu se mi honily hlavou různé obrazy najatých vrahů. Malon byl pro mne naprosto nepostradatelný.</p> <p>První, co jsem udělala po příletu do Murosu, byl příkaz generálu Halbrenovi, aby jeho vojáci obrátili město vzhůru nohama. Vyplavalo na povrch plno různé špíny, ale Malon nikde.</p> <p>Jak už jsem se zmínila dříve, generál Halbren byl spolehlivý profesionál v čele mé armády. Jeho přístup byl mnohem víc sendarský než wacitský. Byl klidný, uvážlivý a nepoddával se emocím. Už jeho pouhá přítomnost mě uklidňovala, a že jsem tentokrát uklidnit potřebovala. „Malon tady prostě není, výsosti,“ hlásil mi ráno poté, co jeho vojáci prošťárali každý kout v Murosu. „Nikdo ho od předvčerejška neviděl. To měl schůzku ve své kanceláři se skupinou wacitských vlastenců. Po jejich odchodu tam zůstal skoro do půlnoci a pak opustil budovu. To vím zcela jistě, protože jsem službu u vchodu vyslýchal osobně. Malon bydlel v hostinci vzdáleném přes dvě ulice a jeho pokoje vykazují známky rychlého odjezdu.“</p> <p>„Myslím, generále, že můžeme vyloučit vraždu,“ řekla jsem. „Nájemní vrazi si málokdy dělají starosti s tělem a nechají ho na místě.“</p> <p>„To je pravda, výsosti.“</p> <p>„Skutečnost, že si Malon sbalil pár věcí takřka vylučuje únos.“</p> <p>„S tím také nelze než souhlasit, má paní.“</p> <p>„To by ovšem znamenalo, že odsud odešel dobrovolně – aniž by mi cokoliv řekl.“</p> <p>„To není jeho styl,“ poznamenal Halbren. „Malon se s tebou vždycky radí, než zahájí jakoukoliv akci.“</p> <p>,.Je možné, že mu ti Wacité přinesli nějaké zprávy o možném nebezpečí pro jeho rodinu nebo něco takového, ale já si stejně myslím, že by se mnou před odchodem promluvil.“</p> <p>„Tím jsem si jist, výsosti.“</p> <p>„Byl v jeho pracovně někdo ještě potom, co ti Wacité odešli?“</p> <p>„Ne, výsosti. Stráž u dveří a dozorčí důstojník by si toho určitě všimli.“</p> <p>„Kdy ti Wacité odešli?“</p> <p>„Tři hodiny po západu slunce.“</p> <p>„A Malon odešel asi o dvě hodiny později. Je to tak?“</p> <p>„Asi tak.“ „Pojďme se tedy podívat do jeho pracovny, generále. Možná tam najdeme nějaké vysvětlení.“</p> <p>Halbren se zamračil.</p> <p>„Co se stalo Halbrene?“ zeptala jsem se ho.</p> <p>„Jenom jsem se zamyslel, kde jsem nechal rozum, výsosti. Vůbec mne nenapadlo prohledat jeho kancelář. Zdá se, že mám příliš velkou úctu k soukromí ostatních lidí.“</p> <p>„To je velmi chvályhodné, generále, ale teď se to zrovna moc nehodí. Pojďme se podívat, co nechal Malon na stole.“</p> <p>Ukázalo se, že na Malonově stole nebylo vůbec nic. Byl to velmi pečlivý muž, který vždycky uklidil, když skončil práci. Znala jsem ho dost dobře na to, abych věděla, že má nějaký tajný úkryt pro své cennosti. Nebylo pro mě nijak těžké to místo najít, protože už mám nějaké zkušenosti. Zanedlouho jsem našla tajnou schránku, v níž byla uložena mezi jiným i mapa Wacune. Když jsme jí s Halbrenem rozprostřeli, viděli jsme okamžitě červeně značenou cestu, která se táhla od severních hranic až k místu bývalého hlavního města. Trasa se zcela jasně vyhýbala jakýmkoliv větším cestám vedla po stezkách, které znali pravděpodobné jen lesní lapkové.</p> <p>„Myslíš, že se tam vydal, má paní?“ zeptal se Halbren.</p> <p>„Jsem si tím takřka jistá, generále, ale buď ujištěn, že si s ním o tom promluvím. Určitě má důležitější věci na práci, než aby se vydal na vlastní pěst někam na cestu. Pozeptej se svých lidí, ale vím skoro jistě, že je Malon za řekou ve Wacune.“</p> <p>„Myslíš, že je to něco akutního?“</p> <p>Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, Halbrene. Celou dobu ho učím, aby se nesnažil řešit akutní záležitosti osobně. Je tu od toho, aby předával mé rozkazy a ne, aby se někam hnal a snažil se to vyřešit.“</p> <p>Oči se mi zúžily zlostí. „V jeho zájmu doufám, že bude mít po ruce dobré vysvětlení až ho najdeme.“</p> <p>Za ty dva týdny, co jsme čekali na Malona, jsem poznala generála Halbrena poněkud blíž a musím říct, že to byl voják podle mého gusta. Spojoval v sobě arendskou impulsivnost a sendarskou citlivost. Oba jsme byli velmi podrážděni kvůli Malonově nevysvětlitelnému zmizení. Halbren poslal všechny zvědy, aby po něm pátrali, ale stejně jim trvalo plné dva týdny, než ho našli. A to už náš milý Malon byl na cestě zpět do Murosu.</p> <p>Strávila jsem pěknou část dne, tím že jsem si připravovala různé výčitky, které sešlu na jeho hlavu, ale neměla jsem příležitost je použít. Když generál Halbren dopravil Malona ke mně, vypadal Malon velmi unaveně, ale zároveň celý zářil. Ten výraz v tváři mi znovu silně připomněl Kiliána.</p> <p>„Než mi začneš nadávat, tak si mě poslechni,“ řekl jakmile vstoupil. Bylo zcela jasné, že vidí zlost vepsanou v mé tváři.</p> <p>„Jsi ve velkém průšvihu, Malone,“ řekl mu Halbren.</p> <p>„Je mi hrozně líto, že jsem vám dvěma způsobil takové starosti,“ omlouval se Malon, „ale byl jsem úplně v pořádku. Jeden můj vzdálený bratranec, co žije dole ve Wacune, mi přinesl před pár týdny zajímavou informaci a já v tom viděl příležitost, jak přichystat překvapení jako dárek k narozeninám naší výsosti. Nemáš snad ráda překvapení, má paní?“</p> <p>„Ani ne, Malone. Překvapení v sobě obvykle zahrnuje nějaké špatné zprávy.“</p> <p>„Tentokrát ne, paninko,“ řekl nadšeně. „Ten můj wacitský příbuzný mi řekl, že se vévoda Garteon a ten jeho přítel Murgo chystají na návštěvu rozvalin Vo Wacune a já v tom viděl nádhernou příležitost, jak si s ním vyrovnat staré účty. Zapojil jsem do té akce skoro celou Killanesovic rodinu, když jsme naháněli tvého nepřítele. Musím říct, že on i ten Murgo, byli pěkně opatrní. Stejně jsme jim připravili ve Vo Wacune pěkné přivítání.“</p> <p>„Ty idiote!“ vykřikla jsem. „Ten Murgo je Grolim!“</p> <p>„Možná, že jo, výsosti, ale bylo mu to houby platný, když ho propíchlo tucet šípů. Pamatuju si, že začal něco křičet, ale pak už jen spadl ze sedla jak pytel brambor. Vévoda Garteon nasadil koni ostruhy a snažil se uprchnout, ale my tam měli natažené lano zrovna ve výši prsou, takže jsme ho sundali ze sedla jako nic.“</p> <p>„Vy jste ho zajali?“ podivila jsem se.</p> <p>„Přesně tak, má paní, přesně.“</p> <p>„Kde je teď?“</p> <p>„To záleží<emphasis> </emphasis>na počtu jeho hříchů, má paní,“ odpověděl můj pobočník poněkud tajemně.</p> <p>„Co jste s ním udělali, Malone?“ znovu jsem vykřikla.</p> <p>„No, má paní, …jak už jsem řekl, ležel na zemi a snažil se popadnout dech, jak spadl s toho koně. To už jsem říkal. Nejdřív mě napadlo, že bysme ho mohli přivést sem. Ale pak jsem si řekl, že by tě přítomnost takového prašivého psa mohla rozčílit. A taky jsem si říkal, že by to všechno trvalo moc dlouho, kdyby se měli splnit všechny formality a vyslechnout všechny svědky…“</p> <p>„Co jste mu udělali? Tak už se sakra vymáčkni, Malone.“</p> <p>„No, má paní, připadalo mi, že nemáme tolik jídla, abychom se starali o něj a ještě o stráže celou cestu do Murosu. A taky tam zrovna bylo to lano, kterým jsme ho sundali ze sedla a všude kolem tolik stromů. Považovali jsme to za boží znamení, a tak jsme ho rovnou na tom místě pověsili.“</p> <p>V tu chvíli generál Halbren vybuchl smíchy.</p> <p>„Asi bych ti měl, výsosti, říct, že se mu to moc nelíbilo,“ pokračoval Malon. „Stále křičel, že je vévoda z<emphasis> </emphasis>Asturie a že mu to nemůžeme udělat – ale jak se ukázalo, tak to šlo. Jestli ho budeš chtít vidět, můžu ti to místo nakreslit na mapě, má paní. Jestli ho nikdo neodřízl, tak se tam stále na tom stromě houpá.“</p> <p>Halbren se smál stále víc.</p><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p><strong>II.</strong></p> <p><strong>Nikdy jsem</strong> nebyla velkou zastánkyní neformální justice, protože může mít za následek velké množství chyb a je také velmi těžké někoho oživit, když ho omylem pověsíte, ale tenhle případ byl výjimkou. V Malonově drsném přístupu jsem viděla jisté výhody. Jednak určitě povzbudí ducha wacitských uprchlíků a – a to je ještě důležitější – určitě vyděsí Asturijce. Dokud Garteon žil, celá Asturie se připravovala na anexi mého vévodství. Teď se ovšem alespoň část jejich pozornosti upře k volbě vévodova nástupce.</p> <p>Pohlédla jsem na mého šklebícího se služebníka. „Tak dobrá, Malone,“ řekla jsem mu, „neschvaluji zcela, co jsi udělal, ale má to v sobě jisté výhody. Chci, aby se každý v našem vévodství dozvěděl o tvé výpravě. Klidně se vytahuj a přeháněj. Potom chci, abys namaloval místo, kde by mohl vévoda Garteon být a dal tu mapu generálu Halbrenovi.“</p> <p>„Snad nechceš, výsosti, abych ho šel pohřbít?“ podivil se Halbren.</p> <p>„Ne, generále, to necháme na Asturijcích. Dej tu mapu nejužvaněnějšímu Chaldanovu knězi, kterého najdeš. Řekni mu, co se stalo a požádej ho, aby dopravil tu mapu do Vo Asturu. Chci, aby se každý Asturijec dozvěděl tu šťastnou novinku a jak znám Arendy, nikdo se nepokusí umlčet kněze.“</p> <p>Generál Halbren se přestal smát a uklonil se.</p> <p>„Myslím, že se tady v několika příštích dnech nebude moc pracovat,“ upozornil Malon. „Oslavy možná budou docela bouřlivé.“</p> <p>„To je v pořádku, Malone,“ pokývala jsem hlavou. „Sklizeň už je stejně za námi a ostatní práci lidé určitě doženou.“ Zasmála jsem se. „Malone, řekni mi, co s tebou mám. udělat? Příště už mi to nedělej.“</p> <p>„Pokusím se zapamatovat si to, výsosti,“ sliboval. „Teď mě prosím tě, omluv. Jdu se dát trošku do pořádku.“ Pohlédl na generála Halbrena. „Ta mapa možná nebude úplně přesná, generále,“ omlouval se. „Asi nebudu schopen přesně označit ten strom.“</p> <p>„To je v pořádku, Malone, Asturijci jsou zvyklí se pohybovat v lese, takže jim nebude dělat problémy, se tam porozhlédnout.“</p> <p>„Přemýšlel jsem, že ten vévoda Garteon nemusí být zrovna moc populární v celé Asturii,“ přemítal Malon. „Jestli štval své vlastní lidi stejně jako nás, tak budou možná oslavy i na druhé straně řeky.“</p> <p>„Pánové, konec legrace, zpět do práce.“ řekla jsem jim. „Vracím se do matčiny chalupy než otec začne rozebírat Sendarské hory.“</p> <p>Jak jsem slyšela, oslavy trvaly plných šest týdnu. Všude bylo plno smíchu a dobré nálady. Jsem si takřka jistá, že měl Malon pravdu a že určitá radost byla znát i v Asturii.</p> <p>Vévoda Garteon neměl žádného potomka, takže jeho smrtí skončila vláda rodiny Orimanů nad Asturií. Asturijská šlechta se začala naplno věnovat otázce, kdo usedne na trůn ve Vo Asturu, takže pozapomněla na jakékoli výpady vůči svým sousedům. Nebyla podepsána žádná mírová dohoda, ale to se v Arendii nenosí. Arendové jsou schopni vyhlásit válku natošup, ale do podpisu mírové smlouvy se nijak nehrnou.</p> <p>Otec a dvojčata mě stále sledovali, proto jsem se dala do opravy matčiny chalupy. Opravila jsem střechu, vyměnila dveře a okna a pokusila se opravit i některé zdi. Durnikovi by se můj postup moc nezdál, ale musím říct, že poté co jsem se několikrát praštila kladivem do prstu, rozhodla jsem se provést renovaci svým způsobem.</p> <p>Na jaře jsem se pustila do zeleninové zahrady. Různé druhy zeleniny sice nejsou tak krásné jako růže, ale na rozdíl od růží se dají jíst. Navíc když jste schopni pěstovat růže, pak jste schopni vypěstovat zeleninu. Otce oprava chalupy natolik přesvědčila, že jsem se vzdala jakýchkoli sebevražedných úmyslů, že polevil ve svém hlídání.</p> <p>Situace v mém vévodství se natolik uklidnila, že jsem s Malonem hovořila stále méně. Už moje rady tolik nepotřebovali. Generál Halbren i Malon dobře věděli, co je potřeba, takže neměli vážný důvod se na mne obracet.</p> <p>V létě jsem se věnovala své zahradě a měla přitom dost času na přemýšlení. Zdálo se, že různé kroky, které jsem provedla ve svém vévodství, se docela osvědčily, a proto v nich bylo potřeba pokračovat. Feudální systém vyžaduje víceméně trvalý dohled. Tím, že jsem osvobodila nevolníky, učinila jsem první krok k jejich samostatnosti. Lidé v mém vévodství mě vlastně už ani nepotřebovali. Doufala jsem, že mne stále uznávají, ale zároveň jsem věřila, že se už o sebe dokážou postarat. Obrazně řečeno: moje děti vyrostly, sbalily se a odešly z domu.</p> <p>Abych ještě víc osvobodila své lidi, dala jsem Malonovi jisté instrukce, co se týče mých vlastních pozemků a doufala jsem, že na stejný způsob přejdou i moji vazalové. Chtěla jsem, abychom přešli od praktiky jednodenní práce pro vrchnost k poplatkům za půdu a tím vlastně k pronájmu půdy. To byl podle mého další logický krok k nezávislosti a odpovědnosti. Nájem nebyl pevně stanoven, ale byl odvozen od sklizně. V průběhu času jsem procento stále snižovala, až to bylo skutečně za hubičku. Já jim tu půdu nedala, ale velmi se to tomu podobalo. Velmi levná půda povzbudila mnohé k vlastnímu podnikání a tím položila základ sendarského charakteru.</p> <p>Možná to bude pro někoho překvapením, ale starý dobrý Faldor a jeho rodina mi už platí nájem za jejich farmu několik generací.</p> <p>V průběhu času Malon i Halbren zestárli a umřeli. Zúčastnila jsem se Malonova pohřbu a při té příležitosti pohovořila s jeho synem. Byl to velmi vzdělaný muž, který z pro mě nepochopitelného důvodu používal pouze své příjmení Killaneson. I když jsem jeho rozhodnutí nechápala, měla jsem z toho příjemný pocit kontinuity. Killaneson používal wacitský dialekt pouze zřídka ve chvílích nejvyššího rozčilení, ale jinak používal velmi zdvořilou řeč, která se stala v mém vévodství jakýmsi standardem.</p> <p>„Chápeš, co se snažím dělat, Killanesone?“ zeptala jsem se ho, když jsem dokončila vysvětlování nového systému nájemních smluv.</p> <p>„Mne to připadá, že se snažíš zbavit odpovědnosti, výsosti,“ odpověděl s lehkým úsměvem.</p> <p>„Můžeš to tak chápat, příteli, ale já to dělám pro dobro těch lidí. Chci je nenásilně naučit nezávislosti. Když člověk dospěje, taky už nepotřebuje matku, aby mu řekla, kdy se má převléknout. A ještě jedna věc mi leží na srdci. Chtěla bych, aby se přestal používat název Erat. Kdysi dávno se této zemi říkalo Sendarie a já bych chtěla, aby se jí tak znovu začalo říkat. Musím přiznat, že mi název Eratové nikdy nešel do pusy. Byla bych raději, kdyby si začali říkat Sendarové.“</p> <p>„Tak vydej nějaké prohlášení, výsosti.“</p> <p>„Nechce se mi to dělat touhle formální cestou. Byla bych raději, kdyby to šlo zvolna do vytracena. Když to uděláme dobře, za pár generací si nikdo nevzpomene na vévodkyni z Eratu.“</p> <p>„Nenechávej nás samotné, matko,“ zvolal Killaneson dětským hlasem.</p> <p>„Nech toho,“ napomenula jsem ho.</p> <p>Potom jsme se oba rozesmáli.</p> <p>Koncem třicátého prvního století došlo k přepadení přístavu v Rivě. Tolnedřané byli z nějakého důvodu přesvědčeni, že je na Ostrově větrů skryto obrovské bohatství a proto poslali na sever flotilu, aby přesvědčili Rivany, že je čas začít s nimi obchodovat. Rivané o obchod nejevili velký zájem, a místo toho tolnedranskou flotilu potopili. Zavládlo velké napětí, ale velvyslanec Šereku v Tol Honetu upozornil Ran Boruna XXIV, že alornská království zničí Tolnedru, jestli se pokusí zmocnit ostrova a byl klid.</p> <p>V prvních letech dvaatřicátého století jsem začala snižovat stav služebnictva ve svém domě u jezera Erat. až jich tam zbylo opravdu jenom pár. Zbytek Killanesonovy rodiny ode mne dostal půdu a osamostatnil se a já se pomalu začala vytrácet z povědomí tamních lidí. Už si říkali Sendarové a já se objevovala spíše jako postava z historických knih a folklóru.</p> <p>Přesto jsem musela několikrát přerušit své dobrovolné vyhnanství v matčině chalupě. Zhruba v polovině dvaatřicátého století přesvědčil Medvědí kult v Šereku krále Alrega, že Sendarie byla přirozenou součástí jeho království a že Belar, alornský bůh, by byl velmi nespokojen, kdyby se Šerek nepokusil anektovat mé bývalé vévodství. Takže jsem měla znovu příležitost napravovat horké hlavy Alornů. Poté, co jeden obzvlášť útočný hrabě jménem Elbrik napadl Darine, proměnila jsem se v sokola a letěla do Val Alornu, abych si promluvila pár slov s šereckým králem. Přistála jsem na cimbuří Alregova paláce a seběhla několik poschodí do jeho zakouřeného trůnního sálu.</p> <p>Král Alreg by obrovitý muž se světlým plnovousem. Ačkoliv k tomu nebyl žádný zjevný důvod, měl na sobě helmu a drátěnou košili. V ruce korbel piva, povaloval se na svém velkém trůnu. Zcela očividně se Alreg považoval za krále všech válečníků.</p> <p>Když jsem vstoupila do dveří, zastavil mne ozbrojený strážce. „Nemáš tu co dělat, ženská!“ oslovil mne velmi neurvale. „Do Alregova trůnního sálu mají přístup pouze muži!“</p> <p>„Dáš tu ruku pryč?“ zeptala jsem se. „Podívej se ženská…“ Po těch slovech se válel po podlaze sražen mou Vůlí. „Alregu z Šereku!“ zahřměla jsem, až se zatřásly stěny.</p> <p>Šerecký král, zjevně napůl opilý, vstal z trůnu. „Kdo dovolil té ženě, aby vstoupila?“ vykřikl.</p> <p>„Dovolila jsem si to sama, Alregu. Musíme si spolu promluvit.“</p> <p>„Nemám čas, mám práci.“</p> <p>„Tak si ten čas udělej – a to teď hned!“ zarazila jsem pohledem několik šereckých válečníků, kteří se snažili ke mně dostat. Přestože nebyl zcela při smyslech, rozpoznal Alreg, že se děje něco zvláštního. Pohlédla jsem na něj velmi nepřívětivě a řekla: „Vidím, že na trůně Býčí šíje sedí opilý hlupák. To je velmi smutné.“</p> <p>„Nebudeš se mnou takhle mluvit!“ zařval.</p> <p>„Mýlíš se Alregu. Budu s tebou mluvit, jak budu chtít. A já ti říkám, abys okamžitě přikázal Elbrikovi, aby se stáhl z Darine!“</p> <p>„Ty mi nemáš co přikazovat! Kdo si myslíš, že jsi?“</p> <p>Jeden z méně opilých mužů, co stáli za trůnem, velmi zbledl. „Výsosti,“ vydechl, „to je přece kouzelnice Polgara!“</p> <p>„Nebuď směšný!“ zavrčel Alreg. „Nikdo takový neexistuje!“</p> <p>„Podívej se na ni pořádně, výsosti! Podívej se na ten bílý pramen vlasů. Je to Polgara, dcera svatého Belgarata! Klidně tě dokáže proměnit v ropuchu, když si zamane.“</p> <p>„Já na takové nesmysly nevěřím,“ zahučel Alreg.</p> <p>„Myslím, že spolu budeme muset mít náboženskou diskusi, Alregu,“ řekla jsem mu.</p> <p>Nevím, proč každého vždycky napadne proměna v ropuchu nebo nějaký podobný nesmysl. Proč bych takové věci dělala? Takové představení většinou k ničemu není. Ale tentokrát mi to začalo připadat jako dobrý nápad.</p> <p>Chtěla jsem, aby byl celý proces dobře viditelný a tak jsem upustila od obvyklého postupu, že si dotyčný jako ropucha připadá, ale místo toho jsem ho pěkně skutečně proměnila. Měnila jsem jeho rysy postupně a přitom mě napadlo, že bych mohla změnit pouze jeho hlavu a končetiny. Zbytek by zůstal zachován.</p> <p>A tak se taky stalo. Rysy se mu měnily a oči se posunuly na vršek hlavy. Vousy zmizely a ústa se celá rozšířila. „Ne!“ ozvalo se takřka žabí zakvákání. Zdálo se mi, že by bylo docela vhodné, kdyby stále mohl mluvit. Pak jsem mu změnila končetiny, takže na závěr seděl šerecký král na trůně skutečně v žabí poloze. Nezměnila jsem jeho velikost ani oblečení, takže tam seděl ve své drátěné košili opásán mečem, ale bylo vidět, jak ho zachvátila panika.</p> <p>Celý proces trval několik minut, a protože stál Alregův trůn na vyvýšeném místě, mohl to dobře sledovat každý Šerek, ať již střízlivý nebo opilý.</p> <p>Všimla jsem si, že jeden vousatý Šerek sáhl po meči. Stačila malá myšlenka a on svíral v ruce místo meče hada. „Už to nikdy nezkoušej,“ řekla jsem mu, aniž bych na něj pohlédla. „Řekni svým poddaným, aby se ovládali, Alregu,“ upozornila jsem ropuchu na trůně. „Teda pokud se chceš změnit zpět v člověka. Můj otec nevidí rád, když zabíjím lidi, ale když je to nezbytné, tak to dokážu. Umím napodobit i přirozené příčiny smrti, takže mi otec nemůže nic vyčítat. Tak co ty na to?“</p> <p>„Dobře, dobře! Křičela příšera na šereckém trůně. „Udělám všechno co řekneš. Prosím! Prosím, Polgaro! Proměň mě zpátky!“</p> <p>„Jsi si tím jist, Alregu?“ zeptala jsem se potěšeně. „Já jsem měla pocit, že se ti to líbí. Jen si pomysli, jak budou tvoji válečníci hrdí na to, že jim vládne ropucha. Stejně tady jenom popíjejí a nic nedělají. Mohl bys je poslat chytat mouchy, abys měl co jíst. Myslíš, že jsou masařky dobrota?“</p> <p>Mám pocit, že o tom začal skutečně přemýšlet, protože se začal kroutit a třást.</p> <p>Proměnila jsem ho zpět do jeho původní podoby jedinou myšlenkou, ale bylo zjevné, že si toho není vědom, protože stále poskakoval a kvičel. Jeho válečníci se s hrůzou vepsanou ve tvářích stáhli o krok zpět.</p> <p>„Tak už toho nech, Alregu!“ řekla jsem mu. „Vypadáš strašně legračně.“</p> <p>Vstal, celý se třásl a pak se zase skácel na trůn. Díval se na mě s hrůzou v očích.</p> <p>„Tak tedy, aby bylo jasno,“ řekla jsem pevně, „Sendarie je pod mou ochranou, takže koukej odtamtud stáhnout své lidi a pošli je, kam patří.“</p> <p>„My jenom posloucháme Belarovy příkazy, Polgaro,“ namítal.</p> <p>„Ne, Alregu, žádné Belarovy příkazy neposloucháš. Jediné co ve skutečnosti děláš je, že nasloucháš příkazům Medvědího kultu. Jestli chceš skákat, jak ti píská skupina náboženských fanatiků, je to tvoje věc, ale dej ruce pryč od Sendarie. To co jsi teď viděl, byla jen malá ukázka toho, co se stane, když mne neposlechneš.“</p> <p>„Nevím jak vy,“ ozval se hubený vousatý Šerek, v jehož očích plál náboženský zápal, „ale já nebudu poslouchat rozkazy od nějaké ženské!“</p> <p>„Musím tě upozornit, chlapče, že pro tebe nejsem nějaká ženská.“</p> <p>„Jsem Šerek a jsem v plné zbroji!“ takřka křičel. „Ničeho se nebojím!“</p> <p>Udělala jsem pouze malé gesto a jeho drátěná košile i zpola tasený meč se začaly zahřívat až do ruda. Pak popukaly a spadly jako kus šrotu na podlahu. „Nemáš pocit, že jsem tě odzbrojila?“ poznamenala jsem. „Teď, když už nejsi ozbrojený Šerek, nemáš ani trošku strach?“ Pak mě ty jejich hlouposti přestaly bavit. „TAK DOST!“ zahřměla jsem. „Okamžitě, Alregu, vypadněte ze Sendarie, nebo potopím celý šerecký poloostrov do moře. Pak budeš moci kralovat rybám. Teď koukej stáhnout své lidi zpět domů!“</p> <p>Možná to nebyl nejdiplomatičtější způsob, jak přivést Šereky k rozumu, ale ten očividný šovinismus na Alregově dvoře mě skutečně naštval. „Nějaká ženská“ – já jim ukážu. Ještě teď se mi vaří krev v žilách.</p> <p>Nakonec se ukázalo, že moje krátká návštěva ve Val Alornu přinesla ještě jeden efekt. Po několika měsících hysterických protestů členů Medvědího kultu se Alreg rozhodl, že celý kult rozpráší. Už jsem si všimla, že zhruba každých padesát let vystrčí tenhle kult v alornských královstvích růžky.</p> <p>V dalším století jsem se stále více zahloubávala do starých historických knih a měla méně a méně příležitosti navštěvovat můj dům u jezera Erat. Správci domu umřeli a já neměla důvod je nahradit. Stále jsem ten dům milovala, takže jsem každé jaro překročila Sendarské hory a věnovala se jeho údržbě. Procházela jsem zaprášené pokoje s nostalgickou melancholií. Tak mnoho se zde událo. Měla jsem pocit, že mne provází duch Kiliana a Ontrose a v každém pokoji slyšela ozvěnu našich rozhovorů. Erat se stal znovu Sendarií a moje vévodství se smrsklo do tohoto opuštěného domu.</p> <p>Uvažovala jsem, jak ten dům ochránit a řešení mne napadlo jednoho jarního večera, když jsem stála na terase a pozorovala jezero přes mou růžovou zahradu. Co by mohlo lépe ochránit můj dům, než kdyby celý zarostl růžemi. Hned druhý den ráno jsem „povzbudila“ své růžové keře, aby dorostly obrovských rozměrů a pokryly celý dům.</p> <p>Vrátila jsem se ke studiu v matčině chalupě s pocitem uspokojení. Teď jsem zakonzervovala svou minulost a mohla se plně věnovat své budoucnosti.</p> <p>Osudem celé mojí rodiny je víra, že budoucnost leží ukryta v Darinském a Mrinském kodexu. Studium sebraných výkřiků starého, senilního, alornského válečníka a zcela retardovaného idiota, který musel být celý život uvázán řetězem, aby si neublížil, je někdy frustrující. Jak jsem procházela otcovy a moje poznámky, měla jsem stále větší touhu věnovat se místo toho ornitologii nebo zemědělství. Zároveň ovšem ve mně stále silněji vzrůstala myšlenka, že musí existovat ještě jiný svět, kde mají události obrovský význam. Náhodné setkání dvou obchodníků v ulicích Tol Honetu nebo hádka mezi dvěma hledači zlata v horách Gar og Nadraku by mohla být mnohem důležitější než bitva dvou armád. Konečně jsem pochopila, že tyhle incidenty byly UDÁLOSTI – tyhle velmi krátké konfrontace obou zcela odlišných věšteb, které mohou určovat osud ne pouze tohoto světa, ale celého vesmíru.</p> <p>Studium mě někdy tak pohltilo, že jsem přestala vnímat čas, a vůbec bych vám nedokázala říct, jaké bylo století natož rok.</p> <p>Jsem si jista – hlavně proto, že jsem si to ověřila později z některých dějepisných tolnedranských knih – že v roce 3761 poslední císař druhé borunské dynastie vybral sám svého nástupce. Ten bezdětný borunský císař, Ran Borune XII., byl zřejmě velmi moudrý muž, protože jeho rozhodnutím dosedla na císařský trůn rodina Horbitů. Horbité – alespoň v té době – byli neobyčejně nadaní. První z toho rodu, Ran Horb I., začal prosazovat stavbu širokých cest, aby spojil tolnedranský obchod s celým světem. Jeho syn, Ran Horb II., dovedl tuto zálibu k úplné dokonalosti. Takřka přes noc nebylo na západě místečko, kde byste neviděli tolnedranské stavební oddíly, jak budují další novou cestu. Tolnedranské diplomatické sbory ujišťovaly každého, že obchod je tu pro dobro nás všech a vytvořily tak fikci, že Tolnedřan chce být s každým v přátelském stavu, a tím se tolnedranští kupci dostali takřka všude.</p> <p>Když budování cest dosáhlo hranice mého bývalého vévodství a blížilo se k chalupě mé matky, rozhodla jsem se, že studia musí stranou. Vypravila jsem se do Tol Honetu, abych si promluvila s Ran Horbem II. o tom, jaké má vlastně záměry.</p> <p>Rozhodla jsem se, že tentokrát, nepůjdu k císaři přímo, ale využiji služeb drasnijského velvyslance. Drasnijci byli navzdory<emphasis> </emphasis>svým chybám – a že jich mají – velmi dobře přijímáni u tolnedranského dvora. Musela jsem se princi Khanarovi, synovci drasnijského krále Rhalana, představit, protože jsem strávila zhruba osm století v dobrovolném odloučení od světa. Khanar nepřipomínal Drase Býčí šíji ani v nejmenším. Byl to malý, živý mužík s hbitým mozkem a vyvinutým smyslem pro humor. Byla jsem připravena mu předvést svůj „talent“, ale kupodivu to nebylo zapotřebí. Spolehl se na moje slovo a dovedl mne do paláce. Asi po hodině čekání jsme byli uvedeni do velké, skvěle zařízené pracovny jeho císařské výsosti Ran Horba II. Císař byl statný muž majestátního vzezření s podezíravým výrazem ve tváři. „Ach, princ Khanar,“ řekl mému malému společníkovi, „jsem rád, že tě zase vidím. Co je nového v Boktoru?“</p> <p>„Všechno při starém, výsosti,“ potřásl hlavou Khanar. „Lži, podvody, krádeže – nic, co by vybočovalo z normálu.“</p> <p>„Ví tvůj strýc, jak mluvíš před cizinci o jeho království, Khanare?“</p> <p>„Asi ano. Však víš, že má špehy všude.“</p> <p>„Nepředstavíš mně dámu?“</p> <p>„Zrovna jsem se k tomu chystal, výsosti. Mám tu čest ti představit lady Polgaru, vévodkyni z Eratu a dceru svatého Belgarata.“</p> <p>Ran Horb na mne poněkud skepticky pohlédl. „Tak dobře,“ řekl, „abych se vyhnul nějakému dohadování, budu tomu věřit. Požádám o nějaké vysvětlení později. Čemu vděčím za tvou návštěvu, výsosti?“</p> <p>„Jsi velmi vznešený muž, výsosti,“ poznamenala jsem. „Většinou musím předvést nějaké triky, aby mi lidé uvěřili a vyslechli mne.“</p> <p>„Jsem si jist, že kdybys chtěla, tak mne klidně vyzuješ z bot,“ odpověděl. „Co pro tebe mohu udělat?“</p> <p>„Jenom hledám odpověď na pár otázek, výsosti,“ ujistila jsem ho. „Zjistila jsem, že buduješ cesty v Sendarii.“</p> <p>„Budujeme cesty skoro všude, lady Polgaro.“</p> <p>„Ano, já vím, ale já mám o Sendarii zvláštní zájem. Má ta stavba, znamenat předehru k anexi?“</p> <p>Začal se smát. „Proč bych měl anektovat Sendarii? Věřím, že je to pěkná země, ale to ještě nevysvětluje, proč bych ji měl chtít vlastnit. TY cesty stavím hlavně proto, že se snažím držet Šereky stranou mé vlastní peněženky. Když chci dopravit zboží do Boktoru, musím překonat Šerecký záliv. Ti vousatí piráti požadují za umožnění přepravy z Kotu přes záliv nehorázné poplatky a to mi snižuje moje vlastní zisky.“</p> <p>„Takže se jedná o čistě obchodní záležitost?“</p> <p>„Samozřejmě. Když budu chtít nějaké zemědělské produkty, tak si je mohu koupit tady. Přece se nemusím kvůli bobům a tuřínům trmácet do Sendarie. Jediné, co mě na tom místě zajímá, je jeho poloha.“</p> <p>V tu chvíli mi hlavou bleskl nápad. „Takže máš, výsosti, zájem na stabilitě v Sendarii?“</p> <p>„Přirozeně. Proto tam mám své legie.“</p> <p>„Ale legie jsou dost drahé, ne Ran Horbe?“</p> <p>Zasmušile přikývl. „Ani bys nevěřila, jak drahé.“</p> <p>„Ale věřila,“ přikývla jsem a zahleděla se na zdobený strop. „Sendarie nemá žádnou centrální vládu, protože jsem se někdy na přelomu tisíciletí vzdala vlády. To, že tam není vláda, může vyvolávat různé tlaky zvenčí. Kdyby tam byl nějaký král – nebo nějaký jiný vládce – a také armáda, byli by lidé mnohem víc chráněni proto vlivům zvenčí a ty bys tam nemusel mít kvůli udržení pořádku své legie.“</p> <p>„Ach, teď chápu, o co ti jde,“ řekl. „Lady Polgara se chce stát královnou Sendarie.“</p> <p>„Bože chraň, to vůbec ne. Mám příliš mnoho práce, než abych se zabývala takovými věcmi. Neber to nijak osobně.“</p> <p>„Nic takového, výsosti.“ Zaklonil se na židli. „Musím přiznat, že jsem vždycky trošku skeptický, když slyším historky o tobě a tvém otci. Kdyby byl Belgarat tak mocný, jak se o něm říká, tak by mohl klidně vládnout celému světu, ne?“</p> <p>„Na to by se moc nehodil, výsosti. Můj otec nesnáší odpovědnost. Překáží mu při zábavě.“</p> <p>„Teď si mě trošku zaskočila, drahá dámo. Jestli nechceš vládnout Sendarii, koho bys chtěla na trůn dosadit? Snad nějakého milence?“</p> <p>Obdařila jsem ho ledovým pohledem.</p> <p>„Promiň,“ omluvil se. „Souhlasím s tím, že by formální vláda v Sendarii byla pro nás výhodná, ale koho máme posadit na trůn?“</p> <p>„Bavíme se tady o národě pěstitelů tuřínu, výsosti.“ poznamenal Khanar. „Někteří sice mají tituly, ale pracují na své půdě stejně jako jejich sousedé.“</p> <p>„Myslím, že je podceňuješ, princi Khanare,“ řekla jsem mu. „Úspěšný farmář má mnohem lepší administrativní schopnosti než by sis myslel. A je určitě mnohem praktičtější než nějaký vznešený hrdina z arendských bájí, kde nikdo nikdy nejí anebo se nekoupe. Takový farmář alespoň ví, že musí věnovat pozornost i detailům.“</p> <p>„No to je trochu přehnané, výsosti,“ obrátil se Khanar na císaře. „Když jsem byl chlapec, hltal jsem arendské báje a moc se mi nelíbí výraz nějaký vznešený hrdina.“</p> <p>„Tak co tedy chceš zkusit?“ zeptal se Ran Horb. „Mám jmenovat krále?“</p> <p>„To bych nedělala, výsosti,“ odpověděla jsem. „Jmenování vládce by mohlo být chápáno jako intervence zvenčí a okamžitě by vyvolalo silný protiklad. Během deseti let by tam byla revoluce a pak bys tam musel poslat padesát legií místo dosavadních deseti.“ Kýval hlavou a bylo vidět, že přemýšlí. „Jak tedy vybereme krále?“</p> <p>„Já bych doporučoval test, výsosti,“ navrhl Khanar, „a jeho vítěz by se potom stal králem.“</p> <p>„Ale jestli ten test budeš vyhodnocovat ty, princi Khanare, může stejně dojít k revoluci,“ upozornila jsem ho. „Výběr sendarského krále nemůže být proveden ani v Tolnedře ani Drasnii. Musí k němu dojít, v Sendarii.“</p> <p>„Máš na mysli turnaj?“ zeptal se Ran Horb pochybovačně.</p> <p>„Tohle jsou farmáři, výsosti,“ připomněl mu Khanar. „Zavádění takových královských zvyklostí mezi farmáře by mohlo vyvolat pořádný zmatek. Já bych byl pro to, aby se králem stal ten, kdo vypěstuje největší tuřín.“</p> <p>„A proč neuspořádat volby?“ zeptala jsem se.</p> <p>„Nikdy jsem moc nevěřil volbám,“ zamračil se Ran Horb. „Volby nejsou vlastně nic jiného než soutěž v popularitě a popularita těžko souvisí s administrativními schopnostmi.“</p> <p>„Ale výsosti,“ ozval se zase Khanar, „my tady přece nejednáme o něčem zásadním. Sendarie je jistě pěkné místo, ale světem neotřese, když sendarský král udělá nějakou tu chybičku.“ Zasmál se takovým cynickým smíchem, typickým pro Drasnijce. „Co kdybychom celou záležitost hodili na kněze? Vybereme někoho, kdo nemá moc másla na hlavě a pak dáme pokyny kněžím, aby poradili Sendarům, že tenhle muž byl vybrán sendarským bohem, aby vládl… Mimochodem, ke kterému bohu se modlí Sendarové?“</p> <p>„Ke všem sedmi,“ odpověděla jsem. „Zatím neznají ULa, ale jakmile se dozvědí o jeho existenci, zahrnou ho do svého náboženství.“</p> <p>„Kdo je to UL?“ zeptal se překvapeně Ran Horb.</p> <p>„Bůh Ulgů,“ odpověděla jsem.</p> <p>„To myslíš to místo, kde žijí všichni draci?“</p> <p>„Existuje pouze jeden drak a ten nežije v zemi Ulgů. Pokud jde o mně, nedomnívám se, že by náboženství bylo dobrým základem pro sendarskou monarchii. Tím by se dostaly do čela národa kněží a ti nejsou moc dobří vládci. Nejlepším důkazem mého tvrzení je Kthol Murgos. Věřte mi, že znám Sendary a myslím si, že volby jsou tím nejlepším řešením – pokud bude moci volit opravdu každý.“</p> <p>„I ti, kdo nevlastní půdu,“ zeptal se nevěřícně Ran Horb.</p> <p>„To je nejlepší způsob, jak zabránit, pozdější vzpouře,“ připomněla jsem mu.</p> <p>„Možná bychom to mohli zkusit,“ souhlasil váhavě císař. „Nakonec, kdyby to nevyšlo, tak bych mohl anektovat Sendarii. Nejsem moc velkým příznivcem toho nápadu s volbami, protože bych nechtěl, aby se to rozšířilo. Nejsem si jist, zda bych obstál v úřadě, ale Sendarie je poněkud jiný případ. Nikoho moc nezajímá, kdo tam bude vládnout, pokud tam udrží pořádek. Rozhodně nestojíme o další Arendii.“ Udělal kyselý obličej. „Ti Arendové už mě skutečně začínají zlobit. Myslím, že je na čase, abych jim zarazil ty jejich věčné občanské války. To jenom škodí obchodu.“ Jeho oči se náhle rozjasnily. „Takže, teď když jsme vyřešily všechny světové problémy, je na čase, abys dokázala, že jsi skutečně kouzelnice Polgara,“</p> <p>„Ale můj milý,“ vzdychla jsem.</p> <p>„Oba jsme byli velmi hodní, má paní,“ souhlasil nadšeně Khanar, „a protože jsme se tak způsobně chovali, tak bychom si snad zasloužili trochu toho vzrušení.“</p> <p>„Proč musím vždycky jednat s dětmi?“ obrátila jsem oči v sloup.</p> <p>„Asi proto, že v každém z nás probudíš malého chlapce, Polgaro.“ Ran Horb se teď šklebil zcela očividně.</p> <p>„Tak dobrá,“ vzdychla jsem, „ale jenom jednou. Nemám tolik času, abych bavila dva chlapečky, kteří se chovali půl hodiny jako hodní hoši.“</p> <p>Proměnila jsem se v sovu. Částečně proto, že to bylo jednoduché a částečně proto, že se o to jistě žádný šarlatán ještě nepokusil. Několikrát jsem obletěla místnost, potom usedla do křesla a vzala na sebe opět svou podobu. „Tak co, spokojeni?“ zeptala jsem se jich.</p> <p>„Jak jsi to dokázala?“ zajímal se Ran Horb.</p> <p>„Je to velmi jednoduché, výsosti,“ odpověděla jsem. „Musíš prostě myslet na tu podobu, kterou chceš dosáhnout a potom si přikázat, abys ji na sebe vzal. Chceš vidět ještě něco? Co třeba kobru?“</p> <p>„Ne, ne, děkuji, lady Polgaro.“ odpověděl velmi rychle. „To nebude nutné. Mně jsi přesvědčila jednoznačně – tebe snad ne, Khanare?“</p> <p>„Souhlasím s tebou, výsosti,“ odpověděl úslužně Khanar. „Myslím, že nepotřebujeme vidět, jak se paní Polgara promění v kobru.“</p> <p>„Však jsem si to myslela,“ zahuhlala jsem spíše pro sebe.</p> <p>Tenhle rozhovor se odehrál někdy na podzim v roce 3817 a při něm se Ran Horb rozhodl, že ukončí občanskou válku v Arendii. V roce 3821 uzavřel tajnou smlouvu s Mirabraty a v roce 3822 Mimbraté přepadli a vyplenili Vo Astur, přičemž zbylí Asturijci prchli do lesů. Vím, že to, co řeknu, není příliš pěkné, ale pocítila jsem ze zničení Vo Asturu velké uspokojení, protože to byla odplata za zničení Vo Wacune.</p> <p>Asi bych to neměla takhle veřejně přiznávat. Radost není příliš zajímavá a proto si ji příště užiju víc v soukromí.</p> <p>Potom v roce 3827 vypsal Ran Horb II volby, které měly určit prvního sendarského krále. To bylo v pořádku, ale v podmínkách pro zvolení udělal jednu zásadní chybu. Oznámil, že budoucí král musí získat nadpoloviční většinu hlasů. Tím se stalo, že tenhle svátek trval v Seridarii celých šest let. V prvním kole se objevilo sedm set čtyřicet kandidátů a vyřazovací kola se pěkně protáhla. Za nějaký čas dělili Sendarové čas mezi práci a volby takřka rovnoměrně. Ráno do práce a odpoledne k volbám. Líbilo se jim to tolik, že jim bylo úplně jedno, že jsou zbytku světa pro smích.</p> <p>Já ty lidičky prostě miluju! Když se jim něco líbí, tak kašlou na to, co si myslí zbytek světa.</p> <p>Konečný vítěz, Fundor Velkolepý, za tak dlouhou dobu zapomněl, že kdy kandidoval a jeho zvolení ho velmi překvapilo a – snad mu ani nepřišlo moc vhod. Fundor byl zemědělský experimentátor, který nenáviděl chuť tuřínů a tak se snažil nahradit, tuto – pro Sendary nepostradatelnou – poživatinu vodnicí. Protože v jeho okolí nebyl nikdo ochoten se dobrovolně cpát vodnicí, jeho veškerý entusiasmus takřka vyprchal.</p> <p>Během dlouhého období voleb se Sendarové rozhodli, že bude hlavním městech jejich nového království město Sendar. Rozhodli se tak hlavně kvůli cenám pozemků v té oblasti a udělali tím vážný škrt přes rozpočet tolnedranským spekulantům s pozemky v Darine, Camaaru a Murosu.</p> <p>Ihned po Fundorově zvolení králem se v Sendaru objevila spousta různých hledačů štěstí, kteří doufali, že by nový král mohl rozdávat snadno šlechtické tituly. Fundor je místo toho zavalil prací a počkal s rozdílením titulů do doby, kdy bylo jasné, jak si kdo poradí s různými úkoly. Pročistil tím davy žadatelů a vytvořil šlechtu, která měla velmi vytříbený smysl pro odpovědnost.</p> <p>Pohybovala jsem se v novém království víceméně nepoznána několik let a byla jsem si čím dál víc jistá, že se náš experiment zdařil. Sendarie prosperovala a její obyvatelé byli spokojeni. Měla jsem pocit, že jsem svůj poslední úkol jako vévodkyně z Eratu splnila dobře, a že jsem tím dostála slovu danému Ontrosovi.</p> <p>A protože mé dílo bylo splněno, vrátila jsem se do matčiny chalupy ke studiu.</p> <p>Systém obchodních cest, který zavedl Ran Horb, značně rozčílil Šereky, protože snížil jejich zisky z plavby Šereckou úžinou. Bylo z toho ve Val Alornu plno křiku, ale protože cestu na suché zemi nemůžete potopit, nemohli s tím Šerekové příliš mnoho dělat.</p> <p>Tolnedranský systém dálnic přesáhl hranice Sendarie a měl značný vliv na jižní království. První kontakt mezi tolnedranskými obchodníky a Murgy byl velmi zdrženlivý a opatrný, ale jen do doby, než se na tržištích v Tol Honetu, Tol Borune. Tol Horbu a Tol Vordue začalo objevovat zboží z angarackých království. Potom nepřátelství Murgů zvolna roztávalo a obchod mezi východem a západem se měnil z potůčků v řeku.</p> <p>Protože se v Kthol Murgosu nepřihodí nic bez Ktačikova souhlasu, bylo mojí rodině jasné, že Torakův žák něco v té své hoře uprostřed pustiny v Murgosu chystá. Ukázalo se, že Ktačik nechystal nic moc jiného, než sledování několika tolnedranských kupců, eventuelně jejich přetažení na svojí stranu. Jak zjistil můj otec a strýček Beldin po válce s Nyissou, jejich bývalý bratr Zedar byl mnohem aktivnější. Jeho nabídka nesmrtelnosti mu získala spojence v královně Salmissře ze Sthiss Toru a značně tím zamotala historii.</p> <p>Ale to přišlo až později. Po ustavení sendarského království jsem se téměř výhradně věnovala studiu obou proroctví – Mrinského i Darinského – a čím dál jasněji se mi z nich vynořovala postava „Božího vraha“. Stále víc jsem se s ním sžívala a zároveň mi bylo jasné, že se nemůže objevit odnikud v blyštivé zbroji na oblaku slávy za hřmění hromu provázen zemětřesením.</p> <p>Příchod milénia provázely okázalé oslavy v královstvích na západě, ale jinak nic nepřipomínalo, že se tím blíží moje dvoutisící narozeniny, takže jsem jim nevěnovala skoro žádnou pozornost.</p> <p>Na počátku jara v roce 4002 jsem si uvědomila, že jestli nechci být v zimě o hladu, musím si něco vypěstovat na zahradě. Proto jsem na několik týdnů odložila studium a začala se hrabat v hlíně.</p> <p>Zrovna jsem se věnovala zahradničení, když se objevil otec. Hned jsem věděla, že se jedná o něco naléhavého, protože on se mění v ptáka – obvykle sokola – jenom když skutečně hoří. Proměnil se ve svou normální podobu a výraz jeho tváře byl velmi vážný. „Potřebuju tě, Pol,“ řekl rychle.</p> <p>„Já jsem tě taky jednou potřebovala, pamatuješ?“ odpověděla jsem bez přemýšlení. „Moc tě to tenkrát nezajímalo. Takže ti teď oplatím tvou laskavost stejnou mincí. Jdi pryč, otče.“</p> <p>„Na tohle není čas, Polgaro. Musíme okamžitě na Ostrov větrů. Gorek je v nebezpečí.“</p> <p>„Kdo je Gorek?“</p> <p>„Cožpak nemáš vůbec ponětí, co se děje za plotem tvé zahrady? Změknul ti snad mozek? Nemůžeš se jen tak lehce zbavit své odpovědnosti, Pol. Stále jsi tím, kým jsi a půjdeš se mnou na Ostrov větrů, i kdybych tě tam měl dovléci násilím.“</p> <p>„Nevyhrožuj mi, staříku. Kdo je ten Gorek, o kterého máš takový strach?“</p> <p>„Je to rivanský král a Strážce Orbu.“</p> <p>„Ve Větrném moři hlídkují šerecké lodi. Na ostrov větrů se bez jejich vědomí nedostane ani noha. Vědí o každé lodi v té oblasti.“</p> <p>„Tady nehrozí nebezpečí z moře, Pol. Za branami města je na pobřeží malá enkláva obchodníků. Ta je zdrojem nebezpečí.“</p> <p>„Cožpak jsi se zbláznil, otče? Jak jsi mohl cizincům dovolit přístup na Ostrov větrů?“</p> <p>„To je dlouhá historie a na to zrovna teď nemáme čas.“</p> <p>„Jak ses dozvěděl o tom předpokládaném nebezpečí?“</p> <p>„Podařilo se mi vyluštit jistou část Mrinského kodexu.“</p> <p>To vyvrátilo mé pochybnosti. „Kdo za tím je?“ zeptala jsem se.</p> <p>„Pokud to dokážu dobře určit tak Salmissra. Má v té enklávě svoje lidi, kterým dala příkaz, aby zabili rivanského krále i s celou jeho rodinou. Jestli se jí to povede, tak Torak zvítězí.“</p> <p>„To se nestane, pokud budu dýchat. Je to Ktačikova hra?“</p> <p>„Není to vyloučeno, ale moc se mi to nezdá. Vypadá to spíš na Urvona nebo Zedara.“</p> <p>„To posoudíme později. Teď už jenom maříme čas, otče. Vydejme se na Ostrov větrů a ukončeme tuhle hru.“</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>III.</strong></p> <p><strong>Nejkratší cesta</strong> na Ostrov větrů vede přes Zemi Ulgů. Většina citlivějších lidí se snaží tomuto území za každou cenu vyhnout, ale my jsme velmi spěchali. Navíc jsme letěli několik set metrů nad lovišti různých Algrotů, Hrulginu a Eldrakynů. Když jsme přelétali Prolgu, setkali jsme se s hejnem harpyjí, což bylo samo o sobě dost podezřelé, protože pokud si vzpomínám, tak se s nimi dosud nikdo nesetkal. Jejich napůl lidský vzhled z nich dělá bytosti, které vypadají nebezpečnější, než ve skutečnosti jsou. Lidská tvář z nich ještě nedělá myslící bytosti a protože nemají zobáky, tak jsou jako ptáci poměrně málo škodliví. Celkem snadno jsme se jich s otcem zbavili.</p> <p>Na východě se objevil rozbřesk, když jsme přelétali Camaar. Byli jsme oba na pokraji vyčerpání, ale přesto jsme letěli vytrvale dál nad olověně šedé vlny Větrného moře. Křídla jsem měla v jednom ohni, ale přesto jsem se snažila držet tempo. Vůbec nechápu, jak to mohl vydržet můj otec, který nelétá nijak valně. Někdy mne skutečně překvapuje.</p> <p>Přelétali jsme rivanský přístav a já už bloudila očima k cimbuří hradu, když ke mně dolehl matčin hlas. <emphasis>„Pol! Tam dole – v příst</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>vu!“</emphasis></p> <p>Pohlédla jsem dolů a viděla, jak se něco plácá docela daleko od štěrkové pláže.</p> <p><emphasis>„Je to malý chlapec, Pol. Nedopusť, aby se utopil.“</emphasis></p> <p>Vůbec jsem nepřemýšlela. Jedno vám ale řeknu. Měnit podobu uprostřed letu není zrovna nejlepší nápad. Na chvíli jsem úplně ztratila orientaci, ale přesto jsem nespouštěla oči z tmavé vodní hladiny. Narovnala jsem se a vlétla do vln. Sice jsem se připravila, ale náraz to byl přesto hrozný. A ta ledová voda! Zadržela jsem dech, a když jsem se znovu vynořila, byla jsem jen několik metrů od malého chlapce, jehož oči byly plny hrůzy a divoce máchající ruce měly co dělat, aby ho udržely na hladině.</p> <p>Stačilo pár temp a měla jsem ho. „Klid!“ řekla jsem zostra. „Už tě držím!“</p> <p>„Já se topím!“ volal třesoucím se hlasem.</p> <p>„Netopíš. Jsi v bezpečí. Přestaň máchat těma rukama. Lehni si na záda a nech mně plavat.“</p> <p>Sice mi dalo trochu práce uvolnit jeho smrtelné objetí, ale po chvíli jsem ho uklidnila a podařilo se mi zamířit k jednomu z mol, která mířila od přístavu do zálivu. Tak se podívej. Je to mnohem snadnější, když s tou vodou tak nezápasíš.“</p> <p>„Málem se mi to povedlo.“ ozval se. „Je to poprvé, co zkouším plavat. Ani to není tak těžké, jak se to zdá. že jo?“</p> <p>„Měl by sis to zkoušet v trochu mělčí vodě.“ poznamenala jsem.</p> <p>„To nešlo. Tam byl ten chlap s tím nožem.“</p> <p><emphasis>„Polgaro!“ </emphasis>ozval se otcův hlas. <emphasis>„Je ten chlapec v pořádku?“</emphasis></p> <p>„Ano, otče,“ odpověděla jsem normálně a ani si neuvědomila, že mne slyší ten chlapec. „Mám ho.“</p> <p><emphasis>„Zůstaňte mimo dohled. Snaž se, aby vás nikdo neviděl!“</emphasis></p> <p><emphasis>„Dobře.“</emphasis></p> <p>„S kým to mluvíš?“ zeptal se chlapec.</p> <p>„To není důležité.“</p> <p>„Kam plujeme?“</p> <p>„Na konec toho mola. Musíme se schovat a zůstat potichu, aby nás ti muži s noži nenašli.“</p> <p>„Tak jo. Je ta voda vždycky tak studená?“</p> <p>„Když jsem tu byla posledně, tak byla.“</p> <p>„Já mám pocit, že jsem tě tu ještě neviděl.“</p> <p>„To ne. Už je to dost dlouho.“</p> <p>„Tak to by to vysvětlovalo.“ Byl to svým způsobem už malý chlapík. Okamžitě se mi zalíbil.</p> <p>„Asi bys teď neměl moc mluvit,“ řekla jsem mu. „Není zrovna zdravé vypít pět litrů studené vody.“</p> <p>„Jak myslíš.“</p> <p>Dostali jsme se na konec mola a zachytili se prorezavělého kruhu, kam se obvykle přivazují lodní lana.</p> <p>„Co se vlastně stalo?“ zeptala jsem se ho.</p> <p>„Můj dědeček nás vzal do obchodů u pláže,“ odpověděl chlapec. „Někdo nám chtěl dát nějaký dárek. Ale když jsme vešli k nim do obchodu, všichni vytáhli nože. Vsadím se, že už litují, že to udělali, protože můj dědeček je král a určitě to tak nenechá. Je mi už opravdu zima. Nemohli bychom vylézt z vody?“</p> <p>„Obávám se, že ještě ne. Nejdřív se musíme ujistit, že nám nehrozí žádně nebezpečí.“</p> <p>„Přijíždíš sem na ostrov často?“ Jeho řeč mě trochu uklidnila. Zdálo se, že<emphasis> </emphasis>pokus o vraždu ztroskotal.</p> <p>„Co se stalo na pláži?“ zeptala jsem se.</p> <p>„Nevím jistě,“ odpověděl. „Maminka mi řekla, abych utíkal hned, jak ti muži vytáhli nože. Byli i mezi mnou a městkou branou, takže jsem musel do vody. I když jsem nikdy neplaval, tak jsem to musel zkusit. Docela to šlo, ne?“</p> <p>„Chce to ještě trochu trénink,“</p> <p>„Na to jsem neměl čas. Nebude to nezdvořilé, když se zeptám, jak se jmenuješ?“</p> <p>„Říkají mi Polgara.“</p> <p>„Už jsem o tobě slyšel. Nejsi moje příbuzná?“</p> <p>„Ano, vzdálená příbuzná. Můžeš si myslet, že jsem něco jako tvoje teta. Jak se jmenuješ ty?“</p> <p>„Já jsem Geran. Říkají mi sice princ Geran, ale to nemá žádný význam, protože králem se stane můj nejstarší bratr, až vyroste. Já bych se chtěl stát pirátem, až budu velký. To mi připadá hodně dobrodružné, co myslíš, teto Pol?“</p> <p>Už je to tu zase. Někdy mám pocit, že mi „teto Pol“ říkají všichni chlapci na celém světě. Usmála jsem se na něj. „Nejdřív bych si promluvila s rodiči a dědečkem, než bych se zabývala myšlenkou na kariéru piráta, Gerane. Možná budou mít nějaké námitky.“</p> <p>Vzdychl. „Asi máš pravdu, ale stejně by to bylo vzrůšo, že jo?“</p> <p>„Mám pocit, že se to trochu přeceňuje.“</p> <p>Drželi jsme se trochu rezavého kruhu a klepali se zimou. Dělala jsem, co jsem mohla, abych ohřála vodu, kde jsme seděli, ale celé Větrné moře jsem ohřát nedokázala, takže to bylo těsně nad bodem snesitelnosti.</p> <p>Asi po hodině, která mi připadala jako věčnost, jsem zaslechla otcův hlas. <emphasis>„Polgaro, kde jste?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Na konci mola, otče. Myslíš, že už bychom, mohli vylézt ven?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Ne. Zůstaňte, kde jste a držte se z dohledu.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Co to prov</emphasis><emphasis>ádíš, starý vlku?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Snažím, se ukrýt rivanského krále. Zvykni si na to, Pol, protože to budeme muset dělat pěkně dlouho.“</emphasis></p> <p>Bylo mi hned jasné kam míří a že se to týká toho malého chlapce v mém náručí. Bylo zjevné, že se Salmissře její plán s nájemnými vrahy zdařil a že došlo k zabití krále Goreka a s ním i k vyvraždění takřka celé královské rodiny. Geran utekl a proto nebyl svědkem masakru. Ještě asi vůbec netušil, že je z něj sirotek. Někdo mu to bude muset říct a mně bylo hned jasné, kdo asi bude tím poslem špatných zpráv.</p> <p>Bylo už tma, když k molu dorazil otec s Brandem, rivanským správcem. Všichni čtyři jsme se pak vydali na lodi pryč z přístavu. Plavbu zařídil otec, který se ani nenamáhal vyndat plachty z bedny, na které seděli. Já strčila malého prince do dek a snažila se ho zahřát.</p> <p>Pak jsem vyšla za otcem na palubu. „Předpokládám, že nikdo jiný nepřežil,“ řekla jsem mu.</p> <p>„Ne. Nikdo. Nyissánci použili otrávené dýky.“</p> <p>„Chlapec to neví. Utekl, ještě než došlo k vraždě.“</p> <p>„To je dobře. Ti Nyissánci byli velmi zdatní.“</p> <p>„Takže je jasné, že je za tím Salmissra.“</p> <p>„To ano, ale někdo jí to musel vnuknout.“</p> <p>„Kdo?“</p> <p>„To nevím. Až ji příště uvidím, tak se jí zeptám.“</p> <p>„Jak se chceš dostat do Sthiss Toru?“</p> <p>„Trochu vylidním alornská království, protože si s sebou vezmu doprovod. Projdu celou Nyissou jako živelná pohroma. Zaženu ty zatracené hadí příšery na stromy, aby si tam užily denního světla. Asi bys tomu chlapci měla říct, že je sirotek.“</p> <p>„Dík.“ řekla jsem prázdným hlasem.</p> <p>„Jsi na takové věci lepší než já, Pol. A řekni mu, že na oplátku hodlám zničit Nyissu.“</p> <p>„Je to ještě malý chlapec, který právě ztratil matku. Myslím, že mu myšlenka na pomstu moc nepomůže.“</p> <p>„Nic jiného mu teď jako útěchu nabídnout, nemůžeme. Asi mu budeš muset nahradil matku ty. Pol.“</p> <p>„Copak vím něco o tom, jak vychovávat malé chlapce?“</p> <p>„Když zemřela tvoje sestra, tak sis s Daranem vedla docela dobře. Je mi líto, že ti dávám takový úkol, Pol, ale nikdo jiný mne nenapadá. A ten chlapec musí být bezpodmínečně ochráněn. Musíš ho někde schovat. Tahle vražda na sobě zcela jasně nese visačku „Angaracké zboží“ a Ktačik má své vlastní proroctví, které mu řekne, že někdo přežil. Mám obavu, že teď bude západ plný Grolimů. Ochrana toho chlapce je v současné době naším nejdůležitějším úkolem.</p> <p>„Já se o to postarám, otče.“ Sešla jsem dolů a sdělila tu smutnou novinu malému princi.</p> <p>Samozřejmě plakal a naříkal a já se ho snažila utěšit, co to jen šlo.</p> <p>Jak jsem ho držela v náručí, napadla mě taková zvláštní myšlenka. Moje matka se nenarodila jako člověk, a to by znamenalo, že i já jsem byla z části vlk. Ačkoliv se vlkovi nijak nepodobám, musím mít jeho určité rysy. Vlci žijí ve smečce a tak mají zodpovědnost za všechna mláďata, ať se narodí kterékoliv matce. Moje utěšování toho malého chlapce bylo instinktivní, protože on patřil k mé smečce.</p> <p>Jakmile jsem se vyrovnala se skutečností, že se o toho chlapce budu muset postarat, další kroky byly automatické. Budu potřebovat nějaké bezpečné místo. Matčina chalupa se k tomu nehodí, protože je příliš na očích. Budu potřebovat stálý přísun jídla. K tomu všemu by se dobře hodil můj venkovský dům u jezera Erat zarostlý růžovými keři. Okolní půda je velmi úrodná, takže s jídlem nebudou žádné potíže. Poskytne nám bezpečí i potravu. Princ Geran možná vyroste jako trochu samotářské a divoké dítě, ale bude aspoň naživu.</p> <p>Když jsem trochu myslela jako vlk, podařilo se mi nahlédnout do matčina nitra a pochopit její důvody. Všechno, co dělala – včetně toho, jak opustila mou sestru a mne – bylo děláno s cílem ochránit smečku.</p> <p><emphasis>„Samozřejmě, Pol,“ ozval se najednou její hlas. „Na to jsi přišla až teď? V tom případe bys měla být trochu pozornější.“</emphasis></p> <p>Gerana úplně přemohl zármutek, takže jsme toho za dva dny plavby mnoho nenamluvili. Když jsme ale dorazili k pobřeží nějakých pět mil od Camaaru, dal se natolik dohromady, že byl schopen pohovořit s Brandem. Požádal rivanského správce, aby se postaral o jeho lid a chránil Orb. Geranova rodina vždy brala svou odpovědnost velmi vážně a bylo zjevné, že navzdory tomu, že byl Geran před vyvraždením jeho rodiny velmi vzdálen možnosti stát se králem, v jistých důležitých záležitostech byl dobře informován.</p> <p>Brand odešel do Camaaru, aby najal posádku pro plavbu zpět a já si pohovořila s otcem. Seznámila jsem ho se svým plánem, kde se s Geranem skrýt a otec se mnou samozřejmě nesouhlasil. Otec má vždycky námitky, když něco navrhnu. Mohl by šetřit dech, protože ho stejně vždycky přesvědčím. Asi si myslíte, že by po dvou tisících let mohl vědět, že mne nepřesvědčí, ale zdá se, že se někteří lidé nikdy nepoučí.</p> <p>Geran s velice vážnou tváří požádal svého vzdáleného dědečka, aby potrestal hadí královnu za vyvraždění jeho rodiny. Poté se otec odebral do Val Alornu, aby shromáždil síly pro trestnou výpravu do země hadích lidí.</p> <p>„Kam půjdeme?“ zeptal se mne Geran.</p> <p>„Mám v Sendarii dům. Gerane,“ odpověděla jsem. „Tam bychom měli být v bezpečí.“</p> <p>„Máš tam hodně vojáků?“</p> <p>„Ne, Gerane. Tam žádné vojáky nepotřebuju.“</p> <p>„Není to nebezpečné? Jestli mne ta hadí žena chce stále zabít a má dost lidí s otrávenými noži, tak tě proti nim nedokážu ochránit.“</p> <p>Byl to takový milý, vážný chlapíček. Vzala jsem ho do náruče a chvíli ho u sebe pevně držela. Řekla bych, že se nám to oběma líbilo. „Všechno bude v pořádku, Gerane,“ ujistila jsem ho. „Nikdo neví, že tam ten dům je a je velmi těžké se tam dostat.“</p> <p>„Začarovala jsi ho?“ zeptal se zvědavě. Potom trochu zrudnul. „To asi nebylo moc slušné, teto Pol. Slyšel jsem o tom spoustu povídaček a musím říct, že se mi různé čarování líbí. Ale ty jsi mi nedovolila o tom mluvit, tak bych měl asi mlčet, co?“</p> <p>„Ale ne, Gerane,“ řekla jsem. „Jsme ze stejné rodiny, takže bychom z toho neměli dělat takové formality. Pojďme mezi ty stromy. Tahle pláž je příliš otevřená a nepřátelé mají oči všude.“</p> <p>„Jak si přeješ, teto Pol.“</p> <p>Zamířili jsme k jezeru Sulturn a vyhýbali se přitom všem cestám. Jídlo jsem koupila na jedné osamělé farmě a tu první noc jsme spali pod širým nebem. Jakmile chlapec usnul v mém náručí, začala jsem přemýšlet o praktické stránce věci. Za ten den jsme moc neušli a já jsem se chtěla dostat co nejdál do vnitrozemí. Ta otevřená pláž mi stále ležela v hlavě.</p> <p>Chtěla jsem se vyhnout jakémukoliv náznaku prozrazení před Grolimy, a proto jsem musela zavrhnout použití nadpřirozených schopností. Geran byl dobře stavěný chlapec, ale měl přeci jenom krátké nožičky, takže bychom toho moc neušli. Bylo zřejmé, že budeme potřebovat koně. Zkontrolovala jsem kabelku, kterou nosím pod šaty, a zjistila, že mám dost peněz. Pak jsem vyslala průzkumnou myšlenku, jestli by nebyla při cestě nějaká vhodná farma. Naštěstí jsem ji našla pouhých několik mil od nás.</p> <p>Párkrát, jsem si za tu noc krátce schrupla. Za jistých okolností nemusí být vydatný spánek nejlepším řešením. Když se na východním nebi objevilo svítání, rozdělala jsem maličký oheň a připravila snídani.</p> <p>„Dobré jitro, teto Pol,“ ozval se Geran, jakmile ucítil teplé jídlo. „Je to divné, ale mám opravdu hlad.“</p> <p>„Malí chlapci mají stále hlad, Gerane.“</p> <p>„Jak je ten tvůj dům daleko?“</p> <p>„Skoro tři sta mil.“</p> <p>„Už teď mě bolí nohy, teto Pol. Nejsem zvyklý chodit celý den.“</p> <p>„Našla jsem snadnější způsob, Gerane,“ ujistila jsem ho. „Kousek před námi je další farma, tam koupíme koně a pak už pojedeme,“</p> <p>„Tak to je opravdu dobrý nápad, teto Pol.“ Zdálo se, že se mu ten nápad opravdu zalíbil.</p> <p>Když jsme dorazili na farmu a já vybrala koně, objevil se jistý problém.</p> <p>„Ach… tohle jsou velmi staré peníze, madam,“ řekl pochybovačně farmář. „Mám pocit, že jsem nikdy nic takového neviděl.“</p> <p>„Je to část mého dědictví, dobrý muži,“ zalhala jsem rychle. „Moje rodina byla poměrně chudá, takže vždycky schovávala všechny peníze, co se jí dostaly do ruky.“</p> <p>„To je chvályhodný zvyk, ale já vůbec nevím, jakou mají dnes cenu.“</p> <p>„Stříbro je stříbro, farmáři. Důležitá je jeho váha a ne obrázek, který je na něm vyražen.“</p> <p>„No… asi máš pravdu…“</p> <p>„Mám trochu naspěch, příteli. Musíme se dostat se synovcem do Sulturnu ještě před koncem týdne. Dám ti pro jistotu ještě další tři mince a tím srovnám jakýkoliv rozdíl v hodnotě.“</p> <p>„Nerad bych tě ošidil, madam.“ Je zcela jisté, že jsem se podílela na tvorbě sendarského charakteru a nyní se mi to vrátilo zpět.</p> <p>Nakonec jsme se s dobrým farmářem domluvili na dvou mincích a já se stala majitelkou šedého koně jménem Panoš. Dobrý farmář nám přidal sedlo a my jsme byli připraveni vyrazit na cestu. Nejdřív jsem si ovšem musela promluvit s Panošem, který celou zimu nejezdil a teď byl trochu divoký. Popadla jsem ho za tlamu, podívala se<emphasis> </emphasis>mu do očí. „Koukej se uklidnit, Panoši,“ poradila jsem mu. „Skákej si ve svém volném čase, chlapče. Nechci cestou žádné překážkové závody.“</p> <p>Zdálo se, že to pochopil a po několika mílích jsme si začali rozumět a doslova polykali míli za mílí.</p> <p>„To je mnohem lepší než chůze, teto Pol,“ smál se šťastně Geran. „Vsadím se, že mne dnes večer nohy bolet nebudou.“</p> <p>„Asi ne, ale bude tě bolet něco jiného.“</p> <p>Geran a Panoš si okamžitě padli do oka a já byla velmi ráda. Mladý princ s sebou nesl velký zármutek a já měla pocit, že by přátelství s tím koněm mohlo alespoň trochu ulevit v jeho bolu.</p> <p>Do Sulturnu jsme se dostali za dva dny, ale vyhnuli jsme se mu a ubytovali se v malém zájezdním hostinci v jedné z okolních vesnic. Připadalo mi to mnohem bezpečnější než v hotelu ve městě.</p> <p>Pokračovali jsme v cestě na severovýchod a já cestou dávala Geranovi rady, jak být co nejméně nápadný. Taky jsem mu nabarvila vlasy, aby nás neprozradila jeho písková barva. Sama jsem si nabarvila svůj pramen bílých vlasů. Teď už to Grolim, který by hledal blonďatého chlapce a ženu s bílým pramínkem vlasů, neměl tak lehké.</p> <p>Když jsme se přiblížili k Medalii ve střední Sendarii, vrátila mi moje testovací myšlenka – kterou jsem pravidelně vysílala dopředu, abych věděla, co nás čeká – odraz černé barvy, což znamenalo Angaraka. Nebyla to lesklá čerň, která by signalizovala Grolima, ale já se v tu chvíli nechtěla setkat s žádným Angarakem ani Murgem, Nadrakem nebo Thullem.</p> <p>Zavedla jsem Panoše mimo cestu a objela s Geranem Medalii širokým obloukem. Na severovýchod jsme pak už putovali pouze vedlejšími cestami a zdaleka se vyhýbali širokým cestám Ran Horba.</p> <p>Cesta k jezeru Eratu nám zabrala dva týdny. Nechala jsem Gerana s Panošem v mlází na břehu a sama se<emphasis> </emphasis>vydala na průzkum. Protože byl už večer, proměnila jsem se ve sněžnou sovu, protože ty vidí ve tmě velmi dobře.</p> <p>Východní břeh jezera byl tehdy velmi řídce obydlen, takže jsem snadno prověřila všechny sousedy. Ukázalo se, že mezi nimi nejsou žádní cizinci, takže by z té strany pro nás nemělo hrozit žádné nebezpečí. Letěla jsem tedy přímo k mému domu a byla jsem ráda, když jsem zjistila, že je všechno v pořádku. Pak jsem se vrátila pro svého synovce a jeho koně.</p> <p>Kolem půlnoci překročil Panoš řeku těsně pod mým domem a my se k němu vydali úzkou stezkou. Růžové keře před námi samy ustupovaly a uvolňovaly nám cestu.</p> <p>„To je teda pěkně velký dům,“ poznamenal trochu nervózně Geran, „a taky pěkně tmavý.“</p> <p>„Nikdo tu nebydlí, Gerane.“ řekla jsem.</p> <p>„Vůbec nikdo?“</p> <p>„Ani živá duše.“</p> <p>„Nikdy jsem nežil na místě, kde by nikdo nebyl, teto Pol.“</p> <p>„My žádné lidi kolem nechceme, Gerane. V tom byl celý vtip.“</p> <p>„No…“ ozval se trochu pochybovačně. „Ale ten dům není zakletý, že ne? Nemám rád zakleté domy.“</p> <p>Ani jsem se nepousmála. „Ne, Gerane,“ ujistila jsem ho vážně. Ten dům není zakletý. Je prostě prázdný.“</p> <p>Vzdychl si. „Asi se budu muset naučit věci, které jsem nikdy nedělal,“ řekl.</p> <p>„A jaké například?“</p> <p>„No… třeba když budeme potřebovat dříví na zátop, nebo tak něco. Já neumím moc dobře používat různé nástroje, teto Pol. V dědečkově zámku bylo vždycky plno sloužících, takže nevím, jak se zachází s pilou nebo sekyrou.“</p> <p>„Tak aspoň budeš mít příležitost se to naučit, Gerane. Teď zavedeme Panoše do stáje a půjdeme dovnitř. Připravím nám večeři a pak se porozhlédneme po nějaké posteli.“</p> <p>„Tak dobře, teto Pol.“</p> <p>Uvařila jsem jednoduchou večeři a pak přitáhla do kuchyně dvě matrace. Rozhodla jsem se, že můžeme celý dům prozkoumat až ráno.</p> <p>Dům byl již poměrně dlouho neobydlen, takže se přece jen projevoval nedostatek péče. V rozích byly pavučiny a všude bylo dost prachu. Při svých občasných návštěvách jsem vždy uklidila „svým“ způsobem, ale tentokrát jsem se rozhodla jinak. Geran byl velmi smutný z toho, co postihlo jeho rodinu a tak jsem usoudila, že bude užitečné, když ho trochu zaměstnám. Navíc tenhle způsob úklidu jistě nepřiláká pozornost Grolimů. Tenkrát, jsem ještě nebyla tak obeznámena se schopnostmi Grolimů a proto jsem byla raději opatrnější.</p> <p>Ráno jsem vstala a připravila snídani. Moje kuchyně byla vybavena na to, aby v ní bylo možno vařit pro hodně osob. Proto bylo poměrně směšné, když jsem se snažila připravit snídani pro dvě osoby na kamnech, velkých jako žebřiňák. Taky k tomu bylo potřeba spousta dřeva. Jak to tak vypadalo, tak si Geran pěkně s tím dřevem užije.</p> <p>Geran se probudil, jakmile ucítil snídani. Už jsem za ta léta poznala pěkných pár chlapců a všichni měli jedno společné. Stále měli hlad.</p> <p>„Co budeme dělat dneska, teto Pol?“ zeptal se poté, co snědl druhý talíř kaše.</p> <p>Přejel prstem po opěradle židle a zvedl prst. „Co tu vidíš?“ zeptala jsem se.</p> <p>„Vypadá to jako prach,“ odpověděl.</p> <p>„Přesně tak. Asi bychom s tím měli něco udělat.“</p> <p>Rozhlédl se po kuchyni. „To máme za chvíli,“ řekl přesvědčivě. „Co budeme dělat, až to budeme mít hotovo?“</p> <p>„V domě jsou ještě jiné pokoje, Gerane.“</p> <p>„Bál jsem se,<emphasis> </emphasis>že to řekneš.“ vzdychl.</p> <p>„Ty jsi princ,“ připomněla jsem mu. „Vyčítala bych si, kdybys měl žít v zaprášeném domě s pavučinami.“</p> <p>„Mě to nijak nevadí,“ řekl s nadějí v hlase,</p> <p>„Přece tak nebudeme bydlet. Já chci bydlet v domě zářícím čistotou.“</p> <p>„Je to strašně velký dům, teto Pol.“</p> <p>„To tedy je. Chvíli nám to zabere.“</p> <p>„Mohli bychom uklidit jenom tři čtyři místnosti, kde budeme bydlet. Ostatní můžeme zavřít.“</p> <p>„To by, Gerane, nebylo správné. Myslím, že bychom měli uklidit všude.“</p> <p>Vzdychl a očividně rezignoval.</p> <p>A tak začal rivanský král s mou pomocí uklízet dům. Sice ho to nebavilo, ale moc si nestěžoval. A to jsem mu neřekla, že místní pavouci jsou nejpilnější tvorové na světě. To, že se jeden pokoj uklidí, ještě neznamená, že bude uklizený i druhý den.</p> <p>Samozřejmě jsme dělali i jiné věci. Čas od času jsem vzala vůz a vyrazila s Panošem na nákup do okolních farem. Geran se mnou na nákupy nejezdil. Když jsem vyrazila na nákup prvně, nechala jsem ho v knihovně. Když jsem se vrátila, seděl u okna a díval se ven. „Myslela jsem, že si budeš číst,“ řekla jsem.</p> <p>„Já neumím číst, teto Pol,“ přiznal.</p> <p>Tím jsme měli náplň pro chvíle, kdy už jsme byli z úklidu unaveni. Geran měl dobrou hlavu a naučil se číst překvapivě rychle. Za čas jsme si vypěstovali stereotyp, že jsme dopoledne uklízeli a odpoledne si četli. Byl to docela poklidný život a my s ním byli spokojeni.</p> <p>Dvojčata mne pravidelně informovala, jak si vede otec na svém tažení proti Nyisse a já ty informace zase předávala Geranovi. Měla jsem pocit, že cítí jisté uspokojení z toho, že jeho děd vede trestnou výpravu proti zemi hadích lidí.</p> <p>Na jaře jsme si oba s<emphasis> </emphasis>Geranem oblíbili zahradničení. Byla jsem ráda, protože jsem sice mohla nakupovat na farmách, ale nechtěla jsem nechávat Gerana příliš často samotného. Taky jsem nechtěla, aby se moje tvář stala v okolí příliš známou. Pak by mohla nějaká informace zbytečně vzbudit pozornost nějakého příliš zvídavého Grolima.</p> <p>Bylo to někdy na jaře, když nás navštívil otec se strýčkem Beldinem. Stále vidím před očima Gerana, jak přišel po schodech dolů s mečem v ruce. Byl sice ještě velmi mladý, ale už věděl, že je mužskou povinností chránit přítomné ženy. Sice jsem žádnou ochranu nepotřebovala, ale stejně mě jeho gesto chytlo u srdce. Přivítal se nadšeně s mým otcem a hned se ho ptal, jestli splnil slib a zabil hadí královnu.</p> <p>„Když jsem jí viděl naposled, tak byla mrtvá,“ odpověděl otec. Šel na věc trochu zhurta.</p> <p>„Dal jsi jí taky co proto i za mě?“ tlačil s otázkami Geran.</p> <p>„To tedy dal, chlapče,“ odpověděl Beldin.</p> <p>Měla jsem pocit, že Beldinova přítomnost a jeho vzhled trochu Gerana znepokojují, proto jsem je představila.</p> <p>„Nejsi zrovna vysoký, co?“ podivil se Geran.</p> <p>„Někdy je to i výhoda, chlapče. Většinou se nepraštím do hlavy o větve.“</p> <p>„Líbí se mi, teto Pol,“ zasmál se Geran.</p> <p>Pak nás otec informoval o tom, proč vlastně přišel. Měl v plánu jisté setkání. Prohlásil, že vražda Goreka byla vlastně UDÁLOSTÍ a že bychom se měli přesunout do Údolí, abychom probrali, co dál. Oznámil nám, že se vydá na Ostrov větrů a přivede Branda, zatímco my se vydáme s Beldinem a Geranem do údolí.</p> <p>Než jsme překročili Sendarské hory, byli z Beldina a Gerana nejlepší přátelé. To je jedna ze záhad, co jsem nikdy nepochopila. Jak je možné, že si staří muži a malí chlapci tak rozumí? Sice mi vždycky tvrdí, že je to „mužská záležitost“, ale já si spíš myslím, že začínající senilita je přibližuje dětství. Je to určitě jistý stupeň infantility. Při té cestě jsem taky pochopila, že žena se špetkou zdravého rozumu nesmí takové dvojici dovolit, aby se přiblížila na pět mil k nějaké tekoucí vodě. Pak začnou okamžitě rybařit a je konec se vším ostatním.</p> <p>Když jsme konečně dorazili do Údolí, byla situace s dvojčaty velmi obdobná jako s Beldinem. Cítila jsem se úplně odstrčená.</p> <p>Samozřejmě mě nechali vařit a uklízet. No, není to od nich úžasné?</p> <p>Otec s Brandem dorazili po několika týdnech a pak začaly vážné debaty a plánování co dál. Geran seděl tiše v rohu a naslouchal státnickým moudrostem.</p> <p>Bylo zjevné, že zná to staré a již ohrané „děti by měly být vidět, ale nesmí být slyšet“. Alespoň nás to ale ušetřilo spousty otázek.</p> <p>Strýček Beltira nás informoval, že podle dalského kalendáře skončil Třetí věk a že všechna proroctví jsou známa. Teď jsme je „jenom“ měli vyplnit.</p> <p>Strýček Beldin nám řekl, že angaracký generál jménem Kallath sjednocoval celou Mallorey a chtěl ji dostat, pod Torakův vliv.</p> <p>Princ Geran zasáhl do diskuse jenom jednou. „Promiňte,“ začal. „Co se má stát v Arendií? Předpokládám, že je to místo, které nazýváte Zemí býčího boha.“</p> <p>Otec ho pochválil za všímavost a vysvětlil mu, že se tak Arendie nazývá v Mrinském kodexu.</p> <p>„Tam se má stát jistá UDÁLOST, výsosti,“ řekl mu Beltira,</p> <p>„Jakou událost máš na mysli?“ zeptal se Geran, který si všiml, že naše rodina dává podivný význam tomu slovu.</p> <p>„V proroctví, které nazýváme Mrinský kodex se praví, že tam má dojít, k setkání Dítěte světla a Dítěte tmy,“' vysvětloval Belkira.</p> <p>„Kdo to je?“</p> <p>„To ještě není nijak upřesněno,“ řekl Beldin. „Zatím to jsou jenom názvy. Zatím musíme čekat. Je však zřejmé, že se všechno k té UDÁLOSTI chystá. Jestli to čteme správně, tak se někdy v budoucnosti ti dva mají setkat v Arendii a nebude to asi příliš přátelské setkání. Asi se nebudou bavit o počasí.“</p> <p>„Že by bitva?“ zeptal se nadšeně Geran. Přeci jenom byl ještě hodně mladý.</p> <p>Byla jsem v kuchyni a připravovala večeři. „Příchod toho Kallatha zrovna v tuhle chvíli asi není náhoda, co?“ přemýšlela jsem nahlas.</p> <p>„Asi ne, Pol,“ souhlasil otec.</p> <p>„Promiňte mi ještě jednou,“ ozval se Geran. „Jestli má Torak svoje vlastní proroctví, tak ví stejně jako my, že se má něco stát v Arendii, ne?“</p> <p>„Jsem si tím jist,“ odpověděl Beldin.</p> <p>„Víte, co si myslím?“ řekl chlapec, čílko svraštěné usilovným přemýšlením. „Mám pocit, že vyvraždění mé rodiny nemělo nic společného s pokusem o krádež Orbu. Řekl bych, že se nás Torak jenom snažil zaměstnat, abychom nevěnovali přílišnou pozornost, tomu, co provádí Kallath v Mallorey. Kdyby Nyissánci nevyvraždili mou rodinu určitě by aspoň jeden z vás dohlédl na to, aby Kallath nesjednotil celou zem. Ale vy jste byli všichni příliš soustředěni na potrestání Nyissánců a nesledovali, co se děje v Mallorey.“ Najednou se zarazil, když si všiml, jak pozorně ho všichni sledujeme. „No, aspoň já si to myslím,“ dodal omluvně. „Myslím, že to vymyslel Zedar, protože vás zná nejlépe.“</p> <p>„Co si s tím klukem udělala, Pol?“ obrátil se Beldin na mě. „Nevěděl jsem, že tak bystře uvažuje.“</p> <p>„Učila jsem ho číst, strýčku,“ odpověděla jsem. „Našel si to tam.“</p> <p>„Ztráta času!“ zavrčel Beldin.</p> <p>„Teď ti nerozumím, strýčku.“</p> <p>„Mohl jsem si s ním pořádně filozoficky poklábosit a ne ztrácet čas lovením ryb, když jsme sem šli přes hory.“</p> <p>„Musíš vždycky všechno zamotat, co, Pol?“ ozval se otec.</p> <p>„Zamotat? Tomu se říká vzdělání, otče. Ty jsi snad se mnou všechno nezamotal? Mně se zdá, že už jsi zapomněl všechna ta „proč“, kterými jsi mne mučil před pár lety, co?“</p> <p>„Ty si prostě ty svoje poznámky nikdy neodpustíš, že jo?“ řekl s jistým znechucením v hlase.</p> <p>„Je to jen pro tvoje dobro, otče,“ odvětila jsem s úsměvem. „Alespoň tě to trochu drží při zemi a taky to aspoň trochu zpomaluje proces senility.“</p> <p>„Co tím máš na mysli, teto Pol?“ zeptal se mne Geran.</p> <p>„To je taková jejich hra, Gerane,“ vysvětloval Beltira. „Neumějí si přiznat, že se mají rádi, tak hrají takovou hru. Je to jejich způsob, jak vyjádřit, že k sobě necítí nenávist.“</p> <p>Dvojčata měla tak sladké tvářičky, že to někdy svádělo k dojmu, že nejsou příliš chytrá, ale pravý opak byl pravdou. Beltira teď přesně uhodil hřebík na hlavičku, když popsal smysl naší hry a oba nás s otcem zahanbil.</p> <p>Naštěstí se v tu chvíli ozval Brand. „Mám pocit, že je náš princ velmi nadaný,“ pravil zamyšleně. „Toho bychom si měli vážit a chránit ho.“</p> <p>„To je moje starost,“ řekla jsem.</p> <p><emphasis>„Polgaro,“ </emphasis>dolehl ke mně matčin hlas, <emphasis>„poslou</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>chej velmi pozo</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>ně. Náš Pán se tě chce na něco ze</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ptat.“</emphasis></p> <p>Pak jsme všichni pocítili Pánovu přítomnost. Neviděli jsme ho, ale věděli jsme, že je tady. „Přijímáš tuto zodpovědnost dobrovolně, má dcero?“ zeptal se mě naléhavě.</p> <p>Tenhle úkol jsem přijala už při svatbě Beldarany. Na to jsem přísahala a za poslední dva tisíce let se nestalo nic, proč bych měla své rozhodnutí měnit. Měla jsem pocit, že to byla spíš příprava – něco jako vzdělávání. Nyní jsem byla připravena stát se Geranovou ochránkyní a průvodkyní, ať už se bude jednat o jakoukoliv UDÁLOST. Sice jsem již jednou slovo dala, ale je zřejmé, že Pán chce potvrzení. „Už jsem to poslání na sebe vzala jednou dobrovolně, Pane,“ řekla jsem a položila Geranovi ruce na ramena, „a teď ho přijímám dobrovolně podruhé. Slibuji, že budu provázet a chránit rivanskou větev tak dlouho, jak bude zapotřebí. Třeba až do konce dní, když bude zapotřebí.“</p> <p>Pocítila jsem podivné chvění a zdálo se mi, že slyším zvony i z těch nejvzdálenějších hvězd. Potvrzení mého původního slibu bylo zřejmě UDÁLOSTÍ první velikosti. Už jsem za svůj život vykonala poměrně důležité věci, ale poprvé mi k nim blahopřály i hvězdy.</p> <p>„No tak,“ obrátila jsem se na ostatní, poněkud překvapené členy rodiny, „když už jsme se teď dohodli, tak bychom se mohli dát do jídla, než nám to úplně vystydne.“</p><empty-line /><p><strong>IV.</strong></p> <p><strong>Dalo by se</strong> říci, že jsem přijala svou roli automaticky, takřka instinktivně. Už na lodi, když jsme odváželi žalem zlomeného Gerana z Ostrova větrů, jsem věděla, že se budu starat klidně do konce života o potomky své sestry a Rivy – Ocelové pěsti. Tenhle rod byla moje krev – nebo moje smečka chcete-li – a postarat se o děti tohoto rodu bylo mou povinností, i kdyby mne o to náš Pán nepožádal.</p> <p>Byl v tom ovšem ještě jeden důvod. Byla jsem přesvědčena, že smrtí Ontrose byla jedna kapitola mého života uzavřena a že se nikdy nevdám a nebudu mít svoje vlastní děti. Starost o potomky mé sestry mi mělo pomoci zaplnit tuhle prázdnotu.</p> <p>Příštího dne jsem se probudila s neodolatelným nutkáním okamžitě opustit Údolí. Měla jsem pocit, jakoby ten slib otevřel další kapitolu mého života a já ho chtěla hned naplnit. Když se teď dívám zpět, musím přiznat, že moje pohnutky byly trochu sobečtější. Tím slibem se stal Geran mým a já ho chtěla mít jen pro sebe.</p> <p>Není to zvláštní, jakými cestami se někdy ubírá naše duše?</p> <p>Opustili jsme s mým světlovlasým svěřencem Údolí za několik dní a spolehlivý Panoš nás nesl směrem k Sendarským horám. Nebylo kam spěchat a proto jsme nasadili volnější tempo, za což nám byl náš věrný oř vděčen.</p> <p>„Jaké to bylo, teto Pol?“ ozval se jednoho večera Geran, když jsme leželi nataženi po večeři pod hvězdami. „Jaké to bylo vyrůstat v Údolí obklopena magií a kouzelníky?“</p> <p>„My jsme se sestrou žádný jiný způsob neznaly, takže nám to nepřišlo nijak divné.“</p> <p>„Tvoje sestra byla moje babička, že jo?“</p> <p>„Tvoje vzdálená babička,“ řekla jsem opatrně, protože jsem se do některých témat ještě nechtěla pouštět. Zahleděla jsem se na hvězdy. „Když jsme se narodily, byl náš otec v Mallorey. On, Medvědí plec a jeho synové tam byli ukrást Torakovi Orb.“</p> <p>„To nebyla pravá krádež. Vždyť Orb patřil nejdřív nám. Vlastně ho ukradl Torak.“</p> <p>„Nu, on ho ukradl Pánovi, ale je to asi podobná situace. Ať je to. jak chce, mne a moji sestru vychovával strýček Beldin.“</p> <p>Geran se zasmál. „Toho mám rád.“</p> <p>„Ano, to jsem si všimla.“ Pak jsem pokračovala v lehce upraveném vyprávění o mém dětství v Údolí. Geran zvědavě naslouchal. Chlapci mají rádi příběhy. Po nějaké chvíli usnul. Já pozorovala ještě nějakou dobu hvězdy a pak jsem také usnula.</p> <p>Když jsme se vrátili do mého domu, povšimla jsem si zvláštní věci. Ten dům byl sice prázdný, ale zmizela ta podivná opuštěnost. Rozdíl byl v tom, že tam byl se mnou Geran a to bylo všechno, co jsem potřebovala. Usoudila jsem, že je na čase, abychom to přestali přehánět s úklidem. Geran si už trochu zvykl žít bez rodiny a zdálo se, že ho teď nejvíc přitahuje Mrinský a Darinský kodex v mé knihovně. Po nějaké době ale reagoval na Mrinský kodex s tou samou směsicí frustrace jako všichni ostatní. „To nedává žádný smysl, teto Pol,“ naříkal a bušil pěstí do stolu.</p> <p>„Já vím,“ souhlasila jsem. „Asi to tak má být.“</p> <p>„Tak proč nad tím trávíme tolik času?“</p> <p>„Protože nám to říká, co se má stát v budoucnosti.“</p> <p>„Ale když v tom nemůžeme najít žádný smysl, tak jak nám to může pomoct?“</p> <p>„Když s tím pořádně pracujeme, tak v tom přece jenom nějaký smysl nacházíme. Je to všechno tak popletené, aby se v tom nevyznali lidi, kteří s tím nemají mít nic společného.“</p> <p>„Takže je to nějak zakódováno?“</p> <p>„Dalo by se to tak říct.“</p> <p>„Myslím, že radši zůstanu u toho druhého – u toho z Darine. Přece jenom se snadněji čte a není tak strašně pokapaný různými kaňkami.“</p> <p>„Jak chceš, Gerane.“</p> <p>Byla jsem velmi překvapená – a ještě víc potěšená – jak je Geran bystrý chlapec. Přitom vyrůstal jako Alorn a u Alornů nelze mozek příliš očekávat. Snad kromě Drasnijců. Ovšem drasnijská inteligence je zaměřena pouze na to, aby ošulila sousední národy, což není inteligence ve filosofickém směru.</p> <p>Žili jsme spokojeně několik let s Geranem v našem opuštěném domě. On potřeboval trochu času, aby mohl vyrůst a já ten čas potřebovala, abych si zvykla na své nové poslání. Někdy kolem dvanáctého roku ho napadla myšlenka, kterou se zjevně velmi intenzivně zaobíral. „Víš, co si myslím, teto Pol?“</p> <p>„Copak?“</p> <p>„Už nad tím nějakou dobu přemýšlím a došel jsem k tomu, že ty a dědeček a všichni strýčkové žijete mimo čas a mimo ten svět, kde žijeme my ostatní. Je to, jako kdybyste žili na úplně jiném místě, které je pouze náhodou v tuto chvíli tady.“</p> <p>Odložila jsem svou knihu stranou. „Pokračuj, Gerane,“ povzbudila jsem ho.</p> <p>„Ten váš svět obklopuje svět normálních lidí, ale my ho nevidíme. Platí v něm jiná pravidla. Vy musíte žít tisíce let, musíte rozumět magii a musíte umět číst knihy, kterým my vůbec nerozumíme. Jednou za čas vstupujete do našeho světa, abyste řekli králům, co mají udělat a oni vás poslechnou, ať se jim to líbí nebo ne. Zajímalo mne, proč tomu tak je. Proč existují dva světy a ne jenom jeden. A pak mi došlo, že je to ještě mnohem komplikovanější, než jsem si myslel. Protože oni nejsou dva světy, ale jsou tři. V jednom světě žijí bohové – asi někde mezi hvězdami. Normální lidé žijí na tomto světě, kde se nic neobvyklého neděje. Ty, dědeček a strýčkové žijete ve třetím světě – mezi bohy a námi obyčejnými lidmi. Bohové vám říkají, co je potřeba udělat, a vy ty pokyny předáváte nám. Musíte žít tisíce let, ovládat magii a umět číst ty knihy, abyste nás mohli vést správně. Myslíš, že to dává nějaký smysl, teto Pol?“</p> <p>„Dává to smysl velmi dobře. Gerane.“</p> <p>„Napadlo mne ještě něco.“</p> <p>„Myslela jsem si to.“</p> <p>„Torak žije ve světě bohů a má určitě lidi, kteří žijí v tom světe mezi námi jako ty a strýčkové.“</p> <p>„Ano. Říkáme jim učedníci. Torakovi učedníci jsou Urvon. Ktačik a Zedar.“</p> <p>„Já vím, četl jsem o nich. Torak si myslí, že by se měla nějaká věc stát a naši bohové si myslí, že by to mělo být jinak.“</p> <p>„To je pravda.“</p> <p>„Potom ovšem válka bohů ještě neskončila.“</p> <p>„Je to tak. Ta stále trvá.“</p> <p>„A kdo vyhraje?“</p> <p>„To my nevíme.“</p> <p>„Teto Pol!“ vykřikl se zoufalstvím v hlase. „Máš celou tuhle velkou knihovnu plnou různých proroctví, a ty nevíš, kdo má vyhrát? V některých knihách to musí přece být ukryto.“</p> <p>Máchla jsem rukou směrem k policím. „Možná to tam někde je. Máš naprostou volnost a přístup ke všemu, tak to zkus najít. Dej mi vědět, až to najdeš.“</p> <p>„To není fér!“</p> <p>Zasmála jsem se a popadla ho do náručí. Byl to můj zlatý, chytrý a zodpovědný chlapec.</p> <p>„Asi to není tak snadné, co?“ zahuhlal.</p> <p>Smála jsem se ještě víc.</p> <p>Když bylo Geranovi šestnáct, uvědomila jsem si, že jestli má rod rivanských králů pokračovat, bude nutno vzít Gerana do světa a najít mu tam nevěstu. Přemýšlela jsem nad tím, které místo by se k tomu nejlépe hodilo a vyšlo mi, že by možná přicházel v úvahu Sulturn. Moje matka však byla zjevně jiného mínění. <emphasis>„Ne, Pol,“ </emphasis>dolehl ke mně její hlas. <emphasis>„Ne Sulturn, ale Muros je, to pravé místo.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Proč zrovna Muros?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Protože tam žije mladá dívka, se kterou spojí svůj život.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Kdo to j</emphasis><emphasis>e?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jmenuje se Eldara.“</emphasis></p> <p><emphasis>„To je algarské jméno.</emphasis>“</p> <p><emphasis>„Jmenuje </emphasis><emphasis>se tak, Pol, proto, že její otec je Algar. Jmenuje se Ha</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>tan a je druhým synem kmenového náčelníka. Oženil se se sendarskou ženou, když vedl jeho klan stádo do Murosu a už tam zůstal. V</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>nuje se</emphasis> <emphasis>obchodování s dobytkem. Má dobré styky se všemi algarskými klany, takže se mu vede dobře. Vezmi Gerana do Murosu. Pol, a ožeň, ho tam.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jak si přeješ, matko.“</emphasis></p> <p>Přemýšlela jsem o celé situaci a usoudila, že budeme s Geranem potřebovat jisté postavení. Prosperující obchodník by jistě nebyl nadšen, kdyby měl dát svou dceru nějakému venkovskému buranovi. Stručně a jasně, nejdřív jsme se s Geranem museli vydat do Sendaru, protože jsme potřebovali peníze.</p> <p>Panoš už byl dost starý kůň, ale ještě mohl táhnout i když do kopce frkal. Poslala jsem Gerana, aby dal do pořádku jeden z našich vozů, zabalila jsem potřebné šatstvo a pozdě na jaře v roce 4012 jsem s mým mladým chráněncem vyrazila do Sendaru. Počasí bylo velmi vhodné pro cestování a my nikam nespěchali, proto jsme nechali Panoše, aby si zvolil svoje tempo. Mířili jsme na jihozápad a po několika dnech dorazili na místo, kde se naše místní cesta křižovala s císařskou širokou cestou.</p> <p>„Kam teď?“ zeptal se Geran.</p> <p>„Na jih do Medalie, Gerane. Pak se dáme hlavní cestou do Sendaru.“</p> <p>„Tak jo. Hni se, Panoši.“</p> <p>Náš stařík vzdychl a zvolna vyrazil k jihu.</p> <p>Medalie se za ty roky, co jsem ji neviděla dost změnila. Sendarie byla nyní mírumilovné království, takže hradby, které ji obklopovali za mé vlády, takřka úplně zmizely. Nesouhlasila jsem s tím, ale nechtěla jsem z toho dělat žádnou aféru.</p> <p>Asi po týdnu jsme dorazili do Sendaru a najali si pokoj v hostinci. Po večeři jsern došla do vozu a přinesla nějaké oblečení. „To opravdu chceš, abych se do toho oblékl, teto Pol?“ zeptal se Geran s jistým pohrdáním v hlase. Bylo načase, aby se změnil z venkovského chasníka na civilizovaného mladého muže.</p> <p>„Ano,“ odpověděla jsem stručně. „Zítra ráno přijdeme do paláce a já se tam rozhodně nechci plížit vchodem pro služebnictvo.“</p> <p>„My<emphasis> </emphasis>půjdeme ke králi?“</p> <p>„Ani ne. Potřebuji si promluvit s královským pokladníkem. Jestli ten pokladník nebude úplný trouba, tak ani krále nebudeme potřebovat.“</p> <p>„Tomu nerozumím.“</p> <p>„Potřebujeme peníze a já jich tam mám spoustu. Musím pokladníka přesvědčit o tom, kdo jsem a že mi ty peníze patří.“</p> <p>„Není to příliš nebezpečné svěřit všechny peníze někomu cizímu? Co když se nás bude snažit oškubat?“</p> <p>„Sendarové jsou velmi čestní, Gerane. Myslím, že se nás pokladník nepokusí podfouknout – ale kdyby ano, znám cesty, jak ho přesvědčit, že to byl omyl.“</p> <p>A tak jsme příštího dne brzy ráno vyrazili do paláce krále Falbena a dostali se do křídla, kde sídlil královský pokladník. Samozřejmě to trvalo, než jsme byli vpuštěni do kanceláře, kde sídlil. Za ty roky jsem si všimla, že lidé, kteří mají co dělat penězi, načichnou vždycky tím samým odérem. Peníze jsou vždy zamčené v nějaké místnosti, a nikoho, kdo s nimi pracuje, ani nenapadne, aby tam vyvětral.</p> <p>Baron Stilnan, královský pokladník, byl velmi vážný muž, jehož kancelář měla zdi až po strop zaplněné policemi s účetními knihami. Navozovalo to takřka náboženský dojem. Mám pocit, že je to v pořádku, protože peníze jsou zcela jistě vírou pro člověka, který tráví život jejich počítáním.</p> <p>„Vím, že máš hodně práce,“ řekla jsem, jen co jsme s Geranem uvedeni do jeho kanceláře, „takže hned přejdu k věci. Před nějakým časem založila moje rodina určité fondy na podporu království. Ráda bych si něco z těch peněz vyzvedla.“</p> <p>„Potřeboval bych nějaké potvrzení, paní…?“</p> <p>„Ke jménům a ostatním záležitostem se můžeme dostat později. Fondy, o kterých mluvím, jsou zaznamenány ve vašich účetních knihách, svazek I, strana 736, jestli mne paměť neklame.“</p> <p>Vypadal trochu překvapeně, ale pak šel ke svým policím a vytáhl poslední svazek na levé straně v horní polici.</p> <p>„K té stránce je připnut pergamen s pečetí, barone,“ řekla jsem mu. „Je tam uvedeno jméno, které mne identifikuje.“ Vzala jsem kousek papíru a napsala na něj Ontros. „Myslím, že tohle je to slovo.“</p> <p>Baron Stilnan sfoukl prach z těžké účetní knihy, otevřel ji, našel patřičnou stránku a pohlédl na pergamen. „Vždyť to je pečeť krále Fundora Velkolepého!“ vyhrkl překvapeně.</p> <p>„Ano, já vím,“ řekla jsem. „Fundor byl tak laskav, že se mi postaral o ten účet. To jméno, co jsem napsala, souhlasí se jménem na tom pergamenu, ne?“</p> <p>„Ano, to je pravda. Tady se píše, že původní vklad byl vložen vévodkyní z Eratu. Jsi snad její dědička, paní?“</p> <p>„Já jsem vévodkyně z Eratu, barone a nemám žádné dědice.“</p> <p>„Ale ten zápis byl proveden před 180 lety, má paní.“</p> <p>„To už je tak dlouho? Ten čas ale letí.“</p> <p>„Musím se o tom poradit s králem Falbenem. Tento účet je pod královskou ochranou, takže on je jediný, kdo ho může uvolnit.“</p> <p>Vzdychla jsem. „To je škoda, že ho budeme muset obtěžovat. Prosím, barone o diskrétnost. Mám své důvody, proč chci, aby mé počínání zůstalo v tajnosti.“</p> <p>„Dozví se o tom jenom král.“</p> <p>Sendarský král Falben byl muž kolem čtyřicítky oblečený do střízlivých hnědých šatů. Bylo zřejmé, že je to ten typ lidí, co má vždycky plno věcí na práci. „Tak co se to tu děje, má paní,“ zeptal se, když vstoupil do kanceláře. „Stilnan mi tu vykládá něco o velmi starém účtu v královské pokladně.“</p> <p>„Baron to pochopil velmi správně, výsosti,“ odpověděla jsem s úklonou. „Uložila jsem si tu před časem nějaké peníze, a protože je teď potřebuji, rozhodla jsem se, něco z toho účtu vybrat. Proč neukážeš výsosti zápis z účetní knihy, barone, myslím si, že by to ušetřilo spoustu času.“</p> <p>Falben přelétl očima požadované materiály. „Tak ty tvrdíš, že jsi lady Polgara?“ zeptal se mne a v hlase bylo slyšet podezření.</p> <p>„Ona to netvrdí, výsosti,“ ozval se Geran. „Ona je lady Polgara.“</p> <p>„To je můj synovec Geran,“ představila jsem mladého muže.</p> <p>„Potřebuji trochu víc, než jenom jeho slovo, má paní,“ řekl Falben. „Teď je všude plno podvodníků.“</p> <p>„Tak dobrá,“ vzdychla jsem. Pak jsem zvedla krále Sendarie do vzduchu. Zjistila jsem, že tohle je nejrychlejší způsob, jak přesvědčit skeptiky, kdo jsem. Zřejmě něco na tom visení pár metrů nad zemí bude, protože lidé okamžitě přistupují na můj způsob myšlení. „Tak co spokojen?“ zeptala jsem se překvapeného monarchy. Stál ve vzduchu jako přimrazený, oči do široka otevřené překvapením. Zuřivě kýval hlavou, takže jsem ho jemně postavila na zem. „Omlouvám se, výsosti,“ řekla jsem. „Oba máme dost práce a tohle většinou ušetří spoustu času.“</p> <p>„To velmi dobře chápu,“ prohlásil Falben roztřeseným hlasem. Přešel k Stilnanovu stolu a podíval se do otevřené knihy. „Chceš vybrat celou sumu, lady Polgaro?“ zeptal se trochu polekaně.</p> <p>„Kolik tam je? Nevedla jsem si o tom záznamy.“</p> <p>„V posledním zápise je asi něco přes půl milionu noblů, má paní.“</p> <p>„Nobl je zlatá mince o váze zhruba jedné unce?“</p> <p>Přikývl.</p> <p>„Mám pocit, že by nebylo nejlepší, kdybych odsud odešla, s patnácti tunami zlata v kapse, co?“</p> <p>Slabě se zasmál. „Asi bys to dokázala, kdybys to chtěla. Slyšel jsem o tobě různé historky.“</p> <p>„To jsou výmysly, výsosti. Mám pocit, že by mi mohlo stačit pět set noblů.“</p> <p>„Zaznamenej to a vyplať, Stilnane,“ přikázal král. „Musím se k něčemu přiznat, lady Polgaro.“</p> <p>„Poctivé přiznání uleví vždy duši, výsosti.“</p> <p>„Stydím se, ale používáme tvůj účet občas, když potřebujeme překlenovací úvěr. Většinou se tak děje pouze v případech větších státních vydání.“</p> <p>„To je legitimní v případě těchto peněz, výsosti,“ odpustila jsem mu.</p> <p>„Mohu se zeptat na zdroj těch příjmů?“</p> <p>„Je to nájemné, výsosti. Moje vévodství bylo docela velké a já už pronajímám půdu hodně dlouho. Ani za ni moc nechci, ale zdá se, že peníze přibývají. Možná si jednou něco koupím – třeba Tol Honet.“</p> <p>Zasmál se. „Ten bude určitě na prodej. Tolnedřané jsou schopni prodat všechno.“</p> <p>Baron Stilnan se vrátil se dvěma plátěnými pytli, ve kterých cinkaly mince. Požádal mne, abych přepočítala peníze a pak zanesl transakci do tlusté knihy.</p> <p>„Ještě o jednu věc bych tě požádala, výsosti,“ řekla jsem. „Byla bych ráda, kdyby tahle návštěva zůstala mezi námi.“</p> <p>„Jakou návštěvu máš na mysli, lady Polgaro? Já mám hroznou paměť.“</p> <p>„Zasmála jsem se, uklonila se a pak jsme vyšli s<emphasis> </emphasis>Geranem z královského paláce.“</p> <p>„Vypadá jako sympaťák,“ usrnál se Geran, jak se tak ploužil vedle mne s těma dvěma pytli zlaťáků.</p> <p>„Mně se taky líbí,“ souhlasila jsem. Pak jsem se zamračila. „Ty mince hrozně cinkají. Něco s tím budeme muset udělat. Nechci vzbuzovat zbytečnou pozornost.“</p> <p>„Pojedeme domů, teto Pol?“</p> <p>„Ne, Gerane. Pojedeme do Murosu.“</p> <p>„Do Murosu? Co tam?“</p> <p>„Nechci, aby z tebe byl poustevník. Gerane. Je na čase, abys poznal svět a setkal se s lidmi.“</p> <p>„S jakými lidmi se mám setkat?“</p> <p>„Mám dojem, že by ses měl se svojí budoucí ženou seznámit ještě před svatbou,“ odpověděla jsem s úsměvem. „Ale záleží<emphasis> </emphasis>na tobě. Jestli skutečně miluješ překvapení, tak se můžeme vrátit domů a já pro tu šťastnou dívku pošlu.“</p> <p>Zrudl a nechal to téma být.</p> <p>Muros se za ta staletí příliš nezměnil. Je to – a asi stále bude – prašné město se silným pachem skladišť a doků. V Murosu je plno peněz. Algarská stáda hovězího dobytka jsem přezdívána „rohaté zlato“ a město je plné obchodníků s dobytkem z celého světa. Ubytovali jsme se s Geranem v klidném hostinci a já se začala rozhlížet po domě, kde bychom se mohli usadit. Za ta léta jsem strávila něco času kupováním různých realit, že jsem si již vypěstovala instinkt, který šetří mnoho času a energie. Když jsem viděla ten pravý dům, hned jsem věděla, že ho chci. Tentokrát se jednalo o dobře stavěný dům v klidné uličce. Nedosahoval sice takového standardu jako můj bývalý dům ve Vo Wacune nebo můj venkovský dům u jezera Erat, ale my tentokrát nic takového ani nehledali. Vydávali jsme se s Geranem za nižší šlechtu a ten dům plně odpovídal baronese, která sice nemá nedostatek, ale nemá na rozhazování.</p> <p>Dům patřil malému, rtuťovitérnu, drasnijskému obchodníkovi jménem Khalon. Měli jsme spolu trochu dohadování ohledně ceny domu. Pěkně jsem ho doběhla, když jsem při licitování o cenu přešla do tajné drasnijské řeči. Styděl se přiznat, že trochu ztratil praxi a tak přikývl na směšně nízký obnos, který jsem navrhla malým gestem, aniž by si je správně převedl na číslici. Pak už mu pýcha nedovolila, aby se přiznal, že se spletl. Prostě jsem ho nachytala na švestkách.</p> <p>„To jsem tomu dal,“ povzdechl, když jsme potvrdili uzavření obchodu stiskem ruky.</p> <p>„To teda jo,“ souhlasila jsem. „Proč jsi nepožádal o vysvětlení?“</p> <p>„To bych radši zemřel. Nebudeš se o tom nikde šířit, že ne?“</p> <p>„Nedostanou to ze mne ani párem koní. Mohla bych tě požádat ještě o laskavost?“</p> <p>„Ještě mě chceš připravit o nábytek, ne?“</p> <p>„Ne, zařídím si dům podle svého. Potřebuji, abys mne představil muži jménem Hattan.“</p> <p>„To je ten algarský obchodník s dobytkem?“</p> <p>„To je on, znáš ho?“</p> <p>„Ale jo. Toho zná tady v Murosu každý. A taky ho skoro každý nenávidí.“</p> <p>„Nenávidí?“</p> <p>„Tolnedřané ho absolutně nesnáší. Zná všechny klanové náčelníky z celé Algarie křestními jmény, takže má vždycky první volbu ze všech algarských stád. Slízne smetanu ze všech stád, co se sem dostanou přes hory. Chceš se snad věnovat obchodu s dobytkem, baroneso?“</p> <p>„Ani ne, Khalone. Je v tom něco úplně jiného.“</p> <p>„Teď budu mít pár dní co dělat s balením a rozprodáváním majetku. Pak tě vezmu k Hattanovi a seznámím vás.“</p> <p>„Vracíš se zpět do Boktoru, Khalone?“</p> <p>„Ne, baroneso. Nemám rád drasnijské zimy. A taky už jsem unavenej ze všech těch krav okolo, tak se stěhuju do Camaaru. Slyšel jsem, že se tam dá vydělat na obchodu s kořením a to voní mnohem lépe než krávy.“</p> <p>Asi o týden později mne Khalon seznámil s Hatitanem. Na moji žádost mne představil vysokému štíhlému muži oblečenému v kovbojském obleku jako baronesu Peleru. Za ty roky jsem se naučila používat různé pseudonymy, protože moje skutečné jméno by okamžitě probudilo zájem každého Murga. Naštěstí se našlo dost dobrých matek, které pojmenovaly své dcery po legendární kouzelnici Polgaře. takže jsem mohla čas od času používat i své jméno zjednodušeně na „Pol“, které nebylo tak nápadné.</p> <p>Navzdory skutečnosti, že žil již roky v Sendarii, nosil Hattan stále honácké oblečení a holil si hlavu až na malý ohon vzadu. Jeho úspěch jako obchodníka s dobytkem z valné části ležel v jeho algarském původu a on chtěl zůstat věrným alespoň oblečením.</p> <p>Hned jsme si s Hattanem padli do oka. Vždycky jsem měla ráda Algary, protože jsem vyrůstala v jejich sousedství. Hattan toho moc nenamluvil, a když, tak velmi klidným a tichým hlasem. Asi je to tím, že když strávíte většinu života s krávami, naučíte se neplašit je nějakým silným křikem – pokud ovšem nemáte potěšení z toho, když kolem vás neustále poděšeně běhají.</p> <p>Řekla bych, že Khalon těžce podcenil vztah, který měli ostatní obchodníci s dobytkem v Murosu k Hattanovi. Nenávist je pouze slabý odvar toho, co cítili. Jeho důvěrné kontakty s algarskými klanovými náčelníky mu poskytovaly ohromnou výhodu zvláště před Tolnedrany. Algarové stejně nemají Tolnedrany moc rádi, takže algarští náčelníci již zcela automaticky rezervovali nejlepší krávy pro Hattana, ještě než se dostali do Murosu. Pohled na všechna ta vybraná zvířata, která jim nebyla dostupná, přiváděl Tolnedrany k šílenství.</p> <p>Za nějaký čas pozval Hattan mne a Gerana do rodiny. Jeho žena, Layna, byla obtloustlá, nervózně vypadající Sendarka, která byla mnohem vychytralejší, než by se podle vzhledu zdálo. Geran k ní byl zdvořilý, ale bylo zjevné, že většinu pozornosti věnuje Eldaře, vysoké černovlasé krasavici zhruba jeho věku. Eldara tuto náklonnost opětovala a tak tam ti dva seděli, koukali jeden na druhého a skoro nic neříkali. Velmi mi to připomínalo situaci, když se setkala Beldarana s Rivou. Bylo vidět, že to tady vzal osud dobře do svých rukou.</p> <p>„Zdá se, že si spolu dobře rozumí,“ poznamenal Hattan, když si Geran s Eldaranou hleděli tiše do očí asi tak hodinku.</p> <p>„Ale vždyť nic neříkají,“ namítla Layna.</p> <p>„Ale jo. Layno,“ řekl Hattan manželce. „Ty je prostě neposloucháš. Myslím, že bys měla začít s přípravami.“</p> <p>„S přípravami na co?“ divila se Layna.</p> <p>„Na svatbu, drahá,“ řekla jsem jí.</p> <p>„Na jakou svatbu?“</p> <p>„Na tuhle,“ řekl její muž a ukázal na mladou dvojici.</p> <p>„Vždyť jim je teprve šestnáct, Hattane. Jsou příliš mladí pro manželství.“</p> <p>„To nemáš pravdu,“ nesouhlasil její manžel. „Věř mi, Layno, já už jsem tyhle věci v minulosti viděl. Připrav rychle svatbu, než se nám vymknou věci z rukou. Tohle je Sendarie, miláčku. A tady je důležité mít všechno popořadě. To, že jsme si my dva s dítětem pospíšili ještě neznamená, že máme dávat příklad našim dětem, že ne?“</p> <p>Layna okamžitě zrudla.</p> <p>„Co ty na to, baroneso?“ obrátil se na mne Hattan se zdviženým obočím.</p> <p>„Nic,“ odpověděla jsem.</p> <p>Termín svatby jsme určili o měsíc později, aby se stihlo všechno připravit.</p> <p>Hattan, Layna a já jsme se hlavně soustředili na to, aby ti dva mladí nikdy nebyli spolu sami. Pokud si dobře vzpomínám, chytila jsem za ten měsíc alespoň šestkrát Gerana, jak leze oknem ze své ložnice. Hattan postupoval ještě přímočařeji. Dal do oken ložnice jeho dcery vsadit mříže.</p> <p>„Jednoho dne, když mladé nadšence hlídala Layna, přišel za mnou Hattan. „Myslím, že bychom si měli promluvit,“ řekl.</p> <p>„Samozřejmě. Chceš si promluvit o věnu?“</p> <p>„Chceš snad stádo krav?“</p> <p>„Těžko.“</p> <p>„Tak tohle přeskočíme. Ty se nejmenuješ ve skutečnosti Pelera, že ne? Ty jsi Polgara, dcera Belgarata.“</p> <p>Zůstala jsem úplně zkopnělá a zírala na něj. „Jak jsi na to přišel, Hattane?“</p> <p>„Mám oči, lady Polgaro, a tak je používám. Taky jsem Alorn, takže znám všechny ty historky. Popisují tě úplně přesně. I když ti možná křivdí. Jsi asi nejkrásnější žena na celém světě, ale to nechme stranou. Geran není tvůj pravý synovec, že ne?“</p> <p>„Něco takového.“ odpověděla jsem. „Ten vztah je mnohem komplikovanější, ale pro zjednodušení ho nazývám svým synovcem.“</p> <p>„V pořádku,“ řekl vysoký Algar, „pak tedy vím, kdo to je. Neměj obavu, Polgaro, nechám si to pro sebe. Měli bychom podniknout, nějaké kroky k jejich ochraně.“</p> <p>„Já se o to postarám, Hattane.“</p> <p>„Tím jsem si jist, ale já bych rád přiložil ruce k dílu. Muros možná není nejlepší místo, kde by ty dětí měli žít. Je tu příliš mnoho cizinců. Sulturn nebo Medalie by byly asi bezpečnější.“ Mrkl na mne. „Mám pocit, že budeš muset hodně cestovat. Jestli jsou všechny ty historky, co jsem o tobě slyšel, pravdivé, musíš být mnohem starší než ostatní lidé. Asi bys neměla zůstávat na jednom místě déle než deset let, a v tom případě bych ti radil, abys ses nevydávala za šlechtičnu. Lidé si různé baronesy a urozené dámy příliš pamatují a ty asi nechceš upoutávat moc pozornost.“</p> <p>„Vidím, že jsi o tom hodně přemýšlel, Hattane.“</p> <p>„Týká se to i mé dcery, tak jsem nad tím chvilku strávil. Neurazíš se, když ti něco navrhnu?“</p> <p>„Ani v nejmenším.“</p> <p>„Když se budeš v budoucnu starat o ty různé synovce, možná bys je mohla vydávat za řemeslníky. Takový tesař nemusí nikomu vysvětlovat, proč se stěhuje z místa na místo. Řemeslníci se stěhují a nikoho to příliš nezajímá, pokud rozumí své práci. Každé město má své tesaře, truhláře, zedníky a tak dále. Obchodník nebo řemeslník neupoutává pozornost cizinců.“</p> <p>„Hattane, ty jsi poklad!“</p> <p>„Tak dalece bych se asi necenil, lady Polgaro.“</p> <p>„Ty jsi právě vyřešil problém, kterým se zabývám několik let. Ukázal jsi mi cestu, jak držet tu dlouhou linii mladých mužů pokud možno nenápadných, a to je velmi obtížné. Už jsem to zkoušela, tak vím, o čem mluvím.“</p> <p>„Já si myslím, že tvůj největší problém budou ti samotní mladí muži,“ řekl. „Asi by bylo bezpečnější vůbec jim neříkat, co jsou zač. Jediná potíž může být s tím, že až přijde ten pravý, bude muset vědět, kdo je, protože bude muset vykonat své poslání.“ Pousmál se. „Máš před sebou zajímavý problém, ale to už nechám na tobě.“</p> <p>„Díky, Hattane,“ odpověděla jsem sarkasticky.</p> <p>„Opravdu není zač, má paní.“ Pak se rozesmál.</p> <p>Svatba se konala v létě. Hattan naštěstí nedal na Laynu a svatba byla střízlivá. Můj algarský přítel si byl stejně jako já zcela jist, že Geran a Eldara budou mít stejně na obřad samotný jen velmi mlhavé vzpomínky. V našem případě by bylo stejně nebezpečné, kdybychom celou záležitost příliš rozhlásili. Hattan měl trochu problémy přesvědčit svou ženou, že není nutné, aby tato svatba vstoupila do místních kronik. Já jsem raději nasměrovala Eldaru k problému s družičkami. Sama jsem vypomáhala se svatebními šaty. Nesnažila jsem se kopírovat úplně Beldaraniny svatební šaty hlavně proto, že Eldara byla černovlasá, ale myslím, že jim byly v mnohém podobné. Eldara úplně zářila, když ji otec vedl k oltáři a Geranova reakce byla velmi podobná reakci jeho vzdáleného praděda.</p> <p>Pokud si dobře vzpomínám, vyděsil mne kněz, který žádal o požehnání různé bohy. Sendarské náboženství je velmi tolerantní a jeho kořeny leží v ekumenismu. Náboženská tolerance je v zásadě velmi dobrá, ale když ten milý stařík žádal Toraka, aby požehnal páru, který má v budoucnu zplodit muže, který ho zabije, málem mne klepla Pepka. Hattan, který seděl mezi plačící manželkou a mnou, mi pevně stiskl zápěstí. „Jen klid,“ zašeptal.</p> <p>„Víš, co ten kněz zrovna udělal?“ zašeptala jsem.</p> <p>Přikývl. „Bylo to trochu nevhodné, ale je to jenom formalita. Jsem si jist, že má Torak plno jiné práce, než aby tomu věnoval pozornost.“ Zamyslel se. „Možná budeš chtít, abychom dávali pozor na draka v okolí města.“</p> <p>„Draka?“</p> <p>„Copak Murgové neříkají Torakovi „Dračí bůh“? Myslím, že by sis s ním poradila, ale byl bych radši, kdyby nás nepoctil návštěvou. Krávy jsou velmi lekavé a Torak letící nad městem a chrlící oheň by nebyl pro obchod to pravé požehnání.“</p> <p>„Snažíš se být vtipný, Hattane?“</p> <p>„Já? Jak tě něco takového mohlo napadnout, Pol?“</p><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p><strong>V.</strong></p> <p><strong>Geran a Eldara</strong> byli samozřejmě velmi šťastní. Už jsem si za ty roky všimla, že tyhle předurčené svazky obvykle šťastné bývají. Účel vesmíru má své způsoby, jak se odměnit těm, kteří mu slouží. Za nějaký čas – a netrvalo to ani příliš dlouho – Eldara začala každé ráno zvracet, takže jsem věděla, že všechno probíhá, jak má.</p> <p>Přivedla jsem na svět jejich syna začátkem léta roku 4013 a cítila přitom jisté uspokojení. I když většinu práce samozřejmě zastal Geran a jeho nová manželka, byla jsem hrdá na to, že jsem je dala dohromady a že jsem se zhostila svého úkolu úspěšně. Rivanský rod byl pro další generaci zachráněn.</p> <p>Gerana a Eldara se po dlouhém dohadování rozhodli, že se jejich syn bude jmenovat Davon, a tím asi zklamali Hattana, který doufal, že jeho první vnuk ponese algarské jméno. Já jsem byla docela ráda, že dostal poměrně běžné jméno. Algarská jména v sobě skrývala značně dramatický náboj a já jsem za těchto podmínek nechtěla, aby ten chlapec na sebe poutal příliš velkou pozornost.</p> <p>Eldařin porod byl poměrně lehký a tak se brzy zotavila. Po chvíli uvažování jsem se rozhodla, že bych si měla s mladou rodinou promluvit. Navzdory Hattanovým výhradám jsem došla k závěru, že bude nejlepší, když následníci Rivova trůnu a jejich manželky budou vědět, kdo jsou a jaké nebezpečí jim může hrozit. Jednoho večera koncem léta jsem požádala Gerana a Eldaru, aby přišli do mé knihovny, abychom si mohli pohovořit. Zařídila jsem, že naši sluhové šli brzy spát a pak jsem vzala Gerana, jeho ženu i jejich dítě dovnitř a zavřela za nimi. „Co jsi o nás řekl své ženě, Gerane?“ zeptala jsem se přímo svého synovce.</p> <p>„No, já jsem jí nelhal, teto Pol, ale některé věci jsem prostě vynechal.“</p> <p>„Takže ty máš přede mnou tajemství?“ zeptala se trochu uraženě Eldara. „Já před tebou žádná tajemství nemám.“</p> <p>„Pouze plnil mé příkazy, Eldaro,“ ujistila jsem jí. „Mluvíme tady o rodinném tajemství a Geran měl zakázáno o tom mluvit s kýmkoliv bez mého výslovného svolení.“</p> <p>„Ty jsi mi nevěřila, teto Pol?“ zeptala se a bylo v tom cítit zklamání.</p> <p>„Musela jsem tě nejdřív trochu lépe poznat, Eldaro. Potřebovala jsem mít jistotu, že si umíš nechat některé věci pro sebe. Vím, že tvůj otec takový je, ale co se týče mladých dívek, měla jsem obavu, že někdy moc mluví. Už jsem si ověřila, že ty máš pro tyhle věci cit a že všechno nevybrebtáš. Už sis asi všimla, že tvůj manžel není Sendar.“</p> <p>„Řekl mi, že se narodil v jednom z alornských království,“ odpověděla. „Když mi to říkal, tak jsme měli trošku jiné věci na práci, takže…“ zarazila se a zrudla.</p> <p>„To asi nemusíme rozpitvávat, Eldaro. Geran je z Rivy a je potomek velmi vážené rodiny na Ostrově větrů.“</p> <p>„Jak moc vážené?“ zeptala se.</p> <p>„Asi bys tam už váženější nenašla. Je to zhruba jedenáct let, co byla Geranova rodina vyvražděna Nyissánci. Můj otec a já jsme dokázali zachránit pouze Gerana, protože jsme přišli příliš pozdě, abychom mohli pomoci ostatním.“ Vyvalila překvapením oči.</p> <p>„Co bys na to řekla, kdyby ses dověděla, že bys mohla být královnou Rivy, kdyby se nestaly jisté věci, lásko?“ zeptal se jí Geran.</p> <p>„Ale ty se nechováš jako král.“ Znělo takřka dotčeně. „Copak králové chrápou jako ty?“</p> <p>„Můj děda teda určitě chrápal,“ odpověděl a důrazně kýval hlavou.</p> <p>„Možná byste si mohli nechat diskusi o jistých projevech královského chování na dobu až budete sami,“ vyzvala jsem je. „Zůstaňme u problému, který jsem nastínila. Geran má velmi zavilé nepřátele, kteří touží po tom, aby ho zabili a zrovna tak vaše dítě.“</p> <p>Přitiskla si spící dítě na prsa. „Jen ať to zkusí!“ vykřikla odhodlaně.</p> <p>„Já bych byla raději, kdyby to ani nezkoušeli,“ řekla jsem rychle. „Geranovi nepřátelé jsou velmi mocní a jsou schopni najmout desítky vrahů a stovky špionů. Jsem si zcela jistá, že nás hledají. Nejbezpečnější pro nás bude, když nás vůbec nenajdou. Jsou dvě možnosti, jak toho dosáhnout. Buď můžeme jít do hor a skrýt se tam někde v jeskyni, nebo zůstat tady a žít tak obyčejně, že si nás vůbec nevšimnou. Pokusíme se o tu druhou cestu. Mluvila jsem o tom s tvým otcem, a proto začne Geran hned zítra ráno budovat svou novou kariéru.“</p> <p>„Co to bude za kariéru, teto Pol?“ zeptal se Geran.</p> <p>„Tvůj tchán tě zasvětí do obchodování s dobytkem, Gerane.“</p> <p>„Ale já o krávách vůbec nic nevím.“</p> <p>„Tak se budeš učit a budeš se učit pěkně rychle. Závisí na tom tvůj život, tak se snaž.“</p> <p>A tak se následník rivanského trůnu naučil vstávat brzy ráno a začal pracovat. Ze začátku byl úplné zmatený, ale Hattan ho velmi trpělivě vedl a co bylo ještě důležitější, postupně ho seznamoval s algarskými klanovými náčelníky. Netrvalo příliš dlouho a Geran si vybudoval v rodinném obchodě jisté jméno a Hattan byl na něj docela hrdý.</p> <p>„Je opravdu dobrý, Pol,“ řekl mi Eldařin otec poté, co Geran zvládl velmi dobře obchod s jedním algarskýrn klanem. Tolnedřané byli z toho tak zoufalí, že jejich nářek doléhal až k bránám Tol Honetu.</p> <p>Když byl Geran v práci, byl obklopen Hattanovými muži, což byli většinou původem Algarové. Věděla jsem, že je teď v bezpečí. Mohla jsem se proto věnovat Eldaře a také si hrát s jejích dítětem.</p> <p>Malý Davon byl velmi podobný svému otci a jeho otec mi zase velmi připomínal syna mé sestry Darana. Pro rivanský rod byly některé rysy velmi charakteristické. Například měli všichni stejné pískově světlé vlasy. Černé vlasy jako měl zakladatel rodu Železná pěst se objevovaly v rodině velmi zřídka. Všichni ti hoši byli na svůj věk velmi vážní a velmi rozumní. Je jasné, že to možná spíš záleží na kulturním prostředí, které je obklopovalo, protože většina z nich se narodila a vyrůstala v Sendarii.</p> <p>Roky běžely a Davon rostl jako z vody. Když mu bylo dvanáct byl skoro tak vysoký jako jeho otec. Nikdy jsem neměla moc ráda Muros, protože tam bylo plno prachu a všudy přítomný zápach ze skládek, ale byli jsme tam šťastni.</p> <p>Pár dnů po Davonových dvanáctých narozeninách se u nás zastavil Hattan, šel za mnou do knihovny a tam jsme dlouze hovořili. „Pamatuješ si, jak jsme spolu mluvili před Geranovou svatbou?“ zeptal se mne vysoký Algar, jehož cop značně zešedivěl.</p> <p>„Pamatuji si to velmi dobře, Hattane. Mám pocit, že se držíme takřka přesně podle tvého návodu, nebo snad ne?“</p> <p>„To máš pravdu až na to, že ty vůbec nestárneš,“ řekl. „Nemohla bys použít nějaké kouzlo, aby ti zešedly vlasy? To by ti přidalo alespoň pár let.“</p> <p>Vzdychla jsem si. „Někdy si s tebou budu muset pohovořit o tom, co jsou to kouzla, Hattane.“</p> <p>„Chceš říct, že bys to nesvedla?“ Vypadal překvapeně.</p> <p>„Samozřejmě, že bych to svedla, ale ty šedivé vlasy by ve skutečnosti nebyly šedivé.“</p> <p>„Ale vypadaly by šedivé.“</p> <p>„Podívej se na to zblízka, Hattane. Tvoje vlasy vypadají šedivé, protože jsou tam některé vlasy bílé a jiné černé. Já bych si musela nabarvit půlku vlasů na bílo pěkně jeden po druhém.“</p> <p>„To by mohlo chvíli trvat,“ připustil.</p> <p>„To tedy ano. Samozřejmě, že bych mohla připravit jistý roztok z dost běžných rostlin a obarvit si vlasy. Nebylo by to to pravé ořechové, ale asi by to vypadalo poměrně věrohodně. Také mohu použít trochu kosmetiky a udělat se starší.“</p> <p>„Nebylo by snadnější se odstěhovat. Jdi třeba do Sulturnu nebo do Darine.“</p> <p>„Chceš se mne zbavit, Hattane?“</p> <p>„Samozřejmě, že ne. My tě máme všichni rádi, Pol, ale tady jde o bezpečnost našich dětí.“</p> <p>„Je mnohem snazší způsob,“ řekla jsem mu. „Protože jsem tak stará, prostě přestanu vycházet, z domu. To děláme my staří lidé dost často, ne?“</p> <p>„Já tě nechci uvěznit. Pol.“</p> <p>„Já to taky tak neberu. Hattane. Mně se ten nápad docela líbí. Alespoň si budu moci číst a studovat. Navíc budu stále tady pro případ nějakého nebezpečí.“</p> <p>„Ještě jedna věc, abych nezapomněl. Jak by se ti líbilo, kdyby se Davon vyučil koželuhem?“</p> <p>Pokrčila jsem nos. „Jestli s ním mám bydlet v jednom domě, Hattane, tak by se mi to moc nelíbilo, protože tihle koželuhové často zapáchají.“</p> <p>„Když se pořádně myjí a používají dobré silné mýdlo, tak nezapáchají. Někdy i šlechtice ucítíš po větru, když se koupe jednou za rok.“</p> <p>„Proč zrovna koželuh? Proč ne třeba bednář?“</p> <p>„Mně to připadá jako poměrně logické rozšíření mého vlastního obchodu, Pol. Mám možnost, sehnat jakékoliv množství kůží skoro zadarmo. Když se Davon naučí zpracovávat, může na tom pořádně vydělat.“</p> <p>„Takže ty si tady chceš vybudovat takové království, Hattane. Ty chceš prostě zužitkovat celou krávu. Už máš určitě i plány, co udělat s rohy a kopyty?“</p> <p>„Asi bych mohl postavit továrnu na lepidla. To je nápad, Pol. Ještě, žes mi to řekla, jinak by mě to vůbec nenapadlo.“</p> <p>„To nemůžeš myslet vážně!“</p> <p>„Já se jen chci postarat, o svou rodinu, Pol. Chci jim tu nechat prosperující podnik, až mne zavolá Belar domů.“</p> <p>„Mám pocit, že už jsi příliš dlouho v Sendarii, Hattane. Proč si nevezmeš rok dovolenou a nevrátíš se do Algarie – mohl bys tam chovat krávy nebo koně nebo něco takového.“</p> <p>„Však už jsem na to myslel, Pol, a už jsem i měl v merku několik stovek akrů pěkných pastvin. Za ta léta jsem dobře poznal Sendary. Algarové milují divoké koně, ale Sendarové dávají přednost, užitečnějším věcem. Je to těžké z toho obchodu vypadnout.“</p> <p>„Jsi si jist, že v sobě nemáš nějakou tolnedranskou krev, Hattane? Mám pocit, že myslíš jenom na zisk.“</p> <p>Pokrčil rameny. „Upřímně řečeno. Pol, už mě to trochu nudí. Když se všechno, co je spojené s obchodem stane pouhou rutinou. Člověk se začne rozhlížet po něčem novém. Co já za to můžu, že to vždycky skončí u peněz. Znám jednoho koželuha, jmenuje se Alnik, a ten už je trochu v letech a jeho syn se nijak nemá k převzetí rodinného žezla. Kdyby se u něj Davon vyučil, tak by nám pak prodal živnost a měli bychom pro hocha dobré živobytí. Věř mi, Pol, Když se to dělá dobře, tak to není špatná práce.“</p> <p>„Já si myslela, že je tvůj nápad založen na tom být nenápadný, Hattane. Těžko lze ovšem tvrdit, že nejbohatší rodina v jihovýchodní Sendarii může být nějak zvlášť nenápadná.“</p> <p>„Mám pocit, že jsi to nepochopila, Pol. Rod, který chráníš, bude velmi nenápadný, protože budou lidé vědět, že jsou to moji potomci. Po několika generacích si už nikdo nevzpomene, že musela být ještě druhá větev. Vůbec nikdo je nebude spojovat s Ostrovem větrů. O moc nenápadnější už je udělat nemůžeš.“</p> <p>Hattan mne znovu překvapil svou neuvěřitelnou chytrostí. Připomněl mi, že člověk může být stejně neviditelný, když stojí, jako když utíká a skrývá se. Od mého algarského přítele jsem se přiučila mnohé, jaké to je být obyčejným člověkem. Já svůj původ přece jenom nemohla nazývat příliš normálním. Byla jsem kouzelnice Polgara, nebo vévodkyně z Eratu a obě tyto funkce jsou hodně viditelné. Nyní jsem se učila být tetou venkovského koželuha… i když Muros nebyl venkov v pravém smyslu slova. Pomalu jsem se s tím sžívala a musím přiznat, že to opravdu fungovalo. Jakmile jsme měli všechno pořádně promyšleno, žádný Murgo ani Grolim nás nemohli najít.</p> <p>Davon byl hodný chlapec, takže proti volbě povolání nijak neprotestoval – alespoň to nedával najevo. V osmnácti z něj byl vyučený koželuh a vyráběl tu nejjemnější kůži v celé Sendarii.</p> <p>Oslavili jsme to s celou rodinou. Poté, co jsme snědli mnohem víc, než pro nás bylo zdrávo, natáhl se<emphasis> </emphasis>Davon pohodlné v křesle. „Přemýšlel jsem o jedné věci.“ začal svou řeč. „Kdybychom koupili od Alnika jeho živnost, měli bychom v rukou největší výrobu kůže v teto části Seridarie. Co kdybychom najali nějaké mladé ševce, kteří se zrovna chystají začít pracovat samostatně? Mohli bychom ke koželužně přistavět dílny a vyrábět obuv.“</p> <p>„Tím si k penězům nepomůžeš, Davosi,“ ozval se Geran. „Boty musí přesně padnout na nohu toho, kdo jí má nosit.“</p> <p>„Už jsem udělal jistá měření, otče,“ namítl Davos a zasmál se. „Lidi si myslí, že jsem blázen, protože jim měřím nohy, ale já se v tom teď dost vyznám. Mám pocit, že teď odhadnu délku nohy s přesností na čtvrt palce. Ty máš, mimochodem, nohu osm a půl. Dětské a ženské nohy jsou samozřejmě menší, ale všechny se vejdou do pár čísel. Nikdo v Murosu nemá nohu trojku a nikdo nemá devatenáctku. Když budou naši ševci vyrábět, boty v obvyklých velikostech, určitě pro ně kupce najdeme. Jsem si tím téměř jist.“</p> <p>„Tak se mi jen směj, Hattane,“ otočila jsem se na svého přítele.</p> <p>„Kvůli čemu?“ divil se.</p> <p>„Že se ti podařilo nakazit další generaci. Nebo snad ne?“</p> <p>„Copak za to mohu, Pol,“ zeptal se nevinně.</p> <p>„Já si myslím, že jo. Určitě alespoň nepřímo.“</p> <p>Hattan a já jsme dali dohromady nějaké peníze, koupili jsme od Alnika jeho koželužnu a dali ji Davonovi. Ten začal takřka okamžitě vyrábět pevné boty, které si velmi oblíbili zejména farmáři. Lidé, kteří chtěli nějaké elegantní boty samozřejmě používali služeb tradičních ševců, ale obyčejní pracující si stále více zvykali na boty od Davona. Lidé z Murosu si naší rodiny všimli, ale Angarakové, kteří tudy projížděli, nám nevěnovali žádnou pozornost, pokud si ovšem nechtěli koupit krávy nebo boty.</p> <p>Davon se konečně oženil v roce 4039. Už mu bylo v té době třiadvacet let a já se začala trošku obávat. Se svatbou se totiž nesmí moc otálet. Staromládenectví se může stát po nějakém čase nepříjemným zvykem, se kterým se dotyčný těžko loučí. Hattan, kterému v té době bylo k šedesáti, mi řekl, že si to moc beru. „My nejsme obyčejní lidé, Pol,“ řekl mi těsně před svatbou. „Kdybych byl normální Algar, seděl bych si na koni někde u řeky a pozoroval stáda krav. Měl bych svou algarskou ženu a deset dětí a všichni bychom žili ve vozech. Ale já nejsem jako jiní Algarové, proto jsem si vzal Laynu a bohatnu si v Murosu, místo abych dával pozor na krávy někde na pláních Algarie. Když jsem si bral Laynu, byl jsem starší než Davon. Potřeboval jsem se před svatbou trochu postavit na vlastní nohy. Šlechtici a sedláci se žení brzy. Obchodníci si raději trochu počkají.“</p> <p>Davonova nevěsta byla krásná blondýnka jménem Alnana. Byla usměvavá a všude kolem sebe šířila radost. Eldara i já jsme si jí pečlivě prohlížely a usoudily, že je to ta pravá. Mladí muži si vždycky myslí, že jsou to oni, kdo dělají toto rozhodnutí, ale to svědčí o tom, že si nechtějí přiznat velký vliv žen ze svého okolí, který je při výběru vhodné nevěsty hodně silný.</p> <p>Radši se o tom nebudu víc šířit. Ženy vědí o čem mluvím a muži o tom vědět nemusí.</p> <p>Svatba Davona a Alnany se stala společenskou událostí sezóny. Naše rodina už byla v Murosu známá a my neměli žádný důvod držet celou záležitost v tajnosti, jako když se tu odnikud objevil Geran a vzal si Eldaru. Svatby jsou mezi kupci velmi důležité, a proto jsou vždycky velmi okázalé.</p> <p>Po svatbě se Davon s Alnanou přistěhovali do nového křídla v mém domě. Na můj vkus tu bylo trochu přelidněno, ale vycházeli jsme spolu docela dobře, takže se to dalo vydržet.</p> <p>Můj drahý přítel Hattan se dožil narození svého pravnuka Altena, který se narodil v roce 4041 a krátce na to ho však srazil obrovský algarský býk. Krávy jsou tak hloupá zvířata, že člověk většinou zapomíná na to, že jsou i dost nebezpečná. Hattan zemřel skoro okamžitě, takže jsem mu nemohla nijak pomoci, ale to mě neochránilo před výčitkami. Někdy mám pocit, že jsem strávila polovinu života ve výčitkách. To je největší problém léčitelů, když zjistí, že někoho vyléčit nemohou. Nikomu se ještě nepodařilo oklamat smrt, takže se lékaři musí naučit přijímat ztráty.</p> <p>Layna byla jeho smrtí úplně zničená a nepřežila svého muže o mnoho déle. Tím se potvrdilo, že většinou následujeme toho, koho nejvíc milujeme.</p> <p>Jako již mnohokrát mi ze zármutku nejvíc pomohlo, že jsem mnoho času věnovala svému novému synovci. Když mu bylo šest let, nebylo sebemenších pochyb, že je to právoplatný člen rodiny, které jsem zasvětila svůj život. Když ti tři, Geran, Davon a Alten byli spolu, připomínalo to takřka zrcadlový odraz. Davon ani Alten nikdy neztráceli čas tím, že by přemýšleli, jací budou, až zestárnou. Stačilo jen podívat se na Gerana.</p> <p>Když bylo Geranovi padesát, jeho pískově světlé vlasy zešedly, čímž jeho vzhled nabyl více solidnosti. Bylo to někdy v roce 4051, kdy Geran navzdory svým šedinám provedl něco, co nás málem přivedlo do velkého sporu. „Byl jsem požádán, abych kandidoval do městské rady, teto Pol,“ oznámil mi jednoho letního večera, když jsme seděli sami dva v zahradě. „Já o tom vážně uvažuji.“</p> <p>„Cožpak ses úplně zbláznil, Gerane?“ zeptala jsem se ostře.</p> <p>„Určitě bych to zvládal lépe než někteří z těch hlupáků.“ odvětil vzdorovitě. „Většina z nich využívá úřad k tomu, aby si mastili vlastní kapsu.“</p> <p>„To není tvůj problém. Gerane.“</p> <p>„Já tu přece taky žiju, teto Pol, a mám zájem na rozkvětu města jako každý jiný.“</p> <p>„Kdo s tím bláznivým nápadem přišel?“</p> <p>„Sám hrabě z Murosu,“ řekl s jistou pýchou.</p> <p>„Prosím tě, mysli, Gerane!“ řekla jsem mu. „Nemůžeš si dovolit něco, co by k tobě obrátilo pozornost.“</p> <p>„Lidé si moc nevšímají, kdo je v městské radě, teto Pol.“</p> <p>„Ty mluvíš o místních lidech, ale lidé zvenčí – včetně Murgů – si vždycky všímají, kdo je u moci. Pak stačí, aby se nějaký Murgo začal zajímat o tvůj původ. Když potom zjistí, že jsi sem přišel v roce 4012 – deset let po zavraždění krále Goreka – a že já jsem přišla s tebou, tak všechno co jsme tu budovali, půjde do háje.“</p> <p>„Ty máš zbytečně moc strachu.“</p> <p>„Někdo se starat musí. Je tu příliš aspektů, které můžou takového Murga zajímat. Všechno to vypadá jako náhoda, ale ne když se to dá dohromady – tvůj věk, tvůj vzhled, moje přítomnost a skutečnost, že nestárnu. Začne mít podezření a řekne to Ktačikovi. Ktačik se o nějaké maličkosti nestará. Když bude mít jenom slabounké podezření, že jsi přežil masakr v Rivě, vyvraždí celou tvou rodinu. Cožpak je pro tebe tak důležité dostat se do nějakého pitomého úřadu?“</p> <p>„Mohu si přece najmout ochranku. Dokážu chránit svou rodinu.“</p> <p>„Proč si nevyrobíš nápis „Král Rivy“ a nepověsíš si ho na krk? Co to meleš o ochrance, Gerane? Proč si nenajmeš trumpetisty, aby ti troubili fanfáry?“</p> <p>„Jsem si jist, že bych toho hodně dokázal pro město i jeho obyvatele, teto Pol.“</p> <p>„To ti plně věřím, ale Muros není tvůj problém. Ty se máš starat o Rivu. Jednou tam jeden z tvých potomků usedne na trůn. O tohle se starej a ne o opravy ulic a odvoz odpadků v tomhle zaprášeném sendarském městě.“</p> <p>„Tak dobře, teto Pol,“ prohlásil zjevně naštvaný. „Nemusíš mi to tolik omlacovat o hlavu. Omluvím se Oldrikovi a řeknu mu, že nemám čas vysedávat v radě a pomoci mu ji vyčistit od zkorumpovaných úředníků.“</p> <p>„Oldrikovi?“</p> <p>„Hraběti z Murosu. Stali se z nás docela dobří přátelé. Čas od času se mě ptá na radu.“</p> <p>„Mrzí mě to, Gerane,“ vzdychla jsem.</p> <p>„Já přece nemohu žít někde schovaný ve skále, teto Pol,“ řekl smutně. „Muros se zachoval pěkně ke mně a já bych mu to rád oplatil.“</p> <p>„Tak tu postav městský park nebo nemocnici pro chudé. Jen se nepleť do politiky.“</p> <p>„Jak myslíš, teto Pol,“ vzdychl rezignovaně.</p> <p>Přestože se mi podařilo přesvědčit Gerana, aby se o tu funkci neucházel, stal se ve městě na můj vkus příliš známý. Měla jsem stále nepříjemnější pocit, že se dříve nebo později objeví nějaký Ktačikův špión a začne se zajímat o původ tohoto významného občana. Proto jsem začala spřádat jisté plány.</p> <p>Jak se později ukázalo, nebylo to nijak předčasné. Spíš bylo trochu pozdě.</p> <p>Mladý Alten rostl jako z vody, a když mu bylo dvanáct, byl stejně vysoký jako jeho otec. Vždycky se jeden z potomků trochu vymkne z řady, aby mi připomněl, že v jejich žilách koluje krev Medvědí plece. Někdy jsem měla pocit, že ho přímo vidím růst. Bylo mu kolem čtrnácti, když přišel domů s údivem zapsaným ve tváři. „My jsme nějací důležití lidé, teto Pol?“ zeptal se mne.</p> <p>„Tvůj dědeček si to před několika lety zřejmě myslel.“ odpověděla jsem. „Chtěl se stát členem městské rady.“</p> <p>„To jsem nevěděl.“</p> <p>„Taky jsem mu to rozmluvila. Co že se tak najednou zajímáš o slávu, Altene? Ty se učíš ševcem a staneš se známým, když budeš šít dobré boty.“</p> <p>„Ráno jsem zlomil mistrovu nejmilejší jehlu.“ dal se do vysvětlování. „Poslal mne, abych mu koupil novou. Zrovna když jsem přišel na tržiště, tak tam byl nějaký cizinec a vyptával se na nás.“</p> <p>„Jaký cizinec?“ zeptala jsem se rychle. Najednou jsem velmi zpozorněla.</p> <p>„Tím si nejsem jist, teto Pol. Určitě to nebyl Tolnedřan ani Drasnijec.“</p> <p>„Jak vypadal?“</p> <p>„Byl to velký chlap se snědou pletí… určitě tmavší než Tolnedřan nebo Arend… a měl takové legračně šikmé oči.“</p> <p>„Měl na tváři jizvu?“ vyptávala jsem se a srdce mi bušilo.</p> <p>„Teď když o tom mluvíš, tak mám pocit, že ano. Měl na sobě černý oděv. A zajímal se o nás. Chtěl vědět, kdy přišel dědeček do Murosu a taky se vyptával na tebe. Popsal tě tak věrně, že jsem se divil, kde tě viděl, když skoro nevycházíš z domu.“</p> <p>„Někdo mu asi o mne řekl, Altene. Jdi do koželužny pro otce a pak najděte dědečka. Může být někde u stáda. Řekni jim, že se jedná o velmi důležitou věc a že si musíme hned promluvit. A ještě jedna věc. Drž se stranou od toho zjizveného cizince.“</p> <p>„Rozkaz, madam,“ přikývl a už se hrnul ze dveří.</p> <p>Věděla jsem, že to, co budeme muset udělat, narazí na odpor – a to i odpor dost značný, a proto jsem se<emphasis> </emphasis>uchýlila k něčemu, co jsem už strašně dlouho nepoužila. Místo diskuse se svou nyní již početnou rodinou jsem začala vydávat pokyny a příkazy. „Ve městě je Murgo,“ oznámila jsem, když se všichni shromáždili. „Vyptával se na nás. Musíme okamžitě opustit město.“</p> <p>„Teď se to nehodí, teto Pol,“ namítl Davon. „Můj předák dal výpověď, než opustím město, musím za něj sehnat náhradu.“</p> <p>„Tuhle starost už přenech novému majiteli.“</p> <p>„Jakému novému majiteli?“</p> <p>„Tomu, co koupí tvůj krám.“</p> <p>„Já ho nechci prodat.“</p> <p>„Tak ho spal.“</p> <p>„O čem to mluvíš?“</p> <p>„Mluvím o způsobu, jak udržet tuhle rodinu naživu, Davone. Když se na nás začnou Murgové vyptávat, musíme se sbalit a vypadnout.“</p> <p>„Do toho krámu – jak ty říkáš – jsem vložil celý svůj život. Je pro mě velmi důležitý.“</p> <p>„Je tak důležitý, že pro něj chceš zemřít? Tak důležitý, že kvůli němu necháš zabít Alnanu a Altena?“</p> <p>„O čem to stále mluvíš?“</p> <p>„Gerane, řekni mu, co se stalo na pláži v Rivě roku 4002.“</p> <p>„Teta Pol má pravdu, Davone,“ řekl Geran svému synovi. „Jakmile se k nám přiblíží Ktačikovi lidé, máme dvě možnosti. Utéct nebo zemřít. Celý Kthol Murgos nás chce zabít.“</p> <p>„Ale vždyť je tu celý náš život,“ namítla Alnana, slzy na krajíčku.</p> <p>„A budou tu i naše hroby, když si nepospíšíme,“ řekl Geran ostře. „Když okamžitě nezmizíme, tak nepřežijeme konec týdne.“ Chvíli zíral do stropu. „Oldrik, hrabě z Murosu, je můj přítel. Požádám ho, aby se postaral o naše obchody. Prodá je a pošle peníze do královské pokladnice v Sendaru.“</p> <p>„Snad si nemyslíš, že vložím celé své úsilí do rukou krále!“ vybuchl Davon.</p> <p>„Ne, to si nemyslím. Takový vlastenec zase nejsem. Teta Pol má účet, o který se stará královský pokladník. Prostě přidáme naše peníze k jejím, dokud si nenajdeme nové místo, kde bychom mohli žít.“</p> <p>„Proč toho Murga prostě nezabijeme?“ zajímal se Alten.</p> <p>„To je zajímavá myšlenka,“ řekla jsem chladně. „Ty snad umíš zabíjet lidi? Máš s tím hodně zkušeností?“</p> <p>„No…“</p> <p>„Já bych řekla, že ne. Takže je to jasné. Gerane, promluv s Oldrikem.“</p> <p>„Zařídím to hned ráno, teto Pol.“</p> <p>„Udělej to hned teď, Gerane. Já napíšu pár slov králi, aby věděl, jak naložit s vašimi penězi. Zítra ráno už budeme několik mil od Murosu. Davone, vezmi Altena a zajděte do svých krámů. Řekněte lidem, že se něco stalo, ale nezacházejte do podrobností. Řekněte jim, že musíme do Camaaru.“</p> <p>„My pojedeme do Camaaru, teto Pol?“</p> <p>„Samozřejmě, že ne. Já jenom chci, aby si to ten Murgo myslel. Mimochodem, Gerane, požádej Oldrika, jestli by neprodal i tenhle dům. Už ho nebudeme potřebovat.“</p> <p>„Kam půjdeme, teto Pol?“ zeptal se Alten.</p> <p>„Tam, co rostou růže,“ odpověděla jsem s úsměvem.</p> <p>Geran vzdychl.</p> <p>„Podívej se na to z té lepší stránky, Gerane,“ řekla jsem mu. „Tentokrát budeš mít na úklid spoustu pomocníků.“</p> <p>A tak jsme to také udělali. Opustili jsme Muros dvě hodiny před rozedněním a zamířili jsme po císařské silnici západním směrem na Camaar. Když jsme byli asi pět mil od města, zabočili jsme na druhořadou cestu, která mířila na západní konec jezera Camaar. K jezeru jsme dorazili kolem poledne a po jeho severním břehu jsme zamířili zpět na Medalii.</p> <p>Cestovali jsme na dvou vozech a měli dva jezdecké koně. Přesvědčila jsem celou rodinu, aby se oblékla do obyčejných farmářských šatů. Ty vozy byly spíš na ukázku, než že by poskytovaly nějaký komfort. Jídlo a přikrývky jsme sice potřebovali, ale kusy nábytku jsme na vozy přivázali, aby si všichni okolo mysleli, že se stěhuje obyčejná farmářská rodina.</p> <p>Asi po týdnu jsme dorazili k jezeru Erat. Rodina se přes noc schovala a já se zatím v podobě sovy vydala prozkoumat okolí. Žádní Angarakové nebyli v dohledu, takže jsme se sotva viditelnou stezkou vydali k růžemi zarostlému domu. Vydala jsem se na další průzkum a asi míli od domu našla tři dřevorubce. Pro jistotu jsem je uspala, když jsme šli kolem. Pak jsem poručila růžím, aby se rozestoupily a my vstoupili do mého venkovského domu.</p> <p>„To je nádherný dům!“ zvolala Geranova žena Eldara.</p> <p>„Jsem ráda, že se ti líbí, drahoušku,“ řekla jsem jí. „Zvykni si na něj, protože tu zřejmě strávíme pár let.“</p> <p>„To je dost dlouho na to, abychom to tu dokonale uklidili,“ povzdechl rezignovaně Geran.</p> <p>„Já ti nerozumím,“ prohlásila s pozdviženým obočím Eldara.</p> <p>„Však ty to pochopíš, drahá,“ ujistil jí Geran. „To mi věř. Kde jsme nechali košťata a hadry, teto Pol.“</p> <p>„V komoře hned vedle kuchyně, Gerane.“</p> <p>„No tak jo,“ oznámil Geran rodině, „půjdeme dovnitř a dáme se do toho.“</p><empty-line /><p><strong>VI.</strong></p> <p><strong>Můj dům</strong> u jezera Erat byl v prvních letech skrývání naším posledním útočištěm – něco na způsob „jeskyně v horách“. Použila jsem ho několikrát, než jsem se naučila lépe krýt a taky uměla lépe měnit místa pobytu. Ale pocit, že ho žádný Murgo jen tak nenajde mi dával velký pocit bezpečí.</p> <p>Náš první pobyt v mém domě byl poněkud odlišný od těch ostatních, protože jsme měli zvlášť dobrý důvod zůstat tam delší dobu. Geran se narodil jako princ a jeho vzpomínky zasuté v podvědomí mu dávaly instinkty vlastní panovnickému rodu. Žít v anonymitě prostě nebylo součástí jeho přirozenosti. Narodil se v královské rodině, a protože to byla dobrá královská rodina, byl zvyklý brát vážně svou odpovědnost vůči ostatním. Proto se vždycky snažil pomáhat sousedům a proto se chtěl nechat zvolit do úřadu. Bylo to sice velmi chvályhodné, ale zároveň velmi nebezpečné. Logicky vzato byl Geran příliš dobrý pro okolní svět. A tak, ačkoliv to velmi nerada přiznávám, roky, které jsme strávili mezi růžemi, měly vlastně jediný důvod – poskytnout Geranovi a jeho manželce čas zestárnout a zemřít.</p> <p>Zdá se vám to příliš chladné? Já jsem milovala Gerana, jakoby to byl můj vlastní syn, ale mým prvořadým úkolem bylo, postarat se o celý rod a nejen o jednotlivce. Bezpečnost celého rodu mi velela ukrýt ty, kteří byli příliš nápadní. Za ta století, která následovala, se to stalo několikrát, a mě vždycky bolelo, když jsem musela ty nadané muže odvést do svého venkovského sídla a držet je tam, dokud se jejich roky nenaplnily. Často jsem přemýšlela, jestli staletí, která jsem prožila jako vévodkyně z Eratu, nebyla jen přípravou pro nekonečnou řadu pohřbů, které jsem musela vypravit. Ztratila jsem Kiliana, Asranu, Malona a Ontrose a teď ten dům u jezera trpělivě očekával ztrátu Gerana a Eledery, abych mohla ve svém úkolu pokračovat.</p> <p>Princ Geran z Rivy zemřel ve spánku v roce 4066, nedlouho po svých sedmdesátých narozeninách. Nemohu říci, že by zemřel neočekávaně, protože scházel několik let. Velice jsme oplakávali jeho ztrátu a jsem velmi ráda, že nikdo z rodiny nepřenesl to často používané „možná je to tak pro něj lepší“. Tahle bezduchá formulace mne vždycky rozčílí. Jsem přeci jen lékařka a smrt je můj úhlavní nepřítel.</p> <p>Pohřbili jsme Gerana na vrcholku kopce vedle Kiliana a vrátili se domu, který se nám zdál teď o něco prázdnější, O dva roky později následovala Eldara svého manžela a já začala zvolna přemýšlet, že bychom se mohli zase vrátit do světa.</p> <p>Dala jsem jim rok, aby si na tu myšlenku zvykli a pak jsem ji jednou po večeři otevřela. „Tak kam myslíte, že bychom měli jít?“ zeptala jsem se jich.</p> <p>„Samozřejmě zpátky domů,“ odpověděla ihned Alnana.</p> <p>„To asi není nejlepší nápad, má drahá,“ oponovala jsem. „Naši nepřátelé tam na nás asi čekají.“</p> <p>„Ale já mám v Murosu sestry,“ namítla.</p> <p>„Tím spíše bychom se tam neměli vracet, Murgům na nějakém tom lidském životě nezáleží. Když začnou zabíjet, jsou schopni povraždit všechny v okolí. Kdybychom se vrátili do Murosu, vystavili bychom tvé sestry a jejich rodiny velkému nebezpečí.“</p> <p>„To chceš říct, že už je nikdy neuvidím?“ vykřikla.</p> <p>„Alespoň budeš vědět, že jsou na živu, Alnano,“ snažila jsem se ji uklidnit.</p> <p>„Jestli se chceme dostat co nejdál od Murosu, měli bychom se usadit v Camaaru nebo v Darine,“ navrhl Davon.</p> <p>„Camaar nepadá v úvahu,“ řekla jsem.</p> <p>„Proč ne?“</p> <p>„Tam je příliš mnoho cizinců. Snažíme se vyhnout Murgům a ne jim vpadnout přímo do rány.“</p> <p>„Takže Darine?“ zeptal se Alten. Zamyslela jsem se. „To by asi bylo nejlepší. V Darine je hodně Alornů a Alornové mají jistou dědičnou předpojatost.“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Instinktivně nenávidí Murgy. Rasová předpojatost je hloupá a odsouzeníhodná, ale v některých případech se může hodit. Jsem si jistá, že existují nějací hodní Murgové – někde ve světě – ale ti, co jsou tady na západě mezi ně nepatří. Kdykoliv uvidíte Murga západně od velkého zlomu, nebo severně od Sthiss Toru, můžete si být jisti, že je tu proto, aby vás zabil.“</p> <p>„A co ostatní Angarakové?“ zeptal se Alten.</p> <p>„Malloreánci žijí na druhé straně Východního moře a podléhají Urvonovi a ne Ktačikovi. Thullové jsou příliš hloupí, než aby byli nebezpeční, Nadrakové jsou záhadou. Nikdo přesně nemůže říct, na čí stranu se postaví. Ktačik sází na<emphasis> </emphasis>Murgy a hlavně na Dagaše. Na ty je potřeba dávat největší pozor. Měli bychom uvažovat o Darine. Žije tam tolik Alornů, že Murgo, který tam náhodou zabloudí, bude mít co dělat, aby sám zůstal naživu. Nebude mít čas přemýšlet o tom, jak nás dostat.“</p> <p>A tak jsme v roce 4068 sbalili nějaké oblečení, zavřeli náš venkovský dům a vydali se do přístavního města na břehu Šereckého zálivu. Vydávali jsme se za obchodníky, kteří hledají nové působiště. Ubytovali jsme se v pohodlném hostinci trochu vzdáleném od přístavu, abychom se vyhnuli jeho všudypřítomnému pachu. Davon s Altenem vyrazili na obhlídku města, ještě než jsme stihli vybalit. Znala jsem je příliš dobře na to, abych se jim to snažila rozmluvit, ale snažila jsem se je obléknout pokud možná nenápadně,</p> <p>„Tady je to všechno ale natěsnané na sobě,“ prohlásil Alten, když se vrátili z obhlídky. „To jsou všechna města na severu takhle namačkaná?“</p> <p>„Nejsou tu krávy,“ vysvětlila jsem mu.</p> <p>„Tomu nerozumím,“ vrtěl hlavou,</p> <p>„Muros má široké ulice, protože tam čas od času ženou Algarové svoje stáda. Domy na severu se staví těsně k sobě, aby se ušetřily peníze. Když si postavíš dům mezi dvěma sousedními domy, máš už postaveny boční stěny. Stačí ti postavit přední a zadní stěnu… a samozřejmě střechu.“</p> <p>„Děláš si ze mě legraci, teto Pol?“</p> <p>„To bych si snad ani nedovolila, Altene.“</p> <p>Davon se hrnul do stavby domu, ale já jsem byla proti. „Jsme na útěku, drahý,“ připomněla jsem mu. „Jakmile zjistíme hrozící nebezpečí, musíme okamžitě zmizet. Když postavíš dům, budeš k němu připoután a to může být osudné. Když se bude muset prchat, nesmí existovat nic, co by ti v tom bránilo. Tenhle hostinec nám poslouží do doby, než najdeme vhodný dům, který už stojí.“</p> <p>„Poohlédnu se po něm, teto Pol. Stejně se chci rozhlédnout kolem.“ „Cože?“</p> <p>„Chci najít něco, co bych mohl dělat.“</p> <p>„Nějakou obuvnickou dílnu.“</p> <p>„Nevím to ještě jistě. Vím, že bych to zvládnul, kdybych se do toho zase pustil, ale mám pocit, že bych měl začít něco jiného. Ten Murgo v Murosu určitě zjistil, co jsme dělali a zcela nepochybně to sdělil Ktačikovi.“</p> <p>„To je velmi pravděpodobné,“</p> <p>„Asi bychom neměli začínat s koželužnou a ševcovskou dílnou. To budou první místa, kde nás budou Murgové hledat.“</p> <p>„To máš pravdu. Je vidět, Davone, že jsi velmi dobře pochopil celou situaci.“</p> <p>„Však jsi to do nás celou dobu hustila, teto Pol. Můžeme žít jako ostatní lidé, ale jen do jisté míry. A hlavně musíme mít oči a uši otevřené a nevzbuzovat žádnou zvláštní pozornost.“</p> <p>„Shrnul jsi to velmi dobře.“</p> <p>„Asi bych to neměl říkat, ale právě tohle otec moc dobře nedokázal. Někdy jsem měl pocit, že zapomíná, že chceme zůstat v ústraní.“ Zvedl pravou ruku a podíval se na znaménko na zápěstí. „Mám zakrýt to mateřské znaménko, teto Pol? Ví o něm Ktačik?“</p> <p>„Nejsem si jistá, ale asi ano.“</p> <p>„Tak to zakryju. Vyznám se v kůžích, takže vím, jak změnit její barvu.“ Vstal. „Asi se s Altenem ještě jednou podívám do města. Potřebuju najít něco, co by mě zaměstnalo. Už jsem dlouho nevydělal žádné peníze, takže bych se do toho rád pustil, než úplně zapomenu, jak na to.“</p> <p>„Ty mluvíš jako Sendar. Davone.“</p> <p>„Však já jsem Sendar, teto Pol. Cožpak v tom není smysl našeho skrývání?“</p> <p>Mám pocit, že ze všech následníků Rivova trůnu, měl Davon nejlepší představu o tom, co děláme.</p> <p>Toulali se s Altenem asi týden po městě, ale Alten po nějaké době nastydl a musel zůstat doma. Davon se párkrát vydal do města sám a jednoho chladného dne se vrátil se zasněženým rancem v podpaží. Seděli jsme s Alnanou a Altenem v pokoji a hřáli se u krbu, když tam vešel s tváří zarudlou mrazem. „Hádejte, co to je?“ zeptal se a vytáhl něco z pytle.</p> <p>„Ach, Davone, to je nádhera!“ vydechla Alnana a dotkla se nádherné, černé kožešiny. „Jak je hebounká! Tomu se kravská kůže vůbec nevyrovná. Co to je?“</p> <p>„To je sobol, drahoušku,“ odpověděl Davon. „Patří mezi ty velké lasičky, kterých je v horách Gar og Nadraku plno. O kůžích něco vím, ale něco takového jsem nikdy neviděl.“</p> <p>„Před hodně dlouhou dobou byla tahle kožešina velmi ceněná mezi nejvyšší šlechtou v severní Arendii,“ poznamenala jsem.</p> <p>„Na kožich jich bude potřeba asi pěkná řádka.“</p> <p>„Kožichy ze sobola jsou velmi vzácné, Davone. Byly by příšerně drahé. Skutečně bohaté dámy měly jeden nebo dva pláště s límcem ze sobolí kožešiny.“</p> <p>„Zajímalo by mne, jestli by o to byl zájem i nyní. Vím, kde bych našel zdroj těchto kůží, ale potřeboval bych pro ně odbyt.“ Otočil se na svého syna. „Ty jsi, Altene, s kůžemi pracoval. Myslíš, že by bylo těžké z toho něco ušít?“</p> <p>Alten, kterému v té době bylo už sedmadvacet, našpulil rty a promnul kůži. „Je mnohem měkčí než kravská kůže. Na boty by to nebylo, byl by na to potřeba velmi jemný šev.“</p> <p>Pohlédla jsem na něj zpytavě. Alten byl hezký mladík, ale roky strávené v izolaci v mém venkovském domě v něm vypěstovaly jistou plachost a já přemýšlela, jak ho té zakřiknutosti zbavit. „Vyznám se trochu v šití šatů.“ prohlásila jsem. „Mohly bychom s<emphasis> </emphasis>Alnanou vytvořit pár návrhů a Alten by to mohl spíchnout dohromady. V Darine je dost bohatých kupců a ti rádi pustí nějaké ty peníze, aby se ukázali. Kožešnictví v lepší části města by mohlo docela prosperovat.“ Byl to docela rozumný návrh, ale hlavním důvodem bylo dostat Altena mezi děvčata a ženy. Když se mezi nimi bude pohybovat celé dny, tak ho ta nesmělost přejde. A pak by se mohl i oženit. Tenhle rod nebyl předurčen k staromládenectví.</p> <p>Davon našel dům nedaleko jižní brány. Byl to starý dům, ale stále byl ještě v poměrně zachovalém stavu a střecha netekla. Přestěhovali jsme se do něj z hostince a na mně bylo, abych našla řemeslníky na jeho opravu, protože Davon a Alten byli již plně zaujati budováním nového obchodu. Než jsme otevřeli kožešnictví, museli jsme zajistit zájem o zboží. Procházely jsme se s Alnanou po ulicích Darine v přepychových kožiších, zimních pláštích s<emphasis> </emphasis>kožešinovými límci a s kožešinovými štucly, ve kterých bylo v zimním počasí krásně teplo. Na nohách jsme měli poctivé kožené boty, které mohly působit zbytečně přepychově, ale my jsme byly chodící reklama.</p> <p>Alten dostal již zanedlouho několik objednávek a tak se zdálo, že otevření obchodu nestojí nic v cestě. Okamžitě se objevili další zákazníci a konkurence se nás začala bát.</p> <p>Nebyla jsem zrovna ráda, když Davon přivedl zjara do obchodu obrovitého, divoce vyhlížejícího, přiopilého Nadraka jménem Kablek. „Tak dobrá, Davone,“ prohlásil, když spolu vstoupili do obchodu, „vysvětli mi, o co ti jde. Já to pořád nějak nechápu. Přece máš kůže, ne?“</p> <p>„Když je ta kůže napůl plesnivá, tak za moc nestojí.“ vysvětloval trpělivě Davon. „Tvoji trapeři by se měli starat o kůže, když je přinesou z lesa. Nazelenalá, zatuchlá kůže vůbec nestojí za to, aby ji někam nosili.“</p> <p>„Žádný poctivý traper nemá čas, aby lítal kolem kůží, které získá.“</p> <p>„A co dělá takový traper ve volném čase? Chlastá? Je to tvoje věc, Kableku, ale můžeš za kůže dostat lepší peníze, když tvoji lidé zůstanou střízliví dost dlouho, aby kůže pořádně vydělali a napustili je taninem dřív, než začnou plesnivět.“</p> <p>„Traper nemá v sedlové tašce tolik místa, aby se s tím tahal.“</p> <p>„Na pivko si tam místo najde, ne?“</p> <p>„To je něco jiného, Davone. To je součást naší stravy.“</p> <p>„Řekni jim, ať pijou vodu.“</p> <p>„To nám nedovolí naše náboženství. Aspoň mám ten pocit.“</p> <p>Davon pokrčil rameny. „To si rozvaž sám, Kableku. Dříve nebo později najdu nějakého nadrackého obchodníka s kožešinami, který dohlédne dál než na okraj pivního korbelu. Pak se bude jinak obchodovat.“</p> <p>„No tak dobře. Ukaž mi, které kůže se ti nepozdávají.“</p> <p>„Pojď sem,“ vzal Davon divoce gestikulujícího Nadraka do dílny. Byli tam spolu asi půl hodiny a všichni jsme slyšeli Kableka i přes zeď zcela jasně. Jeho slovník byl opravdu velmi barvitý. Potom se oba vrátili do krámu. „Nevěděl jsem, že jsou tak špatné,“ přiznal s mručením Kablek. „Tak mi ukaž pořádně, o co se má takový traper postarat.“</p> <p>Davon mu vysvětlil, jak kůra některých stromů dokáže ochránit zvířecí kůži. „Když se tvoji trapeři dokáží postarat o kůži v první fázi, já už ji tady dokážu zpracovat. Věř mi, Kableku, že když je v pořádku dopravíš do Darine, cena bude aspoň dvakrát vyšší.“</p> <p>„Uvidím, co tomu řeknou moji trapeři.“</p> <p>„Když od nich odmítneš koupit kůže, pochopí to hned.“</p> <p>„Já to zkusím.“ zabručel Kablek. Pak se otočil ke mně. „Neprodal bys mi ji?“ zeptal se Davona. „Máš dvě ženský, a to žádný mužsky nemůže dlouho vydržet,“</p> <p>„Lituji. Kableku, ale není na prodej.“</p> <p>Kablek na něj kysele pohlédl. „No, tak nic. Já jdu zpět do hospody,“ prohlásil. „Nashle příští jaro.“ Pak vyšel z obchodu.</p> <p>„Co to mělo znamenat?“ vyptávala jsem se.</p> <p>„Nechtěl mi věřit, když jsem mu tvrdil, že ty jeho kůže za moc nestojí.“</p> <p>„Ty víš moc dobře, že tohle jsem nemyslela. Co není na prodej?“</p> <p>„Ty, teto Pol,“ řekl Davon nevinně. „Ale jeho nabídka byla velmi atraktivní. Určitě by tě potěšila.“</p> <p>„Cože?“ vykřikla Alnana.</p> <p>„To je zvláštnost nadracké kultury, má drahá,“ vysvětlila jsem jí. „Ženy jsou považovány za majetek a mohou se prodávat i kupovat.“</p> <p>„Takže otroctví?“</p> <p>„Je to trošku komplikovanější, Alnano, já ti to někdy vysvětlím… až budeme samy.“</p> <p>Asi měsíc na to vstoupila do obchodu hezká mladá žena s tmavě blond vlasy a prohlížela si sobolí límce.</p> <p><emphasis>„To je ona, Pol!“ </emphasis>zaslechla jsem matčin hlas.</p> <p><emphasis>„Všimla jsem si toho sama,“ </emphasis>odvětila jsem v duchu. <emphasis>„Je to jako když zazvoní zvonec, co?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Lepšíš se, Pol. Ještě pár generací a nebudu mít co na pr</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>ci.“</emphasis></p> <p>Blondýnka se jmenovala Elletta a bylo zjevné, že ona i Alten slyšeli stejný zvonek, o kterém jsme mluvily s matkou.</p> <p>Vzali se příští zimu a na Altenovi ani nebyla vidět lítost, nad ztrátou mládenectví.</p> <p>Byli jsme v Darine šťastní, ale mezi námi jsem měla k celé situaci jisté výhrady. Rodina na tom byla až příliš dobře – a taky trochu moc na očích – alespoň na můj vkus. Taky se nám nedařilo se vyhnout kontaktům s cizinci. Kablek byl rodinný přítel a já mu více méně důvěřovala – pokud se tedy dá v mém případě hovořit o důvěře k nějakému Angarakovi – ale byla bych stejně radši, kdybychom ho nepotkali. I Angarak s nejlepšími úmysly je stále schopen říct jakémukoliv Grolimovi cokoliv, co chce vědět. Během našeho pobytu v Darině jsem se rozhodla, že bychom se měli vyhýbat přístavu i větším městům ve vnitrozemí. Vesnice jsou mnohem bezpečnější. Lidé z města jsou příliš zaměstnaní a příliš do sebe zahledění, než aby věnovali nějakou pozornost cizincům. Vesničané nemají moc námětů k hovoru, takže každý cizinec vzbudí pozornost a mluví se o něm v hospodě alespoň týden. Taková hospodská konverzace je pro mě varovným signálem, protože se vždycky o ní doslechnu. Život na vesnici může být nudný, ale pro nás byla bezpečnost nade vše.</p> <p>Naší rodině se v Darině dařilo, a tak jsme tam zůstali asi příliš dlouho. V roce 4071 se narodil Ellettě syn, kterého Alten pojmenoval po dědečkovi Geran. Domnívala jsem se, že to není nejlepší nápad, ale Alten byl neoblomný. Davon pokračoval v nákupu kožešin od Nadraků a příležitostně i od Drasnijců a Alten z nich dělal kožichy, které se velmi dobře prodávaly. Alnana zemřela v roce 4077 a Davon po její smrti velmi rychle sešel. Je to mnohem obvyklejší, než byste si mysleli. Zármutek někdy uspíší váš konec rychleji než nějaká choroba.</p> <p>V roce 4080 se objevila jedna z těch ničivých chorob, které sužovaly starý svět a vyhubila polovinu obyvatelstva v Darine, včetně Davona, Altena i Elletty. Všichni zemřeli v průběhu několika hodin, navzdory mé snaze je zachránit. Tentokrát jsem nemohla vinit z jejich skonu žádného Murga, ale chorobu. Ihned po pohřbu jsem zavřela obchod i dům, sebrala peníze a s mladým Geranem opustila Darine. Zamířili jsme – jak asi uhodnete – do bezpečí mého domu u jezera.</p> <p>Zůstali jsme tam několik let a pro ukrácení času – a taky jako vklad pro budoucnost – jsem Gerana učila základy zdravovědy. Byl pozorný, i když nepříliš nadaný student, a já byla zvědavá na jeho další budoucnost. Když jsem usoudila, že jsme byli dost dlouho v odloučení, přesídlili jsme do Medalie. Geran si tam otevřel praxi a já brzy zjistila, že z něj nikdy nebude prvotřídní lékař. Měl potíže s určením diagnosy svých pacientů.</p> <p>Oženil se pozdě – už mu bylo pětatřicet – a jeho žena mu dala syna – pokračovatele rodu – a k tomu ještě čtyři dcery.</p> <p>I když mne Geran po stránce profesní zklamal, musím přiznat, že jako průměrný lékař byl pro náš účel daleko vhodnější, než kdyby se z něj stal světoznámý léčitel. Vydělával sotva dost na to, aby nás v pohodě uživil a tím nedal svému synovi zrovna velký příklad, co se týče jeho vlastních ambicí. První Geran byl princ a Davon s Altenem byli velmi úspěšní obchodníci. Druhý Geran se stále pohyboval na pokraji existenčních problémů, takže jeho syn nevyrůstal obklopen přepychem a sloužícími. Měl šikovné ruce a tak jsem kolem jeho dvanáctých narozenin rozhodla, že by se mohl vyučit tesařem. Okolnosti nasvědčovaly tomu, že se splňuje Hattanův nápad o tom, že se potomci Ocelového stisku začlení do běžné společnosti.</p> <p>V dalších dvou stoletích jsem se svými svěřenci vyzkoušela většinu řemesel v Sendarii. Pod mým dohledem vyrůstali truhláři, kameníci, kováři i krejčí. Všichni moji synovci byli spíše vážní mladí muži, kteří brali svou práci velmi vážně a byli hrdí na svou dovednost. Až na malé výjimky jsem jim příliš nevyprávěla o jejich předcích. Královská krev neznamená příliš mnoho pro toho, kdo se živí rukama.</p> <p>Nebyli jsme žádní kočovníci, ale stěhovali jsme se poměrně pravidelně a vždy si vybírali za místo pobytu menší a menší městečko nebo vesnici. Všímavost našich sousedů mi posloužila jako hlídací pes a sloužila nám dobře. Vždycky jsem se dozvěděla, když kolem vesnice prošel nějaký Murgo, nebo se dokonce ubytoval v sousedním hostinci. Pak nastala „kritická situace“ a my se stěhovali o číslo dál.</p> <p>Žila jsem ve vesničce s neskutečně nezvyklým jménem Vzdálená Nábližka, která ležela několik mil od hlavní cesty, spojující Sendar se Seline. V té době jsem bydlela pouze s potomkem Rivy a Beldarany jménem Darion. Když se ke mně doneslo, že se v okolí objevil Murgo, usoudila jsem, že je na čase změnit působiště. Tentokrát jsem se rozhodla, že než se stěhovat do nějaké vesničky s ještě směšnějším jménem, tak to bude lepší se přestěhovat do většího města. Sbalili jsme s Darionem svých pět švestek a nechali se odvézt do Sulturnu ve střední Sendarii.</p> <p>Měla jsem vždycky Sulturn ráda. Není tak velký jako Medalie nebo Seline a vánek, který fouká od jezera, dělá pobyt příjemným i v létě. Darionovi bylo v době našeho přestěhování asi čtrnáct a já se rozhodla, že by se měl vyučit truhlářem. Byl to vytáhlý chlapec, který zřejmě bude větší než jeho nejbližší předkové. Ne tak velký jako Býčí šíje, ale to je jenom dobře, protože obři zbytečně poutají pozornost. Darion se učil u staromilce, který vyráběl nábytek tradičním způsobem bez použití hřebíků. Věřil totiž, že hřebík v nábytku je hřích.</p> <p>Po nějaké době učení nechal Dariona dělat zadní části nábytku a poté, co shledal, že tam nedělá příliš chyb, svěřoval mu i některé kousky k samostatné práci. Pečlivě prohlížel jeho výtvory a shledal, že můj synovec není úplně nešikovný. To už bylo Darionovi dvacet a zastal v dílně většinu práce, protože se jeho učitel věnoval stále více výrobě různých ptačích budek a dalších hloupostí. Lidé ze Sulturnu brzo zjistili, kdo vlastně vyrábí ten dokonalý nábytek a to mne přivedlo na myšlenku, že by si Darion zasluhoval vlastní dílnu.</p> <p>Navštívila jsem proto jeho zaměstnavatele s návrhem, že by bylo hezké, kdyby strávil stáří u svého syna a vnoučat na jejich farmě na jihu.</p> <p>„Kde jsi vzala tolik peněz, teto Pol?“ divil se Darion. když jsem mu řekla, co se stalo.</p> <p>„Mám jisté zdroje, můj milý,“ usmála jsem se.</p> <p>Peníze byly pro mne trvalým problémem. Ne jejich nedostatek, ale spíš přebytek. Měla jsem hodně peněz v královské pokladnici, ale nechtěla jsem, aby ti poctivý řemeslníci zjistili, že nejsme odkázáni na výsledky jejich práce. Chtěla jsem, aby si mysleli, že jejich příjmy jsou jediným zdrojem obživy. Nakonec, šetrnost je ctnost, ne?“</p> <p>V roce 4413 bylo Darionovi dvaadvacet a začal chodit s pěknou sendarijskou dívkou jménem Selana. Ten tichý zvonek, o kterém jsme kdysi hovořily s matkou, stále fungoval a rozezněl se mi v hlavě, jakmile jsem tu vysokou blondýnku prvně spatřila.</p> <p>Darion si Selanu vzal v roce 4414 a ještě předtím vybudoval pro svou mladou manželku byt nad dílnou, kde pracoval. Mělo to několik výhod. Nemuseli jsme platit nájemné za omšelý barák, kde jsme dosud bydleli a Darion to měl blízko do práce.</p> <p>Po svatbě se brzo vytvořil spokojený stereotyp, že my jsme se Selanou nahoře vařily, zatímco Darion se dole věnoval svému nábytku. Za těchto okolností to bylo takřka ideální vyplnění Hattanových představ o budoucnosti Rivových potomků. Darion byl uznávaný řemeslník, ale nebyl nijak prominentní. Jeho příjmy nám umožnily spokojený život, ale muž, který bydlí nad svou dílnou může být jen těžko nazýván králem obchodníků.</p> <p>V pozdním podzimu 4415 nás poctil návštěvou můj otec. Cítila jsem za ta léta občas jeho přítomnost, ale tohle bylo poprvé, co se objevil osobně. Očekávala jsem, že na mne z povzdálí dává pozor, a byla bych zklamána, kdyby tomu tak nebylo. I když nebyl tak hluboce svázán s osudem rodiny jako já, samozřejmě se o ni zajímal.</p> <p>Otec byl trochu neopatrný, když uvolňoval svou Vůli, takže jsem o něm věděla, ještě než vešel do dveří. Vzal na sebe podobu vysokého muže s hustým černým vousem, který mu začínal takřka hned pod očima. Možná tím mohl někoho zmást, ale určitě ne mne. Zrovna jsme seděli u večeře a já se musela pousmát, když jsem spatřila, jak vypadá. „Co tady děláš, staříku?“ zajímala jsem se. „Myslela jsem, že se budeš držet stranou.“</p> <p>„Musíš i s dětmi odsud okamžitě zmizet, Pol,“ řekl a vzal na sebe svou skutečnou podobu.</p> <p>To Dariona a Selanu skutečné vyděsilo. „Kdo je ten muž, teto Pol?“ zeptal se přiškrceným hlasem Darion.</p> <p>„Můj otec,“ odpověděla jsem poněkud s despektem.</p> <p>„Svatý Belgarat?“ Neměla jsem důvod skrývat svůj původ a otec měl obrovskou reputaci – jeho reputace ovšem trochu pohasínala, čím lépe jste ho znali.</p> <p>„To slovo „svatý“ je poněkud diskutabilní,“ řekla jsem spíše pro otce než kvůli Darionovi. Měla jsem vždycky radost, když jsem si otce mohla dobírat.</p> <p>„Jde o skutečně vážnou věc, Pol,“ řekl otec. „Musíme okamžitě opustit Sulturn. Jestli se nenaučíš barvit vlasy, tak ani nemá cenu, abys v dalším městě vybalovala věci. Všichni Grolimové vědí o tvém bílém pramínku vlasů.“</p> <p>„O čem to mluvíš, otče?“</p> <p>„Dole ve městě je v hospodě Murgo a vyptává se na tebe. Lije pivo do jednoho upovídaného Sendara, takže přesně ví, kde jste. Začněte balit.“</p> <p>„Proč ho prostě nezabiješ? Mrtvý Murgo už nám neublíží.“</p> <p><emphasis>„Teto Pol!“ </emphasis>vykřikl vyděšeně Darion.</p> <p>„Kolik toho ví?“ zeptal se otec a ukázal na Dariona.</p> <p>„Tolik, kolik potřebuje.“</p> <p>„Ví, kdo je?“</p> <p>„V obecné rovině ano.“</p> <p>„Ale, Pol!“ řekl otec nasupeně. „Držet nějaké tajemství jenom proto, aby to zůstalo tajemstvím, je směšné. Začni balit a já mu řeknu, kdo skutečně je. Vezměte si jen to, co nezbytně potřebujete. Všechno ostatní si můžete koupit v Kotu.“</p> <p>„Kotu?!“ Neočekávala jsem něco takového a musím říct, že se mi to ani moc nezdálo.</p> <p>„Sendarie je už pro vás příliš nebezpečná, Pol. Už ses tu stěhovala mnohokrát. Murgové – a Grolimové – už se na Sendarii zaměřili. Měla by ses s dětmi uchýlit na nějaký čas do některého z alornských království. Naházej potřebné věci do kufru a já zatím vysvětlím celou situaci Darionovi a jeho manželce.“</p> <p>„Stále si myslím, že by nebylo od věci, kdybys toho Murga polechtal nožem pod žebry.“</p> <p>„To by byla jenom ztráta času, Pol. Zpráva o mrtvém Murgovi by se donesla ke Grolimům a ti by se tu začali rojit, ani ne za týden.“</p> <p>Otec prohlásil, že měl v plánu koupit koně, ale já mu to okamžitě zatrhla. Selana sice byla zdravá dívka, ale byla těhotná, a pro těhotnou ženu není nejzdravější natřásat se celé dny na koni. Ani jsem moc neposlouchala, když otec vyprávěl Darionovi a Selaně celou historii. Jednak jsem ji už několikrát slyšela a pak jsem většinu toho prožila na své vlastní kůži. Darion se sice tváři skepticky, ale choval se, jakoby otci věřil. Pak navrhl, že bychom na cestu mohli použít nákladní vozík. Otci se ta myšlenka hned zalíbila. Asi mu připomněla, jak se seznámil s naším Pánem. Pak – a skoro se mi to nechce přiznat – vypadlo z otce něco geniálního. „Mám pocit, že by se tu hodil požár,“ zamyslel se.</p> <p>Tím ovšem skutečně rozčílil Dariona a Selanu. Všechno, co měli, bylo v tomhle domě a jim ještě nedošlo, že se sem už nikdy nevrátí. To bylo součástí otcova plánu. Nejenom, že se tím odvrátí pozornost celého města, ale vyloučí se tím zbytečné úvahy nad tím, jestli se sem budou moci někdy vrátit.</p> <p>Otec šel dolů připravit koně a já zatím chystala tři pěkné kostry, aby všichni lidé ve městě – a hlavně ten zvědavý Murgo – byli přesvědčeni, že jsme všichni tři uhořeli při požáru. Chtěla jsem, aby si ten Murgo myslel, že cesta, kterou sledoval až sem, zde končí jednou provždy.</p> <p>Otec vyjel s vozem z Murosu směrem na Medalii a Darion, Selana a já jsme seděli pod plachtou vzadu. Po několika hodinách jsme byli dost daleko na to, aby se oheň v domě mohl prudce rozhořet.</p> <p>Příštích čtrnáct dní jsme byli na cestě. Když potřebujete být v Darine rychle, koupíte si koně a pojedete po císařských cestách. Když na koně trochu přitlačíte, můžete to stihnout za pět dní. My jsme nikam nespěchali a navíc jsme se potřebovali vyhnout jakýmkoliv kontaktům s Torakovými zvědy, proto nás otec vozil po všelijakých cestičkách. Protože byl nádherný podzim a cestovalo se velmi příjemně, nic jsem nenamítala.</p> <p>Konečně jsme dorazili do Darine, kde jsme prodali otcova koně a Darionův vůz a nalodili se na loď, plující do drasnijského přístavu Kotu.</p> <p>Nemám Kotu ráda. Hlavně kvůli větrnému počasí, které tam většinu času panuje. Také chování drasnijských obchodníků je po nějakém čase velmi únavné. Když vám Drasnijec dluží peníze, radši by umřel, než by vám je vrátil bez nějakého zisku pro něj.</p> <p>Nerada to přiznávám, ale otec mi celá ta léta chyběl. Má sice dost pochybný charakter, ale zcela jistě je zábavný společník – když chce – a má obrovský smysl pro praktičnost. Ten nápad se zapálením Darionova domu by mě nikdy nenapadl. Asi jsem přeci jenom příliš sentimentální.</p> <p>Otec s Darionem velmi dobře vycházel. Darion měl dost rozumu, aby poslouchal otcovy rady a otci se to líbilo. Jsem si jistá, že Darion měl vůči změně povolání v Kotu jisté výhrady. Pro něj byl důležitý nábytek, ne ozdoby na něm. Z tohoto úhlu pohledu bylo řezbářství krokem zpět. Otec zarazil jeho námitky hned z kraje. „Já bych řekl, že zůstat naživu je důležitější než nějaká umělecká integrita.“</p> <p>Tím Dariona umlčel.</p> <p>Otec s námi zůstal v Kotu po dobu, než jsme založili novou existenci. Přinutil nás změnit jména a nabarvit si vlasy. Mimochodem, ta barva mi stejně nedržela. Otec sám je – ať má jakékoliv jméno – žijící legenda, takže pro nás samotné bylo bezpečnější, když konečně odešel.</p> <p>Příští jaro se Selaně narodil syn a Darion porušil tradici a nedal mu rivanské ani sendarské jméno. Dal mu drasnijské jméno Khelan. Trochu mne to zklamalo. Musím říct, že taková výjimka se udála v Rivově rodu jen dvakrát nebo třikrát. Je sice hezké být nenápadný a splynout s okolím, ale…</p> <p>Nedlouho po narození ke mně jednou v noci dolehl známý hlas, ale tentokrát to nebyl hlas mé matky.</p> <p><emphasis>„Jsi vzhůru, Pol?“</emphasis> zeptal se mne otec.</p> <p><emphasis>„Teď už jo, otče,“ </emphasis>odpověděla jsem. <emphasis>„Co se děje?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jsem na Arendském trhu a měl jsem zrovna ab</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>solutně fantasti</emphasis><emphasis>c</emphasis><emphasis>kou diskusi s Ktačikem.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Co dělá na Arendském trhu?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Abych řekl pravdu, tak tě tu asi hledá. Shání tě.“</emphasis></p> <p><emphasis>„A teď tě zrovna odposlouchává. To je skutečně velmi chytré, o</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>če.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Nebuď směsná, Pol. Přece vím, jak s tebou mlu</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>vit, aby to n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>mohl slyšet. Na nějaký čásek zapomeň na to, že by ses vracela do Se</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>rie. Ta je teď moje.“</emphasis></p> <p><emphasis>„O čem to mluvíš?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Ktačik má nového žáka. Jmenuje se Čamdar, je velmi nadaný a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Ktačik mi ho přilepil za záda.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Co to povídáš?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Říkám, ti pravdu. Čamdar se má stát mým stí</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>nem. Ktačik si je jist tím, že vím, kde jsi, a že tě čas od času navštěvuju. Čamdar mě sleduje, aby našel tebe.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Co to má společného s tím, kde žiju?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Párkrát mě viděli u Sendarii, tak si Ktačik mys</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>li, že je to tvoje působiště. Chci si s Čamdarem tro</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>chu pohrát a nechci, aby ses mi pletla na hřiště.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Proč ho prostě nezabiješ a nezbavíš se ho jednou provždy.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Já toho Čamdara znám a vím, jak vypadá a jak se chová. Je to lepší než mít v zádech někoho ne</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>známého. Povodím ho po Sendarii, až tam pozná důvěrné každou stezičku. Ale opravdu každou. Bude si tak jistý, že jsi tam, že ho nenapadnou alornská království ani náhodou. Dopřej mi trochu prostoru, Pol. Odstraním Čamdara z tvého dosahu.“</emphasis></p> <p><emphasis>„To nem</emphasis><emphasis>áš nic lepšího na práci?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Ani ne. To, co děláme, je jenom, o málo méně dů</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ležité než bylo rozlomení světa. Tohle je můj malý příspěvek k tvému velkému úkolu.“ </emphasis>Po těch slovech se rozchechtal.</p> <p><emphasis>„Co se děje tak směšného?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Já se těším, jak se pobavím. Když budeš pozorně poslouchat, Pol, uslyšíš v příštích stoletích, jak Čamdar vyje zklamáním. Drž se mimo Sendarii a já ti zaručuju, že budeš v bezpečí.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Kam máš teď namířeno?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Nejdřív asi zavedu Čamdara do Tol Honetu, aby si trochu užil přepychu, než ho protáhnu růz</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>nýma dírama.“ </emphasis>Otec se zase uchechtl. <emphasis>„Ktačik byl tak laskav, že mi daroval ocas. Já ho trochu pro</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>táhnu bahnem, aby viděl, jak si toho vážím. Spi sladce, Pol.“</emphasis></p> <p>Tak to je můj otec.</p><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong><emphasis>ČÁST DRUHÁ</emphasis></strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Vo Mimbre</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>VII.</strong></p> <p><strong>Ačkoliv si otec</strong> z Čamdarova objevení dělal legraci, bral Ktačikova podřízeného velmi vážně. Čamdar nebyl obyčejný Grolim, kterého hnal strach a slepá víra. Byl lstivý, ambiciózní a velmi chytrý. V jistém smyslu byl možná nebezpečnější než samotný Ktačik.</p> <p>Když se dívám zpět na svá první léta v roli pečovatelky, jsem nucena přiznat, že moje zaměření na Sendarii bylo nebezpečným omylem. Nebyla jsem schopná se vzdát své minulosti, když jsem přijala nové poslání, a proto jsem hledala úkryt pro potomky Ocelového stisku uvnitř Sendarie. Tím jsem velmi usnadnila práci Ktačikovým Grolimům, protože jsem zúžila pole působnosti. Po několika letech už věděli, že mne nemusí hledat, v Arendii nebo v Tolnedře, protože jsem vždycky byla v Sendarii.</p> <p>Otec napravil mou chybu tím, že mi zakázal pobyt na místě, které jsem milovala. Když se dívám na ta čtyři a půl století, která jsem strávila v alornských královstvích, vždy je považuji za exil, ale díky tomu jsem se naučila ignorovat hranice mezi státy. Stále se ale ráda vracím do Sendarie. Věnovala jsem té zemi značnou část svého života, a i když už nevládnu národu, který vzešel z mého původního vévodství, stále mám ráda ta místa. Povinnosti mohou někdy připomínat staré pohodlné boty. Nechceme se jich zbavit, i když máme nové.</p> <p>I když jsem se s Kotu nikdy nesblížila, Darion a Selana byli mladí a brzy si zvykli na zdejší život. Jejich malý synek měl drasnijské jméno a jejich oblečení bylo také drasnijské. Naštěstí morálka se nemění tak snadno jako oblečení. Nemůžete se jí jen tak zbavit. V hloubi své duše byli Darion i Selana stále Sendary. Darion se nesnažil natáhnout své zákazníky a Selana se nezúčastnila sedánků se sousedkami. Všimla jsem si, že jsou Drasnijci posedlí společenským postavením. Kořeny všeho toho mohou být možná u samotného Drase, protože Býčí šíje nikdy nedal bratrům zapomenout, že je prvorozený syn Medvědí plece. Drasnijské ženy se často snaží povýšit své vlastní společenské postavení tím, že pomlouvají ostatní. Selana dala jasně najevo, že se nehodlá podobných sedánků zúčastnit. Mne místní ženy s takovou nabídkou vůbec neobtěžovaly. Není to zvláštní?</p> <p>Navzdory skutečnosti, že to byla Drasnie, přímé chování Dariona a Selany zvýšilo jejich prestiž v očích sousedů víc než podvádění a pomluvy. Zdá se, že Drasnijci mají někde uvnitř úctu ke slušnosti.</p> <p>Teď mne napadá zajímavá myšlenka. Bylo by možné, že náš milý princ Kheldar, zloděj, který měl vždy připravenou únikovou cestu z jakéhokoliv města na světě, se uvnitř své drsné duše stydí a ctí čest a slušnost?</p> <p>Po chvíli uvažování myslím, že ne.</p> <p>Došlo ti to, Silku, ne?</p> <p>Ať tak či tak, Darion a Selana byli v Kotu uctíváni svými sousedy a byli v bezpečí. Jejich syn Kelan byl vychováván jako Drasnijec, ale po naší malé rozmluvě při jeho osmnáctých narozeninách se dozvěděl, kdo skutečně je a proč je nutné, aby si tu informaci nechal pro sebe. Kelanovi patří uznání za to, že se mě nezeptal tou obligátní otázkou „Proč si mi to neřekla dřív, teto Pol?“ Protože vyrůstal jako Drasnijec, uvědomoval si, že jsem mu to dřív neřekla, protože to nepotřeboval vědět. Rozhodli jsme se, že bude pracovat jako stavitel lodí a on si v tom povolání vedl znamenitě. Drasnijské lodi v pětačtyřicátém století byli mnohem větší než původní pobřežní bárky. Měly široký trup, aby se do nich vešlo velké množství zboží a připomínaly těhotné velryby. Ani zdaleka nepřipomínaly šerecké válečné lodi. Ty za větru jen letěly a nebylo na světě lodi, která by jim dokázala uniknout, Kelan byl natolik chytrý, že si uvědomoval, v čem je chyba a navrhl hlubší kýl jako řešení. Jsem si jistá, že drasnijští kapitáni dobře věděli o čem mluví, ale ani jeden na jeho nápad nepřistoupil. Znali totiž mělčiny a různá skaliska při pobřeží. Nechci tím říct, že všichni drasnijští námořníci jsou pašeráci. To, že neznám žádného Drasnijci, který by ctil zákony, ještě neznamená, že žádný takový neexistuje.</p> <p>Moji chráněnci žili v Kotu do konce pětačtyřicátého století, když jsem s nimi přesídlila do Boktoru. Snažila jsem se v těch letech vyhýbat, hlavním městům. Ktačik v té době dost spoléhal na Dagaše a ti nejsou tak snadno rozpoznatelní jako Murgové. Mohli se pohybovat po západě takřka nepozorovaně a mně připadalo logické, že když někoho hledám, tak s tím začnu v hlavním městě. V tom je problém Drasnie, že vlastně má příliš málo měst.V močálech západně od Boktoru je několik rybářských vesnic, ale já jsem jednoznačně odmítala žít uprostřed smrdutých stojatých vod. Silk jednou popsal západní část své domoviny jako „stará, dobrá, bahnitá Drasnie“ a tím ji dobře vystihl.</p> <p>Vřesoviště na východě Drasnie jsou skoro stejně zoufalá. Vřesoviště je pustina, kde zima začíná brzo a končí pozdě. Je to místo vhodné pro chov sobů a zároveň je to pravlast Drasnijců. Nebylo to ale počasí, co mne drželo stranou východní Drasnie. Oblast stoupá pomalu k Gar og Nadraku a mně nepřipadalo moudré bydlet tak blízko angarackému království. Navíc je východní Drasnie domovem Medvědího kultu. Kombinace izolace a mizerného počasí vedla k tomu, že se místní členové kultu uzavřeli před vymoženostmi okolního světa včetně ohně a kola.</p> <p>Moje malá rodina žila v Boktoru asi sedmdesát let a pak jsme přesídlili do Šereku, kde jsme žili ve vesnici západně od Val Alornu. Období růstu je tam velmi krátké a pak se muži většinou věnují dřevařství. Námořní národy vždy potřebují spousty dřeva. Jeden z potomků Ocelového stisku, Dariel, udělal štěstí tím, že zakládal pily na potocích. V Šereku jsem se cítila bezpečně, protože Šerekové tak ctí odkaz Alornu, že zabijí každého Angaraka, který by se v jejich království objevil. V Šereku je spousta hospod, ale v žádné z nich neuvidíte zvídavého Murga. Dokonce i Dagašové se Šereku vyhýbají.</p> <p>Po nějaké době mi matka naznačila, abych přesídlila ze Šereku, protože se obávala, aby se do rivanského rodu nedostalo příliš mnoho šerecké krve a zvyklostí. Z rivanského rodu měl vzejít „Vrah boha“ a matka se domnívala, že by bylo dobře, kdyby věděl, kterého boha má zabít. Matce se příčila představa, že se Rivova meče zmocní nějaký hospodský rváč a proklestí se jím až na místo pantheonu.</p> <p>Možná vám to bude připadat zvláštní, ale mně se v Šereku líbilo. Urostlé šerecké dívky, které si brali Rivovi následníky za muže dělaly čest proslulé šerecké plodnosti a já byla vždy obklopena houfem malých blonďatých hlav.</p> <p>V roce 4750 jsem podlehla matčině naléhání a po dlouhé rozmluvě s chlapcovými rodiči jsem odvedla nejmladšího následníka do Algarie. V jednačtyřicátém století se princ Geran oženil s dcerou Hattana, mladšího bratra kmenového náčelníka, a proto byl Gariel dědičně členem tohoto klanu. Vysvětlila jsem situaci tehdejšímu klanovému náčelníkovi, Hurtalovi, a tak jsme byli přijati za člena klanu.</p> <p>Kočovný způsob života se mi nelíbí. Mám ráda stálost a stabilitu a způsob života, kde určují krávy kam jít, mi připadá trochu urážlivý pro člověka. Jediné, co je na kočovném životě pozitivní je to, že nikde nezůstanete tak dlouho, aby vás pohltily hory odpadků.</p> <p>Gariel se naučil jezdit na koni a starat se o krávy a já se vrátila ke svému dávnému povolání lékařky. Pomáhala jsem rodit děti a ošetřovat zraněné. Ani mě nijak neuráželo, když mě v noci vzbudili, abych šla pomoct s rozením telete. Jediný rozdíl je snad v tom, že se kráva při porodu na nic nevyptává.</p> <p>Protože Gariel vyrůstal v Šereku, kde jsou samí blonďáci, byl úplně fascinován černovlasými algarskými krasavicemi. A protože pro ně byl zase on velmi přitažlivým mladíkem, měla jsem co dělat, abych je udržela alespoň trochu na distanc.</p> <p>Víc to nechci rozvádět. Matka mi totiž poměrně jasně dala najevo, že prvorozený Garielův syn bude následníkem, ať již bude z lože manželského nebo nikoliv.</p> <p>Konečně jsme ho oženili s vysokou krasavicí jménem Silar a já se mohla v klidu vyspat. Když se jim v roce 4756 narodil syn, navrhla jsem, že by se mohl jmenovat Daran. Usoudila jsem, že opakováním jmen udržujeme trochu silnější kontinuitu s dřívějšími generacemi.</p> <p>Mladý Daran doslova vyrůstal v koňském sedle a mám pocit, že jako kluk snil o tom, že se stane tím, čemu Algarové říkají Sha-dar… tak jako je dneska Hettar. Sha-darimové jsou něco jako vládci koní. Musela jsem mu tu myšlenku rázně rozmluvit. Sha-darimové jsou většinou koňmi tak posedlí, že se jenom zřídkakdy žení, a to nebyla cesta, po které se měl Daran vydat. Navíc jsou Sha-darimové poněkud iracionální, což Hettar jasně demonstroval, když se pokoušel v Zemi Ulgů zkrotit hřebce Hrulga. Hrulgové vypadají trochu jako koně, ale jsou to nebetyčné potvory. Však také Hettar příliš neuspěl. Jedině se mu podařilo to, že ho Hrulga nesežral k snídani.</p> <p>Po nějakém čase se Daran oženil s algarskou dívkou jménem Selara a v roce 4779 se jim narodil syn Geran. Povšimněte si opět opakování jména. Byla jsem pevně rozhodnuta držet kontinuity rivanského rodu i tímto způsobem. Geran vyrůstal stejně jako jeho otec v koňském sedle a já začala uvažovat o přestěhování. U Algarů bylo sice bezpečno, ale já chtěla dát následníkům krále i nějaké vzdělání a jiné vychování. Algarský způsob života je pravděpodobně ten nejsvobodnější, jaký si lze představit, ale jeden z těch chlapců se měl stát králem. A králové jsou ti nejméně svobodní lidé ze všech. Říká se o nich, že nosí korunu, ale s ní oblékají i ostatní starosti.</p> <p>Moje možnosti v Algarii byly velmi omezené. Jediná dvě místa, která byla víc než ležení kočovníků, byl Stronghold, což není nic jiného než past na Murgy, kteří se přes Východní zlom snaží dostat do Algarie a krást tam koně, a vesnice Aldurford, což je původní sídelní místo Rychlé nohy. Poté, co se Geran oženil a v roce 4801 se mu narodil syn Darel, začala jsem pomaloučku přesvědčovat posledního následníka o nepohodlnosti kočovného života. Vyprávěla jsem Darelovi historky o pohodlném městském životě, kde se všechno netočí pouze kolem krav a trávy. Dost mi pomohla obrovská sněhová bouře, která ho uvěznila na dvacet osm hodin v sedle bez možnosti ulevit si od neustálých náporů ledového větru. Popostrčila jsem ho, aby se zajímal o kovářské řemeslo a vyučil se v něm. Samozřejmě v tom byl určitý záměr. Klan nepotřeboval dva kováře, takže v momentě, kdy se chtěl Darel postavit na vlastní nohy, musel se od klanu odtrhnout.</p> <p>Dalším štěstím bylo, že si nevytvořil pevné pouto k žádné dívce, takže ho u klanu vlastně nic nedrželo. V roce 4825 jsme se spolu odstěhovali do Aldurfordu. Tamní kovář už byl dost zmožen z neustálého popíjení, takže už neměl tolik sil a Darel se snadno uchytil. Usadili jsme se na předměstí a Darel měl za chvíli spoustu práce.</p> <p>Bylo mu už třicet, když se oženil s místní krasavicí Adanou a byli spolu skutečně šťastni. Asi bych to neměla říkat, ale já byla možná ještě šťastnější. Kočovníci se příliš často nekoupou a lidé, kteří jsou stále s koňmi nebo kravami, po delším čase trochu načichnou. Jakmile jsme si s Darelem v Aldurfordu založili domácnost, koupala jsem se dvakrát denně skoro celý rok.</p> <p>Manželství s Adanou byl skutečně dobrý krok a i já jsem si s ní velmi dobře rozuměla. Koupila jsem malý domek a všichni tři jsme trávili hodně času společně v kuchyni. „Teto Pol,“ oslovila mne jednou odpoledne Adana a já podle hlasu poznala, že má starosti.</p> <p>„Ano, Adano?“</p> <p>„Je možné, že děláme s Darelem něco špatně?“ Celá při té otázce zrudla. „Chci tím říct, jestli bych už neměla být těhotná? Já opravdu chci děti a…“ Zarazila se.</p> <p>„Někdy to chvíli trvá, drahoušku,“ uklidňovala jsem ji. „To není jako přibít k sobě dva kusy dřeva. K tomu je zapotřebí i trochu štěstí.“</p> <p>„Já bych tak chtěla dát Darelovi syna, teto Pol.“</p> <p>„Já vím,“ usmála jsem se. Všechny milující ženy myslí na to samé a Adana svého kováře opravdu milovala. „Pojď ke mně, drahoušku.“</p> <p>Adana ke mně přistoupila a já jí sáhla na podbřišek a téměř okamžitě odhalila příčinu jejích potíží. Adanin problém byl chemické povahy. Měla trochu posunutou rovnováhu, takže nemohlo docházet k normálním cyklům.</p> <p>Koho to zajímá, ať se podívá do nějakých medicínských knih. Nechci vás připravit o radost z objevování nových věcí a proto se o tom nebudu šířit blíže.</p> <p>„Musím si udělat výlet do Údolí, Adano,“ řekla jsem jí.</p> <p>„Je to něco trvalého?“ zeptala se se slzami v očích. „Jsem neplodná?“</p> <p>„Nebuď hloupá, Adano,“ uklidňovala jsem ji se smíchem. „Potřebuju si tam vzít nějaké tonikum, to je všechno. K tomu potřebuju znát přesné složení, které je v jedné z otcových knih,“ Slovo tonikum je pro lékaře velmi užitečné. Skoro každý chápe, že mu to může pomoci a že to není chutné, Pacienti se vždy nad jeho chutí šklebí, ale berou to s vírou, že bude lépe.</p> <p>Hned druhý den jsem opustila Aldurford, vzala na sebe podobu sokola a odletěla do Údolí, abych strávila několik dní v otcově knihovně. Dvojčata mne informovala, že otec vodí Čamdara za nos po celé Sendarii. Jemnocit nikdy nebyl otcovou silnou stránkou, takže postupoval tak, že vždycky v nějaké vesnici zabil Murga, co byl po ruce a Čamdar se tam okamžitě přihnal, protože si myslel, že ten dotyčný Murgo mi byl na stopě. On samozřejmě chtěl tu stopu najít, takže slídil po okolí a vyslýchal všechny v okolí. Čamdar nebyl hloupý, takže po páté či šesté vraždě pochopil, co otec dělá, ale stejně nemohl úplně vyloučit, že tentokrát je to ten pravý Murgo, tak se tam stejně hned přihnal. Jsem si jista, že se tím otec královsky bavil a navíc skutečně vsugeroval Čamdarovi domněnku, že nemohu být jinde než v Sendarii.</p> <p>Konečně jsem zjistila, jaké byliny by mohly pomoci Adaně a mohla se vrátit do Aldurfordu s velkou nádobou plnou „toniku“. Adana se nijak nepozastavovala nad jeho chutí a brala pravidelně třikrát denně svou dávku. Nedlouho nato se jednou ráno objevil v kuchyni Darel s tím potutelným úsměvem, který se objevuje na tvářích mladých mužů, když se dozvědí sladké tajemství. „Adana čeká dítě, teto Pol,“ vyhrkl ohromeně. „Já budu otec!“</p> <p>„To je nádhera, drahoušku,“ řekla jsem klidně. „Co si dáš k snídani?“ Já si prostě vždycky tohle vychutnám, když se celí dmou pýchou. Rodičovství je v patriarchálně zaměřené společnosti značně nespravedlivé. Ženská to celé oddře a chlap slízne smetanu.</p> <p>„Mohla bys připravit něco dobrého pro Adanu, teto Pol,“ skoro škemral. „Myslím, že by si zasloužila snídani do postele.“</p> <p>Tak to byl přesně jeden z nich. Viděla jsem příliš mnoho mladých mužů, kteří se domnívali, že těhotenství je něco jako invalidita a nejraději by připoutali svou ženu na devět měsíců na lůžko. Trvalo mi několik dní, než jsem mu tu hloupost vyhnala z hlavy.</p> <p>V roce 4841 porodila Adana syna Garela – což je pěkné rivanské jméno – a já si oddychla. Byl to první náznak možné neplodnosti a tahle hrozba pak nade mnou visela několik století jako noční můra.</p> <p>V roce 4850 došlo ke známému zatmění slunce. Já už zažila zatmění slunce několikrát, ale tohle bylo něčím zvláštní. Primitivní lidé - to znamená většina lidstva - je zatměním úplně fascinována. Astronomové samozřejmě vědí, co ho způsobuje a dovedou ho i dost přesně předpovídat. Zatmění v roce 4850 ale bylo UDÁLOST první třídy a bylo nepředvídatelné. Ale došlo k němu, protože k němu dojít muselo. Všechna proroctví se o něm zmiňují, takže muselo nastat. Je dokonce možné, že Torak přinutil slunce k zatmění, aby se vyplnilo proroctví, které oznámilo jeho příchod. On toho byl schopen.</p> <p>Chcete, abych se zabývala podrobněji způsobem, jak se vypočte zatmění slunce? Já myslím, že to není nutné.</p> <p>Zatímco bylo lidstvo ještě zmateno polední temnotou, dolehl ke mně matčin hlas a já byly překvapena jeho silou. <emphasis>„Na tohle jsme ček</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>li, Pol,“ </emphasis>zaznělo triumfálně. <emphasis>„Začni se chystat.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Chystat na co?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Torak přichází. Opustil Ašabu a blíží se k Mal Zethu. Sesadí současného krále a sta</emphasis><emphasis>ne se vládcem celé Mallorey. Potom potáhne na západ, aby se zmocnil Orbu.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Kolik máme času?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Asi moc ne. Ztratíme nějakou bitvu, ale na tom nezáleží. To se musí v téhle UDÁLOSTI stát. Důle</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>žité je, že se Dítě světla utká s D</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>tětem tmy v Are</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>dii.“</emphasis></p> <p><emphasis>„A Darel je Dítě světla?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Ne. UDÁLOST, při které se utká Torak s rivanským králem je jestě značně vzdálená.“</emphasis></p> <p><emphasis>„No, a kdo je tedy Dítě světla.“</emphasis></p> <p><emphasis>„V tuto chvíli jsem jím já.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Ty?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Nejsem to já, kdo se setká s Torakem v Arendii. Ani Darel. My máme jen připravit řadu kroků pro hlavní UDÁLOST.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Musíš mluvit v hádankách?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Po pravdě řečeno, ano. Když budeš vědět příliš mnoho, budeš v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>řadě věcí postupovat jinak, než jak postupovat máš. Nic neuspěchej, Pol. Teď není čas na hrdinství.“</emphasis></p> <p>A byla pryč.</p> <p>Po zatmění, což je vlastně nepřirozená tma, následuje obvykle velký jas poté, co se slunce vrátí na oblohu. Zatmění v roce 4850 bylo jiné. Světlo se neobjevilo, ale zato všude visely těžké olověné mraky. Potom začalo pršet.</p> <p>A pršelo, a pršelo, a pršelo celých pětadvacet let.</p> <p>Den po „Torakovu zatmění“ jsem poslala myšlenku dvojčatům do jejich věže v Údolí. Asi bych měla poznamenat, že jsem mnohem zdatnější v komunikaci tímto způsobem než zbytek mé rodiny, protože mám mnohem větší praxi. Jestli si vzpomenete, tak jsem řídila z matčiny chalupy celé svoje vévodství. Po celou dobu jsem udržovala Malona Killanesona ve víře, že umím ovládat lidi myšlenkou stejně dobře jako slovem.</p> <p><emphasis>„Strýčkové,“ </emphasis>oslovila jsem dvojčata a doufala, že přilákám jejich pozornost, <emphasis>„kde je můj otec?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Nic jsme o něm neslyšeli, Pol,“ </emphasis>odpověděl Belkira.</p> <p><emphasis>„Asi se snaží každého varovat,“ </emphasis>přidal se Beltira. <emphasis>„Co říkáš, že to z</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>tmění bylo úchvatné?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Tak jako výbuch sopky nebo vlna, tsunami,“ </emphasis>odtušila jsem. <emphasis>„Kdyby se vám Starý vlk ozval, řeknete mu, že s ním potřebuji co nejdříve mluvit.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Vyřídíme mu to Pol,“ </emphasis>slíbil Belkira.</p> <p><emphasis>„Budu vám vděčná.“</emphasis></p> <p>Měsíce ubíhaly a otec se neozýval. Začínala jsem na něj být naštvaná.</p> <p>Na jaře roku 4851 přestalo tlouci Darelovo srdce, když opracovával kus železa ve své kovárně. Vždycky beru tyhle náhlé zástavy srdce jako osobní urážku. Neprojevují se předem žádnými symptomy, takže neočekáváte, že přijdou. Jestliže oběť přežije první záchvat, může lékař dalšímu zabránit, nebo ho alespoň odsunout. Stává se ovšem příliš často, že právě ten první už je smrtelný. Člověk se vám může zdát úplně v pořádku, ale najednou zemře při chůzi do prvního patra. Když se tak dívám nazpět, uvědomuju si, že se malé náznaky objevovaly, ale já jsem jim nevěnovala pozornost. Myslela jsem si, že má Darel zarudlý obličej od rozžhavené pece. Také občasná bolest v levé ruce mi nepřipadala nápadná, protože ho zrovna tak často bolela i pravá ruka. Nakonec to byl kovář, a toho od věčného bušení kladivem, sem tam ruce bolívají.</p> <p>Nemohla jsem s tím vůbec nic dělat a právě ta bezmoc mne hrozně bolela.</p> <p>Adana i Garel, kterému bylo v té době deset let, byli Darelovou smrtí úplně zničeni. Na nemoci je snad jediná věc dobrá, a to ta, že pomalu připravuje příbuzné na nevyhnutelný konec. Tragédií při úmrtí řemeslníka je také to, že vdova a sirotci okamžitě upadají do bídy, protože přišli o živitele. Bez peněz se často ocitají v roli žebráků u kostelních dveří. Najednou se mi moje tajné finanční zdroje hodily. Mohli jsme si dál držet náš dům na předměstí Aldurfordu a nemuseli jsme se omezovat v jídle.</p> <p>Jsem si jistá, že jsem zklamala několik zájemců, když jsem se vysmála jejich nabídkám na koupi Darelova kovářství. Někteří lidé jsou skutečně jako supi. Pátrají po každém úmrtí v okolí a pak navštíví čerstvou vdovu, ještě zničenou zármutkem, a nabídnou jí směšný obnos za rodinný podnik. Tyhle typy ode mne dostaly lekci ze slušného chování. Sdělila jsem jim, že vůbec nemám zájem prodat kovářství, ale naopak, že chci podnik rozšířit. Tvrdila jsem jim, že jsem ve styku s většinou řemeslníků, kteří mají něco společného s kovárnou. „Nemáte pocit, že by bylo pro lidi z Aldurfordu výhodnější, kdyby byly naše dílny pohromadě? Nemuseli by lítat po celém městě, aby nakoupili, co potřebují. Mohli by si všechny nákupy obstarat najednou.“</p> <p>Místní obchodníci zbledli při představě, že se na ně chystá dobře organizovaná konkurence. Založili konsorcium, dali dohromady peníze a koupili naši kovárnu za třikrát větší cenu, než skutečně měla.</p> <p>Jsem skutečně šťastná, když něco takového mohu udělat lidem, kteří si myslí, že jsou chytřejší než já. Miluji ten okamžik, kdy je blazeovaná nadřazenost v jejich tváři nahrazena úlekem.</p> <p>Konečně se začátkem léta roku 4859 otec ozval dvojčatům a poprosil je, aby mi vyřídili, že mne hodlá poctít návštěvou. Než mi stačili vyřídit jeho vzkaz, podařilo se jim učinit značný průlom v jedné pasáži Mrinského kodexu. Když mi řekli, že tím Dítětem světla pro setkání v Arendii má být Brand, podivila jsem se, proč s tím matka dělala takové tajnosti. K čemu to bylo dobré? Stejně jsem se to měla dozvědět, tak nechápu, proč se to snažila přede mnou skrývat. Mám podezření, že její důvody byly vlčího původu.</p> <p>Otci trvalo zhruba dva týdny, než dorazil do Aldurfordu a já na něj byla poněkud nepříjemná. Měla jsem totiž pocit, že celá moje rodina má obzvláštní uspokojení z toho, že mne drží v nevědomosti.</p> <p>Obloha se dočasně vyjasnila a byla blankytně modrá, když jsme s otcem kráčeli k řece. Slunce svítilo a větřík čechral vlnky na vodě. „Doufám, že sis užíval, otče,“ řekla jsem. Musím přiznat, že jsem na něj skutečně byla trochu příkrá.</p> <p>„Co tím chceš říct?“</p> <p>„Od zatmění už uběhly dva roky, staříku,“ upřesnila jsem. „Nevěděla jsem, že jsem tak nízko v pořadí důležitosti.“</p> <p>„Nedělej z toho vědu, Pol,“ řekl mi. „Ty víš, jak se chovat v takové situaci. Jiným lidem to trvá déle. Chtěl jsem je trochu nasměrovat, než tě navštívím. Rozhodně jsem tě nechtěl ignorovat.“</p> <p>Snažila jsem se najít na jeho odpovědi něco špatného, ale pak jsem toho nechala. „Dvojčata mne požádala, abych ti něco vyřídila.“</p> <p>„A co?“</p> <p>„S Torakem se má v Arendii utkat Brand.“</p> <p><emphasis>„Brand?“</emphasis></p> <p>„Alespoň to tvrdí Mrinský kodex.“ Pak jsem mu odcitovala příslušnou pasáž.</p> <p>„Ale to je směšné!“ vykřikl. „Brand nemůže použít Rivův meč. Orb to nedovolí. Podej mi ruku Pol. Musíme si promluvit s dvojčaty. A chci, abys to také slyšela.“ Otec prostě není schopen připustit, že jsem v komunikaci na dálku mnohem lepší než on. Někdy se chová jako malý kluk.</p> <p>Mrinský kodex dal dvojčatům pořádně zabrat, takže teď bylo nejrozumnější, nechat si od nich příslušnou pasáž vyložit, abychom věděli, co máme dělat.</p> <p><emphasis>„To vůbec nepřipadá do úvahy!“ </emphasis>vykřikla jsem, když jsem slyšela, že mám vzít Garela a Adanu a odejít s nimi do Strongholdu. <emphasis>„Stronghold je přesně na cestě, kudy potáhne Torak do Arendie!“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jenom ti cituji, co říká Mrinský kodex, Pol,“ </emphasis>odpověděl Beltira. <emphasis>„Stronghold Torakovi do rukou ne</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>padne. V tom je Mrinský kodex, velmi jasný. Budou ho obléhat, ale nedobudou ho.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Mně se to stejně nelíbí.“</emphasis></p> <p>„Budou v bezpečí, Pol,“ promluvil otec nahlas. „My dva máme na práci něco jiného. Musíme do Rivy a Garela s sebou na Ostrov větrů vzít nemůžeme. Jakmile by se přiblížil k Orbu, ten by se rozzářil, meč by mu sám skočil do ruky a on není tím vyvoleným, kdo ho má tentokrát použít.“ Současně poslal myšlenku dvojčatům. <emphasis>„Víte něco o Be</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>dinovi?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Ozval se zrovna před několika dny,“ </emphasis>odpověděl Belkira. <emphasis>„Torak je stále v Mal Zethu a s ním tam je Urvon a Zedar.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Tak to máme stále čas. Nebudou schopni, přejít celou Malloreu jedním, nočním pochodem.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Uvidíme.“ </emphasis>Belkirův hlas nezněl zdaleka tak optimisticky jako otcův.</p> <p>Vrátili jsme se s otcem zpět do domu a já řekla Adaně, aby rozšířila jednu z našich oblíbených průpovídek o rodinných potížích a potom jsme se odebrali do Strongholdu. Celou cestu do té ohromné pevnosti nám pršelo. Déšť je určitě dobrý pro trávu, ale to mi bylo jedno, protože člověku na cestě rozhodně není příjemný.</p> <p>Algarové věnovali stavbě té monstrózní pevnosti skoro celé tisíciletí a na výsledku to bylo vidět. Zdi jsou velmi silné a jsou tak vysoké, že připomínají horu. Lidé často používají slovo nedobytný, ale přesně nevědí, co to znamená. Radím všem, ať se zajedou podívat do jižní Algarie na Stronghold a budou to vědět. Jsem si takřka jista, že i Torak se zarazil, když ji prvně spatřil.</p> <p>Když jsme tam dorazili, otec si pohovořil s Cho-Ramem, mladým náčelníkem, který předsedá sboru klanových náčelníků. Sice by bylo trochu nadnesené ho nazývat králem, ale měli byste představu o algarské hierarchii.</p> <p>Cho-Ramova rodina okamžitě Garela a jeho matku přijala za své. Adana dobře věděla, kdo je její syn, takže se snadno přizpůsobila životu královské rodiny. Garel se ale příliš dobře s novou situací nesžil, takže jsem se rozhodla mít s ním náš „malý rozhovor“, přestože byl na něj zatím velmi mladý.</p> <p>Když se všichni s novou situací sžili, odebrali jsme se s otcem na Ostrov větrů.</p> <p> Omlouvám se dopředu všem, že budu v dalších kapitolách používat opakovaně chmurné výrazy, ale po pětadvaceti letech dešťů se každému trochu scvrkne slovník. Samozřejmě bych mohla používat slovník strýčka Beldina, který používá mnohem barvitější slovník, ale tahle kniha by se mohla dostat, do rukou dětem a ty by nemusely vědět co ta slova znamenají.</p> <p>Ze Strongholdu jsme jeli na sever, překročili východní část Země Ulgů a zamířili k Sendarským horám. Pak jsme pokračovali dolů podél řeky Camaar, nasedli na loď a dopluli na Ostrov větrů. Protože v Rivově městě stejně pořád prší, tak si tam nevšimli ani změny počasí.</p> <p>Brand, rivanský správce, nás už čekal v přístavu a já si pozorně prohlédla toho muže, který se měl stát Dítětem světla. Byl velký, silný v ramenou a měl mohutnou šíji. Vypadal jako Šerek, ale nechoval se tak. Šerekové jsou velmi hluční, ale Brand mluvil jemným kultivovaným hlasem. Šerekové se vyjadřují velmi obhrouble, ale Brand mluvil velmi slušně a civilizovaně. Tenhle rivanský správce mi silně připomínal prvního z nich, mého drahého přítele Kamiona.</p> <p>Strýček Beldin a můj otec vedli nekonečné debaty o zvláštnostech opakování, která se objevují několikrát za tisíciletí a přišli s prazvláštní teorií, která by to měla vysvětlit. Nechci zabíhat do žádných podrobností, ale ve stručnosti oni tvrdí, že kataklyzmatická exploze zastavila veškerý vývoj a my jsme odsouzeni k věcnému opakování téhož. Pouze s malou možností nápravy chyb.</p> <p>Brand byl takovým opakováním Kamiona, ale v jistém smyslu i Ontrose. Musím přiznat, že jsem byla ráda, protože ze všech mužů, co jsem znala, tihle dva byli nejvhodnější kandidáti pro to, aby se utkali s Torakem v boji.</p> <p>Eldrig z Šereku a Rhodar z Drasnie zatím do Rivy nedorazili, takže jsme s otcem, Brandem a Cho-Ramem trávili dlouhé hodiny v modré komnatě v jedné z věží citadely. Brand byl tak překvapen, když jsem mu řekla, že se má postavit Torakovi, že takřka zapomněl na svou důstojnost.</p> <p>„Já?“ vykoktal ztěžka.</p> <p>Otec mu na to potom odcitoval příslušnou pasáž z Mrinského kodexu. „A bude to on, kdo se postaví na místo Ochránce proti Dítěti tmy ve vlasti Býčího boha.“ Potom se na něj usmál jedním z těch svých neodolatelných úsměvů. „Ty teď zastupuješ rivanského krále, a proto jsi byl vybrán právě ty.“</p> <p>„Já jsem ani netušil, že jsem jedním z kandidátů. Co mám dělat?“</p> <p>„To my nevíme, ale až přijde čas, tak se to dozvíš. Až budeš stát tváří v tvář Jednookému, Nezbytnost povede tvoje kroky. Tak je to vždycky v těchto situacích.“</p> <p>„Byl bych mnohem radši, kdybych věděl, co se ode mne očekává.“</p> <p>„To bychom byli asi všichni, ale takhle to prostě nechodí. Ničeho se neboj, uvidíš, že to dobře dopadne.“</p> <p>Když dorazil Eldrig s Rhodarem, začali jsme vypracovávat naši strategii a po několika poradách se k nám připojil i sendarský král Ormik. Otec často používá slovo strategie, jako kdyby to něco znamenalo, ale všichni Alornové dobře vědí, kde je jejich místo. Šerekové jsou naše loďstvo, Drasnijci jsou naší pěchotou a Algarové jsou naší kavalerií. Všichni dobře vědí, co mají dělat, takže naše sezení se konala za účelem pozdvižení morálky. Konference po nějaké době skončila a já se vrátila do Strongholdu. Žila jsem tam poměrně klidně, navzdory nepokojům, které zmítaly okolním světem. Nepokoje nenepokoje měla jsem svůj úkol. Garelovi bylo jedenadvacet, když se oženil s algarskou dívkou Aravinou. To bylo v roce 4860 a v roce 4861 porodila Aravina syna Gelana. Jako vždycky po narození nového následníka, podržela jsem Gelana chvíli ve své náručí, takže jsem byla prvním člověkem, kterého viděl. Možná to nehraje tak velkou roli, ale já se snažím vždycky vytvořit blízký kontakt.</p><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>VIII.</strong></p> <p><strong>Nedlouho po</strong> Gelanově narození dorazil do Strongholdu otec se strýčkem Beldinem, který se vracel z jedné ze svých pravidelných návštěv v Mallorey a informoval nás o novinkách z druhé strany Východního moře. Navštívili krátce Cho-Rama, potom Garela, Aravinu a Gelana, a potom jsme my tři vyšli nahoru na cimbuří pevnosti.</p> <p>Strýček pohlédl takřka nepřítomně jednou ze střílen na okolní nekonečné moře trávy. „Pěkný výhled,“ poznamenal.</p> <p>„Nejsme tady, abychom obdivovali okolí,“ řekl mu otec. „Řekni Pol, co se děje v Mallorey.“</p> <p>Strýček se posadil na židli, na které sedávala stráž. „Asi budu muset začít trochu zeširoka,“ začal své vyprávění. „Spálená tvář se hodně změnil, ale stále není schopen si poradit se světskou společností. Před rozpadem světa byl absolutním vládcem všech Angaraků. Správný Angarak by se ani nepoškrábal na zadku bez Torakova svolení. Potom, když způsobil rozpad světa a pánův Orb mu zničil polovinu tváře, vzal Torak všechny pravověrné Angaraky do Kthol Mišraku. Generály nechal v Mal Zethu a Grolimy v Mal Yasce, aby vládli zbytku angaracké společnosti. Zvláště pod vedením generálů se za ta století vyvíjela společnost víc a víc světským způsobem. Potom se k angarackému císařství připojili ještě Melcenové se svými úředníky a ti ještě více otupili ostří barbarského chování v angarackém charakteru. Mal Zet se stal civilizovaným městem. Nebyl to sice ještě Tol Honeth, ale už to zdaleka nebyl Korim.“</p> <p>„To to bylo v Korimu tak špatné?“ zeptala jsem se ho.</p> <p>„Asi ještě daleko horší než si umíš představit, Pol,“ vzdychl. „Samostatné myšlení bylo zcela zakázané. Všechno vymyslel sám Torak a Grolimové pronásledovali každého, kdo by si jen opovážil pomyslet, že druhý den opět vyjde slunce. No, to už je dávno. Po celá staletí, co byl Jednooký v Ašabě a prováděl tam svá náboženská pozorování, mu byl nablízku Zedar.“ Strýček se odmlčel. „Teď mě napadla zajímavá myšlenka,“ vyhrkl. „Mám pocit, že když někoho posedne schopnost vidět do budoucna, zároveň ho zbaví zdravého rozumu. Torak byl celou tu dobu mentálně asi na stejné úrovni jako ten idiot na břehu Mrinu.“</p> <p>„Co to má s tím společného?“ podivil se otec.</p> <p>Beldin pokrčil rameny a poškrábal se na břiše. „Jenom mne napadlo, že je to docela zajímavé. Jednooký se konečně probral ze své otupělosti, zakryl slunce a opustil Ašabu. V té době neměl vůbec ponětí, co se stalo s angarackou společností. Byl úplně izolován ve své ocelové věži v Kthol Mišraku a ještě víc v Ašabě. Víc než čtyřicet osm století byl naprosto odříznut od světa. Na cestě do hlavního města se zastavil v Mal Yasce a Urvon toho náležitě využil a předložil mu dlouhý seznam svých stížností. Jako první bod tam figurovala skutečnost, že ho generálové z Mal Zethu naprosto ignorují a to Urvon nesnese. Oznámil svému pánovi, že se generálové zpronevěřili odkazu svých předků. Protože byl Urvon první, s kým Torak mluvil, opouštěl Torak Mal Yasku zcela přesvědčen, že je Mal Zeth pln světských neřestí. Jakmile tam dorazil, nechal okamžitě popravit většinu obyvatel. Potom poslal Urvona a jeho Groliniy, aby vyčistili celý kontinent a kněžstvo začalo pracovat svými ostrými noži. Torakovy oltáře jsou již léta pokryty krví.“</p> <p>Otřásla jsem se hrůzou.</p> <p>„Asi to byl Zedar, kdo konečně přesvědčil Toraka, že decimovat vlastní armádu není nejlepší způsob, jak ji připravit na boj, takže to Jednooký trochu Urvonovi zatrhl. Mezitím dosáhli Grolimové toho, že by vyděšení Angarakové, Melcenové a Karandé šli na Urvonův rozkaz třeba do ohně. Byl to asi nejhroznější zvrat v historii lidstva. Celá civilizace se v průběhu necelých deseti let vrátila do doby kamenné. Teď je průměrný Malloreánec asi na úrovni Thulla. Urvon zašel dokonce tak daleko, že zařadil čtení mezi zločiny. To se samozřejmě nevztahuje na Grolimy. Ale i z grolimských knihoven musely zmizet všechny světské knihy. Jen čekám, kdy postaví mimo zákon kolo.“</p> <p>Otcova tvář vyjadřovala naprosté zděšení. „Oni pálí knihy?“ ptal se nevěřícně.</p> <p>„Neber to tak tragicky, Belgarate,“ uklidňoval ho Beldin. „Vědátoři z melcenské university uložili všechny své knihy na bezpečném místě, kde je Grolimové nenajdou. Dalové v Kellu opsali asi každou knihu, která kdy byla napsána a Grolimové se do blízkosti Kellu nedostanou.“</p> <p>„Asi ani já bych se tam nedostal,“ připustil otec. „Dalové jsou velmi zvláštní lidé.“</p> <p>„Zvláštní je ještě příliš slabé slovo,“ souhlasil Beldin. „Dalo by se říct, že armáda, která vytáhne z Mallorey jsou pouhá čísla a nic víc. Mozky mají úplně vygumované.“</p> <p>„To je ten nejlepší nepřítel,“ zajásal otec. „Kéž bych měl vždy za nepřítele pouze blbce.“</p> <p>„Pokusím se zapamatovat si tvoje slova.“ Pak se strýček rozhlédl kolem. „Nenašlo by se tu něco k pití?“</p> <p>„Však se po večeři něco najde,“ uklidňovala jsem ho.</p> <p>„Před večeří nebude nic?“</p> <p>„Nechci ti zkazit, chuť k jídlu, strýčku.“</p> <p>Bylo zcela jasné, že hlavním cílem angaracké invaze je získání Orbu a hlavní sílu náporu ponesou Alornové. Proto jsme jejich vládce informovali víc než ostatní. Když ale Murgové a Nadrakové na podzim roku 4864 uzavřeli karavanní stezky, začali hlavně Tolnedřané tušit, že něco visí ve vzduchu. Aby se situace obchodních princů z Tol Honetu ještě zhoršila, zavřel Brand v zimě přístav v Rivě. Jako důvod uvedl jeho celkovou rekonstrukci. I trouba by pochopil, že se mezi Angaraky a Alorny k něčemu velkému schyluje, a Ran Borune IV žádný trouba nebyl.</p> <p>Znovu jsme se sešli v Rivě, abychom probrali stav příprav a já navrhla otci, že minimálně z důvodu slušnosti bychom měli informovat Ran Boruna o chystané invazi. „Jestli dojde k vyvrcholení celého zápasu v Arendii otče,“ řekla jsem, „bylo by dobře, kdyby byly legie na naší straně a proto se snaž být s císařem zadobře.“</p> <p>Otec sice vrčel – a to umí skutečně dobře – ale pak se odebral do Tol Honethu, aby pohovořil s mladým Ran Borunem. Při hovoru s ním dokázal otec svou genialitu. Místo aby mu složitě vysvětloval, jak jsme k těm informacím přišli, svedl všechno na drasnijskou zpravodajskou službu a připsal jí tak další zásluhy. To byl jeden z velkých mýtů tehdejší doby.</p> <p>Bylo ještě velmi brzo pro Tolnedřany i pro kohokoliv jiného, aby se mohli nějak chystat na angaracký útok nějak konkrétně, ale Ran Borune měl aspoň čas zlepšit, fyzickou kondici svých legií. Je zajímavé, že jakmile se na delší dobu někde rozhostí mír, profesionální válečníci mají velké sklony k lenivosti. Pravidelný výcvik zabírá moc času, který by se dal využít mnohem smysluplněji například pitím, hraním karet, nebo obtěžováním žen.</p> <p>Na jaře roku 4865 – ještě před táním ledu – se vydali Malloreánci na svůj pochod na západ. Používali k cestě malé ostrůvky mezi Malloreou a západním kontinentem. Nějaký idiot, který ty ostrůvky nikdy ve skutečnosti neviděl, je nazval „přírodním mostem“. Řeknu vám jednu věc, kdybych neuměla postavit lepší most než tenhle, tak bych se raději věnovala zahradničení.</p> <p>Nikdo z nás si vůbec nepřipouštěl otázku, co bude Torak dělat, až dosáhne Morimdimu severně od Gar og Nadraku. Mrinský kodex nás ujišťoval o tom, že hlavní srážka má být v Arendii, takže jsme si byli zcela jisti, že zamíří podél nadrackého pobřeží k Mishrak ac Thullu a potom zatočí západně přes Algarii k Arendii.</p> <p>Torak sám byl příliš arogantní, než aby vymýšlel nějaké klamné manévry, takže to byl asi Zedar, kdo poslal několik regimentů Malloreánců do Thull Zeliku, aby se tam producírovali a zmátli drasnijské špióny. Přítomnost těchto Malloreánců v Mishrak ac Thullu nás jenom utvrdila v tom, že Torak potáhne přímo k Východní průrvě, aby napadl Arendii.</p> <p>Jenže on to neudělal. Místo toho prošel lesy Gar og<emphasis> </emphasis>Nadraku a vpadl do Drasnie. Kdybych řekla, že jsme na to nebyli připraveni, tak by to zdaleka nevyjadřovalo pravý stav. Postavili jsme obrovskou alornskou armádu na východní pláně Algarie, aby zadržela očekávanou invazi, a proto jsme stáhli z Drasnie většinu jejích obránců. Když se Torakova armáda Malloreánců, Nadraku, Murgů a Thullu vynořila z Nadrackého lesa na vřesoviště východní Drasnie, nesetkala se prakticky s žádným odporem. Torak okamžitě poslal takřka polovinu své armády k jižní hranici Drasnie, a tím nám zabránil přispěchat na sever na pomoc našim drasnijským přátelům. Potom vojska Dračího boha začala metodicky vyvražďovat všechny Drasnijce, kteří byli schopni nějakého odporu. Byla to strašná jatka. Drasnijci, kteří nebyli zabiti na místě, byli předáni Grolimům, a ti je použili pro své rituály k uctění svého krutého boha.</p> <p>Uprostřed léta v roce 4866 byla Drasnie prakticky bez obyvatelstva kromě několika málo uprchlíků, kteří se schovávali v močálech. Jedna skupina zamířila na sever k Morinlandu a po velkých útrapách se dostala do Šereku. Tisíce drasnijských uprchlíků byly pak dopraveny po moři z Kotu do dalších zemí na severu a západě. Zničené oddíly drasnijské armády, kterým nebylo umožněno bránit svou otčinu, byly doslova nacpány do šereckých lodí a odvezeny do ústí řeky Aldur, a potom se přesunuly na jih do Strongholdu. Král Rhodar chtěl za každou cenu bránit Boktor, ale otec jej v Kotu přinutil nasednout na válečnou loď krále Eldriga. Řekla bych, že Rhodar pak mému otci už nikdy nedůvěřoval.</p> <p>Poté co Torak získal absolutní kontrolu nad Drasnií, přeskupil své armády a čekal na posily, které stále proudily přes most z ostrůvků.</p> <p>Musíme si ujasnit jednu věc. Torak sám není žádný vojenský genius. Kdysi, během Války bohů, kdy musel sám dělat rozhodnutí, se dopustil tolika závažných chyb, že je s podivem, že Angarakové nebyli úplně vyhlazeni. Dračí bůh má takřka arendskou slabost pro masový čelní útok a pro poslední výspu. Celková angaracká strategie v devětačtyřicátém století byla dílem Zedara a ne Toraka. Strýček Beldin usoudil – a já bych řekla, že správně – že když Torak poslal Urvona do Mal Yasky a Ktačika do Rak Ctholu, zároveň poslal Zedara do Mal Zethu, aby tam vše řídil ze zákulisí. Zedar byl asi nejlstivější ze všech Torakových učedníků a generálové v Mal Zethu mu poskytli vynikající vzdělání v taktice a strategii. Samozřejmě, že byl stále dobře viditelný Torakův rukopis se sklonem k použití obrovské síly, ale větší část strategie při invazi na západ byla dílem proradného bratra mého otce.</p> <p>Po dobytí Arendie se v Rivě sešla Alornská rada, včetně sendarského krále Ormika, aby probrala stávající situaci. Než začalo zasedání, vyhledala jsem rivanského správce. Potřebovala jsem mu objasnit pár věcí.</p> <p>„Mohu si s tebou promluvit, Brande?“ zeptala jsem se ho.</p> <p>„Samozřejmě, lady Polgaro,“ odpověděl a vstal. Byl skutečně velmi vysoký a měl široká ramena. Přisunul mi židli a já se posadila. Pak se posadil i on. „Co pro tebe mohu udělat, má paní?“</p> <p>„Přestaň s těmi formalitami, Brande, není na ně čas.</p> <p>Usmál se. „Je těžké vzdát se starých návyků, Pol,“ omlouval se.</p> <p>„To jsem si všimla. Jsi velmi zdvořilý a civilizovaný muž, a proto máš jistě pocit, že musíš poslouchat Eldriga. Je starší a je to král původního alornského národa. Samozřejmě vím, že vždycky bylo zvykem nechat šereckého krále, aby řídil setkání Alornské rady, ale tentokrát musí zvyky stranou. Je to zvláštní situace a ty nahradíš šereckého krále.“</p> <p>„Vždyť já ani nejsem králem, Pol,“ namítl. „Zasedání by měl vést Rhodar. Je to král, který přišel o království.“</p> <p>„Ty máš být Dítětem světla, Brande, to znamená, že ty jsi teď nadřazen všem. Teď nemluvím o tom, kdo si první sedne nebo kdo se komu bude uklánět, a o dalších nesmyslech. Mluvím o velení. Jsem si jistá, že jsi dostatečně diplomatický, abys neurazil Eldriga, ale zároveň buď dostatečně pevný, aby sis vytvořil okamžitě vedoucí pozici. Brzy přijde čas, že budeš dostávat instrukce od někoho mnohem důležitějšího než je kterýkoliv pozemský král. Staneš se nástrojem Účelu vesmíru. Budeš se řídit pokyny, které přijdou od Účelu a my nechceme připustit, aby Eldrig nějakým způsobem překrucoval tvé příkazy. Proto musíš hned na začátku vystupovat tak, aby přijímal tvá rozhodnutí. Už jsem zažila hodně válek, abych věděla, že rozkazy musí přicházet z jednoho zdroje. Nemůžeme připustit, aby vojenské operace řídil nějaký výbor.“</p> <p>„Můžeš mi vysvětlit, co je spojeno s tím Dítětem světla? Nevyznám se příliš dobře v teologii.“</p> <p>„Vesmír je řízen nějakým Účelem, Brande.“</p> <p>„Ano, tuhle část chápu. To vytvořili bohové.“</p> <p>„Ne, tys to obrátil přesně naruby. Nejdřív byl vesmír a potom bohové.“</p> <p>„Belarovi kněží s tím nesouhlasí.“</p> <p>„To je celkem přirozené. Možná se ve stejné době jako vesmír objevil UL, ale předtím nebylo nic.“ Na chvilku jsem se odmlčela. „To je ovšem moje osobní víra, takže je možno o tom diskutovat. Stejně jsme ovšem trochu odbočili od tématu.“</p> <p>„Kdo je UL?“</p> <p>„Bůh Ulgů. Je to otec ostatních bohů.“</p> <p>Brand překvapením vytřeštil oči a ztěžka polkl.</p> <p>„Trochu se odchylujeme od tématu. Vesmír byl řízen nějakým Účelem. Potom došlo ke kosmické nehodě – jedna hvězda vybuchla na místě, kde neměla – a Účel se rozdělil. Od těch dob tyhle dva účely spolu stále bojují. Je to velké zjednodušení, ale jsem si jistá, že jsi pochopil podstatu.“</p> <p>„Takže vidím, že jsou to nějaké rodinné rozmíšky, Pol.“</p> <p>„Je to něco podobného. Prostě tyhle dva Účely se nemohou nikdy přímo utkat. To by celý vesmír vybuchl, a<emphasis> </emphasis>proto používají různé zástupce.“</p> <p>„Jako například Dítě světla a Dítě tmy?“</p> <p>„Přesně tak. Čas od času se ti dva potkají – obvykle na velmi krátkou dobu – zhruba na půl vteřiny.“</p> <p>„V souboji se toho za půl vteřiny mnoho nestihne, Pol.“</p> <p>„Přestaň se na to dívat jako na souboj. Je to trochu něco jiného.“</p> <p>„To se mi ulevilo. Tím Dítětem tmy je Torak, že ano?“</p> <p>„Obvykle ano.“</p> <p>„Člověk asi nemá moc velkou šanci v souboji s bohem, co?“</p> <p>„To záleží na tom člověku, protože k tomu utkání dojde během války, bude to pravděpodobně souboj – nebo to tak alespoň bude vypadat. Ty a Torak spolu zkřížíte meče alespoň na chvíli, ale UDÁLOST s tím nebude mít nic společného.“</p> <p>„UDÁLOST?“</p> <p>„Tímhle slovem popisujeme takováto setkání. Nenech se zmást tím, že Torak je bůh a ty nejsi. To nemá nic společného s tím, co se má stát.“</p> <p>„A co se má stát, Pol?“</p> <p>„Ty budeš muset volit.“</p> <p>„Volit? A to je všechno? Jaké budou možnosti?“</p> <p>„To my nevíme, ale ty se to dozvíš, až přijde tvůj čas. Můj otec byl jednou Dítětem světla. To bylo v době, kdy byl s Medvědí plecí na cestě do Cthol Mishraku. Tenkrát byl Dítětem tmy Zedar a otec se rozhodl, že ho nezabije. Jak se později ukázalo byla to správná volba.“</p> <p>„A co když se v tu chvíli rozhodnu špatně?“</p> <p>Pokrčila jsem rameny. „Tak prohrajeme.“</p> <p>„Ale, Pol!“ Jeho protest byl takřka zoufalý. Položila jsem mu ruku na rameno. Byl mi velmi sympatický. „Ničeho se neboj, Brande. Zcela jistě nezvolíš špatně.“</p> <p>„Takže vyhrajeme?“</p> <p>„To taky není tak jisté. Torak taky musí volit. A jeho volba může být lepší než tvoje. Jednou vyhraje ten a podruhé ten druhý.“</p> <p>„Takže já nebudu nic jiného než hlas toho Účelu? On provede výběr a já ho oznámím?“</p> <p>„Ne, drahý. Ty provedeš volbu.“</p> <p>„Kéž bych byl mrtev,“ řekl temně.</p> <p>„Tuhle možnost nemáš, Brande. Ne aby tě napadlo si něco udělat. Ať chceš nebo nechceš, ty se máš utkat s Torakem v Arendii a ty máš provést volbu.“</p> <p>„A co když odmítnu provést volbu?“</p> <p>„To je také volba, Brande. Z toho se prostě nevykroutíš. Přestaň se bát toho, že Torak je bůh, a ty ne. Ve chvíli, kdy se utkáte, si budete naprosto rovni. Já s otcem to vysvětlíme ostatním, takže o tom nebudou žádné spory. Ty budeš mít velení. Oznámíme to ostatním králům decentním způsobem, takže nebude potřeba, abys to sám Eldrigovi nějak zdůrazňoval. Nějaké nevhodné oznámení, že ty jsi Účelem vesmíru, by mohlo mít za následek, že se začne zajímat o tvé duševní zdraví.“</p> <p>„Musím přiznat, že už se o něj obávám sám, Pol,“ připustil. „Je tenhle rozhovor skutečnost, nebo se mi to jen zdá?“</p> <p>Vyndala jsem z kabely jehlu a píchla jsem ho do prstu.</p> <p>Udiveně se na mě podíval, vykřikl a ucukl. „Proč to děláš?“</p> <p>„Jen to nech krvácet, Brande,“ řekla jsem mu. Když potom prst začal krvácet, vzala jsem kapesník a chytila do něj pár kapek. „Tenhle kapesník si schovej. Teď není čas na nějakou lítost nebo pochybnosti. Vždycky, když tě přepadnou sebemenší pochybnosti, tak se na něj podívej. Pamatuj si jedno: Tenhle rozhovor není výplod tvé fantazie a ty skutečně jsi Dítě světla… nebo jím budeš, až přijde tvá chvíle. Jsem lékařka, a proto mi věř, když ti říkám, že budeš nezranitelný. Teď si ten prst umyj a já ti to zavážu.“</p> <p>Porada se konala ve známé modré místnosti nahoře v citadele. Vynořovalo se mi v hlavě spousty vzpomínek, ale já se snažila je zaplašit, abych se mohla soustředit. Většina našich úvah připomínala hru na hádanky. Torak nás už jednou překvapil a my si druhé takové překvapení nemohli dovolit, takže jsme se dlouho přeli o jeho možném dalším kroku. Král Rhodar toho moc neřekl a ani nemusel. Jeho žalem zdrcená tvář byla pro nás dostatečným mementem, co by se mohlo stát, kdybychom se v našich úvahách zmýlili podruhé.</p> <p>Protože jsme mohli pouze reagovat na Torakův další krok, o němž jsme zatím nic nevěděli, nepřinesla tahle konference nic světoborného. Můj jediný příspěvek spočíval v tom, že jsem doporučila, abychom informovali i ostatní království na západě, že se blíží velké nebezpečí.</p> <p>Opustili jsme s otcem Ostrov větrů na lodi, a byli jsme vysazeni na severním výběžku arendského poloostrova, kde jsme začali hledat úskočné Asturijce. Poté, co Mimbraté zničili Vo Astur, se asturijská šlechta uchýlila do lesů, aby odtamtud podnikala partyzánskou válku. Asturijci si vždy počínali na osamělého mirnbratského pocestného, toho střelili šípem do zad a oslavovali jeho smrt u svých ohňů. Mimbraté samozřejmě tyto praktiky neschvalovali, a proto se jejich rytíři pravidelně vydávali do lesů a ničili bandy těchto nadšenců. Asturijci se za ta staletí poměrně dobře adaptovali na život v lese, takže nám s otcem trvalo asi deset dnů, než jsme našli odbojného asturijského vévodu Eldallana. Takřka nepřetržitý déšť dal výrazu nepohodlný novou dimenzi.</p> <p>Pokud nemají hlad sedí šelmy normálně někde na krytém místě, ale tou dobou bylo možno zahlédnout vlka a sovu, jak nepřetržitě pročesávají promoklý les.</p> <p>Máte představu, jak strašně smrdí mokrý vlk, když sedí u ohně? Jen vzpomínka na to mi zvedá žaludek.</p> <p>Přeci jen jsme měli trochu štěstí, když se počasí na chvíli umoudřilo a mlha se zvedla, že jsem mohla vzlétnout nad koruny stromů. Zahlédla jsem na východě dým z několika ohnišť. Když jsme se tam na to místo vydali, zjistili jsme, že je to ten tábor, který hledáme.</p> <p>Mladí asturijští „vlastenci“ se podle svých romantických představ oblékali do zeleného nebo hnědého oblečení doplněného čepicí s kožešinovým ohonem. Mimbraté je postavili mimo zákon a oni se rozhodli hrát svou hru důsledně. Nic proti literatuře, ale balady složené podřadnými básníky z nich udělaly chudé asturijské zbojníky, kteří berou bohatým Mimbratům. Generace hloupých asturijských mladíků neměly nic jiného na práci, než že se trénovali ve střelbě na rezavá brnění dávno mrtvých Mimbratů.</p> <p>Ano, jsem proti Asturijcům zaujatá, a co má být?</p> <p>Nemohu říci, že by se vévoda Eldallan a jeho kohorty tvářili nadšeně, když jsme vstoupili do jejich ležení. Ne, že bychom byli přímo zajatci, ale mířilo na nás dost šípů, když jsme kráčeli k trůnu, na kterém seděl Eldallan se svou osmiletou dcerou Mayaseranou na klíně.</p> <p>Vévoda z Asturie byl štíhlý, asi pětatřicetiletý muž s dlouhými upravenými blond vlasy. Byl oblečen do zelených šatů, dlouhý luk ležel těsně vedle něj a bylo zjevné, že má o sobě vysoké mínění. Sledoval se skeptickým úsměškem, jak nás otec představuje. Otcův neupravený zevnějšek neodpovídal obrazu mocného čaroděje, jak ho popisovaly arendské balady. Možná nevěřil mému otci, ale zakrátko uvěřil mně.</p> <p>Zničení Drasnie bral jako alornský problém a rozhovořil se o nutnosti zničit Mimbraty, jakoby se to už stalo součástí jeho náboženství. Už mne to začalo pomalu unavovat, tak jsem se obrátila na otce. „Mohu si s ním pohovořit? Znám Arendy přeci jen trochu lépe než ty.“</p> <p>„Budu jen rád,“ zavrčel starý vlk.</p> <p>„Prosím, abys omluvil mého otce, výsosti,“ oslovila jsem Eldallana. „Diplomacie nepatří mezi jeho silné stránky.“</p> <p>V tu chvíli se dopustil Eldallan osudné chyby, protože se zmínil o mém bývalém spojenectví s Wacitskými Arendy jako o morálním poklesku. Rozhodla jsem se, že když chce být neslušný on, oplatím mu stejnou mincí.</p> <p>„Dobrá, výsosti,“ řekla jsem chladně, „ukážu ti, co provedli Angarakové v Drasnii a nechám na tvém rozhodnutí, zda chceš, aby se podobné věci opakovali zde.“</p> <p>„To jsou jen iluze!“ odfrkl.</p> <p>„Ne, výsosti, žádné iluze, ale skutečnost. Mluvím jako vévodkyně z Eratu a žádný skutečný gentleman by si nedovolil zpochybňovat slovo šlechtičny. Nebo snad mám vzít na vědomí, že v Asturii už nejsou žádní gentlemani?“</p> <p>Zrudl. „Chceš snad zpochybnit mou čest?“</p> <p>„A ty mou čest urážet můžeš?“</p> <p>Myslím, že to nečekal. Chvíli překvapeně zíral a pak mi pokynul. „Dobrá, výsosti, jestli tvrdíš na svou čest, že to co mi chceš ukázat, se skutečně stalo, nemám jinou možnost, než ti věřit.“</p> <p>„Jsi velmi šlechetný.“ Jemně jsem prozkoumávala jeho mysl a našla místečko, které bylo schopno vnímat hrůzy způsobené nevyprovokovaným terorem. A to jsem potřebovala.</p> <p>Uvolnila jsem svou vůli a snažila se do představ vložit všechno to násilí a krvežíznivost, která se tam udála. Bylo vidět moře krve a slyšet nářek pronásledovaných Drasnijců a nadšení ve tvářích Angaraků.</p> <p>Eldallan začal hlasitě dýchat a křičet, ale já nepřestala, dokud jsem si nebyla úplně jistá, že ty představy nezačne zpochybňovat. Byla bych pokračovala ještě déle, ale přítomnost Mayaserany mne donutila přestat. Mayaserana byla krásná dívenka s tmavými vlasy a obrovskýma očima. Její nářek, když viděla proměnu svého otce, se mi zaryl do srdce.</p> <p>„Co jsi to udělala mému tatínkovi, zlá paní?“ ptala se mě obviňujícím tónem.</p> <p>„Bude za chvilku v pořádku, drahoušku,“ ujistila jsem ji. „To byla jen noční můra.“</p> <p>„Ale vždyť je den a on nespí.“</p> <p>Vzala jsem ji záruce. „To se někdy stává, Mayaserano. Uvidíš, že bude v pořádku.“</p> <p>Když se vévoda z Asturie vzpamatoval, navrhl mu otec příměří mezi Asturii a Mimbre. „Samozřejmě pouze dočasné příměří. Jen dokud bude trvat nebezpečí. Když ale najdete v míru zalíbení, můžete si ho s Mimbraty prodloužit.“</p> <p>„Nechceš mi navrhnout schůzku s tím mimbratským řezníkem, že ne?“</p> <p>„Pouze kdybyste byli oba připoutáni řetězeni ke zdi na druhé straně místnosti. Udělám dohodu se sendarským velvyslancem ve Vo Mimbre. Sendarové budou sloužit jako prostředníci a zároveň jako nárazník mezi vámi dvěma… alespoň do doby, než se Angarakové dostanou do Arendie. Až k tomu dojde, tak najdeme nějaký způsob, jak vás udržet na různých místech bitevního pole.“</p> <p>Potom jsme se s otcem vydali přes vodou nasáklé pláně do Vo Mimbre. Znovu jsem byla skoro přemožena silou vzpomínek. Mám dojem, že otec nerozuměl mému hlubokého spojení s Arendii. Arendové jsou jako děti a já byla jejich společnou matkou skoro šest století.</p> <p>Tmavovlasý vévoda – nebo spíš král, jak si nechával říkat – Aldorigen strašně nenáviděl hady a to mi vnuklo způsob, jak ho získat na naší stranu. Popsala jsem mu „angaracký zvyk“ všude zatáhnout hady a když viděl drasnijské vesnice plné plazů, přidal se okamžitě na naší stranu.</p> <p>Máte pravdu, nebylo to zrovna nejčestnější, ale chcete, abych tady strávila několik týdnů vysvětlováním etického chování v době války?“</p> <p>Otec domluvil s pomocí sendarského velvyslance příměří mezi Mimbraty a Asturijci a my se chystali k odjezdu ze zlatého města. Ještě před odjezdem jsem si ale pořádně prohlédla Aldorigenova světlovlasého syna Korodullina. Pokud si dobře vzpomínám, bylo mu takových osm nebo devět let. Abych byla upřímná, slovo „náhoda“ mne nenapadlo ani na moment. Byla jsem pouze trochu překvapena, že se „zvon“, který se pravidelně ozýval v mé hlavě, nesoustřeďuje pouze na potomky Beldarany a Rivy. On totiž oznamoval i jiné předurčené svazky. Jasně si pamatuju, jak se ozval, když se prvně potkal Relg s Taibou. Je trochu zvláštní, že se neozval, když jsem prvně potkala Durnika.</p> <p>Aldorigen nám dal koně, takže jsme s otcem vyrazili neustálým deštěm dolu podél řeky Arend a potom se dali severní Tolnedrou k zářícímu ostrovu Tol Honet.</p> <p>Když jsme dorazili k mramorovému paláci, uvedli nás okamžitě k císaři bez obvyklých průtahů. Otcova dřívější návštěva přesvědčila Ran Boruna, že je vyslancem alornských králů. Nebyla do zcela pravda, ale něco na tom bylo. Porážka Drasnie ho naplnila obavou o další vývoj a on prahl po informacích. „Tady jsi, Belgarate,“ zvolal, když nás uvedli do jeho – poněkud přehnaně vyzdobené – pracovny. „To je hrozné, co se stalo v Drasnii. Až uvidíš příště Rhodara, vyřiď mu mou nejhlubší soustrast. Mají Alornové nějaké zprávy, co má teď Kal Torak v plánu?“</p> <p>„Zhruba ano, výsosti,“ odpověděl otec. „Mohu ti představit mou dceru Polgaru?“</p> <p>„Šaramantní, o tom nepochybuji,“ řekl Ran Borune společensky. Zrovna jsme si s mladým císařem do oka nepadli. „Opravdu potřebuji vědět, kam Torak potáhne. Máte v jeho armádě nějaké špióny?“</p> <p>„Neřekl bych zrovna špióny, Ran Borune,“ zamračil se otec. „Kal Torak nemá ve své armádě nikoho jiného než Angaraky… alespoň doposud. Nezahlédli jsme mezi nimi ani Melceny, ani Daly nebo Karandy.“</p> <p>„Mají Alornové nějaké plány?“</p> <p>„Nic určitého. Chystají se k obraně na všech pravděpodobných místech. Naší hlavní výhodou je pohyblivost Alornů. Šerecké lodi mohou dopravit vojsko na jakékoliv místo ve velmi krátké době. Obranné síly v Algarii, Šereku i Sendarii by měly být dost silné na to, aby zadrželi Toraka do doby, než přijdou posily.“</p> <p>„Jsou v těch náboženských textech nějaké rady?“</p> <p>„Myslíš proroctví?“</p> <p>„To slovo nenávidím,“ otřásl se Ran Borune. „Zní to jako hlas shůry.“</p> <p>„Možná,“ připustil otec, „ale mezi alornskými a angarackými proroctvími jsou jisté podobnosti. Mohly by nám říct, co má chlápek, co si říká Kal Torak, za lubem. Muž, co si myslí, že je bohem, se asi bude snažit vyplnit nějaké proroctví, aby dokázal svou nadřazenost.“</p> <p>K tomu jenom malou poznámku. Nikdo z nás neřekl Ran Borunovi, že nájezdník z východu je sám Torak. Předstírali jsme, že se jedná o nějakého angarackého šílence. Nebylo potřeba dotýkat se tolnedranského teologického cítění, když bylo možno dosáhnout spolupráce jinak.</p> <p>„Takhle jsem na to nepohlížel,“ připustil Ran Borune. „Budou Alornové potřebovat na severu moje legie?“</p> <p>„Snad ne, ale stejně děkujeme.“</p> <p>„Máte v plánu tu zůstat s paní Polgarou delší dobu? Rád bych vám nabídl pohostinství ve svém paláci.“</p> <p>„Oceňujeme tvou nabídku Ran Borune,“ řekla jsem mu, „ale mohly by tím vzniknout nějaké problémy. Vorduviané a Honethité by mohli mít námitky proti tomu, že máš ve svém paláci čaroděje.“</p> <p>„Já jsem tady císař a bude po mém, lady Polgaro. Když se to někomu nelíbí, tak je to jeho problém.“ Nicméně pozorně si mne prohlédl. „Zdá se, že máš jisté vědomosti o našich slabinách.“</p> <p>„To je zase moje libůstka,“ usmála jsem se. „Zjistila jsem, že četba tolnedranských politických komentářů mne uspává stejně rychle jako arendské epické básně.“</p> <p>„Zdá se, že jsem si trochu naběhl, co?“ řekl naštvaně.</p> <p>„To ano, výsosti. Ale berte to jako malou lekci. Otec mi vždycky říká, že je součástí našich povinností vychovávat mladé lidi.“</p> <p>„Prosím, už žádné slovní potyčky,“ řekl mírným hlasem. „Vzdávám se.“</p> <p>„To je velmi moudré rozhodnutí, Ran Borune,“ poznamenal otec. „Lidé, co se začnou přít s Pol, často krvácí z různých ran. Ubytujeme se na šereckém velvyslanectví. Musíme se setkat s mnoha lidmi a tam je to mnohem jednodušší než ve tvém paláci. Také chceme být v kontaktu s alornskými králi a šerecký velvyslanec má vždy k dispozici válečnou loď. Mohu se zeptat, kdo je teď nyissánským velvyslancem?“</p> <p>„Takový podivný chlapík jménem Podiss.“</p> <p>„Promluvím si s ním, aby mohl informovat Salmissru. Má jisté možnosti, které by se mi později mohly hodit a tak nechci, aby pak zůstala sedět v koutě a tvrdila, že o ničem nevěděla. Budeme tě průběžně informovat o stavu naší věci, takže za námi nemusíš posílat žádné slídily.“</p> <p>Pak jsme se odebrali s otcem na šereckou ambasádu. Pozdě v noci, zrovna když se chystal spát, dolehl k otci Beltirův hlas. Oznámil mu, že Torakovy síly zrovna vstoupily do Algarie a pak se dostal k ještě horší zprávě. Strýček Beldin oznámil dvojčatům, že druhá malloreáiiská armáda zaplavila dalasiánský přístav Dal Zerbu a začala se přepravovat přes Východní moře do Cthol Murgosu. Teď bylo jasné, že uzavření karavanních stezek na severu i jihu mělo udržet v tajnosti přesuny vojsk. Teď jsme měli co dělat s dvěmi angarackýrni armádami.</p> <p>Okamžitě jsme se vydali zpět do císařského paláce a přinutili služebnictvo, aby probudilo císaře. Novinky, které jsme mu přinesly, ho nijak nepotěšily. Doporučili jsme mu, aby byl připraven na různé varianty, ale aby zatím neposílal legie na žádnou frontu. Potom jsme s otcem zamířili do Nyissy.</p> <p>Nebyla jsem nikdy předtím v zemi hadích lidí, ani se nepotkala s žádnou z celé řady identických Salmisser. Hadí bůh Issa neměl žádného učedníka jako Torak nebo náš Pán. Místo toho věnoval veškerou svou lásku jedné panně, původní Salmissře. Pokus o prodloužení jejího života evidentně neuspěl, takže ji Nyissánci museli po její smrti nahradit jinou. Základní podmínkou pro výběr kandidátek byla fyzická podobnost s originálem. Dlouhodobé studium osobních vlastností Salmissry potom rozhodlo, která z nich bude příští královnou. A ta děvčata měla ke studiu skutečně silnou motivaci, protože jakmile byla budoucí královna vybrána, bylo ostatních devatenáct méně úspěšných kandidátek okamžitě popraveno. Pak není divu, že byla Salmissra nerozpoznatelná od svých předchůdkyň. Jak říká otec: „Když znáš jednu, znáš je všechny.“ Neměla jsem žádný důvod být ze Salmissry nějak nadšená, ale otec mi řekl, že mají jisté nadání, které by se nám mohlo v budoucnu hodit. Proto, když jsme vstupovali do královského paláce v Sthiss Toru, jsem se chovala velmi způsobně.</p> <p>Salmissrin trůnní sál byla spoře osvětlená hala, které vévodila ohromná socha hadího boha. Salmissřin trůn, který spíše připomínal gauč, stál před sochou. Před trůnem postával asi tucet žlutě oděných eunuchů, kteří neustále pěli chválu na královnu. Hadí královna byla velmi bledá, až křídově bílá. Měla černé vlasy a podivně bezbarvé oči. Musím přiznat, že byla krásná. Přijala naší zprávu s hadí nezúčastněností a ani se nenamáhala odtrhnout pohled od svého zrcadla. „Proč bych se měla plést do vaší války s Angaraky?“ zeptala se.</p> <p>„To není jenom naše válka, výsosti,“ řekla jsem. „Týká se to nás všech.“</p> <p>„Mě ne. Jedna z mých předchůdkyň měla možnost poznat, jaké to je, když se zaplete do soukromých sporů mezi Alorny a Angaraky. Já nehodlám opakovat stejnou chybu. Nyissa zůstane neutrální.“ Její bledé oči se zahleděly na mou tvář a já věděla – aniž bych tušila proč – že se jednoho dne s hadí ženou utkám. Bylo vidět, že i ona to ví.</p> <p>Otec si naší výměny pohledů vůbec nevšiml. Ženy si vždycky najdou nějaký způsob komunikace, kterého si muži nevšimnou. Otec se snažil Salmissru přesvědčit, že Urvon při svém tažení na sever může Nyissu zpustošit, ale mohl klidně šetřit dech. Ona byla zcela zaujata sama sebou. Všechno co ji zajímalo, byly její potřeby a to, jestli přežije ona sama. Já si to uvědomila dřív než otec a snažila se informace obrátit víc tímto osobním směrem. Naznačila jsem, že by nemuselo být zrovna příjemné, až se jí budou Grolimové snažit vyrvat srdce z těla na krví prosáklém obětním oltáři.</p> <p>Alespoň to trochu vzbudilo její pozornost.</p> <p>Když jsme s otcem opouštěli zapáchající palác, zeptala jsem se otce na záležitost, která mi celou dobu vrtala hlavou. „Myslíš, že mají Nyissánci někde poznamenány své zkušenosti s farmakologií?“</p> <p>„Já nevím,“ odpověděl a vrtěl hlavou, „Proč se ptáš?“</p> <p>„Mají jisté velmi zajímavé sloučeniny rostlinného původu. Salmissra byla úplně nasáklá šesti až osmi z nich, pokud jsem byla schopna je určit.“</p> <p>„Opravdu?“ Zdálo se, že ho to trochu překvapilo. „Myslel jsem, že je prostě taková.“</p> <p>„To je, ale ty prostředky to ještě zesilují. Má některé velmi zajímavé chutě. Až bude tohle všechno za námi, vrátím se sem na průzkum. Některé z těch rostlin mohou být velmi užitečné.“</p> <p>„Většinou budou jedovaté, Pol.“</p> <p>„Plno věcí je jedovatých, otče. Předávkování může být u většiny léků smrtelné. Správné dávkování je základem rostlinné medicíny.“</p> <p>„Tvoje pověst lékařky může snadno utrpět, když začneš experimentovat s jedy, Pol.“</p> <p>„Pokusy jsou zdrojem lékařského pokroku, otče. Můžeš sice přijít o několik pacientů, ale z dlouhodobého hlediska jich mnohem víc zachráníš.“</p> <p>„Někdy mám pocit, Pol, že jsi stejně chladnokrevná jako Salmissra.“</p> <p>„To sis toho všimnul až teď? To jsi mne teda zklamal, otče.“</p> <p>Samozřejmě jsem to tak nemyslela. Někdy jsem prostě taková.</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>IX.</strong></p> <p><strong>To nebylo</strong> zrovna úspěšné jednání, co?“ zahuhlal otec, když jsme opustili Salmissřin palác a kráčeli ulicemi, které vytrvale zkrápěl déšť.</p> <p>„Ty jsi snad, otče, čekal, že tě přivítá s otevřenou náručí?“ podivila jsem se. „Nikdy jsi nebyl v Nyisse zrovna moc populární.“</p> <p>„No, alespoň jsem získal pocit, že Urvona taky nijak vítat nebude. Možná je to víc, než v co jsme mohli doufat. Teď se vydáme do Maragoru a uvidíme, jak pořídíme s Marou.“</p> <p>Byla zima, což je v Nyisse období dešťů, ale poté, co Torak změnil podnebí, bylo těžké rozeznat jedno období dešťů od druhého. Opravdu nenávidím létání v dešti, ale neměli jsme jinou možnost.</p> <p>Sledovali jsme zhruba tok Hadí řeky až k jižním hranicím Maragoru. Všimla jsem si několika táborů zlatokopů podél hranice. Jenom tak pro sebe jsem zaznamenala, že všechny leží jižně od hranic, žádný severně. Zlatokopové byli jistě stateční lidé, ale zase ne tak stateční.</p> <p>Houstnoucí déšť ztěžoval orientaci, protože bylo poměrně těžké spatřit rozvaliny sídelního města Maragoru, ale otec znal cestu, takže jsem ho prostě následovala až do Mar Amonu. Otec obhlédl ruiny, snesl se k jednomu stromu a proměnil se ze sokola zpět do své podoby. „Nebude to nic příjemného, Pol,“ varoval mne. „Mara je ještě větší blázen než Torak a zaplavil Maragor od jednoho konce na druhý různými příšerami. Obávám se, že možná spatříš pěkné hrůzy.“</p> <p>„Už jsem ty historky slyšela, otče.“</p> <p>„Povídačky jsou jedna věc. Ale až ty příšery uvidíš a uslyšíš, budou ti vlasy vstávat hrůzou na hlavě.“</p> <p>„Já už si s tím poradím, starý vlku.“</p> <p>„Jenom se nepřeceňuj, Pol. Ať je blázen nebo ne, je Mara stále ještě bohem a pouhá jeho přítomnost je závratná. Přítomnost našeho Mistra je velmi jemná, ale Mara má ve zvyku řvát na lidi, aby je hned vyděsil už jenom, svým zjevem. Jednala jsi někdy v Arendii s Chaldanem?“</p> <p>„Ne. Chaldan mluví pouze se svými kněžími… aspoň to ti kněží tvrdí.“</p> <p>Otec pokýval hlavou. „Kněží jsou všude stejní. Jejich výlučné spojení s bohem dává jejich práci jistý pocit bezpečí. Kdyby si každý starý pobuda mohl přímo pohovořit s bohem, byli by zbyteční a jejich povolání by bylo k ničemu.“</p> <p>„Ty máš dneska poněkud cynický smysl pro humor.“</p> <p>„Za to může to počasí. Ale naše setkání s Marou nebude stejně nic příjemného. Mara nám má stále všem za zlé, že jsme nepřišli na pomoc, když Tolnedřané napadli Maragor. Už jsem se s ním několikrát setkal, takže dobře ví, kdo jsem… pokud to nezapomněl. Budu mu asi trochu lhát. Nedostali jsme přímý příkaz sem jít, ale já myslím, že by s tím Pán souhlasil. Řeknu Marovi, že nás sem poslal. Není zas takový blázen, aby šel přímo proti němu a proto nám asi neublíží. Ale stejně se měj na pozoru a nenech se ukolébat. Ať tě ani nenapadne se podívat po nějakém zlatě, kdyby tam bylo. Kdybys jen pomyslela na zlato, tak ti Mara vygumuje mozek.“</p> <p>„Nejsem zase tak chtivá zlata.“</p> <p>„Opravdu? A kde tedy bereš ty peníze na nákupy věcí, co se ti líbí nebo co potřebuješ?“</p> <p>„To jsou investice, hlavně investice do půdy. Když chceš peníze, tak se o ně musíš starat. Nezajímá mě nějaký náhodný nález zlata.“</p> <p>„To je dobře. Tak jdeme do města a uvidíme, jestli se nám podaří si promluvit s Marou.“</p> <p>Mar Amon je velmi skličující místo. Nejenom proto, že je v něm plno duchů, ale také proto, že je složen částečně ze skutečných staveb a částečně z<emphasis> </emphasis>jejich iluzí. Mara totiž vlastně město znovu postavil. Na místech budov, které byly zničeny při tolnedranské invazi, vytvořil jejich iluze. Ty domy jsou nehmotné, ale vy si dokážete představit, jak vypadaly. Po cestě k hlavnímu chrámu jsme viděli tolik hrůz, že by to stačilo na celý lidský život. Tolnedranští legionáři byli normálně placeni kovovými mincemi a vlastně nikdy zlato neviděli. Zem Maragoru je jím takřka pokryta. Není divu, že legionáře přepadla neovladatelná hrabivost a disciplína zcela upadla. Z legií se stal chtivý, nemyslící dav a takový dav se dopouští různých zvěrstev. Mara takřka láskyplně přetvořil oběti těch zvěrstev a pustil je na svobodu, aby udržovali nedotknutelnost Maragoru. Schvaluju potrestání, které seslal Nedra na své následovníky po vpádu do Maragoru. Kupečtí princové z Tol Honetu nejsou schopni myslet na nic jiného než na zlato, když leží všude kolem nich, a chtivost to jsou otevřené dveře k šílenství v Maragoru. Klášter v Mar Terrinu může vypadat jako dobrý nápad, ale je to nejskrytější vězení na světě. Vězni tam nejsou odsouzeni k smrti, ale k věčnému šílenství.</p> <p>„BELGARATE!“ zahřměl Marův hlas silněji než hrom. „JAK SE OPOVAŽUJEŠ RUŠIT MŮJ ZÁRMUTEK?“ Naříkající Bůh se tyčil nad námi a na rukou držel zavražděné děcko.</p> <p>„Můj pán mi přikázal, abych se svou dcerou Polgarou přišel do tvého království a vyhledal tě,“ lhal lehce můj otec. „Tvůj bratr Torak táhne na západ a Aldur, náš Pán, chtěl, abychom tě spravili o tom, že dračí bůh přichází.“</p> <p>„JEN AŤ PŘIJDE!“ odpověděl stále naříkající Mara. „JEHO ANGARAKOVÉ NEJSOU O NIC VÍC ODOLNÍ PROTI ŠÍLENSTVÍ NEŽ VRAŽDÍCÍ SYNOVÉ NEDRY.“</p> <p>Otec se uklonil. „Jak soudíš, lorde Maro,“ řekl. „Moje dcera a já jsme splnili úkol, který nám dal náš Pán a tak odejdeme a nebudeme tě už rušit.“</p> <p>„To bylo rychlé,“ zahuhlala jsem, když jsme opouštěli Mar Amon.</p> <p>Otec potřásl hlavou. „Abych řekl pravdu, šlo to lépe, než jsem čekal.“</p> <p>„Asi ti nerozumím,“ připustila jsem.</p> <p>„Maragor je něco jako zadní vrátka do Tolnedry,“ vysvětloval mi. „Urvon možná plánuje projít severním Cthol Murgosem a napadnou Tolnedru odsud místo aby se trmácel přes Nyissu. Mara teď ví, že přichází a my jsme mu ta vrátka zavřeli. Urvonova armáda může být v nejlepší formě, když sem přijde, ale než půjde odsud, bude z ní stádo bláznů.“ Vypadal, že je sám sebou spokojen. „Možná jsme mohli dosáhnout trošku víc, ale nechtěl jsem na něj tlačit. Pojďme si pohovořit s Gorimem. Můžeme informovat všechny najednou. Aspoň nebudeme muset náš výlet opakovat.“</p> <p>„Budeme informovat i Ulgy?“</p> <p>„Myslím, že naše pozvání nepřijmou, ale bude lépe je informovat zbytečně, než je urazit tím, že jim nic neřekneme.“</p> <p>„To budeme mít hodně práce.“</p> <p>„Teď ti nerozumím já, Pol.“</p> <p>„Budeme obíhat lidi a zvát je na párty, na kterou stejně nechtějí přijít.“</p> <p>„Můžeš tomu říkat diplomatické chování.“</p> <p>„Já tomu spíš říkám ztráta času.“</p> <p>„I to patří k diplomacii. Tak jdeme do Prolgu.“</p> <p>Nekonečný déšť, který sužoval nížiny od Torakova zatmění slunce, se v horách Ulgů proměnil ve sněžení. My jsme ale nešli pěšky, takže jsme se jedné nepříjemnosti vyhnuli. Létat při sněžení je únavné, ale je mnohem lepší, než se brodit hlubokými sněhovými závějemi. Také se vyhnete různým potvorám, které žijí v horách Země Ulgů.</p> <p>Prolgu je spíše hora nežli město. Algarové vytvořili horu<emphasis>, </emphasis>kterou nazývají Stronghold, ale Ulgové prostě začlenili Prolgu do hory, kde původní Gorim potkal ULa a obvinil otce bohů, že nezabránil zničení světa.</p> <p>Přišli jsme do opuštěného města, které nepřipomíná nic na světě. Většina prastarých měst byla zničena v důsledku války a válka zanechává nějaké stopy na zdech a budovách. Prolgu ale nebylo zničeno žádnou lidskou činností. Ulgové se prostě přestěhovali dolů do jeskyní pod městem a zanechali své domy nepoškozené a prázdné. Opuštěná města obvykle lákají různé zlodějíčky, ale v případě Prolgu by to snad ani nestálo za to. Musela by se podniknout velmi dlouhá cesta přes hory a ty jsou doslova plné příšer, které se dívají na lidi jako na potravu. Dokonce i myši jsou tady nebezpečné.</p> <p>Mám zřídka kdy příležitost dostat se do Prolgu. V naší rodině máme rozdělené práce a udržováním kontaktů s Ulgy byl pověřen můj otec. Procházeli jsme se zdánlivě bez cíle zasněženými ulicemi až se začalo stmívat.</p> <p>„Tady to je,“ řekl konečně otec a ukázal na dům, který vypadal stejně jako ostatní. „Ten sníh mi to nijak neulehčil.“</p> <p>„To snad nemá ani v popisu práce, otče.“</p> <p>„Snažíš se být vtipná?“</p> <p>„Ani ne.“</p> <p>Jako jiné domy v Prolgu i tenhle už skoro neměl střechu, a proto byl plný sněhu. Otec mne vedl do hlavní místnosti a tam několik minut šátral nohama sem a tam. „No konečně,“ zahuhlal spíš pro sebe, když našel ten pravý, vstupní kámen. Vzal z rohu velký kámen a třikrát udeřil na vstupní balvan.</p> <p>Nic se nestalo.</p> <p>Zabušil znovu třikrát a najednou se ozvala ozvěna.</p> <p>Poté se ozval skřípavý zvuk, obrovský, plochý kámen se odvalil stranou a pod ním se objevila spoře osvětlená chodba. <emphasis>„Belgarat,“ </emphasis>ozval se dunivý hlas zezdola. „<emphasis>Yad</emphasis> <emphasis>ho, groja UL.“</emphasis></p> <p>„To jsou vstupní formality,“ pošeptal mi otec. Potom zvolal: <emphasis>„Zad ho, groja UL. Yad mar ishum.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Veed mo, Belgarat. Mar ishum Ulgo.“</emphasis></p> <p>„Jsme zváni dál.“ řekl mi otec. „Učila ses vůbec jazyk Ulgů?“</p> <p>„Nijak intenzivně. Jejich gramatika je podobná dalské, ne?“</p> <p>„Ano. Je mnohem starší než morindská. Jazyky izolovaných národů se s časem nemění – a asi neexistuje izolovanější národ než jsou Ulgové. Teď půjdeme dolů a promluvíme si s Gorimem.“</p> <p>„Budeš mi to ale muset překládat.“</p> <p>„Ani ne, Gorim mluví naším jazykem.“</p> <p>„To je od něj hezké.“</p> <p>Světlo v jeskyních Ulgů je chemického původu a není příliš jasné. Neviděla jsem, jak velké ty jeskyně jsou, ale podle ozvěny soudím, že musí být ohromné. Nikdy se necítím v těch jeskyních moc dobře. Představa děr v nich mne znervózňuje. Ulgové si ale na život v jeskyních zvykli a žijí tam stejně, jakoby žili na povrchu. Musím životu pod zemí přiznat alespoň jednu výhodu. Nikdy tam neprší.</p> <p>Ulgové si nás většinou nevšímali, a tak jsme se poměrně rychle dostali na břeh tmavého jezera, které velikostí připomínalo podzemní moře. Bylo napájeno různými vodopády, které sem padaly z povrchu a neustále hučely temnotou.</p> <p>Dům Gorima Ulgů je postaven z mramoru tak nádherného, že zastiňuje císařský palác v Tol Honetu. Je umístěn na malém ostrůvku uprostřed podzemního jezera a dá se k němu dostat přes úzký můstek. Starý Gorim s bílými vousy v bílé róbě – asi nejsvětější muž na světě – nás očekával na konci toho můstku. Nebyla jsem v jeskyních Ulgů více než tisíc let, ale tenhle Gorim vypadal úplně stejně jako jeho předchůdci.</p> <p>„To je doba, Belgarate,“ přivítal Gorim mého otce, když jsme dorazili na ostrov.</p> <p>„Já vím, Gorime,“ omlouval se otec. „Měl jsem plno práce, takže jsem se sem dřív nedostal. Asi ještě neznáš mou dceru, nebo ano?“</p> <p>„Svatou Polgaru? Myslím, že ne.“</p> <p>„Svatou? Počkej, až ji poznáš lépe a pak si to povíme, Gorime. Pol je ještě trochu nevycválaná.“</p> <p>„Radši toho nech, otče,“ řekla jsem mu. Pak jsem se otočila na Gorima. <emphasis>„Iat Hara, Gorim an UlGo,“ </emphasis>pozdravila jsem ho.</p> <p>„Ty mluvíš dalsky?“ Vypadal překvapeně. „Neslyšel jsem nikoho mluvit dalsky víc jak sto let. Máš velké nadání, Polgaro.“</p> <p>„Spíš ne, svatý Gorime. Moc daleko jsem se ve svých studiích nedostala. Nemluvím zatím jazykem Ulgů, tak jsem to zkusila dalsky. Nemám asi moc dobrou výslovnost.“</p> <p>„Není to tak špatné. Kdybys strávila měsíc nebo dva v Kellu, hodně by ti to pomohlo.“</p> <p>„Ale až po téhle krizi, Pol,“ upozornil mne otec.</p> <p>„To je zase nějaká krize?“ zeptal se Gorim.</p> <p>„Vždyť je to stále dokola,“ ušklíbl se otec. „Tentokrát je to ale dost vážné.“</p> <p>„Pojďme dovnitř,“ navrhl Gorim. „Jestli se svět řítí do záhuby, možná bude lepší, když si k tomu povídání sedneme.“</p> <p>Gorim mi byl okamžitě sympatický. Byl to milý stařík se smyslem pro humor. Ale když mu otec vyprávěl o tom, jak Torak opustil Ašabu a vedl své Malloreánce na pevninu, tak se moc nesmál. „To je špatné, Belgarate,“ řekl vážně.</p> <p>„Máš pravdu,“ souhlasil otec. „Mohu mluvit na rovinu?“</p> <p>„Samozřejmě.“</p> <p>„Ulgové nejsou válečníci a nejsou zvyklí žít na povrchu. Mám obavu, že by je sluneční světlo oslepilo – kdyby se tedy opět objevilo slunce.“</p> <p>„Teď ti nerozumím, Belgarate.“</p> <p>„Po Torakově zatmění slunce se změnilo počasí,“ vysvětloval otec. „Prší víceméně bez přestání posledních patnáct let.“</p> <p>„Očekávali jsme to?“</p> <p>„Asi jsme měli. Naše proroctví se zmiňovala o dešti, ale to jsme si nepředstavovali, že dojde ke změně klimatu. Někdy už jsem z toho opravdu rozčílený. Všechno je to popsáno v Darinském a Mrinském kodexu, ale já nejsem schopen to plně pochopit, dokud mi to nedovolí naše moudrá Nezbytnost. Možná si myslí, že je vtipná.“</p> <p>Gorim se lehce usmál. „Nad tím bychom se mohli zamyslet.“</p> <p>„Já radši ne,“ zamračil se otec. „Nechci se dobrat toho, že celý svět je jeden podivný žertík.“ Pak ještě důrazně zavrtěl hlavou. „To co se stalo v Drasnii, jasně ukazuje, že jsme na pokraji velmi ošklivé války, Gorime. Tvoji lidé jsou velmi ušlechtilí a nebudou schopni se vypořádat s násilím, které bude všude okolo. Alornové, Tolnedřané a Arendové tyhle věci zvládají, takže to nechme na nich. Budeme tě informovat, a kdyby začal Torak přesouvat armádu přes vaši zem, upozorníme vás včas, abyste se mohli uzavřít ve svých jeskyních a nechat Angaraky na pospas Algrotům, Hruldinům a Eldrakynům.“</p> <p>„Proberu to se svatým ULem,“ řekl Gorim. „Možná za těchto podmínek nebude tak striktně trvat na nepoužití síly.“</p> <p>„To nechám zcela na něm, Gorime,“ řekl otec. „Udělal jsem v životě plno hloupostí, ale nikdy se nebudu snažit říkat ULovi, co má dělat.“</p> <p>Potom už naše konverzace sklouzla k obecným tématům a Gorimovo služebnictvo nám přineslo večeři. Místní kuchyně mi přišla trochu nevýrazná, ale nechala jsem si to pro sebe. Nebyla jsem si jistá, zda Ulgům nezakazuje používání koření jejich náboženství.</p> <p>Po večeři otec chvíli hovořil s Gorimem a potom jsme se odebrali do pokojů, kde jsme měli přespat. Už jsem skoro usínala, když ke mně dolehl matčin hlas.<emphasis> „Vítej u Ulgů, Pol,“</emphasis> řekla.</p> <p><emphasis>„To zní, jako bys tu žila, matko.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Přirozeně,“ </emphasis>odpověděla. <emphasis>„Kdes myslela, že jsem celou dobu b</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>la?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Asi jsem o tom ani moc nepřemýšlela. Měla jsem pocit, že může</emphasis><emphasis>š být leckde.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Tohle jsou jeskyně, Pol. A jeskyně jsou vlastně něco jako doupě, ne?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Vlastně ani nevím.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Ani se ti nedivím. Teď pojď se mnou. Svatý UL s námi chce mluvit. Povedu tě.“</emphasis></p> <p>Vstala jsem, oblékla se a vyšla z Gorimova domu. Matčin hlas mne vedl galeriemi a. chodbami toho podivného podzemního světa. Chodby byly stále méně a méně upraveny rukou člověka, až bylo podle neopracovaných stěn i podlahy zřejmé, že jsme se dostali do neprozkoumané části,</p> <p>Ulgové osvětlovali svůj podzemní svět směsí dvou chemikálií a jejich světlo dávalo všemu jistou záři. V téhle neprobádané části zářily celé stěny. Možná šlo také o nějakou chemickou reakci, ale mám o tom jisté pochybnosti. Když jsem se prudce otočila, matka zmizela z mé mysli, ale zato byla přímo přede mnou. Seděla na prosté trojnožce v malém pokojíku, kde byl ještě stůl, postel a malá kamínka na vaření. Stěny nebyly nijak zvlášť opracovány a matčiny potřeby na vaření visely na stojánku vedle kamínek. Když se to tak vezme kolem a kolem, tak to skutečně bylo spíš doupě.</p> <p>Matka vstala a vztáhla ke mně ruce, doslova jsem se rozeběhla do její náruče. Chvíli jsme se pevně objímaly a já jsem přitom brečela. Potom mne jemně usadila ke svému malému stolu a uvařila nám čaj.</p> <p>„Říkala jsi, že s námi chce mluvit UL, mami,“ připomněla jsem jí.</p> <p>„Poskytl nám chvilku, abychom se trochu užily, Pol. UL má velký smysl pro pořádek a tak chtěl, abychom si popovídaly o samotě. Jak se má on?“ Matka skoro nikdy nevyslovila otcovo jméno, když o něm mluvila.</p> <p>„Otec se vůbec nemění, mami. Však to víš nejlíp sama.“</p> <p>„Naděje umírá poslední,“ pak se zasmála, což se stává velmi zřídka. „A co Beldin a dvojčata?“</p> <p>„Ti jsou také pořád stejní. Jsme divná rodina, však víš. Naší existence se čas nedotýká, takže se neměníme jenom proto, že přešlo pár tisíc let.“</p> <p>„Ty se brzo změníš?“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Ty a já si budeme velmi blízké.“</p> <p>„Mluvíš teď v samých hádankách, mami. Zní to pěkně tajemně.“</p> <p>„To už je takový vlčí způsob být tajemný.“</p> <p>V tu chvíli jedna ze stěn začala zářit mnohem víc a po chvíli z ní vystoupil otec bohů. Už jsem ho viděla dříve, když zemřela Beldarana a on si pro ni přišel, ale to jsem byla tak zoufalá, že jsem si jeho přítomnost příliš neuvědomovala a nebyla si ani jista, zda tam skutečně byl. Jeho přítomnost mne naplnila posvátnou bázní. Byl velmi podobný našemu Pánovi, ale byl takový robustnější – svalnatější.</p> <p>„Ale,“ ozvala se matka a vstala, „tady jsi. Dáš si s námi šálek čaje?“ Její takřka domácké přivítání mne překvapilo.</p> <p>„Vezmu si rád, Poledro,“ odvětil bůh a posadil se ke stolu.</p> <p>„Polgaru si jistě pamatuješ,“ řekla mu matka. Prastarý bůh ke mně trochu pootočil hlavu a vrhl na mne pohled, který pronikl vším a všechno viděl. „Ta se ti povedla, Poledro,“ řekl matce. „Musím uznat, že je to mistrovský kousek.“</p> <p>„Pěkně se vybarvila, to ano,“ odpověděla matka skromně.</p> <p>„Je hodna – nebo možná i víc než hodna – svého úkolu.“ Pak na mne znovu pohlédl. „Rád tě potkávám, Polgaro,“ pozdravil mne. „Jak se daří tvému ctihodnému otci?“</p> <p>„Má se dobře, nejsvětější,“ odpověděla jsem. „Úkol, který teď plní, ho natolik zaměstnává, že nemá čas si ničit obvyklým způsobem své zdraví.“</p> <p>Po mých slovech se zasmál a mně se začalo trochu lépe dýchat.</p> <p>„Povolal jsem tě sem s určitým záměrem, Polgaro,“ řekl. „Je hezké si s tebou povídat, ale vbrzku se stane něco nečekaného a ty o tom musíš vědět, abys nebyla příliš zaskočena.“</p> <p>„To zní velmi tajemně, nejsvětější.“</p> <p>„Nebude to tak strašné, Polgaro. Byla jsi si vždycky blízká s tvou matkou, ale teď si budete ještě bližší. Tak blízké jako jste si byly s tvojí sestrou, než jste se narodily.“</p> <p>Překvapeně jsem na něj pohlédla.</p> <p>„Vím, že vaše rodina má dlouholeté zkušenosti s měněním podob.“</p> <p>„To ano,“ přisvědčila jsem.</p> <p>„Nezbytnost vyžaduje, abyste s matkou měly stejnou podobu.“</p> <p>„To už jsme zažily, nejsvětější. Strávily jsme spolu hodně krásných chvilek, když jsme létaly jako dvě sněžné sovy.“</p> <p>„Nepochopila jsi přesně, co jsem měl na mysli, Polgaro. Když jsem řekl, stejnou podobu, nemluvil jsem o dvou různých sovách. Myslel jsem tím jednu sovu, ve které budete obě ukryty. V jeden moment obě vytvoříte ve své mysli představu stejné sovy a obě se do ní dostanete.“</p> <p>„Je to vůbec možné?“</p> <p>„Můj syn Aldur mi položil stejnou otázku,“ řekl. „Zdá se, že máte podobné myšlení,“</p> <p>„Ale k čemu to bude?“ ptala jsem se udiveně. „Jaký smysl má tenhle pokus?“</p> <p>„Při tomto spojení bude zajištěno, že se ohlídáte tak, že vás neprozradí ani sebemenší pohled nebo myšlenka. Pak žádný člověk ani bůh nebude mít tušení, že je pozorován a odposloucháván.“</p> <p>„Skutečně? To je opravdu fantastické? Kdo bude mít tu čest být námi sledován?“</p> <p>„Kdo asi, Polgaro? Ty a tvoje matka budete sledovat chování mého nezdárného syna Toraka, který se zrovna teď žene pláněmi Algarie. Můj syn je velmi osamělý od doby, co pozdvihl Aldurův Orb a jeho silou rozbil Zemi. Nyní je všemi opuštěn a zavržen a cítí svou osamělost zvlášť tíživě. Často mluví se svými učedníky a většinou jenom proto, aby se zbavil své tíživé samoty. Teď je jeho největším důvěrníkem odpadlík Zedar, se kterým mluví takřka o všem.“</p> <p>„Takže s matkou budeme naslouchat Torakovým výlevům, abychom zjistily jeho plány, strategii a cíle?“</p> <p>„Informace, kterou byste měly, Polgaro, zjistit, nemá nic společného s vojenskými záležitostmi. Torak vás zná. Určitě ho s otcem dost zaměstnáváte. Ale má nějaký plán, o kterém se musíš dozvědět. Právě tahle znalost jeho plánu bude důležitou přípravou pro volbu, kterou máš provést někdy v budoucnosti. Já bych tě nestrašil kvůli tomuhle světu, ale na tvé volbě bude záviset osud celého vesmíru.“</p> <p>Svatý UL mě možná nechtěl vystrašit, ale stejně se mu to podařilo. „Nemohl bys mi naznačit, co má tvůj syn v plánu, nejsvětější?“ zeptala jsem se. „Být tváří v tvář Torakovi – i když mě neuvidí – to není zrovna věc, na kterou bych se těšila.“</p> <p>„Vždyť ty jsi odvážnější než lecjaká armáda, Polgaro, a my všichni ti věříme.“</p> <p>„Já budu s tebou Pol,“ ujistila mne matka. „Nedovolím Torakovi, aby ti ublížil.“</p> <p>„Toho se ani moc nebojím, mami, spíš se obávám nahlédnout do jeho choré duše.“ Najednou jsem si uvědomila, co jsem řekla. „Neměla jsem tím na mysli nic osobního, nejsvětější,“ omlouvala jsem se ULovi.</p> <p>„To mne nijak neuráží, Polgaro.“ Pak vzdychl. „Torak nebyl vždycky takový jako je teď,“ řekl smutně. „Orb za to sice nemůže, ale změnil mého syna k horšímu. Ztratil mne i své bratry, Polgaro, a jeho ztráta tíží naše duše.“ Po těch slovech vstal. „Tvoje matka – jako vždycky – ti dá další instrukce. Nech se vést a neboj se toho, co objevíš.“</p> <p>Po těch slovech zmizel.</p> <p>„A čaje se ani nedotkl,“ postěžovala si matka.</p> <p>Opustili jsme další den ráno jeskyně Ulgů, a<emphasis> </emphasis>když jsme vyšli na prázdné zasněžené ulice Prolgu, otec navrhl, že bychom se mohli podívat na Torakovu armádu, než se vrátíme do Rivy. Sice jsem to neřekla nahlas, ale jeho návrh mne trochu vystrašil. Za normální situace je totiž otec úplný gigant nevšímavosti a lenosti. Jednou jsem dokonce slyšela, jak se strýček Beldin omlouvá dvojčatům za svou chvilkovou lenost slovy: „omlouvám se chlapci, ale dneska se cítím jako Belgarat.“ Dvojčata samozřejmě hned věděla, co tím myslí. Když ovšem situace vyžaduje jeho pozornost, otec dokáže pracovat takřka bez jídla a spánku. Nikdy jsem nepochopila jeho nadlidskou výdrž v těchto situacích. Jako lékařka totiž dobře vím „naspat se do zásoby“. Otec ale nikdy nestudoval medicínu, takže mu termíny jako „z lékařského hlediska nemožné“ nic neříkají.</p> <p>Teď mne napadla taková zajímavá myšlenka. Když nebudete vědět, že něco nedokážete, je možné, že to zkusíte a dokážete to navzdory fyzikálním zákonům. Tohle je možná jeden ze záporů vzdělání.</p> <p>Když jsme s otcem letěli dolů z hor, oba nás potěšilo, že přestalo pršet, ačkoliv bylo zataženo.</p> <p>Při pohledu z výšky ztrácíte trochu smysl pro realitu. Věci, které mají na zemi velkou důležitost, se z výšky zdají malicherné. Lidé a jejich zvířata vypadají jako hmyz. Přesto jsem byla překvapena velikostí angaracké armády, která se valila přes algarské pláně. Odhadovalo se, že Torak napadl Drasnii asi s půl milionem vojáků a během tažení se to číslo moc nesnížilo. Viděli jsme s otcem algarskou kavalerii a povšimli si jejich taktiky udeřit a okamžitě zmizet. Zbrázděný povrch plání poskytuje hodně úkrytů pro malé jednotky jezdectva. Ty toho využívaly a postupně zvolna ukrajovaly muže angaracké armády směřující na jih na Stronghold. Jednotlivě tyhle údery nebyly příliš významné, ale celkově představovaly stálé krvácení. Pochybuji, že si to Torak vůbec uvědomil, ale při své cestě na jih mohl úplně vykrvácet. Angaracké pokusy pronásledovat nájezdníky situaci pouze zhoršovaly, protože se pronásledovatelé málokdy vraceli. Teď jsem viděla nejlepší ukázku jezdecké taktiky. Počáteční útoky algarských jezdců byly bezvýznamné – pouhé štípnutí do tváře – ale měly jediný účel. Přinutit část z angarackého jezdectva k pronásledování. A pak se pomalu zakusovat do těla celé armády. Cho-Ramovi jezdci metodicky sbírali smetanu z Torakovy armády.</p> <p>Když je to začalo nudit, Algarové se začali bavit tím, že hnali splašená stáda dobytka přímo proti překvapeným Malloreáncům, Murgům, Nadrakům a Thulům. Ze strategického hlediska byla vlastně Algarie prázdná past a Dračí bůh se do ní sám chytil.</p> <p>Tak to pokračovalo stále dál a dál, stále stejné opakování té samé hry. Měla jsem pocit, že už za den jsem toho viděla dost, ale otce to stále zajímalo. Zřejmě měl pro své počínání nějaký důvod.</p> <p>Třetí den k večeru jsme letěli kousek od invazní armády a poté, co jsme usedli na zem,<emphasis> </emphasis>jsem poněkud otráveně oznámila mému krvežíznivému otci, že už jsem viděla dost.</p> <p>„Asi máš pravdu, Pol,“ řekl skoro lítostivě. „Měli bychom se vrátit na Ostrov větrů a oznámit Alornům, co se děje.“ Pak se zasmál. „Mám pocit, že jsme všichni podcenili Algara Rychlou nohu. Tahle země je výsledkem jeho génia. Udělal ze svých lidí kočovníky, takže nemají žádná města. Celá Algarie není nic jiného, než pustina, na které roste tráva. Algarové nemusí hájit žádná města, takže se mohou vzdát obrovského kusu půdy bez sebemenší lítosti. Vědí, že jen co Angarakové odtáhnou, budou se moci vrátit. Jediné důležité místo v celém tomhle království je Stronghold, a to není žádné pořádné město. To je pouhá past.“</p> <p>„Vždycky jsem měla Algara ráda,“ přiznala jsem. „Za jiných okolností bych mu asi přikývla. Mohl to být velmi dobrý manžel.“</p> <p><emphasis>„Ale Polgaro!“ </emphasis>Otec vypadal skutečně šokován a já se tomu dlouho smála. Prostě miluju, když ho takhle vyvedu z míry.</p> <p>V noci se počasí opět zkazilo, a my ráno opouštěli Algarii v drobném dešti. Přelétli jsme Sendarské hory a za dva dny jsme byli v Rivě.</p> <p>Alornské krále nejvíc zajímala druhá angaracká armáda pod velením Urvona. Myslím, že si nemůžete pořádně užít válku, když se musíte stále ohlížet přes rameno po nějakém neočekávaném nepříteli. Alornové byli také trochu naštvaní, když otec navrhl přestěhovat velitelství do Tol Honethu. Alornové jsou někdy jako děti. Měli tady teď takovou pěknou válku a nechtěli se o ni s nikým dělit.</p> <p>Už jsem znala Branda dost dobře, abych s ním mohla mluvit úplně otevřeně. „Jak se dokážeš tvářit tak nevšímavě, příteli?“ zeptala jsem se. „Máš se utkat s bohem v souboji, a ty děláš, jakoby o nic nešlo.“</p> <p>„Nemá smysl, abych se tím vzrušoval, Pol,“ řekl svým hlubokým měkkým hlasem. „Stane se to ať chci nebo ne. Nemohu se před tím skrýt ani utéct, tak proč bych si měl kazit spaní?“</p> <p>„Nemohl bys alespoň trochu předstírat, obavy?“</p> <p>Jeho tvář, která měla vyjadřovat hrůzu, vypadala strašně legračně. „Co třeba takhle?“ zeptal se mne.</p> <p>Musela jsem se smát. „Vzdávám se.“ Brand se Kamionovi příliš nepodobal, ale v jejich chování byla určitá podobnost a ještě větší byla v našem vzájemném vztahu.</p> <p>„To je dobře,“ řekl. „Už mě chytají křeče, takže bych se tak dlouho tvářit nevydržel.“</p> <p>„Tvoje žena se jmenuje Arena?“</p> <p>„Ano.<emphasis> </emphasis>Proč?“</p> <p>„Asi bych se s ní měla seznámit. My dva spolu strávíme pár let, a tak bych nerada, aby začala žárlit.“</p> <p>„Arena je rozumná ženská. Ví, že bych neudělal nic nesprávného.“</p> <p>„Brande,“ řekla jsem dost rázně, „jsem si jistá, že jsi dobrý úředník a nebojácný válečník, ale o ženách toho moc nevíš.“</p> <p>„Jsem s Arenou ženatý skoro dvacet let, Pol,“ namítl.</p> <p>„To s tím nemá vůbec nic společného, Brande. Nebude se ti zdaleka tak líbit, když žárlivostí zezelená a ty nebudeš tak statný, když tě bude příštích dvacet let krmit jenom chlebem.“</p> <p>„To by přece neudělala – nebo snad jo?“</p> <p>„Radši buďme opatrní, Brande.“ Chvilku jsem o tom přemýšlela. „Představ mne Areně jako „nestárnoucí Polgaru“. Musíme zdůraznit můj věk.“</p> <p>„To nemyslíš vážně, Pol. Přeci nejsi tak stará.“</p> <p>„Milý chlapče,“ řekla jsem a poplácala ho po tváři. „Ne že by mne to těšilo, ale bylo mi zrovna dva tisíce osm set šedesát sedm let. Klidně to číslo řekni Areně. Žádná normální ženská nebude na takovou stařenu žárlit.“</p> <p>„Jestli ti někdo tak řekne, bude mít co dělat se mnou, Pol,“ řekl vztekle.</p> <p>„Budeme spolu dobře vycházet, Brande,“ zasmála jsem se. „Tohle má jenom otupit Areniny zuby, když by tě chtěla kousnout.“</p> <p>„Myslím, že to nebezpečí přeceňuješ, Pol, ale radši se budu řídit tvým doporučením.“</p> <p>Když jsme s otcem přesvědčili alornské krále, aby přestěhovali velitelství do Tol Honethu, zamířili jsme s otcem do Strongholdu, abychom zkontrolovali jeho obranu.</p> <p>Tam nás čekalo nemilé překvapení. Má nedávná setkání s bohy mne naplnila přesvědčením, že vše je v rukou Osudu a Účelu. Zapomněla jsem, že někdy může sehrát svou roli nehoda. Garel, následník Rivova trůnu, vyjel s několika algarskými přáteli na obhlídku nepřátelského ležení. Garelův kůň se něčeho lekl a Garel spadl. Každý kdo jezdí na koni, občas spadne. Je to nepříjemné, ale zřídka se něco stane. Tentokrát ale spadl Garel tak nešťastně, že si srazil vaz a byl okamžitě mrtev.</p> <p>Jeho žena Aravina byla úplně zničena zármutkem a její tchyně Adana ji nemohla utěšit. Musela jsem dát Aravině utišující léky a držet ji skoro v bezvědomí. Můj prvořadý zájem byl jako vždy jejich malý syn Gelan. Za ta století jsem měla velkou praxi v tišení bolesti malých chlapců, takže jsem věděla, jak si počínat. Jednou se možná dokážu vypořádat s mým vlastním žalem.</p> <p>Protože se Torakova armáda blížila ke Strongholdu, neměla, jsem na vlastní žal moc času. Gelanovi bylo skoro šest let, ale to je ještě dítě. Současná situace však vyžadovala změnu v zavedené tradici. Sedla jsem si s Gelanem a jasně mu řekla, kdo ve skutečnosti je.</p> <p>Dětství a dospívání sirotka bylo vždycky nejtěžší dobou mé povinnosti. Musela jsem ochránit před vším nebezpečím Rivovi potomky a šestiletý chlapec, kterému zrovna zemřel otec byl jedinou nadějí toho rodu. Malé dívky jsou mnohem rozumnější. Jejich doba nerozumu přijde později. Malí chlapci jsou nerozumní od okamžiku, kdy se naučí chodit. Například Garion se okamžitě vydal s vorem na rybník u Faldorovy farmy, aniž by se předtím naučil plavat. Jestli jsem někdy trochu hysterická, může za to i těch čtrnáct století, kdy jsem se snažila zabránit malým chlapcům, aby se nezabili při nějaké nevinně vyhlížející hře. Doufala jsem, že když řeknu Gelanovi o jeho důležitosti, tak na sebe dá přece jenom trochu víc pozor. Měla jsem pocit, že to chápe, ale u těch malých chlapců si nemůžete být ničím jisti.</p> <p>Jednoho deštivého večera mne vytrhl matčin hlas od čtení těch pasáží Mrinského kodexu, které se věnovaly současné epoše. <emphasis>„Polg</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ro,“ </emphasis>oslovila mne velmi jemným hlasem, <emphasis>„přišel nás čas. Vyjdi na se</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>verní cimbuří. Tam se setkáme.“</emphasis></p> <p>Odložila jsem svitek stranou a vydala se chodbami na vrchol té hoře podobné stavby. Nahoře pršelo a foukal nepříjemný vítr. Matka, oblečená do hnědého cestovního pláště, stála na severním cimbuří a hleděla do deštivé noci. Byla to opravdu ona, ve své normální podobě.</p> <p>„Tady jsem, mami,“ ozvala jsem se.</p> <p>„Dobře,“ odpověděla mi a v očích jí plály ohníčky. „Uklidni se, Pol. UL mi přesně řekl, co mám dělat, takže dělej všechno po mně.“</p> <p>„Jistě,“ stejně jsem ale byla napnutá.</p> <p>„Neboj, nebude to bolet,“ uklidňovala mne matka s úsměvem.</p> <p>„Já vím. Já jsem prostě vždycky trochu nervózní, když něco dělám poprvé.“</p> <p>„Dívej se na to jako na dobrodružství, Pol. Nejdřív vytvoříme představu sovy, ale velmi podrobně, do posledního pírka.“</p> <p>Napoprvé nám to chvíli trvalo. Obě jsme byly schopny vytvořit nějakou sovu, ale tentokrát jsme musely vytvořit jednoho určitého ptáka.</p> <p>„Co tomu říkáš?“ zeptala se mne matka po několika opravách.</p> <p>„Mně se docela líbí.“</p> <p>„Mně taky. Teď musíme postupovat naprosto stejně, takže nikam nespěchej. UL mi řekl, že ke spojení dojde ještě před přesunem do té představy. Začne to v momentě, kdy se proměníme ve fluidum a spojení bude dokončeno ještě než se dostaneme do soví podoby,“</p> <p>„Asi máš pravdu.“</p> <p>„Pro tebe to, Pol, nebude snadné. Já jsem byla v tvé mysli mnohokrát, takže znám tvé myšlení, ale ty budeš muset dělat věci, které neznáš. Já jsem se nenarodila jako člověk, takže je ve mně stále ještě spousta vlčího. Mám nějaké instinkty, které ty asi postrádáš.“</p> <p>Slabě jsem se usmála. „Pokusím se zapamatovat si to.“</p> <p>„Tak dobrá. Jdeme na to.“</p> <p>Nevím, jak bych vám to popsala, tak se o to ani nebudu pokoušet. Během celého procesu záměny je okamžik, kdy se měníte z jedné podoby do druhé. Matčin popis fluidum je možná docela výstižný. Máte pocit, že se rozpouštíte a plujete zjedné podoby do druhé. V tu chvíli jsme se s matkou spojily a vpluly do podoby sovy.</p> <p>Matčina obava, že se mi možná bude zdát divná, byla trochu podceněním situace, protože jsem sice na sebe nikdy zatím nevzala podobu vlka, ale přece jenom trochu vlčí krve ve mně kolovalo. Dědičně jsem měla něco vlčího v genech zakódováno.</p> <p>Měla jsem za to, že možná bude spojení jednodušší pro mne než pro matku, protože jsem si pamatovala situaci s Beldaranou před narozením, takže sdílet s někým prostor pro mne nebylo úplnou novinkou. Pak mi došlo, že matka se také nenarodila jako jedináček, takže ten pocit také zná. Pak mi došlo, že tedy musím mít různé strýčky a tetičky, které jsem nikdy neviděla.</p> <p>Na spojení jsme si zvykly okamžitě a ovládání jednoho těla probíhalo bez jakéhokoliv problému. Letěly jsme na sever a zakrátko jsme zahlédly ohně angarackého ležení, které bylo té noci asi deset kilometrů od Strongholdu. Zamířily jsme do středu ležení a tam spatřily Torakův ocelový pavilón. Sedly jsme si na zdobené cimbuří. Na pavilónu bylo všechno velmi dekorativní. Celá ta věc působila jako dekorace postavená na obrovský vůz. Torakovo ego bylo zvýrazněno daleko groteskněji, než jsme si vůbec uměly představit.</p> <p>Rozhlížely jsme se, kde bychom našly nejlepší místo a našly jsme okénko nahoře ve věži, kde bychom se mohly pohodlně – a nepozorovaně – usadit. Pár máchnutí křídel a byly jsme tam. Okénko bylo pootevřené a zčásti zevnitř zastíněné, takže jsme se mohly vsoukat dovnitř a přitom nevzbudit žádnou pozornost.</p> <p>„Moje nemoc teď trochu ustoupila, Zedare,“ ozval se hrdelní hlas, který zněl jakoby trochu s ozvěnou a my hned viděly proč. Torak seděl na svém ocelovém trůnu vzpřímeně a jeho zohyzdenou tvář zakrývala ta vyleštěná ocelová maska. Maska se stala jeho součástí.“</p> <p>„Tak je tomu vždycky před bitvou, pane,“ odpověděl Zedar. „Těší mne tvůj vnitřní klid.“</p> <p>„Myslíš, že jsou zprávy, co jsme dostali o té pevnosti Stronghold, pravdivé?“ Zeptal se Torak hrubým, dutým hlasem.</p> <p>„Alornové jsou hlupáci, Mistře,“ zasyčel Zedar. „Dej jim jakýkoliv nesmyslný úkol a oni ho budou bezmyšlenkovitě plnit celé generace. Algarové jako mravenci vrší už tisíc let kamení na tu nesmyslnou horu.“</p> <p>„Je to trochu nepohodlné, nic víc, Zedare. Prostě se té pevnosti vyhnu a budu pokračovat za svým hlavním cílem. Aldurův Orb bude můj a s ním ještě něco.“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Dlouho jsem o tom uvažoval, Zedare, a teď ten cíl mám. Stanu se vládcem celého světa a svou korunu ozdobím ještě jedním ornamentem.“</p> <p>„Aldurovým Orbem, ne?“ hádal Zedar.</p> <p>„Cthrag Yaska – Orb mého bratra – není žádný ornament, Zedare. Je to šperk, ale pro mne znamená něco jiného. Řeknu ti pravdu, Zedare. Já ten šperk nenávidím za to, co mi provedl. Mluvím teď o něčem mnohem jemnějším. Stanu se králem celého světa a králi přísluší, aby měl královnu. Už jsem si vybral, kdo se mnou bude sdílet můj trůn.“ Zasmál se takovým dušeným smíchem. „Sice mne zatím nemá nijak ráda, ale já ji k tomu svou vůlí přinutím. Bude mne poslouchat… ba co víc… bude mne obdivovat.“</p> <p>„A kdo je ta šťastná žena, Mistře?“</p> <p>„Jen o tom chvíli přemýšlej, Zedare. Tu myšlenku mi vnukla nevěsta mého bratra, Salmissra.“ Vzdychl. „Mojí bratři mne zavrhli, takže se musím stát otcem nové božské rasy, která mi pomůže vládnout světu. Která z žen tohoto světa by byla hodná mého trůnu… a mé postele?“</p> <p>„Polgara?“ zeptal se nevěřícně Zedar.</p> <p>„Myslí ti to rychle, Zedare,“ řekl Jednooký. „Naše pouť na tento kontinent má dva cíle – dvě hlavní ceny. První cenou je Cthrag Yaska, Orb mého bratra. A druhou, neméně důležitou, je Belgaratova dcera Polgara. Ta bude moje, Zedare. Udělám z Polgary svou manželku a bude navždy moje!“</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>X.</strong></p> <p><strong>Úplně jsem</strong> strnula a srdce se mi zastavilo hrůzou. Jedině díky sebekontrole mé matky jsem nezařvala hrůzou tak, že by to bylo slyšet od Východní průrvy po hory Ulgolandu. Myslela jsem pouze na to, že se střetnu s Torakem a moje Vůle podlehne té jeho. Pak se dostanu do jeho područí. Bude ze mne otrokyně nebo něco ještě horšího. Kdybych nebyla v tu chvíli součástí mé matky, asi bych se z toho zbláznila. Její metoda byla poměrně jednoduchá. Potlačila mé vědomí a jednoznačně převzala velení. Vůbec si nepamatuji, jak jsme se dostaly z Torakova paláce.</p> <p>„No tak, Polgaro,“ ozval se její hlas a vytrhl mne z naprostého zoufalství. „Koukej se vzchopit.“</p> <p>„Ach, mámo!“ naříkala jsem.</p> <p>„Nech toho! Bylo potřeba, abys o tom věděla a bylo nutné, abys to slyšela právě z jeho úst. Teď se koukej vzpamatovat. Máme před sebou plno práce.“</p> <p>Podívala jsem se kolem a viděla, že letíme mnohem výš, než sovy obvykle létají. Zvolna jsme klesaly k pevnosti Stronghold. „Až se dostaneme nazpět, probuď otce a řekni mu, že se Torak blíží. Otec nemusí vědět o tom, co Torak říkal. Radši ho už zavolej, protože mu vždycky chvíli trvá, než se probere. Budeme tam dřív, než se vyštrachá po těch schodech nahoru.“</p> <p>Snažila jsem se zapudit strach. <emphasis>„Myslím, že bys měl vstát a jít sem, otče,“ </emphasis>vyslala jsem myšlenku ke svému chrápajícímu rodiči.</p> <p><emphasis>„Kde jsi?“ </emphasis>jeho myšlenka byla ještě rozostřena spánkem.</p> <p><emphasis>„Nějak ti není rozumět. Radši vylez na úplný vr</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>chol pevnosti. N</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>co bys měl vidět.“</emphasis></p> <p>„Drž se zkrátka, Pol,“ radila mi matka. „Bude se tě na všechno vyptávat, tak mu neodpovídej příliš konkrétně.“</p> <p>„To stejně většinou dělám, mami.“ Snažila jsem se nemyslet na své trápení a snažila se být rozumná.</p> <p>Přistály jsme na okraji ochozu a za chvíli se tam přištrachal otec. Pohlédl na podobu, kterou jsem na sebe vzala a hned mi ji začal vyčítat. „Kolikrát jsem tě, Pol, žádal, abys mi to nedělala.“ Samozřejmě nemohl vědět, že tu podobu sdílím s matkou. Ale já tam sama nebyla a v tu chvíli jsem byla zaplavena láskou, kterou moje matka cítila k tomu neupravenému a někdy dětinskému starému muži.</p> <p>Uvolnily jsme se s matkou ze soví podoby a matka zmizela. Naše odloučení bylo pro mne dost smutné. „Nechtěla jsem se tě nijak dotknout, otče,“ řekla jsem napůl omluvně, „ale pouze jednám podle instrukcí.“ Slovo instrukce má vnaší rodině velký zvuk. Řekla jsem to, abych zabránila další diskusi, i když bych nerada odpovídala na otázku, kdo mi ty instrukce dal. „Asi by ses měl podívat támhle,“ ukázala jsem směrem na angaracké moře, které se zvolna blížilo mlhou jako příliv.</p> <p>„Doufal jsem, že se cestou ztratí, nebo něco takového,“ zahuhlal otec. „Jsi si jistá, že je Torak s nimi?“</p> <p>„Ano, otče. Byla jsem se taní podívat. Ten ocelový pavilón je uprostřed toho davu.“</p> <p>„Cože jsi udělala? Polgaro, vždyť je tam Torak! Teď už ví, že jsi tady!“</p> <p>Zrovna před chvíli jsem Toraka sama viděla, takže jsem nepotřebovala otcovo upozornění. „Moc se nerozčiluj, staříku. Dostala jsem to za úkol. Torak neví, že jsem tam byla. Je v tom svém pavilónu a Zedar je tam s ním.“</p> <p>„Jak dlouho to trvá?“</p> <p>Trochu jsem jeho otázku pootočila. Asi od doby, co opustil Malloreu. Měli bychom upozornit Algary, co se na ně chystá. Pak bude čas na snídani. Byla jsem celou noc venku, takže mi pěkně vyhládlo.“ Asi ho zajímalo, jak jsem se tam dostala, a co se dělo mezi Torakem a Zedarem, ale slovo snídaně na něj zapůsobilo zázračně jako vždy. Jakmile řeknete před mým otcem něco o jídle nebo o pivu, získáte okamžitě jeho pozornost.</p> <p>Po snídani jsme se vydali opět nahoru na ochoz, abychom sledovali, jak probíhá angaracký útok a jakým stylem se budou Torakovi vojáci snažit dobýt algarskou horu. Začali poměrně tradičně tím, že pomocí katapultů vrhali na zdi kameny, ale to mělo asi stejný účinek jako čtvrt století dešťů. Umím si představit, jak to asi zapůsobilo na obsluhu katapultů. Potom Angarakové vytáhli obrovská beranidla, což bylo podobné mrhání časem, protože brány nebyly zamčené.</p> <p>To muselo vzbudit v angarackých generálech jisté podezření, protože první útok vedli Thullové. Vždycky, když je před angarackou armádou něco obzvlášť nebezpečného nebo špinavého, pošlou v první linii Thully. Několik thullských regimentů vběhlo do otevřených bran. Chvilku postupovali dál a dál labyrintem chodeb a pak se nahoře objevili Algarové a Drasnijci a pobili Thully do jednoho. Jsem si jistá, že jednotky venku slyšely řev zevnitř, ale nešly dovnitř, aby zjistily, co se stalo. Asi to nebylo příliš správné, ale já osobně jsem byla ráda. Tyhle útoky mu cestu dovnitř zřejmě neproklestí a jestli mi chce nabídnout manželství, tak se bude muset nějak dovnitř dostat.</p> <p>Během následující noci se Algarové bavili tím, že pomocí svých katapultů házeli těla mrtvých Thullů do angarackého ležení. Těsně před rozedněním obklíčili algarští jezdci Torakovu armádu, která postupovala k jihu. Angarakové to zjistili, jakmile se jejich zásobovací jednotky pokusily opatřit něco k jídlu. Torak sám jíst nepotřeboval, ale jeho vojska ano. Řeknu vám, že ti chlapci měli několik příštích let dost hubený jídelníček.</p> <p>Situace se zhruba po týdnu stabilizovala a my s otcem usoudili, že bude obléhání Strongholdu trvat ještě pár let a že nemá příliš velký smysl, abychom tam osobně setrvávali. Měli jsme dost práce jinde, proto jsme se rozhodli, že se vrátíme na Ostrov větrů. Ještě před naším odjezdem jsem měla další rozhovor s Gelanem.</p> <p>„Je to hrozně vzrušující,“ přiznal se ten malý chlapec.</p> <p>„Vzrušení po chvíli vyprchá, Gelane.“</p> <p>„Jak dlouho obvykle takové obléhání trvá?“</p> <p>„Většinou několik let.“</p> <p>„Tak dlouho? Copak to ty lidi venku nepřestane bavit? Přece je musí napadnout, že se dovnitř stejně nedostanou.“</p> <p>„Jsou to vojáci, Gelane. Vojákům někdy trvá déle to, co normální lidi napadne za chvíli.“</p> <p>„Ty nemáš moc ráda vojáky, co?“</p> <p>„Jednotlivý vojáci jsou fajn. Ale když jsou pohromadě jako celá armáda, tak se jim zmenší mozek. Chci, abys na sebe dával pozor, Gelane. Drž se pěkně stranou a rozhodně nestůj u otevřeného okna. Jeden z důvodů, proč sem Torak přišel, je ten, že tě chce zabít.“</p> <p>„Mě? Proč mě? Copak jsem mu něco udělal?“</p> <p>„Není to kvůli tomu, že jsi něco udělal, ale pro to, co mu můžeš udělat v budoucnu.“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Buď ty, nebo tvůj syn, nebo nějaký jeho syn… prostě někdo z tvého rodu Toraka zabije. Kdyby tě teď zabil, tak už se nemusí ničeho obávat, protože by ho neměl kdo zabít.“</p> <p>Oči se mu rozzářily. „Asi bych si měl pořídit meč a začít cvičit,“ prohlásil nadšeně.</p> <p>„Ale, miláčku,“ uvědomila jsem si svůj omyl, až když bylo příliš pozdě. Nikdy nesmíte mluvit před malých chlapcem o hrdinství. Nebude tomu slovu rozumět do nějakých dvaceti let. „Gelane,“ začala jsem velmi trpělivě vysvětlovat, „je ti teprve šest let. Vždyť teď ani neuneseš meč, natož abys jím mohl šermovat. Já ti řeknu, co bys mohl udělat. V jihovýchodním rohu Strongholdu je hromada kamení.“</p> <p>„Já vím. Viděl jsem ji tam.“</p> <p>„Můžeš vždycky vzít jeden kámen, vynést ho nahoru na hradby a hodit ho dolů na Angaraky.“</p> <p>„Vsadím se, že se jim to nebude líbit, co?“</p> <p>„Určitě ne.“</p> <p>„A co mám dělat potom, teto Pol?“</p> <p>„Jít pro další kámen.“</p> <p>„Ale ty kameny jsou hrozně těžké.“</p> <p>„To jsou. Nikdo neříká, že ne. V tom je právě ten plán, Gelane. Zvedáním těžkých předmětů si zvětšíš svaly a budeš velmi silný. A ty musíš být silný, když se chceš utkat v boji s Torakem.“</p> <p>„A jak dlouho to bude trvat… než budu mít velký svaly?“</p> <p>„No já nevím – šest nebo osm let. Možná, že i deset.“</p> <p>„Možná by bylo lepší, kdybych se učil střílet z luku.“</p> <p>„To by možná bylo zajímavější. Dávej pozor na maminku, Gelane. Čas od času se na tebe přijdu podívat, abych viděla jak pokračuješ ve střelbě.“</p> <p>„Budu hodně cvičit, teto Pol,“ slíbil.</p> <p>Doufám, že jste teď četli pozorně. To tajné slovo při jednání s malými chlapci je zábava. Nic jim nezakazujte, ale zařiďte to tak, aby se jim to samotným nelíbilo. Chlapecké nadšení vždycky záleží na tom, co příjemného jim to nabízí.</p> <p>Věřte mi, já už to tak dělám hodně dlouho.</p> <p>Opustili jsme s otcem Stronghold s prvními paprsky nadcházejícího dne a letěli na západ do Camaaru. Strávili jsme noc v našem obvyklém hostinci a potom letěli do Rivy, abychom informovali alornské krále. Pak jsme všichni společně pluli na jih Šereckou válečnou lodí.</p> <p>Sám Ran Borune nás přivítal přímo v přístavu a to bylo velmi neobvyklé. Politická situace zde byla velmi nejasná a Ran Borune se chtěl vyhnout příliš formálnímu setkání s alornskými králi. Měla jsem Ran Boruna ráda. Byl to malý muž, jako všichni z jeho rodiny. Tím, že dal otec dohromady jednu z víl s borunským rodem, mělo za následek prazvláštní věc. Samotné víly nemohou nikdy porodit chlapce. Jejich malý vzrůst měl za následek to, že prakticky nemůžete najít v rodině muže, který by měřil více jak metr padesát.</p> <p>Abychom Tolnedřany neuváděli v rozpaky, vymysleli jsme si malou lež, díky které naši jižní spojenci věřili, že jména Belgarat a Polgara jsou dědičné tituly, které mají zapůsobit na alornské monarchy. Slyšela jsem, že jedno oddělení univerzity v Tol Honetu nám věnovalo roky studií. Jejich výsledkem bylo, že dokázaly historicky zařadit naší mystickou rodinu v časové škále. Například vévodkyně z Eratu byla Polgara VII. a během angaracké invaze ze mne byla Polgara LXXXIII.</p> <p>Nejsem si jistá, jestli tohle oddělení ještě funguje, ale jestli ano, tak jsem teď asi Polgara CXVTI. To je co?</p> <p>Císaře doprovázel jeho velitel štábu generál Cerran. Cerran byl Anadil, což je člen jižní tolnedranské rodiny, která vždy podporovala Boruny. Měli jsme štěstí, že jsme Cerrana měli, protože to byl učiněný génius taktiky. Byl to udělaný chlápek s širokými rameny a téměř žádným břichem, které má obvykle většina mužů kolem padesátky. Měl velký smysl pro realitu a jeho taktické uvažování nepřipouštělo žádné výstřelky.</p> <p>Ran Borune nás pozval do císařské válečné školy, abychom si probrali naši strategii. Byla to velmi pěkná budova, ale nejpodstatnějším rysem bylo, že všude visely mapy. Národ, který buduje víc jak tisíc let cesty, musí mít asi plno map a já jsem se bavila představou, že by si tam pravděpodobně našel mapu, kde je zakreslena jeho chalupa.</p> <p>Přestože jsme pracovali v císařské válečné škole, bydleli jsme na různých alornských ambasádách. Ne snad proto, že bychom chtěli všechno držet v tajnosti, ale protože návštěvníci císařského paláce příliš přitahují pozornost. Nechci zrovna použít slovo špionů, ale myslím, že mi rozumíte.</p> <p>Když jsme potřebovali předat nějaké informace Tolnedranům a nechtěli jsme jim sdělit jejich zdroj, abychom se jich nijak nedotkli, vždycky jsme to svedli na drasnijskou výzvědnou službu. Tolnedrané by se jinak hodiny přeli o tom, že nic takového jako magie neexistuje. Bylo to sice někdy trochu zdlouhavé, ale my jsme to přeci podstupovali. Byla to naše záruka, že akce s Tolnedrany poběží hladce.</p> <p>Takže když přijel do Tol Honetu strýček Beldin, aby nám řekl, co viděl v jižním Cthol Murgosu, představili jsme ho jako drasnijského špiona. Beldin má dost zkušeností v tomhle oboru, takže mu to nedělalo velké problémy. Generál Cerran považoval strýčkovu zprávu o rozporech mezi Ktačikem a Urvonem za velmi zajímavou. „Je zřejmé, že angaracká společnost není tak jednolitá jak by se mohlo zdát,“ přemítal.</p> <p>„Jednolitá?“ ušklíbl se Beldin. „To zdaleka ne, generále. Kdyby je nedržel Torak pořádně u huby, pomlátili by se mezi sebou – což je přesně to, co se teď děje v Cthol Murgosu.“</p> <p>„Možná, když budeme mít štěstí na obou stranách, tak vyhrajeme,“ pokýval hlavou Cho-Ram.</p> <p>„Když teď víme, že Murgové nijak nemilují Malloreánce, jak dlouho bude trvat Urvonovi pochod přes jižní Cthol Murgos, Beldine?“ zeptal se Cerran.</p> <p>„Alespoň půl roku,“ řekl Beldin s úšklebkem. „Řekl bych, že ten pochod bude ještě zajímavý.“</p> <p>„Stejně ale známe odpověď alespoň na jednu otázku.“</p> <p>„To nechápu, generále.“</p> <p>„Tvůj přítel – a jeho spanilá dcera, samozřejmě – nám řekli, že ten chlapík, který si říká Kal Torak, musí z nějakého náboženského popudu být v Arendii v určitou dobu.“</p> <p>„Je to trochu složitější, ale nechme to tak – pokud ovšem nechcete vyslechnout delší vyprávění o zvláštnostech angarackého náboženství.“</p> <p>„Ach ne, děkuji, Beldine,“ odpověděl Cerran se slabým úsměvem. „Neznáme přesně to datum, ale můžeme je docela dobře odhadnout.“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Kal Torak bude chtít, aby byl Urvon někde u jižní hranice Nyissy, až se čas nachýlí. Musí mu dát dost času, protože dvoustranný útok nemá velký smysl, když jedna armáda nedorazí ve správný moment. To znamená, že Urvon musí vyrazit první. Zaměřme se na ten šestiměsíční odhad. Bitva může začít, až když Urvon vyrazí z Rak Haggy. V tu chvíli vyrazíme i my. Potvrzením správnosti našich úvah bude to, že Torak ukončí obléhání Strongholdu a zamíří na západ. To bude pětačtyřicet dní před zahájením bojů. Zřejmě dojde k nějakému zdržení, ale raději se budeme držet Kal Torakova kalendáře, abychom byli připraveni. Vyrazíme, jakmile se Urvon hne. Možná tam budeme trochu brzo, ale lepší dřív než pozdě.“</p> <p>„To je ale chytrej chlápek,“ otočil se Beldin k mému otci.</p> <p>„Necháš toho,“ řekl otec naštvaně. Pak se obrátil na generála Cerrana. „Jsem rád, že jste s námi, generále. Mám většinou válečné zkušenosti pouze s Alorny, a ti mají tendenci vždycky počkat, až co se semele. Pořádné plánování jim připadá z nějakého důvodu nezáživné.“</p> <p>„Ale Belgarate!“ namítl šedovousý král Eldrig.</p> <p>„To je jenom rozdílný přístup, výsosti,“ uklidňoval Alorny generál Cerran. „Zkušenosti mě naučily, že když se může během vojenských operací něco pokazit, tak se to pokazí a já se snažím to brát do úvahy. Moje odhady jsou velmi opatrné, ale i když Urvon nebo Kal Torak nebudou postupovat přesně podle mého časového schématu, budeme mít stále dost času. Nerad chodím pozdě na společenské akce. Vy asi také, ne?“</p> <p>„Ty se díváš na válku jako na nějakou společenskou událost, generále?“ zeptal se udiveně otec.</p> <p>„Jsem voják, Belgarate, a pořádná válka je to nejlepší, co může vojáka v jeho profesním životě potkat.“</p> <p>Naše strategická sezení přinesla mnohem větší pokroky než ta v Rivě. Cerran byl metodický člověk, který postupně řešil otázky „kdy, kde a jak“. Usoudili jsme, že to „kdy“ bude dáno dostatečně viditelnou aktivitou obou angarackých armád. Pak jsme se zaměřili na „kde“. Mrinský kodex nám prozradil, že konečná bitva se odehraje v Arendii a naše obvyklá výmluva, že to víme od drasnijské výzvědné služby, byla Tolnedrany přijata jako ověřený fakt. Arendie je ale dost velká, takže bylo potřeba místo upřesnit. Dvojčatům trvalo šest let než dokázala určit polohu. Pak už jsme věděli, že se bitva odehraje u Vo Mimbre. Poté už nám jen zbývalo přesvědčit Tolnedrany, že jsme si tím jisti.</p> <p>Po jednom zasedání jsem vzala Branda stranou.</p> <p>„Chtěla jsi se mnou mluvit, Pol?“ zeptal se mne.</p> <p>„Potřebujeme generála Cerrana na něco velmi jemně upozornit, Brande. Myslím, že jsi ta nejvhodnější osoba. Cerran ví, že na tebe alornští králové dají, i když přesně neví proč. A protože tě uznává jako vůdce Alornů, určitě tě vyslechne. On má rád všechno pořádně zdůvodněné, takže nesmíme udělat žádnou chybu a musíme nechat jeho samotného, aby rozhodl, že Vo Mimbre je jediné vhodné místo. Jestli k tomu nedojde, tak určitě umístí naše síly po celé Arendii.“</p> <p>„To by byla katastrofa,“ vylekal se Brand.</p> <p>„Asi máš pravdu. Teď ale k tomu problému. Strávila jsem v Arendii hodně času, takže to tam velmi dobře znám. Ty se teď budeš muset vzdělat v zeměpise, chlapče. Chci, aby ses seznámil s okolím každého města v Mimbre. U každého města na světě se najdou nějaké taktické nevýhody a mimbratská města nejsou výjimkou. Tvůj úkol bude spočívat v tom, že zdůrazníš nevýhody všech měst, kromě Vo Mimbre. Samozřejmě, že i tam by se nějaké našly, ale ty pomineme. Potřebujeme, aby si generál Cerran vybral za bojiště Vo Mimbre, takže musíme všechny ostatní možnosti rázně zamítnout.“</p> <p>„To jsi vymyslela dobře, Pol,“ řekl uznale.</p> <p>„Mám v tom hodně zkušeností. Válka je u Arendů takřka národní sport. Tam může začít válka i kvůli jednomu nevhodnému kýchnutí. Strávila jsem šest set let tím, že jsem se snažila zabránit Arendům v nevhodném kýchání. Mluvila jsem s Eldrigem a ostatními a všichni ti poskytnou informace o různých městech.“</p> <p>„Všechno by bylo mnohem jednodušší, kdyby Tolnedrané dokázali akceptovat skutečnost, že ty a tvůj otec jste jiní, než normální lidé.“</p> <p>„To je proti jejich víře,“ usmála jsem se.</p> <p>„A co je základem tolnedranského náboženství, Pol?“</p> <p>„Peníze. Tolnedrané je objevili, a tak si myslí, že jsou svaté. Bojí se kouzel, protože kouzelníci mohou vyčarovat peníze, místo aby je získali od druhých.“</p> <p>„Ty dokážeš vyčarovat peníze, Pol?“ Oči se mu v tu chvíli rozzářily, jakoby ho něco napadlo.</p> <p>Pokrčila jsem rameny. „Asi jo, ale proč bych se tím měla zabývat? Mám víc, než dokážu utratit. Tím jsme se trošku vzdálili od tématu. Tolnedranská nedůvěra je nepříjemná, ale musíme ji nějakým způsobem obejít.“</p> <p>Generál Cerran dospěl k rozhodnutí, které jsme potřebovali, ale můj otec začal být z nějakého důvodu nespokojený. Vydržela jsem se na jeho špatnou náladu dívat asi týden. Potom za ním zašla do jeho pokoje na šerecké ambasádě, abych zjistila v čem je problém.</p> <p>„Tohle je ten problém, Pol!“ vykřikl a udeřil pěstí do svazku Mrinského kodexu. „Nedává to žádný smysl!“</p> <p>„Tak to má taky být, otče. Má to vypadat jako úplný nesmysl. Řekni mi, v čem je tvůj problém, možná ti dokážu pomoct.“</p> <p>Otec se trápil tou pasáží, která popisovala, že Brand bude v jednu chvíli na dvou místech. Jeho hlas byl plný zlosti, když mi četl: „A Dítě světla vezme klenot z jeho určeného místa a dopraví ho Dítěti světla k bránám zlatého města.“ Byl tak naštvanej, že jsem měla strach, aby nezničil celý svazek.</p> <p>„Uklidni se otče,“ řekla jsem mu. „Vztekem nic nevyřešíš.“ Správné řešení jsem znala okamžitě, ale nevěděla jsem, jak ho vysvětlit. „Jak dlouho podle tebe trvá jedná UDÁLOST?“</p> <p>„Asi tak dlouho, jak dlouho trvá.“</p> <p>„Století? Ale jdi, otče. Při té moci, jakou obě Nezbytnosti vládnou, by taková konfrontace zničila celý vesmír. Asi bude bližší pravdě, když řekneme, že to trvá okamžik. Jakmile jedna UDÁLOST skončí, nemá Dítě světla zapotřebí dál užívat ten titul. Dotyčný udělal, co měl, a nyní se ten titul stěhuje dál. Jedno Dítě světla sejme meč ze stěny, další ho sem dopraví z Rivy a předá ho Brandovi. Budou si ten titul předávat spolu s mečem.“</p> <p>„Myslím, že jsi udeřila hřebík na hlavičku, Pol,“ řekl.</p> <p>„Potřebuješ ještě něco?“</p> <p>„Ani ne. Asi se vydám na Ostrov.“</p> <p>„Cože? A proč?“</p> <p>„Pro ten meč, ne? Brand ho bude potřebovat.“</p> <p>Zřejmě došel k závěru, který měl podle mého několik obrovských nedostatků. Uvěřil, že on bude tím dítětem světla, které sejme meč ze stěny v síni Rivanských králů. Než se ovšem dostal do Rivy, matka se o všechno postarala a meč v tom nehrál žádnou roli. Matka vstoupila do sálu, vyjmula Orb z jílce meče a umístila jej doprostřed štítu. To vzalo otci trochu vítr z plachet. Potom zřejmě získal podezření, že matka není tak úplně mrtvá, jak si myslel. Vrátil se do Tol Honethu poněkud skleslý.</p> <p>Na jaře v roce 4874 se strýček Beldin vrátil z již ního Cthol Murgosu a hlásil, že Urvon opustil Rak Haggu a zahájil přesun napříč kontinentem. Jestli byly výpočty generála Cerrana správné, měli jsme na přípravy necelý rok. Jedna z nich už probíhala. Brand oznámil otci, že slyšel hlasy. To není zpráva, kterou chce lékař zrovna slyšet. Když mu někdo oznámí, že slyší hlasy, začne pro chudáka chystat útulný pokoj, protože je to známka toho, že mu přestává sloužit mozek.</p> <p>Brand se ale nezbláznil. Ten hlas patřil Nezbytnosti, která ho velice bedlivě instruovala, co má dělat, až bude stát tváří v tvář Torakovi. Souboj se rychle blížil, ale teď byli všichni soustředěni na rozmístění tolnedranských sil. Bylo jasné, že legie generála Cerrana budou jazýčkem na vahách u Vo Mimbre. Problém byl, že legie stály na jihu, aby zabránily Urvonovi v dosažení Vo Mimbre. Nezbytnost ujistila Branda, že s Urvonem nebudou žádné problémy. Problémem ovšem bylo přesvědčit Cerrana, že potřebujeme legie jinde. Na něj neplatilo nějaké „řekl mi to Bůh“ nebo „vzala jsem na sebe podobu ptáka a letěla se tam podívat“. Museli jsme to zaonačit jinak.</p> <p>Na počátku jara roku 4875 zanechal Torak obléhání Strongholdu a vyrazil na západ. Jestli měl Cerran pravdu, měli být Angarakové u bran Vo Mimbre asi za měsíc a půl – a legie byly stále na jihu. Jak jsem trochu doufala, v tu chvíli se vložil do celé záležitosti UL. Ulgové opouštěli v noci své jeskyně a vybírali si svou daň v Torakově spící armádě. To poměrně zpomalilo postup celé angaracké armády.</p> <p>Zhruba ve stejné době, kdy se Angarakové pomalu prodírali horami Ulgolandu, oznámil strýček Beldin mému otci, že velmi nepřirozená sněhová bouře pohřbila Urvona a Ktačika ve velké Aragské poušti. V tu chvíli jsme pochopili, co znamenalo to čtvrtstoletí dešťů. Počasí se prostě připravovalo na ten blizard, který zastavil a pohřbil druhou Torakovu armádu.</p> <p>Otec celý zářil, když mi oznamoval novinky od Beldina. Já ho trochu zchladila s poukazem na to, že blizard příliš neznamená, pokud se o něm nedozví generál Cerran. „Myslím, že neuvěří pouhému slovu, otče,“ předpovídala jsem. „Bude chtít nějaký důkaz a my mu žádný nemůžeme poskytnout - pokud ho ovšem nepopadneš a neodneseš na tu poušť, aby se sám podíval. Neopustí jižní hranice na základě našeho prohlášení.“</p> <p>Oznámili jsme tu novinku jako zprávu z „obvykle důvěryhodných zdrojů“, a jak jsem předpokládala, přijal ji generál Cerran s obvyklou nedůvěrou.</p> <p>Nakonec to byl Ran Borune, kdo navrhl kompromis. Polovina jižních legií se přesune na sever a druhá polovina zůstane, kde je. Cerran byl voják, takže i když dostal rozkaz s kterým úplně nesouhlasil, snažil se ho vyplnit co nejlépe. Přidal ještě osm přehlídkových legií z Tol Honethu a devatenáct cvičných legií, takže tolnedranské síly u Vo Mimbre vypadaly mnohem větší, než ve skutečnosti byly. Přehlídkové legie nebyly zřejmě schopny pochodovat více jak jednu míli, aniž by zkolabovaly a čerství rekruti nebyli zatím schopni téměř ničeho. Když Torak pohlédl z okna svého ocelového paláce, viděl sedmdesát pět tisíc legionářů, kteří stáli proti němu, aniž by tušil, že třetina z nich neví, za který konec se drží meč. Šerekové měli přepravit jižní legie i ty předstírané z Tol Honethu a Tol Vordue po řece Arend. Mohli jsme pouze doufat, že dorazí včas.</p> <p>Pak dorazila dvojčata a v soukromí nám sdělila, že bitva bude trvat tři dny a potom – jak jsme očekávali – se celá záležitost rozhodne mezi Brandem a Kal Torakem. My s otcem jsme neměli na starosti nic jiného než zajistit, aby se Torak nedostal k Vo Mimbre dřív, než budou naše síly na místě. Tenhle úkol nebyl příliš složitý – asi jako zastavit slunce nebo obrátit příliv.</p> <p>Opustili jsme Tol Honeth a se soumrakem usedli ve vrbovém háji asi míli severně od mramorového města.</p> <p><emphasis>„Radši mu řekni, že budeš používat podobu sovy, Pol,“ </emphasis>doporučil mi matčin hlas. <emphasis>„Nebude se mu to lí</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>bit, ale ať si zvykne na to, že občas uvidí sovu.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Postarám se o to, matko,“ odpověděla jsem. „Při</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>šla jsem na způsob, jak předejít všem jeho stížnos</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>tem…“</emphasis></p> <p><emphasis>„Opravdu? Jednou mi budeš muset říct jak.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jen poslouchej, matko. Poslouchej a uč se.“</emphasis></p> <p><emphasis>„To bylo chytré, Pol, velmi chytré.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jsem, ráda, ze se ti to líbilo.“</emphasis></p> <p>Otec pohlédl na západ. „Za chvíli už bude tma,“ poznamenal. „Mezi námi a Vo Mimbre nejsou žádné kopečky, takže do tmy stejně nemůžeme změnit podobu.“</p> <p>„Nebude se ti to líbit, otče,“ upozornila jsem ho, „ale dostala jsem pokyn, abych na sebe až do UDÁLOSTI vzala podobu sněžné sovy. Takže se s tím smiř. Musím poslouchat, ať se ti to líbí nebo ne.“</p> <p>„Smím se tě zeptat, kdo ti dává tyhle pokyny?“ zavrčel.</p> <p>„Samozřejmě, že se můžeš zeptat, otče,“ odpověděla jsem způsobně. „Ale na odpověď si počkáš.“</p> <p>„To nenávidím,“ stěžoval si.</p> <p>Poplácala jsem ho po tváři. „Hlavu vzhůru staříku.“ Pak jsem se proměnila do své oblíbené podoby.</p> <p>Bylo kolem půlnoci, když jsme se usadili na cimbuří Aldorigenova paláce v centru Vo Mimbre. Strážní si možná všimli dvou sov, ale nevěnovali nám pozornost, protože měli dávat pozor na lidi. Dostali jsme se na schodiště a tam na sebe vzali svou normální podobu. Okamžitě jsme zamířili do Aldorigenova trůnního sálu. „Nech to jednání na mně, otče. Znám Arendy mnohem lépe než ty a vím, jak na ně. Navíc se mě Aldorigen už trochu bojí, takže mi bude věnovat potřebnou pozornost.“</p> <p>„Klidně, Pol. Nevím proč, ale vždycky, když mluvím s Arendy, tak mám hroznou chuť řvát.“</p> <p>Podala jsem otci svitek papíru. „Vezmi si ten papír, snaž se vypadat moudře a předstírej, že čteš, co je tam napsáno. Já zatím budu mluvit.“</p> <p>Podíval se na papír. „Vždyť tam nic není, Pol,“ namítl.</p> <p>„No a co? Ty jsi očekával nějakou postelovou scénku, nebo co? Jsi přece herec, otče. Improvizuj. Předstírej, že čteš něco strašně důležitého. Ale na druhou stranu své vzrušení nedávej příliš najevo. Když to přeženeš, tak se Aldorigen bude chtít podívat na to, co je tam napsáno.“</p> <p>„Tebe to baví, Pol?“</p> <p>„Abych řekla pravdu, tak ano.“ Ušklíbla jsem se a on dobře věděl, co to znamená.</p> <p>Na východě se rozhořel nový den a do trůnního sálu vstoupil Aldorigen a jeho nyní už velký syn Korodullin. Přeli se o něco. „Je to zločinec, pane,“ rozhořčoval se Korodullin. „Jeho přítomnost zde pošpiní nejsvětější místa v celé Arendii.“</p> <p>„Já vím, že je to zbojník a vyvrhel, Korodulline,“ odpověděl Aldorigen a snažil se schladit horkou hlavu svého syna, „ale dal jsem mu již svůj slib. Ty nebudeš museti s ním hovořiti, aniž mu nějaké nabídky dávati, které by zavazovati Vo Mimbre musely. Jestliže nebudeš jeho přítomnost unésti moci, setrvejž ve své komnatě do odjezdu jeho. Nebudu tě za to kárati ani vyčítati.“</p> <p>Ta archaická mluva mne vrátila do třetího tisíciletí, a když jsem pak začala mluvit, měla jsem pocit, že jsem se probudila o dva tisíce let zpět. „Jitra dobrého přeji, výsosti,“ pozdravila jsem Aldorigena s úklonou. „Přibyli jsme sem s mým prastarým otcem z Tol Honethu, anžto bychom tě rádi seznámili s novinkami, které se dotýkají tvého ze všech nejkrásnějšího města.“</p> <p>Aldorigen odpověděl typicky květnatě, a tak jsme si zhruba půl hodiny vyměňovali lichotky a teprve potom se dostali k jádru věci. Zpráva, kterou jsem měla předat, byla velmi jednoduchá. Byla jsem tu proto, abych zabránila Mimbratům v útoku na Angaraky, kteří se brzy usadí před Vo Mimbre. Bylo třeba počkat, až shromáždíme síly, abychom na ně vyrazili. Nějakou chvíli mi to trvalo. Je těžké přesvědčit někoho, kdo si myslí, že je neporazitelný, že by bylo vhodnější počkat.</p> <p>Zatím, co jsem se snažila ho přesvědčit, Aldorigen mi oznámil, že jeho asturijský protějšek, Eldallan z Asturie, přijel do Vo Mimbre na válečnou poradu. Ten plán v sobě zahrnoval velké nebezpečí po tisíci letech nesmyslného zabíjení v asturijském lese. Dát Asturijce a Mimbraty do jedné místnosti, bylo velmi nebezpečné pro nábytek a možná i celou budovu. Korodullin už promýšlel různé způsoby přivítání, které kdyby vyšly, jistě by měly za následek, že by se asturijský vévoda přidal na stranu Angaraků a zaútočil s nimi na Vo Mimbre.</p> <p>Otec na mne vrhl rychlý pohled, ale já jsem dávno věděla, o co jde. Zdá se mi, že můj otec nikdy plně nedocenil důležitost mého titulu vévodkyně z Eratu, ani význam tradic v Arendii. Byla jsem – a stále jsem – na stejné úrovni jako Aldorigen a Eldallan. Oba to dobře věděli a stejně dobře věděli, že když budu chtít, mohu jim způsobit pěkné potíže.</p> <p>Rozhodla jsem se, že udělím Aldorigenovi a jeho prchlivému synovi lekci z dobrých mravů. Když vůči Mimbratům použijete výrazy jako „slaboch, zženštilý a nerozumný“ zcela jistě získáte jejich pozornost.</p> <p>Bylo přesně poledne, když vévoda Eldallan a jeho překrásná dcera Mayaserana dorazili do Aldorigenova trůnního sálu.</p> <p>Když jsem viděla, jaké pohledy si vyměňují dědiční nepřátelé Mayaserana a Korodullin, znovu se mi rozezněl v hlavě zvonek. To slibovalo velmi zajímavý – a taky velmi hlučný – svazek.</p> <p><emphasis>„Stáváš se být stále víc předvídavou, Pol,“ </emphasis>pochválil mne matčin hlas.</p> <p><emphasis>„Asi ano, ale řekni mi, jak jim mám zabránit, aby se ještě před svatbou nepozabíjeli?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jsem si jistá, že na něco přijdeš.“ </emphasis></p> <p>Vzduch v trůnním sále se chvěl nepřátelstvím a já si dobře uvědomovala, že se pohybujeme na pokraji katastrofy, a proto jsem se rozhodla, že jim zase připomenu, kdo jsem. „Tak tohle okamžitě přestane!“ přikázala jsem Aldorigenovi a Eldallanovi.</p> <p>„Nevěřím svým uším! Myslela jsem, že jste seriozní muži, ale nyní vidím svůj omyl. Je vůbec možné, že jsou vládcové Asturie a Mimbre tak dětinští? Jste snad tak hloupí, že se nedokážete vzdát svého nepřátelství, jakoby to byla nejoblíbenější hračka vašeho dětství? Svět kolem nás je ve válce, musíte odložit stranou své problémy a připojit se k Alornům a Tolnedranům. Ty vaše vzájemné výhružky mne skutečně urážejí, takže vám musím dát najevo své nejvyšší znechucení. Ty Eldallane, se přidáš se svými lučištníky k Sendarům a Rivanům a zaútočíš na Angaraky zezadu. A ty Aldorigene, budeš bránit tyto zdi, ale nevyrazíš proti oblehatelům do té doby, než zaslechneš třetího dne bitvy smluvený signál. Protože si tady hrajete na válku už dva tisíce let nebo víc a stále neumíte víc, než ti nejzelenější rekruti v tolnedranské legii, musím zde uplatnit svou autoritu. Budete poslouchat mé rozkazy, pokud nechcete, aby se na vaše hlavy snesla zkáza.“ Potom jsem hodně teatrálně vzdychla. „Vidím, jakou jsem udělala chybu v třetím tisíciletí, když jsem věřila, že moje milované dítě, Arendie, někdy dospěje. Je zcela jasné, že to byla marná naděje. Arendové mohou zestárnout a zešednout, ale nikdy nedospějí. Věděla jsem, jak mám postupovat, ale moje láska k Arendie způsobila, že jsem byla hodně benevolentní. Teď musí všechna slabost stranou, nastal čas pro plnění povinností. Protože Arendové nejsou schopni vyzrát, mám pocit, že jsem měla připojit Mimbre a Asturii k mému vévodství a vládnout jim podle císařského dekretu. Jsem si jistá, že by vás to naučilo dobrému chování a plnění rozkazů.“</p> <p>To je oba pěkně zarazilo. Předstírala jsem, že o tom nápadu uvažuji, a pozorně si je přitom prohlížela. „Možná ještě není příliš pozdě ten plán uskutečnit. Budu o tom uvažovat. Jste oba poměrně reprezentativní a – pod pevným vedením – i schopní se dobře vyjadřovat, takže byste se mohli stát celkem hodnotnými vazaly mého císařského trůnu.</p> <p>Budu o tom přemýšlet a oznámím vám své rozhodnutí. Nejdřív se ale musíme vypořádat, s Kal Torakem.“</p> <p>Samozřejmě, že nemám žádné císařské ambice! Kam jste dali rozum? Ale „Císařovna Polgara z Arendie“ nezní špatně, co?</p> <p>Myslím, že to byla právě zmínka o možné změně vlády, která způsobila, že Aldorigen a Eldallan změnili své chování a byli k sobě velmi zdvořilí. Eldallanova nabídka, že by se po bitvě mohli sejít a meči si vysvětlit jisté rozdíly v názorech, jenom stvrdila dohodu.</p> <p>Aldorigen nám s otcem nabídl pokoje, a když jsme se tam usadili, obrátil se na mne otec s překvapeným výrazem ve tváři. „To s tou císařovnou si nemyslela vážně, že ne?“</p> <p>„Nebuď bláhový, otče.“</p> <p>„Já bych se té myšlenky tak rychle nevzdával,“ mudroval. „Možná by to byla cesta, jak ukončit tu hloupou občanskou válku.“</p> <p>„Tak to uskutečni. Ty bys byl skvělý císař.“</p> <p>„Zbláznila ses?“</p> <p>„Chtěla jsem se tě zeptat na to samé. Máš nějaké zprávy od strýčka Beldina?“</p> <p>„Jel s generálem Cerranem na jih, aby zařídili pochod legií k pobřeží. Eldrigovo válečné loďstvo je již na cestě, aby je vyzvedlo.“</p> <p>„Bude jim to sem ještě chvíli trvat, otče,“ připomněla jsem mu. „Už jsi přišel na nějaký způsob, jak zdržet Toraka?“</p> <p>„Pracuju na tom.“</p> <p>„Pracuj na tom trochu usilovněji, prosím. Mám osobní zájem na tom“ aby bylo kolem mě co nejvíc vojáků, až se tu Torak objeví.“</p> <p>„Co?“</p> <p>„O tom si promluvíme později. Dej se do práce, otče.“</p> <p>„Co budeš dělat ty?“</p> <p>„Přemýšlela jsem, že bych se naložila do vany.“</p> <p>„Jestli s tím koupáním, Pol, nepřestaneš, tak se za chvíli rozpustíš.“</p> <p>„O tom pochybuju. Dej se do toho.“</p> <p>Práskl za sebou dveřmi.</p> <p>Nerada to přiznávám, ale otcův nápad, jak zdržet angarackou armádu, byl geniální. Nejen, že zbrzdil angaracký postup na minimum, ale ještě spojil ve společném úsilí dvě skupiny Arendů, kteří se předtím nenáviděli. To bylo nadějné pro budoucnost Arendie. Jediná chyba toho plánu z mého pohledu byla ta, že jsem měla pochybnou čest být obklopena hromadou Asturijců, které ze známého důvodu zrovna nemiluju.</p> <p>Otcův plán nebyl nijak zvlášť složitý. Řeka Arend má spoustu přítoků, po čtvrtstoletí dešťů plných vody. Všechny ty říčky lze překročit díky různým mostům. Otce napadlo, že by bylo vhodné ty mosty strhnout. Vzal tisíc mimbratských rytířů do hor Ulgů a začali ty mosty strhávat. Já zas měla na starosti tisíc asturijských lučištníků, kteří měli Angarakům bránit ve stavbě mostů nových.</p> <p>Rytíř, který vedl ničitele mostů, byl baron Mandor, potomek Mandorina a Asrany a předek našeho milého Mandoralena. Velitelem asturijských lučištníků byl veselý baron Wildantor, rudovlasý sympaťák byl předkem Lelldorina. Nezbytnost si s námi zase jednou pohrála.</p> <p>Navzdory mé dlouho trvající předpojatosti vůči Asturijcům jsem zjistila, že je takřka nemožné nemít rád Wildantora. Vlasy měl rudé jako oheň a jeho smysl pro humor byl velmi nakažlivý. Jediný okamžik, kdy se nesmál, nepochechtával nebo aspoň neusmíval byla chvíle, kdy si chystal luk. Pak byl vážnost sama. Baron Mandor nebyl připraven jednat s někým jako byl Wildantor. Mandor byl velmi vážný muž, postrádající jakýkoliv smysl pro humor. Když konečně pochopil, že všechno, co Wildantor říká je směšné nebo vtipné, začal roztávat a konečně poznal, jak příjemný může být smích. Bylo zajímavé, že vtip, který zpečetil jejich nepřirozené přátelství, vyšel z Mandorenových úst a já jsem si jistá, že byl neúmyslný. Když se Wildantor vytasil s návrhem: „Slibme si, že se nezabijeme navzájem, až bude po všem.“ Mandor se hluboce zamyslel a pak smrtelně vážně pravil: „Jestlipak tím nějak neutrpí pilíře našeho náboženství?“ Wildantor se začal smát tak strašně, že div nespadl. Skutečně legrační na tom bylo to, že to Mandor myslel úplně vážně. Při záchvatu Wildantorova smíchu nejprve zrudl a pak, když mu došlo, že jeho otázka je skutečným problémem arendské tragedie, začal se také smát. Zprvu to byl takový násilný smích, ale přerostl ve smích úlevně radostný. Nakonec jim oběma došlo, že to co se děje v Arendii je vlastně jenom špatný vtip.</p> <p>Navzdory rostoucímu přátelství těch dvou mužů, snažili jsme se s otcem držet Mimbraty a Asturijce odděleně.</p> <p>Otec byl natolik mazaný, že nechal Angaraky postavit mosty přes první tři říčky bez jakéhokoliv obtěžování. Na čtvrtém prudkém přítoku ale zahrnul Murgy, stavějící most, sprškou šípů. Potom začali být Angarakové velmi opatrní stavba mostu jim zabrala spoustu času. V tom byl celý vtip otcova plánu.</p> <p>Jejich přátelství bylo zpečetěno navždy, když se Wildantor dostal do velkého nebezpečí. Stál sám na třesoucím se, podminovaném mostě a zadržoval celou angarackou armádu. Jakživo jsem neviděla někoho střílet tak rychle z luku. Když má lučištník ve vzduchu čtyři šípy najednou, můžete si být jisti, že se plně soustředí na svou práci.</p> <p><emphasis>„Pol,“ </emphasis>ozval se pevně matčin hlas, <emphasis>„on za chvíli spadne do vody. Ne abyste mu s otcem pomáhali. Mandor ho zachrání. Právě takhle se to má stát.“</emphasis></p> <p>A samozřejmě tomu tak bylo. Most se poroučel do vln a zrzavý Asturijec s ním. Mandor se řítil tryskem k dalšímu zničenému mostu po proudu. Vydrápal se na nejvzdálenější možné místo a natáhl se nad vodu. <emphasis>„Wildantore!“ </emphasis>řval. <emphasis>„Sem! Ke mně!“</emphasis></p> <p>Napůl utopený Asturijec se ještě stačil natáhnout a jejich ruce se spojily. V symbolickém smyslu slova tak zůstaly navždy.</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>XI.</strong></p> <p><strong>Stahovali jsme</strong> se takhle zvolna několik dní a naše malá armáda cítila, že jejich spojenectví by mohlo vydržet, Mimbratští rytíři a asturijstí lučištníci – snad i díky rostoucímu přátelství svých velitelů – postupně odkládali svou dědičnou nenávist a více se soustředili na úkol, který před námi ležel. Mimbraté se velmi zlepšili v ničení mostů, a tak vzniklo několik spojeneckých skupinek. Skupina rytířů zeslabila mostní konstrukci, jejich velitel se domluvil se svým asturijským protějškem. V momentě, kdy byl most plný postupujících Murgů, další skupina rytířů pustila po proudu velké trámy, které zničily oslabený most. Několik stovek Murgů se ocitlo ve vodě a na chvíli si zaplavalo – měla bych dodat, že na dost krátkou dobu. Řekla bych, že železná košile není nejlepší oblečení do vody. Oslavy úspěchu byly večer divoké a já viděla Mimbraty i Asturijce, jak ruku v ruce zpívají pijácké písně, jakoby se znali odjakživa.</p> <p>Když jsme opouštěli Vo Mimbre, naše hlavní starost byla, držet Mimbraty a Asturijce odděleně. Když jsme se vraceli, nebylo síly, která by je rozdělila. Odvěké nepřátelství bylo nahrazeno přátelstvím. Jsem si jista, že toto neměl Torak v plánu, když vyrazil na západ.</p> <p>Po našem návratu nás čekalo velkolepé uvítání. Jsem si jista, že některým obyvatelům Vo Mimbre nešly chvalozpěvy na Asturijce příliš od srdce, ale to není důležité.</p> <p>Otcův plán nám zajistil potřebných pět dní a dvojčata, která dorazila do Vo Mimbre během naší nepřítomnosti, nám oznámila, že strýček Beldin a generál Cerran dorazili s jižními legiemi do Tol Honethu. Otec vyslal ke svému malému bratrovi myšlenku a ten ho ujistil, že Tolnedrané a Šerekové se dostanou do Vo Mimbre včas. Byli jsme tedy připraveni a bitva mohla druhý den začít.</p> <p>Zatímco otec kontroloval obranu města, ozvala se mi matka. <emphasis>„Pol, až se otec vrátí, řekni mu, že se jdeš mrkn</emphasis><emphasis>out na Angaraky. My</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>lím, ze b</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>chom se spolu zase měly podívat na Toraka.“</emphasis></p> <p><emphasis>Co?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Nemám ráda překvapení, tak se chci podívat na Toraka a Zed</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ra.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Dobře, matko.“</emphasis></p> <p>Když se otec vrátil, byl trochu nervózní, ale to se dalo čekat. Večer před bitvou je asi každý nervózní.</p> <p>„Jdu se kouknout trochu kolem, otče.“ řekla jsem mu.</p> <p>„Asi bys stejně nedbala, kdybych ti řekl, že s tím nesouhlasím?“</p> <p>„Asi ne.“</p> <p>„Tak budu radši šetřit dech. Ne abys byla venku celou noc.“</p> <p>Málem jsem se nahlas zasmála. Řekl to přesně stejným tónem, jaký používal v Rivě, když se chystala Beldaranina svatba a já trávila čas lámáním srdcí všech mladých mužů v okolí. Kdyby tušil ironii celé situace, možná by se vyděsil. Tenkrát v Rivě se obával mých případných nápadníků. Nyní ve Vo Mimbre jsem měla také nápadníka, ale tentokrát jsem se ho bála já.</p> <p>Opět jsme se s matkou spojily a byly tak naprosto nezpozorovatelné. Objevily jsme Torakův černý palác a dovnitř jsme se dostaly stejnou cestou jako minule.</p> <p>„Já je zničím, Zedare,“ říkal Torak svým dramaticky rezonujícím hlasem.</p> <p>„Však si to zasluhují, Mistře,“ přitakal Zedar podlézavě. „Jejich odpor ti neodolá. Jejich životy ti budou plně patřit.“</p> <p>„Nezatracuj je tak rychle, Zedare. Cožpak jsi zapomněl na svou vlastní chybu v Morinlandu před několika stoletími?“</p> <p>„Máš pravdu, Mistře, odpusť mi. Nedopusť, aby tvůj hněv padl na mě, ačkoliv si plně zasluhuji potrestání.“</p> <p>„Nejedná se o trest nebo o odměnu, Zedare,“ odtušil Torak temně. „Jde pouze o důsledky. Urvon a Ktačik poznají význam důsledků až přijde čas – a ty také. Nyní však tebe i tvé dva bratry potřebuji.“</p> <p>Mám podezření, že Zedar trochu zbledl při Torakově poznámce, že Urvona a Ktačika považuje za jeho bratry.</p> <p>Torakova ocelová maska se leskla, přesto se zdálo, že se mračí. Potom vzdychl. „Něco mě trápí, Zedare,“ přiznal. „Leží přede mnou nejasná volba.“</p> <p>„Svěř se mi, Mistře,“ naléhal Zedar. „Možná to spolu vyřešíme.“</p> <p>„Dost si věříš, Zedare. Slyšel jsi o dokumentu, který vznikl na základě výkřiků toho blázna od řeky Mrin v severní Drasnii?“</p> <p>„Kdysi dávno, Mistře.“</p> <p>„A jsi taky seznámen s pravdou, která mi byla zjevena v Ašabě?“</p> <p>„Ano, Mistře.“</p> <p>„A víš, že ty dva dokumenty se spolu zcela neshodují. Oba hovoří o bitvě, která začne v průběhu několika hodin, tady ve Vo Mimbre.“</p> <p>„Tak jsem to také pochopil.“</p> <p>„Ale zde se rozchází Mrinský kodex s věštbou z Ašaby. Mrin tvrdí, že osud světa bude rozhodnut třetí den bitvy.“</p> <p>„To jsem také slyšel, Mistře.“</p> <p>„Ašaba, ale říká něco jiného. Ašaba tvrdí, že nejdůležitější bude buď druhý nebo čtvrtý den.“</p> <p>„Tomu nerozumím, Mistře,“ přiznal Zedar. „Jak si vysvětluješ tento rozpor?“</p> <p>„Nejdůležitější asi bude, kdo se proti mně postaví. Když se s Vrahem boha utkám druhý nebo čtvrtý den, snadno ho porazím. Když se ale utkáme v osudový třetí den, potom do něj vstoupí duch Účelu a já budu poražen.“ Pak se najednou zlomil, nesmyslně blábolil a jeho hlas se odrážel dovnitř ocelové masky. „Proklatý déšť!“ vybuchl najednou. „Proklaté řeky, které mě zdržely. Přišli jsme pozdě, Zedare. Měli jsme přijít o dva dny – nebo alespoň o jeden – dřív, svět by byl můj. Teď je výsledek na vážkách a já nevím, jak to dopadne. Opouštěl jsem Ašabu s jistotou, že se sem dostanu v pravý čas, a proto jsem klidně obětoval angaracké životy, abych dosáhl svého cíle. A stejně jsem dorazil na tohle místo o jeden mizerný den pozdě. Ať chci nebo nechci, musím se postavit Pánovi západu ten fatální třetí den, když jsou moje šance nejmenší. Jsem tím, Zedare, nanejvýš rozhořčen!“</p> <p><emphasis>„On si myslí, že to bude Gelan!“ </emphasis>Vyjekla jsem překvapením.</p> <p><emphasis>„Cože?“</emphasis></p> <p><emphasis>„On, skutečně věří, že se s ním utká Gelan!“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jak si na to přišla?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Výraz „Vrah boha a Pán západu“ patří rivanskému králi. Torak si z nějakého důvodu myslí, že se Gelan vrátil do Rivy a vzal meč. N</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>tuší, že se s ním má utkat Brand.“</emphasis></p> <p>Matka o tom uvažovala. <emphasis>„Možná máš pravdu, Pol. Torak má i</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>formace od Ktačika a ten zase věří Čamdarovi. Tvůj otec hraje s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Ča</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>darem už několik století své hry v Sendarii. Torak vlastně nic neví o</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>následní</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>kovi, rivanského trůnu. Je tedy dost dobře možné, že věří, že to bude následník, s nímž se utká třetí den.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Tím jsem si jistá, matko. To by vysvětlovalo, proč jsi měla v</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>jmout orb z meče a vložit ho do štítu. Brandovou zbraní nemá být meč, ale štít.“</emphasis></p> <p>Torak stále mluvil, takže jsme odložily naši diskusi na později a poslouchaly.</p> <p>„Musíš dobýt město již zítra, Zedare,“ rozkázal Torak. „Musím se utkat s potomkem Ocelové pěsti následující den. Když to bude potřeba obětuj všechny Angaraky, ale Vo Mimbre musí být moje před sluncem západu.“</p> <p>„Stane se, jak můj Pán přikazuje,“ slíbil Zedar. „Už nyní jsou moje válečné stroje přepravovány na místo. Slibuji ti, Lorde, že Vo Mimbre padne tento den, protože poženu všechny Angaraky proti zlatým zdem.“ Bylo jasné, že osm let obléhání algarského Strongholdu neodnaučila Zedara dávat ukvapené sliby.</p> <p>Potom Torak upadl do monologu, který nedával příliš smysl. Historie se nedívala na Toraka příliš dobře a jeho sebelítost narostla do obřích rozměrů. Věřil, že tolik věcí, které mu měly po právu patřit, mu byly nespravedlivě odepřeny. Za jiných okolností bych ho snad politovala.</p> <p><emphasis>„Myslím, že jsme slyšely dost, Pol,“ </emphasis>ozvala se matka. <emphasis>„Nemá smysl, abychom tu seděly dál a po</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>slouchaly jeho lítostivé výlevy.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jak myslíš, matko.“</emphasis></p> <p>Naše sova vyklouzla ven a tiše letěla k Vo Mimbre. Po sněžné bouři v Ašabe se počasí uklidnilo a objevily se hvězdy.</p> <p>Ačkoliv to neprovedl zcela sám, Torak skutečně ve Válce bohů rozlomil svět, tak jsem si jistá, že by dokázal zničit zdi Vo Mimbre jedinou myšlenkou. Bylo tedy jasné, že to nesmí udělat. V souboji dvou Osudů během této UDÁLOSTI se musela dodržovat jistá pravidla. Nedodržení těchto pravidel bylo strašné – o tom se přesvědčil Ktačik v Rak Ctholu. Torak mohl používat pouze lidských sil až do okamžiku, kdy se utkal s Brandem. A i tato událost měla pevná pravidla.</p> <p><emphasis>„I</emphasis> <emphasis>my se musíme řídit podobnými pravidly, Pol,“ </emphasis>reagovala na mé nevyslovené myšlenky matka. <emphasis>„Řekni to i otci. Teď není vhodná doba na žádné ex</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>perimenty. Naznač mu, že házet na Angaraky kome</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>tu, není zrovna nejlepší nápad.“ </emphasis></p> <p><emphasis>„To by neudělal.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Opravdu? Tos tedy nikdy neviděla, čeho je scho</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>pen, když se n</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>štve, Pol. Viděla jsem ho, jak mrštil kladivem, když se předtím praštil do palce.“ </emphasis></p> <p><emphasis>„Každý to někdy udělá, matko.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Mrštil jím do nebe, Polgaro. Je to už několik ti</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>síc let, a pokud vím, stále letí. Někdy stačí velmi malá věc a nesprávná hvězda expl</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>duje v nespráv</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>nou dobu. Jednou se to už stalo. A asi nikdo nechce, aby se to opakovalo, co?“</emphasis></p> <p><emphasis>„To tedy ne, už máme dost starostí, s tím co je. Můžeme si být skutečně jisti, že nikdo během té bitvy nepoužije Vůli a Slovo?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jisti si být nemůžeme. Dávej pozor na Zedara. Kdyby se chystal udělat něco nedovoleného, můžeme odpovědět stejnými prostředky. Odpovědnost pak bude na Zedarovi.“</emphasis></p> <p>Kolem půlnoci jsme usedly na cimbuří Aldorigenova paláce. <emphasis>„Dej na sebe pozor, Pol. Jdi říct otci, co je nového a já tady na to zatím dohlédnu.“</emphasis></p> <p>Vzala jsem na sebe svou normální podobu a matka zmizela.</p> <p>Zpráva, kterou jsem podala otci a dvojčatům, nebyla zdaleka úplná. Nezmínila jsem se o tom, že se Torak zmýlil v odhadu svého soka a myslí si, že jím bude Gelan. Otec má někdy podivuhodnou schopnost věci zašmodrchat a právě toho jsem se bála. Gelan byl v bezpečí ve Strongholdu a já chtěla, aby tam taky zůstal. Otec je velký herec, ale není nejlepší ho nechat improvizovat. Byl by schopen přivést mladého následníka a předvést ho Torakovi, což by zcela jistě nebylo nejbezpečnější. Dokud otec nebude vědět, co si Torak myslí, nebude mít tendenci něco vymýšlet. Zkušenosti mne naučily říkat otci jen to, co nezbytně potřebuje vědět.</p> <p>Naopak jsem mu řekla, že Torak neopustil svůj ocelový pavilón od chvíle, kdy se dostali Angarakové na pevninu. Nebylo to sice nijak extra důležité, ale mohlo to trochu zabrzdit otcovu vlastní zvídavost.</p> <p>„Měl bys ještě něco vědět, otče,“ dodala jsem. „Torakovi učedníci nejsou jako my. My jsme jako rodina, ale oni ne. Nenávidí se navzájem téměř svatou nenávistí. Zedar měl co dělat, aby nejásal příliš okatě. Urvon a Ktačik jsou zrovna teď v nemilosti, a Zedar je rázem nejoblíbenější. Bude se snažit svou pozici upevnit tím, že dá Torakovi Vo Mimbre za jeden den. Vrhne na nás zítra všechno, co bude mít po ruce. Torak možná dodrží pravidla daná Nezbytností, ale nejsem si jista, jestli to pro Zedara nebude příliš velké pokušení.“</p> <p>„To je Zedarův styl, Pol,“ pokýval otec smutně hlavou. „Vlastně jeho celý život sestává z toho, že porušuje různá pravidla. O čem ti dva ještě mluvili?“</p> <p>„O jejich instrukcích. Je zřejmé, že Ašabinské věštby poskytly Torakovi mnohem víc podrobností než nám dal Mrinský kodex. Třetí den bitvy bude velmi rozhodující, otče. Je naprosto nezbytné, aby zde byly legie, protože jejich přítomnost donutí Toraka přijmout Brandovu výzvu.“</p> <p>Otcovy oči se rozzářily. „No tak podívejme, to je tedy zajímavé.“</p> <p>„Moc se neraduj, otče. Torak přikázal Zedarovi, aby vrhl všechny své síly na Vo Mimbre. Jestli se zmocní města, výhoda bude na jejich straně. Jakmile propásneme ten třetí den, budeme vystaveni zcela jiné Události, a to my nechceme.“</p> <p>„Pokusí se zdržet Eldrigovy válečné lodě?“ zeptal se Beltira.</p> <p>„Zedar to navrhl, ale Torak řekl ne. Nechce tříštit síly. Kolik zbývá ještě času do rána?“</p> <p>„Tři nebo čtyři hodiny,“ odpověděl otec.</p> <p>„Tak to mám čas, se vykoupat.“</p> <p>Otec obrátil oči v sloup.</p> <p>Úsvit získával zvolna na síle, ale bylo zřejmé, že Zedar čeká na nějaký zvláštní signál k zahájení útoku. V momentě, kdy se objevilo nad horami Ulgolandu slunce, ozval se z ocelového pavilonu zvuk rohu. Zedarovy obléhací stroje vyrazily všechny vpřed a sprcha kamení dopadající na město zahájila bitvu u Vo Mimbre.</p> <p>Vždycky trvá nějakou chvíli, než jsou katapulty dobře nastaveny a kamení dopadá na zdi místo do širokého okolí. Zcela jasně jsme viděli angaracké oddíly, jak se šikují do pozic za katapulty. Otec stále vyčkával. Pak dal Wildantorovi pokyn, aby odpověděl. Asturijští lučištníci pozdvihli luky a k obloze vzlétla lavina šípů. Jako smršť zapadly šípy s ocelovými hroty na Thullské posádky katapultů, bombardování zdí okamžitě přestalo. Thullové, kteří přežili útok šípy, opustili své stroje a vběhli mezi srocující se Angaraky.</p> <p>V tu chvíli dal Mandor signál svým rytířům u severní brány. Brána se otevřela a z ní se vyřítili rytíři ozbrojení válečnými sekyrami. Když se vrátili, zbyly ze Zedarových katapultů pouhé dřevěné trosky.</p> <p>Torakův výkřik hněvu mi zněl velmi příjemně. Bylo zjevné, že ho vůbec nenapadlo, že bychom mohli opětovat jeho útok – to jeho dětinský mozek vůbec nepřipouštěl. To si skutečně myslel, že mu předáme město do rukou jen proto, že ho chce? V tu chvíli Zedarovi asi zatrnulo. Zoufale a – a také zjevně bez velkého přemýšlení – nařídil frontální útok na severní bránu. Ten se rozplynul pod přívalem šípů a těch pár Angaraků, kteří se dostali až ke zdem, bylo přivítáno hořící smůlou. Slunce začalo zapadat a první den byl za námi. Byli jsme stále v bezpečí svých zdí a Zedar byl nucen vrátit se do Torakova paláce a oznámit mu svůj neúspěch. Matka i já jsme byly zvědavy na ten rozhovor.</p> <p>Jakmile se nad Vo Mimbre rozprostřela tma, vzaly jsme na sebe podobu sovy a na tichým křídlech se dostaly do angarackého ležení, kde stál Torakův reznoucí palác.</p> <p>„Vidím, že jsi selhal, Zedare,“ říkal zrovna Torak, když jsme se usadily v našem oblíbeném okénku. „Angaracký učedník by mne tak strašně nezklamal. Mám snad povolat na tvé místo Ktačika nebo Urvona?“</p> <p>Zedar vypadal zaraženě. „Odpusť, mistře,“ koktal. „Dovol mi očistit se v tvých očích. Odčiním svou chybu. Stroje, které jsme použili, nebyly dostatečně silné pro svůj účel. Začnu znova a s prvním rozbřeskem budu mít k dispozici stroje daleko silnější. S Vo Mimbre už je konec, mistře.“</p> <p>„Dám ti šanci, Zedare,“ odpověděl Torak svým rezonujícím hlasem. „Učiň, co je nezbytné, abych se dostal do setmění dovnitř.“</p> <p>„Kdyby nebylo těch omezení, co máme, snadno bych ten úkol splnil, pane.“</p> <p>„Ta omezení platí pro mne, Zedare, tebe nemusí zajímat.“</p> <p>Zedarovi se rozzářily oči. „Takže se mohu dát do díla, aniž bych se bál odplaty Nezbytnosti?“</p> <p>„Ty máš rozkaz uspět, Zedare. Jestli to bude mít za následek nějaký trest, to mě netrápí. Může ti být ovšem velkým zadostiučiněním, že na tebe budu rád vzpomínat, když uspěješ. Tohle je válka, Zedare, a války často rozdělují přátele. Je to sice smutné, ale dosažení cíle vždy něco stojí. Jestliže k dosažení mých cílů bude potřeba, abys položil svůj život, tak se to stane.“</p> <p>Ten nezájem Dračího boha zmrazil Zedara a já jsem si jistá, že změnil svůj názor na svou vlastní důležitost.</p> <p>Vrátily jsme se s matkou do města a já se opět vydala podat zprávu otci a přátelům. Když jsem scházela dolů po schodech, uvědomila jsem si, že bitva potlačila Torakův zájem o mne. Velmi mne to zklamalo. Můj současný nápadník měl jiné utkvělé myšlenky. Smutně jsem si připustila, že mne asi nemiluje, tak jak říká. Děvče se prostě nikdy nemůže na nikoho spolehnout.</p> <p>Když jsem vstoupila do trůnního sálu, všichni tam byli.</p> <p>„Tak co se děje, Pol,“ zeptal se otec. Otec vehementně protestoval, když jsem mu řekla, že se jdu rozhlédnout kolem, ale když jsem se vrátila s informacemi, už nic nenamítal.</p> <p>„Zdá se, že Zedar ztrácí na popularitě,“ odpověděla jsem. „Měl dobýt Vo Mimbre již včera a Torak mu to jednoznačně vyčítá.“</p> <p>„Torak nikdy neuměl moc odpouštět,“ řekl Beltira.</p> <p>„Za ta léta se moc nezměnil, strýčku.“</p> <p>„Víš něco, co by se zítra mohlo dít, Pol?“</p> <p>„Nic konkrétního, otče. Torak zřejmě uposlechne zákazy, které mu dala Nezbytnost, ale nutí Zedara, aby si jich nevšímal. Řekl, že mu sice zlomí srdce, když Nezbytnost potrestá Zedara pro porušení pravidel, ale – co se dá dělat. Zdá se, že Zedar není příliš nadšen Torakovou ochotou předhodit ho lvům.“</p> <p>„Zajímalo by mě, jestli našeho bratra nemrzí, že změnil strany,“ prohlásil Belkira se slabým úsměvem na rtech.</p> <p>„Já spíš myslím, že Zedar bude následovat příklad svého pána. Příliš se bojí o svou kůži, takže ji nebude riskovat. Je mnohem pravděpodobnější, že přikáže Grolimům, aby nastavili záda místo něj. Grolimové jsou stejně fanatici, a poznámka, že mohou zemřít pro svého boha, je naplní nadšením.“</p> <p>„O tom bychom mohli přemýšlet celou noc,“ zamračil se otec. „Pro jistotu budeme předpokládat, že se jim to povede. Když ne, tím lépe. Když ano, budeme připraveni. Asi bychom měli jít spát, protože zítra musíme být připraveni.“</p> <p>Porada skončila, ale otec mne ještě chytil cestou ze sálu. „Myslím, že bychom měli trochu přeskupit naše síly. Půjdu říct Cho-Ramovi a Rhodarovi, aby se trochu přiblížili k Torakovu východnímu křídlu. Pak zajdu za Brandem a Ormikem, aby udělali totéž na severu. Chci, aby byli na místě, až sem pozítří dorazí Beldin. Dohlédni tady na to, Pol. Zedar možná začne hned brzy z rána.“</p> <p>„Provedu, otče.“</p> <p>Zedarovy nové stroje začaly chrlit kamení na Vo Mimbre ještě před rozedněním. Zkonstruoval obrovské katapulty, které mohly vrhat půl tunové balvany. Teď dopadaly na Vo Mimbre s ohlušujícím rámusem. Co bylo horší, byly mimo dosah asturijských šípů.</p> <p>Otec ihned po návratu navrhl, že by dvojčata mohla převzít Zedarův nápad a také sestavit obrovské katapulty. Jak už to tak bývá, když jsou zbraně vyrovnány, obránci mají výhodu před útočníky. Zedar chrlil kamení na naše zdi a my jsme vrhali oheň na lidi. Zdi vydržely, Torakovi Angarakové nikoliv. Lidé mají vždy tendenci někam prchnout.</p> <p>Zedar v tu chvíli ze zoufalství riskoval vlastní krk, když přivolal vichřici, aby při jeho dalším útoku odvála asturijské šípy. To byla samozřejmě chyba. Dvojčata znala velmi dobře Zedara a okamžitě rozpoznala, že se jedná o jeho Vůli. Tím pádem jsme mohli beztrestně použít také naší Vůli. Zedar asi nebyl zrovna dvakrát šťastný z toho, že to musí udělat, ale Torakovo ultimatum mu nedávalo žádný velký výběr. Dvojčata prostě vystavěla bariéru a Zedarova vichřice neškodně prosvištěla kolem Vo Mimbre.</p> <p>Zoufalý Zedar potom přinutil Grolimy, aby mu pomohli vysušit obrovské moře bahna kolem obléhaného města. Otci a dvojčatům chvíli trvalo, než jim došlo, co se chystá, ale ještě než stačil Zedar poslat prach směrem na město, měli jsme řešení. Využili jsme Zedarovu vichřici, poslali jí k řece Arend a vrátili jí zpět s ohromnou masou vody. Potom jsme uvolnili naše sevření, voda smetla prach a uvěznila pod nánosy bahna hordy Murgů. Asturijští lučištníci pak již jen zkrátili jejich utrpení.</p> <p>A tak jsme přežili i druhý den bitvy. Viděla jsem, jak byl důležitý – ale hlavně na matčin pokyn – jsem tu informaci příliš nešířila, „Jenom by je to znejistilo, Pol,“ tvrdila matka. „Muži snadno znejistí, takže si raději nechejme důležitost třetího dne pro sebe. Nedávejme otci příležitost pro nějakou zbytečnou chytristiku. Mohl by ještě pokazit něco, co se má stát.“</p> <p>Je mi líto, že jsem to takhle otevřeně podala, matko, ale otec se později dost naparoval a tak jsem chtěla, aby se dozvěděl, jak to u Vo Mimbre skutečně bylo.</p> <p>Arendský básník Davoul, podivně vyhlížející, vyzáblý chlapík s neskutečným sebevědomím, popsal široce ve své epopeji „Poslední dny u Vo Mimbre“ Torakův odpor vyjít třetí den bitvy ze svého reznoucího pavilónu. Davoul nevysvětlil, proč dračí bůh nechtěl ven, ale já věřím, že ti, kteří čtou pozorně, již tuší, co za tím je. Řečeno velmi stručně: Torak se toho třetího dne bál. Ašabské proroctví mu jasně řeklo, že jestli se utká s Dítětem světla třetí den, tak prohraje. Proto tlačil na Zedara, aby dobyl druhý den město. Zedar zklamal a tak stál Torak přede dnem, kterého se tolik obával. Bylo nutné, aby zůstal doma. Pokud by se mu to podařilo, tak by vyhrál.</p> <p>Nespěchejte na mne. Dostanu se k tomu, až přijde čas.</p> <p>Klíčovou roli v celé bitvě hrály tolnedranské legie, takže jsem se těsně před rozedněním zaletěla podívat dolů po řece Arend, abych se ujistila, jak postoupily Eldrigovy válečné lodě se svým drahocenným nákladem. Přiznávám, že se mi hrozně ulevilo, když jsem viděla, že jsou zhruba tam, co měly být. Beltira se odebral z města k útvarům, které jsme rozmístili na východě, Belkira se vydal na sever k Sendarůrn, Rivanům a Asturijcům, a já s otcem jsme si sedli na špičku vysokého stromu, abychom vše pozorovali a mohli vydávat rozkazy. Otce samozřejmě ani nenapadlo, že bych v té soví podobě nemusela být sama. Oklamat otce nebylo příliš těžké – ani příliš důležité. Důležité bylo, že Torak neměl ani tušení, že je tam i moje matka. Matka byla Pánův tajný učeň, Torak ani nevěděl, že existuje. Jsem si naprosto jistá, že to byla právě její přítomnost, která dopomohla porazit jednookého boha u Vo Mimbre.</p> <p>Tu záležitost s troubením rohů vymyslel otec. Nemělo to žádný zvláštní účel – kromě toho, že to uspokojilo otcovu touhu po dramatičnosti. Členové naší rodiny byli rozmístěni u všech jednotek a my přece máme mnohem užitečnější způsoby komunikace, než abychom na sebe troubili. Otec ovšem na tom pravidelném koncertování rohů trval. Je potřeba přiznat, že Arendům se myšlenka opakovaných troubení velmi líbila a také je pravda, že Angaraky znervózňovala. Zvláště Nadrakové byli z těch rohů celí diví, takže Yar lek Thun vyslal zvědy, aby zjistili, co to má znamenat. V lese již na ně čekali asturijští lučištníci, takže se Yar lek Thun nedočkal zpráv, které očekával.</p> <p>Potom vyslal Ad Rak Cthoros, velitel Murgů, své zvědy na východ a tam se o ně postarala algarská kavalerie.</p> <p>Při dalším zatroubení rohů jsme se dočkali odpovědi, na kterou jsme čekali. Strýček Beldin a generál Cerran nám odpověděli chórem tolnedranských trumpet. Šerekové spolu s tolnedranskými legiemi dorazili na bojiště.</p> <p>Otec, který v tu chvíli zastával pozici polního maršála, přehlédl ze své výšky všechny své podřízené síly. Situace ho uspokojila natolik, že přikázal Brandovi, aby dal pokyn k zahájení bitvy. Brand dvakrát zatroubil na roh a jako ozvěnou se ozval Cho-Ram. Okamžitě na to vyrazil z otevřených bran Vo Mimbre Mandor se svými mimbratskými rytíři.</p> <p>Zedar na sebe vzal podobu havrana a vylétl z ocelového pavilonu, aby se podíval, co se děje.</p> <p>V tu chvíli mne velmi překvapila matka. Bez jakéhokoliv upozornění vzlétla vysoko nad černého havrana. Protože jsme byly spojeny, sdílela jsem její pocity i myšlenky, byla jsem velmi překvapena, jak Zedara nenávidí. Matka neměla Zedara ráda od prvního setkání. Mám dojem, že se o ní nějak špatně vyjádřil, a tím si z ní udělal navždy nepřítele. Otec si vždy myslel, že ta sova tenkrát chtěla Zedara jen vyplašit, ale to se mýlil. Matka se snažila Zedara zabít.</p> <p>Občas přemýšlím, jak by se vše vyvíjelo, kdyby se jí to podařilo.</p> <p>Knihovny jsou plné bájí o významu mimbratských rytířů v bitvě u Vo Mimbre, ale jejich jediný úkol byl, udržet Malloreánce na místě, a to se jim skutečně podařilo. Celá ta šarvátka byla velmi napínavá a hlučná, ale měla spíše podružný význam. Torak válečné taktice příliš nerozuměl, protože se předtím vlastně žádné bitvy nezúčastnil. Ve Válce bohů byl prostě přečíslen, během této války byl vlastně obklíčen. Předpokládal, že útoky na jeho armády by mohly přijít z boku a zezadu, a proto umístil Malloreánce do středu, aby mohli přijít na pomoc Murgům, Nadrakůrn a Thullům podle potřeby. Sebevražedný výpad Mimbratů zabránil Malloreáncům v jakékoliv akci a to přinutilo Toraka – obklíčeného a neschopného pohybu – přijmout Brandovu výzvu, jedinou věc, které se chtěl skutečně vyhnout.</p> <p>Zedar se opět o něco pokusil tentokrát v podobě jelena. Často jsem o tom přemýšlela a dospěla k závěru, že je vzhledem k Zedarově nátuře možné, že se prostě pokusil utéct. Podoba jelena byl vážný omyl a Zedar si to uvědomil hned, jakmile po něm vyjel můj otec.</p> <p>Naše spojenecké síly začaly kolem Angaraků stahovat smyčku. Torakova armáda začala vážně oslabovat. Jednotliví vojáci pomalu hledali spásu v útěku k řece Arend. Teď už jsem viděla, proč se Kal Torak tak obával třetího dne bitvy.</p> <p>Uznávám, že si otec vedl v bitvě znamenitě a reagoval na každý tah nepřítele snad ještě dříve, než ho Zedar učinil. Útok mimbratských rytířů decimoval Malloreánce, ale ještě dřív než Zedar mohl vydat rozkazy Murgům, povolal otec Beltiru. Jeho kombinované síly Algarů, Drasnijců a Ulgů zadržely většinu západních Angaraků.</p> <p>Protože legie a Eldrigovy Šerekové už pochodovali vzhůru údolím, Zedar nemohl oslabit své pravé křídlo. Nadragové a Thullové Malloreáncům na pomoc nepřišli. Zedarovi teď už zbyly vlastně jen zálohy, ale jakmile je povolal do bitvy, mohl se Beltira vrhnout Angarakům do zad.</p> <p>V tu chvíli jsme se s matkou přesunuly přes zkrvavené bojiště k Torakovu pavilonu. Výzvědná služba v průběhu bitvy je vždycky ohromně důležitá. Mnoho bitev bylo ztraceno jen proto, že generálové museli čekat na zprávy od špehů, aby zjistili pohyby nepřítele. Otec takové problémy neměl. Všichni jsme mu okamžitě předávali zprávy. My s matkou jsme odposlouchávaly konverzaci mezi Torakem a Zedarem, takže otec mohl reagovat na Zedarovy kroky ještě dříve, než je udělal.</p> <p>Zedar žádal Toraka, aby vyšel z pavilonu a svou přítomností povzbudil Angaraky, ale dračí bůh to okamžitě odmítl. To byl přece třetí den, kterého se tak obával. Dívala jsem se onehdy do Ašabských proroctví a za živého boha jsem nemohla pochopit, jak se Torak dobral k interpretaci jistých pasáží. Zřejmě automaticky předpokládal, že bude – a také skoro vždycky byl – Dítě temnot. Stejně předpokládal, že Dítětem světla bude vždycky rivanský král, potomek Ocelové pěsti. Tahle kombinace skutečně vyšla u Cthol Mishraku, kdy Garion zničil Toraka, ale to byla jiná UDÁLOST a stala se v jiné válce o nějakých pět set let později. Torak evidentně smíchal tyhle dvě UDÁLOSTI dohromady a jeho chyba nám pomohla vyhrát u Vo Mimbre.</p> <p>Navzdory Zedarovým prosbám zůstával Torak poměrně klidný. „Ještě nenastal čas, abych se utkal se svými nepřáteli, Zedare,“ řekl. „Jak už jsem ti řekl, tento den je v rukou náhody. Ujišťuji tě ale, že mému souboji s Dítětem světla bude předcházet ještě jedna UDÁLOST a v té zvítězím, protože to bude souboj Vůlí a moje Vůle vysoce převyšuje Vůli mého soupeře. Tenhle souboj určí dnešní výsledek.“</p> <p>Jasně jsem cítila, že matka něco chystá, ale nechce mě s tím seznámit.</p> <p>„Musím pomoci Malloreáncům, Mistře,“ řekl Zedar se zoufalstvím v hlase. „Mám tvé povolení, použít rezervy?“</p> <p>„To bude asi nejlepší, Zedare,“ odpověděl Torak svým nezúčastněným hlasem, který přiváděl jeho žáka k šílenství.</p> <p>Zedar vyšel z pavilonu a dal pokyny poslům, čekajícím venku. Krátce nato zahájily angaracké rezervy pochod k místu bitvy, i přesto, že Šerekové a legie prorazily nadracké linie, aby pomohly mimbratským rytířům.</p> <p>Zmatek na bitevním poli vzrůstal a otec dal pokyn Belkirovi, aby vyslal Rivany, Sendary a asturijské lučištníky, kteří se dosud skrývali v lese na severu. Tiše obsadili pozice, které zrovna opustily Zedarovy rezervy.</p> <p>Před ocelovým pavilonem se řadili poslové špatných zpráv.</p> <p>„Lorde Zedare!“ vykřikl první vzrušeným hlasem. „Král Ad rak Cthoros je mrtev a Murgové neví, co si počít.“</p> <p>„Lorde Zedare“ pokračoval hned druhý. „Nadrakové a Thullové podlehli panice a snaží se spasit útěkem.“</p> <p>„Lorde Zedare!“ vpadl třetí. „Na severu máme odkrytá záda a řádí tam asturijští lučistníci. Náš střed je skoro zničen a rezervy se k nim nemohou dostat. Nemůžeme napadnout lučištníky, protože je chrání Sendarové a Rivané.“</p> <p><emphasis>„Rivané?“ </emphasis>zahřměl Torak. „Rivané přišli až sem, aby se se mnou utkali?“</p> <p>„Ano, nejsvětější,“ odpověděl zmatený posel. „Šedé pláště postupují spolu se Sendary a Asturijci do našeho týlu! Náš osud je zpečetěn!“</p> <p>„Zab ho,“ rozkázal Torak jednomu z Grolimů, stojících poblíž nebohého posla. „Posel nemá co předpovídat budoucnost.“ Dva Grolimové se vrhli s tasenými noži na nešťastníka. Ten zachroptěl a padl na podlahu.</p> <p>„Drží snad někdo z Rivanů v popředí v ruce meč?“ zeptal se Torak dalšího posla, který s úděsem v oku pozoroval smrt svého bývalého kolegy.</p> <p>„Ano, můj pane,“ odpověděl muž s hrůzou v hlase.</p> <p>„A září ten meč do dálky?“</p> <p>„Ne, můj bože, je to obyčejný meč.“</p> <p>„Tak je mé vítězství jisté!“</p> <p>„Cože, můj pane?“ zeptal se překvapeně Zedar.</p> <p>„Ten, kdo se mi dnes postaví, není rivanský král, Zedare! Není to vrah boha, s kým se dnes utkám! Jeho meč je z obyčejné oceli a nemá v sobě sílu Cthrag Yasky! Moje vítězství je jisté. Zavolej sluhy, aby mne ozbrojili, Zedare, svět bude můj!“</p> <p><emphasis>„Otče!“ </emphasis>málem jsem v duchu zaječela. <emphasis>„Torak jde ven!“</emphasis></p> <p><emphasis>„To je jasné, Pol,“ </emphasis>odpověděl klidně otec. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Přesně tak jsem to plánoval.“ Můžete </emphasis>si být jisti, že se otec pokusí z každé situace vytlouct kapitál. <emphasis>„Vrať se zpátky. Je čas, abychom se připojili k Brand</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vi. A pospěš, nemůžeme si dovolit to zmeškat.“</emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong><emphasis>Část třetí</emphasis></strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>ANNATH</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>XII.</strong></p> <p><strong>Připravte se všichni</strong> zemřít!“ zahřměl Torak, ale slabá pochybnost v jeho hlase naznačovala, že si není svým prohlášením zcela jist. Ašabské proroctví ho sice varovalo před soubojem v třetí den bitvy, ale když se na místě rivanského krále s kouzelným mečem objevil Brand, Torak věřil, že souboj vyhraje. Zároveň uvěřil, že padlo nebezpečí třetího dne. Pouze to ho přimělo opustit v ten den jeho ocelový pavilon. Chyba byla v tom, že si neuvědomil, že jeho protivníkem nebude Brand, ale Pánův Orb.</p> <p>Torak opustil svůj pavilon přesvědčen, že získá vše, co chtěl. Proto také vypustil svou Vůli na mne, ale naštěstí se mnou byla má matka, která mu za mne odpověděla a odmítla ho. Skutečnost, že místo rivanského krále byl na bojišti Brand, Toraka utvrzovala v tom, že zvítězí. Matčino odmítnutí bylo prvním signálem, že by mohl prohrát. Torak byl bůh a nebyl zvyklý na nejistoty. A právě pocit nejistoty nahlodal jeho duši, a proto se tak hnal se svým ohromným mečem na Branda. V tom výpadu bylo cítit i trochu zoufalství. Brand naopak působil velmi chladně a nevzrušeně. Jeho reakce byly promyšlené, že působily až trochu znuděným dojmem.</p> <p>Zdálo se nám, že bojují věčně. Torakova zlost stále vzrůstala, zatímco Brand se tvářil stále nezúčastněně. Konečně se dračímu bohovi podařilo prorazit Brandovu obranu a zasáhnout jeho rameno. To byl signál, na který jsme čekali, i když jsme nevěděli na co čekáme. Mám silné podezření, že se soupeřící Účely dohodly, že Torak zasáhne Branda jako prvního, a až potom ho bude smět Brand porazit. Brand začal krvácet na rameni, otec zařval a já v tu chvíli vyjekla.</p> <p>To Branda probralo. Jeho zamyšlený takřka znuděný výraz zmizel a byl nahrazen plným soustředěním. Špičkou meče odhodil vojenský plášť, který zakrýval většinu štítu. Pánův Orb zazářil a zasáhl ohněm tvář dračího boha.</p> <p>Kvůli tomuto okamžiku se vedla celá tahle válka. Prožili jsme v ní deset let a obětovali tisíce životů kvůli jedinému cíli – přivést Toraka na místo, kde byl nucen postavit se tváří k Orbu na předem určeném místě.</p> <p>Zřejmě nikdo z nás plně nechápal, jak bolestná byla přítomnost Orbu pro angarackého boha. Strašlivě zařval, když jeho tvář zachvátil oheň. Odhodil štít i meč a zoufale se snažil krýt obličej.</p> <p>V tu chvíli se na něj vrhl Brand. Uchopil jílec meče do obou rukou a vrazil ho zmrzačenému bohu do levého prázdného očního důlku. Torak znovu zaječel a ustoupil o krok zpět. Vytrhl Brandův rneč z oka a v tu chvíli z něj vytryskla krev. Krvácející angaracký bůh stál chvíli úplně tiše, pak se zhroutil a celá zem se zachvěla.</p> <p>Mám pocit, že v tu chvíli na bitevním poli nikdo ani nedýchal, pouze tlukot srdcí doprovázel ten pád. To co se stalo, byla tak ohromná Událost, že nás všechny překvapila. Byla jsem asi jediná, kdo slyšel osamělý zvuk – matčino vítězné zavytí. Moje matka strávila tisíce let v ženské podobě, ale v nejhlubším nitru zůstávala vlkem.</p> <p>Mojí duši zaplavila úleva. Obvykle se velmi dobře ovládám, ale to krátké utkání s Torakovou Vůlí otřáslo podstatou mého bytí. Zjistila jsem, že když Torak zavelel, musela jsem poslechnout. A tohle poznání mne naplnilo nejistotou a strachem.</p> <p>Co následovalo po Torakově pádu nebylo nic příjemného. Angarakové byli obklíčeni a zcela demoralizováni. To už nebyl boj, ale masakr. Brand byl ovšem neústupný. Generál Cerran naznačil, že by to už mohlo stačit, ale Brand byl Alorn do morku kostí. A když dojde k zabíjení Angaraků, žádný Alorn nemá dost. Krvavá lázeň pokračovala celou noc, a když vyšlo slunce, nezbyl na bitevním poli žádný Angarak.</p> <p>Když už nebylo koho zabíjet, přikázal Brand Alornům, aby přinesli Torakovo tělo a on mohl pohlédnout do tváře „krále světa“. Torakovo tělo ovšem nebylo k nalezení. Pak Brand poslal pro mou rodinu. Dorazili jsme na vrchol kopce, odkud Brand přehlížel bitevní pole. „Kde je?“ zeptal se nás tónem, který se mi vůbec nelíbil.</p> <p>„Kde je kdo?“ podivil se Beldin.</p> <p>„Torak, samozřejmě. Zdá se, že nikdo nemůže najít jeho tělo.“</p> <p>„To je ale zvláštní situace,“ prohlásil Beldin sardonicky.</p> <p>„Snad sis nemyslel, že ho najdeš? Zedar ho odnesl hned po západu slunce.“</p> <p>„Cože<emphasis> </emphasis>udělal?“</p> <p>„Tys mu to neřekl?“ podíval se Beldin na otce.</p> <p>„Nepotřeboval to vědět. Kdyby to věděl, možná by se snažil všechno ukončit.“</p> <p>„O co tady jde?“ Brandův královský tón mne začínal rozčilovat.</p> <p>„To byla součást dohody mezi Nezbytnostmi,“ vysvětloval otec. „Výměnou za tvé vítězství ses nesměl zmocnit Torakova těla. Stejně by ti to nepřineslo nic dobrého. Tohle, Brande, nebyla poslední Událost a ani to nebylo poslední Torakovo slovo.“</p> <p>„Ale vždyť je mrtev.“</p> <p>„Ne, Brande,“ řekla jsem mu jemně, jak jen to šlo. „Přece sis opravdu nemyslel, že by ho tvůj meč mohl zabít. Jediný meč, který to dokáže, stále visí na zdi v Rivě.“</p> <p>„To mi neříkej, Pol!“ vykřikl. „Nikdo nemůže přežít ránu mečem skrz hlavu!“</p> <p>„Kromě boha, Brande. Je v komatu, ale opět se probere. Poslední souboj se odehraje v budoucnosti a ten bude mezi Torakem a Rivanským králem. Tam použijí své skutečné meče a někdo bude skutečně zabit. Počínal sis velmi dobře, ale snaž se všechno vidět v souvislostech. To co se událo tady, byla pouhá epizoda.“</p> <p>Nechtěla jsem to říci tak tvrdě, ale jeho velkopanské chování ho začalo vzdalovat realitě a já cítila, že je potřeba ho stáhnout na zem. „Tak to všechno bylo nanic?“ vzdychl.</p> <p>„Rozhodně bych to nenazýval ničím, Brande,“ řekl otec. „Kdyby tu Torak zvítězil, stal by se pánem světa. Ty si ho zastavil, a to přece něco znamená, nebo ne?“</p> <p>„Snad ano,“ vzdychl. Potom se znovu podíval na krvavé bojiště. „Asi bychom to měli uklidit. Je teplo, a jestli tu necháme ta těla ležet, mohlo by dojít k nákazám.“</p> <p>Na pohřební hranice jsme spotřebovali skutečně hodně dřeva.</p> <p>Hned po vítězné bitvě jsme zjistili, že si Aldorigen a Eldallan zašli vyjasnit jisté nesrovnalosti. Zřejmě to byla dost vášnivá výměna názorů, protože jsme je nalezli oba mrtvé. Mezi Mimbraty i Asturijci se našlo pár horkých hlav, které chtěli zabránit normálnímu vývoji vztahů, ale Mandorin a Wildantor – dva arendští hrdinové – ukázali svým příkladem, že není nutné se řídit heslem „když nebude po mém, tak tě zabiju“.</p> <p>Oba arendští přátelé přišli za Brandem s poněkud absurdním návrhem. Nabídli mu korunu Arendie. Bylo velké štěstí, že jsem byla těsně u Branda a vrazila mu loket do žeber, než se začal smát. Zachoval vážnou tvář a diplomaticky odmítl s odvoláním na jiné závazky.</p> <p>Vzpomněla jsem si na zvonek, který mi zazní v hlavě vždy, když vidím dva mladé lidi, kteří by se mohli dát dohromady. To by mohlo vyřešit arendský politický problém. Když jsem ovšem možnou svatbu Korodullina a Mayaserany oznámila Mandorinovi a Wildantorovi, oba se začali smát. Měli pocit, že „mimbratský řezník“ a „dcera psance“ nedávají dobrý základ pro rodinu.</p> <p>Rozhodla jsem se, že se do toho vložím. „Proč si o tom, děti, spolu nepromluvíte, než uděláte konečné rozhodnutí?“ navrhla jsem. „Měli byste se trochu uklidnit a v soukromí si to probrat.“ Pak jsem zařídila, aby je zamkli v malé místnosti v severní věži.</p> <p>„Vždyť se navzájem pobijí, Pol,“ prohlásil otec, když jsme osaměli.</p> <p>„Nepobijí. Věř mi, staříku. Vím, co dělám. Však už jsem dala dohromady pěkných pár manželství.“</p> <p>„Ale žádné, co by se podobalo tomuhle. Jestli se pobijí navzájem, celá Arendie nám exploduje před očima.“</p> <p>„Nikdo nikoho nezabije a nic neexploduje. Možná to tak nevypadá, ale úvahy o možném manželství se jim již vkrádají do mozku… i když pomalu. To ti garantuju.“</p> <p>„Stále si myslím, že je to chyba.“</p> <p>„Ale nevsadil by ses se mnou, co?“</p> <p>Chvilku na mne zíral a pak s nějakým huhláním odešel. Občas jsme se s otcem o něco vsadili a pokud si dobře vzpomínám, ještě nikdy nevyhrál.</p> <p>Pak začala ta známá konference, kterou historie označila jako „Dohodu z Vo Mimbre“. Mám nepříjemný pocit, že jsme se v průběhu té konference nezachovali příliš dobře k Tolnedře. Tolnedranské legie zachránily svět před angarackým otroctvím a my se k nim potom chovali málem jako k poraženému nepříteli. Nejdřív jsme ale museli trochu zchladit nadšení alornských králů. Ti chtěli Branda jmenovat Králem světa. Když tolnedranský velvyslanec Mergon protestoval, začali Alornové výhružně ukazovat svaly. Je možné, že jednou někde zasedne po válce konference a její účastníci se budou chovat jako civilizovaní lidé, ale to bude – bohužel – zřejmě věštit konec světa.</p> <p>Můj jediný příspěvek k té konferenci se mi tenkrát zdál velmi nevýznamný, že bych se o něm ani nezmiňovala. Jeho plný význam mi došel až zpětně. Trvala jsem na tom tak vehementně, že ho ostatní začlenili do „Dohod“ prakticky tak, jak jsem ho nadiktovala. „Od nynějška se tolnedranská princezna dostaví v den svých šestnáctých narozenin ve svatebních šatech do sálu rivanských králů, kde posečká tři dny. Jestliže si ji rivanský král nevybere za ženu, může se vrátit ke svému císařskému otci a jít, kam chce, protože to není ta pravá.“</p> <p>Mergon opět samozřejmě vehementně protestoval, ale já měla kolem sebe statné Alorny a jejich svaly jasně naznačovaly, co by se mohlo stát, kdyby Tolnedra ignorovala mou malou prosbičku.</p> <p>Měla se o to postarat tolnedranská vláda, ale to neznamenalo nic pro Se'Nedru, která byla tou šťastnou. Měla proti tomu jisté námitky. Měla vůči svému předurčenému manželovi jisté výhrady a když se ukázalo, že je z trochu jiné třídy, byla z toho úplně hotová. Postavení pro naší princezničku znamená mnoho. Ujišťuju vás, že Se'Nedra umí být úplně kouzelná – když chce – ale zestárla jsem díky ní víc než jindy za pár století. Abyste měli představu, jak je umíněná, vám mohu jenom sdělit, že se do toho musel vložit bůh Eriond, abychom ji dostali do blízkosti sálu rivanských králů.</p> <p>Samozřejmě se vkrádá otázka, kdo vnuknul mé matce tu myšlenku, kterou jsem potom zakotvila v Dohodě z Vo Mimbre. Já bych hlasovala pro ULa. Bohové mají zvláštní smysl pro humor a UL ho má zcela jistě ze všech nejzvláštnější.</p> <p>Navzdory tomu, co jsem teď řekla o otci bohů, musím poděkovat Gorimovi za to, že se celá mírová konference nezvrhla ve všeobecnou válku. Přítomnost „nejsvětějšího muže světa“ všechny držela aspoň trochu zpátky. Lidé z náboženských důvodů dělají různé věci, takže proč toho nevyužít?</p> <p>Trvalo nám několik týdnů, než jsme ty Dohody zplodili a to poskytlo Korodullinovi a Mayaseraně dostatek času na to, aby se přestali bavit o politice a začali se věnovat mnohem důležitějším věcem. Když pro ně Brand poslal, přišli do trůnního sálu ruku v ruce s podivným úsměvem na rtech. Tím byl mír opravdu zpečetěn. Naklonila jsem se k otci. „Mám pocit, že jsi právě prohrál sázku, staříku,“ řekla jsem. „Snad si nemyslíš, že jsem zapomněla. O co ses vsadil?“</p> <p>Zíral na mě.</p> <p>„Říkala jsem ti to, otče,“ usmála jsem se sladce. „Zvykni si na to. Budu mít takhle pravdu ještě mnohokrát. Podívej se na to jako na cennou zkušenost. Možná, až ti příště řeknu, že vím co dělám, snad mi budeš věřit.“</p> <p>Mandor a Wildantor šli shánět kněze, který by mladý pár oddal. Když se vrátili, neviděla jsem na knězi žádné stopy násilí, ale v očích měl trochu strachu jak mu zřejmě vyhrožovali. To je ale jen začátek. Hrozby jsou přece jen lepší než otevřené násilí.</p> <p>Bylo těsně po válce, takže všude ve Vo Mimbre bylo plno zmatku. Proto svatba Korodullina a Mayaserany neproběhla tak slavnostně, jako kdyby se konala v době míru. Myslím, že to ženichovi ani nevěstě nijak nevadilo. Když Mandorin vyslovil myšlenku, že svatba technicky spojuje Arendii – pod mimbratským králem – Chaldanův kněz se snažil a ceremonie proběhla bez potíží. Ke spojení mé ubohé Arendie vlastně došlo v královské ložnici.</p> <p>Pak už nastal čas poslat Alorny domů. Spojená Alorie necelých pět set mil od Tol Honethu nedělala Ran Borunovi asi příliš dobře. Nebylo také příliš vhodné dávat dostatek prostoru velkému množství členů Medvědího kultu v alornských armádách k náboženským experimentům v blízkosti Tol Honethu a jeho bohatství.</p> <p>Jeli jsme s otcem a Brandem až k Arendskému trhu. Tam jsrne se rozloučili a zamířili na východ k hranici Ulgolandu, kde jsme se setkali s několika oddíly algarských jezdců. Cho-Ram nám nabídl doprovod, takže jsrne s otcem neměli sil Algary odmítnout. Naštěstí jsme nijak nespěchali, takže jsme v klidu projeli hory na koňském hřbetě.</p> <p>„Já se vrátím do Údolí,“ řekl otec, když jsme dorazili na algarské planiny. „Vrátíš se do Aldurfordu?“</p> <p>„Asi ne. Všude je plno algarských vojáků a já nechci, aby někdo vzpomínal na stará přátelství. Musíme s Gelanem začít někde jinde.“</p> <p>„Asi máš pravdu. Měla bys na chvilku zmizet. Už jsi o tom přemýšlela?“</p> <p>„Asi vezmu chlapce do Sendarie. Po Vo Mimbre už nezbylo příliš mnoho Murgů a ti co zbyli, nebudou v Sendarii vítáni.“ Pokýval hlavou. „To je na tobě, Pol. Ty máš Gelana na starosti, takže se musíš sama rozhodnout. Já to budu respektovat.“</p> <p>„Děkuju ti.“ Nemyslela jsem to nijak sarkasticky, ale vyznělo to tak. „Máš nějaký vážný důvod, proč se vracíš do Údolí?“</p> <p>„Potřebuji si po tom všem trochu odpočinout. Za poslední léta jsem toho moc nenaspal. Až se všechno trochu usadí, porozhlédnu se po všech těch rodinách, na které už dohlížím tisíc let. Chci se ujistit, že jsou v pořádku.“</p> <p>„A co když nebudou?“</p> <p>„Tak budu muset hledat jiné řešení.“</p> <p>„Užij si to, ale drž se ode mne stranou, otče. To myslím vážně.“</p> <p>„Jak si přeješ, Pol. Pozdravuj Gelana.“ Pak zamířil na jih, zatímco já s Algary pokračovala ke Strongholdu. Cestou mne napadlo, že někdy otce podceňuji. Já se věnuji celá století jedné rodině, ale otec jich má na starosti víc.</p> <p>Gelanovi bylo čtrnáct a to je pravděpodobně pro chlapce nejhorší věk. Potácel se mezi dětstvím a dospělostí a těžce nesl fakt, že se nemohl zúčastnit té legrace u Vo Mimbre.</p> <p>Hlavní problém vznikl tím, že Gelan znal svůj původ. Když vzala Garela do Strongholdu, ujal se ho osobně Cho-Ram a ten nechápal, proč by měl držet jeho původ v tajnosti. Algarská společnost je pro příchozí z vnějšku uzavřená, takže jsou Algarové vlastně všichni nějak spřízněni. Nenamáhají se udržovat žádná tajemství, protože to nepotřebují. Gelan proto věděl kým je a okolí to také vědělo. I když to nijak nevyžadoval, všichni v něm viděli „jeho výsost“. Byla kolem něj prostě královská aura a já hned po návratu cítila, že to přinese potíže.</p> <p>„Mně se do Sendarie nechce, teto Pol,“ řekl, když jsem ho seznámila se svým plánem. „To se mi nelíbí.“</p> <p>„Nemusí se ti to líbit, Gelane, ale bude to tak, jak říkám.“</p> <p>„Proč nemůžeme zůstat tady? Mám tu plno přátel.“</p> <p>„Uděláš si nové přátele v Sendarii.“</p> <p>„Mám snad nějaká práva, teto Pol.“ Co zmůžete s puberťákem, když se začne ohánět svými právy?</p> <p>„To samozřejmě máš, drahoušku,“ řekla jsem sladce. „Máš svaté právo nechat mne rozhodnout, co je pro tebe nejlepší.“</p> <p>„To není fér!“</p> <p>„O to jsem se ani nesnažila. Rozluč se s přáteli a začni balit. Zítra ráno odjíždíme.“</p> <p>„Nemáš mi co přikazovat.“</p> <p>„Ale mám. Jsem v tom dobrá. A z nějakého důvodu lidé vždycky udělají, co jim řeknu. Támhle jsou dveře. Koukej jich použít… Nebo chceš, abych tě jimi prohodila?“</p> <p>Zřídka jsem se musela takhle chovat k potomkům Rivy, ale Gelan se snažil vymknout mému vedení. Práskl za sebou dveřmi a já zašla za jeho matkou Aravinou. Trvalo mi jen chvíli zjistit příčinu Gelanovy neposlušnosti. Aravina byla velmi krásná algarská žena, ale brzká smrt Gelanova otce ji úplně zlomila. Podala se natolik svému vlastnímu žalu, že nevěnovala pozornost synově výchově. Je jen přirozené, že pubertální mládež zkouší, kam až může zajít. Moudří rodiče nikdy příliš nepovolí opratě. Vlídná přísnost v začátcích těchto pokusů se vždy později vyplatí.</p> <p>Jestli se chcete stát rodiči, zapamatujte si to.</p> <p>Rozhodla jsem se usadit v Seline, protože tam nebyli prakticky žádní veteráni z bitvy u Vo Mimbre. Mnoho lidí si nás s otcem od té doby pamatovalo a já jsern nechtěla riskovat setkání s nějakým druhem ve zbrani.</p> <p>Gelariovi se v Seline nelíbilo a dával to najevo. Na jeho dosud neholené tváři se usadil permanentní otrávený výraz, když se procházel deštivými ulicemi nového domova. Mladí muži se tak často chovají.</p> <p>Jsem si jistá, že cvičí tenhle výraz dlouhé hodiny před zrcadlem. Úšklebek zmizel jednoho rána, když se Gelan postavil před svůj oltář, aby se v něm obdivoval, a zjistil, že se mu přes noc na špičce nosu objevilo vejmrle.</p> <p>To vejmrle zmizelo skoro okamžitě, když se Gelanův výraz změnil k lepšímu. Mám pocit, že to má něco společného s chemií těla. Kyselý výraz asi okyselí krev a ta jak známo, nemá dobrý vliv na čistotu pleti.</p> <p>Usídlili jsme se v malém domku nedaleko obchodní čtvrti a já se po krátké obhlídce terénu rozhodla, že dám Gelana do učení k Osrigovi, výrobci sudů.</p> <p>„Sudy?“ protestoval. „Vždyť o nich nic nevím, teto Pol.“</p> <p>„Já vím, drahoušku, proto se musíš začít učit. Až je budeš umět vyrábět, uděláš se pro sebe.“</p> <p>„Já nechci vyrábět sudy.“</p> <p>„Je to velmi užitečný výrobek, Gelane, a navíc je vždycky potřeba, takže má jistou budoucnost.“</p> <p>„Ale je to tak obyčejné, teto Pol.“</p> <p>„V tom je právě celý vtip. Ty chceš být obyčejný.“</p> <p>„Ne nechci. Nemůžeme pro mne najít něco zajímavějšího? Možná bych mohl být námořník nebo… bych mohl jít do armády. Myslím, že bych byl rád vojákem.“</p> <p>„Jdi se podívat do svého pokoje, Gelane, ty bys nebyl dobrý voják.“</p> <p>„Co s tím má společného můj pokoj?“</p> <p>„Voják si musí každé ráno stlát postel a uklidit špinavé oblečení. Jsi hodný chlapec, ale pořádek není tvoje silná stránka. Voják v zašlém brnění a rezavým rnečem by nepřítele příliš nepostrašil.“ Jeho tvář prozrazovala smutek. „Takže sudy?“ řekl s nádechem rezignace.</p> <p>„Sudy, Gelane.“</p> <p>„To není nic moc povolání pro krále, teto Pol.“</p> <p>„Nelešti si korunu, dokud ti jí nedali na hlavu, drahoušku. Drž se svých sudů.“</p> <p>„Ale Torak je mrtev, teto Pol. Už se před ním nemusím skrývat.“</p> <p>„Ne. Torak není mrtev. Jenom spí. Jakmile by sis nasadil korunu a vzal do ruky meč, probudí se a začne tě hledat. O to nestojíme, takže se zaměř na ty sudy. Teď dojez večeři a jdi spát. Zítra ráno vstáváš brzy. Osrig tě čeká v dílně hned po rozbřesku.“</p> <p>„Osrig?“</p> <p>„Tvůj mistr. Ten tě bude učit, jak udělat sud, aby netekl.“</p> <p>Nerada používám slovo náhoda, protože jsem si za ta léta ověřila, že pouhá náhoda nemá příliš často vliv na běh věcí. Tentokrát ale byla náhoda na naší straně. Mohla jsem dát Gelana do učení k různým řemeslníkům, ale Osrig splňoval všechny mé požadavky. Byl šikovný, byl to dobrý učitel, pomalu stárnul a neměl syna, který by po něm převzal rodinný podnik. Jakmile se Gelan vyučí řemeslu, mohla bych koupit od Osriga jeho dílnu. To byl můj cíl. Konečný produkt byl spíše podružný. Důležité bylo, aby se včlenil mezi normální lidi, kdyby ho Čamdar hledal. Mohli jsme samozřejmě doufat, že Čamdar nepřežil bitvu u Vo Mimbre, ale za ta léta jsem se naučila nespoléhat na naději.</p> <p>Usadili jsme se a Gelan se začal učit, jak vyrábět sudy, zatímco já zůstávala doma s Aravinou a snažila se rozptýlit její melancholii. S melancholií je těžké pořízení, nic moc na ní nezabírá. Existují jisté byliny, které zahánějí smutek, ale většinou se nedají používat dlouhodobě.</p> <p>Osrig byl dobrý učitel a Gelan za chvíli vyráběl sudy, které moc netekly. Bylo vidět, jak se lepší. Jeho první sud tekl ze všech možných míst. Druhý už jen odněkud, z třetího kapalo a další tři už jen prosakovaly. Potom už byly prakticky nepropustné a on začal být hrdý na svou práci. Když řemeslník dosáhne tohoto stavu, je většinou vyhráno. Ať chtěl nebo ne z Gelana byl teď výrobce sudů.</p> <p>Když mu bylo šestnáct, seznámil se s velmi hezkou dívkou jménem Enalla, dcerou místního tesaře, a mně se v hlavě rozezněl známý zvonek. Gelan byl do ní blázen a ona asi taky, takže spolu začali chodit. To je sendarský eufernismus pro to, když se mladý pár snaží využít každé chvilky k tomu, aby objevoval rozdíly mezi dívkou a chlapcem. Enallanina matka i já jsme podnikly takové kroky, že si Gelan s Enallou mohli nanejvýš vyměnit pár kradmých polibků.</p> <p>Zhruba po měsíci se zasnoubili, takže polibky byly nyní povoleny, i když stále platila poměrně striktní omezení. Krátce po Gelanových sedmnáctých narozeninách se vzali. Sendarské svatby jsou daleko pokojnější než například u divokých kmenů v Algarii. Po svatbě byla velká večeře a tam si mne vzal Gelanův šedovlasý zaměstnavatel stranou k vážné diskusi. Měla jsem Osriga vždycky ráda. Byl to Sendar každým coulem. Byl poctivý, praktický a citlivý. Platil daně, nepodváděl zákazníky a v jeho řeči nebyly květnaté obraty, které tak rádi používají Šerekové nebo Drasnijci. Byl to pevně stavěný muž asi pětapadesátiletý, a byl to hlavně on, kdo se opravdu zasloužil o Gelanovu výchovu. Někdy tenhle úkol skutečně připadne prvnímu zaměstnavateli mladého muže.</p> <p>„Tak, slečno Pol,“ řekl se slabým úsměvem, „zdá se, že jsme našeho chlapce oženili.</p> <p>„Řekla bych, že máš pravdu, mistře Osrigu.“</p> <p>„Mám nápad, o kterým bys měla možná uvažovat.“</p> <p>„Prosím?“</p> <p>„Což kdybychom mu dali svatební dar?“</p> <p>„Co máš na mysli, mistře Osrigu?“</p> <p>„Já nevím, jak to přesně říci, ale když jsme spolu prvně mluvili o tom, že bych vzal Gelana do učení, zmínila ses, že když půjde všechno dobře, budeš uvažovat o koupi mé dílny.“</p> <p>„Pamatuji si to přesně, mistře. Skutečně jsem to měla v plánu.“</p> <p>„Gelan je rychlý a vyrábí velmi slušné sudy. V poslední době jsem ho zatáhl i do jednání se zákazníky při domlouvání ceny a dalších věcech, které souvisí s obchodem. Gelan se zhostil dobře i tohoto úkolu a zdá se mi, že je připraven. Mám pocit, že dnešní svatba nám dává dobrou příležitost změnit jeho postavení v obchodě. Teď je ženatý muž a to je pro obchodníka také důležité. Svobodní mládenci jsou nespolehliví, ale ženatí muži jsou solidní a spolehliví. Znám své zákazníky a vím, že na to dají. Abych to zkrátil, což kdybychom spolu uzavřeli obchod. Mám rád Gelana, a proto ti udělám dobrou cenu. Prvních pár měsíců bych byl s ním, abych mu pomohl, ale pak bych se stáhl do pozadí.“</p> <p>„Jsi velmi laskavý, Osrigu. Myslím, že se dohodneme a Gelan na tento den nikdy nezapomene.“</p> <p>Osrig v tu chvíli vypadal trochu zaraženě. „Měl jsem ještě trochu jiný důvod, slečno Pol,“ přiznal.</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Chci, aby součástí té dohody bylo, že já už ten obchod nikdy neotevřu. Bude jeho a on bude zodpovědný za to, aby každé ráno otevřel.“</p> <p>„Nejsem si jistá, jestli ti rozumím.“</p> <p>„Nerad to přiznávám, slečno Pol, ale já nesnáším ranní vstávání. Jestli se dohodneme na ostatních podrobnostech smlouvy, chci aby bylo jasné, že nebudu chodit do práce před polednem. Nenáviděl jsem to ranní vstávání celých čtyřicet let. Když ten můj krám koupíte, konečně mne vysvobodíte. Samozřejmě, že se ze zvyku probudím s rozbřeskem, ale pak se převalím na druhý bok a budu spát dál.“</p> <p>„Takže tě osvobodíme, Osrigu. Papíry můžeme podepsat hned, peníze dostaneš v průběhu několika dní.“</p> <p>„To přijímám. Dáme Gelanovi klíče od dílny už dnes a zítra ráno, až slunce zaklepe na mé dveře, tak mu řeknu, že ode dneška nepřijímám jeho rozkazy.“ Uchechtl se. „Jsem rozhodnut zůstat dnes v noci dlouho vzhůru, abych si pak mohl vychutnat ranní spánek.“</p> <p>A tak se Gelan stal jeden den manželem, i majitelem živnosti. Osrig zůstal tu noc skutečně dlouho vzhůru a Gelan toho také moc nenaspal. U něj to bylo ze zcela jiného důvodu.</p> <p>I přes své mládí se Gelan stal hvězdou toho dne. Zaslechla jsem zcela náhodou jak jeden opilec říká druhému: „Ten šťastlivec se oženil s krásnou dívkou a ještě ten samý den se stal majitelem obchodu. Dej na mne, že to dotáhne daleko.“</p> <p>Když se dívám zpět, mám pocit, že jsem mohla být chytřejší a zařídit předání dílny o nějaký rok později. Jsem si jistá, že by s tím Osrig souhlasil, kdybych mu slíbila, že Gelan bude otevírat krám. Zřejmě by to bylo méně nápadné, ale co se dá dělat. Gelanova sláva po chvíli ustoupila a ze šťastlivce se stal normální výrobce sudů. I ten krátký čas, kdy byl něčím zvláštní, probudil v Gelanovi pocit vlastní důležitosti, a to je vždycky nebezpečné, když chcete někoho držet stranou.</p> <p>Zpětně vidím, že Brandův pokus vyčistit svět od Angaraků, nebyl tak úspěšný, jak doufal. Sice už nebyli Murgoyé vidět v každé hospodě, ale oni nebyli jediní Angarakové na naší straně Východního moře. Čamdar měl k dispozici Dagaše a ti byli mnohem méně nápadní než Murgové.</p> <p>Zhruba po roce se mistr Osrig prakticky vytratil z našeho života a Gelan byl jediným pánem obchodu. V té době Aravina upadla do dalšího záchvatu melancholie a já se jí musela plně věnovat. Po nějaké době jsem si všimla, že i obvykle veselá Enalla projevuje jisté známky nespokojenosti. „Co se děje, Enallo?“ zeptala jsem se jí, když Gelan odešel do obchodu.</p> <p>„Mám pocit, že mne už Gelan nemiluje, teto Pol,“ odpověděla zoufale.</p> <p>„Nebuď blázen, vždyť tě zbožňuje.“</p> <p>„Tak proč hledá každou noc nějaké výmluvy, aby mohl vypadnout. Říká, že hledá dřevo na sudy, ale já si myslím, že to tak není. Mám strach, že se zakoukal do nějaké poběhlice. Vždyť už ani nemá zájem…“ Najednou zrudla. „Však ty víš o co.“</p> <p>Věděla jsem přesně o co. „Podívám se na to, Enallo. Jak dlouho už to trvá?“</p> <p>„Skoro dva měsíce. Věnovaly jsme se Aravině a nedávaly na Gelana pozor.“ Zarazila se. „Cožpak na něj budeme muset stále dávat pozor, teto Pol?“</p> <p>„Asi ano.“</p> <p>„Cožpak muži nikdy nedospějí?“</p> <p>„Někteří ano, někteří ne. Mému otci se to dosud nepodařilo a to je mnohem starší než Gelan. Chodí Gelan ven každou noc?“</p> <p>„V poslední době ano.“</p> <p>„Dobře. Dnes ho budu sledovat a zjistím, co ho tak zajímá.“</p> <p>„Vždyť si tě všimne, když ho budeš sledovat.“</p> <p>„Já si myslím, že ne. Musím dát něco Aravině, aby usnula. Ale stejně na ní budeš muset dávat pozor.“</p> <p>Ukázalo se, že to co Gelan dělal, mne strašně překvapilo. Byla jsem pravidelně v kontaktu s otcem, takže jsem věděla, že strýček Beldin našel jeskyni, kde Zedar ukrýval svého komatózního mistra a také jsem věděla, že otec měl v Tolnedře plno práce s mužem, který si říkal Murgo Ašarak.</p> <p>Jsem si jistá, že vám to jméno něco připomíná. Byl to Čamdarův oblíbený pseudonym.</p> <p>Čamdar rozhazoval po Tolnedře zlaťáky ve snaze najít tmavovlasou ženu s bílým pruhem ve vlasech. Nebyl to žádný hlupák a dobře se poučil z otcova postupu. Před angarackou invazí otec strávil několik století tím, že vodil Čamdara po Sendarii, a nyní mu to Čamdar vracel tím, že dělal to samé v Tolnedře. Otec na to odpověděl absolutně brilantním způsobem. Sice to bylo houby platné, ale bylo to skvěle vymyšlené. V Tolnedře, Arendii i Sendarii se objevil nový styl v česání. Čamdar hledal ženu s bílým proužkem ve vlasech a teď jich měl na každém rohu od Tol Borune do Darině. Jediná smůla byla v tom, že už Čamdar přesně věděl, kde jsem.</p> <p>Po večeři Gelan zahuhlal nějakou vysoce nepravděpodobnou historku o zarputilém dlužníkovi, potom sešel dolů, vzal něco ze skříně, kde byly nástroje, a vyšel z krámu. Ulice byla sice prázdná, ale on obtížen svým pytlem na zádech nevěnoval za ním letící sově žádnou pozornost. Na kraji města zamířil podle jezerního břehu k většímu hájku ležícímu zhruba jednu míli východně od města. Bylo už dost tma, takže jsem za chvíli zahlédla v dálce oheň. Ten byl cílem, k němuž Gelan mířil. Byl to poměrně velký oheň, okolo nějž bylo shromážděno asi tucet mužů.</p> <p>Chlapík, který té skupince zřejmě velel, měl černý plnovous a byl oblečen do roucha Belarova kněze. Bylo zřejmé, že ostatní muži jsou původem Alornové, protože bylí vysocí a světlovlasí, ale také byli oblečeni v tunikách z medvědí kůže. Medvědí kult si našel cestu i do Sendarie.</p> <p>Gelan vstoupil do osvětleného kruhu a už nenesl ten pytel, ale měl jeho obsah na sobě. Následník rivanského trůnu byl také oblečen do tuniky z medvědí kůže.</p> <p>V tu chvíli jsem se neudržela a začala jsem nadávat. Jak mohl být Gelan tak hloupý?</p> <p>Oči Belarova kněze se rozzářily. „Zdravíme tě!“ Vítal kněz mého synovce. „Zdravíme rivanského krále, vraha boha a pána celého západu! Zdravíme toho, kdo nás povede proti neznabohům na jihu – proti Arendii, Tolnedře i hadí Nyisse! Pomocí meče nastolíme na jihu vládu jediného pravého boha Belara z Alorie!“</p><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p><strong>XIII.</strong></p> <p><strong>Letěla jsem </strong> zpátky do Seline a uvažovala o tom, co jsem viděla. Členové Medvědího kultu měli vždy snahu konvertovat v jižní království, aby mohli snáze spojit armády, které by táhly proti Angarakům. Belar samozřejmě nikdy nic neřekl o obrácení jeho spojenců před válkou. Přebírání věřících ostatním bohům by patřilo rnezi nejhorší způsoby. Belar měl své chyby, ale určitě mezi ně nepatřila nevychovanost. Zmínka o obrácení náboženství tam byla přidána radikálními fanatiky, které spíše zajímaly výstavní paláce v Tol Honethu než nebe. Tmavovousý kněz u ohně byl revizionista první třídy. Jenom velmi málo lidí na západě vědělo, že Torak není mrtev a jeho zmizení vlastně odstranilo důvod pro existenci Medvědího kultu. Nábožné prohlášení, že cílem kultu je zničení Toraka, vlastně u Vo Mimbre zmizelo. Ten kněz, který začal tvořit kult Gelana, byl sakra pružný chlapík. To je potřeba uznat.</p> <p><emphasis>„Otče, potřebuju tě.“ </emphasis>Vyslala jsem myšlenku okamžitě, jakmile jsem se vrátila do své podoby.</p> <p><emphasis>„Co se děje?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Mám tady problém. Přijď sem co nejdříve.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Co se děje?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Řeknu ti to, až sem dorazíš. Někdo by mohl po</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>slouchat. Vezmi na sebe jinou podobu.“ </emphasis>Bylo to poměrně logické varování, ale já to řekla hlavně proto, abych otce přiměla k rychlosti a ne k povídání. Měla bych mnohem jednodušší život, kdyby otec dělal, co mu řeknu, místo toho, aby ztrácel čas dohadováním.</p> <p>Už se rozednívalo, když jsem cítila, jak se blíží do Seline. Gelan, který se vrátil po půlnoci, ještě spal, tak jsem vzala koště a vyšla ven. Zrovna jsem vyšla na zápraží, když se v ulici objevil tlustý holohlavý muž. Hned jsem věděla, o koho se jedná. Otec se někdy nechá tak unést svou představivostí, že zapomíná, jak je vzhled nedůležitý. Lidé prostě jsou jací jsou. To, jak vypadají, s tím má málo společného. „Kde jsi byl?“ vyptávala jsem se. Přiznávám, že můj hlas byl trochu nepříjemný. Potom jsem ho zavedla do krámu a ukázala mu Gelanovu medvědí tuniku.</p> <p>„Jak už to dlouho trvá?“ Ptal se tichým hlasem.</p> <p>„Nejsem si úplně jistá, otče. Gelan je posledních šest měsíců nějaký divný a chodí skoro každou noc pryč. Enalla tvrdí, že se hrozně změnil.“</p> <p>„Jeho žena?“</p> <p>Přikývla jsem a dala tuniku zpět. „Pojďme ven, musíme si o tom promluvit.“</p> <p>Vyšli jsme na ulici a já mu řekla o posledních událostech. Pak jsme to probírali ze všech stran, až jsme se dobrali k tomu, co bude potřeba udělat.</p> <p>Ti, kdož mají dost trpělivosti, se mohou dočíst podrobnosti v otcově předlouhé „Historii světa“, jak sledoval příští noc Gelana k ohni a co se tam dělo. Když ovládl své emoce, zavolal mne starý vlk, abych se k němu připojila. To bylo od něj docela hezké, ne?</p> <p>Dost mne překvapilo, když otec prohlásil, že ten vousatý kněz je Čamdar. Samozřejmě mi otec mohl říct, jak Čamdar vypadá, ale z nějakého důvodu to neudělal. Nezjistili jsme, jak mne Čamdar vypátral, ale asi vím jak. Někde v nějaké hospodě opilec zmínil toho „šťastlivce“. Zřejmě se k tomu nachomýtl nějaký Dagaš, který dal zprávu Čamdarovi a ten se na něj přijel podívat. Ktačikův podřízený vypátral Gelanovu identitu a zbytek byl velmi snadný. Místní Medvědí kult nebyl nijak velký, ale jeho členové byli dostatečně hloupí na to, aby poznali takovou jasnou ukázku revisionismu. Gelanovi se pravděpodobně zalíbilo, že v něm Čamdar vzýval rivanského krále.</p> <p>Bylo naprosto nutné zrušit tohle spojenectví. Věděla jsem, jak to udělat, a bylo to mnohem méně drastické než otcův návrh vymazat Gelanův rozum. Chtěla jsem, aby Čamdar prozradil své myšlenky. Bylo s tím spojeno nebezpečí, že kdyby zjistil, co mám v plánu, okamžitě by Gelana zabil. Proto jsem musela být velmi opatrná a musela jsem snížit jeho pozornost. Je to jemná prácička a proto ji otec nikdy nepoužívá. Ten má vždy sklon použít hrubou sílu.</p> <p>Kromě zcela zjevných fyzických rozdílů, existují mezi muži a ženami další rozdíly. Myslíme jinak, a proto také řešíme věci jinak. Někteří lidé – zvláště muži – jsou z těch rozdílů velmi nesví, ale umíte si představit, jak by byl život nudný, kdybychom byli všichni stejní?</p> <p>Gelan vedl zrovna dlouhou řeč, když mu Čamdar skočil do řeči a zarazil mého překvapeného synovce.</p> <p>Čamdarovo prohlášení: „Ktačik mne odmění, až tohle štěně zabiju“, velmi překvapilo Gelana i ostatní členy kultu. Otec mi pak řekl, že dva z nich byli úplně konsternovaní tím, co Čamdar řekl. Bylo zjevné, že si Čamdar s sebou vzal párek bodyguardů.</p> <p>Výlev Ktačikova podřízeného pokračoval dost dlouho nato, aby i Gelanovi došlo, k čemu byl zneužit. Zrovna když Čamdarova extáze dosahovala vrcholu, předvedl mu Gelan nefalšované alornské chování tím, že mu vrazil pěst do obličeje.</p> <p>Čamdar se zarazil a padl naznak. V tu chvíli ztratil veškerou kontrolu nad svou loutkou, mým synovcem. Tomu ovšem nebylo o moc líp, protože si uvědomil hloubku své hlouposti a naivity. Teď ale nebyl ten pravý čas na zpytování nitra. Oba Čamdarovi nohsledi vytáhli velké nože a spěchali na pomoc svému chlebodárci. Naštěstí ostatní členové kultu chápali jako svou povinnost ochranu Gelana, takže dali oboum chlápkům co proto.</p> <p>Poté, co Čamdar se svými zmlácenými kumpány utekl, přišel Gelan úplně k sobě. „Byli jsme podvedeni!“ vykřikl. „To nebyl Belarův kněz.“</p> <p>„Co budeme dělat, Vrahu boha?“ vyzvídal obrovitý Alorn. „Máme ho najít a zabít?“</p> <p>„Už mi tak nikdy neříkej!“ přikázal Gelan. „Nejsem Vrah boha! Zneuctil jsem své jméno!“ Strhl ze sebe medvědí kůži a mrštil ji do ohně. „Medvědí kult je lež a podvod!“</p> <p>„Nevím jak vy, ale já jdu hledat toho kněze a nakopu ho do zadku,“ prohlásil ten velký Alorn a vběhl do lesa. Ostatní spěchali za ním.</p> <p>„Musím přiznat, že se ti povedl mistrovský kousek, Pol,“ řekl s uznáním otec. „Kde ses to naučila?“</p> <p>„Ve Vo Wacune,“ odpověděla jsem. „Jednou jsem potřebovala vyslechnout asturijského špeha a neměla jsem moc času použít běžné metody. Je to docela jednoduché. Až budeme mít někdy víc času, ukážu ti jak na to.“ Pak jsem zaklonila hlavu a poslouchala zvuky z<emphasis> </emphasis>lesa. „Počkáme, až se Gelanovi kumpáni rozejdou domů a pak mu domluvíme. Nechci, aby věděli, že jsme tady.“</p> <p>„Máš pravdu,“ souhlasil.</p> <p>Členové kultu ještě chvíli prozkoumávali okolí, ale Čamdar byl už asi někde napůl cestě do Camaaru. „Co budeme dělat, výsosti?“ zeptal se jeden z nich Gelana, když se shromáždili u ohně.</p> <p>„Hlavně už musíme skončit s tou hrou na nějakou výsost,“ odpověděl Gelan. „Stejně to byl jenom hloupý, grolimský trik. Měli bychom odpřísáhnout, že udržíme celou záležitost v tajnosti. Naši sousedi jsou Sendarové a ti by na nás stejně začali pohlížet jako na blázny, kdybychom se tvářili, že je Medvědí kult něco vážného.“</p> <p>Všichni rádi souhlasili, protože málokdo chce vypadat jako hlupák. Přísahali na své matky a své meče – i když vlastně žádné meče neměli – a jejich pošramocenou čest, že o tom ani neceknou. Potom je Gelan poslal domů.</p> <p>Když osaměl, začal Gelan naříkat a v tu chvíli jsme k němu s otcem přistoupili.</p> <p>„To jsou věci, co Gelane?“ ozval se otec. „Je velmi pošetilé si myslet, že každý vždycky mluví pravdu, ale nezdálo se ti to přece jenom trochu přitažené za vlasy?“</p> <p>Gelan nevypadal nijak překvapeně. Navzdory špatnému úsudku to byl stále poměrně chytrý chlapík. „Co to bylo za chlápka, co se vydával za Belarova kněze, dědečku?“</p> <p>„Jmenuje se Čamdar. Už jsi sám uhodl, že je to Grolim. Kam jsi dal rozum, Gelane? To jsi nepoznal, že je to Angarak?“</p> <p>„Na tom tady nezáleží, otče,“ vložila jsem se do hovoru. „Tohle je Sendarie. Sama jsem tady strávila několik set let a poznala, že zde nejsou silné rasové předsudky.“</p> <p>„Bratrství je krásná věc, Pol, ale když ten, kdo tě chce zabít, je zelený, tak je dobré si toho všimnout. Jdeme zpátky do města. Musíme začít balit.“</p> <p>„Kam půjdeme, dědečku?“ zeptal se Gelan.</p> <p>„To jsem se ještě zcela nerozhodl, ale musíme pryč ze Sendarie.“</p> <p>Srdce se mi zastavilo. Věděla jsem, co to znamená.</p> <p>„Proč si, otče, nekoupíš nějaké nové šaty?“ zeptala jsem se, když jsme vešli do města.</p> <p>„Tyhle jsou nové, Pol.“</p> <p>„Opravdu? Z které popelnice jsi je vytáhl?“</p> <p>„Jen se pořádně podívej, Pol. Zaplatil jsem za ně v Tol Honethu slušné peníze. Ty šmouhy jsou jenom kamufláž. Ty šaty jsou velmi dobře ušité a vydrží mi několik století.“</p> <p>„To si nemůžeš dovolit boty, které by trochu vypadaly?“</p> <p>„Já nechci, aby vypadaly. Chci vypadat jako tulák.“</p> <p>„V tom případě se ti to skvěle podařilo. Takže je to kostým?“</p> <p>„Samozřejmě. Lidi si nějakého tuláka moc nevšímají. Když mám na sobě tyhle šaty, mohu projít jakýmkoliv městem nebo vesnicí a lidé za den za dva už nevědí, že jsem tam byl.“</p> <p>„Nevadí ti to někdy?“</p> <p>„Mě to baví,“ odpověděl. „Jinak jsem celkem nudný patron, ale jestli chceš, tak mohu být vévodou, výsosti.“</p> <p>„Toho mě radši ušetři.“</p> <p>„Proč jsi jí řekl „výsosti“, dědečku?“</p> <p>„Zase ty tajnosti, Pol,“ vzdychl otec. Pak pohlédl na Gelana a připomněl si, že i jeho tak u ohně nazývali. „Mohu ti, výsosti, představit její výsost, vévodkyni z Eratu?“</p> <p>Gelan na mne zíral s otevřenou pusou. „To přece nejsi ty, teto Pol?“</p> <p>„Ale ano. Lépe řečeno, byla jsem jí. Ale to už je dávno.“</p> <p>„Jsi nejznámější postava sendarské historie.“</p> <p>„To je pěkné, že sis toho všimnul.“</p> <p>„Proč jsi mi to neřekla? Choval jsem se hrozně, teto Pol. Měla jsi mi to říct.“</p> <p>„Aby ses mi před lidmi klaněl, nebo co? Budeš se ještě muset hodně učit, Gelane. My se snažíme být nenápadní. Proto vyrábíš sudy a nejsi někde v městské radě. I šlechta má dvě strany mince, Gelane. Jednu stránku vidí každý: pěkné šaty a paláce. Tou druhou jsou méně viditelné povinnosti. Snaž se zapamatovat si to, Gelane. Ty jsi… nebo bys mohl být… rivanským králem. To v sobě nese i spoustu povinností. Ty máš teď jedinou povinnost a to zachovat rod. Musíš proto zůstat naživu a mít syna. Pamatuj si, že na světě je spousta lidí, kteří by tě rádi viděli mrtvého dřív, než se ti to podaří.“</p> <p>„Nějak jsem na to zapomněl, teto Pol. Když ten Čamdar přišel a řekl, že jsem rivanský král, vlezlo mi to do hlavy. Myslel jsem si, že jsem důležitý.“</p> <p>„Ale ty jsi důležitý, Gelane. Ty a tvá žena jste pravděpodobně dva nejdůležitější lidé na světě. To ovšem znamená obrovskou povinnost a tu je teď možno vyjádřit jedním slovem a tím je úkryt. Kamkoliv půjdeš, musíš se skrýt. Zůstat mimo centrum dění, stát se nenápadným.“</p> <p>„Pořádně ji poslouchej, Gelane,“ řekl otec. „A ještě jedna rada od profesionála – a já se za něj mohu považovat. Žádně sliby, že něco někomu řekneš a zůstane to v tajnosti. Nikdo tajemství neudrží. Radši ze sebe udělej hlupáka, když to bude potřeba.“ Pak na mne ten starý podvodník mrkl. „Mám mu dát, Pol, pár lekcí?“</p> <p>„Když už ses o tom zmínil, tak asi ano.“</p> <p>Výraz překvapení, který se mu objevil ve tváři byl pro mne tou největší odměnou.</p> <p>Pak otec přišel s celou škálou nepravděpodobných vysvětlení, aby zdůvodnil své okamžité rozhodnutí, že máme přesídlit do Šereku. To je další rozdíl mezi mužem a ženou. Muž má vždycky potřebu logicky vysvětlit své rozhodnutí, i když to nemá s logikou příliš co do činění. Naše myšlení je příliš složité, než aby fungovalo tímhle způsobem. Ženy to vědí, ale muži tenkrát ve škole chyběli.</p> <p>Rozšířily jsme s Enallou po okolí obvyklou historku o rodinných potížích a naznačily jako naše další působiště Muros. Gelan prodal obchod, zabalil si nástroje a koupil vůz a pár koní.</p> <p>Jeli jsme asi deset mil jihovýchodním směrem k Murosu, ale pak jsme sjeli z hlavní cesty a zamířili vedlejšími cestami do hlavního města Sendaru. Otec sháněl v přístavu šeredského kapitána, který by nás vzal do Val Alornu a já zatím zašla do paláce krále Ormika, navštívit své peníze. Překvapilo mne, jak mi kapitál narostl od mého posledního výběru. Když necháte peníze na pokoji, množí se skoro jako králíci. Vzala jsem si asi pětatřicet liber zlatých mincí a pak se připojila ke Gelanovi, Enalle a Aravině v místním hostinci. Nijak jsem se nezmiňovala o výběru peněz, protože ty dokáží někdy s lidmi pěkné divy.</p> <p>Otec mezitím sehnal statného vousatého a pravděpodobně také nepříliš spolehlivého námořního kapitána, který nás příštího rána nalodil na svou loď, směřující do Val Alornu. Byl zrovna podzim, když jsme tam dorazili a otec se postaral, abychom se po cestě z přístavu vyhnuli nejdivočejší části města. Jen jsme se ubytovali, vzal si mne otec stranou. „Půjdu si promluvit s Eldrigem,“ řekl mi. „Tentokrát budeme Gelana raději držet stranou od paláce. Sice se zdá, že zmoudřel, ale pro jistotu ho nebudeme vystavovat pokušením spojeným s královským palácem.“</p> <p>„To je rozumné,“ přikývla jsem.</p> <p>Otec mi nikdy neřekl, jakou použil na krále Eldriga taktiku, že dovolil našemu královskému chráněnci opustit Val Alorn, aniž by prozradil jeho přítomnost. O naší přítomnosti směl vědět pouze Eldrig.</p> <p>Příštího rána jsme opustili Val Alorn a zamířili po špatně udržované cestě k úpatí Šereckých hor, do vesnice Emgaard několik desítek mil západně od hlavního města.</p> <p>„Umíš chytat ryby, Gelane?“ zeptal se otec. „Několikrát jsem na nich byl. Seline leží na břehu jezera, ale mne to moc nebavilo. Když jsem měl chuť na rybu k večeři, koupil jsem si ji na tržišti. Sedět v dešti v děravé loďce a čekat, až se něco chytí, mi nepřipadá moc vzrušující. Navíc jsem měl dost práce.“</p> <p>„Je obrovský rozdíl mezi chytáním ryb v jezeře a rybařením v dravém proudu, Gelane,“ řekl otec. „Máš pravdu, že rybaření na jezeře může být velmi nudné. Chytat ryby v horské řece je úplně něco jiného. Až se dostaneme do Emgaardu, zkusíme si to. Možná, že se ti to zalíbí.“ Co měl asi otec za lubem?</p> <p>Vesnička Emgaard patřila mezi ty malebné horské vesnice, které vypadají jakoby zrovna vyšly z cukrářské pece. Pěkně udržované domky a zahrádky, v nichž se nachází kozy a jiné domácí zvířectvo.</p> <p>Když jsme přišli do městečka, oznámil nám otec, že ho král Eldrig ujistil, že tam nejsou žádní veteráni z bitvy u Vo Mimbre, takže jsme se nemuseli obávat nějakého poplácávání po ramenech od bývalých brachů ve zbrani. Pronajali jsme si pokoje v místním hostinci a ještě než jsme si vybalili, poslal otec Gelana, aby sehnal rybářské pruty.</p> <p>„Co to máš s tím rybařením, otče?“ divila jsem se. „Je to tvůj nový koníček, nebo co? Měla jsem pocit, že tě to nikdy moc nebavilo.“</p> <p>„Rybaření není špatné, Pol. Nijak se přitom nestrháš. Eldrig mi řekl, že jsou do něj místní lidé celí diví, a tak jsem si myslel, že by se tak mohl Gelan s nimi spřátelit. Celá oblast je vyhlášený rybářský ráj a opravdový fanatik udělá cokoliv, aby se mohl věnovat svému koníčku. To by bylo možné vysvětlení, proč opustil Sendarii. Nikdo neočekává od fanatika néjaké rozumné důvody.“</p> <p>Měla jsem jisté pochybnosti. „Slyšel jsi ho, otče, co říkal. Nijak ho rybaření nezajímá.“</p> <p>Otec se ušklíbl. „O to se, Pol, postarám. Gelana to nezajímá, protože nechytil opravdu pořádnou rybu. Já to vidím tak, že když chytí ještě dneska odpoledne v prudké vodě pořádného pstruha, tak ho to začne bavit. Po dnešku bude mluvit a myslet jenom na rybaření. Ani si nevzpomene na Medvědí kult nebo svůj dědičný trůn. Máš hodně peněz?“</p> <p>„Dost.“ Zjistila jsem, že při hovoru s mým otcem nemá cenu mluvit o penězích v konkrétních sumách.</p> <p>„Měla bys mu koupit dílnu a dům, kde budete bydlet, ale nepočítej s tím, že bude věnovat práci příliš velkou pozornost.“</p> <p>„Jedna ryba ho přece přes noc nezmění.“</p> <p>„Přesně řečeno – bude se jednat o ryby dvě. Jednu velkou, co chytí a druhou ještě větší, která mu unikne. Jsem si téměř jist, že stráví zbytek života honem za tou druhou rybou. Vsadím se, že za rok už si nevzpomene, co se dělo v Seline.“</p> <p>„Jsi chytřejší než vypadáš, otče.“</p> <p>„To vím,“ ušklíbl se. „Na to mám talent. A nejenom na to.“</p> <p>S úsměvem jsem večer poslouchala Gelanovo vyprávění, že „ta, co mi utekla byla sakra obrovská!“ a myslela si své. Je pravda, že ta menší, co chytil, nás nasytila všechny.</p> <p>„Chytlo ho to,“ poznamenal otec, když jsme pozorovali Gelana, jak se se svým úlovkem chlubí před chlapama v hospodě.</p> <p>„To jsem si všimla,“ poznamenala jsem. „To byly všechny ryby v tom potoce tak velké?“</p> <p>„To byla největší, co jsem v tom potoce našel.“</p> <p>„Jak mu unikla? Přetrhl jsi mu vlasec?“</p> <p>„Nebylo to potřeba. Byl to starý, zkušený kus, který věděl, jak se vysmeknout. Jednou vyskočil nad hladinu a byl větší než Gelanova noha. Připrav se, Pol. Ještě o té rybě hodně uslyšíš.“</p> <p>„Uvědomuješ si, otče, že to, co jsi udělal, bylo velmi nepoctivé?“</p> <p>„To už je můj zvyk. Když dělám něco důležitého, moc na poctivost nesázím. Ta ryba nám pomůže najít Gelanovi nějaký pevný bod. Zůstanu tu několik měsíců, ale myslím, že to není nutné. Pomož mu založit živnost, ale nečekej, že se bude věnovat nějak moc práci, když budou brát ryby.“</p> <p>Měla jsem o těch slovech jisté pochybnosti, ale roky daly otci za pravdu. Abych tomu nasadila korunu, vzala sem si muže, který je skoro stejně vášnivý rybář jako Gelan. Můj Durnik taky stále sní o své velké rybě.</p> <p>Těsně před naším příchodem do Emgaardu zemřel místní truhlář, takže jsem měla štěstí a koupila od jeho vdovy dílnu i s domem za velmi dobrou cenu. Dílna nebyla příliš velká, ale stačila pro výrobce sudů, který nechával ve dveřích často viset cedulku „Jsem na rybách“.</p> <p>Potom přišla zima, otec se rozloučil a vyrazil hledat Čamdara. Gelan přes den vyráběl sudy a večer připravoval rybářské nádobíčko. Enalla z nové manželovy záliby nebyla nijak nadšená, ale poněkud se rozjasnila, když jsem jí řekla, že rybáři nemají díky své posedlosti čas myslet na jiné ženy.</p> <p>Aravina zemřela přístí jaro jedné noci uprostřed spánku. Myslím, že v jejím případě byla smrt snad i vysvobozením. Kdybych nebyla lékařka, řekla bych, že zemřela na žalem puklé srdce. Z fyziologického hlediska to není možné, ale jsem si jistá, že její pravidelné návaly melancholie se na její smrti podepsaly.</p> <p>Gelan s Enallou její smrt oplakali, ale život šel dál. Gelan byl poměrně zručný ve výrobě sudů a místní lidé byli trpěliví. Mnoho zdejších obchodníků a řemeslníků bylo stejně postižených. Scházeli se po setmění v místním hostinci a bavili se o svém sportu. Jednou takhle po setmění seděli u krbu. „Dneska ráno jsem viděl Prasklou čelist,“ řekl jeden z nich. Zdá se, že se mu i v zimě daří docela dobře.“</p> <p>„To není nic divného,“ ozval se další. „Má tam v té bobří tůni potravy dost.“</p> <p>„Kdo je Prasklá čelist?“ zeptal se nesměle Gelan, který se zjevně nechtěl příliš míchat veteránům do hovoru.</p> <p>„Obří pstruh, který měl tu smůlu, že v mládí sedl na udičku jednomu hraběti. Naštěstí pro něj ten hrabě nebyl příliš zběhlý v rybaření, takže se mu Prasklá čelist vytrhl, ale odnesl to prasklou čelistí.“</p> <p>„To tady mají všechny ryby jména?“ podivil se Gelan.</p> <p>„Ne, jenom ty, co byly dost chytré na to, aby se vyhnuly nástrahám a dorostly do pořádné velikosti,“ odpověděl rybář s úsměvem.</p> <p>„Já jsem už měl na háčku pěkně velkou pod tím vodopádem u města hned ten první den, co jsme přijeli,“ řekl se zanícením Gelan. „Ale neudržel jsem ji.“</p> <p>„Tak to byl Starý podvodník,“ označil okamžitě rybu další rybář. „Ta tůň je v jeho osobním vlastnictví a už tam má pěknou sbírku háčků a vlasců.“</p> <p>Gelan na něj překvapeně pohlédl. „Všichni velcí pstruzi tu mají svá oblíbená místa,“ vysvětloval starý rybář. „Prasklá čelist žije v té bobří tůni, Podvodník pod vodopádem, Tanečník je skoro pořád v hlubší vodě asi míli nad vodopádem a Velký skokan v peřejích po proudu.“ Rozhlédl se po posluchačích s nevyslovenou otázkou a ti beze slov přikyvovali. „Proč si nepřisedneš k nám, mládenče. Div si nevykroutím krk, když musím mluvit takhle dozadu.“</p> <p>Tak si Gelan přitáhl židli na místo, které mu rybáři uvolnili a byl přijat do jejich komunity.</p> <p>„Jak jsi to myslel, že tam má sbírku vlasců?“</p> <p>„Starý podvodník má takovou fintu, že když se chytí na háček, tak se začne pod vodou otáčet a obaluje se vlascem. Při tom pluje dolů po proudu a když už se dostaneš na konec, tak to prostě urve. Je to velký kus, takže je to pro něj skoro hračka.“</p> <p>„Přesně to mi udělal,“ vyhrkl Gelan.</p> <p>„Jo, mně se to stalo mockrát. Stál mě už celý majlant, když jsem se ho snažil dostat.“</p> <p>„Já ho dostanu,“ zvolal Gelan.</p> <p>„Tak to ti přeju hodně štěstí.“</p> <p>Gelan se stal jedním z nich a já musela uznat, že měl otec zase pravdu. Nic by nedostalo Gelana do emgaardské společnosti rychleji, než láska k rybaření.</p> <p>Když přišel podzim a s ním víceméně konec rybářské sezóny, Gelan se vrátil k výrobě sudů a jiným domácím povinnostem. Starého podvodníka zatím nechytil, ale podařilo se mu přivést Enallu do jiného stavu.</p> <p>Na vesnickém životě je zvláštní to, že nic neutuží vztahy s ostatními jako první těhotenství. Mám pocit, že vesnice cítí, jakoby se to dítě mělo stát jejím společným vlastnictvím. Ženy navštěvují budoucí matku s různými, dobře míněnými radami a muži zase poklepávají budoucímu otci po rameni. Žili jsme ve vesnici jenom rok a půl, ale v očích našich sousedů jsme už patřili mezi starousedlíky. Stali jsme se součástí vesnice a tím se stali „neviditelnými“.</p> <p>Na počátku léta Enalla porodila. Přestože si to ona sama nemyslela, byl to snadný porod. Byl to samozřejmě chlapec. V rivanském rodu se z velmi praktických důvodů rodí dědičně skoro vždycky jenom jeden.</p> <p>Gelan navrhl, aby se jmenoval Garel k uctění památky jeho otce a já nic nenamítala. Není to sice šerecké jméno, ale je dostatečně alornské na to, aby nevzbuzovalo žádné podezření. Seděli jsme krátce po narození u chlapce, zatímco Enalla spala. „Víš, na co myslím, teto Pol?“ zeptal se Gelan.</p> <p>„Na co?“</p> <p>„Že jsem rád, jak se všechno vyvrbilo. V Sendarii se mi to opravdu nelíbilo.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Když jsem žil během války ve Strongholdu, byl jsem v centru dění. Žil jsem s rodinou krále Cho-Rama a všichni v mém okolí mi říkali „výsosti“. Potom po Vo Mimbre jsi nás vzala do Seline a dala mne do učení. Ty asi dobře víš, že se mi to moc nelíbilo. Měl jsem pocit, že je to pod mou úroveň. Tak mě taky nachytal Čamdar. To s tím rivanským králem pro mě byla silná návnada, které jsem nedokázal odolat. Zajímalo by mě, jestli Čamdar taky chytá ryby. Jestli jo, tak mu to určitě jde dobře. Mě teda zaháčkoval snadno.“ Zasmál se. „A já nebyl ani z poloviny tak chytrý jako Starý podvodník.“</p> <p>„Ale přesto jsme tě z Čamdarovy udice dostali,“ poznamenala jsem.</p> <p>„Ale byli jste to vy dva. Kdybyste nezařídili, abych slyšel to, co si skutečně myslí, usmažil by si mě k večeři. Jsem rád, že jsme se přestěhovali do Šereku. Lidé tady v Emgaardu nejsou tak vážní jako v Sendarii. Cožpak je tam zakázáno se smát? Sendarové se vůbec neumí radovat ze života. Kdybych si v Seline pověsil na dveře krámu ceduli, že jsem na rybách, lidi by si o tom vyprávěli ještě aspoň rok. Tady v Emgaardu jen zavrtí hlavou a zasmějou se. Tady si na kralování ani nevzpomenu. Mám tu dobré přátele a teď i syna. Opravdu se mi tady, teto Pol, líbí. Mám tady všechno, co potřebuju.“</p> <p>„Včetně Starého podvodníka,“ zasmála jsem se.</p> <p>„Samozřejmě,“ souhlasil. „Starej podvodník a já si to ještě spolu rozdáme. A já ho ten den chytím. Ale nemysli si, že mi ho upečeš, protože až ho chytím, tak ho zase pustím.“</p> <p>To mne skutečně překvapilo. „Cože uděláš?“</p> <p>„Pěkně mu vyndám háček z tlamy, vymotám ho z vlasce a hodím ho zpět do proudu.“</p> <p>„Když ho hned pustíš, tak proč ho chceš vlastně chytit?“</p> <p>Celý se rozzářil. „Pro tu zábavu, teto Pol. A samozřejmě když ho pustím, budu ho moci zase chytat.“</p> <p><emphasis>Ach ti muži!</emphasis></p> <p>V<emphasis> </emphasis>době, kdy byla Enalla těhotná, vydal se můj otec podle návodu z Darinského kodexu do Gar og Nadraku. Dal se tam dohromady se starým nadrackým zlatokopem Rablekem – a možná tomu nebudete věřit, ale opravdu našli zlato. Viděla jsem ho, jak nosil zlaté pruty, ačkoliv není tak bohatý jako já, nemusím mít obavu, že bude ode mě chtít peníze, až dostane chuť na pivo.</p> <p>Poslala jsem mu zprávu o narození Garela a on se na podzim zastavil, aby si nového vnuka prohlédl. Potom jsme spolu chvíli hovořili. „Tak jak mu jde to rybaření?“ zeptal se mne.</p> <p>„Lépe než by sis myslel,“ odpověděla jsem. „Všichni muži v Emgaardu rybaří, takže přijali Gelana jako svého bratra jen co jim řekl o Starém podvodníkovi.“</p> <p>„Kdo je Starý podvodník?“</p> <p>„Ta velká ryba, co utekla Gelanovi první den.“</p> <p>„Tady mají ryby jména?“</p> <p>„To je takový zvláštní zvyk v Emgaardu. Zaslechl jsi něco o Čamdarovi?“</p> <p>„Ani vidu ani slechu. Ten musel zalézt někam pod zem.“</p> <p>„Já se bez jeho společnosti obejdu.“</p> <p>„Jen neboj, Pol, já ho jednou dostanu.“</p> <p>„Teď mluvíš přesně jako Gelan. Řekl to samé o Starém podvodníkovi. Je tu ovšem malý rozdíl. Gelan chce Starého podvodníka chytit, ale pak ho zase pustit.“</p> <p>„A proč?“</p> <p>„Aby ho mohl zase chytit.“</p> <p>„To je úplně absurdní.“</p> <p>„To já vím, ale stejně to chce udělat. Pozdravuj dvojčata. Zůstaneš na večeři?“</p> <p>„Co budete mít?“</p> <p>„Rybu. Co jiného?“</p> <p>„Tak to asi půjdu, Pol. Mám dneska večer chuť na šunku.“</p> <p>„Tahle ryba žádné jméno nemá, otče. Nemusíš mít strach, že jíme nějakého starého přítele,“</p> <p>„Stejně děkuju, Pol. Někdy se ozvu.“ A s těmi slovy zmizel.</p> <p>Čas v Emgaardu ubíhal klidně a bez velkých změn. Gelan se zlepšil v rybaření natolik, že chytal Starého podvodníka alespoň jednou ročně. Během zimních měsíců chodil Gelan k tůni a krmil svého přítele. Jsem si jistá, že se to podvodníkovi zamlouvalo a možná dokonce svého dobrodince i poznával.</p> <p>Enalle se narodily v krátké době ještě další dvě děti – obě děvčátka – takže jsem měla o zábavu postaráno.</p> <p>Starý podvodník zemřel přirozenou smrtí v zimě 4901 a je skutečně zvláštní, že Gelan našel jeho tělo. Tvář mého synovce byla plná zármutku a dokonce jsem zahlédla i slzu. Pohřbil svého přítele u zdi v mé zahradě a označil jeho hrob růžovým keřem. Nevěřili byste, jak krásně ten keř rostl a jak měl pěkné růže. Možná tímto způsobem děkoval Starý podvodník Gelanovi za to, že ho v zimě krmil.</p> <p>V létě roku 4902 se něco dostalo do potoka, který zásoboval vodou naší vesnici. Myslím, že to nebylo mrtvé zvíře, protože příznaky choroby tomu nenasvědčovaly. Přes moje veškeré úsilí v Emgaardu zemřelo mnoho lidí a mezi nimi i Gelan. Neměla jsem příliš času na smutek, protože jsem měla plné ruce práce s dalšími nemocnými. Když nákaza pominula, snažila jsem se najít její původ, ale nepodařilo se mi to.</p> <p>Enalla ani děti neonemocněli, ale smrt mého synovce na ně velmi dolehla. V té době byl v Emsatu jediný realitní agent a ten navštívil Enallu, zahrnul jí neupřímnou účastí a nabídl jí směsně malý obnos za Gelanovu dílnu. „Proč to nenecháš na mně, drahoušku?“ nabídla jsem se.</p> <p>„Udělala bys to, teto Pol. Já se nemohu rozhodnout, co mám dělat.“</p> <p>„Já to zvládnu,“ řekla jsem jí a taky jsem to udělala. Navštívila jsem ten večer hospodu a sdělila místní rybářské komunitě, že se tu objevil chlapík, který se k nám chová velmi urážlivě. Oni už se o to potom postarali a náš malý darebák zmizel hned příští ráno z vesnice. Měl na sobě několik viditelných ran a zlomenou pravou ruku. Vypadal, jakoby opakovaně spadl ze schodů. Spravedlnost v šerecké vesnici není slepá a pracuje rychle.</p> <p>Potom jsme mohli vesnici opustit, ale Enalla nechtěla nechat Gelanův hrob bez patřičné péče, a také tam měla mnoho přátel, Garel a jeho sestry rostly jako z vody a když mu bylo šestnáct, uslyšela jsem v hlavě zase ten zvonek. Jeho vyvolenou byla šerecká blondýnka Merel a svatba se konala poměrně záhy. V Emgaardu nejsou v oknech mříže a samotná vesnice je zasazená hluboko v lesích, kde je všude dost mlází, aby se mladí mohli zkoumat dle libosti. Merel byla jedna z těch neuvěřitelně plodných šereckých dívek, které jsou takřka stále těhotné. Garel, z něhož se stal truhlář, přidával k našemu domu každé dva roky další pokoje, ale stále to nestačilo. Jeho nejstarší syn Darion měl nakonec třináct sourozenců.</p> <p>V Emgaardu jsme se zdrželi déle než na kterémkoliv místě po mém odchodu z Arendie. V Šereku nebyli žádní Angarakové a lidé v Emgaardu se nijak nepozastavovali nad mojí dlouhověkostí. Rozšířila se tam totiž pověst, že lékaři znají tajemství, jak se dožít několika stovek let. Proto jsem tam mohla zůstat s potomky Gelana a Enally. Vím, že jsem tím porušila jedno ze základních pravidel, ale v Šereku je to bezpečné, protože tam porušuje pravidla každý.</p> <p>Všichni jsme tam byli velmi šťastní a století míjela takřka nepovšimnutě kolem nás. I já jsern ztratila přehled o čase, a to bývám velmi pečlivá. Myslím, že to bylo v roce 5250 – nebo možná 5251 – když se u nás stavil na jedné ze svých nepravidelných návštěv otec. Tentokrát to ale nebyla čistě společenská návštěva. „Dvojčata začínají mít z Mrinského kodexu pocit, že se blížíme k Vrahovi boha, Pol,“ řekl vážně.</p> <p>„Bude to brzy, otče?“</p> <p>„Asi ne tak brzy, ale určitě během příštího století.“</p> <p>„Jestli už jsme tak blízko, asi bych měla začít uvažovat o přestěhování do Sendarie, ne?“</p> <p>Pohlédl na mne s nevyslovenou otázkou v očích.</p> <p>„Dokážu číst proroctví jako ty, otče, a vím, kde se má Vrah boha narodit.“</p> <p>„Jen se neunáhli, Pol, dvojčata snad určí čas poněkud přesněji a já nechci, aby ses trmácela Sendarií, když si nejsem jist, kde je Čamdar. Kdo je současný následník?“</p> <p>„Jmenuje se Geran. Mně se to jméno líbí, a proto ho občas používám. Zrovna se oženil, takže si nemyslím, že on bude tím, na koho čekáme.“</p> <p>„A proč ne?“</p> <p>„Jeho nevěsta je ze Šereku a ty jsou hnedka těhotné. Bude mít dítě dřív než bych stihla sbalit a přestěhovat nás do Sendarie.“</p> <p>„To jsou Šerekové skutečně tak plodní?“</p> <p>„Proč myslíš, že mají všichni tak velké rodiny?“</p> <p>„Vždycky jsem si myslel, že to má něco společného s podnebím.“</p> <p>„Co by s tím mělo společného podnebí?“</p> <p>„No když jsou tu takové dlouhé studené zimní noci, kdy není nic jiného na práci než…“ Zarazil se uprostřed věty.</p> <p>„Nu, otče?“ řekla jsem sladce. „Jen pokračuj. Tvoje vědecké spekulace mne úplně fascinují.“</p> <p>Možná tomu nebudete věřit, ale opravdu zrudl.</p><empty-line /><p><strong>XIV.</strong></p> <p><strong>Nedlouho po</strong> otcově návštěvě se mi ozvala matka. <emphasis>„Pol,“ </emphasis>zaslechla jsem její hlas.</p> <p>„Ano, <emphasis>matko?“ </emphasis>odpověděla jsem a sundala hrnec</p> <p>z plotny.</p> <p><emphasis>„Musíš do Nyissy. Ktačik se snaží zničit Salmissru. Někdo jí musí přijít na pomoc.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Proč já?“ </emphasis>Samozřejmě, že jsem to říct nechtěla.</p> <p>Chvíli bylo ticho a pak se matka zasmála. <emphasis>„Protože, to říkám, Pol. Od koho jsi odkoukala takhle hloupé otázky?“</emphasis></p> <p><emphasis>„To už je taková rodinná specialita, matko. Po</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>slouchám stejnou otázku od mých chlapců asi tak dvanáct set let.“</emphasis></p> <p><emphasis>„A jaká je tvoje odpověď?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Stejná jako tvoje. Promluvím s dvojčaty, aby ta</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>dy na to za mně dohlédly. Pak si půjdu promluvit s tou hadí ženou. Věnuje se jí Ktačik osobně?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Ne. Ktačik skoro nikdy neopouští Rak Cthol. Po</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>slal tam Čamd</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ra.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Aha, proto ho otec nemůže najít.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jak se má?“</emphasis></p> <p>Pokrčila jsem rameny. <emphasis>„Je stále stejný –</emphasis> <emphasis>bohu</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>žel. Však ho znáš.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Buď na něj hodná.“</emphasis></p> <p>A byla pryč.</p> <p>Vyslala jsem prosbu k dvojčatům a ta dorazila o dva dny později.</p> <p>„Myslím, že bude lepší, když se otec nedoví, kam jdu. Má snahu se mi plést do věcí, které mám na starosti.“</p> <p>„Neměla bys tak o otci mluvit, Pol,“ napomenul mne jemně Beltira.</p> <p>„A není to snad pravda?“</p> <p>„No, je… ale stejně bys tak neměla mluvit,“ pousmál se.</p> <p>Pak jsem dvojčata seznámila s mojí malou rodinou. Nijak jsem se přitom nešířila o mém poslání. Za vesnicí jsem potom vzala na sebe svou oblíbenou podobu sokola. Mohla jsem samozřejmě na sebe vzít podobu orla, ale ti jsou podle mne příliš zahledění do sebe. Jsou to takoví Arendové mezi ptáky. Sokoli mají navíc tu vlastnost, že rádi létají rychle.</p> <p>Přelétla jsem rychle Šerek i Sendarii a na noc přistála na stromě v Asturijskérn lese nedaleko řeky Camaar. Hned ráno jsem opět vyrazila na cestu, přeletěla Mimbre a Tolnedru, a pak jsem se opět zastavila.</p> <p>No, tak to řekněte, no. Máte pravdu, že je to z Val Alornu do Sthiss Toru víc než tisíc mil, a takovou vzdálenost žádný pták neuletí za tři dny. Prostě jsem trochu podváděla. Spokojeni?</p> <p>Ve Sthiss Toru bylo velké vlhko a já nenávidím místa, kde je jako v prádelně. Usedla jsem na strom hned za městskými branami a uvažovala o svých možnostech. Okamžitě jsem zavrhla svoji oblíbenou podobu sněžné sovy, protože ty se v Nyisse nevyskytují. Potřebovala jsem se pohybovat v noci, takže byla odpověď jednoduchá, i když se mi nelíbila. Jsem si jistá, že netopýři jsou pracovitá zvířátka, která jejich matky milují, ale já k nim měla vždy přirozený odpor. Jsou tak odporní! Nedalo se nic dělat.</p> <p>Přiznávám, že mi chvilku trvalo, než jsem si zvykla. Let netopýra je úplně jiný, než let ptáka. Peří je někdy možná nepohodlné, ale velmi usnadňuje let. Netopýři vzduchem plachtí. Po nějaké době jsem si zvykla, horší bylo, řídit se ozvěnou. Věděli jste to? Netopýři nepiští jen pro zábavu. Dokáží letět v naprosté tmě, aniž by do čehokoliv vrazili. Nevěřili byste, jak dobře slyší. V netopýří podobě jsem slyšela pískot komára ze vzdálenosti sta metrů.</p> <p>Vznesla jsem se do vzduchu, přelétla podivně zbarvenou městskou zeď a cik cak zamířila ke grotesknímu paláci uprostřed Sthiss Toru. Prolétla jsem dovnitř okolo podivné sochy. Chvíli jsem sledovala, jak se sloužící hemží sem tam obrovskými dveřmi. Nikdy jsem zcela nepochopila, proč musí být všichni sluhové Hadí královny eunuchové. Zdá se mi to přinejmenším neekonomické. V tu chvíli jsem také začínala měnit svůj názor na netopýry. Možná nevypadají nejlépe, ale jejich uši zachytí každý hlásek. Díky tomu jsem slyšela, co si povídají všichni eunuši v paláci. Dokonce jsem slyšela syčení hadů v rozích. To mne trochu znervózňovalo, protože netopýři mohou být řazeni mezi hadí potravu.</p> <p>„To je úplně směšné, Rissusi,“ říkal jeden vyholený eunuch svému kolegovi. „Copak neumí číst?“ Mluvil sytým kontraaltem.</p> <p>„Jsem si jist, že číst umí, Salasi,“ odpověděl Rissus, „ale nejspíš používá to, co jí zbylo z mozku, na něco úplně jiného.“</p> <p>„Myslíš, že ji učitelé nevarovali, že to Angarakové zkoušeli už dřív. Snad nemůže být tak naivní, aby si myslela, že si jí chce bůh vzít za ženu?“</p> <p>„Celou dobu věří, že si jí chce vzít Issa. No a když o ní stojí jeden bůh, tak proč by o ní nestál i jiný?“</p> <p>„Každý dobře ví, co se stalo, když posledně sedly naše královny na lep Angarakům,“ odfrkl si Salas. „Tenhle Ašarak se jí snaží dostat do podobné situace, a tak se všechno bude opakovat. Alornové se na nás vrhnou jako hladoví psi na kost, jestli to tak půjde dál.“</p> <p>„Byl bys ochoten jí to říct?“</p> <p>„Ani náhodou, Rissusi. Její miláček je zrovna při chuti a ona nemá dobrou náladu. To není smrt, kterou bych si pro sebe představoval.“</p> <p>Rissus potřásl hlavou. „Všichni dobře víme, co dělat, Salasi. Ašarak se přece bude muset jednou najíst nebo napít.“ Pokrčil rameny. „To mě ale právě mate. Všechno jídlo a pití bylo plné jedu, že by to zabilo celou legii, ale on se toho ani nedotkl.“</p> <p>„A co použít jed, který se vstřebává kůží?“ navrhl Salas.</p> <p>„On si vůbec nesundává rukavice! Jak můžu zabít někoho, kdo nechce spolupracovat?“</p> <p>„Tak co kdybychom ho propíchli nožem?“</p> <p>„Je to Murgo, Salasi. Přece se nebudu bít na nože s Murgem. Asi budeme muset najmout nějakého zabijáka.“</p> <p>„Námezdní vrazi jsou velmi drazí, Rissusi.“</p> <p>„Podívej se na to jako na vlasteneckou povinnost, chlapče. Pohraju si trochu s účetnictvím a máme peníze zpátky. Pojďme zpět do trůnního sálu. Ašarak obvykle navštěvuje královnu kolem půlnoci.“</p> <p>Potom ti dva zmizeli v paláci.</p> <p>I když jsem visela hlavou dolů, zdál se mi jejich rozhovor úplně fascinující. Bylo zřejmé, že současná Salmissra není mezi svými sloužícími ve velké úctě. Nepobrala zřejmě příliš rozumu a jeho zbytky utopila v drogách. Přesto mě Čamdar zklamal. Cožpak Angarakové nemohli přijít s něčím novým? Přesto byla Rissusova poznámka velmi důležitá. Jestliže se Čamdar stále představuje jako Ašarak a jestli mívá skutečně kolem půlnoci sraz se Salmissrou, mohla bych si je podat oba najednou.</p> <p>Pamatuji si, že když jsme navštívili Sthiss Tor před bitvou u Vo Mimbre, nebyl palác nijak zvlášť osvětlen. Proto jsem si ponechala svou současnou podobu. Protáhla jsem se za Salasem a jeho přítelem mezi dveřmi do trůnního sálu a našla si místečko na obrovské soše hadího boha Issy.</p> <p>Hadí královna nebyla v dohledu, a tak eunuchové postávali kolem trůnu a polohlasně hovořili. Všimla jsem si, že někteří z nich byli napůl v bezvědomí, a já přemýšlela, jestli je horší pivo nebo různá narkotika, která používají Nyissánci. Mám pocit, že můj odpor k pivu a k dalším nápojům pramení hlavně z hluku a zápachu. Opilec má tendenci řvát jako býk a strašně zapáchá. Feťák si jde prostě lehnout a obvykle nesmrdí. Asi je to u mne otázka estetiky. Mezitím jsem přemýšlela, jak dostat Čamdara. Napadlo mne, že bych se mohla proměnit v obrovského orla, popadnout ho do drápů, vylétnout s ním vysoko do oblak a pak ho pustit na zem.</p> <p><emphasis>„Ne, Pol,“ </emphasis>ozval se ostře matčin hlas. <emphasis>„Budeme ho ještě potřeb</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vat.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Tys mne vylekala,“ </emphasis>ozvala jsem se. <emphasis>„Nemohla bys zaklepat nebo něco podobného? Já nikdy nevím jistě, jestli jsi tady nebo ne.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Tak předpokládej, že jsem stále s tebou, Pol. Ne</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>budeš daleko od pravdy. Pamatuješ si na komtesu Asranu?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jak bych na ni mohla zapomenout?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Tak přemýšlej, jak by se asi s Čamdarem vypo</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>řádala ona.“</emphasis></p> <p>Chvilku jsem nad tím přemýšlela a pak se rozesmála. <emphasis>„Ach, ma</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>ko. To je vynikající myšlenka.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Já to věděla.“ </emphasis>Čím víc jsern o tom přemýšlela, tím víc se mi matčin nápad líbil. Ta nezodpovědná, lehkomyslná holka by Grolima, který absolutně neměl smysl pro humor, přivedla k naprostému šílenství a on by potom začal dělat chyby. A to chyby takového rázu, že by si jich všimla i zdrogovaná Salmissra.</p> <p>V tu chvíli vstoupila Hadí královna do trůnního sálu a eunuchové zaujali své nepřirozené pozice. Mohla to být docela dobře ta samá Salmissra, se kterou jsme hovořili s otcem před bitvou u Vo Mimbre. Salmissry od sebe nelze rozeznat, protože fyzická podoba s původní Salmissrou je základní podmínkou. Přešla naleštěnou podlahu k trůnu, usedla na něj a okamžitě se začala obdivovat v zrcadle. Opatrně jsem prozkoumala její mysl a našla jsem tam obrovský zmatek. Byla doslova prošpikovaná různými narkotiky, jejichž kombinace ji uvedla do stavu chemické extáze. V tomhle stavu by snad věřila, že se za chvíli zřítí celé nebe. To také vysvětlovalo Čamdarovu neoriginálnost. Nepotřeboval přijít s něčím novým. Zedarův starý nápad byl dostatečně dobrý.</p> <p>Takřka přesně ve chvíli, kdy Salmissra usedla na trůn, otevřely se dveře do trůnního sálu, a vstoupil Čamdar. Oholil si vousy, které nosil v Seline, takže teď byla vidět jeho jizva.</p> <p>„Vyslanec Ktačika z Rak Tholu žádá o audienci u její výsosti!“ oznámil dveřník lehce znuděným tónem.</p> <p>„Vyslanec přichází k výsosti Salmissře,“ ozvali se unisono eunuchové beze stopy vzrušení.</p> <p>„Ach,“ ozvala se Salmissra, Jsem tak ráda, že jsi přišel Ašaraku.“</p> <p>„Jsem tvé výsosti vždy k službám.“ V Seline takovým hlasem nemluvil.</p> <p>Svezla jsem se co nejtišeji na zem za sochou hadího boha, a potom jsem velmi opatrně na sebe vzala svou pravou podobu.</p> <p>„Přišel jsi mi<emphasis> </emphasis>připomenout, jak moc mne dračí bůh zbožňuje, Ašaraku,“ předla Salmissra.</p> <p>Ašarak odpovídal, když už jsem se sunula podél sochy na světlo. „Celý svět stojí v obdivu před tvou krásou, výsosti. Já svými prostými slovy nedokážu vyjádřit hloubku obdivu mého boha k…“ zarazil se a udiveně na mne zíral. „Co tu…“ vykoktal.</p> <p>„Nazdar drahoušku Čamíku,“ napodobila jsem hlas i způsoby Asrany, „no to je prima, že jsi tady! No to je překvápko!“ Pak jsem pohlédla na Hadí královnu. „Aha, tady jsi Sally. Kde jsi byla celou dobu, já tě všude hledám?“ Celá ta řeč byla klasická napodobenina Asrany.</p> <p>„Co tu děláš?“ divil se Čamdar.</p> <p>„Jen jsem se tu zastavila, abych pozdravila Sally,“ odpověděla jsem. „Není to slušné nepozdravit, když jde člověk okolo. A kde jsi byl ty, chlapče? Můj otec tě všude hledá. To ses před ním zase někde schovával? To seš ale ošklivej chlapec, Čamíku. Ten na tebe bude pěkně naštvanej. Víš, jakej někdy umí bejt.“</p> <p>„Kdo je ta žena?“ zeptala se Salmissra. „A proč tě nazývá tak divným jménem?“</p> <p>„To už jsi zase vyhrabal tu starou vykopávku, Čamíku? Už jsi opravdu nudnej. Ašarak Murgo?! To jsi mě, Čamíku, opravdu zklamal.“ Pohlédla jsem na zmatenou královnu. „Že ti zase lhal, Sally? Snad jsi mu nevěřila? Jakejpak Ašarak Murgo. Snad se nesnaží tahat tuhle přezdívku do civilizovaného světa. Každej ví, že jeho pravé jméno je Čamdar a leští Ktačikovi boty. Čamík se tomu věnuje nějakých tisíc let.“</p> <p>„Kdo jsi?“ zeptala se Salmissra. „A jak se opovažuješ mne oslovovat tím absurdním jménem?“</p> <p>„Jmenuji se Polgara, Sally, a budu ti říkat, jak se mi zachce.“ Opustila jsem svůj lehkovážný tón a tohle oznámení vyslovila velmi ostře.</p> <p>Úplně jsem cítila, jak jí drogy mizí z žil. <emphasis>„Polga</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ra?“ </emphasis>vydechla.</p> <p>„Ona lže!“ vykřikl Čamdar. Hlas se mu chvěl a oči žhnuly nenávistí.</p> <p>„Ale Čamíku, jak to ty můžeš vědět? Hledáš mne už tisíc let a nikdy jsi mne ani nezahlédl. Jestli jsi to nejlepší, co má Ktačik k dispozici, tak otec hodně přeháněl. Můžu se tě zbavit, aniž bych si zkazila chuť k jídlu.“ Bylo to trošku dramatické a absurdní, ale nemohla jsem si pomoci. Pokynem ukazováku jsem uvolnila obrovský balvan, který dopadl těsně vedle Čamdara. Eunuchové se v tu chvíli přestali nudit. Utíkali pryč a kvičeli jako myši.</p> <p>„Ále,“ řekla jsem trochu omluvně. „Možná jsem to trochu přehnala. Mrzí mne ta podlaha, Sally. Kde jsem skončila? Ach ano, už vím.“ A vedle Čamdara dopadlo několik dalších balvanů.</p> <p>V tu chvíli začal divoce hopsat po místnosti. „To se podívejme, Sally. Murgové umí tancovat. Jenom je musí člověk trochu povzbudit.“</p> <p>„Přišla jsi sem, abys mne zabila?“ zeptala se Salmissra.</p> <p>„Zabít tě? Sally, drahoušku, to v žádném případě. Obě dobře víme, že bych ti to neudělala.“ Pohnula jsem lehounce jedním prstem, jak jsem uvolňovala svou Vůli. Vyráběla jsem pouhou iluzi a k tomu jsem nepotřebovala obě ruce. „Podívej se do zrcadla, Sally. Tam uvidíš, co udělám jakékoliv Salmissře, která bude mít tu smůlu, že se se mnou utká.“</p> <p>Říct Salmissře – jakékoliv Salmissře – aby se podívala do zrcadla, to bylo jako říct vodě, aby tekla z kopce dolů. Pohlédla do jednoho ze zrcadel vedle trůnu a zařvala děsem. Dívala se na oči bez víček a její jazyk byl dlouhý a rozeklaný jako hadí. „Ne!“ zaječela Hadí královna a snažila se třesoucíma rukama přesvědčit, že tak nevypadá. „Dej to pryč!“</p> <p>„Ještě ne, Sally,“ řekla jsem nejchladnějším tónem, jakého jsem byla schopna. „Chci, aby sis ten obraz zapamatovala. Teď mi řekni, jestli se tě snažil Čamík dostat na ten starý slib? Snad jsi opravdu nevěřila, že by si tě Torak vzal?“</p> <p>„On mi to řekl!“ ukázala Salmissra prstem na třesoucího se Grolima.</p> <p>„Čamíku, Čamíku, Čamíku! Co s tebou mám dělat? Ty víš, že to byla lež. Ty přece dobře víš, že Torakovo srdce patří jiné.“ Samozřejmě, že jsem trošku riskovala. Nebyla jsem si jistá, že byl Čamdar u Vo Mimbre.</p> <p>„Kdo je ta Torakova láska?“ vyzvídala Salmissra. Navzdory všemu, co se stalo, stále uchovávala jistou naději.</p> <p>„Kdo?“ řekla jsem. „Samozřejmě, že já, Sally. Myslela jsem, že to každý ví. Jednou mi dokonce nabídl manželství a já mu zlomila srdce, když jsem odmítla. Vlastně kvůli tomu prohrál souboj s Brandem u Vo Mimbre. Ten chudák má jenom jedno oko a to bylo po mém odmítnutí plné slz, takže vůbec neviděl Brandův meč. Stále ještě vidím Toraka, jak tam stojí s tím mečem v hlavě.“</p> <p>Slyšela jsem vzlyk a rychle jsem se ohlédla na Čamdara. Ten Murgo opravdu plakal. Torak byl přece jen jeho bůh.</p> <p>„Teď si poslechni, Sally, chlapíka jménem Salas, co se stalo Salmissře, která nařídila zavraždění rivanského krále. Jestli věříš Čamíkovým lžím, můžeš jít po stejné cestě. Až tě Alornové chytí, upálí tě na hranici. Chvilku o tom přemýšlej a pak se podívej znovu do zrcadla. Máš na výběr hranici nebo hada. A to není. Sally, moc velký výběr, co?“ Potom jsem se zahleděla ostře na Čamdara, který měl stále zarudlé oči. „Čamíku, jsi ošklivý zlý chlapec. Upaluj teď zpátky rovnou do Rak Ctholu. Řekni Ktačikovi, aby vymyslel něco nového. Tohle je už skutečně z módy. A vyřiď mu mé pozdravení. Řekni mu, že se těším na setkání.“</p> <p>„Ale…“ začal protestovat.</p> <p>„Slyšel jsi jí, Čamdare!“ Zasyčela Salmissra. „Zmiz mi z očí. A radši si pospěš. Za půl hodiny končí tvá diplomatická imunita, a pak bude vypsána na tvou hlavu značná odměna!“</p> <p>Čamdar zmizel.</p> <p>„Pěkná práce,“ pochválila jsem Salmissru.</p> <p>„Opravdu to mohu udělat, Pol?“ zeptala se.</p> <p>„Je to tvoje království, drahoušku,“ ujistila jsem ji. „Můžeš si tu dělat, co chceš.“</p> <p>„Myslíš, že je možné, abychom my dvě byly přítelkyně?“ zeptala se.</p> <p>„Myslela jsem, že už jsme,“ odpověděla jsem s úsměvem.</p> <p>„Mohla bys tedy, prosím, odstranit toho strašného hada z mého zrcadla?“</p> <p>Strávila jsem ve Sthiss Toru několik měsíců a čistila Salmissřinu krev od různých narkotik, až dosáhla stavu, kdy byla schopna samostatně uvažovat. Nebyla žádný myslitel, ale jakmile se dostala ze zajetí drog, fungovala poměrně rozumně. Eunuchové, kteří ve skutečnosti vládli, byli mým postupem zneklidněni. Proto jsem jednoho večera poslala pro Rissuse, který byl asi nejmocnější z celé kohorty. Když vstoupil do obývacího pokoje v královnině soukromém křídle, vypadal poněkud zaraženě. „Poslala jsi pro mě, lady Polgaro,“ zeptal se svým eunušským kontraaltem.</p> <p>„Ano, Rissusi, mám pocit, že bychom si měli promluvit.“</p> <p>„Jak si přeješ, lady Polgaro.“</p> <p>„Jsem si jistá, že sis všiml změny, která se stala s tvojí královnou.“</p> <p>„Jak bych si toho mohl nevšimnout. Máš ji úplně pod svou kontrolou. Jak se ti to podařilo tak rychle?“</p> <p>„Nabídla jsem jí přátelství, Rissusi. Je velmi osamělá.“</p> <p>„Jak může být osamělá? Má tu celou stáj pěkných chlapců, aby jí bavili.“</p> <p>„Salmissra potřebuje přátelství, Rissusi, a to nemá nic společného s těmi jejími chlapečky. Není zrovna nejchytřejší, ale je chytrá dost na to, aby vládla, když jí ty, Salas a někteří další pomůžete. Jsi schopen nějakého státnického chování? Mohl bys přestat s tím svým odstraňováním nepřátel a rivalů a zaměřit se na skutečné vládnutí?“</p> <p>„To je skutečně nepřirozené, co navrhuješ,“ zahuhlal.</p> <p>„Je to opravdu překvapivé, co?“ souhlasila jsem. „Ale je zde způsob, jak to udělat. Mám dostatečnou zkušenost s vládnutím a chci začít vyprávět Salmissře různé historky jak zvládnout krizi, odbojné šlechtice, nastolit spravedlivý daňový řád, aby nedošlo k okamžité vzpouře a další triky, jak vládnout. Chci prostě, aby Salmissru začala zajímat politika. Až se začne vyptávat, budu předstírat, že nejsem příliš seznámena s Nyissánskými zvyky a navrhnu jí, aby poslala pro tebe. Celá finta je v tom, že jí nenásilnou formou vzděláme, aby mohla vládnout. Pak už možná bude moci přijímat různá rozhodnutí.“</p> <p>Zpytavě na mě pohlédl. „Jednu věc nechápu, lady Polgaro. Co z toho budeš mít ty?“</p> <p>„Chci aby v Nyisse byla stabilita, Rissusi. Jsou před námi závažné události, o kterých nemáš zatím ponětí. Nechci, aby Ktačik určoval Nyissánskou politiku.“</p> <p>„V tom případě se s tebou přít nebudu, Polgaro.“</p> <p>„Dobře. Takže k další otázce. Vyčistila jsem jí ode všech možných narkotik, ale vím, že jsou jisté látky, které musí pravidelně brát, aby nestárla. Chci, aby ta dávka byla co nejnižší. Kdo je její lékárník?“</p> <p>„Mluvíš s ním,“ řekl se slabým úsměvem.</p> <p>„Opravdu? Není to neobvyklé, aby byl farmakolog zároveň vůdčí osobností ve vládě?“</p> <p>„V Nyisse ne, Polgaro. Tady jsme ve Sthiss Toru a ten kdo drží v rukou královninu lékárnu, má zároveň i klíč k moci. Možná to bude znít neskromně, ale jsem asi nejlepší farmakolog v celé Nyisse. Většinu toho jsem musel dělat potají, takže teď bude docela příjemné pracovat v souladu se zákonem.“</p> <p>Myslíš, že dokážeme z téhle Salmissry udělat opravdovou královnu, Rissusi?“</p> <p>„Bylo by to pěkné. Skutečná královna, to by bylo opravdu něco nového. Mohli bychom dosáhnout stability, po níž voláš, kdybychom zavedli přísnější zákony pro používání jedů. Snížili bychom počet otrav politických protivníků i celkový počet profesionálních vrahů. V posledním století tady byl docela pěkný chaos. Asi je na čase zavést nějaká pravidla, nikdo nebude věnovat pozornost zákonům, které by<emphasis> </emphasis>nevzešly od královny. Souhlasím s tvým návrhem. Zkusme udělat ze Salmissry skutečnou královnu.“</p> <p>Tak jsme se do toho dali. Od nejútlejšího dětství neměla Salmissra nikdy skutečného přítele. Byla velmi osamělá a možná ještě více vystrašená. Ujistila jsem ji, že nikdo, kdo má zdravý rozum, se nepokusí mne otrávit, a ona mi otevřela srdce s takřka dětinskou důvěřivostí. Zjistila jsem, že se za královskou maskou skrývá malé děvčátko, které mi zcela důvěřovalo.</p> <p>To se někdy stává. Nejneuvěřitelnější přátelství vzniklo mezi mnou a Zakathem. Ten by pro mě zastavil i slunce. Můj vliv na Salmissru nebyl až tak velký.</p> <p>Měla jsem profesionální zájem o Nyissánskou farmakologii, takže čistě mezi námi jsem chudáka Rissuse trochu zneužívala. Když nedával královně lekce v praktické Nyissánské politice, uváděl mě do exotického světa nyissánských bylin. Některé z nich byly – samozřejmě pod striktní kontrolou – velmi užitečné.</p> <p>Strávila jsem v Nyisse zhruba rok a půl, když mi dvojčata vzkázala, že se v Emgaardu zastavil otec a chce mě vidět. Salmissra naříkala, když zjistila, že ji chci opustit, ale já jsem ji přesvědčila, že Rissus a Salas mohou vyplnit mé místo. Varovala jsem je, že když zklamou její důvěru, vrátím se do Nyissy a utopím je v Hadí řece. Ani byste nevěřili, jak nadšeně po tomto upozornění slibovali, že budou hodní.</p> <p>Vešla jsem do trůnního sálu, abych se rozloučila s Hadí královnou. Plakala a objímala mne. Já jsem jí jemně políbila na tvář a předala do opatrování Salase a Rissuse.</p> <p>Dorazila jsem do Údolí v zimě a kolem otcovy věže byly hromady sněhu. Vzala jsem na sebe svou vlastní podobu a vstoupila dovnitř.</p> <p>„Ahoj, Pol,“ řekl, když jsem vyšla po schodech nahoru. „Už jsem si říkal, jestli nechceš zůstat přes zimu v Nyisse.“</p> <p>„Tam je teď období dešťů, otče,“ připomněla jsem mu. „Sthiss Tor stojí za houby i bez toho věčného oparu. Chtěl jsi mne vidět?“</p> <p>„Vždycky tě rád vidím, Pol. Mám rád tvou společnost.“</p> <p>„Prosím tě, ušetři mě toho, tak co tě trápí tentokrát?“</p> <p>„To tě vůbec nenapadlo, abys mi dala vědět, co děláš?“</p> <p>„Ani ne. Nebylo to nic, s čím bych si neporadila, otče.“</p> <p>„Víš, že jsem rád informován, Pol.“</p> <p>„Já bych ti to i řekla, ale ty se pak do všeho pleteš.“</p> <p>„Ale Pol!“ protestoval.</p> <p>„Ty víš, že mám pravdu. Mimochodem, setkala jsem se tam dole s Čamdarem. Mám pocit, že ho to setkání netěšilo, ale já jsem si ho opravdu užila.“</p> <p>„Ještě dýchal, když jsi ho viděla naposledy?“</p> <p>„Myslím, že nejenže dýchal, ale dokonce se i vztekal. Odhalila jsem Salmissře připravované spiknutí a ona na jeho hlavu vypsala odměnu.“</p> <p>„To je mazané,“ pochválil mne.</p> <p>„Mně se to také líbilo. Máš tu něco k jídlu? Mám hrozný hlad.“</p> <p>„Mám tam něco v hrnci, ale už jsem zapomněl, co to je.“</p> <p>Přešla jsem ke krbu a nadzvedla jsern poklici. „Vypadá to jako uvařená moč.“</p> <p>„To snad ne.“</p> <p>„No stejně bychom to měli raději vyhodit.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Protože je to zelené, otče. Nechal jsi to tam určitě celou věčnost. Jdi dolů do spíže a přines nějakou šunku. Udělám něco k jídlu a řeknu ti o Salmissře a o chudákovi Čamíkovi.“</p> <p>Otec se smál, když jsem mu vyprávěla o svém dobrodružství v zemi hadích lidí.</p> <p>„Vedla sis opravdu znamenitě, Pol. To máš Salmissru opravdu tak ráda?“</p> <p>„Není jako většina ostatních, otče. Myslím, že je citlivá a když jsem jí dokázala, že jsem její přítel, byla velmi otevřená. Když jsem jí opouštěla, opravdu plakala.“</p> <p>„Nevěřím, že někdo, kdo se jmenuje Salmissra, umí plakat.“</p> <p>„To se mýlíš, otče. Všechny to umí. Akorát je naučili, aby to nedávaly najevo. Mimochodem, cestou sem jsem si všimla pohybu na jižní karavanní cestě.“</p> <p>„To máš pravdu. Murgové znovu obchodují s Tolnedrou. To je taková velmi slušná forma oznámení, že můžeme na každém rohu zase čekat špióna. Měla by ses vrátit do Šereku, aby se dvojčata mohla zase věnovat Mrinskému kodexu. Jestli se v tom někdo vyzná, tak jsou to právě oni dva.“</p> <p>Takže jsem se druhý den ráno vypravila do Emgaardu, abych pokračovala ve svém úkolu a dvojčata se vrátila zase k tomu svému. Pobyt v Nyisse byl pro mě něco na způsob prázdnin, ale každé prázdniny skončí a je potřeba se vrátit do práce.</p> <p>V roce 5300 učinila dvojčata jistý objev a důvěrně nám sdělila, že tohle je století Vraha boha. Mluvila jsem dlouze s Geranem a jeho synem Darionem, který pracoval jako kameník. Geran už byl hodně starý a trochu apatický. Myslím, že už mi plně nerozuměl, když jsem mu řekla, že bychom se měli přestěhovat do Sendarie.</p> <p>„Asi by bylo lepší, kdybychom ho nechali tady, teto Pol,“ řekl mi Darion. „Stejně nebude chtít opustit matčin hrob a nepochopí, proč se máme stěhovat. Proč bychom ho nemohli nechat dožít tady. Za nějaký měsíc už si nás ani nebude pamatovat. Když tu na něj někdo dohlédne, bude mu asi nejlépe.“</p> <p>Sice se mi to nelíbilo, ale Darion měl asi pravdu. Geran byl na prahu senility, a já jsem věděla, že přestěhování by pro něj znamenalo jistou smrt. Odjeli jsme s Darionem, jeho ženou Esenou a jejich desetiletým synem Darralem do Val Alornu, tam jsme nasedli na loď a odjeli do Darine a dál do Medalie. Tam jsem koupila dům a Darion začal zase pracovat jako kameník. Většinou dělal náhrobky, což je poněkud skličující záležitost. Darral se vyučil stejnému řemeslu, a když mu bylo šestnáct, oženil se s Alarou, dcerou místního obchodníka.</p> <p>V roce 5329 Alara porodila chlapce Gerana. Otec, který nás pravidelně navštěvoval, si pozorně prohlédl novorozeně. „To není on, Pol,“ oznámil mi.</p> <p>„To není moje chyba, otče. Mimochodem, za několik let je zase přestěhuji.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Medalie je na hlavní cestě mezi Darine a Murosem, takže se po městě pohybuje na můj vkus příliš mnoho cizinců. Chci nějaké klidnější místo.“</p> <p>„A už ses rozhodla, kde se usadíš?“</p> <p>„Ano. Je to malá vesnička v horách.“</p> <p>„Jak se to místo jmenuje?“</p> <p>„Annath, otče. Je to hned u algarských hranic a je tam velký kamenolom. Darral tam lehko najde práci a nebude muset dělat náhrobky.“</p><empty-line /><p><strong>XV.</strong></p> <p><strong>Možná jste</strong> si všimli, že moje informace o přestěhování byla trochu nepřesná. Za ty roky už jsem pochopila, že dávat otci úplné informace se nevyplácí. Otec měl snahu se do všeho plést a věci komplikovat, Mám podezření, že si otec o sobě myslí, že je umělec, ale já mám na umění jiný názor.</p> <p>Upřímně řečeno jsem Annath nikdy ani nezahlédla a moje rozhodnutí přestěhovat se tam bylo založeno pouze na jeho blízkosti k algarské hranici. Matka mi totiž řekla, že si Geran vezme algorskou dívku jménem Ildera a já si myslela, že by nebylo špatné, kdyby ti dva vyrůstali v podobném prostředí.</p> <p>Ukázalo se, že náš odjezd hodně oddálila Darionova choroba, která se bohužel dost protáhla. Dlouhé choroby mě trápí ještě víc než náhlé zástavy srdce. Normálně by nemoc měla trvat buď týden nebo deset dní, a pak se pacient buď vzpamatuje nebo zemře. Smrt je stejná po dlouhé i krátké nemoci. Darion se trápil až do roku 5334, kdy zemřel. Všechno v Medalii nám připomínalo jeho ztrátu.</p> <p>Darral prodal dílnu i dům, sbalili jsme náš majetek, který se vešel na dva vozy, a jednoho letního rána jsme opustili Medalii.</p> <p>V létě se poměrně pěkně cestuje v horách. Neměli jsme nijak na spěch, takže jsme si užívali. Jednoho dne Darral pohlédl na horskou bystřinu a zastavil. „Co říkáš, teto Pol?“ zavolal na mne. „Tohle by mohlo být dobré místo pro tábor, tady by si koně pořádně odpočinuli.“</p> <p>„Vždyť je teprve poledne, Darrale,“ ozvala se Alara.</p> <p>„No ale je to dobré místo a my jsme koně nešetřili. Celou cestu táhli do kopce.“ Sice se snažil zdůrazňovat starost o koně a přitom se nedívat na tu říčku, ale já jsem hned poznala, o co jde. Připomnělo mi to léta strávená v Emgaardu. Zastavila jsem své spřežení, zabrzdila vůz a slezla dolů. „Támhle je pěkné místo,“ ukázala jsem na plácek pod vysokými cedry. „Měl by ses postarat o koně, potom připravit ohniště a nasekat, dřevo na večeři a na snídani.“</p> <p>„Myslel jsem…“</p> <p>„To jsem si úplně jistá, miláčku. Nejdřív práce, potom zábava.“</p> <p>Smutně na mě pohlédl a pak se dal do práce.</p> <p>„Co jsi tím myslela, teto Pol,“ zeptala se Alara. „Darral už je dospělý mužský, ten si přece nehraje.“</p> <p>„Opravdu? To se musíš ještě hodně učit, Alaro. Jen se někdy podívej svému muži do tváře. Neměl tam tenhle výraz od svých devíti let.“</p> <p>„A co bude dělat?“</p> <p>„Bude se nám snažit nabídnout něco k večeři.“</p> <p>„Máme tady sušené hovězí, mouku a fazole.“</p> <p>„Já vím, ale on ti bude tvrdit, že už ho nudí jíst každý večer to samé.“</p> <p>„Proč by to dělal?“</p> <p>„Protože chce jít na ryby, Alaro. Ta říčka v něm probudila instinkty, kterým nemůže odolat.“</p> <p>„Přece nemůže nachytat za jedno odpoledne tolik ryb, aby nás nasytil.“</p> <p>„No, možná by mohl a navíc tu máme ještě zítřek.“</p> <p>„Zítřek?“ Její tvář prozrazovala překvapení. „To je absurdní! Takhle se nikdy nedostaneme do Annathu, když budeme zastavovat u každého potoku.“</p> <p>„Raději si na to zvykni, Alaro. Takhle to v téhle rodině chodí. Zítra ráno bude jeden z koní kulhat nebo bude něco s kolem a budeme tu muset zůstat.“</p> <p>„A jak dlouho to bude trvat?“</p> <p>„To záleží na tom, jak budou brát ryby. Řekla bych tak tři dny. Pokud tady nemá Starý podvodník nějaké příbuzné.“</p> <p>„Kdo je Starý podvodník?“</p> <p>Takže zatímco Darral rychle štípal dříví, já jsem vyprávěla Alaře o Gelanových příhodách se starým pstruhem v Emgaardu. Alara se tomu s chutí zasmála. Jinak to byla velmi vážná mladá dáma, které trocha smíchu jen prospěla. Darral konečně skončil s přípravou palivového dříví, a uřízl sobě a synovi prut, na chytání ryb. „Ještě jedna věc, drahoušku,“ řekla jsem Alaře. „Ať tě ani nenapadne sahat po noži, kdyby náhodou přinesl nějakou rybu.“</p> <p>„Proč bych měla sahat po noži, teto Pol?“</p> <p>„To je zásadní věc a musíš si to zařídit hned od začátku.“</p> <p>„Já ti nerozumím.“</p> <p>„Však to pochopíš. Až se objeví s rybou, koukni se mu rovnou do očí a jasně mu řekni, že když si jí chytil, ať si jí vyčistí. Z toho nemůžeš ustoupit, ani kdyby si to nějak zařídil, třeba spadl a zlomil si ruku. On bude čistit rybu, ne ty. Může to na tebe zkoušet všelijak, ale ty nesmíš podlehnout. Jakmile bys to připustila, zradila bys celé ženské pokolení.“</p> <p>Zasmála se. „To si děláš legraci, teto Pol?“</p> <p>„Ani trochu. Nikdy nečisti rybu a řekni mu, že je to proti tvému náboženství nebo něco takového. Jakmile vyčistíš jednu rybu, budeš to dělat po zbytek života.“</p> <p>Darral a jeho malý syn Geran nakonec nějaké ryby chytili. Trvalo jim to dva dny, což je běžný průměr. Potom spokojeně zamířili horami k našemu cíli.</p> <p>Do Annathu jsme dorazili jednoho krásného slunečného odpoledne. Byla jsem udivena jeho podobou s Emgaardem. Horské vesnice jsou skoro vždycky položeny na březích nějakého potoka, proto leží na dně údolí. Samozřejmě by šla postavit vesnice na vrcholku kopce, ale pak by vás nenáviděly všechny ženy, protože nosit vodu, je ženská práce. Ženy jsou rády blízko proudu a většina žen by byla nejraději, kdyby jim protékal rovnou kuchyní. Na první pohled se mi vesnice zalíbila, ale zároveň mnou projelo mrazení. Tady v Annathu se mělo stát něco strašného.</p> <p>Jak jsme projížděli vesnicí, všichni vyběhli na ulici. To už lidé tak ve vesnicích dělávají.</p> <p>„Kampa máš zamířeno, cizince?“ zeptal se Darrala podivným dialektem místní stařík.</p> <p>„Přímo sem, příteli. A toho cizince si můžeš nechat od cesty. Chceme se tu usadit, takže se asi brzy seznámíme.“</p> <p>„A jaký že by mohlo bejt tvý ctěný jméno?“</p> <p>Darral se na něj zašklebil. „Mohlo by být třeba Belgarat nebo možná Kal Torak. Věřil bys mi to?“</p> <p>„To asi ne,“ uchechtl se stařík.</p> <p>„No tak jo,“ vzdychl Darral. „Jenom jsem to zkoušel. Ve skutečnosti se jmenuju Darral a tohle je má žena Alara. Ta dáma na druhém voze je moje teta Pol a ten malý chlapec, co vedle ní spí, je můj syn Geran.“</p> <p>„Jsem rád, že tě tu mohu přivítat, Darrale,“ řekl chlápek. „Já se jmenuju Farnstal a obvykle tady vítám cizince – asi proto, že jsem starej šťoura. Kousek dál po cestě je hospoda, kde se můžete usadit, než najdete něco stálýho. Čím se živíš, Darrale?“</p> <p>„Jsem kameník od Sulturnu. Tam jsem trávil většinu času tím, že jsem dělal náhrobky. To je poněkud neradostná práce, proto jsem se rozhodl dělat něco veselejšího.“</p> <p>„Jestli umíš pořádně udeřit kladivem, tak si přišel na pravé místo, Darrale. Lidi tady odsekávají kamenné bloky támhle z té skály. Bude to ještě chvíli trvat, než ji celou zpracujou. Tak se běžte ubytovat. Pak si ještě povykládáme.“</p> <p>„Asi jste si všimli, že je Darral velmi pohotový. Jeho přátelské chování nám pomohlo splynout se společností v Annathu bez problémů. Asi jste si také všimli, že jsme trošku posunuli místo našeho původu. Zároveň se ovšem nedalo říct, že by šlo o lež. Medalie a Sulturn nejsou daleko od sebe. Je to nějakých devadesát mil, takže Darral byl vlastně nějakých devadesát mil od pravdy.</p> <p>Vešli jsme do malého hostince a za námi většina vesničanů. Takhle už to v malých vesnicích chodí. Najali jsme pokoje a několik mužů pomohlo Darralovi opatřit koně. Ženy zase pomáhaly Alaře a mně, a děti okamžitě obklopili Gerana. Do večera jsme už nebyli žádnými cizinci.</p> <p>Hory nemají žádného majitele, takže vesničané vytvořili jisté družstvo, které spolupracovalo při dobývání žulových bloků. Farnstal řekl Darralovi, že se vždy na podzim objevuje kupec z Murosu, který od nich to kamení kupuje.</p> <p>Příštího dne vzal Darral své nádobíčko a odešel do lomu, kde se dal do práce. Šlo mu to, jakoby tam žil odjakživa. Místní ženy nám zatím ukázaly prázdný neobydlený dům.</p> <p>„Komu to patří?“ zeptala jsem se statné ženy jménem Elna.</p> <p>„Asi tomu, kdo se tam nastěhuje a opraví si střechu,“ odpověděla. „Rodina, které dům patřil, zemřela asi před deseti roky a od té doby je dům opuštěný.“</p> <p>„Skutečně to nikomu nepatří, Pol,“ ujišťovala mě další matróna. „Bydlím tady přes ulici a to místo je opuštěné celou dobu. Už jsme říkaly mužským, že by bylo nejlepší ten barák strhnout, ale víte jací jsou. Že prý to udělají, až bude čas.“</p> <p>„Přece se tam nemůžeme jen tak nastěhovat,“ namítla Alara.</p> <p>„Proč ne?“ zeptala se Elna. „Vy potřebujete dům a my potřebujeme sousedy. Odpověď je zcela jasná.“ Rozhlédla se po přítomných dámách. Získala jsem neodbytný pocit, že je to místní kápo. „Když potřebuje Alara oficiální povolení, můžeme se zeptat našich mužských, a kdyby snad měli něco proti, tak jim pohrozíme takovou dietou, že už budou vědět, jak hlasovat.“</p> <p>Všechny se zkušeně zasmály. Nikdy nepodceňujte ženy, které vládnou v kuchyni.</p> <p>Protože bylo léto a večery byly dlouhé, trvalo Darralovi – a ostatním mužům vesnice – pouhý týden než spravili střechu, okna a dveře. Pak nám ženské pomohly uklidit, a bylo hotovo a to je vždy velmi pěkné.</p> <p>Mám pocit, že jsem nepoznala přátelštější místo než byl Annath. Lidé tam byli opravdu velmi vstřícní a nápomocní. Většinou se zastavili se slovy, že jdou jenom na skok a pak jim nedalo, aby nepřiložili ruku k dílu. Částečně je to asi dáno tím, že v tak zapadlých koutech lidé většinou lační po novinkách. Naší popularitu ve vesnici ještě zvýšila zvěst, že jsem lékařka. V Annathu nikdy předtím lékař nebyl. Lidé si museli pomáhat domácí medicínou. Některá skutečně pomáhá. Je ovšem zajímavé, že domácí léky vždycky chutnají odporně. Řídí se to zřejmě heslem, že co není dobré, pomáhá. Já s tím nesouhlasím. Některé z mých léku dokonce chutnají velmi lahodně.</p> <p>O kupce z Murosu, který přijel nakupovat kamení, jsem se příliš nezajímala. Choval se, jakoby nám dělal milost, že ty kamenné kvádry odveze. Za ty roky jsem se o obchodnících dozvěděla mnohé. Například to, že nehnou prstem, pokud jim to nepřinese zisk. Tenhle přijel se znuděným výrazem ve tváři, pohlédl na bloky připravené k odvozu a pak s nesmlouvavým výrazem vyřkl svou nabídku.</p> <p>Darral, který o obchodě také ledasco věděl, byl dost moudrý, že držel jazyk za zuby, dokud chlapík nezmizel. „To byla běžná nabídka?“ zeptal se kolegů.</p> <p>„Je to furt zhruba stejný,“ odpověděl starý Farnstal. „Dycky vykládá, co ho stojí doprava do Murosu a jiný kecy. Pak nám navrhne cenu s výrazem „buď ber, nebo nech tak“. Tady žádnej jinej kupec není, tak co nám zbejvá?“</p> <p>„Já jsem kdysi kupoval žulové kvádry, Farstale, a to mi věř, že jsem platil mnohem víc,“ pokýval hlavou Darral. „Láme se tu kámen i v zimě?“</p> <p>„To byl nebyl zrovna dobrej nápad, Darrale,“ zasmál se Farnstal. „Tam nahoře jsou takový mraky sněhu, že se nedá dostat na okraj. A i kdyby ses tam dostal, tak by se s tebou mohla utrhnout lavina. Zima je špatnej čas.“</p> <p>„No tak, se na to aspoň budu mít čas podívat,“ zamnul si bradu Darral. „Zajedu v zimě do města a pozeptám se na cenu žuly. Máme tady velmi dobrý kámen, pánové. Jsou i ostatní části lomu tak kvalitní?“</p> <p>„Na východě je v horní části vrstva břidlice,“ ozval se Wilg, kameník s velkým nosem. „My bychom si s tím nevěděli rady, ale ten chlápek z Murosu je od ty dobroty, že to odveze.“</p> <p>„Tomu věřím,“ poznamenal sarkasticky Darral. „A ani nic za odvoz nechce, co?“</p> <p>„Ani halíř,“ potvrdil Wilg.</p> <p>„To je od něj skutečně šlechetné. Asi s sebou vezmu kus naší žuly a pár vrstev břidlice, abych zjistil skutečnou cenu. Možná se tu příští rok objeví víc zájemců. Trocha konkurence by toho chlapíka z Murosu mohla dohnat k lepším cenám a trochu poctivějšímu jednání.“</p> <p>„Ty myslíš, že nás s cenou žuly podvádí?“ podivil se Wilg.</p> <p>„Nejde jenom o žulu, Wilgu. Byl jsi někdy ve větším městě?“</p> <p>„Byl jsem jednou v Medalii.“</p> <p>„A z čeho jsou tam střechy většiny domů?“</p> <p>„Máni pocit že z břidlice,“ vydechl údivem Wilg. Oči se mu rozšířily a pak nebezpečné zúžily. „My mu tu břidlici dáváme zadarmo a on ji pak prodává, co?“</p> <p>„Já bych si myslel, že jo,“ potvrdil Darral.</p> <p>„Bych rád věděl, jestli ho ještě chytí,“ třel si svou obrovitou pěst Wilg.</p> <p>„Moc se neplaš,“ klidnil ho Farnstal. „Už takhle s náma hraje betla několik let, tak se vobjeví i příští rok. Nabrousíme si kudly a začne krvácet z tolika děr, že ani nemá tušení, že jich tolik může bejt.“ Mrkl na mého synovce. „Ses pašák, Darrale. My tu žijem v ty pustině tak dlouho, že ani nevíme, jak se chovaj lidi v civilizaci. Ale jednu věc ti řeknu.“</p> <p>„A co?“</p> <p>„Až se tu příští rok vobjeví ten chlápek z Murosu, tak mu dáme lekci ze slušnýho chování. Wilg mi ho přidrží a já mu budu tak dlouho rajtovat po břiše, až bude vědět, co je to poctivost.“</p> <p>„Už se toho nemůžu dočkat,“ řekl Darral se širokým úsměvem.</p> <p>Darral skutečně v zimě navštívil několik měst v severní Sendarii a příští rok byl místní zájezdní hostinec plný koupěchtivých zákazníků. Ukázalo se totiž, že zdejší žula je vynikající kvality a břidlice, kterou vesničané doposud vyhazovali, je snad ještě lepší. Darral udělal to nejjednodušší a zároveň nejlepší, co mohl. Uspořádal totiž aukci, kde prodával jednotlivé bloky a potenciální kupci přihazovali, kolik uznali za vhodné. Všichni odjížděli s vozy plnými kamene.</p> <p>Muž z Murosu přijel pozdě, takže přišel o všechno to vzrušení kolem i o pohled na vozy plné kamene. „Kde je žula?“ ptal se. „Snad si nemyslíte, že si jí budu sám nakládat?“</p> <p>„Obávám se, že pro tebe, příteli, letos nic nemáme,“ řekl mu Darral přátelsky.</p> <p>„Co to má znamenat, že nic nemáte?“ V hlase byl slyšet hněv. „Chceš mi říct, že se všichni muži ve vesnici proměnili v lenochy? Proč jste mi nedali vědět, že pro mě nic nemáte? Táhnu se sem pro nic za nic. To vás bude stát příště něco navíc. Možná vůbec nepřijdu.“</p> <p>„Budeš nám chybět,“ řekl mu Darral. „Sice ne moc, ale přeci. Máme teď v Annathu nový způsob. Máme tady aukci.“</p> <p>„Kdo by se zajímal o kamení třetí třídy?“</p> <p>„Bylo tu asi tucet zájemců, co?“ obrátil se Darral na ostatní kameníky. „Přestal jsem je při tom přihazování počítat.“</p> <p>„To mi nemůžete udělat!“ zaječel kupec z Murosu. „Máme smlouvu! Mám na to právo!“</p> <p>„Jakou smlouvu?“</p> <p>„Je to ústní smlouva.“</p> <p>„A s kým?“</p> <p>„Uzavřel jsem ji s Merlem.“</p> <p>Kameníci z Annathu se rozesmáli. „Merlo je už pět let mrtev,“ prohlásil jeden z nich, „a bylo mu pětadevadesát, když zemřel. Merlo řekl každému, co chtěl slyšet, jen když za to byl žejdlík piva. Byl to místní opilec a jeho slovo mělo cenu skutečně jednoho piva. Jestli to chceš vzít k právníkovi, tak si posluž. Pak dostaneš opravdovou lekci v podvádění. Od nás nic nedostaneš, ale ten právník tě pěkně oškube.“</p> <p>Do kupcových očí se vkradlo zoufalství. „A co ta bezcenná břidlice, kterou jsem odvážel?“ zeptal se. „Vezmu aspoň to, když nic jiného nemáte.“ Přimhouřil oči. „Tentokrát ale budete muset za odvoz zaplatit. Dřív jsem to odvážel z čirého přátelství.“</p> <p>„To je docela legrační situace s tou břidlicí,“ prohlásil Darral. „Jeden muž z Darine se na ni podíval a přeplatil všechny ostatní. Dostali jsme za ni tolik co za žulu. Není to zvláštní. Mimochodem, pár sousedů by si s tebou rádo promluvilo.“ Podíval se přes rameno. „Neviděl někdo Wilga a starého Farnstala?“ zeptal se tiše.</p> <p>„Myslím, že čekají na cestě severně od města,“ odpověděl jeden z mužů s úšklebkem. „Chtěj si tady s kámošem popovídat o samotě.“</p> <p>Nevím, co mu Wilg s Farnstalem povídali, protože je nebylo slyšet. Zato bylo slyšet toho kupce. A bylo ho slyšet asi až v Murosu.</p> <p>„Tak co, už je poctivý?“ zeptal se Darral.</p> <p>„Je jako novorozené kůzlátko,“ zasmál se Farnstal. „Ale dal se při ty naší disputaci na víru, nebo co.“</p> <p>„Na víru?“</p> <p>„Ke konci se už jenom modlil, že jo, Wilgu?“</p> <p>„Taky mi to tak připadalo.“</p> <p>Večer byla oslava, která hlučností asi překonala tu po aukci. Peníze jsou pěkná věc, ale někdy je odplata víc.</p> <p>Darral se stal místním hrdinou a my všichni jsme byli přijati za členy komunity. Myslím, že jsem se nikdy necítila bezpečněji. Konečně jsem našla svou „jeskyni v horách“.</p> <p>V roce 5338, když jsme byli v Annathu asi čtyři roky, přišla ke mně zase moje matka na jednu ze svých návštěv. <emphasis>„Musíš se zase vrátit do Nyissy, Pol,“ </emphasis>oznámila mi.</p> <p><emphasis>„A proč to?“ </emphasis>podivila jsem se. <emphasis>„Měla jsem pocit, že je tam všec</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>no v pořádku.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Na trůnu je nová Salmissra a Angarakové to zase na ni zko</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>ší.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Asi poletím do Rak Ctholu a udělám z Ktačika žábu,“ </emphasis>zahuhlala jsem temně.</p> <p><emphasis>„Tentokrát to není Ktačik. Teď v tom má prsty Zedar. Mám pocit, že spolu Ktačik a Zedar hrají podivnou hru, ve které vyhrává ten, kdo získá Salmissru.“</emphasis></p> <p><emphasis>„To je nuda. Zavolám otce, aby to tu vzal za mě. Pak poletím do Nyissy a urovnám to tam jednou provždy. Už mne to začíná unav</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vat.“</emphasis></p> <p>Nebyla jsem k otci nejpřívětivější, když dorazil. Zarazila jsem jeho námitky a odmítla mu podat bližší vysvětlení. Bylo to asi dost strohé a neslušné.</p> <p>Když jsem dorazila do Sthiss Toru, neobtěžovala jsem se s nějakými přestrojeními. Prostě jsem vešla do hlavních dveří, oznámila jim, kdo jsem a že bych chtěla mluvit s královnou. Několik eunuchů se mne pokusilo zastavit, ale naházela jsem je na různé strany. Někteří viseli v korunách, jiní se probrali v džungli, aniž by měli potuchu, jak se tam dostali. Pak jsem se proměnila v příšeru, která se mi osvědčila v lesích jižní Sendarie před několika tisíci let a rázem jsem byla na chodbě vedoucí k trůnnímu sálu sama. Proměnila jsem se zpět a pokračovala dál.</p> <p>Když jsem vstoupila, Zedar byl zrovna u současné Salmissry a vypadal skutečně hrozně. Měl strhané rysy, celkově sešel a v očích měl výraz štvance. Těch pět století, co strávil hlídáním svého polomrtvého mistra mu skutečně neprospělo. Zíral na mne, když jsem vstoupila a v očích se mu objevilo světélko poznání, <emphasis>„Polgaro?“ </emphasis>vypravil ze sebe překvapeně. Někdo mu o mně musel povědět a dost věrně mně popsat. „Jsi to skutečně ty?“</p> <p>„Je prima, že tě zase vidím, starý brachu,“ lhala jsem. „Kdo teď hlídá Torakův hrob? Snad ne Ktačik?“</p> <p>„Nebuď bláhová.“ Pak překvapeně pozdvihl obočí. „Zdá se, že mne znáš, ale já si nevzpomínám, že bychom se spolu setkali.“</p> <p>Formálně jsme sice nebyli představeni, drahý hochu, ale já měla tu čest – jestli je to to správné slovo – být přítomna tvému rozhovoru s Jednookým u Vo Mimbre.“</p> <p>„To není možné. Cítil bych tvou přítomnost.“</p> <p>„Abych řekla pravdu, tak bys nemusel cítit nic. Neříkej mi, že nevíš, jak to zařídit. To bych si musela myslet, že tvůj mistr skutečně něco zanedbal v přípravě, chlapče. Přejděme ale raději k věci. Jsem dost zaměstnaná na to, abych se každou generaci hnala sem do toho močálu a dávala tu věci do pořádku.“ Pak jsem se zahleděla na Hadí královnu. Připomínala mi Sally – byly vybírány podle stejného klíče – ale v něčem se od ní výrazně lišila. Za prvé neměla její cit. Tahle Salmissra byla z ocele. „Nebudu tady zbytečně ztrácet čas, Salmissro. Ty jistě víš, co ti udělám, když se budeš plést do cesty Vrahovi boha, že? Máš své způsoby, jak vidět do budoucnosti, takže to jistě víš.“</p> <p>Přimhouřila oči, „To má být výhružka, Polgaro? Ty mi vyhrožuješ v mém vlastním trůnním sále?“</p> <p>„To není výhružka, Salmissro. To je prostě konstatování faktu. Až mne uvidíš příště, tak se to stane.“</p> <p>„Issa mne ochrání.“</p> <p>„Jestli bude zrovna vzhůru. Ale moc bych na to nespoléhala. Ty chceš získat nesmrtelnost a já to mohu zařídit. Asi se ti to nebude líbit, ale budeš žít navždy. Asi se ale potom nebudeš chtít podívat do zrcadla. Zedar a Ktačik – možná i Urvon – budou před tebou mávat Torakovým jménem, dokud nebudeš stará a unavená. Já bych jim, má drahá, nevěřila. Torak miluje akorát sám sebe. V jeho srdci není místo pro nikoho jiného – až na mne – samozřejmě. Ale když to rozebereš, tak nemiluje ani mne. Jenom si mne chce podrobit a udělat ze mne svou otrokyni. Proto taky ztratil bitvu u Vo Mimbre.“ Usmála jsem se na Zedara. „Že je to tak, Zedare? Torak přece věděl, že nesmí třetí den na bitevní pole, že ano? Ale on stejně musel ven. Proto teď leží v jeskyni v Cthol Murgosu a je mu čím dál hůř. Spojil jsi se se zlem, Zedare, a poneseš za to následky.“</p> <p>V tu chvíli jsem z ničeho nic měla hrozné vidění a přesně věděla, jaký osud čeká bratra mého otce. Bylo to tak děsné, že byla hrůza jen na to pomyslet. V tu chvíli jsem také zcela jistě věděla, že to bude Zedar, kdo konečně najde a představí lidstvu toho, kdo nahradí Toraka. Zároveň jsem pochopila absolutní nezbytnost Zedarovy existence. Dá lidstvu ten největší dar a na oplátku bude žít v hrobě.</p> <p>Mám dojem, že Zedar zachytil stejnou vizi, protože strašně zbledl.</p> <p>Pohlédla jsem zpět na Hadí královnu. „Poslechni mou radu, Salmissro, a nenech se zatáhnout do těch chorobných her Ktačika a Zedara. Ať ti slibují cokoliv, ani jeden z nich nedokáže Toraka ovlivnit. Oni Toraka neřídí. Když se nad celou situací zamyslíš, zjistíš, že Torak nemá ani nijak rád své učedníky. Zedar se o tom mohl přesvědčit u Vo Mimbre, co Zedare? Klidně zmizíš jako proužek dýmu, když se Torakovi znelíbíš a ani nebudeš mít ponětí proč. Vyměnil jsi lásku jednoho boha za nestálost druhého. To byla tedy volba, starý brachu.“</p> <p>Na jeho tváři se objevila obrovská lítost spolu s takřka absolutní bezmocností. Bylo mi ho skoro líto.</p> <p>„Jsem ráda, že jsme si měli příležitost takhle ve třech popovídat,“ řekla jsem jim. „Doufám, že to vyjasnilo situaci. Teď je vám oběma jasné, co se stane, když se budete plést do něčeho, co není vaše starost. Když se budete řídit podle mé rady, všechno bude v pořádku. Když ne, tak naše příští setkání bude velmi nepříjemné.“</p> <p>Po těch slovech jsem zmizela. Je zjevné, že je ve mně něco po otci, protože mám příliš často sklon k melodramatičností. Asi dědičná vada charakteru.</p> <p>Opustila jsem Sthiss Tor, ale nevrátila jsem se rovnou do Annathu. Strávila jsem několik týdnů vysoko v Tolnedranských horách a přemýšlela nad tím viděním, co jsem měla v Salmissřině trůnním sále. Věděla jsem, že to bude Zedar, kdo najde Erionda, ale v tu chvíli jsem neznala ani Eriondovo jméno. Měla jsem silný pocit, že se do toho vměšuje někdo zvenčí, ale nebyla jsem schopná rozpoznat kdo to je a to mne znervózňovalo. Bylo zjevné, že do hry vstupuje nový hráč. Teď už to samozřejmé vím. Ještě aby ne, když jsem toho hráče sama vychovala z malého chlapce přímo v téhle vesnici.</p> <p>Jednou si o tom budu muset s Eriondem promluvit, abych se dostala na kloub tomu vidění. Jenom tak. Ze zvědavosti.</p> <p>Byla jsem také čím dál nešťastnější z toho, co budu muset provést Salmissře. Obě jsme věděli, že se to stane, ale jí zřejmě někdo přesvědčoval o tom, že toho nebudu schopna. Jediná moje útěcha tkví v tom, že od chvíle, kdy si na to zvykla, už není nešťastná, že se to stalo a Nyissa prosperuje mnohem lépe od chvíle, co je na trůně ve své současné podobě.</p> <p>Ať jsem to převracela jakkoliv, nemohla jsem nijak změnit, co se mělo stát. Konečně jsem se s tím trochu smířila a vrátila se do Annathu, Tam se na mne okamžitě vrhl otec, ale já ani nijak neprotestovala, protože už jsem stejně věděla, co mi chce říct.</p> <p>Když přešla zima, na otce zase přišla cestovní horečka a on vyrazil, aby se podíval, co je ve světě nového. Byla bych mu to řekla, ale on se o tom musel přesvědčit na vlastní oči.</p> <p>Já zamířila do Algarie ke klanu, kde se konečně narodila Ildera, předurčená Geranova nevěsta. Promluvila jsem s jejím otcem, klanovým náčelníkem, aby přesídlili do víceméně stálého ležení u hranic nedaleko Annathu. Slovo hranice, tam příliš mnoho neznamená. Tam, co jsou stromy, je Sendarie, zatímco kde je tráva, leží Algarie. Tak se setkal devítiletý Geran se sedmiletou Ilderou. Nebyla jsem u toho, ale stejně jsem ten zvonek slyšela. Všechno šlo podle plánu.</p> <p>Když bylo Geranovi dvanáct, vzal ho otec do lomu do učení. Geran si prodělal všechny obvyklé bolístky, ale pak mu začaly sílit svaly a on vplouval do tajů rodinného řemesla.</p> <p>V Annathu plynul život bez větších vzruchů. V těchto vesnicích je poměrně běžné, že lidé neznají ani jméno současného krále a smrt krávy je hlavním předmětem hovoru na týdny.</p> <p>Pak se v roce 5345 objevil v Annathu otec i s dvojčaty. „Měla by ses setkat s jistými lidmi, Pol,“ oznámil mi otec. „Belkira a Beltira to tady na chvíli vezmou za tebe a já tě představím pár lidem, o kterých si mohla číst v Mrinském kodexu.“</p> <p>Nijak jsem se nevzpírala. Už jsem měla rurálního způsobu života docela dost.</p> <p>Dostali jsme se do Algarie a tam se setkali se zamračeným chlapcem jménem Hettar. „Řekla bych, že s tímhle budou problémy, otče,“ předpověděla jsem, když jsme opouštěli tábor krále Cho-Rama.</p> <p>„Je to možné,“ souhlasil.</p> <p>„Asi ho budeme muset uvázat na řetěz, až vyroste. Sama Murgy nijak nemiluju, ale u něj se nenávist k nim může stát až náboženstvím.“</p> <p>„Murgové mu zabili rodiče, Pol.“</p> <p>„Já vím, řekl mi to. Ale jednou z něj má být král Almaru a takové šémě nenávisti nám může způsobit vážné problémy.“</p> <p>„Já ho zvládnu,“ prohlásil otec s přesvědčením v hlase.</p> <p>„Tomu věřím. Kam zamíříme teď?“</p> <p>„Dej se do pucu, Pol, princ Kheldar je velmi mazaný mladý muž.“</p> <p>„Vždyť je mu teprve deset.“</p> <p>„Je kluzký jako úhoř.“</p> <p>Ukázalo se, že to nebyla vůbec nadsázka. Princ Kheldar byl velmi šaramantní, přehnaně slušný, ale zároveň i bez zábran. Moc se mi líbil.</p> <p>Pak jsme se vydali do Trellheimu v Šereku, abychom se setkali s Barakem a jeho bratrancem, korunním princem Anhegem. Hned při prvním setkání s nimi jsem měla ten zvláštní pocit, který občas mívám. Měla jsem pocit, jako by přede mnou stál Anrak, bratranec Ocelového stisku. Barak i Anheg byli Šerekové do morku kosti, jestli víte, co tím myslím. Zároveň byli oba velmi inteligentní. Dokázali to ale velmi umně skrývat.</p> <p>Pozdě na podzim mne otec odvedl zpět do Annathu. „S ostatními si promluvíme příští léto,“ řekl. „Chtěl jsem, aby ses nejdřív seznámila s Alorny. S těmi bývají problémy.“</p> <p>„Myslela jsem, že je máš rád, otče.“</p> <p>„Jak jsi na to přišla?“</p> <p>„Vždyť s nimi trávíš většinu času.“</p> <p>„Já s nima musím trávit většinu času, Pol. Stále tam hrozí nějaký průšvih. Pán mi řekl před pěti tisíci lety, abych na Alorny dohlédl a ukázalo se, že je to práce na plný úvazek. Řekl mi, abych to dělal, tak to dělám. Ale nebaví mě to.“</p> <p>„Ty jsi tak hodný chlapec, otče.“</p> <p>Příští jaro ke raně dolehl matčin hlas. <emphasis>„Je čas, aby ses vrátila do školy, Pol.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Cože?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Je tu pár věcí, které budeš vbrzku potřebovat.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jako například?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Budeš se muset naučit hrát s lidskou pamětí.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Můžeš mi to trochu přiblížit, matko?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Nejdřív se budeš muset naučit ovládat lidskou</emphasis> <emphasis>paměť, aby byli lidé schopni na něco zapomenout. Potom se naučíš ty vymazané vzpomínky nahradit něčím, co se nestalo.“</emphasis></p> <p><emphasis>„To umíme?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Ano. Lidé si to občas dělají sami. Tím se mění skutečnosti. Ryba, která ti utekla se za nějaký čas jeví daleko větší.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Toho jsem si už všimla. Jak si s tím mám poradit já?“</emphasis></p> <p>Její vysvětlení bylo poněkud zvláštní – a jak by ne, když se zabývalo lidskou pamětí. Meritum věci spočívá v tom, že zhruba polovina toho, co si pamatujeme, se skutečně stala. Máme tendenci měnit skutečnost tak, abychom si připadali lepší a abychom vypadali lépe v očích jiných. A když to, co jsme provedli, není příliš chvályhodné, máme tendenci to zapomenout. Naše představy jsou většinou mnohem hezčí než skutečnost.</p> <p>Abych se pocvičila, trochu jsem si pohrála s pamětí lidí v Annathu. A bylo to docela snadné.</p> <p><emphasis>„Proč se to mám učit, matko?“ </emphasis>zeptala jsem se po několika týdnech.</p> <p><emphasis>„Několik lidí je -</emphasis> <emphasis>spíše okrajově -</emphasis> <emphasis>zmiňováno v Mrinském kodexu. Asi bychom se na ně nejdřív měli podívat, jestli jsou na naší straně.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Všichni v západních královstvích budou na naší straně, matko.“</emphasis></p> <p><emphasis>„V tom to celé vězí, Pol. Tihle lidé nejsou ze zá</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>padu. Žijí v Gar og Nadraku.“</emphasis></p><empty-line /><p><strong>XVI.</strong></p> <p><strong><emphasis>V tomhle oblečení</emphasis></strong><emphasis> se přece nemohu obje</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>vit na veřejnosti, mami!“ </emphasis></p> <p><emphasis>„Vždyť vypadáš opravdu moc pěkně, Pol. Tvoje postava tak ještě lépe vynikne.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Tak to můžu klidně udělat i když si na sebe ne</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>vezmu vůbec nic! Rozhodně odmítám ukazovat se mezi lidmi v něčem, co je na mě tak těsně, jako by to byla druhá kůže!“</emphasis></p> <p><emphasis>„Přesto se mi ale zdá, že tomu ještě něco chybí.“ </emphasis></p> <p><emphasis>„Tak sis toho všimla. Tomu tedy říkám postřeh.“ </emphasis></p> <p><emphasis>„Nebuď na mě tak nepříjemná. Aha, už vím. Za</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>pomněly jsme na dýky.“ </emphasis></p> <p><emphasis>„Dýky?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Většinou bývají čtyři -</emphasis> <emphasis>dvě budeš mít za pasem a po jedné zas</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>nuté do každé boty.“</emphasis></p> <p><emphasis>„K čemu jich potřebuju tolik?“</emphasis></p> <p><emphasis>„To je prostě takový nadracký obyčej, Pol. Je to způsob, jak m</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>hou nadracké ženy dát mužům naje</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>vo, že se mohou v klidu dívat, ale kdyby se chtěli do</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>tknout, tak se dostanou do velkých potíží.“</emphasis></p> <p>Dvojčata za mě zaskakovala v Annathu, dokud nepřijel otec a mě matka zatáhla pěkně hluboko do lesů, aby mě poučila o zvláštnostech nadrackých zvyků a oblékání. Oblečení, které pro mě připravila, sestávalo z<emphasis> </emphasis>kožených vysokých bot, těsně přiléhajících černých kožených kalhot a snad ještě těsnější černé kožené vesty. Tento suchý popis by mohl vyvolávat představy mužského vzhledu, ale když jsem si to oblékla, bylo mi okamžitě jasné, že nikdo z diváků nebude pochybovat o mém pohlaví. Konečně jsem pochopila, na co potřebují nadracké ženy ty dýky – a to hned několik. <emphasis>„Chápou nadračtí muži, co mají všechny ty dýky znamenat?“ </emphasis>zeptala jsem se.</p> <p><emphasis>„Většinou ano – pokud jsou střízliví. Tu a tam ale dostanou la</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>kovnou náladu a pak je třeba jim připomenout, aby si ruce zaměstnali někde jinde. Pár bodanců a řezných ran jim to obvykle spolehlivě v</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>světlí.“</emphasis></p> <p><emphasis>„To se snažíš být vtipná?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Myslíš, že bych to udělala?“</emphasis></p> <p>Tak jsem si vykouzlila čtyři speciální dýky používané mezi Ulgy. Jestliže chcete někoho zastrašit, předveďte mu jednu takovou dýku. Pohled na onu věcičku, která má na konci háček a obě strany zubaté jako pilky, obvykle evokuje nepříjemné pocity v žaludku.</p> <p><emphasis>„Ty jsou ale hrozné, Pol!“</emphasis></p> <p><emphasis>„Cožpak nejde právě o to? Chci mít jistotu, že se ni</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>kdo neopije natolik, aby si na mě začal něco dovolovat.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Uvědomuješ si ale, že budou snižovat tvou cenu, že?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Cenu? Jak to myslíš?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Nadracké ženy jsou majetek, Pol. To přece ví každý.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Aha, no jo. Já jsem na to úplně zapomněla. Je ještě něco, cos mi takhle zapomněla sdělit?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Budeš muset nosit obojek -</emphasis> <emphasis>velmi jemně ozdobený drahokamy, jestliže budeš mít velkou cenu. O řetěz se nemusíš starat. Nadracké ženy si řetěz k obojku nepři</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>pojují, jenom výjimečně při slavnostních příležitostech. Po cestě do Yar Nadraku se někde zastavíme, aby ses mohla podívat, jak nadracké ženy tančí. Budeš se mu</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>set naučit, jak se to správně dělá.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Já už ale přece umím tančit, mami.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Ne tak, jak se tančí v Gar og Nadraku. Když nadracká žena ta</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>cuje, v podstatě svádí všechny muže v místnosti. To je taky hlavní d</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>vod, proč všechny potřebují dýky.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Proč tedy tančí takovým, způsobem, když potom mají takové problémy?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Pravděpodobně kvůli té legraci, Pol. Tohle totiž nadracké muže dovádí téměř k šílenství.“</emphasis></p> <p>Pochopila jsem, že nadracké ženy dovedly sportovní odvětví „lámání srdcí“ až k dokonalosti a neváhají jít až na samu mez únosnosti. Tenhle malý výlet by přece jen mohl být zajímavější, než se zpočátku zdálo.</p> <p>Pak jsme se obě proměnily v sokoly a vydaly jsme se na křídlech větru na cestu severovýchodně do země Nadraku. Ti dva muži, které jsme hledaly, byly v hlavním městě v Yar Nadrak. Matka ale navrhla, abychom se zastavily v bezejmenné vesničce uprostřed divokých lesů Gar og<emphasis> </emphasis>Nadraku, kde se mohu podívat na vystoupení nadracké tanečnice jménem Ayalla.</p> <p>Tahle vesnička vypadala dost humpolácky, všechno tam bylo děláno jen tak napůl, což je ostatně dle mého pozorování velmi rozšířené v celém Gar og Nadraku. Budovy byly postaveny z kmenů a plátna, ale žádná z nich ani zdaleka neměla čtvercový či obdélníkový půdorys. Stěny se rozjížděly a opět spojovaly ve všemožných úhlech, ale to zřejmě vůbec nevadilo nikomu z přítomných. Tím se rozumí zejména lovci kožešin a hledači zlata, kteří čas od času dorazili, když se jim zachtělo trochu civilizace. Matka i já jsme přeletěly město a pak jsme se snesly k místní hospodě, kde jsme se usadily u nemytého okna vysoko na zadní stěně.</p> <p><emphasis>„Ayallin majitel se jmenuje Kablek, Pol,“ </emphasis>informovala mě matka. <emphasis>„Ten také vlastní tuhle hospodu a Ayalla je vlastně výhodným o</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>chodním tahákem. Každou noc tady tancuje a to přivádí prakticky všechny zákazníky. Kablek tady hlavně díky ní pěk</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ně bohatne. Ředí svoje pivo tak, že už pomalu pře</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>stává pěnit, a prodává ho za nehorá</emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>nou cenu.“ </emphasis></p> <p><emphasis>„To zní jako by byl Tolnedřan.“ </emphasis></p> <p><emphasis>„Ano, docela ano -</emphasis> <emphasis>ale nemá to ten šmrnc.“ </emphasis></p> <p>Dav zákazníků v Kablekově hospodě byl dost hlučný, ale bylo tam několik mohutných chlapíků s pořádnými klacky na udržování pořádku. Rázně ukončovali všechny rvačky na nože, ale pěstní souboje většinou ponechávali bez povšimnutí – pokud ovšem účastníci nezačali ničit zařízení hospody.</p> <p>Kablek spolu se svými pomocníky nalévali pivo neuvěřitelným tempem až do pokročilého večera, kdy už štamgasti začali vykřikovat: „Ayalla, Ayalla, Ayalla!“ přičemž důkladně dupali do dřevěné podlahy a hlučně bušili pěstmi do stolů. Kablek je ještě několik minut nechal takhle burácet a rozléval pivo, seč mu síly stačily. Poté vyskočil na dlouhý pult u zadní stěny svého podniku a zahulákal: „Poslední objednávky, chlapi! Máte poslední příležitost koupit si pivo. Jakmile začne Ayalla tančit, už nikomu nenalejeme!“</p> <p>Jeho hlášení ještě zvýšilo nával u pultu a poslední žíznivci se rychle spěchali zásobit. Pak, když se přesvědčil, že už mají všichni plné korbele, požádal Kablek zdvižením ruky o klid. „Tohle je ten správný rytmus!“ oznámil jim a svýma mozolnatýma rukama začal vytleskávat – nejprve třikrát pomalu a potom čtyři tlesknutí v rychlém sledu. „Neradil bych vám tenhle rytmus zapomenout, pánové. Ajalla to nemá ráda a se svými noži umí zacházet opravdu bleskurychle.“</p> <p>Smích, kterým mu na jeho hlášku odpověděli, zněl poněkud nejistě. Každá tanečnice se snaží udržet pozornost svého obecenstva – ale nožem?</p> <p>Poté se po krátké dramatické odmlce konečně v jasně osvětlených dveřích objevila Ayalla. Musela jsem okamžitě uznat, že byla skutečně nádherná. Měla tmavé havraní vlasy, jiskřivě modré oči a smyslná ústa. Prakticky byla otrokyní, pouhým kusem majetku, ale žádný tolnedranský císař by se nemohl vyrovnat jejímu majestátnímu vzezření a držení těla. Ať už byla otrokyní či nikoliv, Ayalle jako by patřilo cokoliv – nebo kdokoliv – na co se podívala. Její oděv – jestliže se dá oděvem nazvat něco tak nepatrného a křehkého – byl z bledě průsvitného malloreánského hedvábí a při každém jejím pohybu jako by šeptal. Ponechával jí paže obnažené až k ramenům a volně splýval těsně nad okraj kožených bot, ze kterých na diváky výstražně vykukovaly zdobené rukojeti dýk.</p> <p>Obecenstvo okamžitě začalo bouřlivě jásat, ale Ayalla se tvářila poněkud znuděně. Její výraz se ale změnil, jakmile diváci začali vytleskávat ten podmanivý rytmus. Ve tváři se jí objevilo soustředění a pouhou silou své nadpozemské přítomnosti dokázala uchvátit publikum a strhnout všechny v sále. Svůj tanec začala zvolna, skoro netečně, ale pak zrychlila tempo. Její nohy se jen míhaly, když vířila po celé místnosti v rytmu potlesku.</p> <p><emphasis>„Nadechni se, Pol,“ </emphasis>vyrušila mě najednou matka. <emphasis>„Začínám ti před očima vidět černé skvrny.“</emphasis></p> <p>Prudce jsem vydechla vzduch, který jsem nevědomky zadržovala v plicích. Natolik mě Ayalla dokázala zaujmout svým vystoupením. <emphasis>„Je nadaná, co říkáš?“ </emphasis>prohlásila jsem vlažně.</p> <p>Ayalla předvedla veškeré své umění a celé vystoupení zakončila tak neuvěřitelně smyslným krokem, že v okamžiku zlomila srdce každého muže v místnosti. Zdálo se, jako by se nabízela každému, kdo by měl o ni zájem, ale její ruce na rukojetích dýk jasně dávaly na srozuměnou, co by provedla každému, kdo by byl natolik šílený, aby přijal její nabídku.</p> <p>Páni! Tohle tedy vypadalo jako pořádná legrace!</p> <p><emphasis>„Tak co, Pol?“ </emphasis>zeptala se mě matka. <emphasis>„Myslíš, že to taky zvlá</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>neš?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Možná to bude vyžadovat trochu cviku,“ </emphasis>připustila jsem, <emphasis>„ale ne zas tak moc. Vím naprosto přesně, co dělala. Ona je velmi hrdá na své ženství, nemám pravdu?“</emphasis></p> <p><emphasis>„No, to ano. Určitě je.“</emphasis></p> <p><emphasis>„A právě o tom vlastně je celé její tancování, což já myslím dok</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>žu zvládnout poměrně snadno. Kro</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ky nejsou zas až tak podstatné. Ne</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>víc záleží na je</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>jím přístupu a postoji k věci a jsem přesvědčena, že mám svůj postoj. Dej mi týden, mami, a budu ještě lepší tanečnice, než je ona.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Pane jo, ty si ale nějak věříš.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Věř mi. Kam se vydáme teď?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Směrem na Yar Nadrak, do hlavního města. Budeš si muset v</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>brat majitele a pak se pustíme do práce.“</emphasis></p> <p>Většina z vás patrně nebude příliš detailně obeznámena se zvláštní povahou uspořádání celé nadracké společnosti. U Nadraků jsou ženy považovány za majetek, ale úplně jiný majetek, než třeba boty, koně nebo nákladní vozy. Nadracká žena si svého majitele <emphasis>vybírá </emphasis>a jestliže ten vyvolený nežije právě podle jejích představ, může vždycky použít svých dýk k přesvědčení dotyčného muže, aby ji prodal někomu, kdo se jí zamlouvá víc. A pokaždé dostává polovinu částky, za kterou byla prodána. Když se nadracká žena snaží a pořádně se tomuto obchodu věnuje, může zemřít značně bohatá.</p> <p>Yar Nadrak je město zamořené komáry, kde je všude neustále cítit puch dehtu, které bylo vystaveno na bahnitém prostranství a okolních lesů se zakladatelé zbavili tak, že je zapálili – a to jsou ty lepší stránky onoho města.</p> <p>Nemělo žádný význam to déle odkládat a tak když jsme přistály a já znovu nabyla své normální podoby, oblékla jsem se do koženého oděvu, který pro mě matka připravila. Vkročila jsem do města hlavní branou a přitom jsem si povšimla naleštěné ocelové masky Toraka, která na mě hleděla z průčelí. Možná právě tato hrozná upomínka jeho existence zavinila to, co se vzápětí stalo.</p> <p>„Jen tak moc nespěchej, zlatíčko,“ prohlásil jeden z poloopilých strážců brány, upřeně se na mě zadíval a popadl mě za ruku. Rozhodla jsem se, že musím dát jasně na srozuměnou základní pravidla hry, tady a teď hned. Jednou nohou jsem ho z boku udeřila do kolena a on zavrávoral a skácel se. Pak jsem na něj skočila a koleno jsem mu vrazila do žaludku. Z opasku jsem vytáhla obě dýky a jejich pilovitá ostří jsem mu zkříženě opřela o krk. „Nějaký poslední vzkaz?“ zeptala jsem se.</p> <p>„Co to sakra vyvádíš?“ zaječel překvapeně.</p> <p>„Právě se chystám na to, že ti proříznu hrdlo,“ vysvětlovala jsem mu trpělivě. „Ty ses mě dotknul a nikdo, kdo se opováží dotknout Polanny, nepřežije. To ví přece každý. Pomodli se. Budu s tebou hotová dřív než se naděješ.“</p> <p>„Vždyť to byla nehoda!“ ječel vyděšeně. „Já jsem se tě přece nechtěl dotknout!“</p> <p>„Promiň. To jsem si neuvědomila. Měl sis dávat lepší pozor.“</p> <p>„Takže mi tedy odpustíš?“</p> <p>„Samozřejmě, že ti odpouštím, pošetilý hochu.</p> <p>Stejně ti budu muset, podříznout krk, ale bude mě to opravdu mrzet. Jen klidně lež. Tohle budeme mít hned za sebou.“</p> <p>Co jsem ale teď u všech všudy měla udělat? Byla jsem si jistá, že to udělalo na všechny přihlížející dojem, ale jak jsem se z toho měla vysekat, aniž bych musela toho hlupáka opravdu zabít?</p> <p>„Polanno! Nech ho běžet!“ Ten hlas byl hluboký a jasně mužský a znělo to, jako by se ozýval odněkud zpoza mne. Přesto ale nepřicházel zezadu a ještě navíc mě neoslovil muž. To mě zachránila matka.</p> <p>„Ale on se mě dotknul!“ protestovala jsem.</p> <p>„Byl to jenom omyl. Nech ho jít.“</p> <p>„On mě tím ale urazil. Nemohu ho přece jen tak nechat běžet.“</p> <p>„Na tohle teď ale skutečné nemáme čas, Polanno. Jednou ho řízni a tím to bude vyřízeno. Trocha krve tuhle záležitost smyje. Nemusíš přece kvůli takové hlouposti hned prolévat litry krve.“</p> <p>„No tak dobrá.“ Vzdala jsem to. Trochu jsem svou vystrašenou oběť škrábla nožem na špičku brady a pak jsem vstala a zasunula obě dýky za opasek. Vzápětí jsem se vydala na cestu do centra města. Pochybuji o tom, že si někdo z kolemstojících vůbec všimnul, že odcházím sama.</p> <p><emphasis>„To bylo poněkud přehnané, Pol.“ </emphasis>Matka to pronesla dost jedovatým tónem.</p> <p><emphasis>„Taky mám pocit, že se mi to nějak vymklo z rukou.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Polanna? Kde jsi na takové podivné jméno při</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>šla?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Nevím, prostě mi to v tu chvíli přišlo na mysl. Zdálo se mi, že to zní tak nějak nadracky.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Nadracky?“</emphasis></p> <p><emphasis>„To je jedno, mami. Necháme to být a raději se pů</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>jdeme po</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>hlédnout po nějakém vhodném majiteli.“</emphasis></p> <p>Nikdy předním jsem si samozřejmě majitele nesháněla a můžu vám prozradit, že je to něco naprosto jiného než třeba kupování bot nebo masa na večeři. Po dlouhém výběru jsme se konečně dohodly na jednom obchodníkovi s kožešinami jménem Gallak. Byl dostatečně úspěšný, aby měl potřebné kontakty a aby nebydlel v nějakém brlohu. Jako většina Nadraků byl i on hubený a měl pronikavé bystré oči. Celá záležitost ale měla jeden podstatný háček a ten spočíval ve skutečnosti, že Gallaka zajímaly peníze podstatně víc než ostatní příjemné stránky života, včetně žen. Kvůli této jeho zálibě jsme musely věnovat určité úsilí a vložit do jeho paměti určité vzpomínky. Nakonec jsme to ale s matkou vyřešily tak, že jsme využily jeho chamtivosti. Vnutily jsme mu představu velkého zisku, který utrží, až mě bude prodávat jinému majiteli a tím to bylo zařízeno.</p> <p>Jednou pozdě v noci jsem se opatrně vplížila do jeho domu, poházela jsem po domě některé své věci a zbytek majetku jsem si uložila v jedné z prázdných místností, kterou jsem si zařídila jako svou soukromou ložnici. Když se o chvíli později začalo rozednívat, zapálila jsem v kuchyni oheň a dala jsem se do přípravy snídaně. Brzy jsem měla všechno připraveno a tak jsem zašla do jeho ložnice a jemně jsem ho vzbudila. „Máš už hotovou snídani, Gallaku,“ oznámila jsem mu. „Vstávej.“</p> <p>Protáhnul se a zívnul. „Dobré ráno, Polanno,“ pozdravil mě chladně. „Vyspala ses dobře?“ Zřetelně si pamatoval, jak mě asi před šesti týdny koupil v jedné zapadlé špeluňce na předměstí. Podle jeho vzpomínek jsem tu už byla dost dlouho na to, aby si na mě zvyknul.</p> <p>Snědl připravenou snídani a pochválil moje vaření – což podle jeho názoru dělal pokaždé, když jsem mu něco uvařila. Pak mi zkontroloval obojek, aby se ujistil, že je dobře zamčený, a odešel do práce. Pro něj jsem již byla stálou součástí jeho života a nemohl samozřejmě nijak zjistit, že mě až do onoho rána nikdy předtím neviděl.</p> <p><emphasis>„Takže se do toho dáme,“ </emphasis>ozvala se mi matka, když odešel, <emphasis>„chceme najít jistého muže jménem Yarblek. Bude jednou v budoucnu dost důležitou osobou a tak bychom ho raději měly poznat.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Já se ale</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong><emphasis>přece nemohu jen tak vydat kam se mi zachce, mami,“ </emphasis>připomněla jsem jí.</p> <p><emphasis>„Jak jsi na tohle přišla?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jsem přece otrokyně, mami. Nemůžu se jen tak podle, libosti procházet po ulicích, nebo ano?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Ty asi nechápeš podstatu tohoto uspořádání, Pol. Gallak je tvůj majitel, ne tvůj pán. Ty jsi jeho majetek, ne žádná otrokyně.“</emphasis></p> <p><emphasis>„V tom je nějaký rozdíl?“</emphasis></p> <p><emphasis>„To je jako nebe a dudy, Pol. Tvůj obojek ti dává naprostou sv</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>bodu a jasně dává všem ostatním najevo, že jestliže se ti někdo postaví do cesty, Gallak ho nechá zabít. Ty tady máš větší svobodu, než jsi mívala jako eratská vévodkyně. Můžeš se vydat kamkoliv se ti za</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>chce a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nemusíš dělat nic, co se ti nelíbí. Nadracké ženy mají mnohem větší volnost než ženy kdekoliv jinde na světě -</emphasis> <emphasis>tedy kromě vlčic, samozře</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>mě.“</emphasis></p> <p><emphasis>„To je tedy vážné zajímavý zvyk.“</emphasis></p> <p>Ačkoliv mu v té době bylo jenom patnáct nebo možná o trochu víc, byl už Yarblek v Yar Nadraku poměrně známou osobou. Ale přestože byl takto proslulý, bylo poměrně obtížné Yarbleka najít a moje pátrání mě zavedlo až do nejtemnějších částí města. Zpráva o ranním incidentu u brány se zjevně po městě rychle roznesla, protože všichni nebezpečně vypadající darebáci se raději klidili z cesty, aby se náhodou se mnou nesetkali. Vyprávění asi obsahovalo poměrně dobrý popis, takže mě všichni mizerové z Yar Nadraku poznali už zdálky. Je ale dost obtížné získat nějaké informace, když se vám všichni na sto honů vyhýbají, takže jsem si vybrala jednoho ošuntělého nebožáka a ukázala jsem na něj prstem. „Ty,“ prohlásila jsem nesmlouvavě, „pojď sem.“</p> <p>„Já jsem nic neudělal,“ bránil se.</p> <p>„Taky jsem nic takového neřekla. Prostě sem pojď.“</p> <p>„Musím?“</p> <p>„Rozhodně.“ Ukázala jsem na ulici před sebou. „Sem,“ nařídila jsem mu. „Hned.“</p> <p>„Ano, Polanno. Hned jsem u tebe.“ Takřka utíkal přes ulici a zastavil se na místě, které jsem označila. Okamžitě si dal opatrně ruce za záda, aby předešel jakýmkoliv nedorozuměním.</p> <p>„Hledám jednoho mladého chlapíka, jmenuje se Yarblek. Slyšel jsi o něm něco?“</p> <p>„Každý tady zná Yarbleka, Polanno.“</p> <p>„To je dobře. Kde bych ho mohla najít?“</p> <p>„Většinu času tráví v Krysím doupěti – to je jedna špeluňka kousek od východní brány. Jestli tam náhodou nebude, hospodský určitě bude vědět, kde ho máš hledat.“</p> <p>„Děkuju ti. Vidíš? Ani to nebolelo.“</p> <p>Nezdá se, že bych někde krvácel – alespoň zatím.“ Pak se mu najednou oči rozzářily zvědavostí. <emphasis>„Vážně </emphasis>jsi tomu strážnému u brány uřízla hlavu těma pilama, co nosíš místo dýk?“</p> <p>„Samozřejmě, že ne. Trochu jsem ho škrábla, to bylo celé.“</p> <p>„Myslel jsem si, že to bude tak trochu přehnané. Nezdáš se mi nějak zvlášť krvežíznivá.“ Pak na mě zamrkal. „Já to ale nikomu neřeknu. Takhle jsi pěkné vyděsila celou zlodějskou čtvrť a já přímo zbožňuju koukat se, když se občas třesou strachy,“</p> <p>„Jsi hodný chlapec,“ řekla jsem mu a poplácala jsem ho po tváři. Pak jsem se zablácenou ulicí vydala směrem k východní bráně.</p> <p>Krysí doupě bylo pojmenování vskutku přiléhavé. Stěny onoho podniku byly pokryty pavučinami a podlahu by vůbec nemělo cenu drhnout, člověk by na tu vrstvu špíny musel rovnou vzít lopatu. Došla jsem až k rozvrzanému a poškrábanému pultu. „Který z těchhle opilých ubožáků je Yarblek?“ zeptala jsem se chlapíka, který stál proti mně za pultem.</p> <p>„Támhle ten v rohu, to je on – ten mladý chlapík, co se ještě snaží vyspat se z opice, kterou tu včera nakoupil. Zabiješ ho?“</p> <p>„Jak jsi na něco takového přišel?“ „Jsi přece ta, která si nechá říkat Polanna, nebo ne? Po městě běží zprávy, že zabíjíš lidi jenom proto, že se na tebe podívají.“</p> <p>„To je pěkný nesmysl. Dneska jsem ještě nikoho nezabila – zatím. Teď mě prosím omluv, myslím, že s ním půjdu prohodit pár slov.“</p> <p>Vzbudit Yarbleka mi nedalo takřka žádnou práci – vlastně stačilo jedno vrzající prkno. Jeho ruka vyletěla k dýce za opaskem ještě dříve, než vůbec otevřel oči. Pak se na mě trochu tupě podíval. „Posaď se, drahoušku,“ vyzval mě a nohou mi přikopnul jednu z židlí. „Ty jsi tu nová, že ano? Nevzpomínám si, že bych tě tu kdy viděl. Chceš, abych ti objednal něco k pití?“</p> <p>„Nejsi ještě příliš mladý na to, abys takhle vysedával po hospodách, Yarbleku?“ zeptala jsem se ho a přitom jsem se usadila na židli, kterou mi nabídl.</p> <p>„Já jsem nikdy nebyl příliš mladý, zlato,“ zahřímal. „Já jsem byl úplně dospělý už v okamžiku, kdy jsem přišel na svět. Odkojili mě silným pivem a svého prvního chlapa jsem zabil, už když mi bylo sedm.“ A tak bez přestání pokračoval ve svém chvástání a pořád se vychloubal, kolik toho dokáže vypít, kolik chlapů už dokázal zabít a jak žádná žena nedokáže odolat jeho přirozenému šarmu. Jeho výraz tváře a bezstarostný smích napovídaly, že ani nečeká, že mu budu všechny ty lži věřit. Spíš se prostě snažil mě nějak upoutat a zabavit. Abych to shrnula, připadal mi jako ošuntělý a vychloubačný puberťák, ale nějak jsem v něm vytušila náznaky mnohem větší bystrosti, než by se na první pohled zdálo. Byla jsem si docela jistá, že jestli neudělá nějakou velkou chybu, tak se mu podaří úspěšně dožít dospělosti. V tom případě určitě bude schopen vykonat to, co od něho budeme očekávat.</p> <p>Abych řekla upřímně, vůbec by mě tenkrát nenapadlo, že tenhle chlapec se jednou spojí s princem Kheldarem a stane se jedním z nejbohatších mužů na světě. Po nějaké chvíli mně už jeho neustálé žvanění a plané tlachání přišlo dost únavné. „Vypadáš dost unaveně, Yarbleku,“ poznamenala jsem.</p> <p>„Já nikdy nejsem příliš unavený na to, abych mohl mluvit s krásnou ženou,“ opáčil. Pak mu těžce klesla víčka a za chviličku začal hlasitě chrápat.</p> <p>Asi to vzhledem k jeho stavu nebylo potřeba, ale přesto jsem mu pro jistotu vzpomínky na celý náš rozhovor vymazala z paměti. A taky vzpomínku toho chlapíka za pultem.</p> <p><emphasis>„Mami,“ </emphasis>oslovila jsem svou matku, když jsem konečně opustila Krysí doupě.</p> <p><emphasis>„Ano, Pol?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Našla jsem Yarbleka. Je dost mladý, ale připa</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>dá mi docela sli</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>ný - jestli přežije.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Mám potvrzeno z dobrých zdrojů, že bude žít dost dlouho, Pol. Můžeme mu důvěřovat?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Asi bychom neměli, ale mám takové tušení, že přesto můž</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>me.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Teď tady nějakou dobu zůstaneme. Můžeš se na něho čas od č</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>su zajít podívat a zkontrolovat, jak to s ním pokračuje.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Kdo je ten další člověk, kterého mám navštívit?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Nový král, Drosta lek Thun.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jak moc je nový?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Byl korunován v roce 5342. Je mu něco kolem dva</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ceti.“</emphasis></p> <p><emphasis>„My hodláme očekávat </emphasis><emphasis>pomoc</emphasis> <emphasis>od krále, který vládne národu A</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>garaků?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Mě se na tohle neptej, já tady nejsem od toho, abych dělala ro</emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>hodnutí, Pol. Prostě se od tebe oče</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>kává, že si s ním promluvíš a pok</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>síš se nějak zjis</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>tit, co by ho mohlo přimět přejít na naši stranu.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Možná bude poněkud obtížné proniknout do jeho paláce.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Myslím, že v tomhle bychom mohli využít Gallakovu pomoc.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Možná. Dnes večer si s ním promluvím a uvi</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>dím, co se dá d</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>lat</emphasis><emphasis>.“</emphasis></p> <p>Myslím, že zabydlet se v novém prostředí a zvyknout si na nový domov bylo pro mě mnohem obtížnější než pro Gallaka. Musela jsem se v jednom kuse hlídat a neustále si připomínat, že podle jeho vzpomínek s ním pod jednou střechou žiji už šest týdnů a že už si na to zvyknul. „Jak jsi strávila dnešní den, Polanno?“ zeptal se mě po večeři zdvořile.</p> <p>„Zhruba stejně jako jindy,“ odvětila jsem. „Vydala jsem se na tržiště, abych se podívala do obchodu, které jsem si ještě nestačila prohlédnout. Nic jsem si tam ale nekoupila.“</p> <p>„Potřebuješ nějaké peníze?“</p> <p>„Ne. To je v pořádku. Už ses někdy setkal s králem Drostou?“</p> <p>„Několikrát, proč se ptáš?“</p> <p>„Jsem jenom trochu zvědavá. Jaký to je člověk?“</p> <p>„Mladý, jednou by mohl dospět – a doufám, že to bude dřív než mu bude osmdesát.“</p> <p>„Teď jsem ti nějak nerozuměla.“</p> <p>„Jeho výsost se velice zajímá o ženy.“ Z Gallakova tónu bylo jasné, že se mu to nelíbí.</p> <p>„Na tom ale nevidím nic špatného.“</p> <p>„Já ano – když je to to jediné, na co dokáže pořádně myslet. Vypadá to, že náš král vůbec nedokáže myslet na nic jiného. Pochybuji dokonce o tom, že by vůbec znal jména všech svých poradců.“</p> <p>„To je tedy hloupé.“</p> <p>„On vlastně není hloupý, Polanno. Je vlastně docela chytrý – tak trochu výstředním způsobem – ale jeho mozek je úplně zatemněn, když nějaká žena začne tančit. Abys to špatně nepochopila. Já si dokážu vychutnat tančící ženu stejně jako kterýkoliv jiný muž, ale Drosta začíná slintat ještě dřív, než vůbec začne. A myslím to doslova. Není radno si s ním něco začínat, a to jeho věčné uslintané lichocení mu zrovna nepřidává. V Drasnii brzy na trůn nastoupí nový král a Drosta by se měl věnovat přípravě nových obchodních smluv a dodávek. Jeho poradcům se ale nedaří ho vytáhnout z nevěstince ani na tak dlouho, aby si vůbec mohl pohovořit s drasnijskýmí vyjednavači.“</p> <p>„To je tedy příšerné,“ zašeptala jsem.</p> <p>„Přesně tak to vidím i já. Nemohli bychom raději mluvit o něčem jiném? Pouhé pomyšlení na toho smilníka mi způsobuje husí kůži.“</p> <p>Tohle mi poskytlo nový námět k přemýšlení a když příštího rána Gallak opět odešel podfouknout několik svých zákazníků, začala jsem s nácvikem svého tancování. Nepotřebovala jsem plnou místnost chlapů, kteří by mé vytleskávali rytmus, protože ten jsem měla v hlavě pořád. Vyklidila jsem část nábytku a celou jednu stěnu jsem jedinou myšlenkou pokryla velkými zrcadly. Pak jsem se konečně pustila do práce. Jak jsem si všimla, když tehdy Ayalla tančila, klíčem ke skutečně skvělému vystoupení je přístup, ne přesné kroky. Během odpoledne mi to začalo přecházet do krve.</p> <p>Poctivě jsem takhle cvičila dva týdny. Největší potíže mi způsobovalo předvádění. Některé krokové variace nadrackých tanců mě zahanbovaly a já přitom věděla, že budu muset svůj ostych překonat, jestli chci předvést takové vystoupení, jaké jsem si představovala. Je to sice zvláštní, ale přišla jsem na to, že mi hrozně pomáhá tančit s dýkami sevřenými v pěstech. Když jsem svírala ty ulžské nože, byla jsem schopna své přednosti ukazovat tak, jak se Ayalle patrně nikdy ani nesnilo. Teď už zbývalo jedině přijít na způsob, jak bych mohla potlačit svoje červenání ve tvářích. Moje tancování dokonce překvapovalo i mě samotnou, což byl patrně také hlavní účel.</p> <p>Zima odezněla stejně snadno jako přišla a během ní jsme si s Gallakem na sebe zvykli a utvořili jsme jakousi typickou nadrackou domácnost. On trávil celé dny handrkováním se zákazníky a já jsem je vyplnila procvičováním tance.</p> <p>Ne, rozhodně jsem netancovala jenom proto, že to pro mě byla legrace. Když mi Gallak prozradil, co si myslí o osobnosti krále Drosty, vnukl mi tím vynikající plán jak se dostat do těsné blízkosti krále a trochu ho prověřit. Na jaře už jsem si byla takřka jistá, že jestli je moje vystoupení alespoň z poloviny tak dobré, jak jsem si myslela, Drosta bude celý uslintaný od hlavy k patě, ještě než se dostanu do půlky vystoupení.</p> <p>Když sníh v ulicích Yar Nadraku začal pomalu roztávat, rozhodla jsem se předstírat netrpělivost, S Gallakem jsme celou zimu byli v podstatě pořád doma a on poměrně ochotně souhlasil, že by nám trocha společenského života pro zpestření nemohla uškodit.</p> <p>Abychom si rozuměli, společenský život v Gar og Nadraku je značně zaostalý za světem, protože Nadrakové si pod tímto pojmem nedokážou představit nic jiného než vyrazit do nejbližší hospody. Já se rozhodně do hospody nijak nehrnu, ale tohle byla v podstatě pracovní záležitost. Než jsme vyrazili z domu, odešla jsem si převléknout šaty. Možná jsem se mohla odvázat a předvést vystoupení ve svém koženém oblečení, ale patrně by to nemělo ten samý účinek.</p> <p>Posadili jsme se s Gallakem k jednomu stolu v podniku, který se jmenoval Divoký medvěd. Dokonce jsem během večera vypila několik korbelů nadrackého piva, které chutná spíš jako ovocný mošt. Vlastně to bylo možná tím, že jsem byla trochu nervózní. Ostatní zákazníci v hospodě začínali být poněkud netrpěliví a tak nakonec někdy uprostřed večera začal program. Mladá žena, která patřila jednomu z Gallakových konkurentů v obchodě s kožešinami, byla přinucena svým majitelem nás zabavit tancem. Všichni přítomní začali společně tleskat do rytmu a mladá dívka začala tančit. S Ayallou by se rozhodně rovnat nemohla, ale nebyla zase tak špatná. Potlesk, který zakončil její vystoupení, byl bouřlivý.</p> <p>Zcela tiše, aniž bych se na něj otočila či mu něco řekla, jsem trochu popudila ego svého majitele. „Moje Polanna dokáže tančit ještě lépe,“ prohlásil hlasitě.</p> <p>„No jo, to je Gallak, abyste věděli,“ ozval se majitel tanečnice. „Vždycky musí být o něco lepší než všichni ostatní.“</p> <p>„Nabídni mu nějakou sázku,“ pošeptala jsem Gallakovi.</p> <p>„A jsi si jistá, že dokážeš takhle tancovat?“ zeptal se mě trochu pochybovačně taky šeptem.</p> <p>„Jen se neboj, já je pěkně rozpálím,“ ujistila jsem ho.</p> <p>„No dobře, myslím, že to zkusíme.“ Nezdálo se, že, by to říkal moc jistě. „Tak dobře, Rasaku,“ oslovil svého soupeře, „chtěl by ses se mnou vsadit?“ Sáhl k opasku pro svůj kožený měšec. „Mám tady deset zlaťáků, které mi říkají, že Polanna je lepší tanečnice než tvoje Eyanna. Potom necháme tady naše přátele, aby posoudili, která z nich byla lepší.“</p> <p>„Deset? Vypadá to, že si nějak moc věříš, Gallaku.“</p> <p>„Jsem si natolik jistý, že na to mohu vsadit peníze. Tak co na to říkáš, Rasaku, nebo se ti snad nechce?“</p> <p>„Nuže dobrá. Tedy deset.“</p> <p>Dav začal jásat a dupat nohama do podlahy. Pak znovu začali rytmicky tleskat.</p> <p>Zhluboka jsern se nadechla, vstala jsem a svlékla jsem si svrchní oděv. Můj taneční úbor byl dost věrně okopírován podle toho, který Ayalla měla na sobě v té lesní hospodě. Zběžně jsem si stačila všimnout, že se Rasak zatvářil poněkud zaraženě, když mě spatřil v mém lehounkém, modrém kostýmu.</p> <p>No dobře, tak z toho přece nebudeme dělat nějakou událost. Už jsem dávno vyrostla z pubertálních kostnatých kolen a poďobaného obličeje. Kromě toho, poctivě jsem cvičila několik hodin denně téměř šest měsíců a tak jsem byla bojovně naladěna – samozřejmě to myslím obrazně.</p> <p>Omlouvám se za ten slovní obraz. Bylo to ode mě neuvážené.</p> <p>A tak jsem jim tedy zatančila. Byla jsem trochu nervózní z toho, že budu tancovat před obecenstvem – myslím, že tomu profesionálové říkají jevištní tréma. Jakmile jsem ale začala tančit, nervozita se najednou přeměnila v nadšené vzrušení a já jsem tančila ještě mnohem lépe než během svého osamělého nacvičování. Asi neexistuje nic lepšího než dobré obecenstvo, když ze sebe chce člověk vydat to nejlepší. Možná jsem je nerozpálila, ale určitě jsem jim udělala radost.</p> <p>Když jsem svoje vystoupení zakončila přesně tím neuvěřitelně propracovaným krokem, nastalo mezi diváky udivené ticho. Tenhle dav mi prostě patřil! Potlesk a pochvalný jásot byly naprosto ohlušující a Rasak se ani nenamáhal, aby dával obecenstvu hlasovat. Svých deset zlaťáků vyplatil takřka bez reptání.</p> <p>Po této veřejné zkoušce jsem své vystoupení předváděla často. Gallak, který samozřejmě vždycky hleděl jak nejvíce vydělat, přišel na to, jak využít mých schopností ke svým obchodním jednáním. „Co kdybychom nechali Polannu zatančit, zatímco si budete promýšlet mou nabídku?“ se začalo ozývat poměrně často v průběhu rozličných jednání.</p> <p>Vzhledem k tomu, že jsem většinou tančila v hospodách, bylo pravděpodobné nevyhnutelné, že dříve či později budu muset použít svých nožů. Chtěla jsem všem ukázat, že to myslím vážně a že musí držet ruce pěkně stranou. Gallak právě vyjednával s jedním zatvrzelým chlapíkem jménem Kreblar a jejich jednání se dostalo do slepé uličky. V té chvíli se Gallak rozhodl použít svou nejlepší zbraň, tedy mě. Do té doby se už velmi dovedně naučil mě plynule zapojit do obchodních jednání. Když tedy navrhl, že bych mohla pro ně i pro ostatní návštěvníky hospody zatančit, nabídka zněla samozřejmě a byla přijata. Kreblar do té doby už vypil až příliš mnoho nadrackého ovocného piva a tak to vypadalo, jako by se domníval, že tančím jenom pro něho.</p> <p>Když jsem zakončovala svůj tanec a vydala jsem se krokem ke stolu, kde jsme všichni tři seděli, překročil onu pomyslnou hranici. Svýma kalnýma očima tupě zíral někam na protější stěnu, ale přitom mě drsně popadl za ruku. „Tohle je teda hodná holka!“ zahalekal dost hlasitě. „Tak pojď, dej mi pusu!“ a začal se na mě sápat.</p> <p>V tu chvíli jsem velmi ocenila, že jsem se zacvičila v chirurgii. Bleskurychle jsem vytáhla dýku z pochvy v botě a jediným pohybem jsem ho zastavila tak, že jsem mu špičku zapřela do brady. Hlava se mu zvrátila dozadu, ale já jsem pominula jeho odkrytý krk a místo toho jsem ho čistě řízla napříč hrudníkem. Věděla jsem, že mi žebra zastaví nůž a tak mu nezpůsobím nějakou hlubokou ránu.</p> <p>Pronikavě zaječel a očima plnýma děsu zíral na svůj hrudník, jak mu krev vytéká z úzkého otvoru, který jsem mu právě vysekla do košile. „Tohle jsi tedy vážně neměl dělat,“ pokárala jsem ho, aniž bych se vůbec namáhala zvýšit hlas. Otřela jsem svůj nůž do límečku jeho košile a pak jsem ho zastrčila zpátky do boty, kam patřil. Rozhlédla jsem se kolem po ostatních návštěvnících hospody. „Nemá tu někdo náhodou u sebe jehlu a nit?“ zeptala jsem se. „Brzy tu totiž všichni budeme čvachtat v krvi, jestli Kreblarovi tu ránu nezašiju.“</p> <p>Přítomný příštipkář mi poskytl všechno potřebné a já jsem požádala Gallaka a tři nebo čtyři další dobrovolníky, aby Kreblara položili na stůl a pořádně ho drželi. Pak jsem s tichým mumláním zašila ránu, která se táhla od jednoho podpaží ke druhému, a musela jsem přitom přehlížet jeho kvílení.</p> <p>Nejsem si úplně jistá čím to bylo, ale myslím, že přihlížejícím při šití tuhla krev v žilách ještě mnohem víc než při samotném zranění. Někdy mi ostatní lidé připadají poněkud směšní.</p> <p>Postupem času se můj věhlas šířil po Yar Nadraku a jak jsem vcelku správně předpokládala, Gallak nakonec obdržel pozvání, aby se „zastavil v paláci na návštěvu a Polannu vzal s sebou“. Moje nesčetné hodiny tréninku a veřejných vystoupení se konečně vyplatily.</p> <p>Palác krále Drosty byl umístěn v centru Yar Nadraku a pokud jsem byla schopna to posoudit, tak to byl jediný kamenný dům v celém městě. Nadrakové ale nejsou právě zruční co se týče práce s kamenem a tak byl palác postaven stejně šejdrem jako všechny ostatní budovy. Když jsme spolu s Gallakem vstoupili do trůnního sálu, uviděla jsem tam jediného Grolima, kterého jsem za celou dobu pobytu potkala. Opatrně jsem do jeho mysli vyslala pátrací myšlenku a zjistila jsem, že žádnou mysl vlastně ani nemá. Byl to Grolim, to je pravda, ale měl velmi omezené schopnosti a pokud jsem mohla soudit, nevydal ze sebe za posledních deset let střízlivý dech. Nabyla jsem zkrátka dojmu, že Torak má na Nadraky jen velmi diskutabilní vliv.</p> <p>Král Drosta byl skutečně poněkud mladý na to, aby seděl na panovnickém trůnu, a podle všeho se domníval, že jeho hlavním posláním je pořádně si užívat života. Jeho hubenost skoro až hraničila s vychrtlostí a celou tvář měl zbrázděnou nepěknými purpurovými boláky a dost hlubokými jizvami. Měl tvrdé, černé a už poněkud řídké vlasy a jeho zjevně nákladné žluté oblečení nebylo právě nejčistší.</p> <p>Protože představování u dvora je formální záležitost, měla jsem na sobě obojek a Gallak mě pomocí něj provedl sálem tak, jak to vyžadovala společenská norma. Byla jsem oděna do svého tanečního úboru, který jsem poměrně úspěšně zakrývala svrchním modrým oděvem. V Gallakově doprovodu jsem došla k patě trůnu, kde jsme se zastavili a on se uklonil svému králi. „Jmenuji se Gallak, Veličenstvo,“ představil se. „Ráčil jsi mě zavolat?“</p> <p>„Á, tak konečně tě tu mám, Gallaku,“ odpověděl Drosta pronikavým, skoro až hysterickým hlasem. „Už jsme tu na tebe čekali.“ Pak si mě pečlivě prohlédl od hlavy k patě a jeho pohled byl až urážlivě jednoznačný. „Tak tohle musí být ta slavná Polanna,“ prohlásil. „Vypadá skutečně skvěle, že ano?“ Pak se nervózně zahihňal. „Nechtěl bys ji prodat, Gallaku?“</p> <p>„No – nechtěl, výsosti,“ odpověděl Gallak. „Myslím, že ne.“ Považovala jsem to za velice moudré rozhodnutí vzhledem k tomu, že byl od mých dýk vzdálen pouze na délku řetězu.</p> <p>„Tak bys mi ji tedy mohl alespoň půjčit.“ Drostovi se patrně jeho návrh zdál vtipný, protože se tomu dost hlučně zasmál.</p> <p>„To už by záleželo na <emphasis>mém </emphasis>rozhodnutí, Drosto,“ upozornila jsem ho chladně, „a pochybuji o tom, že máš tolik peněz.“</p> <p>„Ty jsi tedy na sebe dost pyšná, co?“ ozval se trochu překvapeně.</p> <p>„Vím dobře, jakou mám cenu,“ odrazila jsem ho s pokrčením ramen.</p> <p>„Říkali mi, že jsi tanečnice.“</p> <p>„Tak to se nemýlili.“</p> <p>„A jsi dobrá tanečnice?“</p> <p>„Ta nejlepší, jakou kdy uvidíš.“ Skromnost rozhodně není jednou z nadrackých předností, ale moje smělá poznámka patrně překročila rámec obvyklého nadrackého naparování.</p> <p>„Tak to mi budeš muset dokázat, Polanno.“</p> <p>„Kdykoliv si budeš přát, Drosto. Než s tím ale začneme, možná by ses měl podívat na tohle.“ Sáhla jsem rukou do oděvu a vytáhla jsem svoje dýky, které jsem mu názorně ukázala.</p> <p>„Ty se mě snažíš zastrašit?“ zeptal se mě a oči měl přitom vykulené ještě víc než předtím.</p> <p>„Nebylo to rozhodně míněno jako výhružka, Drosto – prostě jenom konstatování skutečnosti. Tohle tě potká, jestliže se během svého obdivování neovládneš.“</p> <p>„Mám pocit, že jsem ještě nikdy předtím neviděl dýku s háčkem na konci. Jaký to má účel?“</p> <p>„Háčky vytahují věci ven – a to věci, které by si každý raději nechal uvnitř těla.“ Zálibně jsem se podívala na svoje vylepšení. „Nejsou krásné?“ řekla jsem, „Jsou vyrobeny tak, aby nadělaly větší paseku, když se tahají ven, než když vnikají dovnitř.“</p> <p>Jeho tvář poněkud zezelenala a při té hrozné představě se hrůzou otřásl, „Tohle je tedy hrozná žena, Gallaku,“ oslovil mého majitele. „Jak to můžeš zvládnout, mít ji ve své blízkosti?“</p> <p>„Mně docela vyhovuje, výsosti,“ ujistil ho Gallak. „Už mě naučila hodně ze slušného chování. A to není všechno, ona je navíc ještě nejlepší kuchařkou v celém Gar og Nadraku.“</p> <p>„Ve skutečnosti na celém světe, Gallaku,“ opravila jsem ho. „Tak co, Drosto,“ prohlásila jsem, „co bude? Chceš, abych ti zatančila, nebo bys raději večeři?“</p> <p>„Nejprve mi zatanči, Polanno,“ řekl poťouchle. „Uvidíme, jestli tvoje tančení povzbudí mou chuť k jídlu.“ Pak se rozhlédl po svém trůnním sále. „Uvolněte parket!“ nařídil. „Poskytněte téhle dívce prostor! Teď se podíváme, jestli je skutečně tak dobrá, jak si o sobě patrně myslí!“</p> <p>Přijala jsem to jako výzvu a tak jsem odložila svoje obvyklé zábrany a zařadila jsem některé prvky, které jsem ještě dosud na veřejnosti nepředvedla.</p> <p>Ne, opravdu je tady nehodlám popisovat – snad to pochopíte, kvůli dětem.</p> <p>Král Drosta se celý chvěl, když jsem se vracela na své místo, abych si znovu oblékla svrchní oděv. V jeho pohledu jsem vycítila náznak úcty a zároveň trochu hrůzu. „Ať mě Torak na místě sebere!“ ulevil si. „Ještě nikdy předtím jsem nic takového neviděl!“</p> <p>„Vždyť jsem ti říkala, že jsem nejlepší,“ připomněla jsem mu.</p> <p>„Jsi si skutečně jist, že mi ji nechceš prodat, Gallaku?“ zkoušel to znovu Drosta.</p> <p>„Myslím, že je mou vlasteneckou povinností ti to odmítnout, výsosti,“ opáčil můj majitel. „Jsi docela proslulý svou vznětlivostí a vášní a tak by ses jednoho dne mohl nechat příliš unést. Nemohl bych ti s čistým svědomím Polannu prodat, protože zatím nemáme žádného následníka trůnu, který by se po tobě ujal vlády.“</p> <p>„Vždyť ty bys mě snad doopravdy nezabila, nebo snad ano, Polanno?“ zeptal se mě Drosta s nadějí.</p> <p>„Bylo by mi to skutečně hrozně líto, Drosto, ale pravidla jsou pravidla, to víš sám dobře. Snažila bych se, aby to bylo co nejméně bolestivé, ale stejně by ti to určitě nebylo příjemné. Moje dýky zkrátka nejsou dělány na rychlé zabíjení nebo snad čistou práci. S nimi je to většinou hodně nepěkná záležitost.“</p> <p>„Ty jsi tedy krutá žena, Polanno. Předvedeš mi tady přímo před mýma očima něco naprosto neodolatelného a pak mi oznámíš, že ze mě vytáhneš asi dvacet stop střev, jestli se to pokusím získat.“</p> <p>„Myslím, žes to skutečně moc pěkně shrnul, to ano. Co bys tak chtěl k večeři, výsosti?“</p> <p>Gallak, Drosta a já jsme se poté odebrali do kuchyně a já jim tam připravila večeři.</p> <p>„Máme potíže, Gallaku,“ prohlásil bez otálení Drosta ihned poté, co se rozvalil v křesle u dlouhého stolu.</p> <p>„Ale?“ podivil se naoko Gallak.</p> <p>„Jak dobré máš kontakty v Drasnii?“</p> <p>„Nikdy jsem za hranicemi osobně nebyl, ale mám nějaké svoje lidi v Boktoru.“</p> <p>„V jejich zemi vbrzku nastoupí na trůn nový král, je to tak?“</p> <p>Gallak přitakal. „S tím současným starým to jde rychle z kopce. Korunní princ se jmenuje Rhodar. Je tlustý, ale myslí mu to hodně rychle.“</p> <p>„Myslím, že bych s ním chtěl nějak navázat kontakt. Mám totiž potíže, s jejichž vyřešením by mi mohl hodně pomoci.“</p> <p>„Ach? A jaké problémy to jsou?“</p> <p>„Problém se jmenuje Taur Urgas a sedí na trůnu v Rak Gosce.“</p> <p>„Takže máš na mysli Murgy?“</p> <p>„Skoro vždycky se jedná o Murgy, Gallaku. Tenhle svět by byl o mnoho krásnější, kdyby tady nebyli Murgové. Taur Urgas je prostě blázen. Celý ten jejich národ je vlastně šílený, ale Taur Urgas už to dovedl k dokonalosti. Snažím se získat nějaké kontakty se Zakathem přes moře v Mallorey. On je tamní korunní princ a je to poměrně vzdělaný člověk. Spoléhám na to, že pochopí, jaká by to byla výhoda mít spojence tady na západním světadílu. Dříve nebo později se totiž Taur Urgas pokusí sjednotit všechny západní Angaraky a já bych byl skutečně nerad donucen k tomu, abych se klaněl šílenému Murgovi.“</p> <p>„A nedotkne se to Taura Urgase, když uzavřeš spojenectví se Zakathem?“</p> <p>„Mně je úplně jedno, jestli se ho to nějak dotkne. Když budu mít na své straně Mallorey, on už s tím mnoho nenadělá. Vládnu jenom malému území, Gallaku, a nemám proto dostatek lidí. Když se Murgové vydají na pochod na sever, obsadí nás bez námahy. <emphasis>Musím </emphasis>prostě s <emphasis>někým </emphasis>uzavřít spojenectví!“ Při těch posledních slovech udeřil pěstí do stolu.</p> <p>„Je to také důvod, proč se chceš spojit s Rhodarem?“ vložila jsem se do jejich rozhovoru.</p> <p>„Samozřejmě. Klidně bych se spojil i s Morindimy kdybych si myslel, že mi to nějak prospěje. Nemáš někoho, komu bychom mohli důvěřovat natolik, aby nosil moje zprávy Rhodarovi, Gallaku?“</p> <p>„Nikoho, komu bych mohl důvěřovat <emphasis>tak moc,</emphasis> výsosti.“</p> <p>V tu chvíli mně hlavou projela skvělá myšlenka a mám určitá podezření ohledně toho, kde se tam vzala. „Doslechla jsem se o jednom mladíkovi, který je přímo tady ve městě a podle toho, co jsem slyšela je velmi bystrý – přestože je tak mladý, že se dosud neholí. Má tedy nějaké zlozvyky a asi bude třeba ho trochu vycvičit a obrousit ostré hrany, ale je velmi rychlý a tak to určitě zvládne brzy. Zatím neměl dostatek času, aby si tady vydobyl skutečnou proslulost, takže by s trochou výcviku mohl sloužit jako skvělý posel. Je rychlý, inteligentní a poměrně nenápadný.“</p> <p>„Jak se jmenuje?“ zajímal se Drosta.</p> <p>„Yarblek.“</p> <p>„Aha, toho máš na mysli,“ ozval se Gallak. „Taky už jsem o něm slyšel. Hodně se chvástá, ale mám pocit, že ani neočekává, že by mu to jeho vytahování mohl někdo věřit.“ Chvíli o tom uvažoval. „Víš, skutečně by se na ten úkol mohl výtečně hodit – jestliže se nám ho podaří vycvičit – a já ho mohu nenápadně propašovat do Boktoru. Posílám tam několikrát do roka karavany s nákladem, takže bych mohl Yarbleka schovat, mezi své vozky.“ Pak najednou lusknul prsty. „Teď mě ještě něco napadlo,“ dodal. „Znám tady na drasnijské ambasádě chlapíka, přezdívají mu Oštěp. Má tam pracovat jako nějaký úředník, ale vsadil bych se, že je to vyzvědač. Mohl bych s ním promluvit a on by pak mohl poslat zprávu do Boktoru, že Yarblek přináší tvou zprávu pro Rhodara. Tak by se mohl celkem bez obtíží dostat do paláce.“</p> <p>Drosta si okousával nehet. „Potřeboval bych ho ale vidět,“ prohlásil po chvíli. „Jestliže je skutečně tak dobrý jak si vy oba myslíte, mohl by skutečně vyřešit můj problém. „Kde bych ho našel?“</p> <p>„Často chodí do jedné špeluňky, která se jmenuje Krysí doupě, výsosti,“ poradila jsem mu. „Je to ve zlodějské čtvrti nedaleko východní brány.“</p> <p>„Pošlu tedy pro něho.“ Pak se na mě zadíval. „Kolik jsi říkala, že mu je, Polanno?“</p> <p>„Nic takového jsem neříkala,“ zarazila jsem ho. „Podle zaslechnutých informací soudím, že mu bude tak patnáct, možná šestnáct.“</p> <p>„To je tedy až příliš mladý.“</p> <p>„To je velice individuální, Drosto,“ nesouhlasila jsem s ním. „A ty budeš mít koneckonců dostatek času, abys ho vycvičil. Taur Urgas se zatím nevydal na pochod, takže máš trochu času k dispozici.“</p> <p>„Něco na tom skutečně bude,“ uznal Drosta, „a s mladíky je navíc snadnější práce než s někým, kdo už si zvykl na svůj styl práce.“</p> <p>„A taky většinou pracují dost levně,“ dodal Gallak. „Když mu poskytneš nějaký dobře znějící titul – „zvláštní vyslanec“ nebo něco takového – mohl by to pro tebe dokonce dělat zadarmo.“</p> <p>„To je výtečná myšlenka,“ uzavřel debatu rozradostněný Drosta.</p> <p>Domnívala jsem se, že mě matka do Gar og Nadraku vyslala jenom kvůli tomu, abych se pokusila odhadnout povahy Yarbleka a Drosty, ale zcela zjevně jsem se dostala mnohem dál. Nejen, že jsem se s nimi setkala, ale dokonce jsem svedla jejich osudy dohromady a to byl patrně hlavní účel mojí výpravy. Drosta byl zpočátku Yarblekem doslova nadšený, ale docela chápu ochladnutí jeho zájmu. Yarblek si totiž brzy uvědomoval, jak cenné jsou jeho služby králi. Raději bych na to nesázela, ale mám pocit, že Yarblekova cena začala prudce stoupat zejména poté, co potkal Silka.</p> <p>„Tomuhle tedy říkám zvláštní večer,“ zahlaholil spokojeně Drosta. „Mohl jsem se dívat na tu nejlepší tanečnici v celém království a ona mi pak ještě pomůže vyřešit problém, který mě strašil už od té doby, co jsem nastoupil na trůn. Ano, to je tedy večer.“</p> <p>„A to jsi ještě ani neochutnal vaši večeři,“ doplnila jsem ho.</p> <p>„Bude stejně tak dobrá, jako byl dosud celý večer?“</p> <p>„Pravděpodobně lepší,“ slíbila jsem.</p><empty-line /><p><strong>XVII.</strong></p> <p><strong><emphasis>„Tak co,</emphasis></strong><emphasis> takhle nějak sis to představovala, mami?“ </emphasis>zeptala jsem se myšlenkou matky poté, co jsme s Gallakem dorazili domů.</p> <p><emphasis>„Přibližně tak, ano. Musím uznat, že ti to myslí hodně rychle a t</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ky umíš rychle jednat, Pol. Dát ty dva dohromady takovým způsobem, to byl tah hod</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ný mistra.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Taky si myslím, ze to bylo docela dobré. Jestliže je totiž někdy v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>budoucnosti hodláme využít pro své účely, měla jsem zato, že bude výhodnější, jestliže už se budou znát a spolupracovat. Máš pocit, že už bych to tady mohla skončit?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Myslím, že jsi tím vyřídila všechno.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Následující otázka tedy ale zní, jak se mám do</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>stat nenápadně z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>města, abych mohla odletět zpátky do Annathu. Abych vymazávala paměť každému člověku, který mě tady v Yar Nadraku viděl, to mi připadá až příliš náročné.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Tak co kdybys dala vědět svému otci? Právě teď nedělá vůbec nic užitečného a ve své věži skladuje hro</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>madu zlatých prutů, na které mu jedině sedá prach. Vzkaž mu, ať pro tebe přijede a od Gallaka tě koupí. Stejně potřebuje nějaký smysluplný úkol a zdá se mi, že až příliš na tom zlatu lpí, co tomu říkáš?“</emphasis></p> <p><emphasis>„To je ale hrozné, mami!“ </emphasis>Nezbylo mi udělat nic jiného, protože jedině tohle mi pomohlo zadržet hlasitý smích.</p> <p><emphasis>„Jsem ráda, že s tím souhlasíš,“ </emphasis>odpověděla klidně.</p> <p>Vyčkala jsem ještě několik týdnů, abych mohla sledovat, jak se vyvíjí můj plán s Yarblekem. Když se zdálo, že všechno probíhá podle mých představ, vydala jsem se do města na drasnijské velvyslanectví promluvit si s markrabětem Khendonem, kterému říkali Oštěp. Úředník vešel do jeho kanceláře ohlásit mou návštěvu a okamžitě jsem byla uvedena dovnitř.</p> <p>„Polanno,“ uvítal mě a zdvořile pokynul hlavou, Jsem tvojí návštěvou poctěn. Mohu ti nějak pomoci?“</p> <p>„Myslím, že bys mohl znát mého otce, markrabě,“ začala jsem a opatrně jsem se přitom rozhlížela, jestli neuvidím nějaké kukátko nebo odposlouchávací stanoviště. Přece jenom je pravda, že vyzvědačství je takřka největší drasnijská přednost.</p> <p>„Obávám se, že tě budu muset zklamat, Polanno. Nejsem ještě v Yar Nadraku tak dlouho, takže tady moc Nadraku zatím neznám.“</p> <p>„Můj otec ale není Nadrak, pane markrabě. Ještě jsme vlastně přesně nezjistili, jakou má národnost. To je jedno. Každopádně je právě teď v jedné sendarské horské vesnici jménem Annath a já mu potřebuju poslat vzkaz. Je to poměrně choulostivá záležitost, takže jsem okamžitě pomyslela na tebe. Drasnijská výzvědná služba je proslulá tím, že dokáže zachovat tajemství.“</p> <p>„A také je snadno odhalovat,“ dodal a přitom se na mě zpříma podíval. „Začínám nabývat dojem, že nejsi jen tak nějaká nadracká tanečnice, Polanno.“</p> <p>„Ne, to nejsem. Já jsem mnohem lepší než ostatní.“</p> <p>„Tak jsem to zrovna nemyslel. Tak zaprvé, nejsi Nadrak. Nemáš na to správný tvar očí.“</p> <p>„Však já už si o tom s nimi promluvím. Stejně bych ale byla ráda, kdybys mohl zprávu poslat mému otci do Annathu. Řekni mu, že jsem tady v Yar Nadraku splnila svůj úkol a teď bych ráda, kdyby sem mohl přijet a koupit mě od mého majitele – obchodníka s kožešinami jménem Gallak.“</p> <p>„Aha – možná by mi ale pomohlo, kdybych znal jméno tvého otce, Polanno. Jsem si jist, že bych ho tam nakonec dokázal vypátrat, ale jeho jméno moje hledání podstatně urychlí.“</p> <p>„Jsem já to ale nedovtipa. Omlouvám se ti, Khendone.“ Pak jsem se na něj lišácky úkosem podívala. „Možná by ses měl vrátit na akademii a projít si nějaký opakovací kurs. Trochu se mě dotklo, žes mě nepoznal hned jak jsem vešla do dveří.“</p> <p>Po těchto slovech si mě pořádně prohlédl a nevšímal si toho, že jsem oděna do kožešin a za pasem mám dýky. Pak zamrkal a okamžitě vyskočil ze židle. „Výsosti,“ oslovil mě s úslužnou úklonou. „Celá budova se třese v základech kvůli tvojí vzácné přítomnosti.“</p> <p>„Vaše velvyslanectví postavili nadračtí dělníci, Khendone. Pořádné kýchnutí by s ní taky zatřáslo.“</p> <p>„To je pravda, nadracké stavby jsou poněkud nestabilní a ledabyle udělané,“ souhlasil. Přimhouřil oči a v jednom koutku mu začalo cukat. „Některé věci se mi teď začínají objasňovat a skládat do jednoho celku,“ poznamenal. „Celá ta záležitost s Yarblekem tedy byla tvým nápadem, že ano?“</p> <p>„Jsi velmi bystrý a nadaný, markrabě. Všechno to zařizování souvisí s něčím, co se má stát někdy v budoucnosti. Potřebovala jsem ustavit spojem mezi Yarblekem a králem Drostou – a mezi Drostou a princem Rhodarern. Bude to mít závažné důsledky na poměrně významnou událost. Neptej se mě ale na nic, Oštěpe, protože ti stejně nedám žádnou odpověď. Mám už tak dost starostí, abych udržela otce před vměšováním se do záležitostí budoucího věku, takže nehodlám dopustit, abys mi vodu kalil ještě ty.“ Poslala jsem mu přes desku stolu dopis, který jsem napsala a zalepila toho rána. „Prostě se postarej o to, aby tohle otec dostal. Všechno mu to vysvětlí. A ani se neobtěžuj s nějakým nenápadným otvíráním. Prostě mu tam píšu, aby sem přijel a vykoupil mě od Gallaka. Účel našeho vesmíru ti bude navždy vděčný za tuto službu.“</p> <p>„Ty si ale užiješ podstatnou část legrace, která z toho vzejde, uvědomuješ si to?“ obvinil mě.</p> <p>„Prostě udělej to, oč jsem tě požádala, a neptej se pořád, Oštěpe. Všechno ti bude osvětleno až nadejde ten správný okamžik.“ Musela jsem ho nějak uklidnit.</p> <p>Khendon to okamžitě pochopil. „Rád se budu řídit tvými radami, výsosti,“ odpověděl mi uctivě. „Přesto ale, ať už se ti to bude líbit nebo ne, se pokusím něco uhodnout.“</p> <p>„Hádej si co chceš, drahý hochu, ale prozatím do té záležitosti nestrkej ruce.“ Vstala jsem ze židle. „Bylo skutečně báječné si s tebou trochu popovídat, starý brachu,“ dodala jsem smířlivě. „A mimochodem, upozorni otce aby si s sebou vzal <emphasis>hodně </emphasis>peněz, až sem vyrazí. Možná bude trochu překvapen až zjistí, jak si mě tady cení.“</p> <p>Oštěp odložil stranou všechny své normální povinnosti a vydal se na cestu do Annathu osobně. Byla jsem koneckonců něco jako žijící legenda. Někdy to může být otravné, ale čas od času to přináší i některé výhody.</p> <p>Otec si dal samozřejmě pořádně na čas, než se vydal na cestu do Yar Nadraku. Mám pocit, že otec si dává na čas takřka ve všem. Možná to bude tak, že když už jste prožili nějakých sedm tisíc let nebo kolik, čas pro vás už tolik neznamená. A je také docela dobře možné, že mu dělalo potíže se rozhodnout, jestli mě má skutečně koupit. Byl mimořádně pyšný na to zlato, které spolu s Yarblekovým předkem vydoloval z koryta jednoho potoka blízko Morindimu. Asi tedy nebylo lehké se rozloučit s částí tohoto pokladu.</p> <p>Nakonec ale přece jenom testem úspěšně prošel – a nenechte se zmýlit, byl to skutečně test – a objevil se v Yar Nadraku se sedlovou brašnou plnou zlata. Evidentně si mě tedy docela cenil.</p> <p>Vycítila jsem jeho přítomnost, když byl ještě několik mil od města a tak jsem toho rána doprovodila Gallaka na místo, kde úřadoval. Gallak měl samozřejmě obchod, ale většinu svých obchodů domlouval v hostinci. Kde taky jinde?</p> <p>Počkala jsem, až byl ten starý tulák asi tři domy od hospody a pak jsem Gallakovi řekla, že bych chtěla tančit. Řekla jsem si, že to je docela hezký způsob jak přivítat otce do Yar Nadraku – a dát mu na srozuměnou, že svých peněz nemusí litovat.</p> <p>Nenápadně vešel hlavními dveřmi. Co se týče nevtíravosti, je otec skutečně velmi dobrý. Byl trochu překvapen když viděl, co tam provádím. Rozhodně jsem ale upoutala jeho pozornost. Pak, abych ho pobavila, jsem trochu svoje vystoupení přeháněla. Povaleči v hospodě začali jásat a otcovy oči dostaly tvrdý výraz majetnické žárlivosti. Byl to skutečně dobrý člověk! Stále o mě měl starost, stejně jako ještě před Beldaraninou svatbou. Uběhlo mezitím tři tisíce let a my jsme se ocitli ve stejné situaci jako když mi bylo šestnáct. Pořád jsem ho měla stejně pevně v hrsti.</p> <p>Završila jsem svůj tanec za ohlušujícího řevu a potlesku a pak jsem se vrátila ke Gallakovu stolu. Otec se prodíral pomocí loktů davem směrem k nám a ze všech sil se snažil zakrýt svou bojovnost. „Musím ti říct, že tu máš dost dobrou tanečnici, příteli,“ poznamenal. „Nechtěl bys mi ji prodat?“</p> <p>Vyměnili si opatrně několik otřepaných zdvořilostních frází a pak se dali do vážného smlouvání o mé ceně.</p> <p>Otec začal s dost urážlivě nízkou nabídkou a já se do toho vložila a oponovala jsem mu nesmyslně vysokým požadavkem. Pak otec svou nabídku zvýšil a Gallak trochu slevil ze svého postoje. Začalo mě trochu dráždit, když chtěl otec tvrdohlavě odolávat, aby nemusel dávat víc než deset prutů. Co to pořád ti muži mají s číslem deset? Vždyť na něm přece není nic zvláštního, nebo snad ano?</p> <p>Abych trochu uspíšila závěr jednání, přidala jsem se znovu na stranu Gallaka. Výsledná cena pro mě nebyla až tak podstatná. Prostě jsem jenom chtěla otce zvednout z těch deseti. Jedenáct by mi bohatě stačilo, ale Gallak mě překvapil a vytrval, takže se s otcem nakonec dohodli na dvanácti. Myslím, že je to poměrně úctyhodná suma. Otcovy pruty vážily každý deset uncí, takže to bylo sto dvacet uncí zlata – z toho šedesát pro mě – a to není špatné.</p> <p>Než jsme s otcem vyrazili z Yar Nadraku, byl už skoro konec léta a pak jsme pokračovali na západ otcovým normálním tempem, což znamená něco mezi pomalou chůzí a stáním. Proto jsme také k pásmu hor, které v podstatě tvoří páteř celého kontinentu, dorazili až někdy na podzim. Otec se zadíval na žloutnoucí listí a na vrcholky hor v dálce před námi a trochu zrychlil. V tu dobu už ale samozřejmě bylo pozdě. Zima vždycky otce někde doběhne a zdá se mi, že ho to pokaždé překvapí a urazí.</p> <p>Na východním svahu hor nás zaskočil dost mohutný blizard, který kolem našeho provizorně sestaveného přístřeší pořádně skučel celé tři dny. Jsem dost pyšná na to, že jsem se během těch tří dnů ovládla a ani jednou jsem během našich rozhovorů nepoužila slova „lelkovat“ nebo „loudat se“.</p> <p>Pak jsme se znovu vydali na cestu, ale bylo zjevné, že to nikam nevede. Sněhová pokrývka na zemi byla asi čtyři stopy hluboká a v prohlubních měla ještě mnohem víc. „Nedá se nic dělat, otče,“ prohlásila jsem nakonec. „Budeme se muset proměnit a rychle odtud odletět.“</p> <p>Jeho zamítnutí mě poněkud překvapilo a jeho výmluva, že by se kolem mohli potulovat nějací Grolimové, mi připadala skutečně hodně chabá. Kdybychom se proměnili v sokoly, byli bychom nad Drasnií mnohem dříve, než by se nějaký Grolim vůbec prodral k našemu tehdejšímu stanovišti. Tak jsme se dál brodili sněhovými závějemi, ale asi po jedné míli nás chytil blizardův bratříček a my jsme opět museli vybudovat úkryt před nepřízní počasí.</p> <p>Vichr dul celou noc a někdy během následujícího dopoledne jsme slyšeli, že někdo volá směrem k našemu přístřešku. „Haló, vy táborníci tam,“ volal na nás ten hlas. „Jdu dovnitř. Nijak se nevzrušujte.“</p> <p>Byl dost starý. Můj otec je taky starý, ale ten jako by tuto skutečnost ignoroval. Tenhle v kůži oděný chlapík vypadal, jako že své stáří překonal. Měl vlasy i vousy naprosto stříbřitě bílé, takový ten vzácný zářící odstín, a jeho oči byly temně modré. Měla jsem takový podivný pocit, jako že tyhle oči vidí úplně všechno. Jeho tvář se téměř ztrácela zachumlána do kožešinového límce a jeho naježená kožešinová čepice působila dost vesele.</p> <p>„Tak to vypadá, že jste se vy dva dostali docela do problémů, že ano?“ prohlásil pobaveně poté, co se konečně přehrabal k našemu úkrytu.</p> <p>„Mysleli jsme si, že se nám podaří tomu uniknout,“ prohlásil otec s dávkou rezignace v hlase.</p> <p>„Tak to je velmi malá šance. V těchhle horách byl sníh vždycky jako doma. Tohle je místo, kde ho vždycky najdete. Kterým směrem jste měli namířeno?“</p> <p>„Do Drasnie,“ odpověděl otec.</p> <p>„Řekl bych, že to jste tedy vyrazili pozdě – příliš pozdě. Tuhle zimu už se do Drasnie nedostanete.“ Povzdechl si. „No, myslím, že se s tím nedá nic dělat. Raději byste měli přezimovat se mnou. Žiju tady v jeskyni, asi tak míli odtud. Sbalte si svoje věci a připravte koně. Myslím, že jednu zimu si můžu dovolit hosty.“</p> <p>Otec jeho pozvání přijal trochu moc rychle. „Vlastně nemáme moc na výběr, Pol,“ zamumlal na vysvětlenou, když jsme si balili věci a přivazovali je k sedlům.</p> <p>Rozhodla jsem se nedělat kolem toho přílišný rozruch, ale my jsme ve skutečnosti měli na vybranou – tu samou možnost, která se nabízela již od Yar Nadraku. Buď se otec rozhodl, že tu možnost bude ignorovat, anebo ho něco povzbuzovalo, aby ji zapomněl. Celou zimu jsem se snažila zjistit, co byla pravda.</p> <p>Ten starý chlapík nám vlastně nikdy neřekl, jak se jmenuje. Pokud mohu říci svůj názor, tak už svoje jméno asi zapomněl. Pověděl nám, že strávil celý život v těch horách a hledal tam zlato, ale nevypadalo to, že by jím byl nějak posedlý. Prostě měl rád hory.</p> <p>Jeho jeskyně byla skutečně docela útulná. Byla poměrně velká a on v ní udržoval čistotu a pořádek. Když jsme vstoupili dovnitř úzkým vchodem, rozdmýchal znovu oheň a ukázal nám, kam máme umístit, svoje koně. Stál tam jeho osel a za nějakou chvíli už se s ním naše koně spřátelili. Ten osel ale vypadal spíše jako pes než jako nákladní zvíře. Starý zlatokop mu dovoloval – či ho dokonce ponoukal – aby se podle libosti potloukal po jeskyni. To mi oné zimy působilo docela dost potíží. Ten osel byl dost zvědavé stvoření a neustále se mi pletl do ces ty. Prostě <emphasis>musel </emphasis>vidět co právě dělám. Myslím, že mě měl rád, protože mě pořád olizoval nebo do mě jemně šťouchal hlavou. Přímo zbožňoval, když ho někdo drbal za ušima. Měla jsem ho docela ráda, ale rozhodně se mi nelíbilo, když mě každé ráno budil tím, že mi funěl za krk. Nejvíc mi ale vadilo, že tvrdohlavě trval na tom, aby mě mohl pozorovat při mytí. Vím, že to zní nesmyslně, ale prostě jsem se musela červenat, když mě tak sledoval.</p> <p>Otec a ten starý chlapík strávili celou zimu neustálým povídáním, ale přitom si vlastně nic neřekli. Zjevně se jeden druhému zamlouvali, ačkoliv vlastně neměli takřka nic společného. Po nějaké době jsem začala mít poměrně silné podezření, že to zavání nějakým zásahem vyšší moci. Nemyslím, že by to bylo něco kdovíjak podstatného, ale z jakéhosi prapodivného důvodu jsme prostě s otcem měli nějakou dobu strávit ve společnosti toho starého muže. Když jsem tak o něm přemýšlela, tak mě nejvíc zaujalo, že byste patrně nikde na světě nenašli člověka svobodnějšího, než tohoto osamělého zlatokopa.</p> <p>Tu a tam, v okamžicích, kdy je můj život skutečně hektický a nabitý událostmi, se vždycky v myšlenkách vracím do té zasněžené zimy a jakoby do mě přitom vstupoval ohromný klid. Možná právě to byl důvod našeho pobytu. Skutečně mi to nesčetněkrát pomohlo udržet si zdravý rozum.</p> <p>Nakonec přece jenom do hor zavítalo jaro a my jsme se s otcem znovu vydali na cestu. „Dávalo ti to nějaký smysl, otče?“ zeptala jsem se ho konečně, když jsme už urazili nějakých pár mil.</p> <p>„Co tím myslíš, Pol?“ otočil se na mě překvapeně a v jeho tváři byla zjevně patrná nechápavá spokojenost.</p> <p>Vzdala jsem to. Bylo nad slunce jasnější, že vůbec neměl tušení, co mám na mysli. „To nic, zapomeň na to,“ povzdechla jsem si.</p> <p>Do Boktoru jsme dorazili asi o týden později a ve městě ještě stále bylo cítit zaraženou, vystrašenou atmosféru mezi lidmi. Předcházejícího léta se krajem přehnala morová rána – jedna z těch strašných nakažlivých chorob, které udeří bez varování, vyhladí třetinu obyvatelstva a pak zmizí stejně rychle jako se objevily. Kdybych už se tolik netěšila být zase zpátky v Annathu, patrně bych se snažila tu nemoc prozkoumat v naději, že proti ní najdu nějaký lék. Většina lidstva je ze světa zprovozena nějakým druhem choroby a to mě jako lékařku hrozně popuzuje. Když se na to ale podívám očima filozofa, musím připustit jistou praktičnost této skutečnosti. Když si uvědomíte lidskou plodnost, musí prostě existovat nějaký způsob, jak jí udržet na uzdě; dlouhodobě se mi nemoci zdají přece jen humánnější než válečné konflikty.</p> <p>Páni, nezdá se vám to hrozně pochmurné?</p> <p>No, a tahle morová vlna s sebou vzala skutečně mnoho Drasnijců a mezi nimi byl i král. Otec i já jsme tedy zůstali dostatečně dlouho, abychom se mohli zúčastnit slavnostní korunovace korunního prince Rhodara. Nenápadně jsem si budoucího nastávajícího krále prověřila a s radostí jsem zjistila, že ho skutečně navštívil podsaditý mladý Nadrak jménem Yarblek.</p> <p>Vzápětí po Rhodarově korunovaci učinil otec velmi samostatné rozhodnutí, které se mi ani trochu nelíbilo. Prodal naše koně a místo toho koupil pramici. „Dál budeme pokračovat skrz močály,“ řekl mi tím protivně panovačným tónem, který občas používá.</p> <p>„Cože uděláme?“</p> <p>Myslím, že z<emphasis> </emphasis>tónu mého hlasu bylo patrné, co si o tomhle rozhodnutí myslím. „Po Velké severní cestě v tuhle roční dobu putuje velké množství lidí, Pol,“ povídal mi na vysvětlenou, „a v tom davu by se mohly schovávat něčí nepřátelské oči.“ Pořád ještě odmítal byť jen vzít na vědomí tu nejlogičtější variantu transportu. Ačkoliv bylo právě jaro a vodní ptactvo se přesouvalo na nová stanoviště, obloha nebyla nijak přeplněna.</p> <p>Ale prosadil svou a tak nás bidlem postrkoval skrz ty páchnoucí bažiny. Komáři byli určitě rádi, že nás tam vidí, a taky nás na pozdrav popichovali. Už po první míli jsem měla pěkně mizernou a kousavou náladu.</p> <p>Ta hejna komárů ale nepředstavovala jediné živočichy, kteří obývali ten hnusný močál. Želvy nás svými tupými pohledy předpotopních plazů sledovaly, jak pomalu kloužeme kolem. Naopak norkové, ti malí mořští rošťáci vzdáleně příbuzní s vydrami, skotačili a plavali kolem našeho plavidla a jejich kvičivé povykování připomínalo chichot. Norkům se zjevně zdálo zábavné, že se najdou lidé dost hloupí na to, aby se vydali přes močál.</p> <p>Když jsme proplouvali kolem bahnitého břehu po pomalu plynoucím toku, který se meandrovitě klikatil mezi rákosím, začalo docela dost pršet. V tu chvílí jsme zahlédli malou chatku pokrytou doškovou střechou, která byla domovem Vordai, čarodějnice z močálu.</p> <p>Příběhy o Vordaie kolovaly snad ve všech městech už dobrých tři sta let, ale jak se brzy ukázalo, všechny divoce přeháněly. Čarodějnice se zabývají duchy – a samozřejmě také počasím. My takové věci neděláme. Možná nejlépe to lze charakterizovat tak, že čarodějnice se starají o jednotlivosti, zatímco nás zajímají obecně platné věci. Je to skutečně hodně zjednodušené, ale co taky není?</p> <p>Norkové již předem zpravili Vordaiu o našem příjezdu a tak nás už čekala na prahu, když otec přídí naší pramice najížděl na blátivý břeh jejího ostrůvku, který byl porostlý stromy. Její uvítání nebylo zase až tak srdečné. „Třeba byste mohli jít dál,“ prohlásila bezbarvě, „alespoň dokud nepřestane pršet.“</p> <p>Otec i já jsme vystoupili z loďky a vydali jsme se po pěšině k její chatce. „Tak ty jsi Vordai,“ pozdravila jsem starou, ale pořád ještě krásnou ženu ve dveřích.</p> <p>„A ty budeš asi Polgara,“ odpověděla ona.</p> <p>„Vy dvě už se znáte?“ Otec vypadal překvapeně.</p> <p>„Z doslechu, Starý vlku,“ upřesnila jsem. „Tady Vordai je ta, které přezdívají „čarodějnice z močálu.“ Byla vyhnána a tohle je jediné místo v celé Drasnii, kde je skutečně v bezpečí.“</p> <p>„Patrně proto, že všechno to dřevo kolem je natolik mokré, že je takřka nemožné tady upalovat lidi na hranici,“ dodala. „Pojďte se schovat před deštěm.“</p> <p>Vnitřek její chaloupky byl skutečně pečlivě uklizen, ohniště pěkně uspořádané a na stolku měla postavenou vázu s lučními květinami. Hnědé šaty, které měla na sobě, mi hodně připomínaly šaty, které měla matka na sobě, když jsem ji potkala v ulžských jeskyních. Vordai ale kulhala, zatímco matka nikoliv.</p> <p>Beze slova nám vzala promočené šaty, pověsila je uschnout poblíž ohně a podala nám deky, abychom se měli do čeho zabalit. „Posaďte se,“ nabídla nám potom a pokynula směrem ke stolu. „V hrnci by mělo být dost pro nás pro všechny.“ Z hrnce už se linula nádherná vůně, která mi prozradila, že Vordai vaří lehce kořeněnou rybí polévku. Byla zjevně vynikající kuchařka.</p> <p>„Ty jsi věděla, že přijdeme, nebo se mýlím?“ zeptala jsem se jí.</p> <p>„Přirozeně. Vždyť jsem koneckonců čarodějnice.“ Pak se dovnitř přikolíbal jeden z norků a začal jí něco sdělovat tím svým vzrušeným kvíkáním.</p> <p>„Ano,“ odpověděla Vordai tomu malému slizkému stvoření, „já vím.“</p> <p>„Takže je to pravda,“ prohlásila jsem. Slyšela jsem totiž několik dost divokých historek o tom, že Vordai je schopna se dorozumívat se zvířaty v močále. „Myslím ale, že by sis s nimi neměla nic začínat.“</p> <p>„Vždyť jsem jim nijak neublížila,“ bránila se s pokrčením ramen. „A navíc s nimi mluvím mnohem raději než s lidmi.“</p> <p>Tahle krásná záhadná žena někde hluboko v sobě nosila těžkou ránu, na kterou jsem nějak nemohla přijít. Život s ní nezacházel zrovna v rukavičkách, to bylo jasné, ale bylo tu ještě něco jiného a já nevěděla co. Její záhadnost mě přitahovala víc než bych dokázala popsat, a taky kromě toho vyzývala lékařku ve mně. Lékaři pomáhají léčit věci, které nejsou v pořádku, ale tady jsem měla problémy s tím, že jsem vlastně přesně nevěděla co je v nepořádku. A tak jsem se rozhodla tomu přijít na kloub. Já jsem typ člověka, který nedokáže odolat žádné výzvě – už jste si toho všimli?</p> <p>Když jsme všichni dojedli, vyslala jsem k otci tichý vzkaz, který ovšem nebyl moc přívětivý. <emphasis>„Běž pryč,“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekla jsem mu.</p> <p><emphasis>„Cože?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Běž ven. Potřebuju být s Vordaiou sama. Běž pryč. Hned.“</emphasis></p> <p>Jeho tvář se poněkud zachmuřila. „Půjdu raději ven a převrátím naši loď dnem vzhůru,“ řekl nahlas. „Nechceme přece, aby nám do lodi napršela záplava vody.“ Pak se zvedl a vyšel ven, přičemž vypadal poněkud směšně v té dece.</p> <p>„Pomůžu ti s mytím nádobí,“ nabídla jsem se naší hostitelce. Každodenní domácí práce nás ženy vždycky nějak sblíží, ale Vordai tvrdohlavě odmítala otevřít, své nitro. Tak jsem to udělala jinak. Vyslala jsem obezřetnou myšlenku a když se mi podařilo překonat její ochrannou bariéru, zjistila jsem příčinu její celoživotní zahořklosti. Byl v tom samozřejmě muž. Tak tomu je s většinou ženských problémů. Tohle byl takřka učebnicový případ. Když bylo Vordaie asi patnáct let, hluboce – a taky potají – se zamilovala. Ten muž byl o něco starší než ona a když to řeknu tvrdě, tak byl hloupý jako pařez. Žili v jedné malé provlhlé vesničce na okraji močálů a musím uznat, že Vordainy pokusy o získání srdce jejího natvrdlého milého byly vskutku neobvyklé. Používala svých schopností, aby pomáhala sousedům. Naneštěstí byl její vysněný muž věřící – tím nejhorším způsobem. Z hlouby své temné duše toužil „krutě potlačit hrůznost čarodějnictví“ a byl to právě on kdo vedl zástup vesničanů, kteří ji chtěli upálit na hranici. Byla přinucena uprchnout do močálu a opustit veškerou naději na svou lásku, rodinu a děti. Proto tedy – dokonce i po těch tři sta letech stále žila v močálu a všechnu svou lásku věnovala norkům. Její život byl malý bláznivý příběh hluboké, ale nenaplněné lásky, která stále ještě žhnula v jejím srdci.</p> <p>„Ach, drahá,“ zvolala jsem a oči se mi najednou zalily slzami.</p> <p>Překvapeně se na mě podívala a pak jí najednou došlo, že jsem jí opatrně pronikla do mysli. Nejprve byla popuzena mým nevítaným průnikem, ale pak jí došlo, že jsem to udělala čistě ze soucitu. Byla jsem koneckonců kouzelnice a tak jsem rozhodně proti čarodějkám neměla žádné námitky. V tu chvíli se její ochrana zhroutila a vykřikla: „Polgaro!“ Pak začala vzlykat a tak jsem ji jemně objala kolem ramen a chvíli jsem ji držela. Hladila jsem ji přitom po vlasech a šeptala slova útěchy. V tu chvíli jsem vlastně nemohla nic víc udělat. Už jsem tedy znala příčinu potíží, ale neexistoval žádný způsob, jak bych jí mohla pomoci.</p> <p>Déšť brzy ustal a tak jsme si s otcem oblékli naše již uschlé šaty a znovu jsme se vydali na cestu. Dost času jsem strávila přemýšlením o těchto dvou setkáních, zatímco nás otec bidlem poháněl skrz močál. Nejprve v Nadraku a pak znovu tady v Boktoru přišel otec vždycky s poněkud chabými výmluvami pro to, abychom se nevydali do Annathu nejkratší cestou vzduchem. Otec byl kdykoliv schopen snést stovky výmluv, jen aby se práci <emphasis>vyhnul, </emphasis>ale v těchto případech nás jeho výmluvy přímo nutily k námaze. To bylo tak neobvyklé, že to okamžitě upoutalo mou pozornost. Z nějaké neznámého důvodu jsme se museli setkat s tím starým mužem v nadrackých horách a teď v močále s Vordaiou. Nakonec jsem to vzdala. Otec ani já jsme vlastně nebyli žádnými středy vesmíru a tak možná tato setkání přinesla užitek někomu jinému.</p> <p>No, samozřejmě že vím, pro koho byla tato setkání tak potřebná – dneska. Vordai i ten starý zlatokop se měli stát součásti Garionova vzdělání a otec i já jsme tu vlastně byli pouhými přihlížejícími. Je to tak zjevné, že dnes dobře nechápu, jak jsem to tehdy mohla přehlédnout.</p> <p>Dostali jsme se k Aldurfordu a pak jsme pokračovali v cestě podél východních úpatí Sendarských hor, dokud jsme nenarazili na málo užívanou stezku, která vedla dlouhým údolím až do Annathu. Někdy během odpoledne jsme se dostali až ke kamenolomu, kde na nás čekal Geran, nejnovější dědic trůnu. Geran byl sotva poďobaný puberťák, když jsem se vydávala do Gar og Nadraku, ale teď už z něj byl opravdový muž. To se zkrátka stává. Někdy tato změna proběhne takřka přes noc. Na rozdíl od většiny mých odchovanců měl Geran tmavé, černé vlasy, a tmavé modré oči. Nebyl sice tak vysoký, ale vypadal skoro stejně jako sám Riva Železný stisk. „Teto Pol!“ zvolal s úlevou v hlase. „Už jsem se bál, že se nevrátíš včas, abys stihla svatbu.“</p> <p>„Jakou svatbu máš na mysli, drahý?“ nevím dost dobře, proč jsem to tehdy řekla. Samozřejmě jsem věděla, o jaké svatbě mluví.</p> <p>„Mojí, přirozeně,“ odpověděl. „Ildera a já se budeme příští týden brát.“</p> <p>„Vida, vida,“ zamumlala jsem. „Podívejme na něho.“</p> <p>Venkovské veselky se obvykle týkají venkovanů – zejména se to týká ženicha a nevěsty. Nezřídka to bývají dokonce sousedé, kteří většinou společně vyrůstají. Tentokrát nejenže nastávající manželé pocházeli z různých míst, ale byli navíc rozdílné národnosti. Problémy, které z různého národnostního původu vyvstaly, se ale netýkaly šťastného páru. Potíže způsobovaly jejich matky, Geranova matka Alara a Ildeřina matka, Olana. Ty dvě se vyloženě nesnášely. Ildeřin otec Grettan byl vůdcem jejich klanu a zdálo se, že to Olaně až příliš stouplo do hlavy. Nedělala žádné tajnosti s tím, že podle jejího názoru se Ildera vdávala pod svou úroveň. V Alařiných očích byl ale zase její syn korunním princem rivanského království a tak jí Olanin přezíravý postoj hrozně dráždil. Musela jsem jí neustále důrazně hlídat, aby náhodou pyšně nerozhlašovala původ svého syna. Bylo to pro mě skutečně náročné období.</p> <p>Je možné, že kdybych nebyla pryč zrovna v době kdy vrcholily přípravy na ten sňatek, možná by se mi podařilo mnoho problémů potlačit už v zárodku. Teď už ale bylo příliš pozdě a celá věc se dostala do fáze, kdy nevěsta a ženich byli vlastně podružní. Osobní nepřátelství mezi Alarou a Olanou se šířilo a tak se z místních Sendarů a příslušníků algarského klanu stali nepsaní soupeři.</p> <p>„Nuže dobrá, pánové,“ řekla jsem otci a Darralovi jednoho večera, „máme tu docela závažný problém. Já udržím Alaru a Olanu od sebe, aby si navzájem nevyškrábaly oči, ale vy dva musíte udržet pořádek na ulici – a v místní hospodě. Nechci vidět žádné krveprolití před vlastním obřadem. Jestliže se ti šílenci chtějí pomlátit v nějaké hromadné bitce, je vaším úkolem, aby to provedli až<emphasis> po </emphasis>svatebním obřadu.“</p> <p>„Možná bych mohl promluvit s Knappem, majitelem hospody,“ navrhl pochybovačně Darral, „Třeba by se mi ho podařilo přesvědčit, aby zavřel kvůli úpravám nebo tak nějak. Třeba by souhlasil. Hromadná rvačka by asi zničila jeho živobytí.“</p> <p>Otec nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Ti jsou špatně naladění už teď,“ prohlásil. „Zavření hospody by celou věc jenom zhoršilo.“</p> <p>„Tak co takhle uzavřít hranici?“ chytal se posledního stébla zoufale Darral. „Grettan by s tím mohl souhlasit. Nebo bychom mohli zdivočit a rozehnat jejich krávy. To by Algary na nějakou dobu zabavilo.“</p> <p>„Mně je skutečně docela jedno, jak to zařídíte, pánové,“ řekla jsem jim, „ale udržte klid. To je rozkaz, jestli jste to ještě nepostřehli.“</p> <p>Vypadalo to, že Geran a Ildera se absolutně nezajímají o nevyhlášenou válku mezi svými matkami. Dostali se už do onoho šťastného stadia nepřítomného ignorování veškerého zmatečného shonu, který vždy provází přípravy na veselou svatbu. Už jsem to samozřejmě viděla mnohokrát. Ono odpoledne v Camaaru mi vždycky znovu vytane na mysli, vždyť jsem taky toho dne ztratila svou sestru. Geran s Ilderou nezašli až tak daleko jako Beldarana a Riva, ale moc jim nechybělo.</p> <p>Nepřátelství mezi Alarou a Olanou naštěstí nepropuklo v otevřené násilí, ale místo toho se odrazilo v jejich vzájemném soupeření. Snažily se jedna druhou předstihnout snad v každičkém detailu příprav na nadcházející událost. S falešným úsměvem neustále přimrzlým na tváři se hašteřily o to, která z nich dodá květiny na oslavu. Tento spor jsem vyřešila tak, že jsem si onu záležitost vzala na starost sama. „Vždyť vy máte obě tolik dalších starostí, které musíte zařídit. Kromě toho je mohu obstarat mnohem levněji než kterákoliv z vás.“ Odvolala jsem se dokonce na hospodárnost, jen abych zabránila hrozícímu střetu.</p> <p>Pak se Olana okázale předváděla s Ildeřinými svatebními šaty a Alara se kvůli tomu málem mohla zbláznit. Obrátila celý Annath vzhůru nohama a nakonec se jí někde podařilo najít na svatební slavnost pro Gerana špatně padnoucí oblek, který už navíc dávno vyšel z módy. Oblek byl vybledle purpurové barvy a skutečně nevypadal nijak reprezentativně. Ona do něj ale přece jenom nacpala zdráhajícího se syna a potom se s ním promenádovala před Olariou s vítězoslavným úsměvem na rtech. Ohodnotila jsem vzhled a účinek svatebních šatů i obleku a v duchu jsem tento souboj prohlásila za remízu. Nezdálo se ale, že by soutěžícím nějak vyhovovaly remízy. Svatební hostina, velmi pečlivě připravená, byla jasným vítězstvím Olany. Patrně to bude tím, že měla přece jenom přístup k neomezenému množství hovězího. Alara se tedy rozhodla strhnout vítězství na svou stranu alespoň v souboji o oddávajícího kněze. Olanin kandidát byl jejich klanový Belarův kněz, ale Alara prosazovala místního sendarského kněze. Sendarové jsou někdy až přehnaně ekumeničtí, takže její kněz mohl svatebčanům požehnat jménem všech sedmi bohů. Raději jsem se nezmínila o ULovi neboť jsem se obávala, že by Ala-ra byla schopna svatbu odložit až do chvíle, kdy by se jí podařilo sehnat nějakého ulžkého Grolima. Alara s Olanou se tak neustále hašteřily s ledovými úsměvy na rtech, které přímo zaváněly předstíranou slušností. Měly samozřejmě zakrýt jejich skutečné pocity, ale to se jim nedařilo ani v nejmenším. Jejich protivné hašteření kvůli oddávajícímu knězi nebralo konce, až jsme byly všechny až po uši zamotány do nesmyslné argumentace. „Oba dva!“ rozhodla jsem nakonec, jenom abych už to měla za sebou.</p> <p>„Teď jsem tě nějak nepochopila, Pol,“ prohlásila Alara mile.</p> <p>„Oddávat budou oba dva kněží.“</p> <p>„Ale…“</p> <p>„Nechci slyšet žádné ale. Budou tam oba dva, milé dámy, a tím to hasne.“ Tak taková rozhodnutí jsem musela během té studené války provádět velmi často.</p> <p>Když konečně nastal onen slavný den, byla jsem naprosto vyčerpaná. Říkala jsem si, že jestli budu mít takové štěstí a podaří se mi ten den přežít, rozhodně si dopřeji pořádný odpočinek. Měla jsem pocit, že jestli ještě jednou uslyším to „Ale Olano, drahá – „ nebo „Alaro, miláčku – “ tak prostě začnu křičet.</p> <p>Celý obřad, protože se během jeho sloužení střídali oba dva oddávající, se táhl dvě nekonečné hodiny a svatební hosté, kteří už se skutečně dlouhou dobu těšili hlavně na oslavy po obřadu, začínali být velmi netrpěliví.</p> <p>Ildera byla nádherná až přecházel zrak a Geran vypadal tak mužně, že všechny vesnické dívky takřka slyšitelně skřípaly zuby vztekem, že si ho nechaly utéct.</p> <p>Většinu obřadného kázání jsem vůbec nevnímala, ale trochu mě zaskočilo, když jsem slyšela jak sendarský kněz požaduje pro svatebčany Torakovo požehnání. Tohle pro to rozhodně nebyla ta správná svatba.</p> <p>Pak už byl svatební obřad konečně za námi a Geran s Ilderou se tedy stali mužem a ženou. Přečkali svatební hostinu, ale zjevně už se netrpělivě těšili, až budou moci zmizet v onom příjemném kamenném domě, který pro ně Geran se svým otcem postavil na jižním konci jediné annathské ulice. Rozhodně už měli na večer vlastní program. Otec, Darral a Grettan udržovali pořádek během slavnostní večeře, ale dál už se nedalo dělat vůbec nic. Všichni jsme se vydali průvodem dolů dlouhou ulicí, abychom vyprovodili šťastnou dvojici a já jsem pak odešla do Darralova domu a složila se do postele. Byla jsem skutečně naprosto vyčerpaná.</p> <p>Obyvatelé Annathu i algarští kočovníci byli samozřejmě všichni civilizovaní lidé, takže s potyčkami počkali až do doby, kdy na západě slunce zmizelo za obzorem.</p><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>XVIII.</strong></p> <p><strong>Následujícího rána</strong> jsem mluvila s otcem a on mě bavil vyprávěním o tom, jak probíhaly posvatební oslavy. Vždycky tátovo povídání beru s velkou dávkou nadsázky, protože má v sobě hluboce zakořeněnou potřebu všechno nějak umělecky přikrášlovat a vylepšovat.</p> <p>„Cože, zlomil oddávajícímu čelist?“ zvolala jsem nevěřícně během jeho popisu.</p> <p>„Stejně snadno a čistě jako kdybys zlomila větvičku,“ zazubil se na mě táta. „Zasáhl ho pěstí přímo doprostřed brady. Kněz něco takového samozřejmě neočekával. U nich v Algarii totiž lidé nemlátí Belarovy kněží. Teď zkrátka nějakou dobu nebude schopen pronášet ty svoje nekonečně dlouhé a vlekoucí se proslovy – ne dokud se mu nezahojí ta pochroumaná čelist. Hnedka potom se nebohý Knapp, majitel hospody, snažil všechny přemluvit, aby se bitka odehrávala venku. Nějaký darebák ho přitom ale buchnul přes hlavu dřevěnou stoličkou.“</p> <p>„Buchnul?“</p> <p>„Přesně takový zvuk se přitom ozval, Pol – „Buch!“ Právě takhle. Knapp se složil na zem jako sražený býk a rozjaření svatebčané dál nerušené pokračovali v rozbíjení jeho podniku.“</p> <p>Povzdechla jsem si.</p> <p>„Copak se děje?“</p> <p>„Už jsem se docela těšila, že si alespoň jeden den pořádně odpočinu. Teď to ale vypadá, že bych se měla raději jít postarat o raněné.“</p> <p>„To se zahojí, Pol. Byla to jenom přátelská bitka. Nikoho ani nenapadlo, aby snad vytahoval nůž.“</p> <p>„Zlomené kosti se ale nejprve musí srovnat, než mohou srůst, táto.“</p> <p>„Nemůžeš ale přece všechno spravovat, Pol.“</p> <p>„Kdopak si tohle pravidlo vymyslel? Co máš teď vůbec v plánu?“</p> <p>„Myslím, že se teď zase vrátím zpátky do Údolí. Čamdar je právě teď v Tolnedře, ale jsem si naprosto jistý tím, že vyslal nějaké Grolimy a Dagaše čmuchat po celé Sendarii. Nerad bych k tomuto místu přitahoval nevítanou pozornost, a já jsem přece jenom těžko k přehlédnutí.“</p> <p>„To je moudré rozhodnutí. Vyřiď dvojčatům moje nejupřímnější pozdravy.“</p> <p>„Vyřídím.“</p> <p>Po celý zbytek dopoledne jsem se věnovala rozličným modřinám, pohmožděninám, řezným ránám a zlomeninám, a nakonec jsem se vydala na návštěvu k novomanželům. Byli samozřejmě velice zdvořilí, ale měla jsem matný pocit, že už mají na celý den vymyšlený program. Tak jsem se vydala domů a ještě jsem si zalezla do postele.</p> <p>Během následujících dní si Alara ve své hlavě upravila události svatebního dne tak, že se pro ni stal dnem absolutního vítězství. Stejně, nikomu to nemohlo ublížit, a jestli ji to učinilo šťastnou…</p> <p>Umístění Geranova domku až dole na jižním konci vesnice bylo trochu nepohodlné, ale pravděpodobně to nějak souviselo s jeho volbou příhodného místa. Matka si ho poměrně hodně přivlastňovala a byla více než trochu dominantní. Všichni jsme ji samozřejmě měli rádi, ale čas od času se chovala poněkud výstředně. Asi jsem tomu tehdy měla věnovat zvýšenou pozornost.</p> <p>Za posledními domky Annathu se rozprostíral rozlehlý svět a ten se neustále měnil, ať už jsme si toho my všímali nebo ne.</p> <p>Právě ve stejné době, kdy se odehrávala svatba, se Taur Urgas rozhodl uskutečnit svůj šílený plán jak zavraždit malloreánského císaře Zakatha. Do toho plánu byla zapletena i Zakathova milá a tak se ocitla mezi oběťmi, když celé to spiknutí vyšlo najevo. Po této události byl Zakath téměř posedlý myšlenkou, že úplně vyhladí Murgoský národ – považovala jsem to za poměrně chvályhodný úmysl. Občas nám to ale komplikovalo situaci, když jsme zrovna měli na starosti mnohem důležitější věci. Taur Urgas byl přesně takový šílenec, jak to o něm prohlašoval Drosta a Zakath nebyl o mnoho lepší. Cho-Ram z Algarie později Taur Urgase vyléčil z jeho šílenství a totéž se podařilo Cyradis, prorokyni z Kellu, u Zakatha. Každý z nich ovšem použil zcela jiné metody.</p> <p>Během svého pobytu v Annathu jsem si vlastně ani pořádně neuvědomovala, jak mě skutečná izolace v té malé vesničce odřízla od spojení s nejnovějšími událostmi. Došlo mi to, až když se u mě na jaře roku 5349 ukázal na návštěvě otec a pověděl mi o neshodách mezi Angaraky. Život na vesnici je svým způsobem kouzelný a přitažlivý, ale celý okolní svět by se býval mohl rozpadnout a trvalo by jistě několik let, než já bych se o tom dozvěděla.</p> <p>A pak, na podzim téhož roku, mou nepočetnou rodinu zasáhla bolestná tragédie. Byl to obyčejný podzimní den, ve vzduchu již byl cítit chlad a listy bříz a osik tvořily dohromady pestrobarevnou mozaiku. Tak jako jindy se Darral s Geranem vydali do práce do kamenolomu. A pak, těsně před obědem, se najednou zčistajasna odlomil kamenný blok na severní stěně lomu a zřítil se na dno těžební jámy, kde rozdrtil mého synovce, Darrala.</p> <p>Nehody se odehrávají takřka neustále a kamenolom není právě to nejbezpečnější místo, jaké si dokážete představit. Jak se ale později ukázalo, Darralova smrt nebyla žádná nehoda. Byl to první náznak toho, že nás Čamdar – nebo Ašarak Murgo, jak je vám libo – nakonec stejně našel.</p> <p>Můj žal nad smrtí milého Darrala mně takřka znemožnil jakoukoliv činnost. Otec se do Annathu dostal právě včas aby stihnul pohřeb, ale já jsem ho téměř úplně ignorovala. Neměla jsem nějak náladu poslouchat prázdné fráze. Zůstala jsem v posteli takřka čtrnáct dní a když jsem konečně vylezla, otec už byl dávno pryč. Alara jenom bezcílně bloumala po kuchyni, ale já jsem jí téměř nevěnovala pozornost. Začala jsem jíst ve svém pokoji, protože jsem nechtěla s <emphasis>nikým </emphasis>mluvit, tím méně s těmi, kteří sdíleli stejný zármutek.</p> <p>Když se mi nakonec podařilo zármutek překonat a přestala jsem truchlit, zjistila jsem, že se ke mně Alara chová nějak divně. Domnívala jsem se, že si s tím dokážu brzy poradit, ale to jsem se mýlila. Žádný lékař by nikdy neměl léčit potíže vlastních příbuzných, protože při provozování medicíny je nejdůležitější objektivní pohled na problém. Kdo ale dokáže být objektivní, když jde o jeho rodinu? Odkládala jsem to a když jsem se konečně propracovala ke stanovení diagnózy, bylo už příliš pozdě. Samozřejmě, možná že by bývalo bylo pozdě již od počátku, protože Alařino blouznění mělo vnější příčinu.</p> <p>„Copak se to s tebou děje, Pol?“ zeptala se mě jednou odpoledne asi týden potom, co jsem se konečně vynořila ze svého odloučení. Našla mě, jak sedím v kuchyni se slzami v očích a její hlas zněl skutečně starostlivě. „Snad ses nějak nezranila?“ Její otázka ale zněla, jako by již o věc ztratila zájem a myslí na něco jiného.</p> <p>Ostře jsem se na ni podívala. Měla ve tváři naprosto klidný výraz a to mě patrně již v tom okamžiku mělo upozornit, že s ní něco není v pořádku.</p> <p>„Pojď se mnou, drahá,“ řekla mi poměrně utěšujícím tónem. „Koukej se dát dohromady. Je už načase, abychom začaly připravovat večeři. Darral už brzy přijde z práce domů a bude mít určitě hlad.“</p> <p>Tohle mě takřka okamžitě vrátilo zpátky do tvrdé reality. Už jsem podobné chování viděla u jiných lidí, kterým zemřel někdo blízký z rodiny. Někdy lidská mysl provádí velice podivné věci, aby se ochránila před něčím nepříjemným. Jestliže je něco příliš otřesné abyste to dokázali přijmout, pak prostě mysl odmítne něco takového vzít na vědomí. V Alařine mysli byl Darral stále naživu a již zanedlouho se vrátí na večeři.</p> <p>Jsou v zásadě dvě možnosti, jak se s takovou ne zcela neobvyklou situací vypořádat. Protože jsem na tom sama nebyla právě psychicky dobře, vybrala jsem si tu špatnou variantu. „Cožpak už jsi zapomněla, Alaro?“ řekla jsem jí mírně. „Darral musel odjet na obchodní cestu. Chce se porozhlédnout, jestli by nenašel nějaké další kupce pro naši výrobu kamenných kvádrů.“</p> <p>„Proč mi o tom ale nic neřekl?“ Znělo to trochu dotčeně.</p> <p>V tu chvíli jsem se znovu zhostila své role v onom podfuku. Plácla jsem se dlaní do čela. „Jsem já to ale. Je to moje chyba, Alaro,“ lhala jsem dál. „Přišel dneska ráno domů – zrovna když jsi byla na návštěvě u Ildery. Pověděl mi, že jsou v Eratu nějací stavebníci, se kterými by si velice rád promluvil a že bude tedy několik týdnů pryč. Objevili se tu nějací vozkové, kteří měli namířeno právě tím směrem a jeden z nich se nabídl, že ho sveze. Musel proto odjet bez prodlení. Jedna žena v našem sousedství onemocněla a já se o ni musela postarat. Byla jsem tak zaneprázdněná, že jsem ti úplně zapomněla říct o Darralově odjezdu. Je mi to opravdu líto, Alaro.“</p> <p>„Ale to se přece nic neděje, Pol,“ odpustila mi. Pak se její tvář najednou rozjasnila. „Dostala jsem nápad. Darral se tu teď nějakou dobu nebude motat a tak se budeme moct soustředit na pořádný podzimní úklid. Až se vrátí z cesty domů, bude tu všechno uklizené a naleštěné.“</p> <p>V tom okamžiku mi došlo, že jsem udělala chybu, ale už bylo příliš pozdě, abych ji mohla napravit. Ona „obchodní cesta“ jenom podtrhla můj podvod vůči Alaře a bude velice obtížné ji potom nějak utěšit. „Co kdybys nám teď připravila nějakou lehkou večeři, drahá?“ navrhla jsem jí. „Musím zajít za Ilderou a něco jí říct.“</p> <p>„Dobře, Pol. Nebuď tam ale moc dlouho.“</p> <p>Pospíchala jsem na vzdálený jižní konec Annathu do poněkud mohutného domku, který Geran vystavěl pro sebe a svou nevěstu. Geran byl opravdu svědomitý stavitel a chtěl samozřejmě, aby domy jím postavené něco vydržely, takže kolem jeho domku byly známky některých zpevnění. Zaklepala jsem na masivní dveře.</p> <p>Ildera, světlovlasá a skutečně překrásná, mi otevřela. „Teto Pol,“ uvítala mě. Rychle jsem se rozhlédla kolem abych se ujistila, že je sama. „Děje se snad něco?“ zeptala se trochu polekaně.</p> <p>„Objevil se nám problém, Ildero,“ řekla jsem jí.</p> <p>„Ale.“</p> <p>„Alara přišla o rozum.“</p> <p>„Ale to snad ne!“</p> <p>„Není to nic nebezpečného – zatím. Ještě neblouzní nebo něco takového, ale prostě si vymazala z paměti vzpomínku na Darralovu smrt. Právě dnes odpoledne mi oznámila, že ho už čeká na večeři.“</p> <p>„Ach, teto Pol!“ Ildera měla oči doširoka, rozevřené obavami. „Co s tím můžeme dělat?“</p> <p>„Budeme jí lhát, Ildero. Musela jsem si během chviličky vymyslet báchorku o obchodní cestě – jenom aby nějak přežila tu večeři – ale teď se obávám, že už v tom vězíme až po uši. Pověz o tom Geranovi až se vrátí domů z práce. Musíme teď všichni Alaře povídat to samé, abychom se neprozradili. Řekla jsem jí, že Darral odjel s nějakými povozy do Eratu, kde chce domluvit nějaké další odbytiště pro své zboží. Přišla jsem k vám abych se ujistila, že budeme všichni trvat na té samé historce.“</p> <p>„Ale nakonec jí přece stejně budeme muset povědět pravdu, teto Pol.“</p> <p>„Tak tím si právě nejsem tak jistá, Ildero. Darralova služební cesta se možná bude muset protáhnout.“</p> <p>„Nemohla bys třeba –?“ Ildera velmi záhadně a nenápadně provedla jakési gesto, které mělo patrně naznačit čarování. Ildera již věděla něco o tom, že jsem zvláštním způsobem „nadaná.“ A jak tomu většinou bývá, i ona značně přeceňovala rozsah kouzel, která jsem mohla provést.</p> <p>„O tom velmi silně pochybuji, Ildero. Lidská mysl je velice složitý a vzájemně propojený systém. Jestliže se hrabeš v jedné jeho části, mohla bys třeba v jiné části mozku způsobit nenapravitelné poškození. Mám Alaru příliš ráda, než abych na ní začala nějak experimentovat. Znám ale určité zvláštní směsi bylinek, které ji uklidní a navodí jí uvolněnost a radost. Na to se zatím spolehnu, dokud se mi nepodaří přijít na nějakou bezpečnou alternativu.“</p> <p>„Cokoliv, co uznáš za vhodné, teto Pol.“ Ildera se trochu provinile zasmála. „Bohové dobře vědí, že <emphasis>já </emphasis>bych tohle prostě nedokázala. Vždyť já mám potíže dokonce i s vyndáním třísky z prstu.“ Pak se ale opět zatvářila vážně. „Uvědomuješ si ale, co tohle znamená? Budeme ji od nynějška muset odříznout od zbytku vesnice. Stačilo by jediné nepatřičné slovo a zcela jistě by se pomátla docela.“</p> <p>„Já se o to postarám,“ slíbila jsem jí. „Pověz tohle všechno Geranovi a řekni mu taky, že se o to postarám sama. Nechci, aby do toho nějak strkal nos. To zrádné slůvko, o kterém ses zmínila, by mohlo pocházet od něj stejně dobře jako z nějakého vesnického drbu.“</p> <p>„Mám dojem, že v tomhle ti rozhodně nebude působit žádné potíže, teto Pol. Je teď v lomu tak zaneprázdněn, že už nedokáže myslet vůbec na nic jiného. Všechen čas tráví v lomu a snaží se najít nějakou prasklinu, která mohla způsobit sesuv toho kamenného bloku.“</p> <p>„Tak to doufám, že ho to udrží dost dlouho mimo naše spiknutí. Teď jsem si vzpomněla, otec mi poslal zprávu, že se tady brzy zase zastaví. Kdyby se tady náhodou zastavil dříve než se vydá k nám do domů, rozhodně mu všechno pověz. Jak je na tom Alara a jak jsme to vyřešili. Důrazně ho upozorni, že mu vytrhám všechny fousy, jestli se do toho nějak bude míchat.“</p> <p><emphasis>„Teto Pol!“</emphasis></p> <p>„No dobře, tak jenom část, ale na tom trvám. Raději bych se teď měla vydat zpátky domů. Ode dneška bude nezbytné, aby alespoň jeden z nás vždycky zůstal s Alarou.“</p> <p>Otec dorazil o dva dny později, ale já jsem s ním nechtěla mluvit před Alarou. „Jdi odtud, otče!“ nařídila jsem mu. „Mám tady plno práce. Jdi si zatím promluvit s Geranem a Ilderou. Oni ti řeknou, co se tady všechno událo nového.“ Ukázala jsem na dveře. „Ven!“ nařídila jsem mu.</p> <p>Táta samozřejmé vůbec nepochopil, co se mu snažím naznačit. Usoudil okamžitě, že můj výbuch je jenom důsledkem mého přetrvávajícího smutku a to se tedy mýlil. Musela jsem se prostě postarat o mnohem důležitější věci.</p> <p>Toho dne odpoledne jsem poslala pro Ilderu, aby zůstala v chalupě se svou tchýní. Já jsem zatím tátu odvedla na okraj lesa, kde jsme si mohli v klidu popovídat.</p> <p>„Ona se tedy úplně pomátla?“ Otec si zhluboka povzdechl, když jsem mu pověděla, jak je na tom Alara.</p> <p>„To jsem přece neřekla, ty Starý vlku. Řekla jsem snad pouze to, že prostě ve své mysli odmítá přijmout skutečnost, že je z ní vdova.“</p> <p>„To mi ale zní tak, že se pomátla, Pol.“</p> <p>„Ty teda opravdu nevíš, o čem to tady mluvíme, otče. Pomatenost bývá jen zřídka úplná. Alařina nemoc se vlastně týká jenom jedné věci. Kromě této záležitosti je zcela v pořádku.“</p> <p>„Jak tak na to koukám, tvůj pojem „zcela v pořádku“ se naprosto liší od toho, co bych si pod tím představil já, Pol. Jak dlouho to ale hodláš takhle nechat?“</p> <p>„Tak dlouho, jak to jenom půjde, otče. Nehodlám Alaru zničit jenom proto, abych učinila zadost nedůležitému skutečnému stavu věcí. Trochu se jí sice stýská po manželovi, ale to je snad jediné, na co by si mohla stěžovat. Když to bude nutné, budu ji udržovat veselou po celý zbytek jejího života.“</p> <p>Pokrčil rameny. „Ty jsi na tyhle věci odbornice.“</p> <p>„Jsem ráda, že sis toho všimnul. Copak teďka děláš?“</p> <p>„Sleduji jak plyne čas, Pol, stejně jako všichni ostatní. Veškeré obyvatelstvo vesmíru napětím tají dech a netrpělivě čeká, až Ildera začne kynout.“</p> <p>„To je tedy velmi hrubě řečeno.“</p> <p>„Já už jsem prostě chlapík s drsnými způsoby.“</p> <p>„Abych řekla pravdu, toho už jsem si všimla dávno.“</p> <p>Poté co se táta opět vrátil do Údolí, rozhlásily jsme spolu s Ilderou po celé vesnici Annath, že Alara na tom není moc dobře. Proto tedy je zřejmé, že potřebuje naprostý klid a odpočinek – „však víte, jaký žal ji nedávno potkal.“ Všechny dámy v Annathu vědoucně přitakávaly a předstíraly naprosté porozumění. Díky tomu tedy do našeho domu v severní části vesnice nechodili žádní návštěvníci. Postarali jsme se o to, aby Alara nikdy neopouštěla dům bez doprovodu. Geranova manželka předváděla překvapivou schopnost jak stočit hovor někam úplně jinam, jakmile ji spolu s tchýní někdo potkal na ulici vesničky. Dařilo se jí odrazit slovo „soustrast“ téměř ještě dříve, než měl dotyčný čas jej vypustit z úst. Udržet Alaru alespoň při dosavadním stupni způsobilosti se stalo naším prvořadým úkolem. Musím říci, že jsme se lepšili velice rychle. Ildera ale před sebou měla ještě docela jiný úkol a mě občas velmi mrzelo, že se jí nějak nedaří pohnout se vpřed. Neustále mi pomáhala pečovat o Alaru a její pas stále zůstávat dívčí a štíhlý.</p> <p>Roku 5351 navštívil v Údolí mého otce Oštěp, aby mu sdělil, že se Ašarak Murgo vypařil, přestože se ti nejlepší drasnijští vyzvědači snažili ze všech sil jej udržet pod dohledem. Jak se později samozřejmě ukázalo, Ašarakovi se již předtím jednou podařilo uniknout z dosahu těch, kteří měli za úkol jej sledovat. Dostal se do bezprostřední blízkosti Annathu nedlouho po Geranove svatbě s Uderou a pohrál si s podložím jižní stěny kamenolomu.</p> <p>Otec se bez meškání vydal do Tol Honetu a prohledal každou píď ve městě, aby našel alespoň nějakou stopu po Čamdarovi Když toto selhalo, rozšířil své pátrání na celou oblast Tolnedry. Toto zuřivé hledání jej zcela zaneprázdnilo na několik příštích let.</p> <p>Mezitím jsme se s Ilderou střídaly a dohlížely jsme na Alaru, Občas jsme přivolaly na pomoc Gerana, když už jsme byly obě skutečně vyčerpané. Onen bylinný „likér,“ který Alara popíjela dvakrát denně, působil její celkovou netečnost k plynutí času. Náš úkol jak ji udržet mimo běh času nám také usnadnilo zjištění, že dokážu vymazat určité vzpomínky a jiné jí do paměti přidat. Toto byl jediný způsob, jak udržet Alaru v klidu. Dokud nevěděla jak dlouho již ta Darralova „obchodní cesta“ trvá, byla poměrně šťastná. Dokonce jsem několikrát zašla tak daleko, že jsem schválně zaneřádila celý dům, většinou když spala. Díky tomu jsme vždycky mohly zhruba týden strávit poklízením chalupy. Během podzimu 5353 jsme uklízely celkem čtyřikrát, ale Alara si pamatovala jen poslední úklid. Uklízení je stejně dost jednotvárná a nudná práce, takže vzpomínky na něj nejsou zrovna ty, které by si člověk chtěl nějak zvlášť uchovávat.</p> <p>Jsem si téměř jistá, že existuje pár věčně spravedlivých lidí, kteří si tohle přečtou a budou pobouřeni tím, jak jsem neustále Alaru podváděním udržovala v bludu. To je ale právě takový typ lidí, kteří prostě rádi způsobují ostatním bolest „pro jejich vlastní dobro.“ Můžete mi věřit, že od takových lidí bych si rozhodně výtky ohledně mého řešení Alařiny pomatenosti nijak nebrala k srdci. Možná bych takovým lidem přála, aby se to místo Alary stalo jim.</p> <p>Čas nezadržitelně plynul, roční období se vystřídala a Annath byl jako obvykle od okolního světa odříznut mohutnými závějemi sněhu. Oslavy svátků v našem úzkém rodinném kruhu byly víceméně jenom symbolické. Teď už téměř všichni osadníci ve vesnici věděli, že je Alara „trochu divná“ a tak celkem s pochopením přijímali naše rozhodnutí ji držet raději v ústraní. Nebyli ale lhostejní a tak vždycky když jsme se Ildera nebo já ukázaly na ulici, hned se nás vyptávali jak se daří naší Alaře. Nejlepší způsob jak jim zdvořile odpovědět bylo „pořád stejně,“ a oni si povzdechli a soustrastně pokývali hlavou. Možná byste mohli nad vesničany ohrnout nos, ale jejich zvědavost pramení ze skutečného zájmu o dobro jejich sousedů.</p> <p>Teď mi už bylo naprosto jasné, že se nám nikdy nepodaří Alaru dát zase dopořádku. Stav její mysli již byl trvalý. Pro její pomatenost nebyla žádná možnost vyléčení, ale moje směs bylinek a „zásahy“ ji udržovaly poměrně v klidu a občas se mi zdála být i trochu šťastná. Za daných okolností to bylo to nejlepší, čeho jsem mohla dosáhnout.</p> <p>Čas se ale opět přehoupnul a jaro roku 5354 začalo rozpouštět návaly sněhu na mezích a naplňovat promrzlé strouhy až po okraj kalnou vodou. Jednoho rána zablácenou ulicí Annathu až z jižního okraje vesnice přišla Ildera a na tváři mela rozzářený úsměv. „Myslím, že jsem těhotná, teto Pol,“ oznámila mi.</p> <p>„Však už taky bylo načase,“ poznamenala jsem.</p> <p>Trochu se jí to možná dotklo, ale já se v tom okamžiku rozesmála a hned jsem se jí vrhla obejmout kolem ramen. „Vždyť tě jenom tak škádlím, Ildero,“ uklidňovala jsem ji a pevně jsem ji sevřela. „Já mám z toho takovou radost.“</p> <p>„Já sama z toho mám taky docela radost,“ řekla. „Teď mi ale pověz, co mám dělat, abych konečně zarazila to hrozné zvracení každé ráno?“</p> <p>„Koukej něco sníst, drahá.“</p> <p>„Cože mám udělat?“</p> <p>„Dej si vždycky večer, než jdeš spát, něco k jídlu na stolek vedle postele. Až se potom ráno vzbudíš, sněz to ještě dřív než vstaneš z postele.“</p> <p>„Myslíš, že to zabere?“</p> <p>„Vždycky to pomůže. V tomhle mi důvěřuj, Ildero. Tohle je totiž jedna z oblastí medicíny, kterou skutečně dobře ovládám. Už mám za sebou velmi bohaté zkušenosti.“ Zkoumavě jsem se zahleděla na její bříško. „Ještě to ale na tobě není vůbec vidět.“</p> <p>Zatvářila se trochu zkormouceně. „Mám takový pocit, že s mojí dívčí postavou je konec. To ale znamená, že mi už brzy nebudou padnout žádné šaty.“</p> <p>„Neboj se, já ti spíchnu nějaké slušivé oblečení, Ildero,“</p> <p>„Myslíš, že bychom to měli říct Alaře?“ zeptala se mě a přitom se zahleděla na dveře, které vedly do ložnice její tchýně.</p> <p>„Nejdřív mě nech, abych to mohla důkladně zvážit.“ Pak jsem opatrně položila dlaň na její stále ještě ploché břicho a opatrně jsem do jejího nitra vyslala pátrací myšlenku. „Tři týdny,“ prohlásila jsem.</p> <p>„Jaké tři týdny? Prosím, teto Pol, nebuď tak tajnůstkářská.“</p> <p>„Jsi těhotná už tři týdny.“</p> <p>„Aha. Pak to tedy musel být ten poslední mohutný blizard.“</p> <p>„Tak teď jsem ti tak docela nerozuměla, má drahá.“</p> <p>„No, venku neustále tak hustě sněžilo, a to odpoledne jsme vlastně neměli nic kloudného na práci.“ Podívala se na mě s takovým odzbrojujícím úsměvem. „Mám snad pokračovat, teto Pol?“ zeptala se mě šibalsky.</p> <p>Tentokrát jsem to byla já, kdo se musel trochu začervenat. „Ne, Ildero,“ zarazila jsem ji. „Myslím, že už jsem docela v obraze.“</p> <p>„Myslela jsem si, že by tě to třeba mohlo víc zajímat – myslím tedy z odborného pohledu. Jsi si ale skutečně jistá, že už nechceš slyšet další podrobnosti, teto Pol?“</p> <p>„Ildero! Okamžitě toho nech!“ Teď už jsem úplně cítila, jak mám rozpálený obličej.</p> <p>Zvonivě se nahlas zasmála. „Tentokrát jsem tě tedy dostala, že ano, teto Pol?“ dobírala si mě. Tohle tedy byla <emphasis>skutečně </emphasis>obdivuhodná dívka. Musím říct, že jsem ji přímo zbožňovala.</p> <p>Ještě téže noci jsem vyslala svou myšlenku, ke dvojčatům, která stále přebývala v Údolí. <emphasis>„Nemáte vy dva alespoň nějaké tušení, kde by mohl být otec?“ </emphasis>zeptala jsem se jich.</p> <p><emphasis>„Když jsme s ním naposledy mluvili, byl právě v Tolnedře, Pol,“ </emphasis>odpověděl mi Belkira. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Teď se neu</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>stále někam přesouvá a hodně ce</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>tuje, takže je dost obtížné ho sledovat.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Potřebuju mu doručit vzkaz,“ </emphasis>řekla jsem jim. <emphasis>„Tam někde ve</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ku ale mohou být i nepřátelské cizí uši, takže bych nerada sdělovala něco bližšího.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jestliže je to něco naléhavého, tak se k tobě ne</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>prodleně vypr</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>víme a ty se ho pak můžeš vydat hle</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>dat,“ </emphasis>nabídl se mi Beltira.</p> <p><emphasis>„Ne, tak moc to zase nespěchá -</emphasis> <emphasis>ještě to stejně není tak aktuální. Prostě se tu jenom odehrává něco, co zabere celkem snadno odhadn</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>telnou dobu.“ </emphasis>Měla jsem pocit, že to bylo hezky a tajemně řečeno. <emphasis>„Našli jste v poslední době v Mrinském kodexu něco nového nebo zajímav</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>ho?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Teď v nedávné době nic,“ </emphasis>odpověděl Belkira. <emphasis>„Zdá se, jakoby všechno bylo nějaké zamrzlé.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Však už je tady jaro, strejdo,“ </emphasis>upozornila jsem ho. <emphasis>„Copak sis ještě nikdy nevšimnul, jak na jaře najednou začíná všechno roztávat?“ </emphasis>Byla jsem si skoro jistá, že dvojčata pochopí smysl, který jsem ukryla do onoho zdánlivě banálního tvrzení.</p> <p><emphasis>„Ale jakpak by ne,“ </emphasis>souhlasil se mnou Beltira, <emphasis>„když ses teď o</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tom zmínila, tak jsme si najednou vzpomněli taky. Jakpak už je dal</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ko to jaro tam u vás?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Asi tak tři týdny, strejdo. Sníh už se začíná roz</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>pouštět a květiny na loukách už by měly co nevidět začít rašit ze země.“</emphasis></p> <p>Skoro určitě jsem věděla, že kdyby náhodou naslouchal nějaký Grolim, byl by určitě unesen mou podrobnou zprávou o počasí.</p> <p><emphasis>„Vždycky jsem měl docela rád luční kvítí,“ </emphasis>prohlásil Belkira.</p> <p><emphasis>„Já si na ně taky dost potrpím. Kdyby se vám náhodou ozval otec, vyřiďte mu ode mě pozdravy, buďte tak hodní.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Samozřejmě, Pol.“</emphasis></p> <p>Byla jsem poměrně pyšná na způsob, jakým se mi podařilo jim oznámit Ildeřin úspěch aniž bych se přitom o něm jenom slůvkem zmínila. Jak se ale ukázalo, v tomto ohledu jsem Čamdara patrně velmi zásadním způsobem podcenila.</p> <p>Během let, která následovala po událostech v Annathu, jsme spolu s otcem a strýčky dávali dohromady nástin Čamdarových cest a zásahů během čtvrtého desetiletí čtyřiapadesátého století. Zejména otec byl tímto nesnadným úkolem takřka posedlý a nakonec to byl právě on, kdo s konečnou platností potvrdil, že v Darralově nešťastné smrti měl skutečně Čamdar prsty. V jedné z mnoha ukřičených putyk v Murosu totiž náhodou narazil na jednoho upovídaného chlapíka. Tomu se po delší době povzbuzování podařilo z děravé paměti vydolovat vzpomínky na onu nešťastnou událost. Vybavilo se mu, že nějaký Murgo dost odpovídající Čamdarově popisu se roku 5349 vyptával na cestu do Annathu. „Pamatuju si to vlastně proto, že eště toho roku mi pošel můj starej vůl, Šťouchal. Říkal sem mu Šťouchal, protože do mě furt šťouchal hubou.“</p> <p>Během své dost pohnuté a tajnostmi opředené minulosti můj otec přišel na to, že dokáže z cizí mysli vydolovat nejen požadované myšlenky, ale také obrazy. Když si tedy tenhle trochu upovídaný chlápek v hospodě vzpomněl na tu nehodu, otec si vytáhl jeho trochu rozmazanou představu onoho cizince a okamžitě v něm poznal Čamdara. Čamdar tedy skutečně prošel přes Muros v roce 5349 a jako na potvoru se sháněl po Annathu těsně předtím, než Darral zahynul. Nerada bych byla bývala vedla náš spor s Čamdarem v přítomnosti soudního dvora, ale stejně jsme nikdo z nás neměli v plánu tahat se s ním před porotu. Měli jsme k dispozici rychlejší a také jistější způsob, jak se s ním vypořádat a dosáhnout spravedlnosti.</p> <p>Poté co jsem se ujistila o tom, že je Ildera skutečně těhotná, jsme s Geranem všechno důkladně probrali a po delší úvaze jsme se rozhodli, že to před Alarou nebudeme nijak tajit. Jak se ukázalo, zpráva o jejím blížícím se vnoučkovi ji skutečně velmi rozradostnila. Kdyby se tehdy události vyvíjely jinak, mohlo jí to dokonce vrátit zdravý rozum.</p> <p>Celé jaro a léto bylo toho roku v Annathu dost klidné. Mužská část obyvatel odcházela každého rána na práci do kamenolomu a ženy mezitím vařily, poklízely, praly prádlo a také se dělily o nejnovější drby. Ildera se zakulacovala – samozřejmě postupně a pomalu – a poměrně často dávala průchod otázce, která trápí snad každou ženu během těhotenství. „Proč to všechno musí trvat tak strašně dlouho?“ ptala se a to jen dokazovalo, že je to po všech stránkách normální těhotenství.</p> <p>V době, kdy se jaro postupně začalo proměňovat v léto, jsem často o všem důkladně přemýšlela a došla jsem k závěru, že by se po narození celá moje rodina měla odstěhovat někam jinam. Už jsme tehdy byli v Annathu takřka dvacet let a ačkoliv to byla dost odloučená vesnička, měla jsem přece jenom zato, že by nebylo rozumné zbytečně riskovat a zůstávat tam ještě déle. V klidu jsem si v duchu prošla svůj seznam všech měst a vesnic v Sendarii a postupně jsem vyškrtávala všechna místa, kde už jsem kdysi žila. Součástí místní povahy totiž bylo neustále se zabývat i událostmi, které se odehrály i před několika generacemi. Rozhodně jsem nechtěla nešťastnou náhodou narazit na někoho, kdo by třeba z paměti vydoloval nějaké vzpomínky na dávno promlčené události. Někdy k tomu chybělo jen velmi málo. Nějaký povaleč třeba prohodí ke kamarádům: „Všimli jste si, jak moc je podobná té ženě, která podle vyprávění žila na druhé straně řeky před nějakými tři sta lety?“ a veškeré utajení je rázem to tam. Nakonec jsem se rozhodla pro město Wala, které leželo několik mil jižně od hlavní spojovací cesty mezi Murosem a Camaarem. V jižní Sendarii jsem nežila již několik staletí a Wala bylo poměrně nové město, postavené před necelými dvěma sty lety.</p> <p>Abychom předešli jakémukoliv riziku prozrazení, s dvojčaty jsme si vzájemně posílali vzkazy jenom prostřednictvím příslušníků Ildeřiny rodiny. Když se kolem vás vyskytují něčí nepřátelské uši, není zrovna chytré hulákat – obrazně řečeno – jeden na druhého. Pozdě ke konci léta mi nějaký jezdecky oděný Algar donesl dopis od dvojčat, že se jim konečně podařilo zjistit místo pobytu mého otce. Myslím si, že to byl vlastně Mandorallen, kdo ho nakonec vystopoval a předal mu zprávu, že „jedna vaše příbuzná je spolu s dítětem“. Mandorallen je jako stvořený pro předávání podobných vzkazů, protože jeho by ani <emphasis>nenapadlo </emphasis>nějak dumat nad tím, co by to mohlo znamenat.</p> <p>Otec se okamžitě vrátil do Údolí, ale rozhodl se – a myslela jsem, že správně – nevydávat se na cestu do Annathu. Nevěděli jsme vůbec, kde se nachází Čamdar a otec ho nechtěl zavést přímo do útočiště, kde jsem se se svou rodinou skrývala. Místo toho se otec vydal do střední Sendarie a začal tam házet návnadu, aby na sebe upoutal Čamdarovu pozornost.</p> <p>Blížil se už konec podzimu a Alařin zdravotní stav se najednou začal měnit k horšímu. Celé jaro i léto byla tak zaujata rozvíjejícím se těhotenstvím Ildery, že mnohdy vypadala jako naprosto normální člověk. Když se ale listy začaly odívat pestrými barvami, najednou si v hlavě utvořila zakořeněnou domněnku, že Darral se ztratil někde v okolních kopcích. Teď už samozřejmě vím, kdo ji tenkrát tuhle myšlenku nasadil do hlavy, ale tehdy mě to naprosto překvapilo. Prostě jsem ji od té doby nemohla ani na okamžik spustit z očí. Jakmile jsem se k ní jen na okamžik otočila zády, v tu ránu byla pryč. Často jsem ji po dlouhých hodinách usilovného hledání našla, jak bezmocně bloudí po okolních hvozdech a naříkavě volá manželovo jméno. Její žalostné výkřiky se mi zabodávaly do srdce jako nůž a nebyla jsem schopna jí vyhubovat.</p> <p>Když se na to všechno dnes s odstupem dívám, musím rozhodně uznat, že Čamdar nebyl žádný obyčejný Grolim. Byl mimořádně zkušený a skvěle se dokázal ukrývat. Ani jedinkrát jsem nepocítila jeho přítomnost a vůbec jsem nezachytila jakoukoliv známku toho, co prováděl v Alařině mysli. Co je ještě horší, znal mě mnohem lépe, než bych si tehdy byla ochotna připustit. Věděl například moc dobře, že stačí Alařino zmizení, aby mě vypudil do lesa a zbavil se mě. Naprostá většina Grolimů by vůbec nedokázala pochopit hloubku citu, který mě poutal k ostatním členům mé rodiny, protože láska je cosi naprosto cizího pro grolimský způsob uvažování. Čamdar jej nejen pochopil, ale dokonce toho dokázal skvěle využít, aby mě v rozhodujícím okamžiku vystrnadil z Annathu.</p> <p>Toho roku se zima přihnala skutečně nečekaně brzy. První mohutné sněhové vánice se z hor přiřítily ještě dříve, než se osikové keře začaly zbavovat uschlého listí, a to vždycky nadělá v lese pěknou paseku. Když se mokrý těžký sníh nakupí na změť ještě neopadaného listí, svou vahou brzy oláme větve a pak je tedy velmi obtížné se prodírat takto vzniklou změtí. Poté co mi Alara několikrát utekla, začala jsem uvažovat o tom, že odložím svou opatrnost a budu po ní pátrat ze vzduchu. Nakonec jsem ale tuto možnost rozhodně zavrhla. Nemělo rozhodně žádnou cenu prozradit mou přítomnost Čamdarovi jenom proto, že si nechci promáčet nohy.</p> <p>Rozhodně nepochybuji o tom, že vám neunikla ironie celé téhle záležitosti. V podstatě jsem se totiž snažila svou přítomnost skrývat před někým, kdo už dávno moji skrýš přesně znal. Čamdar si se mnou zahrával jako kočka s myší. Pokaždé, když si na to vzpomenu, mnou cloumá hrozný vztek. Kdybych věděla, jak na to, vzkřísila bych ho z mrtvých, aby ho mohl Garion ještě jednou upálit zaživa.</p> <p>Když nastal soumrak v předvečer Erastidina svátku, na Ilderu přišly první stahy nepravého porodu. Teď jsem si téměř jistá tím, že i tohle zařídil Čamdar. Jedna vesničanka mi donesla naléhavý vzkaz od Gerana, abych hned přišla, a tak jsem se šla podívat za Alarou. Zdálo se, že spí dost hlubokým spánkem a tak jsem se jí pro jistotu vplížila do dřímající mysli a ještě jsem spánek prohloubila. Pak jsem si posbírala potřebné vybavení a vydala jsem se dolů vesnicí na jižní konec, abych přivedla na svět nejnovějšího člena rodiny.</p> <p>Ildeřiny stahy trvaly několik hodin, ale nakonec její porodní bolesti i veškeré stahy odezněly, aniž by porodila dítě.</p> <p>„Co se to děje, teto Pol, co je špatně?“ naléhal na mě Geran poněkud vyděšeným hlasem.</p> <p>„Tohle není nic hrozného, Gerane,“ ujistila jsem ho. „Tohle se stává skoro pokaždé. Ildera prostě ještě není tak docela připravená, to je celé.“</p> <p>„Takže chceš říct, že jako trénuje?“</p> <p>Nikdy jsem neslyšela, že by to někdo vyjádřil takhle, a tak mě to v tu chvíli připadalo velmi zábavné.</p> <p>Gerana se ale můj smích trochu dotkl.</p> <p>„Je úplně v pořádku, Gerane,“ uklidnila jsem ho. „Právě jsme viděli něco, čemu porodní báby říkají „nepravý porod.“ Stává se to tak často, že už pro to dokonce existuje i pojmenování. Ten skutečný porod přijde patrně zítra nebo tak nějak. Teď se trochu prospí a tobě bych doporučovala to samé. Teď se několik hodin nebude nic dít.“</p> <p>Pak jsem v klidu zavřela svůj vak a sněhem jsem se prodírala zpátky ke svému domu.</p> <p>Když jsem se ale vrátila domů, Alara byla pryč.</p> <p>V té chvíli jsem si patrně měla uvědomit, že se Čamdarovi podařilo prolomit mou kontrolu nad Alařinou myslí. <emphasis>Nikdo </emphasis>se ještě neprobudil, když jsem ho já uspala, jedině poté, co jsem ho opět připravila na probuzení.</p> <p>Už něco přes týden vládlo poměrně mrazivé počasí, ale dlouho nenapadl žádný čerstvý sníh, takže vesnice i její okolí byla poseta různě se křížícími stopami, které se rozbíhaly všemi směry. Zaměřila jsem své pátrání nejprve severním směrem, protože právě tam se Alara obvykle vydávala na své marné pátrací výpravy. I v tomto ohledu mě ovšem Čamdar přelstil, protože tentokrát ji poslal na jih. Ačkoliv to bylo nebezpečné, vysílala jsem krátké pátrací myšlenky kolem sebe, ale stejně bezvýsledně. To se mi zdálo velmi podivné. Stále jsem prohledávala les ve velkých obloucích a nakonec jsem se dostala na velkou holou mýtinu. Byly tam stopy jelenů, zajíců a mnoha různých ptáků, ale žádné stopy lidské. Alara nešla na sever.</p> <p>Usoudila jsem, že už se určitě blíží půlnoc, a tam venku v temnotě lesa začínal panovat skutečně třeskutý mráz. V té době už jsem svým metodickým systémem prohledala sever, severozápad i severovýchod. Protože Annath se rozprostíral na dně rokliny, prudké skalní srázy bránily v cestě na východ a západ. Zbýval mi tedy jižní čtverec a od něj jsem byla dobrých pět mil.</p> <p>V té chvíli jsem odhodila veškerou opatrnost a změnila jsem podobu. Kdyby to náhodou upozornilo Čamdara, tak bych měla prostě smůlu. Protože už byl takový hrozný mráz, největší nebezpečí pro Alaru teď spočívalo v tom, aby náhodou do rozbřesku v lese neumrzla. Bylo absolutně nezbytné ji co nejdříve najít.</p> <p>Neexistovala žádná možnost, jak bych se mohla dozvědět, že nedlouho po mém odchodu od Ildeřina lůžka přišel na řadu skutečný porod. Geran se zoufale snažil mě nějak najít, ale to se mu přirozeně nepodařilo. Místní porodní bába tedy pomohla Ildeře s celým porodem a tak se Garion narodil krátce po půlnoci.</p> <p>Nebyla jsem nikde k dostižení, ale naštěstí pro nás to nebyl žádný složitý porod. Ildera byla koneckonců Alornka a alornské ženy jsou jako stvořené k rození dětí.</p> <p>Trvalo mi celou noc, než se mi podařilo Alaru najít. Její tělo leželo na úpatí poměrně vysokého skalního útesu asi šest nebo osm mil na jih od kamenolomu. To vysvětlovalo, proč se mi ji nepodařilo najít pomocí pátracích myšlenek poté, co jsem zjistila její zmizení. Její značně promrzlé tělo jasně ukazovalo, že zemřela ještě dříve než jsem se vůbec dozvěděla, že někam odešla.</p> <p>Byla jsem absolutně zničená, když jsem ji tak našla, začala jsem nekontrolované plakat a rvala jsem si v zoufalství vlasy. Neustále jsem se obviňovala za její smrt.</p> <p>Pak jsem se najednou zarazila a nevěřícně jsem s hrůzou v očích zírala na mohutný sloup dýmu, který ve světle prvních slunečních paprsků stoupal k nebi nad Annathem. Něco prudce hořelo ve vesnici, která byla celá postavena z kamene.</p> <p>Okamžitě jsem přemohla svůj zármutek a jakmile jsem se dala do pořádku, vycítila jsem otcovu přítomnost. Byl k tomu ohni mnohem blíž než já. „Otče!“ Tak tohle jsem v duchu skoro zakřičela.</p> <p><emphasis>„Koukej sem dorazit co nejrychleji, Pol!“ </emphasis>odpověděl mi zachmuřeně. <emphasis>„Teď hned!“</emphasis></p> <p>Nemám ani nejmenší ponětí, jak jsem se dokázala dopravit těch několik mil od Alařina zmrzlého těla ke Geranovu planoucímu domu. Mám takový nejasný pocit, že jsem se přemisťovala, a to je tam v horách velice nebezpečné. Kdyby se vám totiž na trase vynořil vrcholek skály, prostě byste prošli skrz, ne nějak kolem, a to není právě to, co by člověk rád zkoušel.</p> <p>Otec se vkleče skláněl nad malým uzlíkem zabaleným pevně do prostěradla, který ležel přede dveřmi. Geranův pevně vystavěný dům byl celý zahalen v plamenech. „Co se to tu stalo, táto?“ skoro jsem na něj vykřikla.</p> <p>„To udělal Čamdar!“ zahřměl na mě a v očích se mu jasně zračila zuřivá pomstychtivost. „Copak jsi vůbec nepřemýšlela, Pol? Proč jsi takhle zmizela?“</p> <p>Ta otázka se do mě zaťala jako ledový dráp a dokonce i teď, po tolika letech, stále ještě cítím, jak se mnou zacloumala.</p><empty-line /><p><strong>XIX.</strong></p> <p><strong>Podívala jsem</strong> se na dobře známý Geranův dům pevně vystavěný z kamene, který byl nyní zcela zahalen plameny, a slzy se mi proudem draly z očí. „Je vůbec ještě nějaká naděje?“ zeptala jsem se otce, ačkoliv jsem dobře věděla, že není.</p> <p>„Ne,“ odpověděl jenom a jakoby mimochodem si otřel oči svou drsnou rukou. „Jsou už oba mrtví.“</p> <p>Celá má rodina byla zničena během této jediné noci a ať jsem se sebevíc snažila zapírat a namlouvat sama sobě, že to není pravda, dobře jsem věděla, že to byla hlavně moje chyba. „Já jsem zklamala, táto!“ vypravila jsem ze sebe úzkostně. „Zklamala jsem!“</p> <p>„Na tohle teď nemáme čas, Pol!“ okřikl mě hned. „Musíme co nejrychleji to dítě odsud dostat do bezpečí. Čamdarovi se podařilo mi proklouznout mezi prsty a může teď být kdekoliv.“ Otcovy zarudlé oči dostaly děsivý lesk, když svůj tvrdý pohled napřel do ohně stoupajícího z kamenných zdí. Zcela zjevně přemýšlel o mnoha velmi nepříjemných věcech, které provede Čamdarovi.</p> <p>„Proč jsi ho jenom nechal uniknout?“ zeptala jsem se ho a najednou jsem si uvědomila, že jsem nebyla jediná, kdo oné noci chyboval.</p> <p>„Neměl jsem na vybranou,“ vysvětloval otec. „Ten darebák na mě hodil dítě. Tady už zkrátka nemůžeme nic užitečného udělat. Raději vyrazíme co nejdříve!“</p> <p>Sklonila jsem se a jemně jsem zdvihla dítě ze země. Odklopila jsem dečku a poprvé jsem se zadívala do tváře Božího vraha. Byl to úplně obyčejný obličej, ale celý svět jako by se zachvěl, když jsem se podívala do těch jasně modrých očí. Jednoho dne možná skutečně skolí boha, ale právě tehdy vypadal jako ospalý a osiřelý chlapeček. Přitiskla jsem si ho těsně k srdci. Čamdar by mě musel rozsekat na kusy, aby dostal i tohohle.</p> <p>„Tak si myslím, že bychom pro něj měli raději vymyslet nějaké jméno,“ prohlásil otec. „Lidi by se mohli přece jenom divně koukat, kdybychom ho oslovovali „Vrahu boží.“</p> <p>„Jmenuje se Garion, táto. Ildera a já jsme se na tom shodly již před několika měsíci.“</p> <p>„Garion? No, nezní to vůbec špatně. Jak jste na to jméno přišly?“</p> <p>„Ildera měla tehdy sen. Osobně si myslím, že v tom byl nějaký zásah vyšší moci. Pověděla mi tehdy, že jeho skutečné jméno bude „Belgarion,“ ale bude mu říkat Garion, dokud nevyroste.“ Znovu mě to bodlo u srdce. „Čamdar nám bude muset, vysvětlit hodně věcí, že ano, otče?“</p> <p>„To tedy rozhodně,“ přisvědčil otec a jeho obličej se znovu zachmuřil temnou představou pomsty. „A já osobně dohlédnu na to, aby si na odpovědích dal pořádně záležet – podusíme ho alespoň týden. Co se stalo s Alarou?“</p> <p>„Je taky mrtvá, otce. Zřítila se z útesu. Až půjdeme z vesnice pryč, musíme ji ještě po cestě pohřbít.“</p> <p>„Tak to už budou dva týdny!“ procedil mezi zuby. „Jsem si skoro jistý tím, že dokážu Čaradara udržet při životě alespoň tak dlouho.“</p> <p>„Dobře!“ „Já tedy dopravím Gariona do bezpečí. Ty se vydej po stopě Čamdarovi. A dělej si poznámky, otče. Budu chtít slyšet veškeré podrobnosti, až mi o tom budeš vyprávět.“ V tu chvíli jsem toužila po pomstě přinejmenším stejně vášnivě jako otec.</p> <p>„Tak to tedy rozhodně ne, Pol.“ Otec to pronesl s notnou dávkou lítosti. „Mým prvořadým úkolem je pro tuto chvíli vás dva dopravit co nejrychleji do bezpečí. Naše hlavní zodpovědnost teď právě spočívá u tebe, zabalena do plenek a dek. S Čamdarem se vypořádám, až vy dva budete v bezpečí.“</p> <p>Opustili jsme tedy pomalu se již hroutící dům a vydali jsme se po zasněžené cestě směrem ke kamenolomu. Odtamtud jsme zabočili mezi stromy k úpatí útesu, kde spočívala Alara. Nemohli jsme pro ni ale udělat nic víc, než jen na její tělo navršit kamenný rov, ani jsme její hrob nemohli označit. Její náhrobní kámen je ale v mém srdci a jsem si jistá, že tam zůstane navždy.</p> <p>Na jedné osamělé farmě otec ukradl kozu a já jsem zhotovila kojeneckou láhev. Zdálo se, jako by si ta mladá kozí pečovatelka Gariona docela oblíbila a možná by jí ani nevadilo, kdyby ho kojila. Měla jsem ale pocit, že by to nebylo příliš vhodné. Ta koza si asi myslela, že jsem trochu blázen, ale kozy už se snad za ta staletí poučily a celkem i očekávaly takové bláznovství. Během naší cesty směrem do nížiny jsme se s otcem drželi v lesích a on dával bedlivý pozor, aby po našem průchodu pečlivě zahladil všechny stopy. Kdyby to tehdy záleželo jenom na mě, všechny ty stopy bych tam nechala a ještě bych zapálila pořádnou vatru, abych přilákala pozornost Čamdara nebo některého z jeho grolimských nohsledů. Toužila jsem po pomstě a vážně jsem chtěla vybít všechny Angaraky.</p> <p>Vyhýbali jsme se jakýmkoliv cestám a přespávali jsme jenom v jeskyních nebo pod padlými stromy. Trvalo nám několik dní než jsme se dostali na okraj hor a pak jsme pokračovali k poměrně frekventované cestě nedaleko města Vzdálený Gralt. Nezamířili jsme ale do města a místo toho jsme pokračovali v cestě k mému domu u jezera Erat. Je to moje oblíbené útočiště pro případy, kdy se všechno nějak hatí.</p> <p>Stejně jako tomu bývá vždycky, když jsem na delší dobu pryč, celý dům byl uvnitř promrzlý a zaprášený. V kuchyni jsem zapálila oheň v peci, zatímco otec vyrazil do růžové zahrady, aby si promluvil s dvojčaty.</p> <p>Zpátky se vrátil pěkně rozklepaný chladem. Poslušně si ve dveřích oklepával sníh z bot a roztouženě pozoroval moji roztopenou zářící pec.</p> <p>„Ani se nezdržuj,“ zchladila jsem ho rovnou. „Musíš nejprve podojit kozu. Je ve stáji. Taky bys ji měl asi nakrmit.“</p> <p>„Nemohl bych aspoň…?“</p> <p>„Ne, otče. Teď jsi na nohou a rozchozený. Já vím až moc dobře, jak je těžké tě znovu dostat do práce, když ses už jednou rozseděl. Nejprve zařiď všechny povinnosti a pak si tady můžeš vysedávat u pece.“</p> <p>Povzdechl si a znovu vyrazil ven. Potřebovala jsem ještě shromáždit nějaké věci, co jsem měla vzadu v domě, tak jsem Gariona uložila do zásuvky prádelníku, abych ho při hledání nemusela tahat s sebou. Věděli jste, jak je taková zásuvka v prádelníku skvělým místem pro uložení novorozeněte?</p> <p>V domě jsem našla dětskou kolébku a nějaké vhodné oblečení. Za celá ta léta se v tom domě narodila hezká řádka dětí a já jen zřídkakdy vyhazuji věci, které by se mi ještě někdy mohly hodit. Než se otec vrátil ze stáje s plným krajáčem ještě teplého kozího mléka, byl už Garion oblečen. Ležel teď v kolébce staré osm set let a pohrával si s dřeveným chrastítkem, které už pamatovalo mnoho generací.</p> <p>„Mám takový pocit, že je tady dole snad ještě větší zima, než byla tam v horách,“ poznamenal otec a zálibně natahoval ruce k peci.</p> <p>„To se ti jenom tak zdá. Podařilo se ti spojit se s dvojčaty?“</p> <p>„Ale ano, mluvil jsem s nimi. Jenom doufám, že mě správně pochopili, když jsem jim říkal, že je potřebujeme na výpomoc v růžové zahradě.“</p> <p>„Určitě to pochopili.“</p> <p>„Stejně tu ale raději zůstanu až do jejich příchodu. Pak se vydám Čamdarovi po stopě a vyřeším tuhle záležitost jednou provždy. Měl jsem ho zabít už dávno.“</p> <p>„Ty už začínáš mluvit skoro jako strýček Beldin.“</p> <p>„Beldinův přístup k většině problémů je možná trochu zjednodušující, Pol, ale přece jenom má jisté kouzlo trvalého řešení.“ Pak se na mě vážně podíval. „Už sis rozmyslela, kam s tím dítětem půjdeš? Asi bych měl znát jméno toho města.“</p> <p>„Myslím, táto, že tentokrát se nebudu schovávat v žádném městě – teď už ne. Ve městě nějak často pronikají tajné informace na povrch. Nesnáším ten pocit, že jsem vydána na milost tomu nejhloupějšímu ochlastovi ve městě. Myslím, že tentokrát místo toho raději zkusím nějakou osamělou farmu. Taky zvolím úplně jiný přístup.“</p> <p>„Ale? Jak to myslíš?“</p> <p>„Vždycky jsem si dávala bedlivý pozor, abych dotyčnému mladíkovi patřičně zdůraznila, kdo vlastně je. Chtěla jsem, aby jasně pochopil závažnost poslání a přizpůsobil se řádu.“</p> <p>„Co je na tom špatného?“</p> <p>„Někteří z nich zkrátka nebyli dostatečně dobrými herci. Někdy se nechávali unést – patrně protože jsou přece jen spojeni s tebou.“</p> <p>„Cos tímhle chtěla naznačit?“</p> <p>„Ty se prostě neumíš ovládat, otče, a svoje herectví přeháníš. Je mi líto, ale je to tak. Nějak často zacházíš do krajností. Zařídím to tak, že Garion nebude muset nic <emphasis>hrát.“</emphasis></p> <p>„Jak toho chceš dosáhnout?“</p> <p>„Je to úplně jednoduché, táto. Prostě mu neřeknu, kým vlastně je. Počkám, až na to postupně přijde sám. Vychovám ho jako obyčejného kluka z farmy a on bude <emphasis>věřit </emphasis>tomu, že je skutečně úplně obyčejný kluk. Předstírání nebude zapotřebí. Bude úplně stačit, když bude sám sebou.“</p> <p>„Mám takový pocit, že by tohle mohlo být docela nebezpečné, Pol. Nakonec totiž stejně přijde na to, kdo jsi <emphasis>ty. </emphasis>Ty to totiž dáváš najevo tucetkrát za den.“</p> <p>„Pak se tedy budu muset naučit přísné sebekontrole, ne?“</p> <p>Tvrdošíjně zavrtěl hlavou. „Tohle nemůže fungovat. Všude kolem existují spousty knih. které tě podrobně popisují od hlavy až ke konečkům prstů.“</p> <p>„Ty mu ale nebudou moc platné, jestliže nebude umět číst.“</p> <p>„Pol! Vždyť z něho jednou bude král! Nemůžeš přece na trůn posadit nevzdělaného mladíka!“</p> <p>„Dras Býčí šíje byl ale přece docela dobrým králem, jestli si dobře vzpomínám.“</p> <p>„To bylo ale před třemi tisíci lety, Pol. Svět byl tehdy úplně jiný.“</p> <p>„Zase tak odlišný nebyl, táto. Jestli ti to dělá takové starosti, můžeš ho naučit číst a psát poté, co bude korunován.“</p> <p><emphasis>„Já? </emphasis>Proč já?“</p> <p>Podívala jsem se na něj tak, že nebylo třeba k tomu nic dodávat, a pak jsem si šla po své práci.</p> <p>Dvojčata dorazila následujícího rána, aby převzala po otci ochrannou stráž. Můj pomstychtivý rodič se brzy poté bez meškání vydal na pátrací výpravu po Ašarakovi Murgovi.</p> <p>Celý zbytek té zimy jsem strávila ve vytopené kuchyni s Garionem – a s jedním ze dvojčat vždycky podle toho, který z nich byl právě na stráži. Měla jsem v úmyslu vydat se na cestu, jakmile to jen počasí dovolí, proto se mi zdálo nesmyslné vytápět zbytečně celý dům a dveře do kuchyně jsem pečlivě zavírala. V kuchyni byla velká litinová kamna a ta celou místnost příjemně vyhřívala. V ostatních pokojích byly sice všude krby, které jsou hezké na pohled, ale nejsou zdaleka tak výhřevné.</p> <p>Během těch několika nekonečných měsíců, co jsme trávili jen spolu, jsme se s Garionem velice sblížili. Byl to skutečně roztomilý chlapec a já jsem mu dlužila tak mnoho kvůli své neodpustitelné chybě v Annathu. Jeho mysl se sotva probírala, ale díky troše opatrného zkoumání jsem získala lehké náznaky toho, jaký bude. Ještě více mi ale moje sondování naznačilo, že budu mít značné potíže s jeho výchovou tak, abych přitom nepřišla o rozum. Tenhle chlapec pro mě bude velkou výzvou.</p> <p>Jaro nakonec skutečně přišlo do kraje a jen co sluneční paprsky vysušily bláto na místních cestách, začala jsem přípravy na odchod. Shromáždila jsem nějaké své nenápadné šaty, trochu šatstva pro Gariona a všechno jsem to pečlivě zabalila do prořídlého prostěradla. Pak jsem se srdečně rozloučila s dvojčaty a s rancem přes jedno rameno a Garionem v náručí jsem vyrazila za svým cílem. Koza vesele poskakovala za mnou.</p> <p>Pozdě odpoledne jsem dorazila do vesnice Horní Gralt, která se Vzdálenému Graltu vůbec nepodobala. Zamířila jsem do obyčejně vypadajícího zájezdního hostince a trochu jsem usmlouvala cenu za jednolůžkový pokoj na noc. Chtěla jsem vzbudit dojem, že se jen taktak udržuji na hranici bídy. Když jsem Gariona nakrmila a uložila jsem ho na noc do postele, znovu jsem sešla po schodech dolů, abych si mohla promluvit s hostinským. „Hledám nějakou práci,“ řekla jsem mu.</p> <p>„Promiňte, ale teď zrovna nikoho nepotřebuju.“</p> <p>„To jsem taky ani neměla na mysli,“ opravila jsem ho. „Nevíte o někom z okolních farmářů, který by třeba potřeboval dobrou kuchařku nebo hospodyni?“</p> <p>Zašklebil se a zamyšleně se podrbal na tváři. „Mohla byste to zkusit u Faldora,“ navrhl mi. „Minulý týden tu bylo pár jeho nádeníků a stěžovali si, že se Faldorova kuchařka nějak zhoršuje. Je už prý dost stará a taky začíná být pomalá. Faldorovi chlapi si stěžovali, že jídlo vždycky dostávají hrozně pozdě a navíc není dovařené. Už brzy tady nastane doba setí a když během setí nebo při žních začíná selhávat kuchařka, nádeníci se brzy půjdou poohlédnout po práci někam jinam. Faldor má navíc dost velkou farmu a určitě by to nezvládl všechno zasít sám. Jestli právě teď neshání novou kuchařku, tak jistě během pár týdnů bude to místo volné,“</p> <p>„Kde tu jeho farmu najdu?“</p> <p>„Asi tak jeden den chůze směrem na západ odtud. Faldor je velice dobrosrdečný chlapík a i kdyby vás nemohl najmout hned teď, určitě se dobře postará, abyste vy ani dítě nijak nehladověli. Prostě se držte té cesty, která vede západním směrem k velké medalské silnici. Faldorova farma je jediné stavení na jih od cesty, takže ji nemůžete minout.“</p> <p>„Tak to určitě najdu,“ ujistila jsem ho. „Děkuji vám za užitečné informace.“ Pak jsem ještě ve stáji zkontrolovala svou kozu, po schodech jsem se vrátila do pokoje a celou noc jsem prospala s Garionem v náručí.</p> <p>Příští ráno se na nás krásně usmívalo a obloha byla jasná. Nakrmila jsem Gariona a po cestě vedoucí z města směrem na západ jsme šlapali krátce poté, co slunce vykouklo nad obzor. Teď už jsem přesně věděla, kam mám namířeno, a to mě naplňovalo jakýmsi pocitem smysluplnosti. Koza kolem hopsala a tak cesta docela ubíhala.</p> <p>Někdy uprostřed odpoledne jsme vystoupaly na vrcholek zvlněného hřebene a v bočním údolí asi půl míle jižně od cesty jsem uviděla velkou a malebně vyhlížející farmu. Vypadala, jako by byla zcela obezděná, ale nebylo tomu tak. Budovy na farmě byly rozestaveny do čtverce. Stodoly, stáje a dílny se rozkládaly v přízemí a v prvním patře ležely obytné místnosti pro osazenstvo farmy a nádeníky. Všechny budovy měly vchody ústící na rozlehlé prázdné prostranství uprostřed, které společně obklopovaly. Všechno tvořilo vlastně jediný celek. Největší budova byla v zadní části komplexu, naproti hlavní bráně. Farma vypadala čistě, dobře udržovaná a pohodlná.</p> <p>Rozhodně jsem byla spokojena s tím, co jsem viděla, ačkoliv to třeba mohlo být jenom připraveno tak, abych zůstala. Pokračovala jsem z kopce dolů a brzy jsem vstoupila na dvůr. Trochu mě zaskočil zvuk, který silně připomínal zvon bijící v přesně odměřených intervalech.</p> <p>Hned jak jsem vstoupila jsem ale zjistila, že to nebyl zvuk zvonu. To jsem slyšela kováře, bušícího v otevřené kovárně do rozpálené podkovy.</p> <p>Tohle samozřejmě vysvětluje, jak jsem mohla přeslechnout svůj vnitřní zvonek. Jeho zvonění zcela zaniklo ve zvucích kladiva dopadajícího na kovadlinu.</p> <p>Kovářovo bušení mělo pravidelný a docela příjemný rytmus, což svědčilo o tom, že tenhle chlapík má svou práci rád a dělá ji poctivě. Byl to docela upřímně vyhlížející mladý muž kolem pětadvaceti, středně vysoký a nevypadal nijak mimořádně urostlý. Zvuk dopadajícího kladiva ale svědčil o tom, jakou má ve skutečnosti sílu. Měl na sobě obyčejnou košili a přes ní místy ožehnutou koženou zástěru. To mělo samozřejmě dobrý důvod. Když pracujete s doběla rozžhaveným kovem, měli byste mezi kovem a svým tělem mít nějakou pořádnou ochrannou vrstvu.</p> <p>Počkala jsem, dokud se kovář neotočil, aby mohl hotovou podkovu ponořit do sudu s vodou vedle kovadliny, ze kterého se potom vyvalilo mračno páry. „Promiň, mistře kováři,“ oslovila jsem ho zdvořile a trošku jsem si přehodila Gariona v náručí, „nemáš tušení, kde bych mohla najít farmáře Faldora?“</p> <p>Všimnul si mě teprve teď a otočil se ke mne. Jeho jasná a upřímná tvář se mi docela líbila. „V tuhle denní dobu bude patrně ve své kanceláři,“ odpověděl mi zdvořile příjemným hlasem.</p> <p>„Děkuju ti,“ řekla jsem a trochu jsem pokynula hlavou. „Teď ale jedna spíše technická otázka. Kde má farmář Faldor svou kancelář?“</p> <p>Zasmál se a já si přitom všimla, že má rovné bílé zuby. Jeho smích zněl mile a upřímně. Toho chlapíka jsem si hned oblíbila. Podvědomě jsem vytušila, že z něho bude velmi dobrý přítel. „Co kdybych ti tedy rovnou ukázal cestu, má paní?“ nabídl se a pokládal přitom kladivo. „Mimochodem, jmenuju se Durnik.“</p> <p>„A já jsem Pol.“ Zlehka jsem se poklonila. „Jsem ráda, že tě poznávám, Durniku.“</p> <p>„Také mě to těší, paní Pol,“ odpověděl polichoceně a trochu předklonil hlavu na důkaz úcty. „Zavedu tě tedy k Faldorovi. Musíme doufat, že mu dnes všechny položky vycházejí správně.“</p> <p>„On mívá někdy potíže s tím, aby mu vyšly podle očekávání?“</p> <p>„V jednom kuse, paní Pol. Pokaždé. Faldor je velmi dobrý farmář a nejlepší pán v téhle části Sendarie, ale aritmetika není zrovna jeho silná stránka. Když mu čísla nevycházejí, bývá většinou nabručený.“ Durnik ukázal k hlavní budově. „Jeho pokoje jsou támhle, nad kuchyní a společnou jídelnou. To mu rozhodně nezávidím. Ten zápach, který se v poslední době odtamtud většinou line, není právě příjemný.“</p> <p>„A o tom bych si právě chtěla s Faldorem trochu popovídat, Durniku.“</p> <p>„Nejsi třeba náhodou kuchařka?“ V jeho hnědých očích se objevil záblesk naděje.</p> <p>„Dokážu uvařit vodu aniž bych ji dole připálila, jestli máš na mysli tohle.“</p> <p>„Bohové nechť jsou za to pochváleni,“ zvolal vroucně. „Chudák Nala už teď nezvládne ani tohle. Dokážeš si představit, jak zapáchá spálená voda?“</p> <p>Oba jsme se zasmáli a mezitím jsme přešli přes dvůr k velkým dveřím do kuchyně. „Počkej tady,“ poručila jsem své koze. Věděla jsem ale, že to nejspíš bude ztráta času. Určitě vyrazí na výzvědy jen co jí zmizím z dohledu, ale věřila jsem, že ji potom dokážu zase najít.</p> <p>Viděla jsem poměrně dobře postavenou a vybavenou kuchyni, pracovní stoly a krájecí plochy byly uprostřed místnosti a podél stěn byly rozmístěny trouby a kamna. Skříně s potravinami a veškerým nádobím byly vzadu. Celá kuchyně byla ale v dost velkém nepořádku. Na pracovních stolech se povalovaly nože a pánve, místo aby visely na zdi na svém místě. Tak tady měly zjevně potíže a jejich příčina chrápala v křesle vedle kamen. Bylo už dost pozdě odpoledne, ale tady ještě ani nezačaly přípravy na večeři. Celá kuchyně byla v rozkladu a pomocnice bezcílně bloumaly po místnosti, zatímco hlavní kuchařka vyspávala. Bylo zcela zjevné, že paní Nala už svoji práci nebere vůbec vážně.</p> <p>Farmář Faldor byl vysoký štíhlý muž s trochu koňským obličejem, měl dost dlouhý nos a snad ještě delší bradu. Jak jsem měla později zjistit, byl to velice zbožný muž, který považoval za svou povinnost postarat se o blaho svých zaměstnanců, a to jak tělesné, tak duchovní. Když jsem ho poprvé spatřila, mořil se právě s nějakým sloupcem součtů. Jediný pohled mi odhalil, kde pořád dělá chybu, ale rozhodla jsem se s poukazem na tuto chybu raději počkat, až ho lépe poznám.</p> <p>„Tohle je paní Pol, Faldore,“ představil mě Durnik. „Chtěla by s<emphasis> </emphasis>tebou mluvit ohledně zaměstnání v naší kuchyni.“</p> <p>„Paní Pol,“ uvítal mě Faldor a zdvořile přitom povstal.</p> <p>„Farmáři Faldore,“ odpověděla jsem s drobnou úklonou.</p> <p>„Máš už nějaké zkušenosti s prací v kuchyni?“</p> <p>„Ach ano,“ ujistila jsem ho, „velmi bohaté zkušenosti.“</p> <p>„Naše kuchyně teď rozhodně potřebuje nějakou pomocnou ruku,“ prohlásil trochu zarmouceně. „Nala bývala velice schopná, ale teď už je stará a dost přibrala na váze. To ji ještě víc zpomaluje. Vypadá to, že už se nedokáže pořádně zapojit do práce.“</p> <p>„To už je takové riziko povolání, pane Faldore. Souvisí to s ochutnáváním.“</p> <p>„Tomu jsem patrně nerozuměl, paní Pol.“</p> <p>„Správná kuchařka musí vždycky zjistit, jestli se jí jídlo podařilo. Jediný způsob, jak tohle zjistit, je právě ochutnávka. Když si kuchařka nedá dost pozor, každé usrknutí nebo sousto jde rovnou do boků. Kolik lidí teď živíte?“</p> <p>„Teď zrovna padesát tři,“ odpověděl. „Až ale přijde doba setí, bude jich tu ještě víc. Myslíš, že dokážeš zvládnout tak velký počet strávníků?“</p> <p>„Snadno, Faldore, ale co kdybychom počkali s konečným rozhodnutím až po večeři? Třeba vám nebude chutnat a dobrý obchodník vždycky nejprve vyzkouší, než něco koupí.“</p> <p>„To zní docela logicky, Pol,“ souhlasil se mnou.</p> <p>V tu chvíli se začal Garion trochu ošívat. Položila jsem si ho na rameno a zlehka jsem ho plácla přes zadek, aby mohl říhnout.</p> <p>„To je tvoje dítě, paní Pol?“ zeptal se Faldor.</p> <p>„Je to můj synovec,“ odpověděla jsem smutně. „Jeho rodiče zemřeli.“</p> <p>Faldor vzdychl. „Smutné,“ zamumlal si pro sebe.</p> <p>„Ano. Budu k paní Nale přistupovat velmi opatrně, Faldore,“ slíbila jsem mu. „Domnívám se, že tu sloužila dobře a věrně, takže by nebylo správné ji jen tak odsunout stranou.“</p> <p>„Jsem skutečně rád, že to tak chápeš, Pol,“ prohlásil vážně.</p> <p>„To ovšem předpokládá, že se vám všem z mého vaření neudělá špatně,“ dodala jsem s úsměvem. „Kolik tu je pomocnic?“</p> <p>„Šest – když tedy počítám i Nalu. Bude to stačit?“</p> <p>„To je víc než dost, Faldore. Máte tu nějakou místnost, kam bych si mohla odložit věci? Už je docela pozdě a tak bych se měla dát hned do práce, jestli chceme večeři stihnout před půlnocí.“</p> <p>„Co kdybys ji zavedl do toho prázdného pokoje, co je v západním křídle nahoře, Durniku?“ navrhl Faldor. Pak si trochu odevzdaně povzdechl. „A já se obávám, že se budu muset znova podívat na tyhle součty. Ta čísla prostě odmítají vyjít.“</p> <p>„Pomohlo by ti nějak, kdybych ti prozradila, že dvanáct a devět je dohromady dvacet jedna a ne dvacet dva?“ zeptala jsem se ho opatrně.</p> <p>Znovu se pátravě zahleděl do svých výpočtů a potom začal pečlivě propočítávat na prstech. „No ano, myslím že máš pravdu, paní Pol,“ souhlasil. „Je to tak, jak říkáš,“</p> <p>„Už to tak bude.“ Pak jsme s Durnikem odešli.</p> <p>„Je vždycky takhle poddajný?“ zeptala jsem se Durnika, když jsme scházeli dolů ze schodů.</p> <p>„Nějak ti nerozumím, Pol?“</p> <p>„Vůbec se mě neptal, kde jsem pracovala předtím, nechtěl vlastně ani vědět, jestli o vaření něco vím a dokonce se mě ani nezeptal, odkud jsem k vám přišla.“</p> <p>„Paní Pol,“ odpověděl mi Durnik, „zdejší kuchyně je něco jako věčná pohroma – asi tak jako požár ve stodole nebo epidemie neštovic. Faldor není ani tak poddajný jako spíš zoufalý. Kdyby se tu objevil samotný Torak a vydával by se za kuchaře, Faldor by ho přijal bez jakéhokoliv přemýšlení.“</p> <p>„Teď už tomu rozumím. No, asi s tím budu muset něco udělat.“</p> <p>Odložila jsem svůj ranec v prázdném pokojíku, který mi Durnik ukázal. Požádala jsem ho, aby našel mou kozu a uvázal ji ve stáji a pak jsem se konečně vydala do kuchyně. Nala stále ještě vyspávala a ostatní pomocné kuchařky bezcílně bloumaly po kuchyni a snažily se předstírat, že zahajují přípravy na vaření večeře. „Jsem tady nová pomocnice v kuchyni, dámy,“ oznámila jsem jim. „Jmenuju se Pol a mám takový dojem, že bychom měly raději začít s přípravou večeře, co říkáte?“</p> <p>„To dost dobře nemůžeme, dokud paní Nala spí, Pol,“ poučila mě hubená, bledá dívka s<emphasis> </emphasis>plným nosem a popotahovala přitom. „Mohla by se urazit.“</p> <p>„Vždyť přece nebudeme nic pořádného dělat, jenom si všechno předem připravíme,“ lhala jsem jí, „víš co myslím – oškrábat mrkev, nakrájet zeleninu, dát vařit vodu – prostě takové přípravy.“</p> <p>„Aha,“ řekla a utírala si nos do rukávu. „Toto by snad nevadilo, alespoň myslím.“ Okamžitě mi bylo jasné, že mě tady čeká plno práce. Nala patrně často upadala do onoho podivného komatu a tím v kuchyni podporovala notnou lenost.</p> <p>Dospěla jsem k závěru, že pro tento večer bude muset stačit obyčejné dušené maso s bramborem. Na nic složitějšího jsme už prostě neměly čas. Ke kuchyňským pomocnicím jsem přistupovala opatrně a mazaně. Když jsem Gariona uložila do jednoho stranou stojícího košíku na zeleninu, začala jsem nadhazovat „návrhy“. Vždycky jsem začala třeba „myslíš, že bys mohla“ nebo „nemyslíš, že bychom teď měly.“ prostě něco na ten způsob. Když se mi konečně podařilo je všechny zapojit do práce, vydala jsem se do špižírny abych zjistila, jak jsme na tom s výběrem koření. Temně jsem si pro sebe mumlala ještě než jsem skončila prohlídku. Kořenky tam samozřejmě byly všechny, ale dobrá polovina z nich byla prázdná. Opatrně jsem se koukla přes rameno abych se ujistila, že mě nikdo nesleduje, a pak jsem trochu podváděla.</p> <p>Nala se probudila právě když jsme začaly s dušením masa. „Co se to tu děje?“ vyptávala se.</p> <p>„Prostě jenom všechno chystáme, abychom mohly začít s přípravou večeře, paní Nalo,“ oznámila jí ta nastydlá holka. „Tady paní Pol myslela, že je to dobrý nápad. Vždyť víš, jak se Faldor chová, když je večeře pozdě.“</p> <p>„Paní Pol?“ zeptala se Nala a podezíravě si mě prohlížela.</p> <p>„Přišla jsem až dnes odpoledne abych tu mohla pracovat, paní Nalo,“ řekla jsem a zdvořile jsem se přitom zlehka uklonila. „Tady Enna mi pověděla, že ti dneska není nějak dobře,“ Přátelsky jsem přitom položila ruku na rameno té holce s nateklým nosem. „Měla jsem dojem, že bychom tě raději neměly rušit. Myslíš, že by pro dnešek stačilo dušené maso?“</p> <p>Nala předstírala, jako že tu možnost zvažuje. „Cokoliv uznáš za vhodné, Pol,“ prohlásila posléze s pokrčením ramen. Co taky mohla říct jiného? Všechno už stačilo jenom hodit do hrnce.</p> <p>Docela zblízka jsem si ji prohlédla. „Vážně nevypadáš nějak dobře, Nalo,“ řekla jsem s předstíraným zájmem. Pak jsem jí hřbet dlaně položila na čelo. „Vždyť ty máš horečku,“ naoko jsem se polekala. „Hned jak šoupneme maso do hrnce a dáme do pece placky, něco s tou horečkou provedeme.“</p> <p>„Připadám si nějaká rozpálená, Pol,“ připustila.</p> <p>Samozřejmě, že se cítila rozpálená. Právě jsem jí zvedla teplotu hřbetem ruky. Tuhle práci jsem doopravdy chtěla.</p> <p>Zelenina a připravené telecí maso pomalu postupně sklouzly do bublajících velkých hrnců a já jsem pak z obyčejného kuchyňského koření zhotovila lék proti Nalině „horečce“. Pak jsem kolem hrnců poskakovala se svými bylinkami.</p> <p>Podle mého názoru jsme toho večera předložily sotva ucházející pokrm, ale Faldor i všichni jeho pomocníci se na to vrhli jako vyhladovělí zoufalci. Někteří z nich dokonce zašli tak daleko, že vytírali talíře kousky placek.</p> <p>„Teda pánové,“ prohlásil Faldor, zafuněl a ruce si položil na břicho. „Myslím, že jsem se přejedl.“</p> <p>„Tak to rozhodně nejsi sám, Faldore,“ ujistil ho Durnik, který taky sotva funěl. Pak ukázal směrem ke dveřím do kuchyně, kde jsem stála s Garionem v náručí. „Myslím, že bychom si ji tu měli nechat, co říkáš?“</p> <p>„Hmmm,“ prohlásil Faldor. „Něco ti povím, Durniku. Jakmile budeš schopen chůze, měl bys raději přejít dvůr a rychle zamknout bránu. Přece bychom nechtěli, aby nám teď někam pláchla.“</p> <p>A tak jsem si vlastně uvařila cestu k trvalému zaměstnání na Faldorově farmě. Jak už jsem se zmínila, to maso nebylo nijak výjimečně dobré, ale bylo o několik řádů lepší než to, co jim předkládala Nala.</p> <p>Hned jak bylo po večeři jsem pokynula na Ennu, tu bledou světlovlasou dívku s červeným nateklým nosem. „Ano, paní Pol?“ řekla, když ke mně poslušně přišla.</p> <p>Natáhla jsem ruku a sáhla jsem jí na nos. „Jak dlouho už tě trápí tahle rýma?“ zeptala jsem se.</p> <p>„Už celé týdny,“ odpověděla a zoufale obrátila oči k nebi.</p> <p>„Myslela jsem si, že to tak bude.“</p> <p>„To ale není z nastydnutí, paní Pol,“ prohlásila. „Není mi nějak špatně ani nemám horečku.“</p> <p>„Máš pravdu, tohle nebude nachlazení. Je jaro, Enno, a všude kolem právě teď kvete spousta stromů, které ti nedělají dobře. Hnedka to dáme do pořádku.“</p> <p>„Ty jsi léčitelka, Pol?“</p> <p>„Tak to bych se o sobě rozhodně neodvážila říct, Enno,“ opravila jsem ji. „Znám jenom pár léčivých bylinek a domácích receptů, to je všechno. Teď ti ale vysušíme ten nos. Pracujeme koneckonců s jídlem a – no, však ty víš, co mám na mysli.“</p> <p>Zachichotala se a pak znovu popotáhla.</p> <p>Ačkoliv jsme všechny ještě stále poslouchaly paní Nalu, její příkazy a rozhodování byly čím dál nejasnější. Koncem týdne už jsem to byla já, kdo ve skutečnosti panoval v celé kuchyni. Stále jsem jí ovšem občas odnesla lžičku toho, co jsme navařily, aby to odsouhlasila. Nijak zvlášť mi to vlastně nevadilo a tak jsem ji takhle přikrmovala.</p> <p>Během měsíce jsme se všichni, tedy já, Garion i koza, na farmě pěkně zabydleli. Vím skoro jistě, že pro Faldora, Durnika i ostatní pomocníky jako bychom tam bydleli vždycky. Trochu jsem poklidila a upravila naši malou ložnici, ale Garion stejně většinu času během dne trávil v zeleninovém koši. Vždycky jsem přesně věděla, kde se právě nachází, i když jsem k němu byla otočená zády.</p> <p>Na Faldorově farmě mi bylo skutečně dobře. Tihle lidé byli prostě Sendarové až do morku kostí a abych řekla pravdu, Sendarové byli vlastně můj výtvor. Taky proto jsem si teď připadala, jako bych se vracela domů.</p> <p>Někdy v polovině léta se za námi zastavil strýček Beltira, který se naoko vyptával na cestu k Hornímu Graltu. Vyvedla jsem ho před bránu a předstírala jsem, jako že mu ukazuji správnou cestu a přitom jsme si povídali.</p> <p>„Prošlapali jsme celou zem a obrátili jsme tenhle kus Sendarie naruby, jak jsme se tě snažili najít, Pol,“ řekl. „Klidně bych jenom prošel okolo, kdybych náhodou nezahlédl tvoji kozu. Proč ses s námi nespojila?“</p> <p>„Snažím se raději zůstat z dohledu, dokud otec nepřijde na stopu Čamdara. Nevíš, jak se mu to daří?“</p> <p>„Ještě pořád nám o tom nic neřekl. Právě teď je v Tolnedře. Když s námi naposledy mluvil, byl právě spolu s mladým princem Kheldarem těsně na stopě toho Murga Ašaraka. Teď už jsme spolu ale několik týdnů nemluvili, takže nemáme nejmenší tušení, jestli se mu už podařilo ho dohnat nebo ne.“</p> <p>„No, raději bych měla zůstat v utajení, dokud ho nedopadnou a nezačnou po malých kouscích posílat zpátky Ktačikovi. Dejte otci vědět, kde se ukrývám, ale raději k doručení téhle zprávy použijte nějakého spolehlivého Drasnijce. Dokud je Čamdar pořád ještě vcelku, byla bych raději, kdyby se místo mého pobytu nerozléhalo po okolních kopcích.“</p> <p>Přitakal. „Zdá se mi, že tady vypadáš docela šťastná, Pol,“ poznamenal.</p> <p>„Baví mě to, co dělám, a taky mám ráda lidi, kteří jsou tady na farmě. Přesto bych ale neřekla, že jsem nějak šťastná. To se ale může změnit, až se tátovi se Silkem podaří chytit Čamdara.“</p> <p>„Kdo je ten Silk?“</p> <p>„Princ Kheldar. Byla to jeho přezdívka na akademii. Teď bych se už raději měla vrátit do kuchyně. Všechny pomocnice mají sice dobrou vůli, ale potřebují takřka neustálý dohled. Vyřiď ode mě pozdravy strýčkovi Belkirovi.“</p> <p>„Vyřídím. To víš, máme tě moc rádi.“</p> <p>„Ano, to vím moc dobře – vždyť já vás mám taky ráda. Teď už ale zmiz.“</p> <p>„Ano, paní.“ Pak jsme se oba rozesmáli.</p> <p>Zanedlouho po Beltirově návštěvě se začal Garion batolit a tak byl můj život takřka přes noc hned o poznání zajímavější. Byl koneckonců v kuchyni, kde je spousta nožů, sekáčků a hrnců s vařící vodou. Když se tedy dítě plazí mezi tím vším a kolem pobíhají pomocnice, rozhodně vám to do života vnese spoustu vzrušení. Nikdy už jsem si nemohla být jistá, kde právě je. Páni, ten kluk sebou ale uměl pěkně mrsknout! Brzo jsem se naučila opatrně ho přemisťovat pomocí nohy. Určitě jsem přitom často vypadala jako akrobat – jednou rukou jsem roztírala polevu, druhou jsem promíchávala zálivku do salátu a přitom jsem opatrně nohou odsouvala mimo nebezpečnou zónu velmi neposedného chlapce. Garion to považoval za báječnou legraci, ale mne to v tu chvíli až tak zábavné nepřipadalo. Skutečně jsem se velmi obávala dne, kdy začne chodit. Pomalu jsem se začala zabývat nápadem, že bych ho uvázala na nějaký řemen nebo něco podobného.</p> <p>Doba žní je pro sedláky, kteří pěstují veškeré plodiny pro svou obživu, tím nejnáročnějším obdobím z celého roku a to platilo bez výjimky i pro mou kuchyni. Všimněte si, že teď už jsem klidně mohla říkat <emphasis>mou </emphasis>kuchyni. Nohy paní Nalu nakonec skutečně přestaly poslouchat a tak se odstěhovala a žila u své nejmladší dcery na severním konci medalského jezera. Během žní museli pomocníci na Faldorově farmě dostávat stravu čtyřikrát denně, takže jsme všechny včetně mých pomocnic měly v kuchyni co dělat od rozbřesku celý den a ještě několik hodin po západu slunce. Mám za to, že každý z osazenstva farmy byl velice rád, když konečně pod střechou zmizel poslední náklad řepy z polí.</p> <p>A když už byly žně konečně za námi a ze stromů už skoro opadalo všechno zbarvené listí, objevil se na farmě potulný vypravěč, aby z Faldora vymámil pár teplých jídel. Byl to takový pobuda oděný do ošuntělého hábitu, měl každou botu jinou a kolem pasu mu za opasek sloužil kus provazu. Vlasy i vousy měl úplně bílé a notně rozcuchané a na prstech měl lepidlo. Určitě to tak muselo být, protože na nich zůstalo všechno, čeho se dotknul. Samozřejmě jsem předem věděla, že přichází, protože jsem jeho dobře známou přítomnost vycítila, ještě když byl nějakých pět mil od hlavní brány.</p> <p>Ne, musím říci, že mě ani nenapadlo zamykat bránu předtím, než dorazil. No, alespoň to nebyla nijak vážná myšlenka.</p> <p>Moje koza ho samozřejmě poznala a tak obratně přeskočila vrátka ve svém koutku stáje a hnala se přes celý dvůr ho uvítat, ocáskem přitom zuřivě mávala kolem. Usmíval se a drbal ji za ušima a pak se zeptal kováře Durnika, kde by našel „majitele této útulné usedlosti“.</p> <p>Představil se Faldorovi předstíraje, že je „ten nejlepší vypravěč úžasných a neuvěřitelných příběhů v celé Sendarii,“ což byla možná i pravda, když se nad tím teď zamýšlím. Pak zamířil jakoby přitahován tajemnou silou přímo do mojí kuchyně, kde bylo veškeré jídlo a pití. Využil svého nepopiratelného kouzla osobnosti a bavil všechny moje pomocnice, zatímco jsme pilně chystaly večeři. Tvářil se, jako by se mi chtěl vlichotit do přízně, když občas přerušil své nenápadné ujídání a hrál si s Garionem. Dávala jsem si dobrý pozor, abych ho nepozorovala až příliš okatě, ale stejně jsem v jeho očích zachytila lesk, když se naplnily slzami. Pořád si s Garionem hráli tu dětskou hru „paci, paci, pacičky“ a vozil ho na koni. V tu chvíli se moje mínění o Starém vlkovi značně změnilo k lepšímu. Ačkoliv se hodně snaží to skrývat, přece jen má otec v srdci i hluboké cítění.</p> <p>Zaplatil toho večera za svou večeři vyprávěním příběhů poté, co už všichni dojedli a sklidili ze stolů. Naprosto největší potlesk sklidilo jeho vyprávění o tom „Kterak Belgarat a jeho čtyři společníci získali zpět Orb z rukou jednookého boha Angaraků“. Všichni pomocníci na farmě byli z toho příběhu úplně nadšení. „Příteli,“ prohlásil Faldor po skončení příběhu, „to bylo naprosto úžasné! Ty ten příběh vyprávíš tak, jako kdybys tam snad byl osobně!“</p> <p>Dalo mi docela dost práce, abych při jeho prohlášení zachovala klidnou tvář. Musím ale připustit, že když si otec zamane, dokáže udržet pozornost publika po celé hodiny a nikdo přitom ani nedutá napětím. Zdá se, že se nikdy nenabaží zvuku svého hlasu.</p> <p>Pak, když už si šli všichni pracovníci farmy včetně Faldora lehnout a i já jsem mohla poslat svoje pomocnice do postele, sedli jsme si s otcem a Garionem do kuchyně a měli jsme ji už jenom pro sebe. Sfoukla jsem většinu svítilen, jenom jednu lampu jsem nechala hořet, aby spoře osvěcovala prostor. Vyndala jsem několik věcí, abych je měla připravené na zítřejší snídani, zatímco táta seděl v koutě a na klíně houpal spícího klučinu.</p> <p>Koutkem oka jsem v prostoru kuchyňských dveří zachytila nějaký pohyb a tak jsem se rychle otočila. Byla to moje malá koza opatrovnice a její zlaté oči ve slabém světle jasně zářily. „Ty,“ pohrozila jsem jí, „vrať se pěkně do chlívku, kam patříš.“</p> <p>„Ale, jen ji tu nech, Pol,“ prohlásil táta tolerantně. „Vždyť taky svým způsobem patří do rodiny.“</p> <p>„To je podivuhodná myšlenka,“ zamumlala jsem si pro sebe. Pak jsem se mu zpříma podívala do tváře. „Tak co, Starý vlku,“ oslovila jsem ho tiše, „podařilo se ti konečně dopadnout Čamdara?“</p> <p>„Vůbec se nám nepodařilo se k němu přiblížit, Pol,“ přiznal, přičemž zanechal veselého tónu a mluvil vážným hlasem. „Trochu uvažuji o tom, že bych se vydal do Rak Ktholu a vypáral bych Ktačikovi vnitřnosti.“</p> <p>„Zajímavá myšlenka. Co v poslední době provedl, že se ti to tak nelíbí?“</p> <p>„Rozesílá do západních království nepravé Čamdary.“</p> <p>„Nechtěl bys mi to nějak objasnit?“</p> <p>„Předělal několik obyčejných Murgů – nebo spíš Grolimů, pokud já vím – aby vypadali úplně stejně jako Murgo Ašarak. To samozřejmě znamená, že jsou nám drasnijští špehové na nic. Silk se hrozně rozzlobil, když jsem mu musel říct, že celou dobu sledoval nesprávnou osobu. To je tak zhruba to nejlepší na celé téhle mizerné záležitosti.“</p> <p>„Tak tomuhle jsem taky nějak nerozuměla, táto.“</p> <p>„Náš milý princ Kheldar je dost zaujatý sám sebou, Pol. Skutečně si přímo říkal o to, aby ho někdo tvrdě naučil pořádné pokoře. Když jsem mu tedy řekl, že ztratil spoustu času sledováním dvojníka, protáhl obličej tak, že mu málem vypadla čelist z pantu.“</p> <p>„To tedy znamená, že vůbec netušíš kde bychom tak mohli Čamdara hledat?“</p> <p>„Nemám nejmenší ponětí, Pol. Vůbec nevím. Jediné co mohu udělat, abych ho alespoň nenechal vydechnout, je vyrazit do alornského království a dělat povyk, šířit různé báchorky a přitahovat pozornost. Čamdar má přístup k velkému množství zlata a tak si jistě kromě Dagašů najme ještě další vyzvědače, kteří určitě obsadí každou křižovatku od Val Alornu až po Sthiss Tor. Nejlepší způsob, jak zmást jeho Dagaše a jeho vlastní vycvičené špióny, je pobíhat a mávat rukama abych měl jistotu, že si bude co nejvíc Alornů povídat o tom „legračním staříkovi, co vypráví na potkání příběhy“. To bude ta snazší část. K tomu, aby se Alorn rozpovídal, stačí nějakých pár žejdlíků piva, a na jeho umlčení stačí ještě jednou tolik navrch.“ Vážně se na mě podíval. „Vím, že to není nic moc, Pol, ale je to to nejlepší, co dokážu v současné době provést. Mám ale pocit, že jsi tu hrozně na ráně. Možná by ses raději měla přesunout zpátky do svého domu na břehu Eratského jezera.“</p> <p>„Ne, táto, naopak zůstanu tady. Moje panské sídlo je až příliš izolované od okolí a pro Gariona je velice důležité, aby kolem měl společnost, až bude vyrůstat. Poustevník by rozhodně nemohl být dobrým králem.“</p> <p>„A tobě se to tady docela zamlouvá, viď Pol?“ zeptal se zkoumavě.</p> <p>„Je to stejně příhodné místo jako jakékoliv jiné, táto. Dělám prostě to, co mě baví, a zabloudí sem jen málo poutníků. Mám ráda zdejší lidi a oni mají rádi mě. Myslím, že jsem tu stejně spokojená jako bych byla kdekoliv jinde. Kromě toho, když tady Garion vyroste, bude z něj čestný muž a jak jsem si všimla, čestnost je v dnešní době na trůnu docela vzácná vlastnost.“</p> <p>„Ty se vážně chceš takhle ponižovat do polohy vesnické ženy, Pol?“</p> <p>„Možná jsi to přesně vystihl, táto. Pořád ještě mi srdce krvácí při vzpomínce na události v Annathu a zajímavá náročná práce a klidné prostředí jsou na takové pocity nejlepším lékem.“</p> <p>„Je to ale přece jenom krok zpátky na společenském žebříčku, Pol. Začala jsi jako vévodkyně z Eratu a vládla jsi celému království, teď jsi jenom hlavní kuchařkou na odlehlé farmě. Víš určitě, že bys raději nechtěla vzít Gariona do Sulturnu nebo Murosu a zajistit mu tam místo učedníka tak, jako jsi to udělala s těmi předešlými?“</p> <p>„Ne, táto. Garion totiž není jako ti ostatní. Bude z něj Dítě světla – jestli už jím není teď – a já nechci jeho mysl rozptylovat truhlařinou, náhrobky nebo snad děláním bot. Chci, aby měl dobrou mysl, ale nezaplácanou a nedotvořenou. To je podle mého mínění ten nejlepší způsob, jak ho připravit na některá překvapení, která se před ním vynoří během jeho životní cesty,“</p> <p>„Dost dobře nechápu jak mu chceš pomoct tím, že ho budeš udržovat v nevědomosti, na jeho životní úkol.“</p> <p>„Kolik ti bylo let, když jsi oné zimní noci ve sněžné bouři před sedmi tisíci lety narazil na věž našeho Pána?“</p> <p>„Moc ne. Nanejvýš tak patnáct nebo šestnáct, řekl bych.“</p> <p>„Nakonec z tebe vyrostl správný člověk – kromě několika špatných návyků – a to jsi byl pravděpodobně mnohem hloupější než bude Garion. Na to dohlédnu osobně.“</p> <p>„Takže ses rozhodla tady skutečně zůstat?“</p> <p>„Myslím, že je to tak správné, táto. Je to prostě takové to vnitřní přesvědčení, u kterého neznáš důvod. Tohle je to správné místo, kde má Garion vyrůstat. Není to tu zrovna pupek světa a nebude tu nijak důležitou osobou, ale tohle je to pravé místo. Věděla jsem to hned jak jsem to tu poprvé spatřila. Je to tu trochu odříznuté od okolí a dost venkovské, ale žijí tu lidé, které Garion prostě musí poznat. Já udělám cokoliv, co pro něj bude dobré, ať mě to stojí co chce.“</p> <p>Otec zvednul ospalé dítě a přejel svou zarostlou tváří po jeho nosíku. Garion se zachichotal a táta se zasmál. „Garione, ty můj chlapče,“ prohlásil významně, „ty jsi možná ten nejšťastnější chlapík na světě, protože se o tebe bude starat tvoje teta Pol.“ Pak se na mě ten starý podvodník lišácky podíval a zamrkal. „Myslím samozřejmě kromě mě. O mě se totiž starala už tak dlouho, že si to ani nepamatuji. To by ale znamenalo, že máme oba pekelné štěstí, co myslíš?“</p> <p>Garion se znova zachichotal.</p> <p>Spokojeně jsem se dívala na toho ošuntělého starého muže a usmívajícího se chlapce a připomněla jsem si něco, co strýc Beltira řekl už před drahnou dobou. Vysvětloval tehdy onu nevyřčenou hru, kterou jsme já a táta spolu hráli již celá staletí. Pověděl mladému princi, že naše občas jedovatě znějící poznámky nejsou míněny tak, jak se tváří na povrchu. Můj jemný strýček se usmál a prohlásil: „Je to prostě jejich způsob, jak dát najevo svoje city a připustit, že mají toho druhého rádi, Gerane. Příliš by je zahanbilo, kdyby jasně řekli, že jeden druhého milují, a tak místo toho spolu hrají tohle divadlo. Je to jejich osobitý a zvláštní způsob, jak říkat neustále „Mám tě rád.“ Možná si to ani sami neuvědomují, ale říkají to prakticky pokaždé, kdy se spolu setkají.“</p> <p>Musela jsem zahanbeně uznat, že dvojčata i strýček Beldin vždycky věděli, co se za naším hašteřením ukrývá – dokonce i když jsme to my sami nevěděli. Snažila jsem se více než tři tisíce let se vyhnout přiznání tak prosté skutečnosti. Nakonec to ale bylo tak zjevné, že jsem se až sama divila, proč jsem si tím přidělávala tolik starostí. Milovala jsem svého otce. Bylo to tak jednoduché. Milovala jsem ho, přestože měl dost zlozvyků a ne zrovna světlých stránek. Tohle překvapující zjištění mně vehnalo do očí slzy a srdce mi bušilo láskou.</p> <p><emphasis>„No tak, konečně,“ </emphasis>ozval se mi v hlavě matčin hlas s trochu podivnou ozvěnou. <emphasis>„Nebylo to zase tak těžké, viď?“ </emphasis>Tentokrát mi ale její hlas zněl poněkud odlišně, většinou zněl jakoby odnikud. Tentokrát se mi zdálo, že přichází od kuchyňských dveří. Rychle jsem se otočila a nevěřícně jsem koukala na svou malou kozu, která tam stála a upřeně na mě hleděla svýma zlatýma očima.</p> <p><emphasis>„Někdo přece musel krmit to děťátko, Pol,“ </emphasis>vysvětlil mi matčin hlas. <emphasis>„Měla jsem za to, že bude lepší, když se toho ujme někdo z rod</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>ny.“</emphasis></p> <p>V tu chvíli jsem se vzdala a vybuchla jsem v záchvatu smíchu.</p> <p>„Co je tu tak legračního, Pol?“ zeptal se mě otec zmateně.</p> <p>„To nic, táto,“ uklidnila jsem ho. „Vůbec nic se neděje.“</p><empty-line /><p><strong>epilog</strong></p> <p><strong>Na</strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong>Větrném</strong> ostrově onoho zimního dne panovalo šedivé a notně pochmurné počasí. Jeho královská výsost korunní princ Geran Rivanský trávil takřka celý den na cimbuří Síně rivanského krále děláním sněhuláků – přesněji řečeno sněhových vojáků. Vlk tam byl s ním, tak jako ostatně vždycky. Vlk se nijak výrazně do práce nezapojil, ale z povzdálí všechno zvědavě sledoval s čumákem položeným na zkřížených tlapkách. V Síni rivanského krále se vůbec odehrávala spousta věcí, kterým vlk vůbec nerozuměl, ale byl natolik vychovaný, že je nijak nehanobil.</p> <p>Bylo asi tak kolem poledne, když jedna z matčiných společnic přinesla Geranovu čtyřletou sestru princeznu Beldaranu nahoru na cimbuří. „Její veličenstvo říká, že malá potřebuje na chvíli na čerstvý vzduch, výsosti,“ oznámila hraběnka – nebo co to měla za titul – Geranovi. „Máš se o ni postarat.“</p> <p>Princ Geran si povzdechl. Nebylo to tím, že by neměl rád svoji malou sestru. Byl ale právě zabrán do náročné umělecké činnosti a žádný umělec nemá rád, když je vyrušován právě v okamžiku, kdy dává průchod své tvořivosti. Princezna Beldarana byla zabalena do kožešin natolik, že sotva mohla pohybovat svýma krátkýma ručkama. Ani Beldarana nijak nepřispívala k bratrovu uměleckému snažení, místo toho vyráběla sněhové koule. Po dokončení každou kouli pečlivě prohlédla, ohladila volnější rukou některé překážející hrbolky a pak ji hodila po svém bratrovi bez jediného mrknutí oka. Nestalo se často, aby ho zasáhla, ale bylo to dost často na to, aby ho to vyrušovalo. Zaťal zuby a prostě ji ignoroval. Měl ji sice rád, ale taky ji dost přehlížel. Zjistil totiž, že je tak mnohem větší ticho. Beldarana měla hodně podobný hlas jejich matce. Otec pro něj užíval slovo „výrazný“. Geran sice znal i přiléhavější slova vhodná k popsání hlasu své sestry, ale dával si bedlivý pozor, aby je nepoužíval v matčině přítomnosti.</p> <p>Dost se mu ulevilo když asi za hodinu znovu přišla hraběnka – jestli to ovšem byla hraběnka – a vyzvedla si Beldaranu. Právě se chystal dokončit další ze svých děl a potřeboval se na to pořádně soustředit. Po pečlivém zvážení dospěl k závěru, že mrkve použité k vytvoření nosu jsou až příliš komické a tak je nahradil tuříny. Dle jeho mínění to hned vypadalo <emphasis>mnohem, </emphasis>lépe. Na těch sněhových postavách už pracoval skoro týden a zatím se mu dařilo přímo báječně. Sedm hrozivých, byť zakulacených, sněhobílých vojáků bylo seřazeno podél cimbuří a všichni shlíželi dolů na přístav. Princ Geran byl přesvědčen o tom, že jestli bude zima dostatečně dlouhá, bude mít pod svým velením celý regiment.</p> <p>„Není tenhle bezvadný, vlku?“ zeptal se princ Geran svého společníka poté, co dokončil poslední úpravy na těle sedmého bojovníka.</p> <p>„Jenom dost dobře nechápu smysl tohoto tvého počínání,“ poznamenal vlk slušně. Geranovi se zdálo, že v poznámce svého přítele zaznamenal kritický podtón. Vlk byl někdy až příliš přízemní.</p> <p>V tu chvíli si princ Geran vzpomněl na doporučení svého dědečka. „To je takový zvyk,“ vysvětlil mu.</p> <p>„Ach tak,“ prohlásil vlk. „Pak je to tedy v pořádku. Zvyky přece nepotřebují vysvětlení.“</p> <p>Dědeček Gerana naučil vlčímu jazyku během léta, které chlapec strávil v Údolí. Bylo to tehdy opravdu nezbytné, protože dědeček s babičkou spolu mluvili pouze ve vlčím jazyce. Geran byl poměrně pyšný na to, jak ten jazyk ovládá, i když na něj občas vlk vrhal podivné či nechápavé pohledy. Poměrně značná část vlčtiny se vyjadřuje pohyby uší a Geran neuměl stříhat ušima, takže s nimi místo toho pohyboval pomocí prstů. Vlkovi to patrně připadalo poněkud zvláštní.</p> <p>Geran byl ohledně vlka velice pyšný. Ostatní chlapci na Větrném ostrově měli psi a nazývali je svými mazlíčky. Vlk byl ale Geranův společník a takřka neustále si spolu povídali. Jak si Geran povšiml, vlk měl někdy dost podivný názor na věc a tak bylo někdy nezbytné zvolit opatrný přístup, aby se ho nějak nedotkl. Geran věděl, že si sice vlci hrají, ale vlčí hraní je spíš jen takové divoké skotačení. Vlk by patrně nikdy nepochopil složitost lidských her, a tak Geran často užíval výraz „zvyk“.</p> <p>Geran jen zřídka přemýšlel o vlkově původu. Babička kdysi vlka našla jako malé osiřelé mládě v lese nedaleko Kellu v Mallorey a Geran se usilovně snažil vymazat z paměti vlastní vzpomínky na to, co se odehrálo v Mallorey. Přesto ale občas míval noční můry, v nichž se mu zjevovala Zandramas – zejména si pamatoval malé svítící body, které měla pod kůží. Tyhle noční můry byly ale čím dál vzácnější a Geran byl přesvědčen o tom, že když na ně nebude myslet, nakonec zmizí úplně. Odhodlaně tyto chmurné myšlenky vypudil z hlavy a místo toho se raději znovu soustředil na své sněžné strážce.</p> <p>Když se nad cimbuřím vysoko nad sídelním městem Riva začal snášet večer, přišel otec pro svého syna, aby už šel s vlkem domů. Geran věděl, že je jeho otec rivanský král a „Vrchní strážce západu,“ ale v jeho očích to byly prostě pracovní tituly. Otec byl prostě „táta,“ ať už mu ostatní říkali jakkoliv. Otcova tvář byla dost obyčejná – dokud se nevyskytla nějaká nebezpečná situace. Když k něčemu takovému došlo, byla otcova tvář ta <emphasis>nejméně </emphasis>obyčejná tvář na světě. Některé řídké příležitosti jej dokonce nutily dojít si pro meč a když došlo až k tomu, někteří slabší jedinci se raději utíkali schovat.</p> <p>Otec v klesajícím soumraku vážně prozkoumal dílo svého syna. „Pěkní vojáci,“ prohlásil.</p> <p>„Vypadali by ještě o hodně lépe, kdybys mi dovolil půjčit si ze zbrojnice nějaké vybavení,“ ozval se s nadějí v hlase Geran.</p> <p>„To by myslím nebyl zrovna dobrý nápad, Gerane,“ zarazil jeho nápady otec. „Jestli ovšem nechceš strávit celé léto tím, že bys z nich oškrabával vzniklou rez.“</p> <p>„Musím přiznat, že to mě ani nenapadlo,“ uznal Geran.</p> <p>„Docela by mě zajímalo, jak jsi strávil celý den,“ zeptal se otec zdvořile vlka.</p> <p>„Docela to ušlo,“ odvětil vlk.</p> <p>„Tak to jsem rád, že jsi spokojen.“</p> <p>Otec s Geranem si dávali obzvlášť dobrý pozor na to, aby před matkou nemluvili ve vlčí řeči. Matka totiž neměla ráda „tajné jazyky.“ Vždycky jakoby si myslela, že jakmile v její přítomnosti někdo mluví jazykem, který ona neovládá, mluví o ní. Geran ale musel uznat, že to poměrně často byla pravda. Lidé skutečně o matce mluvili docela často a tajné jazyky, ať už to byla vlčtina nebo drasnijská prstová abeceda, udržovaly na Větrném ostrově docela klidnou atmosféru. Geran měl svou matku doopravdy rád, ale byla přece jen dost popudlivá.</p> <p>„Jakpak ses dneska měl, drahoušku?“ zeptala se matka, když Geran s otcem vstoupili do královského apartmá poté, co si ve vstupní chodbě poslušně oklepali sníh z bot. Vlk si samozřejmě tlapky neometal, ale vykousal si led, který měl mezi drápky, a tak dovnitř také mnoho sněhu nenanesl.</p> <p>„Dneska to bylo prostě bezva, mami,“ odpověděl Geran. Všichni chlapci, které princ Geran znal, používali slovo „bezva“ při jakékoliv příležitosti. A protože Geran chtěl jít s dobou, také svou řeč prokládal oním „bezva.“ Bylo to koneckonců docela zvučné.</p> <p>„Už máš připravenou koupel, Gerane,“ oznámila mu matka.</p> <p>„Já ale nejsem nijak zvlášť špinavý, mami,“ namítl bez přemýšlení. Okamžitě se ale odmlčel a zatnul zuby. Proč jenom vždycky musel začít mluvit dřív, než si to stačil rozmyslet?</p> <p>„Mě ale vůbec nezajímá, jestli ty se domníváš, že nejsi špinavý!“ okřikla ho matka a hlas jí vyjel o několik oktáv výše. „Řekla jsem ti, aby ses vykoupal! Běž!“</p> <p>„Ano, mami.“</p> <p>Otec na Gerana rychle zamrkal, jakože „raději bys ji měl poslechnout“ a přitom mu naznačil několik slov prsty. „Jestli neposlechneš, čekají tě potíže.“</p> <p>Geran vzdychl a přikývl. Byl už teď skoro stejně vysoký jako matka, ale v jeho očích byla stále ještě vysoko nad ním. Princi Geranovi bylo už sedm let a vlk ho pokládal za dospělého. Geran měl pocit, že za svou vyspělost by si zasloužil trochu respektu, ale od matky se mu ho příliš nedostávalo. Považoval to za značně nespravedlivé.</p> <p>Bydlet s matkou v jednom domě znamenalo neustálé dobrodružství a Geran už dávno zjistil, že nejlepší způsob, jak udržet nepříjemné emoce v klidu, bylo dělat přesně to, co po něm matka chtěla. Princ Geran si také všimnul, že není sám, kdo učinil onen objev. Nepsaným heslem celého paláce – nebo spíše celého Větrného ostrova – bylo „nehádej se s královnou.“ Všichni Rivané ale stejně svoji drobnou královnu uctívali a tak jim zas nedělalo takové potíže vyplnit to, co jim říkala. Národním úkolem číslo jedna bylo starat se o spokojenost královny Se'Nedry. Aby byla jistota, že to každý chápe a bude dodržovat, o to se staral hlavně Kail, rivanský správce.</p> <p>Když se princ Geran poměrně zběžně vykoupal a vydrbal, připojil se k ostatním členům rodiny v jídelně královského křídla. Přesto si ale dal bedlivý pozor, aby měl v uších trochu vody. Matka si prostě potrpěla na čisté uši. Princ Geran to bral tak, že dokud slyší, tak má uši čisté dost, ale raději vždycky na konci koupele ponořil hlavu pod vodu, aby měla matka radost.</p> <p>Připojil se k ostatním ke stolu a kuchyňští pomocníci začali nosit večeři. Toho večera měli šunku a tu měl Geran rád. Tato šunková večeře měla ovšem jednu nevýhodu a tou byla tradiční špenátová příloha. Princ Geran nemohl za boha pochopit proč se matka domnívá, že šunka a špenát jdou dohromady. Geran se čistě pro sebe domníval, že špenát se nehodí k ničemu. A aby bylo všechno ještě horší, vlk taky neměl špenát nijak v lásce. Proto Geran nemohl pod stolem podávat svému příteli lžičky špenátu tak jako to dělal s kousky pečených kůzlat, které jim kuchař občas servíroval. Geran pečená kůzlata zrovna nemusel, ale přece jenom byla podstatně lepší než špenát.</p> <p>„Jak ti chutná večeře, drahoušku?“ zeptala se ho matka.</p> <p>„Je to bezva, mami,“ odpověděl rychle. „Vážně skvělá.“</p> <p>Matka jenom zvedla oči v sloup aby naznačila, co si myslí o jeho slovníku. Geran si pomyslel, že matka skutečně nemá moc vyvinutý smysl pro stylové vyjadřování.</p> <p>„Co říkal kapitán Greldik?“ zeptala se otce.</p> <p>Geran znal kapitána Greldika, potulného šereckého mořského vlka, a měl ho docela rád. Matka ale kapitána Greldika neměla příliš v lásce. Pokud ale Geran věděl, tak kapitána Greldika neměla v oblibě žádná žena. Patrně se všem zdálo, že Greldik má příliš mnoho zlozvyků. A co bylo ještě horší, bylo mu to úplně jedno.</p> <p>„No vidíš,“ ozval se otec, „jsem rád, žes mi to připomněla. Říkal, že Samet čeká dítě.“</p> <p>„Takže Silk bude otcem?“ zvolala překvapeně matka.</p> <p>„Přesně to Greldik řekl.“</p> <p>„Mám takový pocit, že budeme muset změnit celý pojem rodičovství,“ smála se matka.</p> <p>„Když budou Silk a Samet rodiči, alespoň už víme předem, jaké bude zaměstnání jejich dítěte,“ dodal vesele otec.</p> <p>Geran tomuto rozhovoru příliš neporozuměl, protože právě v té chvíli uvažoval nad velice důležitým strategickým rozhodnutím. Po koupeli se oblékl do nachystaného oděvu a ten měl kapsy – pěkně hluboké kapsy, které byly jistě dost velké, aby se do nich vešlo několik lžic špenátu. Mohl by ho tam opatrně přesunout z talíře a zbavit se toho nechutného pokrmu při nebližší vhodné příležitosti. Problém ale spočíval v tom, že matka občas prováděla neočekávané prohlídky jeho kapes právě v nejnevhodnější okamžik. Přesně takhle jednou loni v létě přišel o plnou kapsu skvělých rybářských červů. Měl za to, že její křik, který vydala, když sáhla do kapsy a nahmatala tam hrst červů, musel ještě teď znít po celém okolí. Došel nakonec k závěru, že by bylo příliš nebezpečné špenát do kapes schovávat, a tak ho nakonec s největším sebezapřením snědl. Přísahal si přitom, že jeho prvním počinem až dosedne na královský trůn bude vydání dekretu, který v jeho království jednou provždy zakáže přípravu špenátu.</p> <p>Princ Geran se také mohl pokusit matku prostě udolat a sedět tvrdohlavě ve své židli nad talířem špenátu až do setmění nebo i déle, ale rychle se blížila nejlepší část dne. Během několika posledních měsíců mu totiž matka před usnutím předčítala, a nebyla to nějaká obyčejná knížka. Tuhle knihu vlastnoručně napsala jeho báječná teta Pol a on dobře znal některé z postav, které se objevovaly na posledních stránkách. Znal Baraka a Silka, Lelldorina a Mandorallena, Durnika a královnu Porenn a taky Hettara a Adaru. Kniha tety Pol byla jakýmsi knižním rodinným setkáním.</p> <p>„Už jsi dojedl?“ zeptala se ho matka, když konečně odložil vidličku na stůl.</p> <p>„Ano, mami.“</p> <p>„Jestlipak jsi dneska byl hodný chlapec, co myslíš?“ Gerana napadlo, co by asi matka mohla dělat, kdyby jí odpověděl ne.</p> <p>Rychle se ale rozhodl, že to nebude zkoušet. „Moc hodný, mami,“ prohlásil místo toho. „Dneska jsem vůbec nic nerozbil.“</p> <p>„To je nádhera,“ pochválila ho. „Mám dojem, že bys teď chtěl, abych ti zase četla, že?“</p> <p>„Jestli ti to nebude moc vadit, mami.“ Geran dobře věděl, jak se vyplatí být zdvořilý, když něco chce.</p> <p>„No dobře,“ souhlasila matka. „Běž si lehnout do postele, já za tebou hned přijdu, jen co uložím Beldaranu na noc.“</p> <p>Geran vstal od stolu, políbil otce na dobrou noc a odešel do svého pokoje. Položil svíčku na malý stolek u své postele a rychle se rozhlédl kolem, aby pokoj zkontroloval. Nebylo to zas tak špatné, ale čistě pro jistotu nahrnul největší nepořádek pod postel.</p> <p>„Zajímalo by mě, proč to děláš každý večer,“ ozval se nechápavě vlk.</p> <p>„To je takový nový zvyk,“ odpověděl Geran a pohyboval si přitom ušima pomocí prstů. „Doufám totiž, že když tady na podlaze maminka neuvidí žádný nepořádek, nebude mě kvůli tomu hubovat.“</p> <p>Vlk vyplázl jazyk z tlamy, což znamená smích. „Jak vidím, učíš se rychle.“ Pak bez větší námahy vyskočil na postel, zívnul a stočil se do chlupatého klubíčka, jako to dělával každý večer.</p> <p>Princ Geran se znovu rozhlédl po pokoji a usoudil, že už je snad dostatečně uklizen. Někdy se totiž Geranovi situace vymkla z rukou a tak jedinou skutečnou nevýhodou večerního čtení bylo, že pro matku představovalo příležitost ke kontrole úklidu. Geranovi se zdálo, že je matka až nepříjemně posedlá pořádkem. Častokrát se jí snažil vysvětlit, že když má věci podle svého poházené na zemi, najde téměř okamžitě právě to, co zrovna potřebuje. Jakmile je ale uklidí tak jak to chce ona, trvá mu to celé hodiny a navíc to hledání vrátí věci do původního neuspořádaného stavu. Pokaždé ho trpělivě vyslechla, ale nakonec stejně zopakovala tu starou známou písničku „hned si ukliď ten chlívek.“ Jednou – ale opravdu jenom jednou – se odvážil namítnout, že ta práce je pod jeho úroveň a že by to měla za něj udělat nějaká služebná. Pamatoval si to dosud a kdyby tehdy vanul příznivý vítr, určitě by si matčinu přednášku pamatovali i všichni na sendarském pobřeží.</p> <p>Vylezl si na postel a nachystal několik polštářů na straně, kde byla svíčka, aby se matka mohla pohodlně při čtení opírat. Říkal si totiž, že když se jí bude pohodlně sedět, tak bude číst déle. Pak se zavrtal pod pokrývku a nohy si strčil pod vlka. To, že s ním vlk spal, mělo jednu obrovskou výhodu a tou bylo vlkovo tělesné teplo. Geranovi proto nikdy nebyla zima na nohy.</p> <p>Za nějakou chvíli dorazila do pokoje matka a pod paží si nesla knihu tety Pol. Mimoděk podrbala vlka za ušima, ten na okamžik otevřel své zlaté oči a několikrát zálibně zavrtěl ocasem. Pak oči znovu zavřel. Vlk Geranovi prozradil, že má královnu docela rád, ale nedával to nijak zvlášť najevo, protože to považoval za nedůstojné.</p> <p>Matka si také vylezla na postel, naskládala si kolem polštáře, které jí tam Geran nachystal, a pak si zavrtala nohy pod napěchovanou pokrývku. „Je ti dost teplo?“ zeptala se ho starostlivě.</p> <p>„Ano, mami. Všechno je bezva.“</p> <p>Pak na klíně rozevřela knihu. „Kde jsme to naposledy skončili?“</p> <p>„Teta Pol hledala ve sněhu tu pomatenou paní,“ napověděl jí Geran. „Alespoň to jsem ještě slyšel, když jsem usínal.“ Pak ho najednou napadla hrozivá myšlenka. „Nepokračovala jsi ve čtení beze mě, že ne?“ otázal se jí.</p> <p>Zasmála se. „Gerane, drahoušku, tohle je přece kniha. Ta neuteče ani nezmizí, když si ji přečteš. A když už jsme u toho, jak pokračuje tvoje výuka?“</p> <p>Povzdechl si. „Docela dobře – alespoň mám ten dojem. Ale ta kniha, kterou mi učitel dal, není vůbec zajímavá. Je to nějaká dějepisná kniha. Proč musím vůbec mít tolnedranského učitele, mami? Proč nemůžu mít místo něj nějakého Alorna?“</p> <p>„Protože Tolnedřané jsou lepší učitelé než Alornové, drahoušku.“ Geran už si dříve všimnul, že matka měla někdy podivné názory.</p> <p>Ta mezitím prolistovala poslední třetinou knihy tety Pol. „Aha,“ ozvala se, „tady to máme.“</p> <p>„Ještě než začneš, mami, můžu se tě na něco zeptat?“</p> <p>„Samozřejmě.“</p> <p>„Teta Pol umí dělat kouzla, že ano?“</p> <p>„Ona sama tohle označení nemá ráda, Gerane, a dědeček to taky nerad slyší.“</p> <p>„Tak to tedy nebudu před nimi používat. Když ale může kouzlit, proč prostě neluskla prsty, aby ta pomatená paní už nebyla pomatená?“</p> <p>„Ono to bude tak, že něco se prostě kouzlením napravit nedá.“</p> <p>Tak tohle byla pro prince Gerana těžká rána pod pás. Už dlouho totiž uvažoval nad tím, že nějaké cvičení kouzlení by se mu jako budoucímu králi mohlo hodit. Tak například lidé v království jeho otce jako by se všichni zajímali hlavně o peníze. Kdyby tedy král mohl prostě jenom mávnout rukou a byl by jich plný sál, mohli by si všichni po zbytek dne udělat volno a jít třeba na ryby nebo tak něco.</p> <p>Matka tedy pokračovala ve čtení, jak teta Pol hledala v mraze a sněhu onu pomatenou ženu, Alaru. Geran jako by vyloženě viděl před sebou zamrzlé hory a temné lesy kolem vesnice Annath a tetu Pol, jak zoufale pokračuje v hledání. Takřka ani nedýchal a doufal, že se nenaplní jeho obavy a blížící se temná část příběhu se třeba dá odvrátit. Bohužel ale nedala.</p> <p>„Nesnáším, když vyprávění takhle dopadne,“ prohlásil.</p> <p>„Tohle vlastně ale není obyčejné vyprávění, Gerane,“ vysvětlila mu matka. „Tohle všechno se tetě Pol stalo přesně tak, jak to tady popisuje.“</p> <p>„A dostaneme se brzy k nějaké veselejší části jejího příběhu?“</p> <p>„Co kdyby ses mě přestal vyptávat a počkal, až se to dozvíš z knihy?“</p> <p>Zdálo se ale, že to Geran slyší jen nerad.</p> <p>Matka tedy pokračovala ve čtení a po několika minutách Geran lehce zvedl ruku, přesně tak jak to dělal při vyučování. „Mohl bych mít jedinou otázku, mami?“</p> <p>„Jak si přeješ.“</p> <p>„Jak dědeček věděl, že se Čamdar chystá podpálit ten dům?“</p> <p>„Tvůj dědeček ví takřka všechno na světě, Gerane – dokonce i věci, které by vlastně vědět neměl. Tentokrát mám ale pocit, že mu to tehdy pověděl ten hlas, který stále nosí v hlavě.“</p> <p>„Kéž bych měl taky takový vnitřní hlas ve své hlavě, aby mi všechno řekl. To by mě mohlo zachránit před spoustou potíží.</p> <p><emphasis>„Amen!“</emphasis> dodala matka prosebně. Pak opět pokračovala ve čtení příběhu.</p> <p>Když se dostala k části pojednávající o domu tety Pol na břehu Eratského jezera, Geran ji opět bez přemýšlení přerušil. „Byla jsi tam někdy, mami? Myslím tedy, v domě tety Pol?“</p> <p>„Několikrát,“ odpověděla mu matka.</p> <p>„Je vážně tak velký, jak to tady teta popisuje?“</p> <p>„Myslím, že je ve skutečnosti ještě větší. Jednou tě tam třeba taky vezme a pak ho uvidíš na vlastní oči.“</p> <p>„To by bylo úplně bezva, mami!“ prohlásil vzrušeně.</p> <p>„Co to pořád máš s tím „bezva?“</p> <p>„Všichni chlapci v mém veku to říkají hodně často. Znamená to něco jako „hodně, hodně dobrý“. Je to vážně dobré slovo. Každý to říká, skoro pořád.“</p> <p>„Aha, to je jedno z těch slov. To vás přejde – jednou.“</p> <p>„Co?“</p> <p>„To nic.“ Pak se matka znovu vrátila ke svému čtení.</p> <p>Princi Geranovi se začala zavírat víčka, když se vyprávění dostalo na Faldorovu farmu. Ta část nebyla nijak zvlášť vzrušující a když se rozpoutala debata, jak správně připravit pečeni, korunní princ upadl do spánku.</p> <p>Chlapcovo pomalé pravidelné oddychování prozradilo královně Se'Nedře, že skutečně svého posluchače ztratila. Zastrčila mezi stránky kousek papíru a pak se pohodlně opřela o napěchované polštáře.</p> <p>Kniha tety Pol konečně zaplnila všechny mezery, kterých si Se'Nedra všimla ve vyprávění Belgaratově – a ještě něco navíc. Nádherně vykreslené charaktery postav, z nichž mnohé byly již předmětem legend, naplnily rivanskou královnu úctou. Byl tu král Riva – Železný stisk, a také Brand, muž, který dokázal porazit boha. Beldarana, nejkrásnější žena v celých dějinách lidstva, tu také žila. Asrana a Ontros takřka Se'Nedře zlomili srdce. Kniha tety Pol v podstatě odstranila celou knihovnu dějepisecké katedry univerzity v Tol Honetu a nahradila ji tím, co se <emphasis>doopravdy </emphasis>událo.</p> <p>Úžasný průběh dějin měla právě teď na klíně rivanská královna. Znovu onu skvělou knihu otevřela a přečetla si svou nejmilejší pasáž, onu tichou scénu na Faldorově farmě, když už Polgara nebyla eratskou vévodkyní, ale pouhou kuchařkou na osamělé farmě v Sendarii. Tam ale stejně jakékoliv tituly nehrály žádnou roli. Záleželo jedině na uklidňujícím a nevyřčeném Polgařině zjištění, že navzdory všem otcovým chybám a jeho odchodu od matky těsně předtím, než se měla s Beldaranou narodit, přesto všechno že ho miluje. Nepřátelský přístup, který si udržovala celá staletí, se v tom okamžiku vytratil.</p> <p>Ona nepozemská drobná hra, kterou spolu teta Pol a její otec vytrvale hráli po celá staletí, přinesla zcela nečekaného vítěze. Vítěze, který si ani neuvědomoval, že byl účastníkem oné hry. Strávili tři tisíce let věčným peskováním a napůl vážnými hádkami a po celou tu dobu je sledovala vlčice Poledra. Pozorovala jejich hru, trpělivě čekala, až se dostanou do pozice, kde je chtěla oba mít a pak na ně udeřila.</p> <p>„Ty bys to taky pochopil, že ano, vlku?“ zamumlala tiše společníkovi svého syna.</p> <p>Vlk znovu otevřel své zlaté oči, upřeně se na ni podíval a zavrtěl ocasem na souhlas.</p> <p>To Se'Nedru trochu zaskočilo. Zdálo se, že ten vlk přesně ví, na co celou dobu myslela. Kdo vlastně byl tenhle vlk? Rychle ale tuto znepokojivou myšlenku odsunula do nejzapadlejších koutů své mysli. Možnost, že by vlk nebyl tím, kým – nebo čím – se zdál být, byla tak složitá, že Se'Nedra nebyla připravena se s ní vypořádat. Pro tento večer jí bohatě stačilo zjištění, že vítězem oné podivné hry byla vlastně Poledra.</p> <p>Ať už se ale zdráhala ji přijmout či nikoliv, ještě další myšlenka udeřila rivanskou královnu. Historie rodiny jejího manžela se táhla ještě do doby před rozbitím světa a nedala se prostě přehlédnout skutečnost, že to byl nejdůležitější rod v celých lidských dějinách. Když Se'Nedra poprvé Gariona potkala, považovala ho dost povýšeně za nevzdělaného, osiřelého sendarského chlapce, který jenom pomáhá v kuchyni, a zmýlila se ve všech bodech. Ona osobně naučila Gariona číst, ale musela si přiznat, že mu vlastně jenom otevřela knihu, dosud mu skrytou. Musela se potom hodně snažit, aby s ním držela krok, jakmile se jednou naučil abecedu. Umýval sice sem tam hrnce a pánve ve Faldorově kuchyni, ale byl to přesto král a ne nějaký kuchyňský pomocník. Garion nebyl ani Sendar a co se týče jeho původu, měl velmi daleko do sirotka. Jeho rodina měla kořeny ještě v temných časech minulosti. Se'Nedru poněkud znepokojila možnost, že by byl její muž lepší než ona, ale on byl nejenom lepší, on ji o několik řádu přesahoval. Uvědomění si této skutečnosti dopadlo na rivanskou královnu jako kladivo.</p> <p>Povzdechla si. Na Se'Nedru se najednou valila celá řada nemilých zjištění. Zadívala se na svůj vlastní obraz v synově malém zrcadle a zlehka se prsty dotkla svých temně rudých vlasů. „No,“ zamumlala si pro sebe, „alespoň jsem hezčí něž on.“</p> <p>Pak si uvědomila směšnost svého posledního argumentu a musela se proti své vůli zasmát. Bezmocně rozhodila rukama. „Vzdávám se,“ prohlásila a stále ještě se smála.</p> <p>Pak opatrně vyklouzla z postele, přitáhla pokrývku Geranovi pod bradu a zlehka svého syna políbila. „Spi sladce, můj malý princi,“ zašeptala.</p> <p>Pak, ani vlastně sama nevěděla proč, podrbala vlka na hlavě. „Ty taky, můj drahý příteli,“ řekla mu. „Hlídej našeho chlapce.“</p> <p>Vlk se na ni vážně podíval těma svýma zlatýma očima a pak provedl něco naprosto neočekávaného. Přiblížil se k ní a pořádně jí svým jazykem olíznul celou tvář.</p> <p>Se'Nedra se mimoděk zachichotala a snažila se otřít si tvář. Pak roztáhla paže a pořádně objala vlkovi hlavu.</p> <p>Nakonec rivanská královna sfoukla svíčku, opatrně po špičkách vyšla z místnosti a tichounce za sebou zavřela dveře.</p> <p>Vlk tam ležel v nohách Geranovy postele a hodně dlouhou dobu sledoval svýma krásně zlatýma očima oheň, který pomalu skomíral v krbu. Všechno se zdálo být v pořádku a tak vlk spokojeně vzdychnul, položil si čumák na natažené tlapky a znovu usnul.</p><empty-line /> </section> </body><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHgAA/+4ADkFkb2JlAGTAAAA AAf/bAIQAEAsLCwwLEAwMEBcPDQ8XGxQQEBQbHxcXFxcXHx4XGhoaGhceHiMlJyUjHi8vMz MvL0BAQEBAQEBAQEBAQEBAQAERDw8RExEVEhIVFBEUERQaFBYWFBomGhocGhomMCMeHh4eI zArLicnJy4rNTUwMDU1QEA/QEBAQEBAQEBAQEBA/8AAEQgCJgFkAwEiAAIRAQMRAf/EAJAA AAIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAMEAAIFAQYBAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAQAAIBAwIEAwUEBQU OBAUDBQECAwARBCESMSITBUFRYXGBMiMUkaFCUrHBYjMV0XKCsiTw4fGSotJDU3ODszQGFm OTRHTCoyU1JtNUtOLDZISUEQEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oADAMBAAIRAxEAPwD399bVK 4bbvWkJ1jm7i8U8jJGkKMirI0fMzPuPIy/lFBoVKxFZDOcVZmaI5ioq9VmO0QdQjdu3W3V3 HifJLhUWMKzbFaWYsUVmQNcN47aDaqVmDAlZQydMhhoerMRr5c1ckxJI4meTpKiAs7F5rAA an4qDUqV5nCy3yZVimgXHLAnmlmLDUKu4bht3btD7qfycWXHhaYxo4W11VpmbU25Ru1OtBr 1KysbHXIhWaB4ZI2/ErSkf16KcBwjEqjWF7Ay3Nv6dBo1ysuPEdtiusSyMgcxky3A0vrv8D XZsSSKJ5CsO1BuI+ZwGp/HQadSsyHEaaNZFEW1teEgIPkQX4iifw+TwENvDST/9Sg0K5Wee 3yn/AFOv7Mn/AOpU/h8pHCH/ABZP/wBSg0K7WQmLNIkjRxw8jMihlcbimhP7zzvVocZ5lJA gupKupRwVYeBHUoNSpWZ9I5kaEdDeqhiNj2AJNtep6VV8WeORI1GMZHDFV2SC+0a67z5ig1 q5WZDjSSglRACp2srRvdSPP5ldkxpI7F+htZgo+W/FtBf5lBpVKzosd5k3qsAjI5GKNzDzt v4VGgaFPqAsDInMdqNe19SDvPAUGjUrNiiE5Bj6DIwDowRrMDpp8zwNGGEQDdYbn9hv86gc qVn9EbBITjhPzFWA00PF6HihcpS0awj8SExtzxn4ZFG7gfCg1KlZzQvtlZVhYxXBURtckAN Yc/ka5BGciMSwnHdGsVPTa4B4XBfQ0GlUBv4cKy4FeeSVYxjskR2FxG2rg8ygdT8Pn51wRk ZrYrJAHKB0bpNZr7gRffxFuHlQatSsmdGiYQqcVsh7bIum1z66SGwHEmqZckeK6RPJiCaXV VaMryA8zH5h9w8TQbNS9Y0btKZDGIBDCQJZnhZBe1yAC9yR7qZTEmMZaUQKbk2ERtt8L8/G 3Gg0LioWHnWXDAZZrKuO0IQMWEJDAvqosW8tTRWwwLbmgG5rAGEasfD4+NA9vTjcfbU3p+Y faKzciCGEAP0C8hsq9Fbm3Enm4DzrkOPDkE/THHkjj0ZxACpbyVt1tPGg0urGOLL9oqdWL8 6/aKQj7ddFZxjhiBuAgW1/Gx3UKLHU5bRyQL00YIS2OipJuVmujAk6WoNRpY0ALsFB4XIF6 6rq43IQy+YNxWErRx50EE+LLIIY8kKpjDrYyoVZPTbWh2tNpynETQRyTbo0ZdmmyNSQvhcg 0D9SpUoKn4vdWT3JVlypFk1WGOIqFijldmmd0t80HyFax+OsbuEohzMmdgWSMYRYKLsQJZC bKONAJ4GwYuri4sgn6qvLkPFDdY9Fk2CPhyjwFXkzMROxjMx5iCl0jkNmJkdtVO0ahifAet aD5K5MkePjm99skxBIKILOqkcQzeR8L0jHjxxy9w7asajcRl4qnQFmF2t7JF1t4GgHj5uVl QJA5GG7MsceMgJk2Kefcz8Bs9Aaczf7dsxcf5sO49dgbICtrKzD18B5WNC7TLNkGHrpskxo 2BF92khATXTUBCp8b1ztuUYcuTDyCy5DyO0iH4SW5keL9hwOHn60HZsTHw5CwXqO2LIjs/G Q7k2AgWGrNRJs1cPFEeS5eWBlDMbAuFG9W/pWt7atOYsvusEUbBjh7nyF/KSF6an2nX3Utn xw5neIk6gx3w1LdUnazM9rbARZtvr4mgkBDzKE2yW5yIydrT8dm38kd91/ZWjmydLDcyswJ UR74xzbpCIwVBPm1B7QidGSQgtO0jiWZrbpNrFVbTSxUC1tKPmGT5KRsil5UB367lW7sFFj zWWgVVvqchxBIVeBFGOWvZtTvJH4lJAUn7K53DuEY7ZJIRz7liaIEbtzMLqL+a6g+WtL5WP 3DFzoUwXDQzlyI3FxHu/eWYC4XUML+It41IcTCz5F+p3HYGihQHajIvJYlficbdfuFqAGNm ZI7mIll6qzF5pIEGtgLqUJ0sTYXvratuGJlvPkW6tvA8qL+UX+8+Ned+rg7d3PLgTH6aRsJ kkCWVTGirYuPwstxrwJr0OWephSNGRtZL3OoKHVv8mg7iPJKrTsSElN4kPgg0U/0viruZlD Fx3msXYA7Ix8Tta4UVyCUyzTbTeKPai24E7d7H/KFI5kskuc+KHERRVKueUxrJuEkgY8WsN q+80F/wCIR4uJGilcjJsm8KbJuk5tzN+FTe9Z0M3cpM5J4T1pY2KZcaKFQobm28/l/Drf2X NXzMXt2JGzRk9IKFgSDeH6hsq/OuVFz5032fGyFwI4ep01UEMAB1eoSWcuxFgbnhb30DmLP HLLKU4naTcWPDbYg8LFTWZ3nuP0mZDNskaCI9GeVCAkfUszX8d2ikfZ40R3hwu7rtuOsqJM zbm6jOWCksbi6bRp5NTSwQLJLhSWaLIDSLG3E3PzR6i5HsvQDllkxGGYxEmOQm+YDUxk2u4 H5b3B8r0PvmPlzwD6cmVWKDoabLht29uUlhbw+yq9nkkRp+z5Ks6Y11gmYHbLDw234Epfaa J2+IRG0jEY+FuggaQjmJ4sD5AWUf0qAWJ3JJorZULdK4XepLI3h+70cC+nCtdDG0YMdjGRy 7fht6ViRxrkd9Y4siyQQlZJgObazBjZXGmrWNvaa1isWOzFNDKbiPwL+YHr40GQGWPNyosB g82FaRohqxDqDtHnwsR7PEVoZeUGwEyseTlYowVSCZQxA6anza9vbWSO2fQpJ3HNdzMxZkg Rm3u8vFCVYjmPgo8ONJxdAqF3dOOA/LxSWjETacw6o2s3jp7rcaDeRMGaCNcNQeqtldgXMc dtTZ+HkBQIU/h2LFJZhBiO0bgm7RR77Xv+JNtiR76D2vJbDc40i/C6rKb/AIGW8MwNzy2G1 tfWtGVXPcRj2VsbJhdpkIJuU2x28rMH19lAhjdxfC7rPh5xKrPKWikI5PmECJd1+LAEW9PW mFVEyioLIsbmDqDT96BIgB8dpO3XzFWycGIQXmCzRQAI6nxgWzC/7cfEEfrpaWQ43aoIelN NJlNu3gbnQk9Xe+4gllGvuoM/uWLLidwcxdPq5Q5Ch2nqXLbmS34tTx8DwFbWDjGQCWWXqE HVkbVmsVuSrNYWPKt/bc0pkY6ZqQY5ELieYSs+4ySXUFzIGAQaW2/dTa48zI5hk6WdHodw3 IfLyYo3hc6UCkc6DOaMWxwiEPATfJA3XMoLaEMONiTw1oXdMZ4s6LKjCpiyLHG09y0jl3LF Q2u3dpzH3WouXjTd5jE4Bh+kJ6aKdryTRnnUyDggYWFuJ1qnbXlyMWDDnJeNpHEbkH4BG14 33D4kJt/gNBo4cMJVVG3pwm6wru5XPNuffzE+V6p3bKkETY8BCsynqyEXCpb4VGl2bhx04+ VL9lkadWSa65EBKuQLDRrG17jY1rgeBvbhVp2mjQ9zRQ0QkZ+m4uVjYKnU4i3w39FNAeOXI x8XcUHVb45GFg8jABQkY5iOCi9tKrjskMkUErbpYl3yAczPkTAs2noLn30v3GZ5sEZbxEGD dIjxuSLbSCdy2ZTbgfv1rnbM5ERSsKtDIBumjYO4OmslwjsP2re3zoFu3zSTZOQ+dEsea8v SRpQrJEga6hSS3NrwFhoPafRQQpBEsUfwoLC/E+ZPqa87m5AGT/EFTfizgRPIgJ1vaK+w3O 5b39wtetPtuaefHyGIeIBldwQSpG6x3AaqPutQFhgbckHT6cONIxjANwy7eQ668WP2UPMxM ifuuM5LHCWOTqKGKgSabG0IN7E0eC7SrkFCrTxgMAbqAhJT32eh5bRL3LA3KxkYyqhDWUcm 47l/Fw0oB5OM6wrJkRxzjHUhXYsH26X19ba0btyLGcqJLiOOfai3J2gxxtYX9TRM/XDmH7B qmCCJcz1nP/DjoHKlSpQV8ax8x40zp5HO0I+FubwA3v8Ay1sfirJnA+vyNP8ASYdz7GY/dQ XeLAz554XHRyI5EdJY7pIbICjh+DfER41cxZKPHF1Uy3x1aQiUbZixBEVmSyi+oOlBWOKCN s24fHDlY4/Awmyoo3afvNV9tZ+Dj5kCx9yymZQZncwfESu17XbxVQOS9BpYGVHG2Vk5WPLg SNtefq2MXLyAo66G/jVO+4q5SQy4/NkQuCGQi6qoMh5rNY8ulMdnmmfG6GTczxAF2I0YScw IOoPlobUPIw8D+IpkIjR5KvH1JYm2Bt97LLbRuHj5igSx4Z5O4L3EtsnzIyYxYhLI3JfxG9 QL386fkw4+54DJKphlZ3OttyMG4G3HgP7rVUZHdceLeqL3JEZ1cp8qW4Y/CrcrbRpxppMjH VJ5k0kCiaaEkB05NNy/hJC0Gf2qV06kLL0jAZI5lAsqgfMR0HiBuI+yp2uTImOOZJ482IMW SS1pI16bbS9yDubUcK0o+p1VmC/LnQF1PFGA0+0ae6s/JkVO6qOaXY0cixXa6vIeiXXTgqv zCgeVlPcZQ5swjRYwdLglmcr91ec+rl65+ohkx40YpJPA9wOkbJIY2B51t4cRW33jB+vVIl JSeMNLBIPwyrYL+mkJIXfLxZptocoksshQMS6XWO6DXcd2ljbS9BTLwMjL+RmrH1JpElRrF W2yBI5FF7glQLFfYa0cRHwTJjBmlxY2Flc3aKJwNlr8UUgiqE7cvESWNkEkhkEshDSO6IVU MF0Qc/6vGtF4bzpOp2soKt+0p1t7jQL9nhEPb4+bcZLyFj+0bqPcthQEysePu2RBmAJNIEO PI4AR4gPhVj+INuuKtHknH7pJhspEEqo8TfhWRt25fQNbT19td71gNnYRWM7Zojvj0BuQCC uunMDagzv+omy53GGsKvioEl5WIdzzLYC1too/bpZMf6VpdwM4WFi9rtZTt37dBIpG31W3l SWLijKhASd48fDj6iM5sFZ7acByFFOn4fCncjbH2WXHSMtO10ePdudXHOW3eYUblPsoA5CP n5snRud7bYnUkKqRgKZGZWt8V7C2tPCJ5JZ5ATLNjbAkhsAXXnZFH4RYgGle090ixohgzRm Fo4y+OunOijdt3AAFvUaHw8ad2tj9oKg3ldDzA3vLMeN/5z0CmfkPi4cKowiyCRLJKx1jWZ 9rsv4WN30B0+yjRYcBjJVWOPGpvK5Mks35tpN7K3px8K5nkxZsMciLJjyQPEqMNHa67kvwU sLWvppbxo2BnwvI2FuJeIAoza7kYXW/kwtYg66UA+39LEZowqqckxyqqADWQFdqgfhRUo8k sI7lGMhtjhT9KDork/vNfFh5eWvsBiKsndZjsATCUxRNa1+sVkbb6KVtT+TBHPC8coGwg6k fDp8Q9RQIZsBy8oyw3L4SlbeDNJtZk/xPvI9atD2zC2xyZDnKBt0+tZlBPCy241l9qhmWA5 EbTCXHIWZSG27SAwVNxJfp8eYnQ2FtK1cQSvnzK4Xow2kjZSTeSZea3kLa/wBKgpmw44zhJ KCu5Rz8BtYNC/8AWU/fQsDMjfMyZpZiyYsEYZjom0ludR+1sv8AZR++SKMVYdwVpiyA7d1l KMrG3sNh62rPhwIG7XOmOl/rJE6aCymVI9mmtxY2N/bQOT5XQ7NJmbeoZzuCggF+s4VRr+y RXMmeTKSHuGE7Wx7iXHICtZ7AtzK/Mo+0XtSsGLJiYUsJCZPa5P3mh6sDf6RmRi+7aRcge4 UURzw48XcYQYJMdSk2G2kci3ttX8t9CngOFuNAPIJORjS4R6svUtJEo2MgkDF2H4Q1l1HA6 edMZWZIipPGymY7Y1I06scjBdFNyJEJ4Vmx5uRizKI4WiiDSSK7bZ+putyfKZiu1Bp6CtLK TGlWSPLiD48xsUW998gurQsLXD24eB1oHlljhw36S7Ogh+W1rhgL2Pt86tHjquNHGx2tHtY tpfeOZj7ze9ZYOThLjY04bImZVWWS9yYg4vvPi0dx/OuadafrYrOo3DLk6cQHihOzd7Nqlv ZQL46yGXJMJ6UE6dRZCAGj6q7wxv5Nu+2uYuRnrvXNMTYaxm0qKfwWVldWPH08aPO31GYkc V3jh/fKLdMm/Krt+zxsPfXWw3+qUySbhK/WeO1k3RLtT18VPuoLYcXTLCQWbJHUMJGiKtkC +Wi7Ras7CjhxO3vLGxUyPJFiLt+ZtLlE2KbXO3UU1I8ua0ao3RY3ifxbUXnUH9kAC/nRMmG GVlMoC4+Gy9KxtaTRdwI4bQbUBMXDICNPwjsIscW6cYX4dANW9fsrO7q7/S5mKkayOZCync QbsA120047beI9KbDzyRMEl+blSFYXA1EKab/7/qK7HBjqs2XNjqskSspBsW0HMSx/MOF9b UAsLLWbFJmcmXt0gLtGCNyleU7T4bG19laE4HXxzaMvvYAv8YBU36fr5+lYnbY8jA7nFiyt JL1AVLPbb0wu9WXxuDykG9PxJjz5mMqTl5MASFkYEsd94gS3DwNA7mLfFkHC4tQsH95mf+4 P9SOj5A3QsL2vbX30DAN3yzx/tDfcqUDlSpUoKnjWH3KBp5suNLbnkwwN1wpKsWsdutq3Px Vly3OfOB/rsW9vKxoLZE65MKyxEb8N98+IxF+QEEMB+X4l8DpQ8/ucSxYsrKfmPeGwLI7Mj qouP2mGhtXe59txGyYc1hsdnSOXaDeQXG0Hb46W9mlI5jZAlmkkiCYsJE64zXJDsC3Vbbcc RwvxvxNA32xkxY0R9xliKYp+JVKtqj7G8fCuZObDjx52HkDZMSzxMSLS9X93tJtzKdPdXII wvbjnMtnkeHJcgWVUUq21fEhVvrRe/YX1EKSIFJ3LFKCA26ORgvj5E3+2gP25pYMWKPIbeP 3fUtY9UEq4a3mwNjVe64+JkYOSSLs42lotJGkU7UXcup5tNakUgwcbLjkG4Yu+ZL67o2vIn 2G6+6uY8bqcTDB3NAOtlt+0wawP85yW91BMaPuWBjQxO31qrfrObLIihdFQAc53eys9ZB3X KnmxZfktH08iIrtyoWX4QA5Fl3a6eNeipPOTti7XzQiF2W0h5SSh3rdl1sPXSg5m5BjggzE UsQ6ERgXZ1k5WUDzsb+6hyrJBnLmptlhyFWMq/KyMPg6ZtoGvqD421pTFHcd+PMMmLPgMjI UcdNo2QsjNG1uYqAdDTuTn4PTMPcAceOV2hUTDar7fEMCQAfDUUCvdIl7riY02MSV3b49TG d9uVWI1AJFj7qa7ZlySRrHOCrsN8e7iU4EE+JU6H3VQdvY9tlxw+521ikBtfZrCdNOAAJ8a dgaOSJJVUANzWtazH4vffjQUnw0mnSYn4UeNlsOYPYjXwtaqdsVx2+AyHdIy73bzZuYn7TR siUxY0siDcyIzAewUPDSSKLoNdliNo3/MlgR9l7UCnb4Q886yFTGJWmjQc25XJVGJP5dpAA 4UwiKe6yOwswhTZ6gs+5vuAqm048wkkXaiSGNXHAxS8wvbyfSmpYC8sUqttaMkH9pGHMv22 PuoM2DG/sSyMA0MoaSVBo0TsWYyRX4Wv+ul8SfIiUYuaytGMqOOCdfhYja+vgu64sPbbwrX j3RzvFttGw6iEcNxJ3j9fvpIRYkWbNhCK2PkBWcE8omN2G0HhdV8PKgN3fHWXGEraiAmRgQ GulucWbS9tR6is7BeBYoWk6u8pI2TOVYMrMBMpL2sWAQCn+4PP0IIShZJ2EWSVsWCspuFvY cx0v8Arq7pjTRQQRj5IlCsovp0wW2v4+HjQKdummSTH+oJM0wcOSNvxM0lmXzRgV99a05PQ fbbcVIW/DcdB99IZ+I7TQSQv0y0o6lh4lTZx68ov4GnpYzJC0ZtuI0Phu8D9tByGBIVBHxB FRj+baLAmke1xxQqhSUs827qhrg7/jUbW1G1dB+yBRsSdhsjmJvMCUDalXX95Fu8bW0/vVW SEqxdEYSYxVoipv1EtYod3jqwoBdxQnK2zkDHyYTjwvw6cpux3fz7C3stTPb0DY8c7gGaRA WIFttx8C+SjhXe4o8mOEjPOWFgRcG2u038G4GgYSpjxxYXUYukhdFc8/TfdJZvPbe3uoOyK ZM8wxNti0fJX8zDVNttdfxX8BXe6Xkx1R1CwM46srLv2BSCD0+BBOmvDjS/SzIcucxMrzs5 mQMSheHlBTgQ23gOFtPOnZcuI4UmQl2Cq3L+LcB8JHg19KBeZ+29kxPqFjOxiFug3yPfUC5 OtZeBmZs2djKuG6wSCSSKSUkBdo5UQW5UG7ja5pyTHVZ8a0jFYow4WwaNGk5OqLjz4jyN9K dyJScRspbCfGBJB8Cvxp/SH6jQSKNmybMQzxHdK9rAkg7EW/goN/7jVFiEWVjQmwjgWZ0AJ sq3VUJ9isRXMWRJpn7lE39nlXa/HTpgWJHmDuBq8WxsaTLyrD6lQDYaiNtI49OJ5vtNArBg yi+VFO2NHMWyGBsArOb2ZG0sVt7/AG09jlp5DlEEJt2Qq3LcXuz7f2rC3pQcURZ7NLKFdIW 2RQkhihXQs9iRuP3Chd8zcjCg6uFGZslrIUAvYOdqufY3CgDkZKdu7WJtrfUTSbJJIlBKyS Sc+rXAFyQL/ZQpYkzsJMbDzT0pmKIilZWe9yxkLDQcSf00LGx8nCM82ZGJYsko2dj/ABbBI oUMNebUHd5+Ap/sfbMbBEpQfNLMFU8YoWYmNPS4AJ8aAOccsYkWbgxx2EYjnSRSTGq/k2st gDx19fCk8NsxZh9TMZFdkMqKFMIiQ6nmZnBBI8TW8k6yLkllH08bGO1vi2j5mntNqRTt7Yn askNd8idGQX1IVrrFHp+Xdx89aB0Rvkh5r7TuBx28lTx/pG/uoHaJGlbOYuTtypECkW2BbA Lw8fi99M5WRHi4M0xYhII2LMtmYbR4etD7eZNtnIfdHE4kNhLJdLFpAvjcUDGQSsLEa2sbe 8UHAtvy7f8A7hv6qUxLrGfaP0ilu3G5y/8A3D/oWgdqVKlBU/FWVISe4TgH/TYt/sNap+Ks twW7hMB4T45+xCaBvuCt045l1OPIshUnQrqrbuPAMTQZWSYpOBsEgbGlva8ZJ5b20+IW99P squpVhdWFiD4g0MwIEkHBXGoHgQLXH2UCfbX6mDLizACTHaSGVR8NrmxW/gVP6qPLHJN29V T95sRl/nLZhb7KWxJL9kaWMl5jC7ObWYykM7XH841oQgCFANQFFj7qBGdID2qfIYGz48ha9 77XDSEW99E7Xz45yL7jO27d57VWPT05a5nbo+0ZKuBcRSIoHA3uqfbpTePCsEEcCCyRIqD2 KLUF6yO5P1e440EQ3SxkOQLcsbnbIW14bfQj7q16xh9RM5cJ1lynMceSAqtHE+/fZgNy7VW 3N+Kgbjgl+mDoqJJHLJLCkfwMrM9uHi6Nx86aeODKg2yoJIpACUcAgg+YNXRFRFRdFUAD2C uIiou1dAL6ceJvQKfw3pR7MGZ8ULGI4kFniSzb93Tbx8OPCpF/Fose0whyJ+oovHeNemSNz WbdzDjTtSgzf4lOkk6ZeE8MEYdjkllaMovC+oPNVv4mscEL/SZPzI1YIke8oDptYqSL1O+J FL298eWUwrkPHFuVSx5nHLZfPhT6qFUKNABYD0FAlJ3EiNiuJkOVCME2AFt/gNxHw/iqQZ+ TMIm+hliDuUk6hVTGoFw5F9QfSnqlAgvdY9zjJgmxRHuYvKny9q8W3ruWmDFFMwkvuBCkW/ ZO5Gv76PbS1I5faYcjJXLjkkxspbAywkAuo/C4YEMKBjIgE8LQkld1rMOKsp3Kw9hFJRLOq RZSrZmk/tUQ14Myblt4i/2eyj5H8TjhvAsWRKGJ2sTENngARv5qDHL3BAwbAuZYzJIBKhXq /CYxutoQL3oH5kLxsqna3FW8mGorsbiRAw9h9CNCKRjy+7Mkpft4jZdvSUzKd9zZrkLpYa0 SRu6DJCwxQfS3F3Z26lvHlC2vf1oDSQKwZQoFmEqHgN4N/D140YagE8aVkHcyJOk0AO/5O5 XI6dtd9m+K/lVYf4vtTrjHv1PmBC9ulbitx8V/dQGyA/T3xjc8ZDhR+K3FfeKkygmKYfEjc eHK/KwoDSd1TICrBC+KWsWEjCRUv8VilvderPKcbHeQ4rsBIxMcdpGILX6gF/HjbjQFyYjL Fdf3qHfEb25xw+3garGsOTGZQpUyrtdTobjSzDzU6UODuOJlJE0UhBlYqsbDY5K6sNj2Og4 0xBGIzIBezOXF/wBrU299BmYTOZWjkN8fJ3xwqdCjJu6q68btcjypzNiBxthbbudN8hA1II sW9CQAfSurjgTbNdiHqxG/AkneLe/76LlRiXGmjbg6Mpv6j0oEopHxuxNJIu2ZInaRFH+lN 2YKP5x0ofRnkwlknUr9OimPF/EoC7Sz24va+0eHtpmbRMTDQ3LMu/T/AEcQ3sbeRIA99NKf mOp9CPYf8FBn5GXFDCk+BZ2dOkkSjjZbx8uh5bjTyNcwXgye2F5JBukW2W9gDvI2sTfh6e6 r42Kn1GREG3RxlYzGRcbCu9R7V3WB8tKAMYw9xMeKNxMatMo5U3hvltJ5E3JNuNqCvcchIU x5Z5dkLSCLIlAuVaJi6OeNuZbG48a08P6cwKcZxJE126gO7cTxYt4ms44C5GXmY8s25WVZA qgK0ckhBZl4/wCrU6/rq2GmRhx5kjsCke47T+dF3bh6MKC6Kz4GWBp86Zoz5kSXF/TcLUbG y1zMJpJkMTAFZl1G1hxsSKLjwBcKOAk3KAMTx3EXJPvpaKLfO0cTXj6glyGW+3qaHpp4asN zUHMzHhTs2QmUXMZjd8gx/G1+d9vtplSn9nyI1VVZQjM2jCNhdR7d1q73CVocDJlQ2eOJ2Q /tBTb76SiSfI7fjPkqzheg3TfR2YFfmP7DzAfb5UGlLbYfaP0ilu28cv8A9zJ+haZlt0/ev 6RS3bTf6q2n9pk/+GgdqVKlBUnmFZlrdwyCOPWgJt/MtWn+L3Vncc+b/bwjT/ZE60GlUqVK BNIBhDIlBHQYNIV8VsL/AMv3UzALQxg+Cr+ih5yNJhZEajczRsAvncHT31Zp1VInAuJWVV/ pUEyI0yI5cVrgOli3luuAR6i1VwZ2yMSKZxZ2HPbhuHKfvFXUETuSSQVWwPAW3cKHgsrwb0 FkZ5Co9N7UB5HEaM7fCoJPsFZGNDNH3CNsoBXDuI2jAVZTIhYuyhjbRONhetaRo1jZpCBGA dxbhbxvWdEcWVIpu3v0w0yF925d6WNlUP4EG6208qDTqVKlBKlSpQIZozG7hgJBuXHDSPkO vw2VbKje0n7qfpDKmb+L4WOFupSWViCwttAUaA2PxeNP0EqVKHPkQ40LTzuI4kF2Y8KAlSq QyrNEkq3CyKGAOhswvrV6CVNalSglCyX2QOSxQbTeQC+zT4vdRapPfoybVEh2tZDwY2+H30 CnbJJGjYPlJmWC2kWwIuuu4L68L609rSPakQRySBSsjsOoGLGxVVUD5gVhp/hp6glQ1KlAJ lRmKzbW33VNNdpHMKUi7RFjM7YU0mPuUhYg2+FWIsGEbeXoafa1wx8NL+2u0CM57nDKJIYo spLBbX6Ug4bm3HcpHppRnzcZVvM/RDuYl6vy9zDTTd5+HnR761ySKKVDHKiyIeKsAwPuNAt ipfJmkLbmQJEg47VCh+PjctTDK29XVuUAhl8Dfh9lIYmBHFlS9AtBDDJdIozZGLRqGDL4ge FXgnysWVcfuEgm6rbceaONgW0uRKFuqnyN9aA+JGqmVvxmR91/51x91RiFy0KjWRSr+xdVN vfajKLMx4g61zZ80OPykH7bigyp8OWPvkWRCxHX3O17lQERUdCL25uXW3hTkwWeWTFjXRtp yn1sF0sn85l+we6iZr9GB8kfHCrFQeBJFgD77VWMphpHj80076m2rMfxSMTwF/5BQc7g91T HLbFl3GVxxESDc9vbw99LuDA0OaB0oUVokxQLFlexQBfzlgPZVpMYhpc7OkNwoUJGzIiRg3 tuFixPifdVUlgjWSTaqHGfmdyWHSDFGYFmJXgb0BMmIR4kuTlzASRq0gkYbooWANiIxx2+u tWyZY1wEmn+ciKszlRYsI7Sb1TjxHCq94SCfDGJLL0hlSRxIbbtxLBtth5ha7mOimSQgEwq scZS5kDykXUbQ1r8vh91BXAiSDGYRTvkoXFmc7iqjaAl/G3rRO2/+q/9zJ/8NCWSf6WCJ5B JkOVeVxY2RXG74Qo/Z4Ubtw0yT55Ev6bUDlSpUoKk8wHvrOF/4hMBb9/Ff/ya0fxVnprnz/ 8AuI/+BQaNSpUoM2PKkPeZIDKREEssLAC72D7l1JIt7B7aLiN08UX0jhllW/kiO4HnwApWG RT36WJZPhW5juDdiBute58ibEeyilI2gzkcFseSbYFGhu2xHt/TvQFy8p44pJoFuwRemzCy lpTtT3LxNM4sAxseOAHcI1C7jxJ8T76V7mLYsqBdzz7Y4VXiZD8P2cfYKd3WIWxN73PsoKZ BtjykMUIRiGUbmXTiB4ms/FhlJxwUikh6hmEkRIWwj2htt9CzHgLj305nziDFd7kXsm5dSp c7QbDXifCh4cbCT5qkzRRqplA2o28722j28aBypUqUEqVKlAq7j+JQxgR7ulIxJv1Qu5By/ s34+6mqVKR/xQSc3V6BUcvJt3gnm87+FNUErzveWgbIdvqI5cmNyqY0yu0SK8YXgitzD4r+ 6vRV5/uHdc3HyZ44JsdLyCFYnU703Kp6zMONr8LUGzgMpw4dson2oqmX8xUWJo9DxmDwRtv EpKi8iiwc21a3heiUEqVKlBKHkBjEwXgQQ1jtIBGpB86JVJheGQWLXU6DidKBbtsU0cTdaR 3JblEgsUAUDb8T34XvenKR7UiJC4SGWAFgdkpLE8q8wuTx8fW9PUEqVKlBKqw5kPgCfvFdZ wpUH8RsK4Ll2BF1FrXta9ByMlgSfFjb3G1cyJWiiLIu9yQqL5sdB7vOrJoLWtYnTTz9KUhL TZRkk12M6xLewRVOzcV8SxB18KBjHhaGMK7GSQndJIdNzHibeA8q7kQR5ETwyglJBZgDb3g iu83VOvKF+G3jfjer6GgQx07jiMI5HObCzgK7bUkiS2pc/jpiDMxZ5HiikBlj0eMgqwtp8L WNHoMmNBJNHO6AzRbhG/iu7jQC7oGPb8hEF5HQpGD4u/Ko+01aMJiQtNlSLvPNNMbKun6h4 Vn5+c8LY8AV8mFZE6+Wo3dJkdSeoqLbUeXCn+44iZ2DJAw3BwCvDiDuFieFBnQZU/dcuRoV H0kagRmT8LN/pCnEta9geFJQ9qy07rLh48t8eNWOQZiXEiTHeosLag3v9/GtFWlwMZmRmnG S/JOVUNHI9o1EtrDaDpe2nCtDExfp0O5i8j6ux8Tx0+2gXMk8ndUxwP7PBD1ZHKghpHO1AC RpYKTpUzosiQTJCi3ZVYG4UyMNwKte/Dlq/a5jk4xyizlZ3dkV7cig7Aq7fDlvSuNly5sck 0Kq2RjO/wAbaX4bY7W5WTgT460DGNB0sRS0QikIRXVb2Xa3wjcfU+3jRO3kbJrf6+a/+OaF DlNkdYb1aMOvSKAnlJXi1ypovb/3cx855v65FA3UqVKCp+L3VnxLfOnPj9Sn3Y4/lrQPGkI L/W5N/wD9ytv/APnWgJmyZSTwLjMgL7ro4O1rbfxDgRTlZ3dZCjQDqmIEsTdQ0Zta2++unk Pb4Vo0GZhHJfu+Y02IIUQBYsgXBlB8/Bv1cKMgiE+RA5AWZ1mi10Y2UG3qHW5FOgg+7Q0BY YpscxyoCjFuQgD8R/LQUdy+XiqRy7ZHv+2u1LfYzUVCTLIzCwBCLw1Fr3+01n5EjRwTwSMe vh2nxmJ5nQfD7fFG+3xrQKt11Y/AQTbyYWGnuNARlV1KOAysLMDqCDS+Dt/tG12cCYrZvwb VVdq6nTSjl7OqeLAn3ChwMRLPE0gdlYMFAsVRxyg+eoNAapUZgqlmNlAuSfIULELtjo7sWa TnufJzuA9wNqAtSpUoFDHP/Fll16H07Kfy796kfdTdJySRfxWGMvIJTDIyoD8ogMgJb9oeF OXoJWJ3Xu2RjyPj4sawqCVlzpR8tJOn1ANq6liLWvW3WPmZ0sKdyM+SuMI7HEG1d+iBtw3X 37m04UGniHdiwsSSWRWJYWYki92A8aLSPbV7h0o5MqTeJIY2aN1AkSUjn1UKLe6nqCVKlSg lCygDjTAqXBRhtX4m0Og9TRaFk46ZCgNxQlkPkxUp4ejUC/a4IYYCYX3JIwbaBYIQqrtC+H CnaXwseTGjaN33Lu+Wt2bYtgNu57sdbmmKDtcqVD91AObcIy6i7JzKDwJFXUWJ1461yQEoQ DbhqKDkZPTdY442mnbUIugVfzOx0Uf3AUFpXWHn4u9kVPzN4f4fKq4waNGEhuV0Y+G48zWv 4XauQwSLI02Q/UlbRQNERfJR+knjVyp3MoGjENfwuCL8KCybjJISANQBY62t4/bV7W9lcAK sT5jX2129B3hQMtmWMRxnbLMwjRhxF/ib3KCaNQI3M8nWFuigKo35ybXYemlhQFhijhiWKM bUQAAUjl9btmMZ8RGnjWVpcmNizybHN36f83wFaNSgTkgWbBnEN2XKRnRGFtZF8jwudaW7D LNJ29JpV2kpdkF7FhpuTy3Aajzq82R/DMqMSmSWDOm29V3uIZGHIgWwsht50YNJjKmLEAZJ Hfp3+FUvvLt7NwFqCmAVYRRQK0WPjRrdG+Le632P/NBufU1zHwHxc+SWFrQTXMkR4cxL7l9 dxPuPpVexxzQdqj+ruJryPKz6Ekux3Nf0pkBsvne6434E/wBYPBm/ZPgPt8qBDGhx48krGq q6rr0V+SQ0ig3e3xC3C/mae7dfoyX49ef/AIr0njQyfUTMh6MEchQ4oIK3LqyuoU2F+PtNN 9sN8d/9vkf8Z6BypUqUFT8QpDH/AOdydf8A1I//AI6U+fit6Uhii+Zlf+5H/wDHjoOZeHlP 3LHyI1EmMNJkaRx7G6fwG1aDMqruY2A8aUz5JEkx9k4hBZtwJUFrLpo/xW8dRTMhXdGhIBY mynxsL6UFYyXWQgnVmAuLW28ul/ZV41K7gTpuuvoD/foS9QblIH73SxPwE3v41fIMgj+UbO WUAkFgLsAdB6UC3eIYpO3zM45o13Rnycar7ibXpptwZWsPJvf/AH6k8Mc8LwyC6OLG2h91C wZZHw0ec3kXcrt5mNihOnsoL3/tO021S6nx0PN+quSkxzpJyCNxskY6NuJHTt7yR76mPk42 WBLCwaw9jANqLg6i/GuZoJg5UWRt8ZVWNhcOut9OHGgp3Jm+nEQ0E7pCzflWQ7WP2aCmgAA ANANAKV7ltOG8ZF2kskQGh6hPIb+Fm1plbhQGN2tqfWgrPMkELzSGyICx93lV1JIBIsSL2P hSqo+TOZJD/Z4iVji8GdTq7ewjlHv9nJZ2nVocQFju6bzfCqfns3iR6eNAvmxmfucCQht4R 0yJkYARRPZrEcdzlbDy1NaYFhYcBwrO/h/T7pjTY6rHjxRy9UA2LO+wKWH4uB1NaNBxmCqW N7KCTbjpWdJkNkRiX+GyOQu+NpOiCtxfS8hKmtG9ZHcsTPyJJHYmfE1VMGNulvUqOZn0ud/ hwtQN9nWUdtx2mkeWSSNZHaQ7muwBI4cKdoGGskeJBHMqrIkaK6p8IYAAhfSjXFB2pXL+Ir tBKlc3LcjxHGu0EqVzX213WglVkljiUvKwRRxZjYffQ8mZ4wqRWM0nLGp4X8SfReJrkeKql XlJnlU36j+BOnKvAe6gGuaJ9y4atIQNJGBWK/taxPuocGFnQqT9UjSsS0jmL4z6897DwAp1 zzILXub31sLeyuBg0pQHVVBI/nE/yUAd+cpsywuPMMy/5O1v01yXJ6a2yQYRcWlHOl76a28 fUUydNfAeNVlRJI2jkXejjaV8CD4UATmX1jhlkW9tyrYf5ZWrNJkkfLjC3HGRrW9y3/TQZW bAPX3M2LcCSM8xjvoHTxt5j3im1dWAZCGVhdSNQR7aAK4xfmyn6xOoS22Mexbm/vJo4AAsB YeVLZXcMXEmhhnYo2Q2yLQkFrgbbjx1oYmnHdGgCsYmTczGzILAAWI+EnyPHiKB6pQ5p44E 3yEhbhQACSWJsAANSaqZ5ChMcDlvAMVUe83NqAfc4oJsKVchxFGoD9VgDsKHcG18iKBi5Ry pmylgcxbduPIV2hkNmL85Gjnhp4a0c4Mc8ZGcBk7zuZG1jFuAVTpp58aQgxcTteDkwSyS9P HDMZiGWySXKqpU2bZwoJ26VZ8SFcrMimW5c892k5iyh922wXyt4VqDJxjYLIGLWACHcdf5t 6riY0ONjRQRKBHGgUaWvYcT7apLl4qP9MrqZiOaJGAdV/E1hryigTxVkaU5EahceW9o2UCV JBKu+54nm3Gne3f8u3AXmmOn+1el+riiSGSOKRxME2SqrFAHYG5vwJtrpTHbv+V/3k3/ABX oGqlSpQVPxCkcSwy8ojxyT/wI6ePxe6kcQWycg3vfJb/gpQTuKQySQwy8zSlgqkHgANwDLw 89Qack+KNtdGsfeDxpPukpj6QE0cRYnasq3V2WzDm/DanmZVF2Nh5nTjpQDlUGSNibC/DQX Njb1q0yl4yBqdCBcrqDcaipIjM0bK1tjXYeYsRb76U/i0D50WFj/OLFupIvwJtUtbdwLelA 8CCARwNKFpMXICGzY+Qx2EfFHIQXIPmrWPvps6C/lS2YC307XttmQ2873W330CPYGLLKwjV A+x2KhUG83uNik2sAPKn5FXIyEVlDxQnqbt3CZdFWw8gSdfSs/t2VIpyUJbqKLwJNtFhvZF RmW5+LTm1tTHScRtgYjdI2JyJxzMrScx234sb314UF5ZoZ3WRiFxYG3tM1gjONFCk+AJ4+6 uZHcFZVXDbquzWZo1MmxbXJsNL+AvRIcEIUMshm6QAiUhQqWFrgKONvE01pQIxPNIiwQxSw oSTLNLYPrqdupuxJ9gpuKOOGNYoxtRAFUegq1zS+bkLi4ks7tsCLobbrE6LoOOpoFO3ZC5u bmZaRgLEwxYpgSd6x8z6HT4z4VpcaDiY0eLAsUaqn4n2DapdtXYD1NClnmScI6RqpDbXMlv Dluuh4+2gF2zMlyXyY5G3tjydPcBtHibCx10p3muPU1i4GUe2iRcxW6s0oSCGNjMXAX4k3A XX3n1rbikjmjWWM7kcBlI8jQWFcIJq3jUBvQQVGNqlc0oOe3hVqhvQMrJGPExGsm1yi+BZV L2+6gKzom0OwBY7VBNrnyFUyshceEvbc50jQcXcjlUe2s5ZsjJy+vFGspjUHH2naqrMoPzi wuDw0W508L09DhhJOvM7TZFrbj8Kg8RGnBf0+tBaDHKHrSnfkMoDtfQeJVB4C/wDfrmPnY+ SxSMnqLu3IwIZdp2tf2Gjk6EV5uTLft0ncsiCDrvCqhGJLkXYaM/E+Btx86D0EzBXiY8C23 gTqw04VSFUV2lJG+bS5PHaW2j7KzsfuuVkNMFVZYo9qrNHHIVZ2Xcy2Fzy6Uz20yHqwyrYI 3Vi5WSyyEtbnA4G9A3OwCgbtrOyqPXW5H2A1d2KrcAsdBYept91UkO43vyxkG6nW/wCIEeV qtMpaNgACbXAIuDbXhpQUy1doH6a7pBZlXhcoQwGvnahwR48ijIx90Ye5KqSovwO5OG4W10 rsudFCsLyBhHMQBIBdVLcN5HD28Kz8/Dkky4OlP0oJJBKLX2M9wWBKkcxA5dbfF40B58aST PgklVmSAr0XA3AMwO8sARY+G7hVMUrk92bNjLGJoBGhvcWBDXtYbdSR48Krm9oeWIt9WYGT axlAPKI7k23Ppu8damP3zAlnxd0bQtlqwx5GFgQp+EngL20oHJcJzIs8czdWMEIJedNePKN up8+NFx8jqfLkUR5C6vFe+l/iU+KnzotlcBgbjiCKHPjRzBS1w6G8ci6Mp9DQFrOcjuOSPp 5rY+PuV5YXswmuvIVsUYW8xQcrPlSRu1SI7ZU6t0ZIdq3Qg813NlYa/qo2Di5eHjpj48MMM MYssZZmY+ZZwo1v6GgcigZOmXleR0UqSSAHJtzMq2F9KRfFx4shZcSCKOVBKwmbkG/lB3W1 YHcfsojZOfIkv08ULNHuRiJSSHUfDbp8arjjrpDvSKUR7onZWL2Vkub7gupIFxrQFieZ8OM 5FjLuTcRazcy6jaSCPKr9ut9Lpr8yX/ivS+HFHHjmKNDGkcyKtySCF2WtuLcOHG1H7Yb4YJ /PL/xHoG6lSpQVJ5reNI4n7+fj/wA0/H/ZLTx4+6kcH97P/wC6k/qCgmdJC+TFjNtkKjc8L Kdp3GyEvtIU3BsDxo+Q0DS48UgJZnLR2BtdATdv1etWnxMfJB6yBiQBuF1awN7blsaILl2B XQWsfPxNALOscLIDbtvSe+z4rbT8PrWPj4k/1WPN9DJFjwnfHCs8RjV2XaXCCx4E6Xt6Vt5 JUY0pYBlCMSraKRbgfSsDtaCKd5meDKz3F441Zo1jGzcI41ZLK23j4+dBvz7jEyp8TKQNSN bHxFIdxy+lBhzuunU3vt1N0ikfaPUkWpwtIciEFbKUdmBsdrDZYX95qZOLHkYzwHl3C6MNC jcVZbcCDrQYPa8zDZUmx2dxms3RwpjuCSo+4uHY2Cjw8faa38WD6eHYTucktI/Dc7G7Gkuy pA2AgkQHKQ7MveOfrIbtuv68w+6mrSQMWUvPHI4O0kExA8dt7XX0vp4UB92tq7peq3Btbge BHCui3j7qDtI5ohysmHBcbwpGRJZ9pTpm8d14lWanibVmQvhJ3DOy2mG8dOFt3KECj4VPjd r++g0T7b+2vOT3n/6gz7Dc8GGBH4lWNiSPZxtWs02Vko64iNBuFlyJlsF8LpH8RPttS2N2I 4kUscOQX6+s0kqbpHPkXRkO30oKRQ4IynnihicZG2MWWz/MjLbrW0V7eH8tMdokEKfTvIZO p82ByLBlsokA8iHvcHWuRx9wWRx9OizMqqMgPeFVQEDYmjrxOnrxo+NgGJomkcP0ARDGoKq pbRmO4szMfMmgbPrXVtVT7Na6L3vQXNVFq7UNAt3DJfDwpslE6jRrdU8yTbwpOFHyO4S5ES ujNGqyF7dON1W6WTiXG70sONM5E7s5xMezTstySLpED+KQfoHj7KPjwJjxLGlzbUsfiZj8T MfEk0HcfHjx4xHHewuWYm7Mx1ZmPiSaLUqUFQ6ElbgkcR41kduMkWVkLAI2xxKyHpkr0zdi SYzppaxItc13GSOTvcuUsScCvURm3gqAh6sZNr6Wvt4W1oED5kWH3HIwh9ROSTDGwu99za/ lYW1FqBfG2Tf9OZJn7gYVlyJL5w/Hz2BHjZrcBT/ZmxshpJceSOQII13RIUvYNcMJL8eOlA xcfISKeAwlsNmD7XhQbncbpbo7IAoPCw86d7bjLizT7YlhVljNlRYwbbxwRmFA5AykScdJG B3Db4/eNeNGoMEW35hJJkVdyn4bjxA8zejX8KDO71LhQ4DLli8LFRsWxJ5h+FtGHmKrNFC3 bcPGVS8chgVEkHNtUq53jwsqm9E7y5XAksG8DdF3kWN722t+iqMQDhPJINogkHUB2jdsU77 m1tAdTQAijyMzBmxVdd1heOUl+k97raTm6ibl0v7PSqSdvk7pl45zmXZh3M+JY7GZxyMB5e tz7tat/wBOKxGZKxVnaVVYrt1ZUF25CV13X0NaeRHICMiAAzILFT+NOJW/n5UBYo0hjWKJQ iIAqKOAA0ArrNYE6mwvYamqQzJNEk0ZO2RQy38j50nFkRdxyGWNXMOJICuQrFUeVbhkFviC +PhQKrBkZXb8zI7mhAlYzQ478YUi+D+kbXNMZLYuM8aJLMksis0aozPZVGrbG3Cwv5VoSFF jYyaoAdw43FtazFwoMlTh5QJMa3glDFJhE2u0lCDdDofdQdgnjXF6UsQiicHrNFddjSa7mC 6qG/MCRXIsOaIJ0bTxxhQNxC7xoFk3INp2qTfTXzpTt08+LlP2+Vl34qBetKTZle7DaRxHA 2NrainooX2Eo3WUyKWiU9MKyyBg624DbqR+L3mgpgALG0RjkhkWSItE5DKuoUdMjivLxOtN dq1wkPm0h+2RqF12RvppzeRZU6bj/SJuBHvUHX7aL2kg4ERHAlz/AJbUDlSpUoKn4hSGDrJ P/wC6l/qinz8QpHCsHl9cmX9FA3ARsIvchmBPruNdEi9Yx+O0G/vtUSMIzkE2c7rHwJ429t VQRELkm19p5+HKbE+PpQEkVGRlcAowIYHgQeN6wcNu3vm4q4iSTxRyTn6tyemZnU3sTbe1l IuOArYzmRMLIeRd0axOXW9rqFNxevPdrysfI7tDFaBGxwTeKRujIzJZOjHe24C4bSg9IxIm Q25QGudLDhRKC8SvkKWUEdNl110JW4t62opoM+b5XeMYoLfUxyrMB+LpbWQn1FyKeBPh9tI 9xPTyu3zA7fnGFieG2VDp72VafAoACB4Si4+1Mdd2+Ig8TqCpvpr4UKeRsWNMnMyCoTR1jS yOx4ctnbQetMSzxQLvmdUXzYga0jmQyd0ToBenihgxmfcHYjW8Si3Dzb7DQDy8+fESTGDvJ PCokaYoLNG+4C23l3gjh4+ArnY8VHhGXIRMzaxSaG3izLxtry681gL1zu2JkY2FJmQTySTQ IW2yBWD2BUEhFF2XddfC/hR+0jFiwMfDUCGQxgtCfluSRzttNjqfEUBc/IdcGeTDO+VVOwr Z7NbTS+vsoaHPmbByA+yEqGyYrbTqn+f4VIcbG7PjZMib2hLmdlF2YXABC+J4UfMmePBlnj ZUdULK7glV0vdgLmgYrt6T7dlNlYizMNSWW+ln2m29baWNN/Z60HTaqm4It/hro01rhJ8/7 1BZXB08qWy5mJTFifZLOTzDVljX428h5AnxNH1pTHZT3HLZbFQkSGTwDDeWj9wIPvoGYYY4 htjUKCbk8ST5knUmimqm1tDUJJFqC9TSq3IFcubDba1BSWIOrbSEl2sqS2BZNw4ilO04U2F G8cqxgabDHcC1jpY+RPHxp6+uulqEgDZUjn/RhY046bhvbThrpQdDlsUORuZkva9hqPOunc JWHAMlg1vxAmqxDckkRPwHpkgnyBv99cCyHIh6hB2RsWI0BclQTb7aA6aRrrfQa+elccsHj tbaWIN+PA2tVImLIQbgA2BNuYeB4mrABo0PkAQdDrQdlljhieWQ2SNSzH0AvWe2NkTKM/Ib a6AtHj25FjYc6OD8TMvE+Hh6mYPk5JjJtjQ23/8AiSfEFP7K+PnenDZgQbEHQ38qAWLi4+K jJjIEjdi+0fCCeNvKik+WtAS0DrDf5bC0IPEFeKX9nCu5OUmMhba0sgFxDGN0jC9tF99Bkw ZM2NDjIk0cgmVZMiCW/UiRj8x0C67QTax4eytjGTGjhVMUIsI+ER228dbbdKy4cEdtysnMI 6smZqJmsDG7E7YvRSSLevGnlwUWJGQ9LICi8q6bmtrvUaNr50AupJmzTLH+7hk6QY/ACoVm a34mVtB4VWHHZ8Zp4G3ZBkeSKV9S1zba3oyqFP8AKKSmzZoJWmUbIncw5iJrae4RZIz+0Pv FjzV3HmmxUxYoPmwN1AzLoqvHdXL66Dfrw18r0B3xEyM6LuOPM0RnULcC/NHclGB0sRcEeY 86LNJtSXIjRVihscdl0Mko3IwZdBbwH21fbNDHkhQ4WTa8bKNzK8vK9l9G5vfS3cJ5WCYkK MUJEQlcfLJPxseF9qK3DxoLSymbJgljgJjaSMSs42tFINQdp1vYlW91Ndp17fEfPd/XarTI saRqDuJmQsWOpJbjXO0//bofYf6xoHKlSpQV/FSOCCHlv45U1vsp0/H7uNI4HxSa/wDqp/1 0GhS8dzhqs177drnxJvt8avG+6eVdwOzaNutxcX++pkkrCSASbroOOrD20CvcznsrR4wVYR E7yykB2JA0jRDpr43pfFyTHk4uMMkZwyAzOSE3RbF3BvlgWBOmta9USGGNmaNFRm1YqACfb ag64YlSvEH7joa77aBnZL4sIkSPqkuqbRf8RtfQHhRSy7tp+LyvrQLd1IGBMTYkLyA/6y46 f+VamJJUhjMkzBFAuSTWR3Tu2L9JmRSFo5sYhlUjiUcdNv6TDh5UfdHj438Sz1Es9g9hb5V xfZHuItbxPE0BsdI4yk+UwOVOBYtxW/8Ao0B4Aff41XucGZIMdsRyvTmRpVDbdyXG7Xx08K Mwx544siQcqgSqWO3aNGBb2V2LNxZYxKsq9MkKGPKLngOa3Gg7mbjizAM0bBGs0dt4sL8t7 i9Zi9wky5u3lYw2JloTvKkvGxRrWkB0a6ngK0GXLOajBx9IFYOh4lvwkcv66XwpIsfGmgjR QMMt8uO9rEs40bmB/uFAaISwlYY5vqFjv1RI15lU/DYqNf6X21zIyBN2+STHZtUNto2yDwO jjQiphtj5IOdCjRmQbHDrsJ2E/Ep8da7nQY7wyzTqOWJ1LklQEI3EMR4aXoOdoAGFHtYOOY hguzQk8V8/OnCBWd2HcO3JuTaNzbDcHcpN93L7a0dTwNBzXwqsjxxoZJCFVRdmPACh5WSMe Itcb25Y1P4nbRR661SLCXcsmS7ZEy6hn+EN+wg5R+n1oOR/WZCbiRjRuLoAN0tvMluVT7ja ixwxwRiNL7R4k3JJ1JJPEmi7tbcfWpx/UKDm5bVAT/erth7DUH916DhYk1PD1rtvD7ap6Cg 7e+nGg4eplm+FpXbcDrqh6YN/YtFFxxHCoAB7zf01oOxi2+/ixNCBZsh7CyxALw0bcNxseP lRADrZrrpa/G9QKdxa41tpp4XoJHZUVVFlCiwHD9dX1Ateqqu1bE3t51PC2pNAHEuI5Afi6 su715zb7qNuINtfUmqi6301JufbQGzUMkkGOBPkxbTJCCAVDG1yx0FuNuNAHuWQYZMTpxme bqMywIRvYCNwSNxGmvGj4nb0hypc2RmlypgFLtbkjGojUDQAffQj2mOOaTMBMuWX3o7kXVR f5S6aLYkVbPyWSGOPHPzsorGjE6IHsC/tAP20BMqSOSePCkN450fePHQAAel917+lWnnfCw d8jdWRAF3kWDMTtVmt8IvxNJdzwHhjfNwy25UAyMcm6TxoLDidGUDQjWr9szk7hBLiZA+ao IYE36kTaK6tYX00NvGgrEY3wo8aSwlEoTIN73MR67vfyb4h7amKqZHc5ZwCqhEfpj4bsTtd gfxlVB+y+tKdqxIzlZmPcKuMwicA36oAuGN/MbQxub2tWj24dLBGVIQzyoJXKjjy39bk8fb QM5JUmGMsyl5FK7PHZz837PLrWJmK2JkNMbHt/VLqr3YBwD1Qv5Q1zttpob1rpK2yXNkDoE VgIWOloyTusPFrfZSSCLNGOuQhkDMGCFeRLDqndfTdce7h50BoYVjghKlnUzLsZ9W6aXVLn 2CmO1X/AIfjn9irZLWMA43lUXPsY1TtQI7dj/zBQOVKlSgqfiFIYAIMn/upz95p8/EKQwLB nHnlT/pNA4IyszSC1nUBhbUkcDf2VMglYW223cFvwuTYXolDmQOEVgSN6mw9DcX99ASqTSd KNpNpfaL7VFyarlTPBA8iRmVlFwi8TV42Zo1ZhtYgEr5EjhQLxZ8b4aZbo8aPbkZedbnbqB XTgQHNXN1EqqycdDute/2UWeCKdOnKodLhrHzU3B+2g50eTJjuuJJsnA5OFi3huNjQee/6i hyZJ160yNjLNEXTXdHcbQbW/d7uJvW3hxLLLkZLAATbUkiOpV47hlYWt4+8Up3jthYy9xDb tmLLFJAQCGUqTofPdag9rglI7dPLkMVdVZbXKTOYdpD+TDbe9taDSvJ/ESgkJh6Q3QADYp5 rEm2m4fopfDw8bM7e8ErvLE7huYbWTaBZdyAB7EcfGrfTdxXumRkkqcdodsA0YhuNiNqm3p u99D7POIo4o2h6EmTLKXjswCtGvNYPqAbUGsSuoY+BJB8vGsGCeHGxM1jIJoGbargiTarq2 0vImpXw8xWk8MeHLl9xMujxi6yGyKU3G+48L3q/b8fp44eSGOGacB8iOLVN5HMR7aBOKDuq doWONo4s0bmNgGU3YkC/KLkeNqb+tSb6vHhUvNjgBlsDdnXcANxAPvq0e+LK+ljg6eIsZZZ F4b93wjypJJhlZksfbAsYDAZuWADdlGiRjxb9o6D1oF8Lu8WIIcfIiMc+bNIQiqFCEvsAZb 6HzrbkmWONpHNlRSzHyCi5rPy8DHR4cyaSRhjly8jMSwDC24bNBY+Qpj6OJwpaSSWM82x3L RtfhceIoOQq88yZky7QsdoYuJAksWZj5mwFvCmxqPI+tcPHXhUBFvLyoIdPWobWqX8uNAzM 7HwohLktYMwVAoLMzHgqqtyTQG1HH3Cqz5EOPE80ziOOMbnY8AKUbr55KB2xYSEdSjbcjUG 6yKynYPYb1fGjwE2NCepIy9MO5Luyrzcxbj50FsfueBlKjQSdRZWZEKq3xINzA6aaedCh7x 2uYybMhV6Vt+8FLXO0fGBxOlWnkyWk6EY2lWE5YaK0SkEJf8zHT76PLNj9EyyAMqgObgE28 KC+5dxW4JHEX1FccgIzEcqgk+wC9ZeQ/aIu5MZMdfqgRJHMgI3NcKd7rYKQbfF4EU9BA8WF 0ZJJHcAlnLFnuebRvuFBndunmdZnx5VctFG0GNKzqUvc72WTcwWxHAkaaGnoIJZI0ebILTC Mxy9E7IiX5t4XXUA6Gs7FixczFkliO2WHmWwUSqWQjZJsJU3BItp6iqifLzWmGGOoEJA1Mc TllVQzX1soUiwvre1A7giWKRoY8x8iNJSrDIAZtqjmVHWxJv8Am8qIZO7srhYceM2PTcyO4 DftKEX9NDiwJMeMtKfqpSCW2ARsXuCCrFtD56613Dz5GYR5MEkYMhjjkbayMw8NyHjodbAU AseLK/iU8GRlMFLDIiiQr8xGUI6kMCwRX4WtxpxI8fDUYmHGsZa5CqPhHi7f3+NKE5cXS6K hnTIZXaw3SY7O1xuOtxuDe69K99E8WdA2PNLC2QpEjRsqqenqPi4kAnTy140GvLlYuHjs0r 2WFRfXc/N8PtLWrJxhktnLndwjbGVyTCh5+RVO1eUXTb8R3cTr4aaEeHh5OAYd4niyeaSU/ jY/iF72tYW8rUlgzTAPg5MhlaFdxl4ywsnLuJPxenp6UG6huoN7g6gjhakMfGxFR+3IwWWE tKCh541ldmQgngfT9Vcmkxv4c0kkrQxB1EpgLXJ3AbU2Xaz3/D50p2H6MZU4xZuuBGl3WLp jVmsJW4tL53tQJxtldqbHLjqzq0iNLwEokk2lW4neGs2nhrTuPhz4WSe3RfMx8gGZizfBYr 1LL+0fAaa0eM4eb3SUlrnGICRG3M40aRfG34faNfCn5EtMkoW52tGxHEA836RQZ3cyMbtkC i8Ue+MSlm+FTzEPod1zpa2ppjeubgLMmjxncALpZ4zqOYAi9XnRZPpY5ELob7kax1CG1/Ws /t0U6ZGbiyqRgpIHMrka8t9h8zbbf+/QOGYzfTAm56iSK1rBkZXsbeB86L2lSvbMZTxEa0O wHSXaUC5G5VI0AZWb9dE7T/8AbMT/AGSfoFA5UqVKCp+IVivsWLquNyQ5c8rDeUNlY/CQRc i/A6Gtk/GKyocaDKAiyEEimfKIVhexDkBhfxFBbtncciSEyZe04wt08r4WfeRsDx25Wsw9K 0g8UpKhlcoeYAg7WHnWQvZpsJJXx5zIbXXevzLC1+eMoWNlsBwFAAETDuaxMsoF0RpAkkoK 8JN6ruHt5rjS9B6GlJ4so5+NLG39nXcJlvbQqbeOutqJiZcOVGWjdWdOWVVNwr2uR4e4+NV +vgaHIliO/wClDbxa2qrvtr6UEkhcZa5RmKwojB4j8NzazX8LUrBi37pPnxyrJFNEsYAN7M pv4aWoORjZvesOBJwkGJLtllMbszsttypqqgevGjy4mOJ4YI4AqFWF47xlVQC3OltCdLUCX /UrSTDG7fCSzTuWmjT4jEgJubagbqA+NF2/J7ZDjfMx820U+OCxQlQD1o7nlYHXStHDihXu ByIVf5sAEjOWYoVewQFr2/FcelAxsZs9opJZHRcaZZ0itcq3MNu835Tfw+6geGPirM0YMkc igFWMjG4bTl3MRa/gapky90jj2QYyTZIO2OZmVY7H8TA8wPoK5kxJIcu2uQUSNeowCKD8DL bhzXPncVebIyelmJCA88AHT8LkoG1vpegDkYHcMnAkxZ8mOUzRlZN0e1QT4qUYEW9azs9O5 CRcbPnV+3wRqXELCB8iwPKd514agGjQQZ2RlyDLlLYVkkxYZyj7y6825UILKPCo3b0xcZMT 6uVmEjOuPCpe6MVbpmMluUAW5jbWg6FhycGE4eXkNjzp/Z8ZGAlYfCQZGBcKt9b8Kf7V26L tuKYY7AsxdyL2ufAbtbAaUue1TZMhyDkyYJCrGkGMy2SNRfa3La9z4VHjY5aYEGbMJo4D1H ur2O5drOCti5191BqAq44e29Av9PKsRLMk7ERCw2x7Vvsv5GxtS8adyx7RLkJlyF0JEiiIp ESQ7cnxHyoORl94QscnGjhxUP71JN7HmsgK2GjaA+lBq38PGpY++s9Ze7PIIl+mVolT6gES tZmubIeUHSq9yUCJVysuSMMzAJAAjSBjovieXxNx60Bs3MyNrQduVZ8sMEe7ALDuG4PL48P CpAwguJZOrIB1MqUk9ONgtjtBvtv5Cs7IysnFwAmKVO8rGjEsu0MQqqspF5Gt/hq+DPFZ8a fYcXM3dIrcMu0bHSS5Pw6AEe2gPK7r22bMx0+dPz+INmIUX8dEroSLGiSVZVtInTiktZTLK VCsF1sDYD0AoEORktkzRMwbAxg0mRKQN0hAIKADTabXPqD4Gs/s7HJgkh1OOi9SMk3ZJZX3 iLXxsunr7qDUOdIr4+TxjmjG9NBzqTuW/wCYeH2VTPRzIYsUkF1iQFQG27XaYix/YHCnIsV btjzESR/vkuLHc+4SAjXiST76EoSLDyeoSGilY7/G62MVvdtFAAq0sDz4KB1jcl4HO4Sbhb IVWPBtSPImmS82P29m2GYxraNblWaP8O86kFVPN7Ks8GcMVEgmjx35nmkKbxubmbaLgfEeJ pCTGzHaePPWTKikWEIynch5z1ORQluXjoaCv1sWN2ktJLaLqR47NYCWIMQjb20vZRcNbUa0 fAhyo26Yk6n0hWMqf9JCyhlKvp7dfUVpSY8MkRiZAV00sDovw/ZSOCxYzw4ynHaD5fQlsen rdbbDcqV1Wx9PCgL3DPixtsfVWOVucdRW2FF+IbwLKSKBhrLl2lgyY5e2yP1AAvzUa+/p71 NtG99Vx8vJzViinjUuwLxZOM29UI49RX1XytrfhTkM+zEikeHpPJs3RKLFXkIU39hOtBR8d crKnimu2LsClOHzHUq5B4/Bbh51yMx9wxZY5olJxpni2HmDCM7fH8yGle3R5eNmOXlbIxp5 ZInaT40kQnpm/iGXT7KbbNxsXIRizuuewWEBeQOtlPrc8dfKg723FXC62KpvEJDJDrchXtd TfXRv01yO8efkzgb1cIr2HMvSGvtHMKNDHGZ5rj5iSbwf56KP1VTEUuv1CG5lldwOHIxC/o UGgXzBiwOYllZHndJ1hhHUlLodWVbMApCjjpRu2xBVl6ckqlyzPHOiK6yOb9TlAvf7KJlw4 sROUT0J5Gij6yjcxIbbGttdLtVe3FJXkyeu00koAsydMKkbOo2r/OvrQZ8OCcaeJL7WZNEI 5t4fV1bidr8381jWu00hxd/TPVNlMfAgk7Trrw40JcZvqS4ALxSMyFv9XMBvA94o04SUNjE srMu666HQ+B9tBXLR0wn6CGSWJLwpexLIOXX3Vh4HccktCmbGqwkl8kqdqqz867lPNxOvGv RxuJI1kAIDANY6EX8DXnO7YgbMklmiV4cWK7B1Lh45ZC17K6fuyut/DWg3cq18e/8ArRb/A BWqvav/ALZieHyU0/oilsSYy4WAXN3DhH9WVHFx6G1wfKme1W/hmLbh0kt/iigbqVKlBQ/G KzsG3UjI/wBbl3/801on46zsD44r8erl/wDGNBp0CXBw55knmhSSWP4HYXItqPsqCZnyCiW 6UekjHxc8FX2eNF3oZDGDzgBiPQ6A/dQYsBbC702JtRTLEPppWLDqRqf3ZA0Zo/A8bUXLxs voz4uOuPjfWbjJOGa9rWkbYV1bb+1WlkYuPlR9LIjWVPAML2PmPI+tZGJK0Y+h7m5GTjmUY wY2GREw2oQ7aMwU2Ot/Og0IEmh7djJj2YxpGLPpuRQAbHwJFLxZ+XHCr58PS152DqSu59iH YPDUU8IQ8CJMqyMoB11G8DjWbg/UyZE7PjooES9N+i0KmUMxIvJzEcNbUDuPitBNZLiBYgm puWcMTuP8vjeg9tgyYnmGREItQItjl0Kgn4QQNvHhXMbOnM0kM6o0ysAUjcMQNq7iFNjxub cark96xop1x4ys7u4QFW5VN7PvbgtvvoGsjGEkc6x2STIUIzm50A2/cDVMohPkwhlaRJGcR Bdx0A3XOm6/C9Z3c8PIye1HIw26mcrrOGB2tdDrGLcAo02/rp+KcZyQTQ7xFPCWZ1O0AMAA P5wNAGPDgzJVkswhx2ibHI5RIqIGVW/MFJ09a5JmJ2zFypZV3us7bQOMjS2dAfYDb2CmJIw 0kXb42McKR7pApsxRSEVN3EA+JrK7xk4ljhCLdiQMgmMZA2SN+7LEA7Qvj4nhwvQafb9yqZ MjISSTIYyKI9EG42AGvNwtesyGDDxMlFjmyMqSCQyzwQoZB9SV2M7SbRbRvh3UHsR7djZRh +pSSWFS7FFKxdSVrMdfyrp5a0Tu57nJlzYeL1WgmEe+KBFA6L/vJOqSOcspHHhQMZWWWyci SGcY2XCqpDHKAQ6qOq52kjmIe3p76Zx8rMzMJ5UKEHcYpmQqjhTykIbmxte/2XoOcuC8QSd Hj+pjJlgFnf5IGxht3XdSBax19a72R5sxBlzPuSPTGjJ5lUixdxxu34b8B40Bo/qZO7mdSX 7fJioY2vyby19B528aP3AOIDIgvLGQY2BsU1sWPoBxHiKzM2BFz8eCOQ4eRI8kePPAFNoto l6bq3mxJFPHE7ikTLHnbpSiqjyxqQHUksxC7fiGlBmHOOUwGWGGQ0r48ONIrRwanaxc/j0F 7X9KLMmDhxY/b8idA2Qbyu1kJVOblUcqqTy29fOmosPIN3zIYpZ5lKZDwkqpRBeMhX/ETpe lsX6PNyiwR4J4CI8nFyFAuH1UhvO4uNp8/Og6uRgwOmAjKyzydVVUhg0SABVjA46qq29pqQ gHEnnhBWae88SMLboIWXapudt7cD4XpPufaY8VJ513Rb3sZ1+YNj2VQ265BVjxtwJp7ACpi GKBQrYmoTizpaxU+e5Ro33aUDGZlNFjnuWOvVRUKtEeU6sAPep4j21zMUYnbmCuOul5lLWJ eRD1XNtL31ofcZIoOzLMt5oQYm2iwaSMupVPfoKaw44mi6rOJ3yBd5PBgeKr5KOFvt1oM0Z eXLBkXiKY7bUIZHRk6h2lxe42i+oDGttmjjQu5CxoLsToAB60hkB8PFjeBy4wSDPEpuZIyL PuHEsF5hV5kYYkMuJfJijcTCIWJkiYMQqX003XX2UAHllf6XDizSq5UbvHmKFLSbSCqLuut 9rXv42qmPB3CaZZuooysSRsaWQryZEFg24qv4gT58b1dZ1yp0TLx+ni5Fo4cfIAEnVjDSF1 QXsttONHncxSokQ2R45VykYt8tg6NceIBINAbGxo8SJgDvdizySbVDuTza7At6plyKYYZfw dWFrjyZwB+mmlJI3CxvqD51nG75C9ueM7EPX6gPKYke6L533WBHkKBmHpwpNM427SxlPhyl n3fYazclGeLDXY4+jKZkhRd0m5iQsarfx3G/kBT3cyow5hsLNMFi2qbM29gltdPxUaOGTpy 9RvmTE3K/gBG1VU/sigDl5LY2QqRruyMldkCeBZSbliOAUNuNNQRrFFHEvCNQAfYLXrKxJZ S/aYZHWabpTdSVTvBCqq793jc2raAtQL527ogru3qwKMgBKn81msLedIf9PGGRJZ45ZchtI urKnTTahbljHoSbmnc9MGeP6bMdQj2Yxs4TcFPDiDal4kjTJhxMGQpFEokaz9RNgOwR7WJ4 +BHC1A0xK9wQcFkie/tRlt/WNWZ9magPCSNgD+0pBt9hoGdk4wiZpHMUsN3QtdDdPInQhuH rRG+dmQFfgiRpT7XGxPu3UBFHSnIG4rOS3mqsB4eW6uvCGmWX9kow/Mp8KrmdPpq8jFFjkR gR57gAPfe1B7pGZccRcwDsN5SxaygtwPEaW8/KgVXBbGyMd0bavVCSx/hfYjiOQflNrX86d 7Wd3bcU8LxIbe1RUm+HF8g443v8D/AJtftrva/wD7bi24dGO1uHwigaqVKlBUnmHnWXhlQk ZZ9i3zCz8AvzTc3PlWm3xis7CUN9OrAFSMq4OtwZRQJdtfOGFkydUZS4+44cKoA7gX6cjar u3cR5+d60IM7EhxhLJJ819u8vo7u3LYDTx00rkOB9LKkkQ2LGxj2A8rQt8OnmprNg7rBjd0 fH7tF0spnYxSgfJAY7VKbtbtbVvtoPRIwZQwvY6i4IP2GsTtBXMmzI8l/qkVltFIllivfl2 Nu1tx5vcKbyZZT3ODGEcvSNpDKrARgpu5WW19fvpVZ4u0fUZM3UbHVUuxRt+4sy8zSHU+yw oBRy/RZOT22Sfpx47Jk4YkYqGi4tFu/KrcKL23HXLlfOx5Ase5QjB+q5s7PIW8F3BttvKmM TvOHnI2RjxSSrESocKGN7XttBLDd6ik4Umk7hi9wxcSTDbIdlzg7KFdQCBdN3xAjyvQaqYu I0wyU+MMzCxO3eQUZtvDd4Ul3LImxsgJBNBGrx80U7CNBdm+YBtJY3I/uNMYodZgFLPvaU5 GllVrggenH38aF3MZImBx5tjbOZeiZiFBOqbfxG/ifCgNmY6iKSVZWx7r894gLsvi1jfX14 1bpfTY8GNhhUUWRCeYIgBJPqdKrkTdQz4rv006as0ii5VWJVg3G1wDY/yVWR0XJTHEnTjEY 6bacjnkRbtcHeL6HyoAz74smOKUvuyG6ceWGWNtFLKu1Lb7G/hVmjQNLlZIWPpIRllTbeFX csilbHh4H9VLZk+ZknHwhjBpjEZpZJFZVjkjsNCOF9db0jkZMWb26+XLJHZhDlupHQd47bS +4b7HdwA18fOgJhTZUiwzfw+Lqy3OP8zp5DR/62QqtgLAe2tHOhz5oYES2Om6+WkLgOY1+G ONyEte/pTWLBDDHvQ9RpQC0xtdxbltbQLbgBWd3LDMmQmVmn6rFjlAjwxoApUi+0kCR99j7 OFB2VI4e2wh0eCXd0cYRgTOAWJjVtddAGOvHW9F7JFGMNSziSaJnVmQFdpuWKWIBtrex4Uk ryxwSZKRrDj4mQuRFigjemOFKSNtF7XuWtWxhtG7ZLoQxMt2YG4PIhX/ACbUGT3LIb6+WIL BGYl66ZEqsWR4VDFwvjZTbT9Vaef3JcfHikjBdshlWIgXXm5rk6W5ddaWmxkbuskchdky4m TboVB2gMR4rp7R7DScqtP2n6UI3TwZNmTHJZpWjhG6NioHBiAfZ50DSvPFMwOR1ZZzEkkv4 UZyNqxD0W5PtBpk5ES5MsOVzsjCZSRdUUi0QX9q4Og18azFwD9PGYWIzsTc/SNruXALPG6g EbgOXw/Da1cw8s4uQs8mOskeYWZMkAdYsGCGwYa34heI1tppQNwQSoJCrtkY+SNo7dOyloy WtJaRiTYLfSjYgxMR3hacTZMRSNzazqrkdIEevn4mlO44vXkPcsVismLtWGWMb2PUN5SB42 DaDhxuDV3jM+IuRKQ+ZG8BGQqhHKdRdrG2hGpIoDNDLFm4+Hxw3dp4/NDENwj/AJu4hl9lq FF26XHnzocO0e6My45DEc8zFiDbhZk+w13JypcDNwlyRJkxCN0+oRdz9Tl3O6IOG3yoeFmy R9wyY0dZVmnkCqzall/CrbfBR5+mlB05Ej5keZBjPC6gx56SjopsPwkyNyuUbhbwNNwYMWE BdpJkEjNAgNkhB3MqKoPDW2tEklhymGL8Re/WiNuVV4rINfiNh61nw/UYaZuGQz42Km6BdS 5icMRsPG6EWoHcTJhzon+YC9i0UgG2REk+Hj8LAaff41xpzDIkhV5EXYkshFviFhKPAr+Ye GlJY2Hl4mVC6WnRMYgsdGccoCD361djibIMF8jrdwgsyiO4ZWjF2Wy/CGUW5jr40GhifLMm KdDCbpfj0n1T7NV91VyWjiyYMh3WMMGhkZiANpBcanyZfvpKeLu0smG/XjxmIs79ItIWPM0 Z1ZALDx8eFCze2d06Lq4i7rH1essUw2OLC20alCPsoNGfKxTEAk0bMSjoAwJNpALgX89KJj ZuNkkiCdJSnx7WBt7R4Vm9vjxs7LEjYgxDgoEjx2QK8byXZm08Py+81o5WDhtDNI2MkjlCT yAsxXnUXGp1FAn2KZ8ibLaWMRtjSNjxKF2WTcX4etxWxWR/07JkyY875t/q2kBmYrs5unHy 2H5RofWtegz+7xwrjtN04esdkfXmQOsSM1tzX8FvQ+zpjJJPHB0pHjCCTJhRY1ckFtpEfLd f1013BsoRJ9IqvKzqCrkhCpvu3EBrD3VzB+pUGObFjxkUXXouGQk8RbalqBl0SRGjcBkcFW U8CDoQaQwIpsGVsfIbqiZv7PLbXaigCN/VVHHx1rRoGVE7qrxfvoTvjB4E2KlT7QSKDuT1C qLGASXTcGtbYDduPpS/d9v0h3I0gLLoh2sP2t3AW9dKKJo5GilVSxDFD5xsRruH3UHvFvpQ 20kqwCkAHaWum6zWGl/Ej20F3CxxYiKSwDAAk3JtG+pIq/bLfw7Ftw6Mdv8AFFDmQpFiILt sa248dIpNTai9vFsDGH/hR/1RQM1KlSgG3xis3DZwMcoNziPJKqTYE9RbC9aZ+MVn4A5sf0 Sf75VoMmeTNOYyZMmOsZdJMnGDTMu9FVtX6dhZbG3CtXukUh+dIkcqghIYwD1WLkW2vfaGv w0086y+6SY8/c2x2URu0qxX64RZOVHczR2vbaAB58K18lpZo2yBGxjxbyRwkFWlkRbg6+AP DzNBxhAJ48rJx5oZYxZWBLrYixBWFmX7RS0Pbo43hvuP1LiRopnMoQoC227asfIHhx8Kp/G 8PHhBOUJZpQWmkALbWC32pGNf5o9pJq2JmZfccKXMxoArQhvole/M9iGY6AX9mmvGgK+FEM w90wZVxpP3EwdbxTBTtGgK6g6AihZGR3jHylx/ohkQPIrpPCbWN9zbg97fyUOTKAk7dJO3S w3QrDMrG6zkadVGFtACPtvWhjdxEgdyQ8KMV6ig2JB2hUGpYki+nsoBRdwjxM0YOWnRkyLy pLv3o7MdV3ELY+A0oUiQKrTzQMcozFViDSFypksNvNwtzflpfCyI+4ZeUk6mW8gaKOQbBJH HwsvjsN/bR0nXt3d4ccFlwe4ITErkhY5k1IXdw3A8POgdnZXOXAzCNQigyjiBIGXm9lqpIr TPJghhsCRvqtyg3Wtp48ulEmjjnbJwxZOqitK4FyQ90O71sulXnyEhIjhUSZMltsamxIGm5 m1so8zQGeRUUs7BFGrMxsB7zWG+FHOuRMkLSwZkiR7H/GJJB1JrW4KPgJ/RTsJ+vyA0uxo8 e52IS6dQ8vMWVdVAOlvXypicXnx4+r0zuMmwcZAikFfYCwNADqskT4BmIy44wUk2KDIPBo0 vY8LH1oBn+u7RJO0SSMhJRMheim6NuUurMdu3xvQJIIe8PNPPiMuThho4EMgAk3A2YMmlvI 3o2BFCnZZIcoSiJVkE3WB6lrXb224C2mmlAPtuGuI+6JYJ58tj9Uyta6g2cxrtC7UJ+G3vr Q7XHDFhqmMuyEM4RTobB2GtZXb8iBu5DdkSzBd6Q3iEcQeYCZl3Di+3wsKYOYEzctLyYaQD e05IaJwbaiN9eP5fH1oLb8OHvM84njLrEvXh23lQjRWUgFjcWuB6VJJo8buTTJj5DnNjUEI iiNmQaEs7LtazW5q7j4avPlZTbY8+UKgljB0jsCh2trdrc32UbMgi7v2wpG5UShZIZBoUdT uU29COFByF1aaDdE8UkKlC067bowA5XUlSdwGl6gmxMhFWE9T6eYGSPg6Nu4leOhajQvDnY aO6b0kUFkkWxJHiVb1FJYO763NjSffOSGBdVbYm5ht5ebT1b3UD2NBtxjCxIZWYs4Frvu37 xfTUm/3VSWNpseRmS+RGrIVGm8qd629tgRRjDlMHAyNpLXQhF5R+XXjVmbJRGZVExuNqDkN r66sSL0CxcZWXhyRaxqjzFvIOuxV9pufspHunaFkniEW6FHkEimABWScBvmHw5hx9lBwciT JjOPiP9M0QUZErcrIQ7SMighlJBbaacPc8+F7T4147kK24KbKwXcxBZdVO7W1BWOPuEUDT/ UQvmHZD1JIyANp5w5jbW7fDw40eCLMcRS5EkB3I4n6atZo21TaWbQDxuKLBJh58EkkQDxTX V7gruNtrXv5cKWw8TMjAgldJokjeGOf4X2NbZdbbTYC1waCfQhpRDNkTZW7a5jLBI41Rro1 owviLAeNVnkyT3MLHywhoxNt0PNusTpzBrAcdKfEfRlLC5R7dQm1l2rYEHy0pXNzMCIZEjy q8mPGGeEG19jB08DqWI+2gfZE2lDqrXDDje/GgY4aJ/pCjCGNF6UzNu38bqSdbrb3igy58/ TQxQNG7KrOZFYhd9uUCMEsw+zzNGeCbKxI97CLJUrIrAXCuuuq34eBF6AHcYYMeWPOErY09 ul1PijYczKsy+I8jx1q0GcZoZYswrjzIhYvG+5WjOgmiby/QfdSvecpvo1S5E6uizxxgSoC 6myyhtny2PjSOVn4mVlYHbFQoY0TISZVG3aImfaqDW11U29KAuD3KZcfIGMru6TSNIskbNK FVV2blG3nkAvXf+48kY7vLEFlUj5MY3uECq7MDu2to3u1qkUMbxxZFhI2S6FjI26R94MJlY bgqjSykcLkWuaMcVclXjj+pjkdLzxNdbBjtO3RUJIFj5j1oON3vMMN06avAVXJOpZ3awVUj sWUPfRj4+FTs/c8v6hY87eUy7iB2ACiVCxdDc7lNraWFWfFmxsQ5z4cU+YW29F2ACQC/Tjj L8o26G3toIdm7jNDGsztAI8mKKLZ045ZlZmLMTZr68QbeFB6KRpBt6ahrsA1zay+JGh1qwv 40HGaSTHieWwkZVLBbgAka0agz2kTHy8lMqyY+SFdZGNkuF6boxPA6A+vuqfVNh46xuvUKl 0jXcGkdE0Q6/ESLXp5kWRGSQBkYEMp1BB8DXm8PFi3y9u+ovMjzxjHZtshibYF2vY6dMeX3 i9Bt5DkxwO42sdzMvkek9xRMD/kcb/ZJ/VFBzlASMfhUSaenSej4X/J4/wDsk/qigPUqVKC jfGKQwDdoP9nMf/mLT5+MVnY0ixrHJtLBIJm2qLk2kXQDxNArmHua5s0aQGQT3EDrGhjU7U CdSQ66HcTf2CtTLzYsTpo1jJLu6aXsDtFzWYwy5Z5pZcXLZSymNEyFjCrtHKUSUeOtM9yhg kmjKKZMsoVEQYqWiuL3PBbHUN50A8fsl4JN7nHlllOReHlYSm5BZtdBfReFvOqwZAiyOnjy lnXTKhbnXdwCx9MaMeJ9OIoPcMMw4+M+XmydSDdI7FtokNhcb9pAtbQEc3tp+LFyYO4mbHa +FkAtLExtsk/NGLfivqPfQYPQ62PLishM+e7MqcDHMz342Ngljf8ARrWnjmJr40zjGnCtjQ rAylIL8vKCN12sNSKoU293nzMlWx4h8nktpe22ZityBJwv4WFzXZZIDmTy4kBmhiBx8tmIS Pq7lZW3G7ErfmYCgrirJ21hGxjmniAjENi05BOmxwTZW9RpWlmLHPCYs3EM0LA3CjqWNvLR gfIihxRZAcyb1fIkmUz9LREVVC7G3G55fv8AKmp87Fx1kaaQKIrbgb3u3whR4k+lBm9tTLm 7fiY2WCkhO+XeLO0UTciv6tpf0rvcJRjtKMgnFwiFsYFXfLrqC3hc6Wtw8eNarxpJZmB04W JU6+y1ZfcI0UfT5BMkP72GVrl4GXlLE8GUbtdb2v4UAszHmxsQHYWZp1kjWNtske4c3MONr X+E+VrVoQxMHxQiiSGOFh13O6QNyBRfT4he9Z5y0fB6cKtNjRSmIyMonVwoJ5FvvkVTpca6 eNTtjd9GX1MhRPhSRRrGykR7dL7+m2oOvNQUOd3EJlSYUH1MkTooQhOdSW3MHiazeXhan4G 7hNAZSMdlkAMcd2Is3FXfUHTyFKdlnSN8pZQkSRMkPVG6NXcXFtr2s1/LzFOlo8TKjjV1WD IBWKBFueqC0jMNo4Ecb+NvOgFj4uCmQsQxzDLjEvGxDdMtKNrFHOjeWuooGNC47vPIqydAh xfcDDvDL+HWz3o/ce2S92iEc8rY8AKuiIB1A48Wa5H2VXGKp3VoUMQsjb7fvn27ACxBPC/E 2PpQNzQxzKVcDcylQ5GoJHEG3hQO3TO5kR23MpUlbW2NbZIn+Mpb31obRWL3CV8aXLTHkKm RVditt0TAF5Su7luyDcAT4Gg5jSZmHjYeIXjbKnkmPzH3XALPsVgb+IHjame2yNJk5Rbegj bYqMVZbXJ3KUUeOmpuKxo1fNmbGgEUUcMkQIjtrj5AGQWTfcb9wPD9VOlTiy5b4k7maeQO5 dAzIkZs5W5sRpYXF9aDd0/v1CfDxrAwO75VopcqZZ1lCbkhQkJ1ByjlF94tqov7BanG7zui fIhjURIglHUYK8itcAKouVJIsN3HhQGw4kjkzMcpcGbrajRhMA19fUEUbJwsfJhdHXbvABZ QA1gQR4HxHjQMqaYpJLAGEnRRtoHOLsb2VhxAvpagqcv6kvj5RyVlRHQOpEIs1mAKKBzLwF 73oCZmLNJh/TEMYlKBuiFLyIPiUo21Vv8Asms09syoD0MPMGKkbyZExCOCocHkUXZNqgjTX WvQdWT5e2JiHPNcgbB5nX9FUjhdtsmVtaZCSu24VQfIE8beNBm40eU2CcaSWSd8rhkJGdiI FVCD1rWvtP23prF7cIhZVEKuD1UUs7MbbVs5ttsB+EU/UoBpjwRqERAAo2jS+ntNCnxUMbt HvVhEyIqOyLqDayghb+RpmpQedmwmk7VGuQDBIsoJR1TdtUi6c7PuB1Oh1vw8K0cpFnWaGW B4+kqvBkou4grqpULzblP4bUxnYMWbGiSXHTdZEIJ+JTcXsRTNqDzvZPpMiaMtI0szRSiSA gGOPZMp0BsyDdqoP6qLiNk48eTlxY8Sou5hMZmEcyBmN7Pcpt9fdpVWXKw8+XHw4fqI2nTI ZDa6pKHZwGPAdVQ1HxJBGuR9ReaGZ9pj2lpOoxa6tGqjaNtuPtvQC7vI+dhI+OGdZ9yfSk/ vLAm6Mp/ygbW8DQ8nFLdxZBkLDirD08go9nj3IFXcri2zl4nxNE7pPHGuGmM0caM5KtIWRS WO1lMg5kNyfHjpSeflyZGdNiySyQxBunYM1iCQu6Q7SipcceOvnQafa8mWNcn6gq7gq6xwf MG0qqhl2aDedbe/hWl1JSLiOwKggM1jc/hO29Z3Yky1jn+pRY2VxGsURvEBGoUsvqx/krTk dI0aSQhUQFmY8ABxNAvO+Xa0aqGZdAG59xNrjcttq3uT91YIw5ML/qNJJWLvkpfFlkJZDKF tIjNoQfy/or0ONCwtPOAclhZmHALfcEX0F/fQO8dvPccJ8eNxFNdXikIvtdDcGgpk5CzY0U wA5llv47SI3BH2i1N4f/KQf7NP6orzeJmT5pcyEFokyYsloyDG0yx8kifzlve1ekwxbEgv/ q0/qigPUqVKChHOKQwf3kHl0ZP+ItPkc4rOwiVaJrbgsEhsupPzBoPsoBZOHlvPkw42zZlS xyTZG+0kSqF5dnny8vtqd77fNJIncIJXSTHWwCnRASC0gXx0HMPEUPCxvr8ibIZmggmcSNj DkeQWCAyeh262PofEUTF7rn52NLkY+KkiCR4ViaTYw2G12JFrUA+6fU9PFklDGYAq82ON4U Ej5nTYgWPqdOGop+KbuR7nJDJAowAgMc4PMW00I+3wrNyEzYlwvrkTfuKM2PI0aRLuXp3Gp a3srYKZhlY9REi/AoQlr+bEt+igy/8AqRIXbAjkJVZ8hYZWDFLxHmKM3tApyTHghMXb41VM WcOrQqLNcDeWv5HgfbXM3ti50PSz5d+OpDsiL077dRdrsbeyjtkIuRBHYMkyMY5Abnls32E eN6C0ckAml2yqXZwrICLqwX4fbYXrK7ligZaGPHfKdVLRKsziRHYnnuz2VQbD/BaqRpBP3Z ctlRWWW0dopudSvK5OiBvUijd6TIWTrxQySho+melK0XAk89iAF140DPeMz6LCDhir3Xa/4 RtILbz5WvRRIk8uNkK3yXVumLW3MwuCSf2QbUDum6+GyybfmH5expt90b8CEXtx1ozmFoMW SZy6h0ZXRSqliCFuNdo1oF1SDPHTy2CyK7iGNLptsWS6Npuvx9taagqoUkmwAueJ9tY7o00 caQvErRpNvKnbHsQkIwQG45wDuHDXzoc/dO4fT9uy4kYQObZwVAzhrAAW1sC3iKDvdYMLtO BO2Ljo0mc6xiNxujMjmwLXvoONB7DGMCSTGjLZDKT1S8bRyxi+3kDXDJcX5fbTv/UGNlZPb x0SoWNlmnic7S6RnftD67TcUt2vI6/d3n59uVAssKs5bbGwU/CTy3a408qDcjdZEDIbg+PD hoaT+mOLPJmK8kxfR4jzaFh8PkEF9Bx+yqpknFycqEwu0SkTb0F7CQXblvci6nhTMedhSlF jnjZpBdFDi7D0HGgPXms2VcjJjia0wmk+oDRKBeKJiqksRzdMD4fH2VsIDgsYtBivdomZtV kY36YDcQb8tvZ5VlyNG5wnWUJIsCSoqIQJS+5GsiK3578DbxoAfWb5cWVrZEwMTHG6S/LQs 8ZmZ1XRreHgdPGrYuTgdylz44JJmMjqpYIitHZ7q6ytbl3DRWN/IUpjwNhSkSq+K4VceVnc SY8sW12ZY+W5e/4RpegCUwgZgjSPD3lZVlG/YdtxI8UO1GZ93IDe3pQaJxUx5ck9SKLMeYS vsfYFXUBmYRP0iwvpfW5pmODFnzpVgljEICzdSJgzfUMjrvcqLWC6gaa3NIQxGWBg8fVn3i OeOdgqHqDRolhO9OSxB8tBV+1s8LGV4LRzZUQimVXXrBh0wVuq2VQ1uZRu1N70DUBzo1zZZ pOvJCkQfbYxyrtvv0G62032igSQ5uKs0k7OVeRJMQl9sMW3Zq8aHRAfb7NaGZWSQrsUwiZn aMFmdMfGIIZ4yb2+IBf5vlRcbDn+VNHjEyxTM0eO5EbtGvjLIS265YMLaUHphewvx8bVKHB Ks0YkAte4I8iDtP3iiUCufnx4UYYq0kjBunEguzFRuOvAAeZoXbcnOmknXOWOKRNu2CM7yi tezM/jurndMhojGkU2LFIb7vqteUi3KoZTrVOy4rQJIwGP05SGD4xchiNNd5b3WNBp1KlSg lVkkSJDJIdqLqzHwHmatXGUMpVhdSLEHgQaDz5mxpP+oLXaR5JIhEY5LLtSF2Ja2jDm4VfM abIYY0ku9WQPEIrosxiBLbpU1XVfA6aVnYkMcHcsTIhQGSLqNkM1wWDSCEaWWzDfw8vGvRx Y8MiTY08UbRpKzKg1G1+e5GtiSxoMIK6Ywxu2QvlQrv68SObMrE3jZptL3vzKPD1rRx+1Sz tky5RMUOXYNjJYHYt7dQi/NbS6nhWsFAAUABRwApLP7pBiLJeQBoQry3BaysbBBb8bfhHvo HIYYoI1ihRY41+FEFlHjwFK5EiZbHDiAlQNbKa9hGBZtun4j5fbSOTl5xxSEwct5cgjph3V VS5/EYH3Koq0GP3J0kif6SRwNkq2mVfPVWJ3X/N40GuZYwQCwDN8IJFz7KyO496SGSKKEGS Rjrh7T1pg1gu0H4V1JO7yo4fJhhSSPDinCLaIY7BSL8dokVQB76B2vDEOJkZuYD9fklmyWQ lnQg8sabdRtFtBQJ9vxZ8XAtkwiCeY5crILabl5fh04V6DD/5SDS3y0/qikM0yGPG6o5zBM ZAdDu6WtPYd/o4L/wCrT+qKA9SpUoKH4h7qQwf30Q8oDp7ZKfYc4PsrMggE0sIaSRAsFyI2 2Xu/iRr4UHc6RMOZegvVy8lwIITeyudHkJXUJbVvX1rnbYD2uDJhJM2x+u7hdgJl1baP2bU xFFENvRj2PHMVZrm5t8RZjq1x/dpVpFKpldXd0DzWvrbbz29P79Ap3hplysXaHERJVpEClb kiySdTTaf8GtarsqKXchVXUk8AKR7p29ssRTRbetAweMEaHUHj/LcelNZRUY8u5tilSC5G7 bfS5FBd2IQstrgXFzYX9TSKQjG+mxmCPLIkkZe3MBbfofy30+ymA6xkYey69IlCSNrKllIb 7atiwGHHiR7NKiBC49PAE62oFe24vcIMfHSfIDCNArxlAToLfGGv76WyhBkNlZcoSSLDDxs JYdw5eYlbvrb762aXmwsOd7zRI7jXUcR6jxoM7uX8QmyI8OHHE2GURpJAq3U7mDbOowW9gN PI01hRyZOBEk6tEY3IMdgt1hchAQNBfaDp+imYJzI80ZUAwvt0NwQVDg/Y1D6rL3IQh9yvC XZPyFWADf0t33UAJI3yIRMOmywrMpjtZJRqlvGym1G7fKjrIV0Dv1EU8dsiq/6TUzcQZHSv tWJNxlY8dhUjaARbxub6aUoMozYTLKl5VhaRJioUSJG5Xcut1JFj79KAHfQ+Xn43bJJmxsO WOSWZ1NursGsd/Qa1xGEPcsOVVZDLFEHURCyoV6YUOCLAMRceHGj4+C79znyMuQ5DRxhMdW ULtSQHcdPxEgg0d5JI4mw5YutbG3AKdxcjkZSp9otQEVkiz5QQ5knjDq5sV2xGxRQPItfXj eq4OJgvgxhEEkZHxyLZybkndoCDu+yuQqIpoBOGM4x9iyX3JdbdQAcdx0PrR8BYVxI+jIZo 2BYSm13LEsTpbxNBgZuFkdyWXEEfTmwnWSFlm3pdjbmDXsAFvbj5VSWaJZsnKGf0sgwtGkz bSSC4ssEIIAXkbaWNze/DWmccC3dWe1t6BRHEYlaUHlXYdWcmwJ4EWoGbJvy8y8ccWY0Sxr Gxd5AGW1k5THdhoPG9AtBjhmgh6AH0c4jaKeRwpnY7w+9RtaRt1/u10rsfbM7JMsUUMTQxS uJDHJ01kcbZFPKtnKkAXb1B86JCcbuHWaJJ8rEx4nDLkv01EiAMttnMSR5jTwpmJLHtjIrv tRFLMTGSz7JCVSUWN7m9jf20C8uNkTJIOZCL780IFcZLkMlwV3AIAF5OGlqZ7U2PMECt0os eVGhSRrM+SyOrAhwDtudNoHA2FMd2O3ueDbIERk5WjLMhkUSRmy/huD76Flg4v1scAjXc8Z Lkcw6pdy4W9nZSTYaE0CUcmXiZDyPG6SSloUgaTqKh6sZI6kgG1JAbDjYa8aKmTIqokwyMa fFkEeVIZGaBY5CUDX3A2suhAsDx0ok2Q+cygtI0csfTkiWMRu0sJdym2Q8h5bceNuNEjwGk XFxpn3JMjLO8Nkdgn4Jbi+0E8eN9CNaDdjVFRVT4AOXx09tWqAACw4eAqUGU2HFgSrkopys ktKzbiomffb4C9hyKLAeVH7Z9W7z5GRCMZZSvSguGYBRYs+3Tc36qp3iDInSOPGMKSHd8+b Uotubpj8xHj4VO3xx4CQ4mPjfJe95o2EgBAvukY7TzedBo1Kh4acalBLVxt1jtNmtoSL12p QecgQxZSw9xyI3SVZoIGT4Ekd1bp7jc7tNA2txR83uuTjKsmDjx5shYRzmJy7BF+FmCjcNS fOid+XAwu3ZeS8QLTr0yF03SMeRreYJvfjWdIs/b87EBbdkxYc7SPa6tEqblD+PLIP0UGn3 HImPa/qTMuOboQ6FrK17MC5XgeHwiksUSd4y4TJJ/Zu39GU3Ubp53Tdz62G0VWZ3TtZyXW5 llRkVpAxkQJp0rs6rpf4iRWx9Mx7Z0I79V4god7B920KGcgDUUF55GGZjJHcsxfqAX29MKd W8Pi22q8IUzzyB9xuqFbW27RfX27q5kTtAYSbMskgibzu+ike/jXUWRZZpmAswUIFuSQoOp 9t6BdUPRxuk3UbrFmcAgC5cyD04lbUYq0SZEzOE3kvfiECqF8ePw3ocBMcUHTfqGaRmc2tf fudjbw2n+SrOZF+pmsFjVRYSDRilyzW8iNPvoF82VpIYHZdjPBM7L5Hp8Pvp7EN8WE+caf1 RSfcnuqvwBgna3lyA+NO4wAx4gNLIuh9lAWpUqUFG+MGkcK/WTy+nU2/ptTrfGKVwiNy+fQ TX+k1BZQ0iiyKCkxLNfQBSTuF/EjSpKrRDKkKgxEBtt/isOfh6USPpnHYSqqLdxIL8vE7jc +dA7VL9Z2yJpOcOpGvFkBKqT7VFAaR2iaSYKWjCqSAfIncQD5ChSq39qe5TGliU7wNx3EMH YL/N21eYIfqOqGWDpjqEX1tu3Wt6cbVWRtjz2cxwdIc5BKo2ouv8ARteg7eMTRxiNZEaFum 97kqu26m/gbjWiYUUkOLHHJbeo1ANwLm+0ezhS4iUTGJYxKi4oRSfK9tm7hz/qpvGR4seKO Rt7oiqzeZA1oOzSGKNpLbgupF7aeJ9wobRM2ZHMLBEjZT5kuVI9w213LIGNISodQpLKSRdR q2o9Kow/tUWQtli6bB3JAB3FSg/TQAcu+HlRwJsnWRkUxG15DZle+nmN3vFHEsi5wgazLJE XUgWKmMhWv6HcLUr05ZMDIgiTqMJWWB7CPW4YSG1vgY6kcbUzE4+vlieMCURxsJhxdDuFj5 WYGgapdlxmyyrgmZo9A1yuwML7b6cbX91MUlk2+tVZIxIJIZFiAJDXFi6anbzC2vpQFk6Yk lQKeo8dzrYsBy2BuOF/vpea6IUaNhPLAAZ4tZSyWG3TyLX8uNUjlw/pY3y26vyulI21njIP xcwWx4caGc7F6MONIzvkywkQuAyCRrDRHO0btKBhT08lJMosJOgW3Fh0lZbdWyjx4a0fAjE eJGocS3u5kX4WLkuSvHTXShL1knx2mRWkaIoX3G6yW3ONvCzW41IUfCxsaF3XeXCtYWDM5Z mCjyF7j2UGNEG6srRxxwy5Mkc0KxAm6R75BM+7W5Gm2wpeLNx4Jv4gqyZMipaUvvbc0qgzE Oq7V6SoL6cPWvQSY2JZpcRVGTfrIUIDOV5T7jfafb51ivL/APUAqyJJBKf7Vj80Msg1HzAw C3Utw3ANwtQAzZBjGcSDHhnZVGLKsjtJFGi7QeVbC3hu2+tauU8bZnbirFHmVS0pbpSuqlG Csltbnj7xWf044nZEcwSDriPGhiDSqxW6rLtRhJdbm1tLjWnlyGebt2yESY6qiiXcsiq1tb q3OrLtsGvQGyHWbvMCRIHlxweqWsSisVN1Vh6jmB+2k0m+oYT5UTb3diqxm0gIBjWRbWXaB cbifImrydxZ8h5GiUyQyGISaRkBtwQxysee/gNlifZVsLBhOJIJiyJGN097Ehwt9r6sG2fE 1uUt4aUA4oppseNj8nHkZtyxsZJnQFpGdGe5JLniNbajjRExmDRTLAEd5+s8kbFp0RtWVwV VyG4H+9WfkwKMCGGfOlycpZHaLIChWjACN026hFt11OpGnpTwDR54y2Vo8cS7XdQocyvaPZ pdmTdr9ntoN/SpwqVKDO7vHEVSQ9Lr2kixxMwTmmXbyE/iofY1mH1CzGJHiMcP00NykIRLg XIGp3XrvdMDKzJU6Cw7RE6M867/AIyttgUggi3GidoxcjDhbHnEPIQVaHddifiMm+53Hzvr QaFSpUoIazh3V8mPI/hsByHhZog7FUjMi8RcndYegpWLKy8vu0pEjL2+OT6aNVIUtMqlnY6 XIG21OxY0Ha4o48UbYpJfmKSWZmlNt24m97/dQI9y+Wseb3Nfqo47KcSFbxrIbXdgxO5h+G r9x7gkccGVML4ssvSWJATLIrAr4HXXXaBwrRF4pZ55CFiIW1vJBzMft+6gDDxH7gHZWL4/z ol3XRWl3KzhfzaH9VAjBiZ8uFKkUQiKZMj4/WZoy0Tfn2XbUEjXWtOfbF2+RIrjpxlEEZLF WAsqr43Bos0hj2HwZwhHjzaC3vobK8UeTKWCXu6E6hQqAXPvFB09O+P9QvzvwG1wsm3XXwN r12EMJsgAEJcFb31Yi7Een66oyy5P0rWCICJpAfiuF5VA9p19lXjkLTTwuQwTa1xxAcHlNv EWoKxXxxBE5DNIWDMNOc3kNvTjVeruTJDKJYonsN1rEABmGvHaf5KtB+7xzkLacghd3EG3D 27RUaWJlyEmFooiFc62IYBtbe3WgW7qQYi4On02Q1/QqtaEYtGoHAAD7qR7qLxSW0/s04v7 QlaCiwAoO1KlSgG37wUrhX3rp/oI9f6T02bbxr4UthD4T/4Mf6WoO9wjxDhSJk2XHJBbl3C +4EcoB3Xbw8aS7LDFBK8ccssto1ALRGKFVDMVRdwvcbvE8LVzvhTGx3czzx9Vl5IxuXVlVr HY23z48aN2yRZMibZlz5IRVFpUCIt78LIlz50F8rMhminx4xIzgMnLG1mPBlVyu2/h6UPIz cnGXpZUPSicbEyobzIht+NLBl9uooi5Qw1MEkckkoN16alzLuNy+gAGvHyoM3dnmkhgweVm 3nJeRGvjogvzJpqToKAyTo5OLjbMiHoclm0uvJtdhf4r/cabxomhx4onbe0aKrMfEgWvSPa 4IcN3xID1UdRkvMTzM8pN720sbaVpUAMtl6NmXfGzKkgBtZWIB/vigzxR50oheMPBCzCXfw JKcFH9LjVpI4gZGmBSIyowtwZrKLtt8N3n76rJju+UxSRoWXbIChO2QcCsiHT8NtKAeV27C GIRlZEiBLbcl5Srpb4bNoP5fGh9jfKljyZMlbzhxGMmzKsyIvIwVuA18NL3oeR27Km6GNm5 H1EUbnJayAO5iYFY7Xtt5vbTvUWTLiaJierCWdLkDbcbCR+E3JH2+VAfGlaaFXddr6hwDcB lJU2PtFL520Ow2DqyQSLFJ+IEC5X9fuqsSdQYhgiMUaBw5BHINpQp6nd+i9VjnRokklP9oW GQx5FtNqmxYDhc2B4UBJs/D7fjQmaT5b7Y4igLbjbwCX8qzzFJ3TOylzEeXCxdsmGApiDMy m+p2liPDWmI8WNsjElmDb1ieaLHIHTWRwOpY8dN2gPnRUDDC/h8qmTIWC+0HaGHw2V9Ph0o IkTjofVRGaU45jY7r81gXTaeXmt8VEgjlx8TGWYjqIVUg81gTYC/mAeNc2oJooskOZfpyOq GIQ8BJbabhvW3sruLLKMOBpCSxIXnFnKltqsfW1iaBdYmjAyOorTL9RPDEnMG38FVvEeJHn WbldwlnMK42RPJuJEimFJoHVbK+5Es9rn7K2IlSGaMSEOx60iSA2VLsC624aX4+2k07cZW+ rxrxhZ5JYwOQyLIoW+4hrDj4a6UGVjdyyUyzHkwyA/DBkYsium0mwBM3KxFrXPMBxruH8jJ WTFvEiFpZZGRZI9Wt87JQk3fjy6Dyp6XAzUCK7OckIkeI8QukQY7ZQ/AfDxbS/hY0bN7TO6 Ikah0CLCI0dorKjKVYuD+UEaC+tArLkQDK+odiXjG5uitljMx27ohPcu7beKrRIsjJxYFM4 kxUE7hhJZwYeZmkkYXIZr31PH7KaTtxhbcsSxxzKIpkBvsQBjuvYbmJ8TwqmJg5L4Cxgopk LjJkYmT6kFSgc3AIuTf3UC0kSphtHhdSXJRjI0UbfSyupUC50Ifw+G2lMZUIkm60cu/LT6c wpqUDBipZwpsSbniNBXR2MmSFZHZ4sYKIndiSwVNgQooUAefnTeB28Ys0+QSBJPYdOMbI1R L7AF8T5mgeqVKlAj3BM92AgkMWOq3l6YBlfXVUY/CQNeFA7PFBiwZckayCEys4mm39SRQqk s3U5tDcD0rVpXui7u25altt4ZBuPAcpoM85Hc8/tBzBKmCkkRkXapeQLqRzMygXHpTePi48 KRY7PL1RGD1C7qZNvxH4vXWl+2ZBn7RG0yCUwJExFtoNo0k4a6renmWOXISTeb9M9JRpo9t zg+fD2UCuDFHjRYwVORpZQrMSXJbeVkJbxZV19tFjVUjinnQ2SRukG4xLIdq3X329AamLMk yQmY75Q8qQyW0cxlk3eVyo/TaupJFLHvl54kntE51BO7aretmNh9tBaTqOcpd3Ti5VDsNAS Oe3ut76IGRJjCF27o9wkHEhDtsfZcWrjO7maBbB1UEMdV578R6WrqLCuRb/TiMLc/kB8Pfx oKRyiSKCRxu3HlZuUgkHadvqKo7TdTLUp1IFRWVX0UvYl0F/CwX30WIrMkLu1yCxBFrMVut /wBdVkdJHyMaYjpKilmvblk3AqT7vvoJP8040kQJJcMHHhGRdrnyI8KKhjEkqhQjXDOR+Lc NGPrpUlfptCotZ22bfTaTp7LVyIRFpnTmdms4biCosFt4D/DQViImSCWTRwN6rw4jbcj2Gu FImgliX5ILFZCON24m58WB410XmMMq8qKGJHqRt2kf3cKnSjeKWJW272IkJ1O5uPH04UC3d FvDIL2248w+3ZWjSHcwphmBNv7PLw8iVvT9B2pUqUA2/ee6gYQ5Vb/woxp/So7/ABH+bS+B YxoRwMMX6DQNOqMu1wCp4g8DXayO9x5cOPk5Uc/y9icjsVEfTO68e0G7MfOiYfcczKXqxrj zRKbSCKRy6/0XjXX22oNOuOG2tssHtyk6i/hes2fvKRSqka9UziM44BC7924ubngqAXY+FP YuQmVjx5CAhJBuW+htQWhiEUaoNSAAWta9hautKiyLGxsz32Dz28da6x2qTYmwvYcT7KBpl fTzxtaJWMhBB3E7SlvS1zeg7Iyzwuu4xWbY5YWI1GmvmOFTkGQ6WId0DbwdbAkePC16owMi 5CID1GbbZ7AcFAI46W1o14xOV/0rIDf9kHw9hNAqs0yR4zyqBPKhR227mBCGS9l1/DqKtFI VeKBGDLLASjgWe6W5iDpbm+2g/wAQgXFTKlKDJVDZiGKgE23EorFVa16kMkCSo8Miy9THJd 4wGayaq6kX0NzYf36C8MQZMPoKxVCzPI5G4XDB1fzLMdRwqkEwneJ3cCSOKTYApET82wuG8 ht4etEVQsmKmMWaNkcs5uylSNwZuAuW/XXMWP6pYpZAgjiWSLooOQsCY2Iv+Gy6C1BEljm6 GRMjGV8Yusai6ENtMgUeLcPd76suJ/Z1fIBkdcfpGK4A821NtTYa3pPN7mIUXO6B2xP9OIy 4WUF2EZKIu4X08aWyc98foouN9RG03SlynMjwsR4qvMb+6wPC9BrYsXUWKVpupLFEIjtYMF cgb2v4nQcakeRIcOKZ7MxcKTttvBfYGA8CRrWdBDvyV7h2hAiszjNjD2SRlUgLs8GDegpnt +fmTYZlzYTFLHP0ipQqWUsFVlUk/moLBFMsqgxt9WZlDLqyAKot9o5vU05hzdfFim27d6g7 fL0pZLJNvAEzzTSK5VSDGu3gD/u1v5/ZXIEycZERGTrOm+WOQkAOLBnBW/j8XrrQaFSsTLk 7nBkPIc24gRJGhSJdhDMQyseZhoOXWtpHWRFdCGRgGVhwIPA0HalqlSglSpUoJUoWTkJjY8 uRJokSl29ii9Z3bZO4dyxI8yaY4yzXZYIkW4S5AuzhjrQM5fdcfGmGMA0+UbEY8Q3PtP4je wC+tZ3/AFAXyTgxmGQxDJU5MRUlDEOLOyXXaPbTWJiRo/UQn6h57ZEsrF3bohgFQtbT9V6P kSmRMqBnCKm0NJYm0cg5hp42v+mg47RdLKx3HSSPVzDpyPrf0Ngb0Z4maeBkAEMQLXB43XY qgeWt6oQp68MACysu4O3MrbwVB9bbeFRQYJsbGjJYCMh7/ljAAb23/u0oIUed4SQEXHkYuo 1uwUqu305r1Y2yEMbnZ05FDEaBipVwB6HShrtMcPQDFmlLMzcRZvm7/wBFqMyhkkjiUKxbm v8AtWJb7KDrbQZgkZMlgxGg3m1hqfZXFil6qyO2ix7Atr8xN2Yn3Cu8qySyFjfaLg8FUXOl cTqtKjlbIY+Yk6ljaw2+mtBVN0scXwqEc77aC8ZK8o9oqrs8jZOMioJQgKsfhIkDLzD02mr 3G2IQA26liPIAtvvVo2iM0wVbSKVEh87i60F1iRdpI3Oo2hyNfXX1riowkkkvowUAfzb/AM tEqa0CqgR/TJCSyG4J43TaTuP9K1W6QfHmEZ3NKW1bgG+H/JtXIyceKFJLEsdjEcAzXOnpf SundBrcsZphoP2uX7gL0AO5A9KQcfkSA/atP0h3I2SXj+4fX3rT9B2pUqUApeJJ/KaX7cW6 UY/D0Ibf4ppiU23HyU/rpftxvGv+xh/qmgZmhjnjMcgupIPsKncD7iKWjwjAJ5TLLkzSJsJ Yqpsu4qF2KoB5uNEz3yI8cvjaOrAtyGQ7b81kBFzSvaZ8qeXKeZy8YKLEem0IuBzjZIS3le gSxsfLhSNcsNDCsdsaDHjMu0v8aSsVdi3nwBrZhkCYkckwEACLvUkAJoNPdWf3SaRctEAy2 TpElMReBJ0LMfZwp2NZH7eqohSRowoSY7iLi3zLXv60BDNacQlSNylkbSxseYe0XFLpErfS mEGRUZ2MzGzLfcHBGhuzHharqscc8Ubby6QlY2PwkDaG/paD9XjQQEY4bpuaQSOSzKVYAhu puFhYXt91AWSNXSYAM8nUBAI+Fht2FeGg4115cePKMkkoMm0IsQ1KgkE6LqSdKXyJk+sjwt zu08l5gqttWNUJCs401IHjQsbM6kwTFUJDGzKyRLcXU7bFvhvp56DzJoH8KHpxMzIEeVi7L 5Dgo9ygCseNYsX/AKlylXbixtiB12WEZsdZJF01Bq/bs/6bGz8zJaZ4oWvdzvNgSLIu66j0 IFvM0HsgXIxpMydDHFlTtKZZCNzqrfKiXibAj+Sge6uTHCseEyJiY6KrZEysS5+H5ai17fe dBRnhSDGDfUy48aqLDkuCeA27Dr6Cl54JMlTlZbOIeoGgxRdSVHAuvEt+IL9tBSFctpUyjL FjJIwgRtCm0i0m4fAbglb8PCgtHjZWUY8jGyGF9DNPEjFhbVwtkaM+Q+0Uxl9w+iljwMWNG kERk3SNsREUhBfarEkk6C1VjC9ufdkTBYCLtks6jqEDjJu4m3iP8Gf23IXKHcVXd9TJMczG WQGNjGNvTcORa2mlBbD2Y7zQzdb6qQfVZsbHpLIpurSRWOgHiLi9NdninxO1RDIW7iYlQ1m JWR7KwsTbRr1SGGNMhMyKaWdsnDYRmX5ksagq1wgte+7X1FaUQiTFxhFaSJdiI542tsVh60 AhuhlBVxKs7SyS6WQAKANRf4doX31xYVVYRI/XlGPIsa6bXDbS3MfcBfwpjEikjSXfYF5Hd UB0UE6fbx99Lw46wCOJvm5CQusdyQh3EFwBrbW3uoJOx1w2kVDLEm6S1yDuEf8AlX0qyht7 HFQI6TFJF3EIQV3E2HD4h4ca5Mt0fGuqydOLfKfEE7fG2uhtViSzmOKPaUyAXYaixXqMx9o NqDrZeSBtXGLvu28siW9dWsdPZR4ZGe+9DGymxU2PsII8KAIwXUREaTl5mY8wIX4VHqLe6p kLu3PGR1YGUhhxC3VnXTzWgc41UaHU1VZ4XYpHIrsOKqwJHhrSHeu3zZsWP0Wv0JlleImwk QfEnlfyvQcymXvGPNhY5tA5aKbJPDlNmWMH4j4X4D1o0KgxYfRU/KPSZr/CsYKOrHTdqtvv qsWXBmMgxUYNju6TXAQxECxQ+puLW9tXiMawY4xwyKG2dPiRx3h+Oo1N78aCoUSIkECBBDk fMa97bD1CRfUlr6+00W5/tMMKp1hzeQYyDQufPSqMu5Vjgj2yJONx8F13u1/2lP31JXKx5a Rx3mADDZ8TlxtQk+elB0RRos+28s/TVWW9tFB2BfIXvVw8kZghkIaR0O5x+ZALn33oUoaOP ImMhaXYEAjFypUblFh4lmo6xAlZnUfUbApP5fEgel6CiLLAm5mF3lLMLWFna1h660eOPZuN yzObsT9nhS2XInUijjUy5KndHHc7FuLb5bcFHh91LytiqCe6ym6aMGukB/aCjQjX8RNA4sk YmfqSxljZUQEXA9bniSat876vgeiI9T4F92lvdQ448GayrDGysiup2rZlOgI0qHDMW58SQx MRpGxLxf4hOn9G1BFZY1iWG7WkKsPEnm3lv00dYkV3dRZpCCx8yBtH3UDCkj54iNmQGLzIT c3Y/EpsLr5H9dNUEqVKlAtAA0UJn/eAkoG4+Nrjz211T09xdbIZbR+JG7S/va9cgJyY4pWI 5Gfh+LaWjuPbxrsYEpdZNVjl5L+O0Bh7bGgD3EXWUf8AgsPtZaepHO16iAXJhP8AWFPUHal SpQAyNEkPlG2vuNA7b+7XW/yof6lGyzaCb/ZN+g0Htl+mb20SID/y1oL53zIZI1l6LxgSMd 3T5Qd2r20U21NA7cM6SGTImliZ5gOmIjvQFQRuLi1ydL28qJldtTIyBMSLMEWZWG4MkbdQA eWvHzrvb4ciPrSZCrG00hKQp8KIvIvvNrmgWJlRuk/cGxmtZI5VQn3SP8ft+2nW0wjaRpbR 6Spq7ED4l2+JrHhwcrJy3zFSL4mVocxmnZCCRycOnce3StXN2phPzCN4lEiBNLMuq2HkSLU HY2DzxCYkZCRbjHblu1gzA+NjpVSyr0WSa5kmNgvwvuvuW2vwgfdRTGTOuS7BUSNl2nSxYh mJP9GlUynjh64xpJoyWkMqhV5WN7qjNu4UBJdqQ5ihinUbaCPi3yIqjb7zpQsOJ+3JsYKmM uhW4GzaOV1txDey9/Ol3y5ZMiGRYmVppCsEZsSt4riZ18No/T50+mRBJlmCJVkkiF55BbkP 4VP7R8qDNjg7f2yHLKCSR8y4WKRCrsdrct9o01LE+GpNVxWhzoIu3BwZMLYY5AvLvjBSzKw III4EfpFX7xkNJIpxyXdBbGCWuZW3LIVudbRhgvheidvUwSLqRjqxjUuB1DLYAdRh4c20eR 0vQBGVMcroM8gfH5FGwuFkl03buDBVuF9fZRJJnxI455omjkYiDFiLBnd2vtWVr2seJufZ6 3jxklhSPKjUTIWjLrzRqWbeY2HGx0t7joaW7szT9vHa5I2m7lu+SqG7LtNkyC3gtuN/UUDA wIkf+Jd1dBMYhEIlG6KE+PSBBN6nSGQYsvGmjeSKIw7YgCWicrxDn8IFwD41XtcAlyswmNk hURwsGJYNNFu3SI/HxGvG9dGLK/dZpnKSvj44iRV5S/VJ/ek6XsPvvQGxJslYYZMsJHIyyK WZQrhIySjtY2GguVpvHx4VxYEVuosYDI4OjG19+mhve9CiDY8mPjsEeQQFVk13Xj2hrn8pJ FHw4Dj46QswZluSQLC7EsbDyF6Aw4UIwhplmJO5FKqvgNxFz91FqWFAtNirJHMIwEknsHc6 mw0v7hwqjASfuECPHP8AMJHvc+u5TanKBNj3UCHkJlWRmHoQze24FqASot7RjqO0+6VuG0g A6/0bCiSMUhyCDwBYFRre2g04mqdIqsjRHfJJOHJtwsVQ/Yq0WR+lFLIoF0BcjzsL6+tAnJ aHIhyCiowVRkMLAgSHadx8QDrr5U5j5WNlKWxpUlVSVYoQ1iPO1CySsqvjEhDNFfcR+EkKb /42lDlVYssyRqsaRRguxG1TuY8pb3X9PfQJZ0GK3dYYsECLuCyLk5UiXA6IurdS2jFuAFaK iOGOFInLdSTcDxL7yXcn7b0nLjTN3/GzWVYVSCRHO6/U1GmgHw3vrTcanGSGPqBi8jbhb4z IWc7fLbx9lB3aoIeDeXab5nHx0bcD4BRp7qpI8cEWXILxy33EnUs1gI9vobWApqKLp7yWLG Ri58LaAAC3oKFKoxo58m+9zz837Pwov6B60FXDQrkZTEKzKpA8AEHA+8miZMzQxbkXfIxCx x8Lu3DXy8T6VyNGMs5ZbRsU2g21YDmb9H2UOEdfLfIa/TgvFCp4Fv8ASP8A/CPf50BsaAwo d7dSVzukkta7Hy9ANB6Vm9xhGblmJ8zpRY22ZoDGdjWG75jlgGA42+2tisTOhiycieLIypY YZJooljCIymXYrrtYqx18f79A5215cp3zJBaJlEePoVLIpJaQqeAc8B5Cn6zh3DbinISUSr BL0ZgUKkneIyLDgwJ9laNADKgaQJLFYZEJ3RE8Df4kPow/l8KtjTpkQrKoK3uGU8VYHayn1 BotKAtBnbT+6ytU/ZlQcw/pKL+40DdQ8PP0qVy9ACPm6DRLsjUNuUWsLDbs09f0V1vn6Kdr RSDePHl5v8ofprsYEASK5O7cS3iW+In76q3yLupuZZF3X8d1kt7hQVyLmVgdBsXUer01Sc3 /ADL3/wBXHr/vDTlB2pUqUC+XboTX/wBU36DS/briOQoAWCxALe1yIkIF6Nn/APK5B4fJf+ q1CwAEil1sAI+bytDHrQXnym+gfKj5GjBba1uKGzIfba1G64GQIGUjchdG8DtIDD0IuKEhi x1hxRdlkB2StZgz/vNfU6tVcV0yXTJdh10QoYwbhTuKuw8dSlvdQFnEez6hYxK8Y3pY2Jt5 H2cKhVnyIZkHy9jbj4ndtKil0QR4U++JliYuwgU2ZYzxAsdPE2FXlZIJBkKpKCIIdv4rsoi UX9p+2gCJcOBJznsFdGLymX4drkhNvHlsLf36Sm7pHmOk2Jkg4KAnIx2js+1f9Iu8Dct+Io 3cIMjICjI7bFkuP3Lhw4jLH8avsNh42vVJsOFFSXDyT1IZdrI72jkdfjA0IjYDxQW8xagGI MpYpo/qAJ5Xab6pVDs8DMCLK1ha1r2OluFjTsU0eFA0Yh5tu/dEp5r35pS3wm/maTllzQTi KelEijczKgdBIWvuba0dtOAsx8qcPa5pYViycjrbgUlYKI90diUFhfVWsQaAOJHJ9bmPlQb oIOm+O5BZgyIAelpwO2/KajrFAs2f3ArHhGxhjF2ba3NY28Wc7rD010rUx4hDCqA7ioALcb kC16xsx/q2/sYDY/aZmkn6pIR5EBPSXx5b8ToNONBoxyXHWhxJN8ircOVS9vh33bj7r0inb c1YGklcjuWTMWaWIkrGjcuxr2uioOHnw11pidpkM2fEohX6dWJe3O6neFYX8F5b+tFljyL5 c0SspeJBEqnmaRQx3feB7qBLAwsrF+vgnVW+ovLFDCx2J+CwLbdtzzU8ryLLJiyIsjNCJF2 6FjYRsHPqeB/kqOGZsmNkSdmiS6ABTqGXYzeXiKJ9OkcMjhCZ3jCyMhIdii2UBtKCkamAQx yRCWXo7DICCWKAXTm8D/ho2FFJDiRRSm8iqA2t7el/ThQRYLGuTv8AqUgJLrfU2AkKhfxX9 PZR8QzHFhOR++2L1P51tfvoC1KlSglDnV2VOmLsHU3vawB5vuolSgXChUXaSxaW5IFuLG97 eAGlXIiSOUsnLctJfW/rQ9rwgtuuZZr2GujWW32C9dkjR4pomYpvPzDe52tp62BGlB2UBhK EQPIyWF+DA3tr5Xqj7yxx0O9xCQwb4LnRSdDx1oiQbZjJflCCONQPhA1P20RnWMAuQoJABP mTYUC4WOKWGIgvIsTLGx8l27vedNaviwGKFFkC9Vd1iNdu47tqk62HCi9NN/Utz227vS97V aglcsGFjqPEH0rDWTukgCSzyHJSRGfHjiAVV6g4zWsRt8jW7QJyZJhGXNtO2MKFvfmktwA9 6i9HxYWhx44mO50UB2/M3Fj7zQswM8uLCPhaXe/82NS/9a1NUErIyYu0vlzHMmEUqOjhesY 9Qo2uFDDXwvWvWVl5jY+YY48dZJpnjjhDMBvO0u7nQlVVRxoJlduik7YMbHZpIDKsz7Xu7L v6jBXvqb+ZpmLBaOSKWLJmKqLNHKxdWUjx3a3HnVRl42Rg9cRGaN229NBv3Or7NOF+YfF76 zO3QZcOY2Zk4EkJ+CKKAoUVSBdn+Zudj7NKD0NAzQPp2e1zFaQf0Du09wokMsc8ayxncjcD /hqxAIIOoPEUEBBAI1B1FRrbSW4WN/ZQMRiMUKAWaItHY6E9MlR6a2oqSiWESxahhdb6fbQ Uha6RdQWlZP1C9SJSu4SCwMhMY42H9166FEphm8FG4D1YW/Qa4B14xfTbJf29Nv12oAZH/M OL/gi/4pp2k5/+Yk/mQ/8AEanKDtSpUoFe4G2JkeXRf2fCarhAIswbgpQH3RR1O5m2BlH/A MCT+qatjhiJwhs28BSRcA9NPDSgDjxq8EJQdMxb5IIG5bA7lj3DUgAGhwtGZ8JkToQ9B9rE 8WaxMZb0sW9fDxo0Sy5hiyDaIKksbFDc7idnLccOW9R44YJsOMqelHdIW3aB9thuXxO0Gxo KxzRjC2z5AjDl445ZCAzIGKqebiSP5a7NNjyiLGikVh1USQAgsu0GRQR4X2ULu8uRAOvixG fI6UkcKBdx6hKFbjy01oXau3LBmZOXkStLmEoJC5AA+WvPtAA8WA9NKCncM3LkyZcUK+NiI VWXIFg5Vhd2jNzbwtp+byoWVgjHyMKbHcy4W0xMruTGAxQqVZQbX8zofHjTJ7pi5Cvkx4s8 8Ue9EkSPcs3gVUcSCfEi1KQQ5ONjTTsGRJGX6btwkCLBGx16gIZR5kWNAxi47YmUHaOSeCQ nfJKS8kMtxZiDcbT+Zf0VaUP3TPkgSaVe3xRC8sD7A8xbmXePi2r5VXBz5J3mgd5YcyJOp0 j05VePwePYoB+2iduwBirhrjO0karKzSkbQySneqkfzjp76Dva8LEhgQY27GkfeHCsX3mNi jEmQEHXhVsLFhj7S0dlNzI7vIN4dwzfMcHje1/0UfGjSVMSWEdOGIM2zUncQUtf3mrZMogk xlX4Xk6ZUeTKxvb020FIhNkTRSyxlYmgUyI2qmQlXWynxXWp3HMjgUKkoXIBRxHcXZS6oRb yN7U28iRjc7BRcC582Nh95rM7t/D2lWKUzLkyJY/TKzSGIHg21Wsu7h91BqKyMNykEHxFKv 3PFiyJYJnEbRlACTfd1Qdo/ncp099Ax8rFwO1xymKaKMttWKQM0xkdiNd2t2bzpItlZ+Y+Q mD9NNiDb1JJB1Luh2sI1UqxVX0u3peg2JFVj9XGwZkjYRX1Tms1zb+aKJBJ1YY5bW6iq1vL cL0v26GAdsghR+vCYwN7D4wRqSPWmwABYcBQSpUqUEqVKC8xSeGPQrNuA8wVG6/soKIzxoX fTqS6KfBWbaOHnxrs0YeGfprukdSmotc2IAPDTWuRpsBMi3XrExAgcu47bj7T9tHS53G9wT pb00oJGCkaqTcqAL+dhSnd8gw4M1oZJy0bgCNd1jbQmnaqwYqQpsSND5Ggz8PuE8y4iHHmu 6DrSugVPgvu3bvE0/JKkTIHO3qNsQnxbU2+6srGys05eNizS75Ev9RHHAyKLIdWlJK2va1u NP5eN1jDKqhpcZzJErGylipSxNjbRuNqDOiPdIcn6PqI5kkMryyyjdsLX+VEOYDaLWOlbV6 w2xsyMxh41OdnzlpZxqsEScwRWtc2QWHrety1Auz3zo4vKJ3P+MiimL2t60kNe8ub/DjLYf zpG/kp2glZOTlxx53zkjeRJkhjJX5iQyoC7X103e6tasbuedmY/cI4MeRYElALS5IH0+n4U YEHf6XoL/XyDtUeQkfRvMsYWNbgRibp3224FRVYu5ZOXPDCqmENNMsl421hQEobuBYtpTXc MpcXBMzzrDqPmqnUBJPBVvqTS3aZ86T5uflxEMLx467Q6g22l2U/F6Cg0cTFhw8aPFgB6UQ su47jxvqTRqlSgVx2IlzF1ssgItqeaNG099XiiiXEEcbkR7bCS+tjxa/nVYARl5duJKHXz2 WrsKMmLtRxK/NznRSxJJ4cLGgtbbJEI/g2kHU22i1vS9VYl0TojbaQBvQAnfer7ul0oTruG 0H1UX/VVNwx4l2c2+QAk6XMj2J++gpNbrym5vthFv6bU3Sc376Y+PyB/ltTlB2pUqUCfc/+ RytbDov/AFTUicImS8hOxXN9tyQAicNutd7iL4eR59J/0GuwHYuQwUsRIxCi1zYLoL0HA4g fGigC/TSXRVXwspcMD5affVYkGQ53uZFx52ZPInbwP80sa7hqqIsEm36mMFyo/CJCTZT5Dh pVWyZngRsePp3Z1mO3eYypINkX4rsP10CPfWxsaeDPlRnkxQZUUOE3WOzaNysSefgLetFyu 1NlsjTS2wi5nnjNw8gK8sbsCOVaHBJ3DLxIpc+CRShkWWKO8bsRbpyqLhrel/G9NdlgzocL ZnszSMzMiO29o4z8KM/4iPOgXmeDLGP2+FZoIHG6CRCYkkWIfCGQhx5jTWr/AMHd8qKaR44 4oJBJHHDHZ7r+eYncb+OmtWw8Z3yVmkl/5RpYlhA0Bfab7uJAW1vLhR5ZhIuXjyobxKCNly WVwdhW2u64NBzZjxZzt0o1laEv17ANYNzBz5XsarF1MaTExVcuGjYSWGnKARJ6am3vokJVT skTdlmFd+78YAsQDw0Y6+2iYcLQ40UchDSIgVm9ngPSguqxYuPb4Yol1J8ABck1h503acqd cvHz4I5wAjNIOorR2YbdpZfzmt6R0RGeQhY1BLs2gAHG9ZmWO6B3OKy/TOVkjlVBIY40juy hDbcXYDbagY7YIpu1wDqHJjaMDqSCxccOYVltBlJ3OTbj5xhVQqOky2+Ik2LvqpFtDwrWGX LF20Zk0DdZYhI8CC77rXKgUpj9+w3yOlLLFEBDHKW6gsHctujubX2igbwIAMBIpY3ANy0c7 CVwSxbVtQfSlO6RjLyfpfofqSkYfqvIYk5iQFNtWGmopybMH05mxCk4Gm4NdBb8xW9h+ilZ IkyJpMiPDTIa21JuqpVrDTS+nrQaGMuzHjUxrEVUDpobqunwqbDQUSh4ydPHiTYI9qgGNdV U24D2USglSpUoKdVer0td23cPUXtpQcciIQxyRhHZWCDQ7fxbPs/RVikZymYseoY9oXgAl+ Yj2+PuqkPTc4zyFt+1uiH04jif2tv66CK6yJG73dRKQhBtwLKpPmKPF+Lk2cx8tf2tPOl0e GTpGRi46riJ/Asu4C9tOF7UeEhlYgMBuYWa99DbS/hfhQEqslzGwDbCQbP+XTjr5ValZsyE ZX0LBt7x7ywW6hSdnMRe1/WgT7d9fIYfmpPiwEgZQcs81lKNdQLfH43/AJa1q872zJw8cYw jl7hJFa0O+JuiwAPgiai2or0EckcsYljYMjC4YeVAjF3Rsgr9PiTPGXKGVgqKArbHbma+lv KtCsPt/wDB2YsZQk/XNo2yTIxcty3VXtx4DWtygT1HdifB8cf5D/8A9VN+NAkAGbCx4skiD 7Ub9VMUErEzBhxdyByMGbKlmcLA7bXjB2btqCRwBbaTwrbrMbDx+4ZLzySTK+LKVRVk2qrB QNygeYagYMs/RgCrHjTOf3MnMLC5IXpnj41I4Mpyy5ZhkgZCrIiEEk24lmbTjS3co5Wixvp 5zuxpd0kgUSygBGU2QfEebX0pnGgzo5N0+UJ4mHwmMRlT5gqf00F8DGfExUx2kMvTuEZuOy 5KKfPaulMVKlAtjEHKyyBwdFJ9kan9dVQNDjzvODzu7BE5iA2iqLeJ/XVsEXWaU/6WZ29yn pj7lriiYQysD0rOzxg68o8D5btaAqAfLMn71U4X9m6qxr0lUSC5aRmve+0uSRb7bV3960Ui 6IAWPruGgqqKjpErG1mLop4naTbj5caAU376b24/9c07Scx+ZJ6NB/Wpyg7UqVKBbNF4JVt cmNgAeHDxqgcGHKYv0wrP8zTl2qNdfZRMsXgmHnGQPsNBhv0MrbGJT1ZPlnTdY8NaC2KJJX jy5rBuiqhAOZWezvf7BpXYpsaGGNoyzRTOfmcRvc/j8rtp91VgZZcv6mFSI5IVLORYOSbp7 1F71WPGaTDjiEiMHfqyumoILmUiP+lp7PWgrsycqOdIJ2h2TERyFdwZQBuXipIDEjj4Uo+P 3GTuUJxVfEjiAbKlkYus1zrGqkke+nJMou0MkZKSiboPCTcHXnuPRRuB/lqPlSPNHsBWVJz DLF8QKEbt3+LZr+6g5OFmw8iHHiKzq5AXxWUnesm4H13UcBGbIGORHlEjqMwJ1tymx/Dbyo eQBjYs+TBJudm6pJsQ50QJ9gAFWaB1bKnkBl6ihFiTQ9NAeXw5iWNBzHkhyAuVI4DmAFo72 Eav8TX46lePpRMB3kxI3cliQbMeLKCQre9bGgMSWiyMWMGCPHYrwUOGClIx/i07E6yRrInw uoZfYRcUA3aGYyYkg3bk5kYaMjcp93hSy9j7UgCrjLYWAvc8PaaKTGcqVuoVljjAAYWVVbX eL/FqPuq2JP1IYjKy9Z1vYabguhYDyoDJGsahFvtUWFyTp7TWTnYk4z3zI43ZDCqR/TiPeX BZj1OoOHC1bFLxmQZUqcxiCoykiwDHcCqnx0ANAjEO4CVZnRMdkxvnEkCKSdrEX262Sx19a yMeSP63dmSkzsTYdsKlLft9EdXX1r0c8ON3LECON0b2ZQwBsyG+qnyI1FCxlz/qgrQx42JG pB2EMZXNrWFhtAoHIrdJNu61hbffd/S3a39tXqVKCVSaQxxPIF3lAW2jiba2FXoeQoeF0O4 hlIIU2ax42JoOczyJKCBFsNvO7Wt9woUTDIOPJ1BygybQLb7jYGF+A1ru3dKvTS8ZhI3n4S CRsSuBZJpYJVASOMOWXxLkbNv83j91BcKZghZrCKQlgBo224Hs86ss6BC5feoYqWGoGtrG3 lwoMZ6scDRR7PmFpLn4CC2/23bSrupMIid1jBYKxAsGHGy34E0DFz5UCfHZ26sL9Ge23qbQ wK3vtYaXHvo9VkLKjMi7mAJC8Lm3CgQgws/qxHImiGPjkskMEbLuaxA3FnbQX4CjdveR4ZJ XiaFXkdo43Fm2+BK+G7jb1pfD7wcmeHGaJknK3yUsSsR27hz8OOljrT88bSRsiyGInTetiQ PG24EUGF2vLdoIliwF6krCRenFsjhjZ+DuQASE1uv2V6G/pWJ26XFXHx8Jc12ChTGwTYCge 0YZimha3idfDjW3QJZ0ioY5r2bGlQv/ALOX5ZPs5vup2lnxoZ2yVkbd1kETrw2pZrfbuOtd wXL4yh2Dyx3jlYfnTlN/bxoGDWFLi9h+pypcwqzmQszsXUAhVumlgxHkNa3a89PjYj5MuPN LPIFyfqguPHvWJ7ArvcRtr6XoIsAGNLM+DJP15R9Jjah1WOPYryOSCu4Lrf0FE7YIu1QvPl x5Ku92mmcFokub7VVHfaq+dvaaczZJGTFSOcrjTE9fLSwIQIWFmtZdx8a5BJjvkNgRTfVY7 QuZQzdQrcqoBkv+IE6Gg0EdJEWRCGRwGVhwIOoNVyJDHBI6i7qp2jzb8I+2rRRRwxJFEoSO MBUUcAo0ApXMZ5ZosSI2e/WkPkkZ5Qf5z2916AsNsdIcZh+EKr+DMBdvfpehK6Sw5AmBkhR 2Qm3xIACeHGxuPdV4wMlocrdyKpZE/bYbSSfQaVwSu6zwllSSI7d9uWzi6m1/I/bQFJPUXZ exQnx2eG2qgvJ0mKgWYl9eBAK6eetWv0mSMG6hDpxblsAaqm0LD02YqSePEggk3v60AJLda a/DrQAf5NPUhKAZJTfX6iD/AOCn6DtSpUoF8sfIlsLnYdONBgt9PkXfpAyyjqaArdiLi9MT KrBgwupFjS8JC4eQdhk+ZOOmouWu7C3voLQXhyDix648UKWFhyEcoXd6gX1oK4rxHFO20wm kZiuqpHJvd1J8uHvo2M2xEwpwWljhXcSLrILbWt52PGh48kuJDjRSoQkjsii92jBLNEp8+X SgJF9Pi9JBd/qGY9fQ7pGG67EfmA09lvKqRypCVeI9RcidlmLaOHOg00+Hba3lrVIYFiGNH MDFumkkSJbFFZt7qhb0BPDxpmGAieWaULudrxga7VChL3Piba0AURsSG8yhkkyC23iIxK/J b+kQT7atGku/MG4xROwEbsNQxUB2W/hfh63ruOoy8aMzEuqSEqb2DiNyI2PnwBpiZQ0Lqyd QFSDHpzacNaBVYV6r4S3+mECoVvbbqVAB9V404qhVCgWA0A9KHjpJFjRJJzSKiq5GuoFjRf SgWmhRTPkvIyFo9m4cUVbm6ixubmuxRyy/TzynaVS5TbbmYevD2UxUoJSxlkGY8QJaPpbyA NVa+0AH9rX7KLLLtV+mBJKg3dIEAny+2gLlNJkIImDRzQmVQRbZYrYk+TbvuoKJGP7CuKCY E3SGQ/lKEWN+JZmvTONN14t5G1gzIwGo3IxQ2+ygR9TFfGx928Sbw+ljusZNw8hfS3rXI9n TxfowwTqMGvfQc3U338d3n40DMEwlViOKMyMPVTaiUqrrCIRFdlllYNca3bezE+8UyrKw3K QR4Ea0HaE0nNIjkKoXcG8gbjW/lai0FggklK/vWQX3HSw3W9mtBXcsUiICxQRElRrolrHQc aGG2z48WOCYgjM9rldhHIbnixP666JHjmGMGBIg3XI+FlIUEjyN/uqsbri/R46yB42Qi+mo Rd3Uv/dxoJCuxcRccuybm6jN4ghixk/a30WSMtA8cYuztrvPDcdT7vChq745x42dWeeR7qo 0YNukuv8ANq0yCSElB1JC4KMBbawNgfcONA17KVys1ce6bJC5UlWSJ5VvwF+mD40dZLytGR baAwPmDf8AWKz4psmHNzY4sczoZUcbXVdu6JL6OR4rQDwMqaaXHGRPKJ7EyQGBolLbTe7Fb W8q0Tkf2r6YIbmMyb9Nuh27fbQ4srIZws2JJCraB9yOL+oRiffQ+7TRw4/UfGmyNpuv04+Y h/MCCCPdQZUBWaeLHfBb6n6hMicR7xDFtuo3sxAJQAGw0J1FejrG7XP3KeRWWVDi2G6Kdg+ Qt9f9Eq2/pa1s0COYNq5E8bsZtixxonEOCSnD8zN9lUZ/o+5rwEOaPm62CzIFVWH84cp91F yd8P1GUHAsiqiAXuykkA+rFrV2aDHyJ2jnBZnhK9M/BsJG/b63t91qBmTeUbpkB7cpYXF/W sXJzWwQwYNhPkyc5MTTqZHG28TRsLk20uPdT2NPLjSLh5jFidIMk8JR4Kx8HH+VxFKjsmS+ ae4TZpOTqsdo0KxpfRUDg2NuJ8aAirJgr2/GgFsCzLkPIt3uVuga9tu5ibm3pTCSwx5q4cK ooaNpXCAAghlVb7fO5+yphSZZmyMbKQskJXpZBAUShxc8o05eFGjgw8NHaONIEPNIygIPax oLySpFG0kh2og3MT4AUlgl2knmyIzFLkKsg1JZYgCqIfJl4n1NCyZJM2MToduPE4MCDVppQ RsLDwW/gfbTqGIZU2hEwVLljoU127fIXvegGwjjmxFxl815fh6IUm7H+da3rUZVEGQIUaSZ 2YOrcS7DaN1/wgW91RRLiRwKWDKz7HUecjErt/mk29lcnAjjysnrbSACCLWTpDRT53N7+2g MpKuEYcwQWk/Nbj68a6AY+mtwSSQx4cbtpXVVHcSt8ewKUP4Q2pFvWhwDZHjrJHZrFQdDs0 +H7KAM4USPfxyYftASn6RytHSxNzkxXHDwFPCg7UqVKAbi542040othg5BZzEOpM29TYraR iCKcb4qUhcphyP0+ptllOzS5UStqL/bQRVOxsvJk6cnQAIGnSuNznW+pP6K5CRkGEzOVzEg D7CLBTINpcKdCRw9PfXQkj5cmXGgMZhCR3NuqSeoCeNgL2F/M1aNPrJIcw2EPSO1D8RMtt2 7wsAtBzGDZcOLkStrHdiFFld7FA/s4ke2jSRu2TFIuiIrh/XdtsPuoygKAqiwAsAOAFSggA AsNAOAqVKlBKlSpQUncpDI4IUqpIZvhBAvc+lJfWGSOfqOIFSKOYSj8HUBNm3aXBX7KfeNJ FKSKHQ8VYXB9xpCd+gc5VKQgIs4lVbnc24c4N7m6fZQcKT5Cw5bRhf7OTJZjG7NIBy34qF1 Pto2PJCrRxRxqsUkIaE/iKJYbTfy3CgOXJfJmiIx2xx9TGDzMxsSNl9Ni3v50fdijJZipWT o3WXw6V9QvlbS+nlQVgZ4DjwSqC0gdVI1KW5wpPlt0v51aEHHMEQbqCZpCzDhubdLcenhVc aQt9K2ShGQ8bBX8joWBXwJAvUxB0VhjmTbI7SmMX+AFi4TT9n9FB1B9KU3EOJ53II12mS7L b7NaYx1ZUYMLXdmA8gST4UBAIljE/F5n6X7O7eVGn7NXikdBaRTZpWVL+AJ5b++g47yIk8i 3TY9xu13ABd1vQ111UySmxdumF2ECxHNwv50N93SnZ4x0lk3bX/Eq7SWFvUXFXlVGeZmYnb GF2KDuHFri2pJ9KC8ZaNkjZQSYxdvElLXH31SK0XSjkQCRg20i2n4yl/Z+irJa8bS363T1G vput63qiBXeCSdirgOY420959QpoJjp9Lj48UvNIB094FwCdbezS1dmleOAPcb2kUIF5g12 tt94quOUkigLuwUsxiVtC4BJS99fh1ohdoY3fZyBtF0Fl0BP66DsSwiaYobykjqXJJGnKPQ VTKwzOGaKZseVl2NLGFJK+RDgjx0rpBgkyMqU8hC2Ci9kQHU+9jRnkjjTe7BU05jw10FBXH hWCCOBCSsSqgLG7EKLanzpPNxpJspTNPImEVChIm6Y6lzcyMtmsRa2v6aZfIKZKxNYo8bPo DddhW/27qIelLFzWeJxfXVSp9tAhDi9q/iDRpCrZUMaP1iTIyglgBuYkg6XrR1oWPi42MpX GiSFWO5gihQT56UagSn6kLT5RsqKI9qDi+2976cTusPZRiifWdQveRY9qR+ADNzN7yB9lAn kkheeZo90EZjYBvzah2T2aUWaKWTJQgARRo92J1ZnG3bpwHiT7KATzLk48B2BxNIEaMjcCA SHPsG24NVWHJgdo8OcFI7bocjc4F9eWS+4D23q4lKw4v067FMgjMQsRtF1Yafltf3UdAoaU 6sxPMCB5aAe6gGzdyJskcKjXmLs3s5Qg/TS5h3z475MpyuqzIIyAIkspe4TzBXixJosZmx0 w43a7uSjpe+m1mvf9mwqKDiCNpQGaWZgzD8Bmbl238OAP20FCTDjTZAkuzTF7LwvuEYj187 WPrTHRtkvOxDKEEaxgagX3NfzvQChx4pZ5ghXr9YqdQFuFFv2vxe3SjFJPrS4GyERbXa/wA bE8v+IAdfWgHCTDHAmQmpYqjEhihJPTH+LperMjJJkTGNWQhCFJ+IpqzcDr5eyqYw+rigaW TdsJcKLDqbWKxufTS/toroJpJYHc9NlUlQQCASQRfya1BcKXnEosIzHYG+rFjf7gPvqkdmG O0jOGG7YraXNuLDz213q7Mh4yw6axh7cNguRx8jauRFpFgcvdBdtRZn0svl4a0AcoXlj1P/ ADUf3J60/ekcmxkhGv8AzS/1CadK3FvYfsoLVKlSgo1t1zS2OqyYTI7lA7yqWBsdZGGhNMt 8VJoobt0iMhfcZQEHEku9qDsswEuRA7FcWOJd7roYi1xbcP2dfSuxxumevRuMVccKRe6bg3 y9nqFvf3VFkyD1cUBDkJHGyuxO1942lmt+0ppnHhWCCOBSSIkVATxIUWoL1KlSglSpUoJUq VKCUrmNHh48+THtjkPOSf8ASMBop8deApquFVYjcoO03F9bHzFBnZEd3yZshGjxGhVJNp5n 13MxC8Aqm3nxoxMa5jfhkMF45CbxhAeaw8LEgmhMDIcyOffHiyyJGp1BbcFV7X4Ix5ftooV TmZAMYaQQqEJJ2lG3chU6LzL76DsLxT/TZEl1mkjJjQ8OYAtb1/VVcaQTrjyzH5g6mzSwba Sm8e1dffV40XK+mywdqKhZI/V1tr7BXMcrkpjZIsgVCVj8rjbx8hQdjVTHjiRSGDExBr3Gj bb3/Zrkar00VyyqJW6YN9bMdoJb7qtjAzRQzO5fYG2nTm4qHOnl+muAvPEgLLpLqbfEI2JG 3XxtQVJbo5HUDPGsmga6kqNpa3pe9v5KvKWVp5RIiBIwAx127dzEuPfQ+qJYpRMN6QzbDsN rqNrXPna+oq8yc+RI0IePYoK6HqbSzHT0oLD5kkUhYLZCxXx57a+yhwh8g4+Q0iskasw2/j Y8m7+bt/TRCrSTRuoumxrseB3bbL5+tDbqSvivEllAcyEkWUbSuzTjzfooLJIciOE71+Mnd +cISLpr411wjp825hDqVNzrax5vTdXEL5EULooTa/OD+EJdWC28yLeyrADJx1O87WIJKi25 QeGvgaCkp1yAXMUe1VaRvhBNwSu7Thau5LbYmx0K36TDa5sANFBY+VFyI3lgeOMgFxtJOoA bRtPZXXUrE3SQPJtsAxtusNATQL9QQymMldwguszeATl5/S5v9tcBEcsWET1UaFjIpAOi7R u/pXIqbehsx0RXmliK7zoGMYA2nQ6c1djH0skWNt3lodH4MzQgLY+0NpQFwkkTEiSUWcKAR e9h4C/jYaUekIxNjQYkbsesX2mNdVs5JK+xB4+lP0Ccjq/WEyF4YpFN/QAN7wpok2/6qHYr WKuJXHALbT37uHvobg5f1GNuIiUqpcDiDq8YP93Giyysk8UY22l3KL8QyjcD6jSgErx48EA x7CIOsW1uPMdpGuu4HjRwEVpSWvwL24qLaUFY1x1iMg6pMhJkNrq8pOqj2m1EWM/UyzXHMq oAPDZua5/xqCmPISsH1CWmkQ7WNr+ZU+ttaHGi2iOSCtpneBG4KSSEDeuulXx5YsjozMLSl X2DXbbcAxH2CqR9TLgiLNZFmL3IszrE56fsvYGg4Am2Z8lSMcTh4wb2FtvOR5b7n76MvV+r mABMexSN17dTX4fda9Vv9Ws2O/IY3CyW/Eh2yC1/zKbH30QyMch4FP4AwI4qSSNf1UA7yZH 0s0S2F9zsbcq7SCnrc1zIIZMlEivOQoFrc27RGv8Asn7LUzDEkMSRRiyILD3VWOIrNJKWLN JtAHAKq3sPvNBe1gTputq3s86BH1Mj6eU7QgG9rcSxXbZfTWmGVXUqQGVhYg6giqMLPGqro PHwUAWoFMi3WgH/APlD7omNP0hkfv8AH/8Adf8A9l6foO1KlSgHISLkcQLjw4etYavNv6Mb PjNJvMJ+pSROpYybStibXrcktru+G3Nfhb1rB7r/AAabHdcQY7yLFO1oghYbYmseX1oHzMF gzpSDjZCANI+4PYhAybfTwt/LT8DSPDG8i7JGUF18mI1FZUWdixPI/Vx5Y5hEwvMinlRV1D ey9ML3fHPF4dfKeM/roNCpSX8VxvCSL/zo/wDOrv8AE8b88dvPqx/51A5UpP8AimL/AKyP1 +bHp/lV3+J43g8Z/wB7H/nUDdSkx3PHIuHjPslj/wA6u/xKC3xJrw+bH/nUDdSlP4ljngyf +bH/AJ1d/iEHgyH/AHif51BfKgadFjBCpvVpLi5Kqd1h7SKiCKSTITbtYkCRgbFgV0Nxr6V X6+G9rrceHUT/ADqrHkQI7FbFpDuc9RCdBYfi4UDIjUR9MCygbQBpYWtpS8kJEuKkS2SJiS RwVAjLt99xV/q0HGwt+2n+dUGWhPhfy3p/nUB7C1vCgzxs3SVFFldWJ4bQuun6K59UB+H37 0/zqn1PHk4ftJ/nUFQhnjeG3RCSbXC25l+PT+cDr76okZkny47OkLbRf4buQd5S/pbWrxER bgqszOxdyXUkk/0qL1T+Qn2Ff5aChQ/UKAhEaxlS4NhqRZRrehluhkpBErGNYWJReChCoTb 6m5o/Vf8A1ZPvX/OqkkkxRunGQ5B2k7SAfA23C9BSGOM4+MMUDogqykk3C2vf1JpqlscHHg SFYnYRqF3HZc+f4qKZmB/dOdL3G37PioCVKGJWJI6T+3l/zqhlax+U+nhy6/5VB3ooZRMdX Vdq+QBNzb20KU46ZIaQESNGyq2pG0czKLeOl/d6VbruB+4k9nL/AJ1BmaaSeF+i/SiJcrZd zNtKr+PhqaAuEZGxY2lUq9tA2rbb8u7122vR6AMh7/8ALy/5P+fXTkPuA6EuvjZbD/LoDWq nSTqdbaDJbaGPHbe9hVPqH/1En2L/AJ1cOUw/9PKR6Bf86gmQsRaIyX2iQEWOm78O73/fXU jJeZnUbXIAHG4Atc+2hSuZSl4pgqMHsAvMV1APN50bqMykdN1Nr3sL/poBxAZHRmFkSPdyD wfWP7BrVFZ8kY8gWxSV97X4BN8Zt/Oq8O2GFYkikCoNAQLn7+NdjdIVEUcLhF0Fl0/TQBm2 xwZH0+5p3cG2u7qNt23/AGQLe6nFVASwABbUkcT4UpE7rNNNIkhMtgihTZUQGwPqSTR1yAb DpyC/mpoDGpQPqrjSGU/0bfpIqHJtwikPsX+/QHpWTMImeKJUcxKHlZnCBAxIAOjflq/1Nr HpS/4tYufHNJjnH3mBTBHJIgCXZ3l289wx0oHjNFJkYoDxtI2Qz7I3D2Aidb6WrTrP+nbFy oCkrMsrGN1ZIwLBHa90RTxWtCg7UqVKAb/F7qnyb/hv6WvapUoKn6X8XT9b7aqPof8Awv8A JqVKDh+g8el/k13+w2/0Vv6NSpQV/wDp3/gf5FQ/w3x6Pv2VKlBU/wAK8fp/fsrn/wBIv/6 e/wDQqVKCH+D+P03/AMuuf/Rdf+V9f3dSpQVP8C13fSet+nVD/wBu3/8AR3/3VSpQdH/b1t Po7f7qq/8A45b/ANFb/dcKlSg4f+2ra/RW/wB1XP8A8Zt/6L/5VSpQQ/8AbN9fo7/7uof+2 dP+T9P3dSpQc/8Axq//AKS+trbPfwrh/wC2df8AlvdtqVKDg/7Z2G30222vC9qJP/AN/wA7 o79i8fyWG33WtUqUFf8A8ctp0bfdXX/7f2m/S2+Nr8PdUqUFW/7dvzdO/jbd+quH/t3X4La 3tv8A1VKlBI/+39p6drenU4VB/wBv6W46Wt1fdwqVKC5/glxe99LfvfdXD/BN5vv3X1/f8a lSgIn8L28nV238Ovxq4/h1xbqX9OtUqUHV+g/D1fh8OtwoZ/hlx+/v4f8AMVKlBF/h3h17/ wD+x5VZfoLj99x0v1/11KlBxf4fY7TPa+v/ADFdP0Nzcz//AD7VKlB22FY6z28f396o/wDC dk3VvbanW6nU3bN3J8WvxeXjUqUBU+i68dt/V16fU6lr2N9u/S9qdFSpQdqVKlB//9k= </binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHgAA/+4ADkFkb2JlAGTAAAA AAf/bAIQAEAsLCwwLEAwMEBcPDQ8XGxQQEBQbHxcXFxcXHx4XGhoaGhceHiMlJyUjHi8vMz MvL0BAQEBAQEBAQEBAQEBAQAERDw8RExEVEhIVFBEUERQaFBYWFBomGhocGhomMCMeHh4eI zArLicnJy4rNTUwMDU1QEA/QEBAQEBAQEBAQEBA/8AAEQgCJgE8AwEiAAIRAQMRAf/EAK8A AAIDAQEBAAAAAAAAAAAAAAMEAQIFAAYHAQADAQEBAAAAAAAAAAAAAAABAgMABAUQAAIBAwM BBgIHBQYDCAIDAQECAwARITESBEFRYXEiEwWBMpGhscFCIxTRUmIzBvDhcoIkFfGSwqKyQ1 Njg0Qlc8PS0zQ1EQACAgEDAgMGBQMDAwUAAAAAARECITESA0FRYXEigZHBMhMEobHRQlLw4 XJigiPxksKiskNjFP/aAAwDAQACEQMRAD8A85MWNtev20Fr/vUeUZHTX7agrdfv76JytZFc 3tfPjUgnFj3GxNSUzUAWOtE0lgx1J+uiqzdCaCo7aNHYm2tZgWoZSTYk5PZV7nGtci6VfaL aUkl1UGSepNd5h3gVYrmuC2xWk204E9tWue01w+qoOlYaCQT21Dbu01wNqi96wCo3XycUTc e2q2tpXE1jLBxY9tWV2HxoYveiAW1xWCi9z2mrFjbrQr30q4GKAyIue2pudK4i2lT2UJNBz FjqTVJGIFr0TpehkXNZGsBbcetqlRjWr7etVYgYpie2MnDcTr31JY9tQulSM1gojce01wLd txVgBXWGlAMHC561fW2a4D6atQkZI4Xqy376ga1agx0ibntrizW1rr1FAYi7GuuR1NScVUm 5oihIpCrgnIGoJNeh/Un/AG/bY33+l/Da3qbvorzQOb1r/qz/ALLtzf1Nt++3b4UegOp5mQ rfvF79lTE1yQRfBPhYXFCntuxjX7aJx1ZmsoJO1sDJ0NUejObjn6lY/kinHeOZD6xIdsKwA AB/iHWg387IwsymxHTFH4vF5CxMskMim9x5D+yqGKVXaSUbWYk7D83xpKtSocydPNR7L76b VWNtohlSbaVZpZQm5ANqeVibE7jmpSOWS4RC9skKCcUSOFZEaJlZZm82CSCwzZlprv8AVk/ tqfuthW9NZWrDxPuRWP4hp31HLleKJXjtg7XxfXQ0LiJMiFZEZbHG4EY+NHdRIjR9WGPEZH 10mqkqls5NrWvfxKvMPQEijzMAFH8RonQX+PjSXFSYsokBCR3IuCPMfGnL1kDkx6Y6yA5HI eOVFS20jNx1vTBPw7qS5QZplNmKgC5A76cJxesjXXprjUVbkMeX6eiXtpm1qvJL6Uihjvje 5VrWYdtxpS5G3mMzg7d2OzSrzrJMVSJCVXVreXPfWx3H2y0nTDrLcaDhGMUIswNrUVF2oFv faLVBW+tMQsuxKZqx0t1rlFUnO2MgYZ/KD3mg2Mqti0nLeNx5fyycHtANqeXNiOtJc3jIOM CjEel+BjcG+LrR+C5eBQT5l8p+FCStqrDUR4DFr1BB8av4VUkUBYKk5sb0pxOS/IdwwACga U0B5rnpWd7cyrLJuYKCMXPfRMlKeJNBsCluRJ6cW8C5vbOmQaMJUkvsyBi/Qml+eQvG8WH2 Gt0Al6oZaGRpEU7kVn+VTf7b0xmwuLHqOw0vx5eOOKnqFbrkE23Ajv1o6PvUMBbdkX7OlbI bbYULT2AeTyfQKhVDbu2+t6ZGmfqrO55AmjB7PvrRB7KxnosAX5VpfRiXc97XOlGImCFhtc jVQCD8O2k3Q8bm+qwPouSQ3Zu6fC9E584VY/TfNz8pyR8KGuhSEnDS01/Qc0FL8vl/pymNw ca6aGiRFjChP7ovfXSkfdMmEa4PXvrAXXyGZuYscYdbOx1UGjxOXjV7W3C9qV9wxxlNs7gA fgaYg/kR3/dFYz0UdS5OKipqLfRWJs7xpjf/AKPbfy+pp/lperX/ACP8/wB1E0mdOBcfV9N dBvLBU+boBgnu6VM9sXqim2b2HQ1R6HImldNrCjwL/qwLhmYFcZvr2a0MywnNzehTWM0naW JvVoGMe5lAvoDYG3hekTfQ7b8fGq7rKzS9rJEwUkxyEdpF6lJTuurHd+Jr2P03on6jf/OVZ AcAMoB+kWNCeFEcNET6bjAOqkag0Zc5J2rxvjbpuTS3JWxprGRhppUjV3ZihOWORfsqi82F fxEEHsoMjEcZxfs+o0nY1njAeNK1VaHOmpqNz42wzkjvuasvJgbAcDxxQ+KFWJQUU3F8qDe /iKrzOLHsM0S7bfzEGg71pcoZKlm8vcu4+JH24Y7eljiq6+JrKh5EkLXB3IclelaaurqrLo aMAsmo6opJzRGxRndSMEG4tVDzYm+aQkd9zSvuJHrA9qi/wxQOKokmRCLgnNaB4q+rh9JNM czjH8f1GrrNE/yOCT0BzUtDCylXiUg9gCkeBFZnKgbjSWU+VhdG0uP20F4g21spr06GuKIC ygkFgoy225Fu+1ZvC5pLLFKcnCt+2tIkA58CO6hY1VDz+Au3NgRjZyO+xokfLimbajM58Cb ViO1yew0/7YVKuw18orNdRsLq47DjTIpbedpU2IYEG9CblwD8Y8aV90Z/UTOCtj9NK8mGeE qsmQwDK18EWoozqmpUmvFPE5AR9za4FEkmEQBfyhsqSMY76w+Pyf08u8eBA7DWlPIJuHJY7 kIVlPYQQPvoNdQVcPbLU9n1CLIJbsp3AakdKkMfh2a0rxP5I7yb/Cg8rmNu9OPA0Y00YJ53 OG8asdfkwoTvdb9lhehjn8bt+qs2OMzShV66ns7604uLx0W3pqx/ecbjQiNB3H7m3+JK83j Ocstx2j9tHjljluUIbbrbSgycLizLbYI2/eTH0jQ0LhRPx55IpOqgqehF9RQx2gMSpT3Jfg aAOLdDqOlUdkA3MFAHUqv7K4msjk8ppnOfLfyitBk7aJtGi3L46mxcfD+6pXl8Z8blNtNwH 3ikODx45nZpPMFt5dL37aefh8VxtMey/wCJCQfruKzXhJlCc7tr9vwDLLG/lBVyM7bA1JPY PoFqS4/GbjcnXdG6nY3h0PfTY76KS6Au7LDb9+CwvXXru+ouKwkndKJ/8a2P5n/TQbiif/H v/H/00YBIlNfA7etDbS1vGjSqG2kaXNVKeU/Z208nO1lishUSve58xxROOkcm7e7oBa2wD6 6HOtpnyD226d1TxiQGHeKRKT0L3dKbl0Ly8cKfVikMiqRuDCzDv64qzXyi5UnI8KIvlN+vU HSqySJGN1s/hA60yUeKOS93y7cbbZTjsxeQWiY9Ra/00qWOtvjetDlr/p2awBxf6azj4YoP UrxJqkeJqQD8mNj+7Rgqt5GyGG0/GhwYgQX/AAipL7POdFzQ6CaXn/UZjqRgajFN+3yEqyH pkfGkwxJJI1++nOIuxS/Vjb4CsW5GtjYPn/ztvTaDbvofDB/VR9m4Vfnn86/8IqnCzyov8X 3VjKNq8jZZb5FKe4xg8YPo0bCx7mxb6qetSPujhYBF1cg/BaUFVDkySbEd1ehgf1YY5Dqyg 157UkfRXoePH6cKR/uqB9VG2gep58tY4xmtL2gXSXH4h9lZz2uLn6egrU9lW6Sn+JbfRReh ozAD3XEqdPL99aLwxzQCKUXUgEEaqbaikfeV/Oj/AMH31oX8o8B9lLqkGXXToYPK4snGks+ Qcq3Rh2ipjmkSJoh8rjN/prXmjSZDHJ8pyGGqntH31kTwSceQrJm/ykaEHqKKfRgw/VX2rs P8OxjWw7T8QKzXKsAwGtaPAJWNGPQm47qSnieGR4WFtpuCOzUH6KPUFcq/+Qz7fGoDP+LS3 dT4GKz/AG6Szsh65FaANYS3zAeTyTxrFkLI2jA9nbQP90iNiYzcaG+bGre5/wAlOg3fdWXu HhQSHla6StDdRmZQzLtvm17mx7ayp4HgkKtkaqejDurTlf042kAvtF7VdXSWMEgPG2QGFxW z0BWyzKw+xjq7wtuVsnspuP3KQlQyg3xcdtFm4PGc3QtEeu3I+g/tpPkcWSEGUEOgwGGLE9 ooyHD0aY/FzIpTs0bsPbpij1gvdWJGuDjtrW4sjS8dHbXQntti9aBLDG7srqpU1hZOJtRP/ jf+5f4baEfjRb/6bX8f/TRAAfuxk1Az3+FXlHUd9UFwcXvRFWudBCWOZpWcI1iTYbTpXQiV GO6NyD3H9laDNJ0dhfvNCZ+QtvO30mlSfdFr89Ih0s15gm5TL8sDk9pB+4UGIyS8gNNcBch SLU4ZpQCfUb6TVWkd9t2LAaX6UYfUR8tEmq1dWV5hIh2ICxcjQE4FIejNb5WuO41qrNKqAK xF9Mm1V9bk3y7C3eaEW8A15eOqiLAIOQyxrG8TkoLXsapM/InsqxuBfQKSTTZ5PI6O1/E1I mkkHmYnxJrRbwMuXimVW0isfBkBHr2jXourH9lNgAEKBYaDsFq4ggY1NXU5voRWSNe+5pRC EOWC8hxcABQfCgxb4plkAJKG4Fq2hLLg72+mjI8hI8xv23pW34Fq249Fu9xnt7mgS4jbceh pJ05XNl3KjMx0UA2HhXpY951JpmOAv1Jqb5NvRFq8VX1s/wADB4Hs7wt609t4+VBkDvJpqY rAjO5sAPprXaEDS2KCYrDX4Uq5ZyM+FY6I8VbHmGvWtP2aZVWSNiAzEFbnXpatwqcg2t4Cg sOmB8BVN8qIXvJulVmbf9v9zE91lEnIXaQQq7SR23vatWBRMiOhBUqM0U2AubfQP2VQyGxA I+ytLYltvez8I/uDkWx7aR9y2egqt86m69yn5q0NpOTUF2AsDgdwpsiVhNtyl4ZEPbyhg2g +YE38DRp+OvIj2E7XHyPbs/C3dTR3HBP1Co22ra6mWLTXKf8AJGHLxuTxZAxQi2VcZB+Ipu D3OJltKCrDWwuK0gSD5TbwqHRG+ZVY9pUH7q0vqpDFH3Xhr+hje4ctJ9qRXKqb376TvkX6V 6IwxH/w0/5V/ZQzFFf+Wn/Kv7KZPw/EV7e9vd/crIVkgcqdwZGsR4VncPmND+W2U+ytQKoF lUAdgFhUGOMqE2KVGgKitkWa9Z9wA8uC9t1j3g0vy+Srr6S3tfzHwp8JGpuI0LdpGaE3HgL X9Jb/AB++tk00WVM+RmxxSzkKtyBoToK1UQRxqg0UWqwFlsMAaAV1qItrTocD9Fdfoa4iuA 7qwpIt1ov/AMe//qfdQrVfd/pv/c+6sEh/Dto3AYwzjki6jj2csBe2QowfGgnIHxokL8VGP 6lHdCMCNghv4srVgIbnjeF/UiBCQ+vZwMLdiU8MEVbku/ruGG8D9LYNc5ZVN8EdaCZfaSP5 PJsc29VD/wDrqrSe06+lyu+0qf8A9dGTMZ5IC8semL8dhyRywflDb5Nxa/YNtvqpXnuf0Y2 3YRyKJQ+oZol2bdLLYGql/aCpGzlANqPUjyf+ShufZ75Xlf8APGf+mjIr9g8AonkVATwtsD QEjAa6bdp7SS1/jSvI5Ep5bupKNGzhNSVuTexauRvarAAcqwyBvjt/3auT7Xe9uTft3R/so NjIbmctypg6iQLyolW9xtHnPS1B5fregsaI3pgO0jC+23rPr01tQt/tgN/9T2nzJr9FSZPb iu2/K2/u7kt9FCQl4JVPF/TyJuIikaBhYMrm4IPapH10ym9TxXhYja54sqWsRss4B8Tekt3 twODyR8Y6sH9uv83J1vqmvbRkw1D6svDEw83I9KV1NvMR6ih2HeFvTqywxpG0kYkE/o/ql0 b1LMQyno2Aay0b28EWbki2nyY8KKG9vyd3Iybn5Ne3WkZShqcUQ+g8TH84yLOBbNhJ6evga uqsvNF1IDSnaSLXs+bVnRPwb3D8i+n4P205HJxCwbfOSOp2n765+RaeB18f5mtkRyT2J8rA L+PEi5vbvxikySYGUbopoQ0tyAUazeGGBNSH4rG4kmv1OOnxqrrxiLF5rHpYW+jdUt/5d0U VMe2dCzyE8llcMAwjRXRQShYA5UjzKeygPHIr8Tj7dyoUMjW8thKy6W++i7eMLkSTDFibC/ h81BZeNa3rTgDTC9P89PXk/PugW4vy7GfJGw9sl8pJedNptk+WTT4imo3Lctl2WjhhkO7ar AN6NwV8o7L2qjrxTe/I5HYfKD/+yqBOMR//AKuRbS2wdlv/ADKsrKCD47NkFvT93R49rI7R qrFQQyOFG7aRa7Du1rXiXjychxNCjAe4iBAqqoChWsD5TcYyKyGi4S2b9ROCttremLi2lvz MUIycYNjm8gEtvxH+L97+br301WmJasDnuBRPboESMB5RMWYIuiSsMtbcLC1E4EUb8P26Fo kdeVNNHMSgLbANQ9rjbrSAfjmMxtzeQUOqmO66309XtqwPGEXpLzeQsRv5BHZc64EnWjiTb cGnHxuFH7jwzKI/QHHjFmUbZHkYoC1hklc5qnDi4MUq8PkxI0q8siK6glx6npFGvqqg7qRL cey35s5CW2gx6bflt+Z06UN5uM0glbnzmRDuVzESwbtB9TWt1FdYRqScTiLJ+mESGGbjT8h 32jcsqM1iG1G21rDFX40XtvLnjK8eJXjdoJ4ti2OyOV1f/N91YjzcYo0R9xn9NzuZPSNmJy SfzOtQk/HjdpE9ymR2O5mETAlrWuTv76daE2d7jFCnG4HMVFWTkIzSooCqSj7QQowLitGRO I3repx4wq+2pyCY0RW9R9l2XFr9lZUq8Gd983uEjufxNCxNh/nopmgYNu9zlO5PSa8LZjH4 Pm07qwOpvR+3+3nlOnoRAb4FRGQHfugZyl7eUsRrWdFwuLsh4zQps5HDl5EkxF3SVCxw/QJ a1qTPKjvf/dpr3Vr+i19yCyn5ugrvXhMTQn3aX0pCWZPRexLG7fi6nWiY0OJB7ZymhlEESu rPDPBtBF44pZFkH+L7q89ynWWXfGoVCo27VCA2/FtFwKejkghkMkXurxux3Flge5NiL69hN IcmaSadmklae3lWQi11Hy+XpQYoKpGKmwqOtYx24Ve/+l0z6n/TQjRrf6S/8f3VjENf68Vx XANXNm+mrbb0rY6qAI7qkLijFbVXbWk20VlYRRlwASDYjuPWlm5gv/LufE07zFA40h7vvrJ UXIArNlaUq65SwasQYqCQFYi4BJt4XtS6867bBEWbsBuaLypxAm3VzoOwdtW4XFEcYkGXfO 7sB6Cg2aqUNtLUvZtgLKFY6qDe3jUA4o7R40pcyccf+Itu40UxLVbbar7iRUjFjVRJFqJFt 40RSrC6kEd1GRdr7HK1GQ3oSjNV5Finp+ssJOpOpHdS2H402xuCaF3KxuGZfmA6VoRC9u2s fgcfjQMTFL6rsMnGncK1YnEa7nNlGrHSocngdfHhwaEK6dlOLHes+L3HgLbdyIx/mFaPHmh njEkTh4zezLkYrh5dyzDXsOncowwciKNKWaMNTsq9aWlkhgjMkzBFvYMxtWpZ4jUOIyLtCA DYXoahEO22OtQfd/bmO1eQt9Drb6asdkgDIdwOhGQaut37k0Lh6NPyFpiCDakSpL+HWnZTC jbXkVTrYkChI/HLWEi5wBuFdFLQiHJTc8uCqQmrttVcjNElKxDcSFGlzSrciMg2YH4isptk DSooKyPegM165pFPUfTVfKc3BFWSg5bts6qmreGaimJtEAVPSua4FVuaxmmtU0Wa1Vria4d 9EVlSM3terKuKm16kKaBkiNtdtv3UQLXWrSNAIrRv/i/5/uqlr0Ww/Tf5/urAggCx+NXW1t Kr0+NXTOKSxaiOI7KjY1FCirttpdxTZKEOYLcWS/ZWL2Wz1tW/z7HiyeH31ggeYDvpkwpQi Jmkd7vfcehrS9pm3AwNqMp4dRRPd+L+UvIVfl8r+B0+is7jzfp5kmUXKnIPZ1rTKM6wejEZ x215icWlkA03MPrr2aorhSNGAI8DmvGzreaQH99vtpOO0tj3ptRo8riwR8LcqBWULZhqSba 0t7cJDybL8tju8K7l8yTkIIyuxEAsO0gamtf2jj8c8RXiF2b+YTruHTwpm9qkSN2DhGb6a1 k+5u7TFUGIVAY9lz/fXo2jEaM50UEnwFY3DEPJg5m9gJpr7VODYDcLfGgrzL7GXHDjSRf2O QnmGIm/qKbH/DmvURWtYjuNeP4UvocyKW2jC57jg/VXs1S1Jz9PEpwqJ8GeMlA9QgYAYgD4 19I4yBYY0UBVCiwAsNK+bzD85h/Eftr6Rx2bYg7h9lQ+8+WntDw/v9hbkskMLzSYSNSzHuG a8ByubyfdfcFQmwkcJGnRQTYY+2vX/wBTTtH7PNbV9qfAnNeT/p2MN7vCToCx+O00PtFt47 8j1Ux7DXbbrXo2jS5v9O8ePil+OW9aMbjuNw9snHSsz2r3NuLyVRyTBIQHHYT+IV7SRLjxw a8ByYxHyZE0COQLa4OKrw3d1ZWyNzVVHW1fSek9+4yvw2mC+eIggjW17GsX2N0PuKq4uSGC XzY2vf6q9PFGeX7eN+fWhF+8steN4sjcfmxSaFHF/sNHhc1tTsbmxal+56H3RwnElLZFrWP fSHB46pxlJGZMtfsPSmPfW9QQ8ZDmVr27tBV2XauNAMfAU9PlXiT5fm8jB84QMb7SSAelxT PCmW5jOrfX3VbhxLNw3RtC5sew2FjWewlhcjRkNWRG2jNDjLaST+GyjwpkmwJ7M0lwH3CQk ZuL0TmybIDmxYgY1okrZsJF2YnoDT/FP5AB1GDS3IQJDCb3uLE9/wA1F4UgYMvU5oIe8Ooy BmrWvioAoiLRZFI5VtVguNKuEGDVwopGy1aAtpqLYpjaCLVRkxWkLoBC9bUfH6Xv3/dUBDR Np/T/AOb7qMg2ALYNWQdKLHEXwO2jNxGXUWqdrrQrTjs1KQFVqStwMXp2GBT81Gkgh9PcBY jQCpPlScFlxODB9wuOLL4feKxYyQ6kHqPrr0HuXG5EsBjhiZ2a17dBesr/AGn3JSP9OxANV V6xql7Rfp3j5W/Yejl4o5HFkiP4lI+PSvHsF29b9a9nxppBB6skLh1GYsFiR2V5qX2z3B2Y jiuAzE6dCdKnx2h2lpe0pyUbShWfsPS/0+w5PtsLnLJeNv8AKcfVXkOSLTzAf+Y3/eNeg/p +Tm+2mSPkcaUwyEMCq3KsO7vrIl9u58kkjfppBuYt8p6m9bjaXJdyocRkWys6VW20pdh/+o Pb/Ti4/MXR0WN7du3BoX9Nz7eWeM58sw8v+IVve4leR7BYxSGR1VETYdwkXu7Ma15jj8fnc fkRzjjyXiYN8jdD4UOO27jdbNJqUa6iysk/E3vfm/T8BrYMpCfA5P1UkP6bEnESSNmTklAx B+UsRe3dVPeeXPz+RAVgkXjxm9ipzcjcfore9s5HrS7JWb02uRIwNh+6LHIvRSuqKGk9WC1 q7nuUrTQ8K8bwyMkgKuhsVOLEV7j21/1PDhn/AH0F/EYNec95hk5HuM08EMhicjbdGF7AC+ ndWp7BzG43Bkg5UcimK7J5GN1bpp20eb1UTXzG4/TZ6weckA9ZutmP219JgWyL4D7K+ctx+ WXLejJkk/KepvXoJf6l9ybj+nDw2jkIt6lmNsagbaT7ijuqqrWNcgo9u6U8+A77678zj86C KzR8ONGYjP5u7cR8FFeY9ml9D3TjyE2QvtJ/xeX769X/AE1Aw9rduQt25MjtJu1IPlzevP8 AuvsfK4E7PEpk45bcjLnb1sey1DidVu4pjovHuFqzSstVmD2DCw8NTXgeWFmnldbXZztHU3 bFbDf1Fyn4f6b07zFdhlub6Wva2tX9k9ikaZOXyk2xp5o421ZuhI7qHGvoq1r+zxDe31HVV 9ptQx+hDHH/AOWirjuAFeJ93h9D3KdUFl3Fl/zeavfOovavI/1LGp5y+mCX2ASWU2xp07KH 21/W/FFOdJ8a8AXBaTn8+OUjywRgEd4G36ya1p47Rt4H7KU/pyEJHMWuJGtggjyjs+NP85h Hx5Gb90gDvIxVbW9cLoJWv/HLy3Jie2r/AKU/4z91B9x45dPVUXZPm71/upj20f6dozhg17 dxo7x3Q3A0OvhV5ycrTnHUy/bRdZPEZruWn6jkx8cHpk9l81b25ljEgk8mhFwelTw39TnM7 XG4HbcU0i7XubF+Xwn443ITJEO3UVHDe0qH97Fa8yL6bhh5SpvWNHG4ZWscZvahIUm1p4Gs AaPGlsa1CIXAK5vTkPGNgTQtZJG4+Jt6FViNqkqFtTWzaO21DMTOfH6qjvk6nxwsIXRCxJ6 VIj6UwnHsdcUYQ2FZ8iNXib6ChiNtKt6Z9Lb/ABX+qmfSPWiemPTvi96VcmGF8eV5ikBCi9 NllkAvg0koNrUUEkUt6y5Ho4rAwvlNEJ6DSl1YAZ+FEVwRmptDpoZjCbcD41YjcNvQUt6lt KvFLds/RSOryxlZaB146DNv+NEWO1XVl24qb3qLtZglkqmKuoWqhhU7hQUiOWE2nUVRogys pwGBBPjVkfpVJ1lkhdIZPSkI8kgANj4U/YTJhciURciOHkRlzHGsTIxKq7AnYwtrr+3SjwI 7ch+PBGYr7fXBykQU7rKbm9/vrzfP939zZn4vLk3+k5DKQuGU21Ar1nsZb/bYndtzSXc2AU dmAPCuzkeziThS8YePMhWjd9fHxNAjrS/LhklgeOGQwyH5ZAL2tWFJzvd297b26Lk2jDX3b V8qW3nFumlB9892904HNMUU/wCU670BVfKDcW0qNeKztVK1Za3Ituw204Tg4+6+/wAU3+3m NW5RPke2o7b/AC1v8JORFx1XlS+tNqzaAX/CO4V5nhe4f1Fz9z8YhwnlLFUGubXNH4Xuvuy e6RcT3Dyh7qUKgajBuO+n5KNppfTTSl7dTVa19bTwpPT7vhUXrA9+9z5/t8yNC49KUGylR5 Str1HsXufP58kjTuvpRaqFA3Mb9e6pfRts3yoH3LdthybhWMG4UX7bCrA4rzfK9z91HuT8L jMspBxZQLDXJ7q0JT7lDwnkaVW5KDfcJ5doFyv99Z8TUTavqCrTOH6TSJ+Necg5/Kk5cMxn 3meUxvxRoi9KVi/qD3WWVI1ZdzsFHlGrG1egi9rhjYzhV/WEG822w3HG4Je1Pt+knvh7tIF 3b4dW1t1kMwvelpomJPZ20n7bzfcuV7jJxZSgTj39Qhcmx22Fbfpd16RzxuHDwUV62XVeZi vG1yPtqo4+O3urYfjAm9r9tceIoa9s1T66gR8dZnUxf0ptc37qo0DAVutACLWpaaEILnFNX nlgfDV6GYsR1OlcYjusDTwRToMVK8fcb031OrN9HEISj47XuBT0cdltTEfHsDj40QxYqd+W R68aqJMtqvHFijCEkWoqxhRSO+IGSyBEYGbVcRi1XNr3qpbsNLLYwNlAFvjXbR6f9u2odwN ap6vk7r2++nSe23l8QNqa+fwE442fA60VoXi+brTPFVNoNheiStfC60bcj3RAlaLbJmMTut R1QqATkEVf0C7ZFj1pxeOjR2tYgWo35EkvxAqNSxEi+BVlDJmiNFsIxfvoxjOwEZoO6heIy rkrHISKYD3FLXVMHWq+rfripus6D9Mje+uD0p6+fhUrLeh9NglDqtRFOKSjmBxRPVI1pXVy K0eR/qbj+j7rIwGJwJB4nB+sV6L+neSsns8V8eldG/ym/wBlZX9WLccea2bMpPdWd7b7n+l 9s5sN7O9vT/zeU117XycNV1TX6HO2q8j8v7mv/TxPK53N9ycZY7V8GN/sApH+qz/rYv8A8X /Ua2PYIfR9rhG2xkvI3i2n1Vjf1V//ALYu+IX/AOY0KZ53HTC9g1lHF55K+y++Qe3cZ4XRm cvvBFraAW+qtLhE+48Pj8ljeeGdpFY/u78r9BoP9ORI/t7llDXkINwD0FP8TjDhLLGv8kvv j7gQLj4GjyOs2hRafeHjq2quZq1p2Mz+qXuONnHn+6kPbfdDweLyBGPzZCAh6Cw1pv8AqVx IvGZTdSGII6jy0l7bwI+XxOTf+alvSI7bE2+NUokuJblifiJfd9V7XmPgaP8ATvKjYTxsP9 Sx3lzksv8Aca1+UxbiTG+kbf8AdNeN4vIficuOYG2xvMP4dGH0V7LkAN7fM6m6mJip7ipqf NVKyf8AIfitNWv4nkvbmP6/jD/1U+2vfIL14D23/wD6PF//ACp9tfQVOKX7rWvkLwaW8zE9 kW/vnuV+hP8A369CEtXn/Yj/APd+5eJ/75r0Ya47Klytbv8AajVbj2srsxXFRfSif8agAXu ag2GQZQdlJ8pA3StI7bGlZEHZQpaGPS3czxGF0GKZjQDWp9PN6tYA361V2krPYsoFc20/Cq F6oZL9aVV6g2vUJcDTAqrNQy9CklNMqORojJd3pZ5SKHJMSe6gvL31evGJa6R0k5qPW/0+7 +O31Uu7ux7KvZv0e3+P7q6FRbWjmfI96fSfgOwuQtX9XNKh/J2VCub5qLpLZet8JGgj3wKM slhakopBfXFGWQX+6o2p4Fk00GKhs6VcWC21JoayA1zvbTrSQ9AMBIrAk0vdgDejSsSDmhB S3jV66ZEeWDLm/dUo5vaiGCwBtVkiApnasC7bF4iSB0ppFNskE0JUHSjL2dOtRtkbQxv6nC tx4gdfPY+ABry3HiM06QqL+owUD/EbVr+58lZGMhJdWdgq3xtNNe0e08HkI05Lo8bDaUa3Q N1rsr/xcan+pONWXJyNJqZPSKixoqAWVQAB3CvJf1Yw/XRgHSIf9416iSYCsfme1cPlzNNM zlm181gB2DFc3C9t9zk6r1dqwoA/0zyoE4TxM4WQOWIYgYIA+6ie6e6Rkfo+KweaYhLrkLu x060H/Y/bzgF8Y+Yfso3G9l4kMiSxltysGG4g6fCqP6e53e7vAEuTYqLb2mcwI/1EFReMi6 KGA8BYUT+mlDRz/wCJfsp/l+zwcyQSTO+BYAEWFE9v9o43BkMkLvkWZWIIP1VnyV+ntzJvp W+rvxB5n3eD0PcJkAsC25fBs16L23kDleyCMH8wRtEfEAgV3K9i4nLlaeWWQs38Q+gYq/C9 tg4JIhkcq3zIxFr9ulC3JW1Ev3Vg1eK1bt422k8pxpvQ5UUrD+W6sR4HNe6X3Hh+j6/rJ6W u64+ysnnex8TlSGZSYpX1K5U9+2gQf01Dv/OnZwPwqNt/ib0eR8fIk22mvAWtOSkpKtk/GB v+my83J5vNIskrWU9puWNehWXNJceKKCERQqFRRgCjbxaubke6zcD1pFYeRr1K4SUmZaoZz upPptm2IeaS+tDLXNAEt+tV9Q9tBUGVYCs9qG8uaDJLQGlJqteMbCDPMaoJO+gEnrUbrVVU QXcK8tCZ2aouL1F/opkkhHZsq17W61GwVbB0qQRnup5YiSKCK5onpj0Nv8VcWAGDVfV/K3f xVk3D8gNVmq7v4Cxe646VIkNu+gK1xVg2aq6nPW/UaSQ6H4URWPbSivmiiQLrU3UvW/iNCc rjSrCe+TSTSCoQm/Wl+mg/VcjzMC1xpRUZdBSaX66UVW6CktXoVq+o2zLYAWodxegepm1cJ LHNKqQF2QwL0L3GYwcGVr2ZhsU9fNg/VUrKABWb73yfUKQXAUDebnJY4H0AU3HRu9V0mfcQ 57beOz8I94XmLxebPPxlPpejLE0zXG14WCI7XOhQn6L017SOPAXgmjEW7lelGN+WQq3mv1t tGdM15yBRsJFxc2NM8eEySiH5Q+NxF9B0rtvtaassHnce5NOurwenjhjmi47kWDq7TbibqE a2gOttBVDBxyiv6bncXDRKSWjt8oJOmM5pViABboLfRQWkAIufGuVR0UHow+tjQkhi2mWRd zJHxwoBtcsPNe3hTQ4sSqYySVWSb01J+YqBtHxrIUqTRVIv91C1tcahVdPVp+kGhFChjLuh DBgDGL7ttj5gNarxWH6xVC+W7YIuQLHWlQrvbabHxzR4OHJJc6Ade340kZWBrWUWm2qjyCH ZPCXCFniKoq/iYMSSzbfo7qMePCUeMAkK7lBfzMwRSE3UEcGQHy38dPsrk48kLElR2ENkfQ a0917RZT0tHZFk4KMULRkAiPdk3Be98W+2ifoYUMaKpZ3MmrEYQkdh6ChyCZ0BJsgG0W0HX +16C7EEG+R36UHZdtQqtn+4LyUWIRlQRvTcQe25HXwpT1bg5t31DuTrrS8j9ayrLH0WXIwX JwK4AgG+aXSYAZ161PrdaLq9DJoOW291UMp7aA0pNRvoqnczsgjOTgVW1QGzQ5JLd1Ml0Fb jLCFgBQZJgNDVdz2zk0JwTk/GnrVdSdruMBVk3HGtFVD1oER2G+tE9cjWtZZwGjUTYu9kGv woYe9CllZsV0Z6UVWFkDvLhF5JOw1Nv9Le/wCKhMpLd1FsP01sWvamSW1iOz3J+Ipby1N7a 13T7Kg3p2QRO6puareuvfFaDbgi9+lGQi1/roCZxR0UfRS2K0kv6lquklzftoezGl65VYG9 TaRVOyClwL9KC0hJxUMUALMwAqgniwEVn8AaKr4AtyLq0hhpdkTOchRppc1hSSyTvLIw3Ng eA7BWjzJZWCRvGY7+e17m2nS9IekylkCgr3NfPjVeKqSbxLOT7nkdmqqYr+YRGjWG8pUG4t a5bPU07wWVBI6edQQFY/MO7wrOZkBCEIHBAsysc9M0SCSW+xWtKPnCjA7y1xTWrKaE4+TbZ Psahn3VOT91Z36ia5yp+BFMwzytgBSR0OD9dqk+OFiDppzqzhyOICLX1NOQRKw8xs3QftpC LlelIDNE6DUEjHji9afG9w4CoXR1Mgwqt2+LY+up2q+0jvkronH4D8UEcC+tLfQeQ218B9V U/Vbrl7IgwoGW+I6eFUSNOVukeTc4vukBBCg9F7KAnJETH0uOpiBsC5O5wNT3Xqbc4B4vIV eTx1YMBvY6C9y1/CtGCaOddrqRfQOLG3idaRDR8kmNVMbW8jDqp821T9VE38jj/lOCUFgL2 J00NulCtmlk1lPmFm46x4Y2Bvp21lTX3GxNga2zEZoLg2KjA6isadHuQ2e81rRhxqPxWctT lCrsw1+FCc60Z01OuKoEuLkUyaLNMW81647hpmmTGbaVUoBc6025C7GAXcTjHbUWI65q7NZ cdOlLs5f9lOsiWaXmG3d+a5Lk5oIJOtEEoFgKzXYCsm8hyoAoTL/dXGXqKgtfNBJjNplBpb rVTc/fUnFUZj00p0iTcFvJfvqu/abChlulULHNMqk3yRoEaYm4P01bcP0d/wCOlSxNMWP6D /PT7VBN8j3J9iBkY+NcQajRcVxagwpqCpJAqm+x11q5G7SqNGwNFQTtPQurm9Mxy4z9NKhG 1ogvS2SZSlmh2N7669KrOrSIRex1FBRjpXGUqTep7cyi7unWHoyVjjHzea3U0wsqrGz28qA kgY+ApLfnuptArxNG2A4titdd8g42s7YQrzd+5DKb7kDsOgv8q0rHz44JVFgUPlcEAgKeo8 KZ5QkLn1Df07IzKMEKOw1mTCHdY3sT8wOAfA5q1F6VOTj5rNWbWPPU0eUsYe9gyaovTzHBU kXoUKGRxGmLEDb29hq5iIiiDfMyXVh1A7PitM8IJGxci4Cu+bYYLceNq2iClLlhJIoEBVRu BwSdTVIeOJN0bkkRmysPmF9Kj0pX9IA/mSjeOgUa1o8T2v3VADDFEwt87M2T8AKlotc6l21 2hLA97O77JouTaWaIqFPRg3ymo5HC4XJkkeWEeo1wSp2m+mCLXovFjXiRussgk5Lnz5sT3D wqhMkD7DZXkNgCM51LVC95tNcdowUpTEPM9yeLAIOF+kRyVLEbrZN/DuFqHIU48yxt5WYbl Y9elHv8gAsq6AUfm8SHm8ddw/MiO5CDYgipr1WbbLR9NJJLOBcbG3bT54yNynvzejFnnwxN 1ttbQmw7aU4MLJuEpJeMFd3apzb4UxCSAbEEE3I1oWcOEZqVL1XxHOO3IhXaSHS/lOND0Ph SnPHpuSoIJyTbAB76Fxuc6TyQEFbWBB0vYkd9MzGDkcf1SRu6g6ra2DaqJNryU+XkRmLT3c eZlgGQ3A8tWbYmKI7og0takZpc2Gb0iTs9IOzckpCvIBgUu5IJ6g5qu89ao8mcVWtIJ2umQ 5SxvrS7WBxpRSR1oW9QarXBG7T8CDu+FRc6Cr7gwsK5hYXFMLHYld1q4k6VQTZzUM160MDs owEwetVYDpQbsNDUi41owDen0LMvfVCvxqxYG1QxAODe4Hdk0ykS20HsBpr02/RaY3f3Uup z30zc/pd38VHIkL8Rc6Gq3xRCptQyprGCxJuzTQhVhpeloVcWFjc6VqcbjsdTUOS23MnVw1 laeYkeOVz0qBDfNacsACG9LhcW6UteWUUfCkxIxnJqh7+lOtGTcAUuYW3Wp1dMnbja0AWUG jQP5rXq54rW0NXTjlFeUYZRcDvou9WtRVS1XMaZEuUy+aSMPtNvOp7db0g6xNIiElU3Xucm 9OvHIXIRSLE7+gv35pDk7zOUNwFxk1amkHFyvrGrNWQo0MDNckICzAafNYfSaY9oQu23adh D3I6i1rW8QRVeQg/R8ZgpG+NbqCDo2txpWh7EgPJvbcNrkDs8zdTmlto/aNXVeQbiez8w8f jypaKeIEBJBgqeh6jHdWuJ5YofTIHqnColyDjOTao5ryqjKgIutwwAa6j5rAkaVkx8mJ0XY yl5R5bKL7QfNa3bXLe7aaS2rr1OnjpMZnwCxx8qQssS7C9y8uDqcKKDJxAqrsYsysWkbtOB TAkRlEYkN5GJyeg/CB3dav5UiPY33VN2a0Omlcy/5aB4IlKAjOKiVpPTvDZ9cAjIpLh+5xp MePKQoOUY6VTkTQceYcgTrG+7zgG+8f4e2sqx0ywtepy8L3FuewPCvESOsouAQR+HFZ/tHM mEjSS4VB25Y9h6dKU9y93PItxoRtQtm+L13EmZJDEoDRjRD1A64sb1Zcb+m9yy8+w578qd0 quUsPs2bw5cHLmR+OtmA8xtnu+2m4FDgRGO6Fsgm2KyYeZJECsYEKjKopIvnJJ669a1QWZP MbFgAG65F+7sqURdY1x7gv5exne4qsfIdVUooyFOtu2s95MnrVp5GA2sbZwD/fQLkLubJqy WZG3NViZjqVMnQmq7xewqkrr01oO7ODVVUjbkgK0mTQ9TrVSSa5Ab2pogm7NsNHipaS4IvV VRicaUVOOWpXGrK13NQhcXOav0zRmXbi1CZ7HIrJzoB126soWqN+KqWua4ITewpicvode9c T0ohgYLpmoWFyND41pRttuxQAg01tP6O38X31ePiE669KY9JvS9Kw3fduoLkrkd8NoTjVnR 8UdNDVZOEb+X6KehC2A1voKYVAT31x25rVZ3Lio65Rn8fjFDZh33rQhiVTg60YQiiLCMVC/ NuCttVCAy8YSKT1NKrwmiY3a47K0wht3VBQXzSV5msTgG5T5GeI4t1rG5ov6WNrY+NMtx4i QbZFEWFr64rPl7Nhd6wAXig2FsClfd4li4llspkIHec5tWzEmgrD/qudEm40dwtgXa/YCtt Kt9tS17KzejObm5nDXgedmC+YsGFsh+pGu49DQl4sk0atCC6lrEDzNepvGeRsk3CAHzKmpH cGxmn4vc+NAnp8eAxRMwJCtd2A6Fuvb2V6iwjz3DfYYniMXDhi2/mxxBCuCb33N9VM+zsqM khYIFLp4Ft237aVlR5uFFyFwoAZb3JZWNjuvm4NOe1cCR4pJxZkLmPYb2G3Gf+bFTej8yq1 X+JvRJMI42lthrqb3xp9hrDXipxPdZILYYb4D0CtclfGtf29JYo2ikfdHHe+4XOOzNYvuvJ U+4WEiiJLIzH5iLXV86fPUdsyl1RetocvoRynmkibk2sNwWFrbQq3ybjOaFJzOavHEckRZU bMgB8wH9taYSf1PazDtIAibaWFwdhscdtG5jH9Gw2gF4wCT4danMYdU/XBdJvRtemTFVF50 +zdswTnu7KL7j7YsKJtkA2reRbWYg366m1DEkkfHWaMlSmGtgsOoNBk5vIYWaRmjOVG8Ng/ NYtXQk5w4SxBz8rX7ludkrbgUKxNKkavZgLbznHYBrWvxeE8ZUKAwtfee257s3HWsjiEBpC wtJkAG17nF+ytuCGQRp6YvIpDbV7e+l5m1iYkP29U07RoEjiXkzIwS24BXTvA1+gZrSiEhi lXDFTeJTc/ljy0rDLacxhLv5iALLuGfrrUh44CF7kblAZTr2VzKXZKMQUu0l4/E87yUD2G1 cHAFx4n6aUlVgLAa16Sf21iLkAYubfu9tIv7eTTvl2v1KBq1VlhnnXjINU26dlbcvtb3uBf voH+0zbr/h1qy56Naolb7e04FV4RdQQbkiiJ7ewNu2tHjwBTsIOMX6U/FChO0G7WvbrbtqN /uLJtLJdcPGknYyYvbmAzRl4dhathYFtpVvRHZXO/uLMaaLCRhScC/xpPkcFlF1z3V6ZuMt 70J+IrYIpq/ctPJrV47KIg8oICGAIo0LRh9pXTuzW3J7VGxuMGqR+0Rq4c3uKs/uuNrLJ14 drlNalIoo3QEi3jRE46Wta9NJxABYaVYR7TbFcz5ZmGdKtWPEW/TISDbSh/px+p2/wXt8bU /sF7Uvb/XW/wDS/wCqtXkcW/x+KEtbNf8AL4MyGnaFtb0zw+W0rmjH2wNtYZHW9Fj9tSNtw 61bk5OJ18RK71bVR2GkbAoqul8nPZQTGwBA0tikQJVnW5ONa5VRXnOg7SZsAAi4qjAiqxPZ bVcknvqLUMSGmC9WxsaIkwOKG0G7zDWqCIrrTxVoeKNGhA17ns+2sL3qKHkPyxKAW3Rxxtb KBFuSPEtWzCAsY6Fs1i8ht0s+f/GP1DSu/wC3W2qXWJOPkSbfbQ868RRirqQcWscMPCoji9 RggBUkhQPHFr01zbHkr+7tGnZTftPBE/KWQg7YrN4v+BR07zXYrYlnO6ZfgM8qBYPbW46kH bHsuP4WFzT/APTzl/ayMfzHueuozQPe40j4CRuQs0hNgcG191vhV/6clDcb9MfLIhZwNNyv kH6qGdr7tB/d4I0eVKOPx+VITkJ9Jby/bWDymJWEqiO+2x3gEWY7dNTatL347eMUF7PYW8G 3Gs9IvVl40hGY+uLDOfqrmeHL6SdvGp47R12iZVkaOaZVkILL6SkjKeUjHbe+lE/WTR8cI4 RkTy2BLMVYXDA9g00ohgmVvXVT+rLYY22s9/L8NtKMiqSFu8p1Yi/otc79OhplFtcwLFq2x KKCRo4zD5cgkux8gUi+3HWkSzbSo8rKdDjXpTsgCgouY0P5qH8T6Er20q199w1yQCxPQ6Ff hVqdfE5+acZ+XHsKxy+YPIoLWJGTrfxtXo+EPWjDJcqwLEA7T5e+vNQ29Vo3/EPJfQZz9la vtk5g5BjL7AyhG/d3EWufhS89JrjVZN9vyNOHpZx7TcigB2vJcvuGb/KNc09AZHlkQAhIxZ Qb6dQe0ULjgOhjuDvF0D9Sv4jjFNxxvECN1zYA28TXIqt56Qy97KWupc+YqNBoO4Gq+gp6X v1opSy785rlN/Chy1btF/NeRNWhYKCBOyqNxVzYYOtMiuND6Sgy5LJ6me3HWIM4XdtBIHba kzy+NOIwSYp47klTsOv4XH2da2GXSsL3n24of1UCnaf5oUXZSNGA7D1FbgW27VuujGtd2WR /jSbiVcl0ztf8WOh0owKsLowYdoN68pFNyVkL8dysi2urMLN+8F3dlaUHuqyWkVdkhH5oXD C2txqavycKtXSH3XxFV4fwZs3B6VBBvag8fmwOShckgHpm47duvjR1kTYJQ14z+IXPwtrXN 9C25K2V3Q6ugT4xpVCDrTcnoyIGGbakEUszLGDuBW2n4rj/AC0nLwWq/TlD15U0SpNs61JA OtcCNQQR0IzUkmoOVqN4oqYx0pO3/wBlb/0v+qnfhiltn/2H/sX/AO3VKTt5H2qv/cgN5rn r8GEjFk06UQAHFdGbxjwq17Vr1hvIZIAFQ0CNm3xqwYVbcNBmprwZpa0BeiowKnYRcUey1B Aour7g3sCDarL5iBbNX2A1YeVSwGRRpxttfiB2RBA9aOMZJ1t2CvKTzl5OSBkGUm3xr0aTs ZWbIKKWPSvMcYjZIXBy24fE6G1enxxDZFpzBM8JkZGQAswCC3QdprX4qHjRxpGTGVyCDcEk ZY+NJwRbrt+98vxNa3HtsCnqM36WrXs9uHoZJJ6aivvEA5PC/Ul9ssAJA6FrhWt40P2JI1M 0xNzfYqm2EBo3Pe/CZFa6k2ZfitJ+0NeWULmwub9lx21es7c9pJON2O5o+7kywq5zZgfpFK 8ceXH01pyxerC2M9BWQr+luRhfVbdc1yXlto7+BpVhdC905B9NhuHZS/OgSE2h2wXQh1yFl A0Xy9ad9vldVKOotgg2GlB93If0vy/VW5uoNs2w1+6tXFkka8tOV7TO5XG2QixtsUslhZgT 5s+FAPGWTju0ZDSR+b1B1AF2v9NP8klgqDJsLntNu2icKIrHMXFoyhUsetz5gPhVFdqs9ZF vx1c4/bB5qRgp3n5lytuw60eOTfdhk7gxPTHSo5nEPHlaMksqkFbi11ORQE2rvSxtqBeupN NSjzXuraGey9k5frSNGfM0YFibbihHw061uqpKEkHOc614rg8gcflQTXttUE2/dHzXr20T7 o1b8Vs365rlfHVWeuUzpdm0n2g57ldvTWqi4xV2JBxga2qptUOVeqZ0MtDtxrt1U3Eftrt1 S3x1DBYsDVb9lVY0MsaR8j6jqot7jweLyFMzDZMnmWVMN5c2J6ivMMXUrJKGjCggFTYWHzb LaMTXrJLOjKdGBB+NeX5EHJ4TCOdd8WQjDKkfCxuK6fteXdNZz0X6C8lMJorDynWROUgVkH zXw3l/fUdvdi9bac1DCeREGUOSrkjRh+/np215olhx0aMgFL2JBPkY2x99SnJBieCOQoslg FJuo66kaXzXVajemMx7CStGucG8Pc3Tk5XMij1IifK/Y6nIuf8AjTUXuMTgEE5JAU4wNR4i vO8X3D0N8PKUMF8ylRc4FsXsRpqL1fmPx0F3e/WOTOGbK/L20j48xHk0MrqJ7ano1cSSE8d 1sPMwFuv7y1MfIkMxhmj9NwN1xlSP4TXiOP7jNx+RaO8bD8V8kHI8a9HxfdpZIwJ1MoIuQ3 lv4MuKly/bNLpb8GNx8qtO3EG0Teld3/2P/sW/7dCX3GJohJExaO/muPMnTN/mXvrtx/X7r j+Te98a3qFeGy3r+VY8fmRR2UVfZ/BjkZvGPCpzQom8gq+49tQvqy0EOr3xXKWqRerCpthn BYPjNRvzaoJvi1VAO4KNT8o7cdKyluBYXUJuPwrpH2x26nI+FVsfEVL/ACqbXI0B0q/B8z/ xFusAhvTizNKwDMhCD7TWBxOO0uyONiHkO22gAGt/Ctjk/wAuQte5Ww6UDhoEBkK38tsa3a u1Whf10JRqXESrK3YuFv8AuDA0o7nanlO0WwB22uap6e38xcgrcA/tocgkBVvw4IA7QKEy4 7mjr2M33jkCGUce/wAqlnAP4281vhQvYeWicopNJsWUWJOgNxtJ+ylubFbmzq2fM5JuL58y 3v3Gl40Y8lLHXyhQOpNdqSiOkHG7OZ8T30bxsoPwY/Vesr3Lih90sJsY22yAdD0NMcaUhTu 819SMZ7aDPK0PMEi2KyWuDowPlsforjuoh9js4nDfkJryGQbJAVYYuB+ypZjMgLYsbk91Nz 8SJ43k4y2JBuvUVnRSqps+CMbTre2tIs5R1Vt3GVhU3e9dsO5RYkKCAPwkHJN66PkAX3I20 H5rdbDWiK6+nsDDeRkD+KhlDYeDL94hWSJOXCpIUGN1P1MPGsJE3KARtYXGeyvUOVW/Hc+W UMp8ayJvaOX6o9IeqD2Wz4iurh5FG147HB9zwvduqty6k+38eTm86Ljx5yFPYFHmY/QK98i qthp2g1gf0xwTwhJyJ02ytZY9w8wH4vp+6vSnbILggU1otlZ2k0nXX9wEnt1rsV0ibQD24o JYjwrz+azpaGitVKwXYXoZBqBLuz0FTe9RtkdJoqb+JqpNWPU9Bk+FZ8vu68d5FnjwXZYnG V22upNq3HwW5NHgLslqNObZ6GqsquhRxuVsEdorN9tZ+dM/uE4Nh5OOOii3mI/t21oMTbFD koqW2py66vxKUe5TETp5Hnuf7FJx1aTj/nRAZX8agd3Wsh1VGLrdCBj7jivah2H3Uj7l7XH ykLx2jnve4Flb/F+2uzh+7aary5/1fqR5ftetPceWkdmRg2ZOrG9yfhROK6iZUlG55BcOLZ ub/CrycNoJWWQEbRfYwyM5tbpSU0csPmF9oyD2i9d6dbLD1OKytXLWjyO83iwrkkBr3Dobh geh7xVeP7lJwrqAGTrE2hGmDSqctrtdAyOpBGNK6WMm0guI7Dyn8PZR24i2Qb87uPDNyH1O RefhMIXjB2xk5A7O8G9X3cnZs9Metb0/S34vfTw7tOulYnF5ZglCuSrHFwdMfZWx+v8A9P8 Aqdvn27LfxXtU/puY6Rr1K/VTru/cuhtxt5NauJCNaVgfyC+tG3AfGvKvWGz1lDSDq96KGB xSocVcSWqbqLaowSKT9ybitCY5nMT/ADRPm28fxDF/GjeoKh1SVDHIoZG1BFHjillZrTtgS 1G00J8L3Y4h5vz6LLp/zdviK1RJE6lVcHbY/A6GvKe4cR+I/pKS0V90TZvbqtzROJ7nNxlW PczQp8u7p3ri48MivQ+lS630iXmV1OXfar226HoeRGpF21yAaBGVTYLncbkgdelcnNjliTc R6pF+qq+Pw77VTkXaYrCCCouVY5PaPGkVLpZGVqsvNyA4soA26NfaPoqIkWUD8XUt9uKR5H KaJguAtjuANjbszWt7bHEnH8zL6zjdt7AelFUbDaySMD35V/UQgKfKh3Hoc0L2uO88jkHyq QpGoOP21pf1DAuyOYD5bLftN6D7ME9PkFsvey5/w12LFI7VORqbz3ZqcNbwlV6HXstSnPFm iOfK1rHxBpjiOY5CDg9mooHPf8xVwRuFhXK9EdNfmLRShdzHNmsQew9KpyYFgbyG6vdlJ7G zQ45VIZ21Njb6qb5i7oImGlrfRUYaZ00fqXiJE3sq/hyo7WPbRYSAHuL7T07etUSIk3zixH 2V0iLcmxDU2NCniV5KF2DqD5Dg9/WrK9vN160LeQ5AY7SL2JuRVDJtyBjtOKZJxAHGpqRcu y51HWn+JyQ63JxY/ScAV5sythVBLsbAdbnFPtz+NwkVHbe6fhH4mPlOelr01E0/AhzbNvia sPOhknbiFhuA8t9Seoo7xWBB6fCvLxTTSSLdA0rOyBr2Vwx3eW9tLWvXsiqyR26gVV8Vbw7 RuRyuzrpoxEy8UXjPlb6aXk5MHGBZ3BA/CBfpe1TzFijWRnHmQEqdM1g81opUvGPMBuKnIF wPl7RSPjraFasbf4jbrJOHM9wfI9xeT0w7kRQ+ZEBuWz+OkV9f3LlJCovcm5HZegSI8zhEO zcQvbbs0ya9L7P7QnCjWWUn9QcnOACNCOtHlvXipONz+VC1Vr2iMLUe43Gj4sIhhBCDOSTn qc1YjGlXvbrXE15Lbbbbls7VjCQErfXSoGDYm31UUj66ByofVgkjAuWUgDtPSmrlpPSR92G V5PFg5EeyYAjUMNRfsIrA5fC5HDX07iXj3vG5GFJuLGi8bntx+Un6lSYSChVbBhY6kfi6it dpeJKm6CQPGwsVPYe413VrfhUp76dn8DmmnI4c1vpJ5D0VSQ7DYYF7XDXzmgtvUybT6mRpo QR0rb9z9rRUM8F7L8ya7R1I7qxRDdjnbY7jbIt0rs4+RXruTOTm4rUttjxUADEr+ZW2gag6 rT9j/s2v4/mv/FSiod9gSLhtbZ20/sP+3bNud3y9Nb1WSCWrg9Aqb0Lx62uVvr4UIzMO6hR SuykReWYXspGTbB21YOJ0EgHnzuGl7dbVw3onmD1eLkaireOgZJWb+6iiUEVnymQJuiNmXP j3d9E4vKjlUJJdZQTgf31P6KspRZ8u1w1roaEcsandJcoAdNb0Rd9gSMHSk3dYEVy2C6qwI yAQb60Tle5GzcaMlYoVEjuvzMxHlQHsyKb6KdNrw0RtyPfurlPHuO5PIWFhx+ajS8d/lIW7 rfGe2szl8KJGU8KQyLu2iMrZ86YYeYHtFMTc+Xj+krSu0hUl7G4BJxbxpydliT9MZWadgGk ZnJWI4wM38aer2w8v4+wS9dzax+hkTJzPbpl/Ur+UV8gN7EEfh7x/DRU5TSK5jJZnPmFvMv Zn6sf3URPceMoeNwZRtAEkuRuXp5r0vNw1ihblcJw8A80sWbWxfb2gdQarMuGo7EXVpSnu7 xqaM/JZFROZEsqP5WKgbiR+6/7/AI/Gic3g8iGNObwXM0CgXtcttHRh3ViDnl13I22TqoOp 1yNCPrr0nsXKdPbIFdbGz3IGLbmrWSSlqM/mKrNuK5Qn7jK03tCciQ4aQBT3AXqPYhv/AFE YUYtfHXFM++vCPbI1hAVZJWbAsBYG4ApX+nZlRpXY+W9zm+trVRJZXgK25nxGuQpilJta+e wVm86VhKhtfFz24rU91YHa4N0bK27KyuQUZ1ByTgnpUNsY7FlbE9wMc4UKR0O1r6WPZW/F6 UfGSLmOFDG650FvtrDjj2ZcAg5A/wCNO+5y8b0YpWbylbRRjW/Ujs8aS9U7VUD7mqzMDolH qenDANg8olkO27a2CjJq0qwzeRIWmkGGMRAF+z8QrI9qiflcjztZAAAi3HkbqO416yH0okV EAAXQCmdVMYF+paJl+8yk9nMlrwyR2zcyLe/hY0rzPZZ1G+EO+3OxgLnw216RXIxiu3XuAc 99Mq1jWGD6157o8fx1eFZORIpWcH04EbBufmbae6lpICnFWae7rvKAKQCyi7DIGpb7K9uEg lJEirIf4gDjuoPL4PBnjMbRhR0KYtbwpkmtIFtbc8zk8lGDxJUb1/TKR7lVhe7tqFVuzrXq uLyjuCNhtoLjsJGlYnJ4Y/XxpIoZV81zoR0NutqcE6xklf5mgGuc1k/eLavu6DvuKqF9Q+D CvJcxpHjeIm3pn8omy2HZfstevYAetBtk1Iz1ryXusfoSyRP8jWIbs+mnjMgTUNCvCkgj5k LM6NtZb2N757+yvVsb9cV41OIrE4JYZU3C3PS2M17SImPjxrIPzSgLg5bdbItXL93xqzq5i E0W+3u1KiZ0BhlHW9cXtilpfcUt6SAvbJbVVzoaCJwV3q1wQDrXK+F6nbRbtcDpkNr1X1Da lUm3HJou4dDS7IKbEjL9+4rGMTReVWv6hA0Y6HuvWZHNLAS1wBYEqp8t/Dt7a9K5RgUYBlO qnIIrM5PtqFbcdtovfY2Rc9h1rs4eZbVS/Tr4HJzfb23O9PcTwvc45V9NiL2Nhkk+F9R40h zOOI5HkCBYGOHXG0n8J7KVZHgcJIGVgemCDrgjpTv6lpI/Ue0jGyu2bNjHxq+xVtur+4597 vXZfWoiqKoEgG5CLC2SADfItTd/9Be34uzpu7K5IEEm/iG4OXivYqe4aXq2xP02y52b9Pxa 6aVTdrqRdNFjPuNRFjmQbR6cozGVPzH6/qrkKMQCCkt7sdDuH4h41mRe5PDuIXN72HQjrWj HyYZCsiuQG+ZTgX1uv31C9bVydNL1eJCmK+mHHzIRb/MvdSPN4cmwzQfMuWA+0U9NyiihZV 3JqWJ0XxPdQzOC9oZN20KRi+4HtHWkSsnur7uhZ3q67L+x9UJcXlPNBJDMQWADK17Mdlr28 KOeO/ndgfzPTXauSWwcD4UBuMDyQ0ZUMWs6g4W+tr/fTHI5pV0hjO1benu/HglGqnVbcbst EE2l6sx17lnj4/Ff9RLIknJI/LjXzRqT1JPZ9VDllWMGLdmTzSSd2pv3jSl+KA7Rtm2wo3b jtq3JEU0crWs8bDcpxg2tf4itt9SXb+kM3FHbrbQQDzTl5IRfbloMhiM6duKa4/IA4vIEei ox2sDcFvIV/wC1S15I5RJGTJGtu24HeRmnGWTmRlIFA5EpH8sfPt0DWJqzScHKrWUvXWTPR gFYrcEDAtrfvvXpfZnM3t4EqlfTJVLEjd+L6jWCvt3L/VLC8TIyEGS4sVj/ABMd2LCvU8dm aBCWMgEagtgAbu4d1JztbY7sPCnu8hP3jjyJw+Mg+U+pIT085GPo1qvscBeTkoRdQgLKb4K 51PdVuezfp/RYXtIzAagYyKj2029ZQSJGuG8C9GUlPTaGG7e0b5MH+mBDborWDn5lv+93d9 YzBlazkAjAPSt6O6+WwItZh0se6gz8DgzDbuaFtAcbT/lNqWU1I2jhmc5ZBkXBGOoNTznT/ bIiBcFmUm3VcqO7U1ZOJy+O5g5B9ThuDslXzKt/3T0NAjlKxTcZ1DNGxdL6XGhzSwpTWYaY zbagN7ZKsSSPe7BskZxYbR1wK1IvcCTfXNj/AG61jQFo+LtHyBiF6nba63+FdHKQH6MLf2N JyUltoekbVJ6OLnK0m03wL36Y7aPFyY2DBT5j1za9ee43Jf1VVsrrrj4itDiTBi1m2mQtYX uAF1pK7qvvgNkmuxqxuFUAixtk99CSffI4AB2kAZrOm5UgiHlJClgxJtkHy0XhOzDb+EHXu OaO5ytMg2KGw/uK34xmX54vsODWZwG3vubNr28a1JSHQofxi1ZojPDWRXsWudp1uNatOU+r JdGjQj5AMlvlB6d1I+9cMygSaAa9mK6AkH1D0On11o8mMcnhso1K4J8KecCwp8Dy3A9uhHK blyEGGE3F/wB4fs1p73HksY1VXMcjDde/ae7Shc9Y09LgxAhbANYZyezv1pf3Eo8ipkIt7M fxdM99Rt671b0Ux5I6eJKlW+rX5kcT1DIX3FydANCx1ZielG4crwcizqkiMCSpvk6+WljK0 KbhqLZ6nNc0zFCDgR5Wx/CcYNba23pDwO7VSSl9x+SSDeGgJGPMjYse6uMxt9tI/qXeCRTh 1IZe0eFOrx5Hh9S1gRf6aV8cvQevMqqJ8i4mBqkklzelySuKqZKVceSq5ERyIVnQ/vC5U/d WdGUiDBiNl7C+gsL1oiQDSluRx1dWKGzNkoflY1ajj0vQ5+em711XqQpDMgJY3KBTcA9Rp4 0/vj/S+puNtd3WskRlGkBBa4Fj+Idx8Kbs3+2bbZva3+bSuiFqefutpAGVDYumo0t2fGlU5 Mq5JNuh61pLxxIpEJLW6HUftrN5cZR7gEAfMD0NarTwLyKy9SwPwe6zKBvtItyADk2t9lNI 3HlTfEN20BlJ1W2bDtrAXdY2xbOvS9Mx3XWyqCCO+g+NarAac9tLeo2ZFVyJVkIewO4gncw xY5NCmO9Fk/dO9j0BBCt9QFL8fmeT0yxGSAQbAjspniktHMhN9mFv1DowI/7NI6tZ7FlZPT qRxLlZoQSA2FYjNr4q88G6PbDY7l0OCdpzfwpbiuyysN1/TsdLqdGtitKPjlnvG+SdytewU n8Rt1pbYtPtK19XHEaY9hjRzGMG6s1vK6kXtfu8a3OJf2+F+Yy7J3AZFBO5QRgdxYm9qusv F40Hqz7TOin8xVG7+HzHNZc3MkmHqT3RF/lrcZ6Yotu+ihTr38iSoqZs5xhdvMLyvcuTKvo vKbym0tj0P4WNeh46+nHGLkD00Fx2hRXjz6aheQ1yxe7r3V7SL85IncGzKG+kA0nPX0KO4e K02c9vwM/3CJ04/q3spLJu722i9W9nCk8jZgoRcdQWF/uonvaj9IApIHqAlemcX0xrQfYW3 NO1rFwoa38N6ainj9hrv1Dp8zWOG6irSBdouLtaqSkI5H4rXvrg1SKUMpwDfIPWhthGdsgv 1TRklWIAxakuUv6oyThFjMY1UW3E9CK7mbkndtAbEfHWjQG/EWNTZ3Bb40VXqjN6IDCAeHc /MMnw0oMajfLk7r3t0IovGBAMbGyuLE95quRMHOMbWI/eU6fGla1fcdPQKqruLg4IwbdKZ9 tkXZqTt9QX7LmkpXChk7PMovqvW3fRvbSPSllBBUkAHu+6glCbZrNOEEaRZNyn8LFhftpjh TMuNDvsNc2rNhkJ37dWzbt1q3Fk/OZZG237cjS1B0/BDp6nooHEjYyNt7ZvnAx8KT92ibYk 4F0QlZB3D5T8ab4np7i7L51UDf3HW1GdEaRomyJVIK31A/400Pb4k382DKhfZCLAebW+una Kc4cysgHbr2ZpCVHh3ccjCki57O3HdROKViNt1xbXT4UFbqF1lGZ7mHg5bobm7eU/isAdue ykJC7sJDYA57K2P6hhdljnUFsWJ7xWGZQwt1AFtRbwp6Vx5YM7aSWYixt8qgHd2GhSSNhBg 2x8alluwW20LkgdbdaiO28hhYg3sO806QrbfgXWUiR+w/Yuleg9q5o5HFHFkIDgEKTjArzn Kc7zbAIx99E4E4Rxuva2SOgoWT2trsZNO+1vqa8/GZAzEYFItjurah5MHNgMS/Pt8pOptWV JFZrdRUUzppMtAL12TVim3WpVTRGzoAlhDncuHta/b41Hpj9LssbbtOutNenXbcbaZWw0Tt xrfW0Zn4GaDMiLMGuoJXcPsau5s68gWcEhlspHQj+xo6RgI2z/AMQZTNjnT40kweKXcpsuC ARexqqhvy0OK0pR0eooipGzLILAiyvnroaaESsgJsUOtr4NTLHByB6ijYyrt29L/wBjQ+PK 8H5bEbSSCOwjpTzK7Etqq4cOr0ZzRIC2w/KLi/UfTTHs8rPyHhOQ6E2xqBfF6HL58A7WGQT n4fGh8eT0OVEzDaVuGOttw23+us81a8Ar02q1hSPKxjnaMkBmO7cM3sAtqfM7LHZjre97L8 PqrGWbkRchklW5Oe49hok07vdUUl7+a2AOypWpLR08fMlS3edCeZMWZwQAkeQo0JbQUCG3I cmRiDb5u/7LV3K48iwqw/l387/xdAarA8aDa63AIwTa+P21RJRg57Wbv6sLxCMJFfZILC2D bB7/AKq9z7cC3G499Ci/ZavF8ZTyORFCSTC0gQE9jHP1V7bhzQqFXARF3d1r3Apb1lJeI/G 4bZf3fj7+IwCi5uLGlfYeIVgaRgVD3x2L4Vq82aE8VZAAykggUDjSLFBJoNmNelNtUmlwec 97580PKKQjYqixJsS1tL0hxPd+QZvTdgI7XIKi31Cu9xnMnLdr3UnN9KRdUdttthOi3zijC FbesmvPOZgC8gbaT5jYXv0xTCEARyKMILd2a8yt9zIdAc64r0PHJbjAjpoNKG2FgNbT0Lld rSAm1wGHxoTzWe+qtYP/AIulENiocnzR/N4GhiPysBlW1qcdCs9SJwjrYEBgMdR4YzTHDjE fFscByxt9Gb/Cst5GUmNidwwPCtScP+jjjXDBVuew2vSusKO4VZNoXgKtKym48oB23vgmrA Mk7lTYSC3aR/a1dw4gz3I8xGfropushe+4MN30Vn4Dr9GbPFdpOMlvKWFi99OlHM3nhKKpN 2WUk5UKPvrN4jW4qkG20kEdoJokhZfclVTs3AeU3O8407LXpUpwFLXwdjvdEMjeqGsDZW+j Q0vxhGrg6tjbYXzpTkPEi3bS24WN+uSdc6YpWRvRn9J22kEqdMr+Gg1nSZDjRPQ0XMfI46o 4G1sEAWycda8hzYG488sRAujWJ664+mvU8cxJES19qm5N7ZrO974scyHloLslt3gdDTK2Zj URrVIwgXBsx8xIv3W6VSVi8m8AAjBrkUPIEY23GzNbvp33L2w8VUeJ/VibANrMv+Id9Uwmp 1YjbajoJcgh1YjoRbNB43JVpAoxYZtVmkvGW1N8iklcwTm2M58KdVw0SveLVt7ze4bPGWKt bd8vQXJ0pssJTvX8Wo76yY3G0EnaAQb01FLee4ayNexvfIzrUL0y2dnHyLHu9476BsL9etX 9HGKZhDMi/iv+If2Bowjjva9j0Brmdmi+5CCxA4Oar6f5+zptv8KfMIB0pf0/9f6djfZp1r Vvi7/0/FAtrT/L4MwOLK5vE5sFuA56ZohVXYFmCHO/cPrqdkXIjZ4jaRR8t8m2u3toIlWxD Za2fDpr2V26+DOBYSzK7gZoH4kpVc3G4MMghtcVLGLkgi1iuDbr4XoychATE/njHyk694vQ eRxUIMkOQuSOzOjD76ZPvjxEdcPbDXWoANsYIfMANe0DqK6ddygAgMLZ7RUFlkjuVIKm2NR /Y1RwdoDjA+Rh9lOSbw1qmEjczARPl1/lnt7r0eDey+mRaWx2ms8Hab9lPmQyxLIps6GzWH XtoWQeK3fVfih/jupX0lFw4+U5BHY3eazOZxGglsp3RHIIGdt/upmGQkog8p3E99zn7RTTy CZhHyRtQ5jl6ipqasvZK9fLRmbxpfQKzx4KH7NKeHunI5pQ22RplwuF3dp+FLT8YwSMHW4Y 3HY/YQaqjgC6YFrEVSZyiSTTh48D2XB5MvI9uO7OdobpkUP3Kcp7czxYJZQR1+JrM9s5Cfp mCvtfeu4E2xamPdGZfbXCm++UWPYpBNvprNjx6Tzss5ZybbmGKhGLElTcqPMlvmHd3iqpGz Md2CPlPjTkfFbZv27gP3b4NYSGIBoi2vn1N+tbPCLPAqKbmhxe1PyQpUGxG4uB8niegrS4M PB4x2+oTtOegJvkZvWlBrVpgQjQkls7tQaXfdGSqklToOytjlycDkJuiOwjNyeys2eKy4tg 9tIykPyFRD6/ITOQRfw61q87DJ5tsZG3dbqND20rwobTBmF+6n+Xx2bzEeQ6ihf5UzU+YT4 z+mSSLqB0xfpReWFU7Yhu8hAUY7KvFGFdWIutyD8DXE39wCkgAI5+C/8ACkawiqeX4DXAhU QBLmxYXv45opCHlmNS4lZfM/4TbTF+zFW4qhoUKkEHQjwocKSXk3ZcNdGFrC1JMR5DJ5t5/ mRM5WZbaHrcXFrjIpb3KeHeikEyr+IHTNip8LUP3bmpCTGB/qJNNPIP20khcxFmBJ7cX8aZ LEtaiypUdBuWV34ildGJIt3V3Fnc8Mep5ixIH10ID8iMILnYb3IOelvG9V4o3cW7CwVsDvr RhoOdTO50BjlZkWyg3t2USaWR0j3E7WB10t8KfaITyyA62t/dSPJi2QIoO7Yxwb4Gftpp0T Alq0ZskasVYEix83delJj+ZuGey9OyBRcdp6dKQcFpMZvn6atU4+XA1Ezst765PcKchYFkv gLpfqKRgUIpLk4yFHbTyMD6ZK3H4h0N6WxXhH4JvQcSXYKxAtcBfvp+7PIvprtLjykNuJz0 GPppbgcduU/pqhGb3vYWt1FbKwRce4U2uLvI2SQOzsrk5YSlnbW2YQNXWCLczXaxJI7P4f2 /RWb+rX1v1FvJbTrrarc9JJtzCQLEDZRm/wDm7aWuvp3t5NnZ0vSVX/He05j4rA1qvfVePw ZhQTPH5xgrfNMtH+qjDR+TkC5K3wwPZQm88R6EXxe16okoia+CuCH/AIgK72pytTzatL02z VgvVkRtji7LkX60eOcKQblSM7DqP2imJGjnS7+YkfOtgVHbS0sUbkb2COLAk/iHaKyc6oLq 65rbd2kmVI5rmKwa2QmBQoV27l1xcg9p6eNHHDkULJhAy3BzYi+q1SYRkgFdjhv5ml/hRT6 SK0/mahi8sRBuFIHS9X4zbGsxGx/KwBz4/Cocv6ZV7gjrrcCghtrXBtTdCfy2lGiCYZ03WP QHvHX4inJgsiKQDt2g4+u/gaVW3I46uMOBa/W4qYOS2/0zYyIL/wAOcWqTXVao6atLD0tlD QlMqPC+1li03dUFLTcIIBJCbI2qG+KLsKtFImVPkKka3qSzBWEuGXAXwoJxoUdU/m95TgM+ 90Nkxi/aDTvOlm/RiEn5nUkAdQvb4UoAY3WW2Gx9NaPChHJKTT448OrHqRbAv1oz1Aqva6m dx/b+RO4jhQ77bvAdpNbXCl4ntsJWVRyJzfcGO0AD+E/fU8j3GectFxGSKBbXZbgKo6ucUq lnYrB/qHJ/mSfISNQFOv8Aa9Z27GrRfuLz8+WeFysQEBGNtlVT29KAvHhIJWNpX6+kLIO3o fqo7e3y7t3IBdE1ZXVlwOii32VbeiIkiy/lbrWTy7T2FR1qbt2lla1T/wBIvGjtdVWI2OVZ LNn+NmvXA7LwFQrLkefdjssAcd9NLzY7/lRqXXq63L360J5Z5mMjhUIPlkjsp3Xtm+SKCuM +P/rIzxpIYbeo6sTm4sf+FaEvKingsdp29NGt415Ry8E2182uL3Nyey9Wad0kBDEobBr64O gpnv6PDEjj1azJ6FTx3g2gjchIbtt3CkeKfU9wKnz3jZbjzDzZNIcflymQSMbNu+GdTYd1N +3OE9wjUY3bh35B1rOdesfAG1bXGjN1FccchB5hhVGnZWTypJF4+3jPusR6zjvOAD9tMciZ zA8QbZuOWA6f21oSyLGn6cKAJcBNWtruPZpUZwn1Q9a58zF5kbjlEOc2Bz3gU+jlYdpXS2b dvZVPcuOZOcg0DKufA2NRyGewYEkIvp20N+3FU3TWvkB1i93H7i/IaOE/l3WRlu5vdc9QKl Z1MIjRWViASLeW4OvfScxL7LsWL7UUk6Aai3femXYb02k7FS2NaKSwZt6B+OyLP5mH5h8lu oAzf6KBz5AonxfzWv8AR9FE4twottwxuT8wFuhNZ3KkeRGf/wAxmPwvi9aMoCeLf4ikmSTe xI6daCeMxs4HlOAe0jJFWkJK71GQR9dOFf8AQKP848b9aq3EecHPt3TPRSKMtwAMW69tqPx hviIF2a9kt+8egoCk7h/Eug6fTWj7UioxlOVhHkJwDI2E+jWtdxVsPGvVg9BFInFgEWFn2g SsLW320+FZ/K9zX1hGGuB5mP737o1obNeAjdnUE6kd9KPIcoAEJyTcMTb6bCuWtJcvJ2t7F jXv3L8nmSuPTOL5sNDfrXbR6O3O3TvtuoSBAvrS5VTZR1a3Xwpv1kv6v/h2t8PlqqrWHWME 3e26tm8p48oMn0ypaO+4DUWzeqSKnpOSLkgajS1P+msibksSuLdl+vhS0qvsKcnKkWB6jNq puOZ0Ufl2EiRE2F3I34gTi/SmONFFy5EDYRDuJ1O1QSR9VW9AOnp3Kg4Hd2VfiR+keRGR/w CFIe8E4v8AVTpr2om62X+LAPyWedmlLAaRgm4VBoAe6ucl22vZo7XzqD20vIzo2cjrQ/Ve5 t11o7RHeMMvMkq5GVPTragX0NqZEu+xGHGCTQ5ggttuD0B0oi2XVMLw5jG5iOFf6jV3ULKd Q2oYC+tK+b6tac4rNMu2QXUfiOtBqMjUtMU9w/Hx+TNCGhVmZRiwJsemlCj4nNkmCSQsGJv cgi3Q607F7pJx4hxoTsGthV/9xaOKSZxuMhKoLm5/eIqcvojpcPV6dAnMl4HHi9CJTNyFWz OflV+7SlOI8g38eRPWCi6KXYLcnN7H+xpOBpnZmfFydzXJIvk/GryNuCqD/NbF8HauKD1ju GuVLnwNMzxt/pYYUWF2s9mIck4ViT+7frSzibjeW3k3Eb1BA29ArafRXQTouxFjX0x8xIF9 ezsrTk5MD8f0gF2nO2yqP8w0+Fqm7Rqi1aS5qwMvOAiC7gqswFiPNt1JNCn9GcetAQWIvKp uEf8Ah/vpfloow9gdc95uc9RQ+NzLN6b7VRTZQKCriahtZbttoSYEzGOS6MQci5/d8ejDQ0 w3KT0wFwXsG8Adx+ys/ky7p5AMqbsANCV60NHcgqfMqG4N82PjVtiaTZzrmdXaqyNTzlicD bcMfp/YaEHG9rEkLk3PlWjQcd5IJWADG19p65GBXR8OaVyFuB2MbA36Z1rTVSuxovZp9wnF u8yWBIJGg8L2+FPidY/ceO7LtCYYDW1U4yLA6ASD1o3JY/gAtnvvio9wQnl+qmENip6jFJu TZV1apHVhv18kzlIuNYlrh5cW/dsNPppheOUnjmZvUZkG5tbsKVSSDjL6vIcnbYhb3LXF7i nYvUZUeb55LEjs7BU+V4wo+I/269WXMIvz0BMMi23WOvdY1m8y6PgERtoowtyNbVp+5eUxX 02kAHrSB4c3JdVQERKLuf8A+N+tCmobuELwQNyJ1dV3CNbsTpcVaSRIw8anX5V776L3Cr8v kNxlWOBAkZupscnOrd9JvKcKMncGU4vnUVZJkXbIdGaPztdiy+XxPlpfmXUNDghB5SDcWNM FhNKCgtYbiD3Uhy5t0xCiyufMFyvlOtCubLyGu1Wjf8sFFUGEg6tYUSJw8ZQmxItnFXWK3H RtuGub9nSoi4XIeX00GCMk4UDvp21DlwRqmmoUiqKWdQin1FwK0429OIQR5RMyHta1Gl40P CjOwj1HPmckA2t+HuroISYrgBd2SzdBboP21O11ZT0nBbi4tr/1AvSlkAdiI07Tkn4d9UIs 3pEbwNLi3w7hRmj2MBv3ki436AfYKqVvEWJZGN9q3/CO36aVMrZec9ci8/KkCruP+FdQOhv U+oP9t9S3l2/VuqkibSzPfvvRrr+hv+Hb8PmqqVdrIPd9RZ8kJCQxkyRnykYvRlkTloQD5h oD9dLwsPNG2h08R0qqqse9oiQwFx2Wp3X3ohW0R1q9UNBfzmU6XBF/CuU7eQJi2FwyjrbTW geszIHUDeMlajcZVBXDg3sfoNBJ/ANrrTXMj3K4EcsTTwkEHzbR2d2lY5Qo1gLU3x+VLEfS bQHOe2jyclCS8ahRrtJLfbTJtY1FarfM7X1M2TjygB7YPWqC9vNoO2tI8+ZkAZd0ZsANb99 M8biQteUojMtr7tBf41neNUKuJWfpZiqm622/fWtxeK6hQRtDKME2p9NxbaHQKNboMdlhiq 8iXhIm1uQXwCdoxnodaR3nCKU4lRywS8ZFbc5BY/KBm/8AiYaCokCNume5SMAEjCA3wuelG gfgMnqbDKyEARyGwvpoKVmZ+Q8kjkE3BFhZVC6C3dSTnyLR1iZNGX254YRyvSWWADc8CmxA 7+3vrNlUsBMoZd1rA3sABa241oe2c6VCscl3Yi69QE6sfHpR+f7dGFl5CtZHw0RFgbHUdhp ZabGhQs6+EHnlkAkJIIMmbHs0Jpx+bC0Q2qqxIRYW+bFs/RS00UEhLR3Ki9gcEjqRSMiSD+ Xf08ADcDVdqtEkvq345iLSaHL5izQJtXaVyCet8Ui7MEsuGBtnHfjxqsm9jtK201zp91MrB 63EWVzZrkXc2BANgR1pklVLzJ2tbkbfWCsKH1FY+Zr+fuB/uqTCyFb2A+UOD07bdtVJaBQs drtguOvhR45oxyGuN7KQovkWrOdTVVdHhyEvMUEcV08wFv3R3+JqZTNxhK5be0a4v0Zja9D EjCXcpx2dgqzSRyswvYG1r5uFpYfs6lpUPL3aVLcMnbKfn3JuG/tBGlOq6SyoAWs2m4ggEf hO7pSEbby8S/ispPd2U1EypAyMN3mumcg0l1mSnHlR0XXxLr7eZ+UrSSDaGF0sRhei9LVsS spdbdNKzuE4UNfJGhPQWz+ymBKY3u/lIIA8T0qF91nD6aF6VrX5euo3zpI/yPUUtY3Cjral JufNFf8AL2oT5VfctwP3WXFd7ryN0kYRyjlMlRf4VntLK8o2+Crc+BOdKeix7yV8whjfxeZ iaJoX6Plwb/veUH40pyOO8MoisLrnd0a/ZetngQcYANG4Lr8yMcH6KNLEkylZUC/u2yLDre 4o/VqnEifStOhgt5YnKqWaTItiy6A1nyA38vYfCwr0PL4bJHtUCSM62OfopKODikkFWcZvY gUacihuBr8bskk9AjQotlOcDaB4a02x9GEh1VP3QT5j3kA0l6kMe52OltoJN8eAqkZ9UXkG yPLbyLsSO25pXnXRDKu2EssvtPIlEk10HygMrENR2lRSyKbi3lFr5/wigcnkbUAUlrm3myM gAUnI7kklvOowq+UkdcjpWVXaJwuiG3Kk9bdRueUMxVQSWAB3HOub0rK0h+byhcXHUUuxlY 7VO0YIC4GKsN5LMCcG+9uzwqtaQRty7pwynI5Aseo7+2jbl/2i/Tb/ANVZfLk3ybV+Uad9a uw/7Rs6+n9d71TatsHN9Vvkb/jgQjY7rnzEE691GVlkG4jpf6KAg+bGQxuD29lWgNz2ZuB9 RpmJVxCLpG28yJ8hGQPrqJAN6uuGFHhjYeZD1yvQfTVpERlyLZ+g0s5H24KwJFyX2uLMRtY fYafXgcfjbVnA5Eq/NFHcgKBckkWvbXFL8OV+MwVYw+7zE2uSFP01oCRHFjx97Ne6gbjnLW YX+XTv7qFp6DUh4eor7lxuMAvN4KMkBWxUiwDaBh4/bSvFklghUFSTckFc3Y6X8K1uLIvqN ACWhdSoQ3K2IuCNaReCbjqWhffGDe9vMmbeYUm6VD/Eoqbbbl21qKzGaYmRydsjWKn5cdBb sqUWWUmFISxLY2KTmrSyXXanQWA+2nIebJxolVCdmFRSAAGHz4Nt2aMwtPYZ1y8+b1KtwJo 7etaJV+c4O1RqcanoKO4X0IlRQiyupdeuwXNydcgZpGSefnCM3/mSEW0Wy0SWaWRgFIJZSt 9Nq9nxtU2rNrK/Qetqw3DjHtCyenFJ6qHapsMHLWza3fcVpxziXhiGYbt2QoOST5rY7Kw+R Ovqp5htI2kj+HLWPfpVoOSqmWcO52jcVI8qIdc9vSs6OEw767mugYcbiJJ+a8i7D/LCi48a pLxfb5if0bkOD/LkwCSdVIpvjcvjyMrbRHuGActbtJPbR+cqzeeGylbXKC1x31ndpw58wfT 3aQeffhfmkSn00j+Zzra9gKmR7vsDeUW23GgGCK9Dxtk3GME8AYAqbEXa/iM1i+5cdOPP6q Yha9hqQR+G/wBdNW+5w9Rb8exStOoi6j1ljjO5tLdgOaqjWvtILMSbWufmxRR6CRMxIQuLb hqCdaHCI4lLEhhY5GOmtWOd4ays/gDnaZWextGe3FckUhIRbltu5rdnjUNIsj3MeFyTuuAB VxyJlbY5IBGgF/DStkSaty248A5jVEVUexjHnNtSck0xE4chgfKvyg/fSnrgqVFmY/Nbs76 sJAHVUIUdLg/bStSXrdJ407Da8toJN1t63/MXqbG+tEh924rSL6m+ybjY6b2Ot+uKTMi7/S Y7m/AO9qXdEEltQM31zSqlXqhrct1mrUTlGgOQ8878q+1FG1O3H0UTjTBLSWvI5wP4e6k4z ujIQ7Utc99QrOTsB29wOR4VnRNNf1Ay5Gmrat5nxNgzcRbK0J3LnaAb37WqePzOOb+reNic WBY5x1v9FZ36napiViL2LM2STV15m1AVHmOpB6/dUnxY6ufEv9ZPqq+w34uVErCONmdnF2Z hpbPWg8iGEhmYD8waAAfZSDcz/Tpc/lrlQut+tAadnbbGzAJor5z2Xqa47TrEFXeiX8mwkn GRSAoXbcXka+ldKm+QJvkA6GwCE9wxSskzW8j6ggjoPoob8mU3G7yXuMZW/WrKlu5C/LRTC Yfkz7F2KNojv5epJ/ETSJlcjczWLWFUmmNghu2QNxx8ao7XdQB5Bn41WtIRycvLufliBoSe U/Rfwpfkck7Sqmw0tQHkYbh1axJqqg5HXW57KdVWpK3K2oRyYYtbcwwOwVr3H+0Xubbdf81 Yy3N1Hy9bVs2P+z2tnZe3+aj1EXyv+uokFKkgDBN7+FE2Atjrcg99cibgRc2Nx8aZgiYSFX F1W5DdBYamlbLVqdDe1/ortyOCBgHBIpuXii6JHliR5LjdcjsFKcmJobhbbQRuN7i/Wk6lH heRLyPGtwxUohUEDoxqwmYqEaQohQ6YyTfpbXpfSoiZpPLbyOAt/E3tReTH6cDNYWCrtAvc 7caeJppF29Sd5SSN0BUEblViW2lTcXNgMjoKrzhJx1XncVrJN8y67cft0oZIHpotiFW2NR1 IPxoplMHJAjO3dYG9j5bWGDUn80+ftRZZpGmS/E9y40z3njAkcXZ1Fhf4dvdXc7nCyxoVEP 4U2jAFjuXrnrSckPGaF59xhlUb/KB6bN2W/CTek4omDEl74vnXaKZUq3PboTfJZLbE+IwnK WFUiUXazHf1Uuc/VQl5Dl5G3fhITttcZofIXYGGWAwLddrZoKS7ZUbooIqiqtSVuRppThBw WZ9qjbClr4tk00krOmy42LqD20p6qIjtfztY/Gq+uwgCKQTe5PUXrOshrdVbzqn/ANB26pP 5GudfprRTnrDGUU6jJ76xBIbZIVjYqb9lEWeNpNuubj4UlqJ6lK8sT4s2V5zxAEHK48cDWh 8uaN4iQLxzDKHuz8L3rIl5JAspvbs7b13GnkYCFzYk2F+6h9Jajf8A6Je3uAkRlk2brhcp4 dKuwLEKq3I1onJU7CVOQ2O0X1BoKSgA7vA1VZRytQ2n1K2fzKF2jqO/pVd7IxB6eWmBbYGN rKbrYdeygOrMScGxyR1JopitREHJMifKBc9SKL+qtdsF9B0HxoG1VFzqenUCq7Lk7bW7TWh GV7LQbikRSQzCx+UDNr65oM8gY7YgQF6jrQzHkgEY6mrAXBRckDpp4mhCkO9tQdFO6jaM36 d5owj5Ct57WbTORSyMyuNouT9laEK3j3PYkDyqTbIrWwHj9SiXgA80kf5SoWDddbmoMs0ZN xtfQya/VVFlPrBiBkEBRcgmnoY5OS4WNNzNZRYdLf30HjUZTaYb1wBgc71DMc/IbYPhTsks iDzA2FiTb7xgU6v9N8hWVp5YoQxwhY7vqBrQ53tXHPHRYJl9cC2wn5jU3ajahpl6fUqmso8 o8rbWKAhV1OnWhHkt6e033sSb9go/JX0JWj5CHffK/KuNMUGP03Bdxu7+yqKNYIWbmEymA9 jlGF/pGa4liwYXOBbxqoBdzc2UXNGdHt6Q+XBIGu7qKImWn5g3UHzNlmttAqUgBHmv2kafT RAqooZ+gsLnA7TQWmyQmB21jOFljChVNza/QAWrR3H/AG3dbO3S/wDFWRDIRINxBFbfk/Rf w7fvrdRk1tb/AAEWUrZx4sL9e6mQcRg4ufKV1Ygbs/ZQUJKlCMN/a4ozyuJi6GxjtZugsNa RsukdD5WkYt12kjXvOe69aMcXH5cRCWWQCxjbr10rNgkUsWY56Nm174x2a3p2KT0ZWeIixz uY3N3AG2y2x5aS2fZoPXCT1nUukMfHDPKpIJCxRKAS7t+54UpKspMkhG52su0XtGMnaPDbk 01NzYpAWdwrjHqaWXQooJsvf1pfcGVrKrJa0gL6CwtYJrnt1rJ4C6iYYM6ncG2eVzY61eR9 x3gjcBYG3UgUdzAIt6RMo/F5rspOjEaMppDknayh77SDsI0OaKyxW9qAclnPIC3sEAIHSrx HyCQ5JRg3ZYYqWjXakhPmUFSassYZdv7+L660+IIpOW+4uHMvqJ+PzG3XJBA+kUNY1BdWNi Fwe89KZRUEkpQ7tvRe0ED7qFyFKAoQAzEn4DTSmT6E3XEvoLBWYeXTs764ArYj66JCkgtIM i+ndTLRK5ypZrYI0H00WxVRtSJ+r5LHU9LfTarFG8u07if3c/CuZHifbkWFx20bjttbzliW F8dPtoM1VLh4L8eCW+6RDfW1M7oPKXAHaSOlDj2Syi9wUyCb2/vpiQbrouRbIe1qRvudNKw sZ88jfG48XLjO9b36n7qLF7DwPUAlLKWwNNt+zSleFOFJC3W3Ttt2Xp95w8ZBuNo3IwI+a1 89daja162haHTXj471lpSZnuntH6Ul0cGIdR08RWPci+0XArf5XNMykmxB17DfWlYuJC43v 0Ngg7qrS7VfUcvJwTeKMxyWOfpNVBxatqTiwE7QvhagScJAPKmBn+xp1dMlb7e68TOjazAk j/NpRF8xKqL+GlUkjKk3FqiN3jO4fEHrTEljDDNxyLbTk2z0z0vRl47Oou1wBqdK7jzeswV xufRV1v4Dtrbg9uRU9Xk3UAbihwdNO6p8nIq/MdHFxK87dDO4vFfmP6ESXC/M3yqg73rf43 H4/t0OCQcb3vZj/hGtZ3+4BQHjGyK9o4xgFu3vqsvNZbXywGScbM9e+o3XJdxpXt+p1ca46 ptuX3GubLI49TlMYkcHaN3msDjFzQONy+L6onAKshvdjcsdM0jNzIZFNgWLfiJu/wDdSLGW NtwXae05p68WIcoW/Ok1CrZdT0PJl4/usZWeMq65SW2QL9T2VicriNx7rtwDcMNLVEPMbdg knUk5v9NbHGlSWMRTpuVvw2F7dt74o54/GvYSKc0xi3cxoImYXAzcm/jV+RaFdo80jZt2A1 rTcBYVLwndH0B1Hjasmbjyl9+4bs601bq2hO3HaiiMiLu7t5tR0rhC7C4+Appgqkeph/3h9 lDcrcFDpkqO2nki6d3P5lI42jkBfGbDvrc/+D1vt/6qx0luoBUl7WBH99a+8/7fvtnZe2O2 t1GSrsanAhAQY7BrHSxp5UD8YOLl2Uq2L+ZTgeOKRjsoudQelGh5LRqUfCMbg5FjSW8C1HE J+RVZFjjXUXBN/E60MOfkFrsBuIwACSR40V7lhGouDexFs9bjvqJIo1fQsbZtpYfCsjNP2L AbjcTktaVJ0Vs+Xt8b0aJDG9pJFU9b3sxGMjtyKzzM3HKtc2NiposnIWS7QsC97sp7dPspW m/IatqrT5l0Y1JAVXysGjIOy3W9u2h/pWZNu26MR5TkG46d96rxmBIIYKmjxMA658t9p7LV IiZWs4a2CDHfQ+OKGViRpTzABobM0TgtGbhGGM3vn+KphVhuCAl4wunfpaiO8wkKRvvQ2JO oPZu6UZONJ6Ly7RHfVUNjjoV7KLtjMZFVc4TwKlDAGRQO0kdST2/Gl5gZD5wFK4v3X1p55I YzuEYsq2ut7hs+Y9l+yl/cvTMcfpY3qA3wJJ+umrPYS8JNTp0EnnUeWPAGrDU0JZZASVaxO SKqwsSOyq3ueyqHK22MfqJT86huhvg0RQhiEoJFhYeINUQJIPTayy9H7amEorNDJhWNgT0N AdN9XM/mHQtIAxK+oDk9ooiTemNsg7lFvvpNkngb+EZDCiLNdLF9Mkka9LUHUpXka8GMq4c gjUHprTkaNKhUX9RRfb2jtFIxlUZDfynHdWjAyFrqxB2k41uKnyYR08OWIywvu2kkBdQPvp 3hqln3qGYdewWqeSyTbXvtlFt50GNdpqvHjeSdRGpfB3bfN3520rtNc4Cq7b4yFd9x2wAnt NqKnE9QbcsetaHG4l9zupjS4BuLH6KPJz+LxFKx23KNFsWv8Kh9TKVUXjDbc/keY5/s/IVr rGxB0ABJ+ql+N7Hy+Q3mX0kGS8g2j+/4V6VeTNP+dInpQnQtljbsFIcj3Pc4SHzE4RjmxPW 9UXLyv0pLHXsQt9vxN77Nqehbj8XjcK8fFH5oHn5BALgH/ujuGaX5ErSNZGtEly3ffGtTJy AB6SN5bXe+Cx638az5eQzMLaDCoPvo0o29zy+7De9K1Va48g88yxhZCLscoq/hHdS5kadST 5VJwBrao2SSSDf0yW8O3upeXlHcRFhe3tNXVTmvyd8Lt3NPi8X1JFT94jcE1t1zSHLskpUr 5CTYdfppz2KaX9V6jj8qJGLtY9RtA8STSnKV55SwBB+P7BWWLewFnNJS6ixR1YkAFba6i1M QctoT5iSQLDst9tdEkcI3TSi3RF8xq8S8SZ7KrAtocZotrrkWqaa2va+0j/G91SSwkJvpYE kfEZxV5eJvUujnqdpFx9NZb8cxNvjBZLW7TfvpiD3T0SFFgpNiuPjSOvWhevJ+3l95R+GTc SEhgfoxS8nHCMCmG1IrVmR+TCORwWBdABLB1xoV7aQcMbrNGUkGCevhY0a2b/QS9K9vb/cn jAIPVdQSfk3aWrS/U/6T9R/Df67VmzFWWKwuxBFuwg20p7Z/9dtsPk06a0fHqCP29BUcZlG t8+U0nMZVbOl+2nkmyR0vi/T40OVVY+dTc0E31GvRNelwWic+kJQPOBtDdg0qJSUgRl3Ai4 8psBc/Nbv0qsJaIMqYU5BGCrDS/dpURSyKSj3sbgDUHN7eHdRgWXCTHooUn4JdtjFR8n473 7NTis6XjBLemxUHKst7UV5Y4GDJdN+Tm1iPD6alWfZ6YNyCXGmvWglGQuHh6oXjcX3ciMEg fODY47KcViymSOQjTW4I8SL0NgrKFkXQ4Izb4ioP5ZwQUtcWFxY9tZqTVla5/MKGl9O4k9Q t5dl9D22tnXrVhPKkSAsSyhicAjUrYnHQVRZm2i2MWG7oKllWdGEjWBFyB17BQjwH6Yb0Ky WkVlZmO4La9rE36jtsKa4ZhnRuFOF2v54mPzIxxcHv26UsnHjF7N5RcoWx3UDkSLGwdSLgi xXoD+zWmUE7YywXuXE/TSlbgg6MNDSSi5zpWynpc4ehJZZNQCbbr6FT39lZ78CZSWi/MQdR hh/iU5plZaPBK3G5muUDaIbVdDbFyO/pV+SnmsfmYKWHfaj8TjNIRHIdqak9T3VaaKJ5pHJ KqMaXobsjfTbrMRIinIkQbb7l7D2VeOzgkLkfh6Vb9I5Ba+3sFX4sTrIcWI6UzagRVtKTTO VipBlHlbQdBbpTkcoRS6Y8tietUmiUoCRjqBqD20sxMWh3AWJ8NNKRwyqbozYhYMhLEFbDc OvhRofcJFunDTYupbtt21kwuuqyG1/k8aZWeTKE7UB0HX4ipW49evmdVeZNKceWZHp/cJpb xknaTdrC1TFFDx/zJDr8qmkjOiuGax2aKO09tL8nmyTra+mp6Ch9NuEvSuoz5q1Tb9Vv2oa 9w90DqUja1tKQil9PzEHcwIVewdtKoovd726AasaMwBJLHTW2pPYPCrVpWqhHJbltd7n00Q TcM6FrC57PGpihd2L/AIScAffUQRkna4CqvyqOtaEcRFsWHW4IvQtaA0rucsDLw5povJZUb N+pH7KEns8r6AE6YrYh2kWd89SRYDwFEQxocSbRfuzUfrWWEjpf2/E8vL8zP5rJxVPt/F2r s2rK2jlh+Ika1n8hCUEQxm5I691bM3HhbntM1iJQCg6bhqDUycVZDZlyfoplypR72/ET6Ds nouiXged/Sm4ucUxw4XEqqmpPwx21rH21dRcX6Vy+3lHVr2Uak9B1vR+tV9RV9rarnsZ63M 8ij5STt11FKLEJSWbJzm1q1GhHHikkVfNISsXUgN3Hu1pNI3VfNr9V/Gnq+wl66JorA78Vh KlmsQSpwKfd19wPr2Cto4GR3WpX0lbjyX6WweztovClCRlVzpYeGtC2krVDcahqr+Vj49t4 rIpALHXd1rv0yW/T/htb4a0JZ9Da300Xcbb7/hvUlv8AV6n/AEzosqTX0rX4GfGlrbXvn+L 9lWCdr4+P7K6upyVQciMD/MBH8QP7KGBdTkAAiwF8nurq6nRO2pM4hKsQbY847+0fGg8awB t5hjcBcV1dR6MR/MizC0rEMSBfGcj6KsPVspW2L4zlbZH9vhXV1YHcG2QdpIB07hfrVR6wO Tu7Og+NdXUTf9xe81vMMbsknrS/LubXsO2urqy16C3+V6+0jj7vIp0J/LYfMM9B2VoEMWZZ iFluLuul/ACurq1jcen6hZA4jIYloza5bAH0/dXKvH2gowtbyjOfDFdXVN6HTXX2A5NvS31 /soKgb7g57K6uploJb5l5hmAsbMPr/ZScypZbMCbkddO3SurqNReXVlYQvmEZs2l827zV/w A4jyGyg/Se+urqJNfKtfYRaS53EZ6dBUbWFgW3X62sB4V1dRN7yUAyFJuNSb3Iq0Kru3Ow3 X8q57e21dXUArp/SGYX5AkI40as2cki/wBdORv7rbzRrt8R+2urqjeJ/wDj/wB0ydHFP/2f 7YgKJZz/ADYQD2llI/7VEDQn50VW7SVNdXVJx4f7ZOhT1/8AVHwKuOL6bBmwdCAbj/lqq+o Lq29rfK4xfxHSurqZadfb8AP5un+34hlM1vKL40NSxfYfWUbeuldXUj16fEfp19otMrjkq0 TXktlHB+XuLdKlzA4/NAjkGtvNf6K6up+2v/kTXXT/AMQLLAN1mBSx3ajy9b0DjLAGf023J e0eCPL0J766uqi0epK3z1+XqWdXOFaw7bGtDZFs2eoNmy3qWP7vzWrq6j0Zn8y+Y//Z </binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHgAA/+4ADkFkb2JlAGTAAAA AAf/bAIQAEAsLCwwLEAwMEBcPDQ8XGxQQEBQbHxcXFxcXHx4XGhoaGhceHiMlJyUjHi8vMz MvL0BAQEBAQEBAQEBAQEBAQAERDw8RExEVEhIVFBEUERQaFBYWFBomGhocGhomMCMeHh4eI zArLicnJy4rNTUwMDU1QEA/QEBAQEBAQEBAQEBA/8AAEQgCJgFfAwEiAAIRAQMRAf/EAJAA AAIDAQEBAAAAAAAAAAAAAAQFAAIDAQYHAQEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAEAACAQMDAgMFAwc IBQkIAgMBAgMAEQQhEgUxE0FRImFxgTIUkUIjobFSYiQVBsHRcoKSsjM0Q2NzszXw4aLC0l OTo3Txg9NEVGSElKS0JcPEEQEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oADAMBAAIRAxEAPwD39S4ob k8l8TjsnKjAZ4I2kUN0JUXF6FbIzYM7DgmeORMrubtsZQqUTfoS7UDO4tepuFJYeQyXhgaS b8aeITiKHHaXap9qk/lq/wBXlkXDz+GoxG/lNA3uKlxSf6nNIt3MgE+IxP566Zc4nSXJ6df poxf+1QN6l6Tl+Ttfflk+XZxx+dqhPJEWD5g90eL/ACmgcVKTdvkj/ps4X/VxP5q6IOS8Zc 7+1iD8y0DipSZsbki3+Jm2H+txh+ZK4MTkdbvmN754R/dQUDqpSYYGaBo+V/ROSo/upXP3f nAkBsgjzOYR/wBSgdVKSHjc4/8Afnp/89IPzR1ZONyurLL7L585/wCoKBzUpN+6cgn1I1v/ AF2Rf+7XRxM/ih//AHcqgcVKTjiZT1RdL/8AzWSfzmufuQk7jHFf/azn/r0DmpXnJ8Fo51x oceGbIbUr3JwI4zp3JG3G3sHU+HjRf7iBvujgN7XBEpGnneWgcVLilR4SJn3vj4pN7n8NvO /6daPw+MZGb6fGJYk3MRJ1119VAx3L5iq9yMdWA+NALw2GNDjYvn/gD+VqsvEYi2CY+Move 3YX+egMM8A6yKPewqv1WL/30f8AaH89YjjMQXPYg18oVrg4zF/7mDX/AFK0G5y8UdZox/XX +eqnkMAGxyYQfLuLf89BZ+P9LiM+NFjmYlUijaEbWd2Cj5T7aLXCUG/oHT5Y1H89B3948fr +1Q6an8Ren21DyPHgX+qhte1+4vX7asce/QqP6gqPjuT6ZNg8QFU/nBoKHkuOBscqIEdRvX x+NVPL8WCFOXFdug3jWpKJcdQxkkk3MifhxqxG47dxsOgvr5VsIZRb8ZtOvpXX/o0GX7147 X9oTQXOvhVf3zxd7fUpf41qsEw65Lt5+lP+xQeR9S04xMTLl74sZWKxlIkPi34fzMPlX49K DccxxrdJr36Ha3/Zrg5nji20SknyEch/6tWGFOCD9dOR4i0X/wAKuTKMaPuTZUxF7KBtLMT 0VVVLk0EPL4IJBZ7jr+FKf+pVxyOKencP/uZfH+pQRxs2xmnyp4u7IiJAhRtilgNSEGreOu nhRn0Pq3fUT/0d+n5qC318BF7S/wDgy/8AYqfvDFEckjFkWIAvvjdDY6CwdQT8KyyMbtYss iTTb0RmUlydQLjShOcaZMOTIRFkjKRBvVt2lZA3l7fOgYrmwNIkXrV5L7A8ciA2G46uoHSi KWJNk5WXjlo440hZnYrMJDqjIBtCj9KmdAJyk0cHG5U0kYmRInLRHo4t8p99IF4rChz4frR ixCNHZ4Yu6xYOm31bzYCnPP2/cubfp2mrTFH7ZmkeLR/7taAfioZpWTkJVSJZIEihx0DDYg JYX3W118qaWqVKCtq7XalqCVlBkxZHcMR3CJ2ib+kmjUhbK5DPmH18p4njZA3aCNtkl2tt/ EmYDt+YA1I8aYfw79OOMEeMqiGOSWNXXUS7HZe7fxLWuT50DO32VKlSglSpUoJUqVKCGpUq UEqVKyycvFxE7mVMkKfpSMFGnvoNaXzTZObJJi4RMUUbbMjK8Rpdkh828C3RfaaFTNx+QDz 5WT2MNjbGx1k7ckigayPsYP6vBfLqL1rByCwxJFhcbknGTRCqJGNvmFldW+0UB+NiQYkXag XavUkklmPmzG5Y+01tQA5LKkNouOyPaZDHGB9shvUHI5QO1+OyA36phZfge6KA+pQK8tAP8 1HLh6XvOtkt/tELJ9prY8hgg2ORGCOvqFARUoR+Ri3BII5Mpjqe0oKge12Kp+W9VbNzJBtx sNxJoLzlUjX2kqXJ+AoDaHyc2GB1is0uRJ8kEYBcjzN7BV9ptVBhSypbLyHkJ1KxEwp7hsO 77WraDFx8YEQRhNxuxHVj5sx1PxoMYMbIeVcnMcF0v2oI79uO+lyT87W8fsFF1KlvbQSpUq UEPSg+KhnxsdsaYswhkdYZHO5nivuQk+y+34UZS3lnOGE5OMIphZEyWYXY4xb1qp8wTu+FA bl5C42NLkMLiNSwX9I+C/E6VzDh7GOiWs59Up63dtWNz7aClyMrMmi+jhEmEo3vJIe2sjix jC3UnaOpIHlaiFh5GRg086Rp4xQpr/4kl/7ooL5eYsG2JF7uTLcRQg6m33mP3VHif5arjYk qyfUZcvfyLWWw2Rxg9Qia9fMkmuQHjsZnWOVO4T+KzPvckfpMxJrX6zE0/HjN+nrX+egmQt +0LE/iKdG2dPz+6tqDycvHDQ+qNrSi+5tu3RhceZ9lFRzRSjdE4cDQlTf81B0i/XoaFkw5O 47wSLEJFVXQxhwdt7HqPOiEcsXBHytYdPIH+Wr0CyFCZ4d4jMkOS6b0UISvZY9NfOmlLIST kjyOZLf4QtTOgXc+AeEzgf8AuX/NV8O31eZ7Gj/3S1Xnb/ubNtYnsvoenSr4n+czf6cf+6W gMqVKlBKzlyIYTGJWCGZxHHfxcgkLf4VpUIB660AGVy3CKrQ5WXjbTdXjeRCD5hlJojBnwc jGVsB45MZfShhIKDb90bdNKSw5/AxMf2Ds4JZgOQkiUQM4Y3u7XbVr2ZtKZcTKuRFLkx44x 4pJLQHbsaWJQAshX2m9vZagPqVKlBKlSpQSpUqUE8KHzc/D4+HvZkqwx9AW6k9bADU/Cqnk cMRzzGT8LHJEsljt3A7SqtazG4tYeOlJ+Pw25rIm5DkVPaBaGLHNtu0EEoSOoUizebXvcAU Eg5HmedbdgwnB40X25EjbJZrdNo2tZfh8a5B/BuNJk/V8xkSclPa1pPTGPgNfy16MAAAAWA 6CpQC4nF8bhG+JixQNr6kQBtf1rXoqua39lTcoYL4m9h7qCsTOTJuFgHsvtFhr1NXrKKARz TSA6TFWI8mC7PzKKtEwZpOps1vsAoLkAix1B6ilzHJ4xXcg5WCGLWH+NAhN20++i/aB50xq UHEdJEWSNgyMAysNQQdQQa7ShZ8rjMxcBMbvYMis+M0bAOm3V4trWva9116aeFMsfJhyU3w tcA7WBBDKw6qynUH2Gg1qE2Fz0qVz2+VB29SpUoJUofJy+06wxIZshxdYQQLLexdmPyqP/Z Wfa5KUnuTpBGfuwoWf+3Jp/wBCg0yM6CCRYTuknYXWGNS77b23EDoPaaCtnT5XfnwiyL/lk eRNsYOhdwC3rPxsOnjTCDGhx95iWzSHdI5JZmNrXZjqa10NAFDHygh7ck0KyXazqhNkJOwB bqPSNL1PociXTMy2li8Yo1EKt/SKkt8N1TkMOeVosnDYR5mOfQWJCOjEb4ntfQ2+BoiPKxp FDJIpDEga2uVJVuvkRQWihihQRxIsaD7qgAfYKiQQxEmONUJ6lVAv9lXuCLg3FC/vLAaUwR zLLMtt0cX4jLc7bsEvbXzoNJfVPChQMo3PuLWKsoAFl8b7vhWjyRxKXkYIo6sxAHxJpXKeT y+QcYkaYsUH4RzZfW7AlXdYounl6m+yrc3Aw4+WZYky2icTiPIAdVVdHKBio9K3IuaCYvL4 uRHnzYkiTDGYtvHpjayKf8X5T0OtcxuS5OeBZUwllLN1SVVQKVVvm9W4gnbp4iheJZ82DId SWgniifa4ELKSrfKiK23UAePTxpjxMvdx3uQXSRhJbZ8xs2vbCi+vioNAPimcyQtPH2pGzJ i0YO4AdqS3q8fOm9LVt9VH42y5Op/1DUyoAOcBbh8wAXJhe32VfFFszM9rR/7ta5zJtxWWT /3T/mq2Nb6vM/pR/wC7WgKqVKlBKlSpQJ04vkfpGw5JMZsYu7CJ4mk9LSGRFJ7ig208KJ4j JfJinLzrk9qZoxLGgRPSF9KgM97E2vfrS3OxOQycppuV3vxSs4TExS19qmyPMEO6QMPur08 qY8Fv/dyK0JgjRnWBGXYxhDERMy+BK+etAwqVKlBKlSudPdQVlkESFiRfooJC7mPRbnzrzv P8hPk40uDHfHm7cckaEknJL6dqJojdvh4jX00XzXbyUhnhf1YGUncG3dvJH+Giv6WYkqBbo fGhuPxp3MseOO3Mzsks99y4UZO76fHYj1PrqRoD7gKDPA4rJ5B3lyJWhxllLrHGx2iX/SCK /gGv6zre+zb1r0kEEWPCkEKCOKMBUQdABUhjjhiSGPRY1CqOpsBYVe46UEqVL1L0FSB3Ab6 7TYePUVm7EZKkgBFjYmQtYAkrpa/s612RwskfzHcSvpBIBtu9X9msFfvZGWjRq6RqiBSBub cpcqxbwN6Ayh8TQTDduPee9vabgfAUmxYnh5xY0Z4I2Z5jjvIVUqY9ojjhF0O1vV6T7xTjF Z2kmctujkO6MBQFUD0W3KTuJK3oCalSpQB8mjCJMtPnwmM+39JArLIvxVjb21JsKDKIyoZX glcAieE7Sy29O4EFWHvFFsodSjC6sLEeYNJBy2NweFJj8kxVsNQsJAuZ4r7Yin61tGHgdel AcMLkFO5eQdnPUSRxlLeFlQIR9tT935LktNnTFvBYgsSDTy2sftNK4P4nyplktgjdESGIl3 LuB0QbYySxGtgKrN/EmaIJMiOGIrGqGwWdiXktsQDYlyR9lAfkCfFwjmtnTIsah3VhFKoHj f0Je39IUZbPZAY5YGJF1fY1j7bCT+WhYnyZeBWSEr33h3oSm5dfVbtt7NLGufw/lSZmC0/Y TGjLkRLHbUAAEsoPpO6/pOooKY0v7rdhyQs05BfkL3jkfwV727Vvuj5fbemysrAMpBU6gjU GoQCLHUHQg+NCScbjn1YpOLMnytCdqg9fVGPQw94oDCLgjzqAWFh4UEue8KD94xGBgbNKvr hP624aqP6QFqyzJ5s1Ti8ZKoO9UyshT6oY3Xubo/BmYEW8r3oNeTGZLCMXDJSTI9D5AP8Ag IQbuLa7vBfbV5+MwMlUGTjx5BRdqvKodrf0m1q0UeNhoibgGKrGJJGvJJs+Xc7asa0jyIJW ZIpUd0+dVYMV94HSgwTiuOiVUjx40RFdFUCw2y23i361q1jhxcOEiJEx4UBYhAEUAak6Vte 2tCZWXjtjyLFPCZCNg3spXc2lj18+lBvAu2MFgu9/U5S+0sfHWkXNJDmcpj40EIzZmBhy42 J2Y8Bs7SHb8r66V6GhpOOwJJGleBDJJYu9rFiNBe1AuyDnK2d9AO7KksSumm5oxCpsCSupJ 116dNaK4Xa2H3e2YZJWLSxM7yOrWC7XaX1XAAHl5Vfj+OTj2yFiZjFM4kUOzOwbaFa7Pc+F WSaLLyXRW3JjEaC9mk8T7dvT3+0UGC3+qj00+rk/JCwpnStD+1R+zLlH/kuaaUAPNf8ACcz /AGT/AJqvjX+ry/a0Z/6ArPnBfiMwf6l/zVpjE/V5fleO39gUBVSpUoJUqVKALF5Ncxcv6a J2OJI0PqsqyOnXY2vjpQsfN5L48mSePl7ULOsoV42kUxmz+jcCbWv7R0rRYeQ47uRYUEeTB JI8sYaTtGNpDvZW9DbhuJIPXwqcM6KcnGlyEl5ESmXLiQ/4bSAbVUGx2hbAHxoGMciyRrIm quAy+GhFxVqlQi9BCQNToB40g5f+IJcWTIigQlI0G1wt3Z9zRv2gfn2MyX08615jPyY8w4G xPo5sV3knY7TEwbYG/WF2Gg1pbxeBFzHLZXIvjGHCQ9sBiVM8oO6Xch6KWOo8fHxoO4DZvL PEDE8Cxs0jagrDLIPxZA9rFvUe2ovtJJboBXp8eCHGhSCFdkUQCqo8B/PV1UKAoAAGgA6Cu 2oJVdCb2q1SgX8xykXE4pynhln12hIlLG5/SPRR7TSHG/iLPyOJ/ejTRwXy1haJgGSOJ323 f0q11X9b2+yvXV5DlDgD+JsLiocch5JTkzO5domdld12xFtp9WpoGH12VMkUsXJY74jAyNO kQG1Y9dpVptx3ajQVfi8t5eRkkGQmXFPipMDEmzVXYC6lmNyDSznP4rfhcpMI4SSyooZ5mH Zje/jEvr0+NX/hPmpOa5PKyJIo4TFAiARX1Bdm1vQE8eFyP4hmycdTBAtzNvBSaSRkQWZH2 t2x4dfUD0FPlhUMsh+dVKXvpZiCdOnhXni2avL5LYU0kixPLKY5AXVyEF4YQ6emzHUq/wAK 9KpYqpYbWIBK3vY+V6DtSpUoOaUs57HhkgjmyIxLjRMVykIv+BINjt/UO1vhTKRFkVkcXRw VYew6HpSXh5MjEypOLmm7qI8hiMgtNtJ7gPzHctmtuI60G2P/AA9gQxIMeaYIrLIjdzfdlF la7hvA1wfw9iLsCyyAxEGNvw9ysCG3btl9xt18qrhYTQSZLce5jaHIcPjMxMMivtlsFN9hs +hX4g0cnKYpm+nmJx5ybLHMNm7+g3yt8DQD5cjY3D9l9smRJE0caOBZ3Ck2K2IOg6eNZfwx jQYmDJjQEOI5CWlW22QsqtuGgI62sb26XpjlY8ckBBhSdowzRRvbaW2kAa9L3tSfE/iHiMX DlZt0IhbY8S7pF7u0s0cR8hb2Aeygf+NSw/noPjuUwuSxfqsaQNGCVfX5GXqGoygnh7K8zi Y0xxYuVjklixpS7T4kDNGiRlztlijF9doBZfHUjWnvJZceFhSTyFgBZFKAM+5yEXap0Ju1b xqyRorncygAtYC5A62GgoBIeP46RO6EXJEoB7sh7xZfD1OW091Wl4rBk27YhCyaJJDeF1Hk GjsbeygeI45YsTdizSYxeSbcqWZDaVwCEkDAafo2ou3JYrby/wBZBY702BZx7V27Ub3WFBz 9z4jNecyZI8FnkeRf7BO37RWc+HgzwZEMOHDI8aAojRqEL+ooL6eQq2Rnxzw9vCLSyvIsbo l1eO5u3c3WKekHU/DWi8aDsx2YguxLyEaAsfL2AaCgvFHHGlo1sp9VgbjXyq9YYahIREAoE RMaqhJAVTZRr47bXruVkpjR7yC7sdscS/M7HoooJMI5u5jE2Z09ZW4YKdBqP56Rhn49zFAR txi7IgDMgBDMQrk6frKx00sb9TSM2OEo5WDIySbsg7kruw+6LqoCDxJOgpU8oWXHk5MIMWG TdilATtgjtud1v6i8m3oDoL+2gYYUsk0mPLKnad8uVjHe5UGByAemtutO6Ux+vLjdSGX6yQ 3GoscdrU2oAeb/AOE5nj+E35qvjG+XmeHqj/3YqnNX/dGbbr2JP7pruJ/m8z+lH/u1oDKlT wqUEofN5DFwEV8liO42xFRWdmNr6KgY9BRFSwuCRqOlAqP8R8fYlY8lreC403/YrvCvFkSZ uYkLxd2f0NLGY5CojiB0cA23Cq5PPRnMPHcZH9dnC5lVWCxwgGxMsmtrX6AE1pwhneCeXKm 7uS8zd5ALLCyAJ2kFzoLXv43vQMqF5LkIOOxHyp9VXRUHV2PRRf8A5eNFV52aSPl/4l+it3 MXjYw8/wCh3mbcEPn0H2GgmPxmXzM0fIcm2yNAexEgKtqdSN2qjTQ23Hr6elP4YYseJIYEE cUYsiKLACr1KCVKlSglS9SuWFB29eZ5zkMeTn+O4045d0ZpHlK2LKYn/CiJ+bd4005rmI+H xhO2PLPuNrRLcC3i7dFFedGblchxeFy82SBL9YI4YQqbUMjGIjcgVxaNv0vbQGZ/PiDksLh cTDjRmVRuyxtSMFbhVA8hofbpRnGdz98zGQY+4Yya4ny/4j/NfxrMzS5WNDJivhZ0QYRhpE JKqDtZiZZb6W18TWmL28LkMqR+wVTEWRhix7NEeQm67mufKg7gjK/fmQ4G7GcyB3SyxApsV QbH1S9Q1x8adV5/hp5ZuRmV+13B3GyDFI2xyxUx/hbdm5VIDEN76eTJvQKGKXZdV0OhDW+N qDS9utdvUqUEJABJ8KVY2Zny8o8YjilwLFlyEI3RjaPQ67t25m16DSmulJcDvyczM8j3ID+ hwiusZK9sLtF2TQ67iPcdKDSKST92rmxsIZMmUZD7gSrKT6UdgG2DtgDdbSmG2HMxQJo0ki mUFkNpEIOvXoRSNu4vG4kSyrvUtCYHXckyROyegelt4sCLMKc8arpx2MrxCB1iQGEXshC/L qSdKBVyEeXABg7ycCUgJM7lBGm1lkhllXWx+4x9xoebjcKTizHkxKkGNkCSaIKqlgsZXYjR sqsxv8w2+0Xr0hVWBDC6sLFT0N+tedn4DHbkmxIJZMWCWF5RHHbtncdjqV8dpYMt+lz4UCX +HcPmI5MpOM2HjpHQTq7BnKMb2TwDiNtfCvfdKwxsWPHDbSWkcgvIxuzWFh/7K1kkWOMu5s B8Lny186AfKWHIngx32syMMgpvswEfyttHzDdbrRWvjS/j8IDJn5WXd9RmKgCSDa0MSqLRW BbXdcn21XmMvITHmgwrnJMZ9S6lC1lQAdNzE6fbQW4qa4khveMkzY79C0cjEkW1+Rrj3Wph Xn8FXw8aGYhmHHAxT6a9p1Te2gtdClyAT4616AEMAQbg6gigRz5XF5PNyYeX6JokH08oJjN wN8oEqWItuXS9G787CPrBzMS+jr/jxr+sv+kA8x6vYaB5vAjxphzMcgh7J3SxbVIlY+i503 G6naVBF/fR+BJN2UTY7DqWcFQinVUW4DNtGl7UG+JJFKJHidHQyHVPOwuG9t+tKXyF+unny sgFEkaCBC/ZCqApZdy2szMD83UePWjocQjMly4JGTuSETxMDscKoW4XwYW+YdfGh+d4Vs/t ZWHIMfPx2DpKVuHVf9HJ5igzzeR4fCwBOzdpMlhjljuLoHJ3hr3K2ANTOWDLjjy8KdQMSMH HKMu1hJ8ya3Fyqjb5Gly8jxmbiCDNhWObJVvpVlCuVkjsNqu4PpvqN3hfwtcriYMTjYhhYN uQzwTM5WyQRtJ94lRtQeXVreyg34mRJo8eZAyq+XKQr9V/CkuPgaeUnwMd4DHE5G9cyZ2t8 t5I5JDt9l3pxQAc5b9zZt+nYk/umtMX/NZf9KP/AHa1TmxfiMwecL/mq2KCMvM9rx/7taAu pUqUEqVKlAG3E4JjCqhjdWd0mjJWVWlO52DjXXxrTBwYMGEww7juZpJJHO53djdmdvE0RST +IMpppcbgseQpkcg34zIbNHjJ6pG/rAbRQTI5LL5Sd8DhWCxIxTL5LQrEfFIR99/b0FMuP4 7E46DsYqbQTudzq8jnq7sdSTWmNi4+HAmPixrFDGLKiiwFa0EqVKlBKlSpQSpUqUEtpalb8 TxWN2Ylxg8csu0QszNGGO6QsI3JXw8qaUPI/wC1xIdpREZyTq4a6oth8TrQZnieKGpw8frp eJOv2VliYGNi8nkyY8KRJLDCCECqCVaW52r76NnAPbBH31I941oUsRk5zRKXnWKMKDYAkK7 KoI16mgF4+aJeSfCHH/SvjiQROg/CETMCG0AUGQi+lNWbRGANiwvpqL6eIpJwWMYMhpcmOa LKyF7j98BiWIG4d2I7GAtoGG4U3kRnxSiAGTaGQdF3D1L0PmPOg3qVFJKgkWJGo62qUHKAy I+M40fVrjxpkNdIhGgEkjt0jTaLnd/7aPJABZtANST5UBxcPejXk5rvkZALIWJtHE5uqRr0 A22uep8aBe3HT8h/D+KMPIeKUQ3aK4CSuw/ESS6nXdf408x1C48ShWQKqqFa24WFrG2lCwS Ni5rYUgtFOWmxXHS990sZ9oJ3DzB9lHUEpZz6yLgnIx2MebEyLjSL13SOqbSPvKfEGmdB8n DJLi7oRvlgdJ0TpvMTB9n9YC1BkOTbEDLywXHKi65Cn8GX+jfVW/VPwJriYH1uSmdnq9k/w MKQq0cTKT+KdhIZj1BPT31TPxYebjgEU4WKCRJ/l3bnA3RA30trqPhcUS+c+O37ZC0aeOQn rhA82PzL8RYedBfkM2LAw5cuXVYxoBqWYnaqj3k0nTkeMj7TZ8geWQhooVBZRJ8rSNIPRuv pcmyjSiOTDPmR94M8LANishUIraBzLvB630PTw9+TcfnqE7YE8Tkd4XRQR03qBddwHlb7NK A/DyY5ptoVEjaP8JVdXDBWIe2y66XFdxHbFyTx8huhBkw284x80Xvjvp+rbyNJsPinOcQmN 9NMU3TZNl3RuT6Wjtdd7a6jw+a9NgZ83CjyolC5UDsYg3RihaJgT4Bxf3UGX8QYEudHjqs5 gjVzvdVDFS42K+pFrX6+HWicL6/HxzDmH6mWFLrOg294DzUnR/yGtseeHOxt4U7XukkbaMj D0ujjzB0ofkmkTEEUamaQWO3fsZgnq8ASblbG3toC8dGSFA5Yta7Fjc3OpF6GzZ4mmTDZzd l3yRqCWdPlC6dAx6+wVfHzxPhNmCNkUBtquCpbZp0YA6npWS4K2kyc5y5kAeWL5Yl2D5bLq wH6xI9lAJxbQ5r5GRBFHHlGQx5MhCM0Xb9Kxjb1svj099NoYUhTatz4szG7MfNjXmuIyI48 tstlOKZWkJidDF+Fv3DcW9JsDdbdOlP8xgw7DEJCwvkSM20BOm0e1vzUA+PL3Zg4BUNluFv 4gQsAfja9M6WQtG00Zi+QZThdLAAQMNPZTOgB5sX4jMH+qb81Xxv83mf0k/3a1nzf/CMv2R tWuOLZmWfAtH/cFATUqVKCVKlSgnTU0l/hvHikgk5dz3crPkkfvNqREHZY0W/RdoGlZ81y8 s27i+JtNlS3jdxchL6FQR426t0X32FNeNwk4/Agwo/lgQL8fHr7aAmpUqUEqVKlBKmtT81S gnhUqVKCUHJIiZ7bnIYwpZdAoHcIJuTa5JHhRlCZqTboJYCqkSoszEAsYSdVDeGtqDXJYqY AHCbpQCCL7tGO0eR0qIgXJlfb86p6tddu4W8q5lBi0FiB+KCSSBoA3S/W/TStI337tLbWK9 QenuoM8l2/DgT5pmsSPuoBd2vYjpWwAAsBYDQAdLVmjK8zlSbxehgbgXID+46EVqaCVKlD5 uScXFeZV7jiyxpe253YIgv/AEjQY5Akzp2xBdMSO31Lg2Mh0YQr7LH1H4edjVAAAGgGgFY4 eOcaARs2+QkvK/6TudzH2C509lb0AufA7rFNEC02NIJUUWuwsVdNf0lY/GtYMmLIi70RLLq CLEMGU2ZSp1BB8K1oWGIRZ2RsNlmVJWXwD+pCR7wooCqE5PLkxMVmgjabJkPbx41BO6Vh6d x8FHiTWmZk/S40k+xpSgusUY3O7HQKo9prDjYMzZ9XyIQZ0q2ZY77Y477li6m5W+rUFMSOT EyzFJbbkxq4K6J9QgtNZfDcLN9tMCBYhvl8b9LUBIkWfkTRFyY4hGEZT/hzKWfcp/SGlW35 GXx00RAXJs8L3Hp3qdt7eTDUUGOMFgP1uLGz4My6RKt2iAJ9cQ/QcAHaPeBrV8kiPFbP45x cgFFBvBJcgC69B16i3tpXxnIZq5n0kUP4isRNilOxsjX09xfxZFXUi1vmH206XEVkmx5trY 0w/wAIXG0v/iLcW0vqKDHGwJFjKt+EzkmWQnuSyE/eJPpX4Xt4UTx8cceFDHF8irYa3/KaQ 8dnycdN9Kz7sCKSSGTusTPj+r8JpN51VvMaWtTLHlMOTEFP7NkO8cZ8G2gsCPI6HX7w9vUD lhSGaWcMFWQAyLaw3KLF7/0bD4UrygMiXG7mOr5LyAP23YPAnr7cncjvtshJ1FiT1pjyT7M GY7lW67byKWT1Hb6lXWxvS3iQ0nI5DTwyRzpaQyMgjWTeix+nqx27bGzbehoGM6rjce6RxG YRpZYyDIW94Ore2kv1Iy8FI+I5CaGVUbbLLEzxyds2ct3FLLYm3sp9lTtDCTGu+ZrrCn6T2 0v5DzPlSOXHnfKSLBmQZgVsif1lyTf7ll2R3LfEdR40CzE5RONzJcdlL45jLZKSbe2HYD13 uRt3Hr+ibW9NPeJfjhjx3mhynZgv1KMHVpNSq+osVIvZV+ypBiQclPDlZMCibF3LKwWwea5 RlNwNyjbf328qDyON4/isyN2QGCdrQo0aMFa2sW8oWseq6360DNNcvXwy2t/+tTKlmLHHHI FW4AySQpJa18e9gW1tTOgA53/g+X/s2rTG/wA5mexo/wDdrWfOC/EZY/1TVpjf5zM/pR/7t aAqpapS3l+Yj4/tY8Q7udknbBCAWPtcquth+XzHWgNysmLEx5MiY2jjF2sLn2ADxJ6CktuX 5sSeoYmATsC3BZwNH3Fb7tdLAgf0q7BxHK5rCTmMn8NX3xwRgBlt0BZPSD7rnyankUUcMax RKEjQBUUaAAdAKAfjuMxONh7OMtr23u2rvYWFz/J0HhRVSpQSpUqUEqVKhoJUqVKCVKlS9B KrIgdSpNr21FtLG/jXbipuoMcrHGTGq32tHIkqm19Y2DW+NrVXCKMZ5UcOsspIt0FlVbfkv RFxWEY7eVKoSySgSb76Fx6GFvDQLQdxAvbcgj1SSFiGLC+8j73u6eFb2rlrVL0HdaB5i4wj IP8ARywyEexJUY0dQ+ZjHJhWHdtXuRu/tVHDlfjagIqf8rVy/nU8aCUtz8l8bNhlhAmd1+n eHcFs0h3Qsx8ASjL8avk5MuX3cPj5e1OmzfkMhZFR77jG1tjOLdPDxrrcbCME4Ss7bxpO7F 5O4DvWRmPiG1FBXB4/JWQZfJTjJylZmhCLsjgDjayR+LC3i1achlrG0eKsmybIvbaCzhF1Y qFB18BW2HM02NFIxBdlG8r03jRrfGlEeVPitPHOjxy5MjomRYOyO7ssAIX1FLMLaaeNBtiQ F8uRo2dSSpk227cKoFUY6E/eawL2/mpjFA8eTPLvvFNsYJ+i6jax9xAWvP4HMPhlMR0lkaI 7JY0AlAAbZI47SbhY+r16kGvRRzRylu2wdRa7KQdT4UHnlmwJuRycvIieHLJCtFPHJGGgjJ VH3gbbnrfy0ppjz4k0EacaFH1CkiRLXRAbMxOut9B5muZZxpy8+WduJjXWJwSGMp9Llduun ygeJvS7AklxmklYrjpId+RkSbTIyICIkZh+Gp22v160BfLcfLI+KOOl+mzVBhWQjePp9O5v DX6aWPW/jrWuLiKzqYgSkdl+ofq3b+VIl+6gI+Pt61OPxd8KnOmkyMmVQX3+hSPmsipt9Iv /AD0yXaPStgF02jw8qDLLbZjNuZFJ2reQXTcxC2I9pNdxczHzI+7jvuW9iCCrKfJlaxFCcr JKYiMeRVaEgyKUEhufktu9Nx8w9tvOteKEowImnQxOwuYySdo+6PVqNPA9OlAl5GeHE5uab kD3Yu2hhikdkVE6N2wW2Pcj1aeymOFlJlRz5MJWKV4VbH3FdqQkEoTtuPmuW+yq56wZkiu4 SVYgwxk+be7WDO3+rXx93woPiOGMOfJ6+9x8cYSFtti92DbXbo4VgbWFvfQXxs7JgdMWeKO GeMBYnZzumU6hiI0ZSrG9/Vp10ox+1nYU2TnwFIO0yiNj6tv32BX9Kw2nragOW5zCbklwHI jTGO6aZoml9e0ERIE/per7KI7sGZNiOJJZsWOUb2cFUMpD7Nwso0bba2l7UBGNu7yhk7RGT Ype9rY3gfEU0oED9q//ACb/AP8AHo6gB5z/AIPm+P4En901bE/zeX74/wDdiq83/wAHzf8A Yv8A3atjC2Vk++O/9ignKclj8Xgy5uSfw4xoo6sx0VR7zS/gcCZ3bm85NudloAEPWOO9wv2 W+A871lybtyvMJwwssGOFnySRct+qL6dGA+Psr0FBKlSpQSpUqUEqVKlBKlSoSACSbAdSaC Vz41kczFABM8YDBiCXWxCfORr93xqsOXiTBmgnjlCfOUdWC/0rGg2J9mlcBFdN/D4VUX8aD utrfkrgsOo+NY5mbHh47ZMi3RLX1VfmIHVyo/LVcTPx82FsiK4RWZGLWGqfN0JFqAjXy08L VRot7K/30O5G/Iw+NL8blJeSlH7uU/RoylsuRfw5lGjpCLhr/rdK0HFEzyTSZuU5fcFQS7U QN+iqBel9KBiD1rt6AyOLhyWLmbJiOg/CmdBp47b2rsmHl7HXFzXikYqVeRVmCBF2lQGt83 U69aAxr20NjUDdL+NBQwcuiouRlQzEM29xEULKV9Gm8gENqfZWcODO2VNLPnyTb1KjGTbFH GriwPo9d9NDuoCMvlMHCKJkSgSSMFjiUF5GJ8kS7Vnm4uVnBsYynEx99neI3kmi26rusO3r obXNqz4psfIiXkBjpFlyAxTmwMgaImNkLkXNitEZeYuJjmVlLv8ALFEurSSN8qADzoOwR4u FHFh44SGGIBEiB6XvtHXx661SPIOVLC8ansrvfcw+a3oRl8t1yR7KVzvmvKuP2zJN6e4SCw ije5kldFN/XqiKNdvW16a45gTH+oSUyIV3GXzVfAAaADyAoKxKcXMaD/QZW6WMfoSC3cX+t fd9tXATJzA+jR4ZIHie8y6m/htQ2+NSB0ydrkENjvYMfFtlm8+m6x9opOqctiTnsyiR8xzF PA4CtDK5Z+/HZSGULc6+HtFBp/EOLkY9uYwiiSQjdPuXcDtHpkt5qLr7j7KKE8kSJCV7c2Q Gny3T1fTq/QkD+zf2X1phkY4nxpMcsVDqU3deooDIxXy90sTNj8hCFEiI5CSBdxRWsRdWub HqPtFBlNBJNlxQRSjHx4VX6S4LrLp63DKy+radvzeZ1vW37kxxE5lVcqdhZTKoCAA7tiqBY AnqevtpJnSTY8UK4kbLmF2348rmWNFsHYurgKv4hUAp9tHcdy2ZHjL9bcSxgd1JBe+u26zR XHu3L7L+NBvDy3HZTSYgmOFmx3vDNY9t0H3ddp2/qt+emWKrxwGWaxkkJlk2XIvYAbb/AKo FI+SiyzIk6RGKPOdY5oVVS7KSq/ibr+po79GHQDU09d45IhGCwWZG2FTta1vC+t9aBTPDNl SQQ5OOMqKciR1cFWh7pZiGZG02JYAHr50ZzLzpjxLjwmcvKqtFe10sSxOovtAva+vSsElmP IYzY6k4+xY5ixKup2FrTAtYsLrpa+vXwprJEkq7XFx1HmCOhHkaBLkwyzY8zidu6qrKIY41 7jCI7lUbrqy6dALfGjFz8hEEjQvPAbHuoFXap6Ejed3t2/ZSjImkwuUbDzmljge0uHmQeoh x8weMBrbvGw9WvwvK2XLMsvGMZJAN8/0zBIpUBIDASK6rJuuCh6+elBhz4x58nHkjw1CMS0 +TI6JHJGBd4tybxuO29z4Cnb5MGVxm3GsveCRIot6O7ZVYbdLAagj4UrjyVzmOOIR9b3Nvd CbJInU3LvpsbZ49P6OtHY2FHjcmodtszh3suiT7QqhreaX8T46UG0CyJkbZDcjJsG67gMew J9vnTKlyE/WN/wCrP2fTUxoAea/4Rmf7F+v9E0Dk5eWnJS4WGE70yo+46lRsK7rWIUAj5m9 wBNHc1/wjN/2En901fGA+ryTbU9u5/q0A/FcMmBJLkySNPmZFu7KxJ8BcLuv1tr/NYUyqVK CVKlSglSpVZZFiXc39VfFja+1fM0FqwlzcSGaPHeVRkTX7UN/W1hfQUIr8nniVTG3H4zoRH ISDlbzb1bRuRRbz1ouDCxceSSWGJVlmJaWS13YnzY60Ad+azQjoU4+B1VmVl7mSp8V69tfy 1tPxOFk7xlq2Sjyd3tysWRW2hLKvQD2UbUoB04/BjiEEeNEsIDARhF22f5xa33vGuDjePEc kS40SxzALKqoqh1HQNYa1WWQ5EjRqdmNCb5Eh0uV9WxT5D7x+HnaYmWZZXV7gSXlgBFvwRZ AfifV8aAfK/h7jcqZp27sczkMzxTSJqNOgbb+SqvgSPJLDjZuRjkP3nZWSQkyj5PxFayrt0 Hto7Lb0xrp6pFuSStlX1sdPYtJMfllgzXyJAy4udOwLMrejZGux3W34ei+OhUhtLUG3KfUY nGLE2TLJKHUtk7BcoGDMr7V2LuGgLC3nWPCvkT9ruRCPGRXnjeELHHuZmQJL2XMbkqdzeAN F/wASMy8TLsLetolut9oBdbmQr6tlvmt4VhFxxyuAOC2Sp7m5klx3JiA3blTe24sngb0Gk3 MJGWMEbSRrGxgVOs77lSMRgH5Sb+8C/SrYPJ4q4RaZyksJC5Cvowkkb9E2PqY6fZS3il42H j2bMy4xLlOHis6mSMIPwAirf1Aa6DW9LcnHy+ZzXzY3WGXEUwPujKDQkdyceBP6ABoPWryM cwhGL63mcrZgV2pGfxGI66fnIo3cP5KVcLDlww3zCpsiJGVQxkhblmKkkjcT/PajMuPKngM eLkfSSkj8bYJCqjqAr6a0BNAcfslWbKVg7zyNuPiqxnZGlvYov8aX4GZzaxfVblz+OIJDuo hyWC3u8aJ6CumgaxNYZiPx2eM5ZJPo8vc2+N/xFLgEII3BD+o+ke/Sgd44hglkxlZFeRnnS IE7irEb31/XPhQnK5rYGTi5UuxsU7o/U3bKSMC28uQV1VdutuvWqPg5Drh5OTL+3YkhkJjV RuR7h4dSBbaRc+YvTQbWU6ggjx1FqDynIZH8PZuW2UjpJmsEWWB5GUWHpR0kiJUsL+BNx7a NxIoyvcC2iZicfBUnZPLfWZ0cbgqn4H5vKscuHCl5jHw8N4nxiGmysOOQLuZDoiqPTZi92X 71MZea4rjwkewxzSelMVIismnsUW2jzvagMMv0sMeOlpMph6EGm5j88jeS3Nyf5aHwcNH5C bPcl5Y90AkY6MbguQvgFPpUe/zqYWNnMhnaaJGyDvlkiHeY6+lVdrLtUaD00tx5s/jclsaa PuZKlpTKGVUyo3cnVSw/E10IH6vS1B6cUvl5XDTk4+OhtNmSf4wQEmKNQzbpGA010APnXOT wZuThigjyJMfFku07wnZIy7fQoJHQk60BFj5WNNgYuLgdqWCT8bJjsMdoGBEmt9xZtDtI+b x8aAvkuJebIOdjkGcosbxOAVZEJb0nwbX3e7rSXinmzeRSRVTHwoHIjlKuvfmHpKkK+z0nw J1NP+Sy0jtimTa0gLuEBaXsghTsVQTuYnaP+akWVxuR32zQJsfAcbpYIyIdjt6RfVSV26vf odRQegnxMftPJnTNLHGC7NIQqJbXcFQAXXwPUUBwGTNlL9RIrdou64p6/hkB2Zyvp9R6eXT rS/Ax+R5nBWLKJlwsdmELydcm3yNL6ww2eH6XzV6HjuPXDhUOxebYFY+AA12r7Lnx1PjQD4 /HwyTMwnlYQTlpY2tteVfUhJK7vSrAaHWwphPPFjxmSQ2GgAHVmOgVR4k0qjn5SXML408cu F3GJAW8gBft7WBZSFXY1mW/uqvLtHi58Wbk71xhEUWWyukcxb02VgdpZSbnx0F6AjOghfBm fIRWyZCsioCN3dU/goD79PtrLi4k4jjtrY0iyG8uVIxjG5zq7s+/b7reHhSufkuPysqGedF 7WMWA17Yk7oGpXRgwAsL+k3IuDarc1kw/u6PlYMaKfjImUqrbkLm4VJWsNUU/d8etAzx2mD vnGNYcjNIEMDAmTaoAXdY2XxZvh7qNjxphaaZ1lyhazAbUUfeVB6iAffrSbheexJonliift Jt7rhLlC+vzICSNfHp5mvRKysoZSCp1BGoNAvVr5gt0OW1v/wBamVK0AXLVVAAGW2nl+zHp TSgB5sFuIzQvUwyW/smtMf8AzWRf/V/3apzP/CM7/wBPL/cNTC/zGSPIRW/sCgMqVKlBKlY ZmbjYUDZGU4jjW1ydTc6AADUk+FAvyMs+Gcllbj8P1rJLP6J9hWyPEvqsdx6ML+ygOmy4op UgB3Ty3EaAEi4Ut62UHaNOpofBwshT9RyExnyWse2LdiIi9u0tuovbcdTWfCY2HjRukELxz sFbJaU75ix+Xuvc3a2tvC9M6DjMEUuxsqi5PsFZ4hlbHR5iDI43G3QBjcD4CgeZzERIcFTa bOkWEWNtqMwDsfhcCr8w0oxo4IZPpxPIIWmAB2Kytbr0ubL8aC+JkJLkO+5mM+7tL1URwnZ u9m5iT7fhQ+VlZDZEmM8hgijkQyTRgbhDKjBPmDW/EBuarxZ+nd1yHVppJPpodgJ/Dx16dB 8p3XPStOQCRyLn3LQSxjGyGRtpEcjDZIrD9Fm+w38KATGxmkmXBjeSeDHdHbILntMgue0yr ZWe/XqPE66UyAEnLFlP+XgKuPbMwZfsEVeOyMbmf4XyQuJmO+MzFooZbGJ4wblfUQAwvc/L 5jxr0nAZj58k2a8bQnIihfY3ht7kZ2nxUlbqaC+ZJjz5/amcCCBSsmtvnXc+4+AttX4kVTM iysthn4alDj7SkUi2+oUX3jaTpdGYL7/dS/jZJ8b+IZcDkEVRJJJNilT85JZlkkJ/xDt9I/ Rta3SjeRl/icZzphRR/QgKUlXY017eobZHRetBtm8I2TjxJj5UkL47F8Ytdgl7WBF1J220u elxrVeWmODwcz5HbhdhscQag9xtrdpTb1FSSL+NI8d1blsscseSZVWH07WC3s3+IMLS36P5 aZ4qca/8PZXduuCJcho2N1ZQJG2Fe5Yhgel6BRw/4WYGw2Ga+R6I86Rwe1D824w7fw9lttt LtbwpomGIG+ihnIz8L1wDItaaNm3D8QakMbhutm129K5wPFCKBUEIiR5FyZ2UMEdowBGi9z 1HUbz4eAvTqXGjklWZxfajI6EBhIja7SD5EXFBEy0+m+oyVOKFv3FmIXYR19V7Ee3xoA8i8 WYHklx24pxtV0k3OrtYq8h6BDfbp00v7MF5jGwT9LmYOVBji0qM6/URorH0X2FyliOh6UGs H8LdxztxcvjpT3HkABbGaVtvqdddjMdATdfd0AvE47n8JP3fiz4zcaLiGaRXaeONjfYALKx F9DTPIhiEuDjtqEfdHe17wxnb+e9EYmJBh46Y2OpWGMWjUktYdbAsSaQ/xjjZGRixy4DkZn HsMkKhs4RvTvHu29PfQMeWyGxRjOBdXnWNtN3pKsW8vKqcRjy8c0vHu6tjIxkwNSXWFj6kb 2IxsD5Utz8vI5Ph8BwFGQ5SSa19JN30wCWN/ne9/IaUz5SHkIcCCTCkeXKwmR2QdclVGyVW HiWBJHtoE3OcFFhsnI8dAe2srPlQxRRyMqsPU8e4bhqNbH3WodJOQ5PDjiypGWRGBjllh/E Sx/DlV43U+GvtvpXq0yGfOkxwoCRxRy7vvbpGcbfdZKV85EhzIRjuMXIkSQy5LAmNYhZSSo 0L3I2k/bQJcSTk8RBmyTdvRmmyVeR0c9AZ8dgQhtrfQeRo7HyuQ5tI2mxNrYriUTRsPxIiN pQox3IzKd20nw18KbPgYkGIk0rS5gxowIvUAAtgt17e1bW6+ytOIwYcLj4oYGDobuZFO4Mz ndow6gdAaDKdsuBcLCxMlYVcOWyZUDnZGBtTaWUX9Xj5ULiZnLZvIR42S0ePBhSkSzRnacu QA7ViQnRNpu3X2VfmsnhnngwszHPIZdyYcKNQ7eofO1yFXQeJruLBwy5kAbjP3flqS+OXRF 3EA3CyQsyk2J9JPwoDuQSdGjycbSSO6s23fdDY7W1vtuOo6fbREMsWXiq+myZSCD7RZlt7K 1BNBZkSRRGQ3URzJOCNAvqCuPiCftoBsaPMwi0SLGyYqKlgCplgVT2yOvrW1vI/mZvMv0rT o6quwurvooFrhm9lSSJWkSXUPHexHip6qb+FA5EsqucACMo+Kzx90XUmNgrhtem1hQBz45P L4ETIHcohyHj3oPwg0gZu22wr3PB18dPGnGY8CY0jZChoQPUpG7d5KB4knpS2NTNy8WQ8Ek YBcRyIwMUnobZKbLe3bIF9w10tpet+ejzWwlmwbd/FkWfaRfcqBrqB4k3oEedwUuHE2baOT eD3BO0j9kufSLlmDIvym6+3pU4dcCTFk/eOKjS4N4hEgLR/N29C2hNyNSbeItTrA5LH5zjj 2/w5ZEN0bwYHbuHmoYfz0HiYKpy7ZCRokeYGXKjJ/wAPJRbPtFtRIpv19vjQYTcXn8NjR5G FJfHgVu9jgbmVW8I3bqq+3Xxv4U6wUfGY4sjBrqJIz5kj8W39bX41fAKycfCpGgjEbAj9H0 MPyV3EUbBFIoMmKdinTpayt7LqaDMBRkjzOSevn2D0o6l4B+sv/wDdf/8AMaYUAXMi/EZw8 8eX+4aDGDjZOXmrvMeUYYkWRGKuiEXVlsf0l/JajeXF+KzB/qJP7hoRw8PJLmRQo1xHBkTM +0pAVZ9wvobPagvhYbPgxwNLJj5EA2z9lzbuN62ILg3ve/5KIlwZJY1jOXOq3G8qVVmAXbt 3BLi/U28apPFkJyuPlK/7M0bwTRlrKGJDxuFPU3BX40dQYQ4eNBrEgDbVj3ElmKpfaCzEk2 uaUck371z48AHs42M+95yu7uSL6O2iNptBbVjpu0p9Xm+TZcrkm4/DKz7NsuTj3ZSshYWAk QHYHGr38PaaBniLBLkyJAxaHEezkG+/JbVy58SoI9mvsozKnONjSziNpTEpYRpqzWF7ChOM 46TERQ7KpuztHCNsZkkN2Y9L26Ct8/OgwMZsmcgKpCqCQu5mNlW7aamgS8e/Hcq4XMyY8jJ Z2lSFGVlU2JUK49RMatp087eNa5Ge/wC7pcTkQpnbbAXW9mZ2CW29Q9juFuvUexXlcFFK0n Oxn6Jox3UaAbdz+HaU2vuPiwG4n5bddeVxOdxclOYMqyXjRZFWIOcZgD6kRmsepBY6i58KB q0ePx+A+XlWheQGMFmP4STN8u4nrrdj1J1rbj3GdA8pjI4+dFjxoHFgYQLbiv69+h8LUvny fq8eCfPBigEd37y7dAgM8pQ6Xsdi/wBImif4e5JMjGGIzh58eKNmsCLI49Kt+svQ/b40F5u PizuMkwpfxDC7rjtJ6iChIS58dPSfZW2C4fNyiF2BI8eMp4IwDuUFtNN4oSXkU4yaZ5vXiT NI8Mg02Tot3gN9PXYlT53FFYYGBxxlydZW3ZGRbUmSQ7io18L7RQDZy4s4yc7MkWFMRguLO 3+ieI3LL/Sk9JHja1TjcvO5JI8mxijnKuxU3SOJRoik/Mzt1I6DTqKH/dUeZFk4MjMN/wCJ mS33MJpSzxxoegEW6/2Uiw5OX4bnfo8bHLKga+JHdI8iO4/GXuMQCfDUm+hoPazyscuHGib a5/FlIA/w00sf6TG321i2F3sBsKUmWSL/AApJdSzpZ45Pbta32UAk2Sma+bxf7ZFnoZmhkc I14tkbRoxU2Zb/ACsbdaPlcGJeUVGhlijbuRyizdsHc6MAeo2+k9PgaDmWeSysFJeNlGPkp Z2jkQEOy9Ynv8tzpcVpx+fHnQ79hhnjO3Ix2I3xSfot/IfEVhFJzMmOMy8ALR9xcPa3iNwU zbutv1bVhPgtyDYvL8ZN9FPOi9+TaG7kDrcKynQuh+Unp+Sg1zsfkpcpn43JhhV4+zk9xTI 6Wuysm1h6rP0arDB494n4fsK2O0IGSwAUm42JfaPnO0m/hXFg4/gsSfIXfsdxJIWJkkllYC Mat4sfy1iZWix8jlkc3yAElgFzsYDtRi2h3hjZv+YUB806YONHDjqXk2iLGivdmKiwvfwH3 jWPdXH5KZsg/NjRFTb5u27hwo8Td1+0UA2Xk4PFQcrIhy5sJGx8tOjlVcI8i/rAoCfOuc/C 2fLCsQZxDjyZDRKSpkCvCe0SCCp0v7wKDXgMCC82esexZZmOPCW3LCkZZPTbTVix9l6YYUs kk2artcxz7VQ/dTtoV+3U0t4Pkk+ofjXgOMbCXG/RkVxuYKdQdfV7etG4Lhp87NLfhPJ21J +XZjrtZv7W77KAPj5sfG5/M4tEEYEELwBTpsXduFuo9T0Xyw2wLl6qcZg7NH/imPoyIfNtN PHpQ8EMEjLzbIgmmlDRyTXRo8dwsKqu2+rCxsfOjM0b5EUreLHtky21ZjHcoqr57hf4UCaP lE+sGPxxyfq33D6HJjCRNYjcz2G6O1/m8fI13j8OPA5WKDFyCsWSHeRImKwo6H5I4irLtbp e9xY1tjs/KTHIldsI5KduBEC944/zf43qUF77iBqKc42PDjL20JZrC5Y3YgaL8B4UAC8avG xd3AiORP3TLPvf8WfcGDetrDcAfSDpVRNk8jPCgw5cXHglWaSXICqxaPVUjRWY6nqfLzovN DNNhDvNCnfu2027lkYrG3sY0o415MXj+PH1EkmRm5W8RO1/SxbuqBa+xV9XvoPRhh/zVWWG KeNo5V3I6lGU+Kt1rDNgldBLjHblQ3Md+jjqYm/Va3w6+FaYeRHlY0eTHcLIt7HqD95T7Qd KDLDM8Uj4s793YA0Mh0dozp6x+kp8fHSuZkcaz4eQwA2SlDfynVkt8W21vkYseRtJJSVL9q ZLB0J67SQeviDoaWcw+TBx8iZjo8JRrZK/hukqDfCSvqBu6+FtbaUDDDUQKcTcp7X+Gq9Vh JPbBHstb4UTQchyDDBOAwyETe+OtrSHb6oyTp1OlFqdwB89aBLxuK181V/DP1UsuI1tEO4q 6/1mUlh5Gm3agkZiVG8MpYjQ7k+U0JxgAfNxybyRZLvc9bS2kXp77UwtrQCcbC8UDdwkyO7 vKL3G8sdxX2GiQoDlgBdgNzeJt0riRBJJHU6SWLL+sBa/xFqvQAg3zCP0cgf/ANc0fS9f89 J/6hf/AOtTCgD5f/hWZ/sJP7prkSJNJkwyqHiZI1ZSNGBU3vU5q/7ozrdfp5f7hq+P/mJv6 Mf5jQCcgOQbiZewi/XYzb4owFcOInutg9/nQe+9Mo33xrJYrvAO1tCL+BHnWJQpmiVI795N ksgPTtndHdf6za0th43jc2TMwsiMyLi5BZQZHvedEmJuG/SOnlQOgQehvSTm+Jnkl/eXHu0 WWkTpIIwoeQdUIJHzKRp7NKNg4bjsVQuLF2LFipjZgQzrsLdTc286xaHL43HkyH5FpYIUZj 9UiG1gbFnjCN1oJx2c7QwNNL9TDkgdnI2bCG6GOULoGv7Brp1oGdxjZGPBykTS3kklfMchk 2A70VF6jwuoHh49a2jfP46BPpePOViSr3pe1LaVZpTvktHNb03N/momaTF5SJ8Ji8E6JFN6 12vC7+qM3Om4Ea2PsoFudySHl4jlK0uAka5WK0LblJB275UJXozadfDyNbcxykU2GkmDLFI ElT6gSsUVF+W0q9bFmA108zasIeKmGDPkpA0UxB2wE2kDRb/xImWwBZmOnRl66k0szcN5IM e88q5WZsBYFhjpHOvrltfaF23BDDr8DQeiwIcLMd5p2+rykCrKJNrKlxcBY0LRgHzF/fS/P w+T4/NR+KBkZw4iUhSqw7fUjX9R2N6k1t4VzkMjK4GWBzjNlQWWOPMit3WJ07eQigBt3gw8 fb1YRcgc7kC3H7ZUigVXkcnbE8jbtpQeotZdRpbzoKSRYc/Fcc2Mwlxo8jHdWcav69pZg33 tzXPtof8AiHJniz4YfqEx4njJjMpCjuhvmi3eguunznTqtUw0eI4WBKbmLMUzWOnc7Mr2Hs 3puHwprzWFiZ2ImLkLuMkiiEqASsnXdr5C9/ZegpgTlCmJLAYmdS0cqgmN/FruNw3nr1N+t 6vy3F4vK47Y7hDPDZon0LRv1W/jZra+dC8Fxk+JAgeUhEc3xRqkbLuX0FiWAPW17ULO0IyM rluCBfJxG2cji7SoyV+c9Rcuv3G+FAxiihwsA58lnlhhMshjJ2MyodxGra2Fr+PjWMf1GPi PyOfkNmJNGpmgQKsEMTauyLbcQqnW5uRRf1nHLxoy+5GuA6FyxtsKvqfib9POgOO4aEY8P0 /ITycXKoeHEbZsMbesJuK79vsv00oKR8ZymNGYk5My8UBujVY9+R2bXCJKL/d0va/lTrGEH 08X09hBtXtbemy3pt8KWcE7rPyOGUMcOPkEY0fVUjZVNlYem265C306UwVJYcqwu8E5ZyzM Pw3AUBVH6LWJ99AIkQ5rioJJz2pGtLG0Z0WRSQrbT8w/VNIeMxM+PlZ8ZmYGIR7cbcdneVl PeO5m9O3Xy6L10r0EYHGTxY3XCyXcRE2/Clb8QRj9VvVt8jp4igORyTxfNmdY3P10S2YKXQ tDf0uFF1AGtxqL9COgMZrYuYoKA4nIHtyDynsbMR5OosfaBQse1cvJnhQmOGP6OELoZZiS8 tj7LKL+w+VbNLDz/D97Al2uSHgk6mOeJtwDe5hY+yl4kaXCxs1bxCFmx5ITcdrI3lHkDKep fTW416dbg0w4g+BFj5AAlxrRlgNFeL070v0uBce+lEeXl5PAleNieRZFlaaYLqe47Fo4QbX b1Wvaw8Lmt8Hln7fKd0L3sJBKUBBB9BtqpI12D40yxoHxOKjhiG6SHHCpt0u4Tw95oF8Mg5 jgsoYw7ULq4xppL6FD6PSBcKm0fG9Dc5yOXiGHLWMzYmVCqDIRmjEbm5s6lW3CTdpcD4Gmv DLHHxq40B0xxsVhre6iQHX+lXeKkfkOFxpM1d8k8VpwRt3E+lvT7aDyGJyaFYcfMxYUZP8A BjO9C+w7Vs0hHq6WPtvpY16PjocjYQct82YuO88bqscY6iNpbF22qfDr42vQOFxeRgc/DiL 2I8eKGR8eXZ+I4chLNpq628Tr1r0uPAmNEI0JY3LOzfM7MbsxI8SaDLObFKCDKjMyTEjZsM l9vq6L5WoLBl4LFzRh4saw5rppH23DiP5+rD0r40RyZ5Folj4ztid2IaWa+1FsSSLA61jgY GVgRuIo45Z5DumyJZWaSU+bN2vsHQUF87IyIZ0mgimkdSqyRIpKSxt12n5VdOutr9K7xmfB Ll5mGHtLHIJVib0uEkVT8p1+e/8AyNWw83Jmy58TJxmhMAVlnU7oZA/6DEA3HiKJlxMWcq0 0SSOnyOR6l9zdRQEUFycaypBC1ikmRFuBFwQh7lv+jUSV8KQxZDO+O12inYFtmpukjjoB4M fjU5SUwxQTLqVyIQB5iVxEfyPQG1hiLsR4hGYkR2CC97qfVuHkLnpW9DYRQnI2M7fjtu3i1 jZbhf1aCzRBMpZ1uN4KSADRvFGb3Wt8a3qVKCVKlSgCA/bCQdDOCf8AwGH8lHUF0y9Lf4wv /wCA1G0AXMgniM0AXJgk0/qmrYzBsify2xWPvU1zlzbis0+UEv8AcNTDN5pv6MWn9SgtnFU hWcpJIYZFcJFqxudh08QA2tYwzxR8vkYrMvemjSeNQm07F/Ca8n3zf7BXeYYR8e7l5IyjIy vCAWDB126MQtr9dxtbrS+HHeQ4nIO88mTiTvEQVUydqY7WSXW1ho11+FA7lkjijaWVgkaAs 7HwApVY8nlwyatBjyhwmqom0N8xv633W0+7460XyuD9bjqllkCNvMEl+3LYfK9vye3wNLcT ke7EeKMUuAZo2TDnO1tugHbbaTtdN3RutAXy/KyY0EseChnzBZFsLqkj/Le1ySB6to1sKtO mL+6o48hBmxlEVUYbu9J0XQ+Jb7KA43NRDjHKUQQo0kcTBCqmbc0bM7sz9SDa5vc61hHy0L 8hvxHUQPNNZn3dmPYNvdUWAdpG3AAGgYQ4MOG7YXHO2NNKEncHdNEiq1mCiQ2XfqBbyv4Vj IZo5Vx0whh5IaRsWU/i4sgILSRuy2ZN4F+n20Xg4mSGlyZJGTv2O0qveIA07jG4H9FR6a35 CVAiYrbWGQCJe58ghW3dZungbe80A2FNFI0nG5MIheVDKkQO+KSJwN3aewB2sdR4XFebwjN wXISPNkd1JpJO3IqbUlCMzS9xugcarbzt4V6HJxZUOLmcbLGIcdlRMWQBYip/CtFIAGU2On UGh44sTlcfkMZWV5RkySJH0Ki/aN/LftYe40GCsmVlQZsF9mVljWxvK0bHaw8hHDGQT7beF M84zT8pFjxOI4ooXbKl+8iyMoQIegZtja+A6VhBjjEz+NwwpWLHTJWIHW6Wj2n3gNtPxpec TIxP4o/bJDnY+cQdrp6EFmVDYem6Ebf61+tA15aVoMKHkcRpJosRkdo4mLCSG4WQ6fPZLkU umzH5HlMfkf4bK5TwxlM27GOJ4mIKRliPnBufZT3PzYOOw3yJP8OIABF6kk7VVR7TpSHhed yWz2izO1FDO23HhgAazk6C6DcTa9ywHnQH43A8fgHJzJyXjYyTdlzeCAOLydtOnxtelnOZE +FNGyxp9IgRYLbmjihKhT3402lE3W11vYDTWjuY5C+fj4H4fYZBK7yE7Nxa0V1XV19JNunS +lNY8WF8eRJCJ1yF/FkNvxARt8NLW6UC7i+ZXJgyI9sSZMALxwxaBk23VrHpc1viHHyeJwZ oXSeNey6SEkAsCFY/0tTofHrS1OKZeRXBiYRRHfJNbduaAgC0etlDE7WHh4ddNcLjcjG5DO gxTFFiyP3ewd1huUNHKijQWcWIFgaB5PDDkRtDMgkicWZSLg0pEC8lhz8ZPIFzMKSySH1ML eqCUhuoZTY+fqo8ZkaIVzGWGWONXnJuIhu0usjAAi9Ks+fjMnNLcfkE8zBEwRsW0rFB6u3I D+GQfAMR7KAjgMPLxTOMh0LlgJokuVRwq7ShIGjKdaxwFReX5fh8pA8WQRmRKfleOVRHJ9j rQ2dmfxXx+PHvEEySOBJmxROzRKf08dSSfeDU5JzNg5GfjZq5HI4G4k44Eci45KGWEqSx6K SCfGg1k4Z8fG5GWaQtI0MyrMFRQ+OUOyOTaFuynW/5dbU14d2l4nBkYWd8eJiD5lFpJzcEG cvHtBkTleVmjUL3mEfZ2dyT8MG2qLb3mm8nBYL4wxSZlhDmQKs0i2uLbQVYHaB0XpQc2njT yGWdcY/tOwdQyp+IAPbtBorEFsaIgsQVBHcbe/qG71N49aAzOHwhxzY0W+JI4pUjbdI9hML PuW5L9fb7KaLtVVUaAaD4aUGOVAZVUhQzobgN4g6ML+0VMUzdoDI1kT0hrWLL91iPA26+32 Vte9Vt694JIA2lfA66GghKg6kD8lL+VLTPh48GSYZGyV3NGRusiPJa36J261hlcR/DeNF3c 2COxa2+TczO7G9vNmPlWmBg/wAO/URzYOPHFlRXZLIYpQCNh9LhWI1oGxtU8eldsBUoOOyJ GzyELGoJdmNlCjre/hXnmj7X8R4UMM7Hj8kSTjHJDR96NdymPrYEPut00r0EsUc8TxSDdHI pR181bQ15/l8DA4vFWSGf6XJEzZOLNNd4xMF9au3k6emxPlag9HQ+C7S4qSMxcvubcw2mxY 2FvYKH4nlHzo+3kw/S5qAM8BIO5G+WSM/eQ/kOhorFlEkVjIJZIyY5WAt+IujaUG1SpUoJU qVKAQk/VAEf6YAf+Cxoygz/AJoW/wC/1/8AANGUAXMf8Jzf/Ty/3DUw9J5x42iv/YrvL/8A Cs3/AGEv9w13FUCeb3R/3aCvLGYYLmGZIDdd8jhSuwkBh+ICuo010obAgbL4R8abHTCaVXj ZIrbLsLdxdump9QtRPLZH03HzTkBggBIMghuLj/SHQfHSh/4ckjm4tJ49wSVncKxUlbnoe2 qKPgKC8PIjG4g5XIOvcxFK5ZibufiR+k/L4t5e2k2PPx2f28rvdvIdmbNga6iVZFK3U9C0S MNrKeg+xw6MeTlxJlD4ObBuCEC3cQ7ZQbD7ysvXyqkfH46ZwhmjR4lUSYhbVkZGJbaSNLbh 0Pw60AfIpOq5WHBslieEPyUjHYF/SslmG+WMH42NB8jhZeK7TmJU47IClsdZG7UEt29Vtjb dw26gW3eI6025PAdGky4WKwNZ8uFRfuFNA5X73p0ZdL2GulH4065UBewJ1SROo3DQj2g+Hs oPO8J/EmPjgYHITjcGIicyCYqupRHkX5jpp49Ada3ix587OHLm7CVmTFxpr7YxCSrKyX2gu V3X+6QOtD40GVkSSS4EMQl37YoplYDBCfL3dp2s4vdVsSAdDtp4nGBYI42mkaaIeicGxRrb dyoo2fC3voNwyZuHdbqsyEaj1Kemo81NAYeFj5MXIYOUglgGS2h01dY5iRbUetiaNxFkTeG KHpuCAj8X/SHXz0NYYhEfJZ0BFmlMeTH+srIsTW9zJ+WgDXBlwM/BRZ3ylHfGOs7aopRfR3 LFmGlwTrU5TLxcmQ4GdFPgzF9uFmbboZCbIyyR7gLm3pe16Ma8/NRpf0YUPet5yTlo1+xVb 7aJzBkHFm+lIXI2HtsQCA1tOtBnHH9dhdrOiDFhslX7jEffQr4HqD1HvpJjcJGnLZMUbzzb BGv1EzFjDE43SRRuddz6C/gPGjZuN4ufHx8kwPtKIu5HeJkQjQ7YSBoTrW+ThuJLrmy40cw jisu3cGU+jazo3zXIN/Zagz5XhYMl48pF/Ehj7Ri6q8N920KdNwPy/ZRPGxHGgMW3t46gPC GP+GrC7RndYjafPwqY3HNjm5zMmf1BvxXDdAV26KNNb/ZWEPFYAzLzCWfIjXcss8rvuV7q3 pvs9hG2gFys7Hw+dE0CS5k0+OqNDjp3GQbwVkL6Kqke2meRJnsj/RQIs4ftq+QbJstfeO3u JF/DStHiMUMaYq7FiZAI0AA2A7StulttEeFABiY3JBIzyGQkzqHEkcUe2J9xBT5rn02/LVn x8LEtkR9vECm8hAWNZLggLIdPFtPbRft8qC5ZGfCk7YLSKQ0YVO4dwOnp1+3woFX8Q5su3C 25E2Ar2knAZUTt7kUqzrd73bQpfztTDkuEgz17sLnDzSpUZUYG8qwsySA/Op8jSXPaNMLFw XcxzyQO0eLmWUo5a/c3Roy3j19PTb0tTvjOYGfl5mIMeSL6Jwndb5ZNOoPn/JrQeeRc+Dm+ C4rMW30PcVJukUy9v0Mn6wUWK17Q0LncfjchEsWQpOxg8bqSro69GRhqCKQnkM/FzHiwpn5 IxFhkcdMU+oVVJUSxSALe9gdreBFA55p5V4jNeFikkcMjIy6MCq7tPsoqJxLDHKOkiqwP9I XobEzYs/j1yoAxjmRiEIs9xcMtjpe+lJs7k5pMbAkx5ZlxMqEaqFMhZWTcrMRtD7N3iBcGg 9EfQhZiVVbsenSkUf8AFeHOHkhx8l0R0iUqilneXdsCDdrfbQuNjclNyOLjZ8UyYY3ObuSs jraRd4DuNq2AHQG5Fq5mYSZMuTh4+K+Lkokxx1tfHAWwjkvs9Ba3ps3p+JoHJminjxeQQNJ DGWZht3PGWG3cVGt01BtQ8mX+8uVw48JGaLDdpsjLKlUAKNGIkLAbixbW3lVe/wDuuLB2wv KcgyPLDjKSWkde4W2u1+vtrc85KXjT925aiSREMkiKqKHYKWYhmOnuoGouK71qC9doIKzyY e/A8QO1mUhWsDta2jWNxoavXaDyUeWWyMLJ9aZmLMkDGV9xmgypGiYG4DDay3APSvSuGiyV kBYxS2Ro1QEB/CRmGvQbT8KS88RE0sTXjXJ2MJuwzsssVmRo5EZRdbXAbxv7qNwORbL/AGD kYjj5jJuBBPbnQWvJC628+nUUDWgkzJjyTY20NjbSBL+jKoBMehPgb62+NEwSNLEruoR+jo CG2sNCLilUc5x+dkxij3yHEu9GupUxhVDrra2w66eFA5qVKlAHb9p66/UXP/gGjaCFxlm/Q zi3t/ANG0AXMHbxOafKCT+6a7jSocuePcBJtjbZf1W29bVzmP8AhOb/ALCT+6aweODvZMk0 JlKCKzIt5EUrYlberTr6daC/O5s+DxkuRjxrNN6Ujie5Dl2CW2jVjr0rHg/qzx6iSOPFl0J xRuYwlvVtILekEageFCcTzqZ+emA8yl8feo9JBndAPURJZkKjqLdeh0p1MnbY5MSJ3TtWVm O38MHXX9UEkXoBszGzCkswy5QI7yxRQKisdoP4ZLhg272irQIM6CLOine0qLJBuCERFltcW UG9jYgmjqEwYEww+Gi7IlZmgBYG6ud7BVGoClrUGk0mTECyx99fSNqEK/6x9RAPurDAjx45 ckY7ko0m5423BkktZgN33bAWt8KONZyxh3jLKHCm+oB2m2ja6/ZQB5nFrPN9VDI0GTaxZGY K4H6aqRr7etTAysliYMhSWjsrE/4isTpuCjaykdHHXxANbtgwsQQ0ikNv9MrjX+109nSuDE ijO4NJYydxiZHOvgLlvl/V6eyg2VAsjsP9JYn3gbfzUHyG6KfDyV+7MIn8LpONlv7e01sMV hbZPKGVmYbm3g7vusGGqjw/PQfMNlJxGR3UEsiRtJ3IvSoMZ3obOb+Hhe1BrgDdyHIzOfWJ I4QPKNI1dftMjGjzY2PjS7hnTKjn5GJt0WdL3Ij0OxFWIXH9Q0yA86AaLHbHlvCf2eQkvGS SEbruS/QHxX7Ktl44nxZYASpdbKw+6w1U/A0RXNaDi3KgsLMQCwHnXCo3g+I6VeuADr40Et aoK7UPSg5/yFc2+z41PHWqPkQRKzySoip85ZgAt+l70CvnsLLn2PDiRZ0CqweBzskDEGzRv oR5HXp50fiKEnygI2jG9DuJur/hILp7Ba1ELIjgFGDAgMCCDcHodKwiFszI9Mmoj9TH8NtG /wAMezxoOyZ+HFkpiyShZ5LFUN+jGy69BcjS/WkfDmE8/mdpXVlMolRwu4yM4bcWDEn06DQ em3Wi+WwsybNxZYI2eBSoyrSCO8Ybd0trY6/zGlhblV5PlX49FnyVTbitLL3Cl3G+MKLBR4 gNr7xQMP4cYQw5fG2ImwcmVWHmkrGaNh7CrUF9PjiePDzYXjxfqZBBjKfqFeRmMwd0UGylW JW40q38OZ2UmbmYvMoMfksmRXRCtlkVYlW0b6q1rdAdK0zcJxzBZVJbKmx5InViNogU94Sb ddrKo08TQacbmztkphSTs8sccsYDx9sSSoR8z7jdkW1yFtrQ2PkZD8pkSGNosrtZAGMbdln j2AtuV/X7DsDWOta8Xjzx8vPkSZX4arJuxJd3ej3Pu3AyG232ppXPrMNcrKimaMnIE6wZDa Tk9GiW24sovpqNPC2tBFzY4Xw4GnxnljQmKZty9oug2psVm3blIGrdfbTTg+Rk5Pjo8qaMQ zMWWSIG+0qxXx11t414lMh5IJ2RICrxRxY0Y/BlcY7o3cQBV2gvqR4/d6V6X+H52/eXIwuw naRo52yISGg3uvqjXrbaR4nUeVB6C3kNa7UFSglSpUoMsrHiyseXGmG6OVSjA+TC3jXko5s 1cbNhWSSTO4ub6mKR2VgwjUB4IxcMR27gm3X216+aaKCMyzOEjW12Og1Nh9poaWTKMYkMIU AsrIR3JGXou3aQBu9p0oFHIZu6HZiyrjRyxyZDSBrgrJqFYEEbn9VrkajSrqS3M4m5nWKJV igRmALFot+/YoDWKgjUkXHQG1ef4fl+I45FweQWaHNhLxNPFqEAldwLDra/kQa9SrxzczjZ McgZJIW2LsZHswFmbeLEek9LH3igb1KoJdy3CN822xG06fe9VtKo0uQN1oL2YBfWNV8W/wC agwB/bCLW/aLe/wDZ6OpeCfrOhF8oj32xqYUAPNX/AHRm20PYk1/qmqoZznzxRoRGyJ3J7g bfSQAg1Jbx10rvOf8AB83/AGL/AN2tcc/tWT7O3/doPP8ANcBPjKMzjNzDGDyrGCDKspdZH dGKktuCkWJ8bdNKPxuWEsLHIH1GFICrTIAzR6euOdY/0b6sunnanVKOT4fHmzI86OFvqANr vDsDWBDg2e2tx1vQH4T7oAoAEaHbEwbeHjHyOGueoobkMeQ8lxuZGVHZeSKQMwUlJk+7fqd yDShOHilxOQmSaytmRiZoVa6xTI34qKLnQ91W+2juUyXxhiFApMuVFE24Xsrk3I9tAdWOTl RYsXdmO2PcqlvBdx2gn2XNbUFzCytxmQsALTFfw7b9GvofwvVp10oNsTLxs2ET4ziSM6Bh5 9fH31sQCLEXHkaA4NdvHRfiCVjcvKAg3OfmNowo6+Yv50woOULy0Uk3F5kMV+48MioB1uVN hRWgrtADjY2LNDBl4paINCqxmM2XtkXW6fKbX8RW7x5QDiOVOiiPehNiPmLbWW9/hQE07YX C8hLjWV8X6gxiwIUgs66fGk38P8xyeRy8MGTl/Uw5EUrGMoiFGQqVNlAI0Pu/kD0r5T4+9s qPbCtrTJdwbm2qKNy/lHtoql8nIwrygxVErS7NU0SM3I1Xubd7D9W+latGkM0axSiASuzGK wIlJ9TddQfcfhQFmsIMgSyzQkbZYWsy9bq2qP7iP5aygysuQSL2QzxyBd/qjjZD95SwJYjx tp7aFyI8scrjnvKjzJMgdI+kamNwrbnNz7fyUDUkDU6AdTQk/IQwuNbbpEivI3aQ7tboXHr /AKtLMnH5CXnuwsxnxQkU7QzJG0UfrdTb0hr7R6fHzNEcbwEONAgy2+pnVi28ltvqCqRZmN w2wMb+NBzByv3nJPC0kpTGcESLaJJQ27bs2G7Jp1vr7qw/dnIZDcgAFwkyJkKOpUuyIT3GJ jVT6vAE06igggXZDGsa/ooAo/JVwKDzOVBzWJNNkx465U8hjRAlyExg20xq7AEO4Ov3VAvT WOPLWaF412zTQjuu+541EbbhEdb3tIbN7OlMr1lkOqPC53n17AEFxdwRdvYKDPHyo52ZT+H KjFZImI3AqA3gSCLMDpQGBJmPzWYuVHsjVR9Lu2bymlyCqDcv9a46EeNZ5PATlomhnMjLI8 ryyttmDsAiPuRfWES6hDob6mqwnkMVpDPBLDiCQNhwY1pJL2O5JAu5QjaW8vMUGv8AEnHHN xFnhRmzsImXDKv27SaeJ0PuoDE5o8hkyDHgVOTjxWeSKQWkTIhbtqhJt6SHNvfR8XIS5eQ+ GCQZLm5WOWNFQDuL6WBKkttDHxuKXRTJNyvKwxwpDEiwxCWY9loygKIytrdd6ixB8qAripJ WnyXW42mYJhylhkuQwKvtlbaviLqLHS9BwRcW8WXkYc6w5BupieNMeWOSNtu6M6FdR4em/X xqy5GO6jGOTNMuIZO4okPdMqXcle5FukSIjrf3g1ixw2ZcuEmFJCXjnkJ+n7ncEgdHWJTJu ceJHU7dKCsQDwcTAcWbLjT6iZlAAWRyLiRN7bWsX08PEVzgOT+khmx8THiGNhspyztcSett lyyBwXS3qte/3dKpNjSO6nAmjgQu31GRtZDA8hKkJI42uz9y20Lf5ffRY4/IycrFGTEzY+C zRRQ+mKSeMj0dxNyiybV1872HjQesqUM6ZrNIiPHFFZRC4Bdxa19wawq3024Huu0m5Qri5V bjxAXpeg2Z0RdzsFXzJsNayeaV1dcdPxFO0NIGVL+Y0u1vZ9tXEMSlmCj1G508R41fWgoEI YszFgbWU2stvLSsx+NkkkDZjkbCGvd2B3XHsB/LW9DYDb8ZZbqWlLOWRSoa5NjY69KBDmYk ODyqrmQXw8yffh50ZtJi5Ett0ZNvldunhrY0zw52xpp4Z2t2WAfcQqLCR+FKi2AF/lYDS46 UVyeEufgT4h0MqEI36L9Ub+q1jSlsyeRcTFzYGTlsfZKyixE6R6S9iT5WuNSptQegqUNx86 T4yukjSr4SOLFh1BtYeBomgAYBcyL9bJY//wAc/wA1MKAI/a0/9Sx/8g0fQBcz/wAJzf8AY Sf3T513F/zWVfzj/uCq83/wfO/2En901SHISLkZYXBBn2dt7encqD0X8yNR7jQMKV8nyeFD KeOy2eEToAJ1IHqfcAqfeLHb4DyHjTSk/PS5ESwsi4jRBl3jJ1k+YXMKkgFre3rQD5nHyYM K5SPLk5OGJJ0yXJLBA0e+EjoQY7/Z51ry0v1mTi40LK0SBcyQhxGbb0WErIb7epb22tR+QY mytkjMoGPKWOgTaxUEknxFq8dwmRJk4M/GrDbIlXFmjk3LaSKEwJs3dAwUbreF6B4/L5GLk pHDP+9NzFWxVi7c6pqBJvuEIBHiACNaYZmbj5HHyPC8bhdjSKzBfRuF7NuWxIvtN7XpDxxP 74THhWQQQSZGTlWsrDczNEsrN6m2+r0jzFWQynDy8iXHypI1xyMXupGY3hZlfYI9rm/TRri 3Tb4A64FkkxZZoo2jimmZ4zIxd5Fsq73LM2pt50xaSNCA7qpbRQxAv7q8c3L8lj8Vg4uJGN uTC+qEs8QVlj7abwm3bv8AvXPtNBZmX9f9LFPOc1oYgJoSl03lk2AmNO5eQhel9vQnrQe7X JxmlMKyoZQbGPcN3n061rXzpZYMe43yLPOrJLEU7L4ssThlGpZioBsu1720pti/WQmaLGme TJjMrrlreRchFUPFBD3SR1OoBPQ660DwQp+88vDcb8bMgEskR6brmF/gy7aByuM47hZ8XL4 6KHHmaQxuH3kyqyMSisN+35b3t4VhJyWSORwEmDLmT4siMYUtIXdlZfwpTZbbGI3HzrfOlT Jx4JeLVZ5p5z3Y2vHLI8KMGXuqR2nS3X4eNAHyeTkZORgrLIIwVimlAO6PWZSki39DBehs1 /ZanB7HLnJw8o7UVmjSIEAyJZSs6ki+l9CptQGfHeTj8XJRYozEiTBZCZ/U6J2m2tuMe612 s2vl1q3Ey5OTy/1cCL9DKhYsno2B1QxpKu8gutj0X40DSDJmxSmNmoqKLJFkppE/gqsPuN7 OnkfCpyX4T4uWBd4pljt5rOREw/KD8KLmijmiaGVQ8bgq6noQaU5qZOGuKsgbJw4siNu8Td 4k+X8T9IKW+b7fOgc2F7+PnUNSpQU9V9ahNquRcVUgj2+yghPQmh8/aMV2PcshV/wfnOxg1 l99ta1JN/IdLVhyG4YM5VmUqhe8fz+j1enprpQFWqWB91cVg4DD5WAI9xrrMFUljtUC5Ymw AHnQZrDEhYxoqlzucqACx8zavK88uH+9VGQ8rY0jnCzFIssYyY1eEq36Idd3sN69QJpZCyw pZV27Znt23B1JTabnSl/LcYcrFfDklkePMDruYBu3MPxYpLi21V2WsBQKjj42KC3ItI2FGr yTyEOEyckDY41ZdnqXRbWY6+VArBNDjR4nakgTEQFslZwzq6/iR/SpI0akN1Nr9bCmPBDL5 3GzJsszY/dKdiT7vqg7LsgPpZT1pg38LYTY8UTu0ssZXdPN+IzKF2Mnq+VSDey9DrQeaaLk poZYszJx54kxy8DMZFcygs57aMQWlFrG/wAmmnhT3hzDJzbt3Ul7OLGuNsju4jbVu7Kt13K ynT2mssji+AhmbBzxI77e6uVM5kdxISr2uLaWANhfp769IkMUZZo0VGexcqAC1tBe3WgvUq VKCVKlSgyyZxjwPMVZto+VBuYk6Cwq6KQqqx3MAAW6X9tYyRjJlj1PagYSBlbR3G5dpA8FO vvrdmVVLMbAdaDtIv4t2px8U6SdvPhnjbAN9WmY7dlvEFSb00eXIkiMke3HUrcPMCSpv95L rbT9avM8nm43LZmOyytLx3GzLNkTpG20v6USKMrfeWfW/QCgdcYe1n5eKYdhG12lDDYxYb9 qp103HW3QU1rz6ZIP8Qr9UgxZpAGhSVhd4hGyEqUJUtvOove1MF5mCXImx8OKTLbH2iVodh RWYEhdzONdNfKgt/8AOLf/AOpNv/16PpXEZmyEMyqr/VN6VJYAfTm2thTSgB5v/g+b/sJPb 901FiMsmXGrNGzCMLIOoOzQi9Tm/wDhGb/sX/NWmPf6nJ8rxgf2KDTHmWeMOLgglWDDaQy6 EEUg/iVoV5HA7kULlnURymN2yY2DblaMpoRcaj42NOsgSQZC5SmSSNgsUsK+pRdtJQOvpvr bw91Dcs+YbQ4308ibQ2RDMCZO1uszJqF6dL0C/wDjCcLxPIBZTcJBG0WoCl5L7r/rDQ0mnf Ei5yHGTFjaLuFO26o0QMzwLuCJ8ugurNr0Felz8WHPweUhyph9K3pBS14hEisb6dQ+tec4r HlPF4WbKPqIl2zCdiVXE2OxeQ2N5WLIvp620oLzzzcnlYUjrLNgxZMkUzqHdWjkO5d23XeV FiANu09fCiTlcxicvO+ZnLBxt9sONE0UkgBISKNYytwfOs8rnsqDLaDhMZZZZ4y/1Lgr3zC PxO3ExW23yHU0DkCefCfIkzduDlMm9VCS5fdfVS4QLtVpQPw/A0DTkeSky2z8YII4UUTSrl M5aSBbF+3D6Nuh6HrUkz8mUi8SxzR3ibJxwZ1Rincji26kXVbsY720F6VxcePxeejiJigUy ZC5RRzkN3NuQmx7iMgKbDqCbVbHORjR9rKMkEUUoKASfgQq0YkSSR4xeMru0872N7UB8/L5 qPiPH29mTDvVojLOoTeiO7hyrCysTopPnQsjcp3svGhyO68UrQwPDGdymRrnZJHvIMai5Qk eN6zl41lebNlylTk8KVWDxhlZxKxaMoNV2zbtTt0t40447BzMOefHWRo5J4phiTgR9jc7d0 G62ZmBY/cGlAsyWyTizT5O5s8PiRyrGSjOjw2ZCxW693p0+aiMJpsLFycLtRyvjT96MqzRx 4/f2Ns3xjchWN3/ADVTMTNiX67OjKykjBzY9omXIhIJhnF1CM6Nr099q2/hDkVaX6Yylhkq 0y93V3kU2Z1OxPSw1t6veLWoCMg8fk8jgvmWlPbhWKISjvxzbt47qXV2HT8umtP48THhleW KNY3k/wAQp6Qx82A0J9tZT8biTZKZgXtZcZBE6WDEDTa19GFiRr08LUXQSuMqupRwGVgQyn UEHwNdrHLyocPGlyp2CxxKXYk2GgvbWgHiVsLLXH33xcgHsKxJMciC5Rb/AHSouB4WPhR1C SwpyOHC92iY7J4nHzxvbcp8vGxHjV8CaafFR5wFmBZJQOm5GKEj32vQEVKSSxH9/h4nk0KN L22Dgbl2bZIw4Khto1KnppandBwqL3rhW/uq1YCaWV3VVMSIy2kYBhILbm2gHTyuaAHI5EY nGF1lEmVEhsZgV3GNu27Munj4ePhWuC/72wosvJi2RTp/lXIdPmuGb09dKAafEn42ZIoJVc vHlAO15SJJBtnUqzfLt+XrpttRvAshwPQzPaWUOzW1fe24gBUsD5WFAyAAAA0A6ClHM8phL g52MZSmSkTqqepHLFGZNhA8bXFqb153n4IpjmtlgLjwY5dJoywZXCvbubXGvq9IZT460G/8 KOsvGRzJGyRlI40dnY9ztIEZlQ6Iu64069ad0l/hZZYeJwozCY45YBLfduCueq28Aw9Q+NF 8tmZOKsAxUDySybTuts2hSxBLMuptprQD8q3eyYceIJJNG8bbXJ2qS1xuVlKH0qSNd2mlN6 QZCyzZmEe2s5kED9+NzG52EsXlQE3S/QbfH5hT/wB9BKq0iKbFhuAuV8bdOlYCQ5iXge2LI l1yI29ZN7ekFbWsOv2edLcPkcjOyZ/3ZixjGjbtPnzMR3mT0naqjc1ulyaBs06hmXaxKga2 2qSegDNYE0O2VLNMUxgHEI3OFkT1MRYRtbcV69fZS3L4ifk+Ti/e0iTYcMbyR4kSsEZ9FvI S2p10ot8HDTCx+/jLuULGCv4bIG0ALJbxsDQFhclY+3BHFCqhdlyWUH7w2KF6eGtclXHx45 MnMl3RxnvF5bbY9o+6LC1vtoI8cIZ5146X6JkRXugBS7btJUbRvlvfr7arPxkPIRJByWTPk xOom7NlSNttiQeyik9el6DCbFm/iHNxMhlKcJB+KI5PS2S/3GKfof0uvlrT1ooRC0XbXtbS DGFG0qeo20JkGOSDFkxNzEOhg7d9u3o27wC7L9fz13OnZ8DOWJX7sUci7V0cnZdSlvO+lAo 5iPi5MHJ7N8aZO1Cch4y2wMQ4T16hf0vKmnBQHH4yJG7ZPqIaK21l3HYSQiXO22u0XpdJjo /ETrO18RZAz4w7i7UAG9Jd13UFvUeoHtFN+LQpx+OhKsVQC6HcunkTQZXvmgdduSfh+zUwp cBbNFvvZLX/AP16Y0APNf8ACcz/AGL/AJqx7ebLnZPYyRAiGMlRGHLHZ4lj8vsAv7a15u37 ozL9Oy9/sq+N/nMw+2P+4KDJOU24wmzItkBA3ZCESQ2Om7Q7gvvXTxoDkUwcHDlnzO4MCNV SGeCRmkkilOsL+agn069DoRTGOWHEwhNfvQySEu6W2r3nNza/yqW18aGfjYpVy+NglkxoLD dFZHjCSg/4e8ErqDp4eAoPM5/OyZnAnFgN86fe7Q4bAt2ddzZACemy6Wvc+JrpizmfGiic4 5XETEwMYFd8jSRCV8gBjbaGFt32G9E5EvGcXjyYGCsz40CNG7Y5US5Eti8oeYj5EXqR4kAd KzXHxc7GHITmJY8aRExclZWkjx4o/wARImKrGyCzWL60F87IZOSdSf2tY0ijdYu8suREoUL 3X2mNw8g1GlrXoWLGGLEJ8kGTkn3EZXbM0kZjLfUKoV9GiB+Y7j4gWq0rwy5O/MSZeSyO4+ x2EcMTIlvqI9qetXRLLf3eN6OSDDTjY5srEaKeaQxQGICBu0zKfXJH+GL2vr1FBlyGEYsaP L4jGUY+OgzXMpDOZAG2uwLNv7i9dfLxrs8ucmTNvxIcmfIGPNMIw5RI4tsZWRY924rcnbuI NtBTLE4cxYQfiXlw5HkEhgyGEsbBTYxvtL+gr02tQM3CDjHxHlzmTaZWM4b6dI9is6KPmQ3 ZyDuuSD7KBTNDi5BjxsOUTHERu5lINqSPfeSyNfcYo0uULa/dtTfgYVjysbBv9QkW+aOWZU 9MRF4lQfMresGx1UdNDSbCP7KYZVWPEnnfvSRsQ/ciMcQZFDC2khDMC27rXpcHFEeXPjSpv TFEk2MiIq9zeGj3mVD6n2HbrY3110oFOfmSALiRy7cPHyZS8htIYy0ckllKn1sLsyhgDcWN 6P8A4dw0i5jJ7COuLjxIsAmPcdVl9YEZDN21Fj6euutL5PpI8OGBI5od+Qnehyk3FI8bHLf cUMw1UedG/wAO8fEvJQTRNMzY2KUyhNdGSeRtxVhtG+53HXpprQerqVKlBWQuI2KC7gHaPA m2leRy8B8aGTI5zvZ+fJtfDdAzwrMBuWJYkuqWbS7dR8a9XI2SJ4giK2OwYTMTZ1PVCB0I6 g/Cliclz8o3JxKotzt7uSEYgG2qhDagbRljGpddjkAsvWxtqKExJGjzcrDfzGRCfOOTRh71 cH7RRGO8skCPPH2ZWHriuG2n+kOtC8gDBLByC6CAlMi/TsSW3H+owDe69Asyl7f8UQSviyq shCpkL64nYpYll2+lhtAB3DpXoqQrB3P4kbMSSOWMARMljvidV0Pre1iD1Qe8eNOMmZoom7 QEmQwPYiLBd7AXtr+WgrP3ZZFgjIVdDOzKSDGb+hfC5tr5CiFAVQqiygWAHQAVljwmJSXJa SQ75CSSNxABC36KLaVrQJJOMnjwuQgbHV45ReH6ZgJ3W99jNKoGnhcnTSiuAm7/ABOPJtCG zAoOqlWKkMNbMLajzojksT63AnxBtBmQqCwJUHwJ2kHrVOIxpMXj4ceUKsiAh9iqgLX1Nk0 18/HrQGV5nncbiMjkJoc0/tEuMwiWFiH9CyOXlRTrtA9JIt4V6ak3PSw4jRZsmKZu2rhpkB LqrWXt7VHqDX6Egadb0AH8NSZEHE8enIS3xZ4jLE7HYYWjYGNN69Qym4B8iNaLyp+P5BIfr M2OJYnd1kjIEUlrpZu6Cu5d1yhv9lK8LPfgJm4LIQT48u2XinkIVNshv25HO4DYfHX8orXO ix+T5NeH5vGbEny17kcmLLuim7V7b9yL6l8NKBhkYwXksNjvuRGJJoIjsYobx3O1lVT0O1h 7dOjOSQZB7UbEQjWSdGWwKEXj8evj5Utx1k4zHTGzVnbFhcIuV3BtVF0iLBCGC2sGvpf2V3 M5rEnGTxmAr5WUYyg7KlolaRTt3Sj0L7daAduXk5jKXj+IbtcfrHkZ4FtdpPZgDaX2j5re6 mMGLBjcbLxuBFtGODEqMfvONwct/WufGhuB476bh8LEsiyQuWnI6tJGzBivncjr5UbPLGmN lGPf3lY3Avv7hA2WtfQ6WoNI2KT9mRQzmIFZB8zhbBt1/aaoYA2HDBlOUuyXF+pDbljv8LV uO2ZDvAExQbv6PkPjQ6RmXEx45G7XrUqp+ciM70X1dGsov8aCZDlEzCxj2qokBcem23o/mP TWwV3njkuoVIzaPXdue2p9mnlWUoKrmEIiuAHDOdysAvp336WK/wAtWs02Ssm1e0ISHN7uT JYhdtulh50GMglwoY2D3d8gFox0cTyepRfX0hr/AAorHSFDL27l957pY3YtYdT7rW9lDo02 Pi47yaBXCMr6sEkbZH6v0l3C9EwRqu+QP3Gka7MLWuAFsLe6gtNDFPE0Uyh43FmU+NWRAiB ASQosCxLH4k6mu1KBYp/b1HnlP/8A1xTSlan9vUf/AHUn5MemlAv53/g+Z/smFa4/+bzPY0 f+7FZc8CeGzANfwzWmN/nM3+lH/u1oMOzDDix/UOZFnyFld4/k3yPuQePo3WH5/Gs+SMIjz 4rGOQxLkSO2olhj+dBroLKV+NXjhSPHgTJG1JcnuIiEbUJZpYkNuo3W6ePsrDkUglz0SRbE TQpKzHcjIySNCpXwHeAuPE2oEGY2JyEktpXxJ5d0eDBEu1Zor2T0xjf6lLXvob38KrlZWIk USSduOeJu0+LEp7sh2mFzNtV49xA+WxIGt66uRkR4YSV5pccY6/RpFE6ZMcqspdNyAXQgfN ut7jQ00Lx5Y5LiIcnuI/dfHzrondUG8iu0n4mhta5OvWg1yMbCwM/62ZzJjuo3cfEBkhVZF Ma/iKNquo62086aY2UsXB44wikWRMgkieMD1BG2hHV3Uu4U6j2fCvPKOROLHKkUYw8oCfNz pEE8W976X23QJb5Rru6mvQw4uOf4WgjwWTJj7qtG84ARHV/9II1YFVIsfPz8aDVmzcPg3nh yzEsOQjh5kO7s7kWRZxtQi7XY2Gg8apyWc2fwE008yQhclEMe1lDLdNsMnd7Z9W65PlWsWE E/hjLhKMWl7sjJilbbma9oe3v9PsPhoR4VjmY3b4mNcnLgeKTLP1E6RbYwJlaPVFb5iTrc+ PsoA5BgZOcxysdsTkclWaIiXbH2hGo6KSjhm0G3Vra2rPhp8OHEeOTDnEeRFN3psfdeRYn9 MhJcN3FAN/veysIo2yZrYPbhy3WOWF5GQysYNzgQKNRu2WINrLtvTADFyc2H93QnKZr/AFm QQrLE04M0ksfq9MovY6W6DwtQDZaGFPoPqg26CKBciVvxe3kvJMZPWy2PoQHWwplw08EfJo caSWWLIXsFQQwLY4P4xT1NFGddutrmgOziHi8OXLnePLzYt0kqR92PseiJYWRdbEbQAuu6j DJl4fM47I8aZGRIuKmIUsHw1u6OG3FhsXrcX3adLUHqqlSpQA8nkZ0fZxuPjByMliomcExQ qouzvbqf0R4mlGDiZx4v97ycnkNlhHmYMV7FkJOxobWGgsba16RiVUkC5AJArzGfl8SqJJn w5sCZdicNSwSSRtSvaRrtc9dNfGg9JjzDIx4pwColRXAPUbhusa0YBgVYXBFiD5VmJ4gkbN +H3ANiP6WuRfbt8/ZWGyXMAaUtFjOpBxyNsjXPVmDXGngPj5UHnv4cysTkMjtLiM8/FuY0y mbZ+EC8cXcF7syrpYj7K9PDFIgJmk7shLENtC7VJ+VbeApeVxcHmjKLx/VQxxhEX0Fkcje1 vLeBf201oJUqVKCVKlSglSqTSpDE80h2xxqXdvJVFyaVrz5zMP6ji8SbIEoIgkfbFEWB2+p na4Ab2e6gVfxFjryf8SYPHxPudMecygXtDvX0O9vA+XjVf4qmjyeJx5mj7XJQ5awRyre0Mw b1Hd+gQLj4U2weLl43jgAe7yU0iSZOQoN5JXcbtx/RANvdWPKY2Bl8jHjxiKTKlPdkEruYV aEKFLQo6hpLEWv4a0DeR3STHRmuzkqyjxspJPwIrOCF0mzHKFY5WBVRozFUCsw2+dhalq8n ymP/ABDBxuf2exlQs8TxqwPcXqgZmPlTJO+c/IEZIhEa/OCU7xv8vTQLa9j+W9BURI6Yf0k YWONtwJFtiAEOPO5vapKBBDk5kUm5z6iTa1odO3+Q10K+IMaFX3s8jCQEAF94aRmA8LNXJI xFjzSyqro0ndkW5K7FI6e2y399Bs0cf1ByHa3bjK7em1WIZif7NZJHJk42KSbWZJCWvuKrq vxOl61MUhyWmBAHb2J1NyTuuw06VmO5kNiShVO0s0j3ttO0oVUeNyaDOV4FgzciM9xkYmdZ RcAxAHZtNrCwuPferywZDZMk8TLCO0EEpG65Db/UvkBcfGsplxo8TIyRbJUyd2cOdCY9qlb DS6hdB9tdnd0yMkxRPOohUyxG4Rzfou7TdsvoPZeg4mQMgYOVPEuyW2y99ySsDtZfAggaeN dU5WPjZOQ2yEmUyhH9VowFXaShtua1/HrWl8bJyILSG0aCaKK21WuLB7ka7Qenh4+FUjyWM ErSAZEUM23uG2sY2tvGliUJt8POg1mMn1SlCyRrG3dkP+GP0TrpuB/J1rXElebGjlcWZlBO lr+23t61k28ZjGMlQYj3Ga/bDjbs628L3t8akebdMZ5F2jIBub6KVUv4/d0OtAKhvyEet/2 mY6eyIDWmtKVH/wDkIGX5TPOff+GKbUAPNW/dGZc2/BfX+rVsT/N5nsaP/drVOcF+HzQP+5 f81WxLfWZxvf1x3/8ACSgxhjWHGibIjZUGQXiS4/CEjMsVwPAbhp4fCseTyIGkOKq7JRMk8 7W1KYyrkbh532BaIhAGNB9YGsZz2g1ztBdjB3PHQW+Nqwz4MYtkZiErlYx/G3dHhYKWjI8V ZRp43oEvD5Ekqtl48bNyEKTtJNkO6Y22R1dvQpfW/gAPtpLyGceQzgmXNhcjJJtSJowV7Tl /SoMgF1/SPl7acS5EeHy7Y0Enbgz3G3JKftJaVlZSku/dJHpoxOnSxtSeSHHfPzVy5IpJE2 sDcBZZGIFk7KjU7tSOg89aBp9KG4+RMjAHIS47tux4Hkbtzy+TCyOo9JIGq+NzWX8P4ky/w 3O0M0uPlfWJ3JFDN2e0V1Ma/MP0vy9K7DJGySYuKzw4iLIk8sm542MmsUnaSPaoLFttgLW1 FOTlwZOHFCuQ2DlYy27UZk7YQi0fdKgHaV2kH/2UFsg5UXELGJXyoshJ2mzMVTvV2JdBGil iFuSvs9lZsksHFwzRZMQV8hZIZC4McMZSzrvyN48/d0FEHlJ+Kw8XHyYpMnK7JeV962JQqp bc9r7i17AXA6igOQzJszfiPCuOccbpMIqksWTlOd0MbEWurgX6a63+WgXPlS9l8iNBFLjMu ZDPGrOcNMlijhlNw42LfbbUNpatuHS6l+PJlz3llRcxEVI8mNm7nclLkttQsNxA6+gUJDPK k8kpxw6Zaqmay7wqjubYkiZma+8LZVVrG/srfi8jKgyMmcOmKZMclIxETHhpukSGIkkWQOL sVUi/Wga8vjwYmJg8aoF8eFniyHuI0aLtoGksj2DFr3099U5TDxmyZ98ViuRj5DZyr+JEzW GxdrCRwdtvT0v7KDVsnN4iD6zbn5MZbvZUcpTsxu34bsQhEijaTuAIFqN5bJ7z5CNkPHkRz xQce0d+2JyofYW/SNzuJFgvSg9PUqsQkEaiVg0gA3so2gt4kDWrUHG3bTtF2AO0Hzrz/F8T mQZUuVkSRTclJrJkzRNoCL9uH8QDavS6inEk5kn+lx5AJo7PNdSwCG+1d3QFj+SvMQ5eBgt hwcnIX5DGxpgysWM31MrroniS9zt9lB6PEx82Od2ypEnD3YONylD0VFQlgBbxv76NrDBE4w scZP8AmBGndvqd+0bvy1vQB8hju/ayoRfIxCXRf01ItJH/AFh09tqvhZSZEQG4tIqIzErt3 CRQytb2/nvRNKz3cCeOH1yYx3HFCkAhgD+ztewItqnut5UDSpVY5I5UDxsHUkgMNRcGx/KK tQSs8ieHGheedxHFGpZ2Y2AApJ/FOXJJjfunj5mHKTlGSGK4ftbvWSw+RbeN6Ifh+JM8WPN jRSh0JKMu5rpb1ljqettaBXw2MvMYsnMcgHnGXMyrjvI4iSAN21VY1O0+29NxBuwszBgVZo kPagVgNqkhdOgBEbH+TrRQOJHHBFHFtxw+xAg2qjofSCot4jyrRWk7k0ctmSwZNoIO1rgqd Tc6UHk5YOVxc+NMbHyYo44XizsgM0kUpayLOq7mLMAd36Xh4Vtz8vH5OFh8FxiRl8+QCJlF ux2iN8hXRg3UefW9ej7rwY0LP4mNH3dRvIT7bkVWLCxkzZ8tcdEmfbefaN7G1j6uvSwoA04 mLGy8LInmmzZovwYmmItHdDd1VFUXO2xJvR3d7kuTjOncVEU2H3lkDDZqevp/LUgyFlixpn AVph6fH1FSdD7QKuGhLzptsVsZbDVgV0Omp0FqDDGM+Nj4cc9t5AicE3IO0sNfG23WrSLbF mMkZaPeX7d7HYGuf5Taq47FIMQ5KESEbVZ9WVj8oa+u4irSOssORFOSsQftlx4q23TTp820 0Gp3d52AJQxjUeJu3y/CqICHxvpwwh2HcD8u2w23ub7r/wAt60UkStHu+6CBp6eo099qvFG Io1jUkhBa56n2mgCeKGESZEw7sc2Qkh2n0posSsRfW20E/b4V2TIiWfJjkduwI07jAm0bOS lrj5dLE+XWpHiFoXhmtCk0zN2lI9Sfo+zda5tXZhJkNkYIl2EhX3BQSI5LqU18fSdaDX6X9 ogkWyxY6MiIOvq2j7AFq2UkTQ7JGKREqGC9CCbbTpoDWqIqIqL8qgAeOg0qmRC0yCMPsBI3 kC5Kg3K+y9BSVx3GhNnDxs+xrWG2w106G9dEkTdpwBukT8MnyI3bapI8atOpRe4U3kdN6AW 1P5Kn7O+1tp0jvGQDoraHYF1BoBEVUzsZCbuskwuDp/hrcWprSbHuc7H3X3CWe9+ukaDWnN ADzQvxGYP9S/5qtij9rzPMtHe3+zUVTm7jiMy3XtN091XxxfLzLaEmP2/6MUFMd/qoIxO+q zMEYWHe7LNtPx23NvzVJUjkGbFEpad9ocNb7ygIw9g/ODXYlOZBjOwEfZlJdV0G6EvH6fYS PsqmX2Y8fPmRmM238S17oUS6dOgF9320AMvG5Lzy4WK0awQ7ZIlmXuBRNu3KtwRt3LcAjTw NtKXPi5uFmx4ygiKBd6B/xkMRUxTdhXu7WUA7PA9PSaFzZzltNyLy5uOW3vtx2WMrBCUjRt rOoPUs3sPsqknJc33DgRyJyUcJ3QiRD9S+3aNJIDYdTZ1PvIoMOOIx3ylh7kZztvysiSAsN 6BzJawkG02DD5rA0W8uPLnpFlBIZMGKNJVMpOMwhsZMdmUMzlT6l3dPbqKUy5zZckEceA00 hRy8R2oXiu6KsrAevY+obTpqPGjcBeUyMDGigzXAl9UWOkEcYcqO4xWee28qOrkdfE0GWVs zMwn+H3mzIym2cT5BQbmJUL25dhsOhA0tpWy4wi5LfOMOGVLSLjO0scUSRktHkCTcQFHTYL dbUGMSF2Mk2LkY+S6mc5onaSQRXVO4UXbdmc28Kq3HtBnSZzxRJjYrxQ5jJtyO20i/Psm3A t0u1yL9L0B+PLgxSrmSSCWF27XHH1CB8kD8XLKudFj3WU+wkCrPJ22yG4uXJlSSGOPDkCrE sqwgvJGxZFYrtJYyDzt1qsuXHG0r2yBKEWGKIlTlgTfhxyetLBZBcbF6dbXonA47KxMHFyH MsUmJIzTOWEuKsZ3p2xB3Ay/MARp5npQdhT6Tj8CTGQ8U+RuCRST2UyMFWKVrXLD2MCPBvO i2tymd+7dweSHMOVlhowqCKE7F2N1bcQB4+PhahsqWEY0eNPC0h49p5mx5WULPEQzelujbC R6Fbp11tXouExZIcTvTgDKy2M8wCbNrSert+ZC9NdaBjXnMDOyxm5H1jTyT4scrpihLDY7h UUmwLt6NDqLHrXovH81ee4R3k5jJMkjxuqyEYjqN21pLB2IVQPl0sNQfmNA8x4RjxMXcszM 0kjufFjf3WUaD2Utb+IeHkxJ86FhI+OAFDKVd2a/aEe4XYOflI60zyozNjTRAXMiMo8PmBF eblwOZjgx87OPGwPgRAJJIsjduwHX1Bbi2n5KD00LO8SPIuyRlBdL32sRqPhV6G42Z8jj8a eQ7pJYkdmA2gllBJC+F6JoJWGbiQZuM2PPfYbEMp2sjKdyurDoVOoNb15riMM83Fm5fKvJM kk0sEEQdo40iQ7fQqFep0vQI5cH+Is7nsvDxMlhjArHkzxNsiMbhSWIHp7jDU7fHyFeiw4s 58/LMUhifHskCyvK6FANvqi0SzEXujX93SqTpHicxjYeE0cCAKVjViCqors6CNNPWv6fvvW 3BSM2dmgyrIq7CAo9alrhhKTru3KbeygvgcLlLzEnNchMj5LR9mOKBSsapfxLkkmmrMVyEX Szq3h6rrY9fLWsN0z40qH8SVWZFKjrr6Sfd41pI+zJjuAQ6so09QI9XXyNBltjkEQEwAaZn IttZ2QltgB8iNfdWigLPOXUJuVW7obUqNw1v021jHG8uPEw2yNJKJtyn0oN270316aVrIkU n1IZniZlAaUmwVbGxS+lhrf8ALQVDBocVpAJlZl/EPnb0PYCx/wCRqzTP9Y2OtmvD3Np6A7 tov/S/krkbdyHDkku5O07l0XcUPqI8q03fiTpa1lVgyj1WII+3TSgyieLKjxpSCg+dEtoGU WtceWtaosKPNMG9TEd0k6LsHT2AdazSNCmMsIAhj9Y1127SF+3dVljeNsmawYyEFEvYWVAo ufaaDPFP1EGMzyEnWQbgA0irorEfEGruHyMeSNbKxZo2PhbdYn37a6jtkDFyIxtRh3GB62Z NF+013Ki3YskcS+tgdltLOTo1/YdaDYKoJIFiep91drgvYX19tdoB8uGSdoFQDakqyO56qE 109rdPdeu4zRl5lEYilD3kGl2v8r3HW4/mresYoO3LLKzF3lIuToAq/Ko916DapUqUGM0UN pZXUvuWzj9QfdHsq4RWkWYG4C7VA6WNiT+SuugkUobgHrbS/sqwAAAGgHQUCtRbkILC15ci 9/6I1prSsWbkMcgEbZsge+6CmlABzZA4nLJ6ds393jWmMP2zNt4tH/u1rLndOIyv6H8orTH P7Xm26hk6f7NaDKBRkYmKcZO0I5bsAfk7ZdZB+tuII+N6tIiKmZkRuTNIQugtZo/SiWN+pP xvUhMaQYf0e4xM5uD1IKuXL38d2p9tdnS+LllfXIzkqEuSrgKE+ywNB5nl+GWLNlXGhEkMa rkbYVVXjkkaUKXY/NGra7bdPO1CvBl9yXHiBaKN1eVYgo7blUjm3/h2CPcnamnUmvW8YrTS T8kV2JmiIxIfm2IpszeRbd0ph0oPnsSNjRHJmhgGdGJx2Y1CQvdFPdu0ZVm3iwXxI9Ntax+ iIgaAP3pZscy5RlG2CMXDR9svsYMpZi3buL6Eda+kEA9dapJDFJtMiB9jB03AHaw6EX8aDw GPHkRSq0eHMmYmKi40eKFKTwqxWUz7t3zCxu3s9N6Ycb/DLyM2RFEkKxvtRZhMBMNq7ZgGZ WQp93Tru8LW9gI0Vi6qAx0LAWJtVqBBj8BhRZ4XLeTJyG2ZCSSffeEBLltejG+0WHTyrN+E lky+QfepPIKUB3DZZHVmQqoW25dD6WPt8C+yIpJIwIpDG6srBh47TcqfYRpSjiopTycmQ6w zRyI7plJtEgLPYRkKENto+8CdDrQTH/h1d8LTLFDDDOcpMeIMbORYKXLbdvQ2CDoKeVKymy YYdJG9e0sIx6nYL12ot2PwoJPK0SKVjaUs6JtXwDMFLH2KNTSjgFijzuRhhkklRJPUJEaJY 2JP4casdu32hR8a7kDnpOZimAVeHjUuV0EobtsLkdb3bQdPOsv4XWaQNkyTiZRGixq24zIW AZ+4ZfWNxG619vlQPnJVGZRcgEgeZtXlszByDB9bzCT5+YYw+LFCrGCGYgFU7K9LNb1NofG 1erqUFYt5iQyALJtG8DoDbUCrVNalxQL+flnh4XOlxriZIHKFdCNOo93Ws+KCxcXxQjO0NF GNo6Nuj3Eke/Whf4kyZsiTG4HFYJJye8SzH7kCC8lh5sNKZkpgY+PFGPwYjHBY/NtNo1I+N qDbeGeRLbWQA7jbUEGx/JQHGtOc/LEkNkAjtOVCvI1j5KLr5dba60WqxNNkX3M5VVZW+XbY 2C28Dc3pfwyKufnraWNlMY7UhBjsQW3Q6AlT0uaAx27WFKqp22RiqJDf5idyEbRfW4v+Wtn KrkxMygyOjKHudLWa3uNYMYYsSVvXGVkJO5vU0m649QJ0bSw8tK3bauRfYxYRkq1/Ta+q2v oelBh2JmjxjtXuiXus0Z9CKxLNYmxNwbdNaIEYZ5m3CQuApjb5VAHy29t9aFWGVIMRO3+Ks gJMfyxqSS1z5bdKKRH780uhBCoqg6+kE6+R9VBUSJJHjyMNu5hYA6BrEW+3Squ6xPksQqME V+4bm4sQCwHgCDUUQPBjAApHuUonWzKCQGOvQj7a0PaSSUg2lZVLbjpbUL8L3oM0gWH6VYl uY12b/wDVhfP2m1dSN5GyUe4hc7VtcNqtnIPh7K6sLR/TKLsYlKs2trbba/ECtIZGcyqbXj crceVgw/PQXVVRQqiyqAAB0AFdqVKCCpUqUEqVKlBKlSpQSpUqUC0EnPxx/rcj+6KZ0qjt+ 8IfEmXJP2BRTWgA5y37pyb2ts1v7xWmN/m83+mn+7Ss+bIHFZJPTZrf3itMb/NZpGtpE0/9 0lByD9nixo1cSiVm3OAPUXDy7hbwvWU4ZsPOkx5u3LMWWORSG2uoEQFiOu5datiwvjLAjot 3klO0amLuFpQqnyA0NWkaSGCSUFY2aUMoFiGBZUCn2tQTjZQIhhOghnxERHiB3LtttR0Pir bTa+vnRlADt8flyvMyrDmPvEraFZAoXtsx0tYXX4ij7i176db+FBKlZplYzv20mRn/AEVYE /ZetKCVKlSgleewzNx2bmZOfiJjwIryfUQlijpuF2KliotfyB616GvP4mKme+Ri5mKRHJG8 cs0U26B3JAk2ojEIxOo0BoGqZ8eSFbj2TKTeFlkVxtjUjcTcXubeFbxQrGBcmSS1jK9i5F7 6kAUJxOHjcbjnjcfdsxje7CxIkJcG/wB730f7aCVzaAxYAbiLE21sOlQ12ghNqqD1NDcnye JxeN9TlFtpYIiIpZ3duiqo6mg0yubzUJxcRcFfuyZh3Of/AHMR0+LfCgJ5bl8TisRsnJYX/ wBFECA8rfooD1oaPN5h8MZ3Ygijdd4x5ndJFU9A77SoPwoTE4fkDzcefy2TFkzRwuMZETak Zuo3bT/SppLJ38QJkekyv2JCgZl+ba2o+UNbqelAqMebyX8RYGYuNLi4+DFIZZJlClnkG3t KL6286ZwqI4O5kqVQTs0QJ+RWY7C1vC5v7PhRESquXMEuAVR3Gu3eSwuPgKGkhaPj5knYxx vIzOFG/txO9yPs6+VAaIgJHfcSZABbwAW/T7axxcaXHeYvM00cj7og3WNf0OtrDwsPfXHv+ 8kKA2ELd067Tdl7fsv81QSfTrI091R5iEvdgA1lF/IFvz0HQ5jx5ZVcOwZmYkWGhtttfyFv y11infcSBzZPShA2MD8wXzPneuxx7lkE6CzuW2mzDS20n2+m9WdGaUPe6BCAtvEm5PXyFAN CZseHEQ6FnKGHr6DuYDd/q1FbRoyz5MwWySBNpUgl2VSC1vsHwruFEY8eNWWxW+xW1KKSdq 39i6VTHVovqtqlYw5MSW/VBYovkWvQXjMRjxgu5VNigI/VJs//AC61Z4o3eVnAkvGEaMi91 9R6e2qpFuhxwrHau1r9CwA8vb41yaMEzyS6RGLZoTusNzE6ajr4UHY90SY0TMWcja1+pshv etwAL2FvH40PHMRJDFKnreLcsh8xt3r5jqDV8rJXHi3dXdgkSfpO3yr/AMvCg5PkrEwjVTL OwusK23Wvbcb9F9tVSHLdhJkTbPHsxWC+5nYbm/JXcTFGOGkdu5kSm80v6RHQDyVfAfy3oi gwfGLAbJ5YyCTcMG6+YcNWP1c+K+zOC9k6LlponsEqn5CfPp7ulGVlkzY8UarkWKTssIVrE MZDtC28etBtUoHF/Y5xgOxMbAtiM2vpHzRXPUr4fq+6jqCVKlSglSpUoFcQvnwH/WZX95RT WlsZX6+AL4nKv7wyXplQAc4bcTk/0LfaRVsUgZOeT0Eq393ZjqnPC/E5A8wv95avjAd/P1K 3lF2uNPwY9aCmE0qx43dFw5l2GS/cVSWePr+oLHxro342K77Fj/GLJG2oCs9vDoWvf41XCn kmOLJkxWd4iUkvpuvrdPAstjf3j38R3hww4UlBkWjWW5Yo8u0W3ajrdaAqaQLIY5lUwGNnL HX5D6gVt0saGnxuMEUKNAsmPkMI12m6esenS/yn2Vu7IuU51WYQ3jd/8LaD6unkbbvhWDRR Qfu+Fyzxo9ldbBTIEbaWHW3W1qBcvBcTLh5X0+JAmTG0sePOi9v8RfkIYa3VtPeKdYeSk0e wE96IKs0b6OrW+8Pb59D4UJlF8nBzMbsAzxsY41TpuazRSA+FtwJ8rGuZON3+RjTuOsggJa WIhHjIYBdbWIe59LXGmnjQM6lKsPlphCPrceXerMpliQyIQjFSzCO+06aj7NKNj5HAliMse RE0a/Mwcen+lrp8aAigsXi4cTNyMuI65VjKGG5twsNH62sOhrfHzMbKDHHkWTZYMB1F9Rcd da2oBs1xABkOziFFcSqo3LtI3b3HX07fDzpZ/DEYghnx1feqMCpLln13aOGsV9npGnnTmd0 jgkeRgqKrMzHQAAak0l/hmONFyXhhESSFLnQF3ANyVsh+W1iUUmge1OtSk2R/EAkynwOHg/ eGZHfu2YRxRWNvXI3t8BQCSyHmf4pXF+XF4S0zjxkncenTyWnWQ5TKxQrm7s6tEOjJtLFiP 1SBr7fbSjjeHy8IcjyudIByGb6iuPcrGF1VVuPUb02kyJokxXlCgysscyeIZx9038GoLbSu ezFVIli9Lj/EGw6r7vVcVTtwyYIhxtEkug3Ehvm9fza7uvxq6CI5sjEMJ1QBdx9JQ6koL+f X/wBlZTqmPhKXZZZQ++I2A3TMxYBPfe3uoN45H+rmiLBlVUdQBYru3Ag+fy3rCKGeXClga6 B5JFXudRCzn/q9KIikJnljePYy7Srgg9xT0PmLEWtW1AP3XXPGOCDG0Rfb4oVYL/0r/kqsk M2VA0cpEamW+g1aNGuBr0LWogRoHZwBvYAM3iQOn56taglS2n81S5qUHOnWsFmYTTo7KViC ureSsG0b3bamduOJKqht5X0bNG3fdt8akSiKeclQN22RnW5ZtNuo16bdLUFTvMGP2vxGJQ9 wCwC9Wb4rXJhPHLkTwqABECN3yu63Ph7NL/zVxGlSHHL3VzJbZe11YtYH3LrVnX/NF4maJ7 ApcfiemzFRfy0oOh4ZMqFmYiQxFooyPTYldxvbUjSs4B9TmyZLHdFjkwwDwDj/ABX9/wB34 HzqvISrBjtyKersxMII7WBeTaE+02FE4eOMXFixwb7F9THqzHVmPva5oMeQz5MFTK0KtAqg mQyBPUTbYFI1J8K0wsibJxlmmgbFdv8AQyEFwP1tvSlnLHiZuSx1y8iaLIgKmMoSIY3e+wu SrIGaxtf4Ufxskc2KXilkmiLMqTyEEuB6dy7QNL9KC2cua8aR4TiJ3azzFQ+xLEkhSRc3sK TRQ4GPyOAs7yZPLFmDLOWkaxX1yIG9KqpFwV91OJY8mLHRIslVKn1zzqGJSx/RKC/TWqRR5 5dZfqYZ0GlhFtJBtus4ka32UG2bjHIgKodsyHfC/wCjIvyn+Q+yr406ZOPHOh9Mihv5x8DW tAYF4MnLwvuq4niH6k+4kfCQNQH1KlSglSpUoFysp5HH26j9qF+moaO9MqXqq/vCAjwGT/f jvTCgXc9/wqYeZjH2yIKvhWOTyIB/063v4fgxVXnf+GSe14h9sqCrY675OQRbXaXb6hcXMM fUeVBXCnWf6WWZWWd4WKfoEXG4geZ0PursWRIMUyEidY5mQu2hKK+zcLC24flquBLDmNDPu KypCLY/RUD6Fh5/LYVtjkZePaZApjkZWVD6S0T9R7CRe3woKl1/eEqHcZlh3RIxAj2E2axA 67gL3+FVjhixkwY57u63SNgbosjKTe3uuF8qIbGiEz5O3fM0Yj1Om0Ettt01JobHx1iTCgy WJmjDNGovs3AWtfx2q1h9tBEbGaDMs0kLB3+oc6SKwAsy2vptttt4V2PIyFnxY3O4ywF5ks A6su31/Em1qrMVx8POzIJgZiXcyEAgNENojt7Nu3zrRJnOaq+kd3H7jKV9SFWFrnyO/p7KD OGwTC+gLPAzOZWOt1IYs0hOu7f+W9Dq0ONiPOoid1ymDptubyS+qNdwB3eq/t91EKDhLhxR y9zuyESCw/EMm6R5B1t6tfdVXSWCGXKMiyTSZCOQihlsCkPbF7m+0dfOgnIMhd5od8eZhqp DACzxyeDX+aO418Ra4omDMEsz40iGLIRQ+wkEMjabkI6i+hrKWKGabMUuUlaNImZrbVjYG2 3p1Jb41TNlaHNx2iheUwoxkCC7GJ7KSn6RVlW46+V6A6W3afcAw2m4I3Ai3iPGkHDcjhlcz Lx441SMR/UPGzqlgWJYCdUChVN7U2HI488ErYsi95VfbHIGRg6i/qjYB/yUv4WNcqPKXKhV zkohyXEfbSVmDKw0LI39JT0tfUUFMvm8ibM45OKngbDz+6izlTIe7GN1ioZLCucBgY+FFjQ ia86TZBmLLYyTfK6gg2Atrb+Y0VN/DmD9DDi4V8NsaTvYsyeto5D1PrvuDXsQaE4mfMz5Zc DNMS5HF5O6Z41297QtGyr93df1f89Axx8hkwsp5ZWWKF5VinkHq2Dx9XXa1wPO1WM84iw8m QKFYIJ0K+pWlCqrKfCzGx9hrsUzPDlrkS7Vx5GXvABSFCrID5XXdbp4VRneXBxZ8mPcA0by qdyG9/S+2/gSDtP5xQbbr5sjlwRBHYRKCX9Z3Fj5/LYWrOUlOMlkCtCwDPEtrMrXLRjaPbb StVilbPeZl2xrGI0Nx6yTuY28LdKq0hXHDTKJwkm1mNhYK9g9ul10oN0iCytMSS8iqpBPpU Lf5fia0qUtzM5IeTwYlmA7rSxzx7hYARmQEjwIYD7aBlVZZEijeWQ7Y4wWdj0CrqTVIcqCe SWKJw7wECQDW24bh+SuZaQPiTJkkDHaNlmJO0BCCG18NKAM/wAQcQWgSLJSd8iRYo1hIdrt 0JA12+ZplSWHEGRJiSjPRsCNkfDiiRVZzGp2h5CTfTwUCnVANl5PbxJp4mG6EEm/mnzL8el WHaaSYEMjFF3OTtunqttIOltazkVcSHJyJR3VaTvMoA9KqFW4B8gu6tlVTNIwe7kKu3T0DU j7b0GayssWM19yuVVi2rHcujXrhch8mzbL7VVpL7N5G3S9r+HSokwZMd5U3HcVL6AK4ul7X +8dPjVcnc5ycZo/qEaEOkZA1J3Ls1sNSL60FM6Hd9Dig3HeRmv4rApk/Ooo+lzFxyWBAxJK QTO/lde0n/WNMaBHyPHY+blZcQzewZRjDIiZFbUMxhsX8WOlH4cjgZEPfXKlx22FQna2naH VDa46Ea0DyXH4rZr5L8iMQuYHeM9v5oGLRn8TXxo7jYIYxPNFkfVNkSdySQFbXCqgA2adFF Aqh4TKfKxuS5lxkTL3TPDe8EKstkVEOhC+J9tb9zjV5vETjSnfdZPqlgtsEIUlTIE9N9+3b fXrR2fJyMc0BxBGYbOchpW2KLAbPUAT1oDh+R5HMzJAuJAnHKWDZcZYCV/9WGVSwv8Ae6eR oHmtCTJbkcaYfeSWJvjtcfZtouhso2nw/wDakf8AlSUBNS46ePlVJX7UbSEXCi5A8vHrVXj JyY5FAAVWDN5g2sv260GtSpcG9tbaGpQLoSTnRE6a5Q+yRKZUtjFs+C1yD9UTbp/iJ1plQL +c145h5yQD/wA6Ou4o3PyK2Os1tDt/0MXQjpU5rTjzpf8AFg0/99HVICb8oVUswmNlB23PY i0DeFBbCEEmT3kYhlgjWKDaV7cT+rqfmuR19lqNjjjiQJGoVR0A0GpvQ2NjDv8A1YYbWiSO GMC2yMerXU3JvRdBKxlxxLPDIzHbAS6oOhcjaGJ9gJrapQAx2gxsuYlJ37kkrouihkAsmt9 QFGvnV1ylM0W2L/NRGRW0Deix2v8A29NazaAQ4WXJloJu6zzSxr0KgABddt/QorXuYr5B9L CQwbkYX1iJ12W8QbX8elBhF3sGLESQITLKyOo6r3S0gVD5J091VHdgWSSF1Z5cwXjj9QCtt jdGPgbDcatFLLFi4MubFvmJWNpDbdGZfQpIPidA1q4yyxx5pie+VJMrhItSmiKga/6SrdjQ XeKKSTPRWtNKqIxfRQrKVTb7LlvjW+xVzkYhixhKoxI22DAsNvmdNaxkSKVsyNIy+Qe3vD2 sRb8MrfwBv8b1udv1oDByxjJQn/DAuNwH63SgVcpjznDgkih3ywzkxo7WYqxeNYy2ujq23r pp5UTwMPGphmfjYmgjyGLSRuWJWRCUcFXJsQRY2rW5EMHejaVFmsHc2ZbMVicjTcL2/PQKI heSMtJhs7Td14JDsE62kMgRr6Mp3e/qKB5S7keC43kC8ssIXKK7VyUukqkfKQyEHSu4GdMZ Fw80D6gqXhnT/CyY1t6062Oo3L9lxSr+OZMiPjsYwu6K2SiSCNim5WDek7ddTQFfwzyeTyf DF5SDkwM8DSsPTIyDSTS3W+tHd2LLw8WWctGs5ifavQsfUqsbfKW/5a12PjsTDwHw8THHYs 34ANg5bqCzeftqrn63Fg+n2xxSMhbdoyrGdxRVH3rrb2UF4mJ5OcJu7YjTuE329zW22+l9v W3srh+mlx44Qfp0kkKiIgKWKEsyW9tqsksgypsZ2vdBLCwAuFJ2svt2n89U2FseBILzq8gZ 5nsNu1t7MRprcWAAoDaWcpjYqvDN9CuTO81gAqC5ZGUl2fS20W+ymdL+ZkmTGTZGkkRf9oM hKqkYVm3bk1B3AAHw60HOKlJfKxzhpg9l12xoVJYOt97dv061aXOx5cybjZIjJHHD3MqRgO 0qPcBGv13AHwob+HnwpIsiXCxmggdwyySBt0xKi5JkJLbTcXvbyozP4yDOR0kZ4xKAkxjba ZIxf8NjY6a+GvtoE3Gxcfn5kGW5ywjnu8fHkMqwuIRZXRY9SVBuN+tvOvSm9tOtLpOJ7mfi ZBkC4uAp+nxVW1pCvb3M99QF0ApjQAyIY4c1sm/07PuCg3Ij2oHPuJBNvKiBGWyJHNtjIqC x1NiSb+XWh9toc0Tlo8dnazePbKrvI66bt1axxgZEpjQxrsUbwBZm11HntFBRPpnhxlA7Ua yWSMD07o7gLf8ApD41nPkLFiZWVB+HkI9nD+rc0ZFo/wCuPlt51qiLNjwCF/QrguWHrJjNy CCPm3DWsppI8WKaeICUxyiTL3/Nawuy6fdS1vYKDjEnnYL3A+klIB8+5FemPtoGdSOWxJb6 GGeMj3mJx/dNG0Cvlop8yN8fGx0lZZIWaQuosY3SUqRYkGwo/HeZ0JmhEDXIChg9x53WvPl jh8nyCvy0eAksyyJCRE7HdGl3O/UXOlqfYJLYyuckZge5WdQoDA9LbNNKAPmOMxuQfH+sna OCHe3ZDWWV7BlLA6NsCk2IrsWNM4U43KyMpQOg2wONjfKwtGNNNKryq7M3Hy5IjLFHFPGJF Uv2ZHC2cqL6MFK3tp8aB4vKx8rI4mPBQv8ASY7DKmVSqRgxqvaLWAuX1t7KBxgLyUfeTPeO ZVb9nmQbWZCP9IvQMD5VbLF5sP2TX/8ALkomhp3X6rFjPzku4HsVCD/eFBplBDjyCQlYyp3 sNSF8fPwqsob6iAxgn5g5HyhNvj/WtasyyzQZUbyERhmQy6H0kDdb+jcitHYrPAkdyrBgwG oCgXDH4i3xoKqLS5MquoUhRprtZAbs/t1HwFaQzb0j3jbJIgfb9l/z1RFYy5EjOAh2qAhuV Kg3Zvbr09lUhEk4xpJztkRS+y21mJGy58hY9KAeIseQxtbC2WCPO0kdNKVYzE58N/PNA+Ey CmtABzVvoNenex/9/HVMSMTnkoiWUPkMhZdGt2ogbVpzFvoxcXHfxhb3zxVzjT+JnH/7pvy JGKA1VCqFUWUCwHsFdrldoJUqVKCk0KTxNDJco4swBtceWnnWTY340mR3CHMfbjOlol6kr7 zqb+QoiuMAwKsLqdCD0IoAMaaLOx8GTINpWAnRBorsgsT7QN24D41XKhy448ueK7ZEzxiBI idO2QF3nTrru9lEz48kmRi7AqwwMzsRob7DGqKLdPVr7qEyIctcbMaNWSWWZWxkjOoI2KGY r4MVub+HWg1yUi2ZrQ7nyW2Iyi91cAdoadF9Vz8aKK7slWLj0RkdsfN6yPV16enyrDIhaJc vJR27kirsCjUGMHaNOt2NamN2yYpSgXbGwdvG7bbJ7vGgFiljmjxYZ5HkYyOY5ANolOOxsG 9ptu9tq5iPjLNGEiO6TvFXf/EWXdeVG8r6W9g8rV1WSY4jTTBu3LK0ZA1laMOi2tpotz7a7 jR8fdWDmV51llVzcFg5HcsFtYjQedBSfHlC4UDExuL7MiOxeKRVLWAZSGVl3LVP3YOU+mnz Mr6rGhYTRRIgjVpF6NJqSbeWntFE43btiLkXGSEbtBib2tY3/W2+evX21nGMjBRGcqVlyW7 qAHTvv6Np06Ei+mutBqs0hycvH3lkjRXDqAWjZw3oGmpG0MPfWTRRHBxFwlMqpJGYm8V2t+ Izk2sdu6/topZ1780ITbIgEmtgHDCwa49q21oNO/BDinfvnmnLusV2iKSsWcXt8qKdG/noC rhMuT8Edx4wUlv84T7h/RsWrCZHjixe4x+oOQpGy9ruxZ19qhL9a3Co+TMzSl+2vb7IFtgY BidNSW8/sqkM0sEGMs4J7jdsux9S3v29w8yBY+2gMpZzKZrPhviRST9uYtJHHN2FI2m3cPi L+H20z1rz0i4cGBi4fIZQhlxX7k4yJHTug7w5V9wJ+a4sfZQOcObLmjZsrG+lcNZU7iyXFv mutV5LLbDwMjKXaWhjZwHO1CR5tXnozgw8dyfJRF4IFcvx+VIz9xtka22dw7mQyXsDoae8n NMnD5E8ZCTCEuNyGQA2ufQOtAHicsmVkYqjkMYtIWJx4VYtJ6CdpLNdbdensp1QHH5fdjhR 1meVlu00kDQi9r+rTaPhR9BllxiXGkiL9sSLsL+Qb0mqKHGcdt+0IgGGu3du9NvC9r3q2ZC 0+LLClryKUu3QBtCfsqt3+tULu7SxHff5dxZdnxtu/l8KAcxH6W2Me88mQZN40Ct3dz38gt iK0yIYI0nly7ywyujOAPSirYDdbqARc/zVQM2LjrNuDd3ID7YzcMsz7QAfH5r1JsWaRMmIO kYzH2ix6R7QrsNNXIBoO8lIIZMKci4GQsbHyEytH/eIo21DcliNl4E+NGdruh7Z8nX1Ifgw FXwspcvFjyF0Lj1r4q6+l0PtVgRQLuT5eTByhBuxBvtsWWSTu2Om5ljiewv40ZxkIjxi4dJ BO7TAxf4Y7hvZPZQ6Cbj8vLk+lfITKcSrNDtL/Kq9tw7KfTt08PdRPGxSRY34idovI8ghBB EauxYL6dPfagpl5WbHlxY2JEkhaJ5WMjFb7Ci7VsDqd3jQuDyWXynIq+LG0PG4wdJ3lG0yz ED0Ip/7s9W89KJz+Nx8zIiyMtyIcdJBsDNHq+31MysugC0vwn4I8jDHxYeaZSxZ1eZo1jFw zbnbY3qIGl6B/QKnvcy5Hy4kAX+vO24/Ysa/bRrMqgsxsqgkk9LCl3G99USeTQ50kkrqRcq GF4gDfwjQC1AQWZoZ4l2B0Pb3H0p6gDe2v6Vcu2K2Hjq24N+EVNtQiFt/w2/lrrlZIcmBIg ZFuDHp6t49LH31buGCTGhezCQGMP8Ae3qu/wCwhTQVZJRNPMCIV2ABjYhivq3n2eFdUnI+l mJCG3cKdWO5bWHs9WtVZmEmSFjMkewEq2il9dyjd5rb2VfSd8d4rdtfxd19drKVUAe29ADi n9vg8L/Wn/zkpvSjEN8+A2AG3N/36U3oA+U/yqaX/aMbT/8AIiqvHLZs0DxyXP8A0Uq3KAN jID/9Rjf7+KssCTtx50rAkLkSmyi7EKF6D4UDCpeuKyuodTdWAKkeIPSs8iVoU7gTeoPrsb EL+kAetBrUqgljMph3fiAbtvjtJter0EqVKlBKlTxGnxqUEqVKlAJmQJaCVrJBhsZtqqSbq pVbBfAbjVIMaFJIQJ98kaSumgAbvNuZ/gTRkvcMTiKwkIOwt8u62l/ZQseII5MWMOpGLEVA PzsSAlz+rpQSM/UfSTSuFcbnVB987Slx7NpvWcPbSInLLNFFkEY7S7iRrsUsfIMSFLeyt0L 5C48gUIFJZ9elgyWXTxv9lZskmZFLiTMFZJFDsg0dLrIBYnS40NBdBEM6ewb6hkQ+o+koN1 gnkA17++soRLgY0QYJsaU9xUJsnff0hPMKzf8ALpWyLE3ISuZC0yRqojIsERjuuPPcR19lY bY4YkfIhIT6ncikg9syNtRyFNvmb4XvQb9giaeeRwivGsYK6FVXcdxY+N2oZXjmOHJPumUO yxTg7UMguEdo9AbhdDa1+nWiO1IMjJl0jjeNFUnW7Luu5HuIHwrBJlyG4+acsO4ncjVR+G0 pS+rdb7SdooGNYZEuIhjTKZFMrbYlkI9TWvZd3jW9KeZMMksON2p2y3SQwzQIhMa2CyeqY7 dQRpQFtHx/I6SxJMcSUgLItzHKniL+w3HsrXMOQMWX6VkXIKkRGTVN56Xtag+CwY8HFeJIZ oiz7mfIcSSynaq72Ks1tBa1DfxPjzy4MrnOGLiKq7k7e8mUOpQ7hdhrYaCg0gz+Rm5KLGTH lEEQP1c8qduM3W67NSS+7y9Nqb0mwHebkSrcr9U+KsiSY6xCMEkqCSRo2wi2nSnNBKwaRxm rGtyjRln/AEV2kBdfNrn7K3qsgVkZXG5CCGW17gjUWoBYo5MdMdJNjgO24m91Llimz3X21i MeY44TtFW+p7kIYgmJN+8sSDppusB4G1a4dkhxknDdxt7RbgfQNSqN7VQ218qxbJn7MMu5u 59T24V6d6IvsN1/oXa/svQM6XQyfR8m+I4CwZm6bGcafij/ABoz7T84/reVFRzs2VLjuoUx hXRgb7ke418jdTUzcRMzHaFjtbRo5LXMci6o49oNAtn4rLmyXjdxJhZE65EzFju2RrYY+zp t3AH3XvRnEwSY+Csbx9j1Oyw7t3bVnZlS+vQGpiZsjSDDzFEWaq7iFv25VGheJj1HmOo/LR nSgDzuMxORkiOWgmhiD/gtfaWew3EdDYA/bQ6YXILnYYtCMLDDhJAzd5lKdtUKldvkTr4U1 obKzBAywRju5UoJihBte3VmP3VHifsuaAfkmfJkTi4rjvjdlSDTZADYi/6Uh9I+J8KImKx5 GOXWyaojA2VXYWUFfaLgGscHHjSLI70nfyJGJzGAI9VrbFXqFVdF+3qa7AO5j4q5asJAdyb tPUl9m4X67dbedB2RVEebJFvbJPUfeuo/DC7fD/nvWzFe9AZUs5BCNfRXIuRb3A61mVRPq8 oThd4279NsXbBGvtBJqROMhcOWa8crL3BF0G8pre/6IY6UHJJPTlRyM0kcahm2mzhWuWW62 6Ae+te3aaExLtjRSCR022AVbVSZwRkQ5Cjtbd90Ju0Z0a/t0+yrMzfVQ9q7RsjbyPkC9UN+ l70AWGLZsN+oTLt8Z1ptSyAH94w3/wC7yfbqZkpnQC8iL46f7fH/AN/HQ+C2yHOcnaBkTnc egt46eFE59uwt/wDvoP8AfR0PhMsWPmSSEKizzszN0ADHU+yg0UPCcPHhYsqrZ9LqY1S269 tDutbWtM5kWAmRXaO6iTZa4W+pP6o8ba1koaGTCgRy5CFZAL7TGF+fp+kBb31bKmikxDIpM sJIEhiIuFB9XXwHj40GjxytlLINojSNlU6lt7kdR5Db51bFleWBXkAEmquF1XcpKm3suKxZ X+td0jbaISrm+1ZGvdFGvUa6+2sAqsuG2HE8TK+0qBZUjvaVJPu/8+ooGVSpUoJUqVKCVKl SglDyQM+ZFP0WON1JHU7yun/RvRFDO0i56lbiLssZWPyhgy7NfP5qCo7TNiNButYhbbtoj2 6h/Drbrrf41nJEmTjypjxiKdZ1Zg/pKyKynfcXv6dR5jStY1MAxlhcNCbqwsDv3AvvBHtF/ jWGQFhxMvJjnJm7hfcvg6WVIto9wW3jegISAHOlmaQMwjWNYl0KIfUS2t7selDR7ThRplGR oRPtRm67FkPZMhOpGg1+2ijAzZYySQqiIxso+YliG1P6ttPfQ0LRTYkcE05dHk2xTeMqxtu UFiNbgWv49RQWRGkmz0RN0bBRtlB7bybSHtf7ttoNtKtHtzDiyh1SJF7ogHzb7bBrf5VuR0 qd4pJnRyTFEQK6yaExCRbfkK31rkeMI8nFWBCIceJlMxsdytYBAepNxuNAabkEA2Pgetefw U4vJxYMmfNkin+ba2W/ofVWsGf3/CncWXjSrG0UgZZt3bIvYlfmHsI8qEwOFw8bESCSCGR1 BDSdtbvr1a460G/HxY0cLNjTNPHK5cyNJ3bsdDZrny6Cq8rNDHx+RJJCctIwN0CAMzG4I91 tDfw60RBjY+OCII1i3atsULcjxNqT8vmri5qw4IlHJTqDZVUQuo0HcaYqhIt4HdQZcaeNXl YI4N5yBDOxQyiQxtJIkshk23B37hta/hXoaV8NFyUQkOdiYuMXJYnFJBZvN1221/pU0oISA LnQVKrIiyRsjruVgQynoQfCh4XOHiY6ZTkudkRfqN7aLc+/S9BrJAZJo5C5CxBrIOhZht3H 3C9CDPkXDhy3CugbZOw0Pzdren9b8nSt/qHebIxUASaJVeNm1Rle4BNrfeUg1i0uNPi4byo VgmaNlCH0K3zRhrW9O61vC9qDWRVAyZMZwMnTex9W0oNyqQegt+e9bwSd2GOW23uKGsfDcL 2rBMUnKyZpQDHOiRdvrdU33Le/fb3UULWFunlQY5WHjZkYjyE3BSGQglWRh0ZWWxU+6h2xe SjI+mzAyAfJkR9z/po0Z+29HVKASKHkGIbJyEUi90gSwv8A0pC5/NW0GNDBuMa+tzd3YlnY +1m1qzSoJFiLASOCyqepCkbre69CzZSOmPNASXMyoI9VY3OyRWX9UXJv5UGgUiXIlklVUsq jabFAoLbm3aX9X2VnERl4+K+RdH3CRR03Ml7fb1q6rK82Q6FBdRGgPrBZdxu4FrfNa1Z7lz 48ORWEZ3LOV+96AQQo97a0Fu3LE2XkFVIfaUivoe2PmPtb+QVdgclsWaL/AAR+Nu8SGQhVA 9u6st6djMWQNLDG7Xu19y2DuoPkuot8K0mJ7+L2BqSd1vl7O3W/x22oIUjaTJSxilcKDLe+ 5WBC7d2g1vp/PV0PbmTHQ3QR/KdSu3aF19tZOkc0OS8IYzSDtkMbFWXRRYn0gXv+WiUZg+1 wL2BDj71uulAvxh//AJGI2Nu3k6n2zrTSleIpGbD5BMk/bMtNKAbOt2Fv/wB9B/vkrDBdRj ZbMQqrPkXLdNHa9/ZW+cLwqP8AXQH7JUNBYOTFHjZS3R5hkZJEO5QzHuPYeoi16AlLxSYkS SFh2yrKNQyqos/2i3xrN4gMfNecFIp3JZUIJEYVY2PiPUFJP89aXlxEwYQd4JELgePoJ3/D bWceJJIc2M3hxppBtUAAldoEtvIOf56Dew+tHbv/AIZEtr7dCO310vqaxvsjx2geQMZLMjL cvub8TuaaW1N9KOAt08PCs4IzFGVdtzFmZiBYXYltBc0GtSudK7QSpUqUEqVKlBKlSpQBoh xkxVkVXYMU3D7hcG23Tp933VVzPix5mYwUXcSBL3vHGqqddPUwX81FSRCSSN2Y2jJYILWLE WudL6UHvj7c/wBaGbHXIsjODa3pIJ/VD3Hl8KDZon+uEkQ2K0TCR/BmuvbuL9V1rIPJmYsK syRyd7bIR4mB/V2veU+AoiTuDMjK79mx+5+hbTb/AFr+VYPHFLx8a4UYKXQw29OyzA7/AFW Pp+2guHLNlw40aRZCkEswur7xo7bbE6C1UxoJMbIhx03NCmOFkc6LuQhY7e0jde3s9lExY8 cUs0q33zsGck3+VQoA8hYVoTYE9QPDxoFsePPvVJGjg7uQ2SYgdzkIVsF6DUi7e+mEUqyBt txtYqwIsQRQEOPmSwYQm0eOUyu7G7qgLbEPmxVgp+NWCFcVnxmkeWadXZj827eqsGA6KqrY +ygYUj5OHMafJbLknkwNqnHxsWJHLHoyvuR23bvcLU4hnWUyDayNGxRlYWOnRh7CNRWlAHx /GYuCv7P3BuGqySvJbxttdiB8KMrOcboJF29y6kbAbbtOl/C9Y4kkqdvEyNZkhRjJe+8/K/ 2H89ARIiyRsjglWBBAJBsfIihFiL8dAmcxDjstITa+9WVgCR+sBW2C0r4qNKSW9Q3MNrFQx CkjzK1h9KTHkRORDDLMDGAR09Ja3lvYHSg3bHgZ5y13aZAsi3+4AQFHkDc1k7Y08GMobtwS Om1dtr7PUsf6uq/ktV33DOWRVIRYmErkenqCg9pGtYPiPJx8WPE4fc6OZhptXf3t6jX4UDC pUqXoJXNf567UoMJ4nkeHaFAjfeXPzCwIso9t7VitsVEkRxIk815WtqWlO0bbHSxtWszSDK xwm4ht/dGu3Zt0J8L7rWrKOJYBGsw39yZ5FIPojd9zKPb/AD0GqpZ8mQAENYBYz6iVGtzpZ vCqBY5DifTbVhQdxbEX27doUD27vyV0HttlSlGhSwu9gSxUG7hV3X8Kp9MF+jTGHoh172h/ D222+Z33oLs27GmTI6KSjmPS6nW/s9J1q8khimgQfJITHt8iFLhv+jaqMiSY00UX4TSFo2L 9dzaE+3TpWg2rNHGVuRGdkhOuhG4W+ygxddJ5omLy7lVVQEbSugVv7Wt/CiBtMpIa7ILbfA btb/G1YyK8JaXueqSVPTbQromyx9njVppYIZ0eaZYxtIVGIXdqCTr5WoBMY/8A+QgAP+iyD b/3yU0pPhsW5GBr3DQZBHtHeXb+SnFAHyhAwnPceIhoyrxp3H3dxdoCWN7nSkJyEjz3hzle eGXGmkkd8RUlXaVUsCq3I2sa9FnJM2OewgklV43VGbaDskVz6rG2gpZLhclm5Uk80MeODhz Yyjudwl5ShBNkFgNtAZxm9xKsriY48nbhlKhW2GONvADzq+J3RkZSkN2A4MRa/wAxF5AL/d 3dPjalwxuRBJGIyM1jJ28xkDMFC7toQDoorog5MD/LSk/+ub/s0DupSUQckTrjyj2/Wtb+7 Vvp+SHSCQ6eOa3X+xQOKlJhBydv8GT/APdb/wCHVuzye0D6dyb6/trf/DoG9SlHa5IDTHa9 r/5x/wCVKr2OS/8AppNf/vn/AOzQOa5Sb6fktf2eQe/Ok/kWrDH5K9xA9/C+bIR/coHFSk/ Y5IsL42g03fXS/wDw66IOQH/yt9P/AK6X+VKBvWWVAMiBoSxVXI3EDWwIJHxtS04/IafsxO h0+ul/7FVGPyHjiE//AJ8v/YoGLvbNiRXbcUYtH9zbp6jp1v0rJonxcARB2aUMNrRjUu77u mvpudfZQX03JeGKwHtz5uv9irDH5Pb/AJfX250x/wD9dA4rmvhSj6bkr3+n8b2+umt/u66M XkLWOOB/+dP/ANigNydxycURoxYOWaQA7Vj2sCCfabafGs2x58fG/CYyTtP3LgEL63uykfo hT/LQhw88HcMYX/8AXT/9iocLN0tijW9/26cW/wChQM4oXSWV3ff3GG0WsFUCwXxv762pKM LOvrij+l9dOfyba2lxcxpHIx1ZSfSxy5kv/VVNPhQH5WuNMNzL6Gsyglhp1AHU1jiwyyLFl ZRKztCEeIWARmCs9iNb3HnQhwstrg4yWJ1/bJ/+xVBx+UoAXEive5/a57X/ALFAZFJM+JGY 5GkZZdncAB3or7SW9m3xrOSLJkhz4lVnDkjHEhtZmUX2k67VbUfk8KyGFli9sWL2AZU3T+x Xf3fkN8+OmoF/2qfqP6tAXEmSmS43FozEh3NqolF19I66jU/89DzxS4mPhRRSNJkLMijqBI Gv3dwHgELN8BVfocgajHivawvkTEfZsqpwMzd/l4NnT/Hmvb+xQNqlLDh5huGgxyCLG8suo v8A0Ko/H5LNcYmKemplkvcD2R0DapSgcdkj/wCVxgNP9NL56/cq6YWUrAnGxgF0B7kjaE+R SgOfvieNk1iNxKD4AC4Ye2+lcgxyscfeO50ZmUXNhuJIHt2g2FDjGyQ+8QY4IvY7nv00+7W TYWcxucfE/tSH/q0BkW8y5HbLBbjaXBK77erbe2nTppVNj45w4IdzbTtfrt7YU3ZvC97WoY 4GQSP2bEIHmXv/AHa4nH5C2/ZsRQDcAb/+zQGTwKMaWONd7tdl3G/rPQ3Pka1ESmZZmJLqh QC/p1IJO3z0oJ8TKLttgxCp8W3X+I21z6CY2Jx8Tdpc7W+NtKAmG4ErONqh2aIN4AAC/s1v SvInmi4sSxtM+XPFCzygrdBI6j07rAfMfCjPosggKcfDtc6FWPW3sqSYGVPDIkrRI5Eaxdt TsXtP3BcE+dBnhqickBJ9QcgxNsM7K42bl3AbOhvam1ARQZBzxkzuh2o0aqgI+YhrncT+jR 9BKlSpQSpUqUEqVKlBKlSpQSpUqUEqVKlBKlSpQSpUqUEqVKlBKlSpQSpUqUEqVKlBKlSpQ SpUqUEqVKlBKlSpQSpUqUEqVKlBKlSpQSpUqUEqVKlBKlSpQf/Z </binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHgAA/+4ADkFkb2JlAGTAAAA AAf/bAIQAEAsLCwwLEAwMEBcPDQ8XGxQQEBQbHxcXFxcXHx4XGhoaGhceHiMlJyUjHi8vMz MvL0BAQEBAQEBAQEBAQEBAQAERDw8RExEVEhIVFBEUERQaFBYWFBomGhocGhomMCMeHh4eI zArLicnJy4rNTUwMDU1QEA/QEBAQEBAQEBAQEBA/8AAEQgCJgFcAwEiAAIRAQMRAf/EAIoA AAIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAQFAQIDAAYBAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAQAAIBAwIEAwUEBgY IBAYCAwECAwARBCESMUETBVFhInGBkTIUoUJSI7HBYoIzFdFykkMkBvDhorLSU3OzwmODNP GTo0RkJXQ1hLQWEQEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oADAMBAAIRAxEAPwD2q5Ub9QIrN0mKO QNNy8QLnWojy4pdvSDOGRZBYfde+3iR4UubPXCfKjWTHkJld9rSFXUvrtZQjaissRpfo8dZ yqyzxYypEhZnKK92ZrAbbg60DkzMLflORw0t/wAVR125ROfL0/8AFQM0MbZuPCibUje72v6 iUdgvHgLXPuq6xYcaS5MqKEdtkaAX3BCQNq8yx/VQFrK9/wCC/tuv/FXGd11ET6+aD/xUDH iQiTecdV6a9eQDjvcHbGPJQNeVaQxKBsRY5J2bdMRqkd+XutYD30BP1Etv/bt/aj4ePz1Iy JT/AHDDx9Sf8VUgwseGPbsVzcsWYAkljuPsGvChc2GFpGQRooRFBYADWZtrH3KptQHddw1h ESvDduX+mqHJluQIOBH94g/XQxjU5MUjwqEW8h0A6YN1jJ8zck0aYIf+Wt/YKDFsyZTrANR zlQcffUDMnLfwAAOfWS9Z5BWPMSPoiSJo/WNo9J3WS2nPWtJVxnhVolTWRBYKAfnF1NBP1k hH8NAf+snCqrmzMbGKMaf89fHyWl2JjCXuCmW7AFpiD8oA9CgL8trtTHt3RnxVmCqeoWYja PTck7eHIUF/qp/+XHp4zD/hqozJzqscR/8AWH/BRIQA/KB7qDjyFinlxp0I6fqSci6mM6i5 8V4GgucycWusAvxvNz/sVX62UjjjAnxmP6dla7tsYLC7PJtQaagtpa37Otdlohxp7qLIhbS 3zKN4/QKDH6zLI9P0v/zW/wCCtEyp2dVJgsdG2yMTex4ejyopfEDjVJZNjx39IZip8PlY/q oF57jlEhRJhhjfTfJy8ttSO4ZJa3VxDysGkJuNTyrNpZZFy+4MLxDHMePEBycltxt+P01fD hXFcTZsoWYj0I7qWBIVWZrWFyFA9IsB40EjNzXAMcuKQ2oIEpBHjcV31ebcgS4/9ib+mpPc cTGyY4Q4EM/BbFem3I2IHoY8+R9tGZTssXpJVmZVuOI3MBQAnNyuAyMdW47ejKSQDY6bged d9Vl2LfURaDljzf8AHXZ0v+OKqPzoYepC1vvElmjv+0qUyjfeiuvysAw9h1oFa5eW4JTJjO 02JGLMbHw0fjVhN3Ai/wBQnsGJL+t6JyWXFdcoGyOyJOL2X1nYr+0Ej3UTc340C0z59gDNr wuMOX/iNYjOnkCGPOuJLhNuG5DFL7gLtytRzTrDgPOGEaqjMGc+lSbkEnXS5oJo5sNO3Y8V nWBGJfiZGC7WCDS7HcWtzoNA+edfqX1t/wDZt/xV2/uIufqJDbiBiH7LtRimWSMSQyo+4Ar dSA1/YdKj/FvoQsAt49Vr+XAD30Af/wCx4fUyeZGKP1mpt3A//d5A/wD8ZP1g1fD/ACs6eM ymVZrsgfUh4tscnIaG4+Fb9wY/StHGbST/AJMf9aTTdp+EXPuoBYWy5o1ljy5nRxdW6EYuP HhVceTJyUMkObOyg2/gRCx9hWimjWUfSoQmJAAkttN1gPy78hb5vh40vQzYs7yxKVxma2K7 AbWHOI2t6d38Pd7BbS4FiHPBP+LyCPARQi3+zVHaVIHnfLylij3F36cIsEPq02X5UbjZkU8 Rc+goPzFP3f8AV/pxpcmXHk4+OsiMmNmP1Ea+1jtLZLMb/cAUDzoMcLMnzJCVy8pYCB0GeK JDNu+8u6MC3hzpgMfJt/7rK96wg/7lZRf4TE+pmF8OVjJJCQLY6yG4KjwH3h7SKNETRJ/hy HU2KxubrbwVuIoApkmgiaaTKzOnGC7m0Fwq6n7lDzzZUUq4yZUhWXJgjMhCFwksbMQDstqR 4UykKZmPNjg7HdGRlYepNw23K86VZ/b0mdTkTJBkxvE6uplVJFQMttocWYeIoDlWbG7njQ/ USSxTxTFklIb1J09pFlH4jTKkuFF0O4QNuScTxShJg0rldhS4BlkcC/OnVAqxw26aPcU3Zk gYobMRs32orGjVZZZQWYk9O7MW0Xwv+0TQkb9KSZwpkc5jWQcSTEBatZMkYUSRsN8zlmIVW fYpJZnYIL7Re3maCkMRyn3g7QkzvMw4kgNEIh7Ftetc+THixWVWVWjsIyCB0ifSH8toN/ZW WHvyEj6Ep6HztKqFBJuJNlLXOp4kUXHiGEbYpCE+6rAMB7/m+JoKx4sBAc/nFwN0rG++wtc 29PwFbIqooRFCKNAFFh7gKWzb8bImmBJgUoJ9rFNhceqRV1WwFiRbzomRcyFg6TNLAR6lZF dlP4hsC3X2a0BZKqpZrKoBJYmwAHjS26q75kx9Uzg4mO1lHoXarEcf2vIeddkNP3FjiRSCA IBI0i2kWUXsECtbS49fw50VBHHHLulU9Yiwmc7wR4Kx+X+rpQVYMDuiZpJjowIOwj8JvYKB 48fbXY2fA+6B225EACzRkH0nxvbgfGiwQeFiPI0n7pivHnx5sB2NIpQEAazKPy7k20I0I50 BXoy5SVIaF2szA6NHEOAI5F2PwrCXIi6cTTgoryrtlb++jO4LqOLW5VZoih+iQkbkix9w89 8kpH7oovMxBkJCF0OPIsyKOBKAgD7aDLAx48LD6k1kO0vITptUXIXyCik/Zs4qgVZerNxLF m6bDgELWIuBoD5Udkd5w2xpYJpF3vEwIIIN2BUB1IO2587VhLgZeK+wTgQN8jzguq3+6za8 OV7e2gexypIgdeB4jmDzB8xQmaAsm8sVvG+xl4iRPUtvO1/bQ+FNkxZMkeUgQswDncCGZvS sq8NHtY+dGZ0SSQojrcdWI6eO9aCigQtEjG64sO5vNj6QfsarlSMF+sTvMbNIeYLKSfhWUj lu5fTr8zJG7acERnJ+JsK27j/7HI4i6MCRxsfCgIT5FPOw/RQ+aDaC3/OTh4HQ39xoeDNmd ZMeRCMyAgWW1pFDAdRL8rHUcvhW2cCyxEXCrKrSEAt6VueWtqC+Myy9ZwAYy5VfBlUBNPK4 paMYY+VJDEHufzUKAFirX+ZmcfK32WozFz8R0WPSFgBtjYbfTrtZTYDaQNDWOVhpm5atHIP yowLWBUiQm+tjY+gUEfy+bIWVMlunBMpR4wFMj35s9ja3gCfbQGB/Ml7n/LZWMmNjP1RI92 faB+Ud1+DE/EaVWCDKyVEuJlPjQpuEhQhUQqSDvdl9R8lXTmRRnb8PKkjaTIyS4lYhpQAJJ YlJEe0rYIpGumut70BEUceWc0twabYki8V6aKoKnxVr13a8gov8uncPmYihW0tvj4JIPIjj 50ixe7p2S+JL6kgd1kVSSG9WroG4WvrbTTUA0Uz5TZkvfsWMyRIgQwk7Wkg27gwvoLfNrQO c+IT4M8ZG4FCQONyvqt9lViybYjNI1zGLbj94N/Dbx9QI996nBzsfPhE0F76b0bR0J5Mv+l 6F6N82HEF7Y5EryDQGD1GONvGzjTyF6C6zMuDixXVZ5HjgIAuNyH80WPkjUXk465OM8TDVh 6Tw2uPlK+FjWG2Ne4JCjEMyyZDx7QwJO2MNvPye7jrRooPM5Hcc/tbLKcaZXkNmgZg8Luxu 21gnE8vVfxFMx3eHKxZhDujy0AUwtYOrSEIrC1wRduIo3Jx0yYXhluUcW00I8CD4ivNZ8Yx sqDFl6jZdw8c0KlpCq63Tl6uFjoDryFA3ZUXuELrqsDJjRMPNXaQfYt6nOGQM0GRzDiugii ljG51lYnfYfdLLb1WPurGOKWGfBeRBCEJIxg24RI/5Wp+87NJdm/8AjTPJgMwTY214XWRCR dSy3FmA8jQUx8XEEKKh60Y1RmbqA+fhW8kMcqNFKoeNwVdW1BU8rUtizYJWmKXxmSRo3mjs yMw4s6EX8rke+iurmQhTMyPERrMFsvtb1ekH2GgT9xwZ8eQQ4bt1pyI40JLJNA38QS+HT/G NbEcTTRsfIE8MG4vC6SdZ9o2qfQFRB91bXH6a45AGTJLKhDwRqiqCG3NM2gX27QNaxjSSN8 fNmdS7yyjbc6iUbY405fcWgKzMiCNyZjaDFjM8vh4ILe42pSp79jQxy4rJJhyesRxr1WhDG /TUXF1XxBPso6GCfIy2GRtC3Es8aEuLiwhiLEDQD1EW4+VUy1l7fkNNASFypERI01CtsP8A dGwN9tztINAt/mWfmFGH5jBgq9O0Wh9LfmBWKk2vp8DxphD3NCCGmni2A7mZUlTTQktGvLz sfGl4gysjIyBjZEJne8jYpBUG9g7IxO4XPEEceNbQ4GWQgji/KU+tVYK4P4nVth9w9vmQIw btk9va++7ZxL2sDd73Ap5STBW2RgkKUUPmgK3HV9L0750CuKQRGeRtVGW26w4DYov7qt3b6 uPFORgqHyYypUgC/TvdwPG45VGLcSzeP1j/APbFDt3GHtU302USI2ZmjB1O1mLKEsbkAcra cjyoMu29xjEqdFQI5SxyI1v+WyjVwDY7CeDW8jwp4rBl3KbqeBBuPdShMOGIr3iNiJC7yv0 9RLHKbBdvjt22txrB1zMXuO7tzK8GcS8SadPeP4gZQAb313X0GljQHZgjeNoTtAmnKyKSBv O2yX8t229Y/wAy+hMKPGxxZCYlRAXeGVT6kO3io4jyro8dGmYJaTIKlFlsPTc/mztpxZtFH l4XoYSPny5GLlFELhkWUEfx4DdXZeXA+1RQF5H0hyou4REuZAyK8RJKG2532cDoBuuL8KMj miyhLizheotllQH0sGF1ZT4EfCl/a4ljjGWY75WWOnCp9N0UXLcTZSdb+G2tsDak0+HkMJQ zBsditg6xoqMq34lLUBf0wjvsjV18ANj28itgfspfLlJkZiYmPJJIYPzJodt2WQEbFLtotu Ot6ZxhYH6RY7HN4txvY21TXXlcUpzcdu3ZTZ8bNuyJLBt3pUt6trrw23B+PLjQMsXDeORsj IfqTObgXuqabbLoOQ1NFM4RS50Cgk+7WssbKTIj3L6WU7XUENta17XXQ1XMJ6Qj5yukfuJ9 X+yDQKHxDjxxvAir9eI1mew3B5Coca24hr89Rwp3EwmjZZACQWSQW420+0a1l3AXjjUAMxm iKg8Lqwb9ArSCSOXfJGdysQf9kCgBk7fGV+kY7bkNE9yAwUi40PpYeXHjbjWsUzZCYoa5LS OxJsCyxbgCQunHbV+6k/RPtYxvcbHHFTzP9m9BNjdLB7fNEzFYkjiljQ2MsUgW6r57rN560 DGBQ802SR6nIjU/sR3/APEWrV0WRGRhdWBUjyNdF0umvSt07DYALC3KrX1oEubj7Z4MtlJy IJEjldTsJR22LKOI8m945U6v5a0H3OF5IBLF/EiIYi3zxhlZ1/2bjzov2n30Hne4pm9ofrY oLYgAWFAu5Uc6ESkHdZvIW9h1phh5WNJHkZkChB0kdwAAdwVms1uY4UbPGJYnjBIZhYN4Hi D8aAlfqwZzL80ixgi33iNhU+dxQV+hgAjaWQRMkSM+4BkMhvuZo29JY248aG7lk50yyJh5D qmw2CoFLEjje25Vvz5nRfGjc0l85elIyTI0cQKnT8wmRrrwayKeNCZLRxb4ulOxx7M0eIg2 FmBN93EMR46ry11oBu8YGLHHgYiMqmBWSQsRfp2G8m/3mbh7b07xYWGLsmCky33qnyAMNoR TzCrYXpL2t5s783EfoNACJIym1Ed7N01PzMfxFr+yjIu4pjSujoVkG7qYsaMx3i3riCqdGv qL+BoFkC5Xasw46gvLDdIQCWbIRvUo27TobWvu9Jvypv2/H7o5lmz5DD1m3DGj2koOABkse AHCujyBETmZaOZ2BUErsVFOvSiEm1j5kC5PworHR5pBlzq0ZItDAx+RTxZgPvN77cPGgX5M jRp3DLgMiywdKGN5FJB6RDHbzdSWN6awTdRSGXZIujpx9hB5qeRoGGSbIGLFI+4zPNM5txi RjsT/AGlrKabIhTE6JXrY7GKZG03otltflcWYaUDgcRYcedLu2RwTPL3Mktkzl4mJ4IsblB Go5cPfRKTdXoyIjWbcbkaoQNQ3v0pdgzfRdyycPIIWF2VoGPD132r8oGvAeYoCcpWeZ9CL9 GGI+JL9Vz7gK0yu54mHOYJiwIifIYgXCxoefmeVdDHI2YOqRuiDSMF4BpjtVf3UShu79jPc cgSrP0Ukj6GSu25aLeJPQeRuLUF8abC73jt18Upax2Sgb9jjcjgqbgMKEl7dk9rl62NLIcI LtMaWLR8gSDcMtvLTifGmWFhzQ5eVkSspWXZHAq39MUYIF/O5oqc7YJGB+VWN+HAeNAi7f1 ciOc4sYdhLJ05yQI92saynbcelbBVX26aUykjSLG2ZD7xAqypHHYbRCVYG7XPLiaxwZHfGh jSQsEjUBccAItlGjSPe/uo7Gg6MVm1kfWV/mLMeOvlwFBpHGkakINCSxPMluJNL+6spmw1Y qPW5KlDJf0MB6BrzorAeR8VBLIssqEpI6kG7ISpvbn40BjytHLkZDq65JcieMjcOmCRFt2b tvo9xPGg6PtU88qy5EhgWI3hWL0yDQg3YtJYa/KPf4VoEyEsZ7zyw3DMtkl2X0eMpYMLcVP Oj4Zop0EkTblPP9RHI1E8IlUWbZIh3RyDireNvDxFAqwmDTdvdW3q0mYyufvAs1vDjTuk+N uGRhbwFbq5m4A3F9zcKc86BZij86fw+sc//AEhWfe8PqxDJjuJYvQbcWSQ7be4m4rbFBEs9 9f8AFsR741tWudJtEMYVmaWVRtXU2X8w/wC7QDTSRwDaCFXGAjgUkAGUJ8xvyRT+mqYuPIt 2xhs6wIjaS9lVeMuzQ75Cbnh51e0EaQ7k2mdutNK+trHqFb63JPBR+qioI2YtkSAh5TopPy INFHtPE0HYeKmJAsKXewAMhtuYgWubUs7t29ZMuAWdosmUGaJOO6IbwRewG4CzE07C0uHde 3tjnPmk6K4zMjo3zKxO21uJ3W0txoNug80zSy3iUKESMbb7b7m9S3+Y24eFWzEj6KkqLRMr C2hUfISpHAgGqdrkyp4ZJ8mNoTLKzQxufUsVgEv4Xte1FlAwIbVToQdQRQYvEzqYZNStmjk A1uvAn9oGq5mDHnY30+TY3swZfuuPvC/662nyIIEDTyLGjMEDMbDceAvVIpGEhR1KlidpJB DbbaqPAjWgVYXaZYmbZlvFlGwmIRR6QbrsVNqWOuu0/GjMh8yMwpMBIvWjInQW4tt2unLQ8 R9lbZ8ekeTuZegbuVNj02Fm9u35vdVcgn6eRZ7lUAcTDgdh3i4HynT2UGuUdiI4+ZHXaORL Hp/+KqYadObKj4jqB18lcbrfG9XS08bQyHdoCGGhZTqri3P9dYxPImUqSn8x16b+DMl2R/3 lv8KCvci0smNiroJJA0vj014j33rplfGg3Iu9ceXqCMnaOmb6A6j07rj2VQMZ+7EpqkCgMe VxuFv7Tf7Jo2WJZupDKm6GRLMb8eOmn6aCsMkRW0Qb5juQ8UY6kMOVaPIiKZJGComrMxsBb xpZLjzQhzDM6z4oDjqMGWWEX9LM2uuoPgdas6nuk4Vlthx2LowN2uN21hw1004ge2gIjyWy YpJEW2MUbpub7pNPmA5L4X40RHfYl/wi/wAKpkt08WUg2shtYeVhpVcjJSGSKBV3zSEbUHJ ebm3IUEz5ONiR9XIkEUfIsf0DiaXCZXlyJOkYUlbGZupYFjuPrYX9PoUcaIgwI4N2ZmsJsm 7OZX9QiXjtj5AKByGtD5Ub9CBpow6yzmXIRtA24NsT28AvmBQLJe9NNnSthxySIrOyTRx9X XYsSsqkrwAbj8DRuBLkQdvmybSb1BYJNZpGcn53RPxe2/LSsczHEOVE1g0OV8sxv6yq7kL3 03bQRc8dPOqyNlCNzhLu+mHVbbbphlH5dwurH71rcuIoGuJjzLj7VmW0v5jTRj1yF9S+5iQ L8tNBSnuLZOB3GNpGONgKjCCZDf1NtMm/cdzO1vGicGbH7aVgGQZsOSMNv1PSkT52I+6j33 eA9lGZyL3Afy9LNE4DZEgsQqfMoU/ibl4DXwoI7VH287pceQ5Ex1eWQlpQG4D13IXwpi1rE g20+bwrzfbO1LDBjypK2PNIiiLIWxTefuOhtrfTjY+Rp45l+il+pKxusbh3S7Lbb84HH3UA 2E4Of02kMpGLE0Up0LqzMXaw8TtrHvuNGAMuRQYAuzIYqG2rf0v7BexrSRjipjC4dIoVaJi NvqiFpL+G9G4UyKxTxFWG+KVbEHgVYf0GgTdrZUyMaPHbfiSLMwAJARxsuu3w4Ee+jcvDin 7hhuy3eEtJfyQWX4M9Cdqx5cfNSB3MsccMnTY6ketUIJOt/T8KIH1GXmPJjkpimNYxkePqY uIxxvw9R09tAXjFWaadTuEj7QfKMbNPfegsyCHP7iMXMcjGjiEkeOGKCVmZlZmIIuEsNPOm cUaxIsca7UQbVA4AChcxO3ZU0eBlxrLI6tIiML2VSAW3cuNBl20YsOVk4uEQcaEJuUMWVJW 3blF78rEimDojoySAMjgqytqCDxBFAQyJiO2HiYRQRgOERo1BViRuHq/Z51rJMcjFsBJjtM wis42uLmzWtccL2IoBcWWeBC7MR29j/hmYBuklht6lrHaeR5DjR0WQS4jlXbIRuUqbo6/iQ /qoeWXHZlxQ4XHi9DotyXZdBEANSB974eNB4xi6knbJA2LJE3+ClFhuQgug2nmtiOHAUDHD MSzZUEaspSTe9ze5lUPceFR3BJei08HpyYRujbmQNWUjmCBwqYfqRlOJUUKYoyZUFg0gLhh c68LW8KvnSNHiyFfnNkT+s5CLx8zQDpKZAMyNL7hZpIiLlR92RJLG6+24q8OcJd3RK5Ow+t YyFkTyZHPH30l7jFNN3BZ8ZUf6lXRI2v6o4tl5lUasTuPtAFqnEix3TqK4d2Lb5RaMqAdrC 0Y9GuluP7V6A/GdXycNtpBabM2hhY/M3LlTjnSTEDDIwd264mzPnN2tduJ1p1QLsfTJyef+ Kv8AGBNKjuKyvJjlSFgO9ZSbi+7btS4+XdYrf+mrY4/xOVfU/Ui3/wAlONEZv/tJFIB3jZb +udn66CkijJxAIwAbqVQ8AY2B2+VttqtjZaZK32tHJrdH0PpO02I0IuOVAx5JwntkeiMuIn fXaSfTG7cbG1hc6H2i1aKFaWSUC+I8gXcDojgeqZDy9XpPxoN8v+YtNEmGyRx2YyvIpcE6B VABHiTS3M7H3PNyIcmbJx+pjncn5BIPgGBf1W5U6iLbdjnc6aMbWv4EUomzO55uU2NAy4GK rOoyms7y9I7GEanRdfGgYdvjyoklGXMs8xkJLoNoA2rYbSTasVy+7socYMdmAK3msbG/EbN Kr2F1bDkHUaaRJpElmZt/UdTbcD4EW05VA7vlMwt2zJKHUONlrH96g4t3LInxlnw1jiWQO7 CUPayuPl2jxphKzJGWRd5UXC8zbkPOlj5c+dPj40mDkQx9QO8r+lRtBIF0bxtTPIH5DWvqA PibUGecN2FOLavGyhfEsLAfbWeKDBbEkHp9fRY6+kH5DfwHDyrbIOscYFy7gkEabV9RP2VL bQ+wMFeQFl9q2B/VQDRD6afHgbQANHC3JltuCH9pQv66w711ojj5mOVWWOQKwfgyEEt/ZFz 7L0VlqJ4OpD65IHEiAXB3RnVfeLilcTv3nuc8kbkYOIgjiPDdObOTr+E2v7LUDPt+MYIizA CSSxI8ABoPbzPmTRVZLkR9ATSMFXaCzsdqjxuTwoKTNkyWKYZbYDa9tpk9hI9Cftc+C+NBj 3CR8jLRYbqIroTewkZythz4FdPME8BqX2zHOKJscMXjVt1zc/mPd3Avc21HGsWhTGmXbt6o T8kng0rER3t+wtgB4GinkiwcYsRe1yfxSOdSfaefhQR3NwmHIoP5ji0S3+ZxqB9mvgKywYH aQ5s5PUcEJfQ2a12K8r2AUch5k1WLFbJRp80n81bdLUAKdbNz93xuaJwsg5GLHIylXtaRTx DDjf8ATQV7iL4rDipaPqW5JvXeT5AcajuEKzY53p1FRlkZLXLKh3ED9VEnhra3h41hjl1Dw uSTCQFc/eQi6n3cPdQLzjwt2yXDZz08dRJiz3v6B+ZE4Pittvu86IjLxwQxgGPKyzdwNTH6 QWPq/AtlHuoPucEyZePHjSJFFklhkI4umxbSbgoI56Ec6gZjpkSqDNPkzN0o5NlunFGAXk1 CoLsTblwvQZ9yw8VITgAg5NzJgm+6Qlm3NE269wSTx0trb00RhdpPbO3ukkry7A8jpGSgJt e119R0FuPuquE+LI31cjMrgsUiUO8iXFmeZ1Bu7AewD5dKx7hJLn9LF7UJZBKT152MqRKg0 ILMQDc8QOWnOgL7XFD9D9G1gcgNMNhvEwf1boDyC6WHHnW8+TkY/bMiVhbIx0azW0ZlHpce R40HH26bBPRGU4gcr0JH9SxzEHdcaFd5NxY25e06Rcp8B4spYWlICMXJELg2DMea38PGg0y Mb6nH6chtJb0yWHpa1t1jS7B7g2D/AILKUiOJ+ijrdylvlDc9pGqnw406t5aCknd8P/Gb1J QZKiz6ALNF8p18gD+7QMIIGTNnkQL0nVWjcXJ3OSWHG1ri/vrLtuQYn/luQ18mNS/IblLG9 h4XOnl5g1btETJhpLJYSTetgDcKvBFU/hVeFL+6SH6lM+OMvB6IY5l49QMzKyjiUN9pN/Na D0HGgcnHyEzVz8aNZpBEYWjZthsWDgq1iKxxZ5ZunJDI5jl1XqeoKwPrhk0uCPumq9yeZsw QrnjARYt632euQsV13/dW2oFBvhY+YcuXNzQkckiLFFDGSwRFJb1NYXYk+FYTZCZWTsOQsS Y0rjp7+nJKyrtJDX0VdxHn4iqdmyMrLyHysySNJOmI48aNw9lU+uVrH7zcPKgUh+kysvJQL MsUzq7E2dQbN+YNRtO462oPQYseMkf+HjEf4gAA1zr6vbx86T9zw5Xd+6qASGEYBG7ZGh9E i8DuV7k+RrVcg/TZLp/h8kKWjMZJB3fwwUcW+Y2tb2UXLADDj9uI3IwAm8DHGBuv/WawoMc jd9QMgyWnigjmeFSStlclyOWqllrbujNL9LiRNZsiVSW42jjHUc/YB76E7iTGZxG1pkihjD yG4cO72jYBfvV3b5/rDhSbyvSxC0yrpqzKlieI/hmgMWGCYzzSgJHGelG19vTWG/qU8vVf4 UsgihzIS8m+BnkOzIUbLsWKq7J4SFfc17WvWcObKZ8XtWHCJUBEuU7X2Kzt1dpN+Kg3tzNq LYsuLEkSdWTFMi5A47oUYq6sPF7XXz1oJxlZcnAVzdlmywSOdtwp3SLAkjkbt8kTExvPl7C STuX8yxueNPdKBbj2OVk25ZK/9lKJmAeaCPjZjIR5INP9phQ2OCMrJP8A+Uv/AGEouI75JX PFG6Ysb6AA/pNAL3SETYcpKhyVaNozazqx22PHgTcUVDjRQYyYiqOkiCPby2gWrHNRmwZIk 2iSY7FI4XdrbvtuaJhk6sSSfjUH48qCEFgqgW2ekAa2WsJk7blb8CYRSk+psckFtdd23jz4 0Tt9RYcxY/q1ry+TP25TlJ0p0zxkyMM2CEuyNu02v/U9NqD0ODFhQRvjYSLHHC5VlTgHIDH 9NZ52LkZE8HSyWxlQPu2W3MTtsLNfTTWsewnFGLImJHKkayncZ7iV3YKzOwbXW9X7q+DF0J skSGVWZcdYb9Qsw9W0L5CgGaHIx+64cc2fLMkocrEQq3aMfe2gaa/Gm0psg0vdlH2ik+BJh v3BZBBmPlOu0T5Km0a2vYE6C9OZELxsqnaxHpPgeRoMZWcZMVjpte58Pl/XUzrcK5PrjO5b cdOI940qquJXjcc4ySPA3W4+NaMvC3KgF7hlGDCOTBch1slgPnkFo2J8A1qWdqy8ftfZIJJ wQ895hEt2dt546/aTRH+Zllbs8iRXU/MwHHagLsPsoPt+IO5IvVVehAqIUtf1hBZP/TU635 k6UERSR56xyTyiDFDGTa2jbrlvQpuqgE33MSfDbTcZnbMaMBMiFEbnvBLH4kk0NF2rHR8hW aSQIV2CSRiACoNuPC/lWsHZO1QHdDCFY/MyswuePjQVyc3HmWKSNTIVdZISRt3MvHaG9ZuC RotaxwT5EglzBYDVIhy52P2e0/CoxoYfqpXVAjwkxqqgAhWC+tjxbdyozThf3XoM55enBLK x0C2C89x0HxJFTs6UylLBXG2QeLKPSfgLfChs9njihcLuVJ4y63+7qPsNjRbOFjLXJHEW10 oLA3Pj51VlJZGB+U6+YIqdBztU6fGgEnXqZuOE0MW95HvayEbQp8mbl+zQmNbOmaXduhba0 nA7hqYofJVX1N4k1bGT6qbJ68pRpGAfHUlXVANqq7HU31PpsPbR0cUcQWONQkagKiqLKAPA UC9Ex27hkRZUm3qOrx4zmyuAqp1Nfm1Gi3IHhTUAgi3DyP6qW93jncRLiKrTgSMocAqVVfU hB/Edo8jrSTA7n3NwrxZESKAN2PHGXsTwursNv7tB6qfpGKTrkdHb+YGHp286CzcfIbt2Ri AmUjaYC1rlQwfaxJ4rbieNCfzhciBcfITpSySIG2fmK6g7yI2XXcdttvHWj8zJLYGVLk4zC FY2JicgNIoFyDtJsPfQH3Dc9KC7lGJ4I8Z9VyJkQgi/pB3t9i1eGWRcg47ncrr1IH8U0umn NSfgfKsRPH1JM6T0w44eOIk/M3GQjzuNo99BbPlWMRYtizZLbBGBxRRuf2C2nvqmVjSZMYh lI60t+kqkiPHC/wB4LWLMulj48LVdSYV+rkXflTgKiX1udViUnkOfxNaEphQS5uSd8oUGR+ A04Rpu4Lfh9tAq7UZo8kMQuPa8eQpYesqduifNx4Hworusvbkyo1zcJ8x+ndGWLrBQW105E 0P26TKbuUmRkwxpFkORjzqNHIUaLf1ahdGPH4UfmdwnxJyWxpJsQRgtJCu9w5J028xYa24U A/ap+1yZki4OE+NKqESu0PSFvSdh89b1t3LF2lsyNVNhacENfYB867LHco+I9grPtmVPm50 +UIJIMLppGglG13dSTv2+FmtR+VOYMaSVF3uosifidjtUfE0Hn8Dt82HlTBHifExiJmdi7e oreNf2umt2Gv3hTdJWiCPMQc3ItcNZVRL8OOgF/aWoXJOF2nDxcNmGxpBvRQC0hF5G9P7Tg CsoVycvJEzb0mmKt0zYCKND6blTqPLmb8r0DJ4Xyly4MhbY8lo49BcjaCWv/WOnspX26ZcT Fy4AqvmmR1lVSAisBtBdzYKCbkDjrwo5JXxMKbJRlmaadir3/LHUcRqzHTRdL2pNLiTduBi yX2o5ZvqgSFkZjcncTuVvIH2XoGXZcJcdFSWRTJGNI1YsV33JL7gp9XsFUmkkGE0eMdmX3W XcXFrxpIRGHHmIxp76DTKXFhYYKKHkskKoQoZ3O0DS5Yk8TTXCwGgmxoXYynFiDO7HjIw6S hQLelVDfGgxw4VhkwIU0jinykQfsqJFFPOdKYx/i8byyMq3vD02oFsRtm5I/wDyIz8YVq+D +VNkQsS2+aR0J89rFfdfTy9lVjC/XZX/AFoT7+mBXdzEiQNkQkhltw5NfaH4jhex8vZQa7W khSFDZrb934bG6H3t+upxGJd1tYH1FeSycJF+OvvqcOAJESTctYX/AGUG1PsF/bUXMWZckb Z/ludbqtiFHuvQFfbS2TuriSWPEwpsoQuUkePYi9T5mA3sL8aKyjm/lLh7BdvzWkBIVLHgA RregosDvMU0sseXABM29ojCxTdYLuH5l7m2tAZhT5GQjvkYzYp3WVGILFbD1EqSONLZJe/y zQSLjY6FSzIrSHeVIswI5aGmeImWnUOVIshZgUMYKqF2gcCW50J3Jpl7l27obeoxmX1322K Bjw1+7QWSbvZnhWWCIQEjrOj3Yaa2B5UfLJ04nkGu1SR5kChf/wBoXjv0RHuXqldxa33rbh aiJ7BLHXcyr8WFANJtxUxXc2swifw/NGv+1RulDZW15saI6hnZmHKyo36yKviqyRdJiSYzs 3N94DgfhQD91t9OQfvh41A0O50ZV+2u7Vjpj4aqgAVmZ/buY2PwqneGIjiAFyG3rbjuXbb9 NGQIEx4o+Soq/AWoMcb+Lkv4y2HsVFFEe+sYQqNMEa56hdhzBYA2rTqC1xqOF6AbLhHXiyV NnUGMMeW4gre3IkWPtohW3rcDXgR5jlVZh1YnRhYMpBK8RfmKXPLPmk4+O7RF1UZMoPBRcE xebeP9FBtkTNNEzJboLLEisOLESrvYHwHD40VDH01aO52hjt5WVjfaPZQ08CN0MGImKOMCS 68hEV6Y97fGxrWLKEgS67WLNG442Zb3sf3aAjlrUG39NRfx0FSfLU8hyoBZlhgeSWSK8Mo3 SMF3hWXizLqbEUDHL2Xez4U8Zci7xG7x2PiCCU93wplltKmHOyANII3KqDcltp0ryGQx7S6 /RK0RaMHHnYFDcgXibQq9zqOI/TQPjMWMpgDAtGkSIzB1WXIbb6G10sL8azkhjmlOwKcaXb HvkQ7Rt/JjZHUqQWKkH92rx4882OFx9m4yiWfLOgeSxVzGijXbwB4ac63zWTDwMgsT9PFjK qx7hYEblW3MHhrQJpJM7tmQ+x4JngXa0putmYAliv41Qa3a2vKneDDPk9skkzXvLmoSdB6I 2WyLtGmgN/bSrtvZGywkmXG8ePqxWRrSzFuLME4Bjqb6mvULpYUC7OheXs/+HYrNFEHgZrq wKrbUDUErcVl2/L7Uka9SZBkBA5SQqCiAcI1uVCjy99G9unbIxEkbVwzo5PHcjMh/3aS917 NHLmrFjxsYplLTbVVhF6gfQGIHrPI6aXoGkM0SJ9bkMOvOu+OMm7Kh1SONf024mtOkXQT57 Kdg6nSt+VGQL3N/mK+J+FUxcdcSNVxsLpqoAuXXqEDz9V/jV5YZ8tSsloYdR0z6y4/b2kC3 lf2+FAOSuarS7DLIw2woPkivqrFuAbgTzHCqZ47hlZWLhRTHDV42myJYz6jtKrsQ+1r0fHi IgAZme3ygmyi3gibVFLe+fRtl4kPcn6WGRI4e5QGYbQqlxw9JNAdh4mRikrJlSZMRHpEwBd W/6i2uPaKD7tL1cmPCBWyATzbiRfiI108wT7hXdswuzR53V7fM8sqIwcCRpYwGtxY3AOnjV snGkxc5siPqGDJ1ntIRaUWVNuulxprpwGlAH9IqWusCBwN0h3+hSdG1b1E20Xn7Ka48TRqO n+Tjx+okgdSUj7zfhH2+wVOJiYoY5URaR3J9cjFmVuB0b5TpYit8mRosaWQAMURmAPAkAmx oFyY4mwcGWGNmhitOcdmDM+5SV14EqW3W51m3cu1KzQPMqRSWDwPeKSJydCFaxsT4cDrwo+ Wdo8SNowBLMESFOA3uNPcvH2ClvdMPEiixo1kC50ahICdt5UX5hIrabOZJ4ctaDTU9z6QRJ nw1uCi7XaRxZVkNtq7VN7+egorFilOfLNJLvdI1jkVbhQzHqBQP2V58Tc0Pg9TCxFgwwMtr ks1nQO7HUl2BAHLjwovG6q5cv1GxHlRCqoSQdm4NqwF7XF9KAa9s7DA55OTf27HNN6TqP8f iWH/3WUT/AGHpxQLbhc3I85YPtW1ad1JGDIN/TViivL+BWdQz+4VTU5s9v+Zj/C1FzxdaF4 vxqRrrxoLoAqhV+VQAKznj3BH0BicOCfeG1/qk1MQYKFZQFIBAvex5r/RWlha3uoO9lecz4 e4zZeTiKZgMzIhUOC2xMVUvIVPAa6HnTyWJshImSSTHaNt1lsN1rrtdTe60O+R3WWSUYsUA ijcopmZwzbQLmyr40FezNF0Z1xkaPGjmaOFX3cEChiN+ti16Nkx4ZJIpZFDSQkmJjxUsLEi scI9wLS/XCNfl6YiJK2t6vmAN71pkZKQSQRFS7ZD7FtbSylyxvysKDa+tZZF2EYFv4iH4G/ 6qjIn6DRXAKSOIyb6hm+WplRhLE5+RSbgciw2hqCk5/PxiSQN7D3lGtWj7gwa4C8HFidOVr edVzFJx3I1eO0if1k9Y/RWl1kiBB9EguCONmHKgW92BaSJL3JSTb7boT9gNHRsSiMPwg/ZS /PLPNJp64o1C+1w/69tMlUKix8dgC/AWoB3W0yShtof0Sed/k94P6a1d1jUsTtRfmbS3trP KeDpNEXO9wbKurC33gOVvE6UMySdxIBOzGW24A8W5m66E8tNB5ngHA5GfwvHjHnwJHs5n7B 50RDEIS4QWV7N+8BtNySa2WMooVbBVACgaCw4AWq2hOvL7KAWFS+TkSHkVjHsVd/6XNSo6W UwHCazjmNyja9vaLV0DoMjJgBuwYS3Hg4At7rfbW0hKKWCltuthxtwNqDluTppUpoSLe6rA AHzNW2j/AF0GZHqv9lL82BDkQYZCSY2S93hl4L0vWWQH8XC3vHOmgQUFNF181kS2+CEFXYb gsjPuX/c+FBfEFo2gOv079NT+yACn+yQKw7lirPizJGN8rGJJSNTGqNv3hOZUG9udbdsm+p XInts3TMm08QYgsbD4qa0JEceXJ8u0lgfMRrQVxsoS2SQjqgXDJ8ki/jQ/pHKi/ZSOXDKZe Pi4DPA8S9SWW5MZk2WVXQ8Wfi1raUxwM0ZURDr0p4ztlivu2kEqSD4XBoJxI1hlyIRN1CX6 3TsF6Sy8FG3iCQTQPechcTJx52jmSBi31WVACdqqpCK9uVzfUcqLEbR93aUuoTIgVAhYB2e JmNwvEgK9W7i7mNMWJtsmW3SDDiqWLSML+Cg++1AGnf8AEUpE0izPL/CKkIzc/Wkmzb7eFF /zBFAEkUiseAsGUga3Dg7Ptrz8napo5Ldtn6KSyXWFFUFYL7FdptpbV+APL2VMc2XiSOjmf rC2+PQtpezBtLg240HpYsqKXRLi/AFSAfY3yn41aWGGdOnMiypxKuAw+BoTDlhGMMuULCxF 5WvtX97Xbe1ajuXb24ZUJ/8AUX+mg2iihgQRwosUY4KgCj4CruqOpjdQysLMCLgg+NL5smS bLxosHJj2ne0wFpQyrt09JBHHjTDiaBVLP/LO7QRbicXPDA7jfpyIBtN/wsNNaYz+vHcxsB vRtjg8yNCDXlO8TvnZgmgkcFJFhxUhQSOWB377lhtuwv7B505gyH3QQx2jzHfZmYvFFsoaV wPu3B0I0NxQF4cMjCLInkEpEUYjC6qGK+t933t3j4UHiQtOHzJMeOV3kkKM3oyI1DFVQuRy HLS3CisObHx+2hyzCHGDRsX1YCElNbc/TpWeDFDO8s2VCFy5m3tC4BdEA2ID7hqRzoOjy80 qUhgec8BK+1QviJPULkfs8fKplxsyZLst51O+GV3ChGAIuqop05G51FENhqrb8c/Tva3oA2 tbhuXgbVn9NPtP1JbJNwQUcxcP2AVH20AeM8kmRhuy7C2Vk70b5gdj6fEU7pLjBTLilbqFz MgBWuW+SXQ3uadUC8kjPnJta+Pbx13CjtT7aDawzZj4jH0t+24ow0GURbdIjG+1rqT4N6h8 OFa3qAUNnFjcCxHMcq7cpJAILDiOPxoOJ53peUyMzKnUzyQw47KiJFZWJ2B2ZmsdPVoPKmF hxpVNhwdyz8iOaR4nxtiokLGN2VlDb2I1IuSB4WNAyhjeMFWlaXXQvbcPetqzy4ZJNkkO3r wtvj3326gqwO3XUGs+39uiwDKsUjyCQqW6jF2BAtxNW7kmVJEkGLL9PJK20zBdxUBWbT3ig BlGZLl48ndGix8dJB0ceNi7Szk2QklV+WmzDepVhdWFj7DSaD6HEyMVReXuMj9OYSkvNYj1 tc8ADY6aWp3pegyhY7CjNd4vSxH2fZWasYJhHwil/h2GivqWX97iPfRFhy5VV0jcDeAQjBx fkV1BoEXcMyaKZ50i6wElo0BC72jKxhRoST1KITE7tl+rOyTAh1+ngAXjyZwb/bU9vHXyIp QB04IBsPG8kzbpD7rcfbTQ3vqKDAYcC2sLqo0X7vt2iwv51pGGANzcXO2xv6eIq/8Aoaxke LGWXIlcRxAAuzaBQvOg0JNvZUj2VhLl40SRyvJ6JSojI9W7dwtblbWrZD9OGRr2sptzN+A9 96AcMQcaYgBpJWBI00kDWv8A2Vo254EcePs86yihU4qQOtgI1Ug62sAPjUYmSJlZWI6sLFJ QDwZefv40GkDl1IYqWRmVtt9LHz8rXrQAcBx+2oW92N9DYgeGlXA/1UHWNCsfpsref4OSQH P4ZQLKT5MBb228aLA8aiRFkRkcXRwVYeR0NALg/lnIhItIszuR4rKxdWHu+2s8xo1j6ZcFM iUs58I4xuk/3bVSGZcaVFyDaRI2ikbxEd5I296Bjfx0rDtuLJNNHJMLQ40SBYj/AM2X85ma /hce+gLXFkkxnZj08qVzOp4mN+CA+xQFNJO5ZWVBMudjhYSwYb2IVY5hZZopL8d20EfGvUa UrAgkyGzJ3PQ6hGPj2vvljHTMlhcsfToOXGgu2V1Mnt0ixhBkrIW3qOoq7N+0E6jXjWOZnx QvlZUvzYwOPiqNXZ2VXYgeZKi/gKPnW8mNJZLrJbdJowDow9H7R/RekvcckRd7HViVMdOm0 xB/Ml23aNlH4VbQjnagZ4nbliwfp5/U0iKJ9pPEKFsp4gADSlMuHkZYeD6tl2ysuDkTG5kV LCSF2TaxG7gb628qeTZJ+jbJxrSFkvCeRZtFuPaaBjjPXfAhIdoI44WLAEKGHUkkK8NzaWF BrhRRTYT9vyYyjJ6ZomINwTuGo4qf9VDdzi7NgdJE7bHk5M7WigjjXc1uLcNAKYR/4TYkxL xrZY8h7FlvoFk0Hx+NZZUTQ569wWJpwITAyx23rdg9wCRe/A0GHbYsFMgH+Xr27NCFgg2+q MkAkNHobHiDwo7OmEWM3rETSERqzHaAX0vfyFzQWNHm5ndBnzwti4+PG0UMbkGR2kI3MyqT bQVnmRDOyWDZG36eQxw4yKjszFRuY9S+up5aCgCk7vB12x+2FESG0WPMRdBcet0GgdidP6b 2ojtEcsiz58npuXQzhQHaJGPpTxudSx9g4XquZ27Lg7eQclzkyskUUaWVVMjAeFyQt+Y91N cbEhMMV2aRUtsQ+hE26AdMaem3O5oIxUE0eVBkRKI+qw2FbBldVe7eJ9Wp8awVTLNNjLktH LA46BezGxVW03C7DW3GikDJ3KW7ApPEpVSTfdESGNuFrMtV7lCjQGQKOupAhJ5sxChW/ZN7 Gg1hyUkJiYGOdRd4jx/rL+JfMVuL+NJp3WSKXFLOrxbbxMfzYt1ikkcim5W/j7LjhRWJkZB XbKC7WDNHcGRQfBho63Ht8aDFP/dwf/zZ+H/Sem/OksTrJkY7obqc2e3/AMqS/wBtOudAty GEeVkOQWsuMQo4k9RxYVhl5UecojDmGISAXO+NpNvL5dFJvx41vlAnKnCv02MeOFfQ2/Nfk aJgxnjbdJPJM3i5AH9lAq0ArJmw4zRpOkZ9SxtPw9WvzKRw5aUs7b24Y0rhJ2glci8/UWRJ z/y3ZbG99RwJp7NHjxRHdCHiuXkXbu+Y+prH41D4sEkV8dY0LWkR1UbSwHpYjmKAWPPSO0M mRD1EbYyM5vfyc3J94qcqDtuezrlKVmxQGcglHRGFx604r76Ngl6oIZdkiGzr52voauygqR fbuFty6GgCwZ+1x7cXDlUs3qCglmbT5iW1Og51r9fibEm3nZIWCEK5uV0bQL5Vlk4/dXjZc fJVGtZH2gW83FmufZaluLPk9tzUhyXmfrNtdGJlQ3GkkbHX5uI+ygcrPE4EqAsb7Q2xt2vt ANqq+UySmMQTOR95VGzh+IkULkZE2VugXIOC7hwiMhWRlXTeGbh8KhIc3FEf5n5hTYgLF4Z DbzswfTTXXxoC5spo0kZowNpCx73VRJfXQ62oSXNySgjlhWLrg2YOW2rzJBVDztVHiaaSKW eYnIjF44pQqxk2uzIu24a1+Px51GLEZ5xkTExooBkQkkbmtsjF72AX1N5tQawumHD6QiIkY ZYm3BlhT0qfSG8bms4+4ZMrF1lxGVQWMKyHcEA1O4qLHXmLU1t9nhVHiie+5FO4bWuoNweR oBZe5Y8KNJkb4UUX3Ouh8gRcX8BevP5ub9RIsncViiikK9FriRYwrFtkm1m+cfN6fLlT7Kw +0lwciCNpG1VbetivgBqeFQ0MYvDhdKHIJM8uOwBD79G32va55j7aBFkx5jSRQSq0cOOF+i mjKmNxI4BuVKr8vpA8OVeoliWVGRuDcSOII1DD2GkwTLxyvTV4sWSRLYrMl0ZWBaGIPYFTt 3LtIp1FMkgIW6sps6MLMp8xQdA7mMb7F1ur24EjQkfpoJMZz3LILsUKhJMZ15Bz+ap8RuUf GjQEjlJJ29YiwJ4uBy9wqJ0a6SxgGSNhpzKN6XFz8fdQaRsWBuLMCQw461ppWDDoyGUECNt ZrmwFho409xreg6urq7WgVf5ihV8ESXYSJJHsVOMm51Xp/vXphjxyKhaW3VkO97cAeAUewC 1Y5wAfHmexhhk3SDwLAor/ALrGivtoB8uTIUxR4xTrSNb8wEqFUXZrLY+FD42Hk4huQuUwB CSE9MqGO5l22YannWxTZ3NZGBIliKofwFG3MB4bgfsoq1APlxvIkDBbuk0bkDW1jZj7gTWX cceFzBNKiuqOEcsOCSenjys201rnyQxYckmQheJLMyg2JsQR4c63kVJEMbgMrCzDkQaBPkY 8+BshxmZsTImjX1eowMGXXkWVra3PH2mmkEEeOhC3LOS0jt8zseJY/wCnhSLvGWE6Pb5S/o 3tISTd4wNsbbri/H4iie35csWKXkkZ44132yGG9ouG9W8QdCD9l6BuyhhtYAq3EEXBpfmzZ 750WHhukCvG0rTOm8kqwXYq3Hjc1aWZsqB0k3wpkWWCNQUyGA1djr6b/YONZt2jtbTrCxlM qqZFHWluFvsJB30GkGP3NMhGysxZYhuvGsQjLMRpc7jwrlleDPniijLxsqzyAfNuYlW6Y+9 8ouPH21MPZ8SDITIQyb491t0ruPUNp0ctU9zxpJ8VzALZUQ3Y7CwYMOIBP4hpQWyEjzoFeK bp9JxKsoAIVk5OrfaNKU4nfSJ7y47QlynXNx0ijD0zqD6hfT3eyhcfSW+RkRnHcCSQTyyKZ lIKqkhkG0hSNdNeHCje4o/cY1aOOBVQH/E9Qlbf8kHat9/DQ6e2gcSbRlQ3W7FZAGvwHoJ0 rPJJkyoMZdFT8+U+SGyD3sfsrPBI6OMyteNVYOCb9MgL6PV6vT50NHIJsyXKkkY4s9kiVfT dI7+oHi6m5Oh9xoKZUkbZEecxbe9oo44iA4gc+mV722+ojjpbTmaymMmMekIn+oc2xHK7D1 PDem9R+I8iBqKcri44haJI06Ugsy20YW5+OlLoxBJI75TPNiYxK4zMGKMCPWzNwe3ygnlf2 0FcRmaTFYyiVjmzbnUbVY9KS9h4X4U850kgkWSfGlUFVbNm2BgVNui4GlOqBfOP8dKdLmGD j5TNR+l9fdQM9vr3P/kxH/6po6xoJ1A0rLG0iA5AsAB4BiBWoqkdwWRuRJBHAgm/2UEOSrq wuVb0svHjwNaWFQVvpU0HUB3DHTJcQM205EUkYccVZbMrD2a0fWMyjqwN+Fj9qtQYzYkeZj LHKx6kenVW6sHXRuFjY2oebFnivZ2WA7Vch/lvp1F3AgFTrTBVCs7fjIJHmBa9VyZYYoHkm 9UYU7lAuWv90DmT4UAHdPXCmFkEM8g3DJAsUWMXkksOBA8ON6LxSyQkMu1rlyvEhWN1v52o TFgeaUvkLZlsGRTdQFN44t3PZxblemTbSCp4NoT7aDtLWFRryqkEm5NrW6iHa9uFxz94q9x bU+21BV0RyNyg7TuF9bEc6Wz9qhjnfLXqurKBLBGfVLZixZ3Y7m/qgjhamm6uvQJm7hLHPG 2fsSCZ98UcgG+NYlJeQ3Gg4WHzXNbY+FDMBNi5Ehx50G072VwoJK7HOu3Xg17cjRWViQ5Cu WQGbYyLINocA8kZgbUu6WZgSv8ATdKPBREvkT3e0aqd123brqbbQNLUBDJJFAGWcz4kbqdz KTNEUbV933gOdxe16Zhg2q6ilSTYmXITHOY86INH1lG3cFAa8iW27fVoG91Q/bMdOmqs2Jk yMZJJId3Tuti67m+VG8LigbAo4ZQQ2pVgLH2g0F2fMbIxEEgtKg157kuyI/722lD52d2KTL hlj6iZRkmw5Y1uvVcnST7L0Z2MwR5M8McZiZYot5Y33m8l2F/M0DvWu99QCK7cDzoKTxLNC 8TGyyKVJ8Li16rjNI0EfUt1AoD2N/UNG1HnWl/Dh41jjIkYkjRr2kZiPwmT8y3+1QRlydIR ygbjGxO3xUK263u1ohHR1VkIZWF1I1BB5igc3KWLIijC7yqPIVHFify0QD9osfhSpOt2gIk kn5WLIHIGq9OYWK24qAxO08NNbGgd9wgTIwp4XLBZEYEoLvwv6R41ZchBhjKdXVOn1GVgQ4 AXdYjxqZnCRO9xdVZgfYCaGwHGT2uDrMS00C9RjxJdPUT8aAGPEecyd2zrQK4Em1rloolXR fDhqfbV8aWDLWGeQGSKMBoIIkLkeDSMo2ki3y8AfEit4Z0aJsHMUrtPQMgPpcgDadNULDUX +NDR9xXFYs4YQks/VsRHLFu29UfhYE68A3EcRQFxx5eRNLOy/S7zsUtZpekLaLyTcbnmaF7 lHlv3bFjxMj6eRoJQXKh7qrIeBpwHQ2sQbjlroaFmy0TuWPiCLfJIkjmTT8tFsP8AaJtQYY +F3VMqOTJzhPDHu3RCMJe62BJXjaicrJMbLBCA2TKCY1PAKOLtb7ov7zpUyZHTy4ICtxOH2 tfUMgDWPkRQuVI+P3FHT0RywsJpCN23pt6NouNfWb+VBbFwkxgzLjq8jHc8jMC7sTcn1LYa ngNBVyktzk5GzdHcxqSWWNLcQqjVrc/cK0C5LgSR5Fxb5SF2sfEMouKwkM8uZDincij86Y7 lYFUPpXQA+p/0GgvjmWWWF8pVjnKyOsSg/Idq+o6+rheqLJi4iNiZREcG4iHqj8sx2uFDHT TXzrZWDdxddvqihWz3/wCYzXG3h9zjWmVBj5GPJBkqGhZTvDGwt438qAVkkTFkhwpd8RQpF t9bw6WBXX1AeB19tU7Qe3yxdKO7z49opI5tZIygtaxA09gpViRZ/TaJ545cYnbguRsyHH3W VvmRBxJ46acqMGNjYuQmJE+2Iw75JiN95t+0SSNfcC1zrcUBFv8AEwnmM+T4dGSm9JYA6TQ I53N9dJuNyf7lyOPlTrnQLcttmXIeXQTTz6v+umNLc6Rly2ANh9ODfz6qimVB1dbUHwrq7Q 0HV1q6uoOrLIbpxGTiI7Mf6o+b7K0ruOlqCNGAI15g+2lkrSZecuPF6UiszvfVUPE/1ntZf K5ozKc42IViF3No4lvruY7Ra9RgwiKNnGrSncWH4VAVAPIKKDZY40UIq7VGigcKmw589KtV bjnxoKdNd4Itwtw1t4fGr7RyFda+nEUD3LLbHeCIOsKZBZTMRvYMACqonMtrxoDdoPKu2A8 fhSXsvdcrMzcrGKifHgcgZIIB1J2i33qeXHjQV2jw9tZptZ5YGG7ZYm9tVe5Ara9v9VZyFY 5ElOgY9Mm1/mPp+39NAu7l2gzwRwYzLj40ZMkkUaXZ2XVNuoFweF+dVizek9nllyMaTR+rE Q6SNZViWyqGufu7dPGnBFDZuFHloockGM7ksx23BDDcFtexUUA4wop2MkEx6O8s0YAOyaNv mjY6odw1HA1m/QgzI8pY9kzQuZ8YD80oSDuCLoxUrrbWt48XJGW2VJMI0BNo01Vl4+u+nHW 4F/EmqAYPdep036kUb26illdJlC6xP4W8KA6J4pUDxkOviDer7RQE6z4u6dCWCqi7lUyM51 BaZVA0GhuuvGt8DPhzoEljNmZVZ4yfUm7xHh4GgJAHhWegmIJuHFwCRa68bDjz1rS9dp7xQ A5CLBnpmMhk3RmG4F2S3ruq+Dc7a6Vn3SKLL7e00LqdqllfipjOkiHQ6Efb7KOnhWaPYSVN wVZeKsODClOa2QkE6qAHciLJjXh+adiTp/W5j9YoGswXoSX2gbW1YXW1uY5iqYgBxIGBRrx qd0Y2odB8qngPCr5Kk48qILkxsFUceFgKp29GjwcaNxtdIo1ZfAqoBFAL3CDqTxxIob6tDD On/lA7up+7e371ETtFBLC7i0ZJiBA0UvtCA+VxaoxlMskmWxBD+iG3KNCdf3jr8KvmYxyYO mGCkMrjcNykodwVhzBtrQVEL473gUNAbkwjQq3G6ctfD4VjPG8zx9wwCjzojRbJCVVkYglT YXVlI8PKsYJu4Y4BaFZIkbbPHGxLRftIraledr8OHhR+PkxZMZliO6IsQr8nA+8viKAHGws 2XPHcO4sgeJDHjwRElED/ADOWbiTW2Ui5WTFjX/Li/Om2kg3sViAI4G9291Fu6Ro0khCqgL Mx0AAGtL4YmSB8vJnZFnbrOEXa1nACRk6toth6bUACdxy4M6bHSNXMUojaQssYmuFY7wbAO A3EceY8D+3ziXMzVIInBRzcbWWNgVRCNflseGhvekeYn0We8gxmEGXeWIG24FABIZGYnYvB iePjR/bF+tl+rkkQLjKEeVNVbXqdNmkUXWNeempoGsckkcmVNk2THS2xjYehEuzEjX5ieND zRzdyMLtG8eGB1Qm7pyO/3N662UDW3j7Ko+JCmGmPmbWExkeV2BMReRt+rgqRx0NTHnZkTy 4rGKeWKyxKpZpHuqtdrDQer5jQayQYmODky4u+WwXc1pXYsbKoLknVjQ/cMN8olcBDj5cO3 dKpVFKG5MR27g279oacaKkwZshVOU6u4sRHY9KMj7yroWPgWNb4eJDhwCCEbVXUkjVmOrMf M0CXs4fo4gcWZc2a43byv5T+ktztwr0dKFA+sjtw+ukvbkTA1N+dAszbHMZf/wAZjYcdJEp lpelmebZhHM4rn4SJ/TTI8aCajWuvau99B2vPSuArrg1xNBxNqgsFUsxAUAkk8LDxqks8UM ZklYIg5n9FudJTlT99Jigj6fb1YiV5AR1dvDw9N+QOvOwoCxL/ADKdWhY/TICFbbYG+jSAn xHpX2k0yACgAaKOAHhWWNDHjxCNPaxIF2PC+mnurW4PMaUE8azlkSJGlkbbHGCzMeAUC5Jq x0qs8STwyQyfJKpRhzswtQB4ndsfLlEKq8MrBmiSUbTIi29YtfQ30vQ3cFyoZcieHGbKklV FhKBX6W0Nc7XZT83h7atD2Z/r1zMycZAhXZjxBNipYABjr81qLl7jjRFwWLvD86xq0jLcX1 CA2oBv8v4ORg9sihyD+b8zR+mybjfboAT76Z6HlQ2HnYmbEJsWVZU8tGB8GHEe+ibk+VBza WI4XF9bcdOdcyhgQ1ip4g8KrKpZDb1HiADbUa86sG3C4sQedBYG/wDSK6x/11APOp3A0FZE SRSjqHVuKsLg15/P7XLhkzYj7I9wlaeQ7tkhcM27TcE26ej97SvQ3FcSTpxoAsPuSS5DYZb rSxrukmRCsYN725gaEW11qcjASxmxFEczOrO4ZlJW/r2ldBce6/GscnAKbumGkwyLvgJaMM 1wDttbS17rzoeDumRjZcGLnbI0yVcqthGYNhO0MLn0so053oMjld2hkMsM8k8cFnyMKaNOu q6kjclr6fKwv509imjniSWJg8bgMrDmDqKyKRy2yI9vVCERSjXRx8COBrzf0WX2/vKHEfpG cIzJ8sM7KLyhFvbU/d4rxFxQesoDucAKxTglWiliuQRZkMiXVvLnRUE8WREJojdW+II4qRy I512RCs8DwtwkBF/A8j7jQVzZkgw8iWRd8aRsWW9twA+X31WWF27c0EQ6LmLYiqflO2wUH7 KxzAcjtTK5dzIiq5hG5idyhtq6UZIHaN1jYIxUhW8CRofdQUw5Yp8aKSCwjZRtUcFtptt5c KtDJviViwcm4JUEAkEg6GlGNlN25ohLFtxn2wTuhusOQtlDONCA4tr7DzoxZJoe3TSYwWeQ NK0dm0I3tqT5cx7qDHuEqy5KJjs8ZUkZeRGpKiMD1RlgCCx/2daKWRsiNExAYccqLS7dp28 ljVv0kVjiYjyYeNGZEOKFSQhQSZj893LcmOp0pidR5+NArkiycstDCyDFgmAYy7pHlMdmYH UDbu091bPgZM06zT5J2xghI4lCAE8WuxY7vA8qExsebGE8ULLvx2s027Z1C69QmVDdSbtqd PdRWF3aPILRTgQTI23VgyP5xyD0n2XuKATvOOceOHIj6k0yybELObh5lMaMvIWYi9hwokw4 +D20YsnrEhEblAFMkk7bWa3AXLUTm4pyodiP05VIkhltfa6G6m3McjWKZEs82MpiAiZHlmJ BYI6FVUK3C9yaAyy7SuhHAj9VKIupBmZaYYj3q4ZsZG2kqVWxMZtx5Mp9xrPt5zMiZM/BlQ 4OVK7ZCEAutvTqefyADwBrGWTEfLOaWR3EssCwGJpdxusYsY+Dfl0DzHyo5xtAaOQatDINk g93P2jStq83mZOLjCIdw7fNAWN42gmZyh0G4FSAti1v6aOwO5TteJm+oOnSZl6TOD90tcxl wOIBFBIucyPh/wC/f/8A12pxSSKQvkxMVK3z3BVhZl/w7e2ndAq7kD9S7f8A4c3tuGjNMwQ Rcc9aXdwv9WnMHFyNDwuDEaYg3FBFtagj/QVaqSyxxIZJWCIvzE8KCSPKhM7uMOFGWkvLLo Fij1dieF+QHmaDy+7zyOMfAhbqOQvVchQL8kGpLfo4mt8LtXSk6+U/Wm+6tvy0+OrN4s1AJ Dg5ndJVnzyI8cAgQRki9/u7jY7QOJHzeynKosahEUKqiyqAAAByAq/nXUFbHwHtqbEVb9FV LH30EG61wPlUI5JNW4jS/soB86WKHFdp0eRCLFIgxc38Nmo9teW7ll9GFcXCn6QJse3RFpZ WDG7Att9B4n5jXrwWtfh51m5AcvZepw3WG748aAfteDiYuMn0+McYyAF1exk/fYX1rfLyhi QGZ4pJQCAViXewvzIHKrhmI468jQuXnywSw40EfUycgN0ix2xDZa+9rE86BRF/nHfmLAcKQ RuxUWO6bTQ+gD7KfQy7mZChQAKybha6uOHkVItag8LucGXLJFsC5cLOkg2kXKnazIzDUfb4 0YNwlW5upQ/G60G4t7qt7Kpck6a+NSdwGlBY/bUWNqhW8dKknj40Hajn7KCye3wM7ZMWPDJ lMRuaQX3KNNCb2I5aUQXIbbf3/wBNaAW8KADAi7hGS+dIrkqFEUQOwbfva8z5aUVLFDlRtH IizKGvsPJl1HsN6yz4p5VUY8gRlJ3xuLpIpFirbfUPIik0Tt2bICAy5OVkMiSk6rsXXcsab pGIX0hm95oDJlaEyZYmKJkSEjJjUWhFgoEqcHXcCCx1FY4+X3nCZY8tkyupIqowuNwkbarK 2i7SPLQ+29N4ljSNiilOqTI0bcQz8brrb2UC0EWNC0Uuxe1BQCnqLI7v9i68rbaC7yGGNcV D03fLEaFLj0s3Xb5v2L3tTPj7KUSyS4c8ceRPvgjPUViA0oj/AIZEn7Klh6xr4+NNmva4IA HE0C/uWBBKTM4IRlMWSAxXdE2lzbQlOPsqO04sX8khxtei8bLcGxKOWsbjmQauO69uaXorO Jnc7NsYMi3PIlQVHvrHthmx+2wQiKRzGGQBwIiApO3cJD4UGmG2RihcGSOMbNIipKCRbm20 W2hrcVv7NKP3Amx0J4A86GcZE8SRyY4IZwHvIAUUaiRSBxBqevmAsv0wa3C0q3I5E6C16DP M7ZFkSDIiPTyl+/ye2lnXUcNL2uKU4+fmu5hzGaMK4V0Yxtpcqfy9jNYaHcbXGtOxJnGJz9 OgkDWjQy6MvizBDY0DlQz7m7jmY2MsmMt4pOrJoAbkSER6jnwOtAThoIpSm8FH9UTJYRyA8 dBcBlP4bXqYVJbNm6m9HbYiLchBGu1gFbTduveqiPOjneTEixzBNZv4joTp820Iy39lDZuR hS4CwTExRZcjGFlu6kK3V3yg2st/mHhQT2xlbLljCLuSJLZCxtCSpJGySMgKGW2nl4VTtEu NAmyUfmxvLF9QxDX2yMDu/wCWWOp4A1btk8eJiPLLKHglmIiEKSvFEAACFJBO0kE/h10rHu Hb8TNP8x7cYppluJIrgpIpHqFtdr/p50BUkhM2XOidZgyYkEbcC1gWB/Zu129lKHXE7W8kH XMiyky/KPp2K23w2+VTzXZqPDSjocKWPDx4ZmONDEWlzJGO25mU3jjJN9N+2592tGZA7XlY wg12Rj8oxI26M/KDHtWgEwpknEM0Rco+dcdQWf8A9udGuBw4U+pDhdYtF11KyJnbbEbdBjl Vbby3DW3Kn3OgWdyt10044+SPLglHofSOegoDuRIyIjx/Iyf91DXSdy/IQwAOWQESNfbrpp zb9HnQGz5EWPC00z7Y14m1z7ABqTSKVs3u88a7OlD6iEvZkQ6BnYcGPgNeVxqa0jxJ8mbrP d57lWlcllhA4qi6Bb87a8tKcY2PFjxhI+PFmPFj4m1Bni4EGLqi3e23dyC/hUfdFE1xFRx9 vxoJ9lZyzRwLulNgdBzJPgoGpoXI7gEvHABLJ6rt9xdnzFj5c/00NiYGSznIypXZmsS7WDH ThGnyxqL+ZPlQF/VZEpHQi2pzkcgn+yCP00LKZ8hrB3l/YX0xX/bcbb+wXo+OCGLUA3PFmJ Y/Fr1JuTfkNBpQK17U7ks0giOn8Mv58LMo+yrfyQAhlyG3DSzhpAf7TmmhsBy14muVgRbnQ KmwciEFla7k33Rko+nHQm321Re5S48ix5AupGhlvE3s3suwn229tNlFyb/6e6rPa3qsBz00 oBYM/Ek9JcRvf5ZCFb3cmHsNdmYaZa8WSQBlSaNmVlDDXVeI8RQcsXbvqlx1kbGyGJ6Udjt fxKgix9xqWw82F90TsrH78YvGx/ajPA+40CvA7Z3sZmNBIn0+BhyMwkRrmRmBDOWa5bd5iv SSAfUQncAQJAAb3N9p9Pw1pdF3aeK65SRkpoXVukT+7L+s0euXiSyR9QiObUxK9gTcWO03s fcaDZQbg6HXx5Hn51paspD0UZr2CjcTa+g14VYvf5fVpQQD6q0JNUQHiwsa4Mx9LcRQV5nh etLc6z1OuuuouONWLXWxHHw8fCgobk8eHhWOXiHIUGGd8eYfLLHa+ulmB+Yf6Ct4wQbkG3K rOdLDRuWlBlj4WPjK3TX1Pbe7MWZtvC7MSalo45UeJ03RyAq68QQdDWhJta2vjauUW9R08q BLHFkw5jxxFcqdYo8VWJJSNdXZpxyuLWH3qZOmTGI5juypVBV4kYRIytz2MSCRyuaz7dLJO ciZ9VGRIiWA+WOyWv7QeNHtw4e6gHhljlxx0F6IIKhCAuxhpZlHgRWeG7vioshJniAjmDG5 3qNSfbxHtrNTFD3Vlb8sTRr819sshY28rhRbxrTLAxXbNUHYEtk7fwLqJAOZX9FAWt7C3Hn S0KxMmdGQuVkS9CM2uOmjdMDb5WL0dBPHNCs0TB4yu5W8RS7CT6zEw41uYEG+eRToxIP5YP O+71W9lAzgmEysyX2KxVW/Ht0LDyvpQ6O+ZMTt/wAHEdGPGWRTxH7C2958uPZbNJ/gca6vI vrZdBFF8pb2ngo9/KtnaLFx72tHEoAUamw0VR58qDLAOx8jFFtuPJ6PJJAJAPcSQKrDh4eV 29MeaISQepQj+q1iV46Utxe4Yr9xhjkJOTKWYyrexfh0geBRQNvmdfOjcpu4pgg46ucnqOB sCbQu5tpcMD6bW+XWgYQQrjwpChJSMbV3HcbDhqaGzVx0MLmGN5nmQIzDUMb3e41uEvW2Iz tjoZH6klrO+wx3YaH0NqKE7pAMqfFxVO1gzT77BtoiG3gdNWcA+VBEEcMc5jw8iV7K10Lda FD93czXIN+QatZcnOx1QvjnKAX814CA27ntjc8P3r1TFysrphZoF6kdhLHDoUNr/I3EHkQa JgyoZwpia+9Q6ggqdh52NAvSVZJ45AGUS5isFcbWF8bgQeBpxzpS9/rF1/8Avh8Ppqbc6BX 3L+PAPGLJGn/TFZ9vxDLEkspYKygruurnTzN18PH2DSts8f4nGBFwVnv/APL4UPg5uVFEke UBOoRWWRAVkt5xtbh/pegbKiooVQFVdABoAKnQaaa1WKaKVd0bBhztx18RxFXoIufd40rys 4zbY4bmObSMIfzJRzKgWITzvr5DWo7nl9Qtho2xNEmkHH1C5RePLif3RqdCsHGWNBKY+nI4 sqniiaWU+enq8/ZQUx8G1myLE2H5S22+k3W9gL28OHto3/S9V3Lv2kjdYkLfWw52q1j8KDt L/wBNZrkwuzIHVmjIDgEekn8Q5VXIy4YI3cul0BIUsASRypXkRYw7pDLJ6G6gtscFWZyP4s T2N729S3oHVvcagDWpAFrfZQWR3bCxyyGTqSIQrRRfmSA8/SuunOgNuBxGtULR71jJ9TAkL 5C1/wBNecy++58zn6K8UKMAx6W6UcfxP09CNRcHyq/Z8rKzO5QyyvIWWBlnD+lVdSRs2hV9 WtyOWlBvh4/Qz1kfYZXklAkXI9ZR2LAPC2h4D5adW0t4V5+P6Zu9xMMb6fLMsmx0sA8aXVz Kr29TcRt8fbXoTuA040ENGki7ZAHXwYbh8DQMvZMFtwjijEb3LwsgMbE8wNCp81o5fDUAVb 360CZpcjtqFAD0lBAil1iPgEm5X/atRnbMmKSFYlNnRRtjY+vpfdPgdNLi486NO1gVaxBGo 5EUnze3phBJcVWGMrWkhVipiDAjfE1/Trx5e69A591dx9lC4uT1Q0LG8sQUluBZWGj7eXmK JJ042NBJPLw413L9FZqZB82p8asD5++gm5JtU+YqPLnU+33UEXtwqw+2ouOdcL34UGOGd0R b8vaXfaYb7bbjxv8Aevx8639lCdrR48TY7KxEkvykMADI5AuOYBou+h5HxoA4IBO+VLMLpO RGovrsiuoNxw9VyKGzmm+ml7bIepLkqY4JPxowO+/7SL8eNF9sse3YxHOJTfx04++oBE3cb WBTET5vCWTlfyT9NANhCZ49revFnRQxWwKOYlZmuPxXPv8AbREMgxSmLNtRdoWCQehWsPlt wVvLnyqvZ4zHgi53XklK87L1GCL7lAFb5WP9QgUHa6HehtcBgCNQdCNeFAHmyZmNnrkIofH lQQ7dAN9yV6hZhbU2Ujx15UJlZ0mcPp5AuJBvCzCV9rF01KXQ6Dd4an2USJY5caRIrRzIrq 2MR1IpClx6U+8txptqO2drwhjpK95p2PUdnYkpIw3MAt/Ta9vGg7smAIMcZRH5ko/KU3tFE dQi7tdeJqXSYYuSuPkOrpkOxMSh3AJDMm1/619PdRv0mOzbmiViOBbUi39ah5wi5GTAI97Z MJm2s21HaO0ZXTh925oI7HkSzYr9bIXJdZGHUUjhyBXapUjhZheufJhi7hkTSG7qkcEKcCz HdKwHxF/Chuwyzh545caPFU7WjWGO0bjgzdVWIex0rscYONPN9Wiy5AkbdlPtZiGsy+knco CkDQcqC08mQswzcVxlZe0RtixaxmO+75/FTqD7ra1Tt2Zi5pfHs2PIwM8Sk6xkn8zptzAbX 4gjSm65EBi6qSIYV4uGBUe+lq9qw83KfMmgIjJ/LiPpEjc5WXlfhY+00GeLNJPJHJILN9eR uHB1XHKq48m408pLFKkk2+MEJ9coS426CDbcDwNtKc0AGZ/7nG43Am/7dVXt8XRjOOTCNo9 AF0NwOQsR+6RV8y4ycWxtpN/26JgAMMZ8VXX3UCiaHIxSZb9JlF0mALpa/wArjQ7fb+njb+ ZdyOMQI4+tdUWdCTH6yF3WI0tfgT7qb2vcHhzvS/J7Y2wjCkERPGNwWjIuDYWIZeGluHKgr 2zGjb/EBhLETuibiHfnLc8fBfeedMra68KRQ5OdiyNAkQWRTvOKWG1lJ9QiYgAHmvI8LXpt BmQZK3ha7Jo8Z9LofBlOoNB5XJTug71MZNxmAJBj3gNAxCqFMQLADj7qsypJklJY5UjZWVS +9mXcAq+qVtpuTf8AZr1lyCD9tSWIBHHyoPIzYscs6yRGCCMEN0l2HdJBtUlSp3eo8KfSY+ emb9Q8nUjaZdqsVEaRnSwRl+YeINyaMkgjlS0iA3sb2F9NRY0vzCydxj3YrdOZ0vkrKVS6m 69VLWvpp4+NA2HjyoXL7fj5CNZelMx3LNHZHDgaHcNfbRN7jXhUcaDx2Z2eSFEvLjzdxeU5 E0Bt8w3ONh/DYag8aO7BLHEViR3lkebfeQbdwlWzurcGW6e29OMntWFlLLdNksw2tMmjj9o edDL/AJfxoc7Fysc7Yca56LEsASLXW/A31oBlyMg95jQ5ZyMd5JAkO3Zbb6bAlArBDe5DX5 U9G3jbUaUsyIsRMxJDBN1DKqhlJ6RJYMW9NwNRc3temNzwNBzC4vfT410ZvWeXk4+JAZp22 R3ABOmpNrV5aT/MWUcpkinVWT5IlUBWIJVl3NcXt6gSbeyg9eUufA+IrOVrbQbWuA1zyb06 e815rH/zTkxxomSokbYlwoIZvmMkoK3UqAPLWnMObjdwgkfEk3AKQSLgoSLrcaGgCy1l7dl RZECXiUbUUf8ALAu8XwFx7PbTtWikjSRG/LYAg+RoRokzsVVJ1dVdH00Yjcrf6qATOGCydb dEkjsk4CkrvAvvst9jC3q5MDuoCu8xS9OJ8fKTGKFj65DEHbbZPVrfadbHQ1v2p5ZMJJJpF lmcsXZCCl7kWTbptHKgu9zYk2BGRHHmRPIBvLEpFpfezxhmXhaiOxGE9shOOSYxdVXQldpN 03La+08+dAemy9hryuK6QDjzFee7ZFhw902YGa2RHZ98QRyqn8RdbJu5EkU3m7jiRMVlcjb 8x2vtW3G7WtQFRKdbkX8r1przoT+ZdvEQdchHU8AhDs3sVLsaHXuWVlG2HEQnJiN7f7yxr/ aJ8qAjtcglxS6RpEOrMAqCw9MjLu9ptc0XelOF/MTiqYEMSXfaHMam+43Ozp8zc8a23960X YlxxeygfHqH/doIw5Gxe4T4DfwHtNi/s7wS8fsupI99XWCTGypDFJc5LtIockqzWG5COWg0 I99L8mHuYneSWVWliiEylLDRGJt/DPCt5YO8DHfIlzI36f5sSxwi/p1+Ynjt8qCfrx26UQ9 Jmhd7dJSC8DNdrm5sUbUg8qNmy98O3FN55GEahhYxs33mU6+kAms3gink27jI4gG1yAN123 I1xbmtZYg6uXGw1iigLJfV0aRtpjY89uw2oJy4MfEhWRlY4sMeyTbfeoX1JKttdwN+HjSbH izz9T3YZLxvGLMSdyu2/VGRgB+Wuht96mXeZZsnIh7RjH1TfmZDWuEiBt6vafjoOdMvpIBj DF2gwBdmw63Hn50GEWZKknQzUCPcBZUuY23fLx1W+o9ul+FXy0kaWErZomZo8hDYEo6kXud dGA4Vg6NIsgI6k+MxUhv72JrNY/1h/tCtnjiyMIKhMi7VeJr3N19aG7c7jnQKO2pg4femx8 bq7ypjfr7AAEAt0ybPbhysfGmfcsOSWMy4jiLKUC7WU9RBxRtwZfYbaGhpY586E5EHTcTqr xCdbnHcD5ksrXseXjzrbuEryPDhoryliWnSJumemFYDc1xtVnt9tAL2bDMm3uEiiKA+tRwM x+7LKNqLYcV9N+dH5k/1KfS4jdRpSFkdDokX3yXF9SNB5mqRdoidR9VaZRa0V2aMW4auST9 g8qY2VV5KqjloABQKIohDP0QxbZlx+o+cHAAcAOAFN9eHOkuM8hmeR23GXKhdTyCPENqj2C nd+dAHlhTNjXHFpAD7Y2vW2Pt+ni8Ni2+ArLJG+bF/rsPjG9a4oIx4r6EIoN9eAoNPZpUWv zrieFUSeGQ2VwTdlC8CShs9geNjQVyMRJ1G66uuscg4qf1g8xzpbk4MhO6SLeYzdJIi25f6 tvXb9nUeBFNiRe1qn/S9AogzcmEBHP1UZJ/ZmT9k7tD7yD7a2h732yUhTIULEqplUopYcV3 H0399FzYuPkfxYlcj5X+8PYwsRQc/Z1kH5czLfiHCyKf624An43oGIGmnCoubEA+39NJoos 3tDBNwOGx0bUxof2ldiyA+TbaYQ54ZN80LxkfOVHUUHw9Fz8RQFWBWp261gubi7bh7DzVhb 23GlR9fhG22dGvwCHff+zc0BGg4nhU308+dC/X4xOxS7sOIWNzb2+msz3ntakhshYzwIkum vtYCgXySY/8ANjHBPLBMso6sbLeJ97R32sLfMVA99O9eIF6xabt0qpK0sLhTeNyykAj8JJr RJopP4Tq/9Vgf0Gg8p3zJaXuUjLMogiKY8isu4q+rFBHfUP43H2Ungxm3yQZTBVx9p2yatc 3Yj0akMGOt/C9O/wDM8ciZEKKqokhLX9QS33hI1uZPC/nzpJGjxunTukuxEBIG20iNdzt57 dBrQbY2DN3CP6bH2y5GxXDgvHZVNtVdQhG0/Gn/AGHDy+3tNux3XqbdilwRuBs24luJ4i3K k/8AM2xupj4jbInCmbKVAZHT5fUBYKLG4VNR8aY9g7Sk0uTLlxgx2KAW9NybkoSFsVA8KB7 gqxxYpCPW6BmtwuRfThWXdMJ54neMMsjLtcxtZio4MLcSnEe8c6Lwo2gxYYCd3SQJu4X26X 1ra3G5916DysUI+lcfW/SuXROtYKZL3McbypZttjY31/RROJ2nJkxIQHtIgZJ2MzSK7hjub S4Ov9FMcvEwopvrZImcMR1I40LhnF9spReNgSOHOrdqnwWh6WGBHGHl6cZNiQrncyg62v8A CgVYS50PdYfqcNY1O6PrQAqtrG2/YSpHp521PlTn+XYTn1Y8ZtwO0X+PGlmJ2+XC7683TUQ ZAYIYrvYn1Hdua6X8rg+VHZfeMLDYrJ1GKFVcohYIXNl3NwoMcrsMJEjYzFGkFnidiYnHn4 H41nj92bBnGD3INGpAMUzepQugszjS2vG/tp1rw+2sMzGhyoGWRSxUEqV+YG33b6a8PA86D PtRdsCJ3JJbc12vexdiOPlRVtTc38vCvPwS927RB1GjM+CUVkhNupASNY28B8QPZTjA7jj5 6M0d0lSwlhfR0J8baEHkRpQRf/8AZafdg9XvfT9BqMeRITNjS2VIBvBY6dF7kf2bFa0nhbq LkRayoCpUadROO328xS/uLx5URaI6dFmkYD1iNJELrtbS42nQ+yg17ZeHC+rn3WEYCaEt0I r7Dbjdh6rVXHleGAz9IJkZTB5XmZYkBYelfE7RpoNaJxMlcmEuGR2UephfaQRdW2nXUcuWo pDJhPCsa9xyEkQLtxjP/wC2K2HygA2P9YX8CaB9iQDESWaeRWkmYyzzfKvgANxNlVRYa0Dk 9+xkyFjkyUxYyFZSV3u6twJAuEU+evsrD6KIxRxwsYWh1TpLNkRA+LJIu0kcr8KAP+U5phJ kJmRZUrFi29WAJI+8ysSG50HpGzMJZVcyDdIg2ODdWVnCLYi4+Y12LMvUeNWDxP8AnQMOBR jZh+636aTHATD7bjQSYLTyqZGGOFaVgxa52Tp8niL0zjjWPDxZ44miMAA6MnzrG3pdW46jj 7qDTe+O05aIiBCGiMYFyrC7aX4hr3pbnYkPeIzm4AcZUJCHcpjDhW9S3YcVtxHsppmRxGSM uyq0qvjqGXcGLjcARw+5zoftMEkQ1xYMdmUdcQvwdeRj22F/I0C9J8vHjheOJhJvAWdtojd flaJwlreW7XdTLO7hE/bnDnptMBGCT6byEIfXbS1+drVtl40xLTYZVJiD1ImH5c3k+hsf2q Sw9xnieaYRIuPGpXOxpTs9aHXYvr1sf6p04UDV1UZMgGlsiAgcvkC0xvpSjFWWMGOT5llxz YixVSq2U+a8L023aXoMMgEy455LJr42KOKti7vpo93zbRf3VMxs8It/eD/daoxBbGQcLC3j zIoNTflSfT+b2eILCr3E8loz1LGyRlL7xrqDY+2nF6Uh2/nLQiI8d/VDLHdbcLK35gXwYbh QNht5Vx1HG1QKnnQRy9vA11q73++o1NyNbUHEKbg2N9CD4Uh7vBl4wWPCLdLI9KBWsY3RS6 x/1W26eGo4U9eSOJQzuFW4F2NtToBWHcoRLiPe9o/zDbiQvzAe69ANiQR5eMs0M5Mcg5om9 TfVWJXiOHCtk7TiISV3jdxCN0wf3YggNC9onIllgb5X/Nha4Ibgr2t4aX86bD/TxoB27bhs pV4w442Ykj9Nc2DiGPpbCqn7oZgPhe1E13mDr40AK9rRfSjlU4bQkd7eF9v6qzl7LG7BhKS w4b1Ui97/AHdhFMidRwvUHUeFB57uGB3NoWhZEnj/ALsszSrflvjcFgf2lNJYcLJlG7BPUl KpFLj32Mnp2yl1AUMhFwDe+vjXu7EcqVd27WJ2GdjXizIgfWmjMLae0jwPHhQJ8bsWbkCNZ 1Ren+YWcPfcdLG9rkWNvKvVQ48GOpSJQik3sL8gF5+QFDdszTlY/wCYyvPEQspXQEkblYDj ZlNF/ACgzjcdeaLw2sPYwt+lTWovfy5UBl9zgxJohMSsUrGJZCwCb9Lkg66eNHKwIuDpxBo Ff+YTjLjRtNkthvuYRTqpbaWRla4H7NYR42Vm4EeQk4fNhZyGsyMrgm1t9iNDYq2hHxpvlP iLCfq2jER0PWsFP9qqYUOJBBfDsYJWMikNuU7uYPhQea7eYY+94khg6OZOZVyYWBZI2sx3R 7tVZttzxAB86L77DHknpyTjHwur1JptsmhC7WQEDY17X46VuudPk92GMmQoTHnYNE67ZDdJ AIwVuGX07tQOXGlJ7a2Bm9HuiST4Mm5cfZK3TXcb7Pu8dBtNuFB6jAlwpMZUwXjeCP0jpnc F8jRBJVSfC+lZYSYiYyLhqi49vQEFhx1HxrfiLfbQD9vJODjs9y5iQm+p1AoTL7HFLIuThv 8ASZKgqGUehgdbMoI5/hIo7FP+GjO8y+gfmsLM+nzEDxrW4+FAlxu6ZuFKcbu8YWJSAmYGB Rv6x/p18jxo36eFs6V9qmPLgClh97aTu+KvQeZLB9bMk7RthZHTxZoiQCZCC28a/dBAP+qs cZX7RlYuBlTE4m5xiZD2t6gQIGPI8xfw+AZ4ok7V3aOCeUdKZTCb3G8glopSflub7G8/bRc MiqkD5K70TCZ7NruJZARrxvoK7/MmE2XhRxxEDIWQNGTzsrMR/s391TDA8k2BGTfpYyvMfY UKi37TL9lBjO/ee3SQjFP1pdC+RiNxjtzia+i39IGvlREGdh5Q6rRvA59LToGFmTirttFre DClvepsvEzJO5QOTjIyRTOou0bAaqoNgynz0DGj8DPiz3MkFo8+MKZUvtWZNRrx8D5qfKgv 3WCPIMGOMqXHnkVzFOptG1gPnG5QTrcWraEr/J7R7WAx2AIuVO1SNN2vLnVO652NioseXB1 caS1yV3Ju3qlmuCosG3a+FbB4pu1l8dQkLxERqLABbFRYDS3soB95/lrCUdebCVZQS21n2A SI9xzI4++hc1cWTPMizPEydKeWVIQ2xeIBlWzAMBre9GRAJnuqkiNwuIoHANFGZN3uBtQ+S mTNBjrLhR5spjCSSkg7ZVID7yn3bA8OelA3nmWCJpnFwgvYaknko9p0pXF2wDuGK8pvIUef Kj4qZbgKx9m4j3Dwo1pOv9JG6GOSS07xHigjs1m9jlRWmM6yzzyrqFYRBv6gu1v3mIoB5Rf Jm/62P+qjPuUJIb5UwP8Azcci/t5Ubt5e+gxnIDQ/9UD/AGWqcZt8CtyO7/eNVyLhoP8Aqj /darYusC+/9JoNCNOPClp7Si5P1OyOdjMZrsNkkZY/ckXU+xqZ2P8ARSmeTKw8spCyt9TIX SOWyepmj3FGJ2sAL6aHXnQM5LlTtAY8lPjeommSCMyOGKr+BSze5VBNaG2o8fOoDAruHs94 0NB5r+cdxlyZ5VcQ48MLZMcDIB6Y5OkUl+8rG1/KmwzJd+x5IYgxCxOPWHYgsQp3D7QK2ft mJJk/VMn5p+axIV7W+deB+UfCiSFAOgN+VAm7njZro0gijyljQss0rgbWtcskSrtuPGnFy0 ZtxK6E+YrKXEV1YROYS4sdttpFiNVOnPlWyqAqjjYAfqoPO9vYw5mDIbbJi0J1vtfpKB8Sn xr0luXxrzECTyLJjxxFy8mRMu1gpA6imM6/evqLEWppg90UxhMoOki6GR1sD/WtwI+98eFA Zl5KY0Qkk+Uukd72t1GCXJPheho+748mSuNGQzPK8VwwP8NOpu05HhRc+x4GvEMhWH8L0kP r+16aWiRxn4sUeGuIGZt5LQhmQI2iqhLcbUGnfMuTGw1EJPXmkVY40BLuAdzqu39kVh2MZD ZGXIoMOEXtFjuQ7bx87bgxtfwo7MxXkKz44QZUF+i0l9tnsHDW8fGlUM47BBMsqfUyFhPnT xlY0RpDooVjqbDQCgfAkj28qnhWWPkQThzE4kVSLMOGqhuI41py9VAkwz9J3eWJRaB3MWv4 pLyx+4aj31pnd1zsaTpR4oeU3McIu5kRT6mEgsq6cjrVe6xNDnJlIARNGFJ8JMdhNGbeYuD Wvcp5MnGjTFRmjlCyiUgmPb+BtgZ+Hhb20Fhidv7kcfuM6HqIRtQubI9x6So0JuNaZ6eF/L hSfAiyTgxzRKccJCFTA23UOhPHd6tfd504JFuFAD3Dsnb+4SdXKRjIBtBDEWB04cL+dqvjx du7RjLjo6wRXJAkf5ieJuxoskKCSbAcSa8//m2PJbBMqDqY6raRd1tpLLtlt97wt50Flj7r /OIJ54osmDqMIshAC0cTB9SylSNLDUHnTuaGOeJoplDxOLMrag153/L6465zZEDWhlxEuNp RV2bVvdmPgb616S4azL6lOtwdCPGgRGTI7JnAzuZe2ZTbera7RSH5S9uPDjz560+VlYBlIY Eekg3BHjes54YsiN4ZV3xOLMp5g0nwOt2TI+gyGL4DXbGmbil2A2t5a6+HHgdAa4Wz6SIRk lFXapZSpO30/L7q1eQRoztwUFj7ALmssCV5cSOSQ7nYG7cPvGse8MY+15LLoxQqLC5u/o4c +NAPhwxZ8cMjY6iFvzpnKD86Rhf039W0E3v7LVOUkMsDdvnCvtjkCbrNuULeN9eYt8RVcoZ ogeSaZ4cOJN0t9iPKAP4a7BeMee69C5kZ+gGVGl5UaPpyL+XGAWWJYYwdTH6zrz40B8cYig RS26JYDLGrtueL0bTZjqy2a2vCscPJljwlmWEzZ+SiN0FI9CAAIHb7oA18yTaiY4N8uRCTo kEeMGsbaqxb/eFA4ncsLt4+jJEAi3LLjsQzRlRuLK9/Uuv3tf0UG82LI+GYjAzOHM/UkKJG JNxk9S7mulzw/XUYkeNkrCWUR5AF8bJTQ+kfI9+LIDYhuI1rXueXDL20GGVduXZY5Tqmw+p 3Oo0VAf0UDIMmJpMhpXZsgBzGQE2Qx2VZzYelg3Lw0PDQCO8vkb4MfHlSPMaN2RmZo0Niga 3zKePysD7aKZlx+13n/KsACG26XawH5fp/s1OFOuWrpkQiPKhsmRGfUPUAfS3NW0NC9yCQT dvAQDExnaaRBwRVAjVwPBGk3UBGHFLI8krr0kZ5HhP95d9NxUj02A4URhpHGkiR3sJZCwIt ZmYubeWtbqoVQF4AaVkknTGQ7rtSNi1wDdlCKxbz8NKDBo2nzMtEcp+SkYlXijEux2+diD8 Kzw8sRRBAB0Yt0bJ95emSpZPxrce320Jhd0YQMw6cYd2kkmduoNzsTtHTO30jT5uXCrLkS4 su4SJk4eW7bomQptlK7js3E+hrXN9AfI0BZZXyZWQgqz4zAjmKY0nxlhilyEgiMKCeC8ZBF mYi9uVvZpTe9BhkAboL/wDNH+61Rin8hb+LafvGuyLgw/8AVX9DV2KPyFvqbvr++1BoTrS0 rKM155VkUdTZG6XkRoyF+eLXbqPmHvpixC3ZrWHE+VJH79lF4pMWGKbGmmMESs5SZygO5vW NoAI50D3j/TVA4SUpcXcbwNeC2Vv1UAO49xv6sFVBGl8iOqYOXmZcsM8yxxqY2dY42LG28I wZm008qBtc8a696jQeGtQNARxPlQLsN3XPnRpQ24krEpMe0DmYpPUb/iU2pkTtRjzAOtLsf HkgyI2ZhMJGkXql7k7ruBtb7y8PTyrfusph7dO4Njs2Kb2O5/QLHx1oFv8Al1+oXbWyxhRf ib7XLX/eC/u00ycCLJIcM0MosRLGdpuOG4HRveKD7PidCTIdbCJdsESr8torl7fvsV91NOX nQJ5Y87DjnCzJAAnoyitobllHrjXRXHlpz8qw7LjPHnvlOv1HUjCnMWVcj1gktr6SgYWsAK eTJKYX6BUTEegvfbfztQOH2hIJzmTv1sthYuoEcYGo9Maac+d6BfH3vMEsLybXaaV4voYir SBNSjeIbTW7C3hTDP7RD3BSZTsEoTqDapPoJIs3JvVa/hQcRXCynlmg2OAzN6QxK39TxP8A MePqH6OFOYpEljWWNg8bi6suoIPOgzxIYMcPBBGsax7RZTc6KLbq399jWZFpza9nXUBdLqe beJB+yr2N/wBFAPn4y5WLJCbhiN0ZX5lddVI99CdmyZNox5FUxsWfGkT5Sj/mBWDag2Jt7C OIpmL3Nj7qV9z7c7I7428H5x0vnjlGokjGmhPzLz48aA55LYUki+sbHPEjdx0vxFK+497yu 2qTJjbFVwqhjvLpw3Aq32Wo3CzosuCOOZgZnWzKQU3HXcNp5i2o/VQ3eTHjuk6YMuRJKQhl hk6TbjYIrEHUk8NKCufkZEuCM+OGGQRg3x5X3qG3Lta66E8Rb+ip7PIQknau4yK+Wo9eOdu 0Rst9qbQLgA61n2XIxO4wZOO8AxMpJCZo995tyEWkLfPcHnW2OvaezPIJ8vdlZLAyPM+6Ry OA2jhxoObs+HiYWWJZX+mkjcSNpuSMFpPmtra5teq/5eESNkohkBYrL05ozEypJuK7VDFAv GwW3O9FPk4+bJLjQSF2SF98akqfWdq6sLcjSvtrSYo7jJlRDHyFhF4QQ0ZWMMFbcGPzFvlF gKBzD3Xt+Rk/Swzq84G7YL3K+IuKvmY0WVCYpQfFWHFTa3PTgbHxrz2MVyO+42Jm7RJiRFl WNSl3NtgchibqnnXqOfvoE3ae4SRvH23Kj6ZKXwpNpQSxLpYqfldRxFFd2YrBCANwfIiBUE LcKepxawHy1XHxXycWSHK3JLBNIIJz84CteORC3kbefCp7hHM2LB1FjlmWaK4a4jJJ2XI18 b0HNLDPIDlyIVjO5MaM9XXk8m0akcha3PWse852GYII2k1fIhJjAPUYK4f0oRc6ijExZNoD ysq/ggAiQey12+2l/c0xkSKSBRO+O+6cBt8wicFWbqMSQVJDDXlQNcVZREXlAWWVi7Jx230 C38gBSfIw4cjuGRIgUSddYyxFwxaFSUfaQeKimMeZuwXnLLviDB3HAkD0tb9rQ291BT4y4+ 7AjO2TNjj2PwPWRrSTXH3lBD+6gX4+H0Mt5JVWODFe8eM25w+TIAd0KabrqPZe5sLGm8l4V Ect2zMxbzFbFgvy7EHlusPexoNHyHz8QTMWyYopoppYlUv6WRSzKb7deBHjypvBj4dxNCFe S23rH1P5gsdaBfG2VAJjIgE+M0fRAYXljkCxhZG5k7dfMUXlLG+zKFpICjxzDxiltdgf2bf C9YZkiLn9N2CqOlK7H7qQmSQk+/aPfVmnk+myIpU6Ykhkkx1sQdpBupuT6hcH30F+2s8Ece K5uq7o0PMGPl5gr6hRESkzZQ33DMo22PoPTXx+NK8GXIidYMwKJ7CMONVaeEek2Yj1PHr4E e8U2xXV+qwXaeqym5vcpZL/AGUHnkwOtuggE0eTiHpvAXUIxAHrUhlkCm4Oho7sOIjvLnPj mB7HGVHYuxVDZySS3Ei3uqe9Bg7HGsJzC7SsCQY1QEpKGXUNe6jx9go23VRcPDskCeiaRD8 gGhjS33v0e2gFg2dTIEbFo0yIEQsLeldug8QPGm1LEaM5OSsXyRzY6WtYXXaCB7OFMv6aAb KP8Dn+cn66vj+mK1tNz6D+sarl/wBz/wBZP11aDWPQ39Ta/vGg04n2Up7x2zCmgXqRna88Z ezFVBZrMQOALcL+dNWVirBW2tbRrX2nxtzrzL9pzZXEWdC+ZJ9QzSZIbpgxADZtNwo15UDf tWDhx4cbrFGZJBvdgg+ZuK+QX5avBi4mNmEY8aR3iJdEAH3wawjwniDCLHkUMdzD6pgCx4n Qms+y47Y0qwPjdGaODbLJdSJW3Bt24G5486BnjEBChuTExS7G5IGoPwNbXHhQ2ZmwYMLT5D kIxVVA1JY6BVA8ajA7ji5yO+Ox3RtsljbR0YcQRQCoWTMj+ohJdpmEc8RJQi0hHU26Aqvp1 +NR3GbfnQY6gMYwJNrHRnb0oPs+2t17XFHlDIxmMO598yalXvuvz0uTf3UJhxh+4vkMLvLk yMG5iOKIRoPtoGcERxsZYiQ5Rbsx9O5vmYnwua2vUAakC+tRG+5ASCCeXH7RQD92Xd2+b8z pFQrB9pexRlYelNTw5Ul7bkSZXcUX6syoJnmdUxpUXfsKbTI5sNNbU87jMIMGWQkqqgXZTt ZQSFJBtxF70twpO2Ll2xszImmlLEI5kKM22xLegLwHOgaZEAnTbuMbqQySL8ysOevLxHMUn 7TkyYWUe1ZKCMO79Fkv09/z7F3XtuU7gPbT4WGh8Lmkf+ZImUwTx/Mx6Y4AGXjDryNybH3U Dh/mRgpYg20Onq0JPjar+6s4JOtDHKmokRX8OIvWgvYa3PiOFB3urDMZkxpGVtrhdGFrj46 VvtNxres8pOpjSpZWJU2V/lJ4jdQAd07T9S31OPpOoAZOUircqAfusCdG/wDjWGNmDueOe3 5TGPJKq8Uy29ewhg6/tKw1H+uzoMCAw4EXv7aQf5ixpcOE9zwjskhcOyAXBZiPV7G4MPO/t DSNcH/L8DNOXmnyXeRpthJYtxG9jZRp95q8zkLj5OWMjCVMKNUaTYoMriMqz9WVQWAXgPfX rcjN+t7C+ZjAHfGHCsoexBG9WVgflsb6V53tfa4O49yypMJHjwgShyCQretCHtGy2IZvh4U BP+XmSaSeZl3Y8mGBNEemiqeBBKEWuVb5ta3/AMuY+HJkdzxoYDHisEDrKVaVXN7qGVmunM edNYe1YeD1mx4kEUkWx42JsxW/zFr6Wofs6QR5UkeNhvhxGJXIuGiLM392y3B08/dQF4fa4 sHJyMzeZJpwN8rhVsF1PyhePOiYc3FyGKwTRysOKo4Yge41nlxwZLLgzhisimUEGwHTKjXx 1bgRagcf/LeBBl/W3d5xchrrGLk3uekEuaAvDdPrc9F3lleMuXbct2jUjav3Ratc3HGXjvA W2lrFXGhVlIYHTXiKwg2R5GdKImVywO4sD1SkYF415AcNedFwkPAjKSwZQQ7cSCOJtQJ1gx BHJl9xySkURKzYxlfpKV5Pua8niOR8KzyMk5mFK8GLsw0jZkjkUoru3pTcigX8bfE1r3ztO JOR3J4FnkxxaRHJVWQc9Lar58qHw5lnlXJhxYIMeAFYneQJvcHaX9C7mUDhcWPHwoOgWdsr GwjHeOdQ+Ww+VWxXG/cP2pAfjTKfJVs3cqmQ44KRxrbdJM4Ba1+AReJ86ExnZ8udFkjinlf dNkoPmjsGjjg36Xsbsffa5ppjYOLibjjxhHcku+pZrm5uzXOpoMU7eSrzFwmZI/V6qi4VgA gTzXaLHx46UnPe51n3mAQ5KgmVQJNjqG23barA3sdpvf8ARXpQTxJ+Fed7kijNMOMiyZMJO QE+b/DyKzSpb/qC6+ZoKLm4k3c48zJJhx5ysZ6gKxiSHcypucL6XNnB57acdxUTHFhRiHkl BDLY/lqC0nuZfT7xSDKnRoGfpCVEKvGIyio7XsPmbcdwJAsL3OmtMe3np4QypXIyZwY8dTY GGO9r7Touq735X08KAl5o5O4K5jD45YxFrX/MgvL1b8lQ3W/jW0WXNBhwHKUyZs99kKgBix Ja2mgCrxNDOkcsUeOFePEnvjQbbb2DgvJK27gCEI8db1titF9I3cpAerIrBWt6ljDEJGl+X D28aDOeKGNGxMqUGTJ/Ozpr7R0wQNup0VvkUeF+dbvnx4+OzY0O3EgQkyMDGgt8qottzX8h 76S967JJidPLwdr2KIzTl2MVvlZXU3sSfdyqe2RdyfuMC90lSWFSZEYF9plH8NNr21GrA2+ 2gY4ytHdXXZKXxmlH/mSHc/8AtGm1xx86WSa52T4CTE/TTHTb5eNBhl/3PD+Mn66tjH8rn8 z6n+saplkAQk/86P8ATatIDuQk20ZxodNGIoNRao093hXaf011/D40EbTz93sqn08fXGQR+ YEKA3Py3B4Vpp41W2v6TyoMM3D+siABCyRnfEWUSJusV9SHiLGlvbO3Y/ZkbIzJUfJnkIEg BNt33F0ufGmeUJ3xpUxztmZSFbwJ8L/ZXm4sbIbuEkw7c5x1jKwxW2oJLbQxUnaSeZ5e6g9 XHJHIiyIweNtVZTdSPaKWdptIVkBB0ld2HIyuAg/sR1HYcbOgwHXNFsiSR3K3Ugbv6ugvWe DJLH2+aSAbplxomiUC92EZA056igc2PL41Ed9uttCRpoNDXnMTusp7oIsYrJj9MDJlkLKOs SXb7t93IC3D2U/RiWbYPy2AdZAQdxbQ/CwoLTwxzxGGUehiCQD+Fgw+0Vpck2NL+5530Rxz K+yKVikhUesem4Zb/wDx8K8tPmtOJ94b+aR5KiHeX3lBosYCjTnfh8aD3LMCNBfUae+hu4Y YzMKXHv6nF0N9VdfUhB9orSFJhAq5DBpbWdlG3U+81p6WAsxII0YGgXf5fneXtcaSXE0BaK YN8wZDzpghugvryJI2n4UpmQds7gclCFx8s3n3fLvHzew7fUP3h4UxxFcRESA3Eklr3Pp3t t4+VBvpUEW/pqeP9FRY/wBNBlFITEHZgSt1c2Ki6naSAdeIq0saTRPDIt45FKsPEEWNQ5Zd w2mxK2II1udePhWgAtwsKDzEGbN2PPyo8yzQSFJPSfWzt6OpGvA77DcLj1cL03TvnaTGGWd YxexVlZCp/CQV0NDd7hhObhZEsayBDZt4v6d6Iw18pCfdRR7L20PvWHY5/AzL+hqDc5OLkY 0phYZK7GukTBmbQ+kWPE0j7J02yWOI8qS/TuIcfLUegqUU+pDchbKPUL2o7K7BBIwmikZZl uAXG6/kxXY+nI7r1j23MMfcjhZqL9Zt2JKdZCAN+0va7Ky6j2EHzACXufdcWeHIMytD1DjT rOFYdRf4jxdFQ5T/AOFenMsSxdZ2CxAbyx9IAte5va1DS9uwny4sloLyIxsbkKp1fft4X3c 6jMyHfLj7fGqOXHUyjINyrADa1vFzoPeaANMdsfFnyJQQ8sErO1wbyTtuA048gKaY7q0QCf Kno4aej0m3lcUBmGQZjpABvdcZI1b5bh5Wvb9kC/uomd/oe3MYLXgUKrPwvcDc3xuaATPzf qZHw4VMkEbhMq6vd+ZiTYjexj7qLgmk2HZgvEgFwPy0B8gLg/ECqQyYkSbVzlfViTdDcsSx Og86Gy2mnV1XNj6QU6Ixx248WfW4t4WoM5cnIXuEyoEfHcBsiAr1OmQNu52FhqBqo3EcaNj nfDmSGZTHjSC0buwZY5PwdT8Lct3PTnSntUmLEVx8GHYH3H6rJbdExJ2t0SPnufMUf/KpUU LkPJkxx6IFKkL5iGRWHp5G5NBvkZ6Om2CVYwxt9S1toA+bpKf4h5Cwt+issVsLBeXIlKxNI qhVb1TFFu++QD1bmLEmhMrFmhRXwcm6jak4m3LKoZtu9mTY9teGlZy5QgkGHPH0JEsWRhuS Q3/iJHGt5Bf8bix40GkEeNJ3BcxInaB3M2NFss7ORtZyrW2op1DNzOlF9t7fjdXIyZF3ZDz yNJG5B6TE+myjS9rG/npURtmyKXw4X3SkdXJndAxUX9MarvC29mnmaibt80RiyRsiEDEy9J m6rows5eQ23EfNYjlQMnBaaIEAqA5LEX2m1hb23NKoEMXcIsUxNHFE8k/RDdSNUtsjcXHpG 5uA4e6mIDiaHdMrKxbYOBkBXcPl0JFr+ylnfcXJglPdIZyqjpo632lQDtXZtF21bVedA+ID CxswPwINJ/pI4Jnxsf1PvQ46kfwyn5rbm4lBcDyuBWeD3OaGQQSjeCP4RXpOh8VMhVCP2b3 FTjSZGQfqIVMU2du2Mw9QRdA3PairbzZjyFBssyy5EzjQ9XGDLx2sGsVPsNMeXvpTHixYTT Y8F7LNisWbUszN6mJ8TTb1bOOt/wBVAPmE7Ij/AOfF9rAVpjW6Zt+N/wDeass8eiAjiMiHT 98VpjgbGA1HUk1/eNBqbjnWQyITkfTBw0wUsyCxIAsNbcONL+7Hubl48ZjDjRorSyxrumYM SHWK+l1Av41l2WLtcObOnb5fqGeNZJ5Sd7BtxFi37Xh5UDdm2kWte9jfzqbEup0sAb/ZVZU 37ALaOrHXkuvOpBJmK7RtCg7vMk3H2UFmHO/tobPzkwMVsqUFlWyqq8WZjYDWixry+FLO/B ThBCNxZ1tGHEbNYH5WYigGx/8AMUOQZYY0DTBC6KjCxG25F2OpFUwp5k7XJLAQJocaENZd5 VkaTqDYOJGulARQ95jjyEjkxZNkZ6shXbIF2W2ruVTYAeFMO2bhPmYSExTFAgm0J6i7yp8z 02U0Cdu7LHFkt9V9RMqq+LK6Mm6R96SbVsLlVNhuuBT3/L0eTFh4vXlJEkTBYWXayEMPvcT x50AO2d2nkwcYwJEe3uWOQReM3tqBf1lvm5a8a9G7GN4C9mLN0y50ILA6geZFBTOw0zsOTG ewLj0uRfaw+VgKWYXbJsfuTZueUkmn9MSx32xsFZmI3eyw9tPT4jjWUv8AFgNgfUbHXQ7G4 W/XQeey+652HmRZKyHIgkYLkY622RBxuRU9IO7brevQ47o8d0BCgmwOhAPqsVsLaHgaFPZe 3tnLndILKt7gfIxPAleFx5UYq7XkOtmsdTccLaUFMnHTJgeB+DCwPGx5H3Gl3bclsQDBzAI yptE9yVN2K7Qx5X+W/sOvFuONAnDiycJFuQw3NHJZWI3E3uPlYHgRzoDdK4g8tKVR5U2Awx 8lS0IJ2MLkhB95Cb71XmD6lH4gL0zT5b8QdQRrodRQZTBDNBvC33+jcSLHax9I5nSt+FYyO fqYYxpcO5Fr3C7Rx5fNW17an30C7vUQlgjB0Bk6bN4CZWhB9zMtF4sjTY8Urja7oC6+D/eH uNRnQfU4c8F7F0YKRya11+2se0ZH1PbYMgjaZlL28NzE0Bl/ca8934NjZ8WcgAsiltOPSlQ nXkQjn3Xr0XD+ihO5QJPiszEgxXdSBu1AIYbR8wZSRag7uEqRRRsEM028fTRKbF5LGwv4W1 J8K0gx1j3kktI7b3LEtYn7qk/dHKlC5pw4nSQbDArJCZDueByARFub5ldR6G8tp1p1LIElj 3X2yHYNNN1iw19xoFqy4h7tkzvuabFVIVVVdyqkb2O1QdSWtese65OdN2+YrjvBjttQhwNx RmAZn2ksq24gC9MsuEHpSodsyuoSS2tmIDKbWuCOVZS9xSFJ/q49nQvYi7JICPTy03cLHnQ Xx+44jskJZIpnJVIwQbleSn2ctD5VTurK0MeIzBRlSCNmYgARj1ycf2Vt76WzfUYPRx8qKO eKVPy5TdJI5FsTGHsfl4qf6K0x8qHPdnmyCuNiqyNM5SMtIxG4E6q21V1I8aAzI7VA4Z8YL EWFyguIntqLheB81996yw/qkRsjHZ5VF1mwJdoeORfmCOLDd9h0oUS9suW7fmzF76mOVBFf z6o6fwrsPIznnaeHpSyhQcmHeFmdV0U7EBQsOAYG3I0DLdg92xX2+tbNGx1SSNuDLyINVlx R3DtsSvIY5zGpSdfnR7C5v4HmKW58hxcpO54cvTx5m2ZPoJ/O4BJFA3DdfXwOvOm/bZOpgw Gw+TbpqPT6dPhQIYp+6Y7mKPbFOjbZlYmS41sxDBN1+Ibd5U1w+6TybIsqFRkMCSkbAmw5h W0Omtt1/Krdx7aZ2+pgIE6rYxtbbJbVbtYkW1sfjSyHHny4Y5Jztimb/D4qi8ktuLsx+QeJ HL20Ba5MKueiTJDizLJE2oCLIejNHqPub729nhRWbNA2XHHKR0MX8yYNrukcFYUA+8eLW9l WnxZY41cOqpENkcKRjpruG25BPAEg+GlC5AeDKx+6T2gJhEcu4XRZWI0f8PHaG9xoOysZ17 dZn6MuTJtcO35KLIfkddVACDbpbXnTPFxRAu5m6kpABe1gFHBUUfKo8KwmePOxI0XVJpFWR WGoCnc6MPH02oWDOVO4PjY8loCWSNH9S9VPmCte6qeA5XB8RQaz2+pyP+ri/wC8KO+57+FL d7yz5JZWRurigow4EEXseY86ZW9HvoMM/wCSEnh14dP3xVofTG5PDfITbXTcfCq54PThPhP D/vitYdwVrj7729m6gFl7v26Eosk21nQSKu1idpOhIANvfVsLOwMtpPpGDOtjKQhQknncqt 60efEiyFjeREyZxZUJAd9t+HM2rvq4my/o1YNMqGSRQblFuAL/ANa9Boyq20sL7DdfbYj9B qAQHPyjdYDWzG19DVtt9OA4Wrz3evp4Y8vKyd4yQwhgEb2+dfy3A05aGg9ESLUF3Lt8Wakb FQZoSTE17aN8w5jUeVKos3Ok7dC3cIpCkLiLKRTtkdiBbqcNLG5A+bStey5oy8/L+hH+BUg EM1wJDwaEWuFYcRpY8KCIOzzJmZGWkfraMwoJGEYsyWPoQOOPO9bZkS4mZFmgEbwnVsfvRA rdv3G/TW/cJpsefqRZEaBYwWikbYt7uoO5ht9TEcTyq3cYpZO1s7W68aLLpw3qLt7jrQMBp w1Bqk3yFtF2kNuYbgNpuTb2Vh2yUzYEJIs6Dpup4ho/QQbeyi9GuDqOYPh4UHCx4cOVUmNg rEqArrq1+fp0tzN9KiAOkZRgC0dwqrb5QfRpy0qchSYJLLuKqSoOuo1FBcm1QB62I4kC4+N SNQGPPXWoChXJtbdYX9l/6aC1x7KwxGEmLG4O4MNDcnS5/FrW4GnE++qxxJEgjjFlF7DjxN 6CsuPFMhjlUMmhseRHMEag0pcZnY7NGHy+1DjEBumg81/Enlyp0a4/6XoMsfJgyY1lgYOjC 9/DyI8a18hSqeHL7bJ9RhoZ8HaRPiLq6a3Dw342/D4cKNfMxlx0yS+6KUDpFbsX3fKEUakm g2ZdykcLgjTzpV/l8tHjPhsCOhtO3wDr6h/bVqLP1+Qg2AYaHiWAkm9y32L771mnZcFS8kg eaSQ3dnkb1c9VUqvEnlQFZE648PUdXdbhdsal2JY7RoKxhxZmyWy8shpFZhjxqfREny35XZ hxJ9gqD2jt19IAngyFkPxVhXfQTQj/AAmTIoHCOb86P2er1j+1QU7thxyw9T0rO5SEsRvVl dwNjqfmXX2+BFAZL9zxUETAbEKujSFjEChDembUrw+WT+1Rmbkyo2NHlxdNDPGxnVg0IKm+ pO0rc8Lij5ohLDJFfSRWT+0LUA0eVh5qiJwUZ7FUf03I9Q6bqdrcL+kmlXeY8nHeGJpGyIZ pBYyfMkane6MylNy6c/iDxPbtcWRiK8X5MropdRfpO4A1ZVtY3+8tjS0Zc+YsUDBmyMc9WN HsJZImRlNiCqswuCDzHEXuKA0ZHb83GV8kOIwDIsodiqFNN1m1UjzHvoLtaQLhxB+3JPKq3 MjJvkJY7rvtjex1odoZGxnkQoIJBumjIkS1j6ihAsrbdCL68LcKburtjrlRyFkZdy5CWl2q Re4ZAklv7XsoLrlzXAj7eQnAEqw+zp104yHPUXFCMoOyVRaVSf6m4+6x9lb4z9waJS7QTDi ssZYB15G20j7amTuEaExFG+qvtSAfM9+DKeG3xPLnQLsmZWgZMzYJpRYrGGKZG0XEboRuWS 3A29nC1G9nDrgrFLdZ43cSKbXBZjIAbacGHCqGTHx5lycspPny/lwRxDcyg/3cfPzZjb4VT NysvAXZjQHLzsoSS2uAiiIKD7gCAPGgZSSxRBeododgi35s+gX30J2yGKJp4tv5sLmO51PS PriAv90Kbe0UnYPH9F3rOyxm3kURwqNka9Q7Q0K31ZSdb+dHdzObj9yXIxoi4lhCXVrWMbl jeM/P6W4ceNqB0yqwKsAynQg6g0LBBGcWTHLdaMvKp46Aux26/hvahV7yk0XTQiPLcqkQOo YuQNwHH03uVOulFY8qnHkkjXpgPLfdci6uwLewkUHlsPG7vBmTQo5iggZlkdNSXsVRwJNwv st8o0HKjcWGWaWPFx2CRLcMyKbuENyS7KDYNt4cT7DROH2YyxifMd41bc0sYdg0u83JlIOg /ZHLQ+FEYUzZCM2GqJEdqRva6xxKPSqgfM1tbcBcA60GaymSSZmPrEmKslhwcH1D40zuNnv /AFUrZFiyMlBcky4js7asxJ23P9mmf917/wBVBl3A/lR/9aH/ALi1fHttktr+ZJfn941n3H +DHa38eC4/9Va2iA2tbhva/tvrQJu5CMZs6v2+XOeaOMrJFt3QhdwG1m+U7gW0q/Z/yZWxh gTYwk3SyZGQwd5nuo9TLfx/oo7O7liYJRZ2PVlNookBeSQ+CqKwxMnPnz2WeD6bGWMtEjMD JISQu5wtwNvh50DBwdvG22x+FAd3SNMZslIhJmhRHimys+9j6Qu/TjTAqrKUYXDAgjyOhoT JwUzcE4kxDMCtyCQN0ZDLr82vOg8xnd0ixs7p4zPj9OOT6iSdGaSaSSxKlTYEi9xfh7K3xc qJhBm4QmVnnWPIzJFj2dSUKhjaNbFlH3baDjW3dezpKwyMhFjnmdIMaGE74g1mG9t3T1P6h xoTtOFLlTRdvljiSHt0zvODq0jMv3lb5tfLSgd98mhxU60kMzgjaZYgjKuvp3iTQEE6G1M4 YwuOkRXQIFKk7joLWJHGgMpyvdI40mSEtjtaOUXjkG9RbiLEfro6LcjrGVUAoPkBsGXQi/h Y6UCzt6t2/uE+JJuMc7B4HPy22hFF/wAXpsfd404+2hO4wLJCJLXaAl7DiUtZwvnbUeYFXx pXkgRnYFrWYjmRpf38aDUqFlDhrbhsI8SNR+utBwA46cedUtZfVdb8f9VcoKqACdOJPOguA QAL38/GoVlIZhe1ze/lpp5VUkbb3tbmeVZ40vWx1kCgBxu2jhrwoNwQRw91SaoOVtfGpHqF xw8qDrkEaceFWtbnVNd19t/Os8rIjxYDPLcAWsBqzEmyqo5knSgrl5S4wRVUyTynbDCOLHx J5KOZrDt/a4cIbx+ZP6vUflTedzLEv3Fua2xI59hlyQOu5JKi35ak6Rq3O3PxNbBdTb7aCw YkeFdpbzqguiAaseFToDfXyFBa9xrXErVfTt5ixv4V1jY31BoJZUdCrgMrCzKRcEeBFAkv2 qxW79uX5hqz448RfUx+XEeyjeXifDhXAEkCxsONAPExxpAhO/FlN4ZBwQtrsY+BPyn3eFKH xDMgO4xzxMYsZ1Nl3CaUAaai1tDy8xcE4I2JKcR134WSSId2ojduMR/Zb7vhw8Kw7ZFIzYa jcYUSWV2Y3bd1HWMG+tzvJ91BfCkfOEySxCHumIbSHhvv8hbbYMjisV7g2EcnJhi/wURjGR jaK0Usn8QqTYCxIuOH3hTWXG6ksU6HZLE1t34oz8yN5cx50tXJSfGyju/JnnfryBSbpforE ni7BQPKgFzmyMX/APadomMWMzD6zGcWWMn7/TI9N7+r40fh4+Rlqmb3TZuKnpxLdUVDrru/ FYEj4+FK+3RO3c7JHEYE39B5HJALaKl+EpjsRpwva/OvSJjKpLzHrSHRnYaD+qvAUAeJulf 6nHgVENxGzjYqp4qoF2ZvHwouc40bLl5DLGYgyLI7bQA9ri5NtdorbTl8aU98+mXJ7dNloZ YElkBjCGS7NGdvoAN7WoKZeH2PHzsbOaJWysmVVhCtZWZiLy7R6dON/wBdNsiIyx2X+Kh3x nwdeHx4HyrzmNN23DypMsRTSbnVcKJ4nSOBHIDBTILLdyT9gr0zusaNI5siAsx8gL0AaiCf MgnMJSVI2kfcLFSfywG8x6rH4VVpmj7I+Q0nVYxNJ1ADqHuwsNORoaOSWfFmzVTeJzcKLkO XtEqeniqKdfO5pu0SmJoQAEKlAOQFrUAbq2Up+qKwYf8Ayiw3yD/zGBsF/ZHHmeVc+ZGB08 Vo0giIWSXTYh5Roq/M3+nlQXbu6RBI4cuJgxPTWQop9aEqwPTvzXQ2+2mq/TSWmiCOfuuti R76BQSTLksyy6yYhtLYNbfyC8B5U2/uv3qX5RtkTn9rEv8A/MNH6dL979VBl3A2gQn/AJ0P /dSt4TpJ5SMPtrDuAJgXn+bDYf8AqpWsAIElucjn7aCk2FFNK0zXEpQRq40ZNrFwVblqazx sOeLJbJycv6glOlGNixhFJ3H5eJNqzncY/c2ysuUxYggVIyWIi3lzv3ct1rWvQ8EHacvNc4 2PHLCkdpZNn5ZckbQpYWJte9qBwbWueHjSfP72uFjrnLCzY0pX1ObbrgW6ajda419VhpR+J hx4vUETP0pG3LESCkflGLaA0q7x2f6looDkCHFMhksy3WOyhBGuo2g0DXIjTLgSWKUxsn5k M62YC6lbkH0kWNC9o7JB2wyypIZ5ZyCzsqi3E+m3jeg+wTZGTHmQxgJ29JGTElU/It9FT8S 86f3AoF+ekjZEfTZS5jfdBsRncAqf7z7oPEXFFRg/TxkoEdVU9MahWA+UW42qZYY5G3htku 0oJFtuCtraxuKtHDsjWNTdEVVW+p0HEmg0UhgCdL62P6DQHbl6E2TiDVI2DR3424W9wC0aL g7ePnwtQOZfEyo81dI2Oyf32F/fb4gUDAWIvY6/Gqo56zppcBW4eNxq3DlV/TxBuDwNVB/N Is3yjU/Lz4efjQWNiNdKzgjVIY0W9ggAB10A5ldK0IFRGAqhSb2AAPDh7KDgNTzqRYaCoUg sy6XW17eY51YkAEkgDmTQd58KB3HK7gUUDoYRuxOu6dl4fuKfifKoy8rJAkaH8rHhXc05sT IbXCRDXQ8C3wojDx/psdIidz/NI5+9I2rsfaaDYaVx0pb3HKysTKx5dkrYSpIcjor1G32HT 3L823jqKI7XnLn4UWV6VMguyKwcIfw3HOgK4eVL8jvvaMXJ+knyVSbQFTf034bjawo8gEWP CvLrk4GPPnwZHbpstpsiUSzJF1FZSdF3eQoPQS5sUWXjYlw0uSXsAQCFRS2632V0ubHFlJi upLPG8zPptSOOwLH2k8q8/wBkMONmQJ9LlPkZBMZzMtNmyNUYqkerW0Wmfeg8kkEC4wljYM zztC2R07WsoRLat56UBGF3SPMkEYhlgaSPrR9ZQN8dwNw2k+I0NHW8eNK+2PI+ZN9RjsJem oXLMTwq6D+72yE7Sp8NDTT9FBlk46ZMLwOSocaMujKRqrA+IOtIe3zZmE8sWSR1EkMTTFgI zY703Iwsu8OSDuHhyr0YHEk0DlWhz4WcKcfMU48wYAgv80V/b6l94oMcjuzrC0KRMncnbpQ QsNGZtBKrahkA9RPKrfTR4UMRmJyZF/Kx4AAF3MLWVTzIvuZuV+AofGiki7jOsEDvBjARY6 MyokRYbnIBJIBBABC8L0cMOaaYT5ctigIjihJVV3fMS2jMT7vZQDRR5GDEuPkCJ8NtIgynZ CzGwhLa+nWytby8K1SDqTFRJLC6rY4rSNssD88bKQf9OApflSI3cZYxjnJhxgBsVXlBdgDd 7E6rwtbTjXSZuQ+K4dJsabGXq4uTMm3cV4xsTYNdR5X8LigawJNHMFfqWNz8/UiPvcblNBZ HflfKjxe345zJjI0YkPohR1UlvzLHUDjajmC5uPLiT7oyy2cxsVJVuDo3Gx/1VjkYv0a4s2 HCWTD3KceMDc0cgsdt7eoEA+etBC5+ZFNHD3LHSOKdgkc0bmRBJ91XDKpF+R8aMy3aPFldB dgpC+06XPspW2Rnd1mix1w5cTDjkSXIlnAVn6Z3qiLc8WAuadWDAggEHiKAUYrwxYmNA4RI CgfWxaNEIsPabUXQTKkWSsUAvIkTyIjH0C5VLcyvDwroO8YMtgZOmxLLtb8SfMLjTSgWZuF PAzQqEaGXd0muI2LM24oXtcNzDbhWZDsgnVjFOrCOdkQK5kPCR7Lo1hY30+NN8+WES4ocdQ Oz2QDcXHTbQDnxpQzSYYaeCMdZJOisDvuGTHf0KDr+ZEzW+NBGPltljImJV7NiL1FBUOyyH doRoQdDbSnf9za33uHupVNH9O7oBdtmIWtzbrNuPvNNLno+e79VBTuSgwKb2tND/wB1OFbQ 3Afx6j/prLuRCYu4cpYf+6lU6ck0GTHG5iZpXAkXiuo4edqAs2NwQCOFjzoeeXIXJx44ghi feZg9wdqgW2W53NYHtC3JOXlm/wD5x4fCohwsbGzY/wA6aSaRXCrLIZAFG1m0PCgPub3HPx qpAJsQCpFiCLg3qxFUUgzSR3+VV08N27+igzKFTCkKhIt95NoAG0K3h4taqdwbuSQlu3CNp AD6Jb3Pht4D41o6/wCJh00Ac++wH6L1vYfCg8hid7782QcjKMUeLG/08yyWjjSTz23a/sr1 rlgqmwA3Le/DU62pVmdhbLmdWlVcPIYPkrt/NkZSNq7+Sge+mbxiHEKQrZYlGxRfQJwt8KD S9+XkapLGs0TRtoGFhcX1GoPxrS4NiOB4HyrraW4UAPZJ3lwenINsuM7wuovb0HTbflaixf rubtbaosflvdrkefjQWArQ9z7hC/yOY54v6rht3+2DTDaQxJYlTay8gRxPvoK5F+g6qwQsp VWbgGb0r9pq4ACgAaC1qznRHRQ52KHVv7J3i/wqk0uQ948MKHDbHklDbU03XC29fHkaC7zi Jj1CAD/CH3nIBLADmfKso/qckh5V6OOQd0DgM7htLScQo8vjWsMICgSkyyIb9VwL7iNStvl 41sfCgByQrT4uGgAQN1WUDQRwW2i39crRvnb3UHB+Z3TKc8IY44lPmxaRv0rWuVkpimAOL9 eURDWwW4Zrm/8AVoEy4+CI+l3mQwZ3WlaPIaUxs243DRSXGm3aLfZRHYY4ZUfM2g5AZ4GyV 9K5CI3plKiy3PjbxoyTN7dLjTTSFXx4JDFIWXcu8ELYDW+rWowKAABoBpagiwB1+FJEyv8A MCNMuLgxSwrNKEkaTpFhuOu23286eDypQ/cO9QNM74JysdZXWIxNtl2KfTdG+byIoKYmf3y fui4mVjxYyRr1ZNr7y6EMq7PY3Grf5gkRY4lMcTyNu2NNP0EXh90Mpese2fzHuPdj3LKx2w 8eGJoYY3+dixBYm9uFvCiu7TSrNBBjb3yWDMscccb+kbQXZprBQCaAf/LsOMhk6LmeQACSY zibXwCKfSKea38qUdt6n8wJzjIM4QkIrrGEMO4biph0Pqtx4U415UEa0L3OBpsGVY/4qgSx eTxHqL9oooD4VxIGpoE+RJMxjzO3SsMjMRJPptisHRFvcs3yizW9tqxx++ZDDqZbw40RHpc oxAINir3YFTV+3ttd/wCKxxTJiosKcEV7+t2FieGg4Vh3fCZkfPjjMUoF2acRWflYqoY7+S nj7qAhJs7DyBFhrDkYkgaeSOIm6Bm1dTr8zE+nXnajXzcSSEmYJJiOPUwIkS3PevEfCl3Z0 yYMVml6OCZWMkrMytIBwVdosq2Hj8KmGTGx8iUmAZODNIZFzGVSRKRd09YG/hcFfZyoGOBH HoFIkEA2wTK1w0L6qLg62tb3Xq2flS47Y0UIUyZMyxXa9lWxdzp+yulYwtiR5UGRibPp8xT GWjACl19cdwOdtworLxlyUUB+lLG2+CS19rgEX2njoeFAuOZlwY0+XNOHSPKKRxhbEx9To9 MnmeYpxrwpRi9lm3hu4ZIyUjmaeOJE6adViW3Nqb2voKb+ygwRXOXIxZTGsaKqC24NdmYt7 rWpT3iH6WbrxXKTHeyoAHidSv5o/Z1G7+imeP0/q8xlDbtyCQm1iRGpG23ka4RCbLnaQehU EC+xhvk/SBQLMTIM2eYYl6ORHDbYPVErSG7SoPugBOBtqffRs6LHPiQxoZFiDsALaNbYGYn h8za+NZdmxExocjJdgXmkYGUkm8cR6aatc2Nr++rYeWZxLOInZ2kZdtlXYqEqincw5erXxo BsnqDJmMjDcRi2A4AdZtKZadDj9/8AVSrLeRp5yUMbBcXRrf8APbUbSdKa2/Kt+3+qgz7oP 8Gf+pDx/wCqla4oI61xb81zWfdSRhOee+Lhr/epWsFi02t/zW92i0AXd/5m23H7eRHuVnmm tdwqlRaO+m/Wg+0p2uDPC4UrZWRPExyZnbdIu0ixe49N72t5U+0P9NUWCJGaREUO+rsAAW/ rHnQXA+FUUL1ZAALnaTa17WsPPlV9LWqCdr3sLMLftE8qDigNiRw1FcCLkX1HEeF9a7cu4K Tqbm3M241lD/GyDrYutif6i6UGwIGgFdr7jxFdrauNudBEaFECklrcDp7uFcHHUMYt6QCRz 1v/AEVOh86yPTjllmY7VKKGZjZVC7jz9tBDxMc2OZRdRE6OfaUZf0GrM5jaRiu4BQVVDd2t e4CaVUTtNt+ns0TqxGQCCqsug9PFr1SBIcd5nZxJKqgzTSfPY3IBIAAXwAoIkhDZKyZTmRN Tj4yr6V2jcWYC+5vDw5UWkgYsBe6mxuPIHT40JLL+eZOcMDNbj6nPl/Uq+JK8pkY63EZ28l ZkViB+mg2h2hWIG3czEjjztf32qMuUwwMyAGQ2WNfF29Kj41lgSE40bEbV6aHdcWuR6tOVj WGQ0uRJjZCP04klAi03Byysgd7/AHbmw+NBtgC0mWT8zTkEjT5URanPm7akap3F4hG59KzW 2kjwDVXtzMyTmRdridwyg3Fxbgaz7xm5WHCj4+E2YWJBI1EenFgAW+FAFPjdjDYKY0McqzZ Q2CGSyK4XezkIbNbYNKem3OknZZ485+rIMZJYJXEaQxlSSUW7DqbXvrr6ad3oFmb3lIp/o8 OI5efa/RQ6J5yPypZAn+ae4ZUxbKTCx43KflhXG4cVXiTbmSadYXbcPt7TPjLtadt8hJLG/ gCdbUFldxm7Q79bFknw5XaSOeEBihc7mSRfadDQXxp+4YU8eN3OVMiLIOzHyVXY3UA3dORe GoBsRWXf8jHhfHD40k0h3lZomeNo1FrgPEpPq8OFZY2Tld8zceUYz43b8R+sHkFnlcAqgXl bWte/ZGbjPA8GUmNCQ1wzhC0gI23vHJdbcRpQZ9injmy5nigeJSgHUyTK+S4B0u0g2qv7IP nT4Uh7Fk5GVnSy5ORDkS7NelKxVFJFgkO1QB4tcmn1B16721N6igV4QyIsjPMR3qMli0J8G RH9B5Nrz09lR3HMwsntkrMhk9AkiiYbWLhgEI3aaPa/hzq2IkxzO4ywyW/OC9NgNhKxR6k8 RS/uaxxzO8imI5BAliY+gSEbVljZVO7d8vDjxGpoC8QYEsi/XSQv3CEC8LIIhEfFI311/Fr 5UX3Bo542wRGs80y36RNlVb26jtyAPDmTwpCcmcRx4LQfWTtf6OeMEyRxhhu6quq3Vb6X0b hTjt+BPjxNHEoxlbi7WkndvxNb0LbkouBQKXfK7bN9Pkt1nXpzB93qfpNfqhdNNt1ZeWh1F PO5wwNGmRkZBx4cVjIzqxQ2Kslt66/e5UMMGDLkbokMsLAnKkHUkeZD8oZtNq8Gt7BajMvt 8PcIoUzFuI2Ejxg+lmClbHnbW9AsxcfI7lkR5EEmTi9uj1UvK/UyTfQ7WJ2pp76f0sy8Dtm HhzTnH3JBGX2Bm1CC9h6qnt2GqFcqNp4IpVucKU7lQn2kkfGg1XLEQyHeLa5nMUSKLNMdq7 ePj4+AqCXxcRUe8mVOWAC8GmcM9r8gLcaHzAFws6WFzLPBKZkuDeN1VG2jjpt8ORtXZs38y 7VKcQp1QBJYm9tvrurIedtDQWixjl9ESW+ihQbI1uFeRfTu3aEhbafGhu6q2Dl42VjRkQle g6xLc7id0fpX38v6ajF/zBI42ssTuLDowlgwNhYa3Vf3itEZOdFPihDA7DJPRRDYAufusVJ KbbG/hagAlyxktkNbaVXGVl8GE7cRxHsNOtOl+/7uFJXwIcGOWCMXOzHLueLt1jqT/ppTr+ 5/f/VQU7of8C9jb1Ran/qJWmPe8/L85reei1j3bTBYnk8RPhYSoa2xyqvOCQLysbe5fGg1u DfgSDY25eVTuqkSbXm573DDS3FVHv4VhLlqwQYiHKMl7NGw6Y26HdJwHs1PlQEFrm1qHycr HiKxPKqyllKRlvVe+mi3NXaOaREu5hcMGcR2YED7l3HA0PAmJjtL9MghghLGd11Mkp4qSdW 238eOnKg1lymTqOIZHSP0hVFnZvvEbyqlbW1v41jFk55jZ0xLgqZI98qAuWNwvpDAcax7hJ lSrFhRqFlyQZJCTYdNSB0g1wCz8NDwvW0Oc2RK+GkDxTRkCUsv5apYHRwbEkaAcfdQWXIzJ UDYscLwst0meVm3aeCpyOnGtj9b90Rfwzqxb+N4cPk+2so1TDeXpKzwySLeKME9KST5m8lN wxtwNzUSMZsxIJDsxxaSPW/1Fhe1+QU6leeh4UGkA7iWvktEF2kbYla9zz3O3L2VEcGN0wJ 2OQ2ONjTT6n0+ok6bdL8bVz5MbTyAPaLDUvkEHTcQbIfYNT7q7t0jT4i5ElvzryEi4DBuev L9VBTCyHmcyO7L1QZFgI0WK+yNvLda/v8AKpkczyiIG8bzbfasK7n1/r6UJ2z6uPeYwCuQ1 8Z5WuUxlH5d0UeemvOu7aJzFHHuIn2Mik67Yw7b5yPxSH5QaDbKkRsjZGTtyUMTSjQAoSXN +Gilr+yiO3WaOV0OjzSEC1tAdq/7IFDRx/VZRsB9FjARR31EhHz2/ZuACfIjxoqeX6aW6R9 RsjRFHEyqPveA28TytQBFckvlPoYEnVLLqGjUE6jntd7MOYFb5GYk2M6cJY5IlniXVrFwfS OJ3Aac6vIjHHODvD5Lqeo6jRN1yZCL8L8BfWh1mOd3C0cezJw1ZJpiCUVmNlC8A5tcj8N6A jtsqtNngG4GRcfvRxn3a3ru6pjtEhmimle9oxj7hICfBkK295tQ+CscPd8mNN7LPGkplc3D yRExyWPvXyo3PzEwYVndSYzIkbsDYIrnbvN+QoF/bcLuKukkkrxwLIWWHJKzzbNu23UHy6+ Zpzc15/uGdPnwZmFhRvkSCVVx58Y+hCAr3kkvb0sCDT2JxJGrXDEizFTddw0YXHnQWv4C48 agXGvL9FJW7X3HMyMmU502LH1WSOIXtsFrEeoaGqH/AC1lsbv3XIN+Nif+OgL782Z0cZMKX o5EmRGqubheDNZvEG3Cs+6ZjQ/SJk5T4Mkqu0jw7DHdACVvKtySdFA1odP8tzY+Xi5K5s2Q YplZ0mb07bNci5OtOMuXCgj6mY8aRAjWW23dytu50CrtRc9xT6wztmNAzQ9V4yFiLLuBWJV 2tw408HtuKHxJMDIL5WI0UhlsJJo7Ett4BmGulFWAoIvyqajXjU7hz4DnQAds3E5rkaPlSW PiFCx/+Gqd6kgGKIZYknlnOyGOT5Qeb+W0a6eyt+2OJMGOYfLLulB8pGZx+mvPy5cOd3XJl h35EaBY4pFjeQWUetY9nptu58/dQWxoe6YIkmE14yFLuEiVmCADVrWAA1plC2RkEPmytFiO QIYGCpLMw8THY7f2bXPPSohxD3KDHnnk6UChXXHhsPWP+aW3X2/h5edG/wAuxDcunWc6mWU 7n9zcvdQWhmUERrA0MA4OwWNdOSoTu+ygv5p3ZlDQ9rZw2oJmVbj3iizjYMCGVoo1VBuZ2F 9o8bteq5mTKMeL6WyzZTLHE0gPo3AsWZeOgB0oFnccrv8AkYORAe2BFljZSwmVyLjko40+j JMaA8bC9/G1KJo+79ujbNOb9YkQ3zwSRql0HHpsnAgU4UhgCNbi499BgEaPMYog6cyXkfW/ USyi/L5aXZ+Jj4ySMGONdXEGQmm0vxhcH02Y/Lf2DlTTJi6sYUSGJlZWRxyIOl/EHhag+4z GftM7iM710aI2vdHFx4cr0AfecduvHJioRII2lylUA3RLBW2MQC9+HlfyrHtksTTtkeuTYg CKAzktJrv4cdthrwo/NikixppJpQsuayRPLe0cMZNgoJ5WJ15seVaWjw9ojP8Ag3IUa7hET otjc+g/YfKgX50ru07MjRejHsrkXt1z6rAmmtx0b3038fdSzun8Sbl+Xj/9+mWv09ue/wDV 8KCneQP5dLfxQ/8A1ErosfGllyZJo0YrJIu9wDZGVNw15HnXd5J/lsxHEFP+4tCuuRkZeRi xxnoJNvkdvSjkqlk01IHFhz0HjQX7dh4Lj6pMVYnSRxCRyVTtVuNhcUxRERdqKEXjtUWH2W rOOMRuF4KiHcxFgSzXvu9xJFDjusTYz5iwyHEjuetYDco+Z1S+4qPH4UGXd+6HAMcRVl+ou BkD5Utx/etw5edTFF9TFHEipHgx2KhJBI72NxcpoNedzRGTjRZcaNcXHqikHqHqFverA6jw pZ2vt8+FJKqRLjCNvSOMcivqAGsL+H4tNaDfN608kvboV2QJGm51TqMGa9tg3rt2gCxrWEd xhh6WPjRqLHbI8hUlzxZ1Acnx410sD5BOTjMEkJs8b6FXT0+lxqpFvMHwrPA75i5QKOrxTR 2EwYelWPLcOHv99ATGj4yxoz3lkbbGFFwCfU72PzHiSTWeRhMqP9IxG0My4pYbeodUZGa5j IPhp5ULBmzzqcoIvWdmjS92WGJCbldv8Q7lu1rcuQprixokK9Nt+/1vIeMhbXf76AaHFgaL 6KZxKVAeSHQcfVd1Bu1zrc8aju88kGHsiPTedlgEhB2xh/mc28FBt52ojLxIcpQHLI6axTI dskbeKt+nkao+THHaLNKqs7GKJtdriw+c2AUnXT4UFsOCCGJRC/UUKq9QkMSEFlHp0AHhQa 5McM+fiYiXyYlM6J/zGZd1vOzH7aiSHLwnaVJo1hDgI8oNth06crjXQ8GN6EhkyZpDkhY1y 45nKLe8ZI/LaMMbGzKvx5aUBWJkTfTR/QRNIm0WQupjIA1s4a6N5EVGL9TOxzskMVIZBioQ JIF3cGtq17AnX40Id/b8g5uFC/0zy2MKEBXRlDuSpPHcSV/oovu0WJkYyd2QdUQpv8N8RIY 68mHEX9hoCcjJixhFFBaFckm840VQBqb2N2PBQf1VVsqAKuJhbjwJ2A7juNyFZrDc33jfQa 8bUCCR9I+JvePIlEocXeF1QbtzL8yPpwUf6mI7tjq6xynaXO26EyLuHI7fUvvFBlNE+NLhZ THaqP0GiUjpxxzDaLaAn1hdTTKaGLIiaGdBJG4s6NqCKyyI483DkiVgyyKQGBuL8jfyNdg5 K5mJFkp/eKCR4MNGHuNAn7o0+JFB9QFxO2fUCJ4cYlX6RVgpLJY6txC8qP7RMxi2piDCwhp iox2yML6sUtpfjxvXdymxcAjPmxjNchWkUB2jIB2EK3C9yLis8Ht+TJk/zLuZDZOoghU3SB DyHi3iaBr7aXdw73gdvDCRupMP7mP1Pf2cvfTDzpQ/ZysmXlokbZjTifGe5HyhPQfC5BHvo Acafu/dO4Ypy0GBiRv9RFCVO+Ypyu3tvyo7vqLuxslvqA2OXKNAkciqWFruJdBpwNBdx7tJ ny4uHiY80WbHkxySCRLdMIfVqLgjXj4Uf36PBdIpMvClzdhbasW4qt7XL7SNPcaAXsMsWTm y5cJymEkYV5Joo4omsfT/AAwNzcbHwp/z1pD/AJfEc08s8KQxRRFoOnHJJKTqrBvW23b+7T 6g65oLu0jx4EixG009oIv68p2D4XvRtLsuXHPcEeaVUiwUMjgnXqy+iPTn6d2nmKDXI7XjT 4iYpuqxIFiZSfTYAC6/Kw04Gh489sLL/l2TEuxYhJHNApC7b7bGEXItb7t6r/MRmuYklXDh VysrO2yc7dCqoR6b+N7+VQkOBJLlgOI4IFiUSq9yjjdN1eoxOvq4mgJyMc5MLZHbsgwztqs iWZHZeUitceXjQGB3vuLyjFzcI/UEsu2I6gp95wfSqm413eyqRZ7TZYMMjIwXbk5EUTyR5F tEMS7Su63FuXDXkcHlgRvpMeWSeRgZJpgL28bbl3bRwUWFBuuO0n52dsZlO6OMaxxW8z8zf tEeyrZcX1MAEUojlBDwS2DAOOBtzuLigzLhdRP5hK8krG0UUkTIm4anbGFIY+ZvXd4ytmHj ZUCdbbkxFFPovclPvDTjQVHbe8ZbCPuWVH9KPnhx1K9a3Jy3Aeym/DT4DlSjJy+//TyGHt6 pJsbaesrsptoQoXU+VEtkTyCLDj9OS8aSTudOmh0Y/wBZjcKPfyoMe7StkS42DjSbJDOhll A3CPYGkA8Nx26D30aUmTLGu/GlTa4YiyOvA+e8Gx91YZmKIY4JMe8aYjFtqDcQrgoxsb3Iv f41MxM0seFJIvXjZMhiimxjjcWvr6Sx/RQLMuHO7aRCjdft7gqFmIeMKf7uQEX/AKpB9tRh ywypKgjaPFZhG8iMHRGI1U+KcNTwvY+NOO4MRjOgQSvL+WkZ1Us/pG4fhHE+VLHyYsHC6WO waGIiJ5n9fUkb5gi/3jsTrrYe6gDyZJ7ZUWSPzYEgRnF7SL1iUcfu8fOnv9zw/vP1V5qKXJ lxMg5JViiRLHb5tgnNg2gFxw0r0t/yb/8AmfqoM+93PbJ/LYfg60HmtmYsuTm4x3xJIevHY 3C9NLMLfNrxuPeKO7yCe15IHHZf4EH9VaxAGTI3cN4JvwI2LQJcvPkzeydznQPGyxCNoz91 gt5dvubjW7Qd0m7cvbohCkTRLEcwMf4RXbdYbfMV/atRHboceHFOMBvWZndk42SUnbu8tlh RH5OBiRxoG6cWyKNb7mO4hFFz7aBZ3PKmwvoe34QPTjkx455CdQjMFRPa9jfy9tbs+NlzDI yyBiY83TxdxIVp1NjIT/W9K/667unbIMqBsXHkEM8syZBsTuZk8NfRcDQ1l/mVEj7A0Ua7E 3QoEHIb10oGyoFZn1u1iw8xpegu49uScHIhvHmoC0bodu5lHpD2IvWeJ1/5gBjNI/bhEd7T Fjebd6emZPVw48q3x8uUuYc5Ugnd2EEYO4Oi21DG1zztQedjxGikMRnlimlTqSw7SD1L+oh UI1DcGXS1M8BcyKXpmdhHMxaItp6xq0ZALKLj1D30fn4C5SK6WXJiN4ZDr7UbxVuYrLGxHk jeOZt8EiiwBsUYGxIPIjl4UG4ypIJFjywAslykqA7Vtykvw9vCphkGUrjaJcaQvv36gj5VR Rz0FzSxzPFCmBMxyJS7RdSRttl0O4tz3IRa/OmDiSGFIAqoLEJDADusv3FJ0Hm1BWWOKHEY FmkwYRYxANI5ZH3fNqSg4EW4Vn27tmMmNE8UnVuDd4yDG247iADcWvUyOYIWQSbcpygmMZJ XHiv93wCi/meNEtDJDKr4SIFmkDZAJNtttWQLpu/TQCTfR4seTjZkhXHcrLCb/mC9lsnMlX XTnrWOLC82DJi5kxghO4GN/wAuZg9zeQtoATc2X2Xq2fgjMU9wxmOU7DppEdE6ZIDAW4EHU 3v4WoeDIbHZYcnpy4TixQgmwXTcm69yPvKPbQaRS9AtiQgNGu2ZZgNscJXi54X10so9XxrT IzjlRqmViLBG4FpcgnQ8d0ezWw8dwI42FY40OMzpNIZolmUzxOH3RmMn5WVwbFN3wrTM+rw cdY4nTMglGyKOW7WNvS99fSv3je1vCg0ONaZYWyXYxxk5ky2jBjIsu/b8zNbieV6KxlOJmm JF24uWDNEtrbJRbqJb9pfV8aG7d2vGGOkZmleVdruN1he2h2rdWXw41d8YZruIZH2xH0ZTM WPXXhsHy2X72mvDxoGORjxZMLwTqHikG11PhV0AVQgvZQAL6nTTnWGFkvkRESp08iM7J476 BvFfFW4g0SNaDq7ThXV3P9NB1hXc66uoM/p4BL11jUTWK9QAbrHW1+NX15+6p8qi3xoMsnJ jxceTJmNo4lLG36B5nhSbs8L5yNmyhI5pWLyuu15wx0VAdemqKLW4+yt82Rs3cUAbFhJRFb 5cjIJ2C4PFIzqfE+yl5x5MaaI4LzSY8hVIZ1tcSAG4ux9UZ234EeHKg9HHFHHGsSLZFGgOv HU8b0v7hhQpvmKE4sy9PNhQLtKcpdu03K87a29lbYHc48k/TTHp5qA9SEgoTY2LoG+7+jnW OT3dGbpYP5h3bXnAui2NmCXIDt9n6KBDi5uT2bqQnL/LVm6ULWdWRToU1X5hr6TXou093xu 5wI6AxzldzwMCGXxK3tuXzFJ5+3qsv+FboQobZUmUqk9SQKwWJUs+481BC0Zi9gWSEydxkk kzJVI6its6SngsYXQW50DHEInnnybA7W6ETgfcT5rHze/wrXJxYMuMRzr1EVlcC5HqQ3HCv NQdl7oMcDFyw4hLwvA2hurbdqs28DQaaVeWSXHkCzxnFZh6BYgswOvyEowHnwoPRy5EEAvM 6oP2iB9lJMPNRs9M59yvkydG5/5TXWJCo+Vlfx43PsrsbLZV9LBpkOrCBdPcl2+F6xyUliz llZtsOeA28Q2IkXjYXc7iPV7RQehyMhcdVZgzF2WNEXVmZjaw/T7KmJGEZ/M6khv+aQONzb QchQ0c7bmlnkW2HGRkqoO3qkB917fh5cr0Lhw5KxCIN0szaMlGbVX6usiMPBXb3XFBZo5e4 ZfRyQViwgOqsbHbLLIDoTx2hNbedA99G/LwsCGHqWV5FiVVKjgikhiFAGutbdlKTYyxZDzf UKWVkY7I3dP4jI0WkmvEkk0xSCGAsYl2lzdzckn3m9AgkwFwopoQQWaGJ5baAuZyTt8BT/T of+p+qlXdSOpKf/Ijv7px/TTSw+n8up+qgnvH/wDVZml/yX/RWOUJWgz0jBu5RTa91VkQOR bXRSeFb92//q8vyhkP+yati3Ms58SjfGNf6KCMd4QgRF6dxdQDuDD8Qbn+mgu7ussEyCQxr iKMiVxcG6+pEVlOhNr+PCu7rjjFiMmOi73a0NtGjncn8xLanibj3241tjYsjAJIz9AgmRSq r1Wbjuvd/bc0GmDJCU2JbqEBy3EyXHzEm+o4Ecqlkhz45I5oxJjF9q35lOLD2Nw9lCZ0DYi M0ZdE2hMeWPWSKT5URr33Ix014c9OGua0uLg9HBH5y7V09RjU/PJ6tNw4i/E0BcZAYw72cx qCzv58LkW1tSrAX+ZZrd3lFsaDdFgq3AqD65v3raVvBkdvEbYbSJaXcGYsVZy/zb9xDBzf+ ijBFj4+IMdrLAiCLXT022AaWoA17oz431/RIwQdHv6zH/zdlvlv53trRU0nRgLwqGdz+Wt9 od3Onxvc0LH2/MXETAaVRjRjZ1E0laMcEKsCo04n7Ku5xZpZVErxtgrtKA7Nm5dJNePp0BO lB2VjZGThgOVTKUh/RqjFbjZdhwZTbUUGcfJ3QzTZTvjxqRDIvoADgC02z1/vXt7KJwZc/N 7ZBN1BFkbruzJYSIrHl93cOda4uXjZ+NIWXZEC0cm7RG1KkpJoCPOgy7fH2xW6cUSx5CkuU 3GS54GRSSd3t4+Na4hvlyxxTAYsDFVhFixcgFgSddqX0H9FKe4dsfEPV/MmxOoJCVch0vo6 mw5jXeT7fGmMMHb5IY1ikIQqoiWQLqLXUfmJuoN2hONkHIxdzJMw6+OtrFiQOqLkbSPvePt rLucEPQfJZd8K+qUIQrXXhJGfxjh5jSiocYQqFMsjm9/U3P3W0oTpQRLK8exu2zoWniAZiG f7yKt9HBN/jQXmjbH7ashUJNir1UUG4Ui/ouOIIO2se1sseTLi5KdPPHrJvdJEb70I02i/F R771RzkmRu1xjrbFVmEp+WNSCjI/wB7da1uR1vascyKbJx2aS2+G7YeSt1eNx80M19V8Ab+ /wAQ1y45cTIZ09cIvKqfLsjNknC25C+63vGo13wso42JGuR6I4x03DDa0T23Kp26EMOHuGt CduycjujhI2LQxI18h0JZS/pMVtFbTxpkmJho4J3ZE8Kj5zuYbdV9Oi7vDnQZSQ5S/wCNhK JlP6pVkJEfSRTaNvZf5uR8tKKw82HNi6kVwV0kjYWdGtexH6PGhp1BE2XlRFlsiQQN6rkNp dV0uzkULN02mVMMn6rHTY00JBdpDwjZmupVTdm3cPbQOhcnXhyNT76Vx9znhYQ5KfU3+XIx VLBtCTeO99La7bj2UUvcsAm31CKw4o5CMPar2IoCuHGuvzoc5+CL3yYRb/zF/prJ+6QfLjI +U54CFSV98jWQD30Bv6aT5ufPlS/QdtBcG4myI2ClQPmCE3A10LcuVyNNgTkEjPyYkj4HGh fT/wBSTRj7BYe2sMaZYcKSPE1nadohsUF1QPtVto0GyP5Rw4eNBjOsmVkw9uRQ+NiAGaCEH busVWFpWIHym7f663aebMy4oYDEY8dt7rcopddECPY79v3totyrcHOjXo4mL0oF/vC6GVr/ AHgny3Pix91DZUGTjIriNBjCQNKsrbypY/xl6e3ZY8dvtoCsrtb5rA5U7AIVMaRAAIRx1YM Tu4Hy5VWHsXb4CSEZydCGdrWve21Sq28rVMObPBkDHzEZUkNoZj6k3HgjONDf7pNvAjxYAg i4I040HmJkn7N3SSVYhMuS18ZmFo0uNQGv+WVHHTUUyxe/Y0sMk2QvQWA2kcHqIP3k4X5XH 20wyMeHKiaCdBJE/wAykae33V5XPXKwc9YCgzDHGXheU2DAt+UrWtu2sCdoGpsaBvFly4d5 5Yyy5jHIeJAepjx7QoZhrcWUbud72vRmTDB3PE/KkU6h4ZbbgGHO3mDY+RpD2/uHcWIlzB0 xJYynfZ3A0NxtNvIXUDzph27N7fJFDHIzY+WF6QazIW6enpfbtfhegGV2UGCWEwyp80LDeb 8im60e3TiBW3SOfGuMxAG+OSMu3ytG17KF1Fxp4V3cY5ZpoHMqOq7ozOhG1S9jH1kHC7Dbc ePKr4Ec4yArlIRjkGWJkO6wv6g7ubjzAoCpTNPjRwyJsly5SGW1iIVYsS37igH20F33+Y5W 8YSFRjkr1o/VI25R1IyullPjrwrXDBSZt2SqyxRouPv+SSNvzC9jyZja4PKipjuDTKRjZ0a k3+ZZFUXty3r9o8qBJhyzKgWaUnbt0RxeNl9K7BZVW3DbtAOvGi8buTlwmRkp6tVdo9qt4r dWADCi8vHjyEEmVjAkj0ZEOrrcaHaQGPs9VJUyZVlEDMz5G5Ubatrk/LobAK3gSKAnubSlp zJtsYE2FCTcddddRTi46H/qfqrzuYYQmSV2xt0ghTqIWaTqh9ERm2+yvTdFvpr3Hzb/ANVq Du5WPb8tbcYZOH9Q0Pi5C+kxSwMZ0jIQyWfcFAttAN6MyXaPHlkW10RmFxfUAkUryYHfDw8 gyMHaXGY2SMWZ2W5Fl/aoL5EEfczG3U6WZiu/5IfS4JTcV+0G1ZYk2djSDEzjL1At0nBEiy KvzaFeK87fCiYXmIxshledgZo3dACbbrLu+X8PKtpZVnRonxp7ciFCkHkVO7QjxoFU8uTm9 y0yVGNhkFVjAJkLLdnC7tdoa11Nx4U3x8WJYwVPUVgCL/LY6j0j9PGlc+DOSk8GLIMguOvu EYWVb23kFyA9hRGFHnYcYhKySIblb9NdhvcKoMh9NqCneO2PIxzYncbUIniR9u9QNGFwRuX 7awxI5pjDJLNJDFFZoceZtrPcEbzIBYcfSFvamUplyYZMfJxS0bgqSroNw/taGlWN2rIgXb 0y41srSR20PoIOu2wOulA5GRCiqrBoydArKbXtexbh771z42LOVkmhVnAtd1F7cdprPER8a EIIlWwttDgL8LWrXqlUN1RDa+3eLe+woAu8yTtHH27FNp826BxoI41Hrf4aVTPUQYmN2jFX acm0CsR6UjH8RjfTcVvajWlDqrEQllO5d0g0Pkdvga5sghjd4AL+m8n+qgFgjOL3JMTHlkk xxCTNFIxkEdiFjsx+Utrp4VKzR4iSYmUFaCN/Q230pG3rUNuuDt8vhUxzR47SuMjHXrNvYN Jca8xfxqGy8fq9UZeMA42ujHcrEeW7zoJzMp+2YzSIOpA1liPzdNnNhpxZOemvLhwGxsiWN Y48QdHHQgvI212kI02ttY7PC1r200q6yYrQCB8zHeFXDIBdihB3KF9R0Hny0rYZeIugyYAe e2M8Dw4NQBZ2NMYxEsggkjJfCnv6iknqkiFzu3Jx/q0SkpwYRnzyGZXVY5QouxcGylbIu/3 1f6vCul5oy0ZLIeixIJ0JXjbSs5ZMPKgGO2UxUMHXZDIGDKdwIvu4UGWJjYgffjRKplLSLG WVkcEnRXQnY4HLhRkA7cdywtJjNuIePc8fr53ubE+dLzhdqLJ/HVkJ+SCRdxPiBGBy5UYZY 9xZvqJCw2yA4zFZLcCwKWJHjQZdyWINJjtuSFFjlnkZmbqBmYKrFmFlBXU3HKtY1hmh+kGW IkfQRJGsJtzAvfj5VKmPZIOllMNu3a0VzsY2ZF3cR+ioAj2swgygGASROkoEn7TLzI8aBhD jLE5fezOQFBa1lUcFUAAAUs7viYz5uPPPA03UUwhoxteNx6kZXuADqR+it4550RYxFmsBzd Yr28Lk1V5MqZdjY+UyNoynoDTzuaBZN29Im3ybXjQEwxZEXR6Zty2r0mJ5s3+usYYcRyJCh a4FkDsTGRqTsuyj2fqpuv1yoIxDmEL6QTLButbmb60NJ295HMv0OQZGXax+oiS48PR+mg1k mkycVceICAlwLrZUnAB3RrYgqW4gX18aJxBkjHAwzj9JbqI+m8JQrpsZQzWIob6Kf1KcN2V xtZWyQAV8LBdPdWiY2Yt9mMy7rbr5j62G0cF8BagjL7r3HBb/ABGEHj5TRv8Al+e4lfT760 TvKONsuOyq2h9SMCOB4kaVU4+cwP8AhwPbmS/bZayTtUkYITDxUFwwAlltdeBts5UBGNPiy qMF9s2PKGWIm/yj+6kVtQwHDxA8aGyMOfARmhhWfHXh0w0c6r4M0ZG8D2XrQ9smbZ/hsQlN VJaUlT+ybaVP8uzDwjxBxOolb/xCgjGz3YboXbpaEmW0sQB5dRbOOHE3FVzoseTMXLn6kTr GY3VW0Md92+Nho1vvDw5Vovbp1FgmGoHALAwGv79aDt+RoP8ACWFtBjn7LyUAsnZkdUCypI gAIa+125gta6n3AUvd0x5jFkRPLKg39NWvoPvxsh9PtuKcr22b8WMB5Yo/460XAmA/iQgeW Oo/8VAuxszGyMWR+5JFNGp2PJ6eoqEXu1j6rX4jXnaiznYSxvj5MiTSxpZX3KTJG52XDDgf xfGiPo5v+cmn/kJ/TVlxZgP448TaJB/TQZZGRhp0ZI5InSM9J1BViY2sunH5SAfZes8iPtE qlUnSAg7g0TBdreNtV+yjBjzD+/b3JGP/AA1xx5rWGTIPYsY/8FB5/NZcMLNgz/eCvFjEhW BPzrF8obxtpaojyZZ5JMkqOukkEMM0sdyokchraICRu5U8fGnIt9XN5fJ/wVhJhbtplnlkV GVwjFdpKHct9qA8aBUEysbAOQsys0e5gnRTX1ni3GvRXH0N9bbeHOlEnbYiChlm6bEnp9Sy ancRa3Cm/wD9hz+X30F5RF036p/L2nf4bba/ZSuL+Rb8fYXtuT6ff19m7Tp7d/p9ldXUFj/ Idz8Sdzb9vV27rnd8vp4+FT/+htrttbnv4e+urqDh/wD89y6X21eP+RW/L6Vv9PGurqDUDt HIwX/cq6jtl/SYb25bOFdXUFlGDb0GK3lsqSMLmYr/ALt7V1dQRbB8Yv8AZrgMLxjv+7XV1 BcDH5FfsqSIfFfdaurqCQI7aHTyqQFvoT7q6uoJt5m1cB4Ma6uoOIHMmosvjXV1B3ovx1rr DXU11dQdYaa11l8fZXV1BNh411h4murqDreJrtPGurqCffXG3OurqCPT/wDD/VUi1q6uoIO 21d6fGurqDrDxNSQPGurqCAB41OldXUHVFh411dQVYLY3b7KyZYubn4V1dQZNHjX1lN/YaJ 2x/S7d3ot81v1V1dQf/9k= </binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w AARCAHBAcYDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7Bu7+x0+JZb+8gtEZgqtP IqAn0BJ61Xj17Q5ZEji1mwd3baqrcoSx9AM8mub8X3GnQ+KfCf8Aa72sdk086sbplCb/ACc r97jPXFZ/jjUvB0Xg+4lt7vRfNhlgaPbJHlSJk5GDn1oA7G88RaDp9wba+1qytplwDFLOqs M9OCc1CPFnhnn/AIn1j8oyf3y8CuVsL60uJ/GmsaXbafqcsd9HHBJuV1kbyIhgvz0J7eldF HY68PM82PR+Vwu2Fuvv7UATDxd4XbG3XrIg9CJRg0//AISnw3312wUY6mdRVZbHxEsagLo4 YKcgQtjOeMULZeI9oEh0c9c4gf8ACgC1D4m8OzuyQa3ZSMvJCzKTTR4s8MZK/wBuWWR1Hmr xUUNnr6yMXOkhSvGyFgd3+FMSx8RAtubR8kdRbtz9eaAJT4w8LKoLa/ZDPIzKORTD408KgZ PiCwA6ZMwposfEQ2/No/HH/Huw49qX7F4iO0N/Y5H8X7h+aAFPjTwpt3f8JDYYzj/WjrSy+ MvC8Exhm12zEoGdvmZIFO+xa4GGf7K2Z6eS3SnNa6yFkMf9mFyfl3RN09/egCs3jzwgrFW1 61DDtk/4UqeOvCTv5a65bs/90bif5Uslr4mZyYW0gD/ahfNPe28S7W8o6QHJ4LRP0oAjHjf wm0hUa7bZXgg54/HFL/wnPhHJX+3rbIxnBPf8KjW18X+X80mhhyecQyY/nTPJ8Xx3cC+Xo0 0DkiV1RkMWBwQP4ueKALA8a+FsN/xOoDs5bg8fpTP+E88I7tp123Bxu+bcBj15FPW18T+Yd 76OU7YhfJpj2virbjzNGHGB+5c8/wCFAC/8Jx4TIDjXbUoe+Tz+lMXx94OZ9q6/ak+2T/Sn pa+KRGPMbRs9tsL4xSta+Jww8oaKB7xODigCD/hYfgsnjxBbk5xwG6/lSnx/4Pzj+24SfaN z/wCy1I1r4qDgj+xNvf8AdSZo+z+LssVk0UL/AA/upKAI/wDhP/CKruOsptPcQyH/ANlqQ+ OfC2wN/aikHp+5kz+W2k+z+McH97omc8fuZOB+dONv4w3bhd6QvI/5YSHjv3oAjHj3wnjnV l+9t/1EnX/vmnHx34VAJOqjAG44gk6f980otPGGWP8AaOkqMnAFq5wP++qlW18U+X8+pabv 9rVsf+hUAA8YeHDpo1Eahm1Mnl7/ACJPvdem3P44xUR8deFgOdQkGf8Ap0m/+Iq2LfxCLRV +2WP2jzOWEDbNn03dagFr4t2ANqmmk5PP2Rvw/ioAim8c+F4SRJqLKQM/8esx/wDZKa3jzw tFFHM9/KI5DtU/Y5v/AIipjaeLC5/4mmmYJHW0bp/33U32bxN0/tayA9rMnH/j9AFD/hYXh LfsGoTE9eLGc/8AslCfELwm4BW/uOe32C4/+Iqy1n4vBPl65p2Pexb/AOOUotfF3O7WdOPT AFmw/wDZ6AKrfEHwqBn7ZdMPbT7g/wDtOoR8SvCLEgXd3x1/4l1xx/45Vt7PxsxbbruloM8 f6CxwP++6I7HxqM+Z4i01gemNPYY/8iUAVU+JHhGSRY0vLols8/2dcYGBnr5dSL8Q/CbRh1 vblgccDT7jI/DZVlbHxhg7vEdh7Eaac/8Aoyq11D4utLW5upPEunLHFGZedNI+VRk5/eUAP /4T/wAK7thvpw2cYNjcD/2So/8AhYng8PtbUpFOM82c4A/8crO8L3PjrXvCum63datp9nLf QLMYPsDHy89BnzOa1/7P8Zktu13SyD0zp7f/ABygBP8AhPvCeCf7QkwBn/jzm6f98U3/AIT /AMJGMyf2hLtH/TnPn8tlTGx8Y7Pl8QafuA/6B7Y/9GU4Wfi7b/yHrAtx1sCP/Z6AKw+IPh XOPtl1+On3H/xum/8ACxPCeD/pl0fpp9x/8bq3JaeL2H7rW9PTj+KyY8/991D/AGf44ZOfE 2nI3qunk/zegCsvxK8HtjF7dHPHGn3H/wARTx8RvCTf8vV5+OnXH/xupP7M8cfN/wAVVYDn jGmf/bKcul+NQcv4usyPQaV/9soAhHxH8Hlto1Gcn/rxuP8A4ipP+FgeFGUkX8+OvNjcf/E U86X4wyW/4Sy1HOcDShn/ANGVF/YvjM/8zvEPppSf/F0AMPxH8HrjfqUq9hmxn5/8cp//AA sLwmFLf2hNj0+wz5/9AobRfGGdw8apkdM6ZHj/ANCp15p/iWG0advGcdukSF3kbT0IAHU/e oAX/hP/AAruUfbrjLdP9AuMH/xylHj3wuzFReXOR62Fx/8AEVV0Y+JNb0WDUYfEElqk67kW 401Fcru4bbv6EDI9jV/+zPFPns3/AAlUQiP8H9nLkfjvoAg/4T7wv5gT7XcgnofsE4/9koX x94XaMyfarkBeubGcH/0CrkmneI2GYvEkaHOfmsVPHp96q/8AZXi053eLYgMYXbpy5/H5qA H/APCaeHPL3fa5gvXmzmH/ALJVWb4ieE7cZm1Nk7gNazAkeuNlWBpPixV/5G+M/XTk/wDiq yNQbxTo99pctx4hgvbe4vI7aWE2AjyH3chgxIPH0oAmn+JvhGDSItXbV4DYzytBHL83zyL9 5Nu3duHcYq34e8daJ4nvHtdInW4aMbpCuQU9MggHmvJr7xFoWh+Mre11bULaye312/ndXiY BEeJQjfdxz6iur8Eaxpet/Ei/vNHu4ru2FjCjTRHKl8tweBzigD1iijtRQBx3jK4um1HQNE srHTriXUbl8tqMXmxxrHGWJCj+LsPxrn9U8KjUsadqt34TtoDKjzeTZhJwFYNgEtwTjHToT XU65Gr+O/CZKglWumBI6fuhSaDpml3Umr3U2m2zytqEwZnjDMcYHU/SgCrFHNq1xf6XosOm WmkW80asyR5Mpwrkrtwvt36V2WOc1Fb20FrEsNvCkMa9EjUKo/AVKSFGTQAE4oyKxr/VgdU TQ7CQ/wBoyR+a7KAwto+m9u3PYHrg+lZ+oaPa6aH1NLS4vJZSv2545mR5VHG8ouFYgdsDgc UAdTuBP6VT1C/h063E0iSyM7hEjiG5nY9gKwIL240drdluJNZ0q7YLA6fPPFnp/wBdE9+o7 5roILeRrlrq4KlukaY/1Y/x96AM5PFGmrf29hfRz6bPcg+T9sj8tZSOqhuhb2rb3LnHeuc8 Y21te6GthdxrJaXU6Wsykc7ZDsyp/hbLAgjkVxmheE9Y8N+Hz4Uk8bX9+kN2tzNdn9y9naA E7A/Oc4X8M0Aeql1wTnj1rnD4nkn8+70vSZ9R063JDXMTAmXHDeUv8ePXv2rzfQZvE/xNtn tZPEEkHh2LUZAypb+XNe2S42bpAR98+irla9lt7eGztI7e1iSG3hUIiIMBFHGAO3FADra6h u7dJ4WO11DAMMMMjPI7H2qavLviV4g1XwfBH4g8KafJqd811FBf2iqzq0ZGQ5Qc7sDAI/HN d3puvWOp29vLa+dJ5wBx5LDZkZw2RxQBrcZzQWQYyepxWSmtLdhjpdpNeqGKFwPLQEHB+Zs Z/Cq2oz+JorGWeztbSScD5bdCWY/iSo/CgDfwNwO3p39KGII6151N8TU0Xwo2peKNDurPUL eT7Pc2sO1x5nUBGz82V5A64pq/FS11TQrK88LeH9T1TUNRjaSys3i8neoOPMcsflTPf/EUA d5eanp+nwrNf3cVtEzBFaRtu5vQetWFlR2Krk4744rwH4Taj4g8bfFfxHrPi8B59DjFjDbA HybaVmO8ID3wuMnkjnpXZTW/juPxPf6Tpnia1sEjJuLC2vLfzxfISGYbsgqFJ28ZxkGgD07 IJHWmxlxH+9GDz09KxIPFGlRadc3OrXCaS1kAbqO7cJ5PHXOcFT2PeuGsvindeMPGtz4b8A 2cV3b2MLS3OqXOfKLY+RUAI+8eMmgD1cHNDEqOBmsO18RQ5jg1a2m0q5fgLcgKjN3Cvnaa2 93XKnigB1FN3YIGMk0nmKGK5+YDJHoKAH0U3d7c+lOoAKKKKACiiigAooooAK5Tx/q+laR4 JvpNYFy9rdlLIx2vEsjSsECqe2c9fTNdXXFeNdaudO1rwhpdtFbyHVdWEMiTqGAjVGdiP9o YGD2oA62ztorSyt7SGPy4oI1jRM/dAGAPyFWKKWgBKKKKACiiigAooooAKKKKAEbhSa53U7 xb3xBB4XbSReWlzbPNeySqfLjj6KvTDMzdvQE1t3kpis5pFhaZo0LLGhALkDIUZ7npVDQv7 Sj0WKTWplN9N+8kjwFWEseIx646e9AGnFGsSbI1CoMBQOgAGKkpPbGMUtABRRRQAVzfiXSr rV7K2jsbiK2uoLqO6jeaIypuQnjaCDznrXSVUuDlW7Dpx1FAHlF5Nda5baXfrqmjWmq6RqN xHMk4zHKoBRsKWDDPBHWtLwZdas3jSbTdVTTj5NslxFLp6sqsrZXDZ7jH61sapoei3cpa70 Wwuiery26kn1z7+9cn8N2/4rCGPBGNGjAGeFAnkHH4YoA9k7UUdqKAOb1htvjjwum3Jb7Uc +mIxVKx8QaLoiag2rajDYLNqkscYnYKZG4OFH8VXNYVT458MEyAMq3WF7n92Olcxpmn+DdI 8ReJ/GutT2i30d+0bXF1LuFqgVAAin7hOecDJJoA6e98Z6baNDKltd3lg2fOvraEyRW/pvx zz7A471xeo/EHX/Fl5Jofw70q4giMXmS+INQt3jggjOcmJSMyPxx2zUepfF+8HiO10/w34V fVNMn82NdQkuBBG8ka75NvByqLyT68VnQ+MPHEreIUuLi38sC2RBbx7RZySRlpFjcn59gKn JHU4xQB6T4O0zSdO8Pwvpd02ofaMST38rFpbqToWcnvn+HtTvF2vHw34blvo4WnuCyRQwpy zOzBcgd8ZyfpXi3/AAlmi/D/AFuXWte8XarLrbhVvdFtYsi5kVQpYqw2pkgtlcZ3V6l4M/t 7W7uTxZr+lW2nLewp9jszI0s0CDoWPCqWznAGR0zQBZ0HQbOzuruXTkn/ANJkMlxezk7pWP URKeEU+wA/nW1qGsQaaq20ME99d7fltrddz49Sew9zVu6jupHSOC4WKM58xurj0A/Wks9Os 7GNo7aLYWbezk5Zz6sepNAHD+KdQudIXTdQ1iO7vblHe4jtrc+XaxMq/KJGwSxywA6lm6Cv NvFXjPx/r7P4Q0xVXVNThSOaG2XMVhGzYfdIR87YO3ggHDcV9DTWcNwm2ZQ+CGXdzsYdGHu KxtM8N2enavLfW9ukQCCKMKMEgdWb1Pb/APXQA7wr4btfCvh+10ezYy7Bumnb70sh+8x+p7 dBWT8SNB8QeIPDMFn4d1CfT7yK+gmM1tJ5cgjDfPgnjODnB4OK7MKOD3pSc0AfNun/ABG8Q +EfiLE3xE0m8s7cqbWTUkjcC5jBIiklUEpnkcrgj6V7o2uXN1aw3uhaemr2kyLJHcRXKBJF J/h55OM1y/xVLX2l6VoNrbQ32p3l4klpZydXZOd57KifeJPoB3rV+Hfhl/CPgm30i4l+dWe QqM7V3EnjPQ9z7k0AaV94q0uweSCRZmmi4kCxkLGcZAZz8o/OvNfHnxQn0ezCLayy3dwVSD Trdikku7gFiBvI6cADPYmtfxp8VtM8H+PdN0HWdIc6bIgkl1CRTtiYnClcjBA6nHIzXoI0/ R74rfraWszyqHW4VQWYEcNuHPQ8UAfPHh/wp4y8eXKS65bw6OYmBmtoWIWPj/VtjopXqgJZ j95gOK9T0XT7HR9X1Cy8JaTLe3rusF7qt2cQxFFAEa9ztHGxBgHAJGKrat4ntZtZtvBvg27 nWUboZvsVozJAy9VaY8I2O3X3rvNF0eHRtMjs45pJiOTJJ1JPU4HSgCDQ/D9voq3ciuJry/ mNzeXGzaZpCAM47AAAAelSa1o0OrWW1pHhuYcvbXEbbXhkxgMCOfqOh71qbuRnoaD8yHbmg DhbrStF8dac2k+IrNYdZtYwJV2L5kLf89EzkMp6jqPxrN8B+FdJ+GdzqGkzFi1/N5kOpS9J k/hjbsrLz6Zzmu11DWdC0vWdOsr+7it9Q1JmgtA4+eYgbioPp3rTlt4biJoriJJUbqrrkH8 KAMTxFLLbQi6ntYb3Rgu28gaMMyAn/WgnghR1HpyOlZF1eal4PtnuNN02bW9Dkw8McMuZLT PfLdYsc5GSvPUV2rRxtF5RUFMbdpGRiuVZJ/Cd/DHaxmTw/LkMvLNYP2KjqYz0I/h47UAYe p+INY1a+tLDR9UgxNIpxp/7zcMZ2eYegxgsQPlHuQKr6pY6N4f017jT71rjxUGaRbqFmkZ5 c8q/JHl9tpOQOnNbGoeHLO4k+1aDPCsN82+eyS48qO65ySjL8yMepxw2OaWxg8jxbFp+p6b Dp8Kp52mw27AwyyAfOzHAzKO2e2T1zQBmR33xK0jS01zULOLW2nlLy6TZxrEbWHbxtLElm7 4Priul0PxlY6xf/wBk3Npc6TrIiEzadertk2f3lIyrj1wTiujCDj1rC8TeF7DxHYRrOPLvL WQTWtyud0LjnqCDtPQjPIoA3txx0/Kndq4Vf7XspAs8msWMwXBlj/021b3wcso9uMetVIPG XiOO8FvHZ6frlmVYtfWzvA8BHaSAhmx/tLmgD0WiuffUtcjaItFpWHUMUa6ZGwe4JXkfhTY /E7RxytqOi31sI32B4Y/tKSe6mPPH1APtQB0VFczD468NzzT26Xzrcwgs0D28iyYHopGT+F Tr4s0qRwqLckZG5jbsFQHuScYoA365rU5raTxpoNhNoYvH2T3EV+y5FmVUDjjq27FdGrB0V lIIIyCOhrjNV13UrT4u+HNBS5RdNv7K6lkiK/M8ibdvP0JoA7WiiigAooooAKKKKACiiigA pD06ZpaxtX1e1s/smnSSypd6pI1tb+QuWU7SS/sFHOfpQBTvrOHXtXsZk1BJNP0m4Z5IYXO WuV4VWI4wuSSPXGa5HXG8TeIPiRpdkkO/w5pWoxvPJavy0gQsFkzjgEjIHHIrq4rOz8G+Fr XRtIUyXDHybfzWy08zctI57nOWY1raPpkek6ZHZx/MwJeSTvJIxy7H3JOaAL6tuyeMHkH1p 9JS0AFFFFABVSbkFferdVbgK3OSpA7UAYl2wzleB39q4nwH8vjmLHQ6QvbH/LZ/8a7e4UMS vfOc1xvgon/hOrdccDSFz/3+agD1btRR2ooA5bWXZfH3hRePnW7zx6RrXnnijSftlzfahbs sNvY3tzfX0gwokESL5ase+G5I74Ar0XWgP+E78KfJk/6XhvT90K527jtNU8Na3peqEHT7vV p4Zo1BMkycEIijqxOKAPNvDrtqSWWs2doWguLf7LpyRptbyN3mTzhexml6A9UQ8816B4djs ikNrYJNLqEYnuJnZP3UkjoCZBn7xU7V/GrK+D7a41WwytzZqmwRWUE5RYbZFA2ybevGFC9B k+prm28UX9x4t1KxtIILW1EktrcSRSZnVYpSpTbwE3KykHrhaAK/hH4Z2uua1beKteQXRQL vEuWNydpxvz3BKHPqte6LwK+aYPiF408K+PdM0+JbafwxqN81jaWITb5UaFVYq3XhmI5Jzt NfSqOjrujYMueqnIoA5rxT4ls9DutH0251BdPk1e5MEc8g+VdqlyMngE4wPrVFdUsZZf7B8 PX0093eEyTXyfvPLVv+WgJ45wQCAVBGDUnxA8C2XxA0KDSL64ktkguFuVkjUEkgEY/Xmr/h XwlpHhLSTYaXHhGYszMckk4yPYcdqAIdT8TWvh4xaZFZ6nrF2kW4xWUBnk2gfec8AE+5yaz vDfxO8OeJ/EM3h20W/s9ZhjMsllfWjwyKo788d65/xN4b+IFh421DxN8ONXsJjfpGl/p2oP lPMQYVlPO0leMcVP8AD/x1eeIPFeo+H/FfhVNC8WWUAeYoAyzQ7sAq/cZ7ZNAHY6t4r03Sb kWci3V7qGzzBZ2Fu88oX+8Qo4HucZrM8O/Enwv4qnv7LS7mY6jYoXnsJYGjnUf7hAJ9K4v4 b+Jtc1LxR42sI7GylvIdWkaQ3Fw0cojB2quNp+VQox/vV2Olw6gnxGubi78FWVqZrIeZrkE 4Jkw3EJG0Ekdc0Aa2ia9oniK7umsw66hYN5M8U8Plz2+4BgCDyARg+ho0nxPa6tq91pUOn6 hBNa4Mpurcxquc7cE9cgcYryvxPpuueHfF2s/Fjw20k8lpdfZ9V00n5bm0SNPmUf3gDmuk0 bxRZ+IdF8Z+JvDsoubV7SJ4JFzuDi3JKn0Zcj6UAXvFmoeE/F2l3/h64tb3WI4WaKa40+0a cWUuOocDG4ZHAyfWuS+A+uSQJrfgKa/+3x6HJvsrjBXMLEgrg8jB7HkZxXWfBQWr/Bfw1Lb 7dxty0pVtxaUsS5Y9yTnrWNFbWOl/tLazqVtMsUTeHluNQVF4RhJgM3blVz74zQB2V5428N 6TrMOl6gt1YS3V39likltHSKaUjOA+Npz65rpZ5TDbSS+W8mxS2yMZY+wHevIp9HuvjP8AD 241e9v5LG1u982i2sRx9nZCRFNIRyz5GcdADXU/C3xZJ4s8DWsl9Ip1iwP2PUEVs4mT5S3u GxkHvQAtr8QtD1DVLzTtLs9Yv761C/arZLN0a2z0DB9uCaveFvHnh3xhNqFjpU80d/p0hhu 7O5jMU0J9Sp7e4rgLPV7nQfHnxX16x0aTWJrV7LNpb/I7KIsk5PUjk4FXPhDpFjq1xqPxSk v4r3VfEf344OIrJAf9TjqWGOSaAOls73wbrnxLkLW10PE2n2nyJeW8kflQlseZGGG3k8bhy a29d8V6P4bhluNXa5igij8ySWO2kkRF6ZJVTiuK09TN+05rxb7sOgW/y/3t0jf4VqX2pr4w 8Rat4KtLpoNO0+NF1aeNhvkMgOLdP7p28s34CgDtrC+tNT0+DULGdbi1uEEkUqdHU9DVggH rz2ryj4V3c3h3U9X+FupTMZdGfztMd+s9i5ymD32nINer+uTg0AYV34S0C58yRbBILlpBMs 8PyvHIOjAjp/Ws/UpI2jj0vxOskO1g1vqkXyr5g+6wYf6t/rx9a61RgDJyfWmyRxyxtFKiy RsMMrDII9CKAPL/ABZ438YeBtGaebRE1+NZCUvI2KL5XbzSBtV/pwe1cHo37QfiS+1xbW78 N6ZLbBHmmWC4ZJI4kXczAvwxA/hwM1694g8KW9/4bl0W30uG/wBLmbdPYTSsgZeo8tv4CDz jp9Kp+GfDHgOG8eXTvDmn2WrRYWWJoR5sWOnBJ/MdaAOr0rV9O1iEzabdrcIoG7aeUJGcMO oP1p2o6Pp2qeW15bK0sZzHMuVkj/3WHIrH8RINJkt/E1tmNraRUvjGufNtycMSO5XIYH2Nd FBKk8SzRSLJE4yrKcgj1zQBzMlnqGmzH7Xat4i0/aSrOiPdQnP3ecB1P5inTR6DZQ+aUu9H kvdruYN6EFezbcqvv611NLQBw83/AAie1vN1u+u7ZyfMhW5llQ85+YDkVrW+k+E43t2gsrR WXiIleTnnv1/GugCKudqgZ64HWk8uMkEoMg5HHSgCnLqljBbLN5jNHv8AKHlRs53dMYUcVm anqF7B4u0Gyt9E+1QXImM98U/49FVcgZ7FjxXQ46Vwvji81Kz8T+BVsriWK0n1fyrpY2I8x TC+0N6rn19qAO7ooooAKKKKACiiigBaSlHSk70AMlljggkmmcJFGpd2PQADJNc34avv+Ejt o/Ek+kra7mdbF35lNscYc/3SxGcemKNdHiW68Q6Lp+l5tNLMjXGoXmVJKr92FQf756nsAan 8QXE0jQaHZM0dzf5UyAHEUQ/1jZ6ZxwB6mgBmmqNZ12bW22vZ2263seOp6SS/iflHsD610Q AFQWltBZWsNnaoI4IUEaIOgAHFWKACiiigAooooAKrXBB+Ur261ZqvOQQV7GgDEmj/AH4Ge p4xXG+DN3/Ce2+7GTo4JPridhXY3q4f0x0rkPBqqvj6BVXAXR9oHp/pDUAep9qKO1FAHM6y ufHPhU5PBuv/AEUK5lL6x0G51K5tbE6rr+oatNHY2jSDO8hckHoiADLNj2rpdb3f8J14U2v tGbrI9f3Qqh4V0HSYvE/iLxHHas2p3N88Ek8rZ2oqr8qf3VPUjuetAFLR/FlndahPoFhqtl q3i1Ri8MIKw22DgjnqFzwBkk9cVl33hvTrHX72bTbfzrswyS3buuPOmOZXZz6EYHtuAryW+ 8J3XiT9pfWLCxvpNNK3TzfbrdsSQMIg4Ix06jr1rRHxD+K/g+7ex8SeF01mbTIS95euh8ye 2Z8AAr8ueV6ZPr0oA37bwXpN9aaPquswf2lc21qrwT+Y4h2ZZ5HVeM7nOcn1WovhPr99Y/E 260Dekeha1HLdWNruJ8hojtJH++FZyPQg967rWNc0XxV4BfWPDMyX0zCK3EEDANG5IxEw/h +bGf8Ad9q57wvZ6R4V8c2UevSWqR2mnAWt/IhjAnZm892b7qbx93OPlA5oA9rXGOuaWsKz8 U+H9SWV9N1SG+WKTyCbf5wX27towOeOeKuXWrW1iYxOsm6RykaRoXaQ+wGcD3OKAOIuPhtd af4q1DxN4N8VXWh3OoSeZfWs6C5tbg/3ircqfcGug0Xw3b2utzeJrm+GqaxcwLbm7KhVSIc 7EVeAN2TzzXhnx08f6xJLbeGtNka0sJN/26ONz5kjA8xNIvAGOSAfTPpXVfDDxVoviCw+ze FhD4b1+KMNNo8m57adVwA4HX8Rg+ooA67xD8LrXU/FQ8XaDrV54b17ZtkuLTBSfp/rEPDcc Vv6dpMmlF9Y1vxJcam8KMfNn2wxQpj5iEXA7dTmvML6++L1z8TtN0fXtPji8NtdB3l0zcIm jAJBaX7wwcHBwK9PuNO1mTTLjTZzZ6xZTI0bC5yjujcbSRkHjv3oAh8E6nba5od5rNowls7 +/neCQcrLGG2BvodtS+FvB+k+ErfVLXSUKWV/ePefZio2QsygMqj+6cfrXPz+OvD/AIJ1DR /CN9pj6bJcBYrS1sU89BH0yQoygz6iu6sNSstThkmsphIkbmNwQVZGHVWU4IP1oA4Cx+GN7 4a1i7ufBPiy50TTr6QzXGmvbpcQo56tEG+4f09q6XQfB+m6Ja6jvmm1C91Rib69umzLccYx 6KoHAUcCulGM7qN3rxQB5foPwes/D8U+m2fizWjoEs3m/wBlCULGMnJXcBu2nuARW3YeBY9 D8cXPiPQb1dPtr2GKG801YR5MmzhXXHKtjj0rtFKKcDio5preBS008cYALEuwHA70AchoPh DUNE8Za7r51tbpNbmWWa3a3CiPau1QrZ9OuetU9H+G6eGfG994g8NazLp9hqbB77SDGHgd/ wC+h4KE+1dlDqmmXMTPDf28ioP3hWUfICM888cc1z+qfETwtpkSst/9vDfdNrh0OP8AbyF/ WgCPSPCt5bfE7X/GV7dKRfW0FjawJyFijyd7H+8WY8egrFuvhQ0fjy88WeHPF+peHp9QYNe wWyI6Tn1O4GrGh/Fzwt4j09J9Fi1S8uWIH2SKxk3qc45bG0DPfOK6A6v4hhkka88Ks8BXcr W10rsBjkMpxz9CaAMfUvhxZ3esaXr+n6xe2Ou2BbGosVmeZWGCkgbgr7DGK7a0EgtY1mm8+ QKA0m3bvPrjtXG6D8VvAXiO5Sz07xBCLsrlreVSkkZzjDEjAOfeu3U/LmgBQwxzS0mRRket AGQ2rfZ7bztSsrm0AcqQqmUYA+9lM8VBcf8ACOeIYPM+2W8kiDC3EMoSWL6MOR9OlbbMAPm YqKpXmj6RqMiyX2l2l3Ih+VpoVcj8SKAOXj8W2Ok6hDpOu6vb3cM5WKG9GMOWztWUAYBOMb gcHuBWheaVeaUZdS8MkKRl5NObiG47/L/cb3HB9K6Ca1gntHtprdGgddjIVypHQjFYo8P3W nhf7A1Ke1VF2i3uGM0RHYc8r9QaAINK8aWV9p0N3qFjeaQJU3j7UgZCOh+dCVH44PtXQWV9 ZahD51jeQ3UXTdDIHH6VlWFhrVrkmTT4I5Cxe2hibYGJyXDdcnvmotO0OTTdaudQtdO0m1a 8cG5ktomSSYDoT2z70AdJRWZqEerXKKul30Nlj77yQmQ/gMgVWtdP8QRSq1z4gjmTuq2SoS frmgDcrD8SQ6pNYW50a6trW4S6hd5rlQVWIN+8Az0YrkA+9aYhcBf9IlOG3duf9n6VyHxL0 ebUPhfq+n6dBLLcHy5I44ssxYSq1AHcUVFFu8qMOMPtGR6HvUtABRRRQAUUUUAFZ+p6rZ6R bJcX0whjkkWFMjJaR2wqgDrk1ddlVWdjgKMnjPSuNsGh19ovF3iDTn02HTpZW09buTbtjxt 8+RDwrHnGeQp9TQA5JLrwP4P1DWteuZtYvmlNxcfZ+AzuwVUjVjhEGVHJ9Sa1/DWvN4g0yS 6k06bTbmCZre4tJypeGReSCVJB4KnI9a828ReJr2b4i2mn+Zdat4Yv7Nv9G06AXMNzAwZZJ CwySyuVGAeAa9A8G+H7jw5oH2O91B9QupJmlkncYJGAqD8EVB9QaAOkpaKKACikwDRjFAC0 UUUAFVJ2yDirTdKqyDjB+XPpQBj3KvuO5S/t61yXg/nxvayAgK2kkgbec+ec12NwrLMAMN7 VxvgVi3iHT9z/APMKPyjlR+9PegD1HtRR2ooA5vVwT448L4XOPtRJ9P3Ypuj3AtbXXriRgy R38p2r1J+Xj6nIH40a0rf8Jx4WKyFP+PrKgcMPLFchdapdpq+r6fEYbRI9QkkRpH4b5EJnY DoiA4wfvMQO1AGvo1xarKviNdAttO1XWrsx3CvjzVjjyrMzjqQq/StC++1apZ2/mQg3clu8 nlrjKrvUgYPXgfrWDoQbxRfvcJaXNn4a02MW0E96pSS9xzIwVhlVJAG4/eGa6TTNc/tYXd7 Z6Y8MkUjWtt9oIRp9vLMB2TOPrigDnfAng2zsri/1m406G3ku5lMaqu0tsDKHYf3vmP407x Jpk01xLZWOnxahdXJx5atgIu4fKzYwqhV9z83Arfbw7HeXyya/qD6i7ZdLbYFhhI/ukDIx6 k5roILe3s7cQW8CQxDGFjGBQBx2g+BUsooZdRmC3EX+rhsXaKJOCuTjlm2sRk8Y6CtzVtY0 Twvobtc3ltYrDFiKNnG4nooA6sScfWuIuviDqGs/F7/hBfDNxBaQWsEklzqEkHnCSZcZhUZ GMbuT68VnXvwv0rS/Fb/EPxdr93r2rwSedb22xY4nkAwiLHk5x6Z96ANDVfh74U8XX1raeJ NFKa9Pp3nTXVu5QQkkA4XpndkjjrmuM/4Z8Gj+IYL6w8eXVhC04EGId0yNnIAbucDknj2rv dK1rU7SxXVr21/tDV7xVhknT5YVPJEUI+9LjJyRwSM5xV+G/l0zUY9T8da1aW9xN8tlp8ac QE55yMlnPT8wKAN3w7pus2vhtdN8TX8er3SF0a5KbfPj3HaXHQNjGcccVFJ4ZkW7gmsvEWq WMMTEm3SRWjdf7uGU4ArL1bxxYaejfa7g2spTdBY8NfXYzgbIeoySMd6q+Er7T/Emp+KtG1 BJby60q8a2lW4YtmGRQ6qe3qD6YoA7iC0WI7nka4ftJKFLY9MgdKo3ejlro3+m3Bsbx+ZCE DJOB0Ei9/qMGs2KyuvDt+tposv2myMW4aZLJ80SrxuiY9v9k/gaZN4oWW6uNOk0LXraGMYm vVtwEj4zkHJJ+oBoAtT+J7bSo5m8SQtpaxYPntloZP8AdYd/Y4P1q1E2t3wiuFEGn25BIjc GSQg9CewrNudP1nVtElbR/FqKtzGDazvZJKF9Ccn5vyFc5oHgbXvDXiNPEmr+LtV8UTx27Q +QxEahWbcx2ZwxB4HoKAPPvFnxt8TaF401rwtpb6ffeRLshuDbu7wbVBbKIfn5OB0x3zXef C3Tta1zwmmv/EHSLSXWrt22SSw5kMB+7uXov0Haun8LeH/B9ibq+8P6baxz3M7zXDlczCRv vBs5K/7ta+r6xa6TbRs43yzsI4ogwUtz6noB3oA8d8QeMJZJtQtPEHw0sJ5beIG28xiFuQ2 9VUMVGPubcf7QrkfC154Fk+IUfhPTY77TIZZQ1oouEnsYpTHuaNo2GcqwYAZKjHFe43Xi7w /dTWen6nbf8fdx9mCXCghH6D8ckDA7k+hrhPiJ8L/BemeD/EHiTT7dtO1KPT3ht3jl2qnG0 KoPQnkZ65JNAHpdrD4k06BUgOm30SnbgRtbMfoBlf6VR1LxtZ6VIbPWtKvIr142eO0gUXDT gddu3t/vYHqa83X4sRaJ4Z0bwlY39pqfiK3s1W+vYsm0sVRQGdmJ+dhwBzgkjmsnw7pl/qy y266w/wBm1p5LrUtYlb547MMN8SMeT5jYUsMKF4HWgDpdD8U3Fj4bn1tfh5o+naHeYZbC3d UvFidtqPKgXa285+Ucj3rpPDt7qFvIukwXUemTEmS20/UGMqSQsMr5EvBKgfwEEr06Yqvbr DqGqC0htzBBNeW6wqEx5NvbruVfUcYb2DCuiWwtb7VdV8P60gvUL/brTzj80cbcHYRyuxhw RyNwoAuW+vNDfmw1+3j0y55aKQyZinUf3XOMEd1PNXLvxDpNnqcGlyXYkv7hPMjtogXcp/f IGcL7nivDPi1afEnRfs1hB4le68K6hILXzHiUPaluAszgFmXH8QGTjnrWN/wjur6Do1p4b8 MeLL8Xd8BCZrC2X7TqGCMmJ2YssEa5+fIXJAHegD23xF42/sbTpr5LOLyrSYpeC5uFRokx8 pAXdlnOAq9T6VYHiTWY9Jh1W68J3EVoy+ZMonWSaFP73lgc+4zkCszwn4Bt9O0+z/texgD2 cxntLbd5vkvjHmyOf9bM3Uueh+7XVaxa6nJHBcaXOFnt33mB2xHcL0KMe3HQ9jQBds7q2vr KG8s7hLi3mUPHJGcqw9RVgEVxKw2X9qMmlXM/hzV5DuNvKn7i5Pf5M7W+qkHvWlH4ilsplt /Edr9gkYkJcoS9vJgZPzY+T/gWPrQB0Y+8adUcU0UkKyxOHRgGDA5BB6EH0o3OckdaAH96W mr60pYbsUALWVr7ahF4c1GTSrmG1vI7ZzDPcDMcTY4Zh3A61qdRVTVYWuNFvoEj8xpLeRAg /iJUjFAEejXS32hWF2l5HerNAkguI12rLlRlgPQ9a0K5zwPpt1o/gDQdLvYfKubWzjikjP8 AAwHIro6AA0UUhIHWgBaaWVfvHH1pss0MMLzTSLFHGCzO7BQoHUknpXOSXOo65rlzpq6Wn/ CPJEY7i4nJzeMy8LEB/AAeWPXOB60AQtPN4l1Kx1DSdaWPQLOV2uGhBVrqRDgKHPHlg5JI4 YjFYnjTV577VYfB8SxyRavZGaykVTIs9wkgYKxHCxgKNxPZqi8UXVvq9kfBGjNBb2l9aSQ2 VzbvhFuYGDNbOo6KVGD6jdVb4ZaTqN54X0G71OztrBNOaWWzNjKSu2Rm3wMrDKqvAx/sj0o A3PBugTrLPq2qaCmkP9qeaysjIrtZ70Cy4K8YcjO3t9TXdUUUAFFIw3DGcUgGKAFHU0tFFA BRRRQAVBPU+agmTgnd0oAxbgnzkz03DmuI8Asw8RabHjbjS3GO/E7V29xyy+xzXDeA8Dxbp i8nGkzH/wAmmFAHrXaijtRQBz2rbW8ZeGj3H2kj/v2K5/R9L0/VPFGuMtmdkeoFryV4+Lp1 VPLQE9VXgkdMit/VZNvjPw9GWADR3Jx9EWuW1i/1KDRdYsdPZ7c3d1cx/aUXe6HaPu9l45L MeOwJoA3NY1pb5fsGnM06GZYWdRxO/JMaHvjGWPQAetcX4q+J/g/wfbQJY66NX1bT2dGsbQ CQyyMDnewHyAHuOeMV5uq6hfpc6v4z8VajFomlRi3tHtlNkrxAYmcoOcPjYucFzzwKr6Rol 54k8YWl/wD8I+LG4ubZn0rRIo/Ijt7RThXnccqHyAc5JBY9xQBr6f8AHLx9pdyseo+Bo7mK 6+aC2tkeNiSA52k53cOp7da6fxF43+Is3ge+1HTNPu7PV4/3E+mx6d5i2bMOSZ93JVTncAR kitC18H33hqbTJtQvBrHi7Vr1E+0IpSG2jQmQqiZ4jG0ZPUjaK9Kn0O3/AOEdOkx3EtuANw uI32ur5z5hPfnkg8Y4oA+O/hbq2oaH8QtP1iG986BTI98qxmZxCcByT3YnHPvXufi7VdA8H fEq6vPFnh+e8t9bhV7bULV2lKLFgNE8R4QcjLL1B5qbw5beG10a78TQWh0q0eZY75pbX9xK iOS/2cKOjuMkn8OK2PGHgGT4mCxm1TUptGtLVJPs62pDSyiQLyzdAPlHy80AdFLNHoulnxF rCJ/aDqsUUKnCxbvuxJ+mSOuKw9T+2appr6neNb2dxbt5NuY8DMx/j3N3jXeR2zu9KwrIax c65bz+NLyBLrSHOnaUrHAuJFX97fMnrt+6OQDn1rvftXh280tdNt7X+1UhBjNusWWGQRlg2 MZBPPfJoA8U/Z7s7TUvEvinxNeWhuZFlDQXtypdl3M5Oxj6j0rF8A+Pobb476jqckz2+l6/ eTWzNuLpI+QIuOzcDB9DX0FPbalH4XubHw3oUGlTSRNHAJSqRxE/xFV54yTj1rldA+Fel6B rdnqNn4e08NYQrFbl5nYq+SWkORyTuOM9KAO51h4rPUtI1CXKhZzbnHfzBgZ9sgVsFCzZzj HTmqGrtcpZo1tb/aR5qiZF+95Z4Yr7jrVOO71GHUbUWq293ocissk3mES2zAcDn74J47Eel AGavh/UtI8RXF3pmpXr6ffEsbXerJaSt1dUI5Q9SM8H61twXkluLaz1R40vpWYJ5edsu3uM 9DjnH19K0gV2DsB+PNc14t1Dw5HZpp2t67b6PcXJBtJJJQkiSA/K6g9SDj68igDWvNE0++k 86aLZcchZ4WMbr/wIc15p4m0DxNocMuorDP4qihDyCXzvLulBxiMqBjyx13L8wwT15r0vR7 qabR4Gu721vblF2TT2hzG7jgkenuO2a4D4nfF7SfAds1jalLzX3QsltnKwLjO+THTjoO9AG ToNjZadJaazqt3Hq1wu6exhhZRGzAHLoDwkUYJG9uSSSewrzDx1rPibxYYdK8P6RcXcOsuW GoyKd16RyRCrnMduOgbA3AE9DXqPhH4ZWOr/AA/0jVtYeaw1+8DXl5e2u1ZJ1lbeYX3Agxn 5fkIxxVTxFoev+Eri/wBVg0+48UabeWXlzTwRhb5dvSJmHSFuSxUZA4AFAHG2/gbwX4Z8Ji +1yF20p44jP+8LPeyA+YLdD0cbwc4+UDuTXaw6lc2iX/iXxIoit1tYJo9FiiVTHKcmC1OPv bV2sw4AZsnoK868OR6x8SNbTxn4yYx+E9HYeXbRqUhkkX7tvAg+8NwXJ9gK9hj8M3d1b2dp r8hn1PWriS4uQBhbSDcJGjGO/CIW6nBAoAseHTeL4t0+4mn36dLbTW8Py8y3YIeeYnuDgqu Oyntium8RR/ZfsfiOFS0mmt84UZaSF8B1/k31FQ+K9Pt5dP0pfOlsUtL6Fo5bcYMfBUAe2S Afar0bS3dnNo+rx+XPKhjLJwJhjlk9PXHagC/e2NrqunyWt0glt51+ZT1x1GPQj17V53FoZ 8JeJ7jUoDHbXVzGIvt0qFre5RfurJjmFh3YfK3XGa6XRNfubW+l8O+IxHbajAT9nmPEd7Dk BXU9mwQGXsfY107rHIpSRQyuNrIRwaAOb0XxdFfacLjVLGXR5o7hrWaGUhwjjodw/hbqp7g 10+4YzmuJ1bTdW0GG2vPDFsdRjhuMz2UsnzNbn7yJn7xU8qD06DjitUX1r4ksi2ja3NZTJw QijfG3pJGwyPocUAa19pljqtqbXULdLiLO7DjlT6g9j7isZ7TXdGtXW1Ya7ZqD/o1xhZ9v9 1X6PgdA2PrVC7vfiBpM0Kx6fpevWhbEk0cjW8yL/e8vDBvwNJ/wm15G2y40J1PPG5lz+JXA PsaAMbR76+0zVJf7O1Wy/syQea2j3kDWstsS38DsSB/u9PTFdbZ+JY8z/wBqQwWUaAusyXa So4z04OQfbFQT6vLPbf8AE48J3TWkibsoI7kH0BVeaWzbwy7rjSI7CWNxsW7tRASe20ngmg DWk1qxhsIb64kFrBMPla5YRDPYHd0zTLHWLfU72VLS2uHgjH/H0U2xufRSeW+vSqn2Hwut3 58hspJt24ieUNtPXIDEgGtY3tkiKxu4FRh8h8xQCOnHNAFkcDFNlj82CSLe0e9Su5TgrkdR 71AmoWL3bWcd5A1yi72hEgLqvqR1AqGHWLK4t5riJnMMJIdzGwHHXGRk/hQBneDW0/8A4RO yi0rUrjUrWANALq4bdJKyMVYse5yDXQ1xvw4s/wCzPBNrY+YJSJ533gFQd8rPwCAejdxXYs dozQAE4qvd3kNnaTXUpJSFSzKi7mOBnAA5J9qyfEniey8N6bHc3MU1zPcSCG1tbZC8txKei AY49yeAOaSPQYbrXovEGoNK9zFGBb20jAxWbEfOVA6sc4LHsOKAKa6efGGnWd54g06ezgWY zLpsknEq/wDLPz19R125wD1zWZ4/vL6PQ9MudN8QSaRpRuxFfXtpsLxRnKqQzAgKJNob64q t8Udf8SeGbXQdY0C4VkW98ieyaLeLzep2R8AlTkYBHQkZ4qt4bsdQ10alpN9oax+DtQaSZo r1Ss2+TBeDZ2CuGO4cHPFAFTwx4W8QatLo3iKXUrOPT7iaPVrhFibzWuQhjLxnoqyrtZgea 9YWNVA2oqAZICjGM0QxR29vHBDGscUahVReigDAAqSgAopKMH1oAWikpe1ABRRRQAUUUUAF Qy7Qv9KlqrMxLeWVIfGc9qAMy5U+buUj6VxHgcIvirTNvU6Xcf8ApWa7a4IWUAsQc9q4nwN G3/CUaY7dtMuP/So0Aeq9qKKKAOV1kt/wsbwsoAx5N5kkdPkSr+lRO0Wppu2s15Jg4BCggY OOhqpqw/4r/wAM/wDXK7H/AI4tZraU3iHw3rVna6ncafdJqMz291bSFWilB+Un1Geo6EUAL 4r8E2uvS6Vd3UR1CTT38zy7h8QOwHEskaj94y9l4FZnh3RrXRvEOpazbafdX2tagpMk1w2z CE7tzZ4jUkDCDoF6VN8Pb3xhY6f/AGZ8Sb8SazK+6BwiLE8fQKGXq/GSD6jFd1cWcF7A8Nw uY3wXCkjdg9CfT2oA4+11K8vNYmvrCzGr3duhtd0cgitbZsgugY8ueBkgdBj1qjdr4kur5N GudeWa18tnvrhbdY1Tn7qsD90Dg5GTx71b8UeItA+H3hspqGrLbPPI0ihY98z5OSI41HJ5A HYZFcFp3iKa51nQ7fxlYSaBp2u3B/s3T2kMk85HIe5IACKcgAe/1oA7Kx1C4/s7UtdEMlr4 es7V7LSrLb894e8zDvuIAQemT/FXkXw/+OGk+GPA1j4d1rS9XuJ7eR0W5hCttRmyNoJzkZw AAfavefFuqeGdNsrW28QRRTvdSi3tLMD95MxGMIM9ME5PTFed3vhW3k8e6ZdWts1uq3vmWs RRWNu2N0txOTnkImyNONu7NAF6H41fCCxt0um1V/taRZZZLaSS5TJ5Q8Ehs9RXp+l3Wnatp 8Ouaen7u9hSRZWj2OyYyu4HBGM9DXgb3PjOzudXvvAui6ZrT6tfG5t7+6WITeSud0bZwHA+ XD543AcnmppPB/xQ8XabqWofEzxXL4Yso4/9Fs7CdUQuem8Ln5egxncaAPR/GPxe8H+DFkh vb37dex43Wlnh3XjOW7KKw9K+OWn6r4aj1uLw3fMJb6SxjhjljYlkiMu4nOFBAIGa8QsPhE troEepeMNQeyuJFW4aJGIlROQiuWH32POOflU8Zr17wj4e0fxf8E5odB0Ww0ySS4mNpsLFP MAMYldurEqzc9OaAMuw/ab0t9QaPVfCl9Z2fGLiGRZSo77lwOADkkE16xqWo6DZ+DtV8SSX UUuiz2n2tpEO1JFKcEN6t8vSvjbXfD8+h3r2F29x/aIvDZW9snDNbL8qyKvVi7Y2A9QCTXr GvQaha/B3QvA+t3jW9pb4e/lHy74ozvkjH+6Csfu7e1AGzD+0FeR6joulN4JMZv4IZox9t3 tHG6kqW+XqFGTXK6f4fi17wlrXxd8f60GlnjlbRUlPAIP7tghOSQRgL3HNL8O/B1x48/tPx prl2NM0eV2tVO/yzsPytsboAqAIDxznHIr37R/D/hq+S2vbf/iYWth+5sY5o/3Vrs+X5FIH PH3up9aAPHfg9onxEEE+qQ2n9i2Mtuiw+d+7jupMHM0kWCzHnqCmcc1xuseANTuvidqemR3 F1qWlWTJca1rU8ahkfG9wmTgnHAHbNfV+pQ311EkNpc/Y42P76Yf6wL6J6H3PSsvUdBiutK g0azMUGltLm+VhuaeLGWUn/aOMk84zQBs2s0UlhE0LrsVAGwynYQOhxxxXL6D4+0PxA2u3G k/aLyz0m4S3kuIk3iU7csygclRn9DXmXxM+IXhvwn4b1Hwn4Efbqt9LuuHs8mK3Dff+bkBi owAOmSe1c3+z1qGpL4n1nRYbsQQT2PnxKBmNJQQA209Tg/pQB6/N4R0JbxvEej6HbarZyMb pYbaTZJHN0MkXIXOM8cEHpzVzS7FWnn8Q+E9VmvZGRYJLDUZmYRhTnywT80TZz1yDVi1hWT Vv7L1PzdK1SQGRZbCVoob0Dqyj+8O4PP1FJfaBrMUgurG8FxeocR3YYQylf7sgxslH1waAN OPXrG+tZrW7U6Zex43214ArKc5yD0cehGav6nbvLbiS3QPcW5EkYOeo6j8Rmub0jxBY+Jbe bSvFmjrp2p20hjmtLxAY5PSSFjwynsQc1rSadq1hJ52i34kiH/Lle5Kf8BkA3L+O4e1AEer afF4i0aG80/yjOiF7cyLlGBGGjcHsRwe460/Q51fTDJFLJLFEu1rWTLywSL95M5ycdADyfW sq31saH4g+w6xbnS7W+yyFyGgSUDJxIOAG54bBz2rU1GFrK5HiLSoDPuUC6ig5NzF2dcdWX t6igC5p+taVf6at/bXgNuzlA0o8s7x1U7scinX2i6fqDec8bRXIHyXEDbJV/wCBDr9DkVDq mmte2BWzS3YS/vHhuYsxzZ7N3U+9YtmLCeWSK1v7/wAP36EI9o0oKgA4yiPlGU/3hQBpxXe qaOYrfVA2o2rMES9ij+dT0AlQd/8AaHHsK6BVP8TEmsOHS9agbcviaa4H92a2iI9sbAp/Wp FPiSEkMdOuFx8pxJEf/ZqANjaCc1FcWtvdwmG6hSeI9UkUMKz1k8SFiGtdOQdj5zn/ANlpb a61v7YYr7TreK3Ck+fFcbyf+AlQaAJI9C0WKDyI9LtVj67REKdNomkXKxrcabbyLGCqBowd oPUD0qKfVLqC+Nv/AGNdyoc7ZotpU4GeeeKsrcXb7GFiVVlDEM4BU/3TQBj3Xg+yu9Q+0yX dwITIZJLZQgjlBXBVzt3FeAcZ6ir+n+H9I0uQy2NpslwVDs7MwB7AknA9qt3d1NbwGSG0lu mDAeXHgE5OM8kdKV7iURho7dpHLBdgYDjON1AHO+DRpca69Hpq3ICavcC4a5bcXmJBcr/s8 8CtC61+zGtx+H7WUz6nJGXZYk3i2XHDy4PygnAAPJ7VxUKalo8+oWPhvUIb6bX9blle+2K8 WnAr8y4z87DaeOgzzXSQ+I/BukPL/wATOygmnctPMq48+QDBJYDDH+VAF7w/o11pUEv9p6t catfTyGWWefAVTjpEg4RR0wPxzXnOs+JPGMPiLX49Qkn0iyspbeOMadGtw8dnIW3XeCpy25 NuMHaMnBr1uzvLO/t0urK6S5hYZDxtuBqAaXZnXBrS7hd+R9mLbjhk3bgCPYk8+5oA5/w9b zeJvB2i3uuTSy3UMwuo5gnlNIVZtjsmPl3LgkY711wXHc0valoASloooAKKKKAEpaKKACii k78mgBaKKKACoJFTcueo6VPUE6K1AGXc4WYK65Oeo9c1xXg5PJ8aWMQbcP7KlbJ7E3GSP1r tbpvusOPm5BrivCBLeNNLYrtLaPNkH1FzjNAHqHrRQaKAOZ1Yr/wn/hkENu8u65HT7i9ayd I8Z+GbHUNX0i91y1j1GHUJVa0z+95+YfKOT8vOa09Zcj4heFUHeO8JH/AFritT8GyX0fiDx V4aMNl4xtbq4jt74Db5iYXMb9jx0PbAoA9FF3oXiGwMEdxa3sbnlAwyD9OoP5Gqtv8A21o9 1DZyF9W06Q4Wc4E8HoHH8a+45HfPWvjO717xT4u8WnXl1SCPxBZ2/mwE4gL+WclEIxuIwTh uSM8npX1b4H8aQ/EHwVbyNJNp2oXMPzNAwydp2s8TdxkHryM0AWPFHiDw3/az+FdbWeL7Zb Fft8K7ltyx27WdcmJiSME4BrzP4m/CW6u49M1Bdf1TU7yWeKxnluIfMEVsARnEYBGOue5PN dnrvhvxPYz3Nn4WjuYbaSFDZzW9wibbjcS73Rf5pAePXuMDNd3dapDo2mRXGsXSKxUIdgOZ Zf7sajliT0A5oA4fwr8OYNHFtqQv7vVtYeIQNqerqfPtYV4VIoz9zt7+tY3iC8W51HWdGsD KNPRBbyXFi4ee4GM3Kr2EhbajOThRwOeK7zRvFj3+ranpuqaXJo8tlCl0rXEysDA+drOR9x sqcqT0wa5rx14Mm8UeDDJ4A1K3sXupFvC1vwt6V5QCQcKN3zZ7nrQBzd7Jvm0zwVbWoW4u4 la8hs14sLOMgpaRDrvJwGc8cMT0wPRLxLyW+tI7pkk1a4Ja2twN0Vkg+9KezMOxPfArF8Pa dpHw6h0/TzpOq3uo36xw3GqtEZ3lmILBHkHQZzz9315NamleJdDh0HU/F2tXiacVmeO7+0S DNr5bFBEcfnx13UAed/EayvvE3i+2sWB/sa0XMkqgI0jgYdm77j91T0VS7elbXgvxFeWNzb 6bCk1zpEcbLFbworsx42lT12j7vpySTgVufELQ7HW/D77nvEi1XyYJJLV9rGLcG29M/N0Pf FRQWekeCtMkudS1LTNHnuIxDunk2rbRDgIik8//AKvSgCPRvCuj3XjzVvHGr6XGk021IZpr jzERlG07Af4h0JHHYdzVf4geH9B1+3todQstQbSbUBpBvFtbBF5y0p5AzzgAk0tvr2jyPb2 vgmyfxRfrblku2lHkQQo4RsFjjIPRQMn171ZtPBdlq3iOPVPFl3qmp3squ8Fhcufs1qm47C VT5Q+PUnnPpQBN4fuPD+rPplrCkN3YeW8lhDY27Np8aL/FvICyP0/EnjrXb6hqNrpdg95ds ViTCAKuSSTgAAe/Fcl4n8c+C/hjpVpY3BFuCNtvp1nFucDqTtH3R3JNUV1VvEsU+uRXhlsp rxbfRrZWzHcsgGZGAHOHDsOcYUUAdjPOuoXX9nojTRBR54xtEbZBAZs9f9kc1Z1DTLDUrZY r5PMgRg5TdtRiOm7HUD3qews4rGxS2iYkLyzscl2PVj9TUep6baaxpd3pt9GzW13C0MqqxU lGGCAR0oA8AvH+HfiTxdNoNlca5q/nXLRMNOth5Z6eYDKcZQNjkcDGO9eg+GfCHhzwf47a0 sLCS1imiBtpnGVmbbgoG7sACTnru9q6vTNB8M+FbSOPTLO20+KGJIVI6qmcAfiep71tyRQy mMyxI5jfchI+62MZHvgn86AKWs6XFqtmLd2aGVWEkM6fehkHRh/UdxkVV0nWJJZv7L1hI7X VUHMY/wBXOP76E9QeuOo71U1DWdasvEdppaabazx3YdopmuDHyuCUxtOWwc9R3qaNrHxXo9 xDJDLaywSPCeQJbaVf4kI6diD3oA2Ly0tL23aC8t454n4KOoYGuDn8YWXgzxlp/g3WNSQWd 5byXFvd3coRrcKwAjck/ODnAPXsa6LStakt5v7G8QyrDqcZ2rKRsju17SJ2ye69jntV7VfD +h68I/7Z0i01Dymyn2iIPsP4/wAqAJLS80jXLEva3NnqVqxwxjZZUyPXt+dcLJcHTPE+peH fB+k3Ajs4kubqS3ul2wSSEsqpDJ8pyFyeRgHiuj/sTw54TbUPENlZrpsaQNJcx23yRSBRnJ QcZ44PvXlfwP1yHxRqHj37TKkd9qs63jFWJk8t1ZB17JwBQB6AvjHWrGw+0an4bvbsRysk/ wBlWNZIkChvM8ved456qSfalHjnwT4g0y3mkjuLuwvsxxSS6fKEfsfmK8dPbpVywgt9c0aG x1SP/SrF2jiuYm2MTGdvmRkcryOR+fFY2oL4g8JtJdDSE1vRZpALyG2/uH70vlEYDDqwU4b 0BoA0NM8ReHtKvJ7W2vLwwyOAkMrbki46R5OcdOPet2PxRokjrHJdm1kZtipcxtEWP/AgKq +Hrrwb4m00ajoMWnXduGwxjgUNGw/hYYypHoa3rtbP7I325Yfsy8t5wGwD3zxQAiXVowIW6 iPGf9YCf50qXFqyrJHcRMj8Bg4wfoa43Wtf+HOlz29jftYl7hfNVLaDzflU/ePlg4GT3rY0 G00C6hlvtO0YWqNMwzNAULsOCwU9OenAoA3ZGWNQXfC55JqTjHSk2qRtZQR6HmqmoX0djaT TMks7xqXEEC75ZMdlUcmgCzLLHDG0s0iRIo5d2wB+NcveNqniDUNQ0GXTZ7HQzCYpL7zzFN OxxxEF5C44LE9+KVdHl8TQ2N74psPs/wBmlaaLTvN3xkdFMwHDMOeOgJ711QAAAAwB2oA4H wV4Q8P6Xp2t6Ra3EF/ZNqMxNqi4SzLKAYhznO3qc8k128NnaQ26W8NrEkMQ2ogQYUdOK53w bpN7pa67NqCJHJf6vcXaKrhsISAvI74UcV1Q60ARQ29vbJst4I4VznEahRn8Kko/ipaAE6D ApaKKACil7UlADVXaT8zN9adRRQAUU1mVELswVV5JJwAK5m+8a6RFewaZptxHf6pcTC3it1 bHzFS+5jjhcKecGgDqKaybmBJ4Haub07xfplzpMV3e3EFpcGaS3a380O/moxVkUDljkdhV6 38R6JcnCajCJOQYnJSRfYoeQfrQBsUVRttU0+6dY7e6WRmGQKvUAFRTZCbu4qWo5KAMi8BP zBh9R61xPhHcvjnSwxJJ0m5HPbF0a7q4XDBgOh6VwnhhPK+IWlLuyf7Lu16/9PWaAPUqKPW igDmdVX/i4XhxstxBdcdj8qVkaax0HU77Umb/AEK/1R4roSSZEUhwqSL6A4AI9SDWzqhB8e eHh1/c3Xb/AGVrlYb7Srka/wCHfEd7ELK91KS2hZh5bQSMAUXJ75+ZX9eOtADNY8C6QviS5 ubfSLWWeRkv4EmUMkrIW82AKRgbtxb6sTWLq2i/8IzFa+JfCVpK+jPIC9vZKFksS5+Z1U8E qeo7glTxgju7ZLyBbfQ9cuZJpUUeRfuAGLqMBg3QsfT68YrA8TQw6FOdb1C6awZwYbyZT/o d6jDGXjJ2h/c4zzz0wAdLofidLqC0i1J4o558iGdMiG4I6hSfut/sNyOa09W0DRfEEMEer6 fHeCB/MiL5Uxt03KQQQfcV80t8SIYHSy0e3jk1OSXY9hePHNZ3kYJC4mDAI3GVLfMOmelU7 L9oLxtDqzWNlpFlcRTMsdvaOXmcN0KqwOW5xgcnmgD2XX/hONYjFvBrEsdjNdZuLIjEL25w G45ZpQvRiePSqGt3fji51ptL0uz/AOEU0Cy05prS5aYRLGyOEDTAKRtCjIjB5BySOlcBpPx k+MM/iWSJ/CUd9EkJlawjtXhYAHBbeemCCOfSvbPBXia+8VaVeW3iTR7aw1C3dPOtY5fOja KRA8bgkdCD6dQaAMm9+Jw0TQX1DUNMubsCJTbpGm2a6QYD3DIeIYsngt1yKh1jw/8ACvxit 14i1m2gCQyG3a/eQxRSycfMpyFkK4wGwehrstc8J6L4i06+sdQtSYb/AMsXJifY0yIchGYc le2PSudi8DXzeMoru6uwNGsFC6Vb2jeSlmgUBomiIKybufn4IHFAF0R3tlFa6hplu/ieV4x HHetcqAgY/eCABdo6kjBxwK8y1zw3qvxGsdUbxXe6Va3UUivbR6fE89zBEjMoUKT/AB/eJ/ DFe13GsaJpN3b6ZdXltYyyj9zC5CK/PAU9M+3Wr/2eEzG4WGPztu3zAo3Y64zQBw3h3wHp2 n3t5fw3wvRrFtENQlYbHmZAAhULgIu3jaBXLfEf4vXnhW9Fh4dj06/VgsKymUkRyk4KsRwp UFWA5yOeBXf3Hg23W+S+0XUrrR59pSYQEOk6YICurZHy5O0jGKy9S+F+ganaWVpdRm4gtbf yFjdVxuJXfKcf8tGChd3YE0AeZ/BjwXca3rs/xF8VeTq9xKuILpphLmYMyu23HGFwBn1r1r w9cR3HijX9NhNm+maVJEtottbeUto5QiWPd0Ldzjpvwa4v4r6tq3hO20LRfCUNro1vqc8qv dtKsEUMmMhj6nq2P4tuO9NeLUNS8E+HfDfg3Xl1m4u7yG41fVRGyl4y2+WU9ACxGCnXBxig Dp7LxQ+t+LIgt4LSEM62dlBKskt7GDtkmkX+BA3A5z+eK6LXfEumaDaqJ721+2SFUht5Z1R 5WZsDAPOOa8MfxtYeCLXxXJ4RhstRurCY2dlAhLGFdzSXMjHAyiswJxgAgL2p/hnws/j3Q4 vH2nT/ANma5fRRTXmsapbCXZJHyUgjbhUz1b0AA70Ad/puteH3+L2qaFb6k99dxx+bdROjy MJWJ2xggY8tFzx0BYdzVfWvF3jzR21DXm0SMeGrPbJM0x/fqN+H2Kv3lCnJJ79KyrXRmHhz Wb3S9eutM0v7O0moeIFtsXepSqD5khVlB9gRx6eteNT6B4ni1a80vw/F4i1HTXsh9hjv4bi OS7SUAP8AdO1NpXcC2PTvQB9WWtzo/jbw3Y6pply5t2dbm2nCFZIXGR0bkHkgg9iaxfiFcP 4b0C68XaPHIuowKodoSojkQsMtKGIDADOOc9hXkGj/ABUuJvhbb+GdPtZrfWYreQX93uaIR JESZmEhGPOKjvxk/Su80Dw/4K8UaNYNBrzXXhxGTVodIuJcmFmB4k3HJjyCQpHXNAEHhj41 +EPFGgXA8ZiDRJoCC0d3/qp0bISSMkZ5HPqM11enaxdteXOn+GZhqK20UbG01CUpJGsgzFK r4JMZAIwRnivGfH+lahrF1o+oeAkbW/BocfZrXT4vOSAxkiQiIj5vmwQSccYxVWzPxE0PTr TxVosmqR6jqs6Jq0FzYH/RoIzhWaWUcbhyccDJxigC58YLz4j6t4vs/CIDvbzCLybbTwyRS yPnG9ickcHrwPeu/wDhb8LpPAF1cajrGp2jatfxmC3jhX5YgcMwGeXOVB+gqbw74rj1LxdH rOvadb6VbT2f+hXzXiSR3S7yFkXockH0xjNdN441qz0TSNN8V/abU21jcCR5G2sZIWXDCPn ljxjFAHHajrF54Ujt9QvwltNb615t5MykqVlBEg/4FkBCOvAxkGu9HiiyguzdSXYbSpmEQl 24+yzA7Ssg6qD6nAH4ima1oPh34gaDFFess8O5Zg0UoOxxyA2ODjPQ1xvjSy1LxAkekeBJD ptzaQsbjX1hypTy9phBAJdzuB6cY4OaAOz1S38KwarZyuptr/UZC6XFiCpkKDJeRk4KqOpb jmvM7jXvCPijxsuj6vca/rWkRySbEmdfsU9xGuRHsX5nyGypPyk4pvgfwxqFjJN4bk8Vags 7xiNYRZmCK2ePa5I5YN5m4buRkZHevSzpXiSFbSGz/seLe5W6ljttohTb8rIv8TZ7HjH4UA ZXhBPsXiSa2n8GWGhi6tRJG1pEodFBz5UpHfBB4GMkjkivQfM2/ex9ewrgbrSPEdrrkviK8 1y2Vre02TR6ZY7p7gB9yqVYnI646ck84p99pHiPxhpWmS3tsujW/wBoMt1pk1wzGeHGEjcp jB7kZI7HNAG7qeq6vNc21r4c0yK+Ey+Y1/NMBbRLnGPlyzt1wAMepqe18O6fa63c63skudQ uMqbiZy7Rpx8if3V46CsmLw7r1vpDmDVlsbyFf9GtrCILaRIOVj8s9fQnjNW7TxOWitF1DS NRtJJUAld4P3ccmMlcg569O3vQB0gIwOaGdURnZgFUEknsK4TWfHd1a2ryab4fdpg6x+Xf3 KW5dmYKu1QWY8nPQcVWubP4qQ2t9Ncahod9CIX22kcLxbyyEbd5JI2nH+97UAdH4Nk0K68O jUvDryvYX0810HlLZdmc7m+bnGc4ros1534bt/FWh+FdL0LQ9MtJE0uxhSU3bNGLiUjLqjD OAM53YIzXQLH40uldZpdK07psaJXnP0OcCgDpM81h61rk1jd2en6bYrqOoXW9lhM3lKiKOW ZsHHYDjk1PcabfXkVvFPqbxosZEwth5Zlb1DclR7Cq2geHTod5qN1Lql1qUt86sZLraTGqr tCAgdPr3zQBX0PxvoGtK0a3BsrpGZHtbweVIpUZbAPUDP3hxXQW95Z3il7S6iuFBwWicMAe vaq15pOmX4Vb7T4JxvEnzxg/N0z71jeJo5tE8D6leeHZ4NGeygkuV2Wqsh2qTgrx1x1oA6m s6/8A7UzCNNSHLSYleYnEaY6qB949OD61kfD3WtQ8R/DjQtc1Uob29tllmMabF3HPQZOK6f cKAORtbXxtcEWmo6lBaJbykteW0Su15GWO1Qp/1ZC4BIzz0rHt5F0H4k6tNdT3KWC6eiwRf ZJ5Gmfdud/M5Vj0G0AHk9q9H7UxiMnPIH6UAcVqUmvarDbR3Xhl7m3kmWVIIbsRrsxwJ9w7 d1AOazpPAN1rV0uu3t1ceH9ey9t52nSq4Wz3HbAMqBgjByBkGvSO+f1oyKAOU0fwD4b0TWx rVlZMt/5IhaZjuMmFA3n/AGyBy3fJrpI7eBZmuVtkWdvvOEG5vqan69KAwPQ0AAC7s45pa5 ubVNfk8dQaVY6OjaLDCXvL+dyhEh+4kQ/jOOT2GfWujBHTp2oAWo5dwGdo4p+4U2VsIfX0o Ayb12BwnUcg471xPhnd/wAJ5pG4L/yC7vO0d/tIruLpt2BtAz1OelcB4Rk3+NNFdW3K2nXi 59cXNAHq5opKKAOV1RpP+Fk+HUVgI/st0SPfCYrKutIt9X0a/Z9Pi1Bor2dCjLv3JuztKt9 4e3UdQeK1tTIX4leHgTy1rdAf+OVY06e2tob+ObUI4WnvZVjZ2VSGPOAD1I649qAPBvE2qe MPBph/4RO61TVfD8SMb3TtSg+2x2vfAkz5u3PHIytN8TfHDSdb8Iv4d8S+ALh4761WQol+m 1o8cMrDJXkdDzW38TPGEmm6LcWmo2mn6yux4d11DLZ3JbbxgrlT1zjIyK8O8I+DLnU5Y9Xv 9LP9jA/I8qn/AElshDz6Bmz74oAxrYG91H7PotkyrNIFjtQ28JuIAXeR06ZJr6K0z4T6Z4C 8N6NqOpSR3XiB9ZsS14BtFqDMo2RjpgAnPrzXQ+CfBuh/8I/4lu7bSIraW9ypkSP5j8gb5f QZIGB3WuJ+Ki+NvEnxF0fQNOa7k0qyWxuJUhiykUzPzI5x2A/CgD17w5byWvijWEkP7jdKq q2Nqr5hYD/x81m3vgfW7C5ivfCuoRQ3Vs5Fu9wSR5LZZreUD/Wx5OV6MvY4qeSabT/FniHT 1geeRbIX8Rx99JHIcfUFD+YrvoZI5bdJoW3ROoZT2II4oA848K+KPGfiG28zVJNE0OeK5kt ZbJ1dpsoeuCwxkEEDngiuwWPxLE4zeafcx7Tu8yJoyG9sEjFcZ8Rvhlp/iF/+Es08vb+ItP C3EWGJiuTGdwSRe+cYz16Vx918RvEPgzwydSwmrWyW8Ey2s6sGQsA0oEozuPzZAPTGDQB7F K2oSbY9V0W1vbf72YjvKsOfuOOfqDTLbT9JutZl1nTryZbvb5MwjuGKHjA3RngEfQVymteJ PEFj4VTxe2YNLks1uxboA0kTsmVQ/wB7LFQMd65f4a+ObP4gT3OkeIPM0rxLAxkingk+zyX EW44Xjqy5wwI7ZoA9W0+y8QWTTpea5DqKFf3JkthGyN/tFTgipILnxDDpks1/p1tPdrIQsV pKQrp2OWHB9v1rA1Ga70BL0HxaLmeV0nhtbrb5wj4VkTaMnJxg4POal0nVb1IZ7rULTUYtS umf7Po9zcxM5RTjcoUDC98kn+lAEfjW58OzeFYbjxhoNzc6ekqzPAUDmJ15DMAw3fhn6VrW uv6JDoenXlustvYXcW+ELauuBjIyoXKn606xsrq8ghm8RWtnLeRyGSKONNyW3oAT94j1raD BBtfAz196AOJ16z8MvPBa6lOkWlzx+Z/Z0ViSlz824+YVUnG7BK8Z71sX2uHTLq2tBokzaa yDfeblWNARwqp95j/sgVT8TeLk0rV9K8M6aI7jXtWl2QxMciKMDc8rjrtCg4Hc1u2+kxxzC 6nla6vMECeTqueyjoooA5ZfFU0jXjX2o6RYad5LmJJo5RMuOjOGwMDuuK5fTviG/iHW77wz outy6tKAvmX0flWC2x/uxbwTKTg9sCvSNDuZ7uwlttU8uS+tZWhnwAM8/K2OwK4NeW/EKw1 Hwz8S9L+IWn+GLe70+0UrfSW0SvdSfIcsS3CKqjqOevrQB00+n6hDoEel3mo6jpgeZnfULi 3t7hZN38EigYx74+pqlLrXhdtat/C/hzxhoVrrTpmaH7BHIl0RwSxXAB6jGe9ekWtxb6jYQ XVvIsttcRCRCcEMrDIrkU8H6N4X1fUtW0vw/bTW2rtuvo4oQZFbGCyeq9yo78igDThbWNHv o9P0/wAN2P8AYm5EjazmELQqfvMYyuMA+hqzH4k02W/u9NuY7q1kgVmb7VbskbovVg5G0j8 c+1VrZLy1torrQJ11XTWwVt5JfmUf9M3Pp/dar8GuWU9wbG8jeyumHEF0AvmA/wB09G+gOf agDM/s/wAL6/4UudN0W4sHspYGtfMtfLlWJT/CM5AHseKxbP4c+FdJ1GXXNXv5dRcJt/4mE 6m2gOwJmOLGxPlGPpWtq9x4A0bQ72bWJNIsdPufluPuIJscYIXlj9Oa8puPHeg65r+mfDr4 b6NaCC6mMkmoXkO6K245aNG++231oA3/AAr4I0z4d6IkkfxGNpZ32oPeK8YiSGcMOIxnORj uDXpI1vQ7bVrfSbdnNxMoZEgtpGQBuQxZV2ge5NQwaTrGn6bFbQ3dvqjQsNv2yER7UxjC7B jOfauF1LxZ4rufFEOk69od54V8PvuVr2Eid7pl6qGT/VIQCd2M4HagD0CHWLu41r7Avh7UI 4VZle8n2LFx024Ys2foK46Dxb4+j8Yzw6/4JOmeGIFlVr6GdJiAORKechcA8AE5rpX8KaDc 6W9usMypPFgTw3Mm9R1BV8/kan0qe6s9QfQdSuXuZkiEkNy6hftCHgjj+Je/r1oATwtY+GY 7J9T8Nyw3aXx3yXqzGZ5j/tOSTx6dvSuiXGOK5K7tbvw54gsJ9B0i1XSb+4YanHbxYlMjgB JuOCAeG78g11oORQAhGc/1rNvdDsdRuzPfKbpPL8sQStuiA7nb03e5rTJx2pA2SRigDn7fw X4Ytb6wvrfQ7WO505XW1lC/PGG4bnqSfU5NXvED2ieFtVa+WU2Ys5TMIeH8vYd233xnFalZ +sWpvtD1Gz8xYRPbSReY/wB1dykZPsM0AU/Cr6fN4Q0WbSRKNPaziNv55zJ5ZUbd3vjrW5W J4VtYdP8ACGjWMVzFeJb2kcS3MP3JNqgbh7GtoDrnmgBar3scc1jPDNIYomQhnV9hUdyD2+ tT4FedfGc6yvw1mOkWU16guImvYISQ8lsGzIBjkggYI7jNAHE2PjC+8L/F2zhGr6jqPgnWz 9mtrm+beizgDJjc4JXJ6ng54JxXqvjwkfDPxNjJI024PHHSM1554tv/AA58VvA0eheGbG7u 7rC3MTJA0CaeydA7MABkZUKuSf1pul+OP7c+BOt6frUjweILLTZrS4jnjZZJTs2q+0jJ3ZG ffNAHZ/CLd/wpvwvucOfsa/MO/JrQ8ceJH8L+GmvbdI5Lu4uIbO2V/umWVwqk+wyT+Fcn8K /E/hzSfg/4etdQ1i2tJbe38uRJn2srbjwQelbPxB8Pv4/+Hxg8P30YvI5UvrC4DfIZY2yuT 78igCtq/wAMZNUsWZfGviO31gfMt9Hesq7+2YhhSue2K6Pwpp+vaT4atrLxJra63qse4SXi xiMSc8Db7DFeb6X8Ytds4l0jxZ4B1uPXlAQR2UO9Lg/3h/d/MitnwvqXjbV7HxvDqrC01dG BsbQOGW0Dw5jTI/iz1z3oA5nx14ouvA3j2x1jR9c1C/0aC4EevWjyGWC18wgIc4+U8/dB4r 2HWE+3+Gr1be7lgEluzR3ED7WHy5VlNeM+D7hL74XXPw5n8E6y2qyQyR3kl1BshmmfJMzTN 1Oec8nitb4beJ7jT/DGp+BPFlx5euaFFLGryA4uIFUkMpx8wA49xigCD4dxy+KPhB/wkvij xPqcV47XHmXy3hj8lUYqDjheAvpW/wDBnWfFGveCp7zxJK9zEty8dhdypskuIB0cj69+9cL 4C8KWnj74DroM9zLZajYXk00OwsgVmYsm4dGU56Gu58DfENZPM8L+MoE0TxDZEQkSfJFdAc BozwO33aAKfhW+1e3+PXinw5NrF9e6ZbWcU0MFw+9Y2cgnBx7103jy2T+xZ76PxBqmlXgQw 2osZcGWY/cUIQd7E8Y9M1zugLIf2kvFromYDp1uJGA4V8KVBPY47VkeONb1PQPjvoeratpV 5e+HbazeOAwxM4jlcHc646vgAY64PFAHT/CrxdqfiLw/NpniXEfibR5Bb6hE2A+cfK5A4ye +OMivQnx/HXhfiy81Lwz48sfixp2hy2+lTBLLUoHVhPPEwz5xQdMADGefl969ltNU0/WrGO +0m9hu7UniWNtyn2oAZc4VwAo2k9ev6V5/4OSX/hLNBlKgp/Z98CVHA/0o4r0C4VN2Xzk9M Vwfg5QvifQxFs8sWN8Cehz9qNAHqdFFFAHLaqI/+Fi+HXbJcW11gfglee+INUg1HVNT0G90 94Fsrxpra5kh3xSSHGWR13EFckMjKcg54HNehar/AMlE8N8Dm3u//QUrgviGV0n4da74r05 LeDU7a+fEkgJEn7wJgqPvN6Hgg9CKAPFta0AeLfHdpoccen2upw7Y9c1OxDvbqXwsTAMxz1 VeMAZr6G8HafHe/C9/De393ZKba3Ycsq7cr17qSR+Fct4N8Jt4d8M+INY8Za19u8S6taw/a 1b5jZhsiFeOT82Of9mvT/DEbraSl2jIzlvLGBvLMSenTnrQBR+GpZvh9p6zQmC5jLx3ETOH KSq5VgSOO1b2p6npegwi+1CaK0juJo4DK3G6RyEQH8Tiqegwxw6prQS3NoWnB8gfcIxxIB/ td/pWJ8VPCQ8ZeBJ9Ma7a1SGRbsuke9z5fzbVHqaAOlktrVfEUd9LcYnnt/syxEcOAxcmud svFej6Bp722qTNast7NbxWwVnKhWGAMD7vzLyeOaxPhdrmreIvBejTeIWlt9WsLh7a4ieHy 93ykJuHYlSvSui8daaz+C9dm0zTYLjUrq28khoyxcZA5xycAk/hQB1kbLLEkiYKsu5ffNfO vx08M67p3gUrY+XJ4ftr9rp1iYq8Qk4CsOhUMTg+/Tityw8eeJfs8V7Z3EWqW9rcG0f7EuY 3UISkbRH545PlwzZIGeldxqU0PiLwrqnh3xjZtYy3LNbNb27bjcjAcGEnlvl68cEGgCtq01 pZ/Ay2uNVtTdRW+mW0rW4PMzqqEJ75YCvKfAngPXNW8dL4w0vUkspB573d5sE0cM0nWKIHA cjJy/TPA6V65q2hN4vu7DT7q1aDw7pxiuo3LFGnlXIC7eMBeD7ntW2tykxu9B8PbbWazjCf aBCGht3P8OOMtjmgDMuLNfDl1ZXIiv8AxLrU6rawvIqbkUHczM4UBFzyfyFb2n6DYWGp3uq xrJJe3xBlmlkLsFA4RM/dUeg+tTaTpMOkWBtoZJZmZzJJLM5ZpXP3mPpn0HFRa1rVpolos9 xveWRtkNvGN0k7noqj+vQDk0AUvE/i/wAP+DNOgu9auvKFxKsFvEg3STOxACqvfqMmpng13 Ukl826GjwuNqLAokmXjqWPyg/QGvlP4gf8ACfeJPFd1ea94bv451Jt7eCOJ3jhUc4QrkHjB J7mvevg14zuPFXhCWx1TzV1jRnW1ujOCryLjKOQQDkjr7g0AYOnfCBvD/jy38WXHi2+vrlt QUiSUjfJEykFJGxzkkDjAr2pJY5IxIjBlPQjoahube3uYBHcxCWPKtg+oOQfzrnNHfVdAi1 CDWhbDRrQeZa3cW7eQSSyunPIyOR1zQBe1S3mtbxNa0+LfPACtxCvBuIzz+LL1H4jvWtmO6 gYMqTQSrjBGQykd6jtb+2v7SO6splnglGUkXoR/SqN7rNrpuraZY3OS2oyNHC+4AZCFiMfQ UAO8PaQNC0ODS96SLAX2mNNgwWLDgdMZx+FajMrcenqKXo5PtyRUFzcxWdu9xcFvLX+6pY/ kOaAOV8UWOoWTW+oeG3ubWR5v9LitIg3nKR1weFbOPmx9axf+Et1oWq2viP4fahO6bZYndI 2SQZ7hdwWTuF6H1FdY3izQvMi3XxgWQ7FM8Mka7j05ZcD8aoatrnh2UxWz63IbgtvW30ydm lfBxyI+SoPXkD1oA828VaTpvjC2t7i7+E9zZS20zbLnUbuOwijUHOXZSSVJ7DmuG+CHhmPU /ie93M+INDVrlfI/1YlY7QN38QwWIPfFbHi7VdHuoLm1j1fTx5rMsRvlkMs0gzwsXQLkEB2 YjI4FO+AniGG11LXrL+yNSurq4jjlV44sxqkYICN/dYk8etAH0oGUjnPHrXF/ELVL7QNP0v xJaxC4stMvA+oRZ6WzqUeT3Kg9K2bfxNaz2tvLcW89vLLcC0eBlDNBNnAVscD1z0xXN/GRb 9vhBr8OnWJu2lh8uRVBLRJn5nAHLY64oA2RbahpFmbvw3JDd6a0fnJp8uRwfm/dP/CCOikY HtWL4I8daF8ToLmSLTprK502QFVlYF0yCu9SPxBq/wDD3xLYeLfAelyw3kM0/wBjSO6hRwW jYLtO4dRnFZOieDNI0lte1LwrpR03UVug0YEZj3hAD5fPVH5z7nNAFlfEusz65rfgu40eS6 mtYVK3drcrG7wyKQsm1sEMCCDjIyKv+GdV8QyeDdOm+x22q3EaeRKY7sAsyEoxLEYzkcj1r yjUPGq3H7Q+japoR80TWEVrcW7yFGZncgxEAffTJO3/AGTXsvheKxtTrdraXjz+XqUryq6b RCzhW2L6gZzn3oAtY8TXLBmlstNTP3VUzvj3PAzV6ws7m1WQ3WpS3skjbsyKqqvsoHSrKnf iSNlKnv1z+NJNcQ26GSaSOKMfxM2AKAJqo6wYRoN/9qjaWH7PJ5iL1ddpyB9RWavi/RJbgQ W9xNckgnfBbyOnHGNwGM07/hILSa2k+2WGoW1uykNLPbFVx36ZP6UAR+CL7TtQ8A6FeaRa/ ZdPms42ggJyYkxwufUdK6KuR+H9lpukeCrDRdL1qHV4LMOgniYd3JwQDxjOPwrrM4bnp9KA HUh5PWl5poXBJ9aAECBfu4H0GKQxRswZkUn121JSZoAja3t2Xa9vGw64KDFOWNVXagCqOgA wBTqWgCKVkiieeQ4CKWLY6AcmuG+H2oW3iO48QeLbBJV07VrpFtzKpVnWJAhfHYE5x9K73q MHkUyKGGCNY4YkijUYVUXAH0AoAdtyCC3Wm+THu3bFz6kc1JRQAwIFJK4GfQUNHGzBmRWPq VBNPooAp2emWNhcXdxaW6RS3knnTuBzI2AASfYDFWdgxzzzmn0UAMMasDkDnrxUbRokfyoo HoBgVPTHAxjBNAGZcrkenoR2rgPB67fFWh7j8ws79fr/AKUa9CugxHTBz071wXhWDyvEvh/ IP/HpfHJ683Gf60AeoGiiigDmNVH/ABcLw2f+mF3/AOgpXCeIbu3ltrPS9QZ4tO/tq71C9c gMrRWxMvlnPdm24HtXeaqrt498Nuu0BYbrPzc/dXoK+b/jJr95qOry+A9NtJpru21Ka7dIk LtMXA2BQvUAHnPegDsvh3DqHjzQPGfiDUP+YtqNvKuDgxpEd4XHsuOPUmvc7SSC3t7WEfu3 nXKRtw2MZx+Fcd8M9I/4Qn4Rabb60hsrhIjcXgbqsjHJBA79BgVj/EjxGv8Awi15qp068XT bIxrDdRSNDJPJI2xlQjDKuD175xQB3mjXM19resXYZDZxyLaw4RlfcmRJuz1+YnBHaub+LW saxovgozaHq8Oj3UkuPtc+3aqqpZlBbgMwGF96b4d8RXkPwT0bxDaWRvHito2mR58sIw2JH 3c7mCgn3Iqx4/8AA+n/ABK8M2kFxqN7DBH/AKVCluVUTMV+XcGB9f1oAr+CIbTWfBFtZSXG qWuqIsN1eyXD7bnzWUOGLDggjpjjFbdvr0tt4Sa+kimu7qCR7ZYiQslxIGKgegJr5++FPxC 1fwlf32g61od5qNxcyLtm85Q0QjHl4dmO1UAHBz2NewfDm4t9Vm1i+0vRG03QxeNJbvcqTN cXLZ86YMSQU6KpHUUAcbpnwS8Q2uvLrtp40uNGlmu5p5oY/wB8UWRuQrHjJGRkg4r1S08J6 TZ6jbaxqEs2p6jYJIlve3z7ngjJyQD0/wCBdcd6347i1kuJIEmheeLHmIrAsmemR1Fc/GLv xPLf2ms6MbbREkEcSTsfMuyrZLkA8RnsD178UAKdS1DXrq0/sCWBNIcGSXUj87SENjZEvf3 c8AdOa6VUVcgKoBOcCkjhhhjSOKJI40GFVVwFHoB2okVWAAJHzZ+U4zQBmeILq6t9OSOxmE N3czLBDIVDbSx5OD14Bqa002G3mNxJM93dEYM82NwHouAAo+lcB8QtW1648TeHNC8HWY1HU 7a6GoXQkGIYoVBADv0VmzwOtdkLsa9puoafF51hfxIAyyrtaJiMo3uuR174NAG0m7C8YxwR npWTZ6joFx4h1Oz0+4tX1SBYzerFjeAc7N5HXvXneqeMvEt5omu2GluIdahgdljVP3sEiR5 KAd8skhB9GGKwfgt8Pdf0+/ufGWuK9hJqEgnjtZWLzMpDf6wn/eB59qAPSNc8c2ej+HU16V Gis7W+Wz1BGGWtwW2E/gSp+hrY07XtD17euj6taX7qA7CGUPtB6EjtXl/jyKw8T6/r/gO1u Gsri+is7yS6fAhjEUoWR+SNzAFBjvx6VzGnfAvxZ4T1rTNU8KeNLZr2KT/SC8ZjBXPK7QSG BBOQ1AHulzoOZxeaPdHS7neXYxjdHLkchkzg89+tUNRstQ1jRpbLUTBpuqxH/Rb7Cuhf++i k5AI4I64JrS1bWLWxX7DNeRW99NC7QPMpWMuBgZbp17V8tqPijL4h1C4t9U1XVlim/f6rY2 DyRs4GR5auAQoPy/LxigD2PTPGV54e1+VfG3xE0W+09bR3229oYmV1YDJIJ/LuTxUmgfHDw pruux6UJhbpcSeVbTO+CzYJww429vxOK2vCdhPrHgqG48VaTaLqN9Hi5KW/ku6g4Qsp5Vh/ Os/Xfgx4G16KFV086VPEdyTWDeWwY45OevTgH1oA6DxnLpa6CkeqeIpdG8yRVjmjZC0rkjC hHBWTPTBB9a+QNfn1LU/Ed7d3Gr38flXBsoZLuUCRUMmNv7vC455A4r2P4geH/CeieDbLRN CukvtasJ9ga6ie+mRuC5YDjK7geRgA9M4qjofgDTvBtzceJ/H10NXuNyvpmnOpG5yV/eOoB CncRweAFzQBral8IvA+m3+h6atpqN/fSKGugt55cSWyf6yQkg4AJGEBBPavUPAlj4Y0nw3H p/hvCJKDdMkhPnMjsSrsG+bbj7u7tiuX1bxVC2rNqUKXjS6Nbp9qdYC1qVm+/JGDhpiFUgA cY7Vm/DvxJ/ZdzcWa+EWgs5bmSJL6DDu6qS3mSuT0wSMDIXYw7UAd1420iOTQReWsRS4sb2 LUv3Fv5ryMhG47QRklcjvVTUNQuPHngrWtL0OSfStVKbPKuV2MoPI5/usvcdOnWu0tru2vr SK7sZlmhmXckqcqwqJtN0/+1f7VNnENQMflfaAMOU/u59KAPk7wRdr8L/ig19400y90mKO1 mAKBnEh4GQB99eDj3NfWOn6pZaxp0d9p06zwSKGRl+mcH0PPSuW8Y+E7TXtY8Oay/wBnWfS dQjfE4GJ42OGj56kZyB6gVY8P6hZWuu6pYfaWYT6hJHCpIYK4QMy5Xpx0U84BoA8o+K3ghd F8YW/jnR4DAlzcI1zcxzNCbWXBXepHQvuHzHgFefvVsSanpyeJNbmh1x7iyW7MWp2t3cPBH 5sSp+9jeNCCpAwys2Mg163rscM+gX0U1vDcxGFy0UwJjfAzhsc4rw3SZYJtBgjWONrXUJJb 3y55o96+cQzISr4aM8cFCcdRQBXn+N/h/wAP6lJZ+G7O4v3yWEMV8r2EbNk5U43++OnpW58 JdU174javqPizxZsuLWzbyNPgSPbbxseS6DuwGASc/hXF6zoum3uivtvhdWsd1ti+wWqWmm 2brksXk2K0zYUjAHf3r6F8GyabP4H0W40ixisrCa0jlihiGBHuUEj656989aAN9VVECqoUD svApfU0DpTZW2wSNv8ALwpO8jO3jrQBxngyx8M6l4Zg1DTNDSygMs6x5OXOJWBYsOfmIz+N bX/CNWMbE2t5qFsS247LuQjP0YkfpVbwPY2GneB9KtdL1D+0bNIyY7ojmXcxJb8ya6WgDES 1160OIdUivVLHC3kW1gOw3J/hTJLrxXEuRpWn3J9I7pl/9CWt3AznFGB6UAYsVx4m8yJrix 05ImJ3qtwxdBjj+HB5o03W5brUZtKvrX7HqEMYl2bgySoTjch7gHg9xW1TDBCZhMYUMoUoH 28gHqM+lAGafEehrLJHJq1qrRkhtz4AI7ZPBNJdeItFs2RbjUo0aSMSqmCzbD/FgDOK0GtL VwFe1iYA5AKA4PrT1hhWQyLEgkI2lgozj0z6UAZkHiTQLmB57fW7GWNCFZluFwpPY88VpB/ MQNGwIIyCOQQaqLoujxzTTx6TZrLMAJGEKgvjpnjmuauNE1jRIbEaHqF5e2dvdGWWwZo1aS NiTtV8A4BI4J6DFAGnrfi/SdEuBYsZL3VXi86PTrVfMnkXIG4AdBk8k1NpniK1voLr7Vt0+ 8sSFu7eaQfuSeh3dCD2NULebVP7SmvIPBkdtPI2JJ57mMSPxjgrnjHvVy98LaJqWuQ6xe2a yXKQNAyn7kin++P4sc4z0yaAN1GDDIORjr2NOrlrDwrBompvc6Rez2lvLa/ZpLTJddwPySK W6MMn6/hSRad4tsrqSG01u3ubFhGVmvVZ5oyBhwAMA56gk8HtQB1VFY1vpVzF9ndtav5pYn 3SM7LiUehUDAH0FW2eWLUS0t2qwyoFjh28hgTk578YoAvUjfdopk33PvFTQBSuy3LEMPeuC 8Obl8XeHlb5v9FvRn/trXd3C7gOTuHYHGa4bw6R/wAJT4dI/eBre+G7pjEtAHplFKaKAOc1 CNG8c6I54ZLe4/ULWT4V8L6Va+J/EPixrNDq99dvE1weSsSYAC/3ff1rU1At/wAJ/oWF4Nt c8+/yVk6lrtvpOmLD/blvpc15qckSyTbNwTeQxQNwcHHUUAJ4p8UqurxeF9L02TVL2WSJbp oZlQWAcny5Gz1OV6deK4X4ufEjTLWWbwHNp0WpM6RfaXmk2YkyrIgGP4x0YcAmsTTlu9c8a Q2unXEepXdrfpp+oX9tM8EQePc6XLRnPmzAZBJO0bhj2n+M3hmYeMU8SS+c73KwWdmFtDLA rFtrvKy8rIudyH2oA29F8PfEfQfHNpNo6A+Gb+Xzzpc06RxafDIN0qMgGS6ttC7cjrmuru9 Z1TRPEera7da1Ff8AhpIBHFYWMHnTpKCAAoBOXyTkY4GM182a54q1jTfDunw2uua7c65p08 kcupyuMRIrMUjwPmO/aGYOONq19I+CfA+m2ax+JZ0nfUdSiS5mSd1YJKx3l12gbSSTkD2Ha gDL+FXw9ufDcus6zrflyXmqzOwiVVwYWO4bwBgMe46Dmu38Q6hqWl21na6Da2j3t1IYoY7l jHENqFiPlHUhcDtSeJfEkOgwMVh+0XYha5WEttDxoy+Zg+oU5x3rz3wxo1/q15r+i3qX6W0 eofaLXWobrLrKBuWQBjkFlfHA2kA5oA1/C9/qP/CVW9zaWQks9aR7u5ZrRhLbMONjT52vtY FQpANejs7A5XAA657VBpdhb6XpkGm2zsUhGNznLOTklj7kkn8ap+Irhbfw9fRw3KW11NBIk TN13YxkDuckUAZXh/xM/iyO6vtEvLMafDM0MZIMkjFTgswBG1Tjgda1zpl1c7RqWovKneK3 Xylbnv1P618y6HpN54f+K+nr4NM1pEsEl1MLqZ40v1hb94vI5XaRgkdSewr6F8M+NdD8WS3 MOl3EyXlrHFLc28sZVoxIuU68HI7j2oA6SCC2tIisEKRA9lAGf8ackUImknVFErhVZ16kDO B+p/OsC8mu9H1tLhlM1jqEkcLknm2kwQHx3U8Z9K6BNmCcA9zg0AYN/wCGdMuNbj8RWtjHH rcQxHOHZBJwQFk29Rye1eeXPxBXV9RXSr68vIdUdN8Wi+H90k4IYqGlnAwgPocADqa9hVo5 G3RsGxxlTkV8z6rpK/DM+KLNdUu47rXb5VBjPzS2bgksmOTJkNGT/DuB7igCzYyXWqapq+r SXUDPql1HHCQny21lblsbT2BcOxbv5ZPcV19v4jttMvkvF851MiLHFGmZJCzqixqD1JISPn +7Ia4e0h1W8vpdNt7d9sIjXU5oxgQHjyrKMdDK2E3YztAUHoa5/VvGGm3XjOy067vtQt9D0 6V2uLjTl/fXE20psT0Qf6tW6/ePVs0AdLr/AMVfEXi3UbyxsLe30XRNPnkt5Dcvn7dPGwJg 85eIvlyw25JA4rUs7Hxh4uudPW11/XJtGnH2d7jzAltIg3b51Mbb1wVVVVjnncc1Tl+GXin UvHMFmpnsNLtbSO4tpY3KIYypQxyOBlpwDjdg8Z9c1694G8FQ+B7O4tLfUnmhuSsjW/lqkM cu0BmQAcbsDPJ5oAyZrOx8C2vhy8kle3/eJY3kzTtJG+5fvNuyzHKjB7ZNYnxN8eapp/hXU NP0XQ9ch1C6dI4buOH92sZIJcPzg7QwAPIJ5r12WGOYBZYo5EDBtrAEZHI/WuW8baT4g1zS 5tN0e8W1tpreRJj5hRnJ427lBI4zyP1oA+YvC5Xxh8UtMtZ7+7tVuoUe8SzRYNpiO4xnLfM DgEtjcSTX0/DpMF54um8QQ3F9FcPaRxLGyMkIXJO4qeGbDYweleI+H9Ii8O6Ja+O4tPW/j0 5XuI/OtlBUeYfMLOzKzzDoHVcYBGK9wXx74aFvYXM080NnfRedDczQOseMZ5YjigB/iPwP4 e8UWtyNT0+GW4mj8tZmUvswCFYLkDIya4HVvhLqMNjZ3Xhe6sNM1e2jlVpYYmjjlBQxoPLy VHyEgk9zkV6vp2taTq0Yk03UYLpSocGNwcg9/pWVeeNvDdtc3NjFq9rcahAgka1WYBgCcAk ngCgDzDTbDx58OPh/pDTg6vLps832i2XO0WZIG0MOMg/OCfcV7bBJ5tvHJx8ygkA5AP1715 n4r+IWraVoMNxb+HovtT3ZtZrbUG8tWTu0R6SqRkgjjHpXR+CdNtbeC41XTYDZ6XqQjntbR ozG8Q287ge5J/LFAG5qmmw3ug3dgwdldGKkfM4bqCPcHpXneh+Iv+EpmtJNGtbX+09Nadrn T52SCRLsfuxNJGCTggtgjP3q9VJ3FsnA6Zrz688N6T4ykvzd+H7nw5q3zwx6nA8SXWxW+8r IScN1AI+tAGivimN4bex8QaZeaXJfS/YHaRD5QmZeAj9GDcgMO/FReGRoet+GLddNtZFi05 pLERM+1iYj5eJNvrtzWb4itNf0uDTPO05vGelwXMbNEAEuLV05SUbeJACMkHvil8IXUtrce INM8O6DAkFvrEyzvc3xDSyOBIXHyHj5vu9qAKNj4B1vWvFLax4yuIvsFnJ5em6XbYMUMYx8 2Bxlj3OTjj2rvPDq6dDpctppilILe5mRlPaQuWYD2yxx7Vbs5rxNPkm1j7LBIhZiYGLIqjn qQK5zQLySDxfqtq8TQWGqYvrAufmkYKFlwOw4Qj8TQB2SntUV1u+xT7IhK3lthG6McdPxqX tS0Ac54H1KPV/A2k38VhHYLJDj7NF92EgkFR9CK6OuW8G/2NaWupaDorXPlaVeyQyCdSAru fMIU91+eup70AFFBooAKKKKACiioLu6jtLYzOsj4OAka7mY+gFAE9JXKXnjKwaxmi0/e+qn MUVo8TBxJu24I9Rndj0FWf7N8UQXHm2+vRXCGEAx3dsP9ZnO4FMYBHGOaAOio7VmXbawNNk +xWtub0sFQSOfLHP3jjnHtUDzeIre/hVrO2vLSV1jd4WMbxDByxVs5GfQ55oA26SuUuLzxp a3RmOh2F/YkbjHb3LRzp6gbhtf16rVlbu81y4e3tVu9OtI4wZZGQxymQn7gyOMDGSPWgDou KCFyCQMjpWHLoMzq4XxBqkOZPMTbKDs/wBnkcr7Gqc1j4utUuJINat78ptNvHNAsZkO7LK5 UY6cAgDnrQB1NIQGBHBrlbfxjby6Nb3smkahaT3L+THbXNuyMZ8H93z/ALp56VaW91LT0eX XjZRWzKWD25YGMhckNk5PfGKAL10EXONlcNoHyeLPD6ckeVfjPYfvc11sd39uSK4hQSWM0S yRXOeXJP8AdxwMc5rlNDX/AIq3w9u+Zlivvm9vMoA9KooooA5zUd3/AAnmhcjabe5HuTha+ cPGdhY6/wDGPXYtY1SeHTtDDTySv8zQO2PLECDlhuwSuO2c19Hakinx7oEhxkW9yBzyOF7V 8j/FS9j074z6rqslml8YL3c1vOrKrABQqgg5dT3xjB4oA9v8MeKPBv2GN9Jspba2y9u+tRq BMqlsmeTIyscjkhW5544rtrHxfDDo5t7i4T+0d8ltaS3bBI76RAOQw4AJIHOCcZxXhmp2Xx dto7GSCztb0XsMS29ppliGtLSJPmjZifl3fOwCnOPvV9F+HtOltNDt01G2ihmYLI1sMSLDJ gbsPgFyWydx55oA4vwR8Lo9Nlm8SeKP9K8SamxlvYw4eCMlt3lrx8wBxyeuK67xlqmr6J4N vdU0G1iur61CtHbydJRuAKD0JHSsnxR4s1TRtdS2i08R2CWsk32qflJ5BtARcHKhQxZieu3 ArW0a8bxN4Zu11GOIHzpbWRrZspLtbG9D1weo9KAOF8O6Tq3jSy1Sa9uLyws21OaazMgXz7 UHMU1s6nIKkbsHtkelepW1va6bZR26sI4YEVQzt0VV2jJ9cDqanhEcSYVcZPpyfr6muK1+T VL67k3DNkJhDa6Y0QBv5F53u3URhiCexCn1oAu+J9W1H7TY6PodjNc3d3KTKySeSIoV5Yl8 HbngDjnnFcN4kh8fSXAN5oc620jeWs+myC6a1hHONpwzSNjGcbQWyegrpfEHiS3+GvhBNa1 yN9V1O6ljhlNooUzylT90E/KigH6AVi+D/iJfeMdLj1d5bjSYZZXhWJLI3CEr1CsASG5HXr 6UAchr1hqFpZapr9xpD2V3Npx0bSbOeT96ySEB5ZMZ24ztHckk8Vj6b4J8fSeLh/wjGsXel C4tx/amqhgkXy8Roqf7KADA9ecYr0zWvBseu+ItN1BbzXLwwbZJonHlxXLKSV3bsFAMn7o7 966z/hHbm+0qbSL6WO10yVWR7S1Lb23Z3BpTyc55wBQBxVx4L1SPSY/Cv/CealrNxc3S3kv 2goxQKQ2GI5WLI6dWPHrXW3ckOn6ta2+qW0uoGQb0uDOF8sgfN8nAVenAJqzZWOoeHSLaKw jvbBFVEnhA+0KgGArg/f8A97PfpWzZ3kF48/2d5G2kblaMrtJ+o5oA4qfWfAENuLy9uE0cJ cKN6SFAZD2yhIOf/wBdcb46+KfhGPXrCTQrqy8T6nsNrDZJCWKPIQN6zD7h9R3wOmK6f4sa 94f0Pwhe2smqNputXEeLX7DGrXRfqAOOAehPHFfPHw5+HfijxleT6lpM8Vm+lSLMl1cgukl wp3Ki4698n3oA9f8Ahp4I02x0rTLXXtJkj1S4uruSdXuZC0N0rZyGDYOYzwepxnNdHqXwf8 Nw65Za5pXh+CaK1GW00zMiyMG3BwTkFs9m4Na7SW6XPhzxPt+zw39yPtvJx5zxGJD14+b5f fIrvc/Kc8UAc0/jjwza2ktxqmox6S8JAmgvv3UiH02n73sRkGmf8JloYdVv5LjTI3UvG15b NFG6gZyHIx+tcd8XPhxYeL9PTVVhVdYtI/LjnYu5WEHcVVFPLE8DPA3E14NoPi/xx4L1y7t 11WTYJPJmsb0m4h9FxuOVwOR6g9KAPoTUPjFoEFul7p8BvbGfctvcNKE+1OOAscYBkfJ/i2 496zbXxf8AEDXb2zSPS7fTIGjZ5reJsyRN/CkjvjbnrwB9a8vsPHHh281a6vtW0efwxqkii OfWvDq/JIgPSVGHTPUjnmu50G10nxTH9is9Z0nxbpiMTeQRFrO4OTlE2k42+oGCT1NAEOle DNJ8TeKf7Qu4b3xBPp8m/wA15ZDZSShiQqlvlZQfvEDnoB3r2rT9LjsoXaTE91PzPKwzuP8 AdA7KOw6VnaJrOlrIfD1tYyaTcWcIddPmiCbYQdoZNpKsueOD9a6FW3fWgDmNW8BeF9ZG66 04xSqpVJbeZ4miB6hSpGP5VxN98LjCWuPtep3Q+y/Ymns7kCaS2H8DxMNsnHHBGa9fyACCD mo2VcAMOT+GKAPINC+Gj/2fpVzpHjS4vobC+N3Gt5DvCLs8sQ7cgoAuQRx1rudDsfEnh/Tr bS/stlfWcKkCRJ3jkALEgBWB4AOPvdq1L7SJrqRLixvpNOu0ff5sQBWUf3XU/eB/Mdqmi/t xEImFlMwHBTcmTn3zQA1b67kvRbzaPdRoOftBeMp/6Fn9K5+/OgaleSrd6XqVrfwQm6EkUT xymPdghWXryOV647Vp3vizR9KVZNbkfSopJxbwyXIwkz4zhcZ4474rN8eeP9J8A+HE1W/jk uZJmK21rF9+ZsZ/Aep9xQBUvtF8NQs2saVcahpmoakokW8sVlkJC842cr3PBHeuX1yDxKfi OLDwzY2LwX1rbalPJcw+XLmNijS5OP3nTgj610Pwv8caj40sdZl1WG1t57O7VEt7bd8kbIG XJbGTyecAVraPeT654o8UxuSLKylisbeVAA4OzdLhuvVh+VAC2Fxq+nWrxa9qMWq6ncFnis bWFUCL2XjsO7Gr0LTS+KbVrmPE66dv2qcqjFwGwepPvWhYaZY6aHWzh8tpG3SOfmaQ+rE8m uQ1/wATReHfGbareRl9Hjt0s7mdMlrdyS+7aOqgY3HqMjigDv6Wo4Zorm3juIJFkikUOjqc hgeQRT89KAOXsdYuP+Fk6t4duI4EiWzhvrUoMOwYlZN3r8yiuprGvjdw6rps1hpUVz5shhu rhnCtbw4J47tlgOK2M0ALRRRQAUUUUAFNPXGcGnUnf3oAAqjoMd+KWiigAooooATGT7UDPf rRz2o5x70AZ98dXbzF01LZGCHZJOSQW9No7e+ah+y6jfQPbalDbJby2+1hFIxcSHrzx8ta9 FAHM2drrenWJtbmU6pLEY0tbiVFzkjDO2PTJ/DjvT5NL8QSeTI+tQb4pCyqbNWVxn5c9wcc HBFdFj3NI7sFG0cmgDItPtxs4/7TjhWdGKutuTsbsGGeRx2rjdFkb/hL/DgUFY3j1AYA4OJ K7+fk4xkHqK860I/8VR4UJVsn+0+SewkNAHqJooooA5TVd3/Cy/DmMbfst1n16JXzP49t/E 8nxT8VXfh/R7jUFjvY13xQeaYGCqVAz9z5gCeMYPNfT+pbf+FgaB6/Z7nH5LSaHpGkLqN5r EFrEb1rucG4UYYkkAgkdeg60AcV8NfAnjTwbOgvvEFvd6Xcqbm6thC3micoFCBixwgHPGOR Xe6xrhs5YtOsLf7dq1wuY7cH5UH99z/Co/XtXMX/AMTLCXx3ceANGQS+IFKgNKR5Ea7dzMS OSVH8HU12Wk6XFp0LN5jXF1N809zJ9+U+/oB2HYUAVhor3MdhJqN0Lq6tmdnYxgq+9SrLg/ w88fStGOO1srYQwwx28EYyAgCog/pUWrajFo+lT6hOryRwjcVQZJ5xgfnXlPiPxSftMcniy W5FoLx7WDRdN/eNqUyk7V7Eoo++eFz7CgDs9U1ezFjPrWt3wsNBiysaeZsN0emT0PP8IHWq GixXSvcaro+lNLNOqiOS+ndY44v7qZyxPqcAdu1crpelat4o1i88c+OLOKGztFNnoekK6yR Rbvl8/PQsegbtg47VoXNhr1npcMlt441iKNsR2ssvlvmKMb5ZpMrjBAIA+nrQBseJvBqeMr WNvGzLDYWQadLaxlb7+Pvs3fA4xjua3PBPhq38L+ErTTLSJYVG6RlAxgsc/njANY3gnVL7x 34R0fxNqsJtIZI/MS2jkz5zqxAkc/3SRkL7813ZdcZb5McnPagBFB3leFGfrTvmiUk5YZ4x yRWBN4u0ppTa6WJ9ZuVOGXT4/NCH3fhB9N2faomm8aX8h22un6LbHGJJpDcTY9doAUH6k0A dK2WypGa4rxNY3luY5LCArbTt5ckMayMT/tHa6hRTr3T7VrrbrXja+eZcN9ntZlgAHuiAnH 41UFp4LmwzaVqWpncQGliuJcnofvcUAeNeNPAGrX3izSxYamILvV5GSRZ5t/2WFUwZNpLFV AJ5LckgV9B+GNN0fw3oNhoGkTWwtLaIICJQWd+7HB5JPJrGOg+EY1YL8OfMEgwx+wREn2OW ziq0vh3wShTf8OZosDaHhsVXA/4A2RQBP4msr2w8MX1kVW902RjLDIF+azcHem7n5lDjqOR mus0vUG1LRLO+khMb3Easyf3WI5HPoc159eaL8OvssltN/auixPmOQB7mFXHdTnKkVpWela osar4U+I32iFUVUtb2OK6UKBjGV2sKAO7VeT85+vANYWq+C/DOt2NzZ6lpVvKly4kmZU2O7 gY3bhznFZkmreOtJQtf+FrXWVUcPpNxsc8f885cf+hVzN78bdP0mSKPVvC+rWs80qwRWuB9 oaQk/LsOM9OqlhyKAOM8b/B6x0e/hn8KXF3HHcbi9o9tLcw4AHAZPu5565rmPCPh/wAaabr +m6jD4DvWu7K8Ekl48KRh7UptKKCQTg85Iziu/T466ddzy6bbTSaVPl91zq0e0xbTyCq9D1 AHU1B4F8T2uu/FDVdJ8PTT3qywJdT6/JMxMyA/cWNuETceMcnBoA9D1SGbVtL0W62LZeJ0i S7t0GUbgqZYsnIwVyNp+vbNdZaXsN1EJUZRyUZWbBRh1Uj1FVdU0xdR037OzbbmPEltMTzH Kv3WyP19QSKzNF1DQvFdm8k8FpPqFm5tr2EgF7eZThge4GRkH0IoA6DUNSstJ0241LUrmO1 s7ZDJNNIcLGo6kms+88S6DZrJ9q1SCNktPt+M5P2fIHmfTJH51ieMfDl3q3heHw5pFvEbS5 uFF2LlmdPJBLMrDOWDHjArzrVfhZ4z1bRtMtZL6G2vdHsGsoZopcJdoZwfLfjIUxKOOcGgD 2HTvEeh6lIsVjqcM0jSPCFV+S6DLrj1AIP41nXHxA8H29tFcTa9bm3mme3WRAzKZEOGQkDh s9q4m08E+IdLnn1qztFa6NxqlybfzuS8yqkJHpwvNM8OeAPFGk6bJp17HpixG/0+8UWhKpm MjznKt/GcAk9zQB6F/bHhjXo47R54L5Zp2tljlTOZVTeVwRwQuTXiPxQiutU+LciXjFbfSb SBrNmJCr5mdxAxyxYAYG5iOAB1Hodr4L8SW/xOh8RS6iH0s6jc3DWOVKxq8OxJBxndnIPsa 5X4s2yxfE3R5/spuZLzTJIIo+iyOj7iGIwxXaTkAgEdTjNAHI6Re6z4V1C61fR9XWzs7yHZ c5tlnmZoicLAudpbnnJKr3Zm4r2T4Sazda18OoNQvtTGo3zTSG7fyBCY5M8xlcDJAxk968V fWNOjmE8+sWZZYtwl85dqop4KBRnb/CCq+0a9Xr2P4O6bPafCewuJFCT6k8t8ytkjMjErkn nGNvvQB2upahJbrHBZxie+uDtiToAO7N6KK828d6TrUmnNpWk2DXRut1tCWJIeWTO+R2H3V 9SeMLjvXoumaV9kdru4uPtV7N/r5yMZ9FUfwqPSvE/jX4vu9P8AGWnaH9suV0eKOOe9traQ xtOGf5lZx22A8Z70Ae3eHHtD4V0z7Ds+zrbRogQ5UAKBjNaKk7VY8Y7VU0hNNj0WzXR44o9 PaJWgWIYXYRkYq4xOcYGDngd6AOQ+IUWpDw7ZX2kpcTXNhqVtcCKBuZVEgDgjuNpJx7V2AP zfeHJrP1iLUrjQtQt9JuUtdQkhdLeZ+VjkK/KT9DU+nR3UWmWcN9MJ7tIVWaUDAdwAGP4nN AFs03cD16U7q1JtGcnk0AAI/hpaTcFOMUuc0ALmiiigApKWigBPwpaKKACiiigAooooAKjY FkFSUh+6fSgCpMRjcf4a848O5/4STwwu48S6qMH08016NMBnc/K9hXnnh8D/AISXww/cyap +H700AeoGiiigDl9UOPiL4b97e6/9BSrnhso1tfhMAC/uAQvHO+s7V2kX4n+GFwPLNtec+h 2pWfZ+J9P8O2F6+o+aFk1W5DGNNwhjD8yv6IOMn3FAHQ6X4S8N6NKZtP0i3iuGkaZrgoGlZ 2OSxc5Ofxqj408d6D4E0U6lrV0CxYLFaxkGaYk9FXvxk/hXmOr/ABjvvFF0uj+BY5dOt5Ua c6xdw58yBXCFoE9Sd2GbjjODXMeFPBema7FofiC/ge/8QtC2pve6ncs6mPz2KFwT8q7EHQY +bpQB1WreKfEXjrWYpPCfhoT2FoSftOuwNBaQNlSs3zEeYxGQFxx171F4e8EWOq648UOqS6 1eW/yahr0gO22BYlrS1B6Zydzc8EZOTx2lnY6x4quI7i41Bv7NjHM/l7BcN/0wjOcJ23tkn tjGa2r7V9O0E23h3Q0hn1afP2exjcZHdpHPUKM5JPJ6d6AMvWLhvEHiuy8JaSu2z0uVLrVJ 4/uwgD93bjtlup/uqPeuS8WTa94406/svAtv50Fyx0c3bER29rbo379s5+YvgKNoPC11Ws6 b/Z+kReG9NuJY59Scy3t1AdsshYje2e245BP8Kg46Uscj65ZjRPCMi6L4XsR5U2pxAAyKvB jtyeg7GQ++MnmgBNNvrXwdoOmeBfD8MmvarYW6QtBCdqxcfflc8RrntyfanXWkG48qTx1qj alPIcx6PYBhbj22D5pfcudvtV7SbOMW0en+G7NNK0SPk3eMy3J7lM859Xbn0rpdP0200+Hb ax4LEszsSzSH1YnkmgChaQ6j9n+z2djbaPbR4WFQgZgv+6uFH0qWbw/Y3jg6k9xfEMGAllI UEf7K4H55rWxxgjiloAhitLWAloLaKI4xlEAOKmx9fzpaaW+QsozQAnbH696cuAKavK5NB4 PHJ9KAEYEsFIBT3Gazrvw7od9I0t1pkDzH/lsE2Sf99Lg/rWkxO3nihmKgY5oA57+wb/T0x ouu3EaqvywX3+kR+3J+f8cmsnVruOS1ay8ceGY57E8fbYF+0QDP8RH34/r29a7hlVlG4Zo2 qFIP3e+aAPnjxh8C9M1Ozk8QeANSMkxHmCyaQTRTEHOEc8qfrmuf8I6NqeiSWMVhHc6Trtm Gu9ctpBuuDhj5exejQqvzEJuySB3r6KuvDsCXE1/okg0rUZcbpYkzHKf9tOh+vB96w9Qt9J 8TTR+H/FtibDWFUta3UEhRm45e3mGCD6r19QRQB0Gjag2raNFfvD5DP8pVh90j6fr75Haue 1TQFg8ZQ6npsiabdX8ez7TGPvTR8gOvG9WXI55GBimaHq954VurPwn4mKiM4h0zVY02Q3Y7 ROOiS47dG6j0ro9Ztby4ggktNr3FtcpOiMwHmBTgrntwetAFWPXbmzi/4nukzQFWCfaLUGe J/fj5lH1HFXbPXNJ1KV4tOv7e7kj++kcg3x89x1FTaZfx30Moa2ktZYJDHLBJjKMOR04IIw Qaytd8HaPrt0l9Nbxw6hCjJFdiMFgrdVYfxL7GgDoyOOevp601QNueme/euObTfEmj6OYLX ULnUdshYG12KyJtxgLJndzzjdTLXxfdQtLbS/Y7y6jCqsEsws7lieDujk4/75JBoA7fHy46 j1rF17wf4b8TT2k+vaTFqD2oZYvNzhQ2M8Z56CszUPHVrphC3Gg69I/VkgsGkx+Kkg0/T/H en3tjPcNYX8JhlWJojbszglSy5UcjgHOehxQBkf8ACF2dl8RdHGi+F9OsNGtbaa4up47WMN NMcLGgbG4EfM34iu/WKOKMRooVFAwFGAuPauRlv4LPxvc67d6k6acLSPT1tzFJlZy5cnAHI KlRn1BrQ8QapqkCWVrojWMd9es3lNfybU4Gdu0fMxPTA+tAFrXtf03w3pk2panOqRRqXVM/ PIQM4UdSa8T8VeBrTxHYP4g8QQXFrrl9aPqF9JDISlrGq4gt9p4ySVBOM5DGr2l6vBqXi28 0rUbL7f4otr6T7U0Nu7JIOCsMcp4jiX5dxbBIHTmpPG0et614e1vw/wCG1ubu/Ki41C8t+B JICAtvETwEU/op70Act8G/Fmr6V48TwvdahLd6Ddl7eB5FJjE6DK7CfuhgG4+le2fEK6voP Cbw6ZqU9hqd5cRWtpLb7S5kdgAMMCMYyT9K+V9Y0i48J2XhwaddSi9jvEkW4Lt5fm8f6vPB z1/3dv8Aer6d8V6zcQTWtvp+l2Wp61p9q2pu125SK1VVI35AJDMcgD6ntQBzqeMNW8NeLU0 65vpNX8PWyvaTXtzIv2jz40M08pAUZRFCrx0JrsfA3i2fxhpU2q/2WLGzaTFq3niQzRlQQ5 A5Xr0P9ao6X4o8I61ptnLd2cENzeeXC9u8O7ZLcR72j3Y5yvLH0xmqui+NPh3o8Ooaboqrp 9npcH2qUwWbRwmPO0MpAw+4jAxnODigD0Q+tIDkZ7etcevxE8PvcQQKb5zJGJpD9jkAtUOc GbIHljg9ewzWroniXS9dEK6dJKzS2yXgWSMqRG5YISD0ztJA9OaANputKu7HzdaY0irjcQD 6daerBl3A5FADuKKTApaACiiigApKWigBM5paKKACiiigApD0paQ9KAKkn3gOvI4/GvOfD5 VfEnhtVO7Nzqo+n7xjXpEyrlWV9uDk5rzLQGJ8XeGlA6XGrMxwcD94e/40Aer0Ug+6PWigD k9Yz/wsvwx8wA+zXnB6n5U6V876/eJcfFPxXpOotdDSLq8uPt8YcrFOsMHmBS3VRkAFVxu6 mvozUD/xczQQRn/Q7n8PuV86eNdD1W48VeN9W8y2h0uzmlvVRGDS3bboYnikycoh7tj1oAm 0i1vtQ0a3sNP0a4mt4NPtNNjkiBTz5ArPIit0XDvgn1GK9g8K/DPTdLZtb1bzHu7q1hS6sW lzbx+X/q1x0OxcL6fLmsjwv8RPDmheD101dCk0y4tJJIYLNJQ0FzPuyUhmbiTJYc++K5DxF 8UPE3i7WtN8I2fgi4i+0MzS6fPNsaeSM58tpMbdikAtg89O9AHrU/iu01i9v9G0q5WG2s8f bNRjcbI4tgJCkfxHIUH646VoaDpVrZiTVPsS2UboY4ImUZiizkux6lm+8c+gz0rnvBJi8R6 fHcpp1xBpqTF55ryNUe/uFO3hRx5aEEDscDHStr4g31/a+F0ttKjil1HUbqGzghl4Dl25/J csfZaAOUSG48ceKrnbdy22jW7Ot/Ihx5kZC+Xbo3VcruZyOQHxnk12emxwatbRG2gFr4ftf 3drbou0TqvAbA/5Z/3R361TsdHtbG1tfBViTLBDH5+o3GcNKWOSGx3kOSf9n8K7KNVjjREV UVQFCrwAB2FACoq4+6PTinVx954wuBeTw+H/AA3qGvLbvskltmSOIN3AZyA2PbvS+E/G9j4 qlvLUadf6VqdhtF1YX8BSWLPQ55VgfUGgDrmpoyT1rm/E3imTwzp95qc+i3t5Y2cYmkltdr MF7kKTk4rR0HXLDxJ4fs9c0mUyWd5GJYyeuD2I7EUAauOetJnaPu4+lcTq/jt7MzyaN4X1b xFDa7kmm09UKK6/eUbiCxHTjNZ1h8W/D+peCr7xRpmm6tcpYzraTWKWreeJScbce3f0oA9H Q5B5B57UuRuxXk8Hxot5dcs9CbwV4gt9Tvf+PeC4jSIyjuQS3bFdyuvfZdIu9V13TZdIgth k+dIrs49ghPOeMdzQBv8AFHHpXmOs/Fa80GzbUtQ+HXiRNJRhuvBHGdiH+MoG3AfUVsah8R NFs/Adr44toLrUNBmjEzXFumWhj/vlDg4zQB02qRajNpF1HpN2kF8U/cySrlEbPGRVuHzPK TzmVpNo3FehbHPFcLefEC5t/Cv/AAllt4RvbrRhF9pebzY1k8rGfMCE5IxzjrVu48fWa+BI PG2m6ddajo8kJuZHjKpJDEOrFScnHPA9KAO0rP1jSrHWLA2d9HuQncjIdrxuOjIw5Vh61Ss /EVrrHhaHxB4dVdXgnjEsCxuqFx3XJ4BHcGn+GNbl8Q6Db6s2nSaetwu6OKWRXYr6kqSKAM RU/tCO68EeMoUvPtEZ+zXJXat7GO/+zMnU474Ye1Twzq99oeut4E8RXEl3cCMy6VqEn3r6A dUYnrKgxn1GD611evaWur6d9lMhgnRhLb3CDmGVTlWH49fUZHeuQ1zT5vHXg1mhY6f4o0ac vA6n5ra8jHb1Rx+atQBJ4s1r/hE/FvhzUZMR2GsXP9m30hbCq5XML/8AfQ259CBXdbuSI1+ buT0rzDXb3S/Hnwz0i8uYVDz3AD2kv/LK4RW3oR1BVlP5V2Hg/U2v/D0EV1Nuu7aNElJ5Lg jKv9GHNACaHdSWmuarol5PEsvntc2cIk3P9nbHJ/4Hu47DFb9xaWtwpWe2imBG070DZHpzX JeK/DuuX2r6Trnhe+hstRsGkV/PTdFPG6jKvjnqq9OlQ6TF4ktPiFFDqmtvdQz6c000C2+I VkEmAEOflA3Ec8tx6UAbr+F9HiRjZW0lg20jzLOVoW5+hxUgsNSilJtNW2xhAAJYA5JAx8z ZBY1sO20hfWok+9QByVppVxb/ABNOqXeuW9xNNpIga1CFG+SUt5irkjHzYPese8/tLWvGsB +zxaZNYXghjN3YtO11bqpYsr/djBJyrDnjBroPESWWm67ovii71D7JDaM9m58vcsizbQoY/ wAIDgc9K19aHmaJdwtqv9lCRDH9sVlVoSTjILcZ9KAOQ8K2FxN4IvLO3h1Sw8q+mUNKscVx eKG+8So+UOc8n5uM5rp7zTrRvDj2CyLpdoIlWVkIXZGPvLu7ccZ9zXL6Hp+tRaTCmhWtmYr SSZYb2/3QvMzHDSeWikEH1PJxnvW5F4VjkcTa5qN9q8hAUxSybbc85/1S4U498mgDIvNNsf Hb6bbrpijw7pt1FeRXEiYNxJH9wRL/AHB3Y9eg9af4u+HqeJdUe+h1y7sGnjhhubZMGG6jj csFcfewdzDAOOa7tQqoqgYAGAMYxQT8hoA8y8R+EfCPh+PUfGF7NqSqplLRRTkopnjEB2Ie B8pGPpWlovw10HSl+e81DUWP2XcLuRWGIP8AVLgKBgdcVp+IotG1i/03wzqF6I7qWdb6O2x kzpC2Tn0XOOa6YK38RySfyoA5XW9AjuPD3iKLTrdry51iNjMv2jymlO0KFEmDsAAwOuOaq/ D7wrd+F9HnbVLl7zVL2UPK8kvmmKNQFjh3YGQijHT1Ndqq7TQ6qV+Y4FADR8pL7uvY9qeow P8ACm7gQGU5+tLtH94igBx6ZzjFHamfMflB4HUmlx6UAPpe1JRQAUUUUAJkZx3NLSDqaWgB D2pe9FFABSH5U5paQ8igCrM+CuFzz09a8+0Av/wlGhqzbh52p/QHzOlehyICCCcV57ort/w lXh/cSuZ9TAXHBw9AHpfaij1ooA5TUZMfE7Qou/2G5bH4pXy1408P+Itd+K/i5vDuj6heXc uoG3kSC2PlPDsG4tKCBwQDtPU4NfU99CD8TdFm3NuSwuBjPByyda8f8WeJvit4Zs/Et94W0 nT4vDdpqEzPfthp2LMNzBCcYB+XODQBF4f+EPjGb7LYatcx2+k6dJ9qsrjUAk96ZGUb4xsO I49w3Y5OcZqXxLofibwzqem6Hq/iK4HhOSzW3OrWqi2kgkVjIyPICdrSnaN3THvXG3fxK+N 1t4XuG1KWKytQREdQECecm7OMHOOMEk44HNe1/De/PxE+CltH4oCag06yWd3k5Mu1sbjxw3 Q/lQBp/CnWr/W/h5a3GqQxQXtvNJaywooAj8tioBx3xg9utWZCNU+K6xyBWtNAsPNyf4biY kfpGp/77rI+GtlB4Un1TwJJMHvbQreeYVCm5SQkBx6kbQCfarthIxHj/U4wAxumhVgOT5cC r+hzQBs+Eh5+mz6y2DLqlw9wSeoTO2MfQKBW9cLIbSZYTtkKNtPoccfrVTRofs2g2EEZHlx 28agY/wBkVoZ6gHJFAHivwY1C+1fwcdG/4S14dU0iWa2vLBreMvE3mMQ3IyQc5zXoOmx6vp /iaeHXPE9tdw3carZW/kpDMzKCXY45YenpWV4m+E3hHxVry65Kt3pmqhNjXemXBgeRfRscG r3hn4d+HvCkxurCGa61Ap5Zvr6ZriYp/dDMTgewxQBj6RqUfxI1PWozcuvh/TLh9Pa0ifa9 3IvDvIRyE7BR15J9K5X4a3cXgP4pa98KnulOmysb7SGZyxXdy8PPcDnHtXXSfCPw4viy58R ade6vpU942+5hsLwwxSnOckDn8qvav8NPC2sDS5Ps0ljdaVIZbS5tJNksbE8ksfvd+vqaAO Gbwnquoa7qurfCP4nw2VtLeObzT3xcQxXIPzkdcZJJIxjNdT8MNc8Uag/iDR/FljpsN9pVy iNcaYuIrlnTcWPbd0z9aZefBL4fXWpvqQ0y5s7iTLSGxvJLcSk9SwQjOf612en6VpXhvRmt 9LsUs7SFTIUiXJJA5PqTgCgDyzxwR/w0x8OpMHBtrgAjn1/xrQ+O66xH8Mo9R0kyMNP1G3v LjYu9hEjZzt/iAODj2rO0G68JfFzxdb+L7LXNV03WdAYomnPsRoUzyxTBLK3rnivZZIo5IG jljSSJlKsrDIYHsR3oA84juPFXiTwMdW8F+NNM1ma6RTCLuzQQ4b7yuFJIwM8eoxTfiBJE/ wCz54hjF5bXz2+nPFNJaIEjLrjdtUcAA9q0IvhJ4Ct9Sub6z0aSya55mitbiSKJ/XKKcVv6 14V0zWvBtz4V+ex0y5h8hltMKRH3UccZHegDxPxR4q1NPg/4T8MtD/ZFhrtjb29xrjqGhgR gA6gDkNt9a9QvtD0vQfgzL4d0gNNp1tYrDFtIbzEzyc985J/Gta28GaMvgSHwZfRtqWlw24 t1+04ZiuMA5/vDsRzXn+saJL4G0DTvAPhqTV9VTXJPssC3bLJDp8QIaR2fAYDbnAz1oAoap Z3nwU16XWtJgkuPAWpOTe2MYybCVhxInovr9a9O+H83n/DrQrgtkSWiSAkYO08j9Km0zVPD njnw/eCyZdS0xpJLKYPGQkpU7WHI5HuOK0dH0iz0LRbPRtORksrOIQxKzbiqDoM0AXz83HY 9cVy90DpPj60uhtWDWIjbS9szxgtGfxXcPwFdQOM+lc74wDLpVndxpuktb63kXtj5wp/RjQ B5vrmi+LV+J+paN4Yv9Pt4LyBtbjhvI2P71lMEu0jgclW57mubsPF3jn4a+JY5viHpOdG+w rYrLYwb1JTmI7xwScsDnGM169rSLD8U/Cl0OHuILy2z6gIH5/75rc1zQ7HxHoF1ouqR+ZaX SFHweR6EHsQeRQBwDfF62kGivp3h69vTqaeYII2VnUbWYqCPl3gqRsJBPaqfiS98I67qlr4 vsPFWt6Zc2sKQTXWkoWjhRjuC3A2kDHfPSsDWvgJeWHhpo/C2uO99DePeASZjacFQoUspA3 DBwcd68js9Y17wzDd+FLue48IW89vLb3UgszJJdkljlh1L87N68YoA+m7y617wrK2p6dLN4 j0W6CstrJcKZoCcZkjYjMkeDkgkkduKjj+M/wAPJPEraE2ueVIHaP7TLE0cDSL1jDkY3DvX z3pfj21vP7LXxJa2189ppv2RzfM6RQ+XyiqsYJVyQMNk5zzjArofCvxG06/W20AeHLRoNt1 Jd2l5OskvlsvzSrcykbpD/cxyO/FAHrM/xE+HvjNdW8MvqCTacYWSe5lbyopPm2/uieWw2P mXgHFXmuntfF1hpniuxkeE/JpdwiGS1dtvKyHkiXA4LAA845rntB1D4WSeBLHw5awz3ul/Z CLeT7O0ktwikPKqsgyxTjfipbPxdq1hpK3Oj6ppeu6HZ3iRnEpa7+zMSW3q2CHjBAxgkigD 1DTtS03U7dptMv7a8iVipe3lWRQRxjIPWrleSyaj8HrMz63Z26wQ6jbeTNeadbTJFKkuSNx jG3J2nB6gg1uaZomlt4fnsfC/jzUUF1OJIZjdrdPDsGDEgkBO3jkHmgDuyQMk9Kbu4yXH4V zt3Z+NYdHso9P1TS7vUIM/aJb22dFuPTARvkOO+CPaludev9N1aG0vPD121pPsjjvbU+cgc /wuv3kGf4sYoAh0G/uNU8a+ID5ds1hpjpZW8ioDIJNu+YFvTJUY9RXVt16ZrF8Oeaulf6em nx6gZXe7TTzmNJSc4J67sYyTyTW1uX1oAZGrCRiwAB9DSu3QDBPvTzjFR5KuD2oAFRs/OQf pTjwaCwU/dPPoM0Z3Ngc0AH/Ac5pPL5OGK08dKMigAXpS0UUAFFJRz3oAWiiigAooooAKQ9 PSlpH5FAEEwyVwOfrjNee6Pj/hLdBVhgrcanjnPVzXoUnIADAe55rzvRty+MdCV2P+u1Mgd P4/T8aAPSx0ope1FAHL32//AIWZopA+T7DcA/mleS+MmOqaquhSS3UekWWq3F/eqkb7Z5FI McRIH3R98/gBXrN+SPiXoi7AV+w3PPccpVvQ7iGSyvJo5AI1vJwzE4AKuQST6cUAeW3Wk2V xozpqE9qbG9iCTnzRtVWx+62jB7LwOWOFGADVH4caXqfw88Q3ltC1xe6Bql0sRhmz59nITh GwoIbII3HjaACetd/D4z8FeIPtN1HZx3um2lx5Dao1uskCTKM9eoAzwxGOetXdVgitkj1Kx xHYCPc13aNuaE53Biv8SHOTjnjnjoAReOtCuLiK08SaLcCz1zR23xz7NwkgJHmwuP4kIGfY jIrK8EznWbbxxYtay2kkl87hH6kSwowZT0Kk5IPcehyK6m01qTdBa6vAkF1cKfJmRt1vc4G RsbqMjnaeevXFcF4Zul0b4oNJG4Gla7Atutv5m/7JcxbmVUJxmN1LlSOMjHHFAHpmg3KT+H dOljfzU8hVZh6gYP6g1T8SeJoPDltaF7d7u9v7hbWztI2VWnlIJxliABgZJqPR9umane6KU 2pvN3agcZjY5cf8BYn8x61zHxKsPBnimbS/B3iHXm0jWJnN1p0kcmyRXHGQenOcY4zQAt54 88baVrVna6p8MLxrK7kEK3FheJclGP8AeUAbR7k12OveIrHw/bW7XKvPc3cogtbSLBkuZD/ CoPHTkk8AV4hrFr8YPhRpz61D4qj8UaJCVWWK9U5hQsACcnIHbIPGelbXxIv7y08R/D3xxM 0thYRMY7mRU8z7EZkGWYcjgHGaAN7WviV4o8ND7RrHwv1T+zgfmuLK5juSoz3Ven510Hirx bdaH4I/4Sqx0d7+2SJbia2kcwzKjYwAuDlsnocUy6g8WNoz6joHiy2v3MYkt1uLaNYJOR95 15xjPSpNUe7b4epNf3UF7dFrfzZrUFY5G85M7evH40ARaX40i8TeBD4o8NWkdzOiMWtbmXy zGy8sjEA4Ppxg0tz41TTfC2matqmmn7fqjIllp9pJ5rzyMu5UDEKAcZyTwMV554xsLj4X+K L7xjpMTt4Z1xHg1W0jX/j3mZSEmA9N38zT/GdzJ4X1H4X+LtSZv7JsB9mu1KkiEyRACUgem DQBz/xC0Lxpomr2/wAUNG8J2uj6nav5l6bC988SxjtKmxc5BwSM9fYGvb9J8RN4g8FWPiHQ beO4+3QJJFDNIYwCfvAnBIwc9qXUdc8PSeFbrU7jULabSmt33ypIrBkKngY6k5wB15rymw1 S78D/AAf8E+Hm36Vc6/efZzPIPms4ZHZyTn+PaQPYn2oA77wf8QB4o1zXNBn0htL1XRZhHc W8kwcOp/jRgOR/iKseO/GkngXRl1yfSHv9P8xIpDFMFkjZ2CrweNuTzzXnHj7TdO+G/jTw1 458PJGiKfsuqQI26W4tzjMxycsR3J74ro/jbcwSfBW8vIT5sMk1o8bYyXUyoRj8KAL/AIk+ IGueEtNtta1bwtE2lSzRwyPBqAeWIucKSpUAjnsat/E/xLceFPBc2pLpcWoWEg+z3MZuGhk Cv8o2kKfXHbtXFa48kPxW8PR+OLl7jwnchZdJAwkEV1tACzDHznuCTxkVvfHeMP8ACG/Mi7 hDcQPtDEc+YMdPcigDs7NZrHwbYr4a0i2iKwRfZ7OWUxRoCBwWCk5GfQ5rF8F/ED/hJtd1z w/qWknSNY0eTbLbmcSiRM8OrYHH4dxWb428UyeHfCXhm1W4Nl/a89vaTXwH/HrEVG9x6HHA 9M57VxfjldF+HvxC8K+NtAurcW5c2Op28b+Y8sLj/XMcnJ9SevFAHv53Z44rmPGRaTTrDTw wEl9qFvEnGcYfeT+S10UE6TQpLD80cgDIw6MD3rnTMdW8fiOM5tNFhO89jcyAYX6hOf8AgQ oAp6rKLn4ueHLOMZazsbu8cf3Q22NfzJP5GuzUjaAM9K8utvFGj2vijxT4svpGmWJ10q0t4 FDzSLBlpMDPeRiBnH3a8+j+LE3if4l2tlr2nalaaMJDDDpVop85pyQqtcYIJAGThTgc9cUA fSLMOnT3NY+veG9D8SWL2Os6ZDewshVWdfmXPXa3UfWqVx4I0i5hKyXWoeZFI01rMbty1mx GMx88fQ5qCPxFeaHJHa+LIFSBmEcWrRf6mRjwBIOsRPv8pPQ9qAPDvib8KIfCGjwaloslxP pEj+RfBoVle2jYjEiDHOD098c1sfCLwFYa3NceJNX1aw8Q2cc0ipHGisGmK7DI/wDd+TA8v scmvfbqGC9tZbS4jE0E6FWQ8h1PWuX0kQeDVOkXkCW2ns+21vo4gqsDwqSlRw46bj1780Ae R+Mfh/4yh8Uh9A03/iXDUFu7e4s32fZoCqo0W1cEKNoYgZLetd14q0nWG8R/2ho3hHT3s7S zeWS8uFBN0zkNJEY/vEkKMNgkE16ihDZGCMYz704Lj60AeVaDN4D19G06GzvNOvbu03TaET JH9mJGSwQfKr+jDHatqz8AWMZtJmvb2OGOYXKQttWUttIAkkHzORnjn867YWlutw1wkMaTN 96RUAY/U9al28AcH3NAHJt4dvrC0lXw/qJhvGBRZ9Rkkugi9eFLDvXOeKL/AMYW1loGjXMd rHJqepwWkuoWU7qSu7e21MZUELz83Ga9Mw2/G0EVg62L/wDtDQY7HUbKzT7aGuEuFBeePax KR/7WefoDQBbk8OaZ/a76xbW62upFGT7RF8pOR1ZejEe4qhb32v6Jpt3P4ljj1FLZl8u402 FjJMh4LPF2I77Sf6V0/emtux8rYP0oAzdJ13TPEFkbzSboXMKsUb5SrIw6gggEGtHO0n1FZ msaFY63pz2F8JRHIwfdbytC4YdDuUg5rJuvCVy1rYWmm+LNZ02OzQphJllM2TnLs4JJoAg8 WeKZ7BP7K8NNb6h4kJVo7AncAm4bjKR/qxjPzN+tXPCfiZvEFjN9ohtbW9tpPLmhtrxLlc/ 3gy9jz1APFc54m0fWbhNW00eH7S+0jVwkVxc6bL9nv14A3yZGJMY7Ecdqs6Jpek+FZNVurS Y674hWGOO4t7ZY45Ci8RxLECAgGSfxJJoA71ZVYlRyynDAdjUnFeE+Jr7UdD1q61/+0ruDx TIIZp9O09mktLC13Y33ORh+M5IAJPT1r0qz8caX/YkWrarv02zmYJby3CFWuRjmRY+WVPQt zjk4oA6yioLW7t7y1iu7SZZ7eUbkljYMrD1BHap80AFFFFABRRRQAUUUUAFJ14paKAK0gXH fPSvPtLVm8a6AwBAWTUsnGN3zAV6HKql/m5HoK8y0F93jLQArHb5+rAg54/ecUAeqUUdqKA OXvVz8TNGPzEiwuM+n3kryfxzJ4s1bwxqWgeHdSt7RH1O5SYM2WmiMhyGcf6sAk/LgscZ4r 1i8Sb/hZ+kyq+Ihp1wrL6nemK5e18OTXrzXenwxpJ/aF35nmNgI3mH58d+P6dqAPBvAvizW vhL4qOk6hGY9MuJoxeW0yk7kPyecjew7dCBX1RNpayQG+8PzQwvcLuZGG6C6Uj+IDpkdxXl PxB8E+Hr+40vw3psAuvGtx+8SdZWQQQjh3lHOI8cBccn8a9T8D6BdeF/A2leH728+2T2cPl vLyQ3JPf8AKgDmr+1uLDTYrO4t5NMtkIZEZvOtldSCCko+eHHYkYrlfGFrouoaWNb0uWWCT TXNxLc2p3tpl2mG3sq/wt/EuNrAgjB6+3y7QhZ2CoAc56Y75rgtKm8D+K7z7f4flexvI3eN bi1Q25uQvB7bZU+uaADwt4mh8feCtO8T6UsSanbZ8yFGD7JBxJFn0Ycj6ipvEHg/wh8TNDi m1SzLlfuTRkx3Fu46qT1BB7GuXk0O/wDA3iKbxFo9rHF52ft9vAgjttSTs+0cQ3AHQ42t04 4rtdKv9N1fTj4q8JSLeRXmGlhVtolYdQf7sg6c/jQBh6Z8H/DtmIxqOra5rkEbB0tdS1B5Y AQcjKdGwR3zXeX+m6fqunyadqNrFc2k67ZIpFyrD6UWd9BfQedA21hw8bjDRn0YdjVphuYH uOmKAOIs/hL4IsbhJILC5EUYIW3a8l8nk5+5u2/pU/jTVdN0zS7HQEaMX+oXEENnZIcFwJV JIHoADmuwYhhhuR39qz5tE0m81uz1q5sElv7JWW3uG5MQbrigCXVNOsNa0270nUrdbizuoj HKh6Mp4xTJ9F0q70ZdFu7OO6sBGsJhmXeCoGADn6VfZhGA20ntgCnfN7UAcPpfwj+H+jaou pWHh+JZ0YPGruzpEfVUJwPyre8Q+FtC8V6WNN8Qaal/bq29Q/VW9QRyDW0FwaR13FfmIwc8 UAcbD8L/AAXa+H73RYtKJtr6MRTs8rPK6g5A3sSQAew4qs/ww0O48JN4UvdT1e70nzI3SGW 6yYwnRA2M7c84rvTTF5JzxQBzupeCtD1rwovhvWln1GzTG2SeTMqlfusGGMEetc74s+Hcmv eDYvC0etXs1pNdQyTz3lxvkiiTkhDgZzgDn1zXohcZC4JJ9KXaKAMTWPCmg+IdBTQ9ZsEu7 FFUJG+cptGAQeoOO9ZVl8MfA+neF7vw3Z6DBHp99H5dyDlnlHbLk5yOtdeflAx1JxzWTrOu 2+kRIro1xdzErb2kXMk7dgB2Hqx4A60AYEdtb/D/AMNJp2l3N/qk0zLb6bZ3c/msGxgIpPI RRySc4ArI8VapN8P/AIfDT9PuY7vxLqjOsUsjiMSXD8yTsTwFXOefRRWrJIPDkMnijxPKb3 WrsiG1s7cbthP3beAdyT95u/U4ArnNU8K+J5J18Xz2q6lr00LQ3OmrIAlvbMQypDnjzEYAl uNxz7YAPOLi90PwjZpB9ljF9tDJZqcSyu2f3kjH5sM2TuPJ6Iq9a7D4Nafq3iDUZPHGtWcU CJb/AGOzVYtvO752XvtwAo+nrmsLwD4Psfid4g1XxL4jszaQWUgsG01XKu7oM5kPVevQHn1 r6IsrG006zhs7KBYLeBBHHGgwqKOwoAsEfKVBwfX0rxfXPCXinwdNJ4l0XVLjxHbcrqGm3g BFzb8liSTywzxxx0xXs5JzjiuY8RapYXHhvXrW3uo5JrSLy5gnIiZhwpP0PNAFWz0O6022s 9S8M6hcvbmEMNNvpi8TRnkKpPKEZ4PTsa17XUdN8Q211ptxCVkCmO6srhcOoI5BHcH1HFad mIzZQBNrII1AKnjgdvaqmo6Hp+ovHNNG0dzFkRXMTFJI8+hH8jxQBk263Hha/itZrszaDOB FBJO2XtJOyFv4kPbPIPHpXUjPORiuXvY9VtbN7TVrdNf0uUeXJsTbOAcYJXo/4YPeqeka9e adO+iXFre6mYv+PeXascrR9gwcrkjpuGc98GgDtD9aj+VnxznvVHS9XXUxOv2We1mt38uaK dQGVsA8EEg9fWtD7pPHWgAJ2qcdK4zx7ouoapb+H7/SohNe6TqsF4oLhAIuVk5PbaxrtNuQ MmqOs6fbanoV7YXsLzW08LJJHESrOuOQD6npQBdDhsbeQf1p2fY1i+F9W0/XPDGnappSSR2 U8Q8tJFw6Bfl2sOxGMfhWwzFTg8/SgBT0xyaTbxjoPSmvl1HJHPVTT1zjmgBCuSG3HjtWXq Hh3SdVuYbq6s1W6hcPHcREpKpHT5hyR7Gteg8jFAHG6ppd9qWvrYax4fs9Q0WaZZhcwymN4 ygyomQ/6wZ6YOOmRWL4f8Pwah49ufE8nitNZnhd0j8vMctuh4+zsgO0x9/ugkjOa9LxmqUm k6fJqI1T7JENQEZiW5C4cKeozQByPjLxhB4Zshpukm3j1NGhHkGJvlhd9peNBjzCp52iiDx xNpV5a6L4lsJZ9UKFp5tLhaeGIbsIZFXLR7hg8jHPWtWytNY0+SafW5bbWIbSMva3KW2LsH HzLgcE47rjNc3P4fsfEHg+7svBOrPp8Escv2hUVkuJ7gj5RNI3zgZODnnHtQB6Fa3tteo0l ncQ3CKSu6JwwBHUHHQ1YBrws6deeDr7UdH0Fbyz1B7KHbLFCJHv5tuFCEgRxxofvMfmNdzo /wAQ9Nnujpl9IGubS2ia4vI0IgmlZtpWH+J/mB5AxwaAO8oqnFqVlNdy2cV5BJcxffhSQF1 +o6irYORQAtFFFABRRRQBDJnOBXmuiZbxfoMgxj7ZqyHtj569KkxnLV5poy7fGGh4Ysv2/V ep75zQB6h2opfWigDnLp0/4WNpqfxf2fM34b0FcvqXiGfwz4M1XUbPyUb+1J0ae4/1cClzu kIP3iOy9zxXRXPPxT031GlzH/yIlfLXxG8Q65ceP9T0aWT7bo+l6q86WMrYjf59xD4685AJ 6ZoA+hfhNoUMfhweL7y8l1LWvEKLdXV3Ou1iD91VX+BQP4e1ejkccHH0rhPAPxK8P+OxJZ6 NBcwXFlAjzxvDtijJ42Kw4OMflUHj3xpDp9u2iabdA30sZM0sbZ+zx9Dz2Y849BknpQB518 UfjPaahpV34Z8KNI0krGO4umG1TECQ4XvyRtz7+9dL8CbW3v8A4Sx2dzbtts72UQk/KyDIY FccjrXhl/Jo2oXOmW8amx0h5HZ3trbzLtl3Y8xRnozHIHJPXoBX1v4P8N6X4X8MW2l6Ssph x5jPP/rJGPJLeh9qACO7vLPUPsOqKskUxIhvE4B/2XHY479DWDrmjw+Hmn8ReGbq30u/5kn tG4t9Q9QyDo57OOR3yK7e4t7e6heG4iWWNuqsMg15T4y8C6fZ+ZqW4yaSZEM8Tysv2cF+XL 53GIEglMjp1xmgC9oPijw74/nNzpF5PoPiq1QCe1kx5qf7Lr92VPcfmK6qHXLuy/deJLVbQ 7sJeQktbyj1z1j+jce9eYWPgz/hIpl1nxFEmm6HpkjyWrxzbHCgcy+auMs2Bgg7VXgAnmuP 0H45+JNP1e6sLixk8RaH9oeK2eRNlx5eSVBfG1jt9QCaAPp2ORZI0kjkV0blWXkEVJkjmvL 9B8c+AdeeGfStfl8OX8vzG0uf3G/6o42sPdcV3EM+sRxGR1ttQixlJLd/LLDPcHI/I0AbI6 8t70o+mKym1iGF1+12d1btjqYWdfzXIqT+29JLIDqMMbOdiiRthJ9gcUAaVFU01KwdQVv7d h6+YvP60p1LTQedQtgfTzl/xoAt0hUEcmsm48SaDby+TNq0HmEZCI284/4Dmom1t5Mf2fpd 5ehujCPy0/Fnwf0oA2MjgbSMjtTZp47eBpp5Y4o1GS7ttAH1NYUzeKp5Nwaw0m0QZeSQmeT Ht0UD8659rrw0mp/LNfeLdWQ8JEPPSI/hiJfx5oA321y61bEfh6FWic8X1ypEX/AF+8/14H vXO3+qaT4V1RrTTIJvEXjC/IXaDukOehkfpDGOeOOnQ1sz6Z4k1sFb/UDolhkEWtg2Z5B6P L/D9FH41zeteBL60bTpvCd3LbWsEga4tUf97KN247ZG5ye+4/SgCTw14T8Wx/EA+K/F2qWl 8xsfKgtoA2yxkLfMsY7jb1fqa1vHnj3S/Aukx3d4Gub2fItbJGAaUgZJbP3VHc1wuvfEjxJ p2m3cMNvD4d+y7o31LxCN0kzDkLFDGMOOcA55ry3wbHpvxC8Zzal4uvJ5Gttkpt9zNPq0xb 7iAnCIOPkXoDz3NAHsvwZmun06+v8AUrP7NqPiK4m1gxIuEjjLBV46jcckeor10c//AFq86 1zxPofw30aXxF4mxDfXuI4LKDDFVQYSBMfwjuemSa86h8U/FDx3qw0S5v7DwZZXUbXKiMN5 wiWXYyeaTguOpC9j1FAHqPiJZ/Gl3J4V0vVHtrG1kA1i6tmxIOAywIezHIJPYcd6q+IPDuh 6Z4RsfB+kCKwgv7+C3kO/DuNwd8seWcqp61zthrWm+DtAsPBfw7mtvEeuT3H76YyrhGcgvP Kc5br0GTwPSu5J0PTJ7bTdTjS9mRvtj3M6BysxyA5z0J5Ax0yBQBHF4sji+Isfg6OKBIxDl cvhwwTeVA+hX9a7DOenSvJvGnhG7/4Siz8beE7dbq6truO4voYrjY83lqQQD7qcFe9eheGd etfE3hux1y0SSKG7iD+VKMPGe6sOxB60AarLkhuoHUetVbyysb8CHULWK4VeVEiZKn1U9j7 ire4FqZyWO4fSgDmf7JXw3c3erabM8VjIPNvbeZmkL4H+sQkkhsAD0OK6aF0liSRWLK6hgf UHvTJVR1KSchgRtbowx0rl0k1jwvDHEzf2jo6SLGpCHz7WIg/MxGQ4XgeuKAOtwACAcg9qd njjtVK1vLa+t0uLS4SeKXlXjcMpqf3yxz2x1oA4zQ4Lbwj4ml8OQNdTRa1Pcalbr5WIbMcF 0z7sSQK7VVUtuJLN71xXxNutd0rwNLrPhuSRLnTp4rqZFw3mwKwMq4PUFc11mn30F9ZW97b 8w3ESyxk/3WAI/nQBdxS01W3CnUAFFFFABSEZGDS0UAJgZzjmqd9YR31hPbCWW0Mp+aW2bZ IDnqD61dpKAOXvW1PStEjt7q1m8TWh3JduqqJjGeP9WOH9+hrHv/DOh3d3qV1oV1Fpvii40 5YbV5G+azTbhdkZ+5wccetegVQ1LRdJ1byv7S0+C5aJg0bug3IQc8HqORQB5ZHZeMPB/hzU 7i3sNLgnaJjbGQr5enKqgO8k2N8rucEL69TW1pXj27g0zGpaXfTTQ2iXIgwpuvKC5eacZCR gn7q5yfSututN1dtWS6t9WU2TnE9lcwh0K/7DDBB+ua5zUtK8P+JNX1S3t2ns9daEK0Vwrr HOEP7t3TgSorEdDjsaAOv0/VrTUrSzubeXAvIVuYo3+VzGwyDt/GtCvONuteFPDcNwujPqH iO9mEF1fx5nRB087HUIBgiNQOePetLwzc+I7W31e71l72605GDWf2iFVunAX5/kXtu+6OuK AO0XnORilqhpurafq9r9o066WePoQDgofQg8g/Wr3agCN8Z56DmvN9HiVfGGisYyT/aGq4O fu16RKQqhiM+2M5rzrSMf8JhowCq4F7qeGwcrQB6VRR2ooA5mb/kp9p8g/wCQTL82eR+9Sv LvGPh8XGlXDtbxC11LVJjf3gUKYbaOUyPvY/3vLRB9a9QuAf8AhZ9gf+oXN/6MSsa+s49Q+ GviK3a0nvT5t9tggy0jv5j7Qo78kHBoA+eblvs8tpdeGdRvtEh8SzFLiCyzGPsqcSSg/wAI L7kTpwDjrXf+Jfhdc2vgoTaTsOqa3dwJcWpby1aJm/1St1wFxuPJIXFanhHQ7TSdIXxX4yS HTbWJWjW1uD80ccKiOKPB6nh3IH8TU7wdfap4jutV8fX9w1taXd4YdDhvWJFogXbLMqYxna px7A0AY+uaT4a8D/EPT5LbSY/J0i0t7i8kiTczSPcAAkdsKrEegBr6GRldBIjBlYbgQeCPW vkjx54kmg+3rb3E882rJKtxe3S7jBGAVVQQAGIDkYHAr37wD4msbnw7oekTCS3ujYxmAysH S6QKAWjkHDEdx1HpQB3dQ3VvDeWs1pcRiSGdDHIhHDKRgiplx0ooA8zvvBOsaf4M1vwtpM3 9r6VdWxisra+mxJaNtwFD45QHBAPTFeXQ+E7zw01hp15FNbXs2Yo3ki2xzzvgPL5hzh2XKA cAL9a+nc4Ge3Wufk1nwvq1wmiy6hYzzXMZljtZWG9xkqSAec5yPUUAecWeiXlrZrrVtoclx OsqRvBLbhvNh+6eD2Awa9Afwfo/mPNp5utImcDL6fM0Sn/gHK/pU66Xd24C6frNxAi4xFKo mVfYZwwH1JqV7vWrcj7RpSXkYH+stZMNn/dbH86AM2TSvG1qSdN8VW10g6R6hZ7ieOm9CPz xWLa+IPiFNdS2N94R0X7VC5Aj+3svmpgfOhZOR/LvXXR6/bsp862vLdh94SWzf0zWFqPiz4 e6sBpuoa5ZecW2okkjRSq/+xnDBvcUAVmu/EWC198L7eZ+ube8gfn/AIEBUcuoX2nxC4b4a 2djCCGknuL62iSP3Jrk7vxJD4UtpVtfF+p6vZIrGOOBjLef7uJI2DkZ4II9xXmWnab4z+Ie tXE2naZd31ukuVvfEMpPkqRwGXhCevAWgD1eb4naw4u00XRNDM9u6oQ14xTLHC5dUCj866K 9/wCFhFovtV8LW1IV5G0e1WZwe6/vGyR/tYrkYPg3o8MEUvxB8Vm/f7qwiRbWAD+6o46e2M V6toWk6RpmlpFoZBtwqqHWYzcAYHJJoA83sNa+HeqajIl/fa3rN1A8jTfbxK8UG0/MzIP3Y UdM4Ir1XSW01tOhbSVtvsRXKG22+Wfpt4qlqWr6DoUQe/1HTrBpRkLM6oXGecAct+RrzjXh 4U1XUpNU8L2epjXGiCfa7K1mjhI6APnaPxXB96APYWxk55qle6hZafE017fW1rEgyxmkC4H 4mvLLW/1u3t5LG81LUdTudvMEEu5Yj6AJ++bP+0wrY0XwXqF5NBfa3Z2cUSnekE0YnmX6k/ KuR/vH3oAPE/iTw/4n0O60Sx0ubXZJ9kZH2OQxRgn/AFu8jGF6/Kc5rxm3msPh7Jd6hpt/P f8AiBlaCwE9n5QsISQHllDdXIU4HOB9a+qY4xFEsUUYijUYCrgBarXmmabfOTe6fa3JI2hp olY/TmgD5DvLHxdqOttq2sWzaprT25kt5b6cgW6kna6p0xjJC49DS3Eza9daUkepyXlhoJE t1eXsmBD5sx+96/Nj3r33XfhrNHqB1jwhqC2V2IjH9ivU8+1kGMYweV+o968tXwHeWOqmx8 U2MkGjRqsr6dYS+Wkzrk+YJHGHGWY4ypGfagDX+Bt3Z2PhfXNe1KO1jt7G7Yecsf7152UB8 HryNoA966i2mutS+3apeo8N7qBLLC4D+UBgIo7ALgZP94/7NZniW+8O6Ho2m2WjadFo2lS3 QghheNoD9qfks5Py7AvO/J9O9JFqEMks9jDBM6xJ5bXT7olfcOkZPB4HJ7DHcmgDcs9W1Cw iu4YZDKqQTSqvCiSUphU9ccE8f0rtvA+n2mm+BNFtLFt8AtUcPnJYsNzEnvkk15vc3Cqiyz LhoR8gdQPNIGCzY52j+m0fxGvFpPGvjWaxfTtP1+7Oj6YZIYJ7VzGgTdw7yD7/ACcAD06UA faTdDzjvk9qpW+oadeEm01C3nzniGVX6cHoa8/8B6Pe6p4FsLvUp9Z0r7TFiawe53o2ON43 guofrtz3p+ufD6C1vY9Y8KabaCaKf7RNpsi+XHc5G07WH+rbGfYkDPrQB6IF3n5WZQnt1qd enrXjXh280Z/Fd9p1nrGpaJdXkjT28E0pjaOXAD27xyZX5ThlKjBBPJrs9FfWtVsC0Pidob y3doLqCa1jcxSA8ggY4PUeoIoA0bnw7bx6i2p6Q39nXzbmcxqfKnz/AM9E6Hnv1pi3viSwQ /2lo0d4iqCZtNfJJ9PLbB/WpjD4ut4/3d9pt+w42yxNBn8VLYqK61jxPbABPCL3nqYL2Mfo 2KAGWni7w7fzJZzXf2S6kBxbX0RgZuxGHGD+BNN8OXTQeVoWt6tYXGvxxNcSQWy7AkLOdm1 fQDAz7VzWr+LdZeSC31r4bXE1jMD5vmKJxBjpnAIbPtXnDXHhuLxFoniXw/cW+jvpt48l5F brPPcmFs70kjKjy4x27c9KAPpQBcfLRXFaX8R9D1nTLK90+y1KcXqNIscdqxKKDglj90fnX RaPrVjrMU7WhkSSCTypoJl2yQvgHaw7cEH8aANSikoyOfagBaKTI7HNG5fWgBaKKKACikpa ACq15ax3ltLBJu2yLsJRyjAH0Ycg/SrNFAHOLZ63oWkCLTJJdcCyZEV7PtlEePuq+OT7t+d TxeI7GGysZNYP9jXF4SkcF6yq24fw5BwT6c81uVWu7O2vrd7a8tormF+GSVdykfQ0AZuo+H tP1SUXgDWl+q4jvrRvLlX05HDD2bI9qom/1zQUH9sQtq1kv/L7aR/vUHrJEOv1T8qsXGl63 a3tlLoOoQQWUQWKXT54sxGMd0ZeVbHbkfSp7TxFp13rE2kYuLe9hZl8u4iZPMA/iU9GHvmg Cjo/jLw/4k1HULHR71b2TTxGZsZAw+cY9cYIPoa57SSy+LtDUuGzean8v90ccVpaT8OfDuh eIj4g037bHfO8jSbrg7ZvMOWDL0IB5A7VlaOpPi/Q3dDu+26ocnjHOKAPTO1FFFAHL3H/AC VPT+Tzpc30/wBYlYF7460DwH4XvdQ1qdyZNSuVhghGZJT5pztHcDua27tv+LsaWNx50qf5f X94lfJvju0utc+NWsaHHOZQ2oSRRFif9HjZg0hA6DGGPvigDp/DUur/ABs+J6zeLLgf2HZb 5mtg2yONRykY5+8epYc4Br3QaZZ+ItB1GLT7pdK02zSTT7B4Yx5cCrgSSgHg91HoM+tclpt r4b0PVLPwzoai1je3a8vEhQDeu4IEyfvyMFwcdPmzwa6rRLzRtRt72x1iZplmn/s1QUKRSt y7qhHB5DZI4wBzQB4bqXh3xF4qhg1nwjo91qegW1zJFZXKbAblgQHmMZ/gYjg/7Nej+A/Cv ijwp4dtdN8WRoujzXLtbxQHfNpch+ZJfMX+8SQcdCR6mpfiT8UF+H1noln4Ts7GSLzJA9vt AiEUYAwu37o3HGfY1Jp+tfEzxh4S07UtFhbRbjWZJZftEwV47GDcoUYPLEqGI46sOlAHoS3 2raHFJJq4ju9MjG77fFxIq4+9ImP1XtzgVyXiD45+BtFvra0trpta3EG4lsCJFtkJxuJ7nv tHOOal8aajpfwz+GclnDeCO5vS1vDLcuX8yZx88zZycAZYjp0FfNuk6AP7H0+HTdMmutT1K 4bydibQsYBEQIH3WfduOfuqFJ60AfallqmnalaR3Wn30N3DIoZXhcMCD06VgeKfAug+KdOm hubSOG72/ubuNdskDZ3blI5zn86+YfCGkeNvCPjIXln52izAOZUvLdvLuQW+6VB5yFPzeo4 r6F8KfFDTNa1NvD+uRx6R4gjAPkSSfurlf78Ln7w9jgj0oAoyeD/HX9jLp9l4muLCe3lPkX gmEzGHcy7GDjk7CrZ7Fau+GPBfi6x1EX2v+PNSv4V3bLEhNoyB99gPnwc4rurrUrGx8v7dd w23mnanmuF3H0Ga4jXfi14f8O3/ANl1DT9UdMZ+0Wdv9ojz127kJ+bGDj3oA6GfT9cN1I1r 4iaGA/diazVivP8AeyKr3ujXt/AUvYtHv28zK/abM8ADg9Tg571o6T4m0LW4Y5NN1SGfzFD Khba+CAR8pwehFazfMvp9RQB5RdW/iDSy7R+G54DHJjdo89wyyZPBCHA9OvHrXnviTx1450 TVbDTNR8R6n4bhmhNwBPp8N3e3HzY2rFCuFA9WJ9a+gdV1CSwFtb2dqJ7y8kMcEbEqmQMlm PZQB+NZt7oHh25C654itrKW6teZrz/VhcDBDHPAAPQ0AeV+Ab2e71rUtc1bStRv9SleGwsx r0ym5lV2O4rEo8uFAoLYAJwOSK9RuPA3heSW4a2tp9NmuI9kjafO9sXX/gBAr551X4seH/C 9xqVn8OdHnkuoZHFve39wZYkRmy5hjPTcemcZFe+GPxYdDsPEFjqC31wbaKabTJYlWOXKZY Iw+ZWOeOSM9fWgDIn+HWp6TA0nhbVoGfeHeO/gXzZl7p9pA3Lnj5sE+9VI9N0a7SD/AITSb WbKU5Z9NM1x5GScHcysfM+pIHtXVWXxC8P30NjLNHfacl8rGF7y3aJSV+8C3QYPBPSutBVv utlTjGBwe9AGboiaFDYLbeH/ALFHbxDaEttuF9iB/WtQfKen/wBc1kXXh3Qb+f7RPp8RmUn 97HmNwfquDUH/AAj9xbru0rXr60IXCpM/2iMfUNz/AOPCgDa8xfMweD3BpWIwGbGM965trr xRpwL32nWuq2oIzJpxZJsd2MbcH6BiadY+NNG1NpE0tbq9niJWWGO3ZWiI7MGxtoA6NuVA6 Co3SKVZIpFVkYEMjKCG+orKiv8AWriMmHQ/sTEn/j8nX88IWqlM3jaOPzLe00a4wATGskiM 4zyASMZx0z3oAy3sLW+tNQ0XRWj0ySzvGU2d4vm210CoO0o2cRkH+DGCD9K5zVfDtvax28c k2qeFoEQ7Hgm+1adEx68HmMnJAb5cZzXW619k1fRka9t7/T7oPti3QsXjbHOducqc9elY2i 6R4zkzcW3jewv7CHcj6c1iUQyd1dyS4UZHGB2oA8/1zwr4z/4SC8kJsNQ8MXMassyN5kUIH UCJCGkXGAAWwcZOa7nwfofgGS8t1fX7TXtUt+beCXZClsD2ithhVH4E+9co2v3Om/Ed/COs 23hKV2aMpdCGSERyyKxRAMFSVA74JBzXd3HhXUNShR9T8O+EruUR8FYpFOcno+MgY7+uaAO 95VuRxSbj95pA244Ax1rzt7S9tdLkt9Ltte0XUbdWWGC3JurYtjhhv4ZfY4NQ+H9a+Kcs8t pqmg2m1FHlXUytEJSB82duduT0GKAOy1/wr4f8TRJDremR3hiYSRSnIkhYdGRhypHtXlviK 51HwlrFxeWHjrSbnV7Yqq2+owNHLcRcYt5GQ7ZG5ARiMgkdc0eK7f4s+KJNPMNodP0yJwbu 0izGZef727cwx2AGOtV9F+HOsR2ATxHpmqCaC6e4srm2vkuBbKM+WpQ4ZwGIcg5ywFAHRJ8 bdF0+8/svxf4f1fQdWRQ8lu1uZ1VecuGTqnB+aujs/it8O76GOWDxdp4DqGAkk2EA8DIOMV z39m+Irm3juINT17VNRZivnS28NnEU6PGQVLKhx15I7GqVl8LdNttbHiCPwTaQXAYAWkups 8e3G1jtClTkE8E9aAPVbPVtL1Ep9h1S1ut6718idXLD14PSor7Q9F1KRZtR0u2uHQ5DSRAk fj3ryy5+Edj/AGCLDwzpt5ody93JL5y3qxCM/wALYTPy9MKuOgzWxp3wtt9M8Pyrrmuav4g uYlkkBFw8TOxXpwcn2ySKAJ/AOiaHrHw60mW/0e2lA85Y1dQwjTzmwoI7e1bb+E4bGWS88L XC6Fcvy8SRhrecjoXj457bgQcVz3hP4eW1n4cgls7zX9F+0RJMNOkviVtpNmMNj73PJGcZr ftV+ICOlpO+jssNsrG62yEXEvIKkZyvQEnnr0oAum+8S2tvax3Ohx31zIQskllcARJ/tESY bH0zTJrXxjcOkkerabYqC26NLZps/wB35iR+PFSxN4sdnFxDpVsVA8spJJKJG7g5Vdo9+TU sNz4jdoxNpVlGBnzSLknJ/wBn5f54oAhWLxVcXSwyzWlhbogLSwAytK/fAb7q1JLZ+I1Ja3 1q0Zc8JLZnkemQ/wDStOze8aEG8to4JP7sb7wPxwKFa9+2sjwxfZiPlcOS2fcYx+tAGQbrx cGGdH051B+bbeNk/TKfzp8us6rDIscnhm8cvwDFJGy/ic8Vu007uxxQBhXGvzaawfVtJuLa 2I4mh/fgH+6wUZFX9P1rSdUXOn6hBcHJBVXG4EdQV6irzAlcA4PqKoXeh6Tfqy3mnwS7jkn YA2fXI5oA0KNwHesSHw6bWTdZ61qcUeMLE04lVfpvBqKS18WWt1G9rqtlf2+fnhuoTE2PZ0 zz9VoA6AHIpawvDviWx8QW84hU295ayGK5tHP7yFskDI9DjIPcVt7vbFADqYyKw5AOBin9q TtQBzD6fN4V064n0OK5v4PMVzYyXGREmfn8rd09duee2K5jw9eQXviTw/dQhzFNcam0ZkQo yjcOCD0Nelugyv1HWvOdOWH/AITbQpI23l7zVOfy/wAKAPSqKKKAOZuIWk+JllMHUCPS5fl 7nMidPyrw218O6tP4t+I3jZ9JnuTpl88elxxKCbiQNhlA64+4M/71e4zMg+KViuMu2lS4Po PNSufsPC93q4iurbxJqWlw2er3U0lvaOFW4xO52Nn+E5578UAV4fCXiO/8K6hrGrSW9t4u1 G1WMvApaOxiHJiiBz8zDO492PoKtW/ha88QWunnVvtFnZ29k9sts4VJiZMCRsJ8qEKNoA7M a9AYgKzSMFCgkk9B71wEt94k8XR3s1jY6loVlbW8klldLPHuvpSP3bBBn5eM4brkUAb8mk+ EfD+g2dpdWmn2thaRi0h+0quFViBty3PzHH1NWdT1SDRLeyhtdPa5MsohjggKpsRQSzckAK qj+XrXG2uiaXLp1pq+pnUrS4g8u/m1DUPn8yTBWSIxvnA4+6B3BXmprXUrPVJ/+Ei1O1ngh mt1ntrdgRK0W5gsZXtnG4jvxnpQBRtfCNt4716XxP44tkk+xjy7HTVmLQQwnkNJ03M/DHI4 GBXR6QmlW51Pxi0EcEDrtt9qBcQKMAgf7R/HGBUsxhh8FXVwtxG0+rKzCWMjDNIuBgjsF7+ 1ZfiLxLpvhHw9oFnI63DzwrDbWKHMl24jAQYxwvcsemKAMfWLLUtR1kPIUe5usbkRtxjHBE eOCMfLz6jPrS6t8FfDfiRYJL7ULlbiBRHI8DLlSF+6CRwAfTk8c1e8Bf2nLpc3i7xJe21yb uOPyktUPlqQSNyE8sW3DnvXfae0L2m+DcUdmYsy4JOeaAOU8H+CLDw79sjaeTVAWRY5r5/O kCheRz90Z7CtW98KWV1p11aySbBNJLNuijVdpePZ0HoMc+oq5Mi2OrQ3kbki8kEEikkjODg gdjxitGHztsguCn3ztKf3e2c96APMfAFvZyNeeD9dSLUL/QRGkM1wN05iaNDlm6j5iQAO2P Stzxas3hPwhqGu6FeyRPp0TTi1nYyQy8/dIPI9sGote0GTRfF8PjfQoYlllIh1hMYNxCQAJ M/9M8A47jNO+JdvFrHw/u7O41CPTtNmAe61DzcCCBfm3j+9nAwB60AfOY8V/FL4g+Jf+Eq0 e6a1t9LfyX+yvsjslkGG+VjyxUHk55xWf4w8L+IvDvjm78GNql/HpOtXsRhFzPuS+DNkSSf 7QY88YyK9n/tXwxpd/B4B8G29ulrHY/2pqd1t5OAvlb8jJZmKHnpUeqw6T8UryzfTLy3/AO Eh0xZLea3mG7CJOp83I+5loztz1DEUAeIeDvBja34k1GO4aJrfSj+/iLFlmlMhjjjGOfvD8 MV9tWVt9ksLa2LAmGNI8gcfKMcVwfgL4ZWXhKbWru6nTULvUdRN4sgXaI0DExLj1GT+Ndtq mq2WjaTdapqMwhtbZC8jt6D09z0A70AcloOntHrsej3EMTw6fp7iRWUMMzTMdp/4CoOPek8 UWtx4M8Kahr/h6+S1g0+B5msLwtJbSAc4HOYzn+7x7Vs+E4Lj+z5tXvrcw32qyfapYz1jUg CND9FA/HNP8aWtvqPgLXrO7gWWJ7KX5GGckKSp/MA/hQB4lZ/HrxPqWmfaYtAsNPZV+QSu8 v2uRfmlEeMbVRASzHOCQOa9st/Ekl/EHsNHu7hXVWWRtqRMGUMCGJ5HOMivIPBnw6bRdM0n TtVmk1DUNSt1b7O7lktomXMmRj5UXIGOrtyc4xXvFvZ29vbxW8CBIoUWNFHQKBgCgDlNa8V ah4aNhc6xoqHTLmdbaSWxlaWS3Z+ELLtGVJ4yOma2be60XW/Ml068iNwVMZliwsyAHpzyMe 4qTXdP/tLQb2wKbjLGfL9FccofwYA1U0+30/xJ4ft72+topJ54QszL8rI44Zdw5GGB/KgC1 Jp187YOuXSJjaVWOME/jtzmq4sNYtSDZa0LpFTb5N6u4s3Y71wR6d6ZH4XtY4ZY7LUNTtCx wsi3bsR3zhsjr2rF8ReIPEXgjw5ea3qS2Ws2VrtAWPdBcS5YKB3QsSe2KAOhGsz29mbjUNL uLdY22zsCHVAB94YOSv4fhUc+m2t9PFrGl6obO6IBaeHay3CjjDg8MPQ9R61k+F/HUfjHQJ dR0HSZRdQ3Btbm2u3WPyJQASCwzkDPUZzWDrXxF0XRPE3/AAhvjnS7eytruFWW5im8yAKxI CyZVSnI69KAOS+Jnwf8Sa9qN3rGjzWV/PeyK01mFNuuQuBJyxBbHGetaXww8QfEC12eG/EW nNNBbTfZ4ru6YiUgA/IxUEZAHBbG4E88V7Hp8NpBp8MOnoq2oUeVsbcu32PORUF1oum310L qeDFyqlBNExRwD1GR9BQBmrL4uSRbr7FZGFiQ2n+YRIg7MJehPsQPrWZrXibxTp97Zxp4a2 Q3EmFYSCd5MHJjCqRtYruIbJHHNaF54b1g6fPZ6d4xv7NJEZUeSKOZ4ie4ZhnjtmuR1Pwkm mNptrq+vazq9n5kflRfZfOIuFXAlabGYyxJzyFPSgDobf4iaH9t1nT9VkTT7/SNrzwbvM3R tjaVIHzEk4IHINU4fi54RWeW31E3mlSQ7/M+1W7BUKvtZdwyCRkE4JwCK0ovAmlw3NzcW91 dWsks7XMYhZU+zsygNt45zgE5zzzW3a6Pplvp9pYxWsUlvajEPmKHKn+9k/xHkk9SSaALyS RywpNG4aNl3Bx0I7GnjkDuD37VX+x2wvFvfLxcCPywxPAX6dKjgNnJqMzQ3ZkuIQFliEufL zyMr2NAF7GOlcj4/wBe1LQ/D9qNFMf9q6hf29jbB13DLuNxx3wu410GoatpukxJLqd/BZo5 wGmcKPz/AK1xP/CYaTrPxS0/w69rbTWyWZvrK+kVgz3G4rtiyMHCbiT6UAehYyf8807HHWo mmjTbukRN3C7jjd349eKzv+Ei0VsldUtyAwXeGyuT056UAawoxSbuBkjtyOhpQcigA/hwaX tRRQAUUUUAFFFFABTSuTTqKAMe88O6dd6g2pKr2moMgQ3ds2yRgOgbHDAehzTIB4itE8ib7 NqQHC3G4wt7blAI/EflW3SfjQBgi88UWyGS80i0u1/u2Vwd4/BwAfzqzb+INNnlEMkj2c5O 3yrpDExPtnr+FapAJ5qOWCGcBZoUlC8gOobH50ABcTKPLYEf3lOa830cs/i/QGZQP9K1Xgf wnfiu1uvDumzO0kImspnIzLaStE36V554bXyfEvhmItLKVvtXjEkzbnbDZ5PegD1oHIope1 FAHLzv/wAXSskCf8wmU7v+2qcV494h8QeINP03xQ1rqFxpkmj3tzcW0jL+4lR5Cu1ucySO7 Mqr0XGa9buGP/C39PUcA6NN/wCjkqlY+FtL1GCe7YSRXZ1Sa5SVBuCypI6qSCCDgE9aAMTw 34f0231Lw9bR6He2kV/p01xd295dOzxOQg2tljuPJGB0ya7LW7jUdM0pdJ8N6TLJdtAUtZM AQwkDjcx6e3ByayNc1TxMuqXei+H7y2m1Sy09LxbedAv2sszJy3RACvbqTUnjXxjpPgnwid Q1y5uBPeD7PEtsoMskpXnYDwMcnn0oA52w0fU9Z+IGjahGGuND0UzLfvd3jSebe7MbkTG07 CSN2fUY4rE8SXV01xNNL5lzrGus9jbQRSZIgZnEaL/dDDc7EdFRvWtfwzb6wngm18O6EsVl euxudXvJyJI4WY7mUBCAXcdhwueeap3tt/beoW91cSXto7RSQAQWWya4h4BS2XJaNXAG6Vs HAxwM0Abdx5Ok6DBYCSfUY9I0o2wFpF5cZlAVcg9PmyFGM4GawrTwJfS+GNW1bx5qUWmyX8 Y8xwokmtEKFWRGOQuSx4UdMCodY8fWeipJJer9ovrUeTaaHp84kt4pBjaJAq/Nt6s5wM/KA etcX8MWuPGnxSjv/Gnir7fc2m6W1sGmJWaTk48voFTr9cUAdj4t8R+MPCdhY22qaOL7wojR ldS0uMxzQxYGPMixhWA7DjjtivXfD+raPrmg2mp6DcJcadMg8mRMjj0weQfrWlNDHcW8kEi 5SVCjA9wRivIdN1NPh/dafdSy3E+kanN/ZtzBFFu+z3MQKifA52siDcB3GaAPQvGEk9v4Xu r63UmSyH2j5R8wUA7iPcAk/hUHhXxVa+JvB9rrVu3mSPZxzvHjGSybs/QkHH0rdlubaTTJL rcs1s0JfKjcHTbn8a8F+EeoXmmaqmn6kLZbKa1uLP7TG+E3Qy/u1J6D5Wb8xQB79C63NrFL j5ZFB2n3FfIPxj8QeKdP8R3XgLUIUXw1FcJd2VsigGSAZIBfqF4b6D6V9Y6KZDoFiG++kSq 4HTcOCPzFeN3MGgeI/HOs+JNQkRrO7mj0Wze6XcjEBkwq91Zyx+iZ70AcYLi68O/DfxB40k ik/tvxPfxLZJcqM/ZcqQ2P+eeTxn0WsW3uV+Hltevpc+oSeIC8N08k0JgW8Zc+YyFhzGAXx 3JI619NaF4E0PSfstzcK2r6jbQi2jvb0B3SMHIRR0VR2AFYHj2y0TxX4m0jwTqGnm+csupX EijItoo24BP8O9uPcBqANfwl8RvCvjQRw6Nq0bXxhE0lmwIkj7HggZANVPE6p4h8faD4VVt 9tZn+1tSTGQVXiFG+r849Erxe9s/EPw1+LrfEfX7USaY1xNDILdlVzbFABIIxyFBK4Ht717 p4Is5pTqXizULZra/12RZRE/Jit0XbCh9Dt+Y+7GgDr2Ma7ixxgZJPYVgXHna9bNH9lkis8 iWGUyfLcY6BlHO3ODjuBWV8VriSz+Eniq4Fy1vt06VUkT7yuRhcfian8K6na+MPhtpd3p97 NGtzZojSw/I6soCuM/wnII/GgDA1D4jeBPA91Laaz4hW41iU/wCkmGJpGBHG3A+6o6AVS1T 47+E4fCQ1jQWbVbx5BEtgf3cqHuXU8gYrx/x1YWeqfFeWxs0kuNI0G2dGjcM7XEiAyMu7GW Z5WUZ+tS6P8HNYiXRLzX0Ntc3epQRRWmPn25LytJ6DYpH4igD6yjbzo0kZCpKhsHtntWBHG NF8XiCABbPWA8vlgcLcKMs3/Al/Ue9cv4h8WeJNF8Z3v2b7PLoVtaInlNGd/wBpY8fMP4Qp 5rk9L8W+KvHXjSC2l0+TSpbGFhLZg5MTEMEukfA6OpUp3U/WgD2+6uorO3M87Ns3BThd2CS AP51wfxY8J6/4t8LpZaHcR+bHIJPs0rbElbI+Zj6KMnHrWzqepXkml2CpGHttRgkt3ZwUkW cp+7GO2WBHscVu6TcLe6JZXHIEsKHBPIOOQaAPFfg7fado2jRafGyx3lpfT2WqqTgs7NmKb B52k4XPvW78TfhwnjLVJruys1k1D+zntop/Mx5MqtvQOP7rAsPyrsfEXgPw94gS7uJLJbXU 7iNoxqEHyTISMA5HXGB1rm9K1m40+7ubjzZL2907y7HXYGGJDtHy3cf95dpBI7j3XBAMX4c aXoWu+AY9G+03+ha5pmbW9t7e6eGS3mTjfsJ+6w56YIrsofC/iS3kUp4uu72BQcJK5R2/4E M/yrmPGnhG1k8b2vieKKGWDUoRazF2KRTSY+QO6fMquvygjIyBnrXU6RYeGL1VsW0mXS76F fL+yTSukiAcfId2HX0ZSaAIY4L23uz/AGy/iG2RMt5kN350BA9SoDD8QKozad4W1S6s5pvH WoSLE26COS+24bdnPQHIPr24rfbR9R8PTJdaDJcXln92fT55i5PP343Y5DexODVXVNf8J6h bf2d4ksp7e1ZlYrfWrxxh/vAFumeM9aAILbQ/Fuq29m+teIpIImlf7ZZLbqPNRXIUK68oGU KT65q2PD+saPrF5eeGbq2SzubdR/Z92GMayrwGVgcgEcEevNbWk+INC12J5NF1a0v0iYIxg lDbT6HFJd69pen+at3qEKzREZiQ7n56DaOSeRxQBzmq6l45i06aM6JDI2wRtPptzmTc/G6N XGAF6nd25HpWFY/DrVfta3D3s2mpAWiEcN6zTXaNIHaWSbAO7OQoxgDivQ7zVYbRHaa1unR HCkxwM/UZ3cdR/WqUV5rV1d2s50pYbB5PutKUnRccMw6H/d6igCVvCPh2SWSS40uO5klgNt I05MnmRkglSCcHJArA0Ew+Mb7XV1OytpdK0nUjZ6aix7DGYkCyNkHP3iy+mBXd1y/h+41qy 8O3174i0uG3u1uZ5Fg05N5ki3nY2B1cjGaAKmp+C9AstMeTT/DMepTxoVigmuWUAcnALE7f Tj+VLNHrmp+HrTTIdCt9It5oSJoZmWVYlAXEWFx1yRkHjGavnxdpUbTR6n5+lyw4LLdx7Vw RkYYZUk+mc54qsdY1DWNNtV0vS7y0i1BTi+mCgQxkZ37c5DEdBjr1oA861Dxp4o8PeLbyx0 6EX4XTxcfYZphMIWEuzaGBUAgHoNxwK70+JdY0nWbWx1+KzayngaZtQtUlESNkBVOQw5J9a 27Dw9pNppFpprWsV2LWPyllnjV3Jx8zE46nqfeqkPg7S7AW8eky3Wl2kGd1vbTMI5RjgEEn AHtigB8fjDRftEsF3LNYyJIsSrdRGMy7sbWQd1OetdBnABIP+FcsfCK/aZJLbxLrVtC7ZFv HdAov03An361ZXw9KixSL4g1Qzx4/eNKCHHoVxg0AdDRVLT476G0EeoXq3c2SfMEYjyvbIH Gau0AFFFFABRRSZbd93I9aAFopKWgAoopO1ACP2zXl+hKH8V+H2Z1LLe6swx3+fFenSNtAB GSa8w0RCfGPh/CFQl7q5/DfigD1IdKKWigDkLhR/wALh01ghP8AxJphuzwP30dedQ694o1L UrzSdH0VtW03TdSvreeK2ujC73BmzE0rdVjG85A5+XPTiu+167l0f4haZq0ml3t5avp0tsX s7cylHMiMAQOgIBrnLOTR4Neis7HUfFPh86xdSyrHLaBIZZ3JdssyHBPYE9sUAV9S1tvAGl 2tjaaePEPjaW0a4uZJ5cgRqu6TdK2Dtwp2p3x+NeZeFE1j46/EM3viWQQ6RpXlTyWsBcwr2 WJc8ZbkseuBisz4v2/ilfENxNq1tezWWlSNDFqxtGTzImwf3rrhWAyQMYyK7L4U6d8Tbzwl o8Fo0Om+H5UnjLPEI5JIt3EhYfMXIPynsAc9qAPV/wDhIbS1x4c8C6XBeXVt96NQYbW1UZ5 d8c5IIG3JJBz3rGs7ODWfFYtrnU4rtI7X7Xqd5ZzFfMmLkRw71PypGFbC553ZIplt8QPCN/ rtx8OtMDWUEVu8BvGIjjUKOQu77+ckAjOfm9K6bQtQ8JeIrSSw8P3MclvpFwIpbeJDGA6gY BBHzDkHPSgDU0LSfDul2klxoNlY2sN5IZnktkULMx75HWsS/wDAunw+JI/Evhm1sdL11Syy TtBuSaNhhgygjBJx8w54puteD7WG01K8tbmeK3GnyRpYiQ+SkuS3nL3V+cZHasCTx3Jo9vZ ajLrVrf2aQoLuHaV2qCis8cp+V2Ut8y5zzQB2ljrlxHfW2j65bCy1GZSY2jbdDOR12Hse+0 8/WsD4laRcN4TjvNFjVNRtNUttQiVjgSyBwu0ntuBxWrq00PiLR1XSrKPWrWVTPHcQ3CxhH Q4XY/OHz0PauC1zxtq+jeG76HxhbGysPlNlqFyuJJZI5FYwyooIUsFO1xw3XAoA6S317T/D 2mx640zHwhqOSytGWOmzMcFSAMhC2QR/C5x0PHM+CPh7D/wjV3a3GnyQwLPPGkN3GYmlDTh /MI9NgUDv8tczrPxEM3jODwzovhcSW11cHVbG0mm8k6jLjcsjFjtERPzBMbiVB716vo9/8S I1kj8SaJo75OVvLO6ZUQf7aMM8exoAztH1XUdD8T2Ggas0gsdXikitvMUho7uMkyKG/uup3 r9K841221Dw98aPC9rqmF0DTnkvI1t4jIZH24aRk7DLKoPRQPXNdb4s8cDVtQ0TRPDkdlrN 8ZLe5+2RyBdiuXVngYggEBGJODgE1i3mnXv/AAiur638QNS2694jUaHoz2kQEiRhi0WNxAD u3zEnA4H0oA9f1y78RQ2kNroFhDJe3D7PtFzJiG2X++w6sfRR1PcVSgtdH8DaHqWsapfb3I +0ahqE4/eXDjp+AzhVHA4ArEsfH2n6LoVppuozXWqatp0Yt9SaCJm8l0jzLIzkBSBjqOpNc k3iCTx+l9uVf7W0eVriOFWZrawQKfKmPTz3fsBkAn/ZzQBa0/w9J488Sf2z4ggZ5fMDz20h zHY2/BitRjrI3yvJ2BPsMe0/KMdBXIWmqSaJounWFj4T1K4cxxF1t1Xy0ZwCxZnYE8nk81y +s+FNYk1C38Ya/wCMBpijzYbuCd9sNnaSgK0cLDAEnyj52zySB2oA84+NXjZtZ8OtJpa3aa RflLT7W3ywSBHYuAehYuoH0X3qt+ztdazD41u9ItLqaTR3smluI3B2wyhgFZQf4jzn1xXsW sWejK3h/wAJaP4c0a/tUtnubV78q8FrGgChgvJYsWHI+pqx4e0Hwr8PYZJZPKTV75BLfT28 buZPmPzBBnYmSQOAKANSaDSfBGgTXUNr58zt9xceZezt91STxkms7wb4kg8fXJ8QW9uY7Cw zbwkuG3TFFMufdSdn1ziuO8cahqfi3wQrX3h/UF0S7ug6RwwsJoIomJM0gBztYDhQAehrI+ FfxI0fS9N1GO50e707RpboyWc0NszRQQKiqWmf7q4IGT6k5oA9nufDGj3ck8lzAztPI0rEu RgkAH/0GtGz06xsyz2tpFE7cF1UbmGScE9cZJ496ZNfL/Zi39lC9+rqrxLCRmQHoRnjoc5q PSNYsNW0m01C1l2x3QLIkhw+QcFceoIIoAxfGNrr50+5udF/03bGGFipEcm9WDB43P8AFgE bTwayvAvjXQdXvb/Rba9EV4ly0sVnODFMEcbyNh5+Ul1PpiuxvtY0zT2Zby9hjkRPM8suN5 GCeF6k4Bx64NeN/FzXPDEEmk+JtG1W0t/FGmyCZZUjLyG2KbnWQL8wjZSBk8AkUAe6dq8+8 d+G9Jui3ie5tGk8i2e0u2iDeb5DH767SDlDz9MiuK+Hvj/WLfRbnXNeuftfh+fUWjaSScTS 6SjKpTzHXho+eTwV717Ppuq6drNm1xp1wtzDuMZOCOR1BBoA8809rjTtLg8OyW8l3bJaFX0 wkSi7gVQPOtZCecZUlCcjP0qaXWLGTQYrXxDpt1qmlQqX/ti3HzWoXkeaAfMjdQOSB1+tcp 8R/wC2vB99H4gtNTFrpWizJNp2nzRMwuppVdZIUkU7gMZwp4z+Fc7Z+MtQt/GVrpMd3/ZN/ NESl3rEi3EV0cfPbF0xvGT8pblSCvegD0yyvte1SBLrwL4vh1i3jljWW01SArJDE4HzE4Vz gfMMjkZ55pmn/EyHTvE2paB4v1GyEloiyQ3NnbyhZ8k7lUfNu2YwSOma5bUPHGiapoVpq95 b3nhzxqsg02WaKGXy7KZMuEmKgqUOOAcnDVoS/E7wTqegvF4m0yPVZrW6eNUs7RniIXB80O 3yquG3ctwOTQB3VjD4I8Zi41TToILmaJvss8satDNGy87X+6wIzkZ9a3NL0LTNHg2WttlvM aUyyHzJGZjySx5Pp9ABXjWm6Ho2nw6Xr2lar4hEFzaSTiGGSO2iaEHCmeT7rMpPytnJGO1a Wg6qniUrp/h7xR4g1WXy9863zfZ0tto2skjBAxYsQcDHscUAezY9qMA9s15HovjCfTLbV4p tSuNd1C0mjtbaGTMQnLybQCCvBRsozZIIAzya62PXPFGnzSrr3hszwAvsudJbzflDAKGjbB BOc8Z6UAdhXBfC030Ph7VtKvTIx03V7q2ieVizPHv3Kcn/AHsfhXR2XiDTb3R59VZpbS1ty yzNdxmFoivXIbt71k6br2nf2pqOrS+LLOXSbmKN7a1YLGYNuVkfJwWDNj8aAOrnt7e6i8q5 gjmj3BtsihhkHIOD3B5qWua/4Tjwv9pa3k1ZYbhMZimR0bkZXgjuOR69qjtvE9zqlvLd6Do lxqFpE5TzpH+z+aR12Bhlh7nFAHU0lYOkeJtP1fULrTYkuIr6zkMcsM8LJjHcNjaRz2Nbw9 KADvRS0UAFFFJQAtVL6a6hts2dr9pmY7Qpk2Ae5ODxVqloA5cajr2oSWVm2i3elo7P9rn8x GEYXoEIOTuOOccDNIlt4o0m2uDZ3I18syeTHeOIXj5+YlwOR0wMevNdTSZoAx7e38QtOJL7 U7VYw2fKgtzgr6FmOc1sdqKKAFpKWsTxBqt3pNlatZW0dxc3VylrGkshRAWzySAemDQBfkv LNXCyXUCtnGGlGc151oVxHJ4w0FY2LK9xqzKwOQcSCoNT0uDw9pum2t54X0XWNc1vUpd7Sk JEjtvk3FmBbhRt/KtLQdL12bxnpl5fabpGl6fpdtPFDBp05lyZCvbaAoGP1oA9G7UUpooA4 vxQ+uXXijQ9E0nWJdIhu455bieGFJGOwLhfm4HWud8T+Hdeh1bw553jzUpRLqKxxL9nhGxj G/zcLzj39a6/xBoOr3+taXrGjalBZXNiksZW4hMqSK4GeAR0xVJvDXibUta0m817WLGe20y c3SRWts0bPJtKjJLHj5jQByXii+1Sf4Ba7NeTPqlza3EsQMluD9oWK42gOg7HbzivGdd8d/ ETxZYWzTatHoX2EI1pZ2YeBrlwcMzMBhdoyQDx0GK+kbPwz4s0qO4ttM8RWP2SW5muAlzZF 2XzHL7chxwCfSrcel+NBu87WdIfIGMWDDH/AI/QB414I1Dwzrn9sWFxL/ZFjcG2eCW6dpZb gxght4kHGST93ivSx/wgdsloum67Fpl1ZQrbJcWz4coMfK/GHHU8+tbn9m+MWC51XSFx6WL H/wBnpp0rxnxt1rSDzk508/8AxdAFyPxT4duPkTVoZSAQeuD+lZ+p6z4JutPk07Ubi1mtjh Wg8pjkjDcAD2B/CpY9N8aBWMmtaSG5xssGx/6HTTpfjjYAviDSt/8Ae/s48fT56APIdU+In jObUrVvAujrpOkyZndZ9PkYkl9rFwF6/wAWB296u2mlWHi/w4svjGaJNde/K3tzLYyq0lqk mQsK4+TcFXDdQCa9S/s3x4Nu3xJpmAOf+JeeT/33TxpfjRmBfxTZdOQNN7/990Ac/p+kfDO 0t57O2sImt5pDL5UtrIwjOADsJXK/dHfrXmnizxF4u8SXGqaPqNjqsfhszyxQR6fayxzSoB +5eR8coW4OOcDnOa9tXS/GACbvFNoxH3v+JaOef9+nLpni8q+/xTaqT93Zpo4/N6APmGDSf Gmi6vZRCLVJbC1tP7L+36NaGOaG3J3/ALrKgHqMkgHIIHBr0u68T+Otc07SrW3sP7NElvlb y9015pYpkDY3DGEkbAwQCBk16h/ZPjLzCf8AhLrcJ2A0xeP/AB+j+yPGJ258YwjA5xpi8/8 Aj9AHz2vhfxX4zliuPEnivVtI0e7eRn07bPK9uy4UbxtAkD4zxwM9K+hbTUPDtq6PGjmd4E iZxayZdF+6CdvvTBovjDeC3jRCvcf2YmT+O6pW0nxbgbfFkII7nTlORx/t0AVtX8a2Vno17 daXa3WpX0ETtDZpbSqZnA4QErgZrxH4h+Ivif4s8KP4buvByeTfBJ5hZ280kkCjDCJtwAD5 A+YZFe8nS/FO1seKIc/wk6evH/j9MXSfF3l4bxdEXx1Gmrj/ANCoA+UG8BeKY5lK6JqN7Ed NijCSQyvtkz80YDAbMHn5SBgd817/AODYdJ8Pyzanfy6pdalcRJblDaXDR20YAPlICDkbix yc9euK6yPR/GalvM8ZwODnH/ErUY9P46kOkeLSjr/wmEQLfdI01fl/8foAdceLNMhARrXUX 3DACWErD6fdqtH4l0NrVrSPR9QFucq0X9muqEHqMEY5qX+xfF2Tu8ZqeMcaag/9mo/sTxZk H/hNMe39npz/AOPUAKvibTLVVt4NN1JUjwnyWL7UXHHbp9K5y4tvBUltdWL+HNUC3bm4d1s 5tyOTncjfwHPIxXQHQvFf/Q7OP+4fH/jSpofitQu7xozkdf8AiXxjP60AUdN1TTbTSVgm07 Wb94xsae6sS00g5xuOOeDjNcT4q8O6TFoMaeC/Bs8d9bTi5NvLp5aK8U8NHJk8jBOATgYr0 YaH4l7+MZcf9eUdRroHigFi3jedsjH/AB4xce9AHjNv4C13TLSWXSV1eVtQu2aRZLNYvKZ1 HmPIgOHhGABGOtdVoU/i3w3rd3Pa+Bri20q7EQmsbcLt84Ha00QBwuUAypPUDnrXoP8AYPi D7JHH/wAJhd+cspdpfs0XzKeiYxjA9etQyeHPEjfd8cXie4tYT/SgDmPFFxrHiSC50a98H6 xaaS5WS21G0KG5tpkOVk2bumcEY98143dfDn4iJZDRINJvLq0t7xrm2vJEQSjcp3YyxKBiS Svqc19GDw94lC4bxxdsfUWcI/pSnw74hKAHxvfBhn5ltoRn/wAdoA8FTw/8ZYk1q0t7C9t4 NYj/ANISPZtDbAu5CWypwMHrmtPQ9C8aaB4TvdJ0n4fahYRamohureO6idEygDyxh+hOOQx 78V7MvhvxBj5/HGoMfa3hH/stPTw5rirh/GuoucdfJhH/ALJQB5Po2ieLLHU5Pt/hzX7vR9 PzNpOnySQhBcABV3BZMeWFA2qc7ee/NS6Bofi63P8AaWqeF9Q0zxOYBE2rac0UiSkyb38yI sN57ZYkYxgCvVV8O6vjnxhqecYz5cP/AMRUf/CM6yAw/wCE21Y5Of8AVw8f+OUAY41CaZLF 9W8CapqWoWK7luzawpl+5UeZ8uTWuvinVGVmPgrWVx0H7n5v/H6e3hjVHTDeNNYB9VEI/wD adRf8Inqpxu8da3n28gf+06AD/hJ9RKgHwRrXzfeG2HH/AKHXHT2+oan8UYvFOo/Dy+nsLX TRbWwnSBpY5vN3FgpbjjHOa7GTwjqEjKf+E48QLj+68Az/AOQqB4PvPm3eNvEDE4/5axDH5 R0ASLr16Wd/+EN1PdkckRZbHT+KmR+KNTk2/wDFFayg54YQjHP+/SjwfcASZ8Y+IWL8ZNxH 8v0+SkXwdMsvm/8ACYeIScAEfaUwf/HKALH/AAkGoAI3/CJ6mN5OceVlfc/NTR4k1DP/ACJ +rdN3/LLr6ffqAeDJvMdm8YeISG/hN0nH5JUn/CHtgD/hKvEHH/T2v/xFAAPE2qMxH/CG6u o9cxf/ABdA8SauTj/hDdVA9d8XP/j1K3g/fsz4m18FfS8Az9flpp8GIWLf8JJ4gBPpff8A1 qAHf8JFrP8A0Juo/wDfyL/4qkbxFrgJx4N1FuQP9dF/8VUreEoXBB1zWhn0vT/hUUfgu3jb P9va649Gv2waAHv4g1pXC/8ACH37Dj5lmi4/8eqSTW9YTBTwrdyHpxNGP61EfBtoXdv7Y1o bm3YGoPgfSkPguwbO7VNZOfTUZR/I0APXXNadxv8ACN4vPX7RHj+dS/2xrPH/ABS9z36zx8 frVZfBOmKNpvdXcf7epTH/ANmpV8D6OvS41Q87sf2lP/8AFUATSaxrS/KvhW6cHuLiP/Gov 7c10gH/AIQ266HrcxfT1pp8DaGzB2k1PPp/aU//AMXTP+FfeHW+/wD2i/8AvalcH/2egCf+ 2/EGR/xR9xyf+fqLj9ay75fEmuajpEDeHW022tr5LueaW5jcbUDfKAvJJJFX28AeGGDBrW6 ORj/j/n4/8fpq/DzwqqhRZ3Rx66hcH/2pQB5re6TpeteNTJqelwXqy+KpbNzJks8aWoIB7Y DdBXYW2haVoHxK0JdHs0sVube685IWO2TG0jcM9q25PAHhSTR00k6Qps47g3aL5sm4THq+/ duz+NGj+B9C0PW11PTbFoZljaPLXEkgAPXAYnB96AOpopTRQAlFFFABRRRQAUUUUANPWlHS iigBaKKKACkNFFACUooooAWiiigAooooAKKKKACiiigBDSUUUAKOlLRRQAUUUUAFFFFABSG iigBKKKKAFpaKKAEpB1oooAU0lFFACiloooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigApKKKAEpR RRQAtFFFAH/9k= </binary> </FictionBook>