%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/250.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name></first-name><last-name>petr</last-name></author> <book-title>Untitled</book-title> <lang>cs</lang> </title-info> <document-info> <author><first-name></first-name><last-name>petr</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>99d02f85-02cf-45d6-9a1d-448b325756bc</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> <publisher>Merz, spol. s r.o.</publisher> <year>2003</year> </publish-info> </description> <body> <section> <p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>belgarath the sorcerer</strong></p> <p>Copyright © 1995 by David Eddings</p><empty-line /><p>Copyright © 1991 by David Eddings</p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis>All rights reserved, </emphasis>which includes to</p> <p>reproduce this book or portions</p> <p>any form whatsoever.</p><empty-line /><p><strong>AND CLASSIC</strong>, 1997</p> <p>Translation © Martin Tkaczyk, 1997</p><empty-line /><p>Cover Art © by Oliviero Berni / via Agentur Schluck</p><empty-line /><p>ISBN: 80-85782-98-7</p> <p>Distribuce – LA, spol. s.r.o.</p> <p>Čestmírova 27, Praha 4 140 00 tel: (02) 691 33 57</p> <p>Vytiskla BBS Tiskárna Vimperk s. r. o.</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>David a Leight </strong></p> <p><strong>Eddings</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Čaroděj Belgarat </strong></p> <p><strong>ÚSVIT</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>Prolog</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p>Půlnoc dávno minula a bylo velmi chladno. Vyšel měsíc a jeho bledé světlo ozařovalo zmrzlé krystalky, ležící na pocukrované zemi, takže vypadaly jako nedbale poházené diamanty. Garion měl pocit, že se na zasněžené zemi odráží hvězdná obloha nad hlavou.</p> <p>„Myslím, že už jsou pryč,“ řekl Durnik a díval se vzhůru, „duha už není vidět.“</p> <p>„Duha?“ podivil se Belgarat.</p> <p>„Víš, jak to myslím. Každý z nich má světlo jiné barvy. Aldurovo je modré, Issino je zelené, Chaldanovo je červené a další mají zase jiné barvy. Myslíš, že to něco znamená?“</p> <p>„Zřejmě to odráží jejich osobnost,“ odpověděl Belgarat. „Ale nejsem si tím úplně jist, protože jsem se o tom nikdy se svým učitelem nebavil.“ Šlápl do sněhu. „Co kdybychom se vrátili dovnitř? Venku je pěkně zima.“</p> <p>Otočili se a sestupovali dolů k chatě. Sníh jim vrzal pod nohama. Farma v údolí odsud vypadala velmi útulně a slibovala teplo. Střecha byla zasněžená a od visících rampouchů se odráželo měsíční světlo. Přístavky, které postavil Durnik, byly tmavé, ale okna obytné chalupy vyzařovala světlo, které se odráželo od sněhu, ležícího na dvoře. Z komína stoupal kouř a jim se zdálo, že dosahuje až ke hvězdám.</p> <p>Nebylo nutné, aby všichni tři doprovázeli své hosty na vrchol kopce a sledovali jejich odjezd, ale byl to Durnikův dům a Durnik byl Sendar. Sendarové si velmi potrpí na zdvořilé chování.</p> <p>„Eriond se změnil,“ poznamenal Garion, když už byli skoro dole. „Mám pocit, že si daleko víc věří.“</p> <p>Belgarat potřásl hlavou. „Dospívá. To se stane každému… snad kromě Belara. Myslím, že nemůžeme očekávat, že by Belar kdy dospěl.“</p> <p>„Belgarate!“ vyhrkl šokovaně Durnik. „Takhle nemůže hovořit člověk o bohu!“</p> <p>„O čem to mluvíš?“</p> <p>„O tom, jak jsi zrovna mluvil o Belarovi. Je bohem Alornů a ty jsi Alorn, ne?“</p> <p>„Jak jsi na to přišel? Nejsem o nic víc Alorn než ty.“</p> <p>„Vždycky jsem si myslel, že jsi. Přinejmenším jsi s nimi strávil dost času.“</p> <p>„To ale nebyl můj nápad. Můj učitel mi je dal na starost před nějakými pěti tisíci lety. Mnohokrát jsem se snažil mu to rozmluvit, ale nechtěl o tom ani slyšet.“</p> <p>„Dobře. Když ale nejsi Alorn, tak kdo tedy jsi?“</p> <p>„Nejsem si jist. Když jsem byl mladý, tak mi to nepřipadalo důležité. Vím určitě, že nejsem Alorn. Takový blázen zase nejsem.“</p> <p>„Ale dědečku!“ zaprotestoval Garion.</p> <p>„Tebe nepočítám, Garione. Ty jsi Alorn jenom z poloviny.“</p> <p>Došli ke dveřím chalupy a pečlivě oklepali sníh z bot. Chalupa byla královstvím tety Pol a ta měla velice negativní vztah k lidem, kteří nosili sníh dovnitř.</p> <p>Vnitřek chalupy byl vyhřátý a vyplněný zlatavým světlem lampy, které se ještě odráželo od naleštěných hrnců a pánví, visících na krbové římse. Uprostřed místnosti stál stůl a židle, které Durnik vyrobil z dubu, a to jen podtrhovalo zlatavý nádech místnosti.</p> <p>Všichni tři přistoupili ke krbu, aby si zahřáli promrzlé ruce a nohy.</p> <p>Otevřely se dveře ložnice a do místnosti vešla Poledra. „Tak co, vyprovodili jste je pořádně?“ zeptala se.</p> <p>„Ano, drahá,“ odpověděl Belgarat. „Když jsem je zahlédl naposled, mířili stále na severovýchod.“</p> <p>„Jak se má Pol?“ zeptal se Durnik.</p> <p>„Je šťastná,“ odpověděla Garionova babička.</p> <p>„To jsem nemyslel, chtěl jsem vědět, jestli je stále vzhůru.“</p> <p>Poledra přikývla. „Leží v posteli, ale nespí.“</p> <p>„Myslíš, že bych se na ni mohl zajít podívat?“</p> <p>„Samozřejmě, ale nevzbuď děti.“</p> <p>„To si zapamatuj, Durniku,“ poradil mu Belgarat. „Pro několik příštích měsíců bude tvým nejdůležitějším posláním nevzbudit děti.“</p> <p>Durnik se usmál a vešel s Poledrou do ložnice.</p> <p>„Neměl by sis z něho utahovat, dědečku,“ ozval se Garion.</p> <p>„Já jsem si z něj legraci nedělal, Garione. V domě kde jsou dvojčata si moc spánku neužiješ. Alespoň jedno z nich je vždycky vzhůru. Napil by ses něčeho? Třeba se mi podaří najít, kde má Pol pivo.“</p> <p>„Ta ti pěkně vytahá fousy, až tě najde, jak se jí hrabeš ve věcech.“</p> <p>„Nenachytá mě, Garione. Ta má teď plno starostí se svými mateřskými povinnostmi.“ Starý muž přešel místnost, vešel do špižírny a začal tam štrachat.</p> <p>Garion si sundal plášť, pověsil ho na věšák a vrátil se ke krbu. Nohy ho stále zábly. Podíval se na tepané mříže nad krbem, na kterých bylo vidět, že je Durnik dělal s láskou a péčí.</p> <p>„Mám to,“ volal triumfálně ze špižírny Belgarat. „Snažila se ho schovat za mouku.“</p> <p>Garion se usmál. Jeho děda by určitě našel pivo i na dně uhelné sloje.</p> <p>Starý muž vyšel ze špižírny s třemi naplněnými korbely, které postavil na stůl. Pak uspořádal židle tak, aby byly otočeny čelem ke krbu. Pak si vzal jeden korbel, sedl si a natáhl nohy k ohni. „Přitáhni si židli, Garione,“ řekl. „Přece si můžeme udělat pohodlí.“</p> <p>Garion si sedl. „Dneska je klidná noc.“</p> <p>„To je,“ přikývl starý muž. „Však jsme si ji zasloužili.“</p> <p>„Neměli bychom popřát dobrou noc tetě Pol?“</p> <p>„Je u ní Durnik, radši je nebudeme rušit. Je to pro manžele vzácná chvilka.“</p> <p>„To ano,“ souhlasil Garion a vzpomněl si na tu noc před čtrnácti dny, kdy se mu narodila dcera.</p> <p>„Vrátíš se brzo do Rivy?“</p> <p>„Asi bych měl,“ odpověděl Garion. „Ale myslím, že pár dnů počkám, aspoň než se postaví teta Pol na nohy.“</p> <p>„Nečekej příliš dlouho,“ poradil mu se slabým úšklebkem Belgarat. „Se'Nedra teď vládne úplně sama.“</p> <p>„Ona to zvládne. Ví, co má dělat.“</p> <p>„To ano. Otázka je, jestli ty sám chceš, aby vládla po svém.“</p> <p>„No, doufám, že nevyhlásí nikomu válku, dokud budu pryč.“</p> <p>„Snad ne, ale se Se'Nedrou nikdy nevíš, na čem jsi.“</p> <p>„Přestaň si utahovat z mé ženy, dědečku.“</p> <p>„Já si z ní nedělám legraci. Víš dobře, že ji mám velmi rád, ale taky ji dobře znám. Chci jenom říct, že je trochu nevypočitatelná.“ Potom starý čaroděj vzdychl.</p> <p>„Děje se něco, dědečku?“</p> <p>„Ale ne. Jenom jsem si vzpomněl na staré časy. Nevím, jestli si vy dva s Durnikem uvědomujete, jaké máte štěstí. Já jsem nebyl doma, když se moje dvojčátka narodila. Byl jsem na cestách.“</p> <p>Garion samozřejmě tu historii znal. „Neměl jsi na vybranou, dědečku,“ řekl. „Aldur ti nařídil, aby ses vydal do Mallorey. Museli jste sebrat Torakovi Orb a tys prostě musel Šerekovi Medvědí pleci a jeho synům pomoci.“</p> <p>„Nesnaž se to ospravedlňovat, Garione. Jasné je, že jsem opustil svou ženu ve chvíli, kdy mě nejvíc potřebovala. Kdybych s ní zůstal, mohlo se všechno vyvíjet jinak.“</p> <p>„Stále cítíš pocit viny?“</p> <p>„Samozřejmě. Tři tisíce let ten pocit vláčím s sebou. Můžeš mi udělit královské rozhřešení, ale toho pocitu mne stejně nezbavíš.“</p> <p>„Babička ti odpouští.“</p> <p>„Přirozeně, že mi odpouští. Tvoje babička je vlk a ti nechovají zášť. Celý problém je v tom, že ona mi odpustí, ty mi odpustíš a můžeš klidně přinést petici podepsanou milionem lidí, kteří mi odpustili, ale já sám sobě neodpustím nikdy. Proč nemluvíme o něčem jiném?“</p> <p>Durnik se vrátil z ložnice. „Už usnula,“ oznámil a přihodil do krbu nějaká polena. „Dneska v noci bude pěkná zima. Musíme udržovat oheň.“</p> <p>„Měl jsem na to myslet,“ omlouval se Garion.</p> <p>„Děťátka spí?“ zeptal se kováře Belgarat.</p> <p>Durnik přikývl.</p> <p>„Odpočiň si, pokud to jde.“</p> <p>Durnik se usmál a přitáhl židli blíž k ohni. „Pamatuješ si, o čem jsme dřív mluvili?“ zeptal se a natáhl se pro svůj korbel.</p> <p>„Mluvili jsme o spoustě věcí,“ poznamenal Belgarat.</p> <p>„Mám na mysli to, jak jsme mluvili o věcech, které se stále opakují. To, co se stalo dnes v noci mezi ně nepatří, že?“</p> <p>„Překvapilo by tě moc, kdybych ti řekl, že Pol není první, komu se narodila dvojčata?“</p> <p>„To vím, Belgarate, ale tohle je něco trochu jiného. Mám pocit, že je to něco, co se ještě nestalo. Připadá mi to nové. Je to velice zvláštní noc. Sám UL ji požehnal. Stalo se to už někdy předtím?“</p> <p>„Pokud já vím, tak ne,“ přiznal čaroděj. „Možná to je opravdu něco nového. Jestli tomu tak je, tak to bude pro nás trochu zvláštní situace.“</p> <p>„Jak to?“ zeptal se Garion.</p> <p>„Na opakování je dobré to, že člověk ví, co může očekávat. Kdyby se všechno zastavilo ve chvíli, kdy se stala ta 'nehoda', a teď se všechno znovu pohnulo, tak bychom se dostali do úplně nové oblasti.“</p> <p>„Nepomohla by nám nějak věštba?“</p> <p>Belgarat zavrtěl hlavou. „Ne. Mrinský kodex končí slovy, že se objeví velké světlo, všichni ranění se uzdraví a Smysl, který byl přerušen, bude pokračovat tak, jak bylo zamýšleno na samém začátku. Všechny ostatní věštby končí víceméně stejným způsobem. Ašabinská věštba končí takřka stejnými slovy. Jakmile se světlo dostane do Korimu, jsme na všechno sami.“</p> <p>„Neobjeví se teď nějaké nové věštby?“ zeptal se Durnik.</p> <p>„Optej se Erionda, až ho příště uvidíš. Teď je řada na něm.“ Belgarat vzdychl. „Myslím, že my se v nich už ale neobjevíme. Udělali jsme, co jsme měli.“ Smutně se usmál. „Abych byl úplně upřímný, jsem rád, že je to za mnou. Jsem už trochu starý na to, abych se někde honil a zachraňoval svět. Poprvé to bylo docela zajímavé, ale když to člověka potká pošesté nebo poosmé, tak je to už přece jenom vyčerpávající.“</p> <p>„Stejně to byla ale věc,“ řekl Durnik.</p> <p>„To všechno… Zachraňovat svět… Bojovat s démony a spolupracovat s bohy. Tohle všechno.“</p> <p>„Je to nudné, Durniku. Velice jednotvárné,“ nesouhlasil Belgarat. „Jsou v tom velmi dlouhé časové úseky, kdy se nic neděje. Nemůžeš nic dělat. Jenom sedíš a čekáš.“</p> <p>„Ale, ale. Jsem si jist, že tam bylo dost okamžiků, kdy bylo co dělat. Rád bych si to jednou poslechl celé… víš, co mám na mysli. Jak jsi potkal Aldura. Jaký byl svět před tím, než ho Torak zničil. Jak jste s Šerekem Medvědí plecí sebrali Orb nazpět… a tak.“</p> <p>Belgarat se zasmál. „Kdybych ti měl začít vyprávět celý příběh, tak tu budeme sedět ještě za rok a nebudeme ani v polovině. Máme snad lepší věci na práci.“</p> <p>„Jsi si tím jist, dědečku?“ zeptal se Garion. „Vždyť jsi zrovna říkal, že naše část už je u konce. Nebyla by teď vhodná příležitost všechno pěkně shrnout?“</p> <p>„K čemu by to bylo dobré? Ty máš na starosti svoje království a Durnik zase tuhle farmu. Řekl bych, že máte na starosti mnohem důležitější věci, než sedět a poslouchat moje historky.“</p> <p>„Tak to sepiš.“ Ta myšlenka Gariona najednou uchvátila. „Dědečku, čím víc o tom přemýšlím, tím víc jsem si jist, že bys to měl udělat. Ty jsi tu byl od začátku. Jsi jediný, kdo zná ten příběh celý. Měl bys to opravdu napsat a ty to víš. Vyprávěj světu, co se opravdu stalo.“</p> <p>Belgarat se trochu zamračil. „Svět o to málo dbá, Garione. Jedině bych tím naštval plno lidí. Lidé mají své vlastní představy, které jim plně vyhovují. Nemám chuť strávit následujících padesát let tím, že budu čmárat něco na papír a pak se do Údolí poženou zástupy lidí z celého světa, aby se se mnou hádali, že to tak nebylo. Navíc nejsem historik. Nemám nic proti vyprávění příběhů, ale psát je na papír… to mne skutečně nijak neoslovuje. Kdybych na něco takového přistoupil, tak by mi za pár let upadly ruce.“</p> <p>„Jen se, dědečku, neupejpej. Durnik i já dobře víme, že na psaní nemusíš používat ruce. Jsi schopen dávat myšlenky na papír, aniž bys k tomu potřeboval ruce.“</p> <p>„Zapomeň na to,“ řekl stručně Belgarat. „Nehodlám marnit svůj čas takovou směšnou činností.“</p> <p>„Jsi líný, Belgarate,“ zaútočil Durnik.</p> <p>„To sis toho všiml až teď? Myslel jsem, že jsi lepší pozorovatel.“</p> <p>„Takže to neuděláš?“ zeptal se Garion.</p> <p>„Ne. Pokud nepřijde někdo s lepším důvodem, než jste uvedli vy dva.“</p> <p>Dveře z ložnice se otevřely a do kuchyně vstoupila Poledra. „To se vy tři chcete bavit celou noc?“ zeptala se tichým hlasem. „Jestli jo, tak jděte někam jinam. Jestli vzbudíte děti, tak…“ Nechala výhružku viset ve vzduchu.</p> <p>„Zrovna jsme chtěli jít do postele,“ zalhal pohotově Belgarat.</p> <p>„Tak to udělejte. Neseďte tu a nepovídejte si o tom.“</p> <p>Belgarat vstal a protáhl se… působilo to až teatrálně. „Má pravdu,“ řekl svým dvěma přátelům. „Zanedlouho bude svítat a je otázka, jak dlouho vydrží dvojčata spát. Jestli se chceme trochu prospat, tak bychom měli jít na kutě hned.“</p> <p>Za chvíli vylezli nahoru a zabalili se do dek, které tam měl Durnik připravené pro hosty. Garion se díval do zvolna zkomírajícího ohně a vzpomínal na Se'Nedru a jejich děti. Pak se mu myšlenky stočili k dnešní noci. Teta Pol vždycky patřila mezi středobody jeho života a narozením dvojčat se její život naplnil.</p> <p>Už skoro usínal, když si vzpomněl na rozhovor, který vedli s Durnikem a Belgaratem dnes v noci. Garion byl natolik čestný, že si uvědomoval, že jeho zájem o přečtení Belgaratovy historie nebyl pouze akademický. Starý kouzelník byl skutečně zvláštní a složitá osobnost, která mohla popsat celou historii tak, jak by to nedokázal nikdo jiný. Samozřejmě bude nutné ho k tomu dotlačit. Belgarat byl skutečný mistr ve vyhýbání se jakékoliv práci. Garion se ale domníval, že ví, jak to vyprávění z dědečka dostat. Usmál se té myšlence. Napadlo ho, že by věděl odkud začít.</p> <p>Potom, protože bylo skutečně pozdě, usnul a asi proto, že spal nad kuchyní tety Pol, se mu zdálo o Faldorově farmě, kde začal jeho vlastní příběh.</p><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>část</strong></p> <p><strong>první</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>ÚDOLÍ</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola </strong></p> <p><strong>1.</strong></p> <p>Problém s jakýmkoliv nápadem je v tom, že čím víc se o něm mluví a uvažuje, tím vypadá pravděpodobnější a proveditelnější. To, co ze začátku vypadá jako čirá spekulace a historka pro pobavení před usnutím, se postupem času stává v očích ostatních lidí jistým druhem závazku. Proč lidé nechápou, že když jsem ochoten se o něčem bavit, že to ještě neznamená, že jsem ochoten to udělat.</p> <p>V tomto případě začalo všechno tím, že chtěl Durnik slyšet všechno pěkně od začátku. Však víte, jaký Durnik je. Rád všechno rozebere na malé kousíčky, aby viděl jak to funguje. Pro tentokrát bych mu ale mohl odpustit. Pol mu zrovna ukázala dvojčátka a novopečení otcové mají sklon být trochu iracionální. Garion by ale měl mít dost rozumu, aby se toho hned nechytil. Proklínám den, kdy jsem toho chlapce začal povzbuzovat v jeho zájmu o takové staré příběhy. Dokáže být v některých věcech pěkně únavný. Kdyby se toho nechytl, tak jsem nemusel mít takový zmatek v hlavě.</p> <p>Ale to ne. Ti dva v tom pokračovali den za dnem, až se zdálo, že je to záležitost, na které závisí osud světa. Snažil jsem se z toho vykroutit několika nezávaznými sliby, že se nad tím zamyslím, a tiše jsem doufal, že na celou záležitost zapomenou.</p> <p>Pak ovšem Garion udělal něco tak nepochopitelného a neočekávaného, že mne to šokovalo až do morku kostí. Řekl o celém tom hloupém nápadu Polgaře a když se vrátil do Rivy, tak to řekl i Se'Nedře. To, už bylo dost špatné samo o sobě, kdo by ovšem věřil, že poštve ty dvě, aby do celé záležitosti zatáhly i <emphasis>Poledr</emphasis><emphasis>u?</emphasis></p> <p>Musím přiznat, že to je trochu i moje vina, ale tu noc jsem byl opravdu unavený. Dovolil jsem, aby se dozvěděli to, co jsem v sobě skrýval přes tři tisíciletí. Poledra byla s dítětem doma a já šel pryč a nechal jsem ji, ať se postará sama o sebe. Nosil jsem tu vinu v sobě přes půl svého života. Byl to pocit, jako když vám někdo stále otáčí nožem v ráně. Garion to věděl a nemilosrdně toho využil, aby mne uvrtal do toho směšného projektu. Věděl, že své ženě za těchto okolností nedokážu nic odříci.</p> <p>Poledra na mne samozřejmě nijak nenaléhala. Ani nemusela. Jediné, co musela udělat, bylo to, že mi navrhla, abych se nad tím nápadem zamyslel. Za těchto okolností jsem neměl moc na vybranou. Doufám, že je rivanský král spokojen s tím, co mi provedl.</p> <p>Je to zcela jistě chyba. Moje zkušenosti a rozum mi velí, abych nechal ty vzpomínky spát pod příkrovem prachu zapomnění. Kdyby bylo po mém, tak bych to tak nechal. Vím, že pravda mnoho lidí naštve.</p> <p>Jenom málo lidí bude rozumět tomu, co budu vyprávět a ještě méně to přijme za své, ale jak řekli můj pravnuk a můj zeť: když příběh nevypovím já, pokusí se o to někdo jiný. Já jsem u toho byl od začátku a vím, co se skutečně stalo a proč.</p> <p>Tak tedy začněme s tímto příběhem – jak už to bývá zvykem – pěkně od začátku.</p> <p>Narodil jsem se v malé vesničce jménem Gara, která už nyní neexistuje. Pokud si dobře pamatuju, ležela na krásném, zeleném břehu říčky, která se v letním slunci leskla jako diamant. Dal bych všechny šperky, které jsem kdy měl, za to, abych mohl zase sedět na břehu té bezejmenné říčky.</p> <p>Naše vesnice nebyla nijak bohatá, což bylo tenkrát normální. Měli jsme co jíst a nazí jsme také nechodili. Svět byl tehdy mírumilovné místo. Naši bohové přicházeli mezi nás a usmívali se na nás. Nepamatuju si, kdo byl naším bohem, ani jaké byly jeho zásady nebo jeho totem. Byl jsem velmi mladý a taky už je to velice dávno.</p> <p>Hrál jsem si s ostatními dětmi v prašných uličkách, proháněl se po rozkvetlých loukách a jezdil na lodičkách po říčce, která ústila do moře na východě.</p> <p>Moje matka zemřela, když jsem byl ještě malý. Musím přiznat, že si nedokážu vybavit její tvář. Pamatuju si, že jsem tenkrát velmi dlouho plakal. Pamatuju si na teplo jejích rukou a vůni čerstvého chleba, který pekla, ale její tvář si vybavit nedokážu. Není to zvláštní?</p> <p>Lidé z Gary mi pomohli překonat to těžké období, protože jsem nikdy nepoznal svého otce a ani si nepamatuju, že bych měl nějaké příbuzné. Vesničané viděli, že jsem hladový, a tak mi dali najíst a nechávali mne přespat ve svých chlévech. Říkali mi Garat, což v místním dialektu znamená „z města Gary“. Možná to bylo moje pravé jméno, ale spíš bych řekl, že ne. Neumím si vybavit jaké jméno mi dala moje matka, ale řekl bych, že na tom nezáleží. Garat bylo pro sirotka docela dobré jméno a já ve vesnické hierarchii prakticky nic neznamenal.</p> <p>Naše vesnice se rozkládala v místech, kde historicky ležely prapůvodní vlasti Tolnedřanů, Nyissánců a Maragů. Myslím, že jsme všichni náleželi k téže rase, ale jist si tím být nemohu. Pamatuji si na jediný chrám – pokud ho tak bylo vůbec možno nazvat – z čehož by vyplývalo, že jsme věřili v jediného boha, takže jsme museli náležet k jedné rase. V té době mi náboženství nic neříkalo, takže si nevzpomínám, jestli byl chrám zasvěcen Nedrovi, Marovi nebo Issovi. Kousek severněji od naší vesnice leží území Arendů, takže je docela možné, že byl chrám zasvěcen bohu Chaldanovi. Jsem si jist, že jsme se nemodlili k Torakovi nebo Belarovi. Myslím, že ty dva bych si zapamatoval.</p> <p>I když jsem byl dítě, předpokládalo se, že si na živobytí budu muset vydělat. Vesničané mne rozhodně nerozmazlovali. Nejprve jsem pracoval jako pasáček, ale když už chcete znát celou pravdu, tak jsem nebyl moc dobrý pasáček. Naše krávy byly docela mírné a učenlivé, takže se jenom pár pokoušelo zmizet v době, kdy jsem se měl o ně starat. Většinou se v době dojení nechaly zahnat zpátky a nepůsobily mi větší potíže. Celkově se dá říct, že ta práce vyhovovala chlapci, který nebyl příliš žhavý do poctivé práce.</p> <p>Mým jediným majetkem byly šaty, co jsem měl na sobě, ale poměrně rychle jsem se naučil jak si přilepšit. V té době ještě nebyly všude zámky, takže mi nedělalo sebemenší potíže prohlédnout si špižírny vesničanů, když byli na poli. Většinou jsem si vzal trochu jídla, ale někdy mi za nehty zůstala i nějaká ta drobnost. Bohužel jsem byl první podezřelý, když se něco ztratilo. V té době si sirotků nikdo moc nepovažoval. Moje pověst se s lety postupně zhoršovala a vesničané doporučovali svým dětem, aby se mi vyhýbaly. Říkali o mně, že jsem líný a nespolehlivý a často i přede mnou se o mně vyjadřovali jako o lháři a zloději. Nechci tvrdit, že jsem nikdy nic neprovedl, ale stejně není moc hezké říkat takové věci člověku rovnou do očí, nebo snad je? Pozorně mě sledovali a radili mi, abych se raději přes den zdržoval mimo vesnici. Tato doporučení jsem nebral příliš vážně a místo toho se ještě intezivněji zajímal o něco na přilepšenou. Za čas jsem začal považovat sám sebe za velice mazaného chlapíka.</p> <p>Asi tak ve třinácti jsem si začal všímat děvčat. To moje sousedy skutečně znervóznělo. Byl jsem svým způsobem ve vsi známá postava a pro mladé lidi v jistém věku může být taková pověst jenom plus. Jak jsem řekl, začal jsem si všímat děvčat a ona si začala všímat mne. Jedno s druhým to vedlo k tomu, že mne jednoho deštivého jarního rána načapal jeden z vesničanů ve stohu s jeho nejmladší dcerou. Celkem k ničemu nedošlo – až na pár nevinných polibků – ale tatík hned začal myslet na nejhorší a uštědřil mi pořádný výprask.</p> <p>Konečně se mi podařilo utéci mu a zmizet z vesnice. Přeplaval jsem řeku a vylezl na kopec na druhé straně. Vzduch byl chladný a suchý, čerstvý vítr hnal po obloze pouze pár mráčků. Seděl jsem tam pěknou chvíli a uvažoval o své situaci. Dospěl jsem k závěru, že jsem vyčerpal veškeré možnosti, které mi Gara nabízela. Moji sousedé na mne pohlíželi s nedůvěrou, která byla – jak sám uznávám – částečně oprávněná a dnešní epizoda v seně všechno jenom nafoukne. Chladná logika mi říkala, že nebude trvat dlouho a stejně se budou snažit mne z vesnice vypudit.</p> <p>Nechtěl jsem jim dát takové zadostiučinění, a tak jsem o celé věci chtěl ještě chvíli popřemýšlet. Díval jsem se na malou ves v zátočině řeky pod širým nebem s několika mráčky. Pak jsem se podíval na západ na obrovské zelené plochy, ohraničené bílými horami s šedou oblohou, kde se proháněly mraky a najednou jsem pocítil neodolatelnou touhu jít pryč. Existoval ještě jiný svět než ten v malé vesnici Gara a já najednou chtěl ten svět poznat. Ve vesnici mne ve skutečnosti nic nedrželo a já si uměl představit, jak asi na mne čeká otec mé malé přítelkyně s bičem v ruce, a to ještě uspíšilo moje rozhodnutí.</p> <p>Po půlnoci jsem navštívil svou rodnou vesnici naposledy. Rozhodně jsem neměl v úmyslu odejít s prázdnou. Pobral jsem ve spížích tolik jídla, kolik jsem mohl pohodlně unést, a protože jsem nechtěl cestovat, neozbrojen, vzal jsem si i velký nůž. Asi před rokem jsem si pořídil prak a dlouhé hodiny při hlídání stáda mi poskytly dost příležitosti k tréninku. Zajímalo by mne, kam se ten prak poděl.</p> <p>Rozhlédl jsem se po špižírně a usoudil jsem, že mám vše, co potřebuju. Vyšel jsem na prašnou ulici, přeplaval znovu řeku a vydal se směrem k horám.</p> <p>Když o tom tak zpětně přemýšlím, docházím k závěru, že bych vlastně tomu vesničanovi měl být velice vděčný. Kdyby tehdy nepřišel do stodoly v pravý čas, asi bych nikdy nevylezl na ten kopec, nepodíval bych se na západ, a pravděpodobně bych celý život prožil v Gaře a nakonec tam i zemřel. Není to zvláštní, jak takové maličkosti mohou člověku změnit celý život?</p> <p>Na západě ležela země Tolnedřanů a do rána už jsem byl na jejich území. Vlastně jsem ani pořádně nevěděl, kam chci jít. Měl jsem jenom takové nutkání vydat se na západ. Minul jsem několik vesnic, ale neměl jsem žádný důvod zastavovat.</p> <p>Asi tři nebo čtyři dny po mém odchodu z Gary jsem potkal veselého a dobré naladěného chlapíka, který jel na roztřesené káře. „Kampak máš namíříno, chlapče?“ zeptal se mě dialektem, který mi v té době připadal velmi zvláštní.</p> <p>„Ale,“ mávl jsem rukou k západu, „tudy, myslím.“</p> <p>„Nevypadáš moc jistě.“</p> <p>Zašklebil jsem se na něj. „Taky nejsem,“ připustil jsem. „Mám jenom velkou chuť podívat se, co je za dalším kopcem.“</p> <p>Evidentně mou odpověď vzal doslova. Tehdy jsem se domníval, že je Tolnedřan, a už jsem zjistil, že ti všechno berou moc doslova. „Za tím kopcem před sebou toho moc neuvidíš kromě Tol Malinu,“ pověděl mi.</p> <p>„Tol Malin?“</p> <p>„Je to docela velký město. Tamní obyvatelé si o sobě trochu moc myslej. Nikdo jinej by se s tím 'Tol' neobtěžoval, ale oni si asi myslej, že to jejich městu přidává na významu. Já sám tam právě jedu, takže jestli tam míříš, můžeš jet se mnou. Naskoč si, chlapče. Je to docela dálka.“</p> <p>Tehdy jsem si myslel, že všichni Tolnedřani mluví jako on, ale brzy jsem zjistil svůj omyl. Pár týdnů jsem se v Tol Malinu zdržel, a tam jsem také poprvé viděl peníze. Tolnedřani skutečně vynalezli peníze. Ta myšlenka mě prostě fascinovala. Konečně existovalo něco dostatečně malého k nošení, a přesto to mělo velkou cenu. Ten, kdo právě ukradl židli nebo stůl nebo koně, je dost nápadný. Peníze navíc nikdo nemůže označit za svůj majetek, když už jednou jsou ve vaší kapse.</p> <p>Naneštěstí jsou Tolnedřané dost nedůtkliví co se týče jejich peněz a v Tol Malinu jsem poprvé někoho slyšel volat: „Zastav, zloději!“ Radši jsem město rychle opustil.</p> <p>Doufám, že chápete, že bych ze svých dětských zvyků nedělal takovou aféru, kdyby moje dcera nebyla tak nedůtklivá kvůli mým občasným recidivám. Prostě chci, aby lidé znali i můj pohled na věc. Když znáte okolnosti, tak můžete lépe posoudit, jestli jsem měl jinou možnost?</p> <p>Velice zvláštní bylo, že jsem toho samého veselého chlapíka potkal zase asi pět mil od Tol Malinu. „Tak, chlapče,“ vítal mě. „Vidím, že ještě stále míříš na západ.“</p> <p>„Měl jsem tam v Tol Malinu menší nedorozumění,“ řekl jsem jaksi omluvně. „Myslel jsem si, že bude lepší odejít.“</p> <p>Chápavě se zasmál a díky jeho smíchu se mi ten den hned zdál lepší. Vypadal jako docela obyčejný chlápek s bílými vlasy a vousy, ale jeho hluboké modré oči jakoby nepatřily do vrásčité tváře. Vypadaly velmi moudře, ale ne jako oči starého člověka. Jako by prohlédl mé výmluvy a nepřesvědčivé vysvětlování. „No tak si naskoč,“ řekl mi. „Vypadá to, že máme stále společnou cestu.“</p> <p>Cestovali jsme napříč zemí Tolnedřanů několik následujících týdnů a stále jsme směřovali na západ. Tehdy ještě nebyli tak posedlí rovnými, dobře udržovanými cestami, a tak jsme se drželi kolejí vyježděných vozy, které se hadovitě vlnily cestou nejmenšího odporu přes louky.</p> <p>Stejně jako většina ostatních lidí těch dob, i Tolnedřané byli farmáři. Po krajině bylo rozeseto jen pár izolovaných statků, protože většinou lidé žili ve vesnicích, každé ráno odcházeli pracovat na pole a večer se zas vraceli do vesnice.</p> <p>Jednoho rána uprostřed léta jsme míjeli jednu takovou vesnici a viděli jsme farmáře vyrážet do práce. „Nebylo by pro ně jednodušší prostě si dům postavit tam, kde mají pole?“ zeptal jsem se staříka.</p> <p>„Asi ano,“ souhlasil, „ale to už by byli rolníci a ne měšťané. Tolnedřan by radši zemřel, než aby si o něm ostatní mysleli, že je rolník.“</p> <p>„To je směšné,“ namítl jsem. „Každý den tráví mnoho hodin hrabáním v zemi, což znamená, že rolníky <emphasis>jsou, </emphasis>nebo ne?“</p> <p>„Ale ano,“ klidně odpověděl, „ale oni si asi myslí, že bydlení ve vesnici z<emphasis> </emphasis>nich dělá měšťany.“</p> <p>„Vážně je to pro ně tak důležité?“</p> <p>„Moc důležité, hochu. Tolnedřan si chce o sobě uchovat dobré mínění.“</p> <p>„Podle mě je to hloupost.“</p> <p>„Hodně věcí, které lidi dělají, je hloupých. Až příště pojedeme nějakou vesnicí, měj oči i uši otevřené. Když budeš dávat pozor, pochopíš, o čem teď mluvím.“</p> <p>Asi bych si toho ani nevšiml, kdyby mě neupozornil. Během několika následujících týdnů jsme projeli pár vesnic a já jsem poznal Tolnedřany. Moc jsem se o ně nestaral, ale poznal jsem je. Tolnedřan se neustále snaží určit své přesné postavení v komunitě, a na čím vyšší postavení se cítí, tím je útočnější. Špatně zachází se svými pomocníky – ne z krutosti, ale kvůli hluboce zakořeněné potřebě ukázat svou nadřazenost. Stráví hodiny před zrcadlem nacvičováním nadutého a povýšeného výrazu. Asi tohle mě tak naštvalo. Nemám rád, když se na mě někdo dívá svrchu, a postavení tuláka mě srazilo až na dno společenského žebříčku, takže na mě <emphasis>každý </emphasis>koukal svrchu.</p> <p>„Další nadutec, který se na mě podívá povýšeně, dostane pecku do nosu,“ prohlásil jsem temně, když jsme koncem léta opouštěli další vesnici.</p> <p>Stařík pokrčil rameny. „Proč se obtěžovat?“</p> <p>„Lidi, který se mnou zacházejí jako se špínou, jsou mi ukradený.“</p> <p>„Tebe zajímá, co si myslí?“</p> <p>„Ani v nejmenším.“</p> <p>„Tak proč plýtvat energií? Musíš se naučit se těmhle věcem jenom zasmát, chlapče. Tihle nadutci jsou hloupí, nemyslíš?“</p> <p>„To teda jsou.“</p> <p>„Nebyl bys stejně hloupý, kdybys někoho z nich praštil do nosu – nebo dokonce hloupější? Když <emphasis>ty </emphasis>víš, kdo jsi, je důležité, co si myslí ostatní?“</p> <p>„No, asi ne, ale…“ hledal jsem nějaký důvod, ale nepovedlo se mi to. Nakonec jsem se trochu ostýchavě zasmál.</p> <p>Přátelsky mě poklepal po rameni. „Myslel jsem si, že bys to tak mohl vidět… konečně.“</p> <p>To byla jedna z důležitých věcí, kterou jsem se za ta léta naučil. Soukromé vysmívání se hlupákům mě uspokojuje mnohem víc, než se s nimi válet uprostřed prašné ulice ve snaze vymlátit jim všechny zuby. Když už nic jiného, alespoň nemáte tolik starostí s oblečením.</p> <p>Vypadalo to, že stařík neměl žádný cíl. Měl sice káru, ale neměl v ní nic důležitého – jenom pár poloprázdných pytlů obilí pro koně, soudek vody, trochu jídla a pár odřených dek, o které se se mnou rád podělil. Čím víc jsme se poznávali, tím jsem ho měl radši. Zdálo se, že vždycky najde jádro věci a něco, čemu se může zasmát. Po čase jsem se začal smát taky a zjistil jsem, že byl mým nejbližším přítelem, jakého jsem do té doby měl.</p> <p>Trávil čas vyprávěním o lidech, kteří v té široké nížině žili. Nabyl jsem dojmu, že většinu času strávil cestováním. Přes jeho vtipný způsob povídání – nebo snad právě kvůli němu – jsem zjistil, že má velice bystré vnímání odlišných ras. Strávil jsem s těmi lidmi tisíce let a vždycky odpovídali tomu, co mi tehdy o nich řekl. Povídal mi, že Alornové jsou neurvalci, Tolnedřani materialisti a Arendové nejsou moc veselí. Maragové jsou vznětliví, přihlouplí a velkomyslní v případě omylu. Nyissánci jsou prý líní a podivíni, Angarakové posedlí náboženstvím. Pro Morindimy a Karandy měl pouze soucit díky své zemité povaze a cítil zvláštní respekt k tajemným Dalům. Proto jsem pocítil jakousi bolest a pocit hluboké ztráty, když jednoho chladného, zamračeného dne zastavil koně a řekl: „Tady se rozdělíme, chlapče. Seskoč.“</p> <p>Víc než cokoliv jiného mě trápila náhlost jeho počínání. „Kam pojedete vy?“ zeptal jsem se ho.</p> <p>„Co na tom záleží, chlapče? Ty chceš na západ, já ne. Ještě se spolu setkáme, ale teď půjdeme každý svou cestou. Ty toho ještě musíš hodně poznat a já už to, co je před tebou, viděl. Promluvíme si o tom, až se znovu potkáme. Doufám, že najdeš to, co hledáš, ale teď seskoč.“</p> <p>Cítil jsem se víc než raněn tímto trochu arogantním odmítnutím, takže jsem nerad sesbíral svůj skromný majeteček, seskočil z káry a vyrazil jsem na západ. Neotáčel jsem se, takže ani nevím, kterým směrem se vydal. Když jsem se ale <emphasis>přece jenom </emphasis>mrknul přes rameno, byl už z dohledu.</p> <p>Poučil mě, co mám zhruba před sebou, a protože se léto chýlilo ke konci, ani jsem nepomýšlel na prozkoumávání hor. Řekl mi, že je přede mnou rozlehlý les, který se rozkládá po obou březích řeky, která na rozdíl od jiných řek tekla z jihu na sever. Z jeho popisu jsem věděl, že krajina přede mnou je řídce osídlena, takže se budu o sebe muset starat sám a nebudu se moct spoléhat na kradení, které mne drželo naživu. Ale byl jsem mladý a přesvědčený o svých schopnostech s prakem, takže jsem si byl celkem jistý, že nějak přežiju.</p> <p>Jak se ale ukázalo, tu zimu jsem se nemusel po jídle pídit. Hned na kraji lesa jsem našel ležení podivných starých lidí, kteří žili spíše ve stanech než chýších. Mluvili jazykem, kterému jsem nerozuměl, ale uvítali mě gesty a úsměvy.</p> <p>Jejich komunita byla tou nejpodivnější, jakou jsem kdy viděl a, věřte mi, já jich viděl spoustu. Jejich kůže byla podivně bezbarvá, což jsem pokládal za znak jejich rasy, ale opravdu zvláštní byl fakt, že žádnému z nich nebylo pod sedmdesát.</p> <p>Vážili si mě a mnozí z nich plakali, když mě poprvé viděli. Prostě seděli a jen si mě prohlíželi, což mne přivádělo do rozpaků, mírně řečeno. Krmili mě a hýčkali a poskytovali mi cosi jako luxusní bydlení – jestli se o stanu dá mluvit jako o luxusním. Tenhle stan byl předtím prázdný a našel jsem mnoho dalších v jejich táboře. Asi za měsíc či dva jsem zjistil proč. Sotva kdy uplynul týden, aniž by někdo z nich zemřel. Jak už jsem řekl, byli všichni dost staří. Dokážete si vůbec představit, jak je to skličující žít na místě, kde probíhá nikdy nekončící pohřeb?</p> <p>Ale zima už klepala na dveře a já jsem aspoň měl kde spát, oheň mě hřál a ti staří lidé mě dobře živili, takže jsem se rozhodl snášet drobnou depresi. Rozhodl jsem se ale, že s prvními příznaky jara zmizím.</p> <p>Nijak zvlášť jsem se nesnažil naučit jejich jazyk a zapamatoval jsem si jen pár slov. Nejčastěji opakované bylo „Gorim“ a „UL,“ což asi byla nějaká jména a téměř vždy je říkali s nádechem nejhlubší lítosti.</p> <p>Kromě toho, že mě živili, mi ještě navíc ti staří lidé poskytovali oblečení; mé vlastní za moc nestálo už od začátku a během putování jsem ho zničil docela. Nebylo pro mě velkou obětí se ho zbavit, protože v komunitě se dvěma či třemi pohřby během několika týdnů není o přebytečné oblečení nouze.</p> <p>Když sníh roztál a mráz začal povolovat, tiše jsem se začal připravovat k odchodu. Ukradl jsem jídlo – vždycky jen trochu, abych nevzbudil podezření – a schoval jsem ho ve svém stanu. Štípnul jsem docela hezký vlněný kabát ze stanu jednoho nemocného a pak ještě tu a tam pár užitečných věcí. Bedlivě jsem prozkoumal okolí a na západ od ležení jsem našel místo, kde jsem mohl přebrodit tu velkou řeku. Když už jsem měl útěk pečlivě naplánovaný, rozhodl jsem se počkat až zima opravdu skončí.</p> <p>Jak je to počátkem jara obvyklé, několik týdnů celkem vytrvale pršelo, takže jsem stále čekal, ačkoli netrpělivost a touha už být pryč se stávala nesnesitelnou. Během zimy se mé nutkání, které mne drželo od odchodu z Gary, lehce změnilo. Teď mě to táhlo na jih místo na západ.</p> <p>Deště konečně odezněly a jarní slunce už se zdálo být dost silné, aby zpříjemnilo putování. Jednoho večera jsem shromáždil své nakradené zásoby, sbalil jsem je do rance který jsem vyrobil během dlouhých zimních večerů a zcela tiše jsem se ve stanu usadil, abych mohl poslouchat, jak se postupně tábor noří do ticha. Pak, když už všechno ztichlo, jsem se vyplížil ze svého přechodného domova a vyrazil ke kraji lesa.</p> <p>Měsíc byl toho večera v úplňku a hvězdy jasně zářily. Prodíral jsem se ztemnělým lesem, přebrodil jsem řeku a vynořil jsem se na druhé straně naplněn pocitem obrovské radosti. Byl jsem volný!</p> <p>Sledoval jsem řeku na jih větší část noci, abych se co nejvíce vzdálil od starých lidí – tak, aby jim jejich staré nohy nedovolily mě sledovat.</p> <p>Les vypadal neskutečně starý. Stromy byly mohutné a zem, pokrytá zeleným baldachýnem listoví, postrádala obvyklý porost, který byl nahrazen svěže zeleným mechem. Ten les mi připadal okouzlující a když už jsem si byl jist, že mě nikdo nepronásleduje a že se nemusím honit, tak jsem jen tak zvolna šel – či ploužil se, chcete-li – na jih bez jakéhokoli spěchu. Vpřed mne poháněla touha po poznání, ne nějaký konkrétní cíl.</p> <p>A pak se přede mnou rozevřela krajina. Les přešel v údolí, travnatou plošinu tu a tam posetou rozkošnými stromovými háječky obklopenými svěže zelenými keříky, mezi hlubokými, studenými prameny tak čistými, že jsem v hloubce deseti stop viděl pstruha, který mě klidně pozoroval při pití.</p> <p>Jelen, klidný a mírný jako beránek, se pásl na svěže zelené louce a prohlížel si mě svýma velkýma očima, když jsem procházel okolo.</p> <p>Celý otupený jsem tam bloumal, mnohem spokojenější než kdykoliv předtím. Vzdálený hlas prozíravosti mě varoval před tenčícími se zásobami, ale ony se zas tolik netenčily – asi proto, že jsem se přecpal lesních plodů.</p> <p>Dost dlouho jsem se zdržel v tom kouzelném údolí a po čase jsem došel do úplného středu, kde rostl tak rozložitý strom, že se mi až hlava zamotala nad jeho nezměrností.</p> <p>Nepředstírám, že jsem nějaký zahradník, ale už jsem svět obešel devětkrát a takový strom jsem ještě neviděl. A pak jsem z jakéhosi důvodu šel k tomu stromu a položil jsem ruce na jeho drsnou kůru. Vždycky mě zajímalo, co by se stalo, kdybych to tehdy neudělal.</p> <p>Klid, který mne ovládl, byl nepopsatelný. Má trochu prozaická dcera bude asi tohle otupení přikládat mé přirozené lenosti, ale bude se mýlit. Ani nevím, jak dlouho jsem takhle uchvácen seděl ve společnosti toho prastarého stromu. Vím, že jsem nějak musel být udržován při životě a krmen, ale jak nenápadně plynuly hodiny, dny, ba dokonce měsíce, nepamatuju se, že bych byl jedl či spal.</p> <p>A pak se najednou, přes noc, udělalo chladno a začalo sněžit. Zima jako smrt mnou nenápadně prostupovala celou dobu.</p> <p>Měl jsem takový nejasný úmysl se na další zimu vrátit mezi staré lidi, kdybych nepřišel na nic lepšího, ale bylo jasné, že jsem příliš dlouho otálel v hypnotizujícím stínu toho prostého stromu.</p> <p>Brzy se sněhu nahromadilo tolik, že jsem se jím jen ztěžka prodíral. Jídlo už jsem snědl, boty byly na hadry, ztratil jsem svůj nůž a najednou byla skutečně hrozná zima. Nechci si moc stěžovat, ale tohle už bylo trochu přehnané.</p> <p>Nakonec, promočený na kůži s krystalkami ledu ve vlasech, jsem se vmáčkl za hromadu kamení, která jakoby sahala až do samotného centra sněhové bouře zuřící kolem mě, a začal jsem se připravovat na smrt. Myslel jsem na svou rodnou vesnici Garu s travnatými políčky kolem ní, na šumící řeku, na svou matku a pak – protože jsem byl ještě mladý – jsem se rozplakal.</p> <p>„Pročpak pláčeš, hochu?“ Ten hlas zněl jemně. Sněhu bylo tolik, že jsem nerozpoznal, kdo to na mě mluví, ale ten tón mě z nějakého důvodu popuzoval. Neměl jsem snad důvod plakat?</p> <p>„Protože je mi zima a jsem hladový,“ odpověděl jsem, „a protože umírám, a to já nechci.“</p> <p>„Proč umíráš? Jsi snad zraněn?“</p> <p>„Ztratil jsem se,“ řekl jsem trochu kysele, „a navíc sněží a já nemám kam jít.“ Byl snad <emphasis>slepý?</emphasis></p> <p>„To je u tvého rodu dostatečný důvod zemřít?“</p> <p>„Není to snad dost?“</p> <p>„A jak dlouho očekáváš, že tvé umírání bude trvat?“ Hlas zněl lehce zvědavě.</p> <p>„To nevím,“ odpověděl jsem pod návalem sebelítosti. „Ještě jsem to nezažil.“</p> <p>Vítr dul a sníh kolem mne vířil čím dál hustěji.</p> <p>„Hochu,“ ozval se hlas nakonec, „pojď sem ke mně.“</p> <p>„Kde jsi? Nevidím tě.“</p> <p>„Obejdi tu věž doleva. Umíš rozpoznat pravou ruku od levé?“</p> <p>Nemusel být tak kousavý! Vztekle jsem se postavil na své zmrzlé nohy, oslepen vířícím sněhem.</p> <p>„No, hochu? Už jdeš?“</p> <p>Obešel jsem domnělou hromadu kamení.</p> <p>„Měl bys dojít k hladkému šedému kameni,“ ozval se hlas. „Je o trochu vyšší než ty a tak široký, jak ty dokážeš rozpažit.“</p> <p>„Tak,“ řekl jsem s drkotajícími zuby, když jsem našel jím popsaný kámen. „Co teď?“</p> <p>„Řekni mu, ať se otevře.“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Mluv k tomu kameni,“ opakoval hlas trpělivě a zcela ignoroval fakt, že já mrznu ve vichřici. „Nařiď mu, ať se otevře.“</p> <p>„Nařídit? Já?“</p> <p>„Ty jsi muž. Tohle je jenom skála.“</p> <p>„Co mám říct?“</p> <p>„Ať se otevře.“</p> <p>„Zní to jako hloupost, ale zkusím to.“ Otočil jsem se ke kameni. „Otevři,“ přikázal jsem vlažně.</p> <p>„Určitě to zvládneš líp než jen takhle.“</p> <p>„Otevři!“ zahřměl jsem.</p> <p>Skála se rozestoupila.</p> <p>„Pojď dál, hochu,“ zval mě hlas. „Nestůj v tomhle nečase jako nějaké hloupé tele. Je docela zima.“ To si toho všimnul až teď?</p> <p>Vešel jsem do jakéhosi vestibulu, kde nebylo nic než kamenné schodiště vedoucí vzhůru.</p> <p>„Zavři dveře, hochu.“</p> <p>„Jak?“</p> <p>„Jak jsi je otevřel?“</p> <p>Otočil jsem se k té zející díře a, docela hrdý sám na sebe, jsem přikázal: „Zavři!“ Na zvuk mého hlasu se skála opět zavřela s tak strašným zvukem, že mi ztuhla krev v žilách. Byl jsem v pasti! Moje chvilkové leknutí odeznělo, jakmile jsem si uvědomil, že jsem poprvé za tu dobu v suchu. Nikde kolem nebyla ani loužička! Tady se dělo něco podivného.</p> <p>„Pojď nahoru, hochu,“ velel hlas.</p> <p>Měl jsem snad na vybranou? Kráčel jsem po schodech ohlazených nesčetnými kroky a ve spirálách jsem stále stoupal, ani jsem se moc nebál. Věž byla strašně vysoká a výstup mi trval dost dlouho. Na vrcholu byla komnata plná divů. Zíral jsem na věci, které jsem nikdy předtím neviděl. Byl jsem mladý a ještě jsem se nedokázal povznést nad myšlení zlodějíčka. Touha něco ukrást hlodala v mé špinavé dušičce. Jsem si jistý, že Polgaře se tohle podrobné doznání bude zdát zábavné.</p> <p>U ohně – ve kterém, jak jsem si všimnul, nebylo žádné topivo – seděl muž neobyčejně starobylého vzhledu, ale jaksi povědomý, přestože jsem ho nedokázal zařadit. Jeho plnovous byl dlouhý a bílý jako sníh, který mě málem zahubil – ale jeho oči byly věčně mladé. Myslím, že právě ty oči mi připadaly tak povědomé. „Tak, chlapče,“ začal, „rozhodl ses už, že nezemřeš?“</p> <p>„Ne, pokud to není nezbytné,“ odvětil jsem statečně, stále ještě uchvácen poklady té místnosti.</p> <p>„Potřebuješ něco?“ zeptal se. „Neznám zvyky tvého rodu.“</p> <p>„Trochu jídla, kdybych směl prosit,“ odpověděl jsem. „Už jsem nejedl dva dny. A taky bych se chtěl v teple vyspat, kdyby vám to nevadilo.“ Napadlo mě, že by bylo užitečné být s tím starým mužem zadobře, a tak jsem rychle dodal. „Nebudu vám působit potíže, pane, a můžu vám být užitečný.“ Byla to prohnaná řeč. Během měsíců strávených mezi Tolnedřany jsem jsem se naučil vlichotit do přízně lidem, kteří pro mě mohli něco udělat.</p> <p>„Pane?“ podivil se a zasmál se tak vesele, že se mi až chtělo tančit. Kde já už ten smích slyšel? „Nejsem tvůj pán, hochu,“ řekl. Pak se zasmál znovu a mně až srdce poskočilo. „Teď k tomu jídlu. Co bys rád?“</p> <p>„Trochu chleba – ne moc okoralý, jestli máte.“</p> <p>„Chleba? Jenom chleba? Jsem si jist, že tvůj žaludek potřebuje víc než chleba. Jestli chceš být nějak užitečný – jak jsi slíbil – musíme tě živit pořádně. Uvažuj, chlapče. Vzpomeň si na všechna jídla, která si během života ochutnal. Které z nich by nejlépe zahnalo tvůj velký hlad?“</p> <p>Ani jsem to nemohl říct. Před očima mi plynula vidina kouřících pečení, tučných kachen plovoucích ve vlastní šťávě, hromada čerstvě upečených bochníků chleba, zlaťoučkého másla, tučná paštika, sýr a tmavě hnědé pivo, ovoce a ořechy a sůl k dochucení toho všeho. Vidina byla tak živá, že jsem to nejen viděl, ale i cítil.</p> <p>A stařec sedící u ohně, který asi hořel jen tak ze vzduchu, se zasmál, až mi srdce jásalo. „Otoč se, hochu,“ řekl, „a najez se dosyta.“</p> <p>Otočil jsem se a na stole, který jsem předtím neviděl, leželo všechno, nač jsem pomyslel. Není divu, že jsem to i cítil! Hladového kluka nezajímá, odkud to jídlo je – prostě ho sní. A tak jsem se do toho pustil. Jedl jsem, dokud mi žaludek div nepraskl. Přes své mlaskání jsem slyšel od ohně jeho smích a s každým jeho podivně známým zachichotáním mi srdce poskočilo.</p> <p>Když jsem dojedl a ospale jsem seděl nad svým talířem, znovu se ozval. „Chceš teď spát, hochu?“</p> <p>„Růžek, pane,“ řekl jsem. „Potřebuju nějaké místo u ohně, kde vám nebudu překážet.“</p> <p>Ukázal mi. „Tam se vyspi, hochu,“ řekl a já najednou uviděl postel, kterou jsem předtím také úplně přehlédl – široká postel s naducanými polštáři a vlněným přehozem. Na důkaz díků jsem se usmál a svalil jsem se do postele, a protože jsem byl mladý a hrozně unavený, usnul jsem téměř okamžitě a ani jsem se nepozastavil nad tím, jak to vlastně bylo všechno podivné.</p> <p>Ale ve spánku jsem viděl, že ten, který mě vyvedl z bouře a nakrmil mě a postaral se o mě, se dívá do noci, a tak jsem spal ještě klidněji v teple jeho péče.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>2.</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p>A tím začala má služba. Zpočátku mi můj pán zadával jednoduché úkoly – „Utři podlahu,“… „Přines dříví na zátop,“… „Umyj okna,“… a tak podobně. Myslím, že mi mnohé z nich měly připadat podezřelé. Mohl bych přísahat, že na podlaze nebyla ani špetka prachu, když jsem tam poprvé vešel, a jak jsem se už zmínil, jeho oheň hořící v krbu snad ani nepotřeboval topivo. Skoro jako by si ty úkoly pro mě <emphasis>vymýšlel.</emphasis></p> <p>Ale byl to dobrý pán. Zaprvé mě nekomandoval tak, jak jsem slyšel Tolnedřany mluvit na jejich služebníky, ale spíše dělal návrhy. „Nemyslíš, že ta podlaha už je zas špinavá, hochu?“ nebo „Nebylo by prozíravé naskládat sem nějaké palivové dříví?“ Mé úkoly nebyly nad moje síly či schopnosti, a navíc počasí bylo dostatečně mizerné na to, aby mě přesvědčilo, že to, co dělám, je jen málo za poskytnutí jídla a přístřeší. <emphasis>Přece</emphasis> <emphasis>jen </emphasis>jsem se ale rozhodl, že až přijde jaro a on mě bude za prací posílat dál, zvážím naši dohodu. Ono toho není moc na práci, když vás zima drží uvnitř, ale teplejší počasí s sebou přináší také mnohem víc možností únavnějších úkolů. Kdyby to bylo <emphasis>moc </emphasis>nepříjemné, vždycky jsem se mohl sebrat a odejít.</p> <p>Něco na tom ale bylo velmi zvláštní. „Nutkání, které mě popadlo tehdy v Gaře, teď jakoby zmizelo. Nemám pocit, že bych o tom byl nějak zvlášť přemýšlel. Jen jsem si toho povšiml a odbyl to pokrčením ramen. Možná jsem si myslel, že jsem z toho vyrostl. Teď se mi zdá, že se toho té zimy celkově dost změnilo, aniž bych si toho všiml.</p> <p>Například mě ani nezarazil fakt, že můj pán snad ani neměl žádné živobytí. Neměl dobytek ani ovce, dokonce ani kuřata ne, a neměl žádnou kůlnu či hospodářské stavení na dohled od věže. Ani jsem nenašel žádnou špižírnu. Věděl jsem, že <emphasis>někde </emphasis>nějaká být musí, protože jídlo bylo na stole vždycky, když jsem měl hlad. Dokonce mi ani nebylo divné, že jsem ho nikdy neviděl vařit. Ani <emphasis>jíst </emphasis>jsem ho nikdy neviděl a vůbec mi to nepřišlo divné. Skoro jako by má vrozená zvědavost – a věřte, že <emphasis>umím </emphasis>být hodně zvědavý – byla nějak utlumena.</p> <p>Vůbec jsem netušil, co dělal celou dlouhou zimu. Připadalo mi, jako by celé hodiny trávil pozorováním okolí věže. Moc často nemluvil, ale já jsem mu to vynahradil. Vždycky jsem měl rád svůj hlas… už jste si toho všimli?</p> <p>Mé neustálé žvatlání ho asi dost vyrušovalo, protože se mě jednoho večera dost kousavě zeptal, proč si něco nečtu.</p> <p>Věděl jsem o čtení, to ano. Nikdo v Gaře to neuměl, ale Tolnedřany jsem číst viděl… nebo to aspoň předstírali. Tehdy mi to přišlo dost hloupé. Proč ztrácet čas psaním dopisu někomu, kdo bydlí dva domy ode mě? „Já neumím číst, pane,“ přiznal jsem.</p> <p>Vypadal dost ohromeně. „Je to pravda, hochu?“ zeptal se. „Myslel jsem, že je to u tvého rodu přirozené.“</p> <p><emphasis>Přál </emphasis>jsem si, aby už přestal mluvit o 'mém rodu', jako bych byl členem nějakého podivného druhu hlodavců či hmyzu.</p> <p>„Podej mi seshora tu knihu, hochu,“ řekl a ukázal na vysokou polici.</p> <p>Překvapeně jsem vzhlédl. Na té polici bylo několik tuctů svazků. Uklízel jsem a vytíral a leštil ten pokoj od podlahy po strop alespoň tucetkrát a přísahal bych, že tam ta police nebyla, když jsem se naposledy díval. Zakryl jsem své překvapení otázkou: „Kterou, pane?“. Všimli jste si, že už jsem dokonce měl náznaky slušného chování?</p> <p>„Která ti padne do ruky první,“ odpověděl netečně.</p> <p>Namátkou jsem jednu vybral a podal mu ji.</p> <p>„Posaď se, hochu,“ řekl mi. „Měl bych tě trochu poučit.“</p> <p>Nevěděl jsem vůbec nic o čtení, takže mi nijak zvlášť nevadilo, že jsem se pod jeho mírným vedením během hodiny změnil v poměrně schopného čtenáře. Buď jsem byl mimořádně nadaný student – což je velice nepravděpodobné – anebo byl nejlepší učitel, jaký kdy žil.</p> <p>Od té doby se ze mě stal dychtivý čtenář. Hltal jsem jeho knihovnu od jednoho konce k druhému. Pak jsem se trochu lítostivě vrátil k té první, ale zjistil jsem, že jsem ji nikdy předtím neviděl. Četl jsem a četl a četl a každá stránka byla pro mě nová. Prošel jsem tu knihovnu snad tucetkrát a pokaždé tam byly úplně nové svazky. Tohle čtení mi otevřelo duchovní svět, který mi plně vyhovoval.</p> <p>Moje nově objevená vášeň alespoň poskytla mému pánovi klid a on mě souhlasně sledoval, když jsem dlouho do zimních nocí vysedával u ohně a četl texty v jazycích, které jsem neznal, ale kterým jsem dobře rozuměl, když na mě ze stránek jakoby vyskakovaly. Navíc jsem si nejasně uvědomil – protože jak už jsem se zmínil, má zvědavost byla otupena – že když jsem si četl, můj pán mi nedával práci, alespoň zpočátku. Konflikt mezi čtením a prací vyvstal až později. A tak jsme zimu strávili v onom světě duchovna, a až na výjimky jsem nikdy nebyl tak šťastný.</p> <p>Jsem si jist, že právě knihy mě tam držely celé jaro a léto. Jak jsem předpokládal, příchod teplých dnů a nocí probudil v mém pánovi nebývalou vynalézavost. Využil snad všech způsobů, jak mě venku zaměstnat – většinou to byly samé nepříjemné práce vyžadující mnoho úsilí a potu. <emphasis>Nemám </emphasis>rád kácení stromů, například – obzvlášť ne sekerou. Topůrko sekery jsem toho léta zlomil osmkrát – schválně, to přiznávám – a ono se vždycky přes noc zázračně spravilo. <emphasis>Nenáviděl </emphasis>jsem tu prokletou nezničitelnou sekeru.</p> <p>Kupodivu jsem nelitoval toho pocení a rochnění, ale času ztraceného při kácení nepoddajných stromů, který jsem mohl mnohem lépe využít ke čtení nevyčerpatelné knihovny. Každá strana mi odhalovala nové divy a já jsem slyšitelně zaúpěl vždycky, když můj pán navrhl, že bychom se sekerou mohli vyrazit ven a vzájemně se zabavit.</p> <p>Ani jsem se nenadal a opět přišla zima. S koštětem jsem měl větší štěstí než se sekerou. Koneckonců, v rohu se může nahromadit dost prachu, než si toho všimnete, a můj pán nebyl až tak všímavý. Pokračoval jsem ve čtení, stále znovu jsem procházel podél knihovny a pravděpodobně jsem se stával lepším, ačkoli můj pán, veden jakýmsi podivně sadistickým instinktem, vždycky vystihl okamžik, kdy vyrušení bylo nejméně vítané.</p> <p>Neomylně si vybral patřičný okamžik a navrhl zametání, mytí nádobí či nošení dřeva.</p> <p>Občas zanechal své vlastní činnosti a sledoval mě při práci s jakýmsi otupeným výrazem ve tváři. Pak vzdychl a vrátil se ke svým záležitostem, kterým jsem nerozuměl.</p> <p>Roční období se střídala v pravidelném, přírodou stanoveném rytmu a já jsem střídal čtení s nekonečnými a stále náročnějšími úkoly, které mi pán zadával. Stával se ze mě nazlobený mrzout, ale nikdy jsem ani nepomyslel na útěk.</p> <p>Asi po třech – nebo spíš pěti – letech od svého příchodu do věže a začátku služby jsem se jednoho zimního dne pachtil s velkým kamenem, který můj pán celou tu dobu obcházel a teď mu najednou překážel. Jak už jsem řekl, ten kámen byl dost velký, bílý a hrozně, hrozně těžký. Ani se nehnul, ačkoli jsem tlačil ze všech sil, až jsem myslel, že mi popraskají všechny kosti. Nakonec jsem ve vzteku soustředil všechnu svou sílu a vůli na ten balvan a zavrčel jsem jediné slovo. „Pohni se!“ drtil jsem mezi zuby.</p> <p>A on se pohnul! Ne pomalu a vší vahou odporující mé síle, ale docela lehce, jako by ho dotek jediného prstu mohl rozkutálet do údolí.</p> <p>„No, hochu,“ řekl mi, „už jsem byl zvědav, jak dlouho ti to ještě bude trvat.“</p> <p>„Pane,“ ozval jsem se rozrušeně, „co se stalo? Jak to, že se ten kámen pohnul tak snadno?“</p> <p>„Pohnul se na tvůj rozkaz, hochu. Ty jsi muž, to je pouze kámen.“ Kde já už jsem <emphasis>tohle </emphasis>slyšel?</p> <p>„Dají se tak dělat i jiné věci, pane?“ zeptal jsem se a myslel jsem na ty hodiny ztracené plněním nesmyslných úkolů.</p> <p>„<emphasis>Všechno </emphasis>se takhle dá dělat, hochu. Ale musíš svou vůli napřít na požadovaný úkol a pak stačí říci jen slovo.</p> <p>Mělo by se to udělat tak, jak chceš. Dost jsem se, hochu, divil, jak neustále všechno děláš silou místo vůle. Už jsem se o tebe začal bát, jestli náhodou nejsi nějak poškozený.“</p> <p>Najednou všechny ty věci, které jsem ignoroval nebo přešel pokrčením ramen nebo mě prostě nezajímaly, do sebe zapadaly. Můj pán pro mě vymýšlel úkoly a doufal, že se tohle tajemství naučím. Přešel jsem ke kameni a znovu jsem na něj položil ruce. „Pohni se,“ přikázal jsem a soustředil na něj svou vůli a kámen se pohnul stejně snadno jako předtím.</p> <p>„Je to pro tebe lepší se toho kamene dotýkat, když ho chceš přesunout?“ zeptal se pán se zvědavostí v hlase.</p> <p>Ta otázka mě úplně omráčila. <emphasis>Tohle </emphasis>mě ani nenapadlo. Podíval jsem se na kámen. „Pohni se,“ řekl jsem majetnicky.</p> <p>„Musíš poroučet, hochu, ne prosit.“</p> <p>„Pohni se!“ zařval jsem a kámen se odvalil pouze silou mé vůle a patřičného rozkazu.</p> <p>„To už je mnohem lepší, hochu. Třeba to s tebou není tak beznadějné.“</p> <p>Pak jsem si na něco vzpomněl. Vidíte, jak jsem v těchto případech bystrý? Svým hlasem jsem přesunul kámen bránící vstupu do věže, a to mohlo být tak před pěti lety. „Vy jste, pane, celou tu dobu věděl, že to dokážu, že ano? Není přece žádný rozdíl mezi tímhle kamenem a tou skálou u věže, nebo snad ano?“</p> <p>Zlehka se usmál. „Velice vnímavý hoch,“ pochválil mě. Už mě tím 'hochem' docela unavoval.</p> <p>„Proč jste mi to prostě neřekl?“ zeptal jsem se vyčítavě.</p> <p>„Potřeboval jsem vědět, zda na to přijdeš sám, hochu.“</p> <p>„A všechny ty práce a úkoly, kterými jste mě po celá léta zaměstnával, nebyly nic než prostředek, jak mě k tomu poznání dotlačit… je to tak?“</p> <p>„Jistě,“ odpověděl hned. „Jaké je tvé jméno, hochu?“</p> <p>„Garat,“ řekl jsem a najednou mi došlo, že se na to nikdy předtím neptal.</p> <p>„To není moc dobré jméno, hochu. Příliš obyčejné pro někoho s takovými schopnostmi. Měl bych ti říkat Belgarat.“</p> <p>„Jak ti to vyhovuje, pane.“ Nikdy předtím jsem mu netykal a teď jsem bez dechu očekával jeho nelibost, ale on jako by si toho ani nevšimnul. Pak jsem, povzbuzen svým úspěchem, zašel ještě dál. „A jak mám říkat já tobě, pane?“ ptal jsem se ho.</p> <p>„Říkají mi Aldur,“ odpověděl s úsměvem.</p> <p>To jméno už jsem samozřejmě znal z dřívějška, takže jsem před ním okamžitě poklekl a sklopil tvář.</p> <p>„Tobě je špatně, Belgarate?“</p> <p>„Ach, velký a nejmocnější bože,“ pravil jsem třaslavě, „promiň mi mou neznalost. Měl jsem tě hned poznat.“</p> <p>„Nech toho!“ řekl podrážděně. „Nechci žádné projevy úcty. Nejsem jako můj bratr Torak. Povstaň, Belgarate. Postav se, hochu. Tohle se nehodí.“</p> <p>Bázlivě jsem vstal a třásl jsem se právě prožitým šokem. Bohové, jak všichni věděli, mohou z vrtochu zničit ty, kteří se jim znelíbili. To bylo zvláštní pojetí té doby. Od té doby jsem poznal několik bohů a znám je mnohem líp. V mnoha směrech jsou omezováni víc než my.</p> <p>„A co chceš dál v životě dokázat, Belgarate?“ optal se. Tak takový byl můj pán. Vždycky mi kladl otázky, které mi byly nekonečně vzdáleny.</p> <p>„Zůstal bych tu a sloužil ti, pane,“ odpověděl jsem co nejponíženěji.</p> <p>„Já žádného služebníka nepotřebuju,“ řekl. „Těch několik let bylo pro <emphasis>tvůj </emphasis>užitek. Po pravdě, Belgarate, co <emphasis>ty</emphasis> můžeš udělat pro <emphasis>mě?</emphasis>“</p> <p><emphasis>Tohle </emphasis>tedy bylo ponižující – pravdivé sice, ale přesto ponižující. „Nemohu tedy zůstat a uctívat tě, pane?“ prosil jsem. Do té doby jsem ještě nepotkal žádného boha, takže jsem nevěděl, jak se zachovat. Jistě jsem ale věděl, že jestli mě pošle pryč, zemřu.</p> <p>Pokrčil rameny. Pokrčením ramen se dá zranit mužské srdce, věděli jste to? „Ani tvé uctívání nepotřebuji, Belgarate,“ řekl netečně.</p> <p>„Nemohu tedy zůstat, pane?“ prosil jsem se slzami v očích. Ničil mi srdce!… samozřejmě schválně. „Byl bych tvým žákem a učil bych se od tebe.“</p> <p>„Touha po vědění je chvályhodná,“ řekl, „ale nebude to snadné, Belgarate.“</p> <p>„Já se učím rychle,“ chlubil jsem se a zcela jsem pominul fakt, že jeho první lekce mi zabrala pět let. „Budeš na mě pyšný.“ Myslel jsem to vážně.</p> <p>Pak se zasmál a já se cítil povznesen, přesně jako když se smál ten starý tulák s rozvrzanou károu. Co se toho týče, měl jsem jakési podezření.</p> <p>„No tak dobře, Belgarate,“ povolil. „Přijmu tě jako svého žáka.“</p> <p>„A jako svého učedníka, pane?“</p> <p>„To se časem uvidí, Belgarate.“</p> <p>A pak, protože jsem byl stále velice mladý a uchvácený svým nedávným úspěchem, jsem se otočil k přemrzlému keři a horlivě k němu promluvil. „Rozkveť“ řekl jsem a na keři se najednou objevil květ. Nebylo to nic moc, to uznávám, ale víc jsem v té době nedokázal. Byl jsem přeci jen pořád ještě nováček. Uštípl jsem ho a podal jsem mu ho. „Pro tebe, pane,“ řekl jsem, „protože tě mám rád.“ Nemyslím, že bych byl kdy předtím použil slova 'mít rád,' ale stala se středem celého mého života. Není to zvláštní, jak činíme tyhle malé jednoduché objevy?</p> <p>Vzal si můj květ a držel ho v dlaních, „Děkuji ti, můj synu,“ řekl. Bylo to poprvé, co mě takhle oslovil. „A tenhle květ bude tvou první lekcí. Chci, abys ho prostudoval co nejpečlivěji a pak mi řekl všechno, co se o něm dozvíš. Odlož teď svou sekeru a koště. Tvým úkolem je teď tento květ.“</p> <p>A ten úkol mi zabral dvacet let, jak si vybavuju. Pokaždé, když jsem s tou květinou, která nikdy nevadla ani nebledla – jak já ji pak nenáviděl! – přišel za pánem a řekl mu, co jsem zjistil, řekl jen: „To je <emphasis>všechno, </emphasis>můj synu?“ A já jsem zlomeně odešel dále studovat tu hloupou malou květinu.</p> <p>Po čase má nenávist k ní slábla. Čím víc jsem ji studoval, tím lépe jsem ji poznával a byl jsem na ni pyšný.</p> <p>Pak mi jednoho dne pán navrhl, že bych ji mohl spálit a prostudovat její popel. To jsem rázně odmítl.</p> <p>„Proč ne, můj synu?“ zeptal se,</p> <p>„Protože je mi drahá, pane,“ řekl jsem hlasem odhodlanějším, než jsem zamýšlel.</p> <p>„Drahá?“ ptal se dál.</p> <p>„<emphasis>Mám </emphasis>tu květinu <emphasis>rád, </emphasis>pane! Nebuduji ničit!“</p> <p>„Jsi paličatý, Belgarate,“ poznamenal. „To ti <emphasis>vážně </emphasis>trvalo dvacet let, než sis uvědomil svou náklonost k téhle malé, křehké věci?“</p> <p>A tohle byl <emphasis>pravý </emphasis>smysl mé první lekce. Stále ještě tu květinu někde mám, a i když ji nemám u sebe, myslím na ni často a rád.</p> <p>Nedlouho potom pán navrhl, že pojedeme na místo zvané Prolgu, kde se chtěl s někým poradit. Souhlasil jsem samozřejmě, že ho doprovodím, ale abych byl upřímný, <emphasis>vůbec </emphasis>se mi na tak dlouho nechtělo opustit učení. Ale bylo jaro, a to je nejpříznivější období na cestování. Prolgu je v horách a když nic jiného, aspoň tam budou pěkné scenérie.</p> <p>Trvalo nám nějakou dobu, než jsme se tam dostali – můj pán nikdy nespěchal – a po cestě jsem viděl stvoření, o kterých jsem ani netušil, že existují.</p> <p>Pán mi je všechny pojmenoval a v jeho hlase zněla zvláštní bolest když mi ukazoval jednorožce, Hrulgina, Algroty a dokonce i Eldraka.</p> <p>„Co tě trápí, pane?“ zeptal jsem se jednoho večera, když jsme seděli u ohně. „Jsou ti ta stvoření, která jsme viděli, odporná?“</p> <p>„Jsou věčnou výtkou mně a mým bratrům, Belgarate,“ odpověděl smutně. „Když Země byla ještě mladá, žili jsme spolu v jeskyni hluboko v těchto horách a tvořili jsme pozemská zvířata, ptáky a ryby. Myslím, že jsem ti o těch dobách vyprávěl, že?“</p> <p>Přitakal jsem. „Ano, pane,“ odpověděl jsem. „To bylo ještě předtím, než vznikl člověk.“</p> <p>„Přesně tak,“ řekl. „Člověk byl náš poslední výtvor. Některá zvířata, která jsme stvořili, se nám moc nepovedla a nebyla vhodná k životu, tak jsme se dohodli na jejich odstranění, ale UL to zakázal.“</p> <p>„UL?“ To jméno mě polekalo. Dost často jsem ho slýchával v táboře starých lidí tu zimu, než jsem začal sloužit u pána.</p> <p>„Už jsi o něm slyšel, jak vidím.“ Nemělo cenu snažit se před pánem něco tajit. „UL, jak jsem ti řekl,“ pokračoval, „zakázal cokoliv odstraňovat a to několik z nás urazilo. Obzvlášť Toraka to dost vyvedlo z míry. Jakékoliv zákazy či omezování mému bratru Torakovi nesedí. Myslím, že to bylo na jeho naléhání, že jsme tato nepodařená zvířata poslali k ULovi a řekli jim, že <emphasis>on </emphasis>bude jejich bohem, Velice lituji naší poťouchlosti, protože UL to udělal z čiré nutnosti, kterou jsme si my tehdy neuvědomovali.“</p> <p>„To s ULem se chcete v Prolgu poradit, že je to tak, pane?“ zeptal jsem se bystře. Vidíte? Nejsem <emphasis>zcela </emphasis>nevšímavý.</p> <p>Pán přisvědčil. „Stala se taková nepříjemná věc,“ řekl mi smutně. „Doufali jsme, že to nepřijde, ale je to jedna z těch nutností, kterým se lidé a bozi rovněž musí podřídit.“ Povzdechl si. „Připrav si lože, Belgarate,“ řekl potom. „Ještě bude nějakou dobu trvat, než dorazíme do Prolgu a jak jsem si všiml, bez spánku jsi nevrlý společník.“</p> <p>„To je moje slabost, pane,“ přiznal jsem a rozložil jsem si deku na zem. Můj pán spánek nepotřeboval o nic víc než jídlo.</p> <p>Po nějaké době jsme dojeli do Prolgu, což je podivné místo na vrcholu hory, která vypadá jako umělá. Sotva jsme začali stoupat, když nás přivítal velmi starý muž a někdo, kdo zcela zřejmě <emphasis>nebyl </emphasis>člověk. Tehdy jsem poprvé potkal ULa a síla jeho přítomnosti mě skoro odzbrojila. „Aldure,“ řekl pánovi, „konečně se zas vidíme.“</p> <p>„Ano, konečně,“ odpověděl pán a vychovaně uklonil hlavu. Bohové, jak jsem si všimnul, mají ohromný smysl pro patřičná gesta. Pak můj pán sáhl do oděvu a vytáhl obyčejný, šedý a oválný kámen který několik desetiletí studoval. „Přes naše naděje,“ oznámil a ukazoval ULovi kámen, „už to přišlo.“</p> <p>UL temně přisvědčil. Zdálo se mi, že cítím jeho přítomnost. „Přijmeš jeho tíhu?“</p> <p>Pán vzdychl. „Když budu muset.“</p> <p>„Jsi statečný, Aldure,“ řekl UL, „a mnohem moudřejší než tví bratři. Ten, který nám všem poroučí, ten kámen svěřil do <emphasis>tvých </emphasis>rukou kvůli nějakému účelu. Pojďme stranou a zvažme naše jednání.“</p> <p>Toho dne jsem zjistil, že na tom obyčejně vypadajícím kameni bylo cosi velice podivného.</p> <p>Starý muž, který ULa doprovázel, se jmenoval Gorim a za čas jsme my dva velmi dobře vycházeli. Byl to jemný a hodný společník a jeho rysy se podobaly těm starým lidem, které jsem viděl před lety. Šli jsme nahoru do města a on mě vzal k sobě domů. Čekali jsme tam, zatímco můj pán – a jeho pán – spolu docela dlouho mluvili. Aby nám čas lépe ubíhal, vyprávěl mi, jak se dostal do služby k ULovi. Asi patřil k Dalům, kteří byli jako jediní nějak vynecháni, když si bohové volili rozmanité rasy, aby jim sloužili. Ač ve zvláštní situaci, nikdy jsem nebyl obzvlášť nábožensky založený, takže jsem měl potíže s chápáním duševní bolesti, kterou Dalové coby vyvrženci trpěli. Dalové samozřejmě kdysi žili na jih od řetězu hor zvaného prostě Korim, ale asi se rozdělili na několik skupin ve snaze najít boha. Někteří šli na sever a stali se z nich Morindimové a Karandové; jiní šli na východ a stali se Melceny; další zůstali coby Dalové na jih od Korimu; ale Gorimovi lidé, Ulgové, šli na západ.</p> <p>Nakonec, když se Ulgové po generace toulali divočinou, se narodil Gorim a když vyrostl v muže, dobrovolně se vydal hledat ULa. To bylo samozřejmě dávno před tím, než jsem se narodil. Nakonec po mnoha letech ULa našel. Donesl dobré zprávy svým lidem, ale věřili jim jen nemnozí. Lidé už jsou prostě takoví. Pak ho to přestalo bavit a řekl jim, ať jdou s ním nebo ať tam zůstanou, jemu že je to jedno. Někteří šli, jiní ne. Když mi tohle povídal, zamyslel se. „Častokrát jsem přemýšlel, co se asi stalo s těmi, kteří tam zůstali,“ řekl ustaraně.</p> <p>„To ti můžu vyjasnit, příteli,“ nabídl jsem mu. „Náhodou jsem na ně narazil před asi pětadvaceti lety. Měli velký tábor kus cesty severně od pánova údolí. Strávil jsem tam zimu a pak jsem šel dál. Pochybuju ale, že bys někoho z nich ještě zastihnul naživu. Byli už všichni velmi staří, když jsem tam byl.“</p> <p>Vrhnul na mě podivný pohled, sklopil hlavu a plakal.</p> <p>„Co se děje, Gorime?“ zvolal jsem vystrašeně.</p> <p>„Doufal jsem, že UL bude milosrdný a zruší kletbu, kterou jsem na ně uvalil,“ odpověděl zlomeně.</p> <p>„Kletbu?“</p> <p>„Že se nebudou množit a jejich rod pomalu zanikne. Kvůli mé kletbě byli jejich ženy neplodné.“</p> <p>„Když jsem tam byl, ještě to působilo,“ řekl jsem mu. „V celém táboře nebylo jediné dítě. Nevěděl jsem, proč ztropili kvůli mně takový povyk. Myslím, že dítě neviděli hodně, hodně dlouhou dobu. Nedozvěděl jsem se od nich žádné podrobnosti, protože jsem nerozuměl jejich jazyku.“</p> <p>„Mluví ještě starým jazykem,“ sdělil mi smutně, „stejně jako mí lidé tady v Prolgu.“</p> <p>„Jak je tedy možné, že <emphasis>ty </emphasis>mluvíš mým jazykem?“ vyzvídal jsem.</p> <p>„Coby vůdce musím mluvit za své lidi, když se setkáme s jinými rasami,“ vysvětloval.</p> <p>„Aha,“ zamumlal jsem. „Tím se to, myslím, vysvětluje.“</p> <p>Můj pán a já jsme se do Údolí vrátili nedlouho potom a já dál studoval. Čas byl v Údolí bezvýznamný a já se věnoval studiu těch nejobyčejnějších věcí. Zkoumal jsem stromy a ptáky, ryby a zvířata, hmyz i drobnou havěť. Studiem pouhé trávy jsem strávil pětačtyřicet let. Po čase mě napadlo, že na rozdíl od jiných lidí nestárnu. Viděl jsem už dost starých lidí, abych věděl, že stárnutí je součástí lidské přirozenosti, ale já jsem byl z nějakého důvodu výjimkou.</p> <p>„Pane,“ začal jsem jedné noci vysoko na věži, když jsme se oba věnovali svému učení, „jak je možné, že nestárnu?“</p> <p>„Ty chceš stárnout, synu?“ ptal se. „Já osobně jsem v tom nikdy neviděl žádnou výhodu.“</p> <p>„Mně to zas tolik nechybí, pane,“ připustil jsem, „ale není to obvyklé?“</p> <p>„Asi,“ on na to, „ale není to povinné. Ty se musíš ještě mnohé naučit, a jeden nebo deset či dokonce sto životů by nestačilo. Jak jsi vlastně starý, synu?“</p> <p>„Něco přes tři sta let, řekl bych, pane.“</p> <p>„Vhodný věk, synu, a ty jsi vytrval v učení. Kdybych se snad někdy zapomněl a řekl ti hochu, prosím, oprav mě. Nebylo by vhodné, aby byl učedník boha nazýván hochem.“</p> <p>„Budu si to pamatovat, pane,“ ujistil jsem ho, rozradostněn tím, že mě konečně nazval svým učedníkem.</p> <p>„Věděl jsem, že se na tebe můžu spolehnout,“ řekl s lehkým úsměvem. „A co je předmětem tvého studia teď, synu?“</p> <p>„Rád bych zjistil, proč padají hvězdy, pane.“</p> <p>„Dobrý nápad, synu.“</p> <p>„A ty, pane?“ odvážil jsem se. „Co studuješ ty… jestli se tedy smím zeptat.“</p> <p>„Stále to samé, Belgarate,“ odpověděl a pozvedl ten osudný kulatý kámen. „Svěřil mi ho do péče samotný UL a je tedy na mně se s ním seznámit, abych ho mohl poznat – a zjistil jeho účel.“</p> <p>„Může kámen <emphasis>mít </emphasis>účel, pane – jiný než být kamenem?“ Toho kusu kamene, teď už ošoupaného téměř do hladka trpělivou rukou mého pána, jsem se z jakéhosi důvodu obával. Jedna z mých vzácných předtuch, které nemívám často, mi říkala, že z toho kamene vzejde mnoho škody a zla.</p> <p>„Tenhle klenot má velký smysl, Belgarate, protože jím může být celý svět, i s jeho obyvateli, změněn. Kdybych jen mohl rozpoznat ten účel, mohl bych provést nějaká opatření. Tahle nutnost na mě těžce doléhá.“ Pak opět upadl do ticha, nedbale otáčel kamenem stále dokola a dokola a ustaranýma očima zíral na jeho vyleštěný povrch.</p> <p>Určitě jsem ho neměl vyrušovat ve zkoumání, takže jsem se vrátil ke studování nestálých hvězd.</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>3.</strong></p> <p>Časem k nám přišli další žáci, někteří evidentně náhodou jako já, jiní s úmyslem najít mého pána a učit se od něj. Jedním z nich byl Zedar.</p> <p>Narazil jsem na něj jednoho krásného podzimního dne, to už jsem pánovi sloužil asi pět set let. Tento cizinec postavil hrubý oltář a pálil na něm mrtvolu kozy. Tohle způsobilo, že jsme špatně začali. Dokonce i vlci věděli, že v Údolí se nesmí nic zabíjet. Mastný kouř z jeho obětiny znečišťoval vzduch, zatímco on klečel před oltářem a prozpěvoval jakousi cizí modlitbu.</p> <p>„Co to tu vyvádíš?“ vyjel jsem na něj – trochu příkře, to uznávám, ale to proto, že hluk a puch z jeho oběti mě vyrušil v řešení problému, kterým jsem se zabýval už celé půlstoletí.</p> <p>„O, moudrý a všemohoucí bože,“ spustil, klečíc ve špíně, „ušel jsem snad tisíc mil abych spatřil tvou slávu a uctil tě.“</p> <p>„Všemohoucí? Přestaň se snažit předvádět svou vzdělanost, chlape. Teď vstaň a zanech toho kňourání. Nejsem o nic víc bůh než ty.“</p> <p>„Cožpak ty nejsi velký bůh Aldur?“</p> <p>„Jsem jeho učedník, Belgarat. Co je <emphasis>tohle </emphasis>za nesmysl?“ ukázal jsem na jeho oltář a čoudící kozu.</p> <p>„To je pro potěchu boha,“ vysvětlil, vstal a oprášil si šaty. Nebyl jsem si jist, ale vypadal na Tolnedřana – nebo možná Arenda. Ať tak či tak, jeho žvanění o tisíci mílích bylo pouze účelovým přeháněním. Vrhl na mě ponížený, úlisný pohled. „Řekni mi po pravdě,“ škemral. „Myslíš si, že přijme tuto mou ubohou oběť?“</p> <p>Zasmál jsem se. „Nenapadá mě nic, čím bys ho mohl víc rozzlobit.“</p> <p>Cizinec vypadal zničeně. Rychle se otočil a přiskočil k ohni, jakoby chtěl zvíře z ohně vyndat holýma rukama a někam ho schovat.</p> <p>„Nebuď blázen!“ vykřikl jsem. „Vždyť se spálíš!“</p> <p>„Musím to schovat,“ řekl zoufale. „Raději bych zemřel, než proti sobě poštval mocného Aldura.“</p> <p>„Jenom uhni,“ řekl jsem.</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Zůstaň stranou,“ opakoval jsem nedůtklivě, „jestli ovšem nechceš se svou kozou na výlet.“ Pak jsem se podíval na jeho směšný malý oltář, soustředil svou vůli na místo vzdálené asi pět mil a jediným slovem jsem jej přemístil, takže po něm zbylo pouze několik obláčků kouře.</p> <p>Opět padl na tvář.</p> <p>„Jestli v tom budeš pokračovat, brzo si ty šaty ošoupeš,“ sdělil jsem mu, „a mému pánovi to nebude připadat zábavné.“</p> <p>„Zapřísahám tě, mocný učni nejvyššího Aldura,“ řekl, zatímco opět vstával a oprašoval se, „poraď mi, kterak neurazit boha.“ Musel to být Arend. Žádný Tolnedřan by takhle nemohl mluvit.</p> <p>„Mluv pravdu,“ poradil jsem mu, „a nesnaž se ho zaujmout nepřirozeným vystupováním či květnatou mluvou. Věř mi, příteli, ten tě prokoukne až do žaludku, takže nemá cenu snažit se ho oklamat. Nevím, kterého boha jsi uctíval předtím, ale Aldur není podobný žádnému bohu na celém světě.“ Bylo dost zbytečné říkat zrovna <emphasis>tohle. </emphasis>Žádní dva bohové nebyli a nebudou stejní.</p> <p>„A jak se mohu stát jeho učedníkem, tak jako jsi ty?“</p> <p>„Nejdřív jsi jeho žákem,“ odpověděl jsem, „a to není jednoduché.“</p> <p>„Co musím udělat, abych se stal jeho žákem?“</p> <p>„Staň se jeho služebníkem.“ Řekl jsem to trochu škodolibě, to přiznávám. Pár let se sekerou a koštětem by tomuhle nafoukanci jenom prospělo.</p> <p>„A pak jeho žákem?“ naléhal.</p> <p>„Po čase,“ řekl jsem, „když si to bude přát.“ Nebylo na <emphasis>mně, </emphasis>abych mu odhaloval tajemství Slova a Vůle. Musí si na to přijít sám – stejně jako já.</p> <p>„A kdy ho konečně potkám?“</p> <p>Už mě dost unavoval, takže jsem ho odvedl ke věži.</p> <p>„Bude bůh Aldur chtít znát mé jméno?“ ptal se dál, když jsme vyrazili přes louku.</p> <p>Pokrčil jsem rameny. „Nijak zvlášť. Když budeš mít dost štěstí a budeš užitečný, vybere ti jméno podle svého.“ Když jsme došli k věži, přikázal jsem šedému kameni ve stěně se rozevřít a pak jsme šli dovnitř a po schodech vzhůru.</p> <p>Pán přejel cizince očima a pak se otočil ke mně. „Proč jsi ho ke mně přivedl, můj synu?“ zeptal se.</p> <p>„Požádal mě o to, pane,“ odpověděl jsem. „Myslel jsem, že nezáleží na mně, zda ho přijmeš či ne.“ Myslím, že jsem jazykem vládl stejně jako Zedar. „To <emphasis>ty </emphasis>rozhoduješ takové věci,“ pokračoval jsem. „Jestli se ukáže, že ti nevyhovuje, vyvedu ho ven a proměním ho v mrkev a tím to zhasne.“</p> <p>„To nebylo moc hezké, Belgarate,“ pokáral mě Aldur.</p> <p>„Odpusť mi, pane,“ omlouval jsem se kajícně.</p> <p>„<emphasis>Ty</emphasis> si ho vezmeš na starost. Jestli se ukáže, že je vhodný, dej mi vědět.“</p> <p>V duchu jsem zasténal a tiše jsem proklínal svůj neopatrný jazyk. Má bezmyšlenkovitá nabídka, že ho proměním v mrkev, mi ho pověsila na krk. Ale Aldur byl můj pán, a tak jsem jen řekl: „Ano, pane.“</p> <p>„Co právě studuješ, synu?“</p> <p>„Zkoumám, proč jsou hory, pane.“</p> <p>„Odlož své hory, Belgarate, a zkoumej místo nich člověka. Třeba tě takové zkoumání naladí kladněji vůči tvým soukmenovcům.“</p> <p>Poznám výtku, když ji slyším, a tak jsem se nepřel. Vzdychl jsem. „Jak můj pán poroučí,“ podřídil jsem se s lítostí. Už jsem to tajemství hor skoro měl a nechtěl jsem, aby mi uniklo. Pak jsem si ale vzpomněl, jak byl můj pán trpělivý, když jsem já přišel do Údolí, a tak jsem spolkl své připomínky – alespoň před ním.</p> <p>Už jsem ale nebyl zdaleka tak příjemný, když jsme se Zedarem osaměli. Musím – ač nerad – přiznat, že jsem toho chudáka protáhl úplným peklem. Ponižoval jsem ho, nadával mu, zadával jsem mu těžké úkoly a pak jsem se škodolibě vysmíval jeho snažení. Abych byl upřímný, tajně jsem doufal, že ten mizerný život nevydrží a uteče.</p> <p>Ale on neutekl. Vydržel mé obtěžování se svatou trpělivostí, která mě někdy nutila řvát. To neměl <emphasis>vůbec </emphasis>žádného ducha? Aby to bylo ještě horší, hluboce mě zahanbil tím, že tajemství Slova a Vůle objevil za pouhých šest měsíců. Můj pán ho pojmenoval Belzedar a přijal ho za svého žáka.</p> <p>Po čase jsme se Belzedar a já usmířili. Došel jsem k závěru, že protože spolu asi strávíme nějaké to století, bude lépe vycházet spolu po dobrém. Koneckonců, když jsem ho odnaučil tu nechutně květnatou a přikrášlenou mluvu, byl docela dobrý společník. Myslelo mu to neobyčejně rychle, ale byl dost slušně vychovaný na to, aby mně připomínal, že mně ne.</p> <p>A tak jsme spolu my tři, pán, Belzedar a já, žili bez větších problémů.</p> <p>A pak začali přicházet další. Kira a Tira byli dvojčata, alornští pastýři, kteří se ztratili a zatoulali se do Údolí – a už tam zůstali. Byli si tak blízcí, že vždycky měli stejné myšlenky ve stejnou dobu a dokonce vzájemně dokončovali své věty. Přestože jsou to Alornové, Belkira a Beltira jsou ti nejmírnější muži, jaké jsem kdy poznal. Mám je docela rád.</p> <p>Další na řadě byl Makor, který přišel z takové dálky, že jsem ani nechápal, jak se mohl o mém pánovi doslechnout. Na rozdíl od nás ostatních, kteří jsem dorazili dost odrbaní, Makor přišel Údolím oděn do hedvábí, vypadal jako podle poslední módy v Tol Honetu. Byl to vtipný, zdvořilý a vzdělaný muž a já jsem si ho hned oblíbil.</p> <p>Pán se ho krátce vyptával a pak ho uznal za přijatelného – se všemi obvyklými výhradami.</p> <p>„Ale pane,“ vehementně namítal Belzedar, „on nemůže být jedním z nás. Je Dal – jeden z bezbožných.“</p> <p>„Ve skutečnosti jsem Melcen, brachu,“ opravil ho Makor svým typickým přeušlechtilým způsobem, který vždycky Belzedara doháněl k zuřivosti. Teď už víte, proč jsem měl Makora rád?</p> <p>„Co je v tom za rozdíl?“ ptal se Belzedar hrubě.</p> <p>„Dost podstatný rozdíl, kamaráde,“ odpověděl Makor a prohlížel si nehty. „My Melcenové jsme se od Dalů odtrhli tak dávno, že už s nimi nemáme o nic víc společného než Alornové s Maragy. Stejně to ale nezáleží na tobě. Byl jsem povolán jako vy všichni a tím to hasne.“</p> <p>Vzpomněl jsem si na ono podivné nutkání, které mě vyhnalo z Gary a ostře jsem se podíval na pána. Věřili byste, že se mu podařilo vypadat trochu rozpačitě?</p> <p>Belzedar chvíli prskal, ale protože s tím stejně nemohl nic dělat, spolkl svoje námitky.</p> <p>Jako další přišel Sambar, Angarak. Sambar – nebo Belsambar, jak ho pán překřtil – nebylo samozřejmě jeho pravé jméno. Angaracká jména jsou všeobecně tak hrozná, že mu pán tím přejmenováním prokázal laskavost. Cítil jsem soucit k tomu chlapci – bylo mu teprve patnáct, když k nám přišel. Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by vypadal tak žalostně. Prostě přišel k věži, posadil se na zem a očekával přijetí nebo smrt. Beltira a Belkira ho samozřejmě krmili. Koneckonců <emphasis>byli </emphasis>pastýři a pastýř <emphasis>nic </emphasis>nenechá zemřít hlady. Asi tak po týdnu, když už bylo jasné, že do věže <emphasis>nevsto</emphasis><emphasis>upí </emphasis>ani náhodou, sešel pán k <emphasis>ně</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>mu. Tohle </emphasis>jsem ještě Aldura neviděl udělat. Chvíli s mladíkem mluvil jakýmsi ohavným jazykem – starou Angaračtinou, jak jsem od té doby zjistil – a svěřil ho Beltirovi a Belkirovi do opatrování. Jestli někdo někdy potřeboval jemné zacházení, byl to právě Belsambar.</p> <p>Za nějakou dobu ho dvojčata naučila normálnímu jazyku, který nevyžadoval tolik prskání a vrčení, a my jsme se dozvěděli jeho příběh. A právě od té doby se datuje můj odpor k Torakovi. Možná to ale není jen jeho chyba. Už jsem za ta léta zjistil, že názory kněžstva se nemusí nutně shodovat s názory boha, kterému slouží. V tomto případě dopřeju Torakovi výhodu pochybností – praktikování lidských obětí <emphasis>mohlo </emphasis>být jen zvrhlostí jeho Grolimských kněží. Ale neudělal nic pro to, aby jim v tom zabránil, a to je neomluvitelné.</p> <p>Abych tohle moralizování zkrátil, Belsambarovi rodiče – oba – byli obětováni a Belsambar to musel sledovat jako důkaz své víry. Mělo to ale přesně opačný účinek. Grolimové jsou někdy skutečně stupidní. A tak se ve věku devíti let Belsambar stal ateistou a zřekl se nejen Toraka a jeho špinavých Grolimů, ale <emphasis>všech </emphasis>bohů.</p> <p>A tehdy ho povolal náš pán. V jeho případě to povolání muselo být zajímavější než to neurčité nutkání, které přivedlo do Údolí <emphasis>mě.</emphasis><emphasis> </emphasis>Belsambar k nám dorazil ve stavu naprostého náboženského vytržení. <emphasis>Byl </emphasis>samozřejmě Angarak, a ti jsou vždycky trochu podivní co se týče náboženství.</p> <p>Byl to Belmakor, kdo první přišel s návrhem, abychom si vystavěli vlastní věže. Byl to koneckonců Melcen, a ti jsou posedlí neustálým stavěním. Musím ovšem dodat, že pánova věž už <emphasis>opravdu </emphasis>začínala být trochu přelidněná.</p> <p>Jak si vybavuju, výstavba těch věží nám zabrala několik desetiletí. Byl to spíš náš koníček než holá nutnost. Měli jsme při stavbě jisté výhody, ale ujišťuji vás, že odlamování skal je dost jednotvárná práce, i když nemusíte používat dláto.</p> <p>Myslím, že bylo právě pozdní léto jednoho roku, kdy jsem se rozhodl, že už je načase dostavět mou věž, aby se mi nad hlavou už netyčila nedokončená. Navíc, Belmakorova věž už byla skoro hotová a já <emphasis>byl </emphasis>koneckonců prvním učedníkem. Neměl jsem pocit, že by bylo správné nechat se od něj předběhnout. Někdy děláme věci z dost dětinských důvodů, že ano?</p> <p>Protože už jsme s bratry prakticky vyčerpali všechno kamení v Údolí, šel jsem až na kraj lesa na sever od nás, abych tam hledal stavební materiál. Toulal jsem se mezi stromy a hledal vhodné kamení a najednou jsem cítil, že se mi do zátylku zavrtává čísi zkoumavý pohled. Je to nepříjemný pocit, který mě z nějakého důvodu vždycky popudí. „Můžeš klidně vylézt,“ řekl jsem. „Stejně vím, že tam jsi.“</p> <p>„Nic nezkoušej,“ ozval se strašný hlas z nedalekého houští. „Jinak tě roztrhám na kusy.“</p> <p>Tak tomuhle říkám nepříliš slibný začátek. „Nebuď idiot,“ já na to. „Nic ti neudělám.“</p> <p>Tohle vyvolalo ten nejhnusnější smích, jaký jsem kdy slyšel. <emphasis>„Ty?“ </emphasis>řekl hlas pobaveně. „<emphasis>Ty? </emphasis>Zranit <emphasis>mě</emphasis>?“ A pak se keře rozhrnuly a objevila se ta nejhnusnější příšera, jakou jsem kdy viděl. Byl legračně zdeformován, s velkým hrbem na zádech; tlusté krátké nohy a dlouhé zkroucené ruce. Tato kombinace mu umožňovala – dokonce pohodlně – chodit po čtyřech jako gorila. Jeho tvář byla strašně odporná, vlasy a vousy rozcuchané, byl neuvěřitelně špinavý a částečně oděn do jakési kožešiny. „Líbí se ti to?“ zeptal se drsně. „Ty taky nejsi žádný krasavec.“</p> <p>„Prostě jsi mě polekal, to je všechno,“ snažil jsem se zdvořile odpovědět,</p> <p>„Neviděl jsi tady někde starocha ve staré rozvrzané káře?“ ptal se tvor. „Řekl mi, že se tu setkáme.“</p> <p>Zíral jsem na něj, dokonale překvapen.</p> <p>„Měl bys zavřít pusu,“ poradil mi svým skřípavým hlasem. „Jinak by ti do ní mohli nalítat mouchy.“</p> <p>Teď to do sebe všechno zapadalo. „Ten stařík, co ho hledáš,“ ptal jsem se. „Nemluvil náhodou vesele?“</p> <p>„To je on,“ řekl trpaslík. „Viděl jsi ho?“</p> <p>„Ano,“ řekl jsem a šklebil jsem se. „Znám ho déle, než si dokážeš představit. Pojď se mnou, můj malý ošklivý příteli.“</p> <p>„Nespěchej tak s tím 'přítelem,' zavrčel. „<emphasis>Nemám </emphasis>žádné přátele a docela mi to tak vyhovuje.“</p> <p>„To tě za pár set let přejde,“ řekl jsem a stále jsem se na tu příšerku šklebil.</p> <p>„Zdá se mi, že nemáš všech pět pohromadě.“</p> <p>„I na <emphasis>tohle </emphasis>si zvykneš. Jen pojď. Představím tě pánovi.“</p> <p>„Já <emphasis>nemám </emphasis>pána.“</p> <p>„Na to bych moc nesázel.“</p> <p>A tak jsem se seznámil s Dinem. Moji bratři si nejdřív mysleli, že jsem narazil na zkrotlou opici. Din je rychle vyvedl z omylu. Mluvil dost sprostě i když nechtěl nikoho urazit a jsem přesvědčen, že by dokázal celý den a možná i déle nadávat, aniž by se opakoval. Byl neuctivý i k pánovi. Jeho první slova byla: „Co ste udělal s tou vaší pitomou károu? Snažil sem se sledovat její koleje, ale zmizely mi.“</p> <p>Aldur měl až nelidskou trpělivost, a tak se jen usmíval. Věřili byste, že měl tu malou drzou zrůdu dokonce rád? „Tak proto ti to tak dlouho trvalo?“ zeptal se mírně.</p> <p>„Jasně, že proto!“ vybuchl Din. „Nenechals mi žádnou stopu, kterou bych mohl sledovat! Musel jsem si tvé stanoviště domyslet!“ Din dovedl své rozčilování k dokonalosti. Dokázala ho naštvat i úplná hloupost. „No?“ řekl pak. „Co teď?“</p> <p>„Musíme dohlédnout na tvou výuku.“</p> <p>„Co bych já asi dělal se vzděláním? Co potřebuju, to už dávno vím.“</p> <p>Aldur na něj vrhl dlouhý, pevný pohled a <emphasis>tomuhle </emphasis>ani Din dlouho neodolal. Pak se pán otočil k nám ostatním. Zjevně vyloučil Beltiru a Belkiru. Neměli tu správnou povahu, aby zvládli našeho dalšího nováčka. Belzedar byl ve stavu blížícím se lehké zuřivosti. Belzedar možná měl své chyby, ale nesnesl jakoukoli neúctu vůči pánovi. Belmakor byl moc zmlsaný. Din byl špinavý a smrděl, jako by právě vylezl ze stoky. Belsambar byl ze zřejmých důvodů zcela mimo hru. Hádejte, kdo asi zbyl.</p> <p>Unaveně jsem zvedl rukou. „Nenamáhej se, pane,“ řekl jsem. „Já se o něj postarám.“</p> <p>„Proč, Belgarate?“ ptal se naoko. „Je to od tebe ale hezké, že ses přihlásil dobrovolně.“</p> <p>Radši jsem neodpověděl.</p> <p>„Belgarate?“ ozval se Belmakor.</p> <p>„Copak?“</p> <p>„Myslíš, že bys ho mohl umýt, než ho sem zase přivedeš?“</p> <p>Přestože jsem ukázal nechuť, nebyl jsem <emphasis>až tak </emphasis>naštvaný, jak jsem se tvářil. Stále jsem ještě musel dodělat věž a tenhle trpaslík se zdál být vhodný na nošení kamení. Kdyby to skutečně fungovalo tak, jak jsem doufal, nemusel bych se namáhat s vymýšlením úkolů pro svého malého ošklivého sluhu.</p> <p>Vzal jsem ho ven a ukázal jsem mu svou zpola hotovou věž. „Chápeš, jak to tady chodí?“</p> <p>„Mám dělat, co mi řekneš.“</p> <p>„Přesně tak.“ Tohle by mohlo fungovat. „Teď půjdeme zpátky na kraj lesa. Mám pro tebe drobný úkol.“</p> <p>Chvíli nám trvalo, než jsme se dostali k lesu. Když jsme tam došli, ukázal jsem na vyschlé řečiště plné pěkně oválných kamenů patřičné velikosti. „Vidíš ty kameny?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Jasně, že je vidím, ty hňupe! Nejsem slepej!“</p> <p>„To jsem rád. Chci, abys je všechny naskládal vedle mé věže – pěkně, samozřejmě.“ Posadil jsem se pod strom do stínu. „Buď tak laskav a postarej se o to, prosím.“ Tak tohle se mi líbilo.</p> <p>Chvíli si mě zachmuřeně měřil a pak se upřeně zadíval na kamenité řečiště. A pak ty kameny jeden po druhém začaly mizet! Já jsem cítil, jak to dělá! No, věřili byste tomu? Din už tohle tajemství znal! To bylo poprvé, co jsem viděl samovolné kouzlení. „Co teď?“ ptal se.</p> <p>„Jak ses to naučil?“ zeptal jsem se nevěřícně.</p> <p>Pokrčil rameny. „Někde jsem to odkoukal,“ odpověděl. „Chceš snad naznačit, že ty to neumíš?“</p> <p>„Jasně že to umím, ale… „ v tu chvíli jsem se zarazil. „Jsi si jist, že jsi je přemístil na správné místo?“</p> <p>„Chtěl si je narovnaný vedle věže, nebo ne? Di se mrknout, jestli chceš. <emphasis>Já </emphasis>vím, kde jsou. Chtěl si tady po mně eště něco?“</p> <p>„Vrátíme se,“ řekl jsem prostě.</p> <p>Chvíli mi trvalo, než jsem se zas uklidnil. Byli jsme asi v polovině cesty, když už jsem se cítil dostatečně silný, abych se mohl vyptávat. „Odkud vlastně jsi?“ Byla to sice banální otázka, ale něčím se začít musí.</p> <p>„Myslíš původně? To je dost těžký říct. Dost cestuju. Ve většině míst nejsem právě vítanej. Už jsem si ale zvyknul. Tak to de už od chvíle, co sem se narodil.“</p> <p>„Ach?“</p> <p>„Myslím, že lid mé matky měl dost jednoduchej způsob, jak se zbavit poškozenejch. Hned jak mě viděli, vodnesli mě do lesa a nechali mě tam hladovět – nebo poskytnout nějakýmu vlkovi lehkou svačinku. Máma ale byla sentimentální, takže se plížila z vesnice a chodila mě kojit.“</p> <p>A já si myslel, že <emphasis>moje </emphasis>dětství bylo tvrdé.</p> <p>„Ale přestala za mnou chodit asi rok potom, co sem se naučil chodit,“ dodal schválně drsným hlasem. „Asi umřela – anebo jí chytili na cestě a zabili ji. Vod ty doby se vo sebe starám sám.“</p> <p>„Jak to, že jsi přežil?“</p> <p>„Záleží na tom?“ A v jeho očích se objevila dávná bolest. „V lese je toho k jídlu dost… když nejseš moc vybíravej. Supové a havrani sou docela vhodný společníci.</p> <p>Naučil jsem se je sledovat. Brzo sem zjistil, že kde uvidíš supa, tam je něco k snědku. Za čas si na ten puch zvykneš.“</p> <p>„Ty jsi zvíře!“ vykřikl jsem.</p> <p>„My všichni sme zvířata, Belgarate.“ Poprvé použil moje jméno. „Sem v tom lepší než ostatní, protože sem víc trénoval. Myslíš, že bysme se mohli bavit o něčem jiným?“</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>4.</strong></p> <p>A tak nás<emphasis> </emphasis>bylo sedm a všichni jsme myslím věděli, že to tak delší dobu zůstane. Další přišli až později. Byli jsme dost podivně smíšené společenství, to uznávám, ale to, že jsme žili odděleně ve svých věžích, zamezovalo nějakým větším třenicím.</p> <p>Příchod Beldina mezi nás nebyl až tak problematický, jak bych byl očekával. To neznamená, že by náš malý ošklivý bratr nějak dospěl, ale my jsme si postupem času zvykli na jeho popudlivou povahu. Nabídl jsem mu, že může přebývat v mé věži, dokud nedokončí cosi jako své novické období – období, dokud byl stále ještě Aldurovým žákem bez plnoprávného postavení. Během těch let jsem zjistil, že za těmi zvířecími rysy se skrývá mozek, a jaký to byl mozek! Možná, mimo Belmakora, byl z nás Beldin nejinteligentnější. Ti dva se léta přeli o tak vzdálených prvcích logiky a filozofie, že my ostatní vůbec netušili o čem vlastně mluví, a oba si tyhle pře vychutnávali.</p> <p>Trvalo to, ale nakonec se mi podařilo Beldina přemluvit, že občasná koupel jeho zdraví neuškodí a kdyby se vykoupal, i citlivý Belmakor by přišel tak blízko, že by na sebe během debaty nemuseli křičet. Jak má dcera ráda připomíná, nejsem žádný fanatik, co se týče koupání, ale Beldin někdy svou netečnost žene do extrémů.</p> <p>Za ta léta, co jsme spolu žili a studovali, poznal jsem Beldina a alespoň zčásti jsem mu začal i rozumět. Lidstvo bylo stále ještě v plenkách a schopnost soucitu se ještě neujala tak jako dnes. Humor, jestli se tomu tak vůbec dá říkat, byl primitivní a krutý. Lidé pokládali jakoukoli odlišnost za legrační a Beldin byl tak odlišný, jak to jen lze. Venkované jeho příchod do vesnice uvítali bouřemi smíchu a když se dost nasmáli, kamením ho zase z vesnice vyhnali. Není tak těžké pochopit jeho mizernou povahu, že? Jeho vlastní lidé ho chtěli zabít hned po narození a během dalšího života byl vždy vyhnán z jakékoli společnosti, kterou si vybral. Spíš se dost divím, že se z něj nestal masový vrah. Ze <emphasis>mně by </emphasis>se asi stal.</p> <p>Tak se mnou žil pár set let a jednoho deštivého jarního dne nadhodil téma, které jsem měl někdy očekávat. Rozladěně se díval z okna na padající déšť a pak konečně zamručel: „Myslím, že si postavím vlastní věž.“</p> <p>„Ale?“ řekl jsem překvapeně a odložil jsem knihu. „Co je na téhle špatného?“</p> <p>„Potřebuju víc místa, a navíc už si začínáme lízt na nervy.“</p> <p>„Ani jsem si nevšiml.“</p> <p>„Belgarate, ty si ani nevšimneš, co je za roční dobu. Když jseš zabranej do nějaký svý knihy, klidně bych ti mohl pálit prsty a ty bys o tom nevěděl. A navíc chrápeš.“</p> <p>„<emphasis>Já </emphasis>že chrápu? Ty jsi slyšet jako dunící bouře celou noc a každou noc.“</p> <p>„Aspoň nejsi sám.“ Zamyšleně se podíval z okna. „Navíc mám ještě jeden důvod.“</p> <p>„A to?“</p> <p>Zpříma se na mě podíval svýma podivně zasněnýma očima. „Za celej život jsem neměl vlastní domov. Spal jsem v lesích, v příkopech, v kupách sena a vřelá přátelská povaha ostatních lidí mě držela v pohybu. Myslím, že bych aspoň jednou moh' mít místo, odkud mě nikdo nemůže vyhodit.“</p> <p>Co jsem na to měl říct? „Chceš nějak pomoct?“ nabídl jsem se.</p> <p>„Ne, jestli by pak moje věž měla vypadat jako tahle,“ zamručel.</p> <p>„Co je na téhle špatného?“</p> <p>„Belgarate, buď soudný. Tahle tvoje věž vypadá jako zkostnatělý pahýl stromu. Vždyť ty nemáš absolutně žádný smysl pro krásu.“</p> <p><emphasis>Tohle </emphasis>mi říká <emphasis>Beldin?</emphasis></p> <p>„Myslím, že si zajdu promluvit s Belmakorem. Je to Melcen, a ti jsou stavitelé od přírody. Viděl jsi nějaké jejich město?“</p> <p>„Nikdy jsem neměl příležitost podívat se na východ.“</p> <p>„Jasně že ne. Ty se nedokážeš odtrhnout od knih na tak dlouho, aby ses vůbec někam dostal. Tak? Půjdeš se mnou, nebo ne?“</p> <p>Jak bych mohl odmítnout tak milé pozvání? Přehodil jsem plášť přes ramena a vyrazili jsme do deště. Beldin se samozřejmě s pláštěm neobtěžoval. Byl zcela netečný vůči počasí.</p> <p>Když jsme dorazili k Belmakorově trochu přehnaně vyumělkované věži, můj podsaditý přítel zařval vzhůru: „Belmakore! Musím s tebou mluvit!“</p> <p>Náš ušlechtilý bratr přišel k oknu. „Copak je, příteli?“ volal dolů.</p> <p>„Chci si postavit vlastní věž. Chci, abys ji pro mě navrhl. Otevři ty blbý dveře.“</p> <p>„Koupal ses teď někdy?“</p> <p>„Právě minulý měsíc. Neboj, nezasmradím ti tvou věž.“</p> <p>Belmakor vzdychl. „No tak dobře.“ Vzdal to. Přimhouřil oči a petlice na železem pobitých dveřích cvakla. My ostatní jsme si vzali příklad z pána a uzavřeli jsme věže kameny, ale Belmakor potřeboval skutečné dveře, Beldin a já jsme vstoupili a vydali se po schodech nahoru.</p> <p>„Měli jste snad s Belgaratem rozepři?“ ptal se zvědavě Belmakor.</p> <p>„Je to snad tvoje věc?“ zeptal se Beldin.</p> <p>„Ne docela. Jen mě to zajímalo.“</p> <p>„Chce se postavit na vlastní nohy,“ vysvětlil jsem. „Už si trochu lezeme na nervy.“</p> <p>Belmakor byl bystrý. Hned mě pochopil. „Co máš na mysli?“ zeptal se trpaslíka.</p> <p>„Krásu,“ řekl Beldin rovnou. „Já jsem jí moc nepobral, ale aspoň se na ní budu moct dívat.“</p> <p>Belmakorovy oči se náhle zalily slzami. Vždycky byl z nás nejcitlivější.</p> <p>„Ale, <emphasis>nech </emphasis>toho!“ řekl mu Beldin. „Někdy jsi tak citlivej, že se mi chce zvracet. Chci půvab, proporce. Chci něco povznášejícího. Už mě unavuje žít v blátě.“</p> <p>„Zvládneš to?“ zeptal jsem se bratra.</p> <p>Belmakor šel k psacímu stolu, sbalil papíry a založil je do rozečtené knihy. Pak dal knihu nahoru do police, rozvinul velký list papíru a vyndal jedno z těch nevyčerpatelných brkových per, na která byl tak pyšný, a posadil se. „Jak velkou?“ zeptal se Beldina.</p> <p>„Asi by bylo lepší, aby byla o trochu menší než pánova, co říkáš?“</p> <p>„Chytrý tah. Nebudem se vyvyšovat.“ Belmakor rychle načrtl kouzelný zámek který mi vyrazil dech – celý světlý a jemný, s pilíři trčícími jako křídla a věžemi tenkými jako párátka.</p> <p>„To se snažíš bejt vtipnej?“ vyjel na něj Beldin. „Tohle nikdy nepostavíme.“</p> <p>„To je jen začátek, brácho,“ řekl Belmakor vesele. „Postupně to zredukujeme a přizpůsobíme realitě, až k tomu dojdeme.“</p> <p>A takhle začala hádka, která trvala asi šest měsíců a všechny nás pohltila. Naše věže byly většinou striktně užitkové. Ačkoli to uznávám jen nerad, Beldinův popis mé věže byl asi dost přesný. Vypadalo to zhruba jako zkostnatělý pahýl stromu, když jsem odstoupil a podíval se z dálky. Ale chránila mě před vlivy počasí a mohl jsem sledovat horizont a pozorovat hvězdy. Co jiného byste ještě od věže chtěli?</p> <p>Tehdy jsme přišli na to, že Belsambar má uměleckou duši. Poslední místo na světě, kde byste hledali krásu by byla mysl Angaraka. S překvapivou horlivostí, danou jeho nevtíravou povahou, se s Belmakorem dlouho a hlasitě hádal, trval na <emphasis>svém </emphasis>řešení a odporoval trochu mechanickým Melcenským představám. Melceni jsou stavitelé a přemýšlí o kamení a maltě a co vám daný materiál dovolí. Angarakové myslí na nemožné a pak se snaží vykoumat, jak to uskutečnit.</p> <p>„Proč to děláš, Belsambare?“ zeptal se jednou Beldin našeho normálně zakřiknutého bratra. „Je to jen pilíř a ty se o něj hádáš už týdny.“</p> <p>„Jde o to zakřivení,“ vysvětloval Belsambar ohnivěji, než bych byl od něj čekal. „Má být asi takhle.“ A pro lepší představu načrtl ve vzduchu mezi nimi obraz dvou věží proti sobě. Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by dokázal iluzi vytvořit lépe než Belsambar. Myslím, že to je rys typický pro Angaraky; celý jejich svět stojí na iluzích.</p> <p>Belmakorovi stačil jeden pohled a rozhodil rukama. „Pokloním se většímu talentu,“ vzdal se. „Je to překrásné Belsambare. Teď už jen, jak to uskutečnit. Nemáme dost podpěr.“</p> <p>„Já to budu podpírat, když bude třeba.“ Páni, to byl <emphasis>Belzedar! </emphasis>„Budu držet věž našeho bratra třeba až do konce světa, jestli je to nutné.“ Ten měl ale duši!</p> <p>„Stále jste ale neodpověděli na mou otázku – ani jeden z vás!“ ozval se Beldin. „Proč si s tím vším děláte takové starosti?“</p> <p>„Protože tě tví bratři mají rádi,“ řekl mu jemně Aldur, který nezpozorován stál ve stínu. „Cožpak nemůžeš přijmout jejich lásku?“</p> <p>Beldinova ošklivá tvář se náhle legračně zkroutila a on začal plakat.</p> <p>„Tohle je <emphasis>tvá </emphasis>první lekce, synu,“ řekl mu Aldur. „Chceš opatrně <emphasis>rozdávat </emphasis>lásku schován za svou drsnou masku, ale musíš se taky naučit lásku<emphasis> přijímat.</emphasis>“</p> <p>Pak to všechno bylo trochu sentimentální.</p> <p>A tak jsme se všichni zapojili do budování Beldinovy věže. Ani nám to netrvalo příliš dlouho. Doufám, že si Durnik všimne, že není nemorální používat naši moc ke světským účelům i přes Sendarskou logiku.</p> <p>Chyběla mi společnost mého legračního malého přítele, ale přiznám se, že jsem spal lépe. Nepřeháněl jsem, když jsem popisoval jeho chrápání.</p> <p>Život v Údolí se potom zase vrátil do starých kolejí. Pokračovali jsme ve studování okolního světa a učili jsme se další využití našich obzvláštních schopností. Myslím, že to byl jeden z dvojčat kdo přišel na to, že spolu můžeme komunikovat pouhou myšlenkou. Spíše to byli oba dva, když měli společné myšlenky už od narození. Vím ale, že Beldin objevil grif, jak nabývat podob jiných tvorů. Jsem si tak jistý, protože mě k smrti vyděsil, když to udělal poprvé. Velký sokol s jasným pruhem modrých per přes ocas přiletěl k oknu, posadil se na římsu a proměnil se v Beldina. „No tohle?“ ptal se dychtivě. „Konečně to funguje.“</p> <p>Právě jsem pil z korbele, ale leknutím jsem ho upustil a úplně jsem se zakuckal, až mě musel praštit do zad.</p> <p>„Co si myslíš, že děláš?“ ptal jsem se, když jsem konečně popadl dech.</p> <p>Pokrčil rameny. „Studoval jsem ptáky,“ vysvětloval. „Myslel jsem, že by bylo užitečné chvíli se na svět dívat z jejich perspektivy. Lítání není tak lehký jak vypadá. Skoro jsem se zabil, když jsem se vrhnul z okna věže.“</p> <p>„Ty <emphasis>idiote!</emphasis>“</p> <p>„Naštěstí se mi podařilo rozmávat křídla dřív, než jsem narazil do země. Je to trochu jako plavání. Nikdy nevíš, jestli to zvládneš, dokaď to nezkusíš.“</p> <p>„Jaký to je? Létání, myslím.“</p> <p>„To ti ani nemá cenu popisovat,“ odpověděl s nadšeným výrazem v ošklivé tváři. „Měl bys to zkusit. Nedoporučuju ale skákání z žádných oken. Občas nedáváš pozor na detaily a kdybys správně nenastavil ocasní pera, mohl by sis natlouct zobák.“</p> <p>Beldinův objev přišel právě vhod. Bylo to nedlouho poté, co nás pán vyslal mimo Údolí, abychom zkontrolovali, co dělají lidé. Pokud si dobré vzpomínám, bylo to asi patnáct set let po té sněhové vánici, kdy jsem ho viděl poprvé.“</p> <p>Létání je každopádně rychlejší způsob než chůze. Beldin nás všechny učil a brzy jsme se po údolí třepotali jako hejno odlétajících kačen. Hned na začátku bych se rád přiznal, že nelítám zrovna nejlíp. Polgara si z toho občas dělá legraci. Myslím, že si to drží v zásobě pro případ, že by se už neměla čemu vysmívat. Když nás tedy Beldin naučil létat, rozlétli jsme se po větru a vydali jsme se do světa okouknout lidi. Kromě Ulgů nebyl na západ od nás nikdo a já jsem nevycházel moc dobře s jejich novým Gorimem. S tím původním jsme byli dobří přátelé, ale ten nový byl trochu moc zahleděný do sebe.</p> <p>A tak jsem místo toho letěl na východ a stavil jsem se u Tolnedřanů. Vybudovali mnoho nových měst od té doby, co jsem tam byl naposled. Některá města byla docela velká, ale jejich zvyk stavět domy z klád a střechy z došků mě zneklidňoval příliš, než abych vstoupil do takové ohnivé pasti. Jak se dalo čekat, tolnedranská posedlost penězi nezmizela za těch patnáctset let, co jsem je neviděl. Dokonce byli ještě hrabivější a vypadalo to, že dost času tráví budováním cest. Co to je s Tolnedřany, že stále budují cesty? Byli dost mírumilovní, protože válka obchodu nepřeje, a tak jsem pokračoval navštívit Maragy.</p> <p>Maragové jsou podivní lidé – jak už dnes náš přítel Relg jistě ví. Možná, že jejich zvláštnosti vyplývají ze skutečnosti, že je v jejich společnosti mnohem víc žen než mužů. Jejich bůh Mara se podle <emphasis>m</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>ho </emphasis>názoru až nezdravě zajímá o plodnost a množení. Žijí v matriarchátu, což je neobvyklé – i když Nyissánci k němu taky tíhnou.</p> <p>I přes tyto nezvyklosti maragská kultura fungovala a ještě nezačali s praktikováním rituálního kanibalismu, který byl jejich sousedům tak odporný a který téměř vedl k jejich vyhynutí. Byli to štědří lidé – obzvláště ženy, takže jsem s nimi celkem vycházel. Myslím, že nebudu zabíhat do přílišných detailů. Tahle kniha se skoro určitě dostane do rukou Polgaře a ona se až moc zajímá o věci, které nejsou až tak důležité.</p> <p>Po několika letech jsme se všichni vrátili do Údolí a ještě jednou jsme se všichni sešli v pánově věži, abychom podali zprávu o tom, co jsme viděli.</p> <p>S jistou opatrností poslal Belsambara na sever, aby zkontroloval co dělají Morindimové a Karandové. Opravdu by nebylo dobré posílat ho tam mezi Angaraky. Měl přece jen dost živé vzpomínky na grolimské kněží a naše výpravy měly přinést hlavně fakta. Nešli jsme tam kvůli napravování chyb či prosazování naší vize práva. Když se to tak ale zpětně vezme, mohli jsme svět ušetřit mnoha bolestí a utrpení, kdybychom tehdy Belsambara pustili na Grolimy. To by sice způsobilo roztržku mezi Torakem a Aldurem, ale ta stejně přišla dost brzo.</p> <p>To Belzedar se vypravil na severní stranu Korimu pozorovat Angaraky. Není legrační, jak se věci někdy vyvíjejí? To, co v těch horách viděl, ho dost trápilo. Torak měl vždycky přehnané mínění o svém významu pro celek a podporoval Angaraky v přehnaném uctívání. Dokonce mu vystavěli chrám na Korimské vysočině, kde grolimští kněží esteticky vraždili stovky spřízněných Angaraků a Torak to spokojeně sledoval.</p> <p>Nic nám skutečně nebylo do náboženských praktik různých lidských ras, ale Belzedarovi se víra Angaraků zdála alarmující. Torak se nijak netajil tím, že se cítil být o pár stupínků nad svými bratry a jasně povzbuzoval své služebníky, aby se cítili stejně. „Obávám se, že je to jen otázka času,“ shrnul Belzedar chmurně. „Dříve či později se pokusí svůj pocit nadřazenosti vnutit i ostatním národům, a to se jim nepovede. Jestli někdo Toraka nepřesvědčí, aby přestal Angarakům vtloukat do hlavy pocit nadřazenosti, velice pravděpodobně na jihu vypukne válka.“</p> <p>Pak nám Belsambar sdělil, že Morindimové a Karandové se stali uctívači démonů, ale zatím nejsou hrozbou pro ostatní lidi, protože démoni se téměř výhradně vrhali na kouzelníky, kteří je vyvolali, a snědli je.</p> <p>Beldin zase řekl, že Arendové jsou ještě stupidnější, než byli – jestli to vůbec jde – a všichni jsou více či méně v neustálých válkách.</p> <p>Belmakor prošel zemí Nyissánců na cestě do Melceny a zjistil, že Hadí lidé jsou stále strašně primitivní. Nikdo nikdy nenařkl Nyissánce z přebytku energie, ale dalo by se čekat, že do té doby alespoň <emphasis>začali </emphasis>stavět domy. Melcenové samozřejmě stavěli domy – asi víc než skutečně potřebovali – a to je chránilo před spory. Na zpáteční cestě prošel Kell a řekl nám, že se Dalové zabývají tajemnými vědami – astrologií, čarodějnictvím a tak. Dalové trávili tolik času snahou vidět do budoucnosti, že až ztráceli přehled o přítomnosti. <emphasis>Ne</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>snáším </emphasis>mystiku! Jedinou výhodou bylo, že byli do ní tak zabraní, že nemohli nijak ohrožovat ostatní.</p> <p>U Alornů bylo samozřejmě všechno jinak. Jsou to hluční a bojechtiví lidé, kteří bojují i kvůli maličkostem. Belkira a Beltira se šli podívat na své Alorny. Naštěstí pro udržení světového míru, Alornové stejně jako Arendové trávili čas válčením mezi sebou a ne s ostatními národy, ale dvojčata přesto důrazně navrhovala, abychom na ně dohlédli. Právě to jsem dělal posledních pět set let. To se taky asi nejvíc přičinilo o to, že mi zbělely vlasy. Alornové se mohou dostat do větších potíží pouhou náhodou než kdokoliv jiný – samozřejmě mimo Arendy. Arendové jsou neustále katastrofou připravenou explodovat.</p> <p>Pán pečlivě zvážil všechny naše zprávy a usoudil, že svět mimo Údolí je převážně mírumilovný a pouze Angarakové mohou působit potíže. Řekl nám, že si s Torakem promluví o <emphasis>tomto </emphasis>konkrétním problému a poukáže na to, že jestli vypukne nějaká válka, všichni bohové do ní budou nevyhnutelně vtaženi, a to by mělo katastrofální následky. „Myslím, že dokážu přesvědčit,“ řekl nám Aldur. Přesvědčit? Toraka? Někdy mě pánův optimismus nepřipadal na místě.</p> <p>Jak si vzpomínám, pán si během našich zpráv nepřítomně pohrával se svým šedým kamenem. Měl ho už tak dlouho, že si snad ani neuvědomoval, že ho drží v ruce. Nevzpomínám si, že by ho za ty roky od rozhovoru s ULem někdy odložil, a ten kámen se nějak stal jeho součástí.</p> <p>Byl to přirozeně Belzedar, kdo si toho všiml. Zajímalo by mě, jak by se všechno vyvíjelo, kdyby si toho nevšimnul. „Co je to za divný klenot, pane?“ zeptal se. Kéž by mu byl jazyk z pusy vypadl dřív, než položil tu osudnou otázku.</p> <p>„Tenhle Orb?“ odpověděl Aldur a držel ho tak, abychom ho všichni viděli. „V něm spočívá osud světa.“ Tehdy jsem si poprvé všiml, že hluboko v tom kameni byla jakási namodralá záře. Byl, jak už jsem se myslím zmínil, ohlazený za těch tisíc let pánova dotyku a, jak si bystře povšiml Belzedar, připomínal spíš klenot než kus obyčejného kamene.</p> <p>„Jak může být tak malý předmět tak důležitý, pane?“ ptal se dál Belzedar. To byla další otázka, kterou nikdy neměl vypustit z úst. Kdyby na to prostě zapomněl, nic takového by se nestalo a on by nebyl v současném postavení. I přes náš trénink jsou otázky, které by raději měly zůstat nezodpovězené.</p> <p>Naneštěstí měl náš pán ve zvyku odpovídat na otázky, a tak vyšly najevo věci, které měly raději zůstat pohřbeny. Kdyby zůstaly, nenesl bych dnes asi vinu, na kterou mi síly nestačí. Raději bych nesl horu než odpovědnost za to, co jsem provedl Belzedarovi. Garion by tomu asi rozuměl, ale zbytek mé rodiny ne. Lítost? Samozřejmě lituji. Táhnu za sebou tolik lítosti, jako je odtud na měsíc. Ale na lítost se neumírá, že ne? Může nás trochu drtit, ale nezemřeme.</p> <p>A můj pán se na Belzedara usmíval a Orb zjasněl. Zdálo se mi, že v něm nejasně vidím obrazy. „Tady je minulost,“ řekl nám pán, „a přítomnost i budoucnost. To je jen malá část síly Orbu. S jeho pomocí může být člověk – či samotná země – uzdraven či zničen. Cokoliv by člověk či bůh chtěl udělat, byť by to bylo mimo moc Slova a Vůle, s tímto Orbem je to proveditelné.“</p> <p>„To je skutečně čarovná věc, pane,“ řekl Belzedar trochu zmateně, „ale já tomu stále nerozumím. Ten klenot je krásný, ale pořád je to jen kámen.“</p> <p>„Orb mi odhalil buducnost, synu,“ odpověděl pán smutně. „Bude příčinou mnoha sporů, mnohého utrpení a velké zkázy. Jeho moc nyní může zničit lidi ještě nenarozené stejně snadno, jako ty sfoukneš svíčku.“</p> <p>„To je ďábelská věc, pane,“ řekl jsem a Belsambar s Belmakorem přitakali.</p> <p>„Znič ho, pane,“ navrhl Belsambar, „než způsobí ve světě zlo.“</p> <p>„To není možné,“ odvětil pán.</p> <p>„Požehnaná buď moudrost Aldurova,“ řekl Belzedar s podivným leskem v oku. „S naší pomocí pán může tenhle kouzelný klenot využít k dobrému místo ke zlu. Bylo by příšerné zničit tak drahocennou věc.“ Když se tak zpětně dívám na všechno, co se přihodilo, myslím, že bych neměl Belzedara vinit za jeho hanebný zájem o Orb. Bylo to součástí něčeho, co se prostě <emphasis>muselo </emphasis>stát. Neměl bych ho za to vinit – ale nemůžu si pomoct.</p> <p>„Říkám vám, synové moji,“ pokračoval pán, „že bych Orb nezničil ani kdyby to šlo. Právě jste se všichni vrátili, viděli jste svět v počátcích a lidstvo ještě v plenkách. Všechno živé musí růst, nebo zahyne. Tímto Orbem se svět změní a lidé dojdou osudu, pro který se narodili. Ten Orb není zlý. Zlé je pouze to, co je v srdcích a myslích lidí- a taky bohů.“ A pak pán opět ztichl, povzdechl si a my jsme odešli, abychom ho zanechali ve smutné společnosti Orbu.</p> <p>V následujících staletích jsme pána moc neviděli. Sám ve své věži pokračoval ve studování Orbu a myslím, že se z něj hodně dozvěděl. Všechny nás jeho nepřítomnost mrzela a práce už nás tolik nebavila.</p> <p>Myslím, že to bylo asi dvacet století po mém příchodu k pánovi, kdy do Údolí přišel cizinec. Byl krásnější než všechna stvoření, která jsem kdy viděl, a chodil, jako by se ani nedotýkal země.</p> <p>Vyšli jsme ven ho uvítat, jak bylo zvykem.</p> <p>„Chci mluvit se svým bratrem, vaším pánem, Aldurem,“ řekl nám a my jsme věděli, že to byl bůh.</p> <p>Coby nejstarší jsem vykročil vpřed. „Měl bych mému pánovi říct, že jsi přišel,“ řekl jsem slušně. Nevěděl jsem přesně, který to je bůh, ale něco mi na tom překrásném cizinci nesedělo.</p> <p>„To nebude třeba, Belgarate,“ řekl mi tónem, který mě urážel ještě víc než jeho chování. „Můj bratr o mně ví. Doveď mě k jeho věži.“</p> <p>Otočil jsem se a šel jsem napřed, aniž bych se odvážil promluvit.</p> <p>Když jsme došli k věži, podíval se mi do tváře. „Dám ti malou radu, Belgarate,“ řekl, „coby poděkování za tvou službu. Dej si pozor, aby ses nepřeceňoval. Není <emphasis>tvoje </emphasis>věc schvalovat či neschvalovat <emphasis>mě. </emphasis>Pro tvé dobro doufám, že až se příště potkáme, budeš si pamatovat mou radu a budeš se chovat vhodnějším způsobem.“ Jeho oči se do mě zabodávaly a jeho hlas mě mrazil.</p> <p>Ale protože jsem stále byl sám sebou a ani dva tisíce let strávených v Údolí ve mne neudusilo divokého, neposlušného hocha, odpověděl jsem kousavě. „Děkuji ti za radu,“ řekl jsem. „Chceš ještě něco?“ Nebyla <emphasis>moje </emphasis>starost říkat mu, kde jsou dveře nebo jak je otevřít. Čekal jsem a hledal v jeho tváři známky rozpaků.</p> <p>„Jsi troufalý, Belgarate,“ poznamenal. „Snad budu mít jednoho dne potěšení tě poučit o patřičném chování a obvyklé úctě.“</p> <p>„Stále toužím po vzdělání,“ já na to. Jak vidíte, já a Torak jsme byli na nože hned od začátku. Jak uvidíte, brzy jsem zjistil jeho totožnost</p> <p>Otočil se a jakýmsi gestem otevřel dveře do věže. Pak vešel dovnitř.</p> <p>Nikdy jsme se nedozvěděli, co se přesně stalo mezi pánem a jeho bratrem. Mluvili spolu hodiny a pak se nad námi spustila letní bouřka, takže jsme se museli schovat a promeškali jsme Torakův odchod.</p> <p>Když se bouře utišila, pán nás přivolal k sobě a my jsme šli k němu do věže. Seděl u stolu, kde tak dlouho studoval Orb. Ve tváři měl vepsán velký smutek a já jsem plakal, když jsem to spatřil. Na tváři měl červenou skvrnu, které jsem nerozuměl.</p> <p>Ale Belzedar téměř okamžitě viděl to, čeho já si nevšiml. „Pane!“ řekl polekaně. „Kde je klenot? Kde je Orb síly?“ <emphasis>Kéž </emphasis>bych si tehdy pozorněji všímal tónu jeho hlasu. Byl bych mohl odvrátit mnoho věcí.</p> <p>„Torak, můj bratr, si ho odnesl,“ odpověděl pán a <emphasis>jeho </emphasis>hlas zněl téměř plačtivě.</p> <p>„Rychle!“ vykřikl Belzedar. „Musíme ho dohonit a vzít mu Orb dřív, než nám uteče. Nás je moc a on je sám!“</p> <p>„On je bůh, synu,“ řekl Aldur. „Počet pro něj nehraje roli.“</p> <p>„Ale pane,“ řekl Belzedar zoufale, „my <emphasis>musíme </emphasis>Orb získat! <emphasis>Musí </emphasis>nám ho vrátit!“ A já si <emphasis>stále </emphasis>neuvědomil, co se Belzedarovi honilo hlavou. Můj mozek snad měl dovolenou.</p> <p> „Jak od tebe bratr získal Orb, pane?“ zeptal se Beltira.</p> <p>„Torak projevil touhu po tom klenotu,“ řekl Aldur, „a prosil mě abych mu ho dal. Když jsem odmítl, udeřil mě, sebral Orb a utekl.“</p> <p><emphasis>Takhle </emphasis>to tedy bylo! Ačkoli byl klenot úžasný, stále to byl jen kámen. Ale fakt, že Torak udeřil mého pána mi vehnal krev do hlavy. Odhodil jsem plášť, soustředil jsem vůli před sebe a jediným slovem jsem ukoval meč. Popadl jsem meč a skočil jsem k oknu.</p> <p>„Ne!“ řekl pán a to jediné slovo mě zastavilo, jako by přede mnou byla zeď.</p> <p>„Otevři!“ přikázal jsem a seknul jsem do zdi právě vyrobeným mečem.</p> <p>„Ne!“ řekl opět pán a zeď mě opět zadržela.</p> <p>„On tě udeřil, pane!“ zuřil jsem. „Za to ho zabiju, i kdyby byl desetkrát bůh.“</p> <p>„Ne. Torak by tě rozdrtil stejně snadno, jako ty zabiješ hmyz, který tě obtěžuje. Mám tě moc rád, nejstarší synu, a takhle tě nechci ztratit.“</p> <p>„Musí být válka, pane,“ ozval se Belmakor. To by vám mělo naznačit, jak vážně jsme to brali. Slovo 'válka' bylo to poslední, které bych čekal od přeušlechtilého Belmakora. „Ta rána ani krádež nesmí zůstat nepotrestány. Ukováme zbraně a Belgarat nás povede. Budu válčit s tím zlodějem, který se nazývá bohem.“</p> <p>„Můj synu,“ řekl Aldur s lehkou lítostí, „válčit se bude dost na to, abyste se válkou přesytili až do konce života. Klidně bych byl Orb Torakovi dal, neboť Orb mi sám řekl, že ho jednoho dne zničí. Rád bych ho byl ušetřil, ale jeho touha po klenotu byla příliš velká a stejně by neposlouchal.“ Vzdychl a narovnal se. „<emphasis>Bude </emphasis>válka, Belmakore. Teď už je nevyhnutelná. Můj bratr má Orb ve svém vlastnictví a s jeho mocí může nadělat mnoho škody. Musíme ho získat zpět nebo ho přeměnit dříve, než ho Torak stačí potlačit a přeměnit po svém.“</p> <p>„Přeměnit?“ ozval se Belzedar zděšeně. „Pane, ty bys jistě <emphasis>ne</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>slabil </emphasis>tuto cennou věc!“ Tohle bylo to jediné, nač dokázal myslet a já ho <emphasis>stále </emphasis>neprokoukl.</p> <p>„Není možné ho zeslabit, Belzedare,“ odpověděl Aldur, „udrží svou moc až do konce dní. Účelem téhle války bude přinutit Toraka ke spěchu, takže se pokusí ho využít způsobem, který <emphasis>není </emphasis>přípustný.“</p> <p>Belzedar na něj zíral. Zjevně si myslel, že Orb je pouhá pasivní věc. Nepočítal s tím, že má vlastní názor na věci.</p> <p>„Svět je nestálý, Belzedare,“ vysvětloval pán, „ale dobro a zlo jsou stálé a neměnné. Orb je předmět dobra a ne pouze nějaká cetka či hračka. Má vlastní rozum, ne takový jako ty, ale má. A má vůli. Měj se na pozoru, protože je to vůle kamene. Jak už jsem řekl, je to předmět dobra. Jestliže bude použit ke zlu, udeří na kohokoli, kdo by ho tak chtěl použít – ať už člověk či bůh.“ Aldur evidentně viděl to, co já ne, a tímto chtěl Belzedara varovat. Nemyslím si ale, že by to zabralo.</p> <p>Pán vzdychl a pak se postavil. „Musíme spěchat,“ řekl nám. „Jděte, mí učedníci. Jděte k mým ostatním bratrům a řekněte jim, že je žádám, aby ke mně přišli. Jsem nejstarší, takže přijdou z úcty, když už ne z lásky. Válka, kterou vyhlásíme, nebude jen naší záležitostí. Obávám se, že do ní bude zataženo celé lidstvo. Jděte tedy a vyzvěte mé bratry, že musíme zvážit, co učinit.“</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>5.</strong></p> <p>„Můžu si s tebou promluvit, Belgarate?“ řekl Belmakor, když jsme se dostali k úpatí pánovy věže.</p> <p>„Samozřejmě.“</p> <p>„Nemyslím, že bychom měli pána nechat samotného,“ navrhl vážně.</p> <p>„Ty myslíš, že by se Torak mohl vrátit a znovu ho udeřit?“</p> <p>„Spíš o tom pochybuju a jsem si skoro jistý, že by se pán o sebe dokázal postarat, kdyby se to stalo.“</p> <p>„Posledně se mu to nepovedlo,“ řekl jsem zachmuřeně.</p> <p>„To asi bylo proto, že ho Torak překvapil. Obvykle neočekáváš, že tě bratr udeří.“</p> <p>„Proč tedy tolik péče?“</p> <p>„Tys necítil pánův zármutek? A to nemluvím jen o ztrátě Orbu. Torak ho zradil a udeřil ho, a navíc se právě schyluje k válce. Myslím, že by někdo z nás měl zůstat, aby utěšil pána a dohlédl na něj.“</p> <p>„Chceš tu zůstat?“</p> <p>„Já ne, brachu. Jsem tím alespoň stejně rozzlobený jako ty. Právě teď jsem tak naštvaný, že bych kousal skály a plival písek.“</p> <p>Zvážil jsem to. Bylo nás sedm a museli jsme navštívit jen pět bohů, takže jsme si mohli dovolit nechat tu dva. „Co třeba dvojčata?“ navrhl jsem. „Stejně by nebyli moc dobří, kdybychom je oddělili, a navíc nemají dostatečný temperament, aby si poradili s případnými střety.“</p> <p>„Skvělý, návrh, brachu,“ souhlasil. „To ale samozřejmě znamená, že na sever za Belarem bude muset někdo jiný.“</p> <p>„Já to zařídím,“ nabídl jsem se. „Myslím, že si s Alorny poradím.“</p> <p>„Já tedy půjdu za Nedrou. Už jsem se s ním setkal a vím, jak upoutat jeho pozornost. Uplatím ho, když bude třeba.“</p> <p>„Podplatit? On je bůh, Belmakore.“</p> <p>„Mám pocit, že jsi ho ještě neviděl. Takhle Tolnedřané získali své výhody.“</p> <p>„Vem s sebou Belzedara,“ doporučil jsem. „Je posedlý Orbem, takže mám pocit, že bychom ho neměli jen, tak nechat. Mohlo by ho napadnout, že půjde za Torakem sám. Až se dostanete na tolnedranské území, pošli ho nahoru do země Arendů, aby promluvil s Chaldanem. Kdyby se s tebou hádal, řekni mu, že jsem mu to nařídil. Jsem nejstarší, a to by pro něj mělo něco znamenat. Rozhodně mu nedovol jít na jih. Nechci, aby se nechal zabít. Náš pán má i beztak dost starostí.“</p> <p>Zachmuřeně přisvědčil. „Vezmu s sebou i ostatní. Rozdělíme se, jakmile se dostaneme k Tolnedřanům.</p> <p>Belsambar si zajde promluvit s Marou a Beldin by mohl najít Issu.“</p> <p>„Tak to asi bude nejlepší. Varuj Beldina a Belsambara před Belzedarem. Raději na něj budeme všichni dávat pozor. Občas je příliš impulzivní.“</p> <p>„Zapojíme do toho i Daly nebo Melceny?“</p> <p>Mrknul jsem na oblohu. Letní bouřka už byla pryč a zbylo jen pár bílých nadýchaných obláčků. „Pán se o nich nezmínil,“ odpověděl jsem nejistě. „Možná bys je ale mohl varovat. Asi se nebudou starat o účast v náboženské válce – když uvážíme, že ani nemají svého boha – ale mohl bys jim navrhnout, aby se do toho nepletli.“</p> <p>Pokrčil rameny. „Cokoli myslíš, že je rozumné. Promluvíš si s<emphasis> </emphasis>dvojčaty?“</p> <p>„Proč to neuděláš sám? Já mám před sebou dlouhou cestu a Alornové jsou roztažení po celém severu. Bude mi chvíli trvat, než najdu Belara.“</p> <p>„Dobrý lov,“ popřál mi s lehkým úsměvem.</p> <p>„Moc vtipný, Belmakore,“ odpověděl jsem suše.</p> <p>„Jo, dělám co můžu, brachu. Zajdu si popovídat s dvojčaty.“ Pak se odšoural k věži dvojčat. Belmakora máloco dokázalo rozházet – alespoň ne viditelně.</p> <p>Protože rychlost byla důležitá, rozhodl jsem se změnit se v orla a letět na sever, což byla chyba. Myslím, že už jsem se zmínil, že nelítám právě nejlíp. Nikdy jsem nepochytil ten správný grif. Jednak se v peří necítím právě pohodlně a navíc – ať už s křídly či bez nich –pohled na ten prázdný prostor pode mnou mě rozhodně znervózňuje, takže mávám mnohem víc, než je třeba, a to je po čase velice unavující.</p> <p>Hlavní problém ale spočíval v tom, že čím déle jsem měl podobu orla, tím více se jeho povaha mísila s tou mojí. Rozptylovaly mne jemné pohyby na zemi a měl jsem silné nutkání slétnout k zemi a zabíjet.</p> <p>Takhle to zjevně dál nešlo, a tak jsem se snesl zpět na zem, vrátil se do své podoby a zastavil jsem, abych nabral dech, dal odpočinout svým rukám a zvážil jiné možnosti. Orel je přes veškerou svou velkolepost hloupý pták a já nechtěl být ve svém hledání Belara neustále vyrušován každou myší či králíkem, který se pode mnou mihnul.</p> <p>Zvažoval jsem přeměnit se v koně. Kůň může rychle běžet krátké úseky, ale brzy se unaví a není o moc chytřejší než orel. Přeměnu v koně jsem zamítl a probíral jsem další možnosti. Antilopa může běžet celé dny, aniž by se unavila, ale je to bláznivé zvíře a příliš mnoho zvířat ji považuje za zdroj potravy. Skutečně jsem neměl čas zastavovat a každého okolojdoucího dravce přesvědčovat, aby si našel něco jiného k snědku. Potřeboval jsem zvíře rychlé a silné, které má navíc dostatečně odstrašující pověst, aby si ostatní zvířata udržovala odstup.</p> <p>Po chvíli se mi zdálo, že všechny tyto přednosti lze najít u vlka. Ze všech zvířat na pláni i v lese je nejinteligentnější, nejrychlejší a nejméně se unaví. A nejen to, každé rozumné zvíře se vlkovi vyhne, když může.</p> <p>Chvíli mi trvalo vystihnout správně podobu. Beldin nás všechny naučil přeměnit se v ptáky, ale teď bylo na mně, abych získal kůži a tlapky.</p> <p>Přiznávám se, že jsem to párkrát zkazil. Už jste někdy viděli vlka s peřím a zobákem? Ani byste asi nechtěli. Konečně se mi podařilo z mysli vypudit veškeré myšlenky na ptáky a dost se přiblížit představě ideálního vlka.</p> <p>Je to zvláštní proces, tohle měnění podob. Nejdříve si v mysli sestavíte obraz stvoření, ve které se chcete proměnit, a pak svou vůli napřete do sebe a jakoby se přetavíte v žádanou podobu. Kéž, by tu byl Beldin. Vysvětlil by vám to mnohem lépe než já. Důležité je pořád to zkoušet – a včas se přeměnit zpátky, když se netrefíte. Jestli jste zapomněli na srdce, jste ve velkým průšvihu.</p> <p>Když jsem změnil podobu, raději jsem se ještě zkontroloval, jestli jsem na něco nezapomněl. Dokážu si představit, že jsem vypadal trochu směšně, když jsem si packama ohmatával hlavu a uši a čenich, ale chtěl jsem mít jistotu, že se mi ostatní vlci nebudou smát až mě uvidí.</p> <p>Pak jsem vyrazil přes pastviny. Brzy jsem se přesvědčil, že jsem zvolil správně. Když jsem si zvyknul na to, že běhám po všech čtyřech, zdála se mi podoba vlka uspokojivá a jeho mysl dost podobná té mojí. Asi po hodině jsem si s uspokojením všiml, že se pohybuju stejně rychle jako když jsem se plácal vzduchem coby orel. Rychle jsem zjistil, že mít ocas je dobrá věc. Ocas vám pomáhá držet rovnováhu a funguje skoro jako kormidlo, když potřebujete rychle zahnout. A nejen to, když máte dobře chlupatý ocas, můžete se s ním v noci třít, abyste zahnali zimu. Vážně byste to někdy měli zkusit.</p> <p>Běžel jsem na sever už asi týden, ale stále jsem nenarazil na žádné Alorny. Pak jsem jednoho pozdně letního odpoledne potkal vlčici, co byla ve veselé náladě. Musím poznamenat, že měla pěkné boky a půvabný čenich.</p> <p>„Nač takový spěch, příteli?“ ptala se trochu upejpavě vlčí řečí. Ačkoliv jsem měl naspěch, byl jsem překvapen, že jsem jí docela dobře rozuměl. Začal jsem zpomalovat, až jsem úplně zastavil.</p> <p>„Ty máš ale pěkný ohon,“ lichotila mi a rychle se snažila využít své výhody, „a ty skvělé zuby.“</p> <p>„Děkuju,“ odpověděl jsem skromně. „Ty máš taky docela pěkný ocas, a tvůj kožich je prostě nádherný.“ Otevřeně jsem ji obdivoval.</p> <p>„Vážně si to myslíš?“ zeptala se a zapýřila se. Pak mi hravě šťouchla do boku a odběhla o pár stop, aby mě přinutila ke hraní.</p> <p>„Rád bych nějakou chvíli zůstal, abychom se mohli lépe poznat“ řekl jsem jí, „ale mám důležité poslání.“</p> <p>„Poslání?“ zasmála se a vyplázla pobaveně jazyk. „Kdo kdy slyšel o vlkovi s jiným posláním, než je jeho touha?“</p> <p>„Já ve skutečnosti nejsem vlk,“ vysvětloval jsem.</p> <p>„Vážně? To je teda pozoruhodné. Vypadáš jako vlk, mluvíš jako vlk a určitě páchneš jako vlk, ale tvrdíš, že nejsi vlk. Co teda jsi?“</p> <p>„Jsem člověk.“ Řekl jsem to schválně trochu zkroušeně. Vlci některé věci dost prožívají, jak jsem zjistil.</p> <p>Sedla si a ve tváři měla výraz úžasu. Musela přijmout, že to, co jsem řekl, je pravda, protože vlci neumějí lhát. „Máš ocas,“ poznamenala, „a já jsem nikdy předtím člověka s ocasem neviděla. Máš pěkný kožich. Máš čtyři nohy. Máš dlouhé ostré zuby, špičaté uši a černý nos a přesto tvrdíš, že jsi člověk.“</p> <p>„Je to hrozně složitý.“</p> <p>„To teda musí bejt,“ připustila. „Myslím, že poběžím chvíli s tebou, jestli opravdu <emphasis>musíš </emphasis>splnit své poslání. Možná to můžeme probrat cestou a ty mi vysvětlíš tuhle komplikovanou situaci.“</p> <p>„Jestli chceš.“ Docela se mi líbila a byl jsem rád, že budu mít nějakou společnost. Být vlkem někdy znamená osamělost. „Musím tě varovat, běhám hrozně rychle,“ upozornil jsem ji.</p> <p>Odfrkla si. „Všichni vlci běhají hodně rychle.“</p> <p>A tak jsme bok po boku běželi přes pastviny a hledali jsme boha Belara.</p> <p>„Chceš běžet ve dne i v noci?“ zeptala se mě, když jsme za sebou měli pár mil.</p> <p>„Až budu unaven, odpočinu si.“</p> <p>„To ráda slyším.“ Pak se po vlčím způsobu zasmála, rafla mě do ramene a odskočila.</p> <p>Začal jsem zvažovat svou situaci z morálního hlediska. Ačkoli se mi v mé momentální podobě zdála přitažlivá, byl jsem si skoro jistý, že už se mi nebude tak líbit, až se vrátím do své skutečné podoby. Navíc, ačkoli je nepochybně pěkné být otcem, skoro jistě jsem věděl, že by mi hejno štěňat bylo na obtíž, až se vrátím k pánovi do Údolí. Nejen to, štěňata by navíc nebyla čistokrevnými vlky a já nechci být otcem nějakých zrůd. A navíc, protože vlci se páří na celý život, až opustím svou společnici – což bych byl případně donucen udělat – bude opuštěná, ponechají ji samotnou s hejnem štěňat bez otce a bude objektem opovržení a posměchu ze strany členů její bývalé smečky. Slušnost je pro vlky velice důležitá. Proto jsem se rozhodl odolat jejím snahám o sblížení na naší cestě za Belarem.</p> <p>Nevěnoval bych této události tolik času a prostoru, ale dobře ilustruje, jak zákeřně je naše myšlení ovládáno psychikou nabytých podob. Než jsme se dostali daleko, byl už jsem vlkem stejně či více než moje malá kamarádka. Kdybyste snad tohle umění chtěli někdy zkoušet, buďte opatrní. Jestliže zůstanete v cizí podobě <emphasis>příliš </emphasis>dlouho, koledujete si o možnost, že až bude čas vrátit se do vaší podoby, už se vám ani nebude chtít. Otevřeně přiznávám, že než jsme se s mladou vlčicí dostali do království boha Belara už jsem dost času věnoval myšlenkám na požitek z doupěte a lovu, kňučení štěňátek a opravdové a trvalé společnosti družky.</p> <p>Po dlouhé době jsme narazili na skupinu lovců u okraje starobylého lesa, kde Belar, medvědí bůh, žil se svým lidem. K úžasu mé společnice jsem na sebe vzal svou skutečnou podobu a vydal jsem se k nim. „Mám vzkaz pro Belara,“ řekl jsem jim.</p> <p>„Jak máme vědět, že je to pravda?“ ptal se jeden hřmotný chlapík sveřepě. Proč jsou vždycky Alorni ochotni k boji?</p> <p>„Je to pravda, protože jsem vám řekl, že je to pravda,“ řekl jsem mu hrubě. „Ten vzkaz je důležitý, takže přestaň mařit čas cvičením hlasivek a zaveď mě konečně k Belarovi.“</p> <p>Pak jeden z Alornů uviděl mou společnici a vrhl po ní svůj oštěp. Neměl jsem čas udělat, co bych pokládal za přirozené, nebo to před nimi zakrýt. Zastavil jsem oštěp uprostřed letu.</p> <p>Zůstali zírat na oštěp, který trčel ve vzduchu a chvěl se, jako by byl zabodnut do kmene stromu. Pak, protože jsem byl rozzloben, jsem soustředil svou mysl a zlomil jsem oštěp vedví. „Kouzla!“ vydechl jeden z nich.</p> <p>„Podivuhodná míra všímavosti, brachu,“ řekl jsem sarkasticky, napodobujíc Belmakorovu nejlepší mluvu. „A teď, jestli všichni nechcete dožít zbytek života jako hlávky zelí, mě konečně doveďte k Belarovi. Mimochodem, ta vlčice je se mnou. Kdyby jí snad někdo další chtěl něco udělat, bude si po zbytek života nosit vnitřnosti ve kbelíku.“ Někdy musíte mluvit barvitě, abyste Alorna zaujal. Přivolal jsem vlčici, takže se mi postavila k noze a vycenila na ně tesáky. Měla pěkné tesáky, dlouhé, trochu zakřivené a ostré jako dýky. Jejich vzezření získalo okamžitou a úplnou pozornost Alornů. „Dobrá práce,“ zašeptal jsem k ní obdivně. Zavrtěla ohonem a stále hrozivě cenila zuby na ty slabomyslné barbary.</p> <p>„Mohli bychom si jít promluvit s Belarem, pánové?“ navrhl jsem nejslušněji, jak jsem mohl podle teorie, že Alorny musíte občas překvapit.</p> <p>Našli jsme boha Belara v obyčejném táboře o pár mil hlouběji v lese. Vypadal velice mladě – skoro jako chlapec, ačkoli jsem věděl, že je skoro stejně starý jako můj pán. Měl jsem na Belara určité podezření.</p> <p>Byl obklopen houfem prsatých světlovlasých alornských panen, které ho asi měly enormně rády. No, <emphasis>byl </emphasis>koneckonců bůh, ale obdivování těch dívek mi nepřipadalo právě zbožné.</p> <p>No tak, Polgaro, nech to být, jo?</p> <p>Alornové v tom táboře byli dost hluční, nedisciplinovaní a dost pili. Hlučně žertovali se svým pánem bez jakéhokoli smyslu pro slušnost či důstojnost.</p> <p>„Buď zdráv, Belgarate,“ přivítal mě Belar, ačkoli jsme se nikdy neviděli a já jsem žádnému z těch bojovných lovců neřekl své jméno. „Jakpak se má můj nejstarší bratr?“</p> <p>„Ne zrovna nejlépe, můj pane,“ odpověděl jsem formálně. I přes korbel v jedné ruce a blondýnce na klíně to byl stále bůh, takže jsem považoval za správné chovat se uctivě. „Tvůj bratr Torak přišel k mému pánovi, udeřil ho a zmizel s jistým klenotem, po kterém toužil.“</p> <p><emphasis>„Cože?“ </emphasis>zařval mladý bůh a vyskočil na nohy, přičemž pustil korbel i blondýnku. „Torak má Orb?“</p> <p>„Obávám se, že je to tak, pane. Můj pán mě požádal, abych tě vyzval vydat se k němu co nejrychleji.“</p> <p>„To ano, Belgarate,“ ujistil mne Belar a zvedl korbel i nelibě se tvářící krasavici. „Hned se začnu připravovat. Už Torak Orb použil?“</p> <p>„Nemyslíme si to, pane,“ odvětil jsem. „Můj pán říkal, že musíme spěchat, než se Torak naučí plně ovládat moc klenotu, který ukradl.“</p> <p>„Správně,“ souhlasil Belar. Podíval se na mladou vlčici, která mi seděla u nohou. „Zdravím tě, sestřičko,“ řekl plynnou vlčtinou. „Jsi v pořádku?“ Belar měl určitě své chyby, ale nemohli jste mu vytknout jeho chování.</p> <p>„Pozoruhodné,“ řekla trochu užasle. „Vypadá to, že jsem narazila na tvory velice důležité.“</p> <p>„Tvůj společník a já musíme dost spěchat,“ řekl jí. „Jinak bych pro tebe zajistil patřičné pohodlí. Mohu ti nabídnout něco k jídlu?“ Už chápete, co jsem myslel Belarovou dvorností?</p> <p>Vrhla kradmý pohled na vola, který se na rožni otáčel nad ohněm. „Voní to zajímavě,“ řekla.</p> <p>„Samozřejmě.“ Vytáhl dlouhý nůž a odřízl pro ni slušnou porci. Tu jí podal, ale dával pozor, aby rychle stáhl prsty z dosahu jejích blyštících tesáků.</p> <p>„Díky,“ řekla, utrhla kus masa a slupla ho v okamžiku. „Tenhle –“ hodila hlavou ke mně „– měl tak naspěch se sem dostat, že jsme měli sotva čas chytit po cestě jednoho či dva králíky.“ Upejpavě zhltla zbytek masa na dvakrát. „Docela dobrý,“ poznamenala, „ačkoli by mě zajímalo, proč jste to museli pálit.“</p> <p>„Zvyk, sestřičko,“ vysvětlil.</p> <p>„No, jestli je to zvyk…“ Opatrně si olízla kníry.</p> <p>„Budu za chvíli zpátky, Belgarate,“ řekl Belar a odešel si promluvit se svými Alorny.</p> <p>„Tenhle je dobrej,“ řekla mi společnice kousavě.</p> <p>„On je bůh,“ řekl jsem.</p> <p>„To pro mě nic neznamená,“ řekla netečně. „Bohové jsou záležitostí lidí. Vlci se o takové věci moc nezajímají.“ Pak se na mě kriticky podívala. „Byla bych s tebou víc spokojená, kdyby sis hleděl svého,“ dodala.</p> <p>„Nevím, o čem to mluvíš?“</p> <p>„Já myslím, že víš. Ty dívky patří k tomu hezkému. Neměl bys je tak otevřeně obdivovat.“ Nehledě na <emphasis>můj </emphasis>osobní pohled na věc, bylo zřejmé, že <emphasis>ona </emphasis>už si názor udělala. Myslel jsem, že by bylo lepší to ukončit.</p> <p>„Možná by ses chtěla vrátit na místo našeho setkání, aby ses mohla připojit ke smečce?“ navrhl jsem jemně.</p> <p>„Půjdu s tebou trochu déle.“ Odmítla můj návrh. „Byla jsem zvědavá už předtím a teď vidím, že máš cosi společného s pozoruhodnými věcmi.“ Zívla, protáhla se a stočila se mi u nohou – všiml jsem si, že právě tak, aby byla mezi mnou a těmi alornskými dívkami.</p> <p>Návrat do Údolí, kde už nás pán netrpělivě čekal, nám zabral mnohem méně času než cesta do země medvědího boha. Ačkoli čas pro ně obvykle nic neznamená, když je třeba spěchat, dokáží bohové doslova hltat vzdálenosti způsobem, který mě překvapoval. Vyrazili jsme tempem připomínajícím pohodlnou procházku a Belar se mě vyptával na pána a život v Údolí, zatímco mladá vlčice se důstojně šourala mezi námi. Když už to trvalo několik hodin, netrpělivost mě dodala odvahy, abych šel k věci. „Pane,“ ozval jsem se, „promiň mi, ale tímhle tempem nám to bude trvat rok, než se dostaneme k pánově věži.“</p> <p>„Tak dlouho ne, Belgarate,“ nesouhlasil mírně. „Věřím, že leží za tím kopcem.“</p> <p>Zíral jsem na něj nevěřícně, takhle jednoduše by to nešlo, ale když jsme na ten kopec vylezli, otevřel se před námi pohled na Údolí s pánovou věží uprostřed.</p> <p>„Velice pozoruhodné,“ zamumlala vlčice, klesla na bok a zírala do Údolí svýma světlýma žlutýma očima. V tomhle jsem s ní musel souhlasit.</p> <p>Moji bratři už byli zpátky a čekali u paty věže, zatímco my jsme se blížili. Ostatní bohové už byli u pána a Belar za nimi chvátal dovnitř,</p> <p>Když bratři uviděli mou společnici byli překvapeni. „Belgarate,“ protestoval Belzedar, „je moudré brát sem něco takového? Jak víš, vlkům se nedá moc věřit.“</p> <p>Za to na něj vlčice vycenila své tesáky. Jak pro všechno na světě mohla vědět, co vlastně říkal?</p> <p>„Jak se jmenuje?“ ptal se mě jemný Beltira.</p> <p>„Vlci nemají jména, bratře,“ odpověděl jsem. „Oni vědí co jsou zač i bez takových přívěsků. Myslím, že jména jsou<strong> </strong>lidská ješitnost.“</p> <p>Belzedar zavrtěl hlavou a odešel od vlčice.</p> <p>„Je dost krotká?“ ptal se Belsambar. Ochočování zvířat bylo jeho koníčkem. Ten snad znal jménem polovinu králíků a jelenů v Údolí křestním jménem a ptáci si na něj sedali stejně, jako by si sedali na strom.</p> <p>„Není vůbec krotká, Belsambare,“ řekl jsem mu. „Potkali jsme se náhodou když jsem mířil na sever a rozhodla se připojit se ke mně.“</p> <p>„Velice pozoruhodné,“ řekla mi vlčice. „Ptají se vždycky na tolik věcí?“</p> <p>„Jak víš, že se na něco ptali?“</p> <p>„Ty taky? Jsi stejně hrozný jako oni.“ To byl její zvyk, který mě rozčiloval. Jestliže se jí otázka nezdála důležitá, prostě na ní neodpověděla.</p> <p>„To je lidská přirozenost klást otázky,“ řekl jsem na svou obranu.</p> <p>„Zvědavá stvoření,“ odfrkla si a zavrtěla hlavou. Uměla být mistrovsky dvojsmyslná.</p> <p>„To je zázrak,“ rozplýval se Belkira. „Ty ses naučil mluvit se zvířaty. Prosím, bratře, nauč mě to umění.“</p> <p>„Neříkal bych tomu umění, Belkiro. Na cestu na sever jsem na sebe vzal podobu vlka. Jazyk vlků jsem získal s podobou a zůstal mi, i když jsem se přeměnil zpátky. Není to nic světového.“</p> <p>„Myslím, že v tom se pleteš, brachu,“ řekl Belmakor se zamyšleným výrazem. „Víš, učení cizích jazyků je únavný proces. Už několik let se chci naučit jazyk Ulgů, ale nedostal jsem se k tomu. Kdybych se na den nebo dva proměnil v Ulga, mohlo by mi to ušetřit měsíce učení.“</p> <p>„Ty jsi línej, Belmakore,“ řekl mu Beldin tvrdě. „A navíc by to nešlo.“</p> <p>„A proč ne?“</p> <p>„Protože Ulgové jsou lidé. Belgaratova vlčice netvoří slova jako my, protože nemyslí jako my.“</p> <p>„Já taky nemyslím stejně jako Ulgové,“ namítl Belmakor. „<emphasis>Já </emphasis>myslím, že by to šlo.“</p> <p>„Chyba, nešlo.“</p> <p>Tenhle spor se občas vynořoval asi sto let. Nápad zkusit to ale neměl ani jeden z nich. Když o tom teď ale přemýšlím, asi je to napadlo. Ani jeden nebyl tak hloupý, že by o tom nepřemýšlel. Jenomže oběma se to hádání tak líbilo, že ho nechtěli zkazit jednoznačným vyřešením.</p> <p>Vlčice se stočila a usnula, zatímco my ostatní jsme čekali na rozhodnutí pána a jeho bratrů ohledně vzpurného Toraka. Když ostatní bohové sešli z věže, tvářili se zachmuřeně a odešli bez jediného slova.</p> <p>Pak nás Aldur zavolal a šli jsme nahoru. „Bude válka,“ řekl nám pán smutně. „Torakovi nesmíme dovolit, aby plně ovládl Orb. Má dva různé účely a ty se nesmí spojovat, jinak se materiál rozpadne ve dví. Bratři odešli shromáždit své lidi. Mara a Issa půjdou na východ přes území Dalů, takže budou moct Toraka napadnout jižně od Korimu. Nedra a Chaldan ho obklíčí ze západu a Belar na něj půjde ze severu. Budeme zem Angaraků pustošit tak dlouho, dokud Orb nevrátí. Ačkoliv mi to rve srdce, musí to tak být. Pro každého z vás určím úkoly, které musíte splnit během mé nepřítomnosti.“</p> <p>„Nepřítomnosti, pane?“ zeptal se Belzedar.</p> <p>„Musím jít do Prolgu poradit se s ULem. Zná Osudy, které nás všechny ovládají, ačkoli nepřesně. Poskytne nám rady tak, abychom nepřekročili určité hranice během války proti bratrovi.“</p> <p>Vlčice k němu zcela nepozorovaně přešla a položila mu hlavu do klína. Zatímco k nám mluvil, mimoděk – aspoň jsem si to tehdy myslel – ji podivně přátelsky hladil. Věděl jsem, že je to nepravděpodobné, ale měl jsem silný pocit, že už se nějak znají.</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>6.</strong></p> <p>Náš pán byl v Prolgu dost dlouho, ale my jsme měli víc než dost práce a jsem si jist, že lidé ostatních bohů na tom byli podobně. S výjimkou Alornů a Arendů byla válka pro zbytek lidí neznámým pojmem a ani ti bojechtiví lidé nebyli moc dobří v organizaci, když šlo o budování armády. Celkem vzato byl svět až do té doby mírumilovný a i ty příležitostné potyčky většinou zaměstnávaly pouze pár mužů, kteří na sebe vrhali stejné zbraně, které ještě navíc nebyly právě nejlepší. Občas samozřejmě došlo k úmrtí některého bojovníka, ale myslím, že většinou to bylo náhodou.</p> <p>Tentokrát to zjevně vypadalo na jinou válku. Celé národy měly být vrženy proti sobě a na to nás nic nemohlo připravit. V prvotních stádiích plánování jsme byli dost závislí na Belsambarovi a jeho znalostech Angaraků. Ten pocit vlastní nadřazenosti, který jim Torak vštěpoval, z nich udělal lidi uzavřené a tajnůstkářké, takže cizinci nebo příslušníci jiných národů nebyli v jejich městech vítáni. Aby to zdůraznili, Angarakové ve svých městech již tradičně stavěli zdi. Ne že by předvídali válku – ačkoli Torak určitě ano – ale spíše cítili potřebu dát nějak najevo, že jsou odříznuti a nadřazeni zbytku lidstva.</p> <p>Beldin seděl na podlaze a zamračil se, když Belsambar popisoval zeď obklopující město, v němž se narodil před asi tisíci lety. „Třeba už tenhle zvyk opustili,“ zavrčel.</p> <p>„Když jsem se na ně byl podívat před asi pěti sty lety, ještě v tom pokračovali,“ řekl mu Belzedar. „Jestli nic jiného, zdi kolem měst byli vyšší – a silnější.“</p> <p>Beltira pokrčil rameny. „Co nějaký člověk postaví, může jiný zase zbořit.“</p> <p>„Ne když na tebe padá déšť oštěpů a balvanů a vařícího oleje… to pak nejde,“ odporoval Beldin. „Myslím, že se můžeme spolehnout, že se Angarakové stáhnou za své zdi, jakmile proti nim vytáhneme. Množí se jako králíci, ale stejně je přečíslíme, takže se s námi nebudou chtít utkat na otevřené pláni. Stáhnou se do měst, zavřou brány a nechají nás dojít až k nim. To je skvělý způsob, jak přijít o mnoho mužů. Musíme vymyslet nějaký způsob jak strhnout ty zdi, aniž bychom proti nim museli vrhnout polovinu lidstva.“</p> <p>„Můžeme to udělat sami,“ navrhl Belkira. „Jak si vzpomínám, <emphasis>ty</emphasis> jsi přemístil asi půl akru kamení, když jsi Belgaratovi pomáhal se stavbou věže.“</p> <p>„To ale bylo <emphasis>volné </emphasis>kamení, bratře,“ řekl mu Beldin kysele, „a navíc jsem příští den sotva mohl chodit. Belsambar tvrdí, že Angarakové kamení spojují maltou. To bychom ty zdi museli rozložit kámen po kameni.“</p> <p>„A oni by je dostavovali tak rychle, jak my bychom je bořili,“ doplnil Belmakor. Zamyšleně se podíval na strop Belsambarovy věže, kde jsme se shromáždili. A pak se přirozeně, protože to by jinak nebyl Belmakor, vrátil k logice. „Zaprvé, Beldin má pravdu. Nemůžeme se prostě vrhnout na jejich města. Takové ztráty by byly neúnosné.“ Podíval se na nás ostatní. „Souhlasíte?“</p> <p>Všichni jsme přikývli.</p> <p>„Výtečně,“ řekl suše. „Zadruhé, jestliže se pokusíme jejich zdi strhnout pomocí slova a vůle, zcela se vyčerpáme a stejně toho moc nepoškodíme.“</p> <p>„Co nám tedy zbývá?“ zeptal se Belzedar mrzutě. Od ostatních jsem se dozvěděl, že se Belzedar s Belmakorem dost hádali, když se dostali k Tolnedřanům. Belzedar coby druhý učedník tvrdil, že <emphasis>on </emphasis>má nárok na vedení. Belmakor se zase zaštítil <emphasis>mojí </emphasis>autoritou, protestoval a Beldin ho podpořil. Soudím, že byl Belzedar hrozně uražený a vypadalo to, že hledá nějaký způsob, jak Belmakorovi vrátit to ponížení. „Říkáš, že nemůžeme na Toraka udeřit přímo,“ pokračoval. „Jediný způsob jak ho zranit tak, aby nám vrátil Orb, je napadnout jeho lid a to nemůžeme, jestliže se schovávají za těmi zdmi.“</p> <p>„Takže si situace žádá nějakou mechaniku, neřekl bys, brachu?“ odpověděl Belmakor svým nejpříjemnějším tónem přímo.</p> <p>„Mechaniku?“ Belzedar vypadal zaskočeně.</p> <p>„Něco, co nekrvácí, brachu. Něco, co se dostane v pořádku do dosahu oštěpů a zboří ty zdi.“</p> <p>„Nic takovýho není,“ odfrkl Belzedar.</p> <p>„Teď ještě ne, brachu, ještě ne, ale myslím, že my s Beldinem přijdem na něco, co nám to pomůže vyřešit.“</p> <p>Tady bych věc rád uvedl na pravou míru. Snad všechny národy se snažili přivlastnit si zásluhy na vynalezení obléhacích strojů. Alornové to tvrdili; Arendové tvrdili totéž; a Malloreánci samozřejmě nachlup to samé; ale přiznejme zásluhu tomu, komu patří. Byli to mí bratři Belmakor a Beldin. Ti je sestavili první.</p> <p>Tím nechci říct, že by všechny jejich stroje fungovaly tak, jak měly. Jejich první Katapult se rozletěl na kousky, když z něj poprvé chtěli střílet, a jejich pohyblivé beranidlo byla úplná katastrofa, protože nevěděli, jak ho řídit. Mělo tendenci ujíždět od zamýšleného cíle a nesmyslně mlátilo do neškodných stromů – ale to už moc odbíhám.</p> <p>V tomto stádiu debaty náš tajemný bratr Belsambar navrhl něco tak hrozného, že nás to všechny úplně zaskočilo. „Belmakore,“ řekl svým typicky zastřeným hlasem, „myslíš, že se ti opravdu podaří sestrojit něco, co bude schopno vrhat věci na dlouhé vzdálenosti?“</p> <p>„Jasně, brachu,“ odpověděl Belmakor sebejistě.</p> <p>„Proč bychom tedy měli něco vrhat na zdi? My s těmi zdmi nemáme žádný spor. My máme spory s Torakem. Jsem Angarak a znám jeho mysl lépe než kdokoliv z vás. Podporuje své Grolimy v obětování lidí, protože to je znak toho, že ho mají raději než své bližní. Čím víc obětí na oltáři trpí, tím lépe vidí, že je to projev lásky k němu. Právě tahle strašná bolest obětovaného jednotlivce ho uspokojuje. Nejlépe ho zraníme, jestliže tu bolest zobecníme.“</p> <p>„Co přesně máš na mysli, bratře?“ zeptal se ho Belmakor s překvapeným výrazem.</p> <p>„Oheň,“ řekl mu Belsambar s děsivou prostotou. „Smůla hoří a nafta taky. Proč bychom měli plýtvat náš čas a životy vojáků útočících na zdi? Použijte své skvělé stroje a vrhněte přes hradby do města hořící kapalinu. Angarakové jsou v pasti vlastních zdí a upečou se zaživa, takže ani nebude důvod vstupovat do města, ne?“</p> <p><emphasis>„Belsambare!“ </emphasis>vydechl Beltira. „To je příšerné!“</p> <p>„Je,“ připustil Belsambar, „ale jak jsem řekl, znám Torakovu mysl. Bojí se ohně. Bohové jsou schopni vidět budoucnost, a Torak v té svojí vidí oheň. Nemohli bychom udělat nic, co by mu způsobilo větší bolest. A není to snad náš účel?“</p> <p>Ve světle pozdějších událostí je jasné, že Belsambar měl úplnou pravdu, ačkoli je záhadou, jak to věděl. Torak se <emphasis>skutečné </emphasis>bál ohně – a měl pro to dobrý důvod.</p> <p>Ačkoli Belsambarův nápad byl pozoruhodně praktický, všichni jsme se snažili se mu vyhnout. Belmakor s Beldinem upadli do úplného záchvatu tvořivost a dvojčata to samé. <emphasis>Oni </emphasis>experimentovali s počasím. Z modré oblohy ždímali hurikány a tornáda a doufali, že tím sfouknou angaracká města a zdi z povrchu. Já jsem své úsilí zaměřil na rozmanité iluze. Ulice opevněných angarackých měst bych naplnil nepředstavitelnými hrůzami. Vyhnal bych je zpoza těch zdí dřív, než by je jejich tajemný příbuzný mohl upéct zaživa.</p> <p>Belzedar pracoval stejně tvrdě jako my ostatní. Byl posedlý Orbem a jeho snaha najít způsob, jak ho získat zpět, už připomínala záchvat šílenství. Uprostřed toho všeho Belsambar jen seděl a trpělivě čekal. Zřejmě věděl, že jakmile začnou boje, stejně se vrátíme k jeho děsivému řešení.</p> <p>Kromě naší vlastní práce jsme dost často cestovali za našimi spojenci, abychom zjistili, jak pokročili ve svých přípravách. Až do téhle doby byli všechny kultury dost uvolněné, neexistoval žádný jednotlivec ovládající některý z pěti prvotních národů. Válka s Torakem tohle všechno změnila. Vojenská organizace je nutné pyramidovitá a pojetí jediného vůdce, řídícího celý národ, přetrvalo v mnoha společnostech i po ukončení války. V tomto směru mám pocit, že bychom měli Torakovi děkovat – či ho nenávidět – za myšlenku králů.</p> <p>Myslím, že já jediný jsem byl zcela zodpovědný za královský dvůr Alornů. Na základě všeobecné dohody jsme já i moji bratři nadále sloužili jako spojky mezi jednotlivými národy a více či méně automaticky jsme převzali odpovědnost za lid toho boha, kterého jsme osobně žádali o účast na schůzi, kterou náš pán svolal v Údolí poté, co mu Torak ukradl Orb. Myslím, že celý můj život byl změněn skutečností, že jsem byl ke své smůle přidělen k Alornům.</p> <p>Naše přípravy na válku trvaly několik let. Různé kroniky těch dob tento fakt rády přikrášlují. Samozřejmě byli nějaké potyčky s Angaraky, ale žádná opravdová významná bitva. Konečně bohové rozhodli, že jsou jejich lidé připraveni – jestli se tehdy vůbec o někom dalo říct, že byl připraven na válku. Válka proti Angarakům byla zcela odlišná od ostatních válek v minulosti v tom, že naše přesuny vlastně zahrnovaly migraci celých národů. Bohové byli tak pevně zapojeni spolu se svými lidmi do těch událostí, že myšlenka zanechat ženy, děti a starce vzadu, zatímco muži jdou bojovat, prostě nikoho nenapadla.</p> <p>Mara a Issa vzali své Maragy a Nyissánce a vyrazili na svou cestu na jihovýchod do země Dalů, zatímco Tolnedřani a Arendové zahájili svůj postup na západ. Alornové se ale nehnuli. To byla snad jediná příležitost, kdy jsem viděl pána opravdu utrápeného. S netypickou hrubostí mi nařídil, abych vyrazil na sever a zjistil, co je tak zdrželo.</p> <p>A tak jsem opět vyrazil na sever a, jako od té doby vždycky, opět jsem nebyl sám. Ani nevím, že bychom o tom byli nějak diskutovali, ale ta mladá vlčice si mě jakoby přivlastnila. Protože byla se mnou, opět jsem na cestu zvolil podobu vlka. Domnívám se, že to schvalovala. Nikdy nebyla úplně spokojená s mou skutečnou podobou a vypadala mnohem šťastnější, když jsem měl čtyři nohy a ocas.</p> <p>Zjistili jsme příčinu zdržení skoro dříve, než jsme se dostali na území medvědího boha. Věřili byste, že oni <emphasis>už </emphasis>válčili… <emphasis>mezi sebou?</emphasis></p> <p>Alornská společnost – jako všechny v té době – byla založena na systému klanů, a to hašteření bylo kvůli tomu, který z klanových náčelníků by měl převzít vedení nad celou armádou. Ostatní bohové se setkali se stejnými problémy a prostě spory o nadvládu mezi jednotlivými stranami vyřešili tím, že určili jednoho vůdce do čela. Belar to ale neudělal. „Jsem si jist, že chápeš mou situaci, Belgarate,“ řekl mi, když jsem ho konečně našel. Přišlo mi, že to řekl trochu na svou obranu.</p> <p>Zhluboka jsem se nadechl, abych potlačil nutkání zařvat na něj. „Ne, můj pane,“ řekl jsem nejjemnějším tónem, jakého jsem byl schopen. „Ani ne.“</p> <p>„Kdybych vybral hlavu <emphasis>jednoho </emphasis>klanu na úkor ostatních, mohlo by to být chápáno jako upřednostňování, copak to nechápeš? Budou si to prostě muset vyřešit mezi sebou.“</p> <p>„Ostatní národy už se vydali na pochod, můj pane,“ připomněl jsem mu co nejtrpělivěji.</p> <p>„Však my se připojíme, Belgarate,“ ujistil mě, „nakonec.“</p> <p>Tehdy už jsem ale Alorny znal natolik dobře, abych věděl, že Belarovo 'nakonec' by se pravděpodobně táhlo několik století.</p> <p>Vlčice u mé nohy si lehla na bok a vyplázla jazyk. Přiznám, že její smích mi náladu právě nezlepšil.</p> <p>„Mohu ti něco navrhnout, můj pane?“ zeptal jsem se medvědího boha civilním tónem.</p> <p>„Proč se ptáš? Samozřejmě, Belgarate,“ odpověděl. „Abych byl k tobě upřímný, dlouho jsem trápil mozek ve snaze najít řešení toho problému. Hrozně nerad bych zklamal své bratry a taky bych nerad úplně zmeškal válku.“</p> <p>„Bez tebe by to nebylo ono, můj pane,“ ujistil jsem ho. „Teď tedy k tvému problému. Proč prostě nesvoláš hlavy klanů na společnou schůzi a nenecháš je losovat, aby se rozhodlo, kdo z nich bude vůdcem Alornů?“</p> <p>„Ty myslíš prostě to úplně svěřit náhodě?“</p> <p>„<emphasis>Je </emphasis>to rozhodnutí, můj pane, a kdybychom oba slíbili, že se do toho vůbec nijak nebudeme plést, nebudou mít vůdci klanů žádný důvod si stěžovat, ne? Budou mít všichni stejnou šanci získat tu funkci a jestli jim přikážeš respektovat výsledky losu, mělo by to vyřešit tohle…“ Raději jsem spolkl slovo 'bláznění'.“</p> <p>„Moji lidé <emphasis>mají </emphasis>rádi hry,“ připustil. „Věděl jsi, že jsme vynalezli hrací kostku?“</p> <p>„Ne,“ řekl jsem lichotivě. „To jsem nevěděl.“ Pokud dobře vím, všechny ostatní národy tvrdily nachlup to samé. „Proč nesvoláme tvé hlavy klanů, můj pane? Vysvětlíš jim princip – a pravidla – a můžeme to vyřídit. Určitě bychom neradi nechali Toraka čekat, že? Určitě by tě postrádal, kdybys tam nebyl, až vypuknou boje.“</p> <p>Zašklebil se na mě. Jak už jsem řekl, Belar měl své chyby, ale <emphasis>byl </emphasis>to příjemný, mladý bůh. „A, mimochodem, můj pane,“ dodal jsem tak, aby to vypadalo, že mě to právě napadlo, „kdyby ti to nevadilo, půjdu s tvým lidem na jih.“ <emphasis>Někdo </emphasis>na Alorny musel dohlédnout.</p> <p>„Jistě, Belgarate,“ on na to. „Jsem rád, že tě mám.“</p> <p>A tak alornští vůdci klanů losovali, a nehledě na to, co si myslí Polgara, <emphasis>já </emphasis>jsem do výsledku vůbec nijak nezasahoval. Z mého pohledu byli tihle vůdci všichni stejní a skutečně mi bylo jedno, kdo vyhraje – pokud to lze považovat za vítězství. Štěstěna chtěla, aby vyhrál klanový vůdce Šaggat, praděd Šereka Medvědí plece, největšího krále, jakého kdy Alornové měli. Není to podivné, jak se věci vyvíjejí? Od té doby jsem zjistil, že zatímco já se do losu nemíchal a Belar také ne, něco <emphasis>jiného </emphasis>ano. Ten upovídaný přítel, co ho občas má v hlavě Garion, se účastnil hry. To <emphasis>on </emphasis>zvolil Šerekova předka za krále Alornů. Ale to už zase předbíhám – nebo jste si toho všimli?</p> <p>Když už byla projednou vyřešena otázka vedení, začali Alornové přesun v překvapivě krátké době, – ačkoli to <emphasis>není </emphasis>až tak překvapivé, když se nad tím trochu zamyslíte. Alornové byli v té době převážně napůl kočovníci, takže byli vždy připraveni jít dál – zejména kvůli své hluboce zakořeněné averzi ke spořádanosti. Prapůvodní Alornové neudržovali v táborech pořádek a myšlenka přemístění se jinam jim byla bližší než uklízení.</p> <p>Nakonec jsme tedy putovali na jih přes momentálně opuštěná území Arendů a Tolnedřanů. Asi v půli léta jsme se dostali do země tehdy zabrané Nyissánci, Tehdy už jsme začali dávat větší pozor. Už jsme se docela přiblížili severní hranici Angaraků a nedlouho předtím jsme pozorovali těkající skupinky Torakových dětí.</p> <p>Alornové mají své chyby – a je jich dost – ale <emphasis>jsou</emphasis> dobří v boji. Tehdy na angaracké hranici jsem poprvé viděl alornského zápasníka. Byl to obrovitý chlápek se světle rudými vousy, jak si vzpomínám. Vždycky jsem chtěl zjistit, jestli nemohl být dávným předkem Baraka, hraběte z Trellheimu. <emphasis>Vypadal </emphasis>hodně podobně jako Barak, takže tam asi nějaká příbuznost bude. Rozhodně předběhl všechny ostatní a samojediný napadl skupinu asi tuctu Angaraků. Zvážil jsem všechny okolnosti hrající proti němu a už jsem se rozhlížel po nějakém vhodném místě na hrob. Jak se ale ukázalo, byli to Angarakové, koho jsme museli pohřbít, když s nimi skončil. Křičící a smějící se jako maniak s pěnou u úst, zlikvidoval celou skupinu. Dokonce dohnal a zmasakroval ty dva nebo tři nešťastníky, kteří se pokoušeli utéct. Děti medvědího boha tam samozřejmě stály a jásaly.</p> <p>Alornové!</p> <p>Pěna u úst ale dost znervóznila mou společnici. Trvalo mi nějakou dobu ji přesvědčit, že ten rudovousý rváč neměl vzteklinu. Vlci se přirozeně snaží vyhýbat vzteklým zvířatům a má společnice už se chystala mýt si nad námi packy.</p> <p>Naše srážky s dětmi dračího boha byly stále častější, jak jsme byli stále blíž a blíž Korimské vysočině, což tehdy bylo centrum moci Angaraků a sídlila tam většina populace. Podařilo se nám vyhladit docela dost opevněných angarackých měst na naší cestě na jih, a zprávy přicházející od našich křídel naznačovaly, že ostatní národy zapojené do útoku na Torakův lid také ničí města a vesnice na své cestě ke Korimu.</p> <p>Stroje postavené Belmakorem a Beldinem fungovaly obdivuhodně, a náš obvyklý postup – když jsme dorazili k opevněnému městu byl takový, že jsme seděli a zasypávali zdi balvany, zatímco já se svými bratry jsem město kropil tornády a ulice jsme naplnili iluzorními zrůdami. Pak, když už jsme zdi zredukovali na trosky a obyvatele na drmolící blázny, vrazili jsme dovnitř a pobili jsme všechny lidi. Snažil jsem se ze všech sil přesvědčit Šaggata, že je skutečně necivilizované povraždit všechny ty Angaraky a že by měl alespoň přemýšlet o zajímání zajatců. Vrhl na mě ten prázdný, nechápavý pohled, s kterým se snad všichni Alornové rodí a zeptal se: „Proč? Co bych s nima dělal?“</p> <p>Naneštěstí se ti barbaři, které jsme doprovázeli, nadšeně chytili Belasambarovy myšlenky upalovat lidi zaživa. Na jejich obranu musím dodat, že oni museli obstarat bojování a ten, kdo hoří, se těžko soustředí na nějakou činnost. Dost často Šaggatovi Alornové roztloukli zeď a vtrhli do města, kde už ale všichni obyvatelé uhořeli. Tohle vždycky Alorny naštvalo.</p> <p>Na jeho obranu musím dodat, že Torak nakonec <emphasis>přece jen </emphasis>podnikl protiútok. Jeho Angarakové se z korimských hor vyrojili jako mor a my se s nimi střetli na všech čtyřech stranách. Nemám rád válku; nikdy jsem neměl. Je to ten nejhloupější prostředek řešení problémů. V tomto případě jsme ale neměli moc na výběr.</p> <p>Výsledek byl už předem zcela zřejmý. Měli jsme nad Angaraky jasnou převahu pět na jednoho či ještě víc, a zlikvidovali jsme je. Podrobnosti o tom vraždění si musíte najít někde jinde. Nemám žaludek na to, abych opakoval co jsem viděl během těch příšerných dvou týdnů. Nakonec jsme je zatlačili zpět do hor Korimu a zahájili jsme nezastavitelný úder na Torakovu poslední pevnost, chrámové město, rozkládající se na nejvyšším vrcholu. Náš pán neustále vybízel svého bratra, aby vrátil Orb a poukazoval přitom na to, že Angarakové už jsou na vymření a že bez svých dětí bude Torak nula. Dračí bůh ale neposlouchal.</p> <p>Neschůdnost terénu na východních svazích korimských hor přinutila Maragy a Nyissánce přibližovat se z jihu. Kdyby toho nebylo, katastrofa, která následovala by byla mnohem horší.</p> <p>Byla to právě vyhlídka na ztrátu všech jeho dětí, která způsobila, že Torak překročil práh šílenství. Přinucen čelit volbě buď se vzdát Orbu nebo ztratit všechny své uctívace se – vulgárně řečeno – Torak zbláznil. Šílenství muže je dost zlé, ale šílenství boha? Hrůza!</p> <p>Uvržen v zoufalství, pánův bratr provedl závěrečný krok, který mu mohlo našeptat jen jeho šílenství. Věděl, co se stane. Není možné, aby to nevěděl. Nicméně postaven před hrozbu vyhubení Angaraků, pozvedl Orb. Jeho znalost pánova Orbu byla přinejlepším mizerná, ale přesto jej pozvedl.</p> <p>A s jeho pomocí rozbil svět.</p> <p>Ten zvuk byl zcela odlišný od všech zvuků, které jsem slyšel do té doby – nebo až dodnes. Byl to zvuk trhané skály. Až do dneška se probouzím zcela zpocený a chvějící se při vzpomínce na ten hrůzyplný zvuk, který se za mnou táhne pěti tisíciletími.</p> <p>Melcenové, což jsou poměrně zkušení geologové, popsali, co se skutečně stalo, když Torak roztrhl svět. Moje vlastní studie potvrzují jejich teorii. Jádro světa je stále žhavé a ten starodávný prvotní kontinent, který jsme všichni považovali za pevný, ve skutečnosti plaval na tom podzemním vřícím moři tekuté skály, ne nepodobný voru.</p> <p>Torak použil Orb k přetrhání pout, která držela ten vor pohromadě. Ve své zoufalé snaze zachránit Angaraky roztrhl kůru té obrovské masy vedví, aby zbytek lidstva nemohl dokončit zničení jeho dětí. Prasklina, kterou způsobil byla několik mil široká a rozžhavená skála začala z hlubin vystupovat tím strašným jícnem. To by už samo o sobě bylo dost hrozné – pak se ale do právě vytvořené štěrbiny začalo vlévat moře. Věřte mi, <emphasis>nechtějte </emphasis>šplíchnout studenou vodu na vařící kámen! Prostě to celé explodovalo!</p> <p>Neodvažuju se ani hádat, kolik lidí při tom zemřelo – přinejmenším polovina lidstva, ale spíš mnohem víc. Kdyby bývala byla struktura Korimu měkčí, s největší pravděpodobností by Maragové a Nyissánci utonuli. Každopádně tím okamžikem zmizel svět, jak jsme ho znali.</p> <p>Torak ale zaplatil hodně vysokou cenu za to, co udělal. Orb nebyl ani trochu šťastný, že ho použil tak, jak ho použil. Belsambar měl pravdu: Torak ve své budoucnosti viděl oheň a Orb mu dopřál oheň. Náhodou zvedl Orb levou rukou a poté co rozbil svět, už neměl svou levou ruku. Orb mu ji spálil na uhel. Pak, jakoby pro zdůraznění své nespokojenosti, uvařil Torakovi levé oko a pro dobrou míru mu sežehl levou polovinu obličeje. Byl jsem od něj deset mil, když se to stalo, ale jeho výkřiky jsem slyšel stejně dobře, jako kdyby stál vedle mě.</p> <p>Hrůzostrašná podstata celé té věci ale spočívá v tom, že na rozdíl od lidí se bohové neuzdravují. <emphasis>My </emphasis>pár pořezání, modřin a odřenin během našeho života očekáváme; oni ne. Uzdravování je v nás zakódováno. U nich se tato nutnost nepředpokládá.</p> <p>Poté co rozbil svět, Torak zcela jistě potřeboval uzdravení. Je velmi pravděpodobné, že ten první pálící dotek ohně cítil od okamžiku rozbití světa až do té hrozné noci o pět tisíc let později, kdy postižen, volal svou matku.</p> <p>Zem křičela a sténala, když moc Orbu a vůle Torakova rozdělovala pláň vedví, a s řevem jako desetitisíce hromů se moře valilo dovnitř, aby explodovalo a vařilo se v jakémsi širokém pěnícím pruhu, který nás odděloval od dětí dračího boha. Prasklá země se pod našima nohama potápěla a vysmívající se moře se na nás valilo, polykajíc přitom pláně a vesnice a města, která mu ležela v cestě. Pak se stalo, že Gara, moje rodná vesnice, navždy zmizela a ta čistá šumící řeka, kterou jsem měl tak rád, utonula v nekonečném moři.</p> <p>A velký nářek se nesl z davu lidí, protože většina z jejich pozemků byla právě pohlcena mořem, které vypustil Torak.</p> <p>„Velice podivuhodné,“ poznamenala mladá vlčice po mém boku.</p> <p>„Používáš to až příliš,“ řekl jsem jí ostře, popuzen svojí vlastní ztrátou. Její nedbalé hodnocení katastrofy, které jsme právě byli svědky, bylo trochu podceněné a víc než trochu chladnokrevné.</p> <p>„Tobě se to nezdá podivuhodné?“ zeptala se mě dost klidně. Jak se můžete hádat s vlkem?</p> <p>„Ano,“ odvětil jsem, „ale nikdo by to neměl říkat moc často, jinak ho budou považovat za prosťáčka.“ Bylo nepochybně poťouchlé to říct, to uznávám, ale její hluboká netečnost ke smrti poloviny mých spolubojovníků mě popudila. Během let jsem zjistil, že má samovolná popudlivost vůči jejím štěkům byla jedním z klíčových kamenů našeho vztahu.</p> <p>Odfrkla. To je její rozčilující zlozvyk. „Budu si říkat, co chci,“ řekla tónem typickým pro všechny ženy. „Nemusíš poslouchat, jestli tě to netěší, a jestli mě považuješ za prosťáčka, je to tvoje přesvědčení – a tvoje chyba.“</p> <p>Najednou jsme byli zmateni. Širé moře bylo mezi námi a Angaraky, Torak stál na jednom břehu a my na druhém.</p> <p>„Co uděláme, pane?“ žádal jsem po Aldurovi.</p> <p>„Nemůžeme dělat nic,“ odpověděl. „Je po všem. Válka skončila.“</p> <p>„Nikdy!“ vykřikl Belar. „Můj lid jsou Alornové. Naučím je pohybovat se na moři. Jestliže se ke zrádci Torakovi nedostaneme po souši, moji Alornové postaví velkou flotilu a vyrazíme na něj po moři. Válka <emphasis>není </emphasis>u konce, můj bratře. Torak tě udeřil, ukradl to, co bylo tvoje a teď tuhle zemi utopil v ledově chladném moři. Naše domovy a naše pole a lesy už neexistují. Říkám ti to, můj milovaný bratře, a myslím to vážně. Mezi Alorny a Angaraky neskončí válka, dokud zrádce Torak nebude potrestán za všechnu tu nespravedlnost – i kdyby to tak mělo zůstat až do konce světa!“ Ale Belar uměl být výmluvný, když se na to soustředil. Miloval svůj korbel piva a obdivující alornské dívky, ale všeho by se vzdal kvůli možnosti pronést řeč.</p> <p>„Torak <emphasis>j</emphasis><emphasis>e </emphasis>potrestán, Belare,“ řekl pán svému nadšenému bratrovi. „Ještě teď hoří – a bude hořet navěky. Pozvedl Orb proti zemi a ta mu to oplatila. Navíc je teď Orb probuzen. Přišel k nám v míru a pokoji. Teď byl pozvednut v zášti a válce. Torak ho zradil a proměnil jeho duši v kámen. Teď jeho srdce bude ledové a pevné, takže už takhle <emphasis>nebude </emphasis>použit. Torak má Orb, ale v jeho držení nenajde velké potěšení. Nesmí se ho dotknout, ani na něj pohlédnout, natož ho použít.“</p> <p>Můj pán, jak je vidět, byl přinejmenším stejně výmluvný jako Belar.</p> <p>„Nicméně,“ řekl Belar, „budu proti němu vést válku, dokud ti nevrátí Orb. To zaručuji za celou Alorii.“</p> <p>„Jak chceš, bratře,“ řekl Aldur. „Teď ale musíme vztyčit nějakou překážku proti tomu blížícímu se moři, jinak pohltí všechnu souš, která nám zbyla. Spoj tedy svou sílu s mou a dáme tomu moři nějaké hranice.“</p> <p>Až do toho dne jsem si plně neuvědomoval, jak dalece se od nás bohové liší. Jak jsem pozoroval, Aldur a Belar spojili své ruce a hleděli přes rozlehlou pláň na blížící se moře.</p> <p>„Stůj,“ řekl Belar moři a pozvedl ruku. Nemluvil nahlas, ale moře ho přesto slyšelo a zastavilo. Nahromadilo se, zuřivé a zmítající se, za bariérou toho jediného slova, a na nás vanul silný vítr.</p> <p>„Pozvedni se,“ řekl Aldur stejně jemně zemi. Má mysl zakolísala pod nezměrností toho povelu. Země, tak nedávno poraněna Torakem, sténala a vzdouvala se a nadýmala. A pak, přímo před mýma očima, začala stoupat. Stoupala stále výš a výš, jak skály pod ní praskaly a drtily se. Přímo z pláně vystupovaly hory, které tam předtím nebyly, a střásaly ze sebe volnou zem stejně jako pes oklepává vodu, aby tam stály jako věčná překážka moři, které vypustil Torak.</p> <p>Už jste někdy stáli tak půl míle od ohniska něčeho takového? Ani to nedělejte, jestli se tomu můžete vyhnout. Všichni jsme byli mrštěni na zem nejsilnějším zemětřesením, do jakého jsem se kdy dostal. Ležel jsem, držel jsem se země a zuby mi strachem cvakaly. Čerstvě narušená zem sténala a dokonce jako by i vyla. A nebyla sama. Má společnice se mi krčila po boku, zdvihla hlavu k obloze a taky vyla. Položil jsem jí ruce kolem těla a pevně jsem ji k sobě přitiskl – což asi nebyl nejlepší nápad, když uvážím, jak byla vystrašená. Kupodivu se nepokusila mě kousnout – dokonce na mě ani nevrčela. Místo toho mi lízala tvář, jako kdyby se <emphasis>ona </emphasis>pokoušela uklidnit <emphasis>mě. </emphasis>Není <emphasis>tohle </emphasis>typické?</p> <p>Když natřásání zvolna odeznělo, všichni jsme se nějak uklidnili a nejprve jsme zírali na nový pás hor a pak na východ, kde moře zklamaně ustupovalo.</p> <p>„Podivuhodné,“ řekla vlčice klidně, jako by se ani nic nestalo.</p> <p>„Skutečně,“ nemohl jsem nesouhlasit.</p> <p>A pak ostatní bohové se svými lidmi přicházeli na místo, kde jsme stáli a obdivovali, co Belar a můj pán vytvořili k zastavení moře.</p> <p>„Je čas se rozdělit,“ řekl jim pán smutně. „Ta země, která byla tak hezká a živila naše děti v jejich počátcích, už zmizela. Ta, která tu zbyla na břehu moře, je pustá a drsná a už nebude podporovat váš lid. Tu je tedy má rada, bratři. Vezmete každý svůj lid a vydejte se na západ. Za horami v nichž leží Prolgu najdete jinou vhodnou pláň – možná ne tak rozlehlou, ne tak krásnou jako ta, kterou dnes utopil Torak, ale uživí lidské národy.“</p> <p>„A co ty, můj bratře?“ zeptal se ho Mara.</p> <p>„Já shromáždím své učedníky a vrátíme se do Údolí,“ odpověděl Aldur. „Dnešního dne bylo zlo uvolněno do světa a jeho moc je velká. Orb se odhalil mne a jeho silou bylo zlo uvolněno. Na <emphasis>mě </emphasis>tedy padá úkol příprav pro den, kdy se dobro a zlo utkají v oné konečné bitvě, která rozhodne osud světa.“</p> <p>„Staň se tedy,“ řekl Mara. „Buď zdráv a sbohem, můj bratře.“ A otočil se a společně s Issou a Chaldanem a Nedrou a jejich lidmi odešel směrem na západ.</p> <p>Belar ale váhal. „Má přísaha a mé slovo mě zavazují,“ pronesl. „Nepůjdu k západu s ostatními, ale vezmu místo toho své Alorny na neobydlená území severozápadu. Tam budeme hledat cestu, kterou bychom se opět dostali k Torakovi a jeho dětem. Tvůj Orb by ti <emphasis>měl </emphasis>být vrácen, bratře. Nespočinu, dokud se tak nestane.“ Pak se otočil a vyrazil na sever a jeho urostlí válečníci ho následovali.</p> <p>Můj pán je pozoroval na odchodu s velkým smutkem ve tváři a pak se otočil k západu. Mí bratři a já jsme ho s lítostí následovali na zpáteční cestě do Údolí.</p><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>část</strong></p> <p><strong>druhá</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>ODPADLÍK</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>7.</strong></p> <p>Mí bratři a já jsme jsme byli velmi otřeseni výsledkem naší války proti Torakovi. Nikdo z nás nečekal, že Torak odpoví na naše tažení tak zoufalým způsobem a myslím, že v nás všech hlodal pocit viny za smrt poloviny lidstva. Do Údolí jsme se vrátili ve velice smutné náladě. Měli jsme samozřejmě své úkoly, ale zvykli jsme si scházet se po večerech v pánově věži, hledajíce útěchu a jistotu v jeho přítomnosti a známém prostředí věže.</p> <p>Každý z nás měl vlastní židli a obvykle jsme seděli kolem dlouhého stolu. Nejprve jsme prodiskutovali události toho dne a pak jsme přešli na širší témata. Ne že bychom byli během našich filozofických rozhovorů vyřešili nějaký světový problém, ale to ani nebyl pravý důvod našich sezení. Potřebovali jsme být spolu v těch těžkých časech a potřebovali jsme klid, který vždy pronikal tím známým pokojem na vrcholu věže. Když nic jiného, světlo tam z jakéhosi důvodu bylo zcela jiné než v našich věžích. Možná s tím měla co dělat skutečnost, že<strong> </strong>se náš pán nijak neobtěžoval s palivovým dřívím. Oheň v jeho krbu hořel prostě proto, že on chtěl, aby hořel, a oheň hořel dál, ať už ho přiživoval či nikoliv. Naše židle byly velké a pohodlné, udělané z tmavého leštěného dřeva, pokoj byl upravený a tichý. Aldur skladoval své věci na nějakém nepředstavitelném místě a ony k němu vždycky přišly, když je zavolal, což je daleko lepší a praktičtější, než kdyby se tam válely a kupil se na nich prach.</p> <p>Naše večerní shromáždění pokračovala asi tak šest měsíců a pomáhala nám zvednout hlavy a zbavit se nočních můr, které nám kazily spánek.</p> <p>Dříve či později jeden z nás tu otázku musel vyslovit a – jak se ukázalo – byl to Beltira. „Jak to všechno začalo, pane?“ zeptal se zamyšleně. „Tohle všechno se táhne mnohem déle, než si pamatujeme, že?“</p> <p>Vidíte, že Durnik není jediný zvědavý na začátky.</p> <p>Aldur se mírně podíval na alornského pastýře. „Ovšem, Beltiro – mnohem dál než si asi dokážeš představit. Jednou, když byl vesmír zcela nový a ještě dlouho předtím než jsem já a moji bratři byli zrozeni, se stala událost, která se stát neměla a ta rozdělila účely všech věcí.“</p> <p>„Tedy nehoda, pane?“ nadhodil Beldin.</p> <p>„To je nejvhodnější termín, můj synu,“ pochválil ho Aldur. „Stejně jako všechno na světě, i hvězdy se rodí; existují určitou dobu a pak zase zanikají. 'Nehoda' o které mluvíme se udála, když zanikla hvězda na místě a v čase, které nebyly součástí původního plánu stvoření. Zánik hvězdy je obrovská záležitost a zánik téhle konkrétní hvězdy byl ještě umocněn její nešťastnou blízkostí k ostatním hvězdám. Vy všichni jste studovali nebe a tudíž všichni víte, že se vesmír skládá ze skupin hvězd. Tahle skupina, o které mluvíme, se skládala z tolika sluncí, že by ani nebylo možné je spočítat, a tohle vzpurné slunce, které zaniklo v jejich středu, rozžhavilo další, které postupně rozžhavovaly stále další. Požár se šířil, dokud celá tato skupina nevybuchla.“</p> <p>„Bylo to někde blízko místa, kde jsme teď, pane?“ zeptal se ho Belsambar.</p> <p>„Nikoli, můj synu. Ta UDÁLOST se stala na vzdáleném konci vesmíru – ve skutečnosti tak daleko, že světlo z té katastrofy ještě nedosáhlo našeho světa.“</p> <p>„Jak je to možné, pane?“ Belsambar vypadal zmateně.</p> <p>„Pohled není okamžitý, bratře,“ vysvětloval Beldin. „Je určité zpoždění mezi časem, kdy se něco stane, a dobou, kdy my to vidíme. Na obloze je mnoho věcí, které my vidíme, ale ony už ve skutečnosti nejsou. Někdy, až oba budeme mít dost času, ti to vysvětlím.“</p> <p>„Jak mohla tak vzdálená událost mít nějaký význam tady, pane?“ zeptal se Belzedar bezradně.</p> <p>Aldur vzdychl. „Vesmír vznikl s určitým smyslem, Belzedare,“ odpověděl s podivným údivem v hlase. „Ta nehoda rozdělila tento smysl, a co bylo tenkrát jednou, bylo teď dvojí. Z toho rozdělení vzešla vědomost a oba účely spolu od té doby, co se stala ta UDÁLOST, začaly soupeřit. Po čase se oba shodly, že tento svět – který tehdy ještě neexistoval – bude jejich konečným bojištěm. Proto jsme, mí bratři a já, vznikli, a proto jsme také stvořili tenhle svět. Právě <emphasis>tady </emphasis>se vyléčí ta rozpolcenost účelů vesmíru. Mnoho UDÁLOSTÍ, některé obrovské a jiné dost malé, povedou k této hlavní UDÁLOSTI, a tou UDÁLOSTÍ bude Volba.“</p> <p>„Kdo má provést tu volbu?“ zeptal se Beldin.</p> <p>„Tohle nemáme povoleno vědět,“ odpověděl Aldur.</p> <p>„Á, prima!“ vybuchl Beldin sarkasticky. „Takže je to všechno jenom hra! Kdy se to má stát?“</p> <p>„Brzy, synu. Velice brzy.“</p> <p>„Mohl bys být trochu přesnější, pane? Vím, jak dlouho už jsi tady a my dva bychom mohli mít hodně rozdílný názor na pojem 'velice brzy.'“</p> <p>„Volba musí být provedena, až světlo té explodující skupiny hvězd dorazí na tenhle svět.“</p> <p>„A to se může stát kdykoliv, že jo? Klidně by se to mohlo na obloze objevit chvíli po dnešní půlnoci podle toho, co víme.“</p> <p>„Kroť svou netrpělivost, Beldine,“ řekl mu pán. „Objeví se určité znaky, které nám napoví, že se chvíle volby blíží. Rozpad světa byl jedním z nich. Přijdou ještě další.“</p> <p>„Jako třeba?“ přitlačil Beldin. Jakmile se něčeho chytil, nedokázal Beldin přestat.</p> <p>„Než světlo dorazí, nastane doba – chvíle – úplné temnoty.“</p> <p>„Budu ji vyhlížet,“ řekl Beldin kysele.</p> <p>„Jak tomu rozumím já, jsou tedy dva možné Osudy,“ poznamenal Belmakor. „Torak je jedním z nich, že ano?“</p> <p>„Můj bratr je součástí jednoho z nich, ano. Každý z Osudů je složen z nespočetných částí a každý z nich má vědomí, které přesahuje vědomost kterékoli z těch částí.“</p> <p>„Který se objevil první, pane?“ zeptal se Belkira.</p> <p>„Nevíme. Nemáme to vědět.“</p> <p>„Další hry,“ řekl Beldin tónem nejhlubšího znechucení. „<emphasis>Nesn</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>ším </emphasis>hry.“</p> <p>„Tuhle ale musíme hrát všichni, jemný Beldine. Pravidla nám nemusí být po chuti, ale musíme se podle nich řídit, protože jsou dány soupeřícími Účely.“</p> <p>„Proč? Vždyť je to<emphasis> jejich</emphasis><emphasis> </emphasis>boj. Proč do toho tahat nás všechny? Proč si prostě nevyberou místo a čas, nesetkají se a nevyřídí to jednou provždy.“</p> <p>„To nemohou udělat, synu, protože kdyby se snad někdy měly utkat přímo, jejich střet by zničil úplně celý vesmír.“</p> <p>„Nemyslím, že bychom to chtěli,“ řekl Belkira mírně. Dvojčata <emphasis>jsou </emphasis>koneckonců Alornové a Alornové mají dětinskou radost ze zjevných zmírňování situace.</p> <p>„<emphasis>Ty </emphasis>jsi ten druhý Osud, že, pane?“ zeptal se Belsambar. „Torak je jeden a ty jsi druhý.“</p> <p>„Jsem jeho částí, synu,“ připustil Aldur. „My všichni jsme jeho součástí. Proto je to, co děláme, tak důležité. Až se ale čas naplní, přijde další, který bude ještě důležitější. To <emphasis>on </emphasis>se utká s Torakem a připraví cestu volbě.“</p> <p>A tehdy jsem poprvé slyšel o Belgarionovi. Aldur ale věděl, že přijde, a trpělivě se připravoval na jeho příchod od té doby, co se svými bratry vytvořili svět. Kdybych to měl říct co nejjednodušeji, myslím, že by se dalo říct, že bohové tenhle svět vytvořili proto, aby měl Belgarion na čem stát, až bude věci dávat zase do pořádku. Byla to dost velká zodpovědnost pro někoho jako je Garion, ale myslím že to zvládl. Všechno nakonec dobře dopadlo – více či méně.</p> <p>Pánovo vysvětlení toho, co jsme dělali, vrhlo velkou zodpovědnost i na nás a my jsme to jasně cítili. Dokonce i v plné práci jsme si všimli, jak moc byl svět poznamenán tím, co s ním provedl Torak. Přítomnost oceánu tam, kde předtím býval střed kontinentu, měla hluboký vliv na změnu podnebí, a řetěz hor, které náš pán s Belarem pozvedli kvůli zastavení toho oceánu, ho změnil ještě víc. Léta byla sušší a teplejší a zimy byly delší a chladnější. To je jeden z důvodů, proč se vždycky tak rozzlobím, když si někdo začne pohrávat s počasím. Už jsem viděl, co se stane, když se něco nebo někdo začne míchat do obvyklého průběhu počasí. Měl jsem o tom s Garionem velice dlouhou řeč – tedy, mluvil jsem <emphasis>já. </emphasis>On poslouchal. Alespoň <emphasis>doufám, </emphasis>že poslouchal. Garion má mimořádnou moc a občas ji použije dřív, než si to nechá pořádně projít hlavou.</p> <p>Se změnou podnebí přišla i postupná proměna světa kolem nás. Rozlehlý, starobylý les na severní hranici Údolí zprvu začal řídnout a nakonec se změnil v pastviny. Jsem si jist, že Algarové jsou s tím spokojeni, ale já osobně jsem dával přednost stromům.</p> <p>Taky se dost drasticky změnilo podnebí na dalekém severu. Belar ale vytrval ve svém úmyslu najít nějakou cestu, jak se opět přiblížit Angarakům, a jeho Alornové museli přečkat skutečně tvrdé zimy.</p> <p>My v Údolí jsme ale měli i jiné starosti než počasí. Rozpad světa uvedl hodně věcí do pohybu a Aldur nás všech sedm plně zaměstnával, že jsme museli dohlížet na to, aby se věci, které se stát měly, skutečně staly. Tušili jsme, že Angarakové dělají to samé. Oba zápasící Úmysly si nepochybně chystaly postavení.</p> <p>Asi tak dvacet let po rozpadu světa nás pán všechny svolal do své věže a navrhl, že by se jeden z nás měl vydat do dnešní Mallorey a zjistit, co dělá Torak a jeho lid.</p> <p>„Já půjdu,“ přihlásil se Beldin dobrovolně. „Létám lépe než vy všichni a mohu se mezi Angaraky pohybovat, aniž bych na sebe přilákal pozornost.“</p> <p>„Nějak mi tvé odůvodnění uniká, brachu,“ řekl Belmakor.<strong> </strong>„Ty jsi spíš dost podivuhodně vypadající chlápek, to snad víš.“</p> <p>„To je právě ono. Když se na mě lidé podívají, všichni si všimnou toho hrbu na zádech a taky toho, že mám ruce delší než nohy. Neobtěžují se dívat se mi do tváře, aby zjistili jaká jsem rasa. S poškozením souvisí i jistá anonymita.“</p> <p>„Chceš, abych šel s tebou?“ nabídl se Belsambar. „Jsem koneckonců Angarak a znám tamní zvyky.“</p> <p>„Díky, bratře, ale nechci. Máš dost vyhraněný názor na Grolimy. Nebyli bychom moc dlouho nenápadní, kdybys začal každého Torakova kněžího párat. Jdu tam jen pozorovat a byl bych radši, kdyby Torak nevěděl, že se tam potuluju.“</p> <p>„Já se do toho nebudu míchat, Beldine,“</p> <p>„Radši to nebudeme pokoušet. Mám tě moc rád na to, abych riskoval tvůj život.“</p> <p>„Vážně bys neměl chodit sám, Beldine,“ připojil se Belzedar a oči mu podivně plály. „Myslím, že bych měl radši jít s tebou.“</p> <p>„Nejsem dítě, Belzedare. Já se o sebe umím postarat.“</p> <p>„To jsem si jistý, ale pokryjeme větší plochu, když tam budeme dva. Ten druhý kontinent je dost velký a Angarakové už se do dneška asi pěkně roztáhli. Pán chce informace a dva je získají rychleji než jeden.“</p> <p>Když teď tak o tom zpětně přemýšlím, Belzedarovy argumenty byly dost slabé. Angaracká společnost byla pravděpodobně nejpevněji hlídaná na světě. Torak by <emphasis>nenechal </emphasis>své lidi roztáhnout; chtěl je mít pěkně pod palcem. Belzedar měl vlastní důvody, proč jít do Mallorey a mně mělo dojít, že pomoc Beldinovi nebyl rozhodně tím hlavním.</p> <p>Ti dva se ještě chvíli hádali, ale Beldin to nakonec vzdal. „Mně je to jedno,“ řekl. „Pojď se mnou, jestli to pro tebe tolik znamená.“</p> <p>A tak se ti dva příštího dne proměnili v sokoly a odlétli směrem na východ.</p> <p>Nedlouho potom jsme se rozptýlili všichni. Pán pro mě měl rozsáhlé úkoly v Arendii a Tolnedře.</p> <p>Mladá vlčice šla samozřejmě se mnou. Ani mě nenapadlo nechat ji tam, a asi by mi ani neprospělo, kdybych to vůbec zvažoval. Když jsme se prvně setkali, řekla: „Na chvíli se k tobě připojím.“ Bylo zřejmé, že jsme se stále ještě nedostali na konec té 'chvilky.' Mně to ale nijak nevadilo. Byla to dobrá společnice.</p> <p>Nejkratší cesta do severní Arendie vedla přes zemi Ulgů, tak jsme vlčice a já vyrazili do těch hor a drželi jsme zhruba severozápadní směr. Každou noc jsem pro nás rozbil pořádný tábor. Zpočátku ji oheň dost znervózňoval, ale teď už měla večerní oheň docela ráda.</p> <p>Po několika dnech jsem si uvědomil, že budeme procházet těsně kolem Prolgu. Skutečně jsem toho tehdejšího Gorima neměl moc rád; tenhle nástupce jakoby měl pocit, že Ulgové jsou něco lepšího než ostatní lidé. Neochotně jsem došel k závěru, že by bylo dost nevychované minout Prolgu, aniž bych provedl zdvořilostní návštěvu, takže jsem zamířil víc na sever, abychom došli do města.</p> <p>Cesta, kterou jsem do Prolgu hodlal dojít, vedla hustě zalesněnou roklinou, jejímž středem se hrnul dolů bystrý horský potok. Bylo to k ránu a sluneční svit právě prorazil na vlhké dno rokliny. Domnívám se, že jsem byl dost roztěkaný. Vždycky, když jsem v horách, mě obestře jakýsi vnitřní klid a rovnováha.</p> <p>Pak ale vlčice stáhla uši a varovně zavrčela.</p> <p>„Co je za problém?“ zeptal jsem se jí a mluvil jsem lidskou řečí, aniž bych o tom přemýšlel.</p> <p>„Koně,“ řekla vlčtinou. „Ale možná to nejsou právě koně. Páchnou krví a syrovým masem.“</p> <p>„Neznepokojuj se,“ řekl jsem jí už vlčtinou. Už jsem se s nimi setkal. To jsou hrulginové. Jsou to masožravci. To, co cítíš, je krev a maso jelena.“</p> <p>„Myslím, že se pleteš. To není pach jelena. To, co cítím, je krev a maso člověka.“</p> <p>„To není možné,“ odfrknul jsem. „Hrulginové nežerou lidi. Žijí s Ulgy v míru v těchto horách.“</p> <p>„Můj nos je hodně dobrej,“ řekla mi kousavě. „Nespletla bych si pach lidského masa a krve s pachem jelena. Tihle masožraví koně zabíjeli a požírali lidi, a teď loví zase.“</p> <p>„Loví? Co loví?“</p> <p>„Myslím, že loví tebe.“</p> <p>Vyslal jsem průzkumnou myšlenku. Mysl hrulginů není skutečně nijak zvlášť podobná koňské. Koně žerou trávu a jediná příležitost, kdy jsou agresivní, je během páření. Hrulginové <emphasis>vypadají </emphasis>hodně podobně jako koně – když nepočítám pařáty a tesáky – ale nejedí trávu. Už jsem se mnohokrát předtím dostal do mysli hrulginů, když jsem cestoval horami země Ulgů. Věděl jsem, že to jsou lovci a dost divocí, ale ULův mír je vždycky předtím zadržoval. Mysl, které jsem se dotknul tentokrát, jakoby setřásla tyhle zábrany.</p> <p>Vlčice měla pravdu. Hrulginové honili mě.</p> <p>Už jsem byl loven. Mladý lev se za mnou jednou plížil dva dny, než jsem ho konečně setřásl. V mysli lovícího zvířete není žádná zlomyslnost. Prostě hledá něco k jídlu. To, nač jsem narazil tentokrát, byla krutá nenávist a – což bylo podle mého mnohem horší – naprosté šílenství. Těmhle hrulginům šlo mnohem víc o zabíjení než o jídlo. Tak teď jsem byl v průšvihu.</p> <p>„Navrhuju, abys něco udělal se svou podobou,“ poradila mi vlčice. Položila se na bok a růžový jazyk vyplázla po straně z tlamy. Pro případ, že jste to ještě nepoznali, tohle byl její způsob smíchu.</p> <p>„Co je tu k smíchu?“ naléhal jsem.</p> <p>„Lidi jsou někdy zábavní. Lovec celou svou mysl zaměřuje na oběť, kterou loví. Jestliže honí zajíce, nebude odbíhat kvůli veverce. Tihle lidožraví koně honí člověka – tebe. Změň svou podobu a budou tě ignorovat.“</p> <p>Cítil jsem se trapně. Proč to nenapadlo <emphasis>mě? </emphasis>Kvůli ztrátě přirozenosti, instinktivní reakce na zjištění, že nás někdo sleduje, je úplná panika.</p> <p>Vytvořil jsem si v mysli obraz a přeměnil jsem se do podoby vlka.</p> <p>„Mnohem lepší,“ pochvalně se vyjádřila má společnice. „Jsi urostlý vlk. Tvá pravá podoba už není tak pěkná. Můžeme jít?“</p> <p>Začali jsme se vzdalovat od řečiště a zastavili jsme na kraji stromů, abychom mohli sledovat hrulginy. Náhlé zmizení mé pachové stopy je zmátlo a vypadali dokonce rozzuřeně. Vedoucí hřebec se vztyčil na zadních, zaržál vzteky a rozedral kůru blízkého stromu svými pařáty, přičemž mu z jeho dlouhých zahnutých tesáků stékala pěna. Několik klisen sledovalo mou stopu do rokliny a potom zpět, pohybovaly se pomalu a snažily se vyčenichat místo, kde jsem odbočil a vyklouzl jim.</p> <p>„Doporučovala bych, abychom se pohnuli dál,“ řekla vlčice. „Ti masožraví koně si budou myslet, že jsme zabili a snědli toho člověka, kterého honili. Tohle je proti nám popudí. Mohli by se rozhodnout přestat honit člověka a místo toho honit vlky.“</p> <p>Stáli jsme hned za hranicí stromů tak, abychom mohli sledovat zklamané hrulginy na kraji horské říčky pro případ, že by se místo člověka rozhodli honit vlky. Asi po půl hodině už jsme byli dost daleko před nimi, takže šance, že by nás mohli chytit už byly dost malé.</p> <p>Změny v chování hrulginů mě zaskočily. ULův mír byl předtím nade vše. Co pobláznilo tyhle hrulginy?</p> <p>Jak se pak ukázalo, hrulginové nebyli jedinými příšerami, které ztratily rozum.</p> <p>Mé automatické používání slova 'příšera' není známkou nějakých předsudků. Je to prostě překlad ulgského slova. Ulgové dokonce i o lesních vílách mluví jako o příšerách. Jak si vzpomínám, Se'Nedra byla nějak tímhle termínem pohoršena.</p> <p>Každopádně jsem se ale rozhodl, že se nebudu vracet do své původní podoby, když jsme unikli hrulginům. Něco velice podivného se dělo v zemi Ulgů. Moje společnice a já jsme dosáhli oné podivně tvarované hory na níž leží Prolgu a vydali jsme se vzhůru.</p> <p>Asi v půli cesty k vrcholu jsme narazili na smečku algrotů, kteří byli úplně stejně pobláznění jako hrulginové. Algroty stejně nemám zrovna v lásce. Nejsem si moc jist, na co bohové mysleli, když je stvořili. Směs opice, kozy a plaza mi připadá trochu exotická. Algrotové taky honili lidi, aby je zabili a snědli. Ať už jsem ho měl rád či ne, rozhodně jsem si potřeboval promluvit s Gorimem.</p> <p>Jediný problém byl, že Prolgu bylo zcela opuštěné. Byli tam nějaké známky spěšného odchodu, ale opuštění města se odehrálo už před nějakou dobou, takže jsme já ani moje společnice nemohli najít žádnou stopu, která by nám prozradila, kudy se Ulgové vydali. Narazili jsme na nějaké mechem pokryté lidské kosti, ale z toho se nedalo nic vyčíst. Bylo možné, aby byli všichni Ulgové zabiti? Změnil snad UL názor a opustil je?</p> <p>Opravdu jsem neměl čas to zjišťovat. Soumrak padl na prázdné město a já jsem se svojí společnicí stále ještě čenichal v prázdných budovách, když bylo najednou ticho přerušeno hřmotem a ten hřmot přicházel z oblohy. Vyšel jsem ke dveřím budovy, kterou jsme prohledávali a vzhlédl jsem.</p> <p>Světlo už nebylo nejlepší, ale stačilo na to, abych rozeznal velký tvar, rýsující se proti večerní obloze.</p> <p>Byla to dračice, křídla roztažená po obloze a vypouštěla oheň a saze při každém hřmotu.</p> <p>Povšimněte si, že o ní mluvím v ženském rodu a jednotném čísle. Není to známkou nějaké velké všímávosti, vzhledem k tomu, že na světě byl jediný drak a byla to ona. Oba samci, které bohové stvořili, se vzájemně zabili při prvních námluvách. Vždycky mi jí bylo spíš líto, ale tentokrát ne. Ona, stejné jako hrulginové a algrotové, byla rozhodnuta zabíjet, ale byla příliš hloupá, aby rozlišovala. Spálila by cokoliv co se hýbe.</p> <p>Navíc Torak přidal vylepšení, když draky se svými bratry stvořil. Byli zcela imunní vůči všemu, co jsem byl schopen s pomocí slova a vůle udělat.</p> <p>„Byla bych mnohem spokojenější, kdybys s tím něco udělal,“ řekla mi vlčice.</p> <p>„Právě o tom přemýšlím,“ odvětil jsem.</p> <p>„Mysli rychleji. Ten pták se vrací.“</p> <p>Její důvěra v mé schopnosti byla dojemná, ale moc mi to nepomohlo. Rychle jsem se v duchu snažil probrat si vlastnosti dračice. Byla nezranitelná, hloupá a osamělá. Ty poslední dvě informace se mi v hlavě spojily. Doběhl jsem na kraj města, zaměřil svou vůli na lesík pár mil jižněji od hory, a zapálil jsem ho.</p> <p>Zapištěla a vyrazila k mému ohni, přičemž vypouštěla vlastní obláčky ohne.</p> <p>„Zajímalo by mě, proč jsi to udělal.“</p> <p>„Oheň je součástí rituálu páření jejího druhu.“</p> <p>„Jak podivuhodné. Většina ptáků se páří na jaře.“</p> <p>„Ona není tak úplně pták. Myslím, že bychom měli bez meškání opustit tyhle hory. Na tomhle místě se dějou divné věci, kterým nerozumím, a navíc máme v nížině určitá poslání.“</p> <p>Vzdychla. „Ty máš pořád nějaká poslání, že ano?“</p> <p>„To už je v povaze lidí,“ řekl jsem jí.</p> <p>„Ty teď ale nejsi člověk.“</p> <p>Nemohl jsem se bránit její logice, ale stejně jsme vyrazili na cestu a do Arendie jsme se dostali o dva dny později.</p> <p>Úkoly, které mi zadal pán, zahrnovaly jisté Arendy a pár Tolnedřanů. Tehdy jsem nechápal, proč se můj pán tak zajímá o svatby. Teď už to samozřejmě chápu. Určité osoby se musely narodit a já jsem tam byl pokládat základy.</p> <p>Myslel jsem, že mně přítomnost mé společnice věci spíše ztěžuje, ale jak se ukázalo, byla výhodou, protože když jste vkročili do arendské vesnice nebo tolnedranského města s urostlým vlkem po boku, lidé si vás hned všimli a její přítomnost většinou přiměla lidi, aby mě poslouchali.</p> <p>Uspořádat svatbu nebylo v těch dobách zas až tak složité. Arendové – a o trochu méně i Tolnedřané – byli dost patriarchálně zaměření a od dětí se očekávalo, že budou v důležitých záležitostech poslouchat svého otce. Díky tomu jsem se jen zřídka musel pokoušet přesvědčit šťastný pár, aby se vzali. Místo toho jsem si promluvil s jejich otci. Byl jsem tehdy dost slavnou osobností. Válku měli všichni stále ještě v živé paměti a já jsem se svými bratry hrál dost velkou roli v tomto konfliktu. Navíc jsem brzy zjistil, že kněžstvo jak v Arendii, tak v Tolnedře může být dost užitečné. Když už jsem celou proceduru párkrát prodělal, vypracoval jsem si určitý systém. Když jsme vlčice a já vstoupili do města, bez meškání jsme vyrazili hledat chrám Nedry nebo Chaldana. Představil jsem se tam a požádal jsem místního kněze, aby mě představil otci, o kterého se jednalo.</p> <p>Samozřejmě, že to nešlo <emphasis>vždycky </emphasis>tak snadno. Čas od času jsem narazil na nějakého tvrdohlavého muže, kterého prostě nezajímala moje volba partnera pro jeho dítě, Když ale došlo na nejhorší, vždycky jsem jim mohl udělat malou ukázku toho, co provádím s věcmi, které mě nazlobí. To bylo většinou dostatečným důvodem, aby se na to díval ze správného pohledu.</p> <p>„Zajímalo by mě, k čemu je tohle všechno třeba,“ zajímala se má společnice, když jsme opuštěli jednu arendskou vesnici poté, co se mi konečně podařilo jednoho obzvlášť tvrdého chlapíka přesvědčit, že štěstí jeho dcery – a jeho zdraví – záleží na její svatbě s jedním mladíkem, kterého jsme pro ni vybrali.</p> <p>„Budou mít děti,“ snažil jsem se to vysvětlit.</p> <p>„To je ale úžasné,“ řekla suše. Vlk umí i to nejjednodušší prohlášení říct pěkně ironicky. „Není to snad obvyklý důvod pro námluvy?“</p> <p>„<emphasis>Naším </emphasis>účelem je, aby se narodili <emphasis>určité </emphasis>děti.“</p> <p>„Proč? Štěně je dost podobné jinému, ne? Povaha se utváří až výchovou, ne pokrevně.“</p> <p>Tak o tomhle jsme se průběžně hádali po celá staletí, a podezírám ji z toho, že se hádala jenom proto, že věděla, jak mě to rozčiluje. Prakticky jsem byl vůdcem naší malé smečky, ale ona by mně nedovolila si moc vyskakovat.</p> <p>Arendie byla v té době dost politováníhodné místo. Instituce robotnictví byla mezi Arendy dobře rozvinuta už před válkou s Angaraky a oni si ji přinesli s sebou, když se přemístili na západ. Nikdy jsem dost dobře nechápal, proč se někdo podvolí být hlavně robotníkem, ale předpokládám, že by to mohlo nějak souviset s arendskou povahou. Arendové si vzájemně vyhlašují válku pod sebemenší záminkou a obyčejný rolník potřebuje u sebe <emphasis>někoho, </emphasis>kdo by ho ochránil před bojechtivými sousedy.</p> <p>Území, která předtím Arendové obývali ve střední části kontinentu, byla otevřená a pole byla už dlouho obdělávaná. Jejich novým domovem byl hustý les, takže museli vykácet veškeré stromy před tím, než mohli začít něco pěstovat. Tohle byla práce, která připadla na robotníky. Vlčice a já jsme si brzy zvykli vídat nahé lidi porážející stromy. „Docela by mě zajímalo, proč si kvůli tomu svlékají kůži,“ řekla mi při jedné příležitosti. Ve vlčtině neexistuje žádné slovo pro 'oblečení,' takže musela improvizovat.</p> <p>„Protože oni mají pouze jednu věc, kterou mohou dát na sebe. Odkládají si je, když buší do těch stromů, protože nechtějí, aby si je během práce poškodili.“ Rozhodl jsem se, že nebudu zabíhat do chudoby robotníků nebo ceny za plátěnou košili. Tahle diskuse byla sama o sobě dost složitá. Jak byste vysvětlil princip vlastnictví zvířeti, které nemá potřebu jakéhokoliv majetku?</p> <p>„Tohle zakrývání a odkrývání těla, které dělají lidé, to je bláznovství,“ prohlásila. „Proč to dělají?“</p> <p>„Aby se zahřáli, když je <emphasis>zima.</emphasis>“<emphasis> </emphasis></p> <p>„Ale oni to dělají, i když není zima. Proč?“</p> <p>„Ze skromnosti, myslím.“</p> <p>„Co to je skromnost?“</p> <p>Vzdychl jsem. Tohle zjevně nikam nevedlo. „Je to prostě zvyk mezi lidmi,“ řekl jsem jí.</p> <p>„Aha. Jestli je to zvyk, pak je to v pořádku.“ Vlci mají neobyčejný respekt ke zvykům. Pak se ale ihned zamyslela nad něčím jiným. „Jestliže je mezi lidmi zvykem si někdy tělo zakrývat a jindy ne, pak to už není zvyk, ne?“</p> <p>Vzdal jsem to. „Ne,“ řekl jsem. „Asi ne.“</p> <p>Padla na bok uprostřed lesa na cestu, po které jsme šli, a po vlčím způsobu se zasmála vyplazeným jazykem.</p> <p>„Co se děje?“</p> <p>„Je docela zábavné sledovat nestálost tvých lidských myšlenek,“ odpověděla. „Kdybys měl svou skutečnou podobu, myšlenky by ti nedělaly takové problémy.“ Byla stále přesvědčena, že jsem skutečně vlk a častá změna podoby nebyla nic jiného než má osobní přecitlivělost.</p> <p>V lesích Arendie jsme často naráželi na téměř všudypřítomné bandy psanců. Ne <emphasis>všichni </emphasis>robotníci ochotně přijali svou situaci. Nemám rád, když na mě lidé míří šípy, takže když se to stalo podruhé, přeměnil jsem se vždycky ve vlka hned, jakmile jsme byli z dohledu vesnice, kterou jsme právě opustili. Ani ten nejhloupější uprchlý robotník se nebude hádat s párem urostlých vlků. To je jedna z věcí, které mi byly vždycky protivné. Lidé se mě <emphasis>vždycky </emphasis>snaží rušit, když mám něco na práci. Proč mě prostě nemůžou nechat na pokoji?</p> <p>Po několika letech jsme se vydali dolů do Tolnedry a já pokračoval ve své práci dohazovače svateb, až jsem nakonec skončil v Tol Nedranu.</p> <p>Neobtěžujte se s hledáním na mapě. Před začátkem druhého tisíciletí jméno změnili na Tol Honet.</p> <p>Vím, že většina z vás Tol Honet už viděla, ale určitě byste ho nepoznali v původním stavu. Válka s Angaraky naučila Tolnedřany vážit si míst, která se dala bránit, a ostrov uprostřed Nedrány – 'řeky Nedrovy' – se jim zdál být ideálním místem pro výstavbu města. Teď už je to možná v pořádku, ale když se tam tehdy usadili, mělo to místo hodně nedostatků. Teď už na tom pracují pět tisíc let, tak předpokládám, že už většinu vrásek vyhladili.</p> <p>Když jsme tam ale já s vlčicí šli poprvé, bylo to vlhké a bažinaté místo často sužované záplavami. Postavili kolem ostrova docela bytelnou zeď z kmenů a domy uvnitř byly postaveny také z kmenů a měly doškové střechy – podle mého názoru otevřená pozvánka ohni. Ulice byly úzké, klikaté a bahnité; a docela upřímně, to místo smrdělo jako otevřená žumpa. Zejména mojí společnici to dost vadilo, protože vlci mají dobře vyvinutý čich.</p> <p>Hlavním důvodem pro mou přítomnost v Tolnedře bylo zkontrolovat počátky honetského rodu. Nikdy jsem Honety neměl zvlášť rád. Mají na sebe přehnaně pozitivní názor a já nikdy neměl rád lidi, kteří se na mě dívají svrchu. Má nechuť vůči nim možná způsobila, že jsem byl trochu unáhlený k otci budoucího ženicha, jehož syn si musel vzít dceru řemeslníka, který se živil budováním krbů. Honetská rodina prostě <emphasis>musela </emphasis>mít nějakou dědičnou zručnost v práci s kameny. Kdyby ne, Tolnedranská říše by nikdy nevznikla a my jsme ji později nutně potřebovali. Nezatěžoval bych vás tímhle vším, ale právě tato situace názorně ukazuje, jak důležité byly naše přípravy v těch dnech.</p> <p>Poté, co jsem ženichova otce pouštěním hrůzy přinutil přijmout svatbu, kterou jsem navrhl jeho synovi, jsme s vlčicí opustili Tol Nedran – přívozem, protože se tehdy ještě nedostali ke stavění mostů. Jak si vzpomínám, převozník nás vzal příšerně na hůl, ale byl to koneckonců Tolnedřan, takže se to dalo čekat.</p> <p>Konečně jsem dokončil rozmanité úkoly, které mi pán zadal, a tak jsme s vlčicí zamířili na východ k tolnedranským horám. Bylo načase vrátit se do Údolí, ale já se nechtěl vracet skrz zem Ulgů. Nechtěl jsem jít ani <emphasis>poblíž </emphasis>země Ulgů dokud nezjistím, co se tam vlastně stalo. Nakonec jsme se ale v horách zdrželi, když už jsme se tam dostali. Má společnice se bavila lovením jelenů a zajíců, ale já jsem trávil čas hledáním jeskyně, o které nám pán říkal při několika příležitostech. Věděl jsem, že je tam někde v horách, takže jsem se nějaký čas věnoval průzkumu. Neplánoval jsem nic určitého až ji najdu, ale chtěl jsem prostě vidět místo, kde bohové žili když tvořili svět.</p> <p>Abych byl upřímný, tohle nebyla první příležitost, kdy jsem tu jeskyni hledal. Pokaždé, když jsem procházel těmi horami, jsem si vyčlenil asi týden na prohledání okolí. Koneckonců, spatřit domov bohů, to by bylo něco.</p> <p>Samozřejmě, že jsem ji nikdy nenašel. Na tohle bylo třeba Gariona – o mnoho, mnoho let později. Mělo se tam stát něco moc důležitého a já jsem do toho nepatřil.</p> <p>Když jsme se s vlčicí dostali do Údolí, byl už Beldin z Mallorey zpátky, ale Belzedar s ním nebyl. Postrádal jsem svého malého ošklivého bratra po to století nebo jak dlouho to vlastně byl v Mallorey. Byla mezi námi nějaká zvláštní pouta a ačkoli se to zdá podivné, měl jsem rád jeho společnost.</p> <p>Porozprávěl jsem o svých úspěších s pánem a pak jsem mu vyložil, s čím jsme se setkali v zemi Ulgů. Vypadal stejně zaraženě jako jsem byl tehdy já.</p> <p>„Je možné, že Ulgové udělali něco, čím popudili svého boha, pane?“ zeptal jsem se. „Něco tak závažného, že si nad většinou z nich umyl ruce a opět vypustil příšery?“</p> <p>„Ne, můj synu,“ odpověděl Aldur a zavrtěl svou postříbřenou hlavou. „Nedělal – nemohl – by to udělat.“</p> <p>„Už jednou změnil svůj názor, pane,“ připomněl jsem mu. „Nechtěl žádného člověka, když za ním přišel první Gorim do Prolgu, jestli si dobře vzpomínám. Gorim ho musel dlouho sužovat, než se konečně smiloval. Asi ode mě není hezké to zmiňovat, ale současný Gorim není zrovna příjemný. Uráží <emphasis>mě</emphasis> jediným pohledem. Jenom nebesa vědí, jak protivný může být, jakmile začne mluvit.“</p> <p>Aldur se zlehka usmál. „To není od tebe hezké, Belgarate,“ řekl mi. Pak se ale zasmál. „Musím se ale přiznat, že já sám s tebou plně souhlasím. Ale ne, Belgarate, on je velice trpělivý. Ani ten, kdo je momentálně Gorimem, by ho tak nedokázal rozzlobit. Pokusím se vyšetřit tuhle nepříjemnou záležitost a řeknu ti svoje zjištění.“</p> <p>„Děkuji ti, pane,“ řekl jsem na odchodu. Pak jsem se stavil u Beldina, abych ho k sobě pozval na pár žejdlíků a trochu řeči. Cestou domů jsem si prozíravě od dvojčat vypůjčil soudek piva.</p> <p>Beldin se po schodech vydrápal nahoru do mého pokoje na vrcholu věže a vyprázdnil svůj první žejdlík, aniž by se nadechnul. Potom říhnul a beze slova mi ho podal, abych ho znovu naplnil.</p> <p>Nabral jsem ze soudku další pivo a pak jsme si sedli ke stolu naproti sobě. „Tak?“ začal jsem.</p> <p>„Tak co?“ Tak tohle byl Beldin.</p> <p>„Co se děje v Mallorey?“</p> <p>„Můžeš to trochu upřesnit? Mallorea je dost velké místo.“ Vlčice přispěchala a položila mu čumák do klína. Vždycky měla z jakéhosi důvodu Beldina ráda. Nepřítomně ji drbal za ušima.</p> <p>„Co dělá Torak?“ zeptal jsem se trochu drsně.</p> <p>„Teď hoří.“ Beldin nasadil svůj padoušský škleb. „Myslím, že pánův bratr bude hořet hodně, hodně dlouho.“</p> <p>„Stále to ještě pokračuje?“ byl jsem trochu překvapen. „Byl bych si myslel, že už do dneška bude oheň pryč.“</p> <p>„Ne viditelně. Teď už neuvidíš žádné plameny, ale Spálená tvář stále ještě hoří. Orb s ním byl velice nespokojen a je to koneckonců kámen. Kameny nejsou proslulé svým odpouštěním. Torak tráví většinu času tím, že řve bolestí.“</p> <p>„Není to ostuda?“ řekl jsem velice neupřímně.</p> <p>Beldin se na mě zase zašklebil. „Konečně,“ pokračoval, „poté co rozdělil svět přinutil své Angaraky, aby uložili Orb do železné krabice tak, aby se na něj nemusel dívat. Pouhý pohled na něj asi působí ještě horší plameny. Ten oceán, který vytvořil, honil Angaraky stejně rychle, jako honil nás, takže utíkali na východ s vlnami za patama. Všechny jejich svatý místa pohltila voda, když oceán stoupnul, a buď si museli vytvořit žábry nebo najít nějakou vyvýšeninu.“</p> <p>„Zjišťuji, že dokážu snášet jejich nepohodu s obdivuhodným klidem,“ řekl jsem samolibě.</p> <p>„Belgarate, ty už jsi až příliš mnoho času strávil s Alorny. Dokonce už mluvíš jako jeden z nich.“</p> <p>Pokrčil jsem rameny. „Alornové nejsou ve skutečnosti až tak špatní… když už si na nejednou zvykneš.“</p> <p>„Snad radši ani ne. Vždycky mě pěkně nabroušej.“</p> <p>„Co se stalo potom?“</p> <p>„Ta exploze, kterou jsme viděli, když se voda přelila přes vařící lávu, valící se z praskliny zemské kůry, dost znatelně poznamenala strukturu směrem na východ. Teď je dost mezi místem, kde býval Korim a kde je Kell, obrovská bažina.“</p> <p>„Kell tam pořád je?“</p> <p>„Kell tam byl vždycky, Belgarate, a asi vždycky bude. V Kellu bylo město ještě dřív, než většina z nás slezla ze stromů. Ta bažina tam není dlouho, ale Angarakům se podařilo probít se skrz. Torak sám byl dost zaměstnán křičením, takže jeho armádní velitelé museli převzít zodpovědnost na sebe. Netrvalo jim dlouho, aby zjistili, že všechno to svinstvo není moc vhodné pro lidské obydlení.“</p> <p>„Dost mě překvapuje, že se o to vůbec starali. Angarakové milují ošklivost.“</p> <p>„Každopádně se strhla dost velká hádka mezi generály a Grolimy, jak jsem pochopil. Grolimové doufali, že by moře mohlo klesnout a oni všichni by se mohli vrátit do Korimu. Koneckonců tam byly oltáře. Generálové byli prozíravější. Věděli, že voda prostě neklesne. Přestali ztrácet čas hádáním a nařídili armádě vyrazit na pochod na severozápad a vzít s sebou zbytek Angaraků. Odpochodovali a nechali Grolimy stát na břehu, jak toužebně zírali směrem ke Korimu.“ Znovu říhnul a podával mi prázdný žejdlík.</p> <p>„Přece víš, kde to je,“ řekl jsem mu kysele.</p> <p>„Ty nejsi moc dobrý hostitel, Belgarate.“ Vstal, doklopýtal k soudku a naplnil si žejdlík až po okraj, přičemž mi zacákal celou podlahu pivem. Pak se škobrtal zpátky, „Grolimové nejsou právě šťastní z rozhodnutí generálů. Chtěli jít zpátky, <emphasis>jenže…. </emphasis>Kdyby se vraceli sami, neměli by už koho vraždit kromě sebe navzájem a <emphasis>tak </emphasis>zbožní zase nejsou. Takže se vydali na hon za hlavní skupinou a snažili se je řečněním obrátit nazpět. To rozzlobilo generály a vyskytlo se hodně ošklivých incidentů. Myslím, že tohle načalo rozpad angaracké společnosti.“</p> <p>„Cože?“ řekl jsem omráčeně.</p> <p>„Mluvím snad jasně, Belgarate. Začíná ti selhávat sluch? Slyšel jsem, že se to vám, staříkům, stává.“</p> <p>„Co tím myslíš 'rozpad angaracké společnosti'?“</p> <p>„Rozpadá se to ve švech. Dokud ještě úřadoval Torak, Grolimové si vždycky prosadili svou. Během války ale generálové ochutnali moc a to se jim líbilo. Když je Torak vyřazen, nemají už Grolimové žádnou autoritu; většina Angaraků má na Grolimy stejný názor jako Belsambar. Buď jak buď, generálové vedli Angaraky skrz hory, až přišli do nížiny víceméně obyvatelné. Vybudovali velký vojenský tábor na místě, které pojmenovali Mal Zet a rozestavili kolem hlídky, aby udrželi Grolimy z dosahu. Nakonec se Grolimové vzdali a odvedli <emphasis>své </emphasis>následovníky dál na sever, kde vybudovali jiný tábor. Nazvali ho Mal Yaska. Takže teď máme v Mallorey dva odlišné druhy Angaraků. Vojáci v Mal Zetu jsou jako vojáci všude na světě; náboženství u nich není na prvním místě. Fanatici v Mal Yasce tráví tolik času modlením k Torakovi, že se ještě nedostali ke stavění domů.“</p> <p>„To bych tedy nevěřil, že se tohle může stát,“ řekl jsem. „Alespoň ne mezi Angaraky. Náboženství bývalo jedinou věcí, na kterou byli schopni myslet.“ Pak mě něco napadlo. „Jak reagoval Belsambar, když jsi mu tohle řekl?“</p> <p>Beldin pokrčil rameny. „Nevěřil mi. Nemůže přijmout skutečnost, že se angaracká společnost narušila. Náš bratr má právě teď dost problémů, Belgarate. Myslím, že cítí nějakou podivnou rasovou vinu. On<emphasis> je </emphasis>koneckonců Angarak a Torak <emphasis>skutečně </emphasis>utopil víc než polovinu lidstva, Možná by sis s ním měl radši promluvit – přesvědč ho, že to opravdu není jeho vina.“</p> <p>„Uvidím, co budu moct dělat,“ slíbil jsem. „Takže takhle se věci mají v Mallorey?“</p> <p>Zasmál se. „Ale, ne. Zlepšuje se to. Asi před dvaceti lety se Torak přestal litovat a vrátil se mu rozum. Kdyby to bývalo dřív, prostě by Mal Zet zadupal do bahnité louže a nechal by ho tak, ale teď musí myslet na jiné věci. Ukradl sice Orb, ale nemůže s ním nic dělat. Ta frustrace z něj dělá víc než blázna. Prošel Mal Zetem a Mal Yaskou, sebral své nejfanatičtější uctívače a odešel na daleké severozápadní pobřeží – až nahoru, k území Karandů. Když se tam dostali, přikázal svým příznivcům, aby mu postavili věž – ze železa.“</p> <p>„Železa?“ řekl jsem nedůvěřivě. „Železná věž by nevydržela ani deset let. Začala by rezivět dřív, než bys ji vůbec stačil dokončit.“</p> <p>„Myslím, že jí to zakázal. Torak má z jakéhosi důvodu rád železo. Možná, že ho to napadlo kvůli té krabičce, ve které schovává Orb. Myslím, že má <emphasis>takový </emphasis>pocit, že když kolem Orbu nakupí hodně železa, oslabí ho natolik, že bude schopen ho kontrolovat.“</p> <p>„To je absolutní nesmysl!“</p> <p>„Mě neobviňuj. To je Torakův nápad, ne můj. Lidé kteří šli s ním, tam postavili město a Torak ho zahalil do mraků – nejchmurnější místo, jaké jsi kdy viděl. Angarakové ho nazvali Ktol Mišrak – Město nekonečné noci. Torak už není zdaleka tak hezký jako býval – ne s chybějící polovinou tváře – takže se možná zkouší schovat. Oškliví lidé to někdy dělají. Já už jsem se ošklivej narodil, takže jsem na to zvyklej. To je zhruba všechno, Belgarate. Angarakové teď mají tři města, Ktol Mišrak, Mal Yaska a Mal Zet a jdou třemi různými cestami. Torak je tak zaměstnán snahou podřídit si Orb, že se ani vůbec nezajímá, co se děje v Mal Yasce nebo Mal Zetu. Angaracká společnost se rozpadá a nemohlo se to stát lepší tlupě lidí. Jo, ještě jedna věc. Toraka jsme evidentně uchvátili. Rozhodl se přijmout vlastní učedníky.“</p> <p>„Ale? Kolik?“</p> <p>„Zatím tři. Možná jich potom bude víc. Myslím, že válka naučila Toraka, že mít kolem pár učedníků je užitečná věc. Před válkou se nijak nezajímal o dělení moci. ale to se asi změnilo. Věděl jsi, že obyčejný kněz ztrácí jakoukoli moc, jakmile překročí hranice vlastní země.“</p> <p>„Dost dobře ti nerozumím.“</p> <p>„Bohové se čas od času nevyhnou podvádění. Každý z nich vybavil své kněze určitou omezenou mocí. Pomáhá to udržet víru na úrovni. Obyčejný Grolim – nebo nějaký kněz Nedry či Chaldana a Salmissry určitě má <emphasis>nějaké </emphasis>schopnosti, aby mohl dělat podobné věci jako my. Jakmile ale opustí oblast obývanou vyznavači jejich vlastního boha, jejich schopnosti jsou v tahu. <emphasis>Učedník ji </emphasis>naopak může využít, ať už jde kamkoliv. To je ten důvod, proč jsme mohli v Korimu pracovat. Torak poznal naši cenu a začal shromažďovat vlastní učedníky.“</p> <p>„Nevíš kdo to je?“</p> <p>„Dva z nich jsou bývalí Grolimové – Urvon a Ktačik. Nemohl jsem zjistit nic o tom třetím.“</p> <p>„Kde byl během toho všeho Belzedar?“</p> <p>„Nemám ani nejmenší tušení. Poté, co jsme tam doletěli a přeměnili se do vlastní podoby, udal mi několik chabých výmluv, jako že chce prozkoumat celý kontinent a pak se vydal na východ. Od té doby jsem ho neviděl. Jednu věc ti ale řeknu.“</p> <p>„Ale? Jakou?“</p> <p>„Něco ho určitě hryže. Už se nemohl dočkat, až se ode mě odtrhne.“</p> <p>„Máš už takový vliv na některé lidi, bratře.“</p> <p>„Moc vtipný, Belgarate. Moc vtipný. Kolik piva ti ještě zbylo?“</p> <p>„Jenom to, co je v soudku. Dal jsi tomu docela zabrat.“</p> <p>„Už jsem měl ohromnou žízeň. Už jsi někdy ochutnal angaracký pivo?“</p> <p>„Pokud se pamatuju tak ne.“</p> <p>„Snaž se mu vyhnout, jestli můžeš. No, jestli už jsme tady dojeli, můžu vždycky zajít ke dvojčatům, alespoň doufám.“ Pak říhnul, zvedl se a opět se naklonil k soudku s pivem.</p><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>8.</strong></p> <p>Přišel k nám od západu a zprvu jsme si mysleli, že je slepý, protože měl oči zakryté pruhem látky. Podle jeho oblečení jsem poznal, že je to Ulgo. Tyhle kožené košile s kapuci jsem už viděl v Prolgu. Trochu mě překvapilo, že ho tu vidím, protože pokud nám bylo známo, byli Ulgové vyvražděni. Vyšel jsem ven ho uvítat jeho vlastním jazykem. <emphasis>„Yad ho, groja UL</emphasis>,“ řekl jsem.</p> <p>„<emphasis>Vad mir shum.“</emphasis></p> <p>Ucuknul. „To není třeba,“ řekl mi normální řečí. „Gorim mě naučil vašemu jazyku.“</p> <p>„To je štěstí,“ řekl jsem trochu kajícně. „Já nemluvím moc dobře řečí Ulgo.“</p> <p>„Ano,“ řekl s lehkým úsměvem, „všiml jsem si toho. Ty musíš být Belgarat.“</p> <p>„Nebyl to úplně můj nápad. Máš nějaké problémy s očima?“</p> <p>„To světlo mě bolí.“</p> <p>Podíval jsem se vzhůru na oblohu. „Dneska není zas až tak jasno.“</p> <p>„Pro tebe možná ne,“ řekl. „Pro mě je to oslepující. Můžeš mě zavést k vašemu pánovi? Mám pro něj nějaké informace od svatého Gorima.“</p> <p>„Samozřejmě,“ souhlasil jsem okamžitě. Třeba se teď konečně dozvíme, co se skutečně stalo v zemi Ulgů. „Je to tudy,“ řekl jsem mu a ukázal jsem na pánovu věž. Asi jsem to udělal automaticky. Nejspíš nemohl mé gesto vidět se zakrytýma očima. I když na druhou stranu, možná mohl; vypadalo to, že mu nedělá žádné potíže mě následovat.</p> <p>Belsambar byl u našeho pána. Náš tajemný angaracký bratr byl čím dál malomyslnější od té doby, co se rozpadl svět. Čas od času jsem se neúspěšně snažil mu pozvednout náladu, takže jsem nakonec pánovi navrhl, že by možná nebylo na škodu, kdyby se <emphasis>on </emphasis>pokusil Belsambara rozveselit.</p> <p>Aldur Ulga přivítal zdvořile. <emphasis>„Yad ho, groja UL.“ </emphasis>Jeho přízvuk byl podstatně lepší než můj.</p> <p>„<emphasis>Yad ho, groja UL,</emphasis>“ odpověděl Ulgo. „Mám zprávy od Gorima svatého ULa.“</p> <p>„Hladovím po slovech vašeho Gorima,“ řekl na to Aldur. Ulgové se snaží být upjatí a formální a Aldur znal všechny patřičné zdvořilé odpovědi. „Jak se daří služebníkům mého otce?“</p> <p>„Ne moc dobře, božský Aldure. Dolehla na nás katastrofa. Poškození země pobláznilo všechna zvířata, která s námi žila v míru už od té doby, co nás první Gorim zavedl do Prolgu.“</p> <p>„Takže <emphasis>takhle </emphasis>to tedy bylo!“ vykřikl jsem.</p> <p>Podíval se na mě trochu zmateně.</p> <p>„Šel jsem přes svatou zemi Ulgů před pár lety a hrulginové a algrotové se mě snažili ulovit. Prolgu bylo opuštěné a dračice se nad ním vznášela jako na hlídce. Co se stalo, příteli?“</p> <p>Pokrčil rameny. „Já osobně to neviděl,“ odpověděl. „Bylo to dřív než jsem se narodil, ale mluvil jsem s našimi nejstaršími a ti mi pověděli, že poškození země otřáslo okolními horami. Zprvu si prý mysleli, že to nebylo nic jiného než obyčejné zemětřesení, ale svatý UL promluvil se starým Gorimem a pověděl mu, co se stalo v Korimu. Nedlouho potom příšery napadly ulgský lid. Starý Gorim byl zabit eldrakem – strašlivou příšerou.“</p> <p>Aldur vzdychl. „Ano,“ souhlasil. „Já a mí bratři jsme chybovali, když jsme stvořili eldrakyna. Jsem zarmoucen smrtí vašeho Gorima.“ Byla to slušnost, ale myslím, že pán neměl předchozího Gorima o nic raději než já.</p> <p>„Neznal jsem ho, první mezi božskými,“ přiznal Ulgo s lehkým pokrčením ramen. „Naši nejstarší mi pověděli, že se zem ještě nepřestala třást a chvět a příšery už se na nás vrhly. Dokonce i lesní panny nějak zdivočely. Ulgové se stáhli do Prolgu protože si mysleli, že se příšery zaleknou svatých míst, ale nestalo se tak. Pronásledovaly lidi i tam. Pak nám UL odhalil jeskyně.“</p> <p>„Jeskyně,“ zauvažoval Aldur. „Samozřejmě. Dlouho jsem přemýšlel o významu těch jeskyní pod Prolgu. Teď už je mi to jasné. Taky mi nebylo jasné, proč se nemohu spojit s myslí mého otce, když mi Belgarat řekl o svém podivném dobrodružství v ulgských horách. Jesliže byl se svými lidmi v jeskyních, pak jsem špatně směroval svou mysl. Obdivuji jeho moudrost. Jsou tam ULovi služebníci v bezpečí?“</p> <p>„Úplně, božský Aldure. Svatý UL seslal na jeskyně své kouzlo a příšery se bály nás tam následovat. Žijeme v těch jeskyních od té doby, co se země zatřásla.“</p> <p>„Kletba tvého bratra sahá velice daleko, pane,“ řekl Belsambar temně. „Dokonce i zbožní lidé Ulgu pocítili jeho žihadlo.“</p> <p>Aldurova tvář ztvrdla. „Je to přesně tak, jak říkáš, můj synu,“ souhlasil. „Můj bratr Torak se bude zodpovídat za hodně věcí.“</p> <p>„A jeho lidé také, pane,“ dodal Belsambar. „Všichni Angarakové se podílejí na jeho vině.“</p> <p>Kéž bych byl tehdy věnoval větší pozornost tomu, co Belsambar říkal a tomu jeho nepřítomnému pohledu. Bylo příliš snadné mávnout nad Belsambarovou náladou rukou. Byl zcela tajuplný a takoví jsou vždycky dost podivíni.</p> <p>„Můj Gorim mi nařídil, abych vás zpravil o tom, co se přihodilo ve svatém Ulgu,“ pokračoval náš návštěvník. „Poprosil mě, abych tě požádal o odeslání zprávy tvým bratrům. Svatý Ulgo už není pro lidi bezpečný. Příšery pobíhají horami a lesy a zabijí a sežerou každého, kdo se jim objeví v dohledu. Ulgové se už neodvažují na povrch a zůstanou ve svých jeskyních, kde jsou bezpeční.“</p> <p>„Aha, takže proto tě bolí světlo do očí, že?“ zeptal jsem se ho. „Narodil ses a vyrostl v téměř úplné tmě.“</p> <p>„Je to tak jak říkáš, Prastarý Belgarate,“ odpověděl. To bylo poprvé, kdy mě tak někdo oslovil. Přišlo mi to trochu urážlivé. Přece jsem nebyl až <emphasis>tak </emphasis>starý – nebo snad ano?</p> <p>„Tímto jsem splnil úkol Gorimem mně zadaný,“ obrátil se Ulgo na mého pána. „Nyní tě žádám o dovolení, abych se směl vrátit do jeskyní svého lidu, protože popravdě řečeno, světlo tohoto vnějšího světa je pro mě utrpením. Moje oči mě bodají až do samého mozku jako dvojice nožů.“ Byl to poetický dareba, to se musí nechat.</p> <p>„Počkej ještě chvíli,“ řekl mu Aldur. „Brzy padne noc a ty budeš moci vyrazit na cestu v době, kdy by pro nás byla tma, ale pro tebe to bude jen mírnější světlo.“</p> <p>„Budu se řídit tvou radou, nejbožštější,“ souhlasil Ulgo.</p> <p>Nakrmili jsme ho – což znamená, že ho nakrmila dvojčata. Beltira a Belkira mají jakousi posedlost pořád něco krmit.</p> <p>Každopádně náš Ulgo odešel hned, jak slunce zapadlo a byl už přes půl hodiny pryč, když mě napadlo, že nám vlastně ani neřekl své jméno.</p> <p>Belsambar a já jsme popřáli pánovi dobrou noc a pak jsem se svým angarackým bratrem šel k jeho věži v houstnoucím šeru. „Pokračuje to stále dál a dál, Belgarate,“ řekl mi melancholicky.</p> <p>„Copak?“</p> <p>„Zkaženost světa. Už to nikdy nebude to samé, jako to bývalo.“</p> <p>„To ale nikdy nebylo. Svět se mění každým dnem. Každou noc někdo umírá a každé ráno se někdo jiný rodí. Vždycky to tak bylo.“</p> <p>„To jsou ale přirozené věci, Belgarate. To, co se děje teď, je zkažené, ne přirozené.“</p> <p>„Myslím, že to přeháníš, bratře. Už jsme přece zažili špatné časy. Nástup zimy není až tak příjemný, když se nad tím zamyslíš, a jaro přesto znovu přijde.“</p> <p>„Nemyslím, tentokrát ne. Tahle zima bude stále horší s přibývajícími roky.“ Mystik <emphasis>cokoliv </emphasis>přemění v metaforu. Metafory jsou někdy užitečné, ale mohou zajít příliš daleko.</p> <p>„Zima vždycky přejde, Belsambare,“ řekl jsem mu. Kdybychom si tím nebyli jisti, nemělo by přece žádný smysl žít dál, ne?“</p> <p>„<emphasis>Má </emphasis>to<emphasis> </emphasis>nějaký smysl, Belgarate?“</p> <p>„Ano, má. Ze zvědavosti, když už nic jiného. Ty nechceš vědět, co se stane zítra?“</p> <p>„Proč? Bude to jen horší.“ Vzdychl. „Tohle už pokračuje hrozně dlouhou dobu, Belgarate. Vesmír se rozpadl, když ta hvězda explodovala a Torak teď rozbil svět vedví. Příšery v zemi Ulgů jsou poblázněné, ale já si myslím, že lidi se zbláznili taky. Kdysi, před hodně dlouhou dobou, byli Angarakové stejní jako ostatní lidé. Torak nás zkazil, když dal Grolimům nad námi moc. Pak byl Torak sám zkažen svou hanebnou touhou po pánově Orbu.“</p> <p>„Zjistil ale, že to byla chyba.“</p> <p>„Nijak ho to ale nezměnilo. Stále touží po nadvládě nad Orbem, i když ho zmrzačil. Jeho touha přinesla světu válku a ta zkazila zbytek lidstva. Viděl jsi mě, když jsem poprvé přišel do Údolí. Věřil bys tehdy, že budu schopen upalovat lidi zaživa?“</p> <p>„Měli jsme prostě problém, Belsambare. <emphasis>Všichni </emphasis>jsme hledali nějaké řešení.“</p> <p>„Ale byl jsem to já, kdo na Angaraky vrhl ohnivý déšť. <emphasis>Ty </emphasis>bys to neudělal – dokonce ani <emphasis>Beldin </emphasis>ne – ale<emphasis> já </emphasis>to udělal. A když jsme začali upalovat mé příbuzné, Torak se zbláznil. Nerozbil by svět a neutopil by polovinu lidstva, kdybych ho k tomu nedohnal.“</p> <p>„My <emphasis>všichni </emphasis>jsme dělali věci, které se mu nelíbili, Belsambare. Nemůžeš to celé připisovat sobě.“</p> <p>„Ty asi nechápeš, co chci říct, Belgarate. My <emphasis>všich</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ni </emphasis>jsme byli zkaženi událostmi. Svět se stal krutým a tak se i z <emphasis>nás </emphasis>stali krutí lidé. Svět už není poctivý. Není to nic víc než prohnilá a prožraná slupka toho, čím kdysi býval. Věčná noc se blíží a my nic nezmůžeme, abychom ji odvrátili.“</p> <p>Došli jsme k úpatí jeho věže. Položil jsem mu ruku na rameno. „Jdi si lehnout, Belsambare,“ řekl jsem mu. „Ráno to už nebude vypadat tak zle, až vyjde slunce.“</p> <p>Podíval se na mě se slabým melancholickým úsměvem. „<emphasis>Jestli </emphasis>vyjde.“ Pak mě objal. „Sbohem, Belgarate,“ řekl.</p> <p>„Nemyslel jsi 'dobrou noc'?“</p> <p>„Možná.“ Pak se otočil a vešel do své věže.</p> <p>Bylo právě těsně po půlnoci, když jsem byl probuzen hromovou detonací a velkým zábleskem jasného světla. Vyskočil jsem z postele a hnal jsem k oknu – abych v nevěřícném úžasu zíral na trosky Belsambarovy věže. Teď už z ní zbýval jen pahýl, ze kterého směrem vzhůru tryskal proud ohně. Ten hluk a oheň byly už tak dost zlé, ale já najednou cítil obrovskou prázdnotu, jako kdyby mi někdo ze samé duše něco vytrhl. Věděl jsem, co to je. Už jsem nikdy neměl pocit Bel-sambarovy přítomnosti.</p> <p>Opravdu nejsem schopen říct, jak dlouho jsem ztuhle stál u okna a omráčeně zíral na tu hrůzu, která se právě objevila.</p> <p>„Belgarate! Pojď sem dolů!“ To byl Beldin. Viděl jsem ho jasně jak stojí u mojí věže.</p> <p>„Co se to stalo?“ křičel jsem na něj dolů.</p> <p>„<emphasis>Říkal </emphasis>jsem ti přece, abys na Belsambara dohlídnul! Právě se odporoučel ze světa! Je pryč, Belgarate! Belsambar je pryč!“</p> <p>V tu chvíli jakoby se na mě zřítil svět. Belsambar byl tak trochu podivín, ale stále to byl můj bratr. Obyčejní lidé, kteří žijí obyčejné životy, nikdy nemohou pochopit, jak hluboce se s nějakou osobou můžete sžít v průběhu tisíciletí. Zvláštním způsobem mě Belsambarovo dobrovolné vymazání ze světa poznamenalo. Byl bych raději ztratil ruku nebo nohu než svého tajemného angarackého bratra a vím, že ostatní bratři cítili téměř to samé. Beldin celé dny plakal a dvojčata nebyla k utišení.</p> <p>Ten pocit prázdnoty který mě přepadl, když Belsambar ukončil svůj život, se šířil po celém světě. Dokonce i Belzedar a Belmakor, kteří byli oba v Mallorey, když se to stalo, to cítili a se zármutkem dorazili asi týden poté, ačkoli si nejsem jist, co si mysleli, že mohou udělat. Belsambar byl pryč a neexistoval žádný způsob, jak bychom ho mohli získat zpět.</p> <p>Utěšovali jsme našeho pána, jak nejlépe jsme mohli, ačkoli ve skutečnosti jsme nemohli udělat nic, co by zmírnilo jeho utrpení a smutek.</p> <p>Ani byste si to nepomysleli, kdybyste se na něj podívali, ale Beldin <emphasis>měl </emphasis>určitý smysl pro jemnost. Počkal, až Belzedar vyšel z pánovy věže a pak mu teprve začal nadávat za jeho chování v Mallorey. Belmakor a já jsme byli náhodou u toho a oba jsme byli překvapeni výmluvností našeho postiženého bratra. 'Nezodpovědný' bylo tak asi nejjemnější slovo které použil. Pak už to všechno bylo mnohem horší.</p> <p>Belzedar zcela tiše poslouchal jeho nadávky, což mu vůbec nebylo podobné. Z jakéhosi důvodu ho zřejmě Belsambarova smrt zasáhla ještě hůře, než jsme pocítili my. To neznamená, že my ostatní jsme netruchlili, ale Belzedarův zármutek byl přehnaný. Se zcela netypickou pokorou se Beldinovi omluvil… ačkoli nemohu říct, že by to nějak pomohlo. Beldin byl pěkně rozjetý a nehodlal skončit jen proto, že Belzedar přiznal své chyby. Dokonce se pak začal opakovat a tehdy do toho jemně zasáhl Belmakor. „Co jsi <emphasis>dělal </emphasis>v Mallorey, brachu?“ optal se Belzedara.</p> <p>Belzedar pokrčil rameny. „Co asi? Snažil jsem se získat zpět pánův Orb.“</p> <p>„Není to náhodou trochu nebezpečné, drahý hochu? Torak je pořád ještě bůh, jak víš, a jestli tě chytí, dá si tvoje játra k snídani.“</p> <p>„Myslím, že už jsem přišel na způsob, jak se k němu dostat,“ odpověděl Belzedar.</p> <p>„Nebuď idiot,“ vyštěkl na něj Beldin. „Pán má už tak dost zármutku i bez toho, že se necháš zabít při provádění nějakého nedopečeného plánu.“</p> <p>„Je už úplně upečený, Beldine,“ odpověděl Belzedar chladně. „Dost dlouho jsem promýšlel všechny detaily. Ten plán <emphasis>bude </emphasis>fungovat a je to jediný způsob, jak můžeme kdy získat Orb zpátky.“</p> <p>„Tak si to teda poslechneme.“</p> <p>„Ne, to si nemyslím, Nepotřebuju žádnou pomoc a už vůbec nepotřebuju nějaké vměšování.“ Potom se otočil na patě a odešel směrem ke své věži, provázen Beldinovými kletbami.</p> <p>„Dost by mě zajímalo, co to chystá,“ uvažoval Belmakor.</p> <p>„Něco bláznivého,“ řekl Beldin kysele. „Belzedar není právě nejrozumnější člověk a byl posedlý pánovým Orbem už od prvního okamžiku, kdy ho spatřil. Občas to vypadá, jako kdyby to bylo jeho, co Torak ukradl.“</p> <p>„Tak ty sis toho taky všiml, jak vidím,“ řekl Belmakor se slabým úsměvem.</p> <p>„<emphasis>Všiml si </emphasis>toho? Jak by to mohlo někomu <emphasis>uniknout? </emphasis>Co jsi <emphasis>ty </emphasis>dělal v Mallorey?“</p> <p>„Ve skutečnosti jsem se chtěl podívat, co se stalo s mými lidmi.“</p> <p>„No? Co se stalo?“</p> <p>„Torak jim nijak nepomohl, když rozpoltil svět.“</p> <p>„Nemyslím, že by se o něco takového pokoušel. Co se stalo?“</p> <p>„Nemůžu si být úplně jistý. Melcenie byla ostrovním královstvím u východního pobřeží, a když Torak začal měnit světový zeměpis, podařilo se mu potopit asi polovinu těch ostrovů. To mým soukmenovcům trochu znepříjemnilo situaci. Jsou teď všichni namačkáni na tom malém prostoru, který jim zůstal. Vytvořili výbor, aby se na to podíval.“</p> <p>„<emphasis>Cože </emphasis>vytvořili?“</p> <p>„To je ta první věc, na kterou Melcenové myslí, když se vyskytne krize jakéhokoliv druhu, brachu. Dává nám to pocit řešení… a vždycky můžeme výbor obvinit, když se něco nepovede.“</p> <p>„To je ta nejsměšnější věc, kterou jsem kdy v životě slyšel.“</p> <p>„Samozřejmě, že je. My Melcenové už jsme prostě směšní lidé. Je to součást našeho půvabu.“</p> <p>„A s čím vyrukoval výbor?“ zajímal jsem se.</p> <p>„Prostudovali problém ze všech úhlů – trvalo to asi deset let – a pak předali svou zprávu vládě.“</p> <p>„A na copak přišli?“ vyzvídal jsem dál.</p> <p>„Ta<emphasis> </emphasis>zpráva byla pět set stran dlouhá, Belgarate. Trvalo by mi celou noc, než bych ti ji vyložil.“</p> <p>„Tak to shrň.“</p> <p>„No, podstatou té zprávy je, že Melcenská říše potřebuje větší prostor.“</p> <p>„To jim trvalo deset let, než přišli na <emphasis>tohle?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>vyrazil Beldin nevěřícně.</p> <p>„Melcenové jsou dost důkladní, brachu. Šli ještě dál a navrhli, že bychom měli expandovat na kontinent.“</p> <p>„Není už náhodou obydlený?“ zeptal jsem se.</p> <p>„No, je, ale všichni obyvatelé podél východního pobřeží jsou stejně dalského původu – když nemluvíme o dalekém severu, kde je země Karandů – takže je tu určitá příbuznost. Císař vyslal své emisary k našim bratrancům do Rengelu a Celanty, aby prozkoumali možná řešení naší šlamastiky.“</p> <p>„Kdypak začala válka?“ zeptal se Beldin otupěle.</p> <p>„Ó, žádná válka nebyla, brachu. My Melcenové jsme na to moc civilizovaní. Císařovi vyslanci vysvětlili těm malým králíčkům výhody vstoupení do Melcenské říše… a <emphasis>nevýhody </emphasis>odmítnutí.“</p> <p>„Výhružky myslíš?“ nadhodil Beldin,</p> <p>„No, ani bych to nenazýval výhružkami, brachu. Vyslanci byli samozřejmě velice slušní, ale podařilo se jim vyjádřit myšlenku, že by císař byl velice rozladěn, kdyby nedostal, co chtěl. Ti malí králové to pochopili téměř okamžitě. Stejně ale poté, co si Melcenové zřídili opěrné body v Rengelu a Celantě, obsadili Daršivu a Peldan. Gandahar jim ale dělá trochu problémy. Lidé v džunglích Gandaharu si ochočili slony a se sloní kavalerií se špatně vypořádává. Jsem si ale jist, že na něco přijdou.“</p> <p>„Myslíš, že se budou roztahovat i na území Dalů?“ zeptal jsem se ho.</p> <p>Belmakor zavrtěl hlavou. „To by nebyl ani trochu dobrý nápad, Belgarate.“</p> <p>„Proč? Nikdy jsem neslyšel, že by Dalové byli obzvlášť bojechtiví lidé.“</p> <p>„To nejsou, ale nikdo se zdravým rozumem si nezačíná s Daly, Jsou to specialisté na tajemství a už vynalezli všechny způsoby jak znepříjemnit život někomu, kdo by náhodou chtěl na jejich území. Už jsi někdy slyšel o Urvonovi?“</p> <p>„To je jeden z Torakových učedníků, ne?“</p> <p>„To je on. Víceméně kontroluje Grolimy v Mal Yasce a Ktačik se stará o Kthol Mišrak. No, a před pár lety chtěl Urvon udělat průzkum původních obyvatel Mallorey a tak poslal Grolimy, aby se porozhlédli. Ti, které poslal do Kellu se nevrátili. Stále ještě se potulují pod tou velkou horou v jejím stínu… slepí a šílení. Samozřejmě, že nikdy nemůžeš poznat jestli je Grolim blázen; oni nejsou dost rozumní ani ze začátku.“</p> <p>Beldin už zase vyštěkl ten svůj ošklivý smích. „Tohle můžeš zopakovat, bratře.“</p> <p>„Co teda dělají Dalové v Kellu?“ vyptával jsem se zvědavě.</p> <p>„Všechno možný… kouzlení, čarodějnictví, věštění, astrologii.“</p> <p>„Nesnaž se mi namluvit, že se pořád zabývají <emphasis>tímhle </emphasis>starým nesmyslem.“</p> <p>„Nejsem si tak úplně jistý, že je to nesmysl, brachu. Astrologie je doménou proroků, a ti jsou na špici společnosti v Kellu. Kell existoval vždycky a nemá nic, co bys mohl nazvat vládou. Prostě všichni dělají to, co jim proroci řeknou, že mají dělat.“</p> <p>„Už jsi někdy potkal nějakého proroka?“ ptal se Beldin.</p> <p>„Jednoho… jednu mladou ženu s páskou přes oči.“</p> <p>„Jak mohla číst ve hvězdách, když byla slepá?“</p> <p>„Neřekl jsem, že byla slepá, brachu. Zjevně tu pásku sundává, jen když chce číst v knize nebes. Byla to dost divná holka, ale všichni Dalové ji poslouchali… ačkoli mi to, co říkala, nedávalo moc smysl.“</p> <p>„To je obvyklý případ lidí, kteří předstírají, že vidí budoucnost,“ poznamenal Beldin. „Mluvit v hádankách je dobrý způsob, jak se vyhnout nařčení z podvodu.“</p> <p>„Já si nemyslím, že jsou to podvodníci, Beldine,“ nesouhlasil Belmakor. „Dalové mi řekli, že se ještě žádný prorok nemýlil v tom, co se stane. Proroci myslí v pojmu věků. Druhý věk začal, když Torak rozdělil svět.“</p> <p>„<emphasis>By</emphasis><emphasis>la </emphasis>to určitá zapamatováníhodná událost,“ řekl jsem. „Alornové toho dne začali počítat svůj kalendář. Myslím, že jsme právě v roce sto třicet osm… nebo tak nějak.“</p> <p>„Bláznovství!“ odfrkl Beldin.</p> <p>„Alespoň mají o čem přemýšlet, a nebudou vyhledávat boje se svými sousedy.“</p> <p>Vlčice přiběhla přes louku. „Zajímalo by mě, kdy už přijdeš domů,“ řekla mi jedovatě.</p> <p>„Je to s ní skoro stejně zlý jako s manželkou, co?“ poznamenal Beldin.</p> <p>Vycenila na něj tesáky. Nikdy jsem si nemohl být jistý, když takhle rozuměla všemu, co jsme si povídali.</p> <p>„Vrátíš se do Mallorey?“ zeptal jsem se Belmakora.</p> <p>„To si nemyslím, brachu. Myslím, že se místo toho mrknu na Maragy. Mám radši Maragy.“</p> <p>„No, <emphasis>já </emphasis>se vrátím zpátky do Mallorey,“ ozval se Beldin. „Pořád bych rád zjistil, kdo je tím třetím Torakovým učedníkem a navíc bych rád dal pozor na Belzedara – jestli se u něj udržím. Pokaždé, když jsem se objevil, mi nějak vzal roha.“ Podíval se na mě. „A co budeš dělat ty?“</p> <p>„Právě teď radši půjdu domů… dřív než mi moje přítelkyně zaboří tesáky do lýtka a odtáhne mě tam.“</p> <p>„Myslel jsem to trochu obecněji, Belgarate.“</p> <p>„Ještě si nejsem úplně jistý. Myslím, že se tady nějakou dobu zdržím – než pro mě pán vymyslí nějakou jinou práci.“</p> <p>„Tak co,“ ozvala se zas vlčice, „půjdeš domů nebo ne?“</p> <p>„Ano, drahá,“ vzdychl jsem a zakoulel zoufale očima.</p> <p>V Údolí bylo dost prázdno poté, co nás Belsambar opustil. Beldin a Belzedar byli v Mallorey a Belmakor se zdržoval dole v Maragoru, kde bavil maragské ženy, to jsem si skoro jistý. Tím pádem už zbývali jen dvojčata a já, abychom zůstali u pána. Platila mezi námi jakási nepsaná dohoda, že dvojčata zůstanou vždycky pánovi nablízku. Tenhle náš zvyk začal už v době, kdy Torak ukradl pánův Orb. Já jsem se ale během následujících století dost toulal po světě. Stále ještě zbývalo na vyřízení dost svateb… a příležitostně vražda.</p> <p>Vás to šokuje? To by ale nemělo. Nikdy jsem nepředstíral, že jsem nějaký svatoušek a ve světě prostě <emphasis>byli </emphasis>lidi, kteří byli dost nepohodlní. Neřekl jsem pánovi, co vlastně dělám… ale on se taky neptal. Nebudu<strong> </strong>ztrácet svůj čas – nebo váš – nějakými nepřesvědčivými omluvami. Byl jsem veden nezbytností, a tak jsem dělal, co bylo nezbytné.</p> <p>Léta ubíhala. Byl bych přešel své třítisící narozeniny, aniž bych si toho vůbec všimnul, kdyby mi to má společnice nepřipomněla. Nevím proč, ale vždycky pamatovala na moje narozeniny, a to bylo dost podivné. Vlci si všímají ročních období, ne roků, ale ona nikdy nezapomněla na ten den, který už pro mě neměl žádný větší význam.</p> <p>Toho rána jsem z postele vyklopýtal se zakaleným zrakem. Dvojčata a já jsme předešlou noc cosi slavili. Seděla a dívala se na mě s tím hloupě vyplazeným jazykem. Není nejlepším začátkem dne, když se mi někdo vysmívá. „Smrdíš,“ poznamenala.</p> <p>„Prosím, nech toho,“ řekl jsem. „Nějak se dnes ráno necítím dobře.“</p> <p>„Podivuhodné. Včera v noci ses cítil báječně.“</p> <p>„To bylo předtím. Tohle je teď.“</p> <p>„Docela by mě zajímalo, proč tohle děláš. Víš dobře, že ti příští ráno nebude dobře.“</p> <p>„Je to prostě zvyk.“ Už jsem za ta léta zjistil, že prostě věci přejít jako 'zvyk' byl nejlepší způsob, jak ji uzemnit.</p> <p>„Aha. Rozumím. No, jestli je to zvyk pak myslím, že je to v pořádku. Jsi dnes starší, víš to?“</p> <p>„Dneska se cítím mnohem, <emphasis>mnohem </emphasis>starší.“</p> <p>„Tvá matka tě tohoto dne před dlouhou dobou vrhla.“</p> <p>„To už mám zas narozeniny? Už teď? Kam ten čas mizí?“</p> <p>„Za námi – nebo vpřed. Záleží na tom, jak se na to díváš.“ Věřili byste, že tahle složitá myšlenka vyšla z huby vlka?</p> <p>„Ty už jsi teď se mnou docela dlouhou dobu.“</p> <p>„Co to je čas pro vlka? Další den je podobný tomu předchozímu, nebo ne?“</p> <p>„Jak si vzpomínám, poprvé jsme se potkali na pastvinách severu předtím, než byl svět rozbit.“</p> <p>„Bylo to tak nějak, jo.“</p> <p>Provedl jsem v duchu rychlé kalkulace. „Tak asi tisíc mých narozenin už přešlo od té doby.“</p> <p>„No a?“</p> <p>„Žijí vlci normálně takhle dlouho?“</p> <p>„Ty jsi vlk – někdy – <emphasis>a ty </emphasis>taky žiješ tak dlouho.“</p> <p>„To je něco jiného. Ty jsi velice neobvyklý vlk.“</p> <p>„Díky. Už jsem si myslela, že si toho snad ani nevšimneš,“</p> <p>„To je skutečně úžasné. Nevěřil bych, že bude vlk žít tak dlouho.“</p> <p>„Vlci žijí tak dlouho, jak dlouho se rozhodnou žít.“ Odfrkla. „Byla bych s tebou mnohem spokojenější, kdybys něco udělal s tím zápachem,“ dodala.</p> <p>Vidíš, Polgaro, nebyla jsi první, kdo učinil tenhle objev.</p> <p>O několik let po této události jsem měl zase příležitost změnit podobu z jakéhosi důvodu, který si už dávno nepamatuju. Už si ani nepamatuju, co to bylo za podobu, ale vím, že to bylo na začátku léta. Slunce vrhalo zlaté paprsky do okna mé věže a zalévalo polozapomenuté pokusy a haldy knih a svitků, které se nakupily u zdí, jasným světlem toho ročního období. Byl bych si myslel, že vlčice spala, když jsem to dělal, ale asi jsem se měl lépe přesvědčit. Nic, co jsem kdy udělal, jí neuniklo.</p> <p>Tak tam seděla se svýma zlatýma očima, které se jí ve slunci leskly. „Takže <emphasis>takh</emphasis><emphasis>le </emphasis>to děláš,“ řekla mi. „To je ale jednoduchý.“</p> <p>A hned se proměnila ve sněhobílou sovu.</p><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>9.</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p>Od té doby jsem nikdy neměl klid. Nikdy jsem nevěděl, co na mě bude zírat až se otočím – vlk nebo sova, medvěd nebo motýl. Zjevně ji ohromně bavilo mě lekat, ale s postupem času se mi stále častěji zjevovala v podobě sovy.</p> <p>„Co to máš s těma sovama?“ zavrčel jsem jednoho dne.</p> <p>„Mám ráda sovy,“ vysvětlovala, jako by to byla ta nejjasnější věc na světě. „Během první zimy, když jsem ještě byla malé a hloupé stvoření, jsem honila zajíce a házela jsem přitom s sebou ve sněhu jako štěně, když vtom se ze shora snesla velká bílá sova a sebrala mi zajíce skoro z čelistí. Donesla si ho na blízký strom, jedla ho a házela na mě zbytky. Tehdy jsem si myslela, že by nebylo špatné být sovou.“</p> <p>„Bláznovství.“ Odfrknul jsem.</p> <p>„Možná,“ řekla jemně a natřásala si ocasní peří, „ale baví mě to. Možná, že mě jednoho dne bude nějaká podoba bavit ještě víc.“</p> <p>Ti z vás, kdo znají mou dceru, pochopí, kde přišla k takové zálibě v této podobě. Ani Polgara ani moje žena mi neřeknou, jak spolu komunikovaly během těch hrozných let, kdy už jsem myslel, že jsem Poledru ztratil navždy, ale evidentně spolu mluvily a Poledřina náklonnost k sovám se viditelně setřela. To už se ale předbíhám.</p> <p>Během příštích několika století už byl v Údolí celkem klid. Všechny záležitosti, které jsme potřebovali pro pozdější události už byly zařízené, a tak jsme jen tak přešlapovali na místě.</p> <p>Jak jsem správně předpokládal, Tol Nedran vyhořel až do základů a moje trápení toho honetského patriarchy se konečně vyplatilo. Jeden z jeho nástupců, toho času podřadný úředníček, měl onu lásku ke stavění, kterou jsem tak pečlivě naočkoval jeho rodu a po pečlivém prozkoumání trosek města přesvědčil ostatní obyvatele města, že kamení nehoří zdaleka tak rychle jako kmeny a došky. Je ale těžší než dřevo, a tak než mohli začít se stavěním kamenných budov, museli nejprve nějak zaplnit bažinaté plochy na ostrově uprostřed Nedrany. Přes ostré protesty převozníka vybudovali dvojici mostů, jeden k jižnímu břehu Nedrany a ten druhý k severnímu.</p> <p>Když tedy vyplnili bažiny troskami, začali s vlastními pracemi. No, abych byl k vám upřímný, bylo nám úplně jedno, jestli obyvatelé Tol Honetu bydlí v kamenných domech nebo v papírových chýších. Pro nás byly důležité pracovní oddíly. Představovaly základy pro legie a ty legie jsme později potřebovali. Stavební kámen je příliš těžký, aby ho unesl jeden muž – když tedy nemá ony výhody, které máme já a mí bratři. Standardní pracovní oddíl o deseti mužích se brzy stal základní jednotkou. Když potřebovali přesouvat nějaké obzvlášť velké kameny, spojilo se deset oddílů po deseti – typická setnina. A když potřebovali usadit ty obrovské základní kameny, prostě shromáždili sto oddílů po deseti – zjevná legie. Museli se naučit, jak dohromady spolupracovat, aby mohli tu práci zvládnout a naučili se přijímat rozkazy od svých dozorců. Jsem si jist, že už si to dokážete představit, Můj Honet se stal hlavou celé operace. Stále jsem na něj jaksi hrdý… i když to byl Honet.</p> <p>Tolnedra nebyla v té době zdaleka tak civilizovaná jako je teď… jestli ovšem Se'Nedru můžeme nazvat civilizovanou. Vždycky a v jakékoli společnosti se najdou lidé, kteří si raději to, co chtějí, vezmou od ostatních, místo aby si na to vydělali sami, a Tolnedra v tom nebyla žádnou výjimkou. Na venkově byly tlupy plenících loupežníků, a když se jedna z těchto tlup pokusila přejít jižní most, aby mohla vyloupit Tol Nedran, přikázal můj kameník svým oddílům, aby odhodili nástroje a pozdvihli zbraně. Ten zbytek, jak oni říkají, je historie. Můj chráněnec si okamžitě uvědomil, co vytvořil, a tak vznikl sen o říši.</p> <p>Poté, co honetský kameník rozšířil oblast pod svou kontrolou na dvacet mil všemi směry, přejmenoval své rodné město na Tol Honet a prohlásil se Ran Honetem I, císařem celé Tolnedry – trochu velkolepý titul pro muže jehož 'říše' měla jen asi čtyři sta čtverečních mil – to vám říkám – ale byl to začátek. Cítil jsem se docela spokojený s tím, jak se věci vyvinuly.</p> <p>Neměl jsem ale čas nějak vysedávat a gratulovat si, protože právě v těch dobách vypukly občanské války v Arendii. Do Arendie jsem investoval hodně svého snažení a nechtěl jsem, aby mnou založené rodiny byly vymazány v průběhu bojů. Tři nejvýznamější města v Arendii, Vo Mimbre, Vo Wacun a Vo Astur byly založeny poměrně brzy a každé město bylo i se svým okolím ovládáno hrabětem. Nejsem si jist, zda by se v Arendii objevila myšlenka jediného krále, kdyby na jihu neexistoval příklad v podobě první Honetské dynastie. Nedlouho poté totiž hrabě z Vo Asturu vyvolal konflikt tím, že se prohlásil za krále Arendie.</p> <p>Občanská válka ale byla dostatečným problémem. V každém ze tří hrabství jsem založil nějaké rodiny a teď bylo mou nejhlavnější starostí jim zabránit, aby se vzájemně utkaly na bojišti. Kdyby například Mandorallenův předek zabil Lelldorinova, nikdy bych mezi těmi dvěma nemohl sjednat mír.</p> <p>Jako by v Arendii nebylo zmatků dost, stáda hrulginů a smečky algrotů pravidelně podnikaly výpady do východní Arendie, aby se poohlédli po něčem – někom – k snědku. Ulgové se schovávali v podzemních jeskyních, takže oblíbeného jídla těchto příšer bylo v jejich domovině dost málo.</p> <p>Poprvé jsem tohle zjistil, když jsem jakoby vedl barona z Vo Mandoru, Mandorallenová předka, směrem k bojišti. Nechtěl jsem, aby se dostal na bojiště, takže jsem ho vedl dlouhou oklikou. Byli jsme tudíž blízko hranice s Ulgolandem a algrotové zaútočili.</p> <p>Mandorin byl Mimbrat až do morku kostí a on i jeho vazalové byli zcela oděni do brnění, které je chránilo před jedovatými tesáky algrotů.</p> <p>Mandorin vzkřikl výstrahu ke svým vazalům, sklopil své hledí a s připraveným kopím vyrazil.</p> <p>Některé rysy se prostě dědí.</p> <p>Algrotova odvaha je odrazem nálady smečky, nikoliv jednotlivce, takže když Mandorin a jeho jednotky začali pobíjet algroty, odvaha smečky se vytratila. Nakonec utekli zpátky do lesa.</p> <p>Mandorin se doširoka šklebil když zvedl hledí. „Veselá srážka, Věčný Belgarate,“ řekl vesele. „Nedostatek jejich bojovnosti nás ale připravil o větší zábavu.“</p> <p><emphasis>Arendov</emphasis><emphasis>é!</emphasis></p> <p>„Měl bys raději poslat zprávu o tomto incidentu, Mandorine,“ řekl jsem mu. „Dej každému v Arendii vědět, že příšery ze země Ulgů táhnou směrem k tomuto lesu.“</p> <p>„Dám vědět každému Mimbratovi,“ přislíbil. „Bezpečnost Wacitů a Astuřanů mě nezajímá.“</p> <p>„Jsou to přece tvoji krajané, Mandorine. Už to by tě mělo přimět, abys je varoval.“</p> <p>„Jsou to moji nepřátelé,“ řekl tvrdohlavě.</p> <p>„Jsou to ale lidé. Pouhá slušnost by tě měla přinutit abys je varoval, a <emphasis>ty jsi </emphasis>slušný muž.“</p> <p><emphasis>Tohle </emphasis>upoutalo jeho pozornost. Chvíli se tvářil utrápeně, ale pak se konečně probral. „Bude to tak, jak říkáš, Věčný,“ slíbil. „Stejně si ale myslím, že by to nebylo zapotřebí.“</p> <p>„Ale?“</p> <p>„Až ukončíme naši záležitost s Astuřany, já osobně bych se s několika svými společníky vydal na výpravu do hor v zemi Ulgo. Domnívám se, že by nebyl až takový problém vyhubit tyhle obtížné příšery.“</p> <p>Ani sám Mandorallen by to neřekl jinak.</p> <p>Bylo to asi patnáct set let po rozpadu světa, když se vrátil Beldin, aby nás informoval o Torakovi a jeho Angaracích. Belmakor zanechal svých radovánek v Maragoru a připojil se k nám, ale stále ani památky po Belzedarovi. Shromáždili jsme se v pánově věži a usadili jsme se na své oblíbené židle. Myslím, že skutečnost, že Belzedarova židle byla prázdná, nás všechny znepokojovala.</p> <p>„Nějakou dobu panoval v Mallorey naprostý chaos,“ začal svou zprávu Beldin. „Grolimové v Mal Yasce vybírali své oběti takřka výhradně mezi velícími důstojníky armády a generálové zatýkali a popravovali každého Grolima, kterému se mohli dostat na kobylku, přičemž jim přisuzovali nejrůznější okázalé prohřešky. Nakonec už Torakovi došla trpělivost a zarazil to.“</p> <p>„Škoda,“ zamumlal Belmakor. „Co s tím udělal?“</p> <p>„Svolal nejvyšší armádní velení a grolimskou elitu do Kthol Mišraku a sdělil jim ultimátum. Řekl jim, že jestliže nepřestanou s tou malou soukromou válkou, můžou se všichni pěkně čile sebrat a přestěhovat se do Kthol Mišraku, kde je bude mít pěkně na očích. Tohle je okamžitě zaujalo. V Mal Zetu a Mal Yasce mohli žít alespoň v jakési pseudoautonomii a podnebí v těch dvou městech ještě není až tak zlé. Kthol Mišrak je jako předměstí samého pekla. Je to na jižním konci arktické bažiny a je to tak daleko na severu, že den tam v zimě trvá jen dvě hodiny – jesliže tomu, co tam přichází po rozednění, můžeme vůbec říkat 'den.' Torak nad tím místem pověsil věčný mrak, takže tam nikdy není úplné světlo. 'Kthol Mišrak' znamená 'Město nekončící noci' a to je skutečně dobrý popis toho místa. Slunce tam nikdy neosvítí zem a jediné, co tam roste, jsou jakési houby.“</p> <p>Beltira se otřásl. „Proč tohle všechno udělal?“ ptal se s nechápavým výrazem.</p> <p>Beldin pokrčil rameny. „Kdo ví, proč Torak dělá všechny ty věci? Je to blázen. Možná se snaží schovávat svou tvář. Myslím, že to, co konečně přivedlo Grolimy a generály k rozumu, byla skutečnost, že v Kthol Mišraku se o všechno stará Ktačik. Setkal jsem se s Urvonem a ten umí zmrazit krev v žilách pouhým pohledem. Ktačik má ještě horší pověst.“</p> <p>„Už jsi zjistil, kdo je tím třetím učedníkem?“ zeptal jsem se.</p> <p>Beldin zavrtěl hlavou. „Nikdo o něm nechce moc mluvit. Měl jsem takový pocit, jako by snad nebyl Angarak.“</p> <p>„To by bylo velice nepodobné mému bratrovi,“ hloubal Aldur. „Torak cítí nejhlubší pohrdání nad ostatními lidskými národy.“</p> <p>„Můžu se mýlit, můj pane,“ připustil Beldin, „ale samotní Angarakové jakoby věřili, že není jedním z nich. Každopádně, hrozba nutnosti vrátit se do Kthol Mišraku probudila v Urvonovi jeho lepší stránku a Urvon vládne v Mal Yasce. Začal s generály jednat o míru takřka okamžitě.“</p> <p>„To má Urvon vážně takovou samostatnost?“ zeptal se Belkira.</p> <p>„Do jisté míry ano. Torak se soustřeďuje na Orb a ponechává administrativní drobnosti na svých učednících. Ktačik je absolutním pánem v Kthol Mišraku a Urvon sedí na trůnu v Mal Yasce, Zbožňuje, když je zbožňován. Jediným dalším střediskem moci v angaracké části Mallorey je Mal Zet. Je logické, že Torakův třetí učedník je tam… a pravděpodobně pracuje skrytě. Ať už je to jakkoliv, když Urvon sjednal s generály mír, poslal je Torak domů, ať si dělají co chtějí. Později se dohodly detaily. Grolimové mají absolutní moc v Mal Yasce a generálové v Mal Zetu. Všechna ostatní města a oblasti jsou řízena společně. Ani jedné straně se to moc nelíbí, ale nemají moc na výběr.“</p> <p>„Takhle to tedy je i teď?“ zeptal se Belkira.</p> <p>„Od té doby se to trochu změnilo. Jakmile generálové vyřešili spory s Grolimy, měli volnou ruku a mohli se věnovat Karandům.“</p> <p>„Ošklivá hovada,“ poznamenal Belmakor. „Když jsem poprvé jednoho z nich viděl, nemohl jsem věřit, že to je člověk.“</p> <p>„Teď už byli trochu polidštění,“ řekl mu Beldin. „Angarakové začali mít problémy s Karandy téměř okamžitě, jakmile se vynořili z Dalských hor. Karandové mají jakousi volnou konfederaci sedmi království v severovýchodní čtvrtině kontinentu. Torakův nový oceán tam provedl jisté radikální změny v podnebí. Bývali v Karandii uprostřed doby ledové – hodně sněhu, ledovce a tak, ale všechna ta vařící pára, která se vyvalila z pukliny to všechno rozpustila téměř přes noc. Býval tam malý proud zvaný Magan, který se klikatil z Karandských hor jihovýchodním směrem, dokud se nevlil do oceánu dole v Gandaharu. Když se všechny ty ledovce najednou rozpustily, už to nebyl tak mírný tok. Vyhloubil si koryto napříč třemi čtvrtinami kontinentu. Tohle přimělo Karandy hledat nějaké vyvýšené místo. Naneštěstí se vysočina, kterou si vybrali, náhodou nalézala na území, na které si dělali nárok Angarakové.“</p> <p>„To bych ani neoznačoval za takové neštěstí,“ poznamenal Belmakor. „Jestliže jsou Angarakové zaneprázdněni u Karandů, nebudou otravovat nás.“</p> <p>„To nešťastné přišlo až později,“ řekl mu Beldin. „Dokud měli generálové tahanice s Grolimy, neměli prostě čas starat se o Karandy. Jakmile ale Torak <emphasis>tenhle </emphasis>problém urovnal, generálové přesunuli své vojsko na sever k hranicím karandského království Pallie a potom ho napadli. Karandové pro ně nebyli žádný protivník a byli poraženi asi za měsíc. Grolimové začali brousit své obětní nože, ale generálové chtěli Pallii nechat neporušenou – a platila by jim samozřejmě poplatky. Navrhovali, aby byli Karandové v Pallii převedeni na uctívání Toraka. Tohle pěkně rozzuřilo Grolimy. Jak byli alespoň <emphasis>oni </emphasis>přesvědčeni, ostatní lidské národy bylo dobré jedině zotročit nebo obětovat. No ale abych to zkrátil, Torak to krátce promyslel a přiklonil se na stranu vojáků. Jejich řešení jim jednak poskytuje více uctívačů, navíc bude mít mnohem větší armádu pro případ, že Belar jednou najde nějakou cestu, jak své Alorny zavést na Malloreánsský kontinent. Vypadá to, že z nějakého důvodu Alornové Toraka znervózňují.“</p> <p>„No, víš,“ řekl Belmakor, „na mě mají úplně stejný účinek. Možná, že to má co dělat s jejich sklonem proměnit se při sebemenší provokaci v nebezpečného rváče.“</p> <p>„Torak celou tuhle myšlenku dotáhl ještě o krok dál,“ pokračoval Beldin. „Nespokojil se pouze s Pallii. Přikázal Grolimům vyrazit a přeměnit <emphasis>všechny </emphasis>Karandy. 'Chci je mít všechny,' řekl svým Grolimům. 'Každý, kdo žije na území nekonečné Mallorey se mi bude klanět a jestliže se někdo z vás pokusí vyhnout tomuto vážnému úkolu, pocítí velice tvrdě mou nespokojenost.' Tohle samozřejmě Grolimy získalo a vyrazili do okolí, aby přeměňovali pohany ve věřící.“</p> <p>„To je tedy nepříjemné,“ řekl Aldur. „Dokud měl můj bratr pouze své Angaraky, snadno jsme ho mohli přečíslit. Jeho rozhodnutí přijímat i jiné rasy mění všechny okolnosti.“</p> <p>„No, on zas nemá až takový úspěch, pane,“ radil mu Beldin. „Podařilo se mu získat pro sebe Karandy, hlavně proto, že je jeho armáda lepší než ti vyjící barbaři, ale když se jeho generálové dostali ke hranicím Melcenské říše, narazili přímo na sloní kavalerii. Prý to bylo dost zamotané. Pak se generálové stáhli a udeřili místo toho dolů na Dalasii,“ Podíval se na Belmakora. „Myslel jsem, že jsi říkal, že tam dole mají Dalové města.“</p> <p>„Měli je tam… alespoň když já tam byl naposledy.“</p> <p>„No, tak teď tam nejsou žádný – samozřejmě kromě Kellu. Když tam vpadli Angarakové, nebylo tam nic než vesnice farmářů s hliněnýma chatrčema.“</p> <p>„Proč by to ale dělali?“ ptal se Belmakor, zcela vyveden z míry. „Měli nádherná města. Tol Honet vypadá v porovnání s nimi jako brloh,“</p> <p>„Měli své důvody,“ ujistil ho Aldur. „Zničení jejich měst byl pouze trik jak zabránit Angarakům ve zjištění, jak schopní ve skutečnosti jsou.“</p> <p>„Mně nepřišli až tak rozvinutí,“ řekl Beldin. „Stále ještě obdělávají pole klackem a mají asi tak stejného ducha jako ovce.“</p> <p>„To je taky trik, můj synu.“</p> <p>„Angarakové ale vůbec neměli problémy, když je chtěli převést na svou víru, pane. Myšlenka mít konečně boha po tolika tisíciletích – dokonce i takového jako je Torak – je tam přiváděla po tisících. To byla taky přetvářka?“</p> <p>Aldur přitakal. „Dalové by udělali cokoliv, aby skryli své znalosti před nezasvěcenými.“</p> <p>„Pokoušeli se pak generálové ještě někdy vrátit se do Melcenské říše?“ zeptal se Belmakor.</p> <p>„Po tom prvním pokusu už ne,“ odpověděl Beldin. „Když jsi viděl několik praporů ušlapaných slony, snadno si dokážeš utvořit obrázek. Existují nějaké obchodní cesty mezi Angaraky a Melceny, ale to je asi tak všechno.“</p> <p>„Říkal jsi, že ses setkal s Urvonem,“ ozval se Belkira. „Bylo to v Kthol Mišraku nebo Mal Yasce?“</p> <p>„V Mal Yasce. Já se držím od Kthol Mišraku dál kvůli chandimům.“</p> <p>„Kdo to jsou chandimové?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Bývali to Grolimové. Teď jsou z nich psi – velcí jako koně. Někteří lidé jim říkají Torakovi ohaři.' Hlídají území kolem Kthol Mišraku a čenichají kvůli vetřelcům. Pravděpodobně by mě vyhmátli docela rychle. Byl jsem na okraji Mal Yasky a náhodou jsem viděl od východu přibližovat se Grolima. Probodl jsem mu krk, sebral jsem mu oděv a vnikl jsem do města. Chtěl jsem si to v chrámu trochu omrknout a Urvon mě při tom načapal. Hned mě prokouknul, že nejsem Grolim – poznal můj ohromnej talent, než bys řek švec, až sem čubrněl.“ Z jakéhosi nevysvětlitelného důvodu sklouzl do nářečí používaného mezi Wacitskými robotníky na severu Arendie. Možná to udělal, protože věděl, že mě to naštve a Beldin nikdy nevynechá jedinou příležitost, aby mě pěkné popíchnul.</p> <p>No, to nic. Trvalo by moc dlouho to vysvětlit.</p> <p>„Trochu mě zaskočila jeho přítomnost,“ pokračoval můj trpasličí bratr. „Je to jeden z těch skvrnitejch lidí, co jsou tu a tam vidět. Angarakové mají olivovou tvář – trochu podobnou Tolnedřanům – ale Urvon má všude po těle takový skvrny mrtvolně bílý kůže. Vypadal jako strakatej kůň. Trochu se na mě rozzuřil, ale bál se zavolat stráže a já sem skoro cejtil jeho strach. <emphasis>Náš </emphasis>trénink je mnohem rozsáhlejší než trénink, který Torak poskytl <emphasis>svým </emphasis>učedníkům a Urvon věděl, že ho převažuju – samozřejmě obrazně řečeno. Moc se mi nelíbil, a tak jsem ho přemohl svým kouzlem – a taky tím, že jsem ho ručně popadnul a párkrát sem s nim praštil o zeď. Pak, když se snažil popadnout dech, sem mu řek, že jesli se pokusí zavolat nebo se jenom pohnout, vytrhnu mu střeva doběla rozžhaveným hákem. Pak, abych jeho dojem umocnil, sem mu ten hák ukázal.“</p> <p>„Kde jsi sehnal ten hák?“ zeptal se Beltira.</p> <p>„Přímo tady.“ Beldin zvedl svou sukovitou ruku, lusknul prsty a v dlani měl lesknoucí se hák. „Neni krásnej?“ Zatřepal prsty a hák zmizel. „Urvon mi evidentně uvěřil – i když je dost těžký říct to jistě, protože přímo na místě omdlel. Chvíli jsem přemejšlel, jesli ho nemám pověsit na trám na můj hák, ale pak sem si řek, že jsem tam kvůli pozorování a ne znesvěcování chrámů, tak sem ho nechal válet na podlaze a vyšel jsem zas do krajiny, kde byl lepší vzduch. Grolimský chrámy tak nějak podivně smrděj.“ Na chvíli se přerušil a poškrábal se v podpaží. „Myslím, že radši zůstanu nějakou dobu mimo Malloreu. Urvon nechal mou podobiznu vyvěsit na každým stromu. Výše částky kterou za mě nabízí je lichotivá, ale myslím, že to nechám trochu uležet, než se tam zas vypravím.“</p> <p>„Dobrý nápad,“ zamumlal Belmakor a pak se zhroutil v nezadržitelném návalu smíchu.</p> <p>O několik týdnů později se poměrně dost změnil můj život. Skláněl jsem se právě nad svým pracovním stolem, když má společnice vlétla dovnitř oknem, které jsem nakonec na její neustálé přesvědčování nechával pro ni otevřené, důstojně se usadila na svou oblíbenou židli a proměnila se do své skutečné podoby vlka. „Myslím, že se na nějakou dobu vzdálím,“ oznámila mi.</p> <p>„Ale?“ řekl jsem obezřetně.</p> <p>Dívala se na mě svýma zlatýma očima a ani při tom nemrkla. „Myslím, že bych se zase chtěla mrknout po světě.“</p> <p>„Rozumím.“</p> <p>„Myslím, že se svět hodně změnil.“</p> <p>„Je to možné.“</p> <p>„Možná se jednoho dne vrátím.“</p> <p>„To doufám.“</p> <p>„Tak jo, nashle,“ řekla, proměnila se ve velkou sovu a potom zmizela jediným mávnutím svých velkých křídel.</p> <p>Její přítomnost pro mne někdy bývala utrpením, ale zjistil jsem, že mi hodně chybí. Častokrát jsem se otočil abych jí něco ukázal a zjistil jsem, že už se mnou není. Vždycky mě přepadl takový podivný pocit prázdnoty a smutku, když se mi tohle stalo. Byla už součástí mého života tak dlouho, že to až vypadalo, jako by se mnou byla odjakživa.</p> <p>Pak, asi po dvanácti letech, mě pán povolal do své věže a dal mi za úkol, abych se vydal na daleký sever a podíval se na Morindimy. Jejich praktická cvičení ve vyvolávání démonů ho vždycky zajímala a on evidentně nechtěl, aby se v tom <emphasis>moc </emphasis>vypracovali.</p> <p>Morindimové byli – a soudím, že ještě jsou – mnohem primitivnější než jejich příbuzní, Karandové. Oba dva národy uctívaly démony, ale Karandové už se vypracovali alespoň natolik, že mohli žít cosi podobného normálnímu životu. Morindimové nemohli – a nebudou moct. Klany a kmeny Karandů se snažily stírat vzájemné rozdíly pro obecné blaho hlavně proto, že náčelníci měli větší moc než kouzelníci. Opak byl pravdou u Morindimů a každý kouzelník byl úžasný egoista, který chápal existenci ostatních kouzelníků jako svou osobní urážku. Morindimové žijí kočovně v primitivním kmenovém zřízení a jejich kouzelníci jim život omezují samými rituály a mystickými vizemi. Abych to řekl prostě, Morindim žije ve víceméně neustálém teroru.</p> <p>Cestoval jsem přes Alorii k severnímu pásu hor tam, kde je dnes Gar og Nadrak. Belsambar nás všechny poučil o zvycích platných mezi těmi divochy poté, co tam před mnoha lety prováděl průzkum, takže jsem víceméně věděl jak se tvářit a chovat, abych vypadal jako Morindim. Protože jsem chtěl pokud možno co nejvíc zjistit o jejich praxi vyvolávání démonů, rozhodl jsem se, že nejlepší způsob bude stát se učněm některého jejich kouzelníka.</p> <p>Zastavil jsem se na kraji jejich rozlehlé bažinaté nížiny na dostatečné dlouhou dobu, abych se mohl namaskovat, ztmavil jsem si kůži a ozdobil jsem se jakýmisi imitacemi tetování. Pak, když už jsem se zabalil do kůží a dotvořil svůj vzhled pery, jsem se vydal hledat nějakého kouzelníka.</p> <p>Pečlivě jsem svůj oděv doplnil o znaky hledače – čelenku z bílé kůže a rudě natřený oštěp ověšený pery – jako součást svého maskování, protože Morindimové považují za nešťastné plést se do cesty nějakému hledači. Při jedné či dvou příležitostech jsem ale musel použít své kouzelné schopnosti, abych přesvědčil zvědavého – či bojovného – jedince, že je lepší mě nechat na pokoji.</p> <p>Náhodou jsem asi po týdnu narazil na jednoho možného učitele v té neúrodné pustině. Hledač je stejně většinou adept na kouzelníka a jeden hřmotný chlápek s vlasy vyčesanými nad lebku mě oslovil, právě když jsem se brodil přes jeden z těch početných toků, které protékají arktickou pustinou. „Máš na sobě znaky hledače,“ řekl vyzývavým tónem, když jsme oba stáli až po pás v ledovém proudu.</p> <p>„Ano,“ odpověděl jsem jakoby oddaně. „Nežádal jsem o to. Prostě to na mě přišlo.“ Pokora a váhavost se asi stávají rysy povahy mladých.</p> <p>„Pověz mi své vidění.“</p> <p>Docela rychle jsem odhadl toho ramenatého, vlasatého a trochu páchnoucího kouzelníka, No, ono toho zas nebylo až tolik k oceňování. „Bylo to ve snu,“ řekl jsem. „Viděl jsem krále pekla sedět na uhlí pekelnosti a on ke mně promluvil a řekl mi, abych se vydal napříč dlouhým a širokým Morindikem a hledal toho, který byl vždy skryt. To je moje hledání.“ Byla to samozřejmě hrozná zpatlanina, ale myslím, že ho slovo 'pekelnosť – které jsem na místě vymyslel – zaujalo.</p> <p>Vždycky jsem to takhle uměl se slovy.</p> <p>„Jestliže máš přežít své hledání, přijmu tě za svého učně… a svého otroka.“</p> <p>Už jsem měl lepší nabídky, ale rozhodl jsem se nesmlouvat. Byl jsem tu kvůli učení, ne abych napravoval špatné vychování.</p> <p>„Vypadáš váhavě,“ pozoroval.</p> <p>„Nejsem nejchytřejším z lidí, pane,“ přiznal jsem, „a mám jen malé zkušenosti s magií. Byl bych raději, kdyby toto břímě bylo uloženo někomu jinému.“</p> <p>„Teď ale leží na tobě,“ zařval na mě. „Hleď na dar, který ti mohu dát.“ Rozpáleným ukazováčkem rychle na hladině nakreslil jakýsi obrazec a zjevně si ani nevšiml, že ho rychlý proud řeky odnesl ještě dřív, než ho vůbec stačil dokončit.</p> <p>Vyvolal Pána démonů, jednoho z učedníků Krále pekla. Když teď nad tím tak přemýšlím, myslím, že to byl Mordja. Potkal jsem Mordju o mnoho let později a <emphasis>připadal </emphasis>mi nějaký povědomý. „Co to činíš?“ zeptal se tím svým příšerným hlasem.</p> <p>„Přivolal jsem tě, abys mě poslouchal,“ prohlásil můj budoucí poradce a zcela ignoroval skutečnost, že jeho ochranný obrazec byl v té době už půl míle po proudu.</p> <p>Mordja – jestli to tedy byl Mordja – se zasmál. „Podívej se na hladinu vody, blázne,“ řekl. „Už tam pro tebe není žádná ochrana. A proto –“ Vytáhl jednu obří šupinatou ruku, popadl mého budoucího 'pána' a ukousl mu hlavu. „Trochu malá,“ poznamenal, když svýma zubama drtil lebku a mozek. Nedbale odhodil ještě se chvějící mrtvolu a upřel své zhoubné oči na mě.</p> <p>V tu chvíli jsem docela spěšně opustil scénu.</p> <p>Později jsem našel méně vášnivého kouzelníka, který byl ochoten mě přijmout. Byl velice starý, což byla výhoda vzhledem k tomu, že kouzelníkův učedník se zároveň stává otrokem svého 'pána' na celý život. Žil osaměle v kupolovitém stanu potaženém kůžemi pižmoně, který stál na štěrkové neplavce u jednoho dravého toku. Jeho stan byl obklopen kuchyňskými zbytky a odpadky, protože měl takový zvyk vyhazovat odpad dveřmi místo toho, aby ho zakopával. V zadní části náplavky byla houština zakrnělých keřů, které byly v létě obklopeny mračny komárů.</p> <p>Hodně si pro sebe mumlal a nedávalo to moc smysl, ale nějak jsem si dal dohromady, že jeho klan byl vyhlazen během jedné z válek, které velmi často a snadno propukají mezi Morindimy.</p> <p>Mé pohrdání 'kouzlením' v porovnání s tím, co děláme my, se datuje právě od toho období. Kouzlení zahrnuje mnoho zcela nesmyslného huhlání, jednoduchých karnevalových triků a symbolů načmáraných na zemi. Nic z toho není samozřejmě ve skutečnosti zapotřebí, ale Morindimové věří, že ano, a tak to tak je.</p> <p>Můj smradlavý starý 'pán' se mnou začal u diblíků – malých nechutných věcí asi po kolena. Když už jsem je dobře zvládal, přešli jsme k ďáblíkům a potom na zlé obry. Asi tak po šesti letech konečně usoudil, že jsem zralý, abych vlastnoručně vyzkoušel pravého démona. Nepříjemně upřímným způsobem mě upozornil, že asi svůj první pokus nepřežiju. Poté co jsem viděl, jak dopadl můj první 'pán,' jsem měl docela dobrou představu o čem mluví.</p> <p>Prošel jsem celým tím zcela nesmyslným rituálem a pak jsem vyvolal svého démona. Nebyl to moc <emphasis>velký </emphasis>démon, ale byl tak akorát velký, na jakého jsem si tehdy troufnul. Celé tajemství vyvolávání démonů spočívá v tom, že je musíte udržet omezené ve <emphasis>vaší </emphasis>představované formě a ne jim dovolit nabýt jejich skutečnou podobu. Dokud je budete udržovat zavřené ve vaší představě o jejich podobě, musí vás poslouchat. Jestliže se jim podaří se uvolnit a nabýt jejich skutečné podoby, jste v průšvihu.</p> <p>Vážně vám radím, abyste to nezkoušeli.</p> <p>Ať už je to jak chce, mně se podařilo udržet svého středně velkého démona pod kontrolou, takže se nemohl obrátit proti mně. Přikázal jsem mu provést pár jednoduchých triků – změnit vodu v krev, zapálit kámen, zničit asi tak akr trávy – znáte ten typ triků o kterých mluvím – a pak, protože už jsem byl <emphasis>vážně </emphasis>dost unavený ze shánění potravy, jsem ho odeslal na lov s příkazem, aby přinesl pár samiček pižmoně. S velikým hučením a vytím vzal nohy na ramena a asi za půl hodiny nebo trochu později se vrátil s takovým množstvím jídla, které stačilo pro mne a mého 'pána' na celý měsíc. Pak jsem ho poslal zpátky do pekel.</p> <p>Já jsem mu ale poděkoval a to ho zjevně trochu víc rozrušilo.</p> <p>Starý kouzelník byl úplně uchvácen, ale nedlouho potom se rozstonal. Během jeho poslední nemoci jsem o něj pečoval, jak nejlépe jsem mohl a poté, co zemřel, jsem mu vystrojil slušný pohřeb. Tehdy jsem se rozhodl, že už jsem toho zjistil právě tolik, kolik jsme vědět potřebovali, a tak jsem zahodil svůj převlek a šel jsem domů.</p> <p>Na své cestě zpět do Údolí jsem narazil na menší, pečlivě doškami zastřešenou chaloupku v háji obřích stromů na břehu nějaké říčky. Bylo to už na severním okraji Údolí a tou cestou jsem předtím šel už mockrát. Přísahal bych, že tam ten domek nikdy předtím nebyl. Navíc jsem si byl téměř jistý, že kromě našich věží v Údolí nebyla v okruhu pěti set mil ani jedna živá duše. Dost mě zajímalo, kdo si postavil obydlí na tak opuštěném místě, a tak jsem se vydal ke dveřím, abych prozkoumal tyhle drsné pionýry.</p> <p>Byl tam ale pouze jeden obyvatel a to navíc mladá žena, i když možná ne až tak mladá. Měla světlehnědé vlasy a podivně zlaté oči. Kupodivu neměla žádné boty a já si všimnul, že má pěkná chodidla.</p> <p>Stála ve dveřích, když jsem se k ní přibližoval – skoro jako by mě očekávala. Představil jsem se a prozradil jsem jí, že jsme sousedi – což na ní neudělalo moc velký dojem. Pokrčil jsem rameny a pomyslel jsem si, že je asi z těch lidí, kteří jsou raději sami. Už jsem se s ní chtěl rozloučit, když mě pozvala na večeři. To je na tom to nejpodivnější. Nebyl jsem nijak zvlášť hladový, když jsem se blížil k té chaloupce, ale jakmile se zmínila o jídle, měl jsem hlad jako vlk.</p> <p>Vnitřek domu byl upravený a veselý a byly tam patrné všechny ty drobné známky, které okamžitě prozradí, že v chalupě žije žena, a které takové chalupy odlišují od zaneřáděných chatrčí obývaných muži. Bylo to o trochu větší než plyne z výrazu 'chalupa' a i když mi do toho nic nebylo, zajímalo mě, na co potřebuje tolik místa.</p> <p>Měla v oknech závěsy – samozřejmě – a hliněné nádoby plné lesních květin měla v oknech i na dubovém stole. V krbu vesele plápolal oheň a nad ním bublal a skytal velký kotlík. Nádherná vůně vycházela z toho kotlíku i z bochníků čerstvě upečeného chleba na krbu.</p> <p>„Zajímalo by mě, jestli se umyješ, než půjdeš k jídlu,“ navrhla docela slušně.</p> <p>Abych byl upřímný, vůbec mě to nenapadlo.</p> <p>Pochopila mé váhání jako známku souhlasu. Přinesla mi džber vody ohřáté v krbu, nějakou látku na způsob ručníku a kostku hnědého domácího mýdla. „Tam venku,“ ukázala mi na dveře.</p> <p>Vyšel jsem tedy opět ze dveří, postavil jsem džber na stupínek vedle dveří a opláchl jsem si ruce a obličej. Pak mě ještě napadlo, že bych si mohl sundat tuniku a vymydlit si taky hrudník. Pečlivě jsem se utřel ručníkem, oblékl jsem si tuniku a opět jsem vešel.</p> <p>Přičichla si. „Mnohem lepší,“ řekla spokojeně. Pak ukázala na stůl. „Posaď se,“ řekla mi. „Přinesu ti jídlo.“ Vyndala z kredence hliněný talíř a tiše přitom bosá přecházela po pečlivě vydrhnuté podlaze. Pak se sklonila ke krbu, naplnila mi talíř po okraj a přineslo mi jídlo, jaké jsem už léta nejedl.</p> <p>Její lehce familiérní chování ani nevypadalo tak divně, ale jakoby přemohlo ten nepříjemný pocit, když se setkáme s někým cizím.</p> <p>Poté, co jsem se najedl – možná víc, než jsem měl – jsme si povídali a já jsem zjistil, že tahle světlovlasá žena měla neobvykle dobrý vkus. Což znamená, že souhlasila s většinou mých názorů.</p> <p>Už jste si toho někdy všimli? Svůj odhad inteligence někoho jiného téměř zcela zakládáme na tom, jak se jeho myšlení shoduje s tím naším. Jsem si jist, že jsou ve světě lidé, kteří se mnou ve většině věcí hluboce nesouhlasí a já mám dost rozumu abych uznal, že to třeba nemusí být <emphasis>úplní </emphasis>idioti, ale jasně dávám přednost společnosti lidí, kteří se mnou souhlasí.</p> <p>Možná byste si o tom chtěli popřemýšlet.</p> <p>Užíval jsem si její společnosti, a tak jsem se snažil najít omluvu, abych nemusel odejít. Byla to podivuhodně hezká žena a její vůně mi úplně zamotala hlavu. Řekla mi, že se jmenuje Poledra a mně se líbilo, jak to jméno zní. Zjistil jsem, že se mi na ní líbí skoro všechno. „Zajímalo by mě, jak říkají <emphasis>tobě</emphasis>“ zeptala se mě poté, co se sama představila.</p> <p>„Jsem Belgarat,“ odpověděl jsem, „a jsem prvním učedníkem boha Aldura.“</p> <p>„Jak podivuhodné,“ poznamenala a pak se zasmála a dotkla se mého ramene, jako bychom se znali už léta.</p> <p>Tak jsem se pár dní zdržel v její chaloupce a pak jsem jí s lítostí oznámil, že se musím vrátit do Údolí a sdělit pánovi, co jsem tam na severu zjistil.</p> <p>„Půjdu s tebou,“ řekla mi. „Podle toho co jsi říkal jsou v Údolí k vidění podivuhodné věci a já jsem vždycky bývala zvědavá.“ Pak za sebou zavřela dveře svého domku a odešla se mnou do Údolí.</p> <p>Pán nás kupodivu očekával a zdvořile uvítal Poledru. Nikdy jsem si nebyl zcela jistý, ale zdálo se mi, jako by si mezi sebou vyměnili nějaký tajuplný pohled, jako kdyby se už znali a měli nějaké společné tajemství, o kterém jsem neměl ani potuchy.</p> <p>No tak dobře. Já nejsem takový blb. Samozřejmě, že jsem měl nějaká podezření, ale jak čas ubíhal, připadala mi stále méně důležitá a nakonec jsem je pustil z hlavy.</p> <p>Poledra se prostě nastěhovala ke mně do věže. Nikdy jsme se o tom vlastně nebavili; prostě si vybrala svůj dům. To určitě způsobilo pár pozdvižených obočí mezi mými bratry, ale jsem ochoten se bít s každým, komu by se zdálo, že s naším společným bydlením nebylo něco v pořádku. Musel jsem trochu ovládat svou vůli, to připouštím, ale držel jsem se. Tohle jakoby vždycky Poledru z nějakého důvodu pobavilo.</p> <p>Celou zimu jsem si usilovně promýšlel naší situaci a nakonec jsem došel k rozhodnutí – rozhodnutí, ke kterému Poledra zjevně došla už dlouho předtím. Byli jsme spolu oddáni následujícího jara. Sám pán požehnal našemu svazku, i když měl své starosti.</p> <p>V našem manželství bylo hodně radosti a rodinné pohody. Nikdy jsem ani nepomyslel na ty věci, o kterých jsem jasně rozhodl, že na ně myslet nebudu, takže nijak nekazily naši budoucnost. To už je ale samozřejmě jiné povídání.</p> <p>Hej, nehoňte mě tolik. Však se k tomu dostaneme – až bude vhodná doba.</p><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>10.</strong></p> <p>Jsem si jist, že pochopíte, proč jsem právě v tu dobu chtěl mít ve světě klid a mír. Čerstvě ženatý muž má lepší věci na práci než spěchat a neustále vyrážet pryč, aby udržoval na uzdě bojovnost ostatních. Naneštěstí to bylo jen pár let potom, co jsem se s Poledrou oženil, když vypukly alornské války mezi jednotlivými klany. Aldur mě a dvojčata svolal do své věže hned, jakmile se zpráva o téhle obzvláštní hlouposti k nám dostala. „Musíte tam jít,“ řekl nám tónem, který nepřipouštěl žádný nesouhlas. Náš pán nám jen málokdy rozkazoval, a tak jsme dávali hodně dobrý pozor, když už to někdy udělal. „Je absolutně nezbytné, aby se současná dynastie vládnoucí v Alorii udržela u moci. Z tohoto rodu vzejde někdo, kdo bude životně důležitý pro naše zájmy.“</p> <p>Nebyl jsem nijak<emphasis> nadšen</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>myšlenkou, že bych měl Poledru nechat samotnou, ale určitě jsem věděl, že ji nevezmu s sebou doprostřed války. „Postaráš se o mou ženu, pane?“ zeptal jsem se. Byla to samozřejmě hloupá otázka. Přirozeně, že se mi o ni postará, ale chtěl jsem, aby pochopil mou váhavost odejít do Alorie a mé důvody.</p> <p>„Se mnou bude v bezpečí,“ ujistil mě.</p> <p>V bezpečí, to asi ano, ale určitě nešťastná, že ji tu nechám. Nejdřív se o tom se mnou dost hádala, ale přinutil jsem ji uvěřit, že to byl Aldurův rozkaz – což nebyla <emphasis>úplná </emphasis>lež, ne? „Nebudu pryč zase tak dlouho,“ slíbil jsem jí.</p> <p>„Nebuď,“ odpověděla. „Chci abys pochopil, že se mi tohle ale vůbec nelíbí.“</p> <p>Tak jsme dvojčata a já hned ráno příštího dne opustili Údolí a vydali jsme se na sever. Když jsme se dostali k chalupě, kde jsem kdysi potkal Poledru, čekala na nás vlčice. Dvojčata byla nějak překvapená, ale já jsem, myslím, ani nebyl. „Nějaké další poslání?“ zeptala se mě.</p> <p>„Ano,“ řekl jsem rovnou, „a nepotřebuju společnost.“</p> <p>„Po tvých potřebách mi nic není,“ řekla mi stejným tónem. „Půjdu s tebou, ať už chceš nebo ne.“</p> <p>„No jak chceš.“ Vzdal jsem to. Už před hodně dlouhou dobou jsem se poučil, že nemělo žádný smysl jí nějak rozkazovat.</p> <p>A tak už jsme byli čtyři, když jsme se dostali k jižní hranici Alorie a začali jsme hledat Belara. Myslím ale, že se nám vyhýbal, protože jsme ho nemohli najít. Mohl samozřejmě klanové války kdykoliv zastavit, ale Belar byl prostě neuvěřitelně tvrdohlavý. Ani by ho nenapadlo nadržovat nějaké straně, když se jeho Alornové začali mezi sebou hašteřit. Nestrannost je u boha asi chvályhodným rysem, ale tohle bylo skutečně trochu moc přehnané. Nakonec jsme nechali našeho marného hledání a vydali jsme se k ústí řeky, která nese jméno našeho pána, a dívali jsme se přes to, čemu se dnes říká Šerecký záliv. Viděli jsme tam nějaké lodě, ale mně nepřipadaly moc vhodné k plavbě po moři. Pramice s plochým dnem a nízkou zádí není právě moje představa, jak by měla vypadat korzárská loď brázdící oceán. Probral jsem to s dvojčaty a rozhodli jsme se, že se proměníme a raději to přeletíme, než abychom volali nějakou tu děravou vanu.</p> <p>„Zjišťuji, že ses stále ještě nenaučil pořádně létat,“ poznamenala sněžná sova, která mi plachtila po boku.</p> <p>„Dá se s tím přežít,“ odpověděl jsem a plácal křídly ve vzduchu.</p> <p>„Ale ne moc dobře.“ <emphasis>Vždycky </emphasis>musela mít poslední slovo, takže jsem se ani neobtěžoval s odpovědí a raději jsem se soustředil na to, abych udržel ocasní pera nad vodou.</p> <p>Po jakoby nekonečném letu jsme konečně dosáhli nějakého menšího přístavu tam, kde se to dnes jmenuje Val Alorn, a vydali jsme se hledat přímého nástupce krále Šagata, krále Uvara Ohnutého zobáka. Našli jsme ho, jak štípal dříví na pařezy poseté mýtině u svého srubu. Ran Vordue IV, tehdejší král Tolnedry, žil v paláci. Uvar Ohnutý zobák vládl říši přinejmenším tucetkrát větší než Tolnedra, ale bydlel ve srubu s děravou střechou a myslím, že ho nikdy ani nenapadlo, aby přikázal některému ze svých otroků, aby mu naštípal dřevo do krbu. Otroctví v Alorii nikdy moc nefungovalo, protože Alornové nejsou moc dobří otroci. Ta instituce vlastně nikdy nebyla zrušena. Jenom se prostě nevyužívala. No ale, Uvar byl do půl těla svlečený, potil se jako prase a štípal ostošest.</p> <p>„Zdravím tě, Belgarate,“ přivítal mě, zasekl svou sekeru do špalku a otřel si pot z vousaté tváře. Vždycky jsem udržoval kontakty s alornskými krály, takže mě znal od vidění.</p> <p>„I já tě zdravím, Ohnutý zobáku,“ odvětil jsem. „Co se to tady děje?“</p> <p>„Štípu dříví,“ odpověděl mi s vážnou tváří.</p> <p>„Ano,“ řekl jsem, „toho jsem si všimnul skoro okamžitě, ale to jsem neměl na mysli. Slyšeli jsme, že tady vedeš válku.“</p> <p>Uvar měl malá prasečí očka a šilhal na mě přes ten svůj velký zlomený nos. „Aha,“ řekl, „tohle. To ani není skutečná válka. S tím si poradím.“</p> <p>„Uvare,“ řekl jsem mu jak nejtrpělivěji jsem uměl, Jestliže si s tím chceš poradit, nemyslíš, že by už bylo načase s tím začít? Vždyť už se to táhne rok a půl.“</p> <p>„Byl jsem tak nějak zaneprázdněn, Belgarate,“ bránil se. „Musel jsem si pokrýt střechu a teď se blíží zima, takže si musím přichystat zásobu dříví na topení.“</p> <p>No <emphasis>věřili </emphasis>byste tomu, že tenhle muž byl přímým předkem krále Anhega?</p> <p>Abych zakryl své podráždění, raději jsem mu představil dvojčata.</p> <p>„Proč vlastně nejdeme dovnitř?“ navrhl Uvar. „Mám tam sud docela dobrého piva a stejně už jsem z toho štípání trochu unavený.“</p> <p>Dvojčata zcela shodným gestem zakryla úšklebek, který se jim dral do tváře, a všichni jsme vešli do Uvarova 'paláce,' zaneřáděné chaty se špinavou podlahou a tím nejobyčejnějším nábytkem, jaký si dokážete představit.</p> <p>„Co spustilo tuhle válku, Uvare?“ zeptal jsem se krále Alorie poté, co jsme si všichni přisunuli židle k jeho rozviklanému stolu a ochutnali jeho pivo.</p> <p>„Náboženství, Belgarate,“ odpověděl. „Není to snad obvyklý důvod válek?“</p> <p>„Ne vždycky, ale o tom si můžeme promluvit někdy jindy. Jak mohlo náboženství způsobit válku v Alorii? Jste přece všichni plně odevzdáni Belarovi.“</p> <p>„Někteří jsou více oddáni než ti druzí,“ řekl a zatvářil se kysele. „Myslím, že Belarova myšlenka napadnout Angaraky je asi docela dobrá, jenomže my se na ně nedostaneme, protože nám v cestě stojí oceán. Někde na východ odtud je jeden kněz, který je trochu slabomyslný.“ <emphasis>cože? </emphasis><emphasis>Tohle </emphasis>že říká <emphasis>Uvar? </emphasis>Hrozil jsem se jen pomyslet, jak hloupý musel ten kněz být, aby si toho Uvar všiml.</p> <p>„No tak teda,“ pokračoval král ve vyprávění, „tenhle kněz shromáždil různorodou armádu a chce napadnout všechna království na jihu.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>Uvar pokrčil rameny. „Asi protože tam jsou, myslím. Kdyby tam nebyla, asi by je nechtěl dobýt, ne?“</p> <p>Potlačil jsem svou chuť ho popadnout a pořádně s ním zamávat. „Copak udělali něco, čím ho urazili?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Nevím o ničem takovém. Víš, Belar je nějakou dobu pryč. Občas se mu zasteskne po starých dobrých časech, takže vzal pár dívek, družinu bojovníků, několik barelů piva a vyrazil tábořit do lesa. Teď už je pryč pár let. No ale stejně, ten kněz se rozhodl, že by se k nám jižní království měla připojit, až vyrazíme do války s Angaraky, a že by proto bylo vhodnější, abychom všichni uctívali stejného boha. Přišel za mnou s tímhle bláznivým nápadem a já jsem mu nařídil, aby na to zapomněl. On se na to ale nevykašlal a viděli ho, jak káže ostatním klanům. Podařilo se mu přemluvit asi polovinu z nich, ale ta druhá polovina je stále loajální mně. Teď tam spolu bojují.“ Udělal jakési neurčité gesto směrem k východu. „Nemyslím si, že by klany, které přešly k němu, byly až tak nábožensky aktivní, spíš je zajímá možnost vyloupit jižní království. Ti opravdu nábožensky založení vytvořili takzvaný medvědí kult. Myslím, že to má něco společného s Belarem – až na to, že Belar o tom nic neví.“ Vyprázdnil svůj korbel a došel si ho do spíže doplnit.</p> <p>„Ten se asi nepohne, dokud nedoštípe to svoje dřevo,“ řekl tiše Belkira.</p> <p>Mrzutě jsem přitakal. „Co kdybyste se vy dva mrkli, jak by se to dalo uspíšit?“ navrhl jsem.</p> <p>„Není to náhodou podvádění?“ zeptal se mě Beltira.</p> <p>„Možná, ale my ho potřebujeme rozhýbat ještě než přijde zima.“</p> <p>Přisvědčili a opět vyšli ven.</p> <p>Když jsme Uvar a já po chvíli opět vyšli ven, byl Uvar trochu překvapen tím, jak povyrostla jeho hromada dřeva. „No,“ řekl, „teď když už jsem se o to postaral, asi bych měl jít něco udělat s tou válkou.“</p> <p>Během několika příštích měsíců jsme s dvojčaty příšerně podváděli a brzy už byli odštěpené klany na útěku. Na východě, tam, kde je dnes Gar og Nadrak, se odehrála docela velká bitva. Uvar byl co se týče myšlení možná trochu pomalejší, ale byl dost dobrý taktik na to, aby věděl, jakou výhodu představuje obsazení a opevnění výšiny a skrytí velikosti vojska před nepřítelem. Tiše jsme ten kopec obsadili uprostřed noci. Uvarovy jednotky ten kopec prošpikovaly zašpičatělými kůly až vypadal jako ježek a jeho zálohy se schovaly pod kopcem na druhé straně.</p> <p>Odštěpené klany a členové medvědího kultu tábořili v nížině a příštího rána po probuzení zjistili, že jim Uvar vidí až do žaludku. Protože to byli Alornové, zaútočili.</p> <p>Většině lidí prostě nedochází význam zašpičatělých kůlů. Nejsou tam proto, aby přišpendlily vašeho protivníka. Mají mu ztížit a zpomalit pohyb tak, abyste měli dostatek času na střelbu. Uvarovi lukostřelci se toho rána dost pocvičili. Pak, když už byli vzbouřenci asi v půli kopce, Uvar zatroubil na svůj kravský roh a jeho zálohy z obou stran kopce zaútočily na křídlech, aby napadly nepřítele zezadu.</p> <p>Docela to zabralo. Klany a kultisté neměli moc na vybranou a tak se dál drali na kopec, přičemž bušili do kůlů svými meči a sekerami. Zakladatel medvědího kultu, velký chlápek se zlým pohledem, si prosekal cestu až k nám nahoru. Myslím, že se z toho ubohého ďábla stal vzteklý zápasník. Než se totiž dostal skrz ty kůly, měl u huby pěnu.</p> <p>Uvar už na něj čekal. Jak se ukázalo, měsíce, které král Alorie strávil štípáním dříví, se teď vyplatily. Aniž by jen změnil výraz tváře, pozvedl Ohnutý zobák sekeru a rozpůlil toho odbojného Belarova kněze od temene hlavy až po pupek jediným mocným úderem. Odpor se v tu chvíli víceméně zhroutil a vyznavači medvědího kultu se hleděli schovat, zatímco vzbouřené klany se najednou opět začaly hlásit ke svému králi a obnovily své provolání věrnosti.</p> <p>Teď už chápete, proč mě válka tak rozčiluje? Je to pořád to samé. Mnoho lidí je zabito, ale nakonec se stejně celá věc vyřeší u konferenčního stolu. Myšlenka nejdřív uspořádat jednání zjevně ještě nikoho nenapadla.</p> <p>Z poznámek vlčice mě úplně zamrazilo. „Docela by mě zajímalo, co chtěj udělat s tím masem,“ řekla. Tak při tomhle se mi zježily chlupy, ale nejasně jsem si uvědomil způsob, jak ukončit válčení. Kdyby vítězná armáda musela <emphasis>sníst </emphasis>své protivníky, byla by válka hned mnohem méně atraktivní. Už jsem byl ale vlkem natolik, abych věděl, že maso má příchuť stravy nešťastné oběti a zvětralé pivo není zrovna nejlepší koření na světě.</p> <p>Uvar měl zjevně všechno pod kontrolou, a tak jsme dvojčata, vlčice a já vyrazili na zpáteční cestu do Údolí. Vlčice nás samozřejmě opustila, když jsme došli k Poledřině chalupě a má žena byla ve věži, když jsem tam dorazil a tvářila se, jako by tam byla už od začátku.</p> <p>Belmakor se během naší nepřítomnosti vrátil, ale zamkl se ve své věži a odmítal odpovídat, když jsme ho nutili, aby vyšel ven. Pán nám řekl, že nás melcenský bratr je z jakéhosi důvodu v hluboké depresi a my už jsme ho znali natolik dobře, abychom věděli, že by neocenil jakýkoliv pokus ho rozveselit. Vždycky jsem měl určitá podezření co se týče Belmakorových depresí. Kdyby se mi někdy podařilo ta podezření potvrdit, šel bych tam, kde je právě teď Belzedar a poslal bych ho na nějaké mnohem nepříjemnější místo.</p> <p>Tohle byla dost bolestná epizoda takže to vezmu zkrátka. Po několika letech dumání nad zdánlivou beznadějností našeho nekonečného úkolu to Belmakor vzdal a rozhodl se následovat Belsambara v sebezničení.</p> <p>Myslím, že jedině přítomnost Poledry mě zachránila před tím, abych nezešílel. Mí bratři kolem mě padali a já nemohl udělat nic, abych tomu zabránil.</p> <p>Aldur samozřejmě povolal Belzedara a Beldina zpět do Údolí. Beldin byl dole v Nyisse a dohlížel na hadí lid a všichni jsme se domnívali, že Belzedar byl stále v Mallorey, ačkoliv mu netrvalo příliš dlouho, než dorazil. Co se týče připojení se k našem smutku, byl podivně rezervovaný a já o něm měl stále horší mínění kvůli jeho postojům. Belzedar se za ta léta změnil. Stále nám odmítal podat jakékoli bližší informace o svém plánu, jak znovu získat Orb… navíc jsme ani neměli moc příležitostí si s ním promluvit, protože se nám evidentně vyhýbal. Měl takový podivně ustrašený výraz ve tváři, o kterém jsem byl téměř přesvědčen, že nemá cokoliv společného s naším zármutkem. Vypadalo to nějak podivně osobně. Asi po týdnu požádal Aldura o dovolení se vzdálit a vrátil se zpátky do Mallorey.</p> <p>„Mám pocit, že tvůj bratr má potíže,“ řekla mi Poledra poté, co nás opustil. „Vypadá to, jako by se snažil jít dvěma cestami. Jeho mysl je rozpolcená a on neví, která z těch dvou cest je ta správná.“</p> <p>„Belzedar byl vždycky trochu podivín,“ souhlasil jsem.</p> <p>„Radila bych ti, abys mu tolik nevěřil. On ti neříká všechno.“</p> <p>„On mi neříká <emphasis>vůbec nic,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>odsekl jsem. „Nemluvil s námi otevřeně už od té doby, co Torak ukradl pánův Orb. Abych byl k tobě upřímný, lásko, tak jsem ho nikdy neměl natolik rád, abych teď nespal jen kvůli tomu, že se nám vyhýbá.“</p> <p>„Řekni to ještě jednou,“ řekla mi s laskavým úsměvem.</p> <p>„Říct co?“</p> <p>„Lásko. Je to hezké slovo a ty ho neříkáš moc často.“</p> <p>„Vždyť víš co k tobě cítím, lásko.“</p> <p>„Jsem ráda, když to slyším.“</p> <p>„Cokoliv co ti udělá radost, lásko.“ Já <emphasis>nikdy </emphasis>nepochopím ženy.</p> <p>Docela dlouho jsme se s Beldinem bavili o Belzedarově vzrůstající nadutosti, ale nakonec jsme se shodli na tom, že s tím moc nenaděláme.</p> <p>Pak Beldin nadhodil téma, které mě okamžitě zaujalo mnohem víc. „V Maragoru se objevily potíže,“ řekl mi.</p> <p>„Ale?“</p> <p>„Právě jsem se vracel z Nyissy, když se mi to doneslo. Dost jsem ale spěchal, takže jsem neměl čas to nějak pořádně prošetřit.“ „Co se tam děje?“</p> <p>„Nějaký idiot špatně přečetl jeden z jejich posvátných textů. Mara musel být v polospánku, když to diktoval. Buď to bylo takhle, nebo se ten škrabák, co to přepisoval, pěkně přeslechl. Problém spočívá ve slovech 'převezměte podobu'. Jestli to dobře chápu, berou to dost doslovně. Začali podnikat výpady přes hranice. Chytají Tolnedřany nebo Nyissany a berou je s sebou do Mar Amonu. Uspořádají velkou náboženskou slavnost a zajatce zabijí. Pak je Maragové snědí.“</p> <p>„<emphasis>Cože</emphasis> udělají?“</p> <p>„Slyšels dobře, Belgarate. Maragové provozují rituální kanibalismus.“</p> <p>„Proč to Mara nezastaví?“</p> <p>„Jakto mám vědět? Vrátím se tam dolů hned, jak mi pán dovolí odejít. Myslím, že by bylo dobře, kdyby si někdo z nás pořádně popovídal s Marou. Jestliže se zpráva o tom, co se tam děje, dostane k Nedrovi nebo Issovi, pak budou velký problémy.“</p> <p>„Co by se<emphasis> </emphasis><emphasis>ještě </emphasis>mohlo pokazit?“ vybuchl jsem podrážděně.</p> <p>„Dokážu si představit dost věcí. Nikdo ti nikdy nesliboval, že život bude snadnej, nebo jo? Já se vydám do Mar Amonu a zjistím, co můžu dělat. Pošlu pro tebe, kdybych potřeboval s něčím pomoct.“</p> <p>„Dej mi vědět.“</p> <p>„Když přijdu na něco smysluplného. Jak teď vycházíš s Poledrou?“</p> <p>Zazubil jsem se na něj.</p> <p>„To je nechutný, Belgarate. Chováš se jako nějakej ochmýřenej adolescent.“</p> <p>„Já vím a líbí se mi každá minuta.“</p> <p>„Asi půjdu za dvojčaty. Jsem si jist, že se se mnou podívají do sudu dobrého piva. Byl jsem několik posledních desetiletí v Nyisse a Nyisánci moc pivu nedaj. Oni mají jiné povzbuzovadlo.“</p> <p>„A to?“</p> <p>„Z některejch listů a bobulí a kořenů jsou taaakhle veselí. Většina Nyissanů je věčně v mlze. Půjdeš se mnou navštívit dvojčata?“</p> <p>„Asi ne, Beldine. Poledra nemá ráda, když je ze mě cítit pach piva.“</p> <p>„Ty jsi pěkně pod pantoflem, Belgarate.“</p> <p>„Tak to mi nevadí ani v nejmenším, bratře.“ Znova jsem se na něj zazubil a on se odšoural a přitom si pro sebe něco mumlal.</p> <p>Alornské klanové války během příštích století vypukly ještě několikrát. Medvědí kult stále ještě tlačil na některé osamocené klany, ale králům Alorie se dařilo to držet pod kontrolou, hlavně díky tomu, že občas udeřili na hlavní centra kultu a zadupali členy kultu do země. Zdá se mi, že alornský přístup k problémům má své osobité kouzlo.</p> <p>Myslím, že to bylo právě v polovině devatenáctého století, kdy jsem obdržel naléhavé volání od Beldina. Nyissané prováděli nájezdy kvůli otrokům do Maragoru a Maragové reagovali vpádem na území hadího lidu. Dost intenzivně jsem o tom diskutoval s Poledrou a zcela jasně jsem jí řekl, že chci, aby zůstala v Údolí dokud budu pryč. Snažil jsem se uplatnit svůj nárok alespoň na nějakou autoritu coby vůdce smečky a <emphasis>vypadalo </emphasis>to, že ona tu autoritu uznává… ačkoli u Poledry si nikdy nemůžete být úplně jisti. Samozřejmě ji to mrzelo. Poledra umí být úplně rozkošná, když je rozmrzelá. Garion to asi pochopí, ale pochybuju, že někdo jiný.</p> <p>Políbil jsem svou ženu a vyrazil jsem do Maragoru – ačkoli si nejsem tak úplně jistý, co Beldin čekal, že já s tím udělám. Snažit se o zklidnění Maragů by se dalo označit za předem marný úkol. Maragští muži byli všichni atlety, kteří mají mozek ukrytý ve svalech. Obávám se, že je Maragské ženy podporovaly. Ony chtějí sílu, ne inteligenci.</p> <p>No dobře, Polgaro, hned se nedurdi. Měl jsem Maragy rád. Měli sice určité zvláštnosti, ale <emphasis>uměli </emphasis>vychutnat život.</p> <p>Maragské napadení Nyissy bylo neodvratitelnou katastrofou. Nyissánci si vzali příklad z hadů, které tak obdivují, a stejně jako oni prostě zmizeli do džungle, ale zanechali za sebou pár překvapení, aby zabavili útočníky. Farmakologie byla jedním z umění Nyissánců a ne všechny bobule a listy, které se dají v džungli najít, mohou člověku prospět. Dost velký počet z nich má spíše opačné účinky – ačkoli se to nedá říct určitě. Je docela dobře možné, že tisíce Maragů, kteří ztuhli, pak se zmítali v křečích a nakonec zemřeli kvůli tomu, že snědli neškodně vypadající jídlo, byli nejprve uvedeni do stavu euforie mnoha různými jedy, které je nakonec vyřídily.</p> <p>Maragové vztekle útočili dál a občas se zastavili, aby mohli upéct a sníst pár válečných zajatců. Dostali se až k Sthiss Toru, ale královna Salmissra a všichni obyvatelé se už dávno rozprchli do džungle a zanechali za sebou skladiště naplněná jídlem až po střechy. Slabomyslní Maragové se jídlem vesele nacpávali… což se ukázalo jako osudná chyba.</p> <p>Proč jsem jen <emphasis>obklopen </emphasis>lidmi, kteří se neumí poučit z vlastních zkušeností? Nemusel bych tolik lidí vidět umírat kvůli 'špatnému zažívání,' až jsem začal mít trochu pochybnosti i o svých zásobách jídla. Věřili byste tomu, že se Nyissáncům podařilo otrávit dokonce stáda skotu tak šikovně, že krávy vypadaly perfektně zdravě a vykrmeně, ale jakmile Marag snědl řízek nebo kotletu z takové krávy nebo jakýkoli kousek masa, okamžitě zčernal ve tváři a zemřel s pěnou u úst? Plná polovina maragských mužů zemřela během té nezdařené invaze.</p> <p>Trochu se nám to začalo vymykat z rukou. Mara by určitě nevydržel dlouho jen tak sedět a sledovat, jak Nyissánci vyhlazují jeho děti, a brzy by se rozhodl zasáhnout, a jakmile by to udělal, i lhostejný Issa by se musel probudit a nějak na to odpovědět. Issa byl vůbec podivný bůh. Poté, co se svět rozpadl, prostě přenechal vládnutí nad hadím lidem jeho nejvyšší kněžce, Salmissře, a začal zimní spánek. Asi ho vůbec nenapadlo udělat něco, čím by jí prodloužil život, a tak po čase zemřela. Když se tak stalo, hadí lidé se ani neobtěžovali ho vzbudit. Prostě si zvolili náhradu.</p> <p>Beldin a já jsme tedy hledali tehdejší královnu Salmissru, abychom jí mohli nabídnout stažení maragských vojsk. Nakonec jsme ji našli v domě ukrytém hluboko v džungli, domě téměř nachlup podobném paláci, který měla v Sthiss Toru. Asi měla takové domy roztroušené po celé Nyisse.</p> <p>Představili jsme se jejím eunuchům a ti si nás odvedli do korunního sálu, kde se povalovala a obdivovala svůj odraz v zrcadle. Salmissra – jako všechny ostatní Salmissry – se úplně zbožňovala.</p> <p>„Myslím, že máš problém, Vaše Výsosti,“ řekl jsem hrubě, když jsme k ní byli s Beldinem uvedeni. „Chceš, abych se se svým bratrem pokusil tuhle válku zastavit?“</p> <p>Hadí žena vypadala, jako by ji to vůbec nezajímalo.</p> <p>„Neplýtvej svou energií, Věčný Belgarate,“ řekla a zívla. Všechny Salmissry byly navlas podobné té prvotní. Jsou vybírány podle své podobnosti s ní a už od ranného dětství jsou vedeny tak, aby také získaly tu mrazivou, netečnou povahu. Ve skutečnosti to usnadňuje jednání s nimi. Salmissra – jakákoli z té stovky nebo kolik jich to vlastně používalo tohle jméno – je vždycky tatáž osobnost, takže se nemusíte přizpůsobovat jejímu myšlení.</p> <p>Beldinovi se ale podařilo zaujmout její pozornost. „No tak dobře,“ řekl jí s netečností, která přesahovala tu její, „je dost suché období. Belgarat a já ti podpálíme tvou smradlavou džungli. Spálíme Nyissu až na uhel. Pak Maragové budou <emphasis>muset jít </emphasis>domů.“</p> <p>To bylo poprvé, co jsem nějakou ze Salmisser viděl projevit jiné pocity než pouhý zvířecí chtíč. Vykulila své bledé oči a její křídově bílá kůže zbělela ještě víc. „Tohle bys <emphasis>neudělal!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>vykřikla.</p> <p>Beldin pokrčil rameny. „Proč ne? Určitě by to ukončilo tuhle válku, a kdybychom se zbavili všech těch rozmanitých narkotik, možná by se tvoji lidé naučili dělat něco pořádného. Nezahrávej si se mnou, hadí ženo, zjistíš, že umím hrát tvrdě. Nech Maragy odejít domů, nebo spálíme Nyissu od hor až k moři. Nezbude tu jediná bobule nebo lísteček – dokonce ani ty, které udržují <emphasis>tebe. </emphasis>Budeš téměř okamžitě stará, Salmissro, a všichni ti hezcí hoši, které máš tak ráda, o tebe ztratí zájem skoro stejně rychle.“</p> <p>Podívala se na něj a pak jí oči zazářily. „Ty mě zajímáš, ošklivče,“ řekla mu. „Nikdy jsem to předtím nezkoušela s opicí.“</p> <p>„Na to zapomeň,“ zavrčel. „Mám rád ženy tlustý a horkokrevný. Jsi pro mě moc chladná, Salmissro.“ Tak tohle byl můj bratr, abyste věděli. Nikdy nechodil okolo horké kaše. „Tak co, dohodneme se?“ přitlačil. „Jestliže necháš Maragy odejít domů, nespálím tvou páchnoucí džungli.“</p> <p>„Přijde čas, kdy tohoto okamžiku budeš litovat, učedníku Aldurův.“</p> <p>„Á, ty můj cukrouši,“ řekl zas tím hrozným wacitským dialektem. „Už sem litoval hodně věcí v mým dlouhým, dlouhým životě, to víš, ale teď ti musim říct jednu věc, drahouši. Koncert s hadem nebude jedním z nich.“ Pak jeho tvář ztvrdla. „Tohle je naposledy, kdy se tě ptám, Salmissro. Necháš Maragy jít, nebo mám začít zapalovat pochodně?“</p> <p>A tohle víceméně ukončilo válku.</p> <p>„Byls tam docela dobrej, brachu,“ pochvaloval jsem bratra, když jsme opustili Salmissřin úkryt v džungli. „Myslel jsem, že jí vypadnou oči z ďůlků, když jsi jí pohrozil vypálením džungle.“</p> <p>„Upoutalo to její pozornost.“ Pak si povzdychl. „Mohlo to být velice zajímavé.“ řekl roztouženě.</p> <p>„Copak mohlo být?“</p> <p>„To je jedno.“</p> <p>Tak jsme odvedli ztenčený zástup Maragů k jejich vlastním hranicím, ale zanechali jsme za sebou v těch páchnoucích bažinách tisíce mrtvých. Pak jsme se s Beldinem konečně vrátili do Údolí.</p> <p>Když jsme se tam dostali, poslal mě pán zase do Alorie. „Královna Alorie čeká dítě,“ řekl mi. „Ten, na kterého jsme čekali, se brzy narodí. Chci, abys u něj byl při narození a pak čas od času během jeho dětství.“</p> <p>„Jste si jisti, že je to ten pravý, pane?“ ptal jsem se.</p> <p>Přitakal. „Všechny znaky to potvrzují. Poznáš ho, hned jak ho poprvé uvidíš. Proto se vydej do Val Alornu. Ověř jeho totožnost a pak se vrať.“</p> <p>A tak se stalo, že jsem byl u toho, když se narodil Šerek Medvědí plec. Když jedna z porodních bab vynesla z královniny ložnice červenolící dítě, které křičelo, hned jsem věděl, že měl můj pán pravdu. Neptejte se mě, jak jsem to poznal, prostě jsem to najednou věděl. Šerek a já jsme byli spjati už od počátku a já ho poznal hned v prvním okamžiku, kdy jsem ho spatřil. Poblahopřál jsem jeho otci a pak jsem se vydal zpátky do Údolí, abych poreferoval pánovi a, jak jsem doufal, abych strávil nějaký čas se svou ženou.</p> <p>Byl jsem v Alorii mnohokrát během Šerekova dětství a docela dobře jsme se seznámili. Když mu bylo deset, byl už stejně velký jako dospělý muž a stále ještě rostl. Když ve svých devatenácti letech dosedl na trůn, měřil už přes sedm stop. Dali jsme mu nějaký čas, aby si zvykl na svou korunu a pak jsem znovu vyrazil do Val Alornu a vystrojil jsem mu svatbu. Už si nevzpomenu jak se ta dívka jmenovala, ale udělala to, co se od ní čekalo. Šerekovi bylo třiadvacet, když se narodil jeho první syn, Dras, a asi pětadvacet když k němu přibyl Algar. Riva, jeho třetí syn, se narodil, když bylo králi Alorie sedmadvacet. Můj pán byl potěšen. Všechno šlo tak jak mělo.</p> <p>Šerekovi tři synové rostli stejně rychle jako kdysi on. Alornové jsou obecně dost vysocí, ale Dras, Algar a Riva to dovedli až do extrémů. Vejít do místnosti, kde byl Šerek a jeho tři synové, bylo jako vejít do stromového háje. Slovo 'obr' se čas od času používá dost neopatrně, ale vůbec to nebylo přehánění, když se to řeklo o těch čtyřech.</p> <p>Jak už jsem se několikrát zmiňoval, můj pán věděl přinejmenším něco o budoucnosti, ale o tyto své znalosti se s námi moc nedělil. Věděl jsem, že Šerek, jeho synové a já jsme měli <emphasis>něco </emphasis>udělat, ale můj pán mi přesně neřekl co, a asi to odůvodňoval tím, že kdybych o tom věděl příliš mnoho, pletl bych se do toho a mohl to celé pokazit.</p> <p>Odešel jsem do Alorie toho léta, kdy bylo Rivovi osmnáct, V tehdejších dobách to bylo dost důležité výročí v životě mladého Alorna, protože o osmnáctých narozeninách se k jeho jménu přidával přídomek odpovídající jeho popisu. O čtyři roky dříve se Rivův starší bratr stal Drasem Býčí šíjí a o dva roky po něm byl Algar pasován na Agara Hbitou nohu. Riva, který měl velké ruce, se stal Železným stiskem. Vážně si myslím, že v těch svých rukách mohl drtit kamení.</p> <p>Když jsem se vrátil do Údolí, měla pro mě Poledra malé překvapení. „Docela by mě zajímalo, jestli už jsi na nějakou dobu skončil s těmi posláními,“ řekla mi, když jsem přišel do naší věže.</p> <p>„To doufám,“ odpověděl jsem. Nemluvili jsme spolu <emphasis>úplně </emphasis>vlčtinou, když jsme spolu byli sami, ale skoro ano. „Můj pán to ale musí rozhodnout,“ dodal jsem.</p> <p>„Já s pánem promluvím,“ řekla mi. „Teď by bylo správné, abys tu nějakou dobu zůstal.“</p> <p>„Ale?“</p> <p>„Je to zvyk, a zvyky by se měly dodržovat.“</p> <p>„Který zvyk to je?“</p> <p>„Ten který říká, že by muž měl být přítomen u narození svého mláděte.“</p> <p>Zíral jsem na ní. „Proč jsi mi to neřekla?“ naléhal jsem.</p> <p>„Vždyť jsem to právě udělala. Co bys chtěl k večeři?“</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>11.</strong></p> <p>Poledra zcela ignorovala skutečnost, že je těhotná. „Je to přirozený proces,“ říkala mi s pokrčením ramen. „Není na tom nic pozoruhodného.“ Pokračovala v plnění toho, co považovala za své povinnosti, i když se jí začalo zvětšovat břicho a trochu nemotorně se pohybovala a já nemohl udělat nic, abych ji přesvědčil změnit denní režim.</p> <p>Během těch století provedla některé významné změny v mé věží. Jak už jste možná slyšeli, nejsem právě ta nejpořádnější osoba na světě, ale nijak zvlášť mě to netrápí. Trochu nepořádku dává příbytku takový zabydlený vzhled, nemyslíte? To všechno se změnilo, když jsme se s Poledrou vzali. V mé věži nebyli žádné vnitřní zdi, hlavně proto, že jsem rád, když se můžu při práci dívat ze všech oken. Tak trochu náhodně jsem si rozdělil místnost – tuhle oblast pro vaření a jezení, tuhle jako pracovní a támhletu na spaní. Docela to fungovalo, dokud jsem byl sám. Má přítomnost v různých částech věže mi napověděla, co jsem měl právě dělat.</p> <p>Poledře se to takhle nezdálo. Chtěla asi přesnější ustanovení. Začala přidáváním nábytku – stolů, pohovek a polštářů v pestrých barvách. Z nějakého důvodu měla pestré barvy ráda. Koberečky, které rozestřela po kamenné podlaze mi dělaly určité problémy – vždycky jsem o ně zakopával. Koneckonců ale její drobné zásahy z té poměrně pusté věže udělaly docela domácké místo, a domáckost se zdá být důležitá pro samice všech druhů. Mám takové podezření, že i hadí samice si do doupěte přidávají nějaké dekorace. Toleroval jsem tyhle drobné zvláštnůstky, ale jedna věc mě šíleně zlobila. Vždycky věci někam odkládala – a já jsem je pak většinou nemohl najít. Když na něčem pracuju, mám rád všechno patřičné pěkně v dohledu, ale nemohl jsem si nic odložit, aniž by to ona nezvedla a nepoložila na polici. Myslím, že byla chyba stavět tam ty police, ale ona na tom trvala a během několika let po svatbě jsem se chtěl přizpůsobit všem jejím vrtochům.</p> <p>Kvůli záclonám jsme se ale <emphasis>přece jenom </emphasis>dost hádali. Co to všechny ženské <emphasis>mají </emphasis>s těmi záclonami? Jedině se vždycky motají do cesty. V zimě uvnitř neudržuji nějaké významnější teplo, ani ho v létě nedrží venku, a jenom překážejí, když se chcete dívat ven. Z nějakého důvodu mají ale ženy pocit, že pokoj není bez záclon komplet.</p> <p>Možná si prošla to období ranních nevolností, které postihuje většinu těhotných žen, ale jestliže ano, pak mi o tom nic neřekla. Poledra je vždycky na nohou s prvními slunečními paprsky, ale já jsem spíše zvyklý si přispat, když nemám nic důležitého na práci. Nehledě na to, co si možná myslí moje dcera, není to žádný příznak lenosti. Je to prostě tím, že já si rád povídám a večery jsou ta správná doba pro povídání. Většinou chodím pozdě spát a pozdě vstávám. Nespím o nic déle než Polgara, jenom máme prostě jiné hodiny. Ať už je to jak chce, Poledře možná bývalo ráno špatně od žaludku a možná taky ne, ale rozhodně z toho nedělala vědu. Ty podivné chutě se u ní ale <emphasis>sk</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>tečně </emphasis>objevily. Když mě zpočátku několikrát žádala o podivná jídla, vždycky jsem obrátil Údolí vzhůru nohama, abych je získal. Pak jsem ale jednou zjistil, že si stejně vždycky ukousne jenom pár kousků, a tak jsem začal podvádět. Už jsem nelétal ostošest k nejbližšímu oceánu, abych uspokojil její chuť na ústřice. <emphasis>Vytvořená </emphasis>ústřice chutná skoro stejně jako ta pravá, takže předstírala, že si nevšimla mého triku.</p> <p>Pak, když už byla asi v pátém měsíci, jsme se dostali k otázce kolébek. Trochu mě ranila skutečnost, že o ně požádala dvojčata, místo aby to nechala na mě. Snažil jsem se protestovat, ale tvrdě mi řekla: „Ty to moc neumíš s nářadím.“ Položila ruku na mou nejoblíbenější židli a zatřásla s ní. Musím přiznat, že se trochu kývala, ale nikdy se pode mnou za těch tisíc nebo kolik let, během kterých jsem na ní sedával, nezřítila. To už je snad dostatečně pevné, nebo ne?</p> <p>Dvojčata se na sestavení těch kolébek vrhla s vervou. Když si to tak vezmete, je kolébka jen malá postel s kolébadly. Ty, které vytvořila dvojčata, ale měly zdobená kolébadla a umně vyřezávaná čela.</p> <p>„Proč dvě?“ zeptal jsem se své ženy, když Belkira s Beltirou pyšně přinesli své výtvory do naší věže.</p> <p>„Není na škodu být připraven na jakoukoliv možnost,“ odpověděla. „Není neobvyklé, že se narodí několik mláďat najednou.“ Položila ruku na své nafouklé břicho. „Už brzo budu moct počítat údery srdce. Pak budu vědět, jestli budou dvě kolébky stačit.“</p> <p>Zvážil jsem důsledky toho a rozhodl jsem se, už se o tom dál nebavit. Byly určité věci, o kterých jsem se rozhodl ani <emphasis>nepřemýšlet, </emphasis>natož je ještě otevřeně rozebírat.</p> <p>Poledřino těhotenství možná pro ni nebylo pozoruhodné, ale pro <emphasis>mě </emphasis>určitě ano. Byl jsem tak nafouknutý pýchou, že se mnou asi nebylo k vydržení. Pán mé vychloubání snášel s přátelsky pobavenou tolerancí a dvojčata z toho byla skoro stejně tak nadšená jako já. Pastýři se vždycky chovají jako náměsíční, když je čas jehňat, takže myslím, že to byla přirozená reakce. Beldin se ale brzy dostal do stavu, kdy už mě prostě nemohl snášet, a tak vyrazil do Tolnedry, aby dohlédl na druhou Honetskou dynastii. Tolnedřané v té době vytvářeli obchodní styky s Arendy a Nyissánci a Honetové byli vždycky shánčliví. Rozhodně jsme nechtěli, aby začali přemýšlet o připojování území. Jedna válka mezi bohy už byla až dost, děkuju pěkně.</p> <p>Zima toho roku přišla dost brzy a připadala nám mnohem, mnohem drsnější než jindy. Na dalekém severu stromy mrazem až praskaly a sníh se hromadil v neuvěřitelném množství. Pak jednoho dne, nechutně mrazivého dne, kdy z oblohy padaly sněhové kroupy velké jako štěrk, přišli do Údolí čtyři Alornové zachumlaní do kožešin až po uši. Podle jejich výšky jsem je poznal už z velké dálky.</p> <p>„Buď zdráv, Věčný Belgarate,“ pozdravil mě Šerek Medvědí plece když jsem vyšel ven přivítat jeho a jeho syny. <emphasis>Moc </emphasis>bych si přál, aby mě tak jidé neříkali.</p> <p>„Jsi hodně daleko od domova, Šereku,“ poznamenal jsem. „Máš nějaké potíže?“</p> <p>„Právě naopak, Uctívaný,“ zaduněl na mě Dras Býčí šíje. Dras byl dokonce ještě větší než jeho otec a měl hodně hluboký hlas. „Mí bratři objevili cestu do Mallorey.“</p> <p>Rychle jsem se podíval na Železný stisk a Hbitou nohu. Riva byl skoro stejně vysoký jako Dras, ale hubenější. Měl husté černé vousy a jasné modré oči. Algar, tichý bratr, byl hladce oholen a měl dlouhé nohy loveckého ohaře. „Byli jsme na lovu,“ vysvětloval Riva. „Na dalekém severu jsou lední medvědi a matka má narozeniny na jaře. Algar a já jsme jí chtěli dát jako dárek kápi z bílé kožešiny. Líbilo by se jí to, ne?“ Riva měl takovou podivně chlapeckou nevinnost. Ne, že by byl hloupý nebo tak. Prostě chtěl udělat radost a byl vždycky nadšený. Občas to vypadalo, jako by úplně klokotal.</p> <p>Algar samozřejmě neřekl nic. Skoro nikdy to nedělal. Byl to ten nejmlčenlivější chlap, kterého jsem znal. „Slyšel jsem o těch ledních medvědech,“ řekl jsem. „Není trochu nebezpečné je lovit?“</p> <p>Riva pokrčil rameny. „Byli jsme tam dva,“ odpověděl – jako by to byl nějaký rozdíl pro čtrnáct stop měřícího medvěda, který váží skoro tunu. „No, ale na východním pobřeží moře je letos nějak tlustý led. Zranili jsme medvěda a on se snažil nám utéct. My jsme ho honili a tehdy jsme našli ten most.“ „Jaký most?“</p> <p>„Ten, který vede do Mallorey.“ Řekl to tak rovnou a samozřejmě, jako by objevení něčeho, co Alornové hledali už dva tisíce let, nebylo zase až tak důležité.</p> <p>„Ani se neodvažuju doufat, že mi o tom mostu řekneš něco bližšího?“ nadhodil jsem.</p> <p>„Právě jsem se k tomu chystal. Tam nahoře v zemi Morindů je místo, které vybíhá směrem na východ, a další vybíhá směrem na západ z Karandie v Mallorey. Je tam řetěz malých kamenitých ostrůvků, které tyhle dva poloostrovy propojují. Medvěd se od nás nějak vzdálil. Ten den byla dost mlha a ono je přeci jenom těžké v mlze zahlédnout ledního medvěda. Algar a já jsme byli zvědaví, a tak jsme přešli led a šli jsme k tomu prstenci ostrůvků. Asi uprostřed odpoledne se zvedla bríza a rozfoukala tu mlhu. Zvedli jsme hlavy a najednou jsme viděli v dáli Malloreu. Rozhodli jsme se ale, že tam nepůjdeme na průzkum. Není důvod, proč bychom měli Torakovi dávat najevo, že už jsme našli most, ne? Tak jsme se otočili a vrátili jsme se. Narazili jsme na kmen Morindimů a ti nám řekli, že už ten most používají po staletí k výpravám ke Karandům. Morind by vám dal všechen svůj majetek za šňůru skleněných perel a karandští obchodníci to asi vědí. Morindové mění mroží kly a nesmírně cenné kožešiny mořských vyder a kůže těch nebezpečných ledních medvědů za šňůru skleněných korálů, které v každé poctivé zemi můžou koupit za pár šupů.“ Oči se mu zúžily. „Nesnáším, když někteří lidé podvádějí ostatní, ty ne?“ Riva měl určitě své názory.</p> <p>Medvědí plec na mě vrhl kající pohled. „Tohle jsme mohli zjistit už před mnoha lety, kdybychom si dali trochu práce strávit čas s Morindimy. Už dva tisíce let jsme obraceli sever vzhůru nohama při hledání způsobu, jak se dostat přes moře do Mallorey a pokračovat ve válce s Angaraky tam, kde jsme přestali, a Morindimové tu cestu znali už dávno. <emphasis>Musíme </emphasis>se naučit dávat lepší pozor na své sousedy.“</p> <p>Pokud si dobře vzpomínám, tak takhle nějak se odehrávala naše konverzace. Ti z vás, kteří četli <emphasis>Knihu Alornu </emphasis>zjistí, že Belarův kněz, který psal první části, pracoval s materiálem hodně volně. Tím vám chci jenom ukázat, že byste rozhodně nikdy neměli věřit knězi, že má úplnou pravdu.</p> <p>Vrhl jsem na Šereka Medvědí plec dost tvrdý pohled. Už jsem pochopil, kam tím míří. „To je všechno moc zajímavé, Šereku, ale proč s tím přicházíš za mnou?“</p> <p>„Mysleli jsme si, že bys to rád věděl, Belgarate,“ řekl se zřetelně hraným nevinným pohledem. Šerek byl bystrý chlapík, ale někdy byl příšerně průhledný.</p> <p>„Jen se přede mnou neupejpej, Šereku,“ řekl jsem mu. „Co máš přesně na mysli?“</p> <p>„Není to zase až tak složité, Belgarate. Hoši a já jsme si mysleli, že bychom se mohli vplížit do Mallorey a ukrást od Jednookého Toraka zpátky Orb tvého pána.“ Říkal to, jako by navrhoval nějakou procházku v parku. „Pak nás ale napadlo, že bys možná chtěl jít s námi, a tak jsme se rozhodli sem za tebou zajít a pozvat tě.“</p> <p>„To absolutně nepřipadá v úvahu,“ vyjel jsem. „Má žena bude mít dítě a já ji tady <emphasis>rozhodně </emphasis>nenechám samotnou.“</p> <p>„Blahopřeju,“ zamumlal Algar. To bylo jediné slovo, které pronesl za celé to odpoledne.</p> <p>„Děkuju,“ řekl jsem. Pak jsem se opět otočil k jeho otci. „No dobře, Šereku. Víme, že tam ten váš most je. Bude tam pořád i příští rok. Možná budu ochoten to s vámi probrat potom… ale teď ne.“</p> <p>„S tím by mohly být problémy, Belgarate,“ řekl zcela vážně. „Když mi synové řekli o tom, co našli, šel jsem za Belarovými kněžími a nechal jsem je prozkoumat znamení. <emphasis>Tohle </emphasis>je<emphasis> </emphasis>rok, kdy musíme vyrazit. Ten led tam nahoře nebude tak tlustý celá léta. Pak sestavili <emphasis>moje </emphasis>znamení a podle toho co říkají, <emphasis>tohle </emphasis>by mohl být nejšťastnější den v mém životě.“</p> <p>„Ty opravdu věříš tomu nesmyslu pro pověrčivé?“ dorážel jsem na něj. „To jsi vážně tak lehkověrný, že si myslíš, že by někdo mohl předpovídat budoucnost jenom díky tomu, že si pohrává s hromadou ovčích vnitřností?“</p> <p>Zatvářil se trochu dotčeně. „Tohle je <emphasis>důležité. </emphasis>Já bych určitě nevěřil ovčím vnitřnostem, když se jedná o něco takového.“</p> <p>„To jsem rád, že to slyším.“</p> <p>„My jsme místo toho použili koňské. Koňské vnitřnosti nikdy nelžou.“</p> <p><emphasis>Alornové!</emphasis></p> <p>„Přeju ti strašně moc štěstí, Šereku,“ řekl jsem mu, „ale já s vámi nepůjdu.“</p> <p>Přes jeho mohutnou vousatou tvář přelétl výraz bolesti. „Je tu ale jeden problém, Belgarate. Znamení jasně naznačila, že se nám to nepovede, jestliže s námi nebudeš.“</p> <p>„Můžeš klidně vykuchat třeba draka, jestli chceš, Šereku, ale zůstanu tady. Vezmi si dvojčata – nebo pošlu pro Beldina.“</p> <p>„To už by nebylo to samé, Belgarate. Musíš to být <emphasis>ty. </emphasis>Dokonce i hvězdy to prozradily.“</p> <p>„Takže astrologie taky? Vy Alornové se ale <emphasis>pěkně </emphasis>vybarvujete, co? To Belarovi kněží sypou hvězdy na hromadu vnitřností?“</p> <p><emphasis>„Belgarate!“ </emphasis>řekl úplně šokovaně. „To je svatokrádež!“</p> <p>„Pověz mi,“ řekl jsem mu sarkasticky, „zkoušeli už vaši kněží křišťálovou kouli? Nebo čajové listy?“</p> <p><emphasis>„No dobře, Belgarate, to už by stačilo.</emphasis>“ To byla jedna z velice mála příležitostí, kdy jsem slyšel ten hlas. Garion ho slýchával už od té doby, co byl dítě, ale málokdy měl příležitost promlouvat ke <emphasis>mně. </emphasis>Asi není třeba říkat, že jsem byl trochu zaražený. Dokonce jsem se rozhlížel, odkud ten hlas přichází, ale nikdo jiný tam nebyl. Ten hlas byl uvnitř mé hlavy.</p> <p><emphasis>„Jsi připraven naslouchat?“ </emphasis>naléhal na mě.</p> <p><emphasis>„Kdo jsi?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Ty víš dobře kdo jsem. Přestaň se hádat. PŮJDEŠ</emphasis> <emphasis>do Mallorey a PŮJDEŠ teď. Je to jedna z těch věcí, které se musí stát. Raději by sis měl j</emphasis><emphasis>ít promluvit s Aldurem.“</emphasis></p> <p>Byl jsem víc než trochu otřesen tou návštěvou. Myslím, že jsem se snažil to popřít, ale já jsem <emphasis>dobře </emphasis>věděl, kdo to ke mně mluvil. „Počkejte tady,“ řekl jsem hrubě králi Alorie a jeho synům. „Musím si jít promluvit s Aldurem.“</p> <p>Vidím, že máš nějaké potíže, synu,“ řekl mi náš pán, když jsem vešel do jeho věže.</p> <p>„Medvědí plec a ti jeho přerostlí synové jsou tam venku,“ hlásil jsem. „Našli způsob, jak se dostat do Mallorey a chtějí, abych tam šel s nimi. Je to pro mě obtížná doba, pane. Poledra to čeká v příštích pár měsících a já bych tu vážně měl být. Šerek velice naléhal, ale já jsem mu řekl, aby šli beze mě.“</p> <p>„A…?“ Můj pán věděl, že to ještě bude pokračovat.</p> <p>„Měl jsem návštěvu. Bylo mi řečeno zcela jasně, že musím jít s nimi.“</p> <p>„To je neobyčejně neobvyklé, můj synu. Účel k nám málokdy promlouvá přímo.“</p> <p>„Bál jsem se, že se na to budeš dívat takhle,“ přiznal jsem mrzutě. „Nedá se to odložit?“</p> <p>„Nikoli, můj synu. ČAS je součástí UDÁLOSTI. Jakmile ho jednou promarníš, už se nikdy nezopakuje a kvůli promeškání téhle příležitosti bychom mohli selhat. Tohle pro tebe znamená velkou oběť, můj synu – větší než si vůbec dokážeš představit – ale musí to tak být. Jsme řízeni Nezbytností a ta nesnese žádný odpor.“</p> <p>„Někdo ale <emphasis>musí </emphasis>zůstat s Poledrou, pane,“ protestoval jsem.</p> <p>„Možná některý z tvých bratrů bude souhlasit s tím, že zůstane na tvém místě. <emphasis>Tvůj </emphasis>úkol je ale jasný. Jestliže ti hlas Nezbytnosti přikázal jít, pak musíš určitě jít.“</p> <p>„Nelíbí se mi to, pane,“ stěžoval jsem si.</p> <p>„To se od tebe ani neočekává. Od tebe se chce abys <emphasis>šel</emphasis>,<emphasis> </emphasis>ne abys šel rád.“</p> <p>Moc mi tedy nepomohl. Odešel jsem ven a bručel jsem, ale pak jsem svou mysl soustředil směrem na Tolnedru. <emphasis>„Potřebuju tě!“ </emphasis>zařval jsem na Beldina.</p> <p><emphasis>„Neječ!“ </emphasis>řval na mě v odpověď. <emphasis>„Kvůli tobě jsem rozl</emphasis><emphasis>il korbel do</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>rýho piva.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Přestaň myslet na svůj pupek a vrať se sem.“ </emphasis></p> <p><emphasis>„Co se děje?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Musím odejít a někdo musí dohlídnout na Poledru.“</emphasis></p> <p><emphasis> „Já nejsem porodní bába, Belgarate. Řekni dvoj</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>čatům, ať se o ni postarají. Jsou na tyhle věci experti.“ </emphasis></p> <p><emphasis>„Ale s ovcema, ty zabedněnče! Ne s lidma! Vrať se sem hned teď!“ </emphasis></p> <p><emphasis>„Kam půjdeš ty?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Do Mallorey. Šerekovi synové tam našli cestu, kde se obejdu bez mávání peřím. Jdeme do Kthol Mišraku sebrat Orb.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Copak ses zbláznil? Jestli vás Torak při tom nača</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>pá, pěkně p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>malu tě usmaží nad ohněm.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Nehodlám se od něj nechat chytit. Tak vrátíš se nebo ne?“</emphasis></p> <p><emphasis>„No dobře. Nevzrušuj se; už se chystám vyrazit.“ </emphasis></p> <p><emphasis>„Už budu pryč, než se sem dostaneš. Nezáleží na tom, co bude ř</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>kat nebo se pokusí udělat, prostě jí ne</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>dovol mě sledovat. Udrž ji uvnitř věže. Uvaž ji řet</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>zem ke zdi, když to bude třeba, ale udrž ji doma.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Postarám se o to. Vyřiď mé pozdravy Torakovi.“ </emphasis></p> <p><emphasis>„Moc vtipný, Beldine. Teď se vydej na cestu sem.“</emphasis></p> <p>Jak jste si asi všimli, neměl jsem v té době právě dobrou náladu. Šel jsem zpátky, kde jsem nechal krále Alorie a jeho syny, kteří už podupávali ve sněhu. „No dobře,“ řekl jsem jim, „uděláme to takhle. Půjdeme do mé věže a vy rozhodně mé ženě <emphasis>neřeknete </emphasis>ani muk o téhle vaší šílené myšlence. Chci aby si myslela, že jenom procházíte kolem a jenom jste se stavili na zdvořilostní návštěvu. <emphasis>Nechci </emphasis>aby věděla, na co se chystáme, dokud nebudeme dost daleko odtud.“</p> <p>„Vidím, že ji opravdu miluješ,“ řekl lichotivě Šerek.</p> <p>„Nepokoušej svoje štěstí, Medvědí pleci,“ řekl jsem mu. „Byl jsem k tomu donucen a nedělám to rád.“</p> <p>Nemůžu si být úplně jistý kolik toho Poledra skutečně věděla a ona mi to ani dneska neřekne. Přivítala zdvořile Alorny a řekla jim, že večeře už se vaří. Tohle byl docela dobrý náznak, že <emphasis>něco </emphasis>věděla. Šerek se svými hochy a já jsme se drželi z dohledu věže, když jsme pořádali svou malou schůzi. Vždycky mě zajímalo, kam až přesně dosahuje 'talent' mé ženy. Skutečnost, že žila už tři sta let, byla dost jasným náznakem, že nebyla tím, koho byste mohli nazvat obyčejným. Jestliže měla to, o čem my mluvíme jako o 'talentu,' nikdy ho nepoužívala v mé blízkosti. Bylo to jakousi součástí naší nevyřčené shody, že já se nebudu na určité věci ptát a ona mě nebude překvapovat nečekanými věcmi. Domnívám se, že v každém manželství jsou nějaká menší tajemství. Kdyby o sobě oddaní lidé věděli <emphasis>všechno, </emphasis>myslím, že by byl život hrozně nudný.</p> <p>Jak už jsem se myslím zmiňoval, Medvědí plec byl pravděpodobně jedním z nejhorších lhářů na světě. Poté co snědl porci vepřových řízků, která by stačila nasytit regiment, se předklonil ve své židli. „Máme nějaká jednání v Maragoru,“ řekl mé ženě, „a tak jsme se tu stavili abychom se zeptali, jestli by nám váš manžel ukázal cestu.“ <emphasis>Maragor? </emphasis>Co by asi tak Alornové mohli chtít v Maragoru?</p> <p>„Rozumím,“ řekla Poledra bezvýrazně.</p> <p>Teď už jsem byl vázán Šerekovou lží, a tak jsem se musel pokusit z ní vytěžit co nejvíc. „Není to tak daleko, drahá,“ řekl jsem své ženě. Nemělo by mi to trvat o moc déle než týden, než je provedu přes hory do Mar Amonu.“</p> <p>„Pokud ovšem nebude znovu sněžit,“ dodala. „Musí to být hrozně důležité, když chcete těmi horami jít teď v zimě.“</p> <p>„Ó, to tedy<emphasis> je, </emphasis>paní Poledro,“ ujistil ji Dras Býčí šíje. „Velice, velice důležité. Souvisí to s obchodem.“</p> <p><emphasis>Obchodem? </emphasis>Vím, že to zní neuvěřitelné, ale Dras byl dokonce ještě horší lhář než jeho otec. Maragové nedosahují k pobřeží. Jak by se k nim vůbec někdy mohli Alornové dostat, aby s nimi mohli obchodovat? To už ani nemluvím o faktu, že se Maragové vůbec o obchod nezajímají… a vedle toho jsou ještě kanibalové! Šerekův nejstarší syn byl pěkný hlupák! Zhrozil jsem se. Tenhle idiot byl korunním princem Alorie!</p> <p>„Donesli se k nám nějaké zvěsti, že toky v Maragoru jsou plné zlata,“ doplnil Riva. Alespoň Riva měl <emphasis>částečně </emphasis>rozum. Poledra věděla o Alornech dost na to, aby věděla, že slovo 'zlato' jim rozechvívá srdce.</p> <p>„Pokusím se ti něco zprostředkovat, Medvědí pleci,“ řekl jsem a protáhl jsem obličej, „ale myslím si, že u Maragů moc štěstí neuděláte. Zlato je nezajímá ani natolik, aby se sehnuli a zvedli ho a já si nemyslím, že byste jim mohli nabídnout něco tak cenného, co by je přinutilo se nějak obtěžovat.“</p> <p>„Myslím, že váš výlet zabere víc než týden,“ řekla mi Poledra. „Určitě si vem teplé oblečení.“</p> <p>„Samozřejmě,“ ujistil jsem ji.</p> <p>„Možná bych měla jít s vámi.“</p> <p>„To tedy v žádném případě – ne když už je to tak blízko.“</p> <p>„Staráš se až příliš.“</p> <p>„Ne. Zůstaneš tady. Už jsem poslal pro Beldina. Míří sem a postará se o tebe.“</p> <p>„Ne, pokud se nejdřív neumyje, to nedovolím.“</p> <p>„Já mu to připomenu.“</p> <p>„Kdy se chystáte vyrazit?“</p> <p>Vrhl jsem na Šereka strojeně pátravý pohled. „Zítra ráno?“ nadhodil jsem.</p> <p>Pokrčil rameny, ale trochu to přehnal. „Třeba,“ souhlasil. „Počasí v těch horách se stejně nezlepší. Jestliže se máme brodit sněhem, raději bychom se měli dát do toho.“</p> <p>„Držte se pod stromy,“ radila Poledra. „Sníh není tak hluboký v hustých lesích.“ Jestli to věděla, brala to dost chlednokrevně.</p> <p>„Raději bychom se měli prospat,“ řekl jsem a náhle jsem vstal. Už jsem nechtěl pokoušet štěstí dalším lhaním.</p> <p>Poledra byla tu noc v naší posteli velice tichá. Pevně se ale ke mně tiskla a pak řekla: „Buď moc opatrný. Dítě a já na tebe budeme čekat, až se vrátíš.“ Pak mi řekla něco, co říkala velice zřídka, asi proto, že to nepovažovala za nutné říkat. „Miluju tě,“ řekla mi. Pak mě políbila, odkulila se a okamžitě usnula.</p> <p>Alornové a já jsme vyrazili brzy příštího rána a ostentativně jsme se vydali najih k Maragoru. Když jsme ale byli asi pět mil jižně od mé věže, vrátili jsme se okruhem zpět mimo dohled věže a pokračovali jsme dál na severovýchod.</p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA</strong></p> <p><strong>13.</strong></p> <p>To všechno se přihodilo nějakých tři tisíce let před tím, než Algarové a Melcenové začali s pokusy o chov domácích zvířat. V té době dosahovali koně stěží výšky dnešních poníků, což Alornům, kteří měřili přes dva metry, moc platné nebylo. Takže jsme šli pěšky. Spíš bych měl říct, že oni šli a já utíkal. Když to takhle šlo asi dva dny a já měl co dělat, abych jim vůbec stačil, zavolal jsem, aby zastavili. „Takhle to nepůjde,“ řekl jsem jim. „Budu muset udělat něco, co se vám asi nebude líbit.“</p> <p>„Co tím chceš říct, Belgarate?“ podíval se na mne trochu nervózně Dras. Měl jsem tenkrát v Alorii docela dobrou pověst a Alornové si vážili toho, co dokážu.</p> <p>„Jestli budu muset stále utíkat, abych vám stačil, tak budu muset utíkat po všech čtyřech.“</p> <p>„Přece nemáš čtyři nohy,“ namítl.</p> <p>„Mohu si je klidně udělat a taky to mám v úmyslu. Ale pak už s vámi nebudu moct mluvit. Nebo aspoň ne řečí, kterou byste rozuměli. Takže jestli se mě chcete něco zeptat, tak to udělejte teď hned.“</p> <p>„Nás přítel je nejmocnější čaroděj na světě,“ řekl vážně Šerek svým synům. „Neexistuje nic, co by nedokázal.“ Myslím, že tomu vážně věřil.</p> <p>„Takže žádné otázky?“ rozhlédl jsem se kolem. „Tak dobře,“ prohlásil jsem, „teď budete mít co dělat vy, abyste mi stačili.“ Zapojil jsem naplno svou představivost a vklouzl do podoby vlka. Dělal jsem to v minulosti už tolikrát, že mi to nedalo moc práce.</p> <p>„U Belara!“ zařval Dras a odskočil ode mne.</p> <p>Rozběhl jsem se na severovýchod, po sto metrech se zastavil, ohlédl se a posadil, abych na ně počkal, To by snad mohli pochopit i Alornové.</p> <p>Belarův kněz, který psal počáteční části Knihy Alornu, si zřejmě nedával moc záležet, když popisoval naší cestu, protože se mu kdesi vytrácela pravda. Je možné, že byl opilý a neznal všechna fakta. Je ovšem také možné, že usoudil, že spisovatel jeho formátu si nezasluhuje tak prozaické putování. Prohlašoval, že Dras, Algar a Riva na nás čekali tisíc mil na sever, což prostě nebyla pravda. Zrovna tak napsal, že mé vlasy a vousy zbělely mrazem v té hrozné zimě, což také byla lež. Moje vlasy a vousy zbělely dávno předtím… hlavně díky mé spolupráci s dětmi medvědího boha.</p> <p>Ten výlet se mi stále moc nepozdával a dával jsem to svým společníkům pocítit. Každý den jsem uběhl tolik, že jsem je přiváděl na pokraj zhroucení. Sám jsem se udržoval ve výborné formě, takže jsem většinou byl schopen založit oheň a začít vařit večeři, než ti čtyři přisupěli do ležení. „Máme co dělat,“ připomínal jsem jim poněkud škodolibě. „Máme před sebou ještě dlouhou cestu, jestli se chceme dostat k vašemu mostu dřív, než se led začne lámat.“</p> <p>Pokračovali jsme severovýchodním směrem přes sněhem pokryté pláně, až jsme dorazili k východní hradbě hor. Neměl jsem v úmyslu šplhat na ten míle vysoký útes, a tak jsem své dýchavičné společníky vedl na sever k vřesovištím východní Drasnie. Pak jsme konečně překročili hory a dostali se do pustiny, kde žijí Morindimové.</p> <p>Moje zničující úsilí utahat Šereka a jeho syny každý den až do padnutí, mělo za následek dvě věci. Jednak jsme se dostali do země Morindimů za necelý měsíc a jednak byli moji alornští přatelé ve skvělé kondici. Zkuste každý den po celý měsíc běhat co nejrychleji a uvidíte, co to s vámi udělá. Pokud v průběhu prvních dní nezkolabujete a nezemřete, tak se po měsíci dostanete do skvělé kondice. Pokud na mých společnících zbyl ve chvíli, kdy jsme dorazili do země Morindimů, nějaký tuk, tak rozhodně nebyl příliš vidět. Když se to tak vezme, tak to bylo velice užitečné.</p> <p>Když jsme dorazili na severní stranu hor, která je jižní hranicí země Morindimů, vzal jsem na sebe svou podobu a zastavil se. Zima byla zhruba v půlce a arktické pláně, kde žijí Morindimové, byly pokryty sněhem a temnotou. Byla to pravá polární noc, i když jsme měli přece jen trochu štěstí v tom, že jsme dorazili v době, kdy nad jižním horizontem visel půlměsíc a slabě ozařoval cestu. Díky tomu se dalo cestovat. Ne sice radostně, ale bylo to možné. „Nevím, jak vy,“ oslovil jsem své přátele zachumlané v kožešinách, „ale já nemám chuť si dlouze rozprávět s každou bandou Morindimů, na kterou cestou narazíme.“</p> <p>„Ani já ne,“ souhlasil Šerek a zakřenil se. „Mě Morindimové moc nezajímají. Jsou schopni o každém snu rozprávět dlouhé týdny a tolik času my zase nemáme.“</p> <p>„Když jsme sem šli s Algarem,“ prohlásil Riva, „snažili jsme se držet úpatí hor. Morindimové moc nemilují hory, takže jsme jich moc nepotkali.“</p> <p>„To je asi to nejrozumnější, co se dá udělat,“ souhlasil jsem. „Nemám nic proti tomu poklábosit si s Morindimy, které potkáme, ale je to ztráta času. Nevíte někdo, jak se dělají znaky kletby nebo znaky snů?“</p> <p>Železný stisk vážně pokýval hlavou. „Tím bychom je skutečně mohli udržet trochu stranou.“</p> <p>„To nechápu,“ huhlal Dras a tvářil se nechápavě.</p> <p>„Možná bys to chápal, kdybys občas ve Val Alornu vylezl z hospody,“ poradil mu Algar.</p> <p>„Já jsem nejstarší,“ ozval se trochu uraženě Býčí šíje, „já nesu zodpovědnost.“</p> <p>„Samozřejmě,“ řekl trochu sardonicky Riva. „Uvidíme, jestli se mi podaří ti to vysvětlit. Morindimové žijí v trochu jiném světě… a to nemám na mysli ten sníh všude kolem. Sny jsou pro ně mnohem důležitější než skutečný svět a kletby jsou jeho velkou součástí. Belgarat navrhl, abychom si pořídili znak snu, který by zvěstoval Morindimům, že sledujeme nějaký příkaz, který k nám přišel prostřednictvím snu. Zrovna tak znak kletby by jasně každému naznačil, že v případě, kdyby s námi chtěl něco mít, mohl by mít co do činění s našimi démony.“</p> <p>„Nic takového jako démoni neexistuje,“ odfrkl si Dras.</p> <p>„Na to bych na tvém místě nesázel, Drasi,“ varoval jsem ho.</p> <p>„Už jsi nějakého viděl?“</p> <p>„Já jsem je vyvolával, Drasi. Aldur mne sem poslal, abych se o zdejších lidech dozvěděl co nejvíc. Byl jsem v učení u jednoho zdejšího kouzelníka a naučil se všechny jeho triky. Riva to vystihl velmi dobře. Když budeme mít znaky snu a kletby, tak se nám Morindimové vyhnou.“</p> <p>„Znaky morové nákazy?“ zeptal se Algar. Algar nikdy neplýtval zbytečně slovy. Nikdy jsem plně nepochopil, proč je na ně tak skoupý a na co si je šetří.</p> <p>Uvažoval jsem o tom. „Ne,“ řekl jsem konečně. „Morindimové se někdy snaží zahnat morovou nákazu tak, že se sice straní jejího nositele, ale zastřelí ho z dálky šípem.“</p> <p>„Nepříjemné,“ zahuhlal Algar.</p> <p>„Takhle jižně moc Morindimů stejně nepotkáme,“ prohlásil jsem. „A ty znaky by je měly udržet v dostatečné vzdálenosti.“</p> <p>Jak se později ukázalo, tak jsem se mýlil. Spolu s Rivou jsme vyrobili znaky a vydali jsme se na východ po úpatí hor. Nešli jsme déle než dva dny – nebo spíš noci, kdy vycházel měsíc – když se kolem nás objevily spousty Morindimů. Zatím je držely naše znaky v dostatečné vzdálenosti, ale bylo jen otázkou času, kdy se objeví nějaký jejich kouzelník, který to bude považovat za výzvu.</p> <p>Během té cesty po úbočí hor jsem toho moc nenaspal. Je tam plno jeskyní a tak jsem vždy ukryl Alorny do některé z nich a pak slídil okolo. Málem mi tam umrzl zadek. Bože, tam byla ale zima!</p> <p>Netrvalo to dlouho a začal jsem pozorovat protiznaky. Každá kletba má svou protikletbu, a tak mi existence těchto protiznaků jasně ukazovala, že se proti nám spojili různí kouzelníci. To bylo trochu zvláštní, protože morindští kouzelníci jsou neskutečně žárliví a skoro nikdy nespolupracují. Bylo to o to zvláštnější, že kouzelnicí ovládají skoro všechny životy svých vybraných klanů.</p> <p>Měsíc samozřejmě ignoroval naše prosby a byl den ode dne plnější, až konečně dosáhl plného tvaru. Šerek a jeho synové nedokázali pochopit, jak je možné, že je měsíc na obloze, když se slunce neukáže ani kousek. Snažil jsem se jim to vysvětlit, ale když jsem popisoval rozdílné oběžné dráhy slunce a měsíce, cítil jsem, že mne nedokážou sledovat. Tak jsem jim prostě řekl: „Oba se kutálejí po různé dráze,“ a nechal je přitom. Všechno, co potřebovali skutečně vědět, bylo to, že je měsíc na zimní obloze zhruba čtrnáct dní v měsíci. Upřímně řečeno, byl bych radši, kdyby se měsíc v plné síle ani neukázal. Jakmile byl plný, bylo tam světlo jako ve dne. Měsíc v úplňku nad zasněženou plání svítí skutečně jako blázen. Myslím, že na to Morindimové právě čekali.</p> <p>Ukryl jsem Šereka a jeho hochy do jeskyně a jako vždy se vydal na průzkum. Ani ne míli na východ od jeskyně jsem spatřil Morindimy. Byly jich tisíce. Posadil jsem se na zem a začal klít. To by normální vlk neudělal. Stalo se totiž něco nepřirozeného. Zdálo se, že se proti nám spojily všechny morindimské klany a zablokovaly nám cestu. Čekaly nás opravdu krušné chvíle.</p> <p>Když jsem přestal nadávat, vrátil jsem se do jeskyně, kde spali Alornové. Vrátil jsem se do své obvyklé podoby a oslovil je: „Asi byste měli rychle vstát.“</p> <p>„Co se děje?“ zeptal se Šerek a odhodil svou kožešinu.</p> <p>„Morindimové nám zatarasili cestu necelou míli odsud.“</p> <p>„To by neudělali,“ odporoval Riva. „Nesejdou se nikdy najednou na jednom místě.“</p> <p>„Zdá se, že se pravidla změnila.“</p> <p>„Co budeme dělat?“ zajímal se Dras.</p> <p>„Nemohli bychom kolem nich proklouznout?“ zeptal se Šerek.</p> <p>„Těžko,“ odpověděl jsem mu. „Jsou roztaženi na míle daleko.“</p> <p>„Co budeme dělat?“ zeptal se znovu Dras. Měl zřejmě sklony se v rozčilení opakovat.</p> <p>„Pracuju na tom.“ Začal jsem skutečně usilovně přemýšlet. Jedna věc byla jistá: někdo si s Morindimy pohrával. Riva měl pravdu, klany spolu navzájem nikdy nespolupracují. Někdo našel způsob, jak to změnit a já pochyboval, že ten někdo byl Morindim. Namáhal jsem mozek, ale nemohl najít způsob, jak z té šlamastyky ven. Každý klan má svého kouzelníka a každý kouzelník má svého vlastního démonka. Zdálo se velmi pravděpodobné, že než znovu vyjde měsíc, budu mít těch potvor z pekla až po krk. Bylo jasné, že potřebuju pomoc.</p> <p>Neměl jsem tušení odkud se ta představa vzala…</p> <p>Možná bych se měl opravit. Teď, když o tom tak přemýšlím, tak vím, odkud se vzala.</p> <p><emphasis>„Jsi tam?“ zeptal jsem se. </emphasis></p> <p><emphasis>„Jasně.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Mám tady problém.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jo. Vypadá to tak.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Co mám dělat?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Nemám povolení ti to říct.</emphasis>“</p> <p><emphasis>„V Údolí ses tím nijak netrápil.“</emphasis></p> <p><emphasis>„To bylo něco jiného. Přemýšlej, Belgarate. Znáš Morindimy a víš, jak je obtížné ovládat jejich jednotlivé démony. Kouzelník se musí plně koncentrovat na to, aby se démon nepostavil proti němu. Co ti z toho vyplývá?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Mám udělal něco, abych narušil jejich koncentra</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ci?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Má to být otázka? Jestli ano, tak ti musím zopako</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>vat, že nemám povolení ti odpovědět.“</emphasis></p> <p><emphasis>„No tak dobře. Není to otázka, Ale čistě akademic</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ky… co si o tom myslíš? Povolují ti tvoje pravidla, abys mi řekl, jestli je ten nápad špatný?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Čistě akademicky? Myslím, že to je povoleno.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Sice to trochu ztěžuje celý postup, ale mohli by</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>chom se o něco pokusit.“</emphasis></p> <p>Navrhl jsem postupně několik řešení a tichý hlas v mé hlavě je postupně všechny zamítl. Začal jsem mít stále divočejší nápady a k mé hrůze ten hlas bez těla usoudil, že moje nejdivočejší plány by mohly mít nějakou šancí na úspěch. Člověk vždycky v takové situaci popustí trochu uzdu své fantazii.</p> <p>„Ty ses snad zbláznil!“ vykřikl Riva, když jsem Alornům vyložil, co mám v plánu.</p> <p>„Musíme doufat, že ne,“ řekl jsem mu. „Obávám se, že tu není jiné cesty, jak se z té šlamastyky dostat. Jsem rozhodnut to provést… pokud se ovšem nechcete otočit a jít domů. Ale obávám se, že ani to by jen tak neprošlo.“</p> <p>„Kdy to chceš udělat?“ zeptal se mne Šerek.</p> <p>„Jakmile zase vyjde měsíc. Chci si určit čas sám. Nechci, aby ho za mě vybíral nějaký tetovaný kouzelník.“</p> <p>„Na co čekat?“ zeptal se Dras. „Proč se do toho nedáme hned?“</p> <p>„Potřebuju světlo, abych mohl do sněhu namalovat ty symboly. Nerad bych něco opomněl. Zkuste se trochu prospat. Může to nějakou chvíli trvat, než bude zase čas na spánek.“ Po těch slovech jsem zase vyšel ven na hlídku.</p> <p>Byla to nervózní noc… nebo spíš den, protože v polární noci se všechno převrátí naruby. Od té chvíle, co se mi uhnízdil v hlavě nápad, schválený Nezbytností, jsem se ho chytil jako tonoucí stébla a nemohl ho vypudit z hlavy. Žít v obavách delší dobu je učiněná hrůza.</p> <p>Když jsem usoudil, že by už mohl vyjit měsíc, vešel jsem do jeskyně a probudil své přátele. „Nedržte se příliš blízko u mne,“ radil jsem jim. „Není nejmenší důvod, proč bychom se všichni měli nechat zabít.“</p> <p>„Myslel jsem, že víš, co děláš!“ namítl Dras. Tenhle chlapík byl navzdory své postavě dost nervózní a jeho normálně hluboký hlas se trochu chvěl.</p> <p>„Teoreticky ano,“ přikývl jsem, „ale nikdy jsem to předtím nevyzkoušel, takže nevím, jak se to může zvrtnout. Musím počkat, až kouzelníci vypustí své démony, a to může chvíli trvat. Buďte připravení utíkat. Pojďme.“</p> <p>Vyšli jsme z jeskyně a já pohlédl k východu. Slabá záře nad obzorem prozrazovala, že měsíc vyjde každou chvíli. Zamířili jsme k čekajícím Morindimům a viděli zrovna, jak vstávají. Je to skutečně hrůza pozorovat, jak Morindimové vstávají v zimě. Připomíná to nejvíc ze všeho obživlý hřbitov, protože se Morindimové normálně před spaním uloží do sněhu. Sníh je samozřejmě studený, ale okolní vzduch je ještě studenější. Když vylézají ze sněhu, vypadá to, jako když mrtvoly vylézají z hrobu.</p> <p>Kouzelníci toho asi nenaspali o moc víc než já. Museli provádět různé přípravy. Všichni si vyznačili ve sněhu své symboly a zaujali pozice uprostřed toho chráněného území. Když jsme vyšli na vrchol kopce, někteří už drmolili svá zaříkávadla. A k tomu vám musím říct jedno: tihle morindští kouzelníci si dávají sakra záležet, aby nemluvili příliš zřetelně, když vyvolávají své duchy. Tahle zaříkávadla jsou něco jako obchodní tajemství a kouzelníci si je velmi žárlivě střeží.</p> <p>Usoudil jsem, že vrchol kopce je dost dobré místo pro můj účel, a tak si na něm vyryl ve sněhu své vlastní symboly a stoupl si doprostřed.</p> <p>Za chvíli nás několik lidí dole zpozorovalo a začali na nás ukazovat a pořvávat. V tu chvíli mne začali kouzelníci urážet. To je mezi primitivními národy velice běžné, že se daleko delší dobu provokují a urážejí, než skutečně bojují. Šetřil jsem dechem a jejich urážky nijak neopětoval.</p> <p>Pak se začali objevovat démoni. Byli různě velcí podle toho, jak schopný byl kouzelník, který je vyvolal. Někteří nebyli větší než šotek a jiní byli větší než dům. Všichni se skrývali, ale to se dalo očekávat. Ze všech se v chladném podnebí kouřilo, ale to je také normální, když uvážíte, že přišli z mnohem teplejšího podnebí!</p> <p>Čekal jsem. Když jsem usoudil, že už je většina démonů přítomna, začal jsem pracovat se svou Vůlí. Bylo to překvapivě snadné, protože jsem byl zvyklejší pracovat s iluzemi než skutečně fyzicky. Neřekl jsem přitom ani slovo, protože jsem chtěl udržet překvapení do poslední chvíle.</p> <p>Nemáte představu, jak těžké je udržet Vůli na uzdě. Vlasy se mi na hlavě postavily a uvnitř jsem měl pocit, že exploduju.</p> <p>Pak se odněkud zezdola ozval zvuk rohu. Mám pocit, že to měl být nějaký signál. Všichni kouzelníci začali vykřikovat povely a démoni vyrazili proti nám. Skřítkové utíkali po sněhu a ti velcí se valili po úbočí a zanechávali za sebou ve sněhu roztáté brázdy.</p> <p>„Stát!“ zahřměl jsem, Musím uznat, že můj hlas zněl skutečně ohromně. V tu chvíli jsem se otočil a dramaticky ukázal k jihu. Nechtěl jsem, aby narůstající záře měsíce z východu pokazila mé dílo.</p> <p>Pak jsem se postavil jako nějaký šarlatán na venkovském trhu a uvolnil veškerou svou Vůli do jednoho slova.</p> <p>„Vyjdi!“ zařval jsem… a slunce vyšlo.</p> <p>No tak! Přece byste tomu nevěřili. Víte to lépe než kdokoliv jiný. Nikdo nemůže přikázat slunci, aby vyšlo. Nedejte se vysmát.</p> <p>Ale vypadalo to jako slunce. Jestli to mohu sám posoudit, tak to byla velmi dobrá iluze.</p> <p>Když to mám říct nějak jemně, tak bych měl říct, že Morindimové byli otřeseni. Moje Vůle s nimi skutečně zacvičila. Věřili byste tomu, že mnozí skutečně padli hrůzou k zemi?</p> <p>Démoni se zastavili, někteří se začali třepotat a nabývat své vlastní podoby. Ti se pak obrátili zpět a začali pojídat kouzelníky, kteří je tak zotročili. To vneslo do údolí úplnou paniku. Vsadil bych se, že někteří Morindimové utíkali ještě po roce.</p> <p>Avšak ještě asi osm nebo deset kouzelníků drželo své otroky plně ve svém područí a ti se ke mne stále blížili sněhem. Musím přiznat, že jsem doufal, že účinek mé iluze bude všeobecný. Nechtěl jsem použít další krok.</p> <p><emphasis>„Doufám, že máš i v tom dalším pravdu,“ řekl jsem nezvanému hostu uvnitř své lebky.</emphasis></p> <p><emphasis>„Věř mi.“</emphasis></p> <p>Nenávidím, když mi tohle lidé říkají.</p> <p>Nenamáhal jsem se se šeptáním. Nikdo, kdo má zdravý rozum, by se nepokoušel opakovat to, co jsem chtěl udělat. Nebyl čas na nějaké pochyby a omyly. Musel jsem se velice tvrdě soustředit. Iluze, kterou jsem vytvořil, se rozplynula a ve vzduchu nebylo nic jiného než měsíc.</p> <p>Ve vzduchu se objevil další třpyt a tentokrát byl na můj vkus velmi blízko. Doprovázela ho rudá záře. Pak najednou ztuhl a stal se z něho pevný předmět. Já se rozhodl, že se nebudu pokoušet o nic exotického. Někteří morindští kouzelníci se vyžívají v tom, že se snaží uvěznit své démony v co nejfantastičtějších podobách. Já jsem se nezdržoval nějakými chapadly nebo podobnými nesmysly. Rozhodl jsem se pro lidskou podobu, ke které jsem chtěl přidat pouze rohy. Na ty jsem se skutečně soustředil, protože na nich závisel můj život.</p> <p>Chvíli se všechno kolem mě třáslo a já nemohl zjistit, jak je ten démon vlastně velký. Pak se to ovšem ukázalo tak jasně, až mne to mrzelo. Musel to být sám Pán všech démonů, protože ho jeho velikost jinam v pekelné hierarchii nemohla zařadit.</p> <p>Začal se po mně sápat a v tu chvíli se z mých vousů staly rampouchy a pot, stékající po tvářích, začal mrznout. „Nech toho!“ přikázal jsem mu naštvaně. „Udělej, co ti řeknu a já tě nechám jít zase do tepla.“</p> <p>Nebudete tomu věřit, ale skutečně jsem to řekl.</p> <p>Je to divné, ale možná mi to zachránilo život. Z Pána démonů se v té zimě jen kouřilo. Zkuste vylézt z pekla přímo do arktické zimy a uvidíte, jaké to je. Démon velice rychle zmodral a jeho pařáty se začaly chvět.</p> <p>„Jdi dolů a odveď všechny démony, co se snaží dostat nahoru,“ přikázal jsem.</p> <p>„Ty jsi Belgarat, že jo?“ ozval se nejodpornější hlas, jaký jsem kdy slyšel. Byl jsem trochu překvapen, že se má pověst dostala až do pekla. Takové věci mohou člověku stoupnout do hlavy.</p> <p>„Ano,“ přiznal jsem skromně.</p> <p>„Řekni svému pánovi, že můj pán není potěšen tím, co tady děláš.“</p> <p>„Vyřídím mu to. A teď už pohni odsud, než ti umrznou rohy.“</p> <p>Nejsem si úplně jist, co způsobilo, že se ten trik podařil. Možná to bylo tou zimou, nebo král pekla chtěl skutečně Aldurovi poslat ten vzkaz a rozkázal démonovi, aby mě nechal jít. Možná ho zastrašila přítomnost Nezbytnosti. Nebo je taky možné, že jsem měl tolik síly, že jsem tu příšeru dokázal ovládat, ale to se mi nezdá moc pravděpodobné. Ať už v tom bylo cokoliv, Pán démonů se vztyčil v celé své výšce – a byla to pořádná výška – a naprosto neskutečně zařval. Všichni démoni okamžitě zmizeli a kouzelníci, kteří je přivolali, zkolabovali a váleli se ve sněhu v různém stupni záchvatu amoku.</p> <p>„To jsi provedl skutečně pěkně,“ pochválil jsem ho. „Běž domů a pěkně se v teple vyspi.“ Jak už jsem se několikrát snažil vysvětlit Garionovi, jsou věci, které se musí udělat s jistým šarmem a stylem. To jsem se naučil od Belmakora.</p> <p>Šerek a jeho synové stáli kousek stranou a poté, co jsem propustil Pána démonů, se začali ode mne ještě víc vzdalovat. „Zastavte se!“ vykřikl jsem. „Pojďte sem.“</p> <p>Váhali a bylo vidět, že mají oči až navrch hlavy. Přesto se ke mně zvolna sunuli. „Chci vám něco říct,“ řekl jsem. „Jděte stále na východ a já vás někde doženu.“</p> <p>„Co máš za lubem?“ zeptal se Šerek s úctou v hlase.</p> <p>„Riva měl pravdu,“ vysvětloval jsem. „Tohle setkání bylo skutečně velmi neobvyklé. Vůbec neodpovídá normálnímu chování Morindimů, Někdo si tady s námi pohrává. Pokusím se ho najít a vysvětlit mu, aby toho nechal. Východ je tímhle směrem.“ Ukázal jsem na vycházející měsíc.</p> <p>„Jak dlouho ti to bude trvat?“ zeptal se Riva.</p> <p>„Nemám tušení. Vy prostě stále jděte na východ.“ Pak jsem na sebe zase vzal vlčí podobu a vydal se na jih. Měl jsem už několik dní takové podivné svědění, že z jihu přichází něco divného.</p> <p>Jakmile jsem se dostal z dosahu myšlenek svých alornských přátel a těch prazvláštních morindských kouzelníků, zastavil jsem se a začal analyzovat myšlenky, které se nacházely v mém okolí.</p> <p>Pak už byl ten pocit velmi jasný. Byl to ten, o kterém jsem se domníval, že by to mohl být. Byl to Belzedar.</p> <p>Okamžitě jsem stáhl všechny myšlenky zpět. Co tady dělá? Bylo zcela jasné, že nás sleduje. Ale proč? Chtěl snad přiložit ruku k dílu? To se ale nemusel plížit za námi, ale mohl se k nám rovnou přidat. Co mělo znamenat všechno tohle plížení sněhovými pláněmi?</p> <p>Od chvíle, kdy Torak ukradl Orb, jsem Belzedarovi nerozuměl. Vzdaloval se nám a byl čím dál tajemnější. Mohl jsem na něj prostě zavolat a vyzvat ho, aby se k nám přidal, ale neudělal jsem to. Nejdřív jsem chtěl zjistit, co tu dělá. Normálně nejsem příliš podezřívavý, ale Belzedar se v posledních dvou tisících let choval tak divně, že jsem se rozhodl zjistit proč.</p> <p>Určil jsem obecně, kde se nachází a jak jsem stoupal výš do hor, posílal jsem k němu krátké signály myšlenek.</p> <p>Zapamatujte si jedno. Když někoho hledáte pomocí vaší mysli, nezůstávejte s ním v kontaktu příliš dlouho. Bude vědět, že tam jste. Jenom ho tak polechtejte. Nedejte mu šanci, aby si uvědomil, že ho někdo hledá. Chce to spoustu cviku, ale když to zvládnete, tak se vám to vyplatí.</p> <p>Scházel jsem dolů do údolí, když jsem spatřil oheň. To je teda stupidita první třídy! Někdo se plíží za mnou a pak si rozdělá takovýhle oheň. Nedokázal jsem potlačit úsměv a obávám se, že jsem i trochu vyprskl smíchy. Přestal jsem utíkat, na chvíli se zastavil a pak se pomalu, decimetr po decimetru plížil k ohni. Břicho jsem měl těsně přilepené na sněhu.</p> <p>Pak jsem spatřil ten oheň velmi jasně a viděl jsem, že tam Belzedar není sám. Byl s ním nějaký Morindim. Byl to hubený starý muž, zabalený v kožešinách. Lebky pověšené kolem krku prozrazovaly, že je to kouzelník.</p> <p>Plížil jsem se teď po centimetrech vpřed. Plížit se k někomu sněhem není tak snadné, jak by se to mohlo zdát. Sníh sice ztlumí hluk, ale zase je tak studený, že se vám z celého těla potom kouří. Naštěstí jsem trochu vychladl a můj kožich byl schopen pohltit většinu vypařovaného tepla. Přitisknut břichem do sněhu jsem poslouchal jejich rozhovor.</p> <p>„Dokázal, že vyšlo slunce!“ vykládal kouzelník mému bratrovi vzrušeným hlasem. „Potom zastavil i Pána démonů! Můj klan už se na tom nebude déle podílet“</p> <p>„Musí!“ naléhal na něj Belzedar. „Belgarat se nesmí dostat do Mallorey! Musíme ho zastavit!“</p> <p>Co to má být? Připlížil jsem se o několik centimetrů blíž.</p> <p>„Já s tím nic nesvedu,“ prohlásil odevzdaně kouzelník. „Celý můj klan je rozprášen po kraji. Nedokažu je dát dohromady, ani kdybych chtěl. Belgarat je příliš silný. Nedokážu se mu znova postavit.“</p> <p>„Pomysli na to, co je v sázce, Etchquave,“ naléhal Belzedar. „Chceš snad být celý zbytek života otrokem krále pekla?“</p> <p>„Země Morindimů je chladná a temná,“ odpověděl kouzelník. „Pekelných plamenů se nebojím.“</p> <p>„Ale mohli jste mít konečně boha! Můj pán by vás přijal za své, kdybyste pro něj – dokázali alespoň něco udělat!“ Belzedarův hlas byl zoufalý.</p> <p>Hubený Morindim se napřímil a vypadal odhodlaně. „Tady je mé poslední slovo, Zedare, Už nechci mít s Belgaratem nic společného. Vyřiď svému pánovi, co jsem ti řekl. Řekni Torakovi, ať si najde někoho jiného, kdo si bude chtít poměřit síly s tvým bratrem Belgaratem.“</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>13.</strong></p> <p>Když se nad tím zpětně zamýšlím, bylo vlastně štěstí, že jsem ten objev učinil ve vlčí podobě. Vlčí vlastnosti se mi za poslední měsíce tak propojily s mými vlastními, že moje reakce nebyly tak zcela lidské a mně vlastní. Vlk nemá schopnost někoho nenávidět a cítit k němu zášť. Vztek mít může… to ano, ale zášť necítí. Kdybych byl ve své vlastní kůži, tak bych udělal asi něco ukvapeného.</p> <p>Takhle jsem tam klidně ležel ve sněhu s ušima našpicovanýma a poslouchal jsem, jak Zedar přemlouvá toho morindského šamana. Tím jsem získal dost času, aby se mi vrátila schopnost chladného uvažování. Jak jsem mohl být tak slepý? Zedar se od doby, kdy Torak zničil svět, tolikrát prozradil, ale já jsem byl příliš nepozorný a nevšiml si toho… Byl bych ztratil jistě spoustu času planým sebeobviňováním, ale vlk ve mně mi to nedovolil. Teď jsem věděl o svém někdejším bratrovi pravdu, tak co s tím udělám?</p> <p>Nejjednodušší by samozřejmě bylo počkat, až ten morindský kouzelník odejde, pak se vřítit na scénu a prokousnout tesáky Zedarovo hrdlo. Byl jsem skutečně naštvaný… jenom bozi vědí, jak jsem byl naštvaný. Ale na tomhle řešení bylo něco vlčího. Na druhou stranu by to jednou provždy zažehnalo nebezpečí hrozící všem z této strany.</p> <p>Bohužel by ale toto řešení po sobě zanechalo spoustu nezodpovězených otázek a zvědavost je vlastnost, která je vlastní jak lidem tak vlkům. Věděl jsem teď, co Zedar udělal, ale chtěl jsem se dozvědět proč. Jednu věc jsem věděl jistě. Ztratil jsem dalšího bratra. Už jsem na něj ani nemyslel jako na Belzedara.</p> <p>Měl jsem pro své váhání ještě jeden velice pragmatický důvod. Spojení Morindimů se zcela nepochybně odehrálo v Zedarově režii. Překonal jejich odpor ke slučování tím, že jim nabídl boha. V mých očích sice nebyl zvláštní rozdíl mezi Torakem a králem pekla, ale oni to asi viděli jinak. Byl to Zedar, kdo naplánoval tuto past na mé cestě. Kolik dalších jich na mě ještě čeká? To byla otázka, na kterou jsem potřeboval znát odpověď. Jakmile je past nastražena, čeká na vás, i když je ten, kdo ji nastražil, mrtev. Situace si vyžadovala nové triky a úskoky a v těch byl Zedar vždycky dobrý.</p> <p>„Zbytečně plýtváš dechem, Zedare,“ říkal zrovna morindský kouzelník. „Nebudu soupeřit s tak mocným čarodějem jako je tvůj bratr. Když s ním chceš bojovat, dej se do toho sám. Jsem si jist, že ti tvůj pán pomůže.“</p> <p>„Nemůže, Etchquave. To je zakázáno. V téhle konkrétní UDÁLOSTI musím být nástrojem Nezbytnosti já.“</p> <p>Co to mělo znamenat?</p> <p>„Když jsi nástrojem Nezbytnosti, tak proč jsi přišel za námi?“ Je dost snadné ošálit Morindimy. Člověk od těch vzývačů démonů normálně moc inteligence neočekává, ale tenhle chlapík Etchquaw byl docela chápavý. „Myslím, že se toho Belgarata bojíš,“ pokračoval. „A myslím, že se bojíš jeho Nezbytnosti. No, ať je to, jak chce, já svou hlavu do oprátky kvůli tobě, Zedare, strkat nebudu. Naučil jsem se žít s démony, takže vlastně boha ani nepotřebuji!... zvláště ne tak neschopného boha jako je Torak. Můj démon udělá všechno, co mu přikážu. Zdá se, že ten tvůj Torak má pěkně omezenou moc.“</p> <p>„Omezenou?“ namítl Zedar. „Vždyť rozbil celý svět, ty idiote!“</p> <p>„A co mu to přineslo?“ zeptal se Morindim klidným hlasem. „Jedině oheň, Zedare. To je všechno. Kdybych chtěl jenom oheň, tak si počkám, až se dostanu do pekla.“</p> <p>Zedar přimhouřil oči. „Nebudeš muset ani tak dlouho čekat, Etchquawe,“ řekl suše.</p> <p>Měl jsem ho asi zastavit. Měl jsem cítit, jak jeho Vůle roste. Ale abych k vám byl upřímný, nečekal jsem, že to udělá.</p> <p>Ale on to udělal. Byl jsem docela blízko, takže zvuk slova, kterým uvolňoval svou Vůli, byl hromový.</p> <p>Etchquaw byl najednou v jednom ohni.</p> <p>Je mi líto, že otevírám staré rány, Garione, ale nebyl jsi první, kdo to udělal. Mezi vaším jednáním byl ale velký rozdíl. Ty jsi měl pro své jednání v lese lesních víl plno důvodů, ale Zedar upálil toho Morindima z pouhé zlomyslnosti a vzteku. Další rozdíl je v tom, že ty jsi měl pocit viny, ale o Zedarovi jsem si jist, že nic takového necítil.</p> <p>Všechno se to seběhlo na mě dost rychle, takže jsem se odplížil zpět a nechal Zedara jeho zábavě.</p> <p>To, co vzbudilo mou největší pozornost a co stále výstražně blikalo v mém mozku, bylo to, že Zedar použil slovo „UDÁLOST“. To byla jedna z věcí, před kterými nás náš pán varoval. Byl jsem si skoro jist, že se má něco stát, ale byl jsem přesvědčen, že se to má stát v Kthol Mišraku. Bylo zřejmé, že jsem se mýlil. Možná se nějaká taková UDÁLOST měla stát později, ale tahle měla být první. Rozhodl jsem se, že je čas na poradu.</p> <p><emphasis>„Můžeme si promluvil?“ </emphasis>zeptal jsem se hlasu uvnitř své hlavy.</p> <p><emphasis>„Děje se něco?“</emphasis></p> <p>Myslím, že mne na mém nezvaném návštěvníkovi nejvíc popuzovalo to, že si myslel, že je vtipný. Nechtěl jsem to ale nijak rozmazávat. Soudě podle toho, kde sídlil, bych řekl, že věděl, jak se cítím, „<emphasis>Tohle je jedna z těch malých konfrontací, které se stávají, co?“</emphasis></p> <p><emphasis>„To je zřejmé.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Je tahle důležitá?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Všechny jsou důležité, Belgarate.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Zedar řekl, že je nástrojem nějaké jiné Nezbytnos</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ti. Myslel jsem si, že to byl Torak.“</emphasis></p> <p><emphasis>„To taky byl, ale čas od času se to mění.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Pak říkal Zedar pravdu.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Když se rozhodneš mu věřit, tak ano.“</emphasis></p> <p>„Necháš už toho?“ řekl jsem nahlas. Naštěstí jsem byl zrovna vlkem, takže to nikdo neslyšel.</p> <p><emphasis>„Ty máš dneska divný smysl pro humor.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Na tom nezáleží. Když je Zedar nástrojem jiné Ne</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>zbytnosti, kdo je tvojí Nezbytností?“</emphasis></p> <p>Rozhostilo se dlouhé ticho a já přímo cítil ohromení pocházející z té otázky.</p> <p><emphasis>„To nemyslíš vážně!“</emphasis></p> <p><emphasis>„Plně ti důvěřuju.“</emphasis></p> <p>„<emphasis>Co mám dělat?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jsem si jist, že na to přijdeš.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Ty mi to neřekneš?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jasně že ne. Musíme hrát podle pravidel.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Potřebuju nějaký návod. Jestli budu pokračovat sám jako dosud, budu dělat chyby.“</emphasis></p> <p><emphasis>„To jsme vzali do úvahy. Zatím si vedeš dobře.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Zabiju Zedara.“ </emphasis>Byla to samozřejmě planá hrozba. Jakmile mne přešel první nával vzteku, přešly mne i vražedné choutky. Zedar byl mým bratrem víc než tři tisíce let a já ho nemohl jen tak zabít. Mohl jsem mu sežehnout vous, nebo uvrhnout jeho mysl do velkého zmatku, ale nemohl jsem ho zabít. Navzdory všemu, jsem ho stále měl příliš rád.</p> <p>A už je to slovo tady zase. Z nějakého důvodu se stále objevuje.</p> <p><emphasis>„Snaž se mluvit vážně, Belgarale,“ </emphasis>řekl mi hlas v mé hlavě. <emphasis>„Nejsi schopen zabít svého bratra. Jediné, co,</emphasis> <emphasis>musíš udělat, je zn</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>škodnit ho. Nenech se unést. Bude</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>me ho ještě potřebovat.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Ty mi neřekneš, co s ním mám udělal, že ne?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Tentokrát opravdu nemohu. Ty a Zedar si musíte s jednotlivými detaily poradit sami.</emphasis>“</p> <p>Po těch slovech bylo spojení přerušeno.</p> <p>Několik minut jsem v duchu nadával. Pak jsem se vydal zpět k místu, kde se Zedar ohříval u hořícího Morindima. Při běhu jsem si dával dohromady plán. Mohl bych se Zedarovi postavit hned a určitě bych ho zničil, ale v tomhle plánu bylo několik děr. Teď, když jsem věděl, jak si věci stojí, mne nemohl nijak překvapit a bez prvku překvapení mne nemohl porazit. Poradil bych si s ním jednou rukou, ale stále ve vzduchu visely pasti, které mohl nastražit. Rozhodl jsem se, že bude nejlepší ho několik dnů sledovat, abych zjistil, jestli se chce s někým spojit… ať už s Morindimy nebo někým jiným. Znal jsem Zedara až moc dobře, abych věděl, že rád přenechává špinavou práci někomu jinému.</p> <p>Najednou jsem se zastavil a posadil se. Uvědomil jsem si, že Zedar věděl, že jsem na sebe rád bral podobu vlka. Kdyby zahlédl vlka – nebo jenom vlčí stopy – bylo by mu jasné, že jsem to já. Musel jsem přijít s něčím jiným.</p> <p>Věděl jsem, že se v tomto případě musím spolehnout sám na sebe. Můj návštěvník mi jasně řekl, že mi nesmí nijak radit a z toho vyplývalo, že si musím poradit sám.</p> <p>Probíral jsem se v duchu rychle posledními tisíci let. Zedar strávil většinu času v Mallorey, takže nevěděl o spoustě věcí, co se udály v Údolí. Věděl, že se mnou nějaký čas bydlela ve věži vlčice, ale nevěděl o jejích schopnostech. Kdyby ho sledoval vlk, mohl by začít něco větřit, ale když zahlédne sovu? Myslím, že by ho nic nenapadlo… aspoň do chvíle, než by mě viděl, jak špatně létám.</p> <p>Pamatoval jsem si tu sovu velmi dobře, takže mi nedalo moc práce vybavit si ji v mysli. Hned, jak jsem se převtělil do své představy, uvědomil jsem si svou chybu. Ta představa byla ženského rodu!</p> <p>Samozřejmě, že to nemělo skoro žádný význam, ale ze začátku mě to dost překvapilo. Jak se vůbec mohou ženské vyrovnat s takovým množstvím vnitřních orgánů a s tolika exotickými látkami proudícími v jejich těle v krvi?</p> <p>Myslím, že bych v těchto úvahách neměl příliš dlouho pokračovat.</p> <p>Když uvážíte mou iracionální obavu z létání ve výškách, bylo pro mne štěstím, že sovy nelátají příliš vysoko. Zajímají se spíše o to, co běhá po zemi než o to, co se děje ve hvězdách. Tak jsem se vznášel kousek nad zemí zpět k místu, kde jsem zanechal Zedara.</p> <p>Máte představu, jak dobře vidí sova ve tmě? Byl jsem naprosto uchvácen tím, jak skvěle jsem viděl. Moje peříčka byla měkká, abych se mohl ve vzduchu pohybovat bez sebemenšího hluku. Plně jsem se soustředil na let a možná mi to nebudete věřit, ale moje letové schopnosti se velmi zlepšily. Skoro bych měl chuť říct, že jsem se pohyboval s jistou ladností.</p> <p>Z Etchquawa zbývala malá hromádka, která tiše dohořívala a Zedar byl pryč. Naštěstí nezmizely jeho stopy, které jsem snadno sledoval. Mířily nahoru, kde byla hranice lesa a tam zamířily na východ. To usnadnilo moje sledování, protože jsem v lese jako sova mohl snadno létat ze stromu na strom, dokud jsem ho nenašel. Mířil stále na východ, paralelně s cestou, kterou mířili Šerek a jeho synové, začal jsem se bavit tím, že jsem chvíli letěl vedle něj, chvíli za ním a chvíli dokonce před ním. Bylo snadné ho sledovat, protože s sebou nesl malou lampičku, která vyzařovala slabé, nazelenalé světlo. Už jsem vám řekl, že se Zedar bojí ve tmě? Umíte si to v téhle situaci představit?</p> <p>Byl zabalený po uši v kožešinách a stále si při pochodu sněhem pro sebe něco huhlal. Zedar si vždycky sám pro sebe něco povídal.</p> <p>I kdybyste mě zabili, neřeknu vám, co vlastně chtěl dělat. Jestli si myslel, že udrží tempo s dlouhonohými Alorny, tak se hluboce mýlil. Vsadil bych se, že Šerek a jeho chlapci měli v tuto chvíli alespoň desetimílový náskok. Mířil stále trochu vzhůru a když vyšel měsíc, dosáhl zrovna hřebene, kde zastavil. Posadil jsem se na nejbližší strom a pozoroval ho jako moudrá sova.</p> <p>Omlouvám se za to přirovnání, ale nemohu si pomoct.</p> <p><emphasis>„Pane!'' </emphasis>Jeho myšlenka mne skoro srazila z větve, na které jsem seděl. Bože, ten Zedar je ale neohrabaný. To asi tím rozčilením.</p> <p><emphasis>„Slyším tě, můj synu.“ </emphasis>Poznal jsem ten hlas. Byl jsem trochu překvapený, že je Torak skoro stejně nešikovný jako Zedar. Vždyť to byl přece bůh! Neuměl snad nic lepšího? Možná, že právě v tom byl problém. Možná právě jeho božství způsobilo, že si byl sebou tak jist a začal být neopatrný.</p> <p><emphasis>„Selhal jsem, pane.“ </emphasis>Zedarův slabý hlas se chvěl. Torak nebyl z těch, kdo by dokázali pochopit selhání podřízených.</p> <p><emphasis>„Selhal?“ </emphasis>V tom hlase byla znát až příliš velká nelibost a hrozba. <emphasis>„To nemohu tolerovat, Zedare. Ty ne</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>smíš selhat.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Náš plán nevyšel, pane. Belgarat je mnohem moc</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>nější, než jsme předpokládali.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jak se to mohlo stát, Zedare? Je to tvůj bratr. Jak jsi se mohl přepočítat v odhadu jeho schopností?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Zdál se mi hloupý, pane. Není příliš bystrý ani po</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>hotový. Navíc je to opilec a smilník s nízkou morálkou, který nebere nic vážně.“</emphasis></p> <p>Je zajímavé, že když posloucháte za dveřmi, tak se málokdy o sobě dozvíte něco pěkného. Všimli jste si toho taky?</p> <p><emphasis>„Tak jak to, že tě překonal?“ </emphasis>Torakův hlas zněl jako jasná obžaloba.</p> <p>„<emphasis>I</emphasis> <emphasis>když nemám potuchy jak, musel se nějak dozvě</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>dět, jak ti m</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>rindští kouzelníci vyvolávají a ovládají své démony. Po pravdě řečeno, úpně je vymazal.“</emphasis></p> <p>Jasně, že nevěděl, že jsem se naučil morindské magii. V době, kdy jsem se školil v zemi Morindů, byl on v Mallorey.</p> <p><emphasis>„Jak to udělal, Zedare?“ </emphasis>vyzvídal Torak. <emphasis>„Musím věděl všechno o jeho schopnostech, než se poradím s Nezbytností, která nás řídí.“</emphasis></p> <p>Chvíli mi trvalo, než jsem plně pochopil, co jsem právě slyšel. Ta jiná Nezbytnost – úplně opačná než ta, co sídlila v mé hlavě – nekomunikovala přímo se Zedarem. Mezi nimi stál ještě Torak! Byl příliš žárlivý na to, aby povolil komukoliv jinému přístup k tomuto duchu… nebo jak to chcete nazývat. To byla moje výhoda. Já jsem byl varován, když jsem udělal chybu. Zedar ne. Měl jsem najednou chuť roztáhnout křídla a nosit se jako páv.</p> <p>Poslouchal jsem velice pečlivě Zedarovo vyprávění, jak líčil můj souboj s morindskými kouzelníky a jejich démony. Trochu přeháněl. Zedar měl k tomu vždycky trochu sklony, ale tentokrát měl dobrý důvod. Jeho zdraví záviselo na tom, jak přesvědčí Toraka o mé neporazitelnosti.</p> <p>Potom, co vylíčil v pestrých barvách, jak jsem porazil Pána démonů, se rozhostilo na chvíli ticho.</p> <p><emphasis>„Popřemýšlím o tom a poradím se s Nezbytností,“ </emphasis>ozval se konečně Torak. <emphasis>„Zatím ho sleduj a já vymys</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>lím nějaký způsob, jak ho zdržet. Nepotřebujeme ho zničit. ČAS UDÁLOST je stejně důležitý jako UDÁLOST sama.“</emphasis></p> <p>Z toho jasně vyplývalo, že nás po cestě nečekají žádné další úklady. Spolehli se plně na Morindimy. Chtěl jsem se trochu zakřenit, ale to se se zahnutým zobákem dělá docela těžko. Teď jsem věděl, co jsem potřeboval, a tak nemělo smysl čekat. Rozhodl jsem se, že Zedara okamžitě vyřadím ze hry. Mohl bych vzlétnout nad něj, proměnit se zpět v člověka a spadnout na něj jako trám.</p> <p><emphasis>„Ještě ne,“ </emphasis>řekl mi ten hlas. <emphasis>„Ještě není čas.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Kdy teda?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Stačilo by pár minut a sám bys ten plán zavrhl. Je v něm několik trhlin.“</emphasis></p> <p>Po chvilce uvažování jsem přišel sám na to, že ten hlas měl pravdu. Kdybych spadl z výšky na Zedara, mohl jsem ublížit nejenom jemu, ale i sobě. Navíc jsem si s ním chtěl nejdřív trochu popovídat.</p> <p>Pocit poněkud mlhavé Torakovy přítomnosti byl pryč. Zraněný bůh v Kthol Mišraku byl zaměstnán poradou s někým jiným. Zedar zamířil dolů a dostal se znovu na cestu.</p> <p>Letěl jsem také dolů a přistál několik stovek metrů před ním. Vrátil jsem se do své vlastní podoby a čekal na něj. Přitom jsem se nedbale opíral o strom.</p> <p>Viděl jsem, jak se ke mně blíží mezi stromy nazelenalé světlo a využil té chvilky k tomu, abych potlačil svůj vzrůstající hněv. Nikdy není moc dobře, když ukážete svoje emoce před někým, s kým se chcete utkat.</p> <p>Konečně se objevil na druhé straně mýtinky, kde jsem stál.</p> <p>„Co tě tak zdrželo?“ zeptal jsem se ho klidným hlubokým hlasem.</p> <p>„Belgarate!“ vydechl.</p> <p>„Ty musíš napůl spát, Belzedare. Copak nevnímáš mou přítomnost? Nijak jsem se neskrýval.“</p> <p>Zaplať bůh, že jsi tady,“ řekl s předstíraným nadšením. Rychle se vzpamatoval. To jsem mu dopřál. „Copak jsi mne neslyšel? Snažil jsem se s tebou spojit?“</p> <p>„Kvůli běhu jsem se změnil ve vlka. To možná trochu otupilo moje smysly. Co tu děláš?“</p> <p>„Snažil jsem se s tebou spojit. Ženeš se s Alorny do zbytečného nebezpečí.“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Už nemusíte chodit do Mallorey. Získal jsem Orb zpátky. Ta vaše cesta je zbytečná ztráta času.“</p> <p>„No to je úžasné. Ukaž mi ho.“</p> <p>„No… myslel jsem si, že by nebylo zrovna nejbezpečnější ho tahat s sebou. Nebyl jsem si úplně jist, jestli se mi podaří tě chytit a nechtěl jsem ho nosit zpět do Mallorey, tak jsem ho uložil na bezpečném místě.“</p> <p>„To byl dobrý nápad. Jak jsi ho Torakovi vzal?“ Měl jsem pocit, že bych mu měl umožnit, aby svou divokou historku ještě vylepšil.</p> <p>„Pracoval jsem na tom dva tisíce let, Belgarate. Celou dobu jsem zpracovával Urvona. Je to sice Grolim, ale obává se moci klenotu našeho pána. Odlákal pozornost Toraka a tak se mi podařilo proklouznout do ocelové věže v Kthol Mišraku a ukrást mu Orb.“</p> <p>„Kde ho Torak schovával?“ tahle informace se nám mohla v budoucnu obzvlášť hodit.</p> <p>„Bylo to v místnosti, vedle které Torak setrvává celou dobu. Nechce mít tu kovovou truhlu ve stejné místnosti. Bojí se, že by pokušení mohlo být příliš silné.“</p> <p>„Nu,“ povzdechl jsem, „myslím, že tím je to celé vyřízeno. Jsem rád, že's mi to přišel říct. Stejně se mi do Mallorey nikdy moc nechtělo. Půjdu chytit Šereka a jeho syny a ty zatím vyzvedni Orb. Pak se všichni vrátíme do Údolí.“ Dal jsem mu trochu času, aby si vychutnal pocit, že mne oklamal. „Neočekával jsi to snad od opilce a smilníka s nízkou morálkou, který nebere nic vážně?“ Vrátil jsem mu jeho vlastní slova. Pak jsem vzdychl se skutečnou lítostí. „Proč, Belzedare?“ zeptal jsem se. „Proč jsi zradil našeho pána?“</p> <p>Rychle zvedl hlavu a ostře na mne pohlédl.</p> <p>„Měl sis dávat trochu víc pozor, chlapče,“ řekl jsem mu. „Sleduju tě už dobře deset hodin. Myslíš, že bylo skutečně nutné spálit toho Etchquawa.“ Musím přiznat, že jsem ho trochu provokoval. Byl to přece jenom můj bratr a já nechtěl zaútočit první. „Jsi Torakův sluha, co? Přešel jsi na druhou stranu. Zaprodal jsi duši jednooké příšeře ze Kthol Mišraku. Co ti za to slíbil, Zedare? Co ti na tomto světě mohlo stát za tu zradu?“</p> <p>V tu chvíli se složil. „Neměl jsem na vybranou, Belgarate,“ vzlykal. „Myslel jsem si, že dokážu Toraka přelstít, když budu předstírat, že ho uznávám a že mu sloužím… ale on vložil na mou duši svoje ruce a vytáhl ji ze mě. Kdybys cítil jeho dotyk, Belgarate. Dobrý bože, to je dotyk!“</p> <p>Napnul jsem všechny síly. Dobře jsem věděl, co přijde. Zedar měl vždycky přehnané reakce. To byla jedna z jeho největších slabin.</p> <p>Začal tím, že mi vmetl do tváře plamen. Mezi dvěma srdceryvnými vzlyky stáhl ruku dozadu a pak ji vytrčil směrem ke mně a z dlaně vypustil do běla rozžhavený plamen.</p> <p>Odrazil jsem ho do strany nepatrným pohybem. „Tak to by nestačilo, bratříčku,“ upozornil jsem ho. Pak jsem ho udeřil zaťatou pěstí. Bylo to ode mne dokonce i taktické. Stejně by poznal, že proti němu shromažďuji svou Vůli a takhle jsem měl ještě nesmírné uspokojení z toho, že jsem ho praštil přes ústa.</p> <p>Plival krev a zuby a snažil se dát své síly dohromady. Ale k tomu jsem mu neposkytl potřebný čas. Několik dalších minut strávil tancem na sněhu, jak se snažil vyhnout ohnivým koulím, které jsem na něj vypouštěl. Stále jsem ho ještě nechtěl zabít, a tak jsem ho pokaždé varoval předem. Ovšem zároveň jsem se snažil mu nedat žádnou šanci, aby se vzpamatoval a je potřeba říct, že ho prskání hořících koulí ve sněhu pořádně vystrašilo.</p> <p>Pak se zavřel do mraku naprosté tmy a snažil se v ní ukrýt. Rozpustil jsem jeho mrak a začal po něm metat blesky. To se mu opravdu nelíbilo. Vím, že se Zedar bojí mnoha věcí a blesky jsou jedním z nich. Hromové rány, prskání a syčení par ho úplně rozčílilo.</p> <p>Snažil se na mě zaútočit ohněm, ale odrazil jsem jeho plameny dřív, než se do toho skutečně mohl opřít. Mohl jsem si s ním pohrávat déle, ale myslím, že pochopil rychle, kdo má navrch. Nemělo smysl se mu dále vysmívat, a tak jsem ho doslova srazil na zem holýma rukama. Mohl jsem to udělat mnoha jinými způsoby, ale měl jsem pocit, že si jeho zrada žádá skutečně fyzické potrestání. Chvíli jsem ho mlátil pěstí, i když jsem měl pocit, že měl po první ráně docela dost. Chvíli jsme do sebe mlátili, ale já jsem z toho měl mnohem větší potěšení. Když jsem ho pěkně tvrdě udeřil, vždycky jsem se zbavil porce vzteku.</p> <p>Konečně jsem mu dal pěknou ránu z boku do hlavy, jeho oči se rozšířily a on padl bez ducha do sněhové závěje.</p> <p>„To tě snad naučí,“ zahuhlal jsem směrem k jeho bezvládnému tělu. Vím, že to nemělo žádný smysl, ale musel jsem něco říct.</p> <p>Teď se ale vynořil drobný problém. Co jsem s ním měl dělat? Nechtěl jsem ho zabít, ale věděl jsem, že ho ta rána neudrží moc dlouho v bezvědomí. Byl jsem si skoro jist, že pravidla tohoto zápasu zakazují hlasu v mé hlavě, aby se do toho pletl, a tak jsem se musel rozhodnout sám.</p> <p>Ve stavu, v jakém se teď nacházel, byl neškodný. Potřeboval jsem ho v takovém stavu prostě udržet.</p> <p>Popadl jsem jeho bezvládné tělo a odvlekl ho mezi stromy. Pak jsem nad něj nakladl větve. Navzdory tomu, co udělal, jsem nechtěl, aby zmrzl nebo ho zasypal sníh. Pak jsem strčil ruce pod větve, nahmatal jeho tvář a napřel svou Vůli.</p> <p>„To všechno, co se událo, musí pro tebe být, Zedare, velmi vyčerpávající,“ řekl jsem. „Co kdyby ses pořádně prospal?“</p> <p>Pak jsem uvolnil svou Vůli. Usmál jsem se a postavil se. Musel jsem to odměřit velmi pečlivě. Zedar by měl spát aspoň šest měsíců, a to by ho mělo dostat z našeho dosahu po celou dobu, co půjdu s Alorny do Kthol Mišraku dokončit náš úkol.</p> <p>Když jsem se zase soukal do podoby vlka, byl jsem sám se sebou docela spokojen.</p> <p>Pak jsem se vydal hledat Šereka a jeho chlapce.</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>14.</strong></p> <p>Bylo zřejmé, že všichni dali na slova mého Pána démonů, protože jsme při našem putování jižním cípem země Morindimů nenarazili ani na jednoho. Měsíc zmizel někde na jihu, ale severní záře osvětlovala pláně dostatečně, takže jsme mohli v pohodě pokračovat a dorazili jsme v dobrém čase na pobřeží Torakova moře.</p> <p>Naštěstí byla pláž pokryta vyplavenými kusy dřeva, jinak bychom těžko poznali, kde končí země a kde začíná moře. Pobřeží u pláže bylo skoro stejně ploché jako zamrzlá mořská hladina a oboje bylo zapadáno po kolena vysoko sněhem.</p> <p>„Teď půjdeme na sever podél břehu,“ řekl nám Riva. „Pobřeží se po nějaké době stáčí k východu. Most je tím směrem.“</p> <p>„Raději se budeme držet stranou toho tvého mostu,“ řekl jsem mu.</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Torak ví, že přicházíme a odteďka taky ví, že se Zedarovi nepodařilo nás zastavit. Jestli budeme postupovat po té šňůře ostrovů, mohl by nám tam připravit nějaké překvapení. Měli bychom místo toho přejít po ledu.“</p> <p>„Tam ale, Belgarate, nejsou žádné záchytné body.“ namítl, „a v tuto roční dobu se nemůžeme ani řídit podle slunce. Myslím, že se brzo ztratíme.“</p> <p>„Ne, neztratíme, Rivo. Mám opravdu velmi dobrý smysl pro orientaci.“</p> <p>„I v takovéhle tmě?“</p> <p>„Ano,“ odpověděl jsem pevně a rozhlédl se po okolí, které bičoval vichr od severozápadu. „Schováme se za tu hromadu naplaveného dřeva, rozděláme oheň a pojíme něco teplého. Pak bychom se měli pokusit vyspat. Několik příštích dní nás nečeká nic příjemného.“</p> <p>Předpokládám, že pochod přes zamrzlé moře je jednou z nejhorších zkušeností, jakou si umíte představit. Jakmile opustíte pobřeží a dostanete se na volné moře, neexistuje už nic, co by vás chránilo před větrem a arktický vítr tam vane bez ustání. Jedinou výhodou je, že sfoukává sníh, takže jdete po ledu a nemusíte se obávat nějakých sněhových jam, ale i tak má každý svých starostí dost. Když lidé mluví o chůzi po ledu, mají většinou na mysli chůzi přes zamrzlé jezero, kde je led rovný skoro jako deska stolu. U moře je to díky přílivu a odlivu něco jiného. Stálé vzdouvání a pokles moře v průběhu podzimu a zkraje zimy, dokud led není dostatečně silný, má za následek tvorbu různých kráterů, takže chůze po mořském ledě je skoro stejně obtížná jako v horském terénu. Musím přiznat, že mne to nijak netěšilo.</p> <p>Slunce se teď na severu vůbec neukazovalo a měsíc byl kdoví kde, takže vám skutečně nemohu říct, jak dlouho nám ta cesta trvala, ale asi netrvala tak dlouho, jak nám to připadalo. Já jsem na sebe zase vzal vlčí podobu, takže jsem dokázal běžet skoro bez zastavení či zpomalení. Moji alornští přátelé se díky mému vytrvalému běhu dostali do tak skvělé kondice, že mi skoro stačili.</p> <p>Ať už to trvalo jakkoliv dlouho, po nějakém čase jsme se konečně dostali na pobřeží Mallorey. Ukázalo se, že to bylo v pravý čas, protože krátce potom, co jsme dosáhli pobřeží, se strhla třídenní sněhová bouře. Našli jsme útulek v ohromné hoře naplaveného dřeva, kde jsme celou bouři přečkali. V tu chvíli se ukázaly plně Drasovy přednosti. Se svou obrovskou sekerou byl schopen vytvořit v dřevěné hoře překvapivě útulnou chýši, kde jsme si mohli rozdělat oheň.</p> <p>Beldin mi při jeho návštěvě v Údolí namaloval nepříliš podrobnou mapku Mallorey, nad kterou jsem teď strávil dlouhé chvilky, zatímco bouře navršila kolem našeho úkrytu něco přes dva metry sněhu. „Jak daleko může být ten tvůj most?“ zeptal jsem se Rivy, když jsem měl pocit, že skučení větru trochu polevuje.</p> <p>„To nevím. Řekl bych, že nějakých padesát mil odsud.“</p> <p>„To's mi hodně pomohl, Rivo,“ utrousil jsem kysele. Zíral jsem znovu do té mapy. Beldin nevěděl nic o mostě, takže ho tam nemohl zakreslit, a ani tam nezakreslil měřítko, takže jsem mohl všechno jenom odhadovat. „Jak se tak na tu mapu dívám, tak jsme přibližně západně od Kthol Mišraku,“ oznámil jsem přátelům.</p> <p>„Přibližně?“ zeptal se Šerek.</p> <p>„Tahle mapa není nic moc. Díky ní mám zhruba představu, kde je město, ale to je asi tak všechno. Až se utiší vítr, tak se budeme muset porozhlédnout kolem. Kthol Mišrak je na řece a severně od té řeky je močál. Až najdeme močál, tak budeme blízko.“</p> <p>„A když ho nenajdeme?“</p> <p>„Tak ho budeme muset hledat… nebo tu řeku.“</p> <p>Šerek nahlédl do mé mapy. „Můžeme být severně od toho močálu, Belgarate,“ namítl. „Nebo můžeme být taky jižně od té řeky, to je jedno. Můžeme to tady zkoumat až do léta.“</p> <p>„Máš nějaký lepší nápad, jak to udělat?“</p> <p>„No… nemám… ale…“</p> <p>„Tak se už dopředu netrap, co bude, když nenajdeme tu bažinu. Věštba ti předpověděla, že máš šťastný rok, takže jsme třeba na správném místě.“</p> <p>„Ale ty na věštby nevěříš.“</p> <p>„Já ne, ale ty jo. Třeba to bude fungovat. Když uvěříš, že máš štěstí, tak ho asi budeš mít.“</p> <p>„Takhle jsem se na to zatím nedíval,“ pokýval souhlasně hlavou a tvář mu zjasněla. Alorny můžete přesvědčit skoro o všem, ale musíte mluvit rychle.</p> <p>Roztáhli jsme si kožešiny a šli spát. Nemohli jsme skutečně dělat nic jiného, pokud jsme nechtěli pozorovat Drase, jak si hraje se svými kostkami. Je zajímavé, jak Drasnijci milují hazardní hry. Já jsem se ovšem daleko víc potěšil, když jsem mohl snít o své ženě.</p> <p>Nevím, jak dlouho jsem spal, ale najednou jsem cítil, jak mnou někdo lomcuje. Ukázalo se, že je to Riva. „Myslím, že je čas, aby sis trochu opravil svůj orientační smysl,“ řekl trochu záhadně.</p> <p>„Co se děje?“</p> <p>„Byl jsem před chvílí venku. Vítr se utišil a zrovna vychází slunce.“</p> <p>Rychle jsem se posadil. „Dobře. Běž vzbudit otce a bratry. Máme trochu světla a měli bychom to využít. Podíváme se po té bažině. Řekni jim, ať se nezdržují bouráním tábora. Jenom se porozhlédneme a vrátíme se. Na cestu chci vyrazit až po setmění.“</p> <p>Všude kolem byly nějaké kopce. Dras vzal sekeru a odhrnul z jednoho z nich sníh. „Písek,“ oznámil. To znělo slibně.</p> <p>Vylezli jsme na jednu dunu a dívali se na zakrslý lesík před námi. Byla v něm často velká prázdná místa.</p> <p>„Co myslíš?“ zeptal se mě Šerek. „Vypadá to trochu jako bažina. Je to zamrzlé a pokryté sněhem, ale v létě by v těch prázdných plochách mohla být voda. Jestli je to teda bažina.“</p> <p>„Tak se přesvědčíme,“ řekl jsem a díval se poněkud nervózně na „západ“ slunce nad jižním horizontem. „Měli bychom si pospíšit, abychom se tam dostali, než bude zase úplná tma.“</p> <p>Seběhli jsme z duny a dostali se mezi řídké stromky, až jsme konečně stáli na jedné takové mýtince. Nohou jsem odhrnul sníh. „Led,“ prohlásil jsem spokojeně. „Drasi, vysekej tady díru. Potřebuju se podívat na tu vodu.“</p> <p>„To mi ztupí sekeru, Belgarate,“ stěžoval si.</p> <p>Řekl polohlasně pár slov, pak nahrbil svá široká ramena a začal sekat.</p> <p>„Pořádně, Drasi,“ popoháněl jsem ho. „Potřebuju se dostat k vodě, než bude tma.“</p> <p>Začal sekat tvrději a rychleji, až všude kolem nás odletovaly kousky ledu. Po několika minutách se na dně díry objevila voda.</p> <p>Musel jsem potlačit chuť dát se do tance. Ta voda byla hnědá. „To stačí,“ řekl jsem obrovi. Poklekl jsem a ochutnal ji. „Slaná smíchaná s říční,“ oznámil jsem. „Je to bažinatá voda, to je jisté. Šereku, zdá se, že tvá věštba byla správná. Máš šťastný rok. Pojďme zpět na pláž. Dáme si něco k snídani.“</p> <p>Cestou zpět se ke mně přitočil Algar. „Řekl bych, že máš taky šťastný rok,“ zašeptal. „Kdybychom ten močál nenašli, tak by byl táta trochu nerudný.“</p> <p>„Asi nemohu prohrát, Algare,“ odpověděl jsem. „Až se vrátíme do tábora, tak bych si měl půjčit od Drase kostky a uvidíš, že mi budou padat samé výhry,“</p> <p>„Já kostky nehraju, takže nevím, o čem mluvíš,“</p> <p>„Tomu se říká hazard,“ vysvětloval jsem mu. „Před tím, než hodíš, musíš říct číslo. Když ti to číslo padne, tak je to výhra.“</p> <p>„A když ti nepadne, tak prohraješ?“</p> <p>„Je to trošku složitější. Řekni Drasovi, ať ti to ukáže.“</p> <p>„Myslím, že se svými penězi umím naložit líp, Belgarate. Slyšel jsem už pár historek o kostkách svého bratra.“</p> <p>„Snad si nemyslíš, že by tě chtěl podvést, ne. Vždyť jsi jeho bratr.“</p> <p>„Když se jedná o peníze, podvedl by Dras i naši vlastní matku.“</p> <p>Vidíte, co se říká o Drasnijcích?</p> <p>Vrátili jsme se do našeho doupěte a Riva uvařil pořádnou snídani. Vaření je povinnost, kterou nikdo nemá rád – snad s výjimkou mé dcery – a tak to většinou spadne na nejmladšího. Měli jsme štěstí, že Riva nebyl špatný kuchař.</p> <p>To jsi, Pol, nevěděla, co?</p> <p>„Poznáš to místo, až ho uvidíš?“ zahuhlal Dras s pusou plnou slaniny.</p> <p>„To by nemělo být tak těžké,“ odpověděl jsem, „protože je to jediné město na sever od řeky.“</p> <p>„Aha, to jsem nevěděl.“</p> <p>„Ještě by nám mohlo pomoct to,“ pokračoval jsem, „že je nad městem stále mrak.“</p> <p>„Proč to?“ vykulil se.</p> <p>„Podle Beldina to zařídil Torak.“</p> <p>„Proč by to dělal?“</p> <p>Potřásl jsem hlavou. „Nevím. Možná nemá rád slunce.“ Nechtěl jsem se moc pouštět do podrobností, protože ty dokázaly Drase znervóznět. Jedna velká věc by mu mohla zamotat celý mozek.</p> <p>Omlouvám se za tu poslední poznámku celému drasnijskému národu. Dras byl velmi statečný, silný a naprosto oddaný, ale někdy mu dělalo myšlení trochu potíže. Jeho potomci to více než překonali. Jestli tomu někdo nevěří, tak mu doporučuju, aby se pokusil udělat nějaký obchod s princem Kheldarem.</p> <p>„Tak jo,“ začal jsem, když jsme dojedli snídani. „Torak má velmi ztrnulé myšlení. Jak se jednou chytí nějakého nápadu, tak ho jen tak nepustí. Řekl bych, že Torak o tom mostě ví… určitě od chvíle, co ho použili Karandové k obchodování s Morindimy. Karandové teď vzývají Toraka jako boha, Asi používají ten most v létě, když tu není led, ale stejně si myslím, že Torak nebere led vůbec do úvahy.“</p> <p>„Co nám to pomůže?“ zeptal se Šerek. „Jsem si jist, že nás Torak čeká, ale čeká nás ze severu. Ze strany, kde je ten most a jestli pošle někam svoje lidi, aby nás zastavili, tak to bude právě tam.“</p> <p>Riva se usmál. „Ale my nepůjdeme ze severu, nebo snad jo? Místo toho přijdeme ze západu.“</p> <p>„Dobrá myšlenka,“ zamumlal Algar s naprosto vážnou tváří. Sice to dobře skrýval, ale Algar byl mnohem bystřejší než jeho bratři nebo otec. Možná proto tak šetřil dechem na hovor s nimi.</p> <p>„Mohu se pokusit utvrdit Angaraky v tom, že přicházíme ze severu,“ pokračoval jsem. „Když je po bouři, tak udělám nějaké stopy na kopcích na severu a nechám tam v křovinách náš pach. Tím snad Chandimy spleteme.“</p> <p>„Chandimy? Kdo to je?“ zadíval se na mě Dras upřeně.</p> <p>„Chandimové jsou Torakovi honící psí. Budou se nás snažit vyčuchat. Dám jim dostatek příležitosti, aby si mysleli, že jsme na severu. Když si budeme dávat pozor, tak se můžeme dostat do Kthol Mišraku, aniž by si nás kdo všimnul.“</p> <p>„Ty's to, Belgarate, věděl celou dobu, co?“ řekl Riva. „Proto jsi chtěl, abychom šli po ledě místo přes most.“</p> <p>Přikývl jsem. „Samozřejmě,“ odpověděl jsem skromně. Jasně, že to byla úplná lež, protože mě to napadlo až teď, ale nikdy neuškodí trochu pověsti o vaší chytrosti, když máte co do činění s Alorny. Může přijít doba, kdy se budu muset rozhodovat na základě intuice a nebudu mít čas na nějaké vysvětlování.</p> <p>Už byla tma, když jsme vyšli z našeho doupěte a přes duny zamířili k zamrzlému močálu na východě. Brzo jsme zjistili, že rozhodně ne všichni Chandimové jsou na severu, aby tam čekali na nás příchod. Narazili jsme v čerstvém sněhu na stopy podobné koňským kopytům a z močálu jsme občas z různých míst zaslechli jejich štěkot.</p> <p>Teď se vám k něčemu přiznám. Navzdory své silné averzi vůči této činnosti, jsem si pro jednou aspoň trochu pohrál s počasím, Vytvořil jsem kolem nás chomáč mlhy a za námi malý mráček, který okamžitě přikryl naše stopy čerstvým sněhem. Mělo to za následek, že Chandimové nás nemohli vidět ani nemohli najít naše stopy. Navíc jsem přičaroval rodinku cibetek, aby šly v našich stopách. Cibetka pravá je roztomilé zvířátko příbuzné se skunkem. Rozdíl mezi nimi je pouze ten, že na rozdíl od pruhovaného skunka má na kožešině skvrny. Jejich obrana vůči vetřelcům je ale stejná, což Torakovi psi zjistí velmi brzy, až se k nim přiblíží. Myslím, že s nimi potom pár týdnů nikdo nebude chtít kamarádit.</p> <p>Nepozorováni jsme se několik dnů sunuli tím zmrzlým močálem. Za krátkého denního světla jsme si vždycky někam zalezli a během dlouhé arktické noci jsme se vydávali na pochod.</p> <p>Jednoho rána začal náš mlžný mrak zářit. Nechal jsem ho rozpustit, abych se mohl podívat, i když to ani nebylo nutné. Bylo zjevné, co se stalo. Věděl jsem, co tak ozářilo mlhu. Slunce se konečně vyhouplo nad horizont. Zima se nakláněla ke konci a my jsme si museli pospíšit. Když se mlha trochu rozpustila, viděli jsme, že jsme na východním okraji močálu. Několik mil před námi se tyčily nějaké kopce a za nimi se rozkládal inkoustově tmavý mrak. „Tak je to tady,“ řekl jsem Šerekovi a jeho hochům. Mluvil jsem velmi tiše.</p> <p>„Co je tady?“ zeptal se Dras.</p> <p>„Kthol Mišrak. Vyprávěl jsem vám o tom mraku, vzpomínáte si?“</p> <p>„Ach ano. Asi jsem to zapomněl.“ „Musíme se teď někam schovat a počkat na tmu. Odteďka musíme být velmi opatrní.“</p> <p>Schovali jsme se do nízkého křoví. Poslal jsem náš sněžný mrak, aby dvakrát přelétl nad našimi stopami a pak ho s díky poslal domů. Další myšlenkou jsem propustil z našich služeb cibetky.</p> <p>„Máš nějaký plán?“ zeptal se mne Riva. „Pracuju na tom,“ odpověděl jsem stručně. Po pravdě řečeno jsem žádný plán neměl. Ani jsem si nemyslel, že budeme naživu dost dlouho, abychom se dostali tak daleko. Usoudil jsem, že je čas, abych si pohovořil se svým přítelem v podkroví.</p> <p><emphasis>„Jsi</emphasis><strong> </strong><emphasis>tam?“ </emphasis>zeptal jsem zkusmo.</p> <p><emphasis>„Ne, jsem pryč a počítám měsíční paprsky. Kde bych asi tak měl být?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Uznávám, že je to asi zbytečná otázka, ale přesto se optám. Máš povolení dát mi plán města?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Ne. Ale ty už jeden máš. Beldin ti řekl všechno, co potřebuješ vědět. Taky víš, že Torak sídlí v ocelové věži a Orb je tam s ním.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Čeká mě tam ještě něco? Mám tím na mysli, jestli se tam nechy</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>tá zase nějaké nepříjemné setkání. Před</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>stava, že tam budu muset z</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>pasit s Torakem mě nijak neláká.</emphasis>“</p> <p><emphasis>„Ne. To už se odbylo setkáním se Zedarem.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Takže jsme už vlastně vyhráli?</emphasis>“</p> <p>„<emphasis>Vyhráli jsme z poloviny. Ne, aby sis začal příliš věřit. Máš šanci, to je všechno. Víš, co máš dělat, až se tam dostaneš?“</emphasis></p> <p>Najednou jsem to skutečně <emphasis>věděl. </emphasis>Neptejte se mě jak. Prostě jsem to věděl. <emphasis>„Možná bych to měl napřed prozkoumat,“</emphasis> navrhl jsem.</p> <p><emphasis>„Ani nápad. Neriskuj zbytečně tím, že se tam budeš bezcílně pot</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>lovat. Seber Alorny, udělejte, co máte udělat a zmizněte odsud.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jsme na tom dobře s časem?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jo… když to uděláte dnes v noci. Později se můžete dostat do p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>tíží. Nesnaž se se mnou spojit. Alespoň ne dokud budete ve městě. N</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>budu ti smět odpovědět. Hodně štěstí.“ </emphasis>A byl pryč.</p> <p>Světlo bylo asi tři hodiny, ale připadalo mi to jako tři roky. Když se konečně začalo smrákat, nebyl jsem k udržení. „Jdem na to,“ řekl jsem Alornům. „Kdyby se nám do cesty připletl nějaký Angarak, sejměte ho co nejrychleji a ne abyste přitom nadělali víc hluku, než je nezbytně nutné.“</p> <p>„Jaký máš plán?“ zeptal se mne Šerek.</p> <p>„Řeknu vám to cestou,“ odpověděl jsem. Proč mám já být jediný, kdo si ničí nervy.</p> <p>Ztěžka polkl. „Tak nás veď,“ řekl jenom. Říkejte si o Alornech, co chcete – a víte, že já to často dělám – ale nikdo nemůže zpochybňovat jejich odvahu.</p> <p>Vylezli jsme z úkrytu a vydali se na kraj bažiny. Nestaral jsem se moc o naše stopy, protože tady hlídkovali Grolimové a všude byla spousta jejich stop. Nějaká stopa navíc nehrála roli.</p> <p>Měli jsme i nadále štěstí. Bouře se přihnala ze západu a ječící vítr smetl takřka všechen sníh z té strany kopce, která byla přivrácena k bažině. Ani ne za hodinku jsme vyšplhali na vrcholek kopce a pak se před námi otevřel první pohled na město nekonečné noci.</p> <p>Spatřil jsem Torakovu věž, ale ta mne v tuto chvíli nezajímala. Světlo nebylo nijak valné, přesto stačilo na to, abych si všiml, že je Kthol Mišrak kolem dokola obehnán zdí. Zaklel jsem.</p> <p>„Co je?“ zeptal se Dras.</p> <p>„Vidíš tu zeď?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„To znamená, že budeme muset dovnitř bránou a ty moc jako Grolim nevypadáš.“</p> <p>Potřásl hlavou. „Děláš si zbytečně moc starostí, Belgarate,“ zahučel. „Zabijeme strážné a vejdeme dovnitř, jako kdyby nám to město patřilo.“</p> <p>„Myslím, že budeme moct udělat něco lepšího,“ ozval se tiše Algar. „Musíme zjistit, jak je ta zeď vysoká.“</p> <p>Jak už jsem se zmínil, vítr sfoukal všechen sníh ze západní strany kopce na východní, takže jsme se teď dívali na dvoumetrové závěje. Tak to by asi nešlo.</p> <p>„Tudy to nepůjde, Belgarate,“ řekl smutně Šerek. „Budeme přece jenom muset jít po té cestě.“ Ukázal na úzkou stezku, která vedla k bráně.</p> <p>„Šereku,“ odpověděl jsem s lítostí v hlase, „ta cestička je tak úzká a klikatá, že vůbec neuvidíme někoho, kdo po ní půjde, dokud do něj nevrazíme.“</p> <p>Pokýval hlavou. „Ale my ho budeme čekat a on ne. V tom je naše výhoda, ne?“</p> <p>Byla to samozřejmě úplná blbost, ale kdybyste mě zabili, nebyl jsem schopen vymyslet nic lepšího. Neměli jsme čas se štrachat těmi závějemi. Měli jsme v Kthol Mišraku úkol a já rozhodně nechtěl přijít pozdě. „Budeme to muset zkusit,“ řekl jsem.</p> <p>Cestou jsme potkali jednoho Grolima, ale Algar s Rivou po něm skočili tak rychle, že nestačil vykřiknout. Zapracovali na něm noži, že byl hned v pánu. Pak rozhoupali tělo a hodili ho přes závěj. Dras skopal doprostřed stezky sníh a zakryl krev.</p> <p>„Moji chlapci pracují pěkně rychle, co?“ zeptal se pyšně Šerek.</p> <p>„Jsou dobří,“ souhlasil jsem. „Teď musíme vymyslet, jak se dostaneme z té cestičky dřív, než dorazíme k bráně.“</p> <p>„Až se dostaneme kousek blíž, tak si po straně vyhloubíme tunel. Poslední strhne sníh seshora, takže ani nikdo nezjistí, že jsme tam byli.“</p> <p>„To je chytré. Jak to, že mě to nenapadlo?“</p> <p>„Protože nejsi zvyklý žít v zemi, kde je plno sněhu. Když mi bylo asi patnáct, tak ve Val Alornu bydlela jedna pěkná panička. Měla starého muže, ale žárlivého až běda. Než skončila zima vykopal jsem kolem jejich domu víc tunelů než krtek děr.“</p> <p>„To je tedy skutečně krásná historka z tvého dětství. Kolik bylo té ženě let?“</p> <p>„Ale asi pětatřicet. Naučila mě plno věcí.“</p> <p>„To si umím představit.“</p> <p>„Když budeš chtít, tak ti o tom povím.“</p> <p>„Možná někdy jindy. Teď se musím soustředit na něco jiného.“</p> <p>Vsadím se, že se o tomhle rozhovoru v Knize Alornu nedočtete.</p> <p>Algar se vydal dopředu a opatrně se rozhlížel. Za chvíli byl zpět. „Teď jsme akorát. Brána je hned za další zatáčkou.“</p> <p>„Jak je vysoká ta zeď?“ zeptal se jeho otec.</p> <p>„Není to tak zlé,“ odpověděl Algar. „Asi tři a půl metru.“</p> <p>„Dobře,“ poznamenal Šerek. „Já půjdu první. Vy chlapci víte, co dělat?“</p> <p>Všichni přikývli a nikdo se neohradil proti oslovení. Šerek se dožil víc jak devadesátky a pro něj to stále byli chlapci.</p> <p>Prorážení tunelů ve sněhu není tak složité, jak by se mohlo zdát. Šerek se zabořil do bariéry, naklonil se jakoby plaval a jel vpřed. Dras ho následoval a tlačil sníh vzhůru, aby ho udusal. Riva za ním tlačil sníh rameny do stran, aby je zpevnil. „Teď ty,“ řekl mi Algar. „Stlačuj sníh břichem dolů, aby se zpevnila podlaha tunelu.“</p> <p>„Tohle není trvalá stavba, Algare,“ namítl jsem.</p> <p>„Snad se chceme dostat i zpět, Belgarate, nebo ne?“</p> <p>„Ach. Obávám se, že jsem tak dopředu nemyslel.“</p> <p>Byl natolik slušný, že to nijak nerozmazával. „Já půjdu poslední. Vím, jak to zavřít, aby si toho nikdo nevšiml.“</p> <p>Uvědomoval jsem si, že musíme spěchat, ale zároveň jsem věděl, že máme nějakých patnáct hodin, než slunce vykoukne na chvíli nad jižní horizont. Hrabali jsme se ve sněhu několik hodin, když jsem vrazil Rivovi do nohy. „Co se děje? Proč jste zastavili?“</p> <p>„Otec narazil na zeď,“ odpověděl Riva. „Vidíš? Není to tak těžké. Nebo ano?“</p> <p>„Kde jste se to naučili?“</p> <p>„Někdy to používáme na lovu a taky se to hodí, když pronásleduješ nepřátele.“</p> <p>„Jak se dostaneme přes zeď?“</p> <p>„Já vylezu Drasovi na ramena a Algar si stoupne na ramena tátovi. Vytáhneme se na zeď a pak tam vytáhneme ostatní. Asi by to nešlo, kdybychom byli menší, ale takhle to jde. Přišli jsme na to při minulé klanové válce.“ Pohlédl dopředu. „Můžeme jít. Táta už je venku.“</p> <p>Vylezli jsme ven a za chvíli jsme stáli všichni u zdi. Šerek a Dras se chytili rukama zdi a Algar a Riva jim vylezli na ramena, zachytili se vrcholku zdi a přitáhli se nahoru.</p> <p>„První Belgarat!“ zašeptal dolů Riva. „Zdvihněte ho nahoru, abych na něj dosáhl.“</p> <p>Dras mě popadl za zápěstí a zdvihl mne vzhůru. A pak jsem měl možnost zjistit, jak silný je Riva. Uprostřed své cesty vzhůru jsem očekával, že mi začne tryskat z prstů krev, tak silný byl jeho stisk.</p> <p>Pak jsme se octli ve městě. Beldin mi ho popsal jako předměstí pekla a já nevidím důvod, proč něco na tom popisu měnit. Domky byly natlačeny na sobě a nad křivolakými úzkými uličkami byla postavena ještě vyšší patra budov. Možná něco na té architektuře bylo u města tak daleko na severu, ale chybějící okna dodávala celému místu značné ponurosti. Uličky byly tmavé, protože byly jenom spoře osvětlené čoudícími loučemi umístěnými daleko od sebe. Sice moc nesvítily, ale zato čoudily a smrděly jako hrom. Působilo to velmi depresivně, ale moji přátelé i já jsme byli radši, než kdybychom našli osvětlené bulváry. Plížili jsme se nepřátelským územím a k tomu se hodí daleko víc přítmí.</p> <p>Nevím, jestli byly uličky prázdné díky dohodě mezi přítelem v mé hlavě a jeho protějškem, nebo jestli to byl zde ve městě věčné noci zvyk, ale my jsme rozhodně při cestě do srdce Angaraku nepotkali živou duši.</p> <p>Konečně jsme se dostali na ošklivé náměstí a hleděli skrz začouzený vzduch na ocelovou věž, kterou mi popsal Beldin. Byla – celkem samozřejmě, když vezmete do úvahy Torakovu osobnost – ještě vyšší než věž Aldurova. Byla skutečně ohromná a neskutečně ošklivá. Z ocele nejdou stavět moc krásné budovy. Byla samozřejmě černá a i z dálky vypadala poďobaná. Nakonec, vždyť už tu stála přes dva tisíce let. Alornové ani já jsme se ale nedívali jenom na toto zhmotnělé ego. Dívali jsme se na dva ohromné psy, hlídající vstupní bránu.</p> <p>„Co teď?“ zašeptal Algar.</p> <p>„Není nic snazšího,“ řekl přesvědčivě Dras. „Přejdu prostě náměstí a vyrazím jim mozek z hlavy sekerou.“</p> <p>To jsem musel okamžitě zarazit, protože ani ostatní Alornové by na tom možná neviděli nic špatného. „To nepůjde,“ řekl jsem rychle. „Jakmile tě spatří, začnou štěkat a vzbouří celé město.“</p> <p>„Tak jak se kolem nic chceš dostat?“ zeptal se vzdorovitě.</p> <p>„Zrovna nad tím přemýšlím.“ Přemýšlel jsem rychle a hned mě to napadlo. Věděl jsem, že to zabere, protože už jsem to měl vyzkoušené. „Jděte kousek dál do té uličky,“ vyzval jsem je. „Zase se zkusím přeměnit.“</p> <p>„Když je z tebe vlk, tak nejsi ani zdaleka tak velký jako oni,“ řekl Šerek.</p> <p>„Nechci se proměnit ve vlka,“ ujistil jsem ho. „Jděte radši kousek dál. Může to být trochu nebezpečné, než to plně zvládnu.“</p> <p>Nervózně se ode mne odtáhli.</p> <p>Neproměnil jsem se ve vlka, ani v sovu, ani orla ba ani v draka.</p> <p>Proměnil jsem se v cibetku.</p> <p>Když to Alornové viděli, stáhli se ještě dál.</p> <p>Ten nápad by neměl šanci na úspěch, kdyby to byli skuteční psi. I ten nejhloupější pes ví, že se má vyhnout cibetce nebo skunkovi. Ale Chandimové nebyli skuteční psi. Byli to Grolimové a ti se dívali na divoká zvířata s velkým despektem. Tak jsem zdvihl ocas a vyrazil směrem k nim. Když jsem se dostal na doslech, jeden z nich na mne pohlédl. „Mazej odsud,“ řekl zastřeným hlasem. Vypadalo to spíš, že ta slova jen tak válí po jazyku.</p> <p>Nevšímal jsem si ho a šel blíž. Když jsem usoudil, že jsem dostatečně blízko, otočil jsem se k nim opačnou stranou a vykonal jsem, co jsem naplánoval.</p> <p>Myslím, že nemusím zabíhat do podrobností. Nebylo to až tak pěkné a nerad bych se potom nějaké čtenářce omlouval.</p> <p>Když má co do činění se skunkem nebo cibetkou opravdový pes, začne štěkat a výt a ukazuje celému světu, jaká pohana ho postihla. Ale tihle dva nebyli normální psi. Přesto trochu kňučeli, ale hlavně se vrhli do sněhu, aby se očistili.</p> <p>Díval jsem se na ně přes rameno a pak jim uštědřil další dávku. Naposled jsem je viděl, jak se řítí přes náměstí a každých pár metrů se vrhají do sněhu. Nijak neštekali, jenom trochu kňučeli.</p> <p>Vrátil jsem se zase do své pravé podoby, zamával na Šereka a jeho hochy a dotkl se konečky prstů ocelové brány. Cítil jsem ten zámek, ale nebyl nijak zvlášť dobrý, a tak jsem ho otevřel pomocí myšlenky a začal dveře centimetr po centimetru otvírat. Ozvalo se vrzání. Rozléhalo se dost hlasitě na tom prázdném náměstí a já byl překvapen, jak daleko se ten zvuk nese.</p> <p>Když byli Alornové pár metrů ode mne, zastavili se. „Pojďte blíž,“ šeptal jsem.</p> <p>„To… to je v pořádku, Belgarate,“ šeptal nazpět Šerek. „Proč nejdeš napřed? My půjdeme za tebou.“ Měl jsem pocit, že se snaží tajit dech.</p> <p>„Nebuď blázen,“ upozornil jsem ho. „Ten smrad zmizel s těmi psy. Na mně nic neulpělo… a v téhle formě už vůbec ne.“</p> <p>Zdálo se, že se jim stále nechce jít blíž.</p> <p>Zašeptal jsem několik kleteb a protáhl se kolem dveří chodbou do naprosté temnoty za nimi. Sáhl jsem do brašny za pasem, vytáhl svíčku a dotykem prstu ji zapálil.</p> <p>Ano, bylo to trochu riskantní, ale když mi bylo řečeno, že se do toho Torak nebude plést, tak jsem se o tom chtěl přesvědčit, než půjdeme dál.</p> <p>Alornové se také protáhli kolem dveří a rozhlíželi se nervózně po komnatě v patě věže. „Tak kudy?“ šeptal Šerek.</p> <p>„Řekl bych, že po těchto schodech,“ odpověděl jsem a ukázal na ocelové schodiště, které spirálovitě stoupalo vzhůru. „Nemá smysl stavět věž, když nechceš bydlet nahoře. Já se ale ještě porozhlédnu tady dole.“</p> <p>Zaclonil jsem trochu rukou svíčku a obešel zeď. Když jsem se dostal za schodiště, přišel jsem ke dveřím, které jsem dříve neviděl. Položil jsem na ně bříška prstů a cítil, že jsou za nimi další schody, které vedou dolů. To byla jedna z věcí, které jsem měl udělat, když jsem se dostal do věže. Nevěděl jsem, proč to mám udělat, ale <emphasis>měl jsem </emphasis>se dozvědět, že tam ty schody jsou. Pamatoval jsem si, kde jsou, více než tři tisíce let. Pak, když jsem se konečně s Garionem a Silkem vrátil do Khtol Mišraku, pochopil jsem proč.</p> <p>Teď jsem se ale vrátil ke schodišti, co vedlo nahoru. „Tak jdeme nahoru,“ navrhl jsem.</p> <p>Šerek přikývl, vzal mou svíčku a tasil meč. Začal stoupat vzhůru a Riva s Algarem mu šli v patách, zatímco já s Drasem jsme se drželi zpátky.</p> <p>Byla to dlouhá cesta vzhůru. Torakova věž byla skutečně hodně vysoká. Neměla důvod být tak vysoká, ale všichni víte, jaký byl Torak. Když jsem k ní přišel, byl jsem trochu překvapen, že nevede až ke hvězdám.</p> <p>Konečně jsme se dostali nahoru, kde byly další kovové dveře.</p> <p>„Co teď?“ šeptal směrem ke mně Šerek.</p> <p>„Klidně to můžeš otevřít,“ řekl jsem mu. „Torak by nám neměl nic udělat, ale dozvíme se to jedině tak, že zkusíme jít dovnitř. Stejně to zkus radši udělat tiše.“</p> <p>Zhluboka se nadechl, podal svíčku Algarovi a sáhl na kliku.</p> <p>„Pomalu,“ upozornil jsem ho.</p> <p>Přikývl a zmáčkl velice opatrně kliku.</p> <p>Jak už říkal Beldin, Torak udělal něco s ocelí, ze které vystavěl svou věž, že nerezavěla, takže se dveře pod tlakem Medvědí šíje otevřely překvapivě velice tiše.</p> <p>Šerek rychle nakoukl dovnitř. „Je tam,“ pošeptal nám. „Myslím, že spí.“</p> <p>„Dobře,“ pokýval jsem hlavou. „Jdi dovnitř. Tahle noc nebude trvat věčně.“</p> <p>Vešli jsme opatrně do místnosti za ocelovými dveřmi. Okamžitě jsem zaznamenal, že je Torak vedle dalších nectností i plagiátor. Jeho komnata ve věži silně připomínala pokoj mého pána až na to, že všechno bylo z kovu. Pokoj byl slabě ozářen ohněm, hořícím uprostřed místnosti.</p> <p>Dračí bůh ležel natažen ve své kovové posteli. Znetvořený obličej chránila kovová maska, která věrně zobrazovala jeho původní rysy. Byla to skutečně zdařilá práce, ale protože její repliky zdobily každý angaracký chrám, působila trochu hrůzostrašně. Na rozdíl od napodobenin v chrámech se tato maska trochu hýbala a výraz jejích rysů nebyl nijak přívětivý. Bylo jasné, že nositel masky trpí, ale já jsem s ním necítil žádný soucit. Co nahánělo hrůzu, byl hlavně fakt, že levé oko masky bylo otevřené a Torakovo levé oko bylo viditelně spálené.</p> <p>Když se znetvořený bůh v bolestech pohnul, vypadalo to, jakoby nás jeho levé oko pozorovalo, i když on sám proti nám nemohl zakročit.</p> <p>Dras přistoupil k posteli a zdvihl sekeru. „Mohl bych jednou ranou zbavit lidstvo pěkných potíží,“ prohlásil.</p> <p>„Nebuď blázen,“ řekl jsem mu. „Tvoje sekera by se od něj akorát odrazila a ještě by's ho vzbudil.“ Rozhlédl jsem se po místnosti a hned jsem naproti dveřím, kterými jsme vstoupili, spatřil další dveře. Protože to byly jediné dveře v místnosti, výběr možností se značně zúžil. „Tak pojďme, pánové,“ řekl jsem čekajícím Alornům. „Je čas uskutečnit to, proč jsme přišli.“ Skutečně byl čas. Neptejte se mě jak, ale opravdu jsem věděl, že teď je ten pravý čas. Přešel jsem Torakův pokoj a otevřel druhé dveře. Torakovo levé oko mne stále pozorovalo.</p> <p>Vedlejší místnost byla velká asi jako šatna. Přesně uprostřed místnosti byl malý stůl a na něm ležela malá kovová truhla. Zářila, jako by ji zrovna vytáhli z pece, ale nebyla to rudá záře rozžhaveného kovu.</p> <p>Ta záře byla modrá.</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>15.</strong></p> <p>„Proč to tak září?“ zašeptal Dras.</p> <p>„Možná je rád, že nás vidí,“ odpověděl jsem. Jak jsem asi měl vědět, proč září?</p> <p>„Je bezpečné dotknout se té skříňky?“ zeptal se rychle Algar.</p> <p>„Nejsem si jist,“ odtušil jsem. „Orb sám je nebezpečný. O skříňce to nevím.“</p> <p>„Jeden z nás ji bude muset stejně otevřít,“ řekl Algar. „Torak na nás mohl nastražit léčku. Skříňka může být klidně prázdná a Orb schovaný kdovíkde.“</p> <p>Věděl jsem, kdo má otevřít skříňku a vyjmout Orb. Záměr, který nás přivedl na toto místo, mi tuto informaci vložil do hlavy, ale zároveň jsem věděl, že se k tomu musí přihlásit dobrovolně. Já jsem je k tomu měl trochu popostrčit.</p> <p>„Orb tě zná, Belgarate,“ řekl Šerek. „Udělej to ty.“</p> <p>Zavrtěl jsem hlavou. „Já k tomu nejsem určen. Já mám na práci ještě jiné věci a kdokoliv vezme Orb, stráví zbytek života jeho ochranou. Má to udělat jeden z vás, pánové.“</p> <p>„Tak rozhodni, kdo to má být,“ vybídl mne Šerek.</p> <p>„To nesmím.“</p> <p>„Je to velmi jednoduché, Belgarate,“ ozval se Dras. „Zkusíme tu skříňku všichni otevřít a ten, kdo nezemře, je ten pravý.“</p> <p>„Ne,“ řekl jsem důrazně. „Všichni máte své úkoly a umřít zde v Kthol Mišraku mezi ně rozhodně nepatří.“ Ukázal jsem na zářící skříňku. „Budu k vám, pánové, úplně upřímný. Orb je nejmocnější věc na světě. Kdokoliv z vás ho bude mít, bude schopen dokázat cokoliv. Ale Orb nechce dělat cokoliv. Má v sobě uložen vlastní kodex a když se někdo pokusí ho použít k něčemu, co se s tím neshoduje, tak se Orb postará, aby toho litoval. Torak se už o tom přesvědčil. Zpytujte svá srdce. Potřebuju někoho, kdo není ambiciózní. Potřebuju někoho, kdo bude ochoten strávit celý život hlídáním Orbu, aniž by pocítil touhu ho použít. Jestli pocítíte byť jen nepatrnou touhu ho vlastnit, tak nejste ten pravý.“</p> <p>„Tím jsem mimo hru,“ potřásl hlavou Šerek. „Já jsem král a král by měl být ambiciózní. Jak bych se napil, měl bych chuť ho použít.“ Pohlédl na své syny. „Musí to být někdo z vás, chlapci.“</p> <p>„Já bych zřejmě své ambice dokázal potlačit,“ řekl Dras, „ale myslím, že by to měl být někdo chytřejší, než jsem já. Já umím bojovat, ale moc myšlení mi vadí.“</p> <p>Riva s Algarem na sebe pohlédli. Pak Riva potřásl hlavou a usmál se svým typickým chlapeckým úsměvem. „No tak jo,“ řekl. „Stejně nemám nic lepšího na práci.“ Přistoupil ke skříňce, otevřel ji a vytáhl Orb ven.</p> <p><emphasis>„ANO!“ </emphasis>ozval se vzrušeně hlas v mé hlavě.</p> <p>„Tak dobrá,“ ozval se klidně Algar. „Když už jsme zjistili, kdo to je, tak bychom mohli jít, ne?“</p> <p>Tak tohle se skutečně stalo v Torakově věži. Všechno to blábolení o „záměrech zla“, co je v Knize Alornu, se tam dostalo díky někomu, kdo popustil uzdu své obrazotvornosti. Nemám mu to za zlé, protože sám dělám celý život totéž, když se mi zdá nějaká historka příliš prozaická.</p> <p>„Schovej ho někam do svého oděvu,“ řekl jsem Rivovi, „Je trochu rozčílený a ta záře by nás mohla prozradit.“</p> <p>„Nebudu ale taky zářit?“ zeptal se pochybovačně Riva. „Myslím tak, jako ta skříňka.“</p> <p>„Zkus to a uvidíš,“ navrhl jsem.</p> <p>„Nemůže mě ta záře zranit?“ zeptal se.</p> <p>„Myslím, že ne. Ničeho se neboj, Rivo. Orb tě má moc rád. Nijak ti neublíží.“</p> <p>„Vždyť je to kámen, Belgarate. Jak může mít někoho rád?“</p> <p>„Není to obyčejný kámen. Schovej ho, Rivo, a vypadneme odsud.“</p> <p>Těžce polkl a strčil Orb do tuniky. Pak si pozorně prohlédl svou obrovskou ruku. „Zatím tam žádná záře není,“ poznamenal.</p> <p>„Vidíš? Co jsem ti říkal? Měl by's mi, chlapče, začít důvěřovat. Nás dva čeká pěkně dlouhá společná cesta. Ušetřili bychom spoustu času, kdyby ses mě neptal na každou hloupost.“</p> <p>„Hloupost?“ namítl. „Já si nemyslím, že zrovna tohle byla hloupá otázka po tom, co Orb udělal Torakovi.“</p> <p>„Asi jsem použil nevhodný výraz. Promiň. Tak půjdeme.“</p> <p>Prožil jsem si zlou chvilku, když jsme se plížili zpět a Torak najednou vykřikl. Byl to zoufalý výkřik z hlubin bezmoci. Myslím, že dračí bůh věděl i ve spánku, že mu bereme Orb. Sice nám v tom nemohl zabránit, ale já při tom výkřiku div nevyletěl z kůže.</p> <p>Nemám rád, když mě něco vyděsí, a tak je možno moje další počínání přičíst na úkor mého úleku. „Pěkně zase spi, Toraku,“ řekl jsem mu. Pak jsem mu vložil zpět do úst jeho vlastní slova. „Dám ti jednu radu, bratře mého pána, za to, že's mi dneska nebránil v akci. Nesnaž se hledat Orb. Můj pán je velmi mírný a laskavý. Já takový nejsem. Jestli se někdy přiblížíš k Orbu, sním tě k obědu.“</p> <p>Bylo to samozřejmě pouze nabubřelé gesto, ale v tu chvíli jsem mu prostě něco říct musel a navíc nám má malá hrozba posloužila později. Když se totiž Torak konečně probudil, nebyl chvíli schopen se vůbec vyjad řovat a ztratil spoustu času trestáním Angaraků, kteří nám měli zabránit ve vniknutí do věže. Tím jsme získali trochu náskok pro zpáteční cestu.</p> <p>Spěchali jsme po schodišti dolů a přitom poslouchali, zda neuslyšíme odněkud přibíhat Grolimy. Slyšeli jsme však pouze vlastní kroky. Jinak bylo všude ticho. Když jsme seběhli dolů, vyhlédl jsem na zasněžené náměstí. Bylo stále prázdné. Štěstí nám zatím přálo.</p> <p>„Tak jdeme!“ vzdychl netrpělivě Dras. Mnohokrát jsem o tom později diskutoval s princem Kheldarem a on mi říkal, že zloději většinou trpí takovou netrpělivostí, že se tím vystavují většímu nebezpečí než při samotné loupeži. Přirozený instinkt potom, co něco ukradnete, vám velí, vzít co nejrychleji nohy na ramena, ale když nechcete, aby vás chytili, je lepší ten instinkt potlačit.</p> <p>Na schodech Torakovy věže stále ulpíval silný zápach po dvou hlídacích psech, takže jsme se všichni snažili dýchat co nejméně, dokud jsme se nedostali do úkrytu ve ztemnělé uličce, odkud jsme původně přišli na náměstí.</p> <p>„Co myslíš?“ šeptal mi Šerek, když jsme se vraceli tou klikatou, páchnoucí uličkou. „Bude bezpečné se vrátit cestou, co jsme přišli?“</p> <p>Už jsem nad tím přemýšlel, ale zatím jsem na nic kloudného nepřišel. I když jsme se snažili jít z pobřeží s nejvyšší možnou opatrností, nepochyboval jsem, že po nás nějaké stopy zůstaly. Znal jsem Toraka dost dobře, abych věděl, že pátrání nepovede téměř jistě osobně. Nechá to na svých podřízených, to znamená na Urvonovi nebo Ktačikovi. Urvona jsem se nijak zvlášť nebál. Ale Ktačik byl velká neznámá. Nevěděl jsem, čeho je tento Torakův učeň schopen a měl jsem pocit, že teď není čas to zjišťovat.</p> <p>Jít na sever nemělo zcela jistě smysl. Torak už měl určitě svoje lidi u toho mostu a já s nimi nechtěl bojovat, i kdybych si myslel, že se jim snad můžeme postavit. Jít na západ bylo asi stejně nebezpečné. Musel jsem vycházet z toho, že Ktačik má stejné schopnosti jako já, a já bych ty stopy, o kterých jsem se zmiňoval, zcela jistě našel. Jít na východ také nemělo smysl. Co by mělo za smysl nořit se hlouběji do Mallorey, když bezpečí leželo na druhé straně.</p> <p>Takže zbýval jenom jih. „Co byste říkali, pánové, nějaké té rvačce?“ zeptal jsem se Šereka a jeho synů.</p> <p>„Co tím myslíš?“ zeptal se Šerek.</p> <p>„Proč bychom se trochu nepopasovali s hlídkou u severní brány?“</p> <p>„Můžu ti vyjmenovat tucet důvodů proč to nedělat,“ řekl nejistě Riva.</p> <p>„To je možné, ale já si myslím, že bychom to udělat měli. Nevíme, za jak dlouho se Torak probudí, ale rozhodně nebude brát ztrátu Orbu pouze filozoficky. Jakmile vstane, začne organizovat pronásledování.“</p> <p>„To je určitě dobrý důvod,“ souhlasil Železný stisk.</p> <p>„Měli bychom se pokusit to zařídit tak, aby se pronásledovatelé vydali špatným směrem. Hromada mrtvých Grolimů u severní brány by mohla být dostatečným důkazem, že jsme se vydali tím směrem. Co myslíte?“</p> <p>„Já bych řekl, že jo.“</p> <p>„Tak pojďme zabít pár Grolimů.“</p> <p>„Počkejte chvilku,“ namítl Šerek. „Jestli se chceme vracet cestou, kterou jsme přišli, tak bychom asi k té bráně neměli přitahovat pozornost.“</p> <p>„My ale nepůjdeme cestou, kterou jsme přišli.“</p> <p>„Tak kudy půjdeme?“</p> <p>„Na jih, přesněji… no snad by se dalo říct, že na jihovýchod.“</p> <p>„To nechápu.“</p> <p>„Věř mi.“</p> <p>Začal nadávat. Asi ho ta poznámka štvala tak, jako vždycky štvala mě.</p> <p>U severní brány bylo šest černě oděných Grolimů, se kterými jsme udělali krátký proces. Ozvalo se sice pár přidušených výkřiků a jedno nebo dvě docela hlasitá zaúpění, ale protože v Kthol<strong> </strong>Mišraku nebylo žádné okno, nikdo to nezaslechl.</p> <p>„Tak a je to,“ prohlásil Dras a utíral si sekeru. „Co teď?“</p> <p>„Teď zpátky do vašeho tunelu.“</p> <p>„Belgarate,“ namítl, „přece chceme pryč z města.“</p> <p>Projdeme bránou, vlezeme do tunelu a obejdeme město, abychom se dostali k řece na jihu.“</p> <p>„Venku je kolem města cesta,“ prohlásil Riva. „Proč tedy budeme vůbec používat tunel?“</p> <p>„Protože by psi zachytili náš pach. Chceme, aby si mysleli, že míříme na sever. Potřebujeme trochu času, abychom získali náskok.“</p> <p>„Velmi chytré,“ zamumlal Algar.</p> <p>„Já to nechápu,“ řekl Dras.</p> <p>„Ta řeka bude asi zamrzlá, ne?“ zeptal se ho Algar.</p> <p>„Asi jo.“</p> <p>„Takže to bude něco jako dálnice… žádné stromy ani kopce, co by nás brzdili.“</p> <p>Dras o tom uvažoval. Do tváře se mu pomalu vkrádal obraz pochopení. „No, Algare, myslím, že máš pravdu. Belgarat je velmi chytrý stařec.“</p> <p>„Nemohli bychom mu pogratulovat někdy jindy?“ ozval se Riva. „Já nesu lup, tak bych byl sakra rád, kdybychom získali co největší náskok.“</p> <p>Pomyslel jsem si, že bych měl něco Rivovi vysvětlit. Používat výraz lup, když se hovořilo o Orbu mého pána, to se opravdu nehodilo.</p> <p>Pospíšili jsme z brány, kde jsme za sebou zanechali poházená těla strážných, běželi jsme kousek po cestičce a pak se zase zabořili do sněhové hradby po levé straně. Za chvíli jsme vylezli z tunelu u městské hradby. Kolem hradeb bylo dost cestiček, kudy procházeli hlídkující Grolimové i obyčejní Angarakové, takže jsme si mohli vybrat jednu z nich, která mířila na východ. Když jsme došli k rohu, stočili jsme se k jihu. Řekl bych, že zhruba za dvě hodiny jsme dorazili ke břehu řeky.</p> <p>Byl jsem rád, že se naplnila moje představa, že na zamrzlé řece nebude sníh, protože ho vítr sfoukal. Řeka se vinula jako široká černá stužka zasněženou krajinou.</p> <p>„Máme štěstí,“ poznamenal Dras. „Nezanecháme žádné stopy.“</p> <p>„To byla část mého plánu,“ řekl jsem, abych si trochu přihřál polívčičku.</p> <p>„Jak jsi mohl vědět, že na řece nebude metr sněhu?“ zeptal se mne.</p> <p>„Ta bouře přišla ze západu a tady není nic, co by zadrželo sníh na řece, proto zůstala pro nás čistá. Všechen ten sníh se pravděpodobně nahromadil na horách západní Karandy.“</p> <p>„Ty myslíš na všechno, Belgarate, co?“</p> <p>„Snažím se. Tak už pojďme na ten led, ať se dáme na cestu domů. Začíná se mi stýskat po domově.“</p> <p>Nejdříve jsme se ale snažili zahladit naše stopy k řece. Přešli jsme po ledě co nejdál, aby na nás nedosáhlo světlo z loučí z města. Pak jsme zamířili dolů po řece.</p> <p>Nebruslili jsme, ale dost rychle jsme klouzali. Zhruba za tři hodiny začaly mraky lemující jižní horizont světlat.</p> <p>„Vychází slunce,“ řekl Algar. „Myslíš, že to probudí Toraka?“</p> <p>Nebyl jsem si tím jist. „Zkusím to zjistit,“ odpověděl jsem. Pasažér, co se ubytoval mezi mýma ušima mi řekl, abych se s ním nepokoušel spojit, dokud budeme ve městě. Teď jsme byli z města venku, tak jsem to zkusil. „N<emphasis>echceš už vstát?“ </emphasis>zeptal jsem se.</p> <p><emphasis>„Nemusíš hned urážet.</emphasis>“</p> <p><emphasis>„Neuděl jsem to schválně. Musím přiznat, že otáz</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ka, jestli už ten někdo vstal, mi hodně leží na srdci. Získali jsme to, pro co jsme šli. Je to konec této UDÁLOSTI?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Víceméně. Nebude to úplně za vámi, dokud nepře</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>kročíte V</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>chodní moře.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Můžeš mi říct, kdy se má Torak probudit?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Ne. Ale buď si jist, že až se to stane, že to poznáš.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Rada nebo dvě by dost pomohly.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Lituju, Belgarate. Jen pokračujte. Zatím si vedete dobře.</emphasis>“</p> <p><emphasis>„Dík.</emphasis><emphasis>“</emphasis> Neřekl jsem to zrovna přívětivě.</p> <p>„<emphasis>Líbilo se mi, jak sis poradil s těma dvouma psama. To jsem ještě neviděl Jak jsi na to přišel?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Když jsem byl chlapec, tak jsem si uměl se skunkama docela dobře poradit. Takové věci si člověk vět</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>šinou pamatuje.“</emphasis></p> <p><emphasis>„To si umím představit. Pokračujte a mějte uši ote</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>vřené.“ </emphasis>Po těch slovech byl zase pryč.</p> <p>Zhruba za čtvrt hodiny jsem pochopil, proč chtěl, abychom měli uši otevřené… i když mám pocit, že bychom to slyšeli, i kdybychom spali. V Knize Alornu je popsáno, co dělal dračí bůh, když se probudil. A já bych řekl, že na tenhle kousek dohlédl Algar, když ho psali. Bylo zjevné, že byla nějaké dohoda mezi hlasem v mé hlavě a hlasem v hlavě Torakově, jak dlouho zůstane Torak v komatu. Východ slunce je ale přírodní jev a v tu chvíli se Jednooký probudil. Byli jsme asi deset mil od města, ale přesto jsme slyšeli jeho výkřik hněvu a potom jak ničil ve vzteku město… dokonce zkopl i svou věž. Byl to jeden z nejhezčích výbuchů vzteku v dějinách světa.</p> <p>„Proč chvíli nepopoběhneme?“ zeptal se Algar, když hrozné zvuky ničení Kthol Mišraku shodily sníh ze stromů podél řeky.</p> <p>„Ale vždyť běžíme,“ řekl mu Dras.</p> <p>„Tak proč neběžíme rychleji?“ Tehdy jsem zjistil, proč Algarovi říkají Létající noha. Bože, ten chlapec uměl utíkat!</p> <p>V Knize Alornu je popsáno, co se stalo v Mallorey. Je to dobrý příběh, plný dramat, vzrušení i důležitých momentů. Já jsem ten příběh několikrát použil. Popisuje celou věc jenom z doslechu, ale je to dobře napsáno. Ten chlapík, co to napsal byl Alorn, a tak přehnal význam toho mostu – domnívám se, že hlavně proto, že ho objevili dva Alornové. Ve skutečnosti jsem ten most ani nezahlédl… hlavně asi proto, že na každém kamenném ostrůvku na nás čekaly stovky Angaraků. Do Mallorey jsme se dostali přes východní moře a nazpět taky.</p> <p>Torakův výbuch hněvu – na kterém jsem se alespoň částečně podílel svým popíchnutím, když jsme byli ve věži – demoralizoval Grolimy, Chandimy i obyčejné Angaraky, žijící v Kthol Mišraku. Beldin později zjistil, že to byl Ktačik, kdo za pomoci jemu vlastní brutality nastolil pořádek. Trvalo mu to ale několik hodin a i potom naše lest zabrala. Angarakové našli šest zabitých Grolimů u severní brány a Ktačik poslal psy na sever a na západ, i když přemýšlel, jaký trik jsme mohli použít</p> <p>Den netrval příliš dlouho, ale ani příchod noci nás nijak nezbrzdil. Chvátali jsme za Algarem, co nám síly stačily.</p> <p>Když nastal další den, vrátili se psi do ruin Kthol Mišraku a hlásili Ktačikovi, že po nás nenašli žádné stopy. Po té zprávě Torakův učedník rozšířil průzkum i na další oblasti. Pak se samozřejmě stalo, že jeden dobrý stopař zachytil náš pach. Pak nastaly dostihy. Ktačik proměnil několik set normálních Grolimů na psy, přičemž jich zhruba polovinu zabil. Pak se celá ta vyjící smečka vrhla po našich stopách na řece.</p> <p>„Co budeme dělat, Belgarate?“ sípal Šerek. „Začínáme toho mít dost. Nevím, jak dlouho ještě vydržíme utíkat.“</p> <p>„Zkusím něco vymyslet,“ odpověděl jsem. „Zastavte se a zkuste zatím nabrat trochu dech. Musím domyslet detaily.“ Začal jsem o tom znovu přemýšlet. Riva měl v tunice neskutečnou moc, ale neměl ji použít. Pokud jsem měl pravdu, tak ani nebude muset. „Uděláme to takhle,“ řekl jsem. „Rivo, až se ti psi objeví na dohled, tak vyndej Orb a drž ho tak, aby ho viděli.“</p> <p>„Myslel jsem, že jsi říkal, že ho nemám použít.“</p> <p>„Neřekl jsem, abys ho použil. Řekl jsem, abys ho zvedl vzhůru. Chci, aby ho Chadimové spatřili… a chci, aby Orb spatřil je.“</p> <p>„K čemu to bude dobré?“</p> <p>Upřímně řečeno, nebyl jsem si úplně jist, ale měl jsem jisté tušení. „Vysvětlování by zabralo moc Času. Mýlil jsem se snad někdy?“</p> <p>„No… myslím, že ne.“</p> <p>„Tak mi musíš důvěřovat, že vím, co dělám.“ Ve skutečnosti jsem se sám modlil, abych měl pravdu.</p> <p>Za chvíli se několik desítek psů objevilo v zátočině řeky. „No tak, Rivo,“ řekl jsem. „Už je čas. Zdvihni Orb do výše. Nedávej mu žádné pokyny, jen ho drž. Ne aby ti vyklouzl. Vím, jak máš silné ruce. Jestli se začneš klepat a rozbiješ Orb, tak budeme mít opravdu problémy.“</p> <p>„Myslím, že už je stejně máme,“ huhlal Šerek, stojící za mnou.</p> <p>„Slyšel jsem tě,“ poznamenal jsem přes rameno.</p> <p>Riva vzdychl, vyjmul Orb a zdvihl ho nad hlavu. „Sbohem, táto,“ řekl smutně.</p> <p>Jakmile psi spatřili zářící Orb v natažené Rivově ruce, snažili se na kluzké řece zastavit.</p> <p>Pak Orb přestal zářit. Zablikal a ztmavl.</p> <p>Riva vzdychl.</p> <p>Orb se probral, ale tentokrát nezářil modře. Vyzařoval bílé, oslepující světlo, aspoň třikrát silnější než slunce.</p> <p>Psi vyli bolestí, skákali jeden po druhém a zatínali drápy do ledu.</p> <p>Nevím, kolik Grolimů se opět dostalo do své původní podoby, ale vím jistě, že ti, co se hnali po řece zpět, byli dočista slepí.</p> <p>„Tak vidíte,“ ozval jsem se částečně okouzlen. „Nakonec to docela vyšlo. Je to úžasná věc.“</p> <p>„Belgarate!“ ozval se Šerek s úzkostí v hlase. „Chceš říct, že jsi to nevěděl?“</p> <p>„Teoreticky ano,“ odpověděl jsem. „Ale teorii nelze plně věřit, dokud to nespatříš na vlastní oči.“</p> <p>„Co se stalo?“ vyzvídal Dras.</p> <p>Pokrčil jsem rameny. „Riva nesmí použít Orb a proto se ho smí dotknout. Nesmí nic udělat, ale Orb může a taky to udělal. Orb nemá rád Toraka… a taky Angaraky. Ale má rád Rivu. Dostal se do nebezpečí a Orb vzal události do svých vlastních rukou. Fungovalo to docela dobře, ne?“</p> <p>Zírali na mě s hrůzou v očích. „Připomeň mi, Belgarate, abych s tebou nikdy nehrál karty,“ řekl Dras chvějícím hlasem. „Příliš mnoho riskuješ.“</p> <p>Ktačik a Torak za námi posílali další psy a s nimi i Grolimy. Za Grolimy jeli jezdci na koních. Měli na sobě drátěné košile, na hlavách helmy a používali různé zbraně. To byli první Murgové, které jsem kdy spatřil. Nelíbili se mi už tenkrát a své mínění jsem nikdy nezměnil. Jejich koně byli větší, než jaké jsme používali na druhé straně Východního moře, ale Murgové pro ně byli stále příliš velcí.</p> <p>Tak a teď, protože se v průběhu dalšího vyprávění budu čas od času zmiňovat o kmenech Murgů, Nadra ků a Thullů, se pokusím je pro vás rozlišit. Tři angaracké kmeny, které se na východní světadíl vydali po zničení Kthol Mišraku, vlastně ani ve skutečnosti žádnými kmeny nebyly. Všichni to byli Angarakové, ale během těch dvou tisíc let, kdy žili ve Městě nekonečné noci, se od sebe odlišili. Rozdíly mezi nimi nebyly rasového či kmenového původu, ale byly založené na kastách. Slovo 'Murgo' ve staré Angaračtině znamená válečníka; slovo 'Nadrak' znamená měšťan a výraz 'Thull' označoval sluhu nebo otroka. Murgové mají postavu vojáků, široká ramena, jsou štíhlí a rození atleti. Nadrakové jsou spíš hubenější a Thullové mají tělesnou stavbu jako volové. Torak se tolik upnul na podrobení si Orbu, že ani nevěnoval žádnou pozornost tomu, co se dělo obyvatelům Kthol Mišraku v důsledku jakéhosi dvoutisíciletého výběrového množení a domníval se, že se liší kvůli rozdílnému kmenovému původu. To je jeden z důvodů, proč společenství jím přesunutá na západ moc nefungovala. Murgové měli pocit, že práce je pod jejich úroveň; Thullové byli příliš hloupí na to, aby zřídili něco byť jen podobné vládě; a Nadrakové, ti mohli podvádět jen sebe navzájem.</p> <p>Pochopili jste to? Snažte se si to zapamatovat. Nechce se mi to opakovat celé znovu. Už tak se opakuju až moc.</p> <p>Psi byli dostatečně varováni osudem svých přátel ze smečky a drželi se zpátky, ale Murgové a Grolimové se hnali do útoku. Tentokrát jsem ani nemusel Rivovi říkat, co má dělat. Vytáhl Orb a podržel ho nad hlavou.</p> <p>Orb se znovu rozzářil a zapracoval, a znovu vyšlehl oheň. Tentokrát ale dosáhl trochu dál. Bylo to asi poprvé v historii Kthol Mišraku, kdy bylo město zcela osvětleno a západní svahy Karandských hor a Východní moře byly od severního pólu až po břehy Morindie utopeny ve světle přinejmenším tak silném jako světlo, které nás zasáhlo o tři tisíce let později v Korimu.</p> <p>Útočící Murgové a Grolimové byli okamžitě sežehnuti tím hrozným světlem. V tom okamžiku jsem něco o Orbu zjistil. Měl jakýsi vrozený smysl pro slušnost. Vždycky lidi varoval, než na ně použil svou sílu. K tomu posloužilo ono oslepení psů – jako varování. Varoval ale jenom jednou. Jestliže se lidé rozhodli ignorovat jeho první varování, pak neváhal ani vteřinu.</p> <p>Alornové i já jsme byli omráčeni silou a intenzitou toho, co se právě stalo. Psi využili našeho chvilkového zmatení a dostali se na břeh před nás, což jim umožnilo nás zdržet. Ten záblesk pronikavého světla částečně oslepil i <emphasis>nás. </emphasis>Když světlo odeznělo, motali jsme se v temnotě jako opilí. Naše oslepení, ještě navíc spojené s občasnými sebevražednými útoky psů, nás zdrželo tolik, že jsme se po řece sotva plazili.</p> <p>„Jak daleko je ještě k pobřeží?“ supěl Šerek.</p> <p>„Nemám ani tušení,“ přiznal jsem.</p> <p>„Tohle nevypadá dobře, Belgarate.“</p> <p>„Moc se strachuješ.“ Obrátil jsem své uslzené oči na jeho nejmladšího syna. „Drž ho ve vzduchu, Rivo. Ať vidí, co půjde za námi.“</p> <p>Pokračovali jsme dolů po řece a provázely nás série blesků a jakýchsi úderů hromu, jak Orb likvidoval psy, kteří se na nás hnali ze břehů.</p> <p>„Valí se na nás zezadu, Belgarate!“ volal Dras, který šel za námi. „Torak je s nimi!“</p> <p>Zaklel jsem. Tohle jsem nečekal. Bohové se do takových šarvátek nezapojují. <emphasis>„On tohle může udělat?“ </emphasis>střelil jsem tu otázku do těkajících myšlenek v mé hlavě.</p> <p><emphasis>„Ne, tohle ne!“ </emphasis>Hlas zněl najednou velice rozezleně. <emphasis>„On po</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>vádí!“</emphasis></p> <p><emphasis>„Znamená to, že se zrušila pravidla?“ </emphasis></p> <p><emphasis>„Myslím, že ano. Buď ale opatrný. Nechceme přece zničit tuhle část vesmíru.“</emphasis></p> <p>Trochu jsem přitlačil. <emphasis>„Mám to udělat?</emphasis>“</p> <p><emphasis>„Ani náhodou! Jestli pozdvihneš Orb, připoutám ho k tobě a n</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>kdy se ho nezbavíš. Musel by ses stát jeho strážcem a na to nemáš čas. Řekni Rivovi, co má dělat.</emphasis></p> <p><emphasis>Nenech ho ale zničit Toraka, ať se děje cokoliv. On ne</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ní tím vyv</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>leným.</emphasis>“</p> <p>„Šereku!“ řekl jsem ostře. „Vezmi Drase a Algara! Zadrž ty lidi, já si promluvím s Rivou.“</p> <p>Král Alorie temně přitakal a všichni tři se rozmístili na ledu s připravenými zbraněmi. Murgoští bojovníci na čele přibíhajících Angaraků se v těch chvílích přesvědčili o výhodách prozřetelnosti. <emphasis>Není </emphasis>dobrý nápad snažit se napadnout velkého Alorna, když je na vás připraven.</p> <p>„Poslouchej pozorně, Rivo,“ řekl jsem Železnému stisku. „Chci po tobě, aby ses soustředil na svou ruku.“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Nemusíš tomu rozumět. Prostě se podívej na Angaraky a mysli na to, co bys jim chtěl udělat, ale zároveň mysli na svou ruku. Orb je zbraň, ale nemusíš s ním mávat. Prostě si ho uvědom a on udělá, co budeš chtít.“</p> <p>„Myslel jsem, že's říkal, že tohle nemám dělat,“ protestoval.</p> <p>„Pravidla se změnila. Druhá strana podvádí, takže my budeme taky trochu podvádět. <emphasis>Nesnaž </emphasis>se ale zranit Toraka. Zničíš svět, jestli to uděláš.“</p> <p>„<emphasis>Cože </emphasis>udělám?“</p> <p>„Slyšels dobře. Soustřeď se místo toho na vyřízení Angaraků. Torak je dost chytrý, aby to pochopil… nakonec. Už asi nebude znovu podvádět.“</p> <p>„Udělám, co budu umět.“ Rivův hlas nezněl moc sebejistě. Pozvedl ale Orb a já Cítil, jak se jeho Vůle soustředila na blížící se Angaraky.</p> <p>Nic se ale nedělo.</p> <p>„Musíš svou Vůli vypustit!“ křičel jsem na něj.</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Pochopils to správně, ale musíš ji uvolnit!“</p> <p>„Jak?“</p> <p>„Něco řekni!“</p> <p>„Co mám říct?“</p> <p>„To je jedno! Zkus 'teď,' nebo 'spal' nebo 'zabij.' Prostě <emphasis>něco </emphasis>řekni!“</p> <p>„Vpřed.“ Řekl to spíš pokusně.</p> <p>S určitou dávkou snahy jsem se ovládl. „Ty tady poroučíš, Rivo,“ řekl jsem mu. „Nesmí to znít jako otázka.“</p> <p><emphasis>„Vpřed.“ </emphasis>zahřměl.</p> <p>Tohle slovo bych asi nepoužil, ale posloužilo stejně dobře. Blížící se Angarakové začali vybuchovat. Celé zástupy jich jeden po druhém vybuchovaly – jasné záblesky a ostré detonace se střídavě ozývaly z obou břehů. Šerekův nejmladší syn zlikvidoval první řadu. Pak se vrátil a systematicky zničil druhou vlnu a pak ještě vyřídil třetí.</p> <p>„Nemůžeš jich vyřídit víc najednou?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Chceš to udělat?“ ucedil mezi stisknutými zuby.</p> <p>„Ne. To není povoleno.“</p> <p>„Nechtěl bys teda zmlknout a nechat to na mě?“</p> <p>Teď už chápete, jak Garion přišel ke své vznětlivosti? Riva byl normálně ten nejklidnější Alorn, na jakého jsem kdy narazil, ale rozhodně byste ho neměli naštvat.</p> <p>Když takhle prvních pět nebo šest řad Angaraků přeměnil v obláčky kouře a ohořelé kosti, zbytek to pochopil. Otočili se a prchali, přičemž se zdaleka vyhýbali rozzuřenému Torakovi.</p> <p>Torak byl možná rozzuřený, ale všiml jsem si, že si ocelí krytou tvář chránil jedinou rukou. <emphasis>Ani náhodou </emphasis>nechtěl přijít o zbývající oko. Nakonec se i on otočil a s vytím prchnul.</p> <p>„Už toho můžeš nechat,“ doporučil jsem Rivovi.</p> <p>„Mohl bych se pustit za nimi,“ nabídl dychtivě. „Mohl bych prohnat každého Angaraka na kontinentě. Torakovi by nezbyl ani jediný uctívač.“</p> <p>„Zapomeň na to,“ řekl jsem. „Zašel jsi právě tak daleko, jak ti bylo povoleno. Odlož Orb.“</p> <p>„Šerek, Dras a Aldar se vrátili. „Pěkně jsme se protáhli,“ poznamenal král Alorie. „Ten Orb je šikovná věcička, hodí se ho mít u sebe, že?“</p> <p><emphasis>To jsou prostě Alornové!</emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p>Zdá se mi, že už jsem tohle říkal. Už byste si na to taky mohli zvyknout. Už tak dlouho obracím oči v sloup a syčím <emphasis>'Alornové!,' </emphasis>že už si toho ani nevšimnu.</p> <p>Pokračovali jsme dál k ústí řeky a škrábali jsme se napříč ledem. Psi si teď udržovali odstup, ale <emphasis>stále </emphasis>se drželi za námi.</p> <p><emphasis>„Budou dělat problémy?“ </emphasis>zeptal jsem se svého přítele.</p> <p><emphasis>„Ne dlouho. Budou se muset vrátit, až se dostaneme tak do pů</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>ky.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Proč?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Jsou to Grolimové, Belgarate. Nemají žádnou moc na vaší str</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ně Východního moře.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Zedar ano.“</emphasis></p> <p><emphasis>„To je proto, že je učedník. Pro učedníky platí jiná pravidla. Kt</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>čik a Urvon by mohli jít dál, ale obyčejní Grolimové ne.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Proč ne?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Beldin ti to jednou vysvětloval, pamatuješ?“</emphasis></p> <p><emphasis>„A, teď jak jsi o tom mluvil, mám pocit, že se mi to vybavuje. Gr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>limové nemají žádnou moc tam, kde ne</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>jsou žádní Angarakové?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Udivující</emphasis><emphasis>. Nakonec sis vzpomněl.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Co teď?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Popadni jednu nohu a strč ji před tu druhou. Nechám na tobě, která to bude. Nezkoušej ale popadnout obě najednou.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Moc</emphasis> <emphasis>vtipný.“</emphasis></p> <p>Pokračovali jsme přes ten hrozný rozpraskaný mořský led po několik dalších dní a psi byli stále nedaleko za námi.</p> <p>Nebyla tam samozřejmě žádná hraniční čára, ale věděl jsem, kdy jsme překročili polovinu, protože psi upustili od dalšího pronásledování. Posadili se podél pukliny v ledu a vyli.</p> <p>„Štěstí stále stojí při nás,“ řekl jsem Alornům.</p> <p>„Jak to?“ ptal se mě Šerek.</p> <p>„Tohle je <emphasis>nejvzdálenější místo, </emphasis>kam můžou <emphasis>psi. </emphasis>Teď už můžeme klidně domů.“</p> <p>Bylo to trochu předčasné, protože se najednou jeden objevil přímo před námi – pes dvakrát tak velký než všichni ostatní, kteří za námi vyli. Vypadalo to, jako by vyzařoval načervenalé světlo.</p> <p>„Neobtěžuj se,“ řekl jsem Rivovi, když jeho ruka zajela do tuniky. „Ten pes je jen iluze. Ve skutečnosti tam není.“</p> <p>„Ještě jsi neslyšel naše poslední slovo, Belgarate,“ zavrčela na mě ta velká příšera, jako by slova přežvykovala mezi tesáky.</p> <p>„Ty budeš Urvon,“ řekl jsem klidně, „nebo možná Ktačik.“</p> <p>„Tohle trápení už nechám na tobě. My se ještě setkáme, staříku; máš na to moje slovo. Tentokrát jsi vyhrál. Příště už nebudeš mít takové štěstí.“</p> <p>Pak zmizel.</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>16.</strong></p> <p>K pobřeží Morindie jsme se dostali o několik dní později. Každým dnem slunce stoupalo o něco výš a drželo tam o něco déle a i ten tuhý mráz už trochu polevoval. Na sever přicházelo jaro.</p> <p>Rozhodli jsme se nevracet se stejnou cestou přes morindské arktické pustiny. Místo toho jsme zamířili na jih. Teď už jsme nebyli v nebezpečí a všichni jsme se co nejdřív chtěli dostat do teplejšího podnebí. Sledovali jsme pobřežní linii, dokud jsme se nedostali k dnešnímu Gar og Nadraku, což tehdy byla východní Alorie. Bylo to Še-rekovo království, ale v té části neměl moc poddaných – pokud ovšem nepočítáte jeleny. Všichni Alornové, kteří tam žili, byli stejně příslušníky medvědího kultu, takže jsme se jim vyhýbali. Tihle vyznavači kultu už od založení svého řádu chtěli získat Orb, takže Šerek ani nikdo z nás ostatních příliš netoužil po dalším setkání.</p> <p>Když jsme dosáhli Severního řetězu, obrátili jsme se na západ a prošli jsme rozsáhlým lesem, přešli jsme hory a dostali jsme se na drasnijská vřesoviště. Pak jsme změnili směr na jihozápad, minuli jsme jezero Atun a konečně jsme jednoho krásného jarního rána dosáhli břehů řeky Aldur.</p> <p>Někdo tam na nás čekal.</p> <p>„No, chlapče,“ řekl veselý stařík na rozhrkané káře, „vidím, že stále míříš na západ.“</p> <p>„Už se z toho stala taková tradice,“ řekl jsem, jak nejklidněji jsem mohl.</p> <p>„Tak koukám, že se vy dva znáte,“ poznamenal Šerek.</p> <p>„Párkrát jsme se už setkali,“ odpověděl jsem. Do myslel jsem si, že můj pán má nějaký důvod proč zůstat utajen, tak jsem se rozhodl ho neprozradit.</p> <p>„Už jste posnídali?“ zeptal se nás stařec.</p> <p>„Když tomu tak chcete říkat,“ řekl Dras. „Pár žvanců sušeného hovězího podle mě není žádná snídaně.“</p> <p>„Rozbil jsem tábor asi míli dolů po proudu,“ řekl nám stařík, „a celou noc jsem opékal vola. Jste vřele zváni se připojit, jestli souhlasíte. Máte taky žízeň? Tam v táboře se v řece chladí sud dobrého piva.“</p> <p>To bylo slovo! Alornové šli za károu jako smečka rozdováděných štěňat, když jsme je se staříkem vedli ke snídani. „Nejprve se postaráme o tvé přátele,“ řekl mi stařec tiše. „Pak si my dva musíme promluvit.“</p> <p>„Jak chcete,“ souhlasil jsem.</p> <p>Šerek a jeho synové se na vola vrhli jako smečka hladových vlků a kolem sudu se sesypali jako hejno vysušených ryb. Po hodině jezení a popíjení na všechny padla ospalost, a tak si hodili šlofíka. Stařík a já jsme sešli k řece a hleděli jsme přes řeku do kraje. V tolnedranských horách už začalo jarní tání, takže byla řeka plná hnědé bahnité vody.</p> <p>„Máš nějaký zvláštní důvod pro ten převlek?“ ptal jsem se přímo k věci.</p> <p>„Asi ne,“ pán na to. „Používám ho, když mám příležitost dostat se z Údolí. Lidé si mě moc nevšímají, když se potuluji v káře. Měli jsme s bratry poradu v jeskyni.“</p> <p>„Ale?“</p> <p>„Musíme odejít, Belgarate.“</p> <p><emphasis>„Odejít?“</emphasis></p> <p>„Nemáme na vybranou. Jestliže tu zůstaneme, dříve nebo později bychom se s Torakem museli utkat přímo, a to by zničilo svět. Tenhle svět je pro nás příliš důležitý, než abychom to mohli dopustit. Dítě světla ho bude potřebovat.“</p> <p>„Kdo je Dítě světla?“</p> <p>„To se mění. <emphasis>Ty's </emphasis>to byl, když jste se se Zedarem prali tam v Morindii. Mocnosti se nemohou přímo utkat, takže musí pracovat prostřednictvím agentů. Myslím, že už jsem ti to předtím vysvětloval.“</p> <p>Mrzutě jsem přisvědčil. Nebyl jsem příliš šťastný z takového vývoje událostí.</p> <p>„Už brzy se ale objeví poslední Dítě světla,“ pokračoval, „a poslední Dítě temnot. To jsou ti, kteří tohle všechno vyřeší jednou provždy. Teď máš za úkol se připravit na příchod Dítěte. Dávej pozor na Rivu. Dítě vzejde z něj.“</p> <p>„To už tě nikdy neuvidím?“</p> <p>Zlehka se usmál. „Samozřejmě, že uvidíš. Už jsem s tebou strávil příliš mnoho času, abych tě teď nechal jen tak jít. Dobře si všímej svých snů, Belgarate. Nebudu k tobě moct chodit osobně – alespoň ne moc často – takže s tebou budu mluvit ve spánku.“</p> <p>„To je aspoň něco. Tak nás tedy povedeš, skrze sny?“</p> <p>„Povede tě Nezbytnost. Skončil Druhý věk, jak o tom mluví Dalové. Tohle je Třetí věk, Věk proroctví.</p> <p>Obě mocnosti budou určité lidi inspirovat k předvídání budoucnosti.“</p> <p>V tom jsem viděl slabinu. „Není to trochu nebezpečné?“ zeptal jsem se. „Tohle není typ informací, které bychom mohli svěřit jen tak někomu.“</p> <p>„O to už bylo postaráno, můj synu. Zbytek lidstva nebude rozumět, co je míněno v těch věštbách. Budou dostatečně zakuklené na to, aby je lidé považovali jen za blouznění několika šílenců. Řekni svým Alornům, ať na ně dávají pozor a zapíšou si všechno, co budou říkat, když to bude možné. Budou v nich ukryté vzkazy.“</p> <p>„To je dost těžkopádný způsob práce, pane.“</p> <p>„Vím, ale taková jsou pravidla.“</p> <p>„Nejsem si tak úplně jistý, jestli pravidla ještě platí. Protivník začal podvádět, když jsme byli v Kthol Mišraku.“</p> <p>„To byl Torak. Jeho Mocnost se za to omluvila. Torak je za to trestán.“</p> <p>„Dobře. Co mám tedy dělat teď? Měl bych se totiž vážně vrátit k Poledře.“</p> <p>Vzdychl. „Obávám se, že to bude muset počkat. Je mi to líto, Belgarate – víc než si vůbec dokážeš představit – ale ještě jsi neskončil. Musíš ještě rozdělit Alorii.“</p> <p>„<emphasis>Cože </emphasis>mám udělat?“</p> <p>Vysvětlil mi to… za nějakou chvíli.</p> <p>Hele, je to moje vyprávění a já to řeknu, jak budu chtít. Jestli se vám nelíbí jak to vyprávím, řekněte si to sami.</p> <p>Když mi tedy předal patřičné instrukce, nakrmil stařík svého koně a pak odjel se svou károu na jih a za společnost mi nechal jenom chrápající Alorny. Neobtěžoval jsem se je budit, takže spali až do následujícího rána.</p> <p>„Kde je tvůj přítel?“ zeptal se mě Šerek, když se konečně probudili.</p> <p>„Měl ještě něco na práci,“ řekl jsem.</p> <p>„No, takže teď je to za námi, ne?“ ozval se Dras. „Bude prima se vrátit do Val Alornu.“</p> <p>„Ty nepůjdeš do Val Alornu, Drasi,“ řekl jsem mu.</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Ty se vrátíš do těch vřesovišť, přes která jsme šli.“</p> <p>„Proč bych to měl dělat?“</p> <p>„Protože ti to říkám já.“ Byl jsem na něj trochu hrubý. Toho rána jsem nebyl v nejlepší náladě. Podíval jsem se na Medvědí plec. „Je mi líto, Šereku,“ řekl jsem, „ale budu muset rozdělit tvé království. Angarakové to nenechají jen tak, takže se na ně musíme připravit. Riva je strážcem Orbu, takže vy ostatní budete muset chránit <emphasis>jeho. </emphasis>Trochu vás rozmístím, takže se Torakovi lidé nebudou moct vrhnout na Rivu a ukrást Orb zpět.“</p> <p>„Jak dlouho to bude trvat?“ ptal se mě Šerek. „Jak dlouho bude trvat, než budu moct obnovit své království?“</p> <p>„Obávám se, že to ti už nikdy nebude dopřáno. Rozdělení Alorie už bude natrvalo.“</p> <p>„Belgarate!“ Řekl to naříkavé, skoro jako dítě, které protestuje, když mu vezmete jeho oblíbenou hračku.</p> <p>„Je to mimo moje možnosti, Šereku. To ty jsi přišel s nápadem ukrást Orb. Teď si budeš muset zvyknout žít s důsledky. Dras musí založit vlastní království na severních vřesovištích. Algarovo se bude rozprostírat tady na těch pastvinách. Ty půjdeš zpět do Val Alornu. Tvým královstvím bude ten poloostrov.“</p> <p><emphasis> „Království?“ </emphasis>vybuchl. „Vždyť je to sotva větší než šatník!“</p> <p>„Jen se neboj. Tvým královstvím teď bude oceán. Svolej své loďaře na poradu. Ty pramice, které až doteď dělali, nejsou dostatečně dobré. Nakreslím pro tebe nějaké návrhy. Král oceánů bude potřebovat válečné lodě, ne plovoucí vany.“</p> <p>Oči se mu přemýšlivě zúžily. „Král oceánů,“ uvažoval. „Má to něco do sebe, že ano? Vážně se ale dá válčit na lodích?“</p> <p>„Ó, jistě,“ ujistil jsem ho. „A výhodou je, že nemusíš nikam chodit, aby ses dostal na bojiště.“</p> <p>„Kam mám jít já, Belgarate?“ ozval se Riva.</p> <p>„Ukážu ti to sám. Mám jít s tebou a poskytnout ti ze začátku pomocnou ruku.“</p> <p>„Díky, ale kam půjdeme?“</p> <p>„Na Větrný ostrov.“</p> <p>„Vždyť to není nic jiného než kus skály uprostřed Velkého západního moře,“ namítl.</p> <p>„Já vím, ale je to <emphasis>tvoje </emphasis>skála. Vezmeš s sebou větší počet Alornů a vyrazíš tam. Nabídl ses převzít Orb. Teď máš velkou zodpovědnost. Až se dostaneme na ostrov, vybuduješ pevnost a ty a tví lidé tam strávíte zbytek života strážením Orbu. Pak předáš zodpovědnost za ochranu Orbu svým dětem a oni ji převezmou.“</p> <p>„Jak dlouho to bude trvat?“</p> <p>„Nemám ani nejmenší tušení – pravděpodobně staletí, možná dokonce věky. Tvůj otec vybuduje válečné loďstvo a nenechá <emphasis>nikoho </emphasis>přiblížit se k Větrnému ostrovu.“</p> <p>„Takhle jsem si to teda nepředstavoval, když jsme začínali, Belgarate,“ stěžoval si Šerek.</p> <p>„Život je prostě plný takových zklamání, nebo ne? Už je pryč doba dětských her. Je čas dospět. Máme ještě spoustu práce.“</p> <p>Asi jsem na ně nemusel být takhle drsný, ale pán na mě taky nebyl zvlášť jemný a to jejich fňukání mě už unavovalo. Vyrazili na nejdůležitější výpravu v historii jejich rasy, jako kdyby to byla zábava. Teď když přicházely důsledky jejich skotačení ve sněhu, jediné co udělali, bylo to, že se shromáždili kolem mne a stěžovali si.</p> <p>Alornové jsou někdy takoví dětinové.</p> <p>Nacpal jsem do nich detaily rozdělení se stejnou nečitelností. Nedal jsem jim čas upadnout do sentimentality a sebelitování. Řekl jsem Šerekovi zcela přesně, kolik bojovníků má poslat s každým synem aby mu pomohli při zakládání nových království. Ve tváři měl dost lítostivý výraz, když si uvědomil, že požaduji přes polovinu jeho poddaných. Vždycky, když začal protestovat, připomněl jsem mu, že to byl jeho nápad vydat se na cestu a získat Orb zpět. <emphasis>Já </emphasis>jsem tehdy nechtěl opustit svou těhotnou ženu, takže jsem teď nad ním necítil žádnou lítost.</p> <p>„Takže,“ uzavřel jsem večer, „to provedeme takhle. Máte nějaké dotazy?“</p> <p>„Co máme dělat, až se usadíme a rozjedeme to?“ zeptal se Dras mrzutě. „Prostě jenom přešlapovat a čekat na Angaraky?“</p> <p>„Dostanete další pokyny od Belara,“ řekl jsem mu. „Bohové jsou do toho přece taky zapojeni.“</p> <p>„Belar mě nemá rád,“ řekl Dras. „Většinou ho v kostkách porazím.“</p> <p>„Tak už s ním nehraj kostky. Snaž se s ním být zadobře.“</p> <p>„Tady kolem je to hrozně otevřená krajina,“ ozval se Algar a rozhlížel se po rozlehlých pláních. „Budu toho muset dost nachodit.“</p> <p>„Jsou tu všude kolem divocí koně. Pochytej je a jezdi na nich.“</p> <p>„Tahám nohy po zemi, když se snažím na nějakém sedět.“</p> <p>„Tak tedy chyť nějakého většího.“</p> <p>„Vždyť žádní větší nejsou.“</p> <p>„Tak si je vyšlechti.“</p> <p>„Počasí na Větrném ostrově je opravdu mizerné,“ namítal Riva.</p> <p>„Postav domy se silnými zdmi a pevnou střechou.“</p> <p>„Vítr ty doškové střechy prostě sfoukne.“</p> <p>„Tak tedy dělej střechy z břidlice a přitluč je.“</p> <p>Šereka to nakonec začalo unavovat stejně jako mě. „Máte svoje instrukce,“ řekl svým synům. „Teď jděte a udělejte to, co vám řekl. Možná teď budete králové, ale stále jste mými syny. Nechtějte, abych se za vás musel stydět.“</p> <p><emphasis>Tohle jim </emphasis>vrátilo energii a rozhodnost.</p> <p>Loučení příštího rána bylo stejně dost smutné. Pak jsme se rozutekli po všech čertech a nechali Algara stát na břehu řeky Aldur.</p> <p>Riva a já jsme šli na západ, dokud jsme nenarazili na hory a pak jsme lehce zahnuli na severovýchod, abychom se vyhnuli severnímu cípu země Ulgo. Už jsem se dost pobavil při všech těch potyčkách s Angaraky. Moc jsem neměl chuť si zahrávat s Algroty nebo Eldraky.</p> <p>Sešli jsme dolů z hor a přešli úrodnou nížinu dnešní Sendarie, až jsme se dostali na pobřeží Velkého západního moře. Zastavili jsme tam a čekali na bojovníky, které nám Šerek slíbil poslat… a na jejich ženy, samozřejmě. Zakládal jsem nové státy, takže jsem potřeboval množení a potomstvo.</p> <p>Ano, vím, že je to dost hrubě řečeno a pravděpodobně to Polgaru urazí, ale to je vlastně jedno. Když by se nemohla rozčílit nad tímhle, našla by si asi něco jiného.</p> <p>To jsem tě tentokrát dostal, že jo, Pol?</p> <p>Zatímco jsme s Rivou čekali, až jeho lidé dorazí z Val Alornu, bavil jsem se podváděním. Nedaleko pláže byl docela rozlehlý les a já jsem svůj talent používal k tomu, abych kácel stromy a řezal je na prkna. Riva už mě viděl dělat všelijaké věci pomocí Slova a Vůle, ale z jakéhosi důvodu ho pohled na piliny samovolně létající z kmene dost znervózňoval. Nakonec odmítl se na to dívat a seděl místo toho na břehu a zíral na moře, přičemž mumlal slovo 'nepřirozené'… většinou dost hlasitě, abych ho zaslechl.</p> <p>Snažil jsem se mu vysvětlit, že budeme potřebovat lodě, abychom se dostali na Větrný ostrov, a lodě potřebují dříví, ale odmítl mě poslouchat. Až když jsem měl hromady klád naskládané asi čtvrt míle podél pláže, konečně za mnou přišel s docela oprávněnou připomínkou. „Jestli chceš dělat lodě z těchto čerstvých desek, potopí se. Musí alespoň rok schnout.“</p> <p>„Ne, tak dlouho ne,“ nesouhlasil jsem. Pak, jenom abych mu ukázal, kdo je na koni, jsem se podíval na nejbližší hromadu, soustředil jsem se a řekl jsem: „Horko.“</p> <p>Hromada začala okamžitě čoudit. Riva mě nazlobil, a tak jsem zašel moc daleko. Ubral jsem žár a kouř nahradila pára, jak klády vypouštěli svou vlhkost.</p> <p>„Kroutí se,“ poznamenal vítězoslavně.</p> <p>„Samozřejmě, že se kroutí,“ odpověděl jsem klidně. „Chci je zkroutit.“</p> <p>„Zkroucené dřevo je na nic.“</p> <p>„To záleží na tom, co z něj chceš dělat,“ odporoval jsem. „Chceme lodě, ale lodě mají zkroucená dna. Když to má ploché dno, říká se tomu bárka a moc dobře to neplave.“</p> <p>„Ty máš odpověď na každou otázku, že jo, Belgarate? I na své chyby.“</p> <p>„Proč se na mě tak zlobíš, Rivo?“</p> <p>„Protože jsi mi rozbil život. Oddělil jsi mě od mojí rodiny a táhneš mě na nejhnusnější místo na zemi, abych tam strávil zbytek života. Drž se ode mě dál, Belgarate, teď tě nemám moc rád.“ Pak po pláži odkráčel pryč.</p> <p>Vyrazil jsem za ním.</p> <p><emphasis>„Nech ho být, Belgarate.“ </emphasis>Byl to opět můj přítel.</p> <p><emphasis>„Jestli budu potřebovat jeho spolupráci, musím si ho teď udo</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>řit.“</emphasis></p> <p><emphasis>„Je teď právě trochu nazlobený. Uklidní se. Neo</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>slabuj svou poz</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>ci tím, že za ním půjdeš. Nech ho, ať přijde sám</emphasis><emphasis>.“</emphasis></p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Co když nepřijde?“</emphasis></p> <p><emphasis>„Musí. Ty jsi jediný, kdo mu může poradit co má dělat, a on to dobře ví. Má neobyčejný smysl pro zod</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>povědnost. Proto jsem ho taky vybral. Dras je větší, Algar zase chytřejší, ale Riva se drží toho, co už začal Vrať se k opékání trámů. To ti vyžene problémy z hla</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>vy.“</emphasis></p> <p>Nějak vždycky trefil, kterou urážlivou poznámku má říct. <emphasis>Opék</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>ní trámů! </emphasis>Vždycky zrudnu, když si vzpomenu právě na tuhle poznámku.</p> <p>O dva dny později se mi Riva přišel omluvit. „Promiň, Belgarate,“ řekl kajícně.</p> <p>„Co? Neřekls nic co by nebyla pravda. Já jsem <emphasis>skutečně </emphasis>rozbil tvůj život, <emphasis>skutečně </emphasis>jsem tě odtrhl od rodiny a <emphasis>vezmu </emphasis>tě na Větrný ostrov, abys tam prožil zbytek života. Jedinou věc si vynechal, a to, že nic z toho nebyl můj nápad. Jsi teď Ochránce Orbu a někdo ti musí říct, co máš dělat. Já jsem tvůj učitel. Nikdo z nás o svůj úkol nestál, ale stejně jsme je dostali. Měli bychom ze sebe vydat to nejlepší. Teď pojď sem, ukážu ti plány, které jsem nakreslil pro vaše čluny.“</p> <p>„Lodě,“ opravil mě nepřítomně.</p> <p>„Jak chceš, Ochránče Orbu.“</p> <p>Alornové začali přicházet příští odpoledne. Alornové nepochodují. Dokonce ani nechodí pohromadě, když cestují, a nemají určitý směr, protože se občas odpojí malá skupinka a jde na průzkum.</p> <p>Riva je okamžitě zapojil do stavby lodí a ta liduprázdná pláž se proměnila v loděnice. K mým návrhům lodí bylo dost připomínek od mnoha Alornů a některé z nich měly dokonce i nějakou cenu. Většina z nich ale byla přihlouplá. Alornové se hrozně rádi hádají, možná proto, že jsou u nich hádky předehrou k bitce.</p> <p>Běhal jsem po pláži sem a tam a podváděl jsem, kde to bylo třeba, takže jsme těch deset lodí dokončili během necelých šesti týdnů. Pak Riva předal vedení svému bratranci Anrakovi a my jsme coby předsunutá skupina vyrazili po Větrném moři k ostrovu.</p> <p>Jestli jste nikdy Větrný ostrov neviděli, mohli byste si myslet, že popisy, které jste slyšeli, byly přehnané. Věřte mi, nebyly. Zaprvé, ostrov má jedinou pláž, úzký pruh štěrku asi míli dlouhý v hluboko se zařezávající zátoce na východě ostrova. Zbytek pobřeží je tvořen útesy. Ve vnitrozemí jsou lesy, hluboké jehličnaté lesy, jaké najdete všude na severních územích, a v horských údolích v severní části docela rozlehlé louky. Nebylo by to asi tak špatné, kdyby neustále nefoukal vítr, a ještě k tomu tam může – a často se to děje – pršet šest měsíců bez přestání. Pak, když už se vyprší, začne sněžit.</p> <p>Objeli jsme ostrov dvakrát dokola, ale nenašli jsme jinou pláž, a tak jsme vjeli znovu do té zátoky, o které už jsem mluvil, a vylodili jsme se na pevnou zem.</p> <p>„Kde mám postavit tu pevnost?“ zeptal se mě Riva, když jsme oba konečně měli pevnou půdu pod nohama.</p> <p>„To je na tobě,“ odpověděl jsem. „Kde je nejlogičtější místo?“</p> <p>„Předpokládám, že právě tady, protože tohle je jediné místo, kde se mohou vylodit. Když tady bude stát má pevnost, alespoň je včas uvidím přijíždět.“</p> <p>„Zní to dobře.“ Podíval jsem se na něj zblízka. Jeho chlapecké rysy se ztrácely. Odpovědnost, kterou tak lehce přijal v Kthol Mišraku, na něj začala těžce doléhat.</p> <p>Podíval se na strmé údolí, které se z hor svažovalo ke konci zálivu. „Ta pevnost bude muset být o něco větší, než jsem si myslel,“ uvažoval. „Budu s ní muset zablokovat celé údolí. Myslím, že tu budu muset vybudovat město.“</p> <p>„To bys taky mohl. Na tomhle ostrově nebude moc co dělat kromě dětí, takže tvá populace rychle poroste. Budeš potřebovat hodně domů.“</p> <p>Najednou se začervenal.</p> <p>„Ty <emphasis>víš, </emphasis>co to znamená, že jo? Myslím, dělat děti?“</p> <p>„Samozřejmě, že vím.“</p> <p>„Chtěl jsem mít jenom jistotu, že nebudeš obracet zelné listy nebo vyhlížet čápy.“</p> <p>„Neurážej mě.“ Znovu se podíval do údolí. „Myslím, že je tam dost stromů na postavení města.“</p> <p>„Ne,“ řekl jsem mu rovnou. „Nestavěj dřevěné město. Tolnedřané to zkusili v Tol Honetu a ještě ho ani nestačili dokončit, když jim vyhořelo. Použij kamení.“</p> <p>„To bude trvat dost dlouho, Belgarate,“ namítl.</p> <p>„Máš něco lepšího na práci? Založ tu na pláži prozatímní tábor a do ústí téhle zátoky umísti signální ohně, aby sem navedli zbytek tvých lidí. Pak budeme my dva nějakou dobu projektovat město. Nechci, aby to město rostlo jako býlí. Jeho účelem je chránit Orb a já chci mít jistotu, že nebudou žádné mezery v obraně.“</p> <p>Během několika příštích týdnů připlouval zbytek lodí, po šesti či osmi lodích, a do té doby jsme už se Železným stiskem měli nákres města.</p> <p>„Jak myslíš, že bych ho měl pojmenovat – to město, myslím?“ zeptal se mě, když jsme byli hotovi.</p> <p>„Není to jedno?“</p> <p>„Město by se mělo nějak jmenovat, Belgarate.“</p> <p>„Pojmenuj ho jak chceš. Pojmenuj ho po sobě, jestli chceš.“</p> <p>„Val Riva?“</p> <p>„Není to trochu přehnané? Prostě ho pojmenuj Riva a nech to tak.“</p> <p>„To nezní moc jako město, Belgarate.“</p> <p>„Bude, až si na to lidé zvyknou.“</p> <p>Nakonec přijel Anrak. „Tohle už jsou naše poslední lodi, Rivo,“ zahřměl, když vstoupil na pevninu. „Teď jsme tu všichni. Máš něco k pití?“</p> <p>Párty na pláži byla v noci dost hlučná, a když už jsem v sobě měl pár žejdlíků, způsoboval mi hluk bolest hlavy, takže jsem se vydrápal do toho strmého údolí, abych se vzdálil popíjení a popřemýšlel. Stále jsem toho měl dost na práci, než pojedu domů, a tak jsem přemýšlel, jak je všechny zařídit co nejrychleji. <emphasis>Vážně </emphasis>jsem se chtěl dostat zpátky do Údolí k Poledře. Byl jsem teď nepochybně otcem a chtěl jsem se podívat na svou ratolest.</p> <p>Bylo to asi pár hodin po půlnoci, když mě napadlo se podívat na pláž. Hned jsem byl na nohou a nadával jsem. Všechny lodě byly v plamenech!</p> <p>Utíkal jsem údolím na pláž a našel jsem Rivu a jeho bratrance, jak stojí těsně u vody a zpívají opileckou píseň. Měli kalné oči a kývali se ze strany na stranu, opilí jak zákon káže.</p> <p><emphasis>„Co to děláte?“ </emphasis>křičel jsem na ně.</p> <p>„Á, tady jsi, Belgarate,“ řekl Riva a mžoural na mě jako výr. „Všude jsme tě hledali.“ Mávl rukou k hořícím lodím. „Pěknej oheň, co?“</p> <p>„Krásnej oheň. Proč jste to udělali?“</p> <p>„To dřevo, který jsi nám připravil je pěkně suchý, takže moc dobře hoří.“</p> <p>„Rivo, proč pálíte ty lodě?“</p> <p>Podíval se na bratrance. „Proč ty lodě pálíme, Anraku? Já to zapomněl.“</p> <p>„Aby se nám lidi nenudili a nechtěli utéct,“ odpověděl Anrak.</p> <p>„Aha. Už si vzpomínám. Není to dobrý nápad, Belgarate?“</p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>To je pěkně blbej nápad!“</emphasis></p> <p>„Co je na tom špatně?“</p> <p>„Jak <emphasis>se já </emphasis>mám dostat na břeh?“</p> <p>„Aha řekl. „Myslím, že mě to nenapadlo.“ Oči se mu rozsvítily. „Chceš něco k pití?“ zeptal se mě.</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>17.</strong></p> <p>„Belgarate?“ řekl mi Riva jednoho rána o několik dní později, když jsme stáli na horním konci úzkého údolí, které se táhlo od pláže, a sledovali jsme Alorny, jak vytvářeli stupňovité terasy na strmém dně údolí.</p> <p>„Ano, Rivo?“</p> <p>„Mám mít meč?“</p> <p>„Vždyť už jeden máš.“</p> <p>„Ne, já myslím speciální meč.“</p> <p>„Ano,“ odpověděl jsem. Kde se o <emphasis>tomhle</emphasis><emphasis> </emphasis>mohl<emphasis> </emphasis>dovědět?</p> <p>„Kde tedy je?“</p> <p>„Ještě neexistuje. Ty ho máš vyrobit.“</p> <p>„Myslím, že bych to zvládnul. Z čeho ho mám vyrobit?“</p> <p>„Z hvězd, jestli tomu dobře rozumím.“</p> <p>„Jak se mám dostat k nějaké hvězdě?“</p> <p>„Spadnou z oblohy.“</p> <p>„Pak si tedy myslím, že to <emphasis>skutečně </emphasis>byl Belar, kdo ke mně v noci mluvil.“</p> <p>„Nerozumím ti.“</p> <p>„Měl jsem sen – alespoň jsem si myslel, že to byl sen. Zdálo se mi, jako bych slyšel Belarův hlas. Poznal jsem ho, protože jsem ho sledoval, když hrával kostky s Drasem. Během hry dost nadával, protože Dras vždycky vyhrál. Není to zvláštní? Člověk by si myslel, že bůh si může s kostkou dělat, co ho napadne, ale Belara ani nenapadne podvádět. Drase zato ano. Dras by byl schopen hodit desítku s jednou kostkou.“</p> <p>Snažil jsem se uklidnit. „Rivo, odbíháš. Začal jsi mi povídat o svém snu. Jestli k tobě mluvil Belar, mohlo by to být něco důležitého.“</p> <p>„Používal dost archaických výrazů.“</p> <p>„To bohové dělají. Co říkal?“</p> <p>„Nejsem si úplně jistý, jestli jsem tu první část dobře pochopil. Zdálo se mi o něčem jiném a nechtěl jsem být rušen.“</p> <p>„Ale? O čempak se ti zdálo?“</p> <p>Skutečně se začervenal. „To není až tak důležité,“ řekl vyhýbavě.</p> <p>„U snů nikdy nevíš. Co to bylo?“</p> <p>Začervenal se ještě víc. „No… byla v tom zapojena dívka. To není až tak důležité, ne?“</p> <p>„No… ne, asi ne. Podařilo se nakonec Belarovi získat tvou pozornost?“</p> <p>„Musel na mě mluvit dost nahlas. Byl jsem do té dívky <emphasis>úplně </emphasis>zblázněný.“</p> <p>„To ti teda věřím.“</p> <p>„Měla ty nejsvětlejší vlasy, jaké jsem kdy viděl a věřil bys tomu, že na sobě vůbec nic neměla?“</p> <p>„<emphasis>Rivo! </emphasis>Zapomeň na tu holku! Co říkal Belar?“</p> <p>„Nemusíš se tak rozčilovat, Belgarate,“ řekl trochu uraženě. „Už se k tomu dostávám.“ Kabonil se. „Nech mě, abych se mohl soustředit. Zdá se mi, že říkal něco jako: „Sleduj, Ochránce Orbu, nechám dvě hvězdy spadnout z nebe, ukážu ti, kde leží a ty je vezmeš a položíš do velkého ohně a ukováš je. Jedna hvězda bude ti čepelí a druhá bude sloužit coby jílec meče, který bude bránit Orb mého bratra, Aldura.“ Nebo něco takového.“</p> <p>„Budeme tedy v noci muset stavět pozorovatele.“</p> <p>„Ale? Pročpak to?“</p> <p>„Aby hlídali oblohu, samozřejmě. Musíme vědět, kam ty hvězdy dopadnou.“</p> <p>„Ale, já už vlastně vím, kam dopadly, Belgarate. Belar mě vyvedl před stan a ukázal na oblohu. Dvě hvězdy padaly bok po boku a pak jsem je viděl narazit do země. Pak Belar odešel a já šel zpátky do postele, jestli bych tu dívku ještě neviděl.“</p> <p>„<emphasis>Necháš </emphasis>už konečně tu holku na pokoji?“</p> <p>„Ne, myslím, že na ni nikdy nezapomenu. Byla to ta nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy viděl.“</p> <p>„Pamatuješ si ještě, kam ty hvězdy dopadly?“</p> <p>„Támhle.“ Líně mávnul rukou ke sněhem pokrytému vrcholku hory, která se tyčila na konci údolí.</p> <p>„Jdeme pro ně.“</p> <p>„Neměl bych tu zůstat? Mám pocit, že tu mám vůdčí postavení. Neznamená to, že bych měl dohlížet na práci?“</p> <p>„Je tvůj bratranec střízlivý?“</p> <p>„Anrak? Nejspíš – víceméně, jako vždycky.“</p> <p>„Proč ho nezavoláš a nepředáš mu to tu? Měli bychom jít ty hvězdy najít dřív, než začne znovu sněžit a zasype je to.“</p> <p>„Ale, stejně bychom je našli. Trocha sněhu by je nezakryla.“</p> <p>Vrhl jsem na něj překvapený pohled.</p> <p>„Jsou to <emphasis>hvězdy, </emphasis>Belgarate, a hvězdy svítí. Uviděli bychom světlo, i kdyby byly úplně zasypané.“</p> <p>Už chápete, co myslím tou Rivovou nevinností? Nebyl ani zdaleka nějak hloupý, ale prostě si nemohl připustit, že by se něco mohlo pokazit. Sešel údolím dolů pro svého bratrance a pak jsme oba vyrazili vzhůru úzkým údolím. Evidentně na dně kdysi tekl potok nebo říčka, protože tam byly oblázky, ale žádná voda už tam nebyla. Asi změnila svůj tok, když Torak přeměnil svět.</p> <p>Riva mě během stoupání bavil tím, že mi popisoval svou dívku ze snu. Z jakéhosi důvodu zřejmě nemohl myslet na nic jiného.</p> <p>Najít spadlé hvězdy nebylo opravdu až tak těžké. Byly doběla rozžhavené, když udeřily do hory, takže v místě dopadu rozpustily ve sněhu krátery.</p> <p>„To nejsou hvězdy, Belgarate,“ protestoval Riva, když jsem je vítězoslavně vytáhl. „To není nic než dvě hroudy železa.“ ,</p> <p>„Sníh jim odňal jejich světlo,“ řekl jsem mu. Nebyla to tak úplně pravda, ale bylo to jednodušší než se pokoušet o vysvětlení.</p> <p>„Nemůžeš hvězdu zbavit jejího světla,“ posmíval se.</p> <p>„Tohle jsou zvláštní hvězdy, Rivo.“ Zamotával jsem se do toho čím dál víc, ale neměl jsem právě chuť se s ním hádat.</p> <p>„Aha, to mě vůbec nenapadlo. Co provedeme teď?“</p> <p>„Budeme se řídit Belarovými instrukcemi, Připravíme oheň.“</p> <p>„Tady nahoře? Ve sněhu?“</p> <p>„Tady musíš udělat něco úplně jiného. Máš ještě Orb stále u sebe, že ano?“</p> <p>„Samozřejmě. Vždycky ho mám u sebe.“ Poklepal na vybouleninu pod tunikou. „Co použijeme místo kladiva? A co kovadlina?“</p> <p>„O to se postarám. Mám pocit, že by obyčejné nářadí nestačilo. Tyhle hvězdy budou asi tvrdší než obyčejné železo.“</p> <p>Zašli jsme do nedalekého stromového háje a já jsem zapálil oheň. Trochu jsem s tím ohněm podváděl. Ze zeleného dřeva bychom nezískali patřičný žár. „Hoď je do ohně, Rivo,“ nařídil jsem mu.</p> <p>„Cokoliv řekneš,“ souhlasil a hodil obě hroudy do plamenů.</p> <p>Pak jsem zaměřil svou Vůli a vyrobil kladivo, kovadlinu a kleště. Předpokládám, že kdybyste šli za halu rivanského krále, ještě byste je tam našli. Jsou tak dobré, že asi ještě nezrezivěly.</p> <p>Riva popadnul kladivo. „Je těžší, než se zdá,“ poznamenal.</p> <p>„To je proto, že to je kouzelné kladivo.“ Bylo to snadnější než se pouštět do vysvětlování poměrné hustoty.</p> <p>„Myslel jsem si to,“ řekl docela tiše.</p> <p>Seděli jsme u praskajícího ohně na kládě a čekali jsme, až se ty hroudy železa zahřejou. Když byly konečně rozžhavené doběla, Riva je vyhrabal z uhlí a pustil se do práce. Někde po cestě nasbíral nějaké zkušenosti. Nebyl tak dobrý kovář, jako je Durnik, ale docela mu to šlo.</p> <p>Asi po deseti minutách přestal mlátit kladivem a zblízka se podíval na žhnoucí hroudu, do které bušil.</p> <p>„Co se děje?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Tyhle hvězdy musí být taky kouzelné – stejně jako to kladivo. Kdyby to bylo obyčejné železo, už by vychladlo.“</p> <p>Ne, Durniku, já nepodváděl. Ale myslím, že Belar ano.</p> <p>Existuje mnoho verzí <emphasis>Knihy Alornů </emphasis>ve kterých se celkem lichotivě tvrdí, že jsem nabyl podoby lišky, abych Rivovi radil během výroby meče. To je samozřejmě holý nesmysl. Za celý svůj život jsem na sebe nikdy nevzal podobu lišky. Co to je s těmi knězi, že všechny dobré příběhy přikrášlují nepravděpodobnými detaily? Jestli <emphasis>tolik </emphasis>touží po kouzlech, proč prostě nevěnují trochu času získání vlastních zkušeností? Pak by si mohli s kouzly vyhrát až do aleluja.</p> <p>Riva do žhnoucího železa bušil tak dlouho, dokud z nich nevytepal podobu čepele a jílce. Vyrobil jsem mu pilník a on je začal dodělávat. Najednou přestal a začal klít.</p> <p>„Co se děje?“ ptal jsem se.</p> <p>„Udělal jsem chybu,“ řekl kysele.</p> <p>„Nevidím nic chybného.“</p> <p>„Mám dva kusy, Belgarate. Jak je teď dám dohromady?“</p> <p>„K tomu se dostaneme. Jen pokračuj.“</p> <p>Když vypracoval čepel, odložil ji a začal pracovat na masivním obouručním jílci. „Má mít na konci kuličku?“</p> <p>„K tomu se taky dostaneme.“</p> <p>Pracoval dál. Ve tváři se potil od horkého železa, až konečně odhodil pilník a odložil jílec na kovadlinu s kleštěmi. „Líp už to nesvedu,“ řekl. „Nejsem kovotepec. Co teď?“</p> <p>Vytvořil jsem sud vody. „Ochlaď je,“ poradil jsem mu.</p> <p>Vzal tu velkou čepel do kleští a ponořil je do vody. Oblak páry byl skutečně úchvatný. Pak tam hodil jílec. „Pořád ještě nevím, jak se nám podaří je dát dohromady.“</p> <p>„Věř mi.“</p> <p>Dal jsem ponořeným kusům železa dostatečný čas, aby se zchladily. Musel jsem dvakrát doplňovat vodu, než úplně ztmavly.</p> <p>Riva pokusně ponořil ruku do vody a dotkl se čepele. „Myslím, že už dostatečně vychladly.“</p> <p>„Vyndej Orb,“ řekl jsem mu.</p> <p>Rychle se rozhlédl. „Nevidím žádné Angaraky,“ namítl.</p> <p>„Ne. Teď jde o něco jiného.“</p> <p>Sáhl do své tuniky a vytáhl zářící Orb. V jeho mohutné ruce vypadal dost malý.</p> <p>„Teď vylov jílec,“ radil jsem.</p> <p>Ponořil ruku do sudu a vytáhl masivní jílec.</p> <p>„Dej Orb na místo, kde by měla být kulička.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Prostě to udělej. Uvidíš.“</p> <p>Podržel jílec v jedné ruce a přiložil Orb ke konci rukojeti. Cvaknutí, když se spojily dohromady, bylo zřetelně slyšitelné. Riva zalapal po dechu.</p> <p>„To je v pořádku,“ ujistil jsem ho. „Takhle se to mělo stát. Teď vytáhni čepel a přilož ke konci jílce.“</p> <p>Udělal to. „Co teď?“</p> <p>„Zatlač.“</p> <p>„Zatlačit? Co tím myslíš, zatlačit?“</p> <p>„Ty víš co to slovo znamená. Zatlač čepel do jílce.“</p> <p>„To je směšné, Belgarate. Je to obojí z kvalitní oceli.“</p> <p>Povzdychl jsem si. „Prostě to zkus, Rivo. Nestůj tady a nehádej se se mnou. Tohle je magie a na tu jsem expert já. Netlač moc, nebo tu čepel roztříštíš.“</p> <p>„Ty jsi něco pil?“</p> <p>„Udělej to, Rivo!“</p> <p>Čepel vydávala jakýsi zpěvný zvuk, když zajížděla do jílce a ten zvláštní zvuk setřásl sníh ze všech blízkých stromů. Když byly zcela spojené, Riva s nimi pokusně zamával a zkoušel je vykroutit. „To je teda paráda!“ řekl. „Je z nich teď jeden kus!“</p> <p>„Přirozeně. Popadni rukojeť a podrž svůj meč ve vzduchu.“ <emphasis>Tohle </emphasis>bylo opravdové testování.</p> <p>Popadl rukojeť obouručního jílce a pozvedl svůj mohutný meč asi o stopu. „Vždyť skoro nic neváží!“ vykřikl překvapeně.</p> <p>„Orb nese jeho váhu,“ vysvětloval jsem. „Vzpomeň si na to, až budeš muset Orb vyjmout. Kdyby's meč držel jen jednou rukou, až to uděláš, jeho tíha by ti pravděpodobně zlomila zápěstí. Pozvedni meč, Železný stisku.“</p> <p>Snadno jej zdvihl nad hlavu a, jak jsem doufal, on zazářil modrým plamenem, naostřil hrubé hrany a vyleštil se do zrcadlového lesku. „Dobrá práce,“ pochválil jsem ho. Pak jsem radostně zavýskal a zatančil jsem radostný taneček.</p> <p>Riva zíral na svůj planoucí meč. „Co se stalo?“ ptal se.</p> <p>„Udělals to dobře, hochu!“ jásal jsem.</p> <p>„Myslíš tím, že se tohle <emphasis>mělo </emphasis>stát?“</p> <p>„Pokaždé, Rivo! Pokaždé! Meč je teď součástí Orbu. Proto taky tak plane. Pokaždé, když ho takhle zvedneš, zaplane, a jestli tomu dobře rozumím, stane se to samé až ho zvedne tvůj syn – a jeho syn – <emphasis>a jeho </emphasis>syn.“</p> <p>„Já nemám žádného syna.“</p> <p>„Jen dočkej času, taky na něj dojde. Vezmi svůj meč. Měli bychom teď jít nahoru k vrcholu.“</p> <p>Když jsme stoupali na vrcholek hory, strávil většinu času šviháním mečem ve vzduchu. Uznávám, že to bylo působivé, ale ten svist meče míhajícího se vzduchem mi za chvíli začal lézt na nervy. On se ale bavil, takže jsem mu ani nic neříkal.</p> <p>Na vrcholu hory byl balvan, který byl velký asi jako velký dům. Když jsme se k němu dostali, pohlédl jsem na něj a začal jsem mít určité pochybnosti o tom, co jsme tam měli udělat. Byla to nechutně velká skála.</p> <p>„No dobře,“ ozval se Riva, „co teď?“</p> <p>„Pevně uchop svůj meč a rozetni tu skálu.“</p> <p>„To ale úplně otupí čepel, Belgarate.“</p> <p>„Nemělo by.“</p> <p>„Proč mám se svým mečem lámat skály? Nebyl by lepší nějaký pořádný perlík?“</p> <p>„Do téhle skály bys mohl kladivem bušit celý rok a ani bys ji nepoškodil.“</p> <p>„Další kouzla.“</p> <p>„Tak trochu. Dříve tím údolím protékala řeka. Nahromadila se v nádrži, když Torak rozpoltil svět. Je tu ale pořád – pod tím balvanem. Tvoje rodina má napravit svět a ty začneš právě tady. „Rozbij tu skálu, Rivo. Uvolni tu řeku. Stejně budete ve tvém městě potřebovat čerstvou vodu.“</p> <p>Pokrčil rameny, „Když to říkáš, Belgarate.“</p> <p>Garione, byl bych rád, kdyby sis všimnul té důvěry, kterou ve mě ten hoch měl. Mohl bys o tom popřemýšlet, až se se mnou budeš chtít zase někdy hádat.</p> <p>Riva pozvedl ten mimořádný planoucí meč a zasadil úder, který by pravděpodobně nějakou menší skálu rozbil na padrť. Jsem si jistý, že ten zvuk vyděsil všechny jeleny v Sendarii.</p> <p>Balvan se rozpoltil přesně v polovině a obě části se těžkopádně odvalily stranou.</p> <p>Řeka vyrazila ven v mohutné vlně.</p> <p>V té chvíli jsme s Rivou oba dost navlhli. Vydrali jsme se z vody a jak jsme tak stáli na břehu, dívali jsme se na vodu s jakýmsi pocitem uspokojení.</p> <p>„Jejda,“ vyjekl Riva po chvilce.</p> <p>„Jejda co?“</p> <p>„Možná jsem měl varovat chlapíky, co tam dole pracují,“ odpověděl. „Mám pocit, že z toho nebudou právě nadšení.“</p> <p>„Nejsou v korytě té řeky, Rivo. To je tam, kde předtím odstraňovali přebytečnou hlínu a kamení, které seškrabávají z těch teras.“</p> <p>„Doufám, že máš pravdu. Jinak je to pravděpodobně spláchne do moře a oni mi asi budou nadávat tak týden, až připlavou zpátky.“</p> <p>Jak se ukázalo, námi vypuštěná řeka ušetřila Alornům měsíce práce. Pod naneseným kalem a naplaveným kamením, které předtím odstraňovali, byly přirozené terasy, které teď řeka svým prvním náporem vyčistila. Alornové, které to<emphasis> přece jen </emphasis>spláchlo do moře, byli tak spokojeni s tím, jak se situace vyvinula, že ani Rivu neproklínali – alespoň ne moc.</p> <p>Teď, když už měl Riva svůj meč, jsem byl hotov se všemi úkoly, které jsem měl udělat na Větrném ostrově. Mohl jsem jít konečně domů. Ještě asi den jsem strávil instruováním Rivy a jeho bratrance Anraka. Anrak měl sice trochu příliš rád dobré tmavé pivo, ale byl to dobromyslný chlapík, který byl oblíbený mezi Alorny. Byl to ideální zástupce. Některé z rozkazů, které musel Riva vydat, by určitě nebyly dobře přijaty. Anrak byl se svým hlučným a nakažlivým smíchem tím pravým, kdo by je dokázal dobře podat. Načrtl jsem Rivovi jeho korunní sál a řekl jsem mu, jak připevnit meč na zeď za trůnem. Bylo trochu obtížné udržet jeho pozornost, protože chtěl stále hovořit o té dívce ze snu. Pak jsem jim všem popřál mnoho zdaru a vydal jsem se po pláži, dokud jsem nebyl z dosahu. Nemělo by žádný význam dráždit Rivovy lidi ještě víc, než už byli.</p> <p>Na svou zpáteční cestu k pevnině jsem si vybral podobu albatrosa. Sedmistopové rozpětí křídel je velice užitečné, když létáte tak špatně jako já. Když jsem už byl několik mil nad mořem a nabral jsem nějakou výšku, přišel jsem na ten správný trik, jak nastavit křídla do správné polohy a prostě jen tak plachtit ve vzdušných proudech. To byla tedy nádhera! Žádné mávání křídly. Žádné třepotání. Žádný strach. Dokonce se mi létání začalo líbit. Myslím, že bych se takhle mohl vozit celý měsíc. Párkrát jsem si během cesty i zdřímnul.</p> <p>Nakonec mě docela mrzelo, když jsem uviděl pobřeží dnešní Sendarie na obzoru.</p> <p>Nevěřili byste, jak byla v tehdejší době Sendarie odlišná. Tam, kde je dnes obdělávaná půda, byl tehdy jen nevyužitý rozlehlý les a jedinou obydlenou částí byl úzký pruh podél severního břehu řeky Camaar, kde žili Wacitští Arendové. Protože jsem skutečně spěchal do Údolí, změnil jsem se do známé podoby vlka a proběhl jsem lesem.</p> <p>Tentokrát jsem nemusel pořád zastavovat, aby mě dohnali nějací Alornové, a proto jsem měl dobrý čas. Bylo už léto, takže bylo hezké počasí. Držel jsem jihovýchodní směr a proběhl jsem Sendarií, až jsem se dostal k horám.</p> <p>Po chvilce rozvažování jsem se rozhodl neztrácet čas únavnými zacházkami, ale protnout severní cíp země Ulgo. Nemyslel jsem si, že by příšery mohly působit nějaké problémy. Zajímaly se jen o lidi, ne o vlky; dokonce i algroti a hrulginové se vlkům vyhýbali.</p> <p>Chvilku jsem přemýšlel o tom zaskočit do Prolgu a informovat Gorima o tom, co se stalo v Mallorey, ale nakonec jsem to zavrhnul. Můj pán o tom věděl a určitě by o tom ULovi řekl dřív, než se svými bratry odešel.</p> <p>Tohle byla jedna z věcí, na které jsem vůbec nechtěl myslet. Můj pán byl středem mého života po čtyři tisíce let a jeho odchod zanechal v mé představě o světě hodně velkou díru. Neuměl jsem si Údolí představit bez něj.</p> <p>Tak jsem tedy obešel Prolgu a stále jsem mířil na jihovýchod k Údolí. Viděl jsem pár algrotů čmuchat na kraji lesa a jednou jsem dokonce zaslechl hrulginy, ale chytře se rozhodli si se mnou raději nezačínat. Spěchal jsem a neměl jsem žádnou náladu na zdržení.</p> <p>Přeběhl jsem pohoří a seběhl jsem do údolí kolem řeky. Protože na téhle straně Ulgoských hor všechny řeky míří na východ a vlévají se do řeky Aldur, nejrychlejší způsob jak se dostat do Údolí, byl prostě sledovat řeku, dokud se nedostala do nížiny Algarie.</p> <p>Všimněte si, že už jsem o těch rozlehlých pláních myslel takhle.</p> <p>Ani si už nevzpomínám, proč jsem se rozhodl vrátit se do své podoby, když jsem se dostal k řece. Možná mě napadlo, že bych potřeboval vykoupat. Už jsem byl tehdy na cestě šest měsíců a nechtěl jsem Poledru podráždit tím, že bych se v naší věži objevil páchnoucí jako kozel. Možná proto, že jsem toužil po teplém jídle. Coby vlk jsem se spokojil s dietou syrových králíků, neopečených jelenů nebo prostě s polní myší, ale já nebyl až tak docela vlk a občas se mi zastesklo po vařeném jídle. Složil jsem tedy jelena, změnil jsem svou podobu a začal jsem připravovat oheň. Odřízl jsem kýtu, dal jsem ji opékat nad oheň a zatímco se kýta chystala, šel jsem se vykoupat.</p> <p>Asi jsem to s tím jídlem přehnal. Vlk se po cestě moc jídlem nezdržuje – většinou ne víc než pár hltů a běží dál – takže jsem si vypracoval náležitý apetit.</p> <p>Každopádně jsem po jídle u ohně usnul. Opravdu nevím, jak dlouho jsem spal, ale najednou mě probudilo nesmyslné vytí, které znělo jako smích. Proklínal jsem svou neopatrnost. Smečce skalních vlků se podařilo ke mně připlížit.</p> <p>Pojem 'skalní vlk' je dost zavádějící. Nejsou to ani tak vlci jako spíš příbuzní hyen. Jsou to mrchožrouti a patrně ucítili vůni mého jelena. Bylo by jednoduché se proměnit ve vlka a utéct jim. Byl jsem ale dost pohodlný a nechtělo se mi utíkat s plným žaludkem. Taky jsem se cítil trochu bojovně. Dobře se mi spalo a oni mě probudili a to mě nazlobilo. Rozfoukal jsem oheň, opřel jsem se zády o strom a čekal jsem na ně. Kdyby si na mě <emphasis>moc </emphasis>dovolili, ráno by bylo o jednu smečku skalních vlků méně.</p> <p>Viděl jsem pár těch obludných hovad, jak se plíží podél stromů, ale báli se mého ohně a nepřiblížili se. Tak to šlo po zbytek noci. Skutečnost, že ani nezaútočili a ani neodběhli shánět potravu někam jinam mě trochu zarážela. Takhle se normálně skalní vlci nechovají.</p> <p>Na východní obloze právě svítalo, když jsem zjistil proč.</p> <p>Právě jsem na oheň přihazoval další dřevo, když jsem koutkem oka na kraji stromů zahlédl pohyb. Myslel jsem, že je to další skalní vlk, a tak jsem popadl klacek, který se dobře rozhořel, otočil jsem se a rozmáchl jsem se, abych ho hodil na tu potvoru.</p> <p>Nebyl to ale skalní vlk. Byl to eldrak.</p> <p>Samozřejmě jsem eldraky viděl už předtím, ale vždycky to bylo z větší vzdálenosti, takže jsem si nikdy plně neuvědomil jak jsou velcí, Potichu jsem se proklínal, že jsem se ve vlka neproměnil, dokud byl čas. Přeměna podoby přece jen chvilku trvá a ta velká potvora nebyla dost daleko ode mě. Kdyby byl úplně šílený tak jako hrulginové a algroti, nedal by mi dostatek času.</p> <p>Byl chlupatý a asi osm stop vysoký. Neměl nic, čemu by se dalo říkat nos a odstávala mu dolní čelist. Měl dlouhé žluté tesáky jako divočák, které trčely vzhůru z té odstávající dolní čelisti. Měl malá prasečí očka ukrytá pod hustým obočím a ty oči mu rudě žhnuly. „Proč člověk přišel na Grulovo území?“ Zavrčel na mě.</p> <p><emphasis>Tohle </emphasis>bylo tedy překvapení. Věděl jsem, že jsou eldrakové inteligentnější než algrotové nebo trollové, ale nevěděl jsem, že umí mluvit.</p> <p>Rychle jsem se vzpamatoval. V tomto případě jeho schopnost mluvit zvyšovala možnost mírového řešení. „Jenom tudy procházím, brachu,“ odpověděl jsem přívětivě. „Nechtěl jsem nikomu lézt do zelí, ale nevěděl jsem, že tohle území patří tobě.“</p> <p>„<emphasis>Všichni </emphasis>to vědí.“ Měl ohavný hlas. „<emphasis>Všichni </emphasis>vědí, že je tohle Grulovo území.“</p> <p>„No, asi ne úplně všichni. Já jsem tu cizinec a nemáš hranice svého území jasně vyznačené.“</p> <p>„Ty jsi snědl Grulova jelena.“ Řekl to žalobně. Tohle se nevyvíjelo právě nejlépe. Opatrně, tak aby to neviděl, jsem vytáhl svou dlouhou alornskou dýku z pochvy a ukryl jsem jí do levého rukávu rukojetí dolů.</p> <p>„Nesnědl jsem ho celého,“ řekl jsem mu. „Jsi zván na hostinu.“</p> <p>„Jak ti říkají?“</p> <p>„Mé jméno je Belgarat.“ Třeba o mně už slyšel. Koneckonců, Pán pekla mě v Morindii taky znal. Jestli se má pověst dostala až do pekla, třeba se provalila až do těchto hor.</p> <p>„'Grat?“ ptal se nejistě.</p> <p>„Belgarat,“ opravil jsem ho.</p> <p>„'Grat.“ Řekl to jako by na závěr. Evidentně mu tvar jeho čelistí neumožňoval přiblížit se správné výslovnosti. „Je dobře, že tohle Grul ví. Grul si jména všech člověků, které snědl, uchovává tady.“ Poklepal si na spánek koncem tlapy. „Chce se Grat bít, než ho Grul sežere?“ zeptal se s nadějí.</p> <p>Dostával jsem čas od času podobné nabídky. Vstal jsem. „Jdi pryč, Grule,“ řekl jsem mu. „Nemám čas si s tebou hrát.“</p> <p>Ohavný úšklebek mu zkřivil chlupatou tvář. „<emphasis>Dočkej </emphasis>času, Grate. Nejdřív pohrajeme. Pak Grul jíst.“</p> <p>Tohle šlo <emphasis>opravdu </emphasis>z kopce. Podíval jsem se na něj trochu lépe. Měl mohutné ruce, které mu visely ke kolenům. Ani náhodou jsem nechtěl, aby tyhle ruce sevřel kolem mě, takže jsem se opatrně přitiskl ke stromu. „Děláš chybu, Grule,“ vyhrožoval jsem. „Vezmi si toho jelena a odejdi. Jelen nebude bojovat.“ Bylo to samozřejmě jen čiré chvástání. Proti téhle rozložité příšeře bych v čistě fyzickém boji neměl šanci a teď už byl tak blízko, že všechny ostatní možnosti byly dost riskantní. To teda ale byl hloupý způsob pro muže jako jsem já, jak ukončit kariéru.</p> <p>„Grat je moc malý na boj s Grulem. Grat není moc chytrý jestli to nechápe. Grat je ale statečný. Grul si bude pamatovat jak byl Grat statečný, až Grata sní.“</p> <p>„Jsi <emphasis>příliš </emphasis>laskavý,“ zamumlal jsem na něj. „No tak, Grule. Jestli už jsi se dostal až k tomuhle, můžeme oba jít po svých. Mám dnes lepší věci na práci.“ Hrál jsem to na něj. Skutečnost, že tahle mohutná chlupatá příšera mohla mluvit znamenala, že mohla i myslet – alespoň minimálně. Moje hrozby ho měly trochu znejistit. Nechtěl jsem, aby se na mě prostě vrhnul. Kdyby začal váhat, mohl jsem mít naději.</p> <p>Má zjevná ochota se s ním poprat měla vytoužený účinek. Grul nebyl zvyklý, aby lidé nad jeho mohutností prostě jen pokrčili rameny, takže byl trochu opatrnější, když se blížil. V tohle jsem přesně doufal. Když se přiblížil se vztaženýma rukama připravenýma mě stisknout, pokročil jsem vpřed, vyhnul jsem se jeho tlapám a lehce jsem vytáhl svůj nůž. Pak jsem ho jediným lehkým švihem říznul přes břicho. Nebyl jsem si dost jist jeho stavbou, abych se odvážil ho bodnout do srdce. Podle toho jak byl velký, jeho žebra byla silná jako moje zápěstí.</p> <p>Zíral na mě v nevěřícném úžasu. Pak se podíval na vnitřnosti, které vyčuhovali z té řezné rány, která vedla od boku k boku přes podbřišek.</p> <p>„Myslím, že ti něco upadlo, Grule,“ upozornil jsem ho.</p> <p>Držel si vnitřnosti oběma rukama a ve zvířecí tváři měl výraz ohromení. „Grat řízl Grulovo břicho,“ řekl. „Teď Grulovi vypadávají vnitřností.“</p> <p>„Jo, všimnul jsem si toho. Chceš se ještě trochu poprat, Grule? Myslím, že bys teď mohl čas strávit užitečněji sešíváními svého břicha. Asi nebudeš schopen chodit moc rychle, když se ti budou střeva motat kolem nohou.“</p> <p>„Grat není moc hodný,“ obvinil mě lítostivě, seděl na zemi a držel si vnitřnosti v náručí.</p> <p>Z nějakého důvodu mi to připadalo ohromně zábavné. Trochu jsem se zasmál, ale když jsem viděl, jak mu po tváři stékají dvě slzy, trochu jsem se za sebe styděl. Natáhl jsem ruku, vyrobil jsem na ní velkou zahnutou jehlu a protáhl jsem skrz ní jelení šlachu. Hodil jsem mu to. „Tady máš,“ řekl jsem. „Sešij si dohromady svoje břicho a pamatuj si to, jestli se my dva ještě někdy potkáme. Najdi si něco jiného k snědku, Grule. Jsem starý a tuhý a šlachovitý, takže bych ti stejně moc nechutnal – a myslím, že už jsi zjistil, že bych tě přišel draho.“</p> <p>Rozbřesklo se už natolik, že už jsem měl dostatek světla na cestování, takže jsem ho nechal sedět u svého ohně, jak se snažil přijít na správné použití jehly.</p> <p>Kupodivu mi tenhle incident mimořádně rozjasnil mé snažení. Nakonec jsem toho nechal. To byla teda věc! Vzpomněl jsem si na jeho poslední poznámku. „Grat <emphasis>určitě </emphasis>není hodný.“</p> <p>O dva dny později jsem se dostal k západnímu cípu Údolí. Byl právě začátek léta, nejkrásnější období v roce. Jarní deště už odezněly a dusné horko teprve mělo přijít. I když byl náš pán pryč, ještě nikdy se mi Údolí nezdálo tak krásné. Tráva byla svěže zelená a mnoho ovocných stromů, které tam divoce rostly, bylo právě v plném rozkvětu. Objevily se i různé bobule, i když ještě nebyly zralé. Stejně mám raději kyselou chuť nedozrálých bobulí. Obloha byla úžasně modrá a nadýchané bílé obláčky jakoby nahoře tančily. Mohutné šedé mraky a silný vítr brzy na jaře jsou dramatické, ale počátek léta je svěží a teplý a plný překotného růstu. Byl jsem doma a nepamatuju se, že bych byl někdy šťastnější.</p> <p>Měl jsem zvláštní náladu. Už jsem se těšil na setkání s Poledrou, ale z jakéhosi důvodu jsem vychutnával ten pocit těšení. Zrušil jsem svou cestovní podobu a jen tak jsem se loudal přes kopce a údolíčka v Údolí. Věděl jsem, že Poledra vycítí můj příchod a, jak to vždycky dělala, bude pravděpodobně chystat večeři. Nechtěl jsem ji přepadnout.</p> <p>Byl právě večer, když jsem se dostal ke své věži a překvapilo mě, že jsem neviděl světla v oknech. Obešel jsem věž, otevřel jsem dveře a vešel jsem. „Poledro,“ zavolal jsem na ni na schody.</p> <p>Kupodivu se neozvala.</p> <p>Vyšel jsem po schodech.</p> <p>V mé věži byla tma. Poledřiny závěsy možná nevpouštěly větřík, ale určitě by propouštěly světlo. Z ukazováčku jsem vykouzlil plamen a zapálil jsem svíčku.</p> <p>Nikdo tam nebyl, a to místo mělo takový zaprášený, nepoužívaný vzhled. Co se to tu dělo?</p> <p>Přesně uprostřed mého pracovního stolu byl list pergamenu a já jsem okamžitě poznal Beldinův škrabopis. „Přijď do mé věže.“ To bylo všechno.</p> <p>Zvedl jsem svíčku a uviděl jsem, že kolébky byly pryč. Beldin zjevně přesunul mé ratolesti i mou ženu do <emphasis>své </emphasis>věže. To bylo podivné. Poledra byla dost silně poutána k <emphasis>téhle </emphasis>věži. Proč by jí Beldin stěhoval? Pokud si vzpomínám, nijak zvlášť jeho věž nemilovala. Byla trochu moc podivínská na její vkus. Zmaten jsem sešel dolů.</p> <p>K Beldinově věži to bylo jen pět minut pěšky a já nijak nespěchal. Ale moje těšení ustupovalo zmatku.</p> <p>„Beldine!“ zavolal jsem na něj. „To jsem já. Otevři ty dveře.“</p> <p>Bylo chvíli ticho a pak se skála, která tvořila jeho dveře, rozestoupila.</p> <p>Vyrazil jsem po schodech nahoru. Teď už jsem spěchal.</p> <p>Když jsem se dostal na vrchol věže, rozhlédl jsem se kolem. Beltira, Belkira a Beldin tam byli, ale Poledra ne. „Kde je moje žena?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Nechceš vidět své dcery?“ ptal se mě Beltira.</p> <p>„Dcery? Ona není jen jedna?“</p> <p>„Proto jsme dělali dvě kolébky, bratře,“ řekl Belkira. „Jsi otcem dvojčat.“</p> <p>Beldin se naklonil k jedné kolébce a jemně vzal děťátko. „Tohle je Polgara,“ představil ji. „To je tvoje starší.“ Předal mi dítě zabalené do peřinky. Odhrnul jsem cíp peřinky a poprvé jsem pohlédl do očí mé Pol. Pol a já jsme nezačali právě nejlépe. Ti z vás, kdo znají mou dceru vědí, že její oči mění barvu podle okamžité nálady. Když jsem do nich poprvé pohlédl, byly ocelově šedé a tvrdé jako acháty. Měl jsem matný pocit, že se o mě moc nezajímala. Měla velice tmavé vlasy a nevypadala tak boubelatě, jak většinou děti vypadají. Její tvář byla bez výrazu, ale její oči toho říkaly spoustu, Pak jsem udělal to, co bývalo zvykem v mé rodné vesnici Gara. Pol byla mou prvorozenou, ať už jsem se jí líbil či ne, takže jsem jí položil ruku na čelo abych jí požehnal.</p> <p>Najednou jsem ucítil drcnutí do ruky, rychle jsem ji stáhl a překvapeně jsem zaklel. Je trochu nešťastné, že první co ode mě Pol slyšela, bylo zaklení. Zíral jsem na tu vztekle se tvářící holčičku. Jeden chlup v jejím obočí se po mém dotyku proměnil ve sněhobílý.</p> <p>„To je zázrak!“ vydechl Beltira.</p> <p>„Ne tak docela,“ odporoval Beldin. „Je to jeho prvorozená a právě ji označil. Jestli se nepletu, bude z ní kouzelník.“</p> <p>„Kouzelnice,“ opravil ho Belkira.</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Kouzelník je muž. Ona je dívka, takže to správné slovo je kouzelnice.“</p> <p>Kouzelnice nebo ne, má prvorozená byla mokrá, takže jsem ji položil zpět do kolébky.</p> <p>Má mladší dcera bylo to nejkrásnější dítě, jaké jsem kdy viděl – a to není jen otcovská pýcha. Každý, kdo ji viděl, říkal to samé. Usmívala se, když jsem ji od Beldina přebíral, a tím jediným úsměvem se mi dostala přímo do srdce a získala si mě.</p> <p>„Ještě jsi mi stále neodpověděl na mou otázku, Beldine,“ řekl jsem a kolébal jsem Beldaranu v náručí. „Kde je Poledra?“</p> <p>„Proč se neposadíš a nenapiješ se, Belgarate?“ Rychle přešel k otevřenému soudku a naplnil mi žejdlík pivem.</p> <p>Posadil jsem se ke stolu s Beldaranou na koleni. Asi bych to neměl říkat, ale <emphasis>ona </emphasis>nebyla mokrá. Dlouze jsem se napil, zmaten vyhýbavostí svých bratrů. „Přestaň chodit kolem horké kaše, Beldine,“ řekl jsem a otřel jsem si pěnu ze rtů. „Kde je moje žena?“</p> <p>Beltira ke mně přišel a vzal Beldaranu.</p> <p>Podíval jsem se na Beldina a uviděl jsem v jeho očích dvě slzy. „Obávám se, že jsme ji ztratili, Belgarate,“ řekl mi smutným hlasem. „Měla tvrdý úděl. Dělali jsme, co jsme mohli, ale zmizela.“</p> <p>„O čem to tu mluvíš?“</p> <p>„Zemřela, Belgarate. Je mi líto, ale Poledra je mrtvá.“</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>část</strong></p> <p><strong>třetí</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>ČAS STRASTÍ</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kap</strong><strong>i</strong><strong>tola</strong></p> <p><strong>17.</strong></p> <p>Nebyl bych schopen vám podat souvislý popis následujících měsíců, protože si je skutečně nepamatuju. Měl jsem pár rozumných období, ale ty mi na mysli vytanou sice jasně, ale zcela odtrženy od předešlých či následujících událostí. Velice se snažím tyto myšlenky potlačit, protože vykopávání starých časů šílenosti není právě příjemný způsob trávení času.</p> <p>Kdyby nás Aldur neopustil, možná by bylo pro mě všechno lehčí, ale Nezbytnost ho ode mne odvedla právě v nejnevhodnější okamžik. Tak se mi to jevilo tehdy, když jsem byl osamělý se svým nezvládnutelným smutkem. Nemá žádný smysl se teď kvůli tomu trápit. Teď vím, že to co se stalo, bylo nezbytné. Proč to prostě nenecháme plavat?</p> <p>Matně si pamatují dlouhá období, kdy jsem byl připoután ke své posteli, Beldin se u mě s dvojčaty střídal na stráži a společně nemilosrdně ničili každý můj pokus soustředit svou Vůli. Prostě mě <emphasis>nehodl</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>li </emphasis>nechat jen tak následovat příkladu Belsambara a Belmakora. Pak, když už se mé sebevražedné sklony do určité míry zmírnily, mě odpoutali – ne, že by to znamenalo něco zvláštního. Pamatuji se, že jsem celé dny seděl a zíral na podlahu a vůbec mě nezajímalo, jak plyne čas.</p> <p>Protože se zdálo, že mě přítomnost Beldarany uklidňuje, mí bratři ji často nosili ke mně do věže a dovolili mi ji pochovat. Myslím, že to byla právě Beldarana, kdo mě nakonec vrátil od bran šílenství. Jak já tu holčičku miloval!</p> <p>Beldin ani dvojčata ke mně zato <emphasis>nikdy </emphasis>nepřinesli Polgaru. Ty její ledově šedé oči mi rvaly v duši velké trhliny a Polgařiny oči se vždycky změnily z modrých na šedé už při pouhém vyslovení mého jména. V Polgařině povaze nebyl ani náznak nějakého odpuštění.</p> <p>Beldin bedlivě sledoval, jak se škrábu ze dna jámy šílenství a myslím, že to bylo na konci léta či na počátku podzimu, kdy se odhodlal nadhodit choulostivé téma. „Chceš vidět hrob?“ zeptal se mě. „Slyšel jsem, že to někdo dělá.“</p> <p>Rozumím samozřejmě té myšlence. Hrob je místo, které navštěvujeme a zdobíme květinami. Má to truchlícím pomoct přimknout se k budoucnosti. Možná to tak na někoho působí, ale na mě ne. Pouhé to slovo mě opět až po uši vrhlo do zoufalství z mé těžké ztráty, které vyústilo v návrat záchvatu šílenství.</p> <p>Já <emphasis>věděl </emphasis>že napsat tohle všechno bude chyba.</p> <p>Než pořádně začala zima, byl už jsem víceméně opět příčetný, a když se mě dvojčata podrobně vyptala na můj stav, odpoutali mě a dovolili mi se volně pohybovat. Beldin už se o tom 'hrobu' nikdy nezmínil.</p> <p>Zvykl jsem si čile se procházet rozbředlým sněhem, který pokrýval Údolí. Chodil jsem rychle, protože jsem se chtěl do večera vyčerpat. Chtěl jsem si být jistý, že budu příliš unavený na snění. Jediná potíž tohoto mého plánu spočívala v tom, že všechno v Údolí ve mně vyvolávalo vzpomínky na Poledru. Máte vůbec představu, kolik sněžných sov se po tomhle světě potuluje?</p> <p>Myslím, že jsem se rozhodl během toho mokrého konce zimy. Nebyl jsem si toho plné vědom, ale už to ve mně stejně dozrálo.</p> <p>V důsledku svého rozhodnutí jsem začal nejprve dávat do pořádku svoje povinnosti. Jednoho sychravého, nevlídného večera jsem se vydal do Beldinovy věže, abych se podíval na svoje dcerušky. V tu dobu jim bylo právě něco přes rok, takže už chodily – tak trochu. Beldin obezřetně zakryl horní konec svého schodiště, aby zabránil nehodám. Beldarana přišla na to, jaká to je legrace běhat, i když dost padala. Z jakéhosi důvodu ji to rozjařilo, takže začala radostně vřískat vždycky, když se jí to stalo.</p> <p>Polgara se samozřejmě nikdy nesmála. Ani teď to nedělá moc často. Někdy si myslím, že Polgara bere život moc vážně.</p> <p>Beldarana se ke mně rozběhla s rozpaženýma ručkama a já ji zvednul a políbil jsem ji.</p> <p>Polgara se na mě ani nepodívala a soustředila se na jednu svoji hračku, podivně sukovitý a stočený klacík – anebo to možná byl kořen nějakého stromu či keře. Má starší dcera se kabonila, když ten klacík otáčela stále dokola a dokola ve svých malých ručkách.</p> <p>„Je mi to líto,“ omlouval se mi Beldin, když viděl, že se dívám na tu podivnou hračku. „Pol má velice pronikavý hlas, a když je kvůli něčemu nespokojená, neobtěžuje se plakat. Místo toho ječí. Musel jsem jí něco dát, aby se měla čím zabavit.“</p> <p>„Klacík?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Teď už nad ním tráví šestý měsíc. Pokaždé když začne křičet jí ho dávám a to ji okamžitě utiší.“</p> <p><emphasis>„Klacík?“</emphasis></p> <p>Rychle se na Polgaru podíval, pak se ke mně naklonil a zašeptal: „Má jen jeden konec. Ona na to ještě nepřišla. Pořád se snaží najít ten druhý konec. Dvojčata si myslí, že je to ode mě kruté, ale aspoň se teď trochu vyspím.“</p> <p>Znovu jsem Beldaranu políbil, postavil jsem ji na zem, přešel jsem k Polgaře a zvedl jsem ji. Okamžitě ztuhla a snažila se mi vyškubnout z rukou. „Nech toho,“ řekl jsem jí. „Možná se ti to moc nezamlouvá, Pol, ale já jsem tvůj táta a ty jsi se mnou spojená.“ Pak jsem ji celkem naschvál políbil. Na chviličku ty ocelové oči zjemněly a najednou to byly ty nejmodřejší, jaké jsem kdy viděl. Pak opět nabyly původní šedou a Polgara mě praštila tím svým klacíkem zboku do hlavy. „Má svůj rozum, že jo?“ poznamenal jsem k Beldinovi. Pak jsem ji postavil, otočil jsem ji a zlehka ji plácl po zadku. „Dej pozor na své chování, slečno,“ řekl jsem jí.</p> <p>Otočila se a zabodla do mě pohled.</p> <p>„Buď hodná, Pol,“ řekl jsem. „Teď si běž hrát.“</p> <p>To bylo poprvé, co jsem ji políbil, a taky trvalo hodně dlouho, než jsem to udělal znovu.</p> <p>Jaro toho roku přišlo pozvolna, postříkalo nás častými deštíky a sem tam i sněhovou přeháňkou, ale nakonec všechno začalo schnout a keře začaly nesměle pučet.</p> <p>Byl právě zatažený, nevlídný jarní den, když jsem vylezl na kopec na západním okraji Údolí. Vzduch byl chladný a nad hlavou mi táhly mraky. Byl to den dost podobný tomu, kdy jsem se rozhodl opustit vesničku Gara. Na takových zamračených, větrných dnech je něco, co ve mně vždycky probudí touhu cestovat. Seděl jsem tam dost dlouho a ta nejasná myšlenka, která mě napadla koncem zimy, ve mně konečně uzrála. Byť jsem Údolí velice miloval, bylo tam pro mě příliš mnoho bolestivých vzpomínek. Věděl jsem, že se Beldin a dvojčata postarají o mé dcerušky, Poledra byla pryč a můj pán byl pryč, takže mě tam vlastně nic nedrželo.</p> <p>Podíval jsem se do Údolí, kde naše věže vypadaly jako náhodně rozhozené hračky a stáda pasoucích se jelenů vypadala jako shluky mravenců. Dokonce i ten prastarý strom uprostřed Údolí byl tou vzdáleností zkreslen. Věděl jsem, že mi ten strom bude chybět, ale byl tam vždycky, takže tam asi ještě bude, až se vrátím… jestli se <emphasis>vůbec </emphasis>někdy vrátím.</p> <p>Pak jsem se zvedl na nohy, vzdychl jsem a otočil se zády k jedinému místu, které jsem mohl opravdu nazývat svým domovem.</p> <p>Šel jsem podél východního cípu země Ulgo. Do toho dne jsem nezkoušel své schopnosti a nebyl jsem si jist, jestli bych to ještě uměl. Grul už se asi do toho dne uzdravil a byl jsem si docela jist, že v sobě choval nenávist – a že by mě tentokrát nenechal přiblížit se natolik, abych mohl použít svůj nůž. Bylo by šeredně zahanbující pokoušet se soustředit svou Vůli jen proto, abych zjistil, že už ji nemám. V těch horách byli taky hrulginové, algroti a sem tam i nějaký ten troll, takže obezřetnost mě nabádala, abych je obešel.</p> <p>Bratři se se mnou samozřejmě pokoušeli spojit. Nejasně jsem čas od času slyšel jejich hlasy, jak mě volají, ale já se neobtěžoval jim odpovídat. Bylo by to jen zbytečné plýtvání časem a snahou. Nehodlal jsem se vracet, ať už by mi řekli cokoliv.</p> <p>Prošel jsem na sever západní Alorií a nepotkal jsem ani živáčka. Když jsem usoudil, že už jsem jistě přešel severní část země Ulgo, změnil jsem směr na západ, přešel jsem hory a sešel do nížiny kolem Murosu.</p> <p>Tam, kde je dnes Muros, byla tehdy ospalá vesnička wacitských Arendů a já se tam zastavil pro zásoby. Protože jsem s sebou neměl žádné peníze, vrátil jsem se k temným praktikám svého mládí a prostě jsem ukradl, co jsem potřeboval.</p> <p>Pak jsem šel dolů po proudu řeky, až jsem skončil v Camaaru. Jako ve všech námořních přístavech, bylo i na Camaaru cosi kosmopolitního. Město právně spadalo pod vládu vévody z Vo Wacimu, ale ve všech námořnických špeluňkách, které jsem navštěvoval, bylo stejně tolik Alornů, Tolnedřanů a dokonce i Nyissánců jako Wacitů. Místní lidé byli většinou námořníky a námořníci ve městě po dlouhé plavbě jsou většinou dobře naložení a docela štědří, takže nebylo příliš těžké vždycky najít někoho, kdo by byl ochoten mě pozvat na pár žejdlíků piva.</p> <p>Jak je většinou zvykem u negramotných společenství, chlápkové v hospodách rádi poslouchali příběhy a já byl schopen si příběhy vymýšlet na potkání. A tak jsem se taky živil v Camaaru. Dělal jsem to během těch let docela často. Je to dost snadný způsob, jak se postarat o živobytí a většinou se při tom dá i sedět, což se v tomto případě dost hodilo vzhledem k tomu, že jsem skoro nikdy nebyl s to udržet se na nohou. Abych to řekl přímo, stal se ze mě obyčejnej ochlasta. Zjevně jsem se taky stal místním otrapou, protože si matně pamatuju, jak mě mnohokrát vyhazovali z různých přístavních krčem, což jsou většinou místa se zvýšenou tolerancí k asociálním živlům.</p> <p>Skutečně bych vám nebyl schopen říct, jak dlouho jsem zůstal v Camaaru… nejméně dva roky… spíš i víc. Každou noc jsem se zpil až do němoty a nikdy jsem nevěděl, kde se ráno probudím. Většinou to bylo ve stoce nebo v nějaké smradlavé zapadlé uličce. Lidé většinou nejsou obzvlášť zvědaví hned po ránu poslouchat nějaké žvásty, takže jsem si přivydělával žebráním na rozích ulic. Docela se mi v tom i dařilo… dařilo se mi natolik, že jsem se mohl pokaždé před půlnocí zase opít.</p> <p>Začal jsem vidět věci, které tam ve skutečnosti nebyly a slyšel jsem hlasy, které nikdo jiný neslyšel. Ruce se mi neustále divoce klepaly a často jsem se budil hrůzou.</p> <p>Ale neměl jsem sny a nepamatoval jsem si nic, co by se stalo před víc než pár dny. Nemůžu zajít tak daleko a tvrdit, že jsem byl šťastný, ale aspoň jsem netrpěl.</p> <p>Pak jedné noci, když jsem pohodlně spal ve své oblíbené stoce, jsem ale <emphasis>měl </emphasis>sen. Můj pán asi musel křičet, aby protrhl mou opileckou ztrnulost, ale nakonec se mu podařilo upoutat mou pozornost.</p> <p>Když jsem se probudil, neměl jsem v hlavě ani stín pochybností o tom, že jsem měl návštěvu. Už jsem neměl opravdový sen celá léta. Nejen to, byl jsem absolutně střízlivý a dokonce jsem se ani netřásl. Co mě ale doopravdy přesvědčilo byl fakt, že neskutečný puch, který se táhl z hospody, ze které jsem byl pravděpodobně předchozího večera vyhozen, mě přinutil vyzvracet se přímo na místě. Asi půl hodiny jsem se bavil tím, že jsem klečel ve stoce a zvracel k nelibosti všech, kteří šli náhodou kolem. Brzy jsem zjistil, že jsem se nepozvracel ani tak kvůli puchu z hospody jako spíš kvůli nakyslému a odpornému smradu, který se linul z hadrů, co jsem měl na sobě, a taky z mé kůže. Pak, stále ještě trochu zvraceje, jsem se postavil na nohy, vyklopýtal jsem na nábřeží a vrhl jsem se do zálivu plného odpadků.</p> <p>Ne, nesnažil jsem se utopit. Snažil jsem se smýt ze sebe ten děsný puch. Když jsem vylezl z vody, smetl jsem ze sebe chcíplé ryby a všechny ty nechutné věci, které lidé házejí v přístavu do vody – většinou když je nikdo nevidí – ale přece jen v tom bylo určité zlepšení.</p> <p>Chvíli jsem stál na nábřeží, třásl jsem se a oklepával ze sebe vodu jako pes… a rozhodl jsem se toho dne opustit Camaar. Můj pán evidentně nebyl spokojen s mým chováním a kdybych příště opět podlehl své slabosti, určitě by mě nechal vyzvracet i podrážky mých bot. Strach určitě není tou nejlepší motivací, když se chcete vydat do života ve střízlivosti, ale upoutá vás. Camaarské krčmy byly moc po ruce a většinu hospodských jsem znal jménem, takže jsem se rozhodl vydat se dolů do Arendie, abych se vyhnul pokušení.</p> <p>Klopýtal jsem ulicemi v lepších čtvrtích města – jistě jsem tím silně pobuřoval jejich obyvatele – a asi v poledne jsem se dostal k řece. Neměl jsem peníze na zaplacení převozníkovi, takže jsem přeplaval řeku Camaar na arendskou stranu. Trvalo mi to pár hodin, ale já nikam nespěchal. Řeka byla plná čerstvé, rychle tekoucí vody, která smyla množství hříchů.</p> <p>Šel jsem ke stanovišti přívozu, abych se poptal na pár věcí. Na břehu řeky byla prostá chajda a chlápek, který v ní žil, seděl opodál na pařezu a s prutem chytal ryby. „Eslipak ty nechceš náhodou převézt přes Camaar, kamarádíčku?“ zeptal se tím nářečím, které okamžitě prozradilo jeho původ wacitského sluhy.</p> <p>„Ne, díky,“ odpověděl jsem. „Právě jsem odtamtud přišel.“</p> <p>„Vypadáš trochu promočené. Nepřeplavals ty náhodou?“</p> <p>„Ne,“ zalhal jsem. „Měl jsem malou loďku. Převrátila se mi, když jsem chtěl přistát. V které části Arendie jsem to přistál? Když jsem jel přes řeku, úplně jsem ztratil směr.“</p> <p>„No, to máš teda sakra štěstí, že's přistál tady a ne o pár mil dál po proudu. Seš na ouzemí Jeho Milosti, vévody z Vo Wacunu. Eště dál na západ je ouzemí vévody z Vo Asturu. Neměl bych to říkat – sou to naši spojenci a tak – ale Astuřani jsou pěkně prolhanej národ.“</p> <p>„Spojenci?“</p> <p>„V tej naší válce proti těm vrahounům Mimbratům, ty nekňubo.“</p> <p>„To ještě pořád trvá?“</p> <p>„To si piš. Vévoda z Vo Mimbru se považuje za krále celé Arendie, ale náš vévoda a vévoda Astuřanů mu jen tak nepadnou k nohám.“ Zašilhal na mě, „Promiň, že to říkám, ale nevypadáš moc ve svej kůži.“</p> <p>„Bylo mi trochu špatně,“</p> <p>Začal ode mě ustupovat. „Není to náhodou nakažlivý, že ne?“</p> <p>„Ne. Pořezali mě a ještě se to nazahojilo.“</p> <p>„To se mi ulevilo. Máme tady u nás už tak dost svejch starostí i bez nějakýho přivandrovalce, kerej by sem přitáh' mor, aby bylo jasno.“</p> <p>„Kudy mám jít, abych se dostal na cestu do Vo Wacunu?“</p> <p>„Pár mil proti proudu. Na začátku cesty je další přístaviště přívozu. Nemůžeš to minout.“ Znova na mě zašilhal. „Nechceš do sebe hodit skleničku nebo dvě něčeho ostřejšího, než se vydáš na tu cestu? Protože, to víš, je to kus cesty a můžu ti říct, že mám nejrozumnější ceny na tyhle straně řeky.“</p> <p>„Ne díky, příteli. Mám trochu podrážděný žaludek. To zranění, rozumíš.“</p> <p>„To je sakra škoda. Ty vypadáš na veselou kopu a mně by společnost nevadila.“</p> <p>Veselá kopa? Já? Ten chlápek mi <emphasis>opravdu </emphasis>chtěl prodat nějaké pivo. „No,“ ozval jsem se, „do Vo Wacumu se nedostanu, když tady budu postávat. Díky za informace, příteli, a ať ti hodně berou.“ Otočil jsem se a vydal jsem se zpátky proti proudu řeky.</p> <p>Než jsem se dostal do Vo Wacunu, už jsem ze sebe víceméně setřásl následky těch let v Camaaru a už jsem byl opět schopen souvisle přemýšlet. Mým prvním úkolem bylo sehnat nějaké vhodnější oblečení místo těch hadrů, co jsem měl na sobě, a něco peněz, abych mohl vyjít. Myslím, že jsem si mohl ukrást, co jsem potřeboval, ale pánovi by se to nemuselo zamlouvat, takže jsem se rozhodl chovat slušně. Řešení mého drobného problému nebylo nikde jinde než v nejbližším chrámu Chaldana, býčího boha Arendů. Byl jsem tehdy přece jen slavná osoba.</p> <p>Nemohu říci, že bych nějak obviňoval Chaldanovi kněží proto, že mi nevěřili, když jsem jim oznámil svoje jméno. V jejich očích jsem byl jen další žebrák v hadrech. Jejich pohrdavý a pyšný postoj mě ale popouzel a aniž jsem o tom přemýšlel, předvedl jsem jim malou ukázku věcí, kterých jsem byl schopen, prostě proto, abych jim dokázal, že opravdu jsem ten, za koho se vydávám. Ve skutečnosti jsem byl skoro stejně překvapen jako oni, když to opravdu fungovalo, ale ani šílenství ani léta zpustlého života v Camaaru nezničily můj talent.</p> <p>Kněží se mohli přetrhnout jak se omlouvali a hned mi nutili nové oblečení a pěkně naplněný váček jako kompenzaci za jejich chybu, že nevěřili mému slovu. Vděčně jsem přijal jejich dary, i když jsem si uvědomil, že je vlastně nepotřebuji!… teď když už jsem věděl, že mě můj talent neopustil. Mohl jsem ze vzduchu vytvořit ošacení a oblázky změnit v mince, kdyby to bylo opravdu nutné. Vykoupal jsem se, upravil jsem svůj rozcuchaný plnovous a oblékl jsem si nové šaty. Opravdu jsem se cítil mnohem lépe.</p> <p>Co jsem ale potřeboval víc než nové šaty či peníze a úpravu zevnějšku, byly informace. Byl jsem úplně mimo běh věcí během těch let v Camaaru a hladověl jsem po novinkách. Překvapilo mě, že naše malé dobrodružství bylo tady v Arendií všeobecně známou věcí a kněží býčího boha mě ujistili, že to vyprávění bylo dobře známé v Tolnedře a dokonce už se dostalo i do Nyissy a Maragoru. Asi jsem neměl být nijak překvapen, když tak o tom teď přemýšlím. Můj pán se setkal se svými bratry v jeskyni a jejich rozhodnutí odejít bylo hlavně založeno na našem získání Orbu. Protože tohle byla asi ta nejúžasnější událost od rozpadu světa, ostatní bohové to samozřejmě předali svým kněžím ještě předtím, než odešli.</p> <p>Příběh byl samozřejmě hodně přikrášlen. Jakmile je někde zapojen zázrak, můžete se spolehnout, že kněží budou velmi tvořiví. Přestože mě od začátku vyprávění toho příběhu vyzvedli málem na úroveň bohů, rozhodl jsem se, že je nebudu opravovat. Taková reputace nemůže čas od času škodit. Bílý plášť, který mi kněží dali místo mých špinavých hadrů, mi dodával důstojného vzezření a já si uříznul dlouhou hůl, abych doplnil patřičnou charakteristiku. Nechtěl jsem zůstat ve Vo Wacunu a jestliže jsem chtěl spolupráci kněžích v různých městech, kterými půjdu, musel jsem hrát roli mocného čaroděje. Bylo to samozřejmě čiré šarlatánství, ale vylučovalo to hádky a dlouhé vysvětlování.</p> <p>Strávil jsem v Chaldanově chrámu ve Vo Wacunu asi měsíc a pak jsem se vydal do Vo Asturu, abych viděl, co dělají Astuřané – nic dobrého, jak se ukázalo – ale <emphasis>to</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>hle </emphasis>byla Arendie. Astuřané udržovali rovnováhu během dlouhých a politováníhodných let arendských občanských válek a střídali válečné strany jako klobouky.</p> <p>Upřímně řečeno mě arendské občanské války nudily. Nezajímalo mě věčné arendské vymýšlení falešných stížností, aby mohli ospravedlnit ohavnosti, které se stejně chystali napáchat. Šel jsem do Asturie, protože Asturie měla mořské pobřeží a Wacun ne. Poslední věc, kterou jsem udělal, než jsem opusil Šereka a jeho syny, byla, že jsem rozdělil království Alorie a byl jsem docela zvědav, jak to fungovalo.</p> <p>Vo Astur se rozprostíral na jižním břehu řeky Astur a alornské lodě tam často jezdily. Zastavil jsem se v chrámu a kněží mě poslali do několika příbřežních krčem, kde bych mohl očekávat setkání s alornskými námořníky. Neměl jsem žádnou radost z vyhlídky na zkoušku mé vůle a ovládání v hospodě, ale nedalo se nic dělat. Jestliže chcete mluvit s Alornem, musíte jít tam, kde je pivo.</p> <p>Měl jsem štěstí a narazil jsem na jednoho alornského námořního kapitána v druhé hospodě, kterou jsem navštívil. Jmenoval se Haknar a plavil se dolů do Arendie z Val Alornu. Představil jsem se a můj bílý plášť a dlouhá hůl mi pomohly ho přesvědčit, že mluvím pravdu. Nabídl se, že mi zaplatí žejdlík nebo pět arendského piva, ale já to zdvořile odmítl. Nechtěl jsem s tím znovu začínat. „Jak se ty čluny osvědčily?“ ptal jsem se ho.</p> <p>„Lodě,“ opravil mě. Námořníci tohle vždycky rozlišují. „Jsou rychlé,“ přiznal, „ale musíš dávat dobrý pozor na to, co děláš, když přijde vítr. Král Šerek mi řekl, že to <emphasis>ty </emphasis>jsi je navrhoval.“</p> <p>„Trochu mi pomáhali,“ odpověděl jsem skromně. „Aldur mi dal základní plány. Jak se má Šerek?“</p> <p>„Trochu truchlí. Myslím, že postrádá své syny.“</p> <p>„Nedalo se tomu zabránit. Museli jsme chránit Orb. Jak se hochům daří v jejich nových královstvích?“</p> <p>„Hádám, že se jim jakžtakž daří. Myslím, že jsi na ně spěchal, Belgarate. Byli trochu mladí, když jsi je poslal do takové divočiny. Dras říká svému království Drasnie a začíná stavět město na místě, kterému říká Boktor. Myslím, že mu schází Val Alorn. Algar <emphasis>svému </emphasis>království říká Algarie a <emphasis>nestaví </emphasis>města. Jeho lidé místo toho chovají koně a dobytek.“</p> <p>Přikývl jsem. Algara asi města moc nezajímala. „Co dělá Riva?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Ten taky staví město. Slovo 'pevnost' by ale možná bylo přesnější. Byl jsi někdy na Větrném ostrově?“</p> <p>„Jednou,“ řekl jsem,</p> <p>„Pak tedy víš, kde je pláž a to údolí, které terasovitě sbíhá dolů z hor k té pláži. Riva nechal svoje lidi postavit na každém stupni kamennou zeď. Teď si stavějí domy za těmi zdmi. Kdyby se někdo chtěl pokusit zaútočit na město, musel by se probojovat asi přes tucet těch zdí. To by ho mohlo přijít <emphasis>zatraceně </emphasis>draho. Zastavil jsem se na ostrově na své cestě sem. Jde jim to docela od ruky.“</p> <p>„Už začal Riva stavět svou Citadelu?“</p> <p>„Už ji má naplánovanou, ale nejdřív chce mít ty domy. Víš, jaký Riva je. Je hrozně mladý a stará se o své lidi.“</p> <p>„Pak tedy bude dobrým králem.“</p> <p>„Asi ano. Jeho poddaní mají ale trochu obavy. Chtějí po něm, aby se oženil, ale on je stále odhání. Vypadá to, že má na mysli nějakou určitou.“</p> <p>„To má. Jednou se mu o ní zdálo.“</p> <p>„Nemůžeš se oženit se snem, Belgarate. Rivanský trůn musí mít následníka a to je něco, co muž sám nikdy nemůže zvládnout.“</p> <p>„Je stále mladý, Haknare. Dříve či později mu nějaká dívka padne do oka. Jestliže to začne vypadat jako opravdový problém, vyrazím na ostrov a promluvím si s ním. Říká Šerek stále zbytku svého království Alorie?“</p> <p> „Ne. Alorie už je pryč<emphasis>. </emphasis>To dalo Šerekovi pořádně zabrat. Ještě se ani nedostal k tomu, aby pojmenoval ten poloostrov, co jsi mu nechal. My ostatní tomu prostě říkáme 'Šerek' a necháváme to plavat. To je vždycky, když nám dovolí se vrátit domů. Trávíme dost času křižováním moře kolem Větrného ostrova. Šerek je dost štědrý, co se týče šlechtických titulů, ale je v tom dost velký háček. Byl jsem už napůl opilý, když mě jmenoval baronem Haknarem. Až když jsem vystřízlivěl, jsem si uvědomil, že jsem se nabídl tři měsíce v roce po zbytek svého života se plavit kolem Větrného ostrova. Je to tam na severu opravdu nepříjemné, Belgarate – obzvláště v zimě. Každou noc se mi na plachtách utvoří vrstva ledu půl stopy silná. Moji lodníci mluví o 'Haknarově jigi', to když ranní bríza setřese led z plachet a on padá na palubu. Mí námořníci musí tančit mezi kusy ledu nebo se nechat zabít. Jsi si jist, že ti nemám objednat nic k pití?“</p> <p>„Stejně ti děkuju, Haknare, ale myslím, že bych se měl raději pohnout dál. Vo Astur mě deprimuje. Nemůžeš se s Astuřany bavit o ničem jiném než o politice.“</p> <p>„Politice?“ zasmál se Haknar. „Jediná věc, o které jsem Astuřany slyšel se bavit byla, proti komu půjdou příští týden válčit.“</p> <p>„To je to, co se tady v Asturii pokládá za politiku,“ řekl jsem mu, když jsem se zvedal. „Vyřiď mé pozdravy Šerekovi, až ho příště potkáš. Řekni mu, že stále na věci dohlížím.“</p> <p>„Jsem si jist, že díky tomu bude v noci lépe spát. Půjdeš do Val Alornu na svatbu?“</p> <p>„Na jakou svatbu?“</p> <p>„Šerekovi. Jeho žena zemřela, když byl pryč v Mallorey. Když jsi mu ukradl všechny jeho syny, bude potřebovat nového dědice. Jeho budoucí manželka je skutečná krasavice – je jí asi patnáct nebo tak. Je krásná, ale není právě bystrá. Když jí řekneš 'dobré jitro,' trvá jí to deset minut, než vymyslí odpověď.“</p> <p>Ucítil jsem škubnutí. Nebyl jsem jediný, kdo ztratil ženu. „Vyřiď mu mou omluvu,“ řekl jsem Haknarovi krátce. „Obávám se, že bych to nezvládnul. Radši už teď půjdu. Díky za informace.“</p> <p>„Jsem rád, že jsem ti mohl pomoct, Belgarate.“ Pak se otočil a zvolal: „Hostinský! Další pivo!“</p> <p>Vyšel jsem na ulici a pomalu jsem se vracel zpátky k Chaldanovu chrámu a dával jsem veliký pozor, abych nemyslel na Šerekovu ztrátu. Měl jsem vlastní a ta naplňovala mou mysl. Nechtěl jsem na to myslet, protože tam nebyl nikdo, kdo by mě připoutal k posteli.</p> <p>Dostal jsem několik nesmělých pozvánek navštívit vévodu v jeho paláci, ale odmítl jsem je různými hloupými omluvami. Nenavštívil jsem vévodu ve Vo Wacunu a rozhodně jsem nechtěl ukazovat nějaké upřednostňování. Nehledě na svou asi nezaslouženou slávu, rozhodl jsem se nemít nic společného ani s jedním z těch tří soupeřících vévodů. Nijak jsem netoužil být zapleten do arendských občanských válek – ani nepřímo.</p> <p>Možná to byla chyba. Asi jsem mohl Arendii ušetřit věky utrpení, kdybych prostě ty tři imbecily svolal dohromady a nacpal bych jim mírovou smlouvu do krku. Když ale zvážím arendskou povahu, nejspíš by tu smlouvu porušili ještě dřív, než by stihnul uschnout inkoust.</p> <p>No ale už jsem ve Vo Asturu zjistil všechno, co jsem chtěl a pozvánky z vévodského paláce byly čím dál neodbytnější, takže jsem poděkoval kněžím za jejich pohostinnost a odešel jsem před rozedněním následujícího rána. Opouštěl jsem města před rozbřeskem víckrát, než chci vůbec pomyslet.</p> <p>Byl jsem si skoro jist, že vévoda z Vo Asturu vezme můj odchod jako osobní urážku, takže když jsem byl asi míli na jih od města, zmizel jsem v lese a změnil jsem se ve vlka.</p> <p>Ano, <emphasis>bylo </emphasis>to bolestivé. Nebyl jsem si ani jistý, jestli to vůbec dokážu, ale bylo načase to zjistit. Později jsem dělal mnoho věcí, které opět oživovaly mou bolest. Nechtěl jsem svůj život dožít jako citový invalida. Poledra by to určitě nechtěla, a kdybych zešílel, co z toho? Jeden šílený vlk navíc by v arendském lese nenadělal až takovou změnu.</p> <p>Můj odhad vévody z Vo Asturu se ukázal být dost přesným. Asi o hodinu později jsem se plížil na jih podél okraje lesa, když se po té cestě přihnala skupina ozbrojených jezdců. Asturský vévoda <emphasis>skutečně </emphasis>chtěl, abych ho navštívil. Zapadl jsem opět mezi stromy, lehl jsem si na bok a sledoval jsem vévodovy muže, jak projíždějí okolo. Obyvatelé Arendie byli tehdy o dost menší, než jsou dnes, takže nevypadali <emphasis>až tak </emphasis>směšně na těch zakrnělých<strong> </strong>koních.</p> <p>Cestoval jsem lesem na jih a nakonec jsem se dostal do nížiny u Mimbru. Na rozdíl od Astuřanů a Wacitů Mimbratové téměř úplně na svém území vykáceli lesy. Mimbratští koně byli větší než ti, co patřili jejich severním bratrancům a šlechtici toho jižního vévodství už začali vynalézat ono brnění, které je pro ně dnes tak typické. Rytíř na koni potřebuje pro svou činnost otevřenou krajinu, takže stromy musely ustoupit. Otevřená obdělávaná krajina, která vznikla, spíš vyhovovala mimbratskému myšlení.</p> <p>Když myslíme na arendské občanské války, normálně uvažujeme o třech soupeřících vévodstvích, ale to ještě nebylo celé. Nižší šlechta také měla svou zábavu a v celém Mimbratu nebyl jediný kraj, kde by neprobíhal nějaký spor či boje. Vrátil jsem se do své podoby, i když přiznávám, že jsem nějaký čas uvažoval o tom, že zbytek života strávím jako vlk, a šel jsem na jih k Vo Mimbre, když jsem narazil na jednoho takového šlechtice v celé jeho kráse.</p> <p>Naneštěstí byli ti přihlouplí Arendové úplně posedlí obléhacími stroji. Arendové myslí všichni stejně a vyhlídka na desetiletí trvající obléhání je mimořádně přitahuje. Obléhatelé kolem hradeb pevnosti vybudovali tábor a celá léta nazdařbůh vrhali kamení proti hradbám, zatímco obléhaní ta stejná léta vesele trávili hromaděním kamení u hradeb. Nicnedělání je po chvíli nudné, a tak vždycky někdo cítil potřebu provést pár lumpáren, aby namíchnul své protivníky.</p> <p>V tomto konkrétním případě se obléhající baron rozhodl shromáždit všechny místní rolníky a setnout je v dohledu obráncova hradu.</p> <p>Tehdy jsem se do hry zapojil <emphasis>já. </emphasis>Náhoda tomu chtěla, že jsem stál na vrcholu kopce, dramaticky jsem zapózoval a pozvedl jsem hůl. „Zadržte!“ zahřměl jsem tak mohutným hlasem, že mě snad museli slyšet až v Nyisse. Baron a jeho rytíři se tvářili jako ťulpasové; rytíř který byl připraven setnout rolníkovi hlavu se na chvíli zastavil a pak opět pozvedl meč.</p> <p>Za okamžik ho ale pustil. Je trochu obtížné držet meč, když se jeho jílec ve vaší ruce rozžhaví doběla. Poskakoval okolo, kvílel a foukal si na spálené prsty.</p> <p>Sešel jsem z kopce a napadl jsem toho zákeřného mimbratského barona. „Vy <emphasis>nebudete </emphasis>pokračovat v tomhle násilí!“ řekl jsem mu.</p> <p>„Do toho, co já dělám, ti nic není, starče,“ odpověděl, ale neznělo to už moc sebejistě.</p> <p>„Já se o to ale <emphasis>zajímám! </emphasis>Jestli se <emphasis>jen pokusíte </emphasis>ublížit těmto lidem, vytrhnu ti srdce z těla!“</p> <p>„Zab toho starého blázna,“ vyzval baron jednoho ze svých rytířů.</p> <p>Rytíř úslužně sáhl po svém meči, ale já soustředil svou Vůli, namířil jsem svou hůl a řekl jsem: „Svině.“</p> <p>Rytíř se okamžitě proměnil v prase.</p> <p>„Čarodějnictví!“ vydechl baron.</p> <p>„Přesně tak. Teď seber svoje lidi a jděte domů – a propusťte ty rolníky.“</p> <p>„Mé důvody jsou oprávněné,“ prohlásil.</p> <p>„Vaše metody ale ne. Teď mi zmizte z dohledu, nebo budeš mít rypák a zkroucený ocásek rovnou na místě.“</p> <p>„Provozování čarodějnictví je na půdě vévody z Vo Mimbre zakázané,“ řekl mi – jako by to mělo něco změnit.</p> <p>„Ale, opravdu? Jak mě v tom hodláš zabránit?“ Namířil jsem svou hůl na nedaleký pařez a ten se okamžitě rozletěl na kusy. „Pokoušíš své štěstí, můj barone. To jsi stejně tak dobře mohl být ty. Říkám ti, abyste mi táhli z očí. Udělejte to teď hned, než ztratím svou trpělivost.“</p> <p>„Toho budeš litovat, čaroději.“</p> <p>„Ne tolik jako ty, jestliže se okamžitě nezačnete hejbat.“ Pokynul jsem k rytíři, kterého jsem proměnil v budoucí slaninu, a vrátil jsem mu jeho podobu. Jeho oči byly plné děsu. Krátce se na mě podíval a s křikem utekl.</p> <p>Tvrdohlavý baron chtěl asi něco říct, ale zjevně si to rozmyslel. Nařídil svým mužům nasedat a pak je mrzutě vedl na jih.</p> <p>„Můžete se vrátit do svých domovů,“ řekl jsem rolníkům. Pak jsem šel zpátky na svůj kopec, abych se ujistil, že se mě baron nepokusí napadnout z druhé strany.</p> <p>Myslím, že jsem to mohl provést jinak. Nebylo třeba žádné přímé konfrontace. Mohl jsem barona a jeho rytíře zahnat, aniž bych jim odhalil svou totožnost, ale ztratil jsem trpělivost. Takhle se dost často dostávám do potíží.</p> <p>Každopádně jsem asi za dva dny viděl ponurý popis 'bláznivého čaroděje' přitlučený na každém stromě, který jsem míjel. Můj popis byl celkem přesný, ale částka vypsaná za mé chycení byla až urážlivě nízká.</p> <p>Tehdy jsem se rozhodl jít přímo do Tolnedry. Byl jsem si jist, že bych si dokázal poradit s jakýmkoliv ohlasem pramenícím z té vyhlášky, ale proč se obtěžovat? Arendie už mě stejně začínala nudit a já už byl vyhnán z tolika míst během svého života, že jedno navíc už to nemohlo tolik změnit.</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>19.</strong></p> <p>Řeku Arend, tradiční hranici mezi Arendií a Tolnedrou, jsem překročil časně zrána jednoho letního dne. Severní břeh byl samozřejmě střežen mimbratskými rytíři, ale to mi nedělalo moc starostí. <emphasis>Měl jsem </emphasis>koneckonců svoje metody.</p> <p>Na chvílí jsem si dal ve Vorduském lese přestávku, abych si probral vlastní situaci. Když mě můj pán v tom zatraceném Camaaru vytáhl z mojí opilecké otupělosti, nedal mi žádné další instrukce, takže jsem byl víceméně na volné noze. Neexistovalo žádné místo, kam by mě to nějak zvlášť táhlo a taky nebylo proč spěchat. Stále jsem ale cítil svou zodpovědnost. Myslím, že by se tehdy o mně dalo mluvit jako o vysloužilém učedníkovi, vandrujícím čaroději, který strkal nos do věcí, do kterých mu asi nic nebylo! Kdybych náhodou narazil na něco významného, mohl jsem to předat svým bratrům tam v Údolí. Kromě tohoto poslání jsem si mohl chodit kam se mi právě zachtělo. Můj smutek stále ještě úplně nevyprchal, ale už jsem se naučil s ním žít a udržet ho pod kontrolou. Léta strávená v Camaaru mě naučila, že by bylo zcela marné se před ním schovávat.</p> <p>A tak jsem se, pln jakési potlačované melancholie, vydal směrem k Tol Honetu. Koneckonců už jsem tam stejně skoro byl, tak jsem si řekl, že bych mohl zjistit, jakto vypadá s říší.</p> <p>Když jsem procházel Velkým vévodstvím Vorduským na své cestě na jih, probíhaly tam zase nějaké politické změny. Honetové byli opět u moci a vorduská rodina tohle vždycky brala jako osobní urážku. Mnoho náznaků svědčilo o tom, že se blíží soumrak druhé honetské dynastie. Tohle je zvláštní věc týkající se jakékoliv dynastie ve všech světových královstvích. Zakladatel dynastie je obvykle mocný a nadaný, ale s plynoucími stoletími úroveň jeho následníků v těchto ohledech stále klesá. Asi to souvisí s tím, že se téměř neměnně žení se svými bratranci a sestřenicemi. Kontrolované šlechtění může fungovat u koní, psů či dobytka, ale zkoušet to v rodině není dobrý nápad. Špatné vlastnosti se zdědí stejně jistě jako ty dobré, ale hloupost jako by na povrch vyplouvala mnohem rychleji než odvaha nebo důvtip.</p> <p>S honetskými císaři to během posledního století šlo rozhodně z kopce a Vorduvani slintali blahem v předtuše, že doba jejich nástupu na trůn je už za dveřmi.</p> <p>Do Tol Honetu jsem se dostal začátkem léta. Protože to bylo jejich rodné město, věnovali honetští císaři většinu svého času – a říšské pokladny – na zdokonalování hlavního města. Pokaždé, když se Honetové dostanou v Tolnedře k moci, vám přinese slušné zisky investování do mramorových dolů.</p> <p>Přešel jsem po severním mostě do města a u brány jsem zastavil, abych zodpověděl letmé dotazy legionářů, kteří tam stáli na stráži. Jejich brnění bylo na rozdíl od nich samých působivé. V duchu jsem si pomyslel, že už legionáři ztratili hodně ze své výkonnosti. Někdo s ím bude muset něco udělat.</p> <p>Ulice byly plné lidí. To jsou ulice Tol Honetu vždycky. Každý v Tolnedře, kdo si o sobě myslí, že něco znamená, se stěhuje do hlavního města. Být blízko k sídlu panovníka znamená pro některé lidi opravdu hodně.</p> <p>Když se to vezme kolem a kolem, tak jsem byl náboženská veličina, takže jsem – stejně jako v Arendii – vyrazil hledat chrám. Nejvyšší chrám Nedry byl přestěhován od té doby, co jsem byl v Tol Honetu naposledy, takže jsem se musel vyptat na cestu. Znal jsem ale mnohem lepší způsob, než se ptát těch nákladně oděných obchodnických princátek, tisknoucích si navoněné kapesníky k nosu s nadutým výrazem ve tváři. Místo toho jsem zamířil k poctivému chlapíkovi, který vyměňoval poškozené dlažební kostky. „Pověz mi, příteli,“ požádal jsem ho,“ kudy se mám dát, abych se dostal k Nedrovu chrámu?“</p> <p>„Je to támhle na jih od císařského paláce,“ odpověděl. „Jdi až na konec téhle ulice a pak zahni doleva.“ Zarazil<emphasis> </emphasis>se a zašilhal na mě. „Budeš potřebovat peníze, aby ses tam dostal,“ poradil mi.</p> <p>„Ale?“</p> <p>„To je nový zvyk. Musíš zaplatit kněžímu u dveří, aby tě pustil dovnitř – a pak ještě jednomu, aby ses dostal blíž k oltáři.“</p> <p>„Podivná myšlenka.“</p> <p>„Tohle je Tol Honet, příteli. Tady není nic zadarmo a kněží nejsou o nic méně lakomí než kdokoliv jiný.“</p> <p>„Myslím, že vyrukuj u s něčím, co budou mít raději než peníze.“</p> <p>„Na to bych až tolik nesázel. Hodně štěstí.“</p> <p>„Myslím, že ti tady něco vypadlo, příteli,“ řekl jsem a ukázal jsem mu na velkou měděnou minci, kterou jsem právě vyčaroval a upustil na dlažbu u jeho levé nohy. Koneckonců, <emphasis>byl </emphasis>ochotný.</p> <p>Rychle zvedl peníz – asi tak denní výdělek – a opatrně se rozhlédl.</p> <p>„Buď šťastný ve své práci,“ popřál jsem mu a vydal jsem se ulicí.</p> <p>Nedrův chrám vypadal skoro jako palác, impozantní mramorová stavba, která vyzařovala veškeré teplo mauzolea. Obyčejní lidé se modlili venku ve výklencích podél zdi. Vnitřek chrámu byl vyhrazen lidem, kteří si mohli dovolit zaplatit úplatky. „Musím mluvit s nejvyšším knězem,“ řekl jsem duchovnímu, který hlídal masivní dveře.</p> <p>Pohrdavě si mě prohlédl od hlavy k patě. „To vůbec nepřipadá v úvahu. Měl bys moc dobře vědět, že o to ani nemáš žádat.“</p> <p>„Já <emphasis>nežádal. </emphasis>Já ti to řekl. Teď běž a přiveď ho – nebo mi uhni z cesty a já si ho najdu sám.“</p> <p>„Kliď se odsud.“</p> <p>„Tohle není vůbec dobrý začátek, příteli. Zkusíme to znovu. Jmenuji se Belgarat a chci se setkat s nejvyšším knězem.“</p> <p>„Belgarat?“ Zasmál se. „Nikdo takový neexistuje. Běž pryč.“</p> <p>Přemístil jsem ho o několik set stop dál ulicí a vešel jsem dovnitř. Rozhodně jsem si musel s nejvyšším knězem promluvit o téhle podivné praktice placení za vstup do církevních prostor; dokonce ani Nedra by s tím nesouhlasil.</p> <p>Chrám se hemžil knězi, kteří se všichni tvářili stejně podivně. Vyhnul jsem se střetům díky své vynalézavosti tak, že jsem si přičaroval svatozář, kterou jsem trochu parádnicky naklonil k jedné straně. Nejsem si jist, zda tolnedranská teologie obsahuje i nějaký seznam svatých, ale podařilo se mi získat jejich pozornost – a úplnou spolupráci. A ani jsem za to nemusel platit.</p> <p>Nejvyšší kněz se jmenoval Arthon a byl to břichatý chlapík v bohatě zdobených šatech. Krátce se podíval na mou svatozář a přivítal mě s jakýmsi chápavým nadšením. Představil jsem se mu a najednou byl <emphasis>opravdu </emphasis>nervózní. Nebyla to moje starost, že porušoval pravidla, ale neviděl jsem žádný důvod, proč mu to říkat. „Slyšeli jsme o tvých dobrodružstvích v Mallorey, svatý Belgarate,“ vyhrkl. „Vážně jsi zabil Toraka?“</p> <p>„To ti někdo nakukal pěkný nesmysl, Arthone,“ odpověděl jsem. „Já nejsem ten pravý, kdo to má udělat. My jsme tam jen šli pro něco, co bylo ukradeno.“</p> <p>„Aha.“ Znělo to zklamaně. „Čemu vděčíme za tvou čestnou návštěvu, svatý?“</p> <p>Pokrčil jsem rameny. „Zdvořilosti. Procházel jsem tudy a řekl jsem si, že bych vás mohl navštívit. Máte nějaké zprávy od Nedry?“</p> <p>„Náš bůh odešel, Belgarate,“ připomněl mi.</p> <p>„<emphasis>Všichni </emphasis>bohové odešli, Arthone. <emphasis>Mají </emphasis>ale své metody, jak udržovat kontakty. Belar promluvil k Rivovi ve snu a Aldur se se mnou spojil stejně ne déle než před pár měsíci. Dávej pozor na své sny. Mohly by být důležité.“</p> <p>„Měl jsem takový zvláštní sen asi před šesti měsíci,“ vzpomněl si. „Vypadalo to, jako by ke mně mluvil Nedra.“</p> <p>„Co říkal?“</p> <p>„Teď už si to nepamatuju. Myslím, že to mělo něco společného s penězi.“</p> <p>„Není tomu snad tak vždycky?“ Chvíli jsem o tom přemýšlel. „Asi to zahrnovalo tenhle váš nový zvyk. Myslím, že by Nedra nesouhlasil s vaším zavedením poplatků za vstup do chrámu. On je bohem <emphasis>všech </emphasis>Tolnedranů, ne jenom těch, kteří si mohou zaplatit vstup do vašeho chrámu.“</p> <p>Po tváři mu proběhla vlna rozčarování. „Ale…“ začal protestovat.</p> <p>„Viděl jsem některé příšery, které žijí v pekle, Arthone,“ řekl jsem mu docela tvrdě. „<emphasis>Nechtěl </emphasis>bych s nimi strávit ani chvilku. Je to ale jenom na tobě. Co se to tu v Tolnedře děje?“</p> <p>„Ale, nic moc, Belgarate.“ Řekl to přece jen trochu vyhýbavě a já jsem skoro cítil, co se pokoušel zatajit.</p> <p>Vzdychl jsem. „Jen se neupejpej, Arthone,“ řekl jsem mu protivně. „Chrám se nemá plést do politiky. Ty jsi bral úplatky, že ano?“</p> <p>„Jak jsi to věděl?“ Znělo to trochu plačtivě.</p> <p>„Čtu v tobě jako ve staré knize, Arthone. Vrať ty peníze a drž se od politiky stranou.“</p> <p>„Musíš navštívit císaře,“ zkušeně odběhl od tématu.</p> <p>„Už jsem se s členy honetské rodiny setkal předtím. Každý je hodně podobný těm ostatním.“</p> <p>„Jeho veličenstvo bude uraženo, jestliže ho nenavštívíš.“</p> <p>„Ušetři ho tedy těch muk. Neříkej mu, že jsem tady byl.“</p> <p>Tohle samozřejmě neuposlechl. Rozhodně nechtěl, abych se začal šťourat v tom, kdo ho uplácel nebo jak velký podíl měl z poplatků, takže mě odvedl do paláce, kde se to jen hemžilo členy honetské dynastie. Patronství je podstatou tolnedranské politiky. Dokonce i výběrčí poplatků na malých mostech se mění, když na trůn nastupuje nová dynastie.</p> <p>Tehdejším císařem byl Ran Honet Dvacátý a něco k tomu, který vypustil imbecilitu ve prospěch dosud neprozkoumané idiocie. Jak je v takových situacích obvyklé, všetečný příbuzný si přivlastnil autoritu svého přihlouplého příbuzného a úzkostlivě svá nařízení uváděl slovy „Císař se rozhodl, že…“ nebo podobnými nesmysly, čímž zachovával důstojnost kreténa na trůně. Ten příbuzný, v tomto případě synovec, nás nechal s Arthonem tuhnout dva dny v přijímacím sále, zatímco všechny vysoce postavené Tolnedřany okamžitě doprovázel k císaři.</p> <p>Nakonec už mě to přestalo bavit. „Půjdeme, Arthone,“ řekl jsem Nedrovu knězi. „Máme oba lepší věci na práci.“</p> <p>„To <emphasis>nemůžeme!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zděšeně vydechl Arthon. „To by bylo pokládáno za smrtelnou urážku!“</p> <p>„Tak? Já jsem svého času urážel i <emphasis>bohy, </emphasis>Arthone. Nebudu se nijak rozpakovat zranit city nějakého blba.“</p> <p>„Nech mě ještě jednou promluvit s nejvyšším komořím.“ Vyskočil a spěchal přes místnost, aby si promluvil s císařským synovcem.</p> <p>Synovec byl typický Honet. Jeho první reakcí bylo dívat se na mě svrchu. „Vyčkáte milosti Jeho veličenstva,“ řekl mi nabubřele.</p> <p>Když už se cítil tak povýšeně, umístil jsem ho do prázdného prostoru nahoru ke krovu, aby se na lidi mohl dívat skutečně <emphasis>svrchu. </emphasis>Bylo to malicherné, ale to on taky. „Myslíš si tedy, že už by se císařova milost mohla dostat i k nám, brachu?“ zeptal jsem se ho příjemně. Chvíli jsem ho tam nahoře nechal, abych měl jistotu, že mě pochopil, a pak jsem ho vrátil na zem.</p> <p>Slyšení u císaře jsme dostali okamžitě.</p> <p>Tenhle Ran Honet seděl na říšském trůne a cucal si palec. Je potřeba přiznat, že tahle rodová odnož už se zkazila víc, než jsem se obával. Vplížil jsem se do jeho mysli a nenašel jsem tam vůbec nic. Se zadrháváním odříkal několik říšských poklon na uvítanou – neodvažuji se ani pomyslet, jak dlouho mu muselo trvat se je naučit – a pak nám s Arthonem dal královské svolení se vzdálit. Jeho vystoupení bylo trochu zkaženo faktem, že čtyřicet let cucání palce mu hodně zkřivilo přední zuby. Vypadal jako zajíc a navíc příšerně šišlal.</p> <p>Když jsme s Arthonem s uctivým poklonkováním opustili trůnní sál, odhadl jsem náladu císařského synovce a došel jsem k závěru, že by bylo načase opustit Tol Honet. Jakmile se ten chlapík trochu zotaví, všechny stromy v okolí budou obsypány dalšími plakáty. Už se to začalo stávat zvykem.</p> <p>Přemýšlel jsem o tom na své cestě k Tol Borunu. Od té doby, co jsem opustil svou kariéru ochlasty, nějak jsem nezvládal používání svého nadání. Vůle a Slovo jsou docela vážné věci a já je přeměňoval ve špatný vtip. I přes svou bolest jsem byl stále pánovým učedníkem, ne nějakým potulným lumpem. Asi bych se mohl omlouvat poukazováním na svůj špatný stav v té době, ale myslím, že to neudělám. Čeká se ode mě trochu víc.</p> <p>Obešel jsem Tol Borun, hlavně proto, abych se vyhnul dalším příležitostem, jak nepříjemné lidi proměnit v prasata, či je nechat jen tak pro legraci viset ve vzduchu. Byl to asi dobrý nápad; jsem si jist, že by mě Borunové štvali. Mám docela velký respekt k borunskému rodu, ale někdy umí být pěkně praštění.</p> <p>Promiň, Se'Nedro. Nemyslel jsem tím nic osobního.</p> <p>Cestoval jsem po území patřícím Anadilské rodině, až jsem se dostal na severní hranici Lesa víl. Staletí samozřejmě krajinu změnila, ale když o tom tak přemýšlím, tak vidím, že jsme skoro stejnou cestou putovali se skupinou přátel o tři tisíce let později při sledování Orbu. Často jsme s Garionem hovořili o „opakování historie“ a tohle může být jeden z jasných signálů, že tomu tak skutečně je. Je možné, že jsem se tou cestou vydal, protože je to přirozená cesta na jih nebo také proto, že jsem ji znal. Jakmile si vytvoříte v hlavě nějaké schéma, později se ho skoro stále držíte, i když by vás to mělo stát víc energie a úsilí.</p> <p>Už tenkrát byl Les víl prastarý dubový les naplněný prazvláštní svátostí vlastní těmto lesním sirénám. Lidé mají sklon si svou víru rozmělnit, aby ji mohli oddělit od svého každodenního života. Ale víly žijí uprostřed své víry, takže o ní nemusí ani mluvit ba dokonce ani přemýšlet. To je skutečně svým způsobem osvěžující.</p> <p>Byl jsem v lese déle než týden a teprve potom jsem prvně zahlédl vílu. Jsou to drobná, plachá stvoření, která nijak nestojí o kontakt s venkovním světem… až na jistá roční období. Víly jsou samozřejmě ženského rodu, a tak musí mít občas kontakt s jedinci mužského rodu – různého druhu – aby se mohly rozmnožovat.</p> <p>Jsem si jist, že jste v obraze.</p> <p>Skutečně jsem nevyvíjel žádné úsilí, abych se potkal s vílami. Čistě technicky vzato jsou to „příšery“, i když ne tak hrozné a nebezpečné jako eldrakové nebo algrotové. Stejně jsem se chtěl pro jistotu vyhnout jakýmkoliv potížím.</p> <p>Z počínání první víly, kterou jsem potkal, bylo jasné, že je právě teď „to roční období“. Odhodila totiž svou přirozenou plachost a byla velmi agresivní. Když jsem ji poprvé spatřil, stála uprostřed lesní cesty, po které jsem se ubíral. Měla ohnivě rudé vlasy a byla velmi drobná. Držela v ruce natažený luk a šíp mířil přímo na mé srdce. „Měl bys raději zastavit,“ vybídla mne.</p> <p>Raději jsem ji okamžitě poslechl.</p> <p>Jakmile bylo zřejmé, že se nepokusím o útěk, byla <emphasis>velmi </emphasis>přátelská. Sdělila mi, že se jmenuje Xana a má se mnou určité plány. Dokonce se mi omluvila za ten luk. Vysvětlila mi, že jejich lesem zase necestuje tolik poutníků a že musí nějak zajistit, aby jim neutekli.</p> <p>Snažil jsem se jí vysvětlit, že to, co ode mne chce, není zrovna nejvhodnější, ale nepodařilo se mi to. Byla to velmi cílevědomá malá potvůrka.</p> <p>Myslím, že by tohle vysvětlení mohlo stačit. Ostatně to není ústřední událost tohoto příběhu a já bych se nerad někoho zbytečně dotkl.</p> <p>Víly mají ve zvyku se o všechno dělit se svými sestrami, a tak mne i Xana představila ostatním vílám. Všechny si mne předcházely a všemožně mne hýčkaly, ale to nemohlo zakrýt fakt, že jsem vlastně jejich zajatcem – a možná by bylo přesnější říci otrokem. Moje pozice byla značně degradující. Snažil jsem se nedávat to najevo. Usmíval jsem se na všechny, což se ode mne zřejmě očekávalo, ale čekal jsem na svou příležitost. Jakmile jsem byl chvíli ponechán o samotě, přeměnil jsem se ve vlka a utíkal do hloubi lesa. Samozřejmě mě hledaly, ale nevěděly, jak vypadám, takže jsem neměl problémy jim utéci.</p> <p>Dostal jsem se na severní břeh řeky, přeplaval jsem ji a vytřásl si vodu z kožichu. To byste měli mít vždycky na paměti: když se přeměníte ve zvíře, které má hustý kožich, nikdy si z něj nezapomeňte vytřepat vodu, protože jinak budete mít při návratu do své vlastní podoby úplně mokré šaty.</p> <p>Už jsem byl v Nyisse, takže jsem se nemusel obávat víl. Místo toho jsem musel bedlivě pozorovat zem a dávat pozor na hady. Normální lidé se alespoň trochu snaží udržet výskyt hadů na přijatelné úrovni, ale pro Nyissánce je had součástí náboženství, takže je chráněn. Jejich džungle jsou doslova přeplněné hady… většinou jedovatými. Už první den pobytu v tom smradlavém močálu jsem byl uštknut třikrát, a to jsem si dával zatraceně pozor. Naštěstí není nijak složité se proti hadímu jedu ochránit, ale hadí uštknutí není nikdy příjemné.</p> <p>Války s Maragy od základů změnily nyissánskou společnost. Před maragskou invazí Nyissánci vykáceli velké plochy džungle, vystavěli města a ta propojili širokými cestami. Cesty se ovšem mohou změnit v invazní trasy, velká města přitahují svým bohatstvím. Tím vším si přímo říkáte o útok. Salmissra si to uvědomila, přikázala zrušit velká města a nechala je i se širokými cestami zase překrýt divoce rostoucí džunglí. Zbylo tedy jenom hlavní město Sthiss Tor, a protože jsem sám sebe pověřil úkolem projít všechna západní království, rozhodl jsem se, že navštívím Hadí královnu.</p> <p>Maragská invaze se uskutečnila před celým stoletím, ale dodnes jsou po ní patrné stopy devastace. Opuštěná města zarostlá keři stále nesou stopy požárů a ničivých zásahů všemožných válečných strojů. Nyissánci sami se teď zdaleka vyhýbají těmto nehostinným ruinám. Když se to vezme do důsledků, tak je Nyissa vlastně theokracie, protože Salmissra není jenom královnou ale zároveň nejvyšší kněžkou hadího boha. Z toho vyplývá, že lidé automaticky poslouchají její rozkazy a ona jim rozkázala, aby žili v džungli spolu s hady.</p> <p>Když jsem se dostal do Sthiss Toru, byl jsem značně ušlý a velmi hladový. V Nyisse musíte být velmi opatrní na to, co jíte. Každý keř a skoro každé zvíře může mít narkotické účinky, nebo může být otrávené nebo obojí.</p> <p>Našel jsem přívoz, překonal jsem Hadí řeku a dostal se do nablýskaného města Stiss Toru. Nyissánci jsou lidé, kteří mají často vnuknutí. Většina lidí si myslí, že vnuknutí je dar od boha, ale Nyissánci našli daleko jednodušší cestu, jak se dostat do extáze. Džungle, která je obklopuje, je plná rostlin se zvláštními vlastnostmi a Nyissánci se nijak nebrání experimentování s nimi. Znal jsem jednoho Nyissánce, který se obluzoval devíti omamnými látkami najednou. Byl to ten nejšťastnější chlapík, jakého jsem znal. Přesto by nebyl zrovna nejlepší nápad najmout si ho jako architekta pro váš budoucí dům. Kdybychom vyloučili možnost, že takový dům spadne ještě v průběhu stavby, nelze vyloučit, že byste tam měli schodiště, které nikam nevede, pokoj, do kterého se nedá nikudy dostat a další celkem nevydařené záležitosti. Je také možné, že by byly pokoje vymalovány barvou, která vůbec nemá jméno a která se nikdy neobjevila v duze.</p> <p>Věděl jsem, kde je Salmissřin palác, protože jsem byl s Beldinem v Sthiss Toru během maragské invaze, takže jsem se nemusel ptát na cestu lidí, kteří ani nevěděli, kde jsou oni sami.</p> <p>Všechny funkce v paláci vykonávají hladce oholení eunuši. Možná v tom je jistá logika. Vybrané Salmissry jsou od puberty udržovány díky jistým látkám ve stavu, který zpomaluje normální proces stárnutí. Je velmi důležité, aby vypadaly jako původní služka Issy. Naneštěstí mají ty látky vedlejší účinek v tom, že drží královnin apetit na vysoké hladině – a to nemluvím o jídle. Salmissra musí řídit chod království a kdyby sloužícími byli plnohodnotní dospělí muži, asi by nikdy nic neudělala.</p> <p>Chápejte mne správně… Snažím se toto téma přejít co nejdelikátněji.</p> <p>Královna samozřejmě věděla, že přicházím. Jedním z předpokladů pro královský trůn v Nyisse je předvídání věcí, o kterých ostatní nemají ani potuchy. Nevyrovná se to našemu prazvláštnímu daru, ale svému účelu to poslouží. Eunuši mne přivítali na kolenou s mnoha gesty úcty a okamžitě mne odvedli do trůnního sálu. Současná Salmissra přirozeně vypadala úplně stejně jako její předchůdkyně. Poloseděla pololežela na trůnu, který se podobal divanu, pozorovala se v zrcadle a bezmyšlenkovitě hladila hlavu nějakého háděte. Měla na sobě průsvitnou róbu, která neponechávala skoro žádný prostor představivosti. Za ní stála ohromná kamenná socha Issy, hadího boha.</p> <p>„Zdravím tě, Věčná Salmissro,“ zvolal eunuch, který mne doprovázel a vrhl se na vyleštěnou podlahu.</p> <p>„Vrchní eunuch přišel k trůnu,“ odpovědělo unisono dvanáct eunuchů v červených livrejích.</p> <p>„Co je to, Sthessi?“ ozvala se neurčitým hlasem Salmissra.</p> <p>„Věčný Belgarat žádá o slyšení milenku Issy.“</p> <p>Salmissra otočila hlavu a zahleděla se na mne svýma bezbarvýma očima. „Služka Issy zdraví Aldurova sluhu,“ řekla.</p> <p>„Šťastný Aldurův sluha bude přijat hadí královnou,“ odpověděl sbor eunuchů.</p> <p>„Vypadáš dobře, Salmissro,“ odpověděl jsem a uťal tím půlhodinovou litanii.</p> <p>„Skutečně si to myslíš, Belgarate?“ Řekla to s jistou dávkou dívčí prostoty, což mi prozradilo, že bude asi skutečně mladá… možná ne více než dva tři roky na trůnu.</p> <p>„Vždycky vypadáš dobře, drahá,“ odtušil jsem. Ta malá lichotka byla možná prohřeškem proti všem královským pravidlům, ale usoudil jsem, že by to mohlo díky jejímu mládí projít.</p> <p>„Vážený host zdraví Věčnou Salmissru,“ odpověděl sbor.</p> <p>„Myslíš, že bychom se bez toho neobešli?“ zeptal jsem se a ukázal palcem přes rameno na klečící eunuchy. „Potřebuji si s tebou promluvit a tyhle zpěvy mne dost ruší.“</p> <p>„Máš na mysli soukromou audienci, Belgarate?“ zeptale se čtverácky.</p> <p>S úsměvem jsem na ni mrkl.</p> <p>„Je pro nás ctí, že nám Věčný chce věnovat několik myšlenek o samotě,“ oznámila svým služebníkům. „Máte mé povolení se vzdálit.“</p> <p>„Nuže dobrá!“ Slyšel jsem v tom tónu pořádnou porci uražené ješitnosti.</p> <p>„Zůstaň, Kassi, jestli si přeješ,“ vyzvala Salmissra neutrálním tónem eunucha, který zaprotestoval. „Ale věz, že nikdo živý neuslyší, co si budeme s Aldurovým služebníkem říkat. Odejdi a zůstaň naživu… nebo zůstaň a zemři.“ Uznal jsem, že ta dívka má úroveň. Její nabídka vylidnila trůnní sál okamžitě.</p> <p>„Nuže,“ začala a její bezbarvé oči se zúžily, „teď, když jsme tu sami…“ Nechala to sugestivně viset ve vzduchu.</p> <p>„Snad mě nebudeš chtít svádět, kočko,“ řekl jsem se smíchem. Beldin si to mohl dovolit, tak proč ne i já?</p> <p>Skutečně se zasmála. To byl jediný okamžik, kdy jsem slyšel některou ze stovek Salmisser se zasmát.</p> <p>„Raději se budeme věnovat služebním povinnostem, Salmissro,“ začal jsem rychle. „Mám v úmyslu projít západní království, a tak jsem si myslel, že bychom si mohli vyměnit nějaké užitečné informace.“</p> <p>„Čekám, co mi řekneš, Věčný,“ prohlásila a nasadila nicneříkající výraz. Tak ta měla pořádně chytrou hlavu a vysoce vyvinutý smysl pro humor. Rychle jsem se rozhodl změnit svůj přístup. Inteligentní Salmissra… to byla skutečně nebezpečná novinka.</p> <p>„Samozřejmě víš, co se stalo v Mallorey, že?“ začal jsem.</p> <p>„Ano,“ odpověděla stručně. „Gratuluju.“</p> <p>„Děkuju.“</p> <p>„Nechceš se sem posadit?“ vybídla mne, trochu se nazdvihla ze své polosedící pozice a ukázala na místo vedle sebe na divanu.</p> <p>„Ach… děkuju, ale myslím, že radši zůstanu stát. Alorie se rozdělila na čtyři části.“</p> <p>„Ano, já vím. Jak jsi přesvědčil Šereka, že to dovolil?“</p> <p>„To ne já. To Belar.“</p> <p>„To je Šerek tak věřící?“</p> <p>„No, nelíbilo se mu to, ale uznal nezbytnost toho kroku. Riva má teď Orb a je na Větrném ostrově. Měla by's varovat své námořní kapitány, aby se k tomu ostrovu radši moc nepřibližovali. Šerek má flotilu válečných lodí, které potopí každou loď, co se přiblíží padesát mil k Rivovu ostrovu.“</p> <p>Její bezbarvé oči vypadaly vypočítavě. „Napadla mne zajímavá myšlenka, Belgarate,“</p> <p>„Hm?«</p> <p>„Je Riva ženatý?“</p> <p>„Ne. Je stále svobodný.“</p> <p>„Možná bys mu mohl říct, že já také nejsem vdaná. Nenapadá tě přitom také něco zajímavého? Mě teda jo.“</p> <p>Málem jsem se zakuckal. „To nemyslíš vážně, ne?“</p> <p>„Stálo by to za pokus, nemyslíš? Nyissa je velice malý národ a moji lidé jako válečníci nestojí za nic. To nás naučila maragská invaze. Kdyby si mne Riva vzal, tak by mohla vzniknout docela zajímavá aliance.“</p> <p>„Já myslel, že se podle vašich pravidel nesmíš provdat.“</p> <p>„Pravidla jsou nudná, Belgarate. Lidé jako ty nebo já je mohou ignorovat, když se jim to hodí. Řekněme si to po pravdě. Jsem hlavou slabého národa a moc se mi to nelíbí. Líbilo by se mi mít skutečnou moc. To by mi umožnilo spojenectví s Alorny.“</p> <p>„Postavíš se tím ale všem tradicím. To přece dobře víš.“</p> <p>„S tradicemi to je jako s pravidly, Belgarate. Na ty se můžeš vykašlat. Issa už spí příliš dlouho. Svět se mění a jestli se Nyissa také nezmění, tak zůstane pozadu. Budeme malí, primitivní opozdilci. Mám pocit, že bych to mohla změnit,“</p> <p>„To by asi nešlo, Salmissro,“ řekl jsem jí.</p> <p>„Máš na mysli mou neplodnost? O to se mohu postarat. Jediné, co musím udělat, je přestat brát ty drogy. Pak budu plodná jako každá jiná mladá žena. Klidně budu schopna dát Rivovi syna, aby řídil Ostrov a on mi pomůže zplodit dceru, která bude vládnout tady. Mohli bychom změnit rovnováhu sil v této části světa.“</p> <p>Zasmál jsem se. „Když už nic jiného, tak by to určitě pěkně rozčílilo Tolnedrany.“</p> <p>„Už to by za ty potíže stálo.“</p> <p>„To máš pravdu, ale myslím, že už je trochu pozdě. Riva se už rozhodl.“</p> <p>„Kdo je ta šťastná dívka?“</p> <p>„Nemám tušení. Je to jedno z těch manželství, upečených v nebi. To bohové vybrali Rivovi nevěstu.“</p> <p>Vzdychla. „Škoda,“ zamumlala. „Co se dá dělat. Riva je stejně zatím ještě chlapec. Mohla bych ho zaučit, ale to je také nudná povinnost. Dávám přednost zkušeným mužům.“</p> <p>Raději jsem rychle změnil téma. Tohle byla <emphasis>hodně </emphasis>nebezpečná mladá dáma. „Arendská občanská válka už je na spadnutí, Asturie a Wacun už jsou spojené proti Mimbratům – nebo alespoň byli, když jsem tam byl naposledy. Už to ale jsou celé dva měsíce, takže se situace do dneška opět mohla změnit.“</p> <p>„Arendové,“ povzdychla si a obrátila oči v sloup.</p> <p>„Souhlasím. Druhá honetská dynastie v Tolnedře už dohasíná. Možná se jim ještě povede vymačkat jednoho nebo dva panovníky, ale tahle studna už je skoro vyschlá. Vorduvani už ostražitě čekají – ne moc trpělivě.“</p> <p>„<emphasis>Nesnáším </emphasis>Vorduvany,“ zavrčela.</p> <p>„Já taky. Budeme se to ale muset naučit.“</p> <p>„Asi ano.“ Na chvíli utichla a zakryla své bledé oči za víčky. „Doslechla jsem se o tvé nedávné ztrátě,“ ozvala se nejistě. „Ráda bych ti vyjádřila svou nejupřímnější soustrast.“</p> <p>„Děkuju ti.“ Dokonce se mi podařilo to říct vyrovnaným hlasem.</p> <p>„Nabízí se mi další možnost,“ řekla potom. „Ty i já jsme momentálně volní. Spojenectví mezi <emphasis>námi </emphasis>by mohlo být ještě zajímavější než spojenectví mezi mnou a Rivou. To víš, Torak nebude pořád sedět v Mallorey. Už dokonce vyslal průzkumné oddíly přes spojovací ostrovy. Je jen otázkou času, kdy se Angarakové usadí na <emphasis>tomhle </emphasis>kontinentu a to sem přivede i Grolimy. Nemyslíš, že už bychom se měli začít připravovat?“</p> <p>Tehdy jsem <emphasis>pořádně </emphasis>zvýšil svou opatrnost. Zjevně jsem tu měl co dělat s politickým géniem. „Ty mě opět pokoušíš, Salmissro.“ Samozřejmě jsem lhal, ale myslím, že se mi podařilo ji přesvědčit, že jsem skutečně zaujat její obscénní nabídkou. Pak jsem vzdychl. „Naneštěstí, je to zakázané.“</p> <p>„Zakázané?“</p> <p>„Mým pánem, a já bych ani neuvažoval o tom nějak se mu postavit.“</p> <p>Povzdychla si. „To je ale škoda. Myslím, že mi tedy ještě zbývají Alorni. Možná pozvu Drase nebo Algara, aby navštívili Sthiss Tor.“</p> <p>„Mají svoje povinnosti na severu, Salmissro, a ty máš tady svojí. Nepodobalo by se to moc manželství, ať už by sis vybrala kteréhokoliv z nich. Vždyť byste sotva vídali jeden druhého.“</p> <p>„To je ten nejlepší typ manželství. Ani bychom neměli tolik příležitostí se nudit.“ Najednou prudce pleskla dlaní do opěradla svého trůnu. „Já tu nemluvím o lásce, Belgarate. Já potřebuju spojenectví, ne zábavu. Jsem tady ve velice nebezpečné situaci. Když jsem nastoupila na trůn, byla jsem dost bláznivá a nechala jsem pár věcí proklouznout. Eunuchové vědí, že nejsem jenom nějaká hloupá ženská ovládaná svými choutkami. Jsem si jistá, že už se trénují kandidáti na tenhle trůn. Jakmile nějakého vyberou, eunuchové mě otráví. Jestliže nenajdu vhodného Alorna na ženění, budu si muset vzít Tolnedřana – nebo Arenda. Na tom závisí můj život, starý muži.“</p> <p>Tehdy jsem to konečně pochopil. Ji ani tak nepoháněly ambice jako spíš touha po vlastní záchraně. „Víš, ty přece <emphasis>máš</emphasis> jednu možnost,“ řekl jsem jí, „Udeř první. Zbav se svých eunuchů dřív, než se oni zbaví tebe.“</p> <p>„Už jsem o tom přemýšlela, ale to by nezabralo. Všichni se nacpávají protilátkami proti všem známým jedům.“</p> <p>„Pokud vím, neexistuje žádná protilátka proti ostří nože v srdci, Salmissro.“</p> <p>„Takhle tu v Nyisse věci neřešíme.“</p> <p>„Takže to taky eunuchové nebudou čekat, ne?“</p> <p>Oči se jí zúžily. „Ne,“ souhlasila, „to tedy nebudou.“ Najednou se zachichotala, „Musela bych je samozřejmě dostat všechny najednou, ale krvavá lázeň takových rozměrů by byla pořádnou lekcí, co?“</p> <p>„Trvalo by hodně dlouho, než by se proti tobě někdo odvážil znovu postavit, drahoušku.“</p> <p>„Ty jsi ale báječný stařík,“ řekla vděčně. „Budu muset vymyslet, jak se ti odvděčit.“</p> <p>„Vůbec nepotřebuju peníze, Salmissro,“</p> <p>Vrhla na mě dlouhý, nadějný pohled. „To tedy budu muset vymyslet něco jiného, že ano?“</p> <p>Napadlo mě, že by asi bylo lepší změnit předmět hovoru. „Co se děje na jihu?“ zeptal jsem se jí.</p> <p>„To řekni ty <emphasis>mně. </emphasis>Tamní lidi jsou západní Dalové. <emphasis>Nikdo </emphasis>neví, co Dalové dělají. Jsou nějak v kontaktu s proroky v Kellu. Myslím, že bychom si všichni měli na Daly dávat pozor. V mnoha směrech jsou svými schopnostmi ještě nebezpečnější než Angarakové. Jejda, skoro jsem ti to zapomněla říct. Torak opustil ruiny Kthol Mišraku. Je teď v Karandských horách na místě zvaném Ašaba. Rozkazy Grolimům předává prostřednictvím Ktačika a Urvona. Nikdo neví, kde je Zedar.“ Zarazila se. „Jsi si jistý, že bys tu nechtěl sedět vedle mě?“ nabídla mi znovu. „Víš, nemusel by sis mě <emphasis>sku</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>tečně </emphasis>brát. Jsem si jistá, že by Aldur nic neměl proti neformálnější dohodě. Pojď si sem sednout vedle mě, Belgarate, a můžeme si promluvit o té odměně, kterou jsem ti slíbila. Ujišťuju tě, že přijdu na <emphasis>něco, </emphasis>co se ti bude líbit.“</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>20.</strong></p> <p>Když zvážíte všechny ty potíže, které jsem měl s celou řadou Salmisser, moje pocity týkající se téhle byly poněkud zvláštní, ale to ona byla taky. Volba každé nové nyissanské královny je téměř zcela založena na fyzickém vzhledu. V určité životní etapě vládnoucí královny je vybráno dvacet kandidátek trůnu, které budou podrobeny výcviku. Dvorní eunuchové mají obraz původní Salmissry a procházejí království, přičemž porovnávají obraz s tvářemi všech dvanáctiletých dívek, které najdou. Dvacet je jich vybráno a ty jsou odvezeny na statek v dohledu Sthiss Toru, kde probíhá výcvik. Když stará královna zemře, těch dvacet je podrobně vyzkoušeno a jedna z nich je dosazena na trůn. Zbývajících devatenáct zabijí. Je to brutální, ale politicky oprávněné. Vzhled a chování jsou při volbě rozhodujícími faktory. Inteligence není nijak brána v potaz. Při takovém náhodném způsobu výběru ale máte stejnou šanci, že vyberete idiota, jako že najdete génia. Celkem jasně tentokrát zvolili chytrou. Byla samozřejmě krásná. To je Salmissra vždycky. Měla přirozeně veškeré patřičné chování, protože její život závisel na tom, aby ho zvládla. Byla ale dostatečně chytrá na to, aby skrývala svou inteligenci, svůj smysl pro humor a svou silnou osobnost – dokud nebyla dosazena na trůn. Jakmile byla jednou korunována za královnu, myslela si, že už je v bezpečí. Dokážu si představit, jak <emphasis>moc </emphasis>byli dvorní eunuchové naštvaní, když zjistili její pravou povahu… byli naštvaní tolik, že začali plánovat její vraždu.</p> <p>Měl jsem ji rád. Byla to inteligentní mladá žena, která dokázala z mizerné situace vytěžit maximum. Jak se sama zmínila, drogy, které brala kvůli udržení svého vzhledu ji učinily neplodnou, ale už přišla s řešením. Vždycky jsem byl tak trochu zvědavý, co by se stalo, kdyby se tehdy <emphasis>skutečně </emphasis>vdala. Mohlo to z gruntu změnit dějiny téhle části světa.</p> <p>Potloukal jsem se v jejím paláci pár týdnů a pak jsem docela s lítostí šel dál. Moje hostitelka byla natolik štědrá, že mi půjčila svůj člun, a tak jsem vyplul proti proudu Hadí řeky k peřejím, abych měl změnu.</p> <p>Když se člun dostal k peřejím, vysedl jsem na pevninu na severním břehu a vydal jsem se po cestě, která se vinula do hor směrem k Maragoru.</p> <p>Byla to úleva dostat se z nyissanských bažin. Jednak jsem už nemusel pořád dávat pozor na hady, a navíc jsem za sebou netáhnul hejno komárů. Nejsem si moc jistý, co z toho bylo vlastně horší. Jak jsem se blížil k horám, vzduch se stále ochlazoval a lesy řídly. Vždycky jsem měl docela rád hory.</p> <p>Na hranicích Maragoru jsem měl trochu problémy. Maragové se stále ještě drželi toho rituálního kanibalství, o kterém mi vyprávěl Beldin, a pohraniční hlídky se na cestovatele dívaly jako na zdroj jídla. Nedalo mi ale zase tolik práce je přesvědčit, že bych jim stejně moc nechutnal, a pak jsem se vydal na severovýchod k hlavnímu městu Mar Amonu.</p> <p>Mám pocit, že už jsem se zmínil o jistých zvláštnostech v maragské kultuře, ale teď je čas, abych se o tom rozepsal trochu šířeji. Bůh Mara byl totiž zaměřen na fyzickou krásu trochu víc, než bývá normálně zvykem. Pro ženy to nepředstavovalo žádný zvláštní problém. Ty buď krásné jsou anebo nejsou. Muži však na tom museli zapracovat. Mužská krása vyžaduje pořádně vypracované svaly, takže maragští muži strávili spoustu času zvedáním těžkých břemen. Tato činnost však člověku zevšední a po čase se stane velice nudnou. K čemu je vám také spousta svalů, když je k ničemu nepoužijete. Proto si muži v Maragu vymýšleli spoustu klání v běhu, skocích, vrzích, plavání a podobných záležitostech. Bohužel má zvětšování svalstva po nějakém čase za následek to, že se vám začne zmenšovat hlava a v ní mozek. Po nějakém čase vypadala většina maragských mužů jako mramorové sochy a byla zhruba stejně inteligentní. Nakonec nebyli ani schopni se o sebe postarat, a tak převzaly vládu ženy. Vlastnily veškeré hmotné statky, držely své dětinské hrdiny ve společných ubytovnách a pořádaly pro ně sportovní podniky, aby byli ti krasavci šťastni.</p> <p>V Maragoru bylo mnohem víc žen než mužů, ale to nezpůsobovalo žádné problémy, protože Maragové jako manželé stejně za nic nestojí. Maragové se obejdou velmi dobře i bez manželství. Jsou šťastní, užívají si život a jsou jeden na druhého velmi hodní. Zdá se, že nejsou schopni žárlivosti nebo nějakého jiného iracionálního jednání, které trápí jiné kultury.</p> <p>Myslím, že tím jsem vyjádřil vše dostatečně. Polgara nikdy neměla – z různých důvodů – o Marazích zvláštní mínění a kdybych zabíhal ještě víc do podrobností, jen bych jí nahrával na další hašteření.</p> <p>Ještě bych se měl zmínit o jedné věci. Maragové neměli jednoho vládce. Místo toho měli „Sbor matron“, což bylo devět žen středního věku, o kterých se předpokládalo, že budou nejmoudřejší ze všech, a ty činily všechna závažná rozhodnutí. Bylo to trochu nezvyklé, ale celkem to fungovalo.</p> <p>Maragor leží v příjemné, úrodné pánvi v jižní části Tolnedranských hor. V těchto horách jsou četná naleziště různých minerálů, kterými protékají prudké potoky. Ty pak přinášejí tyto minerály do pánve, kde žijí Maragové, a mezi nimi lze nalézt i spoustu drahokamů. Musíte ale vědět, po čem se dívat, protože jinak vám budou diamanty, safíry a smaragdy připadat jako normální oblázky. Zlato ovšem můžete lehko spatřit na dně každého potoka. Maragové si ho prostě nevšímají, Praktikují výměnný obchod a jsou dost soběstační, takže prakticky neobchodují s okolními národy a tudíž ani nepotřebují peníze. Jejich představa krásy je zaměřena čistě na fyzický vzhled, takže nenosí žádné šperky. Jakmile nepoužíváte peníze ani šperky, je zlato víceméně bezcenné. Je příliš měkké a zároveň těžké na to, aby mělo nějaký praktický význam.</p> <p>Moji pozornost zlato přitáhlo. Trošku jsem se cestou od hranic do hlavního města porozhlédl a nasbíral jsem si plnou kapsu zlatých nugetů. Je těžké odolat, když vidíte zlato všude kolem.</p> <p>Na podzim jsem dorazil do Mar Amonu. Bylo to pěkné město, ležící pár mil západně od velkého jezera v samém středu Maragoru. Zašel jsem do Marova chrámu a tam jsem se představil nejvyšší kněžce. Samozřejmě, že tam byli i kněží, ale tak jako v celé maragské společnosti, tak i v náboženství hráli muži pouze vedlejší roli. Nejvyšší kněžka byla vysoká, hezká žena středního věku a jmenovala se Terell. Chvíli jsem s ní mluvil, když mi došlo, že nejeví žádný zájem o okolní svět. To byla pravděpodobně fatální chyba celé maragské kultury. Žádné místo není tak izolované, aby si mohlo dovolit ignorovat okolní svět. Zvláště když má potoky plné zlata.</p> <p>Navzdory tomu, že nemám kdovíjaké bicepsy ani býčí šíji, ženy v Mar Amonu mne shledávaly celkem atraktivním. Možná na tom měla podíl i moje výřečnost. Průměrný maragský muž dává najevo, že před několika lety vyhrál běžecký závod a je ochoten o tom hovořit stále dokola. Po nějaké době se taková konverzace stává poněkud nudnou. Možná jste si všimli, že ženy rády hovoří. Možná jste si dokonce všimli, že já taky.</p> <p>Procházel jsem Mar Amonem a dával se do řeči se ženami, které trávily většinu času ve svých domech domácími pracemi. Ženy v Maragoru jsou laskavé a přátelské, takže jsem vždycky sehnal něco k jídlu a měl kde spát.</p> <p>Je spousta věcí, co můžete dělat, abyste vybředli z duševní deprese. V Camaaru jsem se pokusil vyléčit jedním způsobem, ale k ničemu to nevedlo. Způsob, který jsem zvolil v Mar Amonu, není až tak sebezničující, ale výsledek byl skoro stejný, intenzivní smyslnost může nahlodat duši skoro stejně jako intenzivní popíjení. Je ale pravda, že to nemá takové následky pro vaše játra.</p> <p>Dále bych to nerozebíral, co vy na to?</p> <p>Strávil jsem v Mar Amonu devět let, stále v jakémsi oparu. Po několika letech jsem byl dobře zapsán snad u všech žen ve městě.</p> <p>Jednoho jara přišel Beldin a sháněl se po mně. Zrovna jsem snídal v kuchyni jedné hezké, mladé paní, když vstoupil do místnosti a jeho tvář vypadala jako bouřkový mrak.</p> <p>„Co tady děláš, Belgarate?“ zeptal se.</p> <p>„Zrovna snídám. Co sis myslel, že dělám?“</p> <p>„Já mám pocit, že žiješ v hříchu.“</p> <p>„Ty už mluvíš jako Ulgo, Beldine. Definice hříchu není u všech kultur stejná. Pro Maragy tohle neformální soužití nijak hříšné není. Jak jsi mne našel?“</p> <p>„To nebylo tak těžké,“ zabručel. Zanechal jsi po sobě dost viditelnou stopu.“ Přešel přes místnost a sedl si ke stolu. Moje hostitelka mu beze slova přinesla snídani. „V Camaaru ses stal legendou,“ pokračoval a stále se na mne mračil. „Neviděli tam nikoho, kdo by se dokázal tak ožrat jako ty.“</p> <p>„Už jsem toho nechal.“</p> <p>„To bych ani neřekl. Všiml jsem si, že sis našel jinou zábavu. Skutečně jsi mne otrávil. Už jen z pohledu na tebe se mi dělá špatně.“</p> <p>„Tak se na mě nedívej.“</p> <p>„Musím. Snad si nemyslíš, že to byl můj nápad hnát se sem za tebou. Pro mě za mě se klidně uchlastej levným pivem a klidně se hoň za každou sukní. Přišel jsem, protože mě za tebou poslali.“</p> <p>„Že se Aldurovi omlouvám. Řekni mu, že jsem odešel na penzi.“</p> <p>„Cože? Ty nemůžeš jen tak všeho nechat. Upsal ses dobrovolně, a tak nemůžeš couvnout jenom proto, že sám sebe lituješ.“</p> <p>„Jdi pryč, Beldine.“</p> <p>„Ne, Belgarate. Náš pán mne poslal, abych tě přivedl zpět do Údolí a já ho na rozdíl od tebe poslouchám. Můžeme se dohodnout po dobrém, nebo to půjde po zlém. To záleží na tobě. Buď se vrátíme jako přátelé… a v tom případě budeš pěkně vcelku, Nebo tě tam dotáhnu po kouskách v pytli.“</p> <p>„To by asi dalo trochu práce.“</p> <p>„Ani ne. Jestli ty dětinské triky, co jsi zkoušel cestou sem, ukazují, kolik v tobě zbylo talentu, tak bych řekl, že nedokážeš ani sfouknout svíčku. Přestaň tady kňourat sebelítostí a pojď zpátky, kam patříš.“ Vstal.</p> <p>„Ne.“ Taky jsem se postavil.</p> <p>„Jsi trapný, Belgarate. Myslíš, že těch dvanáct let prostopášného života něco změnilo? Poledra je stále mrtva, tvoje dcery stále žijí v Údolí a ty máš stále určitou odpovědnost.“</p> <p>„Tu už jsem přenesl na tebe, bratře. Užij si ji.“</p> <p>„Myslím, že bychom měli radši začít hned.“</p> <p>„Začít s čím?“</p> <p>„Porvat se.“ Rychle mne praštil do břicha.</p> <p>Beldin je strašně silný a jeho rána mě odhodila až na konec místnosti. Ležel jsem na podlaze, sípal jsem a snažil jsem se popadnout dech. Přistoupil ke mně a kopl mne do žeber. „Můžeme v tom pokračovat celý týden, jestli chceš,“ poznamenal a znova mne kopl.</p> <p>Moje smysly byly utlumeny tím, co nazval prostopášným životem, ale stále jsem byl schopen pozdvihnout náš zápas z polohy fyzikého zápasu do sféry mnohem vážnější a on to věděl. Dokud mne mlátil a kopal, nemohl jsem se bránit jinak než rukama a nohama. Konečně se mi podařilo postavit a chvíli jsme do sebe bušili. Kupodivu mi to udělalo docela dobře. Měl jsem pocit, že to Beldin ví.</p> <p>Konečně jsme napůl vyčerpáni oba padli na podlahu.</p> <p>S obrovským úsilím se dostal nade mne a praštil mne. „Zradil jsi našeho učitele!“ zasyčel a znova mne udeřil. „Zradil jsi Poledru!“ Na jedno oko jsem přestal vidět. „Zradil jsi svoje dcery!“ Na muže ležícího na zemi ukázal značnou dávku mrštnosti a kopl mne do prsou. „Zradil jsi památku Belsambara a Belmakora! Nejsi o nic lepší než Zedar!“ Jeho obrovská pěst se znovu napřáhla.</p> <p>„Zadrž,“ řekl jsem a chabě pozdvihl jednu ruku.</p> <p>„Máš dost?“</p> <p>„Zdá se, že jo.“</p> <p>„Vrátíš se se mnou do Údolí?“</p> <p>„No tak jo… když je to pro tebe tak důležité.“</p> <p>Posadil se. „Věděl jsem, že to pochopíš. Je tady někde něco k pití?“</p> <p>„Snad jo, ale já ti to nepovím, protože jsem se od Camaaru pití nedotkl.“</p> <p>„To tedy musíš mít pěknou žízeň.“</p> <p>„Myslím, že bych neměl začínat.“</p> <p>„Jen se neboj. Nejsi žádný opilec. V Camaaru jsi pil, protože jsi měl důvod. To už je za tebou. Jenom si dej pozor, aby se to zase nevrátilo.“</p> <p>Maragská žena, v jejíž kuchyni jsme se poprali, nám každému podala korbel piva. Mně jeho chuť připadala hrozná, ale zdálo se, že Beldinovi chutnalo. Měl v sobě tři, než já dopil svoje první. Skutečně se mi s tím nechtělo začínat znova. Možná bych se měl zmínit o tom, že jsem obecně za ta století strávil mnohem víc času tím, že jsem držel žejdlík v ruce, než abych skutečně pil. Lidé věří tomu, čemu chtějí věřit a já se naspal v různých škarpách víc, než bych si kdy přál.</p> <p>Příštího rána jsem se naší hostitelce omluvil, za<strong> </strong>všechnu škodu, co jsme způsobili a vydali jsme se do Údolí. Počasí bylo pěkné, tak jsme dali přednost chůzi před dopravou v nějaké jiné formě. Neměli jsme zvláštní důvod ke spěchu.</p> <p>„Tak co se děje?“ zeptal jsem se Beldina, když jsme byli asi míli od Mar Amonu.</p> <p>„Angarakové přešli most z ostrovů,“ odpověděl.</p> <p>„Ano, to už jsem slyšel. Salmissra mi řekla o těch potulných partách.“</p> <p>„Zašlo to mnohem dál. Pokud jsem tomu dobře rozuměl, tak přešlo přes moře skoro všechno obyvatelstvo Kthol Mišraku. První přešli vojáci, kteří začali budovat při ústí řeky na pobřeží Východního moře pevnost. Nazvali ji Rak Goska a sami si říkají Murgové. Zůstávají sice Angaraky, ale chtějí se nějak odlišit od lidí, co zůstali v Mallorey.“</p> <p>„To není zcela přesné. Našel sis někdy čas na starou angaračtinu?“</p> <p>„Neztrácím čas s mrtvými jazyky, Belgarate.“</p> <p>„Není tak docela mrtvá. Lidé v Kthol Mišraku hovořili trochu zkomolenou verzí. No nevadí. Murgo znamená ve staré angaračtině šlechtic nebo bojovník. Je zřejmé, že tihle Murgové patřili v Kthol Mišraku mezi aristokracii.“</p> <p>„A co znamená Thull?“</p> <p>„Otrok… nebo nevolník. Rozdělení je v angaracké společnosti trochu nejasné. To bys měl, Beldine, vědět. Strávil jsi v Mallorey víc času než já.“</p> <p>„Nebyl jsem tam ze společenských důvodů. Druhá vlna Angaraků se usadila severně od Murgů. Říkají si Thullové a zásobují Murgy potravinami. Třetí vlna se stěhuje tam, co bývala východní Alorie… tam, co je ten velký les. Tihle si říkají Nadrakové.“</p> <p>„Měšťané,“ přeložil jsem mu to. „Vrstva obchodníků. Co s tím dělají Alornové?“</p> <p>„Nic moc. Tím rozdělením jsi je trochu oslabil. Býčí šíje hovoří o výpravě na východ, ale chybí mu vojsko. Algar s tím nemůže nic dělat, protože mu brání Východní hory v přístupu do této části kontinentu.“</p> <p>„Uvidíme, jestli se nám podaří spojit s naším pánem, až se vrátíme do Údolí. Za tím stěhováním Angaraků bude nějaký cíl. Dokud zůstávali v Mallorey, nebyli s nimi problémy. Jak se usadí na této straně moře, tak s sebou mohou přivést Grolimy. Měli bychom ty Murgy, Nadraky a Thully zahnat tam, odkud přišli.“</p> <p>„Myslíš další válku?“</p> <p>„Když to bude nutné, tak jo. Mám pocit, že nestojíme o přítomnost Grolimů na tomto kontinentu, pokud tomu můžeme zabránit.“</p> <p>„Úžasné.“</p> <p>„Co je?“</p> <p>„Tvoje mysl stále funguje. Měl jsem obavu, zda se s ní něco nestalo. Přece jenom to bylo tucet let, které ti musely dát zabrat.“</p> <p>„Byl jsem blízko zkáze. Ještě pár let v Camaaru a byla by ze mě troska. Pil jsem všechno, na co jsem narazil.“</p> <p>„To jsem slyšel. Jak ses rozhodl přestat?“</p> <p>„Pán mne zavolal. Potom jsem se trochu sebral a rychle zmizel z Camaaru. Prošel jsem Arendií a Tolnedrou… ale to víš, když jsi mne sledoval. Měl jsi nějaké potíže s vílami, když jsi procházel jejich lesem?“</p> <p>„Ani jsem je nespatřil.“</p> <p>„Možná nebyl ten pravý čas. Mě tedy zcela jistě trochu zdržely.“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Zřejmě jsem zrovna procházel v době páření.“</p> <p>„To muselo být teda vzrůšo.“</p> <p>„Ani ne. Mluvil jsi cestou přes Sthiss Tor se Salmissrou?“</p> <p>„Jenom krátce. Když jsem byl ve městě, tak tam zrovna bylo velké pozdvižení. Někdo oddělal všechny vysoce postavené eunuchy v paláci.“</p> <p>Potěšeně jsem se usmál. „Zlatá holka.“</p> <p>„O čem to mluvíš, Belgarate?“</p> <p>„Trochu jsme o tom spolu mluvili. Salmissra udělala chybu, že si nechala eunuchy přerůst přes hlavu. Měli v plánu ji zabít, a tak jsem jí poradil, jak se toho nebezpečí zbavit. Nevíš, jestli je dostala všechny?“</p> <p>„Co jsem slyšel, tak jo.“</p> <p>„Asi proto ji to trvalo tak dlouho. Je to přemýšlivá dívka. Co dělá Torak v Ašabě? Salmissra mi řekla, že tam přesídlil.“</p> <p>„Co jsem slyšel, tak se teď dal na náboženství. Prý prožil posledních zhruba deset let v nějaké extázi. Žvaní prý všelijaká proroctví. Urvon poskládal tým Gromlinů, kteří zaznamenávají každé jeho slovo. Nazvali dokonce ty nesmysly „Ašabské orakulum“. Vyskytl se ještě další příznak šílenství. Býčí šíje má nějakého bláznivého chlapíka pár kilometrů od Boktoru a přikázal zaznamenávat každé jeho slovo.“</p> <p>„To je dobře. Řekl jsem mu, aby to udělal. Než náš učitel zmizel, řekl mi, že teď budeme dostávat pokyny pomocí různých věšteb a ne přímo jako dosud. Tohle je věk proroctví.“</p> <p>„Když takhle mluvíš o různých dobách, tak vypadáš jako nějaký Dal.“</p> <p>„Je jasné, že Dalové vědí něco, co my nevíme. Budeme se muset podívat na Drasovy záznamy. Taky bychom měli vzkázat do dalších království, aby začali dávat pozor na bláznivé lidi.“ Odmlčel jsem se. „Jak se mají děvčata?“ Snažil jsem se, aby můj hlas zněl normálně.</p> <p>„Trochu vyrostly. Byl jsi přece jenom chvíli pryč.“</p> <p>„Musí jim být aspoň deset.“</p> <p>„Přesně řečeno třináct.“ V zimě měly narozeniny.“</p> <p>„Jsem rád, že je zase uvidím.“</p> <p>„Moc se netěš na vřelé shledání, Belgarate. Beldarana tě asi ráda uvidí, ale určitě nepatříš mezi Poliny oblíbence.“</p> <p>Ukázalo se, že to byla velká pravda.</p> <p>Putovali jsme s Beldinem ven z Maragoru a přes Tolnedranské hory jsme se dostali do Údolí. Nijak zvlášť jsme nespěchali. Poznámka mého malého bratra o Polgaře mne trochu naplnila obavami, které – jak se ukázalo – byly plně na místě.</p> <p>Během těch tuláckých let mi chyběl ten klid a mír, kterým se naše Údolí vyznačovalo. Smutné vzpomínky stále přetrvávaly, ale čas je přece jenom trochu ohladil. I tak jsem měl občas pocit, jako by mi někdo vrtal ve staré ráně nožem.</p> <p>Moje dcery bydlely v době Beldinovy nepřítomnosti s dvojčaty. Beldarana skutečně dostála tomu, co slibovala už jako malé dítě. Přestože jí bylo teprve třináct, byla neskutečně krásná. Měla dlouhé vlasy barvy lnu. Při pohledu na její tvář se skutečně lidem tajil dech a pohybovala se ladně jako gazela.</p> <p>„Táto!“ vykřikla, když mne spatřila na schodech. Měla plný hlas, který v lidech vyvolává jen ty nejpříjemnější emoce. Prolétla místností a skočila mi do náruče. Proklel jsem se, že jsem propásl dvanáct let a její láska mne skoro omráčila. Stáli jsme tam bez pohnutí a slzy jako hrachy nám tekly po tvářích.</p> <p>„Aha, starý vlk,“ ozval se nakysle další hlas. „Takže ses rozhodl vrátit se nakonec na místo činu.“</p> <p>Cukl jsem sebou. Pak jsem vzdychl, pustil Beldaranu a otočil se k Polgaře.</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>21.</strong></p> <p>Beldarana byla asi nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy viděl, ale Polgara – když to mám říct upřímně – žádné terno nebylo. V jejích tmavých vlasech byly stále zapleteny nějaké větvičky a pírka. Byla vysoká, hubená a skoro tak špinavá jako Beldin. Měla kostnatá – věčně odřená – kolena a špinavé, okousané nehty. Trvalo roky, než se odnaučila si je okusovat. Bílý pramen vlasů nebyl moc vidět, protože měla husté vlasy věčně zamaštěné a špinavé. Měl jsem silný pocit, že to všechno dělá schválně. Polgara měla velmi dobré oči a bylo jí zcela jasné, že se krásou své sestře nemůže vůbec rovnat. Z nějakého důvodu se tedy snažila vypadat co nejodpudivěji, což se jí dost dařilo.</p> <p>Ano, já vím. Dostaneme se k její proměně až přijde čas. Jen na mě nespěchejte.</p> <p>Ale nebyl to její vzhled, který udělal z našeho opětovného shledání poměrně nepříjemnou záležitost. Polgaru i Beldaranu vychovával Beldin. Moje mladší dcera nějakým zázračným způsobem nepřejala jeho hovorové zlozvyky, ale Polgara ano. Měla je všechny a ještě je zdůrazňovala.</p> <p>„Jsem rád, že tě zase vidím, Polgaro,“ přivítal jsem se s ní a snažil se, aby to znělo upřímně.</p> <p>„Skutečně? Tak proč jsi nepřišel dřív? To přestali v Camaaru vařit pivo, nebo co?“</p> <p>Vzdychl jsem. Zdálo se, že to nebude nic příjemného. „Nemohli bychom se políbit, než začneme probírat moje hříchy?“</p> <p>„Nestojím o to, aby ses ke mně přibližoval, staříku. Nelíbil ses mi, už když jsem tě viděla poprvé a ty's pak neudělal nic proto, abych svoje mínění o tobě změnila.“</p> <p>„To už je za námi.“</p> <p>„Samozřejmě… ale jenom do chvíle, než ucítíš pivo nebo zahlédneš nějakou sukni.“</p> <p>„Co jsi jim o mně navykládal?“ zeptal jsem se Beldina.</p> <p>„Já nic,“ odpověděl. „Pol si sama našla způsob, jak zjistit, co s tebou je.“</p> <p>„Buď ticho, strýčku,“ okřikla ho. „Ten starý opilec o tom nemusí nic vědět.“</p> <p>„Nemáš pravdu, Pol,“ řekl jsem. „Ten starý opilec by to vědět měl. Jestli máš takový dar, tak bys měla dostat pořádné školení.“</p> <p>„Ale ne od tebe, otče. Od tebe nic nepotřebuju. Proč se nevrátíš do Camaaru? Nebo do Lesa víl? Tam už možná začala říje. Já i Beldarana budeme poctěny, že budeme mít spousty pololidských sestřiček.“</p> <p>„Dávej si pozor na pusu, Pol.“</p> <p>„Proč? My dva jsme otec a dcera, staříku. Budeme k sobě vždycky naprosto otevření. Nechci, abys měl nějaké pochybnosti, co si o tobě myslím. Už sis zalaškoval s Trolem? Nebo s Eldrakem? To by muselo být teprv vzrušující!“</p> <p>Vzdychl jsem a sedl si. „Tak jen do toho, Pol. Jen si to užij.“</p> <p>Určitě to vychutnala pořádně. Strávila roky tím, že své kousavé poznámky cizelovala, až je přivedla k jisté dokonalosti. Asi byla chyba, že jsem je nechal v Beldinově péči, protože Polgara byla velmi učenlivé dítě. Některé výrazy, kterými mne častovala, byly skutečně peprné. Zdálo se, že Beldaranu Polgařin slovník nijak neuráží. Jsem si jist, že věděla, co které slovo znamená, ale nijak jí to nevadilo. Možná o mně měla stejné mínění, ale odpustila mi. To Polgara zcela zjevně ne.</p> <p>Seděl jsem tam a pozoroval z okna západ slunce, zatímco moje dcera pokračovala ve svých výčitkách. Asi tak po hodině se začala opakovat. Každý jazyk má omezený počet nadávek. Jednou nebo dvakrát přeskočila do řeči Ulgů, ale měla špatný přízvuk. Samozřejmě jsem ji opravil. Domnívám se, že je povinností rodičů děti opravovat. Pol ty opravy nevzala s moc velkým pochopením.</p> <p>Konečně jsem vstal. „Tohle nikam nevede,“ řekl jsem jí. „Asi půjdu domů. Jakmile vše ve věži připravím, tak se ke mně, děvčata, nastěhujete.“</p> <p>„To nemyslíš vážně!“</p> <p>„Ale jo, Pol. Začni se balit. Ať se ti to líbí nebo ne, bude z nás rodina.“ Usmál jsem se na ni. „Spi sladce, Pol.“ Po těch slovech jsem odešel.</p> <p>Ještě ve své věži jsem slyšel její jekot.</p> <p>Příští týden se děvčata přestěhovala. Beldarana byla poslušné dítě a přijala mé rozhodnutí beze slůvka odporu. Tím přinutila k přestěhování i Pol, protože ta ji měla tak ráda, že si vůbec nepřipouštěla možnost jejich rozdělení. Sice jsme ji moc neviděli, ale věci v mé věži měla.</p> <p>Strávila většinu léta ve větvích stromů v Údolí. Předpokládal jsem, že ji hlad donutí slézt ze stromu a zajít ke mně do věže, ale zjevně jsem podcenil schopnosti dvojčat, co se týče schopnosti stravovat se prakticky čímkoliv. Zdálo se, že Polgara neví, co je hlad.</p> <p>Rozhodl jsem se čekat. Byl jsem si jist, že ji zima zažene dovnitř. Viděl jsem, že Beldarana začala trpět. Musela to být pro ni velmi těžká doba. Měla nás oba ráda a náš vzájemný odpor ji musel velmi trápit. Začala mne přemlouvat, abych se s její sestrou alespoň pokusil udobřit. Věděl jsem, že je to chyba, ale protože jsem jí nedokázal nic odepřít, odešel jsem ustaraně do Údolí učinit další pokus.</p> <p>Bylo teplé ráno pozdního léta a mně připadalo, že kolem mne cestou vysokou travou poletuje nezvykle velké množství ptáků.</p> <p>Když jsem došel ke stromu, bylo jich ještě mnohem více. Nebyl to zdaleka jenom jeden druh. Byli tam špačci, sýkorky, vrabci a drozdi a jejich křik byl téměř ohlušující.</p> <p>Polgara seděla uprostřed ptačího hemžení na větvi asi šest metrů nad zemí a pozorovala mne chladným, nepřátelským pohledem. „Co se děje, otče?“ zeptala se, když jsem dorazil ke stromu.</p> <p>„Nezdá se ti, že už to trvá dost dlouho?“ opáčil jsem.</p> <p>„To jako co?“</p> <p>„Chováš se dětinsky.“</p> <p>„Mám na to právo. Vždyť je mi teprve třináct. Už se těším, až vyrostu.“</p> <p>„Víš dobře, že svou paličatostí zlomíš Beldaraně srdce. Moc jí chybíš.“</p> <p>„Je<strong> </strong>silnější, než se zdá. Vydrží skoro to co já.“ Vůbec si nevšímala vrabce na svém rameni. Ptáci kolem ní pěli z plných plic jako u vytržení.</p> <p>Rozhodl jsem se vyzkoušet jinou taktiku, „Přicházíš o vynikající příležitost, Pol,“ řekl jsem.</p> <p>„Jak to myslíš?“</p> <p>„Jsem si jist, že jsi celé léto vymýšlela další řeč. Těžko si ji můžeš vyzkoušet, když budeš sedět na stromě a nasucho si brousit zobák.“</p> <p>„K tomu se, otče, dostaneme později. Teď se mi z pohledu na tebe dělá špatně. Dej mi deset let, abych si na tebe zvykla.“ Usmála se na mne s vřelostí hodnou ledovce. „Pak si spolu pohovoříme. Mám toho spoustu… skutečně spoustu na srdci, ale teď radši jdi.“</p> <p>Dodnes nevím, jak to udělala, protože jsem nic neslyšel ani necítil, ale zvuk tisíců ptáků mi najednou připadal nějaký vzteklý a výhružný. Najednou mne obklopili jako zlověstný mrak, klovali do mne zobáky a tloukli mne křídly. Snažil jsem se je odhánět rukama, ale takové množství ptáků nemůžete nijak odehnat. Klovali do mne a trhali mi chomáčky vlasů a vousů. Utíkal jsem co nejrychleji odtamtud pryč a v patách mi zněl Polgarin smích.</p> <p>Když jsem dorazil k Beldinově věži byl jsem skutečně naštvaný. „Jak daleko se dostala?“ zeptal jsem se Beldina.</p> <p>„Jak daleko se dostala s čím?“</p> <p>„Polgara, čeho je schopna?“</p> <p>„Jak to mám vědět? Je to ženská, Belgarate. Nemyslí stejně jako my. Dívají se na věci odlišně. Co ti udělala?“</p> <p>„Poštvala na mě všechny ptáky z Údolí.“</p> <p>„Vypadáš skutečně zřízeně. Čím si ji tak naštval?“</p> <p>„Přišel jsem k jejímu stromu a řekl jí, aby šla domů.“</p> <p>„Mám tomu rozumět tak, že odmítla tvé pozvání?“</p> <p>„Tak nějak. Jak dlouho už provozuje takové věci?“</p> <p>„No, co já vím… pár let… Je to dost silné.“</p> <p>„Já ti nerozumím.“</p> <p>Překvapeně na mne pohlédl. „Chceš říct, že to nevíš? To ses ani trochu nezajímal o povahu svých schopností?“</p> <p>„Měl jsem hlavu plnou jiných věcí.“</p> <p>Obrátil oči v sloup. „Viděl jsi někdy nějaké dítě, aby dokázalo to, co my?“</p> <p>„Nepřemýšlel jsem o tom, ale když to teď říkáš…“</p> <p>„Jak jsi mohl žít tak dlouho, aniž by sis toho všiml? Ten talent se do určitého věku vůbec neprojeví. Ale u dívek se to projeví většinou dřív než u chlapců.“</p> <p>„Co?“</p> <p>„Má to co dělat s pubertou, ty troubo.“</p> <p>„Co s tím má společného puberta?“</p> <p>Potřásl hlavou. „Kdoví. Třeba je ta schopnost závislá na žlázách.“</p> <p>„To je nesmysl, Beldine. Co mají žlázy do činění s Vůlí a Slovem?“</p> <p>„Možná je to bezpečnostní opatření. Dvouleté dítě obdařené naším darem by mohlo být trochu nebezpečné. Ten dar musí být pod kontrolou, a to vyžaduje jistý stupeň dospělosti. Můžeš být rád, že tomu tak je. Polgara tě zrovna nemiluje, a kdyby měla ty schopnosti dřív, mohla tě proměnit v ropuchu nebo něco podobného.“</p> <p>Začal jsem se potit.</p> <p>„Co se děje?“</p> <p>„Jdu ji sundat z toho stromu. Potřebuje výcvik.“</p> <p>„Nech ji na pokoji. Ona si neublíží. Dvojčata i já jsme jí vysvětlili, jaká platí omezení. Nebude zkoušet nic nového. Prostě mluví s ptáky.“</p> <p>„Jo. To jsem si všimnul.“</p> <p>„Než půjdeš domů, mohl by ses vykoupat v potoku.“</p> <p>„Proč bych to dělal?“</p> <p>„Jsi ze všech stran zadělaný od těch ptáků. Možná by se to Beldaraně moc nepozdávalo.“</p> <p>Té noci mne navštívil můj pán a dal mi velice podivné instrukce. Zdálo se, že je považuje za velmi důležité, ale mně moc smyslu nedávaly.</p> <p>Jak už naznačila Poledra, nejsem příliš šikovný na manuální práci s nástroji. Úkol, který mi dal můj pán byla skutečně velice jemná a puntičkářská práce. Naštěstí jsem měl dost tolnedranských stříbrných imperiálů, takže jsem nemusel hledat v horách žádné stříbrné žíly. Zlato se dá najít ve volné přírodě v čistém stavu poměrně snadno, ale získání čistého stříbra je skutečně děsná práce.</p> <p>Samotné miniatury, jakmile jsem se naučil používat správně nástroje, nedaly takovou práci, ale řetízek byl piplačka jak hrom.</p> <p>Práci jsem skončil na podzim a musím přiznat, že jsem byl velmi rád, když jsem dokončil poslední očka. „Beldarano,“ volal jsem na svou blonďatou dceru.</p> <p>„Ano, otče?“ zdvihla oči od šití. Snažil jsem se ji nasměrovat, aby víc četla, ale ona dávala přednost šití.</p> <p>„Něco pro tebe mám.“</p> <p>Přišla blíž. „Co to je?“</p> <p>„Tady tohle.“ Podal jsem jí stříbrný amulet, který jsem pro ni udělal.</p> <p>„Táto! Ten je krásný!“</p> <p>Dala si ho kolem krku, zaklapla řetízek a běžela k zrcadlu. „Ach,“ vzdychla. „To je úžasné!“ Zahleděla se blíže na obraz v zrcadle. „To je ten Polgařin strom, ne?“</p> <p>„Měl by to být.“</p> <p>„Něco to asi znamená, že jo?“</p> <p>„Asi ano. Ale musím přiznat, že nevím přesně co. Můj mistr mi to řekl, ale neobtěžoval se už tím, aby mi to vysvětlil.“</p> <p>„Neměl být tedy tenhle řetízek pro Pol? Je to přece její strom.“</p> <p>„Ale Beldarano, ten strom tam přece byl už dávno předtím, než ho objevila Pol.“ Zdvihl jsem další amulet. „Tenhle je pro Pol.“</p> <p>Podívala se na něj zblízka. „Sova? To je dost divná věc pro Pol.“</p> <p>„Můj nápad to nebyl.“ Při výrobě té sovy jsem hrozně trpěl. Vyvolávala ve mně mnoho vzpomínek.</p> <p>Ano, Durniku, já vím, že jsem je mohl odlít, ale můj pán chtěl, abych je vyryl.</p> <p>Věděl jsem, co znamená můj amulet, protože to bylo dost snadné. Bral jsem na sebe podobu vlka tak často, že jsem ho mohl vytvořit i poslepu. Dal jsem si ho kolem krku, vzdychl jsem a zapnul jsem řetízek.</p> <p>„Táto…“ ozvala se Beldaran s rukama vzadu na krku.</p> <p>„Ano, miláčku?“</p> <p>„S tím uzávěrem je něco v nepořádku. Nejde to rozepnout.“</p> <p>„To taky nemá jít otevřít, Beldarano. Neměla bys to vůbec sundávat.“</p> <p>„Nikdy?“</p> <p>„Nikdy. Mistr chce, abychom to měli stále.“</p> <p>„To může být někdy dost nepohodlné.“</p> <p>„Myslím, že si na to zvykneme. Jsme rodina… a ty amulety nám to mají připomínat. Samozřejmě ještě kromě jiných věcí.“</p> <p>„Polgara bude mít ten amulet taky na zámek?“</p> <p>„Snad ano. Udělal jsem ho tak, aby byl zamykací.“</p> <p>Zachichotala se.</p> <p>„Co je na tom tak legračního?“</p> <p>„Myslím, otče, že se jí to nebude moc líbit. Když jí dáš na krk něco, co nepůjde sundat, tak bude asi dost nešťastná.“</p> <p>Mrkl jsem na ní. „Tak jí to radši řekneme, až to bude mít zapnuté kolem krku.“</p> <p>„Proč ne?“ zakoulela očima. Pak se znova zachichotala, objala mne kolem krku a dala mi pusu.</p> <p>Druhý den ráno jsme se vydali s Beldaranou ke stromu, abychom předali Polgaře její amulet.</p> <p>„Co s tím mám dělat?“ vyptávala se.</p> <p>„Máš si to dát na krk,“ odpověděl jsem.</p> <p>„Proč?“</p> <p>Začalo mne to pomalu zmáhat. „Nebyl to můj nápad, Pol,“ řekl jsem. „Udělal jsem ty amulety, protože mi to řekl Aldur. Dej si ho na krk a přestaň s těmi hloupostmi. Je čas, abychom všichni trochu vyrostli.“</p> <p>Pohlédla na mne zvláštním pohledem a pověsila si amulet na krk.</p> <p>„Tak a teď jsme tři,“ řekla nadšeně Beldarana.</p> <p>„To je úžasné,“ prohodila Pol kousavě. „Jak ty umíš počítat.“</p> <p>„Nebuď zlá,“ ohradila se Beldarana. „Já vím, Polgaro, že jsi mnohem chytřejší než já. Nemusíš mi to otloukat pořád o hlavu. Tak pojď s námi domů, kam patříš.“</p> <p>Já bych mohl do Pol hučet klidně měsíce a ona by mne ignorovala. Když jí to řekla Beldarana, tak ji poslechla bez jakýchkoliv připomínek. Tak jsme se vrátili všichni tři do naší věže a začali tam společně hospodařit.</p> <p>Je to dost divné, ale všechno proběhlo poměrně mírumilovně. Beldaraně se podařilo udržet Pol v bezpečné vzdálenosti ode mne, když zjistila, že řetízek nejde rozepnout. Taky se jí podařilo přesvědčit, že by ten amulet měla nosit. I jinak měla moje blonďatá dcera pravdu. Polgara byla mnohem chytřejší. Tím nechci říct, že Beldarana byla hloupá. Bylo to proto, že je Pol jedním z nejinteligentnějších lidí, co znám. Zakaboněná, ale velmi inteligentní.</p> <p>Je mi líto, Pol, ale je to prostě tak. Není to nic, zač by ses musela stydět.</p> <p>Hned jak jsme<strong> </strong>se dostali do věže, Pol převzala vládu nad kuchyní. Beltira a Belkira ji naučili vařit a ona vyloženě milovala přípravu jídel. Taky v tom byla skutečně dobrá. Nikdy jsem tomu, co jím, nevěnoval zase až tolik pozornosti, ale když před vás někdo pokaždé rozestře úplnou hostinu, po čase si to uvědomíte.</p> <p>Tím tedy rozhodně nechci říct, že by všechno bylo úplně v klidu a pohodě. Přece jen jsme se s Pol občas pohašteřili.</p> <p>Víte, tohle je jedno z nejpodivnějších slov v jakémkoliv jazyce. Hašteření: zní to opravdu zvláštně.</p> <p>Takhle to šlo asi tři roky a během té doby jsme si s Pol vytvořili jakýsi systém, který víceméně pečlivě dodržujeme už dobrých tři tisíce let. Štiplavě komentuje moje různé zvyky a já její poznámky vždycky ignoruju. Nekřičíme jeden na druhého a klejeme jenom velice zřídka. Není to ani tak otázka chtění, nás často svrbí jazyk, ale držíme se s ohledem na Beldaranu.</p> <p>Nedlouho po šestnáctinách mých dcer mě opět navštívil Aldur. Toho večera jsme se s Pol dostali do poměrně závažné hádky. Náhodou jsem se zmínil, že už by bylo načase, aby se konečně naučila číst. <emphasis>Nevěřili </emphasis>byste, jak se jí to dotklo.</p> <p>„Ty mi říkáš, že jsem hloupá?“ vyjela na mě tím svým sytým hlasem a pak už to šlo rychle z kopce. Dodneška nevím, proč ji to tak rozzuřilo.</p> <p>No a tak jsem šel do postele v mizerné náladě a měl jsem dost neklidné spaní.</p> <p>„Belgarate, můj synu,“ poznal jsem ten hlas, samozřejmě.</p> <p>„Ano, pane?“</p> <p>„Chci, abys přemístil svůj domov a připojil ses ke strážci Orbu.“</p> <p>„Je to nezbytné kvůli budoucnosti, pane?“</p> <p>„Přesně tak, můj milovaný učedníku. Tohle je asi nejzávažnější úkol, jaký jsem ti kdy zadal. Ze spojení tvé rodiny s<emphasis> </emphasis>rodem rivanského krále má vzejít Dítě světla. Vyber tedy, která z tvých dcer se má stát ženou rivanského krále, protože z tohoto spojení vzejde nový nepřemožitelný rod, který se spojí s Vůlí mou a Vůlí mého bratra Belara, takže samotný Torak proti nám nebude moci bojovat.“</p> <p>Pokoušelo mě to. Bůh ví, že jsem byl ve velkém pokušení, ale já už stejně věděl, která bude Rivovou ženou. Velice podrobně mi ji popsal toho dne kdy jsme ukovali jeho meč, a ona <emphasis>neměla </emphasis>tmavé vlasy.</p> <p>Beldarana byla úplně nadšená, když jsem jí pověděl o svém rozhodnutí. „Král?“ zvolala.</p> <p>„No, čistě technicky vzato asi ano. Nemyslím si ale, že by o sobě Riva smýšlel takhle. Nijak ho nezajímají ceremonie nebo parádičky.“</p> <p>„Jakpak vypadá?''</p> <p>Pokrčil jsem rameny. „Vysoký, tmavé vlasy, modré oči,“ Přešel jsem k umyvadlu a naplnil jsem mísu vodou. „Pojď sem,“ řekl jsem jí, „ukážu ti ho.“ Na hladinu vody jsem promítl obraz Rivovy tváře.</p> <p>„Ten je teda <emphasis>krásnej!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zapištěla. Pak se jí očka trochu zúžila. „Musí mít ten plnovous?“</p> <p>„Je to Alorn, Beldarano. Většina alornských mužů nosí plnovous.“</p> <p>„Možná si s ním o tom můžu promluvit.“</p> <p>Polgařina reakce byla trochu podivná. „Proč jsi vybral Beldaranu?“ zeptala se.</p> <p>„Ve skutečnosti jsem ji nevybral.“ odpověděl jsem. „To Riva si ji vybral – anebo tak za něj bylo rozhodnuto. Snil o ní celou tu dobu od chvíle, kdy přistál na Větrném ostrově. Byl to asi Belar, ten Rivovi vnukl Beldaraninu podobu. Belar je vysazený na blondýnky.“</p> <p>„Tohle je směšné, otče. Ty chceš provdat svou dceru za úplného cizince.“</p> <p>„Budou mít spoustu času aby se navzájem poznali.“</p> <p>„Kolik je tomu Alornovi?“</p> <p>„No, to nevím – tak asi ke čtyřicítce.“</p> <p>„Ty chceš Beldaranu dát tak starému muži?“</p> <p>„Sotva bych o pětatřicátníkovi nebo čtyřicátníkovi prohlásil, že je starý, Pol.“</p> <p>„Přirozeně, že ne, vždyť ty sám jsi pětatřicet nebo čtyřicet tisíc let starý.“</p> <p>„Ne. Ve skutečnosti jen čtyři.“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Jsou mi teprve <emphasis>čtyři </emphasis>tisíce, ne čtyřicet tisíc. Nedělej to ještě horší, než to je.“</p> <p>„Kdy se má tahle absurdnost uskutečnit?“</p> <p>„Nejdřív musíme vyrazit na Větrný ostrov. Pak už by to nemělo trvat dlouho. Alornové moc nevěří na dlouhé zásnuby.“</p> <p>Vyrazila z věže jako bouřka a mumlala si kletby.</p> <p>„Tak trochu jsem doufala, že bude mít taky radost,“ povzdychla si Beldarana.</p> <p>„Ona se z toho probere, drahoušku.“ Snažil jsem se říct to přesvědčivě, ale měl jsem docela vážné pochybnosti. Jakmile si Polgara něco vzala do hlavy, bylo <emphasis>veli</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ce </emphasis>obtížné jí to rozmluvit.</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>22.</strong></p> <p>Všechno mohlo být o trochu lepší, kdybychom bývali mohli vyrazit okamžitě, ale byla stále ještě zima a já nechtěl své dcery vláčet špatným počasím. Beldarana čas využila prospěšně a šila si svatební šaty. Polgara se ale opět usadila na stromě a neochvějně s námi odmítala i hovořit.</p> <p>Asi tak měsíc poté, co jsem učinil své rozhodnutí, se v Údolí objevil Rivův bratranec Anrak ještě s jedním Alornem. „Hola, Belgarate!“ vítal se se mnou věcně hlučný Anrak. „Co tu ještě pohledáváš?“</p> <p>„Je stále ještě zima.“</p> <p>„Ale, není to tak hrozné. Riva už je netrpělivý, aby se setkal s dívkou, kterou si bude brát.“</p> <p>„Jak se <emphasis>ten o </emphasis>tom dozvěděl?“</p> <p>„Měl zase jeden z těch snů.“</p> <p>„Aha. Kdo je tvůj přítel?“</p> <p>„Jmenuje se Gelheim. Je to trochu umělec. Riva chce obraz své nastávající.“</p> <p>„Vždyť ví jak vypadá. Zdá se mu o ní posledních patnáct let.“</p> <p>Anrak pokrčil rameny. „Asi se chce prostě přesvědčit, že jsi vybral tu pravou.“</p> <p>„Snad si nemyslíš, že by mě Belar a Aldur nechali udělat chybu?“</p> <p>„Nikdy nevíš. Bohové jsou někdy trochu zvláštní. Máš tu něco k pití?“</p> <p>„Představím vás dvojčatům. Vaří docela dobré pivo. Jsou to Alornové, takže vědí jak na to.“</p> <p>Beldarana a Anrak si hned padli do noty, ale s Polgarou to bylo jinak. Začalo to dost nevinně, když jednoho dne po snídani za mnou Anrak přišel. „Myslel jsem, že máš dvě dcery,“ řekl mi Rivův bratranec.</p> <p>„Ano,“ řekl jsem na to. „Polgara je na mě teď trochu nazlobená a žije na stromě.“</p> <p>„To vypadá, jako by neměla všech pět pohromadě. Je podobná sestře?“</p> <p>„Ne moc. Ani ne.“</p> <p>„Myslel jsem, že jsou to dvojčata.“</p> <p>„To neznamená, že jsou si moc podobné.“</p> <p>„Kde je ten její strom?“</p> <p>„Uprostřed Údolí.“</p> <p>„Myslím, že tam zajdu a mrknu se na ni. Jestli se Riva bude ženit, možná bych taky měl.“</p> <p>Beldarana se zahihňala.</p> <p>„Co je na tom tak legračního, Krásko?“ zeptal se jí. Takhle jí říkal nějraději.</p> <p>„Nemám pocit, že je moje sestra typ na vdávání, Anraku. Můžeš jí to navrhnout, jestli chceš, ale nech si dost prostoru na úprk, než to uděláš.“</p> <p>„Ale, přece nemůže být <emphasis>tak </emphasis>hrozná.“</p> <p>Beldarana se potají zaculila a poradila mu, jak dojít ke stromu.</p> <p>Když se vrátil do věže, měl v očích ještě ten zaražený pohled. „Trochu nepřátelská, že?“ poznamenal jemně. „Je vždycky tak špinavá?“</p> <p>„Moje sestra moc na koupání nevěří,“ pdpověděla Beldarana.</p> <p>„Vypadá to, že stejně tak nevěří na slušné vychování. Možná bych ji mohl vydrhnout, ale ta její vyřídilka by mi asi působila problémy. Nejsem si ani jistý, co některá z těch slov znamenají.“</p> <p>„Cos jí řekl?“ zeptala se Beldarana zvědavě.</p> <p>„Byl jsem upřímný,“ řekl s pokrčením ramen. „Řekl jsem jí, že Riva a já děláme většinu věcí společně a že když on se bude ženit, mohl bych já taky – a protože ona ještě není zadaná…“ Poškrábal se ve vousech. „Tam někam jsem se asi dostal.“ Vypadal trochu zraněně. „Nejsem zvyklý, aby se mi lidé vysmívali. Byla to zcela čestná a upřímná nabídka. Vždyť to nebyl žádný nevhodný návrh.“ Přešel místnost a podíval se do Beldaranina zrcadla. „Je snad něco špatného na mých vousech?“ zeptal se. „<emphasis>Mně </emphasis>připadají normální.“</p> <p>„Polgara není právě vysazená na plnovousy, Anraku,“ vysvětlil jsem mu.</p> <p>„Stejně ale nemusela být tak urážlivá, nebo jo? Nebo snad <emphasis>vážně </emphasis>vypadám jako krysa, schovávající se v houští?“</p> <p>„Polgara někdy věci zveličuje,“ uklidnila ho Beldarana. „Chvíli to trvá, než si na ni člověk zvykne.“</p> <p>„Nemám pocit, že by to mohlo vyjít,“ rozhodl se. „Nechci tě nijak urazit, Belgarate, ale asi jsi její výchově moc nedal. Kdybych se rozhodl, že se <emphasis>opravdu </emphasis>chci ženit, myslím, že bych raději zvolil pěknou alornskou dívku. Čarodějnické holky jsou na mě trochu moc komplikované.“</p> <p>„Čarodějnické?“</p> <p>„Copak se tvé rase tak neříká?“</p> <p>„To je poslání, Anraku, ne rasa.“</p> <p>„Aha. To jsem nevěděl.“</p> <p>Gelheim namaloval několik Beldaraniných portrétů a pak odešel. „Řekni Rivovi, že tam budeme na jaře,“ řekl mu Anrak.</p> <p>Gelheim přitakal a vyrazil do pusté zimní krajiny. Byl stejně málomluvný jako Algar.</p> <p>Anrak většinu času strávil ve věži dvojčat, ale jednoho dne se stavil u mě, aby mi řekl, jak je Riva daleko se stavbou citadely, kterou stavěl na horním konci města. „No, abych pravdu řekl, na můj vkus je trochu moc okázalá,“ řekl kriticky. „Ne, že by to bylo nějak přezdobené nebo přeplácané, to ne, ale je to příšerně velké. Nevěděl jsem, že je Riva tak egocentrický.“</p> <p>„On se jenom řídí instrukcemi,“ vysvětlil jsem mu. „Síň rivanského krále má chránit Orb, ne lidi žijící uvnitř. Rozhodně nechceme, aby se ho Torak opět zmocnil.“</p> <p>„To snad nehrozí, Belgarate. To by se nejdřív musel dostat přes Drase a Algara, a Medvědí plec má navíc flotilu válečných lodí, které křižují Větrné moře. Jednooký by mohl vyrazit s velkou armádou, ale než by se dostali na Ostrov, tak by mu jich moc nezůstalo.“ „Neuškodí učinit několik opatření navíc.“ Asi o měsíc později se počasí konečně umoudřilo a my jsme začali dělat přípravy na cestu.</p> <p>„Jsme už připraveni vyrazit?“ zeptala se Beldarana jednoho pěkného jarního odpoledne.</p> <p>„Myslím, že nábytek s sebou tahat nemusíme,“ poznamenal Beldin trochu kysele. Beldin byl zastáncem cestování nalehko.</p> <p>„Tak já dojdu pro Polgaru,“ řekla.</p> <p>„Ona nepřijde, Beldarano,“ namítl jsem.</p> <p>„Ale ano, půjde.“ V hlase mé dcery se objevil netypický náznak přísnosti.</p> <p>„Ona tuhle svatbu neschvaluje, vždyť to víš.“</p> <p>„To je její problém. Ona tam <emphasis>půjde</emphasis>,<emphasis> </emphasis>ať už se jí to líbí nebo ne.“ Bylo snadné Beldaranu podcenit kvůli její přátelské a měkké povaze. Domáhala se autority zcela výjimečně hlavně proto, že to nepotřebovala. Všichni jsme ji tak milovali, že většinou dostala to, co chtěla, aniž by musela působit nějaký povyk. Když se jí ale někdo z nás postavil, uměla být pořádně tvrdá. Trochu ji zklamalo, že dvojčata nepůjdou s námi, ale někdo musel zůstat v Údolí a dvojčata se v přítomnosti cizinců necítila právě nejlépe.</p> <p>Musím přiznat, že jsem se hodně snažil, abych zaslechl konverzaci svých dcer, když se Beldarana vydala ke stromu vyzvednout Pol, ale nepodařilo se mi zachytit nic. Ani jedna z nich už o tom později nemluvila. Ačkoliv byla Polgara mrzutá, šla nakonec s námi.</p> <p>Samozřejmě jsme se obloukem vyhnuli východní hranici Země Ulgo, to už byla v těch dobách zavedená věc. Beldin byl stále před námi na průzkumu. Žádné problémy jsme nečekali, ale Beldin nikdy nevynechal příležitost, aby se trochu prolétl.</p> <p>Zajímalo by mě, jak spolu s Vellou vycházejí. Ona už nemá svoje dýky, ale myslím, že by zobák a pařáty dokázaly to samé.</p> <p>Toho roku bylo počasí obzvlášť příznivé a i v průsmycích přes Sendarské hory už sníh většinou roztál. Když jsme se dostali do Murosu, vyrazil Anrak napřed. „Rivovy instrukce,“ vysvětloval. „Hned, jak se dostanu k pobřeží, mu mám poslat zprávu. Vypluje s lodí a setká se s námi v Camaaru.“</p> <p>„Vážně si myslíte, že je bezpečné brát otce zpátky do Camaaru?“ zeptala se Polgara trochu poťouchle. Ale obě dívky byly v Murosu trochu nervózní. Občas jsem zapomněl, že ještě nikdy nebyly mimo Údolí a cizinci je přiváděli do rozpaků. Muros tehdy ještě nebyl opravdové město, ale i tak tam bylo mnohem víc lidí, než na kolik byla děvčata zvyklá.</p> <p>Najali jsme si tam člun a stylově jsme jeli po proudu. Když jsme se dostali do Camaaru, ani jsem nešel na molo. Ubytovali jsme se v jednom z lepších hostinců v centru města a poslal jsem Beldina, aby našel Anraka.</p> <p>„Riva už je na cestě,“ ujistil nás Anrak, když ho Beldin přivedl do našeho hostince. „Asi se mačká na nějaké plachetnici. <emphasis>Opravdu </emphasis>tě chce vidět, Krásko.“</p> <p>Beldarana se začervenala.</p> <p>„Nechutné,“ zamumlala Polgara. Věděl jsem, že se to může ještě přiostřit. Polgařina nespokojenost s blížícím se sňatkem její sestry byla asi celkem přirozená. Byla mezi nimi mnohá pouta a já je nikdy zcela nepochopil. Polgara se zdála být dominantním dvojčetem, ale byla to ona, kdo automaticky mluvil v množném čísle – což je obvykle znakem podřízené sestry. Až do dnešního dne, kdybyste byli tak nevychovaní a zeptali se jí, kolik jí je let, řekla by vám asi něco jako „Je nám kolem tří tisíc – nebo tak nějak.“ Beldarana je dlouhou dobu mrtva, ale stále ovlivňuje Polgařin pohled na svět.</p> <p>Myslím, že si o tom s Polgarou jednoho dne promluvím. Vidění světa někoho, kdo vlastně nikdy nebyl sám, může být docela zajímavé.</p> <p>A pak Riva dorazil do Camaaru. Jsem si jistý, že si ho obyvatelé všimli. Nejspíš to ani nebylo díky tomu, že měřil přes sedm stop. Spíš to může mít něco společného se způsobem, jakým se snažil jít přes cokoliv a kohokoliv, kdo by mu stál v cestě k Beldaraně. Už jsem předtím viděl zamilované lidi, ale <emphasis>nikdo </emphasis>to nehnal do takových extrémů jako Riva.</p> <p>Když přišel do pokoje v hostinci – Beldin byl dost rychlý a stačil dveře otevřít dřív, než jimi Riva prošel – jednou se podíval na mou plavovlasou dceru a už to bylo.</p> <p>Beldarana si nacvičila krátkou řeč, ale když spatřila Rivovu tvář úplně ji pustila z hlavy.</p> <p>Vůbec nic si <emphasis>neřekli! </emphasis>Už jste někdy celé odpoledne strávili vjednom pokoji s dvěma lidmi, kteří spolu vůbec nemluví, ale jen sedí a zírají jeden druhému do tváře?</p> <p>Nakonec to došlo tak daleko, že už to bylo trapné, a tak jsem raději odpoledne strávil pohledem na Polgaru. To tedy byl námět na celou studii. Ve vzduchu bylo tolik odhalených emocí, že se jimi vzduch málem chvěl. Zpočátku se Polgara na Rivu dívala s otevřeným a neskrývaným nepřátelstvím. Tady byl její rival a ona ho úplně nenáviděla. Postupně jí ale mohutná síla vzájemného obdivu, který ti dva k sobě cítili, začala imponovat. Polgara umí své pocity kontrolovala nedat je najevo, ale oči kontrolovat neumí. Sledoval jsem ty její nádherné oči, jak se v nich střídala ocelová šeď s tou nejkrásnější pomněnkově modrou podle toho, který cit v ní právě převládal. Trvalo jí to dlouho. Polgara není ten typ, co se snadno vzdává. Nakonec si ale zhluboka povzdychla a dvě slzy jí skanuly po tvářích. Celkem zjevně přiznala, že tentokrát prohrála. Neexistoval žádný způsob, jak by mohla soupeřit s láskou mezi její sestrou a rivanským králem.</p> <p>Najednou jsem k ní pocítil velkou lítost, a tak jsem přešel k židli, kde seděla a vzal jsem ji za ruku. „Co si takhle vyjít ven, Pol?“ navrhl jsem jemně. „Nadýchat se trochu čerstvého vzduchu?“</p> <p>Vrhla na mě rychlý a vděčný pohled, potichu přitakala a vstala. Důstojně jsme opustili místnost.</p> <p>Na konci chodby z pokoje byl balkón, a tak jsme tam zašli. „No,“ řekla celkem neutrálním tónem, „tím je všechno vyřešeno, že?“</p> <p>„To už bylo jasné dávno, Pol,“ řekl jsem jí. „Tohle je prostě jedna z těch Nezbytností. <emphasis>Muselo </emphasis>se to stát.“</p> <p>„Vždycky to tak, táto, dopadne, co?“</p> <p>„Nezbytnost? Jasně, Pol. Má to co dělat s tím, co jsme zač.“</p> <p>„Nešlo by to udělat trochu snadnější?“</p> <p>„Ani bych neřekl.“</p> <p>„No, aspoň doufám, že budou šťastní.“ Byl jsem na ni v tu chvíli tak hrdý, že mi srdce div nepuklo.</p> <p>Najednou se ke mně otočila. „Ach, táto!“ vzlykla srdceryvně a vrhla se mi do náruče, kde se zmítala nepotlačitelným pláčem.</p> <p>Držel jsem ji v náručí a mumlal; „No tak.“ Je to jedna z nejstupidnějších věcí, co může člověk vyslovit, ale v tu chvíli se nic jiného říct nedalo a mě ani nic jiného nenapadlo.</p> <p>Po chvíli se vzpamatovala natolik, že už jen nelibozvučně popotahovala.</p> <p>„Vezmi si kapesník,“ poradil jsem jí.</p> <p>„Zapomněla jsem ho.“</p> <p>Jeden jsem na místě vyrobil a podal jí ho.</p> <p>„Děkuju ti.“ Vysmrkala se a otřela si oči. „Je tu někde koupelna?“ zeptala se.</p> <p>„Asi jo. Zeptám se správce.“</p> <p>„Byla bych ráda. Myslím, že přišel čas, abych se umyla. Už nemá smysl zůstávat špinavá, nebo snad jo?“</p> <p>V tu chvíli mne žádný důvod pro nenapadl.</p> <p>„Mohl bys mi, táto, koupit nějaké slušné dámské šaty?“ navrhla.</p> <p>„Samozřejmě, Pol. Ještě něco?“</p> <p>„Nějaký hřeben a kartáč.“ Vzala do ruky pramen vlasů, natáhla ho před tvář a kriticky se na něj zahleděla. „Mám pocit, že bych měla něco udělat se svými vlasy.“</p> <p>„Uvidíme, co seženu. Co takhle nějaké stužky, Pol?“</p> <p>„Nebuď směšný, táto. Nejsem žádná májka. Nepotřebuju žádné zbytečné dekorace. Zajdi za správcem. Opravdu se potřebuju vykoupat. A – když už jsme u toho – jenom nějaké decentní nenápadné šaty. Tohle je Beldaranina oslava, ne moje. Budu u sebe v pokoji.“ Odešla.</p> <p>Našel jsem jí koupelnu a šel se podívat po Anrakovi. Našel jsem ho s Beldinem ve společenské místnosti dole v hostinci. „Najdi mi někde švadlenu,“ řekl jsem mu.</p> <p>„Co chceš?“ podivil se.</p> <p>„Polgara chce nové šaty.“</p> <p>„Co se jí nezdá na těch starých?“</p> <p>„Prostě mě, Anraku, poslechni a nehádej se se mnou. Chce taky nějaký hřeben a kartáč. Ta švadlena by ti mohla říct, kde to jde sehnat.“</p> <p>Smutně se podíval do svého poloprázdného žejdlíku.</p> <p>„Hned, Anraku.“</p> <p>Vzdychl a vstal.</p> <p>„Co to má znamenat?“ zeptal se Beldin.</p> <p>„Polgara změnila pohled na svět. Už nechce vypadat jako opuštěné ptačí mláďátko.“</p> <p>„Co tak najednou?“</p> <p>„Nemám ani tušení, ale ptát se jí na to nebudu. Jestli chce zase vypadat jako slečna a ne jako kupa slámy, je to její věc.“</p> <p>„Ty jsi nějak rozjetej.“</p> <p>„Já vím.“ Pak jsem vyskočil do vzduchu a radostně jsem zaržál.</p> <p>Když příštího rána vstoupila Polgara do pokoje, úplně nás to všechny omráčilo. Její šaty byly modré, to se rozumí. Pol se skoro vždycky obléká do modra. Své dlouhé tmavé vlasy měla stažené dozadu a stočené na zátylku. Teď když byla vymydlená, bylo vidět, že má velice světlou pleť, stejně jako její sestra, a byla opravdu překrásná. Bylo to ale především její chování, co nás na ní tak překvapilo. Ačkoliv jí bylo teprve šestnáct, chovala se jako kterákoliv královna.</p> <p>Riva i Anrak oba povstali a poklonili se jí. Pak Anrak zklamaně vzdychl.</p> <p>„Co se děje?“ zeptal se ho Riva starostlivě.</p> <p>„Myslím, že jsem udělal chybu.“</p> <p>„Na tom není nic zvláštního.“</p> <p>„Tentokrát si ale myslím, že toho budu hodně litovat. Možná bych býval měl se slečnou Polgarou šanci, kdybych trochu naléhal. Údolí je celkem izolované, takže neměla žádné jiné nápadníky. Obávám se ale, že teď už je na to pozdě. Jakmile ji dovezeme do Rivy, bude se jí dvořit každý mladý muž na Ostrově.“</p> <p>Pol se na něj mile podívala.</p> <p>„Proč jsi jí teda dovolil vyklouznout?“ ptal se ho Riva.</p> <p>„Vždyť jsi viděl jak vypadala včera, nebo snad ne?“</p> <p>„Ne, ani ne. Já jsem myslel na úplně něco jiného.“</p> <p>Beldarana se začervenala. Oba dva byli včera myšlenkami někde jinde.</p> <p>„Prosím, nechápej to nijak špatně, slečno Polgaro,“ řekl mé starší dceři.</p> <p>„Vůbec ne, Anraku,“ odpověděla. Vypadalo to, že jí nové oslovení ,slečno Polgaro' potěšilo. Dneska už jí tak říká prakticky každý, ale myslím, že ji stále ještě zahřeje u srdce pokaždé, když to slyší.</p> <p>„No,“ řekl Anrak a pečlivě přitom volil slova, „slečna Polgara byla trochu netečná ke svému vzhledu, když jsem ji poprvé uviděl. Myslím, že je čarodějka – stejně jako její otec. On je samozřejmě čaroděj a ne čarodějka, ale vy víte jak to myslím. No prostě, všichni čarodějové jsou hrozně vážní, takže asi o něčem pár miliónů let přemýšlela a…“</p> <p>„Mně je teprve šestnáct, Anraku,“ opravila ho Pol jemně.</p> <p>„No, ano, dobře, ale pro vás čas stejně tolik neznamená jako pro nás ostatní lidi. Můžete čas kdykoliv zastavit a pak ho zase rozběhnout, kdykoliv se vám zachce, že ano?“</p> <p>„Můžeme to dělat, tatí?“ zeptala se mě trochu zvědavě.</p> <p>„To nevím.“ Podíval jsem se na Beldina. „Umíme to?“</p> <p>„No, čistě teoreticky, se domnívám, že asi ano,“ odpověděl. „Belmakor a já jsme o téhle možnosti jednou diskutovali, ale došli jsme k závěru, že by to nebyl dobrý nápad. Mohl bys úplně pomíchat čas – jeden čas na nějakém místě a někde jinde úplně jiný. Asi by bylo hodně těžké dát to všechno zase do pořádku a jen tak bys to nemohl nechat.“</p> <p>„Proč ne?“</p> <p>„Protože bys byl na dvou místech zároveň.“</p> <p>„Co je na tom špatného?“</p> <p>„To by byl přece paradox, Belgarate. Belmakor a já jsme nevěděli, co by to mohlo udělat s vesmírem – třeba ho roztrhat na kusy nebo by prostě zmizel.“</p> <p>„To by se nestalo.“</p> <p>„Já to nehodlám zkoušet.“</p> <p>„Už chápeš, co myslím tím, že jsou tihle lidé pořád vážní?“ ptal se Anrak svého bratrance. „Každopádně slečna Polgara vyletěla na strom a tam kouzlila. Tak trochu jsem naznačil, že bych možná uvažoval o možnosti si ji vzít – když si její sestra bere tebe a dvojčata obvykle dělají všechno najednou. Asi na ten nápad neměla stejný názor, tak jsem nijak nenaléhal. Abych byl upřímný, nevypadala moc čistotně, když jsem ji viděl poprvé.“ Odmlčel se a podíval se opatrně na Polgaru.</p> <p>„Byla jsem v převleku, Anraku,“ pomohla mu z toho.</p> <p>„Vážně? A proč?“</p> <p>„Bylo to jedno z těch kouzel, o kterých ses zmínil.“</p> <p>„Aha, nějaké kouzlo. Byl to opravdu dobrý převlek, slečno Polgaro. Vypadala jsi jako úplný vandrák,“</p> <p>„Tak v tomhle už bych asi nezacházela dál, Anraku,“ poradila mu Beldarana. „Co kdybychom se raději nasnídali a pak začali balit? Už se opravdu těším na svůj nový domov.“</p> <p>Vypluli jsme na moře ještě téhož dne a do Rivova města jsme dorazili asi o dva dny později. Jeho lid už se shromáždil na pobřeží a čekal na nás – no, ve skutečnosti vlastně čekali na Beldaranu. Nemyslím si, že by Rivané toužili okukovat mě nebo Beldina, ale opravdu si chtěli prohlédnout svou budoucí královnu. Riva ji ochraňoval. Nechtěl, aby ji někdo neobdivoval až moc.</p> <p>Jistě tohle pochopili – alespoň co se týče Beldarany. Byly ale i jiné věci na obdivování.</p> <p>„Možná by sis měl raději pořídit kyj,“ zamumlal mi Beldin do ucha.</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Kyj, Belgarate… pevný klacek s velkým koncem.“</p> <p>„Na co bych ho potřeboval?“</p> <p>„Používej taky trochu oči, Belgarate. Pozorně se podívej na Polgařinu tvář a pak se koukni na všechny ty mladé Alorny na pobřeží. Věř mi, kyj se ti bude hodit.“</p> <p>No, to jsem zrovna neudělal, ale obzvlášť jsem se soustředil na to, abych Pol ani na okamžik neztratil z dohledu, dokud budeme na Větrném ostrově. Předpokládám, že by pro mě bývalo lepší, kdyby Pol svoje odhození kukly odložila na později. Byl jsem na ni samozřejmě pyšný, ale její změněný vzhled mě znervózňoval. Byla mladá a nezkušená a všichni mladíci na Ostrově ji evidentně obdivovali.</p> <p>Měl jsem celkem jednoduchou strategii. Vždycky jsem seděl v dohledu a zlostně jsem se mračil. Měl jsem na sobě jednu z těch směšných bílých říz, které mi lidé vždycky přisuzují, a měl jsem dlouhou hůl – podobnou té, co jsem měl v Arendii a Tolnedře. Měl jsem mezi Alorny velkou reputaci a tyhle směšné rekvizity ji ještě násobily a dávaly jasně najevo můj postoj. Mladí Rivané byli zdvořilí a pozorní – což bylo dobře. Naštěstí nelákali Polgaru do tmavých zákoutí – což by nebylo dobré.</p> <p>Pol si tohle samozřejmě vychutnávala. Ne, že by ty davy ctitelů přímo <emphasis>povzbuzovala, </emphasis>ale hodně se usmívala a tu a tam se i zasmála. Vím, že je kruté to naznačit, ale domnívám se, že se jí dokonce zamlouvalo i to, že mladé rivanské dívky často odcházely z místnosti, kde se objevila. Člověk přece jen nerad dává na veřejnosti najevo své zklamání.</p> <p>Byli jsme v paláci rivanského krále asi týden, když do přístavu vplula flotila Šerekových válečných lodí. Ostatní alornští králové přijeli na Rivovu svatbu.</p> <p>Bylo příjemné zase vidět Šereka a jeho syny, i když jsme neměli moc času si promluvit. Pol mě ujišťovala, že se o sebe dokáže postarat, ale neměl jsem chuť něco riskovat.</p> <p>Ano, Polgaro, žárlil jsem. <emphasis>Nepředpokládá </emphasis>se snad, že otcové budou žárlit? Věděl jsem, na co všichni ti mladíci myslí a nehodlal jsem tě s nimi nechat samotnou.</p> <p>Pár dní poté, co připlul Šerek se svými syny, za mnou přišel Beldin. Byl jsem na svém obvyklém místě i s obvyklým zlostným mračením a Polgara měla plno práce s lámáním mužských srdcí. „Myslím, že by sis měl raději promluvit se Šerekem,“ řekl mi.</p> <p>„Ale?“</p> <p>„Rivova svatba vnukla Drasovi a Algarovi nějaké nápady.“</p> <p>„Jaké asi nápady?“</p> <p>„Prober se, Belgarate. Nehledě na to, jak se k sobě Riva s Beldaranou mají, tohle je sňatek převážně z politických důvodů.“</p> <p>„No, ve skutečnosti náboženských.“</p> <p>„To je prakticky to samé. Dras i Algar už přemýšlí o tom, jaké by mělo výhody se oženit s Polgarou.“</p> <p>„To je směšné!“</p> <p>„Já nejsem ten, kdo o tom přemýšlí, takže neosočuj mě, že je to směšné. Dříve či později jeden z nich zajde za Šerekem a požádá ho, aby si o tom s tebou promluvil. Ten pak za tebou přijde s nějakou nabídkou. Měl bys to raději odvrátit dřív, než se ztrapní. Pořád ještě Alorny potřebujeme na své straně.“</p> <p>Zaklel jsem a neochotně vstal. „Můžeš mi na chvíli pohlídat Polgaru?“</p> <p>„Proč ne?“</p> <p>„Dej si pozor na toho vysokého se světlými vlasy. Pol mu na můj vkus věnuje trochu moc pozornosti.“</p> <p>„Já se o to postarám.“</p> <p>„Hlavně mu nic neproveď. Je to syn jednoho z klanových vůdců a tenhle ostrov je trochu těsný na občanskou válku.“ Pak jsem se vydal hledat Šereka Medvědí plec.</p> <p>Trochu jsem pravdu přikrášlil, když jsem mu řekl, že mi Aldur nařídil, abych si Pol nechal u sebe v Údolí, a že se nějakou dobu nemá vdávat. Jakmile jsem jednou odradil jejich otce, Algar i Dras by po něm mohli chtít cokoliv. On by rozhodně nebyl jejich prostředníkem.</p> <p>Šerek viditelně zestárl od té doby, co jsme byli v Mallorey. Vlasy i vousy už měl prokvetlé šedinami a z jeho očí se ztratila bývalá veselost. Řekl mi, že Nadrakové slídí kolem východní hranice Býčí šíje, a že Murgové postupují na východě do Algarie.</p> <p>„Asi bychom je měli zastrašit,“ navrhl jsem mu. „Dras a Algar na ně dohlížejí,“ odpověděl. „Technicky řečeno, mezi námi a Angaraky je stále ještě válečný stav, takže bychom mohli ospravedlnit nějakou tu tvrdost, kdyby se to dostalo k soudu.“</p> <p>„Šereku, my se tady bavíme o mezinárodní politice. Tam neplatí žádné zákony a nejsou žádné soudy.“</p> <p>Povzdychl si. „Svět je čím dál civilizovanější, Belgarate,“ řekl lítostivě. „Tolnedřani se pořád snaží prosadit nějaká omezení,“</p> <p>„Ale?“</p> <p>„Snažili se mě přesvědčit, abych souhlasil s nezákonností toho, čemu oni říkají 'pirátství'. Není to ta nejsměšnější věc, jakou jsi kdy slyšel? Na širém moři přece neplatí žádné zákony. Nikomu nic není do toho, co se tam venku děje. Proč do toho zatahovat soudce a právníky?“</p> <p>„Tolnedřani už jsou někdy takoví. Řekni, prosím, Algarovi a Drasovi, aby si našli manželky někde jinde, ano? Polgara teď není volná.“</p> <p>„Já jim to vyřídím.“</p> <p>Alornský kalendář byl tenkrát dost nepřesný. Alornové počítali roky, ale nezdržovali se nějakým pojmenováním pro měsíce, jak to dělali Tolnedřané. Alornové se starali jenom o roční období, takže vám skutečně nemohu říct přesné datum svatby Beldarany a Rivy. Bylo to zhruba tři týdny potom, co přijel Rivův otec a jeho bratří. Asi deset dnů před svatbou Polgara konečně zanechala lámání srdcí všech přítomných mužů a spolu s Beldaranou se vrhly do přípravy svatebních šatů.</p> <p>Spolu s několika místními dívkami nejprve několikrát od základu přešily šaty nevěsty a pak se daly do šatů pro její sestru. Beldarana vždycky ráda šila, ale Polgara se této činnosti věnuje teprve od této doby. Šití zaměstnává ruce žen, ale ústa mohou klidně hovořit, takže této činnosti také hojně využívají. Nevím, co si těch deset dní povídaly, protože zmlkly vždycky, když jsem se objevil. Bylo zcela zjevné, že jsou to ženské povídačky, které nejsou určeny pro ucho muže. Polgara zcela jistě dávala Beldaraně rady ohledně života po svatbě, i když vůbec nechápu, kde mohla k takovým zkušenostem dospět. Jaképak informace asi mohla dostat, když seděla na stromě obklopena ptáky?</p> <p>Konečně přišel ten šťastný den. Riva byl velmi nervózní, ale Beldarana vypadala klidně. Svatba se konala v sále rivanského krále – v trůnním sále. Trůnní sál nemusí být zrovna nejlepší místo pro svatbu, ale Riva na tom trval a vysvětlil, že se chce oženit v přítomnosti Orbu a že by možná nebylo nejšťastnější, aby si bral svůj meč do Belarova chrámu. Tak takový je Riva.</p> <p>Kolem svatby je celá spousta všelijakých obyčejů, jejichž prastarý smysl už lidé dávno zapomněli. Ženich má jít vepředu obklopen silnými muži svého rodu. Umíte si představit, že jich měl Riva plno. Jeho otec, bratři a bratranec – všichni v čerstvě vyleštěných drátěných košilích – stáli v čele sálu. Těsně před obřadem jsem odebral Býčí šíji jeho sekeru a přemluvil ho, aby si místo ní vzal meč. Dras byl hrozný nadšenec a já skutečně nechtěl, aby rozsekal svatební hosty na kousíčky jenom proto, aby jim dokázal, jak má rád svého mladšího bratra.</p> <p>Když se konečně usadili a jejich brnění docinkala, dal Beldin znamení a zazněla fanfára, oznamující příchod nevěsty. Beldin úplně zbožňoval Beldaranu, a tak to trochu přehnal. Jsem si jist, že obyvatelé tisíce mil vzdáleného Tol Honetu překvapeně zvedli hlavu s otázkou „Co se to děje?“, když zvuk tisíců stříbrných trub rozechvěl vzduch v rivanském trůnním sále. Fanfáru vystřídal chór alespoň stovky ženských hrdel, pějících hymnu nevěsty. Beldin studoval hudbu pěkných pár století, takže byla hymna velmi okázalá, ale čtyřiaosmdesátičlenná harmonie je pro mé uši trochu příliš komplikovaná.</p> <p>Ozbrojení Alornové otevřeli velké dveře sálu rivanského krále a Beldarana, celá v bílém, si stoupla přesně doprostřed. Věděl jsem, že je to přesný prostředek, protože jsem to osmkrát přeměřoval a udělal tam na dlažbě značku, která je tam pravděpodobně ještě dneska. Beldarana, bledá jako měsíc, stála ve dveřích, dokud si všichni ti Alornové div nevykroutili krky ve svých lavicích.</p> <p>V tu chvíli začal někde zvonit velký zvon. Po svatbě jsem ho šel hledat, ale nikde jsem ho nenašel.</p> <p>Potom mou nejmladší dceru zachytil paprsek měkkého, bílého světla, který stále sílil.</p> <p>Polgara, oděná v modrém, sametovém plášti, přistoupila ke mně a chytla mne za ruku. „To děláš ty?“ zeptala se a hlavou kývla k paprsku světla.</p> <p>„Já ne, Pol,“ odpověděl jsem. „Zrovna jsem se na to chtěl zeptat tebe.“</p> <p>„Možná je to strejda Beldin.“ Lehce pokrčila rameny, čímž se jí svezl plášť a odhalil její šaty. Málem jsem se zakuckal.</p> <p>Beldarana byla celá v bílém a v tom bílém světle, které měl určitě jako svatební dárek na svědomí ten stařík v rozhrkaném vozíku, zářila jako bledý oheň. Polgara byla v modrém a její šaty spadaly od ramen dolů ve spoustě kanýrů a volánků, protkaných bílými nitkami. V těch šatech nikdo nemohl pochybovat, že je to krásná dívka. Vypadala v nich jako bohyně vystupující z mořských vln.</p> <p>Snažil jsem se co nejvíc ovládnout. „Pěkný šaty.“ procedil jsem mezi zuby.</p> <p>„Tahle staroba?“ podivila se a dotkla se jednoho z volánků. Pak se zasmála teplým, hrdelním smíchem, který byl mnohem starší než ona a konečně mne políbila. Udělala to poprvé v životě bez jakéhokoliv pobízení a mne to tak vzalo, že jsem málem přeslechl poplašné zvonky, znějící v mé hlavě.</p> <p>Poodstoupili jsme od sebe, vzali mezi sebe nevěstu a pomalým, státnickým krokem odvedli naši milovanou Beldaranu k mocnému králi Větrného ostrova.</p> <p>Byl jsem z toho přece jenom trochu vedle, takže jsem více méně nevnímal svatební ceremonii vrchního kněze boha Belara. Nakonec, pokud už jste slyšeli svatební ceremonii jednou, už si umíte představit všechny. Pak ovšem přišla chvíle, kdy se stalo přece jenom něco neobvyklého.</p> <p>Orb mého mistra začal zářit modrou barvou, která se výborně hodila k barvě šatů Polgary. Byli jsme všichni hrozně šťastni, že se Beldarana s Rivou zrovna berou, ale zdálo se, že se Orb zajímá mnohem víc o Polgaru než o její sestru. Přísahám, že se to stalo, i když mám pocit, že si toho nikdo jiný nevšiml. Jak už jsem řekl, Orb začal zářit, ale na tom by nebylo nic tak moc divného, protože zářil vždycky, když tam byl Riva.</p> <p>Co bylo divné, bylo to, že Polgara začala zářit taky. Zdálo se, že je zasažena tou samou, bledě modrou září, ale její bílý pruh ve vlasech nebyl bledý. Byl jasně modrý.</p> <p>V tu chvíli jsem měl pocit, že zezadu sálu slyším šustot křídel nějakého ducha a začal pochybovat o svých smyslech.</p> <p>Ale zdálo se, že to Polgara slyší také, protože se otočila.</p> <p>A s největším možným uznáním a láskou se nesmírně ladně poklonila nezřetelnému přeludu sněžné sovy, sedícímu na trámu vzadu v trůnním sále rivanského krále.</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>část</strong></p> <p><strong>čtvrtá</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>POLGARA</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p><empty-line /><p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>23.</strong></p> <p>No dobře, tak mi to pořád nevyčítejte. <emphasis>Samozřejmě </emphasis>jsem si měl uvědomit, že se děje něco moc podivného. Ale když se nad tím alespoň trošku zamyslíte, myslím, že mě pochopíte. Vybaví se vám, jak jsem byl po smrti Poledry jenom kousek od úplného zešílení. Člověk, kterého přivazují k posteli, má zcela jistě nějaké problémy. Pak jsem se dva nebo tři roky utápěl v alkoholu a dalších osm jsem bavil dámy v Mar Amonu a za celou tu dobu jsem viděl <emphasis>hodně </emphasis>věcí, které tam ve skutečnosti nebyly. Už jsem si tak na tyhle věci zvykl, takže kdykoliv jsem něco podivného viděl, prostě jsem nad tím mávl rukou a bral jsem to jako halucinaci. To, co se událo na Beldaranině svatbě, <emphasis>nebyla </emphasis>halucinace, ale jak jsem <emphasis>to já </emphasis>měl vědět? Snažte se mít aspoň trochu pochopení. Udělá to z vás lepšího člověka.</p> <p>Riva a Beldarana byli oddáni a oba byli z tohoto faktu neskutečně šťastní. Ve světě se ale dělo mnohem víc věcí, a když už byli alornští králové na Větrném ostrově, Beldin navrhl využít příležitosti a prodiskutovat státnické záležitosti. Už bylo napsáno hodně blábolu o vzniku Alornské rady, ale takhle to bylo doopravdy. Tolnedřani proti tomuhle každoročnímu celkem neformálnímu setkání už po staletí protestují – hlavně proto, že je nikdo nepozval. Tolnedřani jsou neobyčejně podezíravý národ a pokaždé, když se doslechnou o nějaké konferenci, jsou si naprosto jistí, že se za tím skrývá nějaký úskok proti nim.</p> <p>Polgara se naší konference také zúčastnila. Zpočátku se jí ani moc nechtělo, ale já na tom trval. Nechtěl jsem jí dát ani tu nejmenší příležitost, aby se po městě potulovala bez dozoru.</p> <p>Nejsem si úplně jist, kolik toho naše nepřipravená konference vlastně vyřešila. Většinu času jsme strávili povídáním o Angaracích. Nikdo z nás neměl radost z jejich přítomnosti na téhle straně Východního moře, ale v danou chvíli se s tím nedalo skoro nic dělat. Vzdálenosti byly prostě moc velké.</p> <p>„Asi bych se mohl vydat do těch lesů na východ od vřesovišť a vypálit města, která tam Nadrakové staví,“ zaduněl Dras svým hlubokým hlasem, „ale asi by to nemělo velký smysl. Nemám dost mužů na to, abych obsadil celou divočinu. Dříve či později bych se musel stáhnout a pak by se Nadrakové prostě vrátili z lesů a postavili si ta města znovu.“</p> <p>„Už jste s nimi měli nějaké kontakty?“ zeptala se Pol.</p> <p>Pokrčil rameny. „Jenom pár šarvátek. Občas prostě sejdou z hor a my je pak zaženeme zpátky. Nemyslím si, že by to brali nějak vážně. Jenom asi zkoušejí naši obranu.“</p> <p>„Myslela jsem mírové kontakty.“</p> <p>„Žádné mírové kontakty mezi Alorny a Angaraky nebyly a nebudou, Polgaro.“</p> <p>„Možná by se to mělo zkusit.“</p> <p>„Myslím, že by to bylo proti našemu náboženství.“</p> <p>„Možná byste to měli zvážit. Beru to tak, že Nadrakové jsou obchodníci. Mohl by je zajímat obchod.“</p> <p>„Nemám pocit, že by měli něco, co chci já.“</p> <p>„Ale ano. Mají, Drasi. Mají informace o Murzích a právě ti nás skutečně zajímají. Jesliže nám někdo bude dělat potíže, pak to budou Murgové. Kdybychom dokázali od Nadraků zjistit co dělají, tak bychom nemuseli až do Rak Gosky, abychom to tam sami pracně zkoumali.“</p> <p>„Má to něco do sebe, Drasi,“ řekl Algar svému bratrovi. „Moji lidé už se párkrát setkali s Thully, ale z Thulla moc informací nevymáčkneš. Z toho, co tady slyším, mám pocit, že Nadrakové nejsou s Murgy nijak moc zadobře a třeba by jim teda nevadilo předat nám nějaké informace.“</p> <p>„Ty se vážně můžeš dostat přes východní pohoří do Mišrak ak Thullu?“ zeptal se ho Šerek překvapeně.</p> <p>„Východním pohořím se táhne pár strží, otče,“ odpověděl Algar. „Jsou strmé, ale dají se projít. Murgové střeží západní hranici Mišrak ak Thullu a semtam nějaká jejich hlídka přijde až na algarské pláně – obvykle aby ukradla koně. Byli bychom raději kdyby to nedělali, a tak je vždycky honíme.“ Zlehka se usmál. „Je jednodušší nechat <emphasis>je, </emphasis>aby ty strže hledali, než kdybychom je museli hledat sami.“</p> <p>„To je celkem dobrý nápad,“ poznamenal Dras, „Jestli Murgové chtějí koně, nemohli bychom je nalákat na obchod?“</p> <p>Algar zavrtěl hlavou. „Ne, Murgy ne. Oni prostě nemyslí tímhle způsobem. Jeden z mých náčelníků se vyptával Thulla, který měl aspoň trochu rozum. Ten Thull říkal, že Ktačik je v Rak Gosce. Dokud bude vládnout murgskému společenství on, nebudou s nimi žádné mírové kontakty.“</p> <p>„Pak má tedy Pol pravdu,“ řekl Beldin. „Budeme se muset pokusit zapracovat přes Nadraky.“ Zašilhal na strop. „Nevěřím, že by tahle migrace Angaraků znamenala nějakou hrozbu – alespoň ne teď. V Kthol Mišraku nebylo příliš mnoho lidí ani na začátku a Ktačik je ještě dost roztříštil. Opravdovou hrozbou je pořád Mallorea. Myslím, že se tam vydám a trochu tam na to dohlédnu. Angarakové na našem kontinentě jsou jen předvoj. Asi tady jsou proto, aby vybudovali opěrné body a zásobárny. Nemusíte brousit meče, dokud sem nezačnou připlouvat z Malloree. Budu mít oči na stopkách a dám vám vědět, jakmile začnou vojáci vyrážet na sever od Mal Zetu směrem k mostu.“</p> <p>Polgara našpulila rty. „Myslím, že bychom mohli navázat těsnější kontakty s Tolnedřany a Arendy.“</p> <p>„Pročpak to, drahá sestřičko?“ Byla teď v podstatě jeho sestra a on jí tak hned automaticky oslovoval. Rodina je pro Alorny velice důležitá.</p> <p>„Možná budeme potřebovat jejich pomoc proti Malloreáncům.“</p> <p>„Tolnedřani by nám nepomohli, jedině že bychom jim za to zaplatili,“ odporoval Šerek. „A Arendové mají dost práce s bojováním sami mezi sebou.“</p> <p>„Oni tady taky žijí, Medvědí pleci,“ poznamenala, „a já nevěřím, že by Malloreánce na tomhle kontinentě chtěli víc než my. Legie by nám mohly dost pomoct a Arendové se na válku připravují už od té doby, co Torak roztříštil svět. Kromě toho by se Chaldan a Nedra určitě cítili dotčeni, kdybychom všichni vyrazili do války a je bychom nepřizvali.“</p> <p>„Promiň, Polgaro,“ zaduněl Dras, „ale jak ses naučila tolik věcí o politice? Jestli jsem dobře informován, tak tohle je poprvé, co jsi mimo Údolí?“</p> <p>„Strýček Beldin se snaží, abych byla v obraze,“ odpověděla s lehkým pokrčením ramen. „Je vždycky dobré vědět, jak jsou na tom sousedi.“</p> <p>„Má to nějaký smysl zvát Nyissánce nebo Maragy?“ zeptal se Riva.</p> <p>„Asi bychom jim to měli nabídnout,“ řekl jsem. „Současná Salmissra je celkem inteligentní mladá žena a o Angaraky se zajímá stejně jako my. Maragové by asi nebyli na nic. Není jich zase tolik a skutečnost, že to jsou kanibalové, by mohla ostatní znervózňovat.“</p> <p>Beldin se zasmál tím svým nepříjemným způsobem. „Řekni jim, ať začnou jíst Angaraky. Ať jsou nervózní Murgové.“</p> <p>„Myslím, že bychom měli všichni raději začít myslet na návrat,“ navrhl Šerek a vstal. „Teď už je po svatbě a jestli jsou Malloreánci <emphasis>skutečně </emphasis>na cestě, měli bychom se na ně začít chystat.“</p> <p>A to byl víceméně konec první Alornské rady.</p> <p>„Je to vždycky taková legrace?“ zeptala se mě Polgara, když jsme se vraceli do svých pokojů.</p> <p>„Legrace? Prošvihnul jsem snad něco?“</p> <p>„Politika, otče,“ vysvětlila mi. „Všechny tyhle úvahy, co by tak asi protivník mohl udělat.“</p> <p>„Vždycky mě to docela bavilo.“</p> <p>„Pak si tedy myslím, že skutečně <emphasis>jsi</emphasis> můj otec. Byla to mnohem větší legrace než vodit mladíky za nos nebo sledovat, jak se jim podlamujou kolena, jakmile na ně zamrkám.“</p> <p>„Ty jsi krutá žena, Polgaro.“</p> <p>„Jsem ráda, že sis to uvědomil, otče. Nebylo by dobré nechávat tě v nevědomosti příliš dlouho.“ Pak se na mě tak podivně pousmála. „Dávej si na mě pozor, otče,“ varovala mě. „Jsem přinejmenším stejně nebezpečná jako ty nebo Torak.“</p> <p><emphasis>Řekla's </emphasis>to, Polgaro, tak se nesnaž to popřít.</p> <p>Naše odloučení od Beldarany nepatřilo mezi nejšťastnější chvíle našeho života. Vždyť to byla právě láska k mé plavovlasé holčičce, co mě jako kotva drželo při životě a Polgařina pouta k jejímu dvojčeti byla tak složitá, že jsem je nikdy plně nepochopil.</p> <p>Beldin a já jsme spolu nějakou dobu hovořili, než jsme se rozdělili. Slíbil mi, že mě bude informovat o všem, co se děje v Mallorey, ale měl jsem určité podezření ohledně jeho motivace k odletu. Měl jsem pocit, jako by chtěl pokračovat s Urvonem v diskusi o rozžhavených hácích, a navíc tam byla vždycky šance setkat se na nějakém odlehlém místě se Zedarem. Na světě jsou hodnější lidi než je Beldin.</p> <p>Popřál jsem mu hodně štěstí – a taky jsem to tak myslel. Tam venku jsou i hodnější lidi, než jsem já. Grat koneckonců není hodný.</p> <p>Můj bratr vyrazil z mysu jižně od rivanského přístavu, pomalu stoupal vzhůru na svých dlouhých křídlech. Pol a já jsme opět použili konvenčnější metody. Medvědí plec nás vzal k sendarskému pobřeží na té své nebezpečně úzké lodi. Ačkoliv jsem je pomáhal projektovat, nemám Šerekovy lodě právě v lásce. Nepopiratelně jsou rychlé, ale vždycky, když na nějaké jsem, mi připadá, že už je na hranici, kdy k převrácení na bok zbývá asi milimetr. Jsem si jist, že to Silk chápe, ale Barak asi sotvakdy.</p> <p>Pol a já jsme si dali s návratem do našeho Údolí načas. Koneckonců, nebylo vlastně kam spěchat. Je to podivné, ale Beldaranina svatba mě usmířila s Polgarou. Ani jsme o tom nemluvili, prostě jsme za tím zavřeli dveře, abychom ukončili tuhle kapitolu v našem životě. Pol stále měla svoje chytré poznámky, ale už z nich zmizela ta kousavost.</p> <p>Domů jsme se dostali asi tak v půlce léta a první týden jsme strávili tím, že jsme dvojčatům dopodrobna popisovali svatbu a Polino dobývání mužských srdcí. Jsem si jistý, že si všimli změny v jejím vzhledu, ale prostě se rozhodli netropit kvůli tomu povyk.</p> <p>Pak jsme se zase dali do práce. Jednoho večera po večeři Polgara nadhodila něco, na co jsem se chtěl sám zeptat a lámal jsem si hlavu, jak to podat. Jestli si dobře vzpomínám, právě jsme myli nádobí. Nemám nijak zvlášť rád utírání nádobí, protože stejně uschne samo, ale Polgara při té práci cítí rodinnou pohodu a jestli jí to dělalo radost, já nehodlal narušovat náš těžce nabytý mír nějakými protesty.</p> <p>Podala mi poslední mokrý talíř, otřela si ruce a řekla: „Myslím, že je načase začít s mou výukou, otče. Pán už se k tomu nějakou dobu stále vrací.“</p> <p>Málem jsem ten talíř upustil. „Aldur k tobě taky mluví?“ zeptal jsem se co nejklidněji.</p> <p>Šprýmovně se na mě podívala. „Samozřejmě.“ Pak byl ten pohled spíš urážlivě litující. „Ale no tak, otče. Chceš mi snad říct, že jsi o tom <emphasis>nevěděl?</emphasis>“</p> <p>Teď už vím, že jsem tím neměl být tak překvapen, ale byl jsem vychován ve společnosti, kde ženy nebyly o moc víc než služky. Poledra byla samozřejmě úplně jiný případ, ale důsledky toho, co mi Polgara právě řekla, byly zcela šokující. Skutečnost, že za ní Aldur přišel úplně stejně jako za mnou, byla známkou určitého statutu a já prostě nebyl připraven na přijetí ženské učednice. Myslím, že jsem někdy trochu moc staromódní.</p> <p>Naštěstí jsem měl dost rozumu, abych si tyhle názory nechal pro sebe. Pečlivě jsem dokončil utírání talíře, uložil ho na polici a pověsil jsem utěrku.</p> <p>„Odkud bude nejlepší začít?“ zeptala se mě.</p> <p>„Předpokládám, že začneš jako já. Snaž se necítit uraženě, Pol, ale budeš se muset naučit číst.“</p> <p>„Nemůžeš mi prostě říct to, co potřebuju umět?“</p> <p>Zavrtěl jsem hlavou.</p> <p>„Proč ne?“</p> <p>„Protože já <emphasis>neznám </emphasis>všechno, co se budeš potřebovat naučit. Pojď se posadit, Pol, a já ti to zkusím vysvětlit.“ Zavedl jsem ji do té části věže, kterou jsem určil ke studování. Nikdy jsem ani neuvažoval o tom, že bych vybudoval uvnitř věže nějaké zdi, takže to vlastně byl jeden velký pokoj, v němž byly různé části určeny k různým činnostem. Posadili jsme se k velkému stolu pokrytému knihami, svitky a různými podivnými přístroji. „Tak zaprvé,“ začal jsem, „všichni se lišíme od normálních smrtelníků a taky od sebe navzájem.“</p> <p>„To je mi ale novinka. Jak to, že jsem si toho nikdy nevšimla?“</p> <p>„Myslím to vážně, Pol. Tahle věc, které mi říkáme 'talent,' se u každého z nás projevuje různě. Beldin umí věci, o které bych se já ani nepokoušel, a ostatní mají také svoje zvláštnosti. Já ti můžu dát základy, ale pak už to bude na tobě. Tvůj talent se bude vyvíjet podle toho, jakým způsobem pracuje tvá mysl. Lidé žvaní o 'čarodějnictví,' ale většina toho, co říkají, jsou úplné nesmysly. Všechno v čem to spočívá – <emphasis>může </emphasis>spočívat – je myšlenka… a každý z nás myslí odlišně. To jsem měl na mysli když jsem říkal, že je to na tobě.“</p> <p>„Proč teda potřebuju číst? Když jsem tak unikátní, co mi tvé knihy mohou říct užitečného?“</p> <p>„Je to zkratka, Pol. Ať už budeš žít jakkoliv dlouho, nebudeš mít čas přemýšlet o každé myšlence, která kdy někoho napadla. Proto čteme… abychom šetřili časem.“</p> <p>„Jak ale poznám, které myšlenky jsou správné a které ne?“</p> <p>„Nepoznáš to… alespoň ne ze začátku. Jak budeš postupovat dál, naučíš se rozeznávat klamy.“</p> <p>„Ale to bude jenom můj názor.“</p> <p>„Tak nějak to taky funguje.“</p> <p>„Co když se spletu?“</p> <p>„To je riziko, které musíš přijmout.“ Trochu jsem se na židli zaklonil. „Není žádná absolutní pravda, Pol. Život by s ní byl jistě jednodušší, ale tak to prostě je.“</p> <p>„Teď jsem tě dostala, staříku,“ řekla s debatérskou horlivostí. Polgara <emphasis>miluje </emphasis>dobré důvody. „<emphasis>Existují </emphasis>věci, které víme určitě.“</p> <p>„Ale? Řekni mi jednu.“</p> <p>„Slunce určitě zítra ráno vyjde.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„Protože to tak vždycky bylo.“</p> <p>„Určitě to znamená, že to tak bude vždycky?“</p> <p>Přes tvář jí přeběhlo lehké znepokojení. „<emphasis>Vyjde, </emphasis>že jo?“</p> <p>„Pravděpodobně, ale nemůžeme si být úplně jistí. Jakmile jednou rozhodneš, že je něco určitě pravda, zavřeš za tím svou mysl a uzavřená mysl nikam nevede. O všem pochybuj, Pol. V tom spočívá výchova.“</p> <p>„Tohle by mohlo trvat déle, než jsem myslela.“</p> <p>„To asi ano. Můžeme začít?“</p> <p>Pol si prostě všechno, co dělá, potřebuje odůvodnit. Jakmile jednou pochopila, proč je čtení tak důležité, naučila se to v překvapivě krátké době a stále se lepšila. Možná to mělo něco společného s jejíma očima. Pravděpodobně umím číst rychleji než většina ostatních, protože pochopím význam celé řádky jedním pohledem. Pol stejným způsobem přečte celý odstavec. Jestli jste měli někdy příležitost pozorovat mou dceru při čtení, nenechte se zmást tím, že vypadá, jako kdyby knihou jen nedbale listovala. Není tomu tak. Ona čte každé slovo. Celou mou knihovnu projela asi za rok. Pak se vrhla na Beldinovu – to byla přece jen větší výzva, protože Beldinova knihovna byla v té době asi nejobsáhlejší knihovnou na světě.</p> <p>Naneštěstí se Polgara s knihami hádá – nahlas. Měl jsem v tu dobu spoustu vlastního učení a je velice těžké se soustředit, když se místností ozývá nepřetržitý proud slov jako: „Nesmysl! Blbost!“ nebo dokonce „Ptákovina!“</p> <p>„Čti si to pro sebe!“ zakřičel jsem na ni jednou večer.</p> <p>„Ale, drahý otče,“ řekla sladce, „ty's mi tuhle knihu doporučil, takže musíš věřit tomu, co se tam píše. Já se jen snažím tvou mysl otevřít možnosti jiného názoru.“</p> <p>Hádali jsme se o filosofii, teologii a přírodních vědách. Handrkovali jsme se o logice a právu. Křičeli jsme na sebe kvůli etice a morálce. Už ani nevím, kdy jsem si užil tolik legrace. Pokaždé se do mě pustila. Když jsem se snažil bránit své názory a zatáhnout do nich moudrost věků, propíchla mou nafouknutou pompéznost svou ostrou logikou. Teoreticky jsem <emphasis>já </emphasis>učil ji, ale naučil jsem se při tom skoro tolik co ona.</p> <p>Občas si dvojčata přišla stěžovat. Pol a já máme dost zvučné hlasy a máme ve zvyku v průběhu hádky mluvit stále hlasitěji a hlasitěji. Dvojčata nežila zas <emphasis>až </emphasis>tak daleko, takže museli poslouchat naše diskuse – i když by se raději obešli bez toho.</p> <p>Mimořádně mě těšily její schopnosti, ale mnohem méně mě těšila zvýšená míra marnivosti, která se u ní začala projevovat. Polgara prostě tíhne k extremismu. Celé dětství prožila v naprosté netečnosti ke svému vzhledu. Teď se najednou vydala úplně opačným směrem. Naprosto nutně se <emphasis>musela </emphasis>vykoupat alespoň jednou denně – dokonce i v zimě. Vždycky jsem zastával ten názor, že koupání v zimě škodí lidskému zdraví, ale Pol se téhle myšlence vysmívala a při jakékoliv příležitosti se až po uši rochnila v teplé vodě s pěnou. Ale šla ještě dál a navrhla mi, že bych se měl mýt trochu častěji. Myslím, že měla v hlavě nějaký pomyslný kalendář a odškrtávala si to, takže mi mohla říct – a často to taky dělala – jak už je to dlouho, co jsem se myl naposledy. Na tohle téma jsme hodně diskutovali.</p> <p>I tohle mi bylo celkem jedno, když se chce mýt pětkrát denně, je to její věc. Ale ona si pokaždé myla i vlasy! Pol má na hlavě spoustu vlasů a naše věž byla jakoby neustále vyplněna těžkým vzduchem. Vlhké vlasy nejsou moje oblíbená vůně. V létě to nebylo tak hrozné, když jsem mohl otevřít okna a celou místnost vyvětrat, ale v zimě jsem to prostě musel přežít.</p> <p>Korunu tomu ale nasadila, když přesunula Beldaranino velké zrcadlo tak, aby se mohla sledovat při čtení. No dobře, Polgara už vyrostla do krásy přinejmenším jako Beldarana, ale stejně…</p> <p>Se svým obočím prováděla věci, které mi připadaly velice bolestivé.</p> <p>Ve skutečnosti vím určitě, že <emphasis>byly </emphasis>bolestivé, protože jsem se jednou probudil a ona se nade mnou opatrně skláněla a vytrhávala moje – chloupek po chloupku. Pak ještě nebyla spokojená a vrhla se mi na uši. Upravenost je asi hezká věc, ale tam už jsem ji musel zarazit. Chlupy v uších nemá muž jen tak pro nic za nic. Brání před štěnicemi a chrání mozek před zimním mrazem. Polgařina matka nikdy neprotestovala proti tomu, že mám chlupaté uši. Poledra se ovšem na svět dívala úplně jinak.</p> <p>Pol trávila neúměrně mnoho času péčí o vlasy.</p> <p>Česala je.</p> <p>Kartáčovala je.</p> <p>Myslel jsem, že se z toho zblázním. Ano, vím, že má Polgara nádherné vlasy, ale ony praskají, jakmile se ochladí. Někdy si to zkuste. Nechte vlasy narůst tak, abyste na nich mohli sedět a pak si je v zimě ráno vykartáčujte. Někdy dokonce vypadala jako ježek a z prstů jí sršely jiskry, jakmile se dotkla něčeho kovového.</p> <p>Hodně kvůli tomu klela. Polgara se svým klením nijak nechlubí, ale zná všechna patřičná slova.</p> <p>Myslím, že to bylo na jaře, když jí bylo osmnáct, když konečně překročila onu pomyslnou čáru a ukázala svůj talent přede mnou. Pol má takovou podivnou skromnost. Nechce nikoho u sebe, aby viděl co právě dělá. Možná to má něco společného s nahotou. Nikdo – a myslím tím <emphasis>nikdo – </emphasis>nikdy neviděl Pol vylézt z koupele jenom s tím jejím zasněným úsměvem. Svůj talent skrývá úplně stejně – kromě stavu ohrožení.</p> <p>Tohle nebyl vyloženě stav ohrožení. Pol byla právě hluboce zahloubána do melcenských filozofických spisů a velice se na ně soustředila. Nějak jsem jí naznačil, že jsme naposledy jedli před dvěma dny. Bylo to ke konci zimy a myslím, že jsem mohl jako vlk ulovit jednu dvě myšky, ale já jsem měl <emphasis>vážně </emphasis>hlad. Myšky jsou dobré, ale sotva stačí uspokojit dospělého vlka.</p> <p>„Ále, otrava,“ řekla a udělala takové nedbalé gesto – dokonce ani nevzhlédla od knihy – a na kuchyňském stole zakouřila zadní čtvrtka hovězího, bez nějaké mísy pod tím.</p> <p>Díval jsem se na to trochu zlostně. Zaprvé z toho kapala šťáva na mou podlahu a zadruhé to nebylo úplně dodělané. Polgara obstarala krávu. Uvaření a dochucení už nechala na mně.</p> <p>Kousl jsem se do rtu. „Vážně díky,“ řekl jsem co nejjedovatěji.</p> <p>„To nestojí za řeč,“ odpověděla aniž by zvedla oči od knihy.</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>24.</strong></p> <p>Svět mimo Údolí se měnil. Na tom by nebylo nic tak zvláštního; svět se mění pořád. Jediná odlišnost byla v tom, že tentokrát jsme si toho všimli. Otevřené pláně na sever od nás byly vždycky předtím neobydlené – pokud tedy nepočítáme divoké koně a dobytek. Teď tam ale žili Algarové.</p> <p>Vždycky jsem měl celkem rád Algara Hbitou nohu. Byl jasně nejinteligentnější ze Šerekových synů. Skutečnost, že nikdy nevynechal příležitost nechat pusu zavřenou, o tom svědčila dostatečně jasně. Myslím, že kdyby byl Šerekovým prvorozeným synem, možná by nebývalo nutné rozdělit Alorii. Tímhle nijak nechci pohanět Drase Býčí šíji. Dras byl nepochybně jedním z nejstatečnějších mužů, jaké jsem kdy poznal, ale byl trochu prudký. Možná s tím souvisela jeho fyzická velikost.</p> <p>Algarův chovatelský program už začínal plodit větší koně, a tak čím dál víc jeho lidí už teď mělo koně. Navíc začal křížit zakrslý alornský dobytek s divokým dobytkem z nížin, aby získal větší zvířata, která by byla alespoň částečně ovladatelná.</p> <p>Algarové byli docela dobří sousedé – což znamená, že nás neotravovali. Hbitá noha pravidelně do Údolí posílal posly s novinkami, ale jinak nás jeho lidé nechávali na pokoji.</p> <p>Asi dva roky po Beldaranině svatbě – bylo to myslím pozdě v létě – přijel do Údolí Algar osobně se svým bratrancem Anrakem. „Dobré zprávy, Belgarate,“ volal Anrak do mé věže. „Bude z tebe dědeček.“</p> <p>„Už bylo načase,“ volal jsem dolů. „Pojďte oba nahoru.“ Šel jsem k vrcholu schodiště a nařídil jsem dveřím, aby je vpustily.</p> <p>„Kdy přijde Beldaranin čas?“ ptal jsem se, když se vydali po schodech nahoru.</p> <p>„Asi tak za měsíc, předpokládám,“ odpověděl Anrak. „Chce, abyste ty a její sestra přijeli za ní na Ostrov. Myslím, že dámy mají u sebe rády rodinu, když jde o první dítě.“ Dorazili nahoru a Anrak se rozhlédl. „Kde je slečna Polgara?“ zeptal se.</p> <p>„Je na návštěvě u dvojčat,“ řekl jsem mu. „Bude tady za chvíli. Posaďte se, pánové. Přinesu nějaké pivo. Myslím, že tohle si žádá malou oslavu.“</p> <p>Většinu odpoledne jsme proseděli a popíjeli jsme a pak se vrátila Polgara. Vzala tu novinu docela klidně, což mě celkem překvapilo. „Budeme si muset pár věcí zabalit,“ bylo asi tak všechno co řekla, než začala vařit večeři. Mám vážné podezření, že to už o své sestře věděla.</p> <p>„Přivedl jsem koně,“ řekl Algar tiše.</p> <p>„Dobře,“ Pol na to. „Je to dlouhá cesta.“</p> <p>„Jezdila jsi hodně často?“ zeptal se jí.</p> <p>„Ani ne.“</p> <p>„Bude chvilku trvat, než si na to zvykneš,“ upozornil.</p> <p>„Myslím, že to zvládnu.“</p> <p>„Uvidíme.“</p> <p>Asi jsem měl věnovat víc pozornosti varovnému tónu jeho hlasu. Nikdy jsem s koňmi neměl moc zkušeností. Byli samozřejmě kolem nás, ale až do zahájení Algarova chovného programu byli dost malí a já měl pocit, že se z místa na místo mohu dostat stejně rychle chůzí. Vyrazili jsme časně zrána příštího dne a v poledne už jsem si přál, abych <emphasis>byl </emphasis>šel. Algarská sedla jsou pravděpodobně ta nejlepší na světě, ale i tak jsou dost tvrdá a při klusu, což bylo Algarovo oblíbené tempo, jsem pořád nadskakoval nahoru a dolů a dopady byly čím dál bolestivější. Prvních několik dní jsem jedl vestoje.</p> <p>Když jsme se dostali dál na sever, začali jsme potkávat malé skupiny skotu. „Je to dobrý nápad nechat je tu jen tak pobíhat kolem?“ ptal se Anrak Algara.</p> <p>„Kam by šli?“ Algar na to. „Je tady tráva a voda.“</p> <p>„Není těžké neztratit jejich stopu?“</p> <p>„Ani ne.“ Algar ukázal na osamělého jezdce na vrcholku nedalekého kopce.</p> <p>„To vypadána celkem nudnou práci.“</p> <p>„Jenom když máš štěstí. Když pečuješ o skot, netoužíš po tom, aby to bylo nějak vzrušující.“</p> <p>„Co budete dělat se všema těma krávama?“ zeptal jsem se ho.</p> <p>„Asi je prodáme. Někde by měl být nějaký trh.“</p> <p>„Možná,“ řekl Anrak trochu nejistě, „ale jak je tam chcete dostat?“</p> <p>„Proto mají nohy, Anraku.“</p> <p>Následujícího dne jsme narazili na tábor jednoho algarského rodu. Většina jejich vozů vypadala jako farmářské vozy všude jinde na světě – čtyři kola a na nich otevřená postel. Pár jich ale bylo uzavřených a vypadaly jako krabice. „To je nějaká novinka?“ zeptal jsem se Algara a ukázal jsem najeden z nich.</p> <p>Přitakal. „Hodně často se stěhujeme, a tak jsme se rozhodli vozit své domy s sebou. Je to tak praktičtější.“</p> <p>„Myslíš, že se někdy dostanete k vybudování města?“ zeptal se ho Anrak.</p> <p>„My už město máme,“ odpověděl Algar. „Nikdo tam vlastně nebydlí, ale už ho máme. Je to dál na východ.“</p> <p>„Proč budujete město, když se v něm nechystáte bydlet?“</p> <p>„Je to kvůli Murgům.“</p> <p>„Murgům?“</p> <p>„Aspoň mají co navštívit, když se sem dostanou.“ Algar se zlehka usmál. „Pro nás je to tak mnohem lepší.“</p> <p>„Nerozumím tomu.“</p> <p>„My jsme pastevci, Anraku. Jdeme tam, kam jdou krávy. Murgové to nemůžou pořádně pochopit. Většinou jsou jejich nájezdové skupiny dost malé, Sejdou průrvami z hor krást koně a pak se snaží dostat zpátky, než je chytíme. Občas sem ale přijde větší skupina a chce bojovat. Vybudujeme jakési město a tam oni půjdou, místo aby se toulali po Algarii. Takhle je snadněji najdeme.“</p> <p>„Je to teda jenom návnada?“</p> <p>Algar o tom chvilku přemýšlel. „Asi by se to tak dalo říct.“</p> <p>„Nedala vám ta stavba moc práce?“</p> <p>Algar pokrčil rameny. „Stejně jsme neměli moc co dělat. Koneckonců, krávy se napasou samy.“</p> <p>Strávili jsme v táboře noc a příštího dne jsme opět vyrazili k západu.</p> <p>Hlavní průsmyk v horách byl už v tu dobu zcela bez sněhu a všimnul jsem si, že mu Hbitá noha věnoval docela velkou pozornost, jak jsme jeli vzhůru do hor. „Dobrá tráva,“ poznamenal, „a dost vody.“</p> <p>„Uvažuješ o rozšíření království?“ zeptal jsem se ho.</p> <p>„Ne, to zrovna ne. Pár rodů už obsadilo oblast nahoře kolem Darinu, ale na západ od hor je příliš mnoho stromů, než aby to byla dobrá zem pro krávy. Nevede tahle cesta do nějakého města na severu?“</p> <p>Přisvědčil jsem. „Do Murosu,“ řekl jsem mu. „Postavili ho Wacitští Arendové.“</p> <p>„Možná, až se narodí Rivův syn, se stavím ve Vo Wacunu a promluvím si s vévodou. Nemělo by být těžké hnát krávy tímhle průsmykem a kdyby se rozneslo, že tudy poženeme stáda, kupci skotu by se mohli shromáždit v Murosu. Nesnesl bych myšlenku, že je mám ještě sám hledat.“</p> <p>A tak začaly každoroční dobytčí trhy v Murosu. Po čase se to stalo jednou z největších obchodních událostí celého západu.</p> <p>Ale to už zase odbíhám.</p> <p>V Murosu jsem si najal kočár a byl jsem moc rád, že jsem se dostal ze sedla. Pol a já jsme jeli uvnitř a Algar se svým bratrancem jel dál na koních. Bez nějakých zvláštních příhod jsme se dostali do Camaaru a nalodili jsme se na loď, která tu na nás čekala. Rivanské lodě jsou širší než Šerekova válečná plavidla, takže dvoudenní plavba k Větrnému ostrovu byla docela příjemná.</p> <p>K městu, které Riva vybudoval, se nemůžete přiblížit nepozorovaně, takže o nás už věděl dávno předem a čekal na nás na nábřeží, když jsme k němu dopluli.</p> <p>„Stihli jsme to?“ volala na něj Polgara, zatímco námořníci házeli lana mužům na břehu.</p> <p>„Dost času, myslím,“ odpověděl. „Alespoň mi to řekly porodní báby. Beldarana chtěla sejít dolů, aby vás přivítala, ale já jsem jí to nedovolil. Nejsem si jistý, zda by jí chození do schodů prospělo.“</p> <p>„Vidím, že sis oholil vousy,“ řekl jsem.</p> <p>„Bylo to jednodušší, než se o tom stále dohadovat. Moje žena má na vousy svůj názor.“</p> <p>„Bez nich vypadáš mladší,“ polichotila mu Pol.</p> <p>Námořníci vytáhli můstek a všichni jsme vystoupili na pevninu.</p> <p>Polgara svého švagra vřele objala a pak jsme se vydali na dlouhý výstup k Citadele.</p> <p>„Jaké bylo počasí?“ zeptal se Anrak svého bratrance.</p> <p>„Neobvyklé,“ odpověděl Riva. „Už skoro týden nepršelo. Ulice se dokonce začínají vysoušet.“</p> <p>Beldarana na nás čekala u vstupní brány do Citadely a byla <emphasis>hodně </emphasis>těhotná.</p> <p>„Vypadá to, že trochu přibýváš na váze, drahoušku,“ poškádlila jí Pol poté, co se objaly.</p> <p>„Ty sis toho všimla.“ Beldarana se zasmála. „Myslím ale, že většinu z toho zase brzo ztratím. Alespoň doufám.“ Jednu ruku si položila na nafouklé břicho. „Je to nepříjemné a nepohodlné, ale myslím, že to stojí za to.“ Pak se ke mně dokolébala a políbila mě. „Jak ses měl, otče?“ zeptala se mě.</p> <p>„Pořád stejně,“ odpověděl jsem.</p> <p>„To ano,“ souhlasila Pol. „Našeho otce nic nezmění.“</p> <p>„Co kdybychom šli dovnitř?“ navrhl Riva. „Nechceme přece, aby Beldarana nastydla.“</p> <p>„Mně je úplně dobře, Rivo,“ řekla mu. „Děláš si zbytečné starosti.“</p> <p>Beldaranino těhotenství ve mně nějak obnažilo všechny emoce. Kupodivu vzpomínky na její matku nebyly už tak bolestné. Poledra byla v těhotenství velice šťastná, a to jsem si připomínal raději než to, co se stalo potom.</p> <p>Měl jsem trochu obavy, když se Polgara vracela na místo svých předchozích triumfů, ale evidentně už měla pocit, že tam zlomila dost srdcí, takže vcelku ignorovala mladíky, kteří se shlukovali u Citadely, jakmile se dozvěděli o jejím příjezdu. Pol je ráda středem pozornosti, ale tentokrát měla na mysli úplně jiné věci. Mladíci byli určitě mrzutí, ale nemám pocit, že by ji to nějak vadilo. Vím, že <emphasis>mně </emphasis>to nevadilo vůbec.</p> <p>Trávila samozřejmě mnoho času se svou sestrou, ale měla také dlouhé porady s porodními bábami. Myslím, že právě od té doby se začala zajímat o umění léčit. Domnívám se, že porod je logickým začátkem studia medicíny.</p> <p>My ostatní jsme byli zbyteční. Jestli je někdy v životě doba, kdy je muž zbytečný, pak je to právě tehdy, když ženy přivádějí na svět děti. Pol nám to hojně dávala najevo a my se moudře rozhodli se s ní o to nepřít. Přes své mládí už Polgara začínala věcí organizovat. Při některých příležitostech – a bylo jich hodně – bych byl raději, kdyby nebyla tak průbojná, ale ona už je prostě taková.</p> <p>Riva vyčlenil jeden z pokojů vysoko na jedné z věží jako svou studovnu, ačkoliv nebyl žádný zvláštní studijní typ. Nesnažím se tím naznačit, že by byl hloupý, to ani náhodou, ale neměl prostě tu sžíravou potřebu číst, která je typická pro studenty. Myslím, že jeho největším zájmem tehdy bylo něco s daňovými zákony.</p> <p>Hbitá noha, Anrak a já jsme si zvykli ho tam navštěvovat – hlavně proto, abychom se zbavili nadvlády žen.</p> <p>„Už ses něco dozvěděl od Beldina?“ zeptal se mě jednoho rána Algar, když jsme se opět usadili k celodenní debatě na libovolné téma.</p> <p>„Už několik měsíců se neozval,“ odpověděl jsem. „Soudím, že v Mallorey je ticho po pěšině.“</p> <p>„Je Torak pořád v Ašabě?“ ptal se Riva.</p> <p>„Pokud já vím, tak ano. Podle toho, co mi posledně říkal Beldin, ten zápal se ho ještě drží.“</p> <p>„Nějak tomu moc nerozumím,“ přiznal Anrak. „Co to s ním přesně je?“</p> <p>„Už jsi někdy slyšel o dvou Osudech?“</p> <p>„Trošku. Belarův kněz o nich někdy mluví v kostele. Většinou mě to uspí.“</p> <p>„Tentokrát se snaž zůstat vzhůru,“ řekl jsem mu. „Abych to řekl co nejjednodušeji, vesmír vznikl za nějakým účelem.“</p> <p>„Téhle části rozumím.“</p> <p>„Dobře. Pak se něco stalo, co se stát nemělo, a to ten účel rozdělilo. Teď jsou tedy dvě možnosti tam, kde měla být jen jedna.“</p> <p>„Tak tohle je část, kde většinou usnu,“ ozval se.</p> <p>„Tak s tím bojuj. Předtím jsme vždycky dostávali instrukce od bohů, ale oni už odešli, takže musíme být vedeni jednou ze dvou Nezbytností. Torak se řídí jednou a my následujeme tu druhou. Některé lidi tahle Nezbytnost osloví a začnou mluvit. Většina lidí si myslí, že jsou prostě blázni, ale tak to není. Oni nám tím předávají instrukce.“</p> <p>„Není to trochu těžkopádný způsob?“</p> <p>Pokrčil jsem rameny. „Je, ale musí to tak být.“</p> <p>„Proč?“</p> <p>„To netuším. Takže, Torak teď už pár let blouzní a Urvonovi písaři musí zapisovat každé jeho slovo. V tom bláznění jsou instrukce a nápovědy o budoucnosti. Jakmile se Torakovi zase vrátí rozum, bude se snažit rozluštit co znamenají.“ Najednou jsem si na něco vzpomněl. „Má Dras pořád ještě toho maniaka přikovaného řetězy ke sloupu u Boktoru?“ zeptal jsem se Rivy.</p> <p>„Pokud vím, tak ano – pokud mezitím jeho přátelé nerozkousali řetězy a neutekli s ním do močálů. Ještě je taky jeden v Darinu. Není <emphasis>až tak </emphasis>bláznivý jako ten Drasův, ale má k němu blízko.“</p> <p>Podíval jsem se na Algara, „Ty máš své lidí nedaleko Darinu, že?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Můžeš poslat zprávu jednomu z náčelníků? Chci, aby písaři začali zapisovat všechno, co ten chlapík řekne. Asi je to důležité.“</p> <p>„Už jsem se o to postaral, Belgarate.“</p> <p>„Myslím, že se vrátím domů oklikou,“ uvažoval jsem. „Chci se na ty dva proroky podívat – a promluvit si s nimi. Třeba bych jim mohl nějak pomoct. Už Dras zkusil kontaktovat Nadraky?“</p> <p>„Osobně ne,“ odpověděl Riva. „Dras má předsudky ohledně všeho, co se týká Angaraků. V Boktoru jsou ale obchodníci a podél pobřeží se trochu obchoduje. Ti obchodníci vyčenichali pár informací.“</p> <p>„Nějaké užitečné?“</p> <p>„To je těžko říct. Zprávy se většinou zkomolí, když procházejí přes šest nebo osm lidí. Jak tomu rozumím já, Murgové se přesouvají na jih na území západních Dalů. Myslím, že skoro museli. Thully už přestalo bavit živit své bývalé pány a kolem Rak Gosky nic neroste. Murgové museli buď jít nebo hladovět.“</p> <p>„Možná půjdou až na jižní konec tohoto kontinentu,“ řekl Algar. „Musím přiznat, že pomyšlení na to, že poputují až k moři, mne docela hněte.“</p> <p>„Byla tam nějaká zmínka o Ktačikovi?“ zeptal jsem se.</p> <p>„Myslím, že opustil Rak Gosku,“ odpověděl Riva. „Říká se, že staví město na místě zvaném Rak Kthol. Je to někde na vrcholu hor.“</p> <p>„To by dávalo smysl,“ poznamenal jsem. „Ktačik je Grolim a Grolimové mají smutek od doby, kdy Korim zmizel pod hladinou moře. Z téhož důvodu milují chrámy kdekoliv na vrcholku hor.“</p> <p>„To bych modlitbám moc nedal, kdybych měl chodit na taková místa,“ zasmál se Anrak. „Budu klidně chodit do kostela, pokud mne to nebude stát moc námahy, ale nebudu kvůli tomu šplhat někam do hor.“ Podíval se na mne. „Potkal ses někdy s tím Ktačikem?“</p> <p>„Mám pocit, že jo,“ odpověděl jsem. „Myslím, že to byl on, kdo nás pronásledoval potom, co jsme sebrali Orb. Ktačik víceméně řídil Kthol Mišrak. Torak se plně soustředil na Orb a každodenní starosti hodil na něj. Vím, že pronásledování vedl buď Urvon nebo Ktačik a slyšel jsem, že Urvon chodil do Kthol Mišraku pouze na přímý povel Toraka.“</p> <p>„Jak ten Ktačik vypadá?“</p> <p>„Když jsem ho viděl posledně, tak vypadal jako pes,“ zahuhlal Algar.</p> <p>„Pes?“</p> <p>„Jako jeden z Torakových psů,“ upřesnil jsem. „Někteří Grolimové jsou schopni na sebe brát psí podobu, aby mohli hlídat.“</p> <p>„Kdo by chtěl jít na místo, jako je Kthol Mišrak?“</p> <p>„Například my,“ odpověděl mu Algar. „Bylo tam něco, co jsme chtěli.“ Podíval se na mne. „Dozvěděl se Beldin, kde by mohl být Zedar?“ zeptal se.</p> <p>„Nezmínil se o tom.“</p> <p>„Myslím, že bychom se po něm měli poohlédnout. Víme, že je Urvon v Mal Yasce a Ktačik v Rak Ktholu. Ale nevíme, kde je Zedar a tím je pro nás nebezpečný. Urvon a Ktačik jsou Angarakové. Když některý z nich půjde po Orbu, vezme s sebou armádu. Zedar není Angarak, a tak může zkusit něco jiného.“</p> <p>Mohl jsem sobě – a i mnoha jiným lidem – ušetřit spoustu starostí, kdybych věnoval větší pozornost tomu, co říká Hbitá noha. Neměli jsme ale čas tu otázku pořádně probrat, protože se zrovna v tu chvíli objevil posel od Pol.</p> <p>„Lorde Rivo,“ oslovil mého zetě, „lady Polgara vzkazuje, že byste měl přijít.“</p> <p>Riva vyskočil. „Je všechno v pořádku?“ zeptal se.</p> <p>Posel byl vousatý alornský válečník, který se zdál být lehce dotčen úkolem, který mu byl svěřen. Polgara má tendenci nevěnovat pozornost žádné hierarchii, a když něco potřebuje, tak prostě popadne prvního člověka, kterého potká. „Mně se zdá všechno v pořádku,“ odpověděl. „Všude pobíhají ženské s hrnci horké vody a vaše žena ječí.“</p> <p>„Ječí?“ rozčílil se Riva.</p> <p>„Ženské vždycky ječí, když čekají děti, můj pane. Moje žena jich má devět a pořád ještě přitom ječí. Člověk by si myslel, že si za nějakou dobu zvyknou.“</p> <p>Riva ho odstrčil stranou a řítil se dolů po schodech, které bral po čtyřech.</p> <p>To bylo poprvé, co Pol asistovala při porodu, a tak se trochu unáhlila, když zavolala Rivu. Beldarana se pak chystala rodit ještě asi čtyři hodiny a Riva tam byl celou dobu. Myslím, že moje dcera dostala toho dne užitečnou lekci. Od té doby se vždycky snaží otce při porodu nějak zaměstnat… většinou je pošle vykonávat nějakou těžkou fyzickou práci pokud možno co nejdál od ložnice, kde je rodička.</p> <p>Po nějaké době, která byla zřejmě zcela adekvátní, porodila Beldarana mého vnuka. Byl to ukřičený chlapeček s rudými tvářemi a blonďatými vlásky. Polgara přišla z ložnice s uzlíčkem na rukou. „Pohleďte na dědice rivanského trůnu,“ řekla a pozdvihla dítě.</p> <p>Riva vyletěl. „Je v pořádku?“ vydechl.</p> <p>„Jestli myslíš, že má správný počet rukou a nohou, tak ano,“ odpověděla. „Tady ho máš.“ Podala dítě otci. „Podrž ho. Chci pomoct svojí sestře.“</p> <p>„Jak se cítí?“</p> <p>„Je v pořádku, Rivo. Podrž dítě.“</p> <p>„Není nějak strašně malý?“</p> <p>„To už většinou děti bývají. Vem ho.“</p> <p>„Možná bych neměl. Co když ho upustím?“</p> <p>Oči jí zaplály. „Vezmi to dítě, Rivo.“ Řekla to pomalu s důrazem na každém slově. <emphasis>Nikdo </emphasis>Polgaře neodporuje, když použije tento tón.</p> <p>Rivovy ruce se pěkně třásly, když je vztáhl ke svému synovi.</p> <p>„Podrž mu hlavičku,“ radila mu.</p> <p>Riva strčil jednu obrovskou tlapu chlapci pod hlavu. Kolena se mu zcela viditelně chvěla.</p> <p>„Možná by sis měl radši sednout,“ poradila mu.</p> <p>Zhroutil se zpět do křesla, tvář bledou.</p> <p><emphasis>„Muži!“ </emphasis>Obrátila Pol oči v sloup. Potom se otočila a vešla zpět do ložnice.</p> <p>Můj vnuk se vážně díval na svého otce. Měl jasně modré oči a vypadal mnohem klidněji než ten chvějící se obr. Po několika minutách zahájil Železný stisk prohlídku svého syna. Tu prohlídku, kterou považuje většina lidí u svých potomků za nezbytnou. Nejsem si úplně jist, proč chtějí lidé za těchto podmínek počítat prstíky na rukou a na nohou. „Podívej na ty malinkaté prstíky!“ vykřikoval Riva. Není mi jasné, proč jsou lidé překvapeni jejich velikostí. Očekávali snad nějaká klepeta?</p> <p>„Belgarate!“ řekl Riva roztřeseným hlasem. „Je deformovaný!“</p> <p>Podíval jsem se na děťátko pozorněji. „Mně se zdá v pořádku.“</p> <p>„Na dlani pravé ruky má znamínko!“ Opatrně mu narovnal prstíky, aby mi to znaménko ukázal.</p> <p>Znaménko samozřejmě nebylo příliš velké. Sotva jako bílá skvrnka. „Aha, tohle,“ řekl jsem. „To se ničeho neboj, to tam má být.“</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Podívej se na svou pravou ruku, Rivo,“</p> <p>Rozevřel svou obrovitou pěst. „Ale to je vypálené znamení. To se mi stalo, když jsem poprvé sáhl na Orb… ještě předtím, než mne poznal.“</p> <p>„Bolelo tě to, když tě spálil?“</p> <p>„Už si to přesně nepamatuju. Byl jsem v té době trochu nervózní. Torak byl hned ve vedlejší místnosti a já si nebyl jist, jestli se neprobudí.“</p> <p>„To není spálenina, Rivo. Orb věděl, kdo jsi a nechtěl tě zranit. Chtěl si tě jenom poznačit. Tvůj syn má stejné znamínko, protože má být dalším správcem Orbu. Ta značka bude provázet celý tvůj rod.“</p> <p>„To je teda něco. Jak ses to dozvěděl?“</p> <p>Potřásl jsem rameny. „Aldur mi to řekl,“ odpověděl jsem. Bylo to nejjednodušší, co jsem mohl říct, ale nebyla to pravda. Nevěděl jsem o tom znaménku, dokud jsem ho neviděl, ale jakmile jsem ho uviděl, bylo mi jasné, o co jde. Bylo zcela zjevné, že jsem dostal značnou dávku informací, když jsem cestou ke Kthol Mišraku měl ve své hlavě ještě tichého společníka. Bylo také jasné, že většina těchto informací leží pod povrchem a dostanou se ke mně až ve chvíli, kdy je budu potřebovat. Navíc jsem okamžitě po spatření toho znaménka věděl, co mám dělat.</p> <p>To teď ovšem muselo počkat, protože zrovna v tu chvíli vyšla z ložnice Polgara. „Dej mi ho zpátky,“ řekla Rivovi.</p> <p>„A to jako proč?“ Rivův hlas měl trochu obranný tón.</p> <p>„Je čas, aby dostal najíst. Myslím, že by se o to měla postarat Beldarana… pokud si to ovšem nechceš vzít na starost ty.“</p> <p>Bylo překvapivé, jak rychle jí dítě vrátil.</p> <p>Nebyl jsem schopen uskutečnit svůj záměr dřív než druhý den ráno. Řekl bych, že se děťátko té noci moc nevyspalo, protože ho každý chtěl pochovat. Snášel to ale poměrně klidně. Můj vnouček byl neobyčejně dobře naložené dítě. Neřval ani s sebou nijak neškubal, jenom si každou novou tvář pozorně prohlédl. I já jsem měl příležitost si ho jednou na chvíli pochovat. Držel jsem ho na rukou a přitom jsem na něj mrkl. Skutečně se usmál. To mně opravdu udělalo radost.</p> <p>Druhý den ráno ale přece jen nastala trochu rozepře. „Potřebuje trochu spát,“ prohlásila Polgara.</p> <p>„Nejdřív potřebuje něco udělat,“ řekl jsem jí.</p> <p>„Nezdá se ti na nějakou práci ještě trochu malý, otče?“</p> <p>„Na tohleto malý není. Jen ho přines.“</p> <p>„Kam půjdeme?“</p> <p>„Do trůnního sálu. Jen ho přines, Pol. Nehádej se se mnou. To je jedna z těch věcí, co se musí stát,“</p> <p>Vrhla na mne zvláštní pohled. „Proč jsi to, otče, neřekl?“</p> <p>„Právě jsem to udělal.“</p> <p>„Co se tady děje?“ zeptal se mne Riva.</p> <p>„Nechtěl bych tě o to připravit. Pojď s námi.“</p> <p>Zamířili jsme královskými komnatami k trůnnímu sálu a dva strážní, kteří tam vždy hlídali, nám otevřeli dveře.</p> <p>Samozřejmě jsem byl v trůnním sále již dřív, ale přesto mne vždy jeho velikost překvapí. Samozřejmě měl klenutý strop, protože není možné podepřít tak ohromný rovný strop. Masivní sloupy držely dřevěnou klenbu stropu. V pravidelných vzdálenostech od sebe byly v místosti ještě tři ohromné kamenné pilíře. K trůnu vedla široká ulička mezi lavicemi. Rivův meč visel špičkou dolů hned za trůnem a slabě zářil. Říkali mi, že září vždy, když do sálu vstoupí Riva.</p> <p>Kráčeli jsme přímo k trůnu. „Sundej svůj meč, Rivo,“ řekl jsem.</p> <p>„Proč?“</p> <p>„To je obřad, Rivo,“ vysvětloval jsem mu. „Sundej meč, chyť ho za ostří a představ Orbu svého syna.“</p> <p>„Je to jenom kámen, Belgarate. Co mu záleží na jméně?“</p> <p>„Aby ses nedivil.“</p> <p>Pokrčil rameny. „Když to říkáš.“ Sundal meč ze stěny, chytil ho za ostří a přidržel ho jílcem u rukou Polgary, kde držela chlapce. „To je můj syn Daran,“ oznámil Orbu. „Bude se o tebe po mé smrti starat.“</p> <p>Já bych to řekl asi trochu jinak, ale Riva, Železný stisk, byl přímočarý chlapík, který si nepotrpěl na žádné okázalosti. Okamžitě jsem rozpoznal původ jména svého vnuka a byl jsem si jist, že to Beldaranu potěší.</p> <p>Jsem si téměř jist, že malý Daran v náručí své tety spal, ale něco ho probudilo. Jeho oči se otevřely a zahlédly před sebou Orb mého učitele, který držel jeho otec. Bylo by velmi snadné říct, že se malé dítě bude snažit sáhnout po každé zářící věci, ale Daran přesně věděl, co se od něj očekává. Věděl to ještě dřív, než se narodil.</p> <p>Natáhl svou malou označenou ručku a vážně ji položil dlaní na Orb.</p> <p>Orb ho okamžitě poznal. Radostně se rozzářil do jasně modrého žáru a modrá záře obklopila Pol s dítětem v náručí a zároveň se zdálo, že někde z hvězd se ozývají miliony hlasů.</p> <p>Doufal jsem, že se zvuk těch hlasů donesl až k Torakovi do Ašaby, vzdálené přes půl světa.</p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong> </strong></p> <p><strong>Kapitola</strong></p> <p><strong>25.</strong></p> <p><strong> </strong></p> <p>Zůstali jsme s Pol na Větrném ostrově ještě asi měsíc po Daranově narození. Neměli jsme proč spěchat zpět do Údolí a hlavně to pro nás bylo velmi důležité období. Beldarana se rychle vzpamatovala a pak trávila hodně času s Pol, Mám pocit, že jsem nikdy plně nepochopil, jak bolestné pro ně to rozloučení bylo. V nestřežených okamžicích byl na Polgařině tváři vidět smutný výraz. Byl to výraz<emphasis> </emphasis>zvláštní bolesti. Ztratila Beldaranu vlastně dvakrát. Nejprve kvůli manželovi a teď ji ještě víc vzdálilo dítě. Jejich životy se oddělily a ony s tím nemohly nic dělat.</p> <p>Algar Hbitá noha asi po týdnu odjel do Vo Wacunu, aby si promluvil s wacitským vévodou. Bylo zcela evidentní, že ho plně zaujala myšlenka na vytvoření stálého dobytčího trhu v Murosu. Řekl bych, že pěstování skotu může přinášet nějaké uspokojení, ale když se ho potom chcete zbavit, to už je něco jiného. Kdybych věnoval jeho vizi větší pozornost, mohlo mi dojít, jaké z toho vyplynou důsledky. Zisky z tohoto trhu financovaly vojenské výboje Wacitů v průběhu arendských občanských válek a zároveň zajišťovaly přítomnost Tolnedřanů v Murosu. Jsem si dokonce jist, že – i když v omezenější míře – ten trh zapříčinil vznik Sendarského království. Vždycky jsem si myslel, že je úloha ekonomie v historii přeceňována, ale v tomto případě měla svou platnost.</p> <p>Já se zatím snažil přiblížit se k nejmladšímu členovi svojí malé rodiny, abych si na něj mohl sáhnout. Neumíte si ani představit, jak to bylo obtížné. Byl první Beldaranino dítě, a ta ho chovala jako oko v hlavě. Když ho nedržela ona, tak tam byla zcela jistě Polgara. Potom přišel na řadu Riva. Pak ho zase musela Beldarana nakrmit. Podávali si ho dokola jako skupinka dětí, co si hraje s míčem, a kde už není místo pro další hráče.</p> <p>Konečně jsem se rozhodl, že přestanu čekat a učiním sám nějaké kroky. Počkal jsem do hluboké noci, přikradl se do pokoje, kde Daran spal, a vzal ho z kolébky. Všichni prarodiče mají své představy o svých vnoučatech, ale já jsem měl na srdci něco víc. Daran byl vlastně přímým výsledkem určitých pokynů, které mi dal můj Mistr a já s ním potřeboval být pár minut o samotě, aby všechno mohlo proběhnout, jak má.</p> <p>Odnesl jsem ho do jednoho obývacího pokoje, kde hořela jediná svíce. Držel jsem ho v náručí a díval se mu přímo do spících očí. „Není to nic důležitého,“ mumlal jsem. Nechtěl jsem k tomu děcku hovořit nijak složitě. Myslím, že to může zranit. Dětský mozek je velmi náchylný k poškození a já si počínal velmi opatrně, protože jsem nechtěl svému vnukovi sebeméně ublížit. Velice opatrně jsem zkoušel konečky prstů – a to doslova – jeho pozornost. Spojení mojí rodiny s rodinou Rivy mělo přinést něco velmi důležitého a potřeboval jsem se dozvědět něco o Daranových schopnostech.</p> <p>Rozhodně jsem nebyl zklamán. Jeho duše byla samozřejmě ještě nezformovaná, ale reagovala velice rychle. Mám pocit, že si uvědomoval, co dělám a slabě se na mne usmíval. Musel jsem silou potlačit chuť zakřičet radostí. Reagoval úplně perfektně. „Však budeme mít příležitost se později poznat lépe,“ řekl jsem mu. „Teď jsem tě chtěl jednom pozdravit.“ Vrátil jsem se do dětského pokoje a uložil ho zpět do kolébky.</p> <p>Od té chvíle mne vždycky pozorně sledoval a pokaždé se rozesmál, když jsem na něj mrkl. Riva a Beldarana si mysleli, že je to roztomilé, ale Polgaře se to nelíbilo. „Co jsi s tím dítětem udělal?“ uhodila na mne, když mne jednou zastihla samotného v obývacím pokoji.</p> <p>„Prostě jsem se s ním seznámil, Pol,“ řekl jsem nejmírnějším možným tónem.</p> <p><emphasis>„Skutečně?“</emphasis></p> <p>„Jsi hrozně podezíravá, Polgaro,“ odpověděl jsem. „Koneckonců jsem jeho dědeček. Je proto jenom přirozené, že mne má rád.“</p> <p>„Proč se teda směje, když tě vidí?“</p> <p>„Asi proto, že mu připadám srandovní. Ty sis toho nikdy nevšimla?“</p> <p>Zírala na mne, ale nenašla způsob, jak odpovědět. Byl to jeden z mála momentů, kdy jsem ji vyšachoval. Jsem na to docela hrdý. „Budu na tebe dávat pozor, Staříku,“ varovala mne.</p> <p>„Jak je libo, Pol. Možná, když udělám něco opravdu směšného, vyloudím úsměv i z tebe.“ Po těch slovech jsem ji poplácal po líčku a sešel dolů, pískaje si jednoduchou melodii.</p> <p>Opustili jsme s Pol Větrný ostrov po několika týdnech. Anrak nás převezl přes Větrné moře až do zálivu, ležícího západně od Sendarského jezera tam, kde dnes leží město Sendar. Tenkrát tam ovšem ještě žádné město nebylo. Byl tam jenom hustý les, který pokrýval severní Sendarii asi do poloviny čtvrtého tisíciletí.</p> <p>„Tady moc dobře nevypadá, Belgarate,“ oslovil mne a Pol Anrak a připravoval se k odražení. „Určitě nechcete odvézt raději kolem Darine?“</p> <p>„Ne, to je v pořádku, Anraku,“ poděkoval jsem. „Neriskuj průjezd Šereckým proudem, když to není nutné.“</p> <p>„Snad to není tak zlé, Belgarate… alespoň podle toho, co jsem slyšel.“</p> <p>„Nemáš dobré zprávy, Anraku. Je to tak zlé,“ odpověděl jsem vážně. „Velký vír uprostřed spolkne celou flotilu jen tak k snídani. Raději to dojdeme pěšky.“</p> <p>„Šerecké válečné lodi tudy proplouvají stále.“</p> <p>„Tohle není šerecká válečná loď a ty nejsi dost bláznivý na to, abys byl Šerek. Raději se projdeme.“</p> <p>A tak Anrak najel lodí na pláž a my s Polagarou vystoupili. Zajímalo by mě, kdy přestali lodě najíždět na pláže. Dělávalo se to celé věky. Teď zůstávají kus od břehu a vysazují pasažéry do malých člunů. Asi je to nějaká tolnedranská inovace. Tolnedranští kapitáni vždy bývali velmi opatrní.</p> <p>Moje dcera a já jsme stáli na písčitém břehu a sledovali jsme námořníky, jak se snaží dostat loď zpátky na volné moře. Když se jim to podařilo, napnuli plachty a zamířili ven ze zátoky.</p> <p>„Tak co teď, otče?“ zeptala se mne Pol.</p> <p>Podíval jsem se na slunce. „Je už dost pozdě odpoledne,“ prohlásil jsem. „Raději si postavme tábor, abychom mohli vyrazit hned časně ráno.“</p> <p>„Jsi si jist, jakým směrem je Darine?“</p> <p>„Samozřejmě, že jsem.“ I když jsem vlastně nebyl. Nikdy jsem tu nebyl, ale měl jsem zhruba představu, kde jsme. Za ta léta jsem zjistil, že je lepší, když předstírám, že vím co dělat nebo kam jít. To odstraní spoustu zbytečných hádek po dlouhé cestě.</p> <p>Sešli jsme z pláže a našli si pěkné místo v lese. Nabídl jsem se, že uvařím večeři, ale byl jsem odmítnut. Pol striktně odmítla i mou nabídku, že se postarám o oheň. Musím přiznat, že ta večeře vůbec nebyla špatná.</p> <p>Několik dalších dní jsme putovali prastarým lesem na severozápad. Byla to neobydlená oblast, takže tam nebyly žádné cesty. Držel jsem se směru a šel tudy, kde kladl les nejmenší překážky. Strávil jsem cestováním v lesích pěknou část života a při té příležitosti jsem také zjistil, že je to ten nejlepší způsob, jak se jimi pohybovat, Samozřejmě tím projdete mnoho zákrutů, ale nakonec se dostanete, kam chcete.</p> <p>Polgaře se to ale nelíbilo. „Kolik jsme toho dneska ušli?“ ptala se mne večer druhý den našeho putování.</p> <p>„Ani nevím,“ odpověděl jsem. „Asi tak šest nebo osm mil.“</p> <p>„Myslím vzdušnou čarou.“</p> <p>„V lese nemůžeš jít nejpřímější cestou, Pol. V cestě ti stojí stromy.“</p> <p>„Existují rychlejší způsoby než tenhle, otče.“</p> <p>„Ty někam spěcháš?“</p> <p>„Nijak mne tenhle způsob netěší, staříku.“ Dívala se s odporem na obrovské stromy kolem. „Je tu vlhko, špína a lezou tu nějací pavouci. Už jsem se čtyři dny nekoupala.“</p> <p>„V lese se těžko vykoupeš v koupelně, Pol. Ptáčkům nevadí, že nejsi zrovna nejčistší,“</p> <p>„To se chceš se mnou o tomhle hádat?“</p> <p>„Tak co máš na mysli?“</p> <p>„Proč jdeme pěšky, když můžeme letět?“</p> <p>Zíral jsem na ni. „Jak o tomhle víš?“ zajímal jsem se.</p> <p>„Strýček Beldin létá celou dobu. Mám pocit, že se očekává, že mne budeš učit, otče. Řekla bych, že tohle je vynikající příležitost, jak mne naučit vzít na sebe jinou, výhodnější podobu. Samozřejmě se můžeš rozhodnout jinak, ale já se nehodlám ploužit tímhle lesem až do Darine jen proto, aby ses pokochal jeho scenérií.“ Pol umí i tu nejdrobnější záležitost převést do podoby ultimáta. To je jedna z jejích velkých chyb.</p> <p>Musím přiznat, že v tom kus logiky byl. Je samozřejmě příjemné procházet se lesem, ale jsou i jiné věci, které jsem chtěl dělat a umění měnit podobu patří mezi nejužitečnější. Nebyl jsem si zcela jist, jestli je její talent dostatečně vyvinutý, takže jsem měl o celé akci jisté pochybnosti. „Dobrá. Takto zkusíme,“ povzdechl jsem nakonec. Bylo to snadnější, než se s ní dohadovat.</p> <p>„Kdy?“</p> <p>„Zítra ráno.“</p> <p>„Proč ne teď?“</p> <p>„Protože se už stmívá. Nechci, abys vletěla někam do stromu a zlomila si zobák.“</p> <p>„Jak si přeješ, otče.“ Ten poddajný tón byl samozřejmě pouhý podvod. Vyhrála svou hádku, tak teď mohla předstírat velkorysost.</p> <p>Druhý den vstala ještě před východem slunce a snídani mi servírovala s prvním rozbřeskem. „No tak,“ popoháněla mne. „Už abychom začali.“ Skutečně se těšila až to vyzkouší.</p> <p>Popsal jsem jí podrobně celou proceduru a dával pozor, abych nevynechal žádný detail. Její výraz vyjadřoval stále zřetelněji netrpělivost.</p> <p>„Ale, táto, tak už se do toho dejme,“ řekla konečně.</p> <p>„Tak dobrá, Pol,“ vzdychl jsem. „Doufám, že se koneckonců dokážeš proměnit zpět, kdyby ses změnila v létajícího králíka.</p> <p>Teď na mne pohlédla trochu se strachem v oku.</p> <p>„To jsou právě ty detaily, Polgaro,“ řekl jsem jí. „Tohle je zrovna ten případ, kdy se musí věnovat pozornost detailům. Peří dá dost práci. Tak jo. Nikam nespěchej. Chce to čas.“</p> <p>Samozřejmě, že mne ignorovala. Obočí se stáhlo v úsilí o koncentraci. Pak se zatřpytila, zjasněla… a proměnila se ve sněžnou sovu.</p> <p>Oči se mi okamžitě zalily slzami a měl jsem co dělat, abych potlačil výkřik. „Okamžitě se proměň zpátky!“</p> <p>Chvíli na mne zírala a pak se proměnila do vlastní podoby.</p> <p>„Tohle už nikdy nedělej!“ přikázal jsem jí.</p> <p>„Co je na tom špatného, táto?“</p> <p>„Vyber si jakoukoliv podobu kromě téhle.“</p> <p>„Co je na téhle podobě špatného? Strejda Beldin mi říkal, že máma ji používala pořád.“</p> <p>„Právě proto. Vyber si jinou podobu.“</p> <p>„Táto, ty pláčeš?“ v jejím hlase bylo slyšet překvapení.</p> <p>„Upřímně řečeno asi jo.“</p> <p>„Myslela jsem, že to ani neumíš.“ Dotkla se mé tváře téměř něžně. „Nějaká jiná soví podoba by ti nevadila?“</p> <p>„Proměň se třeba v pelikána, když chceš. Jenom na sebe neber podobu sněžné sovy.“</p> <p>„Co třeba tahle?“ Proměnila se v normální sovu. Ta měla hnědé peří, takže jsem se s tím dokázal vyrovnat.</p> <p>Zhluboka jsem se nadechl. „Dobrá,“ řekl jsem, „roztáhni křídla a zkus, jestli se dokážeš odlepit od země.“</p> <p>Něco zavrkala.</p> <p>„Nerozumím ti, Pol. Prostě roztáhni křídla. Promluvíme si později.“</p> <p>Věřili byste tomu, že se jí to povedlo hned napoprvé? Mělo to ve mně vzbudit nějaké podezření, ale já byl ještě tak dojatý, že mi to nemyslelo zcela jasně. Párkrát zamávala křídly a bez velkého úsilí se vznesla do výšky. Několikrát tam zakroužila, pak se snesla na větev stromu a začala si tam rovnat peří.</p> <p>Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatoval a potom jsem zašel pod strom, kde seděla a vzhlédl jsem vzhůru. „Nesnaž se proměnit zpátky, protože by's spadla dolů,“ varoval jsem ji.</p> <p>Dívala se na mne těma velkýma, ztrnulýma očima.</p> <p>„Vydáme se tímhle směrem,“ ukázal jsem směrem na severozápad. „Já se neproměním v ptáka, protože zrovna dvakrát neumím létat. Místo toho na sebe vezmu podobu vlka. Asi ti budu stačit, ale neztrať se mi z dohledu. Chci být s tebou v kontaktu, kdyby se něco dělo. Dívej se na slunce. Kolem poledního se zase proměníme zpátky.“</p> <p>Zase na mne spustila tím sovím způsobem.</p> <p>„Nehádej se se mnou, Polgaro,“ řekl jsem jí. „Uděláme to podle mého. Nechci, aby se ti něco stalo.“ Potom, abych zabránil jakýmkoliv debatám, jsem se proměnil ve vlka.</p> <p>Ze začátku dělala jenom krátké přelety ze stromu na strom a držela se přitom těsně přede mnou. Neměl jsem žádné problémy se jí držet. Po nějaké chvíli začala své lety prodlužovat a já musel trochu přidat do kroku. Kolem poledního už jsem běžel. Konečně jsem se zastavil, proměnil se zpět a zamával na Pol.</p> <p>Zakroužila kolem mne, snesla se dolů a sedla si na zem. Potom se s krátkým zábleskem proměnila zpět do své podoby. „Ach, to byla krása!“ vydechla s nadšením v hlase.</p> <p>Měl jsem připravenou řeč na toto téma, protože mne ráno skutečně dost pozlobila. Ale její úsměv mi uťal řeč dřív, než jsem s ní vůbec začal. Polgara se usmívá dost zřídka, ale tentokrát její tvář skutečně zářila a ten pramínek bílých vlasů se blýskal jako sněhové pole v plném slunci. Bože, jak byla ta holka krásná. „Měla bys trochu víc používat ocasní pírka,“ bylo všechno na co jsem se vzmohl.</p> <p>„Ano, táto,“ odpověděla stále s úsměvem. „Co teď?“</p> <p>„Trochu si odpočineme,“ rozhodl jsem. „Až slunce zapadne, vydáme se zase na cestu.“</p> <p>„Ve tmě?“</p> <p>„Ty jsi sova, Polgaro. Pro tebe je přirozené létat v noci.“</p> <p>„A co ty?“</p> <p>Pokrčil jsem rameny. „Noc nebo den… vlkovi je to jedno.“</p> <p>„Museli jsme nechat zásoby na předchozím tábořišti,“ poznamenala. „Co budeme jíst?“</p> <p>„To už je tvoje starost, Pol… řekl bych, že to, co bude mít tolik smůly a připlete se ti do cesty.“</p> <p>„Chceš říct něco syrového?“</p> <p>„Sama sis vybrala podobu sovy, drahoušku. Někteří ptáci se živí semínky, ale sovy dávají přednost myším. Nedoporučuji ti větší zvěřinu, protože bys to nemusela zvládnout, ale je to plně na tobě.“</p> <p>Odvrátila se ode mne a huhlala si pro sebe nějaká nepříliš spisovná slůvka.</p> <p>Musím přiznat, že ten její nápad docela fungoval. Chůzí by nám zabrala cesta do Darině asi dva týdny. Takhle jsme to zvládli za tři noci.</p> <p>Zrovna vycházelo slunce, když jsme se dostali na kopec nad jižním koncem města. Vzali jsme na sebe přirozenou podobu a zamířili k bráně města. Jako většina měst na severu v té době i Darine bylo postaveno převážně z dřevěných trámů. Město vždy muselo několikrát vyhořet, než lidem došlo, že stavět domy ze dřeva není zrovna nejlepší nápad. Prošli jsme nehlídanou branou do města a já se optal rozespalého kolemjdoucího, kde bych našel Hatturka, kmenového náčelníka, o kterém mi Algar řekl, že má v Darine velení. Ukázal mi na velký dům u vody a potom zůstal stát a obdivně hleděl na Polgaru. Mít hezké dcery je příjemné, ale problém je v tom, že příliš přitahují pozornost.</p> <p>„S tím Hatturkem budeme muset být trochu opatrní, Pol,“ upozornil jsem ji, když jme kráčeli prašnou ulicí k přístavu.</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Algar říkal, že klany, které se sem přestěhovali z plání, nemají radost z rozdělení Alorie a už vůbec je netěší pastviny v okolí. Přestěhovali se sem, protože se jim stýskalo po stromech. Původní Alornové vždycky žili v lesích a otevřené prostory je děsily. Hbitá noha to přímo neřekl, ale z jeho řeči vyplynulo, že Darine by mohlo být baštou medvědího kultu, takže bychom měli být opatrní na to, co říkáme.“</p> <p>„Nechám mluvit tebe, otče.“</p> <p>„To asi bude nejlepší. Ti lidé tady jsou asi zbytky původních, primitivních Alornů. Potřebuju Hatturkovu pomoc, a tak musím kolem toho chodit pěkně po špičkách.“</p> <p>„Jen na něj spusť hrůzu hned od začátku. To přece umíš docela dobře, nebo ne?“</p> <p>„Jenom když jsem si jist, že ten dotyčný udělá skutečně to, co po něm chci. Jakmile jdeš na někoho zhurta, nemůžeš ho nechat příliš dlouho bez dozoru a Darine není zas tak krásné místo, abych tu strávil dalších dvacet let a zjišťoval, jestli Hatturk skutečně plní moje instrukce.“</p> <p>„Koukám, že se na tomhle výletě naučím spoustu užitečných věcí.“</p> <p>„To je pravda. Snaž se aspoň některé zapamatovat.“</p> <p>Hatturkův dům byla velká stavba z velkých dřevěných trámů. Alornský klanový náčelník je v mnoha ohledech něco jako malý král. Většinou je obklopen skupinou nevolníků, kteří působí jako dvořané, sluhové a zároveň jako osobní stráž. Představil jsem se dvěma plně ozbrojeným Alornům u dveří a ve chviličce jsme byli s Pol pozváni dál. Být známý je většinou nepříjemné, ale občas to má i nějakou výhodu.</p> <p>Hatturk byl hřmotný Alorn s šedým vousem, pořádným panděrem a krvavýma očima. Nezdálo se, že je příliš šťastný, že ho někdo ruší před polednem. Jak jsem víceméně předpokládal, byl oblečen do medvědí kůže. Nikdy jsem členům medvědího kultu moc nerozuměl. „Nu,“ ozval se dunivým hlasem, „tak ty jsi Belgarat. Myslel jsem si vždycky, že jsi větší.“</p> <p>„Jestli ti to bude příjemnější, tak to mohu zařídit.“</p> <p>Překvapeně na mne pohlédl. „A co ta žena?“ zeptal se, aby zakryl rozpaky.</p> <p>„To je moje dcera, kouzelnice Polgara.“ Mám pocit, že jsem ji tak nazval poprvé, ale chtěl jsem tak dát jasně Hatturkovi najevo její schopnosti a zároveň mu naznačit, aby se nenechal rozptylovat její krásou. Měl jsem pocit, že když mu naznačím, že by ho eventuálně mohla proměnit v králíka, tak by mu to mohlo vyhnat z hlavy nějakou hloupost Pol budiž přičteno k dobru, že při mém poněkud exotickém představování ani nehnula brvou.</p> <p>Hatturkovy krví podlité oči získaly ještě divočejší výraz. „Můj dům je poctěn,“ řekl s hlubokou úklonou. Získal jsem dojem, že není moc zvyklý se někomu klanět. „Co pro vás mohu udělat.“</p> <p>„Algar Hbitá noha mi řekl, že máte v Darine nějakého bláznivého muže,“ řekl jsem mu. „Polgara a já se na něj potřebujeme podívat.“</p> <p>„On ve skutečnosti není úplně bláznivý. Jenom občas říká hlouposti, když na něj jde záchvat. Je to prostě starý muž a ti jsou občas zvláštní.“</p> <p>„To ano,“ souhlasila potichu Polgara.</p> <p>Hatturkovi se rozšířily oči, když mu došlo, co řekl. „Nemyslel jsem to nijak osobně,“ začal se omlouvat.</p> <p>„To je v pořádku, Hatturku,“ odpustil jsem mu. „Mě jen tak něco nerozhází. Řekni mi ještě něco o tom podivném staříkovi.“</p> <p>„Když byl mladší, tak byl zápasník… skutečně se strašně rád rval. To možná ledacos vysvětluje. No, ať to bylo jakkoliv, jeho rodina ho dala do ústraní, když začal bláznit. Postavili mu dům za městem, aby nebyl všem na očích. Jeho nejmladší dcera je stará panna – možná proto, že je šilhavá – a ta se o něj stará.“</p> <p>„Ubohé děvče,“ zamumlala Pol. Potom trochu teatrálně vzdychla. „Umím si to představit, protože mne to možná taky čeká. Můj otec je taky dost divný a dříve či později bude potřebovat opatrovníka.“</p> <p>„To si ještě počkáme, Pol,“ řekl jsem stručně. „Jestli máš, Hatturku, pár minut, rádi bychom se na toho chlapíka podívali.“</p> <p>„Ale jistě.“ Vyšli jsme z místnosti a Hatturk nás vedl po schodech dolů ven na ulici. Procházeli jsme rozbahněnými ulicemi směrem k východnímu konci města. S dlážděním ulic a chodníků začali Alornové z důvodu mně neznámého až mnohem později. Cestou jsme si trochu povídali. Položil jsem Hatturkovi několik opatrně volených otázek a jeho odpovědi potvrdily moje nejhorší podezření a obavy. Ten muž byl přívržencem medvědího kultu až do morku kostí a brzo sklouzl do mluvy plné frází a klišé. Je zajímavé, jak malou mají náboženští fanatikové představivost. Protože nemají pro svou víru žádné racionální vysvětlení, klidně hovoří bez jakékoliv logiky věci a nezatěžují se takovými maličkostmi jako je pravda nebo alespoň pravděpodobnost.</p> <p>„Zapisuje někdo všechno, co ten tvůj bývalý zápasník říká?“ zarazil jsem jeho tirády.</p> <p>„To by bylo pouhé mrhání časem a penězi, Belgarate,“ prohlásil Hatturk neurčitě. „Jeden z Belarových kněží prošel záznamy o tom, co řekl a poradil mi, abych přestal mrhat časem.“</p> <p>„Domníval jsem se, že ti král Algar dal zcela jasné pokyny, nebo snad ne?“</p> <p>„Algar taky nemusí mít vždycky pravdu. Ten kněz mi řekl, že dokud máme Knihu Alornu, nepotřebujeme se starat o takovouhle hatmatilku.“ Přirozeně se knězi, který byl členem medvědího kultu, nemohla takováhle proroctví líbit. To by mohlo zasáhnout jejich vlastní cíle. Zaklel jsem pod vousy.</p> <p>Darinský prorok žil se svojí opatrovnicí v pěkné chatě na východním okraji města. Byl to velmi starý, šlachovitý muž s řídkým plnovousem a velkýma, sukovitýma rukama. Jmenoval se Bormik a jeho dcera byla Launa. Hatturk ji popsal ještě velice ohleduplně. Ve skutečnosti vypadala, jako by si celou dobu prohlížela špičku svého nosu. Alornové jsou velmi pověrčiví lidé a jakékoliv fyzické defekty je znervózňují. Není tedy divu, že Launu její šilhavost značně diskriminovala.</p> <p>„Jak se dneska cítíš, Bormiku?“ zeptal se tuřím hlasem Hatturk. Nerozumím tomu, proč lidé většinou křičí, když mluví s někým, kdo to nemá v hlavě zcela v pořádku.</p> <p>„Řek bych, že docela dobře,“ odpověděl Bormik stařeckým skřípavým hlasem. „Mám trochu potíže s rukama.“ Ukázal nám své velké ruce.</p> <p>„To je tím, že sis je v mládí mockrát polámal o cizí hlavy, Bormiku,“ zahřměl Hatturk. „Tohle je Belgarat. Chce si s tebou promluvit.“</p> <p>Bormikovy oči rázem zaplály. „Hle!“ řekl hromovým hlasem. „Věčný a Milovaný přišel, aby vyslechl instrukce.“</p> <p>„Tak už to zas na něj jde,“ otočil se na mě Hatturk. „Ze všech těch nesmyslů jsem pěkně nervózní. Počkám na vás venku.“ Prudce se otočil a vyšel ven.</p> <p>„Vyslechni mne, Aldurův služebníku,“ pokračoval Bormik. Jeho oči se mi zabodávaly do tváře, ale jsem si skoro jist, že mě vůbec neviděl. „Naslouchej mým slovům, protože v nich je pravda. Rozdělení skončí, protože přijde Dítě světla.“</p> <p>Právě to jsem čekal, že uslyším. Potvrzovalo to, že Bormik je skutečně hlasem proroctví a to, co říkal celou dobu, byly velice důležité informace… a my jsme o ně přišli! Začal jsem si sám pro sebe nadávat a spřádat plány, co všechno udělám tomu troubovi Hatturkovi. Pohlédl jsem na Polgaru, ale ta seděla v rohu místnosti a věnovala se Bormikově šilhavé dceři.</p> <p>„Volba bude provedena na svatém místě z dětí dračího boha,“ pokračoval Bormik. „Protože dračí bůh je omyl a neměl nikdy existovat. Jedině Volba může chybu napravit a pak všechno začne znova. Dávej pozor! Až se Aldurův Orb rozžhaví do horkého žáru, bude oznámeno jméno Dítěte temnot. Ochraňujte dobře syna Dítěte světla, protože nebude mít žádné bratry. Stane se to, že ti, co byli sami, budou najednou dva a setkají se spolu. Po tom setkání ale už jeden z nich nebude dál existovat.“</p> <p>Potom Bormikovi klesla hlava dolů, protože ho úsilí vydané při věštbě vyčerpalo. Mohl jsem se pokusit jím zatřást a probudit ho, ale věděl jsem, že by to nepřineslo žádné ovoce. Byl příliš starý a slabý, než aby mohl pokračovat. Vstal jsem, zvědl jsem z lavice deku a opatrně jsem ho přikryl. Rozhodně jsem nechtěl, aby se nastydl a umřel dřív, než stihne všechno říct. „Pol,“ otočil jsem se na svou dceru.</p> <p>„Za chviličku, otče,“ řekla a rukou mě odháněla pryč. Pokračovala ve svém šuškání se šilhavou Luanou. „Takže dohodnuto?“ zaslechl jsem, jak řekla trochu hlasitěji.</p> <p>„Jak jsi řekla, Polgaro,“ špitla Bormikova dcera. „Jestli se neurazíš, tak bych se ráda o tvých slovech přesvědčila.“ Vstala, přešla k zrcadlu a pozorně se zadívala na svou tvář. „Je to tak!“ vykřikla. Pak se otočila a rozhlédla se po pokoji. Její oči se dívaly zpříma jako kterékoliv jiné. Musím přiznat, že to byly velice pěkné oči.</p> <p>Co se to tu dělo?</p> <p>„Nuže dobrá, otče,“ ozvala se Pol. „Teď už můžeme jít.“ Po těch slovech přešla místností ke mně.</p> <p>„Co to má znamenat?“ zeptal jsem se, když jsem jí otvíral dveře.</p> <p>„Něco za něco, otče,“ odpověděla. „Myslím, že to byl poměrně férový obchod.“</p> <p>„Je tu jeden problém,“ ukázal jsem na Hatturka, přešlapujícího před domem. „Je to člen medvědího kultu, a i když ho přesvědčím, aby nechal zapsat všechno, co Bormik řekne, tak to stejně všechno uvidí přede mnou kněz medvědího kultu. Základem každé teologie je revizionismus, tak si umím představit, v jak filtrované podobě se ke mně ty zprávy dostanou.“</p> <p>„Už jsem se o to postarala,“ řekla mi Polgara tím svým nadřazeným tónem, který jsem už důvěrně znal. „Nepokoušej Hatturkovu trpělivost tím, že se mu budeš snažit něco vysvětlit. Launa se o to postará.“</p> <p>„Bormikova dcera?“</p> <p>„Samozřejmě. Stejně je mu nejblíž ze všech lidí. Poslouchá jeho proroctví již celá léta a ví“ jak ho přimět k tomu, aby je zopakoval, když je potřeba. Stačí na to jediné slovo.“ Pak se zarazila. „Ach,“ rozpomněla se ještě na něco. „Tady je tvoje peněženka.“ Podávala mi mou – teď již mnohem lehčí – peněženku, kterou mi nějakým způsobem sebrala. „Dala jsem jí peníze, aby ty zápisky schovala.“</p> <p>„A?“ Sáhl jsem po peněžence.</p> <p>„A co?“</p> <p>„Co z toho bude mít?“</p> <p>„Ale, otče. Snad si ji viděl.“</p> <p>„Myslíš její oči?“</p> <p>„Jistě. Jak jsem řekla. Něco za něco.“</p> <p>„Je už příliš stará, aby to pro ni znamenalo nějakou změnu, Pol,“ řekl jsem. „Už se jí stejně nepodaří najít si nějakého manžela.“</p> <p>„Možná ne, ale alespoň se na sebe dokáže zpříma podívat do zrcadla.“ Podívala se na mne svým útrpným pohledem. „To ty nikdy nepochopíš, Starý vlku. Důvěřuj mi. Vím, co dělám. Tak co teď?“</p> <p>„Myslím, že můžeme klidně do Drasnie. Tady už jsme stejně skončili.“ Zavrtěl jsem hlavou. „Jak jsi jí ty oči srovnala?“</p> <p>„Svaly, Starý vlku. Některé jsem natáhla, jiné povolila. Je to snadné, když si dáváš pozor. Neříkal jsi mi to snad?“</p> <p>„Kde ses toho tolik dověděla o očích?“</p> <p>Zavrtěla hlavou. „Nikde. Prostě jsem to udělala. Šlo to samo. Vydáme se konečně do tý Drasnie?“</p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis> </emphasis></p> <p><emphasis>Další kouzla můžete očekávat v legendě</emphasis></p> <p><strong>Čaroděj Belgarath – Soumrak</strong></p> </section> </body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAPAAA/+4ADkFkb2JlAGTAAAA AAf/bAIQABgQEBAUEBgUFBgkGBQYJCwgGBggLDAoKCwoKDBAMDAwMDAwQDA4PEA8ODBMTFB QTExwbGxscHx8fHx8fHx8fHwEHBwcNDA0YEBAYGhURFRofHx8fHx8fHx8fHx8fHx8fHx8fH x8fHx8fHx8fHx8fHx8fHx8fHx8fHx8fHx8fHx8f/8AAEQgCJgFBAwERAAIRAQMRAf/EAMcA AAICAwEBAAAAAAAAAAAAAAQFAwYBAgcACAEAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAAAgMBBAUABgcQAAI BAgUCAwYDAwgFBwkGBwECAxEEACExEgVBBlEiE2FxgTIUB5GhQrFSI8HR4WJyMxUI8PGCki SiskNT0zQW0nOTs1R0hCUXg6NEZJQ1N8JjRSY2JxEAAgEDAwIDBQYEBQQDAQEAAAECESEDM RIEQVFhIgVxgTITBvCRobHB0eFCchTxUqIjM2KCJDSSshUWc//aAAwDAQACEQMRAD8A4rxw aV5aP5mqCK9CR/Ni5GMaVOqweaKWKVld2UkkVqdMCqNtEpmI5XNAZGoBQkEnrriXE487sNo aQgAHME4CcKewFOpkOu1gsjGgqCx2jr4VxyjUlshE1xtKbiFB81TmMQqo6piWRtNxJ0OZrg pKxyMG5aupII2mprn7PDTARRJqksgoAzAj24NA6h0HqHYRLTd7TWtSM8NUehwVESsx3Mzor MrZ7aiuJUWiKmwkJjRQWYtUbanI/wAuCSJYbaSP65UOyowqtTqQNMGya1DIoZKqpdmLMdD4 4hhNmQ0yA0Y/wzRgTqtDiTqhEU0gVo/UJJA1NaZ1B+GB2gkjGQoCXJYnPPx64lK5BpKSXVt 9AcsyRn7MSkcgYyukg3MTWoFDmTiaVRLsyaOSQ9S1flCmpIrgWdUkjaQGik7Qcs/ZpjjmzZ vVPlDE/E18ccSjC7io8xoNSSfjiaXO6m5DAkFsx7TniGRUwzttUioO3zmtQWOQwKRLMRq4V huagIyJOX4444zEzgtViRXxzxJxHLKxegdq08wqdMRQ6phmIJG4kVAqD1GdcT0OMi4fKjFm pnT3Yk4z68lADuzPlzy8a46hKPGSZVJZs6HSuOoQSxWc0sE0wmVREu5kdiC1egwEp0aRyYI HO9XLEZUIJIoSMHQlnt0zqXVyCSCASfdjqEo3RnqxqwbQmpp7McQzK72YAMxK9K646hzZke oQBmKjxP41xFDiNGnrqdu6pB65ZaYlqxzM7mKqd5LVArU5+zEUOGW1vE/n/PgKkFJt4lWSU 7PTIFFBB6ZZ1wKVEc4Nao2m9Oa2Kvk4YnP29RhcdTqVAI49shKUNMtepw1Rq9SGayUY5mgP gcgMDPWhCRERtNADQZiuWueAidQ2SLyMSrUr5aaV1zwxJ0Oqe2qQKVPidNOmJp0JqYNuFdi 1aaoRprmThcsVGcnY0UAkgmlATn+OVMSkyGMbYLTygHKpr7PDFhI52DI7Zmnq1GUEEivj7s S9AUaBdmwMvVsh4k5YGlAlcOt7cb4mYkEVXaT8u2lCffiQqjCOu8UFB09hrTKmOZBKkIDgs 1GzNfA44mplIwdaUFKCvhiSGSlCUqNRlTEkVMvCdpU0cDzBumlcQcCyxRlI6kqQSaV0qccd Wh5RuzUeYaHwpjmEFRpTy18MziAUSennQCv8+CJqbLFGGUupK/rUZGnvxzT6EVNGjFDQfjj miamoTIU6ZDEUOPMGPqFs2JqSfE54ihx7aQCToRQdMQcQXKJ6hCgmqg169PHEI5EaqQAdQD n4656YkmpsiHdtHlJqK+zEolk7gKy7BQE659BTLEtAntvkJYEgZljriCdTSTa6bgen5ezHH EKwuu8kAsafDLEk6kgjJbaMt3j7ccTUkEaqB+9XI44EyqEsBkKH3UxxxDIDGQxAoakjPM4h Mk1RTRq0HgB7sd0IqZjjk20rnUfhiGTYZ5+B/H+nAbSCl/xXeYKgAatAM21r+OJcaohu5lb dGbYCQ2lW6E5U9mI+WcByw+lIyr5qrmwzzB9mCiqHVID5abVz6rTM4CapoQzyCue0qDqlKj LLHRitSWbyrsTyruRqEke7ByXYipBFGGZq5HWmhOBgk61JZirOwUCpzqvw0x0ruhxq4lj/A IbZbc6e2mIo0CG2pooFD4Z+DDDYnO40siqsAGqVAUVpnng2iFUOli3IDluJ3BvClCRgKBEc RVG3aoag0NTXEtHa2D4GDyU2lXH4Z445m+TBlPzIQw9uOO0Jk2Bw7+VWpupmfhjmRU2Tb6Z /dOR9uCOMNuCafLljjgY7ZJKGqnUr7B/qwJJtCKHMaY44JVV11ywSIJ9gCmmuD2nVMlTTPB bSKo0fIeJOuAaJTNduVfzxFDmavkmnXAtEpmsas3XMV1/LEMmoNcMBJShzAqcQiUeQEVBFV +bXHUIJIQpcMlQa1LHTTEpHEzLQ1GZBotfDE0IPerKluYa0VtQPEYHb1JRoY1qtKDpU+3Es 412gZnOuZOJodUyCgArkdfb7MRQ5mGK1qMgNaYk65sak0ArQVPh4YjqcQSklTrTr/RiEiTC VVNd1OhpiXod1JFkQ+YKABQLnnl1wNCBrWHwwr7yblCCP9Q+eRNWIpQddcNQJlY23krQrnU +PwwdqHI3Fq6vnUNSudDUezpiK1OelQeaE+rVa0NCa6g6YhohEMiyEii0Vq129OmIUbBMiF RUVYAHzU92O8AaGuxmlMm7QafkcDSrqSza2jHrE6t+Xs1wShqSZkL7fTY76AgZ6VwbroBYm tojtIY+YUYPUUqOhxCJGXHoDK1a1rmdM8GQNIwinzecZtn0JGmWAYRoIwJCddwAIrlnjmTo EIQXyFG8fdpnjiKE6KWzNQwPjjkjqmwFRTSuYGJIJY0oVU6DTE0OM0qanKnj7MEiCGSKu6g zPwwDJNo0NCKeBOOodUmVSNfjg0QbjM5jLphiINuoHw/HBsg8ErT2eOBdDqmhyAqMuuBZxq y+SlOtcC0FU0jWla5a4GhNQWUVmYH4YAlmygaUoR+YPTHHVJraI7d2hHjhkYkNm48xBrodc QcaOo1qWp/LiGSY8tAK45kGWGmWVNMczkR0G2g69TiGEYZANv7MQRUwtTISCflrT444noay EmTccl0p7TgTjVFVnZ2yqRkMccmTR29XNGBAA8uX7MccMvp2/f/I4XU6hRoRVmVk8anoK51 xO9AMyF9K4MgSgqKKdM/fljlQ4vHY3G8RyfeHE2HLWgvLC+mW1kh3tGR6p2hgyUbyk1wM5N KwcLl35ztT7MS91Xvak1recBd28v08HMC4aeAyEDb6kbk0Vt1P5RhanOlSUc17x7Evu1Oau eEvHEs1t5opFySRHG5HA1zHQ6YfDJVAsrU3Gu5O0kPtqAcsMrYio37e+3PfXNWTXnFcJdXl kSR66INhK5EKWIqR7MLeSK1ZKiLJeJv7K6e3uomtrqJikkEilXVgaEMGzU4YpJkNkN3G4Qo oBVyGUAZAAUPwwVqneA0k7M7ps0szfcRdWsXIFRZSSxMqys4BUITrUMNMLWRPqS4hVzwPJc TdzWnIW0lpepRpIZkKSAMKglWocxpiVNPQFeJmNa0BUktSlMsxpiQkWr7gcPwlhy1tFxPF3 nFxmzhae3vlZHaXMM6hiTtNPdWtMKxybVwmytbKihNSK4YANOG4XmeWnMPF2M1/OgDMkCM9 AerEDy19uOcktWSky2fdXtXjO3b/i4rC1ayN1YR3N1btI0hSZmIdQWJOVKYXik5anS1ZTUW or06+OLKQDZlUqTUU6YlK51TJjFNKgZYFompJa2N3d3EdrZwvcXEzbYoYlLux8FAqTgXRHJ DXl+0e5uGgW45TjJ7OCQ7VlkTy7jopYVAPvwUMkXZM5oUj250w+ILNqDXr7MEDU8BiGciaz SD6y39eP1YfVT1o9xXcu4bl3DMVHXC5aMON2Wv7vdtcH293FDx3D27QQ/SrLLukaQs7u2fm JpQLivhm5RqwupRPlNae33YYzjSSOrg6mlPxwDZw1btLuNeK/xg8XcjigNwvDG3p0/e/s/w BbT24FTjWlSaMBAoAVGmuH0sCF8VardclaQNBLcRzTIJLeAVmkTcNyx/1iumAk6IlB/fFjx lt3JeW/F2Nzx1iuz0rO8DLMlUBNQ5ZgCc1qdMRjq43uc9RDsFAD16YlnDDi+3+a5UsvG2Fx fGL5xbxPIFrpuKggfHAymlqyUgXlOM5Djbo2nIW0tpdLtYwTKUcBvlNDTIjHJpqqOoCKpDB aVHQ0zriTjovPfb83fb3a152zxM0t9ydpJNyCQl5RuT0wGJc7UqSeuK0clJOrDoc7vLO4tp 5Le5iaGeJ9ksLgq6spzDA0INcOTrcHQiWPzkjPxp44lM42Zto0z1xxAZ6q+I/D+nCrk1KXb TpGktT1rTKtQdMQ4rUHwJUjikuAd23rRtKa4ZFWI8C+/beKdvuB23SOoF5ARQVyDVJFOlMI loxuMuPe/wBuO8+d+5PKtZcXOtpc3dUv5FMduE2LVzI1AVFOlcQppRQKQv8AvXzXGcp3iFs J0uYuPtIbNrmNgUklQszeYa030+GJxKxDZzS4iDJuzalRStBTwOHJgo7V2523/h3ZnbPIxc fyfcV5fuzWsFncTQ2liDIGIk9A7txYksW610pitJ1bGoqH30hC/dTl6AJVbeQVFAxNvGDg8 OgDOfXADkCPzkAmijxz1xZBTO79m2lr3h9u+G+tlUydm8iJbtnPnXjkUysvt3Ku0f2cVJ2l 7RqejOUdwcvPzPPcjys1Vk5Cd59o1RXaqr7lGWHxVEKAVAMTZ+Yg0OmeGBdTpn3tjK85xDt u83D2pJNdQXGWEYVr7SZO5zdCobI59cOBOuyWHNyfaDg4ezoZZ1vJZTz/ANDVrg3A+VZNnm Cjr0+XphCa3uobvQD+9kM0F525HcKRIOHgjkqa+dGIYbhrmfHDOP19oM9Wc7Wm0dOh8cW0L PZE0GRxKR1SQ01OmWY0x0iEyzfbfiv8V7y46yS8ewLmRjcwttlosbFljY1ozDLFfK6RbGRV dTo7QBewu84I+FveMsYYlWB+RmlmknkQtudVlyWlFzXXxywivnjepzVjiQpjTiJZsFyriaE VNUK7nXUilfjiOpNQi1UtdQKAS3qIAAKkksBQYFhwfmXtOo/evtfuPk+74rjjuLuryAWcSG WCF3XcGeo3KCKiuKXHnFRuwmnVnLOY4i+4jk5ePv09O7g2iaMENtLKGpUexsOUk7nUNeKaw XlLNuRUtYrPF9UBqYQ43/8AJrgJBJ3O5dw8lz1l3lLPw/a78vb8lax29tfRzXDWklrIijYY 1BgjAp+GfXFXHGLV3Ql1OGXERguJYSu0xuyGMHdQqaEV60xpWpYVUI4o/wDzSxC1r9TDQDX +8XAS0YUdS1fehAPuLyZIzKwH/wC4TCuMvIjm7lGYEnIVyp/NhskQjsHO8d3S/DdnWPasN1 JwbWlvNcPYqVV7ksDI07JSnj5jTXFJNVddRmrKd96AT9yOXHiYKf8A6ePDcHwogpYGQ8R1w 1oip1Pum/5W07I+3SWk0sKMpcohZQ0iPHsqBrkxoMVYRrJhiT74W6x/cjkCke31I7eQ0y3E xKCR/u4LA/KQyhbaEgHLqD1NMNINXh/h0amhBzxCODPTP7n5YCviTuKAzxI0hRCI6kBWO4j xzyyxMdERQxukY1Ush0yqBQ654bRAj3i+Y5Sykjmsbp7aeNAqSQsyttbIgOpqK9cKaTJVh6 3dXc91AYrnlLuWNxQo88rKfGoLY7ZGoNxQrsKiQUNaDOtD092DRLVTLxq61WtDQUzOhzOOR 1KBkPcncdpYPZ2XIXUFjJXfbwyyLHn1ZVNPywOyLJuDX13yvJ3SXPIXMtxcKNqyzO0jbVrQ VYk0GDUYpWIdwQx7XQNUSePTPUYIhoZ23K8haRSw2t3NBHcLsuEicosiCo2uARuGfXEOKZN XQiiar7i2dK7dfxx1CCdAd2WR1+OOCDL7lOW5Ep9deTXZiFIjPI8m0HoNxNK4hRS0IBQorW nmxJ1w7juX5jj45Y7G+uLWKagnSGV41fp5gpAOI2pk1JLrkeRvYYYrq6mmigG2BJHZxGMht UMTtFAMhg1FLQFkAGntyr8MMTINwpyr0OCIZtkq021r+WeeIZxm3uZ7VxLbyPFPG1UlQlXU g5FWGY+GBkkSmGT9wdx3Dyi45O7m9dBHPvnkbegrRWqc1zOWBUF2ObBVHT8MWELZ6hywRAt srsyc3ycA0iEFK6glThMJVm17CaWGscksciyRkrIhDK6khgwzBBGYwdETUYf+KO6Kf/vF7X /3mX/ysA8cexNRXdS3F1cNPdTSTTSZySyMXZiMs2NScsRtXQMhKVOdadMA4nVGlnz3cFrB9 JbcjdwWlKCGOeREof6oamJhCLd0QwEq7VJOfU9cOBN4JZoJUnhdopozuSRCVZSOoI0xDVdT je6vb29l9e8nkuJiKGWZ2d9o0G5iTljopJWJYKyvU0+BwMkSmdC43uDsc8XxsL3vM8MbaNV 5CwsW3wXMisWaSpfIudajTLFOWOVejDUkVrvzn07k7pvuYiga3juCgiiam4LGiopelRuIXp hmOG2NCK1K+ISMz40zHjg2cGyctzM8cMUl7cSpbENbI0rkRlBRSgJIUr0pgNqOqRXt9fX8q y31zLcyoNokmkLsB4AsScQkloSCemMyH/I45s4jO8ADcPEeyvvxyOYb68vt/AYXRHVKLBZy JLJE6bJASCrVqDXw92EKdEcMbWCrEhRUClKZVwW8jU6V9nu3Oz+4uaPCdw2Mk1zcK8tpdRX DRhTGtWiKLStQCwauFZG6ho6xzn2g+z3b3HNyPLCezskZUadriYgFzRR5anM4B5Gup1Crtx X+WSpJ5dq/+eutf93HfOfcnabR8R/loZgqcw4LZAme6A/ErQYj5r7nbSv/AHs7M7O7P4zhO S4BZJIOSeUO/rGZHQIrIykkjrqMEszi73RFLDL7M9ldhd6cNKOQsrmPlbFYjcypdP6cyzbi rqgps+WhXBSlJdTrFo7l+1/2Q7c+n/x2eax+q3C3L3E53bKbqbQ1KbhgfmS7nAlh9p/snzg KcLz0jSn5Y4ryN2r/AOblUscEs0u51BR3N/l05yyHr9vXiclH+q2m2wTj+y1fTf47cNjyX1 IcTl0tlc2lxJbXUL291C22aGVSjow1DKcxiwppqqBaNlWNZI2dPUjBVnjDFNy1BZdwqVqMq 4idaWOR3Tsz7W/bLujt225m2tbyBZ9yyQPdSExyRsUdN2VQCMj1GKbySXUOgHyvZ32C4rlJ uK5Dk5LK/goJYXuZhtLKGHmKldGHXA/Ol3OoEWv2X+23NQCXgOfmkVhWsU8FyPiu3cPxwyP ImutSHFFP7t+zPdXARTXVvt5XjIV3tcQDbMqjXfASzGn9Qtizj5a0lYFw7FFRSaZ/6aYti2 MeKfi4uRhblreS748EpdQwyGGTa2W9XANSmu3rhOZSa8ruiYNHdz9hvt4Rv9O7pStfqZNMZ /zp9xtEfOXKdwcDcc7Na8DZXFvZb/TgE0pmbykgyMxAI3a06YZh5TflvVgzijuPZH2z+3Xd Pb8PLRW97buzvFcQG6dtksZowDUG4dQaYiWbJFtVJ2on7n+wnE/4ZJJ21JNHyUYLJBczF4p v6hZgSjfutp44LHy5xd3VEPGmfPNjY31h3ZzNryFvJa3YIDwSrtddpp/oeuH8bNuyS8Rc40 Rbe3o+GPL20XMW0tzYzOsMgglMDoZHCiQEA7to/TlXxw7kKdKxdKHQarc6T9x/t/8Abnsvt ebmpra9uGDpBBCLtkBkkrt3MQaAUJ0xmvkT7seoo4jxXJLexl0Q/wAOgZmzBPWnTpi9izOa 0AcaFp7W7M5zue+a14qBW9Pabm5kO2GFWNAXOpPUKueOy5lH2kKNTrVp9muwe37QX/ct+06 Risrzyi1tq06KpVj7i5xTlyJvrQPahZL3D/lrST0CtudV9RYbqn++Bhfz5d2TtCB9ovt33P aSX/afMMkbA7RFIt1CjHQMj/xV9xcYbDlTXWpG1HL+6ezuc7XvVteWgCCSpt7mMl4JQuuxy Bn4qcxi/h5CnbRgSiJkQswCqWZiAqqCWJOQAAzJPTDZOiqwNTr3av2ISSwW97ou5LSo3myt 2VSiAV/jSsGo3iF08cZuTkt6WGqJJdcx/lu4qVraaS2uZkyeSlxdEkZf3vnU/A4r/OfcPaT 2PGfYHu5vouIuYra9YjYsEkttMT0CpN5X9204lZZdGRQr3fP2S5fhrZ7/AISVuTsYULzwkB bmMKKllC0WQU8AD7Dixj5F/MRtOVNITVlI2HTr10xadyEaq25iCmXiDjqHEbqm4GpHgMckQ F+rF+/hdSdpUGSVpXkUeVmJDDIk6+3FRxRBPZrO0zIWKgAnI1BwStc5HTfsREV+5nFlmqdt xQf/AA75YHI7Bo69/mPr/wDS292ip+otqD/7QYRLQlHybYWFnJbiSeMPIxbU0rXTFnFji4q wO6jLN212Zd85ctYcPx5vZokM8kaFQVUUBYszLlUjKuInCC1R12DdyXXcHLcNx/GNeu9jxt fo7WQjZErCh2kCuJlgTViNzO1f5YBsm5xDSqwWYNPEGUHHZloSgf8Azay+na9tnxa8/wCbF inkQRxi34+1KRssZVgoYFWIINOmL0cEewurR1v7W/d/l+FvIOJ7guXvODlZYo7mbzTWtclO 4ZvHWla5jUeGBngoqoJOp1f7o/b227q4WWe0iRO4LRC1hcaF6Z+jIeqvoK6HPxwlScbok+Y IpfVDblMboxSWM6q6mjA/HF3FkU1VC6H0j9hP/wCHkPsu7r/1pxUyfExhwP72elJ96ORglX dFI0IYH/3ZDgMMFKdGdMXWVnHYzpc2LyWdxEQ0c9vIyOpH7pByxoPjQ7CtzO9/aL7o3vLzj gO4Jll5HaWsr47UM4XMxMigD1FXOo1HtGdXLhcPYMjKop++XYEFlat3dw8AjEbj/GbWMAKy uc7keDKabqa64HHneP8ApOlGpyVXWSH1IyGR1qGHUdMalU41XYrrU+wx/wB3H9j+TGOWT4b 7bSnIXxGuVD1+Y4fwNWKmz6e+xDE9hXB0IvrnT3Lgc/xsZHQqv2l++31LNwvdctDAdsHMOR TM0VLj29A/+944TjrJN00OclWh0H7g/bTiO77dblNtrzcC0s+RVa1XX05QKb4z+I1HtOE3C W5HNVVD5/uuL5PiOdj4zk7c2t/BNEXiNCGUyALIjfqRqZH+XGmsyyQdNaCNu1nV/wDNEWH2 wJUVP19v7ej4yJFg4V2hY3N9ZcXY2q77m7ZIYEpQF5XoK+wanGnCezEn4CdZH1nxnHcH2T2 o0afweP42F57qY5s5Vd0kjeLNT+TGc31Y4+Ne9e9e6PuN3VNNNO0dpG5+mgB/h29uGyAHVv E6k4ZgwvI6HTlRBNn27xkCruT15B80khJJPjQZDGpHi410qIc2Xf7W8rxfbPd9vyE85sOPW KYXfpq7iUbDsiKIDq9GBPUYrcjjpLyxGRl3ZU/uR9zu5/uH3GIIN1rxlpJWzskO5Y9vlMzs KVb2/AYqY8cpSotRkmki0/baG2/8advxcjJ6iLdIGkIADzKjGKo9soXF/lprH9wmDufQX3Q 7c5XuPsblOI4qURX1wimEMdqvscOYy3Tftp+3LGXLQcj5OfsG94eV153i5rO5c5QThxEueW x81eviGOLXHhjavr2BlU3Xi+P1SBA40YVFD0NRi4+PB9EL3M6B31/mH5a07a4vheBjlt+Sk to4r7lJtpkDxqFk9Eeau6ld5z9lcZmTHKOo1NanK+HteVjRpb2YuJWL+k+Zqc9272nFvj45 RVwXKo0aui6f0YtUBqQswVxU1LYEkOzwBBWJIEBOdGFcxXPpur7cVaWObIzI8EwKyeUgAEC uZ6YnbYhNI6Z9h3DfcriSHDeS5r/6B8KnoMifQ/3H7o4ftntabluXsf8AEbKKSJHtiqNUu1 FNJPLkcKkwkcgl/wAxP2sjZVftD5huU+ja0IJpXTEVOLp9vfvN9ue4HurOwgj4O4SMybJhD BHIoy8rqQCRXQ45NHUPmGxlMl/citUGlNPmOG8V3YDdzvH+Wgj63nh//Rtj/wAuXDM+pKAP 83ppZ9tf2rz/AJsWKsguhymAs0EZYksUUk+OWNOOgk3oD5T8ulMEkcj6x+13I3XIfb7g7q6 cyXBthG8h1b0mMQJ9pCYzmqMcz5p+51nDw/3c5mzgUJb3MglVFyUPNEsxy/tMcFxpUm13Bm d6+wv/APD2L/3u6/8AWnHZfiZJwD705/fC/qaUeGg8f+GQZY7jfGdPQGiGVPwxq0ENjDhL+ Sw5njr+P+8tbqGVcq/LItfxFcLyxrBkx1Pq7n7OO94LkbOQAx3FtNEwOlHjI/lxlNWHI+Mu Amb0Li3ZqiEgqfAMNPxGLfBm3jcewifxI+2V/uB/Z/kxVHnw/wBvgG9vaAEbjtfxo5rh/AV 2JyM+mPsN/wD6Hc+y+uf2LgeR8bGx0Pk/j70xNzOdCxRB/tOQfyxHGdMcvGgrKvMdc+0f3z uOB9Lh+dZrjgzRYZjnLbVNSRqzpn8uo6eGK0J9GNTO985232v3txVpcOy3EaMtxx3I27eZS DUFWGqn9SnL44an1RJSP80DAfbA10+utx4dHwMjjmn2BCHuft3dn5JyPf6MlMXpr/ZQqPxH cfvSJz9qu5vRNH+if/dqN3/JrikxyPkjse2VOKeYD+LLKwZvYgAA/bjX4caQr4lfI7liUNX 3ZE4tMA6B9vftvxHd1hM45e4tOQtCBd23oRMgDltjRsWJZSF69cZuXPkhKlh0YpoF+432z7 T+3XBHk5eWmNxeS+nbW6W0YEklNx3lSCqgDOn4YXj5Ti9Fd9gnjTKJx/Iw3ca3VnIwCONkg qrB0IYEdag0IxpKUckfARdM7B29/mClsraKDuWwkugmT8lZhSxUDIyQnbn4lTT2YzM3GlC6 uh8Zpl4437xfa/l4AF5u2Tfk0F3WFh7GEgAxVqgw677P+3ndFsLj6KyvI2+W8tCqt8JoCrf ngk2tGQUDvX7B2wtZL3tuRpJIVLjjLn+JvK5/wZfmVqaBq18Rh8OTJa3I2o4vNQllAIeNjH JEw2srqaMrDKjA5EHF2Ek1VAMHYkGpI9mCrc4hVjuJI8aH2YhHNBu5PEYTUIrS7WmdWrTP4 1rXwPTC6ANEyxR+m08lA0KhtxFVGdAdtQScRclI6B9iEI+5vEMWFSlwaAEa274XlGI7B/mS BP2qvwNfXt6U/wDODFaTJR8p8NFvtEZ1DE1FSBoCfHF7D8KFT1G0dvHQqFWh9gx21HVNILC 0tJW2sd8ooQzA6GuQxGPGonHcP8tBJ5Dn6/8AU23/ADpMLz6oNAX+btC1r2wBX57ytP7MWK sglocqtgBBGDl5FGfuGNOOglhFpY3l7eRWdjA1xeXDhIIkBYs5NNB06k9BiZSUVU5I+uO2u JtO1O0bHjp7hRBxdsBcXLnatVG6RyToNxJxnNjmfH3c3Ozdz/cS85gGkUs7zRqf0xKNkYr/ AGQuC4yrOoEmfS/2Ep/9Po//AHy6/wDWnBZfiYR8/wD3rQn75X1P34c//hlxHHfnOnoDqKD xxqorss/297au+4e6rG1ijL21vLHc38mipDGwfM+LkbVHX4YTycm2NOrCxq5377m90WnbfZ XJ8hcPtkeJre1Xq00ylUA91dx9gxmSdEOPkTtlCy3k5+RtqKR/VBJxb4EfLJlebuj7fX/u4 /sfyYqlg+G+3Kf4hfnMjL/nnFj0/Vicup9O/YYf/wCC3f8A7/c5f7KYHkfGxkNEfG8okHKX USGis5JH9kmn7cVlNqJzVZEwlZCVJNFyNMBKNGSro7D9qvuNy/byWxtX+o4+V0jvrCQnbUs AZI8/JJQ66HrjQhjWTFuWq1FKbUqM6b/mn/8A4Wk+F/b/ALHxUY44f2PyV3x9lxXIWjbbuz ZJ4Sa7SyNXa1KeVtD7Ma0Me/EkV3Kkj60srzhe8u1C6H1eO5W3eKeOvmX1FKSRt4OhJHvxl Sj0ZYTPlG+7P5Tsvnr/ALbv42CJI1xxtz+ie2Y0DKdKj9Q6HGjwMlVtFZl1PBT/AKsaFBFT rn+X2o5bmB/+Xg/J3xmc7VDsOgm/zi1/wDtyh/8AxVx/6pcUOo/oUnsrtbkudnteK4e3V5R Cjyk+SOKMgAySN4V8Kk9MbE80ccV7NCtGLkWz7mdgcZ2H2RByt5PPfczPdJCXhG22QMrOyh CKnJKBia1/DFNcuW6r0HLGqHNbZLDlLOO6a2GyUVo6gNrQ5j3a4uxjDIqtaim3GwZxUdzxV 0tzxF5c8fcKQVkglZdDXMaEew4VPhw6VQSyM+suxuYveZ7R4vk75Qt3cwBpqDaGYErvA6B6 bvjjNao6DT5P+5t3Ba/ejnbS0JEFzcFpVyp6vpBnIp131w3iyalToRICck/MKnx640aXAqQ 7T6lQSV8OmIJGG32DAUIqIIxGJHqNxUkdNxrnhTVDmSt9Obf04o6D5mYtViBp7NcQo3I6HU /sHwNzP3ZDzh9OLjuNWVJJHdFPqSxFVRVJ3HJ6k0pivlfQYjtn3A7Z4rvLtqbgp+SW0imkj kMyFHI9Nt1KEgZ4RJVQSZzO3/y19vwRCJO6H2itKxRVzNf38MhklFUIaqTr/l34AMCe5mIH T0ov/LwXzZEUR77hdldsdofaDl47GVLy89aCd72b02mLetGAF2gbVCjQe3C5SdahI3/y4cR fWXE3nO8k0NvDy0cP0Keom540ZyXZQfLm1BXPBPI5JVBSLX90ftxw/f8AFx8dxzH0AsDKVM Yjk3esFBruYUpswuUaklWi+wXakG36vuWQoABl6EemWrb8P+fIjahrDzP2R+2kTOl9bvySK Q8quLu9YNkRVa7K+A2jC3JvUJI4590f8wl/3krcHwVvJacPI1GU/wB/cAUoJKVCrXPaPicD tlKyBckis8BxLQBQV9S9uWVNoIzZmAVATQanGhhwrHGrFVbZ9V/a3h5O3Oz7fjuRmhS9Ms0 80SSIwQyuWCbgaEgUrTrilOW5tjird4fZHg+5e75+5ZO4GtZpyhNuiRMo2RiP5iwP6a4CHl lVHNVIYPsn2NasG5HuKSSNc3T1YIAQOhbNgPcRiw+TN+AKggjkvvF9nOwONks+GliupBVja cd/ELyAUBkmJoSaUruJwhybfcJI+e+9/ub3N9zebj9SP6fj7eotrSMt6USk5u5PzORqfwwW PBLI6ICeRJD7tnt6W7uLXguOCtPPuAaVljWijc8jsxAyGfj4Y1ZbcOOhXinJn1uLyx9MJ9T FpSu9fD34yC2fGEvb3J9q918nxfKKiTLGs6NHIsiyQs7bXUqTrTQ5+OLXBltcq9hGRXPp37 TcLN2/2h9HycsUN3c3Ety8AkRjGslAqsQSu7atTQ4TmmpSbWg6KaVz5I7u7S5Ttju+64rkh H6hBmt5o3WRJYnYhHUg5Vpocxis0c9WLZbOKGxs7kuztcCT1FIFBtagp1xZy41HGpdwIybb XQtn257f5Tm+esbPjSpUqlxds8ixokKShXc7yK08BU4CFYXr8SISq/YfR/327dve7Pt/Pxv CywTX8c8VykLSom9Yt25VZjTdRsqnAscj5t7Zcf4HaDKqqVIHQqxFMbfG/wCNFTJ8TLv2d3 1znat00vHssttMa3NhMT6Uh03AjNHp+ofEHA5+Kp3VpHQyU9h1MfcL7Ud82ycV3BssrtaNH ByFIWSRhTdb3AO2vtDA+zGVKMoSvZosppqwqvvsRZzp6vAc6siE+VblVlFP/OQlf+bizHnT WtGA8KZZPtj9ueX7Tv7+5v7q3uFuoo44xAHBBRmYlt4HjhWfO8lLUoTCG0qn+antrleW7Qs eQsY1lh4aWW4vhuVWWJowN4DEbgCMwM8VxiOX9rc/yfBXNjynGyiK6hjQU1SRCAWjkHVGpn +Izxt5MKnBIpxnRndbHvbsD7h8I/A86I7e5uUHr8dcvsq6iu+3ly3bToR5vEYyMuJwdJFqM k9BDP8A5dbOOBI+H5tlhjAWNbmJZfL088bR/wDNw6HLlGKVFYF40G8b9h+3rCRLjm+Ve6ij IZ4QqW0TAfpclnbaetGGInypyVNCVFIj+4n3/wCzO0ONk43gZYuR5aKP0bWC3obaAqNq73X y+Snyr+WK1Q6HzBw0t/zPPXHcF87PJI8kskz5mSWT5iPxOLfFxP4mBKRZfKX1/DF+lwDUhR kBkMRQ6oXvb944XQmhWAziYggDYTu92CaFoieUGVfTIC020z2k1/LEbSdBi0Za3aP1Akmhp nQA1oDhGTEnYKLdBbNbzGPOeRB4L4e7ALiRIWSVQOXi7ryiO9kbMhiWyHh1xK4kO4W+Rtbc fLIpQ30q60BoTUdddMsd/aRI3tG78EZPI19MUJoa5g4n+0h4nbmEPwbfSwwJdyIsW7zr8zB iDT4YN8aDS8CFJkf/AIdmqK381PaaUyxH9pDxO+Yzdu1FlRd1/O2ooae/Bf2kDnkkTRdm8U rKztLKOqswFa+4DBrjQQO6TG1nx1paVW1hWIHUrr8TrhsYJaIkMA3ZNQinXBUIbFfIcD9Xc NMLqW3qAAkZAXL+fCJ8WEnVhKbWgGe06/8A9xuKeNRgf7OHid8yRF/4KtZDWS9nkrWlafnU Y5cSHic8kgmHs7g4nYsjzDUCRqjw/Ttw2PGgugtzfceWsEUEYigjWONdEUUA6YsRQthDKr0 3KG94rn454ZRMWyvSdmwlmf8AxC4G4k0BGRJ0xTfp+PxGLkT0Iou0IYLqK5F5NK8bAlXoQQ P0n2HAx4cIuqqE8kmY7m4sPEL1bh4XQJEkUdArEtqfxwHJwx2ub6EwySVuhXzxri7UvctJS h3nOmhIofwxk7lQsuurJrtyIQlf4cVQq67dxBOuGb20kgFClzPFcr6N/arNtaEkRsT+lWYH r7cWcM6NVVheSNFYeP2dFWg5C5AbPIilMXP7CHiR8+VA7g+Bg4n1vSneUTAZPQAEdRTxxYx YVCtBcpt6jpfZiwkLbI7q2t7mL0p4lljOqsK4GcFJUascm6i2Tty3C0srm4sm1UQyHaPga4 rT4ON6KgxZ5rqZ/wAP7kVAqdy32waK0jkZ+zfhP/5se7DXJl2EXI8FyEt/Da3PKzzpNUs71 ZhnQDMnAPhRTpUJZ5MsXEcWnGWn0omecbiwaSlRXoKdMsX8WJQVEKlOruE3FvBcRGKdFkjO qnocTOCkqO6OjKgv/wANv7c147l7yyU/9EkrbR+YP44py4EHpVDlmkBTcBy11LuvOZuLjKh 9SrZUp+psB/8Anx7k/OZpbdn8VCxecNdPXIvkop/VXX44bHiwj4kbmN6IiqiAKqgBVAoAOg yw53JVjIBFaf6icRS5xrrloOuBJYdsXx/LA0OKjU7mDZdXkOfXPHA6kkkce8ypmuW06g9cc jqhEG1kYsxNaAVrTLPC2gjMqSogYCuVGT2nE2IIFjDDzaAVy6iuQGJqE0ieC0Es6KWCbjsL toATQknESlYLFjUpKLdKja57Z5K2bdEouYtVkjNcqZeXXCo5k/A2eV6ByMV4r5kO8f2/Yns u276SLfMRbLTPfqSdKKMTLOlpc7B9P55Rc8lMcf8Aq+35gN7x97Yztb3kLwXChWMcgKtRhV SQaajDoyroYco0IlUgjLpn0wQLROmYyOhzr7eowSIJ1DaYJI5szQ1GVSScEkQ2bBWoSOnQ+ 3HUIqaOKGv44hko9UAAjQ/hiCHc3C1zpngkQzOYIz/mxIJMAaZjPDUKkeAJr+AxwC1BpiQD 4f0YTMfEq/M8mt1ILeJgsULZMdGk0y9gxm8nMmtq6DYRuD2ltI6qXNFAqDoTQ4x5SLqjYg5 CB1kYqKmnx8NMHjkRssKZoCA5eqnIqlNa+3FuHgLki59scs93x4glb+PbgBvEqNGxqYMjao VZxox7FVjTbWv5YtxFsK21HXDRJihNevuxDDQZ/hkrRLJEyyBhVlU5g4q/3cVJxlY9Avp3P PDHLicciauk7rwPQ8TdSnNfTXqz5U+GuJycvHHrX2CuJ9P8vM6bdq7yt/ErXcdtyPF8nb3U 9u5465ZUtroqQjlCC+1jkaVwhZlOVSpy+H8jI4KSkl1XUa0oc/di8iizDEDTHM5GpBP8mBG GlTXEMOhqanKtcCSaso2D8KYgmp455g54itzjDKKe79uIJCt/t/LC6k0KxCkZLpQFVJKg51 qdDgWzmmbCKMFkzK6mhyyyr+WJROxhFvEFQIgABG4A6gnpgZkpE3pK6mjUJFGGfjiGzlEj+ nIOxTUM1anM08B4Y4JIntrKaRwkCGQsCdoBrrr7sQ2hmLBPJLbBOUvAvPAScnDDDZ8rHFPY Rike0hbmNT0VwCrKP3Wr7xipk2u61PZemcDn4FrFR/yybf5ae4td33Rw3DcYG7e4uS75KtR cXSozKf3sjX4JhcIpu7Kvq/B5+R7nSUe0enu6/ics5rmuT5zkZr7lJd9y4AYEBQoXIKB7PD GjCKilQ8lKLTo9QFVAIGtetc8MQLQVYWFzdzFIBVkG7ccgAfbiJZFHUtcP0/LyZOONXSDLn ib23iEkwUKDSoNdcdjzRm6LUdzfRuRxob5pbdLOoOAG1yOLCMl2Jre2eeURoRubSuXt1xE5 KKqx/G4ss2RY4fE+9go8Dfmvyezzf0YrPlQNpfTHL7R/+RqOAv8AKqr4/N/Rgf7mB3/8xzO 0f/kYk4i/jzMe7+wd35a4bDkwfUq8j6f5eNVcKr/pv/EG9PzDx0xZMRp6Gy1p44JAtBMFlc TmscZK6btAD1zwGTNGGrLXE9Mz8l/7cW/Hp95i/wC2b+eBo4JokZ9Sd38gxQzcxPQ9Hi+ke RS8oL7/ANipcn2dzXH7ZVszdwr8zW5DmuvyU3flijOVlTXqK5H09ycVXaa/6f2Fv/iGJIRC bKSlCoqdp/LC5KVKUsZKhe7D+LsrjuCOQ2FsFa3AD75APmrTUVOmASqtNDR4XpmXkV2NW7k h+3XPSB1aOJRqrGSpBHuHhglCjsaMvp3kNfy/eawdl918ZJ68NuJSKbhG6kkZeWmWH48jiy tn+neSl8P3Mf2bSsQJYnglX54pBtIONbBkUlU83yuNPDLbNOL8Qyn4Ys1KiQVBx888e9Nu0 5UrQ1/DCMnJhB0Zs8L0PkcmHzMajt9oz4tuVsUkhEcM9rKayW8mm7LzKwoyNQag/jipmzYc mtam1wvRvUuNLdj2r/us/ai58PynZlhaNdS2E91yH6LWcoyr/ZagSntIr7MZ+1V1sa3Mw+p Z47aRiuqUtff+hzX7jcj3x3JE1xyJt4uNs6y29hASFj2ildKs1MtcNxNKRhcj0HkwxuUttI quotsZfWtopK+Z0BPvpnjaxuqR5iVifafDBHJBY4e8kVXUJtYVBr/RirPlwToz0HH+neTlg px27ZKq8wPecfcWoQy7fOaLQ1OWJx54z0K/O9KzcVJ5KX7MEZc9R7sMM5Gppjjj1BQ5Y441 YfliGST19jYSGU+2lNu8oepB1Y0y9tMQwkqjWMRyCtTmKD2CuIRzTRPAgWpBJqagnXENEsn RStQcyepxz1IqZihaSVY41q70UDxJOWB0uxmODnJRjq3Yu/CcL6RitLZN9zOQhbqzsfHwGK M8lT6TwuHi4WGr1SrKX2/AuPMjsns+KOHmEfk+WmjDm3jOS/moVa6Fqk47HjlP2HlOb9RZ5 y/23sj+PvKpL3T21ykxSy46fjrhj/Dj3iWBh1HRkNPeMHLBKKqX/RvXcuTKsWTzbuvUwOw+ S7hSefj4gJoFLNI/lRyBlGD1b/Q47Fm2uj0C+psGBJT0y/mvH9yjmLadrAhxUN4gg0pjRR4 stna3GyGGKONaz3bqsY952r/PihyZ1lTse8+n8KwcWWadt3m9yHkEkvF8sDPCGa1lKTQuKh gKq6kHxFcIqbWfFDlYHGvlnH/AqfcPFNxXM3VkSCkb1hcaPE43xt8UIxs4sm+KZ8lyQcJOL 1QAlaqRkQRQ4YCpNOqLjaKr3cMbiqvIiuPYzAfsxgs+yZJNY3Ja7a/gPu4+Z7E4flrripeH uXktm2mWOagJIBFNze3D8fFlKKddT53/AP0fKT+L8EIZ+Q7eumH+Em4VxUyQXSrkOhV0Jrr ocRkwSgqs9L6J63LlycJqkkq2Brvt5bvjL/kLYEXFgElnjFKNCx2s9NaqaE+zFjich12P3G N9U+nxxyjliqbrP29xLxlkLmXc392mbEZV8Bi3yM2yNtWZHonpT5eWkv8Ajj8X7e/8i8dr9 sycvMyqwt7K2FbiUUFBQkBa5Vyz/HGNKbbq7s91z+dj4OJRhFV/lj09rJOZ7r+3fDILe24x +Xm3Mjz7yqZAmocnPTouHS4s4x3M8ZL6k5E50U6eylCtz939pXpi+khm466mIH07uJoa1Iy fJlOWQNRitFulWqG/6Z6/KU1DNR1/mX6ibn+0RypDWSqt4Q1I/lErMNP7R6eODnOVLMseue kQnF5oLzr4vHx9qEfb9la2XccCWW5IdoDo1a79h9QGufzDFTi/Mo9/cxvTJr+7ht+1jqfa9 laXnLCK7jM0AikkMe4rUotRmMWWeo9a5U8GDfB0luQjn72+3ksjL9NyHH9PUGy4jDEbhUbg 2ngcLjlX29tDzuL6j5EH51Ga+4zInH3cSvDJHd28g3RTJXMHxB8ynxBxahOUHVWPQU4vqWG 6r/8AaL/T9RPeWE1qAxG6FiVWT260PgcbHHzrIvE+cerelT4WXa7wfwvv/EI4VvPIKeWgNP jivz15V7Tf+jpP52RVttX5l14OPhIe3+S5blbN7xLOSMBY3KNR6CmRA1Nc8ZuPG5yUTX+ov U83GlH5bomuy7+Irv8Av77cWih5OEufMaIhnoxP+/hubivGqtnncf1Hy5Oil+C/YF4Tvzsv ku8OJisbaXjEkmG8XUivDVcx5iTt3AdcsU4yqjUj65KWDJjy+aTVml+ZUuVv4Z+7ufhjdGV L+4eIxkFSjSEginT3Y2+FLy0PG51c1BouY838uLgrqOeEZjbuK6MaA6aDTGTzvjXsPo30jJ vjyT0U/wBEXPmOXm4z7ZQi2ii38jcS2s0joGb03Vt20/vUFK9MK4kFKd+hhfUsn/dP2L8jl R09+NZnnUa0NaaVGOJPCtPHTHEVNcmNNARn44hkhtG8T+OE/LD+Y+5RxIzSsCDXMEHPHBUr cZ28q+oo21yrsrQEdRXAHB0RL6D2geGJqcS7CCd2ZOvuxxAw7ejEnKJXMRhm/DIftwvO6RN v6fwqfLjXpVnUexRCnLT3kyhlsraWYCtKUGZH+zXGe1Wx6b6lyuPGSX80v4nKuZ5W55blLr k7kn1buRpG8AGPlX3KtAMakY0VD58yC0uZreZZIm2yqDQkV18QcTKKaox3G5E8ORTh8SL3z f3Nkm7eteF4OF7CExbb+Ykb3JFHVSNA2pbU4Ri4yTqzuTyZ5ZOU3VspVtbtNPHCMizAD3E4 tN0TYPHwvLkjBaydDrPYPHol3JyUi0suKhLFjoG25fgtTjHk3J+LPb+v5o4ONHDHr/8AWJV l52Xmrq6vJwBNLKzlR0Vj5B8AKYsZ8Wx20D+meb83BsfxY/yen7Ge6LWK74Sy5NK/U2bfQ3 mX/Rmr27H3DcnwxY4M9Y+8859T8P5XI3r4cl/f1Kmi5064vpHm6lxs3VLyB3NI0kQsdaBWB OWMFn2ecW8TS1cf0B+9oW5TujkL2yIktp3DRSHy1G0A5Nn0xfwZ4Rgk3c+bS+nea38H+pfu B8Xxz2peSRhvYbQgzyJrrhXIzqaoj03oHomTjSeTI1uapRdPeXu0s/8ABuyuZ5O/UxPfQG3 to21YSAhcv6xavuGE8aO7IqdDK+p/UI5GscXVR/N/sUriYlSxQrq5Jb8afyYbzJVnTsbX0v gUOIpdZtv9C2c3yb8V9uLa0g8s/Myv6sgOfpA+b/eAC4Lg41KdX0PKfVGdvkyXai/A5PzUF xLBG8FT6T7mQUzBUjU40eVByjboeY47W65Vbi4vknUKBG0bGhY9ScsY2Y2cKidV4m7kueMt Llv7141Zj/Xpmfxwo+o+n5XlwRk+quB922TWf3LtHgRYrLkrSK/CAZb5YyJfxkUnAfMdaHi /TcKhzEusZtfmXXsokc4xArS2uMv9jBM9D9R/+r/3I+fLeX1LgxxswLs29ScgwqMh8cPgoz 6Hz2cmqnRO3q2zQQ7sigRvaQMvzxfz4q4vYXPp7nPFzEv5cj2v9PxLjxFot/O/Ey0MfIgwq xFdkoq0Ug9qt+ROM7FlcJKSPbfUXDjn4sn1hdfqV7i4nhup4ZRR4qo48GViD+Yxoc5rajzX 0d/z5P6f1LBHfTnt6/4dYt0V+8bvMKlkMbBsgBTPbjOxZNklI9R6v6RDltOU9tF4FY5Ds+G 6RBO0qop85CgFlOq1IyxYycxzMrB9J4Iyq8jl4WF/fHYXHJ2jd902ztBNZvFZJZIiiJtxH8 QsM93mxVUr+4pfUOGGPNFQSittbW6sqHZ9jW7uLw1CxgRoa6tTzfnjT4kFWp5PPJtJFqIOt cvD4YvMSh5wgH0716v/ACDGXzviXsPof0h/wT/q/RFk7u3f/TXiv3fr3p/uvgOD8b9hh/U3 /tP2L8jnNCcxjVPOo1YZDxB0pgQjy0yAOba10/HHNkIwfmHT+nEs5Bm1vHAElFilD+oykbk YoDr+o6+NcV62qPpegeiPtBQ0K0G6ldwHlIOJOTD7ZiAu05ezxGRzxDJqGrvY7iKgeGJi7g hvCTLFyEZqNrVQ18Dlgcy3RZqei8hYuVBvrb7/AOJ0Ht26SG9eCRgsV9DJZyMdB6y7Vb3Bq VxnKzR7b1ziPPxmo/FHzL3fwOaz28trJJBMuyaFmidW1DKdpBxsUTR8yrchRFLD97EURJui 0cnOvXBJAt2Hvb9mzSPdEUVPIhJ6nXL3Yq8udFQ9R9LcVzyvK9IL8X/D8zoNv2hfNx1vcSc jb2kN4oZIppChYEdRocjjPVXojb5Xr/HhkcJRcnF06EN12gbe1lnXkrGQxLv9KOUb2A6L7c Ftl2ZHG+oeNLIoqLjudOgv4pBdtccUwUrykRt0LaLLXfC3wkUYLHPbJMf9Q8P53FdNYeb9y kvDJFM0Ui7JEYq6nUMpowxvHyxlrtkWS6gjbNZJFRh4hmA1x51n2pyaxNrpH9Bv3ZL2jx1/ c8TaQ3MV9byKhmdg0RqAaZmo+bwxYhxZuG5Hi+B9TZHnUMzWx20pRkXbXKwcbygmkt47gMp VPWoNkn6WDENtzyJppivRPU9N6vxsmbjtQbUlei/m8Cvd2d287ztyYuRpDHbSMEso8kRwaN U57mypU428GCMFY+UZJtu5jiZQ9migeaOqke81/lxncyNJ+0+kfS/IU+Io9YNr9f1G/d0hn 7U4Fq1EElxAw8D5WAP+zh/p2svceQ+q8Thym/8ANf8AIqcakggZn2410eRk+xX+V4+KW8Y0 0OSDSpxjcvEt1TY42R0RebC2NvZQW9PMkaoQPGmentxnn1zgYXhwQi9Yxv8AqEfc0LH3z2z ZL89nYKsxB6sG2gj2UwFLo8X6Zk381S7zb/Me9lgnm/8A4efXp5NcEz0X1H/6v/cji3a/Gx RzXF4SGnZysZ/SozqffjU4WNK/U+Xc3K29pb+NjLXUZGq+bPwGeLXJaWN+wteg4ZZeZjS6S r7lcu/Z9tLcdy2CoD/Df1XPgqAknGCz6h6zlUOLOvVU+8Q3QX/xJyzJmPqJdp9nqtjS5f8A xx+3Q8l9H/8AsZP6f1LZwnK3vE9mc3yFlIsdzDLDsLKHFWKr8py0OKfHgpTSeha+rpbZQf8 A0/qVXkvu53pFZyyLcwVQVoYEIz8R8caGTh41Fni8fKnuKxyv3Ft7/wC3s/b01q8fKXF0lw 8qU9BgjAg0Jqp2ilBljPxwpKvY1+Xzp8lp5HdKgv7R4y5n4wNQRozuTIQAuVBlTXF5ciMI/ odwvRs3Kn5VSC1k9P4jSfj7u02C4iaP1UEkRZSA8Z+V1r+k0yxdhLcqox5w2Sa7DPhh/Aep p5z+wYzef8S9h9B+kP8Agn/V+iLL3YP/APm/F51H171H+y+B4PxP2GH9TP8A8p+xfkc7p+z 4Y1DzlTUpX9tcckdU0YCvxxJyqayHOlfacCyYhe5vDCg6FDhh3md44yELFliOZp4Z+OFVsO qHwSErX1ACo+XPxp7cdYhjG3cjbWlKZ+NfDESIDUJB3A/CmOWpxtEw2mmtcNUkQ6ls4W9a9 jENCbhFJZQDVlXVh8NcUM+HbdaH0D0X1uGaKx5HTIv9X8SHluIe8nNzGwEr09QNWjECm6vj 44PDyNqo9Cv6p9NfMm54Wk3qnp7u3sFa8DyBejRgVNCxYUxYfIh3PPr6f5m6mz8VQcW/ZU9 zZXM1qyk2EDXF1uYjcoFfIADnXCsfKrKj6jvV/Ro8XFBptzfxfwQw7b41Wls7OVgizyIJWb IDec/yyxV5GTdJs9TwOO+HwdPPtcn7X+xv91eWjvu5fo4QPp+Lj+lQDTdXc5HuyX4Y0OHDb Cvc+aZpVlcpwQA1ApT2Yt0FVLXaTO8MUwqktA1dCCOo+Ixh5Y7ZNH1703kf3HGhOS+KN/yf 3kPeNtG3Kx8hbKTHykYuGUaC4J2zqP8Ab83xxp8XJXHfofMPU+DLByXip18vinoHWjBLuBm NFWVCT4UcE4yGfWJxfymuu1/kQfcWh715QjQyLQjMf3a42+J/xRPi2d0mwXjrn14drGskeR 9o6HGfy8OyVVoz6X9Neq/3OHZJ/wC5D8V0f7nubHFTQm9vL1bWaGFw4EbSNcPGv8BEC/8AS P8AKa9Bux2HmbI01PP/AFF6ZGOb5mN+WWvhL+Is429NvKN+UcgAYdQemXji7yMSyRqtTO9D 9VfDzeb/AI5Wf6MfzsZLGezamyQpJRwQUda7WocxkSD4jGbx83y5VPbeq+nYvUcK2yW5fDL p7xSnHy1J8rKNSGFP5Ma0ebiarWh8/wAv01zE6RiprvGUafi1Q2g4i3FytzM6sVzRQctw8T 7MZ3J5EZux6T0T6f8AlOOTPKNtIp9fF+HZF47V43jYpG5fl7qG1s7Mb0jkZQ7sBXdsJrRfd mcUWzT9d9WioPDjdZPXwXb2nOuQ5efuLvx+WEdIyxEakGqQohWOvtpmfbiIyuYHoib5UKd/ 0Lv2xfWdjyonu3ZIPRlQsoJO51oNK4JnsvWeLPkYNkPiqikcT23c20DLLsQlywoS1QfhjQ4 /JjjVGeJyfSfLyyu4RXi/2RYLDjyGEFsjTTP0UVY08AMJ5HJeTwR6n0n0bD6dBzlKs2rydl 7F9rl5jhg7N4Cbkr5x/jF2pS0thnmPlXLwJ3P+GF4MLySS6dTzf1B6zHK6R+COni+/sOc8d 6jyyyvVi+bOerE1OND1BrakT9FQl83JLptV/eWKK8tB2jy3HMxF7dSRNbrtJUhGUmrDIaYz 8MlGab0Nz6i9Lzcpx+UlZd6dSl8lwN5ccfNDGVMkg8tTlr7saGTlwcWkeXx/SvMUk3GP/wA hZw/YrIXblAHjArGiOa7vEkAYznOlaG9wfppuX+9Tb2TL1NxF5wj29ldyRPcpDFLuhrsowq mTAZ+OWA2vbXp3Nb0fnQy43hdN8LNd1pX9/Eh70vr3n+WjvAm1Ft44xHkAjjOTbnoWzGL/A BM8IQo9Ty3O+muSsn+2t8Ol0qe2pBx9m8SJCo3yuflUElmOQCj8sVeRl3yqew9I4H9nx9sn e7k+n2oWD7j20fF9pcNxUjg3rTNPMgOY8hr8AX24f6fG7Z8/9Z5SzZ5SWjdvYrHNKH+bGrQ yKniKD2Y4gjI+FNMcTU0bMUypXrhbDQb6R8R+eAoTuKFcTwfT1jMi3KHaI9pANDSg+GEOlB sXQkiYPcAxRttam5mGhJzpTDEgXIPspH9YqatQ02nLaAafngZE7hojkHIUIwPU42XdSo/D+ TBohsLt7iWFklhkMciGqupIYEdRTDKJoDdRlw47vaylWOHm+LW7KgKb21YwTmnVwP4bn20r irPhJ3i6GvxfqDk4rKVV43Go5j7bMdwm5OMfuskbED4Vwl8LJ4Gkvq7L/lj9z/cnbvHsmw4 zkYOLW8kury3eASSqKVIqhOYFN3gMFDgzqq6FDlfUObK4ysnB1jbqBWPc/YMdjDHeWF9PeB F9eUOoUvTzbQGXKumWJlwZVs0Gvqjlf5v9KK53RfcJfcq1zxMU8MUorMlwwY+rXMihOVKYv 4YSjGkjz2bJuk5d7ioZUJ6Z4bQWpFy4LuHtOKxpzFrd3N+WNWhZVjCfp20KmvjXGfl4Db8t kehh9U8lK8v9KM893T2Q/E3A4+wura+jUyW08jq6q6qQd1Wbyka0wMOHKNau3URm9fzZJxm 354fDZddSXiu6/t9JxlpJPx99NcNDGZJN6gM7KCxoGFBXAR4MpKqauWJfVfJVt3+lCzufke 2r2SGThrae2kVdtwJiGDAfIRmxr0ONLi4pwjtk7Hnedzfn5HN/E9RJBePaziZVqFBZgflIG qmnjgs2NTVGHwefl481PG6S0OgpyVkn3D4PiH+oReEXj4LKBJN0a3l/IlxcNISQTtjkEYHh jBjhcouS0iaWTltzdfiya2FPZUN7f93dwCzuY17hkHJNws935kF4LnaDnu8yxhtmRpr0w6d fkRpoV4tfMZFzPcHfHEy2PEd5cX9dcCaQtyN2ADJamOhhSaHyuQ53K36dDgcWBTkknYfj9R y8aso2b+5+0e34sO4OW4e9uDcRtzvGQ2Vn6ZrGl5a3DQTLJUGlPUVt2uFvDJSkv8pa4fqrw Raik1lsQ8Zz3GXw775C2knfkbu25mZJmJ2CzhVYoAmZzpGG0wuWOSju7lVciq+X0jf3ivs7 v7u6flb62S8+n4q04W+ksrNKOVlgtzIszu4LM4fOpOAdU2DCSkUtO+OZn7i4/kO47l76C5j it7xowqXEiRB5BTIJu84FfDAxlUu8T1HLx6/Le2vgv1LefuN9sQwT/COQDHSsqjT3vhqTZb f1Hyl/N/pQ2se6vt3cJui4m8YnPbK4Ip8HxaxcOc+pVzfVXIVt33JBVz9xba0jC8Lw8NrQU 9SShb/kU/NsXI+lpfFL7jEz+u5cru2/6mUbmecvORuzdchcGaY5Ak5KP3VUZAe7FhyhiVFR FGs8jvcxwXdnb9nduOWinurRVOyK3Ko28nViaZYx+XyccnbU9J6b6nyuNDZFpQ10Q8b7jfb QZjhOQIOn8YVz/wBvFF50an/7vLf8y/8AijQ/cr7Ygj/5LyA6j+Ouf/KxKzJkf/vcv/Mv/i jQ/c/7X57uF5ClMh6y0NfaHwyMquhD9f5aVd3+lfsQcz3ra9w8hFzPGwSW0MarAsVxRjWHL OhIKmtMbXDgpYWno2eZycmcM/zItqVK2941sec7LuEDcjDeWE/61tSssJ9q+pV192eET9Pl Xys9Hh+ruQo0kot96fs0OYe+OwOEiabh7G5vL/bSOS5VVo3juJO3/ZXAx9PnW7KXN9fzchU k/L2Vl/E593Bzt/zvJycjfEeq+SRpXYiDREB6DGljxqEaIxZTbdWLjX+nDATVjQUHwwLCRE wU4gIjaueXu6fjgWw6Bm9vEfjgKsnaU+9F9HevcK6m3fIS0HXLPC7nWDJZqRJGlC8gornLP PzCmJTJR7j4pEUJIhE2rS6hs9euAkSkPLS34OSJXuLu4iuDUNHHbq4B9jeqh/LC1JhNIJFr 20FIPI3JIy/7ov8A2+DTYLJY7btqopyF1lr/AMKn/bYYpPsA0Ti27fAqOQuvd9Kun/psNTl 2FtIlFn29QUv7k/8Awq5//f4Ym+wuVO5n6Lt+uV/c+82qZf8A32Jbl2IojxtO3x/+PuDTp9 Kv/bYisuxKS7mBadu1/wD3G5qP/wAqv/bY5OXYFxRt9L2/15C5/wD0q/8AbYmsuxFEbfR9v VqORuR/8Iv/AG+JrLsgWl3A+Xg7bTjrpm5G5VRGQzC1SoBBFf77C88pKDdCcajuSqZ4u07a HHWnpchdMnpKEb6VASoGVR6+OwylsVugvJGO53CLqDiVi32l1NPNUeSSBYhTr5hI/wCzFhO XVFeSitGBupaJ0B8xB2/EY6SqmhuN0aZ0sdp8pyffXGd38RCL3ieVu+PvbmSFlP08sYjS4S RSQw2+nu09mMKE1DHOD+KprSjunGS0KHF27cc1y/cVhaSvH3BbT3dxxVgD6TXEqXjF1EhI2 skdWUatjnkaxRVPtUhY6zlcadxcl3VZfbNIO9Gm/wARm5SA8Cl9neiJFIuS27zhKZDdrXww qDSyLaFNN43uGHBXCv8Aby55SKXbddpz3XIKDkWF3ZskAX/4lVJ92G81vfVfzIXw6bL/AMr EvYVtJDxncNoFZ5IO2eQSU0Pz+ktfzwXMVIKPYDivdKUu4L9vbaefluRjhjaRm4PklAArm1 ttXL2kgYz503OhbxFRK1tIW2jJF1GYO0aZZYrKbSqgmgW2jsTct/iDTomqNAqyE1/SQ7JQY t45+AmUL3Zee3I+3yuyOW8pTIGKIfskxr8aT6GfyMcfEK5m04v098d3eKtKemIoqH4+ph3I U9ta/ixeDZWjKveWPG7GY396gIyAggy8P+lrjInB61NOLiI7y14GMEvynJDLzEQQCvsykxW aVR6aA2PbYIVuT5Mez0IR7tZBhdIvoMVUZS07emYRR3/JNuI8gt4M65f9Zg4xXREN6nvpO2 o2MT3nIK0Y8ym3grT2/wAXDHhvdA71StS49vxdupxSCKe+ZBI9C0UIOg6CTGxwU4wou5l8j a56jJV4Aj+9va/+ah6//aYuVl4Aqhj0uBJNZrynQ+lD/wBpjvN4BWMej2/mDNee70of+0x3 m8DrGrJ2+AaTXv8A6KH/ALTEPd4BJIDvBxxRfpHnc6P66IuXs2M2IVeobSQHTrX3jHE1NSG bTr1OBZKYV6R9mF7fE7d4FHl4+1kvngEjSWw3FGaqqSGrlXwGE0r4DtNCdp4Gga2gQlIgPS lU0zB9vhiahDe0dkC+qVZdgJehB3Y5kFp4O24u7tnBtlMkZAkep81a+GKeWTTsz2PoXE4vJ xPdDzR1dXeo+sew5eRhaax4wzwq21nU9RmRmwOF/Pkupo5+F6ZhltyKKl/3G932De2Fs09z xTxwLTfIakAHQkgmmJXJl3F4uD6Xme2G3d7WIrng331s0Z8ifRGZAAJO2nsGLmDlVtIxfXP p1YIPLhq4dV28fYB8f9P66iWP1FeiqK/KTofbi1m3baxdDB9LlhWdRzR3wlb2VepYLbhoLm ZLeC2Ek0jBY0BzZj01xmPlZO59ByehcDHFylBKK/q/cbL9vObNSOIcjxqP/KwP95P/ADGf/ bej9o/6iG97Jv7S3Nxc8Y0UKDzSagdM6HE/3eTuMwcH0rLLbBRcn4yAL/tqLjoOOvpXSWDl d/pQgMDFsIGZJzrXFuGeU8bo6OOviedfF42H1F45w3Y5S2pX8taXJOM4G2vb+CyjjVXuHCK xqQK9Tir/AHeTueo5nonAxYpZHiT2qur/AHKl90+Nh4KC445byK7keiu0IICtU1jNeq0zxe y528NaUbPmixL5z26X93h7gXt5lk4S0cEN5Np965YscWe7GmVc8KTaGsULuwCCpOgxZlJRV WIxYJZpqEFWTskOLfjYQAGHqu2VKGlfAAa4yc3qEnaNkfSPS/o7FiW/kvfLtpFfv+Q6T7e8 zNGXHFOAwBJJEbEdK+ZTjPnkc3V3ZoV9Kx+VKH3N/iVznOxTbMYjFNx15X1FclyScjuqSa+ 9TiY5LU6EZvQuJyo78DUZd1de9FB5mw5WHkQ/KyyXd0B5J5XeUlaUFGcnD8SgrrU8X6jwsu DJ8uf8H4li4WKC+s44rhS/pMGC1YA7TVQQKVofHF6EIz16GNJyx/C6VHC8dBdNO1ypZGJj2 qzJXxqVK1HsxU5rW6h6/wCkvS4Z1LJkVYKy9v8AD9Qq37VtORlg4+2kFjJJRI5dz6geVCVa vmNBjPlA3/V/RcMcEp4o0lG/XTqViS1MS+iQV9LybPCmRrisk6HiAJGtYL2J7qD1oQ1GjrT XKtR4YdFlniSxxyJ5I7odV9uxe7Xj7aFlW2iCs1FUCvU0AzxajllHRnupeg8Fqrxqntf7jy XsvuSVKScZI6+FF1+BwT5U2qNmZHiejK6Uf9RW+U7XiVmgureS1uRlnuVgOmRyIwpupel6D ws0K4rdnF1KB3HxN3x25ZE3RvVYZaEI9KHI9CPDFWSalc8jzvT58bJtlfqn3Qk56+jvuRR4 UKLHCsbE0JqCSSPxxX4uF44tPuLz5FOVVYP7O46S65+3Lf3cX8SQ6eUDqa9Tli5BupZ9M4S z5lBry9fYX+57T4OeKUC2VZnUqswruDbSARU9MNVtD2eT0Piyi0oJffYGm7cn7eb/AA+V1l TyTQTKCFkilRWRwPxB9uNfhSrBvxPk/Pwyx5nB6qq/EecLwj8gIYLa2M9zIGIRRViFJqTpp ivyuROM2k7Ht/SPTeC+FHNniutW2/8AM13GV72TytnbyXFzxrRQRAGWQ0ooPuPtxXXMyf5i /g4PpOSSjCMXJ/1AfH9vNyMzQ2dp60yrvKLrtBArmfE458vJ3LPJ9H9Nwx3ZIRiv+4J5Dsu /sYfXvOOaGDcFaRtATpUg4j+7ydxPH4HpeWW2EYuX/cJe6O2pOFjsZ3kWRORiM8UagjYuXl JJz1xp8XP8yPsPB+pYFizzjH4dzp94gKmlQDn0+GLJRqaUIqtD/WpgSahfqJ+9+3CtyC2so 11IsFo8MKeqUdhvBq2ZofbhDdEWIqrDFWL6QRvVt+UcgFGWo/kxNiArjwwjVZPOQoAIzr78 BQJot/aez0rkBdo3KfbocV+Q7o9n9J/Dk9q/UuXK3d5a/bGee2mlgk/xONRLExQ0K5iophW BVncpfVLpnX9C/NlFsub7llnCxchdOxIDD1ZGG2ue4E0pi7OMUrmDw8eTJlisablVF47Zsb i856yit1NUlSVz+6iMGJ/KmM1n0v1XPHHxpuXVNe9le7otLW2705C3tQq28d42xV+UEkEqP cxIxtQbeO+tD5PhtnjT/OvzLD2xQdxcbuIAE66mg+JxivQ+s+qKvGyJf5RLzvJ84vN8kqXl 0sYupggWSQKF9RttKGlMbmGMNirTTwPkGWGbc6Rl9zBfX7jltyTeXLg+X0vUlYsOvlzywMp 4nLZRF+HA5WPA+VeCi7Vqpe1eAbyXc0nLW/DWD2qQtxxKmVMvULbQTtoAvy4j+2WOM2uqF8 XmSzcrG5XlvjV+9DjtSv8A4k40gVPrDL4HGNLQ+pesf+rk/pOVfdC9U89dW41FzK7Dr87AY 0OVkW1LwR8n40PM2Y7QnZrSSBv0OSoIpQN0wz06TvFiOckmmXbi4dkRkbV8h/ZH85x3qOW6 gveex+ivT1tlyJK/wx/V/oXvtVLHiOHue5r1Q7IWis42yJbTynPNjlXoMZ+HE8ktqH/Vfqj x/wC1XypVfi3ois81zvcPNybprt0ir5YUJSNRU/pWlfecb64uOEaLqfNv7zJOVWxVxkskl/ DxrXctwbiVY4UYl0VnNCw3HLXGVy8a1SPYfTfqseM5udXWKou7G33Q5ftOC0t+07MRSTWs4 e4um8zRuQQ1HH6j+sdBlivgXVlX1DmZM83OV39rFR4fi5klWS3lWSMipCnoemXXPGriSrZm Lmla6oy79r8KeQ521tAoaKN/VmroUQ7mHx0xkcjJuk2fT8Mf7D01LSbj/ql+36AnJC0i5a6 Wxk3QRTuIHHTY3Qj90imFJ1Nn0/k/3HHjN9Vf8mJ++oVN6nJQr6cHJoJ6DIeqPLMB7pBX44 q5FRs+d83ivBmljfR/h0KJf3aLKgMgU1qRqNcLUriYwqdOsj/xVudf4kf/ADhi90PqE/8Ah f8AT+gL90+7eVXunlOOt7uWBYmUKkUjLQ7B4EUxGTOtm3RnyjHge7d0K32Z3R3Bysk3H8ld S3cdmN6mZi21mYLQFqkVHTCsTZ636ejKOaVPhcb/AKF1bg4uX7V7jinTdFBai5if92eHc6k H2qCD7Dhkh/1Q47cf+ar+44lJAUKxsoCGjgHI6Uwh1PJRVS+9hcU0Nk9wsdJbtlSIAGpC5C n9pjh8W6HsPpzjqGOWWXXr4LX7eBf+8OP4vieRs+Pt5AbxLSN7yKmYYkjef7XhgkW/RfU3y XOMtVKq/pf7C3mLdL/tmK6GdzxcnoyeJt5yTGfcklR8caHp+TzOHc8n9ZcHZlWZK0tfaQdo 91t25dXFx6Jnd4DDDUgBCSDuzBri9n4UZtPR9TzOL1PKsfy228a0XRMDHN8tdXFLq+nmEtf UR5HKtkTmpNNcRy8cY43RJGn9MzlLnY6vq/yZcft8WW+5AodriwnIbQgihBFMYkPiXtPb/V X/AKy/q/RnPX5jlZY1El7cSLQVV5XYH3hjQ49BLDB6pHzXDysmKSlBtSXVDDuruYc7DxkZt xAePg9A0NVbTMD9OmF4OOsVaPUnPypZZbpfF1fcrw11p4YexESMvm26oplp1wuoYT5/A/jh dGHVdzmcVxDFM+R9RiQQaUBqa0xVcktC2k2HWc6xFVZ2KEgebppprp7sSiWuw7gljkH8I5g 0OedNdB44GWoNKFu7SNVuyTXzp+w4r8jU9p9J/Dk/7f1LzxfbcvI8TJdvfw2tmkvplbhiql 6Ain6amuK6r0NX1L1bDx8ijOG50r0/U9L2rGiubblOPuHGfpRzqrH2CuVfjjr9itg+o+NVL a4e5foYh7r5DheKuLbjrCFOQXL1yG31GR3A1qw6ZgYnGluvoL9Z9KyciPzcc93VRelP+n7e 855A8r36PMzGYyVkL13bi1TurnWuNl/C/YfPuOv96H9UfzLlxlkb2/t7IN6ZuHEYelaV60x iM+w8vP8AKxSyUrtVR1J2/wBvRNJFJ3HaLLGxV0K+ZWU0K/N+OGLBkd1FnlX9XY07x/1fwC O2LG3t+6rZbW9iv4lSR2mgOS1Vh5hWuuBnjlFXTQXM9aw8vhy2tKdV5a31RQdn/wA1av8A1 7U8fn8Meiyr/af9J879Nf8A5mP/AP0j+ZaO1GA7k406UmWv4HHmmfYvWF/4mT+k4l35cmbu 7kh/1d1MAaeEjYZlk2fM8UaBPalxtm8wqHBzprh/ByOM0VObjrE6TZkfSxU8P/5jieb/AMr Pov0lJP0+FOjlX/5MsPPXO7srhI4zVfWmEgrkHSv/AJWLHpaW6TPE/WKkuS13dfwQgt5iq5 Z++lMask0eSi0wCK14++DO0RDo1GO5hnrUUOMTk5ZKTqfSfp70nhcrAm4y3xtK5jk/tqt1w Vxz9vcwWcVsz+t9Q7lpWUV2rWo3MTQZ4RDLegn1zh8fjyUMae6lW2/uJO1FWPhy+Qbc2fXo B+GuLmTIo433Zk+i8F8jnRX8sPM/d+7oWrgOdtuIsuRKxO3I3MRhtphTbHUHPPP5qHLwxmU PoHrHpuXlbYxkoxXfuVjjrSe1jZJZPUFarQHInXXAQi1qH6R6fk4sZRlJNO9vxDuWha+7Tv Yt38XjD9bAvjG5CXC/Dyt8DgM68tTJ+puL8OVL/pf6HGL6TdeA0IIIFD79c/HFWCsYWGNEd lgLViZM3BUoNfMCKfnjQWh9HSWy+lP0N+4u17u8vp+Z5njpUmuWBmmZXjQtQAZA0GS4B44P VGJx+B6fN7YNSfbc/wBwntvtmK9lkt7Nrey2qZZGk8tQNTkPMRXqcFpoWuTnw8HHVQ8vh+r IPuT3zwHAdvt2jwN0l1eX1f8AEb1GVlRWFGG5TTc1AKdBhc5WPDczlz5WRzn7kcQsYb2W6s 7cMztMWpXM1OQGB6+8Xjjut3O49rNZ8Ncce0qNNBYgHatKsyrQHPL5s8PofQM3Bf8AbPDjd LUr+f3ivll5vku8LrnZbhPRuZCPp6NVbdV2xID4igJxyRl+neiZeNlU90aaNXuPOBljF6bS cg29+jWsxboJclb/AGXocMhPbJSXQv8ArvC/ueLKPVXXuKxe2s9peSWky0nhdo5R4Mhocen T3JNHxSm1tM9Yj/iVrrmD+BxV5v8AxM9D9MP/AM7H7/yZfewlre8icxt4+4IA66YwIfEvae 8+qn/4y/q/RnM9FHsH5Ux6Zo+U1VTQ1oRoMQwlIjO6gp81cuoxDQcWjFa6jI9TgGEmF7fb+ zCwzlifTNC0k5/jtI1SDnt6UX31rjPi+/U0KXsSwSEhVIKhAWVs9ch/JhqaZzTG9hehI22g nLUClKYXIFRZeexSxtLklCrEoaHXQ50xXz9D2P0orZPbH9S4dxBv/pdcCtK8nF/zcDgfmKX 1T/zr+hfqczDLkKDcPZTpi8meXoXTiVf/AA2H1DVttc/Ak0r8MUc1NzofT/QozjxIKWv6Vs F958Stpc8ByIyuORt0e4XIVeNgqsdNUIrizxptwa7Hg/UIQXOe3T5n6jTtcA9x8d0rOn7cU XofQ/Vf/Vyf0sq/cQUc/wAnTX6uf/1jY9Fx35F7EfE+THzMisLu8tJxNZyNBcAEJJGSGowo QD7cOnBSVGV4TlF1RIqvHdI8wO7epYnOpZh/KcV82WLxScXahscLh5sPMxRyxcZOcXf2lp7 UG7uHjlyznXXxAOPPM+tesL/xcn9Jwbu9pH7s5c0r/wAbcKfD+9b+bC3Kp84SoH9q2l1PdG OJd7RjcK5UFBXM0wzBOgceHPkPZjVZNHReJuQ0IjJBr5lGuZ1/ZjV5ePfBTXTUufSPqSwZp cabopvy/wBX8UOnuFm4mSwkanpSfU2p/r02uv8AtLmPaMI4OZQyX0djY+rvRpcjF83Gqzhq u6/dCupQZUoB8a42MuQ+XY8dCLiBSObrV+nuxh8n4j6f9Gf8eT2r8h33UhP2ztQDXdyfmHQ jY1MJxq5R+p3/AOT/ANqE/AwOvHxQopLyOdntLHauDzyenY1Ppbixx4ZZ5ay/+sf4lw7w5r je0RY8dHxNpyF2bf1Lqacda0FKeJB1xWelTC5Hq+eWSTjOUYt2VdEVWX7nWk9q8P8A4fsY/ WG0TR7ldK9VPiMV/wC4GYPU+RCak5ykk9G9Q3jbuGC7imlUTWrArPHqHikG2RfipOLWqPec vAuTgcV/MrfmjkvdXD/4R3Lc8aynbDL/AAHP6omO6J6/1kIOM9xcao8HGrV9Tq1mFNzbg6e pHQ/7Qxf6H0Cf/C/6f0FP3M7v7is++OTsY7+ZuNilQiyLkxUCK1NumuKeTLJSsfPODkeJxn H4kHWV3Dc28dyirLDKtTG+asrCjIw9xIOLiakqn0D/AG+Th/6Zr7e9HKO8+2RwvMskTbrC5 X17NqkkIxI2MT+pG8p/HrhLdLHgOTxZYcrhLVfiujGf27464ueWF3IKwWKMqN/Xk0A9wric cbmr6Hxt+bc9I/n0OzXt3xna3YTc9eWsF9fXkypZW84qtN233gbQzH4YYwfXfVMiz7McnFQ XR6srvAfdGTlZf4na/HQxIu4uA2laDDsGB5JU6GBm9Y5EF/yTr7WTTTJNO80aCFXcssak0X OtFPs6YPPh+XLae+9B9R/u+LGb+JeWXtX76kvdcMc/0fLxZm/i23Z0AuYaJJWnVhtf442PT cu7Htf8p8u+pOA+Ny5JLyyuhLahfXXxz092Gc7/AImN+la/32P2v/6su/YhH19+GOX0My/s GPPQ+Je09/8AVX/qr+r9Gc1Ndo93THqGfJqkbKDU9NK+/ADK2NctaEk5YholSMUBy18cC0G mEef95PzwqiG1ZyuNgN6E57j5f7J8cZkXQ1E0wuIwCIk7i9M9QNa54cpENhXHRb3Zd4TahY A18cQ0C5o6j9u+Gur63kg48NeXRAe4RFosYzAqxy83vxUyu5630Pmcbj425T809VR2oXSbt Huy54t+MmsHewMgneAmOnqLkGrWv54Up0ui9yeT6bnluyNN/wDcAxfbLlY3WROICt0Ysh/a xwbzS7icc/SoPcttV4Sf5juy7LWzH1ncM8dnZREMyFxVgM6FtBX8TgLvQjn/AFLBRphu+7t Qp3eHdVj3F3KksTmLjbFRHZ1B3PQgk0plu/kxehBwha7Z5HgvFPOnllthG+la06e8sVl2v3 ZBNFd29m6TR0kjYlKrlWpDH9uKLZ9Ay+scLJFxlOsX4Mim7D7iuJ5Z5eOZppXZ5XLIKsx3M fmprh8eXNKiZjS4/ozd0v8AWYXsLn1AdOOIpodyHP8A3sTLmZGqOROLB6NCSkoxqv6iXnOC TjOzHn5S3+nvP8RgCTbQ0hQ5qlVrkzjCVkaTVbMVzM/Ez86GVyW2EVej1Tdje07V7utZYru 3snSaJg8b1SoNPAnX34CpuZvV+Fki4ynWL8H+wnuvtJdXNxLd3HCB5pnaSSQuAS7EsxyfUn A0RQ3+leH+oJs/tvy/Hgi14n0VloW2slTTx8xOJVEWuP6h6dhr8tqNfB/sR/cGOC07sa3ii WBRbQMI41CDcVNcgAMavAzUW1s+W+oQ826IPx4s7mExzz/S3IyjdwTE58GIzQ/1tPdgOTxa Xj16HqvR/rCUEocjzr/Mtfeuoyn7R5xNsv0n1MbCqywFZVI6EFDipHkTjaptZY+k8t7pbVJ 9bxf8QSLtzlYyUj464BJqR6b64DJl3XZoenY+Fw01jyKku8kwzmeJ5uTs5rOfj5Yba1uheT XBGYi2MH8mvlOdcL30uYnrUeNyM8ZLKqOzoq0p1/Qm4Lt7uCOey5KDjXmgj2TQxsVTeoHl1 NRUaZY7dW5r5Ofwv7d4Iz2rbt0dvwKV90J+UXue8fk4XtpJKNCj5j0Rkm0jUZYRmzJW0PCr E9zpe5S47q3oGMtAablzBJ8cUa1LChLsdO7X4Hk+S4iOTjYpL21jrGLqmxWKnMLupXbpjSx tbe57biep8XBjjjeSu3wYN372Fy9z9DzPJWz28FhEIL65BEh9GMkxOyrUgLXYW92F5YVdeh i558WeesZ+Sd3Z2f8AEe2Pa/cM8UF7bWMjwsFliYlVquRU0JBzw9NUN+XrXE2uO/w0f7FE+ 6/F8pb9z3HK8lZmyj5KksB3BxREVZKEdVP7cZ+eL3eDPG+SLcYS3JddKld7H7vhW8fjruQr azMPpGbRZCaUJ6BsW8KcVc1vR/V4YpOM35H+Z03un7X9yc5wjWZsmEsLevZSb4ztl20P6vl dcj8D0wcrlj1TlcPkx3KdJx8HfwBOzft7zNjxs1nbWk0s8MhF9I4CUmoKp5j0Hh78RCSul0 LPp/N4nGxJOd5X0YH99E7lW17c/wAQ41rLiLSNoBIrh1NwSBQ7flLRpUV9uCpVnkvUXD5sn CW9Sda+0r/aTsqyDbQMuX440eBKkzz/AC7xLpxHHXnIy/T2MbXEwBd1WlAK0qScvDDPUqtp 0ol17nrfpLncbjYpb8nnnfbR+WlVr4lhftLuhuHuOOk47ckrrcQOWSqSxgjKhPzr5cVeHyF jyJvR6jvqaXF5mLdjn/uw0VHfw8CpcbZTy3ws0jZrwsYktwPPu0I+FMa/qEn8vyryvqeb+l 54MfJ+ZmnscNI0d26p/cXfgO3u6OMvWc8cWS5ie3cM6CiyZbsifl1x5+Mkmme49X53E5WBw WSktVZ609hzPkeOu+PvZbO7iMNxbnbIja11HwIzGPURyKSTWh8qcHFuq8wKQaEV10yx1Ak6 IiJoKsMiwAPvywIVbGhKAE5mmp92BbQyIZui/c/5Y/8AJwgcchhb+I5rnuIpStdfHFDGi9u C0Me+pJAoQ5P40GLEELlJ9CR5bu2RKgD1V8p0qFbzDEONgd1WNuH53mePUtZ3UlusuTvC7J WgyrtI8euAcE9RXzGtB9bd487Mit/id0rAZn1pPH345Y49jnmZsO5+4WBI5O5zyp60n8+I+ XEF5pEcvJX9x5ri4klNR/eOz09244ZGCQqWdsyk5D1pXw6EfHDKHLJcap3NzpB/+Z3WQpQz P+WeJWOPYl533Nx3NzxOXI3WQP8A00n554NY4voA80qpVJoO6OcHlfkbgqK+YyvTT34OOPG uiK2TLl6Mp3cnefMzXXpXNzctGrq6RtKzCqnI0JIqMZ2XGq1oaWGU6aga9/dx+sm/krxOoD TSUKn44ozxSTrSxbU3t8QyLvDutuQNl9dcs+wypS5fbt27uvWmBcL2ZCyWbZ6z767h+hkv5 bm5McEkcTn6hxm4NKZ+zAPG2ne6DWVJqw2te4TPfk3dw5ulQSUmLOwj21Hmzyoa4GLzYp6b vYdNY8kWq0LZY8pYXVqJ4XDqwqCNM641nzlOP7mW+G4ugYeTu7VA9vPJbuCKGNmHxyIxTy8 lMsY8EloLOY+5Hd3HWUsy8vcM1KBa1oa0AORxlvkNyotTRWNpVZQeU+4H3Cv0aG65a6aOQH yFyqMAKkUyU4asia1D2NdBlad39wGxilW/uVogUwiZxtyFBQHIEaYpSySUqVLcccWtAHkeV vb5le4lku5QMpJXLnaf0+Ymg64htvUbDGkKRKCdoB8pG5a/lhtKInbcb2/P8vbQpBZ31xBC DX04pHVak55CgwMZyVgflpu6J357uG6Bhlvrma2cbZVeVyhHgamhxzy2uwflpXoEjuXmRSJ OUuWAQGKKKWRvLp+kgUGI+ZNAPYI+673uG4tY2vpJ3gQkgTyF2qelCTTTFjjyUpXdWVs87U RVUlpRlAWRKnKoyypl+dcXWio20xse8u71VUHLXaqg2hBM4oB01x1CVNhv/wBSO8V4k8Yt9 KkTyCQzq7LKzfvM4IJyPXphMeNFT33qOlypOChawpuuf57lAtteX9xdx7gUilkdxu0BoxOe LCQiU7HR+yo7xbLZdwGKdQRWtdy1NMaXCi1K6M3lNONtCzQ3l5bHdbyvA2haNihI8KqR4Y3 FjUldGO80ot0Zuee5taVvrgHTKaT+fBrjwpovuEy5eStNzAkup45jcRyuk4O4ShiH3HruGd cG4JqgKzOtSWXneeXJuRuanUes+n44S8EH0X3FlcrIrN/iLp7m4mlaSZ2kkbWR2LsemZOeB SpZIbvbvUhZjT2eAwKG2ZHIQKkjLLL24F9w49iMswU1Aoda9cLY+LqT7k9n4YRYdVnJTE4Z yMhWlfYDXFNRsW2yaFv45y3LkSPGnhh0XQGlhmlqJI1ZHqa09NqUoTljm7i2SCzEElaVB+a MGtKGtRTEUoxLdQ5DSigBs/IDoSMwDiL1AYSgkZomC0kPmdiKjI6UxCTObQR6RZSeozoP5M NSFSZJGr0GpU9cTFHMnjgU1NSaj4HB0IUbElAOnTP/AEOCpQlS8DRkPpnYQANAdcEzqJqwr vo7FY+S9ZkWaWFHtVIz3hwDtPjTGZzVP5mNxrTd5vZQvcPb8uW7Wip94gnjgluYVqa0VWHQ HHTlZICFUh3b8cicvYXXzepEYpF8SBTFPLRJNdx+O9UBWXGu3B3UCeb1L2Oop+7lTFWWW7R YUNB0eIDc7fNJ5EIitEfSihQZDn7BT44X8901DWNMsoFvZx+jAqqFHlUCgy9mKWblvuWcfF XYmkaS8jAdyCxG46a9WoPZiHynJd2GuMkwOfhPqiqutYzmxNWLZihPsHTFCWXbpqXoQTsQy dqWzW8kPof8R6u1asVYoP0KhGu7Ovhg8eWTVUxU40fgA8jxE9lMx2IP+tbb0AB8xXUjLpng 2+jAg+xXbmOZFYvE6EAVBU5g6ED2jFmLT0Y6ppYQGZGWK2eWYEEMxCJQiup1wWR01dAZ5L2 HVvx16yMhaOIUBCQpvfXMEt+WK9VXRsVvbRKnCwby0oklKL5vUbKgNa0WmeDTk7KwqrDI7Z GmWOEJAGJC7AFHU9KeGOUO7qRdibuuB240qa1L0roBt6/li1gdJKonKrFMMKAqubVVSCMjn ma/sxoRZWkrjrhOyuR5eGSWCWOFVljjHqbju9Q61AOS9cV83LWOio3r+A7BxZZNH1S+8S31 r6N69pUboW9EuCSCUNCwrnQ0xZxy3JNdRE1SxpaKou4aZgOu46dRg6gSO38JHuL1II20Bxs 8SXmqZPKXloGzQgVpQLnTxrjZjJ2MWaVwRkWldcN3FdLqQkAnrTpgXKwcY3uQyjIVy9pwMm MikDmp+A1wiRdxGrDLXL8cA2x8IojYA+O7AMbGzoaFaD+sTTPPLABN9if04/HCaIfWZzx7Z FuZlhJaMuSpII8uunxxXRacqEUVpJvaqjInz+wYlIhyGVrFJGgdkO7btK9K/iMRVAyYZFGW AooWui1xNBFqhaKnrbaBvLuXKnvOIWobQSkYAAfJa5HDEgGkbmMNmMiMhX34lIB0pU8iUKg j3+GDSFSsTBBUgZ0/CmDSRG42cChABA0yxO0HeabfJll7cdUGhWu5Fka6VaZhKDbqTripm1 L2HS4st4J1uVd18rMtGzyIb+bGfON6j1SlCwx+uGU5hgxKEAHM6nPpipmdixiRiB+Qi3JC5 EBlEpDRlvOKGuRrlnijK78S3ClKEvc13djiXdpYzNK293QFGruDGgbxy+AwjjXlS9EMz20p UbcHeyX0EbyEeqoCSFeuWornninnjtfgaGCkkW+0sVeAyEFAhQqVBavmo1SchtGmK0p0suo bi1Q27okXh7K3WGJpORu6emsYz9JWAqQM6sRT8cdxVuTk9NF+oKblLatFr+iNue+usIOPga Atys9Hv9oyjVs0QkHrXB8ee9uS+Dp+pCgp1/yg/J8U19fCMVZxtDmisaAKtQM/HEPKC8VFU rd/ZG1aZWQCSFgA1fOVOldB1xKd6MclVEFvau81VHmYBmPuwV2KaoTzqsSSCvplV3muuZAp ixjfVCWjN96ccsQ81ZIyEUKWqaDwB8cHF3v2BiqVIoo5fqIiqglDucudoC0NdT44NUoAviF vdCj/AA855K9W6jM5HFjFHz2E5nYp1w1vuQohBjjVammoBB06Yuw3LXuV2l0LN2V3RY8VA8 d2rUaSN1oaV2mpp76ZYo8viym012LvE5UcSuq3T+4qd9cw3HLzXFGWKSVnBOoUmtPfjQwx2 xS7GdllVtg9ku67iC6l1APvbDGBTudz4ZB5wKKoXppUZ41OO6TM/kfCGTIfh441o5NOpjzh r0AmQAV8MqjwxaTRSaaIXpqQPdgiU0DygmtP9K4CbG412ISM9NMJkW8d9SM5MfwzwFLjd1F axGo0/LC3Ycr6mr7uoNa5UxDDowvc3+n+vC7jaIpENuWlkYLRd5yOtMVRjl0Jfpo2kJyrpT x8cQTEmFqDXzChyC4gJhEcNAKUByocGB1CViKsPA6Efjg0gZO5OANtGFSDiaEbkyRFQgbsq agZ4JESZj01rUflphiQibrY2VASVLUH9GJTuKehvsJru+XBUZFbnvTJyFM8x7DiDm9GIOet KTozCjZAOemKmdXqXOPKzBIDA6hNyGRWXyg/1gBTGbllSxchCo8jRTSOgzoaU/1Yq5pWLME HW1mBVqUCnygdKYycsy9jihJ3baxM1p5c1ZgwGpqBqPdhfFk1uG5Em0Oe24FCRhQStaZ+A0 pirndy/wAdKhe+3rx5+buLKYkLHMI44xnoo2U18MVuTjUcLaXm19zQLl5U/b+ZG0S8x9xLm WSVlsbJisgOojtkLMM9KlTgoQlDCorVL/7ERkoYN380jfj47nnu4puTWaolZpTbhS/pqKbB 7dRgvJgxUXsG0UI7fx79yLuW+S2urbh7Kst3NIBc7NAakJHmPi1cTgx9WrnJ183QTd2WiJP HC7iR0jjjeUNRiyEqQoBzWowW5OTa0+35ioN0AbNQkm52BUAAKdfHAuhIRNbWUkwaRA7BaC pYCn9nIHBqYtwep5SynapAehOmVK+zBrJXUXsIJQj1IA3Zg0zr7euO+a3Q75Yj5u3lk41yB nVNeudKfli5gneojPCyRSprVmejDaQfDxxpRkU9jZFKAMtrZAVPh4YNSF0IJoSjUIIBG4g9 K+zBVOaPcdIEvICTQiVTrlqMTUBo7jxU6j5SDlqPHGrjlRlDNGqC5mVwADUGumLsclaUM6e OlagzoKCh8vhi9jfRFDIurBmAOTEU/ezPt6Yc2BGK6sFcZivjTESChU0ZUzb4+GEyS1LcW7 IjepNAuFtjUrmgA8c/DAMamlpqYNKGuuoppgKjaE+2T9zCqDdxUoQCKNVTU1A6/wCmuEJHS CUU76nOoIIxNDk+pOoTZuVBQUyOBQxsyi7jRRQH8sHQXUnFQSa/j78EiGSpSowxAOpuoWoI ODoKcjZVYncTQ/hriUripydDdAqkkgGo1/lwW0H5jXsN0XUaDB0E7qGVjoQaadcDQJNPUlm 423voDG1A5oUY50bocIlDc2mWIZNt0U9+NntORlgmhC7ApVuhVWqGr7mxkZsO10ZrY8m6NU MrUM0qsprn18BilyE3Es4tSxQQAqAw/H2+7GNld9DQxiPuK1Yy2xatFdiwFRkRp44XjnqWG tB92yvoujOGrltcEKAymqj210xVzXLeNWGt0bm07tle2d1kkjinaSgJR6DzHp+ODilPGotV TVPxIxJOD7KTJuO4nhlnkee6mMtwT6rE7SQTU1IPXDadwpzaSUYqwZNcp2tYzDiYnb61gJL 7duZYx+lRmQa1zwrlcaEnFp+Vfn39xEK5356eXp3IOE42fj7dry6bbNcBjaxyZOqyZGTWu6 umBnkaVAs8k3b7U6FPvXaS6eQlnctmzNuqa645aBuBPE8gqakgimZHT44EVsrqbXN+gmBfJ goIYGgNPDEqNUc40A5b4+oqgVUipGdRU+OGQS6kTxs2tyWSq+UZhs/6cCxix1oA3nMS+uON t7b6hB5riQ0orAVpQg6DFyGNbd1Ss4OU6UsI5ORhubxo4bcmCE0lnoNoA1I0yw9QajVu76C VFOTVLEME9jeXE4QhbWAbppGUbaVyAz1J0wxqUUv8zFKMZV7RBFS2mhaeQpFCz+mrlW8zHI 0oa6YapS3beov5UXHcxVcW1tCoJciRidqUNVp1z1xYhJt0ZXzY1GlGOuP7guII6Gp20pnnQ 4tRkVpRdRvY9x3hcgysCTkAenTFmDVSrkjYtHDckbtGjkb+LTcteopmMaXFy+ajMzl4aRqr BroaZaVxqO6MtWZBKhBI1pqcS4kRnSxozAnIVGlMA0NTfUjkyp0/kwmRahR+wjzJyNeg9uF NFmMkYZMtOta0wO2oam1qF+on+hOFUQzdLs/wKo0T7q1otaH39cIpUnSpvE/nJyoNPdpXE1 OVdAqJyVOXTT+fEJBybJUYEUpQ0yY9ffg0hUp2vqS7fOENQRqD44NIFuiN0WlTrTXwpgkri qk6qACaZ0yGG7BfzjIQkaV8aYlRBc0bKoB6imgGJSYuU1YlCGpCnLpXEtgrU3RKkU164CTC iEwKA1cwa1PhhTlcdFAHcscclnG9KyKwWoH6aE4XnalGpYwVT8BXxUYZ92RAFfA6/tHXGDy mbGAdwbSFVj7ifYcYHIldmphQt5o1MUiklQWotKdNMKg+haauWDtmNICbi42LbWyGa5eUHa I0FW/mHtxVzXstX+pYb2wqa8XPHzPMXXJ3ULytcuXihjqCFUUjHXIKMXcUEmopV2o5R+Xi1 o3qNjxVw0glSAJqQm4uQPbU0rg6VdDlNRWow4mNrvZBKQQjb6vktAa+Y9Birnko+4GTcasg 56VGqZSwRgYzShcNm24senUEYXjST8y/T2C6vp/ChRrtSszZ1QkGN1qQynrn44IvpGY2qGZ xXSmZ0GOF7UDXMU0k6sq1XRmLAUpnnXxwcXRESsEQ8eZp1kJ2qq0Pt9meWITorDHBt1JJ7v jrUelUylQDRNPxPXExxtj1CiugWOaP1G+mtqrLT1WrmR4bqe3DHCmrBx4VotAeWwtaMkcTW xkNXBNVOeQB8MSpSr3EZcLSpERchwoG2yjPoWSuZrp9A1RnSnQdMXMWa+53lSiKGXEtu1Wj W/iQm2sJ4GvboPDx9qoWwiTMOwIoGrqT4jDoypWNf9xiXGrUn8C0RW7q6kluWnk8rOa08Ka CnsxcxxoqFDLLdKrPCYCYMWJZsmPvwyLoLdGMrO5QnM7VdqmpIzFCTiynepXkiz8RyDrLG6 mpQ1IOp8vTxFMWY1qVZpUuXhWSSJZFPkYA5Y3sct0KmDkjtnQgmVgxzrXUYcytX7wdlO00G AY5EbJ4r8TgZR7BwydzBQEDbWp6dMA4jVkuZ9MBqsKgag5VwuUaDseROnYJ3Rfuf8o4Vt8R 3zvD8SjxkRyvEjb13Hc5/nxTLElaoQrsz0VaIKVpnTE1YAVEXBIyO7POmQxyuG5UJ4qmo6E 5AHDEnQRKSTJ9tDRutNPZ7cNiu4rJLsTRxfh4eOGqIne/eSoADXUD8c8GrASlUkKkUIPvxN SNCZFFNNdMdS4NbVNgg+ORJ8fZhblYZS5IsXmPSuuAkw0TxRD5QaknM4S6jokHJ27NaHU7T u24HKqxsOxWlcr9rc+nKQkTt4igGnvxg81Wq2jYwMK+vZWNYmKU+Wlc/wAceeld9DZxexmJ G9ZY2VSTWtGWmeF0fuLSNud5hBxq8Far/wAXI6yXsvQRLpF8W8xx2LHf5j06fuclulTsMuA 52KxZU+TICUilCvXDYSpcZmhuVGXKDuTjZahCBuHU511GGxzpOxUnxZ0GXHLA4e4VgIriLy KMswfMDSlMU+ZilLbKN6hKVFta0Yh7lsLqQTMwMibgV2EMARl0JphHmVmWMUEqUKXcQKlEA 2r1Hxwca1NCVGRJHtJB8KlqdNNKYNCZqhPa2ck8yKoLuzUVQKk09gxzlTUjoR89fR21LKFq SAn1z4NoVUjoOvtwzBGtxzikQ9ucIeZ5GO09VldxqBUba55nLLB583y4uRFUk2+g6t+MNkX 9dQTEWXa9M6ZVywhz3FtTjt8oDeXxYVJQBR5a+H7vwwcYGfPPQrvM39vcq42iibi8NK020A qPA1xcwwaoUc+VSKjf3KtGiFy0UbAJHnSvszxoY4XZn5p6IJ+htXCFlomviRgFklUdLFGug q5FYkmKx5n5qjMDL2Ys422rlHLFKxHH6jSKU/u9da0203Ege/DkxBarDdCzOCpodwGedNQa 4sxypsVPC6Ie8R3ZDazw2Fx/dytk3VKmnj1xdx854rUszPz8L5l+pbpY/EAHrjdqeeaVSIW 5JIXPr+GObCSNGtXocqbtMQmmiGmnR9DAgoBUjLoMunjgZKwyLaZGykVANc6n2/jhbGoI3n +r+GEbPEsV8Dn6QK/pqmQzIY6GueKHZGjXWoRY5qdxPlOlNcEnYW0qh8UUNSdx3EZjpng4A TiT5bgScwMyMMp3EOmiCKbto1bxGHpVEybSN13bMxXPT44NCmmTqCrZgrkCRTxxJD8SQKaA 1oaYJIBs3Ty/lTAUGLsTA1NaUI1Puwtu1hu3uSg0Ir1GFthbSSM0y06imVMVpN1oWVFGk8p YMoNTTrivly2aXUs44FU5L1beQFJtoc0zAPXGJypbq1NXjo2tneUqfqN+ug/LGLNU6Gzjde ow5S5XieKlvpFVriQbLRDl5zUbgp1C0wGLG5ypWw6U6K2pTeJjuxv5GWSpuHoQx83m0pXoT 1GmL2eS+FLQHAnC9dS5cb2xyXI1ltYfVC0D1YLsLaVB64Rgi5V7RVXfp3CzZYwSbdK/j4Fk X7XSQwiS75sQTUA9KKJpAtdKsCBihHnwk3tg2vcEskq+VfebW3bHL2VJLTuIPGik7SpCCtK jXqcOXJi18MkyaSk9KjO3m5yOJo+TngvaEq0sPkkUKRX5vnFP6MDlyxmutfYHDE07KhXuWt nQ1r6hNWTUnac6kdMLg00aEUkhWpYkhtWAoQCetR0JwzQTMOhkjsbaS5oxmBpC1KVYjWpHT XEJbnToMxxQtksLGfjbme4lKSOFkacje6kmoGWeeHRlLckuhOZJRtqbdvy3VkWeByhKlSfF WFP2dMTmipajMWJSi6of83CYIYFWuxokcVyIJGgxWxOrYLlVPwZR+UmcOwbRqkmmeWnTF/G jKzK1St3UryTsXWjCoBOuXQ+OL0IpKxSnYU31rtt1ddUfawHtAIrizjlVlTKtA2S5K8VDNW slNg/tDLCFDztFr5tIKQFHx1zPay3IptgBMhbJidf5cWt6ToZ+13YH6ZU0AqMyTXDFcWyz2 M8P+HCWR6FU99WA+X2VphEW1k8CxKjhXqIJ7h55mloFqajwGeVMWZyq6lSljsXavLpyXDwT TNWeFRFKBnmMgT7wMb/p+ZSxqP8ANG3u6fsed53HcMjf8sr+/r+44LBR5RWtczi8kim6g8j yHzUoKH21+GDUEga1B5K7qU8o8PdjmSiB88hkenjhcrMZHQn9NMBQZvRQEMryyQ19NRUUPS meM01qVDII1QKlalx5hpQ6YKlrAWqHGNg4KajXLBqL6ETaZKu2gGh6+GeHJ2KclcIVGBoub dadMMSoA7k0anqaZk4NOoDjQ3Vznurnl8K4nQF31JsgAK1PX2YHewniVdTYCgp/pQ5HEPKS sfQnjVQffrphbldBqNjaQsCFFdcj4YVlfiHjNlI3Gnsr7cVMsuzLUULLqdVJzIH7TjF5OZR Zp4MdUJuQcODrvrUZe2n54y5ZKupqQx0VBrwdi6K012aW8S+pOQooFrTQkVzOKmWSb8S7CL SuVTuTkpOUvQaF40NIlzqo9mLuCKimMpUb8Hx8l7LCjKFJOxIV6EihZwarRqebFbK6VDi+r Oq8ZbxcRYpHGFKAkFhoOpK0/d0BxnZqy8tfF/oBFfMlupZafv7xZzHItFPJGh+dlLNG25Dt pQ16ip64b8pRtUtQinR/mJ3vV9NGjCiQDNAcmIPSor/PjlGg1SdTxv5V3PQlpAM+q9PDEuK LKYNO7NsAzGqkZZDUaY6lCMkrWMQxs0pQIPmIopoBXP244rdLkHcjNApjoYlQBdpNTu2jzE +7DcKqWcdoV7lZtp3Fw22QkOFWQdGAzFfji41YrpXLVw8DzmKGJN8s9ERdKschinklRmnFq OOrHHJb5raG4aoLxqHBGhQbSAf6tMKgkm0+5WkkqopPJ27Tbgq7iMgAOp06eOLsJUMvK7VE LRKdyuKUYha61y92mLSZTyE/DQM80zRhUVakblDZ5a1rng0tzSqV5y23QJzPGxx7ZYk2hRR h0FcqqMWox2qnXqVZS3PwFss0qWskSSDZLQnLWoGn4YlRVQVK1wSL0o1LOKigIQ1zbdQgfD DWnr1BRm7ullAS3iEEOvpgk1I646iIlK1tB7ByvEDsm541gv8AiTzb4fKKrmue/wBtDik8W T56kvhoWXPH8mn81Sf7ecn9Hy/086t6N2PSNTluOanG1xZOGRP3GTy8e+DR10wRlAu0VYVB /wBeN6rqYW1IgmVFAqRUZYOLtQBq9RfdPET4DBUdAW1WgLKVZyK+72YFpkVJdp8P2YXtHby lQ2IYyMWp5iH/ABrjPjGpouWobGhLKzaL5aDLTrhoKYWysGDKDQ5EnxwyIORMkRKHxIqf5s NpQrKXiTRREtu1yr4YJAsmAYVGdNaeGGKlQJN0SNxpoQepwVAdxsuQFR/PhTqg1qTChA1IG ZwqSsMjK5sW6eGmES8ByvqZDqGC9aa+7AN3SJSsBJdO93dx/ohMe33steuKGadJOulv1LmO HlT8WB3sy7FKtnX8PfjC5M6o1+PjoDwW0k0u5V+agqdTU9MUG+5pxh2Ne5uSFvALCJxRKby Nd56H3YPDjq6jU71Yr4ixEjmZs66ZdMFmlRUH49S89ucQbu7t4R+pgXIpUL16HFCcqVY3LL bGpceYVgDDApSGFQTtNT5ctKVyGKmKX4gcddWVfkbS4AX1wQSqt6lATtY10So16YsRmmWFR 1oLvToVKgbW0VfDrqa54O4cUGJY745ZY5Y39L0z9MxZHffqFyqdtM8C53IeSlqO5C8RmZZU jKF/bu3FRt+WnszpiK0IUaDPi7BNrXcrAW9uvqTGhABUg7fCrHIDAylenclPold6FO7j5e3 ug4ZN8shZ99aBWJzyxewY2guRNVougDwFnZ3D+nLN6czkLFVKruOlaGueHZZNC8TTt1Lp25 NPxHOQrcQo0iSJUOMqE/MtdPGuKOZLJDUszhvxSRY+5TZ3UkrWK7Y7Vyyuoqr+r5w+ntxOW aeRyptU0rfmZ3Ex5I4kpvc/2sc+5KAb2FKOTQlNKjXDlILKk0V+8tyrtsWgrUkivStM8WIz qU5qjMWbQwqxXzr6iKK60JzH54dB0dXqVci6G1yoldVJba9QW9wrT8sXI3ZSkqMrl39JIZG gJSiqxWgpU5Vrh8adgFUGa1R380g3PQlAAMy23pgmA3Y8LJAk26hZG2KakGq55Aa1GGyiqA qVzH0c5fakR8i73XUjIeOAir6HOSoX/wC2tnEt3eNLFV/SVk3AVBDDPGtwbZP+0zOc6wVP8 xfiMq4vp6mYyCWMMhI+FcNUgaJAE0Khqflpid1rC2lW5A8QbOoyFPD24mSWotS6Mmovt/DC R1irCMBmZR5jUGuKqReUmghIAJH2htn6d1K/lg4w7kud/KShH0NM8HGNheSbrckjjKruoCf fhkRTdyZFyHQaE4YtRTbaJKCoIyFBjm7nEkixqu5CTloSNfhiFJnNWNSxKZ606CmF79Rmw2 QjKh8KV/lwtysGoXNmqaaeGfhhLoOSZFMQPNUqMgae3CcrWtR0K0FdrMWl5JiKiN4gD40Wm WMnPNNzpoqGjhg9se7qDSusjg7ahiAc6mmMLJNN1NrHCisHySnj+Le6IKufLGP6zaZe6uEx 8zSL8YpKpTJ52uLnU5kVDGp/0ri9SisBCPcuPD2ybEU5L+w+OM/JKrLWOyqXjszmONg5GaN tiI8ZjimNAu+tTUnQEdcIz4d0KLUr8hTlRpeUsvIcWxPrQ/xYyN5kDbgSTpUAgjPTGcpuNp 2Dw5U1YUXPEEJtjUhyKk0JG39SgU6YfHKq6llTT1A5eHeRxGuwRKo/ibNp8g3aU19uGLIqW Ci6XC/8FDuTREPprVIlFBQaiueBc6HSnGlCaHtJmKGFWBaoaPdQZqQQK5eUYD5uomWdJXE/ 3N5HjeB4mLhLafdc3DC4vQ1AyhRSOMgaHqRh/CwynNza8P3BxZ6ve+ll+pyJrxJJBR1O725 j/Xja2WBWVN6lp7Ui7ca6ibmJri2jUhpPRjEm4LmADWorinynl2v5e1vxGxbWiuWPuPuOx5 bnfq7G3NtaRosUIYBWIX9bgdc8VcWFwgot1fV+Je4EXGPn63GXBu81tdx1DKNpK5VKhST7a AV0wvLRNVJ5kUpJoRcnx00Ak2xBq5q7BlOlTSp6dcPhKupSyLsVqeA57gaZkmvWmuLKZWnA gWBUgYKockqcsiCPh1wzHLzUZWzRtXsRyxt/DJ1XKQDOoKkEDSuNTHangZc9bldPH3MAmZ4 1G+NU9xD18PAYalQU5IHEU31MDCu1Qu7xyfP+jB7XoC5Khmc745nUmhmc566ezDcqu34gR6 ewKYV9XbVGMCGhHm1Ap+WO22XsI/cu3YkbLyF1K7f9AooK1+YYv8J+f/tKHMXk/wC4uBmG0 g6V1xppmVIGuJ/JWtDmQRg4C5ugG5fMAnd4+/BS0FRd/YDtvWuZz1xL1BWniFfH88Koht+w jILyltCCfjXC4RLUpEyR5EAa/HEyTChJVJDGKUpl8K4KKInqYXynzCo6AeGJSYptNkwcAaV GYIOVMEQnY8ZTmM69PfiKqpy0NQa1/lOOqSkjUuaiuXjnhc1YOLubjwNKmgqffhchi18TcO doApUGjfDFad1YswVHcgvbgqtegOdQaEYrZXTXRDoxsIOOvCz3Kig9cnPUVUhgPyxhfNcpS X+f/E2YwSjB/wCX/AL48xyT0JJV8jlWlaYzp2NPEhT3JybtyUiihWN9gQg7cgR+GHceNFUf JCmCQxzrKRWua+4ZYfJWJxsfcXNe8g7yMwjs48jGh+Zh+k+zqcVMkFBWVx+OO6r6DuxkWNw GJNSWO4UqKU/DPFaSsXsKpRli4nubkuLFba42RAVMJ8yHLqpwEo1VJKqC5HFxZVV2l3RYOL 78F3EJOQij3IaD0jsyJp7dMLnxYNP+Vmb/AGkl8Dr7RxbcxwN0R6kotZalSJD5NRTc4yzwj JxWl5b0+1hVcsV5lYV91pe2dn/4p7beHkFs1/4+zVt6y2+pago1UOlMM48FJvDOqb+F+PYR kzSUlVU9v4Fem/zCWg41voOH9DkytFkdt6ISKVUUGGR9GdfNKqF7G3d2OUclJyfKcu0/KSP Jd3DerIXruO7Pze/GvjUYQtoG47ml0RarDg+JltFjkth6hFFYDX+XFVTk3qaKjDbShpbcXd Wt29mqs8XzxSN0GlG92JlPcNx+W3QeR9jtfW0pF5cLcIodFjKhQoGdRqcdiknoqv8AQTmlN ulaVDPtRftJd8pw18wlvIF8qHL1UjqWDezaakYqeoY6JTVhUORKcUnrF/4D7l+NO2VzaNV2 EkRjNFQCqsNtTUE0zOmF451o62Gt+On4lN5G3lUFdgoBRWAABAPsxYTOaYgu5Amxq7VI3EU yqTSpw2DaditmimqMCubuNYiSaMp6/wA+NHDJNU0/Uy8ioL5d0jOA4oy1DE5A+3FmKtX3lR 3Fk0rCVV3kDTwzH54dtYHQ0LBGLbtegNR4YZatX0OROrSyN6iljQAdakL79cMjj3XIrTUvP YkjSXE8lAN8dDl4HF3iQ86a7GfzHSNPEt7MM8qezGiutTKktAeYAg16aYlWBkqsHcEVPzGm fswTVhPV0IpN1fYMx7cTICKJ9y+P5YRukWdq8BMCCWA8T8cMTsR3JkcE7RnlmMc2hkYmGAz zz/d8cc2ElVGKnIaeIxxG2httqoAO7KvhTE6gKzp0NwlaDQUp7+uJaOTN1Cglh4YiTOiqkc rJtGmfSudfbgZhxRGZKbVPXOniMV9w5RMK5HQ+4e34YTOVR8FQU87e+jbSFyVLeRQNQDkcZ 3JlSJcww3OncR8bKojXaSwDEMx1IPX44wsvxG+o2oWfh4W2mWQ0KoZGUjIbRr+WKWV3LGFF GvbvfdyStUlnJzPjjThGw6bvQl461uL66WKGm2m6ZyaKijUknETkoq43FjlN0WnV9ixPeQ2 1uthZRkWqsQJ890rGm5vj7MVZY23ukWt8ZUjD4V97HyQxmFNzUdEoM6nMaYptupoRxxNG+i t7ejbivTrVvbiXubIcYxjY9LdGK2VFUb5AKIv6VrUD44hRq6i5pRVOrCGugYrlGIMMdEp0I FK4BNpqh2NeWVe4Rac/fcHezmwY+pGn1VvCc1kiI88ZHUUqMMyUnpa/3PuV82HdBwmtzjp4 oqvPWnHX1y3IcbEtulxSaS0UgiIOa1T+qT8Ri7vfXUoY1GlEQ/xLoySR1LLVEcEbiF019hw EnRJPQXhjr3C7TkOe4s/UW1Z7alTuWqVFKKpJJ3a4sy42OSqncXDk5YSpts/eNbruPkrqBe RSxLJQB/SG0bhrqcIx4ZOq6D55lGjoMO2u+bleT+nuOOCxyEREszE1NDSulcMnx54VV+wHF yI55UjZq5UeXuuT4ju+flePuDb3cchKOmW0jKh9+GzhFx2NFd4/O2dDtfvF29e2tsOe414Z ogVlktKMstR5vK1GTxyOuMb/APMlGuyXsr0GrNKLt1D7ueLkOMkvo7V7aCaQmxtZ6mURMBs lYjIbzUAYlx20i3V9WPxzers/tYoHL27DeDHvqaHzhDWumeuLGPuRkZWLuRo1rmMzSM7Xpn 01xdgkzPm9QZrhJVJWtQP3AKn4EYuKTKUooXhQrHP1ampWhH+lMXI5HSghxueATaGz3kUod KeOCqux1BpaKHYFswGAAB616YdCaoJky59poy3Mop5fTJ1zGY9mLmC0ilyVWHvLR6hKEUzG WLkZGe4kEoOzTM4NX0Ak73IXU6dW/HB07CK6mjqa1yJpSmemOerBSsmFemPD9n82FUHbl4F eNAzrWhrXx1/owCkGoMmjoARQN7cFV1GwSpc2z3aU9uDUKgzyJaI9sJOYzOhGhwdBClc8dw xwJsXO0ZV8cS2TGNSPe2ftwlj1cikLg1I1HzftwG4KUDBB/Tlp+GAkqoKLozSdlRCSadBXT FPIy5ijUpvcXIm4l9BM/T/V44y+Tl3S8DW4mHaqszxiSSxvsG4fNWuQA6nGXlaTNaEdC3X1 wtp23cugo8qiGNqk5trSuei4pwVZpFnFGiOe+k010sYNKjP3Y091FUH5e6aQZPeyrAIITtg X9IyLUzzPXARgm6vUflytRovhRJZ3F0dyI1A6hdtaGmuVcRNLqFjbbsM4L68tqFgo0+YjT4 YryhFllScQ+0PMcnKjvGyWynU1AAwubhCqWo2EcmR1egVc3NvLykFqmUcZDMQa0SMVNfwwq Kai2Nc1PIktF+SN0uFXhJZpASHi9VhXT1HJ/ZgHGs6ExdMTr2r97A+QvWjFtch6vZSBXI/V bT6V/snDcca1Xf8ANCJzspdYv/Swbk+TZUWxukjktrT1Hs28ysySncqkgioDHLDcUL7lq9f cUOXFxdE7dCKyv2DNtCL/ABGKqjbvmzpXrpgskaorY61LQWLWkYYbABuRdASetMIiXZK+mo 94uJl7dt4pIh6NxLIwamTUG2g9wbFiMpqNErMh44zaq9ESxXNlxCbo0VrkL/BZqMBXUkH2a YVu71JlFKyQm4XsLle5Z5p90cUbNWSSRtu2ormPmOXswvkc1QarWrEvHGCrMuFv2f2L2iLK S5h/xS+lYmS5nO2OGNSKuI8+p/ViosmfOpfypdO7Kss1JeVULFy3H2t1ZvdQtHPbME9KdG2 pQn5a1pUeFMVoSakleoeLLVUOYdx8K6OzOhEkbMqr+oVP6vaKY0sUxk3VVRRL6wMdyrTQs0 CjyKPmkI9+dB+eL0J2ond/gVXFPXRfiK2tgJZIzGpuZhmNFgXqxpizGdUr+VfiV5wpX/M/w JngjjiiheMMi09IKw3yudW3Vqqflid7+3QBwXT/ABIlgjWOisxCMfUmBrU/9Wg6+/FiM7aX ZXlC/gOuDsbm9uisbtDGjb5jrtWtAmmuWLGCO90j72V8vlVZf4l8toooEVYxty+Y6nKmuNi EdtkZk25VqEI5OQp19uGpFeTR5mBTMaChyzywxOgiSqQsGJO1q06gV6e3DaiaUI3XYcgf9N cTKREYBX8XxOFbkN2Fe9GkrEZKDmD1wChcdvVH3C4FQRmrAVrSmoxysE0mjIdFB2ruqKAmu Rr8MMTEtMw0i1J1HQeHsxNToxroRvIKZDXX2Y5yJ+S2RszH3EYFuoUYpK5qFJ+YnwqMAyG0 blKZ6EeOIOlI84yIpU5YCdxmNXE3M3ot4T5huYU2E0y6iuM3l5dq1uaXGxuXsKhHbGYtMGO poOq+IOMXJOhu44N0RYOGswBExPlau5RqNAKjprrjPzTNLHFVoE92XDmK2s0qI4kaVlr1c+ 3XLEcVasftuytcVGX5VEIJLqQB7hi7lfkF8eP+97UT3VvN6rRhAZIwTT+qBU/gMRjdUOzQS sYsZLNbmMXYcQnWRKA1/ZjpqTXl1BxyipedOngWOFu3bciSISXBXzHfQivTLFVqbs7F7dhi 04pv2k1zzHJ3UcYtk9KGVjHGtM2oNSB+kYBYYr4jpZ8mRUVkz0llHx9qzPLvvrgMpc9BTzE AdBgd252+FBSxrHGlfMze5i3cdykCuCscMUS1Pgo/biY2afiFL4JrtQV2zGeyhDtUTK9pN7 Kiqn/eGGSVJOntKuN1gq9fKzRLH/Ebe2ilk9OaEPbSGlastStffQ4LfsbaVtRGeDnjT6xsK LO6+mR4mU+ohNBWmhppizKG65nwk4+0Y2k1xfzLEtwEPyje5GmFyioqtBsIym6NotqLyXCx QyXzFrfMQSrMkiISK02oxpr1wqMa3RM3KPZj7h/puSvked1PoRt5QRVyB+n254RKHTuXMU3 kvHVfb8DoHB8vxK281xcXe1ooUjb1Qg/hwg0VQADuFaeJxnZuHNySSvV6N/iVuWpwV1atfv OWd18/JfchJI5zc7njGgX9CfDrjXxYtkUkZ77Gnbou7md+Td3+jtqx28AJ2PcAZuRoRGp/E 47NTQPEqOpcF5KG+2W1+4S4VSkFxkFZGau2TX/epirspbp9vtQsq117yq9wdvSR3DEpVlJM Z+ahFBUnJcHhnVAzuqnP72xaJ5Qg/vRtevT2VOeWNTDNSpXoUciarTrqKZPUC1Zwcgo9m3p X2YupJIqSbbIwXNKAmuYA0z/1YNRrdVIqXHtLkVREtSdpc+RqUodaH34t8XyU8SnyU5XLZF KW/HIdcsabZnUCVby1FQw64KKEyZgk1qQSTlT8sE9AbVNqACg1B6aYlyASNHbIMepx0WQ0k FZ+z8P6cV7lixXi6CRqDKpI8cWExdGSrIDGQFzPsz64jqOirUZGGoBT8fbiUzth6vm1qfZi GSkvYeLAimdKeGmIbJlPseU0Bz9unhiXIrGyNlUUrgVNNnPGzK7i9OtOuQpiGupNOgLyN9H bRiv94SfTU51PtOEcjPHGi1ixuXsKRePd3M8gkqwJJBHTLLHncuZylVm7x8aikE2FmY2zUk 57gOuWKGXIacKFg4tYlQblJJWij93Qn3jwxUndl2GoB3HAZbszVqjRAoSK5LrodcPwSSVF3 LDFvG2yHlUmUenEqEqBU0qNtScOm/LQjFT5m6miDuStY5xuioZBXdqK5+JwvG2tSxkVUKoy ICxlRZbc5SIfCuHyvpqVFJxvSsRtFxVtOv8Awk4AU0O80Kqc+gzoeuEObWqHxxKWjsNI7m1 4pQYz60+2ka19nX2YS05vsWozWLS7BZEaeC7urs0uHVY4h0XcakD8Bia0aSAo2pSlqS2202 V9VMnjgDnXzFcyfbliJOkl7w8d4SfhEToiI89u24FlEkNM/OpqPyw9utGVlZtBdid0rBiyi cLc+ouodPmp+BwuVvdY5xqmv835iHlI3t7ydWJIMhKufmKsKiv44u4WpRRjZLewO4uyhuJV z2LShPXL+nAzm0Eh1Lx0Tr6JlJjSlQDkTTCK0dUc5NktrPeRctayWTn/AIdTtUnI0pvBI9m OlGLi6lvgSlGdY6jjnu4I1uTIDvCqHkUfrkPyVA/dGZwrFB1uXPVuVGihDQrdu0vIXyWcbk zzmrSZlVBzZv8AZGLMrRr2MNKroXm4aOyt7OwtI60VYYlUZtnq3tb5mOKm+t2W4Ym3Tv8Ab 8Ay5tikhjkAdlFJGGgaula9MRWpLglZMlW8pAtpyFXiApHKM2RSa7em5WIFcDFfb9vEGSXQ rvdPafpQuyqGgkBb1kPkZafMG6nDseRqlytOjOccjZrDuQkDbRiKdT0/ZjVxTcvYU5wS0Bl SVWWikjIjYDka1xajb2CBhb3fpRb0BWjihAzXX8cPxryuoDvUvPEckl1bpL+pcnHWvuxewZ Kqj1RmZsbT8BmHFB1r4+3FitCtS55mO0+0/jgmxaRjfqda6g4Gt6hOFqHhIzr4AHMe3BC2g 78Pz/nwqoyhWz87ZdTnhg5RrUlBO3IZjEqVyXDymlDWp/VjgG6M3CEHSgOgOOr1FylSyNlI NQcssc5ITd6ntuB3VJSormchlX4n9mBrcZQw7bSfDT264ltobjgnqKr+wupWZ4pFNRoRnl0 xSlx4ybu37S3F06FWuprxWeKrDOjbcvNTJTjPzY1G1b/oaeFpqqVu/j+xrbeo9Ed23PVFYH 9Qy69CcUJpKrLqkrUDLe8milkKMV3BQyHMDQ0QmpOK08aa+34joSknYfi5WRntbqL1VhO3P zDI/vL+3FTbTQtQzNqrrQLsxxcUn8K1XzagksM+pwEnLqyxDO3oWiw5GCOF0e2hKOFqNgOy hrl78V5Qqyzq1cqndnbdvZXicjZQGWxuvOlsu7+Ewau05ZqaHFvj521tk7rr3EvWgivUC3D 3MUK20UzsVtl3ERjKgDNqM8WIO1G606k7WqDHj+LRwtw+a6rX3YVknSxZx4+rPcwxj2W8dK UqSDnUsAPdljoR6sHJLp9rklsUbj7r0xQyTCMg/wBSijEN0aqNjX5bXiKL0Rx3KyrRWjI8T 7Tnh0LqhVm2mFtB6ID0yikVxSlDFLrn7DgEM0fv/BkfcvbcyWY5OMFoQzRSEGoIG0gkDTJg K4Pi51XazN52DbJpCKwv3iCCPMitR1ri5OFSnjl3Ggv5ZZhFHu8527aascJUKKrCTbdh3aw tZvEzsIZahYyRlmMtR1xX3KRdwqWNp6MYxxXXDwi+m4pLzj3aktzGonTc2R9VCNyH/QYmEd 7pF+ZL7e0HJJY2t8bS6loseP7dvrY8nwlpFZ3ZjCzQQklJEBGabidrV1HXC/mSpsneXR/uT LjRi1ki3sf4AXDRzcj3AZJEMcFqpRZHBWstc6aaAYGUaUj3Y/EnSU6WSJeQvJxcsxIlaRmZ 6KRtGZ16n4YZt3NlNtJ+Bh/OhBbxDP7uuFxtqdIIkgYdvqksm4yM0iwu1FSNvKpodN5zOJj NKpXyV3Up0v8Ascx5KxSST06AbmYg+z8B4a4v4MiQiSdRO9s6s4Df1do0p0xeg6q+hXav4k ZzZEVvmGugNdc8PxSrYXJDDieRktJVcKfTcgeylafjizB9UV5xL5bzJJGJE8wbMH/XjQg6q qM2ao6E9RQDMZHPE2FGjKQMjX2ZYlkR6nt4AqBSugOJqQ4IPr/WH44XYnbIryFvUYAVFT+3 BJll0WhPsJjIVqHrgakylRGYwFFWIb9uWCTKs23roeaTOtRXqMTuEONTO/cDQVr4fhgbtXC ouh4hqE9R+zEOEyU4oBuuVgsf4l0jpARQS7SUB9pFfzxTzZZwd4vb3LuDApq0lXsSWnIWF8 N9pcJLWp2jX4g45ciM7KVJdFIN4pQXmVvAHm561sGH10E1vCxotwVDx/iuAnmyY7yhW/SVi 1jxRkvLL8BByVmb2eS4smWW2dqiSPpWuZ6g4ycvLTk3pV9S3jw0oS8fwJlQ1UlcqsWYDy6C nXxxSlnauXFDcNoO3bYwEHNywbPXIUpitk5EpOpbxYEuoyXt2PYEWoptbaAMiP8AXmMA3L3 lhRgT3drI0YdqK8KolQqqKKKAmgGeC42LfPYutTs+RqO7sjSOZmjQZk03PlTTKo1xHIwvHJ rxJxZ90Ux/xkrXKPaGVbYlWeNyzDYFU/KTlVq+GK07KqVSzKK6lP5BTaXjwXqQG3jSJHWM7 Wq9SG2n9WXmpizBVSoFiyqMmpafbQjW/t0i2QN5VGXs8Ncd8ttll5YpUQC4EiRSSfPPOm0n Uqnh+OGLt2QrpV9WF2xB43PP1bkn4b8Lfxe4dF/7ftkL7wiSWVR8oIP8mHQVirk1DbVi9tF LX5f+GmHsf5D8DgHZ0HK8a9rMtPAi+5CwNjBALlJEZbu1qqMxiBFQxBA8pwOPEp5Elr0KvP lFQjOXSzK33Z2RbcZw9nz3GzGW1vzKlxaFQGt3Q0UHM/Mori1x8kmmpdHTxfiZmVqM9v8A0 1Dux+1bZpRyN1MfqD/3W1SJ5GbrUim3PSpwUlus7RGwUoLco1r10SJe4eULc8kdtAZEgT0r lWO+SQ1JZqZjLSg6YrywKKp0/LwDw5m3a4y4SNvSafguWULkV424JjYZ/Kk3ytTWjYFRUnS dn36fwLUsu1eTzY301oW1b9VhCXNutvdUpvRVSkmWbbAMLyubtJ1oTHFGHwfCxzbUurX+IP 4ighjoa0IJ6Y6Em6LsIyR2O3U59MqWssluxG6DcjCpr5q5nLrTXDG7gtJ1GHA2CcjyCROD9 FDV7xwdIx7fFtBitkyuMbakTSiqhHdV0iEqqH05NxUA7FoBQgU8DjsMW0q9irCF6nNeTiLS OxU0qFyOag1ND41xehKh2x1F15FGzUptIoMqZjFvDks6iZY6CC6RlkNK5ZGmmvQYu4roqzV DSOR/WCtkSfl6DOuWLFa2EtULn2xytwzCCRD6Ou+ldp8csXMEnFlLPiqrallLpQ0NSuWWWL rjUzbrU189WpX2e73YCga8TYUFN3vIOWfhiNAqVDPLgN43YJYgQx82hNf2UwwrphZVCKkDb pgLyGysQMaj5gPEZAYmqQppld5bu+3spTDbQm6mHUg+n+WZxVyc9K0FUsYuFKV5Ogque+uY 9RvQhjt42zjRkJYA50q2uK79Qyrw9xZ//OxPu/eF8J3ryF5eJaXEKyNKaB4xQgDU4bh5+Ry SdHUVl9PxqNVahclAkAR0Dqw2lCKqQR1GNL5nXoVfl2p/A513Fx8dh3J6HGs1uZChRVO0I8 hoVBr8uMP1CEIzdNDX4U5Siq/b2nTTw159M1lzQhlulT07sRVaN9tFLDpX2jrhuDlKGGKfX o6aPQTkx1yPbb9zmdxYzcB3d9BHdfTw+vGPWepVI3YZutMwo1xm5XFpyj5ktKGhhbdn1Om8 rxt3bvP9LAlwiMzA29fTYClNjZjMGo9+MnNOU3VrbWj9le5q8fElBNeYA4S5teSia4t2JET BbhDRXjYg7Qyn3Yh8eUbvRDoZIvR3Y/ggUqrLkOoAp+fXEximDkdDF/aI9vIKnyjdQHM7T7 sMwNxyxpq3T7xM/NjlViqCMzNt30LKAHUHL40/HGh6jx4xptVLv7aiuJnc9adAzjZrRLkfV QC7jMUkIUyGPbIQaOKfu4xcsaqzvb/A13JrTysE784k38B5FoEgvrbb60UaCNfToMglAajr hmLK91+oU8Xl3RdfxZQoVkaRFXOrU29ATi2xcL2Gl8yJeQQgVW2jJNepIrhEFZ+JZytKSXY KsA44uyQ/M8gc/Ek4iVNzGQ+CPtFV0XS4kStFZiAD8aYZHQrS+IK4pnEr28n91dR1Wv7/AO k/A4DIq37DcTSqnpJFk7S5B7Xkx9SfT9cbm6UanpuMv61DgVZproJ5EN2OUXrr91mOJpePS NOLmthM86erHc0BUxjduDA+DYsQxvcrq9/Z3+3sKO6qr0VmvuCOX7jmsOFt7Gzb0xFGEjBo CCq7akqPZljlkk1tbsV54lu3I5JLyF2l8tzE59ZWKjPME/04sKCkqMFScZVj0LDZd1op23l nEt0Gq1yo2swpo1KA/hitPC2rOqLseR5rqjLLac67AVJMZAoCdwz1zxWcKOjLccikWLguWq NjOQJBSpP+rAUudOCcainuOwni5pV+aKcK6EDNjWlAfhg9EJdHcuvHWEHGcMts6ATzfxJyD UFwRtRznQAGmKGSVW39xRnLfK2iKLzcgkuXdWYjeVBZt4BGtE83uxcgqIfFURV7yNWZtqlt 9QoGVBXw9uHKRCj3F1ygc0UlQaUB6Z+zDYyoDKIg5SOkvkNFapzPwpi/gnYo58YvUdak0/H FptUKjRdeztospW67x5unyjGlgajUp8iNbFgBLKCxA/q+wdcW6upScV06G6MzValVpmcdUW oJe03LlaA+Naa9PbgOoVAqh8D+WF3HipKiZhXIk1/HFh2KcY1CJD5Qtch7DgYt1GziqAN/b wzxiKS5FtEf7wkhSR+6CdMDOEZWlJRQG/bdRcmbWfHcbaJS1jTL5WFGqdNc8MhCELwSBc55 PifuFndgjfhHa4jDNE6MrDaHzJG0NSueK3Obliv3Rc4uOMZ0XVCPsXluCsJ7tuSUqzoBbXG 2u1gfMrexh1HXGLjyOGWMtY1ujSzYt8Gk6S6FjvO8OOitxJao8++uxNBUfqz6Ys8nmOv+3a vXrQrYeN0kIbjirrkphd3snpbyHYL08B7MZk+RVuiL0cajoEzQ3iw/Q2NxepIAwZ5mK7mr4 Ba5EYKtdTmrkfH8P6skw5C3R7pKKZLl5AXNK1UEBjhGSbTonYNRqWDiF7l4yJ5LKRLlzTbb RsyFQBooY1bXCnJSs7EtUpqB9rXNnZc9f8hyUaNHfgo6EskkUhYHcoIoxJyocHlnWG1IZhm 4vcn/ABLby5ksoIuW4+dJLNn233HyyIsyRjWWJQc28R+WE4IJtpujXtv9vaPnyVRVTv8Ad9 5NFf286NJbuZoZUJikCkBo2B81KaU1xOZ7Z2ddrqPwY90dPiQMkDxlAVB2CrH2Hx8cXcuZO LfWXT3d+lxeLG1RU06r29utiW24tJVZ49r7HDSQJQSelXNlFM8yBjJnJJ+Bpxbs5dQpLh5e SkMxaYzVR1ALsRtI27TQ+w4W0tti1jjtjSlvwKPzPBHir/6kVa0nYvbuAaK37hrTMHFzHk3 KnUrTg8chSzSvI7mheSormcsOUUhVa3LIkSKLVGGSkDLOlFxW6s0lFpREfKhI5yyvXcSWA9 +WeLEVZFDJ8TMsznj1uhm8ElB7m8w/DAKm6ncZsbhXsyYXyM/1BzbKVAT0cBZB+w4HZ0Jlk rf7eJZuLnjm4e2uXbzwiWEsxz2tIH/ZXBbmrGe1Rvx/Soj5+/dtDRpqhF6hPH44mCqKkwTt ng47qeS7uUJtohRRSm5x0BPjXB5clqHQhUg5Tj19WWQAUZtR0/0GOxTsHKNwewluIYXMZ2h STSpqf9n20wU4pkJuJcONvH2QzoxCsquR4VGKcltbNHG6pMvQa3voLS5VRLcWm14hJ1A1B+ OBTqmmKywpWmjGY5O25WzmdArSods8Dnzo4HVQM1YgUJxSeHZJa+7/ABKcFssUvmYme4k3H c9CxI0Nc6qT4ZA9PDFuGli3jiqX0K7dxLtZWyVs6jU1zocHUFwQruV2lVYksdaZ09mGxYqU bCXkLdHDNtrtJJr/AKaYt4ZUoipnVhV9OACQuQqFPU+/FxSZnuJa+0HK2ssbAULBq5mi0pQ j340ONk1KuePUdC/46sqCdAVyaLdQ5aZHP8sWv7iHcqbJ2sQJy8LrIscUylSVp6ZK+NQR0w K5Nf5X91Qvk92R2nNLIr/URtbPWkZdHIan7MLhyHXzJr3MKWDtcYf4xH/1i/g+B+eu/wCDC +QiNSfV82dWIH440GZ2OgB3D3DFZxtBbuDcgVdiMk/pxR5HK2+WOpew8fdeWhR+RvpbrORz IPm3V1J64zJNvU0YxUdEWrsJJm4ueV2rH6gWFDX9K+amNL09WkZ/LpuRt3zcn6KGyQqokYy TFtQq5A09+F8/PGu1a9f0D4sG/NT2Fc4fiUncCVaBshIwJQCvzZanwxkSk69kaLikPz264j LQp6vmFH+UsRUii9AcV6uvgEhuthFeQyJLJHucUf0kJK1+OCpuuq18FYBS2/4mZuO5OVAwZ rxIfKHNQwGtSPbTPFfJJ1vUbFI0tYeTugyizlnjAFAaNl0K1NcckzpNLUDtLpobx4by8lsp Y2ojvGfMP0tXx6YLbVWJr1QVxXI8ZNBcWV6EkCkBrgEBmkB3LJUivWuWAlCSuE0jW2lt7O2 FxzfHCW2uR6YkZWZNRqf0tTHU3OibTR1V1HEXcdiO2ms0i2rbRO/DyQoTLGwbci7x+kg0YG uWCg9raaTq71/NHSlktSVl0G8MPIS8TYX7JFE9/As7QJIremSMxT9NTmFPuwvb8yTWP+XWv h2NLByMbtN0lb7fuRwyrCwulYeqh1FVYZ1ypiprboaui2mYbpPW9SKQxysxb1gTuU+wjPBt VVAnGkaMD7lPr8K0TZbXDZ6AnWmDx2lUHlXh7yl26I1zEtDXLTFyUrFGEXUsLBfWjOgG4j8 MVK6mrR1RXeSqZ20yNDU61PhixDQz8quGdvRLdpc2DNQyJuFfECmAy2aZZ4kN9Y+Apu1ltL hoJxnESpA0IOuHQpJVRSywcJOL6Dbib+aSya1DbbOBjJMRqSRkMBkVH7SvKjuD3MVxe34UC ssp2Iuu1RoPhgouiE6lza0SwtBZJX+Co9Q9TJShPvwmd2NxaVFdzaI0e8eYnNl0OWtc8RF0 GSjVlb5VVt4iAKepl7Bixj8zESsE9r8sHt/p2NWibqf0n+nEciFJW6lji5Vtp2LracnJbx0 XONq510y01xTpVmhWyqaQdyi37ntbu0YB5lYXUYyDKq/qp+GJeOsKFTJCE5bf8w77lSNbuU sWMjmrbjVaEDaAczQL0rheJ+VWB47ovAqt5Gp37lG1gKZU0zqtcNHSVdRRdEBi22hPynpg4 laasJp/M701K+Yfu4sxdCrlVhcZIoSaAM1aKopXpT4ZYtxkzPnAJ4SGW4Zo2uJIiGBKxmlQ cqVxbxR3CJ26Ft46z462+WBPVrUykVc9ASTWuL+JbHSiM/K2+of6zVJFaE6aCmLsZ3Kjh0N Vo4NVrprniNBiCqQ/9Wv+7/Rhe77WHbmIZ5pUkaKP/vEjFY/eNT7hgM+R0otWJwY/NfRGLX guPiujPc1upXHmLEhKn2DEYOLBXktzGZs0v5bFd7y4y0gvYGt4BbwyxglI6nz5k4p8/EoT8 qomizxMjcburTGnancHD2Ha08ErF+QjnLxrTymJl8fYwxV4vIniyS/yyj/q/wABnJ46ybaa rUW28sbX/wBXytZZbpatbnIbf0hhqFH7uKqkk6vzfv3LO1tUjagXyfK3trMtxasojLBY0Me 5VUfurQA092IhnbnVE/JoqMku+8bqSKD1d5ktzXyxiMUc5kbQMLybpycnSsg4YaKi6CXkOd u4b5Lrjr1oRQ09IkdScxTDMaejIcFSjDrPu28UI8ly8ssrBZZGObD4a6YTkhJuoxYlS2hH9 VeSX0QS8eFEPkljag2sa7SP6umOi6KvUhxrag8teevJLxBI8FxaRGjrMlXohoAGGYqB44U6 KLjTXqdteoTcx8RzU5SG3u1mutlJomj9JdrVA2gAmnQ64FScfccohnI2/JcZeSRmdOWs2iY Xs3pyOiDb5PWCjImuRGmOSUopt08OxCd2khVYW95JarJx4LQRr6j2Y1KgZ+n40/UMRJ01+8 ZVDW05G+u7a2aTkktLGOeOZYSAm5UNTSgyGuRxyVLMil6pXLA03Bc1ezmzuI7UqxR5AD9PJ MKGi/uVBrg8kIyUa+V33Pp4Onj1/It8f1DJBNTTkunen60+8He1mgZoplaKVTkp0HupXFTL ieN7ZG5gyRyx3RdY9yLnWabjwskjMN+/MD5mGZ9+WAiknYnLBbSp2tsRfoQpHXdrU4sSl5b C8MPMhqwKvQggqDkcJL7VGVy+3NMTQClaUxZgjPyakdjP6F0k1floGp7x0wUlVUBxva6h3c lut2i3sS5kUI664Hjyo2g+bHelJCWz5aSzjMSbWicq7pSpLUpmfZ0xcli3GI5NWLz2lYpc2 knOEhiWMSRkiqqBWtK1qf2DFTJawyLXvf5DGbzRsN241q1fwphCbTLTiha4qrVHuBOhwSvY ilyqdwzSeqITQgio/pxb466lbJdCmG5ezuInUFajY4qOvXFiaU0xUHskizQ8+FjCE5MM6+3 FD5TNJzsGdtW8tzPLeshPqER2/Q0rSv447LZbRnFhfc9DpHcUMct5KJR/EqFDV2lmAA09gr /TjPg6KiEYH5SnX4ZfKWrWhpT92tBnh6dyy1VXE18W3UAIyNTr+eHK5XmILq4EYIiClyKV6 AHrizBV1K2TQTuPT3A+ZmqrtTLFtMoZA7hJFjlDitGqCtc6imLeGRTlctVvNVi1AKjIE9Pf i38y/YqSiNIU3JX2+Zq4bimVpo8GKg5eX+f/AFYZHJdoFxCqR/ufljtzDoVm45CCzlE8rBc 6L1NfjiMs1FVJxJt0I27lVby2t9i+nK+xnr5lrkK/HFeHMluStQfk4qo3qz3fFu62UEiKfW SoJFa0Ip09uD9SVFF9QOFduhVu3OJlmukeVT6SnzLr0GZGmMiUrl/QuVvPHE5EMQDv87HzF qZ6nFT5r6DNoR3ByPDT8hGeTmbjpoYV9KAx7yyso2nIgUpg+PijR1b9xM3LoLW5C0lZhbzi WNfKJNu2telDheVUlY6MW0B33G2lxBHLsRmqyuKeYLVa7c6A55Vx2KdLN2DcXUjm7Y7duOH F9YchCWLCM2xLLcK1aVKmoPwOLU3S6l7mhSnJOlPeJrnh5IJxFFO0zIoFVXyhyCSlSc+lcA sieo1Adyl/DOI5S0bKACetCa6YOLi0TV9CWG9v7ZvSilb01zifNcujCuIlCLuTB1tQtXAd2 8hYRq0zzRK8gZJ4zRWYU+YGqnFfJhTql2uM+VLapULM0cHc831/GKlrcFS7KjECZh82yNcJ SUVtfT7L3iKU94rmd7KXbFZP9TEwFxAFqo3Zh16AU6Yj32GJlhj5C2kt7Dj7Gx89zNI1x6a bVX+FuMg0zqlD44mM1BSr1XX7WoDKLbVHZFlmT6jhonmRmn48j1z4wtoK+ymDlBvFKDXmx3 X9L6ffRos8HPsz+V+TKv8AUuvvVRHyzoYYS4Wbc4Z1etTQfKz+GMxK5v5dKIUrx1ktrFdCY /Us7LJbbTSMaijnXDNzdg8CalSnQifNmZtQMmx2hbcbiS4gLo77KkGlRixEoSAhbHzMFXy0 rXL8PjhqkIaoMONmi2vaT5CQ+Qk6McDNdR2GX8r0Yg5jjhbS7CpUVJJrQV8fyxaxZKozuRx mpNkVjdSW0gMUzwsPkbQa9QDiZqovErULLZd1SoHS+Uyq1KSIAKEDqMVZYU9B6qhqnI2Mto 0sMwddaqdNNR0whxadGg1NNFU5lWkfdlQ5jp1ocXMLoVWKppAZCrV29KjrTFmLsJywqwjh7 ae+uUtqkKubn2eFcLyyUVUtcaDnY6r2lx5a6gAT/h7chpHoQAR8gy9uMrLkpdl/J5cbS1Y9 5f0ZX3B98clN5UUoSDpuPzZYrwbeorDCi8UVu8Vixqd7NUeamWf5YekWHFUEfIRSIzKxqFy CjTLTDIlXKrFdu4tsMhyLk1f2U0GLUGU5ivkRxn0FkbZrj/Eqy/XxyhBCFBHpeiQdxO2u7d 8MXloZ09TbhiFlTcwQqd4J8KD/AEODjKjFSjUfpditCQDqFWh0xcU62KsoXGdtdEVDE7yaL hmJ9yvOHYne5BTUZZU9+G7u4Gxk31I8RgPmMZ8s5/zlzOeaeJNrLCQAhr82pIphPIlWdBnG jSNSDnJZwY3V0XdTNRmCPhisWS387di6tOJaGZJXu7NJXKkNRj84I6MrKcHm5nzccY0e5Wf u6+8rYuM8c5f5dUQdvgLtgd1QtvM0p0AGdfypiisi9xbSbBr/ALof11srW0jtoUqxlPmkkq MqnwpXLBylWFKJL2X+8Zjx+ardQXua5/xmKzuAB9Zbp6E4pQtHGCUepP6RkcV8D2VXQbKIt tbtI4/OkiDVSFO33Vywc4VZMaaDDjd93FeRwTIXeMNAocFmkLgBQMj+r8sLm1GlUyVCvUTI J7aISIFDPqFzJoTnkajD9yboyFCiqh7xnMBIreqKxYiNwwrVt2p8B44VOLTZHy6mbzj+Qa4 +sa2JWKWRbqnm2hztVyo6AUpgVJUaqTE8eAu4pBC4l9dEBtyf+kgGdVqCMq6jHfMT/UF9xr 2JynHcVzBg5K1S64u5X07iwmAkLIcmYMTk41Uj3Yq+oYJZMfke2a0kvtp3NDiZHRxrqS81Z jtbljyHB3cd7wEklYtj0uYEc/3ckR2upXTdocOxyU/K/i9ln+hXzYZU3UpTp2/dBVrydvzB F1ZTNbXZULOXc7ZdtdR+nWgx0o7bNFZVWmgSicvxm6G5kaCC48lrLDtdVBFGHq9fhhdnoMo nYs/b9xZ2kdtxV60gikhSKS6dwd8ZFAx2/qjYanEt0W9rcq3Seq+2nQFOSlWNFKN17f2fU2 5ri57VmgkZXRfNGytUMh+VhXxxXzYtkrfC7p+DPR8XPHNBSVq6+DWqEKQyEkEhEQ0IYnU6U H8uIVy9CKTqD+mdrVPWuOoNWgraF/Rbcw0P5nDCo4grLRz5akUzOhFdDg46CpRuRXEQLPIa IR5gACo9y4JMDaSXCi8gVXWs6rXPQ19/sx0W4sKdJR8RDLauhEZUUqOmY1xajkKEsNGa7pA 5K/NXIYmzOVUNH42C6sDc8ezRXsWc0ANN6/vL7fZhSyOMqS+EsvixyQ3Q/wCRarv7PETG6u pHiViCQwGetK4eoJGc5OtGbXZ86JRapqQMyDnniIB5S1dsW0cNijrH/ElO9j183yj3Yp551 lfoaPGhtxqmrOr8Zt4+yjjQI8lu6STbgvzvoD4injjNbbdUrfb7heWG5u7o1QV3twZSwyAU aA0B82fjuw5Vdw4Q2ii8jyUo1QQNwJ69QKE5YJDkxJeodxYAkdFwakxWSJXbyJgrFjRTmFJ pWnjizjdTPyREV7ayVqrA5Bta9MXYMo5YuoNtk2B9xLA561pTTDLFd1Gkc0YZGJo1KCvSum LKdk2V3GrGsVwaBVky1JrQ08MNxtCpILS5MkQOYrnt6+/Dai6B/qD2/hiNyJuLeD4tUvZOX kXfcySMYNwyRSdaHr7cO4sL73qV8kqLZ0EneUHpXA2qdrHdtA8c8U+RDbNou4Zboo92wBKw 3qTtoEypQHI4q23D5Pyjv6uO3vxx8dpFIsjkzXT1NAuqoKjCZNQi0l96CjGrTYovzxcaxzT yencQlo5IlHmO05fiKZ4U02lQdCSjWpheJuJUW/uZAseTQQLUsUPy7qfswO9Lyr7MndV1Hl 5cXEcH+H36A+UUhceZdwyanTFdwaYadXUUcfe8f6TRTWkSvExaZ1UB1YHUMKH3YdNS76kKK BLKXhi4ga2WctI21mruIqaVpgpKetaHbY0Bbyye1uZktgpRl9WOQ13Ba0IrXpg4zqlUFRdb MM4XmI7SSXkJrqW4ndfTls2DASBlK/MCPl8OuBnCWiSS7jfLQXi/u5ZxIJXV0QpB6jGqqq6 B/wBmG0SI21TuGzrdXF20dyixXkMSuQaKH0ao6V2nXrhSklG3ws6eOSZ4WFxeW4MU7mYqV2 vnUfuk9cTvSd1YGWXIAtFd8e5k2tbSBjRegAAzr78MtLxFRlRl27Y7slNqbPklW6s7jKWJj kCD86/usPHFTLj81Vr9rMKLvcbwzWcVzLDHMNgYSKXILFTop8fdgaWJqXW3uLLlbeGB/wDh Z40CRMprG9DUA1z6+OOcoSioT8u2tJe+tJL9Vp2G8bkSwSbS3Qk6tdV0qv2Fdxx5sJ3iu4d 7MhCEk7QTo6ka0/14q5sEoOj/AHTXh3XsPSYOTHLFShK32s+wpENqsiNPuMAI9QREBio1pU HP34Fp0sXJt0dNRVcogchdwjb5N2u2pzwxMrPS4G8QLFgfMfh8cFXoA0ee1qAZATQY7cc4A rQmN113HIUwdULoaXVrvz6jP4f0YOEhWRC2a1USqGNKEeYDDYyFbTyPLb3JlgbIGm4ZEjOm Os1RhJ7XY9dxJLJHcBQpYgvtGQbr+OOhJqwOaClcjSzafYEXc8jBKEGormxHuxO+gKw1pQu 9rGkfprHSiBVApn5QBik6t1NLSiLiLiBeOB3x207usbWwDBmAqVmd/lLCtMVEnv0bXf8AQT KDcu679u6ArqWaT097FzEREJCQVCmrEBs+rdcOT6eAMIpVp1uL7koc2BD+zzLrofwxyqM6C ucqytUgFc1U1wxNi5sr97Gro1F87E1pphsXQpZFV2FNxbRtF5CQ3tHs8cWYSK84g72itEDq 5/OnwxYiylkRFIrfw4xGVCjzZ0JAzrnhqkIcQuCYq/mjAXJUAGZy9mHY5KpXlGw4jZWFYxR qZkiuf82LLaE3GFZf3sK3BUCbeREO0ZIKKvXTLGlCSikijtbqLO77eR7H1kC1Q+Ymh8tMjn ivzINpS9xawSpYF4iM26QkjcZE3MRTMqa/y4y9r6Fty7ktxJBPdyLK6xSxB5onJ21R6nLEP zw2t/CTB7ZFb53j53uIb9UZLS6G1J2FFb08mp1IGF4U4wuPm1J21CbDus8fdiZ7ZbiRB/AV yfTSmhoKbqDTAf29SfmLQX3ncPI8jzE/IzH1Z5iWfbkAoGg8ABhrxrbQHHNqvYf8j3Dxlv2 0eKtrEm85IpNcX7ijMA24bAOn6cV8WNuVe1vYOlJxS8RNw3LtwvIS8k9ks87RFbdZPkR5Kr 6ntIGLFE1QV5qtgf1coO/cW3Ah9dWzP44jYgqtXMwXk1vIzhniR9uagEVr1rXpiJ4kwoZkh wy8LK7La+rLYuoM6sVEqyZmiyEUozCunswnSSbsPXnVLeBiO1kIu0jX65Bbw7ruhUW7bkqQ T+6TtwVrfeE1+f3jDjIGhu7n0Zw8lhK0fruCIZiCSBvzCs2orrheSDXSwmfmS8VoH3vcHH3 8KNydsbeQ1rLGu4Fvlof9rLAqDrYrqFLIrt9Y3nGxW1ytxFJHcM4VItU20yYeOGwalqhlXX QOsOftYpVFwiMCf1VoR7aYH5TWhFK6l64jlONvpUS0AtpaqEhDFkb4tmKnFWcWle5OhbLfk 7O4t5+O5cMFijZ4JUoXVlGe396o9ueOwtJbX8D0/wCl+Ht0f3kxzSxS+ZD/ALl0kv3XQS8n w5gtBdW7i6sHAKzqKU35gOpzXETweWsXuS17r2/ah6LieoQyvb8M+z/NPqJZI/UViiAKQEk fbuCrX5q57T7cKSLbowJbeRmYRKzhAW8orkMt3uxLYJlI19NgwzFCoHvzrjlUOioRvCoOYr +zBAuKIZIA4BHsr4UAxKdAJQroDXdvFGihmoWNErUnPoBhkWV5xSApLKeJ2VgAPmoDoKUzw xsWo2saxW8koCJ89fMnQjPU4htE0Y54vjvpwXcAuBsVvBfbhc5VH44KF2F/49xFnIGmlWUr /wBGtSculR/JiPlSegM+ZjXWrMW3eH10n09lx/rIaCSR22haAjcTniHg23bKy5jlLyosjJe PEZp1rIpCPGo8pCLkd2hoCAcsV1StFoWYSWncBnYMRHQxtrsy1JrqemCStqE3buAS7C7E1a NcmcCppXUfHBpKtxMmLJ48mUUoM6j245ITMAksg1CRQH5a+GGxYiQFJBQAIoyNfbliwpWKz hU1lgR4wCtSOlNMHGZXljA41VZyKELHRqeOLEJsRONhjHPSmdKmlMWFOupWcaDereA/0+OJ oRUrXO315DzyPCHZYFX06VoGYmtaZeb24bym94vAltLfeP8AWdsy3Y2gMhB3ZgMNRizPJGe FvqhUU45EhPJJtt4HNaxsrE6CjClMZLbTXgXGkKu4LlZZFiKgsgqra01NPcaYUn5mx0bxp1 F99f3l8IRMjbYolRI6kgKBWqjQA4ZaNiFFurAhaD1F3t6kbZNQebM/yY5zsSsbY5tuJs5Zz bW7ySEJVXCbmJIO5AoFcVXOetC1CCWoyh7LvhAl1z6zcdG6u1pKI9zeQEhGUGqs1Oo0wqXJ o6Qv3Cjg3Rqb9ldrTdyWt+zybmqPQtlWrNmalafLTxOWJ5GX5ckl94uDW3ze4ZWv2xZe6E4 y9ujFxkts8kd0UBcNER5WQHXzU1w1/OeNuMHv7EPJji6KVjF/9uryG5Jsr6OeJGIjDKyl01 U7W+Vh78D/ALtKzgwvmY3oyp8r2hzHG0meN41FDu6bq9CPKfEYZDkKWqIeOjpFg1ryO+MWt ySoZh6zKSu+hrtYf2uuJnCl0Nhk3U3aos4vLqeKOYPHIZJYHl4eNDmlshVPUCgCm001qdcB utd30HbE7Uejq/Fh/BWHC3dxbRXwa1gnkljupIHNAjgNESpy8jAqfhhcsid1ru+1ApwktUp Lb7AXk+EuF4u3nlMUts0720V3CwA3xiqrJTKrLmCMTCl2vuKuRqtFqJDxE1lcE3EH1EDVUy Co210qOn8uGfMqrWYqKqx5YxdsCFDFyDcbyEZIDMpkiP8AaFcJrk6qqDnB0toWHj+XvBAxk MPI2cP95dWb72TOm5l+cD2nCpRTfZi0nHUtXCsttHHGZBccNykbRlwd0ZJOVD+8rYPiZorL 5tH5Zex/ap2VNJSh8cPMvt4qxXZFaMNF51DZNQmjbTlUe8YRJUdGewondEbPMIlgWiVbduo FLeoACC2XlyGWmBtWpHy71Z68425sbyWzmo06ULemwZDluyYew4XjmpKqDhNSjuWhpPDCjK sEn1ClV8ygqQWHmWhrphidrhRTfQQc13DBYEW1vtuLs0G1aFUPgfE+zDsWFy1sily+ZHG9s PNI04qxuA313IsZL2QVVToit0AGVcFPItI6A4eO6753kxhLGhINCpUHeToc/AjC3Kg1xQru eds7SvoR/UTDQg0QHxOWeGxwt62KeTlKPw6lfuOUv7yXdPIxFT/DGSgHLID2YtRxxjoihOb k6tjHgOEuORmX1KxWwqJZdDp8owGXJtXiMw4HN+B0rh5LXiFia1s4Sqq0YjkAdG9QUqVYag YzMsXLVv8AwNH5CptTovD9zae48se2haMmilFNKnx/Vu8OmISuNWOwDMioGjZaEMas2TVyp 7tPDBprUCQrur2ytyTLMq5UVSQSPywUYyegieSK1Yom7l4uIFUrJTr8uWGrjyYiXJj2AJe6 LHcAImJORG7+jDlxpdys88TDdx2D/NA4PQ1B0GJXHn3FPJFnouR42Y5S+kwpuWTQn34hwmu gLaNpbeLcZFUFepU7h7sMhJ1ESRoNpJAShJ064tQdStOI4+lbxP4H+bD6MRtBuU7dfkbuFY Zvp/VUq5NaEoajdTwri/mw75paVEQy7E7Atndz2Al4O43GBnHqxMNWWo3KegYYzZ4tsnX2F pSUkmgqS3Uo0EjGm3YM60p8p/CmFzSsyYu9iq3E4NVcl9poc86gHTAKNGNTGEKQw8cg+lkM 1W3yIdwo1SBTXSmFymnpqNUZL2G1jb20t4BGxXOjGm01/s4VlbSHY3Y6nx3bPE23Fw8o94w MlNqquyVqZOC1dMtRipOca0j8X8Qotuq22/AX8nyHbwR0t0KhBR9X6gHzZgZa4hJvUsxTUX +w37BW3t7JjbVRFj85ptrWp9nurh2Knzobv8xk8qrTG14oklV2HnUkhh4EUPTHqMrk21Uzc bSFc7KKBq0r1OZxQUd0S1F0ZBMQVdGVZYm+aJhuUj3ZYVmwxlpYdjk0UfuLsWKdLi947Qbm aEtR0Jz3aeZcsZyyvE0noXabl4lXsL27tXa2mb0Xkoq3WalRUVUkfp8cOaTvEdCV0plt4f0 p3uGvJI7axslZIfTye4cfLs3ZncxzJ6YrzSoqFjHlkrUrKTGAMicd9HFaxyAN6pgmTzKXIL Ov+zkPZgoZHFbJLXqFyOOm/mQbtqvt+I3l7cS5kFzxTpbWdxCJba3uHDqzmTbsBB3IueW7w wMs8b7l9ytX+JnxxOWvxVFlrI9pzj8ZccJD9UGFAoG52J/SSPNXphMaZFVPUsviyXXTuWlb zhW5Z+VkI4C742L07mCRFhaQNlSg/vAa564TNZIUi6zdbdaCvNRpqqkLeGtUl4sz/wASLin uDc2QXyh3QkfwlP6TXPGknsjWfwvp3a8eniLx8OWSajH4lr4Lx/Q1kDSPK42jMyMpoK1Oi/ jpjPlKr9p7DHHakvcQ+gssir5UUCpkcHaNfmOeBdtApOiNTayBVZ4yI5QTFIQQrAHMru8CK HEqSJVJWXQqncvcgBex46gAqJbpci1eifz4t4cPVmTzObWsIad+5B2rwqNGeTukLNUi3jIr pq5/kwXJyfyoHg4F8cvd+5ZZ/TgQyTn04yocu4pUeK1xUi66GhKaVW3oU7mede6keG3O23B yBr5h/WxfxYaamNyOU5+CE9FbViPCmLCsU91xhx3Gy3VwkaCmdGPs8cKnOiHQhusi/wDHWw t4kgRGWlAa08M60xSnV3ZqYo0sh5shtb70rlhd28WZa2YUJK6qW9tK4r3kqqz8Qk3KFVaXi KOTvYrWIzXLhSBWoK+GVAMHGNbI7JlUY1ZR+Z7ru7lyls3pRkkGQ5tT3jF3Hxkl5jJy8qUt LIr5klLVdyxrXdrr7zi3RUsUpPuQsPNWlTl+NPbgkwXqFWfH3d04ESGSvsy6a4CeRRVw442 9B9adpBdslwd5NKqPlzxWlnlL4dBvyox11GCcPGjbFjRVpUmnQeLYGknqwG0b20dvK7CGsy KfOyiiA+A/ewcLOncS7qqB+QdLaSslVlJp6EYG7WgDV0xbjJ9OglruHeldf+yTfiMDul3O2 DER1kU9Ec0P9oUOPQSV0zJ7oX9w2cfox39CHhZUkZaV2k7RqDpirzI1ju7D8E6S2vqBcjLR opRVUkXaxB/UNMZEvAtxQgvBbXF/GyxjcxG9dVanWnu1GBg2NaGckRAZoqiNQAj1pqdcsJk l0Gwk9Aqx4j6u+CM59YMKSRmh3HQDxzwqcnGw7HRo6TB2tbcVIJr65fk42VvSgmoViDAZbQ Au6uK/zWknHbWXvp9uhKyOSoqqj1BL6Q3VrLFDaxrHJtSNAlGUhgdy00J+XPLEY6QY9ttVb bFvY9u5vJ/Wnb0ben0ltom6n6/E00GLcM0oSjKPe5mcmKdV4Fsv3CMKmimhp0zzrj0vzFJK XdGTBUsV+aYNMzglhXxqMUMk7WL+OPQj+sYR7Nuue/r+I6Yoyl5t1S3GFqUNVkb1RItYyM9 yftGEZMio07j44gPl+C4bll23EKwTbNsdzEoFHoVUuoy11IxXjJwflZLg6dym2ss/A8rHbc jnPaEtbOaPHU1FRuFCpOLcWmt0a+J2OT+F9dH2LrBPbTXM08st3e83K6FYyFZFLAHzslSx8 AMsJljU7pNyZdwZZY2ovZHGtbjK1tLvheZuJEEbRtCGurBgsscUlQxZBpupqAfHCoVknjlW P5gZsaosuPSv29wXHbWvIy2nJSFTdWM4juVZWQKFcb1G4dOmB+W8OTZLRgZeQsuJONdyVRj yUlpyc8tvMiNFKJXhSRahc6rTdXoQMV8iisjlBUjX8BuOLhhSlee0X8pcWr+lBaRiK1gjWN EGQqBQmnSpxb5OdZJVSokvt95oemcWWLH53WcnV/ovcL2t4NwJkNCaMVFSo8em7XFY0ZN9A ddxcsorqCDmOh0wZDmVvurnZ4kFlESDSkj9RXPaM8vbTDsOKt2ZvM5X8sfeVFITO4iA3OxA QD+tp8cXm0kZUfMdMsWhtIreKGNZPTh9KQSgEA7dpIp0WlQcZUk3d9WbiXTt+hWOYur3muR t+MgdnhQiNZCSVVVObeOxdcWsUFGLlS5m58u+TS0+1y4p9uftpDHFaXPK3s97Mhka8iVFiU RirAIwLZ9K4OPJTlHVQp5u9fDw7szJSzJOiXhfp4irlftLbJHA/DcvDdzT5wWlwvpSNXRTT cK/EYP+5htWu6t127XIjmnvacaJdQy07F57howt7b+tdlAZPQYTbRU0BKHI4r5stXSppcPP iaqncMgt3jlZJSYSoqQ6kNUDQjXC51RoppqquCcpyNpYWwZmLSsKGNly3dKezERi5MDJn2V r7jnXL8nNfXTtMw2AnYg0Az0xo4oJIyMmSUncUsQ0u1dPGuG6CPAIS3SQ0DBF1qa6ftOJQM qhXH8NJdXZAkBgQ0Mg69Mq4TlzbV4jcOFyZcLa1htYkSFAsa6gjXocUt7d2XXFKyJLiRvq4 ePgq1xKNzEapHrT34ZKkY1RUvKVOgF3BL6cDWNvJ/GOcy6EKDkobP44dgddStnb0Qis+bnt Lb6ZZZIlViaCgr7zhk8ak6gRlKKogS45JpzvoTLUUkJz9+GRtZ6ANXqMvr7/AP8AaG/HEA1 8C3rt86n5SdBj0ktDKWp7k5Ijx1zaSMEknQ/Tv4yJQ7fiBivkktjT6r8Qoxe9NdPyK5dSLL amOVdikUB6bgNaezGLNtNGjC5XYJr2DkhSP+LGpyPXKlR7MQrKqYTvZjKDnJChT6NXB1o2d D7PfhXS49Yr9h5xV/B9fHNGPSkQjbC2tBmPfrhGdt9PKMxRpbqXzuDkwILBIv4t/exeq9uj qDGNDvOKGNXb8RuOWq7Ce94+ZbKeO7u2lkcD/gY6iMACoqwIrQ0OeHqSqmkE3W9Pf/Arnb/ MyW6rZMxMrSDyAgtJKxov4YtOKbqUpwo2dLmMc1jasHHqen6cwHSRehriz6XnpKWJ6O6KWa CopIrF/Zkuywk28mVWShNT4qRTDc5ZwKwvbirqT1Ibm7ldSKNGoWPw/Uoripui7lyjVmAN2 1NbsZeN5Ce3m6LIfUjb2GueeFSmrqgzb4jDi+Ud5/oL+MW/Jqu7YDuSRf3kb9o6YS0ndaBJ 9GHc/wBrydwcJNb+gZbq2iaWzmGsaod8i56hhU0OFYsyhNNvX8QM0PK2iodo31ravHBv+tu JxRGJkiRKD9W0qXzxo5NsbrX8jsG7J5HSiWruWzt605s3Ut1exxL9MVeG1b+HDI1QE8zHzn dnswp8dyW5eXx/bxLE80pUxydP0+7/AALN6vOPYRQxWdpciFg0jXMxDoGapaOjBJPMa0Olc K+U5ycm1+H5nZILFaD8vs7fjU05JJIjHCVUunzzrQhy+YoR5QB0AwvNkfwUSp+Pj/hYvcCF a5JScnLTwQsnYKMulKk0yprivU0t9LilOUW7vfp7Qh0hznl6AHovicN201K0OS5ypHTuFXM ojUu1KqC24HXwGIpRjsuTbFyZzTlrs3N7I5YmpqfjrjQxKiPPSbbqwjtwRHmLYyR7l31oSR mFJ1HjTEZq7aDMK8yLbzcptrArGWMk24NQHKmZpinjjcvcjI4qi6k3adm1nx8jNFD9Vy0St azl9zRW6MfU3qvy72UYs5ZpRpZ1+9GU4bnq1t6dH2+4Yx8Rc3O6/viERTSkETMiBjtGdR83 TFer6dDlK9CALxy+vJ9W63c60FU3AUORBrlXrTE+auliU6mlpcchY3FrdM6SRnc0k+5j5yx AVlGYJ6DEtKUWiHKjuWjkHTkLROQuRLAbZQty4jAoGbyk1Nag5YTjxuD2u/ZVv+XvDw8v5T pFKj+6vu7nMe947+y51re4zWgeA/KDEQCrCmWeLnHScahTzb22ypTRuzsa5VOfs+GLiKzZG odPMoqDqSMSyKDawtUu7Y2yUW5VzIJDkxFNK+FMQ3Yij3XLPZ2awRJGi5a6Uz61xlzdXVmp jjtQzhjUKGLZICdpy0PtwyMXQVmnQrNlyM7XN5yiijyMYkk6hW8B7sWcmLyrwM7Fkab8QW5 ka4LdK1JbqSfEYl3dXqBXsKlilaVlAY1NCOvjTDQWHp23cN53kWNc9o+bT3Yao2uBuGf+AS f+0/kP58D8tEbiwrKA7eBJ10x6NxsZa1Iebs3veLkWMn6mCk8AGpZP0/EHFXLi3RGRntkmV h7tpLCC+jpsNFuUIrtatK08MY066F+IJYSuL9NoAKrsUtmAGBIHWumBxrUKTqMI+MkSZZTQ A5lQKZ55YQ4OhY+Yg214uK4ZRWjqao4ycU9uFNNKoyMquhe+D4KKxsHdi01y5LPMT5qAZZn SnhirOdVQJujohdI9/LI9vZBS5QrLO+YWgzA6VwVE9RzqVexktLfueRoTuKoFeV/OTIc2Zc ss8PSe25VzNNVSoX2xv4/ojCSKPJG5oDUbSBWtfbhXmjKq7FdpOPvDbywjLOpNJBQqdNynR h7DjThljmxpt+cVBuL8BU9q6b3epYjy9a4q5INUikXoz6kQialW1FcVpJp0Hbqmt5xFrfwB ZNwZDuilQ0dH03KRhW7aw7PUl4iy+4dkrx2HPxfSzDYTPbh3KsKZ1qNDhWV4ZNOUfMvEW4y apWqFc32xm4dFng5O3vo3ozBo/TdXOZFXIGvVcXuNyMeau+sGn7U13t+ohvJjaohhbHuz62 1soOL+qhilWdp5M46Loq+oWrTOuI5GXEoOO63vDSnN7mn2Jr225OXua7u3igspbV0EtmxJV mZQ4Kou6PLCnjgsa81fx/EdxpZZrYq7e/2uF8hfySyNcXBjVo1bJRQA60AGmuWEOVaLtY08 GJYcdK9alD5fuGbkXFrZ+UEhYQDqRkQScWIY6KrK+TNKbvoWnieJj4/j0jVCzau/6S2rV/K mESlVmjhioKgB3VdG3sjGGC+r52UV8oHTPB4o1ZV52WkVE5usTySnKrMT7BljSrRGXUsPA8 RyX1ENzHZTSRhlaORY2K/1jupSnxwqSc00un4BxzKEk69SzXI4++5GaS9mNrBEhEMW0s0zg E7Mj5ATlXFeMdtLVGcnkfMk3EZwS2MNvLeqi2qu4CW8RIWNDoo6+/EZJOUhUU0qVq2CczeO Eyk3RrRo6fqy+OOhEiboyrXfOQQy7Xk8jrpTNSdfgdcWFirG2pX+bRsI4juS2M7pExaOg9U ZioB+ZfaOhwM8bSVSVNSZZOFEj3BQxT8jFIpeaRpiibSSAcj4ZUzOFubXavsqHKFr2JOV4S Dk2XheTeOKdAZeJ5MsW3RkmqybRpXLSoPsOO37fNG66rsBV/F16nNu4eE5HiOSlsuQhMNwg DaggqwqrAqSDuBxcw5YzipR0YdmKkp5aUq2VdRlhrZCRY+CtQCbgjX5CTTyjFPNJ1oizhit SwxyBgA1SAMtcq4r3bLVloEzPBK549iUF3A+1xkSwO3/AJuLONdehR5DrbrQr93wMXHP6Kz MxDKTTIZipHwxajkjJFGcJQdGDyRxK5XPzZgHEbUDU9xcFukss8xpQ7ULHxHTBR1O1CpeW4 oP/wB4A92dMNqgaBv+I8b/AO0fl/TiN4NUTxEmRgDUAndX4439xmoPWXa4K0yAI0zOATCYh v7a3iuZ444tqTsZ1B+XcT546e8VGMvkwVady1ik6VEXI21rZ35mtHRwGAWpYBScyQGAPsOW KlaOxYSqHnkOYSMD00SlGKNmB+fXCVkl008BqhHqMOH5OFph9SVtbhcyx/u3qdBgoyjK0nT xJljlG8fMi73vLpa8RPFCPWuZwEs1jAcySeIo1do1rihkxbZuLuk9VoOjLcoyXVdSWGzXjO NS1ziupVBuVbXUFVpX44VKqdB6e97ui0KJ3hBBZ8pHc2jUl21vABkEyKGop5q1xYxyqqMXO FEEcRyLXVxFa+ptUgyOV1CJn/ympibq5WcfKXblJhJFx95LJ6YhYWkpAz2TE7N1P3WwjC6N x73AnjbuL+RtO7/PJwslrdBVLGCUDfRf3agVrg5ZYP4ug6Dcfee4K37juLWO45AQ7nYq9vE hLJT94g0wnLOKZZxJtVqF3PMcPYP6d1MqSqD/AA9W91BgVByuE5UJbTubjLisduWLeGxiBQ +IrgXgZEZqoejkvWQglloAwqAPZhdOw5JPUWctKtvECL02AbIJGPnf+qn73uw2CT1VQ5eVW e0isbb0oyQWaSQ+pJLO3mLUGb/spjplnjrYutys9486Y0FhC3nfzSEZBfYfaeuH4cfUqZ8u 6VFohf2BxD3/ADKCqosRJLtpVq0/nxPJybY1GYF16I6Te2kXHXwjlKXKSRkHfuABYnzELmN pzxRxyeSNrF1Tc41VqHNu67n6q5MSHTLcetD7caOGNLmXysm6RF2Zw8F3zlutyoNpEfXuiS APSjzKn+3TaPacdycjUXTXRe0StTp3H9w297fvb3sz/wAVs0D7FVTWiqBRVC5DFSOL5asqq l139v5i8qdqIH5nguOmLTvGt3bmVolmDBc1NPKUoNwOVfxxMMr+HTqcktRTyfBccvHC4srp vVSkclhOTuNSTuRhkcvHDMeSW7bJW7nSl1RTOTnEatC7SxRIuuTbSRl5q1zri4o30FOTlqy oyqJQXDMyCoLsa4vQhJ9CtKVGYs5p4blGSrbfmA/d6/ljni3VSCUqOpbbHmKwMI2ZoyKKwN Np1B/PGfKNGXYupapOQi5Dt29ljS2txx6fURxb6zArl5CcyD+oE4XFJS9v3C3NqSbQp7vhH I9pcdysew3NhI1teRqauEkrJE39kVIw3DJKTje9/DxOjXffr+hQxbSsVRAQWbaCM8zl0xar YZItkcIggSNaVRlFM81pn7NcZ7bbLcBhCQG9MGtaHLr1FK4hMOpH3R6kFvaX1uGE1rLnnmK 59Pdi1jvJx8CnyapRl40E/L9x7pQ0abiyh5WbTf1Kge04sQgkilOTbqJbjnbli6jahCkggA mvTDbC6CsXs7oys2+rZrlkcsRsR1bGFKEDcPzOCIY89SP/AKsfnhe1kFohnIldszUkU9oxt NlFDJV3xgtmQNB0+GIjcJkN7aJJGJG3eRSG267T7PZrhHIw71XsFjnR0KnzULxErIm+Mg7Z R+VcZW11uXIyQx4mQXtistKNQqw92H44o6UieaxSJKvmNKD+TCniXboMjkfRlg7LtIn5OOe ZGKx7hGBlUgZH4YzM9VUvKTcS0cgUS4keU55b2YV8oAAanWlcVsaqrBt28Cnc1w00vb7csW UrzVyYHDUHopDTY4PtFcWYTW6nWIvJK21LxYo4CWPjZ32ned/nkNGqF0Ar0w5+bUr5H0H1z yzy8eLOM7pbm4i2yaEBT6jEeGS4B41WoECwWF+BMWrQFVoPEV0bTCZwGOlCO8mt/wDGY1LP DFfIyXDRP6bK65VFOu3EKLce9AVISTfbOA84xjupZbZaXBic/wASSKtWEbjKvvwf9w9laeF ezChO9y1TnjLZI47WFba3eP1YQpUrsy1zqWy9+K0ITerqy2uRFdKA97fRxWU06I0hjAKioA aoFACTn8MsH8pp3JXJjqip9uS8pyPPXF5zKNElvGPpUkBVVYmnlrllizlhSKUVUDjzUpNzY /5TkrWw4+W6kmUBAStSCSxGQAwiONt0L2XkKMalDveI5J+ETuG7O2G8mZYIXqJDGop6oB1X d5a4u2Xl6mdHJeha+yrExcQbtxtknIZQRXLdQbtKZYpZn5qGpx15K9x1yt1FFbPIY9kgTay mu2lBRhUltxwvGr+AzJNxi7nL+RleS8Z66GrEE4vw0MtofdscoLeG4to0DPM0dJPau6gy6N XC5Qq6sXJ9S8WQsJNyR2McvHQ7VmupVUySzlaMsbtUk7joNBhGObhKtfO621SXs/X7heSsl rReAxjtPp+HuONS2aGW2kM0UbncphmO4FSKfK2VTnic0HCa3K7/AG+zBhPc6p1WhznnOceL kJVd82FTnmSDi1jhZBSauVPluT9fcdxLLkteqV+X4dMWccXUXOlBQAzR0QmlTkPClNMWKiX HqGX3DczZ2KXN1byRQuwC+p5SWYV0OenXELkKVk6nPDJXoDWctzvCxNtLKaCutBWmJWJTsd HJtLl2fy/H3HHc9aXMYS7m42YxPTy74xvBHgcsUM2JqUWtNwx5G4+w37Yvrm94K+sYoQUnt SqioBMkZDGgoS5opxOSLU1QOqom+gj46L1LqP2NoNfdg5SsOauPrl03p6e50pQEkAqTUkbc 8VGrFuJLC+aA7STmGpnn/pljkiajWa2S9sLiCQ+V0JDNoGGYzGG02yUkIy0lBo59yFvFFIV rnU0UZhcW1LcynGFFVigwo8rLv2lj81NMNqLkjWGG38xaRqVpkmCqLaubenDTbE9SDqwp0x FWRQcUf938x/PiKnVLGhkNyzqlItzBa+FTjQUltSk79faVqXtoNYyEFMqt0NaYau6BYTBJV wjiu4UB9uDiwGhJf2ZiEkbGsBYihFQorUD3YzM+JJssYpsXQ33+FzenbRCVZyVEfxrhOLK4 sdKG4JPM5sbu0aGPMGRCHp8MH/cxrRoL5LpZln7MuLVp/VhkEtvITtAJDKxI6a4zObFtVWn 5FzBK216lp7jtbl+AvLqIbHUqjOxAFXITMe0ZYoY3deI2Mk5bRRz4WLtIce8QZ3tmePKjI4 berD24bCNMldO4y0m34nMeNmle6SGOJpGG4iBQWJPjQA40ZRtfQpTi6jO3ubxJvVmR09MPG ppSjEUk10yNMBorA2QyteVWJgWogdKod1SKZ1OB2g7jc3c99FJOhMkkQpbnqzjX4GlMQrE7 ew8Xue3fhbSZMp7O4UsV8p9CQUOfXMnCXie5ro/zDT0NeV5x+PuJjb02xD/htwDFY7oEECv UMPzxMI1Sr9qENUrQXvMjw/Vci7Mse1II65u1MkX3L1OmD00DTdBjZdxXcIJtpDb9QimoOX WuBeJPUhy6UVCWbuGCZEhu7AX19UMN8C7R72A81Phg6yjaD2+Orf3gQiq3VV+APz3Dd2dzW c0yKk1ym2GKwUqrLDHmREg2rkRoMLxSxxdG6V6vr7WFKVLrT8iftiWafjkintmtru0pFPby AoQy6Eg+OuFZo0fga/GzqUEM+UEt1BJHct6nqAFiQOgyoRhONJaDdicaFJ5LtWRGeaEh0Gt Nc/Zi3CfQp5MEo+wRW0zWFwXplv8AMp0p4YdqIarYuCX0MLQPNGZrGHOG1DkGV2zqxBrqRp mcLcXSzpXqKq6069C82SiCNbpLZ4Lx1WO7DN6imNqHay1O3JumeK2RwnBRVaqt/wAhV07tU OOfcTj7vj+5rlZAfTn/AIkFRkEJBAU40eJJSggZO5VBIm0qVJz1zyGWLiQDl0C+L9Jru2QV BMq7aZ51FMLyOxMFeh0bvuC4veJnV2r6A3KfDYKED4YzeLRNGjzXVV7HLF3GhVxUZJTL454 1lYymNn4jl7Djbfk1AFryUcsaunmIVG2SAgfLgHOMnTqiYdbDf7e3Udty9v6rERJKpoN2nX cE81PHFXlQrpqWYy8r9gLGoi5J0AyWVwpGgBY6ezBTug49BrMo3KQoDUAFBqfE+3FbQtozA 211JArUVpiH4BIbR3QNnOTUsUah9tMEnaguVKHPr+eRLiUVor1VgMhkcXcasVZ6C8Sa9elP 6cOoVpHo6GJ9oKszCg6U8M8TUihhFQL5j5cs9TiKg0HG5fb+X8+BojqlosmkV2UNmGJp4Bs X8nHjLUrY8zWgxLqdYgpAyYE6+OBhinFUUrBynF6xuEQ7GoaaZ1w/E+jEzXUj5EB1ypV1I3 HSq5gH311wPIVbgwdCn3llJHdi4hrugJZrd9RXI0xnNdepbxu/gNVYNGjIxKGh3dRXWmBeO MvEcptEkFuFunnhZorzcPTkTKpH7w0xUzQ2W6FzDk360Lnw/I87ybfR38o+nDKGNANzKQQz Up1GKDSV0rjp4op1QbyyLccqyzPvWSiFl0pkrHL+riXklLzPU6MNuNJLQ54Pr+I5uE8d5ri 2kdbeVW2eRmIoxNPlxaglONH1K+bWvcOXeOSvrTmVntnnl9WcxtuHpSKCSKeU7/fjleK2gd qC42tpLAILUR3DSj0YHkdkkAYkru/RkBngtzBlFVuYsI5XsHhidYGP8MRPWp2D5t2lK+GCf cF3FkXJzxwz26wskB3pCxVigrQ7VYDocE4VaZ0XYPnv3kvIwWq42VY1A8jEnM4iMDnLVhnJ 8gJ+ShiRkEVsod0FSpeRBQfBRngaURybJrG9hkkViwWhLbTnX8PdiNrJH9vy8dpavOQks87 hLOBjq1PDwUa4CabdF7zo41qw6K/5J+PKz3tbkGu1aqqjwVQcKWKKloHPK6UWgJd9zRworz QSS3GheaQuPDLOmJ+TelbeBMZ9UTw/cHjLrZCeKFw7ghBGxRssqVNRlhmOEYKkkpL7n96CU 8za2S/CoytbW8nLyPaG1i2lwjncRGBUljkKUPTFKc4rRmtByS85zDuG5g/xGQRU9Mk0YDdX OvXGhiRmtD/ti7Voo5XozrEfpzShQ7juI9tFxE41sJk9sn3LX2/y3LSRyC2ube3gnkKbrjR 2QAstTSlQRTPAUipUq1b8PEXliqaVaA++uLm57hAssccN7Y1ETasdvg2hVtRiOOljbadvwF qX4nD23MxDZAZE5+OmNYB2LJ2VYI/Kw3c3/d7Zg610dhkqfy4q8qflp1Zb4uPdJPodDndJi TKgKyEh1NcwxO4YoJU0NKcU7M5hz/AS8TyL2x80TktbONWjJyBHjjTxZN0amNkxuEqMsdu9 8nb9pbXI9P6NpVjiaikLI247h/arhWZUYeJr7wPiLv6DvKxvlFFtaSXASg3bAaDP97IYCa3 YmmQ1d+wAuLtAyupIYua60zOGXGpUHJfdHG2ewildDn1xWbo7lyN0YIFFNSq/vV1+GOoTWw fYszB4t2RWlPHcKa46NnUVkVVQpnJQCK5Y/ockiuedcx8Di3jfQrt1QueMMzFR82dB7cOQl mKlo9jaBs2qeop+GJAsbIjGOlKAEV9v444gaemf3R+OOowaFispF9eRgx8x8q0JGLyzKpW+ UxxAbeQ7XajaFagYOE4s6UWMFhUIQhGQywdLAVI5AvpOTtO2pzFR4EddRiJpUBV2Vzl4IXj kVpACtfTlOqnwbGfNIsRYBwUpX1LKVtzREhSB+kn+fEY30HT6MfRpsbwU60pU4Xnxpq7GYs lCz9sXKTMYolygYsGP7pof+T8MYuVUNGTqifng1uZZVFWoWQZkg0647Foduqipc1wDWC2fI Rs0s10dtwK1YzPmTQ5e7D4ZK1XYXkjVHuO5bkDyW64kFvJaxm2PqqCxGoqD0o2GNKntKz0D uO5fmTw7wC2juLSAvRQFIZGJJbbkwGeuO2pPcnRsGaT16COOHlFsbiB5YYIXjaSFJdyhl1U I/wC9gnJHJVVhbDHPPYDj5rsvbRytJFbiu1JCKGp18MTJ0dUr9xqS6mk3b9xYTxxKRJNcok lveF6xiNq7yUIqdCDgnlqr6AqOqBOU4bleKRLq7CzpOaxXUZ3IxK/KTqpodDg4ZIysrAtbQ 7iN9wscZKiVjUUINE8PhhU43JrYLHNxT8gJEHkt1WKADMBSdf7THM4nY0RuHVjfmRRlV65U 1P8ApTAE2ZNJf8cj7ZI/q7gEb4v0IxyozePsGIdXoTFU1HlvztoICwsbJtp/iQqZFcIP3T8 oriu8Lb1YyMlGL7sqXdXK8jAPVsJblOOua7Yp23bGOZUMpoy00xcx4ov2grLLR6lMa4ZyTJ 8R0OGqNBm4fcdfg8SGVP8Au2U1NVSQ+Vh7myPvwO2joKyXuHR8pLa29rPERNbpMzSrqpRwK 1/DXEbAN96MuvpRycaOX4djLx8523Vix3PbynotP0HpgVhrCrd1r+/s/UB5aT2v3Pv/ABOP c1HG9/cPGKK0jGMCoGvgcW8fwqpDdJWLLxtyhsbZbcUhiQAD+sPnP+9ijOD3VZex5fLRFjg uI5rdZflK+VhX9X+rC2qFiM6glxx8V5zVreXbB4bAhrW3A+Z8jWQ+AIyAwcZ0g13E5ce+VW yLuCCaSaS7qWLEtNnmGbU5dDiccrUFZMW3T4SrNfoBKGFW/VQCtBXPD9jABZY0dAFU0Y1Wh OfWuCRNXUf2PpyWYFalKBqag0zxUyRvUsYpWM7XUqTUgZ5kV1GlcchvQlgkaKUMBQgjEAvQ U8zaj6t0ZaiQ+rG3iGzxahJ0qUlZ0Es8e3creUg0Hu6aYcmKkqGIYt6FK0BNaA0riepDR51 QBgCRpk2efwwQLuMqf1P24GiBr7AN7qcF1ErKFPjT34u0qwU7DSwLCX1POQwBrXU4KEVFip SbRZoZ7t7eCJM5pST/ALOGxgLc0M2gCBSRXKhB0NRg1QW22K+btEzKDdvXzD94U/aMVc0Ur oZBsp8aJayLc25P8Ni0qE5gV2kU9mKafXsWast0O2e0jkHmVxkwz99cXHFONQE2mN+0rtLH k1+qqbdjowJUV0yXGLy+P5bWL+LLWxYOdtJJeLvJlrKBGSCMgOoyxnxlRotRaoL+aiS4shA KqfTUoa0oaChHtrh0VRhrxOe8n6kjSy3KEXQ2xhgTViMWoy6LQqSVzHG8tyFvcmJCVKKvrh 2O3OgGa61wUoqlRa8Rh67zQT2N1saBg0kW4gkBjUba5rmMQnRVAcOwIysixyXFHtnbO5Q7y jLlR9oquvXHK+gegt5G6ummhuogXjVSqprtC1ABA0rXDIxWjBWSjCv8Uu7vgL6CZMiFEERr XfuFNo1rjlDbJUOnNMDtra4g46eS1gmmmEf8aRVb+DGcmY/sxLknJVaR1GAQ+qJYlO4OStK 1A1w10owepYJeT+miW1iety1PqJ6UKqdFQdK1zwhR6hJktis4s0u6LHDM7ou1hUtHt3ErWv 6hnTPETjS7BUh7blAnrEVD5BetR1prgUSbxT8fC7wcqJP8Kux59oBaJhkrqD0X88C61sMp5 fHoVvnuFsrOIyW10LkM3l2oyrt6HzDFqTh/K2/d/EGE5v4lT3gPDL6kssBqDNBKoQGgJCll H4jAz0JlKiYutr+4tZT6TlQw2sn6SPaDhzVUJkix9sd+3vDX5njt1a0YbLq2r5HUnUA1o3g RhcsVrWf2qcqNUl94D3o/ENevd8SqvZ3xE8Dk/wARK/PGyjIUauCxN0VdTqNWYDxXIPGzQs fnBMfTzYHJDqNxy6DGHlbm3YOGBatCAaigPXCto1SGln3LaXFQf4Uq/pOQPxwt4mhqyjSO5 inSldysDXrkR1wulBu5OxRbpmiupovKWV2Xd7anF2KqqlOVmDTyysoFKbaigy9uWCSBTuNu Fu3NyI3JRGAp0BwnNCqDxzoxtKu12U9ND7Mq4rIumiSEOVJA6UrXBU6gtGOSg9a3ElKPEMj X9Ov7cNxS6FXPHqhHykJeISp5iPK4oRmOvxw6DvQVK6FccUhdqBh+moGWg/mw1OwEtTeQvv C655k4ldwRruk/6v8AbiLkbfACW2VnLFt5Lmij8NTjVjGl2VdxYONtmWRVLFgSBt29PHEO7 Bi7F1hspUijNvGWeVAWmYU2jqor7NTixttUrblW4QIKinzAdcBQJSA+YtI1tV3LR2DFW9md CMLnTZcmDblYot+RIptpf4UgZmSVRUPUGob8MZjk9C7FLUm4+KCP/gWkZph/EicMRWMjLTq K4HZ5tRkZKl0NIX5KzLSLM1zHSrK3llXPVD+rTTCM6kviLOLa/hLvZ83x0vEzSzy+rFNA8T xHyyAstBVTTrjP+U1NOmjqNmm40WppeKv0UDKahVCiuZ8uWCp5mOi7FN5+O3fk0uYSYxEwj kl2+WrCjVrlu0ofbhkZUVAZ461YonWJLwoibmlB9Uu2YMZADAjqa4atNSomQXBeNpDIxE06 brdFzGWQFcdGNV7CZaUM293dw2slpG6iWfakgXcGoGDbjUU6Ynaq1IbsCQT7LqeGW4ZY5Hr vjWtCBTIHXDGrIGox5+0dTxzLcSSeupJgYBXVh1UimvtwOOVnUiVK2GPGcnx/FWd2ZppvUa Bo4bYKdzSNlR2/cHXC3jcmqBfMtTuILC8ufVjLQxymFf4bSA1B/Tpr8cPkkgaVQLJaXTSu2 xzOPNKpBDLX9XtGC3WBSqTWMjxyr6j0SPPM0+PXATughw3NXN/cJaWANvCgFSho7AZZt0rg NrSqybFy7ashC38Szs7pVUtILsMRQ+0nFea8WPc7UIe+eBf6KHl7C0SGyXK5t7WYTxqD8rq ppIgGdRSmCwZE014iZukqNlLtEjiure4io3mDa+HTD5VaoTEFu7IQ8jNEYkaORmCMxCgAMW ABOh25YZusgUhbJbssoRlYM4rsYUzYnaQeowyMqqpEkbfTBpPppqxvWigearHqKZUx27qjq XoDmGaJgCCskbEUPiPbiWCu4ziUuyPGKpJQuDQZ5VGWEUpqOqmiNbZjOxU+ahz18fDB17nN 0Ruo5GFS0DvG5HyKfKR1AxFupG4XyJIytI+4MT5jTOufU4alQhu5lyUCUJqcqipBFagVxBF WTWt56dzVy21SKKak5nHUrbodVlmEhntvVQDMVzxntUlQ0ITqgVZmG6TwpVaf6ZYJImVghJ 1pRz5T16Z46gDSaA5hDBNtZyY2NGPiumLFKq3QptbZX0Ar22NmrxgFS1Gik03KcwfwweOSk qkTi0wBmIbUNXKh8MOSEjTdP4fn/TiKg7X2M8Va/wDEElTMwqQAabScq/njTTKs6vwL1xnE RW0SyzR7fUAYE+H8uHJUK7dbVGk128tIgxEar5Y61A+GXjia3OUaIJtIXdzRSy0LUWm406D 2muOIZW+f5S7mvGjkiMDxeURkUKBf04RklKtGHjotCo3v1U11sBFT5lc0yIz3Yo5NalmFwR 7qX1TIiKLm2JVlLAVXrtwtjo/gPLO7S9t/VTN6eZQcwTlXLD4rfG5De2Qalwoak0YZgNqy9 Sc+o8MZ+fjUdVoaODltqjZd+NRZ7BTt2gL5Nc8sUJvoMrSXgxKljaXHE31rPEGaO6Zlf90U BXwx1XuTGMoN5ZrFdXUZHpXKHdGxJKyRihI6+GLcZVS7FWaSPC9uYHt7i8g9USqEhVD8qgb iV/DPEqKdUhUmD28svJTSCOT0qkM8tP0aZAYOXk1OV9DFubuxuCkYS4kLFotwy2ny9dMTVS VXY5qtibkIuaYi8vKvIfKjgjJvZpoMQnEjbQbWVzcGxYSv9XLIV+mSlNrg5sT0FKg4C1QJR ubJYymEXSuv1MjHfARQAKRlG38+Cqmc7ewDuri+5G9tzKGtZbOMwxv/ANKandVj8cdRRVDo u7ZBzdolvNBDFeeuZo98ysgBVwcwKag47HatgputDe3J46wW4rW+mYrCG0AGZcjr7sc1ufg ciz8Zylt6SRyr9XfBgZGqAlCK0OWRwlxfuGVqXAX0Hol7yawsLZqIsckXqSNuyNG+c69MV2 qOsdz9/wBkQ41syp812DNFdG/7bWe/4lSZHAgeP0mpUldxJKnFqGatpUUvaKjLb8Wgr5a2e Plhb+irSTR/VQyNkqhlqGz/AFDaRTxxMZWD7oSclZXYmSWN/qPUzjlailSuZy+OGxyRSOo6 gluskl3H9WvleTawBqSwIrSnvGJbVHQP2mt+l35IJ1IUsUiloDUClB0064KDVKiZRue4a4W KV7OWvps52yDIKwyBz8dMTkVVUiIxlV0kpmWIPmGRywlVG1TQLJFMVYGhUnMVyJrqPbg6gv UiltpJI2cKctV8c6aYmOhPUXTerCQDUBjWn6ajwwxXBqYYVJfb+nLw/LEpEDPheUKv6MzUQ 0ALUoCNK6ZYRmx1uh+KdBrco6k7x1BFBl4Z+OK8WXHcDnhKAhF3o2bnp4+IwxNC22SNJEyG KQ5r8viTXxOmuOWtRUknYISJLvjpbVVrNADJCCKkqM2FfZqME3tlVdQYLfFp6ordwP45DHa VO3MdK64tK6qVaXGfor+8fz/mxABceJtwiSSvGkfmNFX9RHiT0GNaNrszaV0DpXLsjkgIw8 oDAnymmYGY0yxNasalRG/669TQitdMHYG41sHZtxHlVBV3Y7QqjUlj0wMnRXsA9bCfu66s+ Q5J7hRSTao9b5RIVXbu+OK2efgNxQtqUvluJungZo0zrVST5tdR44qZU616FvEkgG7EUUgj mRpInycqAHLCtG+I1wvd0OavVkVteR2k4kt5fTDUZ0I/SctpH7MduadUHROxYlumABuF8iA P6kdStPE00w1ZrUZGy9UXDtrllAWJmGyQgK40APXXGXnxLUtxnUIv7QR3s5QfwpxvVum5fK 2mEx0qW6oqncHDXMkZmhj3TRVaOuhrkR8cNhQVkjW5TglxBRGUVgzkRs9wrUgj2Yt7Uys5E tq9g8k1xIGsyFHorCCVBGtTWoxEoySVLkVRH6dwq+vGwYNWu01kKVIq3h4Y5O9GT7A7/Frk +ja3JKhGJtoh5aO4zNfZgZRqnQ6tyW4e7s9LiMm4OyREP6fYx0wMUmTrYarx17ZWcblV9Fy NrBzITuzrjq3F+FQectNGI5Gj2R5qSKkOdQ39XE1OpQ1tLC2uIxLaEyvIWLW+0Vy6L+GmIb a1JtQE+nk5C6mubKIGOICNIWrVWU1qBXIV8cM0sxcmQ8LdCK43ybhESTNtFKdWHh0xGSIcE MrfuKeblRdXB3TE7LcHMJGpoKV/PC/lJINSuXSPuhLi/h4yaUrxkC+vcrUbpGPyqaH5a5kd cV3hdKr4glRV2i7vLkv8V5UXG8HdGFgSNVUKsYKqGoNAPAYPj4lCNKC6PqVzjbe5JaW5URw xKxj3AkOV1CU6dMWJRRym6i3luLaO7WVCTbXYDwSAZAgezQ1FMFCSpQJt1BryT6mKNJP4d0 siqwbI+evm92WeJjGnsObTF8sUqzCJjQqaM3QkVIIPWuGp2AloPeLuBe2O9gN8JCSHqajys cV5raw9SF7W4iOVZEc+anQ45SqSTKHNKtQitSOuIBsxZewSGTzrtIqV8GGVMOiiK2IFjdZQ QKFqeU+Phg3oD0N3tYyrbxslJ8pBoPjgUw6oP47mHjQW9/Uoo8j9QKjX2YTkw1utR2PLTUZ vbwSwiWGjin4AnPCKtalmvYGltp16Db1yzJ9mGpiJknHevHycMymqq67q1oa5Uy/PB5KODs BjdJoTc5F6d/KuYZHO5dRtJyw3C6xQrKtsqEvqz+J/AYb8srnQxG6+U6gkEeyuNSjKSSSPC Lykk59BiUiWwi3UkjU0yFffp7sSiGPOMeMKYJYUmglZTNGwrULoPzwSqJkVXubibiyvJYNt VUn03HmBVs1z/skYrZoUuOxyqrCNYpGTa1Q4rR88qdKZYz5xRcg2LbksSHG0lgQ27T3g69c Ii7DqCm7hVZGBpK6BTuDdPicNWgt6j3geTiaARK4WVBTaf2Hxw6LTW1gqzqNbfdDOJLU+mx arW/6G8dv7p/LCMuJULOOVS3WvJWk9p6TVF0ucYcgE5U20z1654y5RlF06F1R3KvYwYI5vK FyNQQcvxr4Y6tCa0Kf3DxUSy71i3yVy8WGnT2ZYt45lfJDsJrqKykjZQji5hRt6hdEGjH3H DUyu0KIxLBIWSShyZXB6DxwbVTosnXkpaK8rCcoSVRgCtaUrgfloNTVCVrlrlVkdY1zBeNA QdtdM9MDpZAoKl5MJFGyeoIK0CV3LlQfliNtTtw0t+QsJJEilUCCILXwZjoXIr1xDQNLEV0 LhLi8ubJgkS03pHlU+KCmWOOVlfqSWaWqTNKjywz/IsMIIDCnXcM8TUhqtugPZcfdwo9x86 GYA2brR235VGIk0El0BOUtoxzMq24a32AartAc5GmWWJi/Kcqhj/UXlzdS27Rj0Y4iaNQyH 5AoU5k1zywOlESem+tmvUiAVDtLO6EgUApqf3qVwaZFTbjZYha/xxJWGRo9+fmJzWoriZeB 0XoGN9OeOa3kiEdxCdwLmlSDuHwIwqrqHQrvMPYzTs8KMGAUEOtGGXUew4bCqsR0qD31va/ TQywlhKP7xmJq1NdcFGtaETJe2t8fJvGWBjnjYMK9V8w/Zjsyqjo6NDuSBi+yh2tSjDphKR IO1rIjbWzUMRu0NDpgjgO6WDeqmpp0GtNNcHFA3oAPGBP6gBKjRmrrUdcMSIbsYnZGjZ2yM nx0wKtoSQLJIkAVqSIdYzmB7R1BxKOkTWdxdQkPaybvGBtf61B1pjpQTVGTGbV0NE7hTagn jKN+8or1zyywp4WtBiyp6kkvL2g3MQWCglQopWntxLxTpYGM4VuJORmkubxnIBZ6aV/lw6E dsaC5S3OoTtH/VH8Dg7C6M6GrssrhxmCafjjURRZvExLgDr1wSBYdEoDIQM+uOktDkxtaKK gg00w2KvQRJsTdzzTR8mRG+qJuXUV2jUYqcmNXYfhlRCYSqahoUNRQ6gZ+wHFKeNdS3CYmu IYSXQoAVJAJB64rSpUsdBbLZiWNaKimEnpVmz64FMJrQCk4653SXAjZZKqQUoB78G26C1aw 4srq6jEe4GeI5OR86tlr44ZFSatclNews3H8jG6qWO5OjaMp/bXFaeJS01LePO4qj0HcN6r MZyMv1SAZN0rQYqSwtWGKaegPzanfbXUaj+C6lWr7dMdjuqHK+on5+wWZpZ7dQjspDbctwY Zj3YbjrowJRsUSaD0pShjNCTtzoMvfi1FldxIVRQxBFKjIUqNcEtBbsYWRyXJGRp8tR7Msc yDVGnyRfkrXPwGZxDVzqhVvsKSReo0TSOoDLkm0Zmo/CmBfc4d8dyFxYtFOQGj+fag3Vp1I 9hzwATinZjmaKC7toplnZb8EsirTbuOe2n6q4hMijWmgJcpNNHFBcRgTrIpZ1qroqmtQTlq McdXtUMvY3s7xbm3LTmcelOsm1ySKncuQwKZ1vcLZntLqd7iG3Nq8aKrso2LteorTqTgo6H U7EvI2d/BPI8cpNwipLsShZ7dlyK5UBAyxySO3LWhH6aXFqr2xPqlgxV6608f24NBaEEkpD RXFyomCnztqFI0yOowG3sGnUkuriwluIpzElXOyXKhO45VxFLHLsIOWtTHcPFHlDXdtFTQN XL4YfHxAciTtwIOctigJKBz7wEOAy3iFW5aHJ9TaAaePswK6HV1BJHYncaOKkFeuWJoRUU3 9r/FMyOQQCNozArhtEgKsGmlWeKKCORmWJAQgy8xA31B6164LaTUEDx7HWSM71yBIIoB44D aE2ROryCu7WoXx/DBJUAZhdyqTtqVyDCtR7cdQ6pM063CkXAIZa7ZVFWBIHzDrniUiKg0rM k1NxcE5nUaDBVaRBuz+q2YKn5fEHHanIY7m8MPv2F+86BHbyKPNcxOtTtIEgNP8AaQYspsQ 0ieBIt4rIpbpTd/NhkWxcqB0KEkbnA8Mj/IMc61uRboNLdAQAr7WyowBP4ZYbHUVICkTh1W cSuGuiPml3hgfZlgZNUsdFOomZeOLDcwVvZup+w4pZNLlzGLrqPjKvskAJP8YENQNl4jFSW 2viWVUCaGDT1xWnlYA/zYFK4b0IWiNW3zgj2K3s9mCkn1YKp0BxHH6u61loa+eOjba++mFR 3dCWkHWqu1x5HCXIWr0qQR4NlTDptOm60iIp0toP+IkvwSRCDEB/GG7ykdMVc1P5hsPAYXA iPHsCQLY5oxrk3h+OKtPMWquviCqsfpDey/KM/wBnTBXJZV+WisWmYPMkYzoaE5+GQrizCo mdBNJHZeplKganloGpTP2YYmIlQ09Gz3Gs616+VvhoMcwDX0rXdnMmzPo1dPdjjmZSGwJr6 6gClVKsQR+GO6EdQi3jlBP08lRtORDU211FRgZUCQTYKvmELfxqHaRuqfywtjEGSnkWVROC meoNcqGvTw1xy8CHQ1S3u2SQrcypHuUwK6kmlDuBIXHAtIkWICO3MkwO5As42sAqhj6bZDO uJIlQMeN/poQ8sh5IUMLANRrWmQpTIe/ER/Aht1/MXFLZpW2PsnqTHt3H+0Gy8PHDAl4Gtw gMTiSRVjp52Ab5R7ACc8EtThZdQ2G5q3B9DylfK2tNBlXAvXxCuCXEbbl3SjftqxYNpnQaY IAY9sRWi3sjrMrXGwiOIhh5TTc24jphcwmWKaOEOaSA+NAafsxMTmAMkW7+8Fehof5sMjqA wO4C0Iqu2p3tnWvWtRgpUqQKAkf8QK6+/Ovs1GOsSRwxxndvlATPeaEjTLUeOWWIVQjxisG JpMqDqQCc8vZglqBcjkjjGSyqSD5mAap+FMA/AlG6RkAn1UJ2ncCDXb8Rgou9jmRmKxLnbM AB8xo+eQ9mCIjUkWK1BDCYMoPyEMAcupp4Yh+By8Rr9Fxn/t8H+7c/9liPMTY//9k= </binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHgAA/+4ADkFkb2JlAGTAAAA AAf/bAIQAEAsLCwwLEAwMEBcPDQ8XGxQQEBQbHxcXFxcXHx4XGhoaGhceHiMlJyUjHi8vMz MvL0BAQEBAQEBAQEBAQEBAQAERDw8RExEVEhIVFBEUERQaFBYWFBomGhocGhomMCMeHh4eI zArLicnJy4rNTUwMDU1QEA/QEBAQEBAQEBAQEBA/8AAEQgCKwFMAwEiAAIRAQMRAf/EAIIA AAIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAQFAAIDAQYBAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAQAAICAQMDAgQEBAU DAQcBCQECAwQRABIFITETQSJRYRQGcYEyQpFSIxWhsWJyM8GCJEPw4ZKiUyUW0XM0RGOyg5 NUNREBAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/aAAwDAQACEQMRAD8A9/qamlXIKeVJ4+BmWFGzanXsr INyxDPc7sFvl00DXU0nopyHHLLG1Tz+SQuGrsqpggAYjkYFe3z660tW+Vjie6IUhggRnkgl YF5ABuJDJkLgDp3z8tA01NIr13mJa8lyoVp1UC+LyoGlmZiMEgnCJ1x166vMLnI2VnhjzDU 3tBKspVZpV24XaP27lYZPpoHWpnSkXPuFyWXj4kUHbskn93T92VUjGqWeR5OSGOCvWNS/M2 EM214sKCz+5T8B8M6Bzrulde/fjiVL1KUzqMSSwBXjY/zKA27/AA1f+6Sdo6Npx8dip+fvc aBhqaUSSfcFlDJFFHSEZ3rE7CWSbb+xtvtQN8c51pDd5lVVrXH5yMnwSq2Pltk29fz0DPU0 sbkeTZsRcXKVyBl5Yk6evTc2rJf5Qf8AJxjBR/JNGx/gSv8AnoGOppdNzvHwMIpnZLJxtrF T5WLfpAUd865HNzszFzBBXh7rHIzNLj4Ns9qn+OgZagIPbQKchKgb66s9fZ1Lp/WjIHrlBu H5roS59xVhAycYfrbrdIoY1ZsE/uf4AaBzqaQQTc7BOaYaOxZdBZJnyihW9skcZj3fpbtnR Yt8+SR/b4l9AWsZ/PpHoGmRqaVx1OVnLNetCNDkLDUym3r0Jlb3H+A1p/aab4EjTPj4zynO P+7QMNTSybgomYPBatVmByNkzFfw2uWGhJ47nEur/VT2kljaJTM42iw7osXp07n+GgfZGpr z/IUebnrRUcCSSORWi5ISeNkC92eMDO7GR7e+jzBy0C7a9iOdAMA2VO8f90WN38Pz0DHU0n bj7FelLPbvTzSRrJLhGMcYbBbAC+4gegLaHq3vuGx44IBWZq6oLUzMWDs6hxjaBg47/joPQ Egd9TSqtyl+ZPK/HSBCzqux1L+1ivuRymO3x1dr3JsdkHHOGOQJJ5I1RfmwRnb+GgZamklF udV54zYittWZUdJFMeSyCQ7ZFz23Y6rok8lyKg7+LlLD/wCnJE6n8yyn/DQMtTSiS39xTdK 9GKvkD3zyhsH/AGx6pFw1+b+pyPJTmQnLRVm8UYH8owM6B1qZ0mu06tCGN3mtiNpFR5RYfE e7975b9OdBq3KR3zXiuM8teQQQLL1SZPEbDGX/AFnou4aD0usbd2rSi81qVYY87dzHAz3x/ hpanG8ldCNytkrGRl6df+mue+15FJZsdO2NYtxqT35OP5GxLarmJZa8TMVGA5D79mN5U4wT 6aB1XswWoUsV3EkMgyjr1BGtMjS+fiU2luPkNGcfpeL9BOMe+M+1v89LJOM56OaO5LP/AHC eJz4YM+GFR42G9wO5zjQej1NDcbPBYpQy123RsoPcnB9VO7J6H46I2jOcdc5/6aBbzkt+Ov GtMMPKxSWSNDI6AqdpVQR3bAz6atwdiOSmK4jEFiqfHZrg52SepyepDd8+umOkfJhuO5mpy aHENoipaX4k58TfkdA81lbrpbrS1pM7JlKMR3wwx01rrjuiLudgqjuScDQL+aSQcJZiiQzS GEoFA3Fsjb2GjokCRIijaFUAKOgGB2xq+poJoWxWea3VmBHjgLllPcll2KR+GTorVT076CB QcE+nbXSvqNZyWIInjSWRUaY7YlY4LNjOBrU4HfQVzjvqHXQBnt27aW3Of4ylYatJI0lpf/ 4eJWdySMgdOmToGXzx11CPXSytzNqeaOL+2WYlcgPJIFVUz6nr1000HmLzQf8A5LWgcKZmm inRvXb43QofwKhh+OvTDOlfJ1kk5TinOAVlds477Y2IH+GmnfQTKlioI3DBI9cHUwM5AGT3 OlwLRfcBWP3CzXDTDt4/ExVGB9d28jGmWgFkp7r8V0OQYo3iKAfqDlWHX5FdEnU/DUUDQQD WNtbJi/8AEMYlBBxKCVI9R7eo/HW/z0FyscUlcCatJajDZKQttdeh9wwyE/gDoBK3PRI30/ JgVbIkaPIy0RK9fa/+3441bm3jkp1ZFIaN7VchgehG8Eaw4H+3ee8aibcSIdjRskkYKBdpL 9e6k6Z3acV2JYZGKqrpIpTvmNty/wCWgK1w9Ovp8Nd1NBSb/hc7Q3tPsPr07aVfayxDhoXj ABkaR5Aoxhyxyv5dtNiM6zr1YK0ZjrxrEhJYqgwNzdzoNQNdIGpqdtALTpirJZfeXNmUzNk Y25AXaMfJdEEE9+3w10nOsrFqCpA9mwwjijGXY9cD8tBqB1z/AIanfUVgwDDsRkanQdfjoK Ou8GNlDRuCGB6gg9MY+elUNJ/7vYKDYkM0M6+39SeBoSinTfGdBwUJ4uVtXWlBhsJGohx1V oxjO7QHaXWCo5up/wCPuZoZgLIz7MFDtOOnX56Y6mgmpqamgT1qkHH8+6wAxx3oWlK5O0yo 43bfh0fTjXnrV29Lz1VFr/0oJ2RWVWZirJiRmb9KjDA69DnQTSj7iEUkVKCVgiSW4ssSBgJ uc9T+GmspdY2MY3OFJVfi2Og0kr27Ek61+fqwq2zzRy/qiTJA8bF8gN+egegggEHIPUEfDS 37hGeLfHV1eIxoezuJFKof9x6aPililXdE6ugOMqQRkenTS/7k6cLZYdNmxt3qu11O5f8AU PTQMxnAJ6H1GprkZDIrAkhgCCehII9dVmaVYXaFRJKFJjQnaGbHQZ9NBfUIzpPW+44SNvIw S8fKDtPlU+PPykAxppDZr2ATBKkoHfYwbGfw0CXnqsN3lOLp2FJhczlmGQchBjBHb46EvXZ OP4u3xF+YtYERFOc5BmiOFHu/nX10w5vl7XH+YfSOYhCzRXEG9UlwcB1x0663FOty/FwC7t nLIjGRDgh8Akqy9uugPhXbEi/BQP4DS+xHw3LF4xJG9mFseSNgs8bqcZDD3DGmKLtULknaA Nx6k4+J15Q8RHd4Kd4K6vyH1ExR8BZP+Y59xx+3QN4E52lNHCzLyFRm2mZj4541+Lej6a4z 315+FbtDnK3HR2XenNE0pSUiRspncqufcBr0AxoArjIl+iXcKGMiIm0ks7LkYI7YAOjSOnT XcA4JGcdtTQKrPT7ho7nKL4Ztm3vI3tyjY/aB1/HTTJ0GtSX+7SXHAMZgSKPr7gQzO/T09N GjGg4M+v5azsLuhcYdsqcqh2sf9rZXB/PWul3K3oI680LJKzYAARZEBzjtKi9MeuNBhx/kj 5SaBZLDQ+FXMVg7ijFsDYTkkED49Nb8hRt2Z0aKd4okjfAjYoRN7fGxx+od+h6aw4aHZJPI RGzEKDIkss77euFYzD/LRXK7BCjOksgD/wDoSCJl6Hrkumfw0Af269l2sm5ERaGwTTmPxl2 C9UI7NsPTcO4xpyQfT89L+GS6sUz2/IBJKTAkziR1iwMBivTvnTHQVBAOM/lqdzrpHyzqKN B0ADU/DU1NBNVJ69fX010nU6HroINBc3HFJxFwTAlBE7Hb1IKjcCPwI0d30LyhkHG2jFgye GQqGGQfae+gtReZqVd58eZo0MhHbcVGdb50Nxwi/t9XwsWj8SbGbO4rtGM50VjQQampqaCa mpqaBXz081atBaVzHBBPG9racEw5ww+fcdNMo3SRFdDlGAZT8Qeo0s+413UoQq75vqYfDGc bXcP0V8/txnTUdh0x8tAuoM9i7cshv/HDiFIx6vD0eTP4nH5aY6W/b+RQYHoRPYz8f+V++m WgmkQMvKcnYVJvDHRYIYJUWXMmOkyKcbehIB65+WnulHKx/SXqvLqdqqRXtAdmikOFY/7Xx oCY6FpXUtdfxq24xpHHGGP+ohe2sfuBS/Hqif8AI08Aj9V3+Vcbh8NNNL+crS2qBrxJv8kk QcDuE8ilyPwGgYazs2YKkD2LD+OFOruc4GTj01oAAAB0A6AaGv36VKINbcKrnaqY3M5+CoM k6BByrrasrZ+ukm4aRdthK0ijw5wodwuSUJ7/AA0947jKHHRFKMSxq+CzDqW+BLHS2WT7c5 MivPH4JpR/TMkbV5GB6exmC5/DTHi+NXjK/wBPHNJLHnKiUg7Bj9K9B00C7m/79PVuV4a0T QOpSNlcmVlbA6JjGR+OhKPF89SlienFBTh2gWIWlaSOQju+3b7WPyOmfLXeT48yXI4op6UU RZwWKyq2e/Ygr20HyHP15ascCgwzyyRLJXsRkeSKRgrhdwwRg9xoPQE4B+XU6SVPuirLGJr VeWpCSQk7KXiYA4/Wg6ddH8fxqUPMsU0rxyNujikYssQH7Uz1xqcTUmqcdFVsbTJHu3bM7T lmb1/HQVjXib1uG/E8c1iJWWJ0fOFb9XtB0dg6ySnUSbzpBGs2MeQKA2PxHXW2dBwfPXdc1 0dNBAMADOceuqyypDG8sh2xxgs7HsFAyTq2uEKwKsAQehB6gjQB1uXo2GCBzEzgNGJlMRkU 9im/G78tacjM0FUyhtiq8e9842pvXef4aG4qBZeNMFhRJCJJUiR/d/RWRlQHPwA1WN/7XC1 ayryUk6RT48m2M/slHcBe27tjvoO8Zystx4xIqYniM8fjJOwK+wq5P/t31blq/meqVSKaRX bbBPnZICh3ftbBGMg40eiooAQAKB0AGBj8tKvuRitWPxzLWmZmSOaQHxDepRlZx+jIPQ/HQ Z8dPepzGtNRmiqOyiDYVmWIt+oEqc7M9unTTvSvio0rySpFYikqsE8MSPuKOF2ydyejHrpp +Ggmpqamgmg6d76yS0gTYKsxhyTktgAk4x076Lb/AN2ltQbebv7hkskDK47BcMNh/wBWcnQ Msa7qamgnTQHOywx8PceUbk8TAjOMlhtA/idH9dUlhimQxTIJI27qwDA4Oex0FKay/SQCfH lEa79vRd2OuNa9td1NBM6moR88amgmpqagIYZHUHsdAo+5TihCCSENmDeU6yY35/pgdS2dM rVqGpXezO2yKMbmJ/y/HQPPqzVq6xhvMbMIhkX/ANNi36z36Bc6pci4CGwUumMTWMyBZmJB z7SQHJUaCfbTTy8e9qZPGbU8s6J8Fc5Gm2lf2/PLLVlSRi4gmeKIkqwEagbAHTo2B66a6Dm lv3GIzwd3yfpERIx8Rjb/AI6ZaS8hOZeSr0ZGjlpTH3wr0YbfcDIxypXcOijBOgY8aZG4+q 0ufIYUL5OTnaM50TqAY7dvQamgmk8CLN9y25JerVYIlrqf2iTJdl/EjGnGgbfHLNaiuRSmv bjG0OOqunfZIh/UP8dBTm+Pp36EgtqMRI7pIehjYKfcNW4Q3DxVY3TmwUBbPfH7c/PbjWNi jyl6JqtyeFKr/wDN4FYO65zty7EKD66ZooVQFxtAGMfDQAclb4l4bNG5OiZj/qx594V+xA7 nStzys9eDhZoGM6TIslvafGa8RDiUN23NjGNF/dVSvLxM1ho1NiLYYZce9TvUdG/PUq8rNT vLxPKSLJLJ1r2lwokz+x0H6W/z0DrXmOQ+4OS4vkXrN470IAY4HiaLyNhFd+q/x16Zs46dD 6HS2jw8UVKevc22Zbbs9p8YDsx6Yz22+nw0FuO5Oa5IYpqM9R1XcWkA2H/SrDvpgc6XcVWu U99GU+WpCB9LOT7ypz/Tcf6PQ/DTH/PQdH+OpnHU6mk33I8f0pjd7ERaOTa0Klo2OP0y4DD /ANu+gc6mkXDc7NaMFeaFpDJGrCzFG4iBx1V9/wAPiCQdOXsV4xuklRF9SzAD/HQBcIx+ke MjAhnnjU/FVkbro9lVwyMNysCGU9iDpdSda3IzVN26G3m3WbOR7seVR/3HcPx1XkeUmo8hA jI30RjdpnEbP7v2IhX9x+GggWbiHgQSmTjncRYkHug3f8eH9Vz7fd8uus7l7jrM0MaqL1gF glQMFx09zusmBkDoM/HV5OQ4zkabxTlooJQQpkGxztyxdV6sNpXOSNdSGHlq8lLko8WazDe VJB+McsbDr7h/jkaDajxtNa8RauAyYaMTKjSRAdVXcM/p9Oujx21kIdsIhV2BAADk7m6epL ZzrldLKbhPIso6bGC7G+e7qRoNtTU1NBNK6Z8nNciykgRLDEV9GbaX3fj1xppqYA/PQczrv bXMdc+uubhnt20Fhn11NTU7aCfjqampoJrCG3XmnmrxtmWvtEy4PtLjcvX8Nb6U1FK/cF7w +2IxRNYVu7SkEIyfLaOvz0DbU1D16amdBNVdEdSHUMpBBBGRjXfIhbaGG74ZGdQlexI66BR 9qqBxZlRRHHNNK8can2ou7aFHw7ac6T/baNBUnpsDirYlRGIOGQnepB7HvpxoOMAQQeoPQj 5a89co/Q2Ia1R5YYbjeOBxI3iqyAZwsY77/gemvQ6V8ziSxxtYAl2tLL09FhVmYnQMK8Tww pE8jTOow0r43MfidoA1pqamgnz0p+4oOPan9TbDGWHIqmNisnlfoqpt9SdNtBTcbXsX4bs2 52rqRDGSDGrE537f5vnoFHDR83Y42Kc3FmWUOksFlM4CsyHEie709da8XzEEPH06aLJateJ N0UK7iiH2hnJwANa2OL5KATJw8yRQ2sl45d39F2PvkiIz3+Hx1u3DJHJXnpP9NNAFjZgMiW FehjcdM/I+mgFnpcRy1+zBLYnM8ZVZYPKyJkAMNiHoenfRP0fEcMqTpAFd5FjEuPJJulbaM u+W0DXpUDzF6tyMSmxPL56kjdHaMqM+OQYPtI7A6pyFUnkqNCvbmmPmWeevI4kEccZ3biSM jr0GToH11mjpzyI21kjdg3wIUnOvOUbXL0242sthbv10JlEU/sZMKHIEg3E9+mRr008aTwv C49kilGHrhhg6zr0q9eOFFQN9OnjikbDOq4x+o9dBjx/JC3JPA8LV56zBJI2ZSTkbgRtPUa O15yrFYj+8Lb+LMcsQYyN0ITCgFfjllxpsOUiS+aNhTBI3WuzEbZlx12n0I+B0BulF+bk3u yRcfJ0rxq88TKpDB9+0R5AJY7fVsab6R8rJGnIqqqleaSIZtSyyQq4VjiNTH3I79fjoNY7U 0fGNeaZLFTwkpEIvEfhhve2MdiMaX1eHmiuTQQJBVmVUl/QJ4XV9y+0SYdDlevXGmnFU6/0 i7WVoyHVo45mngO4nP6u+c9dGQU61ZmaGMIzgBm6kkL+kZPoNAHGHm5dQ2MUIArbBgGWfuB 8gqdvnqclwsPI2op5iNkalGQ59wLK3cEem4fnnQtEWYpbl2FnnikuOHgXZjYg2F1ZivUEfH sNNaFuO9UjtRqVSUEhWxkYJHpkemg7BSqVixrxJEXxu2gDOPjrDkKLTNHaqlUuwHMTtkK6/ ujk29Spz+R66KSxA0zVlkUzRgM8ecsobsSNWEsZcxhlMijJTI3AfMaDGja+qriRkMUgJSWJ upR1OGUkf4fLRGl1mrYrz/XURvY//AL1W7CYYA3LnoJAB0+PY6LqWobldZoTlG7g9GVh3Vh 6EHuNBtqampoJqfPXCwBCnue2u6Ca5ruuY0Ezro1UlckAjcMZHqM9tdyfz0EzrupqHOgmlV chvuG55ekqQRCAAnBhJYsx+e/TXQNDj3rWbtmVxJJbl3q2OqxqAEQk/DQGOrMjKrFGYEBh3 Un1Gfhrx9+rylRwOat2bHGsceasQApz/AOquM416+aVIInmkO2ONS7H4BRk6X1PuHhr3sjs KrnvHL7D/APN0OgpxHE8JAEvceBIzKQs+4uSG79z/ANNb2ON4drBtWYYjO+AXf1wMdicatU 4ihTsvaqR+JpV2siHEffOQnbOt5qdSd1kngjldRhWdQxAPwzoF328IAt0wnaBZdfCDuSNV9 qhPTBHXppxpTwqNBZ5GoY0iSOYPEkfRBHIo24X0/T1+em2g5pNyliOpzFGzZJWuI5kVgCR5 X2YBx8RpzpXyNixJeh46qI8sjTztKnkQIvtVSoI/U2gNp3YL0Jmg3bAzJllKnKnB6N11voa hVerB45ZPNM7NJLJjbudzk4A7AdhonQUmnhroHmcRqWVAW7bmO1R+Z0i5qAXOe4+nJI6xmO Z/6TbHVh2bI/DRn3EEPFSFgdyvGY2zgJJvXZI2f2qep+WjUrRl47EqI9tE2eYLg9f1bc5wC dAj8/3Bx9G3almSWOo7hY50O94kxtYSKVzn8NPoZPLCkmMB1DY/3DOs+SrNb4+zVXBeaNkX JwMkdMnWsIdYY1fG5VCtj4gddAq5SvflZvLUhv1AcxojGKxH07q56Z/AjVOFucIkjVakRq2 yxWWGUHyllGTufLZ/jq/LcyYJxQhVoZpiEFyVcQRlhnO49GPy0bxvHQ8dUWvEd56s8p/VI7 d3P46AvtjXdc+Xr667nQKuj/cYErFWirZgVezh2Ik3/gQMaPnp1bLRvPEsjQtviLDJVh6jQ Kkr9xuARGHqruU95drtgp1/Znr+I000E1hbhmlA8UwhIz0ZFdSfTIbr/A630t5eMz+OJBUk cZYRWicnsMpt0F+Ia4azrdCrNHK6ZRPGjKp9rKPgdc5XkPpvFDE22WYkltpcpGvV2CDJLHs o+OsOCSCeBZjBHDLVkmhXwuzR9/eUz6E614fNgTck+d1pyIwf2QxEpGo/Hq356AW7b4peLN BjIY2rhwFBDEY3KrNtwHfHY6LryWqHGxG1H5ShPl8AGI4ySQdoC7toxnA/LRVWjUph/poxG JW3OBk5P551voPP2+LtWuWFyn/SqWI0M1iOQpI+Owx1yMY9B+Oiq/BQVpVsby0kbb+i43HH XOSxyfjnRYX6e8WMwCWlwsLt18qD/wBNT8V74+Gi9B50c1fS80IiCR2DuTzN5JINo9yyRwb iA37c6K881aQchBCzVbDAXYyjRujD2fUKjdduB7vl11hdqNFdlnm3RqZY3qtGW2uSMPC0cO GLt1O7r/hq/EclYjWGhfQrK24De4eXaSdgZEDHAXoWYjQO1ZWUMpDKRkEdQQfhrvrnSuh/9 tsnjZMLWkJeg3YYJ3PB+K91+X4aaaCampqDQTU1NTQLMyJ9wbYgpSasGsbu48blY9n/AMRz pn66VyAH7iibYXK1WG8dotz+vx34x+WmePX10HfXU1O3465knQQDvqHtg67qaATkK8tmjZg jxvliZE+GWXHXSl/tiO3U4tbKpHJUVVsovUSLj3JuXH7vX8deg+X+OpoPOxqnC8x4hakTjV qtO0UjGRUKtt6bskDrplR5db8wWvWnFcrv+pkXYh6+0Lu6tnUkoce3KtPM5azYgaPwMcoYl I3Hbj56247jzQR4UmaStkeCJ8HxL/KG7kfDOgxqRseYvzBz49sMZT9u9VLE5+IDDTLSrgGL wW5idxktzEkdva2wf4LproOaT8KGk5DlrEnV/qPCp9Qkajav4ddONINtip9z+GkQYLifUXY z12lfZv8AiM9Px0D/AFNTrqaBX9wjNBcjyJ5oQ8A/9ZS4UxfnnTNQAoCjAA6D4D4aC5Ou1o 1YPeImnV5WTphYg0i+70y4GjsDQB8nZatXDq5R2YJGqp5Gdz2RV+el8NnmoZ4I+ReOPyuFy sZaNs9dqujZVvT3DHw0xvR1XjQ2DIFVvaYjIDk9P/S66D4ww1muOLPlpbkaN5Hd3QkYZSX9 M9tBpZ5bi1stx97+mTgATJ/RfPwc5X+OupxNdJorFOeWCMMGMMT/ANBx8NhyAPw1vYt8c0j 0p3R5NuXgI3nafUoAemhOP4/ixJ5uOeWFUb3RK0ixH5eOTpj8NA21NAf3MxXvo7MDwiRtta f9ccvyLL+lvkdH6AWGiqXZ7smHlkwsRI6xxhQNgPzbJOitDcjNLDUdoCBO2I4cjI3yEIvT8 9Z/2qBvdLJM8v8A9Tyupz8gjKo/IaAi1agqQtPO21FwPmxPQKo9SToWd1mwZ+NeUDoS4iYg H4AudaQ8bVilE53zSr0R5naQr/t3k41bkLclOv5oq0lo5A8cWC2D69fTQDyJemQVa0Qo1uz SnbvCfCJE6An4nt8NGwwRwQpBCNscahUA9AOmvO3fuDmDHHNV4+xAkTb5zIgKvEB7hn00Sv 3FfeNZI+HsOHwUIKlSrdQdwGgJ+4Jfp6P1KtskhkjZW3lO7AMM9jlcjr00Lx/I85YYSGrvi wcneEXq5wVJT3EKMd8azp89/dbp4m5xrL1/qhmDhNvuHkGB6jT5pIYVyxVEUqvwA3EKo/x0 Ak9eTk6xEitUlil3V5OjMpjPtkx/q+Hw1rXtTPIYrFd4GAyHJVo2646Mp7/I6KzoTk6Qu0p IA2yTo0L/AMkqHcjfkw0F71d7NcxJIYmyrBuuDtO7awBBKnseuksMsfHci81hFiIVYXjqKz RtI/vV5SQvuwOnf8dN6tyORvppZFN2JV88YyMHAyV3YyufXQ/Kce0sU5g8SrZA+qM+4x7UH 6wq49wx8dAXNDV5CsBIBJDIAyMMg9RlWVh1B+BGh+MnkRpOOssWsVv0O3UywE4jkz8fRvnr Dg7EwZ6MssdhIUVoJUHj9n6dvjP8uO/XRlyks7JPHJ4LUWRFOBuwGxuVlPRgdAXqaXF+brp udILgUZIjLQyH/arb1J/Ma1Tl+PZgjzLDKcf0Zj43BPoVbGgM1NQEHqO2poFsaNJz00hJUQ 140CjtJvZ23H/bjA/PTLU1NBNcPbprupoK5/iNWGNV24/T+eoOnT00EkVXUxsMqwII+R6aT twt2od/E3pEx/8Aw1gmaFvl19y6cNuCMVG5wCVXOAT6DOlUP3DChEfKRNxs5zgTYKNjvskX odANDY5B+fpryFdYJfBMoaN96P1U5HqO3rp5NZrwLmeRY+hPuIGQvfGdBmxSflKyiMSzSQS PDZXDAICoZQR8c6zsyfb9qwDaMM08W6IK/vIP7l2dev5aC/DQSRLYlGRXsymeBGA3hZAGJO D6nqB6aZaU/b75rzxxsZKsM7x1nYktsB/SQeo2noPlptoOaQQv9P8AdFvfIVjeBXkZyjDAP t69DGq57Hvp/pNyler/AHalNbQSQSpJXYOu5FdtrIT8C3bQMDyXHKu42oQD2PkX/wDXXK3J U7crRV3MjIMsQrBcZx+ojGpOkdSrJJXiiQxqWAI2J06nJUE9vlpVPzNqxx1vZEYp44Wk3Iz IyjBxJtlSNsdPTOgf6rk57dPjrOJ/LAjg/rVW6f6gDqQzxSSSQo254CFkBHYsNw6/hoAeXM ZNWKxL4q0khM6BiruqqcKNnu27sbtZ8C3IeSzHMxkpKx+lkZg+RuYAK4JLLtx+rrnU5xzDY rWYZGWzCkzBBGJA0QCmTf7kwBgeus+Ie001m1HHG0Vh03xIWiaJlUBt0br3YHPfr00EtFbT NYkRIxDY+mEsbNHZTLCMMHXvnOduMY0yhSxUWR7NnzQIu5WdQrqFyW3MuAf4a7ZioRE3540 DVwX8pA3AAd/xxpdyPIWDQJmrtAlkokbZ3nEjKNsoA9hYHHr+OgKHLKw3rUtMhAKsIujD5D Of46sknKWBlY0pof0mT+rJ+aIVUf8AxHR2NZG1AtlarNid1Lop6blBwcH1xoBvoJ5rMVm5N vEHuigjG2MPjG9skliPT4azl5urWuz17jiGOMRbJGDYJl3dC3b9umWlFHjHfkrt+9EFeRwk K7tymJAFDFe2enroDq/JUbUohryiV9nkwvXC529fh10TqYA6gddTQcZQylWGQRgj5HXlIrl 2paf7a42RHwxENpz1gjI3Mm39zJ6ad8tFy8/ig450gifP1E5PvQdMbB89YT/blY04IKbmtN XkEqWANzl/3Fz0zkaAzjuLq8bDshXMjYM0x6vI3qzHSTkYeAee3HZmlhuTSgrJskU7gFULG QArjI16bIBwT1Pprzt2S2bDQSl5ZpZtiVHi3QNAW9rJIoG1gvUkt39O2gc0qtmsrrNbe0vT x+RVDKB8WUDdpTW+6IfE6XIpfqYJCkqxRlgBuOw+1m9O/wA9P2VWUqwypGCD6jQVPhqFOMR xR7lBYjf7j7mD/wCY6fDQUFuCz4LtSITPlF3lSHEMxG7afkcZ/DWnIcfJbA8dl4Pa0bqAHR 1cYO5G6Z+B0W6ExsqHYxBAYDsT66Xw2uTYfT+KNrEHtsTMxWNmwGUoFBb3A5Oe3z0AECXYZ 0uXJSsVUGJZ7hWIFTgOVij6knHdm/LTaK5FLSa9DKLEIDyIyjGQucL+XbQZlk5JnriGKO9U KCWSVRPGhcZPiIIy3T1xomhxcVSOdWkaZ7TFpmbCgkrt9qpgKMfDQA8f90Q2q8c0taaPcMO 6IZIww7jKZb/DRsF2lyTNCYXKgZHniKq4GMld49M6Jr06tUBa8SRAKE9gA9q/pHT4a20CuT jnof8AkcUG9py9HfiKRT+raG6I3qMfno6pbS3D5UBQglXjfAdGU4KsAT11toGfjpGstaqWG rTOAsmFDo4H6SyN+4fEaA7U0vj5CasUh5NNju2xLEYJgck4TJ/YzfA/x0w0E1NTU0E1zaPh 3767oDlLEldqTq5jiayqTYGdwdWCr+bY0BhYKCWOFAySewHxOvMpyUFvnY708YPHe+lWnPV TL0bc2Rj3dVGnnL1Vt0ZYJJjXiYDyyf6AcsDnGAR01YUqMtEVPGjUyoUIP07R2wV/z0CypR o1fuVkpIIwtUtKik7QzuAoA7DoPTT7A0Jx3GU+NR0rKcyHc7uxd2+GWbroiSRIY3lkOEQFm PwAGToF3ArsS9F1Kx3JguevQ7W/66a6W8FFMtHzT9JbbvZcfDynco/JcaZaDml/IOJLdOij DdJJ55V9fFD7uv8A37dMNLaXjsctesg7jCEqr8to8j4/NtAVfKilOWR5V2MGSL9bAjB2/PS ys4QySXY7c7yRrGfLACPGuTtxDkEnd102s2I60Dzy7vHGNzbVLNj5BeugavMw3ApqQTyoWC 7toRV64y25gen4aBjGFCLtGFwMDGMD4Y0trMV5+5GW2B4onSL/AOoeqtL+WAummltNSeZ5G XoVCwR5PVtwUuQPgMMPz0Gt6tbaRZqawNLsaNxOG6oxB2hk/D4aH4AGOtOJofp7Cyt51Zmf qAArb37rsAx8tZc8LRAljrQ24K43OGZ1lj/mbCdxt1WrVblKkMhC/QK39CvIXfyRg48kpLZ YkfpB6D1zoNeT5OhJCIt/li8ifUSRjekSK4YmRh0A6Y1Lt6HkAeNplZWsiRDK2fEAg921l/ UwLDtpqsUSRiJEVYwMBAAFx8Ma46NsPi2q4B8ZIyAT8hjQA8XfZ0SjczFyES4dG6eUJ7fLG f3K3fQfO0+Us8hUaqqPCiyDa+4LuYe4OVGQCB0662sx2rdSC+IfHydJjIsOf1Yyjx5/lkA6 H8NH071a7EJIHDfzp+5D6qy9wRoF9Sj9wRwSGa+jTOGKIY9yI5HQbuhwPw0NT5DmRXWSUpY ma2akkRXakZUsNwdBnHT1B16HSixyElO9FDHLBNHPOI5YVGJ494/VhW93zJGgN4+99bC7tH 4pIpHhljJDYdDg4I7jRXXSG9J/aXtPSs7p3IsGiwVhl3G989Gwfx6aJj+5uKcgFpI8gnLxO BgfkdA11jd3ipMYw7OEO1YiBITj9hbpnXKl2vcVmgJOw7XDKyMD8w4B0RoPK8RX5f8AvKz8 pC5OzEUzoshRcNhd8ZCoevXp10XZflRdtx0gQqE2FYFGErLFGFh2k5GWU7u2n2vOXOMo2uY kkk3PZ3opHjbwbCo/pOy/uI92fw0HolJKgkYJHUfA67pNfitcRGlniog9ZG3XK/VndcYyhY nG34DRE1+regWtWkYtdjOHjxuijZTmRs9Bjt+Og3FixYkjaqI2psAxsbt27qQVRV/zzoZ+I lSYT1LLRzOGFmWQeRpAQAMAFVUrjp01S06f22TjeKZJLMcKLHGCCNhPjySOnofw1pVpcqkB jlu7SAiptRW2hVGf1Dqc/HP5aAgcZTEXiCEDeZd25t/kP79+d2dWNQkIpnmIQHruALZOfdg DVLl36CCKWcb03rHLKMLt3dN+34Z760W9TZQyzxlSN2d4/T8e/wAtBlIbNez5nnU0WGHjZc NGxwq7GXuCe+f46rzAn+j3V3kjlRlYNCnkfv1GzIyDoiaOC5WeItmOZcb0I7HsVPX8RrKKW 3EzLcSMQqCVsq/TAOAHVgMHHw6aAOvb5owqRDHbJDDye6v17oWWQdsdGx2Os+YuWq9qrFDY Ikm9ppxhVZ/i6SyAqMfA6d6W8tLH0rvLWBkGRDaUlWwe+4N0/hoJxgkt0pY7ySZZ2V4bGCw X0GVRFPx6Z/HU33uNCq4a7TBx5B1niT/Uv/qAfEdfx1gHPHU55OPAnjjMb4efcgU9JFQu3s CjqMnWtfn4LMPnirWWjBwxEYYqR3BRWLf4aBjFNFPEssLB43G5HU5BB1fS3iJQj2qb+ySOZ 5I4z0JilPlVgPh7iPlploJ00v5cSE0vFt8n1UeN3bAV93/y5x89MNLOZCE0VmYxxG1GTIO4 dQxjHy3N0OgYyRpKjRyKGjcFWUjIIPQg6VycJxdSJpYGegqDc0kUrIqgeuCSv+Gmp6ggHBx 3+GvM3eO5pp425InlOPjyXhgIhYnOQWjGN+PhnQE/bU/MWBNYuSmSkelUyKFkcA/rO0DpjT i5CZ6k8K95Y3QfiykaHp8rx9x/DA+JgOsDqY5AB/ofBxo4aBfwlqSxTMcsXikqt9PIu4OC0 aruwV/HTHSuijJzXIhBiFlhcj08hVgxx8wBnTTQV+OlnCH+pySkHpdl93ochf8ALTQ6Q1g8 vJWjw8ywxE5uCVS/9f8A0REqy9O57H00B/LmYRw+N5I4vIPqJIBukWPDdgAf3Yz07aH42q1 ljasB98T/APjWSvhmljwM+VVxlSfj374GirbxJHFWsyyeaUHa0G5ZGKDLECPqBrHhRKPql8 rz1RIPp5ZXLyY2jejZ6ja3TqNAz1wIilioALHLEDqT2667pdyc05s06MLGMWmcyyIcMscS7 iF+G44GdBvPxnH2H8k1dGk9Xxgn/cRjP56F4iavU4iFp5EgiBkKFyEGze5XG7/TooUI1kDJ JKEAwYvISjZz3DZPr8dIORp8mbsU3hlSjGzIIl22ivtIEiRMCFGOmPTQeiuTyRU5J64WSRU LRKf0sf2j89LK33RRMe264htLuEkKhmIKHbjAz1b0GmrRR2KxilXdHIm1lYY6Eeo1hxfGQ8 bUjrph2TIMpADNkluuPx0GcTVbtsW6cjJLEFWY7CFkjbLBG3gdR8u2gpwk1teWoxN9XSdob tcALK8ZHbGcEjIZfiNPdCTyvDyFZVAEVjyLKdvUsq7ky34BtBrUtwXayWa7ZjfqMjBGDggj 0IOvP2L9azyVaaWwkUcE7+Fo4JfJIFyjJ5MEEfzY034obfrE7YtSnb8N2H/xznQHhotyUUL ixVLTGeKqwAikljyxkVl3Y+YyM/DQHXuN47m68bSDcuQySqMPgHquSM4Oiq1SvVTZAgQdie 5OO2WPU621CcAk9hoJruvLxWbM912rCeevKnnjglmKM0e4qXgKsAOv7X/jr0VVlNdCqPGMf ol/Wv8AuyW/z0A3Lu61dq1JLocgGONthGPcCWyD3HprzE0fNUuVqtEv0cl07CrzNYRyvQb8 /AYwNexnsw11VpW272CIACSzMcAADrpH9yIbN/i6KlkeSVn8qHDIFHdfn66Cw+3btzB5fkZ JwDkRQ4jT8+mpxlf+18vNxCMTSsRfUV1JyUYHZIMn499awXeV48GDkoJLka/ouVl3Fh//AD Ix1B/DVYWs3ubju/TyQU60Doskw2F3cj9p64wNANBQ42GxUr2ac0LBWrwu4TbIf1gtJC36s L016NVCKEHZQAPwGvOwpyjmF5hM+A8lmXEcqB8HxtV3Z759OmPnrPgJbTclIvJAfWbn2mRX 8+NqkYK/01Xb6aB1y3HvyNQ10lMRyG7blbH7XHqvxGuUuF42lGUgrp7v1lhuLdMd2zo7Uzo MJZKtCFpWAii3DcVGPcxCDoPy1fMNiLHtlikHyKspGs78D2ac0MYHkZT4i3YOOqN69m66Aq /bXHwL7jI7HOQZGwpJ3ZXbgj8tBe7cn4mHAjRqaKEikZ23IQp6Se1u5GAdK4Zubq1K6vHMs UcAbyIqzh5GO/8ArIf6mMHBx103ucfCtE0qxWuJ5F/USQSGDuBk9yqnVeTFOWsZ98gZ0YQ2 IC+B6jrFkd/joN6iR3aKyWaqxNYjHmgZRnB/a2iooo4l2RKEUYGAMdhgf4DQnGySLUqwWpP JbMId2AbDdgTuI+fro3QL+aWQVBZhXdLUdJlwMttVh5AMfFM6OjljljWWJg8bgMjqchgexB 0uvc9Squa8brLc3BBXLCM5PqWfoAPjqiRW6kSWqSp9O2JLFJfePcPe0Ei46+uMYPyzoG2l/ LyeIU5AvkZbMYWP1YuGTp/tDbvy0TVv07gJrTLIV/UoPuX/AHKeo/Ma0khikZGkUMYm3xk/ tbBXI/I6DLkbLVKFi0gDNDGzqD2JUZGdKR9yT1KsE/KUnSOYKVngIeM7xuHQkMpx6aZ8rWl t8dZrQ48ssbImTgZI9dUbi4bHHwUrY3iERnKnHviA6g9NB2nyXG8g5NSVJZUGCMYkUH5MAc aN0n8cafdO9Vw70ssQO58uM/jq0vKTb7FB4mr3WST6I5yk+AdpRuwb4g6Aji38/wBTaHVJ5 28Zx+yMLF/mhOj9KPtyWd6TQyxGEVSIFVv15VQWLfiTpvoOHSlR5fuPywAhIqxjsSYO1mLg qm7tlcH+Om2kNZLH97u/SqlWRVG+F9zJMHJK2BtIAOehH+OgN5UQJJWneR450dlgESeR33K dybcHIwMnWXHR2DamsxWA8czIZ45IHiYFV2+3JAycdemtOTxIatNlV55mJSUloxG0S7i6lf cG+AzqnBXVtrN75WkQ4KysrjaCyBkKqvQlT366BrpWB9R9w7xnZSr7GPp5JyGx+Sr/AI6Ot W69OEzWHCR5wPiWPZVHqT8NYcXHKIpLE6GKW1IZmjPdAQFRT89qjPz0BbZBDDtnB/DSSvFX ZJqo5OR5bDShF3Z9rk7fa6k9M4yMaeMdqk4zgZwPXSaK4LV/j5nCAusnikhcMDuTLRSKcMM Yz+I0DOlBLWrJBNL5mRQu/bt6AAatblaGpNMn6o42dfXqoJ1r6/LUIDAqRkHoQfhoENX7ma aGIR12uWXUM4rf8Skjds3SEe7Hpot+Snmr+SCvNHNDJH54Hj95jYgPs9D0Pp8NHrDHFgQxo oPQ7QFwv5DWmgURXK9Ll78NlxCJhHYjL+1WATxuc9uhXVa91L92FpF8cf8Ay1EsRGNyduN8 ThyG6E5BGcawu1ooZIpLEwstSYmdZPczU7Dbf6nodjdf+3Ws/G8fQMM3nmEayF6lffviEux toQEZ+OBux6aBzHvCL5CC+BuI7Z9cZ1b015irI3Hon0EpuvYYysArFPdsiRW9xKHPcn1znT 2Oa2RL54AqoDgKxYvgZ6ZUdDoFFe7x3G8i8E1Nq92Vc5hLWE2ElugHVcnJIC6fxusiLInVW AIOCOh+R15GGpxVmSixUxG3k13r2GZ4XwXCuj5I29eo6Z9NenMv0FIy3JTKsCZkmIALY/0r 66CgNS1yJG1msceBhsnapnHwz1OBrCbjJ5edg5JpF+nrxMix4O7c2QT8PXV+JljsfVWhCIZ nmKSrkl/6QCrv9M7fhoxZ4XlkhRwZYtpkT1Xf1X+ONBprK2hkqzIpCs8bKGPYEgjOtdB8rZ FejKyymKUgLGyKHfcxCjahIBOToFnB1ZY/prAnjG9GSzGkvlVwoCw7OuMqB1xp/pDxnCVRJ IZahRcAMk4WR2k7+ZJUJ/V+4fHT0AAAL0AGBoO683c+3+UscoZ47rRV90blyR5CyBsbVRQP bnHXRPOcze42zXWGt5opdwGDuZ2xnaFX3DHx1slubkeLMkvHOfIF/wDGd1Xdk9wSRjHzwdA en/jQf15iwQZaWTavT57Qq6Eqc9xFtxHFYUStkCNvaxIO3HXodJaE3KQWrVSGjJYqmUeWGw 6lo96g/wDKzMGB+GO3rp3Q4TjOPYyVoQJGOd7HeR/tJ7floNOQhMxrKsio6yhgGz712ssgX HrtY6UWuG5OIRJCEtV6sRirqHMMydcpID+neuAM+um61xJyLXDMJBEnhjiGMRMfdIT/AKm6 flozQecvf39bHFyJvEzRlbgiG+MMNrHcv6euMd/wOj6sPPl91q1B4j7lCQkP1/adzdP8dNN TQeb56nQnvxCzZYWwPJXjlTfXCKRuVggGQfmdM+J5CCxE1fdEJa7mErGQqvsC+5Ez0Xr21n ys88EwkqNWa1HC7JDMD53A9zePawOPbq1GrQ5CrW5KWCF7EoSfyqmDvx3BPu6fjoNeQ4yK2 FmjxDdhO6CwB7lYejYxuU+o1alyHnlarYjMF2IZeM/pZe2+Jv3L/l66H5vk7nHVmmhriRFU EyswChiwUJt/Ud2fTQdXkbnIPTsy1PpXSwYQzNnepjfygAgHHtH56D0Gpqamg4dTaDgkA4O R8tQ6mQASTgDqSfhoFf26zNUsO4w7Wpyw+B39tNtL+MVFmvrGQUNjeCO2XjjZu3z0w0HNJX aZ+els1VEqVYVr2F7Fi7eQhCem5Rg4OnWlHGRs/I35YndKqTFRHkFZJsDyvkjPQ4UDPpoNJ OV4mR0MziN4HO0zI6eN8bT7mXAOD8dG14Kqbpq6IvnwzyRgDf8ABiV76XceXkuXbDMEqmV4 fCWJ3SIQpkO7oMgYwNDclIeJW1DVbxxWoJHrRHAVbC9GWP4bg2QvxzoDuOjNuR+SnO/czLU T9scSMVDKP5n7k/loSP7iaO5ZrWoTiCUr5IgXwmMoWC7juP8A7fDTemsSV44oiNsKiMgEHa VAG049RrCHhuNgtPcjgH1ErFnkJLHcTuyNxIHX4aCNdlnSSKCCaOUo3jkdQE3YO33ZI66E4 t55JxYNVUilLrv8XjlQoBlnJxne2fTTZmxkDq+CQmcE6T0I7csiP9bNIsoZpsKRECT7fC7o QQvb599B3nOYm4qerJsLVX8gmO3IJAygB7g9PwxrSjzrXhmGjZAK7lZlVVbrjAZmA1vfiZY InZDa8D+Rt8gjwAG9x6BWwD21Whyy3tojrTojAlZWUeIgfBwfX00BVW0LMXkCPEQSrJIpVg w79+/4jpqQ3K1h5I4ZA8kJ2yqO6nr3B/DW2vPTcDfm5yS59Q0NWTrujkYSDaoUDH5n8BoGf I8etjE8YAsICuCcJLGf1RS9DlT/AIaSpXLzw0ZY/ra9YStDHuBMtaYDxSKXIBMZ9nfI76fV OPrVCTEZCTkZkkeTox3HG9iO+l9ajLPUwimpbpSypUmKYBj3HHt/cjL3/joCuKi+jqVqlgq txkLMuQWcj9XUfqxkZOjZQTG4G7qpA2kBu37c+ulVm1Xscd/cJYnabjnMjRodrLNF7XXPqO v5jR9tWsUZkQsvliYKy9WG5fT56BHXpxRymSu0y2I89PHUlkXp8U66eWSgoSfUMNniPkZ1y P09SyD/AC0g42Ku3OwCGJq7QQAyRmDwncFMfdjnY2c9M9dOuSRbSf27e0bWBksq7tqIQWzn tu7DQAXaxpUIkSpLNHUi3NLXm8ByB7zhWBJ6Z9dW4OGz9TLdd3krWoIGheVlZ+gY7Sy4zjd 31nZUty1hrEVlY9i/S3ItzLHge9diZGCfiOvY6acXJYl4+CSzH4pinuTG3GOgO30yOuPTQL K33BevSTpS44sa7eN/JMsZDde64+WgVtcvziTBaNIvXZonSYsZEPyPp20VZmXiPuNZWGKvJ oEkIHTzKdqt/iM6cQ0K0Fya7GpWawAJfcdpx2O3tnQII5eTpq/DzRJHLYDyV5RJI4ZcEsit ndvXAxrTg4PupZh9dKBXH6lmw7P167ShyPx0x5utNIKlytGZbFOZXCDuyN7XUflpmOoBxgn uPXQUVY4gkf8AKMJuOWwB8W6nQvKPH9OqPHJL5WCqsTmNtwBfO8MuAAp9dA819unknR0tyR FWZsMS6gMMYQZG3V/on47joKySC1MkqmEWJDFuK5bahAPp6eug5wNjyVLL1/JPEH3V2mf+o 2UU+Ni2cYPQH1HXWFLk/uSW1iWh/QZnQljs2bCeuevTBA7dcdNa8XPS4+lYtSxyUl82yWOV t5jxhVHt7KM9PlppDeqWoWkrTpKqg7mVgdv4/DQLZa/KR1Lk9CSOSezK0yFc/o2qsYT0z7e uemq8NJ9zmdl5OOMQZzvbAfqP0oI+n8dH15K9OnXgmnjBVFQMWChyq+mdds8gsdE2q6mdSM gx4bAx+rqwyB66C92K1ND46swgYn3MU3+3ByAMjrpDwPD8/Wuea9ZdK69fF5PL5CfQg5A/H W3E/cHJWXEdzjpVyBiaJCF9x6Eq/YY+ensk0MQBmdYwxCqWIXJboANAg+4YYo5pp45Yknmh VWMr+NoSrYimjfBxhjgj11vzHNT8VFWeOJZ0kwJGwwQ7h0KOoI9O2NBc99NLbg5CCRbihDG 1KJjvkEZYl9ybukec9tNuLQSQQRmoq1oFVqs3lE46jA2kgMDg6AmjbXkKiWDC0Sv1CSgZ6e o+Xw0Nz7NDSS2nV6s0Uir/ADZYRlfzDnW3JScjHD/4MKzEq+/L7HXp7dntYE6QKefn4u2/L KyRLA8i7wgPkjKtFhVG4HK5Oe+g9TNCk0TwvkLICpKkqcHp0I6jSaehb4yFpa3KmGBRllu4 lQH5OcMNNjJMaflhQNOY9yI3tBcjIB+HXSHkZv7nU8HKcbZryx5aOaNfMiOB+rKdSM+mNAT 9v8tyXJbzZgUV0H9O0gZVlIOOiv1we+iedUnjJMqxhBU2BH+swhgZNv8A26z4HmI+TqgECO zAAtiHG3ae2QP5Tjpoe1auoJorNiSCuCVax9KAgU+39ZkYY+e3QMOIoVqFTx1XMkMrGZWbH Xfg9NoAxjR+lvAJPFxkcUwx42dI8grmNWIQ4Yk9R10y0GNqzDTryWbDbYohuc4z0HyGk8HL 0OK4qKSw+6aYedo06yMZ2L5wcfHW/wB0gngbnyQH4dmXVbMI/s1RHpi+IkiJizgDC437cEt j4aAJqtG3TblKLS2FSU2FglOAknkWSUqGA92B0641jzkdi/w8nJzN44oZElr1xg7UUhHZ2U fqPX16aZm2bfGWAixCIRmNTC5YKf04KMiFcfA6X24W/wDxmeYzt4VrvD4MDbvWY4f8emDoG HHQV6vMWhDaDfWotk1SDuUnu+74HTjSHjFpjmfIsjtbkpRExlfYiAL+74np00+0CDn7aQ3a 8diKEV2Qn6qZWbY+c7U2dWJA7apWls1bDPx3DyiuQAS0wAK9/ZEzFQc6c2+Pq3Hieynk8JL IpJ27j0yV7H89EJGkaLGgCogAVR2AGgScxeQSUobD/QmYPIZHdgUZAPYfE6989841X7ejb6 Yz1JX+lV5B9OSJEkbvvikYKwUn4/PRvMSbI023I6UjE7WlRXV8Dt7tZUZLlvhpkclrQEkYl A8SyHHtaP2rheuAcaCq81aewa8ldKMgxgW5Nu/P/wBPYpVv/i03zpTx1au8sixV5IqbRhZI J1ITyg4yFfudvcjoemteVsWIaEx44CSeDbuRCCyKDkjb16lRgDQafWSXUnSgNuw7I7T48Rc Ha+0A5bZ/DPromtC1eukLSNMyLgyucux+J0trcjyDcjJTnqKqqkcgETglBIWGW3bc9vT/AB 039NAnpxK3IcvUlBCT+OTaPVZY/Gx+R9uj6rRfTLHCTsg/o4fqw8Xs938NYSIqcxHIDhp4G Q49fE6uP8GOrVoEK2xFOd0szksowYm2qu0bsjIxnQAxWobVyKZLNazZhEiwp74ZQXH6ShJ+ HXI0dE8L8pN+r6mKCJZRnMeGZ2GPn00LNxwrTJydq5JLHTDuquibvcpUguiqT36DRtOrFAZ ZU3b7D+WUuctuIHt/BQMDQI56dW3yT16qQxTiXfJPHO4cqrAyqYwB1Prg9NemGvMJLLIHoQ tBO8VozQNFMvmRPIZW9rbcnGR0P469FBK8yFnieA5I2Sbc/j7GYaCTVq87RvOiyGFt8e4A7 W7ZHz0HzTwLHAJrb0V8oPlTI3AA5QsOi5z66Yevw0v5e3PXEUcYhCT71d7BKx5C5VNw7Fuv U6DnEpay8rXRcqyuzQkjLbBhR7xtHcfy6PsSSRQvJFGZpFGViBClj8AW6aD4IRf2usIQViV SqhjuOFJHRsDI+B+GmHfQeVpfcPNzW2pGiLDK7qx3bNoDHozgFPb20z5nEoo1pvFGs8uCZV 8iq6oWUDJXuemdNf0j0A7nSzmuQip+JZollhdZXfeAQxjTKouf3MToMIeLo3K0lCaBIpKs6 tIEJcEna+5WfJG9eh9R20YOMp0qU8NIJU8+QZG6jc/tGcnr36DOhuLpR7nkqtLT2S4nqqwk hZ1A3Y3rnHX0xovmK0lmiY42VGR45dzZ2gRurt2+Q0At37Y4u80bSqyOgwzRkKZMAD39D8N Mq1avUiEFeNYol/SijAGdB8qvIT05Dx7pteJ+mG8jEj2eNlYYOhuFj+5Ttk5KZFhzgwsoMu AMZ3JgDr+Ogd6V87w8XJ1CNm6xH1iYHDdwSq7iF92MddD85W+4ppVHGWAkRByowhGAO7HOc ntgaO4mHkoawXkZ0nlwMFVwR067mz7j88aBDxrQcbbSlDD/AG+Z0w9i3F5HlkZukavGyrgD 4HRl37rrVrUMMKJYhlwTNHIuFAzvyvoR6Z76YT85xUFkVpp1V9obd3QEnbt3DODrc06EzLO 0EUjYUrIVVui9Vwfz0GsU8csC2FP9J1DhmBX2kZyQ2MaXxpNyw8s+YeP3AwwDG6dVPteQ/w Ardwvw76lwy8o0vH128dZTsuT+pz1MMfpnH6j6fjpmqqqhVGFUYAHYAaDK5bhpVpLVhtsUQ 3Oe/wDDSr/8lWJVmuUbFWtJjZOyhl93bcFOV0Rzyk16xODEtqBpge23eB1/7saZEAgqRkHu D10FInhlQTQlXWQArIuDuHoc6zvQxT054pkV42Q5V/09BkE/DS3go/p7fJ0oifpoJlMK/tT yLvZB+B04eNZI2jfqjgqw+IPQ6ALgZZZuGpyzMXkaJSzN1J+Z0w0q+3N6caKrj3U5JK5I6g +Nuh/gdNdAv56Fp+HuRKMsYWI/Ibv+mltl4JuJ4uxJKi7VR1ieQwrMfHtKh8jawzkafyKWR gMZIIGRkdfiNef4+wa/HtxNiuJ7VR0gMUhHjk8pLIysQcDbnuPloLwV/wD7dftyRgTlZAsm 9ZJGiQB1EjxkhiD6nrrggE3F8jErHxRrYQQYG0+X/wAiN/xAbVaKTVeOMFGv5PLbdJ4HXYY Y5D7g2D+wYwRkEY1OGriSyA0rAQojFUPskZVepIHBHp4xoNuMmp/X1kWA/Vz0I5GsZ6FBtG 3GfjrOXmbtfkbkCxSW/HKm2FFB2xvH7fcMY3SfHtqnG2oIf7a7wDeRLQacAkxtE3sT4bWxp 9DVggeSSJArzNvlbuWPzJ0AtK/bml2T1ZIwcEPt2ovTJVi7ZPX1A0foLkuWq8YIjZ3YmJVC o3e4dh+eo3M8UjiN7cQfBJXcDjHfOOg0GPKQl7lRpY3mqjerqmR45DgpL7SD0wR+ercfakX yxTifasxSBpY23FDjGSF7ZzgnrjvobnGqg1rc+yWBQ4ETh2R9+0hw0atgjHTI12r9WvFRin IZDZl9jnJ8ELt3Xze4hF7Z/wAtAxtXYKzRRyMfLOwSKNRudie5x8F9ToSxXq8dxrR7JJTK6 hzG2yaWWRh7i4K9ST8dHJWiVlkI3zIgjEzAGQqPi3z0Fz1mCtRL2Y/JWLYlGSCOhZCCvY7w Bn00GVW4tWvYsyrLJCkhG9gWmiTG5lkDdcIc9iems+C5izyUkjSGMQncYkRJAy7Wx7nYbD0 +B1ejRqXqPgtQt7JfJKrSNIHdlD7vJ7d4w2ieP4leOZxBPIax3eOs2Cke47vacbv8dBOSLV zBeUZSu5+owOvhcbXbp/KcN+WtKoijZkEqu1hmsIAe6Njt8RorGe/bSQrDW4tNxz/b5zEJi CWiTeU3e34Rt+GgJu2+OdhRtZ8TOoL5Cx+Rf6oVm3Z/bpiAGBPcN6/HOlktGGLi5KFGZIZI lXyucZxgbmk29fegPXRPG2/Nx9exOi1zKAFTPTqcJjP8wxjQL6EtOKdUXk4ZYYNyJDIiLIg HtCh8qfb27axPMc8111rUhYqblKkMv6SCCBKrFD1/h66fyQQyjEkav8mUH/PUjihhQRxIsa DsqgKoz1PQaCkPnkiR5kEUpGWQNv2n4bsDOlPK17c/J1ERs15VKOoZRjad7Ha2c5wvUDp+e p9x1OZseA8Y2Cr59reMpgHqW3e4H4Y1hervPUqwclY+ok8md1OMmYFV/aVLev6jjQET8tZ4 zjUF1Qt5RGm9gfA7seuGQei9T0/DTLj5pbFSOaV0d3yd0YZUxuOMB+ulkX29XswRyWZZ2nG 1opC7goVIw6xyZ2sQOudN60JghWIyvOVz/UkILnJ9SANAFzn94FX/AO1BWkJAbtvHUdV3e3 8c6Dkj56biEWykf9xEqGEhVYLg/rl3ZUYGf0/56dyzww7fLIse87U3EDLd8DOlN/i7dzxzL PHcSLeyQTLtjfcMDLRHuvocaDXjrHMuVW7XiADNHK6MVYFezhWGGVvkdMmwASxAUDJJ7Y+e gg1yvx8RVY1sLjfFNKxX1JVZSCfwyNTkrKx0FaeFZFmaOKSInKf1mVGycdQM6C3ENAaKis0 j10ZkieTuyhjgqfVfRflobmuS5KggepUE6ZUbixJYsTlRGgz+ehuQ5H7jrSqtXjleHZ2Ulw DnA6jbjoO2nVU2WgRrSqk5H9RIyWUH5E6Dz1ia/c497FzjyJYo3Mc6yfTsg25b2s27of4/D R/EycvErtyzRittDQys6+QZ/a5UKp6euqcpyVqHkEpQFMzouwSIWQD+oZHbHfAUDHz0PyUt fka9NmrSyWEiW2REFLQK2B/xydHyf249NAS3Cfb/ACM4nQRyiIbTHC48eclsssfqdNgI4Y8 KAkaDoB0VVH/TSkR8hJQkeia4Mi5iliUxmVNvsJ7bGDfiNYVY+bh4e+OWcO7pII8Hc/vBH6 l6BevQaA/7fH/2qJ8YMpkk3Hu+92YOf9wOdMdUhjWGFIlGFjUKB8lGNdkkjjXdIwRcgZY4G ScAdfidBnarxW68laYZjlXa2Oh6/D8NLkpc/EvhjvxSRAYWWWItNj57WCk/PTOxF5oXiDtE XBHkjOGXPqp+OkbXuZp8inFwFOTIi8rNJ/SlVQduGYEqSfw0DPjatelE1aGTzShi9mRiC7S OM7n+GdGFgoJPYDOkPCTyPzPJ+WB60kghkMchBboGT9vTHTpo++1SwDBJaMZUMHhjkVGfI/ S3roK/b6n+1xzN+uyzzt+MrFv8tM9LuB+pHFQLZTY6AoinowjU7U3fPaNMdBzXnGEdiTlJZ UZvNbirRmNwjZhC7Dv/AG+7Xo9eXq/SpHzFB3iNdZyYo7DFAMhWk3MPfgN2bQExuOLLWbdq eCBpv6kM6xuZHYBNwkTqVHTt2xqkTUX5BopisleaRpoZFYbeoWcHKn+ZH1WBuKtVp0vKNlb xvIhmNmJV/a8Tgk7T+7V7UlFljuVNj11jRgsYG3xwviQY9P6czdNBmslyu/JVOOkHlYjkKX TesscnWRB+LD0+OntCzJaqRzywvXdx7oZBhlI6aVWLNI2609RtqQyPxshAKBDIuUC9v0so7 a146blqfHwJdrPO6BhNIrq8gwx2nb3f2/A5+WgI5nhoOXhSGZ2j8bFlZMZyQV9dXg4mjCrA RL5JI/DLIAFZ0xj3bMDV/rg1n6aOGVmBHkkKFY0BG4Hc+M/9udCuY6SYuWZ7ctgGPxoCdzY LHZHEMr0Hx0BFmzSr1HR2DRoPD4gdzMdvSMY67iNeb4yCKCq33BXCwrHLIRXLf/w+Ahi6sA rgjI16mpBVigQ14RCjYfbt2Nkjuw77vjnQU1FF5ivJHEfDIsjThekXlQgxyMB3b3N/7DQXt csK7RbYWkWWF58ghSFTb0we5O7toK59w0Z+OZovOJG9piWHdIhByQyyApptaoVLbRmzGJDF nx5J9pOOox69NDclDy0kUkNKSKKJkx5WL+VT6426DHjG5tztuSIroULr4SFZHGfY4YdR2PT odN9KuGv03pK5niEje6RRKzBS3b/mO4ZA7aagggEHIPUHQL4rV67H5aiRxQsxCyTEszKp27 wiY746ZbQEdZJKRlhldJrbNDZjl6LNISysJNg9jdMAr26d9G8IfHFYqE9Kk8kag9xGT5Ez+ TaHsRyQ8VYwFbyWd0KI2C2+ZdoMg9WPr6floJS4zirkTWI1lVpGC2o2kctvhP6JRuOdpH8P lq3PRuDTnjgksSwyERxRMFwzL0c5B/TjI1flo0rJHdgXx2zNCnsOPLvdUKSY/UNp9dNdAmi 47l54QJuQmgBOSuI2kAxjHkVV9floyBzRjji5G4sk0z7YmYCMHp0VRk9eme+jdLOU4Cjyjq 05dSDuJQ4LdNo/VnH5aBkGDDIOQexGknM/b7Wwn0C165BJkJj2sxJByHTqPnpnR46px8Qhr KVUAKSWLE4/H8dEEgDJOAO50CTw/dx2r9RTUD9TBGJ/xGgXH3M3Kpx/9xTcY/NK8ca7Y1zg AgjOTp5b5nj6sRk8ySv2SGJg7ux6BVVcnqdY8LVtJ9RevIEt3H3lB1McYGEjz8tAPyP21Hy YgezLiwpX6mRAQJQBghVLELrG1ah+3Yfp6MkBWJNzVpi3mZmP6lZfl6Y16LXnOXt7eQDLM8 kETLFLXQNEglbBH/kKNu7qPaxH46DbkeHv8vXCz2Fh3MhCR7mjKDruKsAd/X461q0/7T9Lx 9MvK0rFpXlLMqxR9WIGdqk5AGNN1OQDggn0PcaDa40dqyGV2hgjjYKiFizOXztx1PQDtoNb dk1YvKIpJ+uNkQDEdM5IJHTppVxP3Be5HA/tsgH75gwWL5/rwfyGdcqfdda1OayV53nDMNk S7uik+73FcdPj+GnituUNgqSM7T3HyOgWcpa5WtvaukbQsYkiZiQ4eR9jdMEEfjqSwT3p3e MTcdZWPxNNhHV42OcKQx6g9QfTVDXsrbm831Lhpg8MkEmFEZC/03UsANpz6dtNZJI4l3yMq J23MQBk9B30AVq1W4WguUdook2oFBb9I/c2OmfidAf32ny3G3PAsieOJnBYdMqMrllyM5Hb vpinJcTexCJ4pCx/4WI3EqfVG+B1jd2vyFHj48JES9mZFAGVhxsGPhvYH8tAxhdniR2UqzK Cyn0JGcaXfcW3+2n/AOr5YvAT+kTeRfGW/wBOe+mml/PDPFThv+I7fKemVj3Dewz6hc40BN mSzHUd4IxNZVfZHnarP+J9Neegq3uFupyNlHuvbRxeeFS7RtkMu1R+300z52WVKEKVpDEbE 0MIlX9arI3Ur89BJY52jyP9uSReSXxecGb+lJt3bNodcgn8dALYp8ndNrkhDLFHNLEDWBEc 8lWJfcowehJOcaecNDxwoJJx6bYJ/f1yWLHo24tk56Y1OO5Rb5njMLwTVWCTRvg4Yj0Knrr XkrH0nHWJkGGVDsA/nb2r/wDMdAN9tf8A/HhX0RpEB+IWRhnTXWFKE16kEBxujjVWx/MB1P 8AHW+g5pCki07nLzLiWPfX8wb3AFgBI5wOyqc40+15qy09e9zEscZn3RJuMOAUJGFTxsrB3 PfPw0GsI4rmEkptWFYOTLE0RVfLGjmPyKyD1xjr6a5c42px8FWrUjKxTmaB2HVi00LAMx9T 7QNXp2OXglgo2IITMYQ6TBWRdoPui9ikBl6fAHQtdOdWCa3ybYjjlhkhicjePHINx9vQez+ Og7ytxLHEqEjdGqvUmkdkKo25lyUb1+emvE1rlexyH1BBhmsGWud247WHUEenbSzlLkbcLJ R2OXSATLJj+n7JggXd/N07a3s1bVOjydqN1ksvOLEezcxGzZtQr8emgfa8lyvBmK4LzWYoJ Z5WEcSpKqtkM3uaJt+7HfGNGLJ913FTMcdMHaxwQPafjncwI9RjTLkonK17CzRQvWfcGmz4 yWVoyP1L/NoK0+UrNMKJdRJFHFht2A7MCNqh/d02+utYZrBmsS2B4aqMI4UcAZ2/qlLfBie n4az4xfKr2rESi27GOWRVwGEbN4ypPdcHodA2RZufbNhLL4mUSrK0gKnEbt2xj0AxoHqsGA ZSCpGQQemNdIyCO+ded42bn5YIjUFdqfiQQmVJIyoT2EEdTn1+Hw04pLyAUi88T9gpjDAk9 ck5/wAtAor/AGhT88s1zEm9gVSIGNMY9y7f5c9v89NKHEUeOyaqFSVCEszNkA59TjRupoEn J+CK19RyFMSQMRHHNE5Ltnsjw+0v+W7XN1aC1WSlvpG8GPjeMLF/T7MYnK4c9MY7/DSaw8c laSV7ngEc+TV8h80LI5UOgmLbj6+3Hw095P6r6OvUn2TSz71lmEYZT443kGEfIBbboJ/WPN V4LsglhVGlqMqhQZl9rhupyVVun56ca8pRLzcNHcqrHGtOfzymMN73Ur5Cu89AY2Ofnr1QA 646g9dArvfcFatMteBfqpm3blV0QJtIB3mRhjvpqOo69NIrf220nIHkIZ1eZ8iRbMYmTHTb tUbcbQOmno7aBVzvE2+ThWOC0YApDbMe0kHOSw92r8fw301YwWrMt1XQxukpzHtPfC//AKn TLU0CL/8ADeED70WVCCCAsh6EfD11ZvtOg7bnsWmOMdZiemnepoPKTx/cfFzJW41TPXIfxh mM3TOR5GcKFI9Bop2otYuVL0pqSSRpPcijIML4HdGZd2dqjdr0OvN8jFXnflTPEzV1khFnY 39ZNiKRKi7cbdrdR69dB6MEEAjsRkHQaz2Gt3YRkJCkZhbZn3MrFsdt3YaLTbsXYcpgbT8s dNKZ7Fh/7lvV/ArxwwjeK5HtBkdJHx6t/hoFfH81M2+S2GrSM+yWSOCNQADgPKXYsvTvuH4 a9HPfp142lklXam3dtO4jeQF9q5PXOkqxVpZY4LjSmcyJ4fqoysqjOWVLMOA+fTr+Osud4+ hcvEy361aVNnjiwqyFunSWQNuI6dPhoDOS42vfgPI0xJDbBDo25oN5RgMSK2PQdM6YPc4uz G0TTwSAjJUujY64BwfnqVqkDcclV0jeArtZFJeMjPoXyT+egY+A4TjJpeSdQoXc5EhBjjB6 +1cfw0G1L7e4qhOLUUZMqg++Rt2CepbB6A67xGLZk5ZwA1n2QfKvGTs/+I5Y/lq1fleP5Ot MIZduFYSrICjoCCNxVsHGu8DIJeHpsBgCJVBxjIT2BvzxnQMNLPuBgnGs/QuskRjU9VZ/Iu 1WHwJ76Z6q6K67XUMOhwRnqOo0GNmnFbEQmBPhkWZQpx707Z+WiNA/UX4J0jkrGSCSQqZ0f cUDElS0e0HHp36aOz/joFHGwTpy/KzyRMiStF4mborhV6kY76w+6rT16tXp/TazGZXPosZ3 /wDTTuWRIkMkh2ooJZj2AHXJ0tt3eIvQms6tdifBYQo0oX4ElB00DVSGAYHIPUH5a7pV9uS O3HGF2LmtLJCHYEMVRvbuDdQdp010GcsqwxPK/RI1LsfkoydIK9flbHGPLV8QbkW+od2d45 cP12Aqpx7QFBzptzGf7VcwwQ+GT3Ht+k6CqzyH7dpywzGBvFENyxiZz0C7FT4nQXLtR4+ew /8A4ZHURzyeaNSP5SGB9/wz30HDzMHLcYYuhl8sCTqAyqFklXBXd17D+Oi60k/IRGOUw3Kb bo5JQGiljcdCrxHdg/mMaH5GrS4+pXioxLGjTGR9n7vDFJJlm7kjboKchIZuLipGJ1inesF mOCreaQMwXBzldH8WlZrl+5WnMyzyKjrjCK8S7Ttb9346FAsFuLrWihjMgeAJuDbYoSRvz+ 7J9NFcC1MU5IqaPFHDNIjpIdzBwfd166BnpdzSQvHX8kqROku6LyL5I2IR9yuvw256+miq1 6ncRnrTJMqnDFTnB+el/wBzRxScZ/Ui8xEiCOPcUJZz4+jL8d2gJ4doWoRmCVZlyxLIpRQW YsVCHqoGeg1OJnns0/JaB8vklVgRjosjKuBgdMaGovyIjdoaUUDGRjJC8jhy/Zm3eMgg9MY 6aNl+risLP5kFTaRYjk/aR2ZGH+OdAUPlpP8AcHKvQ+mWORYmmMnufO0AIQM4Vj+pge2jOS maGFXFpaYDjdIybwRjt17fjpbx9V+RrKti1XuQRysX2KWbG/yKu8P0zgHGPloNavPWJzGgo yymRSVljH9JgvQndKI/hpjWnnnBMld6+PSQqd34eNm0QAB27amgS3Em8zuxsrtYspaCOzEF z0ChAXA9e+dWsychO9G1SlXxoshnLZiikPtUIyt7lJOcfDSucSLMhEwXlVsPG7tOFIDurRt sLdU2dNuNN+eqx2ooYpJUjQuwKysFVi0bqCM9yhO7QZhrEfCSLNEK9mw7xJCoUKrTP40C7O 4we+s980VmC1R+oeOwJ4/ppi4QTICUZg+SqkqR8O2saC3P/tta6wVYZJ5gC4kykKhI/eO+C +ev560s8lyUNuOLjZouVM25zD7EMcYx18iNg9/hoGFteRs8TiuRDbkjBdWGepX3IPcMHPQH PTS3h+I56vZSW7eJiQYMQZpfJnuDv6Lj5a9ApYqNwwxHUZ7HQ0XJ8fO6pFZid3ztQONx2nB 6aArSTmPuNuLsIpqySQElHkIKZfAZRGT0bTvXGRGxuUNg5GRnB+OgGoXmuxCQ1pa6soZfKF GQfhhif46K1NcLBQWYgAdST2xoO6XWuB423JNNKriSwAJXSR0yAMdlbHbTAEMMqQQexHY6Q cy/3RHbQcaqPCSSoRR29oxKZDjv8NAddSxR4vZBLI4ix5JWKmURZ95QsAu4DtnQN2hyLcXQ ErwmSowksvaYlCFBGHPUHOev+GjPLyMVStDeSOzasyrHIqKfGsZ9zlu/6QNV5+AWKsSeV4g kok3JCZxlMkb1GfbnQBSNyFbhuQiWF4iRLLWaJg8aRkBtqODn4kdNNePp0hQgVIkKPGhYlR l8qDubPc/jpTGbEH28YYJ47Ut6UwV3jBWJPMduAG64Xr0/LToUEFGKkskiJEqoHRtr4QY7/ PQB2OHmR/PxFn6Fj1eILvgfqDkx9gfmNCX5FoeOzzckt5cgpHFEFrxt6Ernq3w3H8tW4n7b l4+d5jdk2nKrFH0XZn2537vT4DTS0eOss1K00UhXa7QSEE9/adp+egCjHE/cEDO9ZvcuA8k ZRtpyPbIO/b0OieHaZKxp2CDNSbwll/cgAaNsfNCPz1XkuQh4amrrXZoUwu2MAIighep9O/ TS+ty1azdqX6++E3GNWeKToW2qzxsvx2npkfHQOzaQWxUwfIYzKD+3aG2/x6620vk2f3yvu zu+ml8eP96b93+GNMOufloFfK8ldpTQCGGOaOZhGqFykrOT2UYxgDr31px3LpecotaeHbuD NIo2hkOCpKk4b5HQXJzGHmo5GMNfbBiKzYDMjMWOY1O5VQ49e+iOKdLc81xQYJ0Yw24UYPF I6gFZA2OvtPQ/Doe2gY2IhNE0RZkDDG5DtYfgdLb3FWVoTRUbMqyPghpZWITb7jtYDd102P bXCMqc9iO2gX/b/jbia8qBszAvIznczSE+5mb5nTLSr7ZBHCVQfg+Pw3tproMbUIsVpa7dp UZCR/qGNI+I9nA1YpmKzQWBEFUDIkWbbt64yPj8teh156Gq81vlOJfKiRxbW1G3ujaTGwBf 5gU+Og5SqwzU78NC06tNI7AugHtcNgZIOVbr7u+hn4puMqRwtYNgCO04U9FX+iV2oOv82dO jWg4qnJJWjJeOFVJ7lliUhN2SO2cnGk1blG5qFJpoPD4JVQsv6DHaQ1zgnudz5/DQGPHNBc 4kzy+cPLLsZlC7FeL2oNvwx0OiuAmq2Kcs9SBa6vPLuUHO51ON5/HQFuJqvEwXhJJO1eWCz IrsG2hQInCdOg66P427LJfuU5IwI4ysteRFKo8Ugz1bsW0C6H7QhkmlluPjdKXxASiure4o ynttbtg63nQURM/HUJzZQLEJnBkXxqRuZA8hJwOo6ddO5JY4l3SMEXoCzHA6nA76sD89B53 kzyTR8ZapB7NryOVZ4/H7HQ9JVBGPz0WF5ealOvKPDBF4zvaIF2AGdx747Dp3031zaCMHrn vn10AXJ2JYq0T122RO48s4XyCOIgnft9RnAz6d9ZcGyMbgQKwE/WePpFKSie5FyQPnjpnQk yxwcZFNQBEHH2HOyd9qybS6dHbPQMfbnpo7jUvxGRLb+WErGYnYru3sP6i+zHtB7aDG59w1 45krUzFPOxcSB5RCsfj77mZTpsjblB+Iz06jSK19uSPfXkK9orYYv5XmRZRsP6FROg9unoB C4Jz8+2gS8usD2EAjkr3YWVq10Ql4y56bGZA3tPY50RyV+iI1gngN7dvLxRoJNqxdJHwf5S cfHQPNSlbcnglsUp0RCLQDNVbO7COMMB/uxouKI8rXrclVmepOY2jLhVbKk+8FW6fqXKnQB 8XEtcoIcWErU5JIdi/qWxIWjBX1bamDrPjoK3JSCG3X8c0MayrIkTVJYnJKsoK4DD4EaMr0 ooeQtQ5/8aKlDFhm29MynJcdvmdV44hyktUymNGAdILK2YevTDCb3AfhoDmSjy0TRSI0sUE hXccqGdBtbawIyBkg6BofaXF07C2CXnkQhk3kbVYHIOFxnHz0NJUsy2JKNW5EHq+WWuqysk glkZXUSIowQnX49D1GpdsX35IQQ2Z5IpPIDBGFi3GMDyLDNg9VPo2Px0HpdJfuTm5eJhgEC gzTtgMwJUKuN3w69dN4V2xIoDABQMMcsMD9x65Okn3dx0l3jRLEpaWq3kAGeqkYfA+ProHo PQE9CfTQ3I0Uv1mrO7xq3rGxUnpjDY7j5a87xlb7ktQR363Ko8coB2OpIBAwVI24yNMIv/y +L/kFOcfi6H+IA0Af27xlWK5YSG9YaSlIElhx4oyRnuuW3Kca9HYsQ1YWnncJDGMsx9P4aS 8UgX7l5Mr0DxxNKvfbIwyVzppyIhdYI5lLB549oU496nepPyG3roLVoLCzTTzy7zKQI41zs jjXO3AP7jnLHQvMSTh68dZLLSMWbdWKKAFH/qeX2nv0GguYh+53txDjpFSIkklcBQB2Mm/O Sc+gxqcghQ1hysollMTriCT6d/LuXDxozLnp0PX8tAHFNFPxU1CBnS9xchsxJMu12MTeXLA DAzuIwNM733EtXj4LsVaSZZkWU4BCIjYzufqAeutp7AqcOZZcSWJI1T+mATLO67FAx3JOtu KptU4ytTnAZ4o1D+o3ev8AA6AXhOfHLBh9NJCyEhmxui+Xv6dfljQ9v7P4+1cNhpJFjIGYg c9Qcn3uWPX4afdB0H49NIeUufc0N0rRqpJAR7P3/pPVicrjIPbQacvSnnjg4qiHiQIztMcv EqoPajb87iWx37d9L3SzylijVsSuL1dt8yiIRtX2qcuzqSpy23ZjodMbVe5aiiN2okk+GP8 AQsNCyfIHpn59dRuUiHHrzUcUr4iaNow+UQoevkGevuGNwydARxsotStJZQx8jVX6edf2kE 7w6+m18ZH8NMsj8NeZi5uLkbVO5DBJB4JRDPK+NmydSNhIPX37cdP89em0CbnK80rq0daeU KpBkryhWU5/+i/tf89d+1nduLw6hCssigbVjbAP740A2toX7kkxZr+VfDXUMHvOjMqs2NiZ jdWAJHU6N4EwLDJFCqBgQ8kkchmSQuOjh393Ydj20DU/PQnKeX+2W/Dny+GTZjvnadF6WzT c1GzOI4DDuwEUSSSFc9z+kdtBtwwhHE1BAQ0fhTBHY9Ov+OjdKPtiNV4iN1BHmeSTBOQNzn 9PwHTtpvoKkgAk9AOpPy0t4ZY5ln5MZLXZCysf/ooSkQH5DP56NtxvLVmjjbZI6MqtjOCRg a85V5leO+26glrvPndXlVcqUILLgnHf0+Og9LKdqMdpfAPtAyW/09fjpJY5mlbow1mDwSch ETX6ZVJVO1U6fuDj4atD9vUZII5YZblZGUHYZnUgEdmVs40NR+j4Z7acgC1WjKpp2ZULMPO NzKrAdeo9NBtRipSJZis7I7Fv+ihPRjHYTzKgB77WZv4apUt8sONpSQKZWqSmrdrgAs6ofH vHqCMA6lKyizGzChuJGJIo1QKXbBE8JXdjqElYflrQ2LcEvLwUoz9SFjtwIRklpVw4x69V0 DHmmCcVbcoJQsTnY2AD0+fw76XUaPPyV4WkuGq6RIu0gT78dd5342nHQ/56b12NqlE1mLa0 qKZInXsSOoKnProjGgGqV7MIY2LLWXbHdVRV/wBoQf5k6J/DQPNWpqfF2LUGBLEoKlhkDJA yRoChznJWgxXj/Ki/+pFIF3A/pYLKFODoJfsU6kNripZEp1vpjJCy+58MWEg2v3Oe2u8RxX GPtsx13RVEbRLKQwDKMiRGRm79Onx0ZUjs2Hn/ALlWUIHDVt+yTCMoBX256g5/jrKxaocGY oYa4RLTnpHtUb/aOoOPjoGnfv8Aw0n+5bdunTWatOkC5ZGZu5Zh7AvtPXI/D46OHK8aWKC1 EWGcgOP29W/hq1mpR5KFBYRZ4crJH16fIjGgX1uT5iRSH4pyAdoPljBPTuQdox8xnTWESbF eUBJSo3xqdyK3rg4GrhQoAUYAGAB2A13QI+RglsXOQjjIVDTh3ls43CSRsHHXBUHOu8SkT8 vdvVbMU9awkeBG2WUqNoDKOwGOn46KhmC8xejzlvDDIqDuQPIDjWPGJEORt2I4HqiVIzPHK mz+opb3KRlSCD1wdAKice/L0xQtI01Z5/qIj/yYkLO57d93Tr6aaLxUCW1sh5MI7yJDkeNZ JQd7Dpnrk+uNCQxtPyqWnrJEUMgSzDKjCaJh7RIv6j6H5HTOGdJ95QH+m7RksMZK9yPiPno NdTU1NB5+3xXIcdaa9wRBSRg1igcBHPqUz2/9vw1duc5cr44+Hm+ox+8jxg/7tPdTQKOA46 3W+oucgQbt1g0qjGEVchV6fjoiGT664zmIfT1GxBMcgtN7kkKr/KAcZ+Or3pbYmrVqw2eZi ZZyMhEQbiAD+5uw/M6Xcr911OOmEPieZsHdj2AFW2/vAz+I0Dxiqgs3QAZJ+WgpG4rlEEDP DY8iF4xlWbafaXX176opoc7URmR2hBVwrh4/djse27Gfw0Bx/wBq8dx1v6l53leMblViECd f1HbjI/HpoCzGkN/jaC9YoYpJFGABujCRq2P+4/x0XyFWW3WaCOYwF8hnUAkqQQV92dLuNm kmvi7ZjKyXVkWsrdDHWiKlen/8zduP5az5X7srcbb8AiacAHcwO0K4OCnuHXp1zoJw/BclT 8f1XISNGijFaMnYDntubOR+Wm1vkaNL/wDep0i6A4Y9cE4Bx376Grc7TtV5bMaTeKFd5LRM Ny/FPRsay57j6Fyr5LKMzx+5DAF87AftXcPcOucaAXmGo8k1Z/qENNfIHmjCyNHKQNmeje0 4ORrbhuW49qq1HlhUxuYYxGCkco6bWVW7bs9vjrKV+Op0IIOJlSAyMAHEiRt0Uu3laRXOfx HfRvCzGeBnaeSbYxjdZPG2HU5JEkQAb9Q0Gt00J4pePllWJ5dqYzhg75MZH+rK5H4a5xtyW QtStqUu1gvlP7ZFPQSofg2PyOllj7W46ez5Pq5VXoZIxJklgS24sxJz1/LRsYhj5mBYJPJ/ 4jo2W3nEbpsJOSc+46AX7ljYy1JWCSQR+QmGSKSRHYrj3NGG2+3OOnfU+1JYZYrL1YRXq71 CxBt+JMe8q2M7T0xnRsktq5fkrVpjXgqgCd1VWZpXG5VXeGGFXqemll+n/aqleqlqYxPIyR e7xKjsGfc7Qpvbr2Gg9IToLknJp2Yq0yJbaNhHllBDEdO/bS2KeqrJjlLKysAGaZcxscfyu gC/kRrSytexHJByNYgTKFF6snkWRfT3KHZfwP8AHQG8FNBNxVZq6lI1QKFIx1X2t+PX19dM NLPt+wZ+Mj3Es8ReFyRjJjYr2wMdPTGmeg5rz8tmLjeYapXkEhuMJnqN1KyswUmNs+0sDuw R6a9BpPxK0pIZOQmRBZE83kmcDcjByu3c3bC4A0GVmnDyfOywXGLwVYEKVwxVWaQtlzgjOM aqasPGTw0Jt1rjL0gjjgl/qeCUe9cFu6n/AA1aS59vcq/lWyIbcQIWYP4ZkAPoWxlf4jW1e rQjlW3av/WSR9YXnkj2x57siptGT8dBhyRNPloZE9qS+E9P0gxv4CMf7Z/8NSwl9ORqs7IL dqrYgcxAhd6f1I2G7r0zq33ENxqsn6w42/8A+SFvX8NZX4sPxwr2WsymedUmZ84LxyZUsno p6aBpw/1w46EcgCLagiXcQScE4Pt6dRo3poDha9yvxcEN0k2UDByzbz+oke716aScNQ+4PH tklkrxK7BVdtpVAfRNrZ3Z9e2g9NPBDYiMU6CSM43IeoODnqNeehtcgwFOkyNJVlWQVvE9Z zX37ce/2469emmK1eYqi2Vti0rxk1hMArpL+0EqApB1Tia0jTPYsmZ5IcxxNPgPh1RpFO3A Ybx0P8NATLFce5RlA2pH5fqQrZXDJhR6Z93y1W/w9fkLMEtpjJDDn/xzjYxPr8daQxTDk7E r/wDEYolh9wPYuX9vp1OjNBiaVMoyGCPY+Sy7RgkjaenzGrxxpFGsUShUQBVUdgB2A0lr/d vFv5BYfwurlETBO4ZwDkdPTRkPP8RN0WyqsWCFWBUhicBTkYyfT46BTX+6ZazSQXI3sGFmD SRhO28hdxVtvtXAJHrpxxvL1+RUmNXjI7K4wSD69Mj0+OtTHQ46u02xIYYgzOwXsGwXPTr1 xoYy1ORtQLXmeOeoROFKOm6NsoQQ4XIP+GgztRmL7jpzj9NmCWBx/sxIudZ8dUtVuS2xRTQ 0tjeRHmEsO727DFn3575zoi8dnM8bI3/GwniB9A7KGX+IU6z5hp45PK0s0NJImLSVyNySg9 3Ug5GO2gEsUjSsW+VjqrWRK8vl2kOZHxlXjCj2+uT0zqnFcdc4yCk8Eis0iSPbrljumJAeM Rq5ADDsT/HTXhrU17i4rFhlZ5Q3VAV9uSB0Pr8dJpHvuLrDc17joEqiUDc+ZHJeZR3JMQU9 NB6D62JZq9aUGOeyrMkZ/wBABcFh0yM6lO6ltZcKY2hmeAq3fdGe/wCY66RV6s0nGPPDblu 3K0okrSTK0fvT9caeTDYdSVOdbyVL0fMNyVZE8DoreGRwgMjjZKfXDhVXrj5aA6gLYt2fqr EMjNsIiiY5jwNp9rdg3Q6te5evSdYpEleR2VFCRlgWf9K7ugzpQgkr8kskUtbzqzrLMXMkl lJW6B0iGV2dMZ/DtofmbdafkUsRvPMtWIyOIpPAYCCVMi+Todw6Y+WgZPLQfl66K8oeOxKQ 5BeJp2jKPCCT02r16DGt15WtYslDWJiSVq5sOFwJUDOQB3KjbknSubwJagmgFiYCZp68QK7 VlfrISY1kcqd3Y65W43nkuTWQm1HkeSKIugQCX9ZCOrkMfy0DMc42+vI8QSnbSSSJ8/1AkS eTey4xhh26/DSvkb7Tz2YbCGvHLHEJAcM4rxrJYkU46BmGF79M6Ijq262TLx6SgK0aBRgiN x71GxnAB+SjQtmqpaOaSma6sWgaNxLI0/mARVeTowPt+egdUuQr2rCo8BitxmSLaSG2bRGz AMPQhl1lyPJ1omss9NrH0K5MzKpjDttPjDHJz7h6aGq3+Mr2XksV5alryO58h/UZAqsU3EF lO0ems5bXCT2izzTeGyZBJVJHgmdQFYspOQR88DQaS8vbPgimhEP1kIjjrkBys8hI943K4U IM/p0CeN5Q1K817DOggWN5GWE1RHJlwM4yWUDr3Oi5bFjkrKrxUMapCAjWzt3AH0Eq7vb8V Q5+a6IPH8TSlia20lm3KfY3vZmP7iqRfpGgz5G4eQkPHUYFdpSBM8gK/wBL9zdsqpHtBPU/ tHrrkfAOo8ElqONAWdKwDOiIT0AWR9pAPqV0VxxPHvJWv+CJ7E7/AEjJgNMvf3dP1AHHU6G 5P7WN60J0uyRAhgwbMh9zbsL7hhR8NBuft9VBKzknHuXwV/djr/8AS0JWlkgtTXMPK8aRVI o5dgKzzMGePdCoXC+3d30wFWKvXjpx3pIpICJ5GZ98kkcZ9+d37W+Wl5ryWalKnBJ47VqU8 jLMOpjQsX3dfX3Ko0DSvs46k816ZNzM0ticdE3OcdPkOijS2Lkqlrk3sW9rwV2MFdl98cZL FfJJ8PJ2Bxj0zrFYUqcunHNI/wDbYnVhFIw2BvGZtzHuRuQnqcaNsP8Ab1xY6cU8UcpJirt AQGUnuo2jGD6g9DoGM/HUZ4/HLXQof9IBHzBXBH5aAXjrlF3kqzjw/qOThsdzvDZVun7vaf iTobj+RtcTL/bebb2E/wDiXDko6/yMfTHz0dyVOzfhYQ3/AKam6e8IivlfUiTPYjQX4JJPo BPKNstp3sOuMY8p3AY6+mNMtK/t2cTcau1leKF2hhkXPvjjO1WO4nqdNNBzSMhOP5WarJG1 mryZM6xACTZKCBLuQ/sIKnOnmlE6lvuWqR0EVSVmPYYZ1XQC8n9vVIeOmSjW8jzTxyuo9zE BwWUZ7KB6aYLwHCL1WjB8vYD/AJ6pLzPHvJLSjtpDZKnxyEhlyw6MpztOCe3fS26nN1p4KV Xk2nt2STtaKMCONf1SMQCcZ7aAvn/+emnTvkD06SwD/rrO54Xm4teN2xq0lho1CmNSwjcE9 gR7jq3KwTq1F5H8rptWWTAXJEsLl/l+k65fmme/xViWEwn6ieuVY56OrIrdP5tuRoDPt+C5 X4uGG9u+pXdu3NvOCxI65OmWlvA0bXH0BUtOHZJH2OrFsoTlf1dvw0t5BeSl+4ivGyCGVKo BZ0Jjb3ZwxHTIzkZ0DjlYfLx06F9mFLhwM4Mf9QHHr1XSriJq1VFsC4kiSRbrEcaud0zNv8 m3uvtOO3XprSfh+bsmVZeSURWEEcsSxZXGNpKAt7SdB2eRtfbtE151EshykNgSZY4T2u0T5 IA+GcaB1YMUFmLk3kEcLRiGXcpy29l8X+3BJzn46P0kay5+34hbiltSWwIWRtiSv5Seox7f 09Rqz8nZoiuk8aIj5RI5H/rBEX/lkZdy9cdfx76DWvwNRJLklgCY3XLSxkf08Z9oC/EfHR0 z1a6BpSqKMYB9SvbA7k6XLzU04K1oVkkPRPGxlH4kqoUD8WGsYKDcjK0tmyrmNilhIjlu2f FuX/jX4hep9W0FOU5ZbdCxCqrDE67fNIxbbk9MpCr4/Aka49ywl02ZAYpfEqZkCQR7Hc7c+ VnbO75flq1+9FYrWOPCCrFHMlYP0Jjbcpjdofb7GPYg6Ln4kTrYN+dZVsxLC52iMKilmyvU +7c2c6ALkY+SlWq10xpB9RGPaxfBf2q3sWPPU47+ui5OCCqTUl8EmDhgu3v8fEU0LesRGC1 xUYxHSrxWK8wbdkREHBPocrr0AORnQKV/vsSiMxrIAMCRZUA/E74s/wCepFByr73jeCsZMb pcCeV8DALFfGnTsOh0xswGxF4xLJAcg74iFboe2SD3152h9qXal1ZxeKRhmYiPO5uvQNuyp +fTQMjwZmiMd65PaJz1OxAM/wAoVen8dLWj+3oLrUJZ5oJIuzS4WMnH7XZfnr0bWIElWF3C ysCyKTgkDAJH8dSevXsxmOeNZY27q4DD/HQLoKPC7lkWRZyv6d83kX/4S23/AA0JzLCuIjQ hp+OBGdjKqN1OBGkaL7txOt5/tPgpZBJ9P4z6rGxRT+IH/TUT7S4NHV1gYOjBlPkfupyPXQ C0Ld2jWMlqNjfsP1qnbFDDEneT2ZCoF7k9z002S+LdSWXjiryKzRQtJ0jd1+BHdfmNYTcJG 8kuyVljtuXu56vKoGFiV/2p8vy0vkaOjdqtIsdWlX80iUxnKxgHdabb0B9FHz750FUf7tfl 3iBT6dGyWZP6G1l6beztj5HvpnMpu8jBCWBjoETTgeszAiJflgZb+GjI3cK87sGhIDxDaVZ V25O7J6nQnCxM3FJKTsmuBp3kHVt82Wz1/lBAH4aDljmOJaOeN3SVoEZ2hcYyUz7R5ABnI1 yZ+EqVUuSwRIkwUoViDFiw3KPausTDaF5OO5CaO9BZhkZDJEquGj2jrt6Ho3w1LlMQcVTqT 2ECwbFkR1LJYCL+gqvux0z0+HXQF8dyMNzyJDEYhEBtVtvUH/YWC9fTSFft3k4ri3FjVVlB WSCrM0PjB653vnPXqQNFKfpaEklOWPjxPJmMKTZhfodxgVRuUn19vTHbRfDu0z+XNh0KZSZ 5hNBJ1x7duPcPmo0GfIQ7z4uZQSUo3iavbjGGDs5XbIATjPQEgY1t9XyFKeeblHhHHggQyR hg4Z2CKrDr+Z0wtJM0LiEI0mBtEmdp6+u3rpBx1f7j8EtflEjlpKhzHIBJLKOp2Aq3f5toN uYsQSR2JFhMUzmKmtx8BXhsEFzG3YgDPXRnEwiQvyDDb5QIqykY2VoziMf936v4aU2an1/J QU9r+FIUuPSkIVY9qiOKAYBAGf1ad1uQPjjF+NaM8rMkUDOG3bPUHpoE3LzLX5hpJIjOpEA WL0cyLYhC9emCSNZ8dLTqJakMr1RQlAlr15C8ErEdEQSLnqcrgfDRN7Lc4WWPymOSsqx5C7 nWOxKOp/LQNmCGnNBaip2QsdlrVmtIu7O4f8ium5MIfTOdA831uToJHyMBqNMfbBK4WQFT7 WQgg6Hhp8lxf1S1R9RXmbdFgL5I3K4JKEohBI64x8dL/BX5luV5GSN5oAix0ZFU+QbFLFow cH9X8deg4mSeTjarWQROY18m7IOQMdQfXQL+Ghs0+Ts1pMLHPEloQL+mKRyRIqY9M6e6XRb n5ydv2xVo0/N3dv8AppjoOaV1j5uevN3SCGGEj/UxeQ/56aa87RtS1+V5ZEjV3+oVnDFlbY 0YCkEKy6Bx/baAn+oFeITj9Mu0bhgbR/AaWxcHykE8tqLkg9ifHkaWBWBC5wowwKj5DWr8r bdikcUKDOA0ju2c/wChIs6q1rkG6NKy/wD7CpIf/mlP/TQZ3YOSTjZ5ORnjmMRLjxoUHi2l HUjPwYkapYe7a4ya0+xmp+OWFVB3easSZD81cD2/I6Ju3JLFR66R2I2kXa8hrGQbSNre3cO +hfIlW3EI5mmiABNYuIJWfYIzujlC+QELnGe+g3mkSG3Dzy2Vi4+eJUsK+4gg9Y2G3IB66c qykAqcgjIPy0i4iWCPjDxvIj6f3SokU/8ATLQsxK9T0PQ+ms6klsxxVaQkEKJmKHevk8RJ2 STzOG2hv2qoJxoHs9iGCMyTNsQdCT8fQAepPw0rl5DjJPKwqiSZxtZWQCRxjGGXDSY/Fddh 4OSWUzXpSxH6ER3Zl+P9V+vX/SF00hrwV0EcEaxoP2oABoEDUeSt1YBDGlSOq6zQ19pRWZD uC4zu6/E4/DTH6e3PyUFvxtXSNCs25wfIpBwmxcjoxznOteYry2eMsQQDMzp/TXO3LA7gM/ loaKpZoyRhJJZYZZW/oZ3JFGYmITJyejjoc6A97tOOVYHmRZWIVY9w3ZPYbe+l3GR1KnL8h VjdjYnK2XQrtRVb+U569TpZxT8hBPFHT+mWKyryiqSztG6EeRHc+9T19cjPTTTlLUNPlOPd ayzWrJMAkzh0jyCSPl10AHNp9NdNvFGUhkYxPHm0UyB7fd7m/l0Tzj1pZY08MklmFUlV025 RZX8a5SX2vlv2n/DQ3NQRRmyXmgEksu9BYBQbXiEJ/qYPVMblx+Gi+VavGkUc0tVXkh8Zls Myuy5U5UJjIyM9x10FBKx4JsCEtbKxwNAvjEnmIQF0/a3fcMntoqpPy0lO1HYjWO7G0iV2H RJMDcjKD6dcaDR4FTikhkinrxyy/wDCCIyyRSOoGWbqD8++qLOObNVL1aalKSzVLUUmOpQO dp6d1/H10BFLkLQmrmaYziUmvNAVVJIrC4ZjtUdVA7/LB05aWNWCM6hiCQpIBIHy0ooRR/3 e2ZqrxTREeKdmdklR1Cbup27zs66w537bn5W1FKlrxxqGyrgttJx+gDHw66C3M/bCcpZSdJ vD3Mmdz5JAxtBbC9vTTSjQgox7ITIwwAfI7P8Ap+G4kD8tc46mKNSOt5XmKgAvISxJxg4z2 Hy0HX+5uLmVmJkiRGKF5I22e04zvXK/x0DfvqrlgjFAC4B2gnAJ9ATrCHkaFjAgsxSMewV1 J6/LOiCyjAJAJ7AnvoPKz3Pu6PkHWGsWhaVdqkbowMYKh8Kdp9TjT61CJaqvYreWX2lo4yH wVO4Y37NwU9cHRoIIyDnSzledp8WuJD5JsrmJT7gr/uI+HTQBcXS5GSxDPZUwxwiVZGcny2 mc4DSJ1CqB1xn8OmieMWzL9vrBC+2wsckEcnXAaMtGrfh00RU5inerSTVJN5jVmZCMOuM9x +Wh6Bir/bcLyqHj+nDyKWC53jc2WYgDO7QX4+t4J1MkE4lKbd8kvmiXAy20lyw3H5apzck1 exTuRtEghLqWnZ1TMi7cEorY7dz+HrrHhYk/uE1ishjpvEBseYS4kDfsCu4C40bzPjl4ic7 TPGVBKRn9a7hkZAPt+OPTQKqggleOaO9F/cnnklj8CmSAGVVRo/4LnOQc9dO6NMUq/h8hdi zyPIQBl5GLtgdgMnS7hWgFyUQNW2SpvKVWk25BxkqfZ+YwflptZrQWoWgsLvikGHQ5GRnPp oBK3M8XZnNeKwvnUlTG2VJKnBxu762uC+Vi+haNT5FM3kBOYv3BceugYftXhYZjKIN56kLI xZF/BTrblvNWgtXhYdYkrMi1wBt8h/S+7vnrjQKuNuPL9yy23OK1xZIKxOPcaxUH/rp9ao0 ruwWoUm8Z3JvGcHSybiZYuCqpVXF6gqTQdBkyqMuvX+fJB01q2EtVo7MZ9kqhh+Y7floPM3 FEd+ZHeR3Nt2iYHbI0n06LFEjKR+lpBj5d9bC39xVEpQSustuzK0LJKq7MICdyvFg4I+PXW F2SWLl/IjOsZllaYpH5GVcpEHA2sBt8Y/LTCCepyVfjLfITrBZjcyxJuCeRlJTOG64PfQVr fcbeCWeejKIqztHJJBtkQMn6u+0gadwSpYhjnj6pKodfTowyNY8hXM/HWa8CKWmjcKP0gsw +I13jIJK/H1YJgBLFEiOAcjKjB66DDi5fqJ7s47Gdowf9MIWP/POmWlX22B/a1fpl5JWyPX Mj9/nproOHXn7E277gaGGOevN4C01lMESRL2xGQ24hugOPlr0Gkqx3I+WtrWlSWxIqSEyJ7 IYs7VjLKdxPQkDpoKVefkbkP7Yak7suB5z0OCAd0ikLt6df+mlUc/M2LElqhalZZL71zHgS RRxAZDkN2GvWKXhhL2GVmUFndF2ggdc7ct6fPWfHy0Zq4ko7PHKPKQgCnMnu3MvoT89AHTt chHy0nG3HSceHzxSovjON23aVyRra9OrW4OPlpNZhsBjJKVDRR4/myNX8FZuW+p8xNmODx+ AEe1Gbdv29+uNa1DdKyfVqgIkbw+Mk5i/Zuz66BTFTmhs3qsJWSvFskjoyjdEY5F/SpbJU7 lb5fLRfDvHK1yZAPfMPTHs8UZRfyB12BiebuqOgEFfr+cuhftd2enO59ZioOMdEREBxoLfc kk9SKryELMDXlw6LnDCQbfcAeoB9PXXadnnDXy8ayyRgEiVDC0u4k4Uhio6fLTggN3GcdcH XdAs5ysZ6sc5Kj6ZxI8bv41dSCjIZARj9XQ/HWPBcckYe44JZ3ZqytKZjFEwA27tzLnp6fh nRPNRhqqSZcNBKkq7IzLkr6Oi9SvXr/HWPDSwslyaKRJZmk3SQxKyLGwXaECuoOTt6nGgZL XgSRpUiVZX/AFuFAZvxbvoCKW5LzViCaIilFCvhfaNrs/6suf4Y1hD900Qkf1//AIk0n6o2 6+PJO3d2PXHw6eupO4s8jS5SlZjarEz17OZNqe7ooA7E5P8AloMeQe5bv2KldytevGiTVwY 9ziQFt6LKpHQdO41yarTs8dx0kriTjK6N5pZukuNhijxtH6tx/iBojlZhFejjlginWyEjq+ RAR5ixD7nwTgLg41eHjKt2ASPHLU3E74InaJC0bYD7Rt/lyOmgHt+ReKr2Fdp3p2EZWljMT MpbxEMpA/a/fHXXEszF2rzVYXk44JNUjrSgKR7oj7nwF2g/pOt+X42BOKsPvkkmijfxyyOz P16hSR+oZ7Z0pSWvHGtVzJWKhLDx2kLIssbDcrMuTtfOfl/hoDXnfnESFpVpWYnWaOEq5mR oznPu2Bhj4DGnFe7DbqfU1m3RkNtYjHVCQejY9RrLi65hrsxKHzO0yiPPjVZOoVM+mNYVJq 0V6zw0NbZHGnn77lk8p94we3U6CcBy8nJ1A80fjmQAtj9LBiwDr8MlT00B9pu0nH3YFJ3pP JgH03jI6fjptxNZ4KxkmXbYsN5JU6AJ0CrGNvTCKANa1+Pq1rM9qFNktnBmwTgkZ67e2eug S8J9u124qNOVpRiwGZs9pME9NzKe/wCel3IcI68vHxNGUxV7MfnCyEuFeMkEqepB17T56Rc lDMfuTip1Q+ILIjOOgztZgp0BfC8Q/FQtG1mSyXO7D/pU9Sdo6989euirlGrej8NqMSR7g+ 05GSvbtrdslSV/VjpntnXl3437rbkppYbEcCSbC8in+kxCgErE28+nX46D0letBWhFeCNY4 lyAijA66X0BLWgtccsX1H0jYgjJA3wy+9FJbp7clfy0yhWVYkWZxJIAA7gbQx9Tt640muxz C5dAuNRLxxSpKihyY4gyuNpz2JGcfLQW4rjpK1+e59HFRgmQB4gwdt4Odw2gKox3GpJ90cJ WYwI+4R7QvhUMpBBPt2/D11tRPIqtRJIz4lDwzhmDliMGOcM3XacH59e2t5OG4qSUyyVInk JByVHdeg0Hnrd5PrIJ63JutaSQMJZZd0RAOXTwxxggDIGWI16zduTdHhsjK9eh+HUaX3OMF lpwQojmgWIYHuV0ZnUj0x11rxVOWjRSCdw7hmY7RtRd7FtqD0AzoErXfu432rRQxlEYMzEf 0wrgNs8rbc4+IGdE8rC+6vE3uscjPAkyBiY1WvmVygIBx007dgql2OEUEknp0HrrzolpDlI bVXMtSGrYvAgk7nkbaxG/t2OBoDBZvUrrm3ZE3GiF7BmMWCu1sbNydPXI6Z1nwdkRyzUGO6 KQtaovggSQSsSR19VJ7Y0VHy3FNUUxMohZkjMYXqhmOFDx49oJPqNSxwsD0zBVPgkRzNWly T4pc5yvXovpt7Y0AMdo1L88pjLnbKkSAhWd2s4RQT8S/fR0lCpyUvmtCOxEq7RAwRxFIP14 kXr+I0q/qWpJIJ4Vey8UqywiQoozP1dXAJwuzPQZ1SkvCXePlWYvVhlmiWNMhSjmMJHtaPO 7cM53fnoO1KP1d+UcLYlpcfB7GlRmdJZc5Kokhxhfjp5y73I+Lnajk2VXKMNuehG5vd07Z0 JBQ5rj4Fr0rMM8EY2xpYjKsuPTdEev5jR0n9xauiqsHnYYmDlvGOnXbgZOgrwsVeLi661mZ 4WXerP+o7/ec/mdHaVfbbf/AGeGI9HgLxSL8GR2GNNdBzSXjTYexzDQsvm+p2ozjcMKi4Ug FdOtJqkkNb7g5GNnEQlSGUKSArNhlZuvr0GgrxdHnPDOvJzgrKjBIAd5BfP7z1GM4xofg6F CzQjJQ1+RqgQ2WiYxSq6e33475HXrp5YuVq0azWJAkTFVDnqMt26jsPnoS3xXE3n+rkGW24 eWOQpuUDs5jIyAPjoFNEcgbHLXqJ+rYKlepLLtzI0Z93baCFz39dMYOalijrxchWljtyghi FAjLqpYqh3HJOOg0SIpUhqJxTRRU1IMgIJBhxn+nj1Px1CtKxM1Xzb5YZUsNHv3MrA7lGDn C9Ow0A1WXy2uQuKrITDCArjDKRG0u0j4jfrCj9VX4b6njwkhLyzNEVY+RQSu1Np6H26rHdC nllsDxpNZkgSYkbQwhUKG9RkDWVV68nCVB5FiNVVEhnMsOC65zmNk7/HQNeKuXLtdbM8CQJ IoaPa5dj3yGG0Y0eDnt10kjSOjSb6KTabjgwPGWteRymXKrIe3tPr213g7FuV8ztLOGDDz5 Hh3KcMrRlVaN89xoHeso6kEUs0sa7XsEGXHZiBtzj8NaaV3uXerykFTapgaMyTuSFZcnam3 cVB66DejwvH0PJ9PEMyHcxb3epIAz8M6z5ipx/8Aa7SzjwQMgMskajcAhyuBj01ZecoeMSO WXc21VxvY+u4CLf7fnrD7mnrRcS4tRvJDM6RssbbG6nIO45+GgtylWezXppVd0KSIxsBgGi QKdzkN0Jx0/PW/FiQxF5ZmlcExsdwaMlTjemP5u/fp21S9xk1yBoFsmOBggERRWX2YOGPQk HHXWooyfTxxib6eVMkvWURoSfXxtuGgpzeRxkoHXcY1P4NIin/PSZUFe/CsdyCCxFZmWZGJ V5oZZN6gjaNzen/XTfmznjnwd3jeFpMdwqyIzH+A1lyUctqQRtAY1ruste1GyvJmLDkCI4b 3dV6aBdPf5Ov9xTMp3UYxEksaksMSdE9vcP1J6eg005ZWjRTTlWveldSvYeYRdWVyQfaFzo W/fr1OWot4yBYEk021D5AQmxHcDr7VyNAwLMl55Ip43gnhaezMu4x14S5JSCQnu/Un59dB6 eCeGxGJq7rLG3VXUgqfzGrllUZJwPidI+MhnoUoW46mWisu00kMsoEkat+jbuGP0+mjOZii tUJKbSeKScARE9AXUhlXcegyRoDIrMUrSovR4W2yKehBI3D8iO2lXJyJY5KrRzslhkisxvk qWA3h1X03YHb4Z1srU4Ltfy2lHISRiCWMEEzMBuG5R2x1wfnrLmpK0cA5BEWaSrLEJChBcI JFYp7fn6aDOT7oii5P+3NVmMhYKCB7sMuc7O+ieXWYpXv1pTFNAx2QspImMoC+JlHXJ/w76 KrTVLQ+rhALD2MSu2RSO6NkbgR8NDcvByVhqooeILHKJZXkJ6bP0jaO466DDmOcm4sQSeAy qSEnTDAAuMjZJjacYPTWU3JLa4+HmRC8DVJgwLjvC7+OTHxBQ/x04rv9TCkk0XjkU9UYA7X Ulcqf8j8NJblu+eK5GK6iGeqyGNo8kMGcPGuMD3AY0EnP3A96SPjJpDXcbhLYjVY4mz1A3J uZcdsfx0VzE3LVuMzVAlnWMmewPaV2DO5I8NnPw0tltCDkUuXreI49ggeIl2kjdmf3xJ0X2 sFOfy01q3bbcg0MhSSCbLxKvSWBQqtiZfTJP46AT7dm+4pCx5FMwNhleUhZBkftVV6j8caO 5vj5+QptBBM0T46KCAjHIK7zgn2kZ6aLtWEqwNM+Sq9wqs5yTge1QT30h4z7ptXLS15ePkX OQxjBbBBAz7tuB3zoDuPqT8XUaXk77TBASzOf6SL/AN3u/idDTS1f7lcml99Y1IIE2fv87P hF/wB2RpzYNcx7bBTxSYQiTG1i3Zfd0OdJpkt2Prlq11sq9gQyKziLYkMaFSjD9wft8DoMq fGC/NALEoZeOK/03i8drp1jSZ84KjHdeja9FkjqegGlfDFBLL5ZJzddU8kdoAOEQEDaVAVh lu400PYgd/TQeRiiv26svI1BG1tZVMLv0cBgZMRtkDJMuMHodduRyvwSt9MaU6WUl5DxxbN uCf6yg/qA6HvqvHVPq+MaOZ0EUJl3IxwTOYkWJv8At9xGjgLh4KpdtiV7dXrJHGQ5kjY7HW RP0tlO/roCZJOZpQG19RXvVlG/dJ/Qbb8d6kof4aI4GWebjIppyS0peRdxyQjMxUZ/DSnjK n2/yVySKssrV64WQV3dvBubP/pN19p/LXpgFHQdAMAAaALjVKWOQQD2fUblx8XjRm/x0w0t 4JvLVms5z9RYmkz8g5Rf8FGmWg5pNNUqn7hTciTGzXYzRyANtERUIy57Z3Eac6TPVgt/cU3 1KCQQVo/EPhvd93b8PXQbczbSpUWrEoaxc/8AHrQjoCzDbnp2VQcnSOhDx1Ti5mnJqXqCyR WkD7fKSG2bl7OGz7dei5K5DSEc89d5Yk3EzIgfw9O5H6uvbp+euJW4zklhvmvHKXQNG7oC2 09RnQZcXDfSOrukQU1qxr4dp8nkCjJ3fDSi/Xq8nz8dSSfwzRqwIhjZXIGHyZWwM/7degox X42sG5MsyvIWgCrgpH6KT66W8qeUWy09eus0dPxyRRlAzSliyybH7qyroN6KirPypkGVE3n /AO0xKfX/AGnWQmsJLNekRacUkSB2mYSQs4YCNhsIb9Jwc49NdtwtPzEEEoAq2IjJLGwz5G hJ9nfHTyZP4aI5mKV68TwttEMqs8fk8AkTqpTf0x3yNALxNaO/x8nmPtNiR4mi3RhOvQwtn O3v/EjTWtWhqQrBAu2JOw759SST3J+OgeKrOqGSaWYkSOYleUv/AEm/QHAZl6aH5T6pOUWS r53kMcaBYwPGgMhbLlunu24PwHfvoHO4fHQt/iqXJBPqkJaPPjkUlWXd3wRoOFfugD+qajg 9Ru3hv9p2DGfnpqnk2L5MCTA37c7c+uM+mgV82s8VSKPjmWOeJllEQyrSRwdSi7e/cdNC8j zkTVEll442K8rkQB2X3SQkltyke3G1sfhqc+nJHka1iuWigpxSSmZRkGTsIyM9d3Qa1uR8r WTyUKkRZGSeeILuWaaTIkMe4grtx39c6A+S1LY45bVB40Lqrq82dgQkbs9uwzoKgLkt2xJF yMFmGRkdljXcQANrKBvOwdPnq1GPkFvXoLbCelIoeCJ2V3Xd+pCvfb1x11jA8dTlQsVKSrL Yix9OviWKVkIO8OGwSqnQY25Bd5LkOKWbxGyI443AOVeJPKfhkEdD11GrXeSElhq8RnKisC ZCrVZYWfdIDtz1JB9p+GtuVo/UXYoK0vin3icJD7WV8bXsTN8NoAUep0baI46wbyoTVl6XC v7CB7Zyo7/BsemD6aBdShmsc/cmR8+CJK7Wiv8A6gADhMjAKkEn8dE7qc3J3eOnfazmCVYy QFkAUZGD0OSvuHw1vyM543jLF6jGjsSJmBJ2tuwGfofh10j42m/JI/OW0inZhJINxYFJYsh FUD27MD10Ba8Rdlt1RdiB8bNLZuo5Z5WX9KYO0oh/lGtKc/OsKvkYeW1uZllTCRQxA9WAwd 7Fge47aO4+5FFU46vNKxnswqUL9S5VVZuvx6605mw0HGzGNWeWUeGJVByZJfYvx+OdAPTtJ aWtvQR2bAecvEAo2xOFyScnD9NWir0YLl5+OKC8yKZoiSIg3VlZgOmTnrrnBVylCIzbHtwK 1VplGGCROyqvX8NC2alCrYaKxZlmu8gFRYxtRpFDLuzsVU64wWPXHQaAqBr0NeQR1oYbk0r SmJ5iy7WxvlZgvx9BrKxCL1BY7FyOV1mCzCNjHE7FsCFihLdM/me+tb/FT3FvL5RH9UkcMJ wTsjXq+R8WJP8AhqljjqVFJ7ztshhWFxGoCqPpdxX8ck6ALkP7ZWqeOtNZqJQYpC8JO15ZC SUBfIcqc5z21vLyBt060scE0qwg2pY2AWR/pztUfD3P7h+Gtq9CpfgjuwSvGJf66rG4ZIp2 6s6ZB92SQR2PXpoa03KvFbalKZbNd4IhMoVdxTMku5e2MSddBm80+zxVctTaZ2ES+JHPkWO yit5+gT3tnHXWsnG3oLEvNVHDW5SGasMsjx7Aoj9uNxDdd2s+YjUeKzPXisxW/HncrSLHMB guqDDNuj9PlrCvJxYr13sKYitloYZw0kSJGP6mYt2GEf7SD29ToHvKRTzcZMkcpgl2bt6As V2+5guME5xjRFUzmvEbGPMVBlC9t2OuM6DkXkhaNj6uP+3L/UMKxgybVXO3fnGD8dY8erXW HLVb880MgcpWfasQJyAhAGRtOgYTvEjwpKhfyOFjwm4KwBYM3w7d9eejbfT88sc4WSaedbd ZsvCWdkUtEnVlwvXoRpxTl5jDtyUUESqhIELszMw69mGANLOJgqTV6cMlWWKaWAPFej9pOc uw8iHKkFuzd9A34mSzNxteS2CJ2QF9wwT8yvpkdcaMyOh0PYsGoisY5JYlH9SRPeygD9RUe 5s/LUe7VSp9c0mK23yGTBxtPY4xnQeeWGrWTlProkeqjgRvIhdd+6QZwnuGA46jRPFcjQ43 g0YTG1FHIYgYI26Mx3hArdeme51i4ml5WZoTYr/Uh/pyYwqyERo5TE49Sh+GjuPhs0aVqZ4 mFksZn8rLtchRkqK4baAB2A0Ca21nkuZaTj608FnwJ4nc/TlPccyMOu5SDjGvWVROteNbLr JOFHkdRhWb1IGkvG8jSu8gL7WYopWhMH0pbr7X3bwXCnr8MabU7yWpLMQXa1aTxsM5yCodX H+4HQC8DEYY7UaEvVFiQ13PTIJ94HyD5wfXTXSnhqppT26gmeaOLxmPeRlQwZtvTTbQc0pJ EH3KNxG27V2gf64Gz/8A0vptpNzGDzPDKmfL5JT8vGE9+gvzE/KxxWvDBCaiwsTLJIQ+Np3 4UKf89LOBqc5XjrfTIkVJ0jeXyyGUOW6lolUZQkenbT67yNKm0MNtwrWm8cakZ3Z6HPpjr6 6IwqrtACqoxjsABoMqUTww7Xna0xZm8rY7Mc4G3pgdtYcyStCSUPNGsI8jmuyxybR36v07d dB3XHF0KScNtcPYAjj3bllVw7uN5J/HPppjE6cjx6uU2x2oslGAbAkXsc9D30CVJp/7NFbk JNnj5RNtk3eYQE7WEmQMt4yckdNOr09WKvmwnmSRlRIgocyM36VCnvpDH4jfNeW3NhMUS39 EI4xuEbIBuAJ6bvXt00xoFOU46q+THNUkXJ7kPD7TkH0dT/A6C3AxVYoJxVYeIzuRFtCPCc +6J8E52nt8tNO4+Wlghp8M89uaR9t6ZQxYZWMtkKOnYZPfRbcjSUKfMrbwGUJ72IPYhVydB ezM1atLOqGQxIz+Md22jOBqtK0t2lDbQbVmRXAznGR2/LV454ZkUqcpJkAMCpOOh9rAHST7 dluLPNDIytUmMtisBncieTaOnYK3cDQd+4eQsKycbx4D3DtnYH0RGBVfmWYdvhrKSWtztI2 Jp3oGqWhvJ3GxipYZ+BKjDa2n+3Xtcm/IyWfE28EKi5HjVQu1i3qcZ+Wg6MbXeTNuq3hqT/ 0lgKAxvVrYQ7lPT3McLjt10F6MtGvfN6e+rjYaZLIyt0kzHvcjodvQk99O4ON4+Kb6qCFfK 2f6uSxw/VtuSe/y0qik5OfkpqNqqz0ZZJFkLIog8OPYysPdu7d85+WjeCmrGtLUqrIsVGV6 6mVg2dvXoR6ddAqsWWf7uMdaVlk8AiDIBIgYHeyyJ09uPn30/wCPstdpQ2ZECeVclM5HqP8 AHQVoUOGea6FH1XISrGrHA9zYAGfRR+o6PoVvo6cNXdvMShS/bcfU4+Z0CySMpJPwLSYhtw M1Jm6lO6vF8wvQr8unprOjQarEvBJJ54xukuSkYAjkPSJQPV/x7Z0TyNVbfKV4SSjGvMRIp w0ZDxFHX8G0TVuAyGrZ2x3MDGP0zAD9cZPf8PTQKuc4ufkORrRxqY69ZA5nUhBEd2enx9qY 6du+mVW7InFG7bDHaHkAC+8xhm8ftHqVxof7nlsjjxWqAmey+xVHcqimRx+YXWnDcz/cYYx LE0E7JvUHG2RVOxmT8G9D1GgV8Nx9nj78E9uRo5uRM7NXB/pqcCRVP+ruf8NM79SO3yNYJE DNEUklsn/04kfeqL/qdh/DOl/IR3L/ACjvCsimm6Q1mwdsch2ySTHqFK7OnX8NYf8A3av9w zTLZE8UUYa0cbU2ou7YUBO0/A6D1bbtp2/qx7c9s/PSezUu2oieVsx16qsjmKIZOVIODK+O 7f6fl3038iePybh48bt2em3Gc50uDtdkivyYioVt8ibjny9MLKR+0KMkf9NBhVENTyT1oDF YuErXqIu1dqEhZXjGNue7E+mBrlCQUaN60cyo1iR4yxA8rYVThj0AZwdvy1sHf6OzyTKY57 K4h3HJSP8ATD+GS24j563biqrw1YXLGOoNoTPtkBXYRIv7gdAm4sXZuLjqckn/AI1l1iqlf +RUZTKkm7J/Tj4dNHLRTkQli4+Z4Ip6k4AG07vYzdf0nAz+eq2OTUcpFTqxq8NFS9mQtsWL KmNVyQfjrYRKvI3KjkqnIRiVSP5gvhlAz642nQc4x63KcIsCONpi+nl2YBUgbPy7Z0Px8li DlJYFiEdGZxHGzJ42aaOL3uijA2nZ8Pw0RxXHQVbUz1ojBBGq11BBBlMfuMp+PfGfXVaV6p b5m0hnVpa+IoIs9NuMu6/Fi3Q/ADQF3kqs8DyhvqB5Fr43fqeM7gcdP0/HQVCzV/sVStNYF d56wRGZtp6rtyD06jTO3YNaMSCNpdzomxBk+9gu78Fzk682RA/HxcZcsLFVSzOky7WMjpFJ uXG0exeoyT2Gga1Loow1KfJWUksSqRHYXIjfZ6F2P6sa35lWbi7KLD9SzL0g6+7qPRcHp30 LR4WugaGxBFPANjQzDAV8HK7oh7Qw/mH6tCctE310qy8ncqxMFb2RsYI/l5F6D46ApIKtji YzNNIGqOWSzMrLLFIpIGVJz67cHuNGcdblk4xLd4CF9rNL0KABSfdtbqMqM40jmzFDaPH2I 7sNwohkDkyRzpGNpO3pmQr8uuNeljkjnhWRTvjlUMPmrDOg8nDV+psPztyl9XSvFlWBY90k aDAil2euQvX1004CusV27LWryVaLrGIllUqWZd25gH6466Jmv8lBK6R8a8sCHEbxyp7h6YQ 4I/DRFC9JcD+SrNVMeBiYAbif5cHrjQZ02A5W9Ef1MsMg/wBpUp/mumOgFjA5jyjua20/9s mR/no/Qc0hpWaSczyE31CSQxqm+aRh/Sk9weNGbsuAOg9dPteatBv/AMgKyccs0cqGKBXVF DmP+q0m9sjucYxnQb8rV4rmRHb+tXw11byLGVbcndh/pPt76Mola/ECW3Juh2vISx37YWJK oW67sJ01haqQ2JqsApwmUMpuEIrrHEFY7N7KO7YxgaOvTVqXHySyxb68S48MahsqfbtC9vX QBWPp34WKHi0GyyviphRjaJAdze79OF3HTUBIYgAMJGuAAOwUfDXneY5G5De4+LjIskR+VK xXq6v7SuB+jao0+pWfq6kVnaYzKgbYeuM+mdAg+2qtavIYrWxrk6i3EjoPIisW/cRnOADj0 0TUeOhXp32JWCxGkNlv2qT/AMUjfx2k/MfDRFKGOS1d5JAfeTHGxOQfGArsvyLLj8tYxTLu q8XaUfR2qSgBhgNJ2ZN3xKnoNAVzVKfkePepXMatJj3SDIwOvtx6/PWdHgKdaJYXAk2hPcB 42Yr6uUI3A/PWvHStDLJxkxy9cA12PeSuein/AHJ+lvyProZ47UX3F9QHxXkhIlTGV8cQ6N u9G3v2+GgZR06kYQRwInjJMeFA2lu5HwzpFx3NRnlbp2bOPBSJLOAERk9m1m9AxPTTd+T49 +NN7zbajr/zDII3e3p0znOkkdJbCrGKwaN9stWoG2ReIDEc9tgCWZsdv/foC+ao8vckY0Zl +llhCNFvKZbJIbOGyDnr2yNcl5KjwtqvUkh8aSQgYgXcsbhsv0HXHXOuXOTl4Hj6lRozZss oiVwCsYI6Dr1/h31xOCtxNYvT2UkvTgB7O3aIY8Yl2L2ztHtOgvZ5WereVvLC1WZ4lhjBGW jl6GXf6bW69emPnpjxklaWu8tZUWN5ZesYwGKuV3dO5OO+k5qcjBRgamjuskbsa6FAsc0p3 oSr+3x46FfTvo2KfkYORiq+FHpSxjLwrgQSqMuGx6N6Z0C37iRr3LVq8LK5iyjQsAV8kg3Y OfimfcOxxomlyjU7VulLvmq1pI0SfJbx+Taio7Ocs2456aaHj6iW35FgxnxkkklRtXbuVO2 7b0zpDmiZEl4MoyVpDZvy2PIVX2sq7t/u3d8AdtA4sZTmYScjy1pkQjvuVkfH8NJuB+pPHV YLqiWpakdK7ElZ4XG85Xp29vQgjGnVudvp6Vxk2SeWEmM9SPN/SZf/AJ9K7fIXYPuCUQ1lm r1oQC2diwhh5XbdghS2P8tAd9ItsjjuRZpJYD5a8yuY5HjI2byUx7hnDfx9da13+suCWMkV Ke6ONsY8suNrlW/lUdPmfw0LdsqnKUL59kAhYSBshgk7Iqkj/SxXP46cQQxVoVghG2OMYUd 8DQB87efj+LmspgSgBIs9t7naCfw0l+3qsZrXaszhpZ13tbiO95Im6H3HOeuR0/z0TyMv98 srxsDxiojB5HfP/kbD71hx3CfuOe+tOQvcbwxWrEoW1ZQJ5CCQqgFUaVh1xnp8dBjxMf1l2 XfEYeMaKOWpTztQruZFd0/1bc7e3x07s1EsmJZCfCjbmhwNsmB7Q3yB640ksHkqsdBI5Y1v wQsbkknuQQqM/wBQr1xuHQ/+/TujaS7Uitp2lQHHwP7h+R6aAXnJUSnHG7YM08CL8z5Fb/I aMszeCF5tjPsGQiDLMfQAfPQMsD8hPafIKV1aCr/+1IzI5/A4X+OiaNsW4BIRslU7JovWOR f1qdAjnpWU4jwyxg8hyEpjBCjegmfySFmy36VX0OOg1ukliUNSHukikl/t1pm3uWrhcmT5E naSPw04anE9tbjMxkRDHGu72KG/UQB6n46EqwiTkBPEu2rVR4YmJyZJHZTI34DbjOepzoLz XFscO9uNiiyQk5BCspI2kZYgZU/PSWOtRXiLEtZCmZo1CE5EchkRX8ZdRIp93Y6bQccZaU9 KyCsDWHZFUg5iMnlUHv0OgfuCarZFbg67YaaZUkWHB8SICeo7Drg4+AOge2jYFeQ1VV7AU+ JXJClvTJGvO3/BWmsWZLBpTRTr/UVPIv8A5EKFkdf5GZcnRFUijPLxkdqSOGKru88nvAlXr IyF8j2r1K9uuuTYZL80UyuHirHyuyIjja3uberJgg9saDv1MnEcBWswyi1HG6tM6DKtE7Hc E/lC56fw13nbNaxUrqZYhDP/AFYnabxEkDK+0o6svXqG6anEceicA0HIqqRsXllKyAoVzv3 IUOFHTsNDxKTTrXuPWWWVoikrwiNyiu3m2tBLj1bpjQFUBPc4qWMRwI7IfHNVKmJpF/S2Bg ghgNb8BP5q0gxhd+9F/lWUCQr/ANrll/LU4KaeeCUzNuMcrIAYRXYbQM7kBIzk6HRjxfJup P8A48u5wvr42O9mX4+Ny24fytn00APH8t9wWHQRmCUyyyxbZEZNhhG73Ff5h202q8vIZrVf kI0rSU0SSWRX3RlXGcjIB0Tx9KGjDIsT7kmlebc2O8p3YBHcaDk4vy3+RltgfRWoI03bvdm PJJ+W3voNOOvRcheeasD4IY9jFgVPkdt23af9IB/PTXSj7faIwMQYzM+JJDGAjMjf8LyIvQ MyYPTTfQc0v5KIfVcfYHR4pyv/AGyRuGH+GmGlHKNbPKUIlVXruZHCg7X8iRuO56Yw38dAo 4T7huNblSzXeSGyzWBKvUxxnCBvmi416S/NchhV6cAsSl1XYW2gKT7mz8tKZeP+g4yWpsdq zo0k05kUMm0A+I7du4FVx0HX10XUgtilxn9vmRayKhn3gu0kZUH2k9tBpyaRwlbscRkvlTW rgZxmU/u+QxnOheKuI326RWkM89WFo2VBlhIoIA2j/D46a3IGs1ZK6yGIyqV8g7gHvj8tKa XHQR8mywxrH9Nl3kh9g6jZDC382E9zD44Ogp9s1JalNqc0jl3hSbwuMeMy+QMAPxGsOTrf3 Opx8cshrVYYfqLMvXC4VVQA9i2c6s1WyeVXkpVliuyyxpXr7wy+AAeUNs6AAdevr+OsZOQM UXF1K0f1c4meU1vjGGkVCSegx3GfhoGEqmvVoXpd0ZrSBWMhJfwTEx4fufVSfw00txNNUnh UhWljdQx7AspGToHkZ47XBmygzHKInCtg9C6e04/hqVwJeMscfYdonrI0Esh/Vs2+yX8CnX +OgW8HS48pe49N1igY4zJM/RZGy4Zo8ent7j4aM+3r1O6LMsPSYybWU9xGo2wgfLav8c6rW o2G4OwKJEMtsbq2727YgqpGDjsSi5/E6nHcdDSmpU4I9slZDYsyEg5MqtHt6d/d2+AGgdFc 9wDjqOnY6XzJ9fcmrSO4qwKgeJTtWR5MsQ5HuwFx0+etOY5GPjqbzlgJSNsKHruc9B7R1OO 5153h5uZr23meaO1WsTIlg7vcJJDsBC4DKQO6kdtB6LkGEddWZp0VGH/7qu9ux7rtb26R1K 3LzQNyNWXe5kidXJEZsLG0gcyjHt9rbcfLXobq2mqOtJgljpsZvxG7GcjOO2dL6n1T0b6So sUbBvHPKU95ZMO0nhJXAPqO/wANATyC8lIv/heGSGRCkkUuR+r96yLn+GNC/QiSY0TIrzOs b3rCrsZo42zGrKCRufrk/DUppY4n7eiSHFyZF9rIfZ/Ubdvz32qDpf8Abt/kK7TLcTyRSzJ unyM7p87WDdmQ4759dAw52y5IhiBIqeO3M3+2QCNMfPBP5a7z80NStJFDGrXOSdYgh6eQ9F JbPpt6a5NWntf3WONPfLLFEpf2jYqx7iD64y356Lu0uPWb+6TwGWxEuE7sT6KqqTtySdAFZ lW3HHZlhMfjkajdgJB9k5VGww/lbaQdaTmxYrvxFstWeZTHDcQ7klCn8QVYqOqn54Oq3K8s VK1YmIWe5LB/TH6Uw6Ii5/c3xP8A00NU32r1/i5Vzx8jytXkB9ySoU8mz8GfI+B0FqHD3uN s1kiJavGxEksb+10IJ/qQOOhycZVvho23Tt/3Wvah99aQeG3EQP0jcySdfgemi+PlmkqqLB DTxlo5WXszxnaW/wC7GdE40CK1zkgvtUq1/N438U0m1m2+0P8AtGOmcYJ0RxRuR2J61iRZc ATSFV2iOWQk+IYPXp1/PUlpRycs6q8kSzQh5libYJGR9oLEdex9O+mCQpXhKV4wMZKp23N8 z8/joF9Z5OPqVEmhJns2GR1DD2tMzysxPrga2ASPlmRBg2YfI5HYNCwQH8w/+GgblHnOQki kaSGotdhLDGjNJmQdvIdo6Y+GtOS+5KfGOK8ymW3tDNHGRhcjOGdsY0B1uWUeOCuypLOxUO wzsCqWZgvqfhrSpViq1o60efHEoUZ7n5n8dIaPJ3Prmk5SlOJ1DCIxAyRpExHVVXv2GWGTp /XsRWoUsQtvikG5G7ZH4HQY8pNZiqsKkDWJ3BVFBwAcd2bIxobiuDg46F9rM1qfBmmY7juH wz8M9++mhOlPOcstOBoYrMUFo9S8mSIl/mKgHJPoPz9NBajUSRjYD7xCJK8CMS+33bHeQk5 Z229flpfcjle6o8kEkojWYZIEDTVC0cyNnO0bZPyxrbj+Pho2qAQl57KSzWZSSTI21Mk5/b ltX5mLoRHVxFX/APKlnGArq+Y54/TLGMk6AajYNXirllTA9dZzLJViO9FhYAPGu4LjPUjpg /nq0rwf25b1W27wLI0lo128MjeT2oAD6p0AU99BstKk2zlbNq0J4fDLKqk1/FI2Ym8mOm0d e50cnHmy05ohI0qSQw1kbJR/p28zlyM9y+AdAXwzXRJPFPA6RAh0sSqqSSsejb1QlSQAOo7 6Nv0Yb0HilGGB3RSD9Ubjs6nQfFcZcpziaaQN5IcWcMzb595bf7vQKcaaaDy0BrzVErch7Y KbmQwsGYMMvA0Ix1JST9HyK6ecaIpOMijWX6iLYYxIe5XquG3dcgdDnSWcQJy9l5N+yGwsk ezA3St9Nhfd0xluumPDClGbsFWYtumeUxMpTYGO07M/qXKnqNBjwXFHj79lBM0yRxxohcAE bizbenwAGn2l3FuZJ77k5xYKD8ERF0x0HNLUHn56Vj2p11Rf987F2/8AlQaZaVIxqc9MHyI +RRDE3ceWEEOvy9uDoNuYCNVWJlV/NLHEAwzjewViB8QudbmCYWopEl2Vo42Q1wBgsSNrZ+ QGga9qpe5mZfJvkoqFij/aGbpI4+J/b8vz0etWMXGuBnMjIIiu47MA7gQvx66DHkrJUR04p lhs222RsTgqvd2UfEDt89aqtTjqrFQI4YgXf1PxJPqSdeKNduZ5GY2J3WzmQ1pBjaCjbYYz 22dVOD6/jr11UryVCBpdyMChmjzhvJGfdHJ/3DqNBKSSlX5G2oSaRMrHjrDFjcI8+p9W+f4 apW4ysaMZOY5XrLE86na/j/WRn8dG2wTVnAxkxtjP4HQzVUtcdBDK5WELG0mCMOqgEqxP7T 66BbTr27PEXYIkSOrIX/tqg9QgOV+W0kZX8dENLFLLU5IAGtdQVrSker/8e7/a+U/PRs00s tHycUYpXJAiLH+lgMA3VfgM6BlrTGWfjqxjRZCLTBwWwJN2fH2wRKu7r8dAxu2Y6NR5jj2L iNP53x7EUD4nprOhW8Ufmky1udVaxIe+cfpAPZVycDQ6TtagrcjLIsdeujyWYCgY+VBtOGb 9Ow513jlo3JP7zVZy9lAjBmOF2912dgQRoB7/AARv8k9mVlaEQqkSPltsgfdnbkdCPgdD3+ LsR/T0eJSQeOYWJrLkN7wMJuaTG7HwHpp1FFdW1NJLMrVWCiCELhkOPcS/rk6pVp2a1N4Ba eeY7zFPMAxTd+kYHcDQY8XysVt5q0jqbdeR432AhX2H9S5/xGdKPoo/qpqPKCGI2EcRyqqI d7nahj8Z/Tt/nHf1Om12ALHTSWv9U5kVZZIyIgrOu15sAj/DSfmahW41esbMYlh2WLTl5YU iYn27SGJ6+uenfQOqC1nptxM0625ayeGwMFDtIwMr+HrrOzXilKcTWUCP2Na6k7IVOVXr6v jA+WToGW9TrrX5NEitXVlWk7wu+3ae/ce4gfHTyvWhrGV0OTPIZXZjkknAAz8ABgaDSaaKv C00ziOKMEu7dAANeW5Hm7Fy5CtEbo43hkghO0fVbi3u6sCFXbkdPmdegsWOPltJxljbJM6+ ZYWXcpCHuemO+hrpqIDDVWJLLOkDPGF8kPmPVugyDtzj56DXdHyUqgEqtKcNKpGQ7qp2AMO ntJyfgRjQsE9CHnPoY2UGKE+Nc9BLM5kkUn+YgA6ZbTBTMdBELRqRDGThNwHQEjOvO0/tyz KJ/roylics8thnDf1hnxvD49rDGeu7QP6UU0clsyDakk5eIZzlSiAn5ZYHVr16vQrNZsEiN e+AScnsOnx0Fwz8hEtmHkJEeOu+2OfLeoDMpMnUhdwAJ0s5CzLzF80Y98nHeRF89ZlKZPUm XO7O0jt2/wANAf8Abt2G+s1p8i7KSXVj1WHc3iCf6Pn8c6c41469xk/CO9+OwRbklAqQwxn bsz7tydemD+kdM9tOqfLW3aerKsU16FY3SKEmPeki5yfL2I9RoDeQ5Cvx0BmnJJPSOMdXkb uFUaQ1YG+mtcryMUVqS4Y7FesoL4b/AI41LdenuA+Hrq9ZbHM2Q3IVW8kO5TkMkUIZcf0w4 9zgnr+GQdPQq1YDLO+5okO+QDBKLlv0rnQDtXo8TSmljj8KMMylCzAE+3PXOAM99DcDyVc1 K9GZhBcijVfCSMOo6B42zhw3y0NLZ5floG8NYLUdketLHKomUK4PvDNgEr6fkdbvUrlo+PA E8rzCWYovsgRSHbb38e8qPbnuToLczd5CKWOrU/pI8bSS2gBIYlXpnxk5x8T1+Q1lwFexDG kFthOLaGxJHKg8ivkAszddwbptyMj/AA0xmoVfqX5CYs2xc7XIMa7R+oL6H89BeaaOnNysn /77Zj214GIUIvUxxgn9xzlvnoAJuV5CX7hll4+A2K9Jfp5VAznrvkwfRunT44xpwlwcpVMc BerNIgfZKgLiIttyV6jD4I0t+3qE9BYorkBExV5zYbqqZ6FMjsSDk50RTsSWeZaxA39CZSp BGVaGDKpID/qkcgf6RoNqS10WbhJCskChlhTdu3QH9UZ+Bj3Y/DGl8ctqhPcsqWhqLaWJYp AogkRikOUP6lZcd+x0XzFaGFoWpRMnITTmaF41JUyquG8x9Fdfadb2a8HO8ZCZGMcLMksij qQU/XGfhg9DoNeR5NeOas0i5hnlETyE42bgdrfPro/SCzJj7eltLEjrLlq8Mn7I5TsRUxn3 bTkAfhpxRZGpw7JfOoRV8uc79o2lj8+mgT8qgi5EfUr5aNoDfGc91XZIFx6gBXwP5Tjrq0M liC0q1OOHiaFY68jSIPYjFjlwWbaQ2RprfqJbqSQsOpBKMP1K46qyn4g68vx1e1dMUkCpFI UVzZYMWgaFlUwow7bk64Px0D7h08T34W/ULLyD/bKFdT/jpnpXWlA5mZEZWSeBZOhB90bFO mPkw000HNJfFN/+ShraCWNoi1FgekOzAkyv8zbu+nWk62q/99lFsmCeCPx19z4iljkO9mUM B7hgA9dAJLx54+tJYr1/BPZtwlwr71jRZR1yAuFPcj56bxcZBFPbnRpA93HkBboMArlB6Hr rCzcgvtFSpzJJ5TvnKsCVgQ+/8ycL/jq8S8z9HZEzw/Vsz/SsoOxVP6N3TQC1OPHDcdNXkt IWkdlqzS+zbu/41J65IbJ1px9VeKc10gC1vGrTX2k6yS/p9ynrk6MjqeerXXkkjnniCsxIB XyAdWXI0t+4o7jo/jiaWFq8iDb1CSMQS7KOv6AcfPQMLElwyTxNEv0fgJWbd7zJ1ypT4Y9d YR2pqPGy2eQ8fgiUeER7iTHgBQ+fUnWHFxTwU79eaxJY8BKIZf1hTEr/AI920NO9e0xisr5 o6scCimT0kebZ4nz6e7Kn5aAz7cuy2Kgimriu0Sq3swEYSZce0fpOOv562tEQ8zUnb9E8cl bd8H9sqD8wraIpVfArM2PPMQ0239IIG0Kv+lQMDUv1/PUdUGZkxJD8RInuTr6ddAByNYoZ4 EbZFyqtGOntSyUOG/8A7gHX5j56EoRDjeViisWV+tuq0lmNcJESAqxqq/z7snPr116BDvRS 67WIBKnrtPw/LQVnhqlm01mVRvZY1JHdhG/kwc/gBoD/APHVLE6V4ZJ5DhIlLsT06KMnV8f 46pKYwjeXHjx793bHzzoPLDjOS5fNyy5ru6lgswJSIbsxvAUYbCB3z1+PQ6fcPLPJWIkk+o ijOyG0Rhpgo9z4HTG7oD699cr0ZLCtJyPvDMSlQ7TDGgPsG0D3Hb8c6PVQqhVAVQMADoAB8 NAv5F7cViqsMImpzOyWkRcuN4OHznAHx1afhaE9KKgystaBgyRqxH6c9Ce576rzkd+amsXH g+Z5EDOrBNiA7mOcj4emiORmsVqM09WMTTxqWSM9jjv/AIaDcKoOcDIGM+uNLookv2PqolE dUSB9wGHsyR9Edjj9C46fHv27gTc3RtQ0zPYVobCZnqwq0kjvj9DBMkID3+P4a9BEUMSGMb UKjYMbcDHTp6aAOtxVelVnr02eHzl3L53MruMbhu+Gs7cBg4tEe3Kv0oR5Jl/5JRF1Kn/f2 0wJY9v46XcsfP4KcPvsmWOYx56eONwzNJ/p/wAzoNcXZnrrPBE0DgvPkndG4O6NVXHXHqda xI8LT7o44q4x4jGPcQF924Y/hjRHprz33EvIW7EPH02dUJDuoGFfBz/yYIXbjOG7/PQEcQ8 1vhmirSyRyKGjisykPJnJ6svoVz2OtrlJ3ihaRI5ZI0YzXB/TmRkTKvHj4sO2dHwQrDEsak kAdWPdmPUsfmT1OguevR0uNlYn+pKpiiHcl3BA6aDXi7ot1It7q9pI4zYVf2vIgfqPnrnJ8 avJRxxvNJCkb78xHaxYDA93y0NxLM1ZuPsoK99IlErREZZSNiShh1zgevUa3mqcjFTrwUrX 9SJlEs1geRpEH6s/PQDNW+hMlalK8l68UJkkIZ440wjSnoOir2J7nTOvXjrQrBEMIo9Tkk9 yWPqSeudKONmjl5y8Ra/qB2RqpUZZUChWWQ9SF69PTOmUEd5ZrbTSK0cjA1EH7FCgHd/3aB Veuta5I1xXkn46j1uEHCGT2sOn79gOdv8A7tOXgqWxDKyrKsbCWBwcgEj9QI+Oho61+TjfF NKle+/WSaBem4EdQD39oxrDi/EblmCOZh9FJIvgU/09s5Eikj/T1A+GgbEAjBGQehB7a8lN yPKyc49jja5MVcfSmF8IHGSwO1ipAP7dPXS61e79WTtDs1X6Y7ZfEoyo/wB2dVgerWp17Nu SSMSbAFtNkiRgMKV7A5/h8tARTu/UNYiYBZ6zhJFU7h1UOrDt3B0r45omlsQbm+i5ffPUk/ S25htmj7e1v3D/AN2jKtdF5WWROrRx7JpcBTJJIwkAbaBnYmP4615Su9iOOukRbe4/rowVq 5AJWVc9yD6aDPkTFx3EM8agioiivuG/ay+xDj4jRPGxQRUoErv5YtgKyHu+73FvzJzoURty vFyVLEmyfrBYaPHR0PuIB/m7/gdU46uaF4cfAzNVirKzhjnEhcgH4AsoOQNA215vkUu0jaW IYWxG6oy9FcEsR7j0WSMEgZ6MMY6jTyWK208bxTiOBf8Aki2Bi5z/ADE9NKubp+KhPYs27E w6bYPZ4y5YeNSgTqN2M50BHCUaqovIRsZWmjVI3eMRMIl7LtAHw7/hptobj1tJTiW4ytYC4 kZBhc/IdNE6Dh0oUG1zMtW8qslZVnppgbGVwUZmznLA9NN9ef5X6iXk7KUhuspQMec4w0sn tX/dgHboGXHbJnsW1A2ySbYmAHWOMBMg/wC4HWqw2hfedps1TGFSvjs4OS+fw0g+1frqgSt O6vWn3+JASWjaMKXyPT9WCD2I065Dj3uT1ZFneAVZPIVT9/yPXQHaq8iRqXdgiDuzHAH5nV vx0nuceeVt2A7AQQqkUYYB1Eud8jBe2dpC9fy0Csfd0UPKWcQGWCVkiiKEBi0fsJ69DnPTR 0fGSw3Y/JO881qUTTKcYiiiLTBQBnp5CB/louhwsNOR5JWWxK7Bg7RoCu39J3dyR8c67TYW eTs3IjurrGldX9HdGdn2/IZxn46Bj0zoa9UnsxBIbMlU56vEFLH5e4aJyM9e/wANec5znVW 43ECb6OMqDPcIJYAjOyMAdyPXQY2Kdm1dj47juQtSmA5uTtJlIgRkL7QMufh1xp1zNx6PFW J4z/VRNsZPfe3tX/PQ/C3uEyOO4pt3jTeTtbr6EszAZbQ/3JYhE1Srdjf+2sxkszKCwJQEK ns6jr1OgvV+3KhrRiaWd7BAaeRZ3XLnqTgNppSorTjaMTTTgnIM7+Qj5A47aX8FPwXmmr8V GUkwHlJVxuGcKd0mmlmYwV5ZwhkMaM+xQSzFRnAA0Hmr3JWE59LHkI46lMtaUZ6b5UO5j+H z0x5zn0pKlakVm5CchYkHuC7iBubH49BqcRxaScOIr8W57rGxZRx+6Q7sfHp00HBWoyc9FR oRrFX4oNNMR13TSe0Ln/T89A7NJJJILFn+pYrrhT1Cbzjc4T4/DS2TmeSsXp63E1o546hCT PI2zLn0Uj4aY8neTj6E1t+vjU7R8WPRR/HSbheBuwQxWF5F4/MUnnhRFKsx6kFjnv2Og24z 6hb43cKlNn3GW0pU4/DA9dPS2NTOuY/92g4hDDI7azgpVqzyyRJtedt8rklmY/ixPb0Gtlw Owx6nQ3JXEo0Zrb9oVJHxz2Ufx0G+VyTnJXpj4aqIIBObIjUTMuxpMe4qDnaTpd9tVHr8XG 8276iyTYnL9SWft/hjWUtqzd56OpUlKVqQ33Cv7nb9MR0Dr5DQHI7Vlh8CIeQmPiikdd2yM EPI+P8ASOv440f8NJEtWLX3O0UTn6SlCRMAfaZH9G+f/wCmga1KkNWMpHlixLSSOcvIx/c7 ep0PyV41oxHGUWzKCIvI21F6frdvRR/iemjc6VXOTBsyU6NT6+yoC2P0rGg7hZHbp6npoAe NqwXqSJD7JaxeXG3bIJZFKqwlXoQxyT69u2NPqgmFWEWOk4jXynIPvwN3UfPQHGcpJJdk4u xT+jnhTy4Rg8e1j6FQPj/nptoAr3J06Cl7TlABnorN0/7RjXmOL5W3Y5ixNU8bfVMHetI3h wEJRQGOcvtwTga9Ny8tuHjppKUQnmA6RsNwxn3Hb+7A9Nef4bj5eUae1bi8Eiyq0VnxCN5V 7ujx/pKnH/v0HpKnIQWiYwRHYTpLXYjyI3wI9R8xraSOOQBZEDqDuAYAjI65668zyPF7Hmm VHXk5mnsx2ImOI44sbB6A7h0/E6d2ORjrUIbAJlaUIsOMDe0gG09eg+PU6BTSvUJPuCxG6P 8AUrNIK8oz4/8AjRX3emfZp5WiKySziw88Vgho0JBRBj9hA7HSH7frvx/9zkssXWImQOwwp wGLkd1zno2M6y+3GTj68Vq3akhjuOY0rSqVjVhlgct/mMDQNYxNx/Io87eRORYpKyLtRZl/ 4jjJxuT2n5jWMc3IwzX+U2rFTLriCbKsyRDY8gP7Sce0Hvo/ljjj5Z8bjXAnX16xESf9NC8 5FcuU40qKJa8rK0wXG8rlWXaD0I9T10DSCzBZjEleRZUPZlIPf8NCc3WezxsyRnbMg8sTfB 4/ev8AloCDj5uO5OFKcUYhmaRpX/SxVvcQFXoFToBn1OmXLRTz8ZZhrnEzxsEx3PTt+fbQa 8fObNGvYIwZY1cj5sMnRGhuOlSajXkRPEpjX+n/ACYGCv5dtE6Dh15/ia8fJQcm8jMrWLbA spw6CHaEAb0xjXoNJeOb6TlOWqqhYkrbiRQAWEi4bGTj9S6DHl5k4WfjXrws0CNKsigl32M FB75J647/AIaZvDX5Na1hJZNkMnlQISgZlyu1x36H0152Tl5ubs14K9YxWkeVHDP7REQQ4k wPkPjq1GrZWtXZX/8AFWw9mtVL+OyyoOuzqQw3ZO34evXQOedvzwVnrUFaW/KpMaoMsiDo0 h+GM9PnryvC3eaoTlUR3jdfM1eTo02faDGXwcn5dfkdH3qlW5PZ5OusjI43RTgNIjMigPG6 IdwGR36eui7FyE8vSmtRBqfIVliwdrxiXfvXPp0z/wC3XQGQX6/PQKlWZoAGzZiI2zFB+1S D0BPdh+GmyIkaCONQiqMKoGAB8tIBBVpfcUMMFYR1whcyL2FibKrn8VQjGmleeV+TuQM5ZI lhaNCANu8PuwR1OceugLdlRSzEKFBJJ7ADvrGCendjWaBknQjo4wddvRyy0544MeZ42VN3Q ZYYGSNeTWvL9uwQPuiPKSSYEa/oeBV27TgDqxx19WxoPYqiKMIAPwGqGeH6j6bcDMUMmz/Q Dtz/AB0DT5uvPUnmnH071P8A96iY5KHGcf8AT8da8dWKBrk+Tbs4aQt+xO6RL8Ao/wAeugn IcpS41UeycPKdqKi5Zsf9BoeP7n4Z1DGYxqQTl0YDp3GcYyO+gr9WblJkvVayyxZVIrHlKy oEfrJEp9mO/fvrarxz1J83KqWJncmOzApC9FCDehO1DtHp07j8QdRSRyxrJEweNxlXU5BHx B1xYIUd3SNVeQ5dgACxH8x9dIpaL8RWN+nuqyDrLSRvJDIS49q7x0Yjtj116BCzIrMu1iAS pwcH4dNALe4+tyEP09tS8WQ4AJU7l+a9dAN9q8RjEYliAOcJK4H+ejuQ5KrQERn3b53EcSI Nzu3yGixoKhRgdeg1btrupoOenTvpfzfHtynHSVEfY5IZSexKnOD8jpic+mq5yfl8dAlkk+ 5pKpqx1oIJQu02RLle37E25B/HWv27xs/HceY7KgWpJGeVg27dk4Ulvw0dLyFKGzHVkmVbE v8Axw59zdfgNEAhhkHIPYjQActycfFUmtSgt+2NB6uR0BPoOmhPt6xx60UC2YpLVgmawQw3 GSQ5Ix36dtOXRXG1wGX1BGRoGbg+JnkWSWrH5FYOHVdjbh17rjQFTeUQyNGMyKrGMfFsHbp X9qtWbiY/Ewaxljb/AJ/KSd2/104DAkgHJHcfD8dBWOF42xN9Q8Oyc9TLEzRP+ZjIzoK3eY p0r0NSdXWSzgJIFBTqdoBOc99acpcNKlJOo3THEcKfzSOdqD+JzpPV4ySxzxmkjnFOgMQmw zt5Jf5l3k+0d/4aYclUlvrWt0XQzU5DJGr58chGUZWx2PwOg14eg3HUEgkbdJ1knkzkF26t jPpoXjbdvkuSkuxlk4qNDHCDgCWTOC+O+PhrK1X+5ORAhl8NGo+FmRHLyFf3e4L6jTuCCKv DHBAoSKMBUQegGgw5Lrx1sBtreGTr8PadC8f/AG3lOOgJhBRI1XY6kMowPzwcd/XR16t9XT mrBzH5kZN4GSNwxpMUkj5FkoZWaOONHYnbE3iXdtMRGNhHTcDkE/DQNLVfj1ovDYVI6KDLr +hAAc9duNK+SqNyED8mArV69YvQhYZBcqWMkiHp2xtGt+Uti39vNPFGGawieOFl8mXYj2YH fr2/jqR1L39sp8cE2JImy3IGwY0A9yL39zZx8BoGFKKAUIIY8tB4lChupZCo7/lobiRJWM3 GynP0pBrnJJNd/wDjzn+Ugr+WsOD5CmtWHjmmAswboNpyNxiYrlSe/QemjbtIysLVdvHdiU rE/owPXxuPVSf4emgSJzFg8nfupEzw1EaJ1k/poqRnOVf3Zdmz7cfDT+aeVYElSEuzAFkLK uwEZOS3TpoVCOVSrKBtroxksQt+vyp0WN1/0t1P4DV+bleHibkkZw6wvg49SMaCvC9YZZI1 da0zmWEysGc7zubtnC5/T10y0Nx8UUNCvFF/xrGgXrnpj46J0HCNJbpkh51J66eSY0psxZx u8bKUH5k6cntpJRdIOYaCzEGvzh3NkOJDsU5VNveNNvb56Af7fhmmr8ndC+OW5JIBVcEJGw H7sgZyT16aPorUUVYJ0xyFSDyBHJZo1f2NhiT0JGB17aOs3KlRd9qZIV/1sF/z0rvcjw96t NFXmSWzOorqYseTMjbU/IMcnQI6UkvFwWORFmSIB9s9PbhvqGO7a6NnauP3A9dO+UFfkeMh tUlWdI5FkRlHVBn3Nj4j1G0/hoa3NX5RYKrRveaI4tQQrtzLGNmXmZlVVznA9dbi1zVSeaZ OKLV5NhCJKhdQi7OijoT0GgpPYQ3o7wDiB1gsOGDZVUMsRbbjoBvBP8dHxyf/AH5wrZSWmj 9MYO2RgCCPk2tKHK1OQ3LFuSRADJFIpRkJ6EHd8PXSpLkMfNWrlVvrIxXQGKAhjHGpHYdOo PXHqPmNB6CVmSN2RTIyqSqDALEDoMn46RcbDyF/kbFzkIWrCE7a8TbGAyvTGVz079GxnR8/ M1EMEcG6zPaAaGGPG4qwzvYnoq/M6tDyLTWrFIR4s141kKhgy5fO1d2B16ddAj5l6/G26qQ xfWSyNuuRt08nuHi8mBj2s3t3a9PBMJoUlClQ6htrdx8jpDwPDXoLsnIXmIaXJaFiGPkbGW ypI6dh8tFLzPHcbCIL9qMSoW2qpLnx722Z2A9duM6BuqKihVACjsB0A13Osa1urbTyVZkmQ +qMG/y0DJfsz8jLQqyJC8C5PlRn8hIU9NrLgDcNBj9xPNMtXjquDanmSRc9QiRHeZGH8oIG mVKaWSH+vt8yM0cmzIUspxkA9RnvoU8hLDOYrFYecRM6lHT+rs2+1NxDdd37tE0YpYq6+Yq 0r5klZc4Ludx2/LQA8wvG/Xca10yCYS4rGP8ATv8AacP8s402GlvPxUn455rocx1yJVMZCy BgcDaT+OtLPMUatiKvMzeWZC6qqlyAPiqZPX8NARPcrQCQySAGJPI6+oTrg4+eMDSDiuZ+l u2IeTlWJbLvLEGbIiYHrGW/T2x69DkHWqXTPys3IwRNYqIkVVljXezFv6wYA4A2s21h6ay2 UuQnhenTmkWqXE0e2JY90h3PGxl7tn1X+Og9HHLHKiyRMHRhlWU5BHyI0BxnICSvClhibJg FiQkYHjLFQSdY/wBxpVJJC1aatZlAC1/GSJGXO3YYtyeuM50Fw62nV8lhc4v/AMcxoAqzJg N4y8gOfcvf+Ggzh22uZPL+QrRsRkD2n+oU3QrGD0IYj3D46fcY0zcfAbClJdg3Kc5A/bncS c4750Osi1388vHtF5Pc0ibZShwBllQ7h89o0PyXJ1G+js1pvK0NlQ0MZO5g6srAr/pB3dfh oHOevx0Lytt6XHzWowGkjX2K36SxIUZ/jov8dIec5WJLcFGuhuWslhVUjZv/AGmXHXp1OPz Ogr9v12jhfk70rNMd+9mIMeC2S6MnRgRj449Ma9BkaTySclPE9D6FYkMISba/tHlG0eIlQp CDO4fhjVoa/wBwQRRRfUVpNp2u7Rvu2KPaf1dWProNuWtWYEjWqVErFmJbG0RxrvbOe3oM6 TcZzPKLLYiWg9iBXaVidsUqCT34KE4PXPbvphYmqw2Ip+ajWKaNSsVtWf6fLZ3Adfa3+4fg dVrcxQjHgozS8pMf0IgDuq+itJhQB82OgcQzRzwpNEQ0cihkPxBGRq+lkEfJQb/DWghidjI Ymldmy3Vuy7Vyfh01Wbl7FVIfq6hiec7IlEgfMhYBYzgdOhyfw0DMOjAhSGwSpx1wR3B0rt fSVK0tClGImnlSJo1H/wDsYDsB8kyfh01SKvyVK09iOEzpaMkliJZFCpIWURld+P2DBxrjU OcltvOJoKyyld+wGSRUQMu0FwBk7s50DeNY0iRYseNVCpjttAwMaV8xcuR2YK9aeOv5VYs0 g6nqAAjdVVvhnVaNuDia0PG8i307QjZHO/SKUA5BWTsDjup1vY5jionG11s2H9qRQYllYHr 0C+n49NAmXi5m4tYLFtzUkmCVISF3h3Ypl3HfBJYD5Z+WvS1PCtdI4X8kcX9IMTuOY/YQT8 cjSySxI11Z3o2pJlAFaJlURRsf1OZFdlBOe57DtrtCzHx81mpfsRK7MbSjdtVVmZiyAtjOG H+OgYxUoYrU1qMlWsBfKmfaWToHx/Njpq1hEkiaNxuRwVZfQg9CNAjkrV4H+1wf0/S3YBSJ v/2a/rb/AAGhbXKXONlij5FoZklUljArK6YKqPazHduZsaBjxETwUlqsxf6ctErHuUU+zP8 A2kaO0Jxy2RAz2gFkkYsI1OQi4AC59T06/PRegr7tx6DHofXQV3iktTJYjkatZX2tPFgO0R 7x5P8A7DR+poAq/E8fA/lWEPNjBmlzJJ/8cmTraSnWleOSSJGeFt8TFRlG+I1vqaDCtVgqQ iGumyIEkL1PVjuJJPXudakatqaBfyXFRcg0LOq5iJBLbs7WHULtZeuQDk60oUhUppWbDuEC SSBQnkIGMnbozU0APH8TR45WFWLazAB5CSzEDsMt6D01WxQtrYktcfOsLzAeWORN8bsowG6 FWBx89MNTQKjx3JW0eLkbmImGNlRfET8dzsWb+GNb1uH4yqqrDViUL+4qGbJ9SzZOjtTQAy 8PxssglNdVkUYDx5jbH4xldWg4ynXnezGh+okUI8rMzsVH7csTozU0As3H0rEhknrRSuRtL OgY4HzOsl4mpGCIPJXBGP6UjqB+C7to/ho/U0C+bilnhavPZnkicYZGKHI/HZnXanEU6kz2 YlLWZOjzyMXdvzP/AE0fqaCioqDCKFGSegA6nv21NgVdqDaPgO2r6mgqMgamramgrj19dVe KOQESIGByDkA9+h/w1pqaAEcVWQARmZEXtGk0gX+G7VqvF0KjM9eBUkfO6T9TnPfLtk/46M 1NBUan+GramgzeNXUo6h0burDIP5HVYK0FddkESRL8EAX/AC1tqaCpGspq0E5TzRiTxMHj3 DO1x2YfPW+poKHOuDPT4fDWmpoM2RXXa6hwe4IyP8dZxVa8TFooI4z/ADIqqev4DRGpoKY+ A1nLTqzkNNDHIV6qXQMR+G4a31NBzaMY1hJRqSzpZkhV54xtSQjJAPXRGpoOamRnGu6mg// Z </binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAHgAA/+4ADkFkb2JlAGTAAAA AAf/bAIQAEAsLCwwLEAwMEBcPDQ8XGxQQEBQbHxcXFxcXHx4XGhoaGhceHiMlJyUjHi8vMz MvL0BAQEBAQEBAQEBAQEBAQAERDw8RExEVEhIVFBEUERQaFBYWFBomGhocGhomMCMeHh4eI zArLicnJy4rNTUwMDU1QEA/QEBAQEBAQEBAQEBA/8AAEQgCKwFRAwEiAAIRAQMRAf/EAJQA AAEFAQAAAAAAAAAAAAAAAAMAAQIEBQYBAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAQAAIBAwIFAgQDAwY ICQkHBQECAxESBAAhMUEiEwVRMmEjFAZxgUKRUhWhsdIzJBbB0WJygkOTVJKislNz0zQlNe HCY4NEdJRVNvCjw2SE5EWz48R1JhEBAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/aAAwDAQACEQMRAD8A7 vJyYMSB8nIcRwxiru3ADWcPur7dIr/EIfzan8+hfeNB9tZ1TToWn43rqxBN4MY8RL4q9Cml Y+YGgnJ57w0WKmXJmRDGlYpHLdVWYcQCNA/vX9un/wDkIv2n/FrG8I2E2P4qBTG7/XZTCOq khaZH6R8Ka0Q2VPLM0U8USLNIgUY6mxImsLM7OPT0+GgtD7o+3jWmfCab8fTUf71fb1K/XR 09d+X5an/DvIlqnNjoBtTGS6p51Lad8LyCihz0W7pWuOnu/wCFvoIn7n8AOObH/L/i0v7z+ AoT9bHQfjy/LTth+VBVTn1uPEY8dBQV331IYPkh/wDyB9BSCMaCA+5vAnhmIfwDH/zdL+8v giD/AGxKD4N/R1M4XkxSnkiABv8AIi1IYfkv/mLf7GL/ABaAI+5vBAb5i0rQG1v6OnH3P4E 8MxDXhQMf/N0b6PyFgH17XV3Jij/mppvpfICq/wAQIJ9oEMew0Aj9zeDXjljfh0v/AEdL+8 3g6A/VCh4dL/0dE+k8jX/xFj6jsxfybal9J5Go/wC8G+I7Uf8Ai0Ah9y+EPDKB/wBB/wCjp H7i8KSB9RUncUST/Aui/R+QIp/EHr69qL+jp/pM/wD+YSH/ANXF/Q0Av7x+G/3nhx6H/o6b +8vhRxyaV/8ARyf0NGGHnggt5CQgcR24hX/iadcTNBN2fIwPD5cQp/xNAD+8fhjwyD/s5P6 GnX7i8OxoJyxPCkUv9DRziZlwIzpLabiyLj61s0ji5m/9uk4bCyL+hoAf3i8Rt8878PlS/w BDS/vF4elfqD6/1cnD/gaN9Lm7f26Tbj8uLf8A4mm+kzQf+3yb8PlxbU/0NAIfcXiDwnPp/ Vyf0NJvuHxC+7IoeP8AVyf0NTEGbVlbMm/ySEiNdv8Ao/8ADpfR+QDA/wARksoQymKKpba0 g2aCH94fED/Xn/Zyf0NOPuDxJIAmYk8PlS7/APE08kORGp7nkpEtUuzFIQAi8Sax01Jced2 Kr5CUuoBYWw7A8DTt89ANvuHxC8Z2FP8A0Uv9DSP3F4gcZyKescg/8zTnD8l3Qoz5e3aSZL Yahqigt7Xpz074mci1XPnfcCipATuac4x+OgiPuLw5AInNDwPbk/oac/cHif8Anz/s5P6Gp /Q5tP8AxGep52Q/9VpfQ5gp/wB4z7f5EP8A1WgiPPeKJoJjX/o5Of8Aoab+8Hif+fP+zk/o aIMHK3/7wnP+jD/1Wl9Bl8/Iz/8ABh/6rQD/AI/4n/nm/wBlL/Q0v7weJ3+c23H5Uv8AQ1M 4WVsP4hPtxNsO/wD91pfQ5R4eQnH4rF/1WgifPeKB3mI/GOT+hpfx/wASP9f/AMR/6OnOBm //ADKcHl0Qf9Vpxg5//wAymP8A6uH/AKvQRHnvFEVExP8AoSf0dP8Ax3xdK94/7OT+hqQws wf/AMhMf9CH/qtI4WZQ08hMDy6IT/8Ah6CH8e8TcqnIClmVFuR1BZtlFWUcdFn8t4/GnOPN LbMoDMgVmIVq2k2qeNNYXlsmUeNhbMlDjH8rEhmYKny45di1AANtWIPN+JTzWbO+fAIXhxw j9xaEqZbgDXlXQasHlcDInGNFMDOVLiMhlYqDQsAwG2reuej8hg5n3XjNiZCTqMKYExkOKm SM704cNdDoH0tLS0GX9y5AxvCZU5hjyAgUmGUXI1XUdQ21mxeEzQgkOB4gOw/5p9q7+mrn3 h/9N5w4VRR+110DKx8TI8rBHmw/URR4KsFbgpMiqz7kDh7vhoB4Hhm8Rj4ypBhyeSkncLkF SoCMJJaBgLth0j4atYuNnY8pXIMLl5ZJfl3R2FyXsLs3WKFjbbSvGmg42N4zFkjOF2zkLHZ GxCh0aRgEawsCLlO21COe+r1sswLd5micKBSrLYXe1kaO3c9Nf8njoD92dgo6lLGKrhQQLt 24FgeFD6V46OpSdAWCkg8KhrWG3EcxrMk7vc61TdZBMoZohagQItV4ksa3fpBpq5iSWqUuM gLlQwo225uZkoN6flw0B0mV3kjUMO0QpqpAqQG6SePHlpIr3uWe5DSxaUtoKHfnXSvBcp+o io9Kfjqos7F6rKAFXtuy9UdyXGQqnFbTTc7cuOguJEqAha9RLGpJ3PHjp+B21IEEVHA6alA eJrv+3QNVriKCygpxrX/FqJWN3W9QZE6lqOH6ag6dzQqACamlRwG1d9SYkKSASRyFKn9ugW 3Cu+mUFfc1xJJqaDnw/LUZJClTbWtAp+Jrx9ANQGVGXCt07E1NK7Nb7eO/LQGDKSVBBI9w5 iun4aQAG44nUHudHVCUbcBqDY04ivHQOWowWh6gTUDYU9TpyHLKQaKK3Cla/npKCqgE3EAA t6n120yhwWLsCCaoKUtFBt8d9A5JFABUc/hpmBNKMVoQTSm49N9RWVWCEMCHqVofcB6acgS FWBYBGJoNq0BWjfDQTFDpnNqlqE2gm0cT8BqAUxOqRRqImLM7A0ox39tN7iTpwnbVEiUBAa EVpQbnb89BFxI8ZaIiOUgbsLqCtSLajVfKyjQCAd49wALE4uNnVItD6UpT+bRZneIOUJJZW KlgCiECiigoxqdZEmMJ7QIygd3+pA+WQZivW7G4h6rsB+kgGg0E5IjLHJJIbYYo5lTquBgL FSXrMVa9faSNqH8NPJKSgWJlZg8mM8okJW9gLELxm5TcQPaabgU0NoHWJi7Grdy9ZCRH2/Z a01iN21Zj0cd6jhq7jYMbISAql4lVpkYOGBdnkjttCkCtLqVNfXQF8d5BMyJWqWLVAYRuis YwokPWNuommrUUccaBI1CoK0UcNzU6BHidomyYgsy7UFoiUm2JV4AAGlRvo7mRUJiUM44KT aOPrQ6BRq4QCQhn5kAqD+AqdTptTUShMge40AIs2tNSDXhWu2paBqHlpVGmdrVLGu3oCT+w aalW58KUrtvoHAFT8eWpai5dUJjUM1RsTaKV3335aloGpvpXb0Ar6n00g6NW0hqEjY81NCP y0qaB9LS0tBg5az+NLPlfTTeOyMxSRKpuj77UqSSV2J9NQyMVl8jLk4EnjmikjRDFOKlShY 1HbPO7W/LFFMhjmRZI29yOAyn8QdZnlPF+Mj8XmMuHApWCUgiJAQQh+GgB47Jy4vM/w7Khx VL4xyElxVZai8JabtbmsHCCf3gxabU8UoQDhTuLre0D6Wmp8dLQY33h/wDTedT9xf8AlrqE pU+bgLkALglyC5VbbxeWA94APA6l94V/u1n/AOYvH/PXQ8vJTG8iJnvWOHx5kZ0APSGqVuP tJptoDyvRO7Rb0UCWSgXtlQrBECMGtbZz1EWjUnkiMl7m1ZGXtyAIm46GkF4r0+0V4g7ajD kJlNA8UqZUFoq9bHDX2qGqd+m4MKVNOWjiZC3UyhmN1A1Qyi4OvcINxTqa1aU0CjVZYltDG N5KLCj2dtFCruu1LCu6jnqFyvDGyWy3uGSNRSM2VcsgBqK13LbV5aJW1+plL9J94VWV7qje 5h0rcfUjjoYolwlKdoo1s1wiYW0vf1o5I3BO1NAYRBXCC1lZVDWLQ2XHtoRutgFQdCxZQ9n djEUfb+Uygrau1QW2sr0gDnTTq7I8iFXZXJZAGIFSY0ottvSp9TXjQEaihxoy1SiGTZhHeC TGVSwBtm69h8OGgvylSoJcoqkGo50PtPw0zF2KmIqVuo5PCgqGpTnXVQ5DI1SDeQPldSe5S 9iE0VmqhrXhqcOU7oVjtN28clCEqeoq4Aqpow47nQXePDUVuHuI2JpT05V1WWdpGt6469TK BV0ZbWtPuWhHppLkt0CcNG8prGo4caKtaA1I6iOW/poBZ0Pcaka9xpParspQsVsutevsXfp 4/HUUxzLZJJV1LghxWoLKCzowPAv6gUFdtEZpEjUxgMXFxdOqJSQ1xVV6mq3EfnpmMgLC4x uQTFGorRUNpvZumhuBt2/HQWce4FkZla3jRixDN1EGvLcU+GjV5c9UIZO3Yqs0jArGxkDR1 peWdQq2npG3w58NXlYMqsDs24+PPQQjsMkjLIX3CslQQhArSnImuqkuMosnxrkMfcBpcWCs 3ceyNqgszLTflw1eAAJoKV3Px0yhwzFqEV6KDelOf56DKlaRViRVuLsEyZGIkZahVpJvHZc m9Rz2odSwc+USLDIssqvfYxSxlEbKguSgKg1NC37um8h2o5+3KsckEwPeEm1BUBQTQ1QFmY k+3bhqEJlExEheJt41jb3SBWdBKrrTqKCpX2rx20GuVJdWuIC16eRr66SRhLty1zFuo1pXk PhqIZ3jAWiS0UlG6iteTWnTyFEDSu1qoCWYnYKNyToKmQ0E8jwyMBQqp+Wxa1qbXUp7iCCO GgrHHNGDMjRxu6KFlBjeS5VHzAh6yxAG/wARqucmNgmP3WLMFEwSVg4eU9C/MIZamlu+iPM nTkwB51LOrJCFBRAauGcN7qm73bjlXQRdiSEiJXuoWlXGDD5kUnzbFNlC3tuPw1fxslWYQh SAtUN1C6yCrUdUBC9NCD8dU5wpIaJVnuLtSA2FmVthI5JABtox5sBosTBqFJDxUiRQQzbh3 f5hNYzUCo4cK6AmbmYoxJu8OlUqySBlBuYot3TUAsP8OpQz97KkWoPZYpQVVlNqk3q3ur+k gcNUYMmKVyUQXqpR7z2ojJQkIQwLsvuYEig4jRMfJjdI8iJ3IJFjP3HVkZliWpK3Byu9B61 O2g1D3LxSnboa8brtqflx1ESMiO89qqpYhgTQIOBavPQjPjgrkrKWEnykVSSrMpY7KP1bEa JBJ3gz7GNqWDe4Cgqrg8GB5aCYYVWm4bgRuOFdRn7ax3uGKoQwCBia122Tc6IKctQimjmS+ NrlBZa8N1Np4/EaBPeEYqtx5LWlfz1A48ZCBblEbmQBWKgsbq3eo6uGmkyJIkZ5I6qpYkqw NFUEgm63c8KamrrKgeJwyk7MpDDY778PhoGje5mCjZGKk0I3pXmN+PEaUazKXV2Lkksr0AC gnZNuNui8vjy0GM5KJCsgWRyKTSJ0KCBxCkk7nQG0tLS0C1U8uAfFZoPD6eWv/AbVvVTy5p 4nNPCmPL/yG0GZjCn3HjALW3xYBb92sq/z01vaw8Uf/wDRxcgvjFp+cvP9mtzQPpabS0GP9 3//AE3nD1Rf+WuqPlY1k8n2WZUSbxphvJpQvIFSiV6uqg+Grv3f/wDTed/mL/y10zVXzSyV IMfj6miiRt35U3r8Bx0AKSLhx+fxYy5miSfLxVawM1FvlSgPWAKGvEfHVw5kLurwzVUp3ls oVMLvRZBQEUJPUeNNVZfBeNfKC9uisjXRo5iUq5VakK6mjN6bcqV0S40XFIUKIxGyLIGYKp WNGpazBKEvU+g30AI38hE+Zkxytl48E1JIyR3O12ldTGaC6gfdW48t+N+OSR0jZHV1EYBnA uuBUFnK0W1Tb02nc6oKuHlZDEysMiRFmy1xZWUMCu1VjfkB7mXcUHHU2ylxQIYJIycRCewC AxSKPpNl1VRdiAW33+GgLOs2TnQL3Ppi6O0UoCuXkje9EN6brYbumh477afEypsmCB1rG2x lVS5VXRpRLUksaXLsD+GhZKl4Q+IYgUtkxbQVVWhatBRiLTfazW0pWvLUsB2EcjtSJWyZWC syvYXIkpVDS4NcRvSnHfQWoo50eI3MHuCuSAoY0JlZQq0a9l4tSnLTh4msdgZXsLoWUNdQX Mo7RtvDIDWn4aCqiE9ksAoUrV60QKplukj9rUI9wPM6PHkuQIZJKnYCZWALkksoUWW1IG49 NBNRTHAmjEMaKRNxoFQfoZTdSu+/LUJIVWSSUPYg+ZIK1tup18uIU71qOA0iyRu4BVIkAjZ QWDIWtdLqEACpNfy1JZUdFDghyL3Clwb6hDsK04+2u3poJO0lQ1BcBfGtVJDAdUa7cxz0GY KU4CTHmJMkZpfIQQWFCtWIAPDfYaK05kyO0QRDRrnItBdD1cwwpTjw1UkliTtvJcz7O1tpd goZyVue+1TUUG/LhoDY7gxWwkKECJVCxjA/1Sr6i1gDTWgtFVVPGlBcanb489UMQzQp25Fu tNQYkaMMDUlrTtXq4A6uxqjJG1p6R0XjqG1P1b10BNCYrNE6I5LIbWKG1rloaV5akrXkOjA oKgj1INOPwodJm7dzyMBHtTalPxOgo58oPb7wIjUociMUoqtVi0j9NApXkd+YNRoEs8MCki GEtIrktwV0jdhKSyq6/quC1331Zd2WYUDO1zSsoFp7YVo1BUML9/XQ45IhH3nK9skjJKSAR I0ak3oASasP0j899AbHeSON2ZXexb2BQmVgwuVA1xDFTUbfAaT5DBZnvaNFYhu6pLLS1flq oqVO+/roMhuaOWCNWYlTbJevyopAgkvbYFVcmn6tCIHZhkCF1Vwi9xqyBISzrJS0Oz7e06B osZkVB2RMYwD9RKSLnWUqVYSEMxoSwJ2B9ujNGCaz1QK7jqtCIxNy2kItwZTad+Gx30KRWm Tt5JDMoVI5mSN48iRVvWShoOZNK09G1PvpbLGbTDCHLyFDY27tKDGSA1LeIJ39NAjsO66F6 Ri+JwpaOQt3Y71VGtVORu2+PHUVQxSGUs6I0ylFLlU42t1yU6HuusHptqx3Y5JCUZ2dfnRs AZAlaI6UUAV+FT66EZ4+6e2yMWZ+4twEcjtbHEpvubcCnTtcCNBWnKAugZ4plhHdlS9nlVR IWWO5KPRWYoa8aVGk+RjiOOVGEULFGU3AlWX5TbJGT3N6UrvwGrjMcVYj3XKoSthKjqdehL UFAF48gONaaFFIqJeUNWTuTu4KSFh7ixNaAAmyp47DbQCWshngx2uWFmjmhQsoDHqU+9gKi poN60rTWsoTGiFSzcAWpVmZjS5gg414nWYqWrIsylbZFXqarSoI7o1W9epq8Vr7qmutaN1d blNRuK8NwaHQRWx5WkVmqlYyu4WuxrQ8/jqSlyXDLaAaKa1uFBv8N9N3CUvRWJ3AQ9JNDT9 VNSa6020uptXhX46AdXjQAksOotI1otG5Bbhty1lwzxYbBMYjshu3ZUuFA+ZbGkZNapV67n cauz5KWJAxR5ZrkKDq9q1kov6rf3dUHR4kgLJeVeNUQUdQ+/XDI+ygi5TwI/ZUNcq8gkSSn bYUW0lWoRvU/wCLSV1lhDY8gI4K46xsaHnvw02MbsdDTanTRr6r+k3HjUb6k7SLFdFHe+1E qF4nff4aCelpafQLVLzBp4nOP/5eX/kNq5qn5klfEZzDamPKfX9B0FHEU/3gQk7p42NSPxk P+LW1rFxiD9xJRqj+Gp+fzeOtrQPpaWloMX7wJH25mkfurseYvXb89UPNF/45hWSfSKcZg0 /6Y2LfKWTkUZhQj/yavfeVf7s55HJF/wCWuoZSu/lYmVBIDhAWbhmrKg2K7279W2ggmVkyx tixRq2cHWOWO4BUa13WQSWsjLaBYLajnoeNmQJiT5MkaYyBicjGCgsrIQljpRbmWwUtP6uH qaeAwRocFAjQuZcVV2iZYxY0ZoN3kFdyNq8dtVs/JSV5JMe94PIYnfkRd2VovltdH6moU04 W10FXOzI0fInhEizvKk0E1O3LUBIWiaOQKwV6W132oeWruTbFFmRvEPqYHbPxZbaB1vvlVW PG3dW+B1Wh8vLJleT8rJK0vjMSRcabFpfH21WjyqDzD7/Ffy0MfRT4ytbLheKzG6bSqthTO tPUqI50blzPx0Gw6FnaeqKLSFlQXNJFGhr0t0jfgu68TxpohNlkYdisjMUd2Dhf1G3ai9Ln idqbA6qzZ6YkillMkQVWUKFd4okahvcMKIzFCOO3EathaxGSdlYubna1ULWKLUBWtbWJNy6 CJjCrE3QojaJY7EIWJVYrQMVq1W6abfvUGppK2QohWYrIrC9VcMD093pkNGtJYDYHbam+qs s8+Pk9uLF+oPZaSQobGZYjQWxuuxvctsf2nbRWyYMiOGcFJYz148kpBq3SEZVah6biSRQ7a AksXyzayKsSuIgrWhFNVZgGDVKkj3CnwGiOjRhUuvWPcA0Z2oOqS422vc3HhTQjEA8t9SJi GiADdz5di1oqq1V9S3pqbM4kBx3XtyAksKSB+30VJUqxPC6tdh66Bp51kRmtrGEDGRiLk9p joqkFlZgSakVp6arKzSSF1lBw7JFkgcsz0SxCy0Wo2uACnnWprqwvYrZcqrI10KLRWJ7asp jKbqLVblWmpRrKEEjqC6hShdna8SC1hVlUV2H6dAILIgCqqrN8yNGFBtbTuEKzGvSOG9CPT VmDL9aiWWrBWV1FFZUuq1bRQjb1qdRRWNListXSQ0rRgdlLJ1U/e4AV3rpis1HD1MttjyhD 1qqhrV613Jc0I/waA5y5A0dEFjOBJcbGjRlNrMGA3LClNAHXG0uQwlQsSpNbglVkMVsfuYE dNAeGoRG+NXRga0KosgRa1qtbgWJYrTevA00aJEkVkRbo6ssikhACz1drVqakG4H/AB6CRA KmNmJVzxUvfc7llo9dl23HL8NCYSJJHJAtqotghUgxkVV2MaArU0qo4U0xRmihRkYx3Eoy2 lrwWdZC60Chgu+36tRcSQRNJGixlAEVjHWRC7hmChFoUUNtQceProGWMGVFkIZFeRRHIDb2 TVLrpa1JLDnvy21J5yIjKymEhCrrIqgtIwKjt1opctsa7HUzDGRCyI8NhUxqqKe2rfLKLSt uxqdNGY0SQtJ8uGVu4xUpJcoU0W0dd3E041poKkwWQFIXBRO1HJEsSUpG0L0Kn3MQei3pAP wGjTY/cKM6F0iRwGosksbmrMxWPYlwAa778tzpyFjjWeZQqxCspQL8tVFENjXUB94ApSm+m x4mlYsZHJvBRT81VcBQe6VJW9WTgpAFeGgeWJmdpJ5GkjJCCNHeOjxkSJURgUu/WTtwHDQC JGWOHud2Nre+06rRxK1yW2Uala2+m2rY7MMiJJG6J3GYSTszhXlDABW6hQ+hNBUDnqtkxOM SRislsZ6LSVnYuB1X8EWO9ttwB6U0BBSREWZfqCYl7ykCXdhRZY/li/3Wnhty1OQK+xCBT0 FBHe8sUbqq1DCgSpNduBqNQE90wWSxgJYjDCTc9CGVJQ7PQ1pdt6HidQaOKSQJkWARSDssh sCMtrShGQcFb13rtoCXqgREuKS3GTstUI462aNXWrK5fiPhTUoMmeJ4omJkUl0iqRVhG9h7 jUIqqi4dVTvttqusajLk+USylmWkobpZ3vKx3mwobSWAryA5amuUzzTRobxFLHItjFWLyMO g9y6lqUuG35aC6MxmvUKBIrAK25Q3Pao2F1bd+FPjTQh5CQsLoyrlmVIq0vFx7ZDkW7qhbj /g1TxYltQh74VcKki3szsK2veQDUWkMq+pB0SI48xfIlKsk0S0Y1AaEdbMUepWx2agI+Ggm IY3yI57i4CsVCWrfeLzI4tVkPTTY789Rx+21FhmICC5WYBY60BicRo62g9zhTq1JqhRK7Fn SojlH62juAL3qAmy78A1SPTRsOJ2dZWYPDYe2QwAYsQWNouBBpcKnatNAaB1fGjnZXxhUyN HIbSCa1V612qdHcSkp2yoAb5lQSStDsu4oa6G5aSG5vkgGrhwGFitvXenUBx5aUgMjqoZwj K1ShAU1oBVvcDvtTQSM1slhVrQpcy7WCn6TvWvPhp7mcRvEVMbbsTU1Uja386adWoGqpUIa CtDcAK1FK6YhJkRt7aq68VO24rwP5HQO3cuW2lm99a14bU1U81T+D5wJpXHl/5DassIp0KN 1KG3G46kNfhzGqvm1RvF5lVBZceYoxFbegg78tjoKcFf7zJ//rV//q629YWOR/eWEj9XjAa /ASrT+fW5oH0tNUeuloMf7vFftvPG39WOP+cuhzdxfMwKhJ/sJqiA3MEdS1rDgfSpFdE+7v 8A6b8h/wBF/wCcNV8kv/FsNUZhJJhimzFDYwf5jIRavrX8NA82EZPKJI8skRYOsE6jt2ZRo 9SvtesVF3qDaRx1Tnx1WLJdokg8hcsGU8fSrszVEiUao7iyXUpwuB1ekhjkhaCxokRVMZWp kjvIaMrcXNqvuKUoVpw0E4+S75Jyn7n1UfWVRoljMKrZIyG9mN9Pafy0FH7x7WLgp4jBCYs D1yJ1QBSwB2VRUVLNufw1qZeJBFhRZSqww5YYos1eDdkL8ub4NETWo5fgNYXnElcP515Ead m+miwrBL1RA3LVq7VBeopUa2PDy+Rg8Njz5h/iGLMl0tBdJGj13p+tLf08R8dAGTIyBHJFl PD9VAGSZJi0cc2MyGPu92je+274cOOruHdDDjlJlyWCxq7oegm0AlLdvbvS3hVjqtmTQeM8 RLkusOdiY8ZbxuRJa5DMbUg3qTTk3px30CSHMwFx8orjyHJAfJjjBxxQLcX7alq2c2H6T1b cAumJlm7olKzBe33FKoGRzerPW+rObQo2PHTrXDxJBMXsgDy3UXuBgO9cbGAFCTseNacNVz NPYHy8ScRAsROgSWqylTUtATsLbmbbRZ5Isrx7pjzBosg0jeSvb3C0jVqDjYakqdz66CxBk YzoDiLdGKEBC1/yyzDpQVHUfaxHPbVhUjYm9xdUB3ChLioDhkc+4JUnVFZpPrpJgiQNkpEr hXMgd3LKppSPdeDH0pqwyrJGe6olDLdICpYE0uVaKacyoUXV5nQSjVkRiY7pA5dqutVBHB7 7ygIJoATtzFaaSBD2hHTt20SQSUXtyUUOhBrc21o4fHRQrmSMsWPaZrS6AEuytsrtSg6wFo ORBrpkiEbE1uZBcKe47NdaoADGu/MV9NBD6hY4u5I7B7bma9VJdDV1qWKKEuoat8NO7MTJH LFSKgDQqA+9WLOF42tSgpvzIGkXKO7MzFLOtCUoHawLctoAZrq0088VRQxl1jZ2eq/vK3zF oasxIp0ke7hoH78ndKtGWtVXqbfeo60Lgb2/AVrpdpEe9SwJVpBAp66iiqyAELsDzHpqMqx uksJWkshYkqeqtoYdsPbuwWpAP46kD7UZwA8oNAXNxdu4CGVjRSoOx2/LbQCybUDPOCTIL+ 1kFGjXtraaN+iuwr/lcDvqxbK03bkivDVbuAhu0GtujYs1TU+gpTUY4QKLj0YIRH0ghRESp 6VZrSLABUc/zGnVgCYxTvrQWmrNcOkSO3TcLSK+mgSsUVakusiIO7CrgXI1vsFwUdX7K14a FkPIsIkjkVnFjRLKHepZqsXQAsm+wP6dGdRc6dxnTYn9RilLXo2wrbvzNKDULBEUkh2DFmS PqWM1VnLdIAUuzVN38+ggt/fktvYLR1Ku3ctZI1VrHJVgeqtacOFd9SlUkGXtSWK1BQBnuW QtcIvbTaob3aGlElBQGdldI5ShZB3zczO4UkU4V256WMqgmOI9Ij7cZBo7IxuMnR7KG5R08 RoFkQOtTGSVjawAm0uxBK3GXZqSPVaU/k1FldVl7liyEKZe2P6p5yVaRWKUbppx9N9WWbqv RAkjlL7lHVfVYrrmBqnMcfTTLan9nEZZHUokdbKRo1hojnkDW4cdtAH+vheK5pFrGpR7YkV gyqUuS4humto9dFTKqA5JCB7u4ttlKN3Eq27WlDWgB4fHV2NUjVYwSbQALiWYgbVJO5/HUW jQM05S6QLSg3NFuIoPXfQZEUcE6pJGsMiyRMyssn9aabsX2Zxc9tG4HfjopWGUdKK8TSLaW N5ImS4yI9p3Nd9yKDWbifcOP5DJiw/G4k2WGCHIeRVEWO99zM+w6xXeh/DW+MJKx1AHZUCK 07R06egEHipodBValqGKwO5uSQ0MZZS1yiz9bVatFrSuhmCRiqJUrVgO4rEWlRIqD95F4UY jfbjq62ErhRLRzsXABCG0MNkuoD1b+upR4oFBJa4pV+il0nT1jc09vDQZ7NKVDtCXSQ1FxI C0tYGRh3DVHZqb0H5A6KHkE7JEqGaHqsovyzIN2NOpg1pbYhvUav5EUckdZDaIzeGrS0ruG /L46wIPI4PkZWaGsiQyNE8isaCR0aToY1aTgUWg9rUA0G6JEmUbAKxtdJAVNCOAVuOlNPBA pZpFUBGIUkKtEpU15U1lY4klCTtE6StwV0NYat27UY7qq2AkDka7cNDmYRLepQ4QkZizBCk SSghjVbQqlXB/eNT66C79bIBJjQEGSNUtYnuMtwtoat8wh6V4bHjXVbFy5chr5Q00cV1xXc r2mL9cPuDEii89tBlYCCFFq7wfIKKzML3gRRFdcpDVoarWnHjqxHBJHEjNVRGzFhVzYQ0Q7 KuzB2rZt0m7+cCLnZESwdw1JtqtCe4StzhWFVNa9G44EctWvJlZPF5ooadmVTUEcEOqUizK 6w3LGzpczm2NVpIe2CA95SvTZ8ePLVryatH4bIjSMGmO6FFNAq2EGlacNBSgAH3Hjf5XjCB yPTKn+PW7rAhZv7xYFT7/ABrV+NHjOt7QLS0+loMf7tIH255Cv/NH+car5krJ5LFCOYw+Cw agHC+KnW/QvH9XHhx1Y+7QD9t+QB/5o/zjQqIfJ+OZqkthOEQHZyWhHUOYFa/DjoC5KorJJ OFVEkaQXuVWOOEqtFRVW8U6gGqAdRCTCQstxUCREYXJEoZkYMwQC4kqWZuVab6nC7xqqqTG pCrAVd5jQAJd23UNQO/UT8CToUjiKV1WIFS04LXoBUkMyb9tgP8AWGn7dBXg8Z4zyeZlJmQ 91IDG8QZqFb4+y9e0wWp7WheJyp87J8hk+OkYfSyLHj47MRjy46rYqgH2klSQw9d66qfcHk /omzooiUycuGFFVwqFUaSdpG6OQXn8Rz1qfZ0Uy+K7siNGJpCY4mJa2JQESjNuQQKjQYv3T l4GRjRYEKnHZpGy8zGKlXD22hW4gFia1G21dXsuXJl8N4bzcKOpwmSSeM7nsMvalJruenfW n5/wR8qgfGm+lzFBQTAVuibZ42pxG+3odVPH+aK5cmBHTI8Z48RYs2U1e53mqlzcioItPpx 4aDJ+4J0hzcHx3jMphiZckeQYYXAtF4C9lwdg9a2jbao0fP8AHynyk/jpJiEylgQSipd1aR mYyGlA1sdtdrtq1OuqjxcPGRI440iRTSMAAAEmtF/M6peY8L/EAJYJOzlqtgfe11DXqrWkN s4DAjcH4aDBPjsTOz58PxaBz4mABJpGMl8zGnaZyagBRQUpQ7jhq94bylYovHZodMuEKk4q ppJVLbjEaCv5em51HFzfJ+NWTDnTv5RSkV6pGTMQe31parxu3A0BB2biNZseAfHYOJjZkTT eY8nktIYw4RlUikvWP3lH/CoeWg6Wsc6WyAdprZGC220Y3yS3SVBA4ErwqfhqLqzsVXtHIC UjVzI0R6/eKHpFaj1G3LVbA8i7JHi5EhGQZHRGktjDIoCkFaGsi81/e39tNWe1K0LVUMrlW kdiFe1GuuCOgSler/y00DfUNCpLC0WskFre0R0DWXjrNgL7+lu+j9syRkUEdrVWQ1YEu17M qPWo4U+PClNDgSV0WM3XrZHkM1Hm2uILkmwAqQTSvGmpowSQIy0LUHcsK1LMRIvW2wNm1Px 0EXkkZ4yBSOiPDV1L7sEqGfgtD1V3NaDRbskAMGuNrM1bnAcsqlAiotVG9N66A8cjwzEB+5 LEBIoUxI1rWXC3uOGsG3HamhyRCARtCxAVbVBmctYfbGFBB6wnTQEg10FuQIpZFQMhYRCFg IyaBSFibp6QLm/m1EPOyiOd0e25Ju3RpLgb7StODR0qAK7/AJ6rNe2L3ISkcRViSm7E3M0Q N7CtTVStd68Rp2ux5o5FivsrDFKUAdBfRgqg0tCkUIHBaHjoJytjLFNDlKe3H2Q8IqYypra saAVOw3FNTdpQwQRX95XMoCfKeYFEF3ctOw347gHSAaOO1ZWsiRZQKqHlZmvLfNJKAmq0Pr tw00mIjp2lYKVuHy6KsXeL/NW8N10JHHmdAOQKzj6WMyXrOHMakdVtWVmkYAFnbpr8dSfOi gih6yoCdMaqJHkjjC1JO1vMb6Ie6GQAlDcjiFpCSCEYdr5fKi16iQTXQ0d4Qkka9uAqjFiA FRCjUVpH6mCvua0poFFBJBIItyiKI43KBi5hCuGaqhrt2C0NOfHR44wFKSu7ICrGMm4oxIc C5aMFXh1cuOqUEfZgxndFuSFLoqsrERFJHYk7KUYnp589TWRu2IylUNylSFEbkl6mqkh7q/ 1frz0GV5eZMX7t8V5LKuTDliaFHNVCyksBcD/nDjqWX5iQ+XMsM0WLHJdiY2RPvFbCe5kzU qt3UAi78a61jg4fkIDjZUdyTKTY1WK+261t+0yufbXl8NQyPtfx0/jcbx9XUYRuxpqgyI/G 7cUP5jQAzMjPx/EpmeKmxWx0jMsswjPz3BHsRCFAc1qa6B5Pyn3L4lBLkJjTRSlVMyhkhxr mCgvVize74a05PC9zxkmBLlzStK4kM8lrNVWVwKAKtvTw1Z8h4+HyMKwTk9pZElKilH7bXB WBBqppvoMvxX3Bk5UmbDJEmV9FHeuViEmGY0u7a3cG/PSx/M4vmcjAGBkMgBefIhHS9ESio 6+hZ6+hponY/hGe0gy8fF8blyXHGdLT3bKERsGAF1tx21HxXjPGSRYOb46cyJiGURTKADJH IWrExK1KqTt+GgfJ8nj+QyH8YuDLnYokWLJnjKiJJAbirdSk2/qp+GtNMDCjjkiigjjSVbZ AihLlpShtprBxvtJsTysmfi5EZWSbu2ywl3jJJZu2wdQK1IrTXTaDJnkfFulrURM1hK0pUq qqD2+DlgG3rttXfQmggXvTqhkdSXk3IbpVUE1XJBpaRWm/Lhoufh5RnZ4kDLKrIZIzbKii1 1oXJBJkHCg2+PGpkjIDjJmglRIiZFO5F7xOLqJc4CvwU+opoCOgnyGEyBmDxyboR2ywpJ23 LK1Bb7kAN1NaGJhqhWWdQ0xL2njQM1+9AoqbQdxrEqqOjSSIykhVySlWY9zbuA3U6bmU7Vb gNtbuNkwRxQxK4ZCLFdahFoBYhuJIYhhSvHQNj4kK5ErCRmYSFmjqbVvAYLRif87bnqPkZP 8Au7JimZVmkhntUHiFU7itORFdWZIlniaKcAqx4KSuwNV3BB0HyLocLKTcn6eRtvS0j3cNB lQ/+P8Ai2/e8dIKfg0R/wAOug1zkRP8d8If3vHy1PI7RHXR6B9LS0tBk/dIJ+3PIgf8w/8A INV7kPkPGElkLYL2Mouobsc04NTbYn01a+5rf7v+Ru4fTyfzao1kGf40xy9uT+HtYrUtZro DaTQ+6lNhX00Gg0ZiiEsklqrQSdxykQNottLAvaXpz1FS8gWt8jmMoZiypaWksagpWv7pto aDU3UKyCRAVjahBYyt2nKve4elBcvOtANtNEUKhFWKMOl0RRRRiztJCI2ICNsC1PXfQA8PG kmZ5DLsSpkWFSqlSQi9xqh99zJv8dVI/N+Qn8xmJgqs/jfHhFkjRayOzVvMZHNabDnqrn+W fxU2bHjMjZeSitEjyqR3A0kZlZzaBSNBUHmANF+1IofEeAk8lnOyCdjLI77mwGyPYVrXj+e g3pZJMzx7v46VO5LGexM1SoY7AkDfbWT9t/bkviYMuHMkTJ+qIBIB3QA7NXmSx1co2PKM/w Aepnxcpg08UZDA38MiIev7w5jfjx1BXQZsuAv8Klxc+d5YkuZZwCJURDehuFSXSnuGsrxmX AfOqsXkjmRTCUY8FS7J0o79xyfb09G3M66Y15a56bGlx/PRDGyZI43dZDjJj/KtO0lZUSm/ H8eOgL91R2YaZd1vZJVjT29ynbevIpIFYaq+Tx4IE/vQ0rS5hiUYUL29tZJlCRqu1eLV46t eezklb+EwDvZDWO6LW4kMHRAR7akVYngu/prIyJnyPL4fjGbuYHhUMmdIODPHHVrlP6f0j8 9BYw/Er5LyXlIc+Z5psdIIFnoq0a3uFqL0sa+o4aLn5cHj8DI+rkli8hjqoEUc0iJMX6Y3j W49LHjThvqx9mgyeJfNZAj5k8kxatzMCaC7/Fq75rxuF5JYYZWRMyNu9hs1LroyGNBxK/vU 0HO+dyZsTBTCzIlbyOUUSHIVpGjtegkde4xtZa0/MHWhHj+U8XmfSVTNw5RTDkyGKyAitcd 5Qr1AFStRv+Or+RjweY8cy+QhbHlga41G8UsXVfGxFGX0PAjjrmX8j5g/abZctc2POaRS71 V8djJbGwp+jbb0NOWg1ML7ghy3cmBYjExiXIJDxEAsIriFR0j7nta2m1DvrTdBUsIyQDcjR re6N7O4l6e4ljWp4b6yfIwYuBj+N8bYO5HA6yzGvbSMhUf6hV/1bu3H9Jo3LWhj5OT9LHMg EzQxr3WZrSnQbytV6uC9W4OgU3bhIhW+CHHVglSLEcA9s279wOGqAFNCvrpM8MLNJiwx+6R n7LfNaVntmHIjpIYnlqy8XeCxyEvUpXtHt7AlkPuVgBTqHPQBCpZp5KVlHejdQyPeaKbVFJ FLqou46CRtjkQqEKyWLQgfODO0iiLuEAkgln3/AAGp1hQCJ27ccZDNFeoZervEdtF/T0/kd AmsSOyco04Lh2BEhZWDZHbNbnCEqVoATQbU1Zkd0iumtuja92kIsW7qFporWowpwroGnZpI H7pr22t7oqCHU9DhDGRUNbvuNVZpTlw/NUO3fMciKXFsoAXs1dfazcWAAt/HV5kVrnRi6SM FEqVaS12Nyq6tXpf8gNVJpHY9xrjGGZqEdwQ0AvjkC1ZWdHIoDQbeugrxMAyJlSrI8ncY2G 6Ka7tosnbhFv8AWUBu51ptqWRJZEpulvLFoUjicksh7cgdYiwHqvtNanSXHMEsKsbZSrY45 RIEK9C9qtsbKeDUJoKnTsQW+WQJUZQI3rRVQXt7il9xSqEGlTU6DUwIJY4VecKkxBvSOojB JqTSu5J3rx1W87HkZCYuHDkPiDKnskmj2exUeS1Tyut1W/iWQyBIpkdhRpCpUFRew9zs2+1 D0kUrQ6vJJj5mBBm5iCJY6ZFHNvaZK9RbbhoOfXx/mW8rk+Ig8xOmLDGmSJWAeVS9yrGZDy 6a/HRMXzHmMjD8ZhLLHH5DO7x+qdLlMUBNrrHtUybU+G+t3sw5EMyylIcjIQxzPCQHtFUBD EV2rttoGZg+MzYYMZgRFAAcaeAsrxFSIx25EG3px0GD5afy2V4iWLySQPDi5Ax8144y8slx QI+MjdIakn7dXvAeSzUTyn1gk+k8fTspMEGQiiO8o6xCnClNX4Mbw7YqYgjZIICmUqSB1LM Dfe1/U5De6vPjo48XgfXN5FLkmkX5yhyI5RbaDJH7TQc9BlfbXl/IeXf6mWdeyVJbFWB1VO qg/tDGjMPQa6OuuexfB+Kwspo8XKy8dFlVmxlkYQXBe7+77acd/hrfd0RSzkKo4sxoBoEfd WnUBQfnrK8tLOuQikUhsDRsBWsisGYVbZSEBt2331a/iuIUMyl2iVDIzCN6BVXuV4fu6oz+ SkmkDxE9mGRGJjaislK7lk67kkFUWpDU0FWGKDtqofurZdCGY2oj22sLle1T1qr7Wg0po8c 9GCo0hjFqiQAgqlO63UUs+XVU6gDStTXTHPjllaZGjTFfuEAEUkZBeXFF6jaOoPwO3EV1FI UDl6GSKewGI3TRmRl6JGbZSrL1O1fhvoLeNlPC7pLc11JZTUugWQsD2kVS/vFLTwG9dXZ4l iw2ihRVhVGUr7QqBT7QB+GsxB2kjkicQpVZCW640V6oqhmJKjopsFUg7b60kjEeNEJA6uIz HaWaShIqbjVq+3idBi44r5L7ckH6sGUH8O3CddJrmccgZn2xQkg40y1/9TGf8Gum0D6Wlpa DM+5BX7f8iP8A8vJ/yTqrGD9X4ghFkb6NqBjQLQ49XrQ8Bq19yAHwHkQeH00vE0/SeeqkcR eXxkdiSN/DpQBJ7Sf7OKNsdtBaKIVkB3Wrx1I7kl0RaVXqd2pyTUu2yyrJc8VzAWMU7ZkZS ivubuAHStPw46K0g7bLK6i6pdS10ZWtjKDsdv5zqBFlaoqKXCF1RrywBVKV4UWlGrx0GNnD wcb5Wf5OJMhcfFhaPuhWclmlQjo2Jd+Os3ynl/IzQeH8bMl2TPJBlSCEUVoiwaNaciDx/Cu tbM8fi+Q8jipmorxTM4NrVDPEe9HeDXlerL+OsfGkHk/vK/HAEMUwVSAARFir+k3DpZ/hoO lwZ4MXPnxInBxJZWWIb/KyadyWDfkQb1/Ma19cycRj5/yfj5pCsXkYo8nEY16JogFLJ8VIr +Wgp5DP8z5yDx1DB/Do2kzSpqn1NtsZ6TuqtuBX8eGg6zWHkYRb7ih8gyFkVBFR4y4jIZ6S JIr0QtXfbhrSwsmaRO3lp2smMhJKf1btSt0THiD+0c9czlP4uLyJixMeOZgxEwmneKQTq4I eVZXF8VNwRXQaXgb5c3NyZgBKw6XFpNjSS0qeOwQCh4U1jLLhx4efH4+KedvJP9DBmSMpMz mpb9K0FHYhjWvrpsibymOvlsHCieXIlmEKNELniheSaRmelKbP0/joeVGmL5TxHhUBkiwbE MhPDJmZXZvTpHAH10HUCBPEzJLGLcKVVjyAOEcihUjlp6EdLfkfXWRFZ5z7kzgZLVwo+zis Fq0ckbKTKj8K3GlOY47a0vuGaTDONnUaTEUvDnQjdWglXdqEgVUqP26pfbcSYPk8jADK6dl ZcOVat3Ma7pN3DatDT8dA/nfNNF4ebDnpF5GUjGdRWlHFWmT1Syp/HY760fE4MDfb2NhOC8 EmOoIJqaOLtj8K7emsP7irn/cGPh46q0sarE8hUSGPvHuFjHxItShPAV11yRpGgSMBUUAKo 2AA5AaDkA+V4/z+VledmVsWPFECtQt3oZHCIbB+qtb9aWDGExUjBRhjiSCNWG3yi3aW6nUh QVbcnnoHlGHk/ubAw41Ux+OfvTvxa5lut/zdhd+I0SCPMwsjIhjj76x79kgElSpSKaMGlwt FjrUGorzpoLnaxldQ6lOyRKJQACAytd3JHFfmdVd/zFdDmjjMdhMffAVGA6nuAraAzSdNFq F5uNDjysdjJCkeRlDuE5MLxuzUkWoR1e0Cn6QNqfHU/wCxtjydu0gszNDY0a940lIkDOLX7 nUK09Bx0DsrK6fVbxtLI8UsSW9u5XCUZKbqrGpNasaDTwzR2h43hkKMruwZVcXMTRzGw9x2 FeLcRqVv9oeNoLrQ9rrRUUBUokPUbXZt9/Svpoccc8L91j8yjSF4Yz2pAxIgRxfc7C6rUG/ 7NBHKZXUpkNRpCyrKoKmOSNGMpvRjQEC0qtG9x+Op2x5BCVctKlI2cA873UfpcEFT1VXam+ +mCDv3SSdxWa0zMCpV1YoCmzE2XMLjt6nUy0NvfhESuqxI1ttsUa32vSWy21y1PWmgjJBG8 8sqv84yG8ISt3ZpbTdqOq1J6er8NDyIFEodw6qGVu4ZL1hejdtz3VvVaUruPTUrI3QXqziQ SqWlVgRY306923qcGvuLcNxto7MIXsiujkZlDpcJFC/10hclXIoCQK/6NNtBXhxpocVjXsT 0LGUKAiTM57zKJK23cBRiDWoGlGB2neJ/p0JucSNcd3M7Bu5btuykU2G+mGXD2bS7mZ1STp JkkklBRELLGET3NRxtX8NDK1ldohUSDvPLGWuaWKp7jxurWh1rQAH032oBWUrKIZyiiZXWR nVTI80gMo6xGFVF7ZIPPmNCaKOGV4Inj7EYRp4S9r9zuCcs7Ua1QeCio6jw0eRAyoIwiY5K xMSAquSrBQwZjVTeKXXH0HPQWw7EDEHvuJbSrr37snou6FC0DGgNeG530E+4ojsDXvkO0KR EiMF4w7tYqjoYSblrTwB1LspDcjFm7kZWOkZMgikDyG6Ow3G82kNsNv1HSgkSHuTwK0quwd 4YiAVtkKO3SWMhNxrTjbTSJgMLozyRBD0uDWSJFHS6VjoGNv8AV8tzoK+VK7PL8x8aWgdS4 JorlQqHuL2rA7Wm0E8N+OigQXPJG90mQzSoJA7Ntc9nadCaBbnXhceFBqy5aKKWShopZpBH Rg3TxL1HzKxjem1aU56pRGmUkasJIgpdo3DEtF8wFTIR19ssQAxIYfhXQFVI1kYT0KqVPbL hljvtJV22cM5QFa7ctV38di9lZ23CIJJCbmFArC6EKqhQBstuzcxo7KsbCUGVJDGWiK2iiF 41CoG6bnalQ29DaNPKY1aCHpglNsku3ctEYsNJHaly093uodhoJAyOjvGhdVuULMCFjcoWZ XtS63qr07eh1HIFpKU77QqBNBaoFEDPGisqNToY21odhwJ1a8TIy4qhk/djQRu0gC1IWofq UqPeTxO+r5CLHbNSS4hW6ahidtxvoMnGwJZ8he5c0CXJkVZ060QIhhUszAWtRuqldx661l+ oESiUKzkkMU2VV3oer4U1Ow9y+4220s2pWvu4VroUkkqQmeQiIKjFoyL6NyJK8QPhoOfxyT kfa5/9FOCeH+pH+LXT65jFrX7YDbt86ppT/UNWnw10+gfS0tLQZv3GFPgfIX7j6eTlXe001 Sj7Xc8SrAHu4EkahgXFW+npdTlq99wqG8F5AH/d5P5FJ1Sx2o/hilzXYLqCgBYVGP1b7baC ywIMmSriNHKmN1ayJme2Kr8SWHLa3hXfUmx4y4CokgjcmSSgkJIVXa9KijMwXhqwJg8kRU3 oblFrK1wBA7mxpQc/jobxLL22cGjxugaRFBVj7iwND1AcKctBneRUrg3yEqYJUe5UtaxSLi LBRVEbtQNv6nT4nh/GfbEGR5LvTSiOG1jKwaiKbgqhVHE60GhWdHXtkpPeZIyaBlZRFS5CV NRvvrEzvG+W8x4/G8YWVYYXaLNmLEMxha1GC06qr1cRvoMjyWXnjFwvuCWRF8kqd3GcKQrw TVRoKDYtHdWvMHWr9qLH4v7eyPK5DGkxaY9zoZggI3rXdmr/ACa1/K+BgzvEr4+E/TnHCnE kXjE8Yov8m2uQxos3ymBJkeUjDYuMq4uNU9JnklSN5FCDduNT+zQdjC+P5zx47iPjyqRelb ZsadRcKHkRWo9R8Drn/uDJXtnFkIjy8FXEjLEFEgmHyXjksdVZmHt2qa7638lLJ5M3xpEmR DamZjKR81FFQp9JFU1X9h24Cn8P4fyr/wAVeP6kSwgBKmxwvUpK7dQ4b6AGPlfR+bMUoamR ipLU8e6q9S0/eZYq0+Gue8Aubnfc0eXVuzI0mXIKOojDinbNQKsDaPTVvFGbk+PXzAVXkiY JbGlzw9tQYnQfurdRkUbqTxOtb+9+EIobonbIlITtoUZb6VIvu4D10G1l4sGZjyYuQoeGVb XU8xrmfEeE89gViftFcaQyYMgb9BNssLilQsi7/BhrZ8X5uHyDduztyEFkob0cKbGtcAbqe I48NaWgBDgYUGRJlQwImRN/WygC9vxbjy03kMtcHBnzGFwgjZ7f3iBsPzOrGh5ONBlwPj5K CWGQUdG4EcdByH2XgTy52R5PM2mQFba7mSY3u7fGm2uj8yk8eOM/EUPlYV0iITQSIR8yM/i Nx8QNWMPx+FghxiQpCJCGewUuIFBXRZ5o8eGSeVrY4lLu3oqipOg4kZS4HjZPLLlEeWzZGn gDr1zY8hEaB41J6aC4fu/t1fw8XycOXA0mQuWuXDG0M2ShUl41YlWK8Go9RUbgcajfIzZ5W 8WrwqqfxrJjhxoUqDHjRG8R706izb09ddxnYaZeI2OSUOxikHujdd0cfgdBkNLkplCDNgSb JiCujISVZJawNIvssKn33V29p30dcbuSLkSrYYutF7tKCrVke4tcU4qG2W6nHWWsuX9w5/Y BGDP4xCJZAtxkmuMbqrA/1Vy7+v5atYOLheQx5kw55MbPViZgJTMBIHuLUYkMjOvKleGx0G hM0RLR3sJhEPqAsiK6qV2Zm/TuB7aca8NQmle42xqPmAqWYSq8lpaxzRilJCAoB48NV8fMZ 8XKWWExZUMpXKiDqzOwjHzY0YUYOStq7V/k0bGHdhaSSHtpLNe4CUkdgFdCw7Qu4Vry4Vro GgthLWxyLGjSPRzatkYUJSnIE2gc+JrqTWBBJPGIj3GjtjVWkuJMkrVNaiRRuqivpoELyLJ WpxhjntKGhId4ar0ooJt3p1KLTUemxQ8oKiNnLBZ5SGZizClLUtJqVJABPx2roFFFjxOhmj sjitVbx3BGjdYiqp6QhjV7mGw2rppmEKLKGdLokYSEAMVoUcntvQtbTcLRa130NzKgWNFUN DFIVQtRY7oo9qFGZjuf0keu+2pRlFnkWWJZbWM0sN4laAURD02WgBTW1TXhQHQEcXIVhRbh 0GNCe3GyqjBzJbRCqsfaOrQ52xcQPJasKRF5AqCyiC1GjZYmLWk0dmt9tKjTQl8iCQPWSFS ogZXLmYW3xzLvZGvu2YUOknatdZFRWyyHIbtXuJLGvaKpRqhGqxPLbloJ5B7ARiFDS9AhBX ftx91bWIIBABFzU23400r40TJeN7O0LpHRKx1KrJI6sze50ZQtxpUfjoDfSGN44kM+IvdJZ CrGEopNWda9JUi2hu+B31G9MyNhnIVkqswJFypF8tnJSeo6GBHt/DQXXr3ZDKqAOwRe38yQ 0RSqyLyLVu6aUpWumggmdiykuGLRyMtdla6PaRmWpQKtdrq899DTJky8giRLFRHvSSiuq0s IA+JX3rXpNKDWtGjRMsaisIU9TMS11dhvyp8dBm5WNPAEeWS6JNjaGAN1GdmWpNRZVCDxNN UanIkWIs2TI69xY3Vb6qXkUNsqKwYWMCeCrvU628vDXJgWPIkaxG7jMvQxtqy9S0Ip8NPDh 48DEqC8zVYyPVtzxIrstbuApoJY8YjVAvzq1DS9IpTgOnkPaP5dSDKGWFmulKltxSoBpXbb nqR7gZAACm95rSnpQacMXDCjIQSoJA5fqHHQJb97qcdqemg5UcjYzRIDIX2NSOBNTdUe3ls K00QhJY2Qm9GBRjXj+luGquUip2x3KRx7iIEBgALVZOkszXUABOgxMSgj+2Kb9cta12Jhkr x325a6nXK4tpT7YK13eZjXjvFIWu+NeOuq0D6Wm39NLQZ/3AK+D8gBx+nl/wCQdZ6JJIvhT EQlcNw25HTZCSAykW8OP8mtHz1f4Jn/APu8v/IOqWITb4S1a1w3+XUUPy4ttBdx75SBI1jU LtGlLVjk9tsqKLt0rx578tOzoWExoqugbvoA6tRbrgd7QASN+NdOCwjaoMJVRaKKyw3Jbai p77WHPT+6RivEikMwtHQVDFYyLua/q0A2iKw1YtFaokIUds1dusErchJG1Bv8d9DiylxM+R Z2C42WyiNzW1JlUL22Y82UAj41GiRwWBhHVSVqyOzSjvy099waoWgoQdPkYqyxiCYK8bEo9 0fT1I17D9PUTz2roM/7x8z/AAzxgjja2fLPaUggMqU+Y61502HxOsntDxn2lipEjHMyZI8u KDdizRlZiWqdgESra1DC+Jb27c3HjAK4uUAZY19pCSv+q4UCmo+I1m+RmyfIY+V5Tt9vGmM WDgCQWt2nkpO9COm/h+Ggv+KxsnF8ZD5qOsuTPdkZ8a/69JTfsP3ox7f2c9TzsmYyY3jvET 2DyLGcy7EpFICflCnMgtv8dX8PzODPO+LCpSOJzjxSmgikkjHVGhB4r8ePLVKTx6YHmvG5A PyD9RjqaUCGb5saftDAfs0Gj4bxUPiMFMOFi9CWeRuLu3E05auhEBqFAPqBqWm0HLGGbyP3 Dk5Pjf7O2Koj79yhZHqyOWWj13W2lBwrXhrUTK+4IQFnwYskjYyQTWV+Nkqin/C1Ujxxh/d 7tC1qZ8AeaGmxZLqyD0oQK/52ug0Gcmf5ST2+MdN6VlmjUf8AELn+TWgpYqCwo1NwDUA/jt p9VMjy3jsbIGNNOqSkVK8bR0++ntrcKV0FvWF9zYfmfJLFgYCImKzK+RPI2xoahLBuRtU+v DW7paDlMzwmRH5DwmHAjthYRMs2RYCDKWDdVo2rbrT+5/L/AMM8dWNxHk5DduE0uYV9zBRx oOHxprY1zj+S8ZP56d8qCNovGJbFnHeyZVMkicaVC8PwOgy43n8CkPi8CVRltjzZ/kJ5UDM QELKm29R+OrOF418LH8dkxS9s5Ecdk43SPIkFxDgcY59gw/eoRQnWU7tP4byHnJLo8jys4x VZitqwFqmzh+kW7nlrrJsvxbp/Ap3CsYURyookZcUjW/grnig/ZoKqZDTeWmSeHsSNjKuRE U7iOVZ0qXoCYxeGuFPjTRYXabECoxCyRgpJE90llPlm7ra1WJ6j/KNVvJ5iQ+NTyOTKsfkv GsYHFtwmZgA0TIKVWVaOKcOOng8nJYMqbFESL0TZVQyIUN0aP27XRYyxBDJ+ProLtIVYmUN 2nZ5g0hYR7WOXCgbHmLiOqtNJI8ZFU48RfpvVkBYOwluk3vu2dz0t8fTUjFDBJ3GoY27gkv awzepdGVYz1Nx57cdRlgMsjlGCSMV6XCtJHcy1kWitZVoztwJ5g6AKxyozRYalZrBcHa0e2 siKb2Mb9QtIBAFOWixsMiGCriRHRJAS7KbW/WrUBdkIUA0rv8dDaSOxBG6JK6xGM8brCY2l i7garW7JUmu2lCsrrcQjOgEbOgYNajIUAFjBXXquC/qp+QPlSO6xxKBMhVDEjm1bivtkuNT tVlvX3U9NTjgWdFBiIgyOMVSVZu3fffGCtp4fu+grogPddpmo4VHUgQhllkh6TJepY7VKqt QeOhr21crGkY7Uy2iKncWOMpArUNw2BZW4UGgHIiNLDMr2YqMDexEVZbBDGrtQOSeBBH6tj tTUI0kxpGrIXOMobvKe7KaB47ZbTdItyjpoDX89SjUOHWV1CwsY41gqyosTXI6jqCMt1Gb0 1PuVhLGm9WilqzRtVDJNJE69aBg5VWqfgNBLx+9sksljOyxxCN7wgjqO1Q3Ura1xrvTWsGu bpIKiobepDemqWG4kyZaB1ZbbiSrK4sXpVvdapNd+ZPrq3HGUaQgKqubgFFDUjqLepJ0Dpe DJcD7umpBqKDh6aFmZceOFDMoL1pVqcFZuA3Pt5alJI8cbioaex3jUDjbw6a78Rz1jvkPKR KpWX+0BFiqUcMrdmdlLkn2t7VPx0FhvMM4k7aFUEYkDsApVXVvcGLdSFDcLfT4nUFz8nuxS SqrhEZ7QGMljIGV/l3CmxWtNzwpqqSXpLG6sJRZaLXKy9LXl+IvDt03UINRSurOH4eORVmq 8URrJAl1WjuPc+K7s11PW300GnFNBlxLLFZJaSyUIYVFVBBGqfkZyuZiRoKzFgzAMvso3uD 0qtRy3qNWoMfHgZ54lZDkBagggC24jp/TxOs7KaLJylcTNRlBgaNEYhSoe6I2vWu9QRuK+m gp4osH22A1atNU0pdWGQnbfbXTa5nCHR9tC+4Du77CtIHA4fza6bQPpaWloKPm//Bs//wB3 l4/5jayYgPp/CdxQyjBlLK211IojaSK01rea/wDB8/8A93l/5DayIDdB4BGMiiTEZS0de4K xxAEFakfjoLsGJGjAdxL5GtJajEq7HJF14qznf4c6bat9bK1oaNXvE0aEO6sALSDcVHSOFO egCXIZK9thGwZi1jOLnLqvS57lBtUBR+NNErRGdGVu41wloChVlF9llP3di/7dBOPvlrWYi RgYmk9iKygsrRxvWtbv5NQVIh0iMKs7mMu1QxK3OWsdaVL1p8N9MTIk4AF7CL5W9wXt0BZo 13uJYiq10qyI8hQAqFdEYUMbVYdsOFuk2JYft20AMvJdMPIyVhZmhWVzabkZ0Rq7SAMArJQ UHHfWZ9yNjYv21j+MVTM86xLFYCzUjtZ5aD/7VOtyal5cLVEKKKpelFNrWmPqr1kUPCnDWM 2BjxywZOZjHKxIkPZdXLtjpdUR9JCyoOIp1AbUOgv+G8HDjeGGHkoGef5uQAoSkjUIoF9pS goRzFdSYmWNvEZzlMg0+lymG0thvR1Ow7i03X8+Gq33FnGc4Hi8OXq8lIrNJGTX6dSGYqyb i711B/uP+Gzvg5uPNOuG6LLmgKVVZTWN35iicT66DotPpgQRUbg8DoeRAMiFoWZkV9mKG1q V3APKvDQZ/jk+r8lleVb+rA+kxP8Ao4zWRx/nSfyDWppo40iRY41CIooqgUAA9NZ/m8yDFx UMuWuHI8i9iR62M6m+x7f0sBRvhoF5XPmxR2oCvfnUiCqs9rA0LuqVNgqBWnE77aqY3iZse CCGauRkZUkb5szG8qIlEhUSWhipdNgfXRPCQ5E0smfnRMmWoMIl7hMcq1DF4o60VKgW+vHW tLNFDG0sziONBV3Y0AA9SdBSbzOPC9ubHLhgtassygRH0+YhZRX/ACiNXwQQCDUHgRqhjeZ 8N5FzjQZEc5cEWcnA4gXCjfGmqazP4bysOC7FvG59RiljXsTjcwg/uMPaOXAbaC153yE2Bg O+LE8+ZL8vGijUsS5HHYHZRvrlc7Ak8d9tw+NcmTyXlcgSsvBgxK12PMbA/nru9Vsz6CBfr 8wRr9MCRO4FUB/dJ33+Gg5T7oOL43G8Z4dAkkeOjTFZQDcY1tS7qT3MTrU+3PEMfEzv5Md2 fypMuSHpdawoi1+A3+GsWKOf7u8+MieO3xWFVaEEXUPsLcCzHc04DbWn96edbx+IuBiNblZ HvZf9XDwJryu4D89BkQYcnm/udYHIyMbxppPPUgTdo0RmA2v3tPrQ62s5oszAyfKeOcjGy4 5MfNW0n21h79g5p+r1T8BpvsuLGx8fJgT5eSXWWbFO7Qq6gxoWIF22/wAOGuf8O+S/k28Ak /YT6yee5Kq6vGGCBai0rUBivPhoOmxMhg8ePNCY2ljZo1jIkhyKiMXxMlAbaXdQupuNOYWi yu93VLggRIv9V3FvV2c3CpjVmu5n3U1n5ImgwJXERpGxMkKKWGHmRdV0ajcQzD9l3oTq93c k5MJiYlWUSS2r3I2N3baGBJGW02qd/SugjLhwxd+IVfvlPcFye6ccXqpjelWkVrqJSlOI1a aTuAht42dmZWVXxgao6rUKhPSpYNwDVuOw1UkXIxmZZXY4wRz3GIeV0iBDdyO8XW7sLPUbC mrQ7Qalb4CXIUlpCoQic/KIUcGt2rTpGgQlWSBXdiBEXktJLrbKm0LSMxVmYy9JFRyGoO88 yNDMO6YlSORkYLHOzG/tBKHrKBQ1dur00gyoqq5V9yZbFBZmNsiELxHbZqCOm/H107t2qQs XujEbiqnuOS1Y0btJ21UXFDsdBExSSBpREzyIlN7Jiji1zH7RtE42C+4jfUFjmCMZD1Amtx WQ2rGGJZrKsP0EKpIVqDRFfFgYucm2SOIvWZbU2deqRaK14JFF25UG+n+eRJBJGgjUvGjsR GbLSKsLSrM11R0hd+egd5Zolm7TUkaVaC4N2VQqXiW5QbXRekCu5PDRY83IBDGUyRQXNK3b tDraSbmIChlIoLTT11XANqzhRHGgPbAftvVCwKEQHdlrabmtqK00zplxRBol65GpaXjISQO bY41tKhqbnlx56A6R5JeOKQHtsSbGKsxVwO4tJGqFH6vdx2I1SclpYooZUuc9hWqUa2QI3d Ww9YBWikAHkdqnRBQY61dpEMpW60Mj3R2hVtHc3NGO1Q3wGgDJKXyIhkmZbVV5Vq6ovajnk +YFrcu523oOO+guXqzRs/bjjlkr1urrFv3bSym66TbprZQfhXatoxapJIG3LbWB3AJO00qj uAu04e8rFamyg32UFpq53PCtdHj8jkRJEHjvNhVZnvuDsF7YesSk3sDW0bUG2gt+RzHhwkc jsSzMqLewARm3ozLd6U2B31nRRNI6BIzHHcywyAAiO1XQOO1JQK67Ky/g2+ivkSZBEokACy SQysb1jIuoI62je2vWCOqg3rocZEox43USFgrW23P1/OBa40WljVUD0tOgBgbf3bB4lJjsN hWEn+Suum1y2CzFvtevTWOeo+Ih11GgWlpaWgp+Yp/CM6vD6eWtP8xtZOL3Dj+BKEh/pHIs trUQx8L9vhrZ8oK+MzABWsEu3GvQdYeC1IPt0kE/2SQUX3H5Ke346DWjjSFy4hkuLCZgatS 4PULVyKrvW31G2njG5KgEMqxSBkVC3O41oCEDcKeuhMirHJFPRWJEcbF3dmQAJE/Sbl3ajH b8dJjC1xdYizM6yQ0DhCP6xxRQSTVS1Tw0DyI7WC84/vYygxixk2KinG/diCCPwNNQEcpjU FwzbXCMUaSwFZY2kpH/AKw3cjx08yFrYpKjrEsTwoEYtHbJKFo1fm9W/pUH4y7iSGCRiJDI T0+5GWXpYpVLukD4DffQCj77Oi3FWcC5Y0CdvutWR4waEgmnUQedd9QbIjSEylFjmALNGbA VEblQsZCnqQtwp+rjosKqfp5ShYRpHa96FtwyLT2pRx+7z1i/cGcIo/pnLWwrV4VoAJQKJR 2qxop7hrX9ProI/ZkeXl5c+ZlLSLHRMeAAho6pXhzqK8eG/wCGj50YAzM1kvSPycJyCesdh ESI7HiBfuOWrHhsrF8SMXw3bKzygzZBFvymmakQktC7tsuw21SmyDLgeRxIJuvyPknxYSgL FA1ncanpaCdtBv8Ai2fHeXxcv/stDjMakvjt7NzzShU/gPXWhrnMPLyniUENJ5Xwx7ebDvW aB9rlLe4sFDj4imt/HnhyYI8iFg8Uqh0YcwdxoKHncPyGVjL9BM0bxks0SOYjKKUC90bqQd /Q89ZuDh+W8xiovlpI2wJI0aiqDKxAXpqR08CH9eVNdLoWLjRYmOmPDXtxiguNTxrudBHIT KWJVwTFGVFAsikrQDYCxlprPn8PmeRKDyuQjYykM+HAhSN2U1W92JY/htrVkTuRtHUreCty mjCopUHkdZv/AH5gqERV8nCPazMIcmn+VUdt/wAenQD8n9uYeXFEcNVwsnGIbHmiULaRyIW n/k1Sy/E/cPk0pmyQKuPVoIRW2SYCiyM6Wsttaj48tTyPuidC8AwJYMlQppkUAAkftKwCE3 9RpQarCX7n+ueOHLimyIgrT4d0ZZFbethjXY7cH/PQWIvuWfx6JD5nHkSQL1SqvNR1XVNpr TYoTX0B21sRTeO8tAVomRGCO5FIu6n3LfG4qD+I1nQfcGLMWwfLQ/SzGodJh8plraGJYUAY 8K7cgTqvi430H3GkMJpCykJRq/KlV5BGVpUhHjJU12DU0HQwwQY8YigjWKMcEQBVH5DXPfc eP4jxrP5qZDLnyEJBHI5MbSUtWqE22r7jrpNZ+f4LxnksmLKzYjLJAKRgswQb3e0GmgwfH4 reP+3v4zmTdvOV5czvjrDd0/1ZH6lkoNvWhGq/2VAPI+Vz/M5SgZAeqqp2RphVv8rhsK/z6 6LzvhpPMY8WOMk48aOHdVUNfb7RWoIp8NE8Z46Hw+EyvL3G3kyMmQm56fqYsTsqj10AfLY0 kLtnQKzCaP6bMjQVZo2qqSqB+qMt/wAGvw1XgkXJijeK7uoojLvbVSSI1t7asy2sXWtK7G7 bfVSH7pypMXN8sIlfxUUjQw06ZVIC2OamjKzNvzHx1S8TF5HGx8KWNlD50ZkiZyQskzK1QW 6gs1D0sQQw2YVFdBfeRsYtMYxCHWU5K0KM8peNLXaOgukD1VhT+c6uTMxjyBKFiZayTPJRQ PcsZcq8gAEab3KQ1R8dCUSzMVdHSSFhEcY07aRyJRY3iFwlBO7MOXA7EanlfKsWC0CGwxwu l4DoGWNT22MjX0NuxpoGd5aoArNhgdxZjaoMTMWUqpFgt6VFeoqTsNV42kjlilEsf1PbWyO 1KBe4ySHaSoU3EtaaAD10ULLzjJV7zu8cnco18im21i4K1ovIU46MiRTpChTtIWVoYlNAUp GSgDUVQWWoFDUA/HQDhYCaBIplZ6bwkhgqpSMyJ1Krdth1E1O3DUopTV8V4WuiVGpTuNKbT dd10chQCvEDb00ZWxnYAM00TFpJSGZr1jFm6IvVdXqFN6fDVSSZFilhkuaRSizRoqq7OrmV IkeiGTpATpXgfx0FmaSapjZy1xjUozojsL+wSy9S9Rq9VpU0FNDfKmU2Tl5I56kXqemN9mq 0IROnmAS3x30dgjBwzBIlkZrorUMcrjgxVrdiTu36qazHkiiiEiL3YEPcikq0aAtG8BSIMw sFvVXck1IXgdAZpLIwT3TwWdFjKu4q1qkl5H3uYdVRsRsaaG5nTEi7JxsRoqARxGsQlMtQj ht+ndmUUNRxPIySxPHF3ZFSORYw8ha8NRu6GV5I1v6lYe7hRuekYFCrNIjG5bq/MeVXqEqJ EtksN4vW0UofjoAJI8OQsEiMrZDG8lZBI7KSsm0QkL2pS0lgKU5jVieR+zalFVyy90FGiDS SCJWa6rSS2io/lroMNpdlTaRy5zOwsnbmlc0svEpF1jAjetf2ajkx5M+UspRTEUlIlQmYCZ rUWQCoJAW4LX276A0EdHkijuRsftmqL1W0DSIqdFf6lQQo57DUJ5xjQo7K0lJAyPS9y0mQZ LUUXswoKEVqNtuNAROqEZx7T44cCNFsmPXJHbHUWkAkXX14kM222myfIw4bS5nbZp8JRHhw Oyuj5GVURutgC9Sg1K+p0BcVur7XJFKrKD8D2DtT8tdRrl8Jgf7tseIM6Oo5SiJw4/AMCNd ToFpaWloKnlf/AAvM5/Il2P8AmHWDhNXC+3lCtJfiupCGj0MSKSDUUpXW/wCTBPjcsDiYJA P+Adc7jJA+B9vNI9sceO7X3FAGES0uKlTbXjoL6d/ts6QGaSMkOGKL3CpYvGVDbNVtzuNq6 svCs6GOOeV4pY40sqV6WJdpL5PdVdjzpqvA0bASRisSqsbSIrluh2E1GkZXUXPsd9gdWpJM eJWdgKI7TAs7Rkvd29g36Orj7fhoK+SkkiB4akylaiMjsTSkKG/eJR0JXq2FPXfUmyKShAR IJFkDBAYqFAU6ZHk6aWch8dHFtqut04uBViikVCsXkHbpQspK1PPVbJMMCIhPbRkC0mLXWs Q0QZlW7YgrQt+2ugfNyO3j5Eky3gRDudyMds2LdazLuw6tivA6EcLx+J4xPJ+VgSTKgDZLu wqyyydRVfw2UfgNCnhjWPEiNFE+VC80Bp3N3Zr2pSl7ItVAAqDrH8v5CHz/AJj+GRyMYcdh FFGgr3ZW6ZZPgIxwPLjoD+ExszN8X5TzUhuys1hJCN+GM3cVRdyuFBqt4GN8ryWL5aXJtXJ zJyuKF6Q5jL1DcCStN6a6jyuTH4bwk0iEKMeLtwA095Fkf8uue8HDFHkfbyKxSTs5GQ6MCL u4LdgxIHDl/JoNvyTp47zWF5D2Q5lcTLkp01pdAWPLqqK/HWrjYsOMjJCLUZ2ktrUKzmrW+ gry0HyGLF5HDyMJmFZFtrWpRiKo1PUHfTeLy3zPHwzPTvUtmA5SxmyQf8IHQHy5zj4k2QAC Yo2cAmgNoLbnUoHaSGN3FGZVZgOAJFTqh51mfCGFH/W50i46g7dLdUp/KMNqjB9wSDyedFK F/h+LKkF4BDQ1Ft78iheq1/Tz20HQ6bUJXZI2dEMjKCQgIBY+lTtrPkj8t5GMwy2+Px32k7 b9zIK8wrABEr69WgxsVIZfvHLlBTJxIYzK8r0bsTDt7K3wp+W/x0HwUcuf/E/L43VmDKEuO 9KXKFqYan9LIbfx31d+4lwPDeCHjsQJix5TdratbaXSsbeokgW1+OjfZlD4Y2J24+/L2032 WvOu/Guguz4fj/PYccxBBZawzAWyxnmN/Q7FTrn8jBfxQmjliaIyq6RZUTWwNcIxZVjdEQi MACab0B9OhhZMPycuNS1c0HIjPBTIoCygfGlrftOtBgHUqQCrChB3BHx0HFeNlzMOKGXAnk buKqNBOxaNJMiZe1EqMar247qt+HHW/h+ehycvIVnijxIG7V7sUfu8beoWEUBPSx0DL+1cJ 5u/hsMeQC0xsglhKipChSQyCrV6GGqa/bfkkiTHC4s0ETyyRq7OBdMthZqRliVBNOr+YHQb 02aXmXFwikk4dfqKsD2Yz1FmUGtSBQfHVshWUggFSKEHgQdcPH4zy/29KMtXhjFgiLlnOOa mpErNuhJoFYgruakav+K8nmS+WiPkHcNMk5EcdVSARtRknB6bQR0PWv5aCn914UmBh4PivE 4khx+807Milx3CTapNG3q3PlTXR5mLhw+CaDMNmPjQKWdNmQwrUOlODAio1dxsqPJxkyYge 3KoZLhaSp4Gh9dZ33XMIvt3OPNorAOZMhCD+fQZi5H1jYOXJb3pop8eWZgVWREj70eQrIar QHiu4LEaFd2xPBAvYdJmhxzGatRlW1mWOptFUVrDUD3b10KFJvHjxk0nThZOLu67rFM4jkl Z6rW10Teg9T8dW4MPGSkLpGt0YMmRRULBblhlF0j21oPxIuroJh2kyZql2nDUikkZY6LICw UCL3Coe0V4+411ayii5HeL2EC4uWkJVGctVpACqr0Up+mpHPQhEJF77HpqzokoCiK5Ukkjf jYgCb1XcmopoZpRo55FJojCKS7uSpQ95e1ILCWRVoFX3V4aBkMuVOgaNowaCeSRyT1QtK1H ADoisVU7ivtNNWC7LPFFugUq6RAdwRtZbZaslVtZQaA0pXbnqu0sUixyQllMijtZIFzSRqF Eo7UKFWI7l3oW/wA3VjusYes3ySD6UuWMjSmK49xUx2ZT6MKKeROgjCIe1dGqBZQjOGuTvS LepZpJL60RQ1vuG2+oZKSNHdHI8CxXK8kSsWMUcYRnYoLnZZE6LlWu4Gx0cRlZAAUS5jVWa yOkZVSSkYtouxFSHrQE0GhzQTtC8aO1FVqqxkQIrK39a79xiAlbRuLuI0A8czzQVcWZKqZS T19pVsPaMYRYxdYVpWvx1YkRo2Zw99jsWZlBjS5jPGkiBqkpWtU39pOwOpCNDZDEwaRjeFC kF7emr1YBo7GC8OO4G1BIksRI8nbWMi2VyWAlLBlS4dtSgL2inu3BO2gqQ9+qwxERwyRg3K rvQIVsqUZaKxMnueprx5anH2mLqsIVg6SKr3CZYqNHHS9gUqRXpNd6UqTqSRKiqsIXvE9xQ fmITNeAxs7jOCSFkdjT92mlixyQwxKsli2qgld0KI8V/vVSrMpHsFx2pWlNADMyS5iknCiA hmleQAdkqI26Ge0I1WNhrQgcyNZfhUPmfuSbOL3eO8c4MR3sZwCkfS5alF6tv5K6svFDnT5 kDZS4jhI48AzCOojkX5kiJGVDNTpBO6j8dG8j47EwPHYH21jMYz5GURzSilzovXM5/wA6lB +zhoHxrf8A/niCo/tGTSnMWTfy66nXL4kIii+3kRqrBPNCDTchUmT/AM3XU6BaWlpaCt5EA +Pyg24MMlR8LTrD8Ya4n26xAb5Dj4kdmu37NbvkP+wZO9PlSb/6J1z/AI9iuD9uOF6hBJah NKnsGgr8dBo5GPHPEWkEjMEKu8ny3AYLKys/ssotGFCK6GqJLJLCiJMO47SC8G2x0KMCY6B lp7a7ADjqH0kTupRWeBVDxxusrgqIwR73qxBXhTeu4rpJEsn05mYOZG78lI3iJYERrJYqq6 NvZuSLeNeOgtRIpRWIoyKAs7lQZie4kYV7nYe6oPx0KoGMgdJMZWaMFS1ojot9rEVpaTxA3 PuNNRBd2Z8ZFlYLGgmjRFIaUj5ihqlRHGB7uO2htiu/clihAAj2RoiZCnUixtuA5tNbX4be uwQRFmjaJrcdZXWWFY2Vykrus6yDqNaFlqNhuaVB1JZsuKVpuxhLlKp7s1jxuQWsHFa1dhs Lt/XTiOcot8bNPGSGuRVYFKUkaWgFzCPpYbAUFOemnaAI7zorxoyssbRmyNnIkuKoGkW8kC 1uLb6Cn5PG8l9w/T4qiOKDGl/t61NTeoKSRhxX+rckV3B/DVlYcfx/l/IeVyoXix8LHiixp W2Tthd1jHrXbU8LPxsXMDuWjhy/khpC1VmgNvV3eujBgtx5inMaz/uzKyPJ5kf2/gJeyNHJ kkCtLzRQdqC0G7f4aCXgZsqML9wZRJXystuQOCxR+zHYfCopX0OuiyZ8TxuNLlSgRRKS7hV 3Z2PoOLMf26zMsJi5/i/FXBcCaGXHeEgkSgKoA9BSnGvPWJ5/LyMLLxMeaUzDFiZMd4+qmS 90cEkqni6rvSvHfQb+IZ7ZfP8AlkMBjjY4+MeOPBS5rv8A0j03/ZrJ+0cd87D8tkyOobPJj JFCyllZjWn/AEmn8/f4nxyYHfZsXJt6XV5njMZVnFLrmSQ7UZtq+m2tH7WYyeOkm6SZsiVu lFQChC/oJruOJOgF9s+QkjLeIzJC82MBEhfZro160qSainUp9K+muiB4c9ch5zIxI518zgS wtHIexPkKzEwzRVeNrY6gnkajcbc9dJ43OXNxhIVEcy9M0da2tSu3+Sw3U+mg4vz/AJfx+b nZMmQplTGPYxKWlDafnN1bXE0/LXY+FTt+MxgKhDGrKrgB+oXdRBpXfQR9s+BBu+iQ9V9CW Iu9aE01pgfsGgq+Tw2zMf5RsyoGEuLJ+7KoNtfga0PwOp+Oyxm4ceSEMZcdcbbFHU2up/Bh qweG+nXhoGbhwrpxw30uWkNBCaGLIieCZQ8UilJEbgysKEa4ry/jczxwkRVvxp7YY8vpUrG U7ISSQqxjI2q1KMvuoddwdZX3JNNj+EysiFmRogrsyEB7AwutqCOHroOSk+6/MYyZONkTLD JCEEFkYkuWgDHuhyKU3rvx0SDyeR9yTS+I8hI8WPlEHGnjSyksQDqFV96Feo7nem4B1i4M8 8eNNImQrwZCSRSxtYiKzWSSVVt7d+K89beDD4uZhIIWxsqSxYJWuRI5EUbwlnqpYMtA3wAq NBYyO43kfIphPIf4RBioqjcHtB7mAoeta1HruvA6NjGdhkYWN0yiwpJDQQos0HdAVulnpva DwX0Oj+OWDwudNJkwSPnZqiSZoCJSQCeowKb1O9WtBHp6aWF4rJVZ3xoDBjZs4dcacmkcSi 0loyQVL8hvQUFNtBObIMccpZRIet4IO0QZEZApYVUkKGO7MeHpqWPDLMVMpdpI6QyR45ZVi R2W1B1UIRLuv3enLViZJ8Ro5FW+Uva4Kiju7xxtMbaDeMnYkfAaDHIZHjncpGyPd2jaHuuU PHItVF4O94p6b6AzRxkIGSSTdJbUDMy2K7RCtUUN+o3LTcA120CWWBI5pRMI8YsROUo6XSU RWl7LCncNr1UVpUV306GPLLxY1UjfJFhU2CS0M3cRzdcFpcB+8PTbRMeNXnYyF4pZI4QJUU Je7q0dypYShX4/D10A5ky3fsKwcklZGWxQ1yssjRqhDByaFlYG2ta11rR4CKxcsb7pGUqTt 3aA0uLb7ctvhpsFQkEs7XVeSSRgasVPtIAtX93kN/jq2jBkVhwYA7ih3+Ggor47DnJyYXde 8VcvG1lxStvAbi41pwJ46jL46Vu3EChhuN5ChaKL7egbMdxxqK726v8AcHdMVpqFDXU6dzS lfXSmTuRslxS4EXKaMK8wfXQY6ZrtaTGVBZgtKSBghQ9uNFIUtXi3AUOq2PmpFjwtO0MZLy NV2WBC0bMkZ3DSEfL47C089beRjSOhMbhWICkPcUoDcelWWhPrrC+kjZUkjLyYQa5ZZB3DI geIwxsKCRlDexydqdVRoJSxwS5BSQdxZq2QsE7Zf5TDuWqau99ajYiimms/weB5LI8zDlMp TxvjTLDAJRbJ1ijKEqStrevAbDWtLXGw2LxvclxDM4NrMgBu+YqsN+sDYt+3QIM1vF5M80q 9zEyHZ5lxwW+maEGJnYCtVYJU71B5HQRiARPCACgXOyF2/wD1A102uZgkE2P4aeMhonz5mV xuCrfUlT+eum0D6WlpaAOXX6SenHtvTav6Ty1y+NGs/iftxWse1blEi3AskLn95aMKdJrx1 1GX/wBlm4f1bceHA8dcpivHH4X7bkktKq1VL+1W7UlrMaG0D1ptoLhnJhGQhaBZdwwpIJAs TNuWKuXotrUY7r6aN3J40EriuYySLRW7YJrVq3m6huuFuynatNRaUspZIvqY5ESjvKlJVAY RdYUs1/u5GuwroyPEzzsGoin6iYMojNFuYhTHa1wdVD38aaCEokGZ9bFR3aJ1KB263VUdKR G0gNaduBXfnppGdWWOSJGLJUDYpfzRI+2pt7e15NQvEaG791vppHlMjnqUfNLqi/MmolpsF Cq3cT+nR4i8sCZTVSVO4e4wc0ZSrkyMgT9IsIt/yeW4SPbLoJCS9wja2oAL2yMWSS5SJH2/ A0Gm+nEsKkRo6SojGNlqrCRldgjIXItfq6gd+BpodYrJUw1UGAkSGpaSKKK20ARq17m2ou6 hw1ONjBfePpnd2ZgGaS5WC2uWqo6WHDjYKU0DJ254VkkQvFLZckgZmIZWVwbNnrQMygU5nf VbBjhws1MmbGErdUK5aVlmiCDcSFbrkt4E9Q4Ec9GawFwSA7LtGe0YSynttFuEYhVbY+h2r w0V7vqHAUUNQyCrIyN1EAMaM1Betq8ARtXQA+54cHP8UmfFMhfGdXglRh1EkAx3Aj3fAg6w U8H35/DnGw3scibOlozITfS1iTaLAn82ts4Kqz5RjjGYY+48zKEF/aPzepapcw50Ap61Gp1 zPHKVxpysK9yQY+QqualgSilLXNSxI48tATzX2/l+UzFnjzzixpEYQioWLXmrXG9dth+zQv OZMP2/9vDHx6JKydiFUqNzvIygljsKnnTRc/7iXF8ZlSSKsPkMcBBAxuBeQ2xsrbXLX+Yg7 6xM+DyfkfJ+NXyjJCRHEpEcqLd3GHcLLJRuulLVr6aDTw/DTReDxxHGZJGipkYchtE0TkuI nbk6BqK35HY6t4A8Z47x756yuywIUmklJ7gCMXEUi/vIWtFd9bXEemuO+6R3PLQeNwWdZ84 Kc5YyFDqh+UakGjChNfQaA/hJPKRYf8YnaSWHMleXJxmqTDGx6JIgf3f1DmNxuNaGZ9yYuF 5XGwZqdjKh7i5QNVViem6nBSBWutXGx48aCOCKvbjUKtxqSBzJPE64/wAdjpkfeGRF3O5j4 oeJYXG4jClSlbfaGlIG/D8NB0sudmwSv3sNpca6kcuMe61vIvEbWH+jXRsPyODm3jFnSVoz SRAetD6OpoR+Y0LxZaBZPHSmrYhAiYmpbHb+qPrtS0/hqh9xYgxCn3BiR/2zCIMwXbvY5NJ FenGg3B5aDR8h5FMSyCNDkZswPYxk9zU2LMf0oK7sdWMVJ48dFyJe9MB8yQAKC3E0A5emsX 7YWXNWfzmWtMnMdkiB/wBXjxm1Y1/MEn11v6Ba5zM+4H/j7+NSNZcDFhuzzS5heQtRSuyXC 4elfTW5nZceFhzZcpokKFzXnQbD8zriftHEys/G8zO1YsjKjMSyivVJLfISTXiLh+Wgn5v7 czPGZrea8Wsc+KFYPBaLo0kDK5UAUIAbY8R8QNZvg/J4eNkjHkiswssf2iN2M8TxBQoqo4N cLruQ466v7Q8mcvx8eHO10sKWqW3ZlToZW4dSHY/Ch563hFCgBCKtooKACi+n4aDmMnCymz I58PDVsdZbseeNk7xMUIjio8jf1bb+vDhvqJxvujHxUhRJDDGI1KRyoJmuhCuAx2WklSWrX fbUZvpIsiNsCRRjzkzeOkB6Fard+CEHgztbsN6E04atJ5PNjyRJkGMBnWCOJmLGotjMiBdy JGY9W9NgdASbGmfxuNLLJ9JmWp9T3FWS6S3tJJNa1OlhUHlqOPlSxRwuAJViWSqKz2iS0wx Y6llFQ7KffXq29NAym+qnUyz2fUgpHGY9piUYrH3GuEYjZfaeDivMaOnbWk6qkGXHGZrowR a2R3Ho7S1vqNwtNjvwOgPEknelm3kLiKqAM5RYiHFHDKGAYsKKNyNVpGkgpNEiypIVCrW5Z TLMC8kUg6jZ3KIDS2hOpRTIciWSdO3Eny2ckt0z1KgN8u2t1u4ovM6kyzMtsihJ4zGHndgO 2QvQytGNgVBB6huSOFKho+Pzsf6ZY5ZwZIgQzO6ksEFxcHmtu9TvTc6tFzIv9ndQwIqWBIt rvQVHEcDrEXB7YlhiNO3TvCcSSvRgGQJV1UreWuK04Upq14GPtpKWdJHehUowc9tSyJdQcd iDvSvDQailu4ylSFABD1FGJrUU47aXbXuGTe4gLxNKA14cNMzyCRFVLkat71Aspw25108hl FvbUNVgHuNKLzI2O+gaTvVTtW0uHcur7KGttOeqOdhOZnzII1adYxaSWLkoTSNVuVaMGbie NNXJplCSKsgWRFJ4XFSQSDYNzw4c9DGdjoUhklBmpHdRSP62oQkfpuKnjoMw+OyIo5XBpGi sY8copUpIOqMGOs19Pc1250JB3cjv5HtBVlcMZI46FSuzdAsUsrtX40J4bSSYmRIHRkkkjW oIoWUPUflW3+TT/TYwFBGlCtpFooVrdSn4nQYAAEPiwhtWPykyWgUHuyNtdLrm97MVSageY lptT9Uxp8ddJoH0tLS0A5iRDIQASFJAPCtNcrgdtvCfbxdL0DElRxb5U3QK8buFOeurkFY3 HGoIp+WuSwVgf7f8DFNb2WmKMHoBWycKOXP030FhImiyY5Y1VoU7cZaORK/LkdldmpaqksV K21qOnVhJMiRjESLah1Z2Nxa0uFtjDrGpUgb7mtRvoRWLs95ZkRECu0q9sKQQZJZiqirK1p Ar1VuI0RvlsJZVbJhiFpFO4YzJSTopRjZRVuahGxOgsNGI4oaISsgaIoGaJQih2DpeRR6NU sdzvpmDGSIliqI6koq3KxhqLF4SPQV5bHq4amjyTTEtEGY/LoaSLszK/c3pVVFNj+rfQhMs lJixFwjfu9KsB+87pVdkrytPCtdAISMXBiYy48LgII7VWVlZ1taRmCsD8teJ30SB45IwAUs Do0AiIkQAdEt5qhZlYlTXb2mldThjdCjxgUdgAGYorIQO3sQQ0gss91adXHTwPMFWOOQKFt CrS+8FmKbEAgsqkMx5gHQQaRVt78SqGs+YHFaFhGpPb3j3FoA6akiunjWGwhWL9sFWjYrej WOoLk2iNmLEDa07U0aOdLjEWDqGNLeDAjkip+8r7V2I+Oq0gU4qxywlomVXkxSUV5LlYyK4 FLnUEM11Bz4jQDE5EMjiNYWYVjNpcO/coqVZag9FSFHTWtK6lJIYSDHKYDMwL9xXaqGxXo9 rEvfRRdTbgKakkSxwjIYLRFEbqGuU9twKIzUW5vgKnUleRZWPfEkge6S3ZhuCqODv/rFoOG 54baCrmQmRYXkxvqZMesyLaHW0VeaNy9KMeCimzBfXQsvHjyPuvxuejySxzRiSIAr20ABoR ea71rRRq/2pMbGV5C7dpKOsgDts1wUst1ethbsSQPz1PGzF8c302WBHjA/InFCsYYmiSlfY P3W4EbGhGgL5zzeP4jFMjkNkyAjHgJALsB8SNhz/AMes77UwJ5BL5jPtfJzDcjkdYALA8Rs OQHIapnG+qz38n9wAQIshXFgVy7yov9WsXaYkqfcdqlvhroMfy8cs8cEkE2O01wiMoSjFRU r0uxU0HBgNBHxvmYs766q9r6Cd4ZKnYqm937NYn2hHK/kM3JkQUZQwfe6s7tNaSyj9JHDbW dBMuHF5XHijkSXNf6d72SvddyGFNtykhIPCg1vfZkYj8ZLSR5h9Q6iR2L1CBUFteAFKaC95 X+yvB5RdhjGzIoCbseQgPw/cNH/I6u5cP1OLNACB3o2QHl1qV/w6zPJ+X7Of9C8AmwxAZM6 Su8cbt2wbeY4lvhvrNzfOy+Gw8nxsqNK+Pjk4uUKFHRuiC+3cHlXhUfHQQ+1/MwePx08H5B ZIMyCR06lYpRmqDfyFWpU7auT+XzfJeRHjPDsI4kLfVZxoxRUNrCNDtu3SGPOtOFdZz4P1P gF8ZkyGUnEXMwMlj8wFQGljv+BO3+SfhrY+1ocf+G/WRAB8x3dmG3SjGONR8FVdtBh/d7/Q wY3i8V5WMzibLmZmkkKg2KSW/wAreg9Na3gPpfCfbmNPlsIxLa8slp3aYgJWm/AgayfIeH8 l5LMzfI+XH0PjkAPbZle+GKu1FJtbnWuxPA6Nl+THk/tPIjzVSGY4y5EQWrK0VwsZedVPSw 9fgdAHyyTeF+5Fmxx2sfNIni3AjOSotkRjTbuLtSvEg8ta/wB1+UMHgGOLc02aojgCAlqOL mPTXgmq+Xjxfcn2nDJI699UEiMpFO9GCln+kdqa5qCRvISeNw55SYYMiPHWA7hO4A7/ADFL XA0tX04aDoIvFtiYKeNRfmjHjzcQ7rXKiFJ1G4IvBFR8To0Tw0jlguWKaMytaSt3dWqmNlM jIOs7DhbWlN9avm42TEGdDaJvHt9QgbYMqqRIleVyE/nTWP42GmFhwyK3eAPQykoGkL/Kks DdSLKvv6f5dAX6XGix5EJcYsCLEEkItot8qGYvRle9h7RX2+uljK5xbIJYmaNVMbM8jGKy0 dxtqhuAaPh+0jTgyToZqdtAj1irawlcutFmYFg9UstThy20bKnukx7t2dqKGOyyRBy0jKLg lo2YmvuHCmgEMewmNWKKSaRMFlKtF22kgVi3X3RW4ev4aeWVYoCaqGhbuOhJKsEILqnbJka 5iENwNKUpw0+OPkxzCxe5dNUsrC9FaQdoyLZaB+sKNqEnbTnGch/pkEbdRhjDEh2mVpCei6 1CSRd+ojQNehk+nkVZI4HDuxD0Uqiskwagr7heLjQfnp/qZg+PjoJIkkZVhkNgFyxl7gsdi spqDQFgfQEaiciEy9twEEbK2MJTazMyfKWKMvcH2AZCqjnz0646xGqhTGWLN8wOLsdjIQhk YgMXJqWpttx0Bx5bKWRo2Sy2NpgZUdb0Z6Lsq3XKpFVANa8QRqMOW0pWGacFSyC7uRMrEM5 AXpDEubRT8OddRULBYZwzhXeQsAbe416mwPZTb92huaorXQyJxK8YDFCpIVm7dtlEhRT3DZ dbQMatddsNADuLHK+blBUkiU2dxikrPFH3JiY0W3cuNrjTcj00aaMGMAxB6Rt2oZtlmJJoh KIFbtr/AFW+4qduOhQ5EaCOBwqFRjlQwj6kZWZQHfouQEk040amp45jSOaFCY3V0Ro4g9Gd AsofHkZ3r0Mti1AO9V0EDLJQyxMrpLUrJaqmtO20ZlkNpTpBBPUOBBrXRsefKgyUukWRC9s 5q0S9yR2UXrMCN2uoE3rb+nQpIpmxWoflTSVllYAXmRe1Vo1c3XlvXalFA0C6c5KpjQrI8k rywIpWthC3NM79wpa3S1dxWi3cgNFL3cTFl4g+YelDdsZJRx104/ZrlMA9zxWNKClo8qDH2 gVQL3ilFry9Phrq9A+lpaWgY1IIGuTwoz/A/D1BMkc8oVlAqDbkC5Qagn0211muQxy4+2/G GQ0dcsqSAGNS8yUpa3GtOG2g02jSKFIChjBYCGIHt7kLZRwqs3FiRQ7kj00pXaeqJRpFp1F DHIWkTuIrtS0Gqm5Sp2pXVbHVIo8hceojRJEWGQGV3HWwkieUrcJFUCi14DRYjM0nyX7TOG egq0ZUKJHvZ9wO5RLiPbsANBCbKeULWHYNGsTSVajSuZFBbtC0VVVIJ2HxpU6GN5xKJb1Ki 9aoHDlj25Lq06WqvC3f1rocn9ijjWYsJJRaJIleQi9up1eO2rSe4ilwrXcLqayCdSySCJ3H dPb6lT5i7tctGW5GuJoQOWglHBHBJH2ogxEgLNEAArgvdckb04Vqf3qfGksMSDGQgM5dASp YmQxSgsCT3F6g5qzUHoOGq7TYq1mk6ppEW1qSyM8SrVXNLDUlJAKAVqPXR1eMyQiQW5TFKm VS7rsWlV5FFnVHsBsK156AsjpIrPcb9i8oBQ3RSKOyhZR0M9aVP7dRijdwvaRgdlo5LWsik juANUsUa1r2/d0l7h7ayNcwRHaSklzKnVGGNUN193SASeY1HKeyYrGypdxaVgXvLAwyhW2t XrBHHbQOhZi7q/cinU23MgWAObbBG1bvb+G23HQpHSbti+RFpJSNVqroFikpfYlApYAAbMN vwRe9D9SWkcOwWehDxMl8iEqARVGqoFCaUOiXSI4Eai49tF7ofsijEmjXN1GTgSBt+GgrCy LKR2VMRC0bZMvbYXtbZD27iyhgxKkUuG3LRSrxARSljRKmRkPbYxGzqRB7hxtBtbflplZjC s6kOiwvSRbUWrgBwGhoaFqueBqOnQ/IJt2aSPUxtkRxihnxw7dxKXdTVubpoSvGugbG+gIb J8dDE8LuGviANY5AQ0fyraE/pTc1pXQIMnKyRCZD2ZpLWwmt7gpAWrGzG1u5cesfujbRM+f x2SyNg4065oAkgnSHtRsY6FVk73bV1/HhxGhpg48rKvZjvozuoZhGJT0K0MaNSl9bmA9oJ5 6APmvHQZ6tkPiR42QPnPlCQsknbQs1sahS+w527031d8Tmy+MWLx+SqHGDdqOaJDGY2c/LE 0dzUvr0719RouQ6KxWy5W4yAI1UZQ3duILMGaNbxxoanlqhlTxz4uQ8YBaKyW5VolFkiNE7 h7h6YiQVFD+I0B/teceTz/LeSIYxzSLFGHp/VIDQW8tuP46x2iaTL85HiMZYsbFkhiaQglI 0BURLtwV7qVNdhrs40wcWLIzcZECygzyvHT5hArcSOOuY+xhPkQeTWZGCzkESMtN5A5deH+ VXQakcLZv25gZGKCs+PDHJCG4miWSRn4OtR/Lqn4Py8Pji+Bl1jxrw8Up9sX1BqqSN+6zVK PwNaGmi/YuTI/ipcKYkyYE7w1PC3iAD8DXWb9NlZXkc3DjZcjE8Oy9lAo71HLSFEdhuycAD 0kdJHPQE+9/IzZM8H29hCss5QzfEsaRofh+o63s3xHc8ZDjwhPqMWOyK8HtsLO28bU3sddj +3lrnsKRvB5WN3Fx8/FyQ0mPlmgnahChIrgTcqmllaehB211qeQw5cH+IJIDi2GTucOleNa 8CPTQcWHhMnift9DWCKcHMjeNgEZwwWBqk1b3EN+B0TxviMtfuRcDsxQ4njyuQ9FNsm1kci 14O3P4g6b7TaTyvn5/KtGLULvJI25DydMcacKUQfHWz93Ty+Pxf4nisEnKtitX9SS7gj/KR hUfnoJjzOF5KPyWLkdGGiShJl37kUQCzOKV3Rj+ymqvjZTkwoqLG8qOkcjKbO5E4vLC8mvd V2cUX1HEaqZHhBH9lJ2CUy4oWyTxucSD5qkE8GTRvFwPieRixYHMsMWLHdJGVdlYshENX22 rIw3qFY05aA2LLBcExz2IVgEk0apYFQkTB1LqBaq3LXmx3A0fETIAMS5D9t4X+UO2xeSVqo 98lQAVoEWlNjtoZhmdcQuIldAXhvIDfJa0J09RNhZ/g22lKksgkVSKSCFhbSKWOTvUed45K m8KVauwIr66CXz7A8UrEEKpyEJk+Y9FMjBWWMIqX1NAOBptqxGZmCZEylkEcZSArfRkqgun TclmetaUt3px1UYzvPKsDSJIAQHqKJ2pHN0sKhQAyhlSuxFLtTEbL9SZI0WErIysgsIvQho pO5VZNmTjtx5LoEuRMccyKGmjV2jI6R0RXMqFRHcrstA3AAU3rqH1Jukkkott4lWUlEajqz MsbEXK6zV6j07cTto0yY8ncix3Rmo/UnyXd5ABaJAoFOi4kE1pSlNBSCCSOYTL3YzK4jE0b XorRx3NIWp7QtdqXcOOgR+qNwlZ4e6EEcisGZHVupL5DazhIer9Nf5WxMdMRaSKHjxgSZWk NwdX70lzEWilwXc9W9TphMzDvIvcxi8aRIy3yyRsFgkjdSam1eqrV2ah30RBO8OOnUWNZjO 8aF+iS611U0EtoKnalToHAltUKySTRPc8oWxL5brpVYUJDVstHD9RGhkSzgxNIvZkLxFSxa SKCRVj7iyts1rFDt+THTiBbr3PblgdpJJffEwdLmtkle5OlgWq1OQ0smOM5MDFGZkAiWjOy hQO8FmCusbWKjDjQErxGgJHlPI0TAWrPbGhViJJA7EWs3batjK56TQKdZk3kBj4OYuG4E+b OPHYA6QAFHU/y1CgAyHl6avWwHNuukV0JWRqiN07lsgIIZ6iy2ligG0g8aayPuDEyS/Yjgb LyM2JG+q2S1Y1T6iRYy2xkCp8djoL/AIsRp4eCHGfuY0Pk444pDuXVZEDN/wAOtPhrrtch4 Fo2+3PHdvZB5BabHh32px+Guv0C0tPpaBtclBNZ4HBlJJs8iSSBUqO/LXY04DXW65PACN4b DW5t/KNWmxr35NvjoDDIV0MuPPeroqki+SKTvCTruAWh7ikVFAP3dWWfIRYMgX46zTx2xlj dKJCXKSrY9jKSeHH9RGjHxnijhFMeqxuZYY2jLOEMzEOoG9Bfx/xaiZZ8RInkZlWMvHK0EZ mWaR1q0rKu6CNgeP4aAM6QtECTDPL5FmTHkMVIFkpQ9wq/FrQo3rXhqAnzIVwW8kFWTIZMa aISKqB6+20Bg1w/TT8Wpos65cgZIA/faE9yNnbtxiZjc4k3QsNiF5DhqeJF3CYJXRoJLGia RQwmIQGOWN+lS9ULNt6aBOc5HmKxvEBQHIkljtYx0UMUIKxgjfbc+nDVQt5KbHnUDHfMhWN xjwTExsS3FVI6fb7SKE89HkxzkYrYOeneXJKh2CpBJNJHRWD3sdyEvBWnSNQhxhFG2PjYkL +OllT6NhJGoRlb3CyhahW4Ct3HQQl8kcaKGbIEEuM0pgzsmNGAVgbWot1Q/cLcBw6q6LlZs awxPOVggdiJIpHEcsCvRkZoget7l2I4cd99EikcZM0AkggzsssBHGO+nciVQ87+0r00ABPp Xc6eTFWVFyMgoclgY3vjR5GjC9t0qrdIDEubTw0Alx0LgSKqUBjDcRUjuO9t9WbpuDCvEcw dRkS4rG2QaxrcLiCQ1GUs7HqTpdWIK9NeepKJYkOQjixR2w1QO1EtTG7XXfoetta0o3w1KN vqo0AZr1YLEklGccet7eoExOtbidvjoBmE4jmBQWD/ANWDSQIT8tWLEhyEt6TddSuwA1OaW G5Y4GNzg9k1WO/e+IoXbcjc7r1fq0SYFkFNyr1LABHWguF9AtnuLG4EU9LtMYIUKMVACk/K FZEoDHSRnsNSFoP8ofq0AhF25JGYASp89A1b9mXp40pa1nut26dq6c48kQKosUMsauFqVPb dAxQhpAGto4ZmuNK01WihkhkRY46SQBRlSkmJkjCLSgcGIlmr01O1NPJG2RSOB+6scRXsXi ONDJW1XtdnKTbEcT8eWgrdzAwcOsU82FnxKJGw5xeZJVADhTIjH5tKXI29dWPpZIZhmJKyI Y5pIw5jdhPkAFxCqlXrRSaVpqTzyIZpnMrAP3FYiNGlMI7kdFuVmtUUK0rXfVmPJWMtkJYy usZaZiVStZI0W61riXoOAopHpoM9oMJMx0geVXbIeF1gZ0vKlHbpjMYLKlamv5HlNycWn1e ZPimQssS92aTcmsbmoPD2su9CRvoaquPh5GNkSSR+QKt2Fj+YclJfmgWqLX62ZaihpzGiyR ZGRJBK8KPjtAxnxbjFPTIBDqBJagsaMGta7E6Avjmn8MZkjgbJwndpnIFuREWo7d0tRJD1f pNeW+qXi5cfwnjfIZYmOX5XJdpOwquHLEntgROofa6pNNGXHyCqnIiZWimMmOq0ZXVlYoHk UdsE3VZupaDffRCqsnbmdJojRYg7FmTuO3W8ta78qAMx2U6DN/gkdZMnzuSceQ4wljniVlj R5WHckAIor1IDLQVrX8I93yPkPEZOBiL3582QTHqVQyq3byDGXAVlvQHb97U/ITeZylwvGY 4+pgmlSZJW91kDCsblgKlbbmrU/p3po/kfHZHiPKd3xqMMfKLZCvEgdseVNpbUp1IyNWyo+ Gg1ftHw0viPGFMlLMqZ2eUXX0A6UWo22X01zn3lmtn+eh8TCneaIII0uCr33YOa3bHoFKfH XUeJ8w2U5x8i1nIvx8iMFYsmMW1ZA24K3C4fs1zRxMbM+6PJnxkS97DiMyljcJMtZFkJo5P MW7aDS+7Z/o/I+Gy2JEKyPHOFBFY5LVYFhtSnLQMNJIZpPDlLB42ojpssuM4lKu2/EggGu1 RUnlql52XM+4u4uE6yYH1OPCitUWytGSxu4cWtI9aaPiY0px40yDbIuRblElpWEkT9qOF/V bLbTX/HoNKPtwq2dDM8pEaJ3LgTJZ2kJkZr4/U8judjokrpCUclkxIXJecBwqiR+qIVkvJv FxuW0L8NZsMkb5byXvMMp47o6G3dUqSkhbuFCyuNgaD3Hhq5jSTOonjirPPb3GFoYJOzI7s X6K/KWnTQryroJxPkIkSxzB2VnYoArS3LH82pjCq10jULUNCRTfTZTyBIMhSqSIys6spkDS LbE17qga9nouw2trqOBlfUw40SuGEzMYgwMjyItGdWD0QFSFPuPHYbamHXIjWMx0adSywZF 3cMipVFcFyGCqCpuoTRiNAOQx42UwnjPclFgje91GPBURS0fdn7loYBjtT11ImZlhRoA2RM q1id1cMoDiKORpER47rmNafptG+ofLyY1dbFkl7j48e6vIDOpLAKqmxgwa1jvUE+unjUDFg xYjeyPchjtkWF3Mlgla+65XDC8aAixR1mhdA4zA1afKjkcRKti3MSAkdzUZaV510NkR2lMO VI0qSRqZq8YoUEitHdejdElxFLmNSNJIVlMkdjmd2KzSXm/ugJivICrEqERiCadVAWIOl9Y 5p2BIzIgZFyQY2ja0pVi5CDqdalOCnQVLMN2OKUVUiEMeUkjyRRBci0oyhGko1wIdW48W21 ZR0gDxxwv9VNsVC1cShr8dHVHjMdUUMw9rAaJBFkx3e9RAZAKKjoq7XIgjLL3AeN46zz08i yTqrh2d5XYRvGD3LLqCxmNaS12k9qCoGx0E1Lv1RovcJkCtEEteMCRuhxf3A16nttTgdZ2R jTeThyMJSjuBC8LxEgs1t8jhuCrJdIpPtBoNaCRHHB7dGYUiFCsaxXt2S5eO5+6LWp8DSuo iKRImjWAUnrGrMERXWQSMKxuynregMfTvz0APHRhPFePjivRU8oRbKAsgAkkJVwooD+G2us 1zEKUx8OrFwvl5KMTu1GmFTsOeun0C0tLS0C1yXi1Y+GxDbQjyp3+HfYE663XJ4ND4jGUGp Xyv8A/kNoOnuMgZYWCujgOSppyZhy4g8dZflYpR5XByoskr2ru7j3EgoVbrKDlUbmnw1enn j7DicvGrXAWE32r+pTHuNZuUZpc6CUuY1Rk7yx9bsgaS1B0KwVqB3JPKg0BJDPNBKceI47t LdJLHaD3AgAZqPQ2uKNU02pvpRNkzy9uSW9BGhx8qJUJRlYxswuRl6960/ZTfVrxHlcTzGG crGRliLMjK4A3HHhUHjp8zycGEl/akljibtzGBL+103i5V3oajgNBntgvPNk4maY5ZAy5Ec pxyWdUAVSStEdgLl+FRqUkU0hmE9I4XYRRB1IAiY7FIaOt9XtuNK/CmrnifJZHkEkafBmwS hAUTAdYI4imr5uHDf8dBmpFEzzGCZw0lFZQEjeIlA9V6Lrrbag10ESnKMWQgaVT2iikNGis WJMgZrWuIIBoOFRvXWxYtbrRcN603rw1R8p5NPHiBViM+TlSrFDCuxY16mJ5BRudBTdIy/Y YMFlCxqzsXYdxLUa5wzKekj1qKnY6a58WKJQq3LVQA8aqbCzFXHcC1IFwpwpv6at+Z/jIx0 TwqQ95m63mNFReOy8yTpljyPpkyZ4khyGUfWxIBIpA9x/yvh8CeJ0Ge98zvJktaY+7FEQ5W rk1dbbz1EEWi4VpyHA5RZTFLM6TsjBhVSt5Q3KY13ZqX7NWg/l0KQ99YplmftSKTGGNqGrs yud9hawWoPpsNSV45A5nRyDVWNAWESkMKspvDq1V40BBB0DQtIVPdvLoCXdAArOVVi1kd4P XwNGN1OWgySR4rmMIwkjBmSCNTf2RWNWtrVVT29IruaLqxkRk9pZIw6R2mgBRNysZIVyBGq cRvU7289ByIpHaOEiOEW/6xCRIgqDSK1WBZ5Rf1UG3x0DFmTtyMSZEqYnVGZ4+4LiCZldhb bU3UJHAcBqUiKpjVgsjo8bFSpDdwGOyr3J1OeoBq7Cnw1NR3AZEAECgpWJiUdqC8NKprYlq gtxO4p6tNjRHHbGJIj6hMV3IXqZu2zUKsyqt1ekDQOwYCFVVpRI5vmYHpQqTOzq5VVvqeQF OA4arDLhiayaQRvFRpJib0WRxQAzWsiRvGqkqtCNSm3ZYrEvWv1ETkiBkZRWO60mwXJ1Uot KV30ocjIgaV8d4JWySwyIJ/lRu0Y7RcFb7KBbWDChtJFNAooY4UBx2f5qntAvaLFvGNGEYs FQqTbcprQ3arYyRLjbw5a+SJNc2GjpJVmETBnftOLTsOXKmp4Pcx4/pMpmcJAplQXqDGdqg M11ov6qdIUcq6iuLkMXmyJWkhthMrRX1lkivW2P+rEaLceYIYDjoEkTeQ8c0eXGI970kjDF yFp25lkjeTtub1JL1NK8Rqq3kPuPA7M0skmbiB5JUyUSqtWIrHG6xjdbjWoJH7NakySCcRy WzdBEpyI6EY4Fsu/Sot6WI3uoeG2gQJ5HMx58jFkWNoC0TeOVSsnbAIUGW+tzI1yVFNxoMm HPeR4vMRQSYoxZI3SFto3lnPby44QT7WqGrwU+ldav2l4fL8Y2f5TySduWYkgHdgilpHJ/E 6fMOVnYcksDQxxZKsgmPcJFQh7ak8WDXrTmQNqims3L+8JMz7eycTIUReVcmAxIGFUPuk34 UWoO+gufaeMvlPA+QRvlLk5MjxMoFY26XVlP+S240fPaKXFxvJtAV8iJexlRpwcxh4pWdWB UhBVlYqabay0xsyL7ciwsWMwJlxQ5aTqWIidHXvsStT7bX2/ytCbMzvKZ02XlmNG8dilZ4U JJKhlPeQ7CpqHUj0poLceHN2Mh8l5J44JzDku4KyQgCqTRAgFVCsF4G33KKEjVt4lXtxTyI 0isJoYyFiLSRw3yFlc2EE3Ix3AryIroKRTJGrYudbFlsIpiI1aCfuBwrqu1tAKe7hSpqDo+ OklZHnkbsyoPkAMI44Ua6SgUKXvWgLKv71dt9A7lceEQmVxD3Fa2Y9Lh1aNcdCiowIkS0Fa ClDuDoskTxSSrKWlnEbS5JLMI2WZiUZlSv9UFpRSK7008RklbtMP7OpUVW97Qi925BRrmuQ WFl9lNyToeG+VQiWNCsDUYxymJLltdVYCMKqWkPVTxBr7tBLKzlSVZEVVaeTtxmQ2/MZyWJ uIdWCqhFV2XmdCidpJXikWwWCbtJWaOMC/50ccLSCh5KxPXQhdQnklhy1byL3rJUxEdKEse uW57bXPSqqa2qDXYjUexLJhxdtUWYhUaGGQoFiuYtD0GrdC0Vr6kNyGgsZuUFEyTSKJ1W0O riQtCu0/eiKhbauQBSpbgCRpsdyzRiQRuwMQ7rhSzCQj55CR2G9LEWtp48xqCST47StGple Uh2UFZTIImZe0iyrd0It1rEUProkLZGSjM6lYZUM0LBbGaYGrO71kEYV0uUDbhX00EpMdY5 2dRLNMjUieV2dYLASwiWdAHWo93URWupyZMaNbcgNYlKF2WYSdwFlDi1QtlGaP2qdjx0IZE JXJQdxIrWDuKOIRch2Vx246qxvUrWteWho6SLNC+PO4YNOxkCynIqq9yFo4AApdGU1BpUAn gdBOGOeLGxgCGZEMUvdjfdlEkZitvTuFuCx1NvEE6uAL1xY5IEuQ9Wia1laQbSI9LbR1UWh 69q7aNgrk5iq81yXAMeo0iqS6ql6kNIjdJNBtSmtGHDx4VCxoKAlqnc1uZ+J+LGmg57DklO BimYFZR5Uhwy2GrO/6bm/e9ddRrmnLlNzsnmlt/zSw/wnXS6B9LS0tA2uNisH24QyhlHlGB Uhip/tJG9lWP5DXZa4yKUR/b7yODRfKvULQMf7QagVK7/noLUKSIkmNLFvAsi0du4VjZr40 sXuXkxsWIK9ZUV4V0WHKs8ksDkyKz0VUdXCRdTNI7KCwV3XdDtwHAaWMsaTsUdLoOqyA91w yHruRSGItWnE0LWmukxjURiSRYkQyLGwYSSHsluvpQ2m0DZaN7q1poAY2RN9tZB8DFD9Sct 2l8Ua0HWeuOY8rONRy1lZkpi+4ZPG+RtzR2xIFlm+lxzPIA7yNvwA6VG+w11zzZMuRGy46k K5EbMjXqtyoxq9luwb8RQivDQJ8TIymK5eJFO4SiyNHG4DdK1q/JalgOe45CoZP3DHjHEwf J4mZLGJJIMSFoZisKJcRIyttXYEVOrXmfFnC8akmNmZbgTRmWPvFmye66RlCxod1OwUgatx 42U2IkPkQHWqiy0NGoQKGDdJ4ljbQchvo4kyQ/bmgJiQXoD23VRG21ACGupSh0GJ9u4U8kv l8Qzy4uO1YI8J5S80Dla9xWrwodqaF4vJ8rLleFPkUORD85EzVBrVkaIxyehqvu5j466OFH OQJ3xRLIAxTLZUjkAPBLT1fDRmgyWZrZ+0hFFREGxvuu6uZXb+XQYfhfGy43l5caPIebC8d eUMga4S5IU9q5mowRVB4c9dDLNDCt7sFuIFfixtWtPjqC4lsjSLLJUtdS6ood7aNXav8Ai4 ainj4FVV32NzHbqqS1p29txrQc9BQaaRQuWygE0vlVKAgKG2qzErJtaOk1GgxwRKqoGjmgR 2+VIakTUYhjIAUZm6ne7gacNayYEKoEZmcBQtSaE0UpViltdj+XLQ/4XjoriAtE7i0kMae2 ypSoUm3augzTYY2jMiMIdmagVVWb2t3QtG7tf0ja6o9unWGKbH+VV43rJEVEjtaSY6GrKBR qMrE70rTbRpfHTKGjtDrKbGKAi1CXoVZmJH6b+PwGqZnD1iyIDA5KKhhN6OHL2LGYasGtq9 fXfQWL5wveWOZ5HIMKsvbVAy92NQL1Y0to4WpJ24aFO0gdSQGWi0RVDAFmADi9k9FqqcKHe uhvOhQvOsmPLSKWWF1YqUJCBj7Du5avM89ttGkkiEzdkgCM0yEYOho+69StapLITw2BrtzB xMIio7heG9BGWZ67hjEWkBosbPwrcSKVrqvKsZhkxYMdylUiIZZGWQSdu5/Yqqoo9dwOJ/U dGkyI4Y7pypQioWrWtIxrGehb6M0VbRdx9Bogkjd+t42xzJ2bSHddnp2xdbRmfaprXlSmgr DExjJWKGsyvHKJWWT5bZC0b5NxFSf0CgANTqS3g/LMeQwpRZCU3I7MeKfcCoZWbjSv410eX HCrtF0IsbOrLQiOM3FACzopRKKRsTxDaD32LdzqZSVVGACdyZgXlRTGDMtip+ob0A0DmJDj gyQqIh23Ea2+8WGJUdG4d1WFtW/ZqvmJiTI8+UsErRCgc1kqbTNczFb2TYioPDhuNWOqgmh ZnMCMCndjQsWVesdKr090+3avHfQu3jxG1CrpGijImAkvlQi+G2tQQzM11m/IaADDFxnp2k ULEJxHG0a2NF1FYu4P01apAqequqzYOH5GFlzscLkpGkjTKzmUxuoWJ1kp+6QCCCCVb8dWv rRBFK8fzTK0hieNAFBYSOqNECSQtWLFgKgVqdQ+julhZJSYI27kUESia28Krdtp1T5YL3EU KinLQZSx/c/26TD44fUYhY7JFcpCnth2jPWpYrueB41Oq8v1reJEsuNJFmMkkMwVCLvHhxK zWmlth6V9R8NdSiR48kiwsEFitCrG5mYi5UUGUgsa0DDmD66BkCBoQss8kojRgwCUft1MSP Qgqx6v870p1aCmWORmZseNGYMGdgMSRKK0k0MaySUp1Wuq8U56Pg/SzpJmKRYskgxciUMhs ZLPmsAHcqgcKWI9Dua6qnwHi48iOTHEsZWVArIQ0CTqHDVdhdUNGQyigJK60IArxzwVeVLn RxOYw3cDLPaODDoFU6iK7nhoJ5MkUBZiixrispEhSR2MrIpRqX7BUc9wHkfhp3xVKKcgIyi R2kjMdsUQWNVtbrsdVT/RqN6U0WWVolkfDSsw64IwAI5GY/KDP7KgOKdXVUA8NQXFascMJd gkMsaSFo6G5mNWER7goxtLAjcfHQV1hhkgMbSiaRWM0ZchQrZBdwfkiRjbIltC1DT4DVpY3 mkYKhYknHV3JZLWjVlqszVZVTqZSKl9KWJ2BJiMZjYuC6MVFQqpEFgJZhRzcGPu3G2maKf6 iU3fIkDhVNVMk7i8pWQMQh3At9aDgagOaVJI5Z+5JKKVviVSwhF1zRMFDAvutx+KjhXUyHv LGMzGJ4nc9towIxWGSv1F4pYNwtCdvWunBKIsCSJFkSqxx55atK1pVI1fuGNrjJQ0C0ptpm x8x5WhjiiadYkMyWfLslV1owlduq6tacqA6AM0SsirLdkzQuhmWWnbSiAjIdZbUjIEjNQ1u I+G0kyEkw5UYpbGwBoQImfpY99V2ULbbcrFN/y1ZycPJaWaQwJNjsUZZA9oZTcNlVXbpVyS a8aWjUDHNJI7C9LXFchFKsISkU1guoHD2Fe43UDtTQXfERok04HEKoQKD2xGC1LDUrS6opx FPSmr0kImEiSkSwSUAiIFBTjvzqdYWNOSyPhskbXMCZWN4GQSceqpapCrcQh3/CtdXfHeRf JLxRY6QSoUeWBiysBJ1ux6KXb1Hrz0GaskckBnjYSRP5pWR1NRS9U2P4jXUa5qQBIXRRQfx mMAAf5cZ2A10ugWlp9LQRJIoAK1OuOx1f8AgJZEDyDy5dEraCwyeBY8Ndnri4yf7vN7Db5U 07lAlBlfqu2p+Og0Iy74im5pY0USiZgJVVTwW35clXU8LT8dW4fGRTmrorW9sM0gRqdsPGY ykRABsf1pvsBrMxpXEkvcl+o6+lFjvaqr1OAyt0ShRWi0G+9dbnhliXEPa4PJJIQTWhdixo aAla1oTxGgvgAcNLS0tBkeS8tlx5T4Pi4EycqCL6idZHKAITRVFAetuWq0H3diz+KTPWFhM 8oxRAxCjvtSimQ7Bd61P8+iZOD5bG87J5TASOeLJgEMsUjmO146lG4Go30sXwkmB4n6KGHH ypJ5GlyxPURMz7taLXO2yiuglkeU8y2CkmF4+uY83ZeORw0aAf6y9KXJ8dVPHeY+4PIY02S kEJfGlbHOKlQXkWiszSu1AgrXYE6s/b/hcnxuTm5MtkMWWymPDiYukVtf1FV415DVjwPjMz xkORDkTLOjzPLCVBDASG43k8TXQYh+4PMxtjm+OfNlyWxp/FiOhjsPU8bA3Ut3q23w1fz/A DXkfq/IQ+PEITxUSSz94MTKWBcqpUi2ij476I32zjSrkOZbM+TKOXHlxqBJE1ehedQF2I56 ab7Yjnyny3y5I5MmJYfILEAiZAUCuxuKVpvQ6AWJ9wZWZ5jBjASHx+ZiHJS4VdnHuS6tOnj +GtXw+RJk4QyJGvEskrRN6xGRu1/xKaD5TwHj/J4ceKwMKwgfTyRdLRilCFPoRsdaESRQxp BGAqxqFVByVdhoJ6qZcGKYrG6C4tUIQjNTe0cPSn4at6zfJ/T5UXaPUI3N9FqVKLfcGYWi3 Y8d+GgEYyqmyoQ1V0DIO40VvAgi2Q2UtraKGuqck8GP2bKUymFiOqqHUgdqNW2W3purdUEg Hjo7KJ8ZZMm0XKe9MqgC6r3KZAAVQCpJoKjnvqsYwjRmNVlWRlRVcqwIEllUYMpDKAvrRVA 30FmbIC3SyFmSNS8c1xZSWUksqxMW9t1vP8tByK3s15kMwl7KECJmF7ndyqlSoa1aGpBqNN IHcq5njlLvEqrKpFC1qyKHWpVntqKgUDfHRu3ADFGGKySi4lFQPLWhc94Ffj1LTjtoBSHHx sdmawwpWV4rqLJaqSM7ITezSMQtHJIrz1KNZ1jd2uvLHu2qWnAZnRadAkuVelX9tDSnPU5z PLGY45D8wiZp1qoDE7dcRstEaGtSdyugYkCwEYq1cOpYgoC8ljNIiXupuWt1pNANqMToHXG Q0WeP6maJy4DVdUFIpDDFaVuKmhtKitN+Gp5VS0rNs6llE9VEoC73xtv1UZ7KkcCtOJ1EKI sOJmKqsaoQC6sCUBkd4+iMljZ1Go2rpGKaLHEkajJWqqxjRUkfpuaSO60XMJHOw3H56AVpx pTlRyM06sxFwVgVsoBYrLRe2CQAa1B5aorHHHD9IpjeWJ6ojUZe5MHZUYq1EqJGVRUk/qNN aQLQrKLQI1BPYmcRRli8gRtjUXknlRl5V0OCAHIjGMxiWRCsqBRZ2lCwKjhXQIouYgAlq71 0DSY+OBBE6xP87tlGcNWSNWjQVNBJIlAPbsTvsNRkJ7UrJ2n7YaXIimYtBGJC15JQOEcENd QH/JoDTR5Y3mxZlFDCQ6vfL00ehQGSPqBAogo1ONa6GsIXIV2FjXouKhqXvYdUrIWj6nCsK uN6enEGYzjNZYFdmWCQPGTGInZaXSC1rpHdgvUKFaiu+p3Ywkj+ukaUZAcWszkUkBEjqtEu DKoFAKqzUGmnURkTyo1/auniCxklHcdvvIkbA3Nc+36ttEyIVUG6RiY0dHmRyzKjASJM1S6 BqsWStOVOGgG+PkOFSaUxwwlO4SxEc3cUq0UMVof2MyrXettOGiNijHdsqeMzMI6uJmAQER 9R+YIxZQ70/UWrTUZsiOCZ37Z7bxP/AGuIl5XVB3CvG28bkSVIqGpq0lQGDRttUPYzCG9m7 blbUvJcSXb1Gw356BkgraJJWklue8HtiS4oTSJkXqdRRTvwGhxhJmpYsOV2xGJFQrFG5cM0 StEaVjZCaNzPGh1JURMwCMv3VUxvF2mUmOea0TE3XVAjIZ+ex1NpWKFjCHjkkZbSXdCZGCs rgMyG1Va4nYGnx0BbI892x2d4gT3DFaELoD1hqdS1vANTXYEav44xokOLAVAgAVowalARUX Vqd/jqt48GCTKhSwxRtckSKRIpapN5Ym67ahrq00UORCySxgpOtJI2G5BHtbQKkeNHHHFGR GCsaJGuyg7DYcANDOBBItuSDkgO7r3aMBfXppQCgBoK6LdUMkLKXQqGUn2g0NDT/J4aJoKX 0OFO8ysXk6iJlLMFYkrIK8LqCgHw6dWhHGmyKFBpwFOAoOHoNOTJ3FCgduhvJJuB2toKfjp lhjWR5VFHkpeane0UXbQc5kVEM5U0p5mIn/hRa6bXL5KGTHyErcD5mIggci0LDjrqNAqjS0 tLQLXGwKX+3ZFHubyppQmlTlDgbW/m12WuLhk7f2zNKv8Aq/KFgoryyQQOmh0GgCy5V0ss5 d+s9dFirbHJIwIVWRXVWA4EE0BGj+OzpYzKLHkbuMGiNoeO1mVUVrUUqoFSS3T7RXbV3xOM sWOrsjR3F3SKVVDxXszEC3gDXhyG2pZkcsmJkNNEDIl5hEZ3ZBut1wpvzU1Ggyu7mT5LxZU 6uxuuxwrdgws6olhjNWZl4EnpNdt9CxMvyHchR5HxmYtFHHNUkpaUUSCnVJcl3SRUV5anDK 6yMAjXQVvRVLGVnK3SBlVHa+vUpHobTtqcLgIsUz7xRqHgjZT0lVtWqqAZKxOBTa2oOglBJ kOt8TyJHIqRlZGcdAj6AJCtVajXFjvf0b8dO7ZE0pVwz4tXaVS8qyVa2zaNTVBEN/8AKO++ jMMYSRtGK7U3jvBQKxtiY2lweQFTzG2hKETFWOJ0sclSY1CB+qoYFd1uEZSm/wDlV0BBYrp Ne8iqyojuxKQyKpF6i1Omz3b0J246dbpQvFXBa1No0VZOhrXjYnZ6V3rWtNStiaVQpbuLHa jAWysApEdtKC2pJuYW19NHiUuwy4kEolkFJBswSlrVDWjalNuW+gBGs/EAXuS8gUdvqMgbq aG6vSv811btMjFVSVAnYZYoytjoD3HZQL5H/STUrSvLnqEpZVEU1TGqX+4XUjbuXEOitb00 4GtBqCf1QlqSTVpGjW11qz9wlFR2BaRVJpvX0GgeFgohYPJY8JqzVR2EFWIWgWwCgIqbSG0 VgJYFkkZkYKHNfl9KAsWktqVF5JBTY7ctNYs0YiMYTuyXks1GKxkN3FkrcRG/DhUcKDSMoV FaRBIrrJIzFuwC1FnDCjEFOmhben4V0BQ+QL2dwyGqnttYoL7Xgre3uFPhU6FEYolSHDRzH Quhv9yEtLVVdloe4aC4b/hqEiMhlcMzTLcgk6Ek3jt7jVMdd6C4cdqU3OpyW0Ykpdc5dnUW I5dFYlCvutraT/LXQV8qeWKZLSxuWXuSxdTO8Y7Uj2KKdy0dKkEbHSkORFIihz3ap3G+XWa oevc61bto1Sd+ZUDbTKVnjbvwGN4xRlcmRY2KBmQ/LtARA36uJ9W0VESVmZFM7mvvF7EFxR auXFou6yBsNqAjQVsjGbIjhDrRIDWKKahZ2S4IDUMBawqttWKjq3Go47yMkrTU+mkPetRmW OOTaIxKwoaXcGG1akcNESGCYxzS1SYWztJd3KkG24qtEJDUqRz4DjqKwgZTyOkccUFI8avb JEr0qLlcCkLINmO9PWmgmwFElliVpFk7iyiPdJATeWjhVq7Wslx3NOGiCq9wRN9QzOJZgJG kIRwxDNHcx6CBRUbc8NAWRZJThvEyRyN20kHzleFiFjVpDHIF6w1FJ2px08U4BaZWMeNEZR 3JVBZXQtK/y2rWNDQrTevOmgssF2NqNGgcwwOrmRmCSqaRk3MSa8914DnqJxHilujZ0UEI7 APWb5auWLAtewowBoCdk08zypCZIoSGR2aKJF6l7j9m+LhQ2Fmow3JrwGgu9skFzkpEiM9s dCzQPfTpezc1FYwamtdqaCv9N3flpJLGi9bBAxhjaRQtFic2spButX21toTwUEYYQZDkRq3 aLq0ZpdEjh0lqaswXZFFaEb760EkQWCEM2RJHFIyFTGEYKoUssaC5SXW8A7flqmxiQMZpo5 HRArCRKBmCnK3hC3lqrdsxI46BRoyDGnx5Ayxuxx+3YFdDbGt7ylert9HtHWdLExpFJcXK8 lIoTXuGJUd3LTOj9RMle5yobRx0WOi2rP3JTkFe3jy1kuViVeSVo06lKOtt3MUO41OaNmjD 5VGfGETA5DqAGRS4MoxloBdyNVJAI0FXGixI8US461hKAyCahiOOxbIjLKtbGVmtSlxA5U0 V3i8bLFhwJMyQpVZ0BkkENEuF8htHVTlQKDSmpoJDJFeqtLMpaRVIWMpWK/tduQsBHbuN6n 4aBC0MmNGiIqQTJIBBOTKweAOHVlkMdgC8fi29KaCyrRyNmNidi9UF9pLWqC0kUbGxro5AS Sqjp4b6d745LMqNmEasgkIpG0hRXMi2uXjj2paAeFQNVSizIGoFaELkY+PJkoP0dr/VtUCM UYuSSd9XxNEbgrBiHeOSRmMbOV+WUDlgXYM3TwFCNxoBCRYyUkioXEixM4ej3BQChDtbEq8 S1vrtozvLPKqPR4plHdrFRFiShdZlmkoKm4e2u49NVZUS+zLtljcDsuhcNcO1EAXVyAzOXF BX+fUcQrJjxggkyxBVZAWd4VJn7VgACyGMrcTs3DfQaOFIxyDIVdRVkYSOVKGSs5DRnpNvS AVJ5+mr7mONu+7kBgsdCTbUtRdvUltY+V28uNsYPC6SMn1Ru9iSO1G7lVrcg7YA5mnDWhhZ ckjtBLGysg/rClgJ9KbgUBHPf8joLYRQSwABbiRzp66gHlM7IY6RBQVluHUxJqtvHag30qp kwHtuwSQEB1qrDlUemlK8iGOxAyFqSMTQqtDuBQ13oNAp3lSMtCndkFKJcFrU79R0pDKWsU UVlasn7rbW9NN9NNZMHxhKUkK1PbYCRVOwYenDUgwMjR71UA1oaUNf1cOWg5mNWixSC1W/j Eau5AFxV0SoUbCtNdTrmZWVsapDA/xlLl4GolWn8lDrpQammglpaWloG1x+Asb+AnjmCvG3 lSrgioYHJSop8ddhrkcFXPg5gjWN/FjQ0rT+1Ly0HUiIo62tbEq2dunPa03cdhqXcTudkkX lbghO5UbE09KnSkWRo7Uex9uugPA77H10mKxqXbgoNT8OOg5t4cn6vIxpwzpJOWllko1UZf lLHYiU3t/WGBXbRIRLHFGYpAgvY7GqsklyK1LWYi9l4jndQb6ueUx0Z451jMl9DVASQ1Lbt lIFym0sd6cNALSBAqK0SwgtLeAqpal18TSBhcvqSRSm/PQTk7bHaIoFDMsZUB4XFWje01S6 5xbw2PVw0PJzIIDGrBlRjZAO1fe8vMWtRg29SNiWFeGnd/f2kBWw3x27VoB2hUbgio4NSta 01G+RpYqR7kOI0LqqkWDZlVf00UBVp6700F7xiPJdLNYCCpVYpO4asu7SMFSpKkeo1fWRGZ 0FQY6BqggbiuxPHUMdFhjSEtWShYgncn9RA9KnlsNSyBWGTqK9J3UgH8i22gycrLNt8a3sW ZUDUjQsWr22IZmDW9NaUJI1ETMrPBK5HUlsm14/WFsDGkkcfIDq4/DQsiYzoVrLJGSiMmJt 3I3pRVButURsLqUPOuixRxmSQ0BEb7GMXBqLG3yq3+lAKrQjnoCqWe0LvGHpINjFGwbdQzK q7XbUWtwtJ1GPvwui9SsQXDKBKP3LXCWhVRia28Rp2gDSE5MTI0cZVCrl1ILBdlcFS1LTX9 7RFEuQEM7NvIWCITSqraSGS8UG5UbdQ0FeVmljjZUDiUte1KtKg7rBWtVyqm0fHlQaD3JYG EkMoaAIAkR2ka25Ynu2vpShQiv7x0d4lMPzoKO0dJXDbgcGcE7h1SjGv5V1BUkkIjFFmmuu bZkUVVVvp0i5HuUU6q9Q0D7diK1W7aOImiNGkVTQNFRT0Hep49IFDU6jNOk1KyFW6ZgkdL+ 3U9RDNWrstVoa1pcOWmi7IdkjUiYxgPUK0jXOwYG2lrFEt91OAHDUoHkfpV++rMQGZhRXLq 4UC0sOI4r0146CvjZh+nhWYdoSWypcCI0juKgsr3bmt3EdRt30WBEniRhGxjeNJOyoQ1iAL Qxyvsq03bh6c+JIltMKtVGVbwebM7bNRQXJY1qoFApNdxokUcbRwsGWRrgJVUmRKC2gAjIR N1BHLjyroKjZDMzmGdpZ3iVoJRaWcMbk+WrJf0hiLGt47XasxJjuoXuNap7bxM6iNSVeFLv 89v0jep3GgzCNRHIIgWUIFKlXQCUBTXtjagYFqFQRS3nokmQElpcXiNHFCxMjdT9u11PuYm jCmwoTtoJozBoyIkWQ2yKKWBZZOiVLIwz7XMak7FqarQvO1gYmEggIrVohakhuX5diqF6S3 U1TUetmQCOOQXJQgw9kKL1X9ahm62JCUJZgDWteGo5KrE7AFFjcmVixUpeGpdGZQ3Bffx9A AdAMJ8tI4F77AWqQbRGsYBCNRXi3eFg1vDbauq0mK654yuqcjtolkJjtAAe9TIwX2inRShI 401YdHhPax0RVmJ7avTtRyEui20kuV3U7Ee74MdVRkwvMz0EhYrJJHb3B270o6hl6e4bVa5 hut1NjoLhx4p5PqLqxyuyvMYwt0ahzGbpWaqq9rXAUrQ8NQyiEx1hdDcoEYhdlRWZQgaNAV QMFAuvIIAJpqSCLJjmiQCkTSK4MaBe4iq11qOzsvRaQvu4cNEYAXtIqJDPcZHZC6sDVVjqa +5iWtpUbDQZnj4THJNGhCosVaMSElX/WzxKh70bSV2NDcBrQrf8A1iy5i47K4aJbiXiPaAh K2gNX+sv47/p0MhmniaWAUx+3ZkzqXlsrLawLlqOGCn1odxq2yxyBUkLO5ESGZlZpEd3Zv6 2MWdBG22xpXjoBJHM02SkixyAyDHhgQ3ERvV2eZwrsG47NtUfHUZIo0k7gd4JJAk08BMbNR m2itBAV3IorKaseew0y5SwEzMJGov1LKFZadtSj2qtLnN17Xneo21OOKPDmiLF2SPqSFFuV yBYzRJaWUdSEjZRy56CvJGxiUrHNBR7kmksipP3GUHt7CjGrseO+2jJkZE+RLIe39K8Y7kp ci6jNE8DMQojsctaaVb146gYEvDIFW4QyCdyHjcq11oY1KySGWhJ35jUsXGCBYkhOOWSKMo AbtvmrE70tDJcd7TUbVroCFHExi+ohJU/NLKUq4RrIVQcVBVnHUSOXrp3TG7C/TI0kcCKsF z2J25FiRnjnrctEPM1Jrpd0ieBxJJL3HK1Q2hXBucWSUsv9GJ22XQciFlAnlZWjlIlyFNLJ /l0aNrWIRY41uFxYV4ctBoHLmHQQwi3aZnFrpGxeNLAhJ2Ircf076L9fCMTvROvbRggeVqB wKVKsLixpw9TrP7rsqhRGO2g7U5rdSFrO5Sru69fA/HffQ2mjBeNFEkyPJEbJFDwStYO3GD abpApdWJJB56DZfJx45UBBvlUlXC+4Lvbd677D8dZmdnRZYjxoZngdwkwlSpMJPt7yqeBuF K1HqKDQpMea36hYRJkMQQRSUN3CY6XP3CGjJJ5KK789KHHlkjRFdXeNAsTx2xRVDHqjQArT ijLtUD46CrjmQ+P+eVMq+WTuMnsuMqG5d291a8eeup4a5YY6YuDPjwqEji8rAEptUloGY71 4sx/m11OgfS0tLQNrksHbw8o5/wAYoP8A4tNddrkoULeGyVVrf+9zRxQ0/tSbjlX8dB1b30 6KVqK19K7/AMmn0yghQCakChJ5/HbTLIHZ1AIsIBJBANQG6Tz46CGRAs0TRtsG4GgajA1Vq HbY6w8lnxSsMrrG9xoOhILWHbVWULR1CNwNDVdhTW+qFbuotca9W9PgPhqrn4TZFjRACVGB ViSAK9DOQPcVQm2vPQYEcImnJYN9Q7Boo3LBkkoqo5MZFwYIWXpAG5bhqwWxkZr0BEhLBm+ WCEY2q1woFjqVG1G5020oTKmRG0kT48U0Rh7jEWxhmkCoQ+xoFBPxPptqw5SNTI8yjuGvbJ QirELbdzK3W8QPQaDYhB7SFje1PcRQ/wAw08il42QGhYEA0Bp8aHbWb4fyMWQDisaZQUSuo qV6/da1ze16inL0prTW4KAxqwG54VOgx57w84qy95luVqSoWkXshepQFVWAOx4j46dBLIIT ErSo7LIJF6amg632C7Wmi1PEaL5JDFMs5QyIAz9VpjjKC/eo2DMo9TXWhHasQJFm1zVAXc7 kmm1fXQZMS/2dUqZrVVblEYuZj2iVG9fmC9geB9eGiwtO7ASGstxkJjJdflntEMxXa5WrQA VNTq/LCrgMlAw3BGwO929u9K6ybxMI1KmCO8F7aP8A1YanVGNmAKFTduaDQPPKjlCsopEy3 pGpp+kxlt3odiykihFBppnAdY7nvargMS1GPVawcqy7ISorQ0O+oQu9ERkLZAHcYqkgHcLs 5CmQb1QstTSnDnpp48LvlS4F5VVYMAHKgERuUV6qVtYAncaCS9uGMCd2dla4hjc5sZK+1bC LqVa3jU+7fTI6fNnAF6r2wafKHzAgj6gB+gFtyeO+w0zwrJGv1sZeSQFGkcICzSKXsJ/TuL BSu37dTDKY2lyKIpjqWNAoL195KgW1Tgbq130AEVRk3ieONWUKsSALVrIye20sbl7VLHp/D VqN3kmCvCwCgUkUxlInFykAdLVCkUah6eIroGTI6t30QOiLI1pZHIjsYm1VoCNrbC3PnTVh C8kcb49CGQBW/rLlBoqKzItQQpMg4jloALLIzSJG9LWjukkZ7P3ZEMdBS1GqDwqOC01XE6q wkjSi0h6w6yVhJkXtlqgJQdYIJbcgE61cTCd4SJgYw4Yqy1uoxLRMO5VkeNTT8dFOBDIzAd yN1sR5K07qqe5b6Eb0O3qBoKhgDMgcgzMU7ge0HjvsqsSbbQFc8CK7iuoPNP3AXQpHHaHLs FZ0a1gtqMqq99wHrSlTq3keLieIiOiysLTJSjUAFoW0qB7QNZBxcnAnVmDCGK1gJH6GuVlZ TIVZQfYOH7xFKnQHiVFjlrIXhYkyCZQADLe2y03Fp2vNtdCnQCOSKRSXhELB6t3bqOL+5bW ie4FKb3DfnGL50Vs4cAI4QO4d0KsnbAii7lAacuFKNU6lKn1Bk6qoaFGjNslxLXEhvitK0F 1Cqjc6CM7xCOFQXZpFp2sdFuRbCjSlQxrHv1gb7jV6C0dvIKgSIlnySbbSb5HtUspEjAH96 h30BKMGBVkEUlEJUxoZI7bBE56ep+kEg1Ub6L8k1yHskhRrDCCqopPRRwSqraHtNa3inw0E niX+rJXuqYi9pYKq9PU6ubr2AYA8aUrqvigikRRXVE7ywUdogXlLl3kpQs9LluWo9aaNL9R IWtj7TRuwYLQyx0BJmWTrsD8lYe3bnqo8N6XlhjyyLCTHfR4AzKwUpGtzdtyCnD3UOgsJjr iARunbrR762gsoXctFbasasyqACNq8tWGeqmIL3TLWNlFqi01UzCrXPcvqaG06rDuY7Bgts lKw43ZF6qHLN2yzMAbZF57sDQb6s4+PlvKrSARCO10hBVSRaxqyx/r7hqd7fhoKySxIEMjB whC99VRSTaW7i2WsLki6loarSmjykxhap8syAstSslInVYmuna08KEcTUEasS+OnlRbZVQp G4VbBTvSLTu8diCTw5EjQ8jxk5MzY5sklCqr3bL7iz2W0BDtf07k8xoKjZYMgxYFKskcTSS LKrDrNiIhk3DKz1BK14aZpZVXvPirFHIl85tN8bIG7HcWM22xhKHq3+GhvEMObvFN6q0USi 5yt4VVska5D3JGYEdP72ppJ3EiSBw0e0a0qI3LP1G6GNa1oHJBtqacNAUydrIEZZwBGJREX o8CIBDcHZ2Vgw3oa7ncg6ikcwZw7tFDKZAkUQBBNHcoyydfca/8AQ36dqaFY/wBVBixs0na aVxEHZ4AUUREzdxS9BI1Aqt8dWoe9kKCqCZZo37cjl1kMYJorSqoCsWbbaoHxGgQSSKYGNe CMRMyMSpRbKm6RTarVaxa1rXjq7i48m5nsljATsMbi/SPc9/OpPDUsaKH6iRlcvJEShUqAI 7z3SF6RxuFTX8d9WJEZ1ormM1BuFDsCCRvXjw0GDlFvp82oChfJ49rceLYxr/LroNc3mdWP 5FT+jyWMVPDi2MddJoH0tLS0Da5PCq3iMhRUXeXIrWn/ALUmus1ymAofxGQKkf8Ae+5//VJ oOpjDqgEj3uOLAW1/LTsyoLmIUbCp+JoNPpaBnUMKGuxB2JHA15afT6bQDaMSqySoLdwKHe 38RSmqb+JiJ+W5SM0PbNWBKlnWtx9W/wAGr630F1K/DTEm8ClRQ714H00FWPx+LAysxdnLs VLMxNXHtPwp/g1c0PImEMLymnSCdzQfmfT11Ww88ZCxpIQmSdpEWrLcqhmAPLjtXfQXAqio A4mp/E6RFdjQqQQQRWtdPpgAtFAoANvTQPQAUG3prJy5WM7qbgkZSiWlgWDq0b3dJ3ZrQu6 8zQa0ppY4FaWRwoNAAzBRX0FxAqdZmTMFmWSpDur2RMGjDunWvGoFBvcV4035aB+zI57z0M itQFlAJQv7WsuFgILV9afmF0nLXVZLumu6UoqrI5aPt9fTVbl5bbHUceJIx2gyrI1FnSqn5 t8fcJQMq9fub+TVyRY5FCsl4lJLAg1a3eO8ttvbtdw2GgropSEGgDEMXoFEgV6VBChlDBuk j48dtP8ATlmvYJKyg1UR2EyKWCG6ihratQbVurpYiTu18rqWalZtqSBKWSbIA3V7d+Z47aJ E3bAkJvjlaNYRaUNtQKcFuIIqPhoKq9v+rZUMZajgVTdiCyWhNqIwLU4UrWtdauFjGNe5L1 SsbjcBVTShoatx35/yaDBCskrX7pX2m5lIqzUuOzVEnxHKm2rqx2O73Mb6dBNVW0U6RyroJ CNA7SAdTABj8Bw/n1FqSx/LkoDSjpQ8Dy4jUlDBQGNW5kCn8mmQpbSOloJG3AEceGgV1XK0 OwBuptvXb+TQpVxstZMVyGKWl1B6krup9QfTRY2dkDOtjHitQafmNS/DjoOYKS4ueIpBHGi qpSRiQhY0QrV6ktIw3LH03rXTOYiY4wexO1N7GJVw4Aanbrsz9CmoO9fXWl5PqnKwyrG5jr OhWvcjUk9RCE0AupQ6rYsbyvdcBKqgEKrVeF+4Aryqa7yrdUUp6CtNASCCyII08kkS9Ukjq DI0Toev97q4UAqvpqTydhLAqSyYwRJEC2lWHNz1dDILv9EaYwTRETEiy64VKrJfLZZfWzqB G4Joa/DRIFR6gOUtKLdee4wYMVBZq1qdgwO40EchJHaSGMMisxWNrSAq9EZ2eitXqPPbdRo AbtOhYtI0kYhjkVbkSRVAUnpURFw9tp+BOrGYhhf6p2ZLCTKWAK3PbawT9TDZFYDjxrqrJi qzI5PbUAQM0blEhqFje0WtWrKAOFfy0FiCAZmUrRTBsVArxSIVuLI6mhHVcpW1buOx9da8a xqiiOloACkb7D46qeMiAQyKqKjBRGsftUe5gvSOZ9d+O2rahYwscaWqBtaAFFOWgjEhjURt IZCSxDORcQSWpsBw4adERHcgm56EqWJpQW7A8NIhjKhsUqAauT1KeVopz56aRooysjr1EiM MFqeo8NuVdBGaK+WM2RsoPXeKtt1Jb+DaG+BjPbRLQAq2rstqtfaF4UJ4+ujgPVriCCekAU 2pz+Oo/NRRT5rXbliF6Sd+A/SP26CEEWLIBkRC4PUhqmhuYMdj8RohChu1EwjaokYKBUgtV tv8rffUnQOAGrQEMKEjdTUcNISIZDHXrADEfA1A/m0C7q93s0a626tDbStKXcK/DTqipdaK XG4/idPpfHQc35Gi4vlRWhGfjNw9TjHXSa53yRJxvLClLczGp8f+za6LQPpaWloG1yvjrl8 Nk7Gq+W4Gtf8AtUfrrqtcph3/AMEy+upHlN3PH/tUeg6vS0tLn8dAztaCaE8TQcTTlpBgVD cKitDx30+mBBJ+Gx0DF1VlUmhc0UepArpMXEigAFCDcSdweVBTfUtLbQVs6ggYlQzChWoJA I5mm+3rrJxFhSErjJIGjJsV6E1UO4Wr+jGtAzb8eetTOkpCDyLAAkVINCVI3XnrMiXIuDuF WiHZQadFLQhrcaHq9vVWm/HQWjmZMEZuShFO0KhgwFo2HHqu26qk7aWRl5b1RFMSqxWR9zU VNbCg9woBv6+uxFIsjARqQsQMaMosBUrQg7ClriisCNq7ahlMkV0uTc8EatIwFTbRtgLbPe BW2lu1fjoDnHnnLyySF/mVSKisqAghWW5a1odwagemhGSVzcq9iNXqHjYhmADFiS4owrVtg dqV9NQDMCVgRpFVixJZiXYl3ZaqSA+9v7K7anjRrGjEkV2HFVU2incjC0KVBItB4n00Cidl GODGArhlkVDeFFlar0i9F4bg/DUmylka7u/2ZC4kJBBBBZz7rthbtT8tPLiwhVhKkqSqqig 0deStbtSnpQV321FWyEmChxSRwgUtVrem5ma7YhqhRvz0DxkxpjOkIaBVjPdipaB293MZ3o Ato578CdRURSz3oQrwsWZ6AqkiishvY89rjQG00HOk6rJKCxLqqhVYtVA6KxZrkRXZhShNa Ur+GoAyyP26r2iChAuoWMjdptyeCVZqpRjxNNBd8YqR46RIaCJVjs5oVHtPU35emrad2rXk Ur0W1rbQe6vOuhYjl47mNbqMvt9pAI9hI/PRWZQyoa1atKA8vjoEC/cYH2UFNue9d66kABs BTnqIuLNUUAPSa8dv5NPaLrqdRAB/AaB9QKxRM8x6bgDIxO1FHx2GnZ1jFZGoCQKn1Y0A1n z5ZlmWAMUANWCAtcDsgvtKUcHgf8Ggq518k54iNmaOglLbyRhn+XRluQICgoRvX11KKV5Yi RUtF8xGcVUugK0YOvQzs3C6v4A6ZZ6yI0kkrxyMlg4WO6RlVZkdVNpS47U6qam1WmJXiQGR SRcUKLaqdwFQQ4uJrsaeughLGsvZjnkRAEZsQqTDSoVaKqNVkowHIjnqwxZvlQBo4oFY3Ks bIpqVsFG2sUEEU5+ugQKXW594Y2JVoR1BiLKIzUJYtXqRRX0305MrZMcqr3HW8qvQQK3Ar3 E2Ut0kVJr6aB4qtQysGMgRVkjoQiqglttYPZfbWpIHt3rqvM4M5jRitiuKLeki9hu5IxcCR iGR1X41qurgqSYRfL0tGLiRUxuiq0o2djXiw2t1GhLpLKzdxLRGXqSjMSFu7Io3UaMLqUAr voLeF9V2hft1/rLMSlBuC1Dx1ZV7mYWlbTSp4NsDVdUvGnGa94z1gACrVpFVmj4EjmT6+ur RbtLcL5Q7ilKNQOaV5dI0ExIpkaL9SgNT4Hgf2jT89RkkCKCVZqkLRQWPUaV25DnpygYCpI oQdjThoEb7loRZvcN615U1LUH7vT2wp3661HT8Kc9T3poImNS6yGtyggbmlDSu3DlqW+orI jOyAgslLlHEV4V00plEZ7IDSfpDEgcd9wDy0E99QSWOS8IQxjaxwOTUBof26d3CW1BIYhdg Tx/DUjtoOa8mWXB8z3CCVy8dqqCNv7MRtU66XXN+UIEHmLtl+qxK/h/Z666TQPpaWloG1ym IKeFz6cB5RiCf/eY9dXrl4P8AwjyXO3yjU/8AiY9B1Gka0NDQ8jpiyggE0LbAfhpAWkmvu9 T/ADaBxWmkKcdRsRWaQABmAub4Lwrqh5fKdIFggkCTZGyvUAhKgMyCoLEA1FoOgDDmT5Hl9 6LjIvygxUhj+plKtX9SciPz1rCorU1BO3w+GsWGMUXuyuzxEust1vbtAjat1VFFeou3IPrr YSRJK0PUhow9G5jQO6llIXjQ05b8tZhgpLLctO4U3atGZDQPLJ8aUC0/n1pElb3Z/lgVApS 0Ab76zpUh7xYnedxVUDEsxoi30Hsovu5ctAP5qNHGpHcW0SKKUqFDlKrYtSbmt58dtM8lRG sy3AlDBMwCdXV7YzwdN+NNuPDU+3joKOyESMhfetxajdJYsxDN+9wGhpCkZtkWwFmM9KXKW YSXOVqoqWJPqeWgaVAsy9ytolvjRVBtcCjXE1/e6q8eNdI5SoqBzcS9UFAwKC0qdy9BVeIo LvTjqaSRl1mrVyCymwiQBlvItLVAYIBT1Ghi5kDsrwyErG6KAG3a1hcxGwFBXgeVToJoXjN UkMrUQMJAFZmDW+4C2pKH8SdmA1ETvKJZZUjYKpUKu7OKsqf1pt9ptK/vbHbTxkrD3auFqz CRiR2g4UjdwtFSp4/idPGocEyJcEYmNlYvUHqegCLTagXkw30E27KkiVbI5TurUChzcCp6Q CaUA3O4/bECNf6uRXhdI4mWhVN3ZHNOnegC7bj01BsiZFRZFvQkMs56mUxF7neMVH6RShqS eFdRSEr337p7zAROzqBRURY6C0OetmrvoNTBMTwIVC1jUKLVICgqrWpUKbQKas6rYEUUeKq xteDvfQKx9L6fqC0B1YQllBZSpI3U0JH7NAi1CBvvzptoc+QkKi7csyJtTa9rQTUjaupTTJ Chdjw4ClSTyAA4nWBkyTzzAOgljmYLU0+WaskhYcCiq6lTuOJpU6CzFK0gMs7dTjuGMOhK2 nudFzW2/K9K/HnqcywdMm3cEoNxUsN2QiypDbrsKdNTqskYopvkkcsrGOqx0juqCLRv1RUB amxptw0aJGykRwb0yI2ozg0F1CwAjH7wqOv4rtoAQ4MYLpYshlkkF3TY/UWjjq156UFhoOk 6s0yVkjLS3lzUK3y6GsklX9rMBHRbd/U+uqass/dWNgjMBbLJF09l5Clr9wo23bo4H6iDvq 8stjSOpYQqDJI5FCHJX9Knhs1xp8AdqaBgXRUtvMTBaMpLoFYrRgzBiGUvVdht+Gpx0jLPI yQ2hmHcAuQrYZdlChgQLrvU6BO0Yc3LSVCiKbWqZZXSMHrNrqbK79VN9TgRnjJ7izmVSsQR CiGNeBfuMxcdR4tQjQCkKxzP20eUllD72/Ke0CUXPVlFovp7tOCsVe6FtqlZaMwjYstQ81w ZlbltQe01ppopLY1xmkvmTodlscFu4Q4sqtapVrQKLTnqZhxY3hyZAkTLsjNVWsUkF+jo6g wNpXiToEMwY0aurXJjxlpWYWsY7PlsFA9lwpRa70/DWrBIZIwzKUbgVYUNRt+z01hStlDGD ePtkMgJi7spViWjvPRsrNSjDiOI246u4+UIkqlJGkAYIDtVj72YLsX4tXhoNASFFHeIuZrR aDTc9I58tSZWa0hilCCaAGo9N9AxsyGVbhMjh2kMZHSCiNQkVPUF/eG2jtIEVnNSoF3SKmg 9ANzoE8qJaGNL2tX4tStP5NJiw4UpQ8fXlpwagH10xY3BQDQgm/agpy0DkbHelRy0kW1FUk tQAXNxNOZ01Vc7NWw7gHnTg37dMZLFd5SqRruGJoAoHFiaU0DijrdUio25EV+B56FPkRY8b F29g6id7QBUs1OXqdBm8gFZliVmMdCwCEliQSEHClQvE7ftGs+ySTuySVkJBFbb1qeyyrSq O5B+A+PxCnPL3sLy8vuEmVijkRwxqgcddTrlGvPjfKlyImOZjl7TfQ1x7iSNq14gbDhrq9A tLT6WgWuVhIPh/KEDh5RiB60yItdTrloQf4R5Xe0jyjn8PnxHQdTz0zKrWkitpqPgeGmtPc D3ELQgptQn19dRDRtMQCTJGoqN6UfcfA+3QE1ieVKPmBCpNgBoyGSMFWRkcA7Ag+hFedNjr aLUdVtJur1DgKeusHyE0iZc6IDM6lZAhc0KFTGURaNYRcDVRvWmgIIF+nvMgFQY+7dsAhIc 3oCBQA7cqAEk0oYMbyRdHE6dTqQPmdFiszMSG9F4b6qp2XWfqR0qHKsgKxMdyH7JsIUMene rVqeGiSyG8ld1parMxUgV2RmYV3YV/ZQjQWjkqAstWa4/KBGzGjNctx9pHDTQEmRoHZ5Qty nqIbqNhJAN23qNufHQiZPqLpW7EgLOUG4mjAso5k9HYMvJa09dOPmQyJBIbgSFZmuNxAdX4 9IFWFtDXQWZkDkiRVZWHF6dQJUHpArRR66rGkSkqESSVnd62hlLkSGvAGgtrQ7/AMuiKQjW gsjSdMS8CIwBTbr2tU9X8ldJE718kaFAuyyNQstGcUpueBrx3BpsdAIyEhiqiU3KqMeosn6 Tc1pkC3BmFdq01DKiiL7231Ygm1ip5rsA1teo/sJA0WagQGtIYiFESViqbW6BTa4tSlD+Og PArCEFWiVBQLUlkCgOFuutT2UJoQaH10BqpHG7GNSyKSpXalV67beACC0cacN9QyGjtkmt6 QGYWfN3F1JbCQbgAopbzt0mMBjjLMorJaCHoqdQZwaW8koQBTjXYnUoZJAqCQdvILna0ULW 9TCypqo2Y7DiKaCbRmS2OckCJkYsoNhZGQ9SsptFfaK058tAftXgREI4X5ihyCoIKLdZRzR yFr7QB8NPLlfPijUmCrLZG6dbR0oek1oNwpevTXcaUMWRIxjYhkelKNUKp645KEVLdRqKWn jtw0GnjEqqq7BmkqwohTgBcT/pb6MWUEAkAsaD4njpgBFGBTpQU2Hp8F05IpU8tBn+QlqGZ Q3yAzDchXZRdb0kEkU5fEbaH0OsgUMSFN8IZQ1LQqi0EGu21eDA8NVL4p8vt0YtkK0sL1UU jdinULA3MlRaRvv66mZA8gAuISOS0C6pfhbce5R0PE8QeG1dARRGC8oqwUg/pNwUme+5Fb4 0uI4+u+q9ZI4yNnYgmSd3V1WvSsjjp5OOFVtGw0SOSVz0IJZVtY23LUM3dVWJkam+x5b8Ld FsyU+UiNKYyauwNStWYLx2pfy4igqDoAsksVr3tIykq3cYAilQzWi1T3GoXFdtqDVjFhkAB uZolcoqOo61L2qWVY62xkdHD4+uoCaOKVBKCuRuIgwZFuBBqtF5g79RJoK10hkRNEVc3RWl 3qSVe8W7m7cs61XYCmgGzxRo0pkUOoVL+mqWBnCE2zMKE1qT6U+M8qCSOEdgPJaWYUoXNrB njuenGrAAi2m9RtqvAB2gFoXrIgYL3B8ut62IAFtalsfI89WJGRaRIOsK9xfqZmUAKCZAbp LV41px46BlkjmSMu6SY5K9rqRglgaOigBLXZqrsdqasKZ5HqrqI2MYYxDYvRZGZrC1KgEGp 4U0GFHDxti2FHU2lyysQvVGq2mjC1m2O/M6NKL4n7cayKwYKyrW5iRFRgeg7A3V4aAUkYEL xytIwsMkbM4WeMVaroGXtqykgLvw1HrmvVbJGZgbbldetKgixKlSJArNxpvorgZBdVKlXcx kMKKLX94jckEoEoG9RwpqLv3PlzI4iElGJcKUEQWjoUttWq3Gppx/DQVYYo4oykTqS0ClO0 axduNO23bVmKMimlbt9yfTRO5k2g2OUaqoYyoukQCNHAVgFLV9vAWnaulBHEYOkyVvJkaok 3aOxxYbDaBSot4nUW7felkiCq0brDIxCrd26rdT2qgZuo7tuRsdAaDO8gAsMtneegucrSNn UiJWtNSbkN38h1AZmYkC3lVT3AgmQihoEDq1XPST8a26j9O0EcUMXUYWuCzKK2Rg2AUNQVL VDgE+oOpMweUgT/OQUFgVizIrhGZm/UVGzMLQQfXQRyczISZrZbGkaSOOOtoeQWBREbaXBx Q3cruQ0J28ifISUkZ8ctIbPlgr2lVS46zW87WlaUNdjqyiPJDZEzq8cfTcxYqHDdo2AiO2l wPPYH46AY458bpgHbk7IhxwQoWlpIUqSrvsGBO1OLUroFLDLCr2oGdLyu3cC1ElUK3VYMlP dx5CurL99GEKMJGsdpGVVLhqXBlSZh0hjtuaUAJ1VmAidwsQZTY0ioUiMhvWHpUb77irfEA gaK8cQeOB2dpXpK0ZRCjoQtyvb+8d6iiluPxCpnKfoPMBequZjFjUtUn6YtQtrqdcnOkqYP l45ZDIwy8Xe0Kaf2emyEjh6fsGur0D6WlpaBtcvCtPE+WUmlPJOQT/ANNEddRrlzv4nzPVQ DyLEn4CSEkfs20HT0IO3Cu+n0tMVJZWuIC16RwNfXQJQwUBjceZAprK8lil8i5WUCVQafqD pT5h6lNvtu5UG4NdaroHUq3A8aEj+UaFk46ZMLxGhPCpFacDTloMNsRZI3SnbkRWDO5JUlU ajs5CBlQk8uNDWmjSFHlZ3qxiClCr7VYmatQwNbVoeRFKClRqMzTRztFI9krWNCrlWAFHMi kvtUhG326acCNNKqpIY8eRnU7JHsVRE9vUbtmZSKlhUrThU6A8cGPGIoUajLWy5i5buNebD uwQtT9XAcNRXIi+pJuMZkUyKr7i5JJOstUbKBQqOR1CESopBZHjS0l91DPHIyzVFCqhTx23 G1dq6k56PlrSVWVlWaxQSxDOouItvjL/AKfXfQEkaKS4OjUgA7aSIQQKXtbWqnoJXfnz00e eZgyknuqUcrHezGNiLSekBTUmi8SBomLiLOpmcGOA1pEwKEEMwZiCBS4U4benHTT4qQP3Yg pjcXUABYtRRVTVRwFfXjoFDDjxxPKqg3KUaUF2JvN9TcC3U7G6n58Ng3BXc5FpjjfdabRxs 1qFRaBcagkHccQN9RaSTtyWMqSQxFgoIdFYpW4O4FFNQVoKVHLfRV8W0gdVdaMQ6ygbsytE yswS1T/V02pTQBeRLDDI5jWixMSXuLmgNxotWbbqJJpy3OgvLK1HknQRyEdpmEYU7lDASA7 0pUljx6vy0j4aMgASsRU9TdTqpLELG36KXkVHLVPJSTEZEeRnyI1eVQkfTMR1G2IN0lQALm 2qx5nQH7qju2rcIu4ojAINqmvtqxHuoQRQ8Ty1c8cAcaOQjqKLUhQobpXqAHwH/k1Wxo5Jp ZA1yICUWoClQo3sK0J9wtb4a0mDKgEQFQQN+Ftd+Hw0Do6yIrr7WAIqCDQ/A76B5C76OW28 G2gMYLNueQXf9m/poz9zp7YU7i64kdPOlOelKrNGwSlx4XAlfzApoOXhjzFZ1vCLDC0eQq1 mivLAWXuFdyBxDGo6QK76vBw87wTAM0oq1ouFtylVLGo3BtNd9xyOzTDIaIiEnsSMAZWQxt 7u2zHpTgLSKbsfhqx4X6iSEy5ChXQlO0VIZCpNN239rb8a8vTQXcXEjgBYAmR6l2Y77ktTb bny0dGuWtCu5FDsdjTTIxcElStCRRudDx25HUiQKVNK7D8dAzBDQNQ14A6zMzDkxQ+Thh3U IQ+MjEEgBFURChAIt/Hc031plEZgWAJTdSRuCdttPoMeaTGIeRZO4hUXpFLaflg3dYIvqZF U1px46jGhVe6tn07Ef1SkGcdsXtJ26m7dqDVrJUx9xnkEaqe7HXpQsDduEa9iqrvy+GqzYc aGTL7RLQgOiSMEAKgyWs24HBeup9OAOgkccUJYgmjUIt7A2KODxeo4XcTsDz082MIo3eRFC K0khcISIyYj3HC3e1jXb46A+POJEjHcePe92dap3CsryORT9VFVRSlLhXVh6yJGocJLM5tA W4h0LM0Mhj2sX2sa6CDzKsZl7aKv+qTttKzhqWoNhbcG9oHrx1EtGe93u09XKKwWSRbkVZF RogK9O9BX8ONNSYCNO5EpKoFVqMylwyUja+T3Voot4156eFWQbraX7cTOoW27oC3RlltZRx AH4cNBIrDC8skklydyQBn61FQl0NhtPBTaF25mp0NZgw2dRLGwjdGcuSSxiKK7rUDuEbkbn TZC3yfTlZrXulsFC1OpLA13JqvuTxApTQJZYI1eZ45YwoeWS1BcrOWCoL2IuD2hQAamjcNA stsCPH3ljSEOgWQhTe8LMwCoCVMjAbG3en4DUEy82VDPH47M7JQdsEorfv2lGYMoBJXpXdd tanj/AB4B+tzI1OdLR2r1CHagjj9LRsTz1oaDnYJklx3+mcTOjDoIDSQso2uSUXR7Fl6thx 500obwLe4gSQ0osdvuUqgSDpYgx9Nd6214DW1lePw8sHvRKXIt7o6ZAP8AJdaMP26pHwCE9 WZksvTtcit0AhfmLGH2r66DJfOx1kMZEq5LIrx41WJkLJaohCK5ISpqG6efDhbbD89loDEI cCNVeNFk+ZKyMrILwlFTa0kAnca2cXAw8NQuLCkQpQlQLjT95uJ/PR9Bychnj8d5ZMpVjmT KxWcRm5OGOBQ0Xjb6a6zXNeW/7P5o0p/aMTf1FINdNoFpaWloG1yjhv4L52lNs+QkcqB4iw /Zrq9ctaX8P51aVrny87drot6/DQdTqKs5d1ZLVWlrVBuqN9uVNS0mJANoqeQ4aBiHLKQQF FbhSpPpQ1204KmtCDQ0NPXS1HuIJBFWjsCwHqBQE/y6CDw42SoZlWQEdLUDDcFfiDsx1WGD BMrMjkhh22ZdiygsHUkU/USdqUPDV3ZV2GwHAaStcoahFwBoRQivqNBQj8ce8uQs14uuJ29 q1tRafEmp4nga6JjeMjgJJYuXFHr+oC7pNa1HWeOrUbIyAx+3lTbTgMVAkpUjqpUCvw0Coa 02spSlNUPKSwJ2YpahWLAAUXlbsabEVrUEU48NXnW9CoYoTtctKj9tdVPJRNIsdJGjIagt4 VINK+nwPLQZhiBkAmCGUyNdX5isiBQrXhY3JEbUXiONTrbiX5MYiFigLRWBFF9LeWscpHex kCmUhZCDIHcRG56i6lLZHK1222GtmCUSRqf1U3HDfQTo11a9NOFOfrXUHx4JH7joGa23ffp rWlNTFq0UbVqR/h01jd3uXtbbb29ra1rdwrX89ArVuXpFVBtbbb4DTspZaAlT6ilf5dPpaB aRBPA00zXWm33U2rwr8dOK03489Bj+SwXgDZGJGZAaI2MgRVtdlDG6galNzvT11DxefjLMI +4AszdCfpDuz2hTsP8AVttQEcNbVpoQDua0J3pXVDI8LiTbgdtyhWqCgrf3Q3qKOSdiOOgv EydxQAO3Q3Gu4O1KCn46kQDx0yKVQKTWm1dMS4cUFUINxruDyoNA5uqKUpXqrxpTlpyaaa5 bgtRcRUDnT10+gBNBdIsqGx+lWcBa2hrqVYH4j89VAjEntOI+2hi7SlVeO9g1WVi61RKN8d W5Lxij6ixnAFxC1QMDswUknY6z8YurMwISOUl1eGspYJaKuWvN1Ft22I+OgmjCR3vAMcgYu Cqs7+4xtJ21Nq2r0Hifx1VLTQBZ2YpN0GVQWZZViUex+ks29KNbuTWtNXZQiTEsTLKzhaFx GAwPchU2DfhsT+ehdtNp1ooPsnYA9qxWuk5qSxYitBxOgZIZJC0LMYzW1XaklCCJTbSqrWl atwOw20lJIkjnVjaimxQ0jxsVd3IK9S3MNus+m2i9rthlUFXkZiEPSlwDOEKoLSpU7mu/Pf UCFa6Hft0dVC1C/vgL7mAK0G3SRWg0DTxvXtGNeu66QRqUo5ivJ2Z7mY8OfEngdU/H48M+X FjQr8rDb6jKbcsJz7IWf9VrC74AKNFyZHx8Xexmu7UCG1HmY2KgrGKqQaUAHAdWradjwXim my3aSw9zKmALM8khAZ6fifyGg0tLSrXS0C0tLVXM8jBiSQQuGknyWsiijFzmnublRVHE6C1 pq1qPTWd5nyOXhJAmDjnLy55Aqw0IFg3kZn4LQczrRUsVUstrEAla1ofSug5nzJIxvO/CbE P8kGun1zfnseaPB81Oy2xTNjPG1QbgnbVtvhTXSaB9LS0tA2uYQhfEeb5gZ8tael8dddPrm QKeJ84G/wB9lJod6Exn+bQdNpaWn0EFjVZGkFbnpduSOnhQcBp3vCntgFuQY0H8ldJ0V6Vr 0kMKEjcfhppEvW24ruDVdjsa0/PQS0yMxrctpBIAqDUA7Hb10+n0C1ApGrmYgB6WlvhWtP2 6npgQeBrTbQQYMQQptbkaV3+I07IHQqeBFDTSdVkUjjyOmBVqrW6hofxGgzszx8ryu8dzKV KijboGFCY1bpvqa10NsLPlZmikOLNV0LqAUAYVUlTS8JwBBFTueGtgEctRBe81pZQU9a89A kBCAVqRxJ1IH/FpqG6tTSlLeX46eg4+nDQLS0tLQPptLS0DEPepUgIK3AipPpQ120+9Pjpa W/PQRjUogQsXI2ubifxpTTtfcttLd7gePDamnAoKVJ4mp+OloGtUsHKi8Cgam9DyrpkVwzl mLBjVQQBaKAW7ft06liKsLT6cdPoAZWQIFjNQC8ioKgmtePt4bczsOeqJkvAkCKIpErKxuL UCqGCtFtISDsQeVBXVqdpSyRsyllJd1UN7ASUYUruLeB2OgdtmiKn3VqGVGRh3EADBa8a7m 3h+OgcXOHhd3fpVS60F5dqyUD9NE4eoG2g5Mo7wme4PFcej5phvS1XVEXqUjk3PTmeSSadX gYR9Kit0bSoVa5dwastCek8OOhwoqQ9kwhWFEjqq9T2XPIgQda3MF5D8tAVZXbIva4lgaA1 LoAaEMiC0/wBYNjuPy1Xn8hhY83bdgbgY5GirIykdDq3YW8UCcf3qahIsuXLDgktC8w709x pJDAnQUW3pRnZrKr+mp4628fFx8WEQY0axRKKKqCgGgyfGJkeRyVzMhHTFgYvAki2mSY1Qy 20U2hOFRxJPpoHnJMnzaz+D8anSCFzcuQFYo7SG7a7VZjTenDXRaWg5P+KecxMU4eOqZOV4 +aPDkZ1IWcTKBDIDXYqfd+2upr9wefl8lJg4+LCWxIi2RfeoklVasIT+7dsvH111OloOTP3 H51YDOcaNmyMaXKx8e1xJCsTKiiTfruu5U0OTy3kR5DEzkgMb5mGkUk0sUhixW7jXEoBcQz U4kcjWmupkjxjkRTyELMl0cZJpXuUJWnOtujjQY3i/OS5vkX8e8QV4UkeYkMhUiTtxqA3Gq ipI21s6qZPj48jMxMy4pLiF6Ff1o6lSjH0rQ/lq3oOf+4st5PF+XgYKFxRDYQSSQ9j9Q/Hb XQDcA65fzgAg+4OG64zH8aAf4NdQOA0C0tPpaBtcwaL4f7gr/vc52/CPXT65sKx8Z58IjMx y5qKouY9MfADc6DpNLWc/nvHqGZhPaouY/TzUAG9Se3q/FLHNEk0ZujkUOjDgVYVB0A8vKi xIDNLUqCFCqKszMbVUD4k6ojz0RrTHc0oKdyCtTaFoO9zuGjeaFPHvJS4QtHMwPNYnV2/4o OsD+HRtMY08VLPZIezmCQwISpFuy2MqKBUUFv7vroN1vLOpCnFYMSAqGWAMa8KDu711J/Jv Fa0+HNFEWteU9tlSpoGayRjT4021jw4OZDbkL4iPuiZSqNklikUW6N1krfVmApomQme+M0+ RMMTHMaIcYyGVrklLNQr7+4nRboOi0gAOGqni48iHCjTIqGFbFJuZEJ6Edv1Mq7E6NJC7yx SLKyLGWLRilJKiguqK7cdtAXSppaYEmtwpuQOdRoIgKzVrUrt+FdT0tMtab8dAwjQR9unRS lKngfjqVBSnLS0vhoGG1AN6eunrvTS0yljxFv8ALoH0tIHlpkLEda2nmAa/y6Bqm/ZtqHpp zrxrqWhyozoyI5jdhtItCV+IuBGp020CDNeQRtQEGun1CNxIivaVqK0YUYfA6kpbe4Clemn p8dAiwusqAxFQOdPXTVCKL2FdhU7VJ/x6YlA7O62mMU7jU9p3ND6bb6z8vyLAsIRWNb1aVb CtwU/rZwFKtsaj0GgVyZoWZmeJ2FgjqbKtcVUMopWouP7OehosTh5GdfloF7dGVlk3UoZbq UrtaB0g/HQiPoYGnZLO2FRy97se2QUkkETtxtO/E7DhoryRJEZu8UjKtSjLIKXtdJ1oW/Ef 6Ogl/bVlZ1IoFK9tf9bIVV2bqYBaNUDehrqvFDkeWEjY7/S4G8aShVaWdQeVahUU1CnnyoO IcqVkw5re2gjjKPHaswW40VQRbYHoGXlXam2t+CFYIY4U2WNVRR8FFNADC8dBhtLKpaTInI M08hBd7dlraANvgNZ33ZLkx4eMYZpMaBsmNcvIi2aOFqgmo4CtNbn8+hyxRZELwyqHikUo6 ngQRQjQYmT5iFfLYcEMzPjQExTuhLiSaUWxxMeBKqC7HlTQo/LxYOXhI2a2VgzYkkjSFGfq EgKSkqpYAgkb7ba0W+3vGt4lfEiOmNGPlmvUr7/MuFDdvrPw/DnLxoQ8s2Dm4cX0OR2aKJI 04e8EFWG6kcK6AWb5/NbyOTgYGRDIyQfUYwSNnZ2ULKYWYVXdPT94c9WIPuzx8PiYM3yMwv mZlHbidQxU9VivvataXaOPtfATInyMaSXGORCIJFiYABQAoKkqWU0X10391fHiOBI5JkOLU QuSjkITdZSRGUgHhtX46Crj+S8blebZ8p+7kpOIPHQAFjGnbVmmtHC+73HltrpNZs/2/wCO mllybSmXKyP9ShpIjxrarIeW3EcDz1paBafTazB5XLklnTH8fJNHBI0RkEkS3MtK0V2B56D J84CIvuIEUDQYzKTz2Yf4NdRGCEUHjQV/Zrm/MJmyeM8zlz45xhJjRpHGzq7ExF2Zvlkge/ XRw3dpL/daLvxpvoJ6WlpaBtc6mL5XFzMzseUxIY8iZphFIl7qWoKHrXkBrogKa5/xvivFZ uT5SbJxYciQZsi3ugcgBI9qmvPQP4/yM82X5Dxvkc3HkEaRiKSMCMnvK1dizA00eP8AiXjp PH4jSx5OPIewbYijKiRsQ5buMP0jlrC8j43xsZ+5FTEiAx8aFoR21pGTGxNn7tSOWuglhy/ p/GzYaLkHGAZkd+3cGhaMENa372g1WUMCrCqnYg7gjVD+BeJqD9Mu3Batb/wa0031Xmv9wi /+J/8A7WnGR5o1/sUA9P7Qf5fk6Bz4XxRpdiRGnDp0SLxnjoXWSHFiR03VlRQR+BpoX1Hme WHD8a5B/wCp0/e8zX/ssG/Pvtt/9zoL2lqj3fNf7tjg8/nv/wBTpjJ5vYdjGtrv8560/wBl oL50wuqa0p+nVEv5un9TjDfj3ZDt/stOX83UUixuO57knD/Z6C9pHVK/zNP6nGB9e7If/wA LTF/N0IEOKDTYmWTj/stBeGmJFaczwGqN/nNvlYvx+ZJ/1eoH+Nlw/bxKioBLSEivEA2aDS 0tUQ3mSPZig1/fkO3LawajXzw4jE/bJw/ZoL4IPEUOmBNxUg0ABuPM77aoV84T/wCxgc95C f8ABpgvnLiS2Jd/62n7K6DSOw0yX2i8gtTqI2FedNZ1fO8C2HQ8DST+auoSJ5l1oz4RsYMv TLsV3FaP66DTuN9tppQENtTfl66aWygva0XCnVbU12H7dULvNAis2FvT9MgqOf8ArNVsnG8 nkkLNlYZUbvCY2ZGtNwNrPseVdBay80mOVovagkje8G24Ai7p6iAy0PDjx1Wx0QgS7kLMwH cVQsYN1UQqRW4qCakg8TvoWP47OgEYTKxSUVo0akgIRpBLbtLyIoPhp/pM0Fi+ZiMxUR9V4 ARWvtoJRseB9RtoBxRjHUASRgVC3Fje0s5oxk6pSy3uo41BHGmrJiEZAZnYqAskhI7jj5a/ NaQC0cekCh48dCXFz41FfIY1lpicFWVd+FLZVtKjYUp+3TmDyBARc/EWM1+WFehN17NXv1r U+uglnRLJJjQNbdLNEojVqkRI3d34VBEHE78Rrb1zpw8+LJglXyWIFid3SFkIVbldTYO7Wn Vwrty1bOR5JVDHyGBRj0kxsAfwPf0GvpClNtZXe8iNmz8K707bf9fqDZHkbSR5LBB5Htmn5 /P0GxpU1kfVZ1BXyeAD69s8P/iNI5uUKqfKYFwAqLCP2/2jQa+lrHOZkk9PlcGlP3P/ANxp zkZgFD5XCqTtWL/9xoNfS1j/AFOUAR/FsK4b7xDYf/EaYZWTv/3zhkAAk9tef/r9BY8wskr YWOkskKzZFsjQtY5URSvS4fFRrD8lP4qP6bxmJkZQ/txGY8PeMhexzIO4B1GtNhrT7kcmTj y5flsV48dzIiIFjLMVZOpjK2wDchrGgysePIilMqiBvN5B7lws3ianVwpvoD5WD4IwO2Vk+ U+npSTuHJsp/lXJw11UahEVV3VQAK77DWL9weU8bJ4TNWPLhd2iKqqyKSSdgAAdbaexfwGg fS0+loG1nSfb/h5J5MhsYd6U3SMrMtzHiTawGtHS0FKLwvi4YZ8ePHURZS2zrUm9aW0JJrw Og/3a8Jaq/TABRRaO4oPybWnp9Bl/3b8Lw+nP+0k/p6cfbvhwABj0A4C+T+nrS0+gzR9veH Br9MKjYdTnj/padfA+IQ1XGUUqNi3P/S1o6bQUB4LxIFPplp6Vb+lpv4F4nb+zKabipY7/A LdaGloKP8E8UeOMv8v+PSPhfFcTix7cNtXtI6CgPBeIG4xU9ef+PT/wXxX+6oTyqCdXV56Q 4nQUf4H4ioJxYyfUjUv4L4objFjHPYU1d0tBQHhfFDhiRCnA09dSHiPFkn+yxGvHpB1cPD/ HpLz/AB0FMeF8SKf2OGo52DTfwTxAr/Y4tzU9I46vaWgonwniHILYcJNP3BpfwTw+x+ig2/ 8ARr/i1e0tBRHgvDDhgwf7Nf8AFp/4J4YHbBx/9kn+LV3SGgojwnhwNsGAf+rX/FqP8E8KQ R9Bj/H5SV/m1oHhqH6hw/w6Cp/A/Df7hj/nEn9HT/wTw9KfQY9P+iT+jq7paCkPDeIAH9hx 6Lw+Un9HS/gviK1ODjnkPlJw/wCDq6OGkefHQUv4L4f/AHDH/wBkn9HS/gvhv9wxv9in9HV 3lpaCn/BvEf7jj/7JP6Ol/B/EcPocf/ZJ/R1c03P/AO1dBU/hHif9yx/9kn9HS/g3iP8Acc f/AGSf0dXOeloKn8J8V/uWP/sk/wAWo/wbw/8AuOP8fkp/R1d03PQVP4P4iv8A2HH34/KT+ jon8O8f2hD9LD2gbhH21tDUpW2lK01YGloKo8V4wbjDg24fKTb+TVoCmlpaBaWlpaD/2Q== </binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAZABkAAD/7AARRHVja3kAAQAEAAAAPAAA/+4ADkFkb2JlAGTAAAA AAf/bAIQABgQEBAUEBgUFBgkGBQYJCwgGBggLDAoKCwoKDBAMDAwMDAwQDA4PEA8ODBMTFB QTExwbGxscHx8fHx8fHx8fHwEHBwcNDA0YEBAYGhURFRofHx8fHx8fHx8fHx8fHx8fHx8fH x8fHx8fHx8fHx8fHx8fHx8fHx8fHx8fHx8fHx8f/8AAEQgCJgGxAwERAAIRAQMRAf/EAJsA AAICAwEBAAAAAAAAAAAAAAUGAAQCAwcBCAEBAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABAAAgEDAwMCBAQ DAwgDCwMVAQIDEQQFACESMRMGQSJRMhQHYXGBI5FCFaGxUsHRYnIzJBYI8IIX4fGSorLSQ4 OTszRTc9NkJRjC4mOjVHSUNUVVdSY2RkSEtDcRAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD/2gAMAwEAA hEDEQA/APqnQTQTQAvK/N/G/FbZJ8zdCIymkMCAvK9OvFF3oPj00HObr/mGeNxPD4veNjCR S6kbgSPU0CMv/jaBo8T+9Hg/kTJALo46+chVtbzjGWJ6BJATG35Vr+Gge6/DQTQQfH+zQTQ TQTQTQTQTQSmgmgmghGgmgmgn59NBNBNBKDQTQSmgmgmgmgmgmglNBNBNBKaCaCaCaCaCaC aCaCHpoNc88FvC888iwwxgtJLIwVVA6ksdgNBRx3kvjuSkMWPylpeSjrHBPHI38FJOgJaCa CaCaCaCaCaCaDyn46D3QTev4aAP5d5Cvj3j15lzA9y1slY4I1Zizk0XlxB4rU+5vQaDiNpj pcveDye/uoszf3Dx1uB7oYwDvDCp+UCtBty9dA321+/KPswKsrqySqij3RgmlATudvXroA/ kH2uweftpLi0gNhkencVVjjLVr+5GKBtvVQDoKPivln3F8ElXG5mylzeBVgkcsJ7skYJ4oI mPuoTSiP8ApoOhf9sniwUM9plEqStGsZuo6jpoIfvN4iD7oMkv52Nx/wCboMP+2zwziG7eR 4t8p+hnof8AxdB6Pvb4QTQ/Xr+dlcf+boIfvd4ENjNdgjqPo7j/ACJoJ/23/b2tDdXKkfGz uf8A6PQZD72fbwipvZ1FaVNpcjf/ANnoPT97ftuDQ5NwetPprmtPy7eg8/7cPtlWhy5U/A2 1zX/3eg2D71fbMmhzIWnXlBcD++PQZj7zfbI//r2IfnHMP700Ho+8n2yO/wDX4Kfiso/vTQ ej7x/bI/8A9QW/8JP/ADdBmPu79tT08htP1Zh/eNBkPuz9tj//AFDZ/wDh/wDc0GQ+6324P TyGy3/++DQZD7pfbs//ANQ2P/tl0Hr/AHQ+3aLyPkNjQfCZSdzToN9BsX7k/b9vl8hx5/8A 8iP/AD6DMfcTwM9PILD4f/ER/wCfQZD7geC1/wD5gx//AOcxf+doPT594OFZv6/j+KAlv96 hrQfhy0GM/wBwfBoOPdz9gvIVX/eIj0/JjoM7Tzvwu75fT52xk4fN/vEYpX82Ggtf8T+NHp lrL/8AOIv/ADtBkPI/H26ZS0P5TxH/AO20GYz2DP8A+sbX/wBtH/n0HozeFPS/tj/66P8Az 6DIZjEHpfW5/wDWp/n0GX9TxtK/Vw/+0T/PoPRkbA9LmI/9df8APoMhe2R6Txn/AK6/59B6 bu0C8jNGFHU8lp/foMXv7GN1SS4iR3+RWdQT6bAnQZyXNvEAZJUQE0BZgKn9dBr/AKjj6gf VQ1PQdxf8+g05XOYrE4ubKX9ykFhAvJ5yaj4ACnUk7ADQcDy+Y8++7mUusdgk+l8ZhZQyyn txUBqjzuAWZz83bXp/boMsh/y83OLsVu5PJrO2niHcYzKbeNWG/tmL1A22PHQZeL/fTNeOW t3ivIeOcltapYXMEod3cGgV5hVXj/0/m/PQDMx5J91fN4mkeQ4vFNQiCNmt4ippT4yyD213 2+Ggr2Xk33E8CubaZsi1/iTIFlgaQzRPQ1dAJBzRiAaEaD6YxmQtsljrXIWxJt7yJJ4Sdjw kUMtfxodBZ0E0E0E0E0E0E0EIDAgioOxB6EaDk3m/ix8Ouv8AijAxlMG8iHP4qP5EWtBcwr /IV/mp/n0Fu3iDsLuwm7tvRZIWjYmqsSwYfn+eguLfyhxLbmRvf71Y8jv7a7mldj66AZ5Tc 2LGylgjBaK8szNKw6DvL6b/AOHpoGGKyhuA0zAO7UCDf27e2o9CdBvksEkQRXLUKsOIDb+z ep6fHfQUo7G2iXiSCkoYceQoPhShIqw0FgY6AFTGT3KKyuXK8iAAR6j16fhoK/JEkkC0WNA wJ5exaGgqK8q9dBq/bRBOhDwFeSqGLFUArUjfbbp+GgzS4YzKGKgPyYSioFSKjrseg0G61m mlZv2wqjilVC78lDHpUkBvTQYx2GKlA+piV5ATz5ovNqVptt6ep0F6TGY+QI0KKZQBuFWpq Kb7b+3QYXFjaRR3EzQxmSNKIVRa8lB4qaAfh/HQK1rfY+98cusvf2UcSxz9viiRVIBUE8mA VzyYj+7QFsbh8FkbC1u1sIgs45xRvFEXXkPXbptt6U0BNfEcCgWuPtiWUCvZjqCTWlaaDVd eO4Ltkva26KqbLJEnGhFDWq+nxOg1t4l4/NbSNb2lqrTJQuIYmA3JVgCpqd/yOgy/4R8faM LLjbIEe1q20I2BrX5fhoB95gPCYRGsuMsDIrAFTBDutNh8o/w9f8mgAWWC8PbL5CebG2qWK SQosXYiJWiLVlqKU9TTroKWYf7cWts7piMfJCjce8Io3kJU0qqru1QGOg2WWH8VyFtDcw4W yRZFoB9MisQSePrSppoMG8Q8WkYt/R4FBPAN2l4kgHkx4tQDb46DCLxPxvgU/o9mrCnFCi8 mFak8t6aAqvgHjssYFx49YBnAaiqK+tQOLbH8tBpm8F8IAC/0GBZGbYFTv+W/5+tNBouPt5 4bEzL/AEi2NFPPZga9OIowodALu/B/D1qP6NEpDUdmLBdyenvG/r/ZoIv2+8L5Mf6bGKAgD m4BIFfb7vwPXQRvtv4skp4Y1JY/bUiSQAcvhxbQeX/218ViVeGMVyWAKd6ZH6kU4ljoNUn2 28N2/wB1MKr/ALRu69WO3QM3p00FuL7aeCyIxSxkALBQRPIQBxryBBNSx6aDyP7W+HlGd7S QRAUUtcSgk032r1B0GB+1nhctsk6RSKfVjcSUqD6V6V9K6ALmvtljl4z4lpLhUFXsJpiBIo FCYZae1vX3VGgET4X7ZxRtJLdXlrNHXv2Ep43COBtHTttXf+YGmgXbW3u81ejFYlZlsnfkk MrkhADQPLSi7VP8dtB0K28VusHiZ2h8kyGLs0jE10sL9lC3EBjRS1WJNB6nQLf0v2xubjne ZzI3U7PVnnBXlU1NXKORv610DSPEfDfp3Sztx2XA7N/DKzyUYCjJLVh/ZoF+W58g8Rdba95 5Hx9ZP2bhSSY6/wAtK7H/AETt8NBuyccvmGZxHjuBImguCJpZl5BUBrzLcunaStfXQfTtjZ W9jZW9lbLwt7aNIYU+CIoVR/AaBaw+byF75le4+5VYYbSFpIoAXMlWZV5OSFShWhAHSvroP MPdXPLyJslekWcUrGGkhrDFyetGRi43H4H0Gw0Fzwe6N1hmmM8twGmfjJO5kelAaGvSnw/y 6Bg0E0E0E0E0Gu5t4Lm3ltrhBJBMjRyxsKhlYUYH8wdBzDwC2fC5jLeJzGq4mUmyZyXP0k4 529T60FV3+GgZr7Egc2iLOdhxruu/X4/w30HO8slwnk8UTSMVF3a81Mp4v+6lKLQU/U/poO gCzighRxRRIFYE+313LaD2GS4HKGpo24kFSztQg1otNvx0Hl39JaxgztVJNthvyJ6nbYbV0 AC5y+SupIprK3ajB1kUilASAG3FAPZoAFxfeQRXL/sCRihKI5NB261bfr8RoKUXmV1BDJDe vErSACD4gMfcD+dPXQUpPK5EZ4EuI+Io0RkAKcwKUJrsd6Cv4aDba+X5CAiUMW5UpJAQQeR pWh/hTQXLrL3bzCe0MipUNzYkEgqBSh0DHhPMFmntrS9Rke+crbPGDUOX4hWp0FKf26DbhM hkL+6zEE073CxRTRW/NWQci5A4uyqrUPtrv/DQUooLXH+M30yAwzRXgk3ie1VJESMbpGruq hunEbjptvoD2DyFpHiLCCWSWKVoxxkcUcuQXYsxP81eldAQx/kAvL42korEqiSJmHUbVJ/H p+WgW/ufcxy+OyKY/qbdXXvBTydVD15DdQQQCCeQpoD1pkyuNtjA8YtI4IhEr78UKbb169A dBTz/AJK8eJnmh4Bl5kFuqqEYV/mBNSCA3UfDQK/hdhP5Tj5Ly+uzAyKydi1PFjIrn3vtUK opx/DQbE8Ce5v76BclcrAjxwAOyMSpiUtuwrWjbcdBd80svHMX4nFihBHcXnZFvakKO5xA2 PL5wFrUnQacbYywWaqkiqIVKhwNvXqv6mhpoCCRSUgikZXLKWHHZXY7dAf8J0EZUhRHjVEn 5lSp+UGg341/yaA5ZXLRhFmUL7Cyt0FV2pT8fjoNM7rcKp4c5eXFFB24/KOQPXQV7qzgkla WOQ20vEilal15fN+H4iugXXleSeVCS6q5FJABSh5A/EdfTQb7O3vJZJDHV13BB+bb8Rvv69 dBZisVtZOckJEk+wYUJDA8u5020GeTWhDTIrsrDtXCk8QHI6Nv6+n+TQC5I4O4BLwHaUPQi orWvLoPX46AvjVtYO6FQxhiZZe2BQ7bAALTQaLsXM4mEJNw8gUqOiRqepYUrQ6ANPj7RblY 47iU3UJUlkLOQQTWqbhV9ONNBVyd1fRXRltlM0kbKrRowAKBaUWtN6+nr+egG+V2njWaEJv kEOQcsI51rHOeNPY9QeX+qVr8NBPFrbxvHWbDGy/Ow5zP7mYq3E89tqctB79y7G9uPFm7Mi slvMss0KEnmijdun8vU76BQ8Ix3heXs2x2RV4suzsyzK5UuhpQRdULL6qV30Fme08g8Euw7 f8A1w8fnb2TJ8qk7g0r+3JT9DoHjBXOPzUaLC63dvcLwk7gJ5qxFUKmu46EHQJ3j0flXiNj D9wMXxTFPePZ3NmGJ5xLIVIZSKBGZeIINQw0H0r4/nbDP4W1y1gxNtdoHUGnJT0ZGoSAyts dAGx0zr5pm4yVVhCkkNefGnBAS9ZOI3A6Rjb+Y9NBp8fOTvIM4pmie5eQBOzWNOrAjnRz7w Nn3NCPhTQHsDZPa20qvbx2okk5rbo5l4jgq+5yByY8a/loCW+gmgmgmgmgmg5zZxSSfeLPu CO1Hj7LuDoSCslP7dAyzi4jfdhRzyiUV6bcuf46DnWfggHlgurfgZTcWIZFWRZOKvX3EihA ptv129NA5W7ukJNwASN+4w/62w2qa9dBZqwRC9YywYXE61A2ACNQ/wApYU0FeU27WgF3ByZ eKyKfcoYfE0Ff79AMnFvGgljXgsjFHVCD1O/9lT+ug1x4+G/D/UOBAFChK8SGXpVaAbVb00 AW88WshReAhecvGsyuYyFLcVAIblXc7/2aBLGCzWIu53t+U9rDSEW5k4xcW2HdrUkbDYGmg 8scVJaQyGCv1VwR3uXDirndVVR/L/HQELqKOKyjkt763dHj7v0dwWSeBzQsodTxb5TQkaCv bXyyz4yaAvIfqe4I/ay1qRX4ihWnw0DZYS2ltZZA2kCw3N4rm9lYBVkDhi3PkafMTTQD7DK ySeKTtjeEKLdM6pCmwLUGyRm4ULVamgIp676APkshlcdgsfPazw2zFCkjSxM6kmMBQFVWCu 3KgqP8+gJ43J5SW9jhtkkurvt8eKxlW9yAsHbZIqdTvoKuftvIFtgt4llLDcSUjuUcAiV6q kUasygEn2+4EnpoCEfkMa2SqzGGKP2yIBwCntgSJw3NR129BXQYz/1LJYma7sLRJbSNO6k5 mj5loGr/ALFh7lagpyI30HuPs/6HEkMV8LTK5SMTfuVRFDqAVYqWpw5UpXQHWSwSOdb3JSP cwSwvMttQK5WCMF2Y0Aq3Qn8dAvZfIpnvJra7tCHtbKBoHfiDy7jBzxJBBVQoFR610DoMdL 9FE9uSyze2re7iDU0qNv8APoN0KNFH2ZFrJ7QVqNhQ0Cgj0p6aDC7dXiWaVOR4hF47HYkDb Y023+Gg0983xjWFfZ7RGh9OAqQKelOv46CykF00b2/bHc4grOW6HcV+PTQbltIZUDwozSAn hUe5WTc1YgkDbrX10Am5tL3kJDEQWcglhQPuQA3/AIVd9BSa+uaKI+cRaqOU2qpJrxFOuw0 FwXlwxIR1QKg9p3DAj3n4Gugykv5maG2nk7idapU1FaceNC2w0FMYeGrmXnH242PNRQjj7q GvE0qRTQXLC7mtmMBZ5UU+8mgXf5RWn8/+XQWrOR3la3sDJEZlKBpFKFCF3bnQ1rTald9Bd lSO0sxFiYiJY2VGYbrzNCSzHck+rdPjoEq6xVyMmtwb6RYkPC7DBTU8uq8eO4br+GgIZfx+ zyojQXMkU9qWktLoEOBIwr6ggrTrU6BIuPG5rXG5c3Cl78xq8sUVBGCWAfgBSlX3ofTQNGA FnNirYW8byS9rjIk2zAL1JFKDboCNAi+Y/bmSGR8lgYyqqay2SVqG/wAcJ60r/L/DQZeL+f RXFu+H8kHcM37LSyUVJF6cJh6Pts38dBncYPLeJZdcj4/WfFzSKlxZyVd0VjSsgAFV39rjc aANkfPruTwiDwyOGNLSK4e4mvCxZ5C0zyqoFKChYb/hoPoH7L4e+xX2+x8V6jRTXDSXIhfY okzFkBHpVaGn46Ajg/EIsZlr+8GQku7i5jZWimRCsfecvUUoaMw9wr7vXQa8JBjsNh8p2rl J+yG747SWiIyck4KvtjRKrt6etd66DZ9v7p7vDvcmRZVZ+3z4RI/KJQh5dkspAACrUk0G50 DPoJoJoJoJoJoEXG9tfuZ5NKQOYgx6An4dmVtAySPGYqSqSxHz12qKH1+NNBy3NwRweZzSR szn6uzkkl4kKB0ADU99CPQkDp10DNHFwjeWcs0al27S+4Fanbi1PxqPw0Fm2ycSRHlEk6Iv GiAew1HEdfQdfhoA3k/k6wwQoiUikkoHX+Ursd/boNFvmEEzCYkxQgSMR0pIaUC709NtBja +R495Fhn5J2iY1PFShFaCpNSKjQA5rq0n8+M1xEjSrakrOzVbY8dmB40U9djQ7aBikx8M9q UgdbiHc8UI5c6FgdyQw3poKLYi9x9tFL9IsjTyUZ6bKzUj616hQfT9dABmxpjaWGC2W4W6l BLuCCCoorrKvuG9Kin46AZjvFpf6mjfTlYpjIZECl350p+2xCcAp3O2+g2ScbeFbY3Fyl57 hPZSkvEURqDZuQ48aGgO1dBlbZDMQWs/ct0khDLG80VAHkIBQFQKVO/U6Cpk1u7q8toOdpZ XKw3Fz9Tdg9mMLGGfg4qRJ/KAF9dB0+xjtvGMJbW9vjp7nvRxm6vWAoxZA1WJ3oDvvoMYrC 3lkS8sbK7iDDk0YJ4lq7kB6r1FeQ0ChmrKKOe4zCST2bMj0HGiGahVXqBUOBTcH4aD2zymS k8UWwsrJlkk7pS6KAxMO4SzO79uvykemgSc9eG5vXsuDTypSIOWBlUVq3BVIQr8PhoCnj8m Ra2mthcM1zPKkUokPOsAhq5B6VWPZTTqdA/eI2n0zrC0LNZwxMpMgrIyptGKkfNsfw0Dhc9 xeNtCKwSICWYDlQmgBP5aDfcY5S69sDevAtuSOhUVHVegpoF7KWD9o28TBo0YhgSFr+dfz0 G3H2MyNCzSjuIHb+VyAwI419fy0G+6me1ndJA6tcKqq4pQFeo3HUg6ATnfJY8VjJ57MiS6l WNVjkFI5CG3Wq/4VNTv00G437wYaGVpFYMiNJIFJUNIF5AMeVV+HxGgA525e0jJhl7M0cZm hlPAIVVCQvCSoNeNSNBngnvLzCWd1eyc7ye3EsooFqGZiSAP5iR020DGJoARMv7U/dDFyOL UNRxPw2Og0DIiV7pHZAs4B4V4kv6FQ3403/joMLC3ljlDszhhIBUkEqHI6b0Py0GgI7yh5I lLASFeaqauaihq1KH1r6aAHfZG6e8Nk85FoiguEJ3aQhQfTp1p8dAHxl5JdZORpPZaP7LMq yk1DFffUlq8d9xoOh49MZMjW9pMveU0lP8AMGH4bb/DQBJ2tZMxdWVzHHJeoeSqWpVF3Vnr QVFa6BexhucLEsssCXV0je9nYBC7vuyUO4C1G/66DTcZadmrO6l3JA5MPYSK+7jQfDbQL/m PhFjmEe/smEOTk6tWkU7bbSEk8XPo38dAveMeZXmDuhiPIYpPpYQYlZq96HrxH+lHX/ufDQ do+1PhXikniGEy0+Ks5soiM31oRZGLrKwVw2++2g6ToAaZmeXI5Sxjtgk9vEWhnU1L0HtHA iuzN+Wgr4mwOOxeSmu1aAzoZ55pZkcklCWZjwThT8a6DV9tm5eLxVMbMJZFLQpGiniaA0iW NSadTTfQNOgmglBWvroIemgmgmg5Tf8AkLYj7ieTSD5mFgoipXmPpmodh6FtBdPmgktWuZz FBLGQojagDq5FedelAN9AvXeVxF5dRmAq0/1cT3ckLKSyR1IBAI+Veh+Ggwm8ryHfmjjUAi pSRaE8ShryNPUNU6BegvczexvBjogsM0pPckVmZmJALKgoAB+PX4aDK/wmbtLUS3zMY4UYs x4KqgEDk8Y5N1ptXQZFLxogbOJrtpUV1dSFjlDVYOa8aflSug3HG5pA1w0MLRlOTQANsQta AlqVofVRoF6G7c+SNK6usrI6vVI0l5tQ0lUb702b9DvoCbeQNacE7jKsirJC5D0oKigYBqf 6XrXroGvE+SC6slZZlvIRIBIrgH5Y6GoBBA/y6CZbKY248rwlrZzvHEC/1NsOcZJdCwPQKy igp/aNAT8dsLabyHPBG5xsyswA6uDuQw2A/wBHrUVNdAQf7frcgcXaGRGLCQGrFj81Goeq6 BCy2JyNjkrjG9+S6MapcWbiFyVkjLOhcivPkFZKAAA6DX5LYTviIJBj5foJubOiJA7oyopV qShirVLUZen46B5s/MslYQxWl9AcnjuKILoLS5+VSO5EarJ/1PzpoCNne22QhMGEzXcu0Uu 9tL7yhetKqAjDfah6fDQKWTPkht58Pc2ayXRRv2oJI+TJI5FRG5Tkm5Uk0p6aBVxyZfyCwv 8AH2zXkn9OVPqFjYU5szF6Ow5sFYEE710Gi18ajsZKRTcL+WgmidC5tkanulqN2PVd966A/ hcXBb3txwjbvM8aGWRhI7VQClegX8gBoG0ZbIYzKYbHPwVryZVuecTHmpANVlFI+m3Stf0q DrPFD2WQoWWQUYV6Dlt/bvoFbI+a2GNv4cPPdxf1dnjWGN1ZWPdHtoFNNyev8dBttbZ5b2Y XDFTJybu16k9QRuelRoLDPA03GKVaso4cmBoBuB8f4+ugES3JyFxNJI6mVSEt4QeoUgMev/ W0APzB7ExIstO3FWSV3iMiVZAoDBSPdX/FQHQachIkdj20l7okKKQGJQ0NSu5IXZdAvZiW1 GMl+qkRif24kkIkYux9tFBFKU610Bfxm/uIsdZiZWAjhjjEyAAFRUbHb0JG+gNS5WU3DmYs kQcRxKzgliPahc/4TXbQLuZulizeMYyMsbCWOSI1IBJARth6GnpoGa1mvfqo5GuQ6SFTKVI +Fab0pxpoDf8AW7S2BS5Vo5QAGpTia9ChFaE1GgXb0ouRlvYATC5ikLMoHLtuWIWoBI3poA GXWOyvUZkEdrPIZbdFr3ByIZWBrWoDV0AvEZfM+O5O7zGQlYxXciJAkbKwYkjk7bngIx0Wg 6nQNKX09xk7m+ivLee/EZjtIUdW2YV7j8dwPz9fw0AjK5bH2FotmF+suAw7kLEMysFBfnQU X3b/AIj00ASz8g+lue/dWglAokU6CnbC0FONdxT46B1gawuLGImVZEcs0lxEOLKQpNQg6BR +GgXfKvHsdk7e5a4o0lnC8sF/GtX4RipBqRzXY7aAF4T5p5R9v8lZJc8n8eyYS57Dg9uS3l NPqIKn2uB8w/joPqVHSRFdCGRgGVhuCDuCNApYee4HnmUieQm2MP7asVoH5KSB7i3TfQV8J cXL2fkkk1w9tNBIyLd9lFdIlDOoC+/Ycj1Hr00F/wC3M91P4ykt1PNcztNLzmnYMzENTYrt x9F/DQM+gmgmgmgmgmg5Zd+JWHkPn3ljzScZIEsYkAUHdrZiN+oNdBWf7eWs+NiyMMruJ6S zW3vI6UdSpLDqCDoEzI4c22RSbFf7pbm4it5QqK7KaN8hAHvp129dARS0xouGQvzegikuZX ViwArUVIZ+H9mgacb5P4jbpNaWsP019bAKZnUduQsAGcvudz+Ogp+V5B7fCyxys8dxIodKH ZiX3owAoTy6aDXFkbS2wdpeXAAuOxF2LeEqA5ZKolSOITb3fDQUklz0kcd7IgaxcmSa3jjL FESMkgOx4kPJ0oOm+gSMxL5LmMh9e3K3Ea2yQxAliqTFiCq05Ucxkmp/ProHDHWmNw73Jys 8c8lwATRo1oyqVDUFfd8fWug1SW/hvvnmMtndzFFRkdhLypSjFG4t/wBBXQUro3dp5DjJr8 I8FvyeCZY5I5IoCOJeQ04Gjt8R1rSmgu+BeURXWSyVwkzQXEo4nkQ4ZKs1UQBjszbmvw0HQ YPMVEkcEgBd3oDUUVSNiaH10Amwx+JufuJNNHcbrZEuO5z4uwqw41rFxJBXlsanjoNnl3hF v5Hb4wpMluYGd0V4o5mO4biHNHXlTeh39dBez1tg7JbZC8UFy/bSsgrESorxqNkJ9NAFTF3 rZKG4RZbe/gcxQuhHIFl5utGBRkYUqDt/Cug15d7vJXBF5ZY6e6iYxfUPbtJJIF9SGaigVO 3I6AbjPHJ8c1xJZXF0Jr8IvGF+2vBCeIpUsAA3T8BoDV34rHY2TWxHvmdpivNneTlQ82d9y 2/x0F3xuyxH1d9OXLSyTxokPIENxgjPKn+saaDX5Pczx+b4GOJlWJS5Cq1GMAFJF4kgHdRU A7jQMd55bbxRlYlMjFwlAeikcuXrRR/k0HNc7dY4+eWM/wBQTJC1t9PZiKQlmYFy7y9t4wq irBVoSfmOgZctnBaY22u1pLMy1lABQULNQVCnj/DfQU5PLLJLKzv507D3XBkVveeRQcUqAv 8AjGgo32atLKNpJrhYZ2ckIG9/E71SNan1PpoAOTzGOv4UgYyXwuT+3DbqryuyKClVbYLX5 iehOgFWFrZPj0hivHi7RK3Jt35271BJVePtqooCV9f10Fu/weOuf2Y47XHxt+zHkmSkVY1B b2qplncMePEbV69KaDGZYMdkcStneyTWVzSK4tlaqvIwIUiJpJZAvOvLkVO3odBbyFvdz4e 7S9u+w6X7287nlJDGAobYUaQKQfTpoNr2ryCzyEjxtDFG0UcQd6KAqoJPceNTSlKV+OgOY+ 45W6MpJjnYCoIQKuwK1I3qN9A92Fhj57OKIMsoWgD9DVae0kb+ugr3WH4Blt4uShwsKMdk5 VqToB3n+Mtxj7V5gqTOwSAEdH4n3fooNR+OgRJo8de20AMAaN+JEykqobpU7foR00DB9uMZ i5LDO2b2UMpRleixAhg6MrJyp1LLXQJd7hLiTI3kTWqFo5h2ndieMfEBGFTypSgApvoCGI8 Ogv51W55i2iWpYDjz5AghSCrbU3A0DbY+Hdm6Jsom+nkDGpJCmq+zkG9QDtv+ego+V42W3x GVeaOjrZXILfCiMdqH1rvoA/3Es7ST7IeITmn1kaW0dsKe5hJA3NQfh7Qf00HbvHLWa08fx lpPUzW9pBFJXY8kjVTX9RoFnE4zMx5O/wAvmbFbZktZQtxHNG55GnJ4gOPbZlU1qfh+NQr+ BQ2Vvg86LO5juow7lrqNHjR5O17zVneRvd1Y+vSugK/ba5sJfGo47QoGhdhPGjh+Lsa12SI Dl1px/joGnQTQTQTQTQTQIPjnc/7QPN5EFR3LBPWlRbf/AHWg9bKSWH1sEjK3ZdmDBVDLBL +4nr6VK6Dll9nspk75bsRLahZh9IOQXiqxyVMla+5gNuJ0Am8ysweCxeBHkVFR5A3vgViWZ hTeSq77nbQbY7B5sVK0kEl9IbwFYohG9YlRj7hJyTj0PE9Pz0DljrOWbxGC2lvTDwgjWaWq zIiMvuV2YEH0qtAaj0poB1pLbXmdsMcvZuLa15TWMacowyxxDjCyMzd0co+VT+H41Bv8qmu /+HZJ0U/U2w78csUpgeIMh9ycPm416NsdBz3ExZCFsfYF4UkzCpeNOisLhnR2VVmKB+f7ch DGnp+B0E8sx5e4uJ2NewjSutQO0SvSlG29QNArw35nubaOd5bZWKniJAQ1ePD0J5VNaaDod jh77M4O5yNyBBh5YBEKMVkljV6mRUp7eX+z9x3FdBh4pg4ctgrVTK0EtuJWtDHVDGHdwQPX iRSvx0GQxPkGKjEiOt7BDRpIitLrh83s3MbH1oKaA74/mMZlJGlWNrXJxp23DhoZmVths3H lvuK1p6aA7FnfpIog8PfeBF4yCgIPEgnbbr10Ch5Hm1u7ixtmmR3W5hE1iy8WUNJx5LIg5f oPw9NB0vu231CmQju8u4sa0Ziaca0qT8dAv5f+mYC2kvbmzuLmW4uBF9NaLzkUMWkWkYO5H Hc1/s0B7w82N14/Y5GO0a3a4iBQS8GlVQSAHK+0N6kelaaAH5tmpGnlxsR/YK0mfcMG9ANq U/HQc3tfI447x4IJTHHJdTNb3J4oheGONXBqaqQF5b7MDsdBemyF7PlsfcC4V4rVZJhc81R I4oU4yK1RVq81NVO+guq2Su4ImsVjuJvphOUaZII+2ZGVeLGvMtSvpoA97c5EZm2uLuK6gD SWyGERzSoOAqwDIfp2JoDU+5fTQS78hF3FcxHhIYCEt7md2gkTmtObch7VXYEHrWg30HvkG Lz0H9Hxd8TbgfTuogTuUYlEZC0j0LJsW9ugZfGPHXs77KOUinnZlS8yDsGcyEFjyX+SncUU 0EuEs7SeR4I1ymZnVY7S2hjWLuyRkGlSGcRp1dm2/WmgwvcP5VaWctxc3NnDbc9obW0QNWT akZEhoafEV0AV7WcXDmDJK9rbMiBHtwjRmIUCRtFx9tW9xoak166CjBk8pBlTY5aYs0Aiaz hqUB58lcD2KWfbjyNT6aC3YR3Di4hv1LJd3LyzW8iqylnoHBKqFqabkL10F27xdwRcpHMot lNQh4nkOW+4Gw4L7T6aDLESzd2dDUxxnlEFAXqV5clDbDQPvi8lmFNWC8QOaHiq8if8J3qd tASyOUXvwQ27NAXJaW8Cg8Av8oB2qSf4aBfzeDu8g015PLJcSRqRFNIV4qgUl1RU2HJqV20 CvjMVLeZC2x6WzRw1YCQ0oAo3BHWlanfQdDwmGs7CaRIECR3ABkVRRS6/M1Cem+gwv8BYxT TXhRGMq9tQ29DyB2qRsf8AvaDVaYLHwSB2CxvLxLR1JXnXkSnI7f5DoN2enls7RYo9jIeRK 7kClafAknQKGeilbw7L3vdLvLZXRaMgVDdtlYk1PVd9AB8Pgbz6fxjGKp/4c8StLeXISFWA nvuC/sqdvkp/CvxGg7tv/m0CRg7+4bzC6sMlcG6keOaFYRbFIgV4NI3Ig0RwRRSzV0ByC6s YcdkJse1jH2XZaoVEQ40CrKUpRvTQeeG5e6y+DjvrqOCOdndGFqxeI9titVY9a00BzQTQTQ TQTQTQIHiTrL5x500blGNzaxButDHbAMenpXQeZ3EPJk1KvIy3cckL3QqxRowJIx/LxDhmp +Og5Lk7NkyqRwr2e07IisxIdTC/M15ACugCTRCS1jF3M7wO1BDZjmzOAOTu4A5H/JoDd5hc U/iMV7cyiJbqRzbQW1u1yw7aEkvHyHbqqj3enw+IOeZwgXwLH22Ki4ubUXMkAdWYFUDFGKk A7mu1BtoBvjGEgbK+NXkiPHcXEVzIUNVUJ2/Y8fUDYGu+2gas3j7ufCAjk3emW2ERdVJrVB Uusmx9QBX9NAv+VeKy4f8A4Xu7WYLd2tzb2l9bwv7/ANyZt46lX41lKmnoRoKfmVr9Bls3N LJ3YpbdreNKAOr8vaKOqg/gd9AFs/HpXs4speLFbWtxCydriBzJZSGr81D6s2/6aBisMpPb eBXU6qOEbSqsauJuHHjI0dV2PBid9Ab8BigXxqAXRNtcdleDFeW5VmNfhu2gNY6Oe4ueLqw 4HjRButR/NSux66C1lfFcdmBNLPFW+G0V6BxlABqoVhTow/Cmg59jbzyCTJXOMubCSfIRLw W6kJhtzHUkPK6rXcChVRWugpeQGBr6ygurQW0neR1u4pFljDLLVhyYIzV4140BH6HQFkl5+ YT3sRY3Utqyo6ipUcVAViQfj6Gvx20F7zG7vmxkJgEt5eR3FvNFHA0kbl41YcQ8Z5RKoPJn GgN4fOXi4G0LfvyCLl88kpMzMQR3JqSmh/xDf8tAoZO5gy3kGNsbhIpIoe4+Ttx+4vNgAjO B7KihoD66BXbHyteZLKYy3ljli+qSFZbRVt1htywCRSF2aI8atx48eWw0G29gmWfCxX7wYm S4juriC+mlEpWR1TlJLzMQ5mtFWp/EEaAj421njsZbcZ3mtzEwgeVg0bQRM3SmypUV20FeO BrvzWG+W0na3bg8V7DI7QiQIBSXkeFABQ+uw0FpctaTZHIJ3XzWTLKJrWwhKqxUgEs5BRkB p0YitdtBc8hzmdhv8fkMpjbK2EStLawXTm5aR4WDMvIfsxVRuSsVrt8dAw+MZXyO7xfEYiy sjdyyXE1xdTrv3G5KTDGvcrwoKvQ+p0Gu2ee2muisyz5E8RcTxhF9q78Yv8EaBvatfx3JOg FDyDLY+6nCxpfRTSLJMJVBKljsBQkfKvw66BXuMtkP6pNjA1vHZ3lwWtZCY5bhJAKlHXuq1 OXzEptTaugv5mWyyCv/AFW4U3kRCM6sDJGVPISB/aUNR00GK2+asXhmx9/BknYgRJcUjda8 TVpE5KzVPHfroLIHmE8TSwYRmcR1lZZo/cKg0AFakqD19NB7g8h9XLHNaSPGlXCKwWoKEB1 d/X5fjoGmzyDQ3CQoe8wjDF29G2JNW6e2v56A1HNal434M78gyg1FGB4txCj/AA/joDS3F3 yAaALAFrUGq8W68lAroNdviFgv478hRAIypUgggk1V+u5NNAY5L1B2I+Q77/5dtBrupoKcZ 1HDl8pAfpuTT8NBjPIgt2UJzK7ogBNfh0Fa76ABlsiJY+wUETNs6P8AMQq12IoV3/t0ADyO d28CyoZhGVs7hu36VKFfmHX+OgOfZrBxYj7e4tQF716n1s7qKcmn9y1/FU4r+mgdjWhp10C j4n47NhZbi8mx9tYKbcLKttI1zNIykuSSIof/AARyqf7QoeKySy4HNMqFUaaqRyoCUjKglu NUUbe4UO346An9t57ybAF5pRcQmZzbXFCruD8/NeUgBD16NSnw0DQ8kaULsFBNBUgVJ9N9B loJoJoJoJoOfeBSwt5n5wqbSf1GIEj8IAP7T+OgKeRpG01skXJbma4oOFDyKxOTt6KAv9g0 HMsnFkL36SW1tSl01yyxAKVfaCWu+3yqNBuwuByLNFcz289tedyVkIiJeUinGNlPsoKHetT oCuQxNxMtsEimtHx7tNxhfjMWnjeNUJQbU5c2236dNBlk7bI4bA2VpjeFrbWlsiyM6rHJLw AJDl6qKmtdjoKt4bnHy4e5S+LRRwExoleHZeMuKwrRefvK+1aU/IaCyt7kr4W1zdXLW7RSJ I8SgVjHbaPiQRXkGetdBU8i8lcZkyTwRXlnjnt7yzMvAcER2jZ3ZSzVViGoadNA6+YeSRW3 jU+SslS4kUxEF2JjiR2AeRliIkcRrUkLudAF8afHZXxx8xeQRf1gQzd4OpV4gSwjCKwDpHx oybVp+OgSSkv/AAfb4SOIwS318Y3joy+yoZvaSzAFUJOgvY45eSTJWk99zW2AEFq6IiOoZg pUirpsu2/Uf4dAZbyiTGZWGWdhJZXK8zAsbi9t6GnJ6FuS8j8y7aAofuPD9PP9DazX7ROFU yewGrcOK8jykbkG9q7+ugpXxvnvribI3oxuPikVebiOFFMlRGhcH91wlG9zgA6Ad5B4pjsz 4hFeWmca4tLMUte2iQRu6z9o9xmqW68V5N1odARtPtfC87ZDI5B3hABtZUkeKfuNUSmVkND y5ACnp10C753gTj47a1kma/w7ThFsrqdoz3ApJZboqWaor7X/AA0FXBy+cf0WysrGwtbeyi JWK+D814DlSoT5tx120DX4347kMdgWnuQbnlM08448GeQk7Ajcry6ctBz7A2SXWWnuRkJTP f292+Ns5VdZZQzlJBNOGopif0HT5hTQb86M/eXVi/cF7cdi6mhj+kt37MMHb7iBbgjlx41B 6t6aBt8b8bgk8ChvAwu5ZbclJIEq7CViTxjA9uzGgpSv8dAEs7Y38EeHtpZPpY5ZVyU90ks QSOM0Ns7j5paMP5qbUqdAasosZhriK2ljitbZFDwW8ThatISPcNju5IpoKUtychc2ubmhSe xkuQuLQScIwwLRTTvVeJZagInSm4NdBdtOTeVzWwlSWKW07j3HKoVVeqpGpbhy927UFf00B GPFhp2VQqNxZeL7lhUAhadPU10Gu+hiQtAqNDE5Yu4qwbYDpx67aDluRgP/ABhK1uY6PNJy aN4u+TSr8qOHCgKPmGg9u7Jfrb6csbayKCd5I25BmJNVZRv61/LQU7XJhfp5IQ8GMlllQ02 KvSvciqeh/wAPpoH/AMB8qt7a6uVeV5oZV7dwwlqlW35e71AO9NB7d2Agzry4JYZYboJK0A lEPamNe5KHYMpqKctvy0GqDIR/UMLyF7S/J5vA28cibKHVk2K/9/QNdpmbcxCN2Ky1AR2bY HlUjkQp3poDcGUsgWSMsGJJDt71NWqwr+IGgIYzI2ye15P3GAYsSShU/KATsCAfhoMUyajI ySc2kgZVMQqV3O/Gp/LodBa+uWdvfFyIbjx6inX4UIptoN0s8iAcITIQpLhhT+BG22gW8hd 2t3MzECGdysYdiCQykMKn/CQKU/XQDPL4Vi8AzKVEUrWdxIxFSSWBPE/h+mgbPt4QfBPHyO n0Fv8A+7GgYSKinx0HP/E8c8fknktlBHNawBBDb3LPO429lRzYrWgHTf8ALQGopo7XA5SW5 uLXisR9lupht1rHRBWRqcnqK7/D8yGv7ZNK3iNuZY0ifuzApGVK7SEbFdqaC35rJAmHUzpH JAZkEkcys8bA1HFkX5qn47fHbQb/APhrCf8A4r/+Ek/87QGNBNBNBNBzr7fqsnk/noJILZU KWHSiwin61OgM5bGZM5THJDe1cCaYwGPZyqqpPcNeHz/roF+5scvY+Q4657aXckl9KVRn48 v92lBBqWGw0DHPkVn4jJRSY+eMle4jck3Ht3HJCDy/mB0GEuG8fuSl3FJMJQWrKrEF2k29z H+wfDQaLq4tpkOIlKJbXKdmCK5UyiWU7cHU1PBafHQI97wRJDmJGS4mkaO3ijI5UBK9wUoE CjYL66C25OMyltYzxRBr2LjcXUjs3ISv+2I4aNVmX+Hx0GryHCYbA3kBmKCGSv1FiFLq4NQ S8jBqMwbbbb46AL5Bcxv4/Y2UiTXMM8MAYsUDsI5CnNe4ODsWjNAa1G+gu+O5CxTA420uEl ix9/BNBCJSWmMXN5ImDxgKPepCgfHQUILu0n8qt4Lecz2yxzSB5GZpVLlYyCXblyC+vUaAj Y4+DHwZK7iu4j9PO0cqW8vcA7TGpDVEjMO5714eo61roLFldyZaKWOJpLQW9wHW9u4irCaP ZgidaGlPcRsaaBpsMHJaPFdyNGi27MYhBH24qyULyMSX3PH10AjzAAW128MjxWhvbdpLyNU McckwCu0vMcOCBRy/MaDb4jYrc+FW/wDUBNbR3AkaXvqvvQuziRRHX0FVoOlDTQHPE8vY3G AF1d3cbrZCWGa4Zg3Awvwbm1F91BXp66AP5itvlrbGiC4tLlbq7VrO2nhlltLjts0QSVo1b iOUgJ26jQbJ8bfYnxcWFndRC6srd1eZVSK1RhGSWKfyL8K7bb6AJ4nLlMx4tK+VzktrdNeS JZ3lncKsqoqB3SQFeEntBalPaugTvHL/AB39Xu2sZLy7y99b3bwROLdpHnjWkPfVYkPuBDh ue52IqNBbnf8AqcXjQSO4mDwzx3CXFh/UbnvV5XMqxuQZFEylG/wilPWgMPjmAvLXCxXmN+ gW3zMPZuoXtpYO4EZllV41k9vwA6jcaADm/ELfGtisTOLaa5t442R7i6W2ROc7OUjidmdqt 8q8CPy9QJee3Lw4GK4LFUeXjcyKCZFQLWhFfdVhtvuR8dAUucapz2LtYAiWdnaKywgGNEk4 0LxRle2P9p/KdtBrxVlaReaS2kS9kNZd00XhzJdQxc0pT1/joGKPGyKJOEhBNe51rx6k8jS vWh/LQErGyd4nWtX9vLiorUeor66DlMNlJcec5CBDHbFZbuSWVwFZoSBwY0HcJZhuXYr8Ka ALm7O+tL6ORpIQGHDtxnmHPuDezZSeNfz0AbGzWlvdTRyW0b29wsq2zleTsGYBqt3EKEIen 6aAhjLqGy78V1blZG90EsqDhKAVKGtKcgg3H66Bnw+XYSDuKYmBCiViC3Et0FPT8NBavMPj 8wqkXUsEcIYAW8pBXuDcCvxIG2g03mNzlhapc2ty+TxsBUtbXQCTHlt+zKAOfHbqNBZjyWe unhSTEyxWsjcQ6yCSUUFB7EAbqN6dNBaxnkbid0ScyR++IPL7SGViCCCN9120DHaZiU4+QR BY2NAoUhQa1qalQfw9dBdt839LBIpNBEPaK/zV2KsfhoCV1mTLCqmMSd4ChZgoC09wOw2NP joATNA9zNbSNyUVKgGu3GpHp+WgreY3nLwHNq6LyWxmKsN6BhxNP7joG37bknwHx4neuPt/ /djQMTcuJ4/NTb89Ap+J4TPWmWu77LQw927tou7PExJaYElw0ZLKhG1Sh4t1oDoAvj101hg MykVlIskzpKhWB0Stw3ZBHZWRnKceZ4BqDYdNA0eDQtD4/HG3dLrNPzafucie6247yxycf8 PIVp8dARyuNtbxI2mh7zxMCgLsgUMQHb2lei10F6g0E0E0E0E0HO/tuHbyPz0KaVzJH/4Ia Ddnp8pa+Qu0SHt29nUmWZ0Vu/IK04hwePa/A6APkbrNDM4a4ltJLrHy3E5VbO478o5W8le2 CsTrRTWlK6Bgxn0tx3f6LkVv4S5+ps7st3EZSAV34upFPXQXpfIbBpXspYnsMpGP20mVkjY 7096gqwPpoEnybyG6/rdpdS2M0VxjriPtoBzilikYE0Kr7WX4EdNBryGSxeTuJr5vHpobyj SjIoxJWRto37Roze0cmFKL00F2wt8Tlr62v25JnhCYraVjJDGwhapbtunHjtSvLQV87c2MW byFw1bi5u7aOU2RRZHjfhwYKrE7rXlX4HQCvuviZ4LPGSRW6wWcca20STB3QMG5CMNFykVu IrUaDHwjDpe+PY2GS2+mkgMkiXRdhC4dqq8fdNeFNwB+Y0HnnPhUtzkGuo544rmIh7WavbS am5VmXpX4froFLHcL29xzAxW15HOfqEuZFXu8wRzDsv7i7bnl6aDoXhHkdpj7S+t7kQS20d wQ91cUVnlACuOILcRXp+GgbJM34tl1MLIJJEhkeAhg8amnSoJUE+hI0CHd2lzD9uLRrNmKy XCrdm0iMlzCpqX/AGwakg+0vsRXpoGCwyptfArSSaGW3jlSWCzMoZSGcScA5laV1Dcdy5JH 9wDLWK9Txa+nsbea6iurFWlu5HWNWJluImkVdxzQcC+9KU0BDDiW9xvhfco0hklZ2QhVULK CAf8AGNuh/mofTQJ/nmHi8c8xvLaEX8trmLVLqcw3YhkuGR3+pT3e1+aGnEfKDUD00GXkTY 7K+EXNhYTzpZWd2pXI5a7CPDdGH3WYUp3CoT2hm4jfYkaAV43jvIMpbweQ28ltkLd0uLTLs LVZ7mzogYySQqyCWRlWqP8AlXQEUtsTfWVq2Onmigx9rLJ4xZTSvb3V8gMZuHkkhZHjaaST jGK1avQgDQdT+2tv3/CMczgC3dO5axF+7IsTMWUSy0UPJv7jT899AqfcCY2nmGPMl81klbZ JYyZuEsZkYKSy1jov8xK1Hx30F77peOucRLfgJJEoEbxKkCtxklAPCSVXZDxYkcT6aAjg8e Dn+NxPJ9JPZQ3EVuWLRrIqgOBIaA+0hthv10BVfEMbZ5SfK2XL6qUOJYqqVblSnpWgpsN9B bnusRHDznnZkAPIuWJpXlxoAPhtoKMnlNhFH3raNpo+R5shKhR1r0+HpoOVpeLJ5bdXqrbw W+RlvihgWes1wjcD9Q0jdqqJ/h2/joB/kuOumkkt0t1ieEi4DM5fkKnkY3G6Vr0p/foEx7C CWYPaxzyzSFg8c6H3s21Dsu++zDQGbHHXeQxQiiTgtq3bkjlehMitUxq5G/Hc+3cdDoC+Ow GT7srXMJt2j4yPcJIHRohxVeSg14mh3O+gMS4Sa4klucczm8hIW4tXYAtXo8VB7613Gg2Q3 63FslizGK8B3DgKpatacSfaabfjoLNjmJrSd7eeExcTxEg+YVFP5SdzXfbQaMr4tMcn/WbI NL3SGuYYeI7xX+ZuVAjgeu4Ogqm8yUJ791YtbWikCqkyMCoBX2w8+Kncbn4aDfa56ymkEbT r9VX3hzx5KGJV1DnlT9NAet8gwMMko48D+BWu4JBrt1/s0Gu7voY5VkMhWahR6dWDBaLX3e n4aDX5dlLZ/A8xbEKT9JL2323qwO+/IHrvoOgfbkAeBePgelhbj/8ABjQMR2GgB2Wexbvkp o/qmkhUT3ED28quFVeFI4ygZie2dhvoBn20Ro8PdkgpC1yzQxlZlCpwXoJ1Q/wFNA02TSNb IZZEllAIkkj+UsDQ0poF7z9YGxVuJ5hBCLlC7kgV9rAKKmla/EH+OgY+A+J/idBs0E0E0E0 HO/tfJXyXz0caUzLGv/Up/k0DXccGzMsc8UZge1jLsaFge43tYb1U+n410C75HiILbybBS4 1+1cTzXLGI1MNVtW6DoleWgqZy8iku4EzmGD38Lcorm2Z450Cn5llj99KDodjoMZJM5LjGW Jhn7d2Eaw3Max3dvtWjspQycajdd9AmZDL+QWcbpdNNeWaMEEip34TxHDgZ4SZEkqPcrU69 NtAOussmTs0vbMtYducwXE0VwzRFabCWMsrJ6mv8dAZ8fwt1kLm4vrPOW5uI440aGdZYw4d RJGGPcaqhW600Aqzu8llLDI457dLfLztytrhQ3K4qCxXvUIKAQVH8oA0DF5LJ5lceHEXVvb fSzSRXCrcSw3EnDgHPa5pJEmwJq+wGgsYewz9lgrWaYJHCbQft2rRC2BJqAh5lSu/Vfb8NB Tyy/wBQSGymx/ZiluEOQ5yNK3BKseC+zZyBQ120CnkfGMYbqKGNMjbRqXkjhi4SsiAcuYJ5 PxavUUA+Ogv+M5G0srpMbb4e0mnc1EF044y71+oWdUdkRf51aRqHoNA8XfiKwwXUcNmqWFw jSXMFpdBEFd24JLGtF9tfm/LQAcV45jvJMMYJp8jYWyT8xHF27hkKkhTIqcpFrx2LJT8dAx XnhWYTxf8ApGEYCiBXe9naOa525E8EDLGxPx3PrTQLdtks14gtpY5jGyLFb2s0IunAuEuOb iT6WGNWpLI5A9zEf2aDxMXfZHNYmXEXSYuxdWmtZ7m2kB5Qh5ppYIWYiNEL8CrsK0qK6DoO N8aw+RSLJ5S/nzPadjEL3gIEZR25OMIULxZlLb19KdNAC8t8Tx0XjJxXieGhureS7F5dQxk NG0kbBgkwLoxRhtVW9vop0CHiTBH5PN4/gp7VIMhDeWWMlHM3MTSRE9m6KGJmjWrFOasyHa ux0A9fKMVZ+dePX+ZtTbXODtBZXntG09uphjZgw6IDyDDqKU0HT/tJh5fpb/yErPBDk7meb E42WRhHDaSvyDrDsqGZhy+XpSmgA+e3WW/43sAwuRITbJ/To1kFtLG0jM4eVZo0/lq3tJPE elRoLHlX3Cte8kF7JHbx2rrczRS0HOkvbRAKEuOPNjQeg0C/H5Dk7XKRXOGgkv4Jj9PY5G6 ZrdByUp2plYe9V2CHiK7DroLdn5r9xo5XX6OJpASCkcvbpxNSODJSuguwfcDz1VZpMBJISa MySwlQtOhJ9a6Cq3l3mt4kXYxdtjEkorXUxEhoRt+3CKkAddAtSXOWxN1Pe3GLtL4MpF1dW BYMyMerRtXhzPwUV9ToLxzWOylsDY3K8ndWeKYk8l41cBWP4eugoXNjOt9Clkxd5JIxcRky SIlXqd68AN9x6U20FCzWwS8e6kvI4PqY5Y5/k4rNGrcSQKbMw6nqeugN+E3pvLBxNcMrwSc o3jC8QH+aI7nam/w0DncYaK4jDWN0ILs8gqK1TIw9QoJ30Asw4yVmg8qtpLOY8BBe0KKrbq AHAKFTv+ug9n8M8rxl39RibiHKY8Oz2vclRXCyAU9zjc/mx/LQUv635VisnAPIbd8XDR0t7 lDzty9Nl7iHfYeugY4M4TcLcSwRIaqI+JPKUlT7iP5akdAPz0FzyDA4fOWjQ5G0S2uJ0JWQ +1lr68iFO1a6APivt/O1wlocwzwLyYLFxjZ1ZSorSvL8fjTQVPIPFPI8OhMHcyo+dG4CORe JFdxVXAAB30CpnM27eN5iO6gNu0sXHi6HlzLhePMEj8tB3T7bmvgHjx+Nhb/+7GgYyQBU9B oEbE27z3vlLW3duI7tOUfblME5duYCCQhDGaUCk/KKb6DZ41eQP4jlns8c1iIjMv0xkjkLM Ih+5zCgNy+LVJ0GeKzVxYeDLko7eJGilYPbIknEL3ihCpGpbl+mgx8pydxceK4vIqglS6Eb 3AAKqEmiJJCOGYfruNA5cV0GWgmgmgmg539rCreQ+dsDU/1qQVP4LoHS5RRkVkCKxeFl5n0 o4PEj/Sr/AGaBezMSnzDxwIxidZbqq0JBX6Zutduu3x0G3zOzssh47kfqleO4tYHlt7mGhl DIpYcAePLcfKTQ6BF8Bxnl8+R7hyTNZSXTC4urlFWZwIwGijRDIkf4+7/ugx2c4lysv1sf9 LzNrcPG0tu1I5om+VpkI4yKVA+bf4HQC8/FmIJns7nBxZW3voeF5LjoeKvHGfaTuXVxXYb0 9DoBy+K2kN1FdfT5iLblJbxrbAGi/MTI0bniNmNdBcnsMdlQs9/ko7SSL2RmS6V5gkdeDfs RqFNCRxJPHQBrrxDGX2Pt7J/Io7lFnMjNI8qUo+wUMnFgqmhroKN5hM7i7WK3tMsUspDwWK G5HZUKSaqkyQr1rspG2g1WGGy4u2njyC3yxsYzNLazEFjyPNd2Vh7evQaAsMCIlubq7mlVR IBG80DASO61LRxlSpXb2mQsKdF0ADMY27kuGaPLw209pxeNhIZJRQEAKsCAD122roA0UuSc Slshf3eXNY5LONZKKOVFbYl2Qg+g0DBDFf8AjfjNpLcTy29zcKyRWkU4Ny1ZXPBVWj0HI7e nwroNdnlPM7G9WWVosbbzvFxu7lHkMK9OQDno5I5Eg8ToOhQeN90xZWbI3WVltpO8xu5i0M ZX3q0cK8UXgPlcdRoKObzmdvLpbG8DWcHMIrxqSRDQGVn2dQWUoOJ6KfxJAMPi9haSyLSaO 5s4I1jSIruoUABiVoD6jcaDV5R9xsbgJforGCO5u3H7NvHReQrT0+Uf6R20HP8ABy+ULm7r PWdjire/uZpu5NIXeU+88lLRGigVpyA93roB+fwnkeYzUGcu8JYX7QpxeCGeTjPQ1UycqMe HoD1GgMR/cDzq5ne5ssP2bhFETLA6yKOI9q8SFGw6jQAM1mvJ8n5ObjLQLibikXbuJUEs0I hcuGhc/IGLEHhsfXQNOI8G8auYZr7O5ODIzToomu53Msgf3AqG24L7hsug6B4/49g7WFFsU spIqGCZ0TkxQH5A7F2/Q6BfFlf4y9aGDISi4ghos9yn1FvIm9GCRhH7kdAHDV5CjddBpvPK ctiVt2z+PsxFNUR5SBO7aSE/KO4ADExA6OB+B0FSXOeO3pj+jRlmfkeNtLSKNUBPdNOVP+g 0GOPyPjd7NeVCMvBeMjS/7zIyk0YE7dsr8o3/AB0AnM/bvxLMI+Rwdx9BewktJFByDM++2x oPj7RoAWL8FXKO8Byk0V9Cqs1rdyuFdTSgHHgf1roDC+E4vF20r5DAhrOKeKaW8tyJlWIP7 /YD3HRa8j/NQb10Cz5H4fDjrhshaWssuHnAcXePkMkSFhyoGTejUoK6DPHpgn7En9Ums5FQ hZ0dn4cjT9xidgK+q6BlvbfzyyxcsmPu7bP45CgMACdziBUt7GcVPSmx9dBosPLsNOtsmLh uXzhk4f0aReEaUHWSUj2qrE1b+zQMFvkMX5BPc+LeX2P9Jmk4y2kSzAxuy1IeGfajA16ddB k9r414xaPeWOQmnuZHEKrclHIqePLj7WH4fHQGsM85lhbJ5ORoIY3H0VwsSpIrUo7Oy19np Rh/DQXpcWtiBNiZ1ZkAISQVNGJHIMRT/LoN0HmFr3/o7x4YJm2ZZXVDUAVqJCB7h6aBR+5i eNXfh+XubZVeWG3/AGOLBlqZFqVptUHrv+mgevtwKeA+Pj/6gt//AHY0DGxABJ6Dc6BKxN5 kWu8xe2nbispEeRbiSKVGDks0RKuqq3X3bn+FBoK/iMUlv4dm47jmHWSfvMJfqH5mBDIecT OOXInZDsfx0HmTW+T7cCR7q8ilhP8AvQaYR3DqZuLhp5kZkZQag0FCPhoNmavFOC8egiMYS eKGSENN+6CqKARHHHRwOe7AAL1pTQPWgmgmgmgmg5t9pHDZ7zup5Oc1ISR0pQgbgD4aB3yF mZMhZT0U9syqXJo1HQ0VRXeug595l5B2fJcUIpe0lpJd0LV+YQUO/oN6aDZc3N7kvHsvbss dwDE4jVwXO6mint7t+grTQY/Z3Dw/0u/vIIo4Fa7rGkMsk8LFIlBfnKORZmO5Hw0DdmPCMZ mXklvDJDcyx9t57aQoWH8vIf6NNtBWxf2+srKWNpchd3KxHlHAX7UdR6sIwpb9ToBH3LAt8 azyY9ZICyrDNGeTKzNRthxZeS7UFQT1roCOOweClwNtNFg1JeCLmzKqSEcaE1FDy0CnkcP4 fJLJE9hdWMjFuc0M0vJaCpLxyFgToBtn4xJHAyWWfW5tWblHaXUFFLGtQ9Tsd96KPy0GnGe Oz3crnvwrHFM0csMMxjPIE89mCr/KaU2OgaX8eyjWjrisnKJIQtUlfuR0C17YYE8d/wA9Bp xuTNzYSWWd7sWYhb9l+O4UmjNzBpIn400Cz5iLOG4t/wCjHu5qUlViiVkkQSL+6r0pVJEJN egG/WmgX3s7zFraPLCZTBPEYrwREzTOaIvdmkZm4ItQqA/DQPHlFpPlMVA80DUl2YioFQDu V33HQg1rXQAsB5ddYa1fC5aqmPgyuKse0rh2Vx6kBPZ8a/hoHvxfL44x3uSYo9xkZ2YmX2q VLftqS/EU4EkV9PTQBPuFeYVB/wDWy77OYumKwWtmwBIKgEyivtj23Ow20C9jfExiB9dlb6 Ka/dkYtwDsg60oTxVR6fH8tA9+MZKyiwzPdXUKlZ7krbxxoZJB3nO1S27fw0AryjyLINNi8 h47j5W7aXEVzKAvbTvFUjMqDaVFJ7hpvUDcb6Dd4gLTyPBN5E/Ysss8jrdmNaI/Fykcrw/M hdVrxqaaBgihzU0sVvmcdaXNjEGdLwyq6xlakOUZEc1IA2ProFuDx3B5CYm8xqCdHqkti4q wcVU9oBUBFdl320Gd54t4hb3iwyXWQsZ3YMiophR6b/tnj7z+TaAtnMR41Lhp7ia6aa4sA0 9tJcMRxcRENslCeSVHQ/loLn/Cpv8AEgWGbkaynUNCe2joyUoAenJfz0HLcrksx4BLPb3ot ryCcl4eyiQKWPoeC/4duLdNBlEfFcsss9sl1ahgCZ7dXEAkC1JMZVU2U/loMbayl8evTPc0 lGzQXcIAjlt3FKU3KMD8f00C95Nbi6u0u8fcGMyO6x71VGUAkVJDjmKU9NAQ8d8m8vsP94W 3W6gUe6bZwpHrUmnKppsdAefyTG3NkZrjAS216rl5ZbVHtWanxeHgx6+vTQX8fdeP3VskF7 CMpZFedo37K3duaHlHOWMfdj3qr7n0aux0GpMBJGFn8QuBdSRsTNjXf6eZAf5irsqSKNqeh 9DoKeRzrY6O2uc7jp7WeOSgupLckMSVYh+BPoDtUj8NBfXybwzzC/axzMEQNBLZ3Ks6gilF NQQFPIgU+Ggtx/b/AMWusZPGLdI7hpOUlxJKxMiAmnbZg3Q09pFNBVtPtNcyftr5RctZKOD ojPwVd6JViOoFNtANm8OytllZYbK7v4MbIwW6eN3kY8RVmWbly/DdSdAyJ4x4JLEf92jeq0 aaaPnKy8aVMje8lj68q10CZ5P4NYY/xPK5C2eWGGCENFbGSalXkUAmMyFaNXoy10HZ/tya+ BePn/6gt/8A3Y0DEwqpFabdfh/HQBLCwxlwt1aveTZAzQiG4kJCUjBZeIa3WIKSanbf9NBp gxdph/GcjBjLR7VF75jgaRpKlaoGUzdygYKCBSmgEfTwTeG2V1lJhjLWOR2u/p44y6rLIV4 B2V2Q1YcmX3fjoDmeyrWGLt2tjHIZgESWeRI6KV2kLSVqfWnE1O1NBt/qWX//AGXc/wDh23 /n6AxoJoJoJoOY/ZepvvNJDvzzMu/WvX1Ggds9PNDB9UVjRLYsytKR8xRlBTf5v8+g4rmJ1 lzNpzH7iNcymMGgcdrf39OugzTLxw4XJxLw/fikAEiu0Krx4sX4DkQeRHWvw0D39oZb4YzI W9yALi3v3huEWN4okVI1EXZWT3cTGFOg2Zv7uWdhmbnC2+NuZr62vILXuOAluwlaMO3d348 e6Oo60+Og6BoE77lRm5xC2gjknSRwHWBlWSN6jtPyY/Lz/lpVvTfQGxexYvDQTXz8IYIEM8 rKVA4oOTMN+PTpoMI8hZX+MS7tSDFIO4rshHt61YMAQDTaugC5C+hexkW1YpJJGWhMSgM0h BpQn2j9dAk+IPNcyZW+uIVimtroB6olCwLcgFVnQKOXofm/iQK+VGS3xF3KLPtRvE6LJbUo FkQgcj7Qa1HXQD0zElp9ubMzKs9xNHJFBK3CF4YpSy8026AV5f36Cz9uMXcxY+XNT2/++3U PGOVFkosEI7amPrXusvM/Hb0A0A7zL625zeFxwPFjPGwQ02VFZ2NAB8AdA8ZPERW+NS9lmK NbQjlGrFdwtPU7KT1+Og555B47dXWeltlt3dp1eP6sVPKWMq7GOtOJ93QAU20FaP7aeSSwx 2t5nJkxg+eKMB2UU2FEI/tGgYcT9rcDBxuFuHYuKzSFndn4kVL86dDT5f4aA3am2sy1t9L9 SsW/N2/cLdFLg+5i2gp4vMZGzg+sexiSFZ50rdSpHEoadyWAA6ipG50Av7kZnIXQxrWF/aW U1qJZIbF53SOchVBbgqkOqpyHBx7gx9dBR8C8ww1hhLTGXV5bpHZxtG10xbjJJLKSAN+XBA 1BXQaE8wjiv5jNdi3tjKVL28zMhFKcArM4A/mroNk/lkTwz2WKyTRKsKvHA3aInKsCE59Y2 G+40BzAfcS8fx5r+edGazmCshoQ4KkqA2+53r0poMofuZ4fnJJIb/HhnhFWmRTQqSBs604n kabn8tBvs0sZv6tjYLm+s4Vk7sAblLSOWNXFFB5KoJbYjQVBZZ3HRR29vPjc9FI1Y7ZuImN AfSWo5fhXfQWbXye9uZLy0zONa0tCixzoG5Kj9OSMhJ49CPgdAF8jilvHv47+XvRWyxhZ2T hyikUmJzxCUcUYV6VGgRLuyy2LlWe1vQ9lIzOizqJGqwIBoijjX89BYxUvlSiaGGa1jhuN5 kXep2K9FPqPTQMuEx3n08UtxDeWRtmkKLNKrSiT+ZgRTmntqAToN8uB8tiyiNNawx3SoXtj 3USGY9KctvcAR7TXQbrvycrcJaZ/Az2N0jAWtzEe24l61gnWqVJ9P5vWugBwZHJ4nIXc8Vx LJZ3S17cgWaOOTkKuUq3b9x4vt7TT0I0HmPuftZmL9ZLiFsPmpTWQs/CF32oQo4IQzegAOg aSl9jLus2NF/YyUMs0BZm4LWnVjQbb0roGzx7I+N3dobfH87eEye0mQsSTQFRyNen6aAfnl srS+5RZCayut3T6iItEdyFHIAgDbQB57wSSM19auiMV/wDrhbKJYzXpVd+DbaAX53k4j9vs nbmeMhlj7PUSOplXqtOu3roOnfbgU8B8eFa/7hb7/wDqxoGJ1DIyt0IIP5HQJPgFpFZ3nkF tbpSyhlRLeblyLqvMVqpNf0poNGCu7q+8ZyVjiJDNkmkJKzSMriKU8eXN12biDTY00FzyNr uw8BZJYvprnkidgzd2lZgSBNwA+TpVaemgxzVvc3eMwjQ2iSkxRF5bmSDvqGQU3mUcmB39N /Q6B00E0HjGgJpWnoOug90E0HL/ALI8u/5iGFG/rU1R8OugY/uHe3MePtrK1tfqbi6mDqS3 bjQQfuVZ6GhLABRTfQcUvjdPfW0pjHdc3EgiV0dlYIPSlVWnU6C1jTJFaGzniiuu0wUxl1o Q4NVkVeRY/wAug6d4awtcB9Ba2jY9biaZFlsmiuFgkBoXk5M1aU91VPw0HO/IMbkpvMLOW/ uGvgt3az2t4mL7QukqqzyTTLxjXscRUSD0B0BPJ5+5S4uWnv2ljDFyS/KPjXt9wAHlxJ/DQ U7eaZsgtvLDDPHDGl2huF7heRJAUb5ulVqBStdA93/mNrnvF761khktb9oCrjkqRry2Mgkd o14LT3VNR8NBb8Wgb/h+O3FvJG0C9m6tWPuVhuQrbhgVcHkNjoPXs4LezkF1REoGMr0pHQE 1NOiig9dAr+E21ugysjOGjlualKNwYBeRePmI3CHkD7l/j10Bbyi/tH8fvrYMiTNGbe2jgY M7Smi+3iR6V0CvkcdBkv6DhY3M11eEo/sWNrSyQcmVkVVBYke0stan4HcCvg2QvYbe7WW5u JrOOMJZwzrOkEEXMokameGNpKIN27jflTQC/LXv8l53jbWwYLJBHM9eIJoECsUU7E0rQnau g6hjsDY2MLszNdXBVTPPc0dmoB1H4f2aAflMH/V7sSwTNj50jJjvI1VwS5oxQn1PEaBTyX2 +85gmnuIPIGvml+VCGjDH5Qsm7AFfiKaBMuPIsri43GVLERORLBK5jYuBQKQdj00F7Fef5P LOlr45iZGyEjBZJw3KPhWpDGoJC/noDqeDeWeU4qCG+vVxVlHcTFmXk87OLh68VqFX8ySdA I858L8V8afHl7STP3qxTPcG6maNDHGV3lMK8i1XrVmAG9ToGrwi18IufFbDJL4wgScMaLCJ 0DCRlIVpSWYD0OgNZG38PbHN3MDB2yadp7dFANB83H5dj10FOXC/b2KyWF8ALZXKkRwgIW3 FGDqyk0/joMX8M8JsLz6m3nuoJWo7W0UrrzYejbb1Xah20BZM7gLuA4u3h4CSqcWiqFK0py orA7030AnnHa/cOI5CBbQZOz+lSWB2MMkkb8kAYBOGwZSpHWm++gt5zwCW8vI7nG3EVvLGD yYpRiCa7lfX4HQKuXiz/j3tzNgZ8bICHntPehaoIaU0qp29dvx0AK5y8t5BcoslvMrQCHtT EJE6qeUTl29UatfzNNBWTx6FYBLNNdQ9lOdDbMbcTneMFhyqvM7fhoMLTBZwSCkDXMxqYGM LBNzu7u5jAUA9Pj6HpoGu7ySRTjGw3ltAZvZJZM8qzSNKoWMpNxCBuh2i3/DQVL7xlpEkhm vIorteMdnaXV4ZaygMzosQCguynZiPaPTQN+Otcs+MWCwsrKDGoQn9Pu2knkK8RUySIzKpN agANT+4F+bwQ423lyWKtoYL6H9+cwJOO57eEkcfKaQUIJ240rQ00Fdospe21pPJibHMW1xD RrdokjnMTMQJOTDjugqVHQ6Cth8E4S6tMRcXWHVKGK1nR5oDsSUjcNsvx0GGZweWaxWWXGf VtPSr4+Ropk4gVdUfiSNqn00FkPdOOC308SUVFsMpEybpuayrX49aaD02ORhjSWyaQFgViE R7sRNB7SVb/wAr+zQLvn1vlbfxW9a6gh7cqRB5UVVIYzKSBxHx9NB2b7cGvgPj5/8AqC3/A LIxoGCdGkgkjU0Z1ZQfgSKaBcwGGPjuJuRIUu3WBGkt7O2jSUmNCCPZxaZm6AtvoBvi5/8A 4PySM85jZpY4RMrpIgWJVK/zMArV9NulNBovrbJ5Hwq0t+w9xBLK/wBSLONJJKLMTFxSRrc cTT3/AIfhU6Cx5RaJFicLb3NsVkt1RGSLmyAhVDRo3JWJ9u3r66B330E0E0E0E0HJv+X+Zp rbyeVm5NJlHcsSKnkta7aBt8nMIe5ufd3o2ht6NQKTxaQdsnpXub/loOH5K1yQ8giEltK0k 8lwoRVKtsihohxHLb46Cv47Z2Nvcx8obWS7bvW1vFGJBdESSUWWSRT234Ee7/D66Aj4re5G 38qtLuz/AKhJYtfXEVzHVY4HcF2eMsppu4B/dUHbbQFcxnMfe+aXtxJKfqYr20js4pYr9pX kj4h44hAyw8e4hPuBr10FfyNFvp72OWLuQvJK1sq8ZGQFi0acSRttoKP9PT+rTyojQDtg/t StEBKGAaqcvx9u1DoGjw3w6TyRbpbl2GOhDRu0hVi8hX2qFAQ8fdVvdoDmJs85isve4K08j t8w4Uc8PdkK8MLD3MrgvIAoIotdB6ft5mQ9vc2M8FibedJu0zy3iMIgOJIJT5upBr6aBcm8 RupPJRg7zMTzXixtcpIEfjG8hLv7zKGcE7Kh2UaDPL+DpjmkeK/e4upzHHaWkixIjzQLy+e QSKQaGvJSP10Bj7WYi0hS4yNtGptJm/8ArfIoNCjbyEVAoWbYmgrx29ugDeMQTW1nk3xskg uGiSe7he3WONJuTs1oOXbVyqx8m49K9dBU8MzM2Z+4aXdzcJBcC3YSSVWOkhmYgKppX2oAd A0eYHy7H3EyiCW9xF0zESWnJ2HLdhLGB0/LQK2K82lx2ZNDNGzALJZz1QBY19vAPsvXoNB0 OHIXF7Zrd4uRpL+KvO35O4dCN+SEjia/KdBjFmPH8zbq+QxsclzFJS5jmRHdWUU5EMN1XQF cdnsLawJBY2oRJG2S348d9gaL67dNBl4+99e4hBIhjiknuhIDTkAJ5KfnXQc6+5NlkMdnsP JbylbiGG6MTwW7Xlw/JUEn7BZVMYHVq6Bp8Pubq8wEE6XKXkfa5fUJF2Y2Uu3HhEpopHQjQ ZXF3i45e7eTfRFCVqTSDmABwJb09RoBec8z8dxyQTzyRfRXEbfTTqGZGEZAYqR/rbKOv6aC 02U7kiLbSBm9kkJP8yMFZSVIPoQKaDZM0eJsmydzHIsPMi4MJMhQtQ8mSoaldqip+OgV/I/ Jb7L/ANPhxqPF9XDJd464uoqFWgR5FaMcyp5dmlCKht/hUH3xbye3vcfDdlGk+qVZe6oA34 1NUBPHp8emgJ3Gbxk0UlvMnc5Aq0bCgcbdAeta6DjHl4tLGC/mhtjavzHYkUDshKkhSRu3L /UO+goXfkF79CzoyAlI472OSM0WgAEiqS1fd1YaC7/xBkzaVhvAYbYiFJIagsBxLEKvx6/3 6DK7ur+fK4+5e1eQWzxMl86RkLGW5lXDe5gSBRhTiCetaaArj2xUnnkM8kMS3XfVUvlhkLs 72oAtu73BGGEe4rH/ANaug61DJZ0nUARupPcYgA8iB7uvXpoB/wDUi7vF306VZozsFbYVBr v6bddAHxinHZV8ZKoNuUa4xcyrUqOs9v1r7K8kH+E/hoLUIs7aScJGsMkhqI/8RANaAHcEa Dzu3ctu0axLGVLBH4rWn+tQ9dBH8djE6zsFur1WLQuVNBU8gGZGVaem4P4aATlLO6SQXk7r YRorG5eG4eMbVPuWnDl66BP+5Pk2Hy3hWSgsJUnkhNurSK4kLKJl6n89B1X7a/8A/P8Ax70 /3C3/APdjQMbLyUrUiopUbEV+GgU8L4pc49c/HdUntsiR2ma4naV0VWX92Td1YrTdNBhjIc d/wZkIIbRbC3dZEFqZnlUFowAAxZacq9FYb/jXQZ2t5aYvwRZLrui2UPG7xMO4A0rLyDSyH 1/0zoC95ncettYyvdC2a87c0KU7jumzMoCcuoNKjbQFt9BPw0E0E0EJoCfhoOQf8vEkslt5 NKV/akyHJHWgQsQSwUdR1Ggfs/ZyXEhMrcohIBBx37ZKD5gB8a6Dk3klnHB5VAyiRJZ4buU srOOTCNfYvE0DVFPwOgWfG7J8fd3Ed2Lu2u4YWkhsLplEkMNzxPe9o95bgK7df46C34rPYx eTJN/u15dm7kkNw0lzE8sbA1gclPp2dV9xVh0roMof6FFnby4yv9Rh7GXQ230iSvbSju95B M7AInbZ+oNeppvoOh+Q+MQW4mzaktbseQsYhEG5SNx9ryFE41blvvoLp+11lcRSXNlkgj3A LRSRwRmNgQCOY35DatRQ6A34lhMh49h5rW4kjuR3XmVoV40VgCQa7saj19NtAgW4r90Li7u I+3ZQXcjgNzVWvJLUKzRgI3I9paVZ1X4Cu+g6LLlra3iL8+LOF9vqK0pXQc+lbKDzy8yEpj Zre2MMfbqG4y+1ZJEPtft1HIClBvoKdvFlfI5VE5dIn4wS5MEKABUyxwLxBHIheTA0/X2gO iWS4/EwW9qgCJefsW6xRkxRsq/KzL8qgbAk6BC8Qtrq7tszdyNa3oFvBbrJ9VcZB1IdxyQS LM6KA5ZfYV/SugB+EeFx57L5iW+W4jnsiYonH+0ftitaEKXrzFPaNA34/LQ4i8Uw95H4iKR 5XYK7AsPlY8S23poKuZv7/Jx3AymHhzVin+zjQD6k+pIZCCBtuRoCXiF74p9ULjGXlxaPAh 79rKVI413Vg/vFPU00B3I2/jWTu0a6cwNVX70ZKCQKK0LL1FBvvoCiS4WJXNpIsSMiObiOh CguVA9fVToAnjeentbBYJ41ngknuWgntzuwM8hqyVJH8dAufcZrnI5K1E2MtbvDKk0sd8bq SylhaOMmTuSAexKLvt7qU20DF4hDB/wriJ4o7dQkLeywkY2lOZ2RmNWr1qanQU/P8mtvhbw wg8zWFxvHWqUPFulV/GgPTQJeaeSDxXxmztb0wsbZpZ3WA3CtEiAtLJxX/Zwq/uqp6+pGg6 KMNj1lsZGuVlkMUZhj9pMqKAvsrxL0qD+WgE2EF15HgZIoE7CmVre6ikeRWIiNGHOP9wBqe lP4aAVLg7tMpZW+Qf6YWds9lNFCsnaaB4pG78cyhFjUdzgxPuqPSugo4q9Tx/JR4aeczY+e UJi795OZHdaiwS1ANQPlqf8AuA15vx76W/8ArADNaFSTEOvIjia9P8Xt+Gg5z5jDbzXKI0v Cw7hipViKkVQHgVJFdAJusvczNxE3faJJO5E0YVSgC8RGSW5fKf7NBlZIbiYGnaFvAxmq3C Pt/OalVBYr+NanQXoctlTFDDydubIGlADFkZiNgOtRXqNB7jna083jaOdGvIJmCWjxsJ04Q 1Lys0TgIq0AVHGg6XiMlfxKJLpGW7k5qq0B5htuQoKlR0GgF3F3HbXMRknCytvIvTkA2w6g Hbeug9zWSgOEnngETXcCCasqoeLcuPsDhxy6joNABTyDP43BWllNG80s8SzQtdBx2kZFYq0 nEKwZ2/bTYruvoNBnaeUZ/Fxl7+MS2kjVNzas3b4sajkklHQMPUaA5d/dDCw2McsUhuLqZS Raw/usR0BAUe0/D3aAFfy5PNG3eZOOPWVbg2spPccgAgMooqryJ2PXpoBf3CxOHHiuTykdp El67Qxs6KqMimRegFFHSnx0HYPttX/gDx6u1LC3G/4RgaBjYEqQDxJFAw9Px30CbgUuLRfJ Jp703CmXitwJomkThyjPKnFYaHcjiANzoM4ITB4xe2YeO6LTdkTQq7oncVffWJWdila1ArX 19dB59HJD4TBbRTGNUZ1d50DuaysOQ+o4Cm9RzHT+Og0eWWkMmGwnYHIUijEwLBBFwU8naM 7rsNga/DQPGgmgmgmgxkPsY/AH+7Qcl/5cf/5fzXof6i23/q10HS4PpGvr4CNg/dQSs3ys3 ZUgr+HGg/PQc/8APAG8vxZto+HZt7tRIgADSEJwRvzII6aDmmMyWVM0kNvbGzeV5ZM0XtWm aO6JrE7yzkl1cGgQHam2g02TXi+WyX17HFcRwtczXMcMBRnSCElZSKmBPqPl5D1FNB5bEXk yeRHIF8N9Yst23faJ4YYxxZOwD7pWQVou4oCDvoCOK8mvm8VlGQmuZbBLmWPH3E1Ek+l27R fl/tAxrX+wg76DveBmhi8ZsZ2ZhDHaROWYGvERA1/HbQaIvLsHNHbmO7jLXxZbGNiUaXieB 9rCuzCmg5ZayrH9yMldPZzEzSXCG8lEMkKRoh4JEVCvGzMu5rU9DXQHJrw9+SWR3dQtTKFo vGoq9a6BWEU3kXkqyzKq4iecWcEjq8guJOXJA3a7dE4LRm5fhXfYOpyYPPxIwhurGCLYQpH asCqUAZT+6PQbUpTQArmwytzmsUs1+itZy83nS3IBSQPGYjTknQVPNgaGtNBpt/DUxFleDF 3M99Z3kbJdyXcYlje0RWC20bySIyqOZAK6AX9qs0+MOVkvYglnc3UnB4quUMJVOJAFCFUgV 600HQcrj/F85EguljmqeQYCjn0Hu2INW0CuPHMda2ptrTKSK4WsEV0g9hO/EyoF3WtD66Cr c3WRfE3WNu8az5CGJhFlF4vFKxBHteM8txtuK6AP4n5dDbRRWuRgW/s1bjNDIFZom6EAMGH X0r+ug6lbWuLvhb31gWsZlQce2ojJjboskZHFl22229NBTxdvkYcQJbD6aRxLcco5I+2XrO 9R3ENFJ+PE6BP8/wAjYxxYm7jlkx/kdv3ha46WASRSd1DFKlwlUj4tzCq/KlSPQ6Ax9tYsX J9u8dFjWedIklVe6oSQSdxg6lAaCjfjoAHmF1LHjLiGdIo42BNxLNsqo7U9/FZCQOVQBvWm gBee4S/ssJ49ZF7UyQq7Ms6d4qsQjImkYRyKIl5fuH2jcV0DD5Pkv6feYy/mnZpLEh3ijDi JmkhdQIAFZOSsNx8KH03Ar9vMpBBip1uWeS9NzI7rPxSfg/Eq3AkGm9B1G36aCx5LncrDfW ttao4glC/WK0QkjhXmAW7tPYzjko5N6aBJsbK2usZ5FbpEqR90GHsBXVDRmjdHVnoQ1PX27 floHa0yF3kPEYLpOZX6UPxVP3WfiBQBnFCTt10HJMxl7EJ9TaR87cTC2fvKVKSULhvcCdv+ ldBrtbOO3B7XBblTxaSJ2QsAKEdeIDU30GjGTySIyMAiQDl2kcHYk+10pWnw0DV45GrsBBb zNIH5LMz9sKEGw4r76b9K+mgw791eeY3SXk5jsYpJJJgI3BEkcPJ27zQcOBC04iX8fw0Gq+ 83y10BHhoklx4NY72c8Q7KoqsdAWNQT1/hoBy2+VupCklwYS1Cxijdmo+/FSzJupHWlNB7O +SxLSWl/M11jbmiR3EnsmRlblR2pIpKsPXYjQW77NDLYmxwFujyTzRIl9Kh/bVEVSVUmgLV p02B20BoSRW+NeLtOxGxNeW5240+Kmm40Hjx49bV+0jRqr8iVA4r1O5C10BYWcEaAJVhIBS QEuSSF5ACv4aAF91YoYPB7pI0HF5Lc8jUMCZBQfwGg6f9uK/8BeP1FP8AcID/AOINAeu+X0 s3AEv224hfmJoaU6b6BM+3plaHNSyxTq7SKrJdn92qxn2ycnk99COVafE6Cxgs7cN4jcXpi Fk4Pas4IVjlHIovEosaoCXdi1CP7NBvyqRZLDWjZiU28EhkM8kcIdgOXsRXIYxmn83Henpo PPI8Jc5G5x93b8fpLdUaaeS6uIGKBgwAjTilf9Nt/SmgatBNBNBNBhMaQufgp/u0HJf+XEj /AIdzBJFWyBIpvUdpN9B0OfLyR3V5aw2V1eSIolRkVBEfYtI0kdgob192g5V93rzFN5Rhbr K291joYoJpxfBqkywqWggXttJGpaXZtqmg9NApeMCyjzcc91NdJkp7Ke58l7okiiikd1lt5 A22w58afLoKzYSW8uJ48PHey965nSzvTHLDG8xqW7sscr+2JgWT9qr+ugo3MHizZWKW7v0e y7Mcl9b2yXFJ7pG4nlHwWlKnlv8Aw0DZHe2N1FbXuPNnFaXTSfSYpkVj2t05NCWADMBXiCO P47nQdAv8ssnh5hM7SLFA0YaORUlUKhjJPEorVXqv4/hoF3H/AF6S+HLNG0JaVgjpylZv3S 7JIpXY7VY89/mpoNeeGLhzlyltYW1/mULTE28YaRZJCDWV1qwah5Af3aA/afbzL34trnNX7 dqiMMZbjtwqStP3K8+bUP5A9N99B54Hk7+5ydxjmmxrYq0gKWVljwWKFZSv7jMQVIHoBSvr tuD+12LSwnmu3CpEvMsQfaCNg1ORJroOf5vyi3uX8buLeY2wyUspuIYWYgw8gnKVRQsta05 baB4yuQsLnEX5trmKQ2/cglKutEmRd42NRxbcbaDm32pEl9DlLNbqNLhJ5+duwEkZLlHVpI iV5A+jAjQOS493vZBCEtrqNVaTGKAw4VIVwQQOLEdRuPz0CxlbuSzyJS7oI0CrLE4orht99 zuCdAOnxOTwWeku7BZr3AXNus0ZQNMA5rVARyAPw46DZZ5fwvMRStd2ptOxIytdAdmWNyOj KRQ9PXQGcNkr3FXtpawXceXxMoMq3MTBZYlrXg8ZJqG2IZdh69dA1YHMWkuEiuIpFKvJPVd gQe65oR+HroOafdy5vbzNQWuQisY8K1rI9leT3Qt6yErx/cZCVf4x7qw36jQN/wBu8Jk8V4 9Y8p4muFgpLaxlWtWqxKvC6jbkDuwJBOgardsferzMRWelJYZhR0Iboynbr0ProFb7geIZj yLJY1LdbQ2MEc31IuO8GJZkon7DROUYA8lLcT6g6AzcYC0nfg1vBJA1BNFIvOM+0A8VNRSv poFf/gnORRyLbTWSqW4AGzio44VLllAK0ZiF3NBoJYfbW0a+ge5mdIkp3beWSSWWRQhJHcS REjAl9y8QdBFxeT8ZlvJvpqYlyCggmaYIPcWZknR6E8QG4kAt+egCWdr5ZhvG5pLKxe7xF/ zuLOWJil9CJQ0imS2PKvuOyxttoFV8NaX8EFrYg3MAl7lza23IyW7iiN33uSrK1eR4tWo6a DXmcba2ndVoQd2Jj5EcVBIShNDWp6fDQUMMrLPcrbRO8Uqo1ayqqulGZSOI9D/Kd+mg6J4t kLawjee8WL6ZImfkVCEGmwUg10HP8zl4vLr6RIILyKB53uJVe4kli/8Ak/246lV2JrQaBis ccIxF2FIiUDgtKiOihAoBpTY9ToLV9ewRXMcuEt7nJvG5gklMRFqeNRLWRf5lbbp10GVpfS SXUltkrYikIuUFvJ3JIVaQKEkIVKMSK6DdjsNh7G/uG7q0YB5GPANUAkh2FKmugvkUhQxyL IgdiXrQtQn09aDQS3jYOskqmj7o/Lly2HsH50G+gIiaWK3jBkJUFWXYEAV5fyg+p+OgU/ul dLN4XcjdWEsAIPSheooAaV330HU/tuf/AOAfHv8A8gt//djQMMkayRtG1eLgq1CQaEU2I30 AaxxeDweNvUs0+hs0BEpeRggonzAyEgfNu3r66AB4tBjLrwmNLuUxWkNzXuIFt3fskdTBwP I8d2BqeugK5W4wVv40IyXlsufCHnIXkcK+7xvL3Gkp1U76DT5LMy2+EKK0cDOpdGlZSi8Vp UgSIzDp7vXpoGuugmgmgmg13P8A8PL/AKjf3aDk/wDy2inieToQR/UG/P8A2SaDqqxk9xqD kz1BG1aCgr+Wg519zc7lcdd2kX0lveWzLJOIZoy47kLxBJePqY+4xAHX16aARcZyyymLxGW vljxHlU6m2tprlZ0t3Ik/2UpianvA5pHI2zHQLr40YLPRyXosXucjNeiCKA3aXkhlHBfdzZ QzF6D27HQErXH2Ftg7kWM8c0EBuXt1lmEjPxmZHbi4L0EjbsPUaBPs1gt8gt7Cq2uRSWR0s 7lV7BRquwC7utSxI4DbbQb8TlLJ7C7s1tBM0hZ5bYBQwD+2Vo3cjj7Rsx/hoGbG47v28M8a qiWFj3buVgCYpKsYYAir1K7s3MbU/wAVNB0XxGGxxfjivOYUliVpLyUAKTLGxVpXK8j7iK1 O9NBe8V8jnzmIkv5I4ljWWSNTG5kBEYBruoPWvpoFXwPKTX/kt0jXM84gs6RiW6tLhU7k5N FW1VeOw+Z/doH+ZJGhkggmRZ3+V5F7oA2rzTktQRt10CTeeC2V7d43FqI4zaRym+ubXkvZT mXhiQOXoGMh9pPQfloKfkNxe5DCZrGW/Bo7af6ZIBEGaYpUM7EVfkvAFmNBoFLAY26gzOQn wriDPWSQo0bD2UUfucgo5dFGgbcH9x3vs1HZZ6IWktrJQSQuy8XVSD3F/njcHf06aBk8j8a xV5bDITX37rBQlzcSMYOJbl8kbRIDTYP1/PQVbNYMbjWsLSK/jRpXKyJLFL7FX2SI5YLwfY caVr6aAfBPAJ2gyeOe5qFnt7eWM98lhX3wqXqwDUPpoN9/FNe2az2FkljIC3zoLdwIzszI5 T2e3rXQKONzuZhFjbolveSwXEiuYQ7Ro/N69w8WTo3zLX9NBV8ozFzeeWWsk99Y41I8fOGy F7AZIFiZwGjEMyrylDCqmPYjQNXjfl2A8e8YsMVbNc39vZokK3kEPKNhKzMJQy7cP8VPl20 Fm48vv8vFE+KwF5b3hf8A3fIXjpZwBaGj8+TNIhP/AKMrv+B0BCx80yweWHN4d7OVKlYYnU yNwA3i5lUnDdR22LehXQNNvd29wvKFg5WhdOjpVagOpoyH8GFdBWyt+bG1uLrhy7ELyqN9y vQED8dq6BasPMby9vMEGtRFa5eN5IypZmQpyryJou4FR/3tAelvxV4OD0UAGoHqKg7/AI7a AVkb2W15W817DatI47Qkl7TsRQmgqDSi/wAug5Jlf6Y99jZfFIjdZe2cr3o1Z4ipk5yfUSy kOVqfazV0GvyjyHLS5BYri6twZlrMuKgMpQM3tVnkB5MwpUk/kNAIw1xj4xI6TzmBXeG4Wv Pirlg0jF1HvI3U0r6aDPym38ihjhiub12wTShoJgoQqxoOMhUAfy/A76A54/hjBiYX5RuE5 OZlarNVgSw4npvoGmKSAWsMacaQsBRQatvU8R6aAX4TJbmW/sg4jtbWeYWxnkCMkTOWIavz ddBRyd746L1WrLKtBE+SWISWoJY7SSnj7Q1NwdtBZzsiYdPrIpwsCFH4yszh461YAGrcqAl Wr6U0BOpSwE5kRUkqyqp7gIpVWDCnUGugtQD6mVBEQG4glQfY4b0U16keugvqwmn+nJPbQq 0qAV9y+god9vTQJ33UWKLw+7jUhm+ptiWGxFWb09Omg6z9udvAvH//AMgg/wDdjQMMocxMI 6CSh4E9OVNvQ6BQssjeXeIzttlFuL9rP9po4UAkfY1EQi7JbcfEHQDMIsi/bK/ZyZatMytc DgQvIAt//cCqbkbHfqNAVMUt34hjU+ohsIpFCS/Uo5Yk7KtY/oypNPd7B+mg2+TNcrBiRbW U2R7TK/dtwxoAo9/JW3BA3U15VpoDX9atP8M//sJP/N0BDQTQTQab1uNncN8I3P8ABToOS/ 8ALZLEviOSqVVjfsaetOzH/l0DRiso2Vw2TxyXr2t5dvO0MtBWFJ3J9jALuobb1Gg5bjrqO 8ixOOymWt4Fxdzf2lnaZa0e7SY90olZnKIycfbUsOLAfHQE8pBgbLw2zw/kMU/9JuZJD38Z EyW8Nw7lo2MfJ2XdiR8wJ9NBU+2l94zLnMXeXlwcj5XczTW6TuGRIbW1jKKzx8VUu0SVB+a p36HQM/mXhEn/ABPY3uMxlqmKeUXOSvG7YPMScpBIW9w9OAQU5ddAK87htMleEiOF5FBWCd ORCkIQvdbi3ChoarQbb00CIcZdXOcms/qknuUrI6EpITHQBuJO0hCnZeOw0DZ4tcywxJFE8 iW63kaXVk6lS4LbK9R7qtxqfw+GgOZH7lS4LN5Czt8c17ae6URwoWWMSfzkr7m5uT0GgIfb r7geNRY2WwyF6sFxJM0yCcogCuBRaBmpuNBZ+2UQxbXzZH6CMzkGC+tJUVJIgSViaJAgqhZ iG60ahqdBni8145beaZa7hubcWENsZZrvuq1C3aoAWd2pWvSnwA0G9/uFY2NqttYWz5HKTE y3NtafuyJJKeR5MoI9taVNPhoE3x7zjxyIZOPyG2EN2jmZ42aaC7kduQajdwh6saAAjroKH j+UOa8zu8xhWNvyHO1mnQgB41o0Dim4dKn8xoGTzDw21zVtB5DZMljmbepurRX5iQbiq0NW 36fhoF/wu88jx2Ra1vYJ5bKhVrWpkicbK2xPBQvXcaBy8giyslnaQ2kaxY9ZBK0FryakaEc vhtxI9v56CzdZO0u7RbiGM3MloG+hkbkJkuAnIosicXXmnIUB9NB74rkPB89JFHDh1gu0U9 1XWjfu1L89+Tq/41r66BgkvhiPC7u9toFb6G3uZYrdRRSYubBaD029NBynE/0XHeUYN8xk0 ywvo0Fzb31vGttGMihnSSyenHgkgCurHatdB0MeO4DN+OXNthUNhZmV0iuYUSMSGKSrtHTb gzArypuNAj3eGtsfdFDeO81kyXEbysXMjx0IX3UXiq02G1fid9AQfJZi6uJLe2unlu+2ZXs Lowm2ueTKqrwY0RFFB06DbfQbPILGOwl+qs1yOJnmRTPeWDyTWpaKrJE6M23EintK9fhXQY yef+U2WEuHvoLbI2yQpDFfW7CWspKK5uEbh+23IqZFWgb+Ogr4++urK8xFrbWMt0uMi9sUB lovMkuYYu3IfYJePvYK1BuNBszWR8wuJooshfyYcFXU2GOiWa+uY3B48qh1gNFPu59fgdBr tMXirnDXsdviAZbKWNILnJGS7Llwe5N++xVimzfL/foMIsSlk6SzXJulVm5xIFSOOQU96It AoCErsv8AN+WgVclJaW8N7F+1ZhA8yxIpjIBBVflPv67+tNAoXqS2pMLycuYU8YqhXJXpyI 9zdNAXwGdtzarjJ4JbhpZKwQqnteMjiSeVev8Ak0DGnj93aXqHBRDsSRNKtp3VjDUFfgyGp G42PUaCxiMpctcNb3kQgycKsGhqTReVP16GjaDPOY/FPM5WCGVpR3ElEKO0dCKhyeu3xPTQ Vkx7GzfkFnWZRGU3BZDsV4/KNhWmgHZOTODCrYtMJLe0qVn4kzqm/tJ3DDj6jcddAY8Yv4v 6K1rZgVtx2KRligNF4urt8yum4/PQMWJZntIw4YB34Ku4YFWpuPz6aAmlpJHd9SQasiMDz5 CpNNAkfdV5cjj8fiLKENeZTIokZr7mbjsD+si6DuGExcWKw9ljIjWOygjgU/ERqFr+tNBYu 2lW0maIEyiNjGB15AGlP10C1isPeJgshFkLWW4a7HN4JbleUoIqw7kcUBT9f46CpBkI38Hv q4/+l0aS3Szid5lVqAghogCvXfYUP8dBLiG9yfj2IsoonktJ4ne6SKrM3aK9te5PKpFSd6u SaddAdyuSs7BMdDc96MSyII2RagMgFEeh/mJpQV0BjfQTQTQTQVsmQMbdk7AQyVP/AFToOC fZryF8L4hkJgkciyXTgq7AHaFeO1RUVO+g6OctZR2tnc20SLkSIYJgkY4BXULXcnYbeu2gB yePxYi9vMawkazzNjc3M6W6l0jlZo07kayc+2f3D02qdAPi8Pxd9Z4uzhmvXeCgitXuAWmg WQTIJF2VljalKdP7NBYlyk2Gjhu57eJYlvGkke4URUmq4ZhQU5HkQSDvoLPkucx+a8fM0V6 6Rkj9tGH+1PyBFUnmGPQaBIxF7DBfUyUZkhYqstsHYxNQe4Px+c06j5fz0G3KfRw+U4qytm gt4hOscHzqyo7huBAUCm5GxpTQFL1jD5Fa263IZVnUXVxIqyid1kXhHE69SKjubDjoNdleW cXl+SVhFMktl+2ZHEaFlk+Yu+yheQo3QaCxe2Fhb+AWuUMqB5L4vPeywRXrdl5GV6hh76Ab U/StRoLdn4l45aeNYvI5KKZp71u1K3aMDF3Zz3OyTb8Eouy8a00GnxzwjAX/AJdfpPBHNZ2 0QPHvd6OR2lXttIFcsD21DUJ6t6eodbx2BxNhB2bO1igiNaJEoRfd+C6AJ5b4vjbvHrdkG2 vrUr2LpeLMo+Wh5ChXfo22g5r9ucnYpN5JbOkM98zVeCQdoMeTVkVV22qSeHX8NA14+48Lz C28eUjS3ylpEO5aGh2c/MtCxPx67E6DLJ3VraWlumDVblI34iFgjNRhuSanl7fiNA143Ioc ekyxlVJ4Rxk05U3AU0HxpTQBfIcbh4hdXttC0F25VmlhkI7kiEMjBPk5cvaD+Og0Ynw5L2+ ky4jht5GdkeOIyoVdWPcWoPFxz9QKfDQFcBjcha4lU/2kK90mF27hcMz1PHiPj8td9Alz4f wLx2e/x18L+6s80UePGxwNcW9pHasJiY1AYrGjS+q9NqU0HRvHIMSni9nFhwoxfY/3MJy4d s1K05nlTf10HCJcvlLq9unvXv7hTAiW9vcGGKUcnNWUIEU9vjSpqeleugt30V7jYYZ7Uyd7 HMGuXueId42ozN+2BJVP5eJ3/HQdWt/KsC6WNjHc9xbmJWSaL5CGFRV61UMNBjhPHcRFdSq wBlZJImgLF41Dv3GAB2bmT7j6hQPTQVZcFiPExk8haJ2EMIZndzwYID+1GGPGOpA+XQL48l N3n8aLWFo1yVq8xkdAZHHCsYDqxqFqeW1PhoK+U81scREbWVZ7iaR27kSRtUFgDwJLKq7fD fQBP63eyXD3F6YrGLurHCWkV+QdeZII2JFQKfGu+2gG3tsruHngcXCxvTvlDzNSVYGu1T0+ GgWL6ULBciRBbzO/GKGTjIze2le4eS/MOigaDC1kmjWIO/8AvqMymeSUcTyUcUJIPH1FFOg cvFcoYMeXZy7WjiSJkI4qdxIFJI5ITWldjoLHl+MnmW2zVlGo4hXMwHAlVpWMkEmh6Gv5+m guYu/tbrHySU2moyuGoKPT1P4nifxGgti3mF0YXU0jUfu7MZCa/wAy0oQaaDDsQcbtGjYd1 qHl7TRenu3AqT8NtBtVbeLHrAiJES3+zUBVA+YVoF6kdTvoLljcw9/kaCT/ANHFIF6Aep23 H4nQGllkdGWR0qQVRqV+UDfYH46BbsrJMj928DBRpLfGWtzkDUbBie2h/RqU0HZdBNAuS2W Umx+YgyMvYt3oLWQvzAiBLHoVap6Hf8tAv4y3sLT7YzRXbpBCWl7b3ULKORfZjGWZiX3bah Nemguvfywfbuyu8GY7NSsZgBDlAjsRQB2LetQGPXQW8/BBJFimS6iDQmE9mWd6yL3EpxXn7 +h+blX8dA16CaCaCaClnK/0XIUND9NNQn49s6DiX2TsoLn7e5JW7Eour5bVobrZKSJGp4N1 5kMaD4/DQMENjmI7a6ixfFnsiwjs7wsrMQONe5t8N67b/DQKGN868kxmSgu8tb3FhK9vJDG JzyjKd1XIXmXoKinwPpoGi083RUl+mC2slyxKy1qik+7t8/5Qx+Wv5aC1hMzg/Ira5x2RsI XyHFpY2cKFuG5EPQ/41AG40AC18PyniBMgs/rcGrPIt7Eoe4ijffg6AciEJ66CrP5FjLiOS IiFYZkrxj5LOjgAc0AHEEda+ugysfGr/LJDd4y1m+stie/fXYEiIshqtE3rKoapZD020BJ/ Ejjs9j8RLcrc1kilole+iSU5TrxVRTmpZi7ED9dAD8nONwvnJFyJTBJZmKKRAsj8wUbn7hT 09dtAyea424wvi1nbzXcPae7gMWQvCtBPRj3pAI3XlTelPcfXQXp4lPhnjk0MzS2a3VXvUl iRmmNwyo1FWNGDsW2UDQAsZ5NN47m83noMct3/AFKcrHaRLJCqwq/bXiywyBn/AG+Tfyb/A DV20HWbbyCxvMXBed4QsUV5kUNIsZYVIJKqeI/xUGgq+S3ET+N3Ec0isJVUo49yOCeQKkU5 DQcW8FxWdnaa6x8VvLdK7mO6lepUKPcClPcpqBRq/hTQNN1BBkxLeXNr/TL8OsfbP+zoCDy RCPkYVDfD+U+mgDRQX65WN7NT/V4qypbW8waB5CT+5GJGotV40D7nroGWE+TjIw5XMQ3pFs HMcBRREpZePt4niep0G1ms7uW2aeGRVlZbmWpZWVYW5Rx8KqKlwP0roGnxi8WCxeTiDC0ha kZJK8m2rWg+JOguYeacY2K6tws0TBhRGDVJlO4/L89Ag/du6+m8kxbSxoaWUzLcm8ubKSJe 4qyEPA3AK3JQSV/PYaB18Dju28KxPCWqTWiOjShzKpkXl7i7MX69ToOXeM+IZHFtk8hPjrj HSKkan68whZWZiG7DxqtKbHkd6etToNWOtzn7q7shRbmECGVi598kw9s3Jg5KxAcWA61rTY 6Czh8b9FLdYq3Md3PGVH1E3MQqVSrcCTGx3I2pQfroCXj/AJJlIclkLCO4t2gt7dJLYKyUf ucA5UgVbh7vmalTQn4BQtofI85jrm8us+xRS9uYJDIIpY2VXLftPuN6Bl/H00F3wzFX1lPY SNkUMUVvJGqmFmMakAcUZ2q45KDQgb+lNAzWeK8aW4jivwcteXIMslxdBWCkfLxUBET5qe1 fzOgD5zxvB5Ge6WziiTIRNVUjjpbMq7lZlUe6tPm9NAprhsrNfTQSBYobWELC08plkcH3+2 QgAjah+G40A27wNxbRmGEhbu4qJZ0i77xqa04knioNeo0FU+GZC3tbiYLzLNIJGMZUk7ivQ 8CvxGg3W+CvBaNdq/bjYR++V6MSm1SePup10D540IjjjYXt+sqo3bRTxZI+YI4gkAMrV+Gg SrVf6F5Nc2FuWmtJ0a5thMT+24IEiV/m330DvhQLjEtckCMwsY2QDehNa0AruDoJHDc3DFQ o7rSBC53DBaVHoSKaCreRyiMqwBZmJJXiGFfafiTSmgyu42gkb2OkdFQSowBr1rU/4tAUt5 YWHBpWE3HjyZjQHYdSNuOgHfbyZZvu5l1BDLbYpIwQa7vKjn+1tB1/QeOGZGCtxYggN1ofj voEuxGQkwufW4mGZbmUWJuNzRRsydhOzuNzw2JProJh5ZcH4O8yNHZOkkjRyX0L24epoGaH kzRk/DfYVpvoMPJczDdeB2mWvrZLiOSSGZ4FLxj5zx4tWNwR6Hr+GgJX0lpiMdi7WytIzG4 ihhaV05xJzQLxEtWcjn00DNoJoJoJoKGf/wD0Dktq/wC6z7A0r+23roOAfaLF+ZZDxJ1wRg W2gyAmkW52BlRI2Qg8W2HroGe/n+7EFw8ElhBNKRUmLt9Kmj8mRSR6E120C/kr/wAse8aHI 4GO6Elq6S2YK0aMulTxJSlD8OmgU4LvL4OL6d7SSK1nDRtJLD3GZH/kf5loANBttTjGRWhu DYzFSqyxnu2h57ESQe6SIGvVT+PHQMuA+6WTwCJZ5RG7MjExXav3YHUe2iSAmg2/T4aCxkf K7LP5Yi0eGy+ijJglQcjIzV/9GvzUL+pp66DdfeS5pVms4LjgjqBctAXmZyKK3oAp/TQDUy GTS0tpu5c3EEcr0kuivDu0AVqt7+UW/Q0330ATzG/guXx1wt1G00DtbzwgGR/Y/bNKbNUHl +PpoOoeS3WPu8FaW8OTtrCa3nhjmjulaSOjhkifiCDyLfLz9u1NBczklti7bB4a6kd7iyj+ oduykMEtEfpGnGIPyI2Ublvz0AnzTDDGWWIn4vNPHKDLaxveH92C0EDsptT3I1FNhHRfU9d Aau/uefGvF8fLlsc7Xj2kbrDHMGBZqBULuzyE+hZq7jQCct5TistgMg0cUOOv0UtJAhZmER QspoRGKkjc8eugSPFYcxjrL6+K7kWyPzRWpCzDl7eT842JHQ9dB0TAXs16skd3fWlxY3A4R XM60diARIGX2gPyIoVamgVUwXllhm0jx9pNfoDJH9SsfciUVALoSwU/KOrcqaDHIzfc/C28 893e3Mtsr1ESLG7hdzzVXDbJT5TvoCln90cXcYNLjyOyS+s4ikf11qVLsGqAXiJVkf4hT16 aAjHl8DaPbt43k47q1upwfpWlUlWIr2XV/eQ3IbaBn8WzVoMTYQra9lWT3+4AJJyPJeNR0Y nQc8+581rY5ZRZ5HLXsV8t2zx201Ye+zRqbaOUxukaqqszr+G+gfvDMjdTeM4aGyS+/ZsoG Y3EYVHDUFHmmX3OAeR4fpoPPIT5pcYuSE21pPHKJkmQSMjhB/s2RqU5N8CvtPqdBzPJ4i4t bW1SdbqzvZEMot50ExPWg70Lbf4X49K9NBTt7fJ/1CeO4WOWBwDHHzVJQoHziQqtaBd6VOg p4uMyZK6ntJRbJBC6ML1lo0WyU9pDL7wxboKfnoGDxvFzx4W6VJLUAu4QpKHQtQVSMfMtOg qSdAW/oV/Pjo/q0W1SimX3FvmIKx1DoTJ7KEtQegroAGT8TW0u7OGC8upJLxuPeaNxEkSVD 85Fdu3U1orA1/DQXZsXmPqpb+DIiO2kV1YQOtuqBQvHmzlyFYj5uu+g1Xdtl7TGvbZR5u3c y8Yhb9mcszUSPlJK4anSnALWugpWl/d42ye3u8plcczOSZXCKvBKiQASo7JQdGDkHQL9pk/ KsxcnG2905tCWMc0yUlZVqwdyPiN9ASuMX5Ba4xGOTfka1WKOjA1IepqBv029NAKl8f8AJM dWexvZu87AyLyJVgRtyU1FRoLEeO8hkv7H6vhOtvzculA/vWnvFBSlRTfQdBwjtAzW6oyKG UhQCQQAaip9Sd9tAdSyVLON5mX/AGrSK7bPGORqaf8AWG2gG5C0iONjaNuRcfuk1NChq2w3 29d9BLmwr2p2kLMoBdpDyUVoarU76Ahi7fuxk7RqpPdDKCSppTdtwNAs/bfIK33u8ii5D9y 0aMdPcYWh/wC7oO3aDXcMBbylmKAIxLrQFRTqK7VGgVvBpSkOVJaSWOKaqSOyyM68SeQYfN y66Dfk776zw7I3EUTxMiSlFuTxNQeXLlG2w32IOgDXeNuLzxnARwND+2pMlx9ZLFGE2qqJF JH3+XQVkHHrU6A7ncVdXWSxssNpG625St07Rs6e4HZXG5UAkGvr00DFoJoJoJoB3kpp45lT StLO4NP/AFTaDmH/AC6XUcHg14ZWVY/r2/cYgDeKMaDp+T7bWn1ULJ3oFMtu7EAVpuCf8Ld G0HNbjyefIZ2a5Xil9j7RiiMN6iRWeLcEcZF6N0IP4aAbkr+zuJZJo7MLJMOarWgpQkUFR8 RoAF5iMXLaN3GezvFdntJnKxsVdqskcigghS3HiRt+ugDyY3J4W5gmlP1aF1Kq3BOZFdipB jbc1JPXQYXM2BkvGuLm1GJu+KtFKiNGntFG2r2iT8Om2g8ObY3z29t3r+2aRViiSIQQPJ/K ZR7Y9wOTU20G238Y8ty/diW4Sxtg7sKseHcdeRChRT3evFeNdBha4HHpiLW5VGtrySQRNO7 IhDAlGUKx5EEjem4+GgOeSYrxqyz7xWlpE3cjgupkSG7uY5DzZWSQW7jsrVVYe0gmvTQP33 hzmTxGDxVzbxROv1aNLbuxCuIl7iptv1Wuw0CXm8vlPKvDLCS4iku7ma8v/wBmxaGMLwNFR JJY5jMrb/KAWrToNA0+R3d3aYDEQQRW9yk1vbo1lJAjwMuxZo+IjUseXy09K0Gg515Japjr vN/RIIzxIlpxZditacRQU5nb4U0G/wAI80yOIse3c4k3kU4p9S3ILTfcgUA+YdDoDU3lHjW Rg+kzfjUv0oJdJoeSOorxJ7gKMaUJoOvroDl3n7fHYAX+JFLCNBwWjxBXf2nc/wA2++3UaD C383lTDpcXEZksHLRTioYRty4+9TuFYdHBp+WgCRfbfGZS4lv7K/jWwn4zrbg80DAVdH9y8 h8Ph+OgarbwHDQRyrjbaC/u0j4TtP2gwVjXinFaIGIGxWlB+ugp+IQ4i34yZW2mYGjBW5Mv chJ4L21JXkrLRaU0AL7nZ6HK3s91ZXeQsUtbdbWbElLq0ZpSZC/P9vtVCyIR7vcKj4aDsXh 4ZPD8OJFAZLK3DBWZhURr0Le46Ao6rwZypYUJ4UrX9NBw7ym4izOVKxNxuImDxOw9sDx1px UdAy1DeugVD5JcY/IxQxNPNbFjVrw8mExAFEkBICgCvtYAj8tB5bRXIW74XvdW1olsjHkXV mPMoCP3BVqVHr8dAw+C+QWNvjzZSXixwLJJWGV0L0BoX5KaKSRxI/z6A1F5LZf8NXR5pfTz ntLBUOymWtTsfc6q1abdOo0C/Jhl54WBpJY4lneoccfd31dSA3uj7nL5eR0HvkeXx11df0O ST6e1sFd76/V35ONyoRF9pRqdWrtTQeY3JYo202SyuSR7u64otpGSwWCCgjPJeQUgqGBr7T 09dAFGX8k8qM0l1cSR4uUmKUKKtKBseLEDip2LU0B2wxQw+BN1ECIIyX41INUNfcfxFdBQm 8hBeW1vLdrK4YFkV1qtG3JR6EMrfFT66AvE1rIBb3E6pzTkHLBUSgrXemwG2+goWF+j3KCN jOtHrKfdStaA0oOX6aBssGVI0l7roqsB1G4CdSKVX8ToDkci3NtEyMGkhHCTm23Lb2A9Saf hoKazSzPNEIxHHET25AOpb+UtQ6Cjb9+WWklBHVVX3AEnkdyu3x0FuGOZLhmaehFVj9pINA PjXl/DQc58KyaWf347jVK3V3cW1QR1kjZR0P8AiA0H0zoMJlZ4nRTxZlIDEBgCR1oeugA4r H2eLw95bG8W4JQvNMyrEKupT5VpEgqtAqgAfDQCS0x8BufoGijZi4ZnWU1C9eCuS5b2+0N/ 4NNtBS8ke1/4HxMV7B9bdyheEssUh+X3SOxVS8fIb02/KgI0Dfk8lFaXGPikj7gmf2yF+HF hRAaUoa9w7aAp+mg90EBB0E0Avyo08XzBHUWVz/7ltBxb7Lzxjw8wvX3XkjdaKSESg/u66D pWNsvr4pIHLoZBzkjajLUE/PUCv6aBNz+Dis87O7TESGzqJLVu2V/c6Oxr6fGugW4UltLaO G/uhNCzBLe4ZAfaaBUantqF/m2B/PQWbySwvBajlEtpAHR46CgLqEVq0/P8RXQL2ZhmQziK XjH0K8WajdvdVoafjWug3eL5Bxa9m/VD2H4JK54E/wCBRXr6V0HuQiAy4mLVjNzb7n3MjtG tSgZjQbKNx06aA1DeXNphb+K3D9y1dpC7FamMgusnuJB414j/AFdB74bjxf4PtSgRyTpI8d yY0LxNcMxXiGDDYlTuNBWz+QvJb61a3uJoLeOC3WaCW2u0lgkt5OAu1MaBGeT/AEm470bQM H3Yu8oMwZLeSeF4JYsfaQQMvORpYTOGHqoZqKwqDQEg/EL9j9s4s54bjLLyF5La8tGmLxWj oWTm5HBmKsHZFAqQP10BTKDFXqxY2GadpsTwtkIZo4xJHT9wxqBGWXhSpWg9NByTzzC5K1F 9eyTBWmWR5GWqtIJZgUVh+CgemgM+NZPOXFhYY26wM01kQgaeJgsSe3hzLMSPTp/DQOmdxF jLi7ZscTHcW5KNaO45OtKUAoACGNaCld9AmeYwrPBbtHBkbCRI1jmYIz2hYU5b8efLcty9P hudAItj5HhJJZZbWW9xvcEE9wAXotKmJ1QhWIGzV/7mgs2OHyQl/qHis6rjLkn6mwnYosO9 CoajfHpsR+I0D5Zr5Tb231E1/a2cz8EWOySSZwvT9wvxBoN+o0Bzxy3hyGCtI7vMlLvjxSa LtpcVDEfMytQVGyj+3QLXm+OyU3kkOMxGXu5Mjb41ZIbN7p4Hu6SMkhjaghZtxUbUpsN9gf fGsW8XhmNgubRrK+htYw8EUnJ0lRRsJCaE1X1NPTQLPhvk9y2VyeIyDMiTXTSW0s8kivWVi e2qvvHxC7J/A00C99y8FcvdpdWbmCAgoLkHmOaHqa/N7fwqd9Byu3e1s763smMT3v1YIvHY 9sI6AqQvyqQa+hpXQFZrOwx14kRuZ4C/ckmtQyRyAq1Fj77ryHJiHpxNfjoGTx7CYbMWczf 1G4Fw6E8pbaAKqKfYsnKPixXryqD/AA0FHK3dnZ4a2WNkngyErztDCnbVu2ULxmRuZowQ7K 3WmgL3+PSOUZS4uHgvbVe60MbRBFIYsTR1JHz0r/n0C7fZrx2eWLImcRqgKyx0rJctGpJBm I2JLcSeVCPjoAf093k5VuZoUjdUEaRoqKirTioKgUZim5Y7nQdH8bw0iRLbA9uAceU3FaKW jOw9f5eugzzTwS4aSwhmTshiZ3kdQQG9ATToB/k0HOrnNuLGzthGrWsUEcX01xUq7L7RJH6 DmtNtAy4WGwxkS3FxYm5uL6MfSz3RDxoYxUKgb3126GnTc+ug03Vjl8ZJaLO0BOXuXmAX3S Rc15ULEkbUB/Cug6N4tZwzYyKJpve4ZiT1Vui9R8eu+g8HOO7e2ZuAlNWBHygj3mtdBoiXh DPGHJPc9hUkfIORPrXp66AdjEZpXLPzjkZe2aELXkQdtt9AxXEKhVuUV2V0KEbcqqoqBQ06 A6D5+zN5PivO7rIQbT2WQM8ZY9WjkDgGh/DQfYlrcJc2sNxH8kyLIn5OAR/foMpu8YnEJUS 8T2y1SvKm1QPTQJXjZWbB51Hia7lW5kEscchPN68varugjAJrw5A/HroNeNwk+Y8INks0LB 7qR+/ewxzcERyCUVXdFkUj2sagfDQW/IPGs1NhMfjcYtm6W8Yjme54Ko+Uc4V7EiLIRyAbi AK9D6BY8gvrZfIMPaySEXETq8cQPFXMjcRVhQ+0KxpUA/iaDQNOgmglNBNAD86uFt/C87Mw 5BLC5qPziYaDhf2ovLy28aZY5O0pu3csBVtggP49RTbQdCOamZQIml+oALTIGC8jQ7bmv66 BXOShu8rO05NFt0Wr+1SWlbbY+h0Hlx9JJam1aFZY3IZjTYoGB3FV2J0AS6njtLdIVelskg midkDOCgLdtv5arSq9Sfz0BJLewyEQnV5Hngq1EFGowHuYj1Pr10C2baOS0mS05zRpOZkMZ JZIgx3m/mX16AnQZm4t1yEKh2Zp1WOeCJghZ4pOUfLmGb+bqCOmgr3uUtytyjR3UlqgQSSR UhmiKseJZfcSpqVLfh6aBw8dgxEOIsljj5oYUlo/LkCwLH3Ar05EDQY+SZWV7+S3t3u5bGa K2F5MouWWwjM5lR14MVfvfKQwooHw20BHz6LCSwvJjYYrlfqqvOkf1ZiAt14ssPcXuEFiC1 dq/wAA34S2x48KuJJuVpkLPvdyK3urn2sJC6grHI9GatWUFm366ALYjCG7zV3cuY7RGCmSe 5n5GN3JUGsnKp/L1G/XQK3mt/PHa/SGFkt5WUrSV5A25K15sT6U/D00DXhPMUsrVbW5sGH7 Qeo5A0RRx4VqvJetNBo818hLw4fKR5ANbyxFAPkctFIxDFd68g3X46Al/wBsmGy0AiuXWzC N2zFOSx4hAOdVU9dARtcxBhbJbiLJxSYyUsVjnj5IUY/InaoKH48ToJirjwmyySZSGDs/UA szQSn6YvyJB7ZNa7GugOZLzrxpZAlxbxrBIAzd6Fvcm3RkDUP5jQVvBcr9v760g7CQDIwVk eOSlUkO4YBqda+mg53f5aPJZa8sMti1us/eXFzJd33dMs9hbQhuykKIO5CY/awI2b8a6Dq3 ivk8kngGKuJXE981incXc1mCUo53NWI330Cxgr+0ktbtLq3Ru5Ik0wDQsokDl29yySVWrVo 9Keg0A3IZEdx1FrcT4RiHW3tZuMPMkDkYwfZvsKHrvoFPyKPHZC3Z0upJikh7MitznYRLUw NUVYqRtIjHb46BSC3d2sa3UsjFSXWF3XufuLt73qfTeugavGclNjIbrH2VxHLFdKnfaRiSK b8QwqAORINPTQEcPgay2Md1ctZJbNLJb3EckT9sk13q60YVHAlDvoC2Sg8Ygucfay28KTEd wXlVlQ83OzAc3lMhU9RUfhoE++sLK+z0kUUbWsFtGJFg4mNDcD5qIw9Nq7aAtint4DEZACV dTGrj3EluFK02+YU/DQOCZic4SKNYBFdS04EmpKKrFN1p1pQaAFibKzyF9fQ3cEdzKixjtu Edu5w5PwqKD596+vroKdxi8NBkEmktl/aFJogWaNWYBY24gE8uS+5dB7glkUBry7E0ZuTDF bM9GdWJPNyApFa8QvU+tBtoAlheZfKyPcyXy3l3YKRaxhaclmJLBwyw/M3yMNB0D7d3DZGO WRA0IaFHKkjirOQSfjsRoCdzZyC5S4lZqpcAsgo21CaVH4aCuYYop5wrGSSM1mFdlHXlRhQ 7Gm+g0SyGCAyTxMsRIMaAKerUNKehbQHoGEkbxwhmeAOaA8dlILFhvoPnjzpOHl2WULT/AH hiAfxAOg+pPtdkf6h9vcDcFi7C0SJ2JqeUP7TV/VNA0O6RozuwRFBLMxoAB1JJ0CjgMELLC ZmK7uLfLLcTSzsgAkTpURyKoq3ToanQXsTlbc+MSX8luiQVcNbxK0Y48uFArb/9NtBZyGVV MPBcrbFxMycIZCU478gWIDH28a9NBozWYjssrYQS2iyLesscc54EiTmKUU+72166A/oFgZ6 7xPkcuNyziSxvSZ8deU49pTRWhl9OKv0f/SAPx0DMrowqrBh0qDXQC8f5NiL2/uMYJ1hyto 3G4x8rKsyg7q4WvuR19ysPT8dBQ+5P/wDIHkP/AO77jr/82dBwz7aER+PxtyU8biYhQdz8l agjamgYrlg/k2PPPgscEy0am4OxA2Ndj00Ax1hgylx2bkTFbcCRaBekrbdPgugD3eSSW5jD 8ViT2kqNh7qn8fTQWbqe5ktXisTVgGrEYw3MH5Y6EfzDqeug9wsipOYVJHbDKAw4kr+NevD py/LQbLe7yjZaZQT9GhCxhwSOQ2YhqAe7kDSp0GqDHpks2FjgjjS0ZZLmdn95Pdb4VVu4N1 +X86aDCztkniyNuY0MkEdJEaJWkoXfqUlAeWvTen56C3Fc3eMw1jBDEt5b2V/Hj54415SXK SoWQRtK1Kn+GgoZXP3N7YW2aXx/gy3CRSXcsTPbCz7p7ZBEp7bk15kilelNBtvbrENeXt8b Wymje8NpSWwN43KNa1WWKSBZEPQOq1r19CQs4nJzypbY22tZEt5redbJwv09pLPdEyxKoVi ycYg9AzGjV9dBZvredMXk8feSxQwtLHBYyTRxwGPi3cKOoCe8ilfT16aBe84gmkykETS1Q3 Ih7gFACijl6kbH/PoGt8hcd+GxlSOaFkAkbo4Cih3IPrtoKj4XAQSLb38Avo0P7CtLJVELc u2gXiP5j1OgNXHiWDvvH7oW8ENm9vDyjheCvsofVTzMhIPE/joFnD+P+Q4yGRcVkIckqgEY pm4heQ5kRM3JGIFOVDsdq10A7I+QmH/cLyxfDyO7C5leJmXlsCwWoB/joDtna3q46ObF3wy lunFbm3EpebetWiRmJAb1UfD10BrwJsDfPb4y9tRLcSortFPA6+0R/wAjBT8q1qSRoNf3AR fGbuOXB4kxrcqyvfRq9w5ljb9u3atCEelCa1p06U0DHKbmzxdssNu1tNc2wdwzL24JjCPYd ixCno1DoAOFsRYY26Q28S9+RZJHSRnLMRxcuSqUqy7ClNAuYzyNbu8maW2azESUYu3cLO/J AOCACgpvyNem2gr3WVxcsAspYexCn/w7Riih9xUAU2p7vhXQeWuEv8kZxdwfUy28RpLyQtI 6UeFqDjzooZCa1NdBSwuLiW+iTt8LqVFDczSMxt/N7a9Vr/doDd5j7O3ycJjkSSQyCc28iM rABeIVXWqhGCinXfQL6W19lchdwSPLYx2TJG0akM4cVBPI9F4namgKSYXFY/t30zXDyMwjj jlYyAl6FmQ0PzVFaaClnMjY5FMpIr0kx5iNuELcKNIqitaVpwH8f4BvL5BBdOUDrCsMUcYJ NTbx8DWu1RXl8K6A74RcwLc3ZvR25jP+8rr0AC8WqdwO3Q0rvoBuYgEl1LFAqh8hOIrQvza i28vBQxpXoUBLeh30G8xMIlieFQ8NvJb3kSqBIH5VDg1oQCaN/ZoBfjseImx0lrC0hkZFEr rcLJRiD7uCRxhByFCN/joGPwa+msy5uGLCOV4DMNuaoxUchvVRtoGh3tkv/qlk3aTkURdiS KDlU6CkaSyRwtG0YmPBpDseRb1FaaDPMQRl4o+RcmIERL7RVJjT1pWh+Nf46ArjILd4QjO8 LzzFO6Nm2XelP8XHeug4d91LCW08zvAQQsscUictqgoF5V/NdB3v7IQ3Nr9tseLxTCS8zoH 9vseVipoela6B8uC4gkMcYmkCnhETxDGmykmtK6BH8HDJ4/mzNB9PIJpTPG7chz7YLqS3t2 6bbaCxZTwXXgU81vymikZ1T6oFS47nD3KvOn+iPy0HmYjmfwyxBhFuscsTLHFIDSNASpq8b CvrxKnQWMwTZXfj9m7NdTSyFFuGUM/teNyaH5dh8x6Db5iNA2aAP5VFjmxEsl8VVYgTE7KX oxHGnEdQwNCNBz3D4y/tLZbrxu/a3hbgl3boRIFjVqc1DhgWi/8AGXb4aBV+77wZN457q1+ i8nxxWG5uYm4wXFu4LJIjH3A1+Udeo+GgC4XEedXmPnh+vvHteIjurKaeRo5UkJQKCGYFCa g+lfXQZ3njmd8WtoDJaduK5KtSAlqHpwKGhLH8KjQe2cyL5HbPdLIt/IGU2/ECNU7ZRiV/9 G1K1+OguTtG2Vkj7bQqsAIDfz8ZdmO1KDQDoxar7v8AbS1YVYEAlRsaDrXQeY3LpwYOixXE T0WAncyKP4mmgqvkIb6QXFnG9s6uJXuZpGcLAFNeCLUU9vT+3QWxlI7OYC5lILyKFUNUksA 3JWPVSN1/z6C9FdGLNwW6hWN06xXEQiJiZAnKKTlUnuKytuevQV0G/G4PvX98klqWguB2mi ZZgP2vWsh9yb7EEfhTQULDxlMlmjhMvkJbWC5uAgjgCKXuYF4wKS1SP2z7aV0FrIeLeReEx 3N3NkZbzGWblLG1eD6hHW59z91VkXhVlCsw5dagaCtcxZC0L0t7J/GLu5Ycb9JHgsr6WFQ8 PfgIdEXlwDAcVYU9K6ArhsNkLzMWOLhtrjHw4OZYbizaYSxm5nV5EeNyW5RonJg/+kPXQTz XEzYqa5sbG6iEURUtFGjIySDiXUPyrI3H3E0rTbQLvld3CnkVktyhkVZHlboN5PxpX03roG Zza3gnjhukgLxBdlDMnvFQDQct/idAu31h4/Z3Cx5HJXk0iEF2goqj28gd1au+gxhvbK4nZ MRnLoAMpEd8iyIQDXixXtn9NA3W/j2XvMCrz3FvbzQyl4ZbJqGPkf5SQTxY7n4H+OgqySZ0 qyCaDJfTuqzwsscok2JZGaRq1aldBoSTxTIZeKK9sP6NklXkI4Y+wzFaU4ncb9OQ0DHhMHe ZHxE4m4yUnG8tUlRhtKsSsrcVkUip41Tf4+ugUMdcTeQjH2F/k7C9uYbFLSCyv4Jy6NGzCR /bKlX9qjmPmHSlNB12zxWPtfGLIX8LA2qJ3FiJcckSpVTWpA3+Y/noFS+SyQmaw5wW6+9iQ UClz8o2q61H5DQIvitjxvJ5HiJt5R20VxxLp3ufuoWUFvQFifxGgtZWBeUIkhAQVoxFeKj5 K1G/L1+Gg0WGaSyt0CzFshZHkeUdEYvuUYguP5TxOgvWV943b4b+p3Mg+vhd4p7ICnFHlYx steJYMHHTpoFWxsri8kmjnt5IJEmJtcg3JJiFenb5VYcUBpUHQNlj4/bWMlnPCgWdnKtIFJ BYBwCS4924O2gy8p8cub65tbdGHOO44uvIRCH9nuA/hyIqaAnbQCLaaLISXkrwxiSRY/2UU /JDEEjK04inWlB+egJWUTwiN2USIHZJSBWhegpXcVHGvTQCsTlIbN73vd6OckyRW6ofljQL ykkAIAbiNAxw5RMygvLbGrKksrmWhNIAOA327lPYxO356DVl4mS9Jq1vcRcuxeJV+UfH/Zz KRRgAfhXQLeImS0w11LAtrHJcxnti3VwUkhVzWYEt1qCKbaB98Jx8EVoGhjUqkagVq6EvRm Zi22530DJcY5pTAYkAcc2D7lqnb2mmgr3GPyXFHU1KV325AV9y8ug30FdbC4v8na0EoRirP UUHXcVp+H/T0Ai1nCkgfuCMCQlXFAoFaUq23XpoF7LYjxe98ltM1eXEcxtB9KkTgGPuAlqk EEFl9xodhoBWQ+4trNic/irB3ktZrMm2HKhgmimZXC02oykMOPqPx0HVsL5lZZLKHFqhFwi 1JJr8qIxrQUr79BR8X8ey9hZZayVbCCK7d3hntyZgsjAIUkhKRrRVH+In410Fk+P5aLxeLF IsNzP3K3Pck7aSCpbkDHGOHuoQqqKfHQacn41l7nEYi0jC9+yC/USG7nT2rSqfthBNypTk9 KdRoL2Uw99cZ61vI4wyR9v97uhBGqNycPEUbucvTfb8OugYNAt+f+LXPkvj8uOtrgW07V4y GtKEUPT1p00HDcncZD7c5/HWdpLC7i2pkrWNqqXLkcmryCyFfcNtvx0HYMXkcT5NZlXghu7 lox34eIDhKBvU7gsdmFRX4aBS898nx3jBtpsEnC8uucFzEAUcTcdjJGRxr+I6/EgaDzA2d3 fXqHNyR3ORlWkhepSGR6KYlqSa+obb+GgvjxS0gzRnuZO9yVA0C17aBFCASVG9KGmgHXGGt mzc306k/wC5h1B3YHvsF9KdAdBUk8d7WOa5mLKjVaJWUcl5ClTuvw0Cdc4meDIwSo5W3iKS STuvEoX3HKpoQQK7D89Bv8fXGT/1IzTtNDazG4hmtyArLMrKylPmFa/2aAhifFrmOVLfK2a rj1kWBZJ2Uqe4S0XEpRkFBv8AAnQbfJltbR7opPA9xaQtLZlZStxHKg9nbSpWQKPcfXQVLH zS/mzdkTeXCRz/AE8J+l7S20v7p/ckecHtU6NRa/2aA75J5J43D5piLi1uo50a+VppYaEqq j5ZSx48SW2oK7ddBl4r5LfXuZuhkc6t60cRSOyVYgVIkPTirLIWQ9Q/509ATlxV3lre8ucf BeSxmZ58tipbntWs6Tzylew3Jd1KBSN6v00HR/HZ8WcZi4UvDc2YkiuLRZW43cVspKoJt/d 2HYqT6ig9NARvMBgs5fzXF3cskdyxoERHKuoCgnmGpsnw0HOPN5oLDyMZS8twQG7ckEZ3Vp AzFkBrUN8y/wANAQwOe8alPGCSO67rdwoiFZQfmq6NQelDw0DbjLzDXBl/3KGSRAoaUqtfl J/cU1OgF5y18Tm7iPiYoZCG7VxEeEhYEElSo4lt9tAnNjp7a9lxtg9zeApQY6V+QpXbkoC+ 0Vr834+mgaFs3scekMssNrFGDwtlZY6SKKkFgWb89Bruw0vAXFueSkSREgSqGDbmKVfXfb+ 3QVfG7jJ2gsriG8lubWJFaeAU2IQH5TTlsP5ToGbI+P8AhORwyWVvFOryO8wuIeLSr3G5yJ G0wk4Asa+2lD00BmfO2KWkdrbSSRxxqq8JDQkqNqBjUn4+mgA3OSill+oZE7SqARF7fYrFm BUt0I0CJjcWtg9wrzQMknEJOkXZkSp2Xmpofifx0Be8WFr6KzgXkkcfcmarMSWO9CKmvw/D QB1xkkAntpirC4KxTFGYSNRqs5L8gae3atK6ChawM/k2NE0Ja4itnN0ZaNxDO3D2HkqkKRs NA+WOExly63LhjKiEqrNSrbUHuoNhtvtoHKx8Zr2V48raNUkd61B+Y0J3PVq7aBO81x8F7l ZLWzaSG6DvwnDsVqeEVGI3/nB6emgoWvj/ANCL6/ih5SWVtbrChHMCSJSzKoBFeQp00BSyt UuraG/EPYW5YsIY35q/c93M9D/NuP00AvIYSC2t7i8lEhhAlhRhSQGoopNTWg+P57aCsPE7 q0sIltrieyuLuhaWJvmB2+UGlD+VdtBff7c5KSZImydxwjSiovBpJH2IrX2kAD5eOgqX/wB t7NJUijt5rM7tK8TcJJEqCUkL7Hl/ZoOieDYqxt7V4hAQshAKrSi0Bp8T0FNA02mOgtIwV5 S7UJJ6euw9DoMosdYyM3JA9TyCvUsKk16n10Gu/wAYxtSLMCOVUPbRTxBI341oaVOg+evK/ LM+c0uPy0BsLWEs8tnGTykLbo7c9qCvTpoBWNn53cs31JjtbUOUcoCAEXm3DiShYvSgIodB laWiRY+RIiYzPPAuQvmCsFglmp7KdOUi0avoDoG/xeTIWHkl5b3Hcx2VN8ztGFWSNIL23ZY 5CymnVR67V0HQ/tVkeVldWM0hacMLhVcEEq4Ct1AqQy+78dA+aCaCaCaBJ+5P3JtfErHjbh LnKuA62zV4rHWnN+PSre0b/wB2g4B5FnrfOvb3kkhNy0klzcrLRe48pHIRk/yjhxALem2gu WHlEcESQQQzW9yq8xIjPH23ev7fc9rbDQCMpmL/AMgzUc2SuWmmigoJgdw1CyGpHox320Dz 4vmZbiNkuXaTIWhRXHKjGMhR3CRStPWoroOhYC+uAedzDykIIWWRfnB223XY/loNNrdzZPy SRlhKu1oEoAQOMczMPmr0/HQbMhcSGtoLUl2btmNxUbUJahb1r6+ugSfuNHaGyDiEiONeKO gHEMpOxoTtQ6AN4x4jd3tnLkbRhavGvNuylCgoCy8QWqPhWugMW+Iv7qA2+Qu57mAFOMDTN GhPzdFCtt6b6DVd+NWNo3J7WNo4eIZmoG40O/I1J3b0OgXc3YYgXFhA1t2QDGZUjRy0gkci nIkwKtRU1HL8dAQntvGI7/E2tvZRi2aQSXBmr+5HzUlQQRy3rSvpoKGPtbaS4ubWaG7tJHV 2jjmmPaf3GjRIiR0CKKH3EfCugrWk7WFvPa3GPjlxNxGr9hDIhjdWqjKdmT3Dahp+OgtTeW QW82PtLeJJLa1hVZJBB+9HwPIDc7+4cjoNuG8qhl8kRp7mUWwdzDbmRhGrMnCpjEYIG/q+g w8wyuNyci3NreDv2pBVyAwZgSpXpsDxryroMsV49hfIJY3haJZoX43faRkkUv0JKtx9rdDT fQbZ7HO+JZJXyDT3WOoO1dKQWjr1D9eQI9DoGG8zePzNsrQTIacSswB4FlI2f1UOAARoBV3 5ZaeNpLZYhQ2Sn9k9xIObIzGvJnIPy+i10Ag467yAa9vbmV7uUqY7pe4kdAKKnb5dGPXoa7 jQGrKLzW2R4LaS3XHK3FbwioY7UrHU03P/AH9BrxWDzs9na3QewunhWjpIs0TxgH+bt7Gn5 aAvbeWeUWMciW/j7yXFtxCzxuskZ/Ect60/7ugrJifPMtEcpeZM44s54Y+OJZGVK0DMa+4/ H4aCqfFvJ1iN73obo7pNaqrRAb1Dqf8AEfXQUPos5DkBHcWMzRKT7onil2r/AKRXp6aAhib bMGOZLGyNq68zLdX0i7Ky8TQJzZvl9KaCrcYLyGe5jCXUduIwHeSNSrNvuR61/XQEPHPFba wnN407XFw8lZLmRquFB5bKfifx0HQbW0S3tIbxFRrXg4kZx7ikgFBSvxG+gMw5dOzHG3IAH qmw3G21OmgQR/RoMq0cjie/kViw5e11MpfkamvtAWv/AHtBs8d7WZXL4/IXDTRPeuY/3DzT tj2KreijqKfhoDSWNoiWFk4eWKBawszouyLQAgca0C/hXQAc3k8bLh5rW3m7UjsfqJG5Gik 7gbN6CnIrt+GgPYl7a4sLG+jIlAj9jKzShjQ8iGkHKvu66ApYxrHdC6ZBzXgFRaEBanrtXY dCNBfuzZ3nCUhQatEI2oTuQatXb+/QAshjpMfermsUyRXaqIL6BV3ni/lqDQGSP5l9WFVro D9lni9rHIONzDMvNLiE8xxI25KeLA7Up/HQaZvKrWFUjKMHX/QYKQfxo2guL5TEyhhA3bLc eZoB/wCNxpoOO/cnFjN3DZhKDIoO0LKIGTnGasWZgULMOXRVp8dAg+O2sNzkgl4ypDErTTO 3QLGNhSo5Dl/LoGZ7WGT7dX+Re6kiL30UkVqqrGjJGypWRR81eXcFOh0DDFn7Nss99OIXv7 y1hIiloimO2dljZSSRyaPoKddAf+2eVw0XkEkMk9bye2tltY6VBMqF5OJb3fMpP66DrOgmg mgmg4B5J5L9rpr5pZbG6ybuUZ5aQKw4k+3iyjkF6VP8aaDX/wAUfbX6pXjspWiWNjLF9NaG QswoihFVgU3qdxSg0Gq08j8CF3DLY4doLmKrSOREI4ydyeL8l9opQcf00GqTNfbq4zBntYJ ru7deE6/RwCIigWpqybv12FdAVxWV8Tj8pNxbQmS8ccqSwxRKi7DgFVyrUXfcE6DodnkLS4 jEiPK8QoFT6aJd093UE9ePyjQaMTcQyZ+9NncFLgQR9om2jjRIu6x4UDDkSa79dBuucq6Ze ZS6GNzV3eFWoQPaAQ61FKem/roFbI5PxZo55MrOxsY25/RNbiQOSKMNjy4LWvzV+OgO+LXm PvLV58DOLS0bsxuqW8SBhTkGUBiOhoa76DRNNY/Vn6hY5LpiWMzW24bcjcTKoFBTbQDrq68 fgYstXeaQiWMW8bgIABSjSLU9Ty366APlMn4vdTCDk8F1IIFkSD9kOWlZ4Ubk5WnKpbhTbq dANvThZ8nZdyKZpYJQoljCGGOvvFR3Fb0J3Ogui08Jx75CXE3CsiRhruaKCjKeBYdoySpx9 rE1Abf8tBjaTYS38WiktlNzVZRKYUVgsZcgBvdECVFCCB+egCyz+DSuIo7S4tr+P9wlOFZF +UCndZQ1T/N1FRoBV1L4H/Uma4hyCTEsxCrEkbEGlCEavAUoaH9dBnHN4w8MKxLdSE8lPYW AxmgAZVEj1AqfX9NA/wDhFhg0Z7iNuzkZI1CxNbge1WJDStE/GTkPRTtoDWVV5rEPNcW11x DSyWQtwhdacQoLSgDqATXQc2yt39voXjjmsL7G3Xd5TXUQ4IFJ2X2yEAaDfg4/FppHmtjd3 POVmlvDEtPadlBkcsaLQk039NAbKwsTHbTyIHbkEeAcjTopbu0o3UbV20F66mmj8fR7m5/b Ul34QgEcRQksXIqvX9NBrsks0wvZw10DahGCu8UjtIpA93EyRkH/AD+mg14972Id+6vYVZm ZVgFu4RAAFq1ZOrdaV6aA8qyy423Q3SPcO7SrM0T0SL4Fe567jc6DC+Vjj5Va6jKSDlMqRM xFWoduYHroBGKltJJrqkncpxDydluNanj/ADVJFN66DbKbeWBmVnjVCWWsbKDsCR7nau/QD 4/hoNF6Z1CBLuIlowEdYaEAjlyI5jcbAjQV4p7VYwy3PONn3KxsACBSo91PXQMaSrJZEJfJ LaMipEOEhb5gWcmm3wpTQbZrXKSrGv1UCwsDH7UkY0A9vqPUDQc/s4LKbN3brdvJNFzWfnE PdRACqU94+XbQEcDbyRxo1lcR2oddoZlKkbBQSfdWtQdvj8dAxypfSZKzN7cWotuLuyokgc so6HkT0G59NAE8ot8HJHJIMg8SvLuIrUliCKmNTyGzcfw20BnxoWqYOx7btMzoXjkX2qrNu Bx36Hqa6Da48le4R1e1+nZiJqF6lVP8pp/foN7nLqJXhkVJFoEjc8qn1qR02+GgoZHIXaol reNHJIAzGRHfiaL7eq8h/wBKaBaxcmWTISm0nihZ25S2zu6iQde4vMDf05KfzHTQOEN1kUe CNuAZ2VSwbbi5ALVA6AaDXn3dkdJZowiRsSdxw5CgrQ0/LfQJKxK3cuZLuMw8gN1kBbiADs gk50/EtoFHIS2kt7dO+ShRmAit3jjl7dEFOElBHv8AkDoLkRVYMrBdZAParCI3hVJCqyEVR 16UUt/o6D2wxHib8DfZq6klRIlEscFEXegjDO7U+CnYaBpxdrjLvz61W1nklntprc2/MrHy MJXlGCG49K/xpTQd9M0wFeyxI9AV/wAp0GLXU6ry+lkY0B4gpXfr1b00Gtb6duQ+hnFKde1 vX4e/Qe/Wz/8A4nL/AOJ/52g4V92PtzaYa0tGsp57uSYzuqTNUAoEIVVRQCTU7ncnQIGOix zcFDvHdRmWNGcFVkNAEYIRsyF2FGp8a7U0BPJXNtZYieG4ZJ5Xd3JDI5RpDVAxIq3yelKem 2greI28TYu/vZ0LTx3EaGYEclQowbc+lSvroM57uSJYmbh9TC5ktZWFasKUDAU69NB0PxP7 kYdbSC1yB7ErbBFX5ZPXQOFnfwT+RmOEqRJjkIcAdDOx3p+G+gsXOJt572JxThRjKWADFga VG383HQcm+4FxaRSTQY6XlKWqqKKrSlKrwA2/zb6B4+1FrGLB40VQ0zL7F2U8Fo2359ToHa bBWcULs9qCJF4tQAkEmoNd+mgTs4lta3rxR2oZURe0xBJFRSnoNAEuILITRsLcGZ1PFwFoB UkhSF26b6AaXSPPWcMcINvMGNy0kHuQ9tiBHIvFSP8ASIJFdB4MRgrKwkhhRhGyojysrT8I YSxIcKYmKkGnJd9B7ZQWcmPtpIiJ7NlcJHCDEgBkpsrl2H8f79APmtk/4hWIpIIO28gDJG7 GQ0b2vx5Mv/Q6Dy2xsS51727ESWoMiyPGqFpBIRwVl7YCiNa1NSW/TQab/G4EXERjNxBDJK q87cAK0nIUNAR2mWu7UO346DoGGtLGGzt0RQFjjQCXr8wqagg9NtBrvJVEaq8itzZyrV4ke 5SKLVelNADv7OylkSJ4DK8jALWlDVduXWv56CxBYpZSsYIFrIgJLe4LQEk+0dfboLwltAyp 26qyBuZBINRQHcaDLM3IXFzRoVMZikMaruGHbJ4sOtQ2gp2U0T4y1RWjjSSCNSBxHuqPbUj ald9Aex9unGNu1Vkdld2APNWpxWhp/aNBsjkjEpQBSAvGoAFWr0G/66DRkreAQyOsElP2zK xA3O/IUAPSmgGWED291cx+5YgS5agJUnfjQEehroCd1DYx2kZYhuRoiNUt7xuV39SdAMyFl G1wsiRNXgPfKBQjcV36AeugrGPHvyEkKiYuQG6UqK1FNtzoGCER2sDWwTlVFUutFFT7lpXo QdzoNtjM7iWjcFXejbmgFOIBHroA9pbRC4uBJGoio5TciRnpTda9NidBhaYuBZEaQ1KOrC3 GwoPdSv8ArH00Bu8srM3UBKR0QGjUJIZgAQRuCBoNBxVi1w5MQZiK0FKEdaEGg9NzoNyQ2y RRxRx8Y0UKvbqnUcSaL610F3sC3tIjwoVSjNs3UAlqn8a/noK0tzYvGDIq92odXWMA8vj0/ EaCnlcMmQMSLJNaSLI37kaKfw93JT7q+ugW4Y+/n5sJeX9wLi34XVg8awq5jI5VUmNmDqeu 9CNA3Y26llnW2vVjW7qSjR8FScAAd2Mej+73J6dRtoCGSwStjZluEihR0PK4cqnH9GqNuu+ g5jdpkIXa6WTv41CHS6ighcHilCRUBqbCpG356BBxDdy8swIw04uDV0SsjE168uQ9fhoCnj Vu1h5RkvG8hG075BXx7NtUSuRwkPU16floLlvjMjFZ5LC3ZEuTktojbFHDqxhdZRyYlenBg NuopoH77M4nE+QJcZ+ZOVxa3MZhrTmkqLyZ6+oflvUaDsmgmgmgmg5b98r+CxhxFxcUWJWu AsnwchOIoNzX4aDj95mLK4uraSa1gnju4jI91xkScHmVoZFZX9N61OgKYfDQTX0Uhjjis7f k1qkJ5jkGVWI5ircg1OZqR0FKaBy8O8WtLzG31slv2LW5MhZ3ZnLhCYmNK16janroEzK4DI Y25e0uVV5EJaOVvlmi6LIjbfy/MPjoNZxSXGMcxxgFPdBKAodStCDX/J8NAzfbfyhrHylbe 9HFntwlCSU+dyCpINBvvoOm5vIxWcL9yQRLKG7UgFU6Agn8/TQcPntO55mwijLr2EknaIjh yYVo1OQJJP6HQdS8TV4JIWt4DAo/lFNq0NSQP1poOhxI7W8jSNzSVfbv6Ef93QIeTsZY53k kqQXbtAGpoCSOnpQaDXjMRFIElRDICCrW/TqePIj0PXroMLnxvGRZBMisLG4TdvcxAZaqyq gPHcf9DoAGXtb3ttbpATJIQGZy8a0BNDWOjlVoagHfQXMVgp4cfHA3EyQmpj9xSrktWpA+b q2g3WmGtJLz6hYUUHmss/BAGc1UioALA9OugMN4paW6pcLAbmCTcKzKVG9B7aem+gVc/wCP S3WQj7MccNvaOrNzAMjtzFaspou46Fa19dAasYP2OdzvDyCIBVd1HzCoIOzaClcYS6M8ZUO SxZagMyCpBBPrsAPXQb4vGr2rd+gA3jlQEsCu526nbYHQXoMQ4lo8hdRGwZZAFDEgb1qKfi NBtx/jUskokYIjOqmPb+UgCgPX+Gg0ZPDcbG7BBDxxSjjUANxiY+u/Q15aDTDgJTYY2URHu dqPjwpx24gmhbbbQGYsTdOsMrx9ptgC55VqAOR3J30G9bWKG7W3dCstzG7NNyqAI/caFfxb QF47GK5tu0UChowoTfY0I3H66CjJ4xBDcCZQeDMOW1fQgEnrtXbQVbvxxSgYSU4CisqqoDF gR1Ow26V0GGQx0kh7EaGlPloAFAqSvKrdaH9dAGjw0iTXHGHkpdefEjZaA13qSfw0GU9vcG dEoprVd/aQxWoIB2JNKU9NAdsbNre1ZWiAlFUZyPT1IO1QOgGgG2eNj5TgkkAMBK21ADT/A MLQU7e1xqypMyHjVBIteO7bU6/H00BVEVrm0VPbSNVIdQeQNaNvTfQGmx8ThkaMBTxIXp8u /p+Wgxlxa81mowVXDMgYbbEDidv7RoPIrW3u1ZUJEau0RPu4l0brvX/DvoPI8apVkjX9wkM 23X/CtfwpoLa2UY7hkHAyv71G9fgR/lOgSfO8JkYr+0y+BtFlv+MlhMZ1AjCTKGWRiN6Iy7 /noMcPhZ8x45af1a2jN01XuTGjcUeJmQFGBDinHYroDdtiVcozxJM1AUaQbhh66BR878Vys 2Kr45DRpmBu44ZTCHUA8WoKLVSQSKb6BMuvA89jsgl3hbkJdow5xTyGN2NDyYSAbV6f5dAI tbDN+P8Am0CwpBd5NqSwtJJ3Qpm9tZHFTzQnc6B98VwKZTMx5q2lSe0t8mtq1uoJQwXai6P FyQf23kNVI6aDseNwmLxstzJYwLAbtkeZU2WsaCNaL0FFX00F7QTQTQTQDs947hs/j2x+Xt Uu7VmDhHr7WXoykUII/DQczm/5cPHmu+7FlbtYVp24pAshAAAA5Gm36aDG58CxeGRYMQ8k/ ZZ1upWfgquBRVVAPcQzV60r6aBs8Ut2itsUoURC3te9MTVTwmZudeQ/xpXQLX3SxbwfTG3b u46+cukJI4RzIC3tI/ldWr16jQL2LslgtFZiDzl4EEGgI2JFfiKDQDvJ8JcLfxyBDFc2lvH NC24cgzvUVA6Op0FbMeVXb+PG17jR5HlSK2nPSpWhXfcUqNjoD/gPi/YnrPSO5l5RXi8JFP coCahwNx1HUfDQdZtsWO72+I4p/iFNjT4Djvx9NATm4rC0ZICBQor/AH6BLzbyyXZUylVjB 3WoPFiTWletNBhYSoitxkIiBIDA7sZDv6/mdtBuRYXduclX50KksCNqUqPwpoKc1rzMMEMg fjIT3CTU0B24gVP8dBcsu05+kkorcjyoAa8KmlCBtU76ApZQwPPbhCzwcQYvbQBi3uBr6im gOLbo4oyAgAAgr8PhoKNzhYGuVmWNOKnkysSAa1G46fzaDXJioTALd4w3H2o6igAry/yaAR YwTQXK9x1V6sU9g3YCg5dP8VdAZs2tS0vZUijDl+YFaj4V0GQx8LXZmChkZfcGAJDGnyn9N AQWGNhwK0oBQ/8AT8tAA8zntLLGStNFK73oeCMwhjxdonAL8SKLStToMcVYr/S7Ux7gW8TU q4qCtWHu0Fhr62sbc3M7M0ahSyAF3JIG4WgLUG+3p6aBG8W8m+t+4skCXseQxUUTxWdz7o5 OVyBI0bqyry7X07AGnTroOmwRIryAGvE+1R13FfX89BnMA/tK1RvaSTtUjbQDpWR4nmkUhi Nq1FQKGvH1+bQVbpCl0Y1dVO/ZFSK1qTU/D+46DKOBG4SI3JpeL8S3uU8djTodBXmxplune OIF4nEnInjUMCNj8BoCYQtaMojPcdSoUn27Hbf16aAbjU4JdI7FeMsh57cRVQSNx+JOgo2+ Ni7XehYGYwo6kD5mUVNa0r+vTQC8hfXFre2bmQuqsVZqUoTHUEkEbL66BrschDdW8bxFZXN edCaV6kaDfd36Qp3Ao5Iyg7HYkgMwI6/NoJiJh+8jUEiSszCtAa/zLX46AkkakcmWgrUaDQ zK7N0BHy1+WoOgzljiBLOtVXfep3XcEaAB49iMrj8CLO/eJpIjMIe3VwUkYsnLYe6jb+mgI QNdR21BGrSBQOINK0330AG+vp1tiVRCzNRQoPEUNR+fWlTTQcZ+5nk2QxvnETWctXtrRUmW p4P36sykV29pHTQMl3bYbIW+D+4eDg+ihuruOxzdg5BAdmEXcjPqwcA/jsaVroG77QxFsPd wXRhihx12J441DLMrspJe4J26Gij4DfQP1rnMRdWL5C3u4pbGMlWuUYFKrsRyGgsC9tTbC5 EgMBpST03PH+/bQZyzwxGMSOEMrcIwxpyYgniPxoDoMWuYFuI7dpFE8qs8cZPuZY+IYgfhz Ffz0G3QTQQ9DTroAVv49eS20UORvCUjPOSK2/bEshJJeRz79yeikU/HQBvI8iln4nnbKCon s7NxFI7FmJmkkj33LGjLXrvoOSeD5zKZvxS0xtyxubXDXTF2djzjjaIrCqFRVl3bqfh6dA6 H41aJd3ENtPEyQkmkR6kGpqWrvoN2cwQn8oaBF7jJj427ZqQ57zhQakgdab6Dn2O8Y55oXV /JHDYwRzQ311G47SiVqKy8RVAOQT8CDUildB1zxKwuLYR80Sa2nhjmjnjYSgMqrHQyVq3JT y6EVqa76BrCKHLAe5qVP5aDxgWYDbj1YeugVvJY6uXRASX4vx5cjUdagHpXQU8VjrolGCiG NQwbkKsFf/CWG+34aA7FYq8Hc7YjcVBaQAhgOp9NjTfQav6UkkkMigiOvOR6e4ECoqfh6aD dkbG1ihM8SdqRRyeTpRdqliPQddBW8YuLTIQtPBJHcJDI8YkicOla8tiP9av66BgQ0BqOld 9BkCCB8D8dBi0amNl4ghuoPrXQCr/HLPJbkqUCsQTQGooDuf8AqddBSiK2l1PDyY95uakAj aSopvX8OlNAVgDGZlqQI6MTWoNQOv47V0F2ML0Hp8a/36BY+4cKyYiFmJokpqtQAQY2G4Kt y/1aj+zQGsKiLjLKh2+mi61JpwHUnroLrRRPs6hgNwpAIH46Dlk0vjR89lvpUe3zNpJSHhW NJVZZQrN6MFEZHx30D/brcJeVkcP36OrCop7AKdCOo0BGVxHC5B3AJ/XQDbmdIIUMiiSSUs 5DV47AFj7vlG2grXixvkayMOZhIXiN996eo6DQaYOSxreXEyxRItCEpxoQCCa+u2gzW5EaT ycqQH39yoB4kjptSm22g1HP2qXDhTyhBWjJ1oVBHpTqafroN1vdWszSsWUxsylQBvutflq3 QD46DOx+maGJYwAvFkWUGlDUqR6/DpoFzyWOWLIrNO5o4HZ4kgMvEhlp8v8AODXQeYNuEjK JREBN7kYAA09rCoqNvj+OgxPl/j0OVfCvc9q+jKItu0cjcg4LKVehXjtT3AaC/js7j07jXR EMj8WVacWKKVSuwFaFl0BC1z2RPlcuOkWL6CiqlWAlD9vmaLXk42O/Gn46CeN5TIXeWydje urLaO4WqNHJRnJTqRzXt8aMqU/EnQMhAqB6DpoI6kqaGjeh0FSRRwMbCitVGddiQdhv+ugE 3NlAWJpxAJJWpPOi7+mg+Zfui6P53k+H+zR0jRa1NI41Wh9dA2YO3afwbw3HVuAbrJ3dwrR LyiASTt8pB68GIP8Aqk6DuWCxotfGJf2Rb3V2Jrq6XoTNKSx5f2D8tAHxUWSuPB5I4rmJby 5mb90DirhjUhTI5pyXcNX8tBeur65wPh9u0trHO0KASKHpErBqrUjkx332B6aCt5f22yvjs 8szrG86VSO67FZOcfbKxMHEtSxDKN6aC3e4a8k84x+Si5tawxt3GNz7VLo6sBbkbg+w1B6+ mgaNBNBNBNAg+bWix5OSR1/Zlx99TiCPesXeQuaEMA0THj+NdByn7Gws1veIHCd64gidqVo CvqPUb6Du6462sIu5yq67JI27BUFDWhGgAG+hn8gumR+Ncco3BJCC4Jb20PTkRoF/HiC0gy LTzCF8layQLccHllBl2UsIU9wj9aE0qeWgO4XyTIW1/gcXHEsllNjo+8yIwo6JXnGdlK8eo 3/TQPocMvIdKV/Q6DxnVfmanLYV+OgEQ48tNLcT15Engw32BP6+ugIQwxqakUWvtr6U/u0E e0hJJpXmOJU1IIP4Vp/ZoPVjWKPiB83p6bCm5GgpZOdLbFSytE8qKKyBVMjAOeJbgAahQak U6aBX8EeTF4rJE20kjrOkrWyRvHI0bRoqyhJWJ9yqWCj/AFaV0FvwrPZTI3GWS8uGmt7SUR QRyRLFOOTyGjjlU+2nGqrt+Og34TyTIXPkl5jLqJEgg5m3cJKjMgZQnHkvBqK1WKt6jQNLS UWtDv0poKnCqhpt6M1D0FCfwOgwit7ajHjzfYluO9NiKfloN9uISHdQAWqD0+NN9BvUBUFP QUodAC8wxZyeNKcoxFCHllD8t1Vd6Femg24ZpGsbLt8T/ucNCa0+QVAHroFLzX7h5XFyNj8 X2/6gJEt4kZO40kjKGPFeS0oprvXQJlzjvIL3yKz/AKvHG+Wy0kd12o6xLHHbdyMcamv7kk i7Hf8ATQdfnuDZi0juX5TiNOZ2AZoxRjsfx0Htrei+fulqQKxJqDRuIFaA705N/ZoPc9Byx zqpKzS+1GWlfcOgr8RoF/MZKKytre6hciZ6KyoQfcycdj8a6Afjsndti2tlYPHzZgegbpXk p3O2/wANBez2TaXG/TW4KBUHfLVRBU0IZiGP5aATapK5EZYOsUhUyEkRhulEFCWI2/TQFrR wJSGY8l4FSefH2UBHHb0Y6AvbmGOWSPl240buICVRWX5qg03AB3roOdfcjyW6N/jbe0uoXi u3KTooWRwI3HykM3p1220Aqx8h+keW1jvopJpW4hA3aVGJPsdmHEso/HpoB8+ekuvLI5P6s 4SeSJvoLedBFKI0KfuMHDVBpxRq8vh10DPmZlkyNgJIGkKpJIzNGzn2GNaqikUrUN+mgdbL I3k3lccHdrCxoIDCwljAi5M3fB7bIzUJXrvoMPFXf/iPJuxJWRGeJe4kq8BMeigK0Jqd0Pr voGt5+L8TUV6kjbcH/NoPRdp3BEKgggH9RsQdBiVUSFiSd+JoTShpoKtxBKXFGCRiilCpqa rWnIdNB8pfcORW87zjsdxeSDkv+iaVG/4aD6G+22Cmi8W8PmKhVtLKaVzQV5XdGCiu4ryJN PhoHLLzrBjLmVjSkbAGqjdvaN2KqNz6kaBbw9jFN4bd2tz2EZnkEvaUzQq+xBAEknIdOjj9 DoMc2k9t4bbGwuAYrZaN2YSO4RUewB/aoNfVqjQY+V3Ftb5bxp2xtrdXF5MkRu5rfvyRKpU jtuWQxmrkht/y0Fe8F4/3SsuGOEVrHG3fvvfykJhYo1ARHQMeNWBNRseuge6aCaCaCaAV5H jbe7xdy7oGnht7gW7kn2mSFkb+IOg4X9jY5GxN00Y4qL2HuvtVY+0STU+m2g7LncvaW9r9R IQI13qCp5VI2+Og5Be+YvJnUlxhf6qeNoFUe0EvMQaMqnkKttT4aC0uTy9lFcRSTdjIxSMk gRipV7mi9wcQZPaV3UVqwNKV0B60ufJHzOPyZnheGO0EEz8uMjHh7mkjdfmLdKGtP4aB/wA Tm7ea1i5s69wlE5dfYoP4f3aAhMC80RKhkU81PoPSug3IvORpDvxoF/DbQZmJKDbYVNPz3O g8BYcdt6U0EcDg/LdT6H+FBoBubygxlk88iyFGPBHhHNlLbKeABYnlQCgOgW/EZ85kMJkcg BCcjcTKIu5GsXMRIi1n4F6M4r+K7bbaDb4NeYlDNBbY97B55GTisjzwM0bOw4M5qvJeRB4K p9NBU8Vmx8nlMlxb99Zr23mMsbqwSNleMuFcgKw5Ggoag1/DQPrNQD0ApXQVpkDwdrkCeXu JpTrWh0GfCQKq9NjXiB1ptXQSMlqlwEVlFQNmBPWp0G6IL21A3A6Hr0/joKuTB/p14KDj2J faBWtUOg14RB/ScfWlBaw8Pj/swCdAhZiOCLyy7zc0az5KK4Sxw1oyBu8qRLJN2uB5d1jy9 7rQEAbDfQD3tvN7r7oY+7yNgbHGs4jVQwlUQwgzq3cQFVLOoDCvXQPPkMBNxJeMR27ZCHSp BZXQ8dx092gW7PJSwzG3e4U9olOJO4qV4of+9oCd5nTPZSRD3uJVCgn27vxXrv8AnoEfzXy OBhDbJMvfCntAlGdmB3BCk0ahOg1WGZv4oImFjcyNDWkoQBZGoOVA5VtgKdKaDQnncBkuVv lnsbmgqbuMoCGboKe0FW3X0Ggzt/uNYRStK7iNUkR/eN6Eb+01atRsToGVPJ8XdBZBKkqTO DFKvbMfEdQQOVACB10AbyC6hkszHMhve9GUEETAMzFiFK86qadd+ugWcLY3V/8A0+3ieO2t 8YZYLhnVlngWSVmCvULHGeNVWrt1qBoH3KQZq7sorPC2H0GLta9yRYoikjJszL71d/zA3/H Qc+ntEi88sbbLchWSGJ7BInSGZRXg0ckTqK+4E7VB6mmgbZAlvLJP4zdoFHCZ8JeLyXhUAi KZvco9KcqV9KaAp4hPa5DPjMo0ouIQY5o5OFRIEMfbcKnKoG491OmgbPG8HbWtxeXqTCWa8 dndREiBW7jEjuCrtUncM1PgBoDTMrCsh4oteaH0A3roNM0sneAiPyq1dxUdCCfUaCvFJdGS NXFEXZBTbcVFTXrXQb2eSRH6q4jVqH5qVYgggnfbQfJPlFrLdebZO2hUy3E+RmijQDdi8pV f410H2JYWq2ljb2qgBYIkiUDoAihf8mgwykyQY25meMzLHGzGJU7hag6caGugV7S9lzvhst xbWkNZpCqQh4xFHx2MnJkRW6V3Gg15SzWLBYqG8vTj1iVlkZYWuQ9CCsbSQFOI2BPGnLpt0 0GHmTWx8k8cKOv1bSqJhUozQghwacX9qMtW6EbCo5aAu+DuZPMUy9zNB2oY2SytgjPMQVAd y7txTizdEXp676Bi0E0E0E0FXLCuKvAOpgl/D+Q6D55+zU5TxXLQBvdJcUpUCv7KhfxO56a Bo8qvWgxdpaTxkXJj7UQQtuxBAU/oRU9dAQ8Mw1ziLl5Lkxq8tsokUJ74V71fb/pEsNvTQa MjhcPlfIJZMZdyW+bt43W+LOpJZiSCg+VhXqSNttBVulz2KblMHuUAV34AtMFIHuYLRWFPh /DQE8P5FEVjuLdxIYe46mlSpbpyFarx3H6aBvi8jjeO3kZi4kjBk2FQQ3oB1roDOLvVu4u8 myN6bfMOvQnQXvTQeAg6DyRSVI6gjp8Px0FDMYz+o4qazRuDNxMTNzoHjYMvLg0b0qu/Fgf x0GWIxn0EEiG4luHmcSOZXaQK3BUKxlyzBPbUBiT+Og2W2MsLOWe4tYEhluCDOwFOVCT+m7 E7fHQbre3t4VPYhSESMZHCKFq77sxp6k9ToNjEcSf46DWSpXgdqjbY/wCTQRFYcS1DTbb+/ Qa5JEZ3jUgsBRlB3FakE00G2M123FBoKmUkpa3IVgS0MgCbbkI39nx0GrAzGTEY9zuDaxEH r/6Na7jQbY8Jikyr5cWkQyckfZa6C/uduteNfz0GnyTJ2WIw11kbrl27dObFBycVIUECo9T oOe5PyV7lI7oTPcW04hkSMD3v3D8oRGccip2AOg3YjxnMRNLdZW4htJLlywhKNPLsCVVmJV AV9dtBtl8bxTU+se4unpyEkkvyMzUHshMS/joMBiPHLOSH6GwCMHVvYKOS5PvPtY1NK9dAS uMY92baWKCGkb83rQup4gMeR/0WOgpXvjFq907y2qlEUEtGpZWVj0IBB5bDrTfQa7LAYGS1 Z57WKClWlVeLqVO4LFq8dhvt+ugTc34pwshkMBcRzRxkgJG57MvH2lHX3Lz2IG/XpoK+AcX EkS8mD3LKlzAzMskbDojI3Qgg/hoCvmmKxn1NzZyWpa2jiVr5gf3DGrryPcBViF68d9tBex 13n8XMYsPezSWJT9i3lH1cPKnJFXlSRVVdga7jQVLeCHyPNXVzlsu2LzcRifGiKiWpmVQAW JXlKHZflZtug0Fe6tr/ACNxLNFLHYeS41iuTtZS/wDTbjnVlNVr2ufHly+Wu1RoPLe6ucdm nyFlWVHhtxmrRaLLFwUe8DbkBv7j8y+ug6d41freQM8TLLzKvzBPHiWrRfz66A5LIV48iOT UVKH3bj166DSGQSu4AkBNJFBBFVASnrTroM+4AwCDly/lJB2p8Ken5aDyyEizFXARePGLqT 7Waug+fsLh1vfv/Jb1qIMnPdt8KQ8pf/KpoPpTQVcrNDDjLqSaRYYxE/KV9lWopU6BKxdxY J4GIrKOP6e6uWt+SLcSqxLe6QIwlmJPHYcf0poC1+MdD4dAt0sslsOPxSQtUsCRMitUt8Ur X00Bq4trNntrhoIDKeEbSyhS/b+ZVV23P7nEgfHQVr3JdvyOxs1WEtIj8ndiJQrhj+2vRt4 RXQGN9BNBNBNBUyxAxV6fhBL/AOQdB84/Z8XE2IyEVlbvcXy3KMioKLxMYX3SH2ivw67aDo WI+3+Ymvlu8qY07J5LGpapVqs6hXL05Hag/joDOch+ky8RjZo1ezDJOCSEkEyqGf5qqwOg5 unakuSbU8MrZS/TXgYt3ZomHIyrQAEeqn1GgsYjyj6K8lgzUrNEwAW2kYupVqEHehqG2ND/ AHaBsuPFLPOw21/49cfSXVv7JAjlwwY7g19P9bQB2lymJvZYr9H7cHsWQBSCu5UtSoVlr7u n9ugffHb6I26CFwFlqYhyBoW3JVRuoPwOgZBM0hdYh8oILdBy2oBXQb02AFKbfn/boMj00E 0HgI2+J0EO+1Ov8NBigoa03/XoOmgklAlOgNBsK7n8tBiyME2pUUG+wpoKzi6j4hN1Yb19G qOlP120Ae3nuP8AiG4cn9gKp+Qb/LtXY/x0DIzoq1JoOu5GgXb3N2SWN5IW5tbxyrIBRdgr GlT8adfjoF3xPzHHT29jbfVr9StvHGFJVQvtHFSK7EilD66BtfP2giCxSB3CkEggklQeh6e mg5t5b5hd5yC7xSW5ioyRNbuI5TMxavEAMOJHH1Pp61Gg0eAwQtL9bOGjt8LEkUUR4sqzMK FSy1DMoBWv56Btvr5pSpfnJMGJfitV4gVAoNBesLA3EivJbgCrh0JK7Fqio6ddBlZJ9RPPw Xjb+2NHVq0KEgUB9PzOg15a8iwOPeZUaa8WOR0io8nygsCQorSq7/hoFZfKJbLJYfNSyqbL NQkZBW3UcmVV4E8aMrPyoF6bU9QAK6yk9rnMjhY42W2eKaWAFlZXjCniEKc2G242/t0GXgU s9hbRSXhY426Vj2zRl5dxw2x3X5RUb6AT5Xjb1cvNksTxuDK3zMHR0G7Kq78QP9E+vTQW8P 5FPf5K1W+ke0vYowhWTgS0bFUkXi4KkcRToD/HQdQ8ExhxuFlaYq0TO0iBVpRRVfau9F/wj QUvJvHcbcYm9ktF/wBqEEsSt7VVfdUKB83rXqDuNAg21xPb2ckX+yzVof3CV/3hYeglr8sq SrQkN7etaaARe567yVzFNZkSXdvGxnJQR1hoT2AercP5Ph06aDpf21u7dpJ7e2URJHyLcRV GDFXQITvsGOgaMmHWCUqqtJy4gEn4VG/p00Fe1d1QxUHMqONAQxIX4ihJ0BSBJS8cgCFSK8 uNGPoPjtoLQjRlDqADQ0IA9d9Bx7wvHxj7/wDkUhFWggllU/8Azph/yMRoO06CvkC62M7JI 0TIhcOvGo4iv8wZfT1GgVofILm08LbK5Zz9Ujl4O+YAxbrGoZEEYLL0NNBtyl7NdeJ21wZm M07LKCHjL8OR2rByQ8QQPbX+O+gnlcAbJYIvC0476dtSqUhZXQmQswLV9KA1/t0G+e1xi+Z 20kks75BlaW3Q0MMatGyOBuD7+3+PT0qdAy6CaCaCaCnlkH9KvuIHJoJa0HU8CNByP/lkjC +PZl+I5fVoK+u0Q/z6Dqv1MkqPKFXuRo3s5b1IJVelOmgUsRlRmL6CC6o0cuPZHZV+WQXC/ Ma/Cn4aBG+5Nvd23kL5TDyXNleyRgXNuyKBJ9Oe2pXb5eA/X00C9c3dZ7S7yECRxTQLW3jI Eh32ZVbfpvoGjxfySO2kSaCT6a3llMNzAzguvFhxoVLcgykemgJ3WUmy3lK4M2bQW7tII8g 3fTnHxDdtCI2jkNSSatx47ddtBav/ABDPeOBLzCTloYvf9Iw/beje5fcaxsV+WjcdAUxHlt 7cXItr+1e1uldX7bAAso2qCGKtT130DpY3aXSGeB1aFhWMgUr+dfx0FfFeS43J311Y23c+p s951dGQCpoKFgK7/DQFdBKfx0HhG22gi7AA6CdP1Og8dSVPE0Y9D139NBiEYQqrNVwAGelK n1NPTQJUtxJYf1GSYKwkBFtcNyJEsQJCKi+hK+hBJ0C3cZvyq5ihgjbsSXEiQGo7qLI/uPI /MQBXbbQNcXgmHsLaW5yFzPkbt0fkbl/2S5Uk8YR+2Om1a6AtjMDhbnBWayWMJWW0hRyEUM VCqwXktD1FdBzjyKHJ4rPXVhYLJeWygP2YQe6j3BIiiAoVb3UO7AgV9NAH8N8XzmdvZZrm4 WO1nUUeaMfVtFHKRL2VNEHGQceTVK7U9NB1JfH8TjcTJZ2EEUJdgzjkQrH0ZmNA236aCrFh pmPIP3WkcM1CeAWgFAw+NPTbQFnc17cassjjdCRWMU+b9fjoF/GZiZBcW9zbC3mSX2xDiNj tVj7h8DUDQaMrb5DJFzj5ha5GFlVQ6CTuRgbhEbiG2bj+IOgDQePzS5TFW97jXu7DFW8kiW cHaiHcHp2H5ShGLj29w+hPTQD7vx24yAlzLPNWZWX+myqpe0d9mty4pxK8QBXY9dBSt7mS2 sRj5dpIWYhwHAQFq+2nKp93x66DN5r4XMaYqOW5aRFeaSIGWIqvVn7hRTufbSv8dAP8mTCX FtBc3N1E7DmzlHENxEwIAc9wc6VO60OgPeL+cLaWn0DXDT2ohIimCksEUCgqAKmtK0GgtR3 fdluIbzKz46SSNZbTg0cNs6RmtA/zFqEcq/jTQRMHJk8LjssodryWMhrtQrMki+16/wAjI/ 8AMOhGgS7nxt2y0X9Onjx93F0xg5AvItKCJn24ON0LPX+XqNB0T7d2kVte5KKKqcXjZEPQS Mis1PgG68fT00DLcXryxzdriUNZByPKgClfd060/TQZwRTOYnaZY2jHc5qNvcKev4fjoDds OS+0gjajLQf3VGgsqgUADYaDmeChMP37zzMvD6nExSKD12aJT/5Og6foKOcM4xF2bcEzCNi gDItab9XDLT41GgRsEI4ftZkGfhIFFwwChIlBPp7RxHXr8NBdWPF/8EYbI38s0MVpEnGS1l C0LEUPKm9GQU0BTyaK4kbEPDG0sUU0Zn5FqqC8fFmKuort610HmQuSnnGPhHINLFQnucUKq sp3jD+41PUrt6aBnoNBNBNBNBWyf/6Nu/8A5mT/AMg6Dkn/AC1up8czTKSALta+tP2RoHrx jPY3KWqXOPR3tZZZAHuKCQyKSpBFWHUfHpoFR7228Q83lWV+7b3tu8kMYAqC8wZo3IrxClv bUdNAg52fKXP3AvfopZo7W7miuStw/PgrsFkIJDEqKMF4kUFNAP8AJJFnuEmjo3ZRVgumHt ijiqeBBr/NvoNnjphi/qMEkapcqWkZ04vRWReVK1Udduh9BoD/AI2IW8/En0VxbtbpI/8AU Hk58awgU4EcUJYbEGnWug7RhMomQs2kYGRXYgRkAkKDx3/hXQJHm8GMuM9a4iwjuLbNy1e0 lRCI6qhaoZiFII2YDr06jQa/EPLhDPJiMmhgve8FhYsyiSgFQoJpUH+X+I+IHPEJrObyvK3 EMRVplo00hRZHMbBT+2vRdtidARn84srfMT4ya3mSdH7cUzACBh2u7yLk1A/l6HfQb/FvKW zj3we1Np9JKIlVjXnUV5A0G1PhoDjPT0JPUgb6DIfhtXfQeFhzC+vWmgpWOYsr27urKAv37 IqJw6MlCxYCnKlR7DvoLrleJr0O2g5/5LAtlbTQs7cLiXnxrQgAAkjr1/DQWPAvGpe4c1fy iYSHnj4BQxoCOPd6D9xlH6aBgz18IiYAUkrG3OA7yEOCKj8qaDRaZ3H2+DhjikD3MVkki2y sO4USNQWA3NFruaaAR4xh5Pr1uLxxeXdzO97LeEhqxwIILehAQUJZiu3TQG/JZorW4xl92n lmS4MCdtS7cJkIYAAj/CDv8NBuOUxt0wtZX4PIxRIJkaJnI6hBIE5bb7aDeRbWsCqGPGNTu oGwp+HTr6aAYl1G4aeCsiKWDlSGqQBUV6detNBz6/8AIjdXc800MryQS9sQqDGyqwpzNQxr t66Bl8WtroY21u3BZXLyxurBiq8dldhT1qdh10G7LeaY2ylfiITdiPjNK0qRyKpHNR7upPU JWvroA03k1rPiY8hknfHdtOQMP/xEqM25kVw37R2VQwqT6jpoFDK5VHv57sPOyutHt2kqrg jZCtKAfgDoAs+WuZbiJrlSolDLHKp4iPidl4j+UH4baBix15eZG5twrQ3NvExWaf2qyqtOX zgFFpXep/LQWr+fEXCTdmOW57bNFHLbqyFW5GlJiFip/i5U0CvZZHOz3awTXcNr9KC31Dxr MH5CkfNKqEbjXmVam/w0HVvBfIZjBNhr+KANZuI+5bsGgYSKJEKdaVB+X00A/wA7wkPMXmO mUSydt7eJdxGUIIYrv7eS9ANBu8cintHY3qEz3TAGVVrzlcV51NCNwevptoDd7wibt8CvVV 269a9K+pqKDQWxSJ4nYVKpSpUBeRUGi9T06fjoC9hRUZQaGteXxr00FxmAO+2g5ll7wWP3y wUrNxjyeNmtG26lXZkH/hKNB0/QUc5j7jI4i6sbe4+lmuE4LcUY8a9dkaNunwYaAGbbIYbw qdIrqK4ntVcxyQWqxq4BpxMNXFa9W+O9NBVuMffZrC4aeU28SCKR5o5u7DCJHpwokTxNVQG 9dBdzNniZsriri5urlWrF9LHb8Gtp2V+S8wVctx5VFTt1G++g1tczTeei27TvFDEC1wq+1O KEqjMBLuTKTuY/+toGvQTQTQTQartVe1mRvlZGU/qDoOM/8vAj/wCEvIR+4iC5AJQnmKQCv Gm9fhoGnw64WLwZ7qD95FuJ5rd5DzdiZSa1HGpH4DQA8zfXF15AwncBr/EyGzdFDmVoLjlw 4kVLcQdAnZySxS0w+einkcPcvYhHB/8Ahl93FxXash2I6j8dBQzUUkQikjtVksbh2dZK+8F XoytTotNuv66AhisNYMOJYzSNWWKErx/dBoNi3FkVQKUH66C1gbT6Lyzv3MDRJFJcc5lkhI cmNQVU9szGobkFd6Cnt6aB88iz2UtLKxlwUq2zTTCO4gZI2eQe6r8mNRXifTqPz0FvOtLL9 xMC8UVVjDRSNJG24o5JjlpwqK7rWtK7aAz5P4Lh89G7uvYu2G1xGADX0Y/6Q9GG40HPPGvI Mrhchc4e/kWfGQSmK3u3/wBpExkKkO3L5Wb+amgNzXEl/wCUJLQXMdgwktAqu1e7EaCQhWj I2+aq16emgw8dykOEnuUNt2O+FZULxFFlo7SJGRT2IX/nNQNumgZ7nzjDWkKz3NzGqqVFwA 4dk5kKDxTltyOgrSeZNeZfEQ4uRXsbyViZ1pSWNDxfZwrDi1en4aCp515DnMbd2v8ATZkKz yQpNbBUeUxmTi5Qncght6KSNB54XeQ2+XzkS/8Aw/cilt3q5d0lLMorIzM1Afh8dAXznldj BGyRyo0q78Sdx61IrsBxNdAjLcZzyi4/a7dhi27i/wBUuCaswDFRAvt6KDVjt+OgefCb+vh +OotZ7dBbXfwWaP2yE06777aAT54b4cZrbIxWcoKuVdqF4lDB1ZAK8WBP59NBf8P8btLCwt 7qCNp725gRpr6ViAQ6DaMCpAA6bDQFrW4t7bKG3nnEt7e8itKgKkAACBd6Acia6Dfl0gf6J ZY2cm6i7ZTbiy1ep/0fbvoLkywPRJVVtwVDAHf0pX10AZsXLZtwtZK2SRsDZyGoI3pSViXU /nUaAXjbqdLtLB4/pmmDSJA1CxAqrcmHtb9DvoB+VlCwj6mINbRfu3JYBnQCoqGb5gpPSta aDfipcNHwksVnuOSGTlKO1CAQAHfue/ifSg0C1N5Es93ytLee4786tel4Qq8/lHEtTh+2hM ZO3QetdBWzFjYeOW8qz427zt7cKzSXEZ7rGhWizkkqiGoYAD5vTQbs3aY7HWiiaJYEnDRxk e5qkV403/lPX00CNkJbjIXVvDZJNz7gEkQJUc0oQqge3p6DQelnhmM17d9uyuGP1dopZe7J UAQxilKsfmCn8zoG579c/AJLyaa3WNBFPZR/spI4FOYA9xXenpX8dAZ8XxttDkCrRq8dwqf UiQclCBCNgx9h20FK0sLfBeXf0u1lf6RoY7pog6sUctx3O9K1rvoNt8jytepfZCWKUyMtpE 5pCykArwZuKq9a+0t+Q0B3wXIXl9aqJ4ecu6vMjEIOPtIFNjUrUEV0Bi9mZk7rFVdNg5XkV CkhmJ6eh/u0BRArvG1SEkVWV61JNPj+Q0FpEjDUCgEDrsaetCdB7MxjUELy33P4D10HJvvz cf0s+O5+2ol/Z3pMR41JUAOVJ+HJNB12GTuRJJSnNQ1PhUV0Gu/uGtrKadUZ2jQsqoOTEgf Ala/x0CjksjlLjwe4N1B9Peu/ZaNYy/HjRyzLFJEy8qFva1RUdToNOZyt3Y+IYwXLTm4cK8 lzza3lHBh8xlFyy8w1PdU+mgOZ+8sobjErNatcSTSgQ8JCgT3JUsq/OvTYiletNBlfX93F5 TY2cdwq20qcpbcsiljxkpxBTk2670b9NAdoNBNBNBNBhOKwSA+qt/doOK/YITr4b5GbcuJf qfYY+AaohHylzx/joHrxHAzWfj301yO3IzzvBUABRMzEV4kqQdj1P5nroAOQwklrmhDOy92 Gz7lpOg+WRrxW22HEGoWmgSRceOpjMla3s7RRMyyWftLMkyt3YUQitWJYKfTroB9veXM8D4 92rOJVkuQ6lEXioYpvyFOXT4nQb8RZKGu4JHFvJzEkcnbIEQB2ZORAB/Fdv7dBstkuG8lku Io47vKXPeg708ToOcUQLorCI9vry5cqH1PpoDGYyMM7W8VwPp5oyI4p42jkYf8Ayoc+zig+ NTX8KjQNi39ne+bY2cQ/WRy0U30crp9POFYojoar71347Gp3roOjOxVGIpUAkVNB09ToOde WPjPKoYsNioraXtMGbKPyFrE5cxkRsvFJSHY+3cV2oTWgaMX9np7KSkXkF4lvAoS0McjAxA AiSgrxHKu9a09NAWX7UYJwn1ksl2wNXll90jEihqxJpy9R00Crk/FPGWW5axsOCQ3sdtKTx eWRgsvcBL814rsdm6fjoKMPhFzjb3FpicrOgjZjRI2khjcljxEhPZO604j8zTQVvKLfynE4 6G9zEUN+wYCK4asciKp5ggoaFvSgPr1poCIv57HG295msxDgWy8ccsKWCTXNzMiUI4sxdUC mSnbUUFdA8477a+K28FZoZLt5DyMt1I7OeXxFVAry3AGgoeRWZvc3jcMkKHG27STShieLrH GF7VAqqOJNNj/boDfhZ5eMxyW8UcAnaV4ghLDdiOTE1q1RvoFy2hSeLMXN6wlySFo2upff2 SnJY14kU4fzD8dADzcsqZbArF9ZNNDaY9ecMP8AutXO8lzcrJE3sFSqN7fWh0BbJRZCzyNj emRpbheBuX6/7SQ8TQU3YJvtoHzIQG5lx5XlxScTEg8aBY3pX41JApoLpjqak1Pp+FNBRyF 9Cki20cUl1csf9jCK8ajrI5oiCh9TX4A6BbCZhryayuMZYpHdAAWst4zFk6EqFgHoP8Wgr5 /DZ+MQ5F0jntLJlb+kxsXLhRQEylBz4k7Rspqdy2gAyXFpc428uYEmt7F4JLb6lFLTWz8w3 ysTyhHoTX1Ggs+JzXCYrtWc1o9oeSXKOrcGYkAMzk1Z24/D4aBd+4kktokbm3o00NxGRExe FuRTknyPxkkA/aO/EitNAzXHhQnitZImcXlx2jFaSv3hERHUhpCTVY/Wg36eugAZjA2Nv4/ fveXlxBfK0qxqAkCgoaKhdELlWf4deldApzm2kxsF1eQ0e1gENvauFCI0o4t/jIJoWrTr1I 0G3A5m5tLovfMYppGWF1ZCWMA+SldjxoaGv92gJeLeSZOSWexyN2hinDjkYZI5FXuFQRKNn FCOgroCd5jZ8LdWV3aNJe2qgwzRhVZnVgayJKBHzINCwbf8dAZ8U83xN7cyWzK0xROc8MkZ 5cVWjexhuCT8ToOgYuGxjt2Ww4CFQEUxihAUdCNuldBpu7eXi/GMUAHGpAZm332G5P47aDJ JJWMBWRWh/lpQhRToTTbao0FyyeYALK1ZFJBAFB8eQ/TQWLle5A6VoSu5p/n0HGv+YqVpPH saAan6whQPj2mBp+ug7Na7WsI/0F/uGg8vQ5tJgleXBqU3PT0/HQL2IxVpd+Mva3avcwrI7 uqiS37xG5B4CJnUnY1FG/HQY+V2WBbBW1pdSwYiNQotXkiVki6LwUe0LUsBsRoPPIWsnvcG /d5dqVTHKFrGwZ0WnP5RuB0qf79BuuLa/k8vtrkwycIeSB+2DF2DETXu89m7hII477egroG TQTQSgrX16V0E0GMorG4+Kn+7QcU+xKS/8DeSrH7pfqXVRx5jl2VG671Hx0Gnxny6HDwnDZ u4klS7PO1vbcvIiFTVDGzBfaR/KAKdNA2Lk8VLnbWG/ma5SfHyq08QLpyE0ZVj6pSlQCNAi +OYXD3/AIxmfF7mRYstBduttciof2SF4Nq/LXpX+U6Clich9ZIGqr3ESpFc2Evsbur8yUJA 241Hx0BjFL9Vl27I5sbcJNEQwWPj7gEoOCnj7TUginroB8+NysfkV1f8Y1rG0X1DNDzMahR FEiqO53AATJybcU/CgZ3d9dWUccVQrSSHuxFBIjoCAeQYfNVqj/oNBcuIhY58XtiYVcLVku +7JxMZBEtVYe2OMmnDfkaD8Aa1X+rWl1HcZS6vCEaR1SkNv8tUKW6+5hX0kc1/s0G/ONar9 uLaxtbVu3NDATa2ixB1VnQsyd0NEpqeXu6fH10Cq9teWXhFhZSW00EjrepdL9RcWhUmTiGv fpoSkjFaci/FvWp66DsVwZxi2FoS1z2QITGUJqRQMO4eJ+O/XQAfH8LIJrYSzOqWfemu7X+ V7m7bn7w3I/truBXq2gZbiW3gglmnYJDGpeRzsAo3JOg4t905Rd4ibJdwlb64pZx8m7bW8E aksAKDkXkp0rv+mgt/cfKw2GMw1pHd2wkMTLNbykcxDyi9sVIbgKwK7PtQA9fQGrM+ZWyeL S3TyMXCxxRx2sizSmVxxHJ0oNm39K9NAKwl/dPlWvMrbSWtj2GkEUjEyM4KrIwgSoi7hUMa N8etdBv8O+59jeXUGLfHvbxFrgC6hBaCN45XJR6qhUdvixcjYsAaHQMuVitUxWYeOSi3iM1 RQ8HKlRx29SK6DlEcN4c/imyU91EcdYWUqG3CSQyRkEoZf3YjQcR0Db+nxB6z75S6x5OIFv JeXPDlLcAMgSNFJLe4ABA3uPodAciv8gTj1tWimjjiJuJ2Yoj8wqq0UQBd1rWnT8CdBfhTy CYsstzapAwBSW3RzJT1pzYr+u/5aC7Z2VtZxdmBSFJLuxJZmc9WZjUsx/HQacrio7+DiG7V wu8Fyo98bfFdAvyyZPGZeN7hT9FeRgTyV5Kk6Eks/rxZelNAFhtZWsWxd1KLZ+ImtJ7ZVIj kmq0gRpKj3cqsrbNU6AH49a2NvHl8XfRo13jpC7SsSYYuK8gHRqFE/wBTkAT16aBb8wyWLu HgsxFewcVeJ47W8eNQG4UlZBHMrx0/0qU0DbaW+RwVw2ZCSXeMYPb2Zj96x20a158FCkcmT r/k0FTLx2mTW4v4C/ZgWGWTk/AMHXiSgpUj2+6ugS4YFjlaaGKVYp3LQNIvESLIaEdRsKEf 26DGGa+a+RrsuJJRzjVE5pRTtR2PJV4rTQUMOU/qN6glt3Ktt24+2zBpfmH7a1X06mmg6n4 zlDOkdvOiT2iL+7GaN7A3ucig929Pw0GrO4jx68y09r43ZNLkYaA30Ttbx2rMtGVplqZNqH tgfroHPxS0ls1mgnmE9xFxV5VjESNsBUKCeNT+egKd52ubMGMN3lPPc7cQSNvh+Px0Hq2wt gpjUqpZQ+4aqqCAdqfHroM5JjHcxsyEqWA5KCw+UjcAbaC+WUKHr7fiN9Bx3/mOt1XCYllo oN2ysw9KxN6D8tB2C0/+Fh/1F/uGgxvGeOyndTVlRmrXiaAehAO9Om2gWo7jMnxG7mv7wW9 2rMZLkKx4x7U4A9llNDtX8+mgo5Zsn/wRjprK8MKqydyWOMXEpUvRDGZH2I+JJ/1tq6C35T DDJNgoo4zGplqrxMtIjJxHILupPuPuFf7dBvlnnk8ytYEuO3BbJ25o2kTnM/bZweFeVBy6g bnr0GgaNBNBNBNB4wqpHxGg4t9jJez4v5OkUqW8wv5AjyANT9sUqCQD0+OgrYjM4XJ4UWmU traL/aNF2w0RQmQhihPI/iBXb00G+7x81hcmXBXz3FbGTso6sY5R3Yg6tIu49prv+ugoNhM tlILS+Sye3zVpEVluRx4/Tqa8ZuQpLT+U1BA9emgL3fjdl35Z7ezSGOeFDdSu3bZ5KgiRYg gbmCK7E/joFW8vZYMkLRywRkZXkUJG5cgPz9va2AI6g9PXQUsVZvNnnuoLa5hW4juGEk8iz JMy0QcEMfKpHq5G34aBpsLCN5Ow93cG5kTt8VEbBnYmsfEKhP6Ecev46DLGeAZO6vYYZd7O 3U/UW6iWOON4m4QQh2J5Lw5MCp9d+ug6Pg/GgVe4vQQ8oMbwKRx9hoDUbnp66BZ8gwnL7eP 3luLrst2lhPKOUiOfjRgsM/IHgDQx0PrtoFu7jK+MeN28CiN5I55J4L24jSV4zNR1Zpmse6 3TY6B38wvLxI7CzoYJLieBAkRCN2xIp9OQ26UX/JoDWDuCt/k2aQsl9IbmDb3IE/3Ur09Ow p/M6AP5N5XkzezYOwZYLlWVzfEclEMY5z84yrV9tegp6ddAm+dSWrY7GT83+iaaGGC3AC0i Mwkd+3/KZG4j4bfDQDPOBBcyQ5NHFrJSYmGYMyxxRyRxNNxRHV+IY1RuvL10DtkbHCWGYxb YyxghMtueAciFflrG7xDiBRvjT8KnQWoLdra+MUaieeCcd5ixO4hUkrT2gVG46/HQc9w1/a T+ZRyT3qPc3Mt5HeXDTwzW8y3X+xjhtaIyv7VDVHVd/TQdEwN/j8x4fc4yqx3dgssUkMZFQ QrFTxJruDWh0APDeLvc2OMyuUrSCztSZWkjSCWGE87YSsV5L2mapUMORpWugK2KXN5ei3Mt zd468md5o5QYkaNwSVhVgrdhSOTu/wA5oBUE6AycnaWMr2t4gjvOMcSsCqCWNlAbtE1AKca 8Ov8AHQG8fdY820bWUqy2yx8Y+BLCgNOv9+gvIyuOSmqnoRoMtBpuLWGf/aIGIDKK/BhQg6 AdJ47Z9mCFI1eOAmhk9zUpSlSDX9dADvsNFPlLaW0lNvkonaC5kYAOImjLD2GqSIadPXQKW fs8m2OlvrONYbNFBkljAjY26+xnghHuT5uXFj+S6Cl47ms1jcqlqZZ58HdWawreRkzNbtD7 eQdV955Crep0GzyuO1uLO4yd9AbTv2sqQJb+5JyoDO1wh48RLyoN9BRiXLXXjYmtQYria1j m+nVVAIiWlIVUMBQKONPTrUnQB8vj5Is4jJO8ELWUUrSr+4iNPGvLiGoPnHErTb89tADxuC lORupFMSK6yBLmivHLIpJjMIQVC9OW/XQdCwlxNjPDjdXihO8ZVaVKmSYhvRl/+Uk4g7dOm gcftphTb4WGedStxKXa5UkbuzVoQD/L+OgZ7i1UVCbJKf3R0H57U0FO+lEV1bSxCghBQ70Q Jx3J9NtAUgdpkD04qNgo9R+II0G14VcAbgr0Og8MZSAopAAUgV6dNByP/mODN41iG5V43hr T1PZb030HXbX/AOGh/wBRf7tBjes62kxSNpm4NxijKh2NOilyFr+egUAmUj8MkSOzP1sk7L 9IDIre40/cZIVZjTckKB/pDroMPKZrW18NtLSdO1cKLeVrGiM9BIqsO3M06t7n2VmNfidAQ zkMf9QxUkuWezjl7SiwSIyJcNGwYcinygFx0oPjUbaC7LlXh8ijxaRpE93+/wAy0ZLoikOw Qurk+0Lsu3Xf0A3oJoJoJoJoONfY+wa4wvkyBzHKMlIsMtB7WC+0gdOvXQELzAyWqSrfwY8 wtK0txd/7KiuzOSRGwBrU0UnQDcQ0lr5KkeHneSzv4JkMIBRgXkTiYu4SCNq9em2gI5aLzC CWO4xEtlNLGCklu0jRd1XoVoh+WQPXeor8dAFky135GLy2v/EH/qdsodb55ZrcVUnuFplo/ t6qErU/hvoNcmH7VxawwZO5VBylWzyNo0skvEAARyRkGRgOinf8dAVwng3j9vf2eYuLme/u 5HaaOxe3ihhD3C0cN3VZyNtwrMR1A0BuLH32byNzjWtFsra1HZupEoEeI8e3HFQ1IK15kj3 DY0OwA5l7abEY57qxuGt2t04x200jSQEL+J5MpI20Cy/nmXmyeGkWZ7W1uZwl5aGNWUKjIr 0lC+4Ek9D+GgLeWskHgdzTlBEtyTyuJJYmRTclg/OJJnoPmWqEU66BQtBPisFi70Y+3y1mk F0bSSVTOIucidqMtOtsUicqWMjJ6bHfQdDa5TIZO342KS3FsgkWZ1/2bUqQso36+3j66DTi bi6iWxlnhessrRvTi6jvr3CTxJNO4vroCmR/p0EDXt5CkkVujs0ipydVcfuGg3oab6Dj/wB yZfHbu4xgseclg7wg3UEjNKBzpTg+42bY00FryHJ+MnHWwB/rQs4S1lEUDzJMCOUjoTR+Ck MVJ3I3FNBnh/O8Ve4PHZTN2ks09pKYJL4L3FkTkacitQZP9EdD00FrwLJXM915Bdxz9xS1Y 5bhKMvcdxvyVXagUfMN+mgT7eymyWOe4uVubLJPPKti7W0jWcDvMGluFn7aGtVPbUyNQnbQ MnmOHt8Bl1yUd1+7dxGLI3cLAEXQiPAOisOKzIK0pXbbQZ+I+VW82Mw8M9v37i3VYYrlWZT EoUGtGDp6/NT10HSLLIxSX8Nh3y7G27vuIMkjKQrKCaE9utW+NRoLlrjsfL3Y5mS+kjYLN3 eMhDBaryBFA3Fvh00FW4w9vYTvfY+JlE3Fbi3ioUcM3GqqSAjDlUkdab6CWkc1jcw29ncme 3DlLtJnV3Sg5BgARTrQ6A9XQTQTQDsvjHuVW4tmEV9B7oZKV5Efyt0qDuOvroFOwEVsLjDX DIbSS1a7hkuldlEbdBUHfgWPIHqemg0WU+OxENo6XrPYlHJntwhin57yNMm+4Pwp+Z0HPM9 bR3sEX0HOWOcySNG0qSwcVpy4S+014nlwelBoBeOzs9lYR27QG/SM+5CWZuKKBVHDDZh8On odBhm7zE5XHPeWk/aSIGK2ilqe3U1biUG/Fn6vX89BqtXmjmt7GG4t14yLxnVuKld91ffkr CvpX8NAw3OUurmfF2F5JI1ooeS3Cbc5IGqo3WnGvzU30HZPFZ3kw8EUvBZlryRCPbvUdAPj 10BqSJHAEgBCkMv5jp/boALRzmU23MAqVKFieLLuCOPw30Bq3hKoKtU7VNP+npoN3GhqDv1 poPJBVDU0HroOP/8AMXAR4/ipVNFN6FZT+MbUP6U0HYIQBCgG4CgA/poNWRuo7SwuLmQsEi jZmKqzkUHoqAsf00Cxjczkp/ELq/nLS3bSMlY+URQDiqkiQrxoNzTr19dAStbG3yWGs7m9t kvLsLUPKoDjkSGoa+2gJpQ6DT5Pb27XeGUqgWOcFWbgFRVK7gtWh6UoP4aDTezj/j+xQSMK W3BkjIqS3cakg5qeAC1Hsbf4aBp0E0E0E0E0Hzb4d5reeLwZmKK1eYy5WWR5RzZUUAj3BQf X4nQMmO+7heFvrYkjghYmZY4O5yZ9gxVjHvsamugxP3P8fly9reP3FlWB0N4iJReTqyclBY igWm2gZZ/NcBdZC1/pOWhikuAB23hIlZ61PIuOKA0+Ogb57gX8T427sbgLJHy7kJHbcLvRZ FYUqdt6aAPLiLlVS1JWwV5I1YQsJrh1lb3KZGA7YopqEHT10FXyTAZx1cWeZtrC3ZOLzsp7 4B2opWjKoXYBSNAv2njX9E7HDyO9kmvpEUva2xDM5BK+4lyfbWhavXQMH/D93krS5gbyG/W Vo+KpJxjHI7qv5+jbV0Fa08V8ptbfCxs6Xb2hjmngaTuRJKX5ye+RlkI6cTRunTQX7yDKZC TMYjKWc4sZZYpo5Le4aN6SKoZY3Qq3Dkpr+O2+goX/AIRh7yzx1tHZLNBjITDbRSyIssP7g krQcVb3KK1G/wCp0G2/8n80jvrhLPFCKAAR9xlaqtTkzqtPeabdadNB7Z/cayge1tMhZta8 5KhyCAPmap5dSW/tOgYMbksQsl3HbX1tNFM7ShTKmxkFSjAnoT0poOS/c/xu3hytu+NcY2/ kkj7cLsio0hcAMhA6V6dNANmyuOsLbxlsnUzfUTS3AmILpKo41ND8oPQDQNlzeY3Pti/H7C 1njSUsXnNuTbhlHd5JcD5GA2VgvXQBornI+K+Q5ZfqVvLeNFeS1mUmS4hDFjI4DVQxhiw4D en6aC3j8PYZTM2l1ajHLb8Lq5t1jvbi8e8aIB4jLAfbGyA8tjUdBoN1reYW7wGdsPIbuCa1 TID6jI2qlazzQiVRGSCxaFyUFfQaAHhBnMLLHL27LI4cLHOuSRiQvdWgdmIPFkI96UG+gev FZLeK6EV3LyyMMqNbH5XkoD3FXYfNzqR/NoGmyL3UEs9ncdmac81inSkjArTjIpowoflPpo K8PkVsLeGzvU+lu1uIonthsQe4CrCo3BpU/hoILRrfIXOSjf6jHXFJFnReUsTEcZFehq6EU psSOnoNAVw2StbhCIbpLhN2AVqsPcfjuV+GgKjpXQTqPwOgmgAX2FxuRuUsL+IhrdDJaTxu 0bNGfa6njT5TSv5jQCpfAfEcVaskdm9vbNx5SQzzAiTcdwguRy3+aldBzbzWyzirdY143yO NhkiSO4VY6FJeTpxoByYK+9PWg0CPaTW0EpU26SLFEEpIGRzSqisY6la+7cDQV4YOKJykCk swjAPtIC7b8SAqsPUdNBfxl/2LcmV6o0SdmWgZUkDe8LToTyYU+HpoGfE21z5ABPLNGf6ex FtZxqOcYeP3CTkylakbdd9A9+AZrKXE5+qAgltnWK+gkARlZlJDUJrxbjVW9dB0O/vrWys5 Lu6fhbRCsjAFqAkCvtBOgowMl7FbXdszNDOglhkYcfaVBUgH3fpoCKLL2xzPuJB9m/8AadB sIrQ1G3U/hoMShaqn5fw610HKf+Yqp8cxBUjbIKKfnG40HWI/9mv5D+7QYXZpazGpHsalKV qRtSu1dAl+EJPN4fLDamSC4ileSOWAqUZia8Y2ZVV/gwYDf+Ogv+Sw3T+MW/fkuDcckWVQ/ bdi5oQ5grT4e2v66Ddl7O1e7xrXeR+mTjGbe1CVVpYmB5cj0Hupx2qaVrSmgq5iUr9w8Khk ojQSUj5ke4h9+3ShrTroG7QTQTQTQTQci+y+Jx9/ZeTxX0C3AGWnFHG9CKemgv8A3R8R8et 8NHcJaQxwmetz3HnjiA7b0dmgSV/mOwpQnQU7X7WYedcdbxHj3sd3jEwYR8g0QqQyRt0bbk oOgE5D7K30N8stmZAq/KIirRq1evFhoM0h+5PjUBktrn6v+WSwmBjqo9V5kCo/0G0Fu8+5/ k1hwe4wIYuo7V0vclQSlB7tqg9eJ30A0+c5a6E099hDPPJx7j9uUx1AI/8Ah5GAK7fx0Hlz d+X3+zyvDawcWis7NQCBQlxVOXyjduug34b7c5G/unl+pmWO4haa1md6CRZfa1aEMGiqKgj QWG8S+4eMjlWxvrhltKIQH9zRHcsPdxJA6UG9DoBDWP3GbGTX0WUmje7bt85meMyGJmoqs7 UVjQ09NtAP/qWdv7m7kua3Ez9lbv6aVo7jkqEDlzWMVG2wrv166BlxvnGYt5Gitb8zuuxtr pSssdB0UMxVxtU7jpoGK483xk1yj5bDiOONFlmuJUVwvLaNg6hgwahrX8K6DXkvF/tn5PIy WvGwzAWoSEGOXivuqYDRXX8QP10CB5Mb0XMXekPlOOsKrxlSk8aAcG5Afu+0v7K139DoLgF h/S3u4Iv+IPGXg43dpIFlv7FCwCujVUugod19y+ugkDZLC2RvPDLibN42fgYYnl/egJqGXj QKykAcuhH46Afic9m5crPmsxYG+uYjb2rxWxVZJubOnBRxIZlqEI+Ggw8Pw1leZ4S/028w+ GvLkpiszaSKt1aSluLW08kZ2R68KSLVajffQOWT8Mne3v8Ax6xx8CQXLyvJeXFw8ZkmU8la Ll3XkfjTmWpv600Arx2C9kwthZy42za7uRS5AmkjZkTZCY0Sn4uWJ+ProGuPxtbq3jkucO6 3fu7uSsZ0mlt5YuIQoHEbMKJQqBX8NAMz2Zt42t7XIT3q3ECGWDJrUS0YkcZYCI5FUcfm3I 0B2+w8Wfs8ZfSy2wyEjRVv4JOMqCp4cahSxOwI2PpoD1rknx0aRZMUuIfbNPGrCLtnbuV6b bcvhoAvkGDkN2+X8Wuov6kFWb+nBkEc568kPoXH6HQXfGfN7fLq1veRNjspukttIeNHA+Db g0/DQMT5KziiWSWZFRqhGJFGp1poK1l5Ng77Itj7O7W4u0TuSRxhmCKDT3MBxG/oToLV7ad /tSLKYJ4STFKu4FRQhlOzKfgdBz3MeS+aRefrgre6s58Y5hM0TJCkoSbanF545G9d1r+A0B m/8Zju1NrDOzWqXRf6OMKqoUVSVCSV5ryAPzDc6BQ8l+1kD3k+RsIxLcBjKYxWSQj1EkLgk hhUDieugRs74/f4xo5Jo5owYg8Eixll5k8FjYAUU02roBdjaXF1cgR4ya5bkv0zMVi3DUNd jzG/GvUeugf/ABO2y2PlLz49CsJCsI2aszkhAIqIgeitQb/w0G2TMZfHec/TyW7JJPbtbJK BzBVGEiLUhfcoJ0By+zGTvxeWGUk520cPKzmtVaOrrKsbCR1kJ3P8D8SBoHfxyMR4PEhijB baJQyGqV4DoTStdAVC8RTp8B10GQFPyGghG23XQcp+/wDwPjeL5Dj/APXKKjGlQODg7fjoO rKAFAHQDbQV8mlu+PuEuQphZCH5rzXfYErQ1odAqYyOzxnhdxHbzrdRTSOqSxQSIvJwNjHU t1FPb1J2HpoNWRaJ/FsbYySQYuKdZJJDK4Hb7Rr245GYVeppUdRXQEsnjnv8njAYJ5LWxWG 4hWPtpGshYjk/MqSVVRsvT9dBlkMZcT+bY3IQ9oxWsDpcMZAJVDcuIVOtCW3roGWn46CaCa CaCaDmX2Ti7T+XRgniuanAr10F/wC8M0EOAtZZprWAx3XKFrxHkUuInoyCNZCHT5ht6dRoC XistxK2Ba4h7MjYZiUBJUe+CnzUO4od+mgPWWbxF7c3Fra3cct1ayNDcQBv3EdKEgofd69d AnfcrJ+aYy/xN7imtP6IsoS+S64oDLIeEYkkYOVQluqrseu2g3fbSK6v/G5b7JSWeRupbiY W91AyvWIEAI7okY5KwINFG1NAbxdnir8TymsgjmMbQMOHbaOg4EdTTrU9dAYW0t0B7KLGel VUClfwGgXsVBFjc5c2IeM8le6hhjQlqCiku9dmIIHEL0ANfTQaZPJFumzAijMN7CrWltYTK BNKY1Z+7xBNI3De1j6b+ugB4byvIJh7awlxazIySGNy6ytVHKsJY+KpHwLCrFyKfE7aAVlM fdYvFm+gmh7TPFbxW9xE8lsjOWaYVijVmr/LxNOm5FdB41lNf4WzvJLe2neRA0xlSW1rKWN WhagSJEA9CSQPidADjsMxYZCXJ/SSS28E1VinJWN2Kq5KMSob0C7enqdAOM1lcR3OYtGNlJ ZSc4i0jCVJHorW/wDM1CxZtqk7dPUNXiF1mMXcXWUjCy5iJ1jv8U7cZWhHuWidTx2atd+mg IyX2PE3/Ffh6tbSEsby1LcI3k9eopC59anifXQUZvIcHe2keVth/Sso5KytYyEHuJVgZbYC ki/6tPjoJjvL7bKrkrKaylgydyI5Ib+0YhjeIeUEvGSnE81Abbp8dAxxYy7xPk+MTE2k81/ dx20V7dAn6a9MCqLgunSOSNf3e4xDHoAQdAzZPLXLTxXM6cIxeT2lxHIQPcYFoiN8DxJ39d ANF9fW8eGW7tVS7gjRzMhq01rxXkFNOqEioPw/XQdKxEkL2MZhIMZqQfxLE/8AQ6DfNZ2s1 e9EkqnYq6hgfT1GgUb/AO2eOSVLjCTzY1kcO1nHJW2YjeojkEgRg1D7aaAdi8jlrPJz4S4E uSvnRWcTEInabkG/aZ3bcD5kLD8BvoNcGUxOLkgedUnwMrGOzmkHvtpGI5RM9AUp1odBY8k w9n5LZHM+PVfL24JDIyoXZaLwc19sgFChI9NAB8g8gvI/E4kuZLmwvXDROO0qQiZCGcMZFb g7Acgdh/HQe4y6OM8jsryYTXBkxkc1v2VdzK/aq0XFmVeVfWn500HQrLyWKS0t+9BMmRlA5 45u21whpUhwjFF+HuYaDm2VvstYee3cdtPaf1PJyW06xzqZpoETmEgipE61aOhYq44Cp/HQ GcnmvrbGA2MxtOEAurSRtpPqEqzK3I8nSUev4V6aC/YeXWOUxsc9yFedrUzSoaxSQuqBjw3 5t8SQwpoEHzm/uIsbHG1wklxfWwlCvO8xAJA5d5uPKnp0p8NAteJ3eSe7CzXH1CwsO1FIef EEjo5p83r66DpXhvl0uWuJo8lioIrNbObszfUGea4WGUpwjiNeKj1qdBtzuCW6sEyZtXgvr MymwjEjM8IjWio3uZKuo3p/boNnieOxmUt47u2hit7q4C3DGRpLlHkIrR4ndQR7yfSh0D7j oJY7WC3nKPJbhRyQUUgbAgem2gsorLLQkcae0+pNTUfw0G6m+gnUfD8tByz/AJgVlPjeM4i qnIw7/jwf/PoOqDoNBquxKbSYQkCXg3bJBI5UNNgRoFbHZG+tPDZbu3gYyRtIwErMpC1Ldw mZ5Sa/Co60oNBtku8veeL2eTgVTdPSR7Z4u8nvfair7hw/lpX8fjoM/JMjmLe+xUFu8McV5 IsT9xzHI5JBkUAMtPb0I5eugHZI3a/c7Fq9rbpbNE7JchpO9J+049wosXtbanuam4pvoHfQ TQTQTQTQc2+zYAvPMhWv/wBe5+vXQEvuvdZODBWrYu6Ntetc8Y1WA3DyARuWVUCybBRybah ApoCeFYPc4V1kEofEsyyKSUarQHkCVTY+ntH5aDkEVm8f3MlyeOtOxNi8jM19bveF7uThE7 u4icBu3cbbgsPjQaBhzfm0XkH24uL3ySxMNrLPbGzuMdIW4rOSAS78VEsQVhInTenroL/2U NnZ4nKJZI4tJMlKVZzQBOK9oKtPWLifzroOkTT28b0LKKkVBIU1rtoNsbROaxsKA+7p8x/z aBR8gmucT5HPm5drJLF0ExdCQwNVQRhQacj8zMd/w0CTib2xnzmZuu+IoLexhZ5eEjXMsi8 WLLxPPlX/AAN/ZoGHwzBC9+kyczwNj4RO8VjxZpDcGclZXPMryVQRwI2P46A19zGK+LqEuL q0LXEPGSyieeatSQOCPE1K715beu2gy8NypTxrCQXZuLi4yCS0nmQszMvJ2kuPfIE5f61Km m3TQLeETF5KVLl7aKOfIM6wRRqBHOUJqSeMiROEUHqvwp66BZl8BXMSNDikBvYpXa7AclIi pHCORjHGvJipotCVArWhA0A7Kfa3P/UB8lMgyCRc4TEWYOFJqvL2gUHwGgsePeDWtzgr2/i lma/i78V3jiRAs9EDAAjYV333roNXjXieFvbO4vLmKVJI5jyv4DL2ieAZ1CTorDttVTVdyD Q6Cr4rjpbnygQ2TxwXEyMsV1dR9yF5VLngwUoy+0KBQ6BijyfkM+ZssXc5WGKF2ZJbyC0mh jmkgUrPBb3TtKrSihXkFG1aGugNeQ4q3kgm+mjnisJbpDcye4yhjAhjljL7qfaU3rvoNVkM nNDiMXOI5pmgilsZoj26QrGvD5+R6VD0qNB07G3CzWy0UqY/YwNfmUUNCeugtaCaAXnsbhL i3F1k0VBafuJdiqyREfzK67j+7QUMjgpJ4oZJ3lvmQMDcRMIpGjb+V494ZQRtutfhoFbxy4 wWKvGtkSNLqrLDNY92Nu2TX/erdyzJv7Sw5KOu2gOXXl3jl7fLiLllgvUIbsXkalGJqtQxq pqK0I0AGPxqw/rbTxpb20MkiWiixZlk4kg9wkMyqzrGRsFoPxoQBG6jwMKC2sb8R/TAPHE8 ZmHsJFCg4MfiWqdAj5zNSj7i4sNDaTXifTC3aBYnIVA3MshjFxyYn2UcKNAwZaXFXc0Vldy LBAYi8MI/2sTysVP07njsGPtVtuo0AvKY+5sb3CrkleWwZnaS6IClnmhVIo/2+O6qPU+mgp +U2tzjMbEt1bveWkaO1rexAhYYdxV6A71anu+GgDeJ2tyMjC1vbFIZVUS8ytJEcAgcdwOZ+ BqBoDPist1ZZnLAiG3N0lBW5iuGkkSYRqQka8oeCVqCfXfffQdIuprWKSKHu/v38bdgJyZC 0ahmKsoK9Aev9ugSPDrtrDI3ViGjt1WYvCrsWZo3bknbGw4r7vhtoOtRpIp5tT3EUI9BT1J 9NBs5LwDqAQDWv4dNtBtBPr+mglQeh3Gg5Z/zBGvimN9wJGTgrQb14voOqDoNBWydyltj7i d0MiIhqilQTXag5Mi/xI0CLaTp/wBmN1DDAXhBmt3SIRxlEqatVBxoK1LEdOtdBYa4mtvBc XcwXC2skUXyA1Z6njRWjeEUB36U6aC75O8pu/HAzvHSXuShX4ylgEUD5gDUt7uv5aDPLI48 +xUgCcWgKEs7h6/uH2IFYP8A6RqOPr6aBr30E0E0E0E0HL/thc3FtmPN1jjjaI5q4KO8gT9 zrxoR0471/s0Ddk4oMvax2+Shx0sYHMxzkXCrN0BQECtOXwFemgwt4chZZixQrFdQw4+ZIz bqIdlli4gJUqBxpSh9NBzXxmfCQfdC7tYZVbv313JbmW1gNyJzCXliFw0nfj4ljxYqUbpoF i8v7nEyizxVrf8AjuOuruS1ycmXC3eONCPe6GNgJG6tx9vwProOo4a4Pi2B+ma9tMnJdVbF xY62SCGhr8ojLBixIqf7dBjLb+TRL9VPKbq8YKUNr26VIqUbluOJ9ab00BCzzvlLyC2gxYg UjiZWRWVJCBuxST+OgAeW+P3t9b2K5t5ZrnJzJFcKwQQxoKBkVRxC1B+Ynr0PTQZXf2dvo5 ru8x+TAupkXisyGp7RBiTmrCgXiPT0HpoK2Ivs/hZrXEZK3eJ0Y8WjozEkl/aS3BvmrQmp9 dA0+TXUk2GhME8rTxzpMksELTkMlWpJAjRuy8T71DaAP41hruXF4OeximkxlpHLcIjFBIbh 5JAxq7VVDQEICabaCxjrf6ebHxC3SS4sfqQ8cRWS7ZypXi6E0Gzbvy/DQHvCsfJapke6iWr m44CxiCqsaogCs3AAF5K8ifhT4aCx5e1mmNQ3F1FZMslYZpnRATxPNQWIG6V0Clg7OKy8Mv ewEyFqYL57eGCRjJKkjFaKz8v/AEXGh3+b4aAT4PPgbzxTO3qB7a+lkRGl/aS4aFFVIv2og EVdyD81dzXQD/CsSIEvckyC+WRy1sLdWa4iVGPGZUWrcRwpRSfy0A/Doud8jWa6igh/qZuX e7S0vLd4RGxMU8Yk5QfMiEsCp3IO+gb7u5un5W+Rkd0yNuovHVeKie1Yxk139GVxvuaaDGE 28GU8FpdIO/ZyBpjvyWNFK7+m8hHX8NA/Yu8UX1xasCCKNG5FOXUt10BOUBonBqKqdxsenp oAttyufEJBO7z9yCUc39jkHlxrUvQgU330FTNFU8FWNZBaSNDEkHvoQ4KkKDIYuXy9DSvw9 NAw2MLQ2kMTSNMyIAZXNWbbqToBGb8T8ezN7b3N7aVvbJ1a2vIi0cyEkMRzWlVPGhB0ChkM ZHjsquPydvDeJLcCa1aaNOF0szKhVnP+yliY1JX5h1BrXQbTFhL6ykycPj9gILKeSK+ljuW jki7IFT+xH7uvuUn+Og0+MZuxtI4mnxdyLC+J+ivIJVvY0oSWBcETKPWjDb4aCj5NiMfnsp ZZvD59GurdlaDHXTG2XlGOLGIN2/3D612/joPLW4s8pcTW/kqS2V5HLE5nMZEUxtgyckdNu XN2qEb00F3MZ2yW6x1rKUu/Fb5miM28tJd2hSlA8TAL7G36HQVr7M4/H418VbxDNWcTm4gS RmaVQrAhJUoQy8j7SxHI+mgC+P5KNMsb2R+8+SkWFUlheEQ0qAkdRQso2HTbQTD42ST6rMX Hbjjv1mrdG4ErssEva5tAI0aNU2DHuEaC54lJPJf4Sz/dZ4WueU3IMoU8kXt+5h0/Dp+OgJ +SYiWaINwWH6VmktZCeTF4ySvymoDAEGnpoD/h+fmvFjhmLNBLDyhcEEABaMK71Iao0Dfb8 O2vEGjKGFeu/wAdBtC00E3r/foOX/f9VPiuNqDU5SAKR/qvoOog6Cpl7qC0xlzcTtxhjQ9x jTZTsTvttXQJ9vOs/wBub6SzpNC6SguEFtI0fEAuyQrJxf4grX477aC1BaY6Lw/Fz3F2LOG 3g7Xej4NGY5aVX/eY49jxFDwU6Dd5FZSXg8eW3kit4Y545ZILmbtyGNApooAcSMvwB6030F S7ggP3LtXW2EU5jJeZjCxlVYz74x3e4vH5G/b/AM+gdd9B7oJoJoJoOZfbXFWl1nPMjdp3T BnLngrGo/cUVJHToNA9w+O4iCbvW1utu5IL9r2huPLjUf6JckaALf8AiaFI8XY391YSNBcP HkIpP30YzQv+AYUHGh/l0HJbHMz2f3JuIMjlEv1tfqBd3r/SwtMturfTw94Ij8nb2Ovx+I0 DHY4HAZjxmHzfz67MtpKvct8ZA7R2ltG7cUi4RUaSSvzEmtdBtXCeOWsi5fxiL6XF2Fy1ve 2qhlaNl2kqr8jUrxdKfMD+Og6NarjJ8d9Xblprdo68Vq7EU+C8j0+GgDeE38NhgXjvDR4Lh oiUR6sxChAqn3kmvqB+WgJXVqPIDDNa3Zgt7aXjdWksJJdo25cW5MrJ+a/9zQWcfk7qSLJS SlZPo5ZEj9pjX9sVPuq9RXatP00CJ53nIcp4zYX9vaxm6vpe0kTzCDlECxY95gFCnj+B30A lfH/FZvHLCdsWsmTt1iubuzhmkCT8mETIXJbnwDghh6rtUbaDoHjVuP6TZWX1MEFjBCsUVn as4aidA0zCJjRV3pGp610CXlfKHvbHMQ9hcPHb8CLi3d4migW64Mlw/GHhLOoDL2nY06fiD l4jjZ5cHZ3800yZRo2V7mQMJHjDP2UnWUBpO2r7F6NoFX7oyZmGxjN8MddIJYls1uCRG7rF IJXaJ2VY3Jago5oKnqNBZyU91YePYS0h4uMhj5hLFGF5yFLdeKxSI7+7tsUTdq7b7bgh/wB OtLbxWdbW2nxuXmyH00EVy8SvxkEYHc7SRIqhiOHGtB+GgIxeSP4nf29plDJjo2s1NxJZwd 2SzfmqRyyuecZScIQar6fjoKs0z2GdktfIcldXMKWvBZ4YWhiuI5GEyMZudJBCrKzUA6kdB oGO4y7WsEEDwGZApVqPxVYroAK4B9OYDddt/wAdBrxXiVtc+L4/C38rxXwUX2EyDgd23ZuJ A2rWPls34ddAa8YkvbOSe1y8jNmIZlENsGCIaGvMOVVnSnr+lNA/TfvwNFyMbuKq4FaEetC PiOmgpf0R1w39PjmALEtKwVkV+bl3WiMrKrFj0bQZXttdDEJEESR4kXuwKpYMVH8lCjKQ26 nroL9s0rQRmZO3KVHNK8qH89BspvXQL3meKsshhZorwPxV4jBNEOUkTmVQGUbevzfhoEGXH ZLxa5vIYHQRZh5Fma8ascrk1qWUDj8xp1NKaCnEscMtjicTl1fL3MyNc2KRM9ojCvtZ1UIn Q9d9B7mJYsXfx2F1Gtnd9w9qxhcTpI7gUokjMRyX8Kfw0EwFzhMnkxiba3ltbcR73e8SQyo xanZfnFU/2/DQU/IMDfWhkggt2vLeVQL2I/spKCR7lDMeEsbbo9eJ/s0GrGTW+PzlxZpPLL ItkiySzLUsEZgE4e0UBorMGqPTQFPJbW3usDbX9pMf6hbmGjRBmAWL3REhV6NQioGgt/bpf GrwTXDQhL69QrOjOzcSz8zEUaoiBk92wGgavHfFPpcgLkc4YEkMhjHbVJCFZFJAXlUcj0IB 0BG6EE1xMI40ULUEuKjpSvEinXQI8iTYzyAW12Wjxk5ea3udlRJJCDIjSAAAHcj0r8dB0jC 3DzW3vk7rqSAwAAC19o22Ow66AjUf93QYkHlWtFpoOa/fhS3jmKB+T+rWtWHoCGGg6ZoPHZ FRmchUUVYnYAD1OgXPIsnz8amltLuGRpJOyJER7lX5tTgiwkHnxIoeleu2gB+R3MNt4FY2d y9HnRfc6wqTwYFwUeRlDb/yk+ugJeSTWySYFJcXBkIpWRYZpWcNC3KMh0VI5K0A5dR00Bps Nj0zaZCOyj+qnBNzejaSsahIwSD7vaSNAU0E0E0E0E0CB9sRTO+cf/vqT/yBoHW6ymOtCRc 3cMBVO4wlkVKIDxLnkRtU0roK0twP63agKSDa3D7CuweLpT46Dgslvh8x5pkruOxtngmuLy 3+iuJZWeOZkcNcC3dFFXYBqc9utNAfzEEOG+1th4zIf6ldZZgZbu1tJp7dFDqXkbtkESRpu KbsRUjc6Ar9rreCHxzIYvF3bX6PdSi4mmhe2uA4RN+3MxaoWgH5aDb47lz42l5jLu0WDHzO 5iaXnHFWRqcDIQ3FG5e06Bw8fXE5PCSqtsVsEkbtxSUYU4q1RQCoBO1an8dBp8flsLG/vIY Mgk1k6RvCZJC8iGhBEjMK/wAuxZvw9NBehtKY/J93uM9ySzl0KMZCgX2hBuKgUK6DlHkORv oMVbQ3EcOPure5qlxdhmj5F3YVSSKdub7cvaenHbQOdpbnNfbSzmu4YzfC2W7Sfj2owyP3K jikfBTx2Xj00FfPYGQ+YQXeP5W14ec1uiN3beTkjVkMbFQkjGoanUb9ToE6ztbVru47d7LC 0SsI7uS2Sf6ZjecpIjEhn7xbke27qOGg6J4gVzHj9tbXbyz2lsshvmlj7AuJXlZlJoI+PED ky8R8y6AD9xIUjxlvlMTBBa2GOnVo7lZGt1uBLCR3Fubcc1RFbjVjRiT8NwG3LLJZYLH3Vz FFOtsv0ePeNmQExcGihf53PBqlSd6cTTQAkwttb5jHYK2ZMgi3P17dlFj5cuKoUj3PEMw2Z moFrX00B/7o+OW8GTXLZO2ur7B3tvHHlobElJoTaqeMhoaPHR/crfgdBT8Wa/z+btZVtJLj xq2i7kFnfyKL64SSJoROIyWrDwkI+b+7QaI4UwWavLBre5uLO1DNZ28hLM1oQW6GgbtFmWn +Hf8AMDuGf/iHxm1tki45jBot1iAOad234bRMTyHF+PH1BoDTQG8wln5Jhra5sJaZS3VG+m Uqr80HLsSKfcrD00FfxPzua/mitM1BLjsrDLIqieJkjmA2VV2oHCncV0D5E1i94zpKr3NCh UNU0HX219DoLLsFUsSAB6npoNcl1bxyJG8irI+yqSAToFy4+4OBs8y+JyTPYXIoI3nWiSsx oFjZS1dt9BZyGSs7m0mEdzI0KGsxhI5IV96+6oIqVpTQKea7AyEkVpkPp1uBHP8AS5CNjbO svu9sgDDb4Ur+OgHw4bNQoWvbSG0UHu2l/iXa6DODWkkMpWTbr7G/CmgVbq4lm8tt5rR7M3 qXFu4v5JWgk7QiaN45FLJOrE/Iqoacq1poC+a5ZKdXvRbJdyMtMlaX0cNyET1ZCO1LTpR6E /EaAXa3fkXjd5Ld3RHkeHLBDkYpxNEsTj/0kKl+0SP+r6aDe2SjlysHkeNt2kgtWaCS1iVX K28g5PRq8jSlOJ9wr1G2gdp5MHkPGZb/ABfDuRhk4JxDEuD+0d9qH86HQLkVnj64mG34pJP ahpbiJmV1ZFFASjdDt834HQMn27zjve5XHzXRu2x8wRrglWEiNTtuWG3IDYimgJ5KeGbITt KZGWL2xstQqjf5uVAx2qNAOnaDK4q+xbycpHT9leAYBVXkENeY3PX8dBp+2GWdDNhrhGWWy QCKSQgOYmJKgrtupqp/TQdFIU0BHQ/26DImhG+x0HOfvmrN43igo3GXtKV/63p66Do+gr5G 4jtrGeeT/ZxoxbdV2p8WKj+3QKVjcTQ+B3V7bXckLR9ycXSgyPJQe5qSj+d6n21HwOg3Muc ymCxl5GbSdpIn+rN4zwopc0DIqI9fhxY9NBo8pumTO4PGPNAaGOQrwfu1EgVm2pEkZptvyr 00FzJib/jrGCndVo2ZWNFEKhXqBtVi5HUHYfgdA1aCaCaCaCaDn/2xL/8AEXnVQQP6yxUn1 9lNv4aAf93VP9VxLG3a4Cq0sCpc20NJY3U8njuFbmgBqeP66CfcctjZoIsrf3TYC+BWa/hp HPjz3oWDK6KOULOqqVoWX8RoEfzjKWtr5hLZR3175BHeNDdJYW1xws2kkWiRT8PcwoA/JW6 bU0G3ItiMTj8XYS3uSc2ymWefDEhEuIWWRUaJtmJoSjONA4+KReLXWNd/HYZbx4rhpTeZCb smWScLI5biFJFW6BaVroKXkHj3nIx9xdJeLeB5KyY+OBvpxGBRuUk7M3x3RD/DQMPgGXsbL FDHhmQO0j2ljKzM8a//ACS8yarX4N1+GgM2GGt7+G5eTuxSd9mhd0EciqVFYypFGSpI4kUI /joCWPxc8eMksMlIl3ACVjNCKw7UD/iPw9NByryeLGR3F3kLWaO3NhItojK78ltizmVe4RK 4LysKBFJ9PXQN2LyeUt8JjMHJZfVZDJWrcTwa2jWMKOTTBlVkoGp8lS3oK6CrHZ39zew5G0 v4bS/Nt2rZJYZJQroOMqMBJGCRJWvsHXQE8F4tb4XJ3F5CLia+aNqmRIxERIys4R440NaqK ByToLt7HBLiZYp4ZITff73KE9hdvm7LN/iZECNoFjzu5abDY21tVjvFjnU2aMkpkbsxuTKg h4r+0Aa9Rt0rTQLsPjs2Yw9o75ZMhA/CWKexZpJLefjUMneo/BqCtan46Bfmvxj/ACVb2e6 Ii+lNpJkrf5o5nmeRuPE8d67enXQHZPuLdW0bQZK+t7/6ZmS1ukZ1E0LLu3ysjNvxYHcfiN Beb7s2VusNrMsUljcwCOG4tJY6xEL8ns4lCtBsQBoFubyq9DXE9peC4ihVZEhmeOSVeW1Y2 UFXSmxHtb410DR4R5RgLy2wIf8Aakx8E4uG/wBnwUKK8j7ajucdtAxZiw8ezUc+Vs0ninjC yTXmLkVLpu3sPbQq1OW9d6aC7bX2KeyWxW6vJ7pECvctBJ3iDsDJIkTKWof8+gXsr4vBb5Z r+08ljtJlKc0uisThkblTkeI3B6UpoK0mc+49nfiVkXyDFgKWjs+BHLfoRRvxrXQU5v6/5N Ffm9jm8bkth3oY5UPGSADm/AirvIgXkQugJY218etcRbhLtfIrQK/Oe9lUHvlS0cY7nFUD+ 47mv46DfFbJa4tpocTFaxROxllmlO52b2JbGTkq/Fn0Fux8jsxirNLqYSyrHErjti45K6j3 EJ7w2+40BLIxW9vj5JYIraazD0ZoBMXQ/NX9tZTUU+Gg5xImPvvPYr10maG2Mcd/dXKtb9m Pte5y5mVw1BRQ8Hu0B7yrGZO3v7SXE5iC3s3QzW0EtkkoZWUKXd1q0nEmp2266BNguYMddh ruNImuH5/VWcRMMirtITBxYb9AKdTvoMbSaO6z9utoq4hO08hmjJmIKFeaTRKsdCnL+X+Og v46XNY3IT3ssaxwXMkc0l1DVoJDGCPqIpXEioRsHV1O3TQMEWa8fuLF7O8hjtrqBRb/AFR4 sSXBUEyqB7WUnrTroK+Cv89gbGOxGDknlSEiG7tBHxkUH5mAkRV6/MRXQbh5Ll/qj/WMJN9 PKD3ZAObxcOjssdVq1D8pO2gJ4byDxewuFmbJW8EMgHbhlNJFJYAcgxFN+XXQZYGTHT+Z5a 5tJIriFII0t7qOpRu67Pw5/LUECm/TQdFj5hUDCrH1PWugz5CpHqNBzf75M3/D+NHIqDlbO pFOlW330HStBpvYYprSWKWvbZSH4sYzT/XUgr+ddAr/AFFsPDnhxGNZbd2NvHb2vBmo4q0s fc4rJQkn3EcvjvoN8OQaz8Ntbi4h+pNFWSMxm15VkO4iZU7f+qaU+OgNyXAMdozvFDJMVYx uymo41ZUP81PiNAAyDQP5zYFpYnkiUoIxRZI+SE8TWSrFq8to/l9dA16CaCaCaCaBA+2alf JPO69TmCf0MY0Ar7vS2yZnFB4YpJ+FYHa4e2ZJFmVo2IBCSrzUEKd66An91chkbKK2nsrL+ ootrcm+sXUlJbXlD3Vam60G9aaDm3ieXmxNhbYpcHdYmfLXtIs+WPbWFyGWLlwYScYl4r+d dA52KweT+P8AkC/Um1W4uDF3LK1ABjj4sDNGfc/uBDANSh6aDZ4jYwYLESW0ct7krZZDPIY USztFaU8uKKpDrQ9By0ByXIYMtFLmYr3BsPbbySyO0LcjT/aKZIvcT/MdANz/AIy0U9qLEy yWzPxuroxqAqHqwZAp59KbD410G/w/OZ2zyr4nKgSpyYrPWrkHdS7bA7fzLt8dAyHyyxW2e S5BteEjwt3NhVDTq1Bv1p10HLc2gQ5HN2xH9OF/G8F49ut5BJOFcHhGWGy9FcH59tAd8Qyl muRW5mRZ3hxMQBhASOquhl4xqzcSrMAep22NNA4w2dnk5os1i3jrL+5LE4JjkkChVc09yso WlR1HUdKAWjt7uSNFu2jG1ZY4g3FnrUbsa0G23roK+WsLm7tXS2v3tnB2I4FeQ+UNVSaV6g aBKv8AAXXlGOk8dMtvYzY6+aa8t3gMiNDLGzrxHsqGlcmobp/DQMJ8bxUvjoPahimW2AaeC FUAeJKchGNvay7Cv4aBH8c8Utcl4LZvDAl5LdFZkjkHzPFPIhLCntTg+/H5fhoGDDeCYade cTulvbvwewmZLmKhFWBJ3B39DoA/lfgdgmYQYzHyyRLGrTQIOSmN24uvIsCAFXbqa/2gm+Q YrCxZubC2Fq94svtgieNY5recoWVhKeCyEKvynf066AXk7DLYe0sL5IoObQJLLHVpFdWG/M bgUb4fhoHzweaaxX+r4rnelozHLiiy8o5JOHFGban+jtSmgJ+IeZZvK+TmLJwRWFbYvDb2j GZ5CkxRixZiKKRxIVTv66BnuPKcFbzrDkI5A0jkI91ERstKkclCgDr10GFvn8U8s1vjZrK5 vlIVILZQDDzJCmSm5FN2Gx+HXQJeSz09x5XZ3RtJxDYySx3V/j1qzq8YHKTuKojUGjH8ttB ayuAt1tYocesFlaXkySd6VGMMjygt746lUdnjHy7bClKkaC79NkMfbNY5vya0tSVkeC0x6c XoFqzEMSzfwA0A/O/b7xS4trS7We5tZp4V7eQj94aVkr3LlKfMetQ2gWsHa+ZWF4lu9oHIl VJb2XImC0ZUIHcEcbqzErvQ9dAQyRucviZcl5LipkmxClTlLPucpoQ37cleXCRCDyYEGnx3 0BGyis834tS9ua210HFjdlowYrgFTDJ+3TtsXqP79AGscaL+WaCfv4/PYasqSdpWDI3ztxk 2IU7MR+B0A4CbLYF54o0TJ29+G+oswYnjcRgyyyMDQAgDboR6aAtjJ8xiPDI8nPjZL+3mmW cwwFg8UcjEmZlA3T21QDbffYaDXl8lFbxXEeVlaXFXFJsN5EOI+ognHuhuXEbBqBqNVa7dN AY+3uTQJFY3s/dZnMdrJQNUKQeDEfl6bU0HSmw9tIC8bce5yMhXqwY10FKXxm3M8/GKLs3A pIpjU1r8QRua+p0AuHCGC4RFjWIEUENf5kr8Bx+XQNlrKjQqeQZh7Wpv7htTQbRx5MR19dB zv73AHxrGMw//AFvZin4cm/LQdG0FbKRRy465jliM0bxsHiAUlhTcANVSfhXbQCsHJjLLx+ WWFpYLOMuzPMkasuwqQsIVafpoKnkdzc3eCtUsLZshHcgFpuLEjhSjcOLbk7+4aCt5gt1J/ SI1glj4laSeyRQ78V4MpIkcr81KUPr00BO7y+Rt/I8ZiwgljuIud1Pw4qGUNuu/VivT0Hx0 B/QTQTQQAAUGw+GgmgQftvy/4o87DdP6sKf+xGg3ee+M5PJ5ayvLWxF+IojHCO+8HYuO4GS 4fi8fJFXkCBU6Dfkb6J8lDY5uX6GVrC6RrlGA+dogShIK14j1Gg1WWNxOExFjgZLoyQwSRt jbi+TuI+5aFSy8V5R/KNxoM5ML41NeLkrbK/07IIR3HglCRMyniOUctQwrtoLd94zcZOxuL e4vQ0MwV1mt1VQzqB7mUchWo246AAL7yvFv/Tp7GKXHBWWCySIyKU6KGanuqPm/HQVrXJeO 2kT2E1lc43EXbMr2V4sgiqK7wO/Fo9x0BI+A0HmW8f7clhdWOQWewaVVhmEqiSFG347/AD0 p7T1+Px0BCwxeLnz74m7uf6hjuLSxiVqlp3oSC4PLkAu4JH5aB7SGG1thHBEFiiWkcKAAAD 0AGg5j5tjbL/fLmWPmlnKe9bxyXC8FuYno3NwF96gVWPZT66Cn9tc9kIszPbPL37SSO3Kk0 Cx8hQg8OSV5bU0D/wCf/T/8H5H6mnZ4pzrJJF/6Rf54g8g3/wAIr8NBX+3VtY2ni8cFokao JpiURpHbmXqwkM0cMnMHqGX4aBWs/L7jE5i9nuo0nFx3G9sTR9rszMvbJHdMhSJgaj8elKa DzL5nLT5Atg8k89pMvcmxChFp3k5HtSGORSKkkq3r6+mgqY7ySfGeL4izthFc3oklMcwkJl CmRvcoC7BS3Eq1KgU0FSHy++wuQuVnUy2090yNwVIh3QRx4KpqHIPy0A/HQGM15Xfx5DFh5 fpZUkWe4gWUEiMleQcI/ShrurDfQA85l3vfNcfdxzSrYSPC8s6nlFTZC3bAB5UahFfi2gz8 puce/jWPi7kUkXHgVAVZODKVkZRT3U2bcjQZ/aS54OlveS9m5xvOJUJ4Blf+QpTfoetfw0B r7cLFP5DevILFecD9q3tJZJzHxuCZB75G7KlmDFEXiWPX26Az55MkAtEkyLQXEkqGG2BZY5 ED0YEBXqffQ7jbQBmtcqc9mxiykdy00CCAr2RKhZgX5EH/AGfzKf8ARpoNFvdf0fIXGSF0t vBk4yksFQvvRiGej0pxbkopU7jQE7S84mG0iWa6xdww7TsFV4W5GUGvHcIQevpXQMNvZ2pt rqW5tIUYswmk7XB3boTyHGvL1I0CTP5Hf38d54fDaPcXVnSCe6SSsKRhRxZ32Zn409iDr1I 0A6bw7IrZuZLGyguT7Q7yXM8hKk8WUFVCE/61dBeWLy7H2FpNbyxXEMVIjYlGiooXiy9xnf rUnfQL2R/oNwkjfQXtnNJ+6I4oJYWaYsFonbLRBqt8zAKdBlfYnEX8qGwu58dftE1rLZ3zS duQMoHFXPJUdqHiUeh9NBuyGPjxEFyMhHCZEs4UAupiWWQKwqSw2ZUpt600B+z8kxEuPx7G PK4mdEi7s0CNPCEUHipIDh1ZRWir+egH5zMx3DTTWrWc9tG6m6sWBtrluYIAktJlaKUjdqr /AJNAJsLW2nihXxxGxsdxvdSFxLCjxMdoOYLJUCvWh3HTQdLs/LLPF28VrlLmD6gUjd0kB9 4AryAFF+Yeu3roGuGWOaJZI2DIwBVgag6DXdwB4mIrzHuWhI3Gg0mqxIYwFUllJoRSp3NDo N6MzMelBX/J10HN/v8AzNb+FW9wprJDkLaSMH5SULMK/wANA++O56xz2Es8vYvztryMSL8V J2ZT+KtUHQX5WVYnZqcQpJr0oBoFiJ4rnxG6exS3EUjSFv3JDHxJ9xLsrOWH5aCnfZe4sfG MZbwqfqrkNwl70cSoIjUsWnaHl1FAf10FrOLkpMjhzBaSzxRKry3KcXHuIBDVDKflrWvrUa Ddkbu6Pl1jbi2YWy0Mlwzxqp9rFSEDiRhy9vuXY9AdAy6CaCaCaCUFa+ugQvt2KeXeeClB/ U4j+pgGgOz+Upb5dcZfW0kCzO6Q3S+5CFXnU06CmgE+QR+OZDyfE29xdxl1tboOHdTtWLjy Dbb76APm8t5ZDdJaYq0s8/hgRBcwRlDCi1HzUYsjrX+zQFpfFMS8KTnx4XGRkUiPvOXjjUb VJbZTTfYV0AzCo+Jcm4tMniu01I2jkFxCVY14cCG9tPjvoDllP5Nlbg3FlfWIxSyMksrW0g nYKfclGbiNvX10GnyDyXEWNo9oMit9kWLLHbnjIKEkcWQBq0G3x0FPCeKre2sWQntFxscK8 bKxiDBDJ6TMG3FHPtFPx+GguZLw2eHEfUWUajLWc0l1AYyzmUuwdgeZHuLCo30C5k/uv5Cl zBcY6zhmsI4V+ut2qswuKtyWpIopA29tdBa8q8lhzXjsbYxWmW9f3Wrj922ljjczK6EHqNq H1/TQJ/i0sq+Y2NyYUhiYRwM6KaACnbDAk77DlXf1ApoOtefy2/8AwXkmnRZYiiAo7iJGLS KFq7K4VakVNNBT+3sVlD4vLaq6oEmkE80DARl3oS0TK7mm+xJr8dBz7ymJbLDzzQTzPdfVz 9yFgJAYnNDyAKli/ENsf82gCeMzXKqiBYDIiCJZyeLKs9CYQw5MAa1IpX4aDCG2+l+mnMSL a3MhQkO3uWCdkQGo5gRinysfifXQb89Fk/qZcjCU5Wzd9J0escxV2/xe6rJTbb5dAIu85n8 gY2nPchdkaKaoqzOVPGIHiw6fzDr+B0FTH3TWWX+nkELnvLIHnj70w4EGiOB7aN1NabdNBc zOVSCJLd2ZYCgVF4AlpGQc5DLIPbxrv6floCVhl5vHvLoLqRFNtdAF2UgjkAA7oF6+yhGgf ft3h8tYZ+fKTWlvbWGQth+5aSMYy4kLDuCWRiDRhTgvHc6DoIv8fdStAvCWVNyjAGgrsfXQ KWZxd3BHcw2nbtbaV+bdkByHFeQq1GHLlv1/CmgRM9h7mdIh9bEi2LGdJCtQokclTVQXC1q GH66BownkeZhitrWNo1hkTuyLReQLfyk8SP7NBSyfkOSv7P8Ao883axbXEsLXEfLm6QqCUV gK8QzdRTpTQE/H8VbWNuIrBdlcMWCFeQ3KAkAj8zoHU4lHhCyEs3FgRXozVruKbU20AfIYt 7G1WaN/czM8gkPxA3NK9D7tAvPZF7VH+ScurOpG37m4NSNq9OmgrwwyXexto6EijEdGOyhR 0K9djoKOcxaC3e0trVpJHcXMzNIoU9teBA7jfzV9v8oOga58Q1rZRSKj3VqygyXUREhU1NG ZDQkqOpAOgztMB45dztkuSXTpbyKt3TgwAYUHGlaqVoajQApPHr4tdLFcwPFcR/srLUG3mY 8eDgCOo39r8QfQ/HQYQeLfR391cKnvktWhkglJ98kLfM8gO/wryrTY+mgJ/b24lsclLhQqR 2oiM6or1Tmz1Pa3Ow5UZTSm21NB0AioOg0PGXR41JDA1B6b9RuK6CWylCUJ+Wvt/A9NBz77 8Bf+DrUuOcf9StA8Z6FSzVroA/hV63hH3Lv/AAVzXC5R/q8QWO8TunPh+R4lfzA0HWr6Tt2 cz9p56If2YwC7bdFDFRX9dAp4u3abwW+tUgkjdBMghdxKW2qBzPNaGv6fpoLUZsLHxnGXd3 adzsBYkjANwU77BTRY1Af06L+Wgx8tmvbeXD9qZoDLKqXLRvIiBFZTRYw3Uk0FQduug23OP zEnmUF2IJGxkS7yNNGVDlCtY4vayjf3VJqegHXQM2gmgmgmgmg47aHPr5j5lLiZpBLDkYGM EXzP+wK1UgqwC+ldAf8AH/uQpkW18mtTZ3TD9m77bBHQkCroRVTvvSo0F/OeO4LMeS4V5Ix NDNbXTGSJyodV7XHdT092gY8VgcXh4HhxlusEcjc2WrEVr6VJpT0A0AvMeSY2C6aNsusHaF TDChkPLp7mow/TQCv+MszdiS0xtit/cx7vPsixKTSsgaihqegbfQbJfF89lIWGRvuwo5j6e 02DcjX3Mw3BX4aDV4ni8Q1xLZrayRyIO7JPI1JXIooHEcWThyOxFPhXQPEcKRgBNgPStegp 6/loM9Bzbz7xfF2ZS6gjdf6neR/VKrUjqtXqQSBUlfaB6k9a00Cf55H9L5JdZK2ZDPZOqXK BmhLqWdUHNOIOxPJuvSugD4+4W8nvVmfsz28iyQlWU8ER6BXkINBRKdT8dB2Lym/tZfAruW O6t7eN4E53M4LwIHKkkgpLUUO3sOg1fbSKIeHF+dtOsks/vtojb2xoeJ4qYoaD27tx+OgVZ M5g4fE8x2L2O4vLeRhaiN5WWhKgKpmLVoVPEk6BOx/iVp2slb9t3ayijugze1TcKp5UoA/t 6CuguWviCX1rYzvIeShV7IUEAK3ECqsKGi+6lfy0BC58B8iuLma3mWmPmcSRgFpkLiimoLR eg9PTQbZPt1mcbZzSxzWzgqY0RY5EYAVOzVk239D+WgXmxFwLp0ucPync8lvgOaKFFFPINV VAFV5JoLuNWeWO1nhWIXapziYUcO6Jxjdlaq+1ag9NtBjc4vJXNvBFcQPPPbyd61CIUDI3t MYMnDYV9R/L6aBixWY8kwqR2smJkaxjjVo/p5DMU9p5LIAfm6HbQMEHmOYvbZZMLi5JJyQB 3l7ADFfldpQqg00Gd7h/M8hITkr20slenbjjWSVl6PvxMakilCa9dArX/jGU+ojuIsq0j8W RgLdFVuSg1IVySFb15aDC88Y8ieCK7GVHeUqEk7UlQxBoGq/QbHatfXQELGK9uHt7i5WON7 WB7dWh2EskrCV3cMCEqUG9CN+ug6DYQJJarbstYoyB7T8KcQDQbA6AuCVFOvwJ/D46ClkYZ phDGDTkzhyKfKQdtx+WgGT2UIktgP2nPur0qKVYmgoB+mglvj5IJu2jB1cdwPtQKsgoKdNt AJ8ykuLC4sprUQS1l7bRSxLM4RpF5MlTtuw3oaGmgbJrO3h7k0Z7Qkb99BukhNF3X4n8NBz TyQL4pfXRtp2nW/ZnksZJACAFqXicqdx/MCDX89BQ+1uYv8xd5Ke+SRIJ17Fq8ZZohs3LiG +HBNxoHfCK2dxr2+Tt+NzEgBY14symnNSNwGZOW240Au2kjxWTa8vJlW674R3dI1jaEgHlG ykHYem+/wCOg6EjK6q6Hkp6HQeSIrEVHrX+Hx0HoQAlupPqdBzf79RzyeE28cKtJMchbcI0 UkkgsdtBznzryRc7938TLhJFuBZT2lrbTx7rJIkvJ6H1ALkV/DQfRlyVFvJUVBUim5rUU9N 9AkJhYx4pcxTyQxyTSRR0u3nht4zEQUNPY6mh+IB29NBvza/ReB28EckcoTgrTw1khIVizN yVW4hqHfjQHQGL+OSaCzQSWsELRoU+oBeUMpVjwYt6AD46ChdXMs/nEMQdIoLYLGyUlLzMU MgqVQxhV5CgLD+7QNegmgmgmgmg594FEW8386avtXIwEr1rW30DJnvH7K/tjG8NSisYSoAZ W9OO40CJbXd/4/k7K3cPLJDDeLbKQAoZzF7vmpTiKleldBetovIMlewSXF+5vFVjGIum9ak UAXavT+3QFcP4PioKhbfaUc5mkpIXYfzHmCeRPUjQFbe0tsPZXEUFrzCkMIIyAWB33rSgGg kj3LZPH3FncGKK8XlNamSMV2qHKPufgeG+gq4y4mufIcrdRsv1KxJCLYvE7xCM0O0bEnkQS KnrsaaBks5JZLaN5VKyEe4MvE1+JWppX4V0Gc7ukTMi829AN9/00AGFlyuSucffwVkx5Bju lanIsAVYR0oCOW3WnxroEHz2GCHI3cuSif8Ap880cjTEBi8f7gCo55UHT00CfFipre5LBea 5CVnt1IrBJEFHFe2CxpFzqPx0HTfFg91atZzxF7axlSNiWLxyAEEPVwK8SP0OgveVZLHY7B XOExIijyd7+zDZxAAhp2oZCq9K7t/boNGE+2eLhx8QlNZ0+VxGsdKAL7di1Nj1JP46DVj8I kMWc+ojmS2un957UjQxhG/2icjEzU4e6g/EEjQMXj2Kxh8ftYrUqbcAtFKiNHuHY8grlyN/ idAUitAhJWtDQEH4Aemgr3mIimj4qSpY1NKdD13IOgESeNs6VaoaErxTbiaAhiaA+mgXvG/ HEmxdq8hImWJZHCqAxLU339afHQNreOYs2hKK0shCr3Cat1BPTb8emgv2uJtLSIQwJSOjbH c+4gtuanQb1srQLQRKASCSBSpXodtBqvrYyxhefFQRzr6gnf4U20GlsVaJHwVFKleFXqSQx 6E10A97WRLGVEt6AkKQPcaA1qa9P8g0FKzxCvdCVSiyhmoASahQBtXbfpoGG0tzBGAyitKe 2lBt09NBcU1/TQVZrZmKhWLcWLNy3NGPTamg8+mDPG85DBUAPL/EOh/t0G5oldlPLZajiBs a6Abl8Bibp0yN5avc3FlyktxGziQdGogRlqSV2roNU2UvzDySznuLg042wiaNASdqvKqCoH rX9NAh+ReOWBM1/wCU3/Fu28aRwtRVWUgcVYKSzqAOg6/x0ArwPJYPxS/ms1uZXh5OWe5jK VlllSJQgC8kAC8SXpUt0poOqWTXEc8s0DpLZOH7bMOBU9wEIfiBzah0FDKz4ycramoQssha ikhqkU3U0NfjoDWMiaC02fu8jVW6VqfwGgupIHrToP410GnI5GyxtjNe3syW9rApeWaRgqq B6knQfO/3B+6uU8xuzg/HoXjxspCAAD6i4IPqa0jj/Xp1PpoH77YfZi38duIM5mZRcZpFPZ gT/YW5YUJB/nehpy6fD46DpeQto7qxmt5GKJIhDMoUkD4jmGX+I0AC2jx1p41eww/VZG35M bh+ULzs0wDuS4aMVXl7ixB/s0FbIjDXXhlrZy3H0FrMF7ElxGHA7TigPbbgN6caP+VdBrzk V5cZHF2Nsktxj7KOGbuW0McitIJDH7maWLgFCdFr+I6aApkPI47XySDFRKsjToJJu3JAJFY HYGJmEj8k/wAI2AroGCmgmgmgmgmgQ/AGB8z88HqMhb//AOuBoHtvT0Og579NeXvlWPa6EY ZjfCEIpoVj7JXlz/PQPFji7WzX9oe6pJc9TXc/2nQWUjVBRRQEk/qTXQVrvF2l05kkBEhQx lgzD2n0oCBoA2VtZf6/jZzBxtbNlVZSqsPeOC8DyVw1WNdiKb6C1iP6XHl7+GAy/WbSSl2Z kaOT3qy0ZkpViB0P6U0BrQaJbyOOYQBWeZhyVFUkU6btTiv6nQKXj2eiOYzbzNCwtpO0i2/ cLNsGr7wFIAoOS7V0FjE3eFzt7komsUaIIqSSu5kBqWJjIOy9a0X46BMzP2/ymHvgMVEMni 1UtFZzSdqVRt7I5fUg9Pw0GNrnmwOShN3hLuKKd+M93M4D8gd1jI9rqtAaFt+ugOfbm1bJ3 2Rzsycbe7naS0Rx+5s7LyLeqmgFPTQdBDM5YdAPiNAq4/B3l02QtbmKe0sbgIIfchVVjlrw jBZioIXoyeugZcdYpYWUdpG7SJECFdwoY1JO/AIvr6DQWF2HWv46DXb3VrcoXtpkmQHiWjY OKj0qCdBt0Ajxm3hXB2TKo5GJQW9TStK6AqFCKAq7DoBtoMv+g0GNTvt+nx0EPSpBNfTQYG 3QuzU3YBT+nTQC8pJepA3BSvIBVUUJ9OpG+gqqs0DtELdlEqhgSFHuZh1pXeor+WgPIKpVl /Q/HQbBoJSld+p0HM/uh90ZfF5vo7NFmvmVZIFcVQVah7h22p0C716keoJuA+7/AJ/K6XN+ LU42aZYZZRCUMLOOSk8WGz9By/PQO155V5dbtEbO4t7iSdecdtLHyB9T7l4GlOlK/loK0H3 WzcNxHbZ7H2+Maagimn7q2zGtNpl7u/4EDQbs7g7l7A5a6mW4uro1kNe6nB9hHGp9qqKfy9 fWug5aGhbKW/1UyslxBIbqWGPk6LXqyr85RQHaorXbQde8X8tlv8FaXBSNr11vIoI1HFOMQ 70bsgPRo0X9ToCcL467vEvICHF8sbswboWHKqkaBliWKM8QdmNVA6Afh+Ggo+S+TYbxrEy5 PKTCKCMe1BTnI56JGu3JjoPnDyjzDyv7k5+PHWcbLYl62eNVqIoX/wBLMw+ZgPXoPTQG894 PaeKeEzzRlpsn3LY3l6uwKmVaxKPRPiPX10HZLT7k+EXOWOITLRLkhIYfp5A8dZF6qrOqqT t6HQH763huLOaGZOcToQ6VK1FOlQQdAoeOWds3gdxasY7GO6MgqR9OqtLTctyepJNeQ6+mg 15yX6D7fW6G5oUlRO9BJGhIWYk9tmkhU+1f8Yr8dAQ8iyFzZ2uGS1kaJLtxFIwEhJDqDWsX KjHoDXqa76DTn2aPzvBUi5RSqyyOqE+4BinN+JG29N9tA4aCaCaCaCaBE8A4yeZed3EbVjO QghpT+eK3Af8AtNNA9+ugT7e1+l8ux3tkU3DZKRu5QEkrB8tOq7UGgcNBNBNBNANscLFY39 1dQFFS4A/ZWMLQj1LA7/w0G27yPaZIoo2mnkrxjWgIUbF25EUUE/n8NBhjrxZpLhGkjF3X3 QrUsgX21Iah6j4aANkcfY4tP37gJHcynjGtEaWVzyLyP/KFp16KPx0BbB2ltHj0eB1lExLm ZRRW5MTt60FaCvpoCDRhvy+GgG5zx6yzVg1neL+2x5BlNGRx8rIfQjQZePYSHEY2GzjkM3a BBmYAFuTFug2G50BIIoJIG566DRf3sVlavcyqzRR0L8ByIUkAmg3oOp0Fa8yDyYKW/wAaeb GEy2x4c+W1R7C0da/6w0GOByU2RxX1c3AOzypRAVA7bslNy2/t+NNAL+37Vw8qGOSN45eEn dDqxcIvI+8uP/AYr8NAbsstY3s9xBbuzS2xpMrI6UqzLsXC8t0PTQavHmLYSyYihMS6Aj66 CaDEsvPhyHM78fWg0GWgmgwkQOvuptvoK9VYUkI5mgFDSo6DQWV6fn0rtoIhO9eo0Hu+g5d 9x8d4Tjc+ua8hgNwt/CbeOOSPuwieMAo3AUO42J0HKx59YKslnNaPJbKyxWrsSUjgil5QmS NeJZowB66B48Wjxk/jPBLkXFxaRg/UwOFY8zVXjJFEdQN1/j6aAX5jnIEsI8JdyvdTtwSWQ xq3sLbyyKg9rAfLt10DBksrn8pgYsbhbf6Kyt4o1gubxivJV2CqFDGtB852+Gg5zi/Hs/Bl pRf2DoPpZ2knPF0405cY2AKcvSnUA120HSMLergmUPKgZr0WUMMZC8YrfHFHIHXd/wCY9eu gteJW8VtZQQNyDmCMlSeQEjxhqMa1FCNvXQH/ACn7h4zxbAQZK7Qz3kwMVpZj2u7Uqa16Iv qaaDh1la+a/dTyfuTSHtLWsxB+mtY/8CLX5j8Op9dB2NoPC/td42jScTPSiyUVrq5npuF/6 UUaDjV5d+ReeZLI5QWbiwht5o1jQ0hhPAtEq7DlISq1+P4aBt8i8T8Ryv2kj80hiFvm+1HN c3ETMRJcGRYpUdCSPmrSnTQdD+3V3nM39sMbI0/ZyDRtElxIOXNIZSilq7+9EoT+ugv47Fw ePeI3MUrwXYiaWYMURUeUmp9jUVfeCFFdhQVNNBTzFrf5/C4p8VBNGk7SOoilit4oUJqhlI 7vSm3FH39B10F3yIWlldY2SfH2l3RUiSe6kHdUowIVGdWLMWI4UFS3WnXQYZJpJPMsRNFdf TyBTFdWHOYSOODSbpGe0yJy+Zqiu1a6Bt0E0E0ENfSn41+GgD+XeS2XjXj15mLsjhbIe3H6 ySttHGPxZtAH+1WKvLLxWO5yC0ymVlkyF+xBDGS4PMBq/wCFSBoHDQJ0Mxm8tw7c1LKuREi Lz9p4wbHkB0/h8NA46CaCaCaAXkc5b2oKBDPI1VjhjKl3YU9qqSN/7vXQAJc/kIfJo4eCyC VY1khiHIxKvMhS3L3E168fy0Giwy1va5rKXSJLcXMkbHs29vVl4n3NLKSEI29vv6fjoNeBu r3K4jK5zIK3OWQC1glBbtwlUBREjaRgJPwbeugcMGjJibYOgjYryMYp7eRLcdi/SvWp0F7Q TQTQTQLXmOKusg1ikbulvyZJ1R3TkzFO2GKJN7eQr7l4/HQWLiCQeMRWD25hkuIxamIcSI+ YK1coUHGnXj+g0Grx+e0iwktoZJbiWBnS5iZJHkBkY0HBo0YqR/o067nQZeI28lviZo4rUW zBv20eLs1PBaFuOzb7cl0GWCju4creG6ieI3SiWOM0fiEYhuUgH87NVFLtRfh00FnxZg3j2 PIPWFTXroCm4HxOg90HgA66D3QQ6Dz0poMOwnPnSrDp12roMiaH04/H8dB71H59CNBAKdTX QKf3I8Mj8qwqWYftXUcge2mI5KrdDzH+Fh7dtB8yX2DmxnkiYfL/AO6mNuEkjV4kb8WrQ1V iBvTQdo8I8Rie1h/py2tmsh7svIuZA4IUyCF+hI6b0/DQG7H7O2dpkrm9/qUt2bpCk31Kh2 JrVW5Age3ou2gJ3HiMePsFjtWZ+y/cBAqRyNaAdQByNNAu4jDuiQXd8VaGe6S3tlXkxlEg7 biQfyrwBP47V+GgE+TYzAWn9QmvrqCxikvfqY55SVkcSyd0cUA5e3jx2/s0DH435B4vf3Qf D3CT2zTJHK68qrxQqlVNCo69RoOdffrC3lvl8beF3mxRgECEGpR1YmTc7Vk6j8tA5y/dP7f +M+JwL46Ip5hEOzjIQyMHbqZSR7aH5j1+GgQfH/GPLPuXnWzWZkeHGO3DvbqpjBoYbVTWir /i/vOg7PdweKeI+MhGENpjYKDgzUXfY0oCWYnf8ToOQeM4e/8ANpbnxzDscZ4Z9dJkHaWhl c8gpSJa9FB2A2U7sa7aD6CtbG3xOIis8dAFgs4hHbQA0HFBQDkf79AEkyJyXhuTnl7USNHM B9O7EBCtQSShYOeVSOG3TfQaMfksZaeBWjXMgaGSJokWFkjaQhiKR8xEPT4CnroNHm9ut1d YG8trVJrt5RTmIywhPFmI519yV5KfT+GgvXdtap5vaSf023e5njL/ANRKzGZVRePHkqNGv/ XZQfTfQNFBoJoJoNdzc29rBJcXMqwwRKWklkIVVUdSSdhoOa28TfcXyqDJSq58Nwzc8dE4I S9uRX99lalY1IooI0HSllj5GMdV2IHQaDPltX+zQJotILDzXEQRuW+pXI3IJVVADLCOI4gD +X/PoHAzRAE81oOpqNBmCD00EqPjoPG+U06npoFRsB5Fb3ry2N5FwuGYO8iAvErsCShNfcA OPw6bbaCyvhOLkvRd3ryXbqFCxySMUBQkq3AECu+9a10GzFYhoctfPJDIkbqyQuT+0Y5H5k IvccD/AMFdBduMXHFjbi3tFZpJqUDszjlsoNHce0UqVBA0FrHxPDYwRS8e6iKJOAAXlTegA A66DfyX4jQedyPryH8RoJ3Yq05rXrSo0Hneh/8AlF/iPXQe92KpHNduu40GucWc8LQz8JIn FHRqEEfkdBRlxePXGzWuPSCEvGYwaKwKlixVq9QSx/joPPHsZ/S7DsSSRNIzc2aJBF1AHu9 zcmFPm2roCXei/wAa/wARoBfjMkEfj1gDItFhXkSw60rvoL75CwVCz3MSp6sXUDpXrXQYHK 4taBryAbVFZEG3T46D0ZbFHpewH8pU/wA+gn9Txp2F3D/7RP8APoPTk8aOt3CP/WJ/n0GqT O4SMHnf2y061mjH950GI8i8f/8A2naf+3j/APO0Hv8AX8FtTI2pH/z0f/naCf17B7j+o234 /vR/59BP69g6V/qNrT496P8Az6DXN5F46oo+UtF/AzxA/wBraDjPm+HtPLPIHdruzsxboix 30l1ARM6glQgX5UBoW5b/AA0Bzwuz/pl9YxX2Yxy21lV5buO4BluCvIRo1SAqLz5EVPpTQd KHk/jlN8rZ1+AuIj/9toNcnkPjL1LZaz39pIuItq/9bQIXkfnuIwLx4zBzQZbKyEmygSSPs x1G7Tz8thToo3/TQJd54RbZVpsn5T5FFcZScMe1BNAEjqDxCcmNVXpQAaBPvcZmPBs3HkcZ erNByAhvImVo5KjkYZlRmpUeh/MaDql190/Dbvw+G5zVs10l2O09gIu7wlG7qS54+0iqliC RoFHDXH2Jvr5JJYrmwKneG8aQwk1qGYxtIOP+idB1bL+d+E+NeLLdWlxDcWsCiG0t7Mo5Yn 5VUL7U2FTy6f2aDlzYzy77kz/1vLc7Px6LkLO2i6HiP/RhqAn4ux/1dBshv7Tx/wC53jLWk a29rH/uMnFSqGKb2V367vUn46D6DvbiC3s5p524QxozSPQmigbmg30CTYSX954DcwxW88T3 LtbhQsksyRuFUy8OYbl/Nx5AA+ugsX0t3b+FWcFws8l6wo8twFSSqv72d5GRY+S1I5N020F XzWxkLePywyTBoGiV7WIxmNFqoEhXfevtHHYjQEczAn/HuGkqVLRPWgioSganIuyt/NQBFJ r+GgbdBNBNAO8h8exPkGKmxeVh79nNTktSpDD5WUjoVPTQIy5Hyv7exiyurGfyHxWH/wCFy NsA15bR12jnj/8ASBa7MKbaDI/e7wVmL210ihwpYyI6vXYe5eNfboAOU/5hrC2glFlam+uA eKcQY4ug3LNU9a9BoFmzt/ur9zLuC5ZjY4yPmqXY5QQqrkcwpB7ktaAbbfloHrFf8vvjNtC Bf5K/vJiasUm7Cfoq1P8A42gIj7GeDDcm/O1DW9m/z6Cf9hngu9PrhXr/AL5N/n0E/wCwzw barX5p8byX/PoPR9jfBBUUvSKU3vJv8+gh+x3gxNR9cpHqLuX/AD6DH/sM8JqD3Mh61H1ku 9dB4fsV4QTXuZD/APPJNB4PsT4SPlmyK/ldvoMf+wbwitTNkSK1obpqf3aD0fYXwLaovWp8 bl/8gGgyH2H+34ApHebev1Uo/uOgn/YR4BSnbuwa1r9VJX+/QYj7C/b8EFY7tSOpFy9T+eg xP2C8AJrS9r/+VPoMf+wDwKtQb4H1/wB5O/8A4ugh+wPg5P8At8gB8Pqdv/I0HqfYLwNUKl r56ilTcmv57KBoMW/5fvAG9b4D1UXBofxPt0Hn/wBj79v9/wD401/+qP8A7nQZ/wD2P/2+r XheV+P1B/yjQYt/y+/b09FvF/K4P+VToJ/9j79vf8F5X4/UH/NoPP8A7Hz7e+i3g/8AX/8A 3OgxP/Lx9vid/rT+HfH/AJmgwH/Lr9vgahr38u6n/wBHoI3/AC7eAke2S+X8e6h/vj0E/wD sdfACPc98T0r3kHT/ANXoMG/5cvACKJLfIfU92M/3x6DF/wDlw8EJBFxfgj/75Ef749Bgf+ WvwTlVbq/X8pIv/otBP/sbPBtuN3f0BrRnhIp8P9loIP8Alt8IFaXd7Q9fdDX9D2tBD/y3+ Fj5b2/B3FS0J/s7WgxT/lu8OU+6/vmUmpUtD/8AR6DGb/lt8Rcr2shexqK7fst+X8g6aC3j vsHgrG2vbUZO7ms76LtzQOsNOQNY5FPHZ0PQ/mPXQcs8k8Wzf27zi/VWyZTBTSLJEs6lrW4 EZPFZgPllUGo/yio0Be9+8HiV3jBbDwawNww4gP2jED0FAsSufy20Etfs3n8v46c7jLQ4XI SlmXDyOQksdPmTl74+W9Ekr+YGgHXnnn3Z8ftI8TlhJEsNEj+rtlJAUUXjIBxcD066AV49j fK/MPKrWThLeSvcRPPeOhMUMcbhiSwARAAOg0H1be2qXdrLbOxVZVpyWlR8CKgjb8RoNdnY vBFKJbh7iWdi8krhVNeIQcVUAAAKNBRyni9lk7WytrqWQx2dOLKVEjFQBXmQWU7dVIP46D3 I+NWl9kbW+mlk52S8baI8HjV617vF1asgGwY9PTfQe3Xj0VzmrfKSXMvK2p2oAsXb2B6kpz O5r823poC2gmgmgmgmg5r5qv2Pa8kHkLWS5D291oOff/Dl9MC38dAM8ZT/AJeEuY1sJLOS6 DL22v8AvBi1NqfVBV0HW4+3217dO3QcONONKbUp6aDLQTQTQTQTQTQTQQ6CaCaCaCaCaCaC aCaCaCaCaCaCaCaCaCaCaCaCaCaCaCaCaCaCaCaCaCaDx6cTWtPwrX+zfQYT9jtnv8O369y nH+3QLGN/7Lf6kn9N/o39Q5Ht/T/Td3l/o8d6/loGvQa5+xw/f4dv/TpT+3Qewdntjs8e3/ Lwpxp+FNBnoJoJoJoJoJoP/9k= </binary> </FictionBook>