%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/238.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author> <book-title>Jiri Kulhanek - To je prece nesmysl</book-title> <lang>cs</lang> </title-info> <document-info> <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>dc54a83b-71a1-44c9-936f-be0776ee8838</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> <year>2006</year> </publish-info> </description> <body> <section> <p> <image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Jiří Kulhánek<strong>TO JE PŘECE NESMYSL</strong><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Svůj život</strong></p> <p>K</p> <p>onečně!</p> <p>Lísteček z pošty se na mě zabělel dírou ve schránce. Už to nemůže být nic jiného. Radostí jsem jí málem neodemkl, jak se mi klíček smekal a kroutil v prstech. Konečně zámek povolil a tolik očekávaný papírek mi vklouzl do ruky.</p> <p>A je to tady! Očima jsem olízl načmáraná písmena. Venezuela… Okamžitě k vyzvednutí… Dobírka na patnáct tisíc – z toho mě lehce zatrnulo – nebudu mít tak měsíc moc co jíst, ale nakonec s nějakými výlohami na svého koníčka musí počítat každý.</p> <p>Vrazil jsem papírek do kapsy županu, vzal odpadkový koš a vyběhl z domovních dveří k nedalekému kontejneru. V zářícím modrozeleném jarním vzduchu krušně páchly hnijící odpadky, ale dnes mi to nevadilo. Párkrát jsem zabušil košem o plechový rantl popelnice, aby se odlepily i cibulové slupky, které jsem však nakonec, jako obvykle, musel odpreparovat ručně. Dokonce ani tato odporná cibulovitá amputace nedokázala zčeřit mou radost. Vlastně jsem to ani moc nevnímal.</p> <p>Zpátky k našemu paneláčku jsem po noční bouřkou umytém asfaltu málem dotančil. Schody po třech, koš do kouta, kabát místo županu, peníze, a na poštu. Rychlost a délka kroku by mne na olympijských hrách ověnčila vavříny.</p> <p>Létací dveře, zápach papíru, lepidla a věčného chvatu. A samozřejmě fronta k okénku, za jehož kazy rozvlněným sklem se duchovitě vznáší tvář věčné a věčně navztekané úřední Slečny. Řada se medově vleče a já se <strong>tak</strong> nemohu dočkat. Střídavě se na <strong>NÍ</strong> hrozně těším, a hrozně se bojím, že by se <strong>JÍ</strong> cestou mohlo něco stát. Přece jenom, Venezuela – Čechy…</p> <p>Konečně jsem u okénka. Podám Slečně lístek. Zvracivě pohlédne na mé jméno: „Koudelík, Koudelík, Koudelík…,“ plive před sebe, když listuje zástupem papírů v dlouhé lepenkové krabici.</p> <p>A já…, já už <strong>TO</strong> vidím a srdce mi buší o protější zeď. Nevelká bedýnka, tak čtyřicet na čtyřicet, dvacet centimetrů vysoká, polepená řadami cizokrajně různobarevných samolepek, potištěných výstrahami orámovanými černými vykřičníky. V horním víku řady maličkých dýchacích otvůrků…</p> <p>„Tak těch patnáct tisíc, člověče! Kam to civíte, já tady mám lidi!“ Rychle jsem vytáhl obálku s penězi.</p> <p>„Stovky! Jéžišmarjá stovky! Kdo se s tím má počítat!“ obrátila oči v sloup Slečna. „Nejdřív čumí, a pak stovky!“ zabublala a zle mě těmi zasklenými průzory šlehla.</p> <p>„Svatá pravda, pani,“ přidal se starší pán v baloňáku, stojící za mnou, „já taky nemám čas trčet tady hodinu…“</p> <p>…řady maličkých dýchacích otvůrků a žlutá gumová chlopeň na krmení. Ke krabici patří ještě jedna podobná – trochu menší a trochu méně polepená – zásoby jídla do začátku.</p> <p>„Už zase čumí do blba! No to snad…!“ Slečna ječí a je rudá. Fronta se také ozývá už slušně neslušně a dost nahlas.</p> <p>„Promiňte, promiňte já…“</p> <p>„Podepište mi to tady a …!!!“ Slečna na mě zuřivě cení oči, až se zdá, že se jí opírají o skla brýlí.</p> <p>Rychle jsem podškrábl cosi. Slečna vstala a štítivě hodila větší z krabic na pult vedle okénka.</p> <p>„Čumí a eště má tudle smradlavou škatuli. Vám asi nevadí, žc mě to hnusný škrabotání už vod rána cuchá nervy, co?! Určitě je v tom ňáká potvora, <strong>CO</strong> ?!“ Otočila se k frontě: „Jako bysme jich tu už neměli dost!“ Oči všech mě řežou na úplně maličké kousky čehosi, co se nehodí zamést ani třímetrovým smetákem rovnou do kanálu.</p> <p>„Ježiš, přestaňte už žvanit, já…!“ rozkřikl se pán v jeansové bundičce, stojící ve frontě až vzadu.</p> <p>Šramotí! V krabici to šramotí! Tudíž je živá! Ale…, <strong>ale</strong> ta ženská <strong>JÍ</strong> nazvala obludou! <emphasis>Neslýchané!!</emphasis></p> <p>Tím se jí konečně podařilo naštvat i mne. Slečna <strong>ta</strong> měla stále vyzývavě položenou ruku na mé krabici a dokonce se jí trochu rozjasnil i věčně zapšklý obličej – mě nově se zrodivší rozladění bylo asi zřetelně vidět, a ta dobrá duše už se těšila na všeobecnou hádku a hlasitý křik.</p> <p>„Žádná obluda v té krabici není,“ řekl jsem zvýšeným a přeskakujícím hlasem. „Pouze převzácný exemplář <strong>NEPHILIA NEPH</strong><strong>I</strong><strong>LI</strong>!“</p> <p>Rozhlédl jsem se po lidech, jak na ně to slavné a majestátné jměno zapůsobilo… Nechápavě prázdno koldokol!</p> <p>„Nepil cóo? Co to je za fujtajxl, ty – ty traviči malejch dětí! Vidíte to, lidi?“ Ječivě se obrátila na frontu Slečna. „Já to řikala – nejdřív zdržuje, a pak takovádle potvora!“ ostentativně štítivě sundala ruku z mé krabice, zatřepala s ní, jakoby sáhla do plivátka, a zatvářila se, že si snad půjde vyčistit i zuby.</p> <p>Její chování mě pobouřilo již velice hrubě, pročež jsem na ní zařval silným hlasem: „Ani žádný nepil, ani žádná potvora, alébrž <strong>N</strong><strong>e</strong><strong>philia nephili</strong>! Cílenou mutací vyšlechtěný a toho času nejvzácnější a největší pavouk na světě! Vy, vy Slečno jedna stoletá, nevzdělaná!“</p> <p>„<strong>PAVOUK!!!</strong>“ Slečna zařvala, až vypadla telefonní centrála, a vzápětí skočila přes příruční váhu ukázkové salto vzad.</p> <p>Druhou krabici mi podal zřízenec na násadě od koštěte, ačkoliv jsem ho ubezpečil, že v ní není nic víc než pár kilo ponrav do začátků, dokud Nephiliu nepřivyknu na naší domácí stravu. Nevěřil mi, hmm…, a nebo spíš právě věřil. V uctivé, nebo spíš štítivé vzdálenosti stojící lidé, se na mne dívali zhnuseně, a na sebe, jací oni jsou pašáci. Rychle jsem z pošty odešel, ještě než vzkřísili omdlelou Slečnu. Ta by, předpokládám, byla schopná zorganizovat mou defenestraci, a to i přes to, že naše pošta má zamřížovaná okna.</p> <p><strong>C</strong></p> <p><strong>HELICERY</strong><strong> </strong>–<strong> klepítka (kusadla); první pár pavoučích ko</strong><strong>n</strong><strong>četin; jsou duté – vede jimi kanálek od jedových žláz. Též slouží na předzpracování potravy.</strong></p> <p><strong>PEDIPALPY – makadla; druhý pár pavoučích končetin; slouží na přidržování kořisti.</strong></p> <p>K</p> <p>onečně doma. Těšil jsem se na Nephiliu jako malý kluk. Mám v druhém patře našeho činžáku hezký dva plus jedna, hezký ale malý. Nechápu, jak v něčem takovém někteří žijí s manželkou a ještě dvěma dospívajícími dětmi – ti si prostě kvůli všem těm lidem okolo nemohou nalézt místo pro své pavouky. No třeba já: Dávno jsem se zbavil většiny skříní a televizí a gaučů a postelí a tak. Přesto, chtěl-li jsem pro Nephiliu vybudovat důstojné obydlí, musel jsem přenechat dva ze svých unikátních chovů slíďáků skákavých kolegovi Wankovskému.</p> <p>Mí drazí slíďáci… Na jedněch jsem usilovným šlechtěním dosícil sytě oranžové pruhy a druhé má dlouholetá snaha změnila v rozkošně chlupaté, ultramarínové krasavce.</p> <p>Ale nedalo se prostě jinak. Mé ostatní chovy jsou ještě vzácnější a slíďáci jistě budou u Wankovského jenom kvést.</p> <p>V prostoru vzniklém po slíďácích jsem v pokoji, který ostatní lidé zbytečně vyplýtvávají na dvoupostel, peřiňák a lustr, nazývají ho ložnice a chodí tam i spát, ačkoliv nejlépe se spí na matraci v kuchyni – a navíc nejbezpečněji! Když vám totiž nějaký pavouk upláchne, tak si na linoleum k hlavě dáte mokrý hadřík a máte jistotu, že váš první pohled po probuzení padne na toho chlupatého nezbedníka přisátého k látce, kde ho můžete hned lapit, aniž se pak celý další den strachujete, že byste ho mohli rozšlápnout.</p> <p>Tak tedy, na tom místě po slíďácích jsem pro Nephiliu vybudoval pětihektolitrové skleněné vivárium, a to hned po odeslání objednávky do Venezuely.</p> <p>Dnes se rozlehlá nádrž konečně dočká svého vzácného obyvatele. Natáhl jsem si gumové rukavice, položil větší z krabic do písku na dně vivária, nožíkem opatrně přeřízl provázky a odklopil pod papírem se objevivší dvířka. Ty rukavice jsem si nevzal proto, že bych se Nephilie nějak štítil, to, chraň Bůh, nikdy ne! Ale po cestě je určitě nervózní, a ačkoliv mne někteří z mých zlobílků občas kousnou, protijed na Nephilino uštknutí v lednici ještě uchystaný nemám.</p> <p>Dvířka zachřestila o hrubý písek a okamžitě po nich se z nitra bedny vyhrnula Nephília.</p> <p>Na první pohled rozkošná, krásná, obrovská no… no prostě… <strong>!!!</strong></p> <p>Střelhbitě jsem přiklopil horní sklo, protože v čtvrtém čísle <strong>Sp</strong><strong>i</strong><strong>der</strong><strong>’</strong><strong>s Life</strong> psali, jaký je mutant Nephilia nephili skvělý skokan. A taky že ano! Nárazem černého, v neustálém pohybu téměř neviditelného těla těžké ochranné sklo až nadskočilo. Aby si ještě ublížila, zamrazilo mě. Naštěstí jsem si předem připravil několik tlustých ponrav, které jsem teď krmicím otvorem vhodil dovnitř. Fungovalo to, jako vždy. Nephilia se mihla jako stín útočícího střemhlavého bombardéru, vystříkla sprška písku a vzápětí se můj nový pavouček poprvé zastavil, jednu z ponrav pevně stisknutou mezi obrovskými makadly, chelicery hluboko zaťaté do jejího svíjícího se tělíčka.</p> <p>Kámen strachu z toho, že mi nebude jíst, se ulehčeně odvalil a konečně jsem si <strong>JÍ</strong> také mohl pořádně prohlédnout: Je celá hustě obrostlá dlouhými lesklými chlupy a úplně černá, jako antracit, až na osm očí ve dvou řadách nad sebou, které jsou azurově modré – jediná odchylka mutanta proti původnímu pavoukovi. Tedy samozřejmě, pouze pokud jde o bary. Co do velikosti, byl už tento můj, přesně třicet dva dny starý exemplář, větší než jakýkoliv normálním vývojem prošlý pavouk. Masité tělo dlouhé dobře dvacet a rozpětí nohou určitě přes pětatřicet centimetrů. A tím jeho růst samozřejmě zdaleka nekončí.</p> <p>Najednou se mi sám od sebe vyjasnil jeden problém: „Budeš se jmenovat Alfréd!“ řekl jsem nahlas, a přiznám se, dojatě. Opravdu, až mi do očí vystoupila mlha štěstí. Je to nejkrásnější pavouk, jakého jsem kdy viděl, ten můj Alfréd!</p> <p>V kuchyni jsem přesypal bledé ponravy z druhé krabice do velkého hrnce a hodil jim pár ovadlých listů salátu; okamžitě se vrzavě daly do jídla.</p> <p>Jen hezky papej, ty moje masíčko pro Alfréda.</p> <p>V krabici od ponrav byl ještě dopis:</p> <p>Dear Mister Koudelik… no a dál ty obvyklé řečičky, nic co bych už nevěděl; hermafrodit…, mutací potlačený kanibalismus…, hmm, odložil jsem nedočtený dopis, opravdu nic nového. Nabral jsem hrst ponrav a šel znovu, tentokrát pořádně, nakrmit Alfréda. Házel jsem mu jednu po druhé a vydržel se koukat jak papá až do pozdní noci. Teprve někdy kolem dvanácté jsem se od něj násilím odtrhl a šel spát. Zítra zase do práce…</p> <p>K</p> <p>de myslíte, že pracuju? Oficiální věda mne zavrhla slovy zvěčnělého profesora Kajíčka: „Kdo to kdy viděl, pane kolego – ultramarínový slíďák skákavý! No tak!“ usmál se na mě shovívavě a vrátil mi skleněnou schránku s živým ultramarínovým slíďákem skákavým.</p> <p>Tudíž jsem úředník na Hlavním úřadě. Srdečně mě to tam nebaví, ale nějak si musím obstarávat peníze na nové přírůstky a na krmení, protože jinak bych snad musel jednotlivé exempláře ze svých chovů prodávat, což považuji za naprosto nepřípustné. V kanceláři se mě navíc kolegové štítí, a to od té doby, co se mi jedna z mých vyšlechtěných desetinohých tarantulí, mimochodem nádherně vybarvená, skryla kdesi v převlečníku, a pak začala pobíhat po úřední místnosti. Ne, neštítí se mě kvůli uprchlému pavoukovi, to ne, až na kolegu Seidla, který vyskočil na stůl, dupal v papírech a hystericky řval, jsou to lidé povětšinou osvícení. Štítí se mne proto, že jsem se pak neprozřetelně zmínil o tom, jak mi kolega chovatel Herrentahl z Mannheimu v Německu za přesně takovou tarantuli, kterých mám doma osmačtyřicet, nabízel šest tisíc nezdaněných marek na ruku. Když jsem jim tehdy řekl, že je pro mne nepřijatelné traumatizovat prodejem byť jen jednoho jediného pavouka, tak jim do očí, a kupodivu všem naráz, padly takové šedé, olověné žmurky, za kterými se jen těžce skryly ostré a jedovaté špice… snad závist? Nevím. I když mí pavouci jsou záviděníhodní! To zase ne, že ne! Ale oni mi asi nezávidí pavouky, oni se mě štítí a zřejmě mne i nenávidí, zcela iracionálně, kvůli penězům, které nemám. Poznal jsem to z toho, že na mne kolegyně Trávníčková občas hledí tak urputně, až se jí v pravém oku promítá duchovité písmenko <strong>D</strong> a v levém pro změnu <strong>M</strong>.</p> <p>Dnes celé dopoledne klapu na psacím stroji, ale vůbec nevnímám co píšu; před očima mám jen svou Nephiliu, svého Alfréda, pročež na mě pan vedoucí musel zavolat třikrát, jak mi zanedlouho nedůtklivě vyčetl, než jsem si ho všiml a došel k jeho stolu.</p> <p>„Pane Koudelíku, mám tu pro vás zase jednu služební cestičku!“ zářivě se na mě usmál. Kupodivu, od oné příhody s tarantulí jezdím z naší kanceláře na služební cesty pouze já. A to ačkoliv jsem panu vedoucímu už nesčíslněkrát vysvětloval, že pavouci potřebují stálou péči, a že by mohli za mé nepřítomnosti i pomřít.</p> <p>„Však vy si s tím nějak poradíte, pane Koudelíku, vy – takový odborník!“ říká vždy a vždy se usměje ještě o něco zářivěji.</p> <p>Takže další měsíc mého života bude ztracen v nějakém zapadlém městečku, kde budu ze zatuchlého úředního brlohu šířit cosi, co stejně nikoho nezajímá.</p> <p>Ale co Nephilia… ?! zatrnulo mi.</p> <p>Horečně jsem rozmýšlel. „Dobře,“ vystrčil jsem rozhodně bradu, „ale pojedu až pozítří a na zítřek dostanu volno.“</p> <p>„Neplacené!“ zvedl prst vedoucí a rozzářil se jako odpíchnutá vysoká pec.</p> <p>V patnáct třicet, přesně, jsem odpíchl všem spoluzaměstnancům a duši mi halily husté chmury: Zdalipak vyrobím tak velký krmicí automat, aby po celý měsíc uživil nenasytného Alfréda? Tato otázka se kupodivu vyřešila sama. Když jsem vešel do bytu, první co mě upoutalo, ba trochu i vyděsilo, bylo jakési tiché šelestění a tleskání z kuchyně. Ani jsem si nesundal kabát.</p> <p>Venezuelské ponravy, kterých bylo včera tak do jedné třetiny hrnce a kterým jsem ráno nedbale hodil čtyři velké hlávky salátu, teď svíjivě přetékaly přes okraj kastrólu a padaly na linoleum – to bylo to tleskání.</p> <p>Neuvěřitelné rozmnožovací a růstové schopnosti!, zakroutil jsem užasle hlavou. Zvedl jsem průvodní dopis, který ležel vedle kypícího hrnce, smetl z něj pár tučných, do prstýnků zkroucených tvorečků, a důkladně ho pročetl.</p> <p>Aha, tady to je… Pohlédl jsem do hrnce na to pomalé, slizké hemžení: „Tak i vy jste mutované! Tak proto!“</p> <p>Specielní ponrava nazvaná dokonce „Ponrava krmná“…, optimální podmínky…, až deset potomků denně…, úplná dospělost do čtyřiadvaceti hodin po narození… Do pozdního večera jsem zase pozoroval Alfréda. Už se úplně uklidnil, vysával ponravy a zadeček mu nádherně boubelatěl – od včerejška očividně vyrostl.</p> <p>Druhý den jsem pracně sehnal asi šedesát kilo čerstvého salátu, nakrouhal ho strojkem na drobné plátky, sundal ochranné sklo a vystlal jimi Alfrédovo vivárium. Alfréd, šibal, vyskočil ven a okamžitě uprchl, ale je tak veliký a rychlý, že ho určitě nezašlápnu a jiné nebezpečí mu v bytě nehrozí – a do rána ho určitě chytím. V kuchyni jsem odpočítal přesně sto ponrav a odnesl je do zelené salátové peřiny. Okamžitě se za spokojeného chřoustání začaly krmit. Pavouky ve všech ostatních viváriích jsem důkladně nakrmil a naplnil jim automatická krmítka jejich obvyklou stravou až po okraj.</p> <p>Kochal jsem se jimi jako obvykle. Málem bych na vás kvůli Alfrédovi zapomněl, vy mí drobečci! Zaťukal jsem na některá skla, za nimiž se štrapicírovaly obzvlášť krásné exempláře.</p> <p>Najednou mi za zády něco zašramotilo. Opatrně jsem se otočil. No samozřejmě. Alfréd!</p> <p>Nádherně – jako černá kaňka – kontrastní proti žlutým parketám, větší než převrácený polévkový talíř. Strnule, s typicky pokrčenýma nohama, připravený ke skoku, mě pozoroval řadami svých azurových očí. Sklonil jsem se a pomaloulinku, abych ho nevylekal, jsem k němu natáhl ruku. Zakmital makadly, masivní klepítka se několikrát naprázdno sevřela, a pak mi vyskočil na ruku – na tak obrovského pavouka až neuvěřitelně střelhbitě – vyběhl po ní jako blesk, zašimral na krku a usadil se mi na hlavě. Jeho dlouhé, tuhými chloupky obrostlé přední nohy se mi ladně zakomíhaly před očima. Byl jsem dojat, opravdu, až k slzám dojat, nad tou důvěrností, nad tím sblížením…</p> <p>Až do večera jsem byl v sedmém nebi. Alfréd se z mé hlavy nehnul. Dokončili jsme spolu prohlídku vivárií, občas jsem mu nahoru podal obzvlášť tučného červíka a večer jsme se spolu zcela výjimečně dívali na televizi, kterou mi příbuzní dali letos k vánocům a jíž zatím nebylo třeba prodat. Já v nostalgickém ušáku po předcích a on v mých vlasech. Když byl čas jít spát, dal jsem si paži k čelu a řekl: „Alfréde, hop!“ a až mě zamrazilo, když opravdu, tentokrát pomalu, přešel na mou roztaženou ruku. Položil se mi labužnicky břichem na dlaň – nohy volně vystrčené do prostoru. Usadil jsem ho na salát, k pilně se cpoucím a množícím ponravám, a horní sklo jsem už nepřiklopil. Na dobrou noc ještě jedno pohlazení po zádíčkách. Je nádherně heboučký – jako koťátko.</p> <p>D</p> <p>ruhý den jsem odjel do malého městečka kdesi na jihu a strávil v tamním Úřadu nudný, hloupý, ztracený a nervozitou nabitý měsíc. Jediné potěšení mi přinesl občasný zjev krásných, extrémně velkých exemplářů skákavky pruhované, které se procházely po podlaze mého zaprášeného kamrlíku, a chytání mušek pro mladého křižáka, jenž si zpředl kouzelnou pavučinu v okně tamtéž. Jednou jsem zjistil, že lidé z Úřadu, které ostatně kromě osobní moci nezajímalo pranic, vytrvale ty krásné skákavky hubí Biolitem. Tím se mi znechutili docela. Pochytal jsem všechny pavouky, kteří mi přišli pod ruce, a až na okenního křižáka jsem je z Úřadu, jenž si je nezasloužil, odnesl pryč, do lesa, daleko od těch vrahů.</p> <p>Nedlouho potom má mise naštěstí skončila a já se mohl vrátit domů. Tak jsem se rozloučil s křižákem, který už se nádherně vyvinul, otevřel mu okno, aby mohl utéct, kdyby některý z těch chemických zabijáků zavítal i do této zapomenuté místnosti, a bez pozdravení s lidmi-úředníky jsem odjel autobusem v sedmnáct nula pět.</p> <p>O</p> <p>bavy, které ve mně rostly přímo úměrně s přiblížením se k domovu a tmou houstnoucí za okny autobusu, explodovaly, když jsem na schodišti našeho paneláku potkal paní Medrníkovou, sousedku zespoda, s kterou se navzájem nenávidíme od té doby, co jeden z mých pavoučků uprchl větrací šachtou a pronikl k ní na záchod, kde se u stropu neškodně houpal na pavučince. Rozmazala ho, babizna jedna, tenkrát po zdi smetákem, mladičkého ubohého pavoučka. A vláčela mne dokonce po soudech, že prý z toho mohla mít smrt! Pche, vždyť jí nemohl ublížit, nejedovatý, sotva pěticentimetrový mládeneček.</p> <p>„Vy…, vy jeden pavoukožroute! Celej měsíc tam u vás něco štrachá a klepe, to vám určitě zasejc utekly ňáký ty vaše příšery!“ zvracela na mě ta ukřivděná osoba. „Tady aby se slušný lidi báli bydlet…!“ Konec ječivého proslovu paní Medrníkové zmizel, uražen zabouchnutými dveřmi od mého bytu. Konečně doma. Ale to má pravdu, co tady mohlo, pro Boha, klepat! Jestli…</p> <p>Do tváře mě udeřila tma, dunící čpavě páchnoucím vedrem. Rychle jsem nahlédl do pavoukárny: Až mi změkla kolena. Ve stíněném světle výbojek, ohřívajících jednotlivá vivária, přetékala Alfrédova obrovská nádrž živými bělavými vlnami ponrav. Musely jich být metráky, a já naprosto nechápal, z čeho vyrostly. Alfréd nikde. Vrátil jsem se do chodby a rozsvítil. Světlo bylo divně tlumené. Vzhlédl jsem a spatřil těžké baldachýny šedozelených, jakoby plesnivých pavučin, které halily celý strop. Žárovka za nimi vypadala jako malý zelenavý Měsíc. Rychle jsem zhasl, aby ty krásné pavučiny náhodou nevzplály, a opatrně tmou šoupal nohama, abych nedej Bůh nešlápl na Alfréda. Konečně má tápající ruka nahmatala baterku, taky obalenou tou heboučkou záplavou. Bohužel se nedalo jinak – trhaná pavučina elektricky zapraskala. Lítostí nad tou zmařenou prací mě až bodlo u srdce.</p> <p>Kalné oko světla ze staré baterky se rozběhlo po linoleu. V kuchyni jsem strnul podruhé. Ponravy vyhřezly z hrnce, zaplnily dřez a obalily celou kuchyňskou linku, která v ošidném světle baterky vypadala jako živá. Něco mi zakřupalo pod nohama – vysátá telíčka ponrav; některá čerstvá, většinou však vyschlá do průhledna, pokrývala místy skorem deseticentimetrovou vrstvou celou podlahu kuchyně.</p> <p>Jásavá řeka ulehčení mě málem odplavila. Alfréd jí! Tudíž přežil a někde tu musí i být! Zlehka našlapujíc jsem přešel do druhého pokoje, jenž za zataženými závěsy tonul v mnohem hlubší tmě než kuchyň, lehce nasvětlená oranžovým světlem z ulice. Na obličej se mi přisála hustá lepivá síť. Při tom, jak mé oči urputně sledovaly podlahu, jsem nepostřehl závoje pavučin, splývající skoro do poloviny výšky pokoje. Radši jsem si klekl a dál šel po čtyřech. V tomto pokoji mám kromě spousty malých vivárií i rozsáhlou odbornou knihovnu. Zašmejdil jsem slábnoucí baterkou po místnosti. Pavučiny u stropu vrhaly přízračné stíny a zaprášené řady knih se na mne šedily svými rozpraskanými hřbety… Rychle jsem vrátil kužel světla. Dole, z pod knihovny na mě zaplály dvě řady azurových korálků. Užasle jsem se naklonil blíž.</p> <p>To přece… Takové mrně! To nemůže být…! A támhle zase!!!</p> <p>Pod knihovnou se rozsvítilo dalších osm modrých lucerniček a vlevo od nich další a zase a ještě jedny… Zatočila se mi hlava.</p> <p>Najednou mi za zády něco zaskřípalo. Pomalu jsem se na všech čtyřech otočil, zamířil snůpek červenajícího světla ke vchodu do pokoje a… a strnul na kámen. Spatřil jsem něco nevídaného.</p> <p>Obrovský, nohama objímající prostor větší, než by zabrala pneumatika z nákladního auta, blyštivě černý pavouk, s dvěma řadami co do velikosti lidských očí, které teď ve světle baterky plály ve stejné výšce jako moje, tak asi sedmdesát centimetrů nad podlahou. Vážil jistě hodně přes padesát kilo, protože když se ke mně zvolna blížil, tak pod jeho, jako mé zápěstí tlustýma nohama, hlasitě vrzaly parkety.</p> <p>„Alfréde… ?!“ zašeptal jsem užasle. Zaplavila mě nepopsatelná pýcha. „Alfréde, ty kluku můj zlatej!“ Pohladil jsem obrovské makadlo, které se mi vznášelo těsně před obličejem.</p> <p>Z pod knihovny se vyrojil zástup maličkých, tak deseticentimetrových pavoučků – Alfrédových dokonalých kopií, kteří se přesnými skoky usadili svému tátovi na zádech… a vlastně i mamince.</p> <p>„Tedy Alfréde… !“ hlas se mi až rozklížil dojetím. Partenogeneze, jasně, vždyť o tom psali v <strong>Spider</strong><strong>’</strong><strong>s Lifu</strong>! Jak jsem na to jenom mohl zapomenout! „Jeden, dva, tři…,“ dvacet devět jsem jich napočítal!</p> <p>Zastav se nejnádhernější okamžiku mého života!</p> <p>Spát jsem šel až k ránu. Prázdná tělíčka ponrav šla poměrně snadno rozhrnout ke zdím a do koutů kuchyně. Celou noc mi krásné sny osvětlovaly řady azurových očí.</p> <p>R</p> <p>áno mě bolela hlava a bylo mi nějak všeobecně slabo. Druhý den ještě hůř a v pondělí jsem se jen silou vůle vypotácel ven, nakoupit něco pro ponravy, které už zřejmě dostoupily vrcholu své, bez zjevného přísunu potravin probíhající populační exploze, a začaly se požírat mezi sebou. V zelenině mi naplnili salátem celý batoh. Svět se chvílemi rozpíjel jako vodovkami namalovaný obraz na dešti a chvílemi zase mlhovatěl jako ve špatně zaostřeném fotoaparátu. Z omluvného telefonátu do Úřadu si nepamatuji ani slovo. Bylo mi zle. V obchodě, kde jsem nakupoval jídlo pro sebe, na mne kasírka koukala velice divně.</p> <p>Domů jsem došel spíš z povinnosti, částečně mimo sebe. Salát vysypat na podlahu pavoukárny, však si ho ponravy najdou.</p> <p>Alfréd seděl v obýváku na zdi; dokáže se po ní navzdory své obrovitosti pohybovat s graciézní lehkostí. Malí si hráli v pavučinách u stropu.</p> <p>Dovrávoral jsem zpět do kuchyně, uložil celou tašku s jídlem do lednice k protijedům a téměř v bezvědomí padl na matrace.</p> <p>S</p> <p>větlo. V hlavě dunivé prázdno a ukrutný hlad rve vnitřnosti. V lednici je naštěstí ta taška.</p> <p>Když jsem do sebe cpal už čtvrtý nádherně uleželý Hermelín, sklouzly mi oči na hodiny; mám nástěnné, krásné, i s kalendářem. A právě ten mě zarazil, ba ohromil. Bylo sice úterý, jak jsem předpokládal, ale týden potom, co jsem byl nakupovat!</p> <p>Alfréd se po stěně pohyboval tak tiše, že jsem ho postřehl, až když mi opřel nohu o rameno.</p> <p>Byl nádherný! Už nerostl; pouze mohutněl, ponrav na to měl dost. Z rozvlněných pavučin nade mnou se spustilo asi pět malých cvalíčků – no malých, jak si člověk rychle zvyká! Za ten týden už také pěkně vyrostli. Měli tak třicet centimetrů. Chlupaté nožky jednoho z nich mne zašimraly na krku – mazlivě jako dětské prstíčky; přelezl mi na rameno, otočil se, a přes ucho se mi vydrápal na hlavu.</p> <p>Hrál bych si s ním ještě dlouho, ale z ničeho nic na mne, jako betonový poklop, padla únava; víčka těžší než olovo se neodolatelně lepila k sobě. Jemně jsem do macíčka na své hlavě cvrnkl. Okamžitě se na pavučině vznesl, jako by věděl, co chci. Já padl nazpátek do matrací.</p> <p>Spal jsem znovu pěkně dlouho, ale už to nebyla ta bezduchá nevládnost jako předtím. Občas mi do vědomí prorazil obraz Alfréda, pozorujícího mne ze zdi, nebo pohyby kloubnatých nožiček jeho dětí, visících nade mnou – znáte to, ten dokonalý ztrnulý nepohyb a vzápětí absolutně synchronizovaná, svou blesku rychlostí téměř neviditelná akce všech pavoučích končetin naráz.</p> <p>D</p> <p>ruhé probuzení s sebou přineslo hlubokou úlevu. Bylo mi prostě nádherně. Hlava čistá, hlad mírný.</p> <p>Zvonek chraplavě rozehnal ticho. Takže se mi to těsně před probuzením nezdálo! Kalendář oznamoval, že je sobota. Hmm… co se dá dělat. Hlavně, že jsem zase v pořádku.</p> <p>Za okny už se roztahoval pozdní večer. Zvonek znovu zařinčel. Skoro poslepu jsem skrz drapérie pavučin došel ke dveřím a pootevřel je.</p> <p>Ostře ohraničený obdélník světla ze schodiště se rozplácl o dveře od koupelny. „Já to věděla, že seš doma, ty hajzle jeden smradlavej!“ Paní Medrníková v šátku a v ráži. „Celej tejden mi naschvál nevotvíráš ty…!“ Najednou strnula – jako rybka plovoucí v kapalném dusíku.</p> <p>Ve mně totiž, po těch letech jejího křiku a spílání, najednou něco povolilo, před očima se mi zkřížily rudé blesky a v pravé ruce se z ničeho nic objevila smyčka. Hodit ji ztuhlé Medrníkově kolem krku nebyl problém.</p> <p>Vtáhl jsem jí dovnitř. Když se dveře zabouchly, její strnutí povolilo a začala se bránit. Vrazila loktem do vypínače. Mdlé světlo v pavučinách ztracené lampy se duchovitě rozlilo chodbičkou.</p> <p>Medrníková neměla nejmenší šanci.</p> <p>Ze stropu se v rychlém oblouku snesl jeden z cvalíků a vrazil jí do obličeje tak prudce, že padla na záda.</p> <p>Moje smyčka zardousila její křik.</p> <p>Pak přifičel Alfréd, až se mu pod nohama krabatilo linoleum. Před ležící babiznou prudce zastavil. Medrníkové se v hrůzou rozšklebených ústech zatřepetal fialový jazyk. Nemohla se hnout; já jsem svou smyčku držel pevně. Alfréd, v jednom okamžiku strnule nehybný, v druhém explodoval pohybem. Zavířila tlustá pavučina a během několika sekund bylo hotovo. Z šedozeleného kokonu vyčnívala jen hlava, ze které se sesmekl šátek.</p> <p>Věřte, nikdy dřív jsem si nevšiml, že by paní Medrníková měla sněhobílé vlasy. Alfréd se nad ní pohupoval na svých osmi dlouhých nohách a makadly jí osahával obličej. Ostrá „klepítka“ (asi tak dvacet centimetrů zdéli) se chtivě svírala a rozevírala, a od ústního otvoru mu odkapávaly trávicí šťávy.</p> <p>Zrazující zápach se plazivě rozlezl chodbičkou. „Ale paní Medrníková, taková veliká…“ usmál jsem se na ní.</p> <p>Konvulzívně se chvěla a pokoušela se, pevně stažená ve svém lepkavém zámotku, odpíďalit pryč. Jako ty ponravy.</p> <p>Alfréd si jí pravýma předníma nohama převrátil na břicho, přitlačil její svíjející se tělo proti podlaze a zarazil jí někam doprostřed zad jedno srpovité klepítko. Hle, co dokáže kapka kvalitního neurotoxinu. Ošklivé svíjení páchnoucího kokonu okamžitě ustalo.</p> <p>Alfréd paní Medrníkovou otočil zpátky na záda. Teď, protože měla ochromené ruce a nohy, alespoň koulela očima a tloukla hlavou o zem. Živý koberec ponrav, který za ten týden pokrýval už skoro celou podlahu chodby, se rozstříkl do stran, ale byl tak tlustý, že první údery hlavy spolehlivě utlumil, a pak už tu běsnící kouli, olepenou světle žlutou kaší z rozdrcených červů, sevřely Alfrédovy nohy tak pevně, že jsem ani nemusel jít pro polštářek. Ještě by to v baráku mohlo někoho pobouřit, takové rány, a znáte to, deset večer a jak panely nesou zvuk.</p> <p>Alfréd paní Medrníkové opřel druhou levou nohu o čelo a druhou pravou jí podepřel zátylek. Bílý krk s pulsujícím ohryzkem zasvítil v příšeří. Přesně jako by jí chtěl dát umělé dýchání… akorát nestiskl nos.</p> <p>Alfréd se k tomu tepajícímu krku pomaličku skláněl. Paní Medrníková měla oči přes půl obličeje. Alfréd, lišák jeden, dobře věděl, že je zapotřebí stupňováním strachu pořádně rozpumpovat krev, aby pak důkladně a co nejrychleji roznesla trávicí šťávy do každičkého koutku celého těla…</p> <p>Pak se Alfréd ke krku paní Medrníkové přisál dlouhým jakoby polibkem. Zámotek se roztřásl. Hlava se vytrhla z předního páru Alfrédových nohou, přestože na jejich háčcích zůstaly krvavé cáry kůže a svalů, a dutě třískla do podlahy. Rozmačkané ponravy vystříkly vysoko na zeď.</p> <p>Tentokrát se háčky na Alfrédových končetinách zasekly hluboko do odhalených spánkových kostí. Třes kokonu zesílil. Z úst a úplně zbělelého nosu paní Medrníkové se draly hlasité bublavé zvuky.</p> <p>Alfrédův polibek jí byl asi nepříjemný, ale pavouci už jsou takoví.</p> <p>Naštěstí brzy ztichla. Ostatní sousedi by se mohli rozzlobit a začít bouchat na zdi. V mozku mi zacupitala Alfrédova uslintaná myšlenka, že k jídlu bude konečně něco jiného než ty věčné ponravy.</p> <p>J</p> <p>e zase večer, čtrnáct dní potom, co Alfréd ulovil paní Medrníkovou. Zbyla z ní už jen vyschlá mumie, visící v pavučinách nad sporákem.</p> <p>Cvalíci jí vysáli oči, jen jí tam Alfréd tenkrát pověsil – ještě se jí škubala víčka. Teď si občas hrávají s jejími vlasy. Kluci jedni. Mají se k světu!</p> <p>Pustil jsem televizi, jako ostatně teď už každý večer. Stala se z toho taková tradice – a je to nakonec i fajn; člověk se dozví mnoho nového o spoustách a spoustách lidí (a co jich na tom světě je!).</p> <p>Než naskočil obraz, pohodlně jsem se usadil do rohu. Už mi ani nevadí, že na obrazovku koukám vzhůru nohama – tenhle kout u stropu je přeci jen nejpohodlnější.</p> <p>S</p> <p>e sousedy jinak vycházím dobře, ačkoliv dnes už jeden pořádné nemůže vědět, kdo to vlastně bydlí hned vedle za tou tenoulinkou zdí.</p> <p>Akorát inženýr Vrána zezhora mě trochu zlobí. Tuhle o mně (a dost nahlas!) vykládal pošťačce, že prý jsem „takovej divnej pavouk“.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Spojeni v Bohu</strong></p> <p>P</p> <p>rvního anděla sestřelila letištní protiletecká obrana. Kulometem.</p> <p>Znáte to – vojáci! Cokoliv se objeví na nebi a nemá to tu správnou siluetu – bum, prásk, hvízd! – a dolu s tím.</p> <p>Když strážní komando obklíčilo remízek za poslední přistávací drahou, kam dopadl, po krátkém pátrání narazilo na postavu zapletenou ve splývavých větvích staré smuteční vrby. Ze spodu se nedalo říci, zda je to žena, nebo muž navlečený do sněhobílé noční košile, poseté černými otvory po kulkách; každopádně to mělo zlaté kudrnaté vlasy, padající až na ramena. Velitel komanda se v plné shodě s podřízenými domníval, že to je sestřelený pilot – nepřítel.</p> <p>Proto, když ho s té vrby sundali, šli všichni do kolen, a to naprosto spontánně; zjistili totiž, že to, co považovali za zbytky padáku, není padák, ale veliká, jakoby ze stříbrných labutích per slepená křídla, pevně přirostlá k lopatkám tvora. Tedy křídla; spíš jejich rozstřílené zbytky.</p> <p>Když ho donesli na posádku, provalily se emoce. Někteří se začali modlit, jiní hystericky smát. Důstojnický sbor se rozdělil na dvě přibližně stejné skupiny, z nichž jedna událost považovala za nebezpečný žert a druhá za nebezpečnou provokaci, ale na tom, že celou událost je třeba bezpodmínečně ututlat, se shodli všichni, a to okamžitě. Jasnozřivě tušili, že něco takového by se v posudcích moc nevyjímalo.</p> <p>Za přísných bezpečnostních opatření nechali bytost zaletovat do zinkové rakve. Pak svolali ty muže, kteří podivnou mrtvolu spatřili na vlastní oči, slíbili jim povýšení a nechali je přísahat při tom, co je jim nejsvatější, že nikdy nikomu nic nevyzradí. Za porušení slibu pohrozili mimořádně vysokými tresty. Zbytek mužstva a poddůstojníku byl svolán do nejmenšího hangáru, kde velitel letiště působivě chraplavým šepotem pohovořil něco o nových tajných zbraních, o povyšování se nezmínil, ale zato pohrozil tresty ještě tvrdšími a přísnějšími.</p> <p>Toto vše se stačilo udát za jeden jediný den. Večer se zdálo, že z celého incidentu zbude pouze přezdívka, kterou dostal nešťastný kulometčík, zatím pro jistotu separovaný v posádkovém vězení – Pobožný střelec.</p> <p>V</p> <p>elitele letiště trápil těžký sen, dalo by se říci můra.</p> <p>Jen co po vyčerpávajícím dnu zavrtal na krátko ostříhanou hlavu do polštáře, jeho podvědomí explodovalo ve víru velice plastických obrazů:</p> <p>On, plukovník velící taktickému letišti pod XXXXXXXX horami, byl zničehonic povýšen na vrchního velitele armády Spojených státu amerických. Presidentovi familiárně říkal Johne a obden s ním snídal v Bílém domě.</p> <p>„Víš sám nejlíp, Frede,“ (Plukovník, nyní generál generálů, se i ve snu jmenoval Fred.) Tedy: „Víš sám nejlíp, Frede,“ řekl jednou ráno prezident ustaraně, „že s těmi Araby máme neustále nějaké problémy. Nemohl bys s tím, prosím tě, něco udělat? Nějak do toho šlápnout?“</p> <p>„Jasně, Johne, že seš to ty…“ odhodil Fred nedojedenou briošku, zasalutoval a šel do toho šlápnout.</p> <p>Až potud by se sen nevyvíjel tak špatně, ale potom…</p> <p>Ještě na schodech před Bílým domem vymyslel vpravdě geniální plán:</p> <p>Nechá porazit všechna prasata, co jich v USA je, a armády řezníku jejich chladnoucí mrtvoly přemění na tuny a tuny vábných růžovoučkých řízků, které supertajná elitní brigáda chemiků napreparuje koncentrovaným LSD. Pak budou všechny ty megatuny vepřového za symbolické ceny vrženy na arabský trh.</p> <p>Generálgenerálů před svým vnitřním zrakem již viděl tisícimílové zástupy obluzených Arabů, držících se kolem krku a svorně tancujících hula-hula. Jejich zfetované fundamentalisticko-militaristické vlády zanechají hrozeb a pošťuchování do okolního světa a budou se zabývat výhradně dovozem holandských tulipánů, aby si křepčící národy měly z čeho splétat jásavě barevné věnce kolem krku.</p> <p>V autě, které ho převáželo do Pentagonu, vymyslel i kódový název, kterým celou monstrózní akci zaštítí: OPERACE HYPNOSTEAK.</p> <p>Realizace se ukázala být neuvěřitelně snadnou. Jatka v celých Státech jela naplno a jednotky chemiků s cukřenkami naplněnými krystalky LSD práškovaly lány řízků…</p> <p>Od této chvíle to se snem začalo jít s kopce.</p> <p>Flotila lodí vezoucí steaky, byla z arabských přístavů vrácena bez povolení vykládky…</p> <p>Fred opomněl takovou drobnost – že muslim radši zhyne hlady, než by pozřel byť jen kousíček vepřového. Na rozdíl od US vojáků. Ti, když zjistili, co s nimi taková kotleta udělá, propadali nezřízenému obžerství, a nic než vepřové už je nezajímalo. USA tak přišly o několik ponorek a letadlových lodí.</p> <p>A ta mezinárodní ostuda!</p> <p>V Anglii proběhla vlna demonstrací, na nichž se objevily transparenty s nápisy jako: „<strong>Ať žijí UNITED STEAKS of AM</strong><strong>E</strong><strong>RICA!</strong><strong>“</strong><strong>, </strong>anebo obrovské dolarové bankovky, na kterých byla namísto velikánů severoamerických dějin hlava růžového čuníka s citrónem v rypáčku…</p> <p>Narkomafie podala u OSN oficiální protest kvůli nekalé konkurenci…</p> <p>No prostě hrůza!</p> <p>President si generálagenerálů narychlo povolal do Bílého domu; v nezvyklý čas – k obědu. Zavedl ho rovnou do zadní zahrady. Tam se jako moloch šílenství rozkládala obrovitá hora oschlých vepřových plátků. Hora vyšší než cokoliv v okolí. Čelem k té zasmrádlé hrůze, těsně u její paty, byl malilinkatý campingový stolek s plátěnou židličkou. Na jeho umakartové desce ležel osamocený talíř s příborem, a vedle stolu stál hrozivě se usmívající presidentův šéfkuchař – s pánví a primusem.</p> <p>„Frede, Frede, cos mi to jen udělal?!“ bědoval president a tlačil ho v ocelovém sevření svých paží k tomu stolku.</p> <p>„Teď to musíš dát do pořádku, Frede! A Frede! Jen ty sám!“</p> <p>„Ne, to ne!“ křičel generálgenerálů. „Prosím tě, Johne, jen tohle ne!“</p> <p>„Nesmí zůstat ani stopa, Frede!“ zamáčkl slzu president a srazil ho do židle, až hliníkové trubky zapraštěly.</p> <p>„Po této ostudě, kterou jsi vrhl stín na celou Ameriku, opravdu nesmí zůstat ani stopa, Frede! A o to se, Frede, musíš postarat jen ty sám!“ zopakoval president oficiálním (televizním) hlasem, „Je to tvá lidská a hlavně politická povinnost!“</p> <p>Mrazivý stín hory masa zakrýval slunce a kuchař s ďábelským leskem v oku zapálil primus pod pánví…</p> <p>„Frede! Frede! No tak už se konečně probuď!“</p> <p>„Ano, Johne, ano! Všechno jen ty steaky ne!“ spánkem omámený plukovník se posadil na posteli a po obličeji mu stékal studený pot. Pyžamo mohl ždímat.</p> <p>„Frede otevři! Otevři!“ v hlase prvního pobočníka, který se dovnitř jeho ložnice právě začal prokopávat, se ozývala hysterie.</p> <p>Plukovník si dopřál několik vteřin, v kterých mu probouzející se mozek propláchl rajský balzám skutečnosti, v které neměly místo hory vepřového, nadrogované mouchy bzučící Yankee-doodle, snídaně u presidenta a tak. Odhodil propocenou přikrývku a s úsměvem vyskočil na nohy.</p> <p>Jen ať se venku děje, co chce…!“ pomyslel si.</p> <p>Z</p> <p>a pět minut, když si nehty rozštípal kůži na druhé ruce až do krve, jak zkoušel, jestli ještě nespí, by bral všemi deseti úplně cokoliv než skutečnost. Z ničeho nic dostal neuvěřitelnou chuť na obrovský syrový řízek posypaný centimetrovou vrstvou LSD.</p> <p>Na jeho přísně střeženém letišti pod XXXXXXXX horami právě před několika okamžiky přistál <strong>Bůh</strong> s velkým <strong>B</strong> i s celou andělskou suitou.</p> <p>Z</p> <p> hangáru, kde byl ve vyprázdněném mrazáku na zeleninu uskladněn sestřelený „pilot“, se ozvalo tlumené zarachocení. Vzápětí se s ohlušujícím duněním vyvalilo půl boční stěny z vlnitého khaki plechu, a ze tmy se vynořila postava, která ze sebe s odporným skřípotem strhávala dvoumilimetrový pozink rakve.</p> <p>„Gabrieli, tady jsi!“ to poprvé promluvil Bůh.</p> <p>Pak nad celým nočním letištěm vzplálo nezemské světlo.</p> <p>„Slyšte, lidé!“ Bůh promluvil podruhé, a každému člověku na Světě, kterému to zrovna nemohlo ublížit, se před očima objevil plastický trojrozměrný a samozřejmě barevný obraz ranvejí pod XXXXXX horami. Imaginární kamera najela do středu skupiny velebných andělů, mezi nimiž se prazvláštně vyjímal Gabrielův kulometem prostřílený šat, a všem, kteří spatřili monumentální <strong>Bytost</strong> uprostřed, bylo jasné, koho vidí. Šest miliard lidí tisíci jazyky a dialekty zašeptalo jedno jediné slovo: <strong>Bůh</strong>! (V blázinci zavřený Johnjohn Dee, který příchod Boha veřejně předpovídal zařval: „Shit!“)</p> <p>Že je to <strong>pravý Bůh</strong>, to poznal každý, protože Bytost, na kterou se právě ten který člověk díval, vypadala přesně tak, jako jeho vlastní, individuálně modifikovaná vizualizace podoby Boha.</p> <p>Hinduisté Ho viděli buď jako Brahmu, Višnu, anebo Šivu. Džinisté jako Gómátéšvaru nebo jako rotující svastiku. Buddhisté jako svého lesklého a bezpohlavně vyhlížejícího proroka. Podobu viděnou taoisty a konfucionisty se jim nikdy nepodařilo zobrazit ani verbalisovat. Všichni šintoisté konečně uzřeli své rodinné bohy, popřípadě celý panteon jaojorozu-no-kami (s neustále rostoucím počtem bohů, již dávno překročivším osm milionu svatých jedinců), ti nejstarší z nich pak sluneční bohyni Amaterasu Omikami, popřípadě zesnulého císaře Hirohita. Judaisté spatřili přísný hořící keř. Pravověrní křesťané pak, podle církevní sekty z jejíhož lůna vzešli, od Krista na kříži, přes nepopsatelnou trojjedinou bytost Otce-Syna-Ducha svatého, až po pannu Marii, jako z ikony vystřiženou. Muslimové spatřili ten samý hořící keř jako judaisté a někteří křesťané, ale většinou fundamentálního proroka islámu – Muhammada. Ateistům z dříve křesťanských zemí se Bůh zjevil v podobě, v jaké jim Ho v jejich mládí popisovali babičky a dědečkové – starý dobrotivý pán v bílé noční košili se zlatým opaskem a s hustým sněhobílým plnovousem (paralela s Mikulášem, Santa Clausem atd.). Agnostikům se jejich vize všeobjímající a všeprostupující Božské podstaty popsat nepodařilo.</p> <p>Bůh se opravdu jevil tak, jak komu, byť i sebevlažnější víra, ba i nevíra ukládala.</p> <p>Například nemnohým členům excentristické sekty Adventisté posledního Gigaflopu se zjevil futuristický monolit bájného superpočítače, ke kterému se obvykle modlili.</p> <p>Některé politické strany také dosáhly zbožnění svých vůdců a symbolů:</p> <p>Tak komunisté viděli rudé hvězdičky, srpy a kladiva, fašisté, stejně jako džinisté, svastiku, avšak v bíločerveném poli. Hrůzu viděnou stalinisty netřeba popisovat. Poslední desítce stoletých Hitlerjugend plul před mázdrou zalepenými čivami černý knírek zvaný muška.</p> <p>A tak dál, a tak dál…</p> <p>O pravosti a opravdovosti Pána prostě nezapochyboval nikdo.</p> <p>Současně s obrazem se širým světem rozlehl i stejně mnohotvárný hlas; všepronikající a všudypřítomný:[*]</p> <p>„Mé děti! Neobávejte se! Čas Posledního soudu ještě nenastal. To pouze <strong>Nebe</strong> přestalo existovat. Proto jsem se vrátil k vám, a s vámi již zůstanu!“</p> <p>V</p> <p>e dnech a týdnech po Události vypukla na celé Zemi hektická činnost. Ekumenické rady církví se scházely a rozcházely, různí náboženští potentáti vyhlašovali Svaté války a zase je odvolávali, vlády padaly, světová ekonomika se chvěla. Každý politik chtěl, aby se Bůh usadil v jeho zemi. Každý politik chtěl, aby mohl říci: „S <strong>námi</strong> je Bůh!“. Všichni nasadili všechny páky.</p> <p>Pán se však nečekaně přesunul přímo do hlavního města všech muslimů – do Mekky. Jakožto bytost všemocná, vševědoucí a nekonečně milosrdná, věděl, že by militantní skupiny vyznavačů islámu začaly terorizovat celý svět, jen aby Ho tam dostali, a tak se tam, aby zabránil ztrátám na životech, zjevil i se všemi anděly raději sám od sebe.</p> <p>Vůdci a diktátoři z toho koutu světa zaplesali – s Neomylným v čele Svaté války dobudou Svět!</p> <p>Všichni lidé si budou muset nechat narůst předpisový knír a pětkrát denně se klanět směrem k Mekce.</p> <p>Ti, co se nepodřídí, budou mrtvi.</p> <p>Nad věžemi a kopulemi mešit a minaretů slunce nikdy nezapadne…, a tak podobně se opájeli obvyklými vizemi světovládců.</p> <p>Ale co se nestalo.</p> <p>Jak jsem již řekl, je Bůh všemocný, vševědoucí a nekonečně milosrdný. Tudíž, jak už kdysi předpověděli v jedné ze svých nesmrtelných knih bratři Strugačtí, <strong>musí</strong> být naprosto nečinný a nestranný, a tedy zcela bezmocný – bezmocnější než novorozenec.</p> <p>Takže, když se úzký kruh budoucích pánu světa Boha na něco zeptal, dostal jen jednu jedinou stereotypní odpověď; totiž to okřídlené a velebným hlasem pronášené: „Vy všichni jste boží děti!“ Situace se nakonec tak vyhrotila, že Boha, přesně po dvou měsících, v muslimském světě prohlásili za nežádoucí osobu a vyhostili Ho i s anděly.</p> <p>Pro zbytek Země to byl šok, a zároveň obrovská radost a naděje; všeobecně panoval názor, že Boha už nikdy nikdo nespatří.</p> <p>To co se v Mekce stalo, objasnil sám Pán na Velké ekumenické radě ve Vatikánu:</p> <p>Když po něm islámští vůdci chtěli, aby zničil celou válečnou flotilu Evropského společenství, tak jim odpověděl, že nemůže změnit budoucnost smrtí, byť i jen jednoho mravence, natož tisíců lidských bytostí. Oponovali mu tím, že kdyby měli jaderné zbraně, tak by to udělali sami. Na to jim odvětil, že pak by to bylo z jeho hlediska v pořádku. Když po něm tedy chtěli, aby jim vykouzlil ty vodíkové a bůhvíjaké bomby, odpověděl, že… a tak dál, a tak dál, jako v té písničce.</p> <p>Ostatní vlády tomuto rozuzlení samozřejmě neuvěřily a dál se všemi prostředky pokoušely dostat Boha na své území. Když pak zjistily to samé co musulmani, uraženě zareagovaly, a to úplně stejně jako oni.</p> <p>Nakonec, po tom, co se v Africe objevil Satan, a místo aby šířil hrůzu a zlo, začal léčit AIDS, se slovy, že <strong>Peklo</strong> už také není, a tak Zlo nemá cenu; místo aby Bůh šel Knížete temnot vymítat, nebo mu alespoň pomoci v léčbě, jenom seděl a velebným hlasem střídavě tvrdil, že nemůže do Budoucnosti zasahovat ani zachraňováním lidí, a že „Všichni jste moje děti, i Lucifer, vždyť to přeci dříve býval anděl…“</p> <p>Po tomto Ho vykázali i z Vatikánu.</p> <p>Najednou Jej nikdo nechtěl. Najednou neměl kde přebývat, neměl státní občanství, doklady, nic.</p> <p>A v Antarktidě nebo uprostřed oceánu se mu nelíbilo. Tak se nakonec nechal Mezinárodním soudem v Haagu prohlásit za soukromou osobu s „kosmopolitním“ občanstvím. Stejně tak udělali i všichni andělé. Jako soukromým osobám jim bylo umožněno usadit se v tolerantní Evropě.</p> <p>Andělé, kteří sice také nemohli zasahovat do běhu Světa, ale protože nebyli všemocní a vševědoucí, a tím pádem nebyli tak svázaní jako Bůh, založili, aby se neunudili, a aby vydělali nějaké peníze, letecký cirkus.</p> <p>Základní kapitál jim poskytla První Panevropská banka.</p> <p>Polovina z andělů si na břicho a na křídla nechala nakreslit hákové kříže a druhá trojbarevný disk Royal Airforce – spitfiry a messerschmitty…</p> <p>Poletovali pod největším šapitó na světě, dělali na sebe pusou hlasité tatatata a předtím než se „zasažení“ ve vývrtkách zřítili k zemi, zapalovali si malou dýmovnici pod košilí.</p> <p>Číslo mělo obrovský úspěch, zvláště potom, kdy hostování přijal sám Satan, který předváděl nejlepší akrobacii ze všech a dokázal nádherně různobarevně dýmat i bez dýmovnic. Akorát, že vždy byl „Němci“, ale na to on už je zvyklý.</p> <p>B</p> <p>ůh se nakonec usadil v Praze, protože tam je nejmenší nájemné. Za peníze od andělů si koupil nevelký byt v staré panelové zástavbě a příšerně se nudil, jako ostatně po celou dobu své nekonečné existence, protože ve své vševědoucnosti o všem ví jak to dopadne. A právě proto, že Budoucnost pro něj nemá tajemství, odmítl se stát předsedou zdejší Astrologické společnosti.</p> <p>Jednoho dne si za zbytek andělských peněz koupil v obchodě se sportovními potřebami kevlarovou POGO-TYČ a začal na ní skákat po chodnících kolem paneláku. Vydržel to po tři týdny v jednom kuse ve dne v noci. Když už ho zapsali do Guinnessovy knihy rekordů a ostatní obyvatelé starého sídliště si na to monotónní PLOP-BUM, PLOP-BUM, odrážející se mezi zvětralými panely zvykli, Bůh zastavil, odhodil POGO-TYČ a poprvé a naposledy porušil svou zásadu o utajování budoucnosti. Svým nejvelebnějším a nejkrásnějším hlasem prohlásil přesně toto: „Já se z toho zblázním!“</p> <p>Jak řekl, tak se i stalo.</p> <p>N</p> <p>yní je Bůh v jednom zapadlém Ústavu pro choromyslné, ve společném pokoji s Johnjohnem Dee a s plukovníkem z letiště pod XXXXXXXX horami, který ten nápor tehdy nevydržel.</p> <p>Johnjohn se neustále domáhá propuštění: Vždyť ho přece do Ústavu zavřeli právě proto, že předpověděl a na veřejnosti hlásal příchod Boha na Zem. A Bůh přišel a teď je s ním zavřený dokonce v jedné cele.</p> <p>Plukovník se zase pořád, až otravně, dožaduje syrových vepřových řízků a cukřenky s LSD.</p> <p>Bůh, ačkoliv by se mohl kdykoliv třeba rozplynout, v Ústavu disciplinovaně setrvává. Působí to spoustu legrace, když třeba přijde čerstvý lékař na stáž, a ptá se Ho, čím je. Bůh vždy velebně odpovídá: „Já jsem Bůh, synu!“ a nový doktor si v duchu poklepe na celo a hodí ho do stejného pytle s Napoleony, Pány Světa a ostatními chorými pomýlenci.</p> <p>Bůh však má jednu zvláštnost: Občas odchází na záchod, odkud se pak po dlouhý čas nepřetržitě ozývají hlasité výstřely.</p> <p>Když se to stalo poprvé, ošetřovatelé vyrazili dveře kabinky a přistihli Ho, jak sedí na prkénku, s hlavní Coltova revolveru vzor 93 v ústech, a usilovně mačká spoušť. Kulky neškodně procházely jeho důstojnou, nádhernými bílými vlasy ověnčenou hlavou, a mimoto, že ničily omítku, navíc ještě roztříštily nádržku splachovače. Když na něj vrchní ošetřovatel skrz rachot střelby zařval: „Tak už toho konečně nechte, propánaboha!“ s provinilým úsměvem vytáhl rozžhavenou zbraň z úst a nechal jí zmizet.</p> <p>Jakmile se tato, řeklo by se nepodstatná epizodka, dostala na veřejnost, poté, co jí Hromadně masově sdělovací prostředky pěkně rozmázly, změnila svět jako doposud máloco před ní.</p> <p>Začala se totiž rozpadat náboženství.</p> <p>Nejdéle vydrželo římskokatolické, ale i to nakonec podlehlo a bylo poslední bulou posledního papeže, po něco přes dvoutisícileté existenci, rozpuštěno a zrušeno.</p> <p>Jak věřit v Boha, který nevěří sám v sebe, – to je ten problém.</p> <p>Dalším paradoxem doby se stalo, že v okamžiku, kdy na Zemi přestala existovat „Pravá Víra“, nikdo z miliard lidí nepochyboval o tom, zda Bůh existuje či ne.</p><empty-line /><p><emphasis>Všechny scény v následujícím příběhu, tedy i ty nejbrutálnější, jsou zcela vymyšlené. Tehdy to totiž bylo, a obávám se, že i v so</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>časnosti občas je mnohem, ale </emphasis>mnohem <emphasis>horší…</emphasis></p> <p> <strong>„Tak tedy – HEIL HITLER!</strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>– ty svině!</emphasis>“</strong></p> <p>A</p> <p>si jsem to neměl říkat. Ne, ne, určitě jsem to neměl říkat, ale já prostě nemůžu dál.</p> <p>Po týdenní individuální péči SS-Obersturmbannführera Klötzkeho bývají povětšinou jeho chráněnci už na svobodě – jak rád zdůrazňuje:</p> <p>„Kouř <strong>je</strong> přeci svobodný!“ lišácký úsměv. A má pravdu.</p> <p>K</p> <p>dyž mi Klötzke minulou neděli při raním apelu přátelsky poklepal svou okovanou holí na rameno s nic dobrého nevěštícím pozdravem: „Sieg Heil!…,“ podíval se na mé číslo, „můj milý Dvatisícesedm.“ Zařval jsem přesně tak, jak si to vyžaduje táborový řád: „Heil Hitler, Herr Obersturmbannführer!“ On se mrazivě usmál a stranicky modré oči zableskly z pod sluncem rozzářeného štítku černé čepice.</p> <p>Udělalo se mi zle. Strach. Na podělání.</p> <p>„Neumíš pořádně pozdravit, ty svině?“ zeptal se tiše.</p> <p>Vzápětí mě poprvé nakopl.</p> <p>Na pravé, vždy dokonale zrcadlově vyleštěné holince má ocelovou špičku, jejíž čelo je pokryté drobnými drážkami a rýhami. Vím to moc dobře. Od minulé neděle mě pak při každém apelu, po vzájemném uctivém pozdravu, kopl. Apel je pětkrát denně, někdy i osmkrát. už v úterý dopoledne jsem si musel rozříznout nohavici, abych si mohl přes modrofialovo černou, na vychrtlém těle neuvěřitelně zbytnělou končetinu natáhnout kalhoty. Herr Obersrurmbannführer si vždy vybral mou levou nohu a vždy se trefil tak tři, čtyři prsty pod koleno. Po dnešním ranním nástupu jsem na nyní už úplně černé, úžasně oteklé noze mohl počítat v novém, jakoby mastném otisku ocelové špičky ty rýhy a drážky. Přemýšlel jsem, od čeho tak na tom železe mohou být. Od kopání do holeně asi ne. Z nohy mi zatím vytékal páchnoucí, červenožlutý hnis a špinil mé, už tak dodělané tenoulinké kalhoty.</p> <p>Herr Lagerführer SS-Obersturmbannführer Johan Klötzke je krvavý šílenec a sadista nejbrutálnějšího ražení.</p> <p>Noha už mě ani moc nebolela, a to ani když jsem s ní omylem prudce pohnul a tím pádem mohl spatřit, jak vytlučený kolenní kloub volně klektá a zbytek pod kolenem se bezvládně otáčí ze strany na stranu skoro o devadesát stupňů. Vlastně jsem nevěděl, zdalipak ještě nějakou nohu vůbec mám.</p> <p>T</p> <p>eď je znovu neděle, asi půl desáté dopoledne. Slunce už je poměrně vysoko. Mrtvoly u Krematoria páchnou. Obrovské vypasené mouchy líně bzučí nad jemňoučkým, zvolna se rozpalujícím prachem apelplacu.</p> <p>Aaronovi tečou slzy. V ostrém světle se třpytí jako stádečko masařek. Poslední kamarád. Chudák.</p> <p>„Tak co, svině, už ses konečně naučil zdravit?“ s úsměvem se na mě otočil, doposud bokem stojící Klötzke. Zvolna přešel těch pár kroků, které nás oddělovaly, a zabodl mi ta svá veselá kukadla do obličeje. Poklepával holí na zem a opravdu se usmíval. Holínky se mastně a žhavě leskly – moje horečka je strašidelně rozdvojovala.</p> <p>Tak jsem to tedy nevydržel a pozdravil ho, jak jsem si přál už strašně dlouho – ale říkat Lagerführerovi svině…</p> <p>Tentokrát mi kopanec to koleno vykloubil. Zřetelně jsem slyšel, jak kloub se suchým lupnutím vyskočil ze své jamky. Jako zajíček. Aaron, který mě podpíral, no spíš držel, se zimničně roztřásl.</p> <p>Druhé kopnutí mě oproti stereotypu zasáhlo do rozkroku. Údivem jsem upadl na zem.</p> <p>„Osuš tomu druhýmu židákovi slzy, Hermane!“ bylo poslední, co jsem zaslechl.</p> <p>D</p> <p>nes je úterý – pošeptala mi to táborová služba, čas poledního apelu. Visím za ruce na šibenici. Je vražedné vedro. Vedle mne visí Aaron. Je mrtev už od neděle. Visím tak, že se nemohu dívat jinam než na něj. Na slunci se nafoukl a krev v tom, co mu zbylo z očí, už zaschla. Je celý obalený mouchami. Odporně zelenými kovově lesklými mouchami. Jsou všude. Já jich mám plný nos. Do Aaronových očních jamek však nejdou. Není divu. Při „osušování slz“ upne Klötzkeho pravá ruka Scharführer Herman Pawlowitz „obdělávanému“, jak říkává, hlavu vodorovně mezi dvě prkénka tak, že s ní odsouzenec nemůže ani hnout. Do očí pak stačí nalít trochu vitriolu.</p> <p>Když má Herman dobrou náladu, vypláchne oči ještě dřív, než se kyselina proleptá k mozku.</p> <p>Já jsem se na šibenici poprvé probral ještě v tu neděli k večeru. Tehdy mě polili vodou a dali mi i napít – jsem přece Klötzkeho oblíbenec.</p> <p>Aaron strašně řval. Nekonečně dlouho a nekonečně strašně řval. Herman neměl dobrou náladu.</p> <p>Pak vězeňské komando pověsilo Aarona naproti mně. Když jsem uviděl, jak mu prázdnými očními důlky vytéká v olejovitě žlutou kaši proměněný mozek, pohltilo mě spásné bezvědomí, ale dobře si pamatuju, že Klötzke se díval taky. A usmíval se. Oni jsou totiž s Hermanem moc dobří kamarádi. <emphasis>Moc </emphasis>dobří kamarádi.</p> <p>O</p> <p>d té neděle jsem už napít nedostal. Nic mě nebolí a svět plave v zlatavé mlze. Možná, že už jsem mrtvý.</p> <p>Ne, to ne. Přece mi i po smrti nebudou v mračnech svědivého prachu před očima pochodovat řady v hadrech zabalených kostlivců; přece i po smrti nebudu slýchat řvaní esesáků a mlaskavé nárazy bot do kloubnatých trosek lidských těl.</p> <p>Apel asi skončil. Ze zlatého oparu se vynořil obličej. Znám ho, dobře ho znám.</p> <p>Omdlel jsem.</p> <p>O tváře se mi rozprskl proud chladné vody. Strupatým jazykem chřestivě sbírám drobné kapičky, zachycené v několikadenních vousech.</p> <p>„Půjdeme se vykoupat, můj milý Dvatisícesedm,“ Klötzke. „Určitě už jsi vyprahlý, chudáku. Myslíš že Herr 2007 naše pozvání přijme?“ otočil se Obersturmbannführer na Pawlowitze. V hlase mu už zas rezonoval smích.</p> <p>Bolest mě rozštípla jako tupá sekera. Herman přeřízl oprátky mých rukou. Pád na zničenou nohu měl jednu velkou přednost – najednou jsem viděl neobvykle ostře. Situace mi přesto nějak nedocházela: S Klötzkem a Pawlowitzem jsem se ještě koupat nebyl.</p> <p>„Ale, ale. Panu Zhýčkanému se nechce? No pravda, nemá každej tolik místa na slunci jako ty!“ rozchechtal se Herman.</p> <p>Zčernalé, odumřelé ruce mi bezvládně ležely podél těla. už nebyly moje. Z levé nohy vystřelovala cukavá bolest.</p> <p>„Tak. jdeme, jdeme Herr Dvatisícesedm,“ dál žertoval Klötzke. Ležel jsem na zádech. Bílé zuby se mu blýskaly v pootevřených ústech.</p> <p>„No tak sebou hni, ty sračko!“ Přesným kopancem do ramene mě převrátil na břicho. Pravá noha a čelo. Za pět minut jsem ulezl snad dva metry, vyprahlá ústa plná jemného prachu, který volně proudil mezerami po vyražených zubech. Dusil mě. SS se nejprve smáli, ale brzy je to přestalo bavit. Já se pro jistotu plazil dál. Dva spoluvězňové mě naložili na nosítka, v jakých se, mimochodem, jindy nosí pouze mrtvoly, protože, jak říká náš táborový řád: „Všichni nepohybliví chovanci nechť jsou považováni za mrtvé a jako takoví nechť jsou neprodleně přeneseni do Krematoria, kde budou v rámci hygienických předpisů ‚O předcházení epidemiím‘ bezodkladně zpopelněni.“ V našem táboře tudíž není marodka ani nemocní, na což je Klötzke náležitě pyšný.</p> <p>Jen zdraví a mrtví.</p> <p>Já jsem právě přepravován na nosítkách někam jinam než do Krematoria, no ale já jsem přece Klötzkeho starý oblíbenec.</p> <p>N</p> <p>esli mě mezi vysokými ploty z ostnatého drátu, pod hlavněmi kulometů, které černě škrtaly rozpálené, světle modré nebe, a kolem zuřivě štěkajících bestií, které snad už ani nebyly psy.</p> <p>Nesli mě dál a dál, pryč z táborového smradu, do neznáma, odkud se ještě žádný vězeň nikdy nevrátil. Viděl jsem do tváře muže, který držel nosítka v nohách. Hrůza v jeho očích ostře kontrastovala s cinkáním, kterým se při každém kroku ozývaly láhve v mohutné kožené brašně, kterou měl pověšenou kolem krku. Úzká hrdla zakroucená do stříbrného staniolu…</p> <p>…Šampaňské! Ledové bublinky šumící v nose…</p> <p>Zase jsem omdlel.</p> <p>Probralo mě tvrdé dosednutí nosítek. Trsy dlouhé, hrubé, létem zažloutlé trávy se mi pohupovaly nad obličejem. S obtížemi jsem nadzdvihl hlavu. Zase tráva. Jenom uschlá tráva a vzdálené ploty. V ještě větší dálce, na levo, trčel vysoký komín táborového Krematoria, teď slaboučký jako cigareta. Valil se z něj hustý černý dým. Nedaleko odporně zaskřípěl cvrček.</p> <p>Slunce mi rozdíralo puchýři pokrytou tvář a propalovalo tenká oční víčka. Znovu ten cvrček. Kdysi jsem na obrázku viděl kostru velblouda vysušenou staletým žárem arabské pouště. Tak nějak mám teď v puse: neohebný, rozpraskaný jazyk se suchým klapotáním naráží na zbytky rozviklaných zubů, mezi kterými už neskřípe ani prach. Šampaňské. Matná ledová rosa na vychlazené láhvi. Plakal bych.</p> <p>Rychle za sebou práskly dvě rány z pistole. Stateční SS redukovali počet nepřátel Říše. Náš hrdinný předvoj Strany. Kdepak bychom bez nich dnes byli. už mě nemá kdo odnést nazpátek. Zuby mi drkotaly, ale zima mi opravdu nebyla. Kdyby přestal aspoň ten zasranej cvrček! Za chvíli už mi asi nebude ani teplo.</p> <p>Klötzke právě zvýšeným hlasem objasňoval Pawlowitzovi, proč zásah do oka zasluhuje víc bodů, než zásah do čela. Zašustil papír.</p> <p>Ti dva si pečlivě vedou tabulky, v kterých si bodují rozmanité způsoby vraždění vězňů. Sportovci. Hlasy se ztišily do nesrozumitelna. Zřejmě probíhal profesionální spor. Pak Pawlowitzův zastřený bas pronesl nějaký žert a Klötzke se rozesmál. Cvrček ztichl a já jsem uslyšel zesilující šustění přibližujících se kroků.</p> <p>„Tak jakpak se má zlatý hřeb dnešního pikniku, soukmenovec Dvátisícesedm?“ Klötzkeho hlas byl ještě veselejší než obvykle. Zřejmě se v soutěži „O ustřelenou hlavu“, nebo jak tomu říkají, ujal vedení. Slunce mi zakryly dvě černé čepice.</p> <p>„Těšíš se na lázeň, můj milý?“ sklonil se ke mně Pawlowitz.</p> <p>Jestli mi, některý z nich ještě jednou řekne „můj milý“, tak se asi přestanu ovládat a skočím vám do ksichtu, suše<emphasis> </emphasis>jsem si pomyslel a někde uvnitř se i hystericky zachechtal.</p> <p>„Koukám, vopálenej seš už dost,“ okomentoval můj, za tři dny visení na přímém slunci puchýři rozpraskaný obličej, „no tak, a teď šup do vody. No ne?“</p> <p>Ti SS jsou vůbec veselé<emphasis> </emphasis>kopy. Klötzke se zařehtal, až mi kapičky jeho tabákem páchnoucích slin padaly na tváře.</p> <p>Herman Pawlowitz mě zvedl lehce jako dámskou kabelku. Sám jsem se optimisticky odhadoval na čtyřicet kilo, takže má tenoučká kazajka, za kterou mě vzal, ani nepraskla. Obzor<emphasis> </emphasis>se mi sice rozšířil, ale nezměnil. Jen komín Krematoria povyrostl. Rozpálená tráva voněla pozdním létem, mouchy bzikaly na dvou nedalekých, šedavě ubohých hromádkách čerstvé smrti, a můj svět se houpal v rytmu kroků SS-Scharführera Hermana Pawlowitze.</p> <p>Před očima mi proplul skládací stolek a na něm oprýskaný barbarský plechový lavor plný démantově zářících kostek tajícího ledu a zeleného šílenství zakletého v trsu zamžených láhví šampaňského.</p> <p>Herman zastavil a svět se přestal pohupovat. Klötzke mi v podpaží provlékl dva rozpraskané řemeny. Mé tělo ztěžklo a vzneslo se. Cvakání západky rumpálu rušivě rozkmitalo horkým životem a kupodivu zvláštním syrovým vlhkem vonící vzduch.</p> <p>Opět jsem visel, tentokrát na podivně složité šibenici: Ty řemeny vedly zpod mých ramen k tlustému vrchnímu břevnu, otočně uloženému na masivním svislém trámu zapuštěném do země. Řemeny pokračovaly po kladkách až k rumpálu, u kterého právě stál Klötzke.</p> <p>„Zkus, jak drží,“ řekl.</p> <p>Herman, který mi zatím přivázal bezvládné ruce k trupu, se na mě pověsil. Nevím, co zaúpělo víc, zda staré řemeny, nebo já. Před očima se mi roztančila malinkatá barevná kolečka. Herman při svých dvou metrech váží asi sto padesát kilo.</p> <p>„Bude to dobrý, Herr Obersturmbannführer,“ znalecky mě poplácal po zádech.</p> <p>Tím mě na ostře zaříznutých řemenech zvolna roztočil a já jsem oslněnýma očima uviděl to, co se doposud skrývalo těsně za mými zády – temnou hlubokou jámu.</p> <p>Že by mě chtěli opravdu vykoupat? napadlo mě, když jsem na hladině pod sebou zahlédl odlesk slunce. Vzápětí jsem zuřivě zamžikal, abych pochopil, že mě nematou oči zalepené hnisem. Hladina byl podivně hrbolatá a úplně bílá!</p> <p>Vápno!</p> <p><emphasis>Jáma na hašení vápna!</emphasis></p> <p>„Koukni, Hermane, jak se škube! Copak? Pánovi se nechce do lázně? Ale takový nevděk! To si nezasloužíme!“ pohrozil mi Klötzke holí. Pawlowitz dusící se smíchem zmizel z mého zorného pole. Když se znovu objevil, právě odvzdušňoval nevelkou skleněnou injekci. Kapička průzračné tekutiny duhově zazářila sluncem, jak klouzala po nerezové jehle.</p> <p>„Dáme panáčkovi něco, aby nám neumřel na leknutí.“ Klötzke mě podržel a Herman mi odborně vbodl jehlu do krku. Zatočila se mi hlava. Věděl jsem, že škubat zdravou nohou dvacet centimetrů nad zemí v marném pokusu o útěk je zbytečné, ale nemohl jsem si pomoct.</p> <p>Pak Klötzke holí odstrčil horní břevno šibenice nad jámu. Sníh vápna se mi zabělel hluboko pod nohama.</p> <p>Ty kurvy mě nadopovaly nějakou drogou, nějakým posilovačem. Ve spáncích mi tepalo a cítil jsem se silný jako už dlouho ne. Leknutím<emphasis> </emphasis>tedy nezemřu určitě.</p> <p>S hlubokým povrzáváním staré kůže a dřeva jsem se houpal nad bublajícím vápnem.</p> <p>Do toho hluše tleskl zvuk, který jsem neslyšel přes deset let. Žlutá šmouha letícího korku se mi mihla před očima. Šumění a klokotání.</p> <p>„Prozit, soukmenovče!“</p> <p>Jasné cinknutí sklenic prořízlo natahující se stíny letního odpoledne. „Sázím bednu moselského proti tvému browningu, že nevydrží ani hodinu a pětadvacet minut.“</p> <p>„To beru, Herr Obersturmbannführer!“ po téměř neznatelném zaváhání a poněkud lítostivě odpověděl Herman. Pohled na jeho posmutnělou tvář mi zřejmě poskytl poslední potěšení v životě. Asi ani on nevěřil, že vydržím déle než slabé půl druhé hodiny, a už se loučil se svým, mezi i mrtvými vězni proslulým, perletí vykládaným revolverem.</p> <p>Pawlowitz se odkolébal ke spouštěcímu zařízení.</p> <p>Cvakání rumpálu a skřípění řemenů mi začalo spřádat rekviem.</p> <p>Černé siluety esesáků, zezadu nasvícené sluncem, pomalu mizely za mým obzorem, který se zúžil na kolmé hliněné stěny, potažené tvrdou krustou zaschlého vápna. Syrový stojatý vzduch příjemně chladil.</p> <p>K očím mi zvolna stoupalo místo, kde se vápno oddrolilo a kde jednobarevnost bílé plochy rušil flek hnědého jílu.</p> <p>Tam se všechno zastaví: Vytáhnou mě nahoru, nalejou sklenku šampusu a odnesou zpátky do tábora.</p> <p><emphasis>Tohle přece člověk člověku nemůže udělat!!!</emphasis></p> <p>Hypnotizovaná skvrna, ostře kontrastující s okolní bělostí, mi proklouzla před očima.</p> <p><emphasis>Může!!!</emphasis></p> <p>Se slabým mlasknutím mi vápno objalo kotníky bosých nohou.</p> <p>Někdo si s ním musel dát hodně práce. Nestála na něm žádná voda – bylo pečlivě a důkladně promíchané. Řiďoučká kašička, ze které praskavě vyskakovaly velké i úplně maličké bublinky.</p> <p>„Dobrý Hermane, zastav to!“ dutě se jámou rozlehl Klötzkeho hlas, když mi hrbolatá hladina odřezávala už jen hlavu,</p> <p>Pro Pawlowitze byla hlava, vznášející se na. hladině vražedné běloby jako dětský balónek, zřejmě tak všední podívaná, že se ani nepřišel podívat.</p> <p>N</p> <p>ejprve bylo vlhké objetí jako nádherný studený balzám; tělo ztratilo svou váhu a zničená, snětí rozpálená noha se v beztížném chladu dokonce zatetelila radostí.</p> <p>Pak mě začalo nepříjemně pálit kolem krku a v rozkroku.</p> <p>Za pět minut všude.</p> <p>Rejdil jsem zoufale očima po syrové bělosti kolem sebe. Najednou neuvěřitelně čilý mozek. naprázdno žvýkal tu necitelnou bílou prázdnotu, spalující svým žárem celý můj vesmír.</p> <p>Naděje zemřela.</p> <p>Oheň a Bolest.</p> <p>Nahoře nad obzorem jámy se vyklonila černá čepice. „už by se měl pomaličku začít rozezpívávat, …slavíček!“</p> <p>Takovou radost ti neudělám, hajzle! zaťal jsem zuby.</p> <p>Špunt mi pleskl těsně před obličej. Známý žlutý tvar, napůl obílený vápnem.</p> <p>„Kurvy… Vy sadistický svině!“ vyprahle jsem si zachrčel pro sebe; hlasitěji to nešlo.</p> <p>O</p> <p>heň se rozhoříval. Vápno těsně kolem mého krku začalo růžovět.</p> <p>Každá buňka než se v zašumění proměnila na růžovou pěnu, vyslala mozku zoufalou zprávu. o svém konci…</p> <p>Za deset minut mi okoralé hrdlo trhal zvířecí řev. Bolest přerostla sama sebe.</p> <p>Z</p> <p>a tři a čtvrt hodiny uvolnil Herman Pawlowitz západku rumpálu. Příšerná ječící hlava konečně zmlkla. Poslední nelidský drásavý výkřik se vytratil v dusivém bublání…</p> <p>Scharführer byl trochu pobledlý. To ještě nikdy nezažil: Přes tři hodiny dlouhý „zpěv“, kdo to kdy slyšel! Klötzke jako by mu četl myšlenky: „Ten musel mít vápno až v plicích,“ otřásl se, „a pořád řval!“</p> <p>Ani jemu nedokázalo těch několik láhví šampaňského dát tu správnou barvu. Vstal od stolku a přiše1 blíž k jámě. Tam, hluboko v bílém šeru, uprostřed silně bublající, nepravidelně narůžovělé kaňky s rozpitými okraji, zdánlivě nesmyslně končily dva silné řemeny. Odlesk bílé masy Klötzkemu už tak bledou tvář zabarvil do zelena. Najednou se kolem prověšených řemenů s prskavým šploucháním rozvinul věnec obrovských mastných bublin. Obersturmbannführer vylekaně odskočil.</p> <p>„Jdeme, Pawlowitz!“ křikl nervózně přeskakujícím hlasem.</p> <p>Herman se nenechal pobízet. I jemu začalo osamělé místo připadat nepohodlné.</p> <p>„Her Lagerführer, zastavíme se<emphasis> </emphasis>u Kaštanu?“ zeptal se udýchaně a nezvykle potichu, „na koňáček?“</p> <p>„Jo, …samozřejmě.“</p> <p>V trávě zašustily jejich spěšné kroky, a když i je pohltilo ticho temnícího večera, stolek, prázdné láhve a jáma s podivnou šibenicí osaměly.</p> <p>B</p> <p>olest rostla. V šíleném čemsi, co kdysi bylo lidským<emphasis> </emphasis>mozkem, se otloukaly přízraky hrůzných myšlenek. Čas zmizel a jenom bolest, neustále rostoucí v odporných hromadách rosolovitého děsu, odtínala kroky doby.</p> <p>Smrt se stala příjemnou vzpomínkou.</p> <p>K</p> <p>dyž se po čase rozplynuly poslední šlachy, držící ramenní klouby v jejich jamkách, řemeny se prověsily ještě víc a jen praskání bublinek plynů, unikajících z bílých hlubin, rušilo stinný klid hluboké jámy.</p> <p>Vápno se usadilo u dna; spolu s mnoha plechovými knoflíky, cvoky z bot a jednou zapomenutou zlatou korunkou. Mastná bledá voda se vyloučila na povrch a mírumilovnost špinavého rybníčku v<emphasis> </emphasis>obrovské, ploty obehnané pláni, rušila jen chátrající dřevěná konstrukce s odřenými kmeny vedoucími nikam.</p> <p>Soukmenovci SS-Obersturmbannführer Johan Klötzke a SS-Scharführer Herman Pawlowitz dál šířili slávu Jediné Strany a dál budovali Tisíciletou Říši: Rasově méněcenní, politicky nespolehliví a jiní podlidé utěšeně mizeli v pecích Krematoria. Tím pádem se utěšeně dařilo o mnoho procent překračovat plán na výrobu kvalitního suchého hnojiva a nově zavedená výroba mýdla se zrovna tak utěšeně rozbíhala.</p> <p>I bodovací tabulky obou árijských sportsmanů se utěšeně plnily.</p> <p>Svět byl krásný a utěšený.</p> <p>Snad jen oblíbené pikniky u vápenné jámy ustaly, aniž by o tom mezi soukmenovci padlo jediné slovo. Podivný pocit sevřel útroby Scharführera Pawlowitze vždy při vzpomínce na poslední exekuci. Že by to mohl být strach; si nepřipouštěl ani on, ani Obersturmbannführer Klötzke, jehož vzpomínky provázelo něco velice podobného. Ostatně, brzy si našli novou příležitost k tolik oblíbeným a vzrušujícím sázkám; sázkám, při kterých měnily majitele zlaté zubní můstky, vzácné zbraně, vypreparované kusy potetované lidské kůže a mnoho jiných zajímavostí a podivuhodností.</p> <p>Nový člen úzkého kruhu, mladý Sturmführer Jeschke – nenápadný modrooký blonďáček – totiž přišel na to, že do pecí Krematoria se nemusí házet jenom mrtvoly nebo netečně umírající.</p> <p>Když se nové a progresivní plynové hořáky, dodané Říšským Výzkumným Ústavem Potravinářským, stáhly asi na desetinu pracovního výkonu, byl „zpěv“ sice mnohem kratší než u jámy, ale za to se za večer stihlo víc kol, a člověk měl šanci rychle zalepit čerstvou prohru.</p> <p>Zásoby moselského a šampaňského už sice došly, ale koňak od Černého kaštanu je dokázal rychle nahradit. A v začínajícím vlhku zdejších podzimů bylo u pecí Krematoria, i přes mastné černé saze neustále poletující v kouřem páchnoucím vzduchu, příjemně a teplo.</p> <p>B</p> <p>olest šílené křeči rozervala sebe sama na tisíce stejně zrůdných bolestí, které se vzápětí s bezhlasým jekem srazily v novou <strong>B</strong><strong>o</strong><strong>lest</strong>. Poslední kousek posledního zubu se rozplynul do husté bílé tmy kolem sebe. <strong>BOLEST</strong> procitla.</p> <p>S</p> <p>labé zašplouchání neprobudilo ani ptáčka, spícího na osamělé šibenici. Teprve když drobné vlnky rozčeřily hladinu bledé vody a rozhoupaly vyrudlé řemeny potopené v jejím kalném oku, náhlé zavrzání mrtvého dřeva tvorečka vyplašilo. Pták s nespokojeným vypísknutím odlétl do tmy.</p> <p>V</p> <p>ečírek v podzemí Krematoria se pomalu převalil přes svou první polovinu. Klötzke, spokojeně rozvalený za hrubým stolem plným láhví, se žoviálně zeptal: „Tak co, neměli bysme už dojít pro nějakýho zpěváka? Co? Hermane?“ A vylil si na rozepnutou blůzu černé uniformy plný pohárek voňavého francouzského koňaku. Tvář mladého Jeschkeho, sedícího na tvrdé židli vedle něj, zbledla a naskákaly na ní ošklivé červené skvrny.</p> <p>„Ano, Hermane, ano! Jdi pro ptáčka zpěváčka! Ne! Leť pro ptáčka zpěváčka! uchopte se za křidélka a přivzš… přivznoš… se sem!“ opile zakrákoral a postavil prázdnou sklenici do vzduchu, asi dvacet centimetrů od hrany stolu. Zupácké sklo se ani nerozbilo.</p> <p>Jeschke si nedočkavě zamnul studené zpocené ruce. „Doufám, Herr Obersturmbannführer, že dneska budu mít větší škť… štěstí než po-posledně!“ škytl a křivě pohlédl na Klötzkeho. Ten dolil nepevnou rukou nejprve jemu, do nové sklenice, ze které předtím udiveně vysypal rozdrcený, ještě dýmající doutník, a pak sobě. Mokré alkoholové skvrny na uniformě si nevšímal. Pozvedl svou upadanou odlivku a rozšířenýma, vlhce lesklýma očima pozoroval třpyt holé žárovky v sametové hnědi nápoje. Pak jeho zrak sklouzl na nádherně vymalovanou plechovou reklamu, kterou nechal pověsit na jinak holou betonovou zeď kremační místnosti:</p> <p><strong>Chceš se po práci cítit jako znovuzrozený?</strong></p> <p><strong>Chceš mít svěží a čistou pleť?</strong></p> <p><strong>POUŽÍVEJ POUZE ZNAČKOVÉ MÝDLO HIMME</strong><strong>L</strong><strong>SDORF!</strong></p> <p>„Milý Jeschke, každý má takové štěstí, jaké si zaslouží,“ pomalu a samolibě se usmál. Do detailů vytetovaná rozbujnělá dívka, zdobící nejprve záda některého z vězňů, poté Jeschkeho ložnici a od včerejšího rána Klötzkeho pracovnu, svědčila o tom, že si Klötzke na své štěstí stěžovat nemůže. Zvláště pak, když dobu „zpěvu“ vždy odměřoval na svém švýcarském chronometru.</p> <p>Během rozhovoru se Pawlowitzova veliká postava v pomačkané černi, bez čepice a s vytaženým podolkem, doklátila po odřeném a zamaštěném betonu podlahy až ke dveřím, za nimiž začínala nekrátká pouť spletí zamčených dveří, špatně osvětlených schodišť a špinavých chodeb, vedoucích podzemím až k celám tak zvaného „zostřeného režimu“.</p> <p>S</p> <p>trážný na západní věži tábora sebou polekaně škubl, když ho z polospánku vytrhl podivný bílý záblesk u ostnatého plotu, vpravo, hluboko pod ním. Jeho příští pohled v ta místa už směřoval přes mířidla kulometu a… nikde nic!</p> <p>Ulehčeně si oddechl. „Asi králík,“ řekl potichu a kradmo si zapálil cigaretu.</p> <p>V</p> <p> mnoha dlouhých nízkých barácích mnoho vězňů nespalo. Ale jen někteří zaslechli ty tiché, podivně mlaskavé kroky. Hrůza jim zasvětélkovala v široce otevřených očích. Stín ze zlého snu zablikal v měsíčních paprscích prolínajících mezi rozeschlými prkny starých přízemních lagerhausů.</p> <p>H</p> <p>erman Pawlowitz už zdolal všecky ty tmavé a zaprášené podzemní chodby. Odemkl a rozrazil dveře do té poslední, z níž už byl přístup přímo k jednotlivým celám. Najednou mu velký svazek klíčů vyklouzl ze zpocené ruky. V tichu temného podzemí to ohlušivě zařinčelo.</p> <p>,,Do prdele!“ zabručel a těžce se sehnul. Nerozsvítil, a po zemi kolem sebe šmátral jen v slabých odlescích měsíčního světla, pronikajícího do chodby malým a hustě zamřížovaným oknem v jejím čele. Když klíče našel, znovu s nimi hlasitě zařinčel, teď už naschvál. Krutý úsměv mu roztáhl rty. Začal přecházet od cely k cele a mlátil svazkem klíčů do jejich dveří.</p> <p>V rudé, mastně zpocené tváři mu vždy, když z cely uslyšel slabé zasténání hrůzy nebo strnulé, bezdeché ticho hrůzy ještě větší, zableskly vyceněné zuby. Nakonec došel až ke dveřím, na kterých slabě opalizovala bílá dvacítka. Tam měl připraveného svého oblíbence, maličkého, slaboučkého polského Žida Jagloczicze, který, vždy když se někdo přiblížil k jeho cele, začal slabě výt. Jako opuštěný a vyhladovělý pes.</p> <p>Pawlowitz otevřel špehýrku a prudce třískl klíči do plechu dveří. Jagloczicz vykvikl. Jako prase když mu za živa usekneš vocas, pomyslel si esesman a rozsvítil v cele světlo. Vytí zesílilo.</p> <p>„Nadčlověk“ se ze tmy za špehýrkou kochal strachem vychrtlého mužíčka, který se třásl v bodavém světle holé žárovky, připoutaný řetězy k ocelovému kruhu zapuštěnému do zdi v rohu pokálené kobky bez okna.</p> <p>Herman zůstal ve tmě a bez jediného zašramocení snad dvě minuty sledoval, jak se do očí nad poslintanou bradou pozvolna vkrádá naděje.</p> <p>„Ne, ne. Neodešel jsem!“ zašeptal nakonec. Odpověděl mu plačtivý skřek.</p> <p>Do kolísavého, stále se zvyšujícího vytí, začal vzrušený Pawlowitz tiše plivat: „Žide? Seš na řadě, Žide! Dneska se konečně dostaneš do toho vašeho zasranýho židovskýho pekla. Ale neboj se, nebudeš to mít vůbec snadný! Mám tu pro tebe připravenou jednu takovou specialitku!“</p> <p>Vytí zesílilo.</p> <p>„Vomotám tě řetězem, že si ani neusereš,“ slintal ke špehýrce přisátý esesák, a prasečí očka mu vylézala z důlků, „pak tě položíme na rošt, ale tu tvojí zkurvenou palici si necháme hezky venku, a pak zapálíme ohníček. Než se uškvaříš, Žide, uběhne tak čtvrthodinka. A věř mi, tak dlouhou čtvrthodinu, cha, cha, už nezažiješ!“ Herman se kuckavě rozesmál.</p> <p>„Ale když vydržíš zpívat dvacet minut, Žide,“ pokračoval, „vlastnoručně připíchnu na pytel s hnojivem, ve kterým bude i tvůj veleváženej a ctěnej popel, vyznamenání – „Za zásluhy o blaho Národa a Říše“. To bych totiž konečně jednou dostal i toho parchanta Klötzkeho; ten nesází nikdy víc, než na čtvrt hodiny.“</p> <p>Pawlowitz se veselostí až rozkašlal. Tučné břicho, vytékající z propoceného nátělníku, se roztřáslo.</p> <p>„Tak co tomu říkáš, Žide? Co?“ zachraptěl vyčerpaně, když se záchvat kašle přehnal, a chřestivě strčil klíč do zámku.</p> <p>Najednou, v slabém závanu těžkého vzduchu, páchnoucího výkaly, starou močí a litry zkyslého potu, silně zavanulo něco, co dobře znal, ale co by v žádném případě nemělo být cítit tady. Syrová, vlhce studená vůně mu zježila krátké černé vlasy na zátylku. Pomaličku se otočil a zamžikal oslněnýma očima do husté tmy, medvědí ruce připravené k útoku.</p> <p>„Je tu někdo?“ zařval hrubě. „Jen se ukaž, parchante!“</p> <p>Hrobové ticho rušilo jen tenoučké bublavé vytí pološíleného Jagloczicze.</p> <p>Mezi žlutými a červenými kruhy na Pawlowitzových zřítelnicích se najednou objevil obrovský bělavý stín.</p> <p>„C</p> <p>o se to zase děje!“ s povzdechem se zvrátil do židle Klötzke, když tlusté zdi podzemí Krematoria slabě, téměř neznatelně, rozechvělo vzdálené dunění rychle střílející pistole. Opatrně vytáhl ze speciální kapsy, nyní na opěradle židle zavěšené pomačkané blůzy těžký browning. Rozpitým pohledem pohladil perletí intarzovanou pažbu kdysi Pawlowitzovy zbraně. Pak revolver sevřel v kluzké dlani a nejistě vstal.</p> <p>„Zvedej se, prase! Musíme to obhlídnout,“ praštil pažbou do Jeschkeho, spícího v louži, koňaku na stole. „To je <strong>rozkaz</strong>!“ houkl, když<emphasis> </emphasis>se mladý esesman ani nepohnul.</p> <p>Sturmführer Jeschke vyskočil jako černá pružina a chraplavě zařval: „SS-Sturmführer Wilhelm Jeschke, druhý zástupce velitele výchovně nápravného tábora Himmelsdorf k vašim službám, Herr General! Heil Hitler, Herr General…!“</p> <p>„Prober se, ty hovado! Někdo nám tu střílí a…!“</p> <p>„Vzpoura! Partyzáni!“ zaječel Jeschke a začal rvát svou devítku z pouzdra. Klötzke mu vrazil do bledého, koňakem zmáčeného obličeje mlaskavou facku. A znovu a znovu. Konečně se Jeschkemu vrátil do rozjetých očí člověk.</p> <p>„Jdeme!“ odvrátil se od něj Klötzke a spěšně přešel k pootevřeným dveřím od podzemního labyrintu.</p> <p>„Pawlowitz! Co se stalo…?! Hermane? Pawlowitz…?! Hej!“ zařval do chodby. Odpověděla mu jen ozvěna a šum vlastní krve, pulzující v uších. Jinak z pochmurných, špatně osvětlených chodeb prýštilo pouze zatuchle páchnoucí ticho. Klötzke sebou poděšeně trhl, když do něj zezadu narazil vrávorající, ale jako obrovský černý pavouk tiše jdoucí Jeschke.</p> <p>„Kreténe!“ vztekle ho praštil loktem do hrudníku. „Musíme se tam zajít podívat,“ odmlčel se, „nějak se mi nelíbí, že toho zpěváka vybírá už tak dlouho…, a to střílení…“</p> <p>Dveře, které za sebou Pawlowitz nezamykal, jim velmi usnadňovaly cestu chodbami, v nichž křaplavě rezonovaly ozvěny Klötzkeho okovaných bot.</p> <p>N</p> <p>ad posledním schodištěm, strmě klesajícím do přítmí na plošinku před dveřmi od chodby k celám zostřeného režimu, Klötzke najednou zastavil. Za ním kráčející Jeschke mu opět narazil do zad. Klötzke tentokrát ani nezaklel. Velký revolver se mu chvěl v ruce. V znervózňujícím Jaglocziczově vytí, které se už hodnou dobu proplétalo spletí nízkých koridorů, a v kterém nějak nenalézal obvyklé potěšení, právě zaslechl podivně cizí zvuk – hlasité mokré mlasknutí.</p> <p>Alkoholem zbujnělá fantazie mu před očima vykreslila obrovské, hrozně osamělé rty, které se otvírají a zavírají těsně za dveřmi pod schodištěm. Zatřásl plavou hlavou a pevně stiskl pažbu v potem kluzké dlani.</p> <p>„Jdeme!“ sykl za sebe, a opatrně, teď už bez nejmenšího šramotu, začal sestupovat do přítmí pod sebou.</p> <p>Pot mu stékal po zádech a svědil mezi sevřenými hýžděmi; co byl absolutní vládce koncentračního tábora Himmelsdorf, něco takového ještě nezažil.</p> <p>Sešli až na čtvercový betonový plácek před masivními dveřmi. Klötzke přiložil ucho těsně k jejich studenému kovovému povrchu a zatajil dech, Jaglocziczovo vytí zesílilo, jinak nic.</p> <p>Pomalu, stále bez jediného zvuku, ustoupil tři kroky od dveří, uchopil browning oběma rukama, namířil na střed veřejí a kývl hlavou na Jeschkeho. Ten se prosmekl kolem něj a zlehka zvedl velkou, častým používáním vyleštěnou závoru. Vzápětí prudkým trhnutím otevřel. Chřtán dveří se rozšklebil v ostrém zaskřípění pantů. Hutná vlna teple zvracivého smradu udeřila Klötzkeho do tváře.</p> <p>„Hermane? … Jsi tam?“ zašeptal do ohavné tmy.</p> <p>Odpovědělo mu jen Jaglocziczovo zavytí.</p> <p>Už už se chystal vstoupit do černého obdélníku, když z chodby, na jejímž konci bylo vidět světlou skvrnu okna, vytryskl strašný, nelidský skřek.</p> <p>Klötzkeho ani tak nepřekvapil dobře známý projev nesnesitelné bolesti, jako to, čí hlas v šíleném, neartikulovaném zvuku poznal.</p> <p>Prudce uskočil dozadu, zakoplo první schod a padl zády na úzké schodiště. Zbraň mu vyklouzla z ruky a s chřestivým zařinčením třeskla o beton podlahy.</p> <p>Ještě než úlekem zkroucený Jeschke přikopl dveře, oba zahlédli, jak se k nim měsícem postříbřenou temnotou té chodby řítí obrovitý bílý stín. Závora zapadla. Dveře pod strašlivým nárazem té bílé věci dunivě zapraštěly.</p> <p>Klötzke s úžasem zpozoroval, jak se z tlustých železných plátů snýtované veřeje vyboulily.</p> <p>Pak tichem mlaskl odporně vlhký zvuk, z kterého málem vystřízlivěl.</p> <p>Nový náraz vydul dveře o několik dalších centimetrů.</p> <p>Jeschke vyrazil. Gumová podešev jeho boty se odrazila do hrudníku na schodišti ležícího Obersturmbannführera.</p> <p>Otřesený Klötzke se převalil na břicho a po čtyřech vypálil vzhůru po strmých schodech. Tak v jejich polovině chytl rovnováhu a škobrtavé třeskání jeho okovaných holínek přešlo do plynulého rachotu. V tom okamžiku se za ním s třetím hromovým prásknutím vyvalily dveře.</p> <p>Klötzke obrovským skokem překonal zbývající schody. Slabé žárovky v šedém koridoru nízké chodby mu zaplály v zakalených očích.</p> <p>V rachotivém staccatu svých okovaných bot a svištění zatuchlého vzduchu nezaslechl rychlé mlaskání, které se vzápětí přelilo v tichounce syčivé cupitání tisíců droboučkých, vlhkých nožiček.</p> <p>V Klötzkeho voskovém obličeji, vysráženém hrůzou a vypětím šíleného úprku do děsivé grimasy, prokmitl odlesk naděje. Zatáčka, a otevřené dveře do další chodby se mu řítily vstříc.</p> <p>Když s nima prásknu…, zatetelil se.</p> <p>V tom okamžiku mu po něčem, co tam ještě před zlomečkem vteřiny nebylo, uklouzla noha. Vyjekl a než drtivě narazil do vroubkovaného betonu, zahlédl, že má botu až ke kotníku obalenou něčím i v příšeří chodby oslnivě bílým. A to bílé se najednou roztáhlo všude. Pošmourná šeď chodby zmizela. Na obličeji ucítil mokrý, mazlivý dotyk.</p> <p>Holicí pěna, nesmyslně mu blesklo ochrnutým mozkem. Rezavá bolest v očích ho přinutila pevně stisknout víčka. Jinak se nemohl ani pohnout.</p> <p>Oheň se rozhořel.</p> <p>K</p> <p>lötzkeho kratičké zadušené vyjeknutí zasáhlo o život běžícího Jeschkeho jako rozpálený bič. Úprk se proměnil v let. Jako nestvůrný černý pták se vznášel nad mnohametrovými schodišti, která nesbíhal ale seskakoval. Nedbal příšerných nárazů a ostrého bodání v přetížených kotnících. Dopředu, jenom dopředu. V uších mu v taktu šíleného srdce duněla vroucí krev.</p> <p>A tak se stalo, že přeběhl odbočku vedoucí k chodbám ústícím ven, pryč z labyrintu kobek, mučíren a popravišť pod Krematoriem. Když si to uvědomil, málem upadl.</p> <p>Na pokraji zhroucení doběhl do rozlehlé smrduté místnosti, kde ještě před slabou půlhodinkou probíhal klidně opilý SS-večírek (SS té místnosti říkali „pekárna“). Oběma rukama za sebou přirazil dveře a se zoufalým zachrčením sklouzl po hrubé stěně na zem. Pot mu stékal do očí. Zuřivě zamrkal a prudce vyskočil.</p> <p>Klíče!</p> <p>Ležely přes celou ratejnu, na stole mezi pokácenými láhvemi a přeplněnými popelníky.</p> <p>Znova se rozběhl. Roztřesené ruce skosily část popelníků a láhví na zem. S chřestícím svazkem přelétl zpátky. Tlusté, olejem lesklé západky poskočily v dvojím kovovém klapnutí.</p> <p>Jeschke se stále třásl.</p> <p>Na malou chviličku zatajil sykavý rozbouřený dech a jako předtím Klötzke u cel, nyní i on při tiskl ucho na chladivý kov dveří. I on uslyšel jen zběsilý rachot vlastního srdce.</p> <p>Strašlivý úder, kterým ho dveře zničeho nic nakoply, naprosto neočekával.</p> <p>Hlava mu odskočila jako po zásahu perlíkem. S plačtivým zajíknutím upadl na promaštěný beton. Vzduch pekárny rozechvěly ohlušující rány. Po loktech se soukal pryč, co nejdál od té nepochopitelné věci.</p> <p>Hrůzou rozšířenýma očima pozoroval, jak se těžké dveře práskavě otřásají. A znova a znova. Uzoučké mezery mezi hrubým dveřním rámem z černého železa a tlustou zdí vyfukovaly obláčky jemného cementového prachu.</p> <p>Ležící Jeschke zvrátil hlavu a štěkavě se rozesmál. Celé tělo mu zhadrovatělo a smích s ním škubal ze strany na stranu. Z úst mu stříkala špinavá pěna.</p> <p>Dunivě mlaskavé údery do dveří neustávaly.</p> <p>Jeschke se zakuckal. V obličeji prudce zfialověl a z očí se mu vylily proudy slz. Vzápětí sebou hodil na bok, opřel se o ruku a zvracel. Když křeč pominula, vratce se postavil na nepevné nohy, rozmazal si zvratky propoceným rukávem po tváři a zařval: „Sem se nedostaneš! Chá, chá! I kdyby ses posral na strop, tak sem…!<emphasis> Mě ned</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>staneš! Slyšíš?! Mě ne!!!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>zaječel o stupnici výš.</p> <p>„Myslíš?“ klidně mu odpověděl dveřmi ztlumený, chraplavý hlas, který Jeschke naposledy slyšel řvát bolestí u cel zostřeného režimu.</p> <p>„Proboha, Hermane, proboha… Co tam… co, co to děláš?“ poklesla mladému Sturmführerovi pozvracená brada. Mezi rty se vynořily nikotinem zažloutlé zuby a z povislého koutku zvolna vyklouzla šňůrka nazelenalých, kyselých slin.</p> <p>„Říkáš Hermane?“ ozval se po krátké odmlce zpoza dveří. „Víš…, já už nejsem tak úplně Herman…, soukmenovče! Teď mi…, soukmenovče, můžeš klidně říkat třeba… třeba Dvatisícesedmičko! – Soukmenovče?!“ najednou zaburácel, teď už podivně nelidsky bublavý hlas za dveřmi, které se vzápětí roztřásly pod novými údery, v nichž skoro zanikla další slova vyřvaná, teď už vůbec ne Pawlowitzovým hlasem: „Připrav se! Zbývá ti už jen jedna cesta, soukmenovče! <strong>Jen jedna!</strong>“</p> <p>Jeschke, kterému do tmava propocená patka visela přes levé oko, pozpátku doklopýtal až ke stolu. V pravém oku mu svítilo šílené rozhodnutí Na několik loků do sebe obrátil poloprázdnou láhev koňaku a odhodláním zpevněnýma rukama si zapálil vyklepanou, alkoholem provlhlo u cigaretu. „Jen jedna cesta,“ šeptal si stále dokola.</p> <p>Rám dveří se ve svém betonovém loži už znatelně kýval.</p> <p>Jeschke stál, zuřivě šlukoval a prskal smítka tabáku. Pak, když mu rozpálený oharek priškvařil prsty, bolestně zasyčel, mrštil jím ke zdi, vyškubl z pouzdra svou pistoli, plynulým pohybem si ji vstrčil hluboko do úst a stiskl spoušť.</p> <p>Nic, nic, a znovu nic!</p> <p>V dunění dveří se znovu ozval nelidský hlas: „Soukmenovče?! To bys to měl moc jednoduché, soukmenovče! Řekl jsem jenom <strong>jedna </strong>cesta!!!“</p> <p>Jeschke potácivě, s nevěřícím výrazem v šedém obličeji, poodešel proti tancujícím dveřím. Z ruky mu vyklouzla nepotřebná zbraň. Na chvíli úplně strnul. Pak zaječel a utekl nazpátek ke stolu. Tam se schoulil na židli, stiskl zpocené ruce mezi roztřesenými koleny a šíleným zrakem těkal po místnosti.</p> <p>Najednou znovu zaječel; tentokrát radostí.</p> <p>Skluz na mrtvoly!</p> <p>Prudce se opřel do hrubého stolu. Řinčení láhví tříštících se o podlahu lemovalo jeho cestu.</p> <p>Ze stolu ale nedosáhl ani na hranu v boční stěně skoro až u stropu zejícího otvoru. V smrtelném chvatu seskočil a přirval ještě židli. Přesto se ale nedokázal zachytit na dlouhém, dohladka vyleštěném a bělavou mastnotou potaženém spádu. Za do krve ulámanými nehty se mu zachytil jen pramen dlouhých, myšinou páchnoucích vlasů.</p> <p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Pomoc!!!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>zařval nahoru.</p> <p>Dveře i s rámem povolily a s ohlušujícím prásknutím dopadly na podlahu. Prach z rozdrceného betonu zavířil až ke stropu.</p> <p>Za nepravidelným otvorem kupodivu nebyla chodba, ale bělostná rosolovitá stěna. Z ní se s hlasitým mlasknutím oddělila postava naditá do černé uniformy. Po její třaslavě bílé, jako míč kulaté hlavě bez obličeje stékaly a z drobných kráterů prýštily praménky světle červené krve.</p> <p>Jeschke už jenom řval.</p> <p>„Nekřič, hochu, zazpíváme si!“ rozevřel se v bílé hlavě obludný rudý vřed úst.</p> <p>Růžové hroudy vyčuhující z černých rukávů, kupodivu pořád černých, ne zavápněných, jak si Jeschke omámeně povšiml, se rozpřáhly.</p> <p>„O</p> <p>pravdu už zbývala jenom tahle cesta?“ nahlas se zeptal SS-Sturmführer Wilhelm Jeschke sám sebe.</p> <p>„Kratičkááá cestičkááá!“ rozeřval se vzápětí šíleným smíchem.</p> <p>Pak, se slabým pufnutím, rozehnaly tmu kremační pece oranžovomodré plameny, na desetinu výkonu stažených, progresivních plynových hořáků.</p> <p>V očích hlavy trčící do předpeklí se objevil naprosto nevěřící výraz.</p> <p>SS</p> <p>-Obersturmbannführer Klötzke neviděl. Nevěděl kde je, a co se s ním děje. Nemohl se sebeméně pohnout a vůbec necítil váhu svého těla. Byla mu zima. Nos měl plný známého vlhce syrového pachu, který přesto nedokázal zařadit, a na tvářích pod úděsně pálícíma očima cítil podivně těžké, pomalu stékající slzy.</p> <p>Pak zavrzalo staré dřevo.</p> <p>Pak uslyšel, jak tisíce uslintaných rtů mlaskavě napodobují chorobně známý zvuk.</p> <p><emphasis>Už věděl kde je.</emphasis></p> <p>Jekot šílenství a všepohlcující bolesti se smísil s tisícehlasým bublavým napodobováním zvuku, s nímž korek opouští hrdlo láhve s dobře vychlazeným šampaňským.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Reportáž psaná na svěrací kazajce</strong></p> <p>B</p> <p>ác! Někde se něco skácelo. Zaznělo to, jako by spadla moje Crassula Falcata Wend, která obvykle roste v obýváku na secesním stolku pod oknem. někdo ji musel shodit, jako tenkrát Alexandra, když vypila o dvě deci víc… Až na to, že teď bydlím úplně sám.</p> <p>První mi iracionálně prolétlo hlavou, že z té rány babiznu Medrníkovou od spoda posedne záchvat zuřivosti. No, pár minut před půlnocí a v paneláku.Myšlenka, že nic nepadá samo od sebe, přišla až jako druhá – tudíž by neměla padat ani moje věčně zelená Wendlova tlustice.</p> <p>Naštěstí už jsem byl venku z vany, v županu, a zrovna jsem se ze zvyku snažil v opoceném zrcadle zahlédnou své vlasy.</p> <p>Vykoukl jsem z koupelny, právě když Zajíc rozrazil dveře z obýváku do chodbičky.</p> <p>Představte si králíka domácího – albína s rudě svítícíma očima, – ovšem chodícího po zadních, hodně přes dva metry vysokého a oblečeného pouze do jakéhosi pásu cudnosti, který svou matně černou nýtovanou ocelí ostře kontrastuje s hustým sněhobílým kožichem. Představte si takového maxikrálíka, jenž má místo předních tlap lidské ruce. No zase, lidské! Pravá by až na ty bílé chlupy šla, ale na levé ten králík má všechny prsty srostlé nehty v cosi jako půlmetrový, slonovinově matný a odporně břitký žabikuch. A mimochodem, přední zuby, odborně zvané hlodáky, v tomto případě patnácticentimetrové exempláře, taky zrovna nevypadají na mrkev.</p> <p>Tak tenhle králík se jmenuje Zajíc a právě se vyvalil z mého obývacího pokoje; s Rytířem, jak jinak v těsném závěsu.</p> <p>Tak rychle jsem ještě nikdy z žádného bytu nevypadl. V županu, bos, stačil jsem jen strhnout z věšáčku klíče od auta. Zaplať pánbůh za ty reflexy!</p> <p>Já samozřejmě Rytíře i Zajíce znám. I ta jména jsem jim dal sám. Pronásledují mě už od pátého průniku do Vrstev. Doposavad to však byly jen takové neškodné, poloprůzračné přízraky. No neškodné… Není to nic příjemného, když se v noci probudíte, chcete se jít vyčůrat, rozsvítíte, a přímo proti vám stojí výše popsaný tvor, navíc se skoro půlmetrovýma ušima, kolorovanýma lehce do oranžova, který vám tím svým nehtíkem velice plasticky odřezává hlavu, znovu a znovu. Rytíř tehdy mával svým obouručním mečem tak zběsile, že Zajícovi uťal půl levého slechu, který jako utržený oranžový květ dopadl na můj koberec a zmizel v něm.</p> <p>Rytíř je obrovité, určitě přes půldruhého metru vysoké, inkoustově černé brnění, o kterém se nedá říct, zda uvnitř za staženým hledím, které mu propůjčuje výraz starého radiátoru ústředního topení, někdo, nebo spíš něco je. Má strašlivě široká ramena, ale nohy jen od kolen nahoru. Vypadá na těch pahýlech trochu jako samovar: obrovité tělo na kratičkých stopkách; akorát, že místo kohoutku na vypouštění vonné čajové esence s sebou nosí hrozně dlouhý a určitě i hrozně těžký obouruční meč, s nímž ale zachází s až neuvěřitelnou lehkostí.</p> <p>Při jejich prvním zjevení jsem, než mě obestřely mdloby, zařval tak strašlivě, že na druhý den Medrníková odspodu ještě přiostřila válečnou sekeru: od té doby mi nepřišel už ani jeden dopis. Na poziční válku u schránek má, babizna jedna, víc času.</p> <p>Když jsem se tehdy znovu probíral tak mi už s prvním záchvěvem vědomí došla souvislost hostů (kteří se u mě pak objevovali s železnou pravidelností každou noc), s mými pokusy.</p> <p>Nejdřív jsem z Rytíře se Zajícem měl hrůzu, ale po nějakém čase bych bez toho jejich poskakování a šermování snad ani neusnul: Tisíckrát lepší než TV. Hrozná sranda. To byla. Právě do této chvíle.</p> <p>Nikdy bych nevěřil, že se jim provede zaostřit natolik, až se materializují.</p> <p>Zaplať pánbůh za tu moji Crassulu!, říkal jsem si, když jsem se řítil po schodišti tmou.</p> <p>Že mě varovala. To její „Bác!“, jak se květináč rozkřápl o zem, mi zachránilo život. Dobře si vzpomínám, jak za dlouhých večerů můj smích Zajíce s Rytířem rozpaloval doběla. Nebýt kytky, tak teď už bych, zřejmě jemně naporcován, prosakoval stropem k paní Medrníkové.</p> <p>To, že jsem přízraky přiváděl k nepříčetnosti, to vysmívání se jejich marným útokům, to nebylo bezdůvodné. Mimoto, že jsem se dobře bavil, návštěvníci v zuřivosti ztráceli koncentraci a nedokázali udržet energetický kanál, takže se vždy brzo rozplynuli. Pravda, zřejmě by stačilo jen zhasnout a zavřít oči, ale já si před spaním rád čtu, a ono to dost ruší, když vám někdo šmidlá mečem (byť fantomatickým) přes stránky.</p> <p>Otvíráním domovního vchodu jsem se nezdržoval. Proskočit skleněnou výplň kotoulem bylo rychlejší. A že bylo proč spěchat! Zajíc s Rytířem, nyní v energeticky mnohem méně náročné projekci typu přízrak, mohou prostupovat hmotou. Naštěstí ne moc rychle. Přesto tam, kde já jsem dlouhými skoky létal z mezaninu na mezanin, oni se snášeli skrz schodiště jako v neviditelném výtahu. I v hlubokém přítmí, naředěném jen odlesky lamp z ulice, byly zřetelně vidět zrohovatělé a ušpiněné spodky Zajícových tlap a tmavé oválky Rytířových pahýlů, odlepující se od stropu.</p> <p>Když to jednou dokázali, tak už by jim materializace, nebo lépe rematerializace, neměla dělat žádné potíže. Já to dost dobře znám. Rozběhl jsem se k autu. Dlouhý župan vlál a ovíjel se mi kolem nohou, vypleskávajících na studený a drsný asfalt zběsilé staccato. Můj SAAB 96-V4 de Luxe. Můj rzivý, oprýskaný a skoro třicet let starý ďábel, čekající u chodníku. Jím to vlastně všechno začalo…, ale teď není na vysvětlování čas.</p> <p>Za kliku jsem zabral tak divoce, až mi málem zůstala v ruce. Doba, kdy se místo neodemknutelnými dveřmi zdlouhavě nastupovalo nezamknutelným kufrem, už naštěstí pominula. Sytič naplno. Starý motor rachotivě naskočil. Ve zpětném zrcátku se zabělel Zajícův kožich. Švih! Auto se otřáslo. Rytíř špičkou meče odsekl anténu.</p> <p>„Do hajzlu!“ vyjeknul jsem a konečně se mi podařilo zařadit. Samozřejmě, že jdou i po autě, možná stejně jako po mně. Další myšlenka mě pěkně zmrazila. Spolu s anténou jsou nejspíš odťaty i všechny možnosti úniku do Vrstev! Do hajzlu a znova do hajzlu! A ještě jednou do hajzlu!!!Odpálil jsem od chodníku, až pneumatiky hystericky zaječely nocí. Jestli mě nedostanou Zajíc s Rytířem, tak defenestraci od sousedů pravděpodobně neujdu.</p> <p>Však komu čest, tomu čest! Rozespalý motor normálně několikrát chcípne, než se auto rozjede. Dnes naštěstí pochopil, že chvátáme, a to dost značně. Musel jsem na to pěkně šlápnout. Hostům šel horizontální pohyb mnohem rychleji než vertikální.</p> <p>Zvuk nápadně připomínající palbu z těžkého kulometu rozdrnčel okna v celém popůlnočním sídlišti. Originál výfuk neseženeš, a tak mi klempíř Zdeněk trochu přešil jeden z traktoru.</p> <p>Zajíc i s krátkonohým Rytířem neuvěřitelně akcelerovali. Smýkl jsem se v pravoúhlém nájezdu na hlavní ulici přes vyvýšený tramvajový pás. Auto se divoce roztančilo, div se nepřevrátilo. Uvolněná poklice práskla do popelnic na chodníku. Moji pronásledovatelé, naštěstí stále v energii šetřící projekci typu přízrak, proběhli saabem někde v místech, kde mají jiná auta zadní dveře. Materializovali se, jen co druhou stranou vylétli ven, a Rytíř mi bez zaváhání zasekl meč celou svou obludnou silou hluboko do střechy. To vše se odehrálo během zlomku vteřiny. Bokem se stále smýkající saab přirazil obě nestvůry k jedné z u chodníku zaparkovaných škodovek. Moc je to nevzalo; Rytíř ani nepustil meč, a tak, když jsem znovu dupl na plyn, zaklíněný meč vyrval do střechy obrovskou díru; jako gigantický otvírák na sardinky.“Parchante plechovej!“ zařval jsem bezmocí a málem prošlápl podlahu, jak jsem se snažil z vyjícího motoru vyždímat všechno naráz. Další rána, při které mi zuby zcvakly tak, až mě na jazyku zaškrabaly kousky rozdrcené skloviny, roztříštila zadní okno a odervala víku kufru.</p> <p>Když jsem dosáhl rychlosti čtyřiceti námořních mil za hodinu, konečně se začaly obrysy pronásledovatelů v zpětném zrcátku zmenšovat. Kdyby měli projekci vymakanou jako já, tak by se mi mohli zhmotnit na zadní sedačce, uříznout mi hlavu, a ještě než by se to všechno rozmlátilo o nějakou lampu, by byli zpátky ve své Vrstvě na čaji, nebo co tam pijí…</p> <p>Vymakanou projekci jako já! Csss! To už je v tomto okamžiku minulost. Krev mi i přes zlou situaci vzkypěla vztekem. Vždyť takhle omláceným a posekaným autem nepřejedu ani Prahu! Natož nějaké projekce!</p> <p>Právě teď už bych sice mohl zpomalit na kritickou rychlost a zkusit mimoprostor, ale při vzpomínce na to, co někdy před týdnem způsobila pouhá kratičká myšlenka v nesprávnou dobu, mě pro změnu pocitů obešel mráz. A teď je orvaný bok a dírou ve střeše mi vítr vyje na záda.</p> <p>To jsem před tím týdnem propadl začátečnickém klamu, že mám všechny finesy projekce v malíčku. Pche! Zničehonic jsem se ocitl v nějakém šíleném počítači – byl to snad Hewlett-Packard. A věřte, není to žádná sranda, když vás to jako chaotickou skrumáž jedniček a nul taktuje někde kolem šedesáti mega, a kdy se vás, jakožto něco zcela nepřípustného, snaží přerušit snad ze všech úrovní naráz. nakonec to vypnuli a já přišel o půl zadního kola. Moc nechápu, jak je to možné. Při zpětném rozboru se mi nepodařilo zjistit ani přibližný typ projekce, a až na to, že chyběla ta polovina levého zadního, odříznutá hladce jako skalpelem, jsem vlastně nepřišel vůbec na nic. Jen intuice našeptávala, že nikdy nebylo k smrti blíž. A co se stalo s tím půlkolem? No, možná někde v sítích povstane kvalitativně nový Semipneumatikový virus.</p> <p>Ř</p> <p>ítil jsem se z kopce třídou Milady Horákové. Palba přes sedmdesát majlí. Žlutá světla lamp se slila do doutnavých čar, lemujících rychlostí rozmazaný průčelí tmavých domů. Vítr ječel v díře na střeše a pištivě kvílel v netěsnících okénkách.</p> <p>N</p> <p>a křižovatce nad Střešovickou vozovnou jsem znovu dostal smyk, až jiskry létaly. Saab rachotil a hrozivě se kymácel. V zrcátku se najednou objevily dva stíny: Černý a Bílý. Smrťácká whisky. Museli na to mimozkratkou. Traverzou by nestíhali. Byl jsem nucen roztočit to až na pětaosmdesátku. Kdo je líný počítat, tak je to kousek pod sto šedesát kilometrů za hodinu.</p> <p>Křižovatku nad Prašným mostem jsem, vymrštěn rozmlácenou silnicí, prolétl vzduchem. Při dopadu saabík předsmrtně zachroptěl a v záplavě jisker a odpadnuvších součástek se roztančil tak, že na bulváru bylo rázem úzko.</p> <p>P</p> <p>o slabých dvou kilometrech to skončilo.</p> <p>Na Letné mi do cesty skočil policajt s červenou lucernou. Když jsem se mu vyhýbal, řítěje se neztenčenou rychlostí, škrtlo přední kolo o obrubník, jenom malinko, ale auto se roztočilo jako vrtule, přelétlo nástupní ostrůvek a narazilo do betonové stěny stadionu. Její šeď se mi jen zamihala před očima, když se saab začal mlátit mezi ní a ocelovými piloty, které podpírají tribunu nad zdí. Neuvěřitelným randálem kolem mě vířily světlé útržky a úlomky z roztříštěných reklamních tabulí. Nakonec obludný lomoz navzájem se drtících věcí ztichl; až neuvěřitelný klid mi div neprotrhl ušní bubínky. Na nerozbitné přední sklo se s plácavým zašustěním snesl veliký roztřepený kus plakátu. Bylo na něm půlhektarové růžové ňadro se zátkou od plzně místo bradavky.</p> <p>V hlavě mi zahlušeně hučelo. Vypadl jsem z trosek a začal vrávoravě utíkat. Zajíce s Rytířem mi ty rány z hlavy nevytloukly. Ale zkuste si to: Smysl pro rovnováhu narušen, bos a v županu na paty. Policista mě doběhl snad už po dvaceti metrech a bez jakýchkoliv skrupulí mi podrazil nohy tak, že jsem se drškosjezdem po kočičích hlavách rozmlátil víc než při předchozím karambolu. Zkroutil mi ruku za záda a jal se mě dost nešetrně zvedat na nohy. Přitom křičel úřadním hlasem: „Vstaňte občane! Vstaňte občane!“ Tak jsem vstal. Krev z rozbitého nosu, v němž se mi rozléval pocit, jaký musí zakoušet spacák při rolování, šimrala na otékajících rtech a na bradě. Olízl jsem jí. chutnala, jak jinak, slaně a kovově. Mladík v uniformě mě vedl k policejnímu autu zaparkovanému opodál a rameno ruky, kterou mi držel zkroucenou za zády, nepříjemně bolelo.</p> <p>„No člověče, nemusel byste bejt hned tak komisní!“ mumlavě jsem se ho pokusil obměkčit úsměvem přes rameno. Odpovědělo mi akorát zaskřípění mého vlastního ramenního kloubu. Mrzák jeden!</p> <p>Kluzké dláždění záblo do nohou. Dál už jsem klopýtal jako ovce.</p> <p>Z auta se zeleným pruhem se s funěním vysoukal tlusťoch napresovaný do pukajícího stejnokroje.</p> <p>„Tak panáček nám chtěl utýct,“ řekl. „Pročpak nám to děláte, prosím vás?! Vždyť…“</p> <p>„Já prosím vás!“ huhlavě, ale rezolutně jsem mu skočil do řeči. Policajt nespokojeně našpulil ústa.</p> <p>„Musíme rychle, ale opravdu rychle ocaď! Zajíc s Rytířem tu budou nanejvejš za dvě minuty, a když vás tu najdou se mnou, rozsekaj nás na kusy všechny!“ S nakousnutým jazykem se mi mluvilo dost špatně.“Zajíc s Rytířem?“ zahleděl se na mě tlusťoch zkoumavě, jako to dělají hodně krátkozrací lidé, jimž ješitnost nedovoluje nosit brýle, a zřejmě až teď si v chabém světle vzdálené výbojky všiml, že jsem bos a jenom v županu, který jsem si, aby se mi lépe šlo, zvedl nezkroucenou rukou nad kolena.</p> <p>„Tak Zajíc s Rytířem!“ protáhl a obě obočí mu významně vylétla do půli čela, když předtím znovu zašilhal na mé holé nohy. Rychle jsem uvolnil prsty, přidržující záhyby mého domácího obleku. Zvláštní: S vraždychtivými fantómy v patách, otřesený havárií a následným pádem holou pusou na dlažbu, připadal jsem si v tu chvíli akorát nevýslovně trapně. Asi tak nějak se musí cítit přistižený exhibicionista – rozplozená osobnost, jejíž jedna polovina neví nic o činnosti té druhé: Takový ten ve dne Jekyll puritán, v noci Hyde se soukromou genitálovizí pod pláštěm.</p> <p>„Tak copak sme pili, mladej!?“ pokračoval tlusťoch a neuvěřitelně pomalu sestavoval ten neradostný dýchací přístroj ze skleněné trubičky a svrasklého, na čtverečky poskládaného plastikového balónku. Světlo ze vzdálené lampy zablýskalo na umělohmotném štítku jeho čepice. Z lenivých pohybů jeho rukou můj nárazy obluzený mozek konečně vybředl z exhibicionistické halucinace a upamatoval se na to, o co tu vlastně jde.</p> <p>Rozrazil mě strach zavánějící nepříčetností. Už jsem to byl zase já. Vyděšeně jsem otočil hlavu a pohlédl nahoru k Hradčanské. V odlescích dalekých světel se mi zazdálo, že vidím dva velice rychlé stíny. Bílý Zajíc a Černý Rytíř. Černý Rytíř jako z nějaké nablblé pohádky.</p> <p>„Tam! Tam!“ zařval jsem. „Musíme okamžitě pryč!“ začal jsem se drát do policejních omalovánek. S muži zákona to ani nehnulo, jen bolest ze zkrouceného ramene se zdvojnásobila a vystřelila do celé pravé ruky.</p> <p>„Rozsekaj nás na nudle, vy kreténi!“ zaječel jsem zoufale a tak nahlas, až se vrátila ozvěna – v nočním tichu velice pochmurná a působivá. Snad to je rozhýbalo.</p> <p>„Nevodmlouvej mu!“ šeptl tlusťoch, upustil balónek a už se cpal do auta za mnou.</p> <p>„Jedem jedem prosim vás… Tak ať už kurva jedem!“ kvičel jsem, a přiznám se, strachy jsem se třásl. Zřejmě to působilo dost sugestivně. Mladý policajt hopsnul za volant a vypálil, až se favorit na kostkách rozvibroval, že by nejeden elektromechanický utěšitel osamělých ženských srdcí zbledl závistí. Hlavu vykroucenou dozadu, sledoval jsem v temné dálce se opět rozplývající stíny přízraků. Tlustý policajt je neviděl a při své zjevné „bystrozrakosti“ se ani nenamáhal otočit, – jestliže by se mu to pro třaslavé faldy špeku vůbec povedlo.</p> <p>„K</p> <p>lid hochu. Jen se uklidni!“ bručel tlusťoch a chlácholivě mě popleskával po rameni. „Však my jim ujedem a zas bude dobře. No tak!“</p> <p>Asi za pět minut jsem se přestal třást. Mladej držel volant jednou rukou a něco potichu hučel do mluvítka vysílačky na pohupujícího se na kroucené šňůře; občas na mě bleskl v zrcátku. Pruhy oranžového světla výbojek se míhaly interiérem uhánějícího auta jako kolorovaná zebra.</p> <p>Najednou jsem zmalátněl až zhadrovitěl; teprve teď mě asi dostal šok. Další události se mi proto poněkud slévají. Tlusťoch mě konejšil jako táta malého kluka.</p> <p>Táta!</p> <p>Odvezli mě rovnou do blázince, hajzlové!</p> <p>A</p> <p> kdyby do normálního! (Jestli se o ústavu pro choromyslné dá mluvit jako o normálním.) V žádném nebylo místo – všude narváno po střechu… Akorát ve vojenském ne, tam mě přijali beze všeho. Uniformy, hlídky, samopaly; prostě armáda.</p> <p>Když jsme zastavili před pochmurnou omřížovanou budovou prastarého kláštera, šok ze mě částečně spadl a začal jsem protestovat: „Musíme dál!“ chtěl jsem zakřičet, ale předchozí hlasovou exhibicí narušené hlasivky napoprvé jen neartikulovaně zachraptěly. Roztřásl mě závěr drásavého kašle. Mladej už vystoupil. Otočil jsem se na tlusťocha, jehož mastná tvář se napjatě leskla ve stínu vedle mě: „Opravdu musíme někam dál!“ napodruhé už mě hlas nezradil</p> <p>„A kam byste chtěl, vlastně. Tady se o nás postarají.“</p> <p>O tom, kam se uchýlit, jsem nějak ještě nepřemýšlel: „Kam…, no kam…, přece…, přece ke starýmu panu Pasekovi!“ osvítil mne náhlý nápad. „No jasně! Jedem k Pasekovi! Rychle!“</p> <p>„No tak dobře, fajn. My si tu jen něco zařídíme, a pak hned jedem,“ natáhl žoviálně, ale napětí vepsané ve tváři mu prosáklo i do hlasu. Mělo mě to varovat.</p> <p>V příštím okamžiku zaklapaly dveře a favorit se naplnil nepřehledným klubkem lidí v bílých pláštích. Vynesli mě z auta jako obrovská přílivová vlna.</p> <p>Co se vlastně děje, mi došlo, když se mě ruce pokusily nacpat do svěrací kazajky. To by začal zuřit každý. Proto také vím, že tam mají ozbrojenou ostrahu. Dva samopalníci, dva lapiduši a moji dva policajti měli co dělat, aby mě zvládli.</p> <p>Pak mě nesli většinou obličejem dolů, takže jsem viděl jen věkem ohlazené dlaždice, mastné prošlapané schody a omlácené bílé mříže rozdělující chodby. Nos mi ucpal studený pach provlhlé, staré omítky a čerstvého Kresolanu.</p> <p>To vše jsem vnímal jako v rudém oparu. Samozřejmě, že mě tu zavřou a samozřejmě, že mě hned tak nepustí a samozřejmě, že Zajíc & spol. mě tu najdou. A to dost brzy.</p> <p>Doktor, celý v bílém, mi okamžitě vpálil injekci. V hlavě, mezi strachem a mým JÁ, najednou vyrostla taková neprostupná stěna. A najednou mi bylo hrozně fajn.</p> <p>Z přijímacího procesu si pamatuji akorát útržky: „Co jste byl na vojně?“ Strašně daleké a dunivě pomalé klapání psacího stroje zvolna utichalo až utichlo.</p> <p>„Ehe?“ to jsem byl asi já. Hluboký roztřesený zvuk, měkce se rozplývající do dálky.</p> <p>„Hodnost!“ vybuchlo mi v hlavě asi tak pět centimetrů od ucha směrem dovnitř.</p> <p>„Nebyl jsem na vojně…“ zdlouhavě a strašně rozplizle někdo odpověděl mým hlasem.</p> <p>„Co s ním, s civilem… No… Tak napište vojín…“ Všechny ty tisíce kilometrů vzdálené basové zvuky, které mne obalovaly, se najednou slily do jednoho krátkého zabručení a…</p> <p>P</p> <p>robral jsem se v temné místnosti, širokými řemeny důkladně přikurtován k tvrdé posteli. Mátožně se vlekoucí myšlenky se rozbíhaly do stran a tančily spolu s uzounkým proužkem bledého slunce, plazícím se po brčálově zelenou barvou našmidlané zdi. Tančily hezky a dlouho.</p> <p>Pak jednou zarachotil klíč v zámku a vstoupili dva zřízenci. Jeden zůstal u dveří a druhý mě odšněroval. Můj strach se dosud pohupoval někde v dáli na vlnách včerejší injekce.</p> <p>Jeden z pohůnků hodil na zem obrovité filcové pantofle. Nastoupil jsem do nich. Smradlavá ledová chodba se spoustou dveří a železnými mřížemi rozdělujícími její nedohlednost na mnoho polovin.</p> <p>V ordinaci byl jiný doktor než ten, co mě přijímal. Pod bělostným pláštěm nažehlená zelená uniforma, šedé vlasy, obroučky brýlí ze stříbrného drátu zpoza nichž vyvěral těžký pohled bezbarvých očí s povislými horními víčky. Znovu jsme sepsali mé nacionálie. Strach byl sice pryč, ale to, že mě někdo může kdykoliv zabít, jistou neomámenou část mého JÁ znepokojovalo a nutilo alespoň trochu přemýšlet. Další noc přišněrovaný k posteli, a se sedativy v krvi, bych už přežít nemusel. Proto mi spolupráce připadala výhodná. Řekl jsem doktorovi o včerejšku všechno, na co se ptal, ale pokusil jsem se to sehrát tak, aby to nevypadalo, jako že jsem třeba blázen. Bohužel mě v tu chvíli nenapadlo nic lepšího, než to zahrát na lehkou opičku spojenou s obluzením ze sugestivní knihy. Když jsem skončil, doktor do mě chvíli klepal chromovaným kladívkem, svítil mi do očí a neutrálně pomlaskával.</p> <p>„Fajn, pane Koudelík, já vám věřím,“ řekl nakonec, „ale nemohl byste mi to přesně sepsat? Co jste pil, co jste četl, hm… Kdy se objevila první halucinace, a tak?“</p> <p>„Umíte anglicky, doktore?“ zeptal jsem se. To nebyl moc dobrý začátek. Zamračil se: „Tak za prvé: Já jsem především plukovník, a za druhé PAN Plukovník!“ mrazivě odsekával slova jako led do whisky. V hlavě se mi pořád motali ti dva kontrastní psíci.</p> <p>„Ne, promiňte, nevykládejte si to zle,“ hnal jsem se zpátky do pozic, „já jen, že byste si to mohl přečíst sám, – tu knížku, je moc, opravdu moc dobrá! Opravdu!“ Díval se na mě stále velice chladně. „Ale samozřejmě, že pro vás všechno sepíšu, a rád, jak si jen přejete, do…ehe, PANE plukovníku!“ vychrlil jsem, co mi ztuhlý prokousnutý jazyk stačil. Sklonil hlavu a dlouze si mě prohlížel horní polovinou bifokálních skel svých stříbrných brýlí.</p> <p>„Stihnu to tak za hodinku, a pak mě, doufám, propustíte?“ otazník na konce věty se rozplizl do ticha, a já jsem se servilně usmíval, a jenom doufal, že dostatečně servilně.</p> <p>„Mňo, uvidíme,“ konečně odpověděl. „Nic není vyloučeno!“ usmál se – on pro změnu blahosklonně – a podal mi pár linkovaných papírů a maličkého špačka obyčejné tužky. Pak mi ještě sestřička s knírem a rukama jako sumosportsmen polepila omlácený obličej novou dávkou náplastí, a po téměř obřadném rozloučení s plukovníkem mne moji dva lapiduši odeskortovali nazpět.</p> <p>Z</p> <p>avřeli mě do jiné cely, než v jaké jsem trávil noc. Záchod, stůl, židle; vše pevně přišroubováno k podlaze. Úzké okénko u stropu a smrad. Znovu ta depresivní brčálová barva. Účinky včerejších léků se rozplývaly…</p> <p>Ruka s tužkou se zběsile rozběhla po papíru. Vymyslel jsem cosi o Zajícovi, Rytířovi a pronásledování, pojmenovat to „Black Knight“, přidal deset piv, divoké sny jenž mě pronásledují už od mládí, a tak dál… Bylo mi jedno, že budu mít popotahovačky s policií. Jen se dostat k Pasekovi, hlavně k jeho saabu. Urvat jenom jeden jediný den svobody!</p> <p>Včerejší injekce mezitím přestala působit úplně a strach se brutálně vrátil. Každou chvíli jsem se otáčel; prázdná místnost za mnou a hutné ticho šeřícího se podzimního dne mě začaly děsit. Poslední odstavce jsem dopisoval v téměř smrtelném chvatu. Ticho tížilo víc a víc. Už i škrabání tužky na hrubém papíru mi připadalo jako plíživé kroky za zády. Kdyby alespoň ta židle nebyla přišroubovaná! Na závěrečné řádky jsem musel vstát a opřít se o zeď, čelem do cimry, a psát proti dlani druhé ruky, oči neustále přebíhající z papíru do místnosti. Neustále ve mně rostl pocit, jaký musí zakoušet odsouzenec, kterému přesně vysvětlili jako ho popraví, že nemá úniku a odvolání, ale neřekli mu kdy, ba dokonce ani do kdy provedou exekuci. Nejistota je strašná. Nejhorší.</p> <p>Ze všech sil jsem zabušil na zeleným plechem pobité dveře.</p> <p>„Co je? Co mlátíš?“ ozval se za chvíli z chodby hrubý a naštvaný hlas.</p> <p>„Tady, už jsem to napsal, pro doktora, teda pro pana plukovníka,“ bál jsem se tak, až mi hlas skřehotavě přeskakoval. Dveře se konečně otevřely. Zase jiný lapiduch. Vrazil jsem mu popsané papíry do ruky.</p> <p>„Chce to prý okamžitě na stůl!“ Hlas mě stále moc neposlouchal.</p> <p>„No jo, dyk jo!“ ušklíbl se a zamkl za sebou. Schoulil jsem se do rohu a začal horečně počítat: Pět minut než se papíry dostanou k plukovníkovi, půl hodiny… ne, hodina na čtení, čtvrthodinka na rozmyšlenou, pět minut než pro mě přijdou, další čtvrt hodiny na formality a konečně budu venku. Přesně sto minut. Jak to ale odhadnout, když hodinky leží doma na lednici. Roztřásla mě zima. Někdy minulou noc mě navlékli do zaprané a vytahané teplákové soupravy; má barvu, které se velice výstižně říká „hovna“. Provlhlý, plísní páchnoucí erár. V stále houstnoucím šeru pomalu mizela protější stěna, pokrytá lesklými puchýři odprýskané omyvatelné barvy. Puchýře má na svědomí syrová vlhkost vzlínající věkovitým zdivem. Zničeho nic se úplně setmělo. Srdce mi dvakrát poskočilo a zastavilo se. Naštěstí to byl jenom val skoro černých mračen, který tak naráz ukrátil večer. Zatím žádná postava mezi mnou a oknem, žádný meč… zatím.</p> <p>T</p> <p>eprve hodně dlouho po tom, co odumřel i poslední příznak jakéhokoliv světla, jsem pochopil, že dnes už mě nepropustí. Ještě než se to můj strachem zahlcený mozek připustil, vymýšlel jsem si tisíce věcí, které doktora zdržely, vsugerovával jsem si, že ještě neuplynulo těch sto minut a pořád jsem počítal. Znáte to: Určíte si číslo, do kterého musíte dopočítat, a v té době, než se k němu prokoušete, se stane to, v co doufáte.</p> <p>Nejdřív jsem počítal do dvou set – a naposledy to bylo pět tisíc. Pak jsem se už nedokázal obelhávat. Žaludek mi vylétl do krku a padl zpět jako bomba. Chtělo se mi ječet a mlátit hlavou do zdi, ale zbyteček zdravého rozumu mi napovídal, že to by byl definitivní konec – další uklidňující injekce, a živé prase připoutané na řeznickém špalku, připravené k humánní pitvě obouručním mečem.</p> <p>Najednou u stropu vzplála holá žárovka, schovaná za silným drátěným krytem. První zášleh jejího načervenalého světla mě vyděsil k smrti. Pak jsem se uvolněně rozesmál. Vydrželo mi to jen chvilku. Ačkoliv tma předtím byla zlá, alespoň jsem si mohl připadat neviditelný. Teď mi bylo jako v aréně, bez možnosti útěku. Vražedný býk se může přihnat odkudkoliv a určitě nemine. Vnitřní napětí se vystupňovalo tak, že se mi poprvé v životě vzbouřila střeva hrůzou. Páchnoucí, starou zaschlou močí šedožlutý hajzlík. Samozřejmě bez prkénka a kousku toaletního papíru. Zvláštní, jak primární potřeba, zapříčiněná čirých strachem, dokáže potlačit svého původce.</p> <p>Než jsem si vzpomněl na zbytek nepopsaných papírů na stole, zmítala mnou hrůza snad ještě větší než předtím. Ty civilizační návyky! Co je to smrt proti tomu, štrapicírovat světem s neutřeným zadkem!</p> <p>Zápach mě ničil. Představte si, že kálíte v rohu vlastního obývacího pokoje. Brr! Naštěstí, i když s hlasitými protesty, záchod splachoval. Teď kde si umýt ruce… Všechny mé pocity a hrůzy se slily do této jediné nutnosti. Bušil jsem do dveří tak dlouho, dokud mě vzteky rudý lapiduch neodvedl do umývárny.</p> <p>Studená voda, mikroskopické, ocelově tvrdé mejdlíčko, orezlé, kdysi snad smaltované koryto, zaprášené pavučiny pod koláči černé plísně potaženou klenbou a jedna zkroucená a kapající sprcha. Nejluxusnější koupelna jakou jsem kdy navštívil. Při zpáteční cestě mi v beznadějné pokusu o útěk zabránil pouze strach z ořemenované postele. Celou noc se, až na halucinace, nic nepřihodilo. Strašně dlouhá noc. Nesnesitelně.</p> <p>Po snídani přišla vizita. Tři zřízenci a zase jiný doktor. Prý o mně nic neví, musím si počkat na pana plukovníka – teprve teď jsem se dozvěděl, že je to i primář – a ten že zase nastupuje až pozítří…</p> <p>Než mi nasadili kazajku, natrhl jsem doktorovi ucho a jeden z lapiduchů si odnášel solidní monokl.</p> <p>T</p> <p>eď trávím čas v „Zeleném salónku“, tak se tu říká vypolstrované cele pro chovance, kteří by si mohli ublížit. Už čtyři dni. Kazajku mi přestali dávat předevčírem a včera přešli z injekcí na pilulky.</p> <p>Dnes ráno, když mě pak Krátký vedl na záchod, vyvstala v moři mé beznaděje nová, zřejmě poslední šance. Pokusil jsem se na něj promluvit, a když nereagoval nepřátelsky, ba dokonce mi v skrytu umývárny nabídl cigaretu, vsadil jsem všechno na jednu kartu. Domluvil jsem se s ním, že sepíšu události, které předcházely mé integraci, od začátku a po pravdě, a on to vynese z ústavu a předá redaktorovi nějakých novin. A doktoři mě pod tlakem veřejného mínění budou muset pustit.</p> <p>Je to výborný chlap, tenhle pak Krátký. Trošku ušmudlaný plášť, trošku bříško; pod baňatým nosem smutný, nestejnoměrný knír, a hlavně – není voják!</p> <p>S</p> <p>edím v rohu vedle dveří, opřený o páchnoucí a flekaté matrace, a rovnám si vzpomínky. Naštěstí mi zbyla tužtička a půl linkovaného papíru. Na záchodě jsem ještě ukradl pár lístků skládaného; aspoň to bude vypadat autenticky.</p> <p>Tak hezky popořádku. Přibrousil jsem tuhu o hrubou odřenou látku polstrování na podlaze.</p> <p>P</p> <p>ředstavte si, že sedíte ve svém saabu a že vyjíždíte od benzínové pumpy na dálnici (U devíti křížů), a v tom se vám zasekne dvojka. Lomcujete řadicí pákou o to víc zuřivě, o co víc marně. Venku dva nad nulou, a rychle se prohlubujícím soumrakem se snášejí husté peřiny předčasného, mokrého sněhu. Ani stěrače puštěné naplno nestíhají rozhrnovat lepivou záplavu šedých vloček. Za několik minut nervózně hladíte tu před chvilkou proklínanou šaltrpáku a děkujete všem svatým alespoň za dvojku. S hlasitým zpěvem, kterým dodáváte odvahu sobě i poskřipující převodovce, se něco kolem třicítky plížíte mlaskající břečkou krajnice osvětlenou kužely reflektorů, jejichž světlo se jen ztuha probíjí valícím se sněhem. Unavená noha na plynu začne sama od sebe neznatelně zrychlovat. Ručička tachometru přelezla další bílou čárku a můj saab dosáhl kritické rychlosti…Později jsem zjistil, že je to přesně 37,04 km/h, tedy zcela přesně rychlost dvaceti námořních mil za hodinu.</p> <p>Tak tehdy v šeru onoho památného večera, ztracený ve vírech sněhu, dosáhl můj automobil této rychlosti, což jistě nebylo poprvé. Ale! Poprvé ji udržoval přesně 201,168 metrů, což je – kupodivu na tisícinu – právě jeden furlong. To jsem tehdy samozřejmě nevěděl.</p> <p>Po ujetí jednoho furlongu rychlostí 20nm/h se stalo něco velice zvláštního: Totiž – najednou všechno zmizelo. Dálnice, večer, sníh, zvuk motoru, auto i já. No tedy já. Já pouze jako tělo; hmota. To duševní já, lépe psáno JÁ, se ocitlo kdesi v nepopsatelnu. Věřte, byl to šok.V první pikosekundě jsem nechápal, v druhé mě zavalil přímo zvířecí strach z neznáma a ve třetí jsem si zoufale přál být doma; – a ve čtvrté jsem tam byl! Znovu na parkovišti před naším činžákem! Znovu na parkovišti, z něhož jsem před třemi hodinami odjel – směr příbuzní na Moravě. „Lehce“ neuvěřitelné, ale stalo se to přesně tak.</p> <p>Jako v mátohách jsem se dopotácel do bytu a vzpamatovával se celou noc. Myslel jsem, že blouzním. Druhý den časně ráno jsem poprvé v životě nepozdravil paní Medrníkovou, což jinak vždy činím s obzvláštní radostí, jelikož jí to hrozně štve, jelikož o mně na domovní radě nemůže vyprávět, že jsem nevychovaný parchant, který do noci dupe, a ani nepozdraví, paní správcová, představte si to! Tak jsem tedy nepozdravil paní Medrníkovou a došel si kalným zárodkem dne do obchodu pro dva kartony třetinkové plzně, které jsem doma začal okamžitě likvidovat. Do brzkého večera se mi úspěšně zdařila likvidace obého zamýšleného. Nazítří mi bylo tak špatně, že jsem předvčerejší večerní příhodě konečně uvěřil. Odpoledne jsem důkladně prohlédl auto a další den začal s experimenty.</p> <p>Zjistil jsem, mimo výše uvedených hodnot, jejichž nalezení mi trvalo ze všeho nejdéle, že se pouhou silou vůle v tom zvláštním nepopsatelném stavu, do kterého jsem se vždy po absolvování těch exotických měr dostal, a který jsem si pracovně nazval „nijakáč“, což asi tak nejlépe vystihuje jeho vlastnosti, dokáži promítnout, a nebo přenést, do kteréhokoliv bodu jakéhokoliv prostoru.</p> <p>Dále jsem zjistil, že to, čemu příště budu říkat projekce, mohu uskutečnit několika, přesně řečeno třemi způsoby: jako neviditelný a na jedno místo fixovaný pozorovatel. Jako viditelný a pohyblivý fantóm, neschopný však jakékoliv interakce v prostoru, v kterém se nachází. Nakonec i jako materie, tudíž tak, jak se mi to náhodou povedlo poprvé. Vše samozřejmě pouze se saabem pod zadkem – v případě projekce typu fantóm, jako dost příšerná kombinace obého.</p> <p>Během dalšího týdne, v němž se případ auta mizícího ze silnic dostal až do celostátních deníků, jsem přišel na to, že energie pro přenosy se dál získává z benzínu, který sice ubývá podle délky cesty a typu projekce, ale účinnost jeho přeměny v energii se dá prakticky vyjádřit známým vzorcem E=mc2; tudíž nebýt ztrát při rozjezdech po silnici, mohl bych s tou poslední nádrží od Devíti křížů třeba miliónkrát do spirální galaxie, v katalogu NGC (New General Catalogue of Nebulae and Clusters of Stars) vedené pod číslem 4594, což jsou bratru tak tři megaparseky. Zvláště pak, když vlastní přenos probíhá v nulovém čase.</p> <p>Ale! Vesmír je nuda! To byl další ze závažných poznatků. Jeho objevení mi sice trvalo poněkud déle, ale je to neoddiskutovatelně tak.</p> <p>Tma, světlo, hvězdy, planety, flóra, fauna, bytosti. Všude skoro to samé. Jako N.P.FIX.P. (neviditelný, pevně fixovaný pozorovatel) civíte kdekoliv na cokoli, ale za roh nebo nejbližší strom se dostanete jen tak, že se vrátíte na Zem, znovu furlong dvacetimílovou rychlostí, a za tím dalším stromem je většinou ještě jeden a většinou ten samý strom. Jako AI.Z (aninteraktivní zjevení) byly zpočátku zábavné procházky typu – černou dírou skrz naskrz, nebo veleobr či bílý trpaslík či modrý obr od A do Z. (Mimochodem, ta astronomická terminologie je taky pěkně z pohádky do pohádky.) Ale i ty nejkrásnější a nejgigantičtější křeče hmoty a prostoru omrzí. Mou další kratochvílí se pak na krátký čas staly exkurze do světů obydlených více či méně inteligentními tvory. Ale, ačkoliv to také většinou nebyly žádní krasavci, můj zjev je zhusta děsil tak, že mi jich nakonec začalo být líto. No představte si kreaturu vytvořenou zprůměrováním mě a SAABu 96-V4 de Luxe! Na kterési planetě někde za Krügerem 60 A (nebo kde) mne nevelký národ v samém počátku civilizace dal jméno, ve volném a upraveném překladu znějící takto: „Velký Bůh podobný čichofrapantnímu trsáku uzlouna sliznatého[*].“ A kdo by chtěl být něčím takovým!</p> <p>Vesmír je prostě otrava. A přenášet se v něm jako hmota je nesmysl. Na zpáteční cestu potřebujete pár set metrů něčeho rovného a kyslík pro motor. O vzduchu pro sebe nemluvě. Tudíž problematickou seberealizaci v rámci staré písně „One-way ticket to Pluto“ rád přenechám kosmonautům.</p> <p>Daleko zajímavější, jak se ukázalo, bohužel i nebezpečnější jsou výlety do Vrstev. Kde se nacházejí nevím, ale v tom, co jsme si zvykli nazývat naším vesmírem a naším prostorem určitě ne, protože co tam je možné za věci… Borcení časoprostoru kolem galaktického jádra je proti tomu (velmi obrazně) povětšinou učiněná selanka k nedělní kávě.</p> <p>Když jsem zjistil, že vrstvy existují, a že dokážu prosáknout i tam, tak přesně po páté exkurzi začaly noční návštěvy Zajíce s Rytířem v mém bytě (jelikož se jim má výzkumnická činnost evidentně nelíbí, nebudu se o Vrstvách radši příliš šířit. Co kdyby se to nelíbilo ještě někomu jinému). Dalšími pokusy jsem zjistil toto: Schopnost mého vozu pronikat prostory je úzce, ale velice úzce, spjata s jeho vnějšími tvary. Tedy spíš byla, protože beztvará troska u Sparty… ale darmo psát. Samozřejmě, že jsem experimentoval i s jinými auty, ale pouze SAAB 96-V4 v úpravě de Luxe, tedy to samé, co jsem měl já, zapůjčený od Paseky seniora, měl jakou takous snahu. Rozjezdová rychlost i dráha jsou samozřejmě poněkud jiné a ještě u něj trochu záleží i na sklonu silnice. Navíc jsem v něm svedl jen Zemi, a přeměna benzínu na energii je tak neefektivní, že jsem málem zůstal viset v nijakáči při pouhém banálním přenosu na Sumatru (byla to pěkná honička, když jsem ujížděl městem před rozzuřeným majitelem na motorce). Ale ten Pasekův saab by se dal tomu mému připodobnit, a já si myslím, že vím jak.</p> <p>A pak se večer před pár dny z mého obýváku ozvalo hlasité BÁC, asi jako kdyby někdo srazil mou věčně zelenou tlustici Wendlovu.</p> <p>P</p> <p>saní mě na chvíli vytrhlo z reality. Návrat do strachu v polštářované cele byl těžký. Upustil jsem ze zdřevěnělých prstů tužtičku a vše si po sobě přečetl. Zaměnil jsem jméno starého Paseky za jiné a trochu upravil míry pro start do nijakáče. Nakonec jsem radši přepsal i typ auta. Z umolousaného špačku voňavého dřeva jsem vyhlodal poslední kousíček tuhy a napsal ještě dopis pro redaktora: O tom kde jsem a jak se se mnou zachází a co mi hrozí, když mi nepřijde na pomoc veřejné mínění.</p> <p>Večeři mi přinesl pan Krátký. Potají jsem mu do veliké dlaně vsunul popsané lístky stočené do ruličky. Spiklenecky se na mě usmál a čekal až se najím. Byla šedá, neosolená hrachová kaše na umělohmotném talíři s umělohmotnou lžící. Úplně vystydlá.</p> <p>„A do jakejch novin to mám jako poslat, pane Koudelík?“ zeptal se mě tiše, když jsem dojídal.</p> <p>„Do Zrcadla,“ polkl jsem, „samozřejmě, že do Zrcadla, tam to otisknou nejspíš. A pane Krátký, ne poslat, prosím vás, osobně zanést! To je hrozně důležitý!“ Naléhavost v mém hlase odplavila záblesk neochoty z jeho širokého obličeje. V černém kníru uvízlé narůžovělé zbytky něčeho, co nápadně připomínalo tatarský biftek.</p> <p>„Jo, to bude asi nejlepší. Vysvětlím jim aspoň co a jak,“ zašeptal chraplavě, až mu přeskočil hlas, a musel si hlasitě odkašlat. Pak už jen sledoval, jak do sebe láduji poslední zbytky klihovité hmoty, která ulpívala na lžíci takovým způsobem, až jsem se bál, že umělá hmota praskne. Podal jsem mu pečlivě vyškrábaný talíř, on mi na oplátku dal bílou a modrou pilulku a pohárek vody.</p> <p>„Já vám, pane Krátký, musím ještě jednou poděkovat,“ vyhrkala ze mě vděčnost a naděje, když jsem dopil poslední doušek. „Nebýt vás, tak…“ Pan Krátký se usmál, vzal mi kalíšek a otočil se k odchodu. Ještě jsem si vzpomněl: „Nemohl byste zařídit, aby mi tu večer vůbec nerozsvěcovali?“ Poslední slova se odrazila od zabouchnutých dveří. Cvakl zámek.</p> <p>Vyplivl jsem oba prášky, z nichž už jsem měl pod jazykem pěkně hořko, a začal nervózně přecházet po cele. Další noc. Možná poslední. Ale už to byla šestá nebo sedmá, a tak, ačkoliv pravděpodobnost, že budu objeven, z matematického hlediska rostla, podařilo se mi už někdy předevčírem přesvědčit sám sebe o opaku. Teď, s nadějí na brzké vysvobození, se strach vrátil s plnou silou.</p> <p>Když se za okénkem setmělo, zase rozsvítili. Přestože uvnitř polštářové cely zní cokoliv dutě a zahlušeně, zvuky z ně do ní pronikají poměrně intenzivně. Obzvlášť večer, kdy jsou všechny smysly napjaté k prasknutí. Z vedlejší kobky ke mně doléhaly nádherné měkké akordy. Pan Krátký mi řekl, že tam je zavřený blázen, vojín, který si o sobě myslí, že je kytara. Chvílemi, zrovna jako teď, sladce vybrnkává Mozarta, jindy odtamtud duní agresivní elektrika; nejčastěji něco od Kennedys. Blázen, ale jde mu to skvěle, opravdu perfektně. Blázen…, možná tam není blázen, možná je tam zavřená smutná osamělá kytara… Ne! To je přece nesmysl. Už na mne začíná sedat ta zdejší atmosféra. – Jak by jedna kytara dokázala chvíli hrát líbezně sladkobolnou akustiku a za okamžíček takový kompresorový hardcore jako je třeba Religious vomit? Ty kytary tam jsou minimálně dvě!</p> <p>D</p> <p>alší příšerná probdělá noc. Dokonce se vrátily i halucinace. Halucinaci poznáte podle toho, že když si prstem zatlačíte na koutek oka, tak se vám nerozdvojí obraz.</p> <p>V kalné šedi svítání, když už by se moji pronásledovatelé neměli objevit (ačkoliv vyloučeno není nic), jsem si krátce zdříml. Kytary mi k usínání hrály Rahpsody in Blue.</p> <p>Když mě vzbudil lapiduch se snídaní, ještě jí hrály. Spal jsem sotva deset minut.</p> <p>Pak mě probral až gorile podobný zřízenec v neuvěřitelně špinavém, kdysi snad bílém plášti.</p> <p>Zachřestil klíči: „Vstávat, vstávat! No tak už se konečně vzbuď!“ a šťouchal do mě špičkou kanady. Když jsem se, omámen spánkem, pořád k ničemu neměl, dodal už pěkně netrpělivě: „Deme k šéfovi, tak sebou už sakra mrskni!“ To měl říct hned. Jakmile mi to proniklo do mozku, úplně jsem se zatetelil a vyskočil jako pružina. Náhlý odliv krve z hlavy způsobil, že se mi zatmělo před očima a málem jsem se složil. Zachytily mě silné ruce.</p> <p>„To jako k panu plukovníkovi?“ ujišťoval jsem se ještě slepenými rty.</p> <p>„Ty tu znáš ňákýho jinýho šéfa?“ ušklíbl se a vystrčil mě z cely.</p> <p>Kresolanem čpící chodba voněla a nízké olověné nebe se na mě usmívalo skrz mříže.</p> <p>Jdu k plukovníkovi!</p> <p>Vyhrál jsem! Přežil jsem!</p> <p>Bude stačit Zrcadlem jen pohrozit, a ještě mě odsud poženou svinským krokem. Sice nevím, jaký krok to přesně je, ale dozajista velice rychlý. Bylo mi růžově a do zpěvu. Stará prošlapaná dlažba radostně klouzala pod mými erárními plsťáky.Zastavili jsme až před neoznačenými, kůží polstrovanými dveřmi na úplném začátku chodby. Můj lapiduch na ně uctivě zaklepal.“Dále!“ ozval se úsečný autoritativní hlas. Lapík si otřel ruku o plášť, otevřel, vstrčil mě před sebou dovnitř, zavřel a stoupl si mi za záda. Ocitl jsem se v poměrně bohatě vybavené soukromé pracovně. Koberce, těžké závěsy, pár nevkusných reprodukcí na zdech – převážně z vojenského života, a za velkým psacím stolem z tmavého dřeva primář.</p> <p>„Dobré poledne, pane plukovníku!“ zahlaholil jsem vesele. Neodpověděl a jen si mě zpytavě prohlížel nad horní obroučkou stříbrných brýlí. Vydržel to, dokud jsem neodvrátil hlavu. Zaklonil se, až pod ním zaskřípalo křeslo, oči mu zapadly za čočky a legračně se zvětšily. Získal tak moudrý výraz velice připomínající…, ne, sovu ne. To spíš orlosupa. „Tak, pane Koudelík, jak se máme, co?“ žoviálně natáhl poslední slůvko.</p> <p>„Oh, děkuji za optání. Výborně!“ lehce jsem rozjel společenskou konverzaci. Doktor úsporným gestem ukázal na židli před stolem: „No tak se přece posaďte!“ Otřel jsem si zpocené ruce o tepláky a usedl na tvrdé, mnohými zadky oleštěné dřevo. Nepoděkoval jsem. Plukovník mě zafixoval těžkým pohledem typu „nikdoprovásneudělávícnežjá“. „Tak vy se cítíte dobře, říkáte, vlastně, promiňte, dokonce výborně! No to jsem moc rád, opravdu moc rád,“ opáčil se nefalšovanou radostí v hlase, ale v očích mu přitom problesklo něco, čemu jsem nerozuměl, a z čeho se mi zježily chlupy na krku.</p> <p>„Žádné noční můry, žádní dvaapůmetroví zajíci…, nic? Mimochodem, kdo napsal tu knihu, to…,“ zalistoval papíry, v nichž jsem poznal svůj první elaborát, „… to ‚Black Knight‘?“</p> <p>Ruce se mi znovu zpotily, i když vlastně nebylo proč: „Hm…, no přece…,“ jal jsem se horečně vymýšlet nějaké jméno, které by neznělo úplně blbě.</p> <p>„Jo, už si vzpomínám! Harald Witches přece!“ ochotnicky jsem se studenou dlaní plácl do čela.</p> <p>„Tak Harald…, jak jste to říkal? Wišés? Hm, no to se podívejme.“ Zatvářil se tak nějak divně, až mě znovu zamrazilo.</p> <p>Asi mi moc nevěříš, pomyslel jsem si, ale to máš smůlu, hochu, to než by sis zjistil… Na okamžíček jsem se přestal kontrolovat a na obličej mi zřejmě prosákl nepatřičný úsměv. To ho popíchlo.</p> <p>„A nenapsal to třeba,“ začal tónem, z kterého řinčivě odpadávaly již známé kostky ledu, „třeba nějaký pan, pan…,“ znovu zahrabal v papírech na stole, „no tak, kde to mám… pan Hroudík? Co?“</p> <p>Hroudík bylo jméno, kterým jsem nahradil jméno starého Paseky na toaletním papíru pro Zrcadlo.</p> <p>Začal jsem se dusit.</p> <p>Plukovník se spokojeně rozvalil v křesle a v širokém jedovatém úsměvu se mu zaleskly zlaté špičáky.“To víte, odsud se hned tak něco a hlavně někdo nedostane, pane Koudelík!“</p> <p>Jako ve snách jsem se zvedl ze židle. Tlapa gorilího zřízence mi dopadla na rameno. Plukovník měl celý můj včerejší výtvor na stole – za telefonem.</p> <p>Všechno v hajzlu. Teď jsem v podstatě jenom mečem rozsekaná mrtvola. Zatmělo se mi před očima a těžké sedací náčiní nespokojeně zaskřípělo, jak se mi podlomila kolena.</p> <p>Když jsem po dalším záchvatu dušnosti opět začal vnímat, ustálily se mi oči na plukovníkovi, jehož vítězoslavný zlatý škleb se mi rozlezl přes celé zorné pole.</p> <p>„Prosím vás jenom o jedno,“ začal jsem tiše, skoro šeptem, „až někdy potkáte mého hodného a laskavého pana Krátkého, moc vás prosím, nakopejte ho do prdele až mu ulítnou uši!!“ to už jsem ječel.</p> <p>„No tak…!“ zařval za mnou sloním basem zřízenec.</p> <p>Temenem jsem mu zarazil nos do hlavy. Zaduněl o podlahu jako pytel. Ač se mi zdálo, že vše probíhá zpomaleně, ve skutečnosti jsem musel jednat přímo bleskurychle. Oběma rukama jsem sevřel hranu desky těžkého psacího stolu a převrhl ho na plukovníka. V tříštivém rachotu ke stropu zakopaly nohy v hnědých mokasínech. Otočil jsem se, přeskočil ztuha se zvedající gorilu a rozkopl dveře. Plsťáky odlétly do stran. Krátký úsek chodby a dvě patra po schodech dolů.</p> <p>Do hlasitého pleskotu mých nohou se ozvalo: „Co se to do…!“ pak jsem si o bradu hovořícího samopalníka vykloubil malíček. Zelená helma odřinčela po schodech až někam do sklepa. Pažba samopalu druhého člena hlídky mě minula jen o vlásek. Ze všech sil jsem ho nakopl do povislého břicha. Plačtivě vyhekl, oči se mu vyvrátily v sloup a pozvracel mi tepláky. Mezi mnou a dveřmi ke svobodě už nikdo nebyl.</p> <p>Akorát zamčeno.</p> <p>Vrátil jsem se a v horečném chvatu urval bublajícímu pistolníkovi klíče od opasku.</p> <p>Znovu ke dveřím.Zámek.</p> <p>Pět ošoupaných fabek.</p> <p>V chodbě na schodišti za mnou narůstal halas. Dlaždice zábly do bosých nohou a v divoce se chvějících prstech jsem neměl ten správný cit. Naštěstí to byl už druhý klíč.</p> <p>Zatlačil jsem ramenem a mohutné, oprýskanou, od tisíců rukou ušpiněnou zelení natření dveře se rozlétly.</p> <p>První svobodný doušek mrazivého vzduchu, stále ještě vonícího pozdním podzimem…</p> <p>Bohužel, jedna hlídka byla i z druhé strany.</p> <p>Místo druhého doušku mi škrtla svět tlustá černá čára obušku, který mi rostl před očima, dokud neexplodoval na kořeni mého nosu.</p> <p>P</p> <p>robíral jsem se stejně, jako už tolikrát přede mnou Phil Marlowe. V hlavě excitovaný datel, který se zuřivě snaží probušit ven, a samozřejmě, nemohl jsem pohnout ničím jiným než očními víčky. Když jsem přetrpěl obvyklou proceduru s řezavým světlem vybuchujícím v mozku a párajícím sítnice, těžce jsem zaostřil zpoza oteklé a sraženou krví tmavé věci, která ještě nedávno bývala mým nosem.</p> <p>Nade mnou se objevil plukovníkův obličej – nenáviděl jsem ho.</p> <p>Měl popraskané a zohýbané brýle a kolem krku bělostný obvaz. Promluvil potichu a hrozně chraptěl. Nenáviděl mě.</p> <p>„Tohle,“ ukázal si na obvaz, „je vaše vina. Málem jste mě připravil o hlavu!“ Jasnozřivě mi došlo, že to nemyslí obrazně. Několikamilimetrové sklo na desce jeho psacího stolu. Sklo, pod které si nastrkal pohlednice z dovolených, družné momentky z vojenské školy, fotky dětiček, a manželek, tet, milenek a odporných psů. – Nenáviděl jsem je všechny. To sklo také – krk vydržel.</p> <p>Do polstrované cely, v níž jsem spočíval, stažený svěrací kazajkou a ještě pevně přikurtován k přenosnému dřevěnému lůžku, vstoupil pan Krátký. Zuřivě jsem zachrčel a zazmítal se, co mi pouta dovolila. Datel v mí hlavě explodoval v pracovním záchvatu. Dál jsem se radši nehýbal.</p> <p>„Bohužel nemůžeme začít s léčbou hned,“ zachrčel zlověstně plukovní, „nevíme, co vám udělal ten obušek s hlavou, ale…“</p> <p>Dál už jsem ho neposlouchal. Ta rána! Ten obušek tříštící mozek na kusy! Datlovi mezi žlutými pařáty proklouzla vzpomínka. Titěrná, téměř neexistující vzpomínečka. Záchvěv zoufalé naděje mě málem znovu odeslal do bezvědomí.</p> <p>„…a na propuštění zapomeňte, Koudelíku!“ Syčivý chrapot nabyl na intenzitě a něco ohavně zapraskalo. Na obličej mi dopadly kapénky studených slin.</p> <p>Plukovník se smál.</p> <p>Zle.</p> <p>Nenáviděl mě. „Vy se odsud nedostanete už nikdy! Tak těžký a nebezpečný případ paranoi se hned tak nepodaří vyléčit ani mně!“ Ačkoliv mi vůbec nebylo do smíchu, spíš na zvracení, zasmál jsem se vesele a řekl mu něco velice, ale velice oplzlého. Zbledl tak, že bílý obvaz obtáčející jeho krk přestal být kontrastní.</p> <p>Předtím než odešel, mi vyplivl do tváře: „Zítra, po rentgenu, začneme s léčbou!“ Ačkoliv měl kromě chrapotu hlas seškrcený onou bledou zuřivostí téměř do nesrozumitelnosti (a nebo spíš právě proto), doposud nikdy jsem neslyšel (přes její hluboce samaritánský obsah) smrtonosnější větu.</p> <p>„Tak byste s panem plukovníkem neměl mluvit, pane Koudelík, on vám chce pomoct!“ pokáral mě pan Krátký.</p> <p>Počkal jsem až mi zalepí rozbitý nos a řekl mu ještě něco daleko oplzlejšího. Oči mu zatvrdly šedými mraky vzteku. Odvětil mi něčím podobným a odešel.</p> <p>A</p> <p>si za hodinu, protože jsem byl v klidu, přišli dva zřízenci, odvázali mě z lůžka a odnesli ho. Kazajku mi nechali. Měl jsem celé tělo ztuhlé do dřevěné nehybnosti, což bylo sice nepříjemné, ale daleko, daleko, nepříjemnější byl návrat krve do končetin, kam jí předtím zamezovaly přístup pevně utažené řemeny. Obyčejně se tomu pocitu říká mravenčení. Teď jsem vhodný, a hlavně výstižný název nebyl schopen vymyslet. Další dvě hodiny jsem si vyhradil na rekonvalescenci. Trpěl jsem vleže a se zavřenýma očima.</p> <p>P</p> <p>odle bledého a nízkého slunce, plazícího se v úzkém proužku po zdi, bylo něco po třetí hodině, když jsem poprvé vstal. V kazajce a s datlem to šlo velice ztuha. Tak, tak jsem to ustál a málem se pozvracel. Polykal jsem hořké sliny, datel se v roztočené hlavě zbláznil, nohy jako z papíru. Ale bylo nutné se připravit. Já, kdybych věděl, v jaké Vrstvě mám někoho hledat, tak bych ho našel, ať by tam byl kdekoli, nejpozději za dva dny. Dnes jsem tady – na jednom místě! – už sedmý den. Zřejmě právě to Zajíce s Rytířem zmátlo. Určitě nepočítali s tím, že zůstanu ve své Vrstvě a navíc na fleku. Jistě už slítali všechno dosažitelné, a jelikož vědí, že můj akční rádius nemůže být o moc jiný než jejich, právě tak dnešní noc by jim konečně mohlo dojít, že jsem zůstal v podstatě doma.</p> <p>Přes záchvaty slabosti a červenožlutá kolečka před očima jsem se donutil přecházet sychravou celou. Za další dvě hodiny se mi přestalo zdát, že se mi nohy chvílemi prodlužují, jako bych se na ně koukal obráceným dalekohledem, a ztráta rovnováhy mě přepadala už výjimečně.</p> <p>Mezitím padla tma, kterou se po chvíli opět jala rozhánět slabá žárovka. Systém podle něhož tady rozsvěceli a zhasínali, mi doposud zůstal utajen.</p> <p>Přemýšlel jsem tak, až se datel v mé hlavě převařil na pouhou tupou bolest. Přesto jsem dokázal vymyslet jen dvě možnosti, jak bych se ještě mohl zachránit: Ta první je strašně chabá, a možná to ani není cesta ke spáse, ale ještě k něčemu daleko horšímu, než se nechat dobrovolně rozsekat na kusy. Druhý způsob záchrany, snad ještě zoufalejší, spočíval v tom, že jsem v útlém mládí bedlivě sledoval filmy, v kterých vystupoval tehdy pro mne jedinečný Bruce Lee…</p> <p>No, letmý TV-kurs karate proti meči, a ještě ve svěrací kazajce… Při prvním pokusu o kop se mi podlomila druhá noha a nemoha zabránit pádu rukama, bacil jsem s sebou o matrace tak, že jsem snad půl hodiny lapal po dechu a nemohl se zvednout.</p> <p>Tím jsem metody pana Lee s konečnou platností vyškrtl ze svého seznamu. Dál jsem se věnoval modlitbám. Ty, protože znám akorát „Andělíčku-můjstrážníčku“ a „Jéžiškuktobě“, alespoň nevyráží dech.</p> <p>Večeři do mě nacpal člověk velice podobný tomu, kterému jsem nad ránem urazil nos. Přimáčkl si mě do rohu a pracoval s hliníkovou lžící tak rychle, že mě málem udávil a vylámal zuby zároveň.</p> <p>Studená kaše z hrubé krupice, ochucená jen kožnatým a oslizlým škraloupem na povrchu, mi v žaludku nevydržela, ani co by „ošetřovatel“ stačil odejít. V nezměněné podobě jsem jí vyzvrátil do protějšího rohu. Snad jen ten škraloup chyběl.</p> <p>Gorila se – nevím proč – hlasitě rozesmála.</p> <p>„Nechcete eště něco, velevážený pane Koudelík?“ zeptala se kuckavě, když záchvat veselí pominul. „Dvojitej Manhattan!“ zasyčel jsem zbytkem krupicové kaše v ústech. Pootevřel oslintané rty, nechápavě nakrčil kůži na boulovatém čele, a potom, co jsem musel několikrát zařvat, dokud nebyl spokojen s hlasitostí mého projevu: „Dobrou noc pane svobodníku!“ mě konečně opustil.</p> <p>Z</p> <p>a chvíli žárovka zhasla. Hnědozelená špína matrací, jimiž je obložen každičký kousek mého Zeleného salónku, zmizela ve tmě.</p> <p>M</p> <p>ám strach. Dokonce bych bral, i kdyby se vrátil ten krotitel s krupicovou kaší. Pod kazajkou mi stékají stužky studeného potu. Nemohu se poškrábat, a ve tmě, kde není na co zafixovat oči, se mi zase začíná točit hlava.</p> <p>Kytary potichu hrají, v sychraném vzduchu je cítit uhelný kouř a z dálky slabounce řinčí tramvaj.</p> <p>Chvíli jsem si prozpěvoval, ale brzo se mi zadrhávající hlas úplně zadřel. Během další hodiny strach v inkoustové tmě nabobtnal v hysterickou a beztvarou hroudu, rozlézající se celým vesmírem. Pak ztichly i kytary, mé poslední pojítko se světem, kde mimo hrůzu existuje ještě něco normálního.</p> <p>Už nevím, kolik času uběhlo pak; minuty se mi z vteřin slepovaly neuvěřitelně pomalu, ale dočkal jsem se.</p> <p>Stále jsem seděl v rohu u dveří a po tvářích mi, i přes lepkavý chlad, stékal pot. Kapka po kapce se odlepovala od brady a dopadala na kazajku, na hrudi už úplně promáčenou. V puse jsem měl odpornou nahořklou pachuť po žaludečních šťávách a krupicové kaši. Najednou se něco změnilo, nejdřív jsem ani nepostřehl co. Pak se rozsvětlilo. Vlákno žárovky se rozežhnulo červeným, podvyživeným žárem. Dech se mi zadrhl, a znovu jsem se začal dusit. V přízračně narůžovělém světle se z protější zdi vynořila mrtvolně zsinalá špička meče. Protože jsem si nemohl prstem zatlačit na oko, začal jsem šilhat, div se mi nepotrhaly sválky pohybující bulvami. Špička meče se rozdvojila.</p> <p>Když už to konečně začalo, tak jsem se až nepřirozeně uklidnil. Skoro mi bylo do smíchu. Ta nejistota předtím byla ze všeho nejstrašnější.</p> <p>Připravil jsem se.</p> <p>H</p> <p>osté nespěchali. Zajíc se zvolna vynořil ze stěny a zašvihal svým dlouhým, jako ocel starých japonských mistrů tvrdým nehtem. Celý bledě světélkoval; pouze oči svítily brutální červení. Když žárovka vzplanula jasněji než Slunce a pod Rytířovými pahýly se prohnula matrace na podlaze a zároveň se ozvalo ostré zaklapání Zajícových hlodáků (neklamná to znamení materialisace), vyrazil jsem.</p> <p>Pomaličku postupující nestvůry, vychutnávající mou nemohoucnost, to vyvedlo z míry.</p> <p>Oba museli jít v hlubokém předklonu. Zajícovo delší, neuťaté ucho se přesto legračně rolovalo o strop. Oba také museli jít bokem; s ramenem, jehož ruka byla ozbrojená, vystrčeným dopředu. Museli tak jít, přestože strop ve staré klášterní cele byl dost vysoko, a cela byla dost široká.</p> <p>A já, skoro polovičním, jsem proti těm dvěma postupujícím horám vystartoval holou hlavou napřed. Přesněji proti Rytířovi. To byla ta poslední možnost.</p> <p>Obrovský ocelový plát na jeho gigantické hrudi mi rostl před očima. Bylo to jen pár kroků, ale opět se to zdálo být věčností.</p> <p>V stísněném prostoru byl dlouhý obouručák naštěstí dost neobraná zbraň. První úder, ač nelidsky rychlý, vysekl jen půlmetrovou jizvu do matrace na stropě; vyhřezlá záplava světlých žíní ještě znepřehlednila situaci.</p> <p>To už jsem od Rytíře byl snad jen půl metru. Koutkem levého oka jsem stačil zahlédnout meč, který vyrazil po novém oblouku, tentokrát bez jakýchkoliv pochyb končícím na mé hlavě.</p> <p>Prásk! Narazil jsem temenem do pancéřové oceli a … A nic! Tříštivou bolestí v dunící lebce se mi rozlila černá, absolutní beznaděj. Poslední možnost zklamala.</p> <p>V příští pikosekundě mi v těžce zkoušené hlavě vybuchl křišťálově lesklý blesk. Meč dopadl.</p> <p>Naštěstí jsem předchozím nárazem vyvedl ocelového obra z rovnováhy, a tak strašná zbraň dopadla na plocho. A povedlo se! Povedlo se to, co se na okamžíček stalo po ranním úderu obuškem, a kvůli čemu jsem testoval tvrdost své lebky na Rytířově pancíři.</p> <p>V</p> <p>šechno zmizelo. Matrace, cela, Rytíř i já.</p> <p>Kolem mého urvaného JÁ se rozlil nijakáč.</p> <p>Bez saabu to bylo strašné. Připadal jsem si jako kapička inkoustu na papíře vystaveném zuřivě průtrži mračen. Nijakáč mě, stejně jako déšť tu kapičku, rozmýval do sebe, do mrazu okolní smrti. Zoufale jsem hledal způsob přenosu. Žádná z normálních projekcí nefungovala. Ať jsem myslel na Lysou horu nebo na jádro alfy Canis minoris, stále jsem se rozpouštěl v nijakáči.</p> <p>Nešlo to nikam. Nevím odkud se brala energie, která mě zatím držela, ale zcela zřejmě odněkud, odkud mi to hrozně, ale hrozně škodilo. Smysl (nevím jak ho nazvat) vnímající nijakáč, se rozostřoval a matněl. Integritu z posledních sil drželo už jen jádro mého JÁ. Rozplýval jsem se. Zdálo se mi, že z dálky slyším řinčet kosu.</p> <p>Zřejmě v úplně poslední možné chvíli mi to došlo.</p> <p>Kam také jinam!</p> <p>Promítl jsem se do sebe, lépe řečeno do svého mozku – tedy ne že bych klopýtal mezi neurony, – úplně nejpřesněji: přenesl jsem se do Vrstvy vytvořené mým vlastním mozkem.</p> <p>Zajíc s Rytířem tam na mě už čekali.</p> <p>Chlapci se učí rychle!</p> <p>T</p> <p>emný obzor lemovaly nebetyčné, chmurné hradby Kaskádových hor, o jejichž ostré špice se trhaly valy sírově žlutých mračen. Stojatý vzduch kolem mne rozechvívalo temné dunění v dáli, po mé pravé ruce, mnohobarevně dýmal vulkán Nekonečného Města – nádherné industriální příšery, která před dávnými věky obalila, pak rozleptala a nakonec pohltila Horu dlouhé noci. I z této vzdálenosti byly vidět tisíce uzounkých věžiček, jejichž špičaté střechy vypadaly jako trsy o světlo zápasících klobouků bledých, jedovatých hub. Mezi nimi se jako divoká změť plesnivých pavučin vinuly a proplétaly můstky, schodiště a schodišťátka, lana žebříky, a balustrádami olemované vysuté ochozy, prodírající se tím vším v strmých spirálách. A to z celého mraveniště Města vlastně byla vidět jenom obrovitá pata. Pata, která má v nejužším místě průměr skoro sto kilometrů. Zbytek Města, tak od desátého kilometru nahoru, se ztrácel v mracích, na jejichž zsinalá břicha byl právě promítán monstrkoncert mých oblíbených Vitriol faces – To bylo ono dunění, které se nyní, i přes tu obrovskou vzdálenost, slévalo v zběsilé rytmy mých písní.</p> <p>V bezprostředním okolí, rozrytém hlubokými krátery s páchnoucími jezírky slizké kapaliny na dně, ležely, napůl utopené v nízkých rozházených dunách špinavého písku, pradávnou, strašlivou silou zkroucené a rozdrcené kostry nyní už zcela nerozpoznatelných strojů. Ve vzduchu ostře páchla mokrá rez a nedaleké Močály dlouhých plísní. Jílec Igmalbbalu, křišťálového meče, jehož jméno nesmí být vysloveno, mi lehce zapadl do dlaně pravé ruky. Svět mých, a z mých snů.</p> <p>Rytířův obouruční zabiják zasyčel jako útočící mamba. Zjevení Igmalbbalu na něj neudělalo pražádný dojem.</p> <p>Sevřel jsem křišťálový meč oběma rukama.</p> <p>Od blýskavého ostří se zajiskřilo a strašná energie Rytířovy rány mne po kotníky zarazila do vlhkého písku. Kdyby to bylo možné, řekl bych, že se Rytíř zatvářil užasle. Ale stále měl stažené hledí, a už jste někdy viděli tvářit se užasle radiátor ústředního topení? V černé oceli jeho zbraně zel hluboký zub. Igmalbbal v mé ruce se slabě, ale jedovatě rozzářil, a uvnitř jeho průhledné čepele zapulsovala jasná duha z krve nepřátel, které za tisíceletí své existence proklál a zabil.</p> <p>Přiskočil zajíc, doposud se držící stranou, a oba zaútočili současně. Piruetou jsem minul zajícův nehet, podklouzl pod Rytířovou zdviženou rukou a vysekl mu do pancíře na stehně úzkou, ale velice hlubokou díru. Plecháč padl na záda, až se vlhký písek rozstříkl do stran. Zajíc se vznesl v elegantním saltu. Zem se zachvěla. Vražedný nehet mi zasvištěl těsně před obličejem. Jak jsem uskakoval, zapletly se mi nohy. Toho Zajíc využil a znovu zaútočil. K jeho smůle jsem opět nabyl rovnováhy, švihl rukou s Igmalbbalem.</p> <p>„Tak co říkáš manikůře, nádhero?“ Zabijácký nehet, odťatý těsně nad srstnatou ploutví, se mrtvě leskl opodál, zaseknutý v hnědém trsu živořící trávy.</p> <p>Chlupatý bílý obr se zvedl ze země, kam s ním mrštila zuřivost jeho vlastního výpadu, a celý olepený pískem se na mě nepříčetně vrhl. Až na mojí větu se vše odehrávalo v přízračném tichu, rušeném jen mým supěním a duněním vzdálené hudby. Moji protivníci nepromluvili ani slovo a snad ani nedýchali.</p> <p>Koutkem oka jsem postřehl další pohyb – Rytíř, opíraje se o meč, vstával. Pak začalo být husto. Zajíc si před dalším, teď už s rozmyslem vedeným výpadem (když mu po tom minulém zůstal hluboký šrám na rameni), odepl od svých ocelových trenýrek hrubý, těžký řetěz a Rytíř už také nepodceňoval Igmalbbal v mých rukou.</p> <p>Každý z nich byl mnohonásobně lepší a ještě dalekosáhleji disponovanější bojovník než já. O poměru zkušeností se nedalo ani hovořit; v šermu se vyznám asi tak dobře jako v karate. Žil jsem jen díky svému zázračnému meči.</p> <p>Jeho křišťálové ostří se mi mihalo před očima jako blesk, a ani mne k tomu moc nepotřebovalo. Přesto mi ale černá nepřátelská ocel, na jejíchž hranách plálo žluté světlo, byla stále blíž a blíž.</p> <p>Odrazil jsem drtivou ránu obouručáku, sekl po Zajícovi, minul ho, a tak jsem ho vší silou alespoň kopl pod koleno. Noha mě ani nezabrněla.</p> <p>On švihl řetězem, který v několika smyčkách ovinul mou čepel. Proti jeho svalům jsem při přetahování neměl šanci. Trhl, a Igmalbbal mi vylétl z ruky. Naštěstí však zabral tak silně, že znova upadl. Bleskurychle jsem šel do dřepu před dalším Rytířovým obouručním máchancem, který by mě přeťal vejpůl lehce jako hydraulické nůžky párátko. Do obou pěstí mi vklouzly vroubkované pažby… no řekněme blasterů. Jedovatá očka jejich krátkých hlavní se opřela o hruď Rytíře, zvedajícího meč k dalšímu úderu a… a nic! Lučíky spouští nešly stisknout! Ve snu to bývá normální, ale teď mne obešla smrt.</p> <p>Meč se rozlétl k poslední ráně.</p> <p>Mrštil jsem blastery od Rytířova radiátorovitého hledí. Když už nic, tak byly alespoň pěkně těžké. Automatickou pětačtyřicítku BERETA 45 – NEW AGE jsem dokázal již jen jednu. Tohle generování, nebo lépe, vyvolávání věcí, je energeticky hrozně náročné. Byla sice jenom jedna, ale zato fungovala navýsost precizně.</p> <p>Zpětný ráz mi málem urval ruku. Vír vzduchu způsobený mečem mi odfoukl kadeř z oka… (Tady, v zemi svých snů, mám tolik vlasů, že vydaly dokonce i na kadeře!) Prásk! Prásk! Prásk! Kulky rvaly do černého pancéřování krátery veliké jako půldolar. Každá Rytíře kus zaklonila, až nakonec upadl. Meč mu vyklouzl z bezvládných paží.</p> <p>Zajíc po mně celou svou nelidskou silou mrštil Igmalbbal, který mezitím zdvihl z písku.</p> <p>Sestřelil jsem křišťálový blesk ve vzduchu. No problem! Dvě, jakoby z jednoho výstřelu vzešlé kulky, kovově práskly do syčící čepele a odklonily její let stranou do mého těla. Dalších pět střel šlo v jednom proudu přímo do bílého kožichu. Naplno ho ale zasáhla snad jen ta první.</p> <p>Zajíc dematerializoval až ďábelsky rychle. Je to sice nevhodné, ba přímo blbé, ale doopravdy mne napadlo jen to okřídlené „Jen počkej, Zajíci!“ Obrátil jsem se k ležícímu Rytířovi. Zbyl z něj jen čpavý bílý dým, který předtím unikal dírami v rozstříleném brnění.</p> <p>Tak, to by bylo.</p> <p>Vyčerpáním, jaké jsem v životě nezažil, mi podklesávaly nohy – to ty blastery a pětačtyřicítka.</p> <p>Dopotácel jsem se k plochému balvanu opodál, a po zádech na něj padl jako na nejměkčí postel. Před očima mi letěly tmavěžluté, jedovatě zářící mraky. Tady dole bylo úplné bezvětří a těžký vzduch nepříjemně škrábal v krku. Z rychle ubíhajících oblak se mi začal zvedat žaludek, tak jsem si obličej radši zakryl ohnutou paží.</p> <p>Něco zašramotilo. Naprosto jsem se nemohl přinutit posadit se a trochu to obhlédnout.</p> <p>Něco kovově zacvaklo – takové dvojité „klix-klax“. Najednou jsem stál na nohou, ani nevím jak.</p> <p>V písku rozrytém předchozím bojem se tyčilo neuvěřitelné monstrum. Tak čtyři a půl, až pět metrů na výšku, zkombinované – na první pohled – z Rytíře, zajíce a ještě nějakého stroje. Celkový dojem velice podobný, jako z některého z uzlounských čichofrapantních trsáků. Tentokrát žádné meče a porcovací nehty, nic takového. Poučili se, bohužel, právě ode mne, a to až nepříjemně důkladně. Nestvůra svírala v obou rukou věci, velice podobné mé pětačtyřicítce. Naschvál říkám věci, protože obě pistole byly úměrné k jejím pěti metrům, takže se spíš podobaly regulérním bezzákluzovým kanónům. To kovové klapání vyprodukovaly závěry při natahování.</p> <p>Nestačil jsem ani zaklít.</p> <p>Zajícorytíř už měl zamířeno. Když palba za chvíli ustala, ležel jsem i s dýmajícími kusy roztříštěného balvanu asi o půl stovky metrů dál, u paty první z bludišťových skal, a hrozně jsem se chechtal. Samozřejmě, že ve své vlastní Vrstvě musím být do určité (vysoké) míry nesmrtelný!</p> <p>Obrovské projektily do mě sice zle bušily a smýkaly se mnou jako bouře uschlým listem, ale bez všech „tělesných“ následků. Nejraději bych napsal že úplně bez následků, ale úbytek mé energie byl přímo omračující.</p> <p>Než příšera vyměnila zásobníky, mrskl jsem sebou do krytu skály. Přinutit mojí pětačtyřicítku, aby střílela dávkami, nebyl problém. Já tady žádné zásobníky měnit nemusím. Předplazil jsem se po vlhkém písku kousek dopředu, hrubý bok skály těsně u levé tváře, a zadržel jsem dech, dokud se muška BERETTY v mé ruce neustálila.</p> <p>Proud ječících střel mlaskavě zabušil do nestvůry, přibližující se snad desetimetrovými skoky. Hrůzostrašná, deformovaná hlava, srostlá z obou původních hlav a ještě kusů nějaké drážkované trubky, se rozprskla na vír kostí a plechu. Zbytek těla, letící setrvačností dál, se rozplynul, ještě než dopadl na zem.</p> <p>Moc dlouho jsem se opět neradoval. Po pár okamžicích, a znovu na místě prvního boje, se materialisovala bytost takřka totožná. Hlavy byly srostlé poněkud jinak a místo rýhovaných trubek do ní byla vkomponována část zborceného, stříbřitě lesklého mnohostěnu. Tentokrát z ní rudě zářily Zajícovy nepříčetné oči (umístěné kupodivu nad sebou), a jeho růžový trojúhelníkový čumák se křečovitě svíral nad jedním z hlodáků. Kousek druhého zubu šikmo trčel z bílou srstí vystlané prolákliny v místech, kde by se spíš dalo čekávat levé oko. (Tak takhle to je!) Kulky velké jako tankové granáty začaly s ohlušujícím randálem drtit skály kolem mě. Rychle jsem vklouzl do kamenného labyrintu, který mi ležel za zády.</p> <p>B</p> <p>ludišťové skály obkružují v místy skoro osmdesát kilometrů širokém pásu celé Nekonečné Město jako jeho přirozená a nejspolehlivější ochrana. Tvoří je změť pradávným mořem vykotlaných balvanů, i v nejvyšších případech nepřesahujících pětadvacet metrů. Mezi nimi se vinou klikaté průchody a cestičky z udusaného bílého písku; tu a tam se sbíhají v náměstíčka, co do rozlehlosti od desky psacího stolu až po půlku fotbalového hřiště, onde se zase vytrácejí a rozplývají do nekonečné spleti černých skal.</p> <p>Za tisíciletí existence Nekonečného Města Bludišťovými skalami ještě nikdy nikdo neprošel, a to se o to pokoušeli i ti nejschopnější z nejschopnějších kouzelníků. Jenom dva z těch úplně nejlepších se dokázali alespoň vrátit. Jeden po měsíci, a tomu druhému to trvalo ještě déle. Oba úplně šediví, strašidelně vyhublí a blábolící o nehmotných vražedných bytostech, o hromadách kostí, a o místech, kde pradávná kouzla dokázala prolomit a zničit i tu nejlépe vycvičenou vůli. Oba krátce po svém návratu zemřeli.</p> <p>U</p> <p>tíkal jsem uzounkými pěšinkami, co mi nohy stačily. Bojovat s Rytířoidem zatím nemělo cenu. Jeho projekce je v mé Vrstvě sice zřetelně smrtelná, ale, na rozdíl ode mne, má energetický kanál z vnějšku, takže se může kdykoliv vrátit. Naštěstí vždy jen na to místo, kde jsme se materializovali poprvé.</p> <p>Monstrum mělo mnohem delší nohy než já – Zajícovy – ačkoliv se na titěrné cestičky, které jsem si vybíral, většinou nevešlo, dokázalo se za pomoci své gigantické síly přes nejužší místa dostat vrchem, po temenech skal, a to skoky, ze kterých by se udělalo nevolno i kamzíkovi. Zajícorytíř to tak měl sice delší, ale zato měl lepší přehled. Když mu výška okolních skal vyhovovala, dokázal se objevit přímo nade mnou, a to pak kolem mne začaly pod dopady střel z jeho pistolí tryskat oslepující gejzíry pichlavého písku, a když zasáhl nějakou skálu, tak v záplavách dusivého dýmu ječivě létaly i ostrohranné kmenné bloky. Sem tam mě zasáhl naplno. To vždy vykouslo obrovské sousto z mých energetických zásob. Zběsile jsem kličkoval a snažil se schovat v nejrůznějších dírách vykotlaných ve skalách, které měly tu nevýhodu, že byly jedna jako druhá hrozně mělké, takže mě vždy našel.</p> <p>V okamžiku, kdy jsem cítil, že maximálně snesu už jen tak jeden, dva přímé zásahy, mě v zoufalství něco napadlo.</p> <p>Co by to bylo za Vrstvu (kraj) mých snů! Stačilo se jen trochu odrazit. Vítr mi zasvištěl v uších. Ostrá zatáčka doleva, looping, a dostal jsem se Rytířozajícovi, stojícímu na vrcholku jedné prostředně vysoké skály, do zad. Zrovna si vyhlížel vhodné doskočiště pro další z krkolomných skoků. Připadal jsem si jako střemhlav útočící stíhačka. Pětačtyřicítku před sebou – pevně sevřenou v obou dlaních. Dobře namazaná spoušť lehce povolila pod ukazováčkem. Nestvůrná hlava se otočila o stoosmdesát stupňů. Rudé oči se do mne zabodly jako dva nože.</p> <p>Ze zásahů na zádech a na krku vystříkla tmavě hnědá krev. Rytířoid se zakymácel, ale zůstal stát. Prolétl jsem těsně kolem něj a v ostrém oblouku začal prudce stoupat k černožlutým mrakům. Obě maxipistole pode mnou se rozeřvaly v zběsilém staccatu. Veliké projektily začaly s dunivým kvílením rvát vzduch v mé bezprostřední blízkosti, – regulérní protiletadlový flak.</p> <p>Výkrut, ostře sklouznout po pravém rameni, a už jsem se řítil dolů v druhém náletu. Vyjící vzduch, jenž nebyl konzistence tvrdé gumy, se prodíral mezi sevřenými rty a nafukoval mi tváře. Bludišťové skály mi rostly v očích, ukrytých jen za muškou pistole; vichr mi od nich odtrhával proudy slz.</p> <p>Podruhé už se mi ho samozřejmě překvapit nepodařilo. Když jsem se snesl natolik, že se z bílého flíčku znovu změnil v postavičku, zdálo se mi, že letím přímo do dvou zuřících sopek explodujících v ohni a dýmu.</p> <p>Ale měl jsem kliku. Než jsem mu podruhé rozstřílel hlavu, dokázal mě jen jednou jedinou střelou lehce líznout po zádech.</p> <p>No kliku. Energie mi nezbyla už ani na zabrzdění před přistáním.</p> <p>Zajícoid se naštěstí rozplynul, ještě než jsem se v plné rychlosti zaryl do bílého písku mezi skalami.</p> <p>Č</p> <p>elo opřené o drsný bok kamene, zaseknutý do půlmetrové jámy vyryté mým vlastním tělem, nemohl jsem se ani pohnout. Bezmocí bych nejraději skřípal zuby, ale síla mi nezbyla ani na to.</p> <p>Než se sem RZ zase dostane, nějaká doba uběhne, ale na to, co přijde potom, jsem se zatím neodvážil ani pomyslet.</p> <p>Z</p> <p>dálo se mi, že tam ležím už roky. Ve Vrstvě bylo stále stejné kalně žluté přítmí, a tak nebylo podle čeho čas ani odhadnout. Občas se sice spustil olejnatý, páchnoucí déšť, ale já jsem nepociťoval žízeň nebo hlad; jenom mučivě svíravou touhu po energii. Už docházel i ten její poslední přídech, který doposavad udržoval v chodu aspoň mé myšlení.</p> <p>Najednou se něco začalo měnit. (Pořád se něco začíná najednou měnit.) Náhoda, ten nejlepší z režisérů, chtěla tomu, že se to začalo měnit právě ve chvíli, kdy na mé ušní bubínky dopadl první vzdálený zvuk, který se postupně přerodil v těžké rány rozechvívající celou zem, a jenž nebylo možno přisuzovat nikomu a ničemu jinému než skokům znovuzrozeného Zajícoida. Rány a otřesy ustaly, ale za pár, snad minut, se ozvaly kroky, jejichž ozvěny se lámaly a překrývaly na své nelehké cestě skalním bludištěm. Já, napasovaný ve svém písčitém kráteru, jsem nemohl ani mrknout. Těsně před pootevřenýma očima mi tanul hrbolatý bok černého balvanu, na němž mezi stékajícími kapkami vlhkosti svítila rozvětvená bílá žilka z drobných, do okolního kamene zarostlých krystalků. Zdálo se mi, že tepe v rytmu oněch stále se zesilujících kroků.</p> <p>Nevěděl jsem, co by se stalo, kdyby mě Zajícorytíř připravil o zbytek energie. Smrt? No možná… Ale snad lepší nevědět.</p> <p>Kroky se mi zastavily za zády. Nevěděl jsme, jak to tam vypadá. Možná mne ještě nevidí, možná už míří.V tom, opět ta náhoda, se to, co se doposud měnilo jen neznatelně, začalo měnit neuvěřitelně rychle a masivně.</p> <p>V organismu mi zavířila energetická smršť.</p> <p>Vystartoval jsem ze svého dolíku, až mi zpod podrážek vystříkly mnohametrové fontány písku.</p> <p>Pod nárazem maxistřely se odpařil kus skály nedaleko před mým obličejem. Úlomky kamení zakvílely kolem, a některé mne zasáhly i naplno.</p> <p>Neměly šanci mi ublížit. Tsunami energie, která mne zaplavovala, stále stoupala. Ale něco s ní nebylo v pořádku, – tedy s tou energií – zdála se mi zlá a taková špinavá. To jsem si uvědomil až potom, co jsem mezi sebe a Zajícoida dostal opravdu uspokojivé množství skal.</p> <p>T</p> <p>en příliv sil byl něco takového, jako když si člověk v posledním tažení nechá vypálit do žíly nějakou drogu, nějaký brutální povzbuzovač – pět minut hyperaktivní radosti před smrtí.</p> <p>Vylétl jsem na nejvyšší z blízkých skal a břichem se přitiskl na její ploché, studenou vlhkostí zmáčené temeno. Vyklonil jsem hlavu přes zaoblený okraj a rychle jí zase schoval; Rytířioid stál na jedné z nižších skal, snad jen dvacet metrů vlevo. Něco mi na něm ale nesedělo. Přeopatrně jsem vykoukl znovu. Jasně. Stál jako přirostlý a pozoroval cosi v dálce, přesně na opačné straně, než by se dalo očekávat, kdyby pátral po mně.</p> <p>Zvedl jsem oči a ihned to spatřil taky.</p> <p>Vrstva se smršťovala. Moje Vrstva se smršťovala!!!</p> <p>Obzor vypadal jako nahoru se stáčející odraz ve vlnícím se zrcadle. Hladina špinavé energie ve mně stále, a stále prudčeji stoupala.</p> <p>Teď už mi pochopit, co to vlastně znamená, nedalo ani moc práce.</p> <p>Dvě plus dvě rovná se smrt. Všechno do sebe zapadlo.</p> <p>Možná mi nezbývá ani těch pět minut. Do prdele!</p> <p>Bleskově se promítnout do Vrstvy, kterou si lidé zvykli nazývat Náš svět, mi ve stále se zvětšujícím přívalu sil nedělalo problémy.</p> <p>Běsnící vír oranžovomodrých plamenů mě okamžitě odrazil zpátky. Zkusil jsem to znovu, ale ta žhavá smršť mě zrovna tak znovu odmrštila zpět na mou skálu.</p> <p>To se dalo čekat, ty plameny. Jasně. Krematorium, – pec zevnitř a v akci, a ta černá hořící věc na roštu jsem byl já; tedy spíš má mrtvola.</p> <p>V těchto chvílích už opravdová mrtvola.</p> <p>T</p> <p>i idioti v blázinci nerozeznali kóma. Pravda, muselo být už hodně hluboké, ale jestliže můj mozek dokázal udržet svou Vrstvu, tak to ještě nemohlo být tak zlé.</p> <p>Energie ohně stravujícího mou fyzickou schránku mi dala na poslední pikosekundy existence téměř neuvěřitelné schopnosti. Vnitřní čas mé mizící, a vlastně již jen setrvačností existující Vrstvy, se pro mě v podstatě zastavil. Ačkoliv Zajícorytíř nesporně vše kolem také pochopil a jistě jednal se svou obvyklou bleskurychlostí, zdálo se mi, že zkameněl.</p> <p>Určitě byl hrozně šťastný. Jeho mise právě skončily. Pozemští lékaři udělali zbytek jeho práce, a to naprosto spolehlivě – jak jen to krematorium umí. Do jeho vrstvy se nezvaný návštěvník nedostane možná už nikdy. Zajícorytířovi, pro nějž jsem byl v jeho zdejším čase už mrtev, se stačilo jen dematerializovat.</p> <p>M</p> <p>usí existovat cesta! Prostě musí! Hlavně to nevzdat! Míhaly se mi tato a podobná hesla hlavou v takovém tempu, až jsem jim nakonec uvěřil. Přestože existence bez reálného těla je zhola nemožná, a přestože by bylo tak snadné složit imaginární tělo na vrcholek imaginární skály pod žlutými imaginárními mraky a čekat na konec vlastního, stejně už jen setrvačností existujícího vědomí, přesto se mi právě v tom okamžiku strašně nechtělo skončit jen jako hromádka popelu a v nijakáči rozprsknutá a vstřebaná struktura, což je snad ještě smutnější než ten popel.</p> <p>Ven cesta nevedla. To už jsem zkusil dvakrát. Tak tedy znovu dovnitř. Druhá úroveň vnoření je možná snad právě jen v tom okamžiku těsně před definitivní smrtí. V okamžiku, kdy je životu úplně jedno, co dělá, jen když pokračuje.</p> <p>Nějak jsem věděl, že úbytek energie při přenosu byl takový, až plameny v peci krematoria na chvíli úplně zhasly.</p> <p>Promítl jsem se přímo do Vrstvy podstaty svého bytí, a jelikož jsem už předtím existoval pouze jen jako shluk myšlenek, který se dokázal pseudomaterializovat pouze ve Vrstvě vytvořené mým vlastním mozkem, ocitl jsem se v nepopsatelnu.</p> <p>Předcházející nijakáč byl proti tomu bezpečný jako dětské pískoviště. Ječel bych.</p> <p>Sítí submyšlenek živelných ohněm, který kdesi v nepředstavitelné dálce už zase stravoval zbytky mého těla, jsem sevřel „věc“, o jejíž existenci se mezi sebou přely generace filosofů, politiků, teologů a demagogů, a to snad už od počátku lidstva. Strašlivé nepřátelství nejnepřístupnější a nejchráněnější vrstvy mě vrhlo nazpět do mého vytrácejícího se pseudosvěta, na zmáčenou černou skálu, z jejíž výšky bylo stále vidět – pro mne naprosto nepohyblivé – nestvůrné, místy ochlupené a místy pancéřované tělo Zajícorytíře.</p> <p>To, co jsem si s sebou z druhé úrovně přinesl, to co předtím bylo pouhým…, (nevím jak to nazvat, reálné nebylo nic ani v této Vrstvě), to absolutní nic vyrvané z ještě absolutnějšího nic, to nic, proti kterému je mezihvězdné vakuum hutné jako uranový ingot, to nic, proti kterému i nejprostší vzruch v nervovém uzlu nejjednoduššího brouka babrajícho se kravincem váží jako celý vesmír proti husímu pírku. Tohle nic se přechodem do „reálné Vrstvy“ „zhmotnilo“.</p> <p>Já jsem to nic, pro mě nejdůležitější nic, teď už vlastně věc“ na „světě“, pevně držel ve své imaginární pravé ruce.</p> <p>Zasmál jsem se a skopl z vrcholku skály nepotřebnou pětačtyřicítku. Začala totiž druhá pikosekunda mé smrti, a já jsem v pravé ruce svíral Podstatu svého vlastního života – dalo by se říci – svou Duši. Vypadala jako rozšlápnutá a dočerna ohořelá plechovka od Coca-Coly.</p> <p>R</p> <p>ytířoidova myšlenka na to, že jsem mrtev, dospěla tak do své poloviny. Hroucení Vrstvy se lavinovitě zrychlovalo, a bylo patrné už i v mém čase. I kulminační bod dodávky energie už pominul, z mého hlediska dávno, ačkoliv to z hlediska mizící Vrstvy bylo sotva půl, a z hlediska Světa ani ne tisícina pikosekundy. Kremační pec sice stále dosahovala svého standardního žáru okolo osmiset stupňů Celsia, ale struktury, které mi energii plamenů předávaly, už přestávaly existovat.</p> <p>Polovina Vrstvy se naráz, prudkým skokem, vytratila do nijakáče. Zbývala z ní už jen taková koule, na jejíž vnitřní straně jsem se spolu s Rytířoidem a zbytečkem Bludišťových skal nacházel. Prostor ohraničený touto, už tak nevelkou bublinou, se sbaloval a smršťoval takovým tempem, že skála, na níž Rytířozajíc stál, svírala s tou mou už téměř pravý úhel.</p> <p>Slábl jsem nyní strašně rychle a čas se navíc vracel do svých kolejí. Zbývala jen jedna jediná nejposlednější pěšinka, a já nevěděl, zda se na ní vůbec dostanu, natož jestli po ní dokážu jít.</p> <p>Rytířozajíc se začal pohybovat. Časy se vyrovnaly. Mé ztráty už rostly exponenciálně. Projekce myšlenek představujících mé prsty svírající Podstatu se rozplynuly. Vzápětí jsem se rozplynul celý. Energie doposud tvořící mé pseudotělo se zabalila do nejméně ztrátového tvaru. To, co se dělo s Vrstvou kolem mne, se začalo dít i se mnou; existoval jsem již jen v podobě stále zmenšující koule, ne větší než fotbalový míč.</p> <p>To byl předposlední krok. Ze smyslů mi zbyl pouze ten, kterým jsem dříve vnímal nijakáč.</p> <p>Pak Vrstva definitivně zmizela.</p> <p>Nyní se kolem mne rozkládalo mrazivé, úděsné a nepochopitelné beztvaro. To byla Smrt.</p> <p>Protínal jí jen jeden jediný paprsek světla. Ale světlo to určitě nebylo. Končil kousek ode mne. A já věděl, co na tom konci je. Sevřený kolem své „materialisované“ Duše, jsem jako mlžná pěst vyrazil napříč Smrtí. Nepromítl jsem se do Vrstvy Rytířozajícova mozku; posledním náporem jsem prorazil přímo do jeho Subvrstvy, přímo k Podstatě jeho života. Skládala se převážně ze Zajícovy Duše, – mnoho z Rytířovy zmizelo pod údery kulek z mé pětačtyřicítky… Jak se to zdá dávno! Vetché cáry myšlenkového pole kolem Podstaty mého života se rozplynuly.</p> <p>Zemřel jsem.</p> <p>P</p> <p>lukovník Doktor i přes pozdní noční hodinu dosud dlel ve své soukromé pracovně. Už bylo spíš k ránu. Temnou místností se válela voňavá mračna modrého dýmkového kouře, který v úzkém a intenzivním kuželu světla pod stínítkem stolní lampy ožíval v mikroskopických tornádech, jejichž chobůtky však nebyly sto odchýlit z drah ani světlušky ve vzduchu splývajícího prachu. Plukovník Doktor rád přemýšlel v absolutním tichu své místnosti; nechal se ji kdysi, když byl na tuto práci převelen, zvukově izolovat, aby ho nerušilo případné vytí choromyslných.</p> <p>Plukovník i takto pozdě vypadal dobře. Na svém precizním zevnějšku si zakládal už od útlého dětství: Přes uniformu nažehlený bílý plášť, impozantní kadeř prošedivělých vlasů zakrývající čelo s geometrickou přesností a nové brýle, opět drátěné, ale pro tentokrát zlaté a s autoritativní hrazdičkou nad kořenem nosu. Brýle, které dodaly jeho sebevědomé (spousta jeho podřízených by řekla spíš naduté), po večerním holení ještě růžové tváři, nový, a ne špatný ráz, pomyslel si Plukovník, když se už po několikáté toho večera otočil a zálibně si prohlížel svůj odraz v ručně broušeném zrcadle, zavěšeném vpravo od těžkých tmavě hnědých závěsů, bránících případným pohledům zvenčí, z bývalé klášterní, nyní ústavní zahrady.</p> <p>Klouzal očima po svém obličeji a jako pokaždé, kdy toho večera pohlédl do zrcadla, mu náladu pokazil sice decentní, ale přesto dobře patrný obvaz na krku.</p> <p>„Blázne jeden zatracenej!“ zaklel nahlas, toho večera už také poněkolikáté. „Koudelíku pitomej…,“ pokračoval tišeji a v duchu dokončil: Kvůli tobě vypadám jako rekonvalescent po částečně neúspěšné gilotinaci. Rozmrzele odhodil vyhaslou pěnovku do popelníku (neznámým umělcem vysochaného z dělostřeleckého šrapnelu), a to tak prudce, až se žárem zčernalá smítka tabáku rozlétla po holé desce stolu (už žádná skla!).</p> <p>Náladu mu pozvedla až zuhelnatělým tabákem vyvolaná vzpomínka na včerejší kremaci, které se jakožto poslední ošetřující lékař cítil povinen zúčastnit.</p> <p>To mu dovolilo vzpomenout na pacienta Koudelíka skoro bez zášti. Rty mu na okamžik prohl lehký úsměv, který se vzápětí a s úlekem zakázal, protože: o mrtvých jen dobře. Stejně: To ale byl paranoik! Vymyslet si takové nesmysly… Ale právě podle nich to byl spíš simulant, odporovala racionálnější část plukovníkovy mysli, netoužící (nebo lépe: blamáže se obávající) po článku zveřejněném v odborném věstníku, po článku, pro který ta snivější část už dokonce nalezla příhodný název: „Alkohol a vědeckofantastická literatura z pohledu duševních chorob“…, nebo spíš: „Duševní choroby s přihlédnutím k působení alkoholu a fantastické literatury?“ „No, teď už je to stejně jedno,“ povzdychl si Plukovník. A když si připomněl, proč je to jedno, znovu se krátce usmál a rád sjednotil svou rozháranou mysl opuštěním snu. Stejně – vrátila se mu ještě na okamžik zacyklovaná vzpomínková smyčka – stejně je to zvláštní: Normálně je pronásledují radarové paprsky, televize nebo rádio, ale jeho, „Cha!“ zasmál se plukovník nahlas, jeho pronásledovalo beznohé brnění s mečem a dvaapůlmetrový králičí albín s oranžovýma ušima! Ten plukovníkův smích však byl spíš trpký než veselý; představa věstníku a článku s jeho jménem v záhlaví…</p> <p>„Mňo!“ mlaskl, „teď už to nevyřešíme, Koudelíku – popelíku!“ a tentokrát se svému žertu zasmál vesele a s chutí, až se jeho zlaté špičáky zaleskly přítmím nad stolem. Za chvilku se znovu otočil k zrcadlu, aby vyzkoušel, zda by obvaž nějak nešel zakrýt límcem bílého pláště. Tak nemohl vidět, jak se najednou rozřeřavěla vlákna žárovek na jeho starobylém lustru.</p> <p>Samozřejmě také nemohl vidět, jak se z boční zdi jeho pracovny začíná v sinavě zelené záři nořit špička meče. Po zbytku čepele následovala obrovitá, částečně pancířem a částečně bílými chlupy pokrytá paže a nakonec nestvůrná hlava, jejíž oči, usazené v pravé části „obličeje“ dříve albínsky rudé, z nějakého důvodu neuvěřitelně zmodraly.</p> <p>D</p> <p>ruhý den se až v deset nula pět, tedy pět minut po tom, co měla začít primářská vizita, odvážil Major Doktor První Zástupce zaklepat na posvátné, tlustě polstrované dveře primářovy soukromé pracovny. Nejprve jen lehce, kloubem ukazováčku. Po chvíli marného počítání si dovolil zabušit i pěstí, za nesmělého volání: „Pane plukovníku! Haló! Slyšíte mě?“</p> <p>Věděl, že primář je určitě uvnitř.Když se ani po dalších pěti minutách nedočkal odezvy, tak zkusil kliku…… a zažil největší šok svého dosavadního života.</p> <p>Nejdříve ho málem srazil k zemi morový puch, jako brutální pěst se vyvalivší z temné místnosti. Zavrávoral a automaticky rozsvítil. Obraz, který se mu rozprostřel před očima, mu pronikal do mozku několik bezdechých okamžiků: Primář Plukovník Doktor, kterého znal vždy jen jako okázale distingovaného a dokonalého gentlemana, a jehož si nedovedl jinak ani představit, seděl se staženými kalhotami uprostřed podlahy na koberci a plácal se v něčem, co nemohlo být nic jiného než jeho vlastní výkaly. Vždy téměř matematický účes nyní připomínal nejodvážnější afro, a tu tak důvěrně známou ocelovou šeď jeho vlasů nahradila nejčistší, dalo by si říci až věchýtkovitá běloba. Na rtech ulpěl kreténský úsměv, a husté sliny, tahavě odkapávající ze špičaté brady, se spolu se zlatými brýlemi, visícími bokem, zaháknuté jen za levé ucho, houpaly v nelidském předozadním rytmu jeho kývajícího se trupu… Tik, tak, tik, tak… – onen tak strašně známý metronom šílenců.</p> <p>Ztuhlý Major Doktor zděšeně zakrákoral. Na víc se v ten okamžik nezmohl. Plukovník Doktor, který právě uválel další páchnoucí kuličku a vrhl jí s hýkavým smíchem proti boční zdi, kde se hlasitě rozplácla vedle svých četných předchůdkyň, zakvičel hrůzou a pomalu, aniž by pohnul hlavou, a aniž by přerušil kývání, stočil oči k otevřeným dveřím. Pak znovu zaryčel, tentokrát mnohem hlasitěji, a špinavýma rukama si zakryl obličej. Major První Zástupce ztropil poplach, jaký Ústav pro choromyslné vojáky ještě nezažil. Když se za chvíli spolu s Majorem Doktorem Druhým Zástupcem snažili houkavě plačícího Plukovníka, jemuž mezi potřísněnými prsty prýštily proudy slz, jemně nadzvihnout, jen co se ho dotkli, zařval opravdu nelidským strachem, a začal oběma rukama bušit do podlahy. Fontány exkrementů dosáhly až k protější zdi.</p> <p>Lapiduši, kryjící majorům záda u dveří, měli s uklidňováním podobných případů dlouholetou praxi. Za pár okamžiků, sice znečištění, ale vítězní, odnášeli ječícího a pšoukajícího Plukovníka pryč.</p> <p>A nemuseli s ním jít nikam daleko – to opravdu ne.</p> <p>P</p> <p>an Krátký nadával a tvářil se velice zle. Totiž, co se nestalo: Uklízečka, když spatřila primářovu kancelář, znechuceně upustila koště a se slovy: „Tak na tohlenc, páni vojáci, se já můžu tak akorát vysrat!“ mrskla mokrý hadr vedle koštěte a důstojně odkráčela.</p> <p>To pan Krátký nedokázal, a tak, dle rozkazu Majora Doktora Prvního zástupce, jakožto hlavní oblíbenec a donašeč bývalého personálu, se té nelibé práce nyní musel zhostit sám. Oblečen v holínkách, dlouhém černém plášti a gumových rukavicích, drtě v zubech vedle dýmající startky proudy nadávek, došel podél ušpiněné zdi až k oknu, přičemž se snažil moc nevnímat smrduté, zasychající rochniště uprostřed koberce. Prudce rozhrnul závěsy o otevřel obě křídla dokořán. Podzimní pražský smog mu připadal jako Chanel no.5. Obrátil se k psacímu stolu, který z této strany viděl poprvé, a hned mu do oka padl papír počmáraný velkými tiskacími písmeny, písmeny která byla spíš vyrytá než napsaná. Pracně si je složil v slova.</p> <p>Když si pak nápis četl nahlas, a už plynuleji podruhé, aniž by přesně věděl proč, přeběhl mu po zádech mráz.Stálo tam totiž:</p> <p><strong>LIDÉ, NENÁVIDÍM VÁS!</strong></p> <p><strong>BDĚTE!</strong><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Instant</strong></p> <p>R</p> <p>az…, dva…, tři…, teď zachřestí klíče, vrzne klika, další šustivě tichý krok a nakonec klapnou dveře.</p> <p>Klap. Tak.</p> <p>A jsem sám. Poslední velkáč konečně odešel. Úplně se třesu. Dneska ráno totiž, skoro po půl roce, musíme do Pásma! Tudíž musím hrozně spěchat, a tudíž si nemůžu dojít pro rohlíčky ani vychutnat šeďocha od Pergila. A do Pásma musíme, protože Tánička se zapřísahala, že včera zahlídla dva plyšouny na naší straně Kolejí. Něco takovýho se od vzniku Stoky ještě nikdy nestalo – prostě neslýchaná věc. Telefonoval mi to hned včera večer Pepíno; on je nejstarší a nejsilnější. Měl hodně ustaraný hlas, bojí se totiž, že Instant zah… ofin…, tu, no, ofenzívu!, říkal. A zrovna teď! Takže zase do Pásma. Po <strong>takový</strong> době.</p> <p>Proto sebou musím mrsknout. Ustlat, koupelna, kuchyň… Ne, tady to uspěchat nejde – to je pravidlo číslo jedna: Nesnídat jako velkáči a instanťáci, – instantní kafe: šplouch, horká předslazená voda, předmazaný chleba, předpečená topinka – všechno v hygienickém igelitolu… Fuj, fuj a třikrát fuj; takový srágory!</p> <p>Pepíno říká, abych neříkal srágory, že prý <emphasis>to </emphasis>je neslušné; ale jak tomu mám říkat, když to<emphasis> </emphasis>jsou srágory a navíc <strong>takový</strong>? – to už mi samozřejmě neřek’.</p> <p>Naštěstí mám dole v lednici pohotovostní zásobu mrkve; taky od Pergila. Usilovně jednu chroupám a vyhlížím z okna. Šedo, nízké mraky, zima. No výborně!</p> <p>Bim, bam, bom, zvonek! Pepíno už je tady!</p> <p>Teď rychle. Vytáhnout z pod postele kotvu a samopal, natáhnout si boty, I ještě neprůstřelnou vestu… Rychle, rychle! žene mě zvonek. Vyběhnu z koobytu. Po zábradlí jsem u vchodu za chviličku. Dveře z vroubkovaného skla už je vidím: Netrpělivě podupávající Pepíno, zarputilá Tánička v čepici a Karloch s bojovným výrazem.</p> <p>„No že deš!“ řekl Pepíno a obočí nad kořenem nosu se mu přísně ježilo, „padáme!“</p> <p>No snad se kvůliva těm třiceti pikosekundám nevyvrátíme! To jsem si ale jenom pomyslel. V chvatu dopínám zips a spony na vestě.</p> <p>Sídliště je šedé jako obvykle. Není vidět ani jeden velkáč a i všichni i instanťáci už jsou ve školách. Jenom na prázdným parkovišti řvou a hrajou si šprčkouni. To jsou jediní, co s námi držej štroudlev, jediný v celým našem obrovským Městě. Šprčkouni a my čtyři: Pepíno, Tánička, Karloch a já. Jo a eště Pergilo, kterej sice vypadá jako velkáč, ale není. Jedinej kterej <strong>ví </strong>a kterej nám věří, tudíž hrozně, ale <strong>hrozně </strong>moc<emphasis> </emphasis>pomáhá. Nemá nohy, ale o to má šikovnější ruce. Jezdí na křesílku po svý hračkárně a směje se na nás. Všem nám ušil boty (gum misky jim říkáme), udělal kotvy, a hlavně – několik malejch červenejch plastikovejch samopalů – hraček – předělal na pěkně vostrý řehtáky, který z plyšouna dokážou udělat, jak říká Pepíno, imobilní řešeto. Jo. Přesně tak to říká. (Těm samopalům říkáme pergiláky.)</p> <p>Běžíme po chodníku Severozápadní ulice, který se obyčejně říká Dlouhá. Slaboučký ozvěny šprčkounskýho řvaní už dávno zanikly v pleskání našich bot. Odbočujeme do uzoučkýho průvlaku mezi domovními bloky. Pár minut rezonujícího, plísní a vlhkým betonem páchnoucího přítmí. Pak se rázem, jako vyplivnuti šedou obludou, ocitáme v Parku.</p> <p>„Tamhle to bylo,“ udýchaně ukazuje Tánička k několika zkrouceným keřům vyrůstajícím z boulovatého asfaltu. Karloch to s důležitým výrazem obhlíží; tss – hledá stopy po plyšounech! Jako by někdy nějaký nechávali!</p> <p>Běžíme dál. Ostře doprava, pak kolem rohu průmyslovýho bloku a… a jako vždycky mě někde uvnitř něco tak divně zašimrá – tak nějak jako když vám stejná kapka studený vody po zádech, ale uvnitř – Pergilo tomu říká mravenci, ale já stejně nevím, co to mravenci je.</p> <p>Před náma se táhnou rozpraskaný, špinavý panely Slepý ulice, sevřený v soutěsce nepřátelskejch budov; zleva šedý ticho obrovskejch Armádních skladů, zprava hukot První Automatický (nebo kolikátý). Ale tam daleko na konci, teď ještě dálkou a perspektivou úplně maličkej a nepatrnej, světélkuje takovej zvláštní žlutošedej obdélníček. Odsud samozřejmě není poznat, co to je, ale my všichni dobře víme, <strong>co to je.</strong> Spletenec houštin, zmrzačenejch stromů, uschlejch kopřiv a pichlavejch šlahounů a…, no prostě Hranice.</p> <p>Přikrčili jsme se ke zdi První Automatický a běžíme jako o život. Jako vždycky. Poslední budova na týhle straně ulice, přikrčená jako kamínka vedle atomový elektrárny, těsně před Hranicí, je Pergilova hračkárna – snad poslední barák ze starý zástavby.</p> <p>Známý, ušpiněný průčelí, na jehož četných výstupcích leží mnohacentimetrová vrstva prachu a černejch sazí. Vypadá to odporně – skoro jako instantní kafe – fuj, fuj a třikrát fuj.</p> <p>Jeden po druhém nakoukneme do špínou osleplého okna, ale na Pergila je ještě moc brzy. U rohu hračkárny zastavíme – jako vždycky, – je to poslední roh Města tímhle směrem – pak už jen Hranice Instantova pásma. Tánička si nervózně kontroluje samopal. Karloch podupává a všem nám stoupá pára od usy. Je zima.</p> <p>„Buďte opatrný, <strong>zatraceně</strong> opatrný!“ vydechne tiše Pepíno; další obláček páry zvolna mizí k olověnému nebi…</p> <p>A už je to zase tady: Za poslední rozpraskanou betonovou deskou Slepý ulice je na ní kolmá, neširoká, vyschlým prokřehlým bahnem do nohozlomna hrbolatá cesta, po který, říkal Pergilo, se kdysi dalo objet celý Město. Nad cestou se jako půltunel výhružně naklání změť hraniční džungle.</p> <p>„Tak do toho!“ povzbudil šeptem Karloch sám sebe.</p> <p>Úzká, černá, zimou zprahlá cesta zachřestí pod nohama; pak už houštiny Hranice.</p> <p>Pomaličku se plazíme dopředu, každej jinudyma. Pichlavý větvičky mě tahaj za vlasy. Hlína je cítit stalým olejem a suchým uprášeným listím. Karloch funí a šramotí někde napravo ode mne (měl, by trochu zhubnout). Najednou se přede mnou něco šustlo. Muška samopalu mi sama vyskočila před oči.</p> <p>Teď mi teprve pořádně došlo, co to vlastně znamená, že plyšouni překročili Koleje. Že prorazili Hranici: už si nikdo nikdy nebude moct bejt ničím jistej. Můžou mě dostat kdykoliv. Třeba když si ráno půjdu pro rohlíčky. Otřásl jsem se.</p> <p>Teď to ale bylo v pořádku – myš, prej jich právě tady ještě pár přežilo – (no myš, alespoň tomu tak říkáme). Žádnej plyšoun. Sklonil jsem samopal.</p> <p>Při plazení se mi za límec vesty nasulcovaly takový malý lístečky, kterých je tady ke konci všude vrstva. Svrbí to na krku, lechtá to, ale co se dá dělat. Pak najednou, jako ustřižené, houštiny končí a kus přede mnou se tyčí rezavou, větrem učesanou trávou pokrytej železniční násep. Pepíno už leží na jeho vrchu a Tánička právě přebíhá palouk. Rozběhl jsem se taky, a za mnou (s funěním a praskáním) z houštin vylezl i Karloch. Pak už nahoře na náspu ležíme všichni a přes dávno nepoužívané, hnědou rzí obalené koleje pozorujeme dobře známou placatou a mrazivě ponurou scénu: Hned za Kolejema, pod úpatím náspu, teče Stoka. Za ní je prorezivělý a na mnoha místech děravý plot, na kterým ještě občas visí oprýskané smaltované tabulky se spíš tušenými než k přečtení písmeny, no, my stejně nikdo neumíme číst, ale vypadají asi nějak takhle: VOJENSKÝ PROSTOR. VSTUP <strong>PŘÍSNĚ </strong>ZAKAZÁN!</p> <p>A za tím plotem už je to, čemu říkáme Pásmo: obrovský lán země křížem krážem rozkopaný a rozrytý sítí dávných zákopů, teď zarostlých travou a místy zaplavených smradlavou vodou s duhovými mapami na povrchu.</p> <p>No ono říkat tomu území Pásmo není asi to nejpřesnější, spíš by se hodilo bojiště, protože v tom zákopovým labyrintu, na těch třech kilo,metrech mezi Kolejema a Remízem, se už celé věky svádějí boje mezi náma a plyšounama s dřevákama – přičemž doma jsou tam oni – Instantova sebranka.</p> <p>Teď se nedá nic uspěchat. Těsně před očima mám velkou matku, úplně obalenou prastarou černou kolomazí; z jejího středu na nebe míří tlustý, rzí rozhlodaný šroub. Pražce krásně smrděj karbolkou a umaštěným štěrkem, mezi nima vykukujou chumáčky bledý trávy. Pak se konečně odhodlám kouknout přímo na Remíz. Je stejný jako vždycky. Stromy jsou na tu dálku slitý do černý, neprostupný stěny. Temeno Skládky vyčnívá vysoko nad jejich koruny; je posazené trochu napravo od středu Remízu. A tam, u paty té obrovitánské haldy starých věcí je Hřbitov – sídlo Instanta – zlého ducha, který dostal už všechny lidi, mimo nás čtyř, Pergila a šprčkounů.</p> <p>„Musíme se tam dostat, dneska prostě musíme!“ přerývaně zašeptal Pepíno. Oči mu svítěj. To přece každej ví, že <strong>prostě</strong> musíme – protože jinak nás teď plyšouni pochytaj v postelích. Musíme… nejdál jsme se zatím dostali k letišti, kdysi dávno, ještě když nás bylo „dost“. Od tý doby, co Instantova továrna začala vyrábět dřeváky, to bylo pořád horší a horší. Jó, dostat se na Hřbitov a zničit tu továrnu; jakoby někdo z nás někdy chtěl něco jinýho.</p> <p>„Já myslím, že bysme mohli,“ špitla Tánička. Taky myslím, ale mám sevřenej zadek. Ššss – Pepíno nafoukl plynem do zapalovače balónek přivázaný ke špici šípu. Dobrá zbraň – Pepíno umí s lukem jako nikdo. Karloch bziknul svojí malou motorovou pilou. Pak z ní nervózně vytáhnul akumulátor – úplně zbytečně – je jako vždycky v naprostým pořádku. Prudkým pohybem ho zarazil nazpátek a mrknul na mě, jako že on už je připravenej. My s Táničkou máme jen Pergilovy samopaly na dvanáct sifónovejch bombiček. Naposled kontroluju tlak i zásobník na speciální, do kříže napilovaný bročky. Dělá je taky Pergilo, a je to jediný střelivo, který platí i na plyšouny. Tánička na poslední chvíli vytáhla bombičky a dofukuje si samopal. Ššš. Jedna, druhá a dokonce třetí! Tři bombičky! Tss! S nenatlakovaným samopalem až na Koleje…?! Pepíno taky nevěřícně kroutí hlavou. „Holka!“ zašeptal opovržlivě, ale já vím, že to nemyslí <strong>tak </strong>úplně, protože Tánička je na holku náhodou docela fajn.</p> <p>„Tak už, konečně?“ Pepíno je taky nervózní. Pevně stisknu umělohmotnou pažbu a už je to tady. První kolejnice, zachřestí štěrk, druhá, sešup po opačný straně náspu, tmavá studená voda Stoky, těsně pod břicho, co nejmíň šplouchání a už nám pod nohama šustí nepřátelská tráva. Jeden po druhým mizíme v nejbližším zákopu. Dlouhá ostrá tráva na jeho březích se nad ním naklání a zaplétá, takže nad zákopem tvoří takovou jakousi poloprůhlednou střechu. Přikrčení pod travnatým baldachýnem utíkáme až k první křižovatce. Tady je první kolmej, jak my říkáme – pevnostní zákop. Pevnostní, zákopy jsou mnohem širší a hlubší než spojovací.</p> <p>Pepíno se kdysi pokusil nakreslit mapu celý Instantovy zóny a snažil se v tom zmatku hromad hlíny, klikatících se zákopů, zatopenejch jímek a rozpraskanejch betonovejch podstavců pod cosi, najít nějaký řád. Ale, jak říkal, kdysi si tu moc dlouho hrálo na vojáky spousta a spousta velkáčů; jedni to překopali zleva, druzí zprava, třetí od Stoky – prostě normální velkáčskej blázinec, řek bych, ale tady jakoby se to někdo ještě pokoušel organizovat, nebo co. No a když pak odsud zmizeli, není divu, že tu po nich zbyl Instant – to tvrdí Pepíno, ale mě se nějak nezdá, že by Instant vznikl, až když odešli. Spíš si myslím, že Instant tu byl vždycky, nejpozdějc’ co vzniknul Hřbitov. – No nevím.</p> <p>Ležíme vedle sebe a očima propátráváme každej metr trávy a rozvalin směrem k Remízu. Nikde se nic nehýbá, jenom vítr občas rozvlní vysoký bodláky, kterejch je vlevo před náma celý ukrutný pole. Bodláky i na tu dálku suše chřestí. Úplně vpravo je jeden z těch zachovalejších „podstavců pod cosi“. Starej rozpukanej beton a trčavý, do tenka vyrezlý armovací dráty. Vítr se otočil a teď fouká od Skládky. V nose šimrá vůně mokré rzi a starého železa.</p> <p>„Tak dál,“ vydechl Pepíno. Sklouzli jsme na dno zákopu. Naše opatrné kroky nejsou skoro slyšet. První jde Pepíno s nataženým lukem a připraveným zapalovačem, pak Tánička, já, a nakonec Karloch s pilkou. Neduživá tráva pod něčíma nohama občas zašustí – vždycky se leknu. Za chviličku by se měla ukázat… jo, támhle je. Na pravý straně, asi metr vysoko, je ve stěně zákopu úzká zarostlá díra do dalšího spojováku. Nikde ani dřevák ani plyšounská hlídka. Jestli nebudou ani u začátku prvního šikmáku, tak se něco děje. Proplazili jsme se spojovákem a ocitli se v dalším pevnosťáku. Nic se nezměnilo. Teď musíme projít kolem dvou nepřátelsky zejících vchodů, vedoucích do polozavalených zemljanek. No vchody, teď už jsou to spíš jenom zpuchřelá dřevěná futra do nikam…, ale je za nimi tma a strašidelno. Aniž by padlo slovo, dáme se do běhu a jenom profičíme kolem. No a teď přijde vstup do prvního šikmáku (takhle to vypadá krátký, ale už jsme skrz zákopy ušli pěknejch pár set metrů). A pořád žádný hlídky. První šikmej zákop prochází bodlákovým polem, v kterým se mění v černej neprůhlednej tunel.</p> <p>„To je určitě past!“ zafuní mi do ucha Karloch a dost vyděšeně se rozhlíží kolem, jako by moh’ vidět něco jinýho než hliněný stěny podepřený plesnivou výdřevou, trávu a proužek tísnivě podmračenýho nebe nad hlavou. Krátký blonďatý vlasy má na spáncích ztmavlý potem. Ale nikomu nám není dvakrát nejlíp – takhle daleko jsme nebyli, co plyšouni dostali oba Tomáše.</p> <p>„Tak jdeme!“ Ten Pepíno se snad zbláznil. Vždyť je to přeci <strong>tak</strong> jasný.</p> <p>„Chtěj nás nalákat a…“</p> <p>„No a co?“ skočil mi do řeči a zase mu svítěj oči. Já mám zase sevřenej zadek.</p> <p>„Dneska se tam dostat prostě <strong>musíme! </strong>Chápeš to?“ Trošku se mnou zatřás. „Chápeš to?! Plyšouni ve Městě…“ odvrátil se. Jo, já to chápu – prostě musíme. Ale přesto mám sevřenej zadek a potím se.</p> <p>I první šikmák byl bez problémů. Ani v mělkejch překopech vedoucích k dírám, do kterejch se kdysi schovávaly tanky, na nás nečekalo nic zlýho. V těch dírách se drží mastná, smradlavá voda, v který jsou napůl utopený prorezavělý sudy s flekama zašlý oranžový barvy; mezi nima prej číhaj divný zubatý žáby, který místo kuňkání hvízdaj a jsou až nepříjemně velký.</p> <p>Šikmák nás dovedl hodně napravo – do pátýho pevnostňáku. Teď před náma byla obrovská betonová jímka (spíš vybetonované jezero – skoro půl kilometru dlouhý), plná těch sudů, duhový vody, divnejch slizovitejch řas, který se jako živý šplhají po vydrolených stěnách nádrže, a v neposlední řadě zubatých pulců, kteří z té páchnoucí břečky vyskakují jako malí růžoví žraloci. V dálce za jezerem se šediví obrovská betonová plocha letiště, která končí už těsně před Remízem.</p> <p>Pak bylo třeba dojít až k závalu, který někde v polovině ukončuje pátý pevnostňák. Teď zřejmě nastanou nejkritičtější okamžiky našeho dosavadního života. Všichni funíme a supíme – táhne tady od té „vody“ a hrozně špatně se dejchá. Karloch zimničně poškubává pilkou. Vocaď se totiž do dalšího nejbližšího zákopu vedoucího správným směrem (druhý západní šikmák) dá dostat jenom po povrchu. Naštěstí lze jít v částečným krytu za cípem bodlákového pole, který je tam ale nepříjemně řídké a tudíž průhledné.</p> <p>Jdeme v hlubokém předklonu a co nejrychleji. Dlouhá polehlá tráva nás chytá za kotníky a promočené boty dřou do pat. Je to skoro půl kilometru. Rovně na letiště se nedá, protože tam je ta zatracená jímka.</p> <p>No ale konečně už jsme u toho západního šikmáku. Zuby polámaných trámců výdřevy se na nás cení z temné jizvy zákopu. Tenhle šikmák je zvláštní – je hlubší než pevnostňáky a má hrozně strmý kraje, většinou stále vyztužený dřevem. Jde se jím asi dvě stě metrů, a pak je kvůli dalšímu závalu nutný znova vyjít na povrch.</p> <p>Nastavili jsme s Karlochem záda, aby se Pepíno moh’ vyškrábat na předprseň. Nemyslete si, tenhle šikmák je opravdu dobře dva metry hlubokej a, jak už jsem říkal, po stranách vyztuženej kůly. No a právě pro ty kůly, který se pod tlakem hlíny vyvrátily a trčej ze závalu do všech Stran, teď musíme nahoru.</p> <p>Pepíno se zachytil, opatrně vystrčil hlavu, rozhlédl. se, přitáhl se, nohy zakmitaly vzduchem, do vlasů nám spadla sprška hlíny, a zmizel za obzorem zákopu. Za malý okamžik se proti kalnýmu nebi objevila jeho rozcuchaná hlava a konec provazu mě udeřil do ramene.</p> <p>„Polezte, je to dobrý!“</p> <p>„Polezte, je to dobrý!“</p> <p>A nebylo. Právě v tom okamžiku se vzduchem mihlo něco malýho zelenýho.</p> <p>„Voči!“ zařval jsem. Magneziák plácnul do hlíny u našich nohou. Práásk! Zahučelo mi v uších. Rychle jsem se rozhlídnul. Nikdo z nás se do toho naštěstí nekouknul. Instantmani takhle posledně – před tím půlrokem – dostali Pavlína. Oslepneš jen na deset minut, ale šanci už nemáš.</p> <p>Plyšouni se valili do zákopu jako hnědá řeka. Samopal se jedovatě rozsyčel. Tánička. Proti řece se napřela přehrada z ječících broků. Kusy molitanu zavířily vzduchem. Nahoře zadrnčel luk. Na chvilku bude pokoj. Když se šíp s balónkem plným plynu a zapáleným doutnákem vystřelí mezi útočící plyšouny…, ale to byste museli vidět. I když plyšouni jsou dost veliký – někteří skoro jako Tánička – jsou dost lehký. Pepíno seskočil k nám. Luk měl na zádech a v rukou pergilák. Já jsem pokropil dva dřeváky, kteří nám mezitím vpadli do zad. Mám nastavíno na pětibrokový dávky. Z prvního to vyštípalo dlouhý barevný třísky a mrsklo to s ním tak tři metry nazpátek. Druhej se ani neotřás a už byl tady. Odrazil se, až mu od nohou vylít drn a skočil na Táničku, protože je nejmenší. Karloch byl ale rychlejší. Pilka zabzučela a dřevák i s Karlochem zmizeli v pilinovým víru. Než tohodle dřeváka Instant znovuzprovozní, tak se pěkně zapotí.</p> <p>Plyšouni se rojili nad okrajem zákopu v takovým obrovským množství, že nám nezbývalo nic jinýho než ústup. První zase běžel, Pepíno. Kůly zpevňující boky zákopu se slily do fičící stěny. Samopaly syčely a na jejich krátkých hlavních se dělala jinovatka. Broky hlasitě dusaly po dřevu a hlíně, ale většinou se ozýval ostrej praskavej zvuk, s kterým trhaly plyšounskou umělou kůži. Vzduch byl skoro neprůhlednej kvůli obrovskému množství kostiček žlutýho molitanu. Běžíme rychlejc a rychlejc. Zezadu je slyšet rychlý dřevěný klapání. Dřeváci taky běhají pěkně svižně. Plyšouny pro změnu vůbec není slyšet. Před očima se mi míhají hlínou zamazaný podrážky Pepínovejch gummisek. Funím jako centrální ventilace a začínají mě bolet nohy. Skoro pořád střílím. Konečně se objevil spásnej průchod do nějakýho šikmáku. Je naštěstí asi o metr mělčí než zákop, kterým utíkáme – tak z něj budeme moct vylízt všichni naráz a po povrchu utíkat přímo ke Stoce.</p> <p>Plyšounů a dřeváků je tolik, že se náš ústup změnil v panickej úprk. Teď se na krytí můžem klidně vykašlat – nejdůležitější je rychlost.</p> <p>Z toho spásnýho průchodu se zničehonic vyřinul proud dřeváků se špagátama. Pepíno, kterej tam už půlkou těla vězel, bezmocně zakopal nohama do vzduchu. Stáhnul jsem ho nazpátek. Žuchnul jako pytel. Ruce už měl skoro svázaný. Karlochova pilka ječela a víření sladce vonících pilin ještě znepřehledňovalo situaci.</p> <p>Plyšoun na mě seshora skočil jako šílenec. Hlaveň kolmo vzhůru. Proud broků ho na malý okamžik zastavil a vzápětí odnesl vysoko do nebe. Nízké šedé mraky zablikaly jeho rozsápaným kožichem – chviličku vypadal jako strop v planetáriu. Na zem se vrátil jako molitanový déšť. Žhavý bič mi přejel po zádech. Tánička zametla zákop s moc velikým rozptylem. Naštěstí to schytala jenom neprůstřelná vesta. Chvilka nepozornosti, a už mi jeden dřevák vrazil hlavou do břicha. Zvrátil jsem se na zem s vyraženým dechem. Pepíno už se naštěstí stačil zbavit lepkavejch provazů. Zlikvidovat dřeváky, kteří mě obsypali, mu nezabralo ani moc času.</p> <p>„Rychle vocaď!“ zařval, vrazil hlaveň svýho pergiláku do šikmáku a dlouhou dávkou ho vyčistil, teda doufám. Pak chytil neustále střílející Táničku a hodil jí nahoru. Něco se odrazilo od výdřevy a spadlo mi pod nohy. Prááásk! Další magneziák. Naštěstí jsem k tomu umělýmu blesku stál zády. Karlochovi vypadla pila z rukou.</p> <p>„Dělej!“ odhodil mě Pepíno k průlezu do šikmáku a sám vyrazil proti dřevákům, kteří zavalili oslepenýho Karlocha. Vyhoupl jsem se nahoru a rychle se otočil, abych Pepínovi pomohl s Karlochem. Měl vytřeštěněj obličej a široký oči, v nichž panenky nebyly ani jako příslovečný špendlíkový hlavičky. Vytáhnul jsem ho k sobě za límec. Tánička za mými zády střílela jako o život. Plyn jí musel dojít už každým okamžikem. Právě když jsem na to myslel, tak dole pode mnou Pepínův samopal zasyčel a ztichl – došly mu broky. Tánička zaječela. Vystrčil jsem hlavu nad předprseň. Plyšoun s dalším magneziákem. Napružil jsem to do něj. Stačila krátká dávka. Modrej blesk neškodně švihnul bokem. Překulil jsem se nahoru na trávu, přiskočil k zejícímu zákopu a seshora pokropil dřeváky, zle dotírající na bezbrannýho Pepína. Nejvyšší čas! Dřeváci se rozlítli jako hrst párátek. Pepíno ještě stačil vyškrábnout Karlochovu pilku a mohutným odrazem skočil do šikmáku. Tánička znova zaječela – teď v tom byla hrůza. Její samopal ztichnu!. Koutkem oka jsem zahlídnul, jak jí dva velcí dřeváci podrazili nohy a složili na záda. Karloch pořád nic neviděl, jednou rukou si mnul oči a druhou kolem sebe zběsile mával. Vyrazil jsem na pomoc Táničce. Několik sebevražednejch plyšounů mi skočilo do cesty. Zakopnul jsem o jejich zbytky a po hlavě spadnul do mělčího z obou zákopů. Před očima mi tančily hvězdičky a zlomil jsem si zub. Když jsem se vyhrabal na nohy, uviděl jsem, jak Táničku unáší síla dřeváků, celou omotanou těma lepivejma špagátama. V tom okamžiku se mi znovu zatmělo před očima a nosem jsem se zaryl do dna zákopu. Karlochova slepá pěst se, bohužel, konečně trefila. Málem jsem přitom porazil Pepina, kterej pilkou krájel dřeváky útočící průchodem z hlubokýho zákopu. Tánička pořád ječela, ale její zoufalý křik se rychle vzdaloya1. „Kotvu, vystřel kotvu!“ řval Karloch a poslepu se dral ze zákopu na pomoc. Měl jsem plnou pusu hořký hlíny a v očích slzy. Tánička…</p> <p>Najednou práskla ostrá rána. Kotva! Táničce se to povedlo! Třeba jí ještě zachráníme! Konečně jsem se vyhrabal na nohy. Něco hlasitě zasyčelo. Kotva! Rozprášil jsem houf plyšounů, který měl Pepíno už už na zádech. Za mnou něco ošklivě křáplo a Karloch tak divně zasténal.</p> <p>Tánička kotvu sice vystřelila, ale z miliónů možnejch směrů kotva tou nejnešťastnější náhodou trefila Karlocha přímo do čela. Tudíž, kotva se nezasekla a Karloch byl ke slepotě ještě omráčenej. Než jsem skončil s likvidací plyšounů za Pepínem, dřeváci měli i Karlocha. Ještě ke všemu v tom samém okamžiku ztichla i Pepínova pilka.</p> <p>„Baterky, do háje!“ vykřikl tak nějak ztraceně a mrštil pilou po nejbližších dřevácích. Našich nepřátel jakoby pořád přibývalo. Úspěšně jsem rozstřílel dřeváky obklopující Karlocha.</p> <p>„Pryč! Musíme se zachránit aspoň mi dva!“ najednou mi zaječel přímo do ucha Pepíno, vyskočil ze zákopu a v zuřivém tepotu gummisek zmizel. S nenabitým pergilákem byl prakticky nahatej.</p> <p>Zamrazilo mě. Kosil jsem plyšouny po hromadách, ale věděl jsem, že nemám šanci zároveň udržet dřeváky z hlubokýho zákopu a oba druhy nepřátel z povrchu.</p> <p>„Karlochu!“ zařval jsem na tiše ležícího kamaráda; měl od Tániččiny kotvy rozraženou kůži na čele. „Karlochu, vstávej! Prosím tě vstávej! Moc tě prosím!“ Ani se nepohnul a zase už ho obklopovala chřestící hradba dřeváků. Tániččin jekot už nebylo slyšet. Vyskočil jsem ze zákopu a v dálce, už skoro uprostřed letiště, spatřil masu dřeváků, jak s ní pádí k Remízu, k Hřbitovu a k Instantovi… Už jí není pomoci. V tom okamžiku mi v plné míře došlo, že jsem tu zůstal úplně sám. Od Remízu se valily řady a řady Instantových obránců. Bylo mezi nimi vidět i pár starejch růžovejch plastikáčů. Naposledy jsem se podívali na už úplně svázanýho Karlocha a vyrazil za Pepínem.</p> <p>Běžel jsem, střílel, padal a zase vstával. Dřeváci na třísky, prázdný pytle rozstřílenejch plyšounskejch kůží. Sem tam i křupavý skřípění umělý hmoty, to když se do proudu olova připletl nějaký plastikáč. Daleko přede mnou se míhala Pepínova záda. Byl na tom asi stejně jako já. A zase střelba a pády, střelba a přeskakování zákopu a střelba… A pak konečně Stoka. Studená voda mi pod nohama stříkala tak vysoko, že jsem byl v mžiku promočenej skrz na skrz. Nad hlavou mi svištěly broky. Pepíno si nabil, stál nahoře na náspu a kryl mě. Než jsem se vydrápal k němu (strašně to klouzalo) úplně mě strachy svědily záda – snad se plyšouni tentokrát přes Stoku nedostanou.</p> <p>Pepíno už nestřílel. Ležel jsem na kolejích, třásl se a lapal po dechu.</p> <p>Pak jsme seděli vedle sebe a koukali do Zóny, kde v dálce, na samém okraji letiště, nesly Instantovy bestie něco těžkýho a objemnýho a určitě úplně zamotaného do dusivých lepkavých provazů, a my věděli, že to něco je náš kamarád Karloch.</p> <p>V chladném větru jsme se třásli zimou a oboum nám po tvářích tekly slzy. Celá Zóna se hýbala k Remízu se vracejícími instantmany – byly jich tisíce.</p> <p>Oba s Pepínem jsme si v tom okamžiku úplně syrově a brutálně uvědomili, že proti Instantovi stojíme už jen my dva, pár šprčkounů a Pergilo, a styděli jsme se tak, že kouknout na sebe by nás nejspíš namístě zabilo.</p> <p>T</p> <p>eď sedíme v hračkárně u Pergila a jsme smutný a unavený. Ono se to nezdá, ale dnes jsme byli za Kolejema dobrý čtyři hodiny. Pergilo nám uvařil šeďocha a namazal domácí chleba pravým margarínem. Ten margarín je bůhví odkud a navíc strašně drahej – u nás už se nedělá.</p> <p>„Tak vyprávějte,“ tiše přijel Pergilo ke stolu, u kterýho jíme. Vůbec se nám nechce, ale když je ticho už moc těžký, Pepíno se do toho trhaně dá. Pergilo poslouchal a jak mimoděk přikyvoval, prameny dlouhejch šedivejch vlasů, který mu obrůstají hlavu už jen v uzoučkém věnečku, se mu vlní po ramenou. Jako krásný šedipád stříbropád. Ke konci vyprávění se mu nespokojeně, až bych řek’ pobouřeně, zkrabatila kůže na celý, teď v odlescích světla z ulice temněrudý pleši.</p> <p>„Tak vy ste je tam nechali a utekli! No teda…!“ rozčileně si posunoval svý hranatý půlbrejličky po nose.</p> <p>„Chápej, Pergi, nedalo se nic, ale už vůbec nic dělat!“ Pepíno má zase plačtivej hlas, jak se zoufale snaží přesvědčit aspoň sám sebe. Já radši koukám pod stůl. Ticho houstne jako rychlobeton. Vůně krásných a starých věcí, kterými přetékají obrovské regály kolem nás a vůně mnohaletého, velebně usedlého prachu jakoby houstly též.</p> <p>„Nechat kamarády. Instantovi napospas…! Ani se jim nepokusit pomoct. To bych radši sto let – sto let! – od rána do večera pil instantní kafe zalejvaný z kohoutku s předslazenou vodou… vy dva!“</p> <p>Br, br, br, instantní kafe. Fuj a třikrát fuj! A sto let a ještě z předslazený vody! Ale když to takhle Pergilo říká a tváří se přitom takhle, tak to myslí smrtelně, ale smrtelně vážně.</p> <p>Tichá, ale o to horší bouřka pokračuje: „Teď si oba vezmete židle a posadíte se támhle,“ Pergilo ukázal k výloze a natažený prst se mu třásl, „a počkáte si na ně! Abyste viděli…“ trochu se mu zlomil hlas, odkašlal si a pokračoval: „A ani se nehnete!“</p> <p>Tak sedíme a skrz prachem osleplou výlohu. koukáme na rozpraskanej beton ulice a na špinavou zeď skladiště naproti. Máme tak dvě hodiny na to, abysme si rozmysleli svý hříchy. Ačkoliv je teprve chvíli po poledni, svět venku ztmavnul ještě víc než normálně. Pergilo odjel někam dozadu, do nějakýho ze svých skladů a zavřel za sebou všechny dveře, takže ani jeho šramocení neruší slaboučký dunění vedlejší První Automatický, který jme si už zvykli považovat za ticho. Zvířenej prach se pomalu usazuje a šimrá v nose. Čas se vleče jako starej syntetickej med. Fuj a třikrát fuj.</p> <p>Nejdřív zachrastilo hraniční křoví, který odsud není vidět, a pak kroky. Dvojí čvachtavé gummiskové kroky. A už jdou; zleva, jako po obrazovce T-dabljůvize, přecházejí před výkladem. Tánička a Karloch. Karlochovi na čele svítí obrovská bílá leukoplast. Mám strašný cukání vyběhnout a zavolat na ně; všechno jim vysvětlit – a tak. Ale dobře vím, že by to nemělo cenu. Neusmáli by se, možná by pozdravili a šli by dál, jako bych neexistoval. A zejtra se vzbuděj přesně v ten samej okamžik jako všichni ostatní instanťáci a půjdou na celej den do školy. Na Hřbitově byli totiž předěláni – jako všichni, který Instant dostal – na instanťáky – jo, pravý a neoddiskutovatelný instanťáky. Snídat budou pravou instantní kávu (fuj třikrát fuj!) a už napořád budou někam spěchat.</p> <p>Kouknu na Pepína, a když vidím, že brečí, radši se koukám zase na ulici – ale pravda, i mně se to nějak mlží.</p> <p>Právě nám v celý a ještě větší syrovosti než na Kolejích došlo, že lnstant už ovládnul skoro celý Město, a tomu, aby neovládnul úplně celý, můžeme zabránit jenom my dva. Taky nám došlo, jak jsme proti němu skoro až směšně bezmocný. Před očima mi vyvstal hroznej obraz, jak plyšouni a dřeváci pořádaj hony na maličký a úplně bezbranný šprčkouny, který odnášej do stínu Skládky, a pak, za slabý tři hodinky, je sice vracej, ale ne už jako maličký řvoucí šprčkouny, ale jako hrozný, přesný, spěchající a strašlivě cílevědomý instanťáčky. Až se z toho do mě dala zima.</p> <p>„No tak se seberte, chlapci moji. Přece mi tu nebudete pořád bulit!“ rozčepýřil nám vlasy Pergilo, kterej na svejch gumovejch kolečkách nepozorovaně přijel až těsně za nás. „To už neodpářete, to můžete jenom odčinit a starej Pergilo pro vás vymyslel poslední plán… vlastně pro nás. Na tom, jestli se vám ho povede dotáhnout, závisí i moje budoucnost,“ povzdychl si, a tak divně se na nás podíval. „Teďka jděte domů na krovky, a přijďte sem zejtra – ale až večer – přesně v devět,“ tajemně se zachechtal: „To už bude ta správná tma!“</p> <p>K</p> <p> večeři jsem si udělal nastrouhanou mrkev s nastrouhaným jablkem a spoustou citrónový šťávy – syntetický – bohužel. Pergilo říkal, že opravdový citróny už neexistujou. S jídlem je to pořád horší a horší. Ráno se sice dají sehnat rohlíky, ale prej to už dlouho nevydrží, říkala ta mašina, co je dělá a prodává – není odbyt. Pak se prý budou péci jen výživné a stoprocentně zdravé suchary…, hm a taky stoprocentně nejedlé. Zeleninu pěstujeme u Pergila ve skleníku. V jednom z jeho skladišť je taky síla zaprášenejch plechovek pravýho EARL GREY, prastarýho, ale pořád strašně dobrýho čaje. To, co dneska vydávají za čaj oficielně, by se snad hodilo akorát na chemickou válku proti krysám – teda kdyby ještě nějaký žily. Do předslazený vody z kohoutku hodíte pytlíček s čímsi tmavým uvnitř a zamícháte. Rozpustí se i ten pytlíček a ačkoliv je z nějaké stoprocentně nezávadné umělé hmoty, substance v hrnečku vzniklá smrdí igelitolem. Tenhle „čaj“ je snad ještě větší srágora než instantní kafe. Fuj, fuj a třikrát fuj. Ale velkáčům a instanťákům šetří jejich vzácný čas.</p> <p>Mrkev s jablkama je sice lahůdková dobrota, ale stejně už se těším na jahody. Ale ty budou až v létě. Léto se pozná podle toho, že se posouvaj hodiny a Pergilovi zvětšej příděl elektriky, takže může zvednout teplotu ve skleníku – a to pak vyrostou i jahody. Jó léto, to jsou taky Dávačky. To se vždycky na zdi u nás v koobytě objeví umělohmotná větvice a oba moji velkáči i instanťák, co dřív byl můj brácha, zůstanou jeden celej den (považte, celej den!) doma. Je to jeden jedinej den z celýho roku, kdy je vidím, jinak je občas a spíš jen náhodou potkávám.</p> <p>Dávačky… jó; já vím, že se jim kdysi dávno (podle Legendy) říkávalo Vánoce, a že s dárkama nechodil Velký Teflonový Pytel, ale nějakej pán, ale ten se někam ztratil a ani Pergilo už neví kam. Asi umřel. Na Dávačkách je hrozně fajn to těšení. I když předem vím, že pod Plastvětvici zase dostanu hromadu syntetickejch ponožek, ve kterejch je stejně zima na nohy. Naštěstí jsou druhej den ještě jedny Dávačky – u Pergila v hračkárně. Ten tam má spousty nádhernejch věcí, který si stejně nikdo nekupuje. Instanťáci si hrajou nanejvejš se Sbírkou úloh z balistiky a těch pár šprčkounů se tak daleko bojí jít – a stejně by to nevytrhli.</p> <p>Dojedl jsem mrkev a už jen tak zírám z okna. Tmavý nebe těžce visí nad světem. Přes ulici je jenom smutně šedivej blok, dlouhej jako ten náš – skoro tři kilometry. Vždycky, když si uvědomím, že za těma černejma oknama, který se naráz rozsvítěj až ve dvacet jedna třicet přesně, za těma oknama jsou stovky a tisíce a statisíce instanťáků a ještě mnohem a mnohem větší tisíce velkáčů, tak mi po zádech mezi lopatkama přejede mrazivě měkká tlapka strachu. Jenom když se přitisknu pravou tváří na studený sklo a úplně, ale úplně vykroutím oči, je v protějším, teď v hustejch stínech utopeným bloku vidět malinká žlutá jiskřička. Tam bydlí malá Adélka. Jiskřička světla se udrží, jen co dokážu zadržet dech – pak se zvolna zamlží a rozplyne se v nic. Vyhodím talíř s vidličkou do odpadu a jdu černým koobytem spát.</p> <p>R</p> <p>az…, dva…, tři…, teď zachřestí klíče, vrzne klika, další šustivě tichý krok a nakonec hluše klapnou dveře – klap. Tak. A jsem zase sám. Dojdu si pro rohlíčky, pěkně pomalu, a už se těším na šeďocha. Mám celej den čas; s Pepínem se sejdem v Parku u Slepý až ve tři čtvrtě na devět (tedy na dvacet jedna nebo na dvacátou první?) V hlavě mi vrtá ten Pergilův plán, o kterým nám včera nic neřek’. A taky mě čím dál tím víc a víc tíží, že se plyšouni můžou dostat přes Stoku. Večer se nesmím zapomenout Pergila zeptat, jak je to vlastně možný. Po snídani jsem si vzal samopal a šel radši hlídat šprčkouny.</p> <p>Z</p> <p>ase s Pepínem běžíme přikrčený ve stínech u zdi temně a výhružně dunící První Automatický. Pepínovi zase svítěj oči, ale já už tomu moc nevěřím, protože včera mu svítily zrovna tak, ale běželi jsme tady čtyři. Za chvíli jsme u hračkárny. V její špinavý výloze se matně odrážejí čmouhy obzvlášť nízkejch mraků, pochmurně mramorující umírající večer. Pergilo už nás čeká – je skoro devět. Přijel až těsně k otevřeným dveřím a zálibně kouknul na houstnoucí mraky: „Tak, chlapci moji, počasí nám zatím přeje,“ zachechtal se a zamknul za námi.</p> <p>„Pojďte, jen pojďte,“ pobídnul nás netrpělivě a projel kolem nás ke dveřím od zadní chodby, z který se chodí přímo do jednotlivejch skladů. Jdeme až úplně, <strong>úplně</strong> dozadu; tady jsem ještě nikdy nebyl. Pepíno se tváří, že ani on ne.</p> <p>Stářím zkroucený dveře z vyrudlýho a ušmudlanýho plastiku se s patřičně dramatickým zaskřípáním otevřely. Pergilo cvakl vypínačem a slabá modrá zářivka rozemlela tmu.</p> <p>„Zavři za sebou,“ tiše se na mě pootočil. Do nosu mi pronikl věky zatuchlej vzduch, prosycenej vůní starýho prachu a ještě něčím krásně smradlavým – tak jako karbolka, ale tak nějak úplně jinak.</p> <p>Nevelká, zřejmě dlouho nepoužívaná místnost s velkými fleky oleje promaštěnou beranovou podlahou, místy vydrolenou do ostrými stíny zalitých prohlubní. Veliká zavřená vrata v zadní stěně nemůžou vést jinam než na dvůr za hračkárnou; vedle nich je uzoučké okno zatažené vybledlou, zpuchřivělou roletou. Zpoza okna se ozvalo tiché pleskání, které rychle přešlo do monotónního teroru. Déšť. Pergilo radostně plácl dlaní do opěradla vozíku: „Jen tak dá!!“ řekl a úsměv mu roztáhl tvář. Uprostřed místnosti bylo cosi velkýho neforemnýho a pečlivě přikrytýho novou, ale za léta skladování v ohybech silně zteřelou celtou. Pergilo k té věci dojel, otočil se s vozíkem čelem k nám a slavnostně si pošoupl půlbrejle po nose.</p> <p>„Chlapci moji,“ pohlédl na nás, zaraženě stojící u dveří, „vězte, že právě odbývají poslední hodiny Instantovy existence!“ Kouknul na nás, co tomu říkáme, a tvářil se snad ještě slavnostnějc než předtím. Nám, když nám nechal chvilku na dojití, spadly brady na prsa – Pergilo totiž nikdy nelže.</p> <p>„Nedávno jsem se byl projít po Městě (on svý jízdě na křesílku stále říká chůze)… zavřete ty pusy!“ zasmál se a pokračoval, „a zjistil jsem…, a musel jsem zkonstatovat, že situace je ještě horší, než vím od vás. Vy nevíte, jak Město vypadalo před Jeho příchodem, a po ulicích chodíte denodenně – tak vám spousta věcí připadá normální a druhá spousta vám ujde. Ale já jsem byl venku naposled asi tak před dvěma a půl rokama a ten posun k horšímu je opravdu hroznej – samý instanťáci a velkáči – a hlavně plyšouni za Kolejema! Nojo, nojo, i já už jsem je viděl.“ Znova se usmál na naše vyvalené oči – kdo by to tušil, že se sám odváží do Města!</p> <p>„Naštěstí, plyšounů, který se dostanou přes Stoku, je zatím zřejmě jenom pár.“ Skočit do řeči jsem se mu neodvážil, ale netrpělivostí jsem skoro tancoval.</p> <p>„Vím, na co se chceš zeptat,“ sklonil hlavu a nad brejlema na mě dobrácky kouknul.</p> <p>„Neřeknu ti přesně, jak je to možný, jenom si to domejšlim, ale předpokládám, že jim Instant napouští kožichy nějakým impregnátorem, nejspíš nějakým voskem, nebo co…, hm, vy asi nejspíš nevíte, co to je,“ krátce se zamračil, „… no prostě něčím, co odpuzuje vodu, takže, když skočej do vody, nejdou rovnou ke dnu, a dokážou přeplavat na druhou stranu – musí je to ale stát spousty energie, protože Stoka je prudká a určitě je to snáší daleko po proudu. Proto taky, mimo jiné, jsem rád, že je dneska deštivá noc – budete mít proti sobě jen pár nepromokavejch plyšounů a pár starejch plastikáčů…, no a všechny dřeváky, ale ti ve tmě skoro nic neuviděj a v takovým dešti vydržej v provozu sotva deset minut…“</p> <p>„No jo, ale my jsme jenom dva a neuvidíme nic zrovna tak…!“</p> <p>„Jen mě hezky nech domluvit!“ ušklíbl se Pergilo. „Mám tady pár drobností, který vám hodně pomůžou,“ zálibně popleskal na tu zakrytou věc. To jak před tím vyslovil to slovo „drobnosti“, naznačovalo, že se opravdu o žádný drobnosti nejedná…</p> <p>Pergilo chvíli mlčel a po tváři se mu rozléval výraz nejslavnostnější z nejslavnostnějších. Na pleši mu svítily modré odlesky chvějivé zářivky. Prudce se nadechl: „Hoši…, chlapci moji…, chlapci, na-na…“ zakoktal se a už se tvářil tak, že si dokonce zapomněl popošupovat brejle, „… na vás dvou teď leží osud všech zbývajících lidí, i těch, kteří mají vyrůst ze všech šprčkounů, co jich na světě je. A není jich málo!“ zvednul prst, když uviděl naše kyselý obličeje.</p> <p>„Vy znáte jen malej kousek našeho Města, maličkatej kousíček,“ na prstech ukázal jak maličkatej, „a když se vám to povede…,“ obočí mu významně vylétlo až na čelo. „Jen si nemyslete!“</p> <p>Takovýhle řeči jsou strašně hezký, ale ať nám už spíš ukáže těch pár drobností – a hlavně tu věc pod plachtou, pomyslel jsem si –, jako by mi četl myšlenky.</p> <p>„Pojďte mi pomoct,“ řekl a začal opatrně rolovat celtu. Zachytávala se mu, a tak jsme rolovali všichni tři.</p> <p>A pak…, a pak jsme s Pepínem uviděli krásnou, nevídanou a celou červenou… <strong>něco</strong>.</p> <p>„Co to je?“ zeptali jsme se unisono. Pepíno užasle hladil nádherně hladký, jako kulka zaoblený čelo tý věci, z kterýho trčela matně černá a na dva centimetry tlustá silnostěnná trubka.</p> <p>„To je, chlapci moji, starej a poněkud upravenej sněžnej skútr. Místo lyžiny má kolo, zatáčí se přibrzďováním pásů a tady ta roura vepředu je automatický protiletadlový kanón se samočinným infračerveným zaměřováním. Tak, co tomu říkáte?“ vychrlil jedním dechem.</p> <p>Čubrněli jsme a čubrněli a pokleslý brady hlasitě cinkaly o podlahu: Lyžina, sníh, skútr, infračert… ne, ne infra…cosi, krásný, úžasný, ale úplně prázdný slova!</p> <p>Pergilo se ještě chvíli popásal na našem úžasu: „No to ale zdaleka není všechno, chlapci moji!“ začal z klobouku tahat další králíky, „tady pro vás mám dvoje infrabrejle, s kterejma uvidíte jako ve dne a tady…“ zatvářil se tak divně a zabubnoval prsty na černý kufírek, kterej ležel na širokým tmavěmodrým dvojsedadle toho skútru, „…tady je pro jednoho z vás samopal – ale opravdovej samopal, žádná vzduchovka! A támhle,“ ukázal na nízkou ale širokou bednu v rohu,“ támhle máte helmy, opravdický neprůstřelný vesty a …“ No byla toho hora.</p> <p>„A tohle je výbušnina, kterou dáte do Instantovy továrny. Musíte s tím opatrně!“ ukázal nám pět oranžovejch válečků dohromady omotanejch černou leukoplastí. „Odpálím ji já sám vysílačkou, až se vrátíte zpátky… Doufám, že se mi vrátíte, chlapci moji.“</p> <p>T</p> <p>eď sedíme na skútru, déšť pleská a šumí (na našich integrálkách hlasitě klepe) – hustě a vytrvale, a všechno se ve studeným světle zářivky, linoucím se z otevřenejch vrat, leskne vodou. Když jsem si nasadil ty infrabrejle, tak se přede mnou objevilo hraniční křoví – skoro jako ve dne. Zamrazilo mě z něj – jako vždycky. Radši jsem si je ještě na chviličku sundal. V nepromokavým batůžku mám tu oranžovou nálož. Pepíno sedí za mnou a má v pouzdře ten opravdickej samopal. Pergilo je vedle nás; kolečka vozejčku jsou zabořený do bahna a dírou v obrovským deštníku mu na pleš kape voda.</p> <p>„Hlavně,“ říká mi už asi potřetí, „hlavně nesmíš narazit do žádnýho z těch betonovejch podstavců, vjet do zákopu a, prosím tě, <strong>prosím tě!</strong>, nevlítni do Velký jímky před letištěm! Na zákopy najížděj kolmo a moc to nežeň a… a hodně štěstí,“ plácnul mě do umělohmotným chráničem pancéřovanýho ramene.</p> <p>Pepíno se zavrtěl: „Pergilo, prosím tě, proč jsi nám tyhle všechny věci nedal už dřív…?“</p> <p>Mokře jiskřící pleš se k nám naklonila ještě blíž: „Správná otázka!“ jak si sundával kapkama rozvlněný brejle, tak mě do očí bodlo světlo odražené od jejich skel. „Správná otázka, ale nebude to už dlouho trvat a budeš si moct odpovědět sám.“ Pergilo si nasadil osušený brejle zpátky na nos a plácl do ramene i zaraženýho Pepína.</p> <p>„No tak, chlapci moji, jeďte, budu na vás čekat,“ řekl poslední opravdickej dospělej člověk, kterýho známe – náš drahej Pergilo.</p> <p>Stáhnul jsem si infrbrejle na oči a zmáčknul startovací čudlík skútru (ten mi Pergilo, když mi vysvětloval, jak se skútr ovládá, ukázal snad stokrát). Motor zlobně zaduněl a praskavě se rozběhl. Prej v něm někde něco hoří, nebo co. Pevně jsem stisknul řidítka.</p> <p>Pásy zamlaskaly v blátě a čelo skútru se zabořilo do hraničního křoví. Skrčil jsem se za ochranný sklo a otočil plyn tak na půl. Motor zaječel. Větve praštěly a bušily do skútru, až se otřásal. Řidítka se škubala a brněla v rukou. Závěje mokrýho listí obalily, co se dalo – na chvíli jsem nic neviděl. Pak skřípání, praskání, bušení a šustění přestalo. Rychle jsem ubral a otřel si lístečky z obličeje a infrabrejlí – byly strašně studený a lepkavý – teda to listí. Motor tiše ševelil, před náma čněla masa náspu. Naklonil jsem se dopředu, abych stáhnul listy i ze skla; za límec mi přitom nateklo tak milión litrů deště. Dopad jsem nazpátek na mokrý sedadlo a mokrým prstem v mokrý rukavici jsem zmáčknul čudlík číslo dvě. Náš kanón, předtím sklopenej, aby se nepoškodil v křoví, ožil. Něco v urputném pleskání deště zabzučelo a hlaveň bleskurychle jako oko jedovatýho hada prošmejdila prostor před náma. Pepíno se zavrtěl, já se chopil řidítek, zhluboka se nadechl a dal tomu plnej květák – nebo knedlák? Motor zařval a z pod pásů na křoví za náma vyletěl proud rozemletý trávy. Prudké stoupání náspu nás málem zničilo, ale když se skútr už už vracel nazpátek, reflexívně jsem ubral. Skútr dopadl na Koleje s práskavým zarachocením. Štěrk se rozlítl do stran. Zastavil jsem. Ačkoliv přes ty brejle bylo vidět jenom trochu dočervena, a jinak docela dobře, překvapilo mě, jak známou krajinu Instantovy zóny změnily; byla ještě truchlivější a pochmurnější než ve dne. Ve vzduchu byla cejtit mokrá tráva, rez a ještě něco neznámýho, <emphasis>z </emphasis>čeho šel mráz. V dálce, nad Velkou jímkou, se tetelil slabej, mrtvolně bledej opar a po celý Zóně se občas pohybovaly znepokojivý světlý flíčky.</p> <p>„Tak hurá do toho,“ řekl jsem spíš sobě než Pepínovi. Pod pásy zachřestil štěrk. Krátkej prudkej spád – Pepíno sklouznul dopředu a bolestivě mě narazil na řidítka. Helmy o sebe hlasitě třeskly. A už je tu Stoka – plnej knedlák. Voda se rozstříkla do dvou vysokánskejch gejzírů a vzápětí nás zalila skoro až poprsa. Motor naštvaně zaprskal (ve Stoce nesmíš za žádnou cenu ubrat!). Těžce jsme se vyhoupli na druhej břeh. Pepíno se mě držel jako suprklébr. Motor syčel a valila se z něj smradlavá horká pára. Zpomalil jsem a zvolna jel podél spojováku k prvnímu pevnostňáku. (Než pojedeš přes zákop, pořádně to roztoč!)</p> <p>Do čela skútru pleskala promáčená tráva a pásy tiše mlaskaly.</p> <p>Už jsme nějakou chvíli jeli a nejednou jsem mezitím koutkem oka postřehnul nějakej pohyb; teď se ale cosi jako rozmazanej světlej flek mihlo vzduchem. Pepíno zařval a vypadnul ze sedačky. Další čmouhanec a něco těžkýho mi se slizkým mlasknutím přistálo na zádech. To něco mi s odpornými zvuky trhaného gumipláště a hlasitým nenávistným pištěním začalo drásat neprůstřelnou vestu. Pustil jsem řídítka a spadnul taky. Skútr splašeně poskočil dopředu a jak se řízení přešmrnclo na stranu, otočil se na zablokovaným pásu čelem k nám. Uviděl jsem, jak se země kolem přímo hýbe jako talíř velkými, bachratými flekanci světle červené barvy, ale teprve těžký mlaskání jejich dopadů mi je prozradily – žáby! Zdejší ozubené žáby, s kterými pro dnešní noc nikdo nepočítal. Hlavou mi bleskem prolétla vzpomínka na Pergilovo vyprávění o tom, jak Město kdysi bylo zamořené čímsi, čemu se říkalo potkani. Pak se jednou ze Zóny přihrnula záplava téměř oranžovejch skákajících příšer s obrovskejma tlamama plnejma ostrejch zubů. Žáby se za Koleje vrátily, teprve když ve Městě nebylo co jíst; to už tam neexistoval ani jeden potkan a zmizelo i pár malejch, tehdy ještě dětí. Na ty žáby, vyšlý z vojenskejch skládek, neplatily žádný postřiky, jedy a ani oheň či mráz. Prostě nic. Naštěstí tenkrát dojely na přemnožení, obrovskou žravost a potřebu skládkový vody. V Zóně se pak požraly navzájem a nakonec jich zbylo tak málo, že jsme je na svejch výpravách jenom občas slyšeli pískat a mimo těch pár pulců je ani pořádně neviděli. Až teď. Noc a déšť jim zřejmě svědčí.</p> <p>Pepíno řval a válel se čvachtající trávou jako blázen. Pokusil jsem se vstát, ale další žába mi narazila do helmy tak prudce, že jsem málem udělal kotrmelec ve vzduchu. Pak jsem ležel, zběsile se válel a řval taky. Vypadalo to bledě. Najednou blesk a ohlušivý prásknutí, pak znova a znova, rychlejc’ a rychlejc’ až práskání přešlo v téměř nepřetržitý uširvoucí dunění, který trvalo sice jenom pár vteřin, ale stálo zato.</p> <p>Proti našemu automatickýmu kanónu žáby, moc šancí neměly a Pergilo ho naštěstí naprogramoval tak, aby střílel jenom na věci, který jsou menší než my dva. Odtrhl jsem si ze zad poslední, zuřivě pískající příšeru a odhodil ji pryč. Jakmile jsem jí pustil, od skútru vyšlehl oheň a žába mi zmizla před očima jako vypnutá vypínačem. Bylo mi jí trochu líto, protože to byla asi poslední žába vůbec.</p> <p>Pomalu jsem se postavil. Nohy se mi třásly a ve vzduchu se válel ostře čpící kouř ze střelného prachu. Pepíno už byl u skútru. Opatrně jsem překračoval zbytky žab. Na bíle svítící hlavni kanónu syčely kapky vody a dělaly na ní tmavší a tmavší flekance. Bublání motoru se studeně mísilo se šuměním deště. Beze slova jsme nasedli. Otočil jsem skútr na místě a vyrazil jako šílenec. Pepíno měl předtím pravdu: jet pomalu nikam nevede – pevnostní zákop bysme asi nepřeskočili a co víc, dřeváci by nás mohli sejmout ještě snadnějc než ty žáby. Vír z bláta a rozemletý trávy z pod pásů dolítnul snad až do nebe. Vzduch se rozhučel na hranách mý přilby, a to tak hlasitě, že přehlušil i motor.</p> <p>První pevnostňák: „uáááá!“ Chvilka beztížnýho stavu a náraz, při kterým se mi přeskládaly všechny obratle, ale neubral jsem.</p> <p>Pak se objevili první Instantovi pacholci, s kterými si ale hravě poradil náš kanón. Teď mi spíš než hadí oko připomínal hadí jazyk – vířil ze strany na stranu a plival krátký rozeklaný blesky. Proudy horkejch nábojnic se mi sypaly na kolena. Dřeváci a plasťouni se ve výbuších plamenů měnili na třísky a spečený úlomky růžový umělý hmoty. Přeskok spojováku skoro ani nedrncnul. Trochu jsem zpomalil a mírně zatočil doleva, abych najel kolmo na první šikmák, který se před náma táhnul jako černá jizva. Znovu jsem přidal, co to šlo. Od pásů vylétla do boku závěj trávy. Šikmák byl sice taky úzkej, ale z nájezdový strany měl poměrně dost vysokou předprseň, což jsem jaksi lehce opomněl.</p> <p>Chvíli jsem si připadal jako v letadle. Nezatíženej motor divoce kvílel a syčící pásy rvaly černej vzduch. Přistání tentokrát nedopadlo moc dobře; Pepíno vypadnul ještě ve vzduchu, což o to, ale já jsem při dopadu narazil břichem a helmou do řidítek, až se mi před očima rozlítly záplavy barevnejch koleček a málem jsem omdlel. Skútr se ještě pěknej kus smýkal setrvačností, a pak jsme zase stáli. Mimo těch vířících koleček jsem neviděl vůbec nic. Opatrně jsem si ošahal obličej: Integrální oblouk helmy byl prolomený a infrabrejle měly beznadějně roztříštěnou optiku. Tma byla černá jako nikdy – byl v ní strach.</p> <p>„Pepíno, Pepíno?! Kde seš?“ Strachem se mi úplně sevřel krk. Najednou jsem si uvědomil, že mám promočený šaty a je mi zima. Něco zašustilo, až jsem povyskočil.</p> <p>„Co, je? Kde máš brejle? A do háje…!“ řekl Pepíno, když si všiml úprav mýho obličeje. V hlase měl bolest – zřejmě ani jeho přistání se neobešlo bez těžkostí. Cejtil jsem, jak mi z rozbitýho nosu teče krev – byla horká a sladce chutnala po mědi. Nebylo moc času. Pepíno mě vzal za ruku a něco mi položil na dlaň. Brejle. Jeho infrabrejle.</p> <p>„Dělej, a nemusíš jet zas <strong>tak</strong> rychle.“</p> <p>Opatrně, abych se nedotkl citlivého nosu, jsem provedl záměnu nočních zraků. Skútr to naštěstí ustál, motor dokonce pořád běžel, akorát kanón sebou škubal divoce, jakoby se zbláznil. Naše přistání vyrylo v promáčené hlíně dlouhou a pěkně hlubokou rýhu. Vzal jsem tápajícího Pepína za ruku a usadil ho za sebe – už byl nejvyšší čas – zprava se k nám dost rychle blížilo něco, co nepříjemně připomínalo plyšouny. Asi to jsou ti impregnáčové.</p> <p>Skútru se moc nechtělo rovně; musel jsem se prát s řidítkama, aby neuhýbal doleva. Dřevák narazil do ochrannýho skla, až zadrnčelo (trochu jsem se divil, že tam to sklo pořád je – po tom, jak jsem do něj při minulým přistání praštil helmou).</p> <p>Vlítli jsme do bodlákovýho pole. Kanón sebou škubal, až jeho přetížený ovládání zmučeně kvílelo, ale nestřílel. Musel jsem zase přidat. Vysoký, vodou ztěžklý bodláky ostře bušily do skútru a dost bolestivě i do našich nohou. Všude byly nalepený jejich nabobtnalý pichlavý semínka – za límcem strašně dřely a svědily. Vítr v mý rozbitý helmě teď pro změnu hlasitě a ječivě hvízdal; ale tentokrát motor nepřehlušil; ten zněl tak nějak nakřáple a ještě se občas divně otřásal.</p> <p>Další pevnostňák jsme přeskočili poměrně šťastně, akorát řízení se ještě zhoršilo. Občas po nás skočil nějakej instantman, ale většinou se netrefil (jeli jsme opravdu dost rychle) – pár se mi jich dokonce podařilo přejet.</p> <p>Vlastně jsem to zase štípal, co to dalo. Najednou se mezi bodlákama rozevřela obrovská černá jáma. Tankovej okop! Strhnul jsem to opravdu jen tak tak. Skútr se málem převrátil. Hrozně dlouho jsme jeli bokem, a skončilo to tak těsně u okraje té díry, že půl levýho pásu trčelo do prázdna. Málem jsem urval řidítka, jak jsem přidal. Motor hromově zaduněl, a kdyby se mě Pepíno pořád nedržel jako suprklébr, tak by asi navždycky zmizel v tý odporný břečce dole. V hlavě se mi usadil ten jeden, kratičkej zlomek okamžiku, kdy se to smýkání zastavilo a pokašlávající motor málem chcípnul. Ten kovovej zápach jedovatý vody, pleskání kapek lijáku na její hladině a hlasité šplouchání hlíny, která se odlupovala ze břehu přetíženýho skútrem… Brrr, to by byl konec.</p> <p>Ale přesto jsem musel jet dál rychlostí neztenčenou. Instantovy houfy nebezpečně houstly. Přeskok posledního pevnostňáku už byl rutinní a před náma byly jenom (teda „<strong>jenom</strong>“) nepřehledný zmijovce uzoučkejch a nehlubokejch cvičnejch zákopů. Pár desítek metrů napravo se tetelil odsud zblízka na zelenalej opar nad Velkou jímkou. Ještě tak dvě stě metrů; pak jímka skončí a budeme na úrovni letiště. Musel jsem zpomalit, jak se pásy propadaly do mělkejch zákopů, kterejch tady bylo opravdu tolik, že se jim nedalo vyhýbat a natož na ně najíždět kolmo. Pořád bylo potřeba prudce ubírat a přidávat. Ty zákopy tady vypadaly nejspíš jako labyrint, kterej si kdysi věci zvaný termity vykousaly do stromu, z něhož má Pergilo rozříznutej a krásně nalakovanej ozdobnej špalek. Skútr se v tom vlnil jako pokaženej eskalátor; házelo to s náma hrubě ze strany na stranu. Řídit už se skoro nedalo a kovový klepání v motoru pořád zesilovalo; sám motor hřál tak, že jsem si musel dát nohy dozadu – déšť na něm hlasitě prskal a z tý mastně horký páry jsem měl kyselo na patře a v krku. Když jsem na motor kouknul, tak mě to přes infrabrejle skoro oslnilo – jako by nestačila neprůhledná clona z tý páry. Kolíbali jsme se jako starej koráb v T-dabljůvizi.</p> <p>Pak najednou něco, daleko vpravo před náma, až za letištěm, až někde u okraje Remízu, teda tam někde něco oslnivě vzplálo a hned potom odtamtud vylítla strašně rychlá rozžhavená čára, a samozřejmě, jak jinak, přímo na nás.</p> <p>„Bacha!“ zaječel mi do uch Pepíno. Ani nemusel.</p> <p>Přidal jsem a pověsil se na levou stranu řidítek. Vzápětí tam, kde jsme před půlvteřinkou jeli, něco tupě švihlo do země. Všechno tvrdě povyskočilo. Jako když vedle vás spadne dům. Vytrysknul obrovskej gejzír žhavý hlíny. Kamínky mi zabušily po helmě.</p> <p>„Co se <emphasis>to </emphasis>děje?“ znovu zaječel Pepíno, a musím říct, že dost vyděšeně – ačkoliv musel dobře vědět, že toho vím asi tak stejně jako on. Prastarej oživlej raketomet jsme tady už jednou zažili. Naštěstí i v tom dnešním byla, stejně jako tenkrát, jenom cvičná raketa… na čemž ale nic nemění, že po teple jde pěkně ostře, a jak jsme se právě přesvědčili, taky až nepříjemně přesně.</p> <p>Rval jsem to, co to dalo a kličkoval jako Robusní Swissholm. Další raketa na sebe nenechala čekat. Zasyčela tak metr od nás – její žhavej čoud mě na chvíli oslepil – a zaryla se do země až nemile blízko za náma. Věděl jsem, že nás zrazuje skútr, teda spíš dočervena rozpálenej motor; ale taky jsem věděl, že i kdybych se měl v kozí bobek obrátit, tak že na letiště prostě dojet <strong>musím</strong>. Teprve tam může i ten z nás bez infrabrejlí utíkat… Co <strong>ten </strong>z nás. Já! Protože ty brejle budu muset vrátit Pepínovi, aby viděl na střílení.</p> <p>Zatraceně, kurňa himl!</p> <p>Dupnul jsem na brzdu. Další raketa udeřila do země jen kousek před náma. Čelo skútru chvíli mířilo přímo k nebi a závoj rychlý hlíny zabušil do ochrannýho skla tak prudce, že na několika místech popraskalo. V nose štípal těžkej dým.</p> <p>„Sakra, dyť už tam těch raket nemůže bejt tolik!“ utěšil mě Pepíno, když odstartovala další – to jsme zrovna projížděli kráterem po tý předchozí. Letiště bylo pořád tak šedesát dlouhejch kroků před náma. Jel jsem přímo proti raketometu.</p> <p>„Skrč se!“ zařval jsem a zakousnul se do řidítek. Raketa s ohlušujícím zadrnčením prolétla těžce zkoušeným ochranným sklem a olízla Pepínovi záda. Vyděšeně jsem se narovnal – to<emphasis> </emphasis>bylo opravdu o fous.</p> <p>„Vyskočíme!“ Pepíno už jen ječel.</p> <p>„Ne,“ řekl jsem kupodivu pevně, „teprve až řeknu!“ Když odstartovala další raketa, bylo to k okraji letiště už jen kousek.</p> <p>„<strong>TEĎ!!!</strong>“ zařval jsem, pustil ohnutá řidítka a skočil plavmo doprava. Raketa se zaryla přímo do motoru. Skútr se vznesl, udělal ve vzduchu tři kotrmelce, dunivě dopadl zpátky na zem, a ještě než se dosmýkal, vybuchl jako zasažený driver Brutal Irwilla. Do vyjící koule plamenů vzápětí zabušilo, pěkně jedna za druhou, ještě osm raket.</p> <p>Zatím jsem nikde neviděl Pepína; pak se vynořil z mělkýho zákopu, požárem nasvícenej jako terč pro ostrý střelby. Strhnul jsem brejle, který teď v tom řvoucím červeným světle byly k ničemu a hodil mu je. Zaháknul si je v běhu za loket a zároveň z pouzdra vytahoval ten svůj opravdovskej samopa1. Vyrazil jsem za ním. Za okamžik mi pod gummiskama zaplácal mokrej beton letiště. Vytasil jsem svůj pérgilák. Celý široký okolí bylo pořád nasvícený požárem skútru; před náma se řítily naše protáhlý roztřesený stíny. Instantmany zatím nebylo vidět…</p> <p>Pepíno si nasadil infráky teprve pod prvníma stromama Remízu. Naštěstí mu předtím ta raketa roztrhla maskovací látku na zádech tak, že z tý trhliny lezly bílý vnitřnosti neprůstřelný vesty – byly vidět i v naprosto černočerný tmě, která nás pohltila. Než si mý oči trochu přivykly, tak jsem se měl podle čeho orientovat…</p> <p>Za chvíli jsme zpomalili; to jak jsme se začali prodírat křovím, který nás obklopilo – Pepíno v něm musel hledat cestu. Ve větvích šuměl déšť a oba jsme prudce dýchali. Ve vzduchu pořád visel ten zápach starý rzi.</p> <p>Pak Pepíno začal střílet.</p> <p>Oheň z jeho zbraně sršel v nepřetržitejch proudech. Byla to divná zbraň – mimo na případný střílení do lidí by byla úplně na nic. Teda teď se šikla, ale stejně z ní šel mráz. Byla ještě menší než vzduchovej pergilák – taková řeklo by se hračička: Ráže 1.27 milimetru a dva centimetry dlouhá kulka s vychýleným těžištěm, povídal Pergilo, když Pepínovi ukazoval, jak se s tím zachází; hladil tu zbraň, jako když šprčkouni hladěj modrýho sametovýho slona. Dvacet výstřelů za sekundu a maličkej zásobník – tak dvacet centimetrů dlouhej, do kterýho se ale srovná přes čtyři tisíce tenoučkejch patron, – umožňuje kosit všechno kolem sebe hlava nehlava. Ten samopal se prý jmenuje SCORPIO SPECIAL.</p> <p>Pepíno jeho palebnou sílu využíval opravdu hojně. Jenom vlastně tisknul spoušť a dělal rukou široký oblouky. Křoví a tenčí stromky nadskakovaly a skládaly se jako podseknurý kosou. Instantovy stvůry neměly šanci ani se k nám přiblížit. V ohni střelby jsem viděl, jak je proudy kulek trhaj na úplně malilinkatý kousíčky. Šli jsme tedy rychle dopředu a skoro by se dalo říct, že i nerušeně. Kdyby nám tohle SCORPIO dal Pergilo dřív…!</p> <p>Pak tma trochu zřídla. Cestu nám zahradila vysoká kamenná zeď, čnící z hustého podrostu, za ní už proti světlejšímu nebi do závratné výšky trčela černá, obrovská masa Skládky.</p> <p>Ta zeď, to byla Hřbitovní zeď. Pepíno smetl řadu dřeváků, držící její vršek – a vtom samopal zničeho nic ztichl.</p> <p>„Kurňa!“ poplašeně zaklel Pepíno a já jsem uslyšel, jak na rozžhavený hlavni syčí déšť. Něco zacvakalo.</p> <p>Na to, že to zkoušel jenom asi desetkrát a při světle, vyměnil Pepíno zásobník rychlejc, než jsem se stačil pořádně leknout. Dobýt zeď pak už nebylo nic těžkýho. Její věkovitý kameny byly obalený nacucaným mechem a dost klouzaly, ale díry, vydrolený ve starý maltě mezi nima, jakoby někdo přichystal přímo pro nás.</p> <p>A pak se nám, nevím po kolika letech snažení, otevřel pohled na Hřbitov pod Skládkou, nasvětlenej sice jenom slabě, ale o to strašidelnějc, z úzkejch oken veliký hrobky, jejíž zadní část byla zavalená a pohlcená patou obludného kuželu Skládky.</p> <p>Do nejprapodivnějších úhlů zohýbaný kříže na hrobech vrhaly dlouhý stíny, který se vlnily zástupama dřeváků a plastikáčů a plyšounů… zase ty nepromokavý.</p> <p>Pepíno vyčistil místa pod zdí, krátce jsme na sebe koukli, skla infrabrejlí mi bleskly do obličeje, a seskočili dolů.</p> <p>Za chvíli bylo na Hřbitově i na hřbitov poměrně mrtvo.</p> <p>Třeba: nepromokavej plyšoun zasaženej dvoucentimetrovou kulkou s vychýleným těžištěm se scukne na maličkou kuličku chlupů a rychlej mrak molitanovejch kostiček. Ze zbraní se kouřilo.</p> <p>Kříže se kácely podsekávaný záplavou ječících střel, na starejch náhrobcích v rychlejch řadách vyrůstaly obláčky prachu z roztříštěnýho mramoru, deštěm rychle srážený zpátky; odražený kulky drásavě vřískaly všude kolem nás a mokrej písek pod jejich nárazy stříkal do výšky.</p> <p>Abych pravdu řek’, bál jsem se jako nikdy, ale chuť konečně to dotáhnout do konce, po tolika, <strong>tolika</strong> letech a jenom ve dvou, byla přece jenom trochu větší než ten strach.</p> <p>Vlna instantmanů za vlnou se o nás tříštila jako o skálu. I můj pergilák se činil statečně!</p> <p>Pak všechno utichlo. Kolem nás se válely skoro dvoumetrový hromady rozšvihanýho dřeva, úlomků umělý hmoty a závěje molitanovejch kostiček.,</p> <p>Opatrně jsme se přiblížili k tý osvětlený hrobce. Duchovitě bledý světlo, v jehož úzkejch šikmejch proudech na chviličku ožívala jasným zábleskem křišťálu každá kapička vody, z nichž se v tom světle skládaly provazce a celé husté sloupy deště, tak to světlo proudilo kalným sklem v úzkejch zamřížovanejch oknech (na co tak asi ty okna byly – u hrobky – než se v ní usadil Instant?) .</p> <p>Krátká dávka vyrvala zámek ze dveří a… a byli jsme uvnitř.</p> <p>Všichni promokavý plyšouni už na nás čekali. Snad dvacet magneziáků nám naráz explodovalo u nohou. Pepínovi stačilo střílet poslepu.</p> <p>Když se usadil mrak molitanu a prach z rozdrcený omítky, v chodbě, která se na nás šklebila, nebyl ani jeden plyšoun.</p> <p>„Tak tadyma sem vnesli všechny, který Instant dostal; bezmocný a svázaný,“ řekl Pepíno s temným a nebezpečným podtónem v hlase. Sundal si infráky a otočil se na mě; oči mu pod helmou svítily: „Nepřišlo ti někdy divný, že nás Instant nikdy nenechal přijít po dobrým až sem a až pak teprve tady…?“ udělal rukou výmluvnej posunek. No tak tahle věc už mi taky párkrát vrtala hlavou: jak to, že nám instantmani bráněj v přístupu tam, kam nás vlastně chtěj sami dostat? Divný, co?</p> <p>Opatrně jsme prošli tou chodbou, po kolena v molitanu. Několik nerozbitejch zářivek neosobně bzučelo, kapala z nás voda a od pus nám šla pára. Světle šedý dveře na konci šly otevřít kupodivu lehce.</p> <p>Nejdřív jsem tu přeobrovskou prostoru za nimi nepochopil – tak byla veliká. Slabé bodové osvětlení nízko zavěšených lamp ještě zveličovalo její opravdovou rozlohu. Pak jsem pochopil, že celá Skládka je vlastně nepředstavitelná kamufláž tady toho uvnitř. Milióny krásnejch plyšovejch medvědů ležely všude kolem, naskládaný v obrovskejch přísnejch pyramidách. A milióny růžovejch umělohmotnejch panenek a milióny pestrobarevnejch dřevěnejch loutek…</p> <p>Tak vlastně Instant dostal první děti; přišli si sem pro medvědy, kteří uměli chodit a byli zadarmo a dost pro všechny. Pak si ale medvědi chodili pro děti. Dospělí prý tenkrát ničemu nevěřili. Žádný dítě nikde nechybělo (dodnes stačí být v Instantově moci slabé tři hodiny) a ty, které se od něj vrátily, si nestěžovaly, nezlobily, nesmály se, učily se, pily instantní kafe – fuj, fuj, fuj a třikrát fuj. Z těch dětí pak prý vyrostli první velkáči a… dál už to znáte – tak praví Legenda.</p> <p>„Na vás dva tu čekám už pěkně dlouho, chlapci moji,“ zaduněl strašidelnej, všeobjímající a všepohlcující, ale přesto strašně známej hlas. „Dneska jste mě teda nezklamali, to tedy opravdu ne.“ V tom hlase zazněl smích.</p> <p>Dech se mi zastavil. Pepínovi vypadlo SCORPIO z ruky a zachřestilo o beton. V obrovským zrcadle, který před náma najednou vyrostlo, jsem uviděl dva malý špinavý a vyděšený kluky v obrovskejch potlučenejch helmách s pusama dokořán.</p> <p>Zápach tisíců plyšovejch chlupů mi urazil nos, zrcadlo se roztáhlo do širokýho úsměvu, svět v něm se zaostřil a narovnal…</p> <p>R</p> <p>az, dva, tři, – teď zachřestí klíče, vrzne klika a nakonec klapnou dveře. Safra! Už jsem tu zbyl jenom já sám! A propásl jsem společný budíček!!!</p> <p>Rychle vstát a do koupelny. Bolelo mě celé tělo. Při čištění zubů jsem si vzpomněl proč. Fuj, ještě že to včera dobře dopadlo. Ani nevím, jak jsem se dostal domů. Vypláchnout ústa, – tak a rychle do kuchyně. Ručičky hodin se otáčejí neuvěřitelně rychle. Mrknul jsem z okna, a tam někde, kde končí Dlouhá ulice – nebo snad ještě dál, stoupal k nádherně popelavému nebi úzký proužek černého kouře. Ušklíbl jsem se, kdo ví, co ti lidé zase blázní. Znovu rychlý pohled na hodiny a skoro se mi zježily vlasy. Ještě že máme tu instantní kávu! A předsmažené suchary! A nevěřili byste, co času ušetří takový kohoutek s horkou předslazenou vodou.</p> <p>Oblékl jsem si svou novou uniformu.</p> <p>I když dnes jdu do Přípravné školy pro Universitu pro budoucí vyšší důstojníky poprvé, tak už mi je skoro osm let, tedy dost na to, abych nepřišel pozdě… už nikdy.</p><empty-line /><p>[*] <emphasis>Všechny další poznatky jsou brány z pohledu ateisty, žijícího v zemi dříve křesťanské</emphasis></p> <p>[*] Uzloun sliznatý je mnou uměle vytvořený název pro tvora jinak zcela nepopsatelného.</p> </section> </body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w AARCALQAgUDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDw74leJtQ1nxW5k1C4ngSK MKHOBnbzwOK4oXLLgBv/AK9W9eMv9sSmbcJcDcrLtwfTHpWUSc5J6nNCVjeT1LrXEkgBeQv ntnpTBLIwJLHcKqAkd6O+elMgsF5CeWzkZpm+QYH86jBIIO6pThQMHPc0wuNZmzimkt6UZy PYfrSfL2FILj45GDggdDTpXLSM3eljjDgBT8350S27q+B3pW1JUlciD84pwkIAGOKY6mNtr YJ7gUwnn2oLJmkyxJ/WkD/KB3qLdTg2TwMjvQA5m56UvnEKFHFMDrklkzn3pCw/hXFAJ2Ht KWzn+VM30m//AGQaTIPJUfhQAu/6Ub/xpNy9An60fICOOaBDy+fajceKQICCeTntSHZ2Jp2 C4pY+ooDsDnNIAp7n8qXYMcN+dCC5L9pkxyASO+KlS5kKlA2Ae2BVUKTjBFPQ7DyAapN9Rg XO8nAxS7sqvIz/ACpAFOex7ClZSmOeDyCKkl+RNFc3EAKxy+WH5IBGKibpuBzn2pEG/rycc UeW+0Oc7QcUhXNfSdUWwSRWXzAw4Ujoa6LwvaSeJPGnhfQFlKHUdThXcqZKDzBk++Bk1xib I7k7gAvTkV6X8HrXxHd/FPQ/+EQtbS5123tpp7YXshSJTtYbjxzgNnHfFBnyK9z9EjrdqfE Y0K2ja4ukj864KD5bZD93ef7zdl64BPStPap5Kj8qxvDOgQ+HtGS1VnlupT593cSPve4nYD e7N3yenQAAAAAYrbpLzK9Bu1f7q/lXnnj6JtW8XeBtAsEU3UWqrq85AH7q3gUhmP1Z1Ue59 q9EriNB8q6+LvjKedla6s7eytYQRzHAyNIcezOW/wC+B6UmrjR3ApaKKoQUUUUAFFFFABRR RQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFZOtpY22lXupXMMeYIWkLkeg4rWrzP4 6+IZvDfwc1i+tlVrmTZFGGAIyWBJIPbANJ7AfAfxN1NdR+IOpLGirDaP9mRVGBlfvH8WzXF 59quajPJd3895M6NNcO0sm0YAZjk4HpzVI56U0rI0buKDnAxSkmkwaaaBDg3riimcelFAGx qQM9zBJJhAYVyc5z15rNdVDYHzLnitK9ZDHbkNz5K9/c1QXOc44FUNO5FgDOMemKbjJAFTb NzE449aVoumKVguQYYHBFKTgHNSiPJxu496d5aErgg+xoFchR9vO0HFNJJboKndY8DH3u+B TQhA6j3xQK4+FyqHa2Oew61IbpnwhLkj1pkULNKFLBN3c809omWQhunTNBDRWkdSehGKhwP WpGAkbABBpfIboB9aDREZHTnNLhSi7fv8AQrTxbyEgBfzprxvG/KlSOaLDuMZShwwII6ik9 hQSSSWOTSgcikFw+lIOlKykHjmlwRxz+NAxM+gpQTgDtSYowaBFi2b94EAHJ5pXWJ5nYIVT PGGqOIMoLg8qOlRqzBuDVK3UlLW5OIEOSJCD6GnmAgEh1Yn1HNRo+Rh8Zp5fBycjt1rRKNi +VMYYXznIX8abtIHuKl3jqMZ9DUbY7/pUtLoDQKCWOBSMdw24FAJH3TnNIQRzjioIW4AMen 5VaVfmRPmUZ5ZeeagQsXAHerMUZFxsUHBPA70AxtzNvk2hMbSe2M19AfA7UNI+H+j+Jfijr EYmmsraPS9LhL4M1xIu5lA+m3J7DNeBXUKC6VE3AtjgnjJr6z+CHwwln8aS6h4x0yZ9J8Os WsGcD7K1xgb3bJ5K4BHHPHOAKl32JTV0j6C+Fnhy/wDDXgK1ttVlSbULt2vbmRJnlBkk+Y/ M/YdABgAAdetdzSAggEHPvS0wErzXRrZH/aP8WXbKS8eiWMStngBnlJHp1UV6XXkPwruJtf 8AiX8TPE93OrvHqa6NbxDAMcMC8ZHUZLk8+lS90NdT1+iiiqEFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAB RRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAAa+Wv2xtZEHhTw5ogkIa5uZLhlHcIoH/ALNX1Kel fDn7YGtm8+JWlaEYEUabY+YJAcs/mHOD6Y2/rUtXKij5oYZYkCm8k807oaRqsYZJFIenSkp T2xSGKkbMM9qKkB2qAATRVWDUsXZJaFWAG2MAcdqIdzEKXVQD0IqS9icPGXUqTGrD34qBQn kAmQmTdjbjt65o2E9didifm244yMniqpYF+lITliM4FJ0w4OaLiSsHJ79O1SxRNI6xou93I VVHcmlGDgDA5ySBVm1VF1G38yYwoZF3OvVBnqPp1ob0uXBKUku5du/D0lo08R1K0kurdS0t sCQyY6gEjDH6VkIRHncnX869Cvb9r6zu18SW2n3EUcbeTqVvIodmx8oABySaowalHJ4csdZ nlieaw3wPA6D98xXCE8enX6VzxqStqrntVcDRk/dlZWv+V/66nM2doL2YW8LAMwLHcemKlh 0+W+82CCFpZEVnJz91V6kGt2yikv8Aw1aXMemxXFz/AGjsYpDyy4Bw2O3Jq1LbWsXibxHb/ Y0jhgtmeLbldhAA4x2Oe9DqtNoxjl6kou+j/VN+fY4RrZnlCQAuTwAo5JPb61K1jdpIkE9v LFI5wqlCCfoO9aGhI13qkVqLJ70yg7Ykbbz2JPYDqTXSlNLl8b6ZBayXkr7vLe7jnLASgZw hYHIXvVTqcrsY0cH7WCk3bVI4Z4jvYOCrDjBHIx7VA0fyZDZJ4x6V10em2Oo6frFwhuptRt rjhEIPmKzYDdPXrTf+Ef0h7zUpYtQlTT9NQGeUoGd3JxtUdOvej2sdiHga26s16+v5W1OQ2 ENgijbXb2Xhayn1/SIJLt3sNRTz4n8vDsB1UjPHTrXNalb28Gozx2kgliDHa20rjnpg+lNT UnZGdTDVKUeefexmqWD5UkfjTyzNyWJIHekII7dKaGwRgVocwfwhcYNPVAxyR1NKu0vz+dT KibcgH1pomTGsixW2WGWLcDPaod0WeY259DUlwwZ1VTnaOfeq5ZT60DjsIfbge9KN2OvH1o JyvBz+FAGeKRSHruIzjikbjjoaNoPVuvrS8KBuXtjNDYCYAUHIpcnb3x70owTk9PpTG4Iwa QrD0K+YNwGKuW7NE7ASdR+ftVEZBznmp4RvcszYA6+9AmtC1JKjawknmDYjqck9AK+tf2aT r/jpNbGrX0snhS0uYpWtH/5ernYAFb1iAVWK9ztzwMV8n6LpY1fV/spcogVnLL1AH86/RX4 C+Eo/CHwW0SzG7zb1TqEobs0uCB+C7RRbqZ3XNyrdI9P4HSloooKKWq6jb6Po17q144S3s4 XnkJOMKqkn+VeXfs/aDdWXgC58V6mznUfFt4+sSqx/1aOf3a/Xbgn647Vr/HVJ5PgF4zW3k 8txp7sTnGVBBYfiMiuv8Kqy+DdEDQCAiwgHlKchP3a8Z9qnqPobNFFFUIKKKKACiiigAooo oAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAEJxX5ofGXxGfGHxZ8Sa9FMJLYXZtLfdw fKjGwEexIJ/Gv0L8f61J4d+G3iPXIV3S2WnzTRj/aCHH64r8rzIzqN5JY5JJ5yTzU9S4rS5 H1ORTGFOA68009fWrEGOKVRlhSyIUCZ7jNEed3FAxxOGIHNFLk5OQOaKodjeuSGMYLFsRqB nnjFVPLhKqGj5z16UTTsDGJIlIKA57+lNWeEEMUIGcEGtW1cwaaYxrFGclZNozxnmo3sZgm 4SIV7YqYMpY7TyecZxS+Y6qFKkd8ZrPlvsNOXQpfZ7hTwOfrQsVy0iqIHd3OFAGdx9quNIG wDGRjkmmxzyxzRzwTPBJEQ6MOxHSk0yoy1XNsVhbXbTJELZzJK5RFUZLsDggevNW5NM1i0D PcaVdxKvLM0RAFO/tLVA8cwu2MkO8o4xlS/wB4j3OTXQ65f3+neH/DUcdxIkhtHZw5J3hjy GB6jHrWDnNNLTU9OlSoThOd37tu3WyOSivbiEMkFxLEjEbgjkA/l1rWOuLFplyFtbp726i+ zy3M0pZCN2cjIznHHWtc+G9NXR5fMtjBdQ2IumZp8y7jj/lmOAnP1q9pmlHWvAmmR3s0ptY JLiVhEwMgVRwFU9ec8VlOrB2bR2UcLXhJwUtWtPwXXbc4nT9XvtMkeXT7loJHXYxXByvpzV qLxNq0F5Dex3CedbqUjzCu1AeuBjGfesmX7Kb0/ZzMtsX+UuAX2++OM11GueHrX/hJLPQ9F Z3uJUjTbIu0ZIzuLZ6+vFbSlG9pLc5KKr8j9nLRNK1+r2sZdjr2oWV/c3ts6xTXCMjlV4w3 XA7Gl07V5NOS5hMEd3a3ShZYZcgPg5ByOQQat6n4TvNMRXhn+1qZxbkCMxkuemAeo96008O 2ljomtNevbXN9aRrhYZGLQseMMOh/WolOnb1N6dDFKVnpy3flqrv77GfD4suE16x1EWMSwW URhitUJCqhBB565561kahc2txdNLaWxtYz0QybyPqa0/8AhFdWMtlGhtJWvk32+2dfnUDJr GuIRFO8TEBkO04YMOPcdaqKhf3Tmr/WOW1ZaX7dSuSTyKNuRnHHtT9hDBjwp6kDtXRXnh21 tr7S7UazGx1JVdCYWXYG+6SOep4qnJR3OeFCpUTcVt6dTnF6+g9elTBW3/KAPpXQJ4QupdX vNIi1Sxa5s08yQszKoUdecduM/WqdxoV5bQwzx3llcwzSiESwTghWPTdnG0UlUh3HPB10ru JiEHeTj8qZ5Mh6Rse/ArpJPCviS01RNN+yRyXbIXWFZkYlc8nGazbpprO6ks7u18qeI7XUP nBqlKMtmFShUpq8otGaYnUco/8A3zSrGWJBYA/7WRmtyC2ku7JpYLW68nJBlSNiq468io10 +7jKTJ5jxNjG5Cfpg09DPkktWjF4GQOuetKxY8FsiugZ0QjzYVVunK4rEvWj+1ttK/hTsS1 3Id2BikHWl49aB6c0hBySaljdlQoMfMecio+g6ZpV46d6Asd18Pma3vruVBE0l1AbJQ6Bv9 YcEj39xX6a6ZaLYaPZWKKFW3gSIADAAVQOn4V8Hfs/fD4+ONXe1muPs1jbBZ7h0++QGBCr6 E469hmvvwcIBR5nLBXnKTCiiig2POPjlIq/BLxBAXKG7WK0BHrJMiYz269a9CtYFtbSG2jB 2Qosa5OTgDArzv4vBLrTPCmjThhban4jsYJnBwFVXMmD9SgH416SM96RT2QtFFFMkKKKKAC iiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKDQB4/wDtKauNK+AOuosmyS/aKy T33uCR/wB8hq/OqTIbb3HHFfYH7Y/iRVtfDfhGN23sz6hKAeMD5EyPrur4/YbgD0bmku5ot iDPUGgAk0vfkZx3pVGckcYqiWLKQxBHpSJ1FMJySc0UDWxNwCcmimKVxzyaKYGheupeDCDA hUcZ5PPNV45Bgbs7c596lvWPmoN+4qgH068VBkMM4oGxxaLkDPtmlOxSVLEEHpUBxnikxzS FYkMkivwx/GnJcyfdKh88AYz+VQc9Mc56k10/g27sdP1C6utRWWO38gxG6iXc1szHAYfkee 1KdRxjc6KFKNWooN2v1MqG6iiOHiZJAewxirl/q8+qhI77UJLhUPyibt+Nb+taYlzDpUr64 usabPdeSt5Go89C3G1h37dazdQ8NadGNZi068uZrjS2G8TIAsik44x3B9amOJi7cyOyWBrU +aNN6eu+l9ru/wDVitJ4q1qNfJjvlliMflMHiVty+hOMmktPFurWctglvDaMbIt5A8nGNww c4xnNW38IBLhtMGpA6ukH2hrfyiEAxnbv9ce1O/sOSTw5pi2cFvcXN5csiyLkS5x9xs8ADr WTdJu9jRLGRd+Z6LvfqtPvMC4hN3eyXTeRbtI28xRA7VPtW7P4iL67Z65HYxQXkDKXeNifM wNuMHoMUy+8LajpyRzPPBLG0ogZlJAjc9juA49xxU1x4a1eySfz4oCbdfMdEmUtt/vAdce9 VenKxzKONpt2i903p8yrc6np8Wqw6hpdiY5UnFyfMmLjIOdoHGB+daR1rRrix1m3htr2OfV CHO5lZUbdnaO+Ce9Z93pCQ6BaXwgnSe4kJDkjy2THG3vmq9tp1+bU36WEsltnaZFHAIPr2o UIPU1VfExlZpO6vt3X+R01276T4SttOvbVoNSQyRQM7ZZIXwW/M5A/GuUs9ltdLIYklVMnZ INytx3HepLyKeGfy7qKZJNu4LOCGx+NbT+GJY4bNk1WwZr5A9ujSMjSA/UYHpVr2cFq9yqj q4iSdOPwpL/h9tTFuLKC9l88XENsZDwqLsjU9PwFdjPqgXxPo9tZ6npklhDFGkrtsIXb97l hkH0xXKalaz2f+jXEIhlHDKTyMH/61Radot9qxmNvCrmJDI4dwvA789amcIyV76f5iw1epT bhGN5N/PQ67SrZz4r8Uakk9rKHhkSAPKpWYvjA68jArC1HRtTu7m1na3is2nMVvFYQHJfby xAB4Ucnn1rl5YvLPzIAcZFNSZkGFcj3B6VKotO9xzx0ZR5ZQe7e/d+lz1Q2d8/xrluVtZDF b27MH2HGBEQDn68V5rcaRqcdtLqNzZy28LS7VaVSpkYnOFB601dQu1YNHdzr2JWUjj86sy3 97feWlzfTTpHnYJpC236ZohSlF7meIxlOtF3i73b++35HQeGnS2+HviGS6muoraSaGLNv94 E5zgHjnjNS6/fSW3gXw1b6Xe3giklkdTKdsnytxkAkYB6Vg/21q0WkSaZHeSJaNkGEY2nP4 VfTxFrd9bWqzzxSraMDGrQJ8hHTt0qHSlzc3mdFLHUvZKndp8qW3nfuaPjHxDf6f40u0txE 8kcCRRNIgbySwBZgDxk+ppPHOrtaanJpAsLR4TawuCIUDpLwd2QMkHuKyr+7vNS1RNXv1t7 meMhijRbRJjpuA61R1XWZte16K+vbC2Eq7RIse5VlA6Z5/DihUmuW66F1ccpKpaW7006df6 8jS8erbw6rZ2tvYW1ri0illMEQQtIy5OcfoK17LSLG48F6Tfp4esJZpBL9olklZDsTPzABg SxxziqereLLWa6Goz+H7c6k8WxJPNYpEQMK208EiqknifQrzTdMsbrR76FNODBHtrsBn3ff Jyvfn86hqfKlbY0hWw7qzqOSaeyt5ruu1y34a0rw34g1jVFj0u4e3jtPtMMImYPG46pkfey Twar6r4dsYvCcWsxWV3pNzJceSLO7k3GQH+JcgH8/SpNK8TeHrCfV5I7O9s1vIPsdulvtPk xcfMSTkvnvT7rXLDxHpWlxXjzf29YuIo5dmVuEBGN3PBx/L3o99S8hSeGeHafK5WfZf8H0R 9b/ALLWmC30PxBfC2CxfaI7VJNvUomWAPoNwr2zxZ4psvCuite3I82ZuILcHBmYdQDjjivP /ht4Mi1D4c+F9SOs6lZyLD5hitZRGkmZGb5hjknoTXSfFDStR1Xwglvptm93MtwrMka5YLg 8j9K3qOcYu26PEwFKjOdKNR6S36W+ZuWXjHw1eWkEy63YqZVztM68HuM+x4rXt7+yuyRa3c M5AyfLkDYH4GvJ/HEMV14L0/Xjoq6Rd6bcBvsdwqbmj3YBKjqCQDj611/gLwyuh6KL66tI4 tX1H99dEDBTJ3LGPQLnp65qIVJObj0OyvhaUKHtlJ3bato9vPtbqV/iaIJPD2mBmXzodb06 SP58FW+0oM/kTXdbvY18x6wUu/E75njvpbjVkCpIT9qUrKPkCdMHGARn8CK39U0jU7f4gXf hSxmuhLfSo9pN9of/AEeHO52xn5gBkZ9R71ksRLfl6nXLKYqydS2l9uml+vS57OfEekr4lX w4bg/2k0XnCLYfu/Xp0rW3AV4xb/aNP+JV5pUXiO6ktrLTZVW4nkV5EOwcBiOoPOKydJ8S+ LRZ6Rqr+Ip5zc6p9j+zSqpUqNuSe5zux7U1ibOzX9XsQ8qcknTl0T1vrdN9tNEe3XOtaTZT vBeajb28qRiVkkkCkJnG7ntxVwTRnHzjkZHPUeteH+Jda1zXvFuoR2ehQ6hHosv7qJ7VJMY Ygl2YggHaTxn+tdzqvg+88TbNU/taXSpbnTVtmtlQOsJYqzY5HHGCO/r2q41ZTvyowqYGFJ Q9rO11r1ts1ovJndA5GaWobWE21nDAz7zGioWxjdgYzjtU1dJ5QUUUUAFFFFABRRRQAUUUU AFFFFABRRRQAUUUUAFBoqpqd/BpWkXmp3TBYLSF55CeyqpY/wAqTA/PT9pHxB/bvx21rYwM eniOxjwc/cGW/wDHmavHy/HAANX9c1OfWtfv9YnLGS9uJJyWOeWYnGfxrMbp+NNbGj3EJpR IyIUXHPWmE96TPc0xAOaDnNIOtBpAKD7UUgOKKYF25wXBBJBApmPlAHUnpVm+jEZhAJO6FW 6etVRke1BQgxnDCnkIx+7geoNRZyTnrTt3y4pCaFZTkfljFWdP1O80mSY2zIvnp5ciSRh1d c5wQfpVYOActlu+fSu58KWkd/4R1iYaTZXt3byItubhQPmbqCSRn2FZ1JJRu1c6sJSnUqcs HZ2b+4xdP1j+0Nd0wahLaabptrOJikMWyMEHJOBkljjGan8QeIftF5qdrYLaCG8mEklzbhg ZgOVzn0q14k0GBJtH0+ysobbXrn5bmyt5CyIxPynnO36ZrL1LwlqWmRLK81vMnnC3dkYqI5 D2O4Dj3HFYxdNtSPQqfWoRlTSv3a9NvkvuNmw1+W8vnuXsoItSmiFq160pG4Hj7vQHHU1oS XL6Ta6HGrRfarOWSdo0cOASSBkj1Fcxd+E9csVnaVYGa1QSyRxzqzBf72Bzj3qW203X5NPW 8h0tzAymRGUgF1HUhepHuBT5ab66Eutio6Si+bv21XS3dbl2/v8AT76YKJL9IpJvMlEkocI M5IUd/qa0Z9a0afV9XvPNuI/tlsIIg0WSpx359hXJx2WqXNuLy20u6lgckK6oWBI64OKsy6 ffWujwardWcscEzEL8pPAx8x9Ac8VfJDRXMI4jFay5L9dvl+ppXl1YjwpplhZ3Ze4gkd5UK EDLeh746Uvh/VrOK01LS9WdktLhRMhXr5inIA+o4rK+zxDRjqMtysW5tiQhTvcdz0wB+NMg tRcafJffbbNEiOGjlk2yZ7YXHzZ9qrlg48tyoTrKqqiSvbbytbuTXt1davf3N5cyEzPgKu7 IUdAv0Fd+ySw6joNtFHplxaWkCJNNLIhMLDqQc5yO1eXLcgbsnGRjrjn1pfMwDFIyMD3HNV Oip2Sdkgw+MdFylJXcrdf+HO4hMo03U5vDrC+1E6gVZ3VXk8o9CN3YnOTVqyhEfjDXLqxhE sNrZOZFVcx+YVGV49eeBXnYlMTFjJntlTUsDyw7jBdPEjDJMchXd9R3qHQaTVzeOYRum4bO /wCe336+h1d7bWVz/wAIxcTaZArXTbJ4kQxow3YA4PBwaivtI0hIfFjLprRiwkUWzlmGzJx tx0PTP41z1zPfzoglvmkRTuRN5+UjvjtU7a/rslvNby6ncSRzLsdJG3Bh+Pf3peykrWf9XE 8VQlfmjr6L+W356mBngYNPJJBz2pzxgDIAwKasTn7qDp6103PEbsJvmChQxx6GtPTrw2u9d 42sPmU+tZxikToD+fSkwwOemPakJtbnQ29xHdsIyoUk9emKq3xiXUYYY33OibXOO+f/ANVV baZUdWxk9wDyRVjEI1JXlhKsyBgByKJEu7jcoanL5t0FEewRqFxVDJ6VYunEl5IwJIJqv1b FSi46RQorT0ZIpdXtY55TErPjcvUHtWYoOcbTWhpaLJqtmrfdMyD9RRvoE9Ys/UL4doI/hl 4bQBgBYRfeXafu+ldSRkYrN8P2Z0/wzpdkWDGC1ijJAwDhQK06b3MoK0Umc7qHg3QtV8Qwa 7fWzTXcAUKDIfLO05UsvQ4roMevNOoqUktjaVScklJ3S2OJ8WQaReeLfB+mXXnx3r6g17bm BVw3kRMxEhPO35h05ziux+zQG5FyYYzOF2CTaNwX0z1xXL3dnHqXxT0yZif+JLp80wH+3Ow RT7/LHJ+dddQhNvQw5vCPhme6luptCsZJ5iS8jQgliepP1rOn+G/g2cAHRUi2sWHkyvHyfo 3tXW0UuSPY1jiK0fhm182ctqPgLw3qt+99d2biaUBZhFM6LMAOjgHmulghSCBIYkVI0UKqq MBQBgAVJRQopapEzq1JpKcm0tgoooqjIKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKQMG+6 QcHHBpaACvFv2mPEb6F8FL62gu1t59UlW0xnDOh5cD8Bz7Gvaa+Tf2w9f05LHQvDwt45dQ3 NcmUk7oY+gAHT5iP/AB2pl2Gj44c/MQOlNI45pSfm5pCRg57dKooYabTicUgwTzn8KYCqMk Dk5pzqFHTmljbkDGR6Uk2c9MCjoIjooopDNK9ZnmGSeFAweccVXD7WAYcVrajHvu2ZUAVgO e3Ss94/n2HtVWsCkVyVJ+WmnrTmTBIzyKYaTKHZ/Kt6y8QW9t4WutDbTt32lxK1wsxDBl+6 cYxxXP8AtXT22jaPJ4Bm1yYXa3kdwLZQrjZIx5BwRwB3rKpy2XMdeFVRuTpOzs/u6libxkJ 9Q0jWTYZ1ex2rLMXAS5UccjGQcd6q6hfw61ex2unDU5Xu7gMYbibeqZP3VUdevU1BL4Q8S2 8TPNpUgCx+ZwVPy+oAPP4VQtNN1S6hN5Y2VzJFGcebEpwD35qFGnvFm862Kvy1YvXXbU73x LqGnaN4n1mRWuH1Ga2W0SJotsajABbdnkYHpUEeu6FLqmk6/NfNbvptoITYiIlmcKQNrdMH NckdK1e40ltbmjme2RxEsj7mLdc49hjms7bIYy/lv5ecbtp2/nUwoxatfU1qY+tGbkoWT1S +d7nWpq4t/h+0Nlqwhv5b1rloY3ZXRDxt9Peo9RmF74I0WOPWIFWBHS4haYiQsX4+Xvgc1y TbcAKxzTra2e6nMUQLMFLcDOAOST7VfsUjBY2Uvdt0ta773ueqawI20HWbeK9jvgLaHyT9p Qq6rjLJEPuYH4mgRahp/hCOA2ttc3E1uML5aeTYxAcsW6lz1rzQ2jIN6sjoecpzRGZEcrkB DweaFhnbc6/7TTfNyWdrb/8AANzwPbwXPjC2t57SG6t5Ffekq7uApOR78VqS6daXekWc+oa OLCRtT8hFtYSkkkPVuD94jnmsjw/qaaDrDai1m14/lsiBZNm3cME9Dnis99Rv7q/Sc3tyXh JMDPMWaL05Pf6U5UpOd1oZUcRSp4dRlq7vT7v+CdTrXhu0e4sV0qyhmgubtYQ1kWWQqedjK 54bHOaoa9omj2ujDUIIRCY742zRwXHm7kAyck8B/pkVl3OuazPd2076jcNNatuik3fdb1Hv 706XxJrd4Ft7u4jmjMqyBJIU2hgc56ce/rUqlVjbUueJws1L3bN+SN7UfC/hyG/v9MtJNQ+ 029j9sV5GXaOAdpGMk81J4P0c3GlCS2mnW4vo5UMxtVeO3Cg8bm7tj+HNY0/i7VxqF5d3EN lLNcw/ZpXMAwyDsCD/AJwKfp/jS8sIdPiGm2Vw9ijRRSyBgwjbOV4OB169alwq8tjaNfCKq prTfo+67eVzI0u2jvdWhsZrwWgmfyvOZdyqTwMj0zWrqHhmawTUf+JvA8ljOLbyzEytPIRk BPU1zcj5uXmij8gFyyopJCc8AZ54rotb8TXniC+srn7OsLWaq+OokkGN0jepOB+VayU+ZW2 PPpvDunL2iu+m/wDWm4/UPCOvabYXF3ciBzaor3ESMd0QboTxg++CcVkWFle6q862kY2Qp5 kskkgRI1zjJY8Dmt7X/ENnrInvFfUVubsASWpucW6HjJAHJHHQ1T8LaxbaPLfGS+No9wqoA bYTwuuclXQ8+mCKV6ig21qXOhhXXUIO0fX+vIfZ+HNVke6UWHnNbIrS7XU7FIyDkHkEd6ry WN9Fe2a3ljdR294V8pkTc0o45T+8cVsWviXQ08d3FykTW2i31ubS52qVGCvLhBnAz0FSeH/ EunR+MpJ7h/stgto9nYtKNy24xhGb0zjJPvUOpUtt0NPquEbS5+tv+D00t+Jzur6Kunaktn DJc3EhXefNtmhOD0wp5PFYpikVwrRsGJwBt5NelWF9O3ivQI7vW9LC2LMzyWshWOOMnld7f eLc/LUumXt/q/izWvtOqxs1lFKLRUaPewZuBE54BxjntQqrS1XQ0ngqc5e47XdkreV+55sr GONgV5IwcryK2vCsMEvi3TRJh4kmV2+Xd056d+e1d/NYadc+PtEkvoY5o5dOLKZZUdZ7hQc KzDhj0571Q0pNQk13Q11bQkhvxcuruYghkjzzlB2Xs3Sl7e6ul0Mp5W03Hm3dtn5ettz9C9 A8Q6ZqvhtdWtHkS0iBV3mjMeNg+Y4Pb6cVb0jX9J16GabSLxbuOF/LdkBADYzjkehrK8I3Q Pw60u7muPOAtAzyO+7nHOT7dPwryDwZfap/a1ro9jrU2jWt9cyMZlRXEjjGFAI4PbJ46UpV nFxW9xUsvVVVnF25H17a36X6dj6HzSA5rxrW/HviGy12/ksr+OW0tblbdI0tt0LDnO5zyH4 6D3rY8WeM/E2i+JlsLCGzlEuxbe12mSWQkck4I2jPHPpnpzS+tQs3Yj+yq7cVde8r/dby8y 34Y1Ca++N3j2NebWxt9PtgwyR5myR2H1G4cD2r0TNfLnw8+ImrWGq+O757LT/tV1rcss/mu wLlFRBGm3OcY6/rXqGr+Ijqut+CLwxXdlDebbkGK5Cqc43K4xyBgc9war6xD+vMn+zq2jez vr6K56mDmlrz23+JttcXKSx6Jdtpkl2LJb1SCPMOMfL1xyDU978UvD9jq0tk8VzJFA/ly3K KDGrZx65I69B2q/b097mP1DE35eR3/r+rbnd0U1HDqGUgg8gjuKdWxwhRRRQAUUUUAFFFFA BRRRQAUUUUAGaK8stfEni3xZr2tWNjbTadp2l30tkJrXb+/wBmMuZXBwecBEUnPVhXLal49 +IfgLStZvPEGn3mo6RDaExX1xbIsllOwYxeZsO2SPO1SQSykjPWp5iuV7Ht+qarpui6dLqO rX0FjaRDLzTuEVfxNcB/wsjwn4x1XQNK8KeLradrq+b7RHC+2Rooo2dkKsN2GO0ZwMjODVb Rfht4d8R+AtE1DW4pb/Vrq3i1CW6upWmD3Dx7txQnaVDMDtAAIUDpWT4j+BWlxaRDq3gfZY +NNPMU9tqM7sBcSISXEmO0oZg3/Aewo1Ye6c34y0DxHet/wkPhbX7nSInvZLXTG06JUnuI3 OZGEajEqjaQnRjkuzBa7P4X+L/Ga6q3gj4n2Zt/ELQPf2FyTH/plqG2kOI/lWVCRkDsQa6j wN4pk1+2udN1Dwte+G9V0fZDc2U8QMS5HymGVfldCBxjkdxXDfHm/FjJ4UPh6aWH4gT3xg0 F4cfx4EwlBBBiK43AjqAe1Tbl1K+J2PbD0r88P2hvECeIvix4gYOrrYyrbRFf7qfKf1zXuu lDxj4a+G7+OI/FGr3XirQb54/EWkXzmWG43Ou5CuflCowdJE7N6dPku/vX1nxBe37Kq/2hd M2wc7dzH/GjVySMp6K5yeQecUMjAAnvWxqlpa2usTfY1Itwf3Yx1rLlYHHNbNWKUubVFY96 Oc07vSZ68CkUSR/KNxPT0prkkcUgPFHJOaASGiin5FFAHWXjCS4KlQimNcDt0HPNZbw7QRG SxBxzwcVq6wrPe2yBicW0S/Nnj5e2egqiUKoR95hkHB4q7pmN7MzXjGCeOOtQMADwatSb1B 2pgdCKgddgOQc9x6VJqmMaMheAT7107ajop8AR6ALm4S7Nz9pkYw5TnjaCD2HOa5vcdo5OK RFMj4BJz1rOUU7N9DrpVXTbUVe6tqeinWtAk8S2t8usH7NbaX9kj3wOPn27en61S0DVNKh0 G0stSu7J4LdpJAwd4riBif4McNnAPbrzXIIiM+0tz2HpVWVQrPgYAOBXOqKelz0pY+cGp8q 69/Lz8jrYriOf4cmzttXigljvZJXimmKM0e3gADrn09a6azSD+xo7RdQju430tljAuEjjL4 zsEXUsD1Y15RtGRzTSo3nIHWqdG+zMaeYcju430S37HpmmDUrbwt4cjW0gee4vjGxMMbuIs jAPHcZ59Kk02OSx8QeNoLLT4yUhJig8kMTk4GB1K89B1rzhXwdyMVI7g1JDJMkzzR3EySkY 3pIQcehNJ0XrqaRzCK5fdenmuzXb5ku+eG5mE0YhkDEvHt2hDnoB2pGkMrkyfLz0Ue1RNuI B3Ek9c85oG3Gd3XrXUtEeS2m7kvmeV+7YEqeR7Ujj5dykKW5VgetRrIFI5zn1FPeSNFCnnI xV30ENQOXWMEF+3NOWN1b5mPyntURRi/AznkYqeKRZFKgDeRnnsRS5hLsXLcAZQRBt3K5Pf /JqlOFjmcPEOpGFOKuAKlukqy/Oo3MAMFDnAGapTt5j+b0Oe1Fx7EAVSzbTjkYHrUiZjB2g HcMHIzUan5lAqXe3mDbyRzxTT0DbUhfAVsggioW2s2Fzj3q7O8ci7gmxjnIznJqlwT0/KoY MXyyBkEVIQVh5AJJ/KmEjgelKD0BHA700Q1csKkDwnMjKQPulepqF0VUCggj09KUOVRlBGG x79KR2LqGYbewoErpjAPmxytejfCVjc/GrwjHOzzRy6hFG4dt29c8qc9R7VwCWl4waRbeRl QAsQudoPTNep/AG0k1P47+FY+CILprg4HZEY/zxUpalObUXZn6HNo2lNpEmjmwgXT5AQ1ui bUIJyeB781iv8PPBroFGhwx4OQ0bMhB+oNdSKWpcYvdFQr1YfBJr0bOOvPhr4Tvbi4nks5k a4O5hHO6qrf3gM4BqlqXw38OpHcal9u1S2kjhYyTJc73KheclgSeBXfVjeK7+DS/Bet6jcn ENtYzSufYITUOlT6pG8cdiVa1R/eeC/BTwDB4n+GsniOfWruBNXu7p444lT/U+adoYkEk5U MfyrptKsdT1bxf4c0r+yNYjstA3pNc6jaiJWUE4CkcEEbQMZOK6z4L6A/h34J+FtMmhMM/2 JJ5kJyQ8nzn/ANC6V6DiodCDs0bxzKsk1J829r9Lq1/uOA0jwPrWhyNZ6Z4l8jSXuhctELY GUjjKb845AAJx0rNPw91ey1XUE0v+yJtPv5llMt9B5stsMnKqpGG4OOSK9RxRiq9jDsZrMK 9221rvotfP1EjXYgXjAAHAxTqKK2PPCiiigAooooAKKKKACgGuS8Q+LbnTvEun+FdI0v7br GowSXETzyiK3ijQgMzNyzEbgdqgkj061g69rHj7wOX166hTxb4fSAPfxWsawXVkQfmkhQD9 7HtOdpJYbeppXHY9Lrn/ABTqF7YW2mxWMbM99fw2bun3oo3J3OM8ZABrV03UrLWNKtdU024 S5sruJZ4JkOVdGGQR+FZ3im/h0vQxqM8jRxwXEBLKobG6VV5z2+bk9hTBbkHh3VPC6LL4e0 TUYTNpsjQS2ryHzkcHLFg3zHJJO7oc5zV3UotI8QeFr63ufL1DSry2kjlEJ80SIQQwXGcnr 071578dI9Ps/h7cavNpVrczJIkfmsiiVcnjD9QPUAjI49a8O+G3x18SaRpXhf4caN4a055n uF0+C5nmccM5O9kHT73TNQ5a2LUbrmOr8PeJ/i74K8MxaVovh6DXNBsZf7M03+0Y2t72TDf INob94wXIOMAbevBr1HwX8TZvG9vrOjppaaH4s05JFbTb58skgHBZRz5eWT5u+Tjpmum8U+ JLnw8mmQ2mkPqt/qVz9lt4xKsMe/aWO52zt4VscHOK+cPEnju8+Hf7Utn4z8XeHrvRLLV9K FpcxB47jKqcB0aM4bDKmQcHmlbzFuelaDoej+NraSHxVea5o3jbQpln1R4r97eRGIYho2U7 DbHnaVHRQDyDXnF1Po3if4seHvBfiPx/c66kUs0vh7X9PmW3vbaYrny5/lAkX5cpKowxGD1 NdXq/jv4JeOdQ0/xJrfiy40K8s7Yw32kylreS6iLBxbzrjLhXXO1T3PY1wnxz+IWi+MvAsV 94B0gm30KSCR/EAgEDWbZHl20LYDbiSCQOABScktClFlX4rW/xT8EadLLr+u2OoSeILD7Nq j21uqrIIG2wtnIbzCrZZ9oHQc18yxXDDUIlgwGQEj0BxXqPjt7nSvCOmwXusrrGoX9vHJPe vNNPJICN+3dIAFCkgYUY9zXlenQLcahtZRhiO/bqfr0p0rtsidupPeXsoQWkiAqvP+NY+Nw Na11HHJNK27HHp0NZ7jbGMDIBroZEbWK5GBUeeTkVLsZ+QOBTHUhjUFpgOTilPFIMUppDAA GilUcdaKBnWav563qpNDJE6xpuE3B+6P8A634Vn7XMZJxknOcdTVzVrhZr+R38xiY4zuaTc 33B1NZol8vDI/y96S3MuUbIVBYN1+n8qbJsniVVJZvUmiS5ikU7k+b2qBWGQdvBPWiTdtDa nFN+8XYtPcR5LLgY3KTzye1WhpGbl/s7FoSNuTjINPt5vMcRykbn5AA6YPT8qninuROsSpj Mhyfz5rgnUmfS0MNh9G0U7nT2tVMkVwpZV+7jk/4VhPuWRlY5I4JrrtUDRadM6HLdwK4857 kmtsPJyi2zhzSjClUUYqxIgy4GeKeyLuO05p1uG8tmHC55Pr7UrAjLADB9OcV1HjMcnlYVJ SQPUDOBUtxaiEhop0lRl3ZjOfz9PxqkSSM5PHHNPQsjblJBoGi/BDDMgEkwjcrleOD689jU dxaSQ4OMqeQfaq0hbAOSc8mhZmxt3nb2FMpWHbCrbfTtip0QFfmQE8feqJBkHHX0zU8bAcM QQB37UwEe3EijYCGz69KitUCXCyOBtU5IOeRV8+ULfehDcc+v5VA3kmVjG27K9COhosCQ++ ijRibYkxPg4P8AKs/BA5JxnFXJHBhKZ6HiqxQFtqZ2543dfxp2HuNyGPQCl2FnLDjA9aYfT PNTwRGWaNQQFJ5yaSGRso8sKBk55IquAN3NW9qpM65JC5wwqUafDdG1Syut9zMJGkikG0R7 eR83fIzQ7A1oZzcmg88nofepZo0iKgEnjJwc/rUZRwoJXAoSZAYA46+9Odsw8PyvamgAAk0 0gkfSlcmw+OeRJQyyMjdNwJzXuP7PGrJD8ddKvXizJcloW+zKMkshGceh6kD69q8LAyele7 /swWBufjFp8oQt5BZzjHygRtzS6mdXSNz9AhS44oozQMK4b4wQx3HwS8ZQy3P2ZG0ufMvph Scfj0/Gu5rzb46ypD8DfEjvIqjyo/lYkeb+9T93x3b7v41Mthx3Ot8HNcv4D8PveJ5dw2nW 5kTGNreUuRjtzW7UNqwezgcRGINGp8s/w8Dj8KmqhBRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAeW+ P9Jm1r4leE7S21RdJvoba7u9NvAoZluUMWVKk/OjRs4ZepGTkYrc8H6x4jutf8R6H4sNkb2 xkgmhFkD5XkSx8Y3fMfnSTOap/FHwtdarokXijw8GTxb4bWS80qRTkO2PnhZcgMsijae/TF WfA1q2qaHJ4xm1RLrUfEVtDK1xaxbEt4wnyRxq2ThSzHLZJJOR2qepW6IPh9bx6Frvi7wfb M32DTb1LqzQ/dgiuU8wxL7LIJMDsCK3PHguP+Fd6+9pcLBPFYyyo7IHAKLu5B4OcY/GvO/G HhrVPArWvjPwl/wAJJ4g119RhN/GZjMt3b42OskYKqAFyUKr8rY7V0Gq/FLRdH/0bxzoGo+ HbG9SQQTX6RyRXIC5MZ8tm2uRnCEc0+moWu9DbvbRtRA1XU3E2mrbpMsO0MCSoO3HcZ5568 DpnPyH8VtP/AOEF+I2h+NLBAki3yXUwcFsupDjjoCQD8uck56DBPqcfxMudM1q30HxPGdE8 MaZb+fZ/b1xeXsR3GF2j/uoi7Sv3mbb6msXxLJ4O+Ity3iPxRf6vo3hyKzd7a5bTnFt5ztj 5TsIL8LvckAnCLwM1i3eWhqtFqet6/wCJLHxr4R8OeLPA+t6VN9j1WC5AvZ/KTBDRvE+AWV 8OeAM5HFeUfH6x8U6neeELrXbDSXNrNM8dxpk82Ic7cO7um0AMFIB6kHtmn+Ef2brHWINN1 q/8UWclrPEGmg0yNWzj7pWTJG4gnccZHAB4zXvmo6B4I0PwNqGkXVnbaZoNxE0M8UWYw4YY wNvJY9scmqd2iLpOx8k+KLLTL0wS2t3/AGjqFwzTXEl5hFnnIBLFxyQASxUc9Bxmtv4ZSeH vFljdfBbxhYJBp2pTG/0/UbHfCZrlM7wwfIVyq5CAYwpGM9PT/wDhUHge506ygh8N3+iafp ZN79qnlP2mcvkCPc2cZxkjIK5HQnip4o8Kz23gNvE1poraPqGhfZ9WgtmjVmtnRwRCHXgnY G3kZGCqjgGs4pxdy209EfKHxeEFj8RNR8P2epX+o2Wjt9ihmvpfMcKgC7c9MADAx2rlNHQP FdSk/MkZ2MDyGPAx+tW/HWpjXPG2r6zFB5SXt5I6xgfKBnH4n1rJtXa3gZiQASMDuSK6KW1 zGet7DnCwxlZBhjVKXHlggYBNWLibzUG4YPrjFVGYFNvOR3rQlLQdGSEJGD3qJ1ySQOaA4X gHNSCVRklRzSGQbcccUH0qYAN3xUcgAJoaKTGdDRQMelFIq51+tWlsLvdC/wDyzj3DP3cqO tYkts8MCyZHzOQBn9a6jWGiMkZggCsIo9wPU/IMZ/z3rGRmSJ4JlBDDkYzg+1ZJmMJOxjMO vIPNNXcpGPr61duYE8lZUORuIOKp4JUkECmzphqT2czfb4SxyVOBWqt28bygcgMcFucisSN hHIsoOSvOOlXZJ4ZiHQlQSWYY6Hr/ADrGpG7PTw1ZwjvrcuahqHyLEUyr8sy/yrnm++cZ29 s1pO4eMkYcklmPuaz0wZUDcDPNXSioqyOfG1ZVZ80nctoHWBVA2g+tJh3k2qDjvW00cTRr8 yyDHYdKrSCOLJweD9Oa1TPKjNMym/1hGNvtTcjIz+lPlbzJyxIBJ9KibKknPIPFM6CckFMk cYx9aRhsxkjnnjmkjOR15pxTj5nH4UxXBOWGOlSh+SpA/KogpDLjnJ6iri2rSszpwoxk+9B a1EhUGbDOffHp7VZNuJw/kRlVXB3N29s1VEbwsd64x3q+xddP2nG7OQc+1WBSuoSsaSBSFb jPqe9QEEQjGe5/GpXUyj0KD7tIisbaQxylcnGNud1Jj2KRycnrjtW7O1nAjjytp8r5cHnO0 envWS0XlzsuCQDgnFOkmYxIh5GSTnv7UDsRyuzuZSVLMOcDpUWUWYF8lf8AZ60u8lj7jFRt 14pEtjjtdxgBVJ456Vb8kbT5eenJFV4Iw0q4P0rVgZE3CdBgjaCOxz/hW9Ne6zGUrFOK33y CMKCT04/Sobm32zYVce3pW8pQAyLISoYY9cVk3+ZLt5APl7H2rOTT0M4zuzOCEOBkY9c19F /sxXMFt8WNMs7UxyXE0U3mnp8oQ5I9+K+dmUj1r6k/ZA0P7f401jxHNDuj0uzFtFIRwJJDz j32qR+NY21KqR5kj7SooopjCuA8e2o17xF4Q8Jy5Npc3x1G7XaGDxWoDhGz2MjR131cLpl1 Zav8btdaLMkuhaXb2TN2jeZ3ldfrtWLmpY0d2KWiiqEFFFFABRUc08NtC89xKkUSDczuwVV HqSelcX/b+veKtQe18JIljo0fEuu3Ee7zj/dtoz9/HeRvl9A1JsZ3GajlnggAM0yRA9C7Af zrmn8C6FdKp1Nr/UpR1lub+YlvfCsFH4AVOngjwkli1k3h+zngYEFbmPziQevL5P60ai0Oi yKK4vUPBUlpp91L4N1e90XUfL/co1w01szjlQ8cm4Bex244PtWv4X8RJ4j0hp3tns7+2kNr fWb8m2uFA3pn+IcghhwQQe9A7dTdooopiILqOeSymjtZRDO0bLHIy7gjEcEjvg84r51034l eLPBVxp3wv1PwRf2d9aQ4juNNiN39qiVsGVM8KpOCzHdt3YxxX0jXLeLfA+ieLpdLu9RgJv NJnNxaSKR1Iw0bg8MjcAqeDgelS1cpM1dG1iDWbVpoV8spgNGzqXQkZwwBO0+xrh/it4UGu roGpWl/c2Wq2V4IbRoY1kBaUbTw+VQj73mYLLt45NdB4W8V+G9SnfQrBE03VbWFZLjSWj8t 7cEkYwBggEdVzwQe4rq8A9R0prUWzPJ/D3wZ0fTriS+1CGK7v5Z5BLcz5lmeA5BHmE5DSYB Y5OFO0Y5J9US2t47dbaOFEgRQixKoCqo6ADpinu6oCzsFUDJJ6AUoIIyOlCVhXuef638HPh /q4mmh0NdHv5Mlb3SZGtJY3P8AGDGQCfqDWX4E8IeJtK8aamPGl9c+JY9OihXRdYu2UYjKk Ovlg480EDMmMsDivVT0pBiiyHcQqCORke9cb8UdVXRfhV4ivy/l7LORQ+4LtJBA5Ndp2r5w /a61c2Xwu0/TUl2tfXoUoDyVUZqZ7WQ4bnx9qSQppmlrGcTpCJXVjlgxJzux04xge9YN06t LtRjsB4B4x61sWdtDdrPKblPP3E7XbBZR/Wse5jKzscHaDwwOc+9bRiktGZxtsVnOH2luKR umCPxprnMnSnEA8ilYsYcYGKR+OM0p9Mc560xh82KAHBsfSl4IJzTRnOMVJ/AQRyaBkQGe9 FKAxzgUUhnVXvnQzl45GLFVOHPbFQvcxqiyvJlsYPy5OaqarczNcRL9qMoEKFscBTt6D6Vm mZzkbic9RWXKZqn3Lt5MswURtgf3T2qoJDGnGPm61CxAwBS7zg44qrHRD3RPU5wPSpCChAy WJAOAKYhAQg9xirE8WyOJjncyc0r9DSK05idjG1kSq85H51QjP71eM8+lWmUnT17fMTn1pf sLJYR3QlXc2fkPB49PWpg0tzWrGU7WWyuXYwQnmW//AOr2qvJctI4WUbgO/eoUldeCSPWp0 KSE71A64GavqealbVldBG9y5Y4U8/SopU25I6UhJAOBkUjljGDk8nApmi3JY/u8DkHrUiR7 xkkYqa0SN7YrnDZ6E9au/ZQseVJznsOKLkuoloUDGsbrj5VOM5rqfDMFre6bcW37p7x3Hll yRtUDk/56VzU8eFDHt2qxp1zLabZw33QwX1/zmmncuD0uS6moiuHgwFZW59CPWohOUiLY8x n446VUklklkMjsSw4yTUkQVbaRieSwAH8zV3Ny1dktZ27AYLDA2gDPJrP3mO7VlGFRshela EkLvbwlUfIyxH44FUrpnKxqV5QdT1oew2rxuQTSvNKzscljmoGB24OakHAHHP8ASnOB1XI+ tIkhHyrkj86XYWG4YOOuKeNpZgBkkcCnADb8yYBGAQOhpNkNPoRqZEwUA456dKnFxK+3zNp A9utIu0PjHSnMokbKJgZwapN2Mb9y0L0tEqbVQg9ff8ajlckFXyWXjJH5UxwFRPlyV9e4/r SxJJNblzn5qERaNrorhVMiqOp4GfWvtf8AZE057fwl4ivtu2Ce5iii99inJ/Et+VfFagrcu uRt6D0NfoF+zNpp0/4Mws7h2uLuWQt34Cr/AENRfUJP3kj2qiil7UFiV574IsLeP4m/EfU4 ZZJGuL61hfdjClLZCQMf79ehH1rifhi73vhO41yXaJdW1G7u3ULgr+9ZFU+uFQCp6jWzO3o ooqhBWbres2uh6aby5DyMzCKGCIZknkbhY0Hdj/iTwDTtU1nS9GthPqd/BaIwbb5sgUvtUs QoPU4BOB6V5x8N76/+ImrXXxJ1FWTRS7W/h6zk/wCWcQJWS5I7O5GB6AEd6hyu7IpLqzrLf w5c6tOmo+LpEvJAQ8Wmqc2tqe2R/wAtXH95uM9AK6nA9KKWqSsS9QpeMUlFMA4Ncbay2+l/ F690qAMP7Z08alKOwkiZYcj0yrLnP9wY712Jzjivlb4nePfiT4I+Jl1rVx4e/s2znt4rIap AhuolgG6QpGzKoEhYn7wwCAOamTtqVFX0PquivnLw5+01aa3qWi6fPpMVtJcEve7JTKY1P+ qjj4G6QjDPn5VAbmvddP8AE/h3VdPh1DTtcsbu0nm+zxTxTqUkl/uKc8t7DmkpJg4tbmxRQ KKsk5HWPhv4N1rU31a50SOHVXGPt9o7W9wp9Q6EEH3715V45134ifBTULXXl1uXxf4SvphB cpqvEmntnK4kRejfd3MODjPXNfQdZ+taNpniHQ7zRNYtEvNPvYjDPC/R1Pb/AOv2pDT7nzV q/wC0t4a1GWSHVNOuUs1RcWqDzIxIRnM4O1nCkDCKNpzyTXoPg34zaHq0Emo6j4p0iPSBIt tHK7eVI8u0fKqHBIHVnIVecAYBJ+fviJ+zx4p8E6Bqus22vaRqWh2QJt47qNhdsGOAgG3Dy c4HJzjjnivnmSy1LS76SG6t5rS8t/ldJFw8XH8QP3T7Gps+5poz9EPGvx18O+EEaEWNzfXs yD7Hboyq1wzfdyCcoh67mA9ga4vT/iP438NfDHUPHet3ek399ql8r2VjcmWH7TEBho7Yc5A H3TtwcMxJBFfNvgvwh4ruZo9Xnul02KFfOFxqmDGsTKSZHB52kevJBAGSwr1zxB4ZtNev7D Vb3Uyktokbtd6tcNbSXEe7cu1cHZuxtWOOMgLgEkisXNp76lWVjttV/aYuG8Dx6lpHgnULX VpHKFL9QbVMfeKyBhvxxxgZJxXz/wDGKXxDqTWGp+MPFsOo6oytJ/Z8ZB+yqUDquFGF/wBY OO3v1rV+K82oySaXDPPNBPPGdtuYdqRKCQxVQSY0HQAjefmZsE1wvji40ptM8PR6Es2yaEv PJcjLzyhsM4bpsO1cDtjnmpjJykmxSSitDmYbeNCkQcM4T5h6k0zVNkbRRRqUAX5iwGTx7V YtpkbzdyqzHjpWZd3YnLAoUwNoxyOPrXZHc4oX5jNZSGJHNNDHHrUmQRyOtRng444p3OhMA aTPOTzQcHpSDFK5RIGXdkilYgg4NWRpGpbvL+wzmTbvKBCSF9TVMhgxVgVI4IIwRTErMQUU mcUUhm1rcXl6kIwioscUajbznCjPPc81FcaXLDH5rHaSN20g5A7V1uoWcNzJKWiVCRGAi/w naPyq14hs0/sxpvJRnjhEZMeTntuPvXK6qUku5PPrY872BlVMYY8k0wx7WI6ZqdvLCnaCR0 OfWgbHyxzkdMGtyyvtKnB+tW5mjkMQjHQA/pVNjljk5p0eXkRfwFS11NYysnHuakKwuiKzH CgA8d6juE8uVMcqoyBn1qeCGPHDMoXocdfeop0ZZGMjbgDtyKKdrk15tysyMPGSMrnKjJzS mN+SuMHkgimJhpVA5OelXJSoDgLjAzx605bmMVuZWFeQKPSnSLtwM5zTxtL42gtjr0prkeY GY7sDH407ltak8CBos8gDuKs2rSOWO8kdqfpVg14AilsE4JB7d66FtOhjfaIRsRMLjnFTKS Rx1KsYOzOcmLyR7CpyWC8CrM8DxxMoTaAufoD0q5LpcizW4iYjq+W7c9KbdJqIXayecHPDK Mmqi10N6dWFtzF8lzCgUZZvm4qREb7MWYAZOQDXQR6X9h0y9vbuRWlWIoiA8ox4/wDrVTuL IrZ2sc+2JtsaqM5PJzj64OT6dKtuzOnW1zWSw2anF5aoUWRIxHMcZJwAM9SCc47isPW1ibW GjWNIQJSrRJn5SDyOfzr1qw8PR6144uIZZU+zxA3BdG53D7vJGADge4xXlmsoYdbkdv3zpM 43k5384BNZxbbszeStH0KN1phVGkRkBGDtJKnnsOxrMkjdRyMDOPxrTv7otbpAJGIB3dfkP HYdqqQqGtpGKtkL8pxV9LmS1KqqSdoOe57Yq22IiNmDjp71CjbZM8Zqa6V5F8wKPlwvy1jJ +9qbxpp03bVkeVZiGH51DI3y4TI9eadztPB55zTEjLkhcHPTmtUcCiRZPGSenrW9LaXNrYR MoB3KBkHpWb9laNPNYhgOvFOa/updyrIwTaQV3cAU7sicW3oIxVrpI1cLEpwHb9WNfpP8Fb NbP4MeHUS3lt1khMwWY5chmJDN7nr+NfmzYwXF3qEENvCJHZhtDD5fXLe3c/Sv1K8FW9va+ ANBt7W8W8hjsYVW4VcCUbB8wHoetIn7RvjrS0gFQy3VtC7LNcRxsqGRg7gEIOrHPb3plkOq 3yaZot7qUpAS0gknYn0VS39K5z4ZWRsfhd4eQyCR57Rbt2XoWmJlbH4ua5/493yQfs9+K7i G5VPNswkcgOQ291AwffP61yPhPxetv4S0PwV8PJ1uP7Gto4pbm4YMsjhQWLH+GBclmk4yNq LycjNysy1FtHqnif4heEfB8qw+INXS1maJpvLVGdlQfxMFB2gngZxknAya8C8c/H2+vr61v PDzS6dodsxmjSaYWs+ouoOSxP3YFIwQDudsLnrjP8XeH9R13S7rVYryS50R2a5k1GeRYZ/E F2oIDKMHyoIxnZkbVUFuSQa8E1RdQu/3dxpcE/2dGnlNtCojYBQOTGQBGoG765Pc1i5OTtc 0UEtTrb74heNfi78TE0+3mitP7ZA0+CNgpFnasQZCpP3GKgliOSOOnFfXPw31PRIfBmh6P4 QtzZaFAXggm1CXLThXORGCcuzctnoM45IIHwp4YbU5vHlr4e8HStNqmpS/Yvt8e4GWORQJP lbBUbd2SMHGea/Q3wx4G0bw1BC6Kb7UI41jN9cgNIABgKg6RIBwEQAAevWtYp9NiZtHU0Cg 0VqZAetFKaSgArwD9pi9vLDwhb3lzottqGkW0sciie+2pJOW4V7fb+9AAzy2BknHFe/4rzf 43xPL8GteC2a3SBEMymRYyId6+ZtZgcErkcc88VE17pcPiR8KeELW4ttYjuntBqLzgraWSf IL2dwThjxiFRlnxwVXHRq9m8HalpGjWlnda7qNpPfaZMZlcDdb21yyloo4oV5dvmEjkYLMy qSoU1au/DFtpOgTeMLGey0zytNeO+1MMGMMR4cQLyu6RsW8Z7LEzd68x8O+KNP8O+GdS1S5 s7qSSW3e00JGCuWctm5aQdQhZiC33mB2gjBrn63NkfS+neJPEPw9ga98eXT6xqOusJXhsL3 fNp64ACrA/wAvXA+VuWOAMDNdV4E8eaZqUmm6XZ/aLi+1Z7i7nglmLPYAZJBB52A7VB6Etw TzXgug3Ph/WrQ6l4508a34gntIo7TRoCS7RSRgxTCUH5ZVVTuH8CD1652nzWPhPwpNqGl6l cDxfbuYL+Nl8q6tEBKq8IOFkQjBwAG5Y7vXVNrUhq+h9uUV87eBvihe+DPBb6V4qS51e40+ A3TSxhmuII2fOblG+aIZYYJB4IxnrXuOla/Y6l4WtvEJmigtJrcXDsZQyxDbkgsOOO/0rVM zaaOW+Mfia38I/CrVdYltRcTqnlWuSAY5mBCSAnkFSc5HPHFfD3gzwldarq2na3eSWD6aHN zcXGs3BENxIpyzumd7xqSPTeflBOa9D+MnxDsPGfijSL2MXOpabDI4hsMFbcRfwMWAz58uM hRyIyuMM2Rq+H7LVY9fvPEOoRaVceMVCbhdyLHpnheBVwodehnReViTcVGScGsJO7uaJWVj oo7O6l8Qy+KLwiy2hXl13xFHhYkAyJYrL7quV4jQjKryQSc1P4o0mOw8M3fimxnl0ASRNPD e6gBPrerSNgbxvP8Ao8eP7oDAdAvQ6AWOWKDxLqKzx2UEg+xalqkBkutRlI+9bWndicFVIx /E2/HFnVb+x0nQmHjWT+wbnWwqCy85brWdUYt8iMxBWBfu8KMA5wVxWXQd+qPMDa3N34SfR 18q0S4w80AkD3VyM8iZyP3UQyGbJycjJyQo8y+Jy3E3jG0glsI7C207S4YbWCFtx8vkhmwA AW64xwCK+j9P+HWveJ5r/Rbq2h8NQxyrG1vp2f3S9d8sh5k25IRR99yzkkCvD/i74Q1jwDq 13FqGj/Z9Lv7srZXJZX3xr0G4c524JBq6UWnczrz920dzymCERwv5uSG7g4NUNQSMSF4iAP QVqXl1azQCZeTGd2zODWLcTRSqNmF9fauiLOaF3qVj8ylh2qNmLHNLnjAxgelN57DNUdCQ2 tLRLRb3XrG1kYqkkoDEdgOT/Ks9RuYDpzV/TLqSw1qzu4VDvDKGUHo3PSmDO71tQupERCVB K253JyW3c444rm9SY6te7ZQokxtD4wc9iT6V0NnfXGv6lcoF8tYwNsQOQgCn19xWHs2aqSy gBM/eHU4qorTUj0MW1trJ94vbt7d1PAEe7NFem6J4Q0zWoZJbm6t4tgXCy5yCc55FFacpDl 6mFfXom1Zpm/dtPscKEwMbQOB+FdGtnPdaOVZwIpSpkHqvPb8vrVfU/DD6ZaRG9cvcPCrKO gCdiPWtTQbo3mnRLcMoaAukrHvjoffjFeNibK0o9Cq8eRKUTitQ8MRQyhUYuOhPdveuMnXy pXjBxsOK9P1lJhqXmM6+QOdwPPA7+/Neb3+37fcNHGwjLnbuOT1rehJyWo6bvuUvYCrFlC0 t3EikBiwxk1HtIj3ADk4q7pcYbVInY7RH85/Ct5u0Wzrox56kYvudPCgOll5BkxEg49BWMU haEORh2JZh7HpWtDdZguIn4UJuBHQ5NUpreNAJByABkAVy4a8XK53ZxUhJUlB9CqLSMAO56 9MdjUVzEQjqPmJ4BFXZj5bRBtyIRngDirqWcFzEhM8rPt5VVHGT1/StJ1FDVnFg8JPFTtEz 5dPjt1tvLUO7nGD396z7vDSyrlQEbjC11VxboqIrFgF6PjnIHWucvrQQxiYg7nc5DVjRqcz 1Pdx2EdJPlWn/AAEbfhfUdOs7edLycRSv9zcvyn8exrUjllumMsG0wlvkY8Fx3P0zmuLs7P 7VPFHuwHb5h6L3Nd7oU1sdL2SklYpG2AjovH6V1uOh8RiopNzWrY2VCsQyiqVPJPPHpWxow sYbhnuE3qyEEcZXjt78VUe3W/HlROVPrjp/kc1U8iCOzMbT7yxJ+U5LAcDg81ME46s46d1a XYzfEss7W7KYxDEWG0EZYD0JrG0/S7vW7pm+0LiNfvSP94j+EVf1i4YwQ24nEhVvmB4OfXm trRtPjvoIk0qfy9QdQv2dz99u4B7Zx/8AqrqSTVz6Cn78U7lyw17XfDHhrUdLt7NXnvE8uS 8kfMgQ9FHHIx0PXmuF1PUmupI2MAjZBgkksz+5NelPaW8+gFmnIvrbie3kGGjx9eoz3rn7z SdOu7Xbqe62ZAStxGMbmx0P+H5VNurJ9q+blaPPpPnfcSST+tSJ5pjYq7BehweKvS6RMkki FsbQGUkfeB+noKqSI0UIHXOc/wCNFjazRXc5IAbBP861LMAx5ZsBfmP1qtDb/wCjvKwHOFX 1568fSty6SxsNMVUgBndQ2fQ+/wDhXJXlZqPc9PA0nLmqXSUe5NoUMayG4OD5cmNy9ST0Ay D16H2rS1nw6J4JJjbNFPAjYBGGkHUdPTpXO2d8bOxKWNw8d3I+ZWAwY1GNu09s5OfpXceHr m+udCkvriMSW6uYpZh8xB4++DztzjkDqa3jGy1PncVzKrKcDjfDCyRa6sly8bw26eYf3gCj IwOT9ehrq9V0rTLjw+b63tTcs4VYoYFGJHYjqV+hJz681o2nhy0spbmNIftUEznfKcMoION gHcA5/Sl1u2msfD8sGkmK0ifEcm35Nikn7o9T0/GhuyOKdVTrK2j0+4wvA2j/ANt+MdN0Xe WgklEdzJEpYuufmRQB3xtHbHXvX6K+GL651Lw5a3tzpg0wybvLtg27ZGGITsOqgHHvXxR8H 7i40bV9UttFsf7Rvp7VYIoDlYmJdfvkclSQFAHJGT3r7jN4trbWyXrxJdTAIsaH/WSbclUH fofwFEWehBdSl4k1uXSNOUWNn9v1S6bybK0DY82T1Y/wovVm7AeuK89l+HX/AAk0N7pPiDU bi6W/TOu6hCxia7cD5LWL/nnAmd2B1IGcktXo32Ii6luDIG1CZDGsu3P2eP0A9M8+5+lQ3L PIBYwq7xL8rBsZumxyM/3RnLH8KbRqmfOv7Rt/eXfgnR/BeiRvBaXd9b2OnafCpMt4EO0sQ ekYIVVB+8cnoBXKR3Hh7wpe6p4FWIW2kWCK/inUYSGlvpAMrbBuyAnaFH3mJ4Cg16b+0hoT R+BdL17S5pYvEemapBPb3McgjDSuRGBz1I42gdACfWvDV0v+zktRYr9ve3uHe3aVfk1S9Gf Ov5N3/LvFgrHnglST3zzT66msdkanjLxTrGuaBdTajN/ZVxfRLYaRoqOIhYwghj5jEjLFAG cnCgFRgkgDwq5iuILGaW2maGzfbbviQgXJwSdvADICOew4r1GaO0lknt9UP2nxNKqhJ7yPc tqhLSu4jOSWZNgXcM5dmODXJ6jprLc6ZZ67Z3FlBBB5sjyuZZpI2HmLGgzhcqOMcDcWNKL6 l9Cv8L9fvfDnxDtLiG8t7MzMI5Zbs7UAB3KGYfMBuC5xjPQ8Zr9LNHiv4NFtItVvkvr5Yl8 +4SMIsj45IA4Ar8vpNLjg1aCSe2kS2cLKyBt/LfMEz9GXI5bn1Nfp14au11DwppN8pYi4s4 pMtH5Z5QHledp9u1dMWnqjGasaxpBVW01LT7+S5isb63untZPKnWGUOYnxna2Oh56GrIdPM 8veu/G7bnnHrirMx1FFFACV598YrW7v/hZqen21mt1DcvFHdqbhYGW38wGQozcb8DA9yK9C 7V478dy1r4fsNVvZFutKspHcaSMhtQuyMQhuxjT53ZT12jtUTdolR3PO/Fusw6h4YtNL0K3 0620lZfJa8uwWt1uAgGYlbh0t4xgOflLngE157afD/SrHTdS8eajFcweGrcO1jaTPuu7iNC ViYFsbC8oGMDON5Axg1R1rx750LrrOmubuBYrfTYA+9LKLO6WTsXnYtkk8A8ACvQhf3vj++ W9uRDoXhbTyl/FCAWmW2VRFb7+SPMwD5af3nB5xXNd6s6bWPJvDg1PTU1nX9Q1OCLVdKkSd LUAMLqd3DmNh/wA815DKOr4HRTjYu9QbxJcapq15tg8P2QM8El5EGnujhFlhjbG1ZmypHB2 gL/dGegPgTytdutY1MxaZeyCW1sbWQgx2ISMNPITyGZYyUyf+WjHHTNaVtDbr4asERDaWmi hre60+VnEsmoyKV+1txlfLTEhPQKFPpVJiJ47uFdUsNJ8KtPf2AU3GhL5arqaygjzrYu2RP Gu7LCXjA+9lMVT8T/Ei20fQXvNHnW3u7iQxvb26qmnQzFSHWaFuROvJ3R5TOMYJrl9T8NaV ceHbzTdA1W3c+FFMmsapFOXN8QcRm2X7xUISXwwUE854NeNXuoXF7dpJcyO0cahIiEAZUH3 cAfnWt21Ymx11zrl5pM9ojySJPbjdb2qvmSBpAC0ihQQJHBADEllUDgHGO40bSYvCkkGt+M rKO88QQhbmx8NtL5dtpy9VuL05OD3EfLt1OSa8s0bULnw9qi3aww2moJEWiuZ4/NaEk5V41 7SnjDdBnODXbW+o2y6ktvrlkGuYrszjTZj9o+0SkZ825fObiTkYTgDndtGQcn7oPU9y8E6h 438SxXXizUIUshKMR+J76PdO8ZODHYWp+WNT0Dnr1O7t0/g3w5aprV34g8M6ausa5ODGda1 ORpbezHdUkPzXEh/iZML2BUDFaHgLw2fFcS+JPFbPeJKimCw5NtGMcbjgCRsAfKo8tegycm u8u9bup3/svwpZw3U6Da1xL8trbAcckcuR02r+JFWl1Zm30RDovhu78N6JqFydTuNZ1y5V5 pbi44WSXBICoOFXOAB1wAM18kftN3OuajLoNzr63OnXYjIk015A8KtgAyxY5Cscj5uflr7b soriDT4Yrq6+1zqoEk+wJ5h7naOB9K+M/wBp+6t7z4vWdqVSVbWwUuoxySW4P505tRSMZys uY+ZYXCEkopOO561VnYFwwAGewrqLm0tEhdlt0UdfpWLeW9ubdZ4htye3TFXGXNqTCak7md jJxjPtV17IfZIriEEgj5hnJzVZVcDeqg4rV+0Qw2MYIAY5IRegJqajatY9PCwhPmU+xjurR yleCRT432SLJ/EpyKSYguW/vGtPQNGn1a+CrgRqwDE+9ao45qzaR3/wvsvtGs3d1KpMUUTO SerMen9awruDzdVmZGBJc8Ae9eieDrNLWwvEgjAXYV3AZz71n+GNClvPFEX2iHMbE5Y8g84 zW8NWjnb5bhaabqMMAWMrFDgBfmwGIHzfqaK9+03wlaT24E8MciqqlGbjOc//AFqK6LR7ke 08jzXxdox+yJOzrIVt0AVe/sP88V5XpF1JYatdRybf3mCB97GM/kcGvcPFlncFlSOFGTyEA zxjA649TXiJsktdTkubokSCbeI0OQOeOe/WvmIVVUckzvruPs2mO1pXuLETDIGCSAcHGc5+ g9O1cBPIZpIhGBkkgkdTzXc69danDcNaxwr9mMYbztp4yOme/rXI/Y0WZfKXpxuzyT/Su2j pE5INKJQnj2EIvG0ZNTWER3vISenUHGKjuLdw5Ktn2zVm2yFXPyk8YIrWfwnXh5JTTZcjn2 syA/Ljbj6VdWJJlwZNnHUjg1mvtaY+WeKdLO8MTp91gMkdam3Y46jlNpX2LMybgq8tHGRkK cg1r20tsy7o8BVwpI7nHSuQF5ILJYVYjLcn2rY0a4cRy2uVUFuHP949q58RTvG59Fkdd0qv s5WszcnnhEPmlAQo3elYLSf2hHI8qhFh5VM/eJ5rWu4ozFHHNuKDB+T+I+lYD2y/a5I95Ki TBI6kEZPH41z0Ej6DMqk72avHr9xpaJCkejT3EzZkmUhc/wAAHQfiavaLMpsLhGYKUAJ46c c/yrN1Ym1S3jiUom07VPdc4Gcd6yhcui3TKxQFNu3PUk//AK69Xc/O3D2kW77nV6Hdyz6rc XEbNtkOR7DpVjU51kllZCr3EUu5QrZGMcjiuX0m+vIYJ4rV8F1C7j/CPUVLCZvMCbxuJwWP YetXFLqSqajNtljU7cO1tIJkKTqXGDkjHBBploJ7V0VLyS3bO+MpwfwOeKhNrMdTFsk2eSq FRn61qmSe0urdJ4oGaMDEuzHGO/581okkrHalGKSR2sPiey1O0gh8SWaJPaRsi6haoUYoFw N4A+Ye/bvVHUtX8PXWlrbROirKmyViNqkDGGAPIPX6Zrm4riK4kljMCxjycI5ORGepOe1Yc hKEW8m11HGQNwYeooexrZJqVrnTWmnpf6kunpc4i8tWaVsjaqgkfnxXN6/DBBeOsbF1B4bG PzHatDS786bqMVzlpLcY3Jk46YB/CpooLa9vLm5eWOSCJdzbmJyOuR9OKS1LhJVFZHNpG4g UuQp25CkfrUsj3U8LGZt7BRgdBtFXb15r0i5T5Y2GF3dQg4xj61QddqlWYKSMZ6c1yy1lc7 aekLJ6MqxxyvOSudwGcg4rTs7+KDR7+ze4kjmkZdoUnEgyMjHT/GsopuWMqdpfIOT6Hr/Kn +SmASh4XLHpXQeY0mzrH8T3GnWixW/mB5AHGeYw2MZx07VD4h8QX88dnDNIGRF/eMnBeQj7 3sa5uwDXEy27sNkbbwpOK0NZnUNHvUrJnKAnIH+174Fc9rOxwKlGNRWV2el/CHX9M8P600U mvtor3CpC155ZLJIzYJXg/dUsAefvcdcj7uTS9Lt/EZ1+a5lvL6ZRa23mPvWBQPmWNRwCSM s3U9zgAV+ZXhq2bUtasbOOVLaa5uIra3mlbC2+5wGlbpk4yfwr9AvDVpB/Zemp4M+0/ZLQn TLm/vkMX2eOP55ZI0blnlcj5ucHk9MHRHRG9rHpEdzE/mGJ1maNtkjJz8w/h+o/SiGDZK1x LzPIMdchR6D0Hc+pqOBbWzs4jDG0UQG2OPBB5Pp6mrQUrlv436nqBVjPm/8Aakuba10nT4r 3UpjDep9n+xrBlYwJUaS439nwAgGO55HNchqXiizvLGXxPJpyf2Dbx/Z9H0phtF75I3qnTI t4seZIR998DpgV6N+0/qOlReBdEsdSV5I5dZhZwgOSiqzOo7ZIxwfUGvINAuItQ+Ilr4j1q 0kuTZwC10PRraPfGjjhFYdNiuVB/vyHn7rY5Jv3rXOiOkblHU7WXwj4Pvb7xMxufiP4tAn8 nAY6bbyEF5p+yl/uhOuPlHeuE1O0nmiuvEOoX0Goa4LhFWO4czy3UrDcWEa4VERNuQcjI24 4OO2+I02oaHGLXUXvhrmpX6zXccwzc3LYZRLIByq5ykMY7BnI5FeT3urTz2i21xbpar502y 1hzGQxIDFu5IHygZwAD3zlLUZp63e6atlpdrDaznWTO13qN290C80hy+Iwp2xIox/tE+mMV 9B22gfGf4peAfDlrZak3hTQYiltJHBIwlkjJY+a3IcqiCNQC2XLZxivmq/tNAsb6C3tY5bq SKNPPF5iJDMSdyAKSWUcAMSM4NfVH7Kvi95LPV/B91OZEt1W/imnkYvISdsuM8bBhcc8ZrW FnoRO9j3T4f8AgfS/h74MtvDmlu8/l5knupR+8uZT96Rvc8fQACvHfjH4I8fH4vaL478Cpq SPFbJBPdWjiZov3gUoIGYDaUYseCCRzjrX0VHLHNEssMiyRuAyuhyGB6EHvT62sZJtFXT4b qDToIb27+2XKKBJP5Yj8xu52jgfSrVFBpiEryT482Wn6v8ADu9sZpIluLKM6g0vBktoFyGd M8ZJIT/gR9K9aPTFfH3xt1121zxtplmt3d2lzLDHNM7b13QxgmP/AGYI2l3N/tYGSTWVWVl Y0pq7ued694cbQvDVhd6zqF1P4l8RzQSy7XMjQ27RmV8ju5DR5PQc+ma1Ytf8P6NPF4U8P6 pJcw6lrKzzTM7eSjIm2JFPV1Bx+8HH8Q5wBy2teNru+8VOmnzm/iVZo47sxBJdQZkEe4n+C IAABc4VMjua5XR9Sbw1qMWswy51Z4XNtsVWMTOCgIByFxkkHr93GOtc9r7mzPb9Y1W78F6p pPhrxDf2F+sL291qsqzhoYwrtO1vHuOWLBEDN1YjB61o6X4p0zWIvE3jbxAGuNLuY55kAfy kuLl8L5HOORGYV7j7/U8jhfDV9c/D21ntvEFjp15qmr24ZtKmtRdXMP8AckkZgRHISeE64J OM4zmai5g8M6R4TuGubrXobnzhaJCU/s995kYCIj5pWUAs7diBhQDmkgudVc+GrW1ufD3hK ygghuZy0t3A8ipny/naRmbhIiDgKx2kdd2Aa4zXtD03Ttagt/DeoJfTvJI5u5XC25JP34QQ GMajje3DkfKMVb1LVjf+KoX/ALPu7y+vLSKO0s5ZPPmml3h0knbO1t3BxjnGABjNaFv5h18 ahp8tvqfiV7ctPG6qsGmOTwTKejgYBx0AwCDgVTegPuebSRapHrRtVWQ6kkhCmQYZDwBnP3 foema9f+H/AIR8H6VbS6x4zWPU5Ldg19azTeWiL2Mcmcu+cAIv3j3WszXLfQPD5m8pW1XVn IW4vm4jDv0itoT93OfvyZc8/KK0PDmnala6zb2VhpC6x4zeUPDaDEw030aUk7Q/fLE7cc4N LmfQi3c+jl8f6Jp3gOKfxlBqemwEH7Dpt1Jv1C+gUEB5EXDAH0bAwBk1naJrHjHxFdnXNc0 +Pw/4HjzILaPIknQLhEJ4OBxkKAv+0a57w/pOnad4l1S68R3KeLvFlvPHC/nkizsZtu7DzM PnIyOMcY4UYJru7Iav4g1FdfutYbUNP09i2/a0FgzjktFGPmnVegZmwWyewFGrJ22M/wASz 6jpPhTxB8R9evrnT5BZONM0ZZ9qwKFKxlwDh5DuLEcgZHXFfCmsajdHVftd3eTTSbAHkdi7 SH3J619V/H3xXZHw9daVcs/9v6i0MSwbcrp9qW3bHYZAlfbk45wMdufjrWSw1W4RiTtYge1 KCUpsxmrzSfYnk1bziRIh2dBtPaknubea2jjjbbtHQiskEd6XjqK6VFIFBLYtkAIAAcHvnr STKd3Tiq6OVOD93rj3qfzsqG25xVDV1qhLK0m1C/jtIUMkkjYAr1aOwg03SYNMsowkgf5pC fvdiTj0NYPg/ThY6Pd61d4i86NijnqkQ4J/4EePoD61NceJUj1BrcKPKCZDMCCQORn0/pSH q3c9U8N2EVv4XRgAfNYlizc/SrXgmMx+II1uSscYkKs2R05/r/jVbwzIt74Zszbz53ykq0I 6fL3J7c/hWXrS/YdKZZLFHE8hhY3G7ytgw3zBfmIz3HIOTXRzcupgtXZn0nE1tZA78ojABA AOgFFfGPiP4neLdRuLe3ub7+y/sSmFYrZWVTg4zyTnoOaK5ZSm3dHQoRW59L6/Glw0s2AA1 ujOuAAoIwf5V8/+JIAnii4jypgjVMuvTgbuvfk4r6K1/TpJzMkbEGUIgAGMBRnPtxnmvGvG XhjUPtUusw25aHainaM7Sh53D0r5mlUjDEtSe9x1tadkcl4qmx4dZIpEmEpDEEZIByf5AVx BLSIsgUIu3OD1ziuw1S3up9aKeV5nmosjAr9zjABx06frXMqhmu2jwx2buMYyB1r2aLUY7n IrmLPmFslNzOMKemPU1JaQyXFmSOu/avGefc1JqKfZ9R8idhmNPu5z15qWx2taFVYLmQnHp +NdT1Vza7irohWOZVlPl7jFwRnkVmzzeYvyrtGeT3rfQn7bNICQmMY6ZqhLaozELEQOuCeD k00KMtdSnDaysqtswOvzHGRWrZRoWKMnyp831PakVWk2oR8+eFBqS5D22nvGQNzkB8EZFY1 ZX909bLovndVrSJfjuGlgtpXcZJIB9s//AFqiSEXF8Y0Qg53MwHHXvTLRTFAkLjhBwT69a0 NGvbKzuryW9m2K4EajBya56UVzs9jMa0lhbrd2Me+IlvyrjaqAADNZEqEyMxHB4GauzSma9 mn28u5xg8AZqxa2M13cJGhDZ7+ig816UY2Vz5VR5Fdj9GtZHtLmbYVQcK2eC3p+tTxLI0+A hyOu3tXTJDFHaxwWrIqx8BM+1ZNndxw6oEuztSQlCw569Mj0z/OiKbuccZSnzSsU7dQuoxy RMI9pySex/GrWoNLchGcLIwXbtP8AdyTke/NNFr5XiO4t3UOq5cAHjHXrUt3ZkR+dHONvIx tPy+3vmhtqSRfM4TST6HNRzvGWA3hs/dx2/Cp4bo3FwguoxjOMlegz1wOtSbJNspZWYZwGK 4PTNUfOD3C74zzjIU4Na3R3qSaPSLXQ9HbwtNfLbTTSmV1iBO6NsDJPr/SuMluo2gn/AHSx yHJAT5R6Hj6VZg16aztRZx7vszKf3bpwxIwTx396oOIJpFSJvndcYPTB5oRacXHRWZqW1pa f2as0MqNIFClXAyreorLuI54ZFV4V8sAhZAvL89fwpxtpogZFk4iA3YBwc8dR+NSXtybtIh HCV8rCvt7k9/rwaiom0FC8Z2Zg4clMgHBPPSpE/eRuZnYYB467sf0pG8xZJAJApVsYb+Lnt TAW+aR+wOcCgxbdxLZyt2Gjx8wxxTr7c00acZb88/4U20UvcAonPPTtVmeHzV2jKHozEc47 1n1MZNKR1XwvdV+Jnh26le2ENvdiRTcjcmVUnO3B3HOMKBknAr9GNOhhgMel20UtvpmnRLJ I8wIMsjfNyT1x95vdh718O/s46BbeIvjpo8d1ZpLaaRBLqABOMOuBGx9cMwOPxr7v1CPULn V7O2SFBpQV5bqVsEuRjZGB16ksT/s470+hUXoWo4S939snIJGVhAJwFPf6n+VJfTyhfsloy C7lB2FhkIO7n2H6nApt1ewWYimnDF5nEUUSjLMT6D6cn0AqlrerRaJp091NKPkHmSyHrGmc ZAHJP8Kr3Y0NpDseCftAeINITUvDHhWK/WTVNPma9fcQXYmNlBLHITqSWI47civOPA3iyw8 P3Fzqsc63OuW0Z+x20ibbe3ypU3c7nhURSVSPOcMScs9V77wV4u+J/wC0Nqth/Zh0e3Nz5l wzsHNtCiopywPzN8w+UHG4n0Jr6v8ABPwu8H+BdBl0nStMW4+0P5t1c3oWaW5cHILkjHBxg AADHrzWMYOT5mzaTUVY+ftU0O58HeELf4vXNlJr3ijUpAyXuqLsexBBPnrC/AbAGzONq46n ivPrbwJr/iZ7rUbPw5c6xdRyC5uBcEp5LvyJJi2MDBLCIZbABYAECvvWa3guYjFcQJNGSDt kUMMg5BwfQ0eRDskTyV2yZ3rtGGz1z65qnTRnzn5af2VPrWt2unafFLe6neTBSHYJ5rE9Qe ioBxk+546D0P4YX13D4pbTrKCa7vdR83TorK2l8qKeP7yoSSCsJKncwOdu71JrtPjt4a0bQ vG9rofhzS20C0s7WOQzWz+Zv8xyu7BOUPLKBnJz2ArkL7zdXv5DbomragmnxWekz20otZtO hgxvYouFYFWIy2N2CRxWd7aPoapX2Pru7+J9rputQ+EdD8PzazqsQigVLIpDbM2BvWMkk7U BBPGFHBOa9MB9etfAXhrXNXOu38Hh26vb2Zyr3eu20B+16dpkZIcCLOAxLB+CcEAkmvpHwb 8VfDGqW866frUen+FdCeO0t5rq6Ml9qcoX5vkbLlPmHPLMc9ADWsZdzOUbbHttGRXAa18R9 LhmjsNH1TTFutizXVxe3CpBYxE/x4bLSHkBBznk4FeE/FT9qUvG+g/DIEzuNsmqSJkqT/DE ndv9o9+lNzWy1EotntHxg+Kel/DjwnPIt7AdcuVMdnbk7ijEf611HIUfqcCvgybxfql3o95 bxX9w82pBY77zCC12xlMjAntHuIJ/vHGeBWLdy6vrN1cXuo3tzf3cn7yaWUl3ZznCux78E4 5x7VVt7mWPTzaLa+SsrDzWCndcgMDtJPAVcdvxrNrmd2aRfLsdtPZDwrLczS6lazTRWJYyI nmQvOzACOH+FyrE7m+6Ch64GcPwlpusXWt6ddaLG/8AaJuQlpIcYjdV3GQluBtHOT0xmr+o w+KNbt9P1TUdHkl0+dZEtYIECmGzhfdKIkA+RAWI34xnI7Gq00F/qt+t5bW50zS5ZngRY0Z bWFiARAHJwzFQu7J5xk0ktGUezafd6nLfx+G/h7NaTavFGZdS8WypiK1Qf6yVHYcA85mPzM eEGOa88v8ATrq88TS22g3F1q41eVoYL+VDEL7D4En97bnJOT1HfGK9L8Q+H9Q0n4c6F4H0N rnUJryRLm40qCNlnvpHxtlncEeXHnhIjztGTjt3cfwi+I/hTwnIfCltYXviW9tAt1eS3Ij+ yDOFt7XgBNoJJcntgYoiuwm+54t4ys/D3w30a68KaLq39ueKpZEl1PXV+RdNI5aG3YHl2yQ e+M+uB5XFeX0elGKzuJILEylsBvmd/wAOWI9egz6123iH4U+KdC0GPUvGlzb6G87PHYWE7l 7m7kDfNhFyFXuZGPOQec4rlookt5zfTpby29pD5kdqjbN5B+UccsM5J5yQOSKb8wT7GtYa3 c2NvFY3NvG8wUK87KC1tGc5WMHgSNzuc5PbIxXWabqeraPMLbTZJtEJBfyrT/XqCvLZP8ZU 8u33Ac8E8wat4o0vT/Dlno6tZXeqTFL3Ur8RDd5pAZLcNj5I4wBu2jqAB1Ndf8P9PfQtQk8 ZeK7R76GI7LTTXUefq96RuVSG4SKMEOQeAxUtluKyav5BfQ774eeBfHT3Wj3uv6TI+h3MDC HSy+IogCCGmZvmy2S2SCX7jpj6C1HXtN07NpDNb5tU3yxRspaJQQFURg53EkADHevFNM1bx zqd1cagmvvpet6lEFuLm+kIsdPTrsgt+7KP43+Y8nCqc1kaJe6Fpvi2Wfw/LqN69tdqzzSq H1PxVe7dyqpYfu7VAQS3C8j0zVxlZWRFm9Wc7+0jHHotp4d010jS9vJZ9UuwpyQcBUXPUhR kc9Tk96+S5XLSM2TknNewfGjX/FGsfELWn8Vm1N/YAWYisyTDbDrsBPLEFsE9zXjxz3FXSW 7M1rJsTGO+TSZJI4oJxnikya3KF6nGav6dbNfXsVnuISVsM3Xavc/lUmn2ZvpBHEoDY5ycV csni0u8upkkWeVU2xEL8u4nnP0odkZOSvY1NbvpVsG0uEbY1KiRemNowifQDkj1NcsXJOGZ t2MH1rVKsYGkllaRgc5Y8k9TWKjGS444yeeKUQi27nunw3u1XwbFCAd3nvuP5cCovibDC2g L5Tiae3mEih5SDGp4O0Dr29a5/wAB3yLY/ZyTlLgHOM43Y/wrU8YWcOq6qtz9umjeNCkbxq GYDGefWtbXVkY35ZXZ5Xc3dxeXTzyqkzkAEtGOCBjiir994e1W0v5LcRLebcESIMZBGRkHk UVKNvaQ7n3tqUQjg88Rn91Du4GTnA4ri9UMV7omqS2iNIkkQXBGwkjljz0r0XUIf9HVweUj H8hXAap5J8L6jqEs4MSxs+em4npj9K+NzCg5YhWXY3VTlR83jUYNOuL2a6kffdPhwzZ3jsM dh2rIS3uZbeLULSNAU3YRFJOOuTnrWzcWAuPmdFlkG5xkfd/HvmsS1so2u5LaUGKKZM/KcZ IOcfjXuRso3W5wUqvOrHGzvNcahLJIS0zuSWY5yfrWjbPCsKRNyEcFto5IFWtU0yCHWZd06 s0pDBUHHJP+FQCydUGM+U/G73rujJNKx0uUWXIZ45I3yFUZG0+vsaru0uCuQrE8Z/oadHaz G4NpDsVQDIzO20AD39faiIL5iRXDCNOefoeualaClurEQLJdbpFJI6EnoajnlM9zLMcOqn6 CmGXMgKMWXcF24wTz1qldP5Rki7Z5IpOPMz0cLUcIO+1zSFyJwHUcocH61nSyGSZsjoetFq MQy+U3zMKSRNs+f4XG7HvTpwUWdWIrTqQTfzNPTIElhZW6jBBHY1raRJiaeVHDOoKINuQfe sSzumgWQKAcj5c9jWzZwtDYI3AJ5YA/MMnvXV0PHrL3WjTlUmIzNIBIVwV6cetZE+60uEuG gEkb4zkZ6mr0cv8AqoEHzsdpye2M1PfFbh/JmYBVTc3THsP5UXt7pyKag1F9TPEsLa+jRui rEFXJGcjHOfU1WupXXUiEYjaxwRn+VVdNeL+24i5AjZioJ7HHFSy7Jbg4kDbX2K+cZ9/pTa 1O1xTkOudWmYtDHCsUQOcYJ2nHX8qyiys4JXe6knjuPxpL07Lp4t24KaiJVWjZTwD0pF2st C2zwvECobYgK4X168ZpyRpID5I3YGV7Z/H1pJSUVYnCkZX5s4znvSmWOItsXcrME4OBgd/x ppjXYntppx+8upGEO3JVR970ApJLi3g0wly8krFSoVgDgE4qs80t04y+0c4HTAq9dRLPZW/ loqKAVJwORnP4f5xSavoZuVtDBNw0lyHlBJyeetKJF8lucn+lWpYEaZ8hU8vC/LwB71nSL5 ZIDbufzoYjS0MI2p/OhddhbaGK+npWy1tFJOyNlI3IIBPGM1jaAHOswxqu7eCp/Kuru4fLU wyIYVI3SyL/AMs4++Pc9BXJN2lZHJWladj2T9mOFbXxbrPih9Zg0zT4oDHctJGnzxIcsCzH 92mShL9ScAdDX1pceJNPF4/zudPt7VbyW8CHySrfc2v0cnB4XJ6eor5V+DWk/wDCYeHW8K6 DaR2kN3ex32vXzKGxbxP+5ttvT5yvQ5z85PGM/R3219Xv7zU5bCcaLoBP2XTY4v315OucS+ X1CggiMEDJ+foFrZPTQ6orRGxFLcIw1u+tZHvrkeVZWIIzEp5wewY9XbsBjtzZn8OWN81rN qQa4mgukvT8xCtKoITI7qpOQOxAPWofD2m6kJZNc19v+JrdoFNuj7orOPOREnqf7zfxH2AF dFTSBvscb4FsbcR6tqiwkS3Gp3mHYclfOI/LK12WK88+E+rahq3h/WReW8UVvZ63f2tq8ZO ZY1nY5YdiCSOpzjNeh046JBLcKKKKYj5l+MGkQa34q8SaR/ZskF9qTWdudXvDstbW2EZdir Nx5jFWXI6Drjv86avrty2kadoNtZ2z3UFw11caqieXNI5XZ9nWQHDRKuwD7vUDFfY/x/g1q L4dDXdDtILqfSZGmZZhu8pXRo/OVehZN+4A9xXzN4StrLXbOaTT7s6eoRlhMxEkdnpkSlpJ XPXzpJWGCDnLNgHFckk02dEXdGFY+D7P7Pf30muiWw0pFjdFuHsZ7pXwW8oFSGAbdHj+Jge w5ydB8ITajr17Bp2nNI+n2k15cFXUvDDGpyASVDndwSvQA4B7+n6noUGpaXbJcW0vhu/1i7 UaJbqc2ccRYLJcMOsW1B3x9Sc12974W0bw94I1C31+whnS8ng0uLUnClRAn+taGXjBP7wAM F4AG44zTu92Uux434m8Nxr8MrS6tPDNvDe3cgLmNnaaJNocsylBxtIJOfwwawdN8GSafeKt ve6Tf/bFCjUi5ENkmfmmRsDG3AHmYIBJVQzdPp3T/Dtjqt1da/a65qUM0UC2Fnpck7eaiuO IVaUN5qnKqdwZTg84FZnjDRLOCwkj8T2GjrLpbQSXWprbeUAxBWG2S3Q7JZAoAQZKgNuIBO CtUtBXuzxXUfCllLpZNgLi3sI1N0JZR5W+DOPtEg5aONj8sa8vIeec5HmXiWDWYNagm14oC UQokAGyBAeEC9BjoffOSTmvpOaexvpI/B+m6ab3VGuFmWynLGe+vSDte5f+CKJRnYcYAxgD IPmHxe8I6po9jpUx1mDUrC4dwZVj2Ga4UHzJIxjJhUfKrHA4JUY5pU97jfYytK1W48SaZJo WnO+n2n2Utq+rzHMjxr84hBP3IVPLAcueT1UV65azwbtG0rRdPtrex0uzEunw3i7otODDMm pXY/jnYYMcXO3cueSBXlHw60ew1SOPTjfC1Bzf6ndyJ+6sbWIg78H78jHAVegJB5zx7c1lp dj4dW81DTJItN1S9jmmt1LPO0LZ8iDGcvPNgcfwh2c9Rh6p6Alpc9d+D/h3QIvClnr+lxSP FPvNrJPkyMM7Wmdj96R8ZLdMYC8dfUwKrWEax6baolmLJViUC2XGIeB8nHHHTjjirVdSVlY 5m77lWfTrC5uYrq5sbeeeEMscskasyA9QCRkZwM/SvBfid8E9Y8S63q954btrJBeWSxmW6l Afg4FtAoXbBHxvZ+WYnHTNfQlFDVwTa2PlK1/Zq/4QjwvF4it4pPFfjSBSLWyUKLJLl2ASV g3JWPlvm4JxkcYrc0v4S+NtGurJUuIbjUvsoa9124O6PT0OS0FnCOWkLbmaU4JLcYJ4+kcC kIGOlTKCluNSex4HoelWF9p0F9daTfySXMjxafpV7GIbrUgDzLcA/wCrgyN23AHAL72OK9Q 8MeDLPQr651u7IvNfvgBcXjZOxeP3UeeVQY6d+pqDw18P7TQvE2p+KdR1K51zxBqDENe3WA IIc/LDEg4RQMDjk4ya7IkKCx6Dk0owUdQcuh+a/wAWLwxfFvxelxID52oTghRlTzxmvMUt5 5WAjidyemFPNdz8RYprrxdqmqlnnFxeTMWCk4G845rnILnVJ7LywJJbaDaMkHCDsM9hUUn7 iaMlJW5o9THmhlhkMcqFHHVT1FNyBjH61pSEm1ka6gZzvADc/Lx6+vSq8Fm9xcpAvDOwAGM 4rZGilpdm/wCHUitw+oXDgIgIAHOTjjisqa4QXM3ku2yRyfm+vetbV/Cp0rTri4a+V/KlVF A/5aA9enQ1zvl/IWbI5xRp0MKajK877l65kaSFkCgAL1BzVK1t7iSfEcLMcE9O1SkssAQIp ODyT61bsbh48Gb5pDhIxxk81nKbgtEehhaEKjtJ2Rp6BqlxpbXMLo6mVcrnqCP8mrkurXNz MoHz4whY8Eck1k28TyagY2zksAc4zj3roE0+ztSl1KWbZuYKBliPx963g20cNdRjNxQ3U9U Y3XzRkuBg45orlr+5S5umdtynJ4BwBntRS5ImaoKx96XfiC2SaSGabEZhHGccbRk/rXLeKp 7a/wDDbadaXCxxAKHx3XrgH/Oa8503xZZeKZp9FkGElTbJAz4aQYAKjufXA6Cs3xBqt9YFo NKZpLWKLYsYGViUcD3x718/UoTnWtcU5u1mjJ1OzW1j+0pdFAztFGuACy87sjriuegeW1ms 7gBLiCB8gYyWByCG7kfX8KimuzcSmRiTIEAIJGRj271W86SKXONvU8friuyNJxVm7nOrx2H 62bS5ijltovKlTICjnGenPf8AwrMtoY2CyzM02G+UKcVpSQIYvkD5Uc/XsKlsoleGWSPA5E YVsZ6ZrRPljY6IT0SMe5ilBLKNqnGVBwaz3dvKYkhwOAa2NQ3x3R3IcAHPOBz2HrWVLKkyl UjEcfGV65Nbwd9jZRvqUoIzLOXjjPyZOc8Zqm8ivcsHXjJrXMhtoZNpGXXA7YrGaPEhzySc 5rW2pvCUtuhoFBDbBlj2k/Ix3d6rPKHnXbwg4Oac25YNuOM5+lMQKZPTPr60oRszsqVeZcq 2NzTdLkmDz+WpjRht3H5m74x9K17giFHSNRvZgu1hk9OtWLCdWgLBAxRQWC9yox+HSqd0bi VVuZIjCANwb+eP0rWLfyPKcpSnZ7BBvjnWWJM9jvb7oovrUzpJIG3yuMbugHp09aZYsEiO4 fM4wG7N7VZmkDYCYZsnIA7Y4+veh7kSg+a6OPVZI50LRkYbJ9uas3DtFyIXxkhe4IzkY/Pp Wktv596IAPmklVQV56muh1SKGLWxHPbxSIYMK0Y+U88NjpmnN2OidRRWu55xLI0k7yyMWLE kk96NjlSQpKgZPtWhrEFrDfsbdv3bjIGDgn2/Gs5SeVVsZ4NJM2i7pMsXDGbD7MAKB19BUP nHaEJ4U5FTtKPIWAAbkOPrUUqbCWCjG0NgHp/9egq1iVJvMO1geMY/rVrzf9HTFxtVBgZ6j /GqckTQv+9Ty2UcjPPrVYSsYyuflPXNCkzFq7uXGZheMWcSBhnJHA/CoJgjCJiNq46g9ar+ c25s8Z4xUzYkiUn7wHA9qGGxreFHgg8UW894+y2iWR5OcZAQnH48VpXmr/2g72lvAvmFt8n fLHpk9wBwB9Saw9CW0l12zhvFLW7yAOBzn0H5103ig3STK0OgrpEN1H5VsojA2wYyTnruPf PQfWspxTZk+Xn21PoP4R+IvEPw4/Z+g1S2jsNW1TxLq4i0TSwMPcMX2SM7Dk/dPsoC+tfUu g6Y+m6YPtTmXULg+deTHrJKQM/gPugdgBXyv8BNJvrPwxZ+Ob20e+ktIv7G8NWdwSd88jky yLgfLGDkZ54Vzmvri1WdLOJLmVZZwgEjqMBmxyQOwzTRq9iUcHAqrql6um6Ne6i/3bWB5j9 FUn+lWxXEfFzVP7F+DHi3URuymmyou3qC67B+rU5aJiWrMj4Dwzj4L6LqN1KZLnVWn1KViQ fmmlZ+31FenVwvweiWL4J+DUXOBpUHX3QGu6qgYUUUUCOc8Zw3E/h7ZHDYy24mRrsX/wDqR AOXLD+IDA4718peFbMzalqGu6hpcupajeXMkenabZxmOO6lL4SeUAYggiXy8Ken3uTX1Z41 ispvDRF9aXV8q3ELRWlqzK1xKHBjRiv8G7buzxgEniuTt7HVNIkkTVjFcz3GqTakxtQQspC osMZyOgdlA5/hHvWE1d3NYvSxV8JeDZNK8QXHijVLj7bqNvZtZhypCFjtG1VP3FHCBfTJPJ Nc1r3hzTtH8d/2rqksmn6VosCvbosfn6YbmTOWmi4KOwPUYXkHcCcH2aEiForMAgByXJORh QCx/FjWBqFpc+IdOsNOLJDDq1ybq73ICxtkIIUA8c4jBznhjxT5dNAvd6nMrp8/h7TrKe+t raz1MswtYNwm09pnyzzAkBouM5IxhR3LVx2o3Mek2a6zcW9zqMcG69t5fLEzxo5Cy36SNj9 6/Cwq/OAMZq/r891o/jK40K+VEh1KVY7TSYJc7bMP8kSHsbiUEuBwkaH0xSzvb2k8Vpp08D 3l3eFIC8Ra3uLtflefGMLb2w4RRwWH4nOTu7Gi01PFLvx5pkV5cHwvo7aHZqz2kxuwyOELZ eInBLyuQGck7m5UkLgVU+LHjLXdWtNJ06e20aWzniDxQWdwZpFBOFikH8DHGTjqMDgDFeg+ KfBHgrwt4hmt/DV1t1Ig27f2jA8uyU4LMiuBG6t1zuGCTg9q43W/CGgRWX/CNaBqOgeINSv HZn12/vGtTaDgsSSQuAM44I+bjJGKhqzsyr9Tj9CvpdL0eOzt7vStOFpcrPdpqEYuIry6PA yVIBiTA2qSRkMTkAV7B8MfFWm658Tha6rqNtrkHhW2nuNNls1ZFvblsB7hw7dQmQvZQD0C1 8+waLpy6PcXcNxbGaS6ktIR54lR0Rcs/YgDAwcckqPWu+07X9O0vw5GlpN9hkij2XLWUscs iQhAoiDSw7lZ2zkhiNuR3qlKzuJxufbPgzV9W17wpa6xrGnxWE93ukjgidmAi3HyySQOSuD +NdDXB/DDUvE+p+FobnX44JbeSJJbS9S4Ekk6tkkSKqKqFeny8V3ldS2OZ7hRRRTEFFFFAC cVna3dPY+HtRvI0DvDbyOqt0JCnGa0TXzT8d/F3iGw8Xy6Rpeqz2ll/ZypcQRuMShmJJI7c YHrWdSVkZ1JqnHmZ8/PbL5zXFzFkSMSVY4VyeSOPrWdodzoNut3FaQyWx8wkpdSByQOnpwO eK25g7ICEVljGDu7ZrzXWpF+1ToLZopBITvY8t9fasKe7R5NCLqXi+po+I9SGoXc1tCUa1E m5QvpjHJ7896TwvaWisbyX/XLJtRj91D6/WuaEjBcMSC3BPrWvb6k1vYeRC2HTJJABBH0rV ppWR6E4OMOSBb1sXM1zc28t3vjErSIM8N6H8q5pyNoGOc961brV2uYIVdfnjGGLdT/APWrK uLkSKEVQoBz05rZGlJNKzQ5nYyYUldq55p8cSuDIGxgZyDiqaysj56/Wl80tkevNTbXU7E2 oWTNWzM0DNPEwL/3m5zT5NUuGuGZzhzxnHUHg1nwTOnGcj0NTspZuBktgCtVZK5zve7M53I c8YPf3orvovC2hyaNZXVxcTC5lDCRVAAGMAY/Wily3Eq8bHNaxPd2+v3LsxguVkBPlHbg4H Ix0rpdM8XXb2YS7K3UqqU8xztfp0P978a5bWYWbV55IwXV23ADJIGB6/54rPTdu3KPalFJy UmtjSSUkdSbzzXL7FjLHJQdF+lOe+eExoylvNbaGPUf/WrnVuZFAUnOccGrf2t9gWdGAByp 9KylCz1Od0+51Ul5AI1dCVZR07E+tQWl9cR6WYP3Yj3GQ707nuDWTc3Uf2JpBMCSRtTHfvm m291Mls8jgESLwrDO3BPSsnG8bEwpuOqL01y9zbyeYfMYkcngisxQWJ3HcR39KmW4hnhkjb 5Xk4U+pqtLKLabY2QBkenNOGmh0KDaKd3Lm6VOgXg89TUDEmTA9aGYSzlvU1KqDzeOMdfat djZe7oSHyhECxbdzxn8q2/DenG5uVmkTcuMqDjGM4zWFNIokUoAAuPxrrLK8hsraGeKQESR FEIHAPcfQVUd7spybSZdtpCl6UMPy3Cu42jkgHA/DANZdxHLb64+lTziE5+V2UlTwCFI7fW rWjeIrI67H/aI8uzWPyY2AztXORn61J4j1Cw8y+VEjuVlhDwyqd2x3cEHPYhVIqeazMaS1f Minq4k01TCYvs7nKA+Z84yAWBX+6d2Ae+KrmWMweYjtIqDK4G0g464+tYLPJK5eRy7k/eJ5 P1q1veO3wjEDofpWkSptN6GhpU/lanbs2WIlyQemcGtfVJzI078bxEQOMgdOK5/TZAs6yFs GM5yfTmrsjXKwC+dCYZW2o7e1RNvmuc84t1ObsjP1IC7Hns4LsA6xA8ovcH0qjbwLmS5k+4 q5GO5zjFaXlpMJHDEPnqpxv8AY1Dbwr9peOV2SHcVwRnbxn860VrHXGSkrmexjUkr82cfjS KULl8gd8bc/hUkiNkRgKGIIIxzwaiVhtA64pM0YXMzzO7vgE9sYqvHIFOMZz61LcurgEsA2 efWoOCMD86gxaCQoXyMgE9KkkZcARtkdOKrnrTuKoRc0+4ex1G1vYiN8EquMjPQ+h61va9r Uuq6peXV7dSmBm8iGFZNwK5G4g9hgD8eOgrm4RmWMf7Q/nXQ6p5P9pIlxbmNVyDBGozHEDl mPu3P0H1rOT95GU2lLbU/QPwBP4f1GTQ72yUWtounbfD+nlSDHaKFV7ggcAuSoBP8OO5Nen 15j8IPD9xa+F7TxDqMD2893Y29rZ20gw1rZxr+7UjszFmdv94DtXp1WihPevI/2kdR/s/9n /xCoGWvPKtVPYbpF5PoMA167Xi37Roiv/A2g+GN6Lca5r1naRh+n38sfwH86Utio7npng3T 49K8BeH9NiACW2nwRDawYcRqOo6/Wt2mRoscaxooVUAUADAAFPqiQooooAhuPNKiOI7Wb+P Gdo71GbC0LQu1uhaDHlkjJXHTFWq53WvF+laRctp6eZqGpiMyfYrQBpEX+856Rr7sR7ZpOy 1Gr9Bsvn3FteWxRozORbKUPOX5cjPoD19qxYNT1G48ZarHo88N3bWQhsooEgLLEQu5y0m4K DllHrhTwa5+/wBYl1TxAbfVpftb2Fo13PpGkyFYoWYdLmfIH3Qcg4zngGo9Ou518HPPDuuI WzcPa6Ywt7SN3Odsk55kxuUEJxx0NYORokat14NsfF3iO317xIunXWsaOslvELF5B5KtnPG fmYdiRwe1RfDHQZtJ0KTXJLRLUyxmOOOaSRnhhTOA2Ry2Rkkd8/Sora2jtNM0/wAO6fq0s1 0fl+y6CRFFGAP3jvKeWx0yWHJHGa27O60TUxHpm9tRtLNlRVt5JZsMDj94/AwuOeev0o0vc bvaxheJ9BV7HU9b8VeIZl0S6QtdaTMZJowgxt2qDuXoCVGRxXIf2/4e+3z3665dRs1v5aQr 4baQRwL/AKuDDL1IYkgDGT1GBWh4r8daLpXiZ9AuP7PlsAd4ktNOMhDA/JGz7mBIxkkL6A9 ay4/ijf6hjUYfHsFrGGMcdu1puJJON3+qH65wOvWp5le5dnY8J8Z3UmlfEMeKNKu5bkWscf 8Aq/Draetu+TtULjBIxkNjnHtTtJFjqdk8aX9pZ390pv8AVLi5vrmOJ135EMkfl7fMZzu7g be1SeP9bPibxDrt9f8AxDOpaba+THbRXOYpJGycskSKoYqM8HAweaZ4f+ImoW7QaTePqq2O oXMZ1a/igdGSzRgAFXLLhVI7DBPU5pLXYpqyPrX4S6vcal4Vhgs10ltFs18i3ayunlkjI5C yBhjJUg8HjI49PSq8z+GfjrwXrKyeHtE8QHUNUUPdywyR7XRC2ADhVHA2j8q9Mrpjsc0two ooqiQooooAQ18P/Fy/mvvirrt6zKYluBCgBBwqAKM4+lfYvi3XYvDPg3VtemI22Vs8oz3bH yj8TivhSDVILvVmuNQDTtKSxYnJBJOTjuea5qrTaRwYyXuqJciiN3p37sME6snqR2zXkHiq 9guNdcWk3mJGoQsDlc98V6k+oW8b3McZU2/ze34815dqOm2L3Ltp5ZEDHcD0/wCA+1Om1KW hjhOVSbZj583aqk4Ud6mtSA00fJJXip7fS7icO8QBVOppxs7qxEr3ULwnHAZcZrZ9j0XKLM t3cswBqLOcGrEykZJXFV8HGelUzVbB1zzQOM9zSj06Zoxzg0IpvQsRbdy81f09vO1KNdyjA JGeBkdKylU44rU0poo5JZXYB1G1c+9Kfw6GE/hZ6vbabZ3Vlbk3UxCxDkLt5OSR3yM96K5Q a3LY2sNvbvGWIMkm7pk+g/D9aKtVlFW5Tz3Tk3ozrta8Ka/p+tyWWsaXHYREZg4BaUYH3SO vPFU9X+HkFnDEslzJb3LoGdgoZBnjt3/wNfVni/RNM1TRxc3q7ZbRRLFOv3o+Bn8D3rxjUr OGO9hg1d1nunnLQxJt2FzwI2B5BGARj0xXnuvGhrbU7nCSqXT0PnbXfDWp6Pfi2lhkdXGYp NuFkHtWPFNKhCuSyD+EmvrHW/D13aaCYNcurfUo7kAC1EXzE9SgJ4xnBBrzTXvhjaajaDU7 GeSxkWMfuZEMnI4IOOQB9TgDpWtTFU4cvtHukbKSaszxyaQOF8nIOfuelaKOl2uy4jxKoCq w4x+FdpafDtbe7/4qOabT7bf5a3cYyhJ+6wHXHr34qhr/AIYu/DGsz6fdzpdBTmG8jUhJlI zkHv8A05q3KLSa2ZEpJbHLTW8/nMF5KY3Ec9v51DeXU10qq/3U6VciZ0QvnIfjC96fPbW0s Jcqd4UHcDjn3p31LVW2hmxQk7TtJJHFSzMu5lXgLgEnvVmJBbgF/nbnnsfTFUAMucc89Ke5 UXzO7GScLjGO9SQzSIm1JSoOQQCe9MYFmJ9P0qxZxqZCu0t7VaVzS2hPbadcysixISW5Xjr V19LiFjap5xS8mfbtZsow3EZyOmK39FtF+xXEpRnhRCXJbBQKNw49yAPbNZEkKR26Xl1Gqm 4uGUrGfuqvBI/HvSZEbt3RmyafLazy297FPDPH1jZdpUY6tnkU9LZjapIW3I3oPu9qTVJbc 3UirctfzF8veM5bzPYA849z1xVu2lYWsSBgp2kAdahtoxqycdEVAnlFlQnLDgDuKux3kUmk T2cxJYFPLOOmCc1VVpYroFCST1A6mmGYbnXbhlGSSMVtfm0NYNu6EefyEkG3duI7dapNcSS zysejc4zV3ynuwxUiI7h8p6moRp90qyFoiqKc5JGAe2aXkVCNkQxyIGYsC/Hy84INVZSWcn aFzzirCRkK74+4O9QzDLhc8kU+ht0IGwWwQMUzqSM9PTipGUqxyKbjk1BmxmCMc9aduyAKV gAqkdcdKaOO3XimQTW5AuYd2Mbxn866rUhDpzSwyAaheTy+fO68DaPuRc8gHgkegrkFJVsj qORW/ZXUM+r6eLwSPZNOhnCttkmXcN5z2JAKj9KzkrtGUotyR+hnwav2u/BEENpbXLaXbKq R6jdyEyX855ncKfuoHJUc9jgYFemnpXnfgPX4LKLTPBd3GBqot3nNrZ2+INOhUjZAzf3lVk Bzkk5zXoma0WxpJagOleQfE60h1b4xfCbS5IfPEWo3V+ycHaIoMhj7BitevZry+MDU/wBp+ YuzAaF4cUIvYtcTnJ/KL9aTEj1AdM0p6UUVQgFFFA70AFeBfF3XbXw/YeJtN0NIoNS1/wAi GeaHEZi2g75HbOSxDBQOTgHsK95nfy4Xfci7VJ3OcKOOp9q/PPx949huPEMumWV9/aax3E0 97qceQt5duSC8fcRIMIvsGP8AFWFW7Vka00r6ntXg+TQdZ8CpPJp1i0moXrb4A/2fTrWJMb 2f+KR/LQkk78Fx0ziq+v8AxDsh42tZdbuI7rwppiARaVaxJFFdz5xGjLzwmVbblsY5A5A8L 8I67D/wlL3EtkNRtYbVoII5lLRW64zu8rOHOQSFY7c/M3C1o2njKSS1a40vTob/AF9ovstm 0gMpsICSCyIqhDIxJAJycuT1PGDb2NrI+p4/EM+pE3VjatdRXQENvJ5JsLC0gB+bDNiSUsc kBRhuOOK0Li31gWEFokdjZ2OCsEd+TBbqoOWbyBguBnJaRuTzjJxXkWgfEnRvA2nWek2Wmm 48UyoBqWq6jJvWKZgXKq8hBwuMkABQfrVNdb1jWlXWNWvb3xZ4w1JTFptjZqkdpp0ZOVMsh G3HR22jjgbs1TfYlIf8RrtdX8SQaVY+IJtY0/T1BllgtiIxIw+4Io4yDuPcZ6gE81z/AIm0 /wAbXeghPE1lcaUkZ82OKSADfBkAfulAAO4gDzCWYnAAwa2dQ8WP8OdL07RbbXbfUdZvrcX KPoiJKsJcgmeaSTl5GG5s4HAABUVwcd7cfETVNfv7vWZvD3hO1ZLu81S+f7ROxQbUXcfvSO ckIuB6cCpSK5jN8TP4d8O6nZ6DomhyX7pdLJeO8iSmZkG7ylcx4HJ+YLkYGCKq6dea94z+I LaVIQlxeYs3i0yMFUUsMoirhGJwOThcjPao1tL3xrqCTaNa3Nj4QsXaCKSaWOJtoA3FmAAH XnAOM4G5jz6R8MtJfTdGn1CzupNG0qzubi6F3bQbbvUjHmONI95JwP3h6YXktk9NFruT6H0 d8I/A3h7wjpur3Wg2L28d9dFFaZ/MlMcQCYZ+c/OJDxxzxXporwD4dWmi6Yml6lbajqOr6n eGESW2jzO1qJtpJM8xIWZ+WLZOBg4UYzXviMTGrMpRiASpOce1dEXoYSVmPopKKokKSlooA 8i/aIvjbfBq9tkk2ve3EMA9xu3H9Fr45e6SxtDdMgeQjCZPftX1j+0ncLH4G0u23MrS3pOQ OMBDnP5ivjbWCBcQxI+VVS3B75rjkrzPNxHv1VF7IratqgvfKi27QTvl29Cew/rVQOJLdPK U7i2SAMkgd6c8X2uEKjeXIW25xnPoK3r7wynh7UvsgvXvJQi73b5duRkgAfWtItRiX7sI6G TAZwiqkJeOU5Dr+v5c9aoa2dY02DyprlbqynOVYDO3HTk9K6C+thHaSOFeUw5KFTzn8Oua5 rxBr/8AaNvHaIhVVIZ8jHIGMU4ttjpc0pXS06mPc3KTlWjLAdCrfzzUQUsgJICk9etIkZMe 4EDnpVpUJYF41bnpW3U9FWjEgaHaoIZWz6cVXzhq6CSCzktAWG2RewqoumR5/emSLPcjIqj FVF1M7cQBWgtkU083dxFIu7lM8A1DNYurnymEi9AO9SWtzdt/oQlby2G0qeRilJMbd1eJJZ xzTRlgcAevFFdFp1nutch1TnHJHNFYuZxyran3hfiPU7CTT7aaSDz7fAniH+q4AH4//rrwb 4mfDvVJdO00WU7/ANoT3Yh3jLKCW3LLuzncADkn2r1bwV4evNFnvTul8mdxI7XLl3d9oGQT 27V0muWiXujXNsxUF0yrsM7COQfwrl51OCqpeZ3K71PnnWvi1f6Nex6Dd6WL2z0wLDcX0uC ZGIIZlUcE5HGemD61FofxS0bVtRktb1ks4ZJVhtd8ZU4PG52zgKOOevNdFqng6w06y1U2lt HcfbA8nn3EfmxyO3PzDs2ecfjXlZsJNL1oCbQXk0+VVT90hZA2MuAOflJyQOh/CorRpYmEJ VFq13/IIuMnyns2otplvZx3dzLFLCkuEZENzEzqCc5XPYHrWMl5B4gs764szaajpoVPMsZc uJUOSSucNGT1BHNeb2fiyy8JyXA8Ko62Ez5uNLuR5kTkjnaTymP1rovBmvxyzvPbw6dY6Zc uXlheUxNbtjqeuUPTco69RSpUpYalyUFzLsxuk+u5z3jbwFcWk88vhyy32Kn5YopDLLBkZw wwDjORnkV5nLbSeSr7Xjc9QwwCR15+tfRdrqVmPG0TWmrw3kOxtqw58zKnkLjiTHbac46rX P8AiDw/pmtW+q6lobXd/JIzTMsZCoH5ydp6Eeg+mK66ck1eP3GSg4M8K82QAo4yDUJBEnA5 z6Vdls9SeQQfZ5HZTniIqR68GrFppE8sm8yrHIrHMUpIYY71tddTd1IxjzS0Mq4CIMKWyfv Z9a0/DktlDcyTX86RRxgH5uc+wHc07XNJu7a3FyyKwPLleSK5li4bI4oUr7BTnGUbp3O71j WbaGSe3s3jmSRQB5YBGCB37CqN74nnvLZrZLOG3BQRiRSWYKDnAz0ya5qJiqF9uOMU9W3IS c07FJ20Q7cpfdjIz2rXtZE+yRAjDFz8qjJNYobL8LjFX7GQhyA5TBzkdR9KmWxjUjpc2Yo0 a4RlTcqj5iRnH4U+WGwEkbGMvIp+bB68Zx9KhW8e2tvK/wBZGBzu4xjpilsZ0JJmVvMZWxt wDz6Ht1rKKbdzmpKXPcfptql3dTg4U4LqW4xg9j/nNUb6SO0Ig+8xyWU/zNaWl389jJbxxr GkxVlMjD7meufoOn1zXP3cha6l2v5o35Zsfe49a6W9bHoxeliBbh4HGx8D+7nr9agnYyyF2 6k1KMPMHYEKeCQKZKAF45OcUy+gSxosSYcyErls9jVccMRzipHbnBORTVZBIN+cGpJY1wAv 3sn0qMHjmpDg7mA6GoqDNijngV2Pw+hOo/Enw9Be3LwwNexl5hErlQnICgjBboAPUiuQXg5 5r1D4aeFx4h8c+HtNDXDQQQm9u7lWKJYITkTHHpwBzyxUdKlibsz7m+GVho8elXmo6eVkuW ma1mKlnWHyyf3Qc/6xgWJdxnc5bngY9AzVHSNPsdJ0e107TYBBZwIFiQDGB6n3PU+5q9iqS srEt3YV5n4JIvvjN8SdSniliuLeWy0+NXBAMKwlww9QzO3PtXplcN4Hj+0+KPHGuGQv9p1Y WiDHAS3hROPX5i9D3BbHdd6KKKYgooooAoazpVrrmi3ekXrSra3cZil8pyjFD94bhyMjg+x Nfmv45trO88XeKdX0Wwgs9FtdRNrbQQsEUjJVEjUcscLuOOg6nmv0n1uwuNU0G+0211CXTZ rqFolu4VDPCWGNyg8ZHavzn1n4b6pZ/Ey98GafHNLcWLPI7TtxDHkbWdwAORjJHdgBk1jPR 3NYbM5yHXIYPDMmmBJILmRGNxJtAM3ICRDH3Yx95ieWwBVq2vZrK4svNlu7aJ4luLSNZdrz TL8qyORyqAFtoHOOnJzXeeHPhvaeKfFl3eX+pNY+CNOWS4uNXZAv2rysIWjU8FTIdq5yMDu c10ehfCKbVrTV9Tl1BtA0BoxqMGpXZD3cwU7YFbI+VWYFsrjOOAQAazdjQ8zsoNO0k3J13S 5bvXd8X2DTyjFUkbdlZurFxhCid+/Fa3iHXvFQ16G+t9Tm+16qFsdQu7Mhmnn53pGoHQRso UKMAEd81lWd3Ba6lHrd1e30UmlTPP8AaoZN0t3dhxtVGxt8xQQWJPKk4PSqNhZT3utS3SXj XLQI8txJGv7oTSvjCMCMKSwAc9+Kn1Ktua+meH9T8Qz3y6BYx6PovnxR/adQmOE3kxRmRzy zBRIxHAGCccAV1WvWHhrRfhjcafJDf68yutvaXkn+jW1tHuysqA8kthscFtrEk8gDBN5DY6 Hb2BujBeTA31rcHE1xNhvKgUx52oQEbCgZz1OMVc1u6tdTigAsL3T9XSdY5IfKNxcJJj5YI kY7pZnwC7thVGAFHdXvoPTqM01PEupaHZ6XaW8cemxTDyoXb7MHYqzhvL5YoAC25umRjls1 1S+VpmleIdAn13QGl021Nqt8FluNoVc/ZbTgIpdmbL9c5654q6RoWj6Veyf229vagRqs9xq 96bmWSfcGmjjhi6EnajHnaEIznpdTQ73xbb6la+DtNez0RrkyRrHZtbw3N0yFY0h3E7Ywm5 iWI6k9KfoL1PY/AOj/APCYnQP7S1y3v9E0l5LmLS9PszaQQzoEC+Yc5cqXbAHy8HOTmvfq8 o+Gt7Pd+JdUjjivRFZWVpAGvpIyNv7wnyljGNueARxx1r1aumGxzz3FoopKq5AtIelHWg0A fMH7TOriTX9D0USnbDbvcOgPdm2j9BXzDqU8bXcrL0X5ea9l+POqi++MOqbSGSzjjtRj/ZX J/VjXhcjs8kjEfeYmuKPvSbPNfvVpM1fCsC3vi3SLV8FXuo88dADn+ldf4heDUfEt9LkYaW QjbwCR2Pp1FZfwzthN46hkKgiCCaUE9iEIB/M0twxW6fapLgsVJ56nqa1SuXOwos/9HLJIQ FXayf3jnp/n61xXiTSozKt3ar8wGJEHOff3rvXktobeJ55FjYuR8q5JPoPWsa8hRtPLvGWZ 5C0ec8EdN39aEuV6EQbjK5wSvb+XCwVcKmCB3PerETxzFQoAqDV4iuqXE0QGxnJO3oCev65 qK3Gw7m+Ynoo5zXVE7t1c01iDOiR/MzNzWvfRiOzDZ+Y5C/TvWTBPLYt5rxKrsOFfoB6fWm zPfXTRu5KlV4BHQepptaeZhJO9x0kKbflXHHGTVS1Rba9kMgHyjjNDlw5SWYEZyTn+lPKp5 ZkcfOSACKjWxolZWZY8wkBi7DPQA9KKEjSSMfvApXiioViND9GsBYkXAACLx+ArjPEHijTV nOlpKTLkENuwrHPQetUPHfip7aMaZpV4IrlWTzpD0wAMrz6jqR0rE0iS3uZsTWDSOp3Rs68 FvUE9a8LFV3Ufsaez3Z2SdjSje3fT2muoPPuZwTDbJywUnhmGfwqK88HltHmvIbIQ38IExj RiyS4GSAPU9P5VuW/h5bnT3Ale1kuGy7oPnIHICnsOPwHStSz1nShqbaY18BdoCDG4Kn5QM /hXTTw9OFKNOW1tDFJyk20eXaf4G8IeL7z+2PENvDDdKcmGK42GbP8Az0A68jp7VX8WfCPw Xb6XeatpodJjATbxxSYRZD90gegx/k1z/iF9Z1a7nn8JzfZ7I3pRZAQXVUOCwz6EEnn0rtf BKSrZwCFDeeXH5k0d6TlhnIPHH3uQOMV04aLjTUCpTUUtdb/geZX3wq8cuiJDfRalcx4cKD sRW44Vv4W45J/E1iadceLvC3jK3stQn/s67D+ZJFenO8HjfuPDjng5J5r6f0ePSI5L3XmeK GedcTXKMTFwOduegBH6V4z4o8d6Vf3wtdWi03xMkD7rW6itCnlAk7t24jcenA4yAa2q1IQ3 djtw1HEYi6hFsp+LR4q0rR72XWvC0Tw3GI47y1fzRBnnJHbPI/HmvF9Zur21SGC4uGe4KCS MB9wVW7Z7Zx09q+uvCcnn+FIy93b3Nrdh2sYnBZcY+6W5PrweeK8i8e+E4JvGNrp9xohs7r UwEtXtlxAHYkAOSMZPX5ee3Wp95Wb1uc6jvFq1uh4ydXlmtjCVYyKmCQMA/SslYWmB+QuRk kKPzr0LXfBMXhkWbTan5D3JdNkqHGR/tLldueM/nUGoaVciwh1K3sTcXQcymawxJH5a8Dco wRznJxjmtYNdCVQUdtDgnjVV24A9faozCVYelegtpVvqNjBc6paJamU+WbpG2iN88Bx1U/U Vx15ps1qhmilW5ti5TzU6ZFalNNbGZs3HOMgH86v6UhGo4/i2nFVIlLEgIeDz7VqaTHu1NJ XwyA425xk1E9mY1XZMu34xAUWME4Hbrmo47AiCOYSOgVM8KSAT61c1140DIQcrzgdM+nvXU 6D4R1DWvASXKXCAzzeXGqKWkUenHXp37VlG6imThYykcNd3Q8uN1VVVUySHBJ7cjsciscJC 7fKWHU/N61teINEl0nX7rTriF4HhkAaMrjaSAfU1iW+3zzvTevIIPBreOx28vLoOdfKZcnI NRORgkVYuOeBwF6A1UkyEz1yfypgNA7mmMCGB7YqRWXBJGM0yQZbk4GPWgTBFLcdyeucU0q Qfp70m7blRznvSDmggcvWvpH9lDwmfEfxAvvEF3cA2mhQxA25XcLiR9wj3Z/ubdw9wK+cF7 dvavuj9kHSJbP4TalqsioBqOpu0ZHUqiqnP/Ag1CEz6MAxSmkzSnFMgSuP+GhR/AFpOBiWe 4upZs4/1huJC/Tr82Rn0ArsDxXG/DGMr8PbKUyK/2ie6uBtOVUPcSMFH0zjHrmp6j6HZ96K KKoQUUUUABr8+Nc8WX3i74k+Lraykuo18RaiIHltlMkz28TEJCi9ecBiewXt1r7x8S6uuge FdV1t0Mi2NrJPsAJLFVJAwPU8V8UeD/BuoXuuSQ6TZvZ6vDp7PqN6q4EM9yS7KzHhQkeBt4 y27JxmsKrNqa6s6+XxJpUcEN7fWAYiGODQ/C1ttmFlawZUXU5xtLnEjKH+QcvzxS6vrN/r9 mdY8QwQXtxeotzYeFoZcWlghXZFNeucbiFGUQ9c5xjJqr4ij0+bU4vA3wxtyuliRLW41UMZ JL+4YANljzKyqOBnavsKuvq9hpmoW3h7whpUOqiylLTSXkvmR3l7jALyceYqsCT/eKfwooz zuW9zRI80ufhZqGnalpEniy9W30ScTardwxTlZWt1cKHjiYY3MGGwHlgCOOlcVPqoj1G9gs YLYNqN2BGrApEsRJIyo+XaWZWI7FMjivqXwz4fnuPibqmveILu21vxAdPWzs5tQkdovtrbt 4EKj5UCkfd+4OCdzHHGfEj9nGTwlo7eMPD/iGJobGMz38N0nkiMgfeg2fdAJ4Qnjjk1qldX 6E3SdmeMaCL+wvfM8KOb7W4Hld9Vz8unxKPLErNgheNxBBIwwPXFeo+EPAUCait7c+NUt7q CFWvjZSCILGyszP5+SdoTByuGdnwcEHHm3h/xTceDLeRvC2tfZ3ZcXUk9uHFyc/wCpVRxIp 4yG7nIxzmlpPh3WPEmrJYRx3txqFxI91fWlugWGOIYY7gDhSSR6BcjAJqd9ivU+m9OT4f6H 4fey8JwSXkNy3mahd6fH511Ohxi3Wdjhd3Cn5tx3YAJyRLrxuNSvksNd1q08N2tmzTyaRpz ebJZF1481lBMkgj2hY0AUdyR1LFm1KES6hqH/AAhNrpUaQW+i6fgzadGMhcNjLyyA5BUAAE ZbORW9FohstKjjsFi8K6ZJI8iXWoKJbzUZApkMr5YenDO3HGACc073QrWNH4fJovhy71XU9 P0MeHtBCxLd6vrl2zXl+5H7vIYnyx83RiDlsbQTx7HXkVgmlSaZb+LPGL2VpoNhtnh+1Y8l 5z96VU6Mxb7rc5/gH8R9K0PV013SotUgtpoLW4G+EXCGORk7MyHlc9gecelbwehjJWZqUmT S0lWQJSFgoJJ4HJpc1z3jXUf7K8A69qIzugspWXBxg7SB+pqZOybBu2p8D+NtcfWPHWvann eLi8mdT2xuIH6Yrl1t2ccDOBmpPJeXUvnJ2nJJ9avwxeWGDhQM4UY5x71xN8q0PLnLl1R1X w8iNqms6iFyYrYRAgdCzf8A1qpTKJrqbCAZO49+B1NdL4daPTfh3qU+P3t3OIgR0O0D+pP5 Vz6c7QzrlyVYn6c5rWOqMpSbshWEZEUZDNHECct90NnP4VzWt3s1tC1omDcSja4B5UevHHp it+8vraxspZZ9ybwwQHqwI6Y7kivN55JZ9RDjO9uvOa3jG7uzelFy1Zp6daiUGPy12Aks3o O9QPLpkNwWgt94U5UKuB+tamouLPTFsoThioacEYxnkLnr07VzSq24k8gn9a0UlfQ2ir6l1 nkllEsrhhg4UdFqm8jlThisfbB61KjvJEwAxEpwecbjRs52ADIpN3dzVKxGUREG1RuI5yOc 1DIdh6HCnjNWwC0nzOAM9agmUNIpzwBkii5SLFoyeWzSNtYnOBRUI8sqpVyOOhGaKknlufW MHhsa7rYvbnfEXJaOBWONuQdxPvzgfn2rpdafTvB2j2up6g8xbIhiWFNzMzdB6evX+lbGj2 1lpOntqGoBLNY48HzJABGiqOpPtXG+JNRl8c6Xa3Wg3iSacZN6MmM7QOSc9SfTsOted7GNG FlujSc+X35I1dR8Qx6tG2n2t7cWF7BGHRYpCBJnPGB/M1y3iHVG0a2s1d2lvZwGln2+YI0A 5DnryKzdLnuf+EiEMcLTSRKfMu41GEUDLBlH8OBj8a5vR9b13XfFMep37JPptxkWscY8xXA Pyrgcq2B04PPevM9lUr1I1Kuy/Fl06kJRckejS67Zar9mlW2tLeDyljMsSYYvIOi44HGAST XRaQlnJoh0+Oe4tLiWTO4MAZHGTheoZTzmuEsJL3VLeZX8NzWMMU3RlzuZR3Bx34/Osbxz4 nuNLv4F0e8hgtrWFGjnt5R5oYZDLjnq2OO+K9ulUtTTn1OJu89OiN3xxrPiE+BZ9LudO+wS W88fmtFLnfFkgMwAGBuC57Z4ryG1aP7TBIsyWjxMFeQ/MMZILY/TFdJZar4p1HxNZ6xqVnd 3On3ZCPK6Dy54Rw0ZPQjnAJ781v3emeHdA0u/voNBku1S8jVgrb3SJwxC4P3CBxu9QK5auH lN87dz6nLs6p4Wg6LT5r3Xnp1PV/h54as9C8KbE1H7ebxjdBggVUyAMBe3Tn3zRf6mtr4nM KIxgjhbzZSu7588Ko55HUntkVzPw58Y6bJAuiWsN7bmMlvKnKsFX/e6kZOcdR9K7PVfD9j4 h0uKJQ1qsLlxNGSrE5ycEHNdUf4aceh4eJrSrydRPVs5Lxb4R0/VtOVINRFkhmMtxbY3CcZ DMUPVWPHtXkccU1rAw0vWprH7DIERGlw4y2du3G2RcEk9Dk4OTivX59Bsbe0mu7Wa5uYIUY COWZm+YnlRnsOua8l1VRa6hPDdWolZ1JV42657Dufx9M968yONbqtRWn9bdyfauMfeRieLf F1nrF3dQ+MdCtnvfKMEV5ZkrJC4PBkTPbnjrzXFXvhtU0uO+0TWrbVIyuZood2+AZ4LIRlR +dVNXge1vJi2/wAtyWyX3d8/NTdP1JbPULbU7VTbzQTDZHA5U7QM43e565zXsxelzpjKMle JZfTb2yg36tplxFAVG24iXKgepYcEfX8629I006E1p4j8201UZE0drGdzEDozr2+bHHXv0r Z8I+P7zTdMEtzZG4FnI7MRHvR/MP3HB6ZIOCuMehxXqWg2nwo+KUk5tNPbRtXVA09tF+5Y+ jgrhXGfUVpe+hlKNzxHxCIZbOfxBqt7bLqk8n7m2tFXDOMHzCAflUHggjkniqtv8UPGGmxx Lp+piFB/yw8lPLPOc4x1r37X/gj4Xu5X2218905A8yAhGU4GWOeHUenJ5xXnnib9nDxHpsA utA1KHWVPW3kAgl/DJwfpkVDt1NE0tYnmGueL9b8T3xudVeNy6bFjiUIqgZOfU85OTWJbqR Iwz2PNS3dpeaXqUtlqlnLZ3kWVaGZCrL+B/nTIztDEnGeBmqjZbBdvcsSxMIhkEZ/Xis9g+ cbs1omQeWjZw2eR7VUaOR2YoMgAnAplLXQiC7kLAjIPQ9agPBOamOVBBBGe571CCcigTEb1 6CkxTnwV6d6bn8KCCVDgjiv0P/ZispLP9nvQ3k/5e5bi4H0aVsfyr87R1Ga+7vgJ8TvCen/ CbwJ4Ru78DW7t5LOK0hHmMMSvh3x9xT70xNN7H0SevWijvQaZBV1K8g0/Sby/uZBHBbQvNI 5/hVVJJ/IVz3w2sZNO+F3hu1lZmkFjHIxZdpy43nI9fmqn8V2z8LNYtQxVr3ybNcPsz5sqR 9e33jXaxoscaRr91AFH0FT1H0H0UUVQgooooAQ9RXjnxC0HQvD/AIfs9DsBHYaPqN27z6PZ K32rXLliCId+c7Ccl25OBjgV7Ia8c8W6bHaeO7/XdR1eS32WeZtZuI/Lh0SwJw0VueQbiVg 2X6gdvug5zWhUXZnl0yvd3M2nHULiwiie5Oua5a2hWG3PCGwsz0aUBvL39ucdDR4F0+88ba pJb+E7ePSNJ0ljbpcZMkNjH14Y/wCulJG49mbBYhVUHN+Iup634i1LSvC9hpM2kaAyiDSNP inQS3AI5Z1zmI7CXdnwVU46sxro7Cw0mx02w8NR38mm6NezpYyy2oYSz7/l8uILz8/zAHGd uWJGTXLpe1joS0PbPh7B4RTR7l/CQa5gSdoJdRcFjeOuNzCQ/fUHIyOMg4ryn9qbx5b6X4J PgW1Ja+1dBNcsAT9ntlbqcd2YbRn0Ne/6Xplho+k2ulaXax2tlaRrDDDGMKigYArxD9qPRt S1X4XwJpZeSVr2NTZwW4eS6IBYfNnIVAHbHOa6pL3bGEX71z410q2ItoJY1E12cvHvfalrE ONzejEngDnp7V3PgKXUl8TQ6tca7L4Z8M2bC0uZVkMcsqht0kMKgElyQCTzjOS2a5DSNJ1C 80601rY1nps16lgssSF2Q4BbYuPmk27jnt7cV7DpnhuXXnt/EmiaJYaB4L0acQWn9oyOReT BsLk/emYMSx5CkrtGec4a3Nj0OCyOteLdOkstDXw/YW25oJ55DmCMfO08oJzKcgHEpC/dwD nNbVwdA8V66qXs8vib7M5Zpb1A0KKNp3SBQFijJxtiUb5DjdgcVem8DmHTtTvvEPihLmS2t kwl1GI7K3Yf6yURAASsAvyBywygzWd4Mt7fxJrCwQx3q+FrQ7LZIIpHa7ck7pnkwACWZssD 0XAwOaEnsF09TpLPw7e+KtfTVZ1MiWbj7PNfoHS1YfxJEDsL+g+7Hjks3A9UsLT7FZR2zXM 90yDma4fc7n1J/wAOKfDFDbW8cEEaRQxqFREGFUDoAKkroirHO3cdikJxSbiKQnuaoQHpkV 43+0XrjaV8JJrWM4l1K4jt8jrtB3N/KvYz1r5Z/at1bF54b0VGztSS6ZfqQo/kaxqu0SJu0 Wz5ySXayyHAJJ/H61K00fzbjkkZ21mzSFnDMeBT7R3ubpLQFSzsFUAc84Fczjc85076no1w 89p4G0W0z+7eL7SwA+YM5P8ASs2xgjbJmGVjTA+YfewcYrT8ST+dqUdhbglbNFhAHI+VcZH p0rDvtRbTtKaWNlE52xxccE5/mP6VvHV6A1d2Rznii9SW6S0Rs/Z0w5zwX7AfSs3TbeOGya 9mTdIW2Q+7fxH8KqJF9rv47VQXkkfJI5LEmulmijWWOBVAgthtTjGfVvxOa6ZtQ91G03yLl RiXztGnkg5fPzE8k1BB5MVq8kgDMWKRjGQD3NPjLXl4zYPGRjjkD0plyojAi2/dHC/jyai1 lY1hoVjtWJYckZOTVqFYvs0shzu3beDnrVAnfIX4yTj1rWhjU+YuR8gycH2obsVLTVkFtAS WDE5J6Gqd+QkrY6rx7Vp+aAindgZOQe9Zc/75vug5yfpSTCLfNqV41Z13BsfU0VJG6xLxtJ PXPaiqKbZ9H/Gm5uri+W3nsoovKtIjA3meZvbAMisM4IzgcjnFVPAnjHTb3QBpSWlvYalDm KSOHKKVBzuUZ4JzyPWsP4rXVszaeYp5b2M/vbh1IVUO1VQDHXBU57VwOlz3Mes2+pTWzyLE 4bzrTamcN3JGOcGvKcFWTd7a6Gt7x1PpC3utPn0+XStPtktZzCGvp4pNzeWGBYLxyW6c81x +i6fP4O1C/wBWWe2OjCR5EtVO5nJbKjPZumSOwrPube5Xw3capHMY472VEnjiZyXG4HBcjr j8CeMUNcwXzmz0uOeWwR8xxXB+aTgZwfTPb2NEZSguWTuzjlzxpe0UbRenzOu0DWL7XvFKa hrt0Le3KFlQfIG3Nwpx+fqa4nxp4VVvFuoSaLaNLY3aKyskZYRkctgdsn+tSwX8puCpkDur sBERgxc46fpmu00bWL7TbCeee8EAdG6D5mIPUfQHH41XtffUTkhLR3OEaLXfDugW1hpMzXi ykzzWkeWYL0H4jGcCrmm+FdVv1lV9XP2pol+0wEssse7kbl6EZIz6fjWrb2aX2papr2oXct rd2yrNCsZypboFYdwen1+lTw+HdQ0jwvca611HA+pACOCMlZ85BVs56dSR16HtXXJXRVP3r I858TXa6Ebewt55V1GNsTlG2nd33Htjpiuw8M/Ee+1CxmsdXubk2VumfMhbY7jngEdc968o ubDUNV1G7urgstw0pdhK/wAw5GSc9c549ataNNdI0kUbqkDtumRgQoCjj6VyTglBwT3O9Uu ZSs7cqPW38ZyxRtNbMzWki7UtHxuRMY49R1/rXFa0t1qk3nL+8ZEzGsbMrjqcY9cZya5fX9 WuLu/SGyWNLeAFm8s8Pntz+XvU9trL2liJZmMckoKqin53GOpPYfz6VlTwqjaa3M4wm1dHP Xd75c8jvAYo5Fw8fd/97+dY8Wny3MTyxEEK/EeeT9K6SSKDU7SRIipvVbYrFv1P9K5iRpLe 2+zEtlGJLKe5r0YPSyNKd7aHQ2GrXdtp3lSSCaGNceSV6Y6e/fGc9M4rq/D2saFPq1pfxLL ZarFdeajWsYTMeOVDZOc56NntXn9tdRoguXuH84cBQudw96dFO8cvnL8kjZZXU7dp9sVpru dS5lHU+pND+LlrpeqXOn+LoLiyQvugldNyxpgEruHXGR2z1zXp+ma9oHiazM2japBqEQ2km 3kyy+mR1HSvjay8Zag1s9nqm2+t3G3DqCwJGCdx9qs6NPHYQm40C5udO1N8Ij2820/ez0PO MYHXBqG9dQjyvyZ9ReMPBGk+L7ZLXV9It9RjPCXIby57bIPzAgdM44zXzL42+DXinwZby6v Z3EOpaZFnMkTYkiX/AGlbr9RXvHhjxB4v03TJJ9YYazEApaWWE2853D5FU42sfUkDHermp/ E3wnFpklt4p0rUDZ3A2ES2HnRv6hipIwCRzgVV0tEUuZaHxP58gY4I+mKnsJC98qY5YEDJ4 HFem6t8N4dY1qKPwld2N3ZXUjTy3tvHIIbOM8iM9cEDsTkk1b8Q/A/VNEtJ9U0G9k1MaaA1 7BcRiFwp6PGejgjnGcinL4dTWjJRqxueQ3TrLfMkSgJnYvPSqpyGxmnTAxXDKchlP0pv1Of eqirIibbk2KGxwBx70de1BGOccU5gOCD1FMgTBxj1r3X9nW3UfEDRtUtNPtprm1uGN1Pd3K pDaW+zDSbTyZDn5TnseMZI8LX7wyPavfPhzo+kX+haJBZeCoNelEgmnX7UqXOp3G7Ih5JMU CZG5to3beWxwU3YqKvc++VYMAQcg9D60pqG2BFrEGiWEhADGhyEOPug+g6VMaswOF+IyRXf /CKaTI/F7r9rlM/fWLdMRjuP3Yrux0zXG6skt78V/DMCbGi0+0u72UE8gsEiQgf8CeuyqV1 Gwoo70VQgoopO9ADJpooIXmmkWOKNSzOxwFA6k18u/Fr4lafrdxb2tur3SwTqdOtVJbzZgc LKUGd7Z+6DkL6Fjx0Pxyv/AIp3Jl0rSdMt7Dwy21W1BrpP3pP95fvfRADnj8PMdC0HSvDt4 m3xPbpr9zAZJdXmx5llCeGW1jbl52BCqRnGcj+9XLUk5Pl2RvTilqd74d8LadqVzpqpp4lu 7dWjv9VueZ57o/NLAmCQkMe4+a/JJITJOTXoPh7QdKPjSx1J4ftd3ErvaHaAqx/dNxt/gU/ dQdTknpjGXpPmaD4UsNBXR44Llj9jt7COUvI4JLJatIepxmSZxwBkdTXT+H2v7fxpNotiIr lbZfP17U3jI864Zf3VvEOwVecc7VCjqxNOMVdaCcnY9AGB0ryn4i+Gdd8YeONM0d457PwtH p07XmpxTrH5TOQrqM87jGCAcYAdjXq1ed/EfRfiDr8lpp3hO50u103ypJLmS8LMzzDHlLsA wy55IJwTjIIGDtLYzjufJ3jWLSfCevWPg3wbeanf3lhaPBFc3XQxznJMcaAbcryWxubcSTj Aruvh74evL7xfpPhnxhqupI+hwf2tb6NpeWW1f+F7hznY7YAWMAYyOhJNc54Si8Vx6lq+pR eH7mPWbLe2o61fLmdJRnzZvmA4G3CDgKATgsRjsvAus63p2kWXhzQNHa3uNYaTU9Q1uUJLP cEHKN82FxuMcYJLDce5zXNF66m720PV28P+FbDwvdXl9YrfJNLJNLNektJLFGw+UuxP33A4 zg7jXT6F4h0CS8i0jSr20vbiQtuWykEiRBRk7mXKg5PTPeuZHg7TzN9qurVtbW1ZbYS6k/n 5EYJYKpwiEylVGFx8hrqtIljtGvLa1SJRaGOwgjVAgaQLljtUcAnJ+grZbmbNm5lhLu87+X a2Y86V24XIGeT7dT+FR6Bqza5osGqmzktIrnLwpL99oifkcjsWGDjtmqeppDdx/wBm3cytp 9uvm6hJIQAwHzBD7HqfYY71T8K6vrev6lqmp3FsLLQgywadC6Ylm253zN6A8AL7U09SLaHW Zph9Kf1FNPI5qyRCD0FfFH7SV39v+L726PlbO0ji57Nyx/nX2uTjk9K+RPjP4GutJuPEHjX XDm51PVFh06OKTcgg2ZLvxw3AAWsK17JmNa/LofPJJDbCOp/Or+gG3tdfivbjlIpN2V5JC8 kY/CqbsolzkjbUNgweW4uXkXy4V4XOM7jjj361i9isJS9rOz26/wCRvXvia/vb2aW3jSFJS BzyeOn6VgarqctybeFgD5IJJ67ie9OikjZNolwBkk1lvud2ZQ7NnjjJP5VWGu5u/Q9zHYWh SoRlCNm3+FjQ0dVgN5qEg/eKuyEDrnu34D+dKbtriKVm3EEBck1CHEVj5bArheSTj6/r/Sq Bu/NQ29uDgDJbsK6mrvU+f5Odtmnp5SHTppnz5sp2REjgLnlveluxD9mD5Ej8AADkCmxsqW 0bFcBBsHcD/P8AWq87na2xiS2eBz+FTK7d2OzbKLN5bhsD5RnnuadHfpCm0Ahj1YVTnc5Of Wq/U9apo6eRbM9P8B+AIfHNndo3i/StAa1KkC/bBmDlunzDpt5+op3if4bQeH/B2o68vjHT dQnsNR+wCztsb51yB5q/MTt59O1bHwTtrm7XWmtvhfa+OXi8nme4iiNnnd08wHO7Hb+7Wr4 1sp4fhh4iuZfhfZaI0eu+X9vSeF5LP5l/0YBRuK9sg45osRY8ThtkYFrh2DHoB2oqaN1bcx iVj+PFFTYzdz2bx7pqXluyzJFbS7kZ7hnPG1ANxB6DtgfXrXLaXbPaarDHZWzG2Zkj+0SLh ZiOh56A8nitzxjrUs3iia0gZJY4HUSAcKAOkee57mur8OXOmapZadfaq8O+2cx2VrvCiEYx 5rjuTjr2Bry6MJKmlIdGoqWtSN072RDqVpqcfhsHUN0cF2SfJSXaNmRtwMnODk5wOtZEkrW lsLXT4il7Ec8KD5Weg65yR37Vf1rUJ38R3uqSSpJHaZs7CIMChA+85GMY3bjn6VZ8K3ekTX iXL3ELzwuZbiWQcCPaGJH94gdPTNE3rocMuab5FsvuuckNJ1jTbhr+SKa7ijGJIAfnAJyzn uAPyxWnqOmalpt7YX2m3d7BC8xje2nAVHBOPMTJ+ZSCPmHqK9AQ6jfyrrHhXU4rW7icyNFc RjF5H08tx1XjGAO9UfEsq3uoQ63qluq6tp1rsaK1YvBA3JChT1Iz7D64ramvtG8bcmpIPE2 kW1+ljLGjoQnmlDkluijHX1x27moPF01prNxBdJOI7SGJdrRkh1+Yk4HQk8D8+1cvoGkJ42 1q6u9QRYJ3XMV1b/xqOMOB6/nx6V2T+HWh0ubToYoI7byfKhW5wTIxGGwx4PJ9utbPmaRir QdkeeapZaDJfW9xFcT6rpv2R2eSCMKBIOFXcOM5ycZP61xnmT3Nw1paQyTTSkgRAcnHY/h/ Kug1jVZNEH9g2wjjhhDFypwiSZyTwBkZPHTniuJufEF2l5FNZOsEkeT5oGWYkYJP0HAqVFy eh0KMqnoM1S1v7CbdLGyIw3kE4zz0/CqEVy5jdpGyQuFGOf8A9Qpuo6hd6pfPdznLNz8n3c 4Azz9KgQMrBjnjow5B+orpimlqdyilGxoWk4TT7qQ7RPKdqsRyFqGxtLaWdzezNHEg6jjJp ktw8oXYqADJwvA+tU2nZ1EbMSq9BTsZ8ja00Ll7Zpb3B+zzrNbkDbIpB7Z5x0702LHlPOwL BMDjr9ahgu7uwuluIwiOEZACoI2nIPFRhmd/nO4sMHA609TRGxFKFGZBjdxjH41KrFhG0Vw qkHIxnINZiAmM7tzYPBz0GKsW1xHGzEqJMDhPU1PKhcib1Ol0zxZ4y0x/+JZr2oQhAW2LIX THfKnI/St+LxfqlxciXXbuO3gfLTT20Zj81SMNkKdpz9OtZWka/pdqYHvLfY20CWaM4bHXo PasrxXfW32uKawufOtZBhGx6deO3Xt0qfItRt1Oz0TWvCqWlzBp2q3GlJJL5qeVI5lLHg73 IyW9gcVWm17xTpn2g6R4t1E2BG17TUB9pjcZ6MGHT/CuJ8MXFldeI7KG+EUaF/mEhCh/QZ9 /evbpvCFnP/ZFnpcU8sFyzeaIh88W9hyeuAPTpgHmqs+g011MzwH4wi8QRXuma34D07xBFP IrSy29ltYcYAxggY7YIrmPiz8MNF8H6Jp2t6RLNaNdTNFLp93MrlT13RtwSB0I7V6Vqlref C/wNfeKbVrHzmIgijJLC4yxAPBGwgE9OuK8sv8A4qXfiLQWs/E0VpqKRTRrbWT2x8mKIfec yA+Zu6DqSap+RC11PL0gmaPc0EjR8jeEJAx159u9NhQOViJOS2B6Vv61PJEiwaeZrS1uAs3 2eOQNGoYYAyMHkAcH8aradb2t1MJdQ1OLTEidYZJhEZCc5ywVeuB1p3GygbOQ6gLNNpkaQR rz8uScdfSvqH9nnwv4Mk8T6ufEWtW1y0N1Hp+l2M91tNxJEQ5kCgjeAcbeo6183z6BqVpqz WYgaeTassLxEMJUb7rAqSOcjjrXsfw38FeKdP1+xOs6ZqUV5d3kF5BpUcZWeURt/rpmHzxR ryRkruOB0zhX1uUlpqfe4paZG2+NX2lCRkq3UexxTq0Oc5HwxK+p+LPFWrXCgPbXi6VApTB SKNFcnPfc8rH8BXXg1wPw8mM+uePHkkInXxBJG8B6RqsMQQj/AHlw34132KmOw3uHeij3o6 1QgoFFUtT1O00jT5L69kKQp2UFmcnoqqOWYngAcmkwPCfi1rev6j4tl0LQdONymnLHvvLi1 byLSRxwqZP+kTPkBUUYHU5wceS6F4G17wz+0N4b0rxnfCPULk/bLe5SBpxLOc4QMw2ts+8c cA9+4+s9L0i+1TWV8R+IkCSQ5GnafnK2akYLv2MzDqeijgdyfM/i14VuvD1//wALit/EE9x rWjXkP2O0nUC2S2crE9vj/a3lt/WsHFL3maqX2UdFdG1i+K2mWulMPN0axmtUDPua5ubjaz A+uxE8x26/Mo74rovh7eWt5oF0LCyuYrO3vZYku7pgZb9w37ycgDjL7h+HbpXmHw30rUrht UvpNQF7retzSxw6pD9y2ti+6aSJTzy2BuPVtg6Ia940+wtNM02DT7GFYLa3QRxxqOFUCqhd 6ilZaFmqWqXE9po99d2tu1zcQwPJFCoyZHCkhQO5JAFXaQ9K1ZmfKdv4d8Rmx07wj4w1uAT atIuoatZQAxySySMZCLuUk5SNFOVXauAByWFdKuv6bH8QTFZ3y2dkh8s3Magz6o8C+b5UaD /VQK3loOg42jkk1xXjbxdcz/Fi/wBHa7i1qXSHmlDS24tLaCQnBeZifnWOMBe249Bk5rA8N ayU8S6XevJdWdvqEqHWtXmtw9xfzI32j7PbxAHYnyxrgDgcnHSuNvWx0paXPpGa/fT7SaCO ZZ00x13wkEG4mRDNKR1+YySRdT6itTwds/4RtNTjiWR5pJPs5Jx5rE7Wf6MVz7DNeY+MNT1 6Xw1DFolr5upXKR3NwrfJ5HnO1wxJH8Q/cIB1JIFes20+naZaQ3b3Spp+nQpY2sAYfO/CA4 7liAq/j61onrcza0LV+tro+hSQz7pWumZpWxvMjnlsA/TAHbr0FWPDN7faj4as73UNJ/sme VSws9+8xrk7cnA5IwSO2a8K8Q+LPF/iz4q6r4I8P3EBsLSOP7U4h3Fbk9YhJnIUHAPTKq+a +ibaOaO0hjuJhPMqKryBdu9gOTjtk9quDu79CZKy1JKT8KXrTTkDpWhAmfyr5j/aj1qFp9E 0HL74ke6cDp83yr/I19N55wK+IfjdrTat8WtbRyHSzZbWJd2eFAz+pNc9eVkl3OfEStA8el EZZtucEZGaqpZ3Meii7Mf+jySNB5nYsoHH61tmxMqPsDM4BYhRu4AyfyrprvTJV8A+H7NEV 5LoTS7FyWLPIVU4HUkKOPasL3Vi8FjFQlfuedNB9nP+sRllTAOQDnHSrtt4U8T6mi3Fhp0/ kMc+YxzxnHbnrjt3rbuvDUMvieG3ubZ4LZZUtHVztOcDOc9Dnr9a9S8Tauvgnxa9nF4Zi0a JQVWRoQskwPJkVujZxjIrSjUsn3PZzJtRhOKtF6r8DybUfCsyac9s6sl4cKYWjZHyO2CMn/ 69YlvYJBvtuY26ncPmGK9MvPGf9saikupoZzt2QrG3IBPIyayPGVpYMYLiGRftRQExIOQB6 n19/arjN7ngUJOWj2OLuFWOFlX5hHgAYwR+FUQWEEhC89RjtipVn2yfvTkEfeH8jTJrdygE JIMnHPAP0ro5W48x0ySWhlXTB8bQMjrVfawAJGAanfAkKj5ccH61Yt4TM5kK5X+Ee9I0crI 7f4beGPiJ4g1G5svA11d2Z+Q3s8V21vDGOdpcqck/ewME9a9E+JPh7TfBnwxj0/UPGmp+IN c1u5E8e2dms/3bfvnxkgt0G5iTnsK5D4a/EDQ/Cf8AbWieJtImvdH12OOG5a1lMcsQXdyME Ej5ucEHiuq+Kmk+GL74PeHNX8BeIoNQ0Pw6Xs3gkcm5HnyZUMMAjByDkDt1p9DLfU8Hhmij BwpbPqcUVWXgY/pRQacqPV4LRdY1eDSrG0m+2XVxnzZRtAGMksfQc11euDR7WzjsLe1SSaN NokyCCc8Nn0wM/QisfSNYvbTxHfTLKFGPLjGAwAPUZ6VagsLkPNcLueM7vmIyCMZAxXkzmo uzPLrTcmkyu9xJ9hF5qfzWSr5UexMiVyeFHGBk+3fmuS1e5vtI8Wst3Mplt9glW3Y7dpUEJ zjP+NXpvFU0dnFp2pWSrdQqTEXwsTluVdx2x29wK5VZNYj1hrw20s06n7RIZIzIGGMkkdx7 1tRpt/EdtClyJpnuPhCVJ7A+L7jzYfJjMVqnlkhP4XlIxljghVJzwCa4vxl4405hNpWlRNJ bkDzZhJ/rR6c8/XP0p+gfFu7sXayutHWaKQu6hJCxeQj5Rz/DnjjtXm19d3WoapcalcoUaW QmVxHhQx6gDt9K6rWXKtjSFHX3l6HV6PqniFp0u/D0CWcavtWeWQg5x0JHHbpV3xB8RvF81 w+nzu9lcEL5qwSfLnHGMHg9fT3rlIdfng06SyiupEwSVC42MPp2rAeeQhmAAz1bufWpUe5c aai20jTl1HUb+6aKS6eQytseSRs+Yfr/AJ6VDJpzRyGORtrHJJcYA/GtPwtAmq3kVo6hFgb zpSnDvGDyB71a8Wm0mmiEDtHHFHhUwVyD04z6d6nm5Z8iRL0djm3tJQoMJLrtB+X3qJnZWI cEMOCD/Wr1teNbxQzTRiWNTsI3YGO2QKivbi3lv3dV/dqvCrzuPqSec10Gik+pRMxVdoKlS emOlORCzbxjcO56ZpkjK+Qo2+maljZnjjiALkHgD1NMUm3sWWWBdjllnIYqynocd/oatQJY 3NzHGtgY5VO9gsrDK46e1RW0FtGzzXjFfKbhAOGx1H9KkGotJezS2UawQSMSVPLD0AzUCip RWgt3dvDbeXB5UUbrtZEQbiAeCWPJqj9oLYjkiVvl4J6g+uaLlpHuFad/N2Lt28YAqFWLMW 29fWqRrG7WpJKrBC6tn/ZxVk2cdxb280quqeX/AAjknJzVIOQCGHBOM4rf0preExXNzdLFG g3EE8j2x3zQykZQ0lWQv9oMTZ4Ei8D8fWvYvh74j1PTtAt59LS/1GQwJHcQIDJ5bCU/MmCC OAQRkDJBNeT31xbalfvcDFqrsCFXv7ketbqfEN9E09tK8M6TBZQOgSeaUFppT3JIOBzmkm7 EtG/8TPHWpePNZgs4NPb7PpiNKbGZl81XP3iSh+YAYOByOc5rymNs5GSGBznHf3pkkzPKZm YmVm3bs85qWfUJbiGKO4CO8eQJduHI9Ce/tnkU0rDsDTMJFMR2qvUgYzSFl8vYECknJbPUd qgBwT3pS4K7cYxzzVCaPo79nP4peE/B8c/h7xrDaw2jXH22x1FrYO1vKVwwZgMgcDaexJ9a +3bNrK5iXU7MRut3GjidFwZUxlST1IweM+tflXoF3a2epLJqEEclvMPJZpMkRKxAaQAdSFz X2Prv7UPhTwtoVvo3hfTG1m7tYEgSYyNFaDaMDDuN8gwBztGfWi6RFnJ6H0tXE+NPip4H8B Qv/wAJBrcSXYGVsYD5tw/sEHT6nAr4r8UftHfFTxAJYV1uPR7SXGYdOiEZUeznL8/Wu3+B3 wHj8fWy+NvHLzvo0spNrZhyGviDgvI3XZngYOTg846l29h8iSuz2j4HeJtT8Z61428VR6Sd P8O6nfxzWTTAmWVxCsb/ADD5SoCDp0JIzxXtnaq1jY2emadb6dp9rFa2lsgjihhUKkajgAA dBVntTSsQ3cKKKjmljggknmdY4o1Lu7HAUAZJNMQk88VrbyXE7hI41LMT2Fc/pumXmoav/w AJBri7JEyLCyJytoh4Lt6ysOp/hHA7k/OSfHO08d/GRNM1fV7XRPAGmM10UmX575oz+7LEZ JBbD7Rxhec12niv9prwnZ+db+E5F1PylPmai8bm3iOOMKMNIc8fwj3rLnW7NOR7HvcsscMT SyuscaDczMcAD1Jryzx3p2n/ABQtW0Zb+afwzpn+l38mlyqz3c68pbI3IPGS2O5UcGvlrxf 8WviJ8QNOvNOtddul0GQbZU+zR25fI+YOUz+79ASSfeq3gfSfFnjmGy+Gvgq/uItGtJmvLm aQFYRIcbpXA6DjCp3+pOJc+bRFKnbVn2H4TuNK0PUbXQrt4x4i1CBZRp9qu8adaIMRxErwq KONx+87EjOa9B6VzHg3wXpvg7SWt7aR7y/nIe91CcZmunAwCx7KBwqjhRxXT1rFWRk9wpD0 paZIzLE7KhdgCQoONx9KoR8Z/G7V4NL8SeJo7/wZKmuX91lNXuU3qbNQscUcGCVDMFc7m5X JwOeLXgecSy6ze3P9nPdXNmmi2gMwRIJJZVhMdpEASVEZBeTgk+ua0fjT4qn1XX7jwxqNtP c3NrsYRQIfKifhwoZgN5wATt/E+nFfDyK80TVPCuvxRjV9V1PVAsWlW+3dKFVyC0pBEaqQG 257ZIwBniveWh1NaantT6smoax4w+w6fJq10+qrottbRchGUKRI7/wBRADntwa17G5t7Lw8 /iy6I1KCzfy9LHOdX1AgoJFA5KA/u4x2VS/oa5DwQ0p+Gc+kxG5lu9b1a7utbh0+ItfLEHI aEKPul2UruYjClsc4ra1vVbiObSdS1HTjok1tGz6Xo0zBY9Ls0Ta09xtyA+OwPyqAB8xpvR cxG7sX/CulT+CBpPhPQ7W3v/FWoXBvdWvX/eLbIx3TTMc5OQfLjUnPfuc+214T8O7XUPFni 3+27e5nh0CwmNxLNkpJqdwQdgbH/LNM7tvQkjjAFe7dK2p6q5E9w7UhHFFIelaGZDcTJbW8 s8hASJTIx9ABmvkTw/8ACjXvilrOqeKbi4/snTrq5eaK4miLtcEsfuDIyB6/hX0v8QtUh0n 4f6xcz3EdurwGASy52Iz/ACgtgE45rwr4T+JfHU/gTWre1FzNZaHEktmqQDMvzZaNXP3htB 4965alpVEn0Ry1uWUlGRsWfwf1LS7XV9H8OS2+kS39vBtmuP8ASHfYxE0cjAYRZAQQF5PI9 a9M8PaBov8AYN1ptloaeH7m3nMbpDtLQuoGxo3x9wqQR7EjjmqkXifX9cu5IdAtItPRZIib 27tHaJwcbkB4y+SBjjBB5qD4e+LNQ1/XPEOlXeoQ3q6bOyquzEsJMjYVyOMYGBxng1cVFaL qXBQWiR4r4o+Ecmg6rpGn2s39onUllkM/mlA9wqlmdj/AvTnvg1zGpXl9P4l0bwx4ijtbW0 iAjiL5KKWO6QDLE7iScfhX1Rc6PofiDWClxHBHrOlmMSvGcskRJZV+jdeR2r5k/aNsNPvPi dpPh7wpYlNRhia5vmgHG9sFSecBgFJ/GinTjGTa6npYjETrQhTk9Io5o/Dm1Ov3s9t4xskX ymubaGa2kjPf5dxG0H/9fFee6pcyJFL5rtBJcKIyGByiA8/n+tdZqmvalc6N5Du63UjCIeb ztVeuM8dckisTU9Lub60ElyEnR13Q3ok2lgOMkDI25pX1uzkjE4S5cKSiHcvrUSXVwqKPNO 1RwD29hT7vakpiDBtp27h04qscKpwc1saNJ7liCF7+ULFDjGMkVvzaa8KKseW8sZZenbrUH hzVNMtQ1pqNorRyNuE2TlD/AIV1t/YrBp/2hbhJVlXapU5IHr+VSm+bl6HHXlKJL8MdN8Ee I31nwZ4rd7G91cw/2TqAXP2a4XcNuf8Aa3AYPBxjg4rX8deEfDHwy+Hc3hB7kat451OSGe7 uIVIjtYEbcEGegbH1OM8ACs34eeMdE8B2ev8AiOfSBqmuIYrbSXlRmit2cPvdm6LwB/tHkD jJrR8TfEe28f8Awpul8Qaco8X6PND5eoxRbVnt3fawbHCnn7p4PUc5FabG0b2PHEtp5QXwC PXNFTwPGVbe+3ngbSf5UUrsu7Wx6m07aDcS/bQz7kAbZGCV4+Zj7f4V0uieJtF1azm08TLN L/Aj/KTzgemee3eoNcht7/V72WIpFDc4U+Z3BHTHt0rg4vCVzY+JBYS3YSeECZGUEbQG7ns cc15MVCom57nnQjGo5czs0a/ijwlf3uuzapbXKRx/Zy7PMp+Vl+UDgHOe1cZDqdzb3kaX7y L5DlhJG5Xk4ByevbpXumnaskd7e3kzIlnYRiXznbbwP4jxz9B9K4/xx4Xj1LSjrumWsaXjl TcxO4WXJ6EgcE9ef8K0p1LJRmdVCrfSW3c8ykSOa4+3BxFH5hKxg4YAd/xNSX17FeWsKg4W 3LnaOFZmOSx9TjArKMssSPD2B7j7vrUeWMeQTwOldyR2WvqITtGFGefzp+AwUscgDG0dBUC lgQw4HatWztnJc+UZZVQtsAyFAGTn8KbYpSUURWxvrWdbqz8yLccblyAR6H1p13K8zs06kl uSSfvU77dPJtChAF6IFGBVSQyO2JRyDxmlZN3JcW3qKCscYDcx44zVXzifnZc5zxUu6MAZz knGPWom5bcFwtaIGrB5eW3Jk54pEnaN1kibBXkY7GrDRrJl1Xy9wwFUHFQfZZSrME27eMet Acy3YfaXkkMkpJIHPOMUwN87MBhj6dqiz8+3GD0Ix0qTAJJ6e9BQ8uwLEkl6cTwAw46mmbG Cb+NvTn1p28ZGSSMdzSBvsO+UnAFM2kkZ79aflAMBvrUjgRR7gQcjg0XBS7laVmcs7kDA42 jioGZmO4tyfWpJNypjPysM4B61WOSaY2x5OeRSdeaAeKBmmIVcg8fyzTjzyOcUgJAx69aTv x2oA1dL1O309JhPp0V4J12ZkAJQdflJBCnPU4zjjiqckssszXE77m9W521YtLe61jULaxtb Sa5vbhhHHFAm5pX7YUd6+rvg9+y5fWmr2fib4kCJUt2WaDSI2EhZhyDMemAf4BnkcntSS1H zWWofAv8AZwtruyh8YfEqwM3ngPZaRN93YeRJMO+eyfn1xX1vDDDbQJb28SQwxqFSONQqqB 0AA6CngADA6UtWZN33CjPFFRzTRW8DzzypFFGCzu7BVUDqST0FAitquqadomk3Oq6teRWdj arvlnlOFQepr5U+Nn7Rui634YvvBvghrhzejyrnUmXy0EX8SID8xLDjPHBNa3x48d+DrvSZ zaeP9da4mgEdtpFgpS0nO7mR2KguhGRwxHAxXyXftLfXeyGytrXPzGKCMqQPVuSR+JrByu7 dDeMEldlSxfT4rwtfxzzRbSFSJ/Lyf9o4OB9BXQxafZNbrfazcJaWzscQRNlnCj7qjnOM8k /TqeI9E8JX2r6rb2mnxrcRuQz3EgMcMS/xSSN1VFzjPGeg617T8N/gylvqk2u6jPb6jcWE/ kWtsYwySXBGYwUPVh94qeF/i5BFRKz2NL2MjwH8M/FfxOkgtNOsZNA8Jq4klv5YivmqOMIP 426+w/n9peEfB2geB/DsOheHbFbW1j+Zm6vM/d3b+Jj/APWGBWlpNtd2mjWVtf3IuruKFVm mVAgkcD5iAOBk+lXq3hFRWhhObkFFFFWZifSqOsavpug6Jd6zrN5FZWFnGZZ55DhUUdzV+o LtLWS0lW+WJrbbmQTAFNo5yc8YHWkwPgvxd4+0u+1nVtTgn1TWtU1BJIoLzVAEMUDA4EcIG Ikx+J68k8ez/Bv4bw+IPBnhDxWt7dabHbLJOs0bgXNwzKY3AOMRR/exjLtncSDivM/CvgXQ fiZ8ZpovD2nSW3h231CW61CR5SwmiD/LGpJJOcDJyf8AWdq+2rS0tbGyhs7K3itraFQkUMS BERR0AA4ArGEb+8zecraIr6dpGmaRbm30uxhs4mYuwiQDexOSzHqxJPJPNc3efDfw3qdr4l g1Nbm8bxIcXkssvzqgxtjjIHyIuAQPXk5rsgeaODzW1kYXZm6LomneHtFtdH0qDyLO1TZGm Sx9ySeST3NaOKWigBtIfYU40wmkBzHjTwlbeNNJtNG1GTGnC8juLqIEgzomTsyOmTjPtmug SOK3hWOJEhijGFVQFVQB+gqRjjPFcp408QW+j+FdYkcxSyxWE03kyMAGUDHzc5wScVLajqL RanmHjT4k6XoGj+NdPuNTj0q9jDjS4bKUl7l3580FehDZDDOBg187+CfjB4i8L+LtS8Qrb2 s9/rM0f2ozg7cF/mbO4AHBPJzXnuo3AubyeWFdkDElFJ3bRngZPJx61nzTLcL5U8whVBwdt dEKajSu92KOqTPpvVPjzaat8RPGlppQe0tfsAisdTjkAO6Akkn+8HLEDHPAx1rE8PXE+maN N4j14mXX9UuI5jJI2ZAg5y5PY8cd9uK+fNJs7lxJdxnbFCeSU3Bj1x7VrR6xqIjP2W9uPNy TK7SF1fPAC+mBXKlYuo7nrmsw6TrMUdxaxmW/mmaMJEykBuu7I4HH86bqDw+E9AshEtuXiU B45Ww4J5JDEYPXp6cVwHhW7GjwXGoWclvcX/kfu0MgR7dm4yqn7zYzwM9q5PVTqck5j1B7h 5lYk+eTuye+D0qHG7sEUM168i1DxFd3UKKkUkhZUAwAPQelZm0s2FrSi06Q2jXQbeiHDEH7 vFUlV1XnI+g61orW0NCEqQ+09RWja398lp9jDloA24Kf4foaguotsioCN+Buz2roLPTo5NA uLy2CSLEoV9zgOCSOQPQUXXUiTXLdnb/BbVLW58Q6l4F1Twy+u6T4lSOO4EYzJamPdtl9gN xJbgjgj0PQfGaDTfh34Ot/hhoWg3CW19Il/d6zdjLXjoSVVWHUr3HGB0HJNc/4K1/xF4W8E +LbvwvZP5kn2aG71RQC9hGfM+ZV68njd0BAPpVeTxX4s134C6xo2s2j6lo+mXtt9l1ic5aF y/MOTy/BJ45A4PBFXczi7nlZwACBuBHaipFjQs2cNj9KKCrnul5HPLeSyROZQmJC6fwkDIX 86q/YJm1dL6+3zXU+GkdPmKKOCSDwR6/StS9QadE5nmZEA/5Zt8pIGSSPSuN8SeKLu0sIYL GeMyXcR8ycHLKDkBPQcAk/WvHpxbeh5FCMpTsupu6kum3c1tb+Y11awhPMCODHPg4BA6Fc8 8+ppniqawtoYjZy7TlVkcvvJVVKhPYDt9c1yGjXU9jpObiZwYx5UcQweMltvHrn/OKj1LWn e3Szu4/MbarztEBxITnb9MUOnJzXWx0unJNwWxl6lZ+Ze3FxqCLbpJGRE8Y43g8A++KwjiE FcAnp1rbvdQvNRthA0QjiRR8jckt3I70y90GW0NvPh9jwLMyyDBUsSB+gyK7oSsrSOqEmop SMZMrmRsLjnj+ddf4V+1SwSxW2lvNcy5b7Q6hUTsOT1/ziuQOTMyrwmcHP+etdgPHdwun2t lHGLGS3UqTEvEuPufTHPtW1ypXexe1vTNG0+yeyt4rb7RDhnmj3BmbuBk9Me1cZM6zyZC7X HAI5z70lzqUt3eb7q4Lh2yxzn9afbq2XnQL5LEqSx5x64qbW1JjeN+ZkDWzxxEyQhmI4B5w PWogn74ovzD6Vuxwr5JcqFX1Pb2pFsYN/2gLthRSSc8uf6VakKNa7Mcxr5oDuVyOBUsMgjY xjjH8XXPtSX8sBu2+zKwjwOWNJDNbRJJPNAJsDCITgFj/nrTepTV9yCea3RpXEf71m69Cvr ilitRgPK6ndg4jIO0H19KoOXaTdJ1PPNSRTmGF1jYguNrY7g07aG1mlYdcyo8zJEP3anAPr 71AAwb1H86byWwD9B61NIjRRKzbV3HoGyTTsCAAHBP44psuFUqHJJpnmDGAcetOyqv8AMN2 VIx/I01bqIjbLYOeaj71YWLfGWDAnsMdahYVNykxuKUdcAUuAMZ6Uo4HvTGNwR25q5punXu q6lb6fp9pLdXdzIIoYIV3PI56KB60un6fd6lfW9lZW0t1dXMgihgiXc8zngKo7mvv34FfA2 y+HGkx65rsMV14suo/nfhlsVI/1UZ9f7zdzwOOrE9Cx8Dfglpvw18Pxalq9rBc+K7pQ89wV D/ZAR/qom7YBOWHUk9sV7PS0UzO9woopKACvFvjX8Q107SJ/Cvhuxg1vXiUluIJV3W9nEDu DTEkLkkDCMefTHXmvHP7RunNqV54a8JWGpXZicwTX1qux94yCkYYfJzx5jdOcA8GvlTxR4q 1zUr26s28mwt5HIktbKbzFdgcEs+SZCe7End64rCcub3Ubwh1Zb1+4v7zXE1rxFfT61qszN JdhL1flH8KhkBEeP7o6egrlbFJLy5FnA6RCUlXkfgYJ6sx6Adz2HNS2scI2I8UtxK7bYolO 0N/U/QCvfvA3wzuNP1S1bxLoNvoy3Vt9qNxG8k89vHnG54WU7ZCcBARgEk4JCioWhq31Kvw 2+EV34sjS7vvEUlroSSg3slm7AzbfuJyBlycELtO0EMeSBX1d4N8B+HvCaPNpWkR2DSKAE+ +68clnOSzHqTnHYd83fDGkw22j2arpZ0y0gX/RLF+XiH9+Q85kPU5JxnrnNdLWsYJHPObkF FFFamYGig0UAITgZ9K+Of2kfjKutXUXgTwffma0im/4mE0D/LdSA4EII6oD1PQnjtXs3x4+ IGmeHPhfrtnYeJ7Sz12VBbR2yESznfwVCBgU+Uk7j0681+ejIEbEmGJ6856+vvWTd3Y1hHq z9Bf2dPCV94f+GMWpavbQQX+qsZlSH+CHPyA9snJJx2KjtXrGq6vp2iac9/qd0tvAhC5PJZ j0VQOWY9gOTXzPoX7WXhvTPDlrpt74VulvLeFIreCynSRHRYxtJJxs5GMYJA6+la/wivfit 8RPiFF8R/FFpaWnhXypY7O1lTJXI+VoAeRz1kOCwyBxTT6RE4veR6vdeH73x2EPimCfTtDS TzYdKjmMcs5H3XuHQggd/LU4/vE9B3EaJHGsaKFRQFAHYClH3RS1aVjMSijvRQwEPSo2xzU h6VESdvCk0gMPxVqF9pPg/WNV0y1+231paSzwW+D+9dUJC8c847V8F678T9U+IPnXuvzW9t crCYisEPl/JvLCMknLAelfoRKFlieKUZRgVYexr4e/aS+HH/CNeNY/EdiqppmsHAUMAwmAy /ygDjABz3JqPZqckhTjzrlPHgjyWsZVVQsMct1zVaYWcFu5mlV5VYDYoyT/AEFVnM0CnI3B uQGHbtVSe8juIlj8pY2DZLDuK7KmisP2djp9KgtbnS2gOqGKLcXeIpwMjqfWqzz2djE8MV4 ko+6PkIPPfpS2rW9npcaLL5jzEsWT26VkXjxyOwUgv6Yrmhq79DCPvSHWtxCdVhLz+RGXGZ gc+Wc8N64z6Vd17WPtmrzpHdG7hjRYVuHB3ShR972yc1zwQCQZIHNSSI0ch3rt3DIz3oktb nWkbseuGDS5LKNAI7hAGAAyrA9fp7VoWCx60tuhWKERbRKRgFwDyQPXp9a5HHzAegrrNJ1e O60aDTJoY47i0f8AcXKj5whOcHscHPXtWUo2WgpOyuZmsW7w6tcxH5WjfZgD8at6LqradvS WNSknBbGT/wDqq5qmharFBJqV3DI0DsHN2FJQ5/vdxz+FSanorQvaLbIJVngWctGdwUHt9f Wi9tGRLlnG3Q9b+CL6zN4rux4cghl0e4jVdYhuxmARc87v72C2B0POeKv/ABxstVg8IaRpP ha0sYPhyQGRtPIKtPk43nsM5xjqc5OeK898BWlzcaHr3h5PEl5pC6jcWizw2Vi9xLPCGYSE lQSqoGyR/FwK6bxLbaJoHwn1bSNF8d3utWct7CTZz6XLBHBKr/MRIwwp7Fe/pmr1sRyuKsj w4W11FkLGzqejDvRVuW+CMOSxxjI9qKauHNLsduniLU5Lv7PrVxDcw27YaWJfmcZznBHP6V Pe6z9stJdMtNMhlsBGXjuMACJe+cj/AOvWN9ljtTHLPGRdTZ80MeNvYcc59/0q7d3g2eRBt hhjXYiKOTkclvXGMCvPdnsczlC/NFFCa9tbeKAROhiAJT1Zj3x3A6fnWJOZLO0lkWT5pcLj HHqTV66Y20ima4LmSIbY/LwFXtistmEl1sNuJFGRs3Y47VpFWNaScnaOtypHJc3DMI2Yscg nOOvqasve6pGrx30srRsoB83nAHQA9hWjp1jNKqpFAd5ONq/zrp7GztY9NluWlikkVyjLN0 BA6f54qalaMd0aO7m422PPWuSwJOGDHdyBwapyAnEgNd5rWh6Cuki72PZXUhBRYSNhJGSNp PH1FcNLDhiscwIzjnjNbUasaiuith1ooll8suAGIHPc+1dBPa/YY4kN0ssK4ZQo5XPbHrXO WmIblVk2/e9OnvWpcXss5lmkuUAC7Y49nX3+taO99CJ3crdDSXVLKzAmuF86RRnyM4X6HvV 1dZ03U9I+zDTQq7ml+STacnjB9gea4xVnuHW3VGeRyAqhfmY9qvT2d7od0I45oZplIaSNP3 gUjnB7HHenYPZpPTc0X0/zm8y6YxWyD5pCM8dAcemaq3cCfIvlGIY8vLfd3dM5rRsLY32ny 6k9w0zsQJMZIi9Bjuff8qxrmeeGCPzQDFFJtQdiBnqPr6076lF3VNPhiWMFQPKt1Q/gPvZ7 55/Kub4HRs1tatqb3dpDbxnZCq8IvA9zisMfISCRmmjWL0FJZCSCQenHal/dNbjPmedu5JI 247cdc0089cUnbg1RQhGBwc0cnijk0o+9yaLgx655weRUzRxtEZN37w/wgdKiXcAcNjHakA 56kA96kmwgHHTmtXQNA1XxJrdtouiafNqGoXTbYreEZZvX2AHUk8AVpeCfBOt+PPFFv4e8P Wnn3cxy7nPl28eeZHI6KP8A6w5r9CPhV8H/AA18LdEEVhGLzWJ0Au9TlUCSX/ZX+4meij8c mqsO9jn/AIKfAvS/htp8er6ukN/4rnTElwBlLRT1ihz09C3U+w4r2g0tJVEN3CiimSyeVBJ LsZ9iltqDLNgdB70CHV4N8Vvi3rekatf6D4N1XQoza2u+4ubwsGikz/q0YHaz4xxjIz+SfE Sf4reIbpdL0gx6ZFexr9k022d/PdScPJcSDaECg/dDYJGDmvE7r4ZW/hvxpPpN9F/bdvaEE FdUB/eY3ESY2eXzngBiT0zXPOb9Dpp01fU4uTVvGHiXUJIJzDcS30hVlS3WGIbhlzvfAye5 +Yn1rIvfDEmkrcS3VujxIArSwfvIVJ6YlbAzx2DV7xZ6ZcaHb3OpyW3hzRbeWNZBPdXzKki /whIoB5uD7kZPqa42TSNO8Sa9Jq+u6hqNzAi+VZafYWgtpNSc5zHbRtloYQfvSN8xzwBmsD Z2Mf4Z2PjbWNd0/R/DVz/ZEl5LhdRt4VSV0XG9g7ZICjOSAPTvX3ppOj6fo1n9nsISueZJX JaSZv7zseWPua5b4deAtE8HaJHcWWkJZalewo11nlo+AfKByflU+5yck5rua64RstTlqT5n oGOKKAaK0MgooooASvJvin8W9M8GXUGgRm6mvbkDz2sdjTWysDt2hiBvbBwTwo5Paut8aW3 jG7sPL8L61a6NCI3a4uTa/aLnI+6sSMQmTyMsfTFfBPjWzsbvxJcw6Tc6tqmqu7NeS3Uq3l xM3ff5Q2pznIDNjpnispyeyNYRT1Zh/EHWtO17xfPqWk6UulW8gCrb/avtMrMOrvJyWdjye fauXe3mCGa6DpHuKFmHO4DpzXVaNo2urqMtnZsmjtKvlyz3LLCqrnB/eN0HHJBGK9r+Enwb 8Na/4rhvtd8aw6tcwv5sVvoiyTQsUOSZbllK59gc+/api+iNJLqzV+Bfwo8V3vgm5S+trXR dD1zc8t88AOpPEU2eXFvX92jDOWPPPHXNfV+kaXZ6Joljo+nRGKzsYEt4ULFiqKMKMnrwKu gYAFLWyVjBu4tIaXNIcUyQpCcUtMakBBdTyQ2sssSea6IzLGOC5AyB+PSvzn1b4wfEDxL4h v7rVvFupafl2WK3tJ2hjt8HAQKuM46ZOa+9PH+vjwr8PNe8RbS5sLOSVVHdsYH6kV+XLSPJ K0rsdzsWOO5JzWa1lZlpaHtfh79pH4meF7uO3vNWj8R2EeAUvogZCPaQYP55rvPE/wARvBH x18Pado97r3/CGa7Zs0sC3yCS2ndlxtMg5UcdeD9a+XbgqxRUGCqgH61UdDnGCKqzTvEEr7 n0Te/s2/ERdBjvrSTTNYuGJCpaXI2mPHDBmABzz0rwzWPDuseHtV/s7XdLu9NuQcGO5iKE8 84zw31FbvhP4sePvBNq1noGv3ENo3/Lu58yMfRWyB+Fb+o/HPxb4khW08a2Gm+IdPxs8qa3 EciA/wByRcMp75FVOpOe6G79zzSb93IDEWC9hntTrK6WG/hmmXeiuCwIzkd66ew8Nw+MLxo PCkFxHcklhZXB3YX0WQfex7gH61mT+Etdt3ljks8NE21huHXOCKz51sZ+0gnyt6jbuygcHU NMO+DzMLFnJX098YqtLcyXKYu3kbyh8yhRgHPr261UkgurC6xLFJbypyNwwePT1qwdTleEJ LEruTky9HP41TNPQfBZs9q00F4isxMeyTglfY9s9KbAt5pt95klucoSGHUUxFiOGTcO534x WkYbkWn7+KaLzVDIGUjfkcEZ7U7GblpqeufDjxjYm5S11QjybhTF9nkIZX9AAeg9vaszxlp CeGdYhvtNXy9Mv8tGUXCxNkgqV6D1615lY3Zt7iISKd0TAqV4PBzn617H4k8cW/iz4dLp0m kkzMxcSK3ClMAH1BP+NYVlytMcY9Eavw41/VdC8AfFHxBpckcWp6fZW7QTqgdd2X5wRz16G o/2gvGPiSbS/Dfhwzoul6rpNvqd5GsAG+43E7t2MjkdBWf8H9V8XaNofiXUvCtlZX0Ef2cX cN2jOyr+82soBGQOc/UHoDXQ+KvEPjrx/wDCzVZ9RsNJtNKtLqCMypE6ySTCT7iEsRgA8/g K1jorGbqRi7M+e7G21KaJjBD5ig9+1FdQNIuLKNYzGjk9SH/Kiq5JdjmeJjfdFZZLy4mnJu liS3QDaWwwGenPX1pqXazXrTqCWH3FPrWTMHSeaGXbMNwJlJOCB0wKntZYYA2SfNVPlPYe9 crhbY0lHsXZo3kvmuLo5klOTtHCgDp9Klt7SNbmPfHmFFLHPDHjp1rIl1GCWTCTmMY5c5Of TpSpqkZgQMshmJYMxbgjtwKycJWNaVOTat/kegWkKBHMS7G2gBuARnHb1AyaxtUuYtOhvLK 4mjuogcnbkFu+f9oms1fEF1b2kJSfclucx9Bgn174rG1PxXqeqSfv4rVI1G3ZHAoB5zz681 y06M3K72O6phXQSiU9S1S71OUSS4SKIBI4kPyxqOgH9T3qhguNzOTz2pHk8yYmONY8n7qHi rdpbRSX8cF3craIzAvcEEhB6gd69SMVFWRi0MSMu7GN1wgyS7YA/wDr+gqMSRjIZWaUtxk4 UCpZIAbx4bOf7RErcSlSmV9SD0qaRoLUbQAzknI7t7+wp9TNuzFt7qWK8WQzlXxgyenGOPw okvDNG0KR7Y26kHLSH3/wqq+JW3EbD6DoPpSrlGBfOSOtMXmaOn2eqefDp8X2y0jvgHUpCz 7wD97A5IGeSKk1u3fSQdLuJkkulOJXTJUD057571rWvjzxXaaZb6bDrDrbwqI44wq7409A2 MjvXOazdRXd5JPEm1pDl89Sf896Nx3TZms5Z85OQABk9hSdPmYdRwTUZPNA561RYuSeev0p 6gnA6fWmgqDgc05FwwLDI70ASGEx/f44yAOc0zGDnvUjHexIz7UFQAGB4oGNA465z2rpfBf g3XPHviq18OeH7Xzruc7izZCQRj70jnsoz+PQc1H4Q8Ia5438S2vh/QLFrm8uW44wkajq7t /Co7mv0T+FXwq0P4X+GEsbJUutVnUNfaiy4e4f0H91B2X8euaaQuaxP8Mvhh4e+GHhdNK0i ITXcoDXl/Io825f1J7KOy9h75Nd3RRVGYUlRzvIkDvFH5siqSqbtu444Ge2fWueXW/EU3hS 41FfCk1tqyBhHp1xcod7A4GXTIweuRmk2COlrK1zxFoPhvT2v/EGrWumWo/5aXMgTPsAeSf YVx7XPi+9Zm8Q+JrHwtaCMSPFY2rNIoPrcTjYvPonbrXlfxX8CeCLmTSNSHi/S1SDdJcve3 M13e3hbAUq6OW2HB+VQo9xUuWmhcY3dmHivxmvjSGbUT8V9N8HaIFaHyNJPn3dyqsQTJIwR kGD9xQQOcmuNTQ2ZEbSIJdC8MtF5javr+ppYzX8Zzl9pyyxnOeEZm9RV20k1G+0q50z4daA q28gNtJcRWiWkMiBSCXbJZiOc5kkPPK1k2GiReE7mCx1S70e58Szsq28SWf9o3MBB6JDjC9 vmKjHPNc8tdzqirfCdl8PfBsnibUrm70ie0g0iAeX9ttLSSCJ8jH7uWYGWfjuNiV7l4U+H+ g+FpDewo1/qsi7ZNRusNKR/dXsi+y/jmuDtdJvJvDU9l4t1a7sbBdz3l5qkkct5IhGAI40L JbKBkdCfoea9X8OS6PN4Y05/D8gk0kQKlq43EGNRtHLcnp1PWtYRV9jCpJmpS0UVsYhRRRQ AVyXjzxvpHgfw62oalqtjp88xMdoL0vsmk67cRgsePQVnfEz4paF8MtJtbvU0a7u7uURwWU UirI4/ifn+EcZPvXyt4p8e+E/FXiWfxHFBqVxqEx3Qx32oYs7R8Y+USJwBjoo61lOaWhpCD lqVPFmu658Qtcm1Hxb45lsdJ3okdpa2F15Z7Yjh4JPHViCSeKxbbRNSF3/AGU0PiFLWVybO xkhi06OdB/FN5rjjjoA3HU5qvdeL79/30Mh1zVEDJDK6zSC1Q8FY+Qqj3wfrVzQPhx4z8da jbXn/CKXmqzSuqS3upXDC3jH0XHyjnOGJrnT5jpdktD1r4PfDq3n8ZKPGFz4Yvo4o2e30eK SDUH3j+IsoIj25zweT7V9U29tb2kCwWsEcEK9I4lCqPoBxXKfDvwZbeCfCUOlJpuk2l3nNw +lwtHHMegY7iWzgDOSa7CuqEbKxyzlzO4UUUVZAUUUUAFNPSnU09KQHy3+1n8Rjpmg23w80 xyLvVUFxeuP4LcN8qf8CYfkPevjmC2ypkZtoH3R6mvSfj14si8afG7WbuyKPZ2RGnwOhBDr HkFs98sW/CuEnMa26xg5Cfr61MQm7WRlyIwOSfxq1aRWezffmZlx8qxEA/iTUEmWyfQZxji oSx2rzxVtjd2h9wtuHYxBwhPygnkfjUAcinM2TzUZFSNeZbt9Ru7OVZrW4eGRDlWQ4Kn1BF d94c+JNzBZtpmtO1zavKJTv+ZXbuX75I/iBzXmuKM+1TKCktSZ04zVmfXWl+IvAfimwt9G8 S+BbL7MEzBJaAsVj55GcNwMng+9c5rv7PHhTWZpLr4deP7EM7YXTdUfYyk/wh+v0yv414No vivVNFBhhk821YFWgkyVweuO6/hXTQ+J7S+QbswynJ+Y9PxrnaqQ21OVurR6XRvwfBPx7pf iLTdN1fwrdvDJdxxzsuHikXeoO114wdw647ntX094b8G+DviN4p8UX+p+HGfS7Iw6ZZRXUT RtH5akF4yMbVIIAA9K8l8GfHPxb4dt4YJL4azYRAL5F0dzbR2D/eGO2c1714W+PPgXxAVgv Ll9DvW48u8GEJ9pBx+eKuNVSeug41oVHa5458RP2XPsNwmp+A5Lm4tvJk861mPmSI4GV2EY LA8jnJzivBrC012Cyn03+ybxjakm5QwuBEN3VuOOeDmv0pa/tFto7lp4/szru88MDHg9Du6 c1JNbRTBlkRCjgiRSgIkGMYNaSjz7nUm4rQ+G/g3H400/Xri88K6UL63DRx6lZvMqBomJAb nuPmIP1Heuj+PGneLrfT4rTTNIXTPBGklWSSCRVEszdCyZzwSQBjuT3r3Txr8NNK1V7qfQT qHh3Up1V5r7TWMaSbQQoZQRuwM8DHY14jqHgbRNTsWtL/45XFzEzYaGeXzEZh2Kl+ooUXsY OVtJHj+g6vHqNtIXkSCWLCsuwbTxwRRWTL4VjiuJElvGjOcgovBHbv8A5zRXXGE7aHnyjQb upfgc0ba5WZyxzjsxyB9afewiKQQ4HA3MxPP4jtXbT+G10WWa81ZyZLZlJVcYVs5C7s8nA9 K4y9c3NxNcu2xnPRjkkV5sanMz1ISvJmQW568Yx0q3Cjiz3vjY3I55pY/IMTIbffKTw2en4 URxssgVm+UAbh2BrRu5tzJXuSHd5PQsowMrUCRxidTKAIc5O7gkf1q68awRl3AxgFeehqg7 m6BV3CKOnPNKKtsS6sp/EdFrd7pmqaPHNY6fbpcxPiV4o9u1cfKPQ55+mK5Vi+/Lk7vQ9RX R2EOnbjPbGRLVCADMfvEdWNTXOn22qoXtpVBxw7DkH0PqKhTUXZmCrKHuvYw1vVitjDbpgP jex6tVCUfOX55PU1NNbzWl20EqkMpx9a6HQtIy39oz+XhD8qOpOT/KtHJRXMaznGC5jmnkc A44yO1TxiWSISsPlU9q2bvRt+oyMC3lE/wjG72pl6qQoFQBCBgoD096FNS2MfaqVkjLugoC zIpVj19M1QLE/erTMkYhkDNjIwMDv6U22tYpTIGdS4xgVado3ZcZWWpQ+zyOvmAZFMMZVsH OcVrujQHaR156VBMY3cYX5jxhRmkpXKU2UFUk4xUmEB2hs/1rXt9IMwHnN5O48fT1+nv2rp vDPwy8SeO9Wh03wdpUt5AJPKuNQKkQQt1Jd+wA5x1PYUlNSdkUpxbscGR8oz8oB6V1ngfwF 4g8f+IodF0K0aaVyC7nhIU7u7dFX+fQZNfS3w7/AGTzpPjq4vfHdxZazodqMWlvHuH2tyB8 0i/wqvPy5OSB2r6V8NeD/DXg+yksvDOi2ulW8r+ZIlumN7epJ5Pt6dq0tccn0Rz/AMMfhho Pwy8NjT9LTz7ycBru9cfPOwHb0UdhXe0UVdiQqK4uIbW1lubiRYoYlLu7nARQMkk+gFS1na vPDFpsqy6rHpbOMJcSFMIfo/B+lAHnWq6vd+JNYi1Lwn4tuTDZHaYNFubW9gukPIaVGKuh7 cGrd74wvdIv2GqT3FhYgAG5vESONBjJb5wN57EKx9qzPE9h4A0rw5f3t7rOgaHcRxsY9Vs7 fy3jm6FzHG2JDntzzXk1rq2g2ejLqNhrWj+I9TmDY1rxNdFHUkH5orWEsYwB0J2Ed6wnNrY 6IxT0Og8W/H2Rb06X4P1nRtVjYYuZdWtpLSJVI42YJdyec/IAPWvF49Q0SyvLWTRI1k1Bz5 0Vt4T0ySCVST0NzOWYqeegNdV4c8J3WteK75tRudT8QagMiW603U7eyspN2PlaYZc+6/MeO lWviD4xh+GqjwnoM2kW+tXECwzWOmwM0Uauu0+dMxAdyD/CgPfism3JJs1SUXZHl2qfE/xp JJdWdnrNzaR7gg33BmMOMnAcgbnycZC54r1n4FfCi08Q/abrxDryMkLrcXOgwS7nlZs7Xu3 U5OSCRHn646VyvhLwfY6Dpdnq+oaTY6dYygJJq+tk/aJ3bjy7S32t27hXJ9Qenv8A4Q8H3F 3okmn6DpzeGNGunWSeWSA211PjuIgxYdPvSsev3KqO+iFN6bnpaadoFxqf2G7ntb68iHmi0 YpiEcfMIh0Ge5BPvXQgAAADAHAArA8NeD/D/hO3kj0axWOWY7p7mQ75pz6u55P06DsK6Cuh I5GFFFITTENkkjhiaSV1RFGWZjgAepNcnd/EjwbDcPZ2uuQalfhWK2tgGuXZgPu/uw2D9aZ 418eeB/Cdibfxdqdsq3SlRZMvnPOvceWM5HrnivmL4m/E3Q/E+nRaF8NtG1XTxH/Hp1wLW3 IJBJaKIfO2BgZPFZTnbRM0hC+5yHxN1fxV488ZxXfjG0GjyhVFho+8yTRRn/pnj5cnkl8Hn pgVQ0/whovlPBP9uvNSkGLfTdPiM0jueqtIeF9cIpPrXS+CLjxTrehy6J4V8MW6H5ob3V7h 1tLUMerTSg+ZO/8As78cfdNeneCPAvhnR9Da5/4Sv/hIb2Uv9puIr0WNnuHVNyYd1GTkBsd ytc9ne9zpuoo5bwR4D1TQtb0y/lk8OaLrMhMdnZ6pcvJJGX+Xe8O4mR+fl4UD619K+GPCms 6Rfzapr3jG/wBdvJk8vyiqwWkK5B+SFeAQf4iScVkfDjSdB0z7ZbwT+HZ9Yi2tOmk2qxm2R uVUsSXfPXcx59K9EA966YRsrs5pyuxaO1FFamYUdqKKACgUUUAFeXfHXxvp3gz4S6w02pfY 9T1G2ktNPSM/vJJWXHy+gAOSe35V6jivnn9rLRNG1D4V2mq3161tqOnXf+gooDeeXGHQj0w M57bfeplsNbnwvAFQAnqeBn0qeXbIoVOWH8qhn+RVGM9s1o6HHCb6H7UB5LNlj3AHNUmooi TsuYx5ZWI2rkAcYqAEjg1tX4t5LiXagQlsjHTFZLx/NlORU76jjK6EwD0ppPNNO5e2KTJoK SFyaDnrSYpSMjFBoAzVlETAySGqFRgitK0SGRwrH/vqmjOUrajra9vIpFVJdyg9DXQWmsND ujuuUGDjrjjse1c/cwm2lGU2oT8pB601bhzuU5+bgUpQT3RzSpxmr2PVtC+JPifw5ZtF4e8 Vz2UUgybZ9ssRPrscED8q6yb9qLx1/wAI9p+j2llZWV9Cuya/RvMM3owVs7T+J5rwUQM0J2 4Y91zyKqxhDKFRs89Md6wjDlVrippxVkz6o+G3x98Q33jbTdG8SebqIvZPJS4j4McrjYrEL gFfUEcda674paFoH9g6vdWGlQLMypfjU4B/rJGlCMmRwchs18qeDbPVJfG2jWuk3f2W/uLy FIZcbhGxcYJHfB5x7V9DfETVJNS8EeIpdO8cnWTpd1Bb6jax2K24jYOQNmO2/JPXOMZ4q43 SJmuaDT1PFtTaZ7v9zEhCjbgjpiis6DWpI9+6SNix3fN2oqnVV9rHm+zn2PSfFHhK3kMMt6 ZftE8IaRRkrCx/2fw/GvKNV8LazFKzWsIu7YkgSQAnJ68g8129z4vfVPFd5p2na7/Z1hBCI w7qC94SPm68D/AVow60lvbLIhsJII8Ixkuwsm4joABnpzwa8inOUOm56qnOD5XqeLiARzbF DEj8DmuxXWdDHhOLS7jTbkyxHe8kTrGJHGcFiQTjn9MV6VHpvhXxVfCxD6bEoTLP5/lzZxx sbHJPcHNcN4p+GtzbndpOpLNCOQkwwSPZ1+Un8q7PaJ6stPmszze6uoJofK8rbIG++DwFx0 x3Oe9QWkYkdxsZgB/D2ParN9YLYkQzGVLv+KJoyMH69+xq9a2ltBNHG0jPtGZtmM7j/CPet nJWujaTUUTWEEupbUkhS3s7fhsdJD/Suoit0jjM32dVg2FUVR/TvUNjYkqhljaMLysORj2z WzA8awqwQbeSSTwprgqTvLQ8evVbehh2OhRXHl6pfwlrlvmW3YnEac4J9T3q/c2piiLwL5g ODs6dff8Az0qXUnuYjHcWMXm8bWTqSPaqgv7eG3eRpbh5gNyxnDKG/D09fetacJVGr/cK8q mpJcwlJHOBsUAqTyCP72e/Nc3q9g7QPdp8ik4xnOecEitu21AXlxNPckQ21vGDj0yB8o+vP FczrGryXsCWNuPLsk/hJ5Y+prSEZU6lvvNqUJKdjHk2GNtj5PQ1WRpInDIxDVOi/NsUdeD7 UkixxuAhLPngHgCuq99z0b9DVjb7bAOFVu49D61NpcWnQ3TXV1Mfs8QyXC5Lt/dUf1rHhRp meV5dsa/e5xn2r3j4P/s86z8QJk1rxUt1o3hhcGIAbJrwf9MwR8qerkc9vWs+RvREuG6uZn w6+H2ufGTxFJBpluNB8L2zKLy4RSwGP4ASf3kh9+F646Cvuvwt4U0LwZ4dttA8OWCWVjByF XlnY9XY9WY9yas6D4f0bwxodvomgadDp+n2wxHBCuAPUn1J7k8mtOt4xUVZDUUtEFFFFUUF FFcnf+KtY03xY+mXHg++l0low0Oq2ziVGfjKugG5MZ6njilcaVzrK4Txv4m+Gvhm+stS8bX umxX0SMtok6+bNhiM7IwCeoHOPxqLx18SNI8J+Hra+n1a30yS7lCW8l1ayXKye3lxMH5HQ9 vSvn/xR8ZdD1jWXe60qLVru22qt22heUIccgBZGL55P3nUDOcVMpWWhUI3Z3Pifx7a/EvS2 8P6B8NdW1PRxIJDqN7C9vb7l5+VVZTJxzgso9a5DXLWy+HXhT+1tZ+Fl1KiXIhilnnt4IBI w48uBGckHH8RPAPNYWkfEbxHqd7cX2geD9a1B7PMiTHU5VihC9TII1EaqPTcPxqj4p+P/wA TdcsULTaV4Z09Hwbu1tzJK/HWPzSc/VcZ9awvzbm9mtIlnVfiRdv5Nx4is00bRHhJgXSrRB Kzcfu1mmQbcc/NGGI6ZrC0zWZ/EmrjxHoGh2ng/SraQrJrM0b3M7OBwoeQlpJDkcDuRmvO3 uR4h1BLm4+13l0zbp9Q1WYzyvjrtDYSNMYOCSfqK9r+Enha98Wj7HoOtWejrYhvNmd/tF/H EWyfKBx5aknqip9WqbGl7K56D8NfBGsatI2t3/h2+t55OU17xFcM19J/uQD/AFS4/wBpTnH UcV7Z4d8I6R4ZN1LYI73d4Q1zcytueUjOPoBk4ArM0TTZ/DGltpejT6j4hvWw0l5qlyxQnp gvggYHZR9a7Jc7Ruxnvit4RXzOWcmxaKjnExt5BbsizFTsLglQe2QOorxPxB8ZdY0HW5PB+ geDdY8YeI7c+Xc3ItWtbQPjOVJB+UZHOQPetG7EJX2PZ7m8htkYyFmZRny41Lufoo5NeVfE fx7p+nabcxvqxgt1wkqwSBTyPutJwsZ/Fj/s15rqHiPW755H8b+MJru8TdJJ4X8GxDanGcX FyTtGBngtkdR6V4LqmpP8TvENvBHbab4d0qz3JFNczsywKef3szHk8fdUDvgVzTlKWiN4QS 1ZLrvjnQ9W1qRR4Zjl0eMFW+xTvHLeS9jNcyAuV9htz7VqaB4b8X+LrEFdDu9M0KM5jsdOs vJhmUHlnkcguPc78+1ddpljo/h7QYIdP8UJqLxjK3hso7WKPj7sclySW45zHHlvWua8ReMv EnieB9B0nWdUvbG3Hl3t9aoqIydQhIAZunJd8e1Z/wB1I131udV4b0X/AISqVPC/hPT9U1g 6fJ5V3f6qwh0rTUBOQkStiR+uASfpivoPSPDug+FrfytJ09p7oqc/2akZnuDjJPmAfIpPGM qBXkHwQ8Dw+IUVJ/EF/FpOmosiWOnZW1kZgQd0+4hn67lAB96+iNOsfCPhPUbXS7aeK1v71 GEEdxcs0kwXGQu8nPbgVUY21ehMm2+WOpt6Zp9jZQF7SwW0knAeXIBkZsfxtk7iOnU1fpu7 Has8a5pT64dDTULdtTERna1DgyKgIG4jsMkfnXVdKyZzKMpbK5pUUgORS1RIUo6UlHtQAve ik6UZoAazKil3YKo5JJwAK/Mv4n+O9a8dePNX1bVdRN1bwXElvYxxn9zFCHIXYPcDJPU5r7 L/AGmfGNx4U+C93b2F19nv9ZmWwjKnD7GBMhX/AICCM9t1fn/Psjs4olABAy2PU1D1Y+hGz LKEQfw8nPepPP8AJVZEwcN09aS2izubjHr6UycgKQmMDvWjWhL10GSSPIxfGOahyc5B+tCZ DAscDvzUhjbscg1IbEcgycmou9SMTu57VdsbJZ1aWbIjHA9z3NDHzcquUAMilC81dlghSQ7 GyO1V1jYqeOlFiua6GhSGH0rQh+XbtHzd/pVaKN885rSiiQyJvJKZAB9KuJnJogmu5Gt5o5 lxIp2jP6/yqmJMLyeas6rxdZU5THAqkuWXCkliablcqNuUsRmVpyUbIHOemKlE00YY5B9cj rUMKmN/mJBHPNSYdyfRuPXFZ2JZ6F8K9B8Ya94sttd8K6RHqP8AYF1b3NxG1wkR+8SACx5y FavYvilpVr4N+GviXUNI8KalY/2/fwS39xeXUUiRN5hYBVVieWJ/PrXz/wCCIY5vHug2VyJ 3srjUII7mCBmBlQuAV+UjNdx8WPBvjODxH4g1u58K3GkeHkuBHD5Um62CA7EYDP8AFgHp1N UlZisrHmBv/P8AnXavqMUUkdhMIwURWU9w1FaKUHuSlEmuIrPezwTTEFN0hnQD5/7ox1Ge/ pS2zRqMnhVGdw7n2qaFbcxySzFGy+Ryefaop2glcQ2yllIwgUYrz9zoepDe6i8kgSE4GAee oNbWkfEHXNF07+zYYreeEZx56btpznPWuVKFJG3cYOKSRk2n5SuegzVezjJWaDkVjel1863 dJHqlqGlY/upLZACHJ4yvQj8j3rptO8OLpqNIE825k+cEnIUZ6D3rQ+H/AIPig01db1DBvL xf9DjIGEXPU57t/Kus1HRpraBikci2zMQMMAAcZOD39K463urlhseZiat3yw2OGl81bvyXi ZCvzYz1/wARUyusbKWGYJPXquP51d1mx8gsYoVV9pAWQ5wfTP8AMVgPOYIXQktnBkA5GPb0 NYxV9DkUVLY07ueKOMXUNwFBUpxzv54z3rmRPayXckswFu0A+8vBb0GKlW/aH55bczwKRhV GdxxXNX9+by6ZseWOioo4UV20ouL0O2lRexo6jqz6ieSIIo+Aq9W9z6mqHkyXS5t0ync46V FbW5uA370Ii8uzVZa8dwLGyik2OwQJGCXlOeBgc/hWyVtEdPLbSJUklW3Jjgbc3Qv1/Kvo7 4Gfs7t4rgtfGPjUBdEd99vYo25rwDu5B+VMj6nB6V0/wJ/Zzlt7ix8b/EC1aKWPE1lo7j7p 7STD19E/P0r6W8MeENB8H29/b+H7U2lvfXTXkkIclEdgAQi9EXjoOOtbJdzXbQ4vSP2ffhX o/iGXW4fDi3MzOJI4bpzLDAR02RnjjHfNepqoUAAYA4AHajNLVAFFFFABTJZooIXmmkSONA WZ3YAKB1JJ6CmXU/2azmufJkm8pC/lxLud8DOFHcnsK8e1M+N/iBfRRHwEqeHVuBMsfiWUW zxSIvyOqQli65Odki4z9KTGkZPinxhb+P8AytGHhzXbOexupJkDXMcVrcKgIzK/mKjxEcja +ehrC1Hxhe6RbW+n6jY+IdPKbfLtfCl1JcK6hTlmndmUg8fKgJHc16fZ+B0jEU3jPUpL57Z g8UtxKjxZxyiRsNq4x/Cik1lXnxL8SR+IW0DwJ8ONR1y0tso97dlrCBD6h5Fwy+4FRZlqx5 LoF146t/GGq6t4c8Fbp5vLlXUPGD5ubVAOUEr7RtJ+YEAnJ5zUvibS/EKWN143+JHiHRtZs FbcunRaqph44VBGsYWZ/rxxVv4gfGXxrpt7Fo8+saPBd3UZK2egXCT+SemJ55AQg75UZ47V 4te658NrPT7i41HSNS8VeJL757ie+k+z2ccnX92IyZHGeMlhuHpUuxou5b8eeL9N8S6Qblr PVNF01EEVvb2Ch47gjktK2REo6AImdp65rza0gi1nVI3utSNlbx4WNr92mO3sOmD9BgfSuz hTVda8PrqzaFrxtbN1kElvas9haR5+7FCwbf77mAHoetT+DdBvtU8dRtqXh681ixY5iGq25 Qxr2fyQwVvoSUFIq2p3HhWDwktglomnXXj6dG/eQ6dGLTTYschp52wZMfUIOnPWvdtJs737 DDJZwWKW4CqptEFlptvgnncfmuDjA4BAI4bnNUtG0qxhMVvpSy+JLmEZSK0VY7OzGD8rSsB Eg9o03gjvTLe80zUtPluTrlz4mzI0cumeFnYrlMgma5c+YQPXcgOOFNOxm32O60vWfBNheX WrN4kgutTjjW1utkrsVIwcCHJI6jnBPTmthPHnhb+zbnUbjVPsNrbbfMe+hktvvZ24Eigtn BxjOa4iw+K3wX8M+F4b3S9X021SQFVsrOMtdO/UqUA3lsnqep715346+JHxH8UeH55IPhvF ovhDes51jxBbrI0MQIAf7OTkuCSRgE46dKq9iOW7O/8AiH8arPQ/CFzeeC/sOtasGURwzTh QEY48zbncwGR6eueK+ebvxB488eRvqHizx7CNGbCyQwyfZrGPHJDk7VbGcfxk46Guav8AT9 L8Q+KLS30LU7jxBHKx87UdRnisrdnIyWaMD5I1HPUk9Mg10ert4P8Ah94YlFp4v0/VfFAkG y70+w+3ND7RvO3lxLz1RS3vWbbZqopGVq3hk6bo7N4f1y4utNGXnk1dfsGlOnVVj8za87Z5 yFAPpiqmlaPc69qFkdY1B5nVd9rZratb2qoRx5UEa75ec/dUDp83NcvbeNbzVfEMVxPYXOs XhIP2m5lNzdE5GCHfIjA/2Avbmu70bxvquk67aztqsOkyrKFa007/AEy6lPQKcEhj32l26k e1LVFHpdl4A1WS3hfTvBv2nz1KTT61tgRlwAQkSPuQcdXcdulU9e8JXfhTwYUutQ0eOyNwq QWen2ZFnEWbGZXJ2MeereYeK9C07wN4r8SXVlq11f3GgeVIboz3N59onmDD5W+zqBDFx2IO MkEHFdcmieGILqPUINPvPGurwNiO5uJFmWFvZmxFEAc/dHFCi7akOWuhv+BbW4s/AOk213e w3syQ/NcW8ZjjfJJyqkDA/AV84/tI2viGLx5Y6pcxOmkiBY7KeMnCuOWGR91s8/QcV9Q6Jd 315pMV1qS2STyEnbZTGaNRngb8DJHQ4GMg0zxD4f0nxRoN1omtWy3FncLhlPVT2ZT2YHkGo xOHdenyJ6npZRmCy/FxxEo8y2fo+3mfHFr8c/iJa+Fn0JdVWUn5UvpEzcRr/dDd/qQTWN4C 8Y33hf4hW3iyd5rzZvF0GkO6dWUggk9TnB/Cp/Hvw01nwJ4hltLtJJ9LY7ra/CfLImeFPo4 7j8elZ/hvw3q3izW7fRNEtDJI55/uxL3Zj/WvGoUK1SonUb90+8zTNMtwuFlDBQi5VVrZdH 38+yPtfwD4uh8beDrXXo4lgeRmSSENny2B6flg11Wa5HwB4JsfAnhePSLOZp5HbzbiZv8Al pIRyQOw7V1o619GttT8rdug6ikzzS07iCk4ozik70AfGf7Ymvw3finw34bikSQ2EMl1Mo6o 0hAAP/AVz+NfMUo3szAdBwK63xtqd94q+KPiPVL5y80l/LH1yFCuVAB9AABXOXKBC6LwQcN n+lKDuQ5a2KpwkO1TjI5qodxyOMVPIwGQp4PSoBxGevWtPI0ihAOM9qU5AGD09KAeMgHjsa k8vIGO/YdqmwNoiOWIJGB64rTgJEW0MrgYxjjiqqxNuwCQpBqeMNEnGSMdjxTT1M5aokePg sV4/lUGAgG5cZ7ipJJMt+7HzHOM1IqqYy7jJUfnUuWotiuxcjIOQPWtG3eMR/PjkdKoffxk bewqYRnJBBOB60m+gmriaiUlAcYGByBWfHGQA4OMGrbRySHygoKg9ak+yMBkKd2O3QUo6Kw 07KxA7vINxjwo7nvU9pazSK8+CEAIBHBzVjT7WK8uCki/Kp5UnqT0rUntoobSaCIt5mc7f8 Kic3flW5lOpyvlG+CLJ9R+I3hzR3uJ7cXmowQmaF9kkYLgFlYdD6GvfPiXJ4euvhvqw0m21 v7Rbx212xvdVmmQRPcvECUZyCcx9Mcbh6GvFvCvh7xBdWF/4z8Pp5k3hiWC4kQLudQSzCQD uFKcj0Oe1eg6t4s8b+MPgZr+p6hpum2ejJdxR/a4oCst0zT7/KU5x5aMxOfcD1re1jXyPGk kkVmCMVGelFQoWGenPtRT9mnqYshnl3SMEbHPT0FaFraalcWAWxjSZiSxSNt0oAOMkdhmsk thWXbkk5z3xXS6Dqr6bZkWdvF5rZ3zOOSPQHtg1yT0jodU5OMdEc47fMWkJDk/Nkcg1raF4 em1yOe53MtrbYEjAcnPYdq1FsxqV39sv0Essn3mwOfTj0ru/D2gSiASXSkQEgpbx9H7gkfT Nc069lZbnNVxNlaO5paFp10ZLeKRX+wrENsfAJjUDk/l+NWvEeraZZX9jBCBcRxxrK7RLjz GYfMJMnBYYA49K39K0+61DzZdUnt4LJIysal8bz1EbsOVGMk/lXnvi2e2ufFuotYxeTaRy+ XFH/cVRgD9K8/E1HTpq27Pc4WyilmeKcMQrwSbfTtbYdqOtWd5xBDNGnIw5BwPQc+559K5l bcqrhp96MMbdmKufZ3MLSHapAztPXFRe2K4fb1ob9fI/R6PCuS1bulG9nZ2k910MF/D88t0 JRqXl4OVCIRt+nNZl9pH2O/ELzB0Zd5bbjPPSu4ktXiw4Idc4JXsfemyWsF1DMJER2AOCRy B3/pXbQxdX2qhUPMzTIcAsDPE4HePW7e2559ITLOlvbRlnZgqRxgkkn6dSa+gPglZHwX4vt dT1jwvHFdJAXk+1r5s6NhsOvH+jDB/iG447A1k6PZ+GfhroMd+839s+IrrD28NqDHtUjkPI CXUeyhCeecVh3Pi/wAQa/pv2a+uRa2Cylo7CyXyLcHoWKDl2/2nLGvVrVlRg5M+Oy3Lp42v GhDru+y6s9+1j9pueOzNtonhxBeqzK091NvTAPDAKAST3HGPeuWt/wBpL4gxXIknt9Jnizk xG3Zcj0yGyK8ajRpXCIBn36AVZWzDrhJgX7AjAP414f1jFVbzi3Zdj9MeWZHl6jQrpcz/AJ rtvz8vwPsn4dfG3w/45uI9KuojpGtN922lfck3r5b8ZPscH616sD71+bcTyQzLLFI0MsTBl dDtZGB4IPYg19D+Gvjvrd9p9hBqV7Fb3MMqLcOtp5puI1xkKoOTI/rlVXr7V6WCxzq/u6m5 8pxDw9HBJYnC/A912/4DPp6obqOWa1kiguGt5WHyyKoYqfXB4NfN2pftPWVlqEul6F4fvtT vJXxHJdzxhd54CbU4Xn/a46k12XhnxBdax4a+0fEHUTq+pznP9neHEmlt4UJyqM8XDP1zl8 dvr6vMuh8Vytbnd6p430TQ7qHS7m4n1LVZBlbTTrV55W5xkqmQn/AiKZc6v4lu4ZXTSLfRb BULNdalIJJMeohjPbry4rzXxr8Vx4E8POug+HtM0AbhiO/mj87nPzLawFmY9yWKj1NeN3nx utr0ibWNU1HxXcurbLPzfsFpkjG1kjHp/ec49alyLUL6m94s8feHNO8X6rby+H7jXrq2lZI buTU5IYDkAkiOLHy5zwWP4V5vf+Ndev3S1j1K80bRt4d9O0q5ljTrltu9mC5Psa5q88Sp4h 8Q3189ra6c08hZLeKUso6Damck465NLnivnK+KxNKbjJ2+4/V8ryfKcZho1IRu7JPV7216m 7dWvgjWJ9P03Q/DzeGpZpx9p1We+kupcdScEBQffafatt4vAPhh01jw8x8XaxBKvn3GqabL LZh+eQ7lQW6fLt9x0rkYEMLrMzEPjKheMZ96623uvFOveDbTwfaGS+09bzzYbO2tPNn8zbj OdwO3npjvkkV20p150W38XQ+Zx9LK6WYU6dL+GtJ6vvr5/cdjqn7RHiLULV7S20yHS7Uw+W kNnIUw3clsbtv+yu0+9ciPiMzzQSXmkpdL1uIGkxBKR0Pl4wW/2pPMNcZqOn3uk6lcabqVs 9teWzmOaF8ZRh2OOKiihMu47wqr1JrzvreJlLlvr8j7OWRZPTpe2lBKNr3vK1vvPQpvi5re pRNZa5CbzSI122+k20xs7dew83y8NIuP4cqvtWDqHi7xd4rW08NP4ks/DehPIENrZW4s7SN Sesnl/MwHvmuf+yMf9XIrn06fzqFSyPuGQ6HI46EVUsViacl7QxpZLk2Mpy+qpN26Sen4nd WNtYeFPDUV4fBrJZ3kohm8UapCZkmZCWU2MICSpuC8OenGfWq3iXxpqWvfYJD4vj1aKKdpL bT9RP2q2s1P3Q2fmnkUdWcFR0G7rRYaH4r+JesWunwS3mtT22GigubgrbxRsRvaRycovT7o JPArZPhDwH4PsZ4fH2pxm7RiyNoMS3IuDnGxJc5Rxgjay4A9a+gjLmSkup+UTg6c3CW6Zxv ivVdM1Pwtbx/8IZf3uqTbYLzxPdTbkaUNwsW1dqgAYC5GF4xWBpdvDpK7lsrK8ulk3pd3UL SSR+yjcF/SvZdJtfF3iUy3TaY2s24Hl6Zp+qTm6ezjPAMSwgRrJtzlpQoBx715v4i0ZtB1u 406RpFeF9rRTbfNj7jfsLLnB7E152NqVaaUqe3U+r4bw2AxVSdHFK8nbl3Xe+xyMmgWckwl Msys7FpQhChsnOFAHyj867PwTr8XgXVbjVNI0yNbyWHyVlUgNEMg7lLBsMSOT+WKxEVnkCL 1PFTm1O35JA7j+HBB/CvOjiMTNNxd7H2FfKckoTjSrRSlLa7lr+J6x4B8Zxan8QoL7xBqk0 95dFYGiu8ul1nOIt7NtjQHBywPPQCvqO+8ORa9araa8+6wBB/s+2YxxHByA5GC4z24X2Nfn 2ea+sPgh8VrrxIkfhXxC6yahDF/o113nVRyrf7QGDnvzXo4DFuo/Z1Nz5TiTIKeBgsThvhv Zrt6FDxf8cpvAniu+8I6V4SsfsemssUWyUxAAqDwqrgde1YH/DT+tE8eErH/AMCX/wAKu/H L4TuBrHxFs9VaViySXFnJGAFXAXKMOv0Ir5wxjtXFiK+JpVHGUrH0GT5Vk+OwkKkafNJJKX xfFbXqe3a9+0Jc+I9EudH1TwbYTWtwu1gbhsqf7w44I9ap/Dn4yaV4E07+zx4R80SNunu4r gedIc8cEYwOwzXkotQAPMlCE9sZxUcsLQkZIZW+6w71DrYqC55NnRSyzIMRN4eklzdk5X/M +9fBHxB8N+O9Ne60O5PmxYE9rMNssJPTI7j3HFdaG4z1r89fCfifVvB/ie21zR5/Kni+VwR lZEPVWHcV9weBPGdj438MR6tZjypVby7iAnJikHUfQ9RXs4LFe3jaW6PguIMl/sysvZu8Jb d/NHn3xR+NWp+AfGKaFZ6Ha3sbWyTmSWZlOSTxgD2rh/8AhqHXsceFLAf9vD/4V1Hx0+F8/ iBbnxtp9/i5sbUCSydOJEXJJVuzYPfjivlXPGR3rysXXxFKq1zWXT0PrsiyvKcdg4zcFKa0 lq9/vPfz+1D4i/6FbTx/23f/AAqve/tN+J7ixubeDw9p9tLLGyJMJXYxkjG7HfFeHLACgLy bCRkADPFNa3OC0biQDrjgj8Kz9ri1HnbdjqWA4fdZ4dRjzbWu/wDM5m60/wCxWsjefLcSSs SzN1Zic5JrBnZ1UIx+uO9egRqrs0bgEOCOfXtXF6ramO6nCjAU7ufevawOJdWn726PhuI8s p4DGWoq0JJNfk9/61MsDzOBmtnTtAe7QTXJaKEj5R/E3+AqHR7Jby7CFcxJ8zk9x6fjXZDg AD6YFZY/Gul+7p7nfw3kcMdfEYhe4nZLu/8AIzF0TTVj2fZycdyxzVV/D0YuA0E5EZPzK3J A9jXStFHEMOpkfvg4C/41EyxEbopAwH3lzyp968/nxdKPtG9D6L2WRY6r9UjFKS7K17dmt/ 6scZqFolheeUGZgy5BIqohRp0t8kCR1Xjtmu6lt457SVXQEgdSOgPFcG3+i3wZescgOM8HB r2MJVdWipX1Pg83wNPBY+VJK0Lpr0Z0B8OQ7+bqT/vkU5vD8TJs+1ygeuBmtGxvPt1uZthj YHDLVtFLuFBxnua8SeJxMJuEnqfo1HJcmr0FiYU04NXveXz6mEnh6JAB9rlb6gVZj0SGMgm ZiR7CtcCEkATsD6lOKcyMn3sYPQjkGqqV8XS1m2jnw2W5DjHy4eKk+15f5nITeVFvhbO9SV 6e9OgYiLc/A7j2ra1a1SezDqgDqeo4z/kGskAR2joqcdiK9+hP2sFNdT8tzLCfVMTOh2f4d BNKCr9sDLg+ZnjrjHFSzS7JC/PmMpXjnAPeqmmMwv7nzGJBjBJHQYPX9adNIpupGXAHQDsK 66dJKo5M85x/eM9L+B6+P4vFs994LskvrKExx6payzqkcsLEgHnqwwxBH06Gu3+PujeMIdP SGx0iDT/AOkGMQJbuqCSV/wCJoxzwxIAxgcnvXnHw40/R73+1DqfxHm8F7BHs8piv2rO7Oc EfdwP++q7y68MeCNQs3tr39oGe9t3+YxTEujEdMgt61tyXkat6Hh0Vt5kY4ZWHXA/KitBAm ChwNvGfWivWWEjY5HIpL4aaVMwTcnguw4P0pirFbX0dpJGIwoyvo3qTXdTNHEpZsKiBiueB nHeuPmhxeRytcb5Tk5C4AY88d6+LjVlLSQU6zqX5jv8AwnoVhPD/AGheTLLt+7B0I9yPy9q 7qSE3kNrIimNImClAMFj1GfUY7dq4fwaJINQhlv4iTKSiqq9V9G+telR2cct3Ba6ZBGZPMT bGz7A65zgZ/mawV7mG7NDxHo503RRerciBTaNKUQ/LJ0wrD+EgEEH868GWZWuC0vJclgD/A BHrXt/xd8a6fo+k2ml6egOoSQsphLB1twT39+AK+drK+/0svey8kEKccDnNXUoKrUi76I+t yfNI4DD16cF787JPt3NOa+iivFtGy8twp6HpjnJ/KgdRXO2tz9r8U+ZnONwHPTANdEPvCvP zH+MvQ/ReD3fAT/xP8kakei6rrNw66feWtjDbnzLq6vJ1hiijzjLE+/GBkntUBiEOpvBu3K 2VVyjJuB6MAwBAPBGRXYeBvA2veOPErWugalb6bNZEXL3M6eYIgGxuCYIZhnjPet7xTonhj S9X1bw3oS6x428TMqy3mv3V/F5NqzHJHB5Y4I2nnsK9Kth3U5Jx0aPjMuzRYP29GonKM01b z7nDWfhe+1TR5NTutQ0zw34eVvKn1CaUtcXUg5EaqMtn0CgDqSa5sRLGNka4jXgcdBW/Jol 5caFc3N/bam1vpziSKIShIImY7TI6EEk5AH8P9KwxkIcEYJ5rhzKp7yij6rg7D2p1K73bS+ 7/AIcniBWDOfvn07Ct60Wz0OS11XUdRsJZM74LKBku5iRzlow2FA/2+PY1iPPaWkcc18kr2 0YUyiEgOy99pPANben3et+LIpNG+FXgCfTtPKK1xNnzrm6bPJluDtAXP8IIX2NelhoctKKR 8Zm+IeIx1Wo+9l6LRHOSX0eo3t1dRvvEkzHPrzn0HY9gB6U+JFmjmt2ziVCMA9/85qW7tpL G4m028kH9qW0rC7gjWMpE3bDozbjxz0xxUcB2XUZ9GFeHW/c4m8e5+lYH/bslUKmt4tfdoW 9C+HOt3Ob3TdW0qO0tlEsl3eTpHBb7sZyJRjcO5APtmtjVLHWrzT5TrH7QWkSWZb93BFd3M ivjHRET5VH0A44rh9S0Q6hqxmOoWNjBEm5pL1yFyDgABQxY+wFS+G9O1y98QxWuhStcXjkr HMDGq8c7syYCL3yRwPevpUz8gJ7jQ7G0v4TYrqHiu2m/dR3MlpNbpI5OAI0Zi0vsOK6mH4X T4W61/WNG8PtcssaWZglmlibj5fKiQgvjqobvzXRXtpqXgi00vUtY8ewapryIYrcQ68zraR HJYKIl+QHPXfz2rjdY8WaRJIovdV1XXdSjBl8+LVZTBEW6xqWBbgcbgefU0Be+x1x8FHRPC 2tX954tuLOSZCY7G30P7M1ztwNszbfkXgfKG9zXnhHP0pIfEFvqNoNN03TpbaMyefO8uotN vYDHRsD8OTS9ua8HM788fQ/T+Df93q/4v0Ok0HTLnWNegtYNLbUwqeZJbiYQ5QKNxLEgADq ea9GuPivq3hrwY+j+G/Bdh4Z1GdHjtr2K4RlkXpuVmy8hB544z3xXnPh2S1i8QwG4e7RimI fsjwxsZdvy5ab5FXPUtn6V0Vr8NfB9zc3ereNfiXpl3qE2fPWPVA4gz2aY/fPqEQgdBgV7V L+GrH5zi7OvO/d/mebF9Rl/fateNe38hLz3DyeYZGJySW71atwfIc47j+VW/EMWlW/iG7g0 OeK40yNglvLCGCOgAGRu+b8T161UtpYkjdJXK5IIwua+epzUcTzS0V2fq2MoVK+SRpUleTj HT7jbjv8ATtHvY/sVgLsXESrI+pwlghOMtGvAx1wTmpfEllpV3cXd74VjvrvTrTAmvJ4hGH 6chFHyqCcZJ9KytV1m81zUobq8Kl440gXaTjavA69PpXaeB4tfuNO8SWtjqumaTotxAE1S7 v1QhI8nAXeQASeM8464NdtO2K9pFv0Pm8Qnkn1SrGNpWfP57XT+/Q57wrNE+q21ldare6dZ XRNvdSWUvluydQu7sM4z1xXtXhf4c+G47WO80zwZLr80SbV1jxJK1rY26+kUZG515POwbuu ea8dtdPtLjUVn8C6i+pW+lYkuL2U7YrZw2dzSsqLjPfA/Guh1XxJc6tMk3iPxtfXsjThoUQ tPO7ht2La2TavXgO4A9N1enQi6cFGW6PksxrwxWJnWpKyk72O01LSdG0e1kj0rW7oXWpODD pujxvbWM0gP/LGyRvMnz0LZRcclq4P4k2mvafpmjWPiHTtM064Te6W1hKuYlPaSJeI26d2J 7sa1R4j1nQ4bzTtE0238LXVwha8vby9F1qs2cY+0XGMQk9o1+YdlrlPE3h+TTfCekas+qyX 51GaRnzGY1VwBk4cbyT3Zjz6CufH/AMFno8OK2ZUvV/kzk7b/AI+kI9/5V9F/AfwT4d1zwz qWr6xpcN/ci48mMzjcI1C54HrzXzra4+1x5Pf+lfTXwb1yx8NfBrXdW1CdYoLe6d+Tgs2wY A9STiuPL5RjTk5bHu8YRnLF0ow3a09bnzdrlolh4k1OyT7lvdSRr9AxArS8JatLofiLTtVh LLJa3aSZU4yM8j8RWLe3T32oXN7LnfcStK31Yk/1qxYodqEcFpBj8K4sFf2ysfS8Q+7lTjU 391fO6Ptb4tP5nwb8QyKPle03YPYHBr4Z7c19vfEgMPgHq+cFhpiZIGB0X1r4hPTiujNP4q 9DzeC/91qf4v0R6l8IvD2l+Jfida6fq9utzaJC8zQtna5VeAcds16h8fvB/h3Tfh5b6lpul WtjcW90katBGE3K2QQcdfX8K85+C+rabonxKTUdY1C3sbT7JIPOmcKudo71b+OHxQsvGNxa 6DoUpl0uzcyvOOBPJ0GPYDvXViKtNYblvdu36HzmVYLEzzaNSEWlGTbdna1/1PGCMdK9/wD 2cNYkt/Guq6I0jeVeW3mqnbehHP5E14HGu+VVUdTXuX7PNjJN4/u9WCny7e2ZSR0y3ArHK0 +Zs9njSrHkpU+ur/JH0f4z3DwJrpA5+xS/lsNfn2o/dqPYV+hfjEbvAutjHWym/wDQDX56L 9wfSlm38SPoPgp/ua3qvyZ0/hG00u88XadHrk0UWmRKZrhp32L5aKWIJ98Y/GuM1GVmu31O yD2xlk3rFGxKIp5AAPart/bwX1iYGkdCQoYBeuOvelCBix7KM/rWkMRFypQi/U4p5VUhTxm IxELbuLe+97orW1wZ1Mm3DA88Y9+BWX4hiCuZB0Yf/Xpt3O8GoTtDK0bYXPPB9BTNVvIptK GPnkYA/SvQpYb2VSUls+h81mGbfXsNSo1V78L3ff8Arr5k/h2JBp5mII81+T3wOP8AGt2IL 528cqgLf4f0rN0qMRaTaoeuzP581pxriCU9+B+teLL97i9e/wCR+iU/9hyJOO/Jf5y/4cyt XvWgi2o2Gc8n2rmbeeS3vRdKxJVufcdwa09axNdP8xAUbcZrNUKFzwQ3fHSvqowTg0+p+QR qyhNTg9UzuIGWQEA5WReMd+4rh9UgEOqzKPut8w/GtXTdb8uSC0aMfKSocn8uKr+ICguEZX XcRyOuK87B0J0eaMtr6H0Ge4+jj5061L4uVKXqWvDrbre5A6Blx+RrfhHLn0Q/yrnPC5DQX ZHTev8AI10kRVWO/OCCOK8jFSSxd33R93lVOVTIVTpq7cZW9bsymd5tYNoWYRrGXO04yc46 1XN7d2eom1RJJLUMNxfnaMdQfWtUW8SXr3UbsS6hCGGMAHNF6oFse25Ac13wqxr1pQWsbHz GJwVTK8upYhx5aqne/W1nZaEzIr20qnGMAisCSIJhB8xxyKvx3CxokfmZQjjJ6YrOuJlMhl T7oP513YOlKhDkufMZxmMMxr/WIR5dEn6pFJVKXMrF/wCHBI6HJp0gV4gcYJOCaapeQlgvL t+dTSBY7Zd65ck8DtXs0292eO3rc1/B9va3njjw/a3ls13az38Mc8CjJkUuAVA+lei/EbwN 4ms/E2teIbrwlHpGipceXC9sF8kJwkeADxuwD06k1wPgfTo9T+IGgadNI8UVxqEEZeNyjKC 4zgjkH3Fe6eNWs9U8GazeW1jd6f5EFpcRRG5kdVzcSwsjBjhi20NzyMCt4ScZpomesWeJw2 KeSN4P4dfxoqut6kACeZuPfI6UV0PH007WPOaqPVEd5fTXB2OegA+XjmtLTdPR7i0bUA6vI 52qFGGGPU9xwaIbHyhuuY9s4556YqneXsunyx3CM0oVmIRclRxyP/r18Te/uo0Tv7kTuNIu DA/lAgy78hjyCB/n8a0brxLd6EhnsHxfkfICA6hWGGLZ+nT3rzaPxvpqFZRbTiSMcR8fM31 7Viz+I9V1aZba2jKSyNgspyxH+e9TGhU9CoYeru1ZG9eLPeTNPdSNLM7FyzHJYn3qC505B5 QRwZGH3Sdv05PA/Gum03R7zVtTg0uygD3DLnLnCKAOXZjwqgckngV7zZeHPhB8NvDllrHjK Wz1vxA5862t3zmZsDYEhbgL3DuB1zWlFSm9NkXQU6j02PIL34Zw6P4Cg8U2EE9xHtBudQmH kws7nCx26MN0uOcycA44yK4sdR9a94+IB8deKvAF/wCMfENpBpmkrLGLOzlVmk2lgB5YOAi 9y5BZ+2F4rwfowz615mYaV0vJH7bwdHlwE1/ef5I96/Z6sLa+8Ya4l2rPCloGKbyqtiQfex 1Hsa9G8a6dp9vq1vJ4S8MWZhuZC+t6jYiKCbYigJFHIxUAsTgsp3BQe5zXz34S8XS+FbjVB Do91q0t/GsKwWqbycOG5GDxx3Br0/WPFXxf8T+F5rS08LXnho3sBS1uYotvlK3GAgXeGIGP vADOSK+ig/dSPy6a99s5X4keKtT1jw9LZaZ4Z0nSNCgdIriS0dpXEqHCw+ZhUcjqdobH97J rx3ICkY61654t8A+OrPwY97qkqw6RpSIF02wgSG2g7FyNxZmJ5LHPJJryTblT2xXz2ZK1W/ kfqvCEk8FJLpJ/ki+91ptjJHcarBJcWqFS0SBWLnAwMNx19f1rovsXifxtp81xba7ZaBYIg I020Ms07wgYCkxrsDcf6v5Rz0wRW18J9K0zXPH1ta6pdpbQfZnk8yQIRkL/ALYx61F8TtMi tvGkelad8WzreiXEjCTS0uZZHt8DO147cfvATkfKAR39a9ykrwTPzPGe7iKkXvzP8yj408P +D/C+l6VpPh2606W/Rd94tvI004DKCDM5wN2c/IFG2uMiI8xSB/EP506fSG0uRWPh2fREus yIk0TxCVcnDKsjM4XH96i2GbhPrn8ua+exaviWl5H6nkVqeUKUu0n+LLSX+m2qSpPHYx3sr r5F5qHzQWoByzNGFJkJHAXH51iRXOtaqL9M6dMt1N++1e6naJZD2ITIXGOihTiu68LfDO78 dJc6s0scOm6Wc3EkmzCkjIJDkDHHv9DXRav8L/hn8Oo3k8X+NYUuJVEgsLXNxduOoAXCqmc g/MpA9a+lS0PyJNHnVn4Y+G2mWYvPEfjn+1rpkVk07RIG+XPUSy7SF7jABPuK3LGPwVbXkM mg/Du8127cC4jt9UZkiQDgbYE3PKhyDudgDjPFY2oX+gXs0beGtOvbGyiDRK97c+bNKOOW2 gKvToox7mui8M+Kb6xLW934h1LTrKNvOM1jGstxkD5VUv06YBJwPSuNYuLreysfQzySrDL1 j3LR9PJ7M2vHEviaXRrWbxSuk+GoZIgLLS9P0VkaXvgzMowOM8E+leZnNeq6zr2gTeEry8i 8CatFeatERFrmv6oktxOMjlMlmbjJKqEWvKzlR68V5mZv95H0PruDv92q/wCL9DrfCtlNqH iFLW30zSdSlMB2watG0sBOBztXlmHYV6VY/A7xz4yn+3+NL208OWlsf3NlpVpFaRKoHDHaC fzyfcVwvgC6Nn4reUeIIvD/APojqb6WbyxECBkg4JLY6KOp4yK7LWJNB1qBdPutWu7y2jJE +u+KNYkt2myMsIbQEkAerJ/jXuUl+7TPznFX9vP1f5nlXi3SINB8Y6nottd/bIrOUxLPnPm YA+bqf51jxwSSAlAMDjk4qxqa6amrTpo1xDcacrbbeWBSqOg6EAkkA+5pkGPKIP8AeH8q+b hTVWu4PzP16tjZ4LKIV6au1GO/nZEKKVnVWBDBhkHtTtTto722lWWC4njjbeVjdERf9py3Y HHA5Oa0NXt7e21lUtryK7iIQiSIYGcDI6nkdKcugXeuRzpFqFhpdrC3mT393IF8rrhUH3mZ jxhRn3Ar0MDH2cpp9D5LiWv9bp4WrFfEnp62IBHrup2WlaC+rahqlo7K6aFp1u8AU5GCI1A Lf77BQT0avZ/Cfwm1i606aW4ubXwjawoDNHpLLcanKCM4ku2OyHP91T9a4T4aP4Xs9QSO+t L671PPyfK9z9pbICqkCbdz47yuVGOles+IrO2lNtP8WPFY8N6RnMPhy3uBPe3WQcLIIxtQE fwRJj/azXrU5xqR5oao+OxeGq4Sq6NZWkhbO78HeECmi/DLw1Dqevu7I13BG1+yEH5mknII LZzlUBH+0K83+Kmj+MrEWGo+M7q/murx38tbqZGVFHZURiE68j9TXtej+N4Ly2h8K/BrwkY p0hH2q+1KBre30tTwPNB+Z5MDcI/pkivK/jVomlaFFpVvH4kk8Q67NLJLqV3PcCSRmIGPkB xEnXaoAwPWuTMP93b9D1eHP+RnS+f5M8dR3icPGxVh0IqeS9u5oBBLdSNCG3CPd8ufXHTNM gRWuEVuVOcj8K6jRPBXiPxHatd6H4dnvoEfY0kYJAbGccmvBo4edZPlZ+mZnm+Dy+rFV4ty aumkvzOUjjaV9qjPqT0Hua6nwdo0mv8AjPSNFto3lWWdQ20chM5ZvbjJrpLD4N/EfUJljHh 5rONud87rGo+vNfQ3ww+E9j4BjfULqZb/AFqZdrTKMLCvdU/qa9vCYL2T5nufnmeZ/LMUqc FywX3t+ZofF4LH8GvEcaHCra7R9ARXwx36V9zfGE/8We8Sf9e3r/tCvhnOK4M0/jL0PqeC/ wDdan+L9EGAe2acASQvXPStgWN1qMF2baIy/YovtL7R91BgMf1rGPNefVpulKzPqcBj4Y6m 5w0abVu1v6uWQohUgEFzwSO3tX1d8C/C9zoPgY6rfQNDc6nIJFVxgiIfdP49a8k+B+m+Gdd 8dm18RWK3M3k+Zah3+QyqeQy9yRyPpX1pcYQLGqhVAwABgAV9Rg4QVNOGx+M5zWxFTFzWJf vJ2+XS3kVPFdyh8E6ztOSLGb/0A1+fSElBmvvLxP8A8iVrvzY/0Gb/ANANfBqk+WvPGOvvX l5t/Ej6H2nBWlGt6r8mT/Z38veNp+XdgHnH0qNDhZf93+opupXktnaLPBy6KpGeaVfuPkY3 IDj8RWUMP7OpTmuptUzaWMwuMoVEk4Xt5q9v0OdukMuqOOBxkVn3MZjimjbuMqD+taq2vn6 9MzFhGiYY4/L/AD7VW1G2C+Yr9RjafUGvooV4ur7PrY/L54OvGisW4/u27X8zZsMf2dbY6e WP5VoIR5En1X+tZumtnTbfDbgE25HtxWkhBilX2Bx9D/8AXr5qn7uLs+7P13HP2uR3j/Iv0 OR1FlN3MgIBLVkzyuDxjbVrUFY6lID13k9e1Z0gBZgM4HSvrFLSyPxu1iESHzN+PmzRLMzk k5Zj3JqcWFwbFr1Yy0AbaSP5/T3qoR8w4/CoTTbsaunKFnJNX1XmjqvCQxaXQz/Gv8q6VFM jYyAMEkk4xXPeFQBZ3PPWQfyrok/j/wB018xi4qeLcX1aP1zKK8qGRqtDeKk/ubB42TBJBU 9CpyDUOoHFsPTYKbHPIbh7dm/dqAyrjv3qa4w6oCN3yjjrXXhaHscS49LHz2c5j9fyenWlZ S5rNLyTMJokMTFAp4AJNVWG8BScRoMZ7mtv7GFjeRgvmHkjsB2rNVQkgVhknOB3zmvZo1YV G+V7Ox8BisHXwig68bcy5l6MrgFVX5exx9akjjd5ArA7icgHj8KW3Us7sBynTNWYYykiSHI bknjivUtZaHFJ2NLw9ZXt5400Ow06f7HeT3sKRSj/AJZyFxhvfB5xXvfxKvtY1LwTqCp4ti 1GytBbXEirYLAbhXkePccdArp0714ZoV9d23jXRLjTLEXV7BeQyQRA8yuGGFz2z6+9e4fEd Z0+Ft7cad4Kl0iG4kjtLiaa9SRoo45nYAICeDIzfN7/AErKtLkirAtabTPm+6wku1SG9Se9 FKYUlkYscAYAxRXJChVnFSQK1j0TXbPz3kuI3TG3CqjZI6dR3rktUeSK8ttmGzgsikHcMc1 BoXi1451tNVZpbVzlpAMshA4HuKvX9xBLdRXVqUIk/hUcD/Oea8dQlCVmYexlTlZo4i7giu Jnls1OWfBhP3gfYelei/DDwbqGva6ujaTZ+fq0xxJKwzHBF/EzHoAP16Cug8DfDLXPGWvG4 0TSwYdwjmv34igB6/7xx2HNfZfgH4eeH/h9ohsNHg3XE2GuryQfvLlh3PoB2UcCuuKlVVno jrTdVcvQydA+EHhLTPCs2jajYLqE16qfbZy7KZSpDBVIIKoGAO0fjmur/wCES8MEWgfw/p8 n2STzoGe3Vmjf++CRndz161uYpGIAJPYZrtUYxVkbxiorliePftD2kc3wouLtpZ1khmjCok rKjZYA7lBw3tnpXxwPvLXtnxg+McPjPTf+EY0rTZrW1hud88s7DdKyEgAAdBnmvEz27V8lj qsalfmi7o/a+GMFWwuB5a6s5Nu3lZH0L+zlEJfF2vLvdMWYOUOD/rB3r6Wi0ywim+0LaRtO cZkYbmP4nmvlz9nHW7ZPiDfadJEy3F7YttII25RgT78ivZ/E3w98U+K9RuBd/E/VtL0eRj5 VhpEEdsyL2DTcs36V9Lh6kalNSifk+YYOthK8qVZWf6dzQ+JmueFLPwLrGmeItatbL7VaPG sTuDIxIO3ag5POO1fCK/IcN6Yr7I0T9nv4UadM80mlza7dq/zz6lePO270OCB+BFeM/HL4b R+D9di1zQrJYNCvcJ5cQwltKB932DYyPxFebmdFyiqq6H1vCGPhSrSwkn8e3qunzOM8A3ht PF+lzR6e2oy+YYltkRWaRmB2gBwVzk8ZFe86f4e8Z28ktxonwu0zQzdYaSe5vollD93wisM 4J42818vWd5PY3Ud1bSNHNGwdHU4KsDkEe4New3n7QnihtAn0uyXfLNCqC+uVUTwtjDn5MK 2exwCPessNjacaVqm6/E3zjhzF1cc6mGinGbvvt3ucH8QNYvdX8X3IvmjaSy/0bMTFk+UnO MgHqfQVzcHCSPg9No+p/wDrVEd8j/Nud2OcnksTViXbBbkbvljBZj6nvXHhIOtW9o9tz2s6 rQyzK1hIP3muVenV/n82dvp3gO0u/Bdtr/iC3CWFzMRE58Qf2d5gUgY2eWxfnnI6YrK8aaX oUmgzXfhr4Tpbadbgfa/Ek+pTXKuemI5JNqsx6A4b2FaHhq48H2ngZPFmr+DfEV1c2+/GqW 12Y7aFDhVP3sjn0XnPeqMc/izxfpw8R61b+KLvw1a3G7TlmvSltCwPEu+Q5cjoFUfjX0iPy m2pzB0u90y5t7PUNJuNJdkWVLW4ctIkbDchYnnJGD0HXoKlVCIzgf6w8D6cD9a63xvpUgSy 8TWkHi26tZxtudS8RW5jaabPGwkk7cdB7cZrl7K8gtb23luYnmgikEmI2CsRnJAJBH5187z Kji26m2v4n6jKnWzDI4U8Lq7JNf4d166XPQfEXhjwn4c8Ess3wyubHUmgQxazPqiyuJmwSf JVztU84BA9xXlrKa6bxV4on8R3pObkWinciXMiSyfi6ovHoOgrnI08yRVJ+XufQVji6yr1l ybbHoZFgZ5ZgpPEaN3b8tC9/wAIzqvix5NO0g26SwRG5lluJhDHFEgy7lj0AHNQS6VpXw51 iz1XXING8V3U2Jo7e31NZ855DsFRlx/vc+1amjyeF2vpYvFDaq0E6bIYNL/1lxISMRk4OFP fg1b8QeAdN8JaQmoafquv2N3czlPsclpJbxqmD/G6LvOew7HpX0XMqVO8tkflUKc8XiOSkr uT0Of1LUxrWqTausPki7Pm+XtC7MjpgelNgwYcYP3x/Kqx555/Mn+dSRShAVZA6nsTivnKN WMK/tHsfr2Py+rXyv6pD4kor7rf5H0nHpnwG0LwuLq38Mpc3UtszNeGynnCylcMd7DaMN6c DnFfOtxNYy2hWOCOeQybknZCGiAyMLn1z+QqG8v9T1Mp/amsajqKxn91Hc3TvHEPRUzgflU BJJzySa68XjYzXLTPByThqph6qr4y2my318/+AaVhfXunRM9lN5DyOriVBiRSucYbqBk/pX WeGYb5ZJLiPXoNNXUiTLIbfztYvT/EkJjWSVIyR947SccYFc/omkXmta7a6Np9pLd3EpCiK EDewHLY3ED16kCvpDQNJ8ReH7k+G7TVdL8ITXqteu9wYry+ESqA7EJGsUajjG5iM55Netha fJSij4fN8UsTjatVPRvT0WiOa074aeJ9S0GXSfD3h+XQrC9O6e71WQwv07R75JDnuWZT7da 4j4o+ALzwBo2gWF7rVvqUk3mHEFhHbKmAM5ZRukPuxr1zT/iH4Q8NQ6pPf/EzVPFOpeV5MT TbUilbn/VJGoA5GC5HcckV88eMvGF/4y1db678yOOMERxvK0m3JyTknr9K5MyqRjT5OrPY4 WwdatjY4hL3Yb/NOxg2nN3GMevb2r6z/Z0/5J9qGRx9vb/0Ba+SI3MUqyLjKnIzX1f+zdfQ XHgrVbZCRLHe7yjMCcFByO+Mg1z5VUjzOD3PX4ywlR8mJS91Kz9bnt4HtS9s0ZBYrkZHUZ6 UpHFfRH5pc89+Mbbfg94i3Hg22P8Ax4V8OcjkV758a/itqF/d6v4CttPS2toJhHNcFyzTAY OAMYAzXgZr5LH1o1at47I/ZuFcFVwuCbqq3O7r0srHsnwRs7bUPiNc2F1EJILnTpY5FbJBV lAP86828W+Hrjwr4w1LQLkHdaTFUY/xoeVb8QRXb/A/XYtP+K+lxTooF2klqZGfaBlSV/HI ArvP2kfCZ26f4yt4SCuLS6IHbqjH9R+VdNdRr4dVIbx0PGyt1crzWWFr6Krdr73b79UeEeH tZudB1601O1cpLbSrKpBxypz+oyPxr7u0XVbTxR4ZsNdsDugvIhKvqvqp9wcivz854wcGvo X9nnx59nu5fA2oSRxwTbrizkeTGJDjdGoPry31z61WW4lQfspddg4symdT/bqS2Xvfoz23x ahh8Ba/LJhVFjLyf9018FrnYo9q+kfjv8StWsr278BWNtFDbTwIZ7kkl2VuSoHbp1r5xbHb P1rnzGtGrVtHpod/CeDqYfCyqVPttNelirrjbNNJI42LWDYXSxXiMsbuz5AXHJNdLcql1am 2mQEYwGU4IqvbWVva5EKHcRyxOT+ddax9ONJJbo8Grwpi6+NlOTUYNt3vrZvsTlYw58ldu7 BPqTVHVUhhtLgyfMMkg+9aMSjzgc5C/MfwrG1xi1r5f97k1WX3nKVWW7HxW6WHp0cFSVoxV /0/zG6DKGsWg7xtuXnqD/8AXrdhKhvm6EEH2FclYz/YmjnALL91gPSunjdWUOjblYcH1Fcu OpypVfarr+Z6/DWLp47L3g5vWN015Pb/ACOe1aHyLuUlBvPr2rHEUlw8UcS7pJGwAK7DUbB dSWPdIY3j43KMkj0NP0/TLWxy6ZeQ8F2649PavQ/tSmqV18XY+ahwliniuSVvZ3+K/T03v+ BLaWsdtZR2iAFVXBOPveprjtV0ZbN/NgOY36Ke1dzIfLTp87foK53UVW9v4rcPgBtvr1p5f GUYOrP7WpnxJWp1K8MLh9qa5fn2/rrcb4YVvslxu7uP5VvqPvcA/Kais7OKygEUOSM5JbqT VkfK3Az6+9ePWrxnifara597g8vq08q+py+Jxa+bv/mZNxbyyCSdH2hcDFWrBl2Hqdg49zU xt42kMm0rkYwGOKmiQKmFUKAMAY6V6FfMoOHLSWvc+SyzhOvDEe1xrXKtbLW/r5EUyF4myQ ckbs/Wsi8EZnUKoDkda2Z/liUdyd1YIcS3jEnqxHocV3ZbDkpKT66nicVYlVcdNR2jaP3b/ iMYLAkfOdw7fWrVvKxJ3Y2gcDOc1WlV3lVQucLjrircRjW3MUqFCgxnBHPvXuxk7HxkrWN7 wZc22kePNH1e5LR21rfRSyMRnChgTx9K9a+IGp6FZ+CNXsYddOpOunwWUZWJwsztdNOW3EY 4GAfqK8t8ByQRePPDsd4AYG1GDeXwRjeM5r2v4nzeKtR+F+srrbhNPQW5DKq4e4F3Irx8c8 IEP4e5rCsueyW7Lp7O587WlqPJAW3K5AfJPXOfWiorqW788xrFJAkfyDC5LY7mivep/u4KG uhz8s3rdGDa6fPNciKFTIznAC96+ifhJ8EZ/EObjUy0OmYDPdooy7Z5jQnrx3HAroPgz8ET fW0Ova/btDYvhlRhh7keg9E9+p7etfVFpaW1jZxWdnAkFvCoSOKNdqoB2Ar5Pk9p8W35noy vUdvs/mVdF0XTPD2jW+j6PaJa2Vuu2ONP1JPcnua0aKK6bWNApsi7o2HqMU6imwPi34g/Br XfB+n3HiPUNVsJ7Wa6KhIQ+8biSM5FeZG1XPM6/wDfJr9DdZ0LSPEFkLLWrCK+tg4fypRxu HQ/rXPD4W/D0f8AMp2H/fJ/xrynltJu6X4n1kOK8yjFR5lp5I+ItJurzRdTj1LTL97e7i/1 csWVZT6g19sfCrUr/V/hjpGpapdyXd3MHMkshyzfOR/Spx8L/h+OnhSw9fuH/Guk03TLHSN Pi0/TbaO1tIgRHFGMBcnJrroYdUVyx2PEx+YVsfU9rX1lttYq69qF9pOkvd6VoM+tXZdVW0 t5EiLEnG4s5AAHc9fY1434w8aXWrWd94e8TX/hzSoGKxXWm27m/u13LuUFsBQf9xXIOK9yv rG11LTrjT76ITWtzG0UsZJAdSMEcc9KqaR4f0PQLNLPRdJtNPgjGFS3iVP5depreUeZWZww m4NSW6Ph3xV4EvtFmmvdPs9RfQtyrDeXtq8G8kZIG4AkD+8QM+lcqtpICN7Rqvcls/yr708 XeLPCPh+OC08W3cEFpfEwlp03QqcZxIcEJkdCeODXhGp/DzSNSsrm+tfCs91YzqzW2ueG5/ PhG4/KWtWPmYHGQhb1FeRPLaTldbH2NHi3Hwp8kkm+7Wv5nhEcYDiOANJIx2g45PsBXfeDr 3Uvh74sjl1b4Wa7rup3MJNhCsW1duPmfBUk4BHOOM1a034N3c9zBqml/GrRbOOAF2uDCbaa 3cdjG7Ag/wC9giuR1VLuDxTDZX3ia215JLlrSXWX1+RY7pP7rEktGmT1AK5BAJrtp0o0o2i tD53FYutjKjq15XZ0Pi7xJ4o+KWnob7wbp2kaLbTloiHkjViPl+8qjdgg5468cVlab4qk0S 9c6ndTw3Vqv+g6lqFwHh2jGEikeKTaR/dAU+9en6XbaVY6czJ478KaVIFKobPU5J1QgYU5H l9B7/nXiupa6665JbfFPVZ/G1vasRbrp+rb22t0Zcgpt4OejA4zxVnMn0O1u9R8d/El7rRN N8Pao37pLuS91LWpvIaEDO4LKqIQRyCFyBzXL6x4G8T6DpcGp6rp4trK5dlgl8zcsoHcEgH B7ZAyOelWNP1Xw5C0V5ceI7nV9JV18jwmNWuWEEBB4MwIKyJj7rLtOeK60+Ovgxd2cN9Y6F f63rJYLbeHik77SD8zSyszb8jnI/75rnr4aFde9uetl+b4nLm/YvR7p6o8tFuQ2GdFHrncf 0q1BbmR0tbSNpJZWCqO7k9BXeifwGbuW/8AEvhyfRpr7/jz05FuY4IwMfdbYWlY57bRn04N SGw8KWXhq51f7Bf61qFrtuv7Lt7Ce1S3iLEb5JXQlgACcdOCATWNLBU6Uro6sfxBi8dD2dR 2j2XX16nFyDxp4V1ae2sPGmmeF4HjBa687e0rdDGjIjsWB4O3gHqc8VmR3niXxZ4ht7HUtd 1zxDq8rCP/AExJDDCpxtZep5/3BXSWdjp3jTX7RvD+ktaaQ0iia4FsPN2FhuEauzsxBJxtA 9hXquteH9O8E+GzpHhS38XMs0xkt4ru9FhboSPmkl8vbNtAHVwB6V2yhGcHGWx41DETw9WN WlpJbHjHiTwvP4X8R3WgajdJJdWpCyNCCVyQDxnB71kG2iHHnNj1Kf8A169T13S/D729r/w l9zoeg6c5Bl/suG4l1O+bBJaIMzsikgfNIBkEnA4NO8MfArxBqNy2or4jsvDmiXCEQm6nS8 u3jbuQflQlT6kg1xf2fSfQ9/8A1ozLrU/8lX+R5YLaEH/XN/3x/wDXpFihRwwlZipBxtx/W uu8beEPCegWs1zpPiy7vJXb7NpsMjxMb11bEkx24EUC8qGPLMCelMn1LT7e+0/VPEurWXiS 7sYlVbHRI4Y7a2Kr8pnlK+XKxPUAnkdTSWBop3sKXE2ZSTXtPwX+RQ8OXnjjTNTGr+BIt2p LmBZNiyYLg/Kqn7zEA4Htmtax8EazcXN/N478X3Lalqmxk0yGcz3F/jJDzYztiU8ABWJ/hG KqaJ4g+IfjPV7geH5oNFuL4CM3EFvFZKYzwIxLwAvsmWJr0s6hqXwK0e2S91nTob+WbzLiB /Iea46FvmCNIqe7MWPJHpXelY+abLOk/DDwHoXgnVNX8T6TqCXNtCRBqWsRfZ7eOQ8L5MIb eTk8b13Njt0ry/Xfh3q/hnw3pesaxIbf+1HfyLZ48TCMYKu4z8pYHO3kjvW23j74g+PfFg1 +ym006bZzBodR1O32WGnHkAxK5/eP3BwzZ7DFb/8AYsPii8uv7Itr/wAdawEH2rXtfuGh0+ 2J5JEYKhV4yB1P93vXPXw8K1nJHp4HNMVgFJUJWT30T/M8f+yREZ85gf8AcH+Naug6hc6Xr Fo9nfXcAEyl2tSVkI3DgAHk+gr2bwl8KLF7C4S0kPiM3DYuJrf/AESxBHJXz2Bd1HYRKAe5 rSl0LwvJIdP02Ky1P+zkMbXp2Wek2BzgqHOTNIOeSXI74NZU8JCk+eKN8XnmLxlP2NaV16J foZOn/E7xG91qWn/CP4cXtyVO++1nWZA8krAHJkcuFBGOhfjngVveAfF/jj4gWMEGr6/qlh cm5eCU6HoyrHEAPvPcybkK56bM02117wfZ2kWgaHZXPjy609Q0Om6TbsmmWoP8buflfknLu XJ9BVy68Q+KNfVNPNiL5kQK2labO0UMfbEhh3kgccGRBx0rvTPCa7HnfxJ+HOnWWqavqz+P DrGpKvnS20dn5k3QAtK0Z2R/UgfSvIPs8GPmmf3+SvqG503x9JFFo0mu6N4P0hlH/Eu0/TF u52Cnp5Y39e+WP60J8MHvNWi1K60O78SvEmYDrPk6bbRk9/KgXc30Zcj1rglgaMpXsfRUuI 8wpU1TjU0W2i/yPmGER28olilk3qDjjGD9a+o/hVpzeOvghqek65dy3K3c0sHmysXeP5V2k Z9DgitbU/DcdrZiTXtU0zTFA3tbeH9FR22jj/WSK5HpnC1mt8SB4b0I2ngrwrdapaxMzSaj qdzHbW6NkdZAMSHp8qZb2renh6VJONtDzsXmeJxlSNarK8laz22dzwv4i/DK5+Hmo2lvcai 1/b3cZaO4SHYCQeVIyea4lHELeZA7q4xhuhU56ivfdSl+LvjyWM+IdRsPCmjzNi3t7XTftF 9cfLz5UbguAcH5n2dj0rwv4xabbeE/EiaRb32rTanJGJroagYg8Sn7ibYvlHygEnOee1Yxw dKEuZI7K/EGPr0nSq1Lp76L/Iw9d8Z3N/rEEV7G1xNEiwGZpCWYA9TnvzWhi32/fk/IV57a jzJHZ3DycHJ5Oae11cnUeZ3ACggbuKcsFRk7uJlQ4ix9CmqUKnurbRf5HekWw6tJ+QpP9G3 Y3y/kK4mSecsQJWyTnIbila6fOzzWDHr8xJ+lL6hRtflNf9acy/5+fgv8js2eEIwi3Fj1LY rn9Rfzp3QNkY24H86rIwSJZJJZDxu4brSuxlXJznqXJxWkIRpx5YKyPCx2Y1sbP2lZ3l39C opEK7CcsDjb2+ta+mzNApMrE2zHhRyV9x/hVeCCArllLEfe3d6dcZity4+VCMY9Oa39kqyU JLQ58NjK2FqqrQlyyR0MRglUNHcIQeeQQaeXjQZUeYex7CuJ+2zW+TDIVA9ac2q37JzNj6D FYLLKMJ3Wp9TW4ox9Wn7NyS80rM3tR1JIAQW3St29KxIZljnWZhuZWDnPc1RVZZpWfBJPrV 2CP7rkAnPQGu9QTXLY+WlVakpJ6o6Ox1AXAYyxFSMEbTV0SQnn58fhWPZwBLcyiTDE42981 dnl8u2MGdzqCSe5/wAmuaplVBapaHsvivMVp7S/yX+RbLw4zlx+VKs8WCPm+vFY/C26DzD0 J461UErEkbiHzxWCy6h2Nf8AWnMX/wAvPwX+RsXkmIWdTjAwM1mWcbSNvWLdsOelbmpuRo9 vpsa/6PuLM7KMtJgbjn+Qo0yzeWVLWxIeYguYS6q0gAyQGPGSOgr0Iw5IabHzeKryqycpbv czZkb7T5jKw3DqeMfShS/lIC24nnHrV3X9Vjvb2CNYnVLWFYRG0YQr1ODjrgk81lR3ClsBC ik9R2rug1KKucdnY9k+EPhTw94ks9eGq6U2q3FokUttbJceS7k7twU5HoOTwKqePNS8IQaV N4ds/DPifQtXW4WdY9TuZGizn5yFMhBJ/vAH61l/DzwiPFlxf6o3iZ9GtNEVJZ7uBWMw3Zx s29Punn6cGut+I/ju31PwZDoFjpOr3lpbyLjXNXgKSuR/dyoPzdMnGR2opWlXXZG0dKeqPM I7qFyxlhOTzle/196KoxXduq4dyPbHeivpY1Kdt0cDir7H6VqAAABgAYAHaloor4890KKKK ACiikyM4oAWijIHekJ4oAO1ApOPWlBFAC1n61Fqs2iXcWiXMFrqTxlbeaeMyJG/Zio61PLf 2MF1FaT3kEVxN/qonkCvJ/ugnJ/CrGaQHnz/AAq8ONIurST3qeIlX59cM++5b5cEMWBVkxx sK7ccYFeQeJ9Z8N+C7uS5l1WJnRwsmreCJPIu4uODc2o3QSDjk5H+6K+mbuO3lsZ47vabZ4 2WUN02kc59sV4ZdaR8I/h7pdjc3Ph67ezEwtovIvTeq7vu2h4hIQQcdSuBxUS8i4+Z4Fr3j 3wd8RfGaTeKvDdz4j0+yjw2tadAlnqNxGoJCyx7yu0EnJXBwBjA4qPSPDWn+LdMuoPhr4Sl 1PTrZi8eqXd1HFqcBAyYljEoSTjplRx617T8RvGHwX0bSbez1z4YTNLckywxx6fFbSKRxv3 qwZSMivH7fSPH3xLQ+IfAXg2ytk0i68uDVIGiivwoHCMfkWXH94rn3NRuabIo3fhvxyvhiK TSlubaG2viJ7SwvQs1quDkSWqgukhOSWGV7kVS0y1un07SnfSdJ8X3ep37O1naTyNrMyqcB J3UEJHkdsE57Cu80zxJ8RfD93b3+seA9IM+llvtmuyaVK11DvGGa4jRgzqe7Y25wRWJeeJr fUPElkvwz07SbTWnSRr++0PSLiNUVvvJhnPm7vUqAD0YUmhp3NjUtFk8UaTbXWo6z4R+Hth pMbw3enW6SW97poYYCTE4eZmwfl6HOeaw4bzxXJodjo+jWscnh+1kDx69pOh7dQiUc/aMAh huPG4sCwB44xW3B8MPFuu6gmu+LbjC3bBpdYk0iWW4s1jBCZUkFAOMlQV45JxXZ3fjX4h2V 2fD3w68ZQeO00y2D3UthpUAkgXIAAG7bM3JOE5HektVcV+hylnfavodwNStGtfHuo63vg8y 9glu9UhYDO1rcSbEUEAHkMM8jipNR8F+J9Z8FXfjVfE5t7qVllvLe4WNLG3Rc/uWV3aXKnO EK4LE4HOaz9T1fTJ7u78WaZ8Tr/SfF8WDdDWbJLG4UgEMi+WpMmeAIxketcBf+JPHniS6W2 vdWudZ1SR2VYYIwt8MjKr5qqAV5+7kkYxgUrDRpw/E/WX06Ox8PeJtS0SFZNtxdebFbRxD1 2W8QOOT94k9hXf2Pwo1XxRoh1X/AISLWb60uitxdeINdvHsbVgAMPFAcyP14eTaPQVm/Djw pe+NrdtW8ZLosul6NF5cWl/bhpsenSIRlriJE3Ekc5Y84OTzWrr954g8fXs0Hha70uLRYSP tPiO7jkhsE2kgbJbh2MuMYAjUD8Ku1wb7Ho/hb4b/AAZ8O+Gptc1K+0jV4LJNl1qEt4Z442 6/eLnBI7DGewrlPEHi3RtYiHhr4O/DOyZtYY2sGs3dkkEchx8zQoy7mCr8xkIAGM88Viwax 4I0NTrTadqnxQ1KCSKCDUbyKOz0hJ84VYEOFLdeQrHgnIGa6C4fRtQudS8d/FPXpbmCG1W3 Gk6M7RW8UYbPlKQQ7pnGW3AOegIApvsSl1OEtfA2geGdZupP7Q0f4ia1AqNdeeHh0+yK/eM sqnacYwF5JxyBmuvsvCfiHxIW8W+MLrQLTQbBmkt9PvI20+ygUYIn8kD5gOMLJ97gnHSuu0 bR9f8AEVvpuqWGjaV4G8EW4jm06yvtpMw+8JJolIDeqqzjBwSCaxfHvijwNp1/9g1qTU/in 4kuF8y102NW+zxE8DEaDYqHjJO5ulTZjuec+JPjz4/uIYvC3hy9066EEvkxaro1o0PnAjaA iPwvfBGPy5rjtB0jU7PU18SXlnDrj7DPdX1y/nLbSEkYLSDaZBgZwHxnHvXXyeCf+EajuPG XxUu9O8IWs7M1t4bsYFmmlx0RImO0J6kk5xzWTfeONB8SNp914wjXTvD9oM2tn+8uby9A4G 8qVEUZxjahQfWk79SlZI9E8Jiz8WTWsPh7w1qHi+9AH2i+vpVg0+0B52hcsNwz3yeOF9PSN eGh+E9LEnjHXbe91GBFlj0m1hP2K2AP3zEWG4/9NJW+g7V4JrXx68W6ZpDeF/C0Fv4Y0/ap tlNqsNzDERwNoyEUjB3Hcx9STWr8PLbwvqzm98Uf2x4/1Bz50Ait5jZxTDGFZEy7k5PzuO3 TFOxOpuQeJvEvj2Fpr3UdUutE2MINE01DBG8QOAZ3hUMV7bVwOMFhXT6D8P28SzxzjwrYJY 22RDNfxCSK3xgYhtgfLLcdWdwMc5PFdVb+MtetFjjh8MWOj6XFHsa0urqG1dW55MaGSRV4y BtB9az9X8fX9xM0FtqpMiLuSDT4VQK/Y+ZLuZgOwEX4VNurC7tZHa6f4F0HT7Npdd3XMCZY /bbkeR7kxqFiHHsakPjP4eKFsrPWbeWCBWXyrDc0EYXrkxjaMe5ryLxE4+x/a/GME7RYAX+ 1rhl3scAbEm5Y+yW/Wse2tfiNr0y/2J4VXQtMG7be3keZph22facImcdkBHp2o5uiQuW+57 5Y+PvBUmmzXNnqsdlYW+FM8sDwRMT0VC6gO3suaZ/amqasrSaJpcsdrgsdS1otFGoHdYeGY d8naMd6+c313x/ZeKf7F0DSIdT8QPlYrubffXRx1YTTKscSDj7qKPTNej6ZY60kS6H4j1q+ 8eeI2Inl0JbkfYrIkf8ALzMFAKj+6Rg9kPWqT5hONjX1Kzi1CyN9LqFt4i8ggvqGp/uNHsw GzlIVOJX/AO+snGWFTaPpWp+I7iC90lprS0iAVdd1G2UTMvHFlbMNsCcffIz6A9a35NE07T vs/iDx9qcF3Pb4FrZohFnatjgQQ8l39GILegFS32saxfwNeXlyng/QQDm5vWVbuf8A3Vb5Y h9ct7Cna24rlfxD4k8JfCvQrm6nWe6vWjadoot1xeXWOS7t12/7TEKOg9K/PPxJr2qeNfGW p+IdTkxNqE5lZc/cXoq57ADAr6Y/aC8QWVh8LhpXhDTrhNO1W5X7fqcysjXYHI+eQ75csOT jb0r5QsYuNqqX3Hkk4X/69Q3fUiTaRoRxRxDFsAxHLADOPqaoKXlv5mIAz8uMYraBeOzO3D g/LgjBA7dKyrSN3kmkKrnd0NFP3r3OeLumx5JDBdgLccUxwxkx2J7VbO2KQJIvzEHoOSfQ1 UJIyXYrg8e9V8WiBakxdUG7OPanxtJOgYJ+6zgHnJNV40kkdDwqjk5/irWts+QyuoRUGAAO uO1dNLD89yJPlRetYo/nEkjHdgAjsKo6m26WODGFAznOaELNcbgHXaAwGfaq8jsZhMx6+vP FdL5KceVbmUY2lzXKdxEZEI79iB2qExyZUDn1Aq6g3RkqfwpsY3sCBnaa5Lamqk7F61tsR5 dRu2kjmporQAszYCnkZPSrMCGVPM5AOQDjAFEoXKrHk4POT1rflUVzHI5u5OvlIjy7Mqig4 IznsTVDzWmuDOeirgccYqS4CqCoYqdvK/596otlYQmzjPOaVSTcRwj1JLy7QAAHnGM+1QW9 wsd0kjcop3HA5OKrzJl22qNo6U10XPPbtXPFN7HTGKSsbl54gW5sfs62/lqrbhg5wcdaqWV xKjrIGxIx2qxbkZqrDbM8IK4IU8+p+lCnqhTBHrx+NTK0vcWw20zUvdSN9O8lypNxwru3By ODVJxtRnwrDPrzmq7N8x+QOQcYqJmdQMYGeRk9K2cuWNiFBdDr/AvjLxv4Y1Oay8HThbrVZ Io2jMCytK4yEC57/Mfzrf8AF/xH+IHiLQJ/DfiW53L5iSSwNbLE6OpyMjAIwa43wrbajfeL tJg028W01CS6QW1wzbRC+flfPYA859q+iNf8UeADYWmhfEjWtO8Xau0yxSX+m2/km0jJwWM qn5ivXA6+lOhtdo01asfMawtMMtHI+PRsYoq1qV3Y2es3sOnyi5s1mcQSsMF4wx2tj3GDRX alHuJwkz9SKKKO9cB1BRRRQBDdyNFZTyr95I2YfUCvj+7+P/xGSeRYb+yVQxA/0RT3r7Dlj WWB4nGVdSp+hr4++Nfwv0vwKbDU9EnuDZ3sjRvDO28xuBnIb0PofSvHzL20UqlOVktz7Phb 6jUryoYuClKVuW6utL39DPf9oD4nsCBq9qv0s0/wr6b+HXjqx8Y+C9KvZtQtf7Wlh/0m1WQ BxIvDnZ1xxnp3r4RwDXW/DzxEfC/j3SdZzhIJwsx45ib5XHPsetcGBxk1U5Zu9z6XiTJMMs E62GpqLg7uy3WzOx1L47fEm2169tYdXt1hiuZI1X7JGcKHIHOPQVTl+PXxOEjKut26qDwfs cf+FdH8a/hdovhe0g8UeH5Jliu7nFxDJJvXL5IZSecZ7V4skKESSuu4hsKM+nesW8Sq/suZ 39TWk8leBWN9iuVaP3Ve59G+JLrUT4f1XWte0Pwz4s1NLBAmtabIrvaBSSjPbyZKYLHLI3p xxXlOnfGv4k6ZZC1ttf3RAkjz4VlK+wLZOPQdq6z4ReEfEes2+vosC29hqFoI3N7A4iu1Lc qrqQUPfIz9K868f+FJfBvi6bR5IDbrsWVI2nWbCn/aAGR6ZAPrXZj3WjapF2R4fC8cBWlPD 14KU3qrq+iRPrfxM8WeJLu3utcuLW9ltgRGWt1UAZzggYBH1zWF4g1y+8VNbDV47Zo7VGSK GCIQRqCck7UwCc9zzWfBEJpdjMVUAkkdcVbFpDI+yNZC3bB3H8q4qbxVVNxk/vPpsbPJcDU VKtSim9fhuZkNvbQzrILVJdnOyXc6MAcgEE8jPavTJPGXiCwWG48MeGPD/hu6CpONV0KaZg oI+7cR8hs/3XBAP5159PBJbyqJQSOx6fh7V0PhPRH8S+JNM0aLXbjQjdyGBryBiGUY6dRnP TrXTgq9T2jp1H954nEeAwrwcMXhIpK/RJXT9PNHpepeJPiv4o0W21XxH4atodNijDx6rYWp /fIeGR38zKxsCdwHykVx+qeMLzwrqtxbeDEtvD8kieXeJp1vFHFIf4SNpYEjOQeo6V1fjP4 OfD7wn4JuZbP4g6jd6xaR+YLKXUUKXHOGHkrgqD7Ht3rxKNFZhGBtPAUAcCt8wryhaEHqzz uGMspYmUsViFeEOnS/n6L8zTk8Ra/cXb3F1ruovLICHc3L5bPXvVFbi7h1G0vbK7ewktECw mzUQEY6NuTB3ep796t29g95dRWVlZy3dxI21EjBZ5D7AUappN9o96bS/tpbWYKGaCYYdM9M ivPlSxFCPOmfUUsdlGZ1fYcqutrq17dv8noZepuus6zLf69bajql5KhP2q2mZriR+g3bs7g OeBg+9auhAaFprSR3ulmDWrea3ZTP51wShVwska4eGTIHJJXI6VFbmY+QbaV4Z0lAR422sC ehB7GtPxv4d043cQ0bVNS8U+LZWV5Y5bR4b2B1z5iSKQfNyMYIJI68ivboSdSgmnq0fn2Y0 YYXMZwa91Svby0djD80nUk1OVEuLtSCZJx5m/Bz827O8ezZqxruq6l4lvYbvX72XUmhOYop 3Jhi5zhY/uKPYCqUEF2NJs726jCfaN4Ub1LZU7WDKDlTnIwcH2pW4r56pUr05uEpO68z9Ww uFy7F0Y16VGPLLb3Uet+BvDOtfEzxTbXPivWNP1m2tYDJYaS+pGFF5G5nhjUlBjA2rtB4ya 9d8a/Cu21LwndXfiTWVs9OsUe+lsNEthbxzuikr5ruWeTB6Zx9K8D+Ft7fWnxE0U6bqS6Zc 3EhtBcvCJVUOMcoSM847jBwa94+MOn3uh/Cq/u9U8X6tqd5MI7ZEZ0t4WZm+Y+XEoyMZ4Yk V9Eq18M6j7H5NWwTWZ/VF/Pb5X/yPnC38feL4JjMuuTyOVVR52JQiqcqqhgQoHoKTS/Hfi3 RdU1DVdN1qWC/1Fw91c7VaSUjoCxBOB2A4rmgOamgjV3Yvyqrux6181CpVlLlUndn67iMHg MPSlVqUY2irv3Ua91pV94zubrxXrWpaclzaK87z3Vw8l3qDcYjWPJVVXtgAcd6oWGq3+m6s NWtplN+Ok80aysv+7vBA/Cux8AeDNW8U+ILNodFnu9JjnVLp41KosZPzDd64PrmtT4yfDKH wDrdvdaT5r6Jf58rzDuMEg6xlu4xyM8/lXpYunWjTjK+iVmfHZFiMurYmpRnTV5ybjdLbt5 ehwWveINY8U6lBqPiK+fVLm3/ANU1woYJ9BjFeq/Dr4gane6d4k07xN4qeC0TTW+xw4SMNN zgDavXArxaui0XQ9W1zVF0/wAP6bJd3JG8JCMkgdyew5rlwvtak9JbHq8QQwODw3L7FJy2a S6NPf0M8a5qrffuiVLByoUAEj1A69T1rch+IvjW0sHtbHxBPZROu0rbIkPH1RQan+Iegad4 av8ARtNtrN7PURp6PqMLuW2zEn8uOw4rlIok8rzJRuz91exHqaxUa0qnJF6o7J1Mrp4NY2d JKL291X+4+gPh23w70zTTr83iO3tdZaDzb3UdYZXmjPV/KUjKqDkDLc5zg1meM/jpAPOtvA dlNDJMoRtZvV/fzL2KKeVHoTj1ArmvAHh+7ha68Zap4Mm13R9Pt3mSJ0XY8gHyn5+CB179K 831PULjV9XutTuX3T3UrSN9Sen0HSvVxleVOCgt2fG8PZbSxuKnWqL3Ia26Xe1/QLjUdQur +W/ur64mu5TuknaQl3PqT1rsvCPxW8UeENC1LRrGdZLe8VijsAJIJW/5aBupPsc1yVvaPNd R2drbNczuwQKqlmZvQAVu6/8AD3xZ4f0hNY1PQLqys2wGZ1yEz0z6fjXA6FelH2iZ9VHM8q x9X6nOK30uklfy7fgdf4U+KOpR+dea9qsk2pbyI79oEluETbyqvISkQ69EJOaU+KPEniS4a +0TS5vLQZGsanKN+Mc7ZpxyevyxRj2NeVW5wshPO3a+PXBr1vxR4luNG8Lpd6uNFtLWa3ik g0HSA8ssqNjY9zMuCoPoXUZ4wa9XCTc6Cvuj4TP8PDDZjNRVouzt8jyLVbifXJpJtYlfUZG bc0lyxdifqefwrPSwsUHyWUK9uFqHTL+5vjcPdLGkm8vsiXaqAk/KPYVpRpvnC54NePUdan P2fM/vZ+iYNZbjMKsXGjHls94rS25l6hbACNo7dhHzuEQxk9v0rC09QryyyrjcxGD/AAn29 66u7uoIIN0zrCnp71wU94N8gR8ruJFfQ0KU40+WT1PyLNZ0a+JnVw0eWLtZbdOxavpv3gZj 044qKJGnBeQcfwiqcQed/McjYvY85rTjYqvzMu3rkV1xXLoeS1yrQ0YYU8gktz0AFWIsyR7 YlIXB3MT37VDZbXtmiDAFhyT6VcsbG9nhJsreeYDIJijLgHHQ8V6NBs5He7ISHVixwOME/X tVS62o+0Z7dq1rLw5rms6oukabp11dXoQytbgbWCgZJwcYFZ1lpGra3c3celadcXb2SGSZI ULGJQcEkdevFRWS5m0XGOtygIjuCKx56irXlLAoDkDIzmrVxoWraUbK41LTp7RLxDJCZ0Kl 1zjIB5xmtTWPD+raG1qus6fLZz3cPnW6SL96MnGcdse/NRCnfVik7OxnW0qKrb3cDOVXNTD P2gASL853Zxn9KhNm8cKu4JDHCqere/0q5KBawkvkySgEHHQY/kKJXbUWYSavoZVzP5l824 kFsE444+lVbq6jU7F6MfTPNVZZ3kupCmSD1J6gU9YGKozsRzkDHSonZ6nXyKNri5KICfxzT JZBvPyYx3NSHKAbs4PrUEWZblURCWZsD3qNlctdzUjuBHaIu35sZxQvlyk/u8jPXrj3plxB cRXHltEynOM4xke1XUkijj/dQMCCSOeorBWTMXZbFZrfZIDGcBuqnvVCRMXQ8wlQO1Xrm5U L8p+bPIzVF5XfAVWb6DPHrWsk2rIuO51/w0s01D4h6FHe2Mt1pyX8QumWMyRohP8AHgcDjv XpPxB12/8AEHwt8WSeJfC9tpE2j61Da6XJHZmBmUs4YZP3htHJHHI9q4D4dXXxXtl1Rvhrb 3r+YI/tv2aON/72zO/p1bpWj49ufj1eeEJrfx5b6gugmWPe1xDEqb93ycqM9a1s0kjeKSR4 9LchnyBj8aKlWzRMqw3N3oq7SNLo/WykPUUtIRyDWQC0UGj60AITivAf2m2z4P0Zf+n0n/x w178eeK8C/abOPB+iKByb4/8AoBrzsy/3aXy/NHv8Pf8AIzo+v6HzC9sBZQTqCS+4HHYg1B EdsqgnAPBrTVS+niLbltm9eecgn+maySea+XknTkpLyZ+u4WtHHUq1GetpSi/S/wDkfQfir xEPEv7Luk3ErFruyu4rKfJySycA/iuDXi2lxJcahaW0gPlyXIU49CQDV2y16VPBGp+H2BMF 1PDdKQeEkQkHj3B/QVDoAYeItLAwxN4mAeh+ZfSvThPnxikuq/Q+BqUJYfJatGW8alj7rvt Q0jw5oEdzdXC2VlAqRoApJPQKiqBlmPQADNfIXxy1K71bx/He3fh650Xfar5S3QUSzx5OHc D7p7bScjvX1R4q8RaH4H0N/EniaeWURsqKIo97ljxiNB+ZPpnJr5P+MPjbRvHviix1rQRc/ YltfKD3EewuQxyQPSu7M/4PzPP4TX/ClH0f5HAWgILnHBQj9RV67MkWk2czaOltIHfy9Sjk bfOvdGGcDGPTPNZ8Ewgcll8xWGCoOKlubyS5SG3ZSkMWSiZ6E9TXjQrqFBwW7PucVlVXEZt DFSS9nFa/j0NTSovC0lhfQaho2sy65PC0kN7b3W+EMBkboT7Z5B/Csq3Lrbygs8RGCGXgg+ 3vUV5cXdnB59jcy29wiBklicI6HHYnpVO3uNLtrFr/AFXxtBe6pO4C2ipJIUHVmlkYAA5PQ ZzzXsKgpuFbZpfefCVMylQp4jA8t4yk7eWvQ9H1L4VaNoPwmtvHVzrElxqt68f2S3aZThGJ 3kjGSevTp6muBil8p1baDtIOe/0rp5Yfh/D4TlvrW+m1zX7rZFHcSzbFtfaKEEs2cEEtt47 CuUrzcxTVVS8j6/hJwngalN/za/NI77wve+HdO0y5upNRmXW5ZQlrFuEUCoBuLzSHlFB/un ce1SeItKuLbS7G6OsnxJLqamJUtdMmhhjkJ48uRgDM/QZOTXnwxkZHFdz4W+Jmu+HdW+2XE UeskxC3V7wlpoIxxthc58vr6VvSzCMlyVUcGL4Uq0ZqvgJ3ad0nv9/+djmHsb2x8yO9tZbV 84CyoVOQcHg/iK+qLK48PX/w70q5uLaLwjeiCOTTtRDKks0uAD5coByW6FDkkHlSBXLX99Y /GrR7TS9E0q4t7iyuNzSMyySqu35vMYkbQfXBGQMdxXpWneBfBvhbwzaQ+KGiv0s4yqrqMn nxxbuojjPHJJwdpNelhKahC1N3Xc+QzjE1cRinUxEOWWia9D5Q8e2urx+Ijf65eWN7f6gPO kns0Cg9grlVCs4A5ZcjJxniuWlj2FeOCoNetfHFANS0B47S+sbd7ebyLa9cs0UYkKrtz8yq QAwVuRnHHSvLLlGFtAxH8OP6/wBa8DFR5q032P0vIq/s8Dhofzcy+67LOi38mmavZahGfnt LiOdfTKsD/Svob9pfWlk8PeHdOhfcl3I12cd1Cjb/AOhV81wAuzIOrDrXYfEDxQfEieGgT/ x4aRDbMB2cZB/kK3VX/Y+Tzt+p508DfiNTtpbm/C35nGshWKNs8uCevvipbYf6zJ/h/qKfd oUhtRg/cPXHrTLb/lr/ALo/mK5KCtXivM9zMa3tsqq1O6f5n2v8F7aK2+EGi+VHs80PK5x9 4lzz+lXfin4XHi34aatpiRhrmOP7RbH0kTkY+oyPxqP4QDHwh8P8AfuW6DH8ZrujyDkZFfX Sgp03B9UfitGtKhWjWhvF3+4/N4ZBwQQR1HpXq/wQ8T2nh7x9C9/KsVvdwPbPIxwFP3l/UA Vz/wAV/DP/AAinxN1XT4o9tpO/2q3442Pzj8DkfhXGwy+VvIGSVwD6GvkqNR4eq79Lo/Z8y wsc4wEXS+1Zr9fw/I2vFmuTeKvG+p6zKx/0u4Ypn+FAcKPyArpfhp4TXxp4+s9MmRjp8f76 4K9o17e2eB+NcJap8jyn02j+v6V9Vfs8+Gxp/g+58QTRlZ9Sk2R5HSJf8Tn8q9PLqV/3j6n xnFOKjGpDB0/hppff/wAMdt8SY0074PeIILGJYI4rFo440GAi4xgfhXwqvYg4I6V+hXiXTV 1jwnqulld32q1kiAPqVOP1r89pIpIJHgmUrJGxR1PYg4IrLNYtVE/I9TgupF0a1PrdP8P+A ez/AAEvPDNt47ub/W9QtbS5EGLRblgo8wn5sE8Zx0+tereO0+GviPxGsd4mp+Ltbih8uPR9 JuZJY4zzh3VWESEH+JyO3WvkHGRzyK6vwb8RfFPgSZv7BvlW1kffLaSoGilPqR1B9wadDMb R5Kq0DMOEnKbrYKdn2f6P+vUg13wf4h8M3V1/a2kXNlAkpgWSVcqWxuChhw2B1I4rK8aeNY 9V8L+HfBtjZrZQaajTXrxgL9snYnazf3sJxk9ya+jdQ+JfhD4nfCXXLfXCdI1DT7b7XJASG 5To0RP3gScY6jNfHZd7+7aQqQ8hwox90ehruw8acIP2butz4zPcViata2Mjyzikvu6/P7jS 0dMfaHAOCFGfxNbcAxMpx2P8jWdYW4hiaUOx3gADHHGeRWjbk+euPQ/yNeTiHfEpryPuMgd 8hk12n+px3iqRvtsMWQAEzg+tcyEd8c9TW/4qz/aMY7+X/Wsa3YrKNxOBnGa+ojsflknual lCiIEcrjHOOcn1q7Pbo8DbMqqrtJPFUoyd25WxnjI/pV+FPMIwcDkD60opylY45OzuEKCSH ymwAgHQ9favoD9nvUryDV9R8NloWsvIN4VVRuWTcq9R2xivMfAXhp/E/iu00OOdLdJwx8wr u2hQSTjv04r1T4O6T/YnxU1/TmZJ5ba2kiknQcOwkXp/h2r0pQUadm9TKE3zrsZnw+1vx1r 3xZ8QeKdI0W21bcrWc5llW3SEA4i55P8ABzwc1y/wy0f4gN431HWfCEcJlsrl0vxJMEhkyx LRnu2SDjA961fgDfX0Xxm1SyW5kW0uYrhpIc/KxV/lJHqMn860vgXeXifGbxFYpK62ky3Ej xA/KzLLwceoyfzrlTOprYm1Pwz8StU+Iuia14j0i21K4mZriHT3mAiiRMHy27LjIPfNYPxL uPEl9482+LfsqXFpAojhtDmOJD8wGerHnmrumeNPFGsfE7R4brWJ5IrPUTBEThSUaTDKcdc gY57AVP8AFxUX4m6wZHGWghVefunYP6VqlytJnDVl7js+p5hK6+eZHw7McAA4wPasy5n2RH aWICFSW+vatEsDc5SBpE6Ag4waxtVcibyshlHPFRGXNNyIpJOSTMYncQ+cYbJxVlnIjX5s4 6ZPSo8bEjUYBYZ47VN8iJkEHFZS7HdLXYVxuUjqD19varunWga5LhhmP5iM1QL4BkI29+a1 bFwbYkNs8zk+/pWdSdlYym2o6Gg0rGHeZCWXkMeSPQCspJpAHEzMWPT2rTmgRNPV2LK+ecd 6oTTxpFvRNpPUNyayptXuYw8ingJl92CfXtT7aUmUyJjb9361TllaVtqjGTjFaKiOO1ARMF cDGea7aXvO5s9Edh8NdVuLD4j6LG+pT2GmXN9CLxY5miSRd3AfBGRk9/U16d4907xFoPwt8 Vv4z1lb973V4ptLi+1+aQu5s7R/CNpHHbFeN+DLa01Xx/4f0vUE32t5fwwSq3QoXAIr1v4i 2WmXvgfXdTbwjb6PLaW1lPbyRwmPyWNzLC0Q4GcqFYj6e1bycVLQ0jFtHgCRBy0kiruY9A2 MUVOxjlCkODxnK8UUnYi5+p1FFFcx1h1ooooAQ14B+08D/wAIpoLZP/H63Gf9g17R4j8TaD 4U0htW8R6pBptkGEfnTHALHooHUk4OAOa+c/j54wsfFHhnRhpunagltHcs63V1B5KS5TGFD HcfXJUCvPzFXw8vl+aPf4d/5GdF+f6M82+HdrDe/EDw3ZXKiSG4nVHU85BJBrm/FGjv4f8A FuqaI5ybO4eIHOcqDwfyxXR/DpJZfiD4ahgdI5WuUCswOByeTgg/rXW/tA+FBofifT9Wjkg I1CHbIkMYjCunGcZJwR3Pcda8fEUr4eFRdD6/J8Z7LOa9CT0m396bf5XPIbeYIjoR1xj862 tAIGv6WwkWL/TFy7dF+Yc1zy/6xfrXQ+HAh8QaT5gBT7am4HpjcPWufAu9dX7Hq8T0owwE3 H7Uk366H0H8S/iH4l0TS11jwJa6frMcUptrm8ux5lxIx4JgiU58vjBOOe2RzXzfr2p3OrX5 vLqLTLeRyzG3063eEQEnJRw6hmcEnJOfrX1D4p+LGl219PoPhO9tNLkgkEVxc3Nt5Ucfc/M dqr6YPzEngD7w8I+K40b/AISi2k0eZbnzbYSXNwJY386Unlv3bMF4wMZzxz616uYtey+Z8b wqv+FGPo/yOFhgEzY37cDJOM0s0HkSKWbcjDIYDrUlkTvcE8bOn4iuxm8KahrPg7Sbnw94b 1C9uVklN1cRRsyEZwqjtkY7fjXjxoKVBzW9z7nEZrOhm0cLNpU3Hy0evX5HJmXS4mL6xpsu pWhhwbaJyjOxX5fmHI59K6OK98UPpBs/hp8J7jSYY/8AWXbWX2qTkZJ8yVePwrW+HlpJbfE uCC+sp1mt4ZPMiWKNniZU5JWT5eMd61/+F2623i64/tPVr5vC9xKI5YbbEc6xgbQYyuNpPB IUgH2r3I14U4wjLdn5zLAVsZWxFSja0OZv7/zPH9M1bTtBvL271/ToLjV2OZGdPNd2JyRwQ seehwKSO5tb2ZxYu8rKvmSKIWUR5P3QT1A4GeMnpXout6d4O0fQh4i8H+AtaMN9OSut+JkE yjOcLCpYgng/MwJ461f0T4g3Gq6TH4X1W51K2tpYRC9voGnWsb3m3/nrPIeCR14HrU14068 3Qe62Z2ZbUxeW0FmNKzhJ8rX+fb/gnlvRuRnHbpQRg12j+Fp9W12/tNNtEgl87ZaabC0l2x bgGLzwoVnHU4yBg8jFZniHwf4k8K3Bh1zSbmxYE4Mi5Vx6q44P5149fBVKS5t0fd5fxJhcZ JUpe5N9Hs/mHhDxNqvhTxFDqelXDROw8qZFbAmQnOxvYkD39K+3/Ber6R4k8LWOv6XbpGLi PDA/M8bDgqWPJwc18CRf61Dj+IdPrX1J+zZqUkmja9pDyZS3nSaNfTcCD/IV6OU1HZwZ8tx pQjGtTqpatNP5HI/tOgDxjoR7myf/ANDrxOb5tPwD9zYf0xXtv7TuR4y0Ajr9if8A9Drx2x spb8XEEOC4tWlwe4Vd3H5VzVI81Wsv63O3C1vY4HAT6c353RkwkrKnHfFSyAS3qx+jBefaq 3vnvU1tkyl+uFJ/p/WuCm3K1Puz7DGxjR58a94wa/UsaiQfs+O6Ht/tGoLU4Eo/2f6ipb7G 22/659vqaZZjJlH+z/Wt4/718zxp/wDIgv8A3D7f+EIx8IPD3TmAng5/jNd11riPhJ/ySLw 91/1B6/7xruD0r66Pwn43Ldnz/wDtKeGRd+H9O8UwRZlsXME7Af8ALN+hP0b+dfLqnBBZdw Hb1r7Z+OP/ACRnXP8Adj/9DFfEw5r5XMYqOIdup+wcI1pVMvcZfZk0vTf9Td0fSp9Y1Ww0e 2QvJczLENo5yxwT+H9K+9NG0u20XQ7LSLNdsFnCsKe4A6/iea+XPgHptve/E57idMtZW0ks f+9wuf1r6yHFfQYWCjBWPy3H1pVq8pz3bbYhHHJr5r+NHwbuDc33jTwwgaNgZ72xAO4H+KS P1Hcj8q9b+Let654d+Geoav4elWG8gZAZCm7YhOGI9+a8z+DHxYsf+Edn0fxlrcj6g9+Et3 ny7TCU9MjsGznPADCufEypVan1ea17nrZXHGYOhLNMM1aLs13Xn5bHzIQy8EEU3FfXfjf4C aHr08uoeH510W8dizQFN1u57/KOUz7flXz54s+F/i/wfvl1TSn+yqeLuA+ZC3pyOV+hAryK +X1KWq1R93l/FWFxTVOsuST+a/r+rnDFI5AYpV3Rtww9qy2057LUPs6OSrttDf3RmtdVyGw CeO1Qa5K9vGZkP7zGBjjnFaZfJvmgjxeOMPGUKVVfFqv1CO6jmvZ7aAnyLZVjVccZycn8au 2oH2lfof5GuZ8NsXe8Lcn5ev4101sR5yr35/lWWJXLiUl5Ho5DHlyFryn+pxviaPOqoDwDH 1rn1JR/mHI9a6fxJEXu1fsFxWLY2Qu9Vht8kgHc59AOv+FfS8yUW30Py2nSlWqqlDduxGk+ 7CEgLnJ5rRt7hFGWY+WfvH0Ht9ata1pSSXiNZxFZHQvIFOFx9PWqKWshAJIVE6jPX1qqM41 aaqR6l5hgng68sPUd2ux3PgbxbD4V8YWOvKPNS2yJIwOXUjBA98Hr7V6yfiX8LvB9jqmreE zd3us6iGIhmDfu2Yk8lhgDccnGc4ArwrwxolvrfiSx0m61GLTobqTYbqUZSP6jI6nA/GvSd e+CFj4e1XR9P1DxvZxPqlwYQZbfaUG0kMAW55wv1autzvHzPOjGyMz4Q+NPCPg3XdS1vxIb x9SkXy7ZrePeu1jl8jPXOMfjXSeCPH3w08MfEHxL4gUakkd44+xDyi22Nhuk3Dsd/T2rj/i J8LoPAEdqX8TwalezybTaCLY8aYJDkbjxkYrzvYofksT2A9aUFzMu9tGeu6P4l8C2nxYm1i aO/wD7BhlN1ajGZBJwRuX0DFuPpUvxO8a+FPFPiOHVNCS6LSW+25M0ezLqflwPTH9KxfhP4 I0vxt4llsdQ1g2LRIJvICgvOueVUnpgc966rwt8MPDXiH4l+IvD8mrS2NvpdwVitgVaWZA2 Dgn04ycd6prXVnPKndcqW55bJrMEK+Qgdicnle5rn5fMkmaTLHcOCcV1ninS7LTdf1K1gi2 xQXDwRZbJwGIGT3PFM8EeE5vF/i+10gTrBbHMtxMzAeVEvLHnv0/E1jTaa0JpRS2RxUgmEv cEDvRGZRINynHc16D4/wBP8O6T4qv9O8NXYudOhIVJd+87sDcN3fByM1x6orxiLkEnFK6vo bqV9yNkDRBdgwQOh61bgnaJApTcFO0AcYFRLEVRSwwwPT0qOefbyc7uoqHBPczfvaEk16xm 3DjqME0vmGWMlgWPOSBwK9M1b4YeHrD4NDxxBrj6nd3LQ7fKwsUO44dMcksDxz6V5iEUIqj KjnJz2o9nbRFuNtB1raOX87BAXkEc/pViSwuZd21wxHzADg//AF6LcfeWN/mA4bpU0LXHnL h8HopzXsUsPBJJmcua9zofAuh3es+O9E03+z70kXUUkk1qcSRIrDdJnHAXOc16x4yn8U638 NPFEXjhtYs4tH1hDbS3EKRQX9sZSiDgAuwHzZ6cjrXlngnVtdtPiDokelat9hurm7itvPbl ArsAQw4yp7jjNXvih4z1iTxRrHhxPFF9rGlxXRUC6+ULIp+bag6ANuA9gPrWVeHJJNPY0pp 8rXc4S9uLeHUZvsnltC+GX5AMZ7UVJaW9kzTNdWUjsW+VVl27RjoaKw5a8veSNF7CKtJ6/L /M/Ueiiiuc1EpazNW8QaJoNuJ9a1W1sEYZXz5Qpf8A3QeWP0rEXx1a3s6W+i6ZdXryNtjef FoknBOUMuGbpj5VNJtIaTZ0Wo6bp2rWZs9UsLe+tmIYxXMSyISOhwQRmvnf9o3RtC0bwpoc ekaTZ2DzXjlvs0KxlgE74HPWvYtSTxzPpl1cnVdO0VYoncLawG5kOFyPnfCg/wDATXxP4k8 WeIvFV0s+u6tcXxjJKLM+VTPXaBgDp2FeTmVeMaTpvdn13C2Aq18bGvF+7T3+d7G78NWVPi R4XkJPF0n3Rk9T2719CfFTwtbaz8MNWk07RbtrxJPtrXd4QsuU653ncRtyAoGPSvmjwRrS6 L440LUJgpgtryN2ZgfkXcNxGPbJr6+1jx14dvLYRWuj3XiON+UFvB5iPnPI7nj2qMLKNfDu HlYec0K2W5msR3lzL7z4bX7yn1Iq/FcyWkaXEIIkikMikNtOQQRz2q14j0q50bxReWF3p0+ nN5vmJb3Aw8aMcqDj2p2mop1TTkazF4huQGgJwJvmHy/j0rysEnHEcr8z7HiWtGtlaqQ2k4 v7y9pvjhpdestTvPCujxWs7uYY9R+0tZrOvJmlYZNzIT3OQue1UvFEmpvqMS6vqMN/eCPc7 26bY0DfMFUFFIAB75+td3dazpOg3N9qvhXQ5te1mKeYSapdWxNhoajObe2jPyuw7sBgfpXl t5eXeoXkt7f3Ut1dTMXkmmcs7sepJNd+ZVUoKn1ep4HCWCnOu8X9mN182PsxlpcHB2f1Feh aF4+0rw5oFrZ3mjX+r6iwZLa2SX7LbH5ssXlDjJ6dRxXm0cjxSK6HafarT6hdNELYyDyRnC 7RgZ649PwrjwuMjRg4yVz2864frZjilWpzSVknf/hiefW72fUL6+WMWE1yzr5cErN5anIZd 5PzAjjOeaq2ygRyPt5wFH9ar1p2ls85tbSLHmTOBknAyxwMmijN4jEKb2RnmWHpZRlEqFN6 ysm+rb3/AARuQ2Wt3Xgq8WW81GPT4F+0R2sspFvLhvvxxgEsR3c4UepJxXNWF2tnewzPBHc JHIsnlSD5Hwc4PsenWvqhLbRpPDF14N+HmjJrk09v9m1PWGbzLa3IQ5HmE4dgeiJwuc18nv G8TtFIpDISpyPTitsfelWjUW5x8LqnjMDWwdXa/wCa3+9H194NsfJ0zTfE2h29rr/iHUIQr TbDHbafCxyYo8YESLggqAzsRznrW58ab6xsvhBrZvdhNxGIYVbGWkYjGPccn8K+WPCXxT8a +C7M6fo2pI1kSWFtcxiRFJ6lc8j8DVDxZ458T+NLmOfxDqRuFi/1cKKEjj9wo7+9aVcxhOi 4Jav7jHDcJYiljIznNckXe/V21tY5+3UmSMf7Wfyr6R/ZnhczeJLrb8hESZz35NfOkSeXGZ DxuGF+nrX0v4ATUPA37Oms+KrONI9RnDXcfmoSNowq5Hfufxqsvj7Km6kvU5OKMQsZjY4al rbT5t/ocj+01Kj+O9HhVvmjsSWHplzj+Vcp8JLEan8RLbTmBK3NnPEcDPBhI/D61xOv+IdY 8U63LrOuXjXV5LgFyAAAOigDgAeldD8L/EcXh74k6HfXsiR2STFJpHTPloykZ/AkVyUcRF4 iUmtJHvY/J60Mpp0YyXNSu39zbt+hxs8D21zLbOCHhdoyD6g4/pUtuMRSN6kKD+tbvj23tb b4h62ljNHPayXTSwyRtlWV/mBBH1rKiKw2Jk2qzZyAw45OP6VzUPcqc0lsermlSWKy+MKW9 XlS+ev6F7xNYDTZNMtTxI1jHM/sXJYfoRWVZH5pR/sf1FMubq4vbk3F1K0srAAs3oBgD6AC o45HhfehwwrONW1X2nnc7Hl0nlv1Hm15bX8z7o+EvHwk8PH/AKYHtj+I13BPFeQfA3xfpeo fDfTdJu9RtY9TtXeL7MzBGK7zsIB65z2717BX2VKanBSXU/DsVRlh606U94tr7jzD47zRxf BvVw748xo0UepLjiviuvQvif4+8T+JfEWoaNqeobtNsbyRYbeNAi/KxAJx1OPWvPa+SxldV qrnFaH7Lw5l1TA4Pkqu7k76eaR73+zvz8Q78etix/8AHlr6mr4v+CHiq38O/EqBtTvI7bT5 7eSCWWQcKcArk9hkV9lWl3a31slzZ3MVzC/SSJgyn8RX0mCqxq0k0fledYCpgcU6VR3vr8m YfjrSxrXw913TCCfPs5AAPUDI/UV8CWs8trKkqMUdehHVT6j3Br9HHUPGyMOGBH51+evibT X0vxdq2mYy1vdyoAB23H+leZmicakZr+rf8OfV8HyhVp4jCVNU7O34P9D7d+HniuHxl4E07 WUdWuCgiulH8EqjDfn1Hsa8z/aW8ZS6L4NsPClin+l+IJSsjg8xQRkFz+JwPzr538NeNPE/ hCWSXw9rE1kJeZIxho5PcqcjPvVbxF4m1rxbrI1fX7w3l4IxEr7QoVAc7QBwBmiWaKVPla1 D/U6rHE3VRezv53t27fO5nQ5LMBjD4XB96yPE0n+jKAx+Z8Aj0rYhXaplYDJ4XP8AOuY1+Y S6jbWgIwGG7n1NPLqfLFzfU5+LsXGtXjh4P4d/V9PkL4eXAuiPu5UfzrpLcH7QmehB/kaqR W0NshihTYmeg5qVSysCCQRyCK82vWU63tEfa5dls8Nlqwc3rZ7ed/8AMwPEBC3AVBuldMKO ufwq1ommGwgMky5uJeW/2R2FashEkolcKZAMB8DOKApZto6+1dWIxzrQ9nBWX5nk5Rw5DL6 jxNeXNJbdl5+oyaNY2M2BkoOfasAyBt5GME5645rV1qby7KXBwXworm0R/uZVt2Oete7hn7 KCR+V5nW+sYidTu2y7E+28hRccyIAQf9oc19m6r4Li1rx5pPia68qUaZYFbSGTkPcEkhmHo vB//VXxrplhc3Wq2cNpbPcSyTIqRxKWY8jPAr6a+IOq65oPxi8DanbWl3c6b5ZtZI4kZlJd tsnA/iC4P0WuiMubU4IWsfPs92198Q3uvHcs5WS9I1Ix53qA2GCjqMdB7V7XrHw0+Gtn8Sf DGjPp88Wn6pZysFSZy002QU3EnIGM+nauZ+OfgybSfGsviWG2ZtN1JQ0kka/LFMOGBPbOAR 9TXqfiLRNW1L4n/DvUrGylnsrO33zzBcpGAAfmP41pG6WhPV6HEeHND0rw5+1Euk6Rbrb2c W7y4QxO3MOTyeTySaZ4BcH9qXW0XDM0l4c/0rfttLv/APhq26vHs5PIEfnCUoSFQwhcg9ME 8fWq3gXSry2/aV16aazmRYjcSNJtIAVyNpJ9+1T7zEt16k/ijwv8O/E/hTxqdJsJU1bRnku ZL5wQ7TcsceqcFcY+lcB4B03wZpPw31Lxx4o00ayy3S2UFkJNvBxk4yMnknnsK9H8HaNqws vinBJZyF7mWaOFGU/O2HOB68MPzFY3w10O60b4O3Xibw7oMeq+J7i6aCGKdN3kgOEOFPpyT VJaNlR6aHK/EHwr4P8AD/xU0CKWCW18NarFHPPBExzGpODt7gZwfbmvSZvB3wi0Txtpvhl9 DNxqGrQlYonLSRxqATvJJ4LYIz7dqwPjhoGp6n4t8JzJp0s7PEkDNGuV83fuKcd+p+grrPE mkXkvx88IXsVm7QpatulUfKgTduz6feH50ndB7qb0PIdD+HUGrfG2/wDCDeb/AGRp00kkjf xGJcbV3diSQM/Wui8afDzwlrHgPVde0bwrfeHLzQ5yNk8bIL2IHBbBPIPUHrxz1rrPCkv9k /tEeJrO/h8l9TjZrd243gFWGPXIz+Vch4ktfig9j4qfXdfurPRLAMv+kHEd2jPhUTjnINEW 2hJpJuxreCdItta+BGkabLpr3trPrqrLbIcbo/M+bJHQAcn6V5v8WIfAVtr0eh+CdP8AJms 5HW8nRi0btwNqknnBzmvavAF9qXhf4K6benS5juvxvjZCXEEkgBkCjnocivLfjT4MbQfHc2 tWVs62GqDzQ6r8kcv8S57E43fjW9NqLux3SgmeVi3KhWJYqw6+p9KmW3Vdu9pNzc8DOaZIz qVgyQc8nvTrNpXvXR8scZHGeldyrrc5XJtXNvwvaXMnjPRl0+KKe6a8h8mKcHY77xgN7Zxm vZPikNYvPCmrM8fhO78p7Wae80+0ZJyJJGUMrMxyA6bST6+1eW+E11G28a+GL+1jW6lOrwJ ChfYGO4HBPY/WvUPiNdeHNG0e68O2OnaxY6rfrBa51OLZCkMc7TfKw4YlnI4z29K8nFYhzb aex34KKcXOauv0W54XcwzQXTpHZNKuAdyAnJ70VfuzewX00UGqMgBwUwBg/wBec0VzRrTa1 Z5Snp0+9n6V0GimsyohkdgqqMkk4AHvXWeucPqvwo8F6x4yk8W6hZ3T6rKgjaRL2aNSAMDA VhjgDpiun0/QdJ0pFXTdPgtQveOMbj9T1P51z978QtMZ2g8OWsviOdTtd7NlW2h/66XDYjH XoCT7Vzesa3qYi8/xR4jTSrR5Aq2ulSCBRxnDXMuGk7/6pazbS2LtJo7bxJ4h8PaVYyWer6 mkEl0hiSCPMk77gR8kagsT+FfJ/jj4bWegaPa6npml69HFcTGMf2l5ayONuciNAWUf735Cv oXQ5bOJ9/gzw7NZ2BJMuoX0RtllbH3jJLmaQf8AARn1qG58TeDNKuJ38U+P7K/NzIqxWdmc +Uw6qBEWkbJ65ODgDFc1ajTrfGtT0MJjsTg7/V5uN97dT5Bi0+UkSQWVxIVPUKSM/gK9e+F E3i+Pw7q+jeFLv7Dqtzcx7pZLfeLdApzI5b5UUD2LE4AHceieJPjDpOnaRead4B8M399ewK qtINMeGC0L8KWVgrMx7IBljXmGva34ivtC1HTvEEs/hbSBKH1O5tZIzLPnG4yMCWlk5/1Sh UQcMeMVlCnTofAVisXicY1LESu13KPxF8M+GdIgWbS9W1Pxj4gjjafUriOfziTn5pZjyIUH RVzk8YHU1wVhaTXeo20Z06SSIyKXjYsgKk87mxlQR37Vqy+GPhhay26+FfirqDRzT+c0k8D Lb2eOQ8vG539OOvoK3b7Uv+EZ+2Npnxg1O93BJJHa0lha4J+UEseVQDgNnJPCjvUONNTc0t SpYzE1KKw8ptwWy6Hbaj4l8Nx6EPANj4as7u71KMWiJYa1CqWy5GFXIxGvBPTJwS3Jry7xj 4d0fRtVgsdJt5C/l7pY/wC0orwqfcxDC/Q1o+DbvXPFd3dWOmeMU8NaKsQh1DWb9wktxHk5 jhVs7MZbo3HVuTXV634R+EmjaHDpmj+JoLm2G4w79YihdGIOXkPlbtmec5JPQCqqUqdX3pI rDY/FYROFCo4p9jx5bEhfNktJRHjcG5Ax65pIre3uQ5toXmKDcwRt20Zxk46CnaungMWKW+ neIPEGsT2q+XMsb7opyO6AABIgSWyck+g5NUPDut6ZpLRC31PVtM82SOVxC+FbYcgfKpLtk ZAI2jryaw+rUb/Cdv8AbWZP/l8/vNK402S0jLXWn3ECjGWlyg56dRXU+D9DsNQ8YWll4mFx Y6ft82QKriR1A+VUCgsSTgDAzXT+GPDmteNdHt9QvdJ1fWreG6e5tYLuRraFCzbjJdXMgDy 4x91BgCvRLPwz42kEd9pt1bxxSIwmutHxE0nqBPNk7QOPM2tnBxWlOjCm7xicOKx+JxSUcR UcrbXLOv8AjO40KOy8PaNd6Z4C0uIKIoZo1lvTHnlvIGfLB7AhnYnoOteIeIPDmhW/h9fFG ka/LfRXt20KpfIkEsrDJkIiBJUA5znBHHFejTaFrUGmtpXhW1skbUpSsl5YiRnuTkbt9y5E k/fdIu1OTyOK9E8I+H9K0rU9NWTw/Hql88Ztjc2sIFpp8QBJCbvvZIwzgEsT17VrOEa0veW xhRxNbDQkqUrKWjt1Pm69+GWv23gzTvF0UDz6deoZD5KFmgwxA3DtnGc9K5Lyokbnc7A4ww wPyr9FFijSIRJGqxgYCgcAemKyX8K+GpLn7S+gac02c7zbJnP5VH9nUubmSPTfEmYun7J1H b5X+/c+Tvhv8K9V8batDeahDLa6JEwMs7jaZcfwJ6/XtX1fq/hnS9Y8Iz+F50eDTZ4BbFID tZEGMAHt0rYjijiRUjRVVRgKowBT67o0ko8rPA9rLnU07Na/M+Rvid8H7bwxqen23hLStX1 CCeItK5Jl2tngZVeK89XwV4pRsxeFdUBxkHyHPt6V990VzLAUk7pHqyzzHyg6cqrae+p8re E/gxa6/wDDjUtY1uy1Oz122Ei20JPlhwq5X5CMnJyK4/wh8N9c13xbp+kazoOo2WmzuBNK0 bR7EAJ4Yjg19sUc+tX9UpXvbcwWaYtKMfaO0dtdvQ+MPHXwtutD8YXem+HPD+q3unRKvlzF Wk3Ejn5gMHmuY/4QPxPn/kUdU/78v/hX3rS8+tZLL6PY6v7fzH/n9L7z44+HXg/xPafEnw9 cXXh3ULa2gulZnkgYKgHOSSK+xutLz60ldlOmqatE8irWnWm51Hds+fvih8GvDlpoGp+ItF 07UbzWJ7gSGNJGkBLt82EA6c14p/wgPiX/AKFDUwf+uL192UfjXNLA0ZO/KenDO8fGKiq0r LzPhD/hA/FiE+X4S1NSeM+Q5r6y+EFheaZ8LNLs7+0ltLhDIWimXawyx7V31FbUsPCl8Jw4 nF1sVLnrScn3Y0jNeD/FT4PaQ1rr/jqxuLz+0wv2gW4wY88A4AGenPWve6aQCCDzTq0YVV7 y22JoYmrh23Sk1dWfmux8JXvga5g+G8Xjq9mjs7Z7o2zQyfu3zxtYA9cnPA9K49Rag7lYye men6V6t+1Frdxe/EPT/Ds7NDp+nWguI0/hkkfOX49AMfn6186eaTOAkrAZ6AkAivM+rUXNt I9NcR5hGHsVVdvx+/c6bUtXhtY2BYPNjhAa4lp5HuRcSEmUtvyecelaYhN/ellIVOmT6Cor yOANsiTAQ/mTXZGS+FI8GddzlruaukasZZpDfyxlQONw28/hWwL+wJJzER/vH/GuJWPPccd qs7QqLkYOOnY1i8PSb+FHqrPMwirKtL72df8Ab9PzgND/AN9Hj9aYdRst3yPCp7ENyP1rkV 2IGz1J6UedEeAgBPpVxwlPflRMs7x0k06srPzZqaxcxTNDGrh1U5OD3rNebC7Rx7j1p2ASD 90Dn1zUqwpjDKxLdxxiuiVlozxpzu7staT4g1bQ9bttX0a9+zXtuSUk2hiMjB4IIOQTXTz/ ABe8f3N9aTTeIS0tm5khfyUG1ipUnheeCR+NclHZspYxo2eOW7Vds9Ev7nlLSR8fP8o5IzU KpGOhn7RLQ2tf+KPi/wARaI+l63rP2y0Zg7R+UiglenQCrVl8YvHVro1rpdvrs8dvbbREdi 7to6KWxkgeh61i3vhi7XS5LprGRdjKhZgFCsTjHXk8isddNulkMcsJV8kAe/Q11xqwYKpFq 9zvE+LXjtdT/tY663254Bbl/ITlNxYDGMdSTT7f4qeP4NYutVXWgt1eoiSuYE+dUztGMYGM n865b+xtThlgWazaNZVMiEru3qOCRjtXTaJ4Vu9c1OGKdZIYScEtGcnA569verdWn0Zn7R9 zXtPiz46Fy7R68YjNIJJGMKEFsYJ+7x0FZ+m+L/F2g6ZfReH9aubQ3tw800JCMvzD5mXIyr epHFTy6FoY1C8TTbQusEvkqs0hDHgfMfTvjtwa0NL8KSySfbrQLJp2WRVlOSwH3sH6jANT8 TShqNTa1uUP+FkePWsrBbvUZ5DZOHtpHQFtwBG4kj5iAe9OPxX8dm5S6bXXkuI1aNGECfID jdxj2H5VtSWILnS4fOTcd6TE52DB4A7f/WrnLjw4Y77YhCNKoZXUfK+RnBHY1tXTk1yowlO Sd0ylqfivX9X1iLW7/UJX1G1A8q5UBGXbkr90DHU0zxL4+8V+J9Lis9b1V7mCJtwjChFZvU gAZNZus2t1p87Q3EZjdl4cHIYetZbW7myTzMkg7iR1qKFJz2QRnLdvc7G3+K3j6DSYrJdeZ baFEijBgj4C4AAO3J6Cq2seOfFfiuxistf1Nr21WXzlQxovzAEA8AeprjpkmWziQsNmSwyM mrs21LSBlUgou0+lejKkuVK1jaUpWtfcbcbEcsDzyMg1a0fIu5CFDsYSN2ehrKBLkqMZPOe tbuloYrJp8gNJyOM4A9PevIlT3iuphN8sRLpLe51rRNLl1RdJtri7XzbuT5RbjgGVuRjHJ6 16j4x8c+H7f4ZP4V0y817xcFuI2XU9RhJQEHICEgHbxgH9TXmthawt8S/CD3tqbq2m1KFZY gu7zF8wcY759K7b4u6t8cha+ILXW9Okt/CUd6dk8VtGqeWJP3RDj5v7v9azUFbQ9Ci+bD8v c8dMer6kguPMeRgSpTOCmPX8/wBKKqW/iC8gDuiRB5Dl2IyWNFDU09NjNxqX0sfq52r5d+L njDwpqfjqKzf4jXOrWcQWP/hGdKtFnQzDvI5YIwJ4w27B7V9RVg6V4N8J6HeTXmj+HNOsbq aRpnmhtkV2dvvHdjPNayV9DuhLldz5xtfFOu6ndp4f0nRdSlubIgPZWFqZZ7dWAZVeaZVgg PQ4SLgdDzmvTtF8Pa7pzW+r2ngNbjWGTEtxrGoo8ofnnzSJH29OF29OlemtoWjNqraq2m2/ 29lCtcCMB2A6ZPf8avPJHFE0juqRoMlmOAo9zUKFtWVKpfY8d1v4W+IvHOv2eteMdSsbNrd di2umyzsgXk8lmCk8nJCjoK5fxzpupfDW0sfDXwxtbp/EOtMTC1nYR4iRcb5JJnDHv0JAHJ OAOfW9a8TfbbQweE7q5v7rzDEZNNtkuFjYdmdyI1/En6V4x4u0z4q63etYeN/GMPhjwmVAn SC8g+03ikZMfCqq9MEkgDP8VRKMb6FRk+v3GJo/hS81O/SwbWbjU5Ypvteqa1NfNHb2zniR YnBG5jggyn5iOECrk13c9x4VsNCm0n4c+GF1txmG41ZbaMxRt/cR5cK7ZxwuQv3jk9fMr+1 +HEcsfhnw/fwtapIA11/act3MGPO4EDy4xj7zBWPAVcnpbl0/4dNYWWj6Nd6xqFm1wUvNcN jcXARyf+Pa0VgQsjH2PcnJ4GHc2fQ4x7Txm3iBtH0r4f8Ahcf2Svms9oY7mGBm+88kruBJI f7rHA67a14/OvtJHh9fBFhHGrIL7U5pvNuJnJ3bVw2M8kALnb2APFdnD9jZLrTdB+HmoWVv Z3K2rqyQ+aJM5ULI7HfcNnJGCIhzgnkdVdax40ieHwZ4c8J6RpWrR27mziOqeaNPQ8b3Cpg yc5ySeue/OfK29Q5jzPUfF+paLrNr4f0XwFLLcRQt5egWFzerNGT8yzTDBU9jt9/mrj5NZ+ Kmsa9eyvot/CFnT+0Ip7F7jy5guE8wFeSBjbHyB1xXqGh/D/xI2rX1roni2OHWL5S1zq9re XMskjAjcuSQrDIOXOB2GSMVNP4SvdCu7eHSfi1qsdzbO6XFx5irBGTy8cKvkzSnjJJOO57U 3qrsXNZ6Hld/4f1nSZh4dtNYTWNRvZGlu9KtZGt44QVB3XThVVeP+WbHgV6J4U+FHifRbr/ hK08WeGLLULxAloltp32swMSPlgUkYboN3J57DmtTR/Dh03VZNH8K6h4j1fXJJ2u7q6ub0W ttbs44lnIXfIx7ZAz/AA4rr5fAOgeHjbar4v8AEuu6/r10fKhZbyVZrljj91DEjDanYk9jy RVRVldClK+hseG9Q8RQ6TdT/EjW9KmjtTkxwJ5FvDHjpIST5rjA+VcgHuTWpf6jFrqfYnt2 vGm+e1092KRtH0Ek+3/lmc8KeWx0Pbzd/h54d8XeJ737TpVrd6owVbgmaS4ttLTptGW/ez4 6n7qn8j6doOgaV4PsB4Q8GWgikH7yaZyX8nP8bserHsv8hzWkW5bmUrLYz4xbWGt2uhLaS6 5r16oa9IZUSzt/4fMA4SIHhYhye+etegWVnHaxYB3SNje+MbsdBjsB2Haq+k6Jp+jxzfY7d UmuH8yebHzzP/eY9T9O3atOt4QtqzNu4mKKU9KStSQ6migEEZByKWgAxSUppKACiiigAooo oAKKKWgBKKWigBtLRRQAleX/ABj+KNn8P/CFwtlcwy+IbkeVaWwbcyE/8tGHYAc89Tiut8W W/jC5sI4vCN9Y2cz70mku1Y7QV+Vkxn5gfXivkPxho+m2Wq3H/Cb3Opv4uuohPKZBHIrnJX OQRtXaFOCMjIGK5MRVcFZIxqVORaI8c1i9vL+4kvb68ub28n+aW4uGLO7Hryax0WUsFHfjP oK9Yl+Hq6xrs2l2+ow6VFbQxSbtQPktIXIGFB7DPXpXFXuiPY6kLaO7trtEZlE0DhlfBxXL GaUdTnjUstSjCqWluXYEO4wox91fWsh3aWR0LHBORxxmui1G3aG1fcSfMIVc+3WsuGxkbpE Sx6HGf0q6UlrNipzVnJmYZGV8EZHfA60vmMWJHPOB3rUntoYrgW7KUmA+dWP3T6f59akFtC xChM5HBA6Vrzrc1dRW2K1rbGXMrcqBxwfzpfszDaEVtxJboeRmtuCKKAZkAaNVJHOCD2//A FVPEyXAYIvzD7xPAAHYVl7Z3uc7qNamPbxhi4aNic9eePSrsMLTzCNUCkc5wfl960fsjwzL 5cWV6EBdx9cVp2+nXaWN1O1sYIQu5fNGC+eM4PNYzqN6mLncyo7ORkDw7p3LfcwRjtXoOiW o0+3gjllkaeZd0iND0zwMcEkHvXK2WlT31tavDeRQtC6qq7tuT3ya9KttL1a5jtJFgE7ggl UO4bBx97vkVg25ErU5Xxjr1gj6NC9s7otz500QQqkiqAPx559ulYEl5anWhd2xjMNxEzIm0 lUPICMMZXJ6Y6cCqPjm+bUPG1yFfKW2IEJGPu8YxVC0+1y3MVvHIUKSBUY8FOeORXVyxUVc 0krLU9FufN0HSLG+vmeIGY/uJ0/0hBtyY42U4MZwOtaXhzUZSsM188v2m5mN4ikmRYo+cjP Qcnn0qvHC8F9e6dqcjwKPma6uCJrcyFQMpvGSck9+K27SwUR3Vu4kScyeWhkBUFcA5Geg4J AHFZJ38ht9jg7fUZdX8SpbOdyXUxVJFXIHzZUn1Fei6jcLaRwaVbWKx2qx/O5YEnGOQM4xn nmuM8N2Fu01xqkCmQQ3BhhJG3nJJ/DqK6LVNmqXqvIodYgVROgxnH/1/wA6+lwlF8vN3IlU toSuzr4ka5kmD5dWdU+4vufY1NBJv1I6hKA+5isKMoIDAcY/zzWbdEDd9mQhWURqwXj6HnJ 6n68Us07Sad9nmyxRwsePTPJJ9eMfhWsI80tTJzuyprFxE8ywmzaUyDJDRhi2eDXL6x4agC ySadcbWQgPGR8o7celdFc6vHDPdLjMxGRNIMke30xVCO6gS0+w3AlLlt5A+ZjwMZrZJw2Lh qebXtrc222KaN02DByM1Xmmf7EsbKRsPIHfPSug8V3kNpqBt5WlDMo4YY2gL0/X8q5Fro3A KwM24HJ2j7w9cUVKl9DsjCTs2tB8D7CBIMAnP5muna6jimMDArFCoXLHgHGcH0rM0rTWV47 q8tpxAOQSBg8+mc9a1tT006pZzxLIEuY2BUN8obtzXFKDi7s5ari5pPYreHp31f4r+HdLM7 LaXWoQQqUYhkDOBuVhyp9xXp/xD13RvFvw88eWmm6ZqGlT+FNQgty76jLMt2plKHejEjtnn PY5rgvhf4Gute1W91631iGxk8Mlb+SV+UBUlkXPqSh9sfWu6+IGveIvF/wFfxVYQ+HrXR9T vY/7ShsLdkuzIHIQyNkg/MATnnBHauWyVz06dkuVI+fBp915EcvkvskGVO3g0UqXN0kYhFz KEU8LuOB/nAorK0+4ryP1mqteX9np8BnvbqK3j/vSMFz7D1PtVmq9xY2d1LFLc2kM8kJJja RAxQnqRnpWrNjlzrXibX42HhnTo9NtGHy6lqsbfOCODHACGP8AwMr9DXEeP/h5431W20ybS NXh1/UFm/0n+2G22sS44eO2UeWxz/f3fjXs2DWTe2Wo6kz28l1JYWecFrZ8TSj/AHv4B9Of cVLjfcpStsee6V8OIri1tV8Y+Itc1S9QktpsV/5dtGRnokCxgLjkA9M4rK8c/BqbxSYNG0T TtB8P6MyBri+a3+0XzNkHYpIwq+pDZP0r2azsbSwtxBZwrDGOy9z6k9z7mrGM0cqe4+d3uf NF3rXh/wAJasnwc+HNldNNBj+157BA19dyEZ8pG/gJB+eVsLGpwOcCt67vxoV7a6S0hm10J 9litNKw8ekhk3C3t1J+e5cfelboMsdq4B9tOnWazXFzBbRQXdwmx7mONRIeMDLYyce/pXE/ D34TeH/h/JdXtvcXeraxeOzz6lfuHlbcckDsue+OT36DEuGo1NdTy3WPFmtaTqcnhPwfpdn L4psrTfe3Lzf6B4bhYZYGRvvzNnLO3LHtjiuG0DVNa1PS7zSPBvhzU4tLD+Zrev39wiPfPn dI0s7EKkW3JEanLcAkDOfpPxx8M9K8ePZxanqF7aafFL51zZ2TLEt8wxt81sbm244571J4j +GHhPxN4QsvCV3aT2ei2cqyraWMxgR8Z+V8feBzk5789ahwd/IamkeN6brviP4irN4b+Fq/ 2Po8LIl9q5X5p8dcyDGFx0RBn/dXmtdJ9A0qKex8IXv2ua3k+yXviu8i+1zGftbWSDh5Ovy x4ROpya9A8X/Dl7/4VyeB/At9F4TiJUKbeMhTHnLodpDfN3YHJ79TXj+t674e+CWnNo+guv iPxrbW4jkumhAttGhb+7GvEYPXYDuc8sTSceXcpPm2O7sLhPAthHoqWKXWs3wNzZ6M8oeck ZMl3fz9CcnJONq4AXPWqfh+z1XxpfX1zYaj9sEz+TqWvMjKkiY5t7Jf4Yh0LZBbrmue+Hfh fVfHtpLrerRXmmeFrxRLe3V++2/11xzudh/qrcfwopxj16167YhtdtINL8Lo2j+GLQ+UbiG PyzdoBjy4P7qesnU/w+tJRcnrsDdi1bxJFD/wjnhSGO2igUR3F8kYCQ8chOMPJ7dFzz6Hot N0210qwSztVbYvJd23PI3dmY8kn1qSysrTTrKKysbdLe2hXbHGgwFFWK3UUtTFsKKKKsQUY oo5oARVVRhQAPQUtFBoAKOlFBoASijFGKACijFGKAClpMGloAKKKKAEPWijmjmgBDXxv8eP DNh4Gnv/ABTqviOPUfE2tXwlsoPL2vFEOScc/KpCrzwQMdTx9d6vq2n6Fo91q+q3UdpZWsZ kllkOAqivzi+JHi6X4l/EbU/FkqNDayYhs4WBJSFeFz6E8sfc1zVlGWkjOai17xyk+s6xq1 9capqV9cXN1M+6SV3JZyfft/SpbWWQECOIgD5jt9M1YWzjjhVYstuGSM0JbPGm4Bhk4AHc+ lc0pRfQ55STLUupn+0reZoywhyNjEYHr/n2rZtdYtYLaa4ltZDLwsABAw3Uk+2K5dbK6lJ2 wlm6Dipra0uDc9JAq9e9ZShFrfYylGFvQvLZpf640s0UqJKV+WPBKfn1r0TSvCvhu5TaReG 4IyiTyqgPrjH+Nczo1hNcSFzNkKwZtynAUHuRXqmgabHqOm3c91EF3fNIzrjYpcFQMdMgfh WDnKTsmYqTk7HL3nhq2tZv9E0MzsgAl8uVZFIxkfQ4HUGrOl6XPbK95Do04V8gYZSSM9vX0 Oe1dlDdWUdxBb2nlOigfaECncQR90e+O4rpJWWR4rfT7cSWbhk8wLhgR1Ht9alQ5upaimct ZaTqSCe4bRXaVRu3CVASwGNuAa5jxl9pitBFd6eUknO0bnX5QOp688V6rJeBbSO0hXzp2kM R8sFQq5yfy4HFeK/FS+e68XmBHyLKBUwo/iPJz7jgVt7OL6lSilEyNBvrWxvJVubVpUkwU5 C8j8fzNeqWOoJp9g2ry6bLDBbo07AzLzjgEDP1GO1eGxlHRWjt3AL7d5Y9cfpXo2s69Gnwh YCDZLIotVYjDbtwzjJzggGm466bmcLXseVk3F9f3F19jdnkkaQjI45ye9dNZaEn/CHXviFZ 2F1E6+TGyAI/zgEE8/NzwPxrnEaciNFi5Dglh0I9K6Cw1zVLfT/ssdr59rDlghXciliB8w7 9MDvya1ak9Q5tdUd3p93a3mg22pX9nLqd0bVkw5BWNjuABxnYcH8sVKlj4v8AENhY2MdnNb z+aqSypGdiBeQd3TB/Wuv8OeBrU+HItWv7aazXUokAhsJC6wptOGYH6DIGfT1runs77SbiO 78g3VjBDHFZ29qgQxsSd55OMbcdewohRf2jaNNvWR5rrvh0eHLS1sAjfZ3jUuV5+cH5sn36 4/DtVG2hWGNp3VSxU5z2Gev4j/CvStR0h7uCX+15DIsiubWONi6uc5D9BzjjHPGfeuSh8K6 pfX6xSWxtop+FMiE4A6/TjkV9BQrfu7N7HPVpNTuluclO0kM8kwgZmZgIhxgDGM4+p/XirL 2zxWJMlu6yyY3R5+7+Xf8Axq/f6Ndab4kWyvYm3RoNgI4dP7x9/wCVZ+p3VxcPH9mMiJCdz uVwX9B7D/Cim21dGPwu0jmr5ov7TklYxxwqSM+w6cc1SgurdNXOqajBJNa555CByB90Dtir GqSrNKYIIEVpWQBmXG4e305qpd6Y0sIV94WMhVTGOldKu+pbkonG+P72LVNflmtQv2dT+7I 7g8dvpXGCSe3uFeJSrjjPrXZ63aGELbrb5bzMbuvHb+dc6dPdQ+4EFeKxcbnq06kXGzNVfE 6XGnC1vYmiYDG+PkE/T+lbek6hDcKzWSwzbUCOC2Mcdea4ZoJGYIF5JxULWskb7QWGewzzU zk+a8ncxnhqctI6HuHwi0K813wn8U/B2mvC+pahZwG2V5AFf5n6n05Az71d1fwRrnw5/Zf8 Sab4mhgtr/UdWt5Io4phJvAKjqO/ytx6CvCrNL6zuPtFjczW0igjzIZGjbntleakvLnWL0o t/eXt7t5T7RM8u36Ak4rgc1Jux0KS2uZoeTJAU/gaK3dP8J+I9Qjee00qdo+MMyFQfpnrRS Kuf//Z </binary> </FictionBook>