%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/191.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Raymond</first-name><middle-name>E.</middle-name><last-name>Feist</last-name></author>
            <book-title>Odkaz trhlinové války 03 - Slza Bohů</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Raymond</first-name><middle-name>E.</middle-name><last-name>Feist</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>ea777613-4b1a-41d5-aeed-7d40a7d54d26</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2003</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p><empty-line /><p>Věnování</p>

<p><emphasis>Stejně jako u jiných projektů jsem dlužníkem mnoha lidí, ale v tomto případě mnohem více než u většiny prací, do nichž jsem se pustil. Do značné míry za to může má významná spoluúčast na hře ,Návrat do</emphasis><emphasis> Krondoru</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>, jejíž dějová osnova tvoří také základ této knihy. Bylo by poněkud zjednodušené poděkovat lidem zodpovědným za hru, z níž kniha vychází, a nezmínit se o spoustě lidí, kteří se třeba ani neobjeví na seznamu těch, kdo se na hře podíleli, ale kteří se věnovali řešení tuctů potenciálních problémů, rušivých momentů a průtahů.</emphasis></p>

<p><emphasis>Obrazně řečeno se na ,Návratu do Krondoru</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis> během procesu vývoje hry podílely stovky rukou; příliš velké množství na to je zde všechny vyjmenovat. Takže s vědomím, že následující seznam je nekompletní, chtěl bych poděkovat:</emphasis></p>

<p><emphasis>Andy Ashcraftovi, Craigu Bolandovi, Chucku Mittchelovi, Susan Denekerové, Leanne Moenové a Michaelu Lynchovi, kteří v nejrůznějších chvílích museli naslouchat mým připomínkám, zatímco by si určitě raději dělali svou práci.</emphasis></p>

<p><emphasis>Scottu Pageovi, který se neočekávaně musel zabývat problémy druhých, ale dokázal to ukočírovat.</emphasis></p>

<p><emphasis>Bobu Erzinovi, ,taťkovi náš všech</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis> v napjatých okamžicích kolem 7. úrovně, který musel uklízet neuvěřitelný bordel po těch, kdo zklamali jeho důvěru, a vedl mou ruku a podržel náš kolektiv namísto toho, aby si seděl ve studiu u své hudby.</emphasis></p>

<p><emphasis>St. Johnu Bainovi, který ten bordel zdědil a který s humorem a odhodláním přijal vizi někoho jiného za svou vlastní; ,nezdolné</emphasis>’<emphasis> je snad to nejlepší slovo pro označení jeho nasazení ve věci Krondoru.</emphasis></p>

<p><emphasis>Stevu Abramsovi, starému příteli a spolupachateli, jehož přispění k mé práci po celé roky procházelo bez oficiálního uznání, i když mnou nikdy ne opomíjeno.</emphasis></p>

<p><emphasis>Jonathanu Matsonovi, mému agentu, za všechny obvyklé důvody, a v tomto případě i za ty méně obvyklé.</emphasis></p>

<p><emphasis>Mé dceři Jessice a mému synovi Jamesovi, že učinili každý den s nimi strávený ještě skvostnějším.</emphasis></p>

<p><emphasis>Jennifer Brebtové a Jane Johnsonové, mým editorům v New Yorku a Londýně, za spousty toho navíc, než co mají v popisu práce.</emphasis></p>

<p><emphasis>A ještě v poněkud osobnějším duchu: Tato kniha přišla na svět během pro mne osobně velmi obtížného období, jímž skončilo mé dvanáctileté manželství, a tam někde jsou lidé, kteří mi pomohli tímto obdobím projít, lidé, kteří neměli; nic společného přímo s tvorbou knihy, ale kteří tím, že mne udrželi relativně při smyslech, napomohli jejímu dokončení.</emphasis></p>

<p><emphasis>Takže speciální díky Stevu Abramsovi, Andymu Abramsovi, Jimu Curiovi, Jonathanu Matsonovi, Richimu Spahlovi a Janny Wurtsové za to, že mne udrželi na začátku pokupě a později v chodu. Byli zde samozřejmě i další, ale kompletní výčet není reálný - pouhá slova stejně nemohou vyjádřit hloubku mého vděku. Jsem neskutečně požehnán těmi nejskvělejšími přáteli.</emphasis></p>

<p><emphasis>A také ,bandě</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis> u Flemingů v La Jolla, kde servírují nejlepší steak a víno v Kalifornii, za to, že jsem měl kam se zdekovat.</emphasis></p>

<p>Raymond E. Feist</p>

<p>San Diego, Kalifornie</p>

<p>30.srpen 2000</p><empty-line /><p><strong><emphasis>Prolog</emphasis></strong></p>

<p> <strong>ÚTOK</strong></p>

<p>Počasí se zhoršilo.</p>

<p>Oblohou se valily temné mraky, ozařované vzteklými blesky, které probodávaly čerň noci po všech stranách. Muži, který držel hlídku na nejvyšším stěžni lodi <emphasis>Ishapovo jitro</emphasis>, připadalo, že zahlédl v dálce pohyb a přimhouřil oči. Snažil se zastínit si rukou oči, ale slaná tříšť a kousavý ledový vítr je naplňovaly slzami. Zamrkal a podíval se znovu, ale ať už předtím zpozoroval jakýkoli pohyb, nyní už ustal.</p>

<p>Tma a hrozba bouří přinutila muže na hlídce strávit nepříjemnou noc vysoko nad palubou - čistě pro ten nepravděpodobný případ, že by kapitán odbočil z kursu. Z hlediska hlídky to bylo velmi nepravděpodobné, protože kapitán byl zkušený námořník, kterého pro tuto plavbu vybrali pro jeho dovednost vyhýbat se nebezpečí stejně jako pro jiné vlastnosti. A velice dobře stejně jako každý jiný muž na palubě věděl, jak nebezpečná tato plavba je. Chrám si cenil svého nákladu nadevše a řeči o možných pirátech podél quegského pobřeží je přinutily vyplout nebezpečným směrem kolem Vdovského mysu, skalnaté oblasti, které bylo lepší se vyhnout. Ale posádku <emphasis>Ishapova jitra </emphasis>tvořili zkušení námořníci, kteří poslouchali každý kapitánův rozkaz bez pochybností a vyplňovali jej okamžitě - každý na palubě věděl, že jakmile se jednou loď dostala do blízkosti Vdovského mysu, už jí nebylo pomoci. O svůj život se bojí každý - to je jen přirozené - ale tito muži nebyli vybráni jen pro své námořnické dovednosti, ale také pro věrnost chrámu. A všichni věděli, jak moc je pro chrám tento náklad důležitý.</p>

<p>V nákladním prostoru v podpalubí stálo osm mnichů krondorského Ishapova chrámu kolem nejsvětějšího artefaktu. Slzy bohů. Byl to klenot neuvěřitelné velikosti - dlouhý jako mužská paže a dvakrát tak silný - a z jeho nitra vyzařovalo tajemné světlo. Každých deset let se vytvořila nová Slza ve skrytém klášteře hluboko v malém horském údolí Šedých věží. Když byla připravena a poté, co mniši provedli všechny důležité obřady, silně chráněná karavana ji přepravila do nejbližšího přístavu ve Svobodných městech Natalu. Tam byla uložena na loď a odvezena do Krondoru. Z Krondoru se pak vydávala v doprovodu válečných mnichů, kněží a sluhů dále na východ, až nakonec dorazila do Saladoru, kde byla znovu naložena na loď a dopravena do hlavního chrámu v Rillanonu, aby nahradila stávající Slzu, jejíž moc pohasínala.</p>

<p>Skutečnou podstatu a důvod existence posvátného kamene znali jen ti nejvýše postavení služebníci chrámu a námořník na hlídce vysoko na hlavním stěžni lodi se o podobné věci nezajímal. Věřil v moc bohů a věděl, že slouží dobré věci. Kromě toho byl nadmíru dobře placen za to, aby nekladl nikomu otázky a místo toho vykonával řádně svou povinnost.</p>

<p>Ale po dvou týdnech, které strávili přebíjením se proti nepříznivým větrům a rozbouřenému moři začínalo modrobílé světlo, zářící z podpalubí a nekonečný zpěv mnichů lézt na nervy i tomu nejzbožnějšímu námořníkovi na palubě. Protivětry a nečekané bouře přinutily některé muže k řečem o čarodějnictví a temné magii. Muž na hlídce vyslal tichou modlitbu ke Killian, bohyni přírody a námořníků (a přidal ještě jednu pro Eortise, o kterém se někdy tvrdilo, že je skutečným bohem moří), aby už za svítání konečně dorazili k vytouženému cíli: do Krondoru. Slza opustí se svým doprovodem rychle město směrem na východ, ale námořník zůstane ve městě se svou rodinou. Mzda, kterou mu vyplatí, mu umožní zůstat doma hodně dlouho.</p>

<p>Muž ve strážním koši pomyslel na svou ženu a dvě děti a krátce se usmál. Jeho dcera už byla dost stará na to, aby pomáhala matce v kuchyni a se svým bratříčkem, a třetí dítě se mělo narodit brzy. Stejně jako už stokrát dříve si lodník slíbil, že si najde nějakou práci blíž k domovu, aby mohl s rodinou trávit daleko více času.</p>

<p>Ze zasnění ho vytrhl další krátký pohyb ve vlnách směrem k pobřeží. Světlo z podpalubí zbarvovalo zpěněné hřebeny vln a on sledoval a cítil rytmus moře. A tento rytmus právě něco porušilo. Zahleděl se pátravě do temného šera a snažil se silou vůle proniknout prostor kolem lodi, aby se přesvědčil, že je proud nesnesl příliš blízko ke skaliskům.</p>

<p>Knute řekl: „Mám z toho modrého světla, které sem proudí z té lodi, divný pocit, kapitáne.“</p>

<p>Muž, kterého Knute oslovil, se nad ním tyčil a nyní k němu sklopil pohled. Při výšce šesti stop a osmi palců se tyčil nad každým, kdo ho zatím potkal. Široká ramena a silné paže nebyla chráněny černým koženým kyrysem, kterému dával přednost před kovovou zbrojí, ačkoli k němu přidával pár chráničů ramen s ocelovými bodci - kořist, kterou získal z mrtvoly jednotko z nejproslulejších quegských gladiátorů. Odhalená pokožka podávala jasnou zprávu o mnoha vybojovaných soubojích a stovky starých zranění se vzájemně překrývaly. Tvář mu hyzdila jizva, která se přes pravé, mléčně bílé oko táhla od čela až k čelisti. Ale levé oko jako by bylo zevnitř prozářeno hrozivým rudým ohněm a Knute věděl, že tomuto oku hned tak něco neunikne.</p>

<p>Kromě bodců na ramenou byla jeho zbroj prostá a přísně praktická, dobře ošetřovaná olejem a přestože na ní byly vidět stopy po opravách, byla pečlivě opatrovaná. Kolem krku mu měl bronzový amulet, potemnělý něčím daleko větším než byl i čas a nedostatek leštění - byly na něm jasně vidět stopy starobylých a nečistých kouzel. Rudý drahokam zasazený v jeho středu tepal slabou rudou září, když Medvěd řekl: „Postarej se to, abychom neskončili na útesech, navigátore. To je jediný důvod, proč jsem tě zatím ještě nechal naživu.“ Otočil se k zádi a promluvil tiše, ale tak, že se jeho hlas nesl až ke kormidlu. „Teď!“</p>

<p>Lodník na zádi předal jeho rozkaz do podpalubí. „Kupředu!“ řekl a poháněč zvedl ruku a udeřil palicí do bubnu, který držel mezi koleny.</p>

<p>Na zvuk prvního úderu otroci, připoutaní řetězy k lavicím, zvedli vesla z vody a na druhý je spustili pod hladinu a jako jeden muž se do nich opřeli. Už dříve dostali rozkaz zachovávat naprosté mlčení, ale jejich hlídač se vydal prostřední uličkou mezi lavicemi a znovu jej opakoval: „Tiše, miláčkové! Zabiju osobně prvního z vás, od koho uslyším šeptání!“</p>

<p>Loď - quegská hlídková galéra, kterou získali během jednoho z loňských nájezdů - se pohnula kupředu a rychle nabírala rychlost. Knute se na přídi přikrčil a napjatě hleděl do vody před sebou. Nechal loď připravit tak, aby mířila přímo na svůj cíl, ale bylo třeba provést ještě jeden obrat na pravobok - pokud to udělá správně, nebude to nijak těžké, ale přesto v těchto vodách nebylo bezpečné vůbec nic. Náhle se Knute otočil a řekl: „Ostře na pravobok - teď!“</p>

<p>Medvěd se obrátil a kormidelník se opřel do kola. O chvíli později nařídil Knute kormidlo opět srovnat a příď galéry se začala prořezávat vodou.</p>

<p>Knute se ještě chvíli poté na Medvěda upřeně díval a pak se znovu otočil a podíval se na loď, kterou hodlali přepadnout. Ještě nikdy dříve v životě neměl takový strach. Byl rozený pirát, přístavní krysa z přístavu Natal, která se postupně propracovala z místa obyčejného lodníka až na místo jednoho z nejlepších navigátorů Hořkého moře. Znal každou skálu, mělčinu, útes a příboj mezi Ylithem a Krondorem, na západní straně od Úžiny temnot a podél pobřeží Svobodných měst. A právě tyto vědomosti mu pomáhaly přežít více než čtyřicet let na moři, zatímco odvážnější, silnější a vychytralejší muži umírali.</p>

<p>Knute cítil, že Medvěd stojí přímo za jeho zády. Už pracoval pro tohoto neuvěřitelného piráta dříve - jednou přepadali quegské kořistní lodě, které se vracely z nájezdů na keshanské pobřeží. Jindy sloužil s Medvědem jako korzár pod vlajkou guvernéra Durbinu a plenili královské lodě. Během posledních čtyř let řídil Knute svůj vlastní gang pirátů, kteří vylupovali vraky, přilákané na útesy falešnými signálními světly, rozmístěnými v okolí Vdovského mysu. Právě to, jak dobře byl obeznámen s okolím a jak obratně dokázal proplouvat mezi nebezpečnými skalisky, ho znovu přivedlo do služby s Medvědem. Podivný obchodník jménem Sidi, který se objevoval v okolí Vdovského mysu zhruba každý rok, ho požádal, aby našel nemilosrdného - muže, který by necouvl před nebezpečným úkolem a který by se nebál zabíjení. Knutemu trvalo celý rok, než Medvěda vystopoval a poslal mu zprávu o tom, že pokud chce, čeká ho práce s velkým rizikem a ještě větší odměnou. Medvěd mu poslal odpověď a přišel, aby se se Sidim setkal. Knute měl za to, že buď dostane zaplaceno za to, že tyto dva muže dal dohromady, nebo že se za poskytnutí své lodě a svých mužů bude moci s Medvědem rozdělit napůl.</p>

<p>Ale od prvního okamžiku, kdy přivedl Knute Medvěda na pláž u Vdovského mysu, aby se mohl setkat se Sidim, se všechno změnilo. Místo toho, aby pracoval pro sebe, musel znovu plnit Medvědovy rozkazy a sloužit jako jeho navigátor a první důstojník na jeho lodi. Knuteho vlastní hbité pobřežní plavidlo bylo potopeno, aby Medvěd prosadil svou podmínku: pokud se k němu Knute a jeho muži připojí, dostanou královsky zaplaceno. Pokud ne, byla druhá možnost prostá - smrt.</p>

<p>Knute se podíval na podivné modravé světlo, které tančilo na mořské hladině tím silněji, čím blíž se nacházeli ishapianské lodí. Srdce mu bušilo tak divoce, až se obával, že mu za chvíli vybuchne v prsou. Pevně sevřel dřevěné zábradlí v rukou a nařídil bezvýznamnou změnu kursu; potřeba zařvat se proměnila v ostrý rozkaz.</p>

<p>Knute věděl, že dnes v noci s nejvyšší pravděpodobností zemře. Byla to pouze otázka času od chvíle, kdy mu Medvěd vyvlastnil posádku. Muž, po jehož boku Knute bojoval u keshanského pobřeží, byl už tak dost špatný, ale něco Medvěda změnilo a proměnilo v daleko temnější duši, než býval kdysi. Pamatoval si ho jako člověka, který se příliš nezatěžuje ohledy, ale v podobných záležitostech vždy vyznával hospodárnost a vždy myslel na to, jestli zbytečné zabíjeni a ničení stojí za vynaloženou námahu, ačkoli mu nijak nevadilo. Nyní se zdálo, že si Medvěd vraždění a zkázu užívá s potěšením. Dva muži z bývalé Knuteho posádky zemřeli pomalou, bolestnou smrtí pro mírné prohřešky. Medvěd jejich umírání přihlížel. Drahokam v jeho amuletu přitom žhnul jasným světlem a jediné Medvědovo oko jako by zářilo stejným ohněm.</p>

<p>Medvěd jim vyjasnil, v čem spočívá ten nejdůležitější úkol této výpravy: šlo o získání svaté relikvie Ishapianů a každý, kdo se tomuto cíli nějak postaví do cesty, zemře. Ale také své posádce slíbil, že si může rozdělit zbývající ishapianské bohatství mezi sebe.</p>

<p>Když to zaslechl, začal Knute spřádat plán.</p>

<p>Trval na tom, aby si několikrát nacvičili postup boje nanečisto, protože příliv a odliv a skaliska pod hladinou byly už tak dost nebezpečné za denního světla - v noci se může nepřipraveným přihodit tisíc nešťastných nehod. Medvěd s touto prosbou neochotně souhlasil.</p>

<p>A stalo se přesně to, v co Knute doufal: jakmile mu Medvěd přepustil velení lodi, naučila se posádka velice rychle přijímat rozkazy od něho. Medvědova posádka se skládala ze zabijáků, rváčů a vrahů - včetně jednoho lidojeda - a nevynikala přílišnou inteligencí.</p>

<p>Knuteho plán byl odvážný a nebezpečný a k jeho provedení potřeboval daleko víc než jen trochu štěstí. Ohlédl se a všiml si, jak Medvěd svým jediným okem sleduje modravé světlo z ishapianské lodi, ke které mířili. Pak už si Knute mohl dovolit jen rychlý pohled do tváří svých šesti mužů poblíž, a znovu se otočil k cíli dnešního útoku.</p>

<p>Odhadl vzdálenost a rychlost, obrátil se a zavolal za Medvědova záda: „Jednu čárku na pravobok! Útočnou rychlost!“</p>

<p>Medvěd jeho rozkaz opakoval: „Útočnou rychlost!“ Pak zavolal: „Připravte katapulty!“</p>

<p>Na palubě se rozzářily plameny, když muži rychle zapalovali pochodně a přikládali je k hromadám kožených vaků, naplněných quegským zápalným olejem. Ty rychle vzplály a důstojník u katapultu zavolal: „Připraveny, kapitáne!“ Medvědův hluboký hlas zaduněl. „Pal!“</p>

<p>Muž na hlídce zamžikal proti slané tříšti, hnané silným větrem. Nyní už si byl naprosto jist, že směrem k pobřeží něco zahlédl. Náhle se objevil plamen. Pak druhý. Na okamžik bylo obtížné odhadnout jejich vzdálenost a velikost, ale námořník si s přívalem hrůzy uvědomil, že k lodi míří dvě ohnivé koule.</p>

<p>Jasně oranžové plameny zasyčely a zapraskaly, když se první střela přehnala nad lodí necelé dva yardy nad hlídkovým košem. Při přeletu cítil námořník spalující žár.</p>

<p>„Útok!“ zařval z plných plic. Bylo mu sice jasné, že celá noční hlídka ohnivé střely viděla, ale jeho úkolem na hlídce bylo varovat posádku.</p>

<p>Druhá ohnivá koule narazila zhruba ve středu lodi a zasáhla palubní žebřík, který spojoval přední nástavbu s hlavní palubou a nešťastný Ishapův kněz, který se tam v daném okamžiku nacházel, byl zahalen lepkavými plameny. Zaječel bolestí a překvapením, než umřel.</p>

<p>Námořníkovi bylo okamžitě jasné, že pokud bude na loď podniknut útok, bylo by nejlepší, kdyby slezl dolů. Vyhoupl se z vraního hnízda a po stěhovce sklouzl na palubu právě ve chvíli, kdy se na obloze objevila další ohnivá koule, mířící na přední nástavbu.</p>

<p>Sotva se bosýma nohama dotkl prken, podal mu další námořník meč a štít s voláním: „Quegští piráti!“</p>

<p>Nad vlnami se ozývalo dunění poháněčova bubnu. Náhle noc ožila řevem a hlukem. Z šera se na vysoké vlně vynořila loď a dva námořníci jasně zahlédli obrovský zubatý železný kloun, který se táhl pod její přídí. Jakmile se tato zbraň zarazila do boku napadené lodi, její zuby držely obě plavidla spojená, dokud nebyl otrokům u vesel galéry dán rozkaz ke zpětnému chodu. Odpojením by galéra vytrhla v trupu <emphasis>Ishapova jitra</emphasis> velký kus obšívky a poslala by ishapianskou loď rychle ke dnu.</p>

<p>Na okamžik si námořník pomyslel, že už patrně nikdy neuvidí svou ženu a děti a rychle vyslal krátkou prosbu všem božstvům, která by mu náhodou právě naslouchala, aby zaopatřila a ochránila jeho blízké. Pak se odhodlal k boji - pokud by totiž námořníci dokázali udržet útočníky mimo palubu, dokázali by kněží opustit podpalubí a připojit se k nim a magie by mohla nepřátele zahnat na útěk.</p>

<p>Loď se vzepjala na vlně a v tom okamžiku naplnil noc třesk rozdrceného dřeva a křik mužů, když pirátská galéra vrazila do boku <emphasis>Ishapova jitra</emphasis>. Námořníka srazil náraz na palubu společně s ostatními muži.</p>

<p>Když se muž zvedl a odskočil od šířícího se ohně, viděl, jak se na obrubníku paluby objevily dvě ruce. Námořník sotva stačil získat rovnováhu, když se přes okraj přehoupl pirát s temnou pletí a následován svými druhy skočil na palubu.</p>

<p>Měl v ruce obrovský meč, zakřivený a těžký a muž měl ve tváři divoký výraz. Námořník se k němu rozběhl s vlastní zbraní pozvednutou a štítem připraveným. Pirátovi visely kolem tváře vlasy v promaštěných pramenech, které se ve světle plamenů leskly. V širokých očích se mu odrážel oranžový požár na palubě lodi, takže vypadal spíše jako démon než jako člověk. Pak se usmál a námořník se zastavil, když na první pohled poznal podle zubů, vypilovaných do ostrých hrotů, že má před sebou lidojeda ze Šaskahanských ostrovů.</p>

<p>A pak se námořník vyděsil ještě víc, když zahlédl další postavu, která stoupala na palubu.</p>

<p>Byla to vůbec poslední věc v životě, kterou tento námořník viděl, protože lidojed máchl mečem a probodl bezmocně strnulého muže, který nehybně stál zkamenělý hrůzou. S posledním dechem námořník řekl: „Medvěd.“</p>

<p>Medvěd se rozhlédl po palubě. Když promluvil, protahoval si bezděčně obrovské ruce. Zdálo se, jako by jeho hlas stoupal z obrovské propasti, když řekl: „Víte, co chci; cokoli dalšího najdete je vaše.“</p>

<p>Knute vyskočil na palubu a stanul po Medvědova „Zasáhli jsme je pěkně prudce, takže nemáme moc času!“ křikl na své muže. Přesně jak doufal se Medvědovi piráti rozeběhli, aby pobili ishapianské námořníky, zatímco Knute pokynul těm několika ze své staré posádky a společně zamířili k poklopům do podpalubí a k nákladním sítím.</p>

<p>Ishapianský mnich, který po vyhlášení poplachu slezl z příďové nástavby, sledoval, jak se před ním piráti rozestupují do půlkruhu. Jeho bratři ho následovali. Krátkou chvíli stály obě strany beze slova proti sobě, jako by vzájemně měřily své síly.</p>

<p>Pak vystoupil dopředu Medvěd a hlasem, který zněl ostře jako drtič kamenů v lomu, oslovil prvního mnicha: „Ty tam! Dones mi Slzu a já tě zabiju rychle.“</p>

<p>Mnich zvedl ruce a rychle jimi pohyboval v podivném obrazci, zatímco šeptal modlitbu k povolání energie. Ostatní se za ním připravovali k boji.</p>

<p>K Medvědovi vyrazil jazyk bílé energie, ale neškodně zmizel několik palců před jeho hrudí právě v okamžiku, kdy se loď zazmítala na vlnách a příď se potopila hlouběji. S pohrdavým smíchem Medvěd řekl: „Tvá magie mi nemůže ublížit!“</p>

<p>Na muže své velikosti se pohyboval Medvěd překvapivě rychle, když máchl mečem. Mnich, který se stále ještě nevzpamatoval S toho, že jeho zaklínáni nefungovalo, zůstal jen bezmocně stát, když ho Medvěd probodl stejně lehce, jako by kuchyňským nožem probodával meloun. Piráti vítězně zařvali a vrhli se na ostatní mnichy.</p>

<p>Ti, ačkoli neměli zbraně a stáli proti přesile, byli všichni vycvičení v umění boje muže proti muži. Sice nemohli ani v nejmenším doufat, že obstojí proti dlouhým dřevcovým zbraním, mečům, vrhacím nožům a kuším, ale přesto zdrželi piráty dostatečně dlouho na to, aby se přední nástavba ponořila hluboko i do vody ve chvíli, kdy Medvěd dorazil ke schůdkům, vedoucím do podpalubí. Knute proklouzl kolem Medvěda jako krysa kanálovou mříží  a seběhl po schůdcích jako první. Medvěd ho následoval a ostatní šli za ním.</p>

<p>„Nemáme moc času!“ houkl Knute a rozhlédl se po ubikacích posádky; podle množství náboženských předmětů usoudil, že tento prostor sloužil mnichům pro osobní potřebu. Knute slyšel, jak se do podpalubí hrne voda dírou pod příďovou nástavbou. Znal lodě; zanedlouho se přepážka mezi přídí a hlavním nákladním prostorem protrhne a loď půjde ke dnu jako kámen. Zahlédl v koutě malou dřevěnou skříňku a vykročil k ní, zatímco se Medvěd vydal k velkým dveřím, které vedly do kapitánovy kajuty. Kvůli náklonu paluby byl pohyb v podpalubí čím dál obtížnější a chůze po mokrých prknech byla zrádná. Nejeden pirát upadl a sklouzl níže ke středu lodi.</p>

<p>Knute otevřel skříňku, v níž našel dostatek drahokamů na to, aby nemusel jediný den v životě věnovat práci. Ke kořisti se seběhli další útočníci jako můry k plameni. Knute kývl na dva nejbližší piráty a řekl: „Jestli z těchhle věci chcete mít jediný měďák, tak vylezte na palubu, pomozte ostatním otevřít poklop a spusťte sem nákladní síť!“</p>

<p>Oba muži zaváhali a podívali se směrem k zádi, kde se Medvěd snažil vyrazit dveře. Vyměnili si nejistý pohled, ale pak udělali to, co jim nařídil Knute. Ten věděl, že se nahoře u poklopu namáhají dva jeho muži a že tito piráti jim budou pomáhat. Pokud měl Knuteův plán vyjít, musel každý vykonávat svou práci bez toho, že by si uvědomil, že velení nad celou akcí přešlo do jiných rukou.</p>

<p>Knute otevřel padací dveře uprostřed paluby a nechal je spadnout s třeskem na prkna; pod nimi vedly další schůdky na spodní nákladní palubu. Když vykročil dolů k neuvěřitelnému bohatství, loď se naklonila o něco víc a začala nabírat vodu rychleji. Věděl, že půjde ke dnu každou chvíli. Bude si muset se svými muži pospíšit.</p>

<p>Medvěd se snažil vyrazit dveře v přepážce, které byly podle všeho opatřeny nějakým magickým zámkem, protože se pod nárazy jeho obrovského těla sotva pohnuly. Knute se bleskově ohlédl a všiml si, že se dřevo podél závěsů začíná štípat. Když se spustil do nákladového prostoru, rozhlédl se. Věděl, že se tu nachází dostatek pokladů na to, aby se každý z pirátů mohl prohlásit králem, protože ten podivný Sidi Medvědovi řekl, že magický předmět, který se snažil získat Medvěd, doprovází bohatství, nashromážděné během posledních deseti let chrámem na Dálném pobřeží a ve Svobodných městech.</p>

<p>Knute litoval, že kdy Sidiho poznal; když se s ním setkal poprvé, neměl vůbec ponětí, že tento takzvaný obchodník pracuje s magickým uměním. Jakmile odhalil pravdu, bylo už příliš pozdě. A Knute věděl bez nejmenších pochybností, že se v Sidim skrývá daleko víc, než je ochoten dát najevo; byl to přece jen Sidi, kdo dal Medvědovi amulet, se kterým se pirát odmítal třeba jen na jediný okamžik rozloučit. Knute se vždy držel stranou magie, chrámů, čarodějů a čarodějnic. Měl na to čich a bál se těchto věcí a žádný člověk, jakého kdy poznal, s sebou nenesl takový pach magie jako právě Sidi. A na tom pachu nebylo nic příjemného.</p>

<p>Nákladní příklop nad jeho hlavou se odsunul stranou a shora se ozval hlas: „Knute?“</p>

<p>„Spouštějte!“ rozkázal drobný zloděj.</p>

<p>Snesla se k němu nákladní síť a Knute ji rychle uvolnil. „Pojďte sem dolů!“ zavolal, zatímco rozkládal síť ve středu paluby. „Nabíráme vodu pěkně rychle!“</p>

<p>Po lanech sklouzli čtyři námořnici a začali přenášet těžké bedny po prknech paluby k síti. „Nejdřív ty menší skříňky!“ nařídil jim Knute. „V těch jsou drahokamy. Libra drahokamů má větší cenu než libra zlata.“</p>

<p>Námořníky hnaly dva popudy: chamtivost a strach z Medvěda. Obrovský kapitán prorážel dveře s nadlidskou silou a všichni v posádce stejně jako Knute věděli, že je každým dnem více násilnický. I muži z Medvědovy vlastní posádky se báli toho, že si jich vůbec všimne.</p>

<p>Jeden z pirátů se zastavil, když zaslechl ďábelský řev, který Medvěd vydal, když konečně prorazil dveře. Půltucet pirátů jistě už zabili i posledního z posádky napadené lodi, se spustilo na lanech do spodního nákladového prostoru a tázavě se podívali na navigátora. Knute řekl: „Kapitán prohlásil, že pokud dostane i zatracený kámen, který s sebou měli kněží, je všechno ostatní naše. Nebo to všechno chcete nechat jít ke dnu?“</p>

<p>Zavrtěli horečnatě hlavami a pustili se po dvojicích do práce. Přestože Knute viděl v jejich tvářích vepsané pochybnosti, přesouvali rychle velké bedny a pytle do sítí. Čas se velice rychle krátil, ale konečně byla všechna kořist v sítích a upevněná na lana.</p>

<p>„Táhněte!“ rozkázal Knute mužům nahoře.</p>

<p>Piráti pobrali menší truhlice a pytle a snažili se vylézt nahoru po příďovém žebříku. Loď se nakláněla čím dál strměji po přídi, nabírala rychlost a převalovala se z jednoho boku na druhý. „Řekněte jim, aby se odpoutali!“ zařval Knute, zatímco běžel k žebříku na horní palubu a k hrudi si tiskl truhlici stejně něžně jako matka chová dítě. Zahlédl jasné světlo, které zářilo ze dveří kapitánovy kajuty a vytřeštil oči. Medvěd stál orámovaný světlem a snažil se probít proti vodě, zatímco jako by s někým bojoval.</p>

<p>„Utíkej!“ houkl na něho Knute. „Jinak se utopíš!“ Ne že by něco podobného Knuteovi vehnalo slzy do očí, ale čistě pro případ, že by se Medvěd vzpamatoval a unikl z potápějící se lodi, chtěl Knute vypadat jako starostlivý a věrný navigátor.</p>

<p>Knute přeběhl k obrubníku a hbitě se na něj vyhoupl. Otočil se za těmi, kteří stále ještě běželi po palubě pod ním ke člunu, ukotvenému blíže k přídi, a zařval: „Dělejte!“ Galéra couvala a do trupu ishapianské lodi neuvěřitelnou rychlostí proudila voda. Knute věděl, že kdyby galéře nedal k couvání rozkaz, váha umírající lodi by ji stáhla s sebou ke dnu.</p>

<p>Na hladině se jen několik yardů pod obrubníkem lodi pohupoval člun. „U bohů, z tohohle podnikání už opravdu musím vypadnout,“ zamumlal.</p>

<p>Podíval se nahoru a viděl, jak se nákladová síť s lupem spouští na palubu galéry. S rychlou modlitbou ke každému božstvu, na které si dokázal vzpomenout, Knute skočil z potápějící se lodi a s truhlicí stále ještě pevně v náručí dopadl do vody. Váha drahokamů ho táhla dolů, on se jí vší silou vzepřel a konečně se dostal hlavou nad hladinu. Volnou rukou zvedl k okraji člunu a pevně jej sevřel. Přes okraj se natáhly silné paže a vytáhly ho nahoru.</p>

<p>„Loď se potápí!“ řvali muži, kteří skákali přes obrubník do zpěněné vody.</p>

<p>„Zbytek už tam nechte!“ houkl muž, který stál na zábradlí s velkým pytlem patrně plným zlatých mincí. Dopadl do vody a po dlouhé chvíli se jeho hlava vynořila nad hladinou. Bojoval vší silou o to, aby se dostal ke člunu.</p>

<p>„Ne! Neeee!“ ozval se Medvědův zmučený řev z podpalubí Jitra, zatímco Knute pomáhal muži s pytlem zlaťáků do člunu.</p>

<p>„Šéf má podle všeho nějaké potíže,“ poznamenal promočený pirát u vesel.</p>

<p>„Vesluj,“ rozkázal mu Knute. Námořník ho poslechl a Knute se ohlédl přes rameno. „Ať už má šéf potíže jaké chce, my je nemáme.“</p>

<p>„Chceš ho tu nechat?“ zeptal se jeden z jeho mužů.</p>

<p>„Aspoň můžeme zjistit, jestli ho ten zatracený amulet dokáže udržet naživu na dně moře.“</p>

<p>Jeden z pirátů se zazubil. Stejně jako zbytek jeho společníků poslouchal Medvěda na slovo spíše ze strachu než veden jakýmkoli pocitem věrnosti. „Jestli ho ale naživu udrží, tak tě přijde zabít, Knute.“</p>

<p>„To by mě musel nejdřív najít,“ odsekl hubený navigátor.</p>

<p>„S tím zabijáckým šílencem jsem se vydal na moře třikrát a to bylo dvakrát častěji než by se mi zamlouvalo. Už jste byli jeho otroci dost dlouho. Teď je řada na vás, abyste si začali žít životem, jaký vám patří!“</p>

<p>Piráti veslovali. Jeden z Medvědových mužů řekl: „Jestli se z toho dokáže dostat živý, tak si najde další chlapy, kteří s ním půjdou, víš to? Proč bych ti neměl podříznout hrdlo a polepšit si u něho?“</p>

<p>„Protože jsi chamtivý stejně jako já. Kdybys mi podřízl hrdalo, nikdy by ses nedokázal sám dostat s touhle galérou od útesů. A kromě toho - i kdyby to Medvěd přežil, už bude pozdě,“ dodal. „Protože my už budeme dávno pryč.“</p>

<p>Přirazili ke galéře a rychle vyšplhali na palubu současně s dalšími piráty a námořníky, kteří dorazili k lodi ve zhruba stejné chvíli na člunech nebo vlastními silami. Loď zaskřípala, když byly čluny vytahovány na palubu. Muži tahali za lana a další spouštěli sítě, aby ze člunů vyzvedli další kořist z ishapianské lodi. Posádka se pohybovala s dychtivostí, která nebyla vidět na palubě často, poháněna stejným dílem hrabivostí a strachem z toho, že by se přes zábradlí lodi mohl přehoupnout Medvěd. Konečně upevnili náklad na hlavní palubě a Knute řekl: „Odplouváme!“</p>

<p>„Kam máme namířeno?“ zeptal se jeden z pirátů, kteří sdíleli s Knutem člun ke galéře.</p>

<p>„Na jedno místo níž podél pobřeží. Čekají tam na nás chlapi, kteří nám pomohou vyložit náklad a my pak vy veslujeme tuhle galéru na otevřené moře a potopíme ji.“</p>

<p>„Proč?“ zeptal se další muž, zatímco se kolem Knutea shromažďovala posádka.</p>

<p>„Proč?“ opakoval Knute. „Řeknu ti proč, ty blbče. Ta loď, kterou jsme potopili, patřila Ishapovu chrámu. Během několika dní bude ty, kteří ji poslali ke dnu, hledat celý svět. Medvěd měl možná tu ochranu proti kněžské magii, ale my ji nemáme. Rozdělíme si kořist a půjdeme každý po svém ještě dnes v noci!“</p>

<p>„To zní dobře,“ řekl jeden z námořníků.</p>

<p>„Tak k veslům! Otroci jsou napůl mrtví a já chci, abychom se rozdělili a šli po svém ještě před svítáním!“ houkl Knute.</p>

<p>Právě v tom okamžiku se řevem bouřky prořízl Medvědův hlas.</p>

<p>„Je moje! Měl jsem ji v rukou!“</p>

<p>Všichni se otočili, aby se podívali na potápějící se loď, a na pozadí blesku viděli Medvěda stát za zábradlím. Pomalu je přelezl, zahrozil odplouvající galéře pěstí a vrhl se do vody.</p>

<p>Pohled na Medvěda, který skákal do vody, jako by za nimi chtěl plavat, zapůsobil na piráty jako ostruhy na koně a všichni se vrhli do práce. V podpalubí začal dunět poháněčův buben, když byli otroci odstraňováni od vesel a nahrazováni piráty. Knute se na okamžik ohlédl na místo, kde stál Medvěd orámován blesky. Na okamžik by mohl přísahat, že Medvědovy oči zářily rudě. Knute se zachvěl a silou vůle přestal na Medvěda myslet. Ten muž byl šílený, když se vztekal a silou se mu nikdo nedokázal vyrovnat, ale ani on nedokáže vtrhnout do princova města a najít ho.</p>

<p>Knute se usmál. Muži, kteří na něho čekali na pláži, předpokládali, že k nim dopluje s lodí, naloženou po okraj zlatem, drahokamy a mrtvou posádkou. V podpalubí čekalo otrávené pivo, víno a několik soudků pálenky a Knute je nechá rozlít jen chvíli předtím, než dorazí na místo setkání. Ve chvíli, kdy bude náklad přeložen na vozy, bude už každý pirát i otrok mrtvý. Tento osud postihne i jeho vlastni mužstvo, ale to byla nešťastná okolnost, které se nemohl vyhnout. Kromě toho to znamenalo větší podíly pro něho samotného a pro ty, kteří budou řídit povozy.</p>

<p>Celý život čekal na podobnou příležitost a teď si ji nehodlal nechat proklouznout mezi prsty jen kvůli nedostatku nemilosrdnosti z vlastní strany. Velice dobře si uvědomoval, že žádný z těchto mužů by nehnul prstem, aby mu pomohl, kdyby byl jeho život v ohrožení - takže co jim vlastně dlužil? Jistý druh zlodějské cti možná existoval mezi Jízlivci, kde měl Spravedlivý muž dostatek ranařů na to, aby dokázal prosadit jakž takž čestné jednám, ale na lodi podobné té Medvědově vládl pouze zákon přežití - buď silou, nebo rozumem.</p>

<p>Knute volal rozkazy a loď se naklonila, když se stáčela proti vlnám a vyrážela po bezpečnějším kursu od skalisek Vdovského mysu. Brzy už nechala za zádí i ty nejposlednější skalnaté výběžky a útesy a veslaři pracovali v pravidelném rytmu. Malý navigátor přešel na záď a podíval se do kýlové brázdy. Na jediný okamžik mu připadalo, že ve vodě něco zahlédl. Byl to plavec, který sledoval loď mocnými tempy.</p>

<p>Knute se snažil proniknout pohledem okolní temnotu, ale už nezahlédl nic dalšího. Promnul si oči. Muselo to být tím vzrušením, pomyslel si, vzrušením z toho, že se konečně vymaní z Medvědova vlivu a bude bohatý.</p>

<p>Zamyslel se znovu nad budoucností a usmál se. Všechno už bylo dohodnuto předem. Vyplatí povozníky, pokud bude třeba, tak je třeba zabije, a ve chvíli, kdy dorazí do Krondoru, bude každá stříbrná mince na palubě, každý zlatý řetěz a každý blyštivý drahokam jeho.</p>

<p>„Kam máme namířeno?“ zeptal se ho jeden z pirátů.</p>

<p>„<emphasis>Kapitáne!</emphasis>“ dodal Knute.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Kam máme namířeno, <emphasis>kapitáne</emphasis>,“ opakoval chladně Knute.</p>

<p>Pirát pokrčil rameny, jako by mu na tom nezáleželo, a řekl znovu: „Tak kam máme namířeno, kapitáne? Jak daleko podél pobřeží čekají tví muži?“</p>

<p>Knute se zazubil a byl si samozřejmě vědom toho, že by mu tento muž - stejně jako každý jiný z posádky - dovolil hrát roli všemocného velitele lodi, dokud by neusoudil, že přišla ta správná chvíle na to, aby mu podřízl hrdlo a obohatil se na jeho úkor. Rozhodl se hrát s sebou. „Sejdeme se s nimi na pláži severně od Rybářova, nedaleko Krondoru.“</p>

<p>„Už abychom v tom Rybářově byli!“ řekl muž a rychle dodal:</p>

<p>„Kapitáne!“</p>

<p>Posádka veslovala celou noc, a když nebylo jitro dále než dvě hodiny, zavolal si k sobě Knute jednoho ze svých nejdůvěryhodnějších společníků. „Jak to vypadá?“ zeptal se.</p>

<p>„Medvědovi muži jsou nervózní,“ odpověděl muž, „ale nemají dost rozumu na to, aby si něco začínali, protože si uvědomují, že by mohli ztratit svůj podíl z toho, co jsme získali. Ale stejně jsou jako na jehlách. Člověk si nejspíš nezačne něco s někým jako je Medvěd a spí klidným spánkem.“</p>

<p>Knute přikývl a řekl: „Jestli není třeba nějaká práce, v podpalubí je uložené víno a pivo. Nech narazit sudy.“</p>

<p>„Rozkaz, kapitáne,“ řekl muž a jeho úsměv se rozšířil. „Oslava, co? To by je mělo trochu uklidnit.“</p>

<p>Knute mu úsměv oplatil, ale neřekl nic.</p>

<p>Během několika minut se z podpalubí ozvaly zvuky oslav. Po celé dlouhé hodiny Knute slyšel jedině hrozivé ticho, zdůrazňované rytmickým veslováním, vesla, sténající v otvorech v trupu, praskající dřevo, když se loď napínala a drnčeni lanoví. Nyní se nad tím vším ozvalo mumlání hlasů a výkřiky - některé překvapené, jiné radostné - když muži vyvalili mezi řady veslařů sudy.</p>

<p>Jeden z pirátů se na Knuteho podíval přes šířku paluby a navigátor na něho zavolal: „Postarej se o to, aby chlapi z lanoví slezli dolů a svlažili si hrdlo! Já se postarám o kormidlo!“</p>

<p>Pirát přikývl a zavolal na námořníky nad palubou, zatímco se Knute vydal směrem k zádi. Kormidelníkovi řekl: „Běž se trochu napít. Já ji zavedu k pobřeží.“</p>

<p>„Najedeme na pláž, kapitáne?“</p>

<p>Knute přikývl. „Příliv začíná opadat. Se vší tou kořisti na palubě je těžká jako těhotná prasnice. Jakmile ji vyložíme a přijde další příliv, zvedne se z pláže sama a my ji jen pošťouchneme vesly.“</p>

<p>Muž přikývl. Oblast kolem Rybářova znal velice dobře; pláže tam byly mírné a Knuteho plán dával smysl.</p>

<p>Knute se rozhodl použít pomalu účinkující jed. Když se ujal kormidla, vypočítal si, že do chvíle, než dorazí k pláži, začnou první muži umírat. S trochou štěstí ti, kteří budou žít déle, usoudí, že jejich společníci prostě přebrali. S další trochou štěstí nebudou muset povozníci, které si najal v Krondoru, podřezávat žádná hrdla. Byli to kočí, kteří dostávali peníze za práci, spojenou s převozem zboží, ne za zabíjení lidí.</p>

<p>Knute vršil jednu lež na druhou. Povozníci si mysleli, že pracuje pro Spravedlivého muže v Krondoru, pro vůdce cechu zlodějů. Knutemu bylo jasné, že bez této lži by sotva vyvázl životem, kdyby jedním okem zahlédli zlomek pokladů, které hodlal dopravit do města. Jestliže by je nepřesvědčil o tom, že za nim stojí moc Spravedlivého muže, byl by mrtvý stejně jako ostatní ještě před svítáním.</p>

<p>Zvuk, který k němu pronikal z moře, se pozvolna změnil a v dálce už slyšel, jak se na pláž valí příboj. Sotva se potřeboval dívat, aby věděl, kde se nachází.</p>

<p>Jeden z pirátů se vypotácel po schůdcích do podpalubí a zamířil k němu. Mluvil nezřetelně, jako by mu piti svazovalo jazyk. „Kapitáne, co je v tom pivu? Chlapi padají jako mouchy...“ Knute se na námořníka usmál; byl to mladík sotva osmnáct let starý. Po několika krocích se zapotácel a padl na tvář. Několik hlasů zavolalo z podpalubí nahoru, ale slova zněla tlumeně a brzy se rozhostil úplný klid.</p>

<p>Vesla se přestala hýbat úplně a v tom okamžiku nastala ta nejnebezpečnější část Knuteho plánu. Uvázal kormidlo, vyhoupl se do lanoví a vyšplhal nahoru. Sám spustil jednu malou plachtu, sklouzl po ní dolů a odvázal kormidlo. Tato malá plachta byla jedinou věcí, která bránila lodi v tom, aby se postavila napříč vlnám a nebyla vyplavena bezmocně na pláž.</p>

<p>Když sáhl po kormidle, ucítil Knute náhle na rameni ruku, která ho otočila. Díval se přímo do nenávistně zářících temných očí a zlovolného úšklebku zubů, vypilovaných do ostrých hrotů. „Šaskahané nepijí pivo, trpaslíku.“</p>

<p>Knute ztuhl. Nenápadně rukou sklouzl k jílci dýky u pasu, ale čekal, co podnikne lidojed. Muž se ani nepohnul. „Šaskahané nepijí pivo,“ opakoval jen.</p>

<p>„Dám ti polovinu zlata,“ zašeptal Knute.</p>

<p>„Vezmu si ho všechno,“ řekl lidojed a vytasil dlouhý nůž. „A pak tě sním.“</p>

<p>Knute odskočil dozadu a vytáhl dýku. Věděl, že se zkušenému zabijákovi nemůže rovnat, ale bojoval o holý život a o největší bohatství, jaké kdy v životě viděl. Čekal a modlil se o trochu času.</p>

<p>Lidojed znovu prohlásil: „Šaskahané nepijí pivo.“ Knute si všiml, že jakmile udělal krok k němu, rozechvěla se mu kolena. Pak upadl na tvář. Knute si opatrně klekl vedle něho a prohlédl si ho. Strčil dýku zpět do pochvy, naklonil se blíže a nasál vzduch. Pak vstal.</p>

<p>„Nepiješ pivo, ty zabijácký čubčí synu, ale pálenku, tu si dáš,“ uchechtl se.</p>

<p>Pak Knute odvázal kormidlo a loď se stočila do příboje. Zamířil ji jako šíp přímo na dlouhý, plochý úsek pláže a sotva se galéra zaryla přídí do písku, zahlédl na vyvýšenině tři velké povozy. Šest mužů, kteří seděli na břehu, nyní vyskočilo a sledovalo, jak se loď zastavuje na pláži. Knute jim rozkázal, aby nechali vozy stát na travnatém návrší a nesjížděli s nimi až dolů, protože jakmile budou naloženy, zabořily by se po osy kol do písku. Povozníci budou muset všechno zlato vyvézt na návrší ve vozících. Bude to úmorná, těžká práce.</p>

<p>Loď se ještě ani úplně nezastavila a Knute už volal rozkazy. Šest povozníků vyrazilo kupředu a on sám vytáhl znovu dýku. Musí se postarat o to, aby nikdo v podpalubí nepřežil, a pak musí převézt všechno to bohatství do Krondoru.</p>

<p>Na celém světě byl jeden jediný muž, kterému mohl důvěřovat, a tento muž mu pomůže schovat zlato, šperky a drahé kameny. Pak bude Knute oslavovat, opije se, zaplete se do rvačky a nechá se vsadit do vězení. Jen ať si tam pro mě Medvěd přijde, pomyslel si Knute, jestli vůbec nějakým zázrakem přežije. Jen ať se ho ten šílený pirát pokusí vytáhnout zpoza mříží nejpevnějšího městského žaláře, kde bude obklopen strážnými. To se nikdy nestane - Medvěd bude přinejlepším uvězněn sám; daleko pravděpodobnější ale bylo, že bude zabit. Jakmile si bude Knute jist Medvědovým osudem, může smlouvat o cenu za nový život. Jako jediný člověk totiž bude znát místo, kde šla ishapianská loď ke dnu. Může na toto místo zavést princovy muže a zástupce cechu trosečníků a jakmile trosečnický mág vyzvedne vrak na hladinu, budou si moci vzít tu cetku, po které šel Medvěd. A pak bude svobodný muž, zatímco Medvěd bude hnít v princově žaláři, viset na šibenici, nebo ležet na mořském dně. A ať si celý svět myslí, že zbytek pokladu spočívá společně s pirátskou lodí na dně hlubokého mořského příkopu míli od pobřeží.</p>

<p>Knute si znovu poblahopřál k mistrovskému plánu a vyrazil se postarat o krvavou práci, zatímco povozníci z Krondoru šplhali na palubu, aby vyložili ,poklad Spravedlivého muže’.</p>

<p>Zatímco se rozednívalo, o několik mil dále na sever se z příboje vynořila osamělá postava. Z obrovského těla visely šaty v cárech a rozmočené hodinami pobytu ve slané vodě. Aby se mu lépe plavalo, zbavil se všech zbraní. Jediným zdravým okem přejel okolní skaliska a odhadoval, kde se dostal na břeh. Když pod bosýma nohama ucítil suchý písek, obrovský pirát se zastavil a z hrdla se mu vydral řev zvířecího vzteku.</p>

<p>„Knut!“ vykřikl k obloze. „U temného boha tě najdu a upeču si na rožni tvá játra! Ale nejdřív mi řekneš, kde je Slza bohů!“</p>

<p>Medvěd vykročil k severu, aby si sehnal boty a zbraně v tajném chrámu ve vesnici Haldonův vrch u Vdovského mysu. Tam také najde muže, kteří mu budou sloužit a s jejich pomocí se mu podaří vystopovat Knuteho a ostatní. Každý člen jeho bývalé posádky, který ho zradil, zemře strašlivou, pomalou smrtí. Medvěd znovu zařičel vzteky. Když ozvěna utichla, nahrbil ramena a vykročil.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola první</emphasis></strong></p>

<p> <strong>PŘÍJEZD</strong></p>

<p>James spěchal nočním městem.</p>

<p>Zatímco cílevědomě kráčel přes nádvoří princova paláce v Krondoru, stále ještě chvílemi cítil bolest a únavu - připomínky nedávného utrpení, které vytrpěl od Puštíků v době, kdy byl jejich zajatcem. Z větší části už se zase cítil stejně v pořádku jako kdysi. Ale i přesto měl stále ještě nutkání spát víc než obvykle - takže samozřejmě právě ve chvíli, kdy se zanořil do hlubin spánku, přišlo na jeho dveře zaklepat páže se zprávou, že opožděná karavana z Keshe byla zahlédnuta, jak se blíží k městu. James vstal a oblékl se, i když každá částečka jeho těla sténala po tom, aby se prostě obrátil ve vyhřáté posteli na druhý bok a vrátil se do snů.</p>

<p>Tiše proklínal to, že právě on musí uvítat při příjezdu do města novou princovu magickou rádkyni, zatímco přicházel k vnější bráně, kde stáli na hlídce dva strážní.</p>

<p>„Dobrý večer, pánové. Všechno v pořádku?“ zeptal se.</p>

<p>Starší ze strážných, ostřílený veterán jménem Crewson, mu zasalutoval.</p>

<p>„Ticho jako v hrobě, panoši. Kam máš namířeno v tuhle pozdní hodinu?“ Pokynul druhému muži, aby odemkl bránu a James mohl opustit obvod paláce.</p>

<p>James potlačil zívnutí a odpověděl: „Z Hvězdna přijíždí nový mág a mně připadlo to pochybné potěšení být u severní brány jediným členem uvítacího výboru.“</p>

<p>Mladší strážný se s předstíraným soucitem usmál. „Ah, ty si vždycky umíš vybrat to nejlepší, panoši.“ Otevřel doširoka bránu, aby mohl James odejít.</p>

<p>S nepotěšeným úsměvem vykročil James na ulici. „Nejraději ze všeho bych se pořádně vyspal, ale povinnost volá. Příjemný večer, pánové.“</p>

<p>James přidal do kroku, protože věděl, že nebude trvat dlouho a karavana dorazí na okraj města. Sice si nedělal starosti o bezpečí mladé kouzelnice, protože kromě najatých strážců karavany se na místě bude pohybovat i městská stráž; starosti mu dělalo spíš porušení protokolu, ke kterému by došlo v okamžiku, že by namísto nedorazil včas.</p>

<p>I když byla s velvyslancem Velké Keshe u Západního dvora spřízněna jen vzdáleně, byla urozená a vztahy mezi Královstvím ostrovů a Velkou Keshí nebyly nikdy v bodě, který by se dal nazvat vřelým. Za klidný rok se dal pokládat ten, kdy došlo jen k několika drobným pohraničním srážkám.</p>

<p>James se rozhodl, že si cestu od paláce k severní bráně zkrátí mezi skladišti, nahloučenými v jedné části obchodní čtvrti. Znal město lépe než mnozí jeho obyvatelé a nedělal si nejmenší starosti s tím, že by se snad mohl ztratit, ale když zahnul zajeden roh a viděl, jak se ze stínů vynořuji dvě postavy, v duchu zaklel. Vedlejší uličky nebyly místy, kde by se spořádaní obyvatelé Krondoru v této noční hodině zdržovali. A tihle dva rozhodně jako spořádaní obyvatelé nevypadali.</p>

<p>Jeden držel v ruce obušek a u pasu měl nůž, zatímco druhý držel ruku na jílci meče. První na sobě měl červenou koženou vestu, zatímco jeho společník byl oblečený v obyčejné košili a kalhotách. Oba měli na nohou pevné boty a James okamžitě poznal, na jaké muže narazil: byli to obyčejní pouliční lupiči. S nejvyšší pravděpodobností pracovali na vlastní pěst, aniž by se obtěžovali se členstvím u Jízlivců, krondorském cechu zlodějů.</p>

<p>James pustil z hlavy výčitky ohledně toho, že se vydal právě touto cestou, protože tím na situaci stejně nic změnit nemohl.</p>

<p>„No ne, co se to s tímhle městem děje?“ poznamenal první muž.</p>

<p>Druhý pokýval hlavou a pomalu vykročil, aby mohl Jamesovi odříznout cestu k útěku. „Je to strašně smutné. Takhle mladí pánové si chodí po ulicích po půlnoci. Copak si to asi myslí?“</p>

<p>Muž v rudé vestě ukázal na Jamese svým obuškem a řekl:</p>

<p>„Počítám, že si myslí, že ten měšec, co mu visí u pasu, je zbytečně těžký a čeká jen na dva přátele jako jsme my dva, kteří by mu od té přítěže pomohli.“</p>

<p>James pomalu vydechl a klidně odpověděl: „Ve skutečnosti jsem přemýšlel spíš o hlouposti lidí, kteří nepoznají nebezpečí, když ho v noci potkají na opuštěné ulici.“ Pomalu vytasil rapír a zamířil jeho hrot přímo doprostřed mezi dva lupiče, aby dokázal odrazit ránu kteréhokoli z nich.</p>

<p>„Jediné nebezpečí je tu v tom, že by se nám někdo snažil odporovat,“ řekl druhý muž, vytrhl svůj meč z pochvy a zaútočil.</p>

<p>„Na tohle opravdu nemám čas,“ řekl James. Bez potíží ránu odrazil a podnikl protiútok. Lupič se stáhl sotva včas, aby ho neprobodl jako sele na rožeň.</p>

<p>Muž v červené vestě vytáhl od pasu nůž a máchl obuškem, ale James se jen přikrčil stranou a vykopl pravou nohou, takže ho postrčil do náruče jeho společníkovi. „Pořád ještě máte čas na útěk, pánové,“ dodal.</p>

<p>Muž v rudé vestě zafuněl, znovu získal rovnováhu a vrhl se na Jamese s obuškem pozvednutým nad hlavou, zatímco nůž držel tak, že by s ním dokázal napáchat skutečnou škodu. James si uvědomil, že ten muž zuří - teď už nešlo o obyčejné okradení; těmhle dvěma nešlo už o nic jiného než o jeho smrt. Obušku si nevšímal a spíš se přikrčil blíž k němu než aby se před ním odtáhl, a ťal po lupičově levém zápěstí. Nůž se zařinčením spadl na dlažbu.</p>

<p>Zatímco zloděj v červené vestě zavyl bolesti a odskočil, jeho společník se na něho vrhl s mečem napřaženým vysoko nad ramenem. James odstoupil o dva kroky a jakmile se muž vší silou opřel do širokého máchnutí - kterým hodlal mladému panoši srazit hlavu z ramenou - panoš se sklonil k zemi a natáhl se v pohybu, který se naučil od prince Aruthy, s levou rukou opřenou o dlažební kostky, aby neztratil rovnováhu, a pravou vystrčil dopředu a nahoru. Útočníkův meč mu zasvištěl neškodně vysoko nad hlavou a muž naběhl přímo na hrot rapíru. Vytřeštil vyděšeně oči a prudce se zastavil, sklopil nevěřícně oči dolů a sklouzl na kolena. James vytrhl rapír z rány a lupič se zhroutil mrtvý na ulici.</p>

<p>Druhý muž Jamese překvapil, když svého přítele přeskočil a panoš se sotva stačil vyhnout ráně, která by mu zcela jistě rozpoltila hlavu. Dostal drtivou ránu do levého ramene, stále ještě rozbolavělého od utrpení, kterého se mu dostalo z rukou Puštíků, a on nečekanou bolestí zalapal po dechu. Zasáhl ho jílec nože, takže neviděl žádnou krev - dokonce ani neměl roztrženou košili - ale zatraceně, pomyslel si, jak to jen bolelo!</p>

<p>James nechal situaci převzít své bojem vycvičené a vypracované reflexy, otočil se společně s útočníkem a hrot rapíru znovu vyskočil jako hadí jazyk; pak zůstal stát muži za zády, zatímco ten pomalu klesl na kolena a zhroutil se mrtvý na zem. James se ani nemusel dívat, aby se přesvědčil, že jeho zbraň jediným pohybem podřízla muži v červené vestě hrdlo.</p>

<p>Otřel čepel o košili prvního lupiče, kterého zabil, a znovu ji vrátil do pochvy. Promnul si bolavé levé rameno a zavrtěl hlavou a tiše zamumlal: „Pitomci.“ Když znovu vykročil k severní bráně, v duchu se nikoli poprvé podivoval nad lidskou schopností páchat neobyčejné hlouposti. Za každého nadaného, skvělého muže jakým byl například Arutha, tu podle všeho bylo nejméně sto - ne, spíš tisíc, opravil se - naprostých zabedněnců.</p>

<p>James daleko lépe než většina mužů u princova dvora chápal malicherné popudy a omezený přístup mnoha královských poddaných. Když se obrátil zády ke dvěma mrtvým lupičům, přiznal si v duchu, že drtivou většinu obyvatel tvoři víceméně slušní lidé, kteří sice tu a tam něco ukradnou, trošičku zalžou při odevzdávání pravidelných daní a kdykoli to příležitost dovolí, použijí falešné závaží, ale v podstatě jsou dobří.</p>

<p>Ale ze zbytku viděl to nejlepší a nejhorší a sám přešel z bratrstva, které pro zisk využívalo všechny cesty - včetně vraždy - do společenství těch, kteří by pro vyšší dobro položili dokonce své vlastní životy.</p>

<p>Toužil po tom, aby byl jako oni, aby byl urozený silou myšlenky a úmyslu a čistotou ducha spíše než náhodou původu. Chtěl, aby na něho jednoho dne lidé vzpomínali jako na velkého obránce Království.</p>

<p>Teď s ironickým úsměvem přemýšlel o tom, jak se tato možnost vzhledem k okolnostem, v nichž se octl, vzdálila do říše snů. Jeho vladař ho pověřil vytvořením sítě špehů a pověřenou rozvědky, kteří měli pracovat pro dobro vlasti. A pochyboval o tom, že by se princi Aruthovi zamlouvalo, kdyby o tom vyprávěl u první příležitosti pánům a dámám u dvora.</p>

<p>Nicméně si znovu připomněl, když zahnul za další roh - a nezapomněl se přitom pozorně prohlédnout stíny po stranách uličky - šlo o výsledky, ne o slávu.</p>

<p>Zamyšleně si mnul levou rukou pravé rameno a všiml si, jak je po troše námahy přetažené. Ten krátký souboj se dvěma lupiči mu připomněl, že se ještě stále docela nevzpamatoval z nedávného utrpení, kterému byl vystaven v poušti, kde padl do rukou Puštíkům, skupině fanatických nájemných vrahů. Během doby, která uplynula od návratu do Krondoru, sice odpočíval jak jen to bylo možné, ale ani po třech týdnech se ještě necítil zcela ve své kůži. A pohmožděná ramena mu to budou i nadále nejméně dva další týdny připomínat.</p>

<p>James nahlas vzdychl a zamumlal si pro sebe: „Nejspíš už nejsem tak svižný, jako jsem býval kdysi.“</p>

<p>Zkrátil si cestu další vedlejší uličkou, která ho za rohem přivedla přímo na ulici, jež mířila k severní bráně města. Prošel kolem dveří nového sirotčince, nedávno otevřeného řádem Daly, bohyně, známé jako „štít slabých“. Znak nad vchodem zobrazoval žlutý štít s emblémem řádu.</p>

<p>Princezna Anita poskytla řádu pomoc při získávání budovy a pomáhala i při financování oprav. Jamese bezděčně napadlo, jakými cestami by se asi jeho život ubíral, kdyby se po smrti své matky dostal do nějakého podobného sirotčince a neskončil v řadách cechu zlodějů.</p>

<p>V dálce ubrány už viděl, jak dva strážní rozmlouvají s osamělou ženou. Hodil všechny úvahy za hlavu a přidal do kroku.</p>

<p>Když se přibližoval, pozorně si mladou ženu prohlížel. Několik věcí mu bylo jasných už na první pohled. Očekával, že se zde setká se šlechtičnou z Keshe, zahalenou v jemném hedvábí, ozdobenou klenoty a s doprovodem sluhů a osobních strážných. Místo toho tu stála sama, oblečená v oděvu daleko příhodnějším pro strohé podmínky cestování než pro dvorní obřady. Pleť měla snědou - ne tolik tmavou jako ti, kteří žili ve vzdálených oblastech jižní Keshe, ale rozhodně tmavší než bylo v Krondoru obvyklé - a v nočním šeru odrážely její černé vlasy s leskem havraních křídel, svázané v silném copu, mihotavé světlo pochodní. Když obrátila oči k Jamesovi, zjistil, že jsou také tmavé a v nepříliš jasném světle mu připadaly skoro černé.</p>

<p>Způsob držení těla a pohled v očích vypovídal o síle a prudkosti, kterou James u ostatních často obdivoval, pokud byly ovšem tyto vlastnosti doplněny inteligencí. A o inteligenci této dívky nemohl pochybovat ani v nejmenším - jinak by ji Pug nikdy nedoporučil jako magického rádce prince z Krondoru.</p>

<p>V ruce držela těžkou hůl, vyrobenou buď z dubového nebo tisového dřeva a na obou koncích okovanou železem. Byla to zbraň, kterou si vybíralo mnoho cestovatelů - obzvlášť ti, kteří se buď z osobních důvodů nebo kvůli nedostatku času nemohli cvičit v boji čepelí nebo lukem. James z vlastní zkušenosti věděl, že tuto zbraň není dobré podceňovat; v boji s každým protivníkem, který nebyl chráněn obzvlášť silnou zbrojí, dokázala lámat kosti, odzbrojovat nebo zbavovat nepřítele vědomí. A podle všeho se zdálo, že tato žena rozhodně ví, jak ji správně využít. Na rozdíl od dam u Aruthova dvora její nahé paže prokazovaly známky častého houževnatého cvičení nebo hodin, strávených na cvičišti při soubojích.</p>

<p>Než k ní dorazil, shrnul James své první dojmy ohledně nové rádkyně v magických záležitostech krondorského dvora: pozoruhodná žena, nikoli krásná, ale svým zvláštním způsobem přitažlivá.</p>

<p>Nyní dokázal konečně pochopit, proč jeho přítel William pociťoval při zprávě o jejím příjezdu takový neklid a nervozitu. Pokud to byla jeho první milenka, jak si James myslel, nebude pro Williama jednoduché se přes tento vztah dostat - a pokud to dokáže, bude to trvat hodně dlouho. Když James uvážil náklonnost, kterou jeho přítel cítil poslední dobou k Talii, dceři místního hostinského, musel se pousmát, protože mu připadalo, že Williamův život nabere opravdu zajímavé obrátky. James mu ani v nejmenším tento obrat nezáviděl, ale připadalo mu, že bude nesmíme zábavné celou situaci pozorovat. S úsměvem na rtech dorazil ke skupince.</p>

<p>Jeden ze dvou strážných, kteří s mladou ženou hovořili, si Jamese všiml a pozdravil ho. „Vítej, panoši. Už jsme tě čekali.“</p>

<p>James přikývl a odpověděl: „Pánové, děkuji vám za to, že jste se postarali o našeho hosta.“</p>

<p>Do hovoru se zapojil i druhý strážný. „Dělali jsme, co jsme mohli, panoši. Koneckonců je to urozená dáma a musela tady čekat tak dlouho - ale nemáme dost mužů na to, aby ji někdo doprovodil do paláce.“ Pokynul ke druhé dvojici na druhé straně brány.</p>

<p>James jejich přístup oceňoval. Kdyby kterýkoli z nich z jakéhokoli důvodu opustil své určené stanoviště, kapitán stráže by si ho pěkně podal. „Žádné starosti. Dělali jste svou práci.“</p>

<p>Pak se James otočil k mladé ženě, uklonil se a řekl: „Omlouvám se, paní, za to, že jsi musela čekat. Jsem panoš James z Krondoru.“</p>

<p>Mladá princova rádkyně se usmála a James musel svůj odhad znovu poopravit. Byla opravdu velice hezká, i když způsobem, který se lišil od žen v západní části Království. „Jsem to já, kdo by se měl omluvit za to, že dorazil v tak nepříhodnou hodinu,“ řekla, „ale naše karavana se zdržela. Jsem Jazhara, posledním pobytem na Hvězdně.“</p>

<p>James se rozhlédl pokračoval: „Je mi potěšením tě poznat, Jazharo. Kde je tvůj doprovod?“</p>

<p>„Na usedlosti mého otce na okraji pouště Jal-Pur. Na Hvězdně jsem neměla žádné služebnictvo a o žádné jsem nepožádala, když jsem se vypravovala sem. Mám za to, že užívání sluhů a služek oslabuje vůli. Od chvíle, kdy jsem začala studium magických umění, jsem vždy cestovala sama.“</p>

<p>Jamesovi připadala dostupnost služebnictva jednou z hlavních příjemných věcí u princova dvora; mít vždy někoho po ruce, aby vyřídil úkoly nebo něco přinesl bylo navýsost pohodlné. Mimoto byl nyní na rozpacích, když si uvědomil, že si měl v paláci vyžádat jednotku stráže, aby jeho a Jazharu doprovodila zpět; její postavení to vyžadovalo, ale on předtím soudil, že bude mít vlastní osobní stráž. Pokud se o tom ale nezmíní ona, on bude mlčet také. „Rozumím,“ řekl tedy jen. „Pokud bys ale souhlasila, mohli bychom nechat tvá zavazadla pod dohledem stráže a já hned zítra ráno zařídím, aby je někdo dopravil do tvých komnat v paláci.“</p>

<p>„To by bylo jednodušší. Půjdeme?“</p>

<p>Rozhodl se, že se budou vyhýbat jakýmkoli zkratkám a raději zvolí širší ulice. Chůze do paláce jim tak bude sice trvat déle, ale bude daleko bezpečnější a jistější. Předpokládal sice, že stejně jako Jazhara umí svou hůl používat v boji, má nejspíš v rukávu schovaných i několik ošklivých kouzel, ale riziko mezinárodního incidentu jen pro to, aby ušetřili několik minut chůze, bylo absolutně zbytečné.</p>

<p>James usoudil, že upřímnosti nic neztratí, ale naopak získá, a zeptal se: „Co si o tvém pověření myslí tvůj prastrýc?“</p>

<p>Jazhara se usmála. „To nevím, ale předpokládám, že příliš velkou radost nemá. Protože byl už tak nešťastný, když jsem se - přes námitky svého otce - rozhodla pro studium na Hvězdně místo toho, abych se provdala za nějakého ,vhodného šlechtice’, myslím, že jsem mu zkazila náladu.“</p>

<p>James se usmál. „Sám jsem se s tvým prastrýcem při několika příležitostech setkal a řekl bych, že bys chtěla zůstat v jeho oblibě.“</p>

<p>S mírným pokrčením ramen Jazhara odpověděla: „Pro celý zbytek světa je to mocný lord Hazara-Chán: muž, z něhož mají hrůzu všichni, kteří kladou své vlastní zájmy před zájmy Říše. Pro mě je to strýček Rachman - když jsem byla ještě malá a nemohla jsem vyslovit jeho jméno, říkala jsem mu ,Raka’ - a mně toho mnoho odepřít nedokáže. Chtěl, abych se provdala za nějakého mladého prince z císařského rodu, vzdáleného císařovnina bratrance, ale ustoupil, když jsem vyhrožovala, že než bych se nechala poslat na jih, raději uteču.“</p>

<p>James se zasmál. Zahnuli za roh a vykročili po široké třídě, která je nakonec zavede zpátky do paláce.</p>

<p>Během několika minut si James uvědomil, jak dobře se cítí ve společnosti této mladé ženy z Keshe. Byla bystrá, všímavá, důvtipná a chytrá. Její vyprávění bylo milé a zábavné a naprosto zbavené toho zatrpklého a hořkého podtónu, který často slýchal od šlechticů u princova dvora.</p>

<p>Naneštěstí byla příliš zábavná: James si náhle uvědomil, že o několik ulic zpátky zahnul bezmyšlenkovitě za roh a nyní se nachází přímo uprostřed oblasti, které se chtěl původně vyhnout.</p>

<p>„Co se děje?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>James se k ní otočil a usmál se na ni a v jeho úsměvu se mdle odrazila záře vzdálené lucerny, která se pohupovala nad dveřmi hostince. „Jsi opravdu vnímavá, paní,“ řekl.</p>

<p>„To je součást mého vzdělání, pane,“ odpověděla a v hlase jí zněla směsice pobavení, hravosti a opatrnosti.</p>

<p>„Stalo se něco?“</p>

<p>„Jen jsem se tak zabral do hovoru, že jsem nás bez přemýšlení zavedl do té části města, které by bylo lepší se v této noční době vyhýbat.“</p>

<p>James si všiml, jak si téměř nepostřehnutelně přehmátla rukou na holi, ale když znovu promluvila, byl její hlas klidný. „Jsme v nebezpečí?“ zeptala se.</p>

<p>„Pravděpodobně ani v nejmenším, ale v Krondoru nikdy nikdo neví. Raději bychom měli být obezřetní. Během několika minut budeme tak jako tak v paláci.“</p>

<p>Bez dalších řečí znovu vykročili a tentokrát přidali do kroku; každý sledoval jednu stranu ulice, která se nořila do stínů - James se díval doleva, Jazhara doprava - a pátrali po možných útočnicích, kteří by se z ní mohli vynořit.</p>

<p>Právě obešli další nároží a dostali se na dohled od obvodu paláce, když se po Jamesově levici ozval tichý zvuk. Okamžitě se po směru toho zvuku otočil a teprve v tom okamžiku poznal, že je to past: někdo hodil zprava doleva kamínek.</p>

<p>Ještě se ani nestačil otočit zpátky k Jazhaře a ze stínů vyrazila malá postavička. Jazhara se také otočila doleva stejně jako James a jen pomalu si uvědomovala, co se děje.</p>

<p>Útočník k nim přiběhl, na čepeli nože se zablesklo odražené světlo a náhle se směrem od nich rozeběhlo po ulici malé dítě s Jazhariným měšcem v ruce.</p>

<p>James byl připraven na útok se zbraní, takže mu chvilku trvalo, než si uvědomil, že to jen nějaký malý lupič okradl Jazharu o peníze. „Hej! Stůj! Vrať se!“ křikl za prchajícím dítětem.</p>

<p>„Musíme ho zastavit,“ řekla Jazhara. „Mimo několika mincí mám v měšci nějaké věci, které by pro to dítě mohly být smrtelné.“</p>

<p>James nezaváhal ani na vteřinu.</p>

<p>Znal město a jeho uličky lépe než mnoho jiných jeho obyvatel, a po krátké honičce zpomalil. „Co se děje?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Pokud mi paměť dobře slouží, tak se nám schoval ve slepé uličce.“</p>

<p>Zahnuli za kapsářem do uličky, ale po dítěti nebylo ani stopy.</p>

<p>„Utekl nám!“ zvolala Jazhara.</p>

<p>James se zasmál. „Ne tak docela.“</p>

<p>Přešel k místu, kde na sobě bylo naskládaných několik těžkých beden, a sáhl za ně do míst, kde byl natažený špinavý hadr. Jedním rychlým pohybem - pro případ, že by se snad chtěl mladý zloděj bránit - James sevřel vyhublou paži.</p>

<p>„Pusť mě!“ vykřikla mladá dívka, která nevypadala starší než na deset let a na které viselo oblečení v cárech. Pustila nůž a Jazhařin měšec na dlažební kostky.</p>

<p>James věděl, že je to trik, kterým ho chce donutit, aby ji pustil a sehnul se pro měšec, takže ji držel pevně. „Jestli se chceš stát zlodějem, tak se nejdřív musíš naučit, koho okrást můžeš a koho ne,“ řekl.</p>

<p>Postavil se tak, aby jí zahradil cestu v případě, že by se pokusila dát na útěk, a přestal její ruku svírat tak pevně. Klekl si, aby se jí mohl dívat přímo do očí, a zeptal se: „Jak se jmenuješ, miláčku?“</p>

<p>„Dívka rychle vycítila, že ji ten muž se ženou nechtějí ubližovat, a trochu se uvolnila. „Anita,“ řekla s mírným vzdorem v hlase. „Maminka mi tak říkala podle manželky prince Aruthy, podle Anity.“</p>

<p>James nedokázal potlačit úsměv. Věděl, že by princeznu Anitu podobná lichotka velice potěšila. „Já jsem panoš James a tohle je Jazhara, dvorní rádkyně v magických věcech,“ představil sebe a svou společnici.</p>

<p>Když se dívka dozvěděla, že před ní stojí dva příslušníci dvora, netvářila se nijak klidně. „Vy mě chcete vzít do vězení?“</p>

<p>„Jamesi,“ řekla Jazhara, „nechceš přece tohle dítě nechat zavřít do žaláře, že ne?“</p>

<p>S předstíranou vážností James odpověděl: „Podle práva bych to udělat měl. Vždyť si to představ: nebezpečný zločinec jako tahle dívka se nám klidně potlouká uprostřed noci po městě a přepadává slušné a spořádané lidi!“</p>

<p>Dívka mírně vytřeštila oči, ale stála pevně a ani sebou necukla. James pokračoval mírnějším hlasem. „Ne, Anito. Nevezmeme tě do vězení. Jestli bys ale chtěla, vím o místě, kam bychom tě zavést mohli. Jmenuje se ,Znamení žlutého štítu’. Tam se o děti jako jsi ty, dokážou postarat.“</p>

<p>Reakce byla stejně okamžitá jako překvapivá. „Ne! Ne!“ křičela dívka. „Jste stejní jako ti druzí dospělí. Jste úplně stejní jako ti zlí chlapi!“ Volnou rukou udeřila Jamese do tváře a znovu se mu pokusila vytrhnout.</p>

<p>James ji držel pevně. „Tak počkej! Nech toho! Přestaň mě na chvilku mlátit, ano?“</p>

<p>Dívka do něho přestala bušit malou pěstičkou, ale pořád sebou cukala, aby se mu vytrhla. James ji pomalu pustil a zvedl ruce dlaněmi k ní, aby jí dal najevo, že ji znovu nechce uvěznit. „Poslyš, Anito, jestli tu chceš zůstat, tak je to v pořádku. My ti přece nechceme ublížit,“ řekl tiše.</p>

<p>Jazhara se zeptala: „O kom jsi to mluvila, Anito? Kdo byli li zlí chlapi?“</p>

<p>Dívka se na čarodějku podívala a odpověděla: „Říkali, že je to u nich jako u Žlutého štítu a všechny hodné děti si tam spolu hrají, ale oni mi ubližovali!“ Oči sejí začaly zalévat slzami, ale hlas měla pevný.</p>

<p>„Jak ti ubližovali?“ zeptal se James vážně.</p>

<p>Nita se na bývalého zloděje podívala a řekla: „Odvedli mě do velkého domu a zamkli mě do klece, jako ostatní děti. Pak mi řekli, abych barvila plátno pro Jusufa, jinak že mě budou bít, a některé z těch dalších dětí, které je zlobily, oni odvedli a už se nikdy nevrátily a byly tam krysy a v jídle se hýbali červi a -“</p>

<p>„To je strašné,“ řekla Jazhara. „S tímhle <emphasis>musíme</emphasis> prostě něco udělat, ale nejdřív se musíme postarat o Anitu.“</p>

<p>„No, možná bychom ji mohli vzít s sebou do paláce,“ začal James a otočil se k Jazhaře.</p>

<p>Přesně na takovou příležitost dívka čekala. V okamžiku, kdy z ní James spustil oči, vyrazila pryč a běžela ze všech sil uličkou k hlavní třídě.</p>

<p>James vstal a sledoval, jak mizí za rohem; věděl, že by ji bezpochyby dokázal dohnat, ale rozhodl se, že za ní nepoběží. Jazhara se na něho dívala s nevyslovenou otázkou v očích. James řekl: „Přece jsem jí dal jasně najevo, že pokud by chtěla, může s námi zůstat.“</p>

<p>Jazhara přikývla. „Takže s tím něco hodláš udělat?“</p>

<p>James se sklonil a zvedl Jazhařin měšec. Oprášil jej a když jí ho podal, odpověděl: „Samozřejmě s tím něco hodlám udělat. Já na těchhle ulicích vyrostl. Tady nejde o povinnost, ale o osobní věc.“</p>

<p>Jazhara se otočila k paláci zády a vykročila zpátky cestou, kterou přišli.</p>

<p>„Hej!“ zavolal za ni James a pospíšil si, aby ji dohnal. „Kam máš namířeno?“</p>

<p>„Pokud tento Jusuf nebydli čirou náhodou v paláci, předpokládám, že budeme zamířit hlouběji do chudší části města, abychom ho dokázali najít.“</p>

<p>„Dobrý předpoklad,“ řekl James a přikývl. „Vím o jednom barvíři jménem Jusuf v oblasti, které se říká ,Smraďochov’ a je to v severní části Krondoru - právě tam sídlí všichni barvíři, koželuzi, jatka a všechny tyhle pachově výraznější výrobny. Ale v téhle noční hodině?“</p>

<p>Jazhara se na Jamese podívala s rozhodným výrazem. „Nu, dřív začít nemůžeme, že?“ opáčila.</p>

<p>„To tedy očividně nemůžeme,“ odpověděl James. A zazubil se.</p>

<p>Jamesovy oči se nezastavily ani na jedinou vteřinu, když nahlížel do každého stínu a zákoutí, zatímco Jazhara hleděla upřeně před sebe, jako by ji odhodlání nedovolovalo pohled odvrátit. Když rozhodně procházeli chudinskou čtvrtí Krondoru, zeptala se čarodějka Jamese: „Čekáš, odkud se vynoří nějaké potíže?“</p>

<p>„Bez přestání,“ odpověděl James a mrkl do postranní uličky, jejíž ústí právě míjeli.</p>

<p>Houstnoucí puch ve vzduchu jim dával jasně najevo, že se blíží ke svému cíli - do té části chudinské čtvrti, která byla z dobrého důvodu postavena po větru od zbytku města. „Kde by měl ten Jusuf mít svou dílnu?“</p>

<p>James řekl: „Barvíři jsou všichni na konci této ulice a podél dvou vedlejších.“ Podíval se krátce na Jazharu a dodal: „Je ti ovšem jasné, že ta dílna bude na noc zavřená, že ano?“</p>

<p>Jazhara se usmála. „Což nám poskytne příležitost k tomu, abychom se tam nepozorovaně mohli rozhlédnout.“</p>

<p>James jí úsměv oplatil. „Ten způsob, jakým myslíš, se mi zamlouvá, Jazharo.“</p>

<p>Několikrát během chůze prošli kolem jednotlivců, kteří spěchali stejnou ulicí; toto město ve skutečnosti nikdy nespalo. Ti, které míjeli, na něho po straně vrhali zvědavé pohledy, jimiž se je snažili zhodnotit - ať už jako možné nebezpečí, nebo jako možnou kořist.</p>

<p>Dorazili na křižovatku a rozhlédli se oběma směry do vedlejších ulic. Po levici byly všechny domy zahaleny v temnotě, ale k Jamesově překvapeni bylo několik dílen po pravé straně osvětleno a očividně stále ještě otevřeno. „Barvířské řemeslo musí pěkně vynášet, když se rozhodnou vést obchody celou noc,“ poznamenal.</p>

<p>„Nebo neplatí svým dělníkům žádnou mzdu,“ dodala Jazhara, když dorazili k jednomu takovému obchodu. Dveře byly otevřeny dokořán a rychlý pohled dovnitř nenaznačoval, že by se tam dělo cokoli nezákonného; mistr barvíř a ostatní - očividně příslušníci jeho rodiny - měli plné ruce práce s přípravou velké zásilky plátna. Pravděpodobně mělo být brzy ráno dodáno do doků loďařům, kteří si je objednali na plachty.</p>

<p>Pokračovali nepříliš jasně osvětlenou ulicí, dokud nedorazili k velkému patrovému domu, před nímž stál na stráži velký muž s mečem u pasu. Sledoval s neutrálním výrazem ve tváři, jak se k němu James s Jazharou blíží. „Co je toto za dílnu?“ zeptal se ho James.</p>

<p>Strážný odpověděl: „Je to dílna ctihodného mistra Jusufa ben Aliho, proslulého obchodníka s plátnem.“</p>

<p>„Je přítomen?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Není. Pokud je to všechno, co jste chtěli vědět, jistě mě omluvíte.“ A protože muž ani v nejmenším nedal najevo, že by se měl k odchodu, bylo jasné, že očekává, až bude James s Jazharou pokračovat dál.</p>

<p>James řekl: „Připadá mi zvláštní, že by tvůj pán nebyl přítomen ve vlastní dílně v tak pozdní hodinu a že bys tu ty jen tak stál a hlídal budovu, ve které nepracuje živá duše.“ Přistoupil k muži blíž. „Jsem panoš prince Aruthy.“</p>

<p>„A já jeho nově jmenovaná rádkyně v záležitostech magie,“ dodala Jazhara. Nato po ní strážný střelil pohledem a za okamžik odpověděl:</p>

<p>„Můj pán je vskutku uvnitř. Pracuje dlouho do noci na dodávce, která má být vypravena brzy ráno s karavanou a nepřeje si být v žádném případě rušen, pokud by nešlo o návštěvníka nejvyšší důležitosti. Zjistím, jestli vás bude pokládat za dostatečně důležité.“ Obrátil se k nim zády a dodal: „Následujte mne do pracovny mého pána, ale ničeho se nedotýkejte.“</p>

<p>Vstoupili do budovy a octli se v jasně osvětlené místnosti, kde byly vystaveny štůčky jemně tkaného plátna, obarveného krásnými odstíny všech možných barev. Na jednom stojanu ležel napůl rozvinutý štůček karmínového hedvábí a natočen tak, aby na něm byly jasně patrné barevné vzorce odlesků. V okolních stojanech bylo indigové a jasně žluté plátno a bavlna každého odstínu, které čekaly na své kupce. Dveře v zadní části ukázkové místnosti byly zavřeny a podél levé stěny vedlo k úzkému průchodu příkré schodiště. U stropu visel velký lustr, na němž byl zažehnut nejméně tucet velkých svíc.</p>

<p>Za prodejním prostorem stály velké kádě s barvivem, vedle ; nichž byly na sušících stojanech rozmístěny další štůčky plátna. James si všiml dvou chlapců, ne starších deseti let, kteří odtlačovali jeden ze sušáků stranou, aby další dva chlapci mohli umístit jiný sušák co nejblíže kádi. Děti byly špinavé a na první pohled se zdálo, jako by se pod oblečením, roztrhaným na cáry, chvěly zimou. Jazhara si všimla malého, zhruba sedmiletého děvčátka, které zeširoka zívlo a mělo co dělat, aby udrželo otevřené oči, když tlačilo těžký sušák. Děti sledovala další dvojice nehybných strážných.</p>

<p>Muž, který je uvedl dovnitř, řekl: „Počkejte tady. Přivedu svého pána.“</p>

<p>„Není už trochu pozdě na to, aby pracovaly děti?“ zeptal se bezbarvě James.</p>

<p>„Jsou líné,“ odpověděl muž. „Tato zakázka musí být připravena do zítřejšího poledne. Kdyby skončily do soumraku, už by nyní spaly ve svých postelích. Samy to vědí. Nemluvte s nimi; jen byste je ještě více zdrželi. Vrátím se se svým pánem.“ Muž přešel rychle přes velkou místnost a zmizel dveřmi vzadu. O několik minut později se vrátil společně s dalším mužem. Nově příchozí byl očividně obchodník, přestože se mu u boku houpal zakřivený pouštní meč, šamšír. Byl oblečený v košili a kalhotech, jako tomu bylo zvykem v Království, ale jeho pokrývka hlavy vypovídala o tradičních pouštních způsobech - šlo o pás černého plátna, uvázaný jako turban, s volným koncem rozloženým pod bradou přes klíční kosti a přehozeným přes rameno na záda. Měl temný vous a snědý vzhled Jazhařiných krajanů a svůj původ potvrdil, když k nim dorazil a řekl: „Mír s vámi.“ Šlo o tradiční pozdrav lidu z Jal-Puru.</p>

<p>„Mír i s tebou,“ odpověděla Jazhara.</p>

<p>„Vítejte do mé dílny, přátelé. Jmenuji se Jusufben Ali. Čím vám mohu být nápomocen?“</p>

<p>James se podíval na pracující děti. „Doslechli jsme se, jakým způsobem to tu vedeš. Tato dílna je zavřena.“</p>

<p>Pokud muže Jamesovo prohlášení nějak překvapilo, nedal to na sobě znát ani v nejmenším. Jen se usmál. „Tak vy jste se doslechli, ano? A co přesně jste slyšeli?“</p>

<p>Jazhara řekla: „Slyšeli jsme o tom, jaké u tebe panují pracovní podmínky a jak se chováš k dětem.“</p>

<p>Jusuf přikývl. „Nechte mě hádat: doslechli jste se o tom od mladé dívky, které ještě ani nebylo deset let, že? Nebo to byl tentokrát chlapec?“</p>

<p>„Co tím chceš říct?“ zeptal se James podezíravě.</p>

<p>„Drahý pane, to všechno je lež. Mí soupeři v podnikání se rozhodli platit dětem, aby obtěžovaly strážné a poctivé obyvatele tohoto města. A tyto děti je zaplavují historkami o ,hrůzné Jusufově dílně’. A pak zmizí. Má dílna je pak několik dní zavřena, zatímco princovy úřady nařčení vyšetřují, a mí soupeři vzkvétají na můj úkor.“</p>

<p>„Ale na vlastní oči jsme viděli pracovní podmínky, které tu panují,“ namítla Jazhara.</p>

<p>Ben Ali se ohlédl na děti v hadrech a mírně potřásl hlavou. „Má drahá krajanko, možná nejsem schopen těmto dětem zařídit takový život, jaký by chtěly, ale věř, že ani já nejsem bez srdce. Mají střechu nad hlavou, teplé jídlo a oblečení. Možná ne tak honosné, na jaké jsi zvyklá ty, ale jak nás učí jeden moudrý muž: ,chudoba může být potravou pro srdce spravedlivého, zatímco bohatství často působí jako pomalý jed’.“ Kývl hlavou směrem k dětem.</p>

<p>„Dnes v noci pracujeme pozdě. To není v mém podniku příliš neobvyklé, ale mohu tě ujistit, že po většinu noci mají děti příležitost se dosyta vyspat. Až bude tato dodávka hotova, pošlu je do lůžek a zítra mohou spát tak dlouho, jak jen budou potřebovat; pak, až se vzbudí, budou mít celý den volno na hraní a odpočinek. Co ještě bych mohl udělat? Dovolit jim, aby se vrátily zpátky na ulici?“</p>

<p>Děti, které pracovaly, aby mohly finančně podporovat své rodiny, nebyly v Království ničím novým a neobvyklým. Ale tohle připomínalo spíš otrokářský režim a James vůbec nebyl přesvědčen o tom, že je tento Jusuf tím, za koho se vydává. „Co je nahoře na patře?“ zeptal se a ukázal ke schodišti.</p>

<p>„Ah, v prvním poschodí probíhají opravy a přístavby - vždy je co vylepšovat. Nyní není příliš bezpečné tam chodit, ale jakmile budou práce dokončeny, všechny prostory budou rozšířeny a budou se tam také nacházet lepší ložnice pro děti.“</p>

<p>James chtěl něco říct, ale promluvila Jazhara. „Jamesi, mohla bych si na okamžik s tímto mužem promluvit o samotě?“</p>

<p>Panoše to překvapilo. „Proč?“ zeptal se.</p>

<p>„Prosím.“</p>

<p>James přejel pohledem z Jazhary na Jusufa, a pak řekl: „Budu čekat venku.“</p>

<p>Když vyšel z budovy, Jazhara ztlumila hlas a řekla: „Pracuješ pro mého prastrýce?“</p>

<p>Jusuf se mírně uklonil. „Ano, příbuzná Hazara-Chánova, pracuji. A sám jsem si s tebou chtěl promluvit o samotě. Udělala jsi dobře, že jsi svého mladého přítele poslala pryč. Šlechtic Království by nám byl na obtíž. Ví něco o postavení tvého prastrýce?“</p>

<p>Jazhara se usmála. „Myslíš postavení, které zastává jako guvernér Jal-Puru, nebo velení nad severní pobočkou keshanské zpravodajské služby?“</p>

<p>„To druhé, přirozeně.“</p>

<p>„Možná má nějaké podezření, ale to, co ví, není důležité. Nyní mi záleží na tomto místě. Je pravda to, co říkala ta mladá dívka?“</p>

<p>„Říšská pokladna mi poskytuje sotva dostatek financí na řízení všech mých operací,“ řekl Jusuf. „Musím získávat peníze, jak je to jen možné; tento obchod je navýsost úspěšný, zčásti proto, že pracovní síly jsou takřka zadarmo.“</p>

<p>S nesouhlasným výrazem ve tváři se na ni podíval a dodal:</p>

<p>„Překvapuješ mne. Očekával bych, že praneteř Hazara-Chána si bude praktičnosti cenit nad zavádějící morálku. To, co tu dělám, mi pomáhá při mé práci.“</p>

<p>„Pak tedy to, co říkala ta mladá dívka, byla pravda do posledního slova. Ví o tom můj prastrýc?“</p>

<p>„Nikdy jsem ho neobtěžoval podrobnostmi ohledně toho, jakými cestami získávám dodatečné finance pro své operace.</p>

<p>Ale mých výsledků si váží. A ty budou nyní, když jsi přijela, ještě lepší!“</p>

<p>„Co tím chceš naznačit?“</p>

<p>„Rozpory, které jsi měla se svou vlastní rodinou, a které vyvrcholily tvým studiem magických umění na Hvězdně, jsou dobře známy všem. Jen moc tvého prastrýce zabránila těm od říšského dvora, aby tě pokládali za možné ohrožení. Nyní je nejvyšší čas na to, abys dorostla a přijala svou odpovědnost. Jsi dítě Říše, poddaná Velké Keshe. Tvá věrnost musí náležet tvé vlasti.“</p>

<p>„Má věrnost také náleží tomuto dvoru a princi. Jsem jeho rádkyně ve věcech magie - první, která bude do tohoto úřadu uvedena.“</p>

<p>Jusuf se mladé ženě pronikavě zahleděl do tváře. „Někdy musí být pouta krve nadřazena poutům prázdných slov.“</p>

<p>„Nejsem žádný špeh!“</p>

<p>„Ale mohla bys být,“ trval na svém ben Ali. „Pracuj pro mne; poskytni mi tajnosti ze rtů krondorských dvořanů a šlechticů a přines své rodině hrdost!“ Jeho výraz potemněl. „Nebo přines hanbu své vlasti a své rodině a pokračuj v tom, co jsi započala. Pokud složíš přísahu Aruthovi, bude ti moci tvůj prastrýc poskytnout pouze omezenou ochranu.“</p>

<p>Na okamžik se odmlčel a pak dodal: „Jsou to kruté možnosti, Jazharo. Ale jsi už dospělá a volba je jako vždy pouze na tobě. Ale věz, že ať už od tohoto okamžiku učiníš volbu jakoukoli, navždy tě promění.“</p>

<p>Jazhara dlouhou chvíli mlčela, jako by o obchodníkových slovech vážně přemýšlela. Konečně řekla: „Tvá slova jsou nevlídná a příkrá, Jusufe, ale tvé skutky mi prokázaly, komu skutečně náleží tvá věrnost.“</p>

<p>„Pak mi tedy pomůžeš?“</p>

<p>„Ano. Budu ctít učení a ideály mého národa.“</p>

<p>„Vynikající! Raději bys ale měla nyní odejít, než začne mít tvůj přítel jakékoli podezření. Jakmile se usadíš u princova dvora, znovu se vrať a můžeme začít.“</p>

<p>Přikývla a vykročila ke dveřím. Prošla kolem dětí, které ještě stále pracovaly, a jedno z nich se na ni podívalo pohledem, otupělým nevyspáním. V jeho očích si Jazhara všimla záblesku strachu. Když dorazila ke dveřím, ještě se naposledy ohlédla na usmívajícího se špeha a tři strážné, kteří stáli poblíž něho.</p>

<p>James na ni čekal u ústí hlavní ulice. „Tak co?“ zeptal se jí, když k němu přišla.</p>

<p>„Jusuf pracuje pro mého prastrýce jako špeh.“</p>

<p>James sotva dokázal skrýt překvapení. „Tak nevím, co mi právě teď připadá méně uvěřitelné; jestli to, že pracuje jako špeh, nebo to, že jsi mi to řekla.“</p>

<p>„Když jsem odešla od dvora svého otce a začala studia na Hvězdně, odložila jsem věrnost vůči Velké Keshi stranou. Přesto vím, že to, co dělá můj prastrýc, dělá pro dobro Říše.“ Pokývla, zpátky ke dveřím Jusufoova podniku a s ocelovým ostřím v hlase dodala: „Ale tenhle mizera si chce jedině naplnit kapsy zlatem utrpením nevinných dětí, a věřím tomu, že veškeré služby Říši jsou pro něho až druhořadou záležitostí. I kdybych hodlala sloužit Keshi, rozhodně bych nehodlala snášet jeho existenci na tomto i světě.“ Pevně sevřela svou hůl v ruce a James si všiml, jak jí zbělaly klouby. I když novou dvorní magickou rádkyni neznal déle než půl hodiny, ani v nejmenším nepochyboval o tom, že, nevyhrožuje jen tak nadarmo bez ohledu na to, komu náleží Jazhařina věrnost, se dívka postará o to, aby Jusuf zaplatil za utrpení, které působil dětem. „Co navrhuješ?“ zeptal se.</p>

<p>„Jsou tam jen tři strážní. Předpokládám, že jsi schopný šermíř.“</p>

<p>„Jsem -“ začal James.</p>

<p>„Stejně jako já jsem schopná v magických záležitostech,“ nenechala ho Jazhara domluvit. „Jdeme.“</p>

<p>Když vykročili zpět k barvířské dílně, James cítil, jak mu vstávají vlasy v týle a na pažích - neklamné znamení toho, že se poblíž začíná shromažďovat magická energie. Nikdy si ten pocit neoblíbil a nepomohlo ani to, že věděl, že ji bude používat někdo, kdo bude stát v boji po jeho boku. Jazhara řekla: „Já je zaměstnám. Snaž se zajmout Jusufa živého.“</p>

<p>James vytasil rapír a zamumlal: „Čtyři na jednoho a ty chceš, aby jeden z nich zůstal naživu? No to je vynikající.“</p>

<p>Jazhara vstoupila do dílny jako první a Jusuf se k ni otočil. „Co - ?“ začal.</p>

<p>Jazhara na něho ukázala svou holí a vzduch naplnil hlasitý řezavý zvuk, když na jejím vrcholku vybuchla koule modrého světla. Zasáhla obchodníka, který se okamžitě bolestí zlomil v pase.</p>

<p>James proběhl kolem čarodějky a rychle se rozhlédl místností, jestli někde neuvidí děti. Ty už ale byly pryč. Tři ozbrojení strážní na okamžik zaváhali, ale pak se vrhli k němu. James právě chtěl udeřit na strážného po své pravici, když se modrá koule odrazila od Jusufa a zasáhla jeho předpokládaný cíl. James okamžitě změnil směr pohybu a zamířil k prostřednímu obránci.</p>

<p>Za svůj život už bojoval proti mnoha protivníkům a věděl, že jsou jisté výhody. Ze všeho nejdůležitější věcí, kterou postupem času zjistil, bylo to, že pokud nepřátelé nestrávili hodnou chvíli nácvikem společného boje, pletli se často jeden druhému pod nohy.</p>

<p>Udělal výpad a zasáhl prostředního obránce pod jeho ochranou, takže ho probodl první ranou. Zatímco vytahoval čepel z jeho těla, skočil doprava a přesně jak doufal, muž po Jamesově levici zakopl o mrtvého muže.</p>

<p>Náhle panošovi zasvištěl kolem hlavy Jusufuv šamšír. Obchodník se vzpamatoval z kouzla, které na něho vrhla Jazhara a stál nyní po Jamesově pravici. Hrot těžké zbraně opsal ve vzduchu pozvolný oblouk, který vypovídal o velké zkušenosti.</p>

<p>„Vynikající,“ zamumlal James. „Hlavní špeh musí být mistr šermíř, to mi ještě scházelo.“</p>

<p>Oba zbývající strážci se připravovali k dalšímu útoku a mohli mu uškodit, ale skutečným nebezpečím zůstával Jusuf. „Jazharo! Udrž mi ty dva od těla, prosím!“ zavolal.</p>

<p>Jazhara udělala krok dopředu a přes místnost se prohnal další výboj energie, tentokrát ve formě rudého blesku, při němž vzduch zasyčel, když výboj narazil do podlahy mezi Jamesem a dvěma protivníky. Muži rychle uskočili, když se z dřevěné podlahy začaly zvedat kotouče kouře.</p>

<p>James neměl čas na to, aby podívanou ocenil, protože se ukázalo, že Jusuf je skutečně úctyhodný protivník. Připadalo mu, že pokud se mu nepřiplete do cesty nějaké neuvěřitelné štěstí, nemá nejmenší šanci udržet keshanského špeha naživu. A vzhledem k okolnostem by raději zůstal naživu sám, než aby zemřel a Jusufa přitom ušetřil.</p>

<p>James používal každý trik, který znal, smrtící sbírku kombinací a triků. Dvakrát už se málem dostal k tomu, aby Keshana zasáhl, ale dvakrát za sebou se k podobnému úspěšnému konci skoro propracoval i Jusuf.</p>

<p>James přešel na druhou stranu kruhu a tím získal přímý výhled na Jazharu a zbývající dva strážné. Jeden z nich čarodějku opustil a vykročil na pomoc svému pánovi, aby přiložil ruku k dílu při zabití Jamese, zatímco druhý se k mladé ženě obezřetně přibližoval a Jazhara stála připravená s okovanou holí pozvednutou k obraně.</p>

<p>James neváhal. Předstíral bodnutí na Jusufovu pravou stranu, a když se Keshan přesunul tak, aby ránu odrazil, otočil se James samotný doprava, čímž se dostal z dosahu Keshanovy zbraně.</p>

<p>Než se Jusuf mohl vzpamatovat, stál už James po jeho odhalené levici a aby se obchodník mohl vyhnout smrtící ráně, musel uskočit stranou. James se tím dostal na dosah přicházejícímu strážnému, který po něm okamžitě ťal ranou, jenž měla mladému panošovi srazit hlavu z ramenou.</p>

<p>James se přikrčil a vyrazil, takže muže probodl a zabil. Okamžitě skočil doleva, protože mu bylo jasné, že si Jusuf nenechá ujit příležitost zaútočit na něho, zatímco ho bude mít z očí. James dopadl na podlahu a zatímco se převalil, slyšel zasvištění, jak mu šamšír prořízl vzduch nad hlavou. Přesně jak doufal, Jusufa to na okamžik zpomalilo, protože aby neztratil rovnováhu, musel přeskočit mrtvého strážného, a James tím získal dostatek času na to, aby se postavil.</p>

<p>Po straně mohl vidět Jazharu, která bojovala s posledním ozbrojencem. Točila holí s přehledem ostříleného válečníka, zachycovala rány mečem na tvrdé dubové dřevo a zároveň útočila okovanými konci. Stačila by jedna rána do hlavy a útočníkovi by pukla lebka jako přezrálý meloun - a James i Jazhařin protivník to dobře věděli.</p>

<p>Jusuf se s hrotem šamšíru umístěným nízko vrhl zpět do boje a vykročil doprava. James zahlédl po své vlastni pravici štůčky plátna a stojany, a vykročil, aby se Jusufovi postavil do cesty. Špeh chtěl, aby stál panoš zády k možným překážkám a on ho mohl zatlačit tak daleko, že o nějaký z předmětů zakopne.</p>

<p>James věděl, že nyní už je to jen záležitost toho, kdo udělá chybu jako první. Už prošel podobnými boji dříve a věděl, že ze všech nepřátel jsou nejnebezpečnější únava a strach. Jusufova tvář byla dokonalou ukázkou soustředění: nejspíš mu hlavou probíhaly tytéž myšlenky.</p>

<p>James se zastavil, jako by zvažoval, kterým směrem se pohnout, a vyzýval tak Jusufa, aby se pustil do útoku. Jusuf podobnou nabídku nepřijal. Čekal stejně jako James. Oba muži ztěžka dýchali.</p>

<p>James odolal pokušení ohlédnout se k místu, kde se Jazhara snažila ukončit boj se svým protivníkem, protože věděl, že kdyby se o něco takového pokusil, Jusuf by okamžitě vyrazil. Oba zůstali stát připraveni, oba čekali na to, co udělá ten druhý, oba čekali, až se nepřítel rozhodne.</p>

<p>Pak Jamese něco napadlo. Úmyslně se podíval doleva na Jazharu a viděl, jak zastavila úder čepele strážného; pronikla jedním koncem hole do. mužovy obrany a James viděl, jak okovaným hrotem udeřila protivníka do břicha. Zaslechl, jak tím strážnému vyrazila dech z plic, ale už neviděl, jak boj pokračuje, protože právě v tom okamžiku naslepo skočil doleva.</p>

<p>Přesně jak očekával se Jusuf rozhodl zaútočit v okamžiku, kdy z něho James spustil oči, a přesně podle dalšího očekávání se útok dostavil v kombinaci pohybů čepele. Předstíraný úder na srdce, kterým chtěl špeh panoše donutit ke zvednutí a vyražení rapíru, aby šamšír zablokoval, následovaný plynulou kličkou hrotu zakřiveného meče, který by se snesl do nízkého vnitřního bodu, zamířeného na Jamesův podbřišek.</p>

<p>Ale James na tuto hru nepřistoupil. Ani se o odražení nepokusil, ale odskočil doleva a znovu se vynořil po Jusufově pravici. A raději než aby se odtáhl, James se přitočil blíže. Jusuf na okamžik zaváhal, uvědomil si, že je přetažený a že se musí vrátit zpět do obranného postoje. A to bylo vše, co James potřeboval.</p>

<p>Jeho rapír vyšlehl jako plamenný jazyk a hrot zasáhl Jusufa na pravé straně krku. S nechutným bublavým zvukem špeh ztuhl. Pak zvrátil oči ke stropu místnosti, kolena se mu podlomila a on se zhroutil na zem.</p>

<p>James stáhl rapír a otočil se právě ve chvíli, kdy Jazhara prorazila lebku poslednímu obránci.</p>

<p>Muž padl mrtev k zemi a Jazhara o krok ustoupila a rozhlédla se, jestli z některé strany ještě hrozí nebezpečí. Když viděla zpříma stát jedině Jamese, opřela se o hůl a snažila se popadnout dech.</p>

<p>James k ní přešel a zeptal se: „Jsi v pořádku?“</p>

<p>Přikývla. „Docela v pořádku.“</p>

<p>James se rozhlédl po místnosti. Všude kolem se po zemi válely napůl roztočené štůčky plátna, vyhozené z převrácených stojanů, a mnoho z nich bylo nyní potřísněno rudou.</p>

<p>James zhluboka vydechl. „Takový nepořádek,“ poznamenal.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola druhá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>PLÁNY</strong></p>

<p>James vrátil rapír do pochvy.</p>

<p>„Kam šly ty děti?“ zeptal se.</p>

<p>Jazhara se rozhlédla, pak se podívala směrem ke schodišti. „Zkusím to nahoře. Ty zjisti, jestli se náhodou neschovávají v pracovně,“ řekla a ukázala na dveře v zadní části dílny.</p>

<p>James s nepatrným úsměvem přikývl. Nejspíš by nemělo cenu se začít dohadovat, kdo tu bude velet, pomyslel si, když vykročil, aby provedl její příkaz. Koneckonců byla o několik mil urozenější, než kdy bude on. Teprve když přešel ke dveřím, napadlo ho: o <emphasis>kolik</emphasis> převyšuje dvorní mág panoše?</p>

<p>S rapírem připraveným v ruce otevřel dveře, připraven odrazit výpad, kdyby uvnitř náhodou ještě někdo čekal. Pak vstoupil do malé pracovny, v jejímž středu stál psací stůl. Místnost osvětlovaly dvě hořící lampy a u zadní stěny stála velká truhla. Byla očividně odemčená a petlice visela otevřená, ale James měl za sebou už tolik tvrdých lekcí při důvěře v to, jak věci vypadaly, že se k ní přibližoval nanejvýš obezřetně. Nejdříve se podíval na listiny, rozložené na stolní desce, a všiml si, že většina jich je psaná keshanským písmem. Většinou šlo o objednávky barveného plátna. Jiné dopisy v královském jazyce se také vztahovaly k podnikáni. Pak si všiml dvou listin, jejichž písmo nepoznal.</p>

<p>Právě prohlížel truhlu a pátral po možných pastech, když se ve dveřích objevila Jazhara. Skrze zaťaté zuby procedila: „Ten pes je držel zamčené v klecích.“</p>

<p>James se obrátil, a když vyhlédl dveřmi do dílny, spatřil za čarodějkou bez jediného hlesu stát tucet vyděšených dětí, jejichž věk se pohyboval mezi pěti až desíti lety. Všechny byly oblečené v rozedraných cárech a tváře měly umouněné. James si pomalu povzdechl. Chudé děti nebyly v Krondoru jevem nijak nevídaným; on sám žil na ulici, než se stal zlodějem. Ale plánovité zneužíváni těch nejmenších obyvatel Ostrovního království nepatřilo mezi běžné praktiky. „Co s nimi podnikneme?“</p>

<p>„Co to bylo za místo, o kterém jsi se zmiňoval předtím?“</p>

<p>„Znamení žlutého štítu. To je sirotčinec, který založila princezna Anita společně s řádem Daly.“</p>

<p>Jedno z dětí při zmínce o sirotčinci o krok couvlo a James si vzpomněl, jak reagovala Nita. Zavolal na chlapce v hlavni místnosti dílny: „Ty, chlapče, proč tě to tak vystrašilo?“</p>

<p>Dítě jen zavrtělo hlavou a ve tváři mělo vepsaný strach.</p>

<p>Jazhara mu položila na rameno ruku, aby ho uklidnila. „To je v pořádku. Nikdo ti tady nebude ubližovat. Proč máš strach?“</p>

<p>Ozvalo se děvčátko za chlapcem: „Tihle muži říkali, že jsou ze Žlutého štítu a jestli s nimi půjdeme, že nám dají najíst.“</p>

<p>James vyšel z pracovny a protlačil se kolem Jazhary k místu, kde v kalužině krve ležel nejbližší strážce. Jednomu ze starších chlapců pak řekl: „Utíkej ven a najdi hlídku městské stráže. Teď by se měla pohybovat někde o dvě ulice dál kolem hostince U pěti hvězd. Řekni jim, že panoš James chce, aby sem dva muži přišli, jak to bude nejdřív možné. Dokážeš si to zapamatovat?“</p>

<p>Chlapec přikývl a vyrazil hlavním vchodem pryč, aniž by za . sebou zabouchl. James za ním vyhlédl a řekl: „Nu, pokud nezamíří přímo někam, kde by se mohl schovat, tak by sem měla pomoc dorazit nejpozději do několika minut.“</p>

<p>Jazhara sledovala, jak James otočil mrtvého Keshana na záda a začal mu prohledávat kapsy. „Hledáš něco určitého?“ zeptala se.</p>

<p>James zvedl prsten. „Tohle.“ Vstal, přešel k Jazhaře a podal jí ho, aby si jej mohla prohlédnout.</p>

<p>Obrátila jej na dlani. Byl to prostý železný prsten, na jehož obroučce byl připevněn malý žlutě nabarvený štít. „Ti, kteří slouží v řádu Daly, nosí prsten, který se mu podobá. Předpokládám, že tito muži ukázali prsten dětem, aby je sem nalákali s tím, že je odvádějí do sirotčince.“</p>

<p>Jazhara se podívala na skupinku dětí, z nichž některé Jamesova slova přikyvováním potvrzovaly. „To by vysvětlovalo, proč se Nita tolik bránila tomu, abychom ji odvedli do skutečného sirotčince,“ poznamenala.</p>

<p>James se vrátil do pracovny a znovu se podíval na zavřenou truhlu. Okamžik váhal a pak ji otevřel. Uvnitř se nacházely další dokumenty. Několik jich vytáhl a zavolal: „Jazharo, dokážeš to přečíst? Připadá mi, že jsou napsané nějakým keshanským písmem, které neznám.“</p>

<p>Jazhaa si od něho dokumenty vzala a podívala se na ten, který byl na vrcholku svazku. „Já je přečtu, ale je to pouštní písmo z oblasti kolem Durbinu, ne z keshanského vnitrozemí.“</p>

<p>James přikývl. On dokázal číst pouze formální keshanštinu, používanou u dvora. Náhle Jazhara vytřeštila oči. „Ten špinavý zrádce! Jusuf zneužíval mého prastrýce a jeho zdroje a snažil se poštvat Kesh proti tvému princi a tvého prince zase proti Keshi.“</p>

<p>James se zatvářil překvapeně. Zjištění, že Jusuf pracoval jako keshanský agent, ho sotva dokázalo překvapit. To, že zrazoval zároveň i svého pána, už byla jiná káva. „Proč?“</p>

<p>Jazhara pozvedla jeden list. „Snažil se tím pomáhat někomu, o kom se tu zmiňuje jako o ,Plazivci’.“</p>

<p>James zvrátil oči ke stropu, ale neřekl ani slovo. Plazivec byl princi Aruthovi a Jízlivcům trnem v patě už několik měsíců a James za celou tu dobu nedokázal o jeho identitě zjistit o nic víc než kolik věděl prvního dne, kdy to jméno zaslechl. „Co se tam ještě píše?“ zeptal se a v hlase mu zazněla naděje.</p>

<p>Jazhara dočetla první dokument a podívala se na další. „Ten Plazivec je někdo důležitý, někdo, kdo platil Jusufovi za zradu královské peníze. Jsou tu odkazy na platby, které proběhly v neuvěřitelném množství zlata a dalších úplatách.“</p>

<p>Spěšně pročetla několik dalších dokumentů a pak narazila na list, který sejí rozechvěl v ruce a ona zbledla. „Tohle nemůže být...“ zašeptala.</p>

<p>„Co?“ zeptal se James zvědavě.</p>

<p>„Je to rozsudek smrti na mé jméno pro případ, že bych se rozhodla s Jusufem nespolupracovat. A je na tom podpis a pečeť mého prastrýce.“</p>

<p>Podala mu jej roztřesenou rukou a James si listinu vzal. Pozorně ji prozkoumal a pak řekl: „Není.“</p>

<p>„Není co?“ zeptala se tiše.</p>

<p>„Řekla jsi, že to nemůže být a já tvrdím, že máš pravdu. Tohle není skutečné. Je to padělek.“</p>

<p>„Jak si tím můžeš být tak jistý?“ zeptala se. „Viděla jsem písmo a pečeť mého prastrýce mnohokrát a ten dokument vypadá, jako by jej podepsal a označil na svém stole před pěti minutami.“</p>

<p>„No právě,“ zazubil se James. „Je to příliš čisté, bez jediné chybičky. Osobně pochybuji o tom, že by i někdo takový jako lord Hazara-Chán nařídil smrt své oblíbené praneteře bez jediného zachvění ruky. Písmena jsou příliš dokonale vykroužená. Slovům sice nerozumím, ale písmo čtu a je to jasný podvrh. Kromě toho - i kdyby bylo v písmu znát i to sebemenší rozrušení, které bych očekával, jsou tu ještě dvě věci.“</p>

<p>„A co to je?“ zeptala se a právě v tom okamžiku k nim zvenčí dolehly zvuky kroků.</p>

<p>„Za prvé by tvůj prastrýc nebyl nikdy tak padlý na hlavu, aby vlastním jménem podepsal příkaz k zavraždění jakéhokoli keshanského šlechtice, obzvlášť ne pokud by šlo o někoho z jeho vlastní rodiny. A konečně za druhé jsme tu měli v paláci během posledních let hodně dokumentů s jeho pečetí a na téhle je malá vada.“ James ukázal na dokument. „Podívej se sem. Tam, kde se dlouhý hrot hvězdy dotýká okraje pečeti, by měla být jemná prasklina, jako by byl prsten mírně puklý. Tahle pečeť nic takového nemá. Pečetní prsten tudíž nebyl jeho.“</p>

<p>„Ale proč tedy?“ zeptala se Jazhara. Ještě ani nedomluvila a přede dveřmi se zastavila skupinka městských strážníků.</p>

<p>„Protože,“ řekl James a vykročil ke dveřím, „pokud by nová dvorní magická rádkyně krondorského prince zemřela a někdo u říšského dvora v Keshi by potřeboval najít rychle viníka, koho by bylo lepší se zbavit než vedoucího keshanské zpravodajské služby? Někdo v císařovnině blízkosti ho nejspíš potřebuje dostat z cesty a na jeho místo dosadit vlastního člověka.“</p>

<p>„Plazivec?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>James se otočil a přikývl. „Pak to musí být někdo opravdu důležitý,“ řekla. „Pokud se odvažuje vyhrožovat mému prastrýci, riskuje mnoho. Jen muž se styky na nejvyšší úrovni uvnitř keshanských hranic by si něco takového mohl dovolit.“</p>

<p>Jeden ze strážných u dveří zasalutoval a řekl: „Na ulici k nám přiběhl umouněný kluk a my si sem pospíšili, jak to jen šlo, panoši. Jak ti můžeme pomoci?“ James odpověděl: „Uvnitř je pár těl, které je potřeba odstranit, ale jinak je všechno pod kontrolou.“ Podíval se na děti, které kolem nich stály v kruhu, očividně připraveny dát se na útěk, kdyby se začalo dít něco nepříjemného. „Raději se ujměte téhle mládeže, než se nám rozprchne.“</p>

<p>„Kam je máme odvést?“</p>

<p>„Do sirotčince Štítu Daly, který pomáhala založit princezna, kousek před přístavní branou. Pokud jsem slyšel dobře, mají tam ještě spoustu volných postelí a teplého jídla.“</p>

<p>Několik dětí začalo couvat stranou, jako by se chystaly k útěku. Jazhara se sklonila a rozpřáhla paže, jako by si je k sobě chtěla přivinout. „Nejsou jako ti muži, kteří vám chtěli jen ubližovat,“ řekla. „Tam, kam vás zavedou tihle strážní, opravdu najdete jídlo a teplá lůžka.“ Pokud by děti tuto nabídku nepřijaly, musely by se spokojit s tím, že dnešní chladnou noc prospí na tvrdých kamenech a v žaludcích přitom nebudou mít vůbec nic; proto z nich neodešlo žádné. Strážný se rozhlédl. „No... tak... jestli tobě a dámě nebude vadit, že se vrátíte do paláce bez stráže, panoši, my se dáme na cestu. Tak pojďte, děcka,“ řekl a snažil se vší silou vůle mluvit jemnějším tónem. Děti odešly se dvěma muži, zatímco zbývající dvojice nahlédla do budovy.</p>

<p>„Ty mrtvoly odstraníme ráno. Co bude s tou dílnou?“ zeptal se jeden z nich.</p>

<p>James odpověděl: „Místní ji vyrabují do pěti minut poté, co odejdete, takže bych se tu chtěl ještě trochu rozhlédnout a vzít všechno důležité k princi. Jakmile budeme pryč, zbavte se těl a pak ať si kdokoli, kdo půjde kolem, vezme to, co se mu zlíbí. Jestli má bývalý majitel jakékoli dědice, s radostí si v paláci vyslechneme jejich stížnosti.“</p>

<p>Strážný zasalutoval a James s Jazharou znovu vstoupili do barvířské dílny. Mladá žena pozorně prozkoumala každý dokument, dopis a listinu v truhle a James prohlédl všechna možná místa, v nichž by se mohly nalézat tajné úkryty. Po hodině práce James prohlásil: „Myslím, že tady už nic nového nenajdeme.“</p>

<p>Jazhara si pečlivě pročítala jeden z dokumentů, které našla v Jusufově pracovně. „Je tu toho dostatek na to, aby mohl můj prastrýc získat pověření k důkladnému vyšetřování,“ řekla. „Ten pokus o svalení viny za mou smrt na něho jen proto, aby ho zdiskreditovali... v severní části Říše by to vyvolalo doslova občanskou válku, protože pouštní kmeny by samozřejmě věděly, že to obvinění je křivé.“</p>

<p>„Ale císařovna a zbytek dvora v Keshi by tomu patrně věřili,“ dodal James.</p>

<p>Jazhara přikývla. „Ať už je tenhle Plazivec kdo chce, hodlá získat prospěch z neshod našich národů, Jamesi. Kdo by mohl z podobného chaosu těžit?“</p>

<p>„Je to dlouhý seznam,“ mávl rukou James. „Jednou ti o tom budu vyprávět. Ale teď bychom se už měli vrátit do paláce. Máš sotva čas na to, aby sis trochu zdřímla, opláchla se, převlékla se do čistého oblečení a najedla se dřív, než budeš muset předstoupit před prince Aruthu.“</p>

<p>Jazhara se ještě naposledy rozhlédla po místnosti, jako by ještě něco hledala nebo si chtěla vrýt podrobnosti do paměti, pak si bez dalších slov nadhodila hůl v ruce a vykročila ke dveřím.</p>

<p>James ji následoval o půl kroku později, a pak ji dohnal. „Pošleš zprávu svému prastrýci?“ zeptal se jí, když vyšli na ulici.</p>

<p>„Rozhodně. Ten Plazivec by mohl být Keshan a to, co se děje tady v Krondoru, by mohlo být jen součástí širšího plánu, ale je jasné, že můj prastrýc je v ohrožení.“</p>

<p>„Nu,“ poznamenal James, „jde o to, že by o tom měl vědět princ.“</p>

<p>„Aha.“ Jazhara se upřeně na Jamese podívala. „Myslíš, že by měl něco proti tomu, abych prastrýce varovala?“</p>

<p>James jí jemně položil ruku na rameno. „V tom potíž není. Jde jen o to, že...“</p>

<p>„Je to záležitost politiky,“ dokončila za něho.</p>

<p>„Něco v tom smyslu,“ přikývl James. Zahnuli za roh a vykročili po hlavní ulici. „Nejspíš nebude nejmenší potíž v tom, abys o tom prastrýce zpravila, ale Arutha by tě mohl požádat o to, abys vypustila jisté podrobnosti - jako například jak jsi tyto informace získala.“</p>

<p>Jazhara se pousmála. „Myslíš tím, že se nemám zmiňovat o tom, že jsme jasně prokázali, že ten Jusuf pracuje jako agent Velké Keshe?“</p>

<p>James se zazubil. „Něco v tom smyslu,“ opakoval.</p>

<p>Kráčeli dál a ona po chvilce dodala: „Možná bychom mohli prostě a jednoduše říct, že zatímco jsme rozbíjeli protizákonnou otrokářskou skupinu, našli jsme čirou náhodou důkazy o tom, že se mě připravovali zavraždit a vinu hodit na něho, aby ho odstranili z místa guvernéra Jal-Puru.“</p>

<p>„Přesně můj způsob myšlení.“</p>

<p>Jazhara se zasmála. „Nedělej si starosti, příteli. Politika je pro keshanské urozené pravé krve druhou přirozeností.“</p>

<p>James se zamračil. „Tenhle pojem - urozený pravé krve - už jsem několikrát zaslechl, ale musím přiznat, že mi jeho smysl nějak uniká.“</p>

<p>Jazhara zahnula za roh a znovu se octli na dohled paláci. „Pak musíš někdy navštívit Velkou Kesh a poznat císařovnin dvůr. Mohla bych ti o své rodné zemi vyprávět mnoho věcí, ale většina by ti nedávala nejmenší smysl, pokud bys je nemohl zahlédnout na vlastní oči. Keshané pravé krve, tedy ti, jejichž předkové kdysi dávno společně lovili lvy na planinách nad Hlubokou propastí. Jakákoli slova je nedokážou vystihnout.“</p>

<p>Zdálo se, jako by v jejím hlase zazněl nádech ironie - nebo zahořklosti - a i když James netušil, co to vlastně bylo, rozhodl se celou záležitost dále nerozebírat. Prošli čtvrtí obchodníků a vstoupili do obvodu paláce.</p>

<p>Když přicházeli k bránám, podívala se Jazhara na budovu naproti a všimla si osamělého strážného. „Ishapianská enkláva?“</p>

<p>James se také podíval na zavalitého muže, stojícího nevzrušeně před vchodem s nebezpečně vyhlížejícím válečným kladivem u pasu. „Ano - i když nemám nejmenší ponětí, co tam vlastně dělají.“</p>

<p>Jazhara se na panoše s úsměvem podívala a s jiskrou v oku se zeptala: „Že by se v Krondoru dělo něco, o čem bys neměl tušení?“</p>

<p>James jí úsměv oplatil. „Měl jsem spíš říct, že <emphasis>zatím</emphasis> nemám nejmenší ponětí, co tam vlastně dělají.“</p>

<p>Strážní se postavili do pozoru, když James s Jazharou dorazili k bráně a starší z mužů řekl: „Vítej zpátky, panoši. Takže jste se šťastně shledali?“</p>

<p>James přikývl. „Pánové, dovolte, abych vám představil Jazharu, novou rádkyni ve věcech magie u princova dvora.“</p>

<p>Nato se teprve mladší strážný pozorně na Jazharu podíval. „U bohů!“ vyhrkl vyděšeně.</p>

<p>„Chceš k tomu něco říct?“ zeptal se James.</p>

<p>Strážný se začervenal. „Omlouvám se tisíckrát, panoši, ale Keshanka? Tak blízko našemu princi?“</p>

<p>Jazhara přejela pohledem z jednoho muže na druhého, a pak řekla: „Mohu vás ujistit, že můžete spát v klidu, pánové. Složila jsem přísahu a složím další - přísahu věrnosti - přímo do Aruthových rukou. Váš princ je mým pánem, a stejně jako vy i já i bych ho bránila až do smrti.“</p>

<p>Starší strážný věnoval svému prostořekému podřízenému zamračený pohled, kterým mu jasně sliboval, že si spolu o tomto výbuchu promluví později. „Omlouvám se, paní,“ řekl pak. „Je nám ctí, že jsi s námi v Krondoru.“</p>

<p>„Já děkuji tobě, můj pane,“ odpověděla zdvořile Jazhara, zatímco se před nimi otevírala brána paláce.</p>

<p>James vykročil za ní a zatímco za nimi strážní zavírali, řekl:</p>

<p>„Musíš je omluvit. Jsou přirozeně podezíraví, když přijde na cizince.“</p>

<p>„Chceš říct když přijde na Keshany. Na tom nesejde ani v nejmenším. My bychom byli stejně podezíraví, kdyby měl přijít mág z Království na dvůr císařovny - Té, Která Je Keshí. Když mě mistr Pug pověřil tímto jmenováním, dal mi nanejvýš jasně najevo, že má práce nesmí být politického rázu.“</p>

<p>James se zazubil. U dvora neexistovalo doslova nic, co by nebylo politické, ale Jazhařino ujištění respektoval. Znovu si mladou ženu prohlédl. Čím více ji poznával, tím více se mu líbila. Sebral svůj nejlepší dvořanský tón a řekl: „Žena tvé krásy a inteligence by s tím neměla mít nejmenší problém. Já sám cítím, jak má důvěra k tobě vzrůstá.“</p>

<p>Zasmála se. Přejela po něm skeptickým pohledem a odpověděla: „Děkuji za poklonu, panoši, ale nebuď si tak rychle ničím jistý. Nepochybuji o tom, že by se tvému princi nelíbilo, kdybych tě musela proměnit v ropuchu.“</p>

<p>James jí oplatil úsměv. „Ani zpola ne tak, jako by se to nelíbilo i mně. Promiň mi tu drzost, Jazharo - a vítej v Krondoru.“</p>

<p>Zastavili se u hlavního vchodu do paláce, kde už na ně čekalo i páže. „Tento chlapec tě odvede do tvých komnat a postará se o veškerá tvá přání.“ Podíval se na oblohu a dodal: „Do svítání nám zbývají nějaké dvě hodiny a já se sejdu s princem zhruba hodinu poté, co posnídá s rodinou. Pošlu ti někoho, kdo tě dovede ke dvoru, abys mohla složit přísahu a být přijata do služby.“</p>

<p>„Děkuji, panoši,“ řekla Jazhara. Otočila se a vykročila po schodišti k palácovým dveřím. James sledoval, jak odchází a oceňoval, jak hezky vypadá její tvarovaná postava v prostých cestovních šatech. Když vyrazil směrem ke vlastním komnatám, zamumlal si: „Ale že má ten William dobrý vkus na ženské. S Talií na jedné straně a touhle na druhé bude mít brzo plné ruce práce.“</p>

<p>Ve chvíli, kdy dorazil k malé brance poblíž palácové zdi, kudy se procházelo ke křídlu služebnictva, už se v mysli odpoutal daleko od cizokrajných krásek z dalekých zemí a zaobíral se záhadami daleko nebezpečnějšími - jako například kdo je Plazivec a proč se tak usilovně snaží zatáhnout Království do války.</p>

<p>Arutha, princ z Krondoru, vládce západní části Ostrovního království a druhý nejmocnější muž po králi, se podíval na svého panoše. „Nu, tak co si o ní myslíš?“ zeptal se.</p>

<p>„I kdyby se za ní nezaručil vévoda Pug, doporučil bych ti sám, abys jí důvěřoval a bral její přísahu věrnosti a poddanosti jako opravdovou a upřímnou.“</p>

<p>Arutha se opřel do křesla a ruce položil na desku stolu, za nímž si zvykl vyřizovat ty prostší - nebo diskrétnější - záležitosti, spojené s vládou nad západní částí Království. Zvykl si takto trávit několik minut, aby se připravil na ranní zasedání dvora, než řízení úřadu převezme z jeho rukou de Lacy, hlavní ceremoniář.</p>

<p>Po chvilce zamyšlení Arutha řekl: „Musíš být unavený. Kdyby byly o její věrnosti sebemenší pochybnosti, Jazhara by tu vůbec nebyla. Když jsem se tě ptal, myslel jsem spíš jaká je jako člověk?“</p>

<p>James si povzdechl. „Měl jsem příležitost s ní dnes v noci nějakou dobu strávit,“ poznamenal.</p>

<p>Arutha kývl bradou k listinám na desce stolu. „Nepochybně to mělo něco společného s mrtvým barvířem keshanského původu, i který podle všeho pracoval pro lorda Hazara-Chána, že?“</p>

<p>James přikývl. „Ano, Výsosti. Je... pozoruhodná. Přestože jsem  se kolem magie v uplynulých deseti letech pohyboval poměrně dost často, pořád toho o ní mnoho nevím. Ale ona mi připadala... nevím, jestli ,mocná’ je to správné slovo... možná bych řekl ,zkušená’. Když bylo zapotřebí, dokázala jednat bez nejmenšího váhání a připadalo mi, že by byla schopná rozpoutat pěknou bouři, kdyby to bylo zapotřebí.“</p>

<p>„Co ještě?“</p>

<p>James se zamyslel. „Připadá mi, že dokáže přemýšlet pěkně do hloubky, zatímco jede tryskem na koni, abych tak řekl. Nedokážu si představit, že by jednala zbrkle nebo neuváženě.“ Arutha na Jamese kývl, aby pokračoval.</p>

<p>„Můžeme usuzovat, že je vzdělaná - na skutečně vysoké úrovni. I navzdory přízvuku je její znalost královského jazyka bez poskvrnky. Očividně dokáže číst v mnohem více řečech než já, a protože je urozená, ví všechno o chování u dvora, o etiketě, protokolu a záležitostech společenského postavení.“</p>

<p>„Prozatím jsi mi neřekl nic, čím bys nepřizvukoval Pugovi, když mi psal doporučující dopis.“ Arutha pokynul k dalšímu listu pergamenu na stole. „A přitom jsi proslulý tím, že dokážeš vyčenichat věci, o kterých nemá ponětí ani mág Pugovy moci.“</p>

<p>„Právě proto, Výsosti. Vsadil bych se, že ona je přesně ta osoba, kterou potřebuješ na místě rádce v magických záležitostech.“</p>

<p>„Dobrá.“ Arutha vstal a řekl: „Tak se na ni pojďme podívat.“ James si pospíšil, aby mohl svému princi otevřít dveře. Ačkoli už dávno nebyl starším panošem krondorského dvora, stále ještě zůstával Aruthovým osobním panošem a pokud se nemusel starat o vyřizování různých záležitostí nebo pochůzek, obsluhoval ho. Otevřel dveře.</p>

<p>Na druhé straně už očekával Aruthův příchod Brion, nově jmenovaný starší panoš. Byl to syn barona ze Sokolky ve východních horách yabonského vévodství. Povahově se mladík do této nudné funkce - kterou si James ostatně nikdy docela neoblíbil - dokonale hodil, protože na první pohled působil pilně a seriózně. Kromě toho byl vysoký, ramenatý a plavovlasý. Hlavního ceremoniáře de Lacyho a jeho pobočníka, správce královských statků Jeromeho, změna na místě staršího panoše jen potěšila, protože kdykoli James vyrazil vyřizovat princovy záležitosti, museli za něho hledat náhradu. James se podíval na Briona, který vykročil za Aruthou a on samotný se začlenil do skupinky dalších panošů, kteří stáli po straně. Když se Arutha usadil na trůnu, pokynul Brion Jeromeovi a ten vykročil k velkým dvoukřídlým dveřím, aby vpustil čekající obyvatele Krondoru do princovy přítomnosti. S důstojnosti, která na Jamese vždycky dělala hluboký dojem, se starý ceremoniář přesunul doprostřed vchodu, takže první, koho žadatelé uvidí, až Jerome a páže otevřou dveře, bude právě de Lacy.</p>

<p>Stále ještě neuvěřitelně silným a znělým hlasem hlavní ceremoniář zvolal: „Vstupte a předstupte! Princ z Krondoru usedl na trůn a vyslechne své poddané!“</p>

<p>Otočil se a vykročil ke stupínku, zatímco pážata uváděla členy dvora na vyhrazená místa. Většinu těch, kteří se slyšení účastnili, tvořili stálí příslušníci Aruthova dvora a věděli naprosto přesně, kde mají stát, ale několik nově příchozích vždy potřebovalo, aby je chlapec vedle nich tiše poučil o záležitostech dvorního protokolu. A Brion de Lacy protokolem žil a dýchal.</p>

<p>James sledoval, jak dovnitř vchází několik úředníků a šlechticů z Aruthova okruhu a zaujímají svá místa, následováni žadateli, jimž se podařilo přesvědčit palácové zaměstnance o tom, že potřebují hovořit přímo s princem. Mezi nimi vešla jako první Jazhara, protože se velice rychle její postavení změní z žadatele v pravidelného účastníka dvorních jednání a jednoho z nejbližších princových rádců.</p>

<p>Na Jamese udělalo dojem už to, jak vypadala. Pryč byly zaprášené, praktické cestovní Šaty a žena na sobě nyní měla tradiční a formální oděv svého národa. Od hlavy k patám byla zahalena v temně modrém hedvábí a James musel uznat, že jí ta barva neuvěřitelně sluší. Byla ozdobena daleko méně šperky, než bylo u ženy jejího postavení obvyklé; ale ty, které měla - brož, jejíž pomocí byl připevněn k rameni závoj (ten v její rodné zemi ženy v přítomnosti cizích mužů nosily přes tvář) a široký zlatý náramek, posázený smaragdy - byly nejvyšší kvality. Bývalý zloděj potlačil profesionální úsměv, když uvážil, kolik by za ně mohl dostat u některých méně solidních překupníků v Krondoru.</p>

<p>Ceremoniář de Lacy řekl: „Výsosti, dvůr se sešel.“</p>

<p>Arutha nepatrným pokynutím hlavy naznačil, že má pokračovat.</p>

<p>James se rozhlédl, aby zjistil, jestli přišel i William. Jako mladší důstojník princovy stráže sice neměl žádný zvláštní důvod k tomu, aby se tu objevil, ale vzhledem k tomu, co už věděl o něm a Jazhaře, připadalo Jamesovi docela pravděpodobné, že se přijde podívat.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola třetí</emphasis></strong></p>

<p> <strong>PŘÍSAHA</strong></p>

<p>Strážný zasalutoval.</p>

<p>James mu pozdrav oplatil, zatímco se Jazhara rozhlížela po Krondoru. Převlékla se znovu do svého cestovního oděvu. V ruce nesla okovanou hůl a vlasy si svázala do ohonu. Vypadala... prakticky. Jamesovi připadal kontrast mezi tím, jak vypadá nyní a jak vypadala ráno u dvora, neuvěřitelně zajímavý. Dvě tolik rozdílné ženy...</p>

<p>Vyrazili časně dopoledne a navštěvovali obchody a tržiště v té části města, o které místní obyvatelé hovořili jako o ,bohaté čtvrti’, místa, kde obchody nabízely zboží vysoké kvality a ceny těm, kteří si je mohli dovolit. Jazhara se v několika podobných krámcích zdržela - k Jamesově zármutku, protože ten si nikdy neoblíbil zírání na zboží, které neměl v úmyslu koupit. Několikrát byl přidělen jako doprovod k princezniným nákupním výpravám; většinou jeho práce spočívala v tom, aby dával pozor na Elenu a ta se nepletla matce pod nohy, stejně jako v dohlížení na princezninu bezpečnost. A byly to snad jediné chvíle v jeho životě, kdy si prostě nedokázal vychutnat Anitinu společnost.</p>

<p>James Jazharu také provedl takzvanou ,obchodní čtvrtí’, kde provozovali svou živnost různí obchodníci a řemeslnici. Přímo uprostřed této rušné části Krondoru stála kavárna. Zastavili se v ní, aby si dali šálek keshanské směsi, o níž Jazhara prohlásila, že je stejně dobrá jako kterákoli, kterou pila doma. To vyvolalo potěšený úsměv na rtech muže, který je obsluhoval, mladíka jménem Timothy Barret, nejmladšího majitelova syna. Do Barretovy kavárny se scházeli obchodníci a členové různých syndikátů uzavírat obchody a také pojišťovat nákladní lodě a karavany.</p>

<p>Poté, co opustili obchodní čtvrť, navštívili postupně všechny obvody města, kde žili a pracovali příslušníci dělnických profesi. Nyní už bylo po západu slunce a ulicemi začaly procházet večerní hlídky. „Možná bychom se měli vrátit do paláce?“ navrhl James.</p>

<p>„Ještě je ale velký kus města, který jsme neviděli, že?“</p>

<p>James přikývl. „Ale nepředpokládám, že bys tam chtěla strávit příliš mnoho času po setmění.“</p>

<p>„Chudinská čtvrť?“</p>

<p>„Ano, a doky a Rybářov. Tam to dokáže být pěkně drsné i za bílého dne.“</p>

<p>„Myslím, že už jsi měl možnost pozorovat, že se o sebe dokážu docela dobře postarat, Jamesi.“</p>

<p>„Souhlasím, ale nejraději bych udržoval příležitosti k tomu, abych se o tom přesvědčil znovu, na minimu; i tak si myslím, že se na mě problémy lepí samy.“</p>

<p>Zasmála se. „Tak možná během zítřka. Ale co s Williamem? Říkal jsi, že bude dnes večer možná mimo službu.“</p>

<p>James ukázal k postranní uličce. „Pojďme tudy, bude to kratší. William je skoro určitě U duhového papouška.“</p>

<p>„Vojenská hospoda?“</p>

<p>James pokrčil rameny. „Ne tak docela, i když většinu Lucasových hostů tvoří jeho staří přátelé, se kterými sloužil v Trhlinových válkách. Ne, je to prostě jen místo, kam William rád chodí.“</p>

<p>Jazhara se po straně na Jamese podívala. „Dívka?“</p>

<p>James cítil, jak mu rudnou tváře a usoudil, že prostá, přímá odpověď poslouží nejlépe.</p>

<p>„Ano. William se tam už několik týdnů setkává s Talií, Lucasovou dcerou.“</p>

<p>„Dobrá,“ řekla Jazhara. „Bála jsem se, že je ještě pořád...“</p>

<p>Odmlčela se a James dopověděl větu za ní: „Zamilovaný do tebe?“</p>

<p>Aniž by se na něho podívala, odpověděla: „Myslím si, že ,poblázněný’ je lepší slovo. Udělala jsem chybu a...“</p>

<p>„Poslyš, vůbec nic mi do toho není,“ řekl James. „Takže pokud o tom nechceš mluvit, je to v pořádku.“</p>

<p>„Ne, chci, abys něco věděl.“ Zastavila se a on se k ní otočil, aby jí viděl do očí. „Protože jsi jeho přítel - alespoň si to myslím.“</p>

<p>„Jsem,“ přikývl James. Od chvíle, kdy přišel William do Krondoru, byl starší panoš víceméně jeho učitelem.</p>

<p>„A já bych byla ráda, kdybychom my dva také byli přáteli.“</p>

<p>James znovu přikývl. „To bych také rád.“</p>

<p>„Takže bys měl vědět, že William byl chlapec, který na mě mohl oči nechat celé roky od chvíle, kdy byl dost starý na to, aby mohl mít nějaký zájem o ženy. Já byla o několik let starší a připadal mi jen jako dychtivé a neohrabané štěně.“ Odmlčela se a sklopila oči k dlažbě ulice, jako by se rozpomínala na něco příliš složitého k tomu, aby to bylo možné vtělit do slov. James také stál mlčky a čekal. „Pak jsem se zapletla s jedním starším mužem, jedním z mých učitelů. Nebyla to příliš moudrá věc. Byl stejně jako já Keshan a sdíleli jsme spolu hodně názorů na magii a její použití. Vklouzli jsme do společného a oboustranného vztahu bez větších potíží.</p>

<p>Naše známost ale byla... ošemetná, abych tak řekla, protože moje rodina by nikdy s něčím podobným nesouhlasila - a můj prastrýc místo toho, aby mi cokoli řekl, vzkázal mému milenci, že pro něho osobně bude daleko bezpečnější, když se se mnou přestane stýkat.“ Znovu pomalu vykročila ulicí, jako by v chůzi daleko lépe skládala myšlenky do slov. James kráčel vedle ní. „Zavrhl mě, opustil Hvězdno a vrátil se do Říše.“</p>

<p>„Kde ho očekávalo drobné finanční odškodnění, tím jsem si jist.“</p>

<p>„To přinejmenším. Možná nešlo o nic víc než o to, že mě chtěl ušetřit střetu s otcem, nebo se možná bál - prastrýc dokáže mít opravdu dlouhé prsty a mohl by lehce dosáhnout až na Hvězdno.“</p>

<p>„A?“ pobídl ji James.</p>

<p>„A William byl po ruce. Já byla zraněná a vyděšená a osamělá a William byl po ruce.“ Podívala se na Jamese. „Je to skvělý mladík, čestný a laskavý, silný a vášnivý, a já se cítila opuštěně. Pomohl mi.“ Hlas se jí vytratil.</p>

<p>James pokrčil rameny. „Ale co?“</p>

<p>„Ale po nějaké chvíli jsem si uvědomila, že to, že jsem jeho milenkou, je stejně špatné, jako byl špatný ten vztah s mým učitelem. William byl vévodův syn a čekal ho jiný osud a já ho jen... zneužívala.“</p>

<p>James potlačil poznámku, která se mu drala samovolně na rty - poznámku o tom, že není tak zlé být podobným způsobem zneužíván - a místo toho řekl: „Nu, chtěl přece sám... totiž, chci říct...“</p>

<p>„Ano, ale já byla starší a měla jsem podobné potíže předpokládat. Takže jsem naši známost ukončila. Obávám se, že jsem tím nejspíš přispěla k jeho rozhodnutí opustit Hvězdno a odejít do Krondoru.“</p>

<p>Zahnuli do uličky a zamířili k hostinci, nad jehož dveřmi visel vývěsní štít s nakresleným papouškem, kterému hrála ocasní péra všemi barvami duhy. „Nu, nějakou dobu už Williama znám a myslím, že můžeš tyhle starosti pustit z hlavy,“ řekl James po chvilce.</p>

<p>„Tak nebo tak se chtěl stát vojákem celý svůj život, alespoň mi to takhle vždycky říkal.“</p>

<p>Jazhara se nadechla k odpovědi, ale než mohla vyslovit jedinou hlásku, tasil James rapír a řekl: „Kryj se!“</p>

<p>Nadhodila si hůl v ruce, vyvážila ji a spěchala za ním. Teprve nyní si všimla, že jsou dveře hostince částečně pootevřené a leží před nimi mrtvý voják; a už zaslechla zevnitř zvuky, neklamně provázející boj.</p>

<p>James rozkopl dveře dokořán a skočil dovnitř a Jazhara ho následovala s holí připravenou k úderu. Před očima se jim prostíral obraz jatek. Na zemi leželi dva mrtví muži s meči v rukou - podle oblečení patrně žoldnéři. Mezi troskami rozlámaného nábytku se nacházelo několik zabitých hostů. Poblíž ohniště byla mrtvá žena, pod jejíž hlavou se rozlévala kalužina krve.</p>

<p>V rohu stál William conDoin, adoptovaný bratranec královského rodu z Krondoru a poručík princovy palácové stráže, a oběma rukama svíral jílec svého dlouhého meče. Postupovali k němu tři muži.</p>

<p>„Jamesi! Jazharo! Pomozte mi! Talia je raněná!“ zavolal, když se krátce podíval na nově příchozí.</p>

<p>Jeden z mužů se otočil, aby se pustil do souboje s panošem. Zbývající dva se vrhli na Williama, který měl sotva dostatek místa na to, aby svou větší zbraní odrážel jejich výpady. Jedenapůlruční meč - kterému se také někdy říkalo „bastard“ - byl sice v poli ničivou zbraní, ale při boji ve stísněných prostorech tolik obratný nebyl.</p>

<p>Jazhara zvedla ruku a kolem prstů se jí utvořil kruh karmínového světla. Vrhla je na nejbližšího z Williamových protivníků a sledovala, jak bez jakékoli škody dopadá na podlahu u mužových nohou. „Zatraceně,“ zamumlala. Pozvedla hůl a vykročila dopředu; když byla dostatečně blízko, okovaným hrotem vodorovně vyrazila proti mužově spánku.</p>

<p>Útočník její útok buď vycítil, nebo zahlédl periferním viděním, a skrčil se stranou. Otočil se proti novému nepříteli a divoce se rozmáchl čepelí na Jazharu, takže musela o krok ustoupit.</p>

<p>Ale umožnila Williamovi, aby se soustředil na jediného protivníka, a on muže rychle zabil. James se také svého nepřítele zbavil a pak použil jílec rapíru k úderu do týla, aby muže, útočícího na Jazharu, omráčil. To se mu sice nepovedlo, ale přinejmenším žoldnéře rozptýlil, a když se ten otočil za ním, Jazhara znovu vyrazila okovaným hrotem hole. Když tvrdá zbraň rozdrtila mužův týl, ozvalo se neklamné praskání kosti.</p>

<p>James se rozhlédl po nálevně a zeptal se: „Co se to tady u všech bohů dělo?“</p>

<p>William odhodil svůj meč, klekl si vedle Talie a položil si její hlavu do klína. Dívčina tvář byla bledá a život z ní vyprchávali každou vteřinou. „Ach, Williame...“ zašeptala. „Pomoz mi.“</p>

<p>William se zoufale rozhlédl. Podíval se na Jamese, který mírně zavrtěl hlavou, zatímco se v jeho výrazu jasně projevila lítost, Mladý poručík se pak podíval na Jazharu a naléhavě vyhrkl:</p>

<p>„Byla jsi jedním z nejlepších žáků mého otce. Dokážeš ji uzdravit?“</p>

<p>Jazhara si klekla vedle svého bývalého milence a zašeptala:</p>

<p>„Je mi to líto, Williame. Ale její zranění jsou příliš vážná. I kdybychom teď poslali pro kněze… bylo by příliš pozdě.“</p>

<p>James si klekl ke druhému boku umírající dívky. „Talie, kdo to udělal?“</p>

<p>Talia se na Jamese podívala. „Šli po otci. Nevím, kdo to byl. Vedl je obrovský chlap, velký jako medvěd.“ Zakašlala a na rty jí vyrazila krev. „Ublížil mi, Williame. Opravdu moc mi ublížil.“</p>

<p>Mladíkovi se koulely po tvářích velké slzy. „Talie, je mi to tak líto...“</p>

<p>Náhle jako by dívčiny bolesti pominuly. James už to několikrát pozoroval u těch, kteří se octli na prahu smrti. Na okamžik se její oči rozzářily, jako by bolest neexistovala, jako by se jí už odráželo v panenkách světlo, zářící za prahem Lims-Kragminy síně. Říkalo se, že v tom okamžiku lidé vidí zcela jasně oba světy. Talia zašeptala: „Nedělej si starosti, Williame. Přísahám při Kahooli, že budu mít svou pomstu!“</p>

<p>Pak se jí hlava stočila bezvládně na stranu. „Ne... Talie!“ vzlykl William. Ještě okamžik držel její hlavu v náručí, pak ji pomalu a jemně položil na podlahu a opatrněji zavřel víčka. Konečně vstal a prohlásil: „Za tohle musí zaplatit, Jamesi. Jdu po nich.“</p>

<p>James se podíval ke dveřím hostince do kuchyně. Pokud útočníci hledali Taliina otce Lucase, právě touto cestou by jim starý voják utekl. „Počkej, Williame,“ řekl. „Jestli tě nechám jít samotného, stáhne ze mě Arutha kůži zaživa. Dočkáš se své pomsty a my ti přitom budeme krýt záda. Ale nejdřív nám řekni, co se tu vlastně dělo.“</p>

<p>William na okamžik zaváhal, ale pak přikývl: „Dobrá. Skončili jsme právě s Martinem svou hlídku. Vyrazili jsme sem na jeden korbel, jako ostatně vždycky, a tehdy jsme je zahlédli, jak odsud vybíhají. Mohl jich být zhruba půltucet, a vedl je ten obrovský zmetek. Martin se je snažil zastavit, ale oni se beze slova vrhli na nás. Kdybyste sem náhodou nezaskočili, už bych určitě ležel mrtvý vedle Martina.“ Kývl bradou ke dveřím do uličky, za nimiž ležel mrtvý voják.</p>

<p>James se rozhlédl po nálevně. Mimo Talie pobili všechny, kteří se právě v budově nacházeli. Druhá číšnice, dívka jménem Susan de Bennetová, ležela na podlaze v koutě a hlavu měla uťatou od těla jedinou neuvěřitelně silnou ranou. Kolem hlavy, ležící stopu od těla, měla vějíř rudých vlasů a její modré oči zíraly do stropu ve vyděšeném úžasu. I ostatní hosté byli rozsekáni na kusy.</p>

<p>„Proč?“ zeptal se James. „Proč sem jen tak vrazili a zmasakrovali všechny jako dobytek na porážku?“ Obrátil se zpět k Williamovi. „Šel ten velký chlap za Lucasem?“</p>

<p>„Ne. Zadem šlo několik dalších mužů. Jakmile mě těch pět žoldnéřů zatlačilo zpátky do hostince, ten velký zmetek s několika dalšími utekl na ulici.“</p>

<p>„Máš ponětí, kam mohli mít namířeno?“ zeptal se James.</p>

<p>Než ale mohl William odpovědět, jako by se celá budova hostince otřásla, když se nocí rozlehl dunivý výbuch. James vyrazil dveřmi jako první, těsně následován Williamem a Jazharou. Na západě se k nebi zvedal sloup zeleného ohně, kterým prolétaly uvolněné kameny. Když zvuk výbuchu utichl, začaly balvany dopadat na ulice a domy. James se se svými společníky vtiskl, pod chatrnou ochranu okapů a čekal.</p>

<p>Když bylo jasné, že dopadl poslední kámen, William řekl:</p>

<p>„Poslouchejte!“</p>

<p>V dálce slyšeli třesk zbraní a křik mužů. Spěchali za zvukem a zahnuli za roh do ulice, vedoucí k městskému vězení. Když se rozběhli k patrové budově, rozlehla se nocí další exploze tak silná, že je rázová vlna srazila na dlažbu. Do noční temnoty se zvedl další sloup zeleného plamene a William křikl: „Schovejte se!“</p>

<p>Znovu se přitiskli ke zdi jednoho domu, když do ulice začaly s rachocením dopadat kameny. „Co to bylo?“ zavolal William.</p>

<p>„Quegský oheň?“</p>

<p>James zavrtěl hlavou. „V životě jsem neviděl quegský oheň, který by byl zelený.“</p>

<p>„Myslím, že vím, co to bylo,“ ozvala se Jazhara.</p>

<p>„Chtěla by ses s námi o tu vědomost podělit?“ zeptal se James.</p>

<p>„Ne,“ odpověděla. „Ještě ne.“</p>

<p>Sotva se rachocení padajícího kamení a kusů zdiva utišilo, James vyskočil a znovu se rozběhli k věznici. Když dorazili na křižovatku dvou dalších ulic, pokračovali doleva. O kousek dál se před nimi objevila další křižovatka a teprve tam zjistili, co zůstalo z budovy vězení. Tam, kde se kdysi nacházela dřevěná brána, nyní zela obrovská díra, z níž stoupal chochol kouře a kterou uvnitř viděli plameny. Převrácený povoz poblíž sloužil jako kryt dvěma strážníkům a kapitánu Garruthovi, veliteli městské Stráže.</p>

<p>James se s Williamem a Jazharou přesunul pod ochranu povozu přikrčeným klusem a celou dobu se snažil držet z cesty šipkám z kuší a šípů, které na muže zákona létaly z otvoru ve zdi věznice.</p>

<p>Kapitán Garruth se na ně ohlédl a pokynul jim, aby se drželi níž. Když se k němu James přikrčil, kapitán řekl: „Ať jim Astalon nechá ta jejich černá srdce shnít.“ Kývl na pozdrav dvěma mužům, které znal, a řekl: „Williame. Panoši Jamesi.“ Aniž by čekal na to, až bude představen Jazhaře, pokračoval: „Jak sami vidíte, máme tady tak trochu problém.“</p>

<p>„Co se stalo?“ zeptal se James.</p>

<p>„Zatracení lupiči! Vyhodili do povětří celý zadní trakt vězení a pobili mi půlku chlapů.“</p>

<p>„Co jsou zač?“ zeptal se William.</p>

<p>„Můžeš hádat stejně dobře jako já, mládenče. Vede je obrovský chlap - plešatý a s hustým plnovousem. Má na krku pověšený, nějaký kostěný amulet a ohání se pěkně velkým mečem.“</p>

<p>William přikývl. „To je on, Jamesi,“ řekl.</p>

<p>„,On’ kdo, chlapče?“ zeptal se kapitán a bleskově se přikrčil, když se od podvozku povozu odrazil další šíp.</p>

<p>James se podíval na Williama. „Ten, který zabil Talii, číšnici u Duhového papouška.“</p>

<p>Garruth pomalu vydechl a smutně řekl: „Lucasova holka. Je to... bylo to... tak hodné děvče.“ Podíval se na mladého poručíka. „Je mi to líto, Wille.“</p>

<p>S chladným vztekem William odpověděl: „Za tohle dostanu i jeho srdce, kapitáne. Přísahám, že to tak bude.“</p>

<p>„No, tak to máš příležitost, mladíku,“ řekl Garruth. „Mají nás tady jako na talíři, ale možná byste se mohli vrátit zpátky tou cestou, co jste přišli, a obejít věznici zezadu.“</p>

<p>„Kde je šerif?“ zeptal se James.</p>

<p>Garruth kývl bradou k věznici. „Počítám, že byl uvnitř. Měli jsme smluvenou schůzku a já právě přicházel, když to všechno šlo do pekel.“</p>

<p>James potřásl hlavou. Sice neměl šerifa Wilfreda Meanse příliš v lásce, ale byl to věrný a spolehlivý princův služebník a navíc byl jeho syn Jonathan jedním z Jamesových agentů. Předpokládal, že na zjištění, jestli útok na věznici přežil samotný Jonathan, si bude muset počkat.</p>

<p>„Pokud byl šerif se svými muži uvnitř, když se ten zmetek probourával dovnitř, tak ještě nějakých deset patnáct minut nemůžeme z paláce očekávat žádnou pomoc,“ poznamenal panoš.</p>

<p>„Pravda,“ přikývl Garruth, „a díky tomu získali všechen čas k tomu, aby udělali to, co potřebují. Ještě jsem nikdy neviděl, aby se někdo snažil probourat <emphasis>do</emphasis> vězení, takže tam nejspíš musí být něco, o co moc stojí.“</p>

<p>„Ne,“ zavrtěl James hlavou, „je tam <emphasis>někdo</emphasis>, o koho moc stojí.“</p>

<p>„Myslíš, že šel Lucas do věznice?“ zeptal se William.</p>

<p>„Možná,“ pokrčil rameny James. „Ale to se nedozvíme, dokud nepůjdeme dovnitř.“</p>

<p>Garruth řekl: „Radši byste tu ženskou měli nechat tady, dokud nedorazí palácová stráž.“</p>

<p>Jazhara suše odpověděla: „Oceňuji, že si o mě děláš takovou starost, kapitáne, ale mám za to, že se o sebe dokážu docela dobře postarat.“</p>

<p>Kapitán pokrčil rameny. „Jak si přeješ.“</p>

<p>Znovu se přikrčení vrátili stejnou cestou, kterou přišli. Napřímili se teprve, když dorazili na velkou křižovatku, která se nacházela daleko z dostřelu. Pak se všichni tři znovu dali do běhu.</p>

<p>Rychle se dostali k zadní zdi věznice, v níž zela další obrovská díra. „Ten druhý výbuch?“ zeptal se William.</p>

<p>„Spíš ten první,“ usoudila Jazhara. „Tady odpálili nálož, aby se zbavili mužů, kteří uvnitř buď jedli, nebo spali...“ - ukázala dovnitř na trosky stolu a převrácených kavalců - „a pak, když se ti vpředu rozběhli na místo výbuchu pomoci svým kolegům a spolubojovníkům, způsobili výbuch na druhé straně, kterým s nejvyšší pravděpodobností zaútočili a vpadli těm, kteří byli uvnitř, do zad.“</p>

<p>„Tady venku odpověď nenajdeme,“ podotkl James.</p>

<p>Přikrčil se a přeběhl k díře, která vedla do strážnice; každým okamžikem očekával, že se stane terčem pro spršku střel a šípů. Místo toho se mu dostalo pohledu na dva muže, olupující mrtvoly na zemi. První zemřel dřív, než si stačil uvědomit nové nebezpečí, a sotva se druhý obrátil k Jamesovi, William ho zezadu zabil. James zvedl ruku, aby byli jeho společníci tiše.</p>

<p>Od vchodu se ozývaly zvuky, provázející střelbu z luků a kuší, ale ve strážnici panovalo naprosté ticho. James pokynul Williamovi, aby se postavil po levé straně dveří do přední místnosti, a aby se Jazhara přesunula několik stop za něho samotného. Pak přešel k částečně otevřeným dveřím. Nahlédl do druhé místnosti. V rovné linii tam bylo rozestavěných šest mužů - dva s kušemi, čtyři s luky - a nevzrušeně pálili po všem, co se hnulo v prostoru před věznicí. Bylo jasné, že jen zadržují Garrutha s jeho muži v uctivé vzdálenosti, aby mohl někdo jiný dokončit svou práci.</p>

<p>James se podíval na Williama a Jazharu a pak sklopil pohled k otvoru v podlaze, kudy vedly schody k podzemním celám. Věděl, že v přední místnosti se nachází schodiště, vedoucí ke kancelářím a šerifově pracovně v prvním poschodí. Kterým směrem ten obrovský muž šel? Nahoru, nebo dolů? James usoudil, že ať tak nebo onak, budou ke zvládnutí tohoto násilníka potřebovat pomoc kapitána Garrutha a jeho šestice mužů, takže ze všeho nejdřív bude třeba vyřadit z boje půltucet střelců.</p>

<p>James zvedl tři prsty, ale Jazhara rozhodně zavrtěla hlavou. Pak si zaklepala na hruď, aby dala najevo, že chce vstoupit do boje jako první. James se podíval na Williama, a když ten pokrčil rameny, ohlédl se panoš na čarodějku a přikývl.</p>

<p>Udělala krok dopředu, zvedla pravou ruku vysoko nad hlavu a v levičce pevně sevřela hůl. James znovu cítil, jak se mu chlupy na předloktí ježí, když se těsně vedle něho shromažďovala magická energie k výboji. Mladou ženu obklopilo zlatavé světlo, doprovázené tichým syčivým zvukem, a pak se záře soustředila do koule, kterou držela vyváženou na dlani. Vrhla ji jako velký míč a koule se vřítila do místnosti a přistála mezi prostřední dvojicí lučištníků. Ti okamžitě pustili zbraně z rukou a začali se svíjet v prudkých křečích. Dva muži vedle nich po obou stranách byli také zasaženi energií, ale drželi zbraně v rukou a skoro okamžitě dokázali znovu získat vládu nad svými těly. Oba kušiníci - kteří stáli na nejvzdálenějších koncích řady - zůstali nezranění. Naštěstí pro Williama muž, na kterého se mladý poručík vrhl, právě vypálil svou střelu a nabíjel.</p>

<p>Další muž se otočil a naslepo vypálil, takže se šipka odrazila od zdi vysoko nad Jamesovou hlavou. Náhle se rovnováha sil změnila. Lučištníci odhodili luky a tasili dýky, protože střelné zbraně nebyly při boji zblízka k ničemu. James se dokázal jednoho muže zbavit dřív, než jeho soused vytáhl dýku z pochvy na opasku. Williamův dlouhý meč byl dostatečně hrozivý na to, aby jeden ze žoldnéřů odhodil kuši, přeskočil stůl a vyrazil dírou, proraženou ve zdi.</p>

<p>Když kapitán Garruth se svými muži viděl, že se někdo snaží prchnout zevnitř, okamžitě se dali do běhu a zabili nepřítele během několika okamžiků. Když si ostatní útočníci uvnitř uvědomili, že jsou obklíčeni, odhodili zbraně a se zdviženýma rukama si klekli na zem, což bylo u žoldnéřů jasné znamení kapitulace.</p>

<p>Garruth vyčlenil na hlídání zajatců dva ze své šestice mužů. Podíval se na Jamese. „Jejich tu víc než těchhle šest,“ řekl. „Já půjdu se svými chlapy do sklepa a vy tři zkontrolujte první poschodí.“</p>

<p>James přikývl. „Co by tam nahoře mělo být?“</p>

<p>„Jen strážníci, kteří spí po noční směně, a písař, který se jmenuje Dennison. Šerif se svými chlapy byl v zadní místnosti.“ Podíval se na rozsekaná těla a poznamenal: „Pochybuji o tom, že by některý z nich mohl přežít.“ Podrbal se v plnovousu. „Byl to dokonalý útok. Věděli přesně, kdy sem mají vtrhnout. Právě teď se tu nacházelo nejmíň strážníků za celý den a většina z nich by se nedokázala bránit. Navíc by nemohli doufat v rychlý příchod posil.“ Vykročil ke schodišti, které vedlo k podzemním celám, a dva z jeho mužů ho opatrně následovali.</p>

<p>James pokynul Williamovi a Jazhaře, aby ho následovali a společně se vydali ke schodišti, které vedlo do poschodí. Sotva k němu ale dorazili, museli se instinktivně přikrčit, když budovou otřásla další exploze.</p>

<p>Zatímco se po schodišti valil oblak kouře a kamenného prachu, houkl kapitán Garruth: „Má namířeno k severní bráně!“</p>

<p>James neváhal ani vteřinu. „Rychle!“ zařval a rozběhl se k díře, zející ve zdi jen několik stop daleko.</p>

<p>Když se podíval přecpanou ulicí směrem k severní bráně, viděl James jasně ramena obrovského muže, který se tyčil nad davem přihlížejících obyvatel města a prorážel si surově cestu mezi těmi, kteří se přišli podívat, co se to u věznice v tuto hodinu děje. James, William a Jazhara se rozběhli za ním.</p>

<p>Když se blížili k davu, James se bleskově ohlédl přes rameno a zjistil, že Garruth se se svými muži pustil do boje s nějakým půltuctem dalších žoldnéřů. „Jsme na to sami!“ zavolal k Williamovi a Jazhaře.</p>

<p>Lidé, které si z cesty odhazoval obrovský muž, se z toho sotva stačili vzpamatovat a zjistili, že si skrze ně klesti cestu někdo další - tentokrát James se svými společníky. „Na stranu! Uhněte!“ křičel panoš. „Jsme tu v princově záležitosti!“</p>

<p>V hluku a křiku zmatených hlasů ho ale bylo sotva slyšet a nakonec nechal ramenatějšího a silnějšího Williama, aby se ujal vedení. Lidé okamžitě začali uskakovat stranou, když poznali, že muž, který na ně řve z plných plic: „Ve jménu prince z Krondoru uvolněte cestu!“ má uniformu důstojníka palácové stráže.</p>

<p>Nicméně i přesto ztratili vzácných několik okamžiků a obrovský muž se jim ztratil z dohledu. Když se přiblížili k velké křižovatce, odkud vedla hlavní ulice k severní bráně, zaslechli další dunivý výbuch, který okamžitě následovalo ječení a křik.</p>

<p>Zahnuli za roh a viděli, že velká dvoupatrová budova nedaleko stojí v plamenech. Z oken v přízemí se valily kotouče kouře a plameny se šplhaly po vnější zdi.</p>

<p>„U bohů,“ hlesl James.</p>

<p>„Zapálil sirotčinec.“</p>

<p>U hlavního vchodu vystrkovaly čtyři ženy s pomocí jednoho muže vyděšené děti, z nichž většina vypadala ustrašeně a omráčeně a vykašlávala těžký kouř. James se zastavil u dveří.</p>

<p>Muž se otočil, zaznamenal Williamovu uniformu a křikl:</p>

<p>„Někdo zapálil sirotčinec! Hodili dovnitř tímhle oknem bombu!“ Ukázal rozechvělým prstem před sebe. „Pak vyšlehly plameny a my se sotva stačili zachránit.“</p>

<p>„Jsou všechny děti venku?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>Odpovědělo jí zaječení z prvního poschodí.</p>

<p>Muž zakašlal a řekl: „Zkusil jsem vyjít nahoru, ale oheň už hoří u schodiště a nedá se vydržet.“</p>

<p>„Kolik jich tam je?“ zeptal se William.</p>

<p>„Tři,“ řekla jedna z žen, která plakala. „Svolávala jsem právě děti k večeři, ale tyhle se opozdily...“</p>

<p>„Možná by se pomoc našla,“ řekla zamyšleně Jazhara.</p>

<p>„Jak?“ zeptal se okamžitě James.</p>

<p>„Znám kouzlo, které tě dokáže ochránit před žárem, pokud se ovšem nedotkneš samotných plamenů. Nevýhoda je, že moc dlouho nevydrží.“</p>

<p>„Pak je ale raději přivolej rychle, ženo,“ ozval se muž. „Jejich životy jsou v ohrožení.“</p>

<p>William si začal odepínat zbroj, ale James řekl: „Ne, já jsem rychlejší než ty.“ Kromě toho neměl žádnou zbroj, která by ho brzdila. Podal svůj rapír Williamovi a dodal: „Jdeme na to.“</p>

<p>„Kouzlo tě ochrání před žárem,“ opakovala Jazhara, „ale musíš dávat pozor, abys nevdechl kouř příliš hluboko do plic, protože by tě mohl zabit daleko rychleji než plameny.“ Vytrhla jedné z poblíž stojících žen z ruky kapesník a podala jej Jamesovi. „Přilož si ho na ústa a nos.“</p>

<p>Pak zavřela oči, položila pravou ruku na Jamesovu paži a hřbet levé ruky si přitiskla k čelu.<strong> </strong>Ze rtů jí splynulo krátké zaříkání, pak otevřela oči a řekla: „Tak. A je to. Teď si pospěš, protože vytrvá jen krátce.“</p>

<p>„Já ale nic necítil,“ řekl James.</p>

<p>„Je to hotovo,“ opakovala.</p>

<p>„Většinou ale cítím, když kouzlo...“</p>

<p>„Běž!“ řekla prudce a postrčila ho ke dveřím. „Nemáš moc času!“</p>

<p>„Ale-“</p>

<p>„Běž!“ vykřikla znovu a tentokrát ho postrčila vší silou.</p>

<p>James bezhlavě vrazil dovnitř a přikrčil se před plameny, které se pomalu plazily po stropě. Ke svému obrovskému překvapení necítil po žáru ani stopy.</p>

<p>Kouř mu nicméně dráždil oči, takže musel prudce mrkat, aby si z nich vyčistil slzy. Zalitoval, že ho nenapadlo, aby si navlhčil kapesník, který měl na nose a ústech. Propletl se mezi rozestavěnými hořícími stoly a závěsy, z nichž už se kouřilo, a pokračoval ke schodišti.</p>

<p>Bleskově po něm vyběhl do poschodí a ani se nemusel ptát, jestli jsou tři děti ještě naživu. Řev plamenů protínal jejich křik a kašlání. James zavolal: „Zůstaňte, kde jste! Už pro vás běžím!“</p>

<p>Rozběhl se směrem ke zdroji kašle a volání na druhé straně místnosti, plné kavalců a patrových postelí - očividně zde měli sirotci ložnici. Po zdech se plazily plameny a z přikrývek na lůžkách už se kouřilo, ale dokázal si k dětem najít poměrně přímou cestu.</p>

<p>V rohu místnosti se k sobě choulili dva chlapci a děvčátko, všichni vyděšen’ tak, že se skoro ani nedokázali hýbat. James rychle usoudil, že by nemělo cenu se je snažit mezi plameny provést. Starší ze dvou chlapců mohl mít tak sedm nebo osm let. Předpokládal, že druhý chlapec a děvčátko mohou být tak čtyři roky staří.</p>

<p>Klekl si a řekl: „Pojďte.“</p>

<p>Děti se zvedly a jakmile popadl každé z mladších pod jednu paži, přikázal staršímu chlapci: „Vylez mi na záda a pevně se drž!“</p>

<p>Chlapec ho poslechl a přitiskl paži pevně Jamesovi přímo na hrdlo. Panoš obě děti odložil a s lapáním po dechu popadl dítě za paži. „Ne tak pevně, nebo mě udusíš!“ řekl a odtáhl si jeho kostnatou ruku od průdušnice.</p>

<p>„Takhle,“ řekl a přitiskl si obě jeho spojené ruce na hrudi. „Takhle to bude lepší!“</p>

<p>Pak znovu vzal děti pod paže a rozběhl se zpátky ke schodišti. Rychle vyrazil po schodech směrem do přízemí a po několika krocích zjistil, že plameny už úplně obklíčily místo, kde se schodiště stýkalo s podlahou. „Zatraceně!“ zamumlal.</p>

<p>Nemohl dělat nic víc než rychle běžet. Proskočil plameny tak daleko, jak to jen bylo možné a okamžitě poznal, co myslela Jazhara svým varováním. Žár samotný sice necítil, ale jakmile se jeho pokožky dotkly plameny, měl pocit jako by byl vhozen do pekařské pece. „Ááááh!“ zařval, když se konečně na okamžik zastavil na relativně čistém kousku dřevěné podlahy, zatímco se všude kolem něho z prken kouřilo a šlehaly plameny.</p>

<p>Od střechy a podlahy nad hlavou se začaly ozývat varovné zvuky - praskání a sténání - což Jamesovi jasně řeklo, že podpůrné vzpěry a trámy už dlouho nevydrží a že se krokve propadnou. Pokud odsud rychle nezmizí, zřítí se na něho i s dětmi celé horní poschodí.</p>

<p>Děti nutil kouř ke kašli a Jamesovi slzely oči tolik, že už nedokázal skrze kouř ani vidět. Zhluboka se nadechl, rozkašlal a zařval: „Jazharo! Williame!“</p>

<p>Mírně zleva mu odpověděl Williamův rázný hlas: „Tudy!“</p>

<p>James neváhal ani vteřinu. Skočil dopředu a snažil se co nejlépe vyhýbat plamenům - v okamžiku, kdy vyrazil ze dveří ven se dvěma dětmi v podpaží a jedním na zádech, měl ale obě nohy a paže popálené. Děti také utrpěly popáleniny a plakaly, ale byly živé. James se s kašlem zhroutil na dlažbu.</p>

<p>Dvě ženy se postaraly o vyděšené a poraněné děti, zatímco Jazhara si klekla a prohlédla Jamesovy rány. „Není to vážné,“ poznamenala.</p>

<p>James se na ni uslzenýma očima podíval. „To se ti lehko řekne,“ zaskřípal zuby. „Mně to tedy bolí!“</p>

<p>Jazhara vytáhla z váčku na opasku malou nádobku a řekla:</p>

<p>„Tohle by mělo bolest zastavit přinejmenším do chvíle, než se dostaneš do rukou knězi-léčiteli nebo ranhojiči.“</p>

<p>Jemně mu nanesla mast na spáleniny a bolest okamžitě zmizela. „Co to je?“ zeptal se James.</p>

<p>„Ta mast se míchá z jedné pouštní rostliny, která roste v Jal-Puru. Můj lid ji od nepaměti používá na spáleniny a řezné rány. Nějakou dobu zabrání vzniku hnisavých ložisek a podporuje uzdravování.“</p>

<p>James vstal a podíval se směrem k bráně. „Utekl nám, že?“</p>

<p>„Předpokládám,“ odpověděl William. „Podívej,“ ukázal na druhou stranu ulice, kde příslušníci městské stráže odtlačovali dav přihlížejících dál od ohně, aby mohl řetěz mužů s vědry začít zalévat střechy okolních domů. Bylo jasné, že budova sirotčince je odsouzena k zániku, ale nyní musel být ochráněn i zbytek čtvrti.</p>

<p>Z Williamova hlasu zněla porážka. „Tihle muži patří ke hlídce u brány, takže mám za to, že vrah proklouzl z města jen díky tomu, že prostě prošel nepovšimnut ven.“</p>

<p>„Jaký netvor by dokázal zapálit sirotčinec jen proto, aby odvedl pozornost?“ zeptala se nevěřícně Jazhara.</p>

<p>„Přesně takový, který se dokáže vloupat do věznice po setmění,“ odpověděl James. Ještě jednou si odkašlal, a pak řekl: „Pojďme zpátky, zkusíme alespoň zjistit, po čem - nebo kom - tam šel.“ A vykročil po ulici zpátky cestou, kterou přiběhli.</p>

<p>Mezitím dorazili z paláce vojáci, aby doplnili stavy těch několika městských strážníků, kteří přežili ve věznici. James se dozvěděl, že kromě šesti mužů byli zabiti všichni příslušníci stráže včetně šerifa Wilfreda Meanse. Šerifův syn Jonathan stál v hlavní místnosti a rozhlížel se bezmocně po okolní zkáze. Jamesovi se teprve nedávno podařilo získat mladíka pro tajnou práci v čerstvě vznikající síti princovy zpravodajské služby. Panoš položil Jonathanovi ruku na rameno a řekl: „Je mi líto tvé ztráty. Ani v nejlepších dobách se nedalo o mně a tvém otci prohlásit, že jsme přátelé, ale znal jsem ho a vážil si ho jako poctivého muže, který se nikdy neodchýlil od věrné a řádné služby.“</p>

<p>Jonathan byl ve tváři pobledlý a zprvu dokázal jedině přikývnout. Konečně se mu podařilo ovládnout pocity a řekl: „Děkuji.“</p>

<p>James se rozhlédl. „Prozatím budeš společně s ostatními strážníky podléhat velení kapitána Garrutha. Arutha bude pro jmenování nového šerifa potřebovat trochu času a nějakou dobu poté budete mít rozhodně příliš málo mužů.“</p>

<p>„Kdybych mohl, rád bych šel teď domů.“ řekl Jonathan. „Musím říct matce, co se stalo.“</p>

<p>„Ano, samozřejmě,“ přikývl James. „Běž za matkou,“ a poslal mladíka pryč. I navzdory svému mládí byl Jonathan velice schopný muž, ale pochyboval o tom, že by ho Arutha o vlastní vůli povýšil na otcovo místo. Kromě toho by vůbec nepomohlo, kdyby Jonathana pracovní úkoly připoutaly ke stolu. Nechal podobné myšlenky na později a vykročil, aby našel Garrutha.</p>

<p>Kapitán dohlížel na vojáky a dělníky, kteří začali uvádět věznici do pořádku. „Nechytili jste ho?“ zeptal se, když zahlédl Jamese s ostatními.</p>

<p>Panoš mu ukázal jednu ze svých popálenin na paži. „Ten parchant odvedl pozornost tím, že zapálil sirotčinec,“ odpověděl.</p>

<p>Garuuth potřásl hlavou. „Toho hnusáka bych chtěl dostat do ruky.“ Pokývl bradou ke schodišti, které vedlo k podzemním celám.</p>

<p>„Jen se běžte podívat na to, co provedl dole. Předem je mi líto těch, kteří tomuhle chlapovi kdy zkříží cestu.“</p>

<p>James vykročil po schodišti dolů k celám, následován ostatními. Věznice sloužila pro předběžné zadržení zločinců, kteří čekali na to, až se jim dostane spravedlnosti u princova soudu, nebo pro vězně před přesunem do palácových kobek nebo do vězeňských pracovních táborů.</p>

<p>Velká sklepní místnost byla rozdělena dveřmi a mřížemi na osm cel - dvě velké, které sloužily jako všeobecné zadržovací prostory, a šest menších, kam byly umisťovány problematičtější případy. Sem byli v průběhu každé denní i noční hodiny zamykáni zatčení opilci, drobní zloději a další rušitelé veřejného pořádku.</p>

<p>Městský strážník zasalutoval, jakmile dovnitř vstoupil James, a řekl: „Není to nic hezkého na pohled, panoši. Zůstal tu naživu jediný člověk - v té cele úplně na konci.“</p>

<p>James nedokázal uvěřit vlastním očím. Z jedné velké cely vynášeli strážníci těla. Panoš si okamžitě začal v hlavě skládat rozvrh toho, co se tu pravděpodobně stalo. Ten obrovský muž sešel sem - možná sám, možná se svými pomocníky - a zjistil, že dvě cely jsou obsazeny a šest stojí prázdných. Malé cele na konci prostoru nevěnoval nejmenší pozornost a místo toho vtrhl do té velké. Dveře ležely na podlaze a Jamese napadlo, jakou silou musí vládnout muž, který je dokázal vytrhnout ze závěsů.</p>

<p>V cele leželi tři mrtví muži a čtvrtého právě vynášeli. Tři z obětí zemřely ostřím meče a podle důkazů, které James viděl, byla jejich smrt poměrně rychlá, ale zdálo se, že poslední byl doslova roztrhán úd po údu. Vyhublý drobný muž tu ležel s očima vytřeštěnýma děsem a bolestí, levou ruku odtrženou těsně pod ramenem, pravou nohu rozdrcenou a na několika místech zpřelámanou a levou nohu odťatou pod kolenem. Jeho krev potřísnila stěny po celé místnosti.</p>

<p>James se ohlédl na Jazharu a uvědomil si, že se na mrtvoly dívá nezúčastněným a věcným pohledem. William byl pobledlý, i když během služby samozřejmě mrtvé lidi viděl. Mladý poručík zašeptal: „Kdo mohl něco takového udělat?“</p>

<p>„Někdo, kdo dokáže zabíjet číšnice a podpalovat sirotčince,“ odpověděla Jazhara.</p>

<p>James si klekl vedle mrtvoly. „Já toho chlapa znal,“ řekl. „Jmenoval se Knute. Jako pirát pracoval porůznu podél pobřeží a tu a tam se v Krondoru ukázal, když potřeboval překupníkům prodat nějaké kradené věci. Býval to chytrý zmetek - ale očividně ne dost chytrý.“</p>

<p>„Co tím myslíš?“ zeptal se William.</p>

<p>„Mám takový nápad, ale než dostanu nějaké další informace, nechám si ho raději pro sebe,“ řekl James. S mírným úsměvem se podíval na své společníky a dodal: „Opravdu nerad bych vypadal jako pitomec, kdyby se ukázalo, že nemám pravdu.“</p>

<p>Vstal a otočil se ke strážnému. Kývl k další cele, v níž stál jediný přeživší, a zeptal se: „Jak je to s támhletím chlapem?“</p>

<p>Strážný pokrčil rameny. „Moc jsme toho z něho nedostali. Počítám, že je to nějaký místní ožrala, panoši. A řekl bych, že strachy tak trošku přišel o rozum.“</p>

<p>James pokynul svým společníkům, aby ho následovali. Přešel k menší cele, v níž stál opilec a svíral mříže, jako by se je bál pustit. Vlasy měl šedé a jeho svraštělá a bledá tvář nesla stopy příliš mnoha nocí, strávených v bezvědomí ve stoce. Oči měl pevně zavřené a mumlal si tiše: „Bohové, bohové, bohové! Klid, klid, jen aspoň trochu klidu. Brzy už přijdou. Teď už přijdou každou chvilku, musí se sem dostat brzy.“</p>

<p>„Scovy?“ zeptal se James.</p>

<p>Muž vytřeštil oči a napjal se, jako by chtěl každým okamžikem uskočit ke zdi. Když si uvědomil, kdo před ním stojí, zvolal:</p>

<p>„Jimmy! Ať ti Dala požehná! Přišel jsi mě zachránit!“</p>

<p>„Ne tak rychle, dědo,“ odpověděl James. „Viděl jsi, co se tady stalo?“</p>

<p>Ze Scovyho rtů se vyřinul příval slov. „Ah, ano, ano, viděl jsem to všechno! Kdybych se tak dostal do Lims-Kragminy síně dřív, než jsem zahlédl to, co dělal té nebohé duši!“</p>

<p>„Myslíš Knuteho?“</p>

<p>Scovy prudce přikývl. „Knute, tak se jmenoval. Pirát od Vdovského mysu. Pálilo mu to, říkal, že viset nebude. Říkal, že samotný princ podepíše jeho propouštěcí papíry, jakmile se mu donese, jaké tajemství pro něho Knute schovává.“</p>

<p>„Jaké tajemství to bylo?“ zeptal se James.</p>

<p>„To mě podrž, jestli to vím, Jimmy. Knute to nechtěl říct. Myslím, že nějaký poklad. Knute ho nejspíš někam schoval... a právě o tohle tady nejspíš šlo.“</p>

<p>„Řekni nám, co se tady vlastně seběhlo,“ řekla Jazhara.</p>

<p>Scovy se podíval na Jimmyho. „Dostaneš mě za to odsud?“ zeptal se vychytrale.</p>

<p>James přikývl. „Pokud se mi bude líbit to, co uslyším.“</p>

<p>Scovy řekl: „No, nejdřív jsme zaslechli ten hluk shora, jako by bohové roztřásli věznici hromy a blesky. Dvakrát se celý dům otřásl. Já v té chvíli seděl, ale málem jsem si urazil palici o strop, jak jsem vyskočil. Taková hrůza tě dokáže vystřízlivět, to ti řeknu. A pak po schodech sešel ten chlap. Obrovský vazoun s vousem, přes jedno oko jizvu a ve druhém černou vraždu. Knute mu říkal „Medvěd“.“</p>

<p>„A co dál?“ zeptal se William.</p>

<p>„No, Knute se málem podělal strachy a hned svolával všechny bohy, jak přísahal, že tohohle Medvěda nezradil. Nejdřív se zdálo, jako by mu to ten chlap věřil, pak jen tak popadl dveře cely a urval je. Vlezl dovnitř tak klidně, jako by si šel pro další pivo, vytáhl dlouhou dýku a pobil ty ostatní tři, co seděli s Knutem v jedné cele. Pak řekl Knutemu, aby šel s ním, a jak udělal jediný krok, popadl ho ten Medvěd za krk a zvedl ho do vzduchu jako peříčko.</p>

<p>Knute kopal a kvičel jako podsvinče, které vedou na porážku, a Medvěd se ho ptal pořád dokola, kde ,to’ je. ,Kam jsi to schoval? ‘ ptá se ho znovu a zase. ,Co jsi si tím udělal? ‘“</p>

<p>„A pak?“ pobídla ho Jazhara.</p>

<p>Scove pokračoval: „Knute jen ječí a křičí, že nic neudělal... a pak Medvěd řekl, že je Knute lhář a začal ho po kouskách odřezávat, jako kdyby si odsekával z pečeně. Ani nepočkal, až mu odpoví. Přestal až tehdy, když shora uslyšel zvuky boje. Pak zaječel jako zvíře a roztrhal to, co z Knuteho zbylo, na kusy.“ Tišším hlasem dodal: „Počítám, že já zůstal naživu nejspíš jen proto, že tomu Medvědovi vypršel čas. Byl šílený, Jimmy. Něco na něm... prostě nebylo normální. Já už pár siláků viděl, ale tomuhle se žádný nepodobal. Já už viděl i pár šílenců, ale tenhle byl ze všech nejšílenější.“</p>

<p>Když dovyprávěl svůj příběh, rty se mu chvěly. „Pustíš mě na svobodu?“</p>

<p>James pokynul strážnému a řekl: „Pusť ho.“</p>

<p>Muž vytáhl klíč a odemkl dveře cely. „Díky, Jimmy,“ řekl Scovy. „Já ti to nezapomenu.“</p>

<p>„To tedy doufám,“ odpověděl James.</p>

<p>Vězeň rychle vyšel po schodech ze sklopení a James se otočil ke svým společníkům. „Co si o tom myslíte?“ Ozvala se Jazhara. „Tenhle Knute zradil Medvěda?“ zeptala se.</p>

<p>James přikývl. William řekl: „Ať už to ,to’ je cokoli, musí to Medvěd chtít opravdu nutně, když přitom riskuje takový rozvrat a zkázu.“</p>

<p>James pomalu vydechl. „Moje řeč.“ Obrátil se ke schodišti do přízemí a dodal: „Pojďme se podívat, jestli Garruth nenašel nějaké další informace. Ale jednu věc vím jistě už teď.“</p>

<p>„Co?“ zeptali se William s Jazharou jednohlasně.</p>

<p>„Aruthovi se tohle nebude vůbec líbit.“</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola čtvrtá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>TAJEMSTVÍ</strong></p>

<p>Na schodišti se objevil strážný.</p>

<p>„Kapitáne,“ řekl, „našli jsme jednoho, který přežil. Je to Dennison,“ hlásil.</p>

<p>James se podíval na Garrutha, který dal panoši přikývnutím najevo, že může celou záležitost prozkoumat, a James pokynul Jazhaře a Williamovi, aby ho doprovodili do poschodí.</p>

<p>Nahoře zjistili, že místnosti jsou ve stejném nepořádku jako ty v přízemí. Dveřmi na konci chodby viděli další díru, proraženou ve zdi, která byla jasným důkazem toho, jak Medvěd opustil budovu věznice.</p>

<p>Na stoličce v prvním pokoji nad schodištěm seděl písař Dennison s mokrým kusem látky, přitištěným k čelu. Když k němu vyšli, podíval se na ně a řekl: „Díky Dale, která ochraňuje slabé a zbožné! Kdo ví, jaké hrůzy by mi způsobili, kdybyste se tu neukázali!“</p>

<p>William se rozhlédl po místnosti. „Co se tu vlastně přihodilo?“</p>

<p>„Ten výbuch mě srazil na podlahu a nějakou dobu jsem zůstal ležet jako bez ducha. Stolička, na které sedím, mi spadla na hlavu a omráčila mě.“ Zamnul si ošklivou bouli na čele. „Když přišli sem nahoru, po čele mi tekla krev, takže jsem raději předstíral, že jsem mrtvý. Zabili všechny strážné v ložnici pro strážníky.“</p>

<p>Ukázal na dveře, které vedly do největší místnosti v prvním poschodí. „Někdo se silným, hlubokým hlasem jim dával rozkazy, ale já měl raději oči zavřené, takže ani nevím, jak vypadal. Ale zahlédl jsem na chvilku jednoho z jeho lidí.“</p>

<p>„Poznal jsi ho?“</p>

<p>„Myslím, že ano. Už jsem ho předtím viděl. Říkalo se, že sloužil jako loďmistrův zástupce u toho piráta, Zamračeného Michaela.“</p>

<p>James přimhouřil oči. Za celý svůj život se setkal s mnoha lháři a pokud mohl soudit, tenhle muž patřil k těm nejhorším. „Zamračený Michael? A jak se zákona poslušný služebník koruny jako ty, může dostat do podobné společnosti, kde se s ně kým takovým setká?“</p>

<p>Písař zamrkal a řekl: „Ah, svého času jsem si skočil na skleničku... jen tu a tam, rozuměj... a občas jsem se octl v nějaké té méně přitažlivé nálevně... dole v docích.“ Pak se nadechl a rychle pokračoval: „A možná jsem se pletl. Všechno se to stalo tak strašlivě rychle a já toho muže zahlédl jen na chvilku, dokud jsem raději znovu nezavřel oči. Jistě, mohl to být někdo jiný...“ Hlas se mu vytratil z hrdla a znovu se nejistě rozhlédl po místnosti.</p>

<p>James se podíval na Jazharu a Williama a poručík palácové stráže se pomalu přesunul ke schodišti, zatímco čarodějka přešla tak, aby stála mezi písařem a dírou ve zdi. „Vzhledem k tomu, jak pečlivě se rozhodli povraždit všechny ostatní,“ poznamenal James, „je docela zvláštní, že <emphasis>tobě</emphasis> tolik pozornosti nevěnovali, nepřipadá ti?“</p>

<p>Písařova tvář zbělala jako prostěradlo a on se zmohl jen na zakoktání: „Ah, pane... říkám přece, že jsem předstíral, že jsem mrtvý.“</p>

<p>„Skoro bych si myslela, že zabijáci jako oni kontrolují výsledky své práce lépe,“ podotkla Jazhara chladně.</p>

<p>James kývl na Williama, pak přikročil k hubenému písaři a popadl ho za límec.</p>

<p>„Popravdě řečeno je neuvěřitelné, že všichni muži v tomto vězení byli povražděni - všichni, kromě tebe a jednoho opilce v podzemí.“</p>

<p>„A ten opilec přežil jen proto, že seděl stranou v jiné cele,“ dodal William.</p>

<p>James přirazil písaře prudce zády na stěnu. „Útočníci moc dobře věděli, kdy na věznici mají zaútočit. Kdo znal rozvrh služeb a kdo věděl, kdy se tady co děje?“</p>

<p>Písař zbledl ještě víc a vyhrkl: „Šerif to věděl! A jeho zástupci!“</p>

<p>„A ty!“ řekl William a přikročil k Dennisonovi z druhé strany. „Dnes večer zemřela rukou těch žoldnéřů jedna dívka, a já tu dívku miloval! Myslím, že víš daleko víc, než co nám říkáš, takže to raději vysyp dřív, než proliju tvou krev!“</p>

<p>Písař ochable zvedl ruku v bezmocném gestu a prosebně se postupně díval z Jamese na Williama a na Jazharu. „Opravdu nemám nejmenší ponětí, pánové.“</p>

<p>William vytrhl z pochvy u pasu dýku a přiložil její hrot k mužovu hrdlu. Po Dennisonově pokožce stekl tenký pramínek krve. „Lžeš! Máš čas na poslední modlitbu!“</p>

<p>„Ne, počkejte!“ zaječel písař. „Řeknu vám to! Řeknu všechno! Jen mě nezabíjejte!“</p>

<p>James přešlápl na druhou nohu, jako by chtěl Williama od hubeného muže odtáhnout, a vyrovnaným hlasem se zeptal: „Takže jsi toho Medvěda znal?“</p>

<p>Dennison s poraženeckým výrazem ve tváři přikývl. „Měli jsme spolu domluvený takový drobný obchůdek. Tu a tam mi dal pár zlatek výměnou za informace, které se týkaly věznice a strážných, a navíc jsem občas zlehčoval rozsudky, když se nechali chytit někteří z jeho mužů. Někdy jsem je nechal propustit; nikdo si toho ani nevšiml. Sice nevím, co měl Medvěd společného s tím pirátem Knutem, ale byl neuvěřitelně vzteklý, když se octl ve vězení.“</p>

<p>„Jaké tajnosti měl ten pirát, že tím přinutil Medvěda k tomu, aby ho zabil?“</p>

<p>Písař se trpce zasmál. „Medvěd nepotřebuje, aby ho něco k zabíjení <emphasis>vedlo,</emphasis> panoši. Ten si vraždění najde vždycky sám - a rád. Právě proto jsem mu za celé ty roky nedokázal ani jednou říct ne. Skoncoval by s mým životem dřív, než by stačil mrknout tím svým jediným zdravým okem. A opravdu nevím, proč po Knutem vlastně šel. Teprve včera jsem zjistil, že si Knute pronajal pokoj u ,Pokousaného psa’, ale nestačil jsem to Medvědovi vzkázat - a rozhodně se mi nechtělo vstávat a říkat to jeho chlapům, když tu chodili a zabíjeli všechno v dohledu.“</p>

<p>„Nu, tak teď už k tomu, abys mu to řekl, nedostaneš příležitost,“ poznamenal William, nadhodil si dýku v ruce a udeřil Dennisona jílcem do spánku.</p>

<p>Písař se zhroutil v bezvědomí na zem a William řekl: „Požádám kapitána o to, aby tohohle muže nechal odnést do paláce a posadil ho do cely pod stráž.“</p>

<p>„Nikdo s ním nesmí ani promluvit,“ přikývl James.</p>

<p>William zvedl ochablé tělo, přehodil si je přes rameno a odnesl je ze schodů. Jazhara potřásla hlavou. „Záhada,“ řekla.</p>

<p>James přikývl. „Ať už měl Knute tajemství jaké chtěl, toužil po něm Medvěd tak strašně, že mu nevadilo, že se stane nejhledanějším mužem v celé západní části Království. Jak znám Aruthu, bude zítra touhle dobou vypsaná na jeho hlavu odměna nejméně desíti tisíc zlatých. A každý žoldnéř se bude zatraceně rozmýšlet, jestli do Medvědových služeb vstoupit, nebo ho předat zákonu.“</p>

<p>„Co podnikneme teď?“</p>

<p>James se rozhlédl a kývl bradou k písařově stolu. „Nejdřív napíšu vzkaz Aruthovi. Pak prohledáme každý kousek pergamenu v téhle pracovně - čistě pro případ, že by nám náš přítel v přízemi zapomněl něco důležitého říct. A pak bych navrhoval, abychom začali hledat dvě věci.“</p>

<p>Jazhara zvedla ukazováček. „Číslo jedna: Knuteho tajemství.“</p>

<p>James přikývl a zvedl dva prsty. „A číslo dvě: Lucas, Taliin otec.“ Zamyšleně dodal: „A opravdu by mě překvapilo, kdyby jedno nevedlo ke druhému.“</p>

<p>‚Pokousaný pes’ byla ta nejzuboženější, nejšpinavější putyka, která v Krondoru stála - a dosáhnout podobného označení nebylo nijak jednoduché. James potřásl hlavou. „Nechápu, jak může někdo svlažovat hrdlo v takovéhle díře,“ poznamenal.</p>

<p>William se tiše uchechtl. „Podle toho, co jsem slyšel, jsi svého času navštěvoval horší místa, Jimmy.“</p>

<p>James se zazubil a zastavil se u dveří. „Horší místo než tohle neexistuje. Vezměte rozum do hrsti a dávejte pozor na to, co říkáte; neuvidí nás tady rádi.“</p>

<p>Vstoupil dovnitř, těsně následován ostatními, a těm hned v následujícím okamžiku došlo, jak to myslel. Všechny oči se upřely na Williama - nebo lépe řečeno na uniformu, kterou na sobě měl: uniformu princovy palácové stráže. A pozornosti neunikla ani spálená místa, smíšená se skvrnami od krve.</p>

<p>Na vzdáleném konci místnosti se nacházela jedna skupina mužů kolem kulatého stolu na vysoké noze, určeného pouze ke stání. Podle oblečení a bosých nohou bylo jasné, že jsou to námořníci.</p>

<p>Tři další muži, očividně dělníci, stáli před krbem, a také nepřátelsky na nově příchozí hleděli.</p>

<p>A poblíž dveří ustali dva těžce vyzbrojení žoldnéři v hovoru okamžitě poté, co William vstoupil do nálevny.</p>

<p>Nějakou chvíli v místnosti vládlo hluboké ticho, a pak se znovu ozvaly tiché hlasy, když spolu začali hosté nervózním mumláním hovořit. James zahlédl majitele podniku a přešel ke dlouhému nálevnímu pultu.</p>

<p>„Co tu ksakru chcete?“ zavrčel jim hostinský na uvítanou.</p>

<p>James se usmál. William tento úsměv poznával - znamenal, že se velice rychle blíží problémy.</p>

<p>„Pití pro mě a mé přátele.“</p>

<p>Hostinský měl tmavé vlasy v husté kštici, která podle toho, jak vypadala, nepoznala blahodárný dotek kartáče nebo hřebenu nejméně celý rok. Na bradě se mu ježilo strniště a těžké povislé tváře a hluboké kruhy pod očima jasně vypovídaly o člověku, který příliš často ochutnává pivo z vlastních sudů. Postavil na pult tři plné korbely a zabručel: „Dělá to šest měděných. Hoďte to do sebe a táhněte, odkud jste přišli; o panáky z paláce tady nemáme zájem.“</p>

<p>„Okouzlující člověk,“ poznamenala Jazhara a upila ze svého korbelu. Pivo bylo řídké a hořké, takže korbel znovu postavila na pult, o krok ustoupila a pozorovala, co se bude dít.</p>

<p>„Ty jsi ten chlap, kterému říkají Klikař Pete?“ zeptal se James.</p>

<p>Napuchlá tvář se roztáhla v úsměvu. „Jo, Klikař Pete - podle toho, jak si vedu s dámičkama.“ Mrkl po straně na Jazharu a dodal: „Stav se později, zlato, a já ti ukážu svou dřevěnou nohu.“</p>

<p>Položil ruku na hřbet její. Jazhara se usmála, naklonila se přes pult a zašeptala: „Jestli nenajdeme to, co hledáme, tak se budeš moci brzy chlubit <emphasis>dvěma</emphasis> dřevěnýma nohama.“ A odstrčila jeho ruku.</p>

<p>Pete se zazubil a uchechtl, což ovšem jeho celkový zjev nijak nevylepšilo. „Máš v sobě oheň, co? Já mám oheň v ženskejch moc rád.“</p>

<p>Ozval se William: „Slyšeli jsme, že se u tebe ubytoval chlap jménem Knute.“</p>

<p>Pete naklonil hlavu na stranu. „Knute? Říkal jsi Knute? No já nevím, poslední dobou nějak špatně slyším - a ta paměť už taky není, co bejvala, mladej.“ Představení, které dělal s tím, jak nastavoval za uchem ruku, jako by nedoslýchal, bylo téměř dokonalé.</p>

<p>James se rozhlédl a všiml si, že všichni ostatní přítomní jejich rozhovor pozorně sledují. Už byl v mnoha špeluňkách, které se Pokousanému psu podobaly a bylo mu jasné, že kdyby se pokusili hostinského zastrašovat násilím, měli by velice rychle plné ruce práce se zkušenými rváči. Sáhl do váčku u pasu, vytáhl dva zlaťáky a položil je na nálevní pult.</p>

<p>Pete se potěšeně rozzářil. „No jasně, už se mi ten zatracenej sluch zlepšuje!“ Mírně ztišil hlas. „Jo, znám starýho Knuteho. Taková malá pirátská rybička - ale na živobytí mu to většinou stačilo. Aspoň do ty doby, než se zapletl s těma zatracenejma strážnejma.“ Podíval se na Williama. „Bez urážky, samozřejmě.“</p>

<p>„Neurazil jsem se... zatím,“ odpověděl William. „Říkal Knute během několika posledních dní něco neobvyklého?“</p>

<p>Pete mlčel. Po chvilce ticha položil James na nálevní pult další minci. Následovalo další ticho, které trvalo, dokud James nepřidal čtvrtý zlaťák. Pete shrábl mince a řekl: „Jasně! Ale lil to do sebe jako ryba na suchu, takže kdo mohl čekat něco jinýho, ne? Co si pamatuju, nikdy jsem ho neviděl sedět tak na jehlách a legrační bylo, že když ho ti strážní zašili, vypadal, jako by se mu skoro ulevilo; skoro jako by čekal, že ho každou chvíli někdo nabere na špičku nože a jako by se chtěl nechat zašít. Začal se rvát přímo před dveřma, na to se pamatuju.“ Pete ukázal na hlavní vchod hostince. „Většina chlapů jako je Knute radši práskne do bot, než aby si šla posedět do basy, jasný?“ James přikývl. „Ale starej Knute si vyšlápl na toho strážnýho, pak vlezl dovnitř, dal si pivo a čekal, až si ten fízl přivede posilu, pak mu chrst pivo do ksichtu, nakopl ho do kolene... takovýhle blbiny. Knute nejní žádnej rváč, jestli víte, jak to myslím. Má všechno promyšlený, ale tenkrát mi připadal, jak by byl docela padlej na hlavu.“</p>

<p>„Můžeme se podívat do jeho pokoje?“ zeptal se James. Pete se snažil tvářit znechuceně a pohoršeně. „Vám nejspíš přeskočilo, ne? Nemůžu přece nechat cizí lidi, aby se hrabali věcma mejch zákazníků!“</p>

<p>James posunul přes nálevní pult další dvě zlaté mince. „Tenhle tvůj zákazník leží v městské věznici rozsekaný na kusy.“</p>

<p>Pete shrábl mince. „No, v tom případě myslím, že by mu to ňák moc nevadilo. Běžte se mrknout. Otevřete si tímhle.“ Položil na pult umatlaný klíč. „Na vrchu schodů jsou to ty dveře nalevo. Můžete se podívat, ale moc se tam nezdržujte a neotravujte my ostatní hosty. A klíč mi hned přineste zpátky, jinak za váma pošlu mý kámoše!“</p>

<p>Vystoupili po schodišti a ocitli se na malém odpočívadle, z něhož vedly čtvery dveře: dvoje před nimi, jedny napravo a jedny nalevo. James se otočil k těm vlevo a strčil klíč do zámku.</p>

<p>Stačil sotva klíčem otočit, když zaslechl zevnitř zvuky. Ustoupil zpět, jediným plavným pohybem vytasil rapír a dveře rozkopl. V místnosti se vysoký muž prohraboval truhlou, postavenou na neustlaném lůžku. Při zvuku rozrážených dveří se prudce otočil a vytáhl dlouhou dýku.</p>

<p>„Odhoď to!“ zavolal James.</p>

<p>Muž si nadhodil dýku v ruce, chytil ji za hrot, zapřáhl paži a vrhl ji na Jamese. Panoš zavolal: „K zemi!“ a padl na podlahu.</p>

<p>Čepel zasvištěla dveřmi několik palců nad místem, kde měl James hlavu.</p>

<p>Pak zaslechli tříštění skla, když muž proskočil úzkým oknem, které z místnosti vedlo na zadní dvůr hostince. William přeskočil Jamese a stál u okna dřív, než se panoš stačil zvednout z podlahy.</p>

<p>„Zatraceně,“ zaklel William, když vyhlédl roztříštěným oknem ven.</p>

<p>„Co je?“ zeptal se James, který k němu přišel.</p>

<p>William ukázal dolů a James vyhlédl. Muž ležel na dlažbě dvora pod oknem a podle toho, v jakém úhlu měl hlavu, si očividně zlomil při skoku dolů vaz.</p>

<p>James se otočil k Williamovi: „Rozhlédni se tady a zjisti, jestli tu něco je, a já s Jazharou se půjdeme podívat na našeho přítele dole.“</p>

<p>Spolu s čarodějkou pak spěchali dolů po schodech a kolem Klikaře Peta, který se zeptal: „Kde máte ten klič?“</p>

<p>„William ho přinese, až nahoře skončí,“ řekl James. Ukázal na dveře za nálevním pultem a zeptal se: „Tudy se jde na žádni dvůr?“</p>

<p>„Jo, proč?“</p>

<p>„Protože ti tam leží mrtvola,“ odpověděl James a vykročil ke dveřím.</p>

<p>Pete se nevzrušeně opřel lokty o nálevní pult. „To se tu stává každej den, mladej.“</p>

<p>James dorazil k tělu a klekl si vedle něj. Muž stále ještě svíral v ruce malý váček. Rozpáčil ztuhlé prsty, sebral jej a otevřel. Uvnitř se nacházel malý klíček.</p>

<p>„K čemu si myslíš, že patří?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„To nevím jistě, ale něco mi na něm připadá povědomého.“</p>

<p>Zadními dveřmi hostince vyšel ven William. „Nahoře nebylo nic, co by stálo za krádež. Jen nějaké oblečení.“</p>

<p>„Je tu ještě tohle,“ řekl James a zvedl klíček.</p>

<p>William si jej prohlédl a řekl: „Pojďme sem na světlo.“</p>

<p>Vrátili se zpátky k zadním dveřím hostince, kde plálo světlo v jedné lucerně, a William si vzal od Jamese klíček a ukázal na ornament, který na něm byl vyrytý. „Poznáváš to?“</p>

<p>James si od něho vzal drobný předmět zpátky a pozorně se na něj zahleděl. „To je přece Lucasův klíč! Ten, který patří do dveří do stoky!“</p>

<p>„Pak to musí být věc, kterou ten lupič hledal,“ řekla Jazhara. „Co to znamená?“</p>

<p>James si poklepal klíčkem na bradu. „Lucas měl ve skladišti za nálevnou tajný vchod do stok. A někdy některým lidem klíč - <emphasis>tenhle</emphasis> klíč - půjčoval a počítal si za tu službu poplatek.“</p>

<p>„Takže Knute používal Lucasův východ k tomu, aby se dostal do stok,“ poznamenal William.</p>

<p>James přikývl. „Přesně tak. Nejspíš tam také schoval ten poklad ze svého posledního nájezdu - tu kořist, o které říkal opilému Scovymu. Tu, která mu měla údajně zařídit princovu milost.“</p>

<p>„Myslíš, že Lucasovi ten klíček ukradl?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Ne, museli v tom jet společně. Knuteho vrah chtěl vědět, kde se ,to’ nachází; vsadím se, že to ,to’ je poklad.“</p>

<p>„Takže Lucas musel uniknout do stok, když tam vtrhl Medvěd,“ řekl William. „Ale proč se ještě nepokusil spojit s princem?“</p>

<p>„Možná nemůže?“ nadhodila Jazhara.</p>

<p>James zavrtěl hlavou. „Lucas je jediný člověk, který nepatři k Jízlivcům a přitom zná stoky tak dobře jako já. Má tam několik míst, ve kterých se může schovat.“ Panoš o tom chvíli přemýšlel a pak promluvil tišším hlasem. „Musí nejspíš vědět, co za chlapa tenhle Medvěd je. A taky musí vědět, že kdyby se zapletl do pirátství nebo jen do překupnictví, Arutha by mu milost jen tak nedal. Lucas strávil většinu života tím, že balancoval na tenké linii mezi nezákonným podnikáním a poctivou živností, ale tentokrát tu linii překročil pěkně daleko.“</p>

<p>„A cenu za to zaplatila jeho dcera,“ poznamenal William trpce.</p>

<p>James položil ruku na mladíkovu paži. „A Lucas s tím vědomím bude muset žít až do konce života.“</p>

<p>„Což nebude trvat moc dlouho, pokud ho Medvěd najde,“ ozvala se Jazhara. „Náš úkol je jasný; musíme Lucase najít - a to pěkně rychle.“</p>

<p>James souhlasně přikývl. „A modlit se, abychom se k němu dostali dřív než Medvěd.“</p>

<p>„Kde začneme?“ zeptal se William.</p>

<p>James věnoval svému příteli neveselý úsměv a ukázal směrem ke dlažbě dvora. „Ve stokách,“ řekl.</p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>Na podlaze Duhového papouška stále ještě byly skvrny od krve, ale těla už byla odnesena. Když na místo dorazili James, William a Jazhara, uviděli hned za dveřmi stát vojáka palácové stráže.</p>

<p>„Simone!“ řekl William, který muže okamžitě poznal. „Jak to tu vypadá?“</p>

<p>„Všude klid, poručíku. Těla jsme už nechali odnést do chrámu Lims-Kragmy, aby je mohli kněží připravit na cestu se vší úctou.“</p>

<p>„Kde jsou ostatní strážní?“ zeptal se James.</p>

<p>„Jsem tu jen já a Jack - a ten stojí u zadních dveří, panoši - nikdo další tu nezůstal. Seržant Tagart nechal zbytek mládenců odnést těla do chrámu, jak jsem říkal. Předpokládám, že si seržant nemyslel, že by se někdo mohl pokusit vyloupit hostinec, který takhle někdo vybílil. Na konci směny nás vystřídá pár chlapů, a my se pak budeme moci vypravit s ostatními dolů.“</p>

<p>„Kam dolů?“ zeptal se obezřetně James.</p>

<p>„No do stok přeci. Tys o tom neslyšel, panoši?“</p>

<p>James si povzdechl. „O čem jsem měl slyšet?“</p>

<p>„Před několika hodinami pustili z vězení nějakého chlapa. A ten si v jedné pivnici nechal zaplatit pěkných pár korbelů výměnou za vyprávění, proč vlastně na věznici zaútočili.“</p>

<p>James zvedl oči ke stropu. „Scovy.“</p>

<p>„Je možné, že to byl ten chlap,“ přikývl voják. „V každém případě koluje spousta dohadů. Pirátský poklad ve stokách. Hromady klenotů a zlata. Říká se, že pirát jménem Medvěd zaútočil na vězení, protože tam měl být někdo, kdo znal přesné místo, kde ty věci jsou.“</p>

<p>„Takže se stoky hemží až po okraj hledači pokladů,“ odtušil William.</p>

<p>„Přesně tak, poručíku,“ řekl Simon. „Jeden chlap z městské stráže, který tudy před několika minutami procházel, mi říkal, že se velká skupina těchhle hledačů objevila u té velké mříže u Pěti prstů, všichni posekaní a pocuchaní. Jízlivci se prý snaží všechny udržet daleko od stok, aby ten poklad mohli najít sami.“</p>

<p>James si povzdechl. „No, tak mě napadá, jestli se může stát něco dalšího, co by nám nalezení Lucase ještě víc zkomplikovalo.“</p>

<p>„No... někdo říkal, že je tam dole nějaký netvor, panoši,“ ozval se voják.</p>

<p>James se na něho úkosem podíval. „To si děláš legraci, že?“ zeptal se.</p>

<p>„Na mou čest, panoši,“ položil si Simon ruku na hruď. „Podle všeho našli předevčírem v noci v zálivu tělo, celé rozkousáno a rozžvýkané - jako když si kočka hraje s mrtvou myší. A pak se rozkřiklo, že jeden chlap, co bydlí u Pokousaného psa, slyšel od dalšího chlapa, že na bandu pašeráků zaútočilo něco, co bylo velké jako býk, mělo dlouhé ruce a obrovské zuby.“</p>

<p>Jazhara se podívala na Jamese. „A to tam dolů chceš jít?“</p>

<p>„Ne,“ odpověděl jí bývalý zloděj, „ale jinou možnost nemáme. Jestli chceme chytit Medvěda, musíme najít Lucase dřív, než se to povede jemu. A kromě toho mám pocit, že vím, kde by se Lucas mohl schovávat.“</p>

<p>William přikývl. „Pokud byl Lucas spřažený s Knutem a teď sedí na té hromadě cenností, tak i kdyby ho nenašel Medvěd, ale někdo jiný, s největší pravděpodobností by ho tak jako tak pro jistotu zabil.“</p>

<p>„Už žádné zdržování,“ řekl James. „Pojďme.“ Ohlédl se na Simona. „Až sem dorazí muži na vystřídání, řekni velícímu seržantovi, že ve stokách honíme vraha,“ řekl. „Chci, aby poslal zprávu do paláce a požádal prince o jednotku vojáků, která odtamtud vystrnadí všechny ty hledače pokladů.“</p>

<p>„Rozumím, panoši,“ kývl Simon.</p>

<p>James se otočil k odchodu a voják dodal: „Ještě jedna věc, panoši.“</p>

<p>„Co je to?“</p>

<p>„Už je to pár dní, co se mi to doneslo,“ řekl voják a pak se rozhlédl, jako by se chtěl přesvědčit, že je nikdo neposlouchá. „Podle toho, jak jsem to slyšel, tuhle u Pěti prstů vylezla ze stok parta ožralů z Rybářova a táhla s sebou pár svých kumpánů. Byli pěkně zřízení.“</p>

<p>„Jízlivci?“ zeptal se James, protože jediné, co ho napadlo, bylo to, že rybáři narazili na pár členů cechu zlodějů.</p>

<p>„Ne, Jízlivci ne, panoši.“ Simon znovu ztišil hlas. „Říkali, že to byl ten netvor, o kterém jsem vám vykládal. Upalovali do chrámu Daly a vysolili kněžím všechny peníze, co u sebe měli, aby jejich kumpáni nevykrváceli k smrti.“</p>

<p>„Zase ten netvor?“ William se tvářil pochybovačně. „Ale no tak, už s tím dej pokoj.“</p>

<p>Simon pokrčil rameny. „Jen prodávám, jak jsem koupil, poručíku. Je to nějaká... věc, o polovinu větší než dospělý chlap. Jeden z těch rybářů pak vykládal, že se to prostě objevilo v tunelu, kterým šli, a začalo to lámat kosti a ukusovat prsty.“</p>

<p>„Vynikající,“ poznamenal James. „Prostě vynikající.“ Potřásl hlavou a vykročil před svými společníky k zadní místnosti a ke stěně, která byla od podlahy ke stropu zahrazena policemi se zásobním nádobím, moukou, fazolemi a lahvemi vina. Vytáhl klíček, který našli v Knuteho pokoji a odsunul stranou pytel sušených fazolí. Ve stěně zahlédli otvor dost velký na to, aby se do něj klíček vešel.</p>

<p>Otočil jim, a když se ozvalo hlasité cvaknutí a tiché dunění, James popadl police ze strany a odtáhl je doprava. Sklouzly hladce po namazaných kolejničkách a před trojici se objevil nízký průchod, za nímž viděli schodiště, vedoucí dolů. „Musíte se trochu přikrčit, jestli chcete po těch schodech sejít,“ řekl. „Williame, běž sehnat nějaké světlo.“</p>

<p>William se vrátil do nálevny a za okamžik se vrátil s rozsvícenou lucernou. James řekl: „Mohli bychom se dolů dostat na půltuctů míst, ale kdyby se nám podařilo chytit Lucasovu stopu, moc by nám to pomohlo.“</p>

<p>Pokynul mladému poručíkovi, aby mu podal lucernu, vzal ji do levé ruky a vykročil v čele do temnoty.</p>

<p>„Pozor, je tu schod,“ zašeptal James a seskočil zhruba tři stopy z ústí tunelu, ústícího pod Lucasovým skladištěm. Otočil se a podal ruku Jazhaře, která se ho chytla a sklouzla dolů; hůl používala na udržení rovnováhy. William sestoupil dolů jako poslední a došlápl na něco, co se mu pod podrážkou boty rozmáčklo.</p>

<p>„To je ale smrad!“ postěžoval si William, zatímco si otíral botu o kamenný okraj, vystouplý nad několik palců hlubokým tokem splašků.</p>

<p>James se otočil k Jazhaře a řekl: „Obávám se, že tohle nejspíš není to, co princ myslel, když mluvil o obhlídce města. Ale povinnost volá...“</p>

<p>„Opravdu si myslíš, že tvůj přítel Lucas sem dolů uprchl?“ zeptala se.</p>

<p>James se rozhlédl okolním šerem. Po chvilce odpověděl: „Zná tyhle stoky skoro stejně dobře jako Jízlivci.“ Zahleděl se na zdi a na kamennou římsu, na které stáli, jako by hledal nějaké znamení, které by mu napovědělo, jakým směrem se dát. „Kdysi dávno, během trhlinových válek, pracoval Lucas jak pro Jízlivce, tak pro pašeráky Trevora Hulla. Mezi příslušníky cechu zlodějů si získal pěkných pár spojenců, takže ho tady dole nechávají Jízlivci na pokoji. To o sobě může prohlásit jen hrstka lidí. Pokud by měl potíže, šel by sem, rozhodně.“</p>

<p>„Máme toho hodně k projití,“ poznamenal William, „takže bychom se měli raději dát na cestu. Kudy nejdřív?“</p>

<p>„Tudy, po proudu,“ ukázal James.</p>

<p>„Proč?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Nacházejí se tam staré pašerácké skrýše, které Lucas zná. Teď už o jejich přesném umístění ví jen málo lidí - dokonce i mezi Jízlivci. A já bych se vsadil, že v jedné z těch tajných místností najdeme i Lucase.“</p>

<p>„Víš, kde jsou?“ zeptal se William.</p>

<p>James pokrčil rameny. „Už je to pěkných pár let, ale myslím, že bych dokázal odhadnout, kde se tak asi zhruba nacházejí.“</p>

<p>William si poněkud zoufale povzdechl. „Myslíš? Odhadnout? Asi? Zhruba?“</p>

<p>Jazhara se zasmála. „Je to pro začátek lepší nápad než žádný, řekla bych.“</p>

<p>Vykročili bludištěm stok a zvuk jejich kroků přehlušovalo kapání, šplouchání a bublání vody mezi kamennými stěnami.</p>

<p>Čas od času se zastavovali, James zvedl ruku, aby byli zticha, a pozorně naslouchal.</p>

<p>Zhruba po půlhodině opatrného postupu vstoupili do velkého tunelu. Před nimi se ozýval zvuk rychle proudící vody. James řekl: „Přímo před sebou máme centrum kanalizačního systému. Vlévá se do něj půltucet velkých tunelů a vyprazdňuje se do jižní části zálivu. Odtamtud se vydáme dalším tunelem ke starému pašeráckému přístavišti. Tunel je tam dost široký na to, aby do něj vplul člun, a právě proto měli pašeráci hlavní skladiště až na druhém konci, poblíž východní zdi.“</p>

<p>„Používá je ještě někdo?“ zeptal se William.</p>

<p>„Kromě Lucase? Nevím. Moc lidí, kteří tu provozovali své obchody v dobách předtím, než jsem vstoupil do princových služeb, už do dnešního dne nepřežilo. Možná ta skladiště objevili Jizlivci.“</p>

<p>Vstoupili do velkého potrubí a zvuk proudící vody nyní zněl mnohem hlasitěji. „Tady našlapujte opatrně,“ varoval je James.</p>

<p>Náhle se ocitli ve velké rotundě, z níž vybíhalo šest velkých tunelů jako loukotě kola. Nad jejich hlavami se do kruhového prostoru vyprazdňovaly menší trubky a dolů stříkala špinavá voda. Postupovali opatrně v jedné řadě podél zdi, protože kamenná římsa nad hlubokou dírou byla potažená kluzkým nánosem kalu. Když prošli kolem druhého z tunelů, William se zeptal: „Kam vlastně vedou?“</p>

<p>„Každý do jiné části města,“ odpověděl James. Zastavil se a ukázal najeden tunel naproti. „Například tenhle vede přímo do paláce. Některý z princů se kdysi dávno nejspíš rozhodl, že stoky vylepší. Nahoře je nádrž...“ - ukázal do tmy nad jejich hlavami -“a ta má podle všeho vypouštět každou noc vodu, aby kanalizační systém propláchla. Nevím, jestli to vůbec kdy fungovalo tak, jak to bylo navrženo, ale...“ Znovu vykročil. „Neznám nikoho, kdo by si pamatoval, že se to kdy používalo. Spousta obchodníků si prostě vykopala vlastní odpady do stok, když otevřeli své obchody. Královští inženýři mají sice mapy, ale většina jich je zastaralá a k ničemu.“ Skoro jako by mluvil k sobě dodal: „Modernizování těch map by byla dobrá věc - stejně jako uzákonění toho, aby lidé informovali korunu pokaždé, když do systému kanalizace zasáhnou.“</p>

<p>Vstoupili do třetího velkého tunelu a James řekl: „Buďte opatrní. Vcházíme na území Jízlivců.“</p>

<p>O něco později tunel vyústil do malé kruhové oblasti, do níž se proti nim vlévaly další dvě stoky, takže vytvářely křižovatku ve tvaru velkého „Y“.</p>

<p>Poblíž stál stařec s dlouhým bidlem, kterým se šťoural v plovoucím odpadu.</p>

<p>William začal pomalu vytahovat meč z pochvy, ale James se natáhl zpátky a zastavil přítelovu ruku. „To je jen starý hledač - říká se mu Jack Krysí ocásek.“</p>

<p>„Hledač?“ ozvala se Jazhara.</p>

<p>„Hledá v odpadu cenné předměty. Nevěřila bys, co všechno se tady dole objeví.“</p>

<p>James pomalu vykročil ke starci a řekl: „Dobrý den, Jacku.“</p>

<p>Muž se otočil. „Jimmy, no není to překvapení? Už jsem tě pěkně dlouho neviděl.“</p>

<p>Při bližším pohledu se ukázalo, že je to muž středního věku, nahrbený a vyhublý. Vlasy neurčité barvy měl zcuchané a špinavé. Brada mu ustupovala ke krku a velkýma očima přejížděl z Jamese na jeho společníky a zase zpátky.</p>

<p>„Vidím, že si hraješ na hlídku,“ řekl panoš a zazubil se.</p>

<p>Muž přestal předstírat, že se zajímá o šťourání v odpadcích. „Tebe neošálím - znáš obchody moc dobře, starý synu.“</p>

<p>„Jak se mají věci poslední dobou?“</p>

<p>„Máme tu spoustu krve, zabíjení a bandu šílených hledačů pokladů. Pár mládenců už jsme museli dopravit do chrámů za ranhojiči. Přišel rozkaz uzavřít zlodějskou silnici.“</p>

<p>„Takže předpokládám, že bych se nejspíš měl otočit a jít zpátky, že?“ odtušil James.</p>

<p>„I ty, starý synku.“ Muž ukázal směrem k tunelům. „Jen kousek odsud čekají ranaři. Raději bych tam nechodil, být tebou. Tohle je území Jízlivců. Velké krysy dole by si tě daly k večeři a ani by nemrkly.“</p>

<p>„Ani s ohledem na staré časy?“</p>

<p>„Ani to ne, Jimmy, chlapče. Slyšel jsem, že už na tebe není vypsaná černá známka, ale přesto už nejsi jedním z Bratrstva nakloněné plochy a když je zlodějská silnice uzavřená, mohou projít jen Jízlivci.“</p>

<p>„Existuje jiná cesta?“ zašeptal William.</p>

<p>„Ta je moc dlouhá,“ odpověděl James. „Budeme se muset pokusit prosmýknout kolem těch, co čekají vpředu.“</p>

<p>„A jestli to nevyjde?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>James pokrčil rameny. „Tak budeme bojovat.“ Obrátil se zpátky k Jackovi. „Hledáme Lucase. Viděl jsi ho poslední dobou, nebo jsi o něm alespoň něco slyšel?“</p>

<p>„Skrývá se někde tady dole, chlapče, ale já tě k němu dovést nemůžu.“</p>

<p>„A co Medvěd?“ zeptal se William. „Slyšel jsi o něm něco?“</p>

<p>„To je pěkný mizera,“ odplivl si Jack. „Před pár dny se tu potloukal a něco hledal. Pár mládenců nám zabil. Vypsali jsme na něho černou známku.“</p>

<p>„To udělala koruna také,“ řekl James.</p>

<p>„Ale ani to neznamená, že by si měli Jizlivci s korunou padnout do náruče, starý synku,“ řekl Jack.</p>

<p>„Kdo to tu má na starosti?“ zeptal se James.</p>

<p>„Bocman Palice.“</p>

<p>James potřásl hlavou. Bocman Palice byl kdysi námořníkem v královské flotile, než byl ze služby za zlodějinu propuštěn poté, co ho zbičovali. Přešel k Jízlivcům, aby mohl své nadání osvědčit v nějakém výnosnějším povolání. Byl to výbušný a krutý rváč, a navíc neměl nikdy Jamese rád, když jako chlapec mezi Jízlivci vyrůstal. Patřil mezi těch několik mužů, kteří se přátelili se Smějícím se Jackem, ranařem, jehož James zabil během pokusu o atentát na prince Aruthu.</p>

<p>„Tak to náš čeká pěkný boj,“ poznamenal panoš ke svým společníkům.</p>

<p>Jack Krysí ocásek řekl: „Může, ale taky nemusí, chlapče, pokud se rozhodneš používat tu svou slavnou hlavu. Vždycky je něco, co se dá vykšeftovat, synku.“</p>

<p>„Jako například?“ nadhodila Jazhara.</p>

<p>Jack řekl: „Běž si promluvit s Palicí a až ti začne vyhrožovat, zeptej se ho, kdo mu žere chlapy. Tím si jeho pozornost získáš určitě.“</p>

<p>„Díky, Jacku,“ odpověděl James. Pokynul svým společníkům a vykročili kupředu. Vydali se tunelem po levé ruce a sotva ušli několik kroků, Jack jednou ostře hvízdl.</p>

<p>„Co to mělo znamenat?“ zeptal se William.</p>

<p>„Jack si jen kryje záda,“ vysvětlil mu James. „Kdyby nehvízdl na poplach, mohli by si ranaři myslet, že se s námi spřáhl.“</p>

<p>Ušli jen několik metrů, když se tunel náhle rozšířil a od obou postranních zdi vykročili muži, aby mohli trojici obklíčit. Byl jich půltucet a do posledního byli ozbrojení. Do světla pochodně před ně vystoupil vysoký šedovlasý muž.</p>

<p>Po chvilce se usmál. Moc pěkný pohled to nebyl. Povislé tváře, pokryté strništěm, byly nejnápadnějším znakem hlavy zdánlivě příliš velké na to, aby náležela lidské bytosti. Oči byly spíše podobné prasečím, než lidským. A přímo ze středu této hlavy trčel baňatý nos, zlomený tak často, že už se to ani nedalo vystopovat.</p>

<p>„No, Jimmy Ručko,“ řekl vysoký muž a plácl koncem dlouhého obušku, který držel v pravé ruce, „koukám, že hledáš trochu problémů, aby ses tolik nenudil, co?“</p>

<p>„Chci si promluvit, Palice.“</p>

<p>„Vždycky mi připadalo, že moc mluvíš - i když jsi byl jeden z nás, ty malej smrkáči.“ S tím zvolal: „Na ně, chlapi!“ a napřáhl se svým obuškem po Jamesově hlavě.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola pátá</emphasis></strong></p>

<p> <strong><emphasis>NETVOŘI</emphasis></strong></p>

<p>James se přikrčil.</p>

<p>Obušek mu prosvištěl nad hlavou a on zavolal: „Palice! Počkej! Musíme si promluvit!“</p>

<p>Jazhara držela svou hůl připravenou a William už stačil vytasit dlouhý meč, ale oba se drželi stranou a nesnažili se zaútočit na ranaře, kteří se k nim pomalu blížili, jako první.</p>

<p>„Já si s tebou promluvím,“ odpověděl Palice a rozmáchl se znovu na bývalého zloděje, který mu uhýbal, „tímhle!“</p>

<p>„Kdo ti žere ranaře, co, Palice?“ křikl James a vyhnul se třetí ráně.</p>

<p>Velký muž na něho přestal útočit, ale obušek držel nad hlavou v napřažené ruce, jako by chtěl každou chvíli v útoku pokračovat. „Co o tom víš, kluku?“</p>

<p>James o krok ustoupil. „Tu a tam se mi něco donese.“</p>

<p>Zničehonic se v mužově tváři objevil ustaraný výraz a Jamesovi bylo jasné, že se v krondorském podzemí musí dít něco opravdu vážného, protože jak znal Bocmana Palici, muž na sobě nikdy nedával znát jedinou stopu strachu nebo pochybností. Nyní spustil pravici s obuškem k boku a levou rukou pokynul ostatním ranařům, že mají přestat s útokem také.</p>

<p>„Tak dobře,“ přikývl. „Co jsi slyšel?“</p>

<p>„Jen to, že někdo - nebo něco - chytá tvé chlapy a vrací ti je tak trochu...“ James hrál vysokou hru. Neznal žádné podrobnosti, ale předpokládal, že to, o čem Jack Krysí ocásek mluvil, má nějakou spojitost s „netvorem“, o kterém se zmiňoval Simon v hostinci U duhového papouška. A rada starého hledače o tom, aby se Palici o této záležitosti zmínil, zatím fungovala dokonale.</p>

<p>„Zmrzačený,“ řekl jeden z ostatních ranařů.</p>

<p>„Zmrzačené,“ opakoval James.</p>

<p>„Je to fakt nechutný,“ prohlásil další zloděj. „Vypadaj, jako by je něco vožvejkávalo, jako když si pes hraje s kostí, víš, jak to myslím, ne, panoši?“</p>

<p>Ostatní přikyvovali a bručeli.</p>

<p>„Kde?“ zeptal se James.</p>

<p>„To je právě ta potíž,“ odpověděl Palice. „Jednou tady, jindy tamhle - není v tom žádnej systém nebo tak něco. Nikdy nevíš.“</p>

<p>„Jak dlouho už se tohle všechno děje?“ ptal se James.</p>

<p>„Co já vím, tak zhruba tejden,“ řekl Palice.</p>

<p>James navrhl: „Jestli nás necháš projít, Palice, tak zjistíme, kdo tady tvé muže zabijí a vyřídíme to s ním.“</p>

<p>„Jak chcete něco vyřídit, když tu věc - ať už je to, co chce - nedokázali zabít mí chlapi?“</p>

<p>Jazhara zvedla ruku a na dlani se jí rozzářila koule jasného světla.</p>

<p>„No to mě teda podrž!“ vykřikl jeden ze zlodějů. „Zatracená čarodějka!“</p>

<p>„Princova zatracená čarodějka,“ zdůraznil nevzrušeně James.</p>

<p>Palice máchl svým obuškem směrem k Jazhaře. „Víš přece, že Jizlivci si s magií nic nezačínají!“ houkl na panoše. „I když jsi princův panoš a kdo ví, co ještě, pořád ještě znáš zákony cechu!“</p>

<p>Jazhara zavřela ruku a světlo zmizelo. „Tak se na chvilku otoč a dívej se jinam,“ navrhla.</p>

<p>„Nebo bych sem mohl třeba povolat pár princových pravidelných jednotek ze stráže,“ nadhodil William. „Pár set ozbrojených mužů by tu věc dokázalo vykouřit z podzemí, co říkáš?“</p>

<p>Představa toho, že by zlodějskou silnicí pochodovali vojáci princovy palácové stráže, připadala Palici daleko odpudivější než přítomnost čarodějky, takže po chvíli přikývl a řekl: „Dobře, můžete projít. Ale jestli některej z mejch chlapů ještě zaklepe bačkorama, tak ať už jsi princův panoš nebo ne, bude na tvý jméno znovu vypsaná černá známka. Na to ti dávám slovo.“</p>

<p>James se teatrálně uklonil. „Tvé varování beru na vědomí,“ řekl. „Takže můžeme jít?“</p>

<p>Palice jim pokynul do tunelu. „Dávej pozor, kam šlapeš, Jimmy Ručko. Tam dole je spousta lidí, kteří nepatří do cechu.“</p>

<p>„Rozumím. Jaké je heslo?“</p>

<p>„,Umaštěnec’.“ odpověděl Palice.</p>

<p>Opustili Jízlivce a pokračovali tunelem dál. Když se dostali z doslechu, Jazhara řekla: „Dokážu pochopit to, že se mnoho lidí magie bojí, ale proč jsou Jízlivci tak silně proti?“</p>

<p>„Protože zloději se spoléhají nejvíc na lsti a odvádění pozornosti,“ odpověděl James. „Už jsi někdy slyšela o tom, že by někdo okradl mága?“</p>

<p>Jazhara se zasmála. „Jen v několika vymyšlených příbězích.“</p>

<p>„A v tom to celé je. Kdyby chtěl Arutha vyčistit celé město od zlodějů, dokázal by to během velice krátké doby, a stačilo by jen to, aby ses ty - nebo nějaký jiný uživatel magie - do práce pustila magickými prostředky.“</p>

<p>Jazhara se rozhlédla tunelem. „Myslím, že naše schopnosti přeceňují. V omezené oblasti bych několika z nich určitě dokázala způsobit problémy, ale předpokládám, že by se vrátili jako krysy ve chvíli, kdy bych odešla.“</p>

<p>James se uchechtl. „To skoro určitě, ale nikdo přece neříkal, že strach musí být založený na skutečnosti.“</p>

<p>Jazhara se na Jamese pozorně zahleděla. „Panoši, podle tvé pověsti je mi jasné, že na to, jak jsi mladý, jsi dokázal pěknou řádku věcí, ale zjištění, že jsi i velký myslitel, na mně zanechává velký dojem.“</p>

<p>Nyní byla řada na Williamovi, aby se uchechtl, a James přemýšlel, jestli z Jazhařiných slov zaznívala skutečná poklona, nebo sžíravá jízlivost.</p>

<p>Dvakrát se zastavili, aby se mohli ukrýt, zatímco kolem nich procházely skupiny ozbrojených mužů. Když vystoupili z úkrytů poté, co je minula druhá skupina, James řekl: „Tihle byli pěkně pocuchaní.“</p>

<p>William znovu rozsvítil lucernu a přikývl. „Dva z nich to nepřežijí, pokud je jejich kumpáni hned neodnesou k nejbližšímu ranhojiči.“</p>

<p>„Kudy se teď vydáme?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Tam, odkud přišli,“ pokrčil rameny James.</p>

<p>Pokračovali dál a každým krokem se nořili hlouběji do stok.</p>

<p>Zvuk tekoucí vody před nimi ohlásil, že se blíži k dalšímu velkému kanálu.</p>

<p>„Tohle je původní stará říční komora,“ řekl James. „Postavil ji jeden z prvních princů. Doslechl jsem se, že se původně nacházela na povrchu... možná ji navrhli jako plavební kanál pro menší říční plavidla.“</p>

<p>William si klekl a prozkoumal základy zdi. „Vypadá to pěkně staře,“ poznamenal. Pak se napřímil a rozhlédl. „Podívejte se sem,“ řekl a přešel o kousek dál k jiné stěně. „Tohle přece vůbec nevypadá jako obvyklá stěna tunelu. Spíš mi to připomíná opevňovací zeď.“ Zdůraznil velikost kamenů a takřka vlasové mezery mezi jednotlivými bloky.</p>

<p>„Nejsou tu žádná místa pro chycení prsty nebo pro došlápnutí nohama,“ přikývl James.</p>

<p>„Jak je možné, že je něco podobného tak hluboko pod zemí?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>James pokrčil rameny. „Lidé stavějí věci. Prostory mezi nimi vyplňují tak, aby mohli uhladit cesty. Přinejmenším půltucet tunelů ve stokách vypadá spíš jako staré cesty a ulice, které byly překryty, a ta centrální komora, kolem které jsme před chvilkou procházeli, sloužila před věky určitě jako nádrž.“</p>

<p>„Neuvěřitelné,“ řekla. „Jak staré to tu může být?“</p>

<p>„Krondor je starý čtyři sta let,“ odpověděl James. „Plus mínus týden.“</p>

<p>Jazhara se zasmála. „Podle keshanských standardů je to tedy docela mladé město.“</p>

<p>James pokrčil rameny a znovu vykročil. „Tudy,“ poznamenal. Sotva zahnuli do dalšího tunelu, který vedl souběžně s hlavním průplavem, zhruba v půli jeho délky se mihlo něco na okraji jejich zorného pole, těsně za dosahem světla lucerny. „Co to bylo?“ zeptal se William a vytasil meč z pochvy.</p>

<p>„Bylo to velké,“ poznamenala Jazhara. „Asi o polovinu větší než člověk.“ Opatrně postupovali tunelem, dokud nedorazili na křižovatku, za níž postava zmizela. Před nimi se táhla dlouhá chodba, která zatáčela doprava, zatímco po levé ruce se nacházel jen krátký kus kanálu, který ústil zpět do hlavního průplavu. „Jestli se ta věc dokáže pohybovat pod vodou,“ řekl William, „pak by se tím vysvětlovalo to, proč je tak těžké ji najít.“</p>

<p>„A proč se může přesouvat z jednoho místa na druhé tak rychle,“ dodal James. „Tudy,“ řekl a ukázal doleva. Pomalu kráčeli do šera, a po dalším půltuctů schodů zahlédli v dálce mihotání slabého zeleného světla. „Vlasy v týle se mi ježí,“ poznamenala Jazhara. „Někde poblíž je silný zdroj magie.“</p>

<p>„Díky za upozornění,“ odtušil James. Jazhara něco vytáhla z váčku u pasu. „Jakmile vám dám signál, padněte k zemi a zakryjte si oči.“</p>

<p>„Rozumím,“ řekl William a James jen přikývl. Pomalu se blížili ke světlu, a nakonec dokázali rozeznat dveře, zasazené do kamenné stěny. Byly otevřené. Když dorazili k průchodu, zastavili se.</p>

<p>James se snažil pochopit, co to vlastně před sebou má. Všude kolem se povalovaly na hromadách rozeseté lidské kosti stejně jako zbytky těl krys a jiných malých zvířat. Z hadrů a slámy tu bylo vystavěno jedno velké lože, na němž spočívalo několik velkých kožnatých předmětů, každý z nich stejně dlouhý jako lidská paže. Tepalo v nich ostře zelené světlo.</p>

<p>Jazhara zalapala po dechu. „U všech bohů!“ Náhle James pochopil, nač se dívají. Uvnitř těchto kožených vaků - za to je přinejmenším zprvu pokládal - se nacházely jasně viditelné postavy. „To jsou děti!“ zvolala s hrůzou v hlase čarodějka. Zavřela oči a tiše začala zaříkávat. Konečně prudce otevřela oči a řekla:</p>

<p>„Tohle je ta nejtemnější magie, s jakou jsem se kdy v životě setkala. Toto místo musí být bezpodmínečně zničeno. Zakryjte si oči!“</p>

<p>Oba muži se otočili zády ke dveřím a Jazhara vrhla do místnosti předmět, který už dříve vyňala z váčku. Celé okolí ozářil záblesk jasně bílého světla a přes záda se jim přelila vlna horka.</p>

<p>V náhlém jasu dohlédli až na samotný konec krátkého úseku vyvýšené chodby. Stála tam znetvořená, hrbatá postava, tvor snad sedm stop vysoký. Na širokých ramenou a krátkém krku se nacházela velká hlava, jejíž tvář byla karikaturou lidského obličeje s předsunutou spodní čelistí, z níž vyčnívaly řezáky o síle palce. Při záblesku světla se drobné černé oči rozšířily jako by hrůzou. Rukama na dlouhých pažích se tvor opíral o podlahu a místo rukou nesly celou jeho váhu široké ploutve se zatvrdlými okraji. Téměř vzápětí netvor zařval a zaútočil. James s Williamem se připravili k obraně, zatímco se Jazhara otáčela od místnosti se zárodky.</p>

<p>Netvor se dostal skoro až k nim, když James vrhl levou rukou dýku ve zkušeném, jistém gestu, a zasáhl útočníka do hrudi. Netvora to sotva zbrzdilo, ale z hrdla se mu vydral bolestný řev.</p>

<p>Ve světle, způsobeném požárem v místnosti za jejich zády jasně viděli, že tělo netvora nese jasné známky po čerstvých zraněních. James doufal, že je po bojích s ostatními skupinami hledačů pokladů a Jízlivců oslaben, a přinejmenším nyní věděli, že je smrtelný, protože z několika ran vytékala krev.</p>

<p>William napřáhl paži s mečem nad Jamesovou hlavou a zapřel se tak, aby vydržel náraz, až netvor naběhne na hrot těžkého, dlouhého meče. Útočník zpomalil, a místo toho, aby se nechal probodnout, zvedl jednu z paží - James tak jeho předním končetinám říkal raději, než aby je pokládal za ruce. S náhlým prudkým máchnutím ploutvovitá ruka zasvištěla vzduchem a jen to, že se James bleskově přikrčil, zabránilo netvorovi v tom, aby mu srazil hlavu z ramenou. Ploutev narazila na kamennou zeď s ostrým prásknutím; panoš si uvědomil, že podél jejího okraje musí být buď zrohovatělý okraj nebo že se těsně pod pokožkou nachází kost.</p>

<p>Jazhara pronesla zaklínadlo a zvedla ruku. Nad tvorovou hlavou se rozzářil bod jasně rudého světla, a jejich nepřítel se rozerval bolestí. Zvedl obě ruce, jako by se chtěl proti bolesti chránit, čímž William získal otevřený prostor k útoku.</p>

<p>Hrot dlouhého jedenapůlručního meče vystřelil kupředu. I když nebyl William příliš vysoký, přesto měl v ramenou a pažích nezvykle silné svaly, vytrénované na cvičišti, a opřel se do jílce celou svou vahou. Hrot zajel hluboko do hrudníku a netvor ostře zařval.</p>

<p>James se prosmýkl kolem svého společníka, zaútočil rapírem na hrdlo netvora a ten se během několika vteřin zhroutil mrtvý na oslizlé kameny.</p>

<p>„Co to je, u bohů?“ zeptal se William, zatímco se vydýchával.</p>

<p>„Nic přirozeného,“ odpověděla Jazhara.</p>

<p>„Myslíš, že to někdo vytvořil?“ podíval se na ni James, který nehybnou mrtvolu opatrně obcházel.</p>

<p>Jazhara si klekla a dotkla se ploutve a pak přejela rukou po čele nad prázdnýma očima s mrtvolným výrazem. Nakonec se znovu napřímila a otřela si z tváře slzy. „Bylo to teprve mládě.“</p>

<p>William vytřeštil oči a málem ztratil řeč. „<emphasis>Tohle</emphasis> že bylo jen mládě?“ zeptal se nevěřícně.</p>

<p>Jazhara se otočila a vykročila tunelem. „Musím se odsud dostat,“ řekla hlasem zdušeným skrývanými city.</p>

<p>James s Williamem si pospíšili, aby ji dohnali. „Počkej!“ zavolal James.</p>

<p>Když Jazhara dorazila na křižovatku, zastavila se. Než mohl kterýkoli z mladíků promluvit, otočila se k nim a řekla: „Některé druhy magie jsou zlé daleko mimo všechnu představivost. Existuje odvětví magie nižší stezky, kterému se ve starém jazyce říká ,arcania vitrus’. Znamená to v překladu ,skryté poznání života’. Pokud je používáno k dobrým účelům, snaží se odhalit a napravit důvody, proč lidi propadají nemocem a umírají, nebo dokáže najít lék na choroby nebo tělesné vady. Pokud je používáno k účelům zlým, dokáže vytvořit tvory jako byl tento.“</p>

<p>„Mláďata?“ zeptal se William.</p>

<p>Jazhara přikývla. „Byly to děti, ukradené nebo koupené jen několik hodin po narození a umístěné v těchto ,líhních’, aby byly zlovolnou magií proměněny a pokřiveny proti vší přirozenosti.“</p>

<p>„Takže tenhle netvor se jen vylíhl předčasně?“ zeptal se James a potřásl hlavou.</p>

<p>„Tohle ubohé mládě nebyl žádný netvor,“ poznamenala Jazhara. „Netvor je ten, kdo je stvořil.“</p>

<p>Podívala se na Jamese. „Někde v Krondoru žije mág, který plánuje černou zradu. Někdo, kdo si přeje princovo město zatáhnout do neskutečné vřavy.“</p>

<p>James zavřel oči. „Jako by nám Medvěd nestačil.“ Povzdechl si a řekl: „Musíme to vyřídit jedno po druhém. Pojďme nejdřív najít Jacka Krysího ocáska a Palici a pak Lucase.“</p>

<p>Otočili se a vykročili směrem, odkud přišli.</p>

<p>Zatímco kráčeli, Jazhara poznamenala: „Ten tvor tu nemohl žít příliš dlouho.“</p>

<p>James se zamyslel. „Palice řekl, že potíže začaly teprve před nějakým týdnem.“</p>

<p>Ozval se William: „Možná že ten, kdo za tím vším stojí, chtěl jen celý postup vyzkoušet a zjistit, jestli funguje tak, jak má - a podle výsledku pak chtěl vytvořit další.“</p>

<p>„Myslím, že máš pravdu,“ přikývla Jazhara. „Což znamená, že jde o neuvěřitelně silnou magii, protože nejen že dokáže pokřivit lidský zjev, ale pracuje rychle - možná v průběhu několika dní až jediného týdne.“</p>

<p>„Takže ten tvor byl opravdu teprve mládě,“ řekl James. „V obou smyslech.“</p>

<p>„Ano, a v bolesti také.“ V Jazhařině hlase zazněl trpký tón. „Právě takovéhle hrůzy většinou dokáží obyčejné lidi postavit proti využívání magie a proti nám, kteří se studiem mystických umění zabýváme. Právě proto jsou mágové nenáviděni a proto se jim tolik lidi vyhýbá. Musím okamžitě poslat zprávu mistru Pugovi a uvědomit ho o tom, že se v Krondoru pohybuje neuvěřitelně mocný odpadlický mág.“</p>

<p>„Být tebou, tak bych to s klidným svědomím nechal na princi,“ poznamenal James. „Arutha dává většinou přednost mnohem přímějšímu postupu. Pokud bude mít za to, že musí o čemkoli informovat Hvězdno, dohlédne na to.“</p>

<p>„Samozřejmě,“ přikývla Jazhara. „Jen doporučím jeho Výsosti princi, aby bez okolků Pugovi zprávu předal.“</p>

<p>Pokračovali v chůzi mlčky a jen občas se zastavovali, když k nim dolehly zvuky, které vydávali ve stokách jiní. Konečně dorazili na místo, kde je prve zastavil Palice se svými ranaři.</p>

<p>„Jsou pryč?“ zeptal se William udiveně. James se ani nezastavil. „Budou někde poblíž; věř mi.“ Pokračovali směrem k velkému kanálu, kde se Jack Krysí ocásek stále ještě svým dlouhým bidlem probíral naplaveným smetím a odpadky. Když se přiblížili, zvedl hlavu. „Jste naživu? Počítám, že to znamená, že bychom ti měli nějak odplatit, panoši.“</p>

<p>James neodpověděl, ale tázavě se na muže podíval.</p>

<p>„Co kdybychom to udělali takhle: my tě prostě a jednoduše nezabijeme za to, že jsi porušil přísahu, kterou jsi s Jizlivci uzavřel, a podle které ses ve stokách do smrti neměl ukázat? Vyhovovalo by to jako odměna, panoši?“</p>

<p>James řekl jediné slovo. „Lucas,“ znělo.</p>

<p>„Je ten netvor opravdu mrtvý?“</p>

<p>„Ano, je. Tak nám řekni, co víš o Lucasovi.“ Jack se přestal bidlem šťourat v plovoucích odpadcích. „Dávali jsme na Lucase tak trochu pozor. Je to sice náš... řekněme obchodní společník z dávných dob, ale tak nějak jsme měli za to, že se plete do obchodů, které by měly po právu patřit nám. Jednou v noci sem z přístavu do hlavního kanálu vpluly tři čluny, ve kterých seděli pěkně drsní chlapi. Nedokázali jsme se jim dostat dost blízko k tělu, abychom zjistili, který ze starých pašeráckých úkrytů používají, ale dřív nebo později bychom to zjistili. Lucas šel nahoru do svého hostince. No, a zrovna včera sem najednou vtrhl a nabídl nám celý svůj hostinec za to, že ho necháme projít. Protože se nám ten hostinec docela líbil, tak jsme řekli ,běž si’ a on mazal dál. Lucasovi se tedy musí nechat, že stoky zná jako vlastní boty, protože toho kluka, co jsme mu ho pověsili na paty, setřásl dřív, než dorazil k prvnímu pašeráckému skladišti. Na druhou stranu jsme si říkali, že bychom se po něm měli porozhlédnout, protože mládenci nahoře zaslechli nějaké řeči o pirátech a pokladu. Počítáme, že Lucas ví, kde je ten poklad schovaný. Jinak by asi hned tak nenabízel každému svůj hostinec, ne? Takže jsme mysleli, že za ním prostě ve vší slušnosti pošleme pár ranařů, ale pak se tu objevil ten netvor a po stokách se začali honit všichni ti hledači pokladů...“</p>

<p>„Kde je teď?“</p>

<p>„Měli jsme docela dobrou představu o tom, kam se asi tak mohl schovat, panoši, ale znáš to sám, jak to u Jízlivců chodí. Vždycky něco někam založíme, zapomeneme, jako bysme tu ani nebyli. Za určitou cenu se ale samozřejmě dá najít ledasco.“</p>

<p>„Zabili jsme toho netvora,“ podotkl William.</p>

<p>„A za to vás necháme projít, ale nic víc,“ odpověděl Jack.</p>

<p>„Jaká je cena?“ zeptal se James.</p>

<p>„Jedna laskavost od tebe a tvých přátel, o kterou požádáme později.“</p>

<p>„Cože?“ vykřikl William.</p>

<p>„Proč?“ zeptal se James.</p>

<p>„Nevyužijeme ji brzy,“ odpověděl Jack, „a možná ji nevyužijeme nikdy, ale myslíme si, že se blíží potíže. Velké potíže. Ta nestvůra je jen první z nich. A potřebujeme všechny přátele, které můžeme mít.“</p>

<p>„Je ti samozřejmě jasné, že nemohu a ani neporuším svou přísahu princi a neudělám pro vás nic protizákonného,“ řekl James.</p>

<p>„O to tě ani nežádám,“ řekl Jack. „Ale všichni přece potřebujeme přátele, není to tak, Jimmy Ručko?“</p>

<p>James o této věci chvilku uvažoval, a po chvilce řekl: „To potřebujeme, Jacku Krysí ocásku. Máš mou přísahu.“</p>

<p>„Myslíme si, že se Lucas schovává poblíž sklepem, kde Trevor Hull schovával princeznu, když jsi byl ještě malý kluk. Je tam pár sklepů pod strženými budovami, kam se pořád ještě dá vlézt a jsou dost velké na to, aby se v nich schoval nějaký ten poklad; navíc nejsou tak daleko od vody, aby se tam daly přesunout i čluny.“</p>

<p>„Znám tu oblast,“ řekl James. „Budeme pryč ze stok za východu slunce.“</p>

<p>„To by vám jen prospělo. Nemůžeme dávat pozor na každého vrahouna tady dole.“</p>

<p>James pokynul Jazhaře a Williamovi a pokračovali v chůzi podél kanálu směrem k hlavní stoce.</p>

<p>Trojice postupovala tiše a odhodlaně. Náhle se k nim z dálky doneslo tiché mumlání mužských hlasů.</p>

<p>James se svými společníky opatrně pokračoval k místu, kde se hlavní kanál křížil s jiným velkým tunelem. Všichni tři se mlčky přikrčili v temnotě se zhasnutou lucernou, a čekali.</p>

<p>Nedaleko před nimi stálo v kroužku šest mužů, oblečených v černém, a šeptem se o něčem radili. Jazhara se prudce nadechla a James pochopil, že je poznala. Oba mladíci už věděli, koho sledují: jen kousek od nich stáli Izmailové. Keshanští nájemní vrazi. Více než tucet jich potkali před několika měsíci v pouštní pevnosti Puštíků, kterou princ Arutha zničil.</p>

<p>James si nedělal nejmenší iluze: pokud by na ně mohla Jazhara zaútočit nějakým kouzlem, které by alespoň na několik minut vyřadilo dva nebo tři z nich z boje, měl by s Williamem po svém boku šanci. V otevřeném boji bez výhody okamžiku překvapení by potřebovali zázrak, aby všichni tři vůbec přežili.</p>

<p>James se otočil, poklepal Jazhaře na rameno, ukázal na šestici mužů a přiložil jí rty k uchu. Tím nejtišším hlasem, jakého byl schopen, se zeptal: „Co můžeš udělat?“</p>

<p>„Pokusím se je oslepit,“ odpověděla stejně tichým šeptem čarodějka. „Až vám řeknu, pevně zavřete oči.“</p>

<p>Pak se otočila a zašeptala tatáž slova do ucha Williamovi. Nato se napřímila a začala co nejtišeji odříkávat zaklínadlo. Něco - příliš hlasitě zašeptané slovo, zašustění látky nebo přešlápnutí boty na kameni - jednoho z nájemných vrahů varovalo, a muž se otočil a pozorně se zahleděl do temnoty. Pak něco sykl na své společníky, kteří jako jeden muž zmlkli a podívali se směrem ke trojici princových poddaných.</p>

<p>Pak pomalu vytasili zbraně. „Spusť to hned teď!“ šeptl ostře James.</p>

<p>„Zavřete oči!“ přikázala jim Jazhara, a vypustila kouzlo. Z dlaně ruky jí vyrazil sloup jasného zlatého světla a rozšířil se ve spalujícím, bělostném výbuchu. Šest nájemných vrahů bylo okamžitě oslepeno. „Teď!“ zvolala Jazhara.</p>

<p>James vyskočil a vrhl se kupředu, jen o krok později následován Williamem. Jazhara odkryla lucernu a po zdech tunelu se rozlilo jasné světlo. Mladý panoš udeřil prvního muže jílcem rapíru a srazil ho do kanálu. „Jestli to půjde, chci jednoho z nich dostat živého!“ zavolal.</p>

<p>William zabil jednoho z nájemných vrahů, ale málem se nabodl na čepel šamšíru druhého muže, který zaujal obranný postoj a snažil se čelit neviděnému útočníkovi po sluchu. „Myslím, že si nejdřív budu dělat starosti o to, abych zůstal naživu, Jamesi,“ řekl, protáhl dlouhou čepel svého meče skrze obranu oslepeného Izmaila a zabil ho.</p>

<p>Jazhara se postavila vedle Williama a udeřila dalšího z nájemných vrahů do tváře okovaným koncem hole. Muž se zhroutil na zem.</p>

<p>James zjistil, že dva z Izmailů už získali zpět něco ze svého zraku a chystají se na něho zaútočit. Jak James z vlastní zkušenosti věděl, pokud bylo útočníků více, často se jeden druhému pletli do cesty - ale zdálo se, že tato dvojice je ve společném boji dobře vycvičena. „Hodila by se mi nějaká pomoc,“ zavolal přes rameno na Jazharu.</p>

<p>Sotva promluvil, oba muži se na něho vrhli v soustředěném útoku a život mu zachránily jen jeho nadpřirozeně rychlé reflexy. První muž se rozmáchl a zakřivená čepel jeho šamšíru zamířila vodorovně na Jamesovo břicho, zatímco druhý Izmail udeřil o půl vteřiny později a přesunul se k místu, kde by se James nacházel, pokud by se snažil čelit prvnímu útoku podle očekávání.</p>

<p>Panoš ale místo toho uzavřel po pravé ruce kryt čepelí rapíru, a místo ústupu o krok zpět zatlačil na svou zbraň, takže první útočník pokračoval v pohybu doleva. Levou rukou pak James popadl nájemného vraha za loket a plnou vahou se do něj opřel, takže Izmail přepadl do vody kanálu.</p>

<p>Náhle byl druhý útočník, který stál proti Jamesovi, osamocený, zatímco na něho Jazhara mířila holí a James stál na jeho slepé straně.</p>

<p>William se pustil do boje s posledním protivníkem a zavolal přes rameno: „Tohohle se mi podařilo zahnat do kouta!“</p>

<p>Izmail, který stál proti Jazhaře, něco řekl jazykem, kterému James nerozuměl ani v nejmenším, pak zvedl levou ruku k ústům a okamžitě se mu bezvládně podlomila kolena. Williamův protivník udělal totéž a s hlasitým šplouchnutím se svalil do kanálu.</p>

<p>„Zatraceně!“ vykřikl James a popadl bezvládného nájemného vraha dřív, než se stačil zhroutit na kameny. Přesně podle jeho očekávání byl už mrtvý.</p>

<p>Jazhara se podívala na muže, kterého James srazil do kanálu, a řekla: „Plave tváří dolů.“</p>

<p>„Co se stalo?“ zeptal se William.</p>

<p>„Puštíci. Vzali si raději vlastní životy. Fanatici.“ James se otočil k Jazhaře a zeptal sejí: „Rozuměla jsi tomu, co říkal?“</p>

<p>„Myslím, že nařídil svým společníkům, aby zemřeli, ale tu řeč, kterou použil, jsem nepoznala. Říká se, že Izmailové mají vlastní jazyk, který se nikdo, kdo stojí mimo klan, nemůže naučit.“</p>

<p>William řekl: „Některé takové lidi jsme potkali tenkrát, když povolali démona v té opuštěné pouštní pevnosti.“</p>

<p>„Démona?“ zeptala se zvědavě Jazhara.</p>

<p>„Budu ti o tom vyprávět, až se vrátíme do paláce,“ přikývl James. „Ale je bez nejmenších pochybností potvrzeno, že Puštíci ve svých řadách měli i Izmaily.“</p>

<p>„Což znamená, že jsou hrozbou pro Říši stejně jako pro Království.“</p>

<p>James se na chvilku na mladou ženu upřeně zahleděl, a pak poznamenal: „Mohlo by být moudré poslat jisté informace tvému prastrýci.“</p>

<p>„Možná,“ usoudila Jazhara a opřela se o hůl. „Ale jak už jsi sám poznamenal, o tom bude muset rozhodnout princ.“</p>

<p>James se zazubil. „Pojďme prohlédnout těla.“ Prošacovali čtyři nájemné vrahy, kteří nespadli do kanálu, ale nenašli vůbec nic. Jediné osobní předměty, které u sebe měli, byly amulety s puštíky kolem krků.</p>

<p>„A to jsem si myslel, že jsme se jich zbavili tam dole v poušti,“ zasmušil se William.</p>

<p>„Zasadili jsme jim pěkně hlubokou ránu, to bezpochyby, a podařilo se nám zničit jedno jejich hnízdo, ale jsou tu ještě další.“ James se napřímil a strčil si jeden z amuletů pod košili. „Tohle dám princi. Nebude se mu to vůbec líbit.“</p>

<p>„Co tady dole vlastně dělali?“ napadlo Jazharu.</p>

<p>William pokrčil rameny. „Nejspíš také hledali poklad, řekl bych.“</p>

<p>„Jestli chtějí opravdu znovu vybudovat to své odporné malé impérium, tak potřebují zlato,“ řekl James. Rozhlédl se. „Myslím, že jsme přišli zrovna včas.“ Přešel k vysoké stěně se dvěma zasazenými železnými kruhy, a otočil jedním doleva. Po chvilce zaznělo temné dunění a kameny se odsunuly stranou.</p>

<p>„Lucasi!“ zavolal James do vzniklého otvoru. „Tady je James. Přišel jsem za tebou s pomocí od prince!“</p>

<p>Z hloubky odněkud na druhém konci temného průchodu se ozvalo: „Jimmy! Díky bohům za to, že jsi to ty. Hledali mě po celých stokách a chtěli mě zabít.“</p>

<p>James pokynul Jazhaře, aby přinesla lucernu a všichni tři vstoupili do tunelu. O tucet stop dál stál s nabitou kuší Lucas, a jakmile dva mladé muže poznal, zbraň s neuvěřitelně úlevným výrazem ve tváři odložil. „Celý den po mně pátrali zabijáci toho šílence, toho Medvěda.“</p>

<p>„A nebyli jediní,“ poznamenal William. „Přidali se k nim hledači pokladů, nájemní vrahové a příslušníci cechu zlodějů.“</p>

<p>„Zatraceně,“ ulevil si Lucas. „Knute říkal, že své lidi osobně vybíral a že ručí za to, že budou mlčet jako hroby, ale počítám, že ten pitomec nejspíš nedržel pusu na zámek sám.“</p>

<p>„Po čem ten Medvěd vlastně jde?“ zeptal se James.</p>

<p>„Ať se propadnu, jestli to vím, Jamesi,“ odpověděl Lucas. Starý voják se posadil na soudek s vodou. „Chtěl jsem pomoct Knutemu udat ten poslední lup, který si přivezl z moře. Počítám, že Knute toho Medvěda nějak převezl, protože Medvěd se svými chlapy zničehonic vtrhl do mého hostince a začal vyvražďovat všechny, kdo tam byli. Sotva jsem odtamtud dokázal sám vyváznout živý a ještě předtím jsem řekl Talii a ostatním, aby utekli pryč přes kuchyni.“</p>

<p>James si vyměnil s Williamem pohled. Pak panoš tiše řekl:</p>

<p>„Talia je mrtvá, Lucasi. Medvěd ji chytil a snažil se z ní dostat, kam ses schoval.“</p>

<p>V tom okamžiku jako by Lucasovi vyhasl všechen život. Tvář mu popelavě zešedla a oči se zalily slzami. „Talia?“ Brada mu klesla na hruď. Dlouhou chvíli seděl mlčky a ani se nepohnul, pak pohnutě řekl: „Ztratil jsem syny ve válce, ale nikdy mě nenapadlo, že by Talia...“ Povzdechl si. Po dalším dlouhém tichu dodal: „Tenhle kšeft s Knutem by mě zajistil až do smrti. Už by nemusela pracovat jako číšnice jedinou chvíli. Měla by pořádné věno pro pořádného mladého ženicha.“ Vzhlédl k Williamovi.</p>

<p>I ten měl v očích slzy. „Vím, jak ti na ní záleželo, Lucasi,“ řekl. „A přísahám, že toho Medvěda najdeme a Talia bude pomstěna.“</p>

<p>Lucas smutně přikývl. „Všechny tyhle potíže, všechno tohle vraždění, a teď je to všechno k ničemu. Teď už mi na ničem nesejde a klidně Knutemu ten jeho lup vrátím.“</p>

<p>„Tys neslyšel, co se Knutemu stalo?“ zeptal se James.</p>

<p>„Doneslo se mi, že ho strážní předevčírem v noci sbalili. Sedí ve vězení,“</p>

<p>„Už ne,“ odtušil William. „Medvěd se do vězení vloupal a rozsekal Knuteho na kusy.“</p>

<p>„U bohů! Musel nejspíš úplně zešílet,“ zvolal Lucas.</p>

<p>„My si s Medvědem srovnáme účty,“ slíbil mu William.</p>

<p>„Děkuji, Williame,“ řekl Lucas. „Ale dávej pozor, kam šlapeš. Talia je možná pryč, ale ty jsi ještě pořád s námi a byl bych raději, kdyby u toho už zůstalo. Tenhle Medvěd je nebezpečný a stoji za ním silná magie.“</p>

<p>„Jaká magie?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Temné síly, paní. Knute byl strachy bez sebe poté, co viděl, jakou magii Medvěd provádí. Právě proto se od něho trhl.“ Potřásl hlavou.</p>

<p>„Chcete vidět, po čem ti zmetci pasou?“</p>

<p>James přikývl. „Jsem docela zvědavý.“</p>

<p>Lucas vstal a vykročil k silným dřevěným dveřím. Odsunul závoru a otevřel je dokořán. Jazhara vešla dovnitř s lampou jako první a i James, který už toho viděl v životě opravdu hodně, se musel zastavit a obdivně hvízdnout.</p>

<p>Malá místnost za dveřmi byla doslova po kolena naplněna pokladem. Na mnoha truhlicích byly halabala položeny pytle plné zlatých mincí. Všude kolem byly rozestavěny těžké zlaté sochy a rozloženy hromady klenotů. Lucas přistoupil k jedné z truhlic a zvedl její víko. Uvnitř se nacházelo další zlato a malá soška. Jazhara se sklonila a zvedla ji ke světlu. „Tohle je ishapianské dílo,“ řekla tiše. „Je to posvátný artefakt jejich chrámu, symbol Ishapův.“</p>

<p>James vytřeštil oči. „Oni oloupili ishapianskou pokladní loď!“ zvolal. „Pokud vím, tak pro žádného piráta nemůže existovat nebezpečnější podnik.“</p>

<p>„Většina lidí by použila slovo ,ztřeštěný’,“ řekl Lucas. „Medvěd něco z té lodi moc chtěl, a mělo jít o něco určitého. Knute si byl docela jistý tím, že ať už to bylo co chtělo, mezi těmihle věcmi, které tu vidíte, to nebylo.“</p>

<p>„Jak to věděl?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Knute mi řekl, že Medvěd začal neuvěřitelně zuřit, když šla loď ke dnu, i přes tohle všechno.“ Máchl rukou k pokladu. „Je to jeden z důvodů, proč se Knute rozhodl nechat Medvěda utonout. Bál se toho, že by ho mohl Medvěd osočit z toho, že se ta loď potopila moc rychle.“</p>

<p>„Vzhledem k tomu, co mu Medvěd nakonec provedl, to byl docela opodstatněný strach,“ poznamenala Jazhara.</p>

<p>William se zmateně rozhlédl. „Ale jak nám tohle pomůže?“ zeptal se. „Pořád ještě vlastně ani nevíme, koho stíháme, ani co vlastně hledá on.“</p>

<p>Lucas otevřel další truhlu, která se poněkud odlišovala od ostatních. Vypadala daleko starší než ostatní, byla vyrobena z tmavého dřeva a zdálo se, jako by ji nikdo pořádně neudržoval. Její stěny byly poseté skvrnami a závěsy byly prorezivělé. Vytáhl svinutý list pergamenu a podal jej Jamesovi. Pak podal Jazhaře odřenou knihu, vázanou v kůži. „Všechno to je tady. V těch dokumentech je uvedená každá loď, kterou Knuteho posádka během let potopila - včetně té poslední práce, do které se pustil s Medvědem.“</p>

<p>James se podíval na rozvinutou mapu. „Tohle nám řekne poměrně přesně, kde na tu ishapianskou loď zaútočili.“</p>

<p>„Knute byl pečlivý, to se tomu malému hubeňourovi musí nechat,“ připustil Lucas.</p>

<p>„Ale pořád ještě netušíme, po čem ten Medvěd vlastně pase,“ podotkla Jazhara.</p>

<p>William řekl: „Možná bychom ho dokázali vylákat k tomu, aby za námi přišel, kdybychom rozhlásili, že víme, co hledá?“</p>

<p>„Možná,“ přikývl James, „ale jedno po druhém. Nejdřív musíme jít do paláce a já musím podat hlášení princi.“ Otočil se k Lucasovi. „Ty tady zůstaň s Williamem. Pošlu sem Jonathana. Meanse s jednotkou strážníků, aby všechno to zlato převzali.“</p>

<p>„Co s ním chceš dělat?“ zeptal se Lucas.</p>

<p>James se usmál. „Vrátíme je Ishapianům. Možná nevíme, po čem jde Medvěd, ale vsadím se o svou roční mzdu, že on; to vědět budou.“</p>

<p>Lucasova ramena mírně poklesla, ale přikývl.</p>

<p>Jazhara s Williamem následovali Jamese k východu do stok, a když se s mladým poručíkem princovy palácové stráže krátce rozloučili, vydali se panoš s čarodějkou na cestu ven. Než dorazili ke křižovatce, odkud vedla cesta k nejbližšímu východu, slyšeli, jak se za nimi dveře bývalého pašeráckého skladiště pevně zavřely.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola šestá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>PLETICHY</strong></p>

<p>Arutha počkal, až páže odejde z místnosti.</p>

<p>Jakmile za sebou mladík zavřel dveře princovy soukromé pracovny, vládce západní části Ostrovního království se podíval na Jamese. „Nu, tohle vypadá na daleko horší potíže, než jsme si původně mysleli, že?“</p>

<p>James přikývl. „Je to daleko spletitější než obyčejný hon za pirátskou kořistí. Výsosti.“</p>

<p>Arutha se s mírným pousmáním podíval na čarodějku a jeho tmavé oči se na Jazharu pozorně zahleděly. „Mám takový pocit, že se ti v našem městě dostalo docela zvláštního uvítání, paní.“</p>

<p>„Vzhledem k tomu, co se tady v poslední době děje, Výsosti,“ zažertoval James, „by se dalo prohlásit, že je podobné uvítání mnohem obvyklejší, než by se nám dvěma líbilo.“</p>

<p>Jazhara se nad dobromyslným špičkováním obou mužů pobaveně usmála. „Výsosti, příkazy mého mistra Puga byly jednoznačné: přestěhovat se do Krondoru a pomoci ti jakýmkoli způsobem, jaký budu v souvislosti se záležitostmi magie pokládat za vhodný. A s tímto úmyslem tu hodlám zůstat a sloužit ti, i kdybych se při obraně tvé říše měla za tímto účelem zabývat prováděním mnohem agresivnější stránky svého umění.“</p>

<p>Arutha se opřel, složil špičky prstů do stříšky a chvilku si je protahoval - tento zvyk byl jedinou známkou nervozity, kterou u něho James pozoroval od prvního dne, kdy se setkali. Po chvilce princ řekl: „Máme k probrání dvě záležitosti a každá z nich by mohla vyžadovat, aby ses zabývala tou - jak jsi sama řekla - „mnohem agresivnější stránkou svého umění“.“</p>

<p>„Ten tvor,“ poznamenal James.</p>

<p>Jazhara souhlasně přikývla. „Výsosti, přítomnost toho znetvořeného mláděte a náročnost magie, užité k tomuto účelu jsou jasným důkazem přítomnosti neuvěřitelně mocných zlovolných sil.“</p>

<p>„Pravda,“ řekl princ. „Existuje jakýkoli důvod, proč by měl někdo provádět tak strašlivá kouzla ve zdech samotného města? Možnost prozrazení byla rozhodně vysoká, i přesto, že byli tito tvorové schován’ v opuštěném koutě stok.“</p>

<p>„Pokud bylo jediným úmyslem přivolání těchto tvorů rozsévat ve městě chaos, Výsosti, pak by taková volba dávala smysl,“ odpověděla Jazhara. „Z jiného důvodu patrně ne; je to volba, která je naprosto mimo mé chápání.</p>

<p>Takže za předpokladu, že úmyslem bylo vytvoření chaosu, by možný výsledek rozhodně stál za riziko možného předčasného odhalení.“ Jazhara se na okamžik odmlčela a pak dodala:</p>

<p>„Tvorové, jež by vznikli díky přílivu temné magie, kterému byly ty děti vystaveny, by byly bezpochyby mocní a silní. Podle toho, co jsme slyšeli, se podařilo tomu, kterého jsme odstranili my, zabít nebo těžce zranit nejméně tucet ozbrojených lidí v průběhu pouhých několika dnů. Byl oslabený, když jsme s nim bojovali. Navíc byl ještě nedospělý, stále ještě to bylo svým způsobem mládě. Předpokládám, že za několik dalších týdnů by dorostl neuvěřitelné síly. A kdyby se po městě podobných tvorů prohánělo deset...“</p>

<p>„Kreslíš velice temný obraz,“ řekl Arutha. „Ale tvé argumenty jsou přesvědčivé.“ Naklonil se nad desku stolu. „Od chvíle, kdy sem dorazil moredhelský odpadlík Gorath, se tady potýkáme s řetězcem zdánlivě nevysvětlitelných a nesmyslných událostí, ale jedno mají všechny společné a během vyšetřováni se ukázalo, že jejich cílem je zatáhnout Krondor do naprosté zkázy a chaosu.“</p>

<p>„Plazivec,“ poznamenal James.</p>

<p>Arutha přikývl. „Souhlasím.“</p>

<p>„Kdo vlastně tenhle Plazivec je, Výsosti?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>Arutha pokynul Jamesovi, který odpověděl za něho: „To nevíme. Kdybychom měli sebemenší podezření, už dávno bychom ho oběsili. Poprvé se jeho jméno objevilo před více než rokem, kdy stál za gangem, který se snažil vyvraždit Jízlivce v Krondoru. Ale ve stejné chvíli se zdálo, že pracuje v docích a plete se do obchodu. Navíc jsme s naprostou jistotou zjistili, že udržuje velice úzké vztahy s Puštíky. Jinými slovy je to neskutečný mizera.“</p>

<p>„A navíc eventuálně daleko nebezpečnější, než jsme původně usuzovali,“ dodal Arutha. „Zdá se, že stál i za plánem k úkladnému zavraždění vévody z Olaska a jeho rodiny.“</p>

<p>„Ten člověk se pohybuje v mnoha kruzích,“ řekl James.</p>

<p>„A pak je tu ta záležitost s Ishapiany,“ dodal Arutha a kývl bradou k sošce, kterou přinesla Jazhara ze stok. „Nechal jsem už vzkázat veleknězi chrámu tady v Krondoru a předpokládám, že sem přijde velice rychle.“</p>

<p>„Má to snad něco společného s tím domem na druhé straně náměstí před palácovou bránou, Výsosti?“ zeptal se James.</p>

<p>Na Aruthových rtech se znovu objevil ten neveselý poloúsměv. „Tobě toho asi moc neunikne, co?“ nadhodil.</p>

<p>James se jen usmál a uklonil se.</p>

<p>„Ano,“ řekl Arutha, „ale počkal bych raději na příchod velekněze nebo jeho vyslance, než tě seznámím s dalšími informacemi ohledně této záležitosti. Teď si oba běžte odpočinout a občerstvit se, ale buďte připraveni se sem okamžitě vrátit. Pochybuji, že Ishapianům bude trvat odpověď na mé předvolání příliš dlouho.“</p>

<p>Arutha měl pravdu. Jazhara s Jamesem se stačili dostat sotva na půli cesty ke svým komnatám, když je dohnala pážata a sdělila jim, že si princ žádá jejich okamžitou přítomnost v trůnním sále.</p>

<p>Když vešli dovnitř, nacházel se právě Arutha ve společnosti - velekněze Ishapova, kterého doprovázeli dva další knězi a válečnický mnich. Velekněz byl postarší muž s dokonalou dvorní výchovou a nakrátko zastřiženými bělostnými vlasy. Oba přítomní kněží stejně jako jejich představený přišli bez pokrývky hlavy a jejich černé vlasy byly ostříhány stejně nakrátko. Na rozdíl od jiných chrámů v Království dávali Ishapiané přednost prostému oděvu. Kněží na sobě měli hnědě lemovaná bílá roucha; mnich byl oblečen ve zbroji a pod levou paží držel přilbu. U pasu mu viselo velké válečné kladivo.</p>

<p>Princ Arutha seděl na trůnu, a přestože byli na tomto sezeni dvora přítomni pouze dva další jeho členové - vévoda Gardan a jeho písař - uvědomil si James, že jeho vladař hodlá vést rozhovor s představeným chrámu z pozice síly.</p>

<p>Ishapiané byli už od počátku pokládáni za jeden z nejzáhadnějších náboženských řadů na celé Midkemii; nevysílali své zástupce k žádnému z dvorů. James už se s nimi setkal dříve ve starém opatství v Šarmu, a věděl, že je v nich daleko více, než dávají na veřejnosti znát.</p>

<p>Mezi jinými náboženskými řády byli jednoznačně pokládáni za nejsilnější; všechny ostatní chrámy se vyhýbaly jakékoli známce konfliktu s Ishapiany.</p>

<p>Velekněz řekl: „Výsosti, ve tvém vzkazu zněl jasný tón naléhavosti a já přišel okamžitě, jakmile mi byl předán.“</p>

<p>„Děkuji,“ pokývl hlavou Arutha. Pak pokynul Gardanovi a písař starého vévody vytáhl sošku a podal ji veleknězi k prohlídce a prostudování. „Jak se tato věc objevila ve tvém vlastnictví, Výsosti?“ zeptal se velekněz a v hlase mu jasně zazněl tón překvapení a obav.</p>

<p>Arutha pokynul Jamesovi a ten odpověděl za něho: „Byla objevena před několika hodinami ve skladišti kradených věcí. Byla to kořist, pocházející z pirátského nájezdu.“</p>

<p>„Kořist?“ opakoval po něm velekněz.</p>

<p>Arutha řekl: „Oba přece víme, otče, k čemu má v průběhu letošního roku dojít. Potřebuji vědět, jestli tento předmět pochází z lodi, která mířila tento měsíc do Krondoru.“</p>

<p>„Podobné záležitosti mi není dovoleno probírat na otevřeném sezení dvora, Výsosti,“ odpověděl velekněz upjatě.</p>

<p>Arutha kývl na Gardana a vévoda propustil svého písaře. Velekněz se podíval na Jazharu s Jamesem a Arutha řekl: „Tento panoš je mým osobním služebníkem a Jazhara je dvorní rádce v magických záležitostech. Vévoda má mou absolutní a bezpodmínečnou důvěru. Můžeš hovořit otevřeně.“</p>

<p>Zdálo se, jako by veleknězi někdo na bedra vložil neskutečně těžké břemeno, protože mu viditelně poklesla ramena. „<emphasis>Ishapovo jitro</emphasis> mělo připlout do Krondoru už před týdnem, Výsosti. Poslali jsme další lodě, aby po něm pátraly, odtud až po Svobodná města. Doufali jsme, že má možná jen nějaké potíže s plavbou nebo...“ Podíval se na Jamese. „Pirátský nájezd? Je to možné?“</p>

<p>„Očividně je to jisté,“ odpověděl James. „Šílenec jménem Medvěd, kterému podle všeho napomáhala temná magie, tvou loď napadl a oloupil. Stráže přinášejí zbytek kořisti do paláce, takže si ji brzy budeš moci vyzvednout, otče.“</p>

<p>Ve veleknězových očích zazářila jiskérka naděje. „Řekni mi... je mezi těmito cennostmi i velká skříňka...“</p>

<p>James ho přerušil. „Podle jeho prvního důstojníka se to, co tento Medvěd chtěl, potopilo zároveň s lodí. Právě to mezi nimi způsobilo jisté třenice a neshody. Medvěd svého prvního důstojníka holýma rukama roztrhal na kusy, když se z něho snažil dostat, kde se potopená pokladní loď nachází.“</p>

<p>Mnich - válečník na sobě nedal znát žádnou reakci, ale zdálo se, že jak velekněz, tak oba kněží, kteří ho doprovázeli, každou chvíli omdlí.</p>

<p>„Pak je vše ztraceno,“ zašeptal velekněz.</p>

<p>Arutha se předklonil. „Ta loď vezla Slzu bohů?“ zeptal se.</p>

<p>„Ano,“ odpověděl přiškrceně velekněz, „stejně jako veškeré cennosti a finance, nashromážděné během posledních deseti let každým z našich chrámů od Vzdáleného pobřeží po Svobodná města. Ale všechno to zlato a drahokamy...“ - pozvedl sošku - „je k ničemu bez Slzy.“</p>

<p>James zachytil Aruthův pohled. Princ řekl: „Když jsem usedl na tento trůn poprvé, bylo mi něco řečeno o významu této Slzy bohů, ale přesto jste celou pravdu drželi před korunou v utajení. Proč má tento artefakt tak vysokou hodnotu?“</p>

<p>„To, co ti řeknu, Výsosti,“ odpověděl velekněz, „ví jen tvůj bratr král v Rillanonu a několik málo nejvýše postavených příslušníků našeho řádu.</p>

<p>Všichni musíte složit přísahu, že to, co vám řeknu, nikdy neopustí tuto místnost.“</p>

<p>Amtha se podíval na Gardana, který přikývl, a pak na Jamese a Jazharu, kteří také souhlasili. „Tak přísaháme,“ řekl princ.</p>

<p>„Každých deset let se na tajném místě v jeskyni severně od Šedých věží vytvoří drahokam. Původ tohoto kamene nám není znám; ani ty nejstarší svazky dějin a učení řádu neodhalují, jak a kdy se Ishapův chrám poprvé dozvěděl o existenci Slzy bohů.</p>

<p>Ale známo je nám toto: tímto artefaktem prochází veškerá moc, kterou bohové věnují smrtelným lidem. Bez něj bychom byli všichni hluší ke slovům bohů a bohové by stejně tak neslyšeli naše modlitby a prosby.“</p>

<p>Jazhara se nedokázala udržet. „Ztratili bychom veškeré spojení s bohy,“ vyhrkla.</p>

<p>„Obávám se, že daleko více než jen to,“ řekl velekněz. „Máme za to, že stejně tak by pominula veškerá magie. Neboť pouze díky milosti bohů a jejich shovívavosti mohou lidé provádět magická umění, a bez božského zasahování bychom se brzy proměnili v obyčejné smrtelníky. Stávající Slza, uložená v našem mateřském chrámu v Rillanonu, brzy zeslábne a její zářivě modré světlo vyhasne. Pokud se do té doby nedostane nový drahokam na její místo, ztratíme naše spojení s nebesy.“</p>

<p>„A celých dalších deset let bude trvat, dokud nedoroste nová Slza?“ zeptal se James.</p>

<p>„Ano - ale dokážete si představit deset let naprosté temnoty? Deset let, během nichž nedokáží lidé hovořit se svými bohy? Deset let, během nichž nebudeme schopni uzdravit jediného člověka? Deset let bez toho, že by nebyla vyslyšena jediná modlitba? Deset let bez jediné naděje?“</p>

<p>James přikývl. „Neveselá představa, otče. Co můžeme udělat?“</p>

<p>„Známe polohu potopené lodi,“ poznamenal Arutha.</p>

<p>Znovu ve veleknězových očích zazářila jiskérka naděje. „Znáte?“</p>

<p>„Víme, kde se přibližně nachází,“ upřesnil James. „Její poloha je zakreslena na mapě a pokud šla loď přímo ke dnu a nebyla odnesena podmořskými proudy stranou, měli bychom ji dokázat najít.“</p>

<p>„Máme povědomí o magických postupech, díky nimž dokážeme mnohé, Výsosti,“ řekl velekněz. „Ale umožnit člověku, aby dokázal dýchat pod vodou a prohledal vrak, je naprosto mimo naše schopnosti. Existuje jiná možnost?“ Podíval se tázavě na Jazharu. Arutha si dokázal domyslet vážnost a význam této otázky; chrámy se ze zásady - a daleko silněji než ostatní instituce - stavěly odmítavě k jakémukoli projevu magie, který nedokázaly ovládat. Jazhara by i za těch nejpříznivějších okolností byla vystavena mnoha podezřením a nedůvěře. A toto byly sotva ty nejpříznivější okolnosti. „Znáš nějaký jiný způsob, Jazharo?“ zeptal se princ.</p>

<p>Zavrtěla hlavou. „S lítostí musím říct, že žádný, Výsosti,“ odpověděla. „Vím o několika lidech na Hvězdně, kteří by podobného výkonu schopni byli, ale jen o několika z nich by se dalo prohlásit, že jsou dostatečně zdatní. K podobnému úkolu potřebuješ silného plavce a zdroj světla.“</p>

<p>„Stejně by to nefungovalo,“ poznamenal James.</p>

<p>Arutha zvedl obočí. „Jak to?“ zeptal se.</p>

<p>„Výsosti, prožil jsem celý život poblíž moře,“ odpověděl James s neveselým úsměvem. „Poslouchal jsem, co vyprávěli námořníci. Jakmile se ponoříš do jisté hloubky, sevře se kolem tebe váha vody a i kdybys měl to nejlepší kouzlo, které by ti umožnilo v podobné hloubce dýchat, nedokázal bys vydržet tlak okolní vody. Ne, existuje jiný způsob.“</p>

<p>„Řekni jaký,“ ozval se velekněz.</p>

<p>„Cech trosečníků,“ odpověděl James. „Ti si přece vydělávají na živobytí vyzvedáváním ztroskotaných lodí. Dokáží je vyzvednout na hladinu na dostatečně dlouhou dobu, aby mohl být náklad přeložen. V některých případech dokáží opravit i díru v trupu a odtáhnout kdysi potopené plavidlo do doků na opravu. Viděl jsem to, a nejednou.“</p>

<p>„Ale tím by se dozvěděli o Slze,“ namítl velekněz. „A my o tom nesmíme nikomu říci.“</p>

<p>James zavrtěl hlavou. „Ne, otče. Musíme jim říct jedině to, že potřebujeme vyzvednout loď. Pak se do vraku vydá někdo, komu koruna důvěřuje, najde artefakt a vrátí se s ním sem, do Krondoru.“</p>

<p>Velekněz pokynul k mlčenlivému válečnickému mnichovi po své levici. „Za tuto osobu určím bratra Solona. Slza je chráněna magickými prostředky, takže i kdyby se k ní ten Medvěd dostal, nedokázal by ji získat a odnést. Bratr Solon dokáže tuto ochranu odstranit a Slza bude moci být odnesena.“</p>

<p>James se podíval na Aruthu. „Výsosti, jestli tenhle Medvěd nezná přesné místo, kde se Slza nachází, nebylo by pravděpodobné, že by čekal poblíž, až se objeví ishapianská výprava na cestě k místu, kde ta loď spočívá? Podle mého názoru by čekal, až bude Slza vyzvednuta a pak by znovu zaútočil, aby ji získal.“</p>

<p>„Máme své způsoby, jak Slzu ochránit,“ odpověděl velekněz.</p>

<p>„Bez urážky, otče - ale podle toho, co nám řekl Lucas, kterému se s tím svěřil samotný pirát Knute, má Medvěd proti vaší magii nějaký ochranný prostředek. Jak jinak by v první řadě dokázal zajmout pokladní loď?“</p>

<p>Velekněz se zasmušil a Jazhara dodala: „Myslím, že říkal něco o nějakém amuletu - o něčem, co dokáže majitele chránit proti kněžské magii.“</p>

<p>Arutha se na Jamese podíval. „Doporučuješ utajení?“</p>

<p>„Ano, Výsosti,“ přikývl panoš. „Musíme najít nějaký způsob, jak odvrátit Medvědovu pozornost. Pokud bychom dokázali odvést jeho pozornost alespoň na tak dlouho, aby se nám podařilo vyzvednout loď, získat artefakt a vrátit se sem dřív, než si uvědomí, že ho svádíme ze stopy...“ Pokrčil rameny. „Alespoň bychom měli šanci.“</p>

<p>„Výsosti,“ ozval se velekněz, „dával bych přednost tomu, aby velká ozbrojená jednotka -“</p>

<p>Princ zvedl ruku, aby si zjednal ticho. „Uvědomuji si, že péče o Slzu bohů spadá pod povinnosti chrámu Ishapova, otče, ale bylo zničeno mé vězení, do základů byl vypálen sirotčinec mé manželky a mí strážníci byli povražděni; koruna má povinnost dohlédnout na to, aby se už nikdy nic podobného neopakovalo. Pokud je tento Medvěd se svými žoldáky skutečně imunní proti vaší magii - jak vyplývá ze všech přístupných zpráv - bylo by logické, kdyby k uchránění Slzy bylo třeba hlavně síly zbraní. Kolik válečnických mnichů dokážeš pro tento úkol povolat v průběhu jednoho dne?“</p>

<p>Velekněz se zatvářil poraženě. „Pouze tři, Výsosti. Většina našich válečnických bratří byla na palubě <emphasis>Ishapova jitra</emphasis> a strážila bezpečí Slzy bohů.“</p>

<p>James navrhl: „Otče, vzhledem k tomu, kolik lidi bylo zavražděno tady v Krondoru, bych z celého srdce doporučoval, aby byla Slza vyzvednuta a co nejrychleji dopravena do Rillanonu dřív, než si Medvěd uvědomí, že se už dávno nenachází na dně moře.“</p>

<p>Arutha chvíli mlčel, a pak řekl: „Souhlasím s Jamesovým plánem.“ Panoši řekl: „Pokud jde o to ,rozptýlení’ a ,odvedení pozornosti’ okamžitě pošli ven Stopaře, aby zjistili, kde se Medvěd nachází. Ať si William vezme celou hlídku palácové stráže a vyrazí co nejdříve za nimi. Podle toho, co jsi mi ohlásil, má William dostatek osobních důvodů k tomu, aby Medvěda stíhal třeba přes celou zemi. Ten Medvěd je možná odolný proti magii, ale vsadím se, že dva tucty mečů ho dokáží zaměstnat a udržet v pohybu. A řekni Williamovi, že na Medvědovu hlavu je vypsána černá známka a pokud by ho dostihl, může s ním naložit tak, jak se mu zlíbí. To by mělo fungovat dokonale.“</p>

<p>„A Slza?“ zeptal se James.</p>

<p>„Společně s Jazharou půjdete do cechu trosečníků a najmete dostatek členů na to, aby se loď podařilo vyzvednout. Shromážděte je v tichosti a tajnosti kousek za městem. Branami ven projíždějte po dvou nebo po třech, a dejte se dohromady v nějaké vesnici cestou na Sarth. Pak jeďte co nejrychleji k...“</p>

<p>„Vdovskému mysu,“ napověděl James.</p>

<p>„Ke Vdovskému mysu,“ opakoval Arutha, „a pusťte se do - získání Slzy.“</p>

<p>James se uklonil. „Kolik lidí si s sebou máme vzít?“ zeptal se.</p>

<p>„Chci, abys ty společně s Jazharou, těmi, které najmete v cechu a bratrem Solonem, odcestoval hned zítra za svítání. Pozítří pošlu na sever jednotku vojáků, která pojede do...“ Podíval se na Gardana. „Jak se jmenuje nejbližší město u Vdovského mysu?“</p>

<p>Starý vévoda, aniž se musel podívat do mapy, odpověděl:</p>

<p>„Haldonův vrch. Leží na útesech přímo nad mysem. Většinou slouží jako útočiště těm, kteří tam vybírají ztroskotané lodi, ale jinak je to klidná, ospalá díra.“</p>

<p>„To je příliš blízko, Výsosti,“ namítl James. „Pokud má Medvěd v oblasti poblíž vraku nějaké špehy, budou skoro určitě usazení v Haldonově vrchu. Už samotný náš příjezd vzbudí pozornost, pokud neodcestujeme během jediného dne. A je jisté, že pokud se tam zničehonic objeví hlídka, která má podle rozvrhu stráží dorazit někdy úplně jindy. Medvědovy muže to varuje.“</p>

<p>„A další vesnice směrem na jih?“ zeptal se Arutha.</p>

<p>„Mlynářův odpočinek,“ odpověděl vévoda.</p>

<p>„Vypravíme vojáky tam. Jakmile získáte Slzu, Jamesi, pospěšte si na jih do Mlynářova odpočinku a hlídka vás doprovodí zpátky do Krondoru. Pokud se ukáže, že vám hrozí větší nebezpečí, než se zprvu zdálo, pošlete někoho dolů a hlídka vám vyrazí okamžitě na pomoc. Je to jasné?“</p>

<p>„Ano, Výsosti,“ odpověděl James a uklonil se.</p>

<p>Arutha se otočil k veleknězi. „Otče, můžeš nyní odejít a učinit jakékoli přípravy budeš pokládat za nutné,“ řekl. „Tvůj pověřenec se setká s Jamesem na první křižovatce za městem dvě hodiny po svítání.</p>

<p>Jamesi, ty najmi ty muže z cechu a s polovinou vyraz na cestu za úsvitu. Jazhara s druhou polovinou vyrazí z budovy cechu hodinu poté. Měli byste docela dobře splynout s obvyklým provozem, který proudí severní branou v té denní době.“ Princ se podíval upřeně na svého panoše a dodal: „Musím zdůrazňovat, že máte být opatrní?“</p>

<p>James s takřka drzým úsměvem odpověděl: „Budeme tak opatrní, jak to jen půjde, Výsosti.“</p>

<p>Arutha mu zahrozil ukazováčkem. „Už jsme toho spolu zažili opravdu hodně, Jamesi - víc, než většina lidí během tuctu životů - ale tento úkol je daleko těžší než většina, které jsi musel splnit.</p>

<p>Doveď jej zdárně do konce, protože ve tvých rukou spočívá osud nás všech.“</p>

<p>James se uklonil. „Rozumím, Výsosti.“</p>

<p>Jazhaře Arutha řekl: „Doufám, že budeš neustále našemu mladému dobrodruhovi připomínat vážnost tohoto úkolu.“</p>

<p>I ona se uklonila. „Pokud to bude zapotřebí, Výsosti.“</p>

<p>„A teď už všichni běžte a nechť se bohové usmívají s laskavostí vaší snaze.“</p>

<p>Před trůnním sálem ještě James Jazharu na chvíli zastavil, aby mohli počkat na vévodu Gardana, který odešel jako poslední. „Milosti?“ ozval se James.</p>

<p>Vévoda se k nim otočil. Rysy ve tváři měl zbrázděny hlubokými vráskami, ale jeho oči byly stále ještě jasné a pozorné. „Co si přeješ, panoši?“ zeptal se.</p>

<p>„Mohl bych tě požádat, abys poslal zprávu palácovému výstrojnímu úředníkovi, že si k němu zajdeme vyzvednout nějaké věci, které budeme potřebovat na cestu?“</p>

<p>„Je v tom nějaká potíž?“ zeptal se vévoda.</p>

<p>James se ostýchavě usmál. „Poslední dobou si tak docela nerozumíme, protože jsem se příliš často oháněl princovým jménem...“</p>

<p>„Bez Aruthova vědomí,“ dokončil za mladého panoše Gardan. Oplatil mu úsměv. „Tak dobře, pošlu mu hned zprávu.“</p>

<p>„Kdy že to vlastně odcházíš na odpočinek?“ zeptal se. „Myslel jsem, že už je tvůj odchod domluvený.“</p>

<p>„Měl jsem odjet do Crydee tento měsíc; teď ale nevím,“ odpověděl s takřka teatrálním povzdechnutím.</p>

<p>„Myslím, že to bude tehdy, až <emphasis>ty</emphasis> přestaneš princi přinášet takové problémy.“</p>

<p>S veselým zazubením James odpověděl: „No, jestli je to takhle, tak tady budeš ještě za deset let.“</p>

<p>„Doufám, že ne,“ řekl vévoda, „ale budu tady skoro určitě toho dne, kdy se vrátíte. Když se děje něco vážného, není povinnosti služby zbaven nikdo. Teď už si běž po svých,“ dodal s předstíranou hrubostí k panošovi. Jazhaře se uklonil. „Paní,“ řekl.</p>

<p>„Milosti,“ řekli James s Jazharou jednohlasně.</p>

<p>Když starý vévoda odešel, čarodějka se zeptala: „Co teď?“</p>

<p>„K přístavní bráně a do budovy cechu trosečníků,“ odpověděl James.</p>

<p>V půli dopoledne panoval u přístavní brány čilý ruch. V přístavu byly vykládány lodě a zboží bylo odváženo do města pomocí tuctů vozíků a povozů, které si prorážely cestu ulicemi směrem ke Starému tržišti a dál. Námořníci, kteří právě připluli z dlouhých plaveb, spěchali z lodí na břeh, aby si našli hostinec a ženskou náruč. Nad doky křičeli mořští ptáci, poletovali v kruzích a prohrabávali zobáky odpadky z odhozeného nákladu, který tvořil hlavní zdroj jejich potravy.</p>

<p>Jazhara potlačila zívnutí, zatímco procházeli branou. „Jsem tak unavená, že stačí chvilku sledovat všechny ty lidi, jak pobíhají kolem, a už mám pocit, že jsem náměsíčná.“</p>

<p>James se usmál. „Na to si zvykneš. Jeden z triků, které jsem se v Aruthových službách naučil, je zdřímnout si kdykoli se příležitost namane. Můj osobní rekord jsou čtyři dny za sebou bez zamhouření oka. Samozřejmě mi v tom pomáhal magický nápoj, a jakmile jeho účinky pominuly, nebyl jsem k ničemu skoro celý týden...“</p>

<p>Jazhara přikývla. „Podobné věci musí člověk používat velmi opatrně.“</p>

<p>„Což jsme zjistili cestou zpátky domů,“ přikývl James a také potlačil zívnutí, k němuž pocítil nutkáni jako reakci na Jazhařino. „Ať už nás čeká jaký chce osud, doufám, že v sobě zahrnuje přinejmenším jeden nocleh v pořádné, teplé posteli dřív, než se vydáme na cesty.“</p>

<p>„Naprosto souhlasím.“</p>

<p>Dorazili k budově cechu trosečníků, vcelku nevýjimečné patrové stavbě umístěné jen jeden blok před přístavní branou. Před vchodem stálo u velkého povozu několik mužů. Dva z nich stáli na nákladní ploše a další dvojice právě vykročila pryč s velkou truhlou.</p>

<p>James se zastavil a poklepal jednomu z nosičů na rameno.</p>

<p>Aniž by se otočil, aby zjistil, kdo za nim stojí, muž odsekl: „Odpal!“</p>

<p>James byl unavený a neměl náladu na drzosti, takže jen řekl:</p>

<p>„Jsem tu v princově záležitosti.“</p>

<p>Muž se na něho rychle podíval. „Poslyš, jestli jsi tu kvůli cechovnímu mistrovi, tak já už řekl všechno, co jsem věděl, kapitánovi hlídky.“</p>

<p>James popadl muže pevně za rameno a prudce si ho k sobě otočil. Nosič zatnul ruku v pěst a zapřáhl se, aby Jamesovi uštědřil prudkou ránu, ale než to stačil udělat, vytasil panoš z pochvy dýku a přiložil ji muži ke krku.</p>

<p>„Měj se mnou trpělivost,“ odtušil pak a v hlase mu zazněl jen slabý stín hrozby. „Možná by sis mohl udělat trochu času a říct to ještě jednou. Co jsi přesně řekl kapitánu Garruthovi o cechovním mistrovi?“</p>

<p>Muž spustil pěst k boku a ustoupil dozadu. „Člověk nemusí být génius k tomu, aby uhádl, že byl zavražděn.“</p>

<p>Jeden z dalších nosičů, kteří pozorně rozhovor sledovali, na ně zavolal: „Udělal to Kendaric! Kvůli té jeho chamtivosti jsme přišli ke zkáze!“</p>

<p>První muž kývl bradou ke vchodu do budovy cechu. „Jestli chceš znát podrobnosti, tak si radši promluv uvnitř s Jorathem. Ten je teď služebně nejstarší tovaryš a jako takový vede cech.“</p>

<p>James schoval dýku a pokynul Jazhaře, aby šla s ním. Společně vstoupili do cechovní síně, kde stálo v jednom koutě několik mužů, hluboce zabraných do hovoru. Poblíž dveří se nacházel mladý muž, podle vzhledu sotva učedník. Sepisoval různé kusy nábytku a osobních předmětů na účetních knih. James přešel k němu. „Hledáme tovaryše Joratha,“ řekl.</p>

<p>Chlapec nepřestal ani na okamžik počítat, jen ukázal brkem přes rameno ke dveřím, vedoucím z haly hlouběji do domu.</p>

<p>„Díky,“ řekl James a šli dál. Vešel s Jazharou do místnosti, vybavené velkým stolem a několika křesly. Před stolem stál muž středního věku s tmavými vlasy a krátkým, pečlivě zastřiženým vousem. Byl oblečený do prostého modrého pláště, podobného tomu, jaký by člověk očekával „Když jsem nemohla mistra probudit,“ řekla stará žena, „sehnala jsem dva učedníky a nakázala jim, aby vyrazili dveře sochorem. A přímo tady jsme na podlaze našli mistra ležet.“ Popotáhla nosem a hřbetem ruky si setřela slzu, která sejí objevila v koutku očí.</p>

<p>„Co nám o tom můžeš říct?“ zeptal se James. „Jsme tu jménem prince.“</p>

<p>„Náš mistr byl úžasný člověk, ale už dlouho ho zlobilo srdce. Čas od času jsem mu vařívala čaj z hlohu, když ho píchalo na prsou. A vůbec mu na to srdce nepomáhalo, že se neustále hádal s tovaryšem Kendaricem.“</p>

<p>„Jaký tenhle Kendaric vlastně byl?“ zajímalo Jazharu.</p>

<p>„Byl to chudý kluk z ulice, bez rodiny nebo jediného přítele. Cechovní mistr za něho zaplatil poplatek, aby ho cech vůbec přijal, protože Kendaric byl tak chudý.</p>

<p>Ale starý mistr věděl, jak je ten chlapec chytrý a že by byl hřích ho odmítnout jen proto, že nemá sám dost peněz. A v tomhle měl pravdu, protože se z Kendarica stal první mezi tovaryši. Kdyby se tohle všechno nestalo, tak by byl rozumnou volbou pro příštího mistra cechu...“ Hlas se jí znovu vytratil a v očích sejí zaleskly další slzy.</p>

<p>„Takže byl podle tebe vynikající?“ pobídla ji Jazhara.</p>

<p>„Ach, ten dokázal vždycky vymyslet něco nového, něco převratného. Pracoval v poslední době na zaklínadle, které by umožnilo jedinému příslušníkovi cechu vyzvednout velkou loď nad hladinu bez pomoci. Myslel si, že cech tímhle způsobem dokáže vydělávat daleko víc peněz, ale mistr byl proti tomu a chtěl zachovat staré způsoby, a bez ustání se kvůli tomu hádali a svářili. Tvrdil, že se s Kendaricem hádá proto, aby ho vycvičil, aby měl ostrou a jasnou mysl, aby byl dostatečně tvrdý a dokázal převzít vedení cechu potom, co on sám zemře. A právě to mi připadá na celé věci docela zvláštní.“</p>

<p>„Co ti na tom připadá zvláštní?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Nu, připadá mi zvláštní, že by ho Kendaric vůbec zabíjel. Přes všechny ty hádky a křik bych mohla přísahat, že Kendaric starého mistra opravdu z celého srdce miloval.“</p>

<p>Jazhara se zamyslela. „Podle všeho má každý za to, že je Kendaric vrah, ale nejsou to jen dohady?“ nadhodila.</p>

<p>Stará žena si povzdechla. „Možná. Ale sama jsem slyšela, jak se Kendaric s cechovním mistrem dohadovali tu noc, kdy došlo k vraždě. Ty jejich přenice byly vždycky dost hlasité, ale tentokrát křičeli ještě víc než obvykle. A na druhý den ráno jsem našla mistra mrtvého, když jsem mu ráno přinesla snídani. Jak jsem říkala, museli přijít dva učedníci, aby dokázali vyrazit dveře. Kendaric ho nejspíš musel udeřit, a když mistrovo srdíčko ten nápor nevydrželo, nejspíš se vyděsil a utekl oknem. Tohle jsem také řekla strážím, když jsem je zavolala. A ti mi řekli, že mám pěkně za ušima, když jsem takhle přesně dokázala uhádnout, jak se to přihodilo.“</p>

<p>James se sotva dokázal udržet, aby neobrátil oči v sloup, ale nakonec jen řekl: „Jestli ti to nebude vadit, trochu se tady rozhlédneme.“</p>

<p>Netrvalo dlouho a došlo jim, že všechno, co mohlo být jakýmkoli způsobem důležité, z místnosti už dávno odnesli strážníci. „Komu patří ty dva další pokoje?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>Abigail odpověděla: „V těch bydlí tovaryši.“</p>

<p>„A který z nich je Kendaricův pokoj?“ zeptal se James.</p>

<p>„Ten poslední,“ řekla stará žena.</p>

<p>James vyšel na chodbu a otevřel patřičné dveře. Okamžitě se vrhl na podlahu a díky své pohotovostí jen o vlásek unikl spalujícímu jazyku horka, který k němu vystřelil z veřejí. Jazhara za ním udělala totéž, ačkoli James netušil, jestli se ji podařilo uhnout před plameny.</p>

<p>Neměl ani vteřinu na to, aby to zjistil, protože mág, který po něm vrhl ohnivý výboj, ustoupil stranou, aby válečník v černém mohl zaútočit na místo, kde se James nacházel.</p>

<p>Izmail zvedl meč a rozmáchl se po Jamesově hlavě.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola sedmá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>SPIKNUTÍ</strong></p>

<p>James se převalil doprava.</p>

<p>Hrot Izmailova meče narazil do prken podlahy v místě, kde se ještě před okamžikem nacházela panošova hlava, a nájemný vrah s překvapující rychlostí znovu pozvedl svou zbraň k dalšímu útoku.</p>

<p>James neměl čas ani k tomu, aby tasil rapír, takže vykopl s takovou silou, jaké byl v tom okamžiku schopen. Jeho hbitost a síla nohou ho odměnily zvukem praskající kolenní čéšky a tlumeným výkřikem bolesti z hrdla černě oděného vraha. Izmail se zapotácel, ale nezhroutil se k zemi.</p>

<p>James se znovu převalil, zatímco válečník klesal a jediným plavným pohybem vstal a vytasil svou zbraň.</p>

<p>Jazhara vypustila kouzlo, ale jiskřící koule rudé energie se odrazila na stranu a dopadla na podlahu poblíž nepřátelského mága. Přestože nebyl přímo zasažen, zdálo se, jako by ho ochromilo uvědomění, že stojí v boji proti dalšímu uživateli magie. Otočil se a dal se na útěk, který ukončil skokem z okna na ulici.</p>

<p>Jazhara obrátila svou pozornost k nájemnému vrahovi, zatímco se James k muži blížil. Pozvedla hůl nad rameno a okovaný konec namířila na muže, připravena udeřit v prvním okamžiku, když James ustoupí. Panoš švihl čepelí v útoku, který měl jeho protivníka donutit ustoupit a přenést váhu na poraněnou nohu. Muž byl ale zkušený šermíř a přesunul se tak, aby riskoval těsné minutí Jamesovy čepele raději než aby namáhal roztříštěné koleno. Rychle ránu oplatil bleskovým vnitřním výpadem, který panoše málem stál hlavu.</p>

<p>Když James ustoupil, provedla Jazhara výpad okovaným koncem hole a zahnala tak nájemného vraha dále do místnosti. Muž se promyšleně postavil těsně za dveře, takže na něho panoš s čarodějkou mohli útočit pouze střídavě a nikoli soustředěně. Aniž by z nepřítele spustil zrak, James prohodil přes rameno:</p>

<p>„Jazharo! Seběhni dolů a zkus zjistit, jak to dopadlo s naším čarujícím přítelem. Já se postarám o tuhle zabijáckou svini.“</p>

<p>Jazhara o jeho příkazu nediskutovala, ale otočila se a rozběhla se do přízemí. Odtamtud už zněly tázavé výkřiky, které se ptaly po důvodu zvuků boje shora.</p>

<p>James zhodnotil situaci. Ani on, ani nájemný vrah nehodlali ze dveří ustoupit o vlastní vůli. Kterýkoli z nich by se rozhodl projít, musel počítat s tím, že by okamžitě čelil vražednému útoku a veřeje dveří by přitom notně omezovaly jeho obranu. Jakýkoli útok by vyžadoval ústup do strany. Takže byli uvězněni v bezvýchodné situaci.</p>

<p>James ustoupil o krok zpět a sklopil mírně hrot zbraně, jako by zval svého protivníka k útoku.</p>

<p>Izmail stál připravený a hrot jeho zbraně obezřele kroužil, ale odmítal přijmout tak okaté pozvání.</p>

<p>„Pomoc už je na cestě a piš si, že brzy dorazí,“ řekl James. „Pochybuji o tom, že by ses mohl pokusit vyskočit z okna, když máš takhle ošklivě pošramocenou čéšku.“ Podíval se na mužovu zraněnou nohu. „Musím ale obdivovat tvou sílu. Většina mužů už by ležela na podlaze a řvala by bolestí.“</p>

<p>Nájemný vrah se přesunul o malý kousek - ne víc než dva palce - blíž.</p>

<p>James mluvil dál. „Na vás Puštíky jsem během let narazil mnohokrát. Prvního jsem zabil tenkrát, když se pokoušel zabít prince - to už je hodně dávno. Tenkrát jsem byl ještě malý kluk. Shodil - jsem ho ze střechy.“</p>

<p>Nájemný vrah postoupil o další palec.</p>

<p>James se hrotem rapíru dotkl podlahy a zhluboka se nadechl, jako by se uvolňoval. „To se ale nedá srovnat s tou bandou, na kterou jsem narazil dole v poušti. Pochybuji o tom, že se ti to doneslo, protože jsi byl nejspíš celou dobu tady na severu. Totiž - kdybys byl tam dole se zbytkem ostatních, tak už bys byl dávno mrtvý, je to tak?“</p>

<p>Další palec.</p>

<p>„Pořád ale nedokážu pochopit, jak je možné, že sebou celé to vaše bratrstvo nechá orat takovou partou náboženských pomatenců. Nakonec to vždycky dopadne tak, že další z vás pomřou. Plazivec asi nemá vládu nad Puštíky zase tak pevně v rukou, co?“</p>

<p>Nájemný vrah se napjal.</p>

<p>James se odmlčel a mírně nasměroval svou váhu na jilec rapíru, jako by se o něj opíral. „Popravdě řečeno je docela legrační, že tě tady potkávám,“ řekl. „Myslel jsem si, že jsem toho posledního z vás nechal hnít na slunci a když jsem odjížděl, ještě pořád čekal, až se k němu posadí supi.“</p>

<p>Izmail se napjal ještě více, když mu křik zvenčí napověděl, že na místo dorazila hlídka městské stráže. Pak zvedl meč a rozehnal se zespod po Jamesovi; ale ten se pohnul v okamžiku, kdy hrot zbraně nájemného vraha přestal kroužit.</p>

<p>Přesně jak James doufal, byl nájemný vrah tak vyrušen ze soustředění panošovým tlacháním, že si ani nevšiml, jak mladík pomalinku couvá ke dveřím. Hrot zakřiveného šamšíru se zabodl do dveřního překladu nad jejich hlavami a zůstal tam zaražený, zatímco James vyrazil kupředu a zároveň pozvedl rapír. Poraněné koleno nakonec muže zradilo a ten zakolísal a napůl upadl na hrot Jamesovy zbraně.</p>

<p>Panoš se opřel do jílce celou svou vahou a nájemný vrah ztuhl, když ho rapír probodl. James se napřímil, stáhl čepel zpátky a Izmail se zhroutil mrtvý k zemi.</p>

<p>O okamžik později se ke dveřím chodbou přiřítila Jazhara s dvojicí městských strážníků. „Mág nám utekl,“ řekla keshanská šlechtična. „Tihle strážníci stáli u brány a já je zavolala, aby ti sem šli na pomoc.“</p>

<p>Jeden ze strážných se zahleděl na mrtvého nájemného vraha a řekl: „Nezdá se mi, že bys tu nějakou pomoc potřeboval, panoši.</p>

<p>James si klekl a začal mrtvolu prohledávat. „Ale to se podívejme, copak to tu máme?“ zvolal překvapeně. „Tihle mizerové u sebe obyčejně nemají vůbec nic.“ Podíval se na útržek lístku a podal jej Jazhaře. „Dokážeš to přečíst?“</p>

<p>Prohlédla si zprávu. „Ano, je to podobné pouštnímu písmu, které bylo použito ve zprávě pro Jusufa. <emphasis>Získej svitek, odstraň svědka v uličce a vrať se k psovi.</emphasis> Není tu žádný podpis ani pečeť.“</p>

<p>„Svědka v uličce?“ zeptal se starší strážný. „Tak to musí být starý Thom. To je jeden starý námořník bez domova.“</p>

<p>„Má v uličce za touhle budovou-naskládaných pár beden, kterým říká , ,domov’“ dodal druhý strážný.</p>

<p>James řekl: „Jazharo, pojďme zjistit, co tihle chlapi hledali.“ Pak se otočil ke strážným. „Jeden z vás tu zůstane na hlídce.“ Pak pokynul čarodějce, aby ho následovala dovnitř.</p>

<p>Pozorně se rozhlédli, ale nedokázali najít nic podezřelého. James pokrčil rameny. „Měl jsem tak trochu plné ruce práce, takže jsem si ani nevšiml, kde ti hrdlořezové stáli, když jsem otevřel dveře.“</p>

<p>„Byli přímo před tímhle stolem, Jamesi,“ odpověděla Jazhara.</p>

<p>James si stůl prohlédl a usoudil, že na první pohled vypadá docela obyčejně.</p>

<p>„Co podle tebe má znamenat to ,vrať se k psovi’?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>James pokračoval v prohlídce. „Nejspíš nějaké smluvené označení místa nebo osoby,“ poznamenal nepřítomně. Něco zaujalo jeho pozornost a vytáhl zásuvku. Zkušeným pohledem změřil její hloubku a pak řekl: „Buď je za touhle zásuvkou skrytý prostor, nebo se nejmenuji Jimmy Ručka.“ Klekl si a sáhl do prázdného prostoru. Ozvalo se cvaknutí malé západky a otevřela se nepatrná dvířka, za nimiž se objevil malý červený váček, vyňal jej.</p>

<p>Nadhodil si jej v ruce. „Je to těžké. Vypadá to na kámen.“ Hbitými prsty rozvázal hedvábnou šňůru, která váček stahovala, a vysypal si předmět na dlaň levé ruky.</p>

<p>Světlo dopadlo na měňavě zelený a bílý kámen, vytesaný do podoby mořské lastury.</p>

<p>„To je přece Eortisova lastura!“ zvolala Jazhara.</p>

<p>„Cože to je?“ zeptal se James. „Na pár přívrženců toho boha jsem narazil, když jsem se kdysi dávno dostal na Silden, ale jinak o jejich víře nic moc nevím.“</p>

<p>„Podobný artefakt jsem viděla na Hvězdně.“ Jazhara přejela rukou nad předmětem a s tichým mumláním zaklínadla zavřela oči. Pak je vytřeštila.</p>

<p>„A je pravá! Tohle je velice starý a vzácný předmět, který napomáhá užívání vodní magie. Musíš znát někoho dostatečně vysoko postaveného - jako jsou třeba mistři na Hvězdně nebo velekněze chrámu mořského boha Eortise - aby ses o jeho existenci vůbec doslechl. A vlastnit jednu... to musí být část tajemství cechu trosečníků.“</p>

<p>„Ale proč ji u sebe neměl cechovní mistr?“ přemýšlel James nahlas. „Je to jen další důkaz, že má Kendaric prsty ve smrti svého mistra, nebo jí on sám svěřil svému oblíbenému studentovi do opatrování?“</p>

<p>„A proč po ní zrovna tady pátrali Puštíci?“ zdůraznila Jazhara.</p>

<p>„Můžeš ji použít k tomu, abys vyzvedla loď nad hladinu?“ zeptal se James.</p>

<p>„Ne, ale můžeš ji použít k tomu, aby sis zajistil příznivé počasí k podobnému cíli, pokud znáš patřičná zaklínání.“</p>

<p>„Myslíš, že právě po ní pátrali?“</p>

<p>Jazhara se nad tím na okamžik zamyslela. „Nejspíš ne, protože by jim to nepomohlo ve vyzvednutí lodi,“ usoudila pak.</p>

<p>„Tak to budeme muset hledat dál.“ Prohlédl si stůl z druhé strany a podařilo se mu nalézt další falešnou zásuvku, tentokrát díky tomu, že sáhl dovnitř zespod.</p>

<p>„Opravdu chytré,“ zamumlal si pro sebe, když vytáhl malou skříňku. „Ale na mě to dost chytré nebylo.“</p>

<p>Skříňka byla zhruba jednu stopu široká, polovinu hluboká a tři palce silná. Nebyla opatřena žádným viditelným zámkem nebo západkou a víko bylo vykládáno drobnými kamínky mozaiky. James se pokusil o prostý přístup a palcem je odtlačil nahoru. Zvedlo se bez nejmenších obtíží, ale skříňka byla prázdná. „Nic,“ řekl zklamaně.</p>

<p>„Ne, něco tam je,“ namítla Jazhara. „Zavři to víko a znovu je otevři.“</p>

<p>James ji poslechl a Jazhara řekla: „Je to scathská skládačka. Je to zámek.“</p>

<p>„K čemu? Ta skříňka je přece prázdná. A boční strany jsou příliš tenké na to, aby se v nich skrývala další tajná skrýš,“ zavrtěl hlavou panoš.</p>

<p>„Je to trik. Jeho podstata spočívá v tom, že skrývá všechno, co je uvnitř, dokud nebude odemčen.“</p>

<p>„A dokážeš to odemknout?“</p>

<p>„Mohla bych to zkusit.“ Jazhara si od něho vzala skříňku a položila prst na jednu z kamenných kostek. Její barva se změnila z červené na zelenou a pak na modrou, a na kratičký okamžik Jamesovi připadalo, že na povrchu kostky zahlédl rozmazaný obrazec. Jazhara rychle opakovala pohyb na sousedící kostce; barvy kamene se znovu změnily a objevil se další obrazec.</p>

<p>Hbitými prsty posouvala kostky po ploše víka, protože se pod jejími prsty poslušně přemisťovaly. James ji jen bez dechu sledoval, protože přestože bylo rozebírání pastí a zámků za jeho zlodějských časů prvořadou dovedností, ještě nikdy v životě na podobné zařízení nenarazil. Po chvilce se mu oči rozšířily, protože si uvědomil, že když zaváhala s pohybem kostek, ty se rychle znovu proměnily a vrátily do původního vzorce. A čím blíže dospěla k vyřešení skládačky, tím rychleji vyhledaly.</p>

<p>Jazhařiny prsty se pohybovaly neuvěřitelně rychle a přesouvaly kostky tak dlouho, dokud nezmizela i poslední. Pak se ozvalo sotva slyšitelné cvaknutí a víko skříňky se zvedlo.</p>

<p>A skříňka už nebyla prázdná. Přes celé dno ležel svinutý list pergamenu. James sáhl dovnitř, vytáhl jej a rozvinul. Podíval se na něj a řekl: „Není to nic, co bych dokázal přečíst.“</p>

<p>Jazhara si od něho pergamen vzala a zahleděla se do něj. „Myslím, že <emphasis>tohle</emphasis> je kouzlo, které cech používá k vyzvedávám lodí.“</p>

<p>„Jak to funguje?“</p>

<p>Jazhara se začetla do znaků. „Neuvěřitelné,“ zašeptala po chvilce. Pak dodala normálním hlasem: „S tímto svitkem a několika dalšími složkami dokáže jediný příslušník cechu zvednout loď nad hladinu za pomoci magické mlhy!“</p>

<p>„A co je na tom tak úžasného?“</p>

<p>„Cechy jako je právě trosečnický, které praktikují omezená kouzla, obvykle vlastní jen několik menších kouzel a zaklínadel, která se dědí z jedné generace na druhou, a obvykle je třeba k dosažení jakéhokoli výsledku spojeného úsilí několika příslušníků cechu. Ať už tohle napsal kdokoli, ví toho o magii daleko víc než kdokoli další z cechu.“ Na okamžik se odmlčela, a pak dodala: „To by mě zajímalo, jestli si Kendaric uvědomuje, že je v podstatě mágem nižší stezky!“</p>

<p>„Takovéhle kouzlo musí mít pro cech pěkně velkou hodnotu.“</p>

<p>„To bezpochyby,“ přikývla Jazhara. „Využít by je dokázal dřív nebo později v podstatě pouze mág nižší stezky. A předpokládám, že Kendaric je jediný, kdo je umí přednést přesně tak, jak stojí a leží.“</p>

<p>„Pak musíme najít Kendarica,“ řekl James. Ukázal na svitek a dodal: „Tohle schovej.“ Otočil se a vykročil z místnosti. Jazhara schovala svitek do váčku, který měla pověšený u pasu, a následovala Jamese na chodbu o okamžik později. James se podíval na mrtvého Puštíka, ležícího kousek za dveřmi, a řekl strážnému: „Dávej na tu mrtvolu dobrý pozor, a kdyby se začala hýbat, zavolej mě zpátky.“ K Jazhaře dodal: „Pojďme se podívat do té zadní uličky.“</p>

<p>Když sestupovali ze schodů, zeptala se Jazhara: „Kdyby se začala <emphasis>hýbat?</emphasis>“</p>

<p>James se s neveselým úsměvem ohlédl přes rameno a odpověděl: „Pustící mají jednu vlastnost, která mi pěkně leze na nervy: nikdy nevíš, kdy jsou opravdu mrtví.“</p>

<p>Vyšli z budovy cechu a zahnuli za roh k zadnímu traktu, kde se ve stínu domu nacházela dlouhá, temná a křivolaká ulička. Přestože byl stále jasný den, šeré stíny poskytovaly tucty temných míst, v nichž se mohlo skrývat opravdu cokoli. James bezmyšlenkovitě tasil rapír. Jazhara sevřela svou hůl pevněji a připravila se pro případ nenadálého útoku.</p>

<p>Kráčeli uličkou, dokud nedorazili k místu pod otevřeným oknem, kudy vyskočil ven mág. James ukázal hrotem své zbraně na zem. „Musel přistát tady a pak utíkat...“ - rozhlédl se oběma směry - „tudy.“ Ukázal zpátky směrem, odkud právě přišli. „Vím skoro určitě, že druhý konec téhle díry je zahrazený.“</p>

<p>„Kdyby se dostal na hlavní ulici a zpomalil do chůze, mohl by si ho každý splést s dalším obyvatelem tohoto města, který si prostě jen jde po svých.“</p>

<p>James přikývl. „Právě pro tohle miluji města a nesnáším, když musím pobíhat někde po lesích v divočině. Ve městech je tolik míst, kam se člověk dokáže schovat.“</p>

<p>Vykročili dále směrem, co šli předtím, a Jazhara řekla: „Vím, že mnoho z mých krajanů by s tebou v tomhle bodě nesouhlasilo; skrývání v poušti jim připadá jako druhá přirozenost.“</p>

<p>„Jak sis jistě všimla, do pouštního muže mám daleko,“ poznamenal suše James.</p>

<p>Nakonec se zastavili u nevzhledné hromady beden a James odsunul jednu stranou. Puch, který se k nim zvedl, donutil Jazharu ustoupit stranou s hřbetem ruky přitištěným k nosu. Uvnitř se válela špinavá pokrývka, trocha hnijícího jídla a pár osobních předmětů - vlněná čapka, zlomený hřeben a neuvěřitelně špinavá košile. „Nikdo není doma,“ odtušil James. „Starý Thom musí nejspíš někde žebrat nebo krást. A sem se nevrátí dřív než do setmění.“</p>

<p>„Sotva mi připadá uvěřitelné, že existují lidé, kteří v podobném prostředí dokáží přespávat,“ řekla Jazhara.</p>

<p>„Není to tak strašné, když si na to zvykneš,“ mávl rukou James. „Trik spočívá v tom, že musíš použít hroznou spoustu smetí a odpadků na to, aby se k tobě stráže nepřibližovaly.“ Znovu se rozhlédl po uličce. „Pojďme.“</p>

<p>„Kam teď?“</p>

<p>„Zpátky do paláce. Trochu si odpočineme a po soumraku se vrátíme zpátky sem a popovídáme si s Thomem. Myslím, že čirou náhodou zahlédl něco nebo někoho, kdo nechce přijít zbytečně do řečí, a pokud dokážeme zjistit, kdo nebo co to vlastně bylo, mohli bychom vyřešit i zbytek celé záhady.“</p>

<p>„Prozatím je jasné, že někdo nechce, abychom vyzvedli tu loď.“</p>

<p>„Ano,“ přikývl James. „A zatímco William pořádá v divočině štvanici na Medvěda, je tu ještě někdo, kdo plánuje vraždy cechovních mistrů a žebráků.“</p>

<p>„Plazivec?“</p>

<p>James přikývl. „To hádám já. Pojďme, vrátíme se do paláce a odpočineme si.“ Rychle vyšli z temných stínů uličky do denního světla rušné ulice.</p>

<p>William dal své jednotce signál k zastavení, když zahlédl osamělého jezdce, který jim jel po cestě naproti. Od města zatím neurazili ani hodinu jízdy a následovali značky, které jim zanechala dvojice Královských stopařů. Jezdec zastavil u něho a zasalutoval. Byl to Maric, jeden ze Stopařů. „Poručíku,“ řekl.</p>

<p>„Co jste našli?“ zeptal se William.</p>

<p>„Půltucet mužů vyrazil z města pěšky přes pole severovýchodně od severní brány. Nijak se nesnažil za sebou zametat stopy. Jeden z nich je obrovský a těžký - to bude nejspíš ten, kterému se říká Medvěd. Jeho stopy jsou pořádně široké a hluboké. Na okraji polí měli připravené koně, na kterých vyrazili po téhle cestě. Jackson je sleduje a bude za sebou nechávat značky.“</p>

<p>William dal své jednotce rozkaz k další cestě. Maric se zařadil vedle něho. Stopaři byli svým způsobem legendární - muži, kteří se počítali mezi přímé potomky průkopníků, zálesáků a správců nejstarších krondorských princů. Znali okolní divočinu stejně dobře jako zná matka rysy ve tváři svého dítěte a většinou byli dost samotářští a od důstojníků z jiných jednotek než byla jejich přijímali rozkazy jen neochotně. Jejich hlavní kapitán byl sotva kdy k zastižení v paláci - pokud ho před sebe nepovolal samotný princ - a s ostatními vojáky v posádce se příliš nepřátelili. Ale patřili mezi nejlepší průzkumníky a hledače na celém západě a žádný voják z královských jednotek nepochyboval o jejich schopnostech.</p>

<p>Po chvíli ticha se William zeptal: „Co ještě?“</p>

<p>„Co tím myslíš, poručíku?“ odpověděl otázkou Stopař.</p>

<p>„Zajímalo by mě, co ses mi rozhodl neříct.“</p>

<p>Stopař se po straně podíval na mladého důstojníka, mírně se pousmál a pokýval hlavou. „Tihle muži se za sebou opravdu ani v nejmenším nesnaží zametat stopy, jak už jsem říkal. Nebojí se toho, že by je někdo mohl sledovat. Z nějakého důvodu mají neuvěřitelně naspěch.“</p>

<p>„Potřebují se někam rychle dostat,“ poznamenal William.</p>

<p>„Nebo se potřebují s někým setkat,“ nadhodil Maric.</p>

<p>„Léčka?“ zeptal se William.</p>

<p>„Možná,“ odpověděl Stopař. „Pokud se snaží získat nějaký náskok a pak se zničehonic na stezce otočí...“ Pokrčil rameny.</p>

<p>„Jackson by nás varoval.“</p>

<p>„Pokud bude naživu,“ odpověděl Maric beze stopy jakéhokoli pocitu.</p>

<p>Jeli dál mlčky.</p>

<p>Jestliže byla ulička temná za denního světla, v noci byla temná jako inkoust v kalamáři. James odkryl dvířka lucerny, kterou vzal v paláci.</p>

<p>Poté, co prospali pozdní dopoledne a časné odpoledne, pojedli James s Jazharou ve společnosti prince a jeho rodiny. Byla to vůbec první večeře, kterou Jazhara strávila s královskou rodinou jako součást svého privilegia, a ona plně využila příležitosti k hovoru s princeznou Anitou, princeznou Elenou a dvojčaty Borricem a Erlandem.</p>

<p>James mezitím seznámil prince s výsledky jejich pátrání, a Arutha souhlasil s tím, aby James pokračoval v hledání nezvěstného tovaryše Kendarica.</p>

<p>Jazhara, znovu převlečená do pohodlného cestovního oděvu, kráčela krok za Jamesem, když postupovali temnou uličkou. Když se přiblížili k bednám, požádal ji James zvednutím ruky o naprosté ticho a Jazhara se dotkla jeho ramene, aby mu potvrdila, že rozumí.</p>

<p>Když přistoupili k bednám, ozvalo se zevnitř volání: „Ne! Ne! Starej Thom o tom neřekl živý duši!“</p>

<p>„Thome, my jsme ti nepřišli ublížit,“ zavolal James. Otočil lucernu k bednám a její záře odhalila starého muže, oblečeného do hadrů, který se choulil uvnitř. Nos měl pokroucený a zarudlý z opakovaných rvaček v dobách, kdy byl ještě mladý a z těžkého pití v pozdějších letech. Přední zuby už žádné neměl a to málo, co ještě zůstalo z jeho bílých vlasů, se rozprostíralo kolem hlavy jako slabá aura.</p>

<p>Zahleděl se na ně zarudlýma, uslzenýma očima a řekl: „Vy nechcete starýmu Thomovi ublížit?“</p>

<p>„Ne,“ zavrtěl hlavou James, klekl si a postavil lucernu na zem tak, aby světlo odhalovalo i jeho tvář. „Nepřišli jsme, abychom ti provedli cokoli zlého. Jen jsme se tě chtěli zeptat na pár věcí...“</p>

<p>„Aha, ty ses princův člověk, žejo?“ řekl starý žebrák. „Osud mě má nejspíš přece jen rád. A já myslel, že ste ti vrahouni a přišli ste starýho Thoma dorazit.“</p>

<p>„Proč by tě měli chtít dorazit?“ zeptala se Jazhara a dřepla si vedle Jamese.</p>

<p>Thom se na mladou čarodějku podíval a pak odpověděl. „Počítám, že nejspíš krzevá to, že sem je viděl tenkrát v noci, jak se vkrádali do cechovního domu.“</p>

<p>„Kdy to bylo?“ zeptal se James.</p>

<p>„Tu noc, co umřel cechovní mistr. Byli dva, oblečení celí v černým, a já je viděl, jak vylezli po zdi nahoru a oknem do jeho pokoje, tak to bylo.“</p>

<p>„Puštíci,“ odtušil James. „Chtěli se sem vrátit, Thome, ale my se k nim dostali dřív, než tě stačili najít.“</p>

<p>„Tak to ses hodnej kluk, mládenče. Máš to u mně.“</p>

<p>„Není zač,“ odpověděl James s úsměvem. „Viděl jsi ještě něco?“</p>

<p>„No, než ti v těch černejch pláštích vlezli dovnitř, tak se nejdřív chvilku bavili s někým kus dál na ulici.“</p>

<p>„Viděl jsi, kdo to byl?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Starej Thom toho moc neviděl, akorát to, že ten, se kterým mluvili, měl na sobě označení cechu.“</p>

<p>James zvedl obočí. „Měl náhrdelník?“</p>

<p>„Jo, tu barevnou věc kolem krku, kterou ti chlapi z cechu nosí.“</p>

<p>„Mohl to být Kendaric?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>Starý Thom se na ni podíval. „To jako myslíš toho mladýho, kterej se starým cechovním mistrem v jednom kuse o něčem dohadoval? Viděl sem ho tu noc, co přišlo na vraždu, to je pravda. Docela brzy večer vyšel z cechovního domu - a od tý doby sem ho už večer neviděl.“</p>

<p>„Takže to nebyl Kendaric, kdo mluvil s těmi Puštíky?“ opakoval James.</p>

<p>„Moh to bejt on,“ odpověděl starý Thom. „Ale taky nemusel. Když odcházel, tak žádnej náhrdelník neměl.“</p>

<p>James si dřepl. „Pak nám zbývají jediní dva lidé, kteří ještě náhrdelník mít mohli: starý mistr a Jorath. Cech už má na noc zavřeno, ale zítra se vrátíme a trošku si s tovaryšem Jorathem promluvíme.“</p>

<p>James sáhl do měšce a vytáhl dvě zlaté mince. Podal je Thomovi a řekl: „Dej si něco pořádného k jídlu a pořiď si teplou přikrývku, příteli.“</p>

<p>„Děkuju, synku,“ řekl starý rybář. „Starej Thom ti děkuje.“</p>

<p>James s Jazharou ho nechali ležet v bedně a vrátili se na ulici.</p>

<p>Hned zrána se panoš a čarodějka vypravili zpátky k budově cechu trosečníků, ale tentokrát vstoupili do mnohem tiššího domu než předchozího dne. Když vešli, našli v hlavní pracovně Joratha, který procházel různé dokumenty. Vzhlédl k nim, jakmile se objevili ve dveřích, a řekl: „Už zase?“</p>

<p>„Máme ještě pár otázek, tovaryši,“ odpověděl James.</p>

<p>„Tak prosím.“</p>

<p>„Podařilo se nám pár věcí zjistit, ale celý tento případ bude muset počkat na své vyřešení do chvíle, kdy se nám podaří najít tovaryše Kendarica. Můžeš nám o něm něco říct?“</p>

<p>„Byl to služebně nejstarší tovaryš v celém cechu, jediný starší než já,“ odpověděl Jorath.</p>

<p>„Jsou tu ještě dva další, ale oba jsou momentálně mimo město. Kendaric byl člověk neobvyklého nadání a bylo v jeho silách se stát největším z nás všech - a možná i dalším cechovním mistrem.</p>

<p>Naneštěstí byl chamtivý a arogantní, nejspíš proto, že byl původem poloviční Keshan.“</p>

<p>Jazhara neřekla ani slovo a výraz v její tváři se nezměnil, ale James si všiml, jak jí klouby prstů zbělaly, když pevně sevřela prsty kolem hole.</p>

<p>„Myslíš, že na to měl jeho původ nějaký vliv?“ zeptal se James s předstíranou lhostejností.</p>

<p>„Bez nejmenších pochyb,“ řekl Jorath. „Vždycky byl arogantní, ale od té chvíle, co musel zrušit zásnuby s jednou dívkou z Království, si na nás pěkně vyléval zlost, to musím říct. Její rodiče nechtěli, aby se jejich dcera provdala za Keshana - a kdo se jim koneckonců může divit, že?“</p>

<p>„Tvé očividné předsudky vůči Keshanům mě urážejí, tovaryši,“ poznamenala Jazhara.</p>

<p>Jorath mírně naklonil hlavu na stranu. „Paní, nejsem žádný fanatik, ale jako člověk s jistým vzděláním tě mohu ujistit o tom, že Keshané - a míšenci především - jen sotvakdy dokáží skrývat nebo ovládat své pocity.“</p>

<p>Jazhara se k němu naklonila a s ledovým úsměvem na rtech řekla: „A já tě jako čerstvě jmenovaná rádkyně princova dvora v magických záležitostech a jako praneteř Abdura Rachmana Mema Hazara-Chána, velvyslance Velké Keshe u královského dvora, mohu ujistit o tom, že se vážně mýlíš. Kdybych nedokázala skrývat nebo ovládat své pocity, už by ses dávno plazil na podlaze proměněný v červa.“</p>

<p>Jorathovi se z tváře vytratila krev a zakoktal: „O-omlouvám se, opravdu upřímně se omlouvám, milostivá paní. Prosím, odpusť mi to.“</p>

<p>James měl co dělat, aby na sobě nedal znát pobavení, a řekl:</p>

<p>„Víš něco bližšího o té dívce, se kterou byl Kendaric zasnoubený?“</p>

<p>Na Jorathově výrazu byla jasně patrná úleva nad tím, že může změnit téma hovoru. „Pokud si vzpomínám, byla to dcera nějakého místního obchodníka. Ale netuším, jak se jmenovala.“</p>

<p>James se podíval mladému tovaryši upřeně do očí. „Děkujeme,“ řekl. „Kdybychom měli ještě nějaké další otázky, vrátíme se.“</p>

<p>Když za sebou zavřeli dveře pracovny, James se podíval nahoru po schodech do prvního patra. Pak pokynul Jazhaře, aby byla zticha a společně vyšli nahoru. Na vrcholku schodiště ukázal James na třetí dveře; Jorathův pokoj.</p>

<p>„Co chceš dělat?“ zeptala se šeptem Jazhara.</p>

<p>„Připadá mi, že našeho přítele v přízemí ani moc nerozrušilo to, co se tady stalo. Něco před námi skrývá.“</p>

<p>„Souhlasím,“ přikývla čarodějka. „Vzhledem k tomu, že se podle všeho jeho svět obrátil vzhůru nohama, vypadá skoro, jako by se mu ulevilo.“</p>

<p>James obratně vypáčil zámek pokoje a vstoupili dovnitř. Místnost byla pečlivě uklizená a nezdálo se, že by něco nebylo na svém určeném místě. „Ale že je ten náš tovaryš Jorath čistotný mladík, že?“ poznamenal James.</p>

<p>„Pravda.“</p>

<p>James přešel ke stolu, zatímco Jazhara prohlížela obsah truhlice, postavené u paty tovaryšovy ustlané postele. V zásuvce stolu našel James nějaké dokumenty a účetní knihu. Vytáhl je ven a právě si je začal prohlížet, když Jazhara vzrušeně řekla: „Podívej se na tohle!“</p>

<p>James zvedl hlavu. Jazhara držela v ruce účetní knihu navlas stejnou jako byla ta, kterou měl James. „Tohle bylo uloženo pod oblečením.“</p>

<p>James od ní účetní knihu vzal a položil ji vedle své. Po chvíli prohlížení záznamů řekl: „Takže je to jasné. Náš přítel Jorath zpronevěřoval finance cechu. Teď, když je cechovní mistr mrtvý, by nikdo účetnictví neprohlížel.“</p>

<p>„A kdyby se mu podařilo najít Kendaricův svitek s kouzlem, mohl by klidně znovu založit vlastní cech, postavit se mu do čela a začít znovu s čistým záznamem,“ podotkla čarodějka.</p>

<p>James přikývl. Pokračoval ve čtení, odkládal stranou jeden svitek za druhým, a pak se náhle zastavil. „No to je překvapení,“ vydechl. „Podívej, co jsem našel.“ Podal pergamen Jazhaře.</p>

<p>„Tovaryši,“ četla nahlas. „Tím, že jsi za námi přišel se svým plánem, jsi udělal dobré rozhodnutí. Dostali jsme zlato, které jsi nám slíbil. Prokaž se majiteli nálevny tímto dopisem a zjistíš, že je nadmíru ochotný spolupracovat. Mí lidé, kteří na tebe budou čekat u psa, zařídí všechny důležité podrobnosti a budoucí platby. Orin.“</p>

<p>„U psa,“ řekl James.</p>

<p>„Místo?“</p>

<p>James odložil zbytek svitků. „Ano, je to místo. Pokousaný pes.“</p>

<p>„Ah, jistě,“ poznamenala Jazhara. „Majitel nálevny. Klikař Pete.“</p>

<p>„Takže se nám věci pomalu začínají skládat dohromady,“ řekl James a vzal dvě účetní knihy a svitky pod paždí. „Myslím, že bychom si měli znovu poklábosit s tovaryšem Jorathem.“ Obě knihy i svitky zabalil do košile, kterou vytáhl z truhlice.</p>

<p>Rychle sešli ze schodů a vstoupili znovu do pracovny, kde se Jorath stále ještě zabýval dokumenty. „Ano?“ zeptal se a vzhlédl k nim.</p>

<p>„<emphasis>Zase vy?</emphasis>“</p>

<p>„Ty víš, kdo zabil cechovního mistra,“ řekl James.</p>

<p>Jorath pomalu vstal a srovnal svitky na stole do úhledných hromádek. „Neuvěřitelné. I já bych byl ochoten přiznat princovým služebníkům více inteligence, než právě prokazujete vy.“</p>

<p>„Víme, že ses zapletl s Puštíky,“ pokračovala Jazhara.</p>

<p>Nezdálo se, že by Joratha toto obvinění nějak rozrušilo. „I kdybych snad měl sklony k tomu, abych se zaplétal se zločineckými živly, to, s kým se stýkám mimo svou práci v cechu je čistě moje záležitost, pokud samozřejmě nemůžete dokázat, že jsem to činil za účelem spáchání zločinu.</p>

<p>Kromě toho se celý můj život vždycky točil kolem tohoto cechu. Proč bych se měl rozhodnout, že všechno ohrozím tím, že zabiju cechovního mistra?“</p>

<p>James rozbalil košili, v níž se skrývaly účetní knihy a svitky. „Abys zabránil tomu, že budeš zatčen jako defraudant,“ řekl.</p>

<p>„A kromě toho je tu to Kendaricovo nové kouzlo,“ dodala Jazhara. „Kdybys ho dokázal odstranit z cesty, mohl bys klidně tvrdit, že je tvé.“</p>

<p>„To bys ho ovšem musel nejdřív najít,“ pokračoval. „Tak jako tak, na obě věci jsi potřeboval Puštíky.“</p>

<p>„Zajímavá teorie,“ řekl Jorath a pomalu ustoupil o několik kroků od stolu. „Dokonale promyšlená a dovedená do všech závěrů. Řekněte mi - myslíte si, že by mi to mohlo projít, kdybyste se do toho nezačali plést vy dva?“</p>

<p>Než mohl James nebo Jazhara zareagovat, sáhl mladík do rukávu, vytáhl nějaký podlouhlý předmět a vyhodil jej do vzduchu. Místnost ozářil výbuch jasného světla a James zjistil, že je oslepený. V tom okamžiku převzaly vládu nad jeho tělem vycvičené reflexy a on bleskově ustoupil o krok zpět, protože bylo jasné, že na něho vzápětí Jorath zaútočí a využije jeho dočasné slepoty.</p>

<p>Cítil, jak mu kolem obličeje prosvištěl hrot čepele a zatímco tasil rapír, prudce zamrkal. Udělal další krok zpátky a bez váhání podnikl výpad; tímto pohybem si chtěl udržet tovaryše od těla, nebo ho - s trochou štěstí - zranit.</p>

<p>Zaslechl, jak mladík odskočil a došlo mu, že se mu ho málem opravdu podařilo zasáhnout. James bojoval ve tmě už tolikrát, že to nedokázal ani spočítat, a nyní zavřel oči, protože mu bylo jasné, že mu temnota umožní, aby se soustředil spíš, než divoké a rozmazané obrazy a barvy, které se mu míhaly před očima.</p>

<p>Vycítil, že Jazhara ustoupila dál na stranu, když jí její vlastní reflexy napověděly, aby se co nejvíce vzdálila od možného nebezpečí. James podnikl další výpad nahoru a paže ho až k lokti zabrněla, když Jorath ránu odrazil svým mečem.</p>

<p>James bez váhání přejel čepelí rapíru po Jorathově meči a udělal krok dopředu raději, než aby ustoupil. Doufal přitom, že cechovní tovaryš není příliš zkušený šermíř, protože pokud by byl, utržil by James skoro určitě vážné poranění.</p>

<p>Přesně podle toho, v co doufal, zaslechl panoš od svého protivníka překvapený výkřik, když přenesl svou váhu dopředu a natáhl levou ruku, aby popadl jeho zápěstí. Zároveň vyrazil pravicí a s uspokojivým prasknutím narazil jílec rapíru do tovaryšovy spodní čelisti.</p>

<p>Jorath se zhroutil na podlahu a James se snažil usilovným mrkáním pročistit své oči. Zrak se mu pomalu vrátil a brzy už viděl dost na to, aby mohl rozeznat bezvládné tělo na podlaze před sebou. I Jazhara po jeho boku prudce mrkala, aby se dokázala v případě potřeby bránit.</p>

<p>„Už je to v pořádku,“ uklidnil ji James. „Je mimo.“</p>

<p>„Co se s ním stane?“ zeptala se čarodějka.</p>

<p>„Arutha ho se vši pochybností nechá oběsit, ale nejdřív ho bude vyslýchat.“</p>

<p>„Myslíš, že se zapletl do hledání Slzy?“</p>

<p>James pomalu zavrtěl hlavou. U dveří se objevil mladý učedník a nevěřícně zíral na tovaryšovo tělo, natažené na podlaze. Vytřeštil oči a jeho pohled sklouzl na Jamese. Ten na něho zavolal:</p>

<p>„Utíkej pro městskou stráž, chlapče!“</p>

<p>Mladík bleskově zmizel.</p>

<p>James se otočil zpátky k Jazhaře a pokračoval: „Myslím, že pro Plazivce a Puštíky to byla jen vítaná příležitost.“ Znechuceně potřásl hlavou nad tím málem, které věděl, a dodal: „Nebo pro kohokoli, kdo za vším tímhle šílenstvím stojí.“ Povzdechl si. „Myslím, že Puštíci a ten, kdo je zaměstnává a platí, se chtějí postarat o to, aby loď nedokázal vyzvednout na hladinu nikdo jiný než oni. Jestli bych si mohl dovolit hádat, právě teď někdo v Ylithu domlouvá v budově cechu trosečníků najmutí skupiny, která se vypraví dolů k Vdovskému mysu - nebo se do podobných jednání brzy pustí.“</p>

<p>James kývl bradou k váčku s Kendaricovým svitkem, který visel Jazhaře u pasu, a dodal: „Kdyby tenhle svitek našli, tak by to Puštíkům celou záležitost ohromně ulehčilo. Mohli by Jorathovi slíbit cokoli by chtěl, pak by ho nechali vyzvednout loď a nakonec by ho zabili.“ Sklopil pohled k bezvědomému tovaryši a znechuceně potřásl hlavou. „Ať už by to probíhalo tak nebo onak, pokaždé by Jorath skončil mrtvý stejně jako skončí teď. Taková škoda.“</p>

<p>„Co podnikneme teď?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Zaskočíme na návštěvu ke Klikaři Petovi, zkusíme tam odhalit tohle poslední hnízdo Puštíků a vyčistit je. Pak najdeme Kendarica. Podle mě se dá docela snadno předpokládat, že není podezřelý.“</p>

<p>„Jak ho najdeme?“</p>

<p>„Podíváme se po té ženě, se kterou byl zasnoubený; možná bude ta vědět, kde začít hledat nejdřív.“</p>

<p>„Jorath tvrdil, že si nepamatuje, jak se jmenovala.“</p>

<p>James se zazubil. „Tovaryš to možná nevěděl, ale vsadím se, že to tu bude vědět určitě někdo jiný. Třeba taková stará Abigail, té bych se zeptal klidně. Klevety jako je tahle se nedají utajit dlouho.“</p>

<p>„Půjdu se jí zeptat,“ přikývla Jazhara.</p>

<p>James souhlasil. „Já se skočím podívat po té městské stráži.“</p>

<p>O několik minut později se Jazhara vrátila zpátky právě ve chvíli, kdy do místnosti dorazili dva strážníci, přivedeni učedníkem. James jim přikázal, aby odnesli Joratha do paláce a řekl jim, co mají vzkázat vévodovi Gardanovi. Strážníci zasalutovali a odnesli bezvědomého tovaryše mezi sebou.</p>

<p>Když vyšli ze dveří, otočil se James k čarodějce: „Máš jméno?“</p>

<p>Jazhara přikývla. „Jmenuje se Morraine. Najdeme ji v obchodě, kterému se říká ,Zlatý grimoár’.“</p>

<p>James přikývl. „Tam by se ti mohlo docela líbit. Lékárna, kde se podle místních řečí tak trošku obchoduje i s magií. Je to v lepší městské čtvrti.“ Rozhlédl se a dodal: „Tady už nemáme co na práci.“</p>

<p>„Kam nejdřív?“ zeptala se Jazhara, když vykročili ke dveřím.</p>

<p>„Nejdřív do paláce, kde si pořídíme doprovod nějakého tuctu princových nejlepších ozbrojenců. A pak zpátky k Pokousanému psovi.“</p>

<p>„Očekáváš potíže?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>James se zasmál. „Vždycky,“ odpověděl.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola osmá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>KENDARIC</strong></p>

<p>James dal pokyn.</p>

<p>Panoš s Jazharou se pozorně rozhlíželi po okolí, zatímco kráčeli k hostinci Pokousaný pes. Na město se pomalu snášela noc a ve stínech na křižovatce dvou ulic nejblíže od lokálu čekalo šest příslušníků princovy palácové stráže. Přes ulici od vchodu stál navíc mladý strážník, Jonathan Means. Byl to syn bývalého šerifa Wilfreda Meanse, a přestože k tomu nedostal od prince Aruthy žádný přímý rozkaz, jednal dnes jako zástupce svého otce. James ho také naverboval jako jednoho z prvních mužů do sítě svých tajných agentů, z níž chtěl jednoho dne vytvořit královskou zpravodajskou službu. Mladý Means počká patnáct minut a pak vstoupí do hostince. Pokud kdykoli dříve zaslechne nebo zachytí jakékoli známky potíží, dá rozkaz vojákům a společně vtrhnou do budovy.</p>

<p>James s Jazharou chtěli zjistit, jaké informace dokáží dostat z Klikaře Peta dřív, než se uchýlí k výhrůžkám. A pokud byla jen vzdálená možnost, že by v téže budově mohli být Puštíci, nebylo od věci mít po ruce údernou jednotku - čistě pro všechny případy.</p>

<p>James otevřel dveře. Uvnitř právě začínala večerní zábava nabírat obrátky, když se prostitutky a dělníci z doků vraceli po práci domů a stáli kolem stolů ve třech řadách, aby si pořádně užili.</p>

<p>James se rozhlédl a uvědomil si, že v okamžiku, kdy vstoupili, si získali pozornost jednoho z dělníků u stolu poblíž dveří, který se zahleděl na kvalitní a čisté oblečení, které měli na sobě. „A hele, co to tady máme?“ řekl nahlas.</p>

<p>Jeho společník se otočil. „Jak na to tak koukám, tak to vypadá jako nejakej dvorskej vlezdoprdelka se svým keshanským mazlíčkem.“</p>

<p>Aniž by se obtěžovala na muže jedinkrát podívat, Jazhara odpověděla: „Dávej pozor na to co říkáš, příteli. Tenhle mazlíček má drápy.“</p>

<p>Muž, kterého oslovila, zmateně zamrkal, ale jeho společník se rozřehtal na celé kolo.</p>

<p>„To stačí,“ řekl James. „Nechceme dělat žádné potíže.“ Vzal Jazharu za loket a vedl ji přes místnost k nálevnímu pultu v zadní části místnosti, kde majitel podniku plnil korbely a podával je mladému chlapci, který je roznášel ke stolům.</p>

<p>Když přistoupili k pultu, Pete se na ně podíval. „Co tu zase chcete?“ zeptal se překvapeně.</p>

<p>„Jen nějaké informace, Pete,“ řekl James.</p>

<p>Chlapec vzal korbely a odběhl, zatímco Pete utíral rozlité pivo na pultu kusem neuvěřitelně špinavého hadru. „Bude vás to něco stát. Jako dycky.“</p>

<p>„Doneslo se ti něco o potížích v cechu trosečníků?“</p>

<p>Pete pokrčil rameny. „Možná.“</p>

<p>James posunul po nahrubo otesaných prknech pultu minci.</p>

<p>„Tak jo, něco jsem zaslechl.“</p>

<p>James k němu posunul další minci, ale Pete mlčel. Po chvilce po nálevním pultu cestoval další kousek zlata a Pete řekl: „Podle toho, co se říká, se nejspíš nějakej mladej tovaryš nemohl dočkat, až cechovní mistr zaklepe bačkorama v posteli a pomohl tomu chlapovi do síni Lims-Kragmy. Ten mladej se jmenoval...“</p>

<p>„To už víme,“ odpověděl James. „Máš ponětí, kde bychom toho Kendarica mohli najít?“</p>

<p>Pete zavrtěl hlavou. „Tahle odpověď je zadarmo. Nevím.“</p>

<p>James okamžik přemýšlel, jestli jim Pete nelže, ale pak usoudil, že tomu tak vzhledem k jeho chuti na zlato není.</p>

<p>Kdyby chtěl lhát, řekl by si o další zlato a netvrdil by, že odpověď je zadarmo. James se podíval po straně na Jazharu a ta souhlasně přikývla. I ona tedy měla za to, že tato možnost rozhovoru je u konce.</p>

<p>James ztišil hlas. „Také by se mi hodily nějaké informace o tom, kde bych se mohl dostat k jistým ,zvláštním’ službám.“ Posunul přes nálevní pult další minci.</p>

<p>„Jaký ,zvláštní’ služby by to měly bejt?“ zeptal se Pete, když shrábl minci.</p>

<p>„Potřebuji služby mužů, vybavených svaly.“</p>

<p>Pete pokrčil rameny. „Ranářů je v Krondoru tucet za měďák. Najdeš je v docích, na tržištích...“ Přimhouřil oči. „Ale to ty samozřejmě víš, že jo?“</p>

<p>James po pultu posunul další minci. „Slyšel jsem, že tohle je to správné místo, kde může člověk narazit na docela zajímavou odnož nočního ptactva.“</p>

<p>Pete se mince ani nedotkl. „A o čem by sis s těmi ,ptáčky’ chtěl promluvit?“</p>

<p>„Chceme jim nabídnout dobře placenou práci.“</p>

<p>Pete chvíli zamyšleně mlčel, a pak minci shrábl. „Máš kuráž, chlapče, ale máš i dost peněz na to, abys jim zaplatil?“</p>

<p>James přikývl. „Víc zlata, než jsi kdy v životě viděl - pokud ovšem máš to, co chci koupit.“ Položil na nálevní pult další minci a pak na ni navršil ještě další čtyři, takže vytvořil úpravný sloupek zlata.</p>

<p>Pete peníze strčil do kapsy. „Tohle byla jen první splátka, panoši.“ Zazubil se a oblažuje pohledem na různobarevnou změť zubů.</p>

<p>„Jo, chlapče, přišel jsi na správný místo. Buď tý lásky a zajdi si do tamtěch dveří. V zadní místnosti jsou pánové, se kterejma si o svejch potížích můžeš poklábosit.“ Hodil Jamesovi klíč a pokynul rukou ke dveřím za pultem. „Tohle budeš potřebovat, mladej.“</p>

<p>James chytil klíč a vykročil ke dveřím, na které hostinský ukázal. Odemkl je a ohlédl se přes rameno na Jazharu, která vypadala, že je připravena čelit jakýmkoli potížím. Panoš usoudil, že jim zbývá zhruba deset minut do chvíle, kdy se v hostinci objeví Jonathan Means. Jamesovy rozkazy byly jasné; pokud by ani on, ani Jazhara nebyli v dohledu, měl Jonathan vyjít zpátky na ulici a vrátit se dovnitř s jednotkou straže.</p>

<p>James s Jazharou vstoupili do chodby a dveře do nálevny se za nimi se cvaknutím uzavřely. Z chodby vedly troje dveře, umístěné po obou stranách. Ty, na které narazili hned zkraje, vedly do špižírny a James nevěnoval vybavení této místnosti příliš dlouhý pohled. Jakmile otevřeli první dveře na pravé straně, objevili za nimi neuvěřitelně špinavou ložnici, na jejíž podlaze byly rozházeny odpadky, oblečení a zbytky jídla. „Tohle musí být Petův pokoj,“ zašeptal James přes rameno. Pak se otočil ke dveřím, které vedly zpátky do hlavní místnosti hostince a dodal:</p>

<p>„Dokázala bys s těmi dveřmi udělat něco opravdu zajímavého - něco, co by upozornilo Jonathana a strážné, aby sem přispěchali?“</p>

<p>Jazhara s mírným úsměvem přikývla. „Jedno takové zaklínadlo znám, pokud nebudu mít zrovna plné ruce práce s bojem.“</p>

<p>„Dobře,“ řekl James a otevřel poslední dveře. Vstoupili do malé místnosti, vybavené pouze jedním stolem, za nímž seděli dva muži. Ten, který se nacházel blíž k Jamesovi, měl pečlivě zastřižený vous, tmavé vlasy a oči. Druhý muž byl hladce oholený a plavovlasý a vlasy mu spadaly na límec košile. Oba byli oblečení v černých košilích a kalhotách. U pasu se jim oběma houpaly zbraně a jejich levé ruce chránily těžké černé rukavice.</p>

<p>Oba muži vzhlédli ke dveřím a jeden z nich se zeptal: „Budete si přát?“</p>

<p>„Pete mi řekl, že tu můžeme najít někoho, kdo by nám mohl nabídnout řešení jednoho obzvlášť palčivého problému.“</p>

<p>Oba muži se ve svých židlích zaklonili - zdánlivě šlo o naprosto bezděčný pohyb, ale Jamesovi bylo jasné, že tím získali daleko lepši šanci vyskočit ze židlí a tasit zbraně. „Co chcete?“ zeptal se druhý muž.</p>

<p>James vytáhl z košile dopis, který objevil v Jorathově pokoji. „Víme o dohodě, kterou jste uzavřeli s cechem trosečníků,“ řekl. „Za jistou drobnou částku se dokážeme postarat o to, aby o ni nevěděl nikdo jiný.“</p>

<p>Oba muži si vyměnili pohled, a pak promluvil ten plavovlasý. „Pokud si chceš naplnit kapsy zlatem, tak bych tě měl možná upozornit na to, že jednáš s cechem smrti. Ti, kteří se nás snažili vydírat, se většinou nedožiji takového věku, jaký by se jim zamlouval. Pokud nám ovšem nechceš nabídnout nějakou dohodu, přirozeně.“</p>

<p>James se usmál. „Přesně něco takového jsem měl na mysli. Napadlo mě tohle -“ James skočil dopředu a zničehonic převrátil stůl na plavovlasého muže a zároveň prudce vykopl, aby židli zpod vousatého vraha. „Jazharo! Teď!“ křikl přes rameno.</p>

<p>Čarodějka se otočila, namířila hůl na vzdálené dveře a zašeptala několik slabik. Z vrcholku hole vyrazil výboj bílé energie, prohnal se chodbou a s ohlušujícím zvukem vystřelil dveře ze závěsů.</p>

<p>James už měl rapír v ruce. Zazubil se. „Tohle by je mělo upozornit, že se něco děje.“ První nájemný vrah pomalu ustupoval před hrotem Jamesovy zbraně, zatímco se neohrabaně snažil tasit svou. Plavovlasý muž použil převržený stůl jako kryt, takže mohl ustoupit ještě o několik kroků navíc ke zdi. Získal tím několik stop prostoru.</p>

<p>James musel uskočit stranou, aby se vyhnul výpadu plavovlasého vraha, který na něho zaútočil zleva. Jazhara se rozmáchla holí a udeřila útočníka do ruky, takže mu s hlasitým prasknutím přerazila zápěstí. Plavovlasý vrah zaúpěl bolestí a pustil svou zbraň na zem. Když se snažil vytáhnout zdravou rukou od pasu dýku, udeřila ho Jazhara do spánku okovaným koncem hole. Muž dopadl v bezvědomí na podlahu.</p>

<p>James zaslechl přede dveřmi křik a zvuky, svědčící o naprostém zmatku, a bylo mu jasné, že se Jonathan Means se strážnými dostal do nálevny. Pokud nejsou v budově žádní další Pustící, bylo velice nepravděpodobné, že by dokaři a další dělníci na princovy vojáky zaútočili.</p>

<p>James švihl hrotem meče a rozťal ruku muži na podlaze, který se stále ještě snažil tasit meč. Tento tah měl požadovaný účinek, protože nájemný vrah přestal hmatat po jílci. James přiložil hrot rapíru k mužovu hrdlu. „Pokud chceš dál dýchat, doporučoval bych ti, aby ses ani nehnul,“ řekl.</p>

<p>Jazhara se otočila ke dveřím a připravila se pro případ, že by jim ten, kdo jimi projde jako první, nebyl přátelsky nakloněn.</p>

<p>Vousatý muž mírně přenesl svou váhu a James mu přitiskl hrot na krk, dokud se mu z hrdla nevydral bolestný výkřik. James mu zručně rozřízl límec košile a vsunul hrot rapíru pod řetízek, který měl muž kolem krku. Jediným pohybem pak přetáhl řetízek muži přes hlavu. Po čepeli mu k jílci sjel amulet.</p>

<p>Sotva stáhl hrot od jeho krku, pokusil se vousatý muž prudce sáhnout po meči. Aniž James přesunul oči od amuletu, vykopl levou nohou a zasáhl muže do brady, takže ten ztratil vědomí.</p>

<p>V tom okamžiku pronikl do chodby vyraženými dveřmi Jonathan Means, následovaný dvěma vojáky princovy palácové stráže. Ti mezi sebou vedli Klikaře Peta, který svou dřevěnou nohou vyťukával do prken podlahy nepravidelný rytmus.</p>

<p>„Většina hostů vpředu se začala hrnout ven, když Jazhara odpálila ty dveře ze závěsů,“ řekl Jonathan. Usmál se na čarodějku a dodal: „Předpokládám, že jsi to byla ty a ne nějaký jiný mág, je to tak?“</p>

<p>Přikývla a úsměv mu oplatila.</p>

<p>Úřadující šerif pokračoval: „Většina ostatních vpředu utekla, když nás sedm vtrhlo dovnitř. Tenhle...“ - ukázal na Peta -“a pár dalších se pokusilo o odpor, ale během několika minut jsme je zvládli.“</p>

<p>Podíval se na dvě bezvědomé postavy na podlaze. „Kdo má být tohle?“</p>

<p>James otočil hrot rapíru k Meansovi a nechal mu amulet sklouznout po čepeli do dlaně. „Falešní Puštíci. Pokud se šeredně nepletu, tak patří k té bandě, která před nějakou dobou vyrazila do stok, aby házela špínu na skutečný cech smrti.“</p>

<p>„Proč si myslíš, že jsou falešní?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Nemají prsteny s jedem, a kromě toho se ani nepokusili spáchat sebevraždu,“ odpověděl James. „Praví Puštíci jsou fanatici, kteří jsou proslulí svou nechutí nechat se polapit zaživa.“ Skryl čepel do pochvy.</p>

<p>„A jaký má to, že jsou falešní, vlastně význam?“ zeptal se Jonathan.</p>

<p>„Tak to budeme muset zjistit, až tyhle dva vyslechneme,“ řekl James. „Navrhuji, abys je dopravil do palácových kobek a zavřel každého z nich zvlášť. Teď, když je věznice na Starém tržišti mimo provoz, zbývají buď cely v paláci, nebo vězení v docích.“</p>

<p>Means přikývl. „Takže do paláce, panoši.“</p>

<p>Hned poté zavolal úřadující šerif na pomoc své muže a čtyři z nich vešli dovnitř, aby odnesli bezvědomé falešné Puštíky pryč. James se obrátil ke Klikaři Petovi a řekl: „Myslím, že přišel nejvyšší čas k tomu, abychom si pěkně od srdce a upřímně promluvili.“</p>

<p>Pete se pokusil o úsměv, ale výraz jeho tváře spíš napovídal o panice. „No, panoši... já ale opravdu nic nevím. Já těmhle chlapům pronajal jen pár pokojů a sklep.“</p>

<p>James přimhouřil oči. „Sklep?“</p>

<p>„Ano, padacíma dveřma tamhle venku a po schodech,“ řekl a ukázal zpátky do chodby.</p>

<p>„Zatraceně,“ zaklel James a znovu tasil rapír. Podíval se na Meanse. „Nech tady jednoho muže s Petem a pojď se mnou také.“</p>

<p>James zvedl padací dveře a aniž by počkal, aby se přesvědčil, že ho někdo následuje, jimi prolezl dolů. Seběhl po kamenném schodišti, které vedlo na malé odpočívadlo na půli cestě a odtamtud se otáčelo do protisměru a pokračovalo k podlaze sklepem. Jazhara shora zavolala: „Jamesi! Děje se tady něco neuvěřitelně špatného!“</p>

<p>James se otočil a podíval se na ni. „Já to cítím také,“ odpověděl.</p>

<p>Ve vzduchu doslova praskala energie, což jasně vypovídalo o tom, že se někde poblíž shromažďuje magie, a pokud mohl James soudit podle veškerých minulých zkušeností, nevěstilo to nic dobrého. Vlasy mu v týle a na pažích stály, když dorazil k poslednímu schodu a zastavil se přede dveřmi. Počkal, dokud necítil, že za ním čekají připraveni Jazhara, Jonathan Means a další strážný, a pak řekl: „Připravte se!“</p>

<p>Prudkou ranou vykopl dveře a vtrhl do velké místnosti, vyhloubené do země pod hostincem. Poblíž středu prostoru stála trojice mužů - dva byli oblečeni stejným způsobem jako ti nahoře v černých košilích a kalhotách, s černými rukavicemi a meči u boků.</p>

<p>Třetí muž na sobě měl dlouhé roucho a James v něm poznal mága, na něhož narazili s Jazharou v budově cechu trosečníků.</p>

<p>Ale to, co Jamese přinutilo k zastavení a při čem zalapal po dechu, byla postava, která stála uprostřed sklepem ve středu složitého obrazce, nakresleného na podlaze bílou hmotou. „Démon!“ vykřikl. Tvor se pomalu proměňoval do pevné postavy a od hlavy do pasu už jeho tělo tvořilo pevné maso. Hlavu měl znetvořenou a k čelu se z ní vinuly a zakřivovaly dva silné rohy. Planoucí rudé oči se zahleděly na příchozí a netvor zařval jako býk a napjal rozložitá ramena, jak se po nich pokusil hmátnout.</p>

<p>Nepřátelský mág zavolal: „Zadržte je! Už jsme skoro hotovi!“</p>

<p>Oba černě odění ozbrojenci tasili zbraně a vrhli se přímo do krátkého prostoru, který Jamese dělil od démona. Jazhara se pokusila vrhnout kouzlo, ale musela přerušit zaříkání, aby se vyhnula ráně jednoho<strong> </strong>ze dvou mužů.</p>

<p>James odrazil útok dalšího útočníka právě ve chvíli, kdy Jonathan Means s dalším strážným vtrhl do místnosti.</p>

<p>„U bohů!“ zvolal Means. „Co je ta věc zač?“</p>

<p>„Zabijte mága!“ křikl James.</p>

<p>Strážný nezaváhal ani na okamžik. Raději než aby riskoval běh k mágovi - čímž by se dostal na dosah démonovi, který už byl skoro úplně zhmotněný - vytáhl voják od pasu dýku a zkušenou rukou ji silně mrštil po mágovi.</p>

<p>Dýka zasáhla muže do srdce a srazila ho k zemi právě ve chvíli, kdy se démon zhmotnil úplně. Netvor vztekle zařval a pokusil se zaútočit, ale linie na podlaze vytvářely mystickou bariéru, díky níž nemohl ven z místa, kde byl uzavřen.</p>

<p>James si všiml, že se Means vrhl na pomoc Jazhaře a soustředil se na boj se svým protivníkem. Muž byl zkušený šermíř a James měl navíc neustále před očima rozzuřeného démona, který mu nahlížel přes rameno. I nájemný vrah si byl vědom toho, že se za ním nachází netvor, protože se krátce ohlédl, než se soustředil na panoše. James se snažil využít výhody, ale jeho protivník to očekával.</p>

<p>James se přesunul na stranu a zavolal: „Jazharo! Můžeš s tou věcí něco udělat?“</p>

<p>Jazhara se snažila odpoutat od druhého nepřítele, aby dovolila do boje s ním vstoupit buď Jonathanu Meansovi nebo příslušníku stráže, ale místnost byla příliš přecpaná na to, aby byl podobně jednoduchý přesun možný. „Zrovna v téhle chvíli mám plné ruce práce, Jamesi,“ zavolala.</p>

<p>„Pusť mě na něho!“ zavolal Means a Jazhara okamžitě stáhla svou hůl, zvedla ji a otočila se, aby kolem ní mohl úřadující šerif proklouznout a zaútočit na nájemného vraha, kterého tím okamžitě zahnal na ústup.</p>

<p>Jazhara se podívala na démona a řekla: „Já o těchhle tvorech ale nevím skoro nic, Jamesi!“</p>

<p>Panoš odrazil vysoký útok nájemného vraha, kterému čelil, a pokusil se ho zahnat na dosah démona. „Zato já s lítostí musím prohlásit, že se ze mě stává svým způsobem odborník,“ poznamenal. „Tohle je třetí taková věc, na kterou jsem za svého života narazil.“</p>

<p>„Jednu věc ale vím,“ zavolala Jazharara. „Nesmíš porušit linie toho obrazce, ani udělal krok za jeho hranice.“</p>

<p>„Díky,“ opáčil suše James. Vyrazil rapírem do útoku a podařilo se mu zasáhnout nájemného vraha do nohy. „Budu na to myslet,“ dodal, když se stahoval do obrany.</p>

<p>Jazhara si uvědomila, že boj mezi jejími společníky a nájemnými vrahy se blíží k nerozhodnému výsledku a zastavila se, aby popadla dech. Zavřela oči a vyvolala zaklínadlo; když je měla pevně v mysli, začala pomalu odříkávat patřičné formule. Když skončila, vyrazil z její natažené ruky záblesk karmínové energie a zasáhl jednoho z nájemných vrahů do tváře. Muž, který bojoval s Jamesem, zavyl bolestí a pustil meč na zem. Ječel bolesti, když si snažil protřít oči a udělal krok zpátky.</p>

<p>Příliš pozdě si uvědomil, že tímto pohybem překročil linie, nakreslené na podlaze sklepení. Pokusil se skočit dopředu, ale démon už ho popadl. Dvanáct stop vysoký netvor ho zezadu zvedl jako by otec zvedl malé dítě, vyhodil ho vysoko do vzduchu a doslova ho odrazil od hliněného a kamenného stropu. Když nájemný vrah padal na zem, švihl démon býčími rohy a nabodl ho na hroty. Muž ještě jednou zaječel a zemřel.</p>

<p>James nevěnoval pozornost krvi a obrátil se ke druhému nájemnému vrahovi; bleskovým pohybem se natáhl přes Meansovo rameno a bodl útočníka do krku. Muži se vydralo z hrdla zdušené zabublání a oči se mu obrátily v sloup, když jeho meč zařinčel na podlaze a z nosu a úst mu vytryskla krev. Pokusil se zvednout ruku k probodnutému hrdlu, jako by chtěl ránu ucpat, ale místo toho se zhroutil na podlahu a vypustil duši.</p>

<p>James se otočil k démonovi, jenž mezitím skoncoval s tělem nešťastného nájemného vraha, který pronikl do jeho dosahu. Po podlaze místnosti se válely různé kusy těla a netvor vztekle zařval a zahleděl se na panoše a jeho společníky.</p>

<p>„Co s tím podnikneme?“ zeptal se Jonathan Means a teprve nyní, když si uvědomil, proti čemu stojí, se rozechvěl.</p>

<p>„Nemůže k nám z toho uzavřeného prostoru proniknout,“ řekla Jazhara, „a nemůže opustit tento vesmír, pokud mu to nepovolí ten, kdo ho povolal. Ale zůstane tady dlouho, než ho dokážeme zabít nebo zneškodnit.“</p>

<p>„Tyhle věci se zabíjejí těžko,“ řekl James. „O tom bych vám mohl vyprávět.“</p>

<p>Jazhara se otočila ke strážnému. „Běž okamžitě do paláce. Sežeň otce Belsona a řekni mu, že potřebujeme zničit démona.“ Strážný se tázavě podíval na Jamese a ten přikývl. „Pojďme odsud,“ navrhl pak panoš, „počkáme na našeho dobrého otce nahoře.“</p>

<p>Zdálo se,<strong> </strong>že se čas vleče neuvěřitelně pomalu, zatímco čekali na příchod princova rádce ve věcech náboženských. James stál těsně za dveřmi a sledoval, jak nečistý tvor zuří a vztekle na něho hledí pohledem plným nenávisti. Několikrát předstíral útok, ale vždy se stáhl těsně před mystickou bariérou.</p>

<p>„Co to má být za nesmysly s nějakým démonem?“ dolehl k nim podrážděný hlas shora.</p>

<p>James se otočil právě ve chvíli, kdy se otec Belson objevil na odpočívadle schodiště. Štíhlý klerik s černými vousy přišel spěšně a neměl čas se obléci do svého obřadního purpurového a šarlatového roucha. Místo toho na sobě měl vlněnou noční košili a těžký plášť. „Tenhle pitomec,“ řekl a ukázal na strážného, „mě ani nenechal obléct...“ Pak se podíval přes Jamesovo rameno a zahlédl démona na vlastní oči. „No to mě tedy podržte,“ dodal tiše.</p>

<p>„Já ti uhnu z cesty, aby ses mohl pustit do práce, otče,“ řekl James.</p>

<p>„Pustit se do práce?“ opakoval otec Belson a poplašeně zamrkal. „Do práce nad čím?“</p>

<p>„No, musíme se toho démona zbavit. Právě proto jsme tě sem zavolali.“</p>

<p>„Zbavit se démona? Ale to já přece nedokážu,“ řekl Prandurův kněz s hrůzou v hlase.</p>

<p>James zamrkal jako sova, která zničehonic vylétla do plného denního světla. „Nedokážeš?“ opakoval.</p>

<p>„Démoni jsou tvorové z nižších říší, a jako takoví pohlcují ohnivou energii. Mé zasvěcení do služeb Prandura, pána plamenů, mi bráni mít jakékoli dovednosti na poli takového druhu magie, který by mohl něčemu takovému ublížit,“ odpověděl otec Belson. Pak se znovu podíval na démona a dodal: „To nejlepší, co bych mohl dokázat, by ho podráždilo - a přinejhorším bych mu jedině dodal sílu.“</p>

<p>„Co vymítání?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>Kněz se podíval na keshanskou čarodějku a odpověděl: „Něco takového můj chrám nedělá. Na to bys musela buď mít kněze Sung - a pěkně silného k tomu - anebo Ishapiany.“</p>

<p>James si povzdechl. Otočil se ke strážnému, který původně přivedl otce Belsona a řekl: „Pospěš si do Ishapova chrámu a řekni veleknězi, že potřebujeme pomoc někoho, kdo dokáže vyhnat démona - a rychle. Použij princovo jméno. Běž.“</p>

<p>Strážný zasalutoval. „Panoši.“ Otočil se a vyrazil do schodů.</p>

<p>James se pak podíval na otce Belsona. „Omlouvám se za to, že jsme tě probudili.“</p>

<p>Aniž by odtrhl oči od netvora, kněz odpověděl: „Ale kdepak, bylo by mi líto, kdybych o takovouhle podívanou přišel.“</p>

<p>„Dobrá,“ přikývl James. „V tom případě na něho chvíli dávej pozor, prosím - my si mezitím půjdeme popovídat s naším vězněm.“</p>

<p>James se vrátil do místnosti v přízemí. Pete seděl na židli a voják, který ho hlídal, stál stranou u dveří. James řekl: „Takže abychom se vrátili k tomu, o čem jsme mluvili, když se náš hovor na chvilku přerušil...“</p>

<p>Podle výrazu ve tváři se Pete nacházel na samém pokraji paniky. „Říkám ti, panoši, že o tomhle nevím vůbec nic,“ vyhrkl. „Přišlo sem akorát pár mládenců, kteří mi zacpali hubu a uši zlatem, abych o ničem nevěděl. Takže jsem se díval na druhou stranu, když chtěli používat ten sklep a východ do stok, kterej tam je. Přece sám víš, jak to běhá, ne?“</p>

<p>James přikývl. Věděl sám, jak to běhá. Otočil se ke strážnému. „Odveď ho do paláce. Nech ho zavřít do kobky a až budeme mít čas, tak si ho vyslechneme - třeba ví ještě něco užitečného.“</p>

<p>Strážný popadl Peta hrubě v podpaždí. „Tak jdeme, prcku,“ řekl.</p>

<p>Bývalý námořník s dřevěnou nohou při takovém tvrdém nakládání zakvičel, ale šel s vojákem vcelku smířený se svým osudem.</p>

<p>Trvalo skoro celou další hodinu, než dorazili Ishapiané - šedovlasý kněz jistě významné úrovně v doprovodu dvou těžce ozbrojených válečných mnichů. Jakmile je James seznámil s vývojem situace ve sklepení, souhlasili s tím, že když je povolal, rozhodl se velice moudře.</p>

<p>Sešli rychle po schodišti do sklepa a ishapianský kněz se podíval na otce Belsona. „Můžeš už odejít, služebníku Prandurův.“</p>

<p>Belson se mírně uklonil. „Jak si přeješ.“</p>

<p>„Ty odcházíš?“ zeptal se James, když kolem něho princův rádce procházel.</p>

<p>S neveselým úsměvem kněz odpověděl: „Vím, kdy nejsem vítaný.“</p>

<p>James byl zmatený. Během doby, kterou strávil u dvora prince Aruthy, pochopil, že politika v Ostrovním království má mnoho stránek, ale vztahy mezi jednotlivými chrámy připomínaly neuvěřitelně spletité klubko nití, jehož existenci si dříve sotva uvědomoval a jehož složitost ještě zatím neměl čas ani příležitost prozkoumat.</p>

<p>Ishapův kněz se otočil k panošovi. „Jak k tomu vůbec došlo?“ zeptal se.</p>

<p>„Tento muž,“ ukázal James na mrtvého mága, který ležel na podlaze poblíž zadní stěny sklopení. „Ten toho démona povolal.“</p>

<p>Kněz se podíval na druhou stranu místnosti. „Kdyby zůstal naživu, bylo by daleko jednodušší vrátit tohoto tvora do patřičné úrovně pekel, odkud byl povolán,“ poznamenal.</p>

<p>Jazhara suše podotkla: „Pokud by mu ovšem nepřikázal nejdřív zaútočit na nás.“</p>

<p>Kněz se krátce podíval na čarodějku, ale na její větu neodpověděl. Znovu se otočil k Jamesovi. „Budiž tedy,“ řekl. „Začněme.“</p>

<p>Dva mniši se postavili po obou stranách a začali tichý zpěv. Po chvilce James cítil, jak se vzduch ve sklepení znatelně ochladil a zaslechl, jak se knězův hlas zvedá nad ostatní. Řeč, kterou používali, byla podivně povědomá, ale nedokázal porozumět jedinému slovu.</p>

<p>Démon se na ně bezmocně mračil zpoza bariéry, vystavěné z magických symbolů na podlaze. Tu a tam se jeho hrubé rysy zkroutily a on vztekle zařval, ale nakonec bylo po všem. James užasle zamrkal - v jednom okamžiku tvor stál v kruhu a ve druhém už byl pryč a jedinými důkazy o jeho přítomnosti byl mírný posun v tlaku vzduchu a tichý zvuk, který zněl, jako by se někde ve vedlejší místnosti zavřely dveře.</p>

<p>Kněz se otočil k Jamesovi. „Chrám je potěšen, že mohl pomoci koruně, ale pro nás všechny by bylo lepší, kdyby ses vrátil k provedení náročného úkolu, který před tebou stojí, panoši.“</p>

<p>„Chtěli jsme odcestovat dnes ráno, pane, ale věci se trochu zkomplikovaly a nebylo to možné,“ odpověděl James. „Vyrazíme okamžitě, jak to jen bude možné.“</p>

<p>Kněz nevzrušeně přikývl. „Bratr Solon na vás bude čekat u brány zítra ráno.“ Otočil se a odešel z místnosti, následován oběma mnichy.</p>

<p>James si povzdechl. „Aruthovi se nebude líbit, pokud budeme otálet ještě o něco déle.“</p>

<p>„Máme před sebou už jen jediný úkol a pak budeme moci jít,“ řekla Jazhara.</p>

<p>„Najít Kendarica,“ přikývl James. „A myslím, že vím, kde máme začít.“</p>

<p>Zlatý grimoár byl neokázalý, ale dobře vybavený obchod. Byla to svým způsobem lékárna, ale Jazhara okamžitě poznala, že obsah mnoha skříněk a sklenic tvoří složky, které dokáže využít jedině zručný mág. Ospale vyhlížející mladá žena je vpustila dovnitř teprve poté, co James trval na tom, že jsou zde v princových záležitostech. „Co si přejete?“ zeptala se okamžitě, jakmile vešli dovnitř a ona za nimi zavřela dveře. V hlase jí jasně zaznívalo podezření.</p>

<p>James si ji prohlédl. Tohle musí být Morraine, pomyslel si, ta žena, se kterou je Kendaric zasnoubený. Byla štíhlé postavy s poněkud podlouhlou tváří, ale svým způsobem hezká. Usoudil, že plně oblečená a docela probuzená by mohla být daleko přitažlivější.</p>

<p>James vytáhl z váčku lasturu a zeptal sejí: „Můžeš nám říct, co to je?“</p>

<p>Morraine zvedla překvapeně obočí. „Polož ji sem, prosím.“ Ukázala na čtverec zelené plsti na pultu, vedle něhož stála rozsvícená lucerna. James ji poslechl a ona si předmět prohlédla mnohem pozorněji. „Toto je Eortisova lastura, tím jsem si jista. Má opravdu velice silný magický náboj. Podle pověstí a různých zpráv se proslýchá, že jich je na celém světě jen několik. Podobný artefakt je neuvěřitelně cenný pro každého námořního kapitána nebo kohokoli jiného, kdo se vydává na cestu přes oceán.“ Podívala se na Jamese. „Kde jste ji vzali?“</p>

<p>James musel obdivovat schopnost této ženy zachovat naprosto klidný zevnějšek. Usoudil, že jako hazardní hráč by dokázala získat hezké jmění. „Vím jistě, že je ti samotné jasné, kde jsme k ní přišli, Morraine,“ odpověděl.</p>

<p>Dívka se mu chvíli dívala pevně do oči, než konečně sklopila pohled na stůl. Nedala na sobě znát tu nejmenší stopu překvapení, když ho slyšela vyslovit své jméno. „Kendaric,“ řekla. „Nějakou dobu jsme byli milenci, ale má rodina nám zakázala uzavřít manželství. Dala jsem mu ji jako dar. Bylo to to nejcennější, co jsem měla.“ Pak - skoro vzdorně - dodala: „Už jsem ho nějakou dobu neviděla.“</p>

<p>James se usmál. „Už můžeš přestat lhát. Stejně to moc dobře neumíš. Kendaric je nevinný a my máme důkazy. Byl to tovaryš Jorath, kdo zabil cechovního mistra - hlavně proto, aby zahladil stopy po zpronevěřování financí cechu.“</p>

<p>Žena neřekla ani slovo, ale přejížděla očima z jedné tváře na druhou. Jazhara řekla: „Nám můžeš věřit. Jsem Jazhara, princova rádkyně v záležitostech magie, a toto je jeho osobní panoš James. Potřebujeme Kendaricovu pomoc v jisté - pro korunu nesmíme důležité - záležitosti.“</p>

<p>„Pojďte se mnou,“ řekla Morraine tiše. Zvedla lucernu z pultu a vedla je k zadní stěně obchodu, kde na policích stálo několik objemných svazků.</p>

<p>Jazhara si prohlédla tituly na hřbetech a všimla si, že mnoho z nich tvoří základní bylinářské příručky a rukověti a receptáře pro výrobu léků a mastí, ale zároveň že několik z nich pojednává i o magických záležitostech. „Až budeme mít víc času, nejspíš se sem vrátím a ty knihy si prohlédnu,“ zamumlala.</p>

<p>Morraine vytáhla jeden silný svazek a police sklouzla na stranu, takže se za ni objevilo schodiště, vedoucí nahoru. „Tudy se jde do tajné místnosti, ukryté v podkroví,“ řekla.</p>

<p>Vedla je nahoru po schodišti do malé místnosti, do níž se sotva vešel malý stůl a lůžko. Na něm seděl muž v zelené košili. V levém ušním lalůčku měl zlatou náušnici a tvář mu zdobila bradka a knír. „Co je to za lidi?“ zeptal se Morraine vylekaným a ustaraným tónem a pozorně se zahleděl na Jamese a Jazharu.</p>

<p>„Přicházejí od prince,“ odpověděla Morraine.</p>

<p>„Já to neudělal!“ zvolal Kendaric.</p>

<p>„Uklidni se,“ řekl mu James. „Máme důkaz, že cechovního mistra zavraždil - nebo nechal zavraždit - Jorath.“</p>

<p>„A co všichni ti muži, oblečení v černém?“ zeptal se tovaryš cechu trosečníků. „Snažili se mě zabít! Sotva se mi podařilo vyváznout životem.“</p>

<p>Jazhara zaznamenala jeho lehký keshanský přízvuk, obvyklý v severních krajích Říše. „S těmi jsme skoncovali také,“ řekla.</p>

<p>Kendaric vyskočil na nohy a objal Morraine. „To je vynikající! Mohu se vrátit do cechu! Děkuji za tak skvělé zprávy.“</p>

<p>Jazhara zvedla ruce. „Ještě okamžik, tovaryši,“ řekla. „Potřebujeme využít tvých služeb.“</p>

<p>„Jistě,“ odpověděl Kendaric, „ale možná by to mohlo nějaký ten den dva počkat, ne? Čeká mě spousta práce. Pokud je Jorath vinen vraždou, musím se vrátit, abych se ujal vedení učedníků. Bude trvat ještě nějakou chvíli, než se do cechu trosečníků vrátí pořádek.“</p>

<p>„Nu,“ ozval se James, „my ale naneštěstí tvou pomoc potřebujeme teď hned. Potřebuje ji tvůj princ. A vzhledem k tomu, že pokud bychom se o to osobně nezasadili, mohli tě najit Puštíci jako první, bys nám mohl vyjít trochu vstříc, co myslíš?“</p>

<p>„Nikdo se vás o pomoc neprosil, nebo snad ano?“ odsekl Kendaric. „Musím se vrátit do cechu! Všechny ty dluhy, které bude třeba zaplatit!“</p>

<p>„Kendaricu!“ řekla ostře Morraine. „Chováš se nevděčně a drze k lidem, kteří ti zachránili život.“</p>

<p>„Ale drahá, ty výdaje -“</p>

<p>„Nějak už to zařídíme. Vždycky se nám to zatím povedlo.“ Obrátila se k Jamesovi. „Však on vám pomůže, panoši. V hloubi srdce je to dobrý člověk, ale někdy dovolí svým osobním touhám, aby ho odváděly na scestí.“</p>

<p>„Morraine!“ ohradil se Kendaric.</p>

<p>„Je mi líto, drahý, ale tak se věci mají. Právě proto chceš, abych ti pomáhala na tvé cestě životem.“</p>

<p>„Takže ses rozhodla postavit svým rodičům?“ zeptala se dívky Jazhara.</p>

<p>Morraine vystrčila bradu a odvážně se usmála, když odpověděla: „Budeme mít svatbu okamžitě poté, co se Kendaric vrátí z té cesty, na kterou ho hodlá povolat princ.“</p>

<p>Tovaryš se zatvářil poraženě a řekl: „Tak dobře.“</p>

<p>„Prosím, dávejte na něho pozor,“ dodala Morraine. „Kendaric někdy zachází příliš daleko za hranice svých možností.“</p>

<p>Jazhara se usmála. „My na něho dohlédneme.“</p>

<p>„A děkuji za to, že jste očistili jeho jméno.“</p>

<p>Sešli po schodišti ke dveřím. James s Jazharou vyšli na ulici a počkali, až se Kendaric s Morraine rozloučí. Když se tovaryš cechu trosečníků vynořil z obchodu, řekla Jazhara: „Měl by ses pokládat za šťastlivce, že jsi tolik milován.“</p>

<p>„Mám větší štěstí, než si myslíte,“ odpověděl Kendaric. „Je to hrůza, když si uvědomím, co jsem byl zač, než jsem potkal Morraine. Její laskavost mi zachránila život, ale její láska mi zachránila duši.“</p>

<p>James se podíval na hvězdami posetou oblohu. „Do prvního světla nám zbývají tři hodiny. Dost času na to, abychom se vrátili do paláce, podali hlášení princi a setkali se s bratrem Solonem u brány.“</p>

<p>Když vykročili k paláci, podíval se James přes rameno na Kendarica. „Jezdíš na koni?“ zeptal se.</p>

<p>„Obávám se, že dost mizerně,“ odpověděl tovaryš.</p>

<p>Panoš se smíchem řekl: „Do chvíle, než dorazíme k cíli cesty, se z tebe stane odborník.“</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola devátá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>ODBOČKA</strong></p>

<p>William trpělivě čekal.</p>

<p>Jeho kůň už hrabal kopytem a nemohl se dočkat, až se zase vydají na cestu, nebo až konečně dorazí na nějaké místo, kde by se mohl napást. Ať už tomu bylo tak, nebo onak, musel William pevně svírat jeho boky koleny a držet uzdu zkrátka.</p>

<p>Den byl chladný a než se snesla noc, mohl pozorovat, jak se mu dech před tváří mění v páru. Hlídka se zastavila na malé mýtině v lese, dostatečně velké ke zřízení tábora. Muži za ním byli tiše a vyhýbali se obvyklému hovoru o podružnostech a mumlání, které bylo běžné mezi řadovým mužstvem během zastávky. Věděli, že nepřítel je blízko.</p>

<p>Pomalu se snášel večer, šero lesa se prohlubovalo a každý byl nervózní. Všichni skoro cítili, jak se boj blíží mílovými kroky. Meče měli v pochvách uvolněné, luky si vojáci drželi při ruce a všichni se pozorně rozhlíželi a čekali, kdy se objeví první příznaky nadcházejících potíží.</p>

<p>Pak se vpředu na stezce objevily dvě postavy a vylouply se ze tmy. Maric s Jacksonem přijeli pomalým klusem a v okamžiku, kdy to William zaznamenal, uvolnil se. Kdyby byl nepřítel nablízku, s nejvyšší pravděpodobností by se vraceli tryskem.</p>

<p>Aniž by čekal na to, až mu podají hlášení, otočil William svého koně a řekl: „Utáboříme se tady.“</p>

<p>Seržant, který hlídce velel, starý zkušený veterán jménem Hartag, přikývl a řekl: „Hned postavím stráže, poručíku.“</p>

<p>Když se poddůstojník otočil a začal rozdávat rozkazy, zastavili dva Stopaři u Williama. „Ztratili jsme je,“ řekl Maric.</p>

<p>„Cože?“ William zaklel.</p>

<p>Druhý Stopař, Jackson, starší muž, kterému nad ušima nezbývaly skoro žádné vlasy, ale který si nechal dlouhý pramen těch zbývajících spadat na ramena, přikývl. „Najednou odbočili mezi nějaké skály u cesty a my ztratili stopu. Ráno ji zase najdeme, ale v tomhle světle nemáme šanci.“</p>

<p>William sotva dokázal skrývat své zklamání. „Takže vědí, že je sledujeme.“</p>

<p>„Vědí, že je někdo sleduje,“ přisvědčil Maric. „Ale nevíme vůbec jistě, že tuší, kdo to je a kolik nás je.“</p>

<p>„Jak daleko před námi jsou?“</p>

<p>„Dvě, možná tři hodiny. Pokud ještě za šera pokračovali v cestě, budou před námi mít náskok tak půl dne, než zase najdeme stopu.“</p>

<p>William přikývl. „Trochu se najezte a běžte brzy spát. Chci, abyste za svítání vyrazili co nejdřív - až bude dostatek světla na to, abyste na zemi vůbec nějaké stopy rozeznali.“</p>

<p>Oba Stopaři přikývli a sesedli.</p>

<p>William popojel po stezce ještě několik metrů, jako by snad něco v dálce dokázal rozeznat. Kůň toužil po pastvě a William k němu pomocí svého zvláštního nadání ke komunikaci se zvířaty vyslal uklidňující myšlenku: <emphasis>Brzy.</emphasis></p>

<p>Sesedl a zamnul svému zvířeti čenich tak, až se mu pysky zachvěly. Věděl, že kůň má tento dotek rád. Celou tu dobu se díval do zalesněné krajiny, kterou pomalu zakrývala temnota, a přemýšlel o tom, že někde v dálce na ně čeká Medvěd. Ale nakonec obrátil svého koně zpátky a zamířil na mýtinu. Viděl, že vojáci už začali zakládat kuchyňské ohně a většina mužů už měla připraveny přikrývky ke spaní.</p>

<p>Našel si místo poblíž svého seržanta a pokynul mu na pozdrav. William rozvinul své přikrývky a hodil je na zem, a pak odvedl svého koně na místo, kde byly připraveny kolíky. Odsedlal ho, stáhl mu uzdu, nasadil ohlávku a přivázal ke kolíku. Nakonec mu nasadil pytlík s ovsem a vyslal ke všem koním uklidňující: <emphasis>Brzy se dočkáte čerstvé pastvy.</emphasis> Několik jich zafrkalo a vyslalo k němu zpátky myšlenky, které dokázal William přirovnat pouze ke zvířecí verzi lidského sarkasmu jako by mu koně říkali: <emphasis>Tak </emphasis>tohle <emphasis>už jsme slyšeli hodněkrát.</emphasis></p>

<p>Myšlenky zvířat vyvolaly na Williamově tváři úsměv. O chvíli později si uvědomil, že je to vlastně vůbec poprvé od Taliiny smrti, co se usmál. Obrátil oči k potemnělým nebesům a v duchu jí řekl: <emphasis>Brzy budeš pomstěna, lásko.</emphasis> Zatímco se vracel ke svým mužům, napadlo Williama, jak si asi vede James s ostatními.</p>

<p>James svého koně vedl. Sesedli o několik minut dříve, aby nechali zvířata alespoň trochu odpočinout, ale pokračovali v cestě. Jejich putování z Krondoru bylo prozatím vcelku jednotvárné a nezpestřené jakýmikoli událostmi a Jamesovi se to tak zamlouvalo a dal by všechno na světě za to, aby tomu tak bylo i nadále. Do vesnice Mlynářův odpočinek jim zbývala zhruba jednodenní cesta, a do Haldonova vrchu ještě o den více.</p>

<p>James se rozhodl z města vyklouznout s malou karavanou a všichni čtyři se vmísili mezi barvitou směsici strážných a obchodníků. Na malém rozcestí silnice pak společně odbočili na málo užívanou úzkou cestu, která vedla přímo na sever. Putovali nyní už skoro týden a pokud mohli říct, zatím se jim dařilo vyhýbat odhalení, a James se jen modlil, aby se jim podařilo ještě před soumrakem dorazit k malému hostinci.</p>

<p>Právě v tomto podniku se měli - pokud půjde všechno podle plánu - setkat a spojit s jedním z agentů prince Aruthy a James doufal,<strong> </strong>že se mu podaří tohoto muže zapojit do sítě, kterou stavěl. Tento muž jménem Alan byl v současnosti obyčejný nižší dvořan, jehož práce oficiálně spočívala ve správě několika princových osobních statků severně od Krondoru. Neoficiálně to byl špeh a sběrač drbů a různých zvěstí, který čas od času posílal svému vládci pečlivě prosáté - a hodnotné - informace.</p>

<p>Kendaric a bratr Solon většinu cesty svorně mlčeli. James usoudil, že Ishapův mnich je od přírody tichý muž, který se jen málokdy pouštěl sám do hovoru a dával přednost prostým souhlasným, připadně nesouhlasným odpovědím. James se mnicha několikrát pokusil zatáhnout do hovoru, když už pro nic jiného tak alespoň kvůli tomu, aby překonali nudu - a také ze zvědavosti. Solon měl trochu zvláštní přízvuk, který Jamesovi připadal podivně povědomý, ale mnich mluvil tak zřídka, že jej panoš nedokázal zařadit.</p>

<p>Kendaric byl většinou prostě zamračený a rozmrzelý. Tvrdil s naprostou a neotřesitelnou jistotou, že pomocí kouzla na svitku, který Jazhara našla v jeho pokoji v budově cechu, dokáže vyzdvihnout vrak lodi z mořského dna, ale nelíbilo se mu to, že kvůli tomu musí cestovat na koňském hřbetě. Jako jezdec byl neuvěřitelně nezkušený a prvních několik dní trpěl bolestivými odřeninami a namoženinami, ačkoli nyní konečně začínal sedět v sedle přinejmenším trochu s jistotou a stížnosti ohledně bolavých zad a nohou pominuly.</p>

<p>Tímto se Jamesovým nejhovornějším společníkem stala Jazhara, ačkoli i ta se občas uchylovala k hlubokým, zamyšleným odmlkám, které jen tu a tam přerušovala otázkami ohledně míst, kde se právě nacházeli; krajina severně od Krondoru ji vysloveně okouzlovala a chladné lesy byly pro šlechtičnu původem z rozpálené pouště něčím naprosto novým a cizím. James byl neustále užaslý nad její inteligencí a zájmem o všechno, co se kolem nacházelo. Usoudil, že nejen že se mu osobně líbí, ale že bude také cenným doplňkem Aruthova dvora. A nyní už daleko lépe chápal to, jakým způsobem si získala tak silnou Williamovu náklonnost, když s ním byla na Hvězdně. James sice podobné tužby nesdílel - kromě toho, že dokázal uznat ženskou krásu a přitažlivost stejně dobře jako kterýkoli muž s krví v žilách - ale uměl si představit, jak prostě dokáže být jiný člověk zasažen.</p>

<p>Zničehonic se ozval bratr Solon. „Nepřipadá ti ta cesta před námi přichystaná k přepadení?“ Zjevná starost ho přinutila k tomu, aby vyslovil nejdelší větu, jakou od něho James slyšel od chvíle, kdy ho zahlédl poprvé.</p>

<p>Válečnický mnich vyslovoval zvláštně zeširoka a jeho ,nepřipadá’ tak znělo spíše jako ,nepřepadá’ a ,přepadení’ zase jako ,připadení’. James zastavil a podíval se přes rameno. „Teď už ten přízvuk poznávám!“ řekl. „Strávil jsem mezi trpaslíky dost času na to, abych si jejich výslovnost vryl do uší.“ Podíval se nahoru vysoko nad Solonovu hlavu, jak přehnaně posuzoval jeho výšku, a dodal: „Ale musím uznat, že jsi ten nejvyšší trpaslík, kterého jsem kdy potkal, Solone!“</p>

<p>„A ty jsi to nejpitomější štěně, které jsem kdy v princových službách potkal já, jestli mě máš za trpaslíka,“ odpověděl mnich nevzrušeně. „Vyrostl jsem na statku poblíž Dorginu a nikde kolem nebyli žádni jiní kluci než trpaslíci. Takže jsem od nich pochytil tenhle přízvuk. Ale radši neměň téma hovoru.“ Ukázal dopředu. „Co si myslíš o tom, jak ta cesta před námi vypadá?“</p>

<p>„Tobě dělá starosti pár keřů a široká cesta?“ zeptal se Kendaric. James potřásl hlavou. „Má pravdu. Někdo se v těch stromech před námi skrývá.“</p>

<p>„A navíc mu to ani moc nejde, popravdě řečeno,“ přikývl Solon.</p>

<p>„Měli bychom se vrátit a zkusit to jinudy?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>Mnich podal otěže svého koně Kendaricovi. „To myslím, že ne, paní,“ odpověděl. „Nebudu se plazit příkopem jako zbabělec!“ Zvedl hlas a zavolal dopředu. „Vy, kteří se schováváte -víme o vás, u boha! Vystupte a postavte se tváří moci Ishapově, nebo se dejte na útěk jako zpráskaní psi! Nic jiného ostatně nejste!“</p>

<p>Po chvilce ticha se z úkrytu vynořila malá skupinka mužů. Oblečení, které na sobě měli, bylo sotva lepší než roztrhané hadry, a kromě toho mezi sebou měli několik nepříliš shodných kusů zbroje a zbraní. Dva lučištníci zůstali trochu pozadu, a dva další muži se rozestoupili po stranách. Malá skupinka k nim přešla po silnici a zastavila se jen několik stop před Solonem.</p>

<p>Jejich vůdce udělal krok dopředu - byl to neohrabaný muž středního vzrůstu s neuvěřitelně velkým nosem a ohryzkem. Jamesovi připadalo, že ještě nikdy v životě nepotkal člověka, který by se podobal krocanovi více než právě tento muž. Skoro čekal, že začne hudrovat.</p>

<p>Místo toho se ale muž usmál a odhalil ústa plná zubů tak zkažených, že byly skoro úplně černé. „Omlouvám se, pánové a dámo,“ řekl s nejistou úklonou, „ale pokud chcete dnes dorazit v bezpečí tam, kam máte namířeno, bylo by moudré, kdybyste nám svěřili trochu stříbra ze svých kapes výměnou za klidný průchod. Koneckonců se nacházíte v pěkně divoké krajině.“</p>

<p>Solon zahrozil muži pěstí. „Opovažuješ se oloupit kněze?“</p>

<p>Vůdce se ohlédl na své společníky, kteří si nebyli očividně jisti tím, co podniknout. Pak se otočil zpátky k Solonovi. „Omlouváme se ti, pane - o žádné potíže s bohy nestojíme. Neklademe ti žádné podmínky a můžeš projít, jak se ti zlíbí. Ale oni zaplatit musej.“ Ukázal na zbytek skupiny z Krondoru.</p>

<p>„Jsou pod mou ochranou!“</p>

<p>Bandita se podíval na obrovského mnicha a pak se znovu ohlédl na své společníky. Snažil se tvářit rozhodně a neotřesitelně, když odpověděl: „Nemají na sobě žádná roucha, která by něco říkala o jejich příslušnosti k chrámu. Nejsou pod ničí ochranou - jen pod svou.“</p>

<p>Solon přistoupil k muži a řekl: „Pokud chceš pokoušet hněv mého boha, tak bys k tomu měl mít opravdu dobrý důvod!“</p>

<p>„Co kdybychom je prostě pobili a šli dál?“ nadhodil James.</p>

<p>Solon se na něho podíval přes rameno. „Nechci tady žádné krveprolévání, pokud se tomu budeme moci vyhnout, Jamesi.“ Pak se s rychlostí, u muže jeho velikosti překvapující, otočil a máchl směrem nahoru obrovskou pěstí, takže zasáhl vůdce banditů přímo do brady. Hubený muž byl jeho ranou vyzdvižen do vzduchu a odlétl dozadu. Jeho otrhaná banda společníků se seběhla, aby ho chytila. Solon se na ně zamračil zpod okraje své zlaté přilby a zeptal se: „Chtěl by snad ještě nějaký z vás přihlouplých prosťáčků naše stříbro?“</p>

<p>Muži si vyměnili zděšené pohledy; dva z nich pak popadli svého bezvědomého vůdce a odběhli pryč, zatímco ti, kteří stáli po stranách, zmizeli do křovisek.</p>

<p>Když se cesta znovu vyprázdnila, vrátil se Solon ke svému koni. „Hned mě napadlo, že si to rozmyslí,“ poznamenal.</p>

<p>James si vyměnil pohled s Jazharou a pak se oba začali usmívat. James se vyhoupl do sedla. „Pojeďme,“ řekl.</p>

<p>Ostatní ho následovali a brzy opatrně projížděli houstnoucím šerem.</p>

<p>Právě v okamžiku, kdy se snesla noc, vyjeli ze zatáčky a zahlédli před sebou u cesty světlo. James jim naznačil, aby byli opatrní a pokračovali v jízdě dál.</p>

<p>Když se přiblížili ke světlu, zjistili, že narazili na hostinec, postavený na malé pasece poblíž silnice. Byla to osamělá patrová budova s velkou stájí, přistavěnou k zadnímu traktu; zevnitř se linula příjemná a lákavá záře světla, z vysokého komína stoupal kouř a nad vchodem se houpal vývěsní štít s nakresleným mužem, který měl na zádech batoh a v ruce držel cestovní hůl.</p>

<p>„Tohle musí být hostinec U poutníka,“ řekl James.</p>

<p>„Takže tady na nás bude čekat ten princův agent?“ zeptal se Kendaric. „Ten Alan, nebo jak se jmenuje?“</p>

<p>James přikývl. „Než půjdeme dovnitř,“ dodal ke Kendaricovi, „pamatuj si, že bys neměl každému vykládat o tom, kam máme namířeno. Medvěd může mít své agenty kdekoli.“</p>

<p>Kendaric se zakabonil. „Poslyš, mně vůbec nesejde na tom, oč v téhle hře jde. Chci jen postel a teplé jídlo. Chceš mi naznačit, že toho chci moc?“</p>

<p>James se na tovaryše cechu trosečníků podíval. „Naneštěstí je to někdy příliš moc,“ odpověděl suše.</p>

<p>Sesedli a James zavolal na štolbu.</p>

<p>Ze stodoly za hlavní budovou rychle vyšel mladý muž a přistoupil ke koním. James strávil chvíli s chlapcem a ujasňoval si s ním, jakou péči má jejich zvířatům věnovat. Když byl spokojen s tím, jak bude o jejich koně postaráno, otočil se a pokynul ostatním, aby ho následovali do hostince.</p>

<p>Panoš otevřel dveře a všichni vešli do nálevny, která i přesto, že byla přeplněná, působila útulně a pohodlně. V krbu vesele plápolal oheň a poutníci se bez potíží a živě bavili s místními obyvateli u jídla a pití.</p>

<p>James odvedl své společníky místností k nálevnímu pultu. Podsaditý muž, který za nim stál, k panoši vzhlédl a se širokým úsměvem ho pozdravil: „Dobrý večer, pane!“ Pak si za ním všiml Jazhary a dalších dvou mužů, a dodal: „A paní a pánové! Jsem hospodář Royos, majitel tohoto hostince. Čím vám mohu posloužit?“</p>

<p>„Co takhle pro začátek pivo pro unavené poutníky?“</p>

<p>„Ale jistě!“ Se zkušenou jistotou jim Royos rychle načepoval čtyři cínové korbely piva. Když je postavil na pult, zeptal se:</p>

<p>„Kam máte namířeno, jestli se mohu ptát?“</p>

<p>„Na sever,“ odpověděl James. „Jak vlastně jde v těchto končinách život, hospodáři?“</p>

<p>„Nu, poslední dobou je tu docela klid, to musím říct - i když tudy vlastně právě nedávno projela směrem do Krondoru manželka sedláka Totha. Vypadala opravdu ustaraně.“</p>

<p>„Víš proč?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>Royos pokrčil rameny. „Nemám ponětí, opravdu. Má se svým manželem statek nějakých deset mil odsud směrem k Haldonově vrchu. Obvykle se tu stavují na kus řeči a jídla, když jedou do města nebo se vracejí zpátky a někdy i přespí pod vozem vzadu, kde jsou ustájení koně. Milí lidé.“</p>

<p>„Říkal jsi něco o Haldonově vrchu,“ vložil se do hovoru Kendaric. „Máme tam také namířeno. Je to daleko?“</p>

<p>Jazhara zvrátila oči ke stropu. „Kendaricu...“</p>

<p>„K Haldonově vrchu?“ opakoval Royos. „Není to moc daleko, jen pár dní po silnici. Nechtěl bych vás vyděsit, pocestní, ale říká se, že poslední dobou je Haldonův vrch prokletý čarodějnictvím.“</p>

<p>„Jak to přesně myslíš?“ zeptala se Jazhara. „Jakým ,čarodějnictvím’?“</p>

<p>Royos řekl: „Hlavně mě nechápejte špatně, lidé. Nejsem moc pověrčivý, ale lodě se u Vdovského mysu potápěly od doby, kdy začali lidé brázdit okolní vody v lodích. Někteří říkají, že je to kletba, ale osobně bych si myslel, že jde spíš o nebezpečné útesy a mělčiny, když přijdou nejisté přílivy.“</p>

<p>„Říkáš, že se tam potápí mnoho lodí?“ ozval se bratr Solon.</p>

<p>„Celé stovky let,“ přikývl hostinský. „Některé šly ke dnu jen kvůli tomu, že jejich kapitáni, lodivodové nebo kormidelníci neměli ponětí o tom, jak vypadá zdejší pobřeží, jiné zase dostali piráti. A dodnes žijí piráti, kteří toto pobřeží a proudy znají lépe <emphasis>než</emphasis> čáry na svých dlaních. Nechají lodě narazit na mělčiny a pak, když jsou bezmocné, je olupují.“</p>

<p>„Podle toho, jak to říkáš, by se mohlo zdát, že až příliš dobře víš, o čem mluvíš,“ poznamenal James.</p>

<p>Royos se zasmál. „Nenarodil jsem se jako hostinský...“</p>

<p>James přikývl. „Nehodlám se vyptávat, čím jsi byl dřív.“</p>

<p>„Moudré rozhodnuti,“ přikývl Royos.</p>

<p>„Takže co je na Haldonově vrchu tak zvláštního, že se kolem něj rozvíjejí takové pověrčivé řeči?“ zeptal se Solon.</p>

<p>Royos mlaskl jazykem. „Nu, někteří říkají, že v té oblasti straší všichni ti duchové mrtvých námořníků.“ Potřásl hlavou. „Nejspíš je to ale jen mlha, která se drží u břehu.“</p>

<p>„To je všechno? Nic víc?“ zeptal se Solon.</p>

<p>Royos se zamračil a na chvilku se mu do tváře vkradl daleko vážnější výraz. „Nu, poslední dobou jsem slyšel hodně historek o tom, jak se tam někteří lidé ztratili, jak v okolí Vrchu napadají dobytek různé choroby a podobně.“ Pak se znovu zatvářil bezstarostně a řekl: „Na druhou stranu podle toho, co jsem kdy slyšel, dobytek vždycky sužuje nějaká ta choroba a lidé se čas od času někam zatoulají.“</p>

<p>„Také hledáme člověka jménem Alan,“ řekl Kendaric.</p>

<p>„Tak to bude nejspíš tamhleten Alan, který sedí v koutě po vaší pravé ruce,“ odpověděl hostinský. „Vždycky se tu zastavuje, kdykoli projíždí kolem.“ Royos o něco ztišil hlas, naklonil se k nim a pokračoval: „Myslím, že vyřizuje nějaké záležitosti pro korunu, i když sám toho nikdy moc nenamluví.“ Znovu se napřímil a dodal: „Ale je to vynikající posluchač. Ještě nikdy jsem neviděl, že by nepopřál sluchu jakémukoli vyprávění nebo historce, ať už zněla sebevíc vymyšleně.“</p>

<p>James se na Kendarica temně zamračil, pak se otočil a prošel davem k protějšímu koutu nálevny. U malého stolku tam seděl osamělý muž a opřený zády o zeď sledoval rušnou místnost. „Jsi Alan?“ zeptal se ho James.</p>

<p>„Omluvám se, ale my se známe?“ opáčil muž.</p>

<p>„Nemyslím, že osobně,“ odpověděl James. „Přicházíme z ,citadely’.“</p>

<p>Alan pokynem Jamesovi naznačil, aby se posadil. „To rád slyším. ,Strýček Arthur’ poslal zprávu, že se stavíte.“</p>

<p>James se posadil na jedinou židli, která u stolu stála, a Kendaric s Jazharou se postavili za něho. Solon se rozhlédl pozorně po místnosti, aby se ujistil, že je nikdo neposlouchá.</p>

<p>„Jaké máš zprávy o Williamově výpravě?“ zeptal se James.</p>

<p>„Vede si dobře,“ odpověděl Alan. „Společně se svými přáteli loví v horách. A poslal nedávno zpátky zprávu, že narazil na čerstvou medvědí stopu.“</p>

<p>James ztišil hlas: „Nějaké novinky z Haldonova vrchu?“</p>

<p>„Nebyl jsem tam už nějakou dobu. Podle všeho v tom městě řádí nějaká kletba. Slyšel jsem o nemocných lidech, nemocných zvířatech na statcích, ztracených dětech a také se vypráví o temných tvorech, kteří se potulují nocí. Nevím, co z toho by mohla být pravda, ale cestou jsem potkal hodně lidí, kteří odtamtud ve spěchu odcházejí. Tvrdí, že je to čarodějnictví.“</p>

<p>„Tohle slovo neslyším ráda,“ ozvala se Jazhara. „Co v těchhle krajích vlastně znamená?“</p>

<p>Alan se na mladou ženu podíval, a přestože ji ještě nikdy v životě neviděl, nejspíš usoudil, že je to nová princova rádkyně v magických záležitostech, protože odpověděl: „Omlouvám se, paní. Kousek od Vdovského mysu bydlí jedna stařena, za kterou místní obyvatelé z Haldonova vrchu chodí s drobnými potížemi. Vždycky ji víceméně tolerovali a dokonce ji vítali ve svých domovech, když byli nemocní a potřebovali její pomoc, ale teď, když se tam poslední dobou dějí takové zvláštní věci, ji začali osočovat, že v tom má prsty a tvrdí o ní, že je to zlá čarodějnice, která se jim mstí.“</p>

<p>Jazhara se zamračila. „Možná bychom jim mohli nějak pomoci, až do Haldonova vrchu dorazíme.“</p>

<p>„Kam máš namířeno teď?“ zeptal se Alana James.</p>

<p>„Spěchám do posádky v Sarthu,“ odpověděl princův agent. „Říká se, že východně odtamtud útočí skřeti. Nejspíš tam mají poblíž nějaký svůj tábor.“</p>

<p>„Myslíš, že by nám mohli nějak ztížit cestu do Haldonova vrchu?“ zeptal se James.</p>

<p>„To bych sice neřekl, ale i tak bude nejspíš nejlepší, když se budete i přes den držet hlavní silnice. Prozatím jsem se jen doslechl o tom, že útočí na statky a zabíjejí zvířata pro potravu.“ Rozhlédl se po přecpané místnosti a dodal: „Raději už odsud zmizím. Mám kousek po cestě utábořenou malou hlídku. Napadlo mě, že na sebe raději nebudu přitahovat moc pozornosti. Měl bych se k nim připojit a vyrazit dolů na jih za prvního světla.“ Vstal. „Ještě jedna věc: ta hlídka, která vám měla přijít nápomoc, ještě do Mlynářova odpočinku nedorazila. Měli by tam ale být v době, kdy tamtudy projedete, nebo se objeví o trochu později. Bude lepší, když se budete držet stranou od potíží v Haldonově vrchu, dokud nedostanete zprávu o tom, že jsou na místě.“</p>

<p>James Alanovi poděkoval a agent odešel.</p>

<p>„Můžeme dostat něco k jídlu?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>James přikývl. „A pokoje k tomu.“ Vstal a vrátil se k nálevnímu pultu, aby dohodl nutné podrobnosti s hospodářem Royosem.</p>

<p>William trpělivě čekal, až se Stopaři vrátí zpátky z průzkumu. Zastavil své muže na malém palouku u potoka. Hned vedle cesty stál strom, v jehož kůře se nacházel jasně viditelný dohodnutý zářez, který znamenal: ,Čekejte tady’.</p>

<p>Cítil až v žaludku, jak je napjatý a nervózní. Jediný důvod, proč mu mohli Stopaři zanechat takový vzkaz, byl ten, že se konečně blížili ke své kořisti. Zatímco čekali, až se pro ně zvědové vrátí, připadalo mu, že se čas neuvěřitelně vleče. Uvažoval o možnostech, které před nimi ležely. Stopovali takto Medvěda už déle než týden. Několikrát už museli čekat, když pátrací ztratili stopu, ale vždy ji po několika nekonečných hodinách znovu našli. Na dvou místech našli jasné známky toho, že se Medvěd setkal s dalšími muži. Stopaři z toho usoudili, že si Medvěd najímá žoldnéře. Dvakrát opustili Medvědovu skupinu menší skupinky jezdců, aby vyřídily nějaké vedlejší úkoly. Třikrát už narazili na známky přítomnosti skřetů v okolí, a William dokonce vyslal jednoho z jezdců zpátky do Krondoru, aby podal hlášení o možném vpádu dávných lidských nepřátel do oblasti. William se modlil, aby šlo jen o běžný kmenový přesun na lepší loviště a ne o skupinu nájezdníků. Chtěl soustředit veškerou svou energii na Medvěda a jeho muže - ne na skupinu nelidských nepřátel, která chtěla krást dobytek a děti. Věděl, že kdyby narazili na skřety na válečné stezce, byl by vázán ctí k tomu, aby je zahnal zpátky do hor, a to by znamenalo velké riziko, že ztratí Medvědovu stopu jednou provždy. Ačkoli chtěl ze všeho nejvíc pomstit Taliinu vraždu, nedokázal snést pomyšleni na lidské dítě, obětované v průběhu jednoho ze skřetích magických rituálů.</p>

<p>Konečně se jeden ze dvou Stopařů objevil na cestě. Byl to Jackson, kdo přišel na palouk a vedl s sebou svého koně. „Narazili jsme na skupinu žoldnéřů, poručíku,“ podal hlášení.</p>

<p>„Jsou to Medvědovi muži?“</p>

<p>„Maric si to myslí, ale po něm samotném jsme neviděli ani stopu. A podle popisu, který jsme dostali, je to docela nepřehlédnutelný zjev. Maric se drží poblíž. Utábořili se na malé pasece nějakou míli dál po cestě. Bude nejlepší, když jim polovinu jednotky pošleš do zad a pak udeříš z obou stran najednou.“</p>

<p>William se nad plánem zamyslel. Sice se mu nijak nezamlouvala představa, že by měl rozdělovat své muže v neznámém terénu, přesto ale věděl, že pokud udeří na žoldnéře pouze z jedné strany, mohli by se odtrhnout a uprchnout do lesů. A on potřeboval informace daleko více než mrtvá těla. Konečně přikývl. „Jak dlouho?“</p>

<p>„Můžeme tam být za hodinu.“</p>

<p>William se podíval na oblohu pozdního odpoledne. Zaútočí na žoldnéře těsně předtím, než se snese noc. „Dobrá,“ řekl. „Připravte se na útok za soumraku. Nepouštějte se do boje dřív, než nás uslyšíte přicházet, ale pak na ně udeřte tvrdě.“</p>

<p>„Poručíku?“</p>

<p>„Ano, Jacksone?“</p>

<p>„Já ten spolek znám. Říkají si ,Šedý dráp’ a jsou z Landrethu.“</p>

<p>„Z Landrethu?“ podivil se William. „Co tu dělají muži z Doliny?“</p>

<p>Jackson zavrtěl hlavou. „To kdybych věděl,“ řekl. „Ale jsou to tvrdí chlapi. Posledně, když jsem o nich slyšel, bojovali v Dolině pro obchodní koncern proti keshanským nájezdníkům. Občas jezdili do Krondoru utratit své zlato, ale obvykle jsme je nevídali takhle daleko na severu.“</p>

<p>William se nad tím zamyslel. „Museli být nejspíš v Krondoru, když tam dorazil Medvěd, a Medvědův agent se s nimi musel spojit, najmout je a poslat na sever.“</p>

<p>„Něco v tom smyslu,“ přikývl Jackson.</p>

<p>„Což znamená, že Medvědovi už mnoho mužů z jeho původní posádky nezůstalo.“</p>

<p>„Dobrý odhad,“ souhlasil jackson. „Ale tihle chlapi nebudou žádat o milost, dokud nedostanou pěkně do těla. Znám jejich pověst.“</p>

<p>„I přesto to znamená, že k tomu netvorovi nebudou cítit vůbec žádnou věrnost. Pokud bychom dokázali zajmout...“ Otočil se a přivolal k sobě seržanta Hartaga. „Jak vypadá okolní krajina? Bude lepší se pokusit o pěší, nebo jízdní útok?“</p>

<p>„Myslím, že pěšky to půjde jednodušeji, poručíku,“ odpověděl starý veterán. „Na místa bychom se takhle k večeru dostávali na koních jen těžko bez toho, že by si nás někdo všiml, a čím blíž se dostaneme, než se pustíme do boje, tím větší šanci máme k tomu, že se nám podaří získat výhodu.“</p>

<p>„Takže pěší útok,“ přikývl William. „Vezmeš si polovinu mužů a půjdeš s Jacksonem. Uvažte koně opodál a pokuste se dostat co nejblíž z druhé strany tábora. Lučištníky nech rozmístěné po jedné straně. Až budou připraveni, dej nám vědět. Budeme potřebovat krycí palbu k tomu, aby nám nikdo z těch lumpů neunikl. Pokud se dostanete do nějakých potíží, veď je ke stromům, pak se odpoutej a nech lučištníky, ať dělají svou práci.</p>

<p>Počkejte, dokud nás neuslyšíte útočit z naší strany stezky a pak se na ně vrhněte pěkně zostra a rychle. Ale pamatujte - alespoň jednoho z nich chci zajmout živého.“ K Jacksonovi dodal: „Běž říct Maricovi, aby na mě počkal na stezce, pak odvedeš druhou polovinu jednotky na místo.“</p>

<p>Stopař přikývl, vyhoupl se na svého koně a odjel. Během několika okamžiků už čekal seržant s polovinou mužů v sedlech, a jednotka se plavně rozdělila na dvě družstva, které Hartag vedl po stezce na místo, kde se sejde s jedním ze zvědů. William počkal, dokud nezmizeli mezi stromy, a pak dal svému družstvu rozkaz k vyražení.</p>

<p>Během jízdy zšeřelým hustým lesem cítil William, jak v něm vzrůstá a houstne napětí. Brzy bude vědět, kde se Medvěd skrývá - a pak se mu konečně postaví tváři v tvář.</p>

<p>Muži čekali na signál. William si prohlédl nepřátelský tábor a nechtě musel uznat, že jeho muži stojí proti zkušeným profesionálům. Bylo jich zhruba třicet, a přestože se rozhodli přespat na holé zemi, vybrali si to nejlépe ubránitelné místo na celém palouku - tábor se nacházel na mírném návrší, z něhož byl dokonalý rozhled po celém okolí.</p>

<p>Dobrá zpráva byla ta, že se nijak neobtěžovali se stavěním obranných valů. I hrubý násep ve svahu, zpevněný zaostřenými kůly, by Williamovým mužům mohl způsobit vážné potíže. Tito žoldnéři měli očividně naspěch, protože se rozložili táborem těsně před soumrakem a bezpochyby měli v úmyslu brzy po svítání hned vyrazit dál. Místo obrany postaví hlídky a tyto hlídky budou bdělé.</p>

<p>William počkal, dokud slunce nezapadlo za vzdálené kopce dostatečně na to, aby světlo pokrylo celé okolí šerosvitem temně šedých a černých odstínů. V hlavě už si sestavil plán a seznámil s jednou jeho součástí lučištníky. Pět z tuctu mužů, které s sebou měl, bylo připravených v záloze.</p>

<p>William pokynul mečem a vyšel na palouk se sedmi vojáky za zády. Ušel nějaký tucet metrů, když se z tábora ozval hlas. „Kdo je tam?“ zavolal jeden ze žoldnéřů.</p>

<p>„Hej, vy tam v táboře!“ křikl William a bezstarostně kráčel dál. „Hledám kumpanii Šedý dráp.“</p>

<p>„No, tak to jsi ji našel,“ ozvala se odpověď. „A teď se zastav a dál ani krok!“</p>

<p>William se zastavil. „Přináším vám zprávu od Medvěda.“ Jméno jeho kořisti tvořilo i dohodnutý signál pro lučištníky.</p>

<p>Hlídka ani nestačila odpovědět, když mu nad hlavou prosvištělo pět šípů a William zavolal: „Teď!“</p>

<p>Lučištníci si vybírali cíle pečlivě, a než si žoldnéři uvědomili, že jsou v obklíčení, pět z jejich středu bylo zabito. Z druhé strany přilétly další šípy a William si uvědomil, že seržant Hartag je se svými muži také dokonale připraven.</p>

<p>Na dvou protilehlých stranách tábora se objevili princovi vojáci, zatímco žoldnéři Šedého drápu stále ještě hledali své zbraně a připravovali se k odražení útoku. William zaútočil na nejbližšího strážného, který zvedl štít, aby zachytil úder dlouhého jedenapůlručního meče. William máchl čepelí dolů, ale pak ji stočil v eliptickém pohybu, takže ji vrazil do strany štítu, odrazil jej na stranu a žoldnéře otočil tak, že nemohl ránu oplatit, protože ruku, v níž držel svou zbraň, měl na druhé straně, odvrácené od Williama. Když se muž snažil dokončit obrat a otočit proti němu, sjel William čepelí po straně štítu a ťal po mužových podkolenních šlachách, takže ho ochromil. S bolestným řevem žoldnéř padl k zemi a William ho odkopl stranou levou nohou. Sice nebyl mrtvý, ale bojovat už nemohl. William chtěl ze všeho nejvíc zajatce. Nepotřeboval teď nic víc než informace ohledně toho, kde Medvěda najde.</p>

<p>Williamovi muži měli výhodu překvapení, ale žoldnéři z kompanie Šedý dráp byli tvrdí a zkušení. Boj byl proto krvavý a konečné vítězství princovým mužům zajistila jen skutečnost, že půltucet nepřátel byl už zabit šípy z luků. Když William zabil svého třetího nepřítele, divoce se rozhlédl; předpokládal, že žoldnéři už budou prosit o milost, ale s překvapením zjistil, že stále ještě bojují, ačkoli nyní museli čelit nejméně dvojnásobné přesile.</p>

<p>„Ať alespoň jeden z nich zůstane naživu!“ zavolal William, přestože věděl o tom muži, kterému přeťal podkolenní šlachy a který nyní ležel někde na zemi uprostřed boje. Otočil se a podíval se, jak si jeho muži vedou. Lučištníci už odložili své dalekonosné zbraně, tasili meče a vrhali se nyní také do boje.</p>

<p>Žoldnéři i nadále bojovali a několik Williamových mužů leželo na zemi - buď mrtví, nebo vážně ranění. „Ukonči to!“ křikl William na jednoho ze žoldnéřů, který opatrně ustupoval a zároveň se snažil odrážet rány dvou královských vojáků.</p>

<p>Muž ale poručíkovi nevěnoval nejmenší pozornost a neustále hledal cestu, jak podniknout výpad. William znechuceně zaklel, když sledoval, jak další ze žoldnéřů padl. Přešel za jednoho ze zbývajících nepřátel a udeřil ho zezadu do přilby plochou stranou meče. „Nezabíjejte ho!“ rozkázal dvěma svým vojákům, kteří se ho právě snažili probodnout. Muž se zapotácel a jeden z princových vojáků skočil kupředu a popadl ho za paži s mečem. Druhý přistoupil k žoldnéři a udeřil ho vší silou jílcem meče, takže muž upadl do bezvědomí.</p>

<p>A pak už bylo po všem. William se rozhlédl a zavolal:</p>

<p>„<emphasis>Seržante!</emphasis>“</p>

<p>Hartag k němu přešel. „Pane?“ ozval se.</p>

<p>„Jak jsme na tom?“</p>

<p>„Šest mužů vyřazených z boje, pane. Tři mrtví, dva se k nim pravděpodobně brzy připojí a jeden to může zvládnout, pokud ho rychle dostaneme k léčiteli. Několik dalších mládenců je zraněných, ale žádný nijak vážně.“</p>

<p>„Zatraceně,“ zamumlal William. Takto mu zbývalo osmnáct mužů a všichni nebyli plně schopni boje. „Co žoldnéři?“</p>

<p>„To je ta potíž, pane. Nepožádali o milost. Bojovali na život a na smrt. Nikdy jsem neviděl žoldnéře, kteří by dělali něco podobného. Většinou jim to pálí dost na to, aby věděli, kdy to dostávají.“</p>

<p>„Kolik jich přežilo?“</p>

<p>„Dva,“ odpověděl Hartag. „Jeden silně krvácí z rány v noze a moc dlouho už se s námi nezdrží.“ William přikývl, když si uvědomil, že to bude pravděpodobně ten muž, kterému přeťal podkolenní šlachy. Hartag pokračoval: „Druhý je ten chlap, kterého jsi vzal přes hlavu, pane. Měl by se probrat každou chvilku.“</p>

<p>Žoldnéř se skutečně vzpamatoval z bezvědomí během několika minut a William ho nechal předvést.</p>

<p>„Kdo jsi? Patříš k Medvědovým mužům?“</p>

<p>„Už ne. Jmenuju se Shane McKinzey. Momentálně -“ Rozhlédl se po palouku. „Posledně jsem patřil k Šedým drápům. Spojil se s náma Medvědův agent a zaplatil nám, takže jsme se rozjeli na sever. Nejdřív jsme se s ním potkali, a pak nám řekl, co máme dělat.“</p>

<p>„Proč jste bojovali na život a na smrt?“ zeptal se Hartag.</p>

<p>„Rozkazy.“ Muž si promnul zátylek. „Podle všeho se náš kapitán...“ - kývl k jedné z mrtvol, kterou právě vojáci táhli na narychlo sestavenou pohřební hranici - „nějak doslechl o tom, že tenhle Medvěd má nějaký magický schopnosti. Říkal, že dožene každýho, kdo by ho zradil, a sežere jeho duši zaživa.“ Zamrkal, jako by se snažil projasnit si zrak. „U bohů, už mě párkrát přes hlavu vzali, ale nikdy takhle pořádně.“ Potřásl hlavou. „V každým případě kapitán říkal, že je lepší čistá smrt a rychlá cesta do síní Lims-Kragmy než to, aby člověku vysál krev a duši z těla nějakej zplozenec pekel jako tenhle Medvěd.“</p>

<p>„Proč jste se utábořili tady?“</p>

<p>„Nechal nás jako zadní stráž, která měla pobít každýho, kdo by se za ním vypravil. Tohle byla naše první práce pro toho chlapa. A vypadá to tak, že byla i poslední.“</p>

<p>„Kde je ten Medvěd teď?“</p>

<p>„To netuším. Měli jsme se utábořit tady a zabít každýho, kdo tudy půjde, a pak se k němu přidat ráno po zatmění malýho měsíce u Průsmyku dvou tesáků.“</p>

<p>„Lžeš,“ odtušil Hartarg.</p>

<p>„Možná - ale proč bych měl s váma hrát na rovinu, když mě stejně zabijete, abych tohohle Medvěda nemohl varovat, co?“</p>

<p>„Když tě stejně zabijeme,“ řekl William, „možná by ses mohl očistit a pomoci nám zabít toho muže, který tě zradil.“</p>

<p>Shane se podíval na Williama a odpověděl: „Vydělával jsem si na chleba jako žoldnéř víc let, než ty nosíš meč, mladej. Nebojím se smrti, ale vidím, že tobě chladnokrevný zabíjení nahání hrůzu.“</p>

<p>William ukázal k místu, kde jeho muži skládali mrtvé žoldnéře na hromadu. „Podívej se na zbytek svých spolubojovníků a pak se mi pokus ještě jednou namluvit, že mám strach z chladnokrevného zabíjení. Pokud ale budeš poctivý, můžeš přežít. Ty jsi ještě nikdy pro Medvěda nepracoval, že?“</p>

<p>„Ne, proč?“</p>

<p>„V tom případě nemusíš sdílet jeho trest. Řekni nám to, co chceme vědět, a mí muži tě doprovodí zpátky do Krondoru. Odtamtud můžeš odplout nebo odjet kamkoli bude libo. Osobně bych ti doporučoval návrat do Doliny.“</p>

<p>Žoldnéř se znovu podrbal na zátylku, jako by zvažoval možnosti. „No, počítám, že mi moc kumpanie nezbylo. Tak dobře, dohodnuto. Lhal jsem, když jsem ti vykládal o tom, že jsme tu měli čekat a zabít každýho, kdo se tu šustne. Měli jsme dělat, jak náramně je jednoduchý na nás zaútočit - a zatraceně, jak jednoduchý jsme vám to udělali - utrpět menší ztráty a prásknout do bot. Medvěd na vás u Průsmyku dvou tesáků chystá past. My jsme vás do ní měli zavést. Jestli si pospíšíte, můžete ho tam dohnat.“</p>

<p>„Rozhodl ses moudře. Díky.“ William k sobě přivolal vojáka, stojícího nedaleko. „Vezmi si k sobě Blaka a odvedete tady pana McKenzieho do Krondoru společně s ostatními muži, kteří jsou schopni přesunu.“</p>

<p>„Rozkaz, pane!“ zasalutoval muž.</p>

<p>„Myslíš, že tentokrát nám říkal pravdu, Wille?“ zeptal se tiše Hartag.</p>

<p>„Ano,“ odpověděl poručík. „Nemá důvod lhát a kromě toho má za to, že čím dál se dostane od Medvěda, tím lépe.“ Zdálo se, jako by se Williamovi rozzářily oči, když pokračoval: „Máme ho. Připrav mužstvo na cestu. Dnes v noci se neutáboříme - možná ani zítra - a pojedeme pěkně zostra, abychom se dostali k Průsmyku dvou tesáků dřív, než Medvěd.“</p>

<p>„Rozkaz, pane!“ řekl Hartag a otočil se, aby vykonal jeho rozkaz.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola desátá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>SKŘETI</strong></p>

<p>James se probudil.</p>

<p>Něco nebylo v pořádku. Vyskočil z postele a kopl do bočnice Kendaricova lůžka. Tovaryš cechu se s ospalým výrazem ve tváři posadil a zamumlal: „Co se děje?“</p>

<p>„Cítím kouř.“</p>

<p>James rychle vyrazil na chodbu, přešel k vedlejší místnosti, kde spala Jazhara s bratrem Solonem, a zabušil na dveře. Chodba už byla plná modravého dýmu a ostrého pachu hořícího dřeva, který ho škrábal v krku. „Vstávejte!“ zavolal. „Hostinec hoří!“</p>

<p>Dveře podél dlouhé chodby v prvním poschodí se začaly otevírat a hrstka dalších hostů vyhlížela ven, aby zjistili, co se děje. James opakoval své varování a mezitím si připínal pás s mečem a ještě se vrátil do pokoje pro cestovní vak. Jazhara se Solonem o chvilku později vyšli z druhého pokoje a spěchali za ním společně s ostatními hosty po schodišti.</p>

<p>Když dorazili do nálevny, rychle si uvědomil, že oheň byl patrně založen poblíž hlavního vchodu, protože celá stěna kolem dveří stála v plamenech. „Do kuchyně!“ zvolal James. Proběhl dveřmi za nálevním pultem a zahlédl, jak hospodář Royos se svou dcerou přináší vědra s vodou. „Uklidněte se!“ volal hostinský.</p>

<p>James popadl muže za náprsenku košile. „Ani se o to nepokoušej. Několik věder vody tenhle oheň nedokáže uhasit. Utíkej odsud, dokud můžeš!“</p>

<p>Muž na okamžik zaváhal, ale pak přikývl. Vystrčil dívku z kuchyně na zadní dvůr mezi ostatními hosty, kteří se u dveří tlačili.</p>

<p>Poděšený a hrůzyplný křik upozornil Jamese na to, že se děje něco strašlivějšího než jen požár domu.</p>

<p>Když se se Solonem vynořil ze zadních dveří, měli už zbraně připravené v rukou, a okamžitě si všimli, že skupina skřetů se právě snaží odvázat koně od stání ve zchátralé stodole.</p>

<p>James rychle počítal: jen v dohledu se nacházel tucet těchto tvorů. Skřeti byli menší než lidé a v ramenou ne tolik rozložití, i když působili jen o trochu útleji. Plochá čela končila v hustých kšticích černých vlasů. Černé panenky žlutých očí odrážely světlo plamenů, takže se zdálo, jako by ve tmě zářily. Tři z válečníků měli vlasy po způsobu kmenů vyčesané do vysokých uzlů, zpevněných uzly a úlomky kostí, což znamenalo, že dosáhli hodnosti náčelníka nebo že jsou to knězi. Všichni měli v rukou malé štíty a meče a James v duchu děkoval bohům za to, že mezi nimi očividně nebyli žádní lučištníci.</p>

<p>Z hostince vyšli ozbrojení jen tři další lidé, takže včetně Solona, sebe sama a několika dalších hostů, napočítal James jedenáct bojeschopných. Věděl, že se Jazhara dokáže sama o sebe postarat, takže zavolal na Royose: „Schovej se s dcerou za námi!“</p>

<p>Skřeti zaútočili a Jazhara jim v ústrety přímo do středu skupiny vyslala ohnivou kouli. Zásah se jí dokonale povedl. Plameny okamžitě pohltily tři skřety a další tři po jedné straně byli vážně spáleni.</p>

<p>Zbývající šestice skřetů se s vytím vrhla na lidi a máchala přitom zuřivě čepelemi. Koutkem oka James sledoval, jak se Solon zkušeně rozmáchl válečným kladivem a prorazil jednomu z útočníků lebku dřív, než mu stačil tvor uhnout z rány.</p>

<p>Jeden mimo, teď jen dostat těch pět dalších, pomyslel si James.</p>

<p>Náhle se v Jamesově zorném poli objevil Kendaric, který neohrabaně mával svým krátkým mečem a panoš si náhle uvědomil, že se tovaryš nedokáže v žádném případě sám ani ubránit, natož aby se mu podařil jakýkoli útok. James mu skočil k boku a odkopl z cesty skřeta, který už se na mladíka hrnul, takže se tvor převalil na záda. Pak skočil na Kendaricovu pravou stranu a roztočenou čepelí zasáhl útočníka, který tovaryše ohrožoval, a zasáhl ho přímo do týla.</p>

<p>Panikou ztuhlý příslušník cechu trosečníků na Jamese zíral očima, vytřeštěnýma hrůzou. „Jdi zpátky a nehni se od Royose!“ houkl James.</p>

<p>Nezdálo se, že by byl Kendaric schopen sebemenšího pohybu, a James jen stěží unikl smrti z rukou skřeta, který mu vpadl do zad. Podařilo se mu vycítit útok na poslední vteřinu a přikrčil se k levé straně. Nad hlavou mu zasvištěla čepel meče a on usoudil, že kdyby se přikrčil doprava, byl by právě o tuto hlavu kratší.</p>

<p>James se otočil a uvědomil si, že to na něho zaútočil jeden ze skřetů, sežehlých Jazhařiným prvním útokem. Celý pravý bok tohoto tvora byl zčernalý spáleninou, kouřilo se z něj a jedno oko měl zavřené, takže James okamžitě skočil doleva a zaútočil ze skřetovy slepé strany.</p>

<p>Jazhara vypustila další kouzlo - žhnoucí rudý paprsek, který udeřil do tváře jednoho ze skřetů, kteří se blížili ke Kendaricovi. Tvor zaječel, upustil meč a zabořil si špičky prstů do očí. Ostatní se otočili ke zdroji tohoto magického útoku a na okamžik zaváhali.</p>

<p>Kendaric právě tohoto okamžiku využil k tomu, aby se dal na útěk, a nechal skřeta stát osamělého. Bratr Solon a další muž z hostince přiskočili na tovaryšovo místo a oba zároveň zaútočili na nájezdníka. Skřet si všiml, jak se na něho snáší mnichovo válečné kladivo a podařilo se mu uhnout stranou, zatímco se ho druhý muž pokoušel zasáhnout hrotem meče. Tyto dva útoky se vzájemně překrývaly a skřet se otočil a dal se na útěk.</p>

<p>Náhle si snažili i všichni ostatní skřeti útočníci zachránit životy útěkem. James popohnal jednoho z nich, který se mu zatím vyhýbal, hrotem rapíru, pak se napřímil a snažil se zjistit, jaké škody nájezdníci napáchali.</p>

<p>Hostinec už stál úplně v plamenech a Royos s mladou ženou jej sledovali opření jeden o druhého. Mladý štolba stál nedaleko místa, kde byli uvázáni koně a sledoval prostor mezi stodolou a budovou hostince rozšířenýma očima.</p>

<p>Na zemi ležel půltucet mrtvých skřetů.</p>

<p>James potřásl hlavou. „Jak je možné, že se ti mizerové objevují tak blízko pobřeží?“ zamyslel se nahlas.</p>

<p>Bratr Solon přešel k Jamesovi a opřel se o své kladivo. „Skřeti jsou většinou pěkně hloupá chasa, ale nejsou tak hloupí, aby se vydávali na lup koní, pokud nemají někde v okolí zařízený tábor,“ poznamenal zamyšleně.</p>

<p>Mladá dívka se k nim otočila a řekla: „Manželka sedláka Torna tudy projížděla cestou do Krondoru, pane, a vypravila se tam jen proto, aby našla vojáky, kteří by zachránili její malou holčičku.“</p>

<p>„Marie!“ zvolal hospodář Royos. „Takové věci jsi neměla ani zaslechnout.“</p>

<p>„Otče,“ odpověděla dívka, „copak si myslíš, že mě dokážeš chránit před každou starostí na světě?“ Otočila se a podívala se na hořící hostinec. „Copak mi skřeti nezničili domov přímo před očima?“</p>

<p>Hostinský položil paži kolem jejích ramen. „Zapomínám, že vyrůstáš a dospíváš v ženu, dcero,“ řekl pohnutým hlasem.</p>

<p>Ostatní hosté - dva muži s meči, další s velkým loveckým tesákem a dvě ženy - se shromáždili kolem nich. Royos řekl:</p>

<p>„Děkuji vám všem za to, že jste se snažili zahnat ty skřety. Kdyby nebylo vás, kdo ví, jak bychom dopadli.“</p>

<p>James přikývl. „Jen je mi líto, že jsme nemohli udělat nic víc.“</p>

<p>„Zachránili jste nám životy,“ řekl Royos. „Hostince se dají přebudovat a vystavět znovu. Zákazníky člověk nenachází každý den.“ Políbil svou dceru na čelo. „Stejně jako dcery.“ Royos s Marií se obrátili zpátky ke svému hostinci, aby zřídili řetěz lidí s vědry a pokusili se zachránit co nejvíce svého majetku uhašením plamenů.</p>

<p>„Pravda,“ řekl Solon. „Čekali na nás, až vyjdeme ven, aby nás povraždili.“</p>

<p>James se poškrábal za uchem. „Ale proč tak nestoudný a neskrývaný útok? Musejí přece vědět, že se tu v kopcích pohybuje hlídka vojáků a ta se za nimi okamžitě pustí...“</p>

<p>„Že by chtěli stáhnout hlídku od daleko důležitější práce?“ přerušila tok jeho myšlenek Jazhara.</p>

<p>James se na mladou čarodějnici podíval a pokynul jí, aby s ním šla stranou. Když se dostali z doslechu ostatním, tiše se zeptal:</p>

<p>„Medvěd?“</p>

<p>„Možná. Bezpochyby by jen prospělo jeho věci, kdyby poblíž Haldonova vrchu a Vdovského mysu nebyl jediný voják v okamžiku, kdy se pokusí získat Slzu bohů.“</p>

<p>James se zamyslel. „Kdybychom jen věděli, jak má v plánu Slzu získat, mohli bychom mít lepší ponětí o tom, kde v kterém okamžiku bude.“</p>

<p>„Kdybych já byla tenhle Medvěd a nedokázala získat Kendaricovo kouzlo, rozhodně bych počkala, až se Kendaric někde objeví a pak bych se ho pokusila zajmout.“</p>

<p>„Nebo by mohl počkat, až odvedeme všechnu špinavou práci za něho, a pak by nám Slzu sebral ve chvíli, kdy s ní zase dorazíme na souš,“ pokračoval v úvahách James.</p>

<p>„Ať tak nebo onak, je logické, pokud dovolí Kendaricovi dorazit ke Vdovskému mysu,“ dokončila Jazhara.</p>

<p>„Nechce se mi čekat,“ řekl James, „ale nerad bych se o to vyzvedávání vraku pokoušel bez rezervy dole v Mlynářové odpočinku.“ Ohlédl se na místo, kde čekali ostatní a zavolal: „Bratře Solone! Podle všeho se zdá, že máš nějaké povědomí o skřetech. Jak velký tábor podle tebe budou poblíž mít?“</p>

<p>Válečnický mnich se na okamžik zamyslel a pak odpověděl:</p>

<p>„Těžko soudit, opravdu. Ti hloupí tvorové nepřemýšlejí tak, jako přemýšlím já nebo ty. Možná tři skupiny velké tak, jako byla tato. Jedna hlídá tábor, zatímco se zbývající vydávají nalup. Na druhou stranu bylo v téhle skupině hodně náčelníků a kněžích, což je popravdě řečeno docela neobvyklé.“</p>

<p>„Ale proč takhle útočí?“ zeptal se Kendaric, který už se dostatečně vzpamatoval z hrůzy boje, aby dokázal sledovat tok hovoru.</p>

<p>„Ah, tohle je velice jednoduché,“ řekl Solon. „Unesli dítě.“ Podíval se na oblohu, kde kvapem ubývalo malého měsíce. „To maličké obětují za dva dny, až přijde zatmění měsíce, jako oběť svému bohu. Takže toto nebyli jen bandité, kteří chtěli trošku poplenit lidské příbytky. Tihle byli na velké výpravě za ukojením žízně duchů. Jejich předkové jim přikazují, aby scházeli z hor a prolévali lidskou krev, aby brali lidské otroky a koně a pak se vrátili zase zpátky. Tohle vůbec není hezká záležitost.“</p>

<p>„Musíme něco udělat,“ prohlásila Jazhara. „Pokud hodlají to dítě do dvou dnů zabít, tak se sem hlídka z Krondoru nestačí vrátit.“</p>

<p>Po chvilce ticha se ozval James. „I když se mi vůbec nezamlouvá pomyšlení, že by měl někdo - kdokoli - umírat podobně ohavným způsobem, musím vás upozornit, že tady máme svou práci.“</p>

<p>Jazhara panoše popadla za předloktí, sevřela mu bojem rozbolavělý sval v paži chladnými prsty a tichým, zlostným tónem zavrčela: „Ty bys klidně ty netvory nechal, aby zavraždili malé dítě jako zvíře na porážku?“</p>

<p>James obrátil oči v sloup a potřásl hlavou. „Tuhle hádku nejspíš nevyhraju, co?“ zeptal se.</p>

<p>„Ne,“ zavrtěla hlavou čarodějka. „Jestli to bude třeba, půjdu tam sama.“</p>

<p>James jemně vymanil svou paži z jejího sevření. „Máš svou povinnost.“</p>

<p>„A ty sám jsi před chvíli souhlasil s tím, že mohli něco podobného podniknout jen proto, aby zabránili vojákům v tom, aby se sem dostali. Tak jako tak bychom museli čekat, Jamesi, pokud se nechceš přesunout do Haldonova vrchu dřív, než se sem dostane hlídka. Pokud dokážeme zachránit to dítě před jistou smrti a vrátit je jeho rodičům, pak ztratíme jen několik dní, a až sem dorazí ti vojáci, kteří odcestovali za námi, můžeme jet přímo do Mlynářova odpočinku.“</p>

<p>James si odevzdaně povzdechl a pokynul Solonovi a Kendaricovi, aby přišli blíž. „Solone, mohli by ti skřeti pracovat pro Medvěda?“</p>

<p>„To si nemyslím,“ zavrtěl hlavou mnich. „I když je možné, že na ně má nějaký vliv. Kdyby se ukázal s nějakými zbraněmi nebo trochou magie jako s dary, hrstkou informací ohledně míst dostatečně bezpečných k nerušenému plenění a několika džbány piva nebo vína, mohli by si myslet, že napadnout tento hostinec je jejich vlastní skvělý nápad.“</p>

<p>„Copak je ten zatracený Medvěd všude?“ zeptal se Kendaric užasle.</p>

<p>„Ne, to bych neřekl,“ odpověděl James. „Nemyslím si, že za tímhle stojí Medvěd. Osobně jsem přesvědčený o tom, že on sám pracuje pro někoho jiného.“</p>

<p>„Proč?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Popovídám ti to během cesty.“ Vzhlédl a prohlédl si oblohu. „Za pár hodin tu máme svítání a musíme se připravit na jízdu.“</p>

<p>„Kam máme namířeno?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>„Na lov skřetů,“ odpověděl James s neveselým úsměvem.</p>

<p>Kendaric už si zase stěžoval, jak bylo jeho zvykem. „Tohle není vůbec moudré!“</p>

<p>James potřásl hlavou a nevěnoval mu nejmenší pozornost. Podíval se na bratra Solona a řekl: „Ale že se ani moc nesnaží za sebou zametat stopy, co říkáš?“</p>

<p>Válečnický mnich přitáhl svému koni uzdu a pokračoval krokem ve sledování skřeti stezky. „Ne - řekl bych, že jsou potlučení daleko víc, než by se jim zamlouvalo a teď se snaží dostat co nejrychleji za svými léčiteli.“</p>

<p>James ukázal o něco dál na cestu, po niž jeli. V dálce se zvedaly kopce a za nimi se k nebi tyčily štíty Calastiových hor. „Myslíš, že budou nahoře ve skalách?“</p>

<p>„Skoro určitě,“ odpověděl mnich. „Nejspíš si tam našli nějaké místo, které se dá dobře bránit - jako například uzavřený kaňon nebo malou louku - a nás čeká ta nevděčná práce je odtamtud vykouřit.“</p>

<p>„A to je odtamtud máme ,vykouřit’ jen sami čtyři?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>Jamesovi už došla trpělivost. „Ne, nebudeme na tu věc čtyři,“ řekl.</p>

<p>„My budeme jen hlídat koně a pošleme tebe do jejich tábora, abys je pobil na jednu hromadu.“</p>

<p>Kendaric zastavil svého koně a podíval se na něho s omráčeným výrazem. „Já?“</p>

<p>Jazhara už se neudržela a rozesmála se. I ve tváři velice vážného a zachmuřeného Solona se objevil pobavený úsměv.</p>

<p>James zavrtěl hlavou. „Nedělej si s tím starosti,“ řekl chlácholivě. „Mám plán.“</p>

<p>Odvrátil se od Kendarica, který nyní čím dál více zaostával, a Jazhara se k němu naklonila. „Ty máš nějaký plán?“ zeptala se zvědavě.</p>

<p>„Ne,“ odpověděl jí šeptem James, „ale než se tam dostaneme a pořádně rozhlédneme, něco už dokážu vymyslet. A on bude možná do té doby držet klapačku.“</p>

<p>Jazhara se usmála a přikývla. Jeli dál.</p>

<p>Konečně jim Solon dal pokyn k zastavení. „Sice nejsem školený stopař, pravda, ale jedině slepý by si nevšiml tohohle.“ Sesedl a ukázal na rozměklou zem, kde James v hlíně jasně viděl hluboké stopy podrážek.</p>

<p>„Podle všeho má ten dotyčný docela naspěch,“ řekl mnich.</p>

<p>„Kdo to je?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>„Pokud tady mezi námi není někdo nadaný darem předvídání budoucnosti, tak můžeme jedině hádat,“ odtušil Solon, „ale osobně bych řekl, že se díváme na stopy toho sedláka, který jde odvést domů svou malou dcerku.“</p>

<p>„Dobrý odhad,“ poznamenal James a ukázal dopředu. V dálce zahlédli osamělou postavu, která se právě blížila k hřebeni kopce. Ještě před okamžikem ji před nimi skrýval bližší kopec, ale nyní mohli sledovat, jak odhodlaně kráčí po cestě.</p>

<p>„Raději bychom ho měli dohonit dřív, než se nechá zbytečně zabit,“ usoudil panoš.</p>

<p>Solon nasedl a všichni pobídli koně do rychlého klusu. Podařilo se jim dohnat sedláka docela rychle. Muž se otočil a podezíravě se na jezdce, kteří se za ním zničehonic objevili, zahleděl. V rukou držel jako zbraň kosu křížem přes hruď, připraven odrazit ránu nebo se máchnutím pustit do útoku.</p>

<p>„Stůj,“ řekl James a zvedl pravou ruku dlani dopředu. „Jsme tu ve jménu tvého prince.“</p>

<p>„Konečně! Už jsem si začínal myslet, že mi s touhle prací nikdo nepomůže. Jak se má moje manželka?“</p>

<p>James se podíval na své společníky. „Myslím, že sis nás spletl s někým jiným.“</p>

<p>„Cože?!“ vyhrkl sedlák. „Chcete mi snad říct, že vás za mnou neposlala z Krondoru moje Becky? Myslel jsem, že jste sem přijeli, abyste mi pomohli zachránit mou dceru!“</p>

<p>„Buď v míru, sedláku Tothe,“ řekl bratr Solon. „Nacházíš se nyní pod Ishapovou ochranou. Něco o tvém dítěti víme. Prosím, řekni nám podrobně o všem, co se s tvou dcerkou stalo.“</p>

<p>Zdálo se, že se muž trochu uvolnil. „Už to bude skoro týden, co jsem byl se svým přítelem Lanem na lovu. Zašli jsme do kopců a podhůří východně odsud, když jsme v noci zaslechli píšťaly a bubny.</p>

<p>Šli jsme se podívat, co to je, a v jednom kaňonu nedaleko odsud jsme narazili na bandu skřetů. Měli tam malého chlapce a pak ho... ah, bohové... pak to děcko rozťali v půli. Obětovali ho! Vykřikl jsem... nedokázal jsem si pomoci... a oni nás pak začali pronásledovat. Podařilo se nám utéct, ale pak se předevčírem vrátili a zaútočili na nás na našem statku. Spolu s Lanem jsme se je snažili udržet stranou, ale bylo jich na nás příliš mnoho. Dostali se až do domu... a unesli mou dcerušku! Lane je stopař a vypravil se za nimi a já nejdřív poslal svou ženu Becky do Krondoru pro pomoc a pak se vypravil za Lanem. A teď jste se tu objevili vy.“</p>

<p>„Kudy tvůj přítel Lane šel?“ zeptal se sedláka James. „Přímo zpátky k tomu kaňonu, to vím skoro jistě,“ odpověděl muž. „Nechal mi cestou drobné značky, které mám sledovat. Chtěl jsem sice původně počkat na vojáky... ale nesnesl jsem představu toho, jak mi obětují vlastní dceru.“</p>

<p>„Až do zatmění příštího měsíce je v bezpečí,“ řekl Solon. „Bylo to o zatmění prostředního měsíce, když jsme je té noci viděli, jak obětují toho chlapce,“ přikývl sedlák Toth. Pak se zamračil. „Zítra je ale zatmění malého měsíce!“ vyhrkl.</p>

<p>„Musíme jednat rychle,“ řekla Jazhara.</p>

<p>„Za to všechno může ta zatracená čarodějnice,“ zavrčel Toth.</p>

<p>„Čarodějnice?“ zeptala se trochu pichlavě Jazhara.</p>

<p>„Povídá se o tom, jaké se děje černé čarodějnictví u Haldonova vrchu - ta prokletá čarodějnice se s nimi musela spojit a přikázala jim, aby unesli mou holčičku ke své špinavé magii!“</p>

<p>Jazhara přimhouřila oči. „A ty jsi viděl tu ,čarodějnici’, když skřeti toho malého chlapce zabili?“ zeptala se ostře.</p>

<p>„No, to sice ne, ale...“</p>

<p>„Na tom ale teď nezáleží,“ vložil se do hovoru Solon. „Pokud máme být k pomoci, musíme jednat co nejdříve.“</p>

<p>„Prosím, udělejte něco!“ řekl Toth. „Prosím, pomozte mi najít mou dceru!“</p>

<p>Solon se rozhlédl. „Zůstaň tady, sedláku. Musíme na ně udeřit dnes v noci, jinak je po tvé dcerce veta.“</p>

<p>James přikývl. „Jedeme dál.“</p>

<p>Pokračovali na koních dále po cestě, zatímco se sedlák rozhlížel po místě, kde by na ně mohl počkat. James se ohlédl a zachytil výraz na mužově tváři. Bylo jasné, že veškeré jeho naděje odjíždějí s nimi.</p>

<p>„Tak se zdá, že Tothův přítel Lane narazil na nějaké potíže,“ poznamenal James. Kousek od nich na cestě, kterou celou poslední hodinu následovali, ležela malá hromada mrtvol. Za ní se nacházela dvojice skřetů, nehybně ležící na lidském těle.</p>

<p>„Nedal se těm nečistým stvořením zadarmo,“ zabručel Solon.</p>

<p>„Ale za jakou cenu?“ vyhrkl Kendaric. „Je přece mrtvý!“</p>

<p>„Uklidni se,“ řekla Jazhara.</p>

<p>„A ona mi ještě ke všemu říká, abych se uklidnil,“ zamumlal Kendaric a zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Myslím, že se to tělo právě pohnulo,“ řekl James, seskočil z koně a přešel rychle k Laneovi. Stáhl z něho dva mrtvé skřety a prohlédl si ho. „Přineste vodu!“ zavolal přes rameno.</p>

<p>Jazhara k němu přispěchala s měchem a James zvedl mužovu hlavu do náručí a sledoval, jak mu čarodějka lije úzký pramínek tekutiny na tvář a na rty, aby ho občerstvila.</p>

<p>Lane zamrkal a zachraptěl: „Skřeti... unesli dceru mého přítele. Našel jsem jejich tábor, ale... bylo jich příliš mnoho...“</p>

<p>„Nedělej si s tím starosti, my ho najdeme,“ řekla Jazhara.</p>

<p>„Jsou blízko. V uzavřeném kaňonu severně odsud. Prosím. Nedovolte jim, aby tu holčičku zabili.“</p>

<p>James se nadechl, aby se ho ještě na něco zeptal, ale Lane obrátil oči v sloup. James mu přiložil ucho ke rtům a po chvilce řekl: „Je pryč.“</p>

<p>„Nezemřel marně,“ prohlásil Solon. „Postaráme se o to, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost.“</p>

<p>James jemně položil Laneovu hlavu na kámen a vstal. Podíval se na nebe a řekl: „Za nějaké dvě hodiny se snese noc. Pojďme najít ten kaňon.“ Pokynul Solonovi a Kendaricovi, aby sesedli. „Půjdeme pěšky a koně necháme u ústí toho kaňonu. Až se vrátíme, posloužíme Laneovi patřičným pohřbem.“</p>

<p>Cesta k ústí kaňonu jim trvala necelou hodinu. Ze skalisek tam vytékal úzký potůček, který tekl přes stezku a pokračoval v cestě ze svahu dolů. James se otočil ke Kendaricovi a řekl: „Napoj koně a postarej se o to, aby se nezatoulali. Vrátíme se tak brzy, jak to jen bude možné.“</p>

<p>„To mě tu chcete nechat samotného?“ zeptal se vylekaně tovaryš.</p>

<p>„Nu, pokud s námi raději nechceš jít do skřetího tábora...?“</p>

<p>„To ne! Ale víš, jak to je, samotný tady...“</p>

<p>„I když se mi vůbec nezamlouvá, že musím něco takového říkat,“ poznamenal James, „právě v tomhle okamžiku jsi daleko důležitější než já nebo Jazhara.“ Na okamžik se odmlčel a pak dodal: „Solone, ty tady zůstaň taky. Jestli se nevrátíme zpátky, vyrazte do Mlynářova odpočinku a spojte se s hlídkou. Pak se vypravte do Haldonova vrchu, vyzvedněte loď a získejte Slzu.“</p>

<p>Zdálo se, že se bratr Solon chce o tomto plánu dohadovat, ale pak si uvědomil jeho moudrost a neřekl nic. „Dobrá tedy, počkám,“ řekl jen.</p>

<p>James s Jazharou vklouzli do kaňonu. Poté, co chvíli opatrně našlapovali mezi kameny a uschlými kusy větví v úzkém prostoru vchodu, se před nimi objevila mírná zátočina, která se stáčela doleva. James udělal pár kroků dopředu a nahlédl za ohyb. Pak se vrátil k Jazhaře, zvedl dva prsty a rty naznačil: „Dva strážní.“</p>

<p>Přikývla. Vzhlédl k okraji kaňonu a ukázal najedno místo, které se nacházelo mírně nad a za Jazharou.</p>

<p>Sledovala směr jeho pohledu a všimla si mezery ve skále, vhodné ke šplhání. Rychle přikývla. Přehodila si hůl na řemeni na záda a hbitě vylezla na hřeben.</p>

<p>James ji následoval. Na vrcholku jí přiložil rty k uchu a zašeptal: „Půjdu trochu dopředu a zkusím zjistit, co tam je. Jestli existuje způsob, jak ty strážné obejít, tak ho najdu. Jestli ne, tak zkusíme druhou stranu.“</p>

<p>„A co když nenajdeš nic ani na druhé straně?“ zašeptala v odpověď.</p>

<p>„Potom budeme muset jedině ty strážné zabít a rychle udělat to, co chceme, než si toho všimnou.“</p>

<p>V Jazhařině výrazu byla jasně vidět reakce na podobný plán. „Tak to raději nějakou cestu najdi,“ požádala ho.</p>

<p>James se plížil podél okraje útesu a držel se nízko při zemi, aby snížil riziko toho, že ho proti stále ještě světlé obloze někdo zahlédne. Proplížil se kolem zátočiny a opatrně se podíval dolů, jestli ho náhodou nevidí strážný, postavený na protější straně kaňonu, ale k jeho velké úlevě nenašel po skřetovi ani stopu.</p>

<p>James pokračoval v pomalém postupu. Hřeben se zvedl, když dorazil k okraji prostoru uzavřeného kaňonu. Pod sebou dokázal rozeznat tucet stanů, kterým vévodil jeden velký, schopný pojmout nejméně tucet válečníků. Na okamžik se posadil na paty a přemýšlel o svých možnostech. Stany byly lidského původu. Skřeti si ve svých domovských vesnicích buď stavěli chatrče spletené z větví a proutí, nebo zůstávali v jeskyních nebo pod přístřešky, když vyráželi na lov nebo za kořisti.</p>

<p>Pak si James všiml lidské postavy. Takže přece jen za skřetími útoky stáli lidští odpadlíci! Zpola očekával, že přítomný člověk bude oblečený v barvách Puštíků a byl skoro zklamán, když muž přešel k ohni a ukázalo se, že je to obyčejný žoldnéř. James se nad tím trochu zamyslel: žoldnéři a skřeti. Zdálo se, že Medvěd nakonec má prsty i ve skřetích útocích - nebo v nich má prsty ten, kdo za Medvědem stojí...</p>

<p>Ale o tomto problému se James rozhodl přemýšlet až někdy jindy, protože právě v tomto okamžiku se musel soustředit na záchranu dítěte.</p>

<p>Žoldnéř nakopl jednoho skřeta, který se jen váhavě přesunul stranou, aby mohl člověk vytáhnout od pasu nůž a odříznout si kus masa ze čtvrtky hovězího, nabodnutého na rožni nad ohněm. Muž hbitě nabodl maso na nůž, kus utrhl zuby a odvrátil se od kruhu skřetů kolem ohně. James sledoval, jak pomalu žvýká šťavnaté hovězí.</p>

<p>A pak zaslechl dětský pláč. Zjištění, že malá holčička stále ještě žije, doprovázel neuvěřitelně silný příliv citů, který by v sobě nikdy neočekával. Tento přiliv ho naplnil úlevou a znásobil pocit naléhavosti. James se pozorně rozhlížel po táboře a jeho oči sledovaly všechny možnosti. Starý zloděj v jeho nitru zaznamenal podél okraje kaňonu úzkou pěšinku, po níž se dostane přímo nad velký stan, v němž se bez nejmenších pochyb dítě nacházelo.</p>

<p>James se rozhlížel po táboře pod sebou. Několik skřetů mělo jasně viditelné rány, očividně z nevydařeného nájezdu na Poutníka včerejší noci. <emphasis>Jak se dostat dovnitř a zpátky ven aniž by mě odhalili?</emphasis> přemýšlel panoš.</p>

<p>Vzhlédl k obloze a usoudil, že do východu ubývajícího malého měsíce zbývají ještě nějaké zhruba tři hodiny. Střední měsíc byl ze čtvrtiny v úplňku a nacházel se nyní vysoko na obloze. Zmizí za obzorem ve chvíli, kdy malý měsíc vyjde. Velký měsíc také ubýval a vyjde teprve hodinu po malém měsíci.</p>

<p>James rychle počítal. Tato situace mu poskytovala zhruba hodinu relativně hluboké tmy, během niž musel proniknout do tábora, ukrást dítě a vrátit se s Jazharou k místu, kde na ně čekali Solon s Kendaricem.</p>

<p>I když se mu nijak nezamlouvala představa toho, že bude muset jít kolem stráží u ústí kaňonu ještě třikrát, bylo mu jasné, že se k Jazhaře musí vrátit a probrat s ní svůj plán; bude ostatně potřebovat její pomoc.</p>

<p>Tak pomalu, jak jen to bylo možné, se vrátil kolem zátočiny a zastavil se v místě mírně nad místem, kde čekala keshanská čarodějka. Tiše zašeptal její jméno. „Tady,“ zaslechl zespoda tichou odpověď. Spustil se k ní.</p>

<p>„Co jsi zjistil?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„To dítě je naživu a myslím, že se k němu dokážu dostat bez větších potíží, ale potřebuji vědět, jestli máš něco, co by je mohlo utišit. Jestli začne plakat nebo vydávat nějaké jiné zvuky, skoro určitě mě odhalí.“</p>

<p>„Něco bych udělat dokázala,“ přikývla Jazhara. „Kolik času na to máme?“</p>

<p>„Musím se nad ten stan, kde ji drží, vrátit během hodiny.“</p>

<p>„V tom případě moc času nemáme. Budu potřebovat malý oheň a své věci, které mám v sedlové brašně.“</p>

<p>James jí pokynul, aby ho následovala. „Tiše,“ řekl. Vedl ji zpátky podél okraje kaňonu k místu, kde u cesty čekali Solon s Kendaricem. Mladý příslušník cechu trosečníků je okamžitě zasypal otázkami, ale James mávl rukou, aby ho umlčel. „Dítě žije a já je odtamtud dokážu dostat, ale v téhle chvíli ze všeho nejvíc potřebuji oheň.“</p>

<p>Solon nezaváhal ani na okamžik. Okamžitě začal po okolí sbírat malé větvičky a chrastí. Jazhara odepjala brašnu od svého sedla, posadila se na zem a položila zavazadlo před sebe. Rychle vytáhla několik lahviček, malou měděnou misku a tenké plátěné rukavice. Zatímco pracovala, řekla: „Přinutit to dítě cokoli vypít by mohlo být obtížné a stejně by během té doby mohla vykřiknout. Dokážu připravit roztok, který holčičce navodí několik hodin opravdu hlubokého spánku a bude stačit, aby se jeho výparů nadechla. Stačí jen trochu nalít na kus látky a přiložit ji několik okamžiků na její ústa a nos. Ale musíš přitom být opatrný, aby ses nenadýchal výparů sám - ani na větší vzdálenost. I když by tě to možná nemuselo uspat, způsobilo by to ztrátu orientace a ztížilo by to tvou možnost návratu.“</p>

<p>„Ztížilo by to tvou možnost přežití, to chce v podstatě říct,“ podotkl Kendaric.</p>

<p>Solon se na něho podíval. „Mladíku,“ řekl, „už ti někdo někdy naznačil, že jsi tu a tam stejně příjemný a společenský jako osina v zadku?“</p>

<p>James se uchechtl, ale Jazhara se plně soustředila na svou práci a opatrně mísila dohromady v měděné nádobě tekutiny a prášky z pěti lahviček, které si vybrala z brašny. Přidala několik kapek vody a s tichým zaříkáním přisunula nádobu k malému ohni, který mezitím Solon rozdělal.</p>

<p>Pak vytáhla z brašny prázdnou nádobku, vytáhla z jejího hrdla zátku a rukama v látkových rukavicích obratně zvedla misku od ohně. Rychle přelila tekutinu do nádobky a uzavřela její hrdlo zátkou.</p>

<p>Podala nádobku Jamesovi a ještě jednou ho upozornila:</p>

<p>„Pamatuj, že s tím musíš nakládat opatrně.“ Na chvilku se sklonila nad sedlovou brašnou. Za okamžik se napřímila a podala mu ještě jednu věc. „Tady máš čisté plátno. Těsně předtím, než se rozhodneš dítě zvednout, nalij trochu tekutiny na látku a podrž ji nad její tváří. Několik vteřin bude stačit bohatě. Neprobudí se, i když se s ní budeš rychle pohybovat nebo pokud kolem vznikne nějaký rozruch.“</p>

<p>„Děkuji,“ řekl James. „Pokud vznikne nějaký rozruch, nebude už pak vůbec záležet na tom, jestli bude spát, nebo ne.“ Podíval se na oblohu. „Musím si pospíšit. Počkejte tady a mějte koně připravené pro případ, že bych se vrátil poklusem a museli jsme se dát na rychlý ústup.“ Pak se ještě zamyslel a dodal: „Když se to tak vezme... mějte koně připravené pro rychlý ústup bez ohledu na to, jestli přiběhnu nebo přijdu.“</p>

<p>„Konečně dobrý nápad,“ řekl Kendaric a usmál se.</p>

<p>James si odepjal pás s mečem, protože mu bylo jasné, že v případě, že by kdykoli v průběhu dnešního večera potřeboval rapír, s největší pravděpodobností by jak on, tak dítě čelili jisté smrti. Zkontroloval si dýku pevněji zasunul do pochvy. Uložil nádobku s kusem látky pod košili, otočil se a vykročil rychle ke vchodu do kaňonu.</p>

<p>Rychle se přesunul po hřebeni nad táborem a tentokrát se zastavil až přímo nad velkým stanem. Prostřední měsíc zmizel za západním obzorem a malý s velkým měsícem zatím ještě nevyšly a skrývaly se na východě. Oheň uprostřed tábora plál nízkými plameny a několik skřetů spalo poblíž kruhu z kamenů. Podle zvuků, které se linuly z několika okolních stanů dokázal James uhodnout, že kromě blíže neznámého počtu hlídek v okolí se celý tábor uložil k nočnímu odpočinku. Rychle vyslal modlitbu k Ruthii, bohyni štěstěny a zlodějů, aby odpadlíci a skřeti neměli dostatečně za ušima na to, aby nechali nějaké hlídky dohlížet na prostor nad údolím. Dřepl si na okraj hřebene nad největším stanem a rozhlédl se. Pak začal opatrně slézat dolů.</p>

<p>Když došlápl na pevnou zem, přiložil ucho k látkové stěně stanu a naslouchal, ale z druhé strany těžkého plátna k němu nedoléhal vůbec žádný zvuk. Spodní okraj dílců byl kolíky pevně ukotven k zemi, takže nemohl doufat v to, že se mu podaří spodní okraj nadzvednout a proplížit se pod ním dovnitř. Vytasil dýku.</p>

<p>Tiše protlačil úzký hrot do povrchu těžkého plátna a podnikl jediný tah dolů pravidelným pohybem, aby způsobil pokud možno co nejmenší hluk. Vytvořil tak štěrbinu dostatečně velkou k tomu, aby mohl nahlédnout dovnitř a když rozhrnul její okraje, strčil do vzniklého otvoru hlavu. Do chřípí se mu vedral strašlivý smrad, který ho málem přinutil ke zvracení. Znal tento puch: rozkládající se mrtvá těla. Jen s největším sebezapřením se polknutím zbavil ostré příchuti žluči v hrdle a rozhlédl se.</p>

<p>Na přikrývkách, rozložených na podlaze spali tři skřeti, a jeden ležel na vyvýšeném stupínku před nahrubo postaveným oltářem. James se snažil najít dítě a zahlédl za oltářem nevysoký obrys, který vypadal zdálky jako kolébka. Proklouzl štěrbinou ve stanovém dílci dovnitř a opatrně vykročil k předmětu.</p>

<p>Byla to skutečně hrubá kolébka a leželo v ní spící malé dítě. Rozhlédl se kolem sebe a jen stěží se mu podařilo potlačit zachvění. Na oltáři byly rozloženy různé tělesné součásti, sestavené v hrůzostrašném spodobnění lidského těla. Horní část ženského trupu byla umístěna nad mužskou pánví. Paže malého dítěte byla položena po levé straně, zatímco po straně pravé se nacházela paže většího dítěte nebo malé ženy. Pod pánví byly rozloženy podobně nepodobné nohy a chodidla. James nahlédl do kolébky. Zdálo se navýsost pravděpodobné, že tato malá holčička měla celé dílo korunovat svou hlavou. Neměl nejmenší ponětí, jaká černá magie se tu používá, a ani nehodlal zůstat v okolí dostatečně dlouho na to, aby to zjistil do nejmenších podrobností. Po nedávné zkušenosti v pouštní pevnosti Puštíků, kde se stal čestným hostem při obřadu povolávání démona, necítil k podobným snahám a pokusům příliš vřelý vztah.</p>

<p>James zručně vytáhl zpod košile nádobku a kus látky, zadržel dech a nalil na plátno, které si složil do dlaně, trochu tekutiny. Když cítil na prstech, že je dostatečně prosáklé, natáhl ruku, v níž je držel a zamával jím nad tváří holčičky. Po chvilce odložil plátno na okraj kolébky a vrátil do hrdla nádobky zátku. Nádobku si znovu vložil za košili a sklonil se, aby vzal dítě do náručí.</p>

<p>Náhle zaslechl překvapené zamručení, napřímil se a zahleděl se na druhou stranu oltáře. Stál tam skřetí kněz, který ještě před chvílí spal na vyvýšeném stupínku, a zíral na Jamese s udiveným a nechápavým výrazem ve tváři. James sevřel kus látky v dlani a prudkým pohybem ji mrštil, takže se nad oltářem rozvinula a přikryla knězi nos a ústa. Skřet překvapeně zamrkal a zvedl pracku, aby se plátna zbavil, ale sotva se jej dotkl zčernalými drápy na koncích prstů, obrátil oči v sloup a zhroutil se bez jediného zvuku na podlahu. „Díky, Jazharo,“ zašeptal James tiše a vzal dítě do náručí.</p>

<p>Použil jeho přikrývku jako nouzový závěs, který si ovinul kolem ramen, a odnesl dítě pryč stejně jako kdysi odnášel lup z krondorských domů, které navštívil bez svolení majitelů v noci. Vylezl na skalnatý útes a rychle tábor obešel podél římsy; s každým krokem očekával, že se ozve volání na poplach a jeho únik bude odhalen. Když dorazil na místo, odkud mohl bezpečně zahájit sestup mimo údolí, seskočil z dohledu hlídek a dal se do běhu.</p>

<p>Připadalo mu, že cesta k ostatním trvá celou věčnost; ale koně už byli připravení a všichni seděli v sedlech, když vyběhl z lesa na cestu.</p>

<p>„Mám ji,“ řekl James vítězně a Jazhara natáhla ruce. Panoš podal čarodějce hluboce spící dítě a vyhoupl se na svého koně.</p>

<p>Všichni čtyři pak pobídli svá zvířata do klusu a brzy se řítili po cestě zpátky směrem, odkud přijeli.</p>

<p>O hodinu později našli sedláka Totha, který seděl u malého ohýnku a úzkostlivě na ně čekal. Když přijeli na dohled, vyskočil na nohy a rozběhl se k nim.</p>

<p>„Je to ona?“ zvolal, sotva si všiml uzlíčku v Jazhařině náručí.</p>

<p>Jazhara mu podala dítě do rukou a řekla: „Bude spát až do rána a následujících několik hodin po probuzení bude trochu netečná. Nebude to dlouho trvat a zase se vzpamatuje.“</p>

<p>„Děkuji vám! Chvála bohům! Stále je naživu a zdráva! Jsem vám tolik dlužen.“</p>

<p>James se rozhlédl po okolí. „Doprovodíme tě zpátky na tvůj statek. Skřeti si možná nevšimnou jejího zmizení až do rána, ale bude lepší, pokud zůstaneme opatrní.“</p>

<p>„Máte můj věčný vděk,“ řekl sedlák a vykročil vedle koní po cestě.</p>

<p>„Je mi líto, ale přinášíme ti i jiné - smutnější - zprávy,“ poznamenala Jazhara. „Tvůj přítel Lane je mrtvý.“</p>

<p>Toth přikývl. „Očekával jsem to v okamžiku, kdy jsem viděl, že se vracíte bez něho.“</p>

<p>„Nedal ale těm zmetkům vlastní život zadarmo,“ řekl Solon. Podíval se výhružně na Kendarica, který měl v těle dostatek moudrosti na to, aby zůstal zticha a neřekl ani slovo. „Byl to hrdina, o tom není nejmenších pochyb.“</p>

<p>Toth chvíli kráčel mlčky, a pak řekl: „Ještě jsme svou holčičku ani nepojmenovali, ale myslím, že jí budeme říkat ,Lane’ v upomínku na jeho přátelství.“</p>

<p>„To je velká čest a ještě větší úcta k zemřelému druhovi,“ poznamenal bratr Solon.</p>

<p>Příchod jitra je zastihl o několik mil dále na cestě. Několikrát se na chvilku zastavili a James se se Solonem občas vystřídali se sedlákem Tothem, zatímco nesli dítě v náručí.</p>

<p>Chvíli po svítání se dítě pohnulo a zakňouralo. „Má velký hlad a její matka není nikde poblíž,“ řekl sedlák. „Bude muset počkat, dokud se nedostaneme domů a já nepodojím kozu.“</p>

<p>„Jak je to ještě daleko?“ zeptal se Kendaric, kterému už tuhla šíje z toho, jak se každou chvíli ohlížel a čekal, kdy se za zatáčkou vynoří první vlna skřetích mstitelů.</p>

<p>„Moc ne,“ odpověděl Toth. „A s trochou štěstí už může být má manželka zpátky doma ve chvíli, kdy se tam dostaneme - a spolu s ní ta pomoc, pro kterou spěchala do Krondoru.“</p>

<p>James s Jazharou trochu přitáhli uzdy svým koním a zdrželi se vzadu a Jazhara řekla: „Nějak ses úplně zapomněl zmínit o tom, co jsi zahlédl v tom táboře.“</p>

<p>„Pravda,“ souhlasil James.</p>

<p>„Něco tě zneklidnilo,“ pokračovala.</p>

<p>„Pravda,“ opakoval panoš.</p>

<p>„Je to něco, o čem nechceš mluvit?“</p>

<p>„Pravda,“ přisvědčil James potřetí, a pak po chvilce pokračoval: „Ne, možná bych o tom přece jen mluvit měl - přinejmenším s tebou. Koneckonců jsi princova rádkyně v magických záležitostech.“ Popsal jí oltář a části těl, které na něm byly rozloženy.</p>

<p>„Je to rozhodně nějaká temná nekromancie,“ usoudila Jazhara. „Vypadá to na velmi nečistou magii, ale zapadá to do obrazu, který začal s těmi tvory, na něž jsme narazili ve stokách pod městem. Někdo se rozhodl vytvořit vyslance chaosu, které se rozhodl vypustit na svobodu na území západní části Království - ale za jakým účelem...?“</p>

<p>„Nemohla by to být jen shoda okolností? Možná se tu skřeti ukázali jen čirou náhodou a jen čirou náhodou měli zájem na tomtéž...“ Pod tíhou jejího pochybovačného a nesouhlasného pohledu mu otázky utichly na rtech.</p>

<p>„Sám víš nejlépe, že to tak není,“ odpověděla. „Za všemi těmi věcmi je nějaká síla - nějaká mysl, která to vše vytváří a řídí.“</p>

<p>„Plazivec?“ nadhodil James.</p>

<p>Jazhara pokrčila rameny. „Možná Plazivec. Možná někdo, kdo je s ním spřažený nebo někdo, kdo Plazivce jen využívá k vlastním cílům - nebo je to možná jen shoda okolností a v západní části Království se nám utrhly ze řetězu <emphasis>dvě</emphasis> nepřátelské síly.“</p>

<p>„To je prostě úžasné,“ zabručel James. „Můj proslulý čich na problémy mi jasně říká, že nic z toho, co jsme zatím viděli, nemůže fungovat samostatně a bez závislosti na zbytku. Jen nedokážu v tom všem zahlédnou nějaký systém.“</p>

<p>„A co když v tom žádný systém není?“ napadlo Jazharu.</p>

<p>„Co tím myslíš?“</p>

<p>„Co když je to všechno, na co jsme zatím narazili, jen výsledkem nějaké množiny náhodných rozhodnutí a voleb? Co když nic z toho všeho není řízeno jediným rámcovým plánem, ale spíše jde o sérii událostí, jejíž jediným cílem je okamžitá destabilizace celé oblasti?“</p>

<p>„Za jakým účelem? A k čímu prospěchu?“ zeptal se James.</p>

<p>Jazhara se usmála. „Máš tak hodinku volného času na to, abys mohl vyjmenovat celý seznam, Jamesi?“</p>

<p>Panoš přikývl a zívl. „Nejspíš už na mě leze únava,“ přiznal. „Kesh, Queg, dokonce i některá východní panství, spojená s Ostrovním královstvím, nemluvě o půltuctů nižších šlechticů, kteří by jakoukoli nestabilitu dokázali využít k tomu, aby povýšili na vyšší šlechtice, a tak dále a tak podobně.“</p>

<p>„Vyjmenoval jsi ale jenom politické možnosti,“ upozornila ho Jazhara. „Existuji i temné síly, které nemají žádné politické cíle, ale které touží po společenském neklidu, nebo dokonce po něčem horším.“</p>

<p>„Máš tímhle na mysli něco určitého?“</p>

<p>„Mám tím na mysli síly ve spojení s temnými mocnostmi, které by dokázaly využit společenský chaos jako kouřovou clonu, s jejíž pomocí by se dokázaly dostat k moci.“</p>

<p>Solon se k nim otočil. „Slyšel jsem to,“ řekl. „Víš, chlapče, ona má pravdu. Ve vesmíru existují mocnosti, jejichž jediným cílem je nás všechny zahalit do naprosté temnoty a zla.“</p>

<p>„S touhle představou jsem měl vždycky tak trochu problémy,“ poznamenal James, „ale na druhou stranu jsem nikdy nebyl šílený velekněz temného božstva.“</p>

<p>Jazhara se zasmála a dokonce i na Solonových rtech se objevil úsměv. „Nu, na druhou stranu jsi alespoň dostatečně moudrý na to, abys uznal, že existuje něco, co si nedokážeš představit,“ řekl mnich a přitáhl svému koni uzdu, aby se mohl zařadit vedle Jamese s Jazharou.</p>

<p>„Já si toho dokážu představit docela dost,“ pokýval hlavou panoš. „A to, co jsi právě řekl o mocnostech, jejichž jediným cílem je rozvrat a chaos, se dá docela lehce dát dohromady s naší výpravou.“</p>

<p>„Ano,“ přikývl mnich. „To je velká pravda.“</p>

<p>Pokračovali v jízdě mlčky, dokud nedorazili na statek sedláka Totha. Nedaleko od hlavního stavení byl přivázán tucet koní k břevnu vysokého plotu. Na dvoře stála shromážděná jednotka domobrany a James s překvapením zahlédl v jejím čele povědomou tvář.</p>

<p>„Jonathane!“ zvolal. „Co děláš takhle daleko od města?“</p>

<p>Syn bývalého šerifa z Krondoru se otočil a zvedl ruku na pozdrav. „Ještě pořád zbývá ve městě spousta věci, které je třeba vyřešit, panoši,“ odpověděl formálně, „takže Jeho Výsost napadlo, že bude lepší, když se na chvilku ztratím z dohledu.“</p>

<p>James sesedl a podal otěže svého koně vojákovi, stojícímu poblíž, zatímco se sedlák Tom radostně vítal se svou manželkou. James pokynul Jonathanu Meansovi, aby s nim poodešel stranou. „Co to má znamenat?“ zeptal se ho tiše.</p>

<p>„Znamená to, že kapitán Garruth se snaží přesvědčit Aruthu o tom, aby zrušil úřad městského šerifa a soustředil veškerou moc při provádění práva do rukou úřadu městské stráže,“ odpověděl Jonathan.</p>

<p>„A tím si pomohl k větší moci a autoritě,“ dodal James.</p>

<p>„A důležitosti,“ připomněl Jonathan. „Já bych bez té funkce dokázal docela dobře žít, ale v Krondoru byl vždycky šerif.“</p>

<p>James potřásl hlavou. „Někdy...“ Pomalu vydechl. „Nápad předat veškerou moc ve městě do rukou koruny a nikoho jiného mi nikdy nepřipadal moc dobrý. Zakládající princové města se o tom mnohokrát přesvědčili na vlastní kůži. Smírčí soudní dvůr a šerifův úřad, který těmto soudům nepodléhá byla vždycky nejjednodušší cesta, jak se vypořádat s drobnou zločinností a civilními spory.“</p>

<p>Podíval se Jonathanovi přímo do očí. „Jakmile se vrátíme zpátky, promluvím si o tom s Aruthou. Ale pochybuji o tom, že bude s Garruthovým návrhem souhlasit.“ A skoro jako by pro sebe dodal: „Takže jaký je opravdový důvod pro to, že jsi tak daleko od města?“</p>

<p>Means nikdy Jamesovi nepřipadal jako člověk, který by oplýval příliš velkým smyslem pro humor, ale tentokrát se usmál, když odpovídal. „Možná se mám vrátit s nějakými informacemi ohledně toho, jak se mají věci na severu?“</p>

<p>„To je trošku pochybný důvod,“ poznamenal James. „Pokud ovšem nemáš nějaké další rozkazy k provedení poté, co se postaráš o pomoc sedlákovi a jeho manželce.“</p>

<p>Jonathan přikývl a společně poodešli ještě více stranou od ostatních. „Arutha tvrdí, že z této oblasti poslední dobou dostává jednu hrůzostrašnou a děsivou zprávu za druhou. Jeho faktor - nějaký Alan - poslal v průběhu posledních dvou týdnů několik podobných hlášení - nemocný dobytek, netvoři v lesích, ztracené děti a podobné historky. Ty se máš soustředit na svůj úkol, ale měl by sis dávat pozor na to, co se děje kolem. Já se mám setkat s hlídkou, která má namířeno do Mlynářova odpočinku, a být připravený ti poskytnout jakoukoli pomoc.“</p>

<p>„Takže Arutha si myslí, že tucet příslušníků pravidelného krondorského vojska nebude stačit?“ zeptal se James.</p>

<p>„Očividně,“ přikývl Jonathan. „Buď na pozoru, jakmile se dostanete za křižovatku na silnici do Mlynářova odpočinku. Pokud k nám nedorazí vaše žádost o pomoc, musíte se odtamtud až do Haldonova vrchu postarat sami o sebe.“</p>

<p>„Díky,“ řekl James. Pokývnutím hlavy Jonathanovi naznačil, aby se znovu připojil ke svým mužům.</p>

<p>Když na chvilku osaměl se svými myšlenkami, James se znovu zamyslel nad neuvěřitelným rozsahem té snahy o získání Slzy bohů. Jak to všechno zapadalo do zdánlivě nesouvislého schématu potíží, které se skládaly z Puštíků, mrtvých zlodějů, netvorů, černokněžníků, šílených kněží a všech ostatních škůdců, s nimiž se potýkali od zrady v Krondoru, kterou chystal Makala a další tsuranští mágové? Bylo mu jasné, že po celou tu dobu byl ve hře ještě třetí hráč. Ne Plazivec a rozhodně ne Bratrstvo temné stezky, a dokonce ani ten šílený kněz, který se chopil moci nad Puštíky.</p>

<p>Vycítil, že Jazhara má pravdu; za vším, co se dělo během posledního roku, stála nějak záhadná vůdčí osobnost, a on si slíbil, že než bude po všem a život se vrátí do starých kolejí, udělá osobně všechno pro to, aby této osobnosti strhl masku a zbavil západní část Království jejího prokletí.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola jedenáctá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>HALDONŮV VRCH</strong></p>

<p>Putovali dva další dny.</p>

<p>James se svými společníky zjistil, že na ně v Mlynářově odpočinku žádná hlídka nečeká. Neměli nejmenší důvod se ve městě zdržovat, takže jen nakoupili nějaké zásoby v malém krámku nedaleko mlýna, jehož pán dal kdysi městečku jméno, a zamířili po silnici k vesnici Haldonův vrch.</p>

<p>Jižně od vesnice se z hlavní silnice oddělovala úzká cesta a mířila mezi pobřežními útesy k široké pláži. James sesedl z koně a řekl: „Jsme jen kousek od Vdovského mysu.“ Ukázal na výběžek souše, který vybíhal do moře. „Pokud byly mapy v paláci alespoň přibližně přesné, měli bychom najít to místo těsně pod těmihle útesy za první zátočinou.“</p>

<p>Napojili koně a poté, co je uvázali, pokračovali pěšky. „Zbývá nám ještě několik hodin denního světla,“ poznamenal James, zatímco se bořili po kotníky do písku. „Kendaricu, jak dlouho trvá provedení toho kouzla?“</p>

<p>„Několik minut,“ řekl tovaryš cechu trosečníků. „Dokážu vyzvednout loď a udržet ji na hladině po dostatečně dlouhou dobu na to, abyste mohli vejít na palubu a vzít si to, co potřebujete.“</p>

<p>„V tom případě ale budeme potřebovat člun,“ poznamenal Solon.</p>

<p>„Ne tak docela, mnichu,“ zasmál se Kendaric sebevědomě. „Genialita tohoto kouzla totiž spočívá nejen v tom, že je dokáže vyvolat jediný člověk - pokud je dostatečně nadaný, samozřejmě - ale kromě toho i zpevňuje vodu v okolí plavidla. Můžeš k němu přejít suchou nohou a odnést si svůj šperk.“</p>

<p>James se zazubil. „Možná budeme mít konečně také pro změnu štěstí a podaří se nám tenhle ,šperk’ získat bez potíži.“</p>

<p>Obešli výběžek souše a zjistili, že mapa v princově knihovně byla skutečně přesná. Do moře se zařezával dlouhý prst skalisek a půdy. Odpolední počasí bylo docela mírné a mys omývaly jen líné vlnky, jejich hřebeny sotva věnčila pěna. Viděli, jak nad hladinu vystupuje několik stěžňů, památníků starých ztroskotaných lodí, které ještě nebyly úplně pohlceny hladovým mořem. Vydali se po přírodním vlnolamu, dokud nedorazili na jeho konec.</p>

<p>Kendaric se zkušeným pohledem rozhlédl po vracích, které odhaloval relativně nízký příliv; tucty nakloněných vrcholků stěžňů připomínaly náhrobní kameny na hřbitově. Zamračil se. „Kterou z nich mám vyzvednout?“ zeptal se.</p>

<p>„Nemám nejmenší ponětí,“ odpověděl James.</p>

<p>Solon přešel k nim. „Toto je místo smrti,“ řekl zlověstně. „Pohřebiště lodí a mužů.“</p>

<p>Pak se Ishapův mnich podíval na trosky a právě se nadechl, aby znovu promluvil, když Kendaric vystrašeně řekl: „Co je to za pach? Je to skoro jako vzduch před bouří... takový ostrý...“</p>

<p>Jazhara, která dorazila na hrot mysu jako poslední, náhle zvolala: „Je to magie!“</p>

<p>Náhle se jakoby odnikud zvedly mocné závany větru, zacloumaly jimi a zatahaly je za šaty. Všude kolem nich se hladina moře začala bouřit, ačkoli jen kousek dál od břehu byla naprosto klidná.</p>

<p>Náhlý prudký závan vichru podrazil bratru Solonovi nohy a mnich ztěžka upadl na kameny. James okamžitě tasil rapír, ale neviděl naprosto nic, nač by mohl zaútočit nebo před čím by se mohl bránit. Kendaric se přikrčil a držel se tak nízko u země, jak to jen bylo možné, zatímco Jazhara zvedla hůl nad hlavu a zvolala:</p>

<p>„Nechť je pravda odhalena!“</p>

<p>Z hrotu hole vybuchla jasně bílá záře, dostatečně oslepující na to, aby se Jamesovi zalily oči slzami a on musel odvrátit pohled a rychle zamrkat. A pak panoš slyšel Jazharu volat: „Podívejte se!“</p>

<p>Mrkáním se zbavil slz v očích a vzhlédl; až nyní zahlédl mezi dvěma stěžni potopených lodí poletovat dva podivné tvory. Oba vypadali jako nějaký druh létajících plazů s dlouhými, zatočenými krky a ocasy. Divoce máchali velkými křídly, připomínajícími křídla netopýrů, a tím působili prudké závany větru. Kromě rubínových očí a ústní štěrbiny, která se otevírala a zavírala jako rybí tlama, byly jejich obličeje zbaveny jakýchkoli rysů.</p>

<p>Jazhara se pevně rozkročila a musela svá zaříkání křičet, aby byla přes vítr vůbec slyšet. Na dlani se jí objevila karmínová koule energie a čarodějka vrhla kouzlo na tvory. Koule rudého ohně udeřila toho, který se vznášel z jejich pohledu napravo, a ten otevřel ústa, jako by chtěl zaječet bolestí - ale všechno, co slyšeli, bylo jen další zahučení prudkého vichru. Netvor nalevo se vrhl přímo na skupinu lidí a James vyskočil na nohy s napřaženým mečem. Solon se také postavil a bleskově vytáhl od pasu své válečné kladivo.</p>

<p>Tvor mířil přímo na Jazharu a James se po něm rozmáchl rapírem. Jakmile se jej dotkl hrotem čepele, vyšlehl déšť bílých jisker a létavec otevřel ústa jako by bolestí. V uších jim zazvonil jek divokého větru. Netvor zakolísal a Solon přiskočil a udeřil jej obrovským válečným kladivem. Tvor, omráčený drtivou ranou, se zřítil na kameny.</p>

<p>V okamžiku, kdy se špičkou jednoho z křídel dotkl pevné země, vyšlehl na místě kontaktu zelený plamen, rychle vyjel nahoru po křidle ke trupu a zcela jej pohltil. Chvíli se neznámý tvor svíjel na zemi, bezmocně se snažil zvednout a James se svými společníky ustoupili stranou. A pak už byl pryč a oblak kouře, který označoval místo jeho smrti, rozvál vítr, který nyní foukal zhruba polovinou své síly.</p>

<p>Druhý tvor ze sebe setřásl všechny účinky Jazhařina kouzla a kroužil nad nimi. Zahoukal a z hrdla se mu vydral zvuk, připomínající vítr, když se prodírá holými větvemi stromů.</p>

<p>„Podívejte se!“ zvolala Jazhara znovu.</p>

<p>Ve vzduchu se zničehonic objevil další tvor, jednou zakroužil a připojil se k prvnímu. A znovu vítr, který jimi cloumal, zdvojnásobil svou sílu a museli s ním bojovat o to, aby vůbec mohli stát vzpřímeně.</p>

<p>Jazhara znovu vrhla kouzlo - tentokrát jedinou ostrou linii karmínové energie, která zasáhla prvního tvora do tváře. Bezmocně zakroužil v agónii, ztratil orientaci a převalil se, jako by chtěl ležet ve vzduchu na boku. Pak se pomalu snesl k mořské hladině pod sebou. Jakmile se dotkl vody, zmizel v kouli zelených plamenů stejně jako jeho předchůdce.</p>

<p>James se rozhlédl a našel si kus skály, který byl dostatečně velký na to, aby měl nějaký účinek a zároveň dostatečně malý, aby ho dokázal udržet a hodit jednou rukou. Zapřáhl pravici a co nejsilněji jím mrštil po zbývajícím tvorovi. Ten začal vydávat houkavé zvuky, které James - naprosto přesně - pokládal za povolávací signál. Kámen udeřil tvora do tváře a přerušil jeho volání.</p>

<p>„Jazharo!“ zavolal James přes rameno. „Jestli ti zbylo ještě nějaké kouzlo, kterým by ses dokázala s tou potvorou vypořádat, tak je použij hned - dřív než si stihne zavolat na pomoc dalšího!“</p>

<p>„Ještě mi v rukávu něco zbylo!“ odpověděla Jazhara.</p>

<p>Ukázala hrotem hole na tvora a k nebi vyrazila ohnivá koule. James a Solon se odvrátili stranou, když mezi nimi prolétala, ale i tak cítili její spalující žár. Oheň pokračoval v přímém letu ke tvorovi a obklopil jej. Plameny náhle změnily barvu ze žlutočervené v jasně zelenou a tvor zmizel z oblohy.</p>

<p>Vichr okamžitě ustal.</p>

<p>Kendaric se pomalu napřímil. Opatrně se rozhlédl, jako by každou chvíli očekával další útok, a omráčeně se zeptal: „Co to bylo za strašlivé věci?“</p>

<p>„Podle mě patřili ke vzdušným elementálům,“ odpověděla Jazhara, „i když jsem podobné tvory v životě neviděla. Mí učitelé tvrdili, že jednou jich několik zaútočilo na Hvězdné.“</p>

<p>James přikývl. „Slyšel jsem ten příběh od Gardana. Pokud se dotknou ohně, vody nebo země, velice rychle zahynou.“</p>

<p>Kendaric energicky pokýval hlavou. „U všech bohů, doufám, že je to naposledy, co jsme je viděli!“ vyhrkl.</p>

<p>„Někdo nechce, abychom tu loď vyzvedli na hladinu,“ poznamenal Solon.</p>

<p>„Což mi připadá jako docela dobrý důvod k tomu, abychom to udělali dřív, než se vrátí kdokoli, kdo sem nasadil ty strážce,“ poznamenala Jazhara.</p>

<p>„Ale která loď to je?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>„Ty tupohlavý osle,“ odfrkl si Solon. „Přece tamhleta!“ Ukázal na moře.</p>

<p>„Jak to můžeš vědět?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>James se zasmál. „Protože právě tu ti elementálové hlídali, takto!“ odpověděl za mnicha.</p>

<p>Solon na okamžik zavřel oči. „A kromě toho tam dole pod hladinou ještě něco cítím,“ dodal.</p>

<p>„Co?“ zajímalo tovaryše cechu trosečníků.</p>

<p>„To, co jsme sem přišli z té lodi odnést,“ odpověděl válečnický mnich.</p>

<p>„Dobrá tedy,“ přikývl Kendaric. „Budu potřebovat ten svitek.“</p>

<p>Jazhara položila na zem svůj vak a otevřela jej. Sáhla dovnitř a vytáhla svitek, který u sebe skrývala od chvíle, kdy jej našli s Jamesem v Kendaricově pokoji v cechovní budově; podala jej tovaryšovi. Ten si jej vzal, rozvinul jej, pročetl a přikývl. „Dokážu to provést sám, ale s tvou pomocí, čarodějko, to uděláme daleko rychleji.“ Ukázal ji dvě místa na svitku a dodal: „Přidej se ke mě v zaříkání tady a potom ještě na tomhle místě. Pro znalce magických umění tvé úrovně by to mělo být docela jednoduché.“</p>

<p>„Tvé kouzlo jsem už stačila prozkoumat,“ odpověděla Jazhara rozvážně. „Udělám, co budu moci, abych ti pomohla.“</p>

<p>Kendaric se otočil tváří k moři, natáhl jednu ruku směrem k vrcholku stěžně lodi, kterou mu ukázali, a začal zaříkávat. Jazhara se k němu připojila v odstavci, který jí předtím označil, a jejich hlasy naplnily vzduch zvukem mystických slov.</p>

<p>V místech, kam Kendaric ukazoval, se začala vytvářet mlha. Zprvu se líně válela nad hladinou a moře se pod přílivem magické energie vlnilo. Ve vzduchu se ozval ostrý, rezavý zvuk a James si všiml, že se vrcholek stěžně začíná chvět.</p>

<p>Náhle všechno utichlo. Mlha se rozplynula, voda se uklidnila a loď se přestala hýbat.</p>

<p>„Myslím, že bys na tom kouzlu měl ještě trochu zapracovat,“ poznamenal James.</p>

<p>„Ne,“ zavrtěla hlavou Jazhara. „To nebylo tím kouzlem. Když jsme je splétali, cítila jsem, že se nám něco snaží v práci bránit. Tohle nám udělal někdo jiný.“</p>

<p>Kendaric se ohlédl k útesům, jako by pátral po neznámém rušiteli, který mu bránil provést jeho kouzlo. „Má pravdu,“ řekl nepřítomně. „Já to cítil také.“</p>

<p>Solon přejel pozorným pohledem po hraně útesů za nimi. „Pak budeme muset určit, odkud ten rušivý vliv přichází,“ přikývl. „Protože pokud to nedokážeme, celý Ishapův chrám může být v ohrožení a jedno z jeho nejstřeženějších tajemství by se mohlo ocitnout v rukou nepřítele!“</p>

<p>Kendaric se podíval tázavě na Jamese, jako by se chtěl ujistit, že válečnický mnich jen přehání. Panoš se ale tvářil vážně.</p>

<p>Tovaryš cechu přikývl a Jazhara vykročila v čele celé skupinky ke koním.</p>

<p>Haldonův vrch byla malá vesnička, složená sotva z tuctu budov, rozmístěných kolem křižovatky. Severojižní úsek královské silnice tudy procházel na cestě z Mlynářova odpočinku do Hledienu. Východozápadní cesta vedla od Vdovského mysu k usedlostem a statkům, roztroušeným mezi vesnicí a zalesněným podhůřím.</p>

<p>Uprostřed vesnice stál hostinec U lodníkova odpočinku. Když se k němu cestovatelé blížili, všimli si před jeho vchodem dvojice mužů, zabraných do vášnivé hádky.</p>

<p>Jeden z nich - pokud se dalo soudit podle hrubého oděvu - byl sedlák a právě křičel: „Už to takhle pokračovalo dost dlouho! Musíme ji zastavit! Měl jsi těm vojákům, kteří tu byli, říct, aby ji popravili!“</p>

<p>Druhý muž na sobě měl dobře šitou košili a silnou vestu bez rukávů. Byl středních let a poněkud podsaditý. „Nemáš jediný důkaz, Altone,“ odsekl prudce. „Copak chceš působit ještě další bolest nádavkem k tomu, co už jsme museli vydržet?“</p>

<p>„Jen takhle mluv dál, Toddy, a nebudeš moc dlouho starostou. U všech pekel - jen takhle mluv dál a z téhle vesnice nezbude nic, čemu by se dalo starostovat! Lyle mi řekl, že -“</p>

<p>„Lyle je opilec!“ křikl muž jménem Toddy, zatímco James se svými společníky zastavil nedaleko. „Jestli si myslí, že bude...“ Konečně si všiml toho, že se u hostince objevili neznámí lidé.</p>

<p>„Vypadá to, že máme hosty,“ poznamenal sedlák.</p>

<p>„Vítejte v Haldonově vrchu, cizinci,“ řekl Toddy klidněji. „Zdržíte se u nás dlouho?“</p>

<p>„Rozhodně ne, pokud vědí, co je pro ně dobré,“ vložil se do řeči sedlák.</p>

<p>„Altone!“ okřikl ho starosta. „Myslím, že máš na práci spoustu jiných věcí.“</p>

<p>„Ještě si o tom promluvíme, Toddy,“ odpověděl muž jménem Alton. „U bohů, to si tedy promluvíme!“</p>

<p>Nato se sedlák Alton otočil a rychle odešel pryč. Druhý muž řekl: „Omlouvám se za drzost a nevychovanost našeho sedláka Altona. Je trochu podrážděný potížemi, kterým musíme v poslední době čelit.“</p>

<p>„Co to říkal o vojácích, kteří tudy projížděli?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Jednotka krondorské stráže se tu objevila před několika dny - myslím, že honili nějakého uprchlíka.“</p>

<p>Jazhara se podívala na Jamese. „Williamovi muži?“</p>

<p>Panoš přikývl. „Možná.“</p>

<p>Solon seskočil ze sedla. „O jakých potížích to ten sedlák mluvil?“</p>

<p>Toddy sklopil oči k zemi a po chvilce ticha znovu vzhlédl. „My... ehm... totiž, měli jsme nějaké problémy s vlky - víte, jak to je, že... po tak dlouhé zimě a podobně... ale jestli mě omluvíte, už bych se měl vrátit zpátky do hostince. Bude nejlepší, když se ke mně připojíte, protože mám otevřeno jen hodinku dvě po západu slunce a opravdu nerad bych viděl, že jste uvízli venku...“ Vešel rychle do budovy hostince a zavřel dveře.</p>

<p>„To bylo zvláštní,“ poznamenal Kendaric.</p>

<p>James jim pokynul, aby ho následovali k zadnímu traktu hostince, a když se zastavili na dvoře se stájemi, vyběhl jim naproti malý chlapec, který se tu staral o koně. James chlapce poučil o tom, jakou péči pro zvířata vyžaduje, a po chvilce se vrátili před budovu hostince a hlavním vchodem vešli dovnitř.</p>

<p>Přestože byl hostinec malý, působil příjemným dojmem. V přízemí se nacházela nálevna a kuchyně a úzké schodiště podél zadní stěny vedlo do prvního poschodí, kde se patrně nacházely hostinské pokoje. V krbu po levé straně hučel velký oheň. Ve velkém měděném kotli, zavěšeném před plameny, se kouřilo z příjemně vonící polévky. Na jedné straně stál velký rožnící stojan, připravený pro maso na pečení.</p>

<p>Toddy se o chvilku později vynořil z kuchyňských dveří a nesl velký prošpikovaný bok hovězího na rožni, který vložil do stojanu. „Maureen!“ zavolal. „Pojď otáčet pečení!“</p>

<p>Z kuchyně za ním vyšla stará žena a přikývla, když kolem něho procházela. Toddy se otočil k Jamesovi a jeho společníkům. „Jsem rád, že jste se rozhodli strávit noc u nás. Možná to tu pro vás nebude tolik pohodlné jako to, nač jste zvyklí, ale byl bych rád, kdybyste můj hostinec pokládali za svůj domov mimo domov. Pokud chcete, mohu vám natočit pivo.“</p>

<p>„To by byl příjemný začátek,“ řekl Kendaric.</p>

<p>„Dobře tedy,“ přikývl hostinský. „Posaďte se, kam chcete, a já vám přinesu korbely.“</p>

<p>Během několika minut se vrátil se čtyřmi velkými keramickými korbely, plnými napěněného nápoje. „Jmenuji se Aganathos Toddhunter. Místní lidé mi říkají ,Toddy’. V téhle malé vesničce jsem jak hostinský, tak i starosta. Princ mi přidělil soudní příkaz k vykonávání spravedlnosti při drobných přestupcích a vynáším rozsudky jako smírčí soudce pro celé okolí,“ dodal s jistou dávkou pýchy v hlase.</p>

<p>„To je docela pěkný kousek odpovědnosti,“ řekl James suše.</p>

<p>„Ne tak docela,“ odpověděl Toddy a pýcha se mu z hlasu vytratila. „Pravda je taková, že ten nejsložitější případ, který jsem prozatím musel řešit, spočíval v tom, že se něčí vepř zatoulal na sousedův pozemek a já musel rozhodnout o tom, jestli původní majitel zaplatí škodu, nebo jestli si majitel pozemku nechá vepře.“ Pokus o humor zněl poněkud nuceně.</p>

<p>„Co kdyby ses napil s námi?“ navrhla Jazhara.</p>

<p>„Ah, to je od vás laskavé, že přinášíte tolik jasu do temné noci,“ řekl Toddy. Odešel zpátky k nálevnímu pultu a natočil si korbel piva; pak se vrátil a znovu se postavil u jejich stolu. „Díky.“ Hluboce si zavdal s korbelu.</p>

<p>„Proč ten smutek?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Nu, to víte... ti vlci a vůbec všechno... už jsme o pár vesničanů přišli.“</p>

<p>Solon se na Toddyho upřeně podíval a řekl: „Vlci se obyčejně tak blízko pobřeží nevyskytují. Většinou se drží docela zdáli od obydlených oblasti. Není tu nikdo, kdo by na ně podnikl hon a vybil je?“</p>

<p>Toddy se znovu napil ze svého korbelu. Pak řekl: „Prosím, zapomeňte na to, že jsem se o tom vůbec zmiňoval. Tohle není vaše starost. Prostě se dnes v noci dobře bavte. Ale prosím vás, nevycházejte v noci ven.“</p>

<p>James si pozorně prohlédl tvář hostinského a uvědomil si, že se muž ze všech sil snaží skrývat strach. Změnil téma hovoru a zeptal se ho? „Před chvilkou ses venku zmiňoval o nějakých vojácích. Víš o nich ještě něco dalšího?“</p>

<p>„Přijeli předevčírem, zdrželi se jednu noc a pak pokračovali dál.“</p>

<p>„Pamatuješ si, kdo jim velel?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Docela mladý důstojník. Myslím, že se jmenoval William. Jeden z jeho zvědů našel stopy toho uprchlíka jen kousek na východ odsud.“ Dopil svůj korbel do dna a řekl: „A teď mě prosím na chvilku omluvte, dokud se nepostarám o pár věcí. Až budete připraveni odejít na lůžko, ukážu vám vaše pokoje.“</p>

<p>Jediný další návštěvník hostince byl muž, který seděl o samotě v jednom koutě s očima sklopenýma do svého korbelu.</p>

<p>James se předklonil nad stůl a tiše, aby je náhodou osamělý piják nedokázal odposlouchávat, se zeptal: „Tak co, má někdo z vás nějaký převratný návrh ohledně toho, co bychom měli podniknout teď?“</p>

<p>„Nedokážu pochopit, jak je možné, že mé kouzlo selhalo,“ řekl Kendaric nešťastně. „Mělo fungovat, ale připadalo mi, že mě nějaká cizí síla zastavila... jako by mě odrážela. V téhle oblasti je rozhodně něco, co pracuje proti nám.“</p>

<p>Jazhara se zamračila. „Je docela možné, že je tam umístěno nějaké jiné zaklínání, které má udržet loď pod hladinou alespoň do chvíle, než sem dorazí Medvěd nebo někdo jiný, kdo je tam umístil, a pustí se do vyzvedávání lodi sám. A v tom případě bude <emphasis>tvé</emphasis> kouzlo fungovat až v okamžiku, kdy bude jejich kouzlo odvoláno.“</p>

<p>James chvíli mlčel a přemýšlel. Pak nadhodil: „Takže jediné, co musíme zjistit, je to, kde se nachází zdroj toho omezujícího kouzla a odstranit jej?“</p>

<p>Solon přikývl. „Ale to se lehčeji řekne, než udělá, mládenče. Přestože jsou mé vědomosti o magických věcech jiné povahy než znalosti tady naší přítelkyně Jazhary, i mně je jasné, že něco podobného nedokáže připravit každý amatér. Ať už kouzlo, které ji drží pod vlnami, na tu loď uvrhl kdekdo, není to žádný neschopný uživatel magie.“</p>

<p>Kendaric souhlasně přikývl. „Tohle musí být pravda. Protože žádná síla, které jsem si vědom, by nemohla mému kouzlu zabránit v práci.“</p>

<p>James si povzdechl. „Alespoň jednou v životě bych rád viděl, jak se všechno odehrává přesně podle plánu - alespoň jednou jedinkrát!“ S jen nepatrně předstíraným zklamáním pokračoval:</p>

<p>„No řekněte, nebylo by snad hezké zítra po poledni dorazit zpátky do Krondoru a říct: ,Ale kdepak, Výsosti, byla to úplná hračka a šlo to skoro samo. Prostě jsem si jen udělali procházku ke Vdovskému mysu, vyzvedli jsme loď nad hladinu, vytáhli Slzu, vrátili jsme se pohodlně zpátky na pobřeží a teď jsme zase tady. ‘ No nebylo by to hezké, co?“ Znovu si povzdechl. Nikdo neřekl ani slovo.</p>

<p>Po několika minutách tichého popíjení k jejich stolu přistoupil znovu hostinský.</p>

<p>„Budete jíst?“</p>

<p>James se rozhlédl po prázdnotou zející nálevně, kde kromě nich vysedával jediný člověk, a zeptal se: „Je tu snad ještě nějaké jiné místo, kde bychom se mohli najíst?“</p>

<p>„To ne,“ odpověděl Toddy s bolestným úsměvem. „Ptám se jen proto, že jsem už potkal pěkných pár poutníků, kteří se snaží na cestách utrácet co nejméně peněz a vozí si s sebou vlastní jídlo. Nic víc.“</p>

<p>„Ano, najíme se,“ řekl James a kývl k místu u ohniště, kde stará žena otáčela rožněm s hovězím bokem.</p>

<p>„Jídlo by mělo být hotové během hodiny,“ řekl hostinský.</p>

<p>Už se otáčel k odchodu, když se ozvala Jazhara. „Ještě okamžik, pane,“ řekla.</p>

<p>Hostinský se zastavil. „Paní?“</p>

<p>„Připadá mi, že vás tu trápí nějaká potíž,“ prohlásila zpříma čarodějka. „Nebo se snad pletu?“</p>

<p>Solon dodal: „Kromě toho jsme si nemohli nevšimnout toho, že celé město vypadá skoro opuštěné. Co trýzní toto místo?“</p>

<p>Toddy se zatvářil ztrápeně, ale vyloudil na rtech nepříliš přesvědčivý úsměv a odpověděl: „Nu... to víte... v tuhle roční dobu je to tu všechno trošku pomalé. Nechystají se žádné žně, nečekáme, že přijede nějaká karavana s obilím... víte, jak to chodí na malých vesnicích.“</p>

<p>James se podíval starostovi upřeně do očí. „Právě že víme, jak to chodí na malých vesnicích. Upřímně řečeno, pane, jsme se doslechli o zdejší oblasti docela zvláštní věci. Je v těch řečech alespoň zrnko pravdy?“</p>

<p>Starosta se podezíravě rozhlédl, jako by je snad někdo mohl odposlouchávat. „Nu... někteří lidé říkají, že na Vdovském mysu straší duše nešťastných námořníků, kterým nějaké strašlivé a pradávné zlo zahradilo cestu do štěstí Lims-Kragminých síní...“ ztišil hlas. „Jiní zase tvrdí, že naše městečko proklelo zlé čarodějnictví - ale osobně si myslím, že jsou to jen pověrčivé žvásty.“</p>

<p>„O tomhle ,čarodějnictví’ už jsme slyšeli několikrát,“ přikývla Jazhara.</p>

<p>James uvážil celou situaci včetně všech možných důsledků, a upřímně řekl: „Pane, jsem tu princovým jménem. Tohle nesmíš nikomu opakovat, ani se o tom před nikým zmiňovat - ale mám zde vyřešit jistou naléhavou záležitost a situace, která zde panuje, mi může velmi ztížit provedení celé věci. Takže tě nyní žádám, abys se mnou mluvil naprosto otevřeně a upřímně, jinak bude mít Haldonův vrch nového starostu v okamžiku, kdy se vrátím zpátky do Krondoru. Co se tu děje? Proč jsou ulice i během dne úplně prázdné?“</p>

<p>Muž se zatvářil poraženě. Nakonec kývl. „Lidé jsou vyděšení, pane. Spěchají z jednoho místa na druhé a i během dne se neopovažují trávit mimo zdi svých domovů více času, než je nezbytně nutné. Za nocí zavírají dveře na závoru a krčí se u svých krbů. Děje se tu velké zlo.“</p>

<p>„O jakém zlu to mluvíš?“ zeptal se bratr Solon.</p>

<p>Toddy pomalu vydechl. „Nu,“ řekl pak, „myslím, že se s tím někomu svěřit musím. Toto městečko je trýzněno nějakým tvorem - nebo tvory - kteří se plíží nocí, zabíjejí dobré obyvatele a kradou jejich duše. Ani otec Rowland nemá tolik moci na to, aby je zastavil.“</p>

<p>„Kdo je otec Rowland?“ zeptal se Solon.</p>

<p>„Náš dobrý otec je následovníkem Sung. Je v této oblasti už celou řádku let, ale právě on nedávno odhalil, že zdrojem všech našich potíží je ta čarodějnice.“ Při slovu ,čarodějnice’ Jazhaře mírně ztuhl výraz v obličeji, ale neřekla ani slovo. Toddy pokračoval: „popravdě řečeno bych očekával podobný způsob myšlení od někoho jako je sedlák Alton, než od kněze Sung Čisté a Milosrdné.“</p>

<p>Jazhara přikývla. „,Čarodějnictví’ neexistuje. Buď je někdo léčitel od přírody a používá skutečnou magii, nebo prostě zná léčivé hodnoty jistých kořínků a bylin. ,Čarodějnictví’ je představa nevědomých.“</p>

<p>„Máš pravdu, samozřejmě,“ souhlasil Toddy. „Ta stařena pomáhala místním obyvatelům v minulosti mnoha mastmi a odvary a byla vždycky laskavá ke každému, kdo ji požádal o pomoc, ale sama víš, jací lidé jsou: když na nás teď dolehly ty těžké časy, začínají se bát toho, čemu nerozumějí. Žije nedaleko zálivu u Vdovského mysu, kdybyste si s ní chtěli promluvit sami.“</p>

<p>Poškrábal se na hlavě a ztišil hlas do spikleneckého šepotu. „Vím, že s těmi hrůzami tady kolem nemá společného ani to nejmenší, ale možná by mohla vědět něco, co by vám pomohlo zjistit, jestli jsou naše potíže ohrožením vaší práce pro prince.“</p>

<p>„Ohlásil jsi všechny ty problémy princi?“ zeptal se James. „Jen té hlídce, která tudy projížděla před několika dny - a připadalo mi, že ti mají plné ruce práce s nějakým vlastním cílem. Alan, princův faktor v této oblasti, sem měl dorazit někdy v průběhu minulého týdne, ale zatím se ještě neukázal. To se čas od času stává, když vyrazí obstarávat nějakou princovu záležitost. Myslel jsem, že pošlu co nejdřív dolů na jih nějakého chlapce jako posla, ale žádný rodič nechtěl riskovat, že v takovéhle době pošle své dítě jen tak z domu... vzhledem k těm hrůzám, které jsme viděli, mě to ani moc nepřekvapuje.“</p>

<p>„Jak to vlastně všechno začalo?“ zeptal se James.</p>

<p>„To kdybych jen věděl,“ pokrčil rameny starosta. „Jednoho dne bylo všechno tak, jak má být a nic se nedělo, ale den poté... Všechno se to seběhlo před nějakým měsícem. Tenkrát zmizel dřevorubec i se svou rodinou, která žila několik mil na východ od městečka. Nevíme, kdy k tomu přesně došlo, ale ten dřevorubec se opožďoval se svou pravidelnou dodávkou dřeva místním obyvatelům, takže jsme si začali dělat starosti. Následujícího dne vyrazilo k jeho stavení šest mužů, ale vrátili se z nich jen dva.“</p>

<p>„Co vám řekli ti dva, kteří se vrátili?“ zeptal se poplašený Kendaric.</p>

<p>„Nathan s Malcolmem? Malcolm - ať ho Lims-Kragma drží navěky ve svém náručí - byla zabit včera v noci tím... nu, jakýmkoli netvorem, který je za celou situaci odpovědný. Nathan se zabednil ve svém domě a od té chvíle nevyšel ven. Můj štolba mu každý den nosí jídlo.“</p>

<p>„Bude s námi mluvit?“ podíval se na Toddyho James. „Můžete to zkusit. Jeho dům odsud není ani deset minut chůze daleko. Ale být vámi, počkal bych s tou návštěvou do zítřka, protože po setmění rozhodně odmítá s kýmkoli hovořit.“ Toddy ukázal na osamělého pijáka v koutě a řekl: „Tamhle Lyle byl Malcolmův blízký přítel.“ Naklonil se blíž a dodal: „Ale vážil bych jeho slova opatrně; jeho láska k pití...“ - udělal pravou rukou pohyb, jako by do sebe obracel skleničku - „často zastiňuje jeho rozum.“</p>

<p>James vstal a Jazhara ho následovala. Kendaric také začal vstávat, ale Solon natáhl jednu ze svých obrovských rukou, pevně popadl paži tovaryše cechu trosečníků a s mírným, ale neústupným zavrtěním hlavy ho rozhodně vtiskl zpátky do židle. Pak se mnich postavil a následoval Jamese s Jazharou. Kendaric otevřel ústa a nadechl se k námitce, ale Solon ho umlčel tím, že prostě ukázal na jeho korbel a jasně mu tím naznačil, že pro jeho vlastní zdraví bude lepší, když bude pokračovat v pití.</p>

<p>James, Jazhara a Solon přešli k místu, kde osamělý muž smutně hleděl do svého prázdného korbelu. „Napiješ se s námi?“ nadhodil panoš.</p>

<p>Muž k nim vzhlédl. „Na něco takového jsem ještě nikdy neodpověděl ,ne’, cizinče,“ řekl.</p>

<p>James pokynul Toddymu, aby jim přinesl nový korbel piva, a když se osamělý muž žíznivě napil, přitáhl si James židli a posadil se. „Jmenuješ se Lyle, že?“ zeptal se.</p>

<p>„Jo, to budu já,“ souhlasil muž.</p>

<p>„Pokud jsem správně pochopil, pak jsi byl přítel jednoho z mužů, kteří přežili ten nedávný útok.“</p>

<p>„Jo, Malcolm, to byl můj kamarád,“ souhlasil muž. „Umřel včera v noci.“ Pozvedl korbel s pivem a řekl: „Na Malcolma!“ A vypil jej do dna.</p>

<p>James pokynul hostinskému, aby přinesl další, a když se ho Lyle chopil, zeptal se: „Co chcete?“</p>

<p>„Rádi bychom informace,“ odpověděl James.</p>

<p>„Řekni nám o té ,čarodějnici’,“ požádala ho Jazhara.</p>

<p>„Všichni si myslí, že je spřažená s těma temnejma silama, ale já tomu nevěřím!“ řekl Lyle prudce. „Je to hodná stará ženská. Můžete se na ni jít podívat a uvidíte sami. Dejte se po cestě k mysu a tam, co se svažuje k pláži, jděte dál po ty užší stezce, co vede po útesech. Většinou, když zrovna nesbírá to svý bejlí, ji najdete v její chatrči.“ Zhluboka si povzdechl. „Ne, opravdovej pramen toho ztaje něco jinýho.“</p>

<p>„A co je to?“ zeptal se zvědavě James.</p>

<p>Lyle ztišil hlas a řekl: „Pijáci krve.“</p>

<p>James přimhouřil oči a rychle střelil pohledem k Jazhaře, než obrátil svou pozornost zpět k Lyleovi a opakoval: „Pijáci krve?“</p>

<p>„Noční tvorové. Mrtví, co se vrátili do života.“</p>

<p>Jazhara zalapala po dechu. „Upíři!“</p>

<p>„Upíři?“ řekl James a udiveně se na ni podíval.</p>

<p>„Jsou to tvorové legend. Stvoření nejtemnější nekromancie,“ vysvětlovala.</p>

<p>„Na něco podobného jsme nedávno narazili také,“ poznamenal James, když si vzpomněl na mrtvá těla, která skřeti skládali do jiné formy, a na tvory, na něž narazili ve stokách Krondoru.</p>

<p>„Pijí krev živých, aby ukojili svou prokletou žízeň,“ řekla Jazhara, „a ti, jejichž krev požijží, zemřou a po smrti se připojí k nim.“</p>

<p>James na okamžik zavřel oči, a pak řekl: „A počítám, že proto, že už jsou dávno mrtví, není vůbec jednoduché je zabít, co?“</p>

<p>Jazhara přikývla. „Mohou být zničeni buď magií nebo ohněm, nebo je třeba je rozsekat na kusy.“</p>

<p>„A vsadím se, že právě tomu se co nejusilovněji brání,“ poznamenal James suše.</p>

<p>„Přišli z dřevorubcovy boudy!“ vyhrkl Lyle. „Dřevorubec se svou ženou se tam nastěhovali jen pár měsíců předtím, než zmizeli. Šest dobrejch chlapů šlo, aby se po ty nešťastný rodině podívali. Ať už tam nahoře bylo, co chtělo, čtyři z nich to zabilo hned a navíc to vyděsilo Nathana s Malcolmem k smrti!“</p>

<p>„A co se vlastně Malcolmovi stalo?“ zeptal se James.</p>

<p>„Je mrtvej. Ti netvoři mu nakonec přinesli smrt. Malcolmovi bylo vždycky jasný, že jak jednou s Nathanem těm potvorám utekli, stejně si pro ně přijdou, takže se je snažil dostat dřív, než oni dostanou jeho. Myslel si, že se dokáže schovávat a jednoho po druhým zabíjet, ten starej blázen. Věděl, že přišli z dřevorubcovy boudy, ale jednou mi říkal, že dokázali znesvětit i náš hřbitov.</p>

<p>Ale stejně - než ho dostali, dokázal jim několika pěkně zatopit. Ten práskanej mizera.“</p>

<p>„Jak jim dokázal zatopit?“ nadhodil James.</p>

<p>„Jednoho našel v hrobě, jak přes den vyspává. Polil ho olejem, kterej používáme na čištění poli, a zapálil ho. Říkal, že hořel jako suchý chrastí. Ten druhej se právě za soumraku budil; usekl mu hlavu starým mečem, kterej mu zůstal jako památka na Trhlinovou válku, kdy jako mladej vojančil. Hodil pak hlavu do řeky a koukal, jak ji proud odnáší. Druhýho dne se pak vrátil k hrobu a říkal, že se tělo rozpadlo bez hlavy na prach. Ale nakonec jich na něho bylo moc. Chytili toho starýho blbce včera v noci.“</p>

<p>Solon, který se prozatím zdržoval všech komentářů, už se nedokázal udržet ani vteřinu déle. „Upíři, říkáš? Víš to naprosto jistě, muži? Jsou to přece věci z legend, strašáci, kterými se děsí za tmavých nocí v zimě děti!“</p>

<p>Jazhara souhlasně přikývla. „I já si vždycky myslela, že je to mýtus.“</p>

<p>„Ale na druhou stranu... po tom všem, co jsme zatím viděli?“ podotkl James.</p>

<p>„Ne, pánové a dámo,“ ozval se Lyle. „Povídám, že jsou opravdoví. Nathan říká, že za ním k jeho domu chodí každou noc! Právě proto se uvnitř zamyká. Ze smrti strach nemá, to ne - ale říká, že kdyby ho ti netvoři dostali, ukradli by mu duši a on už by se nikdy nedostal dál na kole života, kterým točí Lims-Kragma!“</p>

<p>„Pokud je to všechno pravda, pak je to skutečně temné rouhačství,“ souhlasil Solon.</p>

<p>James vstal. „Nu, zdá se, že tenhle Nathan je jediný v celém Haldonově vrchu, kdo tyhle tvory viděl na vlastní oči. Předpokládám, že bychom si s ním měli jít promluvit.“</p>

<p>„Bejt váma, byl bych opatrnej,“ ozval se Lyle.  „Slunko už skoro zapadlo a jak zajde za obzor, starej Toddy zalígruje dveře a nic, co byste mu řekli, ho nepřinutí k tomu, aby je zase otevřel.“</p>

<p>„Jak daleko je to do toho Nathanova domu?“ zeptal se Solon.</p>

<p>„Když otevřete dveře,“ odpověděl Lyle, „tak se budete dívat přímo na cestu, která k jeho baráku vede. Nemůžete ho minout. Projdete kolem dvou krámů a první stavení nalevo patří právě Nathanovi.“</p>

<p>„Máme ještě čas,“ řekl James, „pokud si pospíšíme.“</p>

<p>Vyhnali Kendarica z jeho židle a vyrazili ke dveřím. Když je otevřeli, aby vyšli z hostince, zavolal za nimi starosta Toddhunter:</p>

<p>„Vraťte se dřív, než se setmí úplně, jinak budete muset strávit noc venku!“</p>

<p>Když vykročili od hostince, ozval se Kendaric: „Proč tohle všechno děláme? Slyšel jsem každé slovo z vašeho rozhovoru! Pijáci krve! To jste všichni zešíleli?“</p>

<p>„A ty si snad myslíš, že by tu mohl být nějaký jiný důvod pro to, že tvé kouzlo nefunguje?“ zeptal se ho James.</p>

<p>„Nemám nejmenší tušení, proč vlastně nefunguje,“ přiznal Kendaric. „Ale upíří? To přece nemůžete myslet vážně!“</p>

<p>„Doufám, že máš pravdu, mladíku,“ řekl Solon. „Svatý zákon je v případě živých mrtvých naprosto jasný a nesmlouvavý. Mimo jiné jsou urážkou Lims-Kragmy a Ishapa, protože popírají platnost přirozeného řádu světa.“</p>

<p>„Nemluvě o tom, že se nás se vší pravděpodobností budou snažit zabít,“ dodal James.</p>

<p>Kendaric se podíval na zapadající slunce a řekl: „Nezbývá nám více času než půlhodina, panoši.“</p>

<p>„Tak to abychom si pospíšili,“ opáčil James.</p>

<p>K Nathanově domu dorazili během pěti minut, a i kdyby jim Lyle neřekl, po které straně cesty stojí, sami by jej bezpečně poznali.</p>

<p>Malý dům, který vypadal jen o trochu lépe než obyčejná bouda, byl celý zabedněný. Ve všech oknech byla natlučena silná prkna; dveře, které očividně tvořily jediný možný vchod dovnitř, byly pevně uzavřeny. Hroty hřebíků po obvodu rámu naznačovaly, že jsou zevnitř stejně pevně zabezpečeny jako okna. V narudlém světle zapadajícího slunce působil dům skoro opuštěným dojmem, ale James zahlédl prasklinou v prknech problikávat plamínek svíčky, který bezpochyby vycházel z lucerny nebo svíčky.</p>

<p>„Hej ty tam, v domě!“ zavolal Kendaric<strong> </strong>ze zápraží, které nutně potřebovalo rozsáhlé opravy. „Rádi bychom si s tebou promluvili, muži!“</p>

<p>„Táhněte do pekel, odkud jste přišli, nečistí tvorové!“ zazněla zevnitř rozhodná odpověď. „Nikdy se vám nepodaří mě vylákat ven!“</p>

<p>„Dobrý večer,“ ozval se James. „Já jsem panoš James od princova dvora v Krondoru.“</p>

<p>„Jistě, a já jsem bratr samotného krále,“ odpověděl hlas zevnitř posměšně. „Nechte mě na pokoji, krvežízniví démoni! Ty vaše špinavé triky dokážu prohlédnout!“</p>

<p>James se podíval na Jazharu a pokrčil rameny.</p>

<p>„Pane,“ řekla Jazhara, „jsem dvorní rádkyně v magických záležitostech u princova dvora. Potřebujeme nějaké informace o těch tvorech, kteří vás ohrožují na životě. Mohli bychom vám pak pomoci!“</p>

<p>„To byl moc chytré, opravdu moc chytré,“ ozvala se uznalá odpověď. „Táhněte od mých dveří, vy netvoři, kteří žízníte po krvi!“</p>

<p>James bezmocně potřásl hlavou. „Co by tě mohlo přesvědčit o tom, že ti chceme pomoci, příteli?“</p>

<p>„Zmizte!“</p>

<p>James se otočil k Jazhaře. „Možná bys to měla raději znovu zkusit ty,“ poznamenal.</p>

<p>„Pusťte mě k tomu,“ řekl Solon. Přistoupil k zabedněným dveřím a zvolal: „Jménem mocného Ishapa, Toho, Jenž Stojí Nade Všemi, tě žádám, abys nás pustil dále!“</p>

<p>Následovalo dlouhé, zamyšlené ticho a pak Nathan odpověděl:</p>

<p>„Tohle bylo dobré. Netušil jsem, že vy pijáci krve můžete vyvolávat jména bohů! Přiznávám, že jsi mě s tím svým mizerným trpasličím přízvukem na chvilku skoro dostal.“</p>

<p>Solonova tvář zrudla vztekem. „To není žádné mizerné trpasličí přízvuk, ty kašparova hubo. Vyrostl jsem poblíž Dorginu!“</p>

<p>James se otočil k Jazhaře. „Všimla sis, že když se rozčílí, je ten přízvuk daleko výraznější?“ zeptal se pobaveně.</p>

<p>Jazhara přikývla. „Počkejte, zkusím to ještě jednou,“ řekla pak. Hlasitěji pak pokračovala: „Pane, jsem zkušená a studovaná čarodějka a mohla bych dovnitř vstoupit kdykoli by se mi zachtělo, ale hodlám ctít nedotknutelnost a posvátnost tvého domova. Pokud nám nedovolíš vstoupit, přinejmenším nám pověz, co sám víš o zle, které pohltilo tvé městečko. Možná bychom mohli pomoci. Máme své vlastní důvody, proč je chceme vymýtit.“</p>

<p>Následovala další dlouhá chvíle ticha, a pak Nathan zakřičel mezi prkny: „A ty jsi mě taky skoro dostala, ty nezemská stvůro!“ Divoce - a trochu šíleně - se zasmál. „Snažíte se zjistit, kolik toho o vás vím, abyste proti mně mohli spřádat ty své plány! No, tak na tohle vám neskočím.“</p>

<p>Jazhara se podívala na Jamese. „Ještě nikdy v životě o mně nikdo neprohlásil, že jsem stvůra,“ procedila mezi zuby.</p>

<p>„Jamesi -“ ozval se Kendaric.</p>

<p>James mu pokynul, aby byl zticha. „Poslyš, Nathane, jestli nechceš vyjít ven, tak nemusíš, ale potřebujeme zjistit důvod všech potíží v okolí. Jak už řekl můj přítel, máme své vlastní důvody, proč je chceme ukončit - a to co nejdřív a nejrychleji. Jestli jsou ti ,upíři’, jak jim říkáš, skuteční, tak mohou být tím, co nám překáží a my se s nimi vypořádáme.“</p>

<p>„Počítám, že k tomu dostanete příležitost docela brzy!“ křikl Nathan.</p>

<p>„Jamesi -“ opakoval Kendaric.</p>

<p>James znovu mávl rukou. „Tak už na chvilku zmlkni!“ odsekl přitom.</p>

<p>Právě se nadechl k další odpovědi Nathanovi, když ucítil, jak mu tovaryš sevřel předloktí a natočil ho tak, aby viděl na cestu před domem.</p>

<p>„Jamesi!“ houkl na něho Kendaric. „Podle všeho se zdá, že tu příležitost máme zrovna teď.“</p>

<p>Slunce klesalo za obzor a zdálo se, jako by se zároveň s jeho odchodem vynořovaly na okraji lesa temné stíny. Za nimi viděli v temnotách pod korunami a mezi větvemi stromů další tvary, a náhle se tam, kde byl ještě před několika okamžiky prázdný vzduch, objevily lidské postavy.</p>

<p>James pomalu tasil meč a řekl: „Solone, Jazharo - jakákoli rada, na kterou přijdete, má teď cenu zlata.“</p>

<p>Z nedalekého lesa se k nim blížil půltucet postav. Až na smrtelně bledou barvu pleti a oči, které jako by plály narudlým světlem, působily docela lidským dojmem. Několik jich mělo na krcích jasně viditelné rány a šouraly se neohrabaně a pomalu.</p>

<p>Pak ta v čele průvodu promluvila. „Nathane... Pojď k nám... Tolik nám chybíš...“ zachraptěla mrtvolně.</p>

<p>Zezadu se ozvaly další: „Měl jsi zůstat s námi, Nathane... Nás se bát nemusíš, Nathane...“</p>

<p>Jamese zaštípala v krku žluč, když si všiml, že jedna z postav je ještě malá - byla to holčička zhruba sedmiletá.</p>

<p>„Pro tenhle případ je jediná rada, kterou ti mohu dát, mládenče. Všechny je pozabíjej.“ Nadhodil si v ruce válečné kladivo a vykročil prvnímu upírovi vstříc.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola dvanáctá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>TEMNÁ MAGIE</strong></p>

<p>James vykročil za Solonem.</p>

<p>„Buďte opatrní,“ zavolala za nimi Jazhara. „Musíme je buď zničit ohněm, nebojím odsekat hlavy od těl!“</p>

<p>Kendaric se držel za čarodějkou a pevně svíral svůj krátký meč, ale zdálo se, že je připravený kdykoli přiskočit na pomoc, pokud by se naskytla nutnost. Jazhara zahájila zaříkání, pomalu sklonila hůl a namířila ji na skupinu blížících se tvorů. Z hrotu zbraně vylétla koule zeleného ohně a dopadla do prostoru přímo mezi nimi, takže čtyři zahalila do oblaku magického ohně. Tvorové zařvali a začali se svíjet a klopýtat; ještě několik kroků pokračovali směrem ke svému cíli, ale pak padli tváří k zemi a zahynuli.</p>

<p>Solon natáhl ruku v okované rukavici, popadl za hlavu upíra v dětském těle a postrčil jej rozhodným pohybem o pár kroků zpátky do žáru zelených plamenů. Malý tvor zaječel a chvíli sebou házel, než zůstal ležet nehybně v plamenech.</p>

<p>„Nechť Ishap popřeje klidu tvé duši, dítě,“ zavolal mnich. Rozmáchl se obrovským válečným kladivem na dalšího upíra - tentokrát v těle vzrostlého muže - a rozdrtil mu rameno. Upír k němu ale kráčel i nadále se zbývající rukou napřaženou a prsty ohnutými a sevřenými, jak byl připravený začít trhat a škrábat.</p>

<p>Solon se znovu rozmáchl kladivem a hrot zbraně vrazil do netvorovy lebky. Ten se zhroutil k zemi a prudce se začal svíjet, ale i přesto, že měl rozdrcenu skoro polovinu hlavy, se nepřestával pokoušet vstát. Jazhara přeběhla k mnichovi a zavolala: „Ustup zpátky!“ Solon udělal krok stranou a čarodějka sklonila hrot hole. Během několika okamžiků tvor zahynul v plamenech.</p>

<p>James měl své vlastní potíže s neuvěřitelně silným mužem - nebo spíše <emphasis>věci</emphasis>, opravil se. Ten tvor byl zaživa očividně dřevorubcem, o kterém se jim dříve zmiňoval Lyle. Byl to vysoký, širokoplecí hromotluk s dlouhými a svalnatými pažemi. Snažil se Jamese popadnout do křížku, ale ten se mu vyhýbal. Panoš dělal, co bylo v jeho silách, ale nezdálo se, že by ranami rapírem dokázal upíra přinejmenším zpomalit.</p>

<p>„Kendaricu!“ zavolal přes rameno James. „Docela by se mi hodila nějaká pomoc!“</p>

<p>Tovaryš cechu trosečníků stál zády ke vchodu do Nathanova domu a meč svíral křečovitě v ruce. „A co bych měl udělat?“ zavolal v odpověď.</p>

<p>„No, moje zbraň není zrovna dvakrát to, čemu by se dalo říkat sekáček na maso.“</p>

<p>Kendaric máchl krátkým mečem. „A tohle snad ano?“ zeptal se.</p>

<p>James se přikrčil, aby se vyhnul obrovské ruce, která prolétla vzduchem nad ním, a zavolal: „Rozhodně je to čepel lépe uzpůsobená k sekání, než ta moje!“</p>

<p>„Já ti ji nepůjčím!“ zavřeštěl Kendaric a sledoval, jak před dům přicházejí další upíři. „Mám dost svých problémů.“</p>

<p>Náhle k jeho boku přešla Jazhara a vytrhla mu meč z ruky. „Ano, jako například silný záchvat zbabělosti,“ utrousila pohrdavě. Hodila meč tak, aby letěl vzduchem v oblouku, a zavolala: „Jamesi, chytej!“</p>

<p>S rychlostí, která hraničila s nadpřirozenými schopnostmi, James švihl rapírem ve výpadu a pomalého upíra zasáhl zezadu do nohou. Pak vyskočil do vzduchu a chytil krátký meč levou rukou. V následujícím okamžiku si prohodil krátký meč s rapírem v plavném pohybu, takže na zem doskočil s bodnou zbrani v levé ruce a sečnou v pravé. Věc, která kdysi bývala dřevorubcem, klopýtla a klesla najedno koleno, a James plynule máchl mečem a čistě oddělil jeho hlavu od zbytku těla, takže se odkutálela o kus dál, zatímco mrtvý upír stále ještě klečel na jednom koleni.</p>

<p>James hodil krátký meč zpátky Kendaricovi a zavolal: „Raději bys nám měl trošku pomoct, pokud se tedy ovšem nějak nechystáš skončit jako oni!“</p>

<p>Na okraji lesa se vynořili další tvorové a Jazhara na ně vypustila několik zášlehů magického plamene. „Jamesi!“ křikla na panoše, „už to dlouho nevydržím! Jsem skoro úplně vyčerpaná!“</p>

<p>„Musíme se dostat do nějakého místa, které by bylo možné bránit!“ řekl bratr Solon těsně předtím, než udeřil dalšího tvora, který odlétl nejméně o půltucet stop zpátky.</p>

<p>James přeběhl ke dveřím Nathanova domu a divoce na ně zabušil. „U všech bohů, člověče, pusť nás dovnitř!“</p>

<p>„Ne, je to nějaký špinavý trik a já se nenechám ošálit!“ trval na svém muž.</p>

<p>„Buď nás pustíš dovnitř, nebo ti celou tu boudu spálím kolem zadku!“ zařval James. „Jazharo, zůstal ti ještě alespoň jeden výboj toho magického ohně?“</p>

<p>„To bych zvládla,“ přikývla čarodějka.</p>

<p>Hlasitě, ale mrazivým a odtažitým tónem James prohlásil:</p>

<p>„Otevři ty dveře, nebo se připrav na to, že ti bude opravdu teplo. Co bys raději?“</p>

<p>Po chvilce ticha zaslechli skřípání hřebíků, vytahovaných z dveřního rámu a několik dutých úderů, jak na podlahu domu dopadala prkna. Konečně ve svém uložení skřípla závora a dveře se otevřely na úzkou škvíru. Ven na Jamese vyhlédl mužík se špičatou tváří. „Ty ale <emphasis>nevypadáš </emphasis>jako upír,“ poznamenal.</p>

<p>James přikývl. „Jsem rád, že jsi konečně uznal očividné,“ řekl. „Ustup z cesty, zatímco já půjdu na pomoc svým přátelům. Budeme hned zpátky. Jakmile se všichni dostaneme dovnitř, přitlučeme prkna zpátky na místo.“</p>

<p>James nečekal, aby se podíval, jak muž vystrašeně přikyvuje, ale otočil se a pospíšil si, aby zkřížil cestu obzvlášť odpudivě vyhlížejícímu upírovi, který si to namířil přímo ke Kendaricovi. Tovaryš cechu trosečníků máchal docela neúčinným a ani trochu odstrašujícím způsobem svou zbraní směrem ke tvorovi, který se na okamžik zastavil, aby posoudil možnost vlastního zranění.</p>

<p>Tento okamžik klidu poskytl Jamesovi právě tu možnost, kterou potřeboval k tomu, aby se dostal upírovi do zad a podťal mu rapírem podkolenní šlachy. „To ho sice nezabije,“ zavolal panoš na Kendarica, „ale alespoň trochu zpomalí. Pokus se mu useknout hlavu!“</p>

<p>Podle výrazu ve tváři cechovního tovaryše muselo být každému v tom okamžiku jasné, jak rozumný a proveditelný mu tento plán připadá. O krok couvl a snažil se odstoupit od upíra pokud možno co nejdál.</p>

<p>„Kendaricu, ty nepoužitelná nádobo prasečích pomyjí!“ zařval přes rameno Solon. Přeběhl k upírovi a jedinou ranou kladiva mu přerazil páteř.</p>

<p>Kendaric mu nabídl jílec svého meče. „Usekni mu hlavu <emphasis>ty!“</emphasis></p>

<p>„Ty podělané osle!“ houkl vztekle Solon. „Svatý řád mi zakazuje tnout do cizího těla čepelí! Kdybych to udělal, ztratil bych svou svatost a musel bych se rok očišťovat posvátnými obřady, posty a meditováním! A já nehodlám zbytečně ztrácet celé rok jen kvůli takové pitomosti! Čeká nás těžká práce!“</p>

<p>Jazhara se podívala na Jamese. „Máš pravdu,“ přikývla. „Když se navzteká, tak se o ten jeho přízvuk můžeš opřít.“</p>

<p>„Otevři dveře!“ zavolal James přes rameno. Do prostoru mezi lesem a domem nyní proudili další a další upíři a panoš nepochyboval o tom, že by je nakonec přemohli pouze svým počtem.</p>

<p>Kendaric už stál u dveří a bušil do nich zoufale pěstmi. Nathan otevřel jednou rukou, zatímco ve druhé svíral dlouhý lovecký tesák. „Padej dovnitř!“ houkl na tovaryše vesničan. Kendaric vrazil do chatrče a ostatní začali pomalu ustupovat za ním. Náhle se James prudce otočil, když zaslechl za zády zvuk šouravých kroků a vyrazil čepelí tak, že podřízl hrdlo upírovi, který kdysi býval mladou ženou. Sice nepadla k zemi, ale klopýtla a zastavila se přinejmenším na tu chvilku, kterou potřeboval k tomu, aby se dal na útěk. Solon udeřil dalšího upíra do tváře kladivem a také prchl.</p>

<p>Jazhara proběhla dveřmi se Solonem a Jamesem v patách.</p>

<p>Nathan dveře prudce zabouchl a zasunul závoru. Pak zvedl jedno z prken, které před chvilkou uvolnil a zavolal přes rameno:</p>

<p>„Začněte ty prkna přitloukat!“</p>

<p>Solon se chopil dalšího prkna a pomocí svého válečného kladiva začal zatloukat hřebíky do dveřního rámu. „Jestli budou dostatečně odhodlaní, tak to stejně nevydrží,“ poznamenal mnich.</p>

<p>„Ale vydrží,“ opáčil vesničan. „Jsou sice neodbytní, ale taky pěkně pitomí a jako skupina moc dobře nespolupracují. Já to vím nejlíp - kdyby spolupracovali, tak jsem mrtvej už čtyři dny.“</p>

<p>James skryl čepel rapíru do pochvy a posadil se na malou truhlici vedle krbu. Rozhlédl se. Stavení sestávalo z jediné místnosti s kuchyni, umístěnou po jedné straně. Jediným nábytkem a vybavením byla postel s peřinou, stolek, prádelník a truhlice, na které seděl.</p>

<p>Jejich hostitelem byl vyhublý muž středních let, který už měl tmavé vlasy a vous prokvetlé šedinami. Jeho pokožka měl ten známý ošlehaný vzhled sedláka: krátké a silné prsty se silnými mozoly prozrazovaly muže, který celý život pracoval až do úmoru.</p>

<p>James pomalu vydechl a zeptal se: „Takže co se tady vlastně děje?“</p>

<p>„Takže jsme nejdřív slyšeli o tom, jak mizej další lidi ze statků kolem vesnice. Nahoře v kopcích je takovej velkej statek a kolem louky, kde lidi pásli dobytek nebo pěstovali nějaký to obilí. Někteří z těch upírů, se kterejma jste tady dneska bojovali, byli ti chudáci, co tam kdysi žili. Nedá se o nich říct, že bysme je měli za svý sousedy, ale znali jsme je, protože tu a tam přišli do městečka nakoupit nějaký zásoby nebo prodat to, co sami vypěstovali.“ Potřásl hlavou, jako by stále ještě sám nedokázal docela pochopit to, o čem vypráví.</p>

<p>James se svými společníky naslouchal sedlákově monologu už přes celou hodinu. Popis událostí byl sice dost nesouvislý a občas kouskovaný, ale zatím se v něm neztratili.</p>

<p>„Takže já to shrnu,“ řekl nyní James. „Někdo nebo něco se objevilo v téhle oblasti. Nakazilo to celé okolí strašlivou kletbou, která mění obyčejné lidi v pijáky krve. Je to tak?“</p>

<p>„Ano,“ přikývl sedlák.</p>

<p>James pokračoval. „Tihle tvorové se živí jinými lidmi, a tím je také mění v pijáky krve.“</p>

<p>„V upíry,“ upřesnila Jazhara. „Historky, které se kolem nich točí, jsou plné pověr.“</p>

<p>„Ale tihle mi připadali docela skuteční,“ ozval se Kendaric.</p>

<p>„Ano,“ přisvědčil Solon, „ale Jazhara má pravdu. Pokud jde o tyhle tvory, kolují mezi obyčejnými lidmi historky, které nemají s pravdou nic společného a jsou to jen vybájené pohádky a hrůzostrašné příběhy, které si vyprávěj zlobivý děti před spaním za temných nocí.“</p>

<p>„Tak v tom případě musím být zlobivé dítě,“ usoudil Kendaric s popuzeným tónem v hlase, „protože kupříkladu já jsem opravdu moc vyděšený.“</p>

<p>„Takže ten dřevorubec s rodinou byli první v okolí, kteří byli v upíry proměněni, ano?“ zeptal se James sedláka.</p>

<p>„Ano,“ odpověděl Nathan. „Šest nás šlo tenkrát na průzkum. Jenom dva jsme to všechno přežili. Čekal tam na nás nejmíň tucet těch nestvůr. Pár z nich byli lidi z okolních statků, o kterejch jsem vám říkal; zbytek jsem tady v okolí v životě neviděl.“</p>

<p>„Takže kdo byl vlastně první?“ zeptal se James.</p>

<p>Nathan se otupěle rozhlédl. „To nevím,“ řekl unaveným hlasem.</p>

<p>„A je to důležité?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>„Ano, je to důležité,“ řekla trpělivě Jazhara, „protože jak už řekl James, někdo nebo něco sem to prokletí muselo přinést zvenčí.“</p>

<p>„Tento druh magie je nepopsatelně odporný,“ prohlásil Solon.</p>

<p>James se posadil na podlahu a opřel se zády o zeď. „Ale k čemu? Proč si vybrali k něčemu takovému - k takovému moru -ze všech míst na celé zemi právě <emphasis>tuhle</emphasis> vesnici?“</p>

<p>„Protože mohli?“ nadhodil Kendaric.</p>

<p>James se na něj podíval. „Jak to myslíš?“ zeptal se.</p>

<p>Kendaric pokrčil rameny. „Někde přeci začít museli,“ řekl. „Pokud by se jim podařilo zasáhnout dostatek lidí na to, aby se stali... tím, čím jsou oni, a pak jich pár rozeslali sem a pár zase jinam, bylo by to nakažlivé po celé zemi jako... no, však víš - jako mor.“</p>

<p>„Což znamená, že musíme tu morovou nákazu vykořenit přímo tady,“ přikývl Solon.</p>

<p>James zaslechl zvenčí tiché šoupání nohou.</p>

<p>„Táhněte od mých dveří, vy nečistí pijáci krve!“ houkl Nathan.</p>

<p>„Pojď s námi,“ ozvalo se několik hlasů zvenčí. „Připoj se k nám.“</p>

<p>Jazhara se zachvěla. „Kromě nějakých těch legend toho o těchhle tvorech moc nevím, to přiznávám,“ řekla. „Ale už teď je mi jasné, že legendy jsou pravdivé jen zčásti.“</p>

<p>James se podíval na Nathana. „Máš tu něco na pití?“ zeptal se.</p>

<p>„Vodu,“ odpověděl sedlák a ukázal na velký hliněný džbán na stolku.</p>

<p>James si vzal hrnek a přešel ke džbánu. „Co tím myslíš - ,pravdivé jen zčásti’?“ zeptal se Jazhary.</p>

<p>„Legendy o upírech nám vyprávějí o velkých a mocných uživatelích magie,“ odpověděla čarodějka, „kteří dokáží měnit tvar svého těla a rozmlouvat se zvířaty - jako třeba s krysami a vlky. Ale pokud bychom s sebou měli doprovod cvičené jednotky vojáků, mohli bychom ty nebohé tvory, proti kterým jsme dnes stáli, všechny pobít ještě dnes v noci, ačkoli rozhodně nemyslím, že by byli neškodní.“</p>

<p>James se nad tím mlčky zamyslel a vzpomněl si na dobu, kdy v Krondoru společně s princem Aruthou čelil nemrtvým služebníkům Murmandama, falešného proroka moredhel. „Pokud se mohu spolehnout na vlastní zkušenosti,“ poznamenal, „tak bych řekl, že věci, které není možné zabít lehce, jsou daleko nebezpečnější, než se mohou zdát.“</p>

<p>„A kromě toho ti unikla jedna důležitá věc, paní,“ dodal Nathan. „Tohle nebyli žádní velcí a mocní uživatelé magie. Jen obyčejní dělníci a sedláci.“</p>

<p>„Takže to znamená, že nějaký velký a mocný upír, užívající magii, se musí skrývat někde poblíž,“ usoudil James. „A právě on - to - je za celou touhle záležitostí.“</p>

<p>„Pravda,“ přikývl Solon. „Ishapův chrám nás učí všemu, co ví o silách temnot. Pijáci krve pocházejí ze staré a mocné linie zla a říká se, že všichni vznikli z jediného neuvěřitelně mocného prokletého mága, který žil v nějaké vzdálené a neznámé zemi. Nikdo sice neví, jestli je tento příběh pravdivý, ale v kronikách je psáno, že čas od času se podobný prokletec objeví znovu a pak běda těm, kteří mu zkříží cestu.“</p>

<p>„Proč?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>Všichni se otočili a podívali se na něho.</p>

<p>„Proč běda těm, kteří mu zkříží cestu?“ zeptal se Solon nejistě.</p>

<p>„Ne,“ zavrtěl tovaryš hlavou. „Proč takoví tvorové existují?“</p>

<p>„Tak to neví nikdo,“ potřásl hlavou mnich. „Chrám Ishapův nás ale učí, že podobné síly temnot často těží ze situace, kdy vládne chaos - když už pro nic jiného tak proto, aby škodily silám světla a dobra.“</p>

<p>Kendaric přikývl. „Dobře, to dokážu pochopit,“ řekl. „Ale proč tady?“</p>

<p>„To by mělo být docela jasné, ne?“ zeptal se James. „Někdo nechce, abychom získali Slzu.“</p>

<p>„Jakou Slzu?“ zeptal se sedlák Nathan nechápavě.</p>

<p>James nad jeho otázkou mávl rukou. „Popravdě řečeno o tom nechceš nic vědět, věř mi. Bude stačit, když řeknu, že magie v téhle oblasti prostě nefunguje tak, jak by měla.“</p>

<p>„To je pravda,“ souhlasila Jazhara.</p>

<p>„Musí to bejt ta čarodějnice,“ usoudil Nathan. „V okolí je to jedinej člověk, kterej dokáže používat magii.“</p>

<p>„Měli jste s ní nějaké potíže už dříve?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„To ne,“ připustil sedlák. „Ale... no... kdo jinej by to mohl bejt?“</p>

<p>„Právě to budeme muset zjistit,“ řekl James. Chvíli naslouchal hlasům zvenčí a pak se zeptal: „Jak dlouho jim to vydrží?“</p>

<p>„Do prvního světla,“ odpověděl Nathan. „Říká se, že pod jeho světlem hynou.“</p>

<p>„Kdo to říká?“ zeptal se James.</p>

<p>„Prosím?“ zamrkal zmateně Nathan.</p>

<p>„Toho si nevšímej,“ mávl rukou James a lehl si na podlahu. „Pochybuji o zdravém původu většiny článků víry. To je normální povahová vada. Vzbuďte mě, až budou pryč.“</p>

<p>Jazhara přikývla. „Co podnikneme potom?“ zeptala se.</p>

<p>„Najdeme toho upíra, který tu používá magii a ukrátíme jeho trápení.“</p>

<p>„Ano,“ přikývl Solon. „Říká se, že pokud dokážeme udělat tohle, tak ostatní prostě zemřou.“</p>

<p>James odolal nutkání zeptat se mnicha, kdo to říká, a jen poznamenal: „Tady v okolí nemůže být moc míst, kde by se někdo takový mohl schovat.“</p>

<p>„No, já vám můžu říct, kde je takový místo,“ ozval se Nathan.</p>

<p>James se posadil zpříma. „A kde to je?“</p>

<p>„Na hřbitově, jižně od vesnice,“ odpověděl sedlák. „Je tam stará krypta, do které se někdo vloupal. A vím určitě, že tam uvnitř někdo je.“</p>

<p>„Proč jsi o tom někomu neřekl?“ zeptal se ostře bratr Solon.</p>

<p>„Ale řekl,“ bránil se Nathan. „Jenže Toddy a ostatní o tom vůbec nechtěli slyšet ani náhodou. Otec Rowland říkal něco o tom, že bohové jsou dostatečně silní na to, aby uchránili věčný klid patřičně pohřbených lidí - nebo něco v tom smyslu - a dál už si mě nevšímal.“</p>

<p>„To je zvláštní,“ poznamenal bratr Solon. „Právě kněz Sung Čisté by měl patřit mezi první, kdo by měl mít zájem na vyšetření podobného znesvěcení. Jejich řád stojí v první linii v bitvě proti podobným druhům temných sil.“</p>

<p>„Možná to platí o ostatních,“ připustil Nathan, „ale náš otec jen drží kázání, modlitební shromáždění a schůze proti tý čarodějnici. A možná má pravdu.“</p>

<p>„Už zase ,ta čarodějnice’!“ řekla Jazhara s neskrývaným pohrdáním. „Co vám ta žena udělala špatného?“</p>

<p>„No, sedlák Alton tvrdí, že mu otrávila krávy, a malá holčička sedláka Merricka leží celá špatná s nějakou prokletou chorobou, kterou na ni seslala čarodějnice.“</p>

<p>„Ale proč by to dělala?“ zajímal se bratr Solon. „Pokud k vám ta žena byla laskavá dřív a pokud se snažila být co nejvíce nápomocna, proč by se zničehonic měla proti vám stavět?“</p>

<p>Nathan pokrčil rameny. „To mi řekni ty. Jsi přece kněz -“</p>

<p>„Mnich,“ opravil ho Ishapian.</p>

<p>„- mnich, takže o těchhle věcech musíš vědět daleko víc než já.“</p>

<p>Bratr Solon zavrtěl hlavou. „Ah, kdyby to bylo takhle jednoduché,“ řekl. „Ne, cesty zla jsou nanejvýš záhadné.“</p>

<p>„Mohli byste si tu teologickou debatu nechat na později, prosím pěkně?“ ozval se z podlahy James. „Zkusím se mezitím trochu prospat.“</p>

<p>Kendaric se zaposlouchal do tichých hlasů a šoupáni nohou zvenčí a zeptal se: „Jak při něčem takovém dokážeš vůbec usnout?“</p>

<p>James otevřel jedno oko a odpověděl; „Jde jen o zvyk.“ Pak je zase zavřel a během minuty už tvrdě spal.</p>

<p>Těsně před úsvitem hlasy utichly. James se probudil a viděl, že Solon tvrdě spí na podlaze, zatímco unavená Jazhara seděla s holí křížem přes kolena, s rukama složenýma v klíně a pozorně sledovala zatlučené dveře. Nathan seděl mlčky poblíž. Kendaric také usnul; ležel na podlaze u postele a chrápal na celé kolo.</p>

<p>James se převalil na břicho, jeho klouby se nemilosrdně ohradily proti noci, kterou musel strávit v tak nepohodlné pozici, a ztěžka vstal. Jemně šťouchl Kendarica do boku špičkou boty. Tovaryš cechu trosečníků se s polekaným výrazem posadil a vytřeštil oči. „Co je? Co se děje?“ vykřikl.</p>

<p>Bratr Solon byl okamžitě vzhůru a ruka se mu sevřela kolem rukojeti kladiva; teprve když otevřel oči, uvědomil si, že ten hluk působí jen Kendaric a znovu se opřel. „Svítání?“ zeptal se.</p>

<p>James přikývl.</p>

<p>Nathan také vstal a řekl: „Co máte pro dnešek v plánu?“</p>

<p>„Najít zdroj tohohle zla,“ odpověděla Jazhara.</p>

<p>„Tak se zajděte podívat za čarodějnicí nad Vdovský mys,“ poradil jim Nathan. „Pořád si myslím, že za tím nikdo jinej stát nemůže. Někdo ji musí zničit.“</p>

<p>„Měj víru, příteli,“ řekl bratr Solon. „Rozdrtíme její zlo stejně jako jsme zničili ty tvory, kteří tě ohrožovali včera v noci.“</p>

<p>„Pokud je opravdu tím zdrojem zla právě ona,“ dodala Jazhara významně.</p>

<p>„Jste šílení?“ zeptal se Nathan. „Včera v noci jste neudělali vůbec nic. Copak nevíte, že jsem s těma věcma sám předtím bojoval? Kromě toho jednoho dvou, který jste spálili magickým ohněm nebo kterejm jste srazili hlavy, se ostatní vrátí. Za tmy je nedokáže zničit nikdo!“</p>

<p>„Nu, zkusíme udělat, co bude v našich silách,“ řekl unavený James. „Ale nejdřív musíme něco dostat do žaludků.“</p>

<p>„Jakmile vyjde slunce, tak vám Toddy otevře dveře,“ řekl Nathan. „A vzkažte mu, aby mi poslal moje jídlo, buďte tak laskaví.“</p>

<p>„Co budeš dělat ty?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>„Já zase zahradím svý dveře,“ odpověděl sedlák. Pak se mu v hlase ozvalo horečnaté šílenství. „Ale víte sami nejlíp, že mě nakonec ty mrchy dostanou a změní mě v jednoho z nich. Je to jen otázka času.“</p>

<p>„Klid,“ položil mu ruku na rameno bratr Solon. „Nic takového nehodláme připustit, mládenče. S Ishapovou božskou pomocí se postaráme o konec všeho toho trápení, které svírá tvé městečko.“</p>

<p>James se Solonem odstranili prkna, přitlučená na dveřích a vyšli ven. Ještě než se všichni shromáždili venku a sestoupili z vyvýšené verandy, slyšeli, jak Nathan znovu zatlouká dveře. Kendaric se podíval na oblohu.</p>

<p>„Co to má být?“ zeptal se James. „Sbírá se na déšť?“</p>

<p>„Ne,“ řekl tovaryš. „Je to něco... divného. Pracuji na moři už skoro dvacet let a ještě nikdy jsem neviděl takovouhle oblohu.“</p>

<p>„Jakou oblohu?“ zeptala se Jazhara. „Nic zvláštního na ní nevidím.“</p>

<p>„Podívejte se k východu.“</p>

<p>Všichni se otočili daným směrem a po chvilce bratr Solon zvolal: „U Ishapovy milosti! Co se to stalo se sluncem?“</p>

<p>Slunce právě vycházelo nad východním obzorem, ale i přesto, že byl vzduch čistý a na dohled se nenacházel jediný mrak, působilo jeho světlo tlumeně a ačkoli viditelně zářilo, panovalo nad krajinou podivné příšeří.</p>

<p>„Magie,“ řekla Jazhara. Na okamžik se zastavila a naklonila hlavu na stranu, jako by něčemu naslouchala. „V samotném vzduchuje něco, co z něj vysává světlo. Nevšimli jsme si toho včera, protože jsme dorazili jen chvíli před soumrakem, ale nějaká temná mocnost tu zahrazuje slunečnímu světlu cestu na zem.“</p>

<p>„Co by to mohlo způsobit?“ zeptal se James.</p>

<p>Jazhara pokrčila rameny. „Buď nějaký opravdu mocný artefakt, nebo kouzlo, připravené někým, kdo ovládá skutečně velké magické sily. Ta věc by musela pokrýt pořádnou oblast, aby takhle dokázala zastínit jas slunce.“</p>

<p>„Hned mi připadalo, že je trochu zataženo, když jsme sem dorazili,“ poznamenal James. „Ale už jsem nevěnoval pozornost tomu, jestli jsou na nebi nad útesy mraky, nebo ne.“</p>

<p>„Není v tom vůbec nic přirozeného,“ ozval se Kendaric. „Ale jakému účelu by to mohlo sloužit?“</p>

<p>„Třeba k tomu, aby ten, kdo může kráčet nocí, mohl kráčet i za dne?“ nadhodil bratr Solon.</p>

<p>„Zapomeňte na snídani,“ řekl James. „Musíme se vypravit co nejrychleji za tou čarodějkou.“</p>

<p>Bez dalšího slova se James obrátil k výběžku Vdovského mysu, který se nacházel směrem přes Haldonův vrch, a rychle vykročil.</p>

<p>Když procházeli městečkem, vyběhl z hostince Toddy. „Jste to vy!“ zvolal starosta se širokým radostným úsměvem, když zahlédl Jamese a jeho společníky. „Takže se vám podařilo přežít noc!“</p>

<p>James se usmál. „Přežít něco je disciplína, kterou ovládáme poměrně úspěšně,“ odpověděl. „Vypadá to, že máš naspěch.“</p>

<p>Úsměv se z výrazu starosty městečka okamžitě vytratil. „Dcerka sedláka Merricka je nemocná a sedlák samotný u sebe doma shromáždil nějaké místní lidi. Myslím, že mají v plánu nějakou nepravost.“</p>

<p>James se podíval na Jazharu, která na jeho pohled odpověděla mírným přikývnutím. Všichni vykročili za podsaditým hostinským, který kráčel tak rychle, jak mu jeho obtloustlé tělo dovolovalo.</p>

<p>Když dorazili ke stavení sedláka Merricka, setkali se tam s půltuctem dalších obyvatel Haldonova vrchu a nejbližšího okolí a stejným počtem žen, kteří se shromáždili před dveřmi. Sedlák stál se svou manželkou ve dveřích. Širokoplecý muž se zarůžovělými tvářemi právě říkal: „Musíme něco udělat. Takhle už to pokračuje zbytečně dlouho!“</p>

<p>Toddy se protlačil malým davem. „Co má tohle srocování znamenat?“</p>

<p>Muž se zarůžovělými tvářemi odsekl: „Hodláme něco pořídit s tou čarodějnicí, Toddy! Očividně se k tomu ty - jako náš zástupce - nemáš.“</p>

<p>„No tak, všichni se uklidníme, ano?“ navrhl starosta a zvedl ruce.</p>

<p>„Přece bychom nechtěli podniknout něco ukvapeného, že? Tenhle mladík tady...“ - ukázal na Jamese - „je představitel koruny a o všechno se postará,“</p>

<p>Všechen hovor okamžitě umlkl a přítomní se zahleděli na panoše. James se na Toddyho zamračil, ale řekl: „Dobrá tedy. Dorazili jsme sem něco vyřídit jménem koruny a to, k čemu tady dochází, je pro Jeho Výsost prince Aruthu velice důležité.“ Rozhlédl se po skupince. „Takže je tu někdo, kdo by mi mohl vyložit, co se vlastně stalo?“</p>

<p>Okamžitě všichni přítomní začali mluvit najednou. James zvedl ruku a řekl: „Počkejte chvilku. Jeden po druhém.“ Ukázal na muže se zarůžovělými tvářemi, který měl proslov, když dorazili na místo. „Ty. Řekni, co máš na srdci.“</p>

<p>„Moje krávy pochcípaly!“ houkl muž. Pak si uvědomil, že už se nemusí snažit všechny kolem překřičet a ztišil o něco hlas. „Moje krávy pochcípaly, a může za to ta čarodějnice. Seslala na ně kletbu, aby chcíply pomalu.“</p>

<p>„A kousek po kousku ztrácíme všechno světlo slunce,“ ozvala se jedna ze žen v davu. „Každé ráno přichází svítání později a pomaleji; a soumrak přichází každý večer čím dál dřív. A ta trocha slunce, kterou ještě máme, je... nevím, jak to říct, ale rozhlédni se sám - je jiná. A brzy nebudeme mít vůbec žádné slunce. A samotnému ti je jasné, co to znamená!“ zavzlykala.</p>

<p>Malým davem proběhla vlna tlumeného šepotu. James znovu zvedl ruku, aby si zjednal ticho.</p>

<p>Od vchodu do staveni promluvil sedlák Merrick. „A neonemocněly tu jenom krávy,“ řekl. „Naše malá holčička je vážně nemocná a každým dnem schází.“</p>

<p>James se na Merricka podíval. „Co to děvče trápí?“ zeptal se.</p>

<p>„Je prokletá,“ zavolala jedna žena, která stála na okraji skupinky místních obyvatel, shromážděné na dvoře.</p>

<p>„Mohu ji vidět?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„A kdo jsi?“ zeptala se uštvaně vyhlížející žena po Merrickově boku s pobledlou a strhanou tváří.</p>

<p>„Jmenuji se Jazhara a jsem rádkyní prince Aruthy v magických záležitostech,“ odpověděla keshanská čarodějka.</p>

<p>„A já jsem mnich Ishapova chrámu,“ dodal bratr Solon. „Pokud tu někdo budí temnou magii, vykořeníme jeho snahu.“</p>

<p>Žena přikývla a pokynem je pozvala do malého stavení.</p>

<p>Když vešli, octli se v jediné místnosti, kde se ve zdi proti dveřím nacházel malý krb. Po jedné straně stály u stěn dvě lůžka - jedno očividně dostatečně velké na to, aby v něm přespával sedlák se svou manželkou, a druhé určené pro dítě. Leželo v něm malé děvčátko s pobledlou tváří.</p>

<p>Jazhara si klekla u postranice lůžka a položila dívce ruku na čelo. „Horečku nemá,“ řekla čarodějka. „Co mi o té její nemoci můžete říct?“</p>

<p>„Nic,“ odpověděl sedlák, „kromě toho, že najednou zeslábla tolik, že nedokáže chodit nebo zůstat vzhůru déle než pár minut. A když je vzhůru, vůbec nás nepoznává.“</p>

<p>„A někdy se celá třese,“ dodala matka.</p>

<p>Bratr Solon si klekl vedle Jazhary a prohlédl si děvčátko. „Co je tohle?“ zeptal se a ukázal na malý amulet, který mělo kolem krku. „Připadá mi to jako znamení Sung.“</p>

<p>„Dal nám to otec Rowland,“ řekla žena. Pak vyhrkla: „Šla jsem za stařenou u Vdovského mysu a ta mi dala kouzlo, které mělo mou holčičku uzdravit! Řekla mi, že její duši chce pohltit velká temnota. Snažila se jí chránit!“</p>

<p>„Larisso!“ napomenul ji její manžel. „Říkal jsem ti, aby ses o tom nikomu nezmiňovala.“</p>

<p>„Pokračuj,“ pobídl ženu James.</p>

<p>Vzdorně se podívala na svého manžela. „Snažila se jen naši dceru ochránit.“</p>

<p>„Stejně, jako ,ochránila’ Remyho syna?“</p>

<p>„Ano, přesně stejně!“ Žena se otočila k Jamesovi. „Na to, aby Remyho chlapce zachránila, ji zavolali příliš pozdě, ale když jsem se vrátila domů a položila amulet pod postel, moje holčička se přestala třást. Sice se jí potom neudělalo líp, ale rozhodně jí nebylo ani hůř. Pak se vrátil do městečka otec Rowland a přišel k nám. Modlil se u jejího lůžka celou noc a moje dceruška se znovu začala třást. Když vyšlo slunce, skoro mi připadalo, že se mu nezamlouvá, že ještě žije!“ Žena měla ve tváři zoufalý výraz.</p>

<p>„Larisso, to je rouhání!“ řekl Merrick. „Náš dobrý otec se snažil zachránit její duši. Je to vina té čarodějnice. To také řekl, než odešel.“</p>

<p>„Ale co když to tak není?“ zeptala se ho žena.</p>

<p>„Mohla bych se podívat na ten amulet, který jste dostali od té ,čarodějnice’?“ požádala je Jazhara.</p>

<p>Žena sáhla pod postel, vytáhla skříňku a podala ji Jazhaře. Čarodějka se podívala dovnitř, kde našla několik snílek bylin a nějaké drobné krystaly. Zavřela oči a nějakou chvíli držela skříňku v rukou. „Není v ní nic, co by někoho mohlo ohrozit na životě,“ prohlásila pak. „Je to jen prosté opatření, která má napomoci tomu, aby se přirozená energie dítěte uzdravila sama.“ Sklopila pohled k děvčátku. „Ale je tu ještě něco...“</p>

<p>Natáhla ruku a dotkla se malého amuletu, který měla holčička pověšený kolem krku. Pak náhle prudce ruku stáhla, jako by se o něj spálila. „Bratře Solone,“ řekla. „Víš o kněžské magii mnohem víc než já - mohl bys prosím ten amulet prozkoumat ty?“</p>

<p>Bratr Solon se dotkl špičkou prstu amuletu. Zavřel oči a zašeptal krátké zaříkání, pak náhle oči prudce otevřel. „Tohle není žádné znamení Sung!“ vyhrkl. Amulet se začal proměňovat a on od něj stáhl ruku. Zdálo se, jako by se kov roztěkal, temněl a měnil se, až se nakonec na místě toho, co původně mělo vypadat jako prosté znamení čisté bohyně, objevila malá tlama - ústa s černými rty a ebenovými zuby. Otevřela se doširoka, jako by chtěla děvčátko kousnout, a dítě se rozkašlalo. Z chřípí a úst ji vyrazily obláčky zeleného plynu, které do sebe černý amulet okamžitě nasál.</p>

<p>Bratr Solon popadl přívěsek a strhl jej z krku bezvědomého dítěte. Dívka mírně zalapala po dechu a její malé tělíčko se jednou stáhlo v prudké svalové křeči a pak znovu na lůžku znehybněla. S povzdechem se zhluboka nadechla a zdálo se, že začala dýchat pravidelněji a více zhluboka.</p>

<p>Jazhara ji prohlédla a řekla: „Už teď se mi zdá, že je trochu silnější.“</p>

<p>Bratr Solon si prohlédl amulet, který nyní vypadal jako ruka, svírající černou perlu. „A já jsem přesvědčený o tom, že právě tohle je důvod nemoci vašeho malého děvčátka,“ prohlásil.</p>

<p>Merrick se zatvářil omráčeně. „Ale tohle jí přece dal náš otec Rowland!“</p>

<p>James se podíval na Jazharu a pak i na ostatní a řekl: „Myslím, že než se všichni rozběhneme sbírat dřevo, abychom tu vaši ,čarodějnici’ co nejrychleji upálili, měli bychom si zajít na kus řeči za tím vaším otcem Rowlandem.“</p>

<p>Nečekal na odpověď, ale otočil se a vyšel z malého stavení.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola třináctá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>SVEDENÍ Z CESTY</strong></p>

<p>James se zastavil.</p>

<p>Na okamžik se zahleděl na oblohu a pak se otočil k Jazhaře a ostatním, kteří spěchali, aby s nim udrželi krok, a zeptal se: „Zdá se mi to, nebo se opravdu stmívá?“</p>

<p>Kendaric se podíval k západu. „Od moře se sem neblíží žádná bouřka a nevidím jediný mrak,“ prohlásil.</p>

<p>Bratr Solon se podíval také na oblohu a po chvilce řekl: „Ne, nezdá se ti to. Opravdu se začíná snášet soumrak.“</p>

<p>Jazhara se podívala směrem k východnímu obzoru a ukázala. „Podívejte se na to slunce!“</p>

<p>Všichni se otočili, aby sledovali vycházející bělostnou kouli, a zatímco ji sledovali se zaujetím, které rychle přecházelo v úlek, slunce znovu o něco pohaslo. Jasná bílá záře potemněla do mdlé žluti.</p>

<p>„Sice cítím na tváři, jak hřeje,“ řekla Jazhara, „ale světla pomalu ubývá!“</p>

<p>„Ano, máš pravdu,“ přikývl bratr Solon. „Něco vysává světlo ze samotného vzduchu!“</p>

<p>„Co to znamená?“ zeptal se úzkostlivě Kendaric.</p>

<p>„To nevím,“ řekla Jazhara. „Neznám takovou magii, která by něco podobného dokázala.“</p>

<p>„Ale co to znamená?“ opakoval Kendaric tvrdošíjně.</p>

<p>James se postavil za otřeseného a vystrašeného příslušníka cechu trosečníků. „Tak se seber, člověče!“ okřikl ho. „Mělo by ti být úplně jasné, co to znamená.“</p>

<p>„Takže co to znamená?“ opakoval znovu Kendaric.</p>

<p>„Znamená to, že se tu brzy naši přátelé ze včerejší noci budou moct procházet za plného dne.“</p>

<p>Lidé se začali trousit ze dvora a James slyšel, jak někdo říká:</p>

<p>„Otec Rowland bude vědět, co máme dělat!“</p>

<p>Muž se zarůžovělou tváří, který ostatní podněcoval před Merrickovým domem, se u nich zastavil a řekl: „Jestli jsi opravdu princův služebník, jak o sobě tvrdíš, tak půjdeš a hned tu čarodějnici upálíš!“</p>

<p>„A ty jsi kdo?“ opáčil James.</p>

<p>„Jmenuji se Alton. Potom, co jsem promluvil proti té ženě na městském shromáždění, mi uhranula krávy a proklela je smrtelnou chorobou. Zeptej se kteréhokoli z mých sousedů. Ti viděli, jak má zvířata pochcípala. A udělala ještě spoustu dalších, horších věci.“</p>

<p>„Jako například?“ zeptal se James netrpělivě.</p>

<p>„No, vezmi si například toho dřevorubce a jeho rodinu. Byli to milí, obyčejní lidé, a pak náhle zmizeli. A nato se vynořili ti pijáci krve. A potom je tu ta věc s Remyho klukem; na toho přišla nemoc potom, co se na ni šel podívat nahoru nad Vdovský mys. Pohřbili ho o čtrnáct dní později.“</p>

<p>„Nepřipadá mi, že by si váš starosta myslel, že za tím vším stojí právě ona,“ poznamenal James.</p>

<p>„Toddy je vynikající a hodný chlap, ale někdy se nechá docela vodit za nos.“</p>

<p>James potřásl hlavou, zatímco kolem nich procházeli další měšťané. „Kde je otec Rowland?“ zeptal se Altona.</p>

<p>„Následujte všechny ostatní, jdou do chrámu na náměstí. Tam ho najdete.“ Náhle zalapal po dechu. „Podívejte se!“ Ukázal na východ a oni viděli, že slunce už znovu potemnělo ze žluté v temně oranžovou, jako by jeho kouli obklopoval hustý kouř.</p>

<p>Když sedlák zvedl ruku, všiml si James záblesku kovu kolem jeho krku - výstřih košile se pootevřel a zaleskl se v něm řetízek. A na prověšeném konci jasně zahlédl něco temného.</p>

<p>Jamesovi se v dobách, kdy byl ještě malý chlapec, neříkalo ,Jimmy Ručka’ jen tak pro nic za nic. S překvapivou hbitostí se natáhl a povytáhl řetízek dostatečně ven z výstřihu košile na to, aby světlo dopadlo na černou perlu, umístěnou v zaťaté ruce. „Kdo ti ten přívěsek dal?“ zeptal se.</p>

<p>Sedlák vytřeštil oči a o krok ustoupil, když James pustil řetízek. „Já... já to našel.“</p>

<p>„Kde?“</p>

<p>„Eh...“</p>

<p>„My také našli podobný amulet - na krku nemocné dcery sedláka Metricka,“ řekla Jazhara.</p>

<p>„To je jen taková obyčejná tretka,“ zakoktal sedlák Alton.</p>

<p>Bratr Solon se bleskově pohnul - daleko rychleji, než by od muže jeho velikosti někdo čekal - a postavil se Altonovi za záda. „Ani nemysli na to, že bys naši milou společnost v nějaké dohledné době narychlo opouštěl, příteli,“ poznamenal mrazivě.</p>

<p>James pro větší dramatický účinek tasil rapír obzvlášť pomalu. Sice si nemyslel ani v nejmenším, že by jim tento velkohubý sedlák mohl být něčím nebezpečný, ale cítil, že jim čas utíká mezi prsty jako vyprahlý písek a potřeboval znát odpovědi. „Takže to zkusíme znovu, ano?“ nadhodil. „Kdo ti dal ten amulet?“</p>

<p>Alton se pokusil ustoupit, ale bratr Solon ho popadl za paži a držel ho na místě. „Myslím, že bys měl raději tomu mládenci odpovědět,“ řekl tiše a jasně. „Nepřipadá mi, že by měl zrovna teď náladu na nějaké slovíčkaření.“</p>

<p>Alton se podíval na Jazharu, která ho sledovala s naprosto chladným výrazem, a nakonec na Kendarica, na němž už bylo jasně vidět, že mu dochází trpělivost. Náhle sedlák vyhrkl:</p>

<p>„Řeknu vám všechno, úplně všechno! Nebyl to můj nápad, to ani v nejmenším! Já jsem byl obyčejný sedlák, který si hleděl svého, když za mnou přišel. Věřil jsem mu; věřili jsme mu všichni. Nabídl mi zlato, spousty zlata za to, že otrávím vlastní krávy a svedu to na čarodějnici, takže jsem s tím souhlasil. Je to jenom obyčejná stará ženská a stejně už brzy umře, tak co. Ale nevěděl jsem, co je ve skutečnosti zač. Když jsem se pro něho rozhodl tuhle věc udělat, myslel jsem, že je to člověk. Netušil jsem -“ Náhle byl příval mužových rozechvělých, vystrašených slov přerušen bublavým, přiškrceným zvukem, když se mu náhle řetízek zadrhl kolem krku. Alton se zapotácel o krok dozadu, vypoulil bezmocně oči a tvář mu znachověla, zatímco marně šátral po řetízku. Najednou musel bratr Solon sedláka popadnout do náručí, aby se nezřítil na zem, když se mu kolena podlomila, a pomalu nechal Altona ulehnout do prachu. Když muž obrátil oči v sloup, zazněly zvuky, provázející praskání svalů a lámání kostí. O chvíli později se sedlákova hlava odkutálela čistě oddělená od těla. Solon pustil bezvládnou paži a tělo v prachu znehybnělo.</p>

<p>James se zahleděl na mrtvolu a pak na potemnělé slunce. Pokynul ostatním, aby ho následovali a spěchal k malé budově na okraji návsi. Když k ni dorazili, všimli si, že je to prostý chrám s velkým, otevřeným vchodem. Nebyly tu žádné lavice nebo židle, takže shromáždění věřící museli stát, když naslouchali muži v bílém rouchu, který musel být tím záhadným otcem Rowlandem.</p>

<p>„A znovu pravím vám, že pokud budeme čekat jen o chviličku déle, budeme spláchnuti ze tváře naší země záplavovou vlnou zla. A kde, musím se ptát, je spravedlnost toho všeho? Povím vám, kde je spravedlnost. Leží v síle vašich paži, v čistotě vašich duší, a upálení toho netvora zbaví svět hrozby temného zla!“</p>

<p>Několik měšťanů v zadních řadách souhlasně zavolalo.</p>

<p>„Na kněze Sung Čisté zní podle mého názoru pěkně drsně,“ poznamenal Solon.</p>

<p>James přikývl. „A připadá mi, že se už nemůže dočkat, až se té ,čarodějnice’ zbaví.“</p>

<p>„Lépe řečeno toho, až to za něho udělají ostatní,“ dodala suše Jazhara.</p>

<p>Kněz pozvedl hlas.</p>

<p>„Někteří říkají, že tato čarodějnice povolala vlky, kteří za noci kráčejí jako lidé, pijáky krve, kteří vysávají duše nevinných a mění je ve stejné netvory, jako jsou oni sami! Já zase říkám, že povolala ztělesněné zlo - duchy tak nečisté a zlé, že dokáží zničit životy dobrých lidí - můj i váš. Ať tak, nebo onak, vina leží na ní. Příchod této temnoty nám označuje konečný útok! <emphasis>Musíme jednat hned!</emphasis>“</p>

<p>Někteří ze shromážděných obyvatel zajásali a vykřikovali výhrůžky, ale James dokázal rozeznat jejich strach, protože mnoho podobných odpovědí bylo nesmělých a slabých. Protlačil se mezi obyvateli Haldonova vrchu a zastavil se před knězem.</p>

<p>„Vítej, cizinče,“ řekl otec Rowland. Byl to muž středního vzrůstu, s tmavými vlasy a krátkým, zahroceným plnovousem. Kolem krku mu viselo prosté znamení chrámu Sung. Na bílém rouchu byly vidět zašlé skvrny a šmouhy, jako by bylo staré a často přepírané.</p>

<p>„Přišel jsi nám pomoci zbavit se té nákazy?“</p>

<p>James se mu vyrovnaně podíval do očí. „Přišel, ale pochybuji, že nákaza je tatáž, o které mluvíš ty.“</p>

<p>Kněz se podíval na panoše a mírně přimhouřil oči. „Co tím myslíš?“</p>

<p>„Alton je mrtvý,“ řekl James.</p>

<p>Kněz se vyděšeně rozhlédl. „Sedlák Alton že je mrtvý? Další oběť té zvrácené ženy!“ Podíval se Jamesovi přes rameno a zavolal na shromáždění místních obyvatel: „Není to snad dost? Nepřišla snad už konečně chvíle k tomu, abychom jednali?“</p>

<p>Jamesovi se za zády ozvaly další souhlasné hlasy, ale zároveň panoš slyšel, jak Jazhara volá: „Jamesi, buď opatrný! Něco tu není v pořádku!“</p>

<p>James se rozhlédl po davu a uvědomil si, že v očích těch, kteří volali, jsou prázdné výrazy, jejich vytřeštěné oči že hledí nezaostřeně a bez života do prázdna. James se otočil ke knězi a pak k němu s nečekanou mrštností přiskočil a popadl amulet, který měl muž na krku. Jediným trhnutím jej strhl a zvedl do výšky. Přímo před očima davu se proměňoval a přeléval z neškodného a uklidňujícího znaku Sung do tvaru ruky, držící černou perlu.</p>

<p>„Jsou to služebníci Temného! Musí zemřít!“ křikl kněz a natáhl se Jamesovi po hrdle zakřivenýma rukama se prsty zaťatými jako pařáty.</p>

<p>James se pokusil uskočit dozadu, ale náhle byl sevřen mnoha rukama, které ho držely na místě. Slyšel přes blábolení davu volat Jazharu: „Ti lidé jsou nevinní! Jsou posedlí! Snaž se jim zbytečně neublížit!“</p>

<p>James cítil, jak se knězovy prsty dotkly jeho hrdla a odpověděl: „Budu se na to snažit myslet!“ Uvolnil všechny svaly a sklouzl dolů, takže mu knězovy prsty šátraly chvilku nad hlavou. Na podlaze sice nemohl tasit rapír, ale přinejmenším dosáhl na jílec dýky, kterou měl zastrčenou v pravé botě. Vytáhl ji a ťal před sebe, takže zasáhl kněze do nohy.</p>

<p>Otec Rowland zařval bolesti a odskočil, takže se James převalil dopředu a vztyčil se do přikrčeného postoje, přestože se ho několik párů rukou snažilo udržet na zemi. Pak vší silou skočil dopředu a přesně jak doufal sevření rukou povolilo.</p>

<p>Několik obyvatel městečka klopýtlo dopředu a on se sotva vyhnul tomu, aby ho zezadu srazili zpátky na zem. Kněz ustupoval. James se rychle rozhlédl na strany. Jazhara roztáčela svou hůl po jedné straně a dařilo se jí udržet shromáždění stranou. Kendarica strhli k zemi a několik silných sedláků ho drželo na podlaze, zatímco se ho další snažil kopnout do hlavy. Bratr Solon používal své válečné kladivo k tomu, aby si odtlačil místní obyvatele z cesty aniž by na ně útočil, a snažil se proklestit si cestu k tovaryšovi cechu trosečníků a pomoci mu.</p>

<p>James si přehodil dýku z pravé ruky do levé a jediným plavným pohybem tasil rapír. Naklonil čepel a udeřil nejbližšího muže plochou stranou do hlavy; i přes veškerou snahu se rapíru podařilo muži rozetnout pokožku na hlavě, ale nebyla to nijak vážná rána.</p>

<p>Úder způsobil, že muž se zapotácel o dva kroky zpátky a na okamžik zahradil cestu těm, kteří stáli za ním. A právě tento okamžik byl všechno, co James potřeboval. Vyrazil kupředu právě v okamžiku, kdy začal otec Rowland splétat magické zaklínadlo. Než mohl kněz kouzlo dokončit, bodl ho James do břicha.</p>

<p>Muž se s omráčeným překvapením podíval dolů a pak se mu oči rozšířily bolestí, když panoš čepel z rány prudce vytrhl. Pak muž obrátil oči v sloup - ale ani teď neupadl, ale stál dál. Hlava se mu zvrátila do týla a ústa se otevřela, ale z hrdla mrtvého muže se ozval cizí, hluboký a zlovolný hlas: „Přestože náš služebník umírá,“ řekl, „naše moc zůstává neumenšena. Okuste trpkou příchuť zla... a zoufejte.“</p>

<p>Kněz se zhroutil na podlahu a James se prudce otočil, připraven k dalšímu útoku; ale ačkoli očekával, že se na něho místní obyvatelé vrhnou, viděl James, jak postávají omráčeně kolem a jen nejistě pomrkávají. Několik se jich bezmocně rozhlíželo, obracelo pohledy ke Kendaricovi nebo Solonovi a Jazhaře, a pak zaznělo blábolení hlasů.</p>

<p>„Co se to stalo?“</p>

<p>„Jak jsme se sem dostali?“</p>

<p>„Proč ti teče krev?“</p>

<p>James zvedl ruku a zavolal: „Mlčte!“</p>

<p>Hlasy utichly. „Tento muž nebyl žádným služebníkem Sung Čisté,“ pokračoval James. „Byl vyslancem téže temnoty, proti které tvrdil, že bojuje. Nedovolil vám zahlédnout skutečný zdroj zla, které sužuje vaše městečko!“</p>

<p>Náhle jedna ze žen ve shromáždění zaječela. „Slunce!“ vykřikla. „Podívejte se na slunce!“ A ukázala ven z chrámu.</p>

<p>James se otočil. Venku panovala čím dál větši temnota. „Brzy přijde noc,“ řekl a nesnažil se jim vysvětlit to, co by stejně vysvětlit nedokázal.</p>

<p>„Běžte zpátky do svých domů a zahraďte dveře. My se postaráme o to, co temnotu způsobuje.“</p>

<p>Obyvatelé Haldonova vrchu se dali na útěk. Některým museli pomáhat přátelé kvůli ránám, které obdrželi od Jazhařiny okované hole nebo Solonova válečného kladiva, ale Jamesovi se ulevilo, když zjistili, že jediná mrtvola v celém chrámu je Rowlandova.</p>

<p>Kendaric se tvářil vyděšeně, ale také se zdálo, že si udržel svůj klid. Zatímco se všichni shromáždili kolem panoše, oprášil se.</p>

<p>„Slyšeli jste to, co říkal, i vy ostatní?“ zeptal se James.</p>

<p>„Já ne,“ odpověděl tovaryš. „Měl jsem plné ruce práce s tím, jak na mě útočili.“</p>

<p>„Já ho slyšela promluvit,“ řekla Jazhara. „Ale nerozuměla jsem tomu, co říkal.“</p>

<p>„Já to slyšel,“ ozval se bratr Solon. „Byl to vyslanec temnoty, o tom nemůže být nejmenších pochyb. Ovšem to, že se dokázal vydávat za služebníka Sung Čisté, mě opravdu znepokojuje.</p>

<p>Obyčejný služebník zla by jen stěží dokázal snášet na svém těle i falešný amulet bohyně.“</p>

<p>„Jsou to opravdu mocní nepřátelé,“ řekl James. „Já už ten hlas slyšel dřív.“</p>

<p>„Kdy?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Před mnoha lety - z úst jednoho z Černých vrahů. Těch, kteří sloužili Murmandamovi.“</p>

<p>„Ale Murmandamus byl přece zničen,“ namítla Jazhara. Pak se podívala na Solona s Kendaricem, jako by si nebyla jista, kolik toho před nimi může odhalit - James ji coby Aruthovu dvorní rádkyni seznámil s některými skutečnostmi v pozadí událostí, během nichž princ z Krondoru zabil falešného proroka moredhel, stejně jako jí vyprávěl o nedávných událostech v Ponurém lese, protože se pořád ještě říkalo, že Murmandamus je naživu.</p>

<p>James přikývl. „Já vím, že byl zničen, ale přestože nemusíme bojovat s jeho temným srdcem, rozhodně stojíme proti někomu, kdo se mu dokáže vyrovnat mocí a silou. A to také znamená, že čelíme něčemu daleko silnějšímu a mocnějšímu, než jsme si původně mysleli.“</p>

<p>„Věděl jsi, že to bude nebezpečné, když jsme ti říkali o tom, že byla potopena naše loď,“ ozval se bratr Solon. „Nechceš z toho náhodou vycouvat, že ne?“</p>

<p>„To rozhodně ne,“ odpověděl James a podíval se na potemnělé slunce. „Obzvlášť ne teď. Cítím, že se věci řítí kupředu jako příliv a pokud bychom na jediný okamžik zaváhali, byli bychom jimi smeteni.“ Uvědomil si, že stále ještě svírá v rukou zbraně a skryl je. „Nemáme čas na to, abychom poslali pro posily, a nevíme, jak dobře se povede Williamovi jeho snaha o udržení Medvěda stranou od tohoto místa. Myslím, že celá tahle záležitost skončí nejpozději do dvou dnů - ať už tak nebo onak.“</p>

<p>„Co podnikneme teď?“ zeptal se Kendaric a založil si paže na hrudi, jako by mu byla zima.</p>

<p>James si zhluboka vydechl. „Až se znovu snese temnota, ti pijáci krve se vrátí zpátky a teď už jsem docela přesvědčený o tom, že jsou tady jen proto, aby nám zabránili dokončit naši práci. Takže ať už uděláme cokoli, musíme to udělat rychle.“</p>

<p>Podíval se na Jazharu. „Ze všeho mě teď nejvíc zajímá jedna věc. Rowland i Alton se té takzvané čarodějnice chtěli zbavit příliš rychle na to, aby jim sloužila jako pouhý obětní beránek. Je na ní něco, z čeho měli strach.“</p>

<p>„Pak bychom si s ní měli jít promluvit,“ přikývla Jazhara. Podívala se na slunce a dodala: „A to pěkně rychle. Myslím, že máme zhruba dvě hodiny času před tím, než znovu padne tma.“</p>

<p>James přikývl. Prošel kolem Jazhary a řekl: „Pojďme na návštěvu k čarodějce od Vdovského mysu.“</p>

<p>Zatímco se šplhali po stráni ke Vdovskému mysu, rozhostilo se v okolních lesích hrozivé šero. Pohasínající slunce vrhalo na stezku daleko temnější stíny než obvykle. „Je to jako cestovat za soumraku,“ zašeptal bratr Solon.</p>

<p>James se zasmál. „Ano, já mám také pocit, že bych měl mluvit tišeji.“</p>

<p>„Utajení je moudrá věc,“ poznamenala Jazhara. „Ale čas nám utíká.“</p>

<p>Když prošli zátočinou stezky, zvedl náhle James ruku. „Někdo je před námi,“ zašeptal.</p>

<p>Pomalu pokračovali kupředu a za chvilku už panoš jasně rozeznal postavu, která se krčila ve stínu vedle stezky. Byl to chlapec sotva devítiletý. James vykročil přímo k němu a nijak se nesnažil zachovávat ticho, ale chlapcova pozornost byla plně upřena na malou chatrč poblíž útesu, takže když mu panoš položil ruku zezadu na rameno, vykřikl hrůzou a málem upadl na záda.</p>

<p>„Neboj se,“ uklidňovala ho Jazhara. „My ti nechceme ubližovat.“</p>

<p>Chlapcovy oči byly hrůzou velké jako talíře. „Kdo jste?“ zeptal se rozechvělým hlasem.</p>

<p>„Já se jmenuji Jazhara a tohle je panoš James z Krondoru. Tady ten velký je bratr Solon a tohle je Kendaric. A kdo jsi ty?“</p>

<p>Z chlapcova hlasu se sice vytratilo chvění, ale stále ještě vypadal vyděšeně. „Já jsem Alane. A hlídám tady čarodějnici. Táta říkal, že ji docela brzy přijdou upálit, takže jsem se chtěl ještě naposledy podívat na to, jak dělá tu svou černou magii, než ji dostanou.“</p>

<p>„Myslím, že by sis měl pospíšit domů, než se udělá ještě větší tma,“ poradil mu James.</p>

<p>„Je čarodějnice ve svém domě?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Já ji neviděl,“ odpověděl chlapec. „Někdy vychází na pláž pod Vdovským mysem. Já bych byl opatrný; je opravdu moc nebezpečná.“</p>

<p>„Děkujeme,“ řekl James. „A teď už běž domů. Tví rodiče o tebe budou mít starost.“</p>

<p>Chlapec nepotřeboval žádné velké pobízení, otočil se a odběhl po stezce z kopce.</p>

<p>Vykročili k obydlí a James zavolal: „Haló! Je někdo doma?“</p>

<p>Odpovědi se nedočkali.</p>

<p>James přikročil k chatrči a vystoupil jediný schod na dřevěnou verandu.</p>

<p>Nad malou plošinou se táhla nízká převislá stříška, z níž viselo několik tykví. Jazhara si prohlédla mrtvolky několika drobných zvířat, které se tu sušily, a pak i snílky bylin a rostlin. „Tahle ,čarodějnice’ je buď uživatelkou magie, nebo prostě obyčejná stará žena, která se velice dobře vyzná v ranhojičském umění. Několik těch rostlin znám. Používají se k výrobě mastí a bylinných čajů.“</p>

<p>Chatrč byla vystavěna na dřevěné plošině a veranda se táhla několik stop před přední zdí. Solon sklopil pohled, několikrát přešlápl a poznamenal: „Nu, přinejmenším je v suchu, když náhodou prší.“</p>

<p>„A na téhle části pobřeží prší opravdu hodně,“ dodal Kendaric. Znovu si objal paže, jako by mu byla zima, a řekl: „Nejen že se dělá čím dál větší tma, ale mám pocit, že se blíží déšť.“</p>

<p>„Přesně to jsme potřebovali,“ zabručel James. Odstrčil stranou kus vydělané kůže, která tu sloužila jako dveře. V chatrči stál hrubě hoblovaný stůl a jediná stolička. Nad ohništěm visel kotel.</p>

<p>Kendaric se do něj podíval a nedůvěřivě si prohlédl hnědou hmotu uvnitř. „Že to není čarodějnice? A co je potom tohle?“ zeptal se.</p>

<p>James přešel k ohništi a zahleděl se na bublající tekutinu. Z háku nad ohništěm si vzal naběračku a ponořil ji do kotle. Obsah pak pozorně očichal a trochu usrkl. Otočil se ke Kendaricovi a řekl: „Polévka. A moc dobrá, mimochodem.“</p>

<p>Právě znovu pověsil naběračku na místo, když se ode dveří ozval hlas: „Přišli jste mě upálit?“</p>

<p>Když se James otočil, viděl ve veřejích stát křehce vyhlížející ženu s nákladem větví na zátop v náručí.</p>

<p>„No tak tu nestůjte a nezírejte na mě jako na přízrak,“ pokračovala žena. „Čekáte, že si stará bába jako já posbírá všechno dříví na své vlastní upálení?“</p>

<p>Žena vypadala sotva vyšší než chlapec, kterého zastihli nedaleko její chatrče a poslali domů. Pokožku měla stářím skoro průsvitnou a vlasy bělostné jako padlý sníh. Drobné prsty na jejích rukou vypadaly spíše jako kosti, potažené kůží, ale stále ještě měla všechny zuby a oči jasné a živé.</p>

<p>James se usmál. „My jsme tě ale nepřišli upálit, ženo.“</p>

<p>„Ah, tohle říkají všichni,“ řekla, protlačila se kolem Kendarica a složila hromadu větví a klestí u krbu.</p>

<p>„Ty provozuješ magii?“ zeptala se jí Jazhara.</p>

<p>Stará žena se posadila na malou stoličku a pokrčila rameny. „Nějakých pár věcí vím,“ odpověděla. „Ale většinou jen lidem míchám masti nebo předpovídám budoucnost.“ V očích se ji mihl vzdálený pohled. „Někdy vídám ve snech věci, ale to je... těžké. Většinou stejně nic příjemného nevidím.“</p>

<p>Kendaric řekl: „Já jsem z cechu trosečníků v Krondoru a snažil jsem se tu vyzvednout loď, která se nedávno potopila u Mysu. Něco ale zastavilo mé kouzlo. Bylo to silné a já bych rád věděl, co to bylo.“</p>

<p>Stará žena si Kendarica chvíli pozorně prohlížela, pak se otočila a podívala se na Jazharu. „Ty také ovládáš řemeslo?“ zeptala se.</p>

<p>Jazhara přikývla. „Jsem dvorní čarodějka a rádkyně prince Aruthy.“</p>

<p>„No ne,“ poznamenala stará žena s překvapeným úsměvem ve tváři. „Ženská čarodějka. Byly doby, kdy bys propadla životem v okamžiku, kdy bys o sobě v Krondoru prohlásila, že něco takového umíš.“</p>

<p>„Časy se mění,“ poznamenal James.</p>

<p>„V některých směrech možná,“ řekla stará žena. „V jiných vůbec.“</p>

<p>„Nu,“ pokrčil rameny James, „možná si někdy můžeme sednout v trochu pohodlnějších podmínkách a probrat to pěkně dopodrobna. Ale v téhle chvíli máme tak nějak jiné starosti.“ Pokynul ven z chatrče k pohasínajícímu slunci.</p>

<p>„Viděla jsem to,“ přikývla žena. „Právě proto mě hned napadlo, že jste možná přišli z vesnice, abyste mě upálili?“</p>

<p>„Přesně tohle měl v úmyslu ,otec’ Rowland,“ řekla Jazhara. „Ponoukal vesničany, aby se sem vypravili a přesně tuhle věc udělali.“</p>

<p>„Jak jste ho zastavili?“ zeptala se stará žena.</p>

<p>„Rapírem,“ odpověděl James. „Nebyl to žádný kněz Sung.“</p>

<p>„To bych vám mohla říct také,“ přikývla stará žena. „Zlo mu tryskalo z úst, kdykoli promluvil, a z pokožky, jakmile se zpotil. Myslím, že tohle byl jeden z důvodů, proč se mě chtěl zbavit; uvědomoval si, že moc dobře vím, jaký šarlatán to vlastně je.“</p>

<p>„Musel tu být ještě nějaký jiný důvod,“ ozval se bratr Solon. „Sotva bys proti němu mohla důvěryhodně svědčit jen na základě tvrzení, že jsi z něho cítila zlo.“</p>

<p>Žena přikývla. „Hlavní důvod byl ten, že znám tajemství Haldonova vrchu a Vdovského mysu.“</p>

<p>„Vysvětlovalo by to tajemství všechno to, co se tady kolem děje, a také proč nedokážeme vyzvednout loď na hladinu?“ zeptal se James.</p>

<p>„Nepochybně,“ přikývla stará žena.</p>

<p>„Jak se jmenuješ?“ zeptala sejí Jazhara.</p>

<p>Stará žena se na chvíli odmlčela a pak se zasmála. „Už je to tak dlouho, co mě někdo oslovil jinak než ,stařeno’ nebo ,čarodějnice’ že už si sama sotva vzpomínám.“ Povzdechla si. „Říkejte mi Hilda.“</p>

<p>„Hildo,“ požádal ji James, „o jakém tajemství jsi to mluvila?“</p>

<p>Stará žena se rozhlédla po chatrči, jako by se bála, že její slova zaslechne někdo nepovolaný. „Pod útesy se v hluboké jeskyni nachází starobylé místo. Je to chrám zla, starší než nejstarší vzpomínky kterékoli živé bytosti.“</p>

<p>„Jaký chrám to je?“ zeptal se bratr Solon a ruka mu bezděky sklouzla k jílci válečného kladiva.</p>

<p>Hilda pomalu vstala a přešla ke staré dřevěné truhlici. Odklopila její víko a sáhla dovnitř. Z hloubi vytáhla malý plátěný váček. Podala jej Solonovi a řekla: „Otevři to.“</p>

<p>Mnich ji poslechl, a když zahlédl, co se uvnitř skrývá, zdálo se, že se toho nechce ani dotknout. „Tenhle amulet je stejný jako všechny ostatní,“ zašeptal. Vytřásl si předmět do ruky a zvedl jej výš. Na dlani mu ležela malá kovová ruka - buď z cínu, nebo železa - v níž spočívala černá kulička, vybroušená z kamene, který se podobal obsidiánu. Na rozdíl od obsidiánu ale neodrážel kámen žádné světlo ohně v chatrči.</p>

<p>Stará žena řekla: „Sice nevím, kdo položil první základní kámen Chrámu černé perly, ale rozhodně to nebyl člověk.“</p>

<p>Bratr Solon uložil amulet zpátky do váčku. „Můj chrám udržuje záznamy každého kultu a víry, kterou kdy poznali lidé v Ostrovním království, na východě a na jihu v Keshi. Jak Obránce věrných jsem tyto záznamy studoval a vrýval šije do paměti. A nikdy jsem neslyšel o řádu, který by se jmenoval Černá perla.“</p>

<p>Stará žena si povzdechla. „A přesto existuje.“ Vzala si od Solona váček. „To, co se skrývá dole pod útesy, je hnisavé zlo. Zčásti je právě ono důvodem, proč na tomto místě pobřeží ztroskotává tolik lodí a proč jsou pláže a skaliska pokryty tolika troskami plavidel. Právě kvůli němu jen málo lidí obdělává dobrou zemi, která se nachází mezi vesnici a mým domovem. Ti, kteří se zde pokoušeli usadit, byli zničehonic trýzněni strachem a obavami a po roce nebo dvou zase odcházeli. Vždycky. Dokonce i lovci se vyhýbají okolním lesům.“</p>

<p>„A díky čemu jsi tu vydržela ty?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>„Díky tomuhle,“ odpověděla stará žena a pozvedla váček. „Je to talisman, který mě chrání před jejich zlem, protože si myslí, že jsem jednou z nich. Ráda bych vám jej přenechala, protože budete stát tváří v tvář vážnému nebezpečí.“ Podívala se po řadě do očí každého ze svých hostů, než nakonec podala váček zpátky Solonovi, který její dar přijal a místo díků jen pokývl hlavou. Znovu se posadila. „Je toho ale víc,“ řekla.</p>

<p>„Co ještě?“ zeptal se James.</p>

<p>„Ten amulet slouží jako klíč. Pokud sejdete dolů po stezce na útesu, zahněte do místa, které vypadá jako úzký výklenek ve skalách. Tam uvidíte zhruba ve výši mých očí malý, slabý obrazec. Když do něj vložíte tenhle klíč, otevřou se tajné dveře.“</p>

<p>„Tys viděla, jak se to dělá?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Ano,“ přikývla Hilda. „Mnohokrát jsem sledovala ty, kteří přicházeli dolů a vcházeli dovnitř. Jedním z mých nadání je skrývání se. Když jste přicházeli, stála jsem jen několik stop od zápraží - a přesto jste si mě ani na okamžik nevšimli, je to tak?“</p>

<p>Jazhara se usmála a přikývla. „Je to tak,“ přisvědčila.</p>

<p>„Pokoušela ses tu věc použít k tomu, aby ses dostala dovnitř?“ zeptal se James.</p>

<p>„Ano,“ přiznala Hilda. „Pokoušela jsem se o to. Ale nedokázala jsem tam vstoupit.“</p>

<p>„Proč ne?“ zajímalo Kendarica.</p>

<p>„Protože jako klíč ten amulet mohou použít jen ti, kdo se zapřísáhli ke službě těmto temným silám chrámu. Zkoušela jsem to, ale dveře se neotevřely.“</p>

<p>„Ale jak potom ten klíč můžeme použít my?“ zeptal se James.</p>

<p>„Myslím, že máte jedinou možnost,“ řekla stará žena. „Někde ve vesnici se skrývá tvor. Nevím, kdo by to mohl být nebo jak by se mohl jmenovat, ale je tam bez nejmenších pochybností. Právě on je tím, kdo jako první nakazil místní obyvatele, z nichž se později stali pijáci krve. Je služebníkem temných sil v podzemním chrámu. Nevím nic o jeho cíli a netuším, jaký smysl vlastně má, protože je pouze otázkou času, kdy do Haldonova vrchu přitáhne princ se svým vojskem, aby věci napravil.“</p>

<p>„My víme, proč tu je,“ řekl James. „Má nás zaměstnat, abychom se nemohli přiblížit k Mysu.“</p>

<p>„Aby jeho pán mohl vyzvednout tu potopenou loď,“ dodal Kendaric.</p>

<p>„Jak tuhle informaci máme použít k tomu, abychom se dostali do chrámu?“ zeptal se James.</p>

<p>„Najděte netvora, který zabil tolik nevinných lidí. Zabte jej a odetněte mu ruku v zápěstí. Pak přivažte talisman k ruce. Dveře se otevřou.“</p>

<p>„Kde toho netvora můžeme najít?“ zeptal se James.</p>

<p>„Na hřbitově se nachází stará krypta,“ odpověděla stará žena. „Nechala ji postavit nejstarší rodina v této oblasti, Haldonové. Žádný z nich už dnes nežije, ale kryptu místní lidé udržují z úcty k zakladateli městečka. A právě uvnitř najdete toho netvora. A pokud jej najdete, najdete také důvod této temnoty. A prosím vás - až se vám to podaří, přijďte mi dát zprávu, abych věděla, že jsem vás neposlala na jistou smrt.“</p>

<p>„Musíme už jít,“ poznamenal James. „V době, kdy dorazíme na hřbitov, se ty věci začnou pomalu budit, a já bych tomu raději učinil přítrž dřív, než se na nás všechny vrhnou.“</p>

<p>Vyšli rychle z chatrče a stará žena za nimi přešla ke dveřím a postavila se u nich, aby mohla sledovat, jak sbíhají z kopce dolů k městečku. Tiše řekla: „Nechť vás bohové milosrdně opatrují, děti.“ Pak pomalu odkulhala ke stoličce, posadila se a čekala.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola čtrnáctá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>UPÍR</strong></p>

<p>Zatímco se James s ostatními společníky přibližoval k jižnímu okraji městečka, kde měli podle Hildiny rady najít hřbitov, světla kvapem ubývalo.</p>

<p>„Je čím dál větší tma,“ poznamenal Kendaric, jemuž se hlas skoro slyšitelně chvěl strachem.</p>

<p>„Připrav se na nejhorší,“ poradil mu bratr Solon. „Raději očekávej, že ti zplozenci zla vědí, že je přicházíme pobít.“</p>

<p>Kendaric se na něho podíval. „Copak tvůj chrám nemá nějakou magickou modlitební formuli, která by ty věci prostě jen nechala zmizet, nebo tak nějak?“</p>

<p>„Ha!“ odpověděl mnich. „Jak by nám to jen ulehčilo věci, mladíku. Jediní z lidí, kteří by něčeho podobného mohli dosáhnout, jsou následovníci Lims-Kragmy.“</p>

<p>Kendaric se obezřele rozhlédl. „Právě o těch bych si myslel, že se s podobnými tvory spřáhnou.“</p>

<p>„Kdepak, chlapče,“ odpověděl bratr Solon a jeho napětí se odrazilo v tom, že jeho přízvuk z okolí Šedých věží znovu zazněl silněji. „Ti slouží správném řádu věcí a jsou to nepřátelé každého tvora, které se staví proti vůli jejich paní. Ty tvorové, proti kterém stojíme my, by v nich měli daleko odhodlanější nepřátele než v nás. A právě proto náš úkol spočívá v tom, abychom je poslali za touto bohyní - ta už si té pazdráte sama roztřídí, jak se jí bude líbit.“</p>

<p>„Už to tak vypadá, že máme právě šanci poslat jí další várku,“ poznamenal James, zatímco se ze šera, které se rozkládalo mezi náhrobními kameny, vyloupl půltucet postav. Vytasil rapír a dýku, ale nezastavil se ani na okamžik. „Nezdržujte se s nimi zbytečně dlouho,“ řekl. „Jestli má Hilda pravdu, tak už nás nebudou obtěžovat poté, co najdeme a zničíme jejich vládce.“</p>

<p>„Takže nám chceš naznačit, abychom si probojovali cestu těmihle tvory, ale vzali to ráz na ráz, ano?“ zeptal se pro jistotu Kendaric.</p>

<p>„Právě to ti povídá, mládenče,“ odpověděl bratr Solon, vytáhl od pasu válečné kladivo a máchl jím před sebou v širokém oblouku. „Prostě jim rozbij hlavo nebo usekni noho nebo tak něco, a běž dál.“</p>

<p>Kendaric zbledl, ale pokoušel se tvářit rozhodně a odhodlaně. „Jistě,“ zachraptěl. „Bez problému.“</p>

<p>„Já se vypořádám s tou první várkou,“ poznamenala Jazhara. Sklopila hůl a ve vzduchu zapraskala magická energie. Z vrcholku hole vyrazil proud zářivého světla, jako by byl ze zavřené láhve uvolněn blesk. Odrazil se od země jako míč. Když narazil na prvního upíra, rozdělil se do několika menších koulí a z každé z nich vytryskla chapadla elektrických blesků, která obklopila ostatní tvory. Postavy ztuhly a zavyly bolestí, když jim spalující energie sežehávala těla a zbavovala je možnosti pohybu.</p>

<p>James se dal do běhu. „Musíme postupovat rychle!“ zavolal. „Tamhle je ta krypta!“</p>

<p>Přímo uprostřed malého hřbitova byla vystavěna budova - malé mauzoleum se špičatou střechou a dveřmi, otevřenými dokořán. Uvnitř viděli přinejmenším půltucet mramorových katafalků, na nichž ležely kamenné rakve. „Proč tu nemůžou své mrtvé rozumně spalovat,“ zamumlal nespokojeně Kendaric, „jako v celém zbytku Království?“</p>

<p>„Jsme docela blízko Yabonu,“ poznamenal bratr Solon. „Pohřbívání do země je tady nahoře ještě oblíbené.“</p>

<p>„Pro jednou musím přiznat,“ ozvala se Jazhara, sklonila svou hůl a zamířila ji na dveře, „že docela s Kendaricem souhlasím.“</p>

<p>Uvnitř krypty podivná narudlá záře osvětlovala postavy, které se neohrabaně pohybovaly za kamennými rakvemi. „Budeme si muset cestu dovnitř probojovat,“ řekl James.</p>

<p>Jazhara vypustila další paprsek energie a několik tvorů v prvních řadách ztuhlo. James se k nim rozběhl, ale do cesty se mu postavil rozložitý muž s bledou pokožkou, kterému oči svítily červeným přísvitem. Za ním James zahlédl další postavu, která sice nebyla zdaleka tak velká, ale vyzařovala z ní obrovská síla, a on si uvědomil, že pozoruje hlavního upíra. „Zabijte támhletoho!“ zavolal James a ukázal. Hlavní upír se zasmál. „Dítě žalu, já byl mrtvý dávno předtím, než ses ty narodil!“</p>

<p>Zavalitý upír skočil po panošovi a jeho prsty byly zakřivené jako pařáty. James se ani nepokusil útok odrazit. Místo toho se pod tvorovou ranou přikrčil, pak bleskově vyskočil a vykopl pravou nohou, takže zasáhl svého protivníka do hrudi. Provedl kop vší silou, takže zavalitý muž se zapotácel dozadu přímo do cesty hlavnímu upírovi. Pak James vyrazil a pokusil se hrozbě Haldonova vrchu podetnout podkolenní šlachy, ale netvor s neuvěřitelnou rychlostí a hbitosti uskočil stranou. A James náhle dostal strach.</p>

<p>Nic živého se nemohlo takhle rychle pohybovat. Panošovy předchozí zkušenosti s nadpřirozenými bytostmi nebyly nijak příjemné a jeho jedinou výhodou při těchto setkáních zůstávaly instinkty a rychlost. Měl v plánu zneškodnit hrozbu ze strany hlavního upíra tím, že mu podetne nohy nebo ho jinak zbaví pohyblivosti a zbytek nechá na Jazhaře, která ho sežehne magickým ohněm nebo podobným způsobem. Ale nyní si uvědomil, že tento plán fungovat nebude. „Ustupte zpátky!“ zavolal James. „Musíme ho upálit tady!“ Bratr Solon rozdrtil lebku jednomu upírovi a Kendaric dokázal způsobit dalšímu dostatečná zranění na to, aby si jej udržel od těla.</p>

<p>Jazhara využívala výhody své dlouhé hole mistrovským způsobem, když se jí podařilo dva tvory srazit k zemi a způsobit, aby o ně třetí zakopl a zřítil se také. Nyní pokračovala tím, že rozbíjela hlavy okovaným koncem hole; ale přesně jak byli varováni tato zranění upíry jen zpomalovala a nedokázala je umlčet a zastavit navždy.</p>

<p>Začali pomalu ustupovat a Jazhara se Solonem vyklízeli cestu Jamesovi. Panoš se snažil zvládnout pocit paniky. Musel couvat před dvojicí postupujících upírů a zavalitý muž byl dostatečně chytrý na to, aby se nenechal znovu srazit k zemi.</p>

<p>James riskoval pohled za sebe a sotva se odvrátil, málem přišel silným úderem o hlavu. Jen díky tomu, že okamžitě podnikl výpad rapírem, se mu podařilo zahnat hlavního upíra zpět.</p>

<p>Náhle Solon vyrazil kupředu a oběma rukama se rozmáchl válečným kladivem. Podařilo se mu zavalitého upíra zasáhnout přímo do hrudi a rána byla tak silná, že doslova zvedla tvora ze země a odhodila jej na jeho pána.</p>

<p>Hlavní upír byl sražen k zemi, ale s nadpřirozenou lehkostí a rychlostí se znovu zvedl a odhodil ze sebe svého otroka jako hadrovou panenku. Zavalitý upír zůstal ale ležet na zemi a svíjel se bolestí.</p>

<p>Nečekaný protiútok poskytl Jamesovi čas, který potřeboval k tomu, aby odskočil dozadu a ven dveřmi z malého mauzolea.</p>

<p>„Zavřete dveře!“ zavolal James. „Jazharo, spal je!“</p>

<p>Čarodějka sklonila hůl a z jejího vrcholku vyrazil proud zeleného ohně. Kendaric se opřel do jednoho křídla dveří a Solon mezitím zavíral druhé.</p>

<p>James vytřeštil oči a nevěřícně sledoval, jak hlavní upír nevzrušeně prochází mezi plameny, aniž by mu jakkoli uškodily.</p>

<p>Konečně se dveře zabouchly. Bratr Solon se o ně celou svou vahou opřel.</p>

<p>„Musíme je nějak zahradit!“ vykřikl James.</p>

<p>Jazhara popadla Kendarica za límec košile a odtáhla ho od dveří. „Kameny!“ houkla tovaryšovi cechu trosečníků do ucha, zatímco ten se bezmocně zapotácel a až v posledním okamžiku znovu nabyl rovnováhy.</p>

<p>Přeběhli spolu k malému náhrobnímu kameni, který se zvedal nad jedním hrobem, a společně jej vyviklali ze země. „Ať už jsi kdo jsi, děkujeme ti,“ řekla Jazhara směrem ke hrobu, který nyní přišel o označení, a spolu s Kendaricem odtáhla kámen ke dveřím mauzolea.</p>

<p>James se Solonem se rameny zapřeli o dveře, které se vyklenuly ven, když se do nich hlavní upír opřel svou nadpřirozenou silou. Nejdřív o ně byl opřen jeden náhrobní kámen a pak druhý a teprve potom se přestaly hýbat.</p>

<p>„Nevím, kolik času jsme tímhle získali,“ poznamenal James bez dechu. „Ale já tu věc viděl procházet ohněm, Jazharo. Ani se ho nelekl.“</p>

<p>„V tom případě netuším, co bychom měli dělat,“ odpověděla.</p>

<p>„Možná by to měl být přirozený oheň a ne magický,“ navrhl Kendaric. „Mohli bychom rozdělat oheň tady venku a pak hodit dovnitř pár balíků zapálených hadrů, napuštěných olejem. A čekat.“</p>

<p>„Pochybuji o tom, že by v tom mohl být nějaký rozdíl,“ zavrtěla hlavou čarodějka. Na okamžik se zamyslela. „Možná by nám mohla poradit Hilda.“</p>

<p>„Tak se vy dva rozběhněte zpátky za Hildou,“ řekl bratr Solon, „a já s Kendaricem mezitím budeme hlídat, aby se ty dveře neotevřely.“ Jako by na zdůrazněni naléhavosti okamžiku zaznělo z krypty temné zadunění, dveře se otřásly a zarachotily proti náhrobním kamenům. „Pospěšte si!“ naléhal Solon. „Možná těmi dveřmi nedokáže pohnout - obzvlášť když jsou zahrazené těmi kameny - ale dejte mu dost času a dokáže je rozmlátit na štěrk.“</p>

<p>James přikývl a otočil se k Jazhaře, která přikývla. Dali se do běhu a zamířili zpátky ke městu a skrze ně nahoru ke Vdovskému mysu.</p>

<p>Skoro bez dechu dorazili k chatrči, stojící nad útesy. Hilda je slyšela přibíhat a vyšla na zápraží.</p>

<p>„Něco není v pořádku,“ poznamenala.</p>

<p>James přikývl a snažil se co nejrychleji popadnout dech. Zhluboka se nadechl a vyrazil ze sebe: „Ten hlavní upír to nechce položit.“</p>

<p>„Nejvyššího upíra je vždy těžké zabít,“ řekla Hilda. „Ale není to bůh.“</p>

<p>„Nechce hořet,“ ozvala se Jazhara.</p>

<p>„Aha!“ řekla stará žena a zatvářila se zamyšleně. „V tom případě nejspíš umístil svou životní podstatu někde jinde.“</p>

<p>James se podíval na Jazharu, která mu oplatila bezvýrazným pohledem. „Tomu nerozumím,“ řekla Hildě.</p>

<p>„Já nejsem žádný odborník,“ pokrčila rameny Hilda. „Nekromancie je to nejhorší ze všech magických umění a slušný člověk se mu vyhýbá.“ Na okamžik se odmlčela a dodala: „Ale postupem času se tu a tam něco doslechnete.“</p>

<p>„Jako například?“ zeptal se James.</p>

<p>„Říká se, že někteří ze služebníků temných mocností nejsou ve skutečnosti živé; i ty nešťastné duše, zajaté tímto hlavním upírem, mají v sobě nitku života. Stačí ji přetnout a ony zemřou,“ vysvětlovala Hilda. „Ale někteří z mocnějších přisluhovačů zla se spikli proti dobrým bohům, aby se zbavili své smrtelnosti nadobro.“</p>

<p>„Jak také tvory můžeme zničit?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Najděte nádobu, ve které přechovává svou duši. K tomu, aby získal upír takovou moc, je třeba oběti, a to, co jeden získá na jedné straně,“ -natáhla ruku- „ztrácí na straně druhé.“ Natáhla druhou ruku.</p>

<p>„Aby získal nesmrtelné tělo, umisťuje svou životní podstata někam poblíž. Často ji chrání zaklínadla, neboje skrytá takovým způsobem, aby se co nejvíce ztížilo její nalezení.“</p>

<p>„Na něco takového nemáme čas,“ řekl James. „Tenhle vládce upírů je silný. Právě teď se už možná dostal z krypty a pobíjí Kendarica se Solonem.“</p>

<p>„A jestli ztratíme Kendarica -“ nadhodila Jazhara.</p>

<p>James zamračeně přikývl. „Neměli jsme jinou možnost než ho nechat ve společnosti Solona. Ale musíme si pospíšit.“</p>

<p>„Kde máme hledat?“ zeptala se Jazhara. „Bude v té kryptě, kde se nachází hlavní upír?“</p>

<p>Hilda zavrtěla hlavou. „To je velice nepravděpodobné,“ odpověděla. „Přinesl si ji sice s sebou, ale jakmile sem dorazil, ukryl ji někde v bezpečí.“</p>

<p>„Kde že se tu objevil poprvé?“ zeptal se James.</p>

<p>„V dřevorubcově chatrči,“ odpověděla Hilda.</p>

<p>„Tak se musíme podívat tam,“ přikývl James. „Kudy se tam dostaneme?“</p>

<p>„Běžte ke statku sedláka Altona a dejte se po cestě, která jej míjí z východní strany,“ radila jim Hilda. „Míli za posledním plotem uvidíte stezku, která vede do lesa, a když po ni urazíte další míli, dostanete se ke dřevorubcovu domu. Ale dávejte pozor, kam šlapete, protože vládce upírů má mnoho spojenců.“</p>

<p>James se rozhlédl. „Už teď je skoro tma jako v noci,“ poznamenal. „Máš tu nějakou lucernu nebo pochodně?“</p>

<p>„Pochodně,“ přikývla stará žena. „Přinesu vám jich pár.“ Vešla dovnitř a o chvíli později se znovu vynořila ze dveří se třemi pochodněmi - jedna hořela; zbývající dvě držela v podpaždí. „Jen tři; víc jich tady nemám.“</p>

<p>James si vzal zapálenou a Jazhara se chopila zbývajících. „Budou muset stačit,“ odpověděl James. „Děkujeme, Hildo, za všechnu tvou pomoc.“</p>

<p>„Děkovat není třeba.“</p>

<p>„Až bude po všem,“ ozvala se Jazhara, „vrátím se za tebou a budu ti vyprávět o Hvězdně.“</p>

<p>„To si ráda poslechnu,“ přikývla stará žena.</p>

<p>James se ještě naposledy podíval Hildě do tváře. „Buď zdráva,“ řekl. Pak se otočil a vyrazil zpátky k vesnici. Jazhara ho následovala.</p>

<p>Stará žena sledovala, jak jí mizí z očí, pak se otočila a pomalu se vrátila do svého domova.</p>

<p>James s Jazharou většinu cesty utíkali a zastavovali se jen tehdy, když měli pocit, že jsou blízko nebezpečí. Město nechali brzy za sebou a pokračovali po východní silnici a pak postupovali po stezce v lese, kterou jim poradila stará žena.</p>

<p>Les stál ponořen do naprosté temnoty, jako by si poledne vyměnilo místo s půlnocí. Kromě toho jim na cestu nesvítil žádný měsíc a temnota byla jak hrozivá, tak nepřirozená. Stezka sice vypadala docela vyšlapaně, ale byla úzká a James musel bojovat s nutkáním vyskočit při každém hlasitějším zvuku.</p>

<p>Denní ptactvo už dávno přestalo zpívat, ale zároveň chybělo i tiché houkání a signály jejich nočních protějšků. Ve vzduchu panoval nepřirozený a nezvyklý klid, jako by magie, která uhasila slunce, utišila i vítr.</p>

<p>Náhle se nočním vzduchem ozval zvuk vzdáleného vytí. Velice rychle se k prvnímu hlasu přidaly další.</p>

<p>„Vlci!“ vyrazil nevěřícně James.</p>

<p>„Pospěš si,“ pobídla ho Jazhara a James vyrazil takovým tempem, že mu na úzké stezce neustále hrozil pád a zranění.</p>

<p>Ještě chvíli se proplétali mezi kmeny stromů a spěchali po kamenech, pokrývajících stezku, až nakonec dorazili k malému domku na pasece. Zevnitř domu se linulo narudlé světlo, které jasně viděli prasklinami kolem dveří a malým oknem vedle nich.</p>

<p>„Někdo je uvnitř,“ upozornil Jazharu James.</p>

<p>„Někdo je venku,“ opáčila čarodějka a ukázala k domu.</p>

<p>Zpoza rohu se vynořily čtyři postavy a jako jedno tělo vykročily k místu, kde se James s Jazharou zastavili.</p>

<p>Jazhara sklonila hrot hole a směrem k postavám vyslala proud bělostného světla. Ze suchého listi na zemi se začalo kouřit, když se nad ním prohnal blesk, který udeřil do čtyř upírů. Ti se sice snažili kráčet dál, ale jejich těla se jen chvěla a neovladatelné třásla.</p>

<p>„Běž dovnitř!“ zavolala Jazhara. „Já se s nimi vypořádám!“</p>

<p>James proběhl kolem bezvládných postav, z nichž už dvě padly k zemi, kde sebou házely jako ryby, vyvržené příbojem na pláž. Nezpomalil, ale rovnou zvedl pravou nohu a prudkým úderem vykopl dveře směrem do budovy.</p>

<p>Na stoličce tam seděla žena, která se podle všeho starala o dítě v proutěné kolébce, ale jakmile James vešel dovnitř a ona se otočila, bylo mu jasné, že také patří k upírům. Se zavrčením se vrhla směrem k panošovi s prsty zatnutými jako drápy a s vyceněnými zuby.</p>

<p>James uskočil na stranu a rozmáchl se rapírem po jejích nohách, aby ji podetnul podkolenní šlachy. S bolestným a vzteklým zaječením se zhroutila na zem a James sekl po jejím krku. Jeho lehká čepel narazila na kost a byla sražena stranou a on si v tom okamžiku přál, aby měl po ruce něco pádnějšího než rapír, který byl vhodný k bodání, ale vůbec ne k sečným ránám.</p>

<p>Vytrhl čepel z mrtvého masa a sekl po ženiných natažených rukách. Upírka se stáhla v bolesti, pokusila se couvnout a pak i vstát.</p>

<p>Když se napřimovala, skočil James dopředu, opřel se jí nohou o břicho a vykopl ji ven. Její zraněné nohy ji zradily: když padala na záda, rozehnal se James pochodní, plamen se dotkl lemu její sukně a zapálil jej.</p>

<p>Během okamžiku se žena zuřivě válela po zemi a snažila se plameny uhasit. James se obrátil k vybavení chatrče. Nebylo tu skoro vůbec nic - jen malý stůl, kolébka a vědro, postavené poblíž krbu. Nebyla tu žádná očividná skrýš, žádná truhlice nebo místo, kde by mohl upír uložit nádobu se svou duší.</p>

<p>James vykročil kupředu a podíval se do kolébky. Nad tím, co se mu objevilo před očima, se bolestně zašklebil: leželo v ní tělo. Dítě už bylo očividně nějakou dobu mrtvé. Jeho malé tělíčko bylo celé seschlé a scvrklé a jen pokožka se táhla po křehkých kostech. Ale ze všeho nejodpornější bylo narudlé světlo, které se z těla linulo.</p>

<p>James zaváhal a vůbec se mu nechtělo malé mrtvolky dotýkat. Pak odložil stranu odpor a dotkl se naběhlého bříška. Jeho doteku odolávalo něco tvrdého. Vytáhl dýku, ztěžka polkl a zabodl její hrot do břicha dítěte. V malém hrudním koši zářil nepříjemným a zneklidňujícím světlem velký kámen, barvou podobný rubínu.</p>

<p>James musel přelomit dvě žebra, aby jej dostal ven. Zatímco to dělal, vešla dveřmi dovnitř Jazhara. „Už jsou všichni mrtví -“ Zarazila se a na tváři se jí objevil vyděšený výraz. „Co je tohle?“ zeptala se.</p>

<p>„To sice nevím jistě,“ řekl James, „ale myslím si, že to dítě je nádoba.“</p>

<p>Jazhara se podívala na červený kámen. „V tom případě bude tohle Kámen duše,“ poznamenala. Na okamžik zavřela oči a pronesla krátké zaříkání; pak je znovu otevřela a řekla: „V tomto kameni je uzavřeno skutečně velké množství magie. A páchne zlem.“</p>

<p>„Co s ním uděláme?“ zeptal se James.</p>

<p>„Vezmi jej ven,“ řekla Jazhara;</p>

<p>Znovu k nim dolehlo vytí vlků a tentokrát se zdálo, že zní z mnohem větší blízkosti.</p>

<p>„Pospěš si,“ naléhala.</p>

<p>James ji dychtivě poslechl.</p>

<p>Jakmile vyšli oba z chatrče, která kdysi skýtala domov dřevorubci, Jazhara se rozhlédla. „Tamhle!“ řekla a ukázala k nízké stodole, v níž se nacházela dílna. V rohu se nacházely měchy a kovářská výheň, kde byly opravovány a ošetřeny různé nástroje a nářadí, které pán domu používal ke své práci. Okamžitě našla to, co hledala.</p>

<p>„Polož ten kámen na kovadlinu,“ nařídila mu.</p>

<p>James ji poslechl. Jazhara se natáhla a z hromady nářadí v koutě vytáhla malé, ale těžké železné kladivo. Pozvedla jej. „Zavři oči!“ přikázala mu a James se odvrátil.</p>

<p>Zaslechl zvuk dopadu kladiva na kámen, a pak cítil, jak ho pokožka po celém těle svědí. Přelila se přes něho vlna energie, která mu obrátila vnitřnosti naruby a on musel bojovat o to, aby udržel žaludek na svém místě. Okamžitě poté přišel pocit nezměrné ztráty a neštěstí, pocit marnosti, který jako by se mu vpil do samotného morku kostí; následovalo jej vzepětí vzteku a hněvu, při němž se mu srdce divoce rozbušilo a do očí mu vyhrkly slzy.</p>

<p>Zalapal po dechu a slyšel, že Jazhara očividně bojuje s týmiž pocity. Když konečně znovu otevřel oči, všiml si, že ve snaze ovládnout nával nevolnosti nebyla zdaleka tolik úspěšná jako on.</p>

<p>I přesto, že se cítil dezorientovaný a že se mu točila hlava, další vytí vlků ho znovu přivedlo ke chladnému uvažování. Silou vůle se přinutil ke střízlivosti.</p>

<p>A pak se obloha roztříštila. Temnota byla znenáhla prosvětlena prasklinami světla, které se objevily jako tenoučké mřížoví na naprosto černém nebi. Temná noc zmizela, jako by se okno ze zakouřeného skla rozbilo. Zdálo se, jako by se k obzoru řítily celé kusy černé oblohy a rozpouštěly se a vyhledaly do řídké mlhy těsně nad korunami stromů. A na místech každého střepu zářila jasná denní obloha.</p>

<p>Nad světlem náhle zazářilo světlo jasného poledne - naprostá a nepřerušovaná záře.</p>

<p>Vytí smečky vlků utichlo v dálce a denní ptáci znovu začali zpívat.</p>

<p>„Tohle jsem nečekala,“ ozvala se Jazhara.</p>

<p>„No, ať už jsi to čekala, nebo ne,“ odpověděl ztěžka James, „já zase po dlouhé době vidím rád jasný den.“ Zvedl oči směrem k planoucí kouli slunce a dodal: „Je sotva poledne.“</p>

<p>„Hodně se toho od rána stalo,“ přikývla. „Pojď, musíme se vrátit na hřbitov a zjistit, jak se vyvíjí situace tam.“</p>

<p>Společně proběhli městečkem zpátky a vydali se po široké stezce ke hřbitovu. Cestou už viděli, jak obyvatelé Haldonova vrchu vyhlížejí ze dveří a oken, udiveni a nadšeni nečekaným a bleskovým návratem denního světla. Několik odvážnějších duší už se odvážilo vyjít ven na zápraží a nyní se na sebe dívaly, jako by hledaly ve tvářích dalších rodáků ujištění, že se snad věci konečně začaly navracet k normálnímu stavu.</p>

<p>Ve chvíli, kdy dorazili ke hrobce, byli kvůli obnovenému horku slunce celí zpocení a udýchaní. Bratr Solon s Kendaricem stále ještě stáli před zahrazenými dveřmi a hlídali, aby nikdo nepronikl ven.</p>

<p>„Kde jste byli?!“ zavolal na ně Kendaric.</p>

<p>„Něco jste museli udělat,“ ozval se mnich. „Uvnitř před chvilkou propukl pěkný rozruch a pak se nám obloha roztříštila nad hlavami. Počítám, že ty dvě věci spolu měly něco společného, že?“</p>

<p>„Našli jsme jeho Kámen duše a rozbili jsme jej,“ odpověděla Jazhara.</p>

<p>„Myslel jsem, že...“ řekl James, „že prostě zemře nebo tak něco, když jsme ten kámen rozbili.“</p>

<p>„Já na tyhle věci nejsem vůbec odborník,“ zamyslela se Jazhara. „Hilda by možná věděla víc. Ale vsadila bych se, že teď, když jsme zničili ten drahokam, můžeme najít nějaký způsob, jak ho zabít.“</p>

<p>„A nemohli bychom ho tam prostě nechat a počkat, až zajde sám?“ navrhl Kendaric.</p>

<p>„To sotva - pokud je právě on zdrojem toho, co zastavuje tvé kouzlo,“ namítla Jazhara.</p>

<p>Kendaric se s odevzdaným výrazem sklonil a začal ode dveří odtahovat první z náhrobních kamenů, které jim bránily v otevření. „Nechtěli byste mi třeba pomoci?“ optal se.</p>

<p>„Popravdě řečeno ani ne,“ odpověděl James upřímně. Pak se ale sklonil a chopil se druhého kamene.</p>

<p>„Máme nějaký plán?“ zeptal se bratr Solon.</p>

<p>„Musíme utnout hlavnímu upírovi jednu ruku, pamatujte,“ připomněla jim Jazhara.</p>

<p>„Necháme je otevřít dveře,“ řekl James. „Nemají moc rádi světlo, takže to by je mohlo zpomalovat. Nedávno jsem narazil na démona, který měl ze slunečního světla popáleniny. Možná to s těmihle tvory vyjde nastejno.“</p>

<p>„S obyčejnými, podřízenými stvořeními toho hlavního upíra možná,“ nadhodil bratr Solon a chopil se náhrobku z druhé strany. „Ale předpokládám, že by nám ten nejsilnější, který sem celou nákazu zatáhl, mohl působit trochu problémů.“</p>

<p>„Možná bychom je mohli pobíjet jednoho po druhém, až budou vycházet,“ navrhl Kendaric, když náhrobek, který odtahoval, odvalil o kousek dál a vrátil se pro další.</p>

<p>Dveře se začaly pohybovat, když se o ně upíři zevnitř znovu opírali. „Nemůžeme je prostě spálit,“ namítla Jazhara. „Nebo přinejmenším nesmíme jen tak bez ničeho spálit jejich vůdce. Potřebujeme jeho ruku.“</p>

<p>„Možná bychom ho nějak mohli přinutit k tomu, aby ji vystrčil ven,“ navrhl Kendaric. „Pak bychom ji usekli a utekli odsud.“</p>

<p>Solon se zasmál. „Prostě budeme rozbíjet hlavy a podřezávat hrdla. Takhle to bude nejjednodušší.“</p>

<p>James ustoupil ode dveří, které se pomalu začínaly otevírat. „Ano, takhle to bude nejjednodušší,“ souhlasil. Pak se dveře najednou zhouply v závěsech a ven vyskočily dvě postavy. „Nikdo ale neříkal, že to bude lehké!“</p>

<p>Sotva vystoupil jeden z upírů do neočekávaného denního světla, sekl ho panoš po hrdle. Jakmile se pokožky tvora začaly dotýkat sluneční paprsky, začalo mu tělo černat a tvor zavyl bolesti.</p>

<p>Druhý upír se otočil a pokusil se vrátit do hrobky, ale dva další, kteří se snažili dostat ven, ho před sebou vytlačili. Bratr Solon se zeširoka rozmáchl válečným kladivem a nejdřív srazil stranou ode dveří jednoho a pak druhého z nich.</p>

<p>Jazhara se zapřáhla a udeřila okovaným hrotem své hole a brzy ve slunečním světle ležely tři spálené mrtvoly. James se zahleděl do šera, panujícího v kryptě. V jasné sluneční záři vypadal prostor ještě temnější a hrozivější. Nezdálo se, že by se tam něco pohybovalo.</p>

<p>„Myslím, že budeme muset jít dovnitř a najít si ho sami,“ řekl James tiše. Podíval se na Kendarica a kývl bradou k jeho krátkému meči. „Ty jediný máš čepel, kterou dokážeš tomu tvorovi useknout hlavu. Jestli se nám ho podaří srazit na zem, bude tahle práce právě na tobě - a zkus při tom nezasáhnout mě nebo Solona,ano?“</p>

<p>Tovaryš cechu trosečníků zbledl jako stěna, ale přikývl. James se pak podíval na Jazharu a zvedl obočí. Podíval se zpátky na Kendarica. „Ona ho bude možná muset zapálit, takže chci, abys dokázal kdykoli přiskočit a utnout mu ruku.“ Kendaric si manžetou rukávu otřel pot z horního rtu. „Kterou mu mám useknout?“ zeptal se nejistě.</p>

<p>„Myslím, že tohle bude docela jedno a kterákoli poslouží,“ řekl James. Ještě jednou kývl na Solona a oba najednou se vřítili do krypty. Běželi oba po jedné straně podél prostředního katafalku a očima přejížděli zprava doleva.</p>

<p>Prostor krypty zaplňovaly tři skupiny katafalků, rozestavěné po třech, a oba věděli, že za jedním z nich se musí skrývat hlavní upír. Právě když James dorazil ke druhé trojici, ucítil předtuchu. „Solone, nad tebou!“ zavolal.</p>

<p>Mnich bleskově vzhlédl právě v okamžiku, kdy se k němu od stropu snesla postava a život mu zachránilo jen Jamesovo varování. Bleskově zareagoval - otočil se a ohnal se válečným kladivem, takže zobec vrazil hlavnímu upírovi do žeber.</p>

<p>Nečistý tvor přelétl celou místnost a narazil do kamenné zdi kousek od Jamese; ten se rozmáchl rapírem, podnikl výpad a pokusil se probodnout upíra na podlaze, ale ten znovu s nepřirozenou rychlostí vyskočil a proklouzl těsně před hrotem Jamesovy zbraně.</p>

<p>Pak seshora seskočil druhý upír a James se náhle octl na podlaze. Pach rozkládajícího se těla zaútočil na jeho chřípí, zatímco se musel bránit útoku a váze dvou upírů. „Solone!“ zavolal.</p>

<p>Silný mnich dorazil ke skupince tří postav na podlaze pouhými dvěma kroky. Jednoho z upírů popadl za límec a vyhodil ho dveřmi ven. Tvor vypadl na denní světlo a okamžitě začal bolestí ječet, když se mu pokožka na těle začala škvařit.</p>

<p>Kendaric k němu přistoupil a tak silným úderem, jakého byl schopen, mu oddělil hlavu od těla.</p>

<p>„Přikrčte se!“ zavolala Jazhara.</p>

<p>Solon se okamžitě sehnul. Jazhara namířila hrot hole nahoru a vyslala zášleh zelených plamenů. Oheň se roztančil po kamenném stropě a v jeho žáru se zřítili na podlahu další dva upíři; zůstali bezmocně ležet, pomalu stravováni žárem.</p>

<p>James musel bojovat s nejsilnějším nepřítelem, na jakého kdy v životě narazil. Hlavní upír sice postavou připomínal obyčejného vysokého muže, ale jednou rukou sevřel Jamesovu bradu a otočil mu hlavu tak lehce, jako by panoš sám otáčel hlavou malého dítěte.</p>

<p>I když se James snažil, seč mohl, nemohl jeho sevření odolat. Měl pocit, jako by se mu svaly na krku odtrhávaly od kostí a celou dobu se snažil zoufale udržet obličej natočený k útočníkovi. Koutkem oka sledoval, jak upír obnažuje tesáky a s hrůzou si uvědomil, že ho čeká strašlivá smrt s roztrženým hrdlem.</p>

<p>Zoufale se snažil zkroutit tělo, aby získal alespoň několik vteřin času navíc, ale vládce upírů měl silu tří mužů. A pak se za ním najednou vynořil bratr Solon. Silný mnich popadl netvora za dlouhé vlasy, splývající na ramena, a strhl mu hlavu dozadu. James slyšel, jak Jazhara vola: „Zavřete všichni oči!“</p>

<p>Keshanská čarodějka pak bodla okovaným koncem hole prudce kupředu a zasáhla hlavního upíra přímo do úst. Netvorovy oči se překvapeně doširoka otevřely a na okamžik znehybněl, jako by ho tento nečekaný útok naprosto zaskočil. Vzápětí Jazhara rychle utrousila zaklínadlo a z hrotu její hole vyšlehl prudký záblesk energie. Upírova hlava byla zahalena výbuchem bělostného plamene a celý prostor krypty naplnil zápach planoucího masa.</p>

<p>Hlavní upír se s řevem vztyčil a Jazhara vytrhla svou hůl z rány. James se odplazil pozpátku ke zdi v okamžiku, kdy cítil, jak se váha nepřítele z jeho těla zvedla.</p>

<p>Pak k nim přeběhl Kendaric a přesně zacíleným pohybem se vložil celou svou vahou do širokého máchnutí, kterým oddělil upírovu hlavu od těla. Mrtvý nepřítel se zhroutil k zemi jako kámen.</p>

<p>Kendaric se zatvářil, jako by měl každým okamžikem začít zvracet.</p>

<p>„Díky,“ řekl James. „Díky vám všem.“ Pak se podíval na tovaryše a dodal: „Usekni mu tu ruku.“</p>

<p>Kendaric zavrtěl hlavou a obrátil meč hrotem k sobě, aby jej podal jilcem napřed panošovi. „Udělej to sám, buď tak laskav,“ řekl. „Myslím, že na něco takového nejspíš nemám žaludek.“ Pak obrátil oči v sloup a v mrákotách se zhroutil na podlahu.</p>

<p>Později téhož odpoledne se pohodlně usadili v hostinci. James si zhluboka zavdal hořkého, dobře vychlazeného piva a snažil se nevěnovat pozornost bodavé bolesti v namoženém krku.</p>

<p>„Co teď?“ zeptal se Kendaric, který byl stále na rozpacích nad tím, jak omdlel.</p>

<p>„Počkáme do rána,“ odpověděl James a otřel si pěnu z horního rtu. „Všichni jsme unavení a potřebujeme si odpočinout. Za svítání se pokusíme vyzvednout loď. Pokud to nepůjde, tak budeme vědět, že Hilda měla pravdu a potíže nám nepůsobí jen vládce upírů, ale i to, co je skryto dole v chrámu.“</p>

<p>„Kdy dorazí pomoc?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>„Hned ráno pošlu pro tu jednotku dole v Mlynářové odpočinku,“ řekl James. „Dorazí sem během dvou dnů.“</p>

<p>„Počkáme?“ zeptal se bratr Solon.</p>

<p>„Ne, vydáme se na průzkum do toho chrámu,“ zavrtěl panoš hlavou. „Už jsem párkrát tyhle věci dělal. Je docela nepravděpodobné, že tam dole někdo bude. Kdyby se tam někdo skrýval, už by si toho nepochybně někdo z vesnice všiml dávno předtím, než se tu začaly poslední dobou dít ty věci.“</p>

<p>Jazhara upila ze svého korbelu. „Pořád mi ale vrtají hlavou dvě věci,“ poznamenala.</p>

<p>James přikývl. „Kdo za tímhle vším stojí?“</p>

<p>„Ano,“ řekla čarodějka. „Je jasné, že někdo chce udržet tuhle oblast odříznutou od zbytku světa, aby jeho přisluhovači mohli získat kořist, po které tolik touží.“ Rozhlédla se po nálevně, aby se ujistila, zeji nemůže slyšet nikdo z místních obyvatel, kteří tu také seděli. „Slzu,“ dodala tiše.</p>

<p>„Co je ta druhá věc, která tě trápí, paní?“ zeptal se bratr Solon.</p>

<p>„Kde je William a jeho jednotka krondorské palácové stráže?“ řekla Jazhara.</p>

<p>James pochopil dvojnásobnou obavu, protože zatímco tomu Solon s Kendaricem mohli rozumět jedině tak, že si dělá starost pouze o to, kde se nachází Medvěd, on věděl, že si dělá starosti i o Williamovo bezpečí.</p>

<p>James upil ze svého korbelu. Zamyslel se nad těmito dvěma věcmi a zničehonic zjistil, že mu dělají stejnou starost jako Jazhaře.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola patnáctá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>PRŮSMYK DVOU TESÁKŮ</strong></p>

<p>William sledoval krajinu před sebou.</p>

<p>Těsně nad vrcholky vzdálených stromů viděl Průsmyk dvou tesáků, vycházejícím sluncem vykreslený proti obloze v černém reliéfu. Na každé straně stezky se zvedala vysoká skála, takže útvar připomínal tesáky zmije, podle nichž také dostal své jméno. Vedle každého tesáku se nacházely mýtiny. William hleděl k severu a sledoval, jak s mýtinou po pravé straně hraničí okraj hustého lesa, který se zvedá na úbočí kopce. Po levé straně končila mýtina útesem, který se vypínal nad hlubokou roklinou. „Co myslíš - už tam na nás čekají?“ zeptal se ho seržant Hartag.</p>

<p>„Cítím to až v morku kostí,“ přikývl William. „Dnes v noci bylo zatmění malého měsíce a právě dnes ráno nás sem měli žoldnéři ze Šedého drápu vlákat na porážku.“</p>

<p>„Udělali jsme, co jsme mohli, abychom se sem dostali co nejrychleji, Wille,“ řekl Hartag. „Kdybychom spěchali ještě víc, koně by byli mrtví a muži by nedokázali zvednout meče.“</p>

<p>„No, přinejmenším víme, co nás čeká a že tam někde čekají.“</p>

<p>„Jak to chceš sehrát?“ zeptal se ostřílený seržant. „Ty jsi táhl do boje v době, kdy já si hrál s prvním dřevěným mečem, seržante,“ usmál se William. „Co si o tom myslíš ty?“</p>

<p>Hartag se na chvilku odmlčel a přemýšlel, a pak řekl: „Určitě na nás čekají mezi těmi stromy. Ale vsadím se o roční žold, že Medvěd má nějaký ten tucet schovaný na mýtině vlevo, těsně nad útesem. Terén se tam nejdřív zvedá, a pak prudce klesá, a řekl bych, že nás tam čekají nějací lučištníci na místě, které nebude z cesty vidět. Myslím, že měl v plánu nás navnadit k tomu, abychom následovali Šedé drápy průsmykem až k těm skalám. V tom okamžiku by nás napadl zprava, a jakmile bychom se stočili tím směrem, dostali by nás lučištníci v týle.“</p>

<p>„Přesně takhle jsem to viděl i já,“ přikývl William. „Takže až uvidíme, jak na ten hřeben vyjíždějí nějací jezdci a budou sledovat, kde jsou žoldnéři, zjistíme, že jsi měl pravdu.“</p>

<p>O necelou hodinu později se v prostoru mezi stromy a cestou objevila dvojice mužů na koních a zastavila se pod návrším po levé straně. „Dobře,“ přikývl William. „Tak se zdá, že jsme Medvěda našli.“</p>

<p>„Mám tam poslat Stopaře?“</p>

<p>„Pošli je z druhé strany těch stromů a řekni jim, aby se pokusili proniknout co nejdál. Pak ať se vrátí a nahlásí, kolik mužů tam viděli. Chci je mít zpátky nejpozději v poledne.“</p>

<p>Zatímco čekali, ubíhal čas pomalu, a William dal svým vojákům pokyn k tomu, aby se připravili k boji. Předpokládal, že Medvěd má mezi stromy ukryt větší počet mužů. William počítal, že nepřítomnost žoldnéřů Šedého drápu alespoň trochu zvrátí nepříznivý stav.</p>

<p>Chvilku před polednem se oba Stopaři - Maric i Jackson - vrátili. „V tom lese jich může být zhruba tak padesát, pane.“</p>

<p>„Pěší, nebo jízdní?“</p>

<p>„Od obojího trochu. Vypadá to, že mají v úmyslu nás vlákat do boje tím, že proti nám vyrazí pěší žoldnéři, a jakmile po nich skočíme, vyrazí na nás jízdní jednotka.“</p>

<p>William se nad tím zamyslel a řekl: „Nesmíme přistoupit na jeho hru.“ Velice dobře věděl, že stojí proti přesile: jeho šestatřicet mužů bude muset bojovat s Medvědovými padesáti nebo i více žoldnéři. „Odveďte nahoru do těch stromů půltucet mužů,“ rozkázal Stopařům.</p>

<p>„Čekejte tam bez ohledu na to, co uslyšíte, a jakmile Medvěd vydá rozkaz k tomu, aby jeho muži opustili ochranu toho úkrytu, vpadněte jim do zad. Nezdržujte se tam, ale stáhněte na sebe tolik nepřátel, kolik jen dokážete.“ Ukázal na levou stranu průsmyku. „Tamhle zaútočíme nejdřív.“</p>

<p>„Jak si to představuješ?“ zeptal se ho seržant.</p>

<p>„Třicet nás pojede klidně až tamhle“ - ukázal na velký balvan poblíž úpatí návrší - „a pak zaútočíme na ty lučištníky za hřebenem. Zlikvidujeme je tak rychle, jak jen to bude možné, a donutíme Medvěda k tomu, aby odkryl karty jako první. Buď bude útočit pěšími žoldnéři, nebo se bude muset stáhnout a dát rozkaz nasedat na koně. Pokud dokáže Jackson, Maric a ostatní některé z jeho mužů stáhnout na sebe, tak se bude muset přeskupit za pochodu. Buď ustoupí a my se ho budeme držet, nebo zaútočí nekoordinovaně a my tím získáme šanci zvrátit jeho početní výhodu.“</p>

<p>„Jak to bude vypadat, když se dá na ústup?“</p>

<p>„Jak říkám - budeme se ho držet, ale nezaútočíme dřív, než se to bude hodit nám. I když chci toho vražedného psa dostat, plníme svůj úkol skvěle, dokud mu bráníme v dosažení cíle.“</p>

<p>„A to je co?“ zeptal se seržant.</p>

<p>„Vdovský mys nad Haldonovým vrchem.“</p>

<p>Seržant Hartag se rozhlédl. „Pokud se nepletu, pane, tak právě tam nás vede.“</p>

<p>„Cože?“ vyhrkl William.</p>

<p>„Západně za tamhletím hřebenem,“ ukázal seržant, „bys narazil na stezku, která prochází přes vrcholky kopců a míří přímo do lesů východně od Haldonova vrchu. Není to odsud ani dva dny tvrdé jízdy. Kdybychom vyrazili teď hned, mohli bychom tam být zítra za soumraku.“</p>

<p>„Zatraceně,“ zaklel William. „Tohle ale nebylo na žádné mapě, kterou jsem kdy viděl.“</p>

<p>Seržant se usmál. „Na královských mapách není zdaleka všechno, Wille - a ani polovinu těch opravdu důležitých věcí bys tam nenašel. Proto je lepší se vyptávat při každé příležitosti cestovatelů, obchodníků a dřevorubců, nemluvě o mládencích, kteří v té které oblasti vyrostli.“</p>

<p>„Díky,“ odpověděl suše William. „Budu si to pamatovat.“</p>

<p>„Takže co teď?“</p>

<p>„V tom případě ho nesmíme nechat uniknout.“ William se rozhlédl. „Jediné, co máme v rukávu, je moment překvapení.</p>

<p>Mají nad námi přesilu, takže kdyby se situace vyvíjela nepříznivě, zamíříme k řece dole.“</p>

<p>„K řece?“ zeptal se Hartag překvapeně. „Zbláznil ses, Wille? I kdybychom dokázali přežít skok ze třiceti stop, tak ty vodopády-“</p>

<p>„Ne,“ zavrtěl hlavou William. „Pokud to s námi začne vypadat špatně, seženeš chlapy dohromady a zamíříme na jih. Pokud má namířeno k Haldonově vrchu, tak se za námi nepustí. Ustoupíme k tomu překladišti, kolem kterého jsme projeli včera, a postavíme si prámy. Pokud použijeme řeku, dokážeme se dostat k Haldonově vrchu dřív než Medvěd, protože ten bude muset nechávat odpočívat koně.“</p>

<p>„Aha,“ přikývl spokojeně Hartag. „Takže jsi nenavrhoval, abychom seskákali do řeky z tamhletoho útesu?“</p>

<p>„Pokud by to mělo být toto nebo se nechat se zabít...“</p>

<p>„Poslední útočiště, jistě,“ řekl seržant.</p>

<p>William si zastínil oči dlaní, když se znovu rozhlédl po okolí. „Kdy začneme?“</p>

<p>„Maric s ostatními by měli být na místě každou chvilku.“</p>

<p>„Dej rozkazy,“ přikývl William. „Seřadíme se a pojedeme klusem, dokud nedám další rozkaz. Na ten zaútočíme doleva.“</p>

<p>„Rozumím.“</p>

<p>William počkal, dokud muži neutvořili spořádaný útvar, a když byli všichni na svých místech, postavil se do čela jednotky. Podíval se na seržanta Hartaga po svém boku a napůl zašeptal:</p>

<p>„Snad vůbec poprvé v životě si přeji mít před sebou kapitána Treggara.“</p>

<p>Hartag se zasmál. Přestože byl kapitán Treggar nadprůměrný důstojník, od chvíle, kdy William získal své ostruhy, byl trnem v patě každému z ostatních svobodných důstojníků, a i když s Williamem dospěli k nějaké dohodě, postavené na vzájemné úctě a pochopení, stále ještě nebylo jednoduché s ním vyjít. „Ano, i přes tu svou tvrdou slupku je to chlap, kterého má každý rád vedle sebe, když přijde na lámání chleba,“ přikývl seržant.</p>

<p>„Nu, když tu není, musím na špalek položit vlastní hlavu,“ pokrčil rameny William. „Jedeme!“ zvolal.</p>

<p>Kolona se vydala klusem na cestu. William cítil, jak se mu žaludek stahuje a musel se silou vůle přinutit dýchat pomalu. Věděl, že jakmile uslyší zadrnčení tětivy luku nebo třesk mečů na štítech, ztratí okamžitě nervozitu a nejistotu a mysl se mu vyjasní s rychlostí, která ho nepřestávala překvapovat i přes to, kolika bojů a potyček se zúčastnil. Během bitvy se vlády nad životy mužů ujímal chaos a jakékoli plány mohl učinit, všechny se vždy vypařily v prvním okamžiku, kdy se střetl s nepřítelem. Už dříve si William uvědomil, že v bitvě dokáže nějakým způsobem vycítit, jak se věci vyvíjejí a co je třeba udělat.</p>

<p>Navzdory hádce a rozkmotření se svým otcem ohledně rozhodnutí opustit komunitu mágů na Hvězdně a vstoupit do armády znal William své pravé povolání a oblast, v níž byl skutečně nadaný. Jeho kůň vzrušeně zafrkal a poručík vyslal ke zvířeti uklidňující myšlenky, plné bezpečí. Napadlo ho přitom, že jsou chvíle, kdy se schopnost komunikovat se zvířaty obzvlášť hodí.</p>

<p>Když jednotka vojáků krondorské palácové stráže dorazila na dohled od průsmyku, objevili se nahoře na hřebeni nízkého návrší dva jezdci, kteří ji na sebe měli nalákat. Sehráli velké představení s tím, jak přejeli několik metrů přes hřeben, předstírali ,překvapení’ a dali se na útěk.</p>

<p>William zvedl ruku a zavolal: „Útok!“</p>

<p>Ale jeho vojáci, od kterých nepřítel očekával, že se vrhnou na dva vojáky na hřebeni, se otočili a vyrazili plnou rychlostí přes louku na druhou stranu. Terén se zvedal k malé plošině, za kterou pak prudce klesal. Přesně podle Williamova předpokladu se za vyvýšeninou krčil v trávě tucet lučištníků, připravených vstát a zahájit na královské vojáky palbu zezadu.</p>

<p>Náhle se před nimi vynořila jednotka jezdectva, a přestože několik jich dokázalo vystřelit, většina byla sražena k zemi a přejeta dřív, než stačili vůbec natáhnout tětivu. William nařídil svým mužům vytvořit řadu, a pak zastavil.</p>

<p>Rozkazy byly prosté. Měli zůstat stát a čekat, dokud se nepřítel neukáže sám. Přesně podle předpokladu se Medvědova reakce příliš neodlišovala od scénáře, který William sám předpovídal.</p>

<p>Z hradby stromů se vyřítila skupina pěších a zastavila se, jako by se připravovala k útoku. William je rychle přelétl pohledem a spočítal si, že jich jako další návnada bylo vysláno osmnáct. To znamenalo, že v lese se skrývalo ještě dalších třicet jezdců. „Čekat!“ zavolal.</p>

<p>Medvědovi muži zůstali stát v řadě a když bylo jasné, že na ně jejich protivníci nehodlají zaútočit, začali bušit meči do štítů a ponoukat Krondořany.</p>

<p>„Čekat!“ opakoval William.</p>

<p>Obě strany proti sobě stály dlouhou, napjatou chvíli, a pak se Hartag zeptal: „Nezvedneme trochu sázku, Wille?“</p>

<p>„Jdi do toho,“ přikývl mladý poručík.</p>

<p>„Lučištníci!“ křikl Hartag a půltucet Krondořanů si v sedle vyměnilo zbraně. „Zamířit a střílet podle vlastního uvážení; pal!“ rozkázal seržant a krondorští jízdní lučištnici vypustili první šípy.</p>

<p>Šest Medvědových mužů padlo k zemi. Ve chvíli, kdy lučištnici založili šípy podruhé a natáhli tětivy, se už dvanáct zbývajících žoldnéřů otočilo a dalo se na útěk. Dorazili ke stromům a rozplynuli se v šeru. Vojáci palácové stráže ještě vypustili další salvu, ale na druhé straně bojiště už v době, kdy šípy dopadly, nikdo nebyl.</p>

<p>„Luky na ramena!“ zavelel Hartag.</p>

<p>Lučištníci poslechli a jakmile skryli luky a posunuli si toulce dál na záda, znovu se chopili mečů a strčili ruce až po předloktí do řemení štítů.</p>

<p>Rozhostilo se ticho. Medvěd se svými žoldnéři vyčkával, až se krondorští vojáci pustí do útoku, ale William se rozhodl, že počká a bude raději bojovat v otevřeném prostoru.</p>

<p>„Co teď?“ zeptal se voják, který seděl v sedle svého koně poblíž Williama s Hartagem.</p>

<p>„Teď počkáme a uvidíme, kdo se poškrábe na zadku první, chlapče,“ odpověděl seržant.</p>

<p>William se uvolnil a napadlo ho, jak dlouho asi budou muset čekat.</p>

<p>Kendaric stál na útesu u Vdovského mysu a díval se na stěžeň lodi, kterou mu již dříve označil bratr Solon. Nervózně se rozhlédl. „Dávejte pozor na další ty tvory, kteří se nás snažili zastavit posledně,“ řekl se sevřeným hrdlem.</p>

<p>James tasil rapír. „Pusť se do toho,“ odpověděl.</p>

<p>Kendaric znovu zkusil vyvolat své kouzlo, ale znovu nefungovalo. Otočil se k ostatním. „Nic,“ řekl zklamaně. „Pořád to ještě něco blokuje.“</p>

<p>Jazhara pokrčila rameny. „Přesně toho jsme se obávali. Hilda nám říkala, že ten vládce upírů není největší zlo, které tu je.“</p>

<p>„Čas se krátí,“ ozval se bratr Solon. „Pojďme najít tu jeskyni,“ navrhl.</p>

<p>Vrátili se na pláž za útesem. Jeskyni našli překvapivě rychle a lehce. Byla mělká, sahala do hloubi skalisek jen nějakých tucet yardů a šero uvnitř rozptylovalo jasné jitřní světlo. Na zadní straně jeskyně našli vzorec, složený z různých kamenů. James zkusme jeden stiskl; pohnul se. Na okamžik se zaposlouchal. Žádný zvuk se neozval.</p>

<p>„Není to mechanické,“ usoudil panoš.</p>

<p>„Což znamená, že je to magický zámek,“ přikývla Jazhara.</p>

<p>„A to také znamená, že nevím, jak ho vypáčit.“</p>

<p>„Co teď?“ zeptal se Kendaric nejistě.</p>

<p>„Máme ještě tu ruku a artefakt,“ připomněl bratr Solon.</p>

<p>James shodil z ramene vak a vytáhl z jeho koženého nitra talisman a upírovu ruku. Upevnil kovový amulet s malou perlou do ztuhlých prstů a zvedl ji k portálu. Stiskl nejméně tucet různých kombinací vzorů a tlaků a nakonec znovu od kamenné stěny odstoupil.</p>

<p>„Hilda nám neřekla všechno,“ usoudil panoš a znovu vrátil předměty do svého vaku.</p>

<p>„Ale řekla nám, abychom se vrátili zpátky,“ připomněla Jazhara.</p>

<p>„Pojďme se jí zeptat,“ přikývl James. Přehodil si popruh vaku přes rameno a napřímil se.</p>

<p>Během necelé půlhodiny vyšli znovu na vrchol útesu. Hilda na ně už čekala na zápraží, když k její chatrči přišli. „Takže jste toho upíra zabili, že?“ zeptala se.</p>

<p>„Ano,“ odpověděl James. „Jak to víš?“</p>

<p>„Na něco takového nemusí být člověk mág, mladíku. Kdybyste vy nedostali jeho, zabil by on vás a vy byste tu se mnou nestáli.“ Otočila se a řekla: „Pojďte na chvilku dovnitř.“</p>

<p>Následovali ji do chatrče, a jakmile se všichni vtěsnali do malé místnůstky, stará žena řekla: „Dej mi tu ruku.“</p>

<p>James otevřel svůj vak a dal jí upírovu ruku. Vzala z háku vedle ohniště velkou mělkou pánev a svrasklý úd na ni položila. Pak postavila pánev mezi plameny v ohništi a řekla: „Tohle je ta nepříjemná část.“</p>

<p>Maso na upírově ruce se svraskávalo a černalo, až ji celou za chvilku obklopil páchnoucí modravý plamen, během několika vteřin zůstaly na pánvi jen zčernalé kosti.</p>

<p>Hilda vytáhla pánev z ohniště a postavila ji na kamennou římsu. „Necháme to na chvilku vychladnout,“ řekla.</p>

<p>„Můžeš nám říct něco o tom, proti čemu tady vlastně stojíme?“ zeptala sejí Jazhara.</p>

<p>Hilda se zamračila. „Právě kvůli tomu jsem vám neřekla ani slovo o tom, že nejdřív musíte tu ruku proměnit v popel. Právě proto jsem vám neřekla, jaký vzorec je třeba k otevření zámku.“ Postupně se jim všem podívala do tváře. „Nyní se postavíte tváří v tvář nezměrnému zlu a já musela vědět, jestli jste toho boje hodni. To, že jste porazili vládce upírů, mě přesvědčilo o tom, že vám nechybí nutné odhodlání a odvaha. Ale nyní vás čeká daleko horší a záludnější nepřítel.</p>

<p>O tom, že se pod zdejšími útesy skrývá Chrám černé perly, vím už celou řadu let. Nikdy jsem nedokázala proniknout dovnitř - kromě cesty, kterou mi poskytuje mé umění. Ale i to málo, co se mi podařilo zjistit, vypovídá jasnými slovy o zlu, které nezná obdoby.“</p>

<p>„O jakém ,zle’ to vlastně mluvíš?“ zeptal se jí bratr Solon.</p>

<p>„Kde bych měla začít?“ položila Hilda řečnickou otázku. „Námořníci, kteří zahynuli u zdejšího pobřeží - a nebylo jich málo - nikdy nepoznali skutečné spočinutí duše. Místo toho se jejich nebohé duše staly otroky té zkažené bytosti, která chrámu vládne. Cítím její přítomnost jako blízkost velkého oka. Celé dlouhé roky bylo zavřené, ale nyní se otevřelo a sleduje celé okolí.“</p>

<p>James si vzpomněl na bitvu u Sethanonu, kde Murmandamus, falešný prorok moredhel, uvěznil umírající energii svých služebníků v pokusu získat Kámen života. „Takže můžeme usuzovat, že ať už je tento plán jakýkoli,“ poznamenal rychle, aby nikdo z jeho společníků nemohl Hildě bezděky prozradit záchranu Slzy bohů, „připravuje se už podstatně delší dobu.“</p>

<p>„To rozhodně,“ přikývla stará čarodějka. Vstala a přešla ke své truhlici, otevřela ji a vytáhla něco ven. „Ale oko samo neví, že je sledováno,“ poznamenala a zvedla dlouhý, štíhlý artefakt - kouzelnou hůlku nebo krátkou tyčku, vyrobenou z něčeho, co vypadalo jako krystal ledu. „Tohle jsem se odvážila použít jen jednou a od té doby jsem tuto pomůcku skrývala právě pro tento okamžik. Musím vás ale varovat: to, co uvidíte, vás může rozrušit.“</p>

<p>Máchla předmětem ve vzduchu a tiše pronesla zaklínadlo, a náhle se v prostoru před nimi objevila trhlina, černá brána do jiného prostoru, která ale působila plastickým dojmem. Pak obraz ožil a oni hleděli do prostoru jeskyně. Na kamenné zdi viselo ozdobné zrcadlo. Viděli, jak přichází postava, která se odrážela v ploše zrcadla, a Jazhara i bratr Solon tiše zamumlali. Tuto postavu už James jednou viděl - nebo lépe řečeno postavu jí podobnou. Byl to dávno mrtvý kněz nebo mág, oživený pomocí temné nekromancie. Proti jednomu takovému už stál před několika měsíci ve starobylé opuštěné keshanské pevnosti jižně od hranice Království a nyní si uvědomil, že mezi tím, co se dělo tam a tím, čeho byl svědkem zde, bylo vzájemně propojeno. Postava mávla kostnatou rukou a v zrcadle se objevil obraz. Muž měl orlí nos a v očích jako by mu plál temný oheň. Temeno měl holé a chomáč šedých vlasů, který lysinu obklopoval, mu spadal na ramena. Byl oblečený v naprosto nenápadných šatech a vypadal spíše jako obchodník. Pak se z trhliny ozval hlas nemrtvého mága.</p>

<p>„Přicházejí,“ řekl tvor.</p>

<p>„Je s nimi ten příslušník cechu?“ zeptal se muž ze zrcadla.</p>

<p>„Přesně podle plánu.“ V mágově hlase zaznělo uspokojení. „Budou obětováni za svítání. Máš amulet?“</p>

<p>„Ne,“ zavrtěl hlavou muž. „Má ho můj služebník.“</p>

<p>Nemrtvý tvor řekl: „Patřil ti, ale mocí jej naplnil hlas našeho boha. Zvolil si někoho jiného - stejně si zvolil tebe místo mne.“</p>

<p>Muži v zrcadle se při této poznámce objevil ve tváři podrážděný výraz. „Ale on není té moci hoden,“ namítl.</p>

<p>„Nicméně bez amuletu nemůžeme pokračovat.“</p>

<p>„Najdu ho. A až se mi to podaří...“</p>

<p>Najednou se obraz rozvlnil a náhle měli před očima vrcholek Vdovského mysu, kde se společně shromáždili tvorové z těch nejnižších kruhů pekla. James sotva dokázal ovládnout nutkání něco říct, protože některé z těchto tvorů poznával, ale byli tam ještě další, kteří působili daleko hrozivějším a děsivějším dojmem. „Kdo to byl?“ podařilo se mu konečně zašeptat.</p>

<p>„Mág neuvěřitelně mocných a temných sil, chlapče,“ odpověděla Hilda. „Neznám sice jeho jméno, ale pozoruji jeho práci - a je ve spojení se silami ještě více zlými, než jsi viděl podle tohoto obrazu. Sleduj a uč se.“</p>

<p>Muž se obrátil čelem ke shromážděným tvorům a James vytřeštil oči, když zahlédl na skaliskách ležet své vlastní tělo: hrudní koš měl roztržen jako by velkou rukou. Poblíž ležela nehybná těla Jazhary a Solona. Kendaric stále ještě žil, ale byl jako dobytek na porážce spoután provazy, které se snažil marně přetrhnout. Z řetězu, který měl muž pověšený na krku, visel obrovský amulet s krvavě rudým rubínem. V jedné ruce držel muž dlouhou černou čepel. Ve druhé pak velký kámen, zbarvený ledově modrou barvou. „Slza!“ zašeptal Solon.</p>

<p>Jediným pohybem si mág klekl a rozetnul Kendaricovu hruď, pak ponořil ruku do hrudního koše a vytrhl tovaryši cechu trosečníků srdce. Ze stále ještě tepajícího svalu prýštila krev na Slzu a mág se napřímil a otočil se, aby ji ukázal shromážděným démonům. Barva Slzy se změnila z ledově modré v krvavě rudou a dav zaječel nadšením. Náhle obraz zmizel.</p>

<p>„Nedovolte těm představám, aby vás jakkoli omezovaly,“ varovala je Hilda.</p>

<p>Kendaric vypadal, jako by se potácel na samotném pokraji hysterického záchvatu. „Ale oni mě chtějí zabít!“ vykřikl. „Chtějí nás zabít všechny!“</p>

<p>„Hodlají se o to pokusit, mladíku,“ odpověděla Hilda. „Ale ničí budoucnost není vytesaná do kamene. Zlo ze všeho nejlépe dokáže vidět to, co vidět chce. A v tom spočívá jeho slabost. Nedokáže si na jediný okamžik představit možnost prohry. Což nyní právě vy dokážete; a co víc, znáte cenu, kterou za podobnou prohru zaplatíte.“</p>

<p>„Takže tyto vize...?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Vám mají posloužit jako varování,“ dokončila stará žena za ní. „Nyní o svém nepříteli a o tom, co má v plánu, víte mnohem více, než ví on o vás. Samozřejmě ví, že jste sem přišli vyzvednout a zachránit Slzu bohů -“</p>

<p>Solonovi klesla ruka k hlavici jeho válečného kladiva. „Jak to, že o tom víš, ženo?“ zeptal se mnich ostře.</p>

<p>Hilda ledabyle mávla rukou. „Nejste jediní, kdo ví, jakými cestami se ubírá vesmír, Ishapiane. Byla jsem stará dřív, než se narodila tvá bába a pokud ke mně budou bohové laskaví, budu žít ještě tehdy, až zemřou tví vnukové. Ale i kdyby ne, pak jsem svou cestou sloužila dobru, a to mi dává uspokojení. Možná je mým osudem jen to, abych byla v tomto okamžiku tady a poučila vás, a já vydechnu naposledy poté, co uspějete, nebo selžete. To nevím. Ale vím toto: pokud selžete, nebudu samotná, kdo dožije své dny v marnosti a utrpení.</p>

<p>Vždy si pamatujte, že vize jsou silným projevem magie, ale i ta nejlepší z vizí je pouhou představou, odrazem mnoha možných cest. Stále ještě dokážete změnit svou budoucnost. A vy ji měnit musíte!“ Vstala. „Teď už běžte, neboť čas se krátí a na vás čeká ještě mnoho práce. Tomu tvorovi, kterého jste viděli, se říká v dávném jazyce ,liche’. Za to, že žije, může děkovat pouze těm nejmocnějším a nejčernějším magickým uměním. On vás odvede k tomu, co vám brání ve vyzvednutí lodi se Slzou bohů. Musíte jej najít, zničit a ukončit hrůzu, která vězní mrtvé námořníky v útrobách jejich potopených lodí, která umožňuje tvorům noci kráčet za dne a která přináší starým ženám noční můry. A musíte to udělat dřív, než se objeví ten druhý, protože ten je podle mého soudu daleko nebezpečnější, a pokud získá ten amulet... nu, viděli jste sami, co má v plánu.“</p>

<p>Hilda vstala a přešla k nyní už vychladlé pánvi. „Bratře Solone, buď tak laskav a dej mi ten talisman.“</p>

<p>Solon vytáhl zpod košile váček. Na Hildin pokyn jej otevřel a stará žena nastavila k jeho okraji malý stříbrný trychtýř a vytřásla dovnitř popel, vzniklý spálením upírovy ruky. Pak si od ishapianského mnicha váček vzala, zavázala šňůrky v lemu, zamumlala krátké zaklínadlo a zatřásla váčkem, než jej podala Solonovi zpátky.</p>

<p>„Takže nyní,“ řekla pak, „máte klíč k chrámu. Abyste jej použili, musíte na dveřích, skrytých ve skále, klíčem provést následující vzorec.“</p>

<p>Vykreslila jim jej rukou ve vzduchu - šlo o prostý pohyb, složený ze čtyř doteků. „Pak by se dveře měly otevřít.“</p>

<p>„Prosím, ukaž nám ten vzorec ještě jednou,“ požádala ji Jazhara.</p>

<p>Hilda pohyb zopakovala a Jazhara s Jamesem přikývli.</p>

<p>Jazhara vzala starou ženu za ruku. „Jsi opravdu úžasná. Tvé srdce je skutečným přístavem moudrosti.“ Rozhlédla se. „Když jsem poprvé vkročila do tohoto domu, žasla jsem nad tvou znalostí léčivých bylin a rostlin. Nyní si uvědomuji, že dokážeš člověku nabídnout daleko více. Až bude po všem, vrátím se sem a budu ti vyprávět o Hvězdně. Celý svět by měl užitek z toho, kdyby ses připojila k tamějšímu společenství a podělila se s ním o svou moudrost.“</p>

<p>Stará žena se usmála, ale v očích se jí objevil stín pochybností. „Nejdřív se vraťte, děvče. Pak si můžeme promluvit.“</p>

<p>Jazhara přikývla a následovala ostatní ven z chatrče.</p>

<p>Stará žena sledovala, jak odcházejí. Když se konečně rozplynuli ve stínu stromů, přešla zpátky k ohni, protože navzdory teplému vzduchu slunečného dne cítila až v morku kostí mráz.</p>

<p>„Teď!“ zavolal William a ukázal na linii stromů. Jeho vojáci jako jeden muž pobídli koně a vrhli se vstříc jezdcům, kteří odtamtud tryskem vyjížděli. Trvalo skoro celou dlouhou hodinu, než Medvědovi došla trpělivost a nyní měl William pocit, že dostal šanci, po které tolik toužil, protože se mu podařilo vylákat nepřítele do boje v otevřeném prostoru. Věděl sice, že jeho muži stojí proti přesile, ale také věděl, že jsou jeho vojáci lépe vyzbrojeni a vycvičeni. Vojáci krondorské posádky vyrazili do útoku přes cestu a William v duchu vyslal tichou modlitbu k nebesům, aby jeho osm útočníků v týle Medvědova útvaru dokázalo přinejmenším trochu zvrátit poměr sil na bojišti tím, že na sebe stáhnou nepřítele.</p>

<p>„Držet řadu! Dávejte pozor na ty boky!“ řval seržant Hartag z plných plic na své muže a Krondořané tasili meče, sevřeli úchyty štítů pevněji ve zpocených dlaních a šlehali otěžemi své koně po krku, aby je vybičovali k co největší rychlosti.</p>

<p>Williamův svět se proměnil v rozmazaný proud obrazů. Stejně jako pokaždé, když se ocitl ve vřavě a lomozu boje, dokázal se celou svou pozorností zaměřovat na jednu jedinou věc: na muže přímo před sebou. Vstříc mu nyní vyrazil jezdec, postavil se ve třmenech a mečem se rozmáchl co nejvýš, aby zaútočil na Williamova ramena nebo hlavu.</p>

<p>Poručík se jediným plavným pohybem vyklonil v sedle doprava, zvedl nad hlavu levou paži a odrazil útok štítem, zatímco pravou rukou provedl výpad a bodl nepřítele do pravé nohy. Muž zařval bolestí a pak už byl William za ním.</p>

<p>Neměl nejmenší tušení, jestli se jeho nepřítel udržel v sedle, nebo jestli se zřítil na zem, a neohlédl se, aby to zjišťoval, protože přímo před sebou měl dalšího jezdce, který se po něm rozmáchl, a William v tom okamžiku pustil prvního jezdce z hlavy. Tento muž se blížil z Williamovy levé strany, což sice znamenalo, že dokáže daleko lépe a jednodušeji odrazit jeho výpad, ale o to složitější bude jakákoli snaha o protiútok krátkým mečem. Na okamžik William záviděl Keshanům jejich lehké šamšíry, proslulé dlouhou, prohnutou čepeli, a ocenil by dokonce i šavle, kterými byly vybaveny jízdní jednotky ve východní části Ostrovního království. Delší, lehčí čepel by mu teď posloužila daleko lépe.</p>

<p>William pustil tuto myšlenku z hlavy a připravil se pečlivě k obraně. V posledním možném okamžiku se místo toho, aby ji odrazil, pod útočníkovou čepelí přikrčil; pak bleskově otočil svého koně a pobídl ho ostruhami za mužem, který kolem něho právě projel. Muž se řítil na krondorského vojáka, který bojoval pěším způsobem, když ho William dohnal. Stačila jediná rána zezadu a už se zřítil ze sedla na zem a ztěžka dopadal ke smrti z rukou muže, kterého chtěl právě přejet a udupat k smrti kopyty svého koně.</p>

<p>Náhle se od Williama vrtkavá štěstěna odvrátila. Jeho vlastní kůň zařičel a on cítil, jak pod ním padá. Aniž by přemýšlel, odkopl z nohou třmeny a nechal hybnou sílu, aby ho sama vyhodila ze sedla na zem. Odhodil stranou krátký meč, ale štítu se držel pevně. Přitiskl bradu na hruď a snažil se převalit na levé rameno se štítem jako ochranným bodem, protože kvůli svému dlouhému meči v pochvě křížem na zádech nemohl použit rameno samotné.</p>

<p>Řízený pád ho dostal do místa za žoldnéřem, který bojoval s jedním s krondorských vojáků. William udeřil muže do týla štítem a nechal vojáka, ať ho dorazí. Bleskově si připevnil štít k pasu, sáhl přes rameno a vytáhl dlouhý meč. Celou tu dobu se snažil nevěnovat pozornost bolesti pohmožděných svalů.</p>

<p>William se pustil do boje s výhodou širokého rozmachu jedenapůlručního meče. Svět se kolem něho rozplynul v mlze jako vždy, když se snažil v boji přežít. Ale i přes tuto mlhu dokázal vnímat proud bitvy a věděl, že se věci nevyvíjejí příliš dobře.</p>

<p>Z okraje lesa se vynořila jednotka Medvědových mužů, pokrytá ranami. Neustále se ohlíželi přes rameno. Osm útočníků v týle boje očividně dokázalo zasadit nepřátelským žoldnéřům citlivé rány, ale situace nyní začala nahrávat Medvědovi.</p>

<p>William zabil žoldnéře, s nímž právě bojoval, a na okamžik znehybněl. Vší silou duše vyslal k útočícím koním představu: Lev!</p>

<p>Pokusil se co nejlépe napodobit řev velkých lvů severních podhorských lesů a vložil do větru představu pachu lovícího dravce.</p>

<p>Koně jako by zešíleli strachy, vyhazovali a frkali a několik jich shodilo své jezdce.</p>

<p>William se otočil a pustil se do boje s dalším protivníkem. O několik chvil později si uvědomil, že se žoldnéři dali na útěk.</p>

<p>William se otočil a všiml si, že jeho muži buď honí ty, kteří prchají, nebo se soustřeďují na jedinou skupinku Medvědových mužů, kteří ještě zůstali a kladli odpor. V hrudi ucítil vzepětí vzrušení. Bitva byla skoro vyhrána a už šlo jen o otázku času. A také už na svého nepřítele konečně viděl. Rozběhl se; už se nemohl dočkat, až skoncuje s Taliiným vrahem a naplní svou touhu po pomstě.</p>

<p>Když se k němu ale přiblížil, cítil, jak se mu vlasy v týle a na pažích ježí a uvědomil si, že do hry vstoupila i magie. Vzpomněl si na to, co prožíval jako chlapec na Hvězdně, a okamžitě mu bylo jasné, že jakékoli očekávání vítězství, které cítil, bylo nejspíš klamné.</p>

<p>Ze skupinky bojujících se k němu odpotácel jeden z jeho vojáků, kterému po tváři stékala krev. „Williame!“ zavolal muž a padl na kolena. „Naše zbraně na něho nestačí!“ Pak obrátil oči v sloup a zhroutil se na tvář.</p>

<p>William viděl, jak ostatní jeho vojáci odpadávají. Medvědovi muži žádnou podobnou ochranu neměli a ve chvíli, kdy mladý poručík dorazil na místo boje, už stál Medvěd ze všech nepřátel jako jediný. A stejně jako jeho jmenovec<strong> </strong>ze zvířecí říše i on stál vzdorně, obklopen kruhem šestice dotírajících krondorských vojáků. „Tomuhle říkáte útok?“ zařval pohrdavě.</p>

<p>Williamovi přeběhlo po páteři zamrazení, když sledoval, jak jeden z vojáků zasáhl obrovitého muže zezadu, ale jeho čepel se odrazila od širokých zad, jako by narazila na nějakou neviditelnou zbroj. Medvěd si nadhodil meč v ruce, obrátil jeho hrot směrem dozadu a bez ohlížení vojáka probodl. Jediné zdravé oko mu plálo šíleným ohněm. Zasmál se, jako by právě hrál nějakou svou oblíbenou hru. „Kdo z vás chce zemřít jako další?“ zařval.</p>

<p>Zatímco byl Medvědův meč otočen čepelí dozadu, využil toho jeden ze zbývajících vojáků k tomu, aby podnikl výpad, ale zbraň se neškodně odrazila od obnažené paže, aniž po sobě zanechala jedinou stopu. Medvěd se ani nezdržoval tím, že by svou čepel vytáhl z umírajícího muže za svými zády; prostě jen vší silou vojáka, který se na něho vrhl, kopl do tváře a ten odlétl několik stop daleko. „Ty mizerná urážko vojenského stavu!“ houkl přitom. „V mé jednotce bys nevydržel jediný den!“</p>

<p>William si všiml amuletu, který se Medvědovi houpal kolem krku. Sledoval, jak rudý kámen v jeho středu září rubínovou barvou, a uvědomil si, že právě v něm se nachází zdroj Medvědovy moci. Poručík popadl jednoho ze svých mužů za rameno. „Přesuň se na jeho pravou stranu a zaměstnej ho!“ rozkázal mu.</p>

<p>Byl to sice šílený a zoufalý plán, ale jinou volbu v tomto okamžiku William neměl; musel nějak dostat z Medvědova krku ten amulet.</p>

<p>Snažil se vypadat nerozhodně, a právě v tom okamžiku druhý voják zaútočil na Medvěda. Přestože byl obrovitý muž nezranitelný, stále ještě měl lidské reflexy a otočil se, aby mohl ráně čelit. William bleskově podnikl svou dlouhou čepelí výpad, ale raději než aby se pokusil Medvěda probodnout, pokusil se vrazit čepel zbraně mezi jeho krk a řetěz, na němž byl amulet pověšený. Články řetězu byly dostatečně velké na to, aby mohl mladý poručík doufat v úspěch a v to, že si pak náležitě vychutná zabití svého nepřítele.</p>

<p>Medvěd ale v následujícím okamžiku zareagoval s nadpřirozenou rychlostí, když zvedl ruku a sevřel dlouhou čepel ve dlani. Williamovými pažemi projelo k ramenům trhnutí, když čepel znehybněla jako by ji někdo upevnil do svěráku. Se škodolibým úsměškem a pohrdavým smíchem se Medvěd na mladíka podíval. „Chytrolín, co?“ zeptal se.</p>

<p>Medvěd vůbec nevěnoval pozornost zuřivým útokům krondorských vojáků ze stran a zezadu a vykročil Williamovi v ústrety, takže poručík musel buď ustoupit nebo pustit jílec meče.</p>

<p>William upustil zbraň a vrhl se po Medvědových stehnech. Narazil na ně těsně pod pasem a ještě muže nadzvedl. K pohybu nahoru se přidal tlak, který pirát vyvíjel na čepel jedenapůlručního meče a obrovitý muž se zřítil Williamovi přes rameno na zem. „Skočte na něho a držte ho na zemi!“ rozkázal William svým vojákům.</p>

<p>Půltucet příslušníků krondorské palácové stráže ho poslechlo a naskákalo na Medvěda, aby ho udrželi na zemi.</p>

<p>„Strhněte mu z krku ten amulet!“ dodal William.</p>

<p>Muži se zuřivě snažili zachytit řetězu a William se rozběhl kolem hromady, aby se dostal pirátovi ke krku a chopil se amuletu. Hromada mužů se nadzvedla, otřásla a Medvěd s neuvěřitelnou silou znovu vstal a setřásl vojáky ze sebe tak, jako by se otec zbavoval hrajících si dětí. Odrazil Williamovu ruku stranou a zařval: „Tak to stačilo!“</p>

<p>S divokou a skrznaskrz zlovolnou radostí vyrazil Medvěd pravicí a rozdrtil hrdlo muži, který stál poblíž, zatímco hřbetem levice prorazil lebku dalšímu, který se k němu sápal z druhé strany. William ustoupil a vytřeštil nevěřícně oči, zatímco sledoval, jak Medvěd systematicky vyvražďuje každého v dosahu.</p>

<p>Zbývající dva vojáci ucouvli z pirátova dosahu a William vykřikl: „Utečte!“</p>

<p>Muži nepotřebovali další rozkaz a vzali do zaječích. A teď už proti Medvědovi stál jen poručík samotný. Pirát udělal k mladíkovi jeden krok. William předstíral skok doleva, ale místo toho bleskově vyrazil doprava. Medvěd ale jeho pohyb předpokládal, rychle se přesunul a zůstal stát mezi poručíkem a cestou.</p>

<p>Náhle si William uvědomil, že nemá jinou možnost. Medvěd si celou dobu s jeho muži jen hrál. Sice pobili jeho žoldnéře, ale pirát samotný byl nezranitelný a vylákal je dostatečně blízko na to, aby je dokázal povraždit holýma rukama do posledního.</p>

<p>William se otočil a rozběhl se jako s větrem o závod přímo k útesům. Medvěd okamžik zaváhal a pak vyrazil za ním. William se ani jednou neohlédl, protože mu bylo jasné, že i tak malý prostor jako polovina kroku může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Skokem z útesu získá naději na přežití - i když skutečně jen malou - zatímco pokud tu zůstane, bude čelit neodvratné smrti.</p>

<p>Když dorazil k okraji skaliska, jen silou vůle dokázal odolat nutkání zastavit a podívat se dolů. S naprostou důvěrou ve slepý osud dorazil na samotný okraj, vší silou se odrazil a musel jen doufat, že ho tento skok odnese až nad nejhlubší část řeky, protože jinak ho pád z výšky skoro třiceti yardů na kameny pod hladinou skoro nepochybně zabije.</p>

<p>Zdálo se mu, že pád trvá celou věčnost a celou tu dobu mu zněly v uších Medvědovy bezmocné kletby. Pak William narazil na hladinu a všude kolem se rozprostřel plášť temnoty.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola šestnáctá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>CHRÁM</strong></p>

<p>James zaváhal.</p>

<p>Na okamžik zavřel oči a pak přikývl. Vzorec, který našel na skalní stěně, souhlasil s tím, který jim dříve ukázala ve svém domě Hilda. Pozvedl popelem pokrytý artefakt a v patřičném pořadí se dotkl každého dílku zámku; pak čekal.</p>

<p>Hluboko ve skále pod podrážkami bot ucítili zachvění - a pak se jedna část skalní stěny posunula nejdřív hlouběji do jeskyně a pak sklouzla doleva. James vytáhl z vaku pochodeň a rozsvítil ji. Pomalu vešli do temné vstupní síně. Zdálo se, že je vysekaná do kamenů útesu jako hrubý tunel, který něčím připomínal opuštěnou důlní chodbu.</p>

<p>„Počkejte,“ řekl James, když už byli všichni uvnitř. Sledoval vchod a pomalu v duchu počítal. Po necelé minutě znovu kus skaliska sklouzl na své původní místo. Prohlédl si pozorně stěnu vedle dveří a objevil otevírací mechanismus. Stiskl jej a dveře se otevřely. Pak všem pokynul, aby znovu čekali, a začal opět počítat. Zhruba za stejnou dobu jako poprvé se otvor znovu uzavřel. James si klekl a vložil artefakt zpátky do vaku. „Jen pro případ, že bychom někde cestou dolů narazili na další zámek,“ poznamenal.</p>

<p>„Nu, je dobře vědět, že se tudy můžeme dostat ven kdykoli budeme chtít - a třeba i pokud budeme mít naspěch,“ přikývl spokojeně Kendaric.</p>

<p>„Pravda,“ zabručel Solon souhlasně.</p>

<p>Pomalu ve dvojicích vykročili chodbou do nitra útesu. James s Jazharou kráčeli v čele a bratr Solon s Kendaricem těsně za nimi. Poté, co urazili nějakých sto yardů, se mnich ozval: „Počkejte chvilku,“ řekl. Zastavili se a on ukázal na jednu část stěny vedle sebe. „Přidrž tu pochodeň blíž,“ požádal Jamese.</p>

<p>Panoš ho poslechl a bratr Solon si stěnu pozorně prohlédl.</p>

<p>„Tenhle tunel je opravdu starý,“ řekl pak. „Celá dlouhá staletí. Vytesali ho tady o mnoho věků dřív, než se Ostrovní království vůbec na těchto březích objevilo.“</p>

<p>„Jak to poznáš?“ zeptal se zvědavě Kendaric.</p>

<p>„Když strávíš dětství tím, že si hraješ s mladými trpaslíky, tak se o kopání a prorážení tunelů jednu dvě věci dozvíš,“ usmál se Solon.</p>

<p>„Ale tyhle stopy staré rozhodně nejsou,“ poznamenal James, když sklopil oči na místo, na němž stáli.</p>

<p>„Jaké stopy?“ zeptal se Kendaric a podíval se na zem.</p>

<p>James ukázal na drobné kousky písku, smíšeného s blátem, které se v nepravidelných rozestupech nacházely na kameni. „Není tu sice žádný prach, ale tyhle kousky jsou docela čerstvé - a nepochybně pocházejí z bot, které tudy docela nedávno prošly.“ Zahleděl se pátravě do temnoty před sebou. „Buďte ostražití.“</p>

<p>„Jako bys nám zrovna tohle musel připomínat, panoši,“ polkl ztěžka Kendaric.</p>

<p>Postupovali pomalu, ale neustále hlouběji a hlouběji do útesů pod Vdovským mysem.</p>

<p>Kráčeli v napjatém tichu celých deset minut, než dorazili k průchodu, který ústil do větší prostory; vstoupili s nejvyšší obezřetností a opatrností. Světlo plamenů Jamesovy pochodně vrhalo na hrubě otesané skalní stěny podivné stíny. Když bratr Solon zahlédl prvního kostlivce, ruka mu bezděčně sjela k hlavici válečného kladiva, které měl pověšené u pasu. Podél zadní stěny půlkruhové kamenné místnosti bylo v pravidelných rozestupech vytesáno devět výklenků. V každém z nich stál kostlivec v bohatě zdobené zbroji; všichni měli po bocích zbraně a štíty. Do poměrně hladce vyšlapané podlahy byl vytesán složitý vzorec symbolů - dostatečně hluboký na to, aby jej bylo možno rozeznat ve světle poblikávající pochodně, aniž by ale jediný pohled vzorec celý odhalil. Pokud dokázal James soudit, mohla být místnost vysoká nějakých třicet stop a jejímu půlkruhovému půdorysu dominovala vzdálená rovná stěna. Když se k ní přiblížili, vynořily se ze stínů složité basreliéfy.</p>

<p>„U bohů!“ zašeptal Kendaric.</p>

<p>Nekonečným množstvím způsobů tu byli vyobrazeni tvorové z těch nejhorších nočních můr a spousta jich tu byla spodobněna při kontaktu a jednání s lidmi - ačkoli ti se většinou omezovali na úlohu obětí a mrtvol. Zkaženost a zvrhlost z celého velkého obrazu doslova čišela.</p>

<p>„Zvedně to pochodne, panošo!“ vyhrkl bratr Solon tím nejsilnějším přízvukem, jaký ho kdy slyšeli použít.</p>

<p>James ho poslechl a zvedl ruku, aby na stěnu vrhl více světla. „A drž!“ přikázal mu Solon, který právě dorazil k Jazhaře. „Děvucho, další knotek! Pospěš!“ Čarodějka vybalila z vaku pochodeň a podala ji mnichovi, který si ji připálil od Jamese.</p>

<p>Pak ji podal Kendaricovi a řekl: „Postav sa támle!“ a ukázal doleva.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Pravím postav sa támle, te vepřová hlavo.“</p>

<p>Solon si vzal od Jazhary další dvojici pochodní a rozžal je. Jednu dal mladé ženě a pokynul jí, aby si stoupla na pravou stranu stěny. Svou pochodeň pak pozvedl nad hlavu a vykročil dopředu. Když se přiblížil ke stěně, světlo čtyř pochodní ozářilo beze zbytku celé strašlivé panorama plastického obrazu.</p>

<p>„U všech svatech a Ishapovéch hrdinech,“ zašeptal mnich.</p>

<p>„Co je to?“ zeptal se James.</p>

<p>„Vidíš ten prostředek, panošo?“ Bratr Solon ukázal na prázdnou oblast, která vypadala jako kulaté okno, a kolem níž uctivě klečeli ti nejstrašlivější tvorové z celého obrazu.</p>

<p>„Ano,“ přikývl James. „Je to prázdné.“</p>

<p>„Ne, není prázdná, panošo. Ale to věc, kerá tam je, ty nemožeš vidět.“</p>

<p>Solon přecházel sem a tam podél stěny a tu a tam se zastavoval, aby zkoumal některé podrobnosti a místa. Nakonec zastrčil svou pochodeň do hromady kamení, kde zůstala stát, a pokynul ostatním, že mohou také spustit paže.</p>

<p>„Oč tady vlastně jde?“ zeptal se zvědavě Kendaric.</p>

<p>Solon se už patrně ovládl, protože všechny stopy po jeho přízvuku zmizely a on se tvářil zamyšleně, když na všechny po řadě upřel vážný pohled. „To, co vám teď řeknu, si musíte všichni zapamatovat. Vryjte si to do mysli tak, jako nic jiného v životě.“ Otočil se a ukázal na stěnu. „Tenhle obraz nám vypráví o dějinách neuvěřitelně krutých dob.“ Na okamžik se odmlčel a zhluboka se nadechl.</p>

<p>„Chrám nás učí, že po Válkách chaosu se na většině světa rozhostila doba velké temnoty, kdy spolu síly dobra a zla bojovaly o nadvládu. Už dřív lidé tu a tam narazili na místa, jako je tohle - na domovy démonů a dalších zlých tvorů: bytostí, které do tohoto světa nepatří a musí být při prvním setkání jednou provždy vyhnány.</p>

<p>Tahle stěna vypráví příběh. Podrobnosti nejsou důležité. Co ale důležité je - a co se musí můj chrám dozvědět - je zpráva o tomto místě, už pouhá skutečnost, že vůbec existuje. Bez ohledu na to, co se tady stane dalšího a jak se situace vyvine, jsou dvě věci, které musíme udělat.</p>

<p>Za prvé se musíme vrátit, abychom mému chrámu předali zprávu a aby ten mohl toto místo očistit a zapečetit na věčné časy. A i kdybyste zapomněli na všechno ostatní, musíte si zapamatovat, abyste se zmínili o tom, co vy pokládáte za ,prázdné okno’ a říct našemu veleknězi, že jsem si byl jistý, že je to práce jednoho z těch, kteří následují Bezejmenného.“</p>

<p>„Bezejmenného?“ zeptal se Kendaric. „Kdo to je?“</p>

<p>Bratr Solon na něho upřel vážný pohled. „Jestli k tobě bude osud milosrdný, mladíku, tak se to nikdy nedozvíš,“ odpověděl. Pak se znovu rozhlédl. „I když se obávám, že osud k nám je v téhle chvíli cokoli jiného jen ne milosrdný.“</p>

<p>„Říkal jsi, že musíme udělat dvě věci,“ poznamenal James. „Co je ta další?“</p>

<p>„To, že v žádném případě nesmíme selhat v úkolu vyzvednutí Slzy bohů,“ řekl bratr Solon. „Její ztráta by nás totiž nejen ochromila, ale teď už konečně vím, kdo ji chce získat a proč.“</p>

<p>„Proč?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>Solon ukázal na prázdné místo na stěně a řekl: „Aby mohl být otevřen portál právě jako takovýhle - a aby tím portálem mohlo po jeho zprovoznění projít do našeho světa nezměrné zlo a trýzeň. Žádný člověk, elf nebo trpaslík - a dokonce ani temní bratři, skřeti a trolové - nic smrtelného by mu nedokázalo odolat. Ti nejmocnější z kněží a mágů by byli odváli jako suché listí podzimním větrem. Dokonce i trůny nižších bohů by se zachvěly.“ Ukázal na části basreliéfu, kde nepředstavitelní tvorové požírali nebo znásilňovali lidské postavy a dodal: „A takový by byl osud těch, kteří by snad přežili. Nebyli by nic víc než dobytek - vychovávaní pro ukojení jejich hladu.“</p>

<p>Kendaric zbledl jako čerstvě omítnutá zeď.</p>

<p>„Jestli zase omdlíš,“ upozornil ho James, „tak tě můžu ujistit, že tě tady nechám.“</p>

<p>Tovaryš cechu trosečníků se zhluboka nadechl. „Budu v pořádku,“ odpověděl rozechvěle. „Pojďme s tím skoncovat a najít to, co blokuje mé kouzlo.“</p>

<p>Přešli k velkým dvoukřídlým dveřím po levé straně. „Jsou zamčené,“ řekl James poté, co si je prohlédl, a ukázal na vzorec drahokamů, vsazený do povrchu.</p>

<p>„Dokážeš je otevřít?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>„Můžu to zkusit,“ přikývl James. Prohlédl si ještě jednou a pozorněji zámek a řekl: „Je magický - aspoň si to myslím.“ Zaklel. „Ty jsou vždycky nejhorší,“ dodal.</p>

<p>„Proč?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>„Protože pokud uděláš chybu,“ vysvětloval James, „tak ti mechanické zámky jen vrazí otrávenou jehlu do palce, nebo po tobě vystřelí ohnivou kouli. Jednou jsem musel otevírat zámek a z toho vyjížděla ošklivá čepel, která by ti usekla ruku, kdybys ji včas neodtáhl. Ale magické zámky... ty můžou dělat cokoli.“</p>

<p>Kendaric udělal krok ode dveří. „A víš jistě, že se v tomhle chceš... vrtat?“ zeptal se ustrašeně.</p>

<p>„Vítám každý jiný návrh,“ odpověděl James netrpělivě. Prohlédl si zámek zblízka. „Je tu šest kamenů. A šest děr, ve kterých vidím slabou záři. Takže tu máme něco, co vypadá jako rubín, a červeně prozářenou díru. Zelený kámen a zelenou díru.“ Naklonil se ke dveřím a skoro do zámku strčil hlavu. „Kolem okraje toho zámku jsou malá zrcátka.“</p>

<p>Sedl si na paty a zamnul si bradu. Pak se lehce dotkl bílého kamene uprostřed. Náhle z něho šesti směry vyrazily paprsky jako loukotě kola. „Ale zatraceně!“ vyhrkl. Vrhl se k zámku a začal co nejrychleji pohybovat drobnými zrcadly po obvodu kruhového zámku.</p>

<p>„Co se stalo?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>Jazhara řekla: „Myslím, že James musí přesunout každý kámen a zrcadlo tak, aby kamenem procházelo světlo, měnilo barvu a bylo odraženo do správného otvoru.“</p>

<p>James neřekl nic, ale očividně se co nejrychleji snažil dělat právě toto.</p>

<p>„A v čem je potíž?“</p>

<p>„Vzhledem k tomu, jak se James na celou tu věc soustředí,“ odpověděla Jazhara, „bych osobně řekla, že čas, během něhož to má dokončit, by mohl být omezený</p>

<p>James se právě snažil nastavit šesté zrcadlo tak, aby odráželo paprsek modrým kamenem do modré díry, když světlo zhaslo.</p>

<p>Nic se nestalo.</p>

<p>A pak se jim za zády ozval zvuk.</p>

<p>Bratr Solon pozvedl své válečné kladivo a ještě než se otočili ode dveří, držel James rapír tasený.</p>

<p>V devíti výklencích zvedali obrnění kostlivci zbraně a štíty a vycházeli směrem k nim. „Tohle je špatné,“ zašeptal Kendaric.</p>

<p>William ležel v temnotě.</p>

<p>Jako poslední věc předtím si pamatoval okamžik, kdy dopadl na hladinu vody a strhl ho divoký proud řeky, který mu také udeřil hlavou u vyčnívající kámen.</p>

<p>Vstal a s údivem zjistil, že je suchý. Podíval se na své ruce a tělo, ale žádné zranění nenalezl. Opatrně se dotkl své tváře a osahal si hlavu, ale nikde nemohl nahmatat jedinou ránu. Žádné odřeniny, žádná bolest, dokonce ani stopy po jediném říznutí nebo modřině.</p>

<p>Na okamžik přemýšlel o tom, jestli náhodou nezemřel a nenachází se už někde v Síni Lims-Kragmy.</p>

<p>„Williame!“</p>

<p>Bleskově se otočil a zjistil, že se nachází v nálevně hostince U duhového papouška. Přímo před ním držel Medvěd za hrdlo Talii a třásl s ní jako teriér, který ulovil krysu. Obrovský muž mrštil dívkou stranou a ona tvrdě narazila na stěnu. Její vrah odběhl dveřmi, které vedly do zadní místnosti hostince.</p>

<p>William se pokusil vykročit směrem k dívce, ale něco ho drželo pevně na místě. <emphasis>Tohle se mi zdá,</emphasis> pomyslel si.</p>

<p>Náhle se kolem Talie zvedl sloup ohně a dívka, která byla vyzdvižena z podlahy, bolestí vykřikla. Všude kolem se objevili ohniví netvoři, démoni se zvířecími hlavami, a obklopili Taliino plamenné vězení. „Williame!“ zakřičela o pomoc.</p>

<p>A on náhle zjistil, že se dokáže pohybovat. Měl na sobě zbroj, v levé ruce štít a v pravici držel meč, který zářil oslepující bílou září. Zaútočil prvnímu démonovi do zad a ten okamžitě zahynul.</p>

<p>Všichni démoni se otočili jako jeden a začali soustředěně postupovat proti Williamovi, který stál rozhodně a nehodlal ustoupit o jediný krok, zatímco se rozmachoval mečem. Ale za každého, kterého zabil, nastoupil na jeho místo další. Žhnoucí drápy skřípaly na štítu a zbroji. Cítil bolest a horko, ale zbroj byla stále jako nedotčená. Zjistil, že mu paže umdlévá a nohy se mu začínají únavou chvět, ale stál jako vytesaný z kamene a každou ranou rozséval mezi démony zranění, smrt a záhubu. Po zdánlivě nekonečné době už ho plíce pálily tak, že se bál, že prasknou, a ke každé další ráně potřeboval celou sílu vůle, jako by rozkazoval neochotnému služebníkovi; tak unavené a rozbolavělé byly jeho údy. Ale démoni na něho stále útočili neztenčenou silou a odhodláním, a čím dál více jejich ran pronikalo ochranou štítu.</p>

<p>Sice stále ještě nedokázal pozorovat jakékoli škody na zbroji a na těle neměl žádné rány, ale cítil každý tesák a dráp, které se svým spalujícím horkem dotkly jeho pokožky. Byl zatlačen zpět a cítil, jak ho obklopuje zoufalství a zmar, ale pokaždé, kdy už mu připadalo nemožné pokračovat dál, mu v uších zazněl Taliin prosebný hlas: „Williame! Zachraň mě! Williame! Pomoz mi!“</p>

<p>Znovu pozvedl meč, ačkoli mu připadalo, že ho bolest a únava přemůžou, a zasadil další ránu.</p>

<p>A situace se pomalu proměnila. Démon padl a na jeho místě se nevynořil žádný další. Vybičoval své únavou trýzněné tělo k útoku na dalšího netvora a útočil na jeho hlavu a ramena, dokud nezmizel.</p>

<p>Se smrtí každého netvora se ve Williamovi znovu a znovu zvedal příliv naděje a on začal postupovat. Otevřely se v něm hlubiny sil, o nichž neměl dosud nejmenší tušení, a zasazoval jednu ránu za druhou.</p>

<p>A pak náhle zahynul i poslední démon. William klopýtl a sotva dokázal klást jednu nohu před druhou. Nakonec se mu nějak podařilo dorazit k plamennému sloupu, který věznil Talii. Stála tam klidně a usmívala se na něho.</p>

<p>Otevřel vyprahlé rty. „Talie?“ zeptal se hlasem vyprahlým jako pouštní písek.</p>

<p>Když natáhl ruku a dotkl se plamenů, zmizely. Dívka, kterou tolik miloval, zůstala viset ve vzduchu a její úsměv prozařoval celý svět.</p>

<p>„Dokázali jsme to, Talie,“ řekl William tiše. „Je po všem.“</p>

<p>Náhle se kolem nich ozvalo burácení a nálevna hostince U duhového papouška se roztříštila jako zrcadlo a jednotlivé střepy zmizely ve tmě. Stáli tváří k sobě v beztvaré a nekonečné temnotě.</p>

<p>William natáhl ruku, aby se Talie dotkl, ale než mohly jeho prsty dosáhnout na její tvář, zaduněl hlas: „Zadrž, synu conDoinův. Přestože jsi osvobodil Taliinu duši před zkázou, tvá úloha pouze začala.“</p>

<p>Dívka se podívala na Williama a její rty se ani na okamžik nepohnuly, ale on znovu v uších zaslechl její poslední přísahu před smrti: „Přisahám při Kahooli, že budu mít svou pomstu!“</p>

<p>Znovu se ozval ten hluboký hlas. „Já jsem Kahooli, bohyně pomsty, a tvá oddanost mne oslovila. Právě kvůli této oddanosti a věrnosti vyslyším poslední modlitbu této ženy. V boji, který tě čeká, nebudeš proti nepříteli stát sám.“</p>

<p>Talia se mu začala vytrácet před očima. William se po ni natáhl, ale prsty mu projely jejím obrazem, jako by to byl kouř.</p>

<p>Vzlykl a zavolal: „Talie, zůstaň, prosím!“</p>

<p>I dívčiny oči byly zalité slzami, když promluvila hlasem, který už spíše připomínal ševelení vánku v korunách stromů. „Popřej mi dobrou cestu, prosím...“ řekla.</p>

<p>V posledním okamžiku před tím, než se rozplynula a zmizela úplně, William zašeptal: „Dobrou cestu, lásko. Ať jsou k tobě bohové laskaví.“</p>

<p>Náhle jeho tělo sevřela ostrá bolest a v plicích ho začalo pálit, jako by se octly v plamenech. Převalil se na břicho a dávil vodu, kterou v sobě měl. Rozkašlal se a na ramenou ucítil silné ruce, které mu pomohly sednout.</p>

<p>Zamrkal a obraz se mu před očima ustálil. Byl úplně promočený a měl na sobě zbroj, ve které bojoval s Medvědem, nikoli magický pancíř, který ho chránil při bitvě s démony.</p>

<p>Objevila se před ním rozmazaná tvář, která se pomalu zaostřila. Prohlížel si ho muž s orlím nosem a napjatým pohledem v očích.</p>

<p>Po chvilce William zachraptěl: „Já tě znám!“</p>

<p>„Ano, můj mladý příteli,“ přikývl muž a posadil se na paty na říčním břehu, aniž na jediný okamžik z Williama spustil oči. „Ty jsi ten mladý důstojník, se kterým jsem se setkal před několika týdny. Pokud si vzpomínám dobře, doprovázel jsi nějakého hodnostáře z cizího království cestou na lov. Já se jmenuji Sidi.</p>

<p>Zahlédl jsem tě ve vodě, a ačkoli dnešní mladí mužové mají různé kratochvíle, nemyslím si, že mezi ně patří plavání v plné zbroji tváří pod hladinou, takže jsem usoudil, že svým způsobem potřebuješ pomoc. A tak jsem tě vytáhl a podle všeho jsem měl pravdu.“</p>

<p>William se rozhlédl. „Kde to jsem?“ zeptal se.</p>

<p>„Očividně na břehu řeky,“ odpověděl Sidi. Pak kývl bradou dolů po proudu a dodal: „Tímhle směrem se nachází městečko Haldonův vrch a za ním už jen moře.“</p>

<p>William se znovu rozhlédl. Všude kolem se tyčil hustý les a na dohled tu nebylo nic víc než jen stromy a zase stromy. „Co jsi tu dělal?“</p>

<p>„Někoho jsem hledal.“</p>

<p>„Koho?“</p>

<p>„Vraždícího šílence, který je znám pod jménem Medvěd.“</p>

<p>William cítil, jak se mu mlha v hlavě začíná rozpouštět. „V tom případě buď rád, že jsi ho nenašel,“ řekl zamračeně. „Já na něho zaútočil se třiceti příslušníky krondorské palácové stráže a on nás všechny pobil sám.“</p>

<p>„To bude tím amuletem,“ poznamenal Sidi. Přikývl. Po chvilce řekl: „Pojď, promluvíme si o tom cestou.“</p>

<p>„Ty o tom amuletu víš?“ zeptal se William.</p>

<p>„Jak jsem ti řekl posledně, když jsme se setkali, jsem obchodník - kupuji a prodávám vzácné a cenné předměty stejně jako běžné spotřební zboží. Ten amulet je neobyčejně starý a hodnotný artefakt. Naneštěstí kromě toho, že svému nositeli poskytuje značnou sílu, ho také zbavuje zdravého rozumu a normálního myšlení. Původně měl patřit do majetku mága velké moci a inteligence, nikoli surovce jako Medvěd.“</p>

<p>„A jak k němu přišel?“</p>

<p>Sidi se na Williama po straně podíval. „Jak se k němu dostal, není důležité. Otázkou je, jak jej z jeho krku dostaneme zpátky.“</p>

<p>„My?“</p>

<p>„Jak jsi sám poznamenal, jestliže nedokáže překonat Medvěda jednatřicet mužů, jak bych mohl já, osamělý stařec, vůbec doufat, že uspěji tam, kde selhali?“ Pak se usmál. „Ale my dva společně...“ Nechal poznámku vyznít do prázdna.</p>

<p>„,V boji, který tě čeká, nebudeš proti nepříteli stát sám’, tak to řekla,“ zamumlal William.</p>

<p>„<emphasis>Cože?</emphasis>“</p>

<p>William se na Sidiho podíval. „Myslím, že mi tě poslali sami bohové,“ odpověděl. William se podíval nejdřív na sebe a pak na svého společníka. „Budeme bohy potřebovat na své straně - vzhledem k tomu, že nemám jedinou zbraň -“</p>

<p>„Ten amulet propůjčuje svému držiteli nezranitelnost zbraněmi stejně jako magickými způsoby, takže jakýkoli útok na Medvěda musí být veden vskrytu a ze zálohy. Ale mám své cesty, můj mladý příteli. Jen mě dostaň do Medvědovy blízkosti a já ti pomohu ten amulet získat. Ty si ho odvedeš, abys na něm vykonal spravedlnost, a já vrátím tento šperk jeho právoplatnému majiteli.“</p>

<p>„Nevím, jestli ti něco takového mohu slíbit, pane,“ řekl William. „Všechno, co zajistím, bude muset být dopraveno do Krondoru, aby si to mohl prohlédnout princ. Pokud bys hodlal ten předmět reklamovat a princ by uznal, že pro korunu neznamená žádné ohrožení, pak bys o jeho navrácení mohl žádat oficiální cestou.“</p>

<p>Sidi se usmál. „Tuto záležitost můžeme rozebrat později. Naším prvním cílem je dostat amulet od Medvěda. Jakmile se zbavíme jeho hrozby, můžeme se začít dohadovat na tom, kdo má právo tento předmět vlastnit. Pojď, musíme si pospíšit. Čas se už krátí a Medvěd nesmí dorazit k Haldonově vrchu dřív, než my dva.“</p>

<p>William potřásl hlavou, aby si ji pročistil. Měl pocit, že je tu něco, nač se toho malého mužíka musí zeptat, ale nedokázal si přesně uvědomit, co to je. Ale ať tak, nebo tak, rozhodně měl pravdu v jedné věci: Medvěd musí být zastaven a k tomu mu bude třeba amulet sebrat.</p>

<p>Jazhara sklonila hůl a zvedla ruku. Z dlaně jí vylétla koule karmínového světla, která zasáhla nejbližšího kostlivce a rozzářila ho zevnitř jako lucernu. Tvor se zastavil a rozechvěl se.</p>

<p>Bratr Solon zvedl válečné kladivo do výše jednou rukou a druhou vykreslil do vzduchu obrazec, zatímco prováděl zaříkání. Dva z kostěných válečníků zaváhali a pak se otočili, aby se pokud možno co nejdál vzdálili od mnicha, který na ně uvrhl kletbu.</p>

<p>Pak už se k nim blížilo jen šest postav.</p>

<p>Solon se zeširoka rozmáchl válečným kladivem a vrhl se do útoku. První útočník, ke kterému přistoupil, odrazil jeho úder bleskovým přesunutím štítu. Hlavice kladiva zaduněla na kovu a jeskyní zazvonil úder ozvěnou. Bitva začala.</p>

<p>Kostlivec, na kterého Jazhara vrhla kouzlo, ležel na podlaze, chvěl se a trhal sebou. Obrátila svou pozornost k těm, kteří se blížili. Nadhodila si hůl v ruce a švihla jí, ale kostěný válečník s nečekanou rychlostí odrazil její ránu štítem a rozmáchl se po ni dlouhým, zakřiveným mečem. Sotva měla čas uskočit zpět. Náhle si uvědomila, že se stěna nachází jen několik stop za jejími zády. Kdyby se nechala zahnat až k ní, byla by v pasti. Začala pomalu ustupovat doprava a snažila se získat co nejvíc prostoru k pohybu, jak to jen bylo možné.</p>

<p>Kendaric se snažil tvářit rozhodně, ale jakmile se po něm rozmáchl kostlivec, proti němuž stál, vrhl se na podlahu a snažil se odvalit pryč. Nohou zachytil o kotník kostěného válečníka tak prudce, že tvor ztratil rovnováhu a upadl také. Kendaric prudce vyrazil botou a i když přitom měl pocit, že kopl do železné kovadliny, bylo mu odměnou suché křupnutí rozdrcené lebky.</p>

<p>Vyskočil na nohy právě ve chvíli, kdy se po něm rozmáchl zakřivenou čepelí další nepřítel a jen s největším štěstím nepřišel o hlavu. Obrátil se na útěk a narazil do dalšího kostlivce, kterého shodil na podlahu na záda. Odrazil se od něj a také se zřítil k zemi. Tentokrát vrazil do kolen tomu tvorovi, který stál proti Solonovi.</p>

<p>Kostěný válečník se zhroutil dopředu a Solon mu jedinou ranou válečného kladiva rozdrtil lebku. Kostra sebou ještě jednou trhla a pak znehybněla; jednotlivé kosti se rozpadly.</p>

<p>Kendaric se otočil a vyškrábal se z hromádky kostí na nohy. Solon se na něho pobaveně podíval. „Ty jsi chodící katastrofa, převlečená za člověka, chlapče,“ poznamenal, „ale protentokrát jsi způsobil víc problémů jim než nám.“</p>

<p>Rozmáchl se po dalším kostěném válečníkovi, který poté, co ho zasáhl do hrudi, odlétl ke stěně, sklonil se a zvedl Kendarica za límec na nohy. „Tak teď ještě zkus nějak podrazit nohy ještě jednomu a dávej pozor na to, aby tě při tom nezabil. Tak, to je hodný kluk.“ Postrčil Kendarica ranou do zad pryč a udeřil do štítu nejbližšího kostlivce.</p>

<p>James mezitím bojoval s dalším přízračným protivníkem a zjistil, že s jeho šermířským uměním žádné větší potíže nemá. Jediným problémem bylo působení jakékoli škody. Jeho rapír sklouzával po kostech a tu a tam z nich kousky odštípl, ale jinak nebylo co zasáhnout. Hrozilo mu, že se nakonec bojem unaví a tvor se vrhne do úspěšného protiútoku.</p>

<p>James se bleskově ohlédl a zjistil, že se Jazhara právě úspěšně zbavila tvora, který ji pronásledoval - ovšem za cenu, že ji teď mohl ohrožovat další kostlivec, který se k ní blížil zezadu.</p>

<p>„Pozor za tebou!“ zavolal na ni.</p>

<p>Otočila se a přikrčila právě ve chvíli, kdy vzduchem nad její hlavou zasvištělo ostří meče, a zručným pohybem vrazila hůl mezi kotníky druhého kostlivce. Stačilo jediné trhnutí a protivník se zřítil na podlahu tak prudce, až - doslova - kosti praštěly.</p>

<p>James dostal nápad. „Srazte je na podlahu!“ zavolal. „Podkopněte jim nohy.“</p>

<p>Jazhara znovu otočila hůl a vrazila ji mezi nohy dalšímu kostlivci, který se ji původně snažil uvěznit u zdi, a poslala ho k zemi. James naznačil vysoký úder a pak se přikrčil. Po čtyřech proklouzl kostlivci mezi nohama, popadl ho pod koleny a jak se narovnával, hodil válečníka za sebe. Okamžitě se otočil, vyskočil do vzduchu a celou vahou přistál na tvorově lebce. Nohama mu proběhl otřes, jako by z výšky doskočil na ostrou skálu, ale uslyšel uspokojivé křupnutí a lebka se mu pod podrážkami bot rozpadla.</p>

<p>Kendaric lezl po zemi jako krab, přikrčoval se pod svištící čepelí meče a uskakoval do stran před dopadajícími ranami. Jazhara následovala Jamesova příkladu a rozdrtila lebku jednoho z nepřátel, zatímco se druhý snažil vyškrábat na nohy.</p>

<p>James přeběhl k místu, kde čarodějka stála a podkopl kostlivci nohy zezadu, zatímco se ona zapřáhla a vši silou udeřila okovaným koncem hole do lebky, kterou rozdrtila. James se rozhlédl po místnosti. „Takže jsme vyřídili tři.“</p>

<p>„Čtyři,“ řekla, když sledovala, jak bratr Solon rozbil další lebku.</p>

<p>„Pojďme útočit všichni najednou!“ zavolal James.</p>

<p>„Jak?“ vykřikl Kendaric, když se přikrčoval pod další prudkou ranou čepele a naslepo máchal vlastní zbraní nad hlavou, jako by tím snad chtěl útočícího nepřítele vystrašit a zahnat. Snažil se uprchnout před válečníkem, který na něho dotíral, ale vlezl přímo do cesty druhému. S poděšeným vykviknutím vyskočil na nohy a pozpátku se odpotácel do třetího, kterého srazil Solonovi k nohám.</p>

<p>Jazhara porazila dalšího a James mu skočil na hlavu, zatímco Solon dorazil toho, kterého skácel Kendaric.</p>

<p>Brzy bylo ticho a jedinými kostěnými válečníky, kteří stále ještě žili, byli ti dva, kteří se stále ještě snažili uniknout před Solonovou kletbou. Jazhara je sežehla magickými plameny a čtveřice měla konečně příležitost k tomu, aby si vydechla.</p>

<p>„U bohů!“ vyhrkl Kendaric. „Tohle na mě bylo trochu moc. Čeho se ještě můžeme obávat, až dojdeme dál?“</p>

<p>„Daleko horších věcí,“ odtušil James a znovu se otočil k zámku. „Skoro určitě to bude ještě horší.“ Pozorně si prohlížel nastavení kamenů, otvorů a zrcadel. „Teď bych vás ale poprosil o chvilku klidu, abych se mohl soustředit,“ řekl.</p>

<p>Stiskl středový bílý kámen a znovu vytryskly paprsky světla. Se zručnou přesností přesouval jednotlivé kameny a zrcadla na patřičná místa. Když poslední z kamenů, topazu podobný žlutý drahokam, vrhl do patřičného otvoru žlutý paprsek, zaslechli cvaknutí, následované hlubokým burácením, a dveře se doširoka otevřely.</p>

<p>Prostor, od kterého nyní nahlédli, byl obrovský a ve vzduchu cítili mořskou sůl a pach vody. Vykročili kupředu a zahlédli dvě obrovské nádrže, přes které vedly pouze dva úzké chodníky po stranách podél skalních stěn, nebo jeden uprostřed.</p>

<p>„Opravdu tudy musíme jit?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>„Vidíš snad nějakou jinou cestu, mládenče?“ opáčil Solon.</p>

<p>James na okamžik zaváhal. „Počkejte,“ řekl pak.</p>

<p>Shodil svůj vak z ramene na podlahu, rozepjal přezku a vytáhl znovu artefakt, jehož pomocí se dostali prvními dveřmi dovnitř.</p>

<p>„Myslím, že bude lepší, když si to nechám při ruce,“ poznamenal.</p>

<p>Vykročili středovým chodníkem a když dorazili přesně do místa, které se nacházelo na poloviční vzdálenosti mezi dveřmi a vzdálenou stěnou, vynořila se z vody po každé straně cesty obrovská chapadla. Kendaric při pohledu na ně zaječel hrůzou, ale James jen chladnokrevně zvedl artefakt nad hlavu.</p>

<p>Chapadla zůstala nehybně trčet ve vzduchu, jako by byla připravena každým okamžikem zaútočit. Chvěla se očekáváním, ale nepodnikla žádné nepřátelské kroky.</p>

<p>„Jak jsi to věděl?“ zašeptala Jazhara.</p>

<p>„Nevěděl jsem to,“ odpověděl panoš. „Jen jsem hádal.“</p>

<p>Bratr Solon se ohlédl přes rameno, když vycházely z dosahu chapadel a ta se znovu ponořila pod hladinu. „Dobré myšlení, mladíku. Tyhle věci by nás rozmáčkly jako komáry,“ podotkl.</p>

<p>James neřekl nic a vedl je hlouběji do temnoty.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola sedmnáctá</emphasis></strong></p>

<p> <strong><emphasis>ČERNÁ PERLA</emphasis></strong></p>

<p>Kendaric ukázal dopředu.</p>

<p>„Co je to?“</p>

<p>„Vypadá to jako chrám,“ zašeptal bratr Solon, „i když podle mého je to spíš nekonečná díra šílenství - a pokud se nepletu, dostali jsme se do archívu.“</p>

<p>Právě vstupovali do další obrovské prostory, naplněné od podlahy ke stropu policemi a stojany, které byly naplněny stočenými svitky a starobylými pergamenovými svazky, vázanými v kůži. Nad hlavami jim v šeru mizely visuté můstky a chodníky. Temnotu, panující v nezměrné místnosti, jen tu a tam rozbíjela záře osamělé pochodně, zatímco stojany na zdech a držáky na pochodně na samotných policích zely prázdnotou. „Kdyby to tu používali, bylo by tu více světla,“ poznamenal James. „Ty pochodně, které tu vidíme, jsou tu jen proto, aby si místní obyvatelé dokázali proklestit cestu skrze tyhle prostory a nezabloudili.“</p>

<p>Na něčí příchod je upozornil zvuk bot na kamenné podlaze a James je odvedl stranou od světel, za hradbu jedné knihovny. Když pak vyhlédli mezi vrstvami svitků na policích, procházela jim přímo před očima četa skřetích válečníků.</p>

<p>Když se postavy znovu rozplynuly ve tmě, James řekl: „No, teď alespoň víme, že sem ti jejich nájezdníci nepřicházejí z hor jen tak pro nic za nic.“</p>

<p>„Ale co tady skřeti dělají?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>„Vsadil bych se o cokoli, že si tu zřizují základnu,“ poznamenal bratr Solon. „Tenhle chrám je obrovský a někde se tu musí nacházet kasárna. A skřeti se usadili právě tam.“</p>

<p>James chvilku přemýšlel. Pak řekl: „Co mi ale není jasné, je způsob, jakým do sebe všechny ty věci, které se poslední dobou děly v Krondoru, zapadají teď - myslím společně s tímhle kouskem skládačky.“</p>

<p>„A možná to spolu nesouvisí,“ podotkla Jazhara. „Podle toho, co jsi mi říkal, je tu jistá spojitost mezi tím Plazivcem s jeho plány na převzetí vlády nad krondorským podsvětím a tím, kdo stojí za pokusem o krádež Slzy bohů - ale je možné, že jsou spojenci jen částečně, nic víc.“</p>

<p>„Schválně, jestli tomu všemu přijdu na kloub,“ utrousil James. Znovu se rozhlédl šerem. „Půjdeme tudy,“ zašeptal.</p>

<p>Opatrně a s co nejmenším hlukem se pohybovali kupředu a v jednom místě se James zastavil, aby si rozmyslel, kudy půjdou dál. Viděli dvě pochodně, postavené vůči sobě v pravém úhlu ke směru, kudy se právě ubírali, a James se snažil určit, kde se přibližně nacházejí. Bylo mu jasné bez nejmenších pochybností, že to, po čem pátrají, bude ukryto v nejhlubším lůně chrámu, daleko pod úrovní země i mořské hladiny.</p>

<p>Jazhara se zahleděla na hřbet knihy na polici, vedle níž se právě zastavila. „Milosrdní bohové na nebesích!“ zašeptala otřeseně.</p>

<p>„Co je?“ zeptal se Solon.</p>

<p>Ukázala na svazek a řekla: „Ten text je keshanský, ale neuvěřitelně starý. Pokud rozumím správně titulu a pokud mě paměť nemýlí, tak je to to nejtemnější, nejmocnější dílo o nekromancii, které kdy kdo v mé zemi sepsal.“</p>

<p>„To by se docela hodilo dohromady s věcmi, na které jsme prozatím narazili,“ podotkl James.</p>

<p>„Já jsem jenom obyčejný trosečník,“ ozval se Kendaric. „Co je na té nekromancii vůbec tak strašlivého, že to vás všechny kněze a mágy děsí?“</p>

<p>Odpověděl mu bratr Solon. „Vesmír funguje podle základního řádu věcí,“ vysvětloval mnich, „a moc má svá určitá omezení, nebo by je přinejmenším mít měla. Ti, kteří si zahrávají s životními podstatami a znevažují svévolně smrt, porušují ty nejzákladnější zákony tohoto řádu. Nebo jsi tak praštěný po hlavě, že to nedokážeš pochopit?“</p>

<p>„Jen jsem se ptal,“ řekl Kendaric hlasem, který zazněl jako kňučení. Dotkl se hřbetu knihy. „Pěkná vazba,“ snažil se změnit téma hovoru.</p>

<p>„To je lidská kůže,“ odpověděla Jazhara.</p>

<p>Kendaric stáhl ruku od knihy, jako by se dotkl rozžhaveného železa.</p>

<p>„Pojďme,“ řekl James. A pokračovali hlouběji do nitra chrámu.</p>

<p>Čas ubíhal a oni se proplétali stále dál a dál sériemi kamenných síní. Několikrát se zastavili, zatímco James vyrážel na průzkum dopředu. Slyšeli v chrámu další hlasy a někdy se museli skrývat, ale prozatím se jim dařilo vyhýbat se odhalení a postupovali dál nerušeně.</p>

<p>Zhruba hodinu poté, co se dostali do chrámu, vkročili do obrovské, dlouhé síně, na jejímž vzdáleném konci stála neuvěřitelně velká socha, zpodobňující hrdinskou postavu, sedící na trůně. Když dorazili k základně sochy, zahleděli se uctivě k její hlavě. Ta se nad nimi nacházela asi ve výšce druhého poschodí - tak vysoký byl v celém Krondoru jedině princův palác.</p>

<p>Postava byla do poslední podrobnosti lidská se širokými rameny a silnými pažemi a seděla vytesána v klidném zobrazení odpočinku. Nohy, obuté v sandálech, vytesané z kamene, vykukovaly zpod okraje roucha, sahajícího až po zem.</p>

<p>„Podívejte se!“ zvolal Kendaric. „Podívejte se na tu tvář!“ Celá přední část hlavy sochy byla otlučena a odštípána dláty.</p>

<p>„Proč s tou sochou něco takového udělali?“</p>

<p>„To je ochrana proti zlu, které ta postava představuje,“ odpověděla tiše Jazhara.</p>

<p>„Ale kdo je to?“ zeptal se Kendaric. „Který bůh?“ Solon mu pokojně položil na rameno svou obrovskou ruku.</p>

<p>„To se nikdy nedozvíš - a měl bys za to osudu skládat každý den díky.“</p>

<p>James jim pokynul, aby ho následovali dál.</p>

<p>James se zastavil a zavětřil ve vzduchu. Pak zvedl ruku. „Co je?“ zašeptal Kendaric.</p>

<p>Bratr Solon se za ním zastavil a zeptal se: „Copak ty to necítíš?“</p>

<p>„No, něco cítím,“ připustil tovaryš cechu trosečníků a nakrčil nos. „Co to je?“</p>

<p>„Skřeti,“ odpověděl James.</p>

<p>Zvedl ruku, aby jim naznačil, že mají zůstat na místě, pak si klekl a vyrazil ke dveřím. Na poslední čtyři stopy cesty se spustil na břicho a co nejopatrněji se plížil, aby mohl nepozorovaně nahlédnout do další místnosti.</p>

<p>Po několika vteřinách se otočil, přeplížil se zpátky a vyskočil na nohy jediným plavným pohybem. Než k nim došel, měl už v ruce tasený rapír. „Většina jich byla naštěstí v té hlídce, která nás před nějakou chvílí minula; v té místnosti jsou dva, kteří spí na kavalcích a dva další, kteří něco jedí z kotle na druhém konci,“ řekl tiše.</p>

<p>„Já se dokážu beze zvuku postarat o ty, kteří jedí,“ ozvala se Jazhara.</p>

<p>„Dobře,“ přikývl James. „Já se postarám o ty zbývající dva.“ Jazhara zavřela oči a James cítil, jak se mu v reakci na shromažďování magie staví do pozoru chloupky na pažích a vlasy v týle.</p>

<p>Čarodějka zůstala stát bez jediného pohybu skoro dvě minuty, a pak otevřela oči.</p>

<p>„Jsem připravená,“ řekla.</p>

<p>„Proč tak dlouho?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>„Pomalé shromažďování energie,“ odpověděla. „Kouzlo už je skoro hotové. Potřebuji jen provést poslední zaklínání a mohu je vrhnout. Neuvěřitelně užitečné, když ti jde o přesnost. Neuvěřitelné neužitečné, když máš naspěch.“</p>

<p>„Aha,“ přikývl, jako by ji pochopil. Ale podle výrazu v jeho tváři bylo jasné, že k tomu má hodně daleko.</p>

<p>James Jazhaře pokynul, aby vyrazila s ním. Když dorazili ke dveřím, čarodějka prostě vstoupila do místnosti. Vyslovila poslední větu zaklínadla nahlas.</p>

<p>Jeden ze skřetů její první slova zaslechl a prudce zvedl hlavu. Už se začal zvedat, ale Jazhařino kouzlo udeřilo plnou silou a tvor znehybněl, uvězněný v jeho poli jako hmyz v jantaru. Jeho společník se ani nepohnul, jen seděl s miskou v klíně a se lžící na půli cesty k ústům.</p>

<p>Oba nyní vypadali jako sochy, nacházející se v čirém poli magické energie, které připomínalo jemné drátěné pletivo, posypané démantovým prachem.</p>

<p>James rázně přešel ke kavalcům najedno straně místnosti, kde leželi dva odpočívající skřeti, a podřízl jim zkušeným pohybem jednomu po druhém hrdla. Totéž pak provedl se dvěma znehybnělými skřety. Otočil se ke svým společníkům a řekl: „Musíme si pospíšit. Ta hlídka se určitě do večera vrátí.“</p>

<p>Přešli rychle ke dveřím na vzdálené straně kasáren a James je otevřel. Za nimi se nacházela prázdná kuchyně, kde nad ohništěm visel bublající kotel.</p>

<p>Kendaric zbledl jako stěna a musel se chytit dveřního závěsu, aby se vůbec udržel na nohou, a i Jazhaře se ze tváře vytratila všechna barva. Na řeznickém špalku ležely zbytky toho, co bývalo kdysi lidským tělem. V koutě místnosti ležela odhozená hlava společně s rukou a nohou.</p>

<p>„Matko boží!“ zašeptal bratr Solon.</p>

<p>James nebyl schopen slova. Dokázal jim jen pokynout, aby ho následovali dál. Opustili kuchyni a pokračovali krátkou, temnou chodbou. Náhle se James znovu zastavil.</p>

<p>„Cítíte to?“</p>

<p>„Skřeti?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>„Pot a špína,“ odpověděla Jazhara.</p>

<p>Zabočili do další dlouhé chodby, vytesané do skály. Na jejím konci už viděli světlo. Plížili se podél stěn, dokud nebyli schopni jasně rozeznat, co se nachází v místnosti před nimi, a pak James zvedl ruku a postupoval napřed sám. Dorazil k otevřeným dveřím, pozorně se rozhlédl po prostoře, která se za nimi nacházela a pokynul ostatním, aby ho následovali.</p>

<p>Místnost byla čtvercová a středem běžely mezi čtyřmi velkými klecemi dvě uličky. V každé kleci bylo uvězněno několik tuctů lidí. Podle oblečení a vzhledu většina patřila k námořníkům, i když několik jich vypadalo spíše jako sedláci nebo běžní obyvatelé městeček.</p>

<p>Jeden z vězňů vzhlédl a šťouchl loktem do žeber svého souseda, když James se svými společníky vstoupil do místnosti. Oba vyskočili ze země a sevřeli v rukou mříže cely.</p>

<p>„Díky Dalovi, že jste přišli!“</p>

<p>James se rozhlédl po klecích. Další vězňové už si mezi sebou začali předávat zprávu o nově příchozích lidech a brzy byl prostor za mřížemi přeplněn dychtivými lidmi.</p>

<p>James zvedl ruce, aby si zjednal ticho. Klekl si, aby si prohlédl zámky. „Kdo má klíče?“ zeptal se pak.</p>

<p>„Nevíme, jak se jmenuje,“ řekl muž, který se nacházel nejblíže dveřím. „Je to vůdce skřetů. Říkáme mu prostě ,Žalářník’.“</p>

<p>„To byl patrně ten, který odváděl skupinu skřetů na hlídku,“ poznamenal Solon.</p>

<p>James shodil z ramene svůj vak. Chvíli se v něm hrabal a pak vytáhl malý váček, v němž se nacházelo několik jeho starých paklíčů. Jeden si vybral a začal jeho pomocí ohledávat vnitřek zámku.</p>

<p>„Zajímavé,“ poznamenala Jazhara.</p>

<p>James ani nezvedl oči od zámku; jen nepřítomně odpověděl: „Staré zvyky.“</p>

<p>Za okamžik se ozvalo cvaknutí a dveře se otevřely. „Počkejte,“ nařídil mužům uvnitř James. „Počkejte, dokud neodemknu ostatní.“</p>

<p>Netrvalo ani několik minut a dveře všech čtyř klecí byly odemčeny.</p>

<p>„Znáte cestu, kterou se dostanete ven?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Ano, paní,“ odpověděl muž, který vypadal jako námořník. „My jsme tu pracovali a když zrovna neporáželi jednoho z nás na jídlo, tak nás tu nutili uklízet. Vypadá to tak, že to tady připravuji na to, aby tu mohli ubytovat další velkou várku skřetů.“</p>

<p>„Dokážete najít nějaké zbraně?“</p>

<p>„Poblíž jsou kasárna se zbrojnicí, ale skřeti tam stavějí hlídky,“ řekl jeden hubený muž.</p>

<p>„Byli tam jen čtyři,“ odpověděl James. „A ti jsou teď mrtví.“</p>

<p>Muži si mezi sebou vzrušeně zamumlali.</p>

<p>James chvilku přemýšlel a pak řekl: „Mohli byste nám prokázat jednu laskavost?“</p>

<p>„Kdybyste nepřišli, tak bysme jeden po druhém skončili na skřetím pekáči,“ odpověděl hubený muž. „Každý den jednoho z nás zabíjeli. Samozřejmě že vám prokážeme jakoukoli laskavost, o kterou si řeknete. Co chcete, abysme udělali?“</p>

<p>„Počkejte tady - nechám dveře odemčené, ale nechte je pro jistotu zavřené - čistě pro případ, že by se tu někdo ukázal dřív, než my uděláme to, pro co jsme sem přišli. Kdybyste slyšeli nějaký boj, utíkejte do té jejich zbrojnice, seberte zbraně a probojujte si cestu  ven. Pokud dejme tomu během hodiny neuslyšíte vůbec nic, můžete jít, kam se vám zlíbí. Co na to říkáte?“</p>

<p>Hubený muž se rozhlédl a viděl, jak několik jeho spoluvězňů přikyvuje. „Říkáme ano,“ odpověděl pevně a rozhodně.</p>

<p>„Dobrá,“ řekl James vděčně. Muži se vrátili do klecí. Dveře byly zavřeny a jeden z nich se posadil a dal se do počítání, aby nějak dokázali sledovat čas a odhadnout, kdy vyprší hodina.</p>

<p>Když vykročili od otrockých klecí, James se otočil a zavolal:</p>

<p>„Uvidíme se v Haldonově vrchu. Teď už by tam měla dorazit jednotka krondorské palácové stráže. Pokud tam najdete je a nás ne, řekněte jim, co jste tu viděli.“</p>

<p>„To uděláme.“ Hubený muž se podíval na Jamese a zeptal se: „Kam teď máte namířeno?“</p>

<p>„Až k srdci tohoto černého místa,“ odpověděl místo panoše bratr Solon.</p>

<p>„V tom případě si dejte pozor na jejich vůdce,“ varoval je vězeň.</p>

<p>„Ty jsi ho viděl?“</p>

<p>„Ano,“ zašeptal hubený muž.</p>

<p>„Jak vypadá?“</p>

<p>„Nejspíš to byl kdysi člověk jako já nebo ty - kdysi. Ale teď je to jen... nemrtvá věc! Je celý shnilý a rozložený, nosí potrhané roucho, které smrdí jako urážka nebes a hlídají ho tvorové, které nemůžu ani jmenovat. Moc často jsme ho tu nevídali; drží se ve spodních patrech a tam se nás dostalo jen pár a ještě k tomu dost nepravidelně.“</p>

<p>„Bohové s vámi,“ rozloučil se James.</p>

<p>Muž jen přikývl.</p>

<p>James vedl své společníky dále temnou chodbou. Sešli po schodišti, které minuli před několika minutami a které vedlo do další série tunelů. James se několikrát zastavil a rozhodl, že nejlepším řešením bude pokračovat podél hlavní chodby, která mířila přímo od úpatí schodů - předpokládal, že nejkratší cesta je nejrychleji dopraví přímo do srdce chrámu a že všechny postranní chodby vedou do jiných částí komplexu. Přinejmenším doufal, že to je pravda.</p>

<p>Netrvalo dlouho a dorazili k bráně v kamenné stěně a prošli jí. Na druhé straně se octli v prostoře, která se dala nazývat jedině galerií - byl to obrovský sál a v rozestupech několika stop byly ve všech jeho čtyřech stěnách rozmístěny výklenky. Ale místo kostlivců - jako tomu bylo na začátku chrámu - se v těchto výklencích nacházely sochy. Některé zpodobňovaly lidské bytosti, ale většina ne a James nepoznával všechny rasy, jejichž podoba byla vtištěna do kamene.</p>

<p>Hrdinské postavy - oděné buď po válečnickém způsobu, nebo v rouchu mágů - stály na podstavcích, rozmístěných v pravidelných rozestupech kolem stěn místnosti. Ve tvářích všech byl jasně patrný výraz zla.</p>

<p>Na vzdálené straně síně se nacházely dvoukřídlé dveře. James vyzkoušel kliku a ta se cvaknutím klesla. Mírným zatlačením dveře pootevřel a nahlédl skulinou dovnitř. „A jsme tady,“ zašeptal.</p>

<p>Strčil do dveří a když se otevřely, objevila se za nimi další čtvercová místnost. Tři stěny byly lemovány lidskými lebkami a čtvrtou pokrývala obrovská mozaika, zobrazující stejné živé obrazy, jaké už viděli na basreliéfech u vchodu do chrámu. ,Prázdné okno’ vévodilo středu všech obrazů stejně jako předtím.</p>

<p>Strop zde podpíraly čtyři obrovské sloupy z kamene, v němž byly vytesány lidské lebky, ovinuté chapadly. Podlaha byla popsána nečistými runami.</p>

<p>Uprostřed místnosti se tyčil obrovský oltář, potřísněný několikapalcovým nánosem krve tak staré, že dávno zčernala. Nad jeho obětní plochou se nacházela obří zaťatá ruka, očividně vyrobená ze stříbra nebo platiny. V jejíž dlani ležela velká černá perla dvakrát tak velká jako lidská hlava. Po jejím povrchu přebíhalo vlnění magické energie. Byla naprosto hladká a jediným rysem byly slabé barvy, které na ní byly patrné jako temná duha olejové skvrny na vodě.</p>

<p>„Ano,“ přisvědčila Jazhara. „Tohle je to místo, které hledáme.“</p>

<p>Vykročila k oltáři. „Tohle je ten zdroj magické energie, který zahrazuje cestu tvému kouzlu, Kendaricu,“ řekla. „Tím jsem si naprosto jista.“</p>

<p>„Rozbijeme ji a půjdeme si po svých,“ řekl bratr Solon a odpoutal si od opasku válečné kladivo.</p>

<p>„To by bylo opravdu nemoudré,“ ozval se ze stínu u stěny suchý hlas.</p>

<p>Z jednoho temného výklenku se vynořila postava. Byla oblečena v potrhaném rouchu a James okamžitě poznal mága z vize, kterou jim předvedla Hilda. Jazhara okamžitě zareagovala - namířila na postavu hrot své hole a vypustila blesk karmínové energie.</p>

<p>Tvor máchl rukou a odrazil kouzlo od sebe tak, že proud energie neškodně narazil do stěny, kde zapraskal a rozprskl se, než pohasl. V místě doteku po něm zůstala sežehnutá jizva.</p>

<p>„Hloupá ženo,“ zašeptal tvor a jeho hlas zazněl jako pradávný vítr, plný šílenství a zla. „Nechte mi tu toho příslušníka cechu a můžete si jít a vesele žít ty své politováníhodné životy. Já potřebuji jeho nadání. Vzepřete se mi a zemřete.“</p>

<p>Kendaric se bezmyšlenkovitě schoval za Solonova záda. „To jako mě?“</p>

<p>James zavrtěl hlavou. „Ne,“ řekl.</p>

<p>Tvor na ně namířil prstem a rozkázal: „Zabijte je!“</p>

<p>Ze dveří na koncích místnosti se vynořily dvě obrovské postavy. Každý z nich se vzhledem podobal kostěným válečníkům, se kterými už bojovali dříve, ale tito byli nejméně o polovinu vyšší. Od prstů na nohou k vrcholku přileb na hlavách měřili nejméně devět stop a navíc měl každý z nich čtyři ruce a v každé z nich drželi dlouhé, zakřivené čepele. Hlavy měli zakryté širokými přilbami karmínové barvy, lemovanými zlatem.</p>

<p>„Tohle není dobré,“ ozval se Kendaric přiškrceným hlasem. „Ne, tohle není vůbec dobré.“</p>

<p>Bratr Solon sáhl za sebe, popadl Kendarica za rukáv a odtáhl ho stranou. „Snaž se neplést ostatním do cesty, ano? Buď hodný kluk.“</p>

<p>Pak s nečekanou rychlostí vyrazil mnich do útoku s válečným kladivem nad hlavou. „Ishap mi dej sílu!“</p>

<p>Kostěný válečník, který se nacházel Solonovi blíže, zaváhal jen na okamžik a hned poté, se jeho čtyři meče proměnily ve vír pohybu. Solonovo kladivo s překvapivou mrštností zachycovalo jednu ránu za druhou, když mnich zastavoval jednu smrtící ránu za druhou. Pak si klekl a drtivým úderem zaútočil na válečníkovu levou nohu. Místností se rozeznělo křupnutí, když rozbil na úlomky tvorův palec.</p>

<p>Čepele vířily dál a nezdálo se, že by kostěný válečník věnoval sebemenší pozornost zranění nebo že by cítil jakoukoli bolest, a Solon jen se štěstím unikal živý. Na pažích a ramenou měl několik řezných a sečných ran a musel se dát na ústup a soustředit se na obranu.</p>

<p>James se podíval na Jazharu. „Pomoz mu,“ řekl. „Já zkusím rozptýlit toho druhého.“</p>

<p>Panoš odběhl, aby se postavil tvorovi, který vyšel ze vzdálenějších dveří, zatímco Jazhara spustila hůl níže a vrhla kouzlo proti válečníkovi, který bojoval se Soleném. Kouzlo, které bylo tolik účinné v první místnosti chrámu, ale jen zahalilo tvora pableskující bleděmodrou září, která po několika vteřinách vybledla. Mnich využil tvorova krátkého vyrušení ze soustředění jako příležitost k tomu, aby se vrhl vpřed, udeřil do téže nohy jako předtím a bleskově odskočil zpátky.</p>

<p>Když tvor znovu vykročil do útoku, mírně se zapotácel.</p>

<p>James se přiblížil ke druhému válečníkovi a snažil se vypozorovat vzorec jeho úderů meči. Pokud nějaký vůbec existoval, nebyl vůbec očividný a on se snažil nedostat příliš blízko. Nicméně pokud chtěli získat jakkoli malou šanci na přežití, musel tuto věc rozptýlit a zdržet - společně by je tvorové dokázali porazit-během několika minut.</p>

<p>James začal potichu počítat, a když k němu zamířila první rána mečem, poznal, jak je vzorec a rytmus vystavěný. Panošův rapír švihl čepelí, aby první ránu odrazil, pak se stočil doprava nahoru, potom dolů a nakonec na levou stranu, kde se znovu mírně stočil nahoru. Místností se rozléhalo řinčení čepelí a James věděl, že dokáže tvorovy útoky odrážet pouze nějakou minutu, přinejlepším dvě. Snažil se příliš nemyslet na to, co by se stalo, kdyby kostěný válečník náhle změnil rytmus a vzorec.</p>

<p>Jazhara se pokusila vrhnout další kouzlo a znovu selhala. Skočila proto kupředu s holí zapraženou nad hlavou, jako by se chtěla pokusit odrazit čtyřnásobné útoky mečů. V posledním možném okamžiku pravou rukou mírně sklouzla po holi, takže ji nyní držela jako dlouhou palici. Udeřila vší silou přesně do téhož místa, na něž úspěšně útočil bratr Solon a odměnou jí bylo suché zapraštění tříštěné kosti.</p>

<p>Jen díky své hbitosti a štěstí se jí podařilo vyváznout životem a na levém rameně se jí táhla dlouhá sečná rána. Když se přikrčila na stranu a ustoupila, stekl jí po paži pramínek krve, ale to už byl Solon zpátky na svém místě a útočil na tutéž nohu.</p>

<p>Tvor máchl jedním mečem a hrotem zbraně zasáhl mnicha do hrudi. Zbroj sice ránu zadržela, ale síla útoku byla taková, že mnicha odhodila na záda. Tvor vykročil a bylo jasné, že bratr Solon nestihne vstát včas na to, aby dokázal přežít.</p>

<p>Kendaric s němou hrůzou sledoval, jak kostěný válečník postupuje k bezmocnému mnichovi. Jazhara se snažila útočníka rozptýlit, ale byla odražena dlouhým, širokým máchnutím čepele.</p>

<p>Tvor pokračoval k Solonovi. Kendaric se odtrhl od zdi, k níž se tiskl. Skočil před Solona a divoce se rozmachoval všemi směry svým krátkým mečem. „Ne!“ zavolal liche. „Nezabíjej ho!“</p>

<p>Tvor zaváhal a Solon se převalil na bok, vztyčil se na kolena a vstal s válečným kladivem vysoko pozvednutým v obou nikách nad hlavou. Udeřil jím vší silou, kterou v sobě dokázal probudit, a rozdrtil válečníkovu levou nohu.</p>

<p>Zatímco se Kendaric se Solonem dali na ústup, tvor se je pokusil následovat. Zapotácel se, pak se zřítil a padl na tvář u mnichových nohou. Kendaric zaváhal jen vteřinu, pak se sklonil a popadl okraj zlatem zdobené válečníkovy přilby. Strhl ji z jeho hlavy právě včas, aby se na ni Solonovo kladivo sneslo naposledy, poháněno silou, zrozenou ze zoufalství.</p>

<p>Místností se rozlehlo suché prasknutí a tvorova lebka praskla. Tvor znehybněl a uvolněné kosti zarachotily na podlaze.</p>

<p>Jazhara už kráčela ke tvorovi, se kterým bojoval James. Bývalý zloděj ji zahlédl koutkem oka. „Trochu pomoci bych uvítal,“ poznamenal suše. Byl promočený potem a paže už mu umdlévaly únavou, ale prozatím se mu dařilo úspěšně odrážet všechny válečníkovy útoky.</p>

<p>Bratr Solon se podíval na licheho. „Nemáme čas na to, abychom se snažili vyřadit z boje toho druhého tvora,“ řekl Kendaricovi.</p>

<p>Tovaryš cechu trosečníků přikývl a sevřel pevně v ruce jílec meče.</p>

<p>Vykročili k mrtvému mágovi, který zvedl ruku. Směrem k Solonovi vyrazil záblesk bělostné energie a mnich sotva stačil uskočit stranou. Kendaric se rozběhl a probodl tvora svým mečem.</p>

<p>Liche jen pohrdavě sklopil zrak k jílci meče, který mu trčel z hrudi. „Mě zničit nedokážeš, chlapče,“ řekl a jeho kostnatá ruka vyrazila a sevřela Kendaricovu paži. „A teď tě konečně mám!“</p>

<p>„Solone!“ zavolal tovaryš zoufale. „Nechce zemřít!“ Jazhara se mezitím snažila zaměstnat druhého kostěného válečníka, aby si mohl James alespoň trochu odpočinout. Otočila se a zavolala: „Nejspíš také umístil svou duši do nádoby poblíž!“ Bratr Solon na okamžik zaváhal. „Kam?“ zeptal se. Jazhara se divoce rozhlédla po místnosti. „Může to být kdekoli. Mohla by se nacházet v jiné místnosti, nebo dokonce... v té perle!“</p>

<p>Bratr Solon odhodlaně vykročil k perle na oltáři.</p>

<p>„Ne!“ vykřikl liche.</p>

<p>Solon zvedl válečné kladivo a udeřil do perly vší silou. Po černém povrchu koule přeběhly vlny rudé energie a po jejím zevnějšku se rozšířily žhnoucí linie bělostného ohně v jemném mřížkovém vzoru. Udeřil ještě jednou a z perly vyrazil oblak temné mlhy. Třetí rána předmět roztříštila a perla vybuchla s takovou silou, že rázová vlna odhodila Ishapova mnicha přes celou místnost.</p>

<p>Liche se podíval na oltář s nelíčenou hrůzou. „Co jste to udělali?“ zeptal se tiše.</p>

<p>Kendaric cítil, jak sevření na jeho paži polevilo, a liche se na něho podíval a řekl: „Přesto jste stále ještě neuspěli, tovaryši.“</p>

<p>Druhý kostěný válečník se rozechvěl a jeho soustředěný útok pozbyl rychlosti. James se zapotácel o několik kroků zpět; sotva dokázal zvednout paži a Jazhara ho musela podepřít, aby únavou neupadl. Tvor udělal dva potácivé kroky dopředu a zřítil se na kamennou podlahu.</p>

<p>Liche znovu popadl Kendaricovu paži. „Ještě jsem s tebou ale neskončil, příteli,“ řekl.</p>

<p>Kendaric natáhl volnou ruku a sevřel v ni jílec meče, který stále ještě trčel lichemu z hrudníku. Zakroutil jím a po tvorově tváři přejel zmučený výraz bolesti.</p>

<p>„Ale já jsem skončil s <emphasis>tebou!</emphasis>“ prohlásil Kendaric rozhodně. „Už je nejvyšší čas k tomu, abys konečně zemřel.“ Vytrhl čepel z rány a nemrtvý mág se zachvěl bolesti a padl na kolena. Kendaric se přesným pohybem otočil a vedl ránu na licheho krk. Vyschlá pokožka se trhala jako papír a kosti praskaly jako větvičky. Licheho hlava se s poskakováním odkutálela po podlaze do kouta.</p>

<p>James stál s rukou přehozenou přes Jazhařina ramena. „No,“ řekl, „musím uznat, že to bylo docela zajímavé.“</p>

<p>Solon se ztěžka postavil na nohy a otřel si tvář, na mnoha místech pořezanou úlomky roztříštěné černé perly. „Tohle sice není to slovo, které bych použil já,“ poznamenal, „ale vím přesně, jak to myslíš.“</p>

<p>„Co teď?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>„Musíme se tu trochu porozhlédnout,“ řekl James. „Možná tu budou dole ještě další, kteří by nám mohli působit potíže.“</p>

<p>„Myslím, že na odchodu bychom celé tohle místo měli prostě a jednoduše zapálit,“ ozvala se Jazhara.</p>

<p>„Ano,“ přikývl bratr Solon. „Celý tento podzemní chrám je tak prosáklý zlem, že to tu musí být očištěno. A pokud bychom čekali, až sem můj chrám pošle k tomuto úkolu další, mohla by se část zdejšího zla přesunout na jiné místo.“</p>

<p>Přešli na místo, kde leželo licheho tělo. Za výklenkem, kterým přišel dovnitř, se nacházely dveře. Když jimi prošli, ocitli se v další velké místnosti, kde měl liche bezpochyby své soukromé komnaty. Na stolech tam stály velké i malé džbány a nádoby a ve vzdáleném koutě byla ke zdem upevněna klec.</p>

<p>Uvnitř stál tvor, který jim velice připomínal tvora, na něhož narazili v krondorských stokách. Pohlédl na ně bolestí naplněnýma očima a pokynul jim rukou s drápy, aby přišli blíže. Poslechli jej a když už byli dostatečně blízko, otevřel tvor ústa. Z jeho hrdla se ozval dětský hlas.</p>

<p>„Prosím...“řekl.</p>

<p>Jazhařiny oči zazářily slzami a čarodějka zašeptala: „Copak tomu zlu není konec?“</p>

<p>„Očividně zatím ne,“ odpověděl bratr Solon temně.</p>

<p>James přešel za tvora, který znovu promluvil. „Bolest... prosím...“</p>

<p>Bleskovým bodnutím meče rozťal James týl dítěte, proměněného v netvora, a zasáhl míchu. Postava se zhroutila bez jediného slova na podlahu. Panošova tvář připomínala masku vzteku.</p>

<p>Jazhara se na Jamese podívala, ale neřekla nic.</p>

<p>Konečně se ozval bratr Solon. „Bylo to milosrdenství,“ poznamenal temně.</p>

<p>„Co teď?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>„Spalte to,“ řekl James tichým a bezvýrazným hlasem. „Spalte to všechno.“</p>

<p>Přešel rychle ke stěně, u níž byly postaveny stojany se svitky a knihami. Popadl jeden okraj knihovny a převrhl ji. Na pracovním stole opodál stála pánev se žhnoucím uhlím, a on se jí chopil. Převrhl ji a rozházel plameny a žhavé uhlíky po papírech a pergamenech na podlaze, takže se po celé místnosti bleskově začal šířit oheň.</p>

<p>„Podívejte se na tohle!“ zavolal Kendaric.</p>

<p>Když se k němu všichni otočili, zjistili, že tovaryš cechu trosečníků objevil další perlu. Na rozdíl od první koule byla tato průsvitná a v jejím nitru viděli obraz Haldonova vrchu.</p>

<p>„Tohle je silný nástroj pro pozorování,“ řekla Jazhara.</p>

<p>Obraz se změnil a nyní se jim před očima objevila část okolí kolem Vdovského mysu, nad nímž viděli chatrč Hildy, staré čarodějky.</p>

<p>„Mohlo by moje kouzlo blokovat právě tohle?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>„Ano, myslím, že to bude právě tohle,“ odpověděla Jazhara. „Díky tomuhle vzniká v té části krajiny, kterou pozoruješ, silné magické pole. Sice to nezamezuje veškerému použití kouzel, ale mohli to použít k tomu, aby dokázali zneškodňovat účinek tvého zaklínání - přinejmenším do chvíle, kdy tě dostanou do tvých spárů.“</p>

<p>Plameny za jejich zády se rychle šířily. „Co s tím uděláme?“ zeptal se James.</p>

<p>Jazhara velkou perlu zvedla a hodila ji do ohně. „Myslím, že tímhle by se měla celá záležitost vyřídit.“</p>

<p>„Dobře,“ přikývl James. „Měli bychom odsud zmizet. Popadněte pochodně a cestou podpalte všechno, co bude hořet.“</p>

<p>„A co když se nám postaví skřeti?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>Bratr Solon, který i navzdory svým zraněním stále ještě vypadal rozhodně, řekl: „Nu, jestli si to s nimi nevyřídili na útěku jejich vězni, tak to asi budeme muset udělat sami, že ano?“</p>

<p>James přikývl. „Pojďme. Musíme vyzvednout tu loď.“</p>

<p>Vyrazili na cestu zpátky k zemskému povrchu.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola osmnáctá</emphasis></strong></p>

<p> <strong><emphasis>SLZA BOHŮ</emphasis></strong></p>

<p>Když vyšli z jeskyně na útesy, sklánělo už se slunce nízko nad západním obzorem.</p>

<p>„Dokážeš tu loď vyzvednout teď?“ zeptal se James Kendarica.</p>

<p>„Teď?“ opáčil tovaryš. Pak zavrtěl hlavou. „Mohl bych to zkusit, ale myslel jsem, že po všem tom, čím jsme dnes prošli, bychom mohli počkat do rána.“</p>

<p>„Popravdě řečeno bych právě po tom, čím jsme dnes prošli, docela nerad dál čekal,“ odpověděl rozhodně panoš. „Někde v okolí se pohybuje Medvěd a čím rychleji dokážeme Slzu získat a dopravit ji do Krondoru, tím šťastnější budu.“</p>

<p>Solon přikývl. Krvácel z několika drobných ran, rozmístěných po celém těle. Během odchodu z podzemí narazili na několik služebníků mrtvého licheho - dvojici skřetů, kteří se jim rozhodli postavit se zbraněmi v ruce, a na dva další kostěné válečníky. Také cestou nahoru narazili na zkázu, které propadli další uctívači Chrámu černé perly. Uprchlí vězni očividně našli ve zbrojnici kasáren dostatek zbraní a nehodlali svým věznitelům jen tak beze všeho na odchodu odpustit.</p>

<p>Jazhara si přichystala hrubý tlakový obvaz na ránu, ze které krvácela na rameni. „Obávám se, že pokud odteď narazíme na jakékoli problémy, mohli bychom s jejich řešením mít těžkosti,“ řekla.</p>

<p>James pokynul ostatním, aby ho následovali na konec skalnatého výběžku. „S řešením problémů jsme měli těžkosti na každém kroku, který jsme na téhle cestě urazili,“ poznamenal. „Ale měli jsme také štěstí.“</p>

<p>„Štěstí je jen důsledek tvrdé práce,“ ozval se bratr Solon. „Přinejmenším takhle mi to říkal můj otec.“</p>

<p>„Přesto ale přinesu Ruthii velký obětní dar, jakmile se dostaneme do Krondoru,“ pokrčil rameny James při zmínce o bohyni štěstěny, patronce zlodějů. „I když dokáže být občas pěkně upjatá a nepříjemná,“ dodal tišeji.</p>

<p>Bratr Solon, který jeho poznámku zaslechl, se pobaveně uchechtl.</p>

<p>Dorazili na konec skalnatého mysu a Kendaric poznamenal:</p>

<p>„Pokud to bude konečně fungovat, tak se loď zvedne nad hladinu a mlha vytvoří most odsud až k její palubě a zpevní se. Měla by vydržet dostatečně dlouho na to, abychom přešli k lodi, vzali si Slzu a vrátili se.“</p>

<p>„,Měla by vydržet dostatečně dlouho’?“ opakoval James. „Co je to za časový údaj - ,měla by vydržet dostatečně dlouho’?“</p>

<p>Kendaric se usmál a pokrčil rameny.</p>

<p>„Nu, zatím se mi ještě nenaskytla příležitost k tomu, abych to vyzkoušel. Na délce působení ostatně stále ještě pracuji. Až bude hotovo, dokáže kouzlo udržet loď na hladině tak dlouho, dokud bude potřeba k vyložení nákladu. Teď by to měla být zhruba tak hodina.“</p>

<p>„<emphasis>Zhruba</emphasis> tak hodina?“ opáčil James a znechuceně potřásl hlavou. „No, hlavně abychom už začali.“</p>

<p>Kendaric zavřel oči a natáhl ruku k Jazhaře, která ve svém vaku nesla svitek s napsaným zaklínadlem. Ta mu jej podala a tovaryš cechu trosečníků začal předčítat.</p>

<p>Nejdříve ze všeho se moře kolem lodi naprosto uklidnilo a hřebenovky a dlouhé vlny jako by obtékaly místo, kde se vrak nacházel, ve stále se rozšiřujícím kruhu tiché vody. Pak se nad hladinu zvedla mlha a stěžeň lodi se znovu začal zachvívat. Následoval silný otřes a loď se zvedala.</p>

<p>Nejdříve se objevila polámaná ráhna a potrhané plachty, pak se nad hladinou zahoupaly konce nasáklých lan a ochablé prapory, zavěšené na vlajkových stožárech. Během několika minut už loď stála na hladině a mírně se pohupovala, jak z jejího podpalubí proudila ven voda.</p>

<p>Zábradlí kolem palub bylo ovinuté šlahouny mořských řas a po prknech pospíchali zpátky pod hladinu zmatení krabi. Mlha kolem trupu postupně zhoustla a zpevnila se a za několik okamžiků už se loď ani nepohnula.</p>

<p>Kendaric se otočil k Jazhaře a Jamesovi a ve tváři se mu zračil nadšený úžas. „Ono to funguje!“ zvolal radostně.</p>

<p>„Ty jsi o tom měl nějaké pochybnosti?“ zeptal se ho bratr Solon.</p>

<p>„No, ne tak docela,“ podíval se na něho tovaryš cechu trosečníků, „ale nikdy nevíš...“</p>

<p>James se na Kendarica podíval se sotva skrývaným hněvem. „Snaž se raději nemyslet na to, co bych s tebou provedl, kdybychom teď zjistili, že ten artefakt dole v chrámu neměl vůbec nic společného s tím, jak ti to posledně nešlo. Nějaké ,Ono to nějak nechce fungovat’ by ti nejspíš nepomohlo...“ Silou vůle se přinutil ke klidu. „Pojďme na palubu.“</p>

<p>Kendaric se opatrně a zkusme špičkou boty dotkl pevné mlhy, která se táhla k lodi, a pak se na ni postavil plnou vahou. „Je to trochu měkké,“ poznamenal.</p>

<p>Bratr Solon kolem něho prošel. „Ztrácíme čas!“ houkl přes rameno.</p>

<p>Ostatní se vydali za mnichem, který už uháněl k místu posledního spočinutí Slzy bohů, jak nejrychleji mohl.</p>

<p>Dorazili k boku a našli si několik uvolněných lan, která použili ke šplhání. James s Kendaricem neměli s výstupem na palubu nejmenší problémy, ale zranění Solon s Jazharou k tomu potřebovali trochu delší dobu a jejich pomoc. Když se všichni postavili na mokrých prknech paluby, pátravě se rozhlédli kolem sebe.</p>

<p>Okolní vzduch už začal naplňovat neskutečným puchem sliz, hnijící na palubě a rozkládající se těla, uvězněná padlými trámy nebo omotaná provazy. Smrad hnijícího masa, vody a soli obrátil Kendaricovi žaludek naruby a tovaryš se naklonil přes zábradlí.</p>

<p>„Kam půjdeme?“ zeptal se James.</p>

<p>„Tamhle,“ řekl bratr Solon a ukázal na dveře v záďové nástavbě, které vedly dolů na nižší paluby. Zatímco scházeli po úzkém a kluzkém dřevěném schodišti, přidržovali se pevně promočených provazových držadel.</p>

<p>U paty schodiště Jazhara rozsvítila pochodeň, protože v podpalubí panovala tma jako uprostřed noci. Blikající záře poskytla okolí ostré kontrasty a při chůzi tančily po stěnách divoké stíny. Ze spodních palub voda vytékala jen pomalu, takže se v ní ještě stále museli po kolena brodit.</p>

<p>„Tudy,“ řekl bratr Solon a ukázal na dveře, vedoucí k zádi. Na půli cesty přes palubu Kendaric divoce vyjekl.</p>

<p>„Co se stalo?“ zeptal se James a okamžitě tasil rapír.</p>

<p>„Něco se mi otřelo o nohu!“</p>

<p>James dlouze, vyčerpaně vydechl. „Ryba. V moři plavou ryby.“ Nezdálo se, že by tím Kendarica uklidnil.</p>

<p>„Mohl by se tady dole skrývat nějaký netvor.“</p>

<p>James mu věnoval dlouhý, upřený pohled a neřekl nic. Když konečně dorazili ke dveřím, zjistili, že jsou zaklíněné. James si je pozorně prohlédl. „Někdo tenhle zámek rozbil, ale proud vody je zase musel zavřít a teď se neotevřou za žádných okolností. Raději vyrazíme ze dřeva závěsy.“</p>

<p>Bratr Solon na závěsy dveří zaútočil válečným kladivem, několika ranami je vytloukl z prken stěny, a dveře byly vysokou vlnou z kajuty na druhé straně vrženy na palubu. Zatímco se úroveň hladiny mezi oběma prostory vyrovnávala, vyplula z kajuty i mrtvá těla. Bratr Solon se podíval na jednu z mrtvol, která se mu pohupovala u nohou. Z kostí už uhnívalo maso a na tváři byly jasně vidět stopy po zubech ryb, které se sem připluly nakrmit. Oční důlky byly prázdné.</p>

<p>„Byl to dobrý a věrný služebník Ishapův,“ prohlásil bratr Solon s úctou. Pak si něčeho všiml a sklonil se. Zpoza opasku mrtvoly vytáhl velké válečné kladivo a řekl: „To je přece válečné kladivo Luca d’Orbaina! Kdysi patřilo ishapianskému svatému z Bas-Tyry. Je to relikt, uctívaný celým chrámem, a bylo přidělováno jako odznak moci a úcty představenému celého řádu. A kromě toho, že je to magický artefakt nezměrné síly, to není ani špatná zbraň.“ Sklopil znovu pohled k mrtvole. „Takže tohle musí být bratr Michael ze Saladoru.“ Lítostivě potřásl hlavou. „Bylo by jen logické, kdyby se rozhodl osobně velet skupině, která Slzu chránila.“</p>

<p>„Nu, tak si to kladivo vezmi s sebou,“ naléhal James, „ale pojďme co nejrychleji najít Slzu a zmizme z téhle lodi dřív, než zase půjde ke dnu.“</p>

<p>„Tudy,“ ukázal bratr Solon před sebe. K záďovému nákladovému prostoru se táhla široké chodba.</p>

<p>Když dorazili k následujícím dveřím, zvedl bratr Solon ruku. „Počkejte,“ řekl. Sáhl do košile pod hrudním plátem a vytáhl malý řetízek, na němž se houpal nevelký úlomek modrého kamene. Ten mírně zářil. „Slza bohů je blízko,“ prohlásil mnich s potěšením.</p>

<p>„Co je to?“ zeptal se James.</p>

<p>„Úlomek ze staré Slzy. Dostal jsem jej od krondorského velekněze, abych dokázal najít novou Slzu i v případě, že by ji někdo z lodi odnesl.“</p>

<p>James se natáhl po klice dveří, ale bratr Solon znovu řekl:</p>

<p>„Počkej!“</p>

<p>„Oč se jedná teď?“ podíval se na něho James.</p>

<p>„Slzu chrání silné zaklínadlo,“ vysvětloval bratr Solon. „Pokud by se k němu Medvěd nebo kterýkoli z jeho mužů dostal příliš blízko předtím, než se loď potopila, to zaklínadlo by se spustilo jako past.“</p>

<p>„A co tedy to zaklínadlo vlastně dělá?“ zeptal se trpělivě James, i když byl očividně podrážděný tím, že se o podobných vážných věcech dozvídá až na poslední chvíli.</p>

<p>„Je v něm uzavřena a uvězněna duše... duše draka. Pokud nejsou dodrženy patřičné obřady a provedeny patřičné úkony, je uvolněna a zaútočí na kohokoli, kdo se k Slze bohů přiblíží.“</p>

<p>„A dřív nebo později jsi nám to stejně chtěl říct, co?“ zeptal se James tónem, z něhož doslova odkapával sarkasmus.</p>

<p>„Dokud jsme se nedostali takhle blízko k Slze, nebylo to zapotřebí, panoši,“ odpověděl bratr Solon. „Rozuměj, ten tvor nemyslí a pokud by byl vypuštěn, zaútočil by na každého z nás.“</p>

<p>„Ale jak se může drak vlézt do nákladového prostoru lodi?“ zeptal se Kendaric užasle. „Ti jsou přece opravdu velcí, ne?“</p>

<p>„Není to tak docela drak,“ řekl bratr Solon. „Jen duše jednoho z nich. Duch, pokud se ti ten výraz zamlouvá víc.“</p>

<p>„Nic z toho, co říkáš, mě zrovna dvakrát netěší, Solone,“ poznamenal James. „Co kdybys tak přihodil také nějaké dobré zprávy?“</p>

<p>„Znám rituál, který toho tvora zajme a navrátí do duchovní říše.“</p>

<p>„To je dobře,“ přikývl James.</p>

<p>„Ale bude to chvilku trvat.“</p>

<p>„To není dobře,“ zavrtěl hlavou James. „A nech mě chvilku hádat: ten drak na nás zaútočí, zatímco se ho ty budeš snažit odstranit a navrátit do duchovní říše.“</p>

<p>„Ano,“ řekl bratr Solon.</p>

<p>„A tahle loď se může klidně potopit, zatímco my budeme bojovat s drakem a zatímco se ho ty budeš snažit zahnat.“</p>

<p>„Ano,“ řekl Kendaric.</p>

<p>„Tenhle den nestál od rána za nic,“ poznamenal James, „a je to každou minutou horší a horší.“ Popadl kliku dveří a dodal: „Tak dobře, pustíme se do toho, ať už to máme za sebou.“</p>

<p>Otevřel dveře a všichni nahlédli do místnosti, v níž nestál kromě jediného stolu žádný kus nábytku.</p>

<p>„Tohle je kapitánská kajuta,“ řekl James. „Nejspíš ji musel uvolnit chrámu a sám spal někde na přídi v ubikacích mužstva.“</p>

<p>„A tamhle je Slza bohů,“ dodal bratr Solon.</p>

<p>Na desce stolu stála skříňka s drakem, vyřezaným na víku. Byla zahalena magickou bleděmodrou záři a dokonce i James cítil, jak z ní doslova proudí magie.</p>

<p>Jediným varováním, které obdrželi, bylo jen mírné pohasnutí světla kolem skříňky. Náhle se kajutou prohnal prudký závan vzduchu. Neviditelná rána srazila Kendarica do vody, hluboké po kotníky.</p>

<p>Ve vzduchu se objevil obraz letícího draka, utvořený jakoby z lehké zlatavé mlhy. „Držte mi ho od těla!“ zavolal bratr Solon, „jinak ho nedokážu zahnat!“</p>

<p>James máchl rapírem a snažil se odvrátit tvorovu pozornost od mnicha na sebe, zatímco Jazhara se ohlédla na Kendarica, aby se ujistila, že se netopí. Pak zvedla hůl, držela ji oběma rukama vysoko nad hlavou a zahájila zaklínadlo.</p>

<p>Drak se zaměřil na Jamese. Mlžnou hlavou vyrazil k němu. James cítil tlak vzduchu, který před tvorovým čenichem narůstal, a zaklonil co nejvíce hlavu, aby se vyhnul ráně. Úder byl i presto neuvěřitelně silný. Z hrdla se mu vydralo bolestné zaúpění, ale stále se snažil odvrátit draka od útoku na Solena.</p>

<p>Podíval se krátce na mnicha a všiml si, že před sebou pevně drží válečné kladivo Luca ďOrbaina, oči má zavřené a rty se mu pohybuji horečnatou rychlostí, jak odříkává obřadní vzývání.</p>

<p>Jazhara mezitím své zaklínadlo dokončila a ve vzduchu se objevilo pole karmínové energie. Roztáhlo se pod stropem kajuty a kleslo na draka tak, že jej uvěznilo v rubínové síti. Tvor sebou házel a snažil se na keshanskou čarodějku zaútočit, ale síť mu v tom úspěšně bránila.</p>

<p>„Jak dlouho to vydrží?“ zeptal se James.</p>

<p>„To nevím,“ odpověděla Jazhara. „Ještě nikdy v životě jsem tohle kouzlo nepoužila.“</p>

<p>„Jak je na tom Kendaric?“</p>

<p>„V bezvědomí, ale myslím, že to přežije.“</p>

<p>Tovaryš cechu trosečníků seděl zhroucený u přepážky s bradou na hrudi, jako by si jen na chvilku zdříml.</p>

<p>„Tak to rád slyším,“ přikývl James. „Ta věc dává rány, jako když kope mezek.“</p>

<p>Obrátili se k Solonovi, jehož hlas zněl nyní pronikavěji a který se očividně blížil ke konci zaříkání. Užasle sledovali, jak se zlatý drak rozpíná a roztahuje rubínovou síť až na mez, kdy se zdálo, že musí každou chvíli prasknout. Když kajutou zazněla poslední slova Solonova zaříkání, drak se začal okamžitě zmenšovat, až se nakonec proměnil v pouhý malý světelný bod, který jim uhasí přímo před očima.</p>

<p>Náhle byla síť prázdná a snesla se k hladině vody, kde se rozplynula.</p>

<p>„Hotovo,“ ohlásil spokojeně bratr Solon.</p>

<p>„Dobrá,“ přikývl James. „Takže popadni tu zatracenou bednu a zmizme z téhle lodi, než se věci zase obrátí k horšímu!“</p>

<p>Bratr Solon přikývl, pověsil si k opasku druhé válečné kladivo a jemně zvedl skříňku, v níž se skrývala Slza bohů. James s Jazharou popadli Kendarica každý z jedné strany a zvedli ho. Jakmile se pohnul, začal se probírat. „Co se děje?“ zamumlal.</p>

<p>„Pojď,“ řekl mu James. „Je na čase vrátit se domů.“</p>

<p>„Tak to je ta nejlepší věc, kterou jsem poslední dobou slyšel,“ řekl omámeně Kendaric. Zvedl ruce z jejich ramen a řekl: „Dokážu jít sám.“</p>

<p>Vystoupali opatrně po kluzkém schodišti, kde musel bratr Solon na okamžik předat skřínku Jamesovi. Znovu si ji od panoše vzal, jakmile se octli nahoře na palubě. James, Jazhara a Kendaric se spustili po lanech na chodník z magické mlhy a pak bratr Solon podal skříňku Jamesovi a pak se spustil za nimi.</p>

<p>Zatímco kráčeli zpátky ke břehu po vrstvě mlhy, začal se snášet večer. Právě když byli na půli cesty ke skalnatému výběžku, řekl James: „Zatraceně.“</p>

<p>„Co se stalo?“ zeptal se Kendaric.</p>

<p>„Ozbrojení muži na pláži.“</p>

<p>„Ti uprchlí vězňové?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„To si nemyslím,“ odpověděl James. „Podívej se!“</p>

<p>Po stezce z útesu právě scházela obrovitá postava, která proti světlejším skaliskům vytvářela temný obrys. Ale z hrudi jí zářilo rudé světlo.</p>

<p>„Medvěd!“ zvolal James.</p>

<p>„Ta mlha začíná pomalu slábnout,“ ozval se bratr Solon a právě když to řekl, cítil James, jak se o něco propadl do povrchu, který byl ještě před okamžikem naprosto pevný.</p>

<p>Posledních dvanáct yardů ke skalám přeběhli a nakonec sestoupili na pláž. „Máme nějaké jiné možnosti?“ zeptal se James.</p>

<p>„Žádnou,“ zavrtěl hlavou bratr Solon. „Musíme bojovat.“</p>

<p>Ze šera pod skalami zaduněl Medvědův hlas: „Nemáte kam jít a má trpělivost je skoro u konce. Buď mi sami odevzdáte Slzu, nebo vás pobiju do posledního!“</p>

<p>„Proč vůbec tu Slzu chceš?“ opáčila Jazhara. „K čemu by ti mohla být?“</p>

<p>Zastavili se na místě, kde se písek pláže střetával s kamením. Medvědovi muži jim s tasenými čepelemi vykročili v ústrety.</p>

<p>„Ha!“ vybuchl obrovitý muž. „Copak vám to ten váš mnich neřekl? Slza nám dovoluje hovořit s bohy, je to tak, Ishapiane? A kromě Ishapa jsou ještě jiní bohové!“</p>

<p>„Jsi hlupák, když se nebojíš hněvu Ishapova!“</p>

<p>„Jen žádný strach,“ houkl Medvěd, „mám všechno, co potřebuji na to, abych se o vás Ishapiany postaral!“ A prstem přejel amulet, který mu visel na krku. „Nedokážete se mě dotknout, ani kdybyste sebevíc chtěli.“ Pak vytasil dlouhý meč. „<emphasis>Ale já</emphasis> se dokážu dotknout <emphasis>vás!</emphasis> A teď mi dejte Slzu!“</p>

<p>Náhle se na skále nad obrovitým pirátem objevila postava, přikrčila se a skočila. William se vrhl Medvědovi na záda a podařilo se mu ho srazit k zemi.</p>

<p>Nečekaná léčka překvapila všechny přítomné. Žoldnéř, který stál Jamesovi nejblíž, se překvapeně otočil za zdrojem hluku, a James využil možnosti rozptýlení k tomu, aby tasil rapír a zezadu muže probodl. Nepřítel zemřel dřív, než se stačil otočit zpět a podívat se na panoše.</p>

<p>Bratr Solon postavil do písku skříňku, v níž byla uložena Slza, vytáhl od pasu válečné kladivo Luca ďOrbaina a vyslal tichou modlitbu k Ishapovi. Jazhara sklonila hůl, namířila její hrot na skupinku Medvědových mužů a vypustila na ně záblesk magické energie.</p>

<p>Kendaric vytasil meč. „Já budu hlídat Slzu!“ zavolal.</p>

<p>William se několik okamžiků rval s obrovitým pirátem a snažil se mu stáhnout amulet z krku. Pak se Medvěd rozmáchl a ohnal se drtivou ranou tak, že srazil mladého poručíka do písku.</p>

<p>William ztěžka dopadl na zem a jeho zbroj přenesla otřes nárazu do celého těla; přesto se odkutálel ještě dál a znovu vyskočil na nohy, připraven k dalšímu boji.</p>

<p>Medvěd rychle vyskočil a rty se mu zkřivily ve zlověstném úsměvu. „Odvážný pokus, chlapče,“ prohlásil. „Už jen za tohle ti dopřeji rychlou smrt.“</p>

<p>William vzhlédl ke skalní římse, kde stál Sidi a sledoval boj. „Pomoz mi!“ zavolal.</p>

<p>Sidi pokrčil rameny. „Říkal jsem, že ti pomohu, pokud získáš ten amulet, mladíku,“ řekl. „Bez něj se o sebe musíš postarat sám.“ Tvářil se skoro kajícně.</p>

<p>Williamovi sevřelo srdce zklamání a pocit marnosti. „Kahooli!“ zavolal k nebesům. „Říkala jsi, že nebudu sám!“</p>

<p>Medvěd se rozchechtal. „Kahooli? Ty se dovoláváš nižší bohyně?“ ušklíbl se. Pozvedl svůj amulet a ukázal k místu, kde na písku ležela skříňka se Slzou.</p>

<p>„S tímhle amuletem jsem nezranitelný a neporazitelný,“ řekl. „A jakmile mi bude patřit i Slza, bude mi náležet i moc bohů. Já se <emphasis>stanu</emphasis> bohem!“</p>

<p>William znovu zaklonil hlavu a vzhlédl k nebesům. „Kahooli, dej mi pomstu!“</p>

<p>Náhle se ozval hlasitý, pronikavý zvuk, při němž si James, Jazhara a několik pirátů zakrylo s bolestnými výrazy uši rukama. Dokonce i Medvěd byl nucen ustoupit od jeho zdroje. Zdálo se, že ostrým vytím není zasažen jediný William. A pak se na písku mezi ním a Medvědem objevila postava, průsvitná a bledá, ale přesto rozeznatelná na první pohled.</p>

<p>„Talie!“ vydechl mladík.</p>

<p>Dívka se usmála a řekla: „Nejsi sám, Williame.“</p>

<p>Vykročila k poručíkovi krondorské palácové stráže a vstoupila do jeho těla. Zazářil světlem jejího zjevení a zdálo se, jako by se zbroj na jeho postavě přelévala a měnila.</p>

<p>A pak se přímo před užaslými a nevěřícnými pohledy všech přítomných začal měnit i samotný William. Jako by v jediném okamžiku vyrostl a ještě více zesílil, protože se celý vytáhl a už tak široká ramena se rozšířila ještě více. Jeho oděv se proměnil ze stříbřité kroužkové košile princova důstojníka v krvavě rudou plátovou zbroj odstínu tak temného, že hraničil s černí. Na hlavě se mu objevila uzavřená přilba, která skryla rysy jeho tváře, a průzory zazářilo karmínové světlo. Ozval se hlas, který nepatřil ani Williamovi, ani Talii. „Já jsem Kahooli,“ řekl. „Já jsem bohyně pomsty.“</p>

<p>Postava zvedla ruku a objevil se v ní plamenný meč. Neuvěřitelně rychlým sekem čepel tnula po Medvědově paži.</p>

<p>Obrovitý pirát sebou trhl a ustoupil a v jeho jediném oku se zablesklo překvapení a úžas. „Já krvácím!“ vyhrkl. „Já cítím bolest!“</p>

<p>Vytasil meč a zaútočil na postavu v rudé zbroji, ale paží mu projel otřes, když vtělení bohyně úder odrazilo. Pak postava v rudé zbroji zaútočila znovu a Medvěd nevěřícně sklopil oči k široké, krvácející sečné ráně na hrudi. Zapotácel se o krok zpět a zavolal: „Ne, tohle nesmí být!“</p>

<p>Pak se znovu rozmáchl k výpadu, ale bohyně pomsty, vtělená ve Williamovi, ránu odrazila. A pak jediným silným bodnutím vrazila svůj meč až po jílec do Medvědova břicha.</p>

<p>Medvěd klesl na kolena a popadl oběma rukama planoucí čepel zbraně. „Ne!“ vyhrkl zoufale. „Říkal jsi, že se tohle nemůže stát! Nemohu zemřít. Slíbil jsi mi to! Říkal jsi, že nikdy nezemřu!“ Padl do písku a jediné oko upřel do noční oblohy. „Říkal jsi... že nemohu... zemřít...“</p>

<p>Postava nad ním zůstala ještě okamžik stát a sledovala ho; pak se zatřpytila a znovu se proměnila ve Williama.</p>

<p>Mladý poručík se zapotácel, jako by ho náhle opustily všechny síly. Upadl na kolena a rozhlédl se. Znovu se před ním objevil stín Talie. „Dokázali jsme to, Talie,“ řekl jí tiše. „Je po všem.“</p>

<p>Duch mladé dívky se na něho usmál. „A nyní mohu odpočívat v pokoji. Děkuji ti, Williame.“</p>

<p>Mladíkovy tváře zvlhly slzami. „Talie, ne! Prosím, zůstaň.“</p>

<p>Taliin stín už pomalu vyhledal, ale dívka ještě stačila zašeptat:</p>

<p>„Ne, Williame. Život patří živým. Tebe čeká ještě mnoho let na tomto světě a já musím nastoupit na své místo na kole osudu. Rozluč se se mnou, prosím.“</p>

<p>Těsně předtím, než zmizela se na jediný okamžik zdálo, jako by se rozzářila oslepujícím světlem. Natáhla ruku a položila dlaň na Williamovu tvář. A pak už splynula s nocí.</p>

<p>Mladíkovi stékaly po tvářích slzy. „Ať jsou k tobě bohové milosrdní, Talie,“ řekl tiše.</p>

<p>James se rozhlédl a zjistil, že všichni zbývající Medvědovi muži prchli. Skryl rapír do pochvy a všiml si, že bratr Solon už zvedl z písku skříňku se Slzou.</p>

<p>Společně s Jazharou přešli k místu, kde stále ještě odpočíval mladý princův poručík. „Dobrá práce, Wille,“ řekl James. „Pomstil jsi ji.“</p>

<p>Čarodějka položila jemně ruku na Williamovo rameno. „A Slza bohů je v bezpečí.“</p>

<p>„To, co říkal o Slze, byla všechno pravda?“ zeptal se William.</p>

<p>„Nejen to,“ přikývl bratr Solon. „V Slze bohů je soustředěna obrovská síla, a ty ses postaral o to, aby tato síla nebyla využita ve prospěch zla.“ Pevně sevřel pod paží skříňku s drahokamem. „Nicméně tohle byl jen jeden z mnoha bojů. Válka není ani zdaleka vyhrána.“</p>

<p>„Co Medvědův amulet?“ zeptala se Jazhara.</p>

<p>„Je to příliš mocná věc na to, abychom ji tu jen tak nechali povalovat,“ ozval se Kendaric.</p>

<p>James protáhl řetězem hrot rapíru a zvedl jej. „Nedotkl bych se toho ani za všechny peníze na světě,“ řekl. „Podle toho, co jsem viděl, to v člověku dokáže probudit tu nejhorší stránku jeho povahy.“</p>

<p>Přešel na samý konec skalnatého výběžku nad mořem a napřáhl ruku. Jediným švihnutím čepele odhodil amulet tak daleko do vody, jak to jen bylo možné. V šeru ani nezahlédli, kde přesně dopadl do vln.</p>

<p>Vrátil se zpátky na místo, kde na něho čekali jeho společníci. „Pokud k nám bude osud milosrdný, tak na nás nahoře v Haldonově vrchu čeká jednotka vojáků, která nás doprovodí do Krondoru.“</p>

<p>Otlučení a k smrti unavení se vydali pomalu po stezce pryč od Vdovského mysu.</p>

<p>Na křídlech růžově a zlatavě zbarvených oblaků dorazilo na východní oblohu jitro, když se Jazhara vypravila lesem k Hildině chatrči. Za chvilku už se octla na mýtině, ale jakmile dorazila na dohled od stavení, ucítila u srdce bodnutí strachu.</p>

<p>Chatrč byla opuštěná. To dokázala poznat už na dálku, protože nejen že uvnitř nebylo ani stopy po záři ohně a z komína nestoupal kouř, ale i závěs byl ze dveří odstraněn. A byliny a rostliny, které se sušily na zápraží, byly také pryč.</p>

<p>Pomalu vystoupila po jediném schodu na verandu a vstoupila dovnitř. Stůl a nízká stolička bylo to jediné, co v chatrči zůstalo. Truhlice a další osobní majetek staré ženy zmizely.</p>

<p>Na desce stolu ležel jediný list pergamenu.</p>

<p>Jazhara jej zvedla. Stálo na něm:</p>

<p><emphasis>Děvče,</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>můj čas zde už skončil. Byla jsem sem vyslána, abych dávala pozor na zlo, dokud nepřijde někdo, kdo toto místo zbaví jeho vlivu. Jste odvážní a vynalézaví mladí lidé. Budoucnost patří vám. Služte silám dobra.</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Hilda</emphasis></p>

<p>„Je pryč,“ řekla Jazhara osobě, která tiše vystoupila na verandu za ní.</p>

<p>William vkročil do chatrče. „Kdo vlastně ta žena byla?“ zeptal se.</p>

<p>„Tvrdili o ní, že je čarodějnice,“ odpověděla Jazhara.</p>

<p>„Tomu ale nevěříš,“ poznamenal William. Byl vychovávaný od dětství na Hvězdně a stejně dobře jako ona znal předsudky a strach, kterým musely čelit ženy, provozující magická umění na území Království. „Kdo ale byla doopravdy?“</p>

<p>„Moudrá žena,“ odpověděla Jazhara, složila list se vzkazem a schovala jej do váčku u pasu. „Služebnice dobra. A teď odešla.“</p>

<p>„Napsala, kam má namířeno?“</p>

<p>„Ne,“ zavrtěla mladá čarodějka hlavou. Pomalu se rozhlédla a nakonec se otočila k Williamovi a podívala se mu do očí. „Proč jsi mě sledoval?“ zeptala se.</p>

<p>„Chtěl jsem si s tebou promluvit dřív, než budeme zase cestou zpátky do Krondoru obklopeni spoustou lidí,“ řekl.</p>

<p>„Můžeme si promluvit po cestě zpátky dolů do města,“ navrhla Jazhara.</p>

<p>William ustoupil na stranu a nechal jí projít dveřmi první, a pak se za ní zařadil na lesní pěšině, když vykročila směrem z kopce. Po několika krocích se na něho Jazhara ohlédla. „Tak mluv,“ řekla. „Poslouchám tě.“</p>

<p>William zhluboka vydechl. „Tohle je trapné,“ řekl.</p>

<p>„Nemusí být.“</p>

<p>„Víš, říkal jsem věci -“</p>

<p>Zastavila se, otočila a položila mu ruku na předloktí. „Oba jsme říkali věci,“ přerušila ho. „Ty jsi byl mladý... oba jsme byli mladí. Ale to... to nedorozumění, které mezi námi vzniklo, je už věci minulosti.“</p>

<p>„Takže spolu zase vycházíme dobře?“</p>

<p>Jazhara přikývla. „Takže spolu zase vycházíme dobře.“</p>

<p>William znovu vykročil. „To je dobře. Ztratil jsem někoho... někoho, kdo mi byl opravdu blízký, a nechtěl bych přijít o dalšího přítele, víš?“</p>

<p>„Vím,“ přikývla Jazhara. „Ale mě nikdy neztratíš, Williame.“ Na okamžik se odmlčela. „Tvé ztráty je mi opravdu líto,“ dodala pak. „Vím, jak ti byla Talia drahá.“</p>

<p>William se na ni ohlédl. „Byla. Stejně jako jsi ty.“</p>

<p>Čarodějka se usmála. „A jako jsi ty drahý mně.“</p>

<p>„Během nadcházejících let se budeme vídat hodně často,“ pokračoval mladík. „Jen jsem nechtěl, abychom se přitom cítili nějak neohrabaně.“</p>

<p>„Já také ne.“</p>

<p>Po celý zbytek cesty už pokračovali mlčky, spokojení tím, že se trhlina mezi nimi začala uzavírat.</p>

<p>Zpáteční cesta do Krondoru proběhla bez nejmenších potíží. Když dorazili na vrcholek útesů, zjistili, že posila z Mlynářova odpočinku na ně už čeká v hostinci v Haldonově vrchu. Vojáci pak všechny čtyři bezpečně dopravili do Krondoru.</p>

<p>O čtyři dny později vjeli bez jakýchkoli obřadů a uvítání do města a zastavili na cvičišti u paláce. Unavených koní se ujali lokajové a štolbové, zatímco James, Jazhara, bratr Solon, Kendaric a William byli uvedeni přímo do princových soukromých komnat.</p>

<p>Zatímco se přibližovali k městu, byl vyslán posel se zprávou o jejich návratu a princ uvědomil o jejich příjezdu velekněze chrámu Ishapova, který nyní čekal po princově boku na unavené cestovatele.</p>

<p>V jejich čele kráčel James a po jeho boku bratr Solon, který v rukou pevně svíral skříňku se Slzou bohů. Kendaric, William a Jazhara vstoupili do místnosti hned za nimi.</p>

<p>James se uklonil. „Můj pane,“ řekl, „s velkou radostí ti přináším zprávu, že jsme dosáhli cíle. Zde bratr Solon má ve svém držení Slzu bohů.“</p>

<p>Mnich se podíval na velekněze, který k němu přistoupil a otevřel skříňku v jeho náručí. Uvnitř byl uložen velký bleděmodrý krystal velikosti předloktí dospělého muže. Zdálo se, jako by zářil vnitřním světlem, a když si jej prohlíželi, připadalo jim, jako by ve vzduchu zazněla slabá hudba - pouhých pár nevýrazných tónů z dálky.</p>

<p>„Jen několik málo lidí mimo náš chrám kdy zahlédlo Slzu bohů, Výsosti,“ řekl velekněz. „A souhlasím s tím, že všichni přítomní do posledního jsou této cti hodní.“</p>

<p>Všichni chvíli zůstali nehybně stát, až nakonec velekněz zavřel víko skříňky. „Hned za svítání odjíždíme, abychom dopravili Slzu bohů do našeho mateřského chrámu v Rillanonu,“ pokračoval velekněz. „Na transport osobně dohlédne bratr Solon.“</p>

<p>„Pokud nebudeš nic namítat,“ řekl princ Arutha, „postarám se o to, aby ve stejnou dobu stejným směrem náhodou mířila do hlavního města království rota jízdních kopiníků.“</p>

<p>Velekněz se mírně uklonil a dal tak najevo, že po nedávných událostech proti tomu nebude mít nejmenší námitky.</p>

<p>„Sloužíš svému bohu s obdivuhodnou ctí a silou,“ řekl princ Arutha bratru Solonovi.</p>

<p>„Je naším dobrým a věrným služebníkem,“ dodal velekněz. „A jako takový nastoupí na místo zahynulého Michaela ze Saladoru. Bratře Solone, tímto tě tvůj chrám pověřuje vůdcovstvím Bratří Ishapova kladiva a svěřuje ti do péče válečné kladivo Luca ďOrbaina.“</p>

<p>„Jsem poctěn, otče,“ sklonil hlavu mnich.</p>

<p>Velekněz se rozhlédl po ostatních přítomných v místnosti a řekl: „Vaše odvaha a síla vašeho ducha nám dokázala získat zpět to, co je základním kamenem naší víry. Ishapův chrám vám dluží svůj věčný vděk.“</p>

<p>„Stejně jako jej tobě dluží krondorský dvůr, bratře Solone,“ prohlásil princ Arutha. Pak se podíval na Williama a pokračoval:</p>

<p>„Osvědčil ses během tohoto úkolu obdivuhodným způsobem, poručíku. Jsi skutečným příkladem celé palácové stráži.“</p>

<p>William se uklonil.</p>

<p>„Tovaryši Kendaricu,“ řekl pak Arutha.</p>

<p>Představitel cechu trosečníků vystoupil kupředu a uklonil se. „Výsosti.“</p>

<p>„Prokázal jsi koruně velkou službu. Jsme tvými dlužníky. Chápeme také to, že po smrti svého posledního mistra stojí cech trosečníků na poněkud nejisté půdě. A protože je to cech patentový, který závisí na laskavosti koruny, je naším přáním, aby ses ujal ty sám úřadu cechovního mistra a znovu vybudoval své bratrstvo.“</p>

<p>„Výsosti,“ řekl Kendaric. „Jsem skutečně poctěn, ale cech je momentálně v troskách. Jorathova zpronevěra nás nechala na dlažbě bez měďáku a ostatní tovaryši, které jsem tu nechal...“</p>

<p>„O tyto podrobnosti se postaráme,“ přerušil ho princ. „Koruna byla vždy velkorysá k těm, kteří jí prokázali laskavost. Vyrovnáme tvé dluhy, naplníme tvou pokladnu a dohlédneme na to, aby cech vzkvétal.“</p>

<p>„Výsost je neskutečně milosrdná,“ řekl nový cechovní mistr a uklonil se.</p>

<p>„Paní Jazharo,“ obrátil se princ Arutha k dalšímu členu skupinky. „Tvé jednání prokázalo, že když jsem zvolil za svého dvorního mága právě tebe, učinil jsem moudré rozhodnutí.“</p>

<p>Jazhara sklonila hlavu. „Výsosti,“ řekla.</p>

<p>Princ z Krondoru se usmíval jen zřídka, ale tentokrát byl jeho výraz skoro neskutečně bujarý. Se zábleskem potěšení v očích pokračoval dále. „Jamesi, jako vždy jsi byl naším dobrým a věrným služebníkem. Máš mé osobní díky.“ Vstal a dodal: „Všichni jste si vedli skvěle.“</p>

<p>Jménem všech svých společníků promluvil James. „Byla to naše povinnost i potěšení zároveň, Výsosti.“</p>

<p>„Nechal jsem na vaši počest dnes večer vystrojit slavnost,“ řekl Arutha. „Odeberte se do svých komnat a večer se sem vraťte jako mí hosté.“</p>

<p>Vyšel postranními dveřmi z trůnní místnosti a pokynul Jamesovi, aby ho následoval.</p>

<p>Jazhara se obrátila k Solonovi. „Připojíš se k nám?“ zeptala se.</p>

<p>„Ne, děvče,“ odpověděl velký mnich z Dorginu. „Jako hlava svého řádu po Michaelovi ze Saladoru musím dohlížet na bezpečí Slzy celou dobu, dokud nedorazíme do Rillanonu. Do té chvíle ji neztratím ani jedinkrát z dohledu. Buďte všichni zdrávi a ať se na vás bohové usmívají.“ Pokynul dvěma mnichům, kteří do tohoto okamžiku stáli v rohu, aby se k němu a velekněží připojili. Ti se otočili, oběma hodnostářům se uklonili a zařadili se za ně se skříňkou.</p>

<p>„Co teď?“ zeptal se William Kendarica.</p>

<p>„Půjdu za Morraine,“ řekl nový cechovní mistr, „a přivedu ji s sebou dnes večer sem. Jako hlava cechu si vydělám dost peněz na to, abych uspokojil požadavky její rodiny. Uspořádám svatbu, jak to jen půjde nejrychleji.“</p>

<p>„To ráda slyším,“ usmála se Jazhara.</p>

<p>Kendaric nadšeně pokýval hlavou. „Musím si už pospíšit,“ dodal. „Uvidíme se později.“</p>

<p>William se podíval na Jazharu. „Mám tě doprovodit do tvých komnat, paní?“ zeptal se.</p>

<p>„Není potřeba,“ odpověděla Keshanka s úsměvem. „Dřív nebo později bych se stejně musel naučit vyznat se v paláci sama. Kdybych se ztratila, prostě se zeptám nějakého pážete, kudy kam.“</p>

<p>William věděl, že už cestu velice dobře zná. Usmál se také. „Uvidíme se večer.“</p>

<p>Otočil se k odchodu, ale ona ještě řekla: „Williame.“</p>

<p>„Ano, Jazharo?“</p>

<p>Přistoupila k němu a lehce ho políbila na tvář. „Je dobře tě mít po tak dlouhé době zase nablízku.“</p>

<p>Podíval se do jejích temně hnědých očí a na okamžik ztratil řeč. Pak jí polibek oplatil a odpověděl: „Ano, je to dobře.“</p>

<p>Rozdělili se a každý se vydal vlastní cestou.</p>

<p>Arutha se posadil ke stolu. „Úplné hlášení může počkat do zítřka,“ řekl. „Vypadáš, jako by se ti nějaký odpočinek před večerní slavností docela hodil.“</p>

<p>„Nu, čtyři dny v sedle se sotva dají využít k odpočinku, ale většina ran a modřin už se ztratila,“ odpověděl panoš.</p>

<p>„Slza je v bezpečí - a to je ze všeho nejdůležitější. Co jsi ještě zjistil?“</p>

<p>„O Plazivci samotném nic,“ zavrtěl hlavou James. „Ale mám za to, že je jen jedním z agentů muže, který si říká Sidi.“</p>

<p>William vyprávěl Jamesovi všechno, co o Sidim věděl - jak z doby útoku na život vévody z Olaska, tak o všem, co se stalo během jejich posledního setkání. Nyní panoš opakoval princi všechno, co od mladého poručíka slyšel, a uzavřel své hlášení slovy: „Mohlo by se zdát, že je to svým způsobem obchodník, odpadlík, který kromě běžného a legitimního obchodu jedná i se skřety a těmi, kteří žijí na severní straně hor. Přinejmenším takhle se <emphasis>chce</emphasis> nechat vidět.“</p>

<p>„Myslíš, že za tím stojí něco víc?“</p>

<p>„Daleko víc. Věděl prostě příliš mnoho a...“ James se na okamžik odmlčel. „Zahlédl jsem ho jen na okamžik tam nahoře na útesu nad pláží ve chvíli, kdy William bojoval s tím pirátem Medvědem. Ale vyloženě mě z něho svědila pokožka, Výsosti. Myslím, že je daleko více než jen obyčejný obchodník.“</p>

<p>„Mág nebo kněz?“</p>

<p>„Pravděpodobně. Bezpochyby se zoufale snažil získat zpátky ten amulet, který Medvěd nosil, a mám takový pocit, že to byl právě on, kdo ho tomu šílenci v první řadě dal.“</p>

<p>„Proti jaké straně temnot stojíme?“ zeptal se princ Arutha.</p>

<p>„Tak tato otázka. Výsosti,“ odpověděl panoš, „mě trápí také.“</p>

<p>Arutha mlčel a po chvilce vstal od stolu a přešel k velkému oknu s výhledem na cvičiště. Venku právě prováděli běžný denní výcvik vojáci palácové stráže a viděl, jak mladý William spěchá k ubikacím svobodných důstojníků posádky. „William si vedl opravdu dobře,“ poznamenal po chvilce.</p>

<p>„Jednoho dne se z něho stane rytíř-maršálek Krondoru,“ odpověděl James, „pokud se vůbec kdy rozhodneš, že Gardan může konečně odejít na odpočinek.“</p>

<p>Princ se otočil od okna a podíval se na něho s výrazem, kterému se dalo říkat jedině poťouchlý - James jej na Aruthově tváři viděl během té více než desítky let, co mu sloužil, viděl snad jen dvakrát třikrát. „Řekl mi, že se příště prostě sbalí, půjde do přístavu a nasedne na první loď, která bude mít namířeno do Crydee,“ řekl princ. „A pak si za ním mám klidně poslat vojáky, aby ho sem dotáhli v řetězech.“</p>

<p>„Co s tím budeš dělat?“</p>

<p>„Nechám ho sloužit ještě chvilku, pak povolám zpátky ke dvoru Lockleara a dám mu jeho práci.“</p>

<p>„Locklear a rytíř-maršálek?“</p>

<p>„Ty sám jsi mi přece už před časem říkal, že dokud budu stát v čele armády, bude se mi správce hodit. A Locklear má pro tu práci rozhodně nadání.“</p>

<p>„Pravda,“ souhlasil James. „To já neměla účty nikdy hlavu.“</p>

<p>„Nechám ho sedět ještě jednu zimu s baronem Moyietem, pak ho zavolám zpátky a pošlu Gardana domů.“</p>

<p>„Tentokrát už doopravdy?“</p>

<p>Arutha se zasmál. „Ano, nechám ho odjet do Crydee, ať si tam sedí s Martinem v docích a loví ryby celý den, pokud je právě tohle, po čem touží.“</p>

<p>James vstal. „Musím se ještě před tou slavností postarat o několik věcí, Výsosti. Mohu odejít?“ zeptal se.</p>

<p>Arutha mu pokynul ke dveřím. „Uvidíme se večer,“ poznamenal.</p>

<p>„Výsosti,“ uklonil se James a vyšel na chodbu.</p>

<p>Artuha, princ z Krondoru a druhý nejmocnější muž celého Ostrovního království, stál u svého okna a přemýšlel. V době, kdy se během Trhlinové války ujal velení během obléháni Crydee, byl ještě mladík - a nyní přicházel do středních let.</p>

<p>Pokud k němu budou bohové laskaví, čeká ho ještě mnoho dlouhých let, ale cítil klidnou jistotu při vědomí, že osud Království spočívá také ve schopných rukách mladších mužů a žen - lidí jako byl například James, William a Jazhara. Dopřál si luxus dalšího klidného okamžiku, a pak se otočil a znovu usedl u stolu nad dalším hlášením, které vyžadovalo jeho pozornost.</p>

<p>James spěchal chodbami paláce. Potřeboval poslat zprávu Jonathanu Meansovi a dvěma svým dalším agentům, aby jim dal na vědomí, že se vrátil zpátky do Krondoru. Kromě toho se potřeboval na chvilku dostat ven na ulici, aby alespoň krátce navštívil jednoho ze svých informátorů, kteří mu dávali pozor na jakékoli známky aktivity ze strany záhadného Plazivce a jeho gangu. Nyní, když byla uspokojivým způsobem vyřešena záležitost se Slzou bohů, měl James za to, že přišel nejvyšší čas, aby už konečně obrátil pozornost k tomuto samozvanému králi podsvětí a jednou provždy zjistil, kdo se za přezdívkou ,Plazivec’ vlastně skrývá. Pak zbaví navždy město jeho jedovaté přítomnosti.</p>

<p>James rychle v duchu prošel seznam věcí, které bylo třeba udělat. Pokud si pospíší a nikde se nebude zdržovat, stihne se vrátit do paláce právě včas na to, aby se vykoupal a převlékl, než princ Arutha zahájí oslavu na jejich počest.</p>

<p>Byl unavený, ale zítra bude času na spánek dost. Právě v tomto okamžiku dělal to, co dělat chtěl daleko více než cokoli jiného: sloužil svému princi. A byl na místě, které miloval ze všech nejvíc a kde chtěl být nejvíce ze všech na celém světě: v Krondoru.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Epilog</emphasis></strong></p>

<p> <strong>VÝZVA</strong></p>

<p>Z opuštěné postavy crčela v proudech voda, když se osamocena vlekla temnou chodbou dlouhého tunelu. Vzduch páchl kouřem a mrtvými těly.</p>

<p>Sidi s potěšením zjistil, že malý ohýnek, který založil ráno, stále ještě hoří. Z držáku na zdi vytáhl pochodeň. Zapálil ji a pokračoval v cestě.</p>

<p>Konečně dorazil do místnosti, v níž ležel mrtvý liche, jehož tělo se pomalu rozpadalo na prach. „Ty hlupáku!“ křikl znovu na jeho ostatky, které ho neslyšely.</p>

<p>Přešel za trůn a nahmatal tajnou západku. Stiskl ji a jedna část stěny se odsunula stranou. Vstoupil do místnosti, o jejíž existenci neměl ponětí ani liche a kterou Sidi využíval čistě ke svým potřebám.</p>

<p>Sotva vstoupil, ozval se ironický hlas. „Prohrál jsi,“ řekl.</p>

<p>„Ne, neprohrál jsem, stařeno!“ odsekl hlasu neviditelné postavy. Svlékl ze sebe promočenou košili.</p>

<p>„Nenašel jsi amulet.“ V jejím hlase se ozýval výsměch.</p>

<p>„Budu hledat dál,“ odpověděl. „Je to jen čtyři dny.“</p>

<p>„A i kdybys jej snad našel, co bys s ním asi dělal? Nemáš přece už žádné služebníky ani spojence.“</p>

<p>„Hovor s neviditelnými bytostmi je nudný. Ukaž se mi.“ Objevila se slabá postava, průsvitná a bez výrazných barev, ale dala se z ní dobře uhádnout podoba ženy středního věku. Mág si stáhl z nohou kalhoty, sáhl po přikrývce a zabalil se do ní.</p>

<p>„Vlhká a temná místa už mě unavují... jakže si to poslední dobou říkáš?“</p>

<p>„Posledně jsem se jmenovala Hilda.“</p>

<p>„Ano, Hildo. Tohle místo mě už unavuje. Sluhů, těch si mohu nakoupit za zlato třináct do tuctu. A zlata mám celé hromady. Spojenci - s těmi je to skoro stejně jednoduché, jakmile zjistím, co si přejí ze všeho nejvíc.“ Podíval se na bledý obraz. „Víš, už pěkných pár let jsem cítil, že se držíš poblíž, ale nenapadlo mě, že bych se tě měl pokoušet nějak odhalit nebo vyhnat.“</p>

<p>„Mě se zbavit nedokážeš - a oba to velice dobře víme.“</p>

<p>Muž si povzdechl. „Nemáš žádné uctívače, žádné kněží a ani jediná osoba z desíti milionů obyvatel tohoto světa ani nezná tvé jméno - a přece trváš na tom, že se tu budeš zdržovat. To je na bohyni docela zvláštní chování.“</p>

<p>„Taková je má přirozenost,“ odpověděl mírně stín, který byl kdysi starou ženou v chatrči nad útesem. „Dokud se budeš ty snažit sloužit svému pánovi, budu já stát a pracovat proti němu.“</p>

<p>„Ale můj pán žije!“ odsekl Sidi a vyčítavě na obraz ženy ukázal prstem. „Zatímco ty nemáš dostatek slušného vychování ani na to, abys uznala, že jsi mrtvá a odešla!“</p>

<p>Postava zmizela.</p>

<p>Sidi toho okamžitě litoval. I když tu ženu a všechna její vtělení skutečně a vášnivě nenáviděl, byla pevnou a nedílnou součástí jeho života už po několik dlouhých staletí. Byl první, kdo objevil amulet a jeho sílu po nějakých tisíci letech. Podlehl jeho moci. Dlouhou dobu cítil nutkání, jimž nerozuměl a slyšel hlasy, které k nikomu jinému nehovořily. Vyrostl v jeho moci a po dlouhou dobu i v jeho šílenství. A pak se v jeho mysli zrodila čistota a průzračnost mimo všechno šílenství. Zjistil pak, komu sloužil: Bezejmennému.</p>

<p>Použil už ten amulet několikrát, aby do služeb svého pána nalákal další - například liche Savana a jeho bratra. To byla velká chyba. Povzdechl si. Pokud jste sloužili temnotě, museli jste se spokojit s tím, co vám přišlo pod ruku.</p>

<p>Stařena se objevila krátce poté, co získal svou moc. Byla dávnou protivnicí Bezejmenného a odmítala popřát Sidimu jedinou chvíli odpočinku. Musel sám uznat, že byla jedinou osobou - pokud mohl tvrdit o duchu mrtvé bohyně, že jde o ,osobu’ - kterou znal déle než několik let. Většina ostatních se nechala po nějakém čase zabít tím nebo oním krvavým a venkoncem nechutným způsobem. Svým podivným způsobem měl dokonce starou bohyni docela rád.</p>

<p>Povzdechl si. Bitva sice byla prohrána, ale válka bude pokračovat a on se znovu pokusí prosadit vůli svého pána a splnit jeho přání. A nakonec se jeho pán vrátí na tento svět. Možná to bude několik staletí trvat, ale Sidi měl času na rozdávání. Cena za služby jeho pánovi byla sice vysoká, ale odměna nebyla o nic menší. Sidi možná vypadal na muže kolem padesátky, ale na světě už strávil nejméně pětinásobek této doby.</p>

<p>Lehl si na lůžko. „Musím si brzy najít nějaké lepší místo k bydlení,“ povzdechl si. „Opravdu brzy.“</p>
</section>

</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKsAZkDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD0Gz8N6Ja3OYdNtotygArE
M9PpV+XS4pYXaJI8oB8wA6ZFSPMxO54tq7Rx+FSOu2ywq7SxUcHryK9ZR5djivcfdwQBynl
L8pxuCjqKrNbr1ypz22ir11IGmf5cfMf51WDAk8Y9qpX6iIXjYLtVEGe+0UNGzKvT5e20VZ
z8obacGoZZVCD61QaDQflwI0Bx/dHFRKoYjdtBJwcgVLHKCPukUgyZNoXrzmnZk3RWcLuON
v12imiLIDHb17jFWxGPNUkcikKMz4zkk0WYXRXeJSQwRCB1Ur1qtNbqwL+Uo9tvFX5flQqw
OelKn+p4GccYNGqGY5to/KYGMAkYzgU1LVjj7p/4CK1pVDExYwSKpyDyn2elWhlRocTGTC8
HONopzfOpUouD2AFSsu9TzjPFMCMmQRuJ7imIq+WUkyFCjH90VJDHIUKkKAe+0c1Zhgco7H
nnpWjFbxuikHBB5PbFS2MzobYAjhW7cKKueSw6Bc9xtFXTCEz5Y7feqwicg8VN2K6KcVsWj
LjaPYoKnt4nRScKGI5AUcVaI28/e/2expzOZ87V2nHJHSp1FdFJIikm/aAf4jtFSrD1J2ZP
faBVmON1TazA+/rTl2AkMo29qWoXREwbn7uG7bRVZ0ZAOU2noNoqw+Wx2quud2B60K4XQ8I
HGFCk4/uinqUYtlB/3yKeqgt/hSbgw2gHijW4aFiGHJUIqg4/uipYy3mchSen3RxUEbuhDK
vUVNHJ5gLFcN0NS0x3RYR2WRsbDgd1FOJZ964jJJz9wY4pbYKsTnzMn6cipZVjeEJ52GU5O
eM1i73ArsA4I+VW/vbRUSzQiV7FbiJ7iNFkePaMqhJw3TuQR+FOOVQgYqDgTvKqL5m0Bmxy
R6VSTC6HKhZQxKKG/wBgc1UaNkugo2sq/NkKOau+Y7hVHDd/YVDMrGYhAcYxkVavsK6IlfE
+xVBySfuCr8Un7wEqpU8Z2iqCo6TqxGcc49alt5uCCpVT2FNoLo2I7lleQOsYAHHyio7cF0
V/k+Y5PyjrVAsxbzCGKjipLZyJlG47UOcetZ8jHdGr5ZWRBlMdfuiraupXIVf++B/hVOCcF
nJboOMcilSRvtKFSDgcjtWLTNE0i20wUENsBI/uipRlowf3ZTvlRWdvXdkgknkjrU5lTHHI
6cVNmO5aQH94SEwTwAg4HpTWd4pUOI2z/sAVXjYqOSWOa+e/if8AF7xFD4rn8L+EJDbi3YR
STRLvllkPULnp6VUacpOyKVnsfSjSbyAqqD6bB/hTVhEZZ4sA7s42jn9K+PI/HvxZ8Fajb3
WsXN+IpRnydRUlJQOoGehr6e8O+IofFfhix1qyysF1GHKHqjdGGfqKU6Mo9RvQ6KUuQWVVL
Ho20cfhUzrIsI2ohbGeVA/pVaOTy8ggsP1qR5ChPUrWLTBNHmXx4tYL34G69dTJG89qIyDg
D+MCvgfa/wDfP5V95/HF1/4UX4n+Qr+7j4zx/rFr4K8z2NYzjd6s0uz9AXSTHIyAo5z7UTO
Rbrn5vmXHPTkU1m8zC8DaBz+FPmaNYIwwz86jAHqRXtNnIlcuXXNzMmMHef51SbcsmAOPU1
Z1O4t7JLy4urhIIVLMXc4CgZrwPxJ8ZdRuLprXw1Ettbg7RO6b3kPTIHanuWoNnujb9vLZH
tTFRXnc8kMoGD2x1r5nk+IPxAsJ1+16tdRMRuEc0QAI+hHSu+8E/FM6neRaTr6pBcynbFdJ
wrt6MOxNNj9mz1oxkbSp4PFSIrDBxkY65rzf4j+LfEvhQWEmkRRNayg+bNJHuAf06+lefD4
z+MFOVFiP+2OR/OmriVJs+iSQeB69aacoSM9a+fIPi542vrqK1tktGnlcKqxwcsT2AzX0Hb
PK1vAbqLbIYwZAv8LY5H50bEyg1uQyKWYknv3pGQumzeyZOdynB+lWGWPJBOF688muE8YfE
nS/DDNaJGNQ1HH+oUgLH6bj2+lF7got7HaNuAJkOSeAaruASfmG70rwSX4yeLpJi0UdlApO
Qgi3cfU9agHxc8WZJY2bE9zD/wDXpq/Y09kz6BjUFSwbPbOKeUDEdBXzy3xZ8Xk/LNaqPQQ
CvavB+tXGu+FrLVb6JYpplO5V6HBxkfWm3YmUHFXZ0SjChemBjPrViNDtdQBg4rhPiH4l1T
w14eiu9MRfMmmCb3TcEGK8pT4u+MYsj7RaufUwCi10Cg2fSYjf5TnINW48Keea+ZD8ZPG56
XNoo9BbivZ/h34xn8X+G/tF2oS6tnMdxsA257H8RUyTSFKk1qdsyliSD17elJGpTIPA7U4M
PMHep3A645rLmM+UrmQ/Njv61A3yldzHGeRU7YDhiQFA5zWPoOoNqVhJPv4WZ0A9MHj9MVe
trhZIv/OrMH+6Opp4AXk45pxG7DZGPfvWH4xvNQs/Bep3eiqHv4Yt0WBkjnk4+malO4+W5u
5I6GmnBYAZyOTXzLH8YvHUbhjfW8gHZ7dalf4zeNW5Etkp9Rbj/GtOVmnsWfTyfMgXOMd8Z
qRVAJU9x2GK+ctU8YfFzRdMtdavLgQ2V0AUkWJGUZ5AI7fjVbTPjj4stpw2qRWuoxE/MNnl
sR7Ef4VDix+yZ9QxABDxwePxqJ9yPuKiRs4rlfAvjnSfGdgzafL5dxCMzWspG9Pp/eHuK7A
tkLIAOeKxldOxDTTsMBHLN1AwR61G0RmkMfK7uuOuK53xh4w0nwfpMmoaoxZ3yIYEPzSt6D
/Gvn+48ffELx7rw03RJ5LZpMmO2tG2YUd2bvirim1cpQbPqRIyHVQST1OetFyQyrGvykdCK
+QtQ1r4h+EdaFtf6xqVpdBQwSWcurD8SQRXrPw8+Lv9u3kWj+JFjhvz/qJkG1Jj6EdjVcj3
Q3T0uerKsgkId9zd6mK7uFwC3FLKPmYgck4xXgHxG8d+PPDnjS5sLa6+x2PDWuYlO9cdcnr
zQtTJQ5nZH0AokHG4he+KYXG5jzzXyunxh+IKKVGtIR726f4V2Pw18beOfE/iqSC8u1vLKG
B3mBjVQpx8vTvmnys09jJHv1rdBFclSBnGfWrjy7GUx8grwRXydqfxL+I2j63dWN3qQgmgk
IaEwqQvPHbpiqz/ABi8fsuBrCJ/u26D+lQ6bZXs2fYKjdHGM9BzUyDMYGOc814n8FfFfjDx
Q+q3eu3hvNOgCojlQpEp7cdeK5f4oeOviN4W8d3NtDqslnYT4ktESNdpTGO49RzWXs23Yai
fTYj3lW9O3rXy38VPAPibw58QLjxdoFtNPaTzC5SWAb2t5O4YDtnNcqfjJ8ST/wAzNIv0iT
/Cum+Hnj34o+JvH2nabb63Ldw7xJcrJGuxYQfmJwPSrjTlDW5ai0c7qV/8SPihe2Om3NrLf
PCcRqlv5KIf7zHGK+q/Bvh3/hFPBum6D5nmPaxYd8dWJy2PbJNcV8a9U8ZeH/D1nqXhO5a0
s4mYXrwqN4zjaTx93rmvE9F+JvxP1nXLHTLDXZpri4nVEjCL83PIPHTFDvUV1ohtcx9gAFu
QpxTWO62IJO08HnnFPjmZgowAwUbh796lZQ+AuOK42zE8z+OZ8v4G664TOEjypGdwLCvgT5
f+fdP1r7++OYz8DPEK7gcJGcn/AHxXwHlvQ/nXM1d3ZqffjTIWARew7e1Ok5jDEceYn/oQq
lE24bnY9Bjn2q42fKUE8M6cf8CFeyzFO55f8efEbQtH4at2wJ2aecjuueFryHwhJZw+NNJk
vtotluF3bxkD0Jro/jFcm4+KeqrzthZYxnsAP/r15/8ATitUrHUlZHv3xd0WTUfC8OpW8Ql
lspMsVGT5ZGPyzivDNOhubrVbW3tI2kneVQioMnOR0r2f4dfEGLULaLw/rzg3ajy4ZZMESr
jGD7/zr0Oz0rRbG5a4tNJtLe5Gf3sUQDc9eanVEc3KtTA+J6AfC68EqgsnldRnDbhXzTX0b
8WJmHw5uVBIDzIOP97vXzlTiOGx0PgiQxePtEZQCTdKv519XpEVR8fnXyb4MYL470RmGQLp
a+sUlfyuT8pOPeh3JqDm3LGzIMyBTjHrivjzVpLqXWr2S83/AGlpmMgfOd2fevr3c2D8305
rIn8K+HdQuje3ujWs11u3GV0BLH39aSdiIyszy34f6Pp+jeBdR8V63aRtlWMfmoD8gHGAfU
mvH5HEkryBdodiwX0yc4r3n4y3qWXhC00qAiP7RPgovA2Lzj+VeCVpHe5tHXVj40MsyRKMs
7BR+Jr6y0qyh07RrSxiQBYIVQY47CvmrwXp51TxtpNnsDK04Z8/3Ryf5V9RGMRP1J74ND3M
6r0sBitp4Hivoo57cg7o5FDKR9DXyTqrQNrV81tGI4DO+xB0C7uBX0/4lvzpng7Ub9sB44H
K49cYH86+VSxYknvzRFahSWlxK9c+BeomHxJqemOx8u5t/MC543IfT6GvI67P4YXjWfxI0x
t+1ZWaI89dwP8AgKc9jVq6PqsMqDJ79OKsZHVjg9smqRZQfmBJP6U8KcfMR+NcrWpyvYz9c
umtdDvLguFxGVHPOTXLeA7xQL21bOcCQfyP9Ks+OboppMFqrfNLJk/QVzXhS7+y+I4QTgTA
xn05r0adK+HbOCU7VUj1ZSD1U/iKp3ny2Vy4AwImJGO2DVtVKk5qtdDNjcJ/eiYZ/CvPtZ6
HfFnxc5BlcgYBYn9aj6ZJ/CpHG2V19GI/WmHpit+h1I+q7qCDXfgmLUoCZNLVssBwQmQf0r
5UU5UH2r6z0LEPwdtZZR/zCMkjuPLr5MX7oqIvoRF9DX8O67e+G/EVnrFjK0ckEgLAHAde6
n2xX2lFqFtdaLDqCv5cLwi43Z+6pXJr4YCGT92ASW4AFfSvjHUZ/DXwGtbdyY7ya2itOvKk
rz+QFTNXaQSSbPE/iB4un8YeLJ9RZmWzhJito88KgPX6nrS/Di+msPiRos0DlDJP5TEHGQw
INciMbsAcehre8Ill8caGU4P22ID/AL6rS3ulvRHrnx9tIjY6HfhFWVXeFsDsRn+YrwlWdG
Vo3KOpyrA4Kn1FfQ/7QSgeGtJfaFJvGHH+7XztkZxRC3KTHY+tPhv4rbxV4Kt7i4YNeWx8m
49Sw6H8RivNP2gGH9saCcc/ZpD/AOPCs74G6y9l4vutH6x6hDnaf76cj9M1oftCFV8T6LFg
8WbHHb79Rs7GdrTPF9wJxXtfwBI+366p7pF/M14n/HXtPwBkC6zraFchoYz09zVy2NZaHKf
F8FfijqfukR/8cFcAG45rvfi1E0XxIvIzI8mIYvnc5J+XvXBjA4IyaI7BHY+kv2dZgvhbWo
uMm8QgEdtgz/KsX9pJg3iTQGA4FrIP/HhVz9npsaXrJ/uXKHr/ALB/wqj+0Yyvqvh6cYw0M
o/8eFYW9/QhfFY8J3Cvbv2bif8AhP8AVF42mwOf++xivEMZ6V7d+zfIo8f6nERkvYZH4OK0
q35TU+i/HECzeA9egcIyNYTEgjPIU4r5a+AtvHN8VbYyc+XaSuvscAf1r6q8SRPL4V1lNwK
tZygA9vkNfLvwAx/wtaEEdbOYfoK5qV+WVyIO59X+QyyKx6YIOak8zy1XB+YDH1qcngggMS
e9Z1y5jyy8Ddiua19zA4P44SN/wpLxKrZO6FAMdv3i18G7j/dNfdnxrlRvgh4kL4JMSYPod
618Hcf3x+VZSfK7Gp91eamFVR/CCc/Spmn+RCznBdPw+YVkCX5xuJIwP5VZlINuPXeuP++h
XsuJzJ2PB/i0rL8UtYJHEkgcH1GK4XcK9Y+NeltF4mt9URfkuA0bH/aU/wCFeT4HpVrsdid
0OV3R0ljYq6EMrA4INfQ3w58Xr4h0U216x/tG0ASQn/loOzfpXzycbQAK6HwXq76L4usrkM
RFI4imA7q3H+BpNBJXR7J8WXUfD2cdjcR4/OvnmvfvitIv/Cv5UJ3N9oiwR9TXgI6CmkhQ2
Og8FRmTx5oqD/n6U19U52467TyOa+VPBsvk+ONGkyRi5XpX1D5kgHznhfelJGVXsWVyAWKk
+9KswI2bTuLcGqwmIGQSR6U3eq/M52hfmJqeUyuzwv4y6mbvxnFp6kmOyhH4M3J/TFea1se
J9QOqeLNUvskrJOwUn+6DgfyrHrZKx1x2R6d8HdMNxr19qjDC2kO1D/tNx/KvcVJK/OSfev
PfhdYnTvByTvEA15IZSe5HQV3okG3gn3zUtanNUd2cT8V9Q+z+AZLZWw1zOkWPUdT/ACrzD
w54KXWfB+q63PK8bQK32cL0YqMnPtXT/Ga9/eaTYBj8oeZl/QH+ddt4Q0sR/C+0s9qr59ox
cHuWB/xpFp8qR829hV7SLs2Gu6fehyvkXCOSOoAYZ/SqksbQzPE3VGKn8DTD0OOtVa6N76H
2nDcwuPMEgYMAQfwpoul6HLH6Vz3h27S88L6dcN8xkt0JPvitASFcEDIB5J7VHLqccm0cf4
0uxNrSQIxIhjAI7AnrXO28pt7uG4BOY3DcfWp9TnN1q91P2aQ4qpXt0oKNJRPIqSvO57RHI
zwK4fO8Ag5pXJa3mBzyjdfoax/D10brQLWUt8wXYefStVpN0EignOxj/wCOmvEcOWR6sJXS
PjOb/j5l/wB9v51EwyvHWpZwRcS5/vt/M1Hx1PQdavod19D3/WviL4dsfhBZaVpV8lzfy2S
2whQYMfy4Yt6YrwW0tbi9uorS0heeeU7URFyWP0r1XXPhNaWvw/TxDpGoSXM0dutxKsmMOp
AJK/SvLbK9utPvor2yuHt7iE7kkQ4Kn2qElbQlWtoetfDz4S6tJr8Gp+KbQ2VpbMHW3kPzS
sOmR6VvftB3RTSdFsjxvneQj6AAVU+H/wAXZ7zVINJ8UFWklYJDeKNuT2Dj39ag/aALGXQS
7FgPNHP4VnZuRGvNqeHZ+bNbvhEbvG+h4Gf9Ni/9CFYeV9K6PwSgfx7oAA63sf8AOtWtDWW
x7V+0MMeGtHGMYvXyP+A186YGc19F/tCNnwzo+W3E3jnP/Aa+dKmmvdIhsdL4BvGsfiNoVy
GI/wBKRDj0b5f613fx+BTxfpUbMW22WMn/AH68w0KQxeJdKlBIK3cRyP8AfFem/Ht9/jLTS
epssj/vs/4UPcGveuePn79em/B/xVonhjXNSbXLr7LFcwqqSFSVBBOQcV5pgZzXd/C/wbY+
M/EtzaanI8dpa2/msIzhnJOAM1TsipWaszO+IOt2XiHxxe6lpzs9qwRI2YYyAMVyuBXU+P8
Aw1B4T8aXWj2sjSW6qksZbqFYdP51y1C2HHY91+Ak7Q2GunnAli6dvlNV/wBoCdJ7jQVBJY
JKcn0yKu/s+qr2PiJSMnfF064w1Z3x9jMeoaF6COUfqKzVuaxh9s8UTpXsn7OzMPiXdqvVt
Pf/ANCWvHBjtXtn7NUKzfE6+yASunOR/wB9LTrWUGzdq59Ma1HnwnqbPKM/ZZeg6jYa+UPg
I2PizajPW0m/9BFfXHiiDy/BWstgFls5iPb5DXyR8ARu+L1gMZ/0abP/AHzXFhpe5NmaVj6
9bj357VSnj3IAQCpPJrakiwoO0AZxjvWfLAGkWT5lYcbSflYHrkVzxlczaseUfGtY0+CviI
MFClEAz/vivhPZ/sn9K+8/jnH5XwU8Qt/sx/l5i18G/J/fasp+87mh9rFHLfLgcDv7VYmZj
FGF+X94mQP94VXVlL4OTwOn0p0zERLg870x/wB9CvdbOUqeOtDj8RaXeWDKBNvZoHP8LjP8
6+ari3ntLqS2uYzHNExV1PUGvq2+ci6kYjJ8wkZ+ted+N/BcevI+o2KiPUlBLDoJQO31p7G
9OdtGeIZBOKcrmNt4OCOQaV43hleKVCkiHaykYINMOMc9KVmdB7X46lN18Lorgtu8zyH568
968VHSvX/E7s3wctA5y3lQZ46dMV5BTSIhexr+GDjxfpBzj/So/wCdfUjOu8oT15+lfLPhv
/ka9K/6+Y/519Ns7CdmDkgnrjrQ1Yyq7lguu3AOfTFYfivUzpfhPUr0uQyxFU92PA/nWmXA
myD9K85+LuptHodnp6thp5dzAd1X/wCvRuZxV2eLk55p0UTTzxwIMtIwQD3JxTM5rp/Aenj
UvG1hEy5jhbzn+i8/4U3sdb2PoHTLQafo9pYoABDEqYHQEDmrLlo8HdgU1DK03I+X27UyZW
Z/mYqAMjNF9Dj1bPCfibdNd+O5YjIWEMaRD2zyf517vpUJh0q0g5KpCqBfoBxXzZ4ku/tXj
LUbsZbNycfQHA/lXuOmfEHwzc2MUs2qxW+EAaN8gggc8Ur23NXF8qseGeKbVbLxfqtsi7VS
5fA9MnNY9bfiq+t9U8WajqFmxeCaXcrkY3cdaxKtbXNktNT6O+H93v8AAemfNkqhU/gcV09
3dRQabcTbiu1COnevP/hXK914PEMYy0M7gj0zzXUeI5Ei0hkUks7BeaqEU5I4q75bnGZJ60
UUV7a2PGOy8ITGS0mtdzfI+4AehrqHaTyZAh2kowGR7VwnhWcpq7Rbyvmpge5Br0ORHdGRh
j5T/KvHxEbVGejQu4o+OrkEXEoPUSMP1NQVYvRtv7hfSVx/48agGO9YPY9aKsj6m8LS/bfg
7YRuSxk04xkEdeCK+WCNpKnscV9V+BIf+LT6Xxn/AEJj/wChV8rSf66T/eP86iOpnDdiAlS
GUkMOQQcYNeo/EK/k134beD9ZlYvId8MhP94DH9K8wVST0r1ObT2vP2draVU3PZ3bTD2XcQ
f502inueT7fm9q6bwF/wAlE0AdvtaVzh6103w/Ab4j6CD/AM/S/wBadtCnseu/H0g+GdIPf
7W3/oFfPdfQfx658L6Uy8qLs8/8BNfPlKGxENjS0GJp/E2lQoMs91EAP+BCvTvj/H5XjHS+
ODZkA/8AAzXIfDLTG1T4l6PEE3JDJ9of2VRnP54rtP2giz+KdHlcctatj/vupfxWHJ6njVe
w/AIE+K9VB+79jGQf98V49XsfwAOPFWqk/wDPoP8A0KqkrIJMx/jgUPxOkZPum0i/rXmlen
/HJFX4jKAoU/ZI8gfVq8woh8JUdke9fs9sPJ19f+mkOfphqpftCZ/tTRFHTy5T/wCPCrn7P
aZh8QsTwDF+eGqn+0Ap/tLQX7GKUH67hWK+Mx+2eJAAdK9t/ZmcL8U7yPOC+nOB7/MteJV6
/wDs6TeT8XVPQNYzA/8AjtVXj+7kjc+vNeiWbwvq0bjIa0mXH/ADXyB+zwu74y2SYyfss5/
8dr631+SNfDmoSrnAtpW3A9PkOa+SP2eGx8atP55a2uB/45XmUPcpTfkJO59lXAIUEj+LnF
V5o2fBGGXtitNlz0HWqf2c20rOrs0ch+6eiH2rzo1k9ROJ5H8coh/wpPxH5mGHlp27+YuK+
CfLb/nkv519/wDx+Bj+B3iLapzsj/8ARi18C7j7fnW91LW4uU+xZHCH5e4HHrxSyShoox0x
Imf++hUR+Y888D+VDDES56+cgz6jcK+gOZehxnjH4mSab4gutP0yzjn8iRkkkkzjcDyBWt4
U8XW3ia0lEkPkXcWN6diPUV5R4606403xrqazIwSe4eWNj0YE03wdrcOheIluLtitvIhjkI
52+h/Sn6G7gmro3/idokNpqEGr26hRd/LIBx8w71wVvA91cxW0almlYIMe5rt/H3ivTtcht
bLT5DKkTl2k2kAnGBjPPerPgHwxI0w1y9jZETiBGGNx9aLjTaWp03jiGKD4dy26jHlLEoH0
IrxQdK9g+Il+kHhw2M7gz3RBRR3APJrx/PPJ5pxHHY1vDQz4r0of9PKfzr6NvbuO0sLm7cn
ZBGzn8BXzNp162n6pa3yKGaCQSAHviuy8T/EO51uwNhY2v2OCUfvSTlm9h7U7MmUWzd8I+P
NY1jxeLW8KSWtwGKIq/wCrwMjmue+J2pG98Xtbqcx2kYj/AOBHk1e+Ftgovr7V5ANtvHsT0
BPJ/lXE6veNqOs3l45yZpWYfTPFJbjilcz+teofCbTy02o6iR8yhYUP15NeY9B7123hTxxF
4b0K4sv7OM87yF0kD4GSMcj2qnsVJXWhZ8eeL9Sm1+bTLC8kt7a0OwmJtpkbuSa1/hx4i1O
9XULK/u3uFgj85GkbJHGMZryuaWS5upJpCXklYsfXJNdzpkjeDPClxc31vJ/aOrIY4FA/1a
gdT+fSpexNlaxy2n2E+v8AiFLOFgst1Mx3H+EE5J/KvTj8KNL8oEapdMwHPA615r4Z1WPRP
EVrqM6M8UWQwUZYZGMivobR7231PTY9Qt33QzLujYjp9RSuKUmloeA+KvD8/hzWRZySeZFI
u+J+m4ZxzWHhcjJxXY/EXxBZ67rUK2asVsg0TSEY3HPOPbiuM+YnOCa0WxcXdanrvwhuHFt
qkCE4R0fA9+K7XxUhS3tVAwpY15P8NvEEGh+IGgu9whv9sQYchXzwT7c17drentqGnmNP9b
EdyD19qqlJRqJs4sTFtOx5/RSsjK+x1KsOx4NNPHWvbTVrnjWtoaegEjxDZY6F8H6Yr1iTa
FyfQ/yrgfCOkSPdrqU8bIiAiMNxk+tdlrWo2ukeHr3Ub1isVvCWYqMn0/rXjYuadXQ9PDRa
imfIF5899cN1zK5/8eNVxjPNTyndM7gYDsSM+5qFgVzkVjsj1T6v8L/6F8H9Plzs8vTS5z/
uk18nscuzepJr2rWfihon/CrYdC0bzmvpLRbV1ZNqxDADHJ6njivFQuSFXkngDuazjpqzOK
6j424wBk9hX054V8PqfhZbaHdLtN1atvz/AAl+f8K8p+HXw6vtb1OHU9VtpLbS4mDfOCDOR
ztHt719DxhQ3TaB0A4wKblqTKVnofHWp6fcaVqtzp90pWa3kMbZ7471seAm2fETQmzj/Sl/
rXqXxX8ESak/9v6THvuolxPCo++o6MPf1rxXS7+XStYtNSiTMtrKsm08dD0pp3RaaaPoH42
Wpl8BRTBfmgu0J+hBFfOeDnHevYvHnxM0PxF4MfStPjuHuJ2RiJEwI8HJ571wvg7wZqPi3V
Uit43iskIM9yeAq9wPVj6UR0WoR0Wp6j8BfDzwpf8Aia5TAkH2a3J9M5Y/oBWV+0A2fEei5
PItnH/j1e36VZ2ul6bbWFlH5VtAgRVA7V4F8c9StbzxdZ2cLFprKArNkYCljkD8qzTfNdmf
NzSPKK9l/Z9A/wCEr1jK5xZDj/gVeNZr1D4Ia1b6V49e0uWKjUofs6Njo2cjNaT1WhrIX45
g/wDCyAW72cZH5tXl1d78WdesvEHxAuJ7Fi0NtGtrvP8AEyk5/U1wY60U/hCOiR7/APs8Ql
rDX3HQzRL/AOOmq/7Q9tJDP4fkKEKVmGffK1X/AGf9ftrXVdS8PurCe723ETDp8vBB9OoNe
n/FzwnJ428GGPTcvqNg5mgGMeZxhk/EVzylyzM9pXPkCvTvgVq+m6P8WbN9UuFt4bmGS3WR
jhVZgMZPbpXms0E1tcPb3ETwzRna8bjDKfQime1dE488bGx92/E7xJpvhj4Z6xO93D9pubZ
4LeMOC0jMMcD8a+bv2doZH+NOnsiFhFazs5HYbMV5SZZ5MCWaSTHC7mLY+lfWP7O/w9vvD+
nXXizWbZ7e71GMRW8LjDJFnJYjtnj8BXmV4LD0JKTu2B73UVwMwsO+Dj61LkHpVdnLE5H3e
a+ZvYDy34+Bk/Z98Slx82yEE/8AbVa/P3bD/dP5mv0I+PzL/wAM/wDicEZJSLH181a/PneP
7tdtOXugfXXmjePm4wP5VLKwMKAHnzUP/jwqsIiXxjHAz+VWXiZRGMZ3Sxj/AMeFfVnJzIX
xJo2mau0lvfWqyjzGwe689jXn1x8MtG3FoL+5VSeFwDivT9QVvtMhznLt/Os4woevP40WYK
bRx2m+BdC02VbgpJcyIcjz+VP4V1sQ8tCNoyx+XA4AokjwnJ+WlUN1Y9OlKwnNsztX0DStZ
liGoW3ntGDj5iAPyqpF4J8KqpDaTGWHqzH+tX9RnuIvINsod3k2lfUYyaWK9ia9ikVwLdoX
kbPbGKhzinZlJy6FZfBvhbG3+xoDgdDmobz4e+FryHalobKTruhYg/l0rSOoIysRFLCWjLq
zKMMMdqkGqxRoSUml8uFZHZVHygjrT9pFdR3mJo3h2x0DTm0+zV5I5DvZ3OS3bmqEvgLwo9
wZX0sAtyQrsB+Wa0v7ViMcrsjw/IJULj769Mj8aF1RNjpco9uyLvAYfeXuR+dHPHe4ryMwe
A/CZ5GkAr/10b/Gmt4C8JlmH9lKB6eYw/rWm2qiJS0sMsQVQQGUcgnH9aH1JCk4kWSJo8Aq
4GeehFHPFaheRX07wl4c0y6EltpUQk7F/nIPqM1f1fRNH1uFI9UsxOEOV6qR+IrNS9ljgkW
ad45o3XJ2DO0nAxVyO9mk1chHklt92w7l4V/Qkc4pe1iHvGcfAPhJ0B/slQq/7bAn9a6qys
7TT7SGys41hhiGEjHOBVOymEkNy5beplZQMY27T0qGHWrd2jkW2nIlcojAZDMOwq+ZWuS+Z
6Fc/D7wfNcSTzaUDLIxYjzGwSTzxmpD8OfCB5TRokHcbm/xq/HqoaHf5EzzbzH5YUZUjse1
TDXIDZxyQQyNKXMflEfNuA5qeaPcfvFCD4e+E7S7hu7bSlWWJg6/vGIBHQ4zXUhFyd4NY8e
vRT+UQXhxOYXV0GSQuSPakl1+OS0fyYZ0LxO8MrL8rYHWlzIGpPcu3OkWN8d1xAhbH3+hpt
p4d0uOYSJbrIRyNxLYqpa67ELPzHR5vLjR5ZFHyqT1H4VpWNyTqM1o05kkH70hB8oU9Fqvb
N6Jmbprexfi+WQZ4UcY7VNd2Npq1hPYX8Intp12Oh6EVj3+tQWMsga3neOH/Wyqvypn+f4U
S+IjDFex2lpPczW0fmM6qNiZXK55rKU13LSZF/wqbwGQCmh5I/vSP/jUr/CnwAuN+gxNuHT
zHH9a1IPE6i1tx9innumtxPLHGADGuOp5xg9gKqy65cXet2SWjTR2BtGunaNAS4B/MDtx3r
B1L7F3kRJ8JPh75Y/4p6PIPOZX59+tX9P8CeENJnE2n+HrOOQcK5Tcf1qObxO/kzwra3Fld
C2knhMu3DBRn1OO3Wq7eLZX8NXF3aIbq6t7VZJZQAUVyBke/uKFN9xPmZ0siKOgwF6AdB+F
Zc7MG29u/wBag1vUriPwjcX0Wbe58gOM4+ViBXMXut3Y8IE+bs1QEwswHR1GScfTmtVNLRk
8rZ0LujA5XcOnNc5rPgDwr4hlaW504RXJwTNAxjP444NPh1oJCfPkknfyYSI1wAzv6e9VJt
Yvklvdxa0SAwLscgkBm55q/axSHaSILf4N+ErVxIRcXbDnZJKdv6YzXd2lhbafZx29laJbQ
oABHGuBWKfESR2kdxFFI8csnlwKxAMvvz0FMfxQXgG22lNx5wt/IUgkMRkc9MY70c6fUHzH
WIQBx/8AqrHv/BvhfWNRe+1TRLa6u5fvSSAktxxWda+KJlw82nypHHMIJ3JXEbE4A9+oqSH
X0t2MW2S6uWupIkRmVM7TycngAZpOUejIV0aa/D3wQqrs8NaeSB/zy71Y07wT4W0/UE1HTt
Ctba7hJKyxpgrU+k6qupWEkigoyO0bx7gSpHuOv1rH0LxLdi1s1v7SVkuJXgS5LjDNuOAV6
9utZOTT3KV31LFz4F8HTXz3U/h6ylnkbe7mP7x9TUkfgTwYSQ3hrTtuOnkioYvFRuIxONKm
CSSmGD5x++cEggeg461ai166cXMX9lOt7bEGW3Mq8KehDdMUOb6Mfvdy5pPhPw3o16bzR9G
tbG5ddnmRR4JHcZroVQmMZONvPTrXEr4hl1CwtZTFcWEU18lurI4Yyc8kEduMZruPOjZQA6
7wOlZNuRTutzmdZ8F+FPEkWdX0S2uJW4Mm3a+P94c1j237P/w6umGLe/TB6JdH+tdwr5I3E
AD2xWjaX0dqAxIOTSm58toOw4y1Mjw58IfAXhi7F3p+gxy3KcpNcuZmU+o3cCu9V1yV3DK8
YrIfVlcJsGM9aptflCW3deteW6NWXxm3Mu50gOCSetVgYw5+Yc9eaw21Ux4KuTn+9WZLfze
cVGcY4IPSp+pN9Q50jm/j1cRP8C/EcSsGYiLgf9dVr4Fwn939a+1vjReCf4La+hkBIWM/+R
Fr4e4/vH8629k4aBzH2V5To24jqo/lVzyNwgLAg+dGf/HxVxLIliH5+UY/Krs2nMscLLn/A
Fsf/oQr6CTOS5Tv7b9/IB2dv51mi3bdyCc9K7K904i4k3KeWP8AOstrPDsNhIFUnckwXtSQ
PkIwaFsjt5Brda3wOVpy2yA7hzntmmkBzFxp0jzWrx8eVLuIIzxiqw8NyPqEz+ZttZY2Hl4
5Vj3FdiLTPIU9atJapgbgfrWcoRe5SlY8/uNGmsrCSe6it4lihMasmS0hIwPpVmDSJH0+5f
obi0jiQehC85rtZbaNuMZHvTVsxtAxhfWpVNLcfOzi7jQpJo41LfdtvJHH8QIIP6VFJpF9c
O7XjRoyxmJfL5yT3/Su1ksmBGw7vpWG+q20U8ySxSlIJNksirlUPuaHTh1BSuZD6VqF5ast
xJErDbtVc4Yg5z/9alu9Fmu5rgs6IHRMBuhKmti41G2gdw1tP5aMEeYL8ik9M1S1LU3ghuG
tI5XMLCMyhMxhsjIP51LVPqUm0Y1xYywRMrwwxPK8apHFk5w2Scmro0u7fVPPTyYyZN5nUs
Cy56Fehq/NqdpHLJG1tIRC4jklMeQjcf40suqW0DyBY5WWL5XlVcqh9DSUIdx8zFsLBoIXS
UglpXf8Cc1Wj0xre309Wdc20rO3HUHP+NW/7SiWG5lcELAwVjjvx/jTdPvpb64vYngMawPt
RiOvANa2joiW2Uzpt3KC25JEa4aZonJUOpHGcVD9kl0dre4ZoVlE7ugIJjww5BxyKt6jqjQ
QTNbwOxh+V5AuUVsjgn8auT6rawyvG0UkiRYEkqplEPoTWUowGmzN02zlvomnmcDN48hIUg
FSuMirB0vUmsRYCWKKKONoww5MnHGfStS4u7ezsRcvxEpAwvOcnjFQNrNqqztIskDxYJSVc
Mc9MD3quWK0bDW+hTg01NLtpIpnVLGSHEqg9HxgkfX+lWvDEM0GmtLcsRNK2cnglRwv6Ukm
tWQikeaKSNocF43XnB4HHfmnrrNkiy+cssPkqGKyLgkE4GPxqLQT3Hd2KWo6Le3098uIJ1u
B+7kldh5Q9MVr2emThdUiLKv2yJY1I7YTbVYa5ZxhxNDPA6AMVkXadpOM/Srz61Z2VxKkhZ
niVWIUZzuPAHuadobkvmsVm0K7d4riaCyup2t1t5EmLBU29GXHXjqK100SeJQtvPHCV05rU
PGuMMzZyB6VUufEKtbstosltdx3ESSRzJghWYD/AB5q+/iK0hufLkt5xD5ogNxt+RXJx9ev
tWbjDcS5tjHh8MXvn+eYrSLFtLbssZZi5ZcbiT784qRPDU1tplzYWcyw211bCKVCMjzQPvj
696vy+KLeOaTME5ijm+zyT7PkVs4APPr396rTawHlS53skUUrWzQFfnaQnA/Dv9KS5S9bD9
SguLvw6+m3DxrPJEEYqPlBGK5+fRmmvLi483CSxFQhHAcrtLflV+bXEuFPl206xtuWOfaCh
YZ9/brVHS9XluYrKG5tZkedMrKygLIQMnFX7jeoe8RPosqgssoLqkIQgZG6P19jU39j3l3B
dSXksJe4eI7FU4CoenNXrq9W1uoLaO1muJpgWVUGcAHkn6U+LVIntLa7WJ/LmuPs4BHIbOP
5g1UlTQtSs3hidrZFiaJo4ZjLbpKu5QCMFSPT0q1b+HrhBbzyGCN47kXBSGPaoAGMD8+9Sa
JrYngFvO3mTRtI0zJ0iRWOC35VoW+uQyNA09jdW9vcgm3mcDbNgZ49Mj1rPmhugakVW0CSe
zvIQ21ri7W4BPYAg4/Sop/CczFbhXt5Z0uJZlWZCybX6qR17V0UGrWskOlPHG4GpAmIn+HA
J5rRaNmB4Oad4y1J1WhiaNp8thYmCbyyzuWPkx+Wgz6Co4/Dzw6ZplsZlP2S5M5IHUZJx/4
9W2EZQFx0qXMnl4K8joKehNzm38OzR6VaW8N0qz2U7XEMhTKkkk4I9Oap3fh/VrpLqdtQhS
7uyizFEIQxr/COc11m48K4IyaYSwJwOKTimUrmEul38ttZQ3c1sq2lwk0awxlQFUdME+9bN
xfCMhc5B5JHah2HdsGqE8ZKZINOMEVvuWDqn900x9YJULuXFYTuwODxUJZ2fHYelbeziSmd
fa3xlQFZlYr6VpLKzpyfx9K4uylmQnkAZ4I71uNdttCngVjOnbYo05JCyjkcVVuLjYm/IPO
DWc1wwJUyAZ7k9Kp3U5fAD8KeR3pKm+o0zmfi+6P8IPEaDAIWPH/fYr4s+X0H519efFa4Zv
hdraZ4ZE4HqGHNfIfy+orhrJxnY0P0IW1CuWMfAA7e1WbqIGzhLZGJYz/4+Kui2P32PybRy
O3FVLxnFpGrLx50Y3eo3ivTlK5yK/UuarFsnkwR945z2rAYMC3HU1v6jh7lyz8l246d6yHR
WLDqByMVpAyd+hnSbhnjgHg06BS5YsNpHaodUi1X+zZF0lIDedYluMhGPoSOmfWsvwt4std
avJdJuLd7DWIfluLKXh0P+z/eU9QRWjqRWjElJnThAsYyMdh70/aF4fIB/nTUIEo3EbM4AP
apJkM7si8KMYJ71JRVcKp4YH5uuaslQ0bMMYH5Ux4oS24cgDlTUyRkW20fdJ7dabasJXuMV
UZHViOnB9a4hLLULqXWNPSKFbaa6KmRyQyjAzgd67chEGCCSvY00LCY8qck8k7cVDXMWnY4
zUPDOp3LTjy4Zd0oeKd5jlUBHyhOnbrVi90PWFtL3Trf7O1tczed5rE7kyQWXHfpXXynEYY
c4Pan7RIhJBAPNQ6cS+dnGXOiXP2HVIg8bNdTiRCOmOP8KpTaVqnlX1pEkDW9zIWMpYhkBx
nA710Ou6jLpMDXKaZJeW8al5mWZIxGB3O41lReK7CXTtKup4TZS6k4C21xKiPGpz8556dMf
UUcsbWQcz3M+50m/aO8trcRNBcsH8x2IZcAZGPwrQsrGeG/vNwQ28zK6sp53bQMY/CtVryx
8oOtzAQ7MifvAAzDOVB9Rg/TFYumeJ9Nv9Olv5pYrGGKXyt00yYJ+oOBntTUYrW5V2yG80b
U1jvLa2WB4rqTzS7yYKnIyMfhTZtIvx9ssoBGba6bcZGbBQnGfrW0uqadPeC1i1C1kucbvK
Eo3Y65xn0rN03xXp2oQXk0zwWS283kkyzoQx9Rg9PSlyxvuO7Jb7TWn01bOEj920ZDH+LBG
aq6ro017dXMw2jese0dMlTnH0q1f65p1hpkN+Lu3ljmcLH+/UB+cEgk9BzmrOpalFYtZAqZ
BdzrAjL0BIJBPtgUOMXoHMzmLzTbm2sLm6+xxQSMY1XYxfPzjqT2q5NpN7ftNc3ISGfaqxq
rZHytuyfritWTWdFAiEuqWgD8oGkX5+cDHPPIqlN4l021v0tLyVLbe0qiSSRQvybc5OeD83
TrS9nHuPmYv9m3N7fy3mpIke+AwiNGLcHuTimRaHeJpIEs8T3yzrOG7Nt4AP4VpS6tpcUsU
E+o20UsoDIjSgFwemKhvNZs9NvrSzvJliluw5QucABRkk+1HJCwuZkMmnX97JPd3Qjimd4Q
saNuCoj7jz6mmXOh6neyM8whmk+0CVZ5JWJ2hshQvQVHJ4w05LiJLbbdxyyRxCSGRWBLvtH
T+ddDa6zo00s8Mep27tbgtKFlU7AOpPoBS5IMOZorTaPPJo95Zh41ee7+0KecY3g4/IVSS3
W+8bzyQsTbRKJZVA487BUfjitZPEGlXEsEen3dve+ZMIWKTr8hIJH44B4q/puo6PqU0sOm3
1vcyRn955LgkfUVDhFDUmzAg0bWLe3TT0lgWzQsRIpJdgc4Ug/XrUtvoFzGdJDMCLJTu98r
irEfiu2nuZNPs7GW61EXslklqjDLBMbpWP8ACgz1P0rZXxL4Wjjl87XLMGBvLkAfO1/7v14
PHtUc0UO8jNOizPrNvehwEiidMHrliP8ACqEHhnWBHa2gktvslvd/alb5vMbknBHTvXTyeI
vClv8AZ2uNdtI/tCCSLLjDKTgN9M8Z9abfeKdF0/xFYaHFcRXF5cXQtpIlfBh+UsSeMcAcj
qKzlUQ1cx7DwVcWo3wOqtc+bHdqOkqOTj6EZFaEHhTWZ4dPtNRnhNpp+TGYQd8p2lQWzwOK
2IPGHhM2dxdDXbRYLXBmcvwgJwD7gngEdTXS2EtvqFjDd2jmS3nXfG4H3ge9YOaL1PPrDw9
r0dzo9vPPaNbaWzbCqtudSpAz789BXSw2eq7LUzNAuCxn2qeR/DtrpPsu1yQv400xtkLt60
1NdBNNnOwWd8YQ14UaYE5MQOMZ4/SpTbuqFmRs9q3GhwMkEYqJo1Zep4qvaJE8hhy252gnr
1xVYoAADkE1vtCGbkYGKrvaowJx7CtFUuRymE0O5gQppksIKkYPArXW37EMKie2GRkNzWqk
J3Ry8tuvUISarNakNuCkV009oeyYx7VW+xuO351086EY8cYVRxgg5p8kz8Ywa0Psw7KfxqC
SDy8ErwaXNcav0KTMxOetVXZiOn1rQ8soDxkGqsownTFNNDehwPxMkI+GWtsQp2onUZ6uBX
yd5r/88x+tfWPxV+X4X62FHDJGM/8AAxXyfuT+8PzrzMR8ZvF3Wh+h1zPMpUsWGVAIA9qhu
7hmtog3OJYx9fnFWr+GOIKUJLYAPOR0FZsyhYInLEnzU4/4GK9H3WrnG9DTv5i88+QBh259
81mBwW3BiDjpWlqaK0r4PHmsePrWN/y1Y9cDA961ikySdpzuVWwMkD/69ch488IRax5WoWF
0thrlmu62vYm2nPUBvX0rqn4VgVwRU0Vnb34S2lwY2I37T81cuLTVGTjukbULe0Slsea+EP
iLdXWrL4b8axLp+socJcvhYbnjg59e9ekrK4OUXIPIxzXnfxG+Hyand2EHlGWJnkDPjlDt4
OR71xvhTx1qXgvxO3hrxTdS3Gm2g8iC6dc+V6bj6V5WX5qq65Z7ndisHyPmh8J7yAWV3wc5
xwOlO85Rtdl3KONo4JNV47pZljlSRWjYBwVOQQfp1pssvlOX2rjv3Fe+lc8slMsrn541Usc
KoPSnq5IaHOdvOQetQL86BlYMTyc8YqLepmYDOOgNXyiZoMwWIkYJbBxQrkYVnG0gnB61SM
iKoiJII7jvTxJ+7DgAsuRkntU8oHK+NbfWr69sLe006O+0kfvbqL7QI2mYH5EOR9zPJ9a5z
xJo/ijWhO6adHaCe3SFYo7hMowJJ3ttyw6YAxivSN6gqeh6ZB6j1qpNJ++VApxnPPWl7JPc
fPY4m+8J395eatGJYorOW3ke1UEjy7iVQJCfQcHn/aNV7HwrqP2qG8urPYsdzbSPHNcCfck
YbPQBepGB1rvmkVXBfoOuO1TRkCB02jkHOKToRK9o9zzVvBuo/wBoTQNvCNcTXK3YuBtAdS
FAjA3bhux1xxVuLRdRvJ9KSfRtPtY9Pkg81lIYzhMgnj+HkEDrnNdXf6imm2FxeuSI4ELtk
4zgcVhfD29bUfh9pV2yFWfzM85JHmNyax5afP7Nbml5cvN0Mm88La49rc2dtbReXMLoJ5Mi
xshkclcswJ2Y7Lg5rV1vw1e6t4V0bSGnMTW7Q+fLG+GTbGVJB+pFdkCVJOQM+oobKumPmBO
CuP1rb2MTL2h56fC2ry6fqQvLGzW4m0lbGHYQR5is2Cv90EEGpbPw1eLrT3d1bwyxFrpgGO
7BlVApx/wFq9AlRDGxD9+MVBGAM4zR7GI1VPLrjwl4lfTorEQRbFgtkRklVAPLILBzgsx4O
AOMV0/inSL7U2tZLOGOZkjuIXEjBdokj2g/ga6xlJ9u9RsMvz6UexjsHtXc4G48IX7XNmbW
KGGGGC0jYqcEGOTLkDvUN34Y1g+H4Yru3t7G30i0mHnxEytdFiMZVRkKepHPJNejRqGcAnp
29a07KF5rjZtO0dCtZzoxUWylNs8z0nSNQ8Xa1qN/bW1tZxC4tyz2zEx4EDqSpwNxBcdK6j
wT4L1rRdSt7nU7cqtrZ/ZY5PtRm8z5s5C4AVcDocmvVLbSYolVlbLMOw4ArTW2REUYJwMc1
41XE06b3OmMXY8hsvh/qdhql54l03yYtcfVJLlGZzsntW2hon444BI9x71ftPA2vaZb6TqN
lY2N3f2N/eXL20smxJlnLYO/BwygjqPWvT44SJs44rQVcAVxrGKeyL5TxW0+FurxaJq9o5t
WuL7Tfs6Y+7FIZ3kIGR90blx9Kkk+HHiOeWHSCLFdMXU5r83wc+fiWNlK7cdQW655AAr2dv
u1CSQSMVnUxbj0KSPHz8N/EWoRaamoRabbjSre3s4lgckXCpMjs7ZHy8JwvPJNevkxwgIiB
UHQDtTsliMjpUUi8k964p42UvIZGbrc5QIfrSB2LZxTSwDnABapBjbknn0rOOKne8WVyjXY
knjiodqjJPAqV3X7o6moZiTHtxxXVHFy+0VyET/N90dqruxAIHY8VYSVoeMAqfUVXkYvISc
DPTFbwzClB2qOxlKDZKuxsDjjjNK0S56ZxVYZjO0ZYdcnmrIkIC5GA3WvYhOMlzRd0c7Xci
e2Vx6VCbMZYZJzVxPmVieNtM3HaSBVtk8pnSWJyQikg1UlsJMnK5A6ZFb+OAfWmyISvIOPp
Vc7Cxy8tg4T7hP0FUXs2Iw6dfauukHAAJOex7VmSIrtwTknitY1L7ks8f8Ai5H5fwo1l/Lw
FEYJ/wCBivkDZ/0z/SvtL40lYvg7rnGSxiGfT94K+MfOX+9XLiVeZtT+E/Qq5eZBGituBC8
ke1UpZWVoRgfNcRAg/wC+KszSGZEjK42gNwfaoryBPKtnD5b7RFnj/bFek1Y5NC3qErrcyK
CCC7YOOtY6yMmS4GTxgd63buRGlkBiyNx5PrmsmYRBiFUZB/KtYohkbSyzlYhlVJzirNhtg
1S13E7d4B9cVRMoTJXCn1z1qzHdMzxOwUkbeM1FWF4NeRcJLmTOk8Qad5sZjDsgyxyPpwPz
ryLxp8Om8U+GGe2ZLa/LJKxYfexwQa+g7q3V4TvOQV6YrjZRtuZbdRtVePyr8src+Fq3iz6
jDzVSPKz5z8NeJtc8BakPD3iSMHTVlESS7/8AUKf7v95f5V7P9ohkt/NgKujrlSrZVge9Zn
j7wJaeK4YrqadkktUcKEA+Yt3P0rxXwX4xuvCd9daPfiR9OhmYNCOWiAP3owevuPyr7LKs1
VaKjN6nl4zBqMuaKPeBN5Qyc7cbT3p8U+WUcgjsehqhZ6ha39nFe2d0tzayciSM5H41ISkj
FlbhTnk19UrNXR4r0epdfZ/rMDK9STSkrtBDA5IqqBkc7l3HI9KeU2IpGWJ6jHSnyhddiQk
NMELDaTg8+1NnliM6hBnHX8KaIN7Z2ZBOcVIsP71YyvOeg7UtEK1yAKUcy+v3e+ankciMHH
3uMjqKutYOv3eVIxU9vptsIWaSRiB17cd6ynUjFNs2irtI808czGWyXTR8uY2kb/a4+XNUf
gzfm5+HccLxGIWk8kIbs43Zz+tQa1fLqWtXN0wCR8xqBzlVGB+laXwr+zW/w10tUyfMeZjn
jkyGvnssrOviakz6PNqCw+HpQt0/M72ZjIOepHbp+dQR792WfcPUjNSNIRlWGVPQKc4ppbA
HcA4JBzX1CWh8s3cVC5G0DIPQ96kjjdRtkjCN1AHekRlkUkITJ2xwBUgKtuYso2HDH8Kh7g
nYcY94ySRtP+RUe0PlwQFXjg5qYyhVIyefeo4Y4nuAkqEq5GcHFS3ZFp3Z0HhzR2uma4kgj
eMDOWPJ9MV0kOlW0VyZggRvRRwKqQ3k0OleTbBX42IT1rYso5BGDKMMQMjvXzuYV5xi3e1z
vppdCTZtjVc5A/Cpo4f4ueRU6xg8Gn7ABjNeBCm5PmkbjFUL0FOAyaeOBilrqskrICI8HFN
IHXNDqckjrUbIdpbODXHUk1cA8w/d6e9Mc85znFVXdzLsK5B71MfljryZYhO6ZSTKkqukm9
OtTwqWRXdvm70xm3HGKANoPvXnwxLpydjVJkj7E3SEAnqCOTUZO8EHjimbdpAXnJqneX4hB
YRllA5b0rrjiJ1A5S4Y8Ky5yPTFVZYwrYBJwKdBeCSABW3lud1TBkx8wwa5a09bFJNblEB9
xx0IqOWUoAmCcjrV2UqWG3pVOZ+H9uPrWtOvOKsmS4pjor5uFkVSo4yDV6BlkXG/jociubl
kaFd5B2DqMc1ZttQEiOY5AexxXv4fM6kFap7yM5Uk9jcm8sAbXBGemelWN6yLhWBUdea51G
L5yCcelXo1IztJrpWcRm0uRmfsmupauIbeLB8w/lWVJAEA3MwyTj5eRVm7kRlUuwx6jrmqE
lxO0aNtKrk4PrX0VFSlG7OabXQ8p+NNyw+D2tHZnLxrwP8AbFfF+R/tfkK+y/jgQvwj1YKc
hnjOPT56+McD1pYj4whex+i0dsSysGJIQDp7U2/VvLtVIx+/iH/j4rctLxItkbokkhQDIPX
iq+ovGGtmkiVybmIj2+YV1Oo77GPKu5UubG8uLi48uLcEZjuJwOtc5LvR2YocE4zXfarqdn
awssUhmbqEx8oNcHd6hJPKzFDs5AB7V1UJSnq0Z1FYymOZm5Qck81PC5DKrBN33jg9hyKgu
JoDIsKuDMQGCg9QKnjt2SNZXxg44FdLaasZp2PZ4n8+zgbGA8anjnHFYd/pyCeSQ5LOcjit
Tw9KZvDFi5GDsxVi6QEZ6GvzrNMKpXkt0z26NRws0eZeI7a7t40mhUuc7yFJGcdvxrj/ABN
4Q07VtNNxHYJFeKPMRwo3KcZ/OvZJbaJmBkXeR0z2qrc2NrNG5eIEt1Pr6V85TrypNOO6PX
9spqzPj/Rb7xL4CvDZT23mwXC+bJDIfvg85Q9mxz7167omu6ZrmmJf6VMZoSPn4wY29G962
PiR4Ys9S8Ozz+QhuY42Eco5KnGBXzbpV5rnga/yqJbSNF+9SX5o5l7E+hr73Ks1c4WkjxsX
hEneJ9JNe/u1GwY+7nNXLWSNVLhsk4GCev41594Y8X6Z4m0/7Rbt5UsRAmhYcqx7/Suz0s+
ZJL57CJQv3zwD9K+pU4zjeJ47g07HSQj5sBSNw/CraRQ20DlztLc+4+tc9caulvtS28w4Ta
xPUj2qkNQkm+Y7mPQ5bnFJ07hzW0OiubyPzAsDkgDq3rVK51y1sBa6cUS7vL2QQPAj/dRuG
bI+vA9aj0yFdQ1eKyQhXuFZVPZTjr+Fc4Lux8A6ujWFzb6zqYjdLl2Tckb5+UofUd6+dzmv
KjFUodd2fQZPhY4huUt1sjRsPD2l6D4q16Bxb6hNaxCKyikPDSvnj/eArnPhpp92Phvp0hT
hpJ2OGBA/etwK3fC97o7aP/aN3fyy60byacQqflVmXbuft0zin/C9pT8MtKQWUxOZSXUhV/
1jevWsMlhOmnN7PYvOZ89RRbu46MtMzxx/PGVXtmpYXYD5sEHkEDFX70MiiOeNWDNxkZIqo
0W7yyDkL0P96vrFPS5844u4I37smPjsQx6imoCFClQpBzxVx4Hjj3kAHoMD2qq4liVWaXf+
GB+HvVJpkgUKEuxByO1W4QEICjPFZsjsnzqfl9a2tEu4JRI8ke7yyBx1+tZ1JNJlRV2djpJ
JtEQDGRnkciukS3VQCD0FZ2mxttEjfeZASeMGtPfu4xjFfG4ucZzaPUhsPAx3pw6ZqB+2OB
6U5TgD6VyKaWiLHg/NilJwM1FuyxGKr3Mu2Jht9utRVqqMXKwFogYzmopG+UismOV0II5x2
qz5zvy3APavJnj4yTVrMrlZNj5s5pkq5QnNNz8uaTzv4Sv0Oa8ypVi01YuKGhcJnNMZ9uae
Tk5pdu5etcJqV3lyjBcDjqa801jUbiPV5InjKGMddx598V6dLGBG/c4rCvlgtUa7MaySKM/
MOuO1epg6sYXuriscRD4hvLK5AicYPVWGQT610Vt4muJo40n8tJJVODjpXNag6XMovBGkeR
wqr0/GoQ5uryEBccjIz6V7M6cKi5nEZ2lvqMhibktg9T0NSXd0BamYpyuOBSQWm22UKhwFH
8qz9UIisnUD7w6+leZywk7RCxpSXUckUKj7zcqM9fWpYEillBcsmOB71y9vM7WkWVDNGcjN
b1tKTCHI+ZsGtoRdN3RLNVYpUBZGVl+nQVYtZS0DuSCTxtB5FUYrqRWWMQPKGPO0j5fc0+S
VUusxxldnJxzmvrMDXp14aRSl5I4aqa1LF1brFhfN3GQbsAVjz5EgwdpBwV9qszXjhCVGDn
PWs15f329Tyete5CDW5ySaex5h8avn+GGrLkJgKcn2YcV8bfJ/zzNfZPxtIPwu1QscAsn6N
Xx15B9a4sTfn0NYbH6GTOJSLiJj8wUYHbioL93P2f8AiAuI/wD0IVXtbvyZ9jD5NoLD0460
y7vPPW2aQcfaYxx/vivVcWjBFjUJF8xpCMndjFZF2XZm34GTkEDrV/UHIllAUY8w+2Kx7i6
WMBUBBPfNdCdiWrmHrek3ur6ew02YxapbuJrNkHWReQp9QelWtD8QjXtJW6eMQ3SMYriDoY
Zh95cemeldJ4TlWbxPaRsc5YdvevPfEOj6r4A8dap4g2ltDv78x3EZGPKBGVfP1JrzK2LjQ
xKi/tI6IUuaJ9C+BmaTwnErHlZGH610EqEg4OMVx3w0vY7rSLiONty7hIrZ6giu4ZPmPNeF
j4pycUdcdjDkRTJ0qORBs9ulaVwn701XKgsE9OelfDYiHLJo6oSOO8RqsenzIFyGA4xxnNe
LeNfB0mseF9QnhQyXSncqgDLFeQM19DajYrcRvFIQVznBFcN4hSG00O6HAAPPaqw2JlTklE
9aFKnVp8r3PlC3hvfCyxX/AJTadeW5UjzFIFyrc7GHtivaPCPiZfFOhi/hjENwHMc0Of8AV
nH8q5T4maRLc+E9O1aFPMFu4ldScnBH+Fcpomvav4KvmlMKy2E22SWFSB5ykcMrevNfoGXY
5WTb3PExmGtJrse/G3E0IOTEeA3y5yKms7Ge5ka3t4wSMEt6D1rL8Ma/p3iOI3ulXLFVIVv
MjwYmP8LDoTXpumQxwwIycK3LN79zXtYjGKlDnR5sKKbszjb62u9HjaWGRPtQichQpXbkHn
NeTXV5DEitfXyW0bsFMspwFJ6mvpDWdM+12SzAbicKD1714F8Q/DOiWGoSDX5JjGbdrlFhQ
8+wH1HWvm8W1i5wq9j6PLsUsLRqU0tXsdR4e8S+BtP0u7lGuadJa2ieUCzA8kZyB1J965Pw
J8WPDfhj4e21rrV1KJobqeONY0L+YjSZDDtgA9K8PA8Pvq039nfahZNEDscAMG7jqc49ar+
bCfDghaMzrHM+w/dK5rvlWk3dHjqCe59zQLpur2lrqljIL2C5jEiXA6SAjqB2+lXzpojYDy
tq7QeBXLfBuUTfB3w0xj2+TEY8E/3WOa7y9k3WjmOMqwHDE9vpUrFVL8onSXQ5rUBHKjICD
t4yOOaxLlSDlmJ3dMDpiujlCovmOwAxjbj+tc7dTiJNy8lzhR6V6VKs7GUqauZT/uSMZ2no
o6CnJdSxzZaFFtwOdvBB/rSXF3sYKR71VOrGCRZNu7B6EVq8VFaMj2N3c9Z8EavJqFg0EkW
3y+FOMcdq64DBJ9a838Na7ZSB2iBikKguo6V1y67G0YR1JkPQA18vjJJ1HyRO2ENNTdAyac
IwxwTWLY6tG8Uhyu9c7ue+eBWZfeK0Eot45o4mAy+e2O1ccYyn0L5TrDEnI6e9U7iPC7Vbv
1xXjGreK9Vlv3ujeeYyPtXYdoA/Dg11PhXxV9rVYtTuNsh/iIxk54H/ANeufGYepycyKUUd
uIyFBLc/SoTBulJLcGrjPGV27gMetKkYZsE5FeBKPNJIu3YqBNhxngU6rDxqr4HXrULD94R
XLUptMFcbQDg5qTZ8nJ+lMx82KyasMCNwJrB1u1drMlDuxkn6V0GMKRVK8USRGMnAI61pRk
4yTQzz25tQ/wC7T5RjCqOSPWr+iaSq6h53ll41GOe1Nu7fyrmVkbgjt1qxpiSeXtxsBcEc1
7tSo+S6ZdkdIf3cbY5OCa5rVWDsu58M54GK6ML+5LtIHB7g5rnbmLdqG4jcijKiuKg7XYW7
FWztSC7SrgjkfStS2+5z61mySus23K7HPC9SPatOG5gwyGQAIce5rqlKQpF6GZYpNytuA7Y
xUMswKSsRjdVU3EbvtikUswztz1Fc3qWuiPUprWO2EnkgEsz9SfTFe9ldaMINNanDVg2bhl
U7Vy31PSnGMMQ4b5fpXHL4huriRjuWAAcKoyKmsdXvGidfN3hGxll6/T1r6RYyBzOi+hznx
xgI+E1/8+cyIf1r472e9fWPxsv1m+Ft1Gu9SZEJJ6feFfJnn+5/KuWtNSldM0hCy1PtdriT
c204KopPvS3V07QWytkjz4hwf9sVWklG5MIfmwP0pZULSWRzgG6i5Pb5xXuNnOaepXHmTTA
AgM5I5rniZC/JYgH1rcvI2Mrk/wB5j9eah07SbjV9QS3tEDyZG5j0SlOcYq8nYpK+xoeC4m
fxnprAkCMlmx2ABre8U3OjfEbw/r/hrSm+1XunzRieADa2QcjBPBBGeau+E7bw9D4svfDyC
S61S2gPm3LDbGpPG1R3PNcv8LtBtPCPifxDo9wrLrgud8+9s+dbkny3X25OfeviM1rQrS9v
Td+U9elRlT92SszF+COr6h4e+IWo/D/VztkjVzEWOc7ei/lzX0gQMZB4NfPXjXw7/wAI78S
NP8cJHMA+pRi6lHChGAC4I98ivoRiGTjvzWTr+1ipmc4WKlwMtiogMDFSTsysAELH2qtC0n
mESYOPSvm8Slzts1jHQr3sYO584ri9SWKZLiOaPcjAggjNdpeozKQHC+5Ga5DV7WVnf96gX
H3glcaSTuevg2tjzfxj5KaVCoQLCjA7ccYFebeNNGttM0B7jSI2byE8yNWfIjR/9YAPT+Ve
neKdPll0adBdFVAHPl8VzOtWEjmC2kunaN1KOQgAweMYr28JX5FHU1r0FUT0PO/CviSfwlq
Q1vRIDc2Vyqi509wcOuO3+0Oxr6y8FeJfD/jDSo7vRp1IIHnW7rtkgY/wsvUGvly90yLSPD
7LFvW6hiaGKXPJGeCayfB/inWPBeqrrekzM0rALeW7nK3K+56g+9fQuXtoaM8KpS5Hqfa12
whnMDEkDjHpXhHx1QRzW8qnO60kWvRPDvjPSvGNm+pabcF5Yiq3MD/egYjofbPfvXAfGfT/
ABTqv9kt4d0lNUX50lTbkxnsee1c9OMnPlZC93U+VbKJheuCQCF/OtGxQHwze5I+abb9Ohr
c1jSPE/h+/gk8SaPFYtLG0ceFXnPfAPaqWkzt/Y99dyRRuok+5two7V6cnoTCOp9P/Bm+hf
4XadbM26W33+Yitjbk5H516Cb63K4Lqsv3AjHOQfpXhHw/84aHDqUSyCMhfOjRsKVB2gn3F
ejNdul358eVyQy5PalCN9SZLU3rnJudnJUDHHrWRdLHGXEi4WP9arzXM8wJdjx0wcfjWbNc
OyB35A6ev510LQgiuEZDlmDAHr6Vjy5cjewwDxmtwusi43Z45zVGe2AG4Oc56DpQBVs55ra
UywtjsTmukj1W4MCEtvxgk78Y/OsZIty9snqMVKIl2bSenTispRTY7nSyasJFU5YZXa5XjA
9M1yt7DcCbaqnYx3BietWobo+TLbygAMOCB3qK5wZFLOCxwuPw+lUoqKEUovN3BDGcdDg9a
vW1x9hvoJVjOIpFyM9s0qJmRQMDPHGabKBswyDOeoJqZLm0Y72PRbzWoluPtDXgUSMGUHop
7VpWniHzJxH5oYAZJU9a8geQsNjbsA9Sa1tKu1gm3yhiGxwrV5tbLqc46blc7Pb4NQguAnP
zVYJBYHHSvOLXUUkkinJZBGwIAbGfYius0vVluLh4HP8AqzkEnnGK+fxGDq0ru5rGSZsSEN
wBioghJ61aaIMu7PUVHgK2wDNeXUozTvIvQgdSgJz0rPkEjxyeYecHH0rXYHymOOnaqLKZV
yowD6is9YMaRzb6WHt5FU/635s+laVvp0gt40B4Axk8YrS8rDKvH5VaAwAPStnXlJWKM8Wo
SMIOcDtWRrEQjtJJVjLbF529T7V0zLmsvUUPkttxkg4qaM3zGex5ndzzpbXEdwxihUqYuME
1SjnV/MZXcFeAc4rS1qzmluVL/KAMMMn+Vc3e27WUokVjtc9K+ooRhPRvUTJ7zVrm2uYHhc
rtByRzmqVlebZZJn3GRctge9UJpJrtwXxgjA71PayGPMWAWA5yOtetTpRjEhu5pafc2Ut8s
MkAkD4JwcYHfNdJDp/9mzMYYluIJD8v+zxXMaTFat9ojiIjuGACl88jviuhSO6tSQpaaJhg
FW6ZrzMS2nZOxaaPPPjHub4bahI44bZgZ6fNXynmP+9J+VfXfxlSY/BbUJJY9oS4jQZ6nmv
kjym/vV6OCvOnqc89HofaPkh3HAGAOn0qTyibmzGNyi5jOP8AgVXvs48x/LIKqoOfXipDth
utPcqCpuIwwA/2q+sbscKRk+JtYsdFtJLm+mVCz7I4ifmkYnoBXGnU9Q+2w3YuXEsDh4yDj
bznpXpOo2Nnd3Lfa7eKYRsSokTdt+npXCXHh/UJdVeHT7SWeN34ZVO1AT/Ef4R9a+azqlVa
U7+6j6rIatBSlCpbmfV/kbet/wBpeJpbbxZpyubufEcq26lDAyYG4kdu+T2p3jTxWmkeJvB
niJNQjk1LTAtpq/2f50uInOPv/wARHBx2pNc8Mz+HvBWn3dvrAuhqEzJcLby5i4HABHXpXn
vimCJPCt2ICVPlM+SOODkY/KvmaTcZcr6ns16FPEULxekb2PqbWtMg8QeG7qxmG6OZRInsR
8ykV1Gms0uj2bO25jEuWPcgYzXnfw48Qy+JPh5o+p3BHnSQAPt9V+U/yr0ezZGsohFwoGOP
aowa5Zyh2Plq691NDZ1IdSPeqyQN5pI6tVqUYlDEk4qRT8oIpzoxqT1MrtIy72JlHzAYH61
hXUAkhlY4CgZwK6K+YOp56etc1JdLvaI/c6E15FemoSdj1MLfc5bWLFZ9LeKQ4SVcfKOa5C
/sftqQgoyrHyd4weOK9HuolKAcEZyK5XUQY1dSNrEcVnCR7UHzbnnfiCyh/suSKSPeNpTB7
g1wsejxw2LBYTDPawsUI4D8ZU/WvUtZtnntCFH3Rkn1rl722RowrKwBXBHrXv4Ou4x5ThxN
HmZ5v4H8R6n4S1n+2oCZ7eb5bm1DEGZQev1HUV9OaJr2n+JdBTVNIvvOhlIym75kP90+9fP
E+iTCK68qHH2Zsog4JRuhH49axdL1zXvCmp3F1oMqiKCQrNArHbK3GTj9M17sJKaujw6lPl
dj0D40qyXGkI+TzIwPXjjivLNLYnwZqJwMGX0+leg/EnXdO8R2OgX9leR3CzWzbtgP7uTI3
Ke4Oc1wOkQtJ4W1W3yAsb7q0l8CJp/Eez/CiXOgQwYLZjJPp1/+vXZWtu8MUkLl2MbboyTy
V6/pXF/CqNX0+FhvHlSNH8noUz078ivSLy1IQG3lAkQ7trcn6H61NOdtAnHUz2nYIU5APPJ
qm0gUbXJbd0B7VoymNoPMlGGPGF42/nVCaEpgghx1yOa6VK5g42K+8CTjIHpSH58e3btSSO
wbJUDPtSzSIkaydD7VVrk7E+5DHnBB6cCoGZN205P0qt5qkH5sZpskyBuG5PSmkNssq58wK
wPTNDo0nPHXP0qrDOokGTlunSpzM4VAuMtxz6UyS7CyhuVZlAxlaf5RKFhyPcVAgKJuOOR6
UqztG+RyB2FAEc2eVDYJxxt6VoaXp1zezIls6DJySQcAelUJJg4AdTgtzjrXU6TefYoI/Jj
3QcllA+ZuPWsKzmo+4rsaNO48OXVv5Oo2ERMCoHMcjZJbPNSWklzdSTTRj7OeN5ztxntRD4
1sbmX7O8UtuFG1SxH5dasSywJJ5sZElvOCHVRxuxxXg161ZaTjY1ikdlp94P7MiMqujKCpD
cng1djmSSMypzkcGuIjlaRV8p3UKMYJ46egrb07zfs6EyEAcEYIFeFVnKC1ZskmbfmkckUh
cOCdtQAEJktnFVLrULe0VGknVdxxya4VUlN2WpTjYv4HpQTg4rnG8W6YsIlE4YElc57j2p+
n+IrG9Kp5u13YKFznH41r9WrPXlYuZHQVXuY1cgH0I4qUFi2Cfp702VkXlmArnSZo2mc1ew
DbvKLu6Ekc8Vhy20f2wl1RkIz8wHFdbdPbsNpAIwTk4rDljUfvFxyMV6lGba1ItY43UNGs4
bpGRdisScDniqywW73HzJ+6x8xUYJ9K6PVRH/oxbIy+eO49M1RhtDJJLIHVWGNoxkCvThWn
KOrBpGbpVrDZSlygdpQcg4+T0xmqZuWS8eyV23gkgg5BFdMLPfIjAxAkZIK1UvrO1iu2lQb
JUXnAraNW7bZPKcN8XNQiuvgfqMCqyOlzExBOQcH1r5OyfQ19OfFhVT4U6iEk3EzxnaB718
w+c3oPyr2sNanGyOaVm9T7yuA0Y2Rr8h5469BSNERJaF8MguYuvY7hVprZZX2pI2EA+8Par
s1kGhtlG3m5h5PX74r6OUrI4ivJZzieVlKg5bdgcnmqtn9p26la2sgjF5ZyoSUOOmSeo7V1
d3ZqJ5GjK/fOc9Dk1zfiOafRmRbdUdyGH3f4SDmsKy9tSlT7mlOXJOM+zOLtLx7z4Y3FgxW
SHTtRjED8YAYHjHeuR8Z6Lf2fgCa/mt2t1cG2fzTtLMxx8o6kY7179oumaWvhmJjp8KvdRp
I/yAEkdD+lfPnxu8Vy6z4gi0KzJ/s3TwJDIvSaRgRx7DGK+GjRaxSpJ3tuz6qeYc1GXJG3M
ehfs73rz+DZrCQkraSkJk/dBxXvumRLDZ7FZjlieex9PpXzr8AYvs2k6mm4hnZGYDsOa+iN
Lm823cHs3FZU2li5pdTzsRFqCZYlU7800kgHFPlIGagLLnJbgVpUavdHGtTIvZSjuWP0Gaw
p2Qg/J9/5sjtWzfxvIZJCm0fwjrxWJJFJtL88DgeleFiLubPbw1uVMrPgoGDHAONuK5vVhv
d0Y4ZVyM11YtGEO8J83UEtx+VYl7A8kTllXeeAT6VhF2Z6MJK+hzT2w2EOA3H4VyOsRfdjA
wWOMmu7khnRNreWAB/CDwK5jVbK5l1JSm3ZjK5TIWu6hUtLcup7ysc20EbrFMEO+MMpbdjj
0PqOK4C90Z0vdQmtgvzuJPKjOMBvavR72G6tkkCzoIgcMhXJOaxESa21OC/tnjMsYwyMgxI
ndT+Ve5hajXXQ8jEU+ttTyjVo10/WTbWkeWjIaYjkF+pxVvQ51XRL3ep/ey4OBx0zVvUdPl
TxLqM3lqYjGbgA+hPb8axkt5YRLLExWBU8yTHQf5zivai+aNjyZXjK57N8J7lx4Yu3jb5or
2IuxP3VyQf0r2BIJDEJgFKOM7skEd68G+Dlxby6Pr8E8xHmbX8tT8zAAnp+VeuprBfToWTP
lugYDcemKjk96wN3VyO6l2TMFI2NnA9KgVZQCrDco56/yqjJc71YgD5jwSf/AK9UheTbGTc
dy8bd3/166YxsjFss3UwUoGBx1x1qjLKzID8xGen9ajBdwHcthTzmlLlmCKGyDtAxWhBImG
4ODj0pxQFCCoDemO1RxqY929duPWpRLGRtVgCe2OtAEHlqg3A4OKRJ3BChmwv97pUU0rIuA
u4njpSpv2qHAG44GPWq6AakdxujG9iamSRMlgc4rHE7AmPYMDueKfHOBkKgyBg5PFKwGpOu
UV0bFOS6nS0KB2C7Tn5qprcNtw2DGaXzS3yhQqnvinYCqcltm4kMegPWuu0TXvIiEE5fPA4
6cfj7Vx7cvyelOW4e1TfG3Jb1qKtKNSPLIadj2Owj8y1EyXKKkqs4Gecmr51BNOtImuHclV
5aMZyfSvJdOspIZk1Ozu1nus/IhfhCfb8abqGpa/a3Elpcag4cne4PIU+3pXhTyhSldy0NF
UaR3urfEa2tsCHfJuGDHjDDivN9Y8W6nrFwXGYbbjbHnkVQmd5WMsn72Rj94jqcVB5TspUo
ozxgCvRw2AoUNYR1IcmxBql1HcTNFKUjlbeUIBBb1pYta1C3i2xOqkHJwcfWm/ZgkbAIu7n
Bxx/Ks6bEaYY5b1ArtaRJ0OneNtZ02WZvtsjQuhHlysWAJ7iu40Txk9wq284kM3lAA7tysP
U14o9xtYZXg+1d14CA1DX4xG+FDEEHocCuDE0KTi5SRSb6HqdteeZAm/L+YGKleRgDn6Utv
vaMnzd6E/L6ge9Z2lWdxBat58wLmdiuwY4J6Gtm3t1ihYcLjLHHQV8xVcU7ROqN+pmXkkZj
DMuViOScc/hWG+qiIMRD5W453Y/pWhc3UccgdXQvgnBPANZMpklQSSsshU/KAO1dlGFviHK
z2L8GoIyKQHDnjPeq95MBEVRi0hO1vfj+VZ2BF88Mrbt/AI7U77R5ACyqCHJYNjNdcaKTui
GzgPivKi/Cu8iORIZkAP4180YX+6Pyr6f+MU0E3wvuhAgXEkXOO+7mvlrn1NevSuo7HK9Gf
oWEPnZC8BRu9+Kmud7fYlU4Y3MQH/fQqcOAowqk7Qfm47VFcSRxT2c03CLcxE8Z/ir01U5k
zJxNO5uUtXm80bw7FQoGWJzxj3rNSwl1S4e4udqCPC7XOQg/iGe5/lWpZ6bJfyvfXimMbj5
anrGP8T39Kw7+9N7dPpGlps0aA7Z51OPPfr5cZ7rk8t36V5mIxk3P6vhvj6vokaQgl70jbs
1h1e6W0COLCEFeuPOUcAZ64/nXgfxg0dT46VoIlhtnt1ChRgZXivoXQV/fSyhcRhMfjXlvx
R057m3t9UVAwt5GRx32k185W5cLi+WDvfd9z18Ovaw94zfg3dQ2V9PprkBp0+Vv7xB4FfRG
lYNqdmAeMnFfJmjmay1CG8gmMKROGGPvZzwK+qPDV6t/ZC5iz5UkauuRjrnIrOCSxN+5pi4
v2aNWRAGLN1NRtgJmpZwSOOtIUGwDGc10SjdnmKyKE+wq2RmqM6osBdUAGOoFX7kBZNpGAa
zLqU+Q6ZOM8CvOrpJPQ9Cld2sUOHtyVODnvWJqBVFZFwD19quzyGOIhW2t7Vh3c5Z2QnORX
krV6nsUotO5SnfdbsM/NisyQDawYZ4HOau5UjBBznmqlxJDtC+3HFaR0Z0panHaorM8sW0K
TLuOOcjArI8nazq65OwEZ+tddPZtcSNLjt16Vg6l5dtBcSkFikDtk89K9jDVLtROLER3Z5v
q0Ud3LczBxG67tpB5Kr8uPxJNZ2vWywaXbw2CNHFcyKs6scZIHABqXyJImdmHzMYkK543Nl
2rWuI0vI1jkPzIwdCRnBr34vlPHmlI5LRrzUvDOuG+09U4UpNC3Rk7j2Neu+D/ABHa69pKJ
bu2+3Yq0DHLIue57ivO/GD2jWkN9Zr5Ml0wjnReNh749jWDZahfeF9XTU9LmcR8K8QGA65+
61dUGmrnHJWPocKEY5QFQe1ZutaTJq9q9tbXMtn5uBJJAQGxWx4dmt9c0qzv7J0mhulXec8
xP3U+mK25dFSFDhwrbuecAjvWl9TO1zyAeENV8OoLvQtbnmMf+tgnO5XHeug0zWotQmMZt/
KkUbiV6E/jXU3emtYwfa55IkspBkO0g+VT6jOa4vw/ZWzeJrmE38UFu28RSyrhW5457Vond
Etam0VSZCSuBknkdarho2OGUdOMCpNXjMOlyQWE01zfElYpIYxHEnYlmbOfwFZWkWF3Y2xF
/qMuoTv8zs6jansvtTCxfJRG6FgRgAjpSLOAQDkgZPTpSkfMOOOOnaq/yrMRuxTENlkMfzs
SQTUP2nBJAP4HBp826VCoIOD1JqKOFnmQEA8etFwNC3kmkiTBODk8ntWqm0Rhepxj/PNZ9r
E/mJEi5YnAArZjt384RlOQcEU72Ag+xrI2emfT/wDXUNxZhEb7x28gdq6ZLREiBV13KccNT
mjt5YSjIGbvnvSuByEKlV8yIMrZzkEjmrOGuM+ZI5k6Et/jWvfW0NrZpKqbC+Tj0rDluHaQ
iLoehzSAR42D7RkoGzzTZMA4HH0//VUglfygHYn+9UEuGJYEgeuO1UtQIZOIwq7sjn/PFZE
67mIYZz61o3EjZby1wB39azZHLHJ9P89qJAVlijaULIuO+4DJFereDrCzstKivmg27mMql+
G3YwSPwrzAKbaZJGIPRsZ6/pXe2GqST29gyRRskEzCOCUnABHJyOtcWKpSqw5UXGXK7nocM
1sYI5ogPJY7g+OKkmvLaOJlmuYoxkn5mxmuPu9bMbLDZTpCFj2+WoBCn8a5e7lnu38+4laV
lH8YGT+VePSyxy1k7GjqnWzf2dKjzxS28rbmCoG+Zl9RWYLqNH8tJU+XupzisCK0kjKmKLB
IwrdDzVqK3MabY3A8z75I+79K9SODUVZu5m5s2mltZZSEKJk8AnrStjy9kyqRk7QDWdBBFA
XJDOWTA9j609ZMHLyAnqOM1SoJbMXN3OD+LO+P4e3SAYUypz6/MOK+cNq+lfRfxZnil8CXP
lljiRARjr8w5r52xXTYk/QS4vYoI/tDPtURgnj2qTTbO+1G6s9QuU8uBLmIxRdf4uGPv7dq
4698S6ImsWlvfahAhLqQu/IAA613WqeKtPis9M0zQbiKfVL6eNIgvRBnJc59Bn8axxNeVBK
EVq/wLhDn2LWuauLi8n8NaQzAR8X13k/JnkxoehY9z2rLRIIIVggjEaINqqo4XHarEkFtp0
DWls/yhyT8vJYn5mPuTVIZLEkkd815U8SqHu0Hvu+rN6dJv4kdV4fdprOUK/3TgCqeqaTDq
Gn3NncJuikDL7g+tXfDYRbGXaRu8zB/KrVwm2XJHy14FdSb5+p6FF8rPnC509tMu5rGVSZI
zljjP0NezfCfUvOtprI3BkCoGVD/AA881yfxFsBBKmo26qP4GGOoNWPgvO0esXNuwx5kbMO
egz0rpozvaR11481JpnuL4yc0wsMcdqkYZTkc1XIcEV6E21qeAtSKdIpeXUF1+6fQ1m3EQS
3IdM461oyhhyOtUJyTC285OM4zXBX1jdnbR0aRzF+qbmCqDjnNYN2gSR3HAxwK27sSbXYnB
9PasW++aLDdq8Zbn0FJ2sY6y72BAOOc/WoJzCGznJx93FPkfysqq8EdqpfKqFATvPQnk5rV
I3S1uR+YhWTkoAK5bxFcxwaFJvQl7iQWwI7B+D+Q5rpJDvQqCVIIBOMfWuM8Vzq9xa2Sqxa
JJLok9wBtH6mvRwkb1EcmLfuHIMsU9zbbEx5l3JLn1AG1c/gKt3KrFJEVUEMcGm2UZm1qCE
khYbfdgduK0ZrRfMUlT8p4zXuuV3Y8jl7GJqVpFcR/ZpYlKsOT6elZQsPM0954olkkgXE8G
fvIOjCt+6VvtHTpx9Ko2sDQahFdwhTJFlSr9HGehrqpytY5qkdzkoNc1LwzqsU2j3cttNC4
lZQ52sfQr0719Q6R4ktvEugWepwFY1kQeZx0fA3D86+ab/TnbX7yRoF2Shn2D+EZq94X8Ua
r4LvAkTm80yY4kt8njPVl9CP1roUk9DmaZ7h4g0LRdbgjS6jAmjOVdBgkDnbkdj3qva6Hpk
0eyOwhTbxsBJ4H1pkHiLQr+0ge21OGVZThF3fMCexFXkkVJnkj3cYyM43VaJM/TNC/s1Ly3
SdngmuWmjVjnywQOPzqaW2ZB8uGHqRWklwjbvLYENwVHWqzyfKyhiwwRjHSqW4PYxNhSRyS
CDwPaqJSYOxLlufyFaShXIWRmH8yaq+U32w8ny8HOKszIYYfNznnIwTitKxsyJPugs3T2Hr
Wjo+lG6aVVY/KoP8AjXY6ZpVrja8SgxqMt3JrOVRRLUbmdoujQHMrruaM5Ldye2K0prNDcP
ctEfMbn5Bj2rUt4IY5GibDEnNOuorbcuY3YH+DOM1j7Vj5TDu4nt7cRsNhY8jPP1rMfy8Mj
Ps2jOc9a2riVHYo0YID5yx6D0rlr50MzjJHJGPWtYSbRLSRX1DUDO3lBjgADFZDByc42hep
9al1CO68hzp8kEVzxsadSyge4FV7W71Moy38cAcADfFkq3/AeorZEkxJZdyqAM496gkJCEE
kHpkHirRjup7mG2ghad7htsQhBbefQU240+8hvPJvIJIZUIDIy4P5U7gZsnmCPCFjk80sMS
sAHTJq8U2OVZeh44pduMkYz64607ICrPaLuBRTIuBzjoafGsuVA3rtPA7dMVY2koOCBSiNu
zHn3zU2AAjK5dZNwGMg9zT/ADXb7hIBHTPNRKpLeWDnBxgVqQ2IHOwNIR+RpARRvJkKGJxj
BrRWMJGAVOf7xPWpEgLyBpUyF4xUxQMj/Lluo+lRzdh2KjRtHhoyVJ/KmsCQNwH4VaLFogW
XLVGwxgbFbPoelSI8z+J7Mng29/iUsuBngHcK+d9x/vNX0X8VY1XwTdOVKhnTAz0+avn2tQ
P0H8N/D7w7pkcV3cabbXMqxAlpIw2G/vZNZUrw6l4x0vVLWBbbTbCZY7WNQB5j8hpMjt2Fb
fivVJPsjaDpzbWkQR3Td44yB90/3jWXZ2lvFPpiKhASaNeOwHAr5urWnOXNI9GEFFWNh4A0
juXLFfbrVKdtoyBwTjFT3k7wSN5ZwjHHvWVM1y1puTPmBs9K4YQvqdD00R2vhokaUzPkbpC
Rz1FaVxGZYSyDkGquhxMnhq0d02yMu459zV6JS7ugPB5NRJX0ZKaTucN4usGuNJaTYGKsM/
Tmua+Hc8MXjG2WIbS5aMr3YY6/SvSdftMaLdCLBYoRivL/AALCbLxPBhtsplALZyfcVyQ9y
VmenGXPSZ9AEN9RUBILkCpy3y9earEZfI6V7U9j5qO5FMygcmsK/mIVwuCGHHqTW1d/6mRg
OQOK5e7uN8vlj7wH5V5eKqWVj1MLBMr3e5zksdpHYVhagh8sgDLY547Vr3EpWFXYnFYeozs
0ZeInBHavLW57NNdGc9dTRqSxY8DnAqgZVDeYpOdvGatXbIqNuOZDzjvmsZ3Af721T1yeK6
YK50t2RK00QlYl8jOcVwWtahFPqN5cKQJQIrJQeQCTuP4811M12rthWEigE5zXm8kwlW1nm
TDXEkt86jg46LXtYGn9pnj4yo3ojS0+QLrV9MADklVPt/kVqSMrruVgy4ySvOKw9BhkzcSP
zvCP16ZGcVtOg8vC7hx2r0Wlc403ylCVoXkADjPTpUUUCJcElsKOo9akjiZpUDISQMAe9Rs
rGR9+4MCOFA4q4kS2MS7YxaxFebN6xknb13Y7H2q7runafaWqa5p4MlhcRF1Vv4ZDwoPsDT
WPzY8rcMnvVPVPMXSJbeLcBJyIt2FH0zXVCStY5mupykMt1YzW19EgcKSRKB94g17/AOH9X
i1bw9aags8ckjRjzSn8DDqCOxrx5tOe20SxmUM1u6HPzZCtnmo9Mv8AUPCV8bqFx5F0cNA4
GJR3PsfetlLoZOPU90gKwTFmYeWw3Djmgskv8XB7YrL0LXbDxBpDm2UrIvDKxyy57H/GtCw
Bjma3uUIkjJGexHaqvYVrlMwA3BEZ2gdDitEWXlxedH8zEAH2FasEUG/zJVCIFwR1z70hET
ABBlCc4z1FJz0Eo6mloUDRWu5IsHBGO/PWtdSn2ffGp+X5CFJzWb5rW8gCE4AGwr2q7blnV
mk4JPJHArhq3buzdR0NG3EJyQjA4weabqAjIMrBhtGQTkVGg2FArZBGW/Cqes37yBYwSrEY
qaMOZ6Ey0Rkz3EDFnLcY6Z71gajC63CXkZBUjgZq3I/zkA4XPTrUDIZCAMnB4r1IqyOdu5j
M7StvkyG9zSMFdSpJAYYJU4NXTEj3AgyqSk4BdsCi1tJbqdoYreSV1OCFB4q7iKmj3Xi/w9
G1r4d1e1hgOSk9zaCa4iz1CuT/ADHFUGt9ag1CS9j1mS8ublSbptQzJ5jdiuMbMe1br5hJg
PyupKuO4qi+0MSD14OTSAggE0kKzXbIsxzlI+mc8VKcZwR/WhcAnH3eg5zQVznjntT2AcGC
ggjle1OVXfJVR7kmmxW906GQAEZwRwKvQ20qJu25zz1AxSuBLZWynLbupHJFa8ULht6hX28
5xjBqlbysVZNm3Ye3OavoH3gHG0jkrzWUpFRHMsrZZFXrkgYB/GkMZJBA4PB4qSJwrjIyD1
bNSTzYgeQNygxuFRcqxC1uUTcyYVBkmqMuyKXaOFKg5rTdjIoQMCpUbsEcisfUHVGYk4H3V
78dquPvEyOH8fWaX3heWBxtEky9c9M15D/witt/z2avYvEztdWBfA2bwCAa4fyf9n9a1JPp
OG3byv3s0kszHc7ueWJAq6LiOC4sC7gf6RGMn61mPcxrNHGcglV4z2xU93Oj3+ko0eUW5Qf
XmvmvZt7nqmtd3CNu5B2sayRqIZmRudg7dF5rP1TVktj5So2eST1AFU4b1ZJmMKErJt5Per
VFRJUmz2iyLLpFhGeD5KkjHepo3ZXyp5NIyuFt4Ygcoigg84GKsJb4IJB4ry1FuTtsVzJbl
S6V3tn8xchuteTWqSaZ4xiUbUP2jqRk4zXsc/3NnauL1/TUlnW8gj/fLxkVyVbRlc7cNU0c
X2PR3dPLDbhkgVCSRyuSMelJHh7GJxzlFP6VNHjyVHavZV5JHiy0bKswLwn5Rhh3Nc+9j/p
BLEIM54Ga6O7J24WsyUgOSetcOJgnudlCTjsc5qsRDKnIjxyRxXL3iqbV1y3C4AJ966+/Ie
VkJJTArjdXKeY/lPlgOhOa8m3vNHvUHzJXOVvpUj3zqvzAZYnmsX7S00mZdpB6Aj+VaeobQ
5JXIYkcn/Oa5ZZZopXD87s59vSvToQTQ60mtBNfv4LPSbu7KZfyyigep4H5k1yF4I913LEg
22dstqB6HGT+prQ1+WNmtdPycTP5rDPIVBu/niucSaZ9JSVztfULzzG47Zzj8hXvYemoxPE
rVLyaOt0QKto5Dj5pAMY6YUDGa1LlEB+THT65rD8N3JTR1DfxSu35mthnMjZDL74FJpqbKV
uUqFSH3jHTrVC4IM+7P3h82K2ZoiqZGCW4GOapSxLkMw78irM2jMltgxQxHHzBiOtR6jGDE
mTtzwM84rQbBdRjA7VBfKGPPOKuMnchpWItCvILaO40y/CfY5NzK7/wNjBH49RXNavDHP4o
uHj/AH1tBEI09ANv863I0QCQge/6VmPa+Tem6K7kkOJceh4z+FbqRnyEfhzV5PCmvJe/6yx
nxFOMcoM5z+Fe3llljjvrZ1cFAVZTlZARmvGNS0tYFGSXhf7rA8EVFpfivUPDIgsY2aS0aQ
OIDyUUk7sHtmtYtdTOcGtVse4QTC5KiJs7RnGOQa0ImDShHbBk6kDpXPabdR3dtHq9g4khm
X5gOdnrWhFcyiQMp4zlTinJNrQyT1OnjsZUtjJNJxnPTHFWdyNC2W6Ae1ZlrfowCzzbDsxj
GcmpknVn8ttu0DFc8ovqaXM248caLoWtyaZqtw9k+FaOSeMiKT2DdKS41OK/haeC5jlPUbM
cj2q1rek6T4gsorTV7IXMKYKHHIJ64964Y/D/AMTeGZhP4V1mOe18wubC7HyMmc7FbqOuKu
nyxIkmzd3yYBlOM+opVmAkCkjHrWC+peI4TjVPCBsbdOr2dx9pIH+6cGi08SaLdTeQLxraT
ONt7E9uQe3Xj9a7boxs0XbhmS6LZDYOR3x+FOnv767lM95dmRgAEULtCfQCi3in1fULi10/
ZfXNuqvItu4bAPTvz+FXGtLTS4nOseZ9vU4WwQYZf9pyeg9hTEYWo65YaTAj3kpEszEKqKW
aTjoAKfo/9o6hG9xfW62e47o4QdxVOxY+p61dSGzmvVujaxiaNflyM+X9M1OMo5lT5XfOTQ
BE8IDKvU9c0eSxG5kwewqwkc00omkPyqMLkY3VLJG6oWCke9AFFCyOFzjnoasMZWmBJ28jp
UYjklbqc96tLHErqSvQjJzQBs6fb4WWV9jhuintTo0xKRvwmPzFMW4RWkMTZDD5uMAfSiWZ
YdpVd6uMADtXPJMqJNhHOUcBe+DUksMcFq7GZX4+X16dKq27LuO9R8wxx2qS4hVbdycO4wf
c1EtCzNjMu8A5TcAPrWZdCRpWgY9DnJNXTcbP3nl4288mqEzieZJNgJLcqRkCuiMbGRzmtK
fsMnOcsBgfWuR8t/7tdlrLpLExVAoLDp9a5nZ7VYHsbyNJIWcKTtHJHtTC039o2C4GVuY8D
HvUsaxy7TIQBxyB7VFLNEuq6eINpl+0phWPXGa8peR6MkZmsTF9RUlc7eOe1WNOcfaoYCh2
s6Lz0bkVy93qDy3rMEw2SCATxzW74fs5JtXtN8jHdMmAew3ClVSsEUfSkcRW6eRiCAABUwA
LGl2gLzTc4JIryLWZi3coXPyPIQCRmufvGkfnb8pzlvQ10N1IFVm4OTXP37qI0+baN3zV5e
I+I9HD69DrdOy2lWzMOfLX+VWOi8CodOkjl0+Dy2DKEA49qldipIHavbhZQTPKldzaI5ULK
SQc9qzGTDs8jAEH7prUaU4AJAbsDWXc7WZmb5WPrXLWta50Ub3szB1hoo4jMDhwOnY1xGoA
7pc8hgMFa6zVZA5eIjjg1yN/Km940b5tu7I5x614t7yZ9Jh42ijmdUIS3bePlHT5e9cbeOf
OOxWIK12d9h4JppMsoB468Vy10F+67kgrk+wr1cJq7GeI01OD1iZprrVLmL/WWduII2H95/
vA/hUYiZI7aNwMwwO+Ac4+Xgmo5As+mRyFyJr+5eZ2I52g5UflirUW13u5JFZAsAjz/eNfQ
x0ikjxJK7uzW0a2MGmQ5RlXHVvWtMOUIC55PNZ9rc4t1UNyo4wakjbjLk5Ldc1nLc0jsXmu
GTIODn26VBzLkkcnvSSbc/Kwb9aWJhuweQepqQew2WAbFJRlPHJqrcojkgke5HUVosQ3VgQ
PTk1UdGbJG4564pp2JtoUIbcsr7kIQrnd06VWEeWAZeMEE9q6COOIxPCWxx+NZ5tirkY4Oa
fM7hZWKdqyxR/ZriMvbYO3PVPb3rlFhSeO4llUklygJ9AeBXZzQqIgRnnr3qlFZxQPJuiDw
SkEjH3SO/41rGd9DOS+4xNL8Wav4VmSxs5I5LJ3DyxOu7jpjd2r2PR7oarp8ep2al7OU/uz
3BHUH6V4lcW0cglAU/61g2O3JxXQeFfGFx4bjOl6gZJdHZspIoyYGPXHr7iuqMtDklDW56+
pZW3smCD1rRiuS6gkAt3OK5/Tta03XNPjutPnV1JIK7uRjuR2rZgKeQAB8+OMd6q19ybm3b
zEsjGQiJDw2KuysZ/3II8vGARxz161kWrEkxO4QdDkd60YbdcDzckkHnJxWM1ZlX0KGoHbc
Mq4GDgkEn9a8x13xPq2k61eWGpaVEbMjdBdorSBvTPoa9WvIBGQoOV4zz0qm9huj8/aG+cA
buQKuMiGjxzRdL1LWY1u5Zrq2td+VYAxMxzztPBrsTpU0msNqA1O5lgCbGt5nMmD6gnpXYb
o3b7MkqghyFRhxn2rP1YCGKJHV4WZskOhXcfbNbc12TaxnIkaxFlbLdAAeRU1r95lm+bcBx
ngjNQBFZ1AO1mHUdSa0rVGCiLeyEnn3q27ElpfJmZYi2FUDlj39qbOkYtApk+bdnCtU0NvD
Ou37TtYHDEmrDadaeVmW5ZpBkZxgCseddR2MSJI03MMljUMgcFD2POMc1qfZo4pVKyo205A
J+97VBcRp5obAXGOAelbJ3EMEhRWUAFiB0OcVYgkjCEgJu245HeqgZfNkP3lHTFNjuI9yhV
ZgzYOKTQGpGsecnjHr3pl/fYjRI9gcDBJrMkvtkmFccHIJqtcTsz52HaR1IpcncdyeQh4yp
7/AO1/9asx5GiBG3JA9Mil3OXIGcbSefWmBVKKZGwwG4n0rRCMfUwVgOSCQQc/jWBu+lb+o
FDZkiTLF8Ed8Z61gfuf74/OkB3731wrJtfAZQT+VRWlxJLrdgWKl1uVAPfrVGR5p1USowIw
cfhSWesWS61YKsc0hW4Uu8URIQ9Oa85M9Bp9TQitI0uJJ0wr5Iw3U8103hdB/wAJFYO6AIZ
lHI6c1ztxfWEWqPFeT7CoDcqQpyMg5/Hmur8N3djNq1mILhJGWVW64zXJVbSNkrnvTMGUDG
KrzOI4y3apSdyA4681Wu8/ZmAXJrzZydrnNFXkY1xdo7MvO4GsjULnfbOrMvTgd6lctG8jv
34+tczrF1JHIowCewrwpycmz36NJdD0TwlK76DbF+vzZPpzW1LncSK43wbqEjWMEUo+ZpWX
nsMZrsHkzFuHT1r3MPPmpJHiYmny1WQyO2CGxxWXdzbcucEgcccVfkb5CeKxb5kMLk84HOD
WGIlyo1oRvI5++IdXbPzHng1xuobfNZ/4tpBI7mu1n8tlcIgxtwPWuLv0eGXLgYboDXlx1d
z36XYxbx2S2xsJzgDArhvFl/LBo16qsFkePyIsDGXc4H14Jrvb8n7OA0TEMcALxXnXixFn1
XRbA8t5jXcg7qicAfixr18D8aOfGfCc5Oqfa7e2QBfssIX2JOP8KqSXTLYzeWxZZbjC9yRn
H9KlXM91qFzvGzcQnvtHSqhTbaafEMhg3mNn1x/9evfieJLXU3bFR9kyvygdM1qIRnAwVwD
ms22ceQFIAB4OO9XI3CxqseWA6kis5bmkHpYt7VCqWDKSOg5qSOKMAgFh9TURZpNuMcVciA
IfPPGOnSpLZH5JkJK4GML/AIVN9nWKJiDnJHJ6VJHtDBhvIyODzTnjDum5Se+PWo5tRcuhm
yRhJYnUk/N9/wBM09YA0hG7LevapLkhY90bKFDAnmo4yjyfMc9/lNVrYCrdwGMLgZOcEGqU
rf6OY0GcHn2rfuIvOiCsACo496y2s1iRssWz1BGKcXYTV9jCazjjvXklXEE6gH0Detc1r0L
jUbbTkAKqgK7e5JPNd3LHD9mwWXr0rBubSI6zHLKwEQwpkP8ABxgfhmuqEzlnB3sVvCmu/w
DCM6o8V4zNaT4Bcf8ALM+uO9e+aX9mubWK6ik+QjOM547V4Fq2mJaG4gugykDIOMj2x7e9b
XgTxdfaZf2+k3ksLWcmVV5c7lz0ANdHNdGUocrPdjbxOd+8vzuKrV6K7RykLRFVAIJPH61k
qWjjUo5JPr6VOGZ4sqpIxzgZrCV+olY1LmGFmxE6vG2AAvOPXNPhSMb0kBKg5AX8qoQK8iD
BZNp9OtWjeMCBKpIDAHjkj8KhOwOxI+nSQxwXltIbecsS0sYyyj8e9eceL01nWfE9tY2dhq
6W6EGW5ncHcN3JGCR0r0u5vEfctsSY8cDrWfqHyRq8bOxdeT0U1vByuQzjNf1XSdK1e2tYb
G/SEhR9snddjEnBDADj863hp0plTyWDbiflDf57VU1CxsdS0+S2vI8pJ3HVfcVoWlw0cVt5
siuRGqM4OORxmt22zMgWP7NLvliIUsDtPP41pTXNtM7OkBAPDA8DNNnlBViCrlznjmqe+Yx
sjEDBycUcl2Fy3Itikayr90j7oPOayXkWRVdgVJ52/wCNTGQbMllAHQVRlLnBAGAOa2UGK6
KkhdZXAJC9aidvL2FW+Uc/U1NM+6BzwHxiqWSxTqQh6darlsCdxy78GQ856kcVJOR5Hytkq
fWmK48wgEHPX39qhnfFuw4QkjgcUN2GPaPCiQMRkN7dMf41VkfYuxUG5hlju4pizOxYyZ25
+UEU64wrFk2uWwSBxtA7VDVgMO5DKrnJIyOT35rH8pfU1tXbO0LBgOCMY+tZFIDt5gjwKVC
huM4GMVf0qPOo2GVWNDcIxZRjJBrl5NYtWvDbadDPeOVHlHZtBOO4NW9H03WJtasJNQ1aZG
a4X91DJgDJryrS6np37HRazYRay1tFcvMqwfKnlgKduc4J7ipINAsIte0y+snmsbiCVQDGw
KsO+c1aV0M3llTtDY+b+f1ojdTdw4UbRKvf3rCpJqLNIpN2Z9DwTebbRyAg5UZ+tRXMmyF3
I6dKZp6BLCIA/wANVdUlYWzoGxzXkTlaF2Ywhedjm7y5zuzjBOa5HW5gxD8Z44zW7dv8rqO
WrlNSQhQ+47hXjR1Z9LSionRaDqv2ZkkdsQxuGOeBgjFeirNcTWgKrGEYfwknivH9FZ7rR9
ViZM7YQASeeGzXqPh28ku/DlpcSIFdlwR9Diu/DOzsedjYK3N5ll2nQfvVXZjAI61i3tvM+
50lYDGSqgGt65BK54xWc4CK7YLcdKVe5zUtHc5VhKrFSdx6DcMH9K5vWbNpIsmZ1I6bD0ru
riM+T5iKMdRkc81yupoyrIZCFDDjjmuNOzPXpNSOMuohHiSS4mdVBGD/APWrzbWb+3m8Xar
fLIFtrOBbRXI5z99j9a9Uu5UhDSNjy4wXOR6D1rwNroXWiXszD99qd02PqzdfyFe5l6cryO
XGytaJYttlt4eRJCWlmYMcDoWOT/OmTN80YGNyhuDxxxVy8AL2sQX5d2cfSqrjzNQcbQAiq
M/jmvajbc8qasaETMEViAQMZxV23lcqQVAOcVVRNi8HIPNT2znDDHQ0p23HE1IsDkHJ9Kto
Qpbgg5yctVKBiQcnjI9quGMNMQSck84Gawb1Nkrq5MrsRtwMN1zUpj3KGIwMEnJpiRN1IBX
OV71O2ML3UcnjrU3E0Zd2Ea3P7teFPb/61YezMeFZlxzwa3bpgIDtA5zgjoaxI1Xb1H6VrG
TsQ0aekTzfavs5kzFtGNwBOc10DWySwSsY8soPGcVzGnNi8GWzxwDXXWziQOx42Ln8KxnL3
rmkErHPNYlZM+W2zpzzms6S3VZnVl3q3GCeMV2KjdH5jnocBR3rCmt1Er5cFlJ+UVcJ3RMo
3ZyvijzJtMjaQOwgGPX5ayLqzR7NFaPyZQitGW+Uj0rtJ4lcFSARnJB6Gqo0+O+jNlKvzxt
ujk6ll7r+FdUJaGMonRfDbxUb+3GganMU1OM/unk489B25/iFenCMwZkAJDDrnp+FfL11HL
JJJeROyzROSMDlMHAx+Ve2+EPHK+IdBWO7ITVbQBJ4sYDDs6j0NbcrlqjklpodrFfp5gQrw
e/OBUcl5HLvIzkNtJ7fhWabwqqBNpHpjpUMrb4flVQMndirjTsZNmh9oKpuiYAr29eajkup
ZEQOcIARgVlebJb7mh24bgrk809b91IZlGxuCD2+lbqKRBPKVZSu7AXGBmqxkVHC9c96hku
VeHzcgjJqubjcQVxxycn/AOvVpXA0hOyurBgMD7vrTpL7eucqAeDg1mC7CPufaMDgVDNcZU
NlASOnT+tNJoDVDb0+8uM5HNRS3G3K7l5HUnpWbHcIirkg9zimzTGQkgAL2JFaaEKJIZXZi
Gj3Y44br70yKC4uZiluFJSMud7hQB+NVRMEUkyAZIHNR3F1FMwx8yLkcnGf/rVDuWa9yllb
XNpBZ3BnlRQZ5A2ULnqF9h61Uu1w23dtB5JPasszGOWOZeSpxjNMe6aV/mxg9s0agWbnywy
hZFccdOxxzTmZZV8vITHcc5rL34O3jjvVuLaybuAaWoGbMCqSAZOcD9aza3b2MLHIQDxt/H
msbI9akDs0t4reQtFAkQlIO5ONxx3rSt7cPq+nIQcrOh6e9Z/25Yo44mjBAIIyeelatnc79
S02dFBC3C8Z98V5tmd7LVxbBW+U5ZmPUUyCMNcxKqnb5q5bHvWhcKZN42glWOfbmq1pJ5Dy
ShQSxxjPSuarH3Wbwd2e82Hy2SHdu44rJ1uXnHTJ4NWtHk36bHg5AAH6Vna0u1c+9fPV3eC
0NaEbVNTnJsFyxGCD61zN+f8ASJWALHPaty8kHknkZzjFc1M/711xjB4welcMVY9+CuXfD9
w6yy22OJ4mHJ5z1rp/A2sM0t5pcpw6YeNT3XviuFtrs2mpxXOVAjdWOT2zzT7jVn8N+KLfU
YV3okhVl7FD1/xrekve0Mq9NSi0e3zYNsxyM4ziqZUPa8nG4Z+lR2t7DfQRTQENFMgcMDUi
8hk9K2nJSPIjHl0M6XZGTHuJVBk/Wuc1uImI+YckjoO1dNc4SJi5wmMkjtzXN6jL/o80gGc
jNcbVmd+Hu3oeT+PL3+y/Cd9OqlmmAt41z1LnBP5V5EsGy90qzi6xKZW+vQD9TXe/FW/QNp
GmrgPLK1w/fheF/WuIsZGuvElxIFAMcYiRR045z+tfS4KPJh0+5x4iXPVt2LE0nm60saMwW
GMZ+pqGzYPcXYfLEzFO+MDAzToYvM1S/nDfIZAm7/d61Hozb7FpGG3zZHYc+9egrW0OOWr1
NRBs99vFS+aEdBwNyk1GjYU0u/Zj35qLNsWxqW2GTcTgHjFaEeW+aM5I4Oe1YUErMQwXo3q
K0reVDId+QD6c4rOUTaMtDWSP51JA2ZFDghmaJQQcrikiCZJTcV9B3pzJmISK2cnGD1FZW1
HfqZ8sDujDI+XJye9YaWM/nOI8Nk5Oe1dFJOUi2ITg9u1QFmIYBB8xB61opWFa5TttM/eI8
s4XB4A4robfCzAdsY6VlpE7xtjhi3HtWnbsxXduVSgxwOvY1jUd9WaRVkTGQqoHy7j1HXNU
5IxJcrKAApyMZqVQQNwC9NvI7U2aIA7nIQ4yfkzThoiHuZ93bxrKyg5IPPFVpUWKFpFGTjF
XrqONTguoH941C1u5hddwTC9ducVvF9SHscd9lmhlmtmQgN81u56NnqprMu55tP1JZtOne2
uogGLZxk+hHcV2bQSAEPtkQ9RgYNc5e6eItSibzGdZWI2tzjj171005panLON9D0Hw74kh1
yxSYFVu0XbcRdNreo9jW5HeFMrnHOPvda8Wjml0fWDqNlKYdi/MMZD+xr0zTNYg1nR49Rtc
AE7JFOAVbuK74y5lc45R5XY6E3oUlWPHWo5LqOZFUA1QWYPI275XHT/ap6uAw3Djqeaskss
Pk2D5i3NRKSEO7jFNZmbmNhlffpTJS+wq3pnr1q0BG4aRgMYGc5qGUkS+v1qQOxViBjdz1p
mBIhZ2IwDge/pTAEYvnfwAOxpss4LNnk9gTjioxMI8qRwe+ahnkaRwXGTjB560AMlucuuFA
z71WbBLrngHj/OadLjIwpXj1qFlRsYH14rK4EjhyirG4UYyc0zbs4LZNRuJGIxwB2pQrnr1
HSnvsBL5e9AQcnPNWZDhFHXtUNqJChBUDH41ZWMFSudoxkkdaFfoBDPMWt3XAHI/nWPtHrW
reRMkKyE53Y/nWVs96QHTi9gkHmxyMHAHbpxWhpd4RqunoyA/6Shyo6896wrWwFoqq5DkAd
BjtWrZNt1vTQFAX7Qjcdua5Umtzrduh0GoXgRy3lsVLEVmXepTughjZRjPQc4qW5kVl2B8k
VQhX7TMyz5URH5So/SsZR8i0+x9A+D737RpEYIAOxTge4q5rI3Wjk8Yaua8NT+VDZyH5d1u
iEfQVtaldCaNcDivkKlRJOPmepGm+dSOLvSPMYEf5Fc1OSJmdugPWtvU2H2hiTwM1z1y6nL
bQSeBmuWKPagrGRr9zLbac9zAA8xZUiUnGWJwBn6mui8SKt3prTo8cs6QxyMB/HkANj6GuP
1uOe/1bS7NTsihZ7qQj0A2r+pNblhepJ4ctdUs13nTrp7aYYzvHBx+PNegoe7FnLOXvsu/D
vxk0F4+g3bHbjfAWOB7ivYYZUkG5XGH7181+LdHTSvEFrqmnNssbvFxCUOdh/u/nmvbPDmo
tf6TbXGM4QHrkiprwUbTXU55R5jdvJF2kEZHvXN3soaBl+6hBzitTVeoJY9Oxrk9Y1BLPTL
y8YHbawvPknrtGf6Vxpc0kjanFQjzHhXiy4i1Tx5d37HZbWTixUj+Lbyx/M1h6Am+9kmbbG
Jy0zc8KDz/ACxWvq8RtPBVpcSx4urmB7mUk9XnPX8j+lZ8sKafpd03TZahF+p+U19XSaVNR
Wy0PMlB893vv94zSGKafPcy/wAYkk2+oOcU3SwP7FtYwc+UmPrUt1GLXT5lBLokQUdv4aks
U22UeDyFA5+lbbK5lJDkZgOm3+tSMvnZbOCo6UOPnUDlj2pzZA2CTbnrgU07mbJIMbtwOan
TA6DGDmqKb0UDG5c9fSnrJ5bdM0cutxXSNiCdnJPTFWvNKMuB1NZcLhH56+lXkfrxWcl0Rc
WahlWTbswCowcHOaptH+9T5vvNjp0pyNsRU71J+4UZdCAPm49qyehrpYbGSu4KMjrVxW5Q+
XgL97HO6ogVDswdiT/dFNeQR8LLyeTgVnuytkT+Zl8BNp6daCOTmM5qr53QsxJ65IHX8qkW
4JckjOe/rV2aRF7slms7e+tfs9xaCaPcCVP86fHYQ29ksUdruTOBkkkCpRINrMqOTxnAIz+
OKmVg8Rj6HcWAPPPpUXGzJmtFMeYBgv8AMPasaaAPEySIN4OQccqa6uVEBJLklf4QlZTQoS
8hZVduget4PsZSOD1e2fyy4TeuQGAGSST1NUrW+vfDuofabaMvFMQJrc8Bx/j6GuvugiF1Z
0B6HHSsPVLYLpk0sDlm4HPPGcda7adRrRmE4JptHb2+o2+o2yXdqwaNxjk5Kf7JHY04SHBL
DJHSvNtHv30i98uZiLW5I3BeqN6120c+yTlt6j+IHOfcV2pp7HC01uayzkc7RjGMVYNyZZA
3lhe2M1EjI9phQrM+CN3t7U0R8s0jfNxwOKpX6CLkgDRM+DhTgj8Kq74iBvO4k4/GpAAIfm
JIz3NRrGWjY5+7wPpTswIJYggyFPPegrFKVikYIWIAY9F9z7U8owODICvpTkPl8lQQe4FFm
BYtLfToYJEkzfXJ6OpKxRfhwWP6VAbZY8EnI9QKfb3yIGZ2IYjaMAdKQq0yeZny0UE5PVj6
ClYCpJ5RClX2n2FVnVVKhZA5PUjtVhIgpVywH+yTUtxKQhVzn0NICvC6gEODkVYMyggb8gD
AzxVNmV2wflx6HrTJnKREjpTuA2d9/mEdBt59eaob/apS28lunQfrVekB2sNlLcRq6psDDr
jpj1q3ptlNHqtizqMi4TB/GvR5LCMuI5ChGAfl9cVZt7CE6rppdUCm4jGQvTmsja/c81bTp
5JZvLhI+bJG0ZPPaul0fwzLDL5t26AuynaoB5611zWdvaSSSqynkg+/NRPMkKlmlUE4wFrF
xvuXdrYsJthBUDIUlRipp5gbcKpJYjk46VF56talBGwIbduJ68Vjz3m2RoWJxziviMZDlry
SPo8NedNPsZOsu0bbeG5rnJn8yQgvtOeAB39qtazIZ3aNXxtH51y+qXcttpMt5KpWGFGYgD
ngdauhT52dc5uMbmbDrAl1TWr7bkWii3HfdtBY/qa7r4XadHffD6/0y6hka4uVe5LehcFgf
y4ry+NkPhpLaGNYZtVljLsfvbmO5/0Fev8Aw01NLXxVFppIP2iJkRQemBnA/AV6VWKUbJf0
jzVN3bbOYZl1P4dlI4+dPuDG+f4QRuX+tdt4JumGiQnGSFH41n+HNMSDxX428LSIJxOFuAS
cAAE9B6/NWV4Jvbuw1HUtAkaIPAWltyc5OP4f5VyVYc8bL1N6curR6TclpLbeYwFA5Iry/w
CI11JH4Va1hIje+uorQAc7lZhuH5V29nfTX2h209w3lTvFllxwDXAa/C974y0WzmlHk2ccl
84Hdj8ifrXPh0o1dehrNc0LLqcb8SnIt9OsIsHzLnJVeyoMD8K5vWt82lW0AB8u5nihLDtj
LEVu+LLct4tEfnPIILHed/JUlv8A61Zd1IJZNO07grEr3TYHO44Rf619DQVqcbep5tXWcvP
Qj12Mf2Q6j5QNqj8TUtsyGxVQ5+TnjvUl8izeRbEbPtD5464Vc/1FPsoo0jcY4Hy8Vtf3UZ
te80GI2TzSw4GasN5bKGV85XPAzUBK7yAAADwD3qwEOxOVUFc46UrktdCtGqngkgDkgihlX
cBv6+x6VKzndgcEjrTX2AlQSuO571cWZtAkiyOQobg45GKsCXhjsY7QeB14qoZ03AAbmx0F
Ju5xgjORmq5dbi2NKK+LRq8YZdy5xmpWvMISRuB5PPP/AOusgSiMBEUFB8o9uKjExkDZAXB
7d6XIr3HzmvBqV00KuIwpPG0nJGPwqZ5nZwenfFY63OxwMEN6U+KcyPnBHPrRyoXOaoupDc
iN4cRumA6jPIPerMTBWx8pyfSsS41OK3Kh2xniqra7DgbZMfrT9nfYj2ivqdlavc5QXEyZO
7aFXnHargybWM7yp6sAMHGfpXHWuuRFlJZ1C8FyOK2I7t8bgjZY8nPX0rJ07O5qpXRfjgRr
2aa6lkkUP+7RW42+hH1zUSxEmT5URQcDimQSF5VkPGGyR9KmhcKxlAOXOPmPSmkS2yo9lCW
ZlVWOfTmsu7tUZJIXQGNhjFb1xIrpuVcBeuO9UJpI5YwgwQPfmnswOI1a0Mduf3W9QuPlXr
/hU/h7VVt5I9L1CUxqX/cSMMKOPun+lbV0kcoaF1+VuDjisfUNLhnsiFUbowevp6/WuqnUc
TnqQ5tTvotMkkjDgBX3ZLNwFHr9Kg1O+tdKtPOkm+0gOqfu1OMn3rC0Px68fhO78O30a/bY
xi2uQPvx90Y+tZuuXEssum6aW2xylHf8cf41tOq+eMYdTONJOEpS6HpU1mtrERcrn90skbJ
yDu5xmrFrppMLz5xznvxxmu5Hha3g0cWFq4bAjIDcnAXFO03w4tqhF4uc8BeuRXYoanK5JH
m8YM1wY25O4KMDrTp7fa6x7uMZ+ldhqvhsrfRLby7BIW2gL0I9a5+fS9QSRzLEdwHJwenvW
jhJApJmG9kAUJYHIz0p625KA/dGTwTWoNJup3MyADKgYANaUHha4mkjkeT5Mbn25HFSoOXQ
OZI5D7MMswPPU0q2rSZY7gPY9K6qXRE8kIF53HJ9qfJowVVUbWx/dpum+qDmRyZs2VgVH51
Xa2LJliArHHNdy2hplRJuXIyMioLnQ40jRPMAi+62V5X3pOlJa2DmRwF9BHFacKFkLqD9M1
mV1Him3S1slKsH+YDgY71xvmfWsSj6Tm1CJACE3cDI9OKkhv5H1SwAiLbrlBwPqao/Zv3mc
ggABiw6jFaMO3+1NLEY6XKjp7Gua9zUW/nMgVUQAoTncuKw7gSTqIzJtweoreuQ6hpAAM54
I6VmIoIO5VJ96m6C4lnlILmTzsjyQPmPp1JrFv7xTF5sZHJxjPT/APXVzV1mttHnni24Vfn
Hqp4P864+9vEmviqMIreADezHAZvSvmswpN1eZI+iy+p+7syvqk7syMBgsw5rl/FFz5mlfY
lLlrqVYPwJyf0FXbu5a5vZFt1ZgxwqgE5+lRReGdc1fxbaWK2xjWKEXGZcqFLHaufwya1oU
krF16iSuZcW68160XA2WkbSkYxzworpvBFxs+MOiMzMwDMr44xvG0VxusXx0jUb9bCWK+vV
uTaEKMBI415bHfLEj8K9N+GunQavrOteI7KIwKJYIrRs52lE+Y5/3ia7ZUpJXZ50q8Xojt/
CUNrrHxi8Z6vC4aK02Wy99xPB/wDQa5nx3plxpPiRdc06AoVbDlRhWrufh7Ba2Ou+MYVTEy
agGYnqwZMgn8c0vi0R3dtJD5QO49M9fyrxq01CdzsoNt2OR0rW4b2wVrdQucAKegPpXP3E0
WoeJ9YZFASApZJKBwwC5bH/AAI1HY2j2Fy0BlVUG6Xg5CgDJJ+nesLRry7j02N51Elw7PdS
HHckt/hShRunKPU7FO0kuxg35F9qmt3Uce3ZL9kUg9dg6/iTVS0WG41e4ZFOyGOO3+bnlVy
T+ZqOwvG8tkdlVrmdp29OTn+lUtI1BI7mSUAlbqZ5AM/dy3Fe5GMlGyPMc1zK5o3UMsuvwN
kKsFtITx0LEAEVBueMugYbT2FT/bC+psZc4SBAVHYnJxT3KykOkeMcH3oV1oxtKWpi6hM0W
MEgY6jrU1ndTyxh3OQnykmjU4C1qxVsfUVkadMyXAXB545rsjFSgcEpcs9TqNwKEqeccY6i
oWuFYg5z6sO1VGlkVsJ0HUE1G0jplWA5JyAO1JQtoDloXVkJDYbcQM0xn24bB5GPoapLNgE
/NxTXnLgdfpT5GRz9CywPyqjb2JHC1H9pZGPBHtUEjhyvlq4I71AYDJIGMjqB696tR7k83Y
um7VlyAx9eaje7VV4LAex5qpKkivjGB7Ur207RjbEx4z0q1FXE5OxFdXQlUZqusgC5HPaqr
7ixUqQQe9PCtgYBrZR0MHJ3LBmOCNxAbg812FneeZYQNtOMDJB7iuHbzQPu8e9XbW5m8kRN
MUQHIArKcOZGkaltjuF1XawAVhz1zU7atzGzqBgc471x0V6pjEeWYrxnuauqd8ILl0B4BIN
Y+ySNPas3ZNTDvndgentURuUKsUBrHitLncdmXXOMkGp4YZTITu+4xUrT5Be0Lb3A+84IHY
1XllXbsxuB79qWW0ml+VSMk9CelQPp8uGXzwWH8IzRyoOZlS+hWW+iK7FJABIHU+tWos33j
jRbXgv5yL8x4PI/wqtaMr6jbKzByrZOf5VUv7O7v/Ebx2CsZY1DgI2CMc5FVHSauOT9xn13
c6rA3ytGY2KDk4GKrjWbSPyoFfKgdc5J5rzDwd4zTWtMS11K3WbUbRAkrsx/eAdG4roGuJV
ui1tAEP3gqsSD7c16vtEtjz+U7aadZHBjOR05FUZt8kjfKF2jnPOa52TUbprYMTtdjk5bke
1QvNeTSM7MwJwPlOBWn1i2yF7O5vAQmN8SAAdQMc/Sok1CIOFWQrv4AasQxvgkyEt6d6qRe
WVJkcjkgMx6Gl9ZfRC9kdFFd2N1IsZkA2vnnjNQNLCkjeYD1wAvOKwGtpIz8zAk9ArdP1px
ju+I3OOevNT9ZkV7NGxPeQLAMggk4BY1SkujPhGUgL171HJbxqpT5mYjGM5/rSNYwmzCxl9
w5bms5VZtWbLUUjlfFbedpasuQFkUcnrmuBwfWu68Xo1pomVPymZMZ615557/AN5axKPq94
JGcr2ZR/KrFrCRqWmkkELcpn9attGQ+TjoP5U63gI1OywRzcJ/OuHmNnboFxbFnGdvfINZ8
lsqgcLnoa2rpHWU5A4Paqrx7sHAqYtiPLvE+sauLqbw9bTWH2qbLQwzxECeP03Z6g15Rc3n
jC3N7dXOmKY7Y5mfymKRn1r0T4pQDVdWstNhiZbu3ukkm+byyImGAVb0zzxXNL4ivJvDOq6
frVu9/oaztYzPAxS4QZwOf4ugNcHO3K8lc9RK0Vy6GLJ4r8faFaWl7Jo1nZwznEM72XLk9O
SaxNW8a+OL+K7ur+eW0jvGVTcQho/MEYI2qR25OQK734h+JrzW/h3p+laXaC5srOSNo7mNi
ZI/LGMMmMg9PyrivE/ih9X8C6F4aTSJLSLTpS28tnzSw5GSMjJr0Kc4NXRwThO9mc1HZ6rp
qW8l7YyQ/bUE6vIeXQ87ueorqvD/AIu+IXhXRIItLh8vT7yZ5bYPAGE4zyARz2NZfjnxBLr
11okz6YtjFZWv2QRLLu37R19u1XLTU72+8P8Ahuy1WylXRtHlkja4t3PmBXPJ/wCA5NaS5U
rshOT90958I6xqN7PpnjYWZt7TxJbmK7hXnZNGSqt9DjrU+v3b7S4kdRnkA9eatWl5p2j/A
A9s4m19NVtrRisNyoUF0AG0AL3Ge/fNed6t4001vMdkbjGBLgA/rXydelOrWfItD6PCyjCm
m2Ra7L5eh6nIjbZPkt1IOCC5GfwIDZ9q56fVWs9Ju3jwSYhDx0+bgYrJ1fWUuvJHnBVaXz5
E3cHAwv8AM02Kyu72Kx0u0aOVLyRrlWB5VEOApz7169PD8tOKOWeIXM3cpzWKJbXU+4iGC0
cg5wd2Aqj8zWXbAqkEY+9hR9K6LWvCWvQ2kFnKhhe+uI4V8xsB8nPb6VtS/DfXbSGe4dYUS
BGfcZP7oz6e1ehBaWZ505JybRxtq7TzTTqCPNmbgHOADgfyrQaYxjDPg46E/wBK7Dwh8N73
VPDNldmSESTqZiDuO0McjNVtY0KG10jV5dP1mxu5tMQPIkKE98EZz2pexk2V7ZKNr6nKPOJ
wFAyoHJ21g3sLwXO+MMqtyvY06PW7+KUFpRx12oDxXtHivwTpNp8JrbxWkUv2u5ltlG8/wy
MAcD6VcU6bszGclNXPIo5JrmDKwM5H8WaattcSTBWfG8/xE19Iz/CrwjD4f1CS00qdLi3gd
0Uytln2HH64pPhz4a8N6x8ONI1WXTrWa6VClw/lgkyKcNnPfPerbbehHNFKzPnn+y5MEmcL
7YPNCWDDJ81X+imve/AulrHqPiuxu4o5Lmy1EiMMikpE4DJj2xW7dw/ZPFelExIIZYpIvKV
erDBBOO9aRg2rtkOUeh4RpXgrxFeDdZ6LeSK3Ryu0frWw/wAPfFchCDRlUKcEtMor3ondPk
KQV7k80SDysFVPJ5bHStVh4t6sXtHayPER8KtfkhR5J7FCw/1e4kj64FNsfhR4ilTbd6laW
7KWXI3HIzwele4O+yLfk8jtSjM6iQc8YO6tI4eNyXOR4mfgxeL80l/bFieSqtjH+NH/AApr
58NrKIQenkk/1r2pkZ1PzA/XvVSbaAMphlz0NdUaFOxjKpI8qi+DkAIZ9XfgfwwACte1+Fe
iiIR3N3cykLwwKrg/QCu5N2UVSAWOcHPSpzKdwDFSD2UZqvYU+wlKRwkPwq8PxM3Fw4J4G/
B/OtJfh7oFuqobSbI6FpScVq6xr9hok1lHfXAie8k8uMMwHze57Vnanqd5J440/TYrkoklq
80keeeCBWbjSjpb+mNOb6lSPwZpsM5zF50eeAW5pw8HaOpLLpSpubLZDEH8a6aJ3+0OQqum
MEN1P+FR6lq+n6Bp0t/rN5HbWsRwBu+Z/ZR1NaOFOPQluT6mQnhrSIbOVpbW1jtYjmR2/hH
XOa8g8W+MIL/zLDRkjs9MhYjzwgDXGO+eoHtUHjX4izeJ5Xs7aM6dosRLLFuw0565b/CvLt
Q1Ka9OxSyw9lrjrVFJ8sVobwjyq7ZpjUQL1JYVZVB456+9epfCHRIdZ1e/1e5bLWx2qp5zu
/wrxeBiIQeTxgV9F/A+0EHh69vXU4nnA+oUf/XqKUP3iQTm+U6fTvANnpvi3VNehnIXUI1V
oCv3WByWB7Z9K1m0tYrhTE+3Hzbia3ywkcYB5IGMUptmKt5hG3BGMYOK9P2UV0OVSbOdFp5
sm3HP86maxWOJi7YUjtzVxQkOcZZe3FMeVVJcemQPatlAXMYiWkUg2JEVZTjJY85pHsljkM
YJTby3ORVkyIjERhgCc02Rm/uBsjJxVeyiuhPMxtvbQwFjwwbpuGatpBE772ULtGAfTNU5J
MqCA2BwRjpUU00jYWOVlBOSOuRVqlFbC5mPaJQ6u6hiT19aWeB/LyhAAGOBVPzmZRIWYZ7M
cEfhU3nOcgzMOeho9lFj5meZ/GC6msPBkBhbBe6T5u/Q14H/AG1qX/P01e9fG+IL4Gsmzz9
qUnPfrXzlsk9a8SvaE+VHXDVXZ+lZtWyDjgqvX6U4w41LTQqgHz0zg4qRp/NYYkLbQuRjAA
wKnwhv9PwOftCjnr0NeI5tGxLd2pLSZCjJ4qn9iOQM4A6nNbk+1wcjJB71RZsdaxVRstwPK
vih4c1DWrG1bTLfdLa3UckzD7/lg84P0rzm8gn07UtU0N7UX9jaSQX8s8Z2SDqQWX+LFeh/
Fsatp9/pmvaFdXUbpG0dyI3IVB2cj07Vwb+MNF1CO5XXLdre/ubfyJL23TIIIxlhXFLn66+
h61K3Kmh1pp1pr2qX2o6fff2fNIxdZImw0gwOHQ8EcVzqTWOr6a7a1p0sC27E/bbRC8YYHq
6/w/Wu/g8O2+qeKdOntZY20Q6YsCXsM21kmUcHjqfY1z+kSzDRtXuUgF3av5tnceVgOrAkb
mTofwpqba9DW6Oa13wLNqEMN9Y2tve27Mpe4hkJITuMDuaiTwd9oQpp+oz2aBvlEhOBzzwa
7nSG03TPAMb6dNnUBJGLgwofmHmAZK9jg81xsXiL+1vH8dpJcMtrBcuhkJ2huSBn2rWE60k
7PRGbVNPVbmDP4P1fTLr5xZ6jG5LfLKUAHclQQKydftvsDC+SwFuxJ3eVkoSOhGf1r6Eu/D
Fo9tJHO4kkblljAxg45zXmPjzSo9M0aeFbl/s8jeUseQdrdfrV4bHOc1F7ir4WMYOaZ5vYa
sPtGofb9OFw1xbhRKoBEJ/hb296ttex3mnW063a7rGPyUhxtYg8s/51a06z1WPSr7XVaLyX
iaCWMJ8u1QB/PFZFn9nudPR44nKW0ZR3PBJPLAV7ScJPQ8jlnHWR017rfiW20Dw1qWoalM1
m96s9oJn8zbsHzNg9u1dprfxLl1vwLqcM1pDC5RI1urdyGbccH5OxxmvGrjU9Ru7HTrSS6a
WygRktonx+7B9vf1rS1fUw+kw6fbWcUS2scTXEykl5nHH04yKfJ2J50ezah8T7bQ/C2haL4
Tl+03k8fk3DTx7TEg6jHvmuds/IT4T+KWhtVgukki3yquC0bN938815lZnzbmPVTOplVwCr
dePU13mo6hLpOgXGn3G2a11+0SVNv3opEfOc45B6fhWdveSL05LnnMhLXKqg+8OAeK+nNfu
kk/Zj0C5u24jNqyhmO5gr5/HGK+Y5W23cWB3xzXtnjdri8+EXgCwt4zFapGrSjkB33YAPtg
5q2k3qZ6mv4h+K8eqeKNG1DQtWvLbS7ba00bR7RMS2GDKOuFroPhR4n0a5ttS8NadOVaK8n
uIFZSC8LNkH9eleP+LIYE+It/pNrGsVsbtY12AKMAKCR7ZzXcfBnSV0f4qaxYTAOI7MvGzc
7kLAgj8DVqKWpN3Y2fC/ifRG+NviSytbxZG1AxxoAODIgII+uK3/AIh63F4cs9MuXiP2uS5
DQlTgnHUE9ga8203wLfaH+0SkllLHPZi+8wlnw6hkLkEf8Cr0n4w6W2oeCE8qYLdx3SeU8h
wMnOR+X8qblfYSOh0a8TV9Mi1JIypmQEp2U98Vfe1k2mQk7M4Bz0/CuQ8Ba7Y6B8Mlm8QXq
5sY2llcjAZCflx612unatpusaTaapZTrJaXa74yeBg9z6VSq6jcWiEWrKh3OCvp0qGUIkiI
JUWR+ik4PHp61l6v418NaUXjF+19KuQ0duN2D9TxXgPjPxEl/wCMBr5u7yBNi+VFBISsQHB
B9z14rTntqJK+h9CG6iy8b3KxMSeHcLVF72zyS15DhR8xMg/xr5wm8SyXebmKPdHnhiSSK1
BPbrbLLKnl7hklugrqVZLQwcXue0SeItCglCvqULbjjCHdj61wfjLWLq88W6c+matLa6dYA
Nc+W5AfDZzgcEY4wa5i/wBQS28NPf6YYbuXesSKp4yfYUurR6pa6K0t+tjCZFUvmcNM2R94
AV5eKxk3JQhoetg8PScHKrv2K/ifxQnibX1vrm38+3spSYIgxRTjkE4zzVvRfHF7L4kuPEG
p24mkWHyInHyqgzyAK8980WiuFf5SeMHIOff1qP8AtuaK2W13AxRjGAOvqT6mrpyktZO5zV
OXaKsew33xeaK2EemWSNdPnLyHKIPX3NeQ+IfFd/q2oNc6nfyajdDhSeEQegHasme4eYYV2
VT/AAj/ABqn5YMnetpVJT3MOWK2EZ5p2MkrZz0BPSl52EY5qZVwvC5qWKMyTLGRweaSAlhi
OIkCjJ5r6c8CajouieA9N0+8vYYbj5pZAc4+Y9yPbFfP2m2nm6lFCAOAMk+9emvaeXEqBB9
3GF6n3xWtKVnzGdTax7bb+IvD9xFtsNSt5pwOQXAAqytzJNEH+8G4Bj5FeBxWNxcTbILV2k
HopqEX19YzmJL+eB0OMCRlwfpXYq8djn5We7XbvGisyLznjvWZLKqjnJwOM968us/GOq2Kk
+fJeZOSsp3A+2T0rNuPEPiTX7qSCWdLWDPSM7QB7mq+tQirsag2en3WraXbOy3d7Bbsv3t7
gbT9K5/UvG8UECzaeqvF90yTKQrD1A615peX2l2lzHPa25urgjJeY7gCPVTWdcX+q61dM9x
IWP8AdXhVH0rnni5zXu6GqpLqdPcfEHXZ7otbyRwxRZ6J1qJfiFrsSYla3mB6Zjx/Ksq9t4
4cRQqWgiXJbGBuPU/WlsNIkuSJNiOByR1IHvWKqz7s05I9jZsvideC7T+0rCCWDOGkhyrge
w6V2Nt458KywPcvqhhHTZKhD/lXl2paLGjAhljlJ5Wuekgkj3JtAIPINawxNSPmQ6aZ3nxj
8SaHr3gPTo9HvluHjulaRACCvB68V4Fsm/v/AK11urlz4dlZgATOnTv1rkvMPqa55vnd2Wo
2VkfpOu5nwh6IP5VJFc51TT1djuNwmD+dYH/CQ6JExZtWth8o48zrxVaLxX4c/tnT1/tZHK
XClhnOBzXhuE30Oi0e56DLJnhW6tis+e4BUiMnOeTVKHW9Pvke4s7mOSFWx97GD9Kw9V8Ya
DpvFzcqTkgqnJrGjGTbui5yXRlfxlcTWfhe+1SBFmuLSMuEkAKzDujeqnjivDv7P0DxePtX
h+7Gjai4P2jTbrhN3/TIjnGexr1fV/GOhahpVxZoXljuIypG0jGeleUav4aFy8V7ZSPCRgF
gMOjDuPaqrJU7N6XO/BxdSLS6GJA3iPwhqTJaySWThsyRtyj/APAa39O8Z6Zc6Te6RqNoNP
8At7EzzIm5WY/xEjkVmzeItUjtpNO8UWaX9pGfkuYl/fKfx61SfSbLUrFrzw7qaXqKcSwn5
ZI/YqeazcFJXl96Olvldl+J6H4HttIuYYoNSe2l1CFGMDwSfLMg6bsdTjtXiem3EX9uXEnG
Xnc9cjhzXQ6DNJouryX0qugtracgY6kpgDH1NcNo0ZnuZJ2UlSckg4Iz1rqoUknLXRnLWm0
46H1Np+o2t9Hbi3u1yyjIJwe3euC+ME2nNqOiaZE4OCJ5H6CTLbefoM15De3muRyywR3c0U
SdFBIBHas25tbu+WW6uLqSTyUCjdJnBzgfqajD5eqVT2lyK+Lc4cqR6D/amjx/DGaKO+jE8
ztmLd03ynt9BXP6fqGi2miXFkGikklcne5wfu4/nXOvptza6em8oUc7tuf7uB/NhT7WGGfJ
kTc0jsoAHGScD9a7o0VFPXd3OV15NrTpYnsrayUiR7u3mYRAIucbT/jVZ1d7w2HmKgnkw8h
YEBaraja/Yr1rZQPulcY98Z/Sq8cTmQ71BKjmuhLrc52zZiijjeG33p5c5wSehKnjHua7Cx
vxqulataajEDJpGniO2452mYEfiATXCaVEDcPEwwqxO/0OOKv28017Kt3FIEuUQpMDwHTHB
9+KnqUnoVrv5bqM9Bmvbr+4XUPAXhZShYJcJAFX7uQpP88V4jc8yIx7HrXqtj4mguPB2laU
bNlmsZDIJQR8zY4qancuNje1XSNOv7zx/dazG4+xzPNFMB9xsLyPx4/GqGi65rXh6fQPFC6
SXnnsPs9xE7ZAUZIYkd9oGK5HVPEGp3UF3YC4VBcNvm3nBlxzyelZsPiHVbiaOfzpPtNud+
QuAV9MDg1LqO1kaeyVrntfie/n0C7sPGT2e691S6tZ47NiVJ3RYZdxHAGP1rt/FeoW2pfDl
76aazaa0uIJruCOZZPIKsC8efXaa+cfE2uX/ja/j1IzajBNbKqRwyH5FQDBK46GnaVC2krc
i1tp7lbq2IlWZuPO/hbH51pzpayaMeST2R1eqeMBaRPo+gQ/brKKcRyXMsQLFcg7VX0PHJq
bRfHd9rtifDMSnT47UECNFGWXJJOQPeuDfTjYC2Oo3c73N4SQ1u+wAjnBP41HbtNp2pJe2U
5t5ImLJmQZJP8AeP8AEKyhUjzqSR0Soy5LXOk8VT29pZ2+nwO0dwzZbYeR7NXFarGpkZkKK
N2D1JJ+hNat5e2jym7urmOSZiSSmWINYr30DbvJt2L8nLHg11SqRlqkc/I4qzZHHbPcXUGn
2xkKzMPNm/hUd/pipNSnudUvZBBK0GnphYw38QAwTULalNb2UkbJtuLhcIF/gTvn3P8AKsv
y5MBXmcgdB2zU6vUnRaGhDcQabCYIb1yhfeUQ5G71qG41Myp+7jYMP4nbNQLaljgqeeeRin
i1OcBM0civcfM7WM93ncZkJIPahY9y8sRVx4sEluPpUJTGSDmtEkZkYUBdoZiw9RxQRkbSv
PrUoUFegB9aCQE2lqLANUNgDFW7UZnZsD5cAH0qIbSu1TWjYxBbZ5m5HXnvSbBHTeELAXut
wmeXyYd+JJj/AAKOa9esXt7i7aOxsomiVtpmmUksK4nwLo4NtNdSEKi9XY8AnnFdfPrtoEF
rptv5aEDfN1ZiPQHpST0aRMndkGra49pcTWOi2wjl3bZpV4I9RWLq2niC1iudVQNdS8pGow
5HYt7VPJLFHdM6xnzWwQM5YnuSaWNSdRGoSkSTYyFdiQvvyaiXNFe6T6kmn6Jp/wBke71Ry
FWPc0a8ewye1cZ4i10T36w6dGljbRLhRFnMh/vMe5rr9b1If2bJpUSAtMwmnZGyDjouf1rj
H06BJVkuVTD9EU5Zv8KzpQlL36hd0Zlhpk987mQhFGTuc/ebsBWxEkFoGtdPgjnlK/vZxnC
n0Uf1rS07w9qGtzLAskNrbxn5tz9P6mtu+0nTdKm+w6ey3UwXHmxqdi8fqa6OZX5RnErYXV
5LtILOo6A5xW9FfpolpFbRKu7HzuPvN9adLqP9nq6Wip55A3SHkD8K5+eOWaTzJFMjnqaq1
xXHrqHn3O+VAqA5Jyf8isu9tWe4eQlDk5yGzkVsWcAhlE80PmRKclc9afdXFtK37vTUiBHq
WJoFzHDeIbJYfC0zhwcTRng9OtcHmP8A2a9P8aYXwgNkDQk3SKST94YNeX5PoPyoHdH0fca
Ysku/yXX5RswpyeKv6H4Wu59ZsHljKpJOgHzAHrXRSz6mJC24bSoAGxeOPpTtPuNTsNSsgi
rGGnTLqgU5z6/jWN1eyJ5w/wCENns4ZFtvtOxyTIBnn36VjDTJI5zmzI5xmTqQPY11E2rag
FdluGgwcMqfMevcmhr3VI7TdLcQDeeCwBz+XNK6HzFCHQ7+8hSG1tXfzDj5Vxj8SKpaxfnR
7m10PxOxtLlgfst6uCMDs/rWkNU14DzI7yYFcrmM8Y+mOlcf4nsL3WFDyr5020iNvLbKnrn
pXHWo+30l0OrD4mVCV11NWeyt7q2ke9w275Qy42Mx6HNcLf6Abe8kkDrHNG33oWKkfiKy9M
8S6p4ellsp3k2pwYJPmA55610Car4f1O2ZIbqSzu252yfcZvc9hXAqNWi/I9x16VZeZhXl7
d/2VqFteSB28omKUAZPsay9CSyW1t5FufIuWBZgw+X2qzrYmh0+RJkxuU4I5DfQ1W061eW3
jMZwcDA/Cu+KXLfY4JNudkr2PSNFsdD1+0s/D+t2Li4nkKQX0LfLuPTOP61xLeD9Ru5ZIbF
o5IHujGCsikkKzDkduRnmrOjedpmqLcG4ZVQMWjVjg/Kf88VjaPdyR2uF8xd028srYzk5zS
SlG/K/1FKMW1zI0Lzwfqiaw2l3MqboBGJD2AY7yP0FRW/g7xDaxpLBYrcfZ289n3ABcHPOa
judXu08R3rSyySqXAQlj8oAxWpF4huYNG1URu4EkGxvmznPH4VTnVVtiIwpO+5gzeGdU1S+
ivnWPa6BxhuMZ9frmpLjwr/Z8tu2pTiA3jeXER8244/Sp9N1CdNNiXewEUYRW+9jAqDxFqV
1dJppnuWdI1OzIxtPeqjKo5WbJlClFcyRpR+EofK3W1yxkMZjf5c7iR9aePBzCfzzP9jWKD
EnAO/AP86oWuq6yFUS38mwD5QmAcVpwX8jtJbzT3DrJEwAeQnms7VubVlt0eTRamVouj2ur
wSXEm3bGxUhn24wa6O0t9JsY9rXiCJTnYpyTXCae/2WafBOwkgAeua1fNieJmYP0wuABj8q
1dOTe+hEZxStbUnGqaemo3azMJIfM/cqFz8uKuf8JTp1tj7No/zYxnI/rXIzbY78uG+UgY5
61OqBzjGT161ToQerIWInHSOh0cvjfUZVCR2UEa981Qm1/V5WzG0MPrsBqj5DsMhc49DTkQ
E/d475zTVKnHZCdarLeTH3Umo3KAyzO8oJZSTjb64rPRFZisinf7nNbCoAcFcHHHHUUjW0s
oJ8gDPbocVonYzabWpDBp7zEiKKMcZJdwo/Wlh/s20YTXUv2phyLaLo3szdhTjYSkj/AEf5
B2YnFRG28tfnEcKk9uv5daN2TsisztNdyXM6LmToq9FHYD6DioZHAJKYBB6VK5RSQJNwB9K
r4TzC2MjPfPNbJENk6F2AwcnGafmdVwrhR07VXEvzkICPQAUrfaJCY9kg7/MMD8KGtRajXU
DO9s1WdeDxxU7xzDg/L+uaYYxt+eYe4zT0EQr0AyOPekOGJABJpd0CnjLEemaTzZNpKLtB/
OmBPbxOZNgQs7fdxW/bWZC28bDGXyR7Dk1zVs8oulYOQQeDmuysN91LEqcso8pQR1Ldahpt
2Q7pK7O90W3lPhdbZrhkSWUymMdDnoenpW2bPRYY0R9QeNwnI8lj/UVBYaBdG0WITxpFEoB
YsV4/GrD6JMIC8eqw7QD0lAP5Hk169PDU1G0lqedKcmyIWelM6y/2vL8+d+206D/vqoJrTR
EfZHfX1wOuVRVwfoauLpVz5QxfK4IJ+aYISPpVeTT3YMVfJUcsJwR/6DVqhB9BOcujKq6Xp
ZcuupXq56A7c/jxWlbQ+HrYMzWn2i4C482fLZ+gHFZqW7IuZvLZ+oBfFXgdP+zjdGsUmRys
h5H4mrjQpdhc8yzbX1pbyO1nZWUSvy6uGJHHQc05tZVbcW4NksQzt2xEYrPdbNZAXuVcbhl
S4Jx/vc0wx6e4+Qbvbfhh+nP1rT2NLsL2k31GTSWjybzHaB+pYREE/jUAmi2gbIhjrsTGfr
UktvG0gKx4XHQnpSOtooyVjH0NHsKXVEc9QSS+spBiSxWUYwQztjP51XuLyzeNc2EOFPGM5
H455qrLEuCy5UHng1UdeAd278MVzOEFsjVSn1OV+JM1vJ4bhW2hEX+kqcDPofWvJcV6Z4/Z
xokQJ4Fwufbg15nx6j868qorS0OqG2p9pefaXCjdp247QeZGBPH0qSzltTq9hb/2I8TG4TO
6UkHn3qgt75MQmWGRLcyBU3yBnzgZHAqZ5rP+3dNu4nuli+0R5dlyGIPPFclpPVFXNuW8tb
S/+fSrVEOc7sMM/hVWbW7cIAbO1dVJ2KYdu38e9V5H0u91YCbVoLaE5yZI2HP5Vn6hFoK28
rW2s7poznZ5DYf6Grad7qwmzQfxaqKoTSYnYDacNjis99fvwTMsMYA5wGXgVgxz2rygXhlj
gP8AHGu5vyzirCReHxavcNr0wdekRtwN345qY871Dmuc54n0WLX3a9XZHdgFiwG0OPT615i
Qba4MEqY2tho2r2eLVPA4ZTcardRyAndFsDnPrmuF8RzaVrCs8cIhnWTK3RYDenZSoHJ96t
Ql1ZtTmclNOzwPHuJXB2jsPSruna9DawJbXFvwgwJFHPNRf2cduYp4ZVHUbip/DNWItNQWm
Zo1V8BlG8EOPw5pOkmrM2jUlF3TLd1qNnLbObW8DOVOFZcHpVbRIGksHj2srMPkOKrJZQGR
ViWVpt33UX5SP511Wm+CfE4uorqexltLOHa5lZgEVT61DpJKyNVVbd2U4PCupXeuI0cJmim
Kl5QRhRtGSfTk4qLXrI2Vnc28abS6MpGMZwa9r09tK8MeHn1JBZXdxOBFdLL5gjjH8IjOOT
+HWvNvEdpob2YuLTUrqZm3g2xGdoPo3YZ/GsuSo5a7GiqQUWupxumB2sk2ybUGNyjnrVLXA
P3SFwfL5Ax61JFeJZqY4bd+gH3s1UmabUZwPLbJ4A6VrGDUrsylUTjyo1LDY2nISoJAxSu4
jVnjBRx6DNXY9EvIrRfs8P2rjOxHyx/DrxWY5ndGZNPdlUcsMkCnyvmE5LlsZ6J++lycYO4
D1q1G4HIbDdzipba0NzMZCwBK/KpHJPpSTW97b/IYEV8ZOBWltLGV7FS9jBZHAyMdc9KjRy
jBgC3uOoqw6zMpSfG88jjFV08zOzeVOe4quliG9SdL50cGQTH0AprTMD+7jfHvVlNNmnuUi
SZpCeBg1r2vhK5llf7V5kESD5ndsAHtSsPmexgeffLgM20Dpk8043V65z9pCnpnNdJB4Y3v
HG0TgN0deje4rtdH+D6alIi3F00AxufoSFpeVilda3PKHaVo/wB7qu/nOAxOKkt9H1K/Ctb
Wt3dqxwjRwsd3GeuK+hH+CHhmz024fT7p7/UQFeJDIqKw7jnrVa2ez8HafNoes+KJ9IjkzJ
5dqglck/wg9FFXGPyE5o8BnshaSiO6tLuJx1V4yMVXZBIVW1tpHJ6DHJFekXWoC/vXf7ZPN
aBvke5+bPocHv8A40W0miWE73Zt7WecfISpAHP8jV8vmZ8/keZgXSnO2NfTcQKN1/ITmQNj
sCW/KvXoPAvhO/Jvr3xND5ZA2wwKEIP5dPpWzoPws1PUYEtFhX7F18wSjzCM8EjHTHvSceo
0zwRopXbEkrkf3TwBUf2dN3MeT6mu/wDHHg278La69lIySBm+RIvnfnoD6Uuo/DTWNJ0ywu
tSuILa6uxn7PNKEYZ6ADkniiwHn/l/PgKBUboWBCjLHoBXQQ+HL+e7kjliKW0b7JJuij1AP
rXQausLW8enaRpsMki7f3sCEsOOhP8AOmBwVnA4nLSKRjmu58MW4aSKZmWMRnedzY57Vm6d
4e1vU2u1tdNubiW3TzJVjjOY14+Y57Vt6dqlpoUVuLjTXlcsSXljBD4POCTnHanB6pkz+Gx
2X2qO5QxGSCXHJVif6Gq9zEqnP2aDGM4iXP8AOoU8beH3mYPoLxWzc4QfOM9cYobW/D0kiN
b/AGlYh0WbJI/pXbLEs4uRkImlRx/ojjPGcDp9KljefzNqWcj5xwF61Y/4SWztt0djDbysQ
f8AWsQfwFU28QarcgrHaRF/7qdf51n7cORsvGS7U7RZPCT2Yj+tTLFO0RZ5djt/BsJwK5mS
91V5gZd6EHG0LxU/9pampCbvl94gf1raOIFyM2XW4Q5+1Mob/ZwDUSgMCTrChe+DzVP+0b9
1UAlivQMvAp0U2ovKImt4QWx1j60/b9ybD5JbZcYvJ5iR3IAH9ao+fat8siZYf7RINbTW8T
S/v7eNf+uaVM2laeFAMJAz3YLRzuQ1Y5d5lUARPgHqKoXN5KBgzPgf3SK6q50/RQwMe7b7O
DVD+zLJ2ztJxzUNtdS00eceMjA+gZDuW89fvd+DXne5P7g/KvU/iFbxQ+Hoig5NyB+hry3y
z/drinq9Tpjqrn1HZza+jrHvjhUsHxKo25x71Ost+dcsWuNQjZRcKQI2yF55IFcxO3iJtqy
OzqAMBcHHFVbKx1J9bshceYyvMoIPrmsopolROpuNe060uZIzqMPmOxw7ANg5zWZd3+syn9
xqlrOjdANw/nXP3WkyrO8S2hY5IyI8mkj03VkULEXRRzgCkoIrlRux6rqtqjeekTtjauxSw
HvzVN7vVLrerR2Sg8/vEWPP5CgWl35I812yOvFOKpFECC7yAcgAc1VhaGVLZ6kQdi2owc/u
8HP+NZpsr15W8yBxk9QBWv8AbbvzmXyBx0ytCXd4XJaLHU5C4xVWZd7FGLTd8RFwx3jplqT
+z7nb+7t5DGOinJH1FTmWZ3G1H3H73cVciF0CpUMh9elLULmYb37JGIWg577l5qwPEl55Ij
W4nUKMKAxwMVPd2L3zeZPIhkxjcT2qkNEVpdpuY9h4KqDnHtRdDuguvEGo6gsfnz3F5KhIU
SSM4UewqKCDVrnPlwyRxMRuZhg10dna2tpADb2wUjjdj5vrU0V6NwWdblQcgkx8fnS5hcxz
v/CMFiZmZg2c4xkGnf2StqqTyDcEOflBBrbuNXtYUfFvOwHAYnANc7f6jLcz/ICingKvpVb
oFJnVx6xcFVuEtxCRH5eY49pI/OqjXrmMiCGRj3DfKB71zH2fUbgoEWQL03MeKuw6M7MI5r
iRSx6L/jVK4eYrf2pcuBFbiWRG4MK5OfwrRnstbuzFLfaW8DldquIdu73auh0zwtbwNYO+r
R2cE5YyOjANGo6k/wAqtXGseE7CF7eM32ozDIWS4usoeeCVA/rVpdx30OJk0CaYvGtuJgD/
AK1MgD/gRqU+FdLjXzpb/qcZjyQCO2elaGp+Mbq701NNjtrWKBfvKkODIfU//WqpFb61qys
v2aZ0QbsYCKo+lOyIuy3o8nh7RbtNRltbjU54yGij3hIwc/xetdGmsXF5BvPhB5YZwVLRQv
KH5yBnt9axLXQtLESG9u53bkyRghQD2AIzxXR21wVsDp2gNbWcdzgSFbre59uTxRyhzGahv
1/0y3gs4zGhY27SM7xKOp2+1dTomrW+lWUGoahqxhlcMwRWwCOxIOTj2Ncne3eleHLSWLTd
aF5f3K+VMqucoh+8Dxg8+5rh7q3vL6UtJvVAOBkkmlblKTuega/8Q7d99rpEm1yCj3SxsZS
D12k9Pyrgn8y6fzbhLqcdQMfM3uSelQLbT7VCAIo4IUcn604WlzkZYKO3Wk22PRC3MlzNCI
3ZLWJOFjLZc/lVUGAER7SqKd27blmPqalliWE5brnHFOPmSAfeVSMYUYBqRposW1/PDbmNW
WVf4RNHkj6Z6V6F4T8baxok1nGl55MJYYdYhISTxhuc7a8/gs1Y7rhmSMDkHgn6E1pWkukW
jefFBJKyn5SGJP5dKauDPqu3msPFVvGt9o9prCRL/pU6w+WjN/DsLc8fWvPPEun2cNxczP8
ADzVLe3tzsW6R1KhcdV5J/GuUt/HPja30azt9O0x7CFH8yO5Ic+Zk/wAQ+6RVxfH2uRwPDr
epxauzPuMLjbHH7AYGapQu7oi5naXHoN1qZe4F2umrkbWYSOGHc9iTW3peseHITdXCJp0Ec
AIgS7jUyzt26dBXO2+qbb57qFLKKNzwrnJUHrxj61A7eF0eRJEkkJ64QYP0NbeyXczc2jdf
4s63YLLFb2+nSwzxlZY4ofLcc9N/cYrjb0aTrZm1HVVFtKJCsEULFgidce1X/tvhWJ9v9jy
FP70kuM/THSs681nS1jMdppqxx7s/M5J/M0ciXVEuUmZ62FgylEBPoSatW+lWZGJVJB6YNY
k2tsJs2yFR/d25/WmL4mvhKBiPA9VrL3UPln0Olfw/Z/ZmuHkERHXnmsZrawimw15Lz3BA4
/Osm91Ca93GViSf4QePyqCO3eXHlwSs3QfLxUt9kUovqzoVbTIiEW9diecSNn+tWYVtPMDr
qqxt/dz1/WsO3028fP7spg8jH+FXotJfk/Zy31OBRETUe5sgOMeRLvI/icZB/WoW17VrKTm
0tWz0Jy3Ss9I7mNtqBQvcR8gVbWOdwRJGce9U9TO1tx0vie/uSBIlqgHZVIqC8u5ZvLJdGw
D93PH1zUY0+DOTEV+hxU39ng/cYgd8mlZlPl6FVAsgHmz+UR0NacENqchtSDAKOny4pYtNt
5M7pXbH+zitKWys7W2Jlizj+8oNPl8zNyR538RFEfhmMC5SZWu1ZcHJHynrXle9q9M+ILQP
oUHkQCM/aBnHfg15psb+6awk0nZnXDbQ+pXgRH2tMrEAcg8dKks/sv8AbWm43M32lOowOtL
PI9nEhntdgx8pbknik0ybGsafOkcbt9pXCuMnv2rKCknqYlv7RCJpV+z8KxIZQM9fU1Q8zL
MQQq+45qa5nm3sroqgkn7mP5Vmz25m4kkbb1ADYocpbXAbeXcNvgF1kJPpxVX+1IC3/Hsrk
dgMZoewgUglmJ9N2ajFqnmnKlR2OK0SQhz6zCr5itFRiP7vNM/tSR5M/ZQw9hUyw2yAZZQf
U9aSV7WKMOgaaXdjaq9B65p27IpMqzapJvx9jjT3IFVjdSTNjYNv+yAP1qWZmncbbbb/ALw
/+tUQE8YLEqq+m3/61FkWMjhd3G9iqn05q2Akajau8juRis157tZSIi2D0IXilVtTiG2Zie
MgMMUFWZpGXdw04U/3QKUNZRyiO/umgUnGQOfx5rMK3c4wwRfcUwaVPOTmdd3+0aeg0rE1x
cWSb1ifzUB+XjJNVVuk6rBjHfvUv9jcc3SKc45YYqZNNtwwEspx03LyKG7CbGxvcOm/bgZ4
J6/zqXy3nfzfO3Fe2MVqwadZpna0c23uWzVlbdgPlhwp6fLU+0S0uQ2ZkTXMMIhjgLqf4nI
J57fSoJ7CWYiTygrY5JUYNbQgiAPmtt9c4pHm0hWVBDLKx43AnH6VLrLYFcyLayuV2oUjRO
pOMn86ulPszhnmmJGPvMP6VbIjIYray5685AH6Vj3NzbRylnt3lfptSNsA+9VGpcl3uaR1J
iSNkIA46daoO63B+5vbHP7vGaynv7s4xp0n/fBFQjVNSwdweIdtqFa0Ur9R8rN9NPuXQSpp
i7F/jIFQiVyWUJuZeyisP7aRtYO7SKcrIxJK+w7VbGvXG0j7M07dd5z/ACqr9x7En2e9kcm
SQQoxyMjrU8VpaxuC02845DNxUFtqeoPuLW6IW5+71qykmp3LNuVCoHACBT+eKaa3DUsva6
QYo03q75yxAyBU1zY6NGyrYyPM38RI2j8KjWPVUxtmiU47KM1FJbXRBaSUMc5IHc/hT512J
e5q2VppLXax6hItvDg7m6/0/Suz8N6r8P8Aw9eDURdzXtynymEwgIykckEjtXl00d+7ssUC
bRzyCTUDRax5ZTfGi+6ilzIpXPXPE3xH/tpFtbW2gsdMQkJJLw2CfrXHaj4hsmhSCbUbWeN
F2hYtv6nHJriTpOo3Mu1pQ+fryajfw9eByxZVH0o57bBZPc3G8QW6Fmto3Zh0J5Wsy58R3r
SOwt4gD3K1EuiXezYsq4I69KG0S9ICFo3HoDzU8zHaKGNqont8SW587t5Z4P4VAJrh+EiP0
Zatpo19CcJAM9clhzV+0GpQkB0gTB6bf/r0rsbaWxn2+m6hcgFLTcSfugc1I/hq8XJIjRuu
0tzXSQTX2SzShT/srj9aGe5JPzF29etOxk6jMC10HUY1MoWMhDkgsOa041miiLXVwkaj+FR
zVktKwO9mUd8cVTmhgEgZ52bI/jOaeiIcmxsupwQjETPKcdqgj1W6lkAih4B6YJq6kFqFwJ
FLey02SOZWXyonfHUhgBn6U0x3RD9ou3y0ilefpTXu5CVWKIvj/PrUby32drW239ajJuiOW
I98VVwt3LKS6kWwbcfin/16ne3mLAyR7iegBrP/ANKYgnccVZW61IKAIi4Ht0pXYmuxK321
TlYdq+7UXE2qrblSzSr/AHcbqVZdSK/Nbjkd2pAL5DufLZHIBoTYjhvG3mHw7mRSpFwoHGO
xrzjn1Ner/EYE+FI5NhBF2nb/AGTXlGT6Vi0nudcdVc9ynh164YGa4csMHIJ9Kk0xtdg12x
ImkGJ15x706HXNKvl8uVzAWx95tuPxrd0tR/bWnCCYSAzL0IP8qZF+6Ocu9U8Shyn2iZxuP
AXp+lVvt2vAbrgsqDuVrsJYyXY5+b+tVZYJyuUaLk9+tZc3kF/IxIPELRpsubCSQ9nVgP51
Omv2UjFXSWL3JBwatf2dOzl5XVwe1NXRRJIcMrE/whaOZdWN8pJDqGlPKC9zx346Vu2dtpN
5kRX8Ibtl8cfiKwv7DVM5hcE9TjApF0thlUJCn6UXi9yEkdfFoFvK2UudyAZLDGB+J4qteR
6JZz7JNRDIPvbV3AfjWdbqYIFhlkYxjtgH+lTNbaQyZlWUKx5VUFYTcSloSIujy5e2u7OT0
35BH6UksFuUAEdvcOedyDOPbpWfPpGkOMRLJ/wIYqnJo+xM2s0i46KGK/yrH3X9otG6tgpi
JFhgeo4/SoDpbGfaljKAw+8F4rPhtNUjiVjfKmD/AByEkfpVoXV3bITPqQI9Eb+tJKV/dYO
xYXRlBZzbElecd6mFnboRvjkTj7uw1it4juIJCIZTJ6ZfNInie5b55reNmB7tmn7Ks3cNDb
VO0OnTE+wH9TT1jn2FSskOO0ijp+BrL/4S6bJK2MGT0GDUTeLNS3fJaW6/8AzS9jVvsvvDQ
0ZdH8xgXu4wTz8o3UQ6SYBIFnZxJw20lePSsv8A4SrVXk2yQwBTxxFSnxDKGxJBI5HTYNua
r2dYNDTe0jRR5cskTL0PmMcVagISDb9sZivJPArBfxMQcrp8gIGcnvUEmuXk8h8vTQ+R1Y4
xR7KfUk3LnVbNY8Salhj0G4ZrKWXT7sExX00zDoWTgGscXur7y6WKqT1IRTT7bUNYR3ZrQy
I5yQRW8abWqE0zTa2glA3yIzegQf0q1CEjj2iMj6qKd/aNlcWEP/EvntbgZ8xl6H8KYkump
KJCzbuuWbk1cm1oTZ2Hm4kXpGPxqCSSVUBWNVyckjJqZpom+40b88AcGkaC3kibAljk65Rs
/wA6mMiSoGy2Xi59cGoJVHO2dlOfugVpK6RgKGlJAwcx0NE8in53Cnn7oFbc4GObK5lB2Xj
ITg8kcVENIvw5b+0t+fTkVqxafaxu8qq5kbqWyefpVyOz0wDdcXU4OOY0wnP170+ZMd2ZEO
j3gIeXUVUAE4JxmpP7N2HfLcl0HXaM5rWjfQLZSkkJlZjkPI3SmNr9tYSM2nT29vGD0ZN+6
qViXcrQaaZUzHGzDsMZP8quQ6LPKCqWz7h6/L/PFZl5441xImisrhGizkskWK5y48W+J5p2
YakwY44KgCr91dQ5JM7xdEuiuBYqW/vFulMezuIZVBtIhjuR0rhz4i8U9G1aUIehQDH6VWn
1HV5gRcavdTZHIZsip0H7Jnool2yDdbp7AfL+tKbmaMO0dlBuA/5aSV5m15qSRbY7y6weCn
JB+tJDqt/aw7cF0B+6c0g9kzsL7UHibfI0Csf4VO7A/Cq0XiC2C4ktkuWzxlCAKx7TXbJ3V
bq3dXz/AAjP61oySaRcEmKZ4XPVmwf5Vdkxcpb/AOEiQcJpkbZ7gkVJD4gtGkKXmn+UexU5
NZwsbNgNmpZbt2posJWcYu1cD6UOLBKJv2+p6PcyGMrJHx17mrKxaRnmZ29gg/xrmTppUDy
7oAn0YUqWt1Fkfaw2fV8UricV0OlMekhiI5yB7Lj+tNWztJMhLxmb0yK5145iwGY8+u8U+M
zg/LJyeBzVWJszopIYISN8yMPZgaqztBGu5pQF9etUra1uCzvdSxxoMdTSzQRSFo1Mjr7DH
60KDXUSON+IOowXHhdYLWQsBdKz8Y7GvKt/+yK9Q+IlvBB4bt/Jwpa5G4A5P3TXl34VmdMX
poehSDJBIHI7c1peH7y4tPElhNAQSsowjcg8GqXkykjCluBwOauaRCya9YFlZf3w6jHY0Gp
0MXiZp5CtzDbJyTkKR/Wtuy1CGZyEkgLY+UKc5rziZMyMpDAAnnbTYYRuLLMqMPfFJq+hLi
mepXkmpR4eCyYgclscVVtvE+sQyGObT1eMf7O39a42DUNUgTbFfMRjH3yeKmTWL9QyySCVj
/e6CkoxWyFY6e98YapIMR2ItgD0YF81iy+ItYldsSRZz/cAqr/a8zgJJCg9wcVZgudOY5lC
LJjnB/xqvIfqbGjeLY7L5db0cXkZ6yRHawHsPWu3svEHgS5jVrHUrnT5mGWgurffz9a4e1j
srpljt4HuHHUAjFW300hsNoE3P8QXOa45UYSel0O52biymYyW9/aTBjwfJwTVO5t2BLI6Fu
u7GBWHAiWQ8v7JLbjqVK9Pwq615CI1LwXUmO6R8VzOi09NRJ3Gz2M8qvIzWrqR0bOc1Vi8N
yXHAsrY55DDIA/OobjXEhYiGF9o5w+BVYeNbeJsTIQQfTca1UKqWiGrXNQ+FzER/oMDev7w
1YXSxEu3+zEyOcjjFYT+MbC6482eMNxlVIAq3ZahbynK3IlU9C9w2B9Rmn7Oo92N2NxLOXy
MR2aL7k0R2UrEK4t0Occ81zl34ivLHdFb2EUyBv7xO78jWfP421dJA/8AZkcRzkLjip+r1H
uw0O2MUEYO4pIPXaRilSGBnwUxzjBXGa81uvGOs3E24JBbnr8iVSuvEGqX05muZgX7YHAre
OGiviYnc9D1K/0zTgrz2hijxy2xuvoMgVhzeJNGaMeULkydt0agfpXLvql5d262lxPugQ5C
A8Z9agWKNgcSg49+laqlFCsdO/iLSo3IjWYqRwQo603/AISOwjACBz67h/hXKMo45p624IY
s+MVXIhciO1j13TXzh0lI7MMflVkXdioDERnPfANefvZFQvzht4yAKIpJLXhXx7E1Ps0HKd
3Jc2eSI7WJTnOQKQNJMwRJkjGM/NmuLi1i4hY52uPQnFXP+EjOObVW/wB1yMUcj2Fys6pLq
8iYhZYTlcfdp8l3duBukRf90+30rm4vEdksRWS1nLkZyCDik/4SSxB3PG4yMcAZpchNrHQm
KeZf3kx2nnhv/rUDTkKFtx9zncTWdB4i0J4wZJp0Y9RsBqdda0uQlbaZyR0JTGRSsxWYTaX
a7ixdy3oOf0xTodHiKb3UnHQ9KcNRt1YMXBJHPNObVLdEO+4jUnou7pRqLUuQ6FbCIyHgHs
e9RPoNmfvQ5b3HB/Goo9WsygEt7Ft95elMn1nTkAVN9xk5xGxYGl7wXYSaDb+Wz+XEi+nmf
0qouh2YkG9tvoWfcPyFSPrdvG4H9mzDOOWyQPwp51S2kfARgTjG04AraN+o/eHR6XbGPYk5
iJJAABwfzofRLQr+9uoV/wB5f69KV762jjZpYZZf91sbaypdb0x42WS0lbJwVZ8j8q1i0t0
LV7FuTw5YSOFW5gkLDHANQP4SRNyZIP8AsHg1hXd7HJzbWgiHY9CKgW7vScpO6nPTccU7x7
FqMl1Omi8NiJBuUkjoGxn+dSRaHLnbt3d8Hn+tYltrt/bpsY71JycmrNxrNxcoBHeSQdto4
z+NRcXLI2f7HjhfDSSDv1OBVldM0wITJG057HfXLB9QT5RfTnPo9B/tpQAt/OR7tmqjJdUT
7N9zpI4NPt5d0doMDoGalW8ET7hHGvseK53+2dXt1RHdZFPQtHnFXjfzyMvnRQTgcklRWqc
RODLsOs2TSsryIjE4+apm1CGUHZjPbsDVFb66lYK9paqP+vdf5ipLmBGtZGAVCBwV7VDS6B
yHI/EMt/YNuHXB+0g8Djoe9eY4X+9XceLheppHl3UjuomUruOexrhNg9axauzdJJanoIcIf
vFTjqDitHSb121myEhyomU1kS2N9gbbfce+DVrRo7wa9ZhreTiUHhfSmUTTKzzO0MhILHOf
rVOSNl5IPJ9KJftikt5DjcT1FIn25hnY30oAmiZugbHFS7Jh8wZjn2pIre9kX5ITu71et9N
1ORlCgofXGadgM4mZGJdiw9CaYzg/eGPxrcPh7VHfczZ3d9ppknhu9TezsoAHJNPlYroyI9
T+zviGbyyDnO+t628dapaFGhuo2P8A00Kt/PmvML+AW2o3EAO4I5GfWmWyI91GkgyrHFTYZ
7C3xD1S4HlTfYpc9xwTj6VNB47mjY+fZRsD18uQ5rx/UbRbO62ITgjcPapbDUXgdY5AHjJw
SeorN04PdCsezx+ONPvD5d1piNH6zIrGrK3fhm8RpUt7eKbHA2bcf0rzmNU2K6oD33YqxG7
KowcY9BSVKK+HQZ27afpdzyskQJ4AUD/GnLoFoELLdbPYr1/WuMV5WOQ7gjpg4p32q6RWj8
6Uc/36OR9xWZ1E+j2UeTNrEEJbosjAH+dZ7WWnrkPrdpj/AK6g1wHigPIkFxLK8jjKDcc8d
a5kcjJAJ+lNRl3A9Zuo9KtrfzF1y1fHYkc/rUNhpt3ewfa7LypomJwQ4P6Vwf8AZUb6QL2K
YGXbuMYHaug8D31/+/sbMM7lg4VR+dNp20A35ND1FmBaHr/dqWHw3qT5zGox7V0Qvp7ceXc
ygSDqDxilfV43YFr0DHHBH+FQ5SRN2YJ8JaupZhGrAdcHFRv4d1CKNpJDEka8szvgCuxW+3
4CXO/PUcVW1WNb7SLu0lIKSRMDx7ZqFUd9RXZxQtkAwL6zPv8AaRik+wq3H9qacP8AtuK81
KhCRgHtWv4c0uHWtYWxnlaGMqWLKATx9a21tcpHaWAjuL02MF1Y3Eg6KDuLYroG0+ytVV79
LW33/d8whc/nXnKWj+GvG9tE0gfyplIccZU9P0rr/iLHDcaHBdCTMkMu0DHZqzbdwe5cay8
OEknULaPJ6i4Wo5V8PQxZfUrIovHEgJryXA9K6Sw0G0v/AA2buKY/bAW+UnggdqdmOzPRdM
s9C1O2M1lNHMF4JWlu9N0qzYPcailkG4Xc23d9K4bwHemHU7u1zhZU3enK1o+O1jn0mC6bm
SKQKv0NTrfcWpq3FrozHI16DB5/1o5psOiC6hM1jew3EYOMq2T+YryjcP7teteDbeCz8Ow+
VdiN5/3smR39KttrqGo5NBnQgsUBHVvSqT32k6febbnVVLocfIc4/IVS8deIHh26PYXhYON
8zrxj/ZrH8O+F4Na0a4uWlIuAxWMA4AwM81UW2rgrs7+11LTbuISWmoJMOh56f1qa7vtNsr
Tz725SBWO0O4yCa8UgnmsroSoWWSNvpnFdT4wlkmXSrTbxIvmH6nFWHKdeZfDlxtk/t6Ag8
/LJ/SqUg8N+YWGrRnHctmuB17S00jUktEYNmJXJHPJrNhRJLyGN+Fd1Un6mgLHqdp/wj9zd
C1tdVjkmI3BR0P41sw6NbE7txPPYA15zcaZ/YvjyHToO7Iq/Nn7w9a9Ng0XVbd1PnPCyjJC
t1p2E79x40a0yCw49xU0mh2Mg2lQOMAdzSwwXiM7z31xtzyoXdmrLTlvlt2LMP4ulUo3M3J
lBPDoQYjlIXsDWhbaDNL/rDvx1XHI/WmrFdswb7WykHONuc1djl1RF+TUwzHnDKBWsIonmJ
F0eAjDQ7CPlyelSS+ErGaFGEW5wcH259qptqXiOS6hghaBfM/icDB+lakieJjCf3kG8dRFG
AD+OeldChT7MhNrqW4fC2kx8fY1J7hif61bOmWEMO4wIVxknb0rnEs9amZnmtVZiMZDkfzp
JV1v7OYAZ40YcBJAcfpT9ol9gbj5nE/FmC1XQoZreIxstyi+xG014tmX+8P8AvmvWPiNbah
B4chN/O0hNwoUFQB9088V5P5x/uivNqu8uxurJanpIka3CiGdiewCEZrV0h9Ul1ywIPyiUc
nryCKtC5SI7TGMYGOKmsLu8fW7IQwIQZlw3T1610cnL1LuxkNtJyNxJHXPNXIrKUtzJGgx1
K5rIll1ZmKyXqRgE42KBUbWV26Bnu5pT15kIH6UKT7EtG8XtrQbpLlJSeMABf6Un9sWsTgi
8VXfAwIs4/OsCPTLo5PmxqDxyu41D/Yd1G+4N5o9gRUOUg0O8cakipLa3sbqwyCFAI/DFRy
3eoKv79Ede/wAoB/SuOhuNUsHIt45SBwQ3zCp/+Eg1VSXYAdARs5rJuT3HynnPiB/N8S6jJ
jG6djiqunRCTVrVCcBpFFP1SVptXu5XGGeQk1LorL/btgGHHnL396CjX8Z2K2l1bbGLBweT
XL4+XGa7v4iKiS6eFH3g5zXDLjdzTA6vRVuJdMjkQ7iCV259624rbUSV2wZGemRWp4B023k
8JG6mHytMw6Z/z0rpLdrW0uw9owik6bto/rWUptdBXOdtdJ1qaQILORV9dua6ZPAcy2EN5f
PEELksDOsZUY6//Wq7/a2pzQ+UdVl2ngBNq1k6npUt7AFa9lc5yS7f0rGUpPrYZw3xCstOt
ILYWd8twQ5G1WzsHpnvXn1dr420l7C1tMzGQMzcY6Vw+0jnNbx23A9Q8N6VY3Xhq2lKx+Yy
nIJz3xUlt4SWxlkktrt1aTqQMYHpxXBW+qi205IY0/fg4yemK7Hwnc6jqlvKUhDtCwDFepz
Q7rW4G3H4YL4Y6ieP9g/405PCagknU2A94yf61piG+QKDDjPrTmkvBIFEO38M5rNyl3AzT4
Y2kFdVJ/4AaS50S4isZmGphtqMeFPpXR28cpOz7IvXqM1av4UTS7smMD9y/t/Caz9rK9ha3
Pm6ul8GQyyeINkQyfKY1zw6Vt+GNai0HXFv54GmTYybFOCSRxXQ22M7y78LtqN9FdXEH7yI
jHPDfWq3jmwvI/DIkuJYtgmTAVQPWsvRPG+qT+I1F7KXt5yVVFA+Q9sVb8e6jcTaElu1tIi
+cp3sfY8VmlK4Hmx6mvTfBK6e3hnddSojCZgA5x2rzKtew1k6fYtEkZM5bKvnha0sB6Kml+
FLDUJb8+azzZHA3IPXFYvja60iXQYYNOjUOsqszAEEjBFVfDUmoeI57iC4uV3RKG3EdQT6C
rHjXRItM0KGdZ2kkaYIRtwOlJJX3Fc8+PSvYfBVhb3vh+yXyMv5fzOXIwcntXjxGRivV/DE
0x8P6YIJrqErGR+7jyG+Y961GeeeI8t4lv1K7CkxQjOenH9Kt+Ftah0fUQl8jS2ExHmqrEF
T2YVR1+OQeI7/AM3eHMpJ3/e555rNC4Oc0Ae3S/8ACuLe5+3QeE49QuWYSRM925jIH95FPP
4mrN3r/h7VFivJvA+krdROGRjcyHH/AAGvMvB94japHpd05EUxwhC5OfSvRH8NoQ3kwvGo6
bztH607Cueb+Or6PUfF095FaC0Ro0AiDEheO2e1c7bnfdwoON0ijPpzW34vt5LXxJNBIwZl
jTkHPGKwYATcxAHB3jB/GkFux7efB9nNPHcST+ZMmSJGXn279q1LPSdRtbcpa61LEo+YgKO
fzrKiu7y3ZdzSSrgZIGT0q7lJ4y7vJH9DitFYzd+pK11qCB4JJjPuP7wkAE+3FUTqV1uYRx
JFt42g9PzrVshBFbGSZzkjOOpIqrcxxhDcrFC0Q6JIcsR9K0cJS2M00tzPj1udJNombI5wu
Ksx6+8j5KmRweFKVoxaaZ4FmhsbXawyQrciotPeOS5eOOJY1ToVOaPYyRXOuwia5LPIsc+k
Ruh64Ypj361sWGqP/qQCWxlWLZyPQ471j6rbHfHJvQ722hV649asvo0EdotysrgmRU2jjqc
V0wUluzFu50n2tw6rsTcwzuJJqvd3Vxv8u3TDDksDlahj017XiNvN3d8nNSTQ4KqJZM43EL
1FaSuNHlfxPa9k0W2e7kyPPwqAY28GvJ8f7TfnXs3xYihh8NWaxLIS91ktIeSdprxvc/8Ac
/WvJqx946Yq6PXprryuIIew++c9qs6ddXB1yxSVY2USqcJ1PFK0M79LNAcDkLmrljbXia5p
exyjb1428d62d2NNDUSAykPbSoCTglcirUdopJWOBW9ycVVcaoszM87EH1FMRb9m2m6wPYZ
qlIzauXWF7b8f2TuXs5OR+lVpZ9Rdspb+UB26CrkC6nAP3V2X4+7IuRV2O8vi22Vo3GOQqD
j8aTuxXSMaJ9TMoBtEkB7A81vWul3tzCZFsCNuMjinpdXBG1YAeey81LCPEMUxvbCCa3WTj
zAOD+B4rGSdtGikzwXxLC8XivVI5E8t1uGBU9qZ4ftnuPEunQxkbmnUcjPepPFJuf8AhLdT
F4xa484mRjjJP4VmWgma+gW3cpMzgIwbaQfrUNNo1O3+JZRNbtrNWBeOIs4A6ZPFcbZadd6
jex2lpEZJZDgAdvrVnWre+s9SZL92eZxkuW3Z/E12nhHx3oujadDpz+H4o7rkNegbml69c9
PwpWaWgHT6V4fvdL0+Gz+0sojXDJH0Y96vixw4M+845yRVqy8WRXGHTES4xwo4rRi1LT7k/
v74ofdeKzbqE2K1hottfzJEjBXboW4Fb6eDoyoRr63Q88+YP8azHl0vdhb6HpjG4j+tQOtu
XPkXiOVHIBzWDjNvRjWhxnxc0iHS9GsfLvI53M5UiNt2Plrx0dRzivUviaR/Y9kfNyfOI2g
56jrXlh6GumCajqM9U8LeFrfU/Bkc0ttG7zK37wjkHtVXwtouu6Dql2LmKW3jK7VI/iwetX
PDV7r0HhSyFqD9lCnbtAPGT1rWi8RX0bBrjBIH8SjJFS+YC99ouifnvCf98Gpopbl8g3bJ6
f5xTrbxlpr/ALmbSEkZhgMq55/KrdxHDexkrbPbBzwBHn+lZu+zQmVZneI/6TqxQf7L5z+l
VLq9057OcLdmRhE/U+1WjoKAczRfQxk0660O1TTrjzbl9zQvjaoXHFCUeoJnz4fvk10fgm1
hu/FcCTxRzIiM+yRdwJHtXPbPeu3+GwgbxafOIVRbvz78V0P4QZpeIfCV7L4jtr/SraOOB2
XeFAQKQeuK3PiRFt8GxmQqzNOmNp4FdncXWjRRbpL+Lr/ABkVwXxF13T9Q8LG1swzFZ1Yvk
Y4rJKTaEmeRV6t8OtBtNS8NzTXGmRXIaZlMsuMKAPU9OteUE4r03wZ4jj0/wcLI2xZ1neQO
cAYPat+Uos+FfC2paH44umZP9CVJEWQciQHpirXxNkR/C0SqsmRdKNzrgdDkCtSD4jXf2A2
MWl2YbJIuHQl8emc1wvjXXp9W0tI5wA3nbzjpnFVyrcjW5wp5Fe1eD/FWi6d4L0+ymtrprh
YzvePABO49DXiig9c16DoctkNBtBJbMXCYJVsZ5NBVjM8eva3uuDUrKOSNJkCyCTk7h3/Ku
Rzt4r0TUIbO9gaH7O4DdCWyR6VwmoWE1hdNFMMdwfUUDIYbh4LiOeJirxsHU+hHNerp4xvr
m1RpreCUOoJLg5ryIDJxXoGkTA6JbottE7hMZbljQKxzvim8+369Jc+UkWY1XanTgVjW/F3
CQM/OvA+taniEn+2pdyBSFXgDHasqJsXMTDghgf1oGe+WqySRiVrRlzgAZ5NSnTXn+VbWQt
kkHd+lZVn4pmS1BFzGHHRSxBx9K1o/Gc4RWW8iG3GcIO1ax5epk0WDo2ozaVE8FpvV+hzg+
lQalp15Z6dG11bmIs2FBIOantfEOnXVo5nuZI/KcthZAqlTz36c56VF4itfLuraaO4+0RSI
GQq+7NdUeRsysyae1uFe3sBcOjsgLgfKFU+tR6S8EF9dtM6xqp2gEZ6VzGoNrEQaVFfb3Y5
JJ9PpVWcyfZIpznKKXZd2CTSVRdilFnd/atNn1IzTXMFvHAPkDkLvb1x6Vcur+yurF4otRg
mcuu2KP7xyw9K8dTUZRKZGYyg9VcZFaFsL5kkuoY3QnAjCjgH1rL6w+xSp2PULnxno+n3ct
lPaXTyR9WGTXP6x4z0y8aFrWwu7eQdArbQfxzXGvJdXFyHnDCTPOBjNTn95GHuLholX7vSs
nVk9GylTSMnxvrl1rOiW8c1p9mSC4DLk5LEqa8+rsPEd6k2jNFiQnz1wzHIIGeR+VcZsPrW
TV9WXZH0UdPu5HO5vLULnLrx0q/Z6fu13SHJll+ZQdgxzgim3msyScJEoQAYB5PTvTtNvro
6xpplCgB1wF47NXZzpGKTLMlnCjbvswz/tdqdDBGHZ3RNp6e351QuNZvSrQwwoY8nnZ8351
VMWp3ds0i205iTrkkAGodTsg5TVury3tlZRGpA7lhiqUfibTrch/sVtIeh+bvWemhXkg3PA
+GGSCf6Uo0F1fYLGVuOcL/jip55PYpRRpf8ACdGK586CC2jGNo/iwOwrNfxtcTgRSMZyrgK
i9OvYVMy6PopSa9hV+MbfL3A+/pWTd+Nba0l36VY2aqvXdbAN+dZNspJHlXiKc3XifUbgxs
nmTE4PaoNIGddsBtLfv04Hfml1W8m1LWry/kjZWuJWcjHSorGWS11GC5WNy0LhwAOuKl3LO
4+I9uYksJWgERZnH3QCa8+xnivRfG8drqOg2Gp2+qxTTEhntSzeZHuHoRXn/lSgYETH32nF
Ju4HsmheHhfeFNOurOaVLmSEFlVcrmuF1PXbzT9Uns48M8LbHJ9R2rv/AAp4yij8N2Vt/Z8
ds0CCIlWKliO+c968s8RxOviS/lG5kmmaRWPcE5qI819QOo0y/Oo2LXKyOhDbZFPPNaCvbJ
ybiaNjwSq03wdoX/EgMl3ut5JpdyFuAFxxWhc6PMqsyv5m3JDCtExXRx/i+ZGsLdFupJsS5
wy4xxXGnpXT+J0uQkVu0cjEfNnFc4tndsMrBKR7KaGrjPV/CVxaJ4SsonukDBGLDnjnpWVp
WvrqPiWa0ksopIQGEblj2rixPfQWH2f7NJGcY3YIOKseH4bh7yRoi0e1OpyMVPKB3XiXXE0
BYRBZw/aZclAvTA7mq3hvxdd6rf8A2S5BjkPKtGxAJ9MVy3iGC8kMNxI7zKikE9dtS+DLSZ
9fjuvKc28IO9gp4JHFDjoB6ys0zkku7DHQ4P8ASqd9qMq2Mwdtu2NuCPY05oX2kFiR1JGTj
9Kw9YSODSZ544JrmQqVCjPfikogeTZOTzW/4Sikn1wxxvsYxNySR/Ks1dI1ZxlNMuW+kROK
vabb6zpeoLN/ZV3lhtwYmGQaryA7uTSJABuni+uTWD4psntvD5cujAyKPlzXSCy1VUUi2uF
Pf5TXNeJ7LWTZRRtbzTBn6KC36UxXRwgODzzXZ+HbG3n0MzyX8cJ8wjYx5rnItF1aWQqmm3
DEDONhq2LbWrC1aNtOuI0JxuMZ60wuaEd1v8QfYBcJ5IJXzf4TS69aomlCZLiKXbKFIB+bm
sbSoZm1P5o3BAJIKmrusx3BhjhSNpMnOR2oGYO4A4xXXaRMP7JgBl2bQePXmuW+xXZGfs8n
5V0+iMRp7WlzbbGXhWxg0ARyeKUS4Ef2IPGhwXzhj71d1SaDVNLYQ2y8qGWV+WGOvIrm9R0
6a2uZGWMtGxyCOeKs2Wsy2th9iSxSRsEK5ySM+1AGKEZjgEZ6Cu4t7gwabFAqpGUTBI61ja
Npix3SXeoRM0S8+WOpPrXT+dpJBxDOvpujB/rQI4vXGL6pIxxkovT6Vmxf65P94Vfv47u6v
5ZltJFTOB8vQVXSyvC4220hIPZTQM6/Gw4LZJHHFPaQkDMWc8AIOtaemaTJeafBeTGe2aRf
9W0WRx70kytbSNBZRRbwSpkaTDZ7jH+FArogjmhs2dPKWds4Jb7uPTFaKvcrb7rScxpgsoU
5KcVjmyvhKiyRku/I5zmnw291cXBt0V4nXrn5QPeqTsM2bDVtTu5Xgt7i4QKoJ83aw/UVqN
e6UYTa30Fvczg4YhSp9+TVe1sp7W286S7MhJ7ECnOkT2zyRiMuc9Opq42XUydmRy6d4flu4
orfMTv/AAselak3huFUUJK6rjoCcD8K4OYKt05aX7O47bG3fgQK0LPX5LaBFfV5iqjG0xgk
H8aXMuxVm+pqXGiSRgfZ3TAzgMCxP41Qn0LUZgI1jzjn25rcsvEdlcwnbqcm/AwJYFcfl/8
AXq8mpx28LZgF25PJt4inH05qWl0Hqeb+K7N7bQUFzEkUqzKAF9AK4TElelePL2O/0ZCtnL
beXOD+8x82QfSvOMt61Ddh3Pe5ddtLBv3reYGXGGTBHFaFn4o0P+2NNEkXnlWDMACuPlPeu
Tm0y5uBsQrJj2xjipodCul121WNombgD5gAPlrRtslRR0dz4+8PPG6w6VJAw4QxoPzJJ5qN
PiFbfZ1glnk8n/nn9nBx7jmuNk0XUkZmkjjA/wBlxWfLAYQdwK8+3NHMx8qPQrDX/DktxJP
LqbQMxJC3cJIHPbFacfifTnl2otheIpwCAdzr6815CrgNuwG9jShnXkZX6VnJKW6KPVNT8b
2SxLYRaawWPop2DaPYYrn21jw9qt2Vu7Hyj0XMYGD7letclDcOj7pIhP6ButKqrPchUzG5b
O1uAKhRUVoKxsap4ZmOsDT7GxkaaTlYwvYjIrnZLSe3co8ZQoSCemDXqDaraxa9HqhvVjuI
5hZj5uChwd/4LlfxqhDNYtoM32ueCRHtnbjy/v7+n94visfbSW6GcJEJJ3WFWDM/qfxptta
T3V5HbxOcuwAAJ6/SvTPK0mSJ5riK0S3F2qQbUUEKY2wGxyO3B5zVOCJLS90+UtZQaYggxu
C+YzY+bBHOc55NNVvIDiBpl5NN5VoS+egV+uOtUxPLBIC4OUPRh0r0OCGxvtRMVsI4NOuIB
NEEI3weWfmVj1JbDc98isfRryC98QXU88cUeUZoV2qMnsq7vlB9zTVW/QCGw129mhEUafad
p5C9vzrVXWb7dJCYChj+UhwCAatanfaXZXDy6ZJaxzST24kdVRiAF+fkDGc9cVpJqEELylv
s8heeZ7hnkjVWQ8p1BLcdNvel7Z2vygYd7HemGO4vtP2rKu5Cqg8fTrWXNEEs4LiRfLWXOw
kYJx1r0eyuIL/FyL0JthiXYNnTHPJFM1S2tDpc0FskCTgytEzYwF35Kj0JHesvrMtrAeeeR
KGkguUjjlHOXwcUifaY7eWS3jtpYYwvmOi4IJOAK6DU48eNlvriSNoDj73K/cwM+2aU6lJY
6bdtc3loLsiIholV+N5644Jx+Vauq0r2AwEv4oIy9xbiYkcKi4x+dF5qsltILZbdLZyA23I
PBGecV0U17pr39ta2mo2yW5u5ZJTsU8cFRk9s9KL6aJbSS9gkiku1s2UvujkbzDKMZIGMhf
Skq0r7AYEOqXYt5rpgkkUeFO1scmm/23BIwJtDnODk4rW1ePT7m0uxbzWizvNFIfmA/wCWf
zYx05qS1SybSoZ1a0lvk22pVhlAofJc/hxmqda0btAU72/OnCGN4zvkXfgSg8duhqvbeJTH
dAyW7HPAJfp+JrsH02Ka9WeR4jceTIkMW9GEbEjBD7enXAI4rE1HwzeXWvQTW9zbWhCoryb
g3zDqemM1Ea91qBda6n3sk12IXADFHccA9OQaoLLdSyr5bpJubaMODn9a0r+1vYDczv5Lxw
pGtuNwdpcOCxbA6nmiJrSwkaG2+6Y3kjmVgmJXbO3JBxheOlL6w7aIVkV3vzDK6SxKdvHyk
NRLq+lSRpFLG0MnqYzz+VQDXY4vFsG+OA242h2UkqTjk5xg81pWuvWF/BBcySiK62SgBsKT
hhgbj047+lae2kl8IWRn2lxpN1qEVpBatLPO2xcrgEntzWbd6fbajPe+TYtF9jG+YkBdoBx
/Ougk1HSD4qivIzD5YKt5qPkZ28/rU/8AamheRdSC9jWe/hZ5eoIIAGD9TzWcq8ukQscGmm
RPqDWUalpRkDGCOBk8j2qQ6Vbw3CpO8isUD4AzwwyK9CF/o63LvaXltDFuk844GXyMLiot+
kNeWDxzxqITGLktgiYbMDBPoe1CxEr/AAjOCGn2onCvLIFPqnUVbh0jS5JFKgIGJAdwFUkD
nmu1ea3WKZgYGmEBAkEgZgSwxz06ZqaRrC4uJQ8kaRxzBkGBj/VkHj61p7VtXUQOHk0fTon
DR+XMNoODIMDI9qqvp7cGLTUUg/Kd4/lmtzV9NDuLiGeHy0jiiPGPm289K2LGYQ6RGsd3B+
7s5FIVRnzC3ynnnOK053ZOwjgjoOqXMku6JSUGWBIHFRP4c1OOxa+WFVhB2k7gDn6V6M9xH
PLGI7uOJo54nkLEKGUIAwHrz2p5vXggjRLm1mgkm3SB5ACqbvuqPU1l7Z9hnk+28tlMZlaN
Dno5Aq/ZXeuBV8iYmMdAxBB/PmvQtce3uoAPLhdxKdm2QOQmPpwPasi0062BbMVuueeetdV
P31zEtoqQ6jdPMBeW4XAwNmKZJND9qlindWJHyo3YVZuLHLrtmdFYY+XHWqz6RE0mZ7qRxj
+LvWrViLg8G9I4vs64UZX5t386nh1G1tnaK4kt0DDaVZSuPf0qmNJtbiTcs8o8sYGaJbfTr
R/LvpjdHqCHIxntgClawGvJqdihBW8jAcYwoJH48VJNNp+7yzZwb1ABkeMHcfbis+1vtIjh
JtbC6mGcEbS2K1MiaNZILCVuOjrtrRRM27CwafDPJtFhbLt4BRAvH5UyeL7Hjy4n6claiSx
1BMslvPbg9ShA/rU9taSbys13KXPAEkmc/rUNeRepwHj6WOTw9F5b5xcrkenymvMdr/3v1r
1P4jw3MOkRC4aMk3K4CHOAFNeYbG9q55PldjW56Jf3GqW8qxTpLE4GQE5B49qs6bqF4NYs2
mlk6D73H8JqmL26ZV+y6lK2eWQjGDSW88sms2pmHATPTvtNUMtTXN2mwzmQLINyncSGFUnm
3NuwR7UlrqlzbAIJSUXOAyhgPpTZZo7lmeEeXL1K9n9x6UAQtcBSflJ57ila43RjAFRvDIO
WBxULKy89KALK3DLgjgj0oEzNOJN7B85DVXzhQTSAkt1OKAOjhs7qdo1ktnl3RecACOUzjI
/GtO68MGK5htrXLyTKXJYqApHUEg8Y96x4df8AJ8Orp5jY3CyjbOrbSsW4MVHvuFbi+LtKk
mQzW88r7ZN1xJCm8FsY4HD455NcspVL6IBb3S9dvLWaG5vZJZYJYwIcAh9yk78jrwOtZ2n6
ff30N5HHdrstIy7KcfNzjAJrdfx3a7pAkMzQyiKORXUAsiqVbp0Jz2rH0vWLOB7xZI2lgnj
2IowGGGBAOfpTi6lr2A0LLSNfWQxTSNb29wDG7K6seFLbSByOlZ9t4evrm6jjuIpIVRA77t
oKbs7Rz3PpW+PGVlBKi2trJHtn85RtUBPkIxx97kjk0kfi6KQSGSOeJp2SSVowjZkXrgMOh
6+xqb1bt2A5uPSbq+uGsUib7XEpJDDaFAPJzVi30TxDbzSWkPl7F2k+Y6bDu6EZPOfatOPV
mlu9QuWjkcXMToAW5XdjqatwavZRJGRbyI8aRKrKqscJ1X5un1rRyqJaIDA0r+0LfVJLeDT
bdniy0qligUA85JOBXYWesLNJDa3VobW4lkaFQCHR2ABPzDjoR+Fc9bXLQ65c6jmRIrhnJE
RBZdxzyDwR7U+XVVRtTEGnLEtzg2+3A8okbXbA4yV9KTlUT0QmrnYvptrcmJZZIxNIQrR7h
8oJ4J9Kx7rw1CbmWKC2I8rJyG4PPXFZV14ga5iU/Z5/Nbyg0Y2hMIRzkDJ6d6bZeKbzS9Wl
ljtvtNnLIW8mU/MAe2aIudtUKxcl8L3ClI3svNMpCrhsZzzimzeCLsMCkLxnjHz889OBW7p
3imS7tL+5n0+SEsQIUHzEMeOB6Ad615NRs4JhMVkZvLjXkjHA5/UUnKreyRRw0WheIYUMdv
OQgZkBODkjrnNWINJ14xO04tSUmWJgI1LMCDyDkCu2fWrUSDyLV9pcsSxHeoTrFod2bbYd6
uMADcR3NZznWXQV0cjcW2s2a24lazfzo96hVJxkkY4NTxT3QWSM7vNgkMTBY+NwUnA554Br
Wv8AzLv7K1uFBhXacOOxyKJLqyjPm+WYZHuBO5Zg3QEEDH1NVGVSyvHULopadJa3pE1xOIo
WjEiuzbfvEhep7kVetZbNYrkSSwB7cHzFZ8MmPUZqpJq2jwTXKGSSKGUxlEgADKE6Lznisb
VL/RLi1mjhtrqSe5lMszbwDJ/dDH0HpStU5tgOgktofP8ALkQSP5gR0iwzIzDI3DtxU02g6
fkC1lWSPYWJc7QAODzXMr4ikgvJ7q2sfLkklSQknk4GCCfx61m3/iV3ingX7RskhaINPJuK
ksD2HtQ1VvoFjq4tG0ySWaI2gRoDsyrdXIyAPXI5qvbW9iDJHCI4/s/zS7wFCDOOTWDH40C
I0Zjm8vKODFIFYlUC8nHQ4rDtNaS3e9+1iV4L0bXEb4YHdkHnNO1a2rCx6Ff6A/mM1tOyqp
C5yMMSM8evWqMXh6+Go25nn862AYlg4CqB1yax38XmR42itn+zRzrII3kzldoXb+matX/i6
CaAW0yXLQusiOWcb2DEEYwMDGOlCdZDLt5DBZC4up4VCCXajCQNxjPPv06U+2SK8vUt5IHM
bqjsytgYY8fzrmdQ1aym002VpG8K+YJMsd38O0/n1qe116WCxsbeOEObeZXd/wDnqinKqfo
Sa1vU5RWOgNvZtpFxcoj+bGxcRCQElA23OM1FLYSLZFhHum89IhEkoJUlSx3emMVnHxZDZ6
c1uLJvOMZjK7gIyS24MeMk+1Rp4oDGWW20xw9xP5s5eTKMSpUqvHHXIrNOsMuLa3pj/cpD5
W0N5hnBTBJAwfc1mXF9c2d89vcEB4mwyFPun0yKsw+JrLTLd7KKwuIlYIx2yDeSM4ycY79M
dqy5ryG9upLu6gcyTM7H95ycj5evXnrWsZ1L67Aa8Os2IlHmDZkdQhA/nUp1DT3QsGi357S
cVx906+aq7XiG0f6w5ye5quUDfdcMDxxXTzsjkR3Ml/ZO4YuZG6cHgUrXtgynzt3HcqeK4Z
bacvujjbaPSr0EOpDGzfgkdTU8zDlSOiN9YFXZJWIHBCr/AI1XbVbFI9sVpuJ7k1WSz1cg+
YIXJ6e35VL/AGPeAF5EgX6mi7HZFqLXngdGSFEQHlRxmrF94wuSU+yJtGeQQBWNcW0SkLO0
QP8AsyAZqnNcWEY/dBpW7ZXimpyWwcqOgXxhMeBAGf0yWNWLjxBcXFpJGljHDNj5WY8qfWu
Olup9hWGBIc90PJ/GqTtKnDO30zRzy7hyob4svJLrQW8+486RLtBwBgfKc4NcH5h9TXba9p
11B4Jg1GWBo4Lq9Kxswxv2p1/WuL2r6VBR2doWCFQSvHFaVvHMdVTzeSi7enT5f/11k2+Pt
AUjIEmByfatnSpWfWFD/MCXyD/umgDKjUk4ccHvmle32fMpHXqTVo7fJRtozUExGG4HFADS
ZYgC8nB6YNJuilwGYk+4ps2A+AoqNMfMcDgZoAtm2t9uWmIxj5QKrSIA5EeMdjULsTHknk4
pC5EoA7UATlCF+am7cDK4BqVD5ikuASF4qNsBzhRQAqDJO/8AxpoIVuCQfpTkIZBlR+vvUU
7YJwMdKAJxI69HPBq0l24UHJyKzRI2BwDTRO/neXgbSKVwNyPWJIwUbkH2FTR6wp/5ZqcdS
a52Q/N0FIrsFIBwD1pgdc2qWRjDRMsT45B/pVc6qqt8059gi1y5Y+aB7UuckHFAHbLrumKo
BFw5z1IAqzH4k0/7sdiR/vba8/MjbjzV+1AkZdw7gdadxWPQIfExLgLFCMdj1qZdVhuR+9m
+bJ4HOK5UWFu3zHfuVgAdxp09pHbsrRs4JzzupuTeguVG7JrFzb7lU+Z/10GCPyqhc+Ibrg
Ogb6E1ix3U7bkZ9wU9T1q9EschJeNWwR61PkOxPH4lmtw3loSWPc1FceK7plG+OPg8fLVGa
OIXBURjAGcc1SuLOBUDIhUk9mNA7GnHrlrcS7poAG7sverb65phm/dxyxqBj90oB/HNcdJI
0chVMAe1WLf94Du/SgDsotb0Z4iJBPI3oUA/Wmy6hZzJiOwg29csSTj3rkCgVuM8n1pqyOJ
WAJA+tO4rHRuLCYEfZ0GT1RsVWbT4jzFuznOC2axjK4U4PemCaQHIcg+xpDOgWynEOxOM88
jJqFtMnL/NI+PVgazYrqfZjzW49zWvayOLYTb2LgZ5OaegCLo90WwshYD0q2+n3CQpGjeW6
5BLd6kS9eX/AFkUbHHcH/GrmnyNNksAAMnaBgU0kJ3MuPTLmScLPIrEkYya1ZtEvTLG6XCN
Ey4CJ/CabG5kfMih+P4smp5NRlsIlNtDCu485XP9aNCeZle50C7MyL5QldUCl24H1NIPDU5
QPLcxHZ1w4+WrLa1d3cpilSLa64OAf8aQvtj2qijjB461Sim7AuZkcmmWke2G4uUnIOUwwb
9asW1lYoQyRITu6uM1ThIaRiUXOaluZWXLqACSKOWw7M02KwAOsCSKT0VcmmXF4AgEcEkJY
d0HHuKzTdyRsNgVePepY72VohuVD9RU2JasRbb+4UmK4ORwSWxUUml6rLGSWMgHfzDWhaXL
EuCiYz71ZN3JkLtXGOnP+NJodzk7m0bzFURKvHcYzVeWGYRLlGUL68V2E8EM03zxj8CRVe2
06zfdvh3YPdie1CVxc6OOVmJCl88cc10/hHw0PEPii0s7yImzi/fzE/xqP4fxNWFW3tpGEd
nAe2WUn+tamna7d6Lex3ljFAJSpU7lJBHXGM1LRady7+0fDDp/h7wvpsSLEFkkYRIMKi7QA
BXzd+89a7Dx3448QeNdfM+u3CSfZSUijjTaqD6VyNELpe8M/9k=
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKIAZ4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD6U8Z+PbHwZLYx3mmXt6bs
Er9ljD7cY65+tcl/wvTQ8/8AIt61/wCAy16yyqWBKgkAdR7U1kVh91fyFAHlTfHTRAmT4b1
ofW3XmkHxz0POD4d1kH0+zrXq+1cY2r+VMZFBLbV/KgDyr/he2gByp8Pazx/07r/jQfjz4d
Ax/YGsZ/64L/jXqu1DxsXPrtFKYkI/1aZ/3RQB5UPjv4a76Jq4/wC3ZT/WgfHjwxvwdH1fA
7/Zl/xr1Tyo9uPLT/vkUwwxA/6qP/vgUAeY/wDC+fCucHStXH1th/jR/wAL68IggNp+qDP/
AE7j/GvUFhhK8wxn/gApDbW5YH7PDx/0zH+FAHmi/HjwYR81rqin0Nr/APXpT8dvBQHMOpD
/ALdf/r16S1pbMcm2h/79r/hQLKzUEC0g5/6ZL/hQB5qvx48D9xqA/wC3WnL8d/Ap6tfqPU
2teinT7I9bK2P1hX/Ck/s6w72Fqf8Ativ+FAHnjfHbwGMfvrz/AMBaePjp4Cx/x83f/gKa7
46ZpnfTbX/vyv8AhTX0nS+P+JXZf+A6f4UAcIPjl4AY4+23K+5tTSr8cvh6eDqM4/7djXc/
2TpTDA0qy4/6d0/wpP7C0Y9dIsf/AAGT/CgDhz8cvh6eBqU3/gMaePjf8PSo/wCJrJn0+zH
/AArs20DQyP8AkDWH42yf4U3/AIRzQOp0LTifX7Kn+FAHIL8bvh6xIOqyL7m2b/Cnj41fDw
nH9tN/4Dt/hXUt4X8ONnOgacc+tsn+FIPCvhoDA8P6bj3tU/woA5j/AIXR8PP+g4B7GBv8K
evxl+HjEf8AE+UZ9YG/wrof+EQ8LEEHw5ppz62y/wCFNPg3wqRj/hG9MA9Psy/4UAYB+MXw
8Dgf8JFF/wB+W/wp/wDwuH4ek4/4SCP8YW/wrZ/4Qrwl1/4RnTCf+vdacPBnhPbg+GtM/C3
X/CgDH/4W78Pj08SW/wD3wf8ACnf8Lb+HvfxNaj/gDf4Vpt4H8IE5PhjTOP8Ap3X/AApf+E
K8HupDeGNM/wDAdaAMwfFj4fN08T2n/fLf4Uo+K/gBuniaz/I/4Vd/4QHwXx/xS+mn/tiKb
/wr3wT/ANCtp3/fmgCsvxU8AN/zNFl+Of8ACnn4o+AQP+RpsT+f+FP/AOFc+Bv+hW04/WL/
AOvR/wAK48CHr4V0/wD74P8AjQAg+J3gNuniiw/M/wCFO/4WX4F7eKNPJ9N3/wBamf8ACtf
Ae8MPCtgMf7B/xpp+GXgFhg+FrLHsp/xoAsf8LF8EFQw8Uadz/wBNB/hTh8Q/BRGf+Eo03/
v6KpH4W+ACT/xS9n/49/jTf+FVfD7duPhi2z6ZbH86ANAfEHwWTgeJ9NJ/66rUi+O/B7dPE
2m/9/lrJb4U/D05J8MWw+jN/jTF+E3w+24/4RuHGe8j8frQBuDxr4TJ48SaZ/3/AFp//CY+
F+3iLTD/ANvCVzrfCH4es+4+HY/p5r/40h+D3w7J/wCReQfSV/8AGgDpV8XeGW6eIdM/8CE
pw8U+HWOF17TT9LhK5f8A4U58O/8AoAL9fNf/ABqJ/gx8Pn/5g7qfUTv/AI0Adh/wkvh//o
Oad/4EJ/jQPEWhP01vTuP+m6f41xv/AApT4ef9Amb/AMCXo/4Ur8PT10mb/wACXoA7T/hId
D/6DNgfpOn+NP8A7d0jtqtif+26f41wv/Ckvh92025H0umqP/hR3gDeSLS8A9rpqAO/Gt6U
f+YnZf8Af9P8aUaxphPGo2Z+kyf4158fgZ4BOMW98MdcXJ5o/wCFHeBMYWG+X3F0f8KAPRP
7V08DJv7Qen71P8aBqdkRkXtrj18xK86PwN8DEdNR/wDAo/4U3/hRfgb01H/wKP8AhQB6XF
e287lIbiCRhzhHVj+Qq1Ecsc46eleJeB/Dlj4X+O2s6RpjS/ZItOVlErljk7Sf517bD94/S
gCNuv4D+VJSt1/AfypKACkIyKWigBAMClpMjOKWgApCMilJwM0A5FACDheaAcilooAKKKKA
CkIJ6UtFABRSEE9KWgAooooAKTB3ZzxS0UAFFFFABRRRQAUUUhIBxQAtIQe3FLSAg0ALRRR
QAgBGcmms3pT6TA9KAAdBS0UUAFFFFABR0FFFACA5FLSZA4oBzQAtIDkUEgHFLQAgOaWjHp
SAEdaAFooooAKKKKACkJwM0tFAHl+jyb/2jfEKgfd0yMH/AMdr1WH7x+leWaRGP+GivEEmV
BGnRjaOvRefpXqcP3j9KAI26/gP5UlBzu59B/KigAooooAMDNFFFABRSZGcUtABSZGcUtJg
ZzQAHOeOlLRQelACHOeKWmqSetKc9qAFoopNwoABnJzQSAMk1zVxqutaZfwvqUUb6fNeyQh
reNnZYyB5THHTnIP4VVvvEt7qmmJa+G7K5TUr6KRrea5gIhhK5B3sPunjgH1FAHX5Gcd/Q0
ufY8dfavOvC2papq3wvNrbayknia3ik8/cVkkRwzcFcjBOMCqOm6b4j0+48Mvd+IL+/wBVE
gl1S1EmSIWBC/J0wG4JFAHqBljWRY2cB3ztUnk/QVjat4p0XQ71LbVrtrMSJvE0kbeV9C+M
A+xrAF19q1fde+IZdOe/RobS1uIUS4tpt2MxnH3SB365qmt9o87pq2oXd7JqFhbgalZNblm
uIiSqlounB5ytAHb6ZrGl6xB5+lalb30Q6tDIGx9fStCvIrbTLC08RXHiH4fzfZbh7MXM2k
PbkC5TeRkA/cJAOO+a9H0XxBpmv6at5p1wG4HmRMf3kLf3XHY5oA1qMCkU5HNLQAUYA6UUh
IHWgBaKKQEHpQAtFICD0paACiiigBOd3tS0UUAFFFJkZxQAYB7UvSiigAwKKKKAEJApaMA0
UAFIc9qWigAooooAKRulLSHGOaAPMdFyf2i/ERJ/5hsf/steqQ/eP0rynRnX/ho3xEgP/MN
j/wDZa9Wh+8fpQBGxBb8B/KkJA60rABvwH8qaQD1oAWikBHQUtABRRSc7vagAwM570tFIc4
4oAMjOKWmYO7JFPoAKKaXQDLOFHTk4ryTx34m8VajGz+DYbldK09902oWybzcyqceWg7qD1
NAHrYKjofesrVvEej6Hc2Nvql8lq985jgMgIVmHbPQfjWR4R1U+K9IXVL7S7rS9VSI2lwrq
ybe5KZ4IPXPasm/u/Ekl5c6TfaNos8NkFmhub6Rn86LBwQMZ8z5TkUAdVquvrYabHqNlZvq
tv5oSY2rA+Uvd/fHeufGq6p/b0lr/AG35ptbKW4mWO2VkJ+9Hx94naRnBwcVw2l6pr9r4fv
JXs1tNK1G/WT7Tc2+6G4hk+V1KoSIsevfvWvYWc+peJr3TpLmSLS9UtClpeQkxtDLbsFyF/
h4A+UcEDNAG5o2rJrnhfWYR4hka4uYRNHPJGbc24kX5QuTwAyn6ZrlhBq1jLoMWhWU9tqV1
ayLIkdyBiTIU3Z5KS9eh5rO8SNd6RoxXxF4pfUGvYyIDFbCaC9hQgoXHG1wx6Drg1na3omt
DR1fU7pYNYliEllYmZViAJBJgjX5gcADafegDpNIuz4e8P64lwkek+KcmCK78gma+ZRu3sv
IwxOMite0N3ovia+8Q3l/d6ndyww+bp5tSRbpJjJSTuoPJArntUm8XWcMfjLUkskjSNfs96
lu0pC+WQv7vG5SWPrwa7LwRrer3cFlaaxcrHJKJAsU2XuWZQCxcrhUADDA64NAFi1u7Kbx6
bnSylxa31l9quZ2m/doFYoGVT0fPB6Dis9dMGvazrOmeItKurm7tIvk1K3JtzeQklkjypA/
DNS6xq9x4asNQuG8PaZZ2kbb2UXCySTIXG75AO+SfatNrWPxJZpruj6neN08m1luHhgRlPR
kT5u3Q0Ac5eeJfDOkaLYf2ZJNperHyrdbV4y07LG4Bgdjn16k1LdyeC7jU3n021u5dS0NhP
IlixXzEVvmBJ4lCkniuggvtbbW7jTtR0/SJr2O1NxGsDEHdnAB3r0JHUdKj0/W1nMQsvCri
/SH97EhjQwFnw8bHtz83uKANLSfEsOqXMUH2OeD7RCbi3kOGjmjzjIYdDjBwfWt0N6muf0b
X7C+1nUdD022EcOlMIndSoXcRnaq9ce/St843DFADjnPFBAPWlprN6UAKSB1pgJHSuF8a/E
my8J3MVqlm1/Krr9q8s/LbofU9Ax7Cuv03UbLWNLt9S02dbi1uEDo6nPHofegC8ABQc9qWs
zXNc03w7o0+r6rcCC2hHJ7seygdyaANMdOaKz9H1iw13SoNU0y4We1nXcrDqPUEdiOhFaHX
OOcdcUAGQTgdajinhnUtBMkqglSUbcAR1HHesvXo9YubJbPRXSCa4fZJdPz9njxyyju3p71
yvgnwNr3g3UrpR4ijv9IuHMhgkiIkDn+POcZPegD0DJ34owd+aXHOe9LQAUm4etIWXJXcN3
pSAHI4oAcd2eOlLRRQAUUUUAISB1paQgHrS0AFFFFABSN92lpG+7QB5ZoY/wCMjvEpxz/Z8
ef/AB2vWYfvH6V5XoWP+Gh/E2Ov9nRf+y16pD94/SgCNuv4D+VJSt1/AfypKAEAAOaWiigA
oopMndjHFAC0HpxRSHpxQBma3run+HtHuNV1WcQ28C5P95z2VR3JrmvBfxEsPFtnd+dCdOv
LVTLJA5yfJ7SD1461u3vh+11PXIdR1Q/bIYIykFpKo8qNj958fxMRxz0FYx8I+BvCdxL4qT
T1tJoct5yysc5/hC5wc9AKAOO8aab418a20WraPDJBp1u27T7RZDHNM3adwcAL3A64r0Twa
+pf8IrZx6zpC6TfQL5bwJtCcfxLt4wetcz4M+I0/iHxHe6Hq+jXGkzhy1mskTLujH8LZ4DD
r+Nej7RQBl63eta2ZmS9WEQMrz/uzK/l9DtUc56YNcFoX9n6/dXMHiKwh1yayR5bS8cFbt4
1b5Q0WAQ3uODXT+J9MgOo6drFvcXNhqaOYlvLaDzcIRysoPGz37VleIF0TW7+2e2uJLLUpb
P7RHrNuSrRwKckqejjI5U9jQBkweIYzrd/pnh7w9ewTXloPs+UASA7yrO8LHAw5ycDkVj2g
8VaRa6np/iS+tY7m7vY0fVmlSTyXk+UKkY5BYD2rs9V8VQroFnqmn6c1xLcyRxLcXELIky7
gN5kXO1ScYzxz0rO1LToP+E6fVdWivIXjYGC0d1kgv5GTChDgAOpBxmgDgL6DVrQW+jeIor
qCTTp8Q6daPhdQRydzRv0BzjjPHNX7TTLqTxPFJfrMLWC4P2a4vZDJJp+YmbyGJ69QVYZHF
dTq1vqWqeH7Pw3qulXdvdTb0sb2/ljm8yTBby3Cn5CQCA3bFWm+H2n2+n6vaCIarDNBbCPT
JrphsaMH+PqCcnBoA47TNL1KOw07UbfXb29sJrmK3nuI55NsMgzuQxEcpuCgnjGa7bw9d3N
w2oaHexL4c8VPK91wolVw3BeLd1UgDI7VL8P4bKxt5tP0u0vodPuUN3Ek/zLbNnZJCG6khh
nJpvhm/ez8R3dvq2py3SXkxGmfasNLb4yHiLjgEnkDOcUAcpfeF5/FniFvt728uv2xNrLdW
MyeWiBflmeM8kMTtZeo7V2nhOxjm8GX1gLf+zbve8FybFm5kUAb03AckAcVc8RXOk6BaPqu
p6o+mxNcpIDZoqSSt/zzOBlweprX0Szs7W2mn067lmtb6U3SBm3Khfk7PbnOKAPPb7UNas9
Js/F+jvJ4id/9EV7i28ua2BfaTtT7wyDkHvzXS6LFqN5qd5dtYDRtTiucXbKpMWoRhD5bAn
tzz34qTTLbXdKtL+eHTrO3j33E32OAEvcvklXDZwu7jIq94T1e71rQori/YfbUOLiMQND5T
f3cNycevegDNghW0K+MfE8UGmX1vbvHcIgUoPmOHDdckDofWug0XVrDXtGt9V02fzLacZUn
gj2I7GqOv8Ahm38R3UCatcPJpkK7vsS/KskueHY9TjsKreHPBWl+GYL230+6vJ7e8yZYbiU
MuT1IwBjIoA5nVPi/pWneN7XRmhzpTsYZtQOdokzgbD0ZQepr0uNkdFkRwysAyspyCPUViW
dx4Yu7uXQbL7BPJpihXtwqv5INR+JdS1GwtItO8O2YudYvFZLZXGIogBy7noFHp3oA04dG0
mCC4gTT4DHcyGaZXQN5jnuc9azNf17RPBHh+S8lSOGJc+TawgAyv6Ko96574eal4ySS60Px
bpl6zQkvDqMqjZJ/eUke/T2rtJ9H0qbUxqlzaxyXKxeSrychF6kAHgZ9aAMjwZ4x0/xjov2
21KRXEZ2XFtuBaF/Q+o96Nf8M6Nrd+l34ikW5tI4/Jgt5TsjR2439eWPQela9houj6ZJLJp
mm21m0uBIYIwu/wCuOtcX4q8Dav40e4Go6u1hDA+LC3hyyY/56yereg7YoA6Xw94W0XwfYT
22hwTRQSHzGiaUycgfwg9DXAa9YfFXUPE2neKNHWKGGLITTHm8sxpnpJ2JYflXo3hzT9T0z
Qbew1jUF1C5hGz7QqlS6jpkHvWttFAEFpJPLawzXVv9mmdA0kW4NsbuMjrVmszWtSk0rSpL
mCylvpyyxwwxDJZ2OFz6DPU+lcL4ST4n6d4zvI/E9pHfaXeybvtEUwK2xxxtB529sUAem0U
dRQBgUAJtXduwM+tLRRQAUUUUAFFFFABRRRQAZFFIAAc0tABTGJ/CnHIHFIfu0AeYaHn/AI
aJ8Tbef+JdFn/x2vVYM5OfSvKtA/5OH8U54/0CL8fu16tD94/SgCNuv4D+VJSt1/AfyppGa
AFoooPBwaACimt92lX7ooAWg5xxVS41Gxtbq3tLi7hiuLpisETvhpCBk4FSXNzBa2U11dTJ
BBCpeSRzgIB1JoA5HxdqGu6gbrwz4UUJqAt/MuLt+FhUj5UU/wB9v0Fcl8O38T6Nay6N4y0
GaPQ7c+db3l6ysLcrydxJzjPIPao5Pi3dWPjGKXVNPax8O3R8qESRETuB/wAvB/2eQMeldF
4h0nUfiLDNaQXh0/QosGJwcjUX6gnHIjHT1zQB3ltcWt9ax3lrMlxBKA8cqHIYHoQasV5/8
PfDHizwok+n6veWNzpbEvCkG4NAxP3Vz/D7V6B2z2oAoaxplrrOkz6Zeq5t51wxjYqw9wR0
rkfDXg/xB4d1eOD/AISR7zw7bKyQWcoy4DdATjtn8a7W9vLewspr27lWK3hQu7seABXi/iX
xT8Q31Cx8SaRo97BoqOPstoqb3uwerSKOVXHT8KAPSL7w7dR/aJNBltYTdSo9xb3sRkgYKu
AFUfd9eO9atxZQT3Aa7uGPmReSICwCbupdR13D17VVsfEkF14Yh1ue1ntGkjJ+ySxkTFx1R
VPLH0xXmXi3w18R9b1Oz8T6eVjuYGDWVis2z7EO5cnhmI4P1oA3/F+geK2046Z4chbUrKWC
KKRrm8KzR7D/AAHsWHBbOa6WLwxpt/Dp95qWntaX9usORHcsSPL5RWYffA96VPEh0rwrDq3
jCOLRrjIjliD+YC/+zjseuO1Z/inxFqV3ZvpHglEv9UniEn2hHBjtYz/GT3YjovXvQB0msw
WcuhXkV5dvY2/ls0k8L+U0Q6lgR0NeGWniq18M6/a2d3o0kXhiW4WaP7dGWnlc8m83dvp6V
1XgW91fWbZvCfjPQ9RligkEtte3cTKJthyBIfXPIFdV4y8aaL4VS2ivbX+0bu4Py2sSKzrH
/E5z0UCgDnPiHJ4Yh0a48R6zcSaw95D5Wl20T7PLBHJQjpk9WPTpXQfDeXQ5PA9o3h6WZrT
GWhmm8xrd/wCJM9hnNatjY+HNZjGt2kFveQ3tssKyY3KYhztA6L7ir2n6JpOkwSQaXp1vZR
S8yJAgUPxjnFAHnPiX4n6jpniKAaXokt7oMTmO5u1iZvOboRGRx8vPPQ16dZXUF/Zw3tuxa
KZQ6kgjOfUGnW9tBaW8dtaxLDbxjCRIMKo9qmoA8o8Zad8RfEd7b6l4eAsbfTbn/R7OV/Le
4I6ysem3sF9K7ry9d1PwxBFNImjanMgW5aIhzF/e2H19D2rdPNN2gUAcDY/C3StI8R2+taP
quo2UsPWMMriXP395Iyd3/wCqu/wAeOKAc0tADGGOma4Px1p3i3xXb3fh/QXXS7SIKZbqYl
ftTHkIhHIUdz68V39FAHN+D4PFVrowtPFjWk11BhI7i3csZV/2hjgiukoooAKKKKAE2jNAG
BilooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKRvu0tI33aAPMdA2n9obxVz8wsIf/AGWv
U4SNx+leUeH/APk4rxURyPsMWfY/LXq0SguT7UANbr+A/lVae4jtYJbiYkRxqXYgEnA9h1q
d2+bp2H8q878bfEjTdGuLrw9bNcHUPJPm3EChlsiw+Vn9skfTNAGTe/GbT5I7AaRZuwubny
LqabISziL7A7EDgnqAa53wR471rQvGF34Z12e41XTvtjW63Zy7W7ljty390/pXKeFNWksbB
vD2rR+ZoeteYXEcHmTXE/CbUI9G+b6CvcfA/gz/AIRq2kudQljudUuEWOaSPOx1X7jEH+PH
U0AdqDzt9Kq6lfGw025uktZruSFN4ghGXkPYCm6lqdjpWmT6jqVwltaW67pJXPCipLK7tr+
0hvbGdJ7aZA8cqHIYHuKAPIfE/wAOfGPiS4i8QHVrYao2GihclVsV6gIwHLdifXNdPLr2n7
dI8J+Pnt/7WmZTILeQtCWX7hkPGN39011Ov6le2FiqaXZm71C4cQwKfuIx/jf0Uda808Q/C
rWby1mOn63DNf3zD7TPdq2QOp2EdMt37AAUAetyWtpKuZ7aGTYMKZEU7R6c9q8c8Y/EjWNO
1i0uPDdmx0Czch5liOy9YcGNMdAPX1r0XwvpeuW/hFdG8WXMF/cIphM0JP7yPGPmPBzjity
3srWysYrS2hjhtoECxoANqKB0oAyLDxdot74SXxN5zQ2Jj3OHBDI3dMf3s8YryLxJ478U6P
4kTxHeGawt43ENtpUg4nTq2e3A/i9Tjsa6S/8AGfh7VPH9jb3cDNo2ny4iug+ITcscIzL3H
UA+vNepTWtrdgG6t4rhV5AkQPj6ZoA5Kfx54NuvCFrrd5dxNp15IsPlSqGbf3Ur/s966e51
KysNKk1S5uljs44xJ5qnKle2PX2Fed6h8OJ/Ewl1jU7r+ytUfelrDHErRWiE4BKjhnI6n3r
a8OeBZNO0Wx0rW9X/ALYttNmE1onl7FXA4DjJ3AHkehoA838fapq89xF4l1u3vNNghw2lW8
bFZPMPKke/diegwtelfD3xza+NdBEj/utUtgFu4fQ9N49jXZSwxzgCZFkA5w6g/wA6bHBCh
YxQxxk9SiAZ/KgDgvEfgvU/GUlxPqeofYfIcpYW6rvRVHV39S3p2FXvh/4R1Lwdp11p97qc
F9DI/mRmOEoynvk9x6DtXa0hOBQAhDYJDc9s8gH3rkH8AaJqFpdLriNfX96Sbi9UmN2GfuK
R91cdq7EdKKAMLw14U0jwlYyWOjLMlvI+8pLKXCn2z0rdopM/NigBaKKKACiiigAooooAKK
KKAEBz2paQHNLQAUUUUAFFFFABRRRQAUUhHzZpaACiiigAooooAKKKKACiiigApG+7S0h5G
KAPMfDqn/hoLxY3b7FF/wCy16pD94/SvKfDkmf2hPFqbT/x5Rcn/gPSvVofvH6UAcJ4+8eW
nhBbeDfH9tl2SBJFO14twV9p/vAc1xPjnRb/AEC8u/EOk6q81t4guo0+wpZrIJdwAKu/UIR
+tWvicYZPiPoWnXVnBeW+qWTWTRS5yhZjtdcd1IroP7Q17QPCGl+GYLaLU/Ff2XbHFGcpCF
48xyemOAPU0AavhHwTYeELS4gtpWuIpZzcQxzID9lyOVU9az9c+J2h6J4qh0KdZJlDbbu5Q
jZaHtu9ff0rj/AniHxlPLf+FdcGpxXFwW+zancWhIhk/jX0x12ntXbXHwt8G3thFbXmnPMy
cvP5zCSZu5cj7xJzQBR1/wAI6h48NydTvDp9hD/yD4YWDrKf+e0mPvA9h2qbwD4V1vwPY3d
pq2vWt7peDKgEZTyW7nJOAuO1dAo0TwJ4TJlne20qwQ4MshcgE8KCeT9KwddsLz4gW4sLS9
ey8OSQrKbqJgWvSwyFHog/i754oAraR4VtNV8f/wDCw9M8Uy39lJuC265KZxtIznoPTFbbe
P8AwzF4hv8AQ7rUEtZ7EqJJJ2Cxsx/hU9z61h+AvAmu+Cr+8aTXra8025BY2scTJtcfdI9P
Q+tcTe+BfHeoeIpdXl0C3WeW7e5dxNEwb5SI1CsOgHXuaAPYX8XeF4TEsuv2KGb/AFeZ1+b
nHr61heKNYsdS8jTl16xtdHdfMvrtLld5TOBEuOm4559BXlq+AfH6MJI/D9qWSyNrGsssUg
VmJLvyOuTkYqOL4P8AiaRnkOmR28PkNElq06tkqoCMxHU7izfhQB1F94O+HfirTLTUbXxBL
o1hPI8cUIkVBJIGwThu/AA9q7WPxD4f8F+FLSPUPER1KKNxbJNvWWRiegO30Hc9q4fxJ8KN
Qu9G0XRLB4vselWErPJtBee6bHAJ6Z9a4i1+FXjhFa3fRNwYFHb7Qqrjg8e5GVz70AfR8ev
aJNI8cer2TMhww89eOM+tH9vaJjd/a9ltILA/aE5AOM9a+aJfhN48lkUxaDHaxqxVR5yFtp
/vMPvEetbOn/CbXo/E+l3t/ozNpTTD7RbpMN0SbsY9xxuP1oA+jUIIyDkEZBHcU4HNNQAcD
oOBT6ACiiigApCcDNLSEZGKAE3+1KDkZpoGGxTm+6aAFpCPmzQv3aWgApCMnNIVJPWlAwKA
Fopu8elG8elADqQjNAOaYAT3oAeDmk+6c+tInU0r9KAFDZNGecVFLNFEqeY6puYICxxlj0A
9zS0ASZ5xS1GBk08cCgBC2DjFLn5c0x+Caeo+WgBByd1OoooAKQnBpaKACkAxQDmloAKKKK
ACiiigApG+7QAd2aG5FAHlvhx8/tD+L1I5+xRYPtha9Yh+8fpXk3hr/k4fxf8A9ecX8kr1m
H7x+lAHHeNdW8P+GrNPEmq2kVxqFuhjsV27pC5A4X29TVH4f+MLTxfZTyXUMFtrtsBHdwrg
nb1XB7r/ACNdVc6Lp91qi6ldQCa4SDyEL/MqqeuAehPrVHS/CPhzRL432k6NbWdywKmSJcE
g9frQBneN/Fs+gaYbXSreS81q4U+REg3CJe8r+ij361nfDvx/a+LLA2F1eRtrNoCJ9gwswH
HmL7Guwt9Isra+vL6KDFzekGaRzuLADAHPQe1NmTR9GtZdQe3tbKK3Qu8yxKu0Y56DNAHI+
IfBV545lu11y4lsbS3crp8ETZViP+Wsg7k9h2FS/D3wVq3gq1n0668QLqdix3QweSV8lu5B
JPB9K4bxPrfxHHiKx8Tabpt+LA4NnZQqWDx9zMB0LDsenFez6Vff2lpNpfm1mtWnjDmGdcP
Ge4IoAu0dsUUHpxQAmB6Cl6dKQZA5paADAoIB6jNFFABR/WikAI6mgBaKKQnFAC0U1iduQD
UM91BChDzxRuVYqJHAzgZ/TvQBYorzmH4m21uLSLV7N3luZ5okm04NNEyJ/wAtBxznkY9q1
ZPHumfYZL62XzrIyJBFcsSi+awyBIGAKDOBnmgDriMvxTgOMGuTuvF11Y73u/C+ppBHjfdA
x+SOnzBt33eetbtlqltfXd7bQmTzLJ1jlDKQMlQwIPcYPWgDQopm75s84pdwPAoAd2pAcjN
Jtb1pQMDmgBpG7kcU2nhh0xQVz0xQAbh6Ufd600givO/HfjPXvBmvabLBYx6npGoZjEX3ZE
kHZW6HI6A0Aeig4zSE5rifD3xP8JeIHEIvm0+8+6be9HlnPseldjc3dvaWEt/MwEECGVm7b
QM0AePfGTxFfRXljo+kljLpoGrXRX+BUPyAkepr1bQ9Uh13QLHV7dgY7uFZeOxI5H514ube
XUfhh418d34Y3Otg/Zw3WO3VgFA+uKv/AAD8QtPpd94anclrYie3B/uHhgPoefxoA9pHDU4
ZJzniqGp6vpmkWj3mp30NpAnJaVwv5eteZ638arOKLb4a0e51Qu4ijuZFMcJcnAA7tz6UAe
u4HpSYO7Paqlg15/Zdt/aBQ3hiUzeWMKHxyBVtelACnpSAYHNLRQAUUUUAFFFIAR1NACfd6
806ikAIPJoAWikAOeTS0AFI33aWkNAHl/hsj/hoTxgMc/ZIf5LXq0P3j9K8o8Mjd+0B4yI6
i0hH6LXq0GcnPpQB5/4r8cnwl420i0vpYf7JvoQkm4jfE+cB/wDd9aueMdWguLBfDWna9Hp
2tarHmylyQD0I5HTd0HrVrxa2i29tHcXuj2uqajIBBZW8sYd5nI4UZ6DPJPYV5V4s8JeKbO
ymvXsJNY1W5cLEbRdy2xAyXx/Dj7qAcDGe9AHrPg/S9X0XwzBY67qjanfKWZ5iScZPC5PJw
O5relgguIjFPCksbdUdcg/hXI/D3VvEGp+HVg8T6TdWWpWoCPJOmBOOzD39a7EZz7UAKPlG
Bxj0o7570UUAFFJzu9qWgAooooAKKKKAEIPalopBnvQAtZ2rnWFtom0WO0lnEg3pdOyqU74
K960BnvWL4huryzt7K4t4L6ZFuk80WYVmCdDuU9V55xzQBgLp1xZ6/J/xOJbqSGwcjzLtk/
fFyAG/gHDADPPANRSaXdnR7Sex0e1k1GGZ9RltNSuWeSJyMEqV67sdxg5q/qfh3TT4jv57+
eKKw1iz+zzQklWeVTnzM9AdvGfasSz8L/8ACOata21m1xeX7RypYXVw7CMxHkwzMMkkAkqa
ADT9ceRXm02OKJJoo7yJbyBiLKZn8po9qgFfbjuTWVq1/oviZBeeKLGOGPSFP29YJJGkjfc
VUGPbhkzg5NXLpNXtdH0298MXFno2o3QezmfVpGlkm8tmKqpPBOc4J7EV0Vo0tzoMPiy60Z
Rr8Nm0E1sZwoYjlkf+HqMjPTNAEV/qUGkaNpOjiG8vLGeNInu5oDIhjYbVDkY2nkfSoba5u
NC0Gdde06eKLQJUMUlg7ss8ZXG47vmYLk5B9KJb/VPG/gO2vdM0+3jt7oFbqwu2ZJAVbBCO
v3SCMg4q3qFi0nhW0u7PxJePLp8DSRyJIrfawOquDw2cEUAWW8c+FlNqw1VJLe6YpHcopaL
fx8hYdG5HFb7XVrHbfa5LmJLcHHms4CdcdenWvP8AT52u/C2g3Laja6RrLpJJa2T7EjuyxI
TcmPpyORVqwe30nw9rseveH7uG2aYSz2aQi4hXeBuaLHVc5JHUUAd+CGXIPUcUDOOa5fRNb
8Pab4H0+5/t+G40+NPKW8Y8MRzg+hHoa0NJ8SaTrs0selXbXIiUMZRGwjIP91iMH8KANcrz
xRhvWgN2NOoAjyT1rlPiH4dbxH4Ku7WA7b22xdWjg4KypyK6xgBjFRXF1BZwNcXc8cEKjLP
KwVQPqaAPA/EHg1PHHg2z8ceHYUGqeRi+tQMCSROGIHZuDXm+neIvEEkMXhl9auIdNv5lt5
o3kJ8tSwB69K9v+HniHQrPxx4k8NadqsEumzzfbLNt2Bub76D8eaofFT4Xi8MniTw5bBbpR
vubZBjzcc71HqO/rQB13xBsbfT/AIM6rp9ogWC2s1jjA9BgV4V8L9E8Vavr8tz4Yvk057aP
ZPdyDIRW7Adz3r0+58SL4l/Z01G7aTdc29t9nuBjDB1YDke4q/4JGl/Dj4TxarrMghe7/wB
KlTo7sR8qD1OMUAV77wX4Y8K2DeJ/HWr3PiG7i5X7U2Vd+wWPODXKeB5bj4jfFJdXu7ZbfS
9HHmw2iDEUfZFx0yTyfpXB+LPFerePdelvPImaCIYgtYlLiNPU47+pr2r4Hpo9p4PeOK+t3
1S4maS4g3ASRgcKCDz6n8aAPWABt4pQMCgEdKU8CgAopMjGaUHNABRRRQAUU1iQRTqACkOe
1LRQAUUgznmloAKax5C9CelOprDv3oA8x8Kjb8evGm7qbeHB9sLXqsP3j9K8o8Kkt8evGhJ
ziCIfyr1eH7x+lAGTLpenNrsGsSRK19HD5ETs3RTyQo9fcc1eJGPlOD1wD2rz3xjNcJ4/sd
RmY/2b4f0ybUnQHG+X7qA/4V51qdxr1kbTxDdavNJrOs6Rd3Vzbq21IIdg8sKvbB70AfRIO
QDye1Lg4ztOPpXzPceIvG09nb63o9/ejSNLtoNNuruEGQ5IzJKF7kdM1oXegam9x4cg0jx/
q2ot4humaKRZmQR24GWJGeuc0AfQ5OODkH0NU4dW0241OfTIL2KS9t1DywqctGD0z6V87Hx
v4i07SrvRYtdu5riDUZpJLqRgzxW8Q4GT/eavYfhtpc1p4Pt9Sv0VtS1Ym9upcfMxc5UE+w
xQB2vWik4AoyMZoAMjOKD0xnBowDzVPVLCPU9On0+SaWFLhdjPC21wO4B7ZoA5rSviN4c1f
xldeGbW6LTw5Ec5x5c7j7yqe+KqeOviCPDE9vpmlWg1DVpsO0ByBHH1yfQkA4+lY0jfC8/E
i30GPSIE1WzREiukyscUo+7GSDgt9etdKvgbQzo0tt4gb7fd3Tk3F9I3lySM38IYEEDGAAO
1AG54f17T/EmhW+sadKHhmXlQcmNu6n3Fatc54Z8IaF4RhuIdBt5YI7hg0ivM0gyPTPSuiD
K33SD9KAFrjp9W1n/hYc+gn7P/AGXJapL5ruY3hzlCqkdWJ6CuxrjfG+tNpenWrW8SSk3kU
byNCJkibcMBxkFc54I6UAYmjLf6bcapp2tavp0uhQy+TIs7yzyyFugO48YJGetdDFF4gsbS
wutc8R21mls4E8SxgRzL0wSeRnKn2rDv9MWDxlc6zqGlMb4nyLB1nYwXjSJja/8AzzICken
NWVOoJbaboeu+G4rK0ug1pb3CXn2p7ZtpI3ZHt19qANC50XxBq813pGuyWV1otwshimiTZc
QnI2ADpkc/MPSse61m1v7PWdC8D6baarPDIBftLIFiDsv+syeHIKjNYth4ti1GbXdN1Txdc
aXDazJANQEsSqSnGEH+2OTXUeHrj4fabrcx0HWLBb3VhH+4imX94VGAQB3PU0AconiDQIRf
Qyapd6haW9n5esrp8LmNJSQfNjbICjPBxXQanpnhZJI5bh2aTWBH9hjlDpHCCqrtDKPl3eh
71PrFz4YttIvFsLrSvL1a5aO+WaUL5q/dkCEfxDjA9ar6QbXU/DE+pabqk1rFaqlv5OsKJY
7dofuysowVbHPX0oAXVHsF0i61DS4dQL218Tcy+QJJbTA6qsgJMeQDhfqKrXXifxx4b1O1u
Nfi07UPD16Qq3tsjxm3LLld69cH6Vo3epzWGu2PkeMNNe8uZITc2dywVZI9uC0Y6gnrUliL
wXxgsPGFvrQt7lZLqCZUZoYBuJC7f4s4GT6UAc/Pr7GDw0ui6c1rJqgeS506K0822mUnDFi
owCcHDenWn6/quu6/ol/pfhTSltLLTUVZ4LgGO5jdTlRGg44ABHY9KNW0LXH0CaXwffXP9g
XbLdra27+VcRg5LrCx6AnnafWuj0jTp7IQahp2j3Taj5UNtdPqVztZo8bi2RkMwzjP4UAbm
galDrGgWd/Bc/aQ8YDybdpLjhgQehB7VpyPsRn5IUZwBkmsPRdQvZNU1bSNQRFuLOUSI8S4
WSF+UbH97qD9K3WOCKAPF/Efxa119YbQdB0VdJu8ECbWXERPuqnjP1NcVq/gn4teJ2F9qSS
aijH5Ql2hT6hQcV9G6romj65am21XTbe+iPaZAxH0PUVxb/D3VdBdp/AXiW407nJsb0+fbt
7DPK0AeKf8Kk+ICYb+xCpByCk6Ag/XNdz4cPxu8P7IpNLbVrMHHkXMyswHs2c1rXfxkufDm
o3Oi+K/D4GqWwGTYTBo3yMjr0rmoPHnxC+Imt/2N4c26Tasf3s0IyYk77nPfHpQB2Gn+HW1
u51yObSn8PRagkZ1CxaRXDSBs70IPGQMHNYepw+Ddd8Ri58ceLI4Etx5cGkx7o44VHAySMs
cdSK1YILHRfiBongSyuZLiSeGW41S5kYmW4YoQpY+2SRUWlahpOp61dfDv4h2FvcXtpIUtL
yVcfaE/hG7qGxj60AdPpPib4Y6JaiDSNX0m0jI58s4LfU4yfxrC16L4R+I7o3smvWVhqHVb
2zn8qQH1OOtc94s+CUFnZXep+G791SGNpTazqGyAMkKev51x/hH4Ua74usYNS86Cw02blZp
DudwDg4Uf1oA7geO9W8IY2eK9K8Y6YnVWmEV0i+x6NXpPhHxvpfjO1abT4LqB0GXjnhKgfR
uh/CsHw98HPB+htFPc2h1W5QZ8y65XPqF6V6HHFFFEI4I1jReioMAUAPwMYpQMdKQZxzS0A
FFFFADV5606kAA6UtADA3qafTQFPSnUAFFFFABQcd6KRun40AeWeFRn49+NSn/ADwiz/47X
rEGcnPpXlXhID/he/jYj/njF/SvVofvH6UAcd4o8IP4lnlWTWrm1tJ7T7NNbQouJO4JJ54P
pXP2vwsaLRNYh1DXptS1TULIWMd3KmBbRDGFUfhXphxu49B/KigDy67+GmtxaHouh+HvEg0
qytIJIrzap/0ln+82Oh79a0NB+HEeheLNO1CO887TtM082drCw+cOxy7senOT0r0HpRQB4t
b/AAbuo9A1e1kvoHv9TvFZ5MEhbcSbiv1NezRRpDBHDGMJGoRR7DgUoB3k0FjuxkAe9ACnG
Oa5XxB470Lw3qttp19I7PIwErRjItwehf64/rTdQ8c6SY5rLQbqHUtX802sVqhz+9x1bH8I
6k+1cbqvw88S21le3ek3sGpa1qK+VNcXOEESsP3jLnOWbp7AUAesrcQG1+0iePyNvmebu+X
bjOc+mK46HxZF4y027tvBmoQm6jmFvPNIcG3jPWVR/Fx096wfCnhDxYfCyeEvGDKdLgdXje
C4DGaMf8sH77ff8K6fRvh74W8O68+taNZPZ3LKUISZvL2ntt6YoA5jWvg1p14IF0jWbjStj
+dKQu9ppe0hYnOaZ4l8F+OfE+mQWz64lt/ZTotruG37Wy9Z3IJwfQVpePfiMPDV3b6To8Md
9qxIkmjc/JFEOWLHscA4psckOveFbrxfoHizVYwI3uPISVZEjdVyYymOnH5UAaN1H46uPDV
noW+2i1W4iZLrVojmOFRxwOpdvyFR/DvSPFvh7TbnSPETQzWsblrOVZvMYAnlTkZ9/qTXT6
HevqXhzTdQkKmS4t0kfZ03FQT+taeA1AC1x+rW+lJc6ktjrcOkXjFLvUPNiWUOgG1WZW4A6
ciuwyD0rgdT0SG7+JFvqOqWOpTQ7VhtDC++A5U+YsqY4X68GgC7p+oR634g8yGdZ4Hgkhke
B98U0XVHHTaxO77ua4zWNa05fB3jKLRdXnutRiCwm2kRle0hBCZVTycAt8w9a22Gkan4nTw
74d1C1ibSFSaFLdDixZJP3qlh2cHGDUWreLvDs0XibUbKS3t7ixjSKLVLeESu5bqhGOSGGM
elAHld+NBTUtDXRNJhsLKWdWNzqgYR3fkjaDjGQGJP1qvqNzAfFWpa3HaWum2Ek73VnMkRz
LJAMeXGQOMtz9K9kg8YSX+j6dZw6Za3+u3KbrRJoGgtpQDywLDIIAyVFR6ZqOk6Fp9xbasY
tWnt7mScQWluZ2siw3SBh6A5wfSgDxaLQpobLX4NaMk7WNvGbSNF5F5cFXGB+ma9I12wXwn
8J9J0DVL4Q3GuXsf9qXMh5wx3SFj7AYzXaLqep6hp6La6dZpfXMK3sV4ke63eMOAASeQ+zJ
x2q9f6vbavp4Ph7T7LxPtl8uWN51VYfclgf5UAeNy6tomseKvFV/dXmlRaWlv9itpxl54Y0
XCSRLjnORzmuh+GekXc3gHU7vwvFZadrBmFmuptGzJcxIQd+1u+Cfxrr/D/AIZk0XXWspLC
2utJuYS4BijY2Mm7JizjLKc8E+lSzeK7WdrS08NSL9rtrzy7jS/KEcrxrkPhTjpwQe9ABZa
R4305dKtbfV7a4t7cBrxpFAa5LOS+P7gUHjFLa+Ftft9RkmbX7mOO0nVrSYsX3wcl45EPBP
JAbr0pNX02XT9Qju7O8u4NJubn7VdzCc7bMKpJIH91hweeDVTV4b7Rb7QLjTLqS+0WKUIYH
vSJHmkPyMzEHKAfwn1oA6fRrqPVb271i0kY2cgECxyW7RSb0JyxLckc8dq2gM/epVLEZbr/
ACpcigBAAOlUtW1S20fR7vVLp1WG1jaVtxxnA6fnir1ePfG3XUi0zT/CiTtG+oyCS4ZF3Os
SnoFHJyaAPHdL0rW/iJ4znNtEXnu5TNcTtnbCpPUn1A6CvpPSNN8NfDbwmLdrmK3hjUyTTz
MFe4cdT6nPYVw3hmy8cLo8eleD9Ah8NaaR+81HUgGuZz/f2Vd1D4O295o2oXOq6vfa5rj25
8me4chUkAyML6HpQBwPw41aXxB8eRrNySXufPkAP8I2nA+gFbnx50ZLe/0rxHCwSWbMD4OD
uXlWHv71yfwbjmj+LVlHMhWRYp1YEYIYIQRXp2qaXa/Ej4pXml3xd9D8PQeWwjYqXuHPIz7
YoAg+F3xQj1mGLw74ikVdQRdkM7/dulx91v8Aa/nW54FcaD4v8QeCJpCEgk+32W7vFIeQPo
a4LxH8CdUtpDd+FdRF0inesEx8uWP02t0JrPPjHUtH1/w9feKLK4tte0mX7LcSSJt+12zjH
J6ErQB9JHJzjpSqMCmxMjxI8bBkYBlI7g07J3e1AC0ZzR1FIBgUALQCD0opAMUALRRRQAgx
2pabjHSnUAIc9qBuzzQc9qUdKACmsR096dTSB170AeYeEf8AkuvjjHaKH+Qr1aH7x+leVeE
MH44+PGHJ2Qj+VeqQZyc+lAHE+OvHUXgn+zGfTnvReuVYK4UxIoGW569a7CORZIklX7rqGG
fQjNcx4o8EaX4r1TT73Up7gCyXHkxsFSUEhsNxnGQOlWNQ8XaDpviC08PXV6keoXS5ijPC5
x8oJ/hz2oAj8X+KrXwxo7TnbLeyhvs0BP3iB94+ijuf8a5PwN44vf7Yj8M+K7uN9Suk+1W8
n3SobnyXHZscgeldRpnhhJZLvUPEqw3+pXpw6n5o4IgcrGgPYdSe5rAl+DvhCXVn1N5NSN0
0xn8z7Uch85Bz7UAejg5Gelcf4ln1jWr6XwvoTNa/ut17flSBEpHyxp6u3f0FdcqgRqm4nA
AyTkn60uMY28n09aAPC7T4feOvC/iiz1Dw3Z6e8NmPLd2lCveb8GQt3A9B2wK9G8V69qFrZ
/2Rodq1xr1zAZNkXzfZVHVz79lHc1zfir4oXGn+JTpvh+1hvLbT/wB5qU7t8u0dUU9M/wAz
xXWaVfeGodDu/F9ldAWd/wD6XPcu+48AAL7Y4G31oA8q8DfEFPD+vTeGtVurq+t5PmEpVmK
XPO6NSeozxn19q6G/tfi/N4jj8RadHaR28kLIumvLgQKem4Hq/fI+lS+FPilpGv8Aiq50rU
dOt9NErj+zzNGA8o9GyOGPUV1U3i3UBe38em+GLvVLaxmMEs8MyKS4ALAIeTjP40APsvBei
/8ACOf2Zqlit+9x+8vJZxl5pTyxLdevpxxVzRvDHh7wnBdHRbBbKGYb5lViVbAPOCcdKzpf
iFojRQJpqy6lqNw3lx6dENs4bvvDY2Aepp6+KZobuGy8T6G+jR3f7uKV5lliYnjYzL91j70
AP8BK6+D4pWh+zw3E8txbwk5McTuWQfka6dQea4wweIPB1kFs449Y0G3+byG3LdQReiHo4X
0PNdbZXtrqNhBf2Uomtp0Ekcg/iBoAmxt6c1DdwPcWUsEc8lu8ilRLEcOh9QasUZHrQBh2O
hW+jabONKt4jqDxkNcyoA0744MhA55rnf7FvZr2C80m50+18QWUCw6paiI/Zp967gpx3zyD
ziu+qNFQO7hFUt95gMFsep70AeVaTY3he3HiePXJtRGo7bUzyKsUcoQsNhXH7s425xzXeaX
BrT389/qcdpbw3EYH2NIw0kbd90g4cfhWuz28hX54nZTlfmBx7ipQRtFAHN6rpmuJe29/oO
ogLGRHJptxgW7x9DjAyGFZus+GLq58Src6RpsFrHc27W97dxXBicof9gDBYdjXanj5q8f8a
an4s8RfE5PBHhzVW0cWlqbppkJBkYrkA+3QUAd/b6DcWviwavFcxmBrRbaZXVvNlK/dYnOP
0zWbpWt283xE1GwTU7W9inhWS38oxkxMpw8eRz6H8688T4oeLtAgbwt4p8NTX2s7HSOaOQA
yLggNgdfrXEaFHH4K1nwl4r1OGVEledrtlBYr8xAU++OxoA+i9O8NS2Etuq6vNJZxmcSWjo
GSVZGLAHP93NaVtomnWmqXeo28Oya7EYlAPyHYMKQvQHFS6TqVnrGkW2qafMJrW5XfG4GMi
rtACAYoIBpaKACqX9k6Z/ab6obGE3zqENwUBfA6AE9Ku0UAJjnNHBIPcHNJuPpQvU0AeAaz
Bb+APjjda6yBLKS0nvYh0DOUI2j/AIF2r0z4a6JNpfgyG5vgf7Q1N2vrpj1ZnOQD9BipPG3
gm28YtpBmwrWF2srk/wAcX8S/jgV2AChQFGFAwB6CgAxxiqWpaRpmrWUlnqVjDdwSDBWVAf
16ir1GRQBBa20NlYw2lsmyGBBHGmSdqjgCphkjmlyKKAGliDgUoJI5owN2c0hOGxQA6ijI9
aKACiiigBCSOgoBJ6ilyPWigAyKKQAA5BoIyKAFyPWkIB60gAB60p54oA8t8Hhh8cPHTLyN
sQ/lXq8GcnPpXlng4KPjZ462uGysJI9K9Uh+8fpQBheJNY/sLRZb8RLLNlIoY3faGkbCqCT
2yea83134S6pqifa7XxCsWrXbLJfXMylssvKiPHQA/wAhWx8S/C+t6+bWezQ39lbJzYI+xn
cjhgf09hmn+CdZ8RaN4TuI/Hemy2P9nD93dOwYTKTwgwcls8e9AFyXVvEGjaFZ6BJNDrHiu
WJtjxLhVRf+Wkmf8kmvO/CnjDxJ4a8Wy6br2n6ld297KDcs0TN9mmPdT3X1rQ0T4lC28f3E
3iGKGwttWYQRK67ZbYJwpc/3T79/avbFYMgKsGUjII5B96AGjAUMpyCKztatL6/0mW0sLz7
DLMQjT4yyIT8233IyAe1ag6UUAcpqPw98KanokWjzad5dpGykCJijOR03N1bqTz3rzXX7nQ
fBOoW/hvwtpf8AakVtOL+7hubhnjh2jkAE4DYOTn2717Nqsd/NptxDplxHbXjrtjmkUsIye
px3IGce9c9P8PfC134eXRrqxaSM4Mk6uVmmbOSzOOTk8mgDR0i48P8AibTbbxBYWtpcpcAO
JTCpdWHYnGQRXD+KPHFh4K8U3cOkW0uoXd3KlzqSF/3cCqMEr6ORj8q63RPBOmeF9J1Cz8M
zT2L3i8PI5mETf3gD3qGT4ceFbrRYNNv7A3Pl/M87MVlmfqzOw5OTzQBvadcabqNpDrFgIZ
EuUDrOgG5gexPX8KsXlla6lZS2l9bpcW8g2tG4yCKzPD/hjSPCtpLZ6LDJDbStvMTyM6qfb
PStvdz0oA5RfC+s2OYdB8WXNpZE5+z3UK3Xl+yMxyB7HNUI/COseG9Pim8Ma5eXEtvuZrG8
ZWhucnLKMAeWSckEcCu8pAMUAceniTW9V2Q6H4auILlf9c+qqYYoT6ZGS5+nHvWhouuvfTX
mn6nbx2Op2JHnxB8oyn7roxxlT+ldDknqaydT8NaBrU6XGraVb3k0Y2o8i8genvQBeFzbSR
h47iJk6bg4x/OvHfijfT67438P+ENP1OaC1dXlvHtHJbHP93qcA8Vm/FfwvoeneKfC8kGdN
s9QmNrcxwN5SBQR847A8810un+Hvhd4GuG1O316G3vyjRxXc10JWj3DG4AcZ+tAHm1zonw8
twbSPVfFWm6pJ8sC3UBUyk8Djjg/Wuu8O/EPVfBtzD4O8XWEt4YZkgi1CGQONjfd3f5zXNe
Mj4c+3WU2o+OrzxaZRxDb2yPLtBzt3j7ufzqvBoF/qUsOuz6bL4a8IW+oQk27AlgM4MrE8t
juT60AfT2MrivH/GVn4m8LfExvH2kaP/bdnLaC2lhQndDgckgc9BnPSvXYpEljSSJleNwCr
qchh6g1J2xmgD5y8SeLNA8c7vsnheE3MirvuPtaRXkTL1A3cbR061T0wbfAGoabN48s4RFD
NKmkRKju7YyAz4+Y+uK9m134X+C/EVyLm/0kRzDq9s3lbj6nHU1naj8HPAt9aQ2sWmtYGI5
E1s5V2+pOc0AJ8G9Us734Y6faW0oM1jmKdCMFSSSD9CK9FriLDRrLwn4v0ax0lQtteWT2sk
Z+8fJ+ZZD7/MQfwrtgcigABzQRmlooAQEmlopAMUABOOlBJAoAxS0AA6UhOBS0UAM3H0oIy
N1Ob7tIp6CgAUdDQRzuoIwd1AbJxigBMksDQ3Wn0UAR4p4GBQTg4paAG/d6d6Ukik+97Yp1
ADdg9aG6CnUhGaAGA4pdx9KcFxS0AIB3pCMHNOpDxQB5X4HOfjZ48OP+ef8ASvWofvH6V5R
4LH/F6PHoz3i/lXq0AwSPagDzj4k+Mb/QbWLTdHHlajcKrNdOpMdsn94npng/hmneENc0n4
h6VYanPKHu9LYrPZ5zG0mMCUr3HdfTNdze2lpf27Wl5axXMEihWjkUMGGOlcnczeHfDOhXW
seFtM0xrmSRbVVgwvmSFwuwlfQn9KAN2+8NeH9Tuzd6jotldzkAGSaEMxA6cmtKKGK2hSKC
NY4o1CoijAUDoBXKyWvxBB+1JqukvIpz9i8hhEw7jzCd2fer+h6/cahqF7pOp6cNP1SyVHe
JZRIsiMOHQ9xkEUAb5Py5oz8uaaxOOmKVR3oAUHIzQ33TS0UAIv3aCMnOaWigApCM8+lBGT
nNBDZGDgd/egABzS0UhOKAFopAMd6WgDm/FXgzQvGFnb22uQSSpbuXjMchQrkYPIrBs/gz8
PrSXzf7Ga446TzMwr0KigDmtF8CeE/Dt7JfaNo0NtcyH/WfeKf7ueldFLEk8DQzKsqONrK4
yGHuKfRQBxF94dm8NRtqvhJ7pFgIeXSVcvDcJn5win7r4yRjjirUfxF8Juq/6ZcIxGTG1pL
vT2I28V1hGRSAENuBGfWgCnpuqafrFqLzTLuO6hzjch6H0I6g/Wrm/wBq53W/BmjautzcLC
bPUZUwt3bs0bqw+6x2nBwfWqJ17xLoyWn/AAkWj2str5qQzaha3PyruOA5QjI7Z570AT6lc
RR/EzQVlkWMy2Nyke443tuT5R74rqV+6a5rxzb6bJ4Uu5dRUb4x/ojp/rBP/Bs9y2K00vl0
zw/Fea5cpbmKFDcSyHCq2Bn9c0AaX3uelH3fesMeL/CyxLJ/b9iUdBIpEwOVPAOOuKmsPFH
h3VbhbfTtas7uZyQqRSgk4GT+lAGuDmlpu4elcP488f2/g2G3s7e1N/rV7xa2gz64DH2oA7
knHagDBzXjsXiL43RkvL4MspVflVLAbR7/ADUr+IvjjLGWj8H2EAjGTuYHd9PmoA9hBySKA
fmxXjsfxV8T6FcwW/jnwdJYwyssQuoGwgY45Ocj16V68hV1VkOVYAg+oNAEhOBmkJymaNp9
ajuLiCztJbq6lWKCFS7u3RQOpoAfn5cYptc2/wAQvBK26znxLYiN0Lg7+w46UsHj/wAF3F0
tpB4ks5JWYIBuIyT0AOKAOmX7tBPOPWl6igDjFACbPelJwelAGBS0AFRg4p33vanUAIDntU
dOKkVyviH4geEvC8pg1bVkW5H/ACwiG9x9QOlAHVfe46YpdnvXkbfHbw5JuWw0TVrx/wCEL
EBuP51EvjL4reI2VPDvg5NKgkJ2zXvXb2J3YoA9eb5BuPAHUngVQuvEGhWIP2zWbGAKcHfO
oP5ZrzW3+FXiDXlF3438Z30s7kk2tk+Ik9s//WrVtvgl4At8GXT7i7boWnuGOfyxQBm/Dq/
s9T+Lfje9sLlLi2m8to5IzlWHTIr2CH7x+leOfDrT7PSvi14303T4Ft7WARLHGvRR1r2KAY
JHtQBA/wB4fQfyrG/4RPw7/ag1QaPbfa/M87zACPn/AL2M4zWy/wB4fQfyp2cAUALyevJ9a
w9Y8MaXrN3De3P2iG6hUxrPaztDJtP8JK9R7VuUUAcZd+Er6w0+e60LxJqyXsSmSKO5uTNH
IRzsZT2OMV0WiapFrOg2OpxIFFzErlRyFbHzD8DkVo+nHSuNvPB13ZQ3Nx4W1++0yckzRWj
OHtS+c4KEcAn0PegDsqK4j/hNbyOyhtpPDOpDXJNsYtmhYRM56t5oyoTv61JqGt+MdJgOp6
holhJpkHzXC2dw8k6J3ZQVAIFAHZ0VBaXNve2cN3aTLPbzKHSRTkMD3qegAoopACAc0ALSA
g0i96dQAgBFLRTdwoAdRSAg0tABSE4GaCCRxQBxzQAoORmkLAHFJuA4pCwI6UAITk1WvrK3
1LTrjT7tN8FxGY3A64Pp71ZH3hUmB6UAeL654Z8Vapf3ehz60r6pBaxy6RdkmNGjVirgjtL
yMtXQ2vgvxDP8JJfCerazHLqkpz9pkzKqjeGCnPLD/Gt7xkv2S2svEUKkXGk3CSMy9WhY7Z
F9xg5/Ct+5vrGxjEl5dwWyHo0sgQH86APGLb4Karp+ow3tnr2nu1vI0kay2ZwSy4+bB5weg
rovAnwvfwhrzapdanHfbYjHEix7djHgt+VemLLFJEskbq6MMh1OQR65rh/HXxB0vwx4buri
x1KzudVACwQLIHO4nGSB6UAY/jHx/qba+3grwRatc68SFluCvyW46k/UDvVnwt8MprDxEni
bxVrsuvavGP3W9cJEfUZo+F/hTVtLGp+I/ELwyajrLLMCnJVCM8+mcjj2r0kAjqaAF69aRl
yMUtIQT0oA53xh4XtPGHhqfQ7yV4VdhIkqdUcdDXny2Hxn8KsLfT7qz8T2Ea4j8/5XUDoOx
6V7Hjig4AyRQB5n4c+KiXOtw+HvF2kT6DrEjbF8wHypG9ielVvEPxI8O6zqWoeAElu7We7Y
2P21YgyK5OCAM59s12HjLwdpvjLQ2sryNVuYwWtrgcNE/bkc49q8d8I3/hLw9qd/bePNJii
8SaKTIl2+SbrHQgdC3oaANZPgHMkIjTxMnyS+Yqm0Dcjjnn0rX8P/AAjudE1ewm/t6G7sLW
7N01s1ty7YwDnOMj6VQiuviV8Sm8/Tpv8AhF/Dchyk3/LaZPbHJ/DAq1J8FDDD9o0zxxq8F
+nzLK78Z9eDkUAevg5Ge/egtg1434e+Jl54a1y68I/EW6iE9mVSO+QE+Znpux7d69Wm1DTR
YJqMuoQR2LAMLgygIR9aALu72pA2BUMAhuIlmtZ1mikwUkRtysPY1w7fFnwhHqU+nzz3ENx
BcfZirx/ebJBIOegxQB3ynFNkljSNpJHEcaAszMcACsTw14p0jxZp81/ozyvbwyeUXkjKZO
M8Z6ivLfFHiC6+JPi208G+Gpr2PSIpimo3kC4VgPf04NAF3UPGXijx/qtxonw8U2enwfJNq
kw2gnvtPaui8KfC3QNAha41SKPXNWlO+W7ul38/7IPQV12gaFpfhvRotI0i2ENrGPqXPdm9
Sa0QMnigCKOC3hx5NvFFjgbEC4/IVZySASc8UzG3rT+1ACA84obpRkZxihun40AeV+CVJ+N
Hjw5/ijr1mAYJHtXlHgb/AJLN49P+3GK9Yh+8fpQBE+M5xngfyo4rjvFGnWf9sJrOua3PHp
lta7/sEczJvkUj58Kct1AxUngzxaPFMmrmK3kS1s51SCR0KFkK9GU8hgc5zQB1tFFFABSE4
HNLSEZFABv68nnrSHaVPAI6YPelCjHIo4+7igDlPBjLZJq/hwfL/ZV66xJ6QyfOn4ckV1lc
x4k0i5WT/hJNCbydXtI/mXPyXUQ5MbjucdD2NcT/AMLP124+J2m+H7LRVbSb1YW81lYuqyK
CWyOOOR+FAHrhIFJuFcH8U/EuqeGfCMV5ozst9JcKgIj8zC8lsj0ryOX4z+O433RRW8vmKG
ZPsjYhOMYB7+uaAPpgg9uKUEHpXzRF8WPiHNdtHPcJZskLSBPsgIkYcqOfXIHFfQPho6u/h
uxl14odTliEk4RdqqTyFx7DFAGsCD0ppw3Sn4A6UYAoAaoINKCCcUtGBQAhyRxSjpRTSGz1
oACVzyKbLJHDA88nEcalmOOgAyacFOearalYx6npN3pskjxR3UTRM6feUEYyKAOLf4u+BUA
dtRuEBAI3Wrjg9+lT2nxW8EXd3bWsOqSmS6kEcRa3dVZicYyRisOL4HeGBfxXFzfXk8ESIg
t+EVgoxyR69ataV8H9D0bWbHVYNQu5pLCXzYYpAuzqTjH4jnrxQBH4z+Jfg8aL4i0RdQ86/
hgeExBDhn+7gHpwa5rwv4Au/H0J8U+PZp3S5QLaWkchTaoGAx9AaqfEbS9J1n4mWHgzStKt
7C7vZVmvr0AK0qtyQPyz7mvdLKzgsLC2sbUbYLaNYox6KowKAPJV+E/i61jbRtP+IFxa+H2
ckQBSZFQ/w56Gul0X4QeBtGEUh0oX9ynJnu2Lkn1x0Fd/gUUARDjpxTxletA2noKdgHrQAU
m4UHPauO+IL+Ho/Dif8JNd6hbWplyv2BnEjtg8Hb270AdgzKoyxCj1JxSgg8V8s215ct4ts
4/DeqzeJLH7UHttKuLuUSDA4aQY4x9cV9EeGbjxTdwT3HifT7PTmZh5FvbyGRlXHO9jxn2F
AG6RjOfu+lc74h8FeGPFLxyazpUVxMh4lHyP9Cw6j2rpKQjjjrQBFBDDbwRW8UaxxxKERVH
CqOgqbAxjFIB69aMjOKAMvV/Duia7azQarplvcrKu1maMbx9G614vrfwWvLTw1qUi+JLm9t
7ON5LKxwQoxzg9e3pXvp6U3nquPxoA4D4P6lY3vwy06zt7kPcWgaGdCcNG2T1/OvP7bwj8K
df8a3eh22sao2quzDDdGkUkuQxHJNdNqfw/8W6B4rv/ABF8PdUtYFvmDTWFwMBjnJ56Yz9K
wY9C+KNjfXd9aeCtBj1S5Vla+t2Add3U/exn3xQB1I8QfD34beHrnw1b64BKnmfIpMkgkYd
9vTHFM+BdusXw4e5Zf3lzeSOzY5YDgHPetPwZ8NdG8O6Oh1Sxt9R1ecCS5uJ4xId56hc9q7
mOKCCFIbeFIYkGFRFCgD6CgCXr93ikU4PNK3HTiqt9qFhpVm97qd5DaWydZJXCgfnQBc4NF
c6fG3hE2guk8SWDQlgoZZgck9AB1roVOVBHcZoAQA7s0p/rQAd3tQelAHl3gYf8Xf8AH3r5
kderQZyc+leU+B2z8YPHygf8tI+a9Wgzk59KAOA8WWM+va7b2MTWFvNpscV9bXMj5lDhuVK
/3CAfxq3a6h4ak8T2etWjzpdaqrWnmoGWGV06KwIHz9cGpPEyXdrq+n31rpdnciUpbvcSRl
pIJM/u3OOqA5z6ZzUN5LqGo6FZDW9Ikh1KHUomS3glBEmx+JVPXZjk9+KAOwJwoxQGGKH6d
c800DPSgCSm8g5PSlHSlIz1oAAcik43e9L0ppB3ZFAGX4i1JdJ8OX18x5WIrGvd5G+VVHuS
RXMaH4I1fS9Gso7bxhfQTLAoZZIYpVRiMkDIzgEnjNX7uA6r8SLeyv3ZrTT7Nb2C2I+WSUu
V3n12jGPc5rrT0NAGB4Z1G51TTbq31aOI6hYTtaXOxfkdgBhwD0DKQcds1trBEFwYY8em0V
yktn4m0vxRqd1oen2l9ZalsnYz3BiMUyqEPY5BAB/Cnw634isfEthp/iO30+G21BXWCS0d2
2yrghGLAdRnGKAOpNvbk5MEZOMZKg08AAkjvS0UAICD0oJA601O9KPmJzQBT1XVbDRdLm1P
U7pLW0hGXkfoP/r1T8O+J9E8U2cl5od8LuGNtj/KVKt1wQean17QtP8AEmh3Gi6pEZLS4AD
YOCMcgj3rO8N+ENH8H6Rc2WkQysJsySs7ZeVtuOvagDoznHAI/CgZxyD+VfNdzoPxfjk860
GtxtI7YUXOQF5IGCfw/CoDpvxit2+RdbUyrgL5m8cj68UAfTnfB4NFc74NtNQsPB2mwatNL
NftH5lw0zbn3sckZ9uldCTnoeaAFpD0o5C89aytc1/S/DmkSaprF2Le2j4z3c+ijuaAPMPG
2dY+N3hbSNJslN/pzLdXVyRjEecgE9wAP1r2XucV458PZtT8XfE/VfHktm1pphh+y229Cpk
Xt9eBXsWQDigBsksUKb5pFjX+87AD8zUP2+x8nzvtsHlZ27/NXGT0Gc1z3jttK/4Rzy9Y0C
71y3d+LW1jLMSO5IIwK+fl03zfFcM/g7SLrzBcK0GkX9pJsi4+87E44NAH1UMdqWub8NReM
US4n8W3dg0smPKtrFCEiA65Y8kmuiBI+9QA6kKqRgqCOnIzQM96DntQBXh07T7edri3sLeG
Z+GkjiVWP4gZqwMZwKDnAx1pADuyaAFyM4pScCkwM5pDuP0oAwvEnivSvC9vFNqZuWE2Qi2
0DStx1zgcfjWVo/xK8J69qNrp+l3k9xeXJIEIt33R47txhRWl4lHjD7PCPCZ04P8AMZTfAn
6BQPWvK7L4Y+JdW8RC+1G2i8MkszXN3YXrPJc57KvRRQB7oDztbrTsYrG8PeH7Tw5pv2G0m
ubjc5kkmuZDJJIx7kn+VbNACYGc45oIB5xSgg9KKAGKMg55o2mnDHagkDrQAHHesPxUbsaE
fsXh+HXp94xazFQvufm4rZ5annGOaAPm278L67qni+DUNI8F33h7UQy7B5MZtICDy+e9e5+
G9K1/TxcTeIPEbaxPNjaFiEcUQHoPU1vnGOaWgApG6UgJ3EUp5oA8w8ChR8XvH/HzebF+Fe
qw/eP0ryfwKS3xd8fsvP72MV6vBnJz1xQBga5c6xYg31jFFc2tvbO81sqkzSOFygXtjPFZ/
heS08RWln4lvbWE6xHGYXdEdfIz1QBuc44Jq7qGlSJd3Goabq76feSiHzGkcNGFTttPTIyM
1q2VpaWNt5NmCsTM0oBctyxyTk9uaALGBjHagBQeOtLnFNA+bNADsjOKa+8L+7ALZHX0pcD
OaTJ3c9KAFzxzWPrGuppjxWsFtJf6jcgmC0h4ZgOrMx4VfUmpdY13TNDt459UufIilfy0IR
nLNjOAFBPSsTw1cprPinWteigmW0aKG1tpJo2jLKoLPgMM43H9KAL2jaJeQ6nJrus3QudUn
j8rbHxDbR7t3loOp56setdDTeRwOlALZoAUDHSue8YWdxdaB59nAZ7uwmjvYoh1cxtuKj3I
yK6Km4J69aAMrR/Eeja9GX02/jmkChpIM4ki9mXqMHitckDrXI3f2Kw+KGlyGOGB7+wmhVw
ApmdXVtpPc7c11pAJFAAAB0oAA6UuQelFACDOeaCM9aWmEsKAFAIJ6kH1pcDGOlN3MBms/V
9d0nQLH7drWoQ2NsTtEkpwCfQetAGltFIQByOtcBefGP4f2sDSJri3LAZCQxsSf0rnB40+J
vi4JP4P8OQ6XYEnZdXpBMo9QD/hQB1vxA8c/wDCI6dDBYwx3mtXbBbe1POQTgsQOcVyln4G
8Z+L/EFnrHxFuIEsbRhJFpkGCjf7wHT371reEPh3eW2ut4q8aXq6rrrH93t5jgHbHv8Ayr0
piQSfzoASKNIoVijjWONOFRRgKPQCnEAnNAPy5NLkUAHfIJB9jSbRS5AoznpQAhAPWggHrQ
M96XIHWgAopDntWZfa/oumXKWupaxZ2c7jKxzTKjH8DQBqUVQt9X0y6vTZW+pW09yE8wxRy
BmC/wB7A7VeJ4460ALSE4FKOnNN5JwelAACCMGjCg+9BAAyKTIxnvQA/IziimDJOadkUAAG
OlBIHWgnFIBn71AACo6GlOMgGkAXtWL4tv4tN8HareSXaWpFtIscjNt+crwAfXNAF+31PS7
m4e3tdRtp5k+9HHKGYfgKucHivlXw7A/hL/hEfHZgu2tJjK+oTRKWGQxXHsMV9M6LrGna7p
UWp6Vcrc2sudrL2I6gjsaANBhxxTh0FNDcnJp1ACYGc0p7fWikPb60AeV+AnX/AIXB4+Reh
lQ161D94/SvKfAir/wt3x8cfMJYxXq0P3j9KAPDfi3b6dJ4o0aGe686O58uG60yOZkmmUnC
OuODtyeK9ntbaKysoLOAERQRrGgbk4AwM1kajaeF01uHU9TisBqUEaiOadlDop6Yz0yc81p
Weo2N+XWzvILkxgFvKcNtz0zjpmgC0RmlpCcDigGgBaZLJFDC808ixxINzuxwFA6kntTiSB
xXP+Nmh/4QHW/PuFgU2r/MxA5AyB+OOlAFDTbhfFHi86pA4k0fSAUtXAOJ53X5nB7hRwD6k
115GSCSSR3qhpUgfRNPdY1jVreNggGAuVHGKvZ+XNADqaSd2KQPzzinYBOc0AIxYfdGaXqO
Tj+lL2qMyEcYzQBwF/osWt/EOeLW5rm2uIYRPo1xbyhRCgwJCB/f3HBz2NXdR8Oajp+l3mp
WXinWHvoIWlTz5FkjYqM4KbQCDik0+Aw/FTVX1JmluJrZJdPdj8sUGQJEUdM7sE/WtvxDq9
xp6W1np1kL3Ub9migiZtqcDLM57KBQBd0i/i1PRrLUoZFeO6hSUMvTJHP65q8CT1ryL4YXW
s6Z418R+CtTvEuobIC4iKAhIixyVUHovPSvXQeKAFprdKUEkkUm4HhWDH0BzQBi+LH1uLwf
qMnhyPzNVWLMC4yc98e+M14T4Nso/HHi+K28d67f3Oq2shkGlXUZWNgBz/8Aqr6OZ03LGXU
OeQu7k/hXkuvFY/2lfDRgCtJJZMZFUc4w3J/KgDvofBvhO2kW4g8N6fHIo4PkKcfnWf4h8f
8AhHwncpY6pfBLhQAILePeYx7gdK6HVLi4tdFvri2XM0UDvHxn5gpI4+tfG1/LbXenrd3N1
cTa/Pcu1zHKhztI+XH454oA+j9V+JOk6n4F1fUPCGpb9Rt0AjjeEmRWJAzs9PevLR49+Jcc
aoJtSUbVeMyWgYuADnOF7mrvwk0h9F8Tv4h16W20i2it/JjW5mWN5WPQ7Sen1r6IguILuCO
4t50mikGUdGDKw9QR2oA+b3+IfxNj1W3cxXKzb2U2htfkJblU6enNe7eEL2+1LwXpN/qRZr
2aANOWXB39+O1bzoG+ZhkjkHuDTV+XgAD8KAHAbutKABS0UAFIQD3paQACgBa8z+ISpJPPD
L8NZtfjeLa1/GiFk4ONv8RxXplIRmgD55+Hvhbxva6jfjw3JPoVnIiiW61WyUSsf7qDrj3z
ivetMtZ7LTbe1uryS+njQK9zKAGkPc4HA+lWyMcjk04dKADIopMDOaQ5Jx2oAXg8ZpNopQo
BzSHJOO1AENyZxayi0EZn2Hy/MPy7u2cdq8e8ReNvib4NZRqllpGopcgmNrRJCIf97Few3d
nFe2U9pKzrHMhRijbWAPoexrgJfhDoHnH7JrGt2cDrtlhjvWIlHvnPWgC54S+IWjeIfsWmp
fG81eRN032e2dYkI68noO3Wu7qhpek6dpFjFZ6dZRW8USCNdqgEqPU9TV+gCNmWNGdmCooy
zHoBXh2m2V18X/GOqXerX0//AAiumT7Le2jO1Zj6H8B1967b4seIRoHgK6jt5P8ATtQ/0W3
QdWLcNjHtWp4B0AeG/AumaaYwk3lCWbA6yNyaAN2PS9Nh0hdIhs4l08R+V9nC5Xb6YryXwL
dH4ffEDVvA2qy+Vp965udNlkbanPbJ9f5ivZwAOhrmfFvgnQ/GVhFbarC/mxEmK4iO2SMnr
g/0NAHSAbj6jt7045A4rwbxd4F1bwFokfifQPFGr30ljMhe3mcldmfQdR2rdf446dOYk0Pw
5qGsOIvMn8lcCI45HQ5+tAHrhJ29OaM8A1wGkfF3wVqdgk9xqsemz4/eW9zkFD6Z6GrH/C2
Ph6Ww3iSAY6/I388UAY3gHn4seP27+dGK9VhI3HntXj/ww1C01T4jeOtQsJ1ntZ5o2jkUHD
Dn/CvXYwfMb6UAeN/FLwh4k17W3bRtLe5ilihMkvmhBhMkIB1zls1t/CvwlrXhSHV01mNA9
20MiMrZ6Jyn/AelejMMt+A/lTqAEAwc0YAOaWmt0oACxz0rj/Gun2l3ceHbm8CskOpRoY5O
Y3V8g7geD2xnvXYjoKxPFVxoVr4avJ/EkcT6ZGA0qyDdk54wPXPTFAEuua9o/hvThf6xeR2
dsW2KT3PoAK5Dx/8AEP8A4RrwxpmraE1peDUJAEeVjgpj7wA6+leNaymq+M7K9vPDfhq+/w
CEdtSCFkuHkIwfvIGPUgkYFeh6N8Ufhrb+GbCwv7Nrd7GIRi1ntfNKHvtNAGBN8cfEQ02K6
istLMjlt0OHLADAz17kn8q6HwL8TvEfinxna6FLa2BtzD5888SsCq46cnGckCu18M6v4H8W
2z3OhwWMrxjEkL2yo6D3UiuktdP06xcvZ6fbWzEYzFEqHH4CgC7Tdo9aUHIzikxu5oA5jxJ
a6lb6xpfiTS7Y372CyRTWa/flifGSn+0MZx3rk9e+I/hi28U+H7iSa5iWFpo51mtnQw70AG
cjsR2rsNY8ceFPD/y6prlrDITjy1fe35CsbxPq/gfxH8OL3UdRvo59Gl/d/aYk3Oj9sAjOa
AOX1uWXwh8Y9M8T2tyk+leKNkE5IyF4AGD+Rr2C6nhsLSe7upAkMCF5GPYAZNfL8N42o+H7
XwXreomKBZRPoGrSIQgGSArdwp6exru4/h1458W37Hx94gkgsbeJYolsJARN7kDj8e9AEd7
498XePrddK8E6Bd6fa3Mvlvqkh4EY+9jsOPem33wq8ReGjZ6x4M8R3N9qcGZJ47qcqsox0U
dwT2NXPHfgvxGtr4Y0vwRDJHbaZGyNIk2zBJHJ55zyTWH4c8BfEJNRnm1KaaI2VtIkLzTea
Jyd2VRc8Bs9T0NAHKL4jtr3x/beK/EOr3mnXMMoe4s4onJ3JxsQ5xg45z0zXUtJ408f+O9H
8X6L4dfS7e1lEIuWfG6Ldk5B9sjj1rE1X4WeNYfJkstNnmSJlYKZlZi+1dzde7E8egrq/DX
xDs/A/h+bRfEX2jUdfF5Kz21oPMKg9MnoBnjFAG54x1/xhffE6DwX4W1OLSiLT7S88ibt/f
3rB0rW9f8AD3xGuNA8bTaffTSWpns7kWyLvlxlQDj2xzWn4KTXPFPxVu/HWoaLPo1nFZ/Zo
YpwQ0meM81e+NekW9x4G/t1E23+lypJFIv3ipOCPp3oA8n0mz8FXngPWtd8RXscviWZ5jb2
8kpGD2wo9ya2/D/xRuPCXhnw3punW0Gq20dtI13ACRMkm8nAPYAfpV1tW+Cg0sQy2MC6rdW
w33CwuyxysvJ9sMecVyEPh5fBmu2sniPW7WCGa1ke3a0BmMquhCkgdFOaAPpTwz4r0vxNpF
peWt1brczxCR7VZlZ4vUEda3iMnNeA/BPwLcw6nD40muo2tfKeO3EROZCTtO4HHHHSvf6AC
jtkdKK8p8fShNTnm0/4lS6bqUSAwaSkkaqW9Dn196APU9xxnFPrwTwh4+8V2up6jbarpuq+
JdXcKvlW0kbQQ+n3eFz/AEr3Oya4ksYJbuFYLh41MkatuCNjkA96ALFFITik3H0oAdRQOlI
TgUALSHgUo5FZmr69o+gWy3WtajBYwM21XmbG4+goA0hyKWsGHxj4YuHtkt9esZnun8uFEm
DM7emBzW71GCMdqAFyKKaFwetBbB6UAOpCM0wnJzS7/agDyb4tMIPEngW8lTdAmpbX/ErXr
eRuPavHfjO0Vxqng3TEkUXMmoCQL1YDK816+3UigB4AHQ0tN+770i9TQAroroUdQyMMFSMg
ioLWwsbFWWysre2VvvCKMLn64qwDk4oJwKAOdufAvg67keS58NafI7tuZjCASfWlj8DeDYk
VF8MabtHT9wDW/ndxQrbgBQB5R8MbS1sfiJ47s7O3S3t4LlFSOMYCjntXr0JG4/SvKfh4M/
E/4gt/09IP516rEuXJz2oA4vxX8QNG8IuV1WKYthNixYZnyuTgZyAPU10ul6hFqukWmpwKV
huollQN1AI4zXmfj/wXr2teKDquk2MM8ctnFaSB5QrMpcFwM9PlGM+9V9X+Iepz6hF4T+G+
lfary2KwzTlN0EGBjaD0OOmT6UAewVnatruj6DbC41nUIbGI/dMrY3fQd68Q8UTfEbSLUaj
4r8eQaNEzbIobFN7SnvgD0rN8Jw+BvEviuxj8Q+KNT8QaiTiKK7jKQ7vTqfyoA7zVfjb4ah
lNtoVnd65dMcIsCEKx+vX9KyrHwv4t+JOqw6t48jk0zRYW3QaWhKl/970HuefSvWrDR9K0w
bNN0y2swOP3UQUj8etX92OOtAEFpaW1jZRWljAttBEu1I4xgKKozeHNBuLj7TPodjJNncXa
BSSfyqr4vk0n/hFrtNbvrixsH2rJNbFhIORgAqCea+dtYv44NSEPhXxZearo7yIDps93IJp
2zyoG3IH40AeqeIvhpqkPilPFHgC+ttIvipWaGQYjf3HGOfSqM3iL4u+FJhc+ItFt9e05jh
msR8y/TAz+YruvDF/4tvnlfxBoEGjWioogiWbzJCe5J9McV1IbAyOKAPGrXxD8VPHFxcSeH
rSHw3paNsV72MiQn1GRz+VT3PhT4yNC1onjq0nhnG2SRk2Mg7449K9fDFuTQRmgDznw/wDB
/wAH6NbRnULBdZviMy3NySQ7d8LnAFcnrXwj8T20uo6b4Sv7VfD1+fOeyuz91wfujg/nXpn
jl9Yi8FX50GKaW/YKi+R/rApYBivvjNeEtD8W1mtkltNens43yIfNZWZeysw+nX3oA1NW0T
4iap4OtfB8/gC2ijgwILyCQL5OOvfjNe76Pa3NloOnWV84e5gt445XHOWAwa8D0ofF+78UW
Om3v9pW1n9rBnlBJQIX3HLdwAMV9FlcsSD9KAPMfE/jDx74WWbUr/w1p8ukrL5aeVcM0nJ+
Unj0qbwz8VtE1HTYX1m+trfU55vLSytt8jqCQFB461a1D4aR3V091YeLNdsJ3Ys5+0mRTns
FbpW74e8F6H4btUjs7ZZ7gMZHvJ1DTO56kt2+goA5D4t+MbnRLC18P6PciDVtTbmUNt8iLu
2e3/1qm+F2k+DLfTpbrQb+PWNVz/pd7Kv7wseuA3IXPfvXnnj+40O8+L+tweKbx7S0t9PEF
s4jLHzCAQRj3JrnfAGh+Nr/AFWZ/BV5PYwYxJfupjjcDlRyDk+1AH1d8zHvXi3xi1iw1PUN
B8JQ6gpL3ge9WI58uP1Y/TJq43w2+IWp27/218Sp42kB3RW8ZKjPbqKxPE/hW5+GPh+G88K
2zahd3u6C+v7iLznjXH8K9FB9eaAOVuvBVxa+F9fu9H8TaJeaOpaVljxJOUU8DOMqag0a2H
jPxH4V0TxFGtnayWRt7WazceawXO3f19Ohx1qn4S02WfWNFTQrHULmeaRotT/c4gaNjyp9t
uevevobRPhl4P8ADutJq+l6cyXUeQjPIzbM+gNAG54e0Ky8OaBaaNp2/wCzWq7VLnLNzkk1
qlsHpQRls0E4OKAG43j0rD1Pwf4Y1cyNqehWdzJKdzyNGAzH3Yc1v0UAZWi+HNF8OWj2mh6
fFYwudzLGPvH3PU1ogZqSkJxQAtFFIRmgBaKQnaBSjkZoATPzYxXMeMZb2Owi+w+DovEz7i
WilZAIhjr83c+1dRRQB84aZ4T8ST+M477wxoF94YuS5eWS9hjNvbr6JgZJr3DwxpGqaRZTD
Wtdm1q9uJPMeZ1CKnGAqL2Fb+SetFADT98UMccYp1FAEVcN8UfFGreFPCcF9opiW7nu0t1a
VdyqD7V31ec/GbTo9Q+F99cMSJLBluY8eoOD+hoAx9G8L65Y+Jz8QfiPrFk62lviEIPlhzw
M/nx9a7y58a+E7CaSG88QWUMqBSVaTGNwyP0rzD4i69eXHwc8NQwxLLPqixM6clmEabjj16
c1w2pW2n6bqeg6hbRwa3dXMP228uZhiHMvyRq391FoA+hfEPiux0PQYNVhUaj9rkWG1jhkA
8526AMeMe9adrqlnczS2pnijvLaJJLmAuMwbhnn/Gvl/UBqNvJpGmuJJ9L8P3scDXEfMLzt
JufB9AOB9K6p9STUdHvLtb6K3l8W62ILh/NAaG1UkbW7rkA0Ae422v6HeKj2mr2kyvKYEKy
j5pB/CPemXfiXw7YxJLd63ZQo7FFZphyR1H4V846y9vpOp/234bhCaWurPDp0MYyrskOwuB
35NammeFfDuk+M9P0rUpbLxJbX5WC4UOwms5gN7kAfw+tAHult4u8K3twtvaeIbCaVjhUWY
ZY+lR6l4osdLurS0hRtRvby6NulvakMVYcsW9ABya8I1Cw03TfBC+NbawhinufEBktUjUDb
EhIVB9SK6/4WaBcf8J9qGrahh7m0twZT6XE/zuPqBgUAbHw3bd8RPH8hGCbxBj869YgOST7
V5R8Ol/4uT8QlHa9X+terwDBI9qAOEGvT2fxYfQ3EkkN3ZRNHty3lsAcn0Ue9ec66k/wy+J
Ml74Vu47uHUQZrvSM5kx1JHt1Oeoq18aNIv7XWNM8UWjzC3SJbeQwsfkkzmPgEZyeKPCegX
PjPxfY+NpdVAurFFi1C1ePDiZUK4XttINADfF+mf8LN8J2vj/w89wt3YIU/s9lD5IbkAev8
65+JvEE+q2fjXxDoQ0XSvD4R9i24je6k6Y4AySe/QVb8IeOYfBXgfWreCFbnWW1Z47ezc45
JwCcduKueL7/4s674VuND1bwenl3pjKzWuSUwQRkZOKAOx8P/ABo8I6rC51OU6LODwlychx
6giulsfHvg3UdQhs7PxDZzXEzbUjVuWPpVSx8DeHZvD2mw61oFlc3lvaJHJI0YLAqvPI614
9qkPg/xJpmuP4V8PyeH9S8Pj7WlyDtWUK2CCOx7igD6RZVdCHQEdwRmqC6RpKXwv00y0W7A
4mEK7x+OK84v/Fmtal8EtK17TJrm11a5dE3WybizAkMSMHggZrzi2+InxR2pDNLeLEpIe4a
yJKgjAJAXnFAH04PvUrfexXzdp3jj4o6hqdpZTXtxb/aZo4gFsSHKkgEjIwOBk59a+kkGFC
k7iAAWPc460ANIwcUoBPPpVXVftH9k3X2O7hs7jyzsuJl3JEf7xHpXifiLxT8R/C7bF1+01
rTmUNLqNrZq32cE8jhsZoA933+1Cd643wj45svFUi2mm6fqUkMMKmXULmDykZsdOvJPtxXZ
J3oAN/GK5j4gajqul+Bb+60RJm1HCpD5CbmBJ64rqcD0pACDnNAHzjpvjb4keVLPqM+oCPY
iRlbM/wB8bm+71wD+JqG+8f8AxWNxcNHa3lnbiUuWaz3eVGcFR07AHNfS2TjGaax455B7Gg
DwjwNc+K/FPjeOPxLB9p0uOJpfOurBVNwFOFySMjqD+Fe4xRRxRrDCiRxrwFRQoH0AqYEHj
FBwBnFADMc4zS7OCOCD1FOHPNIx6igCJ4VaNoVTaHHOwbf5VIpwAuMHpg+leSfEibwX/bUi
axrWs2OqrCoRrWSVYIuMru2jHP4muS8Bal4xj1y+k0q2i8XXSxBPtkl5IEgU9F+bAz7YzQB
9EsccUL901T0wakdMtzq/kC/2/vhb58sN6DNXqAGr0NH3ffNOooAKYTntT6YRtVmOcAEnFA
FWHU9OluJLeO/tnmj++iyrlfrU0M8EyebbzJMhJG6NgwyOoyK+dPGNr4XmjKW3hDW/DFw0z
N9t+zPJ9oHPHDdzXafDzSfiBHounRm9sNI0VH3+R9lP2iRc989C3vQB65v9qM7uOlBAI4GK
X7ooAMfLijHy4zSjkUUAIBgYox82c0tFACFsHGKYTk08jLZpcD0oAYrY4rlfiUqP8MdfR2V
QbU4LHAzkcfWusOMHivHPiSG8S/Evwt4HN1IllMDPdpG2Nw6gH8B+tAHVfDuw0/Ufht4Xu7
q0jnmtrUrE8i5KZyrY+oq7e+F/BOj6FfrdadZ2GnXEXlXLnKgpnIGe3J4rpbKzttOsYbGyh
WG2gUJHGvRQK4T4x3Kx/DeexEBuLjUJo7eCMdS2c8flQBZ0eD4bXXhP7JpUunzaJZSrM/7z
IRweHYnnNImjfC/UNOjWGx0uS11Wby0aMYE8i54B9RzXjOnxWNxqWmXGs3Ftp+japgXtpCd
qqlsMbJO+8nk1peCLmwm8atd6g8djpWnG41S2t5Dt3mTIQKv+6M8UAesW918OLvUrLSra40
yW50nMltCp4hwOSPU4zmq2mT/Cs6pqGp6Zd6Wb6RGe6mEhyFY4Y89Mk9vWvC5rnT7LQrDUN
Mihk1a4u5dUlWHn7Nb8qqMe2fT3o1KeaHwJBoA0zTrad1a7uLu3mV3kjBztfHTJI49qAPok
6R4Mu4tP8MiK2kWyC3ttaq+SoB4f3HNbdlpdhYXd5c2dssc17KJp3zy7AYz+VeP/AAjtL/U
PHGp6/qTfv4tOhgCbcCEMAQn12qD+Ne27cEGgDy/4bsP+Fi/EEcn/AE5eT+NesQ/eP0ryr4
b7W8feP3AOTqC/1r1WH7x+lAHNeI28P6hp13oWrXlpGZoMmOZ1DJxwwB6YPeuK+HvhXw74J
vrmdfFtvdX1xDtli85QigHORzz25NUfiD8ONd8V+NU1rS2smiW3SNorliCuF7gdQc/pXMJ8
Cde+zCJr6yEmQxl3sT0Hy9OnU0Aelf8ACFfDaTxQ+uqLWTUInN06i5DKpHVyueg610Fh4z8
MalHNPa67aMsRYPvlCEYPJwe3vXj3/Cubrwfo2t6lrevWMRmtmtoJTuy7SEZDfTB6euarW3
wT8QyNHeJqOk3MEm2RSdxWRWHPI7DqB3oA9yHiHR31O0sIb5J7m7LeUsXz52/eJI6YyKff6
Np9/pd/p720UUd/G0czIgBbI6nHWuK+HXgPUPCl1cXGrPaySLCILc27E8Fizsc9CTj8q9HU
HqelAHg2g+Ktc+FET+GvEui3V1pFvclbe/jUhVQ85yRg/wD669ukvDJpRvrGA3gaLzIo0IB
lGMgZPFVfEnh+y8TeHrrRdQB+z3Cgbl6xkHIYe4NeO2+r+Kvhtfp4S8R6i/8AYd1+7sdYQB
mthnA4PH1B6UAb2p/F+/8AD8wtvEngi5sLmUH7OBcIQ/1Pau60bxVpWqpY2x1GzGpXUXmfZ
IZxIVx1GR6Vw178OvEOsY3eP49S0+YbTNdWscsoU9QjdBmu68P+DfDvhiNf7I0mGC42BWn2
Zkfj1oA09S02y1bTptN1KEXFrMMPGSQGH4VyKfCXwIt8t3FpLoFIPkidvLOPVehrugMg560
AEAigBIkRIhHGoRFGAqjAApyjHWhQR1paAPOfGHiD4h+HnutWstO0e40a2GQjSt5zrnGSPx
7Vm+F/jJpd7aXMviae3066DgQWMEcjyke/HJz6Vsaz8LdJ1jVpNWj1vWLK9kcu0kdyWAz2A
PQD0rZ8N+CdI8N27GJDfX0rb5r66UPLIfr2FAHRpIJokkQFQ6hgGGDgjPNLtb1p/wDOigBA
MUtITgUZGM0AJuA4peDzijAPOKWgCKa3guIjFPBFMh6rIgYH86SG2t7aLZBbxQp12xoFH6V
NRQA0EZwBTuT0BI9cVx/xJ11fDvw+1S9Wd4J5Y/Igkj6rI3AOe3fmvDtU1PxI+g6Jrmp+I9
Q0vTr14rOFFmYvJAg/eTtg5yT0oA+mrq6t7O1luruVYIIVLvI5wFA71HYX9rqOnw39nN51t
Ou+OQAgMvrzXzZ4i8YatH8PD4Z/tC5eS6upJBJdvic2gI2Bgecn09K7c+L7vT77XtfjneTT
NB0630+3tlP7uW6cA5x04JHNAHsnzHOM4HNKfmGRxXznrut+KfDuovaXnia5u5Jo7O5u237
VtHeTJRMfw7QRimXmteM9Quft17rt9ovhrXZ2e1vYVLiIg7UQkcordaAPo0gseRu+tVU1DT
11b+xxcx/bvL877OD8wTPXHavnmw8T+I7291jS7LxLfyWNqyefqpOBBbxg7mUdmduK6z4N2
tjfSXfip/EN5e6pIjJdQznIRN3ysSepwKAPZc4Y+lLuHpXzXqvxV16TVfFTabeXAiutsWno
GwIFVjukUdsgfrWjD4q8Zah4YsfEdv4hlt7ayuoLCKErk38hx5ryHuBzj6UAe3y+JNCt9ZG
iy6nCmonGLYn5zkZHH0FaobJAwRn1FfLWn+JrtNVbxLNr0l1qrxXUV3KYeLWJQREVbHDE9B
XrHwjS6u9DXXLjxbe6zJcRhJ7Wdty20vUgd84oA9OpCwBxQenFJjjnrQByviXx9oPhW9S21
Rb5nKhybe2aRUU9yRwKdoHj3w94p1NrLQZri8McfmSSCErHGM4AJPc1U8XW/j24laLw2NIk
08x4eC8B8yUn7wz0A9K4Tw78KNUutRmu9Zj/AOEZtXTb9m0m9dnlbuWJzge1AHtgcSYMbgg
8ZByK8g8JN/wkPx78R660DmHTY/skTOAdjcL+GcH869W0vS7LRtLg03T4jHbW67UBOT9SfW
vIPGGkal8OPFq+PfDqyzaXcyZ1W035AyfvfTv7GgD2yqd1ZWd6YDeWsVwbeQTRGRQ3luOjD
0NRaNrOn67o1tqumz+dbXCBlPdT3U+hFX8r6UAc6fBPhWY3BuNCtJxcTm5dZU3jzD1YZ6Vc
l8MeHp7pLmfRLGSZE2LI0C7lXGAB7Y4rV2sKBuPegDCtPBvhWytLm0tNBs4YboYnQRj94PQ
+o9qjtfBHhCzSSO28N6fGrja4EIO4Zzg5966DkGl69OtAFa002w0+W4msrOK3e5YNKY1xvI
GBn8Ksg/OOpGadjjmkAw4PbNAHl3wyYN46+IGO2oAf+hV6tEDvOD2ryn4YlP8AhNfH+1cf8
TIduv3q9WiYByPagDzbV7fxjYfFSHVtD0v7Xo00EUN5++A347gE9RmutPiHRR4kXw4b9Bqh
i877Ofvbf8fan65LqlvpMraNbLPesEjjVjhVJwN59h1rzLVPhFrDahFqGkeKFS9MguJ7q5Q
mRpB02kdF68UAbGueE9a8aO+qXdx/Z6WzMlhp8y5RxyN8o9SecenFXPB+m+IfBXh65h8V6x
ZXWl2imWOWIENEOpXnt6D8KbpnxGsJPE0PhvUJo5JlAhbUI+IJbgdUHpnn8Qa39X8PtrerW
y6pKs2jW67vsO3Hmy9mc9wOw9aAMzwh8Q9I8W3tzZwRvaTxndAk3BuIuzj8e1dn0Oe1cIvw
r8MReIItdtWvbW6icPH5U+ETH8IXHC+1aHjfxcPDOjM1rbveanOCILaJSx9N7Y6KPWgDqyw
IrJ13QdL8S6PLpGr2wuLaTnHQoezKexrj/hz8QF8SxzaLq91btrtp98wnCTj1X3HQj2r0KS
WGCBpp5UiReru2AM9OTQB5JN8DbKOF4tP8WatbKPmijLZVD26Gmf8ACtfiBefJqPxElRLaP
ZatDu/8eHGa9hGP4utGMngcUAeSJH8ctFt0VJNL1yG34wTiWVfrxzVjSPjDFHqy6R410Sfw
7dscLLICYiffjj6816rjjisjXfDmkeJdNaw1qxS7hPIzwyn1VuooAoa5488KeH4rWXUtYjV
LrPlGL95uHr8vQVuafqdhqunx6hp10lzayjcssZyD/wDXrgrD4L+CdP1Rb5be4uUUEC2uJN
8fIx6VzWpeE/F/w21GfWvAkjX+iO++bS3+YoO+Pb6c0Ae24A6UhIHWvFj8bNTi1KO4u/Bt5
aaIoAuJZUbfGT3zjGK6uL4v+AJ72K1XW8tIQAxhZUX6kjigDvgQelBOOtJG0ciLJGysjqGV
lOQQehFOIz1oA5bxi92bCBLXxjb+GCWI86VEYyHsBuP8q8psviH4v0jxPbQ+Jr+5v9HSRkj
ksbZC16R9CTivZtZ8M6F4hCDW9Itr8RgqhmXJUH0Pas7RPh/4R8N6h/aOj6OkF0AQJGYvsB
67c9KAL/hvWrjXtM/tCXSbnS4mciGO6wJJFH8RX+Gtum/wg9+maUH5cmgBaKAc9KKAMHxN4
ZtPFNpZ2l9K629vcpcvGoyJtv8AA3tXJP8ACPSbiFLS+1K5ubOBLiO0t3AK24lORg9yvavS
twJxmjgn6UAeZQfCKyl0fUYNa1aTUdSvo44vt7QrvgWP7uz3x1NLD8I4Y9Jv9KbxPfPaXcg
nEZiTCTAgiT3PA68V6bRQB5tefCXT9Q8P3GnXusXVxeXl2l1dX8qKZJtvAQjoBj0p2pfCuD
UteSaTXLqLQ40jVdJiJVPkHHPpnngV6PRz6H8qAPMY/hJZ21m9vY61PAbi0ltLxxGD9p3tu
Dkeo6fStzSPBl7pvgu/8OT69Ld/aYjDFceSsZgTbtAAWuyxg9MUUAeUJ8FNLCOsmrTPujgh
U+WAVjQguoP+1inr8IAlvJZDxHcNp8JmksLVoxttpJOC5I+9jJxXqlNBO4igDyiX4OCKwvt
J0rWRZ6Zf20Kzo0e9jPGR84z2OORXeeGdFvdC0RLC91Bb+ZXJ85IVhG3sNo9PWt2igBBnHN
LRRQAhAPUUYHpSnpxTQHODg49aAHVHPbW93A9tdRJLDKNjo4yGB9akJA4PB9DRQB4x8KLqD
w/4l8V+Eby4W2aK8862imbb8pJHGfbFezYX0rjPFfw18N+MLoX+oxywX6psW4gfaR6EjoSK
4/4e+KH8Manq3grxhqzRz2cu+1nvHGGi7AMfbmgD2HDetOAApscscsSSROHRxuVl5DD1FDy
xRwvNJIqRoMs7HAUe5oAd8pPSoLu8s9PtJLy9uI7a3iGXlkOFUfWuRvPin4BsGk83xJbu0Z
IZYgznP4CvNvFninSfiZ4r8NaHo7302ktcEXZCNGjA/wCT1oA9Yf4g+B0Us3inTsD0lBqjJ
8VPh/CN7+KLYjOMKGJ/lSr8K/h9GRt8K2hK8ZYsc/rV6HwF4MgcNH4W00Hpkwg/zoA434SX
tpqPiHxte2comgmvlkjkA4ZTuwa9chA3njtXkfwnijh8U+OooY1iiTUAqogACgbuABXrsP3
j9KAK7dvXA/lWTr1jqWo6X9g065W1E7qk838aRfxbP9ojitKWaONTLLKiIqglmOAOM1mNr9
hdWsSaTqtjJeXkbNZCR/lmI74HJH0oA5LU/hB4Y1KaHyZLzT44SHWO2k43/wB7nvxVHxr4w
1HQdPh8P+Hbp7m9twoutUmXctsgGfnIGNxFdhpl7rieGr2fVpLHUdTt/NITTjhCVGQhzyGp
NAtdLg8NFofJOmXa/adso3ZDDLeYx+9znn8KAKngPxraeNPD4uYyqXtvhLmEH7p/vD2PWs7
WfE/hTwb4wcXjTT6nqzKblx8/2WEDAyP4U7498mtW41LTNF8N6tqdi+k2c0MZZZUxs2kZTf
jkkjkAVz6/Dfw74i8PQXU93efbb6JZbi9R8SThhnBB6L7egFAHZ2ei+HLadNT0/S7GF9u9b
iGJQdpHUEeoNec+NLfxF48s3l0eF38OWbkpDEds2ouOhUnGFB/kTXoXhjw6vhjRI9Igv7m8
tomJiNyQWjX+7n0rzzxr8Qde0+/s18H6XLdaXaz7Lu4ig3xzMOsS4H5kd6AOm+HNx4vOgtY
eL9KltZrYAQ3DspMq+hAOcj1711FnrelXuqXml2eoQzXliQLiFT80eemf/rVlLqN74o8GRX
nh5msJrwBS9wpV7cE4fAI5Ydq53T/hRBoniiDXdF8QXlo8XDo6iTzwfvb2PJ3fpQB6VkYpN
w9abn04FIOtADzntRhWOeuKWkGO1AEU8EV3A0F3Ck8LDDRyKGVvqDXKeJvAfhbU/C9/Zf2V
Y2G+IsLiOBVMRAyG4rsDntTJoY7iB7eYbo5VKOvqCMH+dAHmXwT1rUNU8IXVnfP58Wmz/Z7
a5248yPHH1x/WvUNw9a+ddE8S6t8PNZ8Q+ENB0uXWme7B09V+aNAeuSPbHeuw0z4na3pnia
HRviLocOhJcqTDcqxK59+oxQB63ScHimxyxyQJLG4eN1DKw5DD1FH8XFADuPu0fKBikGCQS
eRSEEnI5FADgR0FBzn2pmCOcU4Nnr1oA5Dx2Lb7BbC48cN4VG47XUqDKe3XnA9q8ks/Gvi/
RPFlkNb1W913SkdltlsXiL3fGAzKuSR35r3rU9D0fWGjbVNKtb4xghDPEHKg9cZ6VnaL4H8
KeH703+j6Fb2l2QR5qglgD6Z6fhQBY8M6xqOuaW99qGiT6PmQiGG4P7xkx95h257VtEgdaQ
bs0MCSKAHZxXg/je68OR6pdHQvHmoW3iNZtpEt4ywDnkZIxx7V7sSp6mqN5omjaioW/wBKt
LoA7v3sKtz+VAHjPw48R+N/sN5a2OiPr0kl0BJq097mD3xnrgele6fNtHr3xUdvbW1lbJbW
kKW8CDCxxqFUfgKmoAaCR97pSjbnjrQRnrSAYb2oAdR0oyOmaD6GgA60UAYFFACEZBFeQfE
e68JHWJ0n8XahpmuRx4jhguHjgVwPl3cYH1r145Jx2qC40+wu1ZbuzguFbqJY1bP5igDwLw
Jr/jODV9RFjZt4vu2RU+2C/LQQDPA5GPc969+s2uTYwG/ES3ZQGURElA3cDPaktLCx0+IxW
FnBaRk5KQoEGfoKsbRQAbh61yXir4feHfGDifVrV/taRGKOeNypUdsjvg11u0UtAHjQ+Hvx
P0bSzZ6B4+DW8APk27JtJHpk5xVS58JfFTxlfadp/jOeCz0eFv372cwVpB7gdSa9vBB6UEA
9aAOV074e+CdNSJLbw3ZExKFDyR72PuSeprpLeys7RAlraQ26DnbFGFH6VIvU045xxQAvQU
dx9RSHO33oGePqKAPLPhX/AMjT49P/AFE//iq9Zh+8fpXk3wo58SeO2PfVCP1avWYfvH6UA
fM3xhl1E/EGa1juJhZeTbsy+YVXcy7TkjoDivUl8PSWel+GbrRdBtXudNt2MbT3bbLbcM9g
S/U1szag95qGr6fp+k295fWCwEfaTtSUMm4fNg9Kzb+88Y2trf2IhL317FJLYSQAMlsRt/d
MSOuNxB70Ac7qZ8G3sUolk1Kwv9SKm4t9PWWBbmVQchdwHJyfqBUE8vhe31zTLvQNbF3cW8
0Vr9kkl/cpbLGfMXng8ZYk969DjurLRrKytNXmnkMMkcCXV4u7zJXHUN78jPHpWBDY6e+rG
z0fwzaPaW7TXFvcwOrRSzgbWSTglTyfyoA5251bTNEvU8O2uiXesaFerPPtS3WQSIQCgiOc
sgJxnHFWrjUDpGrWeqeHvAF7dTRwqL513qYAVHyoCcOQOwFWNT0mTXodF1NoLS0sYl8idba
4WKTTW3EMySr1GeCtYGoaT4t8JXVzqOha7f61osUe8O0+82pVxuDD+MYz05xmgD0LVfFt5Y
QW0tl4Zv8AUY51XPllVaB26LIucjr1q5puqJYW1rZ6tZ2mhzztIYLWOUOjBRuJ3AAZ9a4Bt
Q1FPG0viDztK0yS8t1/s93vC0epZwo3KO/oe3FRxaLqniTHiw3Fxf39pfbp9FuW8uOORCQU
jPbA6How60AHiPx542TxBp+reH9CurrwyGO0pBuN6OhPHKj+7XrNjfR6hpsF6kckKzIH8uZ
djJ7MD0NZ2k3Nw11fSPqFk1jAQgtoV2PaHGSjnOOB7CvOtW+Lv2Txja2Y0tn8Nz/umumjYG
cE4MieqCgCfxb8Wv7F1y1TStPa90eKXZe3uw7HOcFIm6EjrmvTNO1Cz1bToNR06YT20y70c
en+NNt7LTYtKgtoLa3/ALPiXMSBB5ar1yM15F468a6wY4rjw2zaX4dsG8xr0RfLeSqcCJAO
qk8fmaAPbBkjmgADpXL+CfGFp4x8PJqVuvlXC4S4gbrG/wDge1dOGz1oAdWF4uuZ7XwZrE8
DmKVLVyrjgrxjIqh4p33+r6FoRuZ4ra9lla4W3kMbsqJkDcOQN2M0TeA9GlRoje6sbduGtz
fyNGR6EE9KAOde28eaP4o0vT/C2i6cnhkLGZZON7ZHzs567vpXAfF/XNd1LxPeeHGsBNpdq
6FJfs25kJXJIbGa+i1UKAFGABgD0pNibhwDzzQB8v6d8TfGGl6da6Vp8/8AolnthEj229sA
YAOehOD1rRj+LPj6YOsMscnyBhItjhQe456+nvmut+G9wNK+JHi3w1q1uYr+7ujeQ+aARKu
T0z14II/GvXhBAF4hjz6bBQB8923xR+JM17b6ckdtLcyyCN/9DK+US23B9fWvoiNWSJVcgu
BhiO570xY41lLiNAx5J2jJNSjHagBruqhi7BEUZLHoB61zVn478HXxk8jxFZL5TlD5koTJB
wSM9Rz1rX1uzuNQ0DULGznWC5uYHijkYZCkjGTXzvqfw/03QGtdN1Xxno1rqDBQVlVmKA5D
HgfTGaAPbpfiH4Thh1KWTVEC6dJ5c3cseOUx94cirFl428M6lrNtpGnarFeXlzEZkWH5gqj
ruI+6fY14dp3w6j1e6gtNI8VeGrq5iQbBDu3hVOSSv8RJxkmvQvh/8ONT8I+JZtTvb21mjl
thFttwV+fOTwR0oA9SyKQ57UEZNBJ4xzQA0L60+kyPUUtACEA9aDkDilooAB0ooooA5Hxc/
jBGWTw3q+lWMSRFmjvYyzysOw56YrzjQPi7rMOvGPxuradbJEfLht7By1y3TOeoH4V6h4j8
DeGvFMgn1mwaadVCrKkrIygemDUHhv4feG/DF017Yw3E90yeX513MZWVfRc9KANvRdVTW9I
g1OK2nt4pslUuE2PjOMkds9a0aPxzRQAUUUUAFFFFABXNeJ9c1/R4430Xww+trtLSlJ1j8v
HbB5P/ANaulrlvFPhnUvECR/YPFV/ooRcCO2VSrn1bPJoA5zwz8WdP8R62LAWK6bFHGWuJb
u4RdjD+FR3r0HT9RstUtFvNOu4bu2YkCSFgykjryK830v4QaeL4Xnii4t9aVFIjgS1ECAnq
zbeWNek2FlaadZR2VjaxWttGMJHEu1R+FAFhQcmnUUUAFHcfUUUDhhj1FAHlfwlGda8bsep
1U/1r1mH7x+leUfCbH9s+OcHIGrNj9a9Xh+8fpQB59q7Xt74rl8PWem3cEFwkM91qdrdJEx
UDGD1PtVL4h6lq3hTQ9Ll0Wa7S3WQW7eVIhZiThfvglmPtUup2Rb4oaffy3lxYpBFHIZSFE
E4xt8st13ZYHBJpnjPRPE1/4v03U4jp0ui2K5WO8k2LHMw2+YfUjPFAGFceOi+rS6rqmiXs
llpTfYFcTI0d3cFl2grj72eQR0IqzqninRYNd1C3vPC97FYaC5uZbm2m8uISsocblXG5iSB
zXH+G/B3iNb+1t7ZLC6vdPvjdXVvNcyBZSCQrkFcY3Z6dar6f4U1fVdV1XQHuoGvbi/M1+i
6huEkYYkgRkcnOOaALvijxbpU8kv8Awi2n3L3d9bLbmyMAlgdnxISVB5cA13tpd+HPBC6cN
XmkhvLrSj5kcce2IohLMSgPDEtivLPDnh3W9K8R28cMUt4+ksXvE0y4Bmt3ZuQVYfN8oAwO
tdp4l0WT4i+MNF1XTYLh9EtLeRLt5EMTMyuCYdpwdxIA9OaAOPfXtFstbGpeHru1toEgknt
xewmXzG352LHz5J7D1613+ieOtJ1zRobzxDrp0+e6hMNzZ2qkR5lYohJxnfx61563hbU5Ve
fTPDc0mv3WoPMZIHAGkspGyNweDkHP0pmr+EPGV9aXV3c6HLFcMZb6QQoFUuhCRIAOn8Tfj
QB7Do2reBzpl7pUmrWt5MClpqEroUe5bOwbuPmJxjPtXaLZ2q28duttCY412RoYwQo9AD2r
xjwb4HjuvGdhdXEDfYtCtI1lcn5bu7JL7vcKWP4ivY9Qtp7zTbi1iu5LOWZSgnjA3pnqRnv
QB5P8Q/iBIl1P4e0eGGSztoy2ozSEqjqDgwoR0J6cfSvQvDWo6F4l8KWN5pkEDWJQAW5QEQ
kfw47EVL/wiPhuTQYdEn0m3nsogAI5V3ZI7k9Sc85NcVdeMvBPw+8VW/hjTdNS0iupQL2aB
cJC5+7n1PrQBpeOPFzeFLKa38N6Mt7qu0SSiCLK26f3pNo/Ida6Lwp4ht/FPh6DVYoJbZ2+
SWGVCpjcdRz1Hoa1oo4ELzwLHmcAtIoH7wAcEnvxWB4x8XWXhHRjdTRNc3coYW1rGCWkYDq
QOijuaAOkEUXmiXYpkUbQ5GSAeoFPAxXF/D3x3beNNHYlY4tTtjsuYYzkE9nX2Ndr9aAEJI
6UAAc0tIRuFAHn3jzwFeeJNU0/XtA1RdK1uwyqzlTh17A49Oa5VfEnxF+HustH4qgufFOnX
MYZJ7VP9W/oDjj8a9q2D1pOhIPNAHkP/C0fGuqsD4c+G926n+O6LKD+gFNn+IPxP0jbf658
PkTT0YeaYGLOB6jBNexDOASSajkdIw8kjhEUZZmOAB3J9qAPG5vHvjfx1fjR/A2jTaPblc3
F/epgxg+nb+tc14x+HFx4V8Pw3UN7HrWp6hKVupblC8r9/wB0vJ+pr2qLxz4Pd1iTxFZKW6
bn2g/iRis3WdU0t/FnhfUdP1K1u53uHszFHKrkpIvLAA9io596APHtH8K+JxJomt+GfD5h1
jTlZ7gshgilycKuHxuOCc44rtpLT44a+5aS9sPDcYONsZBJ9x1P/wCqvXskkck/jTiMnNAH
j0/ws8WXUE82q/EXULmYRkpHBlQ7Y4HXuawfCHxJ1rw14Uh0C48Kavq2pW8jjLKwAXPTOCT
jmvfyuaMHjk8UAeON8bRdxwWOi+E7+61yVijWTjAjP16n9KfN8QviXpirdar8N2NoGAk+zu
zOB7AZr1sWtss5uBBEJz1lCAMfxxmpOU6E0AeSj47aElvKt5ompWt+jbVs2jyz/j2rc8OfF
rwtrsExvLhdDuYWw0F84Un3B71272NlNdJdS2cElwv3ZXiUsPxxmvONd0rwRrWtXcs/gK+1
e6jkaKW5tYNqtIo5BO4Z69aAPR7O9stStEurC7hurd/uyQuGU/iKsjpXgUHhbxz4Dgm8U+H
FhisW3TT6G7FzFHnp6MQO46V6z4P8Xaf4w8Px6nY/JIDsmgJy0Teh9vQ0AdFn5sU6mgc5p1
ABRRRQAjMqgl2VQO5OKMqQCGBB6HPWuH+JEnhf+yLaHxRa6hdQly0UdgHLg4wSdvb614lor
TQ+NbSTweJNZUSsbbTbqSUNbkdGfOBQB9Skgd6ASeorA8NHxS9pJP4rWziuJH3RwWhLLEuO
hPc5roKACiikJx0oAWiisbxBN4kj05f+EYsbS7vS+CLuUoir3PHU0AbNFeLt8Wde03XhoPi
LRtP0qaOULcXjTO0Ma9yMDk16boXijRvEiXDaJdfa4rZgjyqhCEn+6T1oA2icClXkqfcfzp
gGTzTwOR7EUAeWfCMD+0vGxB66s39a9Yh+8fpXk/wiGL7xmBz/AMTdx+hr1iH7x+lAHD6tC
5102sMWl3EF2sTzxXc7LK7qML5a9AemPeqz6l59pLoWraRqF/Jfw+ZFZzxhdifdwzg9mGS3
+0K5q6022vvjjqt7JpZupbOwha1lL/LFMse4blzk54HArX0jxbZ2EJh1TWVhdrdZpFkiklm
tp2OW3EjaI+eB2oA0NR1nTdJS2vNS0TVbKW609bY3MMZka3BbAjJGfmB5BxTbPRryxurHW/
EeoxSR6X5+xpEXzJExlJCy4O/bkEcjint4jv8AQpILa/QXtrd3Q8i+eQMZY3BYEIoyMNgdM
YPWuU8R3F2dQ0Dx/rFynk6bdPDcaZYzC4VVwRvGMbm9RjigB+lX10+tal450iH7ZAsggnll
jMJvIdww0QBw20Z5PPFdWIvE011Nc6fqUDwX7urSxsHjtFUfu2A7sc/N71R8Q+GtF1S/0rx
Xd3jR6Zbxm4ktZJ9kchKjYAnQZ6Ed6r6VpwsfCV/N9ntI/Dmo3hvGW5doWhtnX5uBwCrdB0
oAsaXpOoOmo3cmsJEb15ZL2ePdDcLsOIyq8gLgYJxyKhX4iR+HtLtf7d0jUns2GF1OFluYJ
AehLjH6ipLSzMWn2OtaVod1JPpEXlLLcShXvrbaT8u0kN2IzVCz8T6NFdPoumaNbyWGpRNf
zWksv72MFSZF8jHB4GB70AOgOg2D614l8K6jM0Yt1mm0p5fKt5fMAIkTP3SQSOO9FjH4Z0G
FvE93Pqt06lJLbS5ZWkuLTdxgIGO4E5OT2rJvPDelabaWF9/YVzqeh6hAi3Gmyyl7m2k2lk
298Y6r+Qq74Yim1SWy8QwnRNPOju8YislkkleEL80b55LAHP1oA6Tw/wCPrfUdGjvr+B1jm
vTZxzQRll5+4WHVOoBz3rZXwf4a+wCwm0e2uYVdpf36eYxdjksSeSay7XUNEOvSXGi2ssWo
6zamaF50eOC4dexB6OOO2cV0+nm+Gm241MxPelB5xiHybu+PagDH8T+INM8FeGTeSxjbGvl
WtpGOZGxwqj09fSsD4f8AijR/G/mavLaRQ+IbeL7LdRBtwVMkgpnse/0rsbjR9OuNWj1S5t
hNcxxGFC/zBFPXAPAJ6E+lc9rV34Z8BaedQtNFtoruUMkMVuio8vdhnso6kmgDT1SbSPDGm
S6lHpkaOxEKJawgPM7fdQYHc1wGg6t8TrD4gTJ4j0a5uNJviNyW4V47XP3dre3evRtA12x8
RaRHqNkCFPyyQyrh4XHVWHYipda1q10XTjd3IeRi2yGGPmSZz0RR3J/SgC/cyw21u888ixx
RKWZ2OAoHcmvHfFPi3xyNSsvEOiaXdDQYn228CRl3v8/eZwOUXGcZ9qj8O+P9Xm8Y3mg+OL
B1g1J8LbyQkpZH+GIn+IEYyfWvZJJYLC0e4mlSG3hTLNnCqo/pQBBpGorq2j2uopbzW4nQM
YpkKvGe4IPoaibXNJTxEugtfxDU3iMy25PzFf8AGqr66dW8Lvq3hMxam8oxbsX2oWzjLew6
4715/qXwk1SfVYta07xSY9VM4up7meIsxlHRVI6IORj3oA9cPT29q5bW9H8Q679o0yXULO1
0afCyeXGxuHTglc52jPTPoay9d+IkWg6lZaT9jfVr3g3zWgwIgBliB3I6kdhXaWd9a39jDe
2UyXFtOoeORGyGBoAYdN09rVbdrKB4EUIsbxKQoHGOlQWnh/QrO6+2WWjWVtcnjzYoFVvzA
rTByM0p5GKAG7eetOpAMDFLQAUhOKWigBuz3p1FFACCMnpk/hXL6UG0vxxq2jwyiS0uYRqQ
Q/ehlZ9rjPocA1Um0v8A4SDxvq9vf3d7Ha2MFuIEtrloRucMWJ2nk8Ct7SvD+laFHINOtys
kpzLNI5kkk/3mbk0AaXBPOOex71434Eli0347eLtLFt9hW6XdDbdA20g7h7EHP417OOgrhf
HPw9TxRdW+tabqL6VrtmMQ3MfG4dg1AHSeIPEWmeGNCl1nVpGitoyBwMszHoAPWuMh+N/gG
SEySX1xAw/5ZPbtvP0Arn73wJ8T/FE2m2Pi/WtPm0i3uUllWH7zAeoA5/8Ar1r6F4Y8UXXj
LWn8T6bpzaQ8Tx2WyGLKnnaV4yOPWgDu9B1/S/E+kJq+jTtPaOxQMVKkEdQQa1A4HGR+deR
fBqa7g+H+u2NjGsl3ZX0yRB2wGYjjPp0rjB8K/iJKZrm8JlllZnZIb7aTnJKj6n+VAH0juG
euM8daq2p0+R5ZLEWzMrlJHhC5DDqCR3rw/VPh98Qf+EU8PaZpgRJbNXnudt1gtM7DgknnA
FZn/CuPiHNGti9iYJoFbbeRXWEkZnLsW5ySeBQB9Hg5B6fnVS0vbO/hM1jdR3MSuYy8bZAY
HBH4V87/APCvPipFYtbMjvE2GJhvR5h+UqFGT05r134X+HL3wz4IS01SDyL+4ma4niByEJ6
D8hQB2wGAaRO9KWx2rzLX/iVr3hdpLvXfA1xDpXmGNLhLlGLc8ZHbNAHpoXFZGvaDaeJNPF
he3F3bxK2/NpOYmJ9yOorn/DfxE0jV9Ei1PUZ7TTGuJfLhtjcrJIQThdwHQn0ruKAPO7H4V
6bFfxyapruqazZQP5sdleODGGHQt3b8a721s7ayhEFpbxW8I6RxIEUfgKnooAKQDDBvegjI
xSrwR7UAeVfCD/j88Zeg1Zv6161D94/SvI/g5xP4v99WY/oa9ch+8fpQB5hrMX9i+PbvxO1
jatI1lsguZtwJZYwWAwdp4GMnGD61sX13r141vJp9ra3unajAJZbVyBJHF5ZLKSDyWJAB7V
H4n0TUJNRm1eHUbqWN4Et47GNQUiZioMuDwygclTUX/CK3HiLSrO7v5ZtD16xdoEu7L5NyK
2BlOhVgM47ZoAksrPTLzxF4ae0jFleafp7MbKQF5I4WG0KT0BB/PFcZeeCNetr0w2V/p76l
puZdOAXy2W2diHMgxtZsnGTW9a+GbfU/Es1tLa6towtZD9ohWVzbahECdpVwcjk7sA8Vd1j
wk194r06223cOj/YHtS9pOQygNu2SZyWU9j1zQBn6n4Vu9f126m1Tw47aebA27Rm7VVu5EY
GNhtPy9D2rUgudS0K1gsbzRfJ0WaKO1toVPnm2cociT1UnAz71JL4bE+u3Kx6zq8d/DGHtb
l1Bgto242xj7pYDjJyRW2+mapBoUOn6Zrckdyhy95dxid3HfjgUAckmk6jdfD+0t7otHr0E
DX1oSnkRWrA/LFlSBjoMGtZLvUWTS9QsbfTNXvF2w6u1ntMoLAZKMOMA9vSnx6Z4ij1gW2o
zQ6/o19EEu/OxF5DLnlUHBDcAj1Gaty+EoFuDJo+p3OhxMAHh09Y0SQj+IgqeaAOattZ8Sw
avq2ujwldwR3flQw2blS9xMCQJCwzsUKP1q6l9r0t3pcml6Ra6dFrERnaSS3JNvOBlhIRjh
gAA3t3zWwLHxVYy6atvq8GowRxtFd/aY9jyk5KyAr3HQjvV7Shr7ETay1nFvjA8i2BO1weu
49QRyBjigDNle8uz4ffUdMX+1IrrzJYIJwRbjaymQ9yv+NdSRVNdNsU1KTUltYheyoI3nC/
OVHQZ9KtgYoAq31wbKwnuvIluDEhcRRDLvjsK4c+CrnXrZtc1yTytel+eGH70NoAP3cZXuA
cMfU16EWxS0AeV+Cvh74p8KeJpdTm8T217bXeftcJjbMh/vD0avSpbe0kuYJZ44pJ4MvDu5
ZMjBZf8ai1fUo9I0mfUJIJbjygNsUS7mkYkAKB7k147q/h74pweMLTxdawpe3kmCbaKcKlt
F3gIJwc+vrQB7eyhuoBPqRmuN8TeGtR8YXMul395JYaBEAQsD/PeP1+b0UeneuttJJJrWKW
aEwSugZ4iclCRyM98GpXZI0LuyoqgksxwAO5oA8/8F+CNc8J6vdyya/Bc6Xc5b7FHAUCN0B
XnA46+tdL4gfWjbQWOhQkXN22xrtsbLVO747tjoPWs7w7498PeKNZvtL0uZjcWrELvGBcKO
rJ6gGszx54k1aGzudE8JwzTakqBrq7iXcthGf4j6sRnAoAh1f4XWk+lS2eg6pLplxcAJcXL
DzWmUD5h1GCx5YjrWh4B8Han4KtJ9On14alYuQ0UHk7PJbvg5PHtUXw38YSeKdDNtqMU0Or
WQCTebCyCZe0gz6jqO1dJrcN/eWD6bpWoJY3UxAkmIy8cX8TIP73YHtQBw/i/xvqX9tJpXh
WaJZLRy08spASUqMvGD0Cgfeb1IFdp4W8Taf4r8PwatpzDa/yyx55icdQf6HuKp3Pgbwze6
MukTadttxGIt0blJCoOcFhycnk+ppPDfgLw94SvJrrQormFp12Oj3DMjenynjPvQB1G0luK
WvJ/iL4l12+066tfCKXH2OxkCX+oWw3Mrf3E9cdyPpXR/DrxhL4r8OA39pPbapaAJcLLEU8
z0cZ9aAO1oz+Xc1XvL6zsIRNfXUVtGzBA8rBQSeg5pLm0hvrOazuV3wyrtdc4yD7igClr2s
JommfbJLaW4ZpUgiijIBkkc4VQT0rGuPFep6SY5vEvh86fYO4Q3cNwJ1hJ7yAAED3q1Z+Cd
GtLuGffe3CW7B4ILm7eWOFh0ZVY9frXRSAMpVlDK3BBGQR70Acjo97Z3vxG1iTTruK6gewt
y8kLBlDhmwMjvtrsR0qrDZ2tmCLS1ht1bkiJAufrgVaHSgBAMHOaCMjFNY9qcOgoAAMDFQ3
jyRWFxLAMzJEzIMdWAOP1xUzHajNgnAzgdTXGaZqHjfV9Lh1G3Gj2aT5ZIp45TJGAxGGAOM
8UAeZ6foPxD8KaJN4s8Jala39tqEK3t5A6Dfv6sAPY56elereCfGmm+MdDguYJokvgg+02o
b5o274HXFaHh3R20XR/sM04uZHlkmdgm1MuclVXJwvtXA+Jfhrqdn4pg8U/Dqe103UACs1t
J8sb56t6c9xQB6weRikAwK8cfx/8QfCF1B/wnfhuGXTZGCte2POwdycZH8q7V/iV4Gj0z7c
3iS0KFSwRWy546bfWgDrgcjNBGT1ryyH45+DJJgHh1KKHdjz3t/kx69elegaf4i0PVrWO60
7VbW4hkGQRKoP0IJyKANTtXmuqfDrW729kuYPHd6VkcuYLy3SaNfTavQYrtJ/Evh22ujbXG
u2MUoOCrTqCP1rVUhgGXBB5BHINAHF+HPhp4a0BY7iSziv9TVjI17LGAxYnOQo4A9K7Wq81
1a2pAubqGEsMgSSBSfzqRJo5F3Rurj1Ug0ASUhGRSL1NOoAaFwetO7j60UDqD70AeVfBkZj
8WN66q38jXrUP3j9K8n+DhBi8VEcf8TeT+VesQ/eP0oAgXr/wEfyp1JjnI9B/KloAO2O1Iw
yMUtFACcAcikIyvFLkE4paAG4AXkZpQcjilooAKMD0oooAKKKKAG/e6dqdSAg9KWgAowPSi
igBhBBzWPrmlNriW2nyXvlWJffdwLw9wmOEz2Unr64q1rWpDSdIlvvs0t06YWOGFdzSOeFX
8+/avI7zQfilpvjSLxRbxJqd1KwMiRThYY4e8G0nn6+1AHVp8JfDFvrsOsabcahp1xC4aJb
ebaseOoAx0PcV3UVpBA8zwQxxtO++QquDI3q3qadbSvNbRSywNBK6BmiYglDjkEjg4rm/GX
i2PwvphaJEn1GUEwQO2FwOrseyjj6k4oA0td1q30HTDctGZbmRhFb28YG+4kPRVH8z2rwrx
Jr3iLw54pi8SasbhNekk2QWStmMQA4cMBxtPQd881674WvdJ8WTReJpIGj1izT7LLayNn7G
/wDFhexPr1xXVNDC8ql4Y3K9Cyg4oAyvDmv2XifQLfWdPJ8qUYZGGDGw6qc+h71yV18ULOP
xS1lbWjXOiW42XmpJ0gcttB/3c8E10mv2up6hNBoOnRGzsLpWa8vUwNkYPMagfxNnr6Vzni
T4U2WsaXFpOlao+jacJWmmgjj3iZuiliTyAOgoA7+zhtILRVs4okgOXURAbTnnPHXPXNTFl
CMxBwBngc1z3hHQL3wx4ei0a71l9VSHiGR49hRP7vXmsv8A4WZ4Va+1LT7e6knu7E7REi5+
0v02Rn+I5wDQBzPinwr4g8f26Xs00NmULfYtJuiVyo482THO7vjtxXZeCLHxLpXhqPS/E09
vcT2x2QzQuWLp23ZA5Feca74e+J6eKrfxfb2v23UC4MUEMuI7SDqYmBxknoTXsVjc3Vxo8N
7eWElnctFvktSQXVu4HY+1ABe6pYac1st/eR2xupRDCJGxvc/wiry9SDXkfiPwP4m8bwDXJ
7yOyvGJW1064z5dpH2Ykf8ALQ4z/wDqrv8AwtbeIbLQIbLxHdW93ew/IJ4GJ81R0LZ/ioA3
6gluIbZQ88qxqWCgscDJ6CvK/iB451yBXTwokq2dhIDeamqb0Lr/AMsFHfJ4JrH1JvFPxX0
iPUdMhS3tbSUKdMeUxOZQAfMLEevT2FAHuRGR0waMHbiuH0fXdZ8OeB5Lv4gRpb3FkfLWSK
QSG7GPlwB/F2/WsnwV8SJtU16TSvEXk2Ut8TPpyZw3l9AjD1PUeooA9O6DntRkY3YpeDSEg
YB79PegAGDzS0gORkDFGRnFAEVxbQ3UD29xEk0Mg2vHIMqw9CK5Ffhd8P47kzDwxaFic4O7
H5ZrtKQkZ6c0AUpNH0qbTv7Nl022ks9uzyWiG3HoB2rg7r4I+BLi6aeK3vLTdyUguCq/lji
vSqKAPM0+B/gVLWeLyLuSWUfLNJMWaI+o/wDr1nJ8NPHWjxrB4c+I9xHbKMJFcoSFH6167R
gUAeQWvwgn1i9n1Dx/4huNZumAWL7O5RYwB15H6U24+EmqeHZE1TwD4kure8i/5YXcmUlHo
T0/MV7BgegpaAPNPCHxKe81ibw14ytotG1yI4Us22Of6Z7/AKGvRznJ61zHi/wJovjGx2X8
IivYx+4u4uHiPb6j2ri1+HnxKjiWBPidKIkG1QEYEAdO9AHr2cAZFAO4gCvH4vh18T4zvHx
OlLf7W81KvgX4sRsGHxMBIPeM/wCFAFn4MD/QPE+ev9ryfyr1iH7x+leSfBFJo/D+uJcSCW
ddUkEkg/jYDBNetw/eP0oAh/i/AfyoBBNcD41+Iq+FdTGn2mnf2ldC0a7mTzNghRQOTWXp/
wAU7yLQZde8TeHH0rT3jU2bpJva8cnhFH05oA9SOccUm4Dg15HB8Yb82erXd54TnthYtDHF
E8hDSvI2AhyOuOeK7a08Vpe+OrnwtHYOHtrNLqecsMRs2MR49ef0oA6XktxTx05pFAwDS0A
NbPXPFKvSgjIoUYFABg7valpp3Z4pRnHPWgBaQkDigZxzS4BoAMY6UgB70tFABRSDPeloAK
TavPA5o3CloAr3kktvYzTW1q11MikpAhCmQ9lBPSuQHgYanZy3uuXTvrVy3mmZDlbc4+RFU
8FU689TzXbkA9aKAPNfC/wsn8K+I/7as/Ft7PJKT9pjliUi4BP8XvXpPuRilo60AIMHmlox
iigDE8Q6bqWr20On2d2LO1mfF5Kp/eeV3VPQt0J7CuQm+Dvh9dat9U0u+vtKe2kEsMVs4Ko
/cjPPPevSqKAMzV9VttF0x768LucrHHGgy80h4VVA7k15DeN8VNI8cQ+JG0i4vmuPllsrZw
0EdvniPP8Af75r29o43Kl0Vip3LuGcH1HvS5C+2fSgCG2lNxbRXDRSRGVA/lyjDpnsR61me
I9f0vw5oc+o6pKFhAKLHnBlY8BF9zW1XOXfha01XV7i+18rqMWzy7W2dcJbrj5jju5P8VAF
TwJ4g0LXvDaLpNktiLU+XLYtgtbnrz65z1rqx5a8KoUewrlvDvw+8OeFtVm1PR4bmO4nUrI
XuGYMD6g9aTxXr99ZWzaX4dtXv9dniaSKJB/qkHBkbsPYdzQBqy6FBc+I11i8kNx5EXl2tu
6jZCT95wO7Hpk9BWZd/Dzwdfao+qXOgwveySCRpg7Bgw7jB4/CvOvAPjbU9K8Tf8Ipq73mo
28jEG8eJj5VwT865xymeM9j7V6l4jXVJtOSzspktILhit5fM4X7NDj5iuerHoD2zmgCjb+P
fDj+K5vC6XLC4gAUTYzHI+MmNW7tj864vxNpPxG8VXtp4h0V1sLa2k3WNlLKYpF5wZJcjHI
H3fQ1b1L4O6VqH2V9G167022if7RGseJd0naTcetemWcFxBp0FvdXJu540CvOyhTIR/ER2o
Ai0uTUZdKtpNVt0tr0oPOijfcqt3wfSr2BnNYmj+KNC1u9vrHS79Li4sJPLmQcYPqPUZ4zW
1kEE+lAC00jnNOBzRQAgOaWgDHSigAopAQelBIHWgBaKTcKWgApMD0paKACkJwOaWjoRnpQ
B5d8GGDaN4hI6nV5TXq0P3j9K8q+DA/4kWvvjrq82K9Vh+8fpQB4J8WLTTrf+1LjTbyN9T1
i7gsLsTHHlReWCEUnoDwSam1aG1ufh5puj+M/E+nWl4kpbSriw+aNREuPmx+Wa9J1LwJ4V1
e6urjUtIS6kuzG8vmO33lXapHPHHHFQz/DnwZc2FnYz6BDJbWe4QRlmwm45bvzkigDxGLW/
GPjybwzo8d1am4iaS8M0keFYxEhZX45GBxXo/wejvdSg17xXq7rNf6ld+WZkGFZYxj5fbNd
9D4c0O31FNRg0yGK6S2+yK6DG2L+5jpirOnaZYaPp0dhpdqlrbRklY0HAycmgC7RQOnNFAC
Egd6M5HFIwzz3pVGBQAc7fegZxzS0UAJkA4paQgE5paACiiigAopDntS0ANIUdadTcEnnpT
qACkY4HFAznnpQcY5oAByKU8VkeI9btfD/AIdu9TuLqC3McbeUZzhXfHC++TXBeFPjHoWq6
Vbf2/eQ2epTOVMNvFIyqOxJx+dAHqecjikG7PNeX6V8afDE0l2NXuBYxrMRbbY3cyRD+NuO
PwrubLxLo+oT30FnfLK9giyz4UgIrLuBJ+lAGzRXIT/EnwbbWcF3LraeTcRGeJljc70DbSe
nHPHNPtfiJ4Ru7UXEerpGhie4xKjKRGhwzdOxoA6vIFIwJIxXOR+N/Cs+ptp0WtQPdJAblo
+eIwu4nOPTnHWqtz8SfBdpBbT3GuxLHcxCeIhGO5CcA9PUGgDr6QgHrXmviD4rafZw6K/h5
rbVH1WUwokjmIpyFDEEcDPFdHL498KwW5nm1y3CLO1s7KGIEqjLKOOw70AdOCD0qtBYWlvf
XV7FbqtzdY82Xqz44A+g9K5Hwv8AEXRvEj3ZSSO1iF79jtC7ndcnbuzjHHHP0rZHjHwyY7S
T+3bTbeSGG3JbHmuDggfjxQBtkbeAAB6YrznxfFrHjeyu9K0LH9lWsnl3chO03bj70cf+7+
prub7V9N066t7XUL6G2mudxhSRsF9oy2PoKoW/ibwxJZzzWurWf2a2jW4lZDhY0YnDH6kGg
Dj/AIZP4x057jRNd8PXNlpYJkspZJFfyB/zzJzk+3vXda3p97qumHT7a7NpFOwW4lX7/lfx
BPQnpn3qnZeM/CupXxsLDxBZXFyoLGJH5wBk/pVyx8Q6LqNzDa2GqW9zNPD9ojSNsl4843D
2zQBzWn/DLR9G8S2+uaNf3un/AGddv2WNgYmX+INkZIPU5rB8T+KfGd1eQav4P024n0OylK
EpHuOoPnBAXqIxz83rXrGMrg0ioiqFRQqjoFGB+lAFPSb/APtTSLe/NpNaNMu5oJ0KvGe4I
NXqKKACkJA60tIQDQAAAdKCAetLTcvQAu0elAznmlooAKKKMjOKACg9KKD0NAHl3wWz/wAI
9rnp/a01erQ/eP0ryv4L/wDIua3jvq01epRbt5x6UAR/xfgP5UtNYkNx6D+VOoAQ5xxQc7e
OtLSAnd04oATJxx1pRnHNGBnNLQAUUUmTux2oAWiiigAoyKKaeSMc0AOooooAKKKKACiiig
AoIyKKKAPKfjLcWX9m6XZSR37agsrXFk1rD5qrIowA4PBBPFcXrUeqXD6jdT6QtreWekQWQ
jt4Nqi5uGG9xgdgTn0r6I2KWyVBPuKNikkkA565AOaAPD5NKsLK58VXN7pzz2WhaRHo9qio
cyyMnzEccncRzVw6Bd+DfgRNZIjvrOrGOOd1yzBpWCgZ64Vf617KVUggqDnrkdaaY0PUZ78
80AfJs+iX2kfbbKaXZaRaiumrNPCzokSfvD0GdpOM461sXsV5r/jf7TrbAaXt+xLJp9sY45
ZFTzEQqeQpPU19NGOM53IpycnKg8+tI8MUgG6NCVO4HaOD6/WgD5YAe+0jQtP0LT5knBaDU
LryirPcTttKg45CqKpC0vtNWKG4miit/wC0fskc11EzIsdu24A4GcFj2619aJGgAAjUAHIw
o6+v1pGt4HADwxsAd2CgIz6/WgD5sfU7NdU1y61Xw4ur60LgzMbaN44bWGNMo6fVjnFczLa
3+mWeoJKJHjitkk/eoSEmuQu5vwXP0xX10IIFZmEMYZxhjsHzD0PrTWtrd92+CN92AdyA5x
0/KgD5rutW1kxWs2m22jzWvhuyEyvaxSKkryDy1yCMs4FR6PpkEynw3PabvEcl9bWsUZjJF
pbRkO8mewY55719Li0tRkC3jAYYI2DBHbNPEEImaYRIJW4MgUbj+NAHg/xPuJtQ+KNja3E0
lrounxx21zdxrkxCYnP0yBjPvWNpk2j3mhS6Vp7gT67rCpPax8m2s4clV+hC19Gy2VnOrie
1hlD43b0B3Y6Z9cUkdlaROGjs4EZTkMsYBB+uPegD5Uvr62k0JJ9Bt4zqJurnUruSOPAs4z
+7SPIHHHOK9f8AhXYWt1qup6/afNY20EOlWLY4KIuZGB75Y9a9LXTtPWGWFbG3WOUYkRYlA
ce4xzT7e2gtIkt7W3jghT7qRqFUfgKAJ6KKKACjIopMDOaAFooooAKKKMigAooJA60hJHSg
Bc4pBjPFI2SBRjAyOtADulNckRMR6UHJWmOSYnX/AGT/ACoA8y+CTM/hPVZG6tqsxzXq8P3
j9K8q+CS7fBeoZ6/2pP8Azr1WH7x+lAEDEhuPQfyp1J2H0H8qCSOlAC0UUgJzjFAC0UUUAF
FIeBQDkc0ALRRQfSgA60gGKAMCloAKKKKACikAxS0AFFIBg5oAwc0ALRTSMcinDpQAUZFNY
npihR0NADqKTHOaWgCtd3kNooMu4lvuqilmb2AFFk9y9qHu4lglYk+WDnaOwJ7mrPfNIQCc
5oACSCMCloooAQkjpS0UUAITjpzS0gGKWgBpY56UoORS0mOc0ABJA4pASTyKdRQAUUmTuxi
jJ3YxQAtFNP3xQSc4xQA6ikAwKWgApCAe9LTdg9aAEfkCjefagrjpQVwKAHg5opAMc0EZFA
C1HL8sMjDqFPX6UuCGBUjHcHrSTE/ZpD/sH+VAHmnwTYv4JvW451KfpXqURIc4HavLPggMe
Brwdv7Sn/pXqsP3j9KAKzHJA9FH8qkHSmA4x/uj+VPoAKaXC5LcAd6UHJxigjIoATd+NKDk
ZpNnvTgMDFABRRQRkYoATd82KCMnNJtxznpSg5GaAFpAc0E4OMUFsdqAAnHagnFAOaCM0AN
3+1LuPpSEY70+gApCcCgnFLQADpRRSEZGKAFopoXBzmkIy+KAH0UmPlxTSuBnNAD+opAMCk
X7tKBgUABGTmlpAc0tABSAYpNnvTqACikAxSfe46YoAdRSE7QKQDnd60AOopCMjFJs96AHU
U0jCYpV+7QAtB6UhHzZpaAEByKWkIyc5paACimt1FKDmgAJxQDntQRmloAKKav3jTqACo5/
+PWb/rm38jUlRznFvKfRCf0oA8z+CLZ8C3Q9NRn/AJivVYfvH6V5X8Elx4FujnrqM/8AMV6
pD94/SgCBhlvwH8qdSA5x/uj+VLQAUhOBmlpM5OMUAKORmmlsHGKUjIxR0X1oAAcjNGfmxQ
DkZpaAGlsHGKMbjmlIyKMYU0ABGTmlpijPOafQAhOKWikIz3oAWikIz3paACiiigApCMjFL
SZ5xQAfdWj7y0tJj5s0AJ/s0oHy4paDyKAEAwuKAMDFJtPrSgYFAABgUA5oIyetLQAhGaWk
BzSfe9qAHUUgGO9BGaAADBJpaQnaKUcjNABSZ+bFBOBmgcjNABj5s0tFFABRSZ5xSnpQAUU
gGBS0AFFFFABRRTAMnrQA+ikIyOtKOlADS2DjFRzHdbyj/Yb+RqRulQ3X/IPuMf8APJv5Gg
Dzn4JLt+H8xJ+9qE+PzFepw/eP0ryz4I5Hw7fI/wCX6cg/iK9Th+8fpQBAo2gA9do/lTqan
IB/2R/KnUAIQSOKQEZx3p1GBQA0nJwKbg5xmpMCkwd2aAEPCUgBIzmn0UAJg7cZphBzjNSU
xvvUAOAwKAcigHIpaAG7T60fd680pIFAIbtQAj9M+lCHNOowB0FACEE9KZz607lTk0uB6UA
GCVFIFIOc06kyM4oAM84pCcnbSkenWkIwvv60AJyG5NL1Oe1C8jnmnUAIQcg9hSbhTqTA9B
QAi9KUnFGQDjFLgUAICD0FJ97pxTsCjAoAQAjqaWiigAopCcClHIoAKKKTB3ZzxQAZ5xSfx
0YO7NLkbsY5oACMikBxwadRgUAIQSeDQAR1pGzu4NKAR1NAC0UUgBHU0ABBPQ0tFICCaAFo
oooAaWGcYqG6GbKc9vLbj/gJqUffNR3hA0+5/wCuT/8AoJoA84+CP/JOT/1/z/zFepw/eP0
ry74I4Pw3yO97Of1Feow/eP0oArtxjHAwP5U4HNI/Yew/lSAN2oAfTCTk80+kwPSgAHQUHO
OKWigBMHb70gDZ5NOoPAoAaTjjvQBlfel4PNL0oAj5BxmnjPelwKKAGt1FG5R0p2AetJgel
AACD0paaR/dp1ADQDnnkU6iigAowM5oooAaQ2eDSgcYNLRQAhHGBSA44PWnUYGaACiiigBm
055p9B6VHvO4KBnNADyQOtBz2pcA9aKAEJx1paMA9aKADGaKKKACmnIOe1OooAAcjNGBnNF
FABRRQDmgBCRnnrSMTng0pA60cGgAGe9BIHWgkClwD1oAKaoINLuFLQAhIGM96GyB6UMMij
HABoAQMPxqC9Yf2dc/9cX/APQTVjA9KragANLuyB/yxf8A9BNAHnvwQH/FtR7Xs4/UV6jD9
4/SvLvgfn/hWaMe95Mf1Feow/eP0oAgJUtz6D+VLkAVzN9438J6VfyWGp+IbO1uogoeKR8M
vA61APiR4D/i8VWGB/tn/CgDrqK5L/hZPgIj5fFmn/8AfZ/wpf8AhY/gU8L4qsCf98/4UAd
ZRXI/8LK8CFiv/CV2GR23n/ClHxJ8B79p8V2Gf9//AOtQB1hzjigZxzXKH4keBc8eK9Px/w
BdP/rUf8LG8DHH/FV6fz0/ef8A1qAOsxiiuUPxE8DgZPivTsf9dad/wsLwTt3f8JVp2P8Ar
sKAOporlh8QfBJ/5mrTv+/wqT/hP/BB6eKtN/7/AAoA6Q57UtcwfH/gsHB8Vab/AN/hTz47
8GEAr4o03/v+KAOkornR448H5wfE+m9M/wCvFPXxn4SPP/CS6dj/AK+FoA36Kwh4y8JE8eJ
dN/8AAhf8aU+L/CuAR4k03/wJX/GgDcorEXxX4ab7viHTj/28p/jUi+KPDZ4/4SDTs/8AXy
n+NAGvRWT/AMJP4bzj/hINO/8AAlP8aP8AhJfDxHy67YZ/6+E/xoA1qTIzisseIdCPP9uWG
P8Ar5T/ABp/9u6Cef7asDj/AKeU/wAaANKis4a9oR6a1Y/+BCf40HXNGyMazY/+BCf40AaN
JgCqP9taN/0F7L/wIT/GnnVtKHXVLQf9t1/xoAuUVS/tfSf+gpZ/9/1/xp39p6YempWh/wC
2y/40AWgQelLVVdQ00k7dQtT9Jl/xpft9h/z/AFv/AN/V/wAaALNFQfbLMj/j8t/+/q/40f
bLP/n7gP0kX/GgCcnAo61D9qtSP+PiI/8AAxR9ot9vE8f/AH2KAJqKiFxBjmeP/vsUomhIy
JUI/wB4UAOJ+bHanYxTN8Z5DqT9aUMMcsv5igB1AAHSmk85DLj6igOh6MD9DQApx3paQ470
tACbR6UtLg+lGD6UAJRQOTgA5o59D+VABVbUBnS7sD/njJ/6Cas/gfyqtqGRpd5jg+Q//oJ
oA8++CQK/DCH3u5//AEKvT4fvH6V5j8FNw+GUAb/n6m/9Cr06H7x+lAHIal8PvB+s6lLqWp
aDbXV3OFMkrsQWOAPWoh8MPARGD4WsQPbI/rRRQAg+F/gMZx4WseeO/wDjSL8MPAaHcPDFk
PxP+NFFAC/8Kx8Bn/mVrD9f8aP+FYeA/wDoVbD9f8aKKAD/AIVh4ExgeFrED2z/AI0h+Fvg
EjJ8L2WR7n/GiigBh+FfgEtuPhi0z/vH/GgfCj4fEc+F7Trn77f40UUAL/wqj4fY/wCRYtP
++2/+Kpv/AAqjwAf+ZXtP++2/+KoooAafhN8Pyc/8IxbfhI3/AMVTW+Efw/Y5PhuAfSZh/w
CzUUUANPwh+HpAH/CNw8cf65//AIqkPwg+HxUD/hHYsD/pu3+NFFAB/wAKf+Hg/wCZbi/7/
v8A/FU0/Bz4eEYPh2P8J3/+KoooAQ/Br4eEYHh9V/7eH/xpo+C3w7C7f7D/APJh/wDGiigB
P+FK/DrGP7EP/gQ/+NNPwV+H27cNHf6C6b/GiigBP+FKfD8nP9kSD/t6b/GmN8Efh8R/yC5
x9Ltv8aKKAEHwP+H+0j+zrn6m7am/8KO8Af8APldf+BbUUUAJ/wAKM8A/8+d5/wCBhpT8DP
AR6297+F4aKKAGf8KL8CH/AJYXo/7fDQPgX4G/iTUD/wBvdFFADG+BPgn+E6iP+3sf4UH4E
+CccNqOf+vv/wCtRRQAn/CifBn/AD01L/wM/wDrUg+BHg3dn7Tqn0+1j/CiigAPwI8Ij7l9
qq+gF2P8KB8C/CYXH2/V8+v2sf4UUUANb4FeFyDt1TV1Pr9qB/pSD4FeHMYOtaz9ftQoooA
d/wAKL8OgfLr2tj6XQpp+Buh548Ra3+NwtFFACn4HaMCdniTWVH/XyDTB8ENMH3fFeuL9Jx
RRQA//AIUnYdvFuur9Lgf40n/ClLbJx4y13H/XwP8AGiigA/4UuoY7fHGuY/67f/XoT4MMp
JHjvW1+k3/16KKAEHwakDZHjzXf+/o/xqRfg9cDj/hYGvAf9dR/jRRQA0/B6+3HHxD1zb2H
mD/GkPwdviCD8RNbwRggsCMenWiigDt/B/hWDwf4ah0O3u2u0jd5PNkwCSxz0rpIhhjyOnr
RRQB//9k=
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKIAZkDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD6O8Z/EXTvBt/Y2N1pt3fX
F3GZI0tUVjgYHfrXON8bNNU/8inrhH/XsKk8WOq/HbwSxPDwOAPTrXqIPFAHlH/C7dP7eEN
dP/bsKUfGuyY4Xwdrp/7dhXq+TUbZHOaAPK/+F2WXT/hDddz0/wCPcUN8a7USMg8Fa6SDj/
j3WvVuSo5pQTQB5R/wuqD/AKEnXM+nkD/ClX41Q5x/wg+vZ9BAP8K9W5znNLuPqaAPKR8Z0
eQqPAuvdM58gf4Uw/GkByv/AAgeu49fIH+Fes7m9TRuPrQB5P8A8LoX/oRNdz/1xH+FL/wu
U7cjwFrp/wC2I/wr1fJ9aMn1oA8qX4xyMpKeANeLDsYRj88Uh+Mlzjn4ea5j/rkP8K9Skdl
5BP50gdjySTQB5aPjHcHp8Pdc/wC/Q/woPxjvD934da3z0Plj/wCJr1YMSODUDXIE4TDk+u
OKAPL/APhb+p9vhzrh/wC2Y/8AiaP+Fv6r2+HGtn1+Qcf+O16qXbIOT+dODkjOTQB5R/wt7
VSePhtrTfVB/wDE0p+LusKcD4a6zz/s/wD2Ner7m9TRk+poA8p/4W1rn8Pwy1n8v/saP+Fr
6+/T4Zavx/eH/wBjXq25vU/nTdzN/ERj3oA8r/4Wp4m/i+F+qj6f/sU0/FfxIP8Aml+q/wC
f+AV6xub1NMQnnk0AeVf8LV8TN9z4Xarkev8A+zR/wtPxVv2j4Xal+Jx/7LXq53H+I0nmH3
/OgDyz/hZ3jBvufC3Uf++v/saaPiZ42LYX4V6gf+Bf/Y16tk+tGT60AeU/8LM8b7iP+FV3w
x6t/wDY0p+JXjv/AJZ/Cu9J93/+xr1QMScUtAHlI+JHj0nB+Fl2D/10/wDsaf8A8LE+IJJC
/Cu6PoWl/wDrV6nRQB5P/wALD+I4PPwsmP8A21/+tTj8Q/iMUyPhZNj3l/8ArV6qTgZxS5y
M0AeT/wDCwPiWR8nwtkz7y/8A1qUePvicRg/CxwfXzv8A61er0h4GaAPKh47+KGc/8KuYj/
rsBQfHnxQJ4+FrY9DMK9VyNucUZ4zQB5UfHPxTMeV+GCqTwAZf6Uz/AITX4sHn/hWaZ/66V
6wDnmloA8nHjb4sk4/4VrHn/rp/9elPjP4u9vhrCD6mTP8AWvV6aR3oA8oTxf8AGHaxb4dW
5P8A10A/rR/wl/xiblfh1ar9ZP8A69esA5HSk3+1AHkw8WfGbnPw/tOf+mgH9aePFPxjH/M
g2f8A38A/rXq4OaCcdqAPKf8AhKvjJ28AWA/7bD/4qmjxN8ZyWK+BNOX6yj/4qvV170pGen
FAHlA8R/Gkfe8DacfrKB/7NTf+Eh+Nrfc8F6av1kH/AMVXrVFAGN4VvNcu/D9rN4ksorLU3
Y+bBEOF54rXzT1++v1plAHmPjJMfG/wG3GCkg/KvUB0ry3xsSPjd4CGf4ZK9S7UAFFFN3D0
oAdRR2ooAQA7s5pCpz1p1FAAOBRRRQAUUUE4GaAGOpIJ4/GmqDgAnmn7s8UoG0c0AAGBilp
AcjNKeBQAhAweKROlLncDQBgUAIwJ5BoXpRvHpSgg9KAFpm0+tPpAc0AJ93rzTSCO9SU373
TtQAoBHU03afWn0hOKAAgkcGloooAaBg5p1N5U5NKGyaAFooooAQjIxQBgYpaKAEPIoA4wa
WigApCOMUtBOBmgBAMDFLSA5GaWgBpBJ4NG05606igApMD0pabuHpQAoGBQBjrzS03cPSgB
QQegoBzS0gIPQUALSAg5wc460tGAOgoAVfvr9aZT1++v1plAHl/jb/ktvgI+0leogHua8w8
cEL8Z/AH/AG0B/KvUKACkwPSlpAQTigBaQA5znilooAKKKKACiiigAopDnHFAzjmgA4HOKA
QRS0UAFFNY44pV6UALRRRQA0rzxinU3ePelBBGaAAgnoaQAgGjlunFOoAYMnvT8CkJC9qWg
ApAD35oIJ6GloAQgnpQAR1NJuFGG9aAE5JxmnAYFAFLQAUUhOBQGBNABkZxRg7s54pADuzT
qACiiigAoopMjOKADHGBQAQOaWigApCCTwaWigBADg5NIMLwaUkCk3AnpQA6mlfSnU1jyKA
FBzQoIoBB6CloAKQgnoaWigBVB3r9aZg09fvr9aZQB5h42BPxn8A55/1n8q9R7V5f46YD4w
/D/Bw26Tn8K9QoAKMCik3CgBaKbuFGSDk9KAHUUdRSZGcUAIQ2eDQA2eTTqTIzigAOccUDO
OaWg8CgBD04oGcc0oORQeBQAmAe1L0pAciloAQkA4pe1GBRQAwADgin4FISM80jE5GKAHYA
opBnvQc9qAFwD1opAQelLQAUUhIHWloAZtNOIOBignFAINAC0hzjignFAINAAQSuO9IMZx3
oZuw60o6Z70AKTgU35jyDxTqaT2HWgBR05oOccUA9j1pScDNACDOOaXAzmgHIooAKKKQ9DQ
AtFNDcc0oOaAFwDTTtB6UpBzxQSM80ALRgHrRSAg0ALgCikBB6UtABRRRQAq/fX60ynr99f
rTKAPMPHgX/AIXB8PWYcb5B+gr1GvLvHwI+LXw9PbzZB+gr1DcKAFpMD0paz7bWNNur25s4
bxDcW0nlSxsdrK3UDB659qAL5CjqKQ8rxWLPf6ncay+lWtlNaiF1f7XJHuimj/iCns3PQ+l
crHqet/Z9Pt7nxFcQnVpJIYZXslcwyK+FG9MKAdp4PrQB6LkKADWZNr2ixmVF1K3lmjQyGG
KVXkIHooOTXL3OpXOn3t/pMRvLG71GV2tJ9RCtbmQDLKuCSAwBwD68Vg2N34QkiS8uPB8cU
GpMrPOrxObeVht4X7ygspAPTvQB2g8b+HxO0UlxPH5a5mLwOPJPGFcYyCc8cVPB4x8MXAuG
j1WMC3j86UujpsTONxyBxmuO8L2EkfjObWZ9emjumRt1leMrTvaBcITsOOGyc4q1qGt2GqX
N7q0UA1S208GG4FjOAzWx5IlR1+cZzwvpQB6BJcwQ2z3MsqpCi72c9AuM5qrpms6Vrdq1xp
N/DeRK21mibIU+hrjNdvIZLm20mHW3aF5YTc6e6IiCzkGMEkZ2gDrnPNWfhzDa22mX8MVxp
Lztcs7rp2RgD5fnU8g8Yz3oA7lRgUtM3gthWGeuM805TkUAL0opjEg9aMtjOaAH0hIBxSKe
Mml4PNAARmgD1pASOD1pSQDg8GgBaapJzmmGVHiZ0lXYAcspztx1/KuJ0zx74eitXso/EI1
i+UuYjKvkeaQfubiAuRn8aAO4EkW8orAsMbgOSPTNVNT1Wz0m0W6vGYRtIkQ2DJLOwVRj6m
uTEk2s2niiTw3NcW+uOYreWGQqptpFHBDcgggnnpxWfrGq6bF4li1SJlmRLSWCUPktdXMbB
Y0WM/xB+cgd6APSSRnB6igsFxnv0rzi78R+JtJtdN164eHUNNSFYNWhjK74Zy2GZcdNuec8
cVt3HleLZ3ghlnhtLCVZIL61l2P5w6qVI5GCDnkHNAHVYY+4pwGKYNyooJJwMZPen5wBmgB
cZpoBDGmPIERndwiKMlmOAB715Vc/FuS18Zwxy2EieGpT5SXLQv5kn/TZePuZ4oA9Yx82T0
rPt9d0e61q60W31CGXULRQ01urZZAapeJdRFp4Ylu49XttNjl2oLyb7qK3Ur6tg8VyVj8J9
M07xJb+ItG1+/hlVhNnKyCQH72W6kNQB6XuG3PagYPNcZ4s+IuieEtRsdPvlkmmuWzIsRH+
jxf329ua6+CeG4t457eVZYpFDI68hgehoAlwM5opDnHFHO33oAOAKUHIpMHbg9aFGBQAtFB
6cUgzjmgBpXngUAMDT6Qnt3oAWjApBnvQSAaAFowBSEgUDPegBcAdKKQkDrQc9qAFooooAV
Th1+tMzT1Hzr9aZigDy74iFh8Vfh5tPPnv/wCy16lhSTivL/iHt/4Wf8PW7/aH/wDZa9PPX
AOD3oApavdX1jpr3On2AvpY+TDv2Er32nucdu9cVtsfFd9aTazoUFtHqcLJZXaTlrgFfnGc
ABCOSOcg8Vp3114pv1vbrTNtva2rhUtLyDy2ulAIky5Pyqf4WH41Qsbnwx4esoNXttDutOu
byNkWI7pUUg4AZwSq5PAPvQBspcpqtzrHhp9TaN440WMxho7hV24L7iMN82OR9KwofDHiJ9
Ctp7bUpbHUol8m6s1ZTDc4b7/H+rcrzuHOTSv4k1vWvCDeIdGsJtPubYFZBLDG+8D74RmYf
KGH41JaXmq+RZawPDwTVH/11qtyoeRHAzMUU4+8B9BnFAGWsqSWdhpmoXM+qaH9sMSX8qI7
QlsqIZd3zKyt/GPaprJb+PU7bQ9b8C28uiE/Y470lZpGKAlHkA6L9ehNdMR4jFndn+x9Llm
86OVIhJtEq4BYE44cEcE9aw5tFjuYbzXNbWTwrauHN1Elznc6uDHOSpwCOfrnmgCYJ4e8D6
volhNp8001272tpflFP2dWbIhLDnHpmnLHrb+Pre5msF0pnQwyfvVlgvIQxwvQESDOQPTNZ
er6lNq/iGGW2tLizsIUPmazPMBF5W3KzQqTtZvfHFN0+6g8VlLG78SiTUlglFk8KuFkKk7b
pTgAsAcHHFAE3iOC4t/FuhWGtWdpr9rqFyVgaW3VZLcAHcgweVwQefSmeINN1CziuprWJNT
KP5sd/p6olzZYOQsiqf3i4z7+1Mis9EsL579fEj4iiMD6kJlkW2uHYfKFbJXODyeOTU8d3q
una3eWXhLTNNFw67/sdzD9na4UDmZJQSJFJ7ds0Aal1P4fl8XaPeQarFaaxIFZxJujF5CV+
7g8Eg4OOoroLvxHoGnvNFd6xa28sJxJG8g3Kf8Ad61wEXi6y8RGDR/GfhaOC+hvRFJbyPua
HK5WVR1IyMEiq9v4j0O51m61LWLZdUh0i6ZrfUbe2JlhGcASYGGUA8HP1oA9Mi1bTp7G3v4
ryN7a5ZVil6ByTgAfU1fH3Oa8sl1TUtZ8RW73FnBp9wYC+n2d1ISl0Dl4pARwJA2Mj0Ndt4
eu71NHjstdv7ebWLSNDfNFwiluVPPqKAN0Feg71WuNRsLO6trS5uo4Z7slYI3ODKQMkD1rn
pjPrdzq0Wi+I57aeCL7O1uYx+5m6rICRnBHB6gisLydWbSp7HXtOtrCBSZpr651UlknP3TH
jlFJxxnpQB297qNjFcf2ZcXq29zPC7pltrBQMFge2MivOv7QsYLHSLXVtU1Zre/ga5kkS58
4QsjBgxON4HH05rlbiw1LXvEujDVNUtdRnsVEcE8QMyaghYF1XPG4AkMDzgZFbOr2miT+KL
vW7HUtNsBBstopYZGCSZOxoLhO2QMZ4HIoA6Ke4nsYLuO3aPSrLWHe6ttRtZvPXzAoYhlIw
ocA9OKpQeJVsbO21C70nSzY6l5ctwQzJLHNIh+YhgQFO3t0qPSoYYbCwsI7K7Ph9rt7XyfN
ZXgMgKmJ0IO6MHo2e4NaGl33iS21y3stQbSbnQC7WCx2sgaSzKqQm9m6scYxjvQBgeHvB08
0U15bWFzA82qrLLJbX7iO4tWXjY2QWC569a6/w/pdlcRahpd7ZG31fTz9ma6jkZ22P86PG7
ZI689waitdK0rRPBc+l3viu6NjDOzC4im8t4EZvliyuTgZo8Ja/O/hu5jjtJdTudPIAlhdW
+2ISdrBzwSBgEHkGgDnNNudWd9esreO3e61a8ms2CTCNVZEAEkeR8/+3xnNWtCbxVpWmy6/
qcM7xw3YS4tIY/KDQLGE3hG5ODk4GM/hWpo1rbeJLia6urQW6wu8+nTqFiuLVmJWRSoyNwY
H5j1zVdpprSzc6X4jv9Uh1nOnwNetn7PcjIO44BXIyOnBxQB2ml3l7e3V3JIsEumPsksbmJ
s+YhHIPuDWpgVzegRpoem3lm8tpbaZpxCRBJNxiUIC5kbsd2TVnw74p0bxTZzXeiXYuY4XM
b5UqQe3B7HsaAMfx74msNC0b7FPYf2pdX3yJp4YgypnknHQdvetzQNU03XdBtr/AEwRm2Zd
nlgD9yR1jI7Y6YrFPgWx1KK5uPEh+26ndlt1zG5Qwqc4SP0AHH51c8K+C9E8Hi5XRXuljuc
M8c0xdcj+IDsfegDF8TeBbzxhdyTatqn2WO2YrY28SiSNV/vyA/ec/kK3/Cmg3Xhrw5FpFx
qr6msBIhlljCsidl464rhvF3xI1rT/ABDaf8I/pE13o9vMUubhYi63RHDIhA4x6+tem6ZqE
GraXbajbLIsFwgkVZUKOo9CD0NAGGPA3h65s3h1eyj1aeWUzTXFyuXkY9OnQAcY6Vv6dp1l
pOmw6dp9utvawLtjiXOFHoM1YIAGRSNIkcRklkVEUZZmOAB6k0APorBfxj4WR4lbxHp4Mzb
U/fryalu/E/h6xtUurzXbGCB1Lo7TLhlzjI9eaANmisa08T+H76aCGz1yynluF3RRpMpZx7
CkvPFGgWOmSX8+r23kojvlZAS237wA7kdMUAbVB6cVz8XizSF0yyvtTu49H+2J5kUN9IqSF
exxmtB9Y0yO1vLg38LpZx+bPscMY1xkZx6igC+M45o4PNYGmeL9F1LRbbUpLlLBbmA3Sw3T
hXEQON5HpWZpPxB0nWvGs3hjS1+0mKLzjeRyq0bLjt368UAdnSEDqaWmsTkCgBeDS0AAdKK
AEIB60tICD0oOe1AC0hz2oBB6UtACp99frTKev31+tMoA8s+JY/4uR8PW7famH/oNejaxJq
MOj3cujW0dzqKoTBFK2FdvQmvPfiVj/hYvw8Hb7Y2PyWvTpFVgyHo2QfpQB5b4tuPFWsalZ
6Q+jwyafFNH9oijvTA1y5TJh5HI6nA9Kn0O+8PaQiXdrqM1joEoktl0mcGcPIpBLIOWXBJB
U+lVrrw1cu11Jb67faVfaRJ9stBeOZIFjJO0MxyGGQeRyA2DWlp3hzxDewmw8Wmzv7O4jln
F7bAIbeRgACpAHUFucUAPmv47i51jS9G0UyRpaeWFtz5UiqM9IpBtOSTgjOe9Z2hRxaVDE2
m/23rFy04lkkjiiE0CEcW8obkL34wOK6CGG+0+5i1dH0/WYbW08mB4ci7ljGM/Nna3PJ+lU
bdbu+0PVbm01029/azOkV+48vzlx8gmyMEDJAI9BQBBc39tZxXniqzmOjz2byW+pR6irO0e
/BXG0kcEqQOnNZeqTxa1pk1r441SS2sTYCSS1nt9m1wMLceYnABOSFNbjQ3lnpGp6FqcK6z
PcGLymttouJUcAb5MjHykH5j2xVrxF4f0KXUdNk1DWZ9PkmT7EYwwK3iqpOxweDjk0Ac/4d
+w6r8NrfR/GGnwadbxBLKxuZefO3KNsiZ7nNXdDOka7r0lt4cuRaJ4fg+xpcW4+Yh8h0KsO
CHG4EVz1ldaENHk8LWPjHSNQhllaeU3Syh1CkMNpHC4C9sV3Gqan4Xe3trsa9b6cLfytTeS
EbRLEThd3HIJOPWgDM0+K8W51C3uPs0P2eLytS1C+t9k1yo3bZFCjyyBnOfzqrd3viuHRSd
KjbWPIdF03VLSGOQzRFfnDgnC88ZHXHtWloHiLQfFfjnUptNWS9Wxt1QXDSExgE/MqIeOeM
msLTNS8FeGLnxJZy+NFhiuZd/lwSMWtQTyFxkAlielAG5No815atZ+Jnggv7qWFdP1CBMXJ
mVN25+wIIPHTAqlFpfilPGdpBrMlzLYTAhjpgVLOX5SG89SNwY8cDis7XPENrqDWctj4xsr
bwxZNCLmWQO1yZMkgBsZBIHWuoPxO8BLF5x8S2yo3A4YE/hj9aAMjxFYrpOl2Vg1w+naXpF
xHc28jyi5musNxGi/eU84B54qjpWpeF9L1DV7LVbWW30nVZCxGpZLrOijfE+STyCGHPqK2r
/UPh3d6bDa6lqEF6LKGO8SWQlpFjZwUYOBnBbHSltPEPheW31/Ubmyt7fQYrhkk1CXDLcSk
BZMDGemBmgCDwt4N03+xbDWdJkudMvGk8wyhmVpYd5IjkUkgjbwPap9W8MyavZQ6vqC2Ol6
7BcmTzHbMNwFYiNHyeQRg+oq7b+P/A1vosE8Ov2sNijC2jU5ypA4XHXGMVbvdf8ACN3MdM1
G8sp2SdYjDOu5fN27wOeM7ec0AZS6JZ21yt9fW1nb6jexxzx6WkoRGvI8nejD1BwfbrVTV/
DltqOsrcafbWFvrrwlNXtjkxyxyLjLHGGKnBHerOu/ErwlY6BPqWnarY6jdwHy4IN3Lv6Dj
I47jiobDxRD4m1bw5bjTg960R1CZrW7O21j6Ddj7+Txt7UAaVnYa3baTLpNh4ls7q/tXQoJ
oQdsWMeWwByBkcHrWTq9hpWlaXdeJ/iB9mildPKkhs1wkhEm6NlP3jJwBn61b8Y6NcWtkt/
4euf7LuZm+yytFEG80StgE9wQx3ZFc3Boc+r3WsWHifUlvvstqbeTTIWaZ0fZhZYt4HznB6
UAZs9lBp2p3/iLXrm30fwxrEKytBaOzNeAYKFRjMb85PPNHhS60XzbvSrjUry1hv7Ei0mSI
Koi3FmkbBOHz1LY6VuX02nal4X07QLy3nutMtGTTryC4j8i5jkbAhfHQDrz0PFYV3pOnR3W
rpBouoaRexQrHZraWweaVHQxsJNpKspYcnqKAOi0fX/Bun+IL65sbu0sitv5eLnzInuHJ3b
+fl2EnORWho+p6LaWcmsa2NHtYnklvbea3ummLycCVlDAc9OlZ3hWO28B+Cb++1PVrPUdPt
0QxbSDIHC/NEWPv0XtUegz6LrF/bu1pM9vqLve6ZLcRpLDaXG3dIFIOcjrhuOKAL2jan4a+
JsMyWzNBZwzs99p+0K112R3I5xx0/On2cXw++H/AIujsoLmWx1DVhgxNKzRAZ+XI6L0wK29
C1PSNQ0++k8MyWV9qFtmGaRIliEsoHBJH8JP4Vzd98H9I1qRdQ1nUr59VmPmXM8TjDN1AUE
cAdselAHWeJb/AFaOCPSNCiH9rXoYRTSKfKtlA5kc/jwO9c18PtH8b6DcXmleIViu9KkLSR
XBuQ8gY9cjHRuTjtXd6baHT9NgsTcy3XkoE86Y5d8d2NW8AHNAEdvbwWtrHbW0KwQRjCRoN
qqPoKkwAcgUMcCgdKAFIz1rz/4s3FlF4DmtbvU5NP8AtMyRxukRkEjddjAc7Wxg135zjiop
IIp8CeCOUAhgHUNgjvzQB85+GIdNvPH9pBL4Z0vTo2s9rWlwrEl2BZnQEdeBgHpXPQ2F4tt
4f1K/trVbd7porX7YjeWsUTEnIA4DM36V9YGKIvvMabv720Z/OjyoQoUxIQvQFRxQB8t3sM
EnifVdSWxttJtGka4tJYITmaWEcxxegLHJ9qSy8J3tx4itfDN5I0ii6hiB2kBfMAllI/BcV
9QvbW8rxs9vG/lkshZAdpIwSPQ1J5Ue4tsGSc5xQB4/8RNC1HxJ4+0zSdJsbNksdNkkkuLp
CVRW+QfXHUD1rzvShfS+BpvCPh6J7nUdSlln1ORwUKwRcIm5hjkD3r6mCgcgYPrTBEivlI1
X3VQKAPk4Wepa3a6XdwRXCwRLDo3ltG33Am+Qn2zXqnwR8qax1SU2lnHN57SApEyzIGP3SS
ANuAMYNevhEUYCKB14Hf1oRI1HyKFHsMUAOpMA0tIM96AFoprEg8UZegBQAOlLSDPeloAQA
DpQM85poLHpThnvQA5fvr9aZT0I3r9aZQB5f8TuPHnw9dfvi9YD8lr1M9TXlnxOyPHXw+I6
/biP0WvUz94/WgDza+tdP8F6zfa/dR311A2xIPMvmlBMjHzB5bcAL14HSth/F8k91IdI0xt
TsbXaLlIwVuYt3RhGQAyke/SqnjczRT219FbWkDW4LQ6hMgmIYKSIzHjIBx97tUENxd6xOZ
4/t+lzXXlsNUtIUWAqF+VWZid6glscDrQBPPFoug25v9K04XAsbjzbu3JKvaRTgb9q9OmCV
+tZU9q/9vzXulNANP19lsop4pRcQMQvyMYiAAQFI4PWtHS9Zk0+xnsNTubZbwh431mV42hk
kUkBXGQdwGPlI4qxYaNDBaaLpqS+dE121/FdWFuqW4OD8pwTjduODQBFaeM9F0vWk8Nao9z
/AGhAfsgvJIcmfGCCSo4B3cduKzfizp2p6ifDFjo8LSXEl68e5VyIwyYLn0wCea7PQdKutL
tPs17qK6gI/lhdoQrovXBPO761rnluPzoA+aYftdhovibTobEpb3dylq0S2MhnjiDBC6sBg
5UEkDnJq5qdtLqPjC71U2V6dHhg+z6av2ZgkskMYaNJFIzjPPuRX0VLNHbwPPPKsUaLud2O
Ao9Se1YOgeNNE8TXN1baZcu1xbNho5V2sw/vL6j3oA4r4byS2Hwsv5dVYrFDHIXWC0eOdcg
swOfvt8xwRxxXmccGp2+jaatrpxj0oXwa1vbrTyZpEHzgSqvLAMfxr6fyWYHqegzzXD638T
NG0TxRHobwyXCRAG9uYiNlpkgLu/E/hQB5Tr+h6/qXibxbqTW7Pb2UEcyrHAyrNMYwq7Vxn
gFjiq19Drz6D4fiis1lt9Kt2mmu1sDG8UJYRkbW5dlyTX0qkqyRrIjq6kbg4PUdc5rzHxT8
R7y21JYvDqwXNlbEvcyzn5Z1XhwrfwgdM9zwKAPLr/wtfrNb3+nW9/Nponkt0zG254IVDJk
ehbJr0bVNE1Kz+BOk+HNOsy9/qEkKyqY921nbc5b0xnrXonhrxJp3ifRYNW0qbMUnDRkjfE
3dWA6Gk1PxXoGj6xa6TqOpxwXd5/q42z68bj2/GgDwu+8L61oeu6/a3uly6vqupWaQ2lzaW
n7iPdjeR2XaBj1rNfw74ym0ZHmjuplkhk1BxFbFZFZiIivPU7AePSvp5n2BnZwiqMs2cAD1
NcBH8V9Dk8TnTSjpphYRpqR/1ZlJwB9D2NAHkutaRrk2srrui+HriytYYxLbB7YF0ghUJyv
947mOO+K9K+FWgx2FxrOqRQTrC/l21pLOhRpogu5nx2yzGvTZJ444WllmVIVG9nZsKB6k+l
cn4e+IWg+JtfvdIsnZHt/9S8hAFyO+we1AGhrXhXTdeuorm8mvEkh2lFiuGRAynKkoOCc+t
Zuo+BRc209zbarcLq5njvI7qQjHmou3BAHCt3Fdg2APlOTTUuIXmkgWaNpYwC8YYblB6Ejt
QByWp+GHvdW/ty/vLWARtBNKUtzuIj5ZGbPzLnkcZGK568toNe1e1Twv4Znt44GV4tdGYhC
28sRsfBdck5HfNbnjrxJqmnafNpnha1kvdZaPe5jTeLRD/Gw9fQfWjwL4tvdc8Myy69pl3Z
6jYoTcb4GUTDsyDHPTpQBD4h0HwBoGnHUddtI4rISO726gmOWaTG6TYOrYH4CtOx8MeGpfC
f8AZ+gIttpV2fODWkn3g33tpPTI4OK5/U/CGseMYxrd5dLZz5JsrKZSUgT+Dfj+In5m/AVe
+H/hXxP4RW4sdU1i1vtOlzJHHGhVopCckjPGD3FAG5ofgnwz4av577Q9NFlNOuyTZIxUj/d
JxXQ5HaimqDk0AKAAc0ucUhzjijGRzQAYBFAx0pegpMDOaAFpMj1pabjLe1ADqCMigcCigA
AwKMjOKKQjuOtAC0UgzjmlPSgApAMdKBnHNKelABRSAnHNAz3oACAaWiigAyB1oprAnGKdQ
AgAHSs7WNb0zQdPN/qt7FaQA7Q0pxubsBTNe8RaL4Z04X+uX6WcBbapbJLn0AHU188+MtSv
vGerR3F3cPbQxStaJbLJ8kE5GYZCP7si8exNAHvHgvxGfFWmS6stvNbxNOUjjlwRgd1YfeU
+tdDXmvwPmvT4FksrwSKLO7aKNZI9hQYBI9/mJ5r0qgDzH4nYHjX4fsTgi/P8lr1FvvH615
X8Usf8Jh4BY/8AP/jn/gNeqN94/WgDmfF+kajqWmxz6LdTW+o2zEoYpvLLofvL0IJx0z3rn
DCE8LXPh65TUdQbUIWe00y9Cx3MYTAch/unB+YV3N9FqTtD/Z9xDCAx8wSxl94xwBgjHOOa
ztK03Ujfrq2qyeVeNH5c1tDJvgYjo6ZGUJHUA0AQWukeHfEegafdS6crIrJcKzpskWVRgls
fxcYPrXQnybeElQkcaDoPlVRXNeLvFDaBZeRp1k2o6vKCYraMFti95Hx0UfrXL+CPiMuqap
J4Y8Sur6mWKxzrHiKbPWM9tw6ehoAi8Zav4w8RWijwZbXY0hGIe+tuJbhh/wA8x/czxnvXS
eB9e8QXelC18X6RNpl/BtT7RMAqXGTgY5+97d66ae6stNsXAAC20JcW0ABfaOyoOfavLvFv
hDxl4ygh1ZvKgKgNbaY0xj8jJ4d2HVu/H0oA67U9I1LxddXNpqLT6bo9uxSKJMB7px/y0bP
AQHoO9czdfCW+PiKDV9O8WS2DWvy2ypb8xr3yQfmJPJJ61q6b4j1fwf4NRvH4jlvYSIoTaP
5sl0oHLEdiB1NdLcazPe+HYNQ8NRJqEl4FEBJwiZ/jf0A5JHXjFAGH448WQ+HdOs9MfUVg1
G/KxNOq5aGM8PMF9u319qrXHwv8I6vpMMMUt19mlKzPNBPzdNjhnJznufxqvqPwrj1BZ7xt
enGs3Uflz30ke/g/eCKfu56fSrOgaW3wy8Oy22oa5LqtnuC2dqIcSFyfuJzzk9u3WgDUXwl
b2nhm18MW+s3kVisvzebKDLNH/wA8g3BA+nar9/4R8MapYpZX2jWz20e3bEBtGFGFBxjIHv
Xl3jHw7481e8OtXGmz3UyIPsNnZzAC0cjIYnI+73/vH2rsPD+sePrzwsIdT8Omz1tHSHz52
AjZT1lIBJ4xyO5oAcbPw94Tv5dC8GWdlaa/qKKRCZCAqg/6wgnnA5wOTWZrfwhtdZY3Q166
jv5wBd3DoJDP64H8OT2FVdU+Dsl5di7tPFM8F7LN9olu5k3SmQdNpBGB7DtXpunQ3Ntplvb
Xl0Lu4RAsk+3b5h9cUAcJe6O/hvwdDZ+KPF0lxoFqxNyXj2zTpxthBBJK569yOKsS+APh/w
CKrC11GGyL2TpuhFtM0aEHvtHft+FO1vwZc+M2nuNdnkslhcrYQI25Yh/z0cfxE9cduKveD
PCE3gnTrm1/tu51K2c+asbxAeW3UlccnPpQBX1bRNPhtLLS9X1JLPwpahIVglmO67kP3Udj
ztXsO5qhN8H/AAu2pxaja3Wo2ckTBohBOAI8f3eKoa/4Q8RePrZdTvZI9OWPetjplwp2xg8
CWXHO/HOO3FdHoB1Xwh4NMXi7UILs2Y2QzQ5LzL0VcHktnigDQ13VNStGs9H0OD7RqlyOJp
lJjt0HDSuR1x2Hc15r/wAIN8Q9C16HV9CuLa+1F3Ml7e3E5T7SCf8AVbD0QD9elQ+IfEvxD
03xRbax/Zl7HGSBFp0SF4zFxuD44zg9fXpwM16l/wAJRa/8IiviSe3ntYmj3C3mQrLvzgR7
TyTmgC9DJZ2s0H2n7NZ6lfqC8YYbpHC8gHq2K57xhreuSxz+H/CkDXGsNFullDYW0Q9yf7x
HQV554q8MfEbV9TTxB/Zwlvhh7GO3mC/YB1Gc4y3b3Oa72LxPceHPAj694s0hNO1QkCWFGU
teSAYBBHr79KAMX4Zal4os5JfDuuaPqbWqlnt7+6Q8equT6nkV6njIGawvDfiKz8TaR9vtF
eF0bZPbyffgfurD1reoAKQE55paQEk8igBcijOKQAA5pG6UAOopB0FBJA4oAMj1pM/MB1Bp
COM96VRjnvQA6ikOccUmW9KAHUUgyRzS0AFFFFABRnNHakAwKAFozmim8r0GaAHUzc3enAk
9RSNnI4oAdkDrSZHrTTk9qTB9DQBleIvDmmeJNPNtqFnHcOiSeQz/APLN2UrkV4r4d8J3Pj
pbW2vbW80T+x4Y7S7uioxfmNyVAB9AB83vXvM2oWdvdW9rc3cMM9ySIY3cBpCOuB3qaWOKe
3kgk5jkUowBxkHg80AVNJ1Oz1Np/sD+ZFazfZy4GFZhjOD0OOmfWrtQ6faWun20NlZwJBbw
gLHGowFFTUAeXfFYY8UeAT2Gpf0WvVGI3H615Z8VQD4l8B5OP+JkP5LXqDkljx3oAXI9awf
E3i7RvCWnpd6xcbBI4SOOMbnck9l6nHetpvMCMY8eZg7Q3TPbNcPcfDu11kNqHiG8mm1yVS
pvIDgQA/wRqcgADjPWgDqNKh0mVptb0zy5P7TCyPcK27zABgDPYAdqg1vUV0q2hFlpq3moX
MnlWsSIAC+PvM38KjqTWLpOh6f8OdBujZ3Wp6jbu6+VaORI3mE4AQAcbj1zwOtcX4j8K/Ey
68QQeJLYpcX8bBraGG4CRWa9SpB++e35mgBNU8EfESDxWniTTLq0v9TMgla6aYxqqjrEEPY
/yr1ea+v4PD4vZNKaa9EYJs4WDZc/whumM9/Sn6Pcahd6NbTatYiwvWX97AGDBWHoR2PWrF
7d29jYTXlzIEggQyO3oo6mgDhb/wACX2swnUtR1ZP7alTlSm63jP8ACir/AHVPJ/vHk1H4E
8C+IfBup3DXHiaPUNPut0ktsY2B8w/xA5wCT1rdt/ECjxpcafd6rp6WzoFtbUE+dvChmZye
B8pHFRapqWtaJefbnv7O70qe4RIbVYyZ33YAVGBwect06CgDrc5XI61HJBBNLDNNEjyQktG
zKCUOMZHoa5/UfE8Nj4isrESxfYm3i8uGB2wNkKi7hxuLHGDWhFq4n8V3OjRQF1tIFlmnB+
VXY8R/XHNAGqMDgEfnSMoIIY8Hg5rgPFH/ABIZdOtNL1saZc3N5Jdp9scmC4Y9YmPUZJGBU
nhm/wDEFzda/pV6ywapCUczKTPbxyFRuCjjHrtJoA5y8F7bePINMstIv7bQ4nWKUQ3LSbHk
LBZoyCdhAzkH1rd1K0bRNVhk03X727eFSLqzudQA+RwVRwX4GDzio9E8N6zYa+Jn1BNO8q6
ZZ2jiRItUiYbl4zwwORUWqmwsdfHmahP4itnZoNQsJXSVrbJGx1jIzhST0zxQBuya5qXhzw
8n22zudZFvEvmalDsCPnjcQWyccZx1rI8C3OqSeJtZtdR8Vy6ubZQj272xjWJ85yrfxDnH4
VneKFh0u0g0SG41HSra1iNrG9zH5trdRkjOefvDIIPtVtrvWtA1ia1h1VzdMokEOoQhba9f
Z83lSDlOnCnvQB6UpGOTXNeMNSstMs7e6/s8apqqFm0+1UbmZ8csB2AHU1Bf6trkemaZ4hs
rUNaOqfa9PeI+cA7AZU+q56dxW6NMsV1htWEAN60Qh809QgOQB6UAea/Dz4gapeatJ4f8TL
cNdzOXguPIKIrd4jx27Gum8R+OvDmieINP0XUkM8sriSSQKHW0/uu/p/Sun1Bb19Pmj00xJ
esuIpJhlVPqcdcVxE/w38GaoBYX11Ndaiq77p47rbLOSclnA7ZPHpxQB6DG6OodXDKwyGU5
BHqDXHT+EG8R3Muo+JspOrlbOCJ8raoOh9GY8E8egqjq3iLQPhZo+naMv2q+8yTEUBm3yRx
9SxJ/hHYV21pqVlqGlRaraziazkj85ZEGflxnp6+1AHLeFfh5YeEtWn1K01bULqW6UrKtw6
lZD13HA5IrtA2euK8g8TaV8QfFF7aeJNDH2SGBv+JdaNN5bpzzLIDwdw/h7ZruL3xHd6H4N
i1XXdOMeqMuwWNu3mGaXsFx2PX2FAHTsRjrQreteV/Dj4h6jr+qXGieI4Wjv2ZpLeRYSqFe
uw+4rf8AFHxA0/QA1vZW0mrXyk744jtihxyfMk6KQO3WgDt6aWIPSuc8J+M9I8X6WbzTZAr
xj99A5+eL6+3vW9FcQ3UQlt5o5oz0eNgwP4igCUMe/Ap2RTMnGMUZOMYoAUk54FOHTmkHQU
tABRRRQAUHpxRRQAgyRzS5FFJjnNAC0HpRTWJ6YoAA2etBOCKaAc04gHvQAuR60m5vSjaPW
lJ9OaAG7z7VQ1bWbTRtNlv7tspHgCNOXkY/dVR3JrP8T+Ik8P2KGCBr3UbgMLa1jGWcgZLH
HRR1JrwqbxNJ4S8T2Gva3cS3mtXci3F3aSHKQwkfKdvaTByAOg4oA6Pxp4Z8cardx62+my3
d64Bto7dx/oR6r6fcHX1Y+1dNb+MvFq+FEsZvDsr+L/LI+znGCg/5btg4H0PJNegWWpWeqa
ZBqdlcJLaTx+akgOBt9/TFeQ618VY9J8bG4stNt10VisV1dOm2a87B4z3VRQB1Xwm1LX9R8
P3a+IZZ5rm3vCivOhViMAnr1AORmu/rO0HXtM8QwPeaRO1zao4QS7SFY4B4z1xmtKgDy74s
ceIPAj+mpr/Ja9Ub7x+teVfF1T/bPgYqNx/tRR/6DXqjnDH60AcZ4z8XX+jWktr4b0qTWdX
RQzxRIWWBT/E+P0HWr/hnxJJq/hptV1XTLnSJoARcRXEZXBAyWX1Fb6RqJHkVQrvyzAAFj7
nvSuuRhjnPrzQB5Lrut/FC916x1nwxob/2IuTHbuyhrhT1aQH7uR0+teq2U8txYW89xbG1m
kRWeFjkxsRypPcipAyHdhgQuc4I4x615pqfiyPXUu7FeNOee3ETRkpOyHJ3qfQOoBPTBoA7
rVdUMEX2azSSa7mk+zjyQH8hmBIdx2A61x9wk2oeHGm8YRol7Dp7l7ZciaZonJLgg42NgED
35rBn03+07K01SZprzW5b2N57a1dmSdXH7oF1wBtTkt7EV6NYatY6tY38s0CQfYpZbSXzyC
qhep3f3SMGgDx21086/wCFPD19qrS6tPv+0zC3g/1ccfyNG+OXYgqOvQV1VnDpmlRXlz9su
5NE0nV4IrK0UYFs4+U7WJJYZc5+laF14cubHSdJ8P6TqJgUyy3sl3CyQogwSML1YZI4Hbqa
mttVsvGfhttOgS7jljEUslxCUjJcuVLAnK5O0n6GgC7d+G7K9bVbn+31GkX03nXltGqFDtG
GG7+HkAkjnIq3YpbyeJtS1C0uzdm2tEgjtowQqDG4Hd0dm457CuVtJdP0eS3+HVjN9utJ2K
yyIQXWCbcAQV6kMMFj2NbepXV5DY21l4d8q10S0gE1zqe/PlpEcGNR/E5C4OelAGLrM2i61
YRSat4UF54hnhib7LKXVLckkLukP3MAFiR2FSy+H9bg8I2slrJFJ4kgcySz21ydikj/AFrj
GZG2AAcVUvlsvEUAgv77UdQmltYtSdBiGKGAkhgAuSGKk8Z5FbEen28ktpq1mLySLVpbeNl
djA1pBGpZCQOc/Lzu6g0AS3ljpPxH8HWME12bW7iEcxMTq01tIMZBH19aj8aeIdB8KXuhXm
paXHc3jO6xXJwjRKE+Zs9yemPeq2nXGl6X4j+2abHZTWcjb57lIvK+ywSZ8s7+jLuVsk+or
G8XeHbvxv4qt/EHh++0y/ttKiQRQPNvWaXfkq4/hGO9ACX/AI88O+I5IdH8SaHJEttaHVZx
JJjyXUZVCB1JBHHvVHVvi/o+qabbW58MR6jFLatcy29xIMQMG2qvTqRzxzzVGb4M+ILi4sr
t9Qi+2XRd9TZ5SV5bIVeORwB+FVX+CPiGO0O2WzuZlVXVPMKq7F8uCccDAAFAFrVPE+qaHY
6RpbzXvhvUIbeW5izeC4jaMDciOCOd3QemK39M+MQur2HTbnSQLwSW8UreZgHcuZHx221lT
fCHWr+2LXUlpbzLLbiKMStIscSA7xuPJ5NQ3fwb1+d9PmjurSObY4vZVkIYs8hLY45+Q4FA
HU+G9Q1z4gXGq6kniKXTtCW4NvFbW6ASlQAQRJ/DmsweAPEPhjxxa+IPDcsOoWwk23CSuRP
JGxwwYnhgOtVpdA1P4WaTdavYXHm2y3jRRxuxYNFIAqsw6ZDD8jXoXinxnpXhDRIdQ1EPLL
OAIYIRlpmIzx2xQBE/gLw9ewznXLZdYu7iUyTXU3DN6KMH5VA4AFcP8SLu68B6Jo2meDbmT
SoHeWWSC3wzBQAS2WzgDP61hXfxS8cXc4ubddO0W0lbEMU0TSsQTxkgHB46UeFp4Pih40ls
fGbme90+EmCS0JhSVA2WVl7jpQBcsviP4i03w9rmr6/fRyyxpHp1jCowr3G3LP8AgCM1zt1
438RPbeHNYiunvLqyspVuJgBnfM7JHx2Py/WvWT4B8GaDqR8RX9xKIo52nEd1NugSR+MhCM
Zrn7XSPg/Z2d5BF4ghMck8dxLvuycOjErjjgZJ4oA5bTNd8c+JrbWrKHXZbaDTYTJcXjbQw
KxkbB3G5wcn2qpZ3esSaZp7z6pPpVjc2E+ozWNuq+WsCDCkgg7md85J65ruG0v4RRhYP+Ej
ijF7bNCxF4VE6M+7LHvzmtt9L+HviGz1DUo9SglsobNbG4aKfakMKMGxjtyOvegDw8eI/FE
dm+mlri2ncLbTLZRKskrSNvAO0ZOEzX0f4M0y30jwTptlZPdGBY9yfa0CSgE5ww7Yri9d8N
+CLnShqGmJPfXer3AuLJbK4KNPKE2ghh91QOp7VU8J3vxH0PxX9h8Q6Xf6jYXWEllGGjtm/
hKN1KgdaAPYR90UtNB7ccd6UjIoAWimhcHrSt92gAOCMZoGAMZpoXI60oXBzmgB1BGRiig8
CgBucHFLnn2pMbuelLwqnPIoA53xX4stfC1nA72st/e3cnlWtlB/rJ39vQD1rlG+Mekf2Lb
T22lXd5q0ofzNMgGZLfYSGLn0461m+MNVuNH+LUWpT6VeXoi0sxaWLeEuHuHPOT/Djj8K4L
7DPo+s6bpOh2epQ+N4JEM9zGuYJ/MO90b0AzjNAHfr8a5RPBFceB9Ui82HzzhgWEfd8egra
8O/FfQdduzBLZXulqYXnjmulGyVE+8VI9K4rU7+eeTx34uSHzLgMmg2SLnAJwrEegya4l9L
eLwrL/bl9Mt5ol5DpstnjattbO2Xk467u5oA9sh+MHhOa2v7km6ihtChQvFg3CM20OgPJAN
Wr34o+FNN1p9JnmuHnV4oy0cWVDOAQM+wIzXkHjS6g1ux1bxTpcGNGtntdM08lNolCvuLKO
4yMVlaloF5bvqD6oSt5Zad/bNy4PCzyMvlqfoOKAPV7vxRpVp4g1KXQ5n1DxPe366ZCbpcR
wEDJCgfwL1JHWutv7jw7Zahp1h4hhsJtXv0Y7/s6nzCi5ZuQSF4715N8MNHa98d2N1cLuk0
6ybUJyRy09wcj/x3FRePprnXPjSmnPdmw0+PZpb3qDOzzBkgnsx5FAHfXXxC+GWqaUNGk12
O3tpzsaOJGjAAPKkgYAJHPrWp4o1rTdJOhaXY6TpuoXuoSpb2lvNtCJFjJYcdMfnXh19YW9
7461XR9CtrOw0i7jbTIbydcqFgUGTb/tnHWi21iW78faB4ovba6i062byrJ5FyjQwxHgHu2
Rk/WgD6Z0y60ySa4sdNktybGQRTRQAAROedpA71brgfhDZSR+D21m6kWS81u5a+lIOSNx+U
H8K76gDy/wCLh2ar4HbGcaqv8lr1Jxljz3ryf41SvbR+E7yKFp5LfUAyQr1kIUEL+OKafjF
PYT7fE3gjVtKTPMuN6qPU8CgD1qqt1e29q9uk77DcSiGPjO5iMgfpVGPxJo8nhhfEguwumN
F5wlf5SR9PX2rC8S3t5c634XttNv5Ibe4uPPuVij3O0YAwTx8oz1PagCtfa9H4c8UXOi3On
bodVM92HgblY1iG92z3JBA+lYXh/VrKx/4mM2mXjX1tp0dpYaW6B5Z4GbKPx3Y9ewAq8+uj
U9EvvEOoadZ3dpbRXNrJEdyTuTL+7iHoGAHPeuW8N6hqFzrd3qmqZ09Y4YL+d9mZ4RGxQRh
cZCleMdeCe9AHZ2KyQah4bsfD8zTi3luJbgSyALFHnDRHH3ihbA47VcuLHTD4eOhXsdzpa6
vfS7bdXDSTktvPIB2owHPoKwtHnXXfF/iCDzLZRDbzfYLq0G1bZHyrB+gJJ+Y+9V7WW70lF
8Qa1ewWN4uliw06xkUyzCZcgyADJIbA+oNAG7qt5p0WqWNxq0UCtp1jcQXUMTjYAyr+6AOC
SRjpVTW4odSt/wCzo7iTQrSfT4raC3mtyqpNI/7veR3XbwB0zR4bNs/iaWTUopdR1a5uAzR
MC39nZiHXdjAY5GRx0FRSpqt9Z+K9Nu9Og1BnnVv3Vyf3ErD5fnfAGzCk4/KgBNKsJtN0Bd
Sgso7+70aUwW9xDGYWl5KzGQdSgYkgDrxitXU5tPXweuj2t5czprDyo8+0M1upBeUsMDG1e
MdeatPe6tY6gkUayXt1Yacst3Cn+rlYqdpjGOXLL+RrL0ya1svEVpDJF/Z8EULRy2CqzmS6
mHmscn7wwCM+vFAGedcGkeDZrWwv0XUrmZBpVrBiR/JOPKRh1wVDE+ma147e8h8XzabaXE6
DUbWW51Fsbkt3cBY9p9sMAKwdKiaxSTX7zRJozFZSta3Ug3NDHJLtiQqB1XOT6CtGCK6EPh
fQ7G8uLjU7O6aO+uyTsIRf3qsT1yHG2gCnaS2mnfEuw0CzZb/RrnSVt594DqDGzFW9OoIOe
5rO8QeKdQ8Ga3Z6FczvbxLcvfPeW8Kjz7XB2owA4IbCk+lbus6Nc29/o+gwwpp+mpcKNPvE
HmiRwrERzKcHrkg5IyOarPocWozapa+Npp4dXezeBdQbCW8sAfcHXHCnplTigDjU8Z+MZvD
8eqPrxs0s7pLVY3jBNzI+XfOeyKR+VVdF+I3iaw0m+1e51a41OKe3MKfaY9qpdlvlEeOoC/
MauJoWlsLzVLuW8vru/trj7LaQRAxtIG8reiqTtJwDk+tdj4d8K+D7vxLKyxXCXdrFG4s5G
HkAsm1pEA4JyCCexFAGx8PNdmu/hdZ61r2oB2RZGnuZPRWPWs7Svi94f1LxT/Y8sUllBO2y
0upjgTt7r1UHsT1rrbbwhoVrotjoyWzPY2L+ZHC7EqzZzl/73PPNX7jRNGurhbi40mzmmXG
JHgUsMdOcUAcn4v0HX/GNvd6JHKNK0pDhmcb2vSMEDj7qfqa858Y+F/EWhfCiRPEOoW16um
XMctg0IYsmWwYyT/DjpXvF7dW9hYz317OsVvAheSRuiqK4PWdOvviXpLWIWbR/D7YdJ5ov3
9yw5Uqh+6n15NAHK+MYvCPh/wCH8Wt2OnWOn+Ibq2ikijVirh2Ay4TPUZ64rrfhv4F0jw7o
tlrSpJPrF5biSW5mJ3AOMlQKp+GfhL4StZ5L6+vG8R3Ub7PNuJAyxkcbSoJHHoa9JUBVCgA
KBgAdqAPKPiPrk+peILfwRbaVLKkLJqNxOQdrIgL7QMc8gV5xp2s2tv8AD+WxmtrJLjVrsq
br7Exe1Vm3SFyR1APGK+ofKXdvwN2MZxzj61Tvnt9P064vZIPMjgjaRkSPczY54Hc0AfPTy
2lj4h8QwW2nWc9ha2C2dvbyWckjyxhRtdTjAYs2STWZptrHo0+mz67HMsdvcGz1DT4IDtKx
qXjWTH3y7EHPTivolNWnl8Kx65a6PO00kKyiycBZQCfun3A5xVjTdUtNQup4I7aS2uoyC8U
8ex2XOA/upwQD7UAeeafc6x4d8BWWlaVown8TXiTXcNsigfYopHJJY9sAgY9an8BeI/Flnp
d3Y+NtH1CJLONpor6RNxkTP3Djq2TxXf6XqFhqf2q8so/njme1mcrglozgjPcCuX8b+JNWg
sbzSfClpLe6sse6Z4Rn7Kp6H/fPYfjQBy+t6f8AFDUfElh4p0+BY1hwbfT/ALQEEUZ+8sgP
3mYYz6V63bTTS2kMlxb/AGeZkBeLdu2NjkZ71w/w18R6zqXh+S18TadeWd/p4w9xdRlFmT+
9n1GOa5jxF8TdesvFFtfaZpU7+HIm27vJLG+/vMvHAA6GgD2UDndmnVn2eo2d7pEOqxyGO0
miEweUbNq/7QPTFZPhjxtofiua8g0uZjJauVw4x5qf89F9Vz3oA6Qtg9KX7y02aSOGCSaaR
Y4o1Lu7HAUDqTXM+FfGuh+L2u00qZvMtXKskgwXXPEi+qmgDqBgDrSngVz/AIj1e806GOy0
a1F7rN2CLaE8KoHWRz2Ufqa4X4fzfEHTNem03xLpF7PYXbtIbyR1YRSHkkc/cPTHagD1kHI
zWL4k8RW3h3S2uZYXubiQ7La1iG6S4kPRVH8zWyCFQsxwAMkntXBaR478J+JPiE+l20Qe9s
0ZLW9f7sv99U/zzQBjeA/iJrGp6/P4f8VWLW97I5e2cQsqIT1iJx1Hr3rf8b+JdR02zuNN8
LWbXmttFvdo03fZIz/y0b1PoK7VlGcYzUNrFYmSa9sxEZJ2/eyx4y7LxyfagDhvhv4k1DxD
pU1jr+ny2+oWp3GSS1MS3Cno/PG6usv7bQtPj1DWb60tYw0W67uJIwS6L03etZXjjxla+D9
HWdk+1ahcHZa2oPMjep9FHc1gaZNp3xVsLe6u51/sq2Upc6YjHcLr+8x7oOq9jmgDo/D+q+
F/GPh5LjTLWCayjk/495IQPKcHIyvY9xTdb1vwjpmtW+maz9m+16wBCyvGD5iDpvJ6Lnjmq
Ph34d2HhHULvU9H1C+nuJ42DQXEg8l2/hJAHasvUPhLpviG2+1a5qd2dYuPmurqBuG9I1U9
FHQUAd/b6fY2k8s9pZwwSzBRI8aAF9owoPsBWZNoHhjV7W7jawtLqK4uBLPsIO6ZOhJH8Qr
LvdN1210Ox8J6Fez72gZJNWuQG8mMcdurngD2yawPAHgbxV4N165Vr+yudFueZV3N5m7/AJ
6AHuT1oA63UvAnhjVNIj0mfTVitI7g3ISE7D5h6nPXnvUl54I8L3+n2Gn3Wlq9rp6lLeLcQ
IwRg9PWui7Z7U371AGT4f8ADOieGIXttDshaQzSB3QMWBPTueK1afGcuPrTaAPLfjCuZ/Bj
Z6atH/IV33iezmv/AAtq9jCvmSz2sqIhGcsVIFcF8YH2T+DOM/8AE2jP6CvUmX5zz3oA8I8
FeLL/AEeDw14G8S+D2gRpdkdzdNxuDEhgpHY+9d3p8OnaD4qvrq5vLm1hW7eFEnO5JpJwrk
L7Aqfzqt8XfDMut+Cje2Fv52p6ZItxCV+9tBywz16U7w94itviF4Pt7nTpYYtbsCjMJk3fZ
pehbHfK7sfWgCHVdHg8TJqOs6LOPss9n50OJShluFcESYPQARgA9KxUgabVbTWEsZUtNTvE
vYWcqZL2YR8RO5OFXO4AYOa6Se5tNJ+Il/DqEIlg1C0trS2SMgbUZmVk2+mckmlutXjs9du
LSe0jh0PRWt7cWxXcS7keXN/sovTNAGZqMUml2+qTwJZrperX8dj9jgkLbt77ZWZv4GOeg4
GK6S50S8h8Y2d5o8ENtbR2bxyy+WrMzqAIkJbkLj09K5zwzdW9xpOoQx6vbeYl299qEN1AG
jtxuYlU98qDk5Peqr+LbvU/DrbyTPpL211KXc2736ljnYMAlSMYPQmgCxpPigP4InbxHJc/
2lNdTWN1ICBNFjqUwAQo4wB0z1rX0G4sdc+HdwGWbWAmZZFnh+z/AGgj5wP0HOT71nW1tf6
Z4ltxqUEbSJZSuql8xfZ9580AAZaTaI85681Vt9RuNA/sUadcNqcGpPJcTWdqgRUiZV2Iid
VwDnHcAmgDgNN1LUtTt7zULebWrTU9c1AWtszTEQJA75IT1ZQpFXvE3izVdL8Y6zpy6jceT
YX0dz5p5J2xgRxD03Mefaruo6Z4Shura1tvCuoz6fcXwe0kiumQSlVIkDbj8pDZ44HvXV+J
bHwtoNzf60bazmNlCt/cWjOzTGZQFhJ5xtHofrQB5X/wmHiZfC1vLHq91dXNjfS6hdkscCI
bFVSD/DuY8Go5b3Uba1u9cn1/UEvLVIHRBMdv2mVt5Tb3UJircPgXxZfeDtS8aieziTUka5
n07BAlh3byM/h0ru9GsfBfiiy0HxBqHhmIy68rwTyeYQkDomAAD64wO9AHmupeNtU1j/hIN
Sv9RuIPtEcLWsUTFRCQ4GVB6Eru5Fei6OZl+HNxBr91qEemapeJJZ3F0puGjhBU/vSM7QxG
Pxrf8W6JoGn6npur22i2V7PavHDLbctOYQMDy0B5IBPGDW5oUNhpF5/wilpayrprWn22ETZ
Y4aQ7ozngAccdqAOfi0TTDqGt6E4e31O9me4tJYLeTyrVSFKYfG3kqCR610dj4elh8R22pz
mARWdp5MMcHy4lYkysR3B4PPerPiHUtUsn0qw0drdLnULgwCS4QskahCxO0EZ+7VRNK8YPk
yeLrdGz/wAstOXA9uWoA2tU1jT9EsDeajMY4ywRQqlmdj0VVHJJ9qxz470aJ9t9banYDGQ9
zYyKpH1ANSWfhq9/tiDVNb1xtWktVYW0Zt1iSJj1fA6tjgHtTfF3iebw/pLpp9rLf6tcI32
a1iG4nHV29FXvQBm6lrFn4vNnpGk21zd2huopru4aJo4ViRt2MsBuz6CtfxIdbnhi0rQ1ME
l5uWS9IytrGOpx3Y9hXG+Cvib9s0e/h8UF1vtO582OFlW6BOAEGMbskAD8ay5dZ+KVt8Qod
Xm0G+k0hxsOnw4dUhPcn+/3P5UAaHgjwD4s8H+J5JItVtJtFnGLiJi2+Q/89Of4q9YrH1rX
LPQ9NF5ciSRpMLBbxjMs7noir6/yrzDw3478YReN5bXxHouofZdQkwsSW7FbA9FG4dQR1oA
9mBzVa9g+22U1p5skHmqU8yJsOue4PY1ODtJBFNMsZnWDzF87G7yww3Y9celAHktj/wAJXp
Oq+KLnTtZa60/Tbwzx2rbW+1gj5k3k5Ug4Fbz6VqF5B4nvY7wRaxewwSQxxz/PagIGEbegL
7ufeoANM1fWNQ0WextItMkme3W6tptrh1IldGJ4O5snA6Y5pmt6Zql/42ku9Jntm06SC2W9
Ec2JHt8nKgH5QvU5HUDFAF/wfb2Ueu3o0xEsYYrdIprFLhZg0md3m8E46sPfrXXxzWMGpPa
o0aXkyeeyKAGdQdu4+vYVwWteRPZXF14Xiii0+xSSzuLe3zB5xcLtbK4+UA5yOT0HWtLwy0
l/cjxHNbf2fbWtp9hjiEnmeYinduIxlT7Hn1oAr/E3xbbaH4fl05beO+vr0CMW8udioerPj
ovGPetPwL4u03xd4eiuLJEgngAintV6QkDjH+ye1aWm6fos6TaxZwLcDU9sryy/PvXHygZ6
DHaoNVhubaCPT/DdhDa3V8xR7pIlVLdR1c46t6D1oAi1Wys/FF1/Zh1KKTT7VyL60hb5pH/
hRz2XuR3qlpXw78NaJ4kj1vTFube5QEJEs/7sLjG0L/drltA+HeqeDfFTa6nieCa2IdrmAo
xmuV5J4zy3pVTXtB+IPijV7bxTpNzawtFhrK0abY1muc5cfxMw4I96APSdf0P/AISD7PZ3c
+NKyWurUAg3OPuqW7L1JHesjSvh34T0XxPFrGm+fb6hGpKwrcHbsIxjZ/dFbP8Aal7a+F1v
rqz+06ksYD2do4kLy9NoI7Z5PoK83ufBPxCl8VW/iyx1ywm1LdmRnkISJehgAGQVHPNAHsQ
xv3YAP97uB/hWBpXjTw/rPiK+0GwvPMu7Prx8snrsP8WO9WNZ07UNY0uKxS6FkkxH21oid5
THzKh7ZPGfSuX0/wCGfhGDW7XWdDu7m2eyk+SO3uN0asPvA+56HmgDrta0r+2bRLCS6kgtn
cG4WPgzIP4M9gT1xWJL8OfBratBqa6JHBdW5Vo2gdowpHTABxWh4q8TWHhTQptRvwz/AMMM
UYy0rnooH8/QVj+AvHdr4ysZYpljtdXteLi2VsjHZl9R6+hoAueKpde1Bv8AhH/D2bO5uo2
eXUXX93bpyMD1cnt261zHw/8ACnjPwfq01pdSWk+h3Ay+J2aRZMf6wAj+I9RXpdxNFa20lx
cyrFBEpd5GOAoHUmvHn+MFxbeP0hv7F7bw3PiKFpIyJevE2DztNAHpx8P6XJqN/qF1ALue9
URt5/zKkYGNijsOufrWNrV54V+HGg3OrwaXbWjyYjSG3QI1w3ZRXYRsrxhlYMrDII6EHoax
rvwxpuo6vNqOpp9t3ReTFDKAUgXvtHqT1PWgDG0Pxv8A8JT4GvNY0C2VtXt42DWDOCUlHRT
6j0NVLfxL4rsvhhf+IvEekQWur24crAWCKRkBSeeOvSuh0Twj4c8PXEtzomlxWMsqhHaPPz
Drg5NaV9p1jqti9lqNpFdWz43RSruU46cUAfPVr8ZfGIin3XWn3CQgOHFuQzk5wgXqef5Vp
n4x+I/7AOpIllJL50cflrHyQqbpj14GSuK9ij8HeFYruO6j8P2KzxnKOIgCpxjimReCvCUD
s8HhywRnGGPkjkUAeSWPj3xFp3gyTxfqc73Go6rdraW8Cp+5iiiGXITscZ5rIi+M/jGyvbi
O7SyuQIzsSODG1mGUyc9j1+le/wAvh/Q5rWO1l0m1e3iLFIjGNqFvvYHbNV/+ET8Ni9ivV0
OyW4iDBXEQGN33vzoA5/4beKNT8U219c6g8TLBJCkflptwTErNn8TXcVW0zSdM0ksum2EFo
JWBcRLjcRwCfwq1QB5d8YtufCG7qNWiI/IV6o33jXlnxlGIfCZPP/E2jH6CvUiCHPegBjHP
avFPFun3Hw48d2njLRLkrZ6tdCC8tnGI13HJ/Dv7V7WSGB2kHHXBzisbxH4e0vxf4fl0fU1
LW0hDB42+ZWHQqaAM7xLbafFq2k+KL+WBbbS1kKF1y8sjjEYBxyOewqlaw3HijwhcXLXenL
e6mTHJMqZ8qENxHzjcy+/evPfBmmzS2HiPTX3XOt6NfLDa311cEG3Tdw+GOBjH1Oa3NVsU0
3VdSudV0fw9OsMyF1/ewllk+65cZXJIOePegDV8S+G9Qhtbe8s9QsnWyZSIiEg+0MylJXkb
oXIPHvU2nPYP4n8PW2qKxubbTWi+zyqrGHDKA8jAkYbA2iuT1fS9M1G/KWmgJbWLebp8D2z
eb5t0UVhnPG3G4Aj3NdPb/wBt6F4WtLDxRoMWp2UAija5s7hfNyGBQMrYJIOBwaAKUmt6hb
anqK3eq4h1We6htbqW3OyzKKAI0zx82D14JFUtK8J3D+JrYaLrt7BYTWMV+5nj+YMV2BC/U
ZUngHiuht4fCXiADQJrueQtfvqD2N5C0LSMckp8wGQCc8Gr3i+PT9J8HRaVbPJZ287rbJDb
zLHLIp6orOfT8eeKAMSxskk0bQNA1BZ7Ozu7po2t7eLaFaPlhI5ySrON2e+akn8PjWdEvtO
1h7axmuNRnCi7ch/ILYGzBG/1XOcZqppN/eazrehXniXR7nTrKJ5rWyiuWI/ejBiYqOS20H
5j3rfs/Bc7olprbabqNmpkOJIXkm+Yk8SM2V59BQBwUXgn4hW8Uvgiy8a2P9mRxkmHafOWB
icdR07da6HS/CN74UttK+1Wo1+y0u3n2rGnzKxcMpVCeWxkZ68V1z6Zpnh6aLXtQ1K4YWFk
bQSXDAl03bsnjLN0AqlFqHji+sxrVjY2UFs2Hi025DLO8ee75wrEc4x9aAE0zw74T1Sxj1D
SLCS0kS6WcXLRMk+9W3EEvzjnHpV7xLrE8TR6HpILa1qCkRFVyLaP+KZvQDt6msm8l8T6o1
3qd1PqPhjTrOEBYII455ZmzlmwM5GMYxWFa62thezPpIv9avr+SO2k1jUoRFbxqOQhHykKM
9QOtAGtEfA3hTUITbxTX2r28q2aiNmklllZck4JxkjkntUuq+KPElv4mudEs7G0juIyk1ot
wSq6lGR88aP0VxXLapp0eieILFrLw/JPdW0hvvs9sxaC4ldNolVz92NcHIJ7ippPF2vWV3b
rdaMuv2lgYwsxx5t3Kw3tLBxzsGRgdqAPQ/DeuXWsWtzHf6W+m6haSiK4tmcOEJAIIYdRgi
uK8WfEXSPC/jGM21hHdyIiw6nd7sGFM/KinoWySSPavRLaaDUtMS7tS6RXceQ4XY4yMfUEV
Th8MaFBpsWnNpltcQRncPPjEhLHqxJ6k9yaALtld6fqmnwX9k8N1azKHikUAgisnXvG/h7w
3cxWupXRE0hG5IV3mIH+J8dBVBNQXV7RNL8BzWkFmkrw3N5EFK2mDyqR92PY9KoX/wALbCZ
HfTdWubK6c5Nw4EzAkfOwz/E397t2xQB2kQsdQFrqKLFchQXt51w2MjBKn6VzHjDWNbltrn
w/4RhM2sPCWklzhbVDwMn++ew/GoPBngC+8HXbLD4pur3T3U77KaIBdx6Mpz8tdff3djpOn
3GpX80dvbwr5ksrDGAPX1oA4H4YzeNLW1l0TxXpd0kUI3Wt7O4ZmX+4xB6+hq/qmiXOpax4
ltLOFLW6vIrZBfvu/wBV/FtOeoI4ArsLK/stU0631DT5lntZ1DxyL0YVW8Q6bc6x4cvdMs7
t7SeeMrHMhKlWyCBkcgHofrQBwui+FUu9JitNU1cTxW2p3lwBbsoa5boCO4xzketZOp+JdT
0iLw1bvbz2Wii3H2xbWMSSrGCyRqxzn5hjj1qa68O22p3MGj2Opt/aunqZklYlokUN++hRV
wSw6Enkgiq2raj4M0LXrWw8ya3jJhmvreUMPsyxqGRs8tnoAvTk0ATXWmLpfhmfRdLX7fcQ
3NtfptLCWS1DAxrJxy/YD057Vd1S+1XX9a1fwzdNNo1osiRWtwlsQstwSHT5vXjDdqjvvHn
hPUjb3p1eHTNWtJEknMCu0jxZ5ROPnJGM5HAJrr9N8feFNd1dNK02++03Jy4AjO1Qqhskno
MEc0AQeFmmiFjp1sgFtaQSRXojkDxw3O4EoD1zyeBwBXX7gBjFVNOt7G2timnpGsDu0mY23
KzE5Y5+tYXjfxjaeD9E+0mNbm+mYR21qW2+Y2epPZR60AcD4+8K32s+LNS1XTtMu1u0FpbW
txESBvJJkk9MBflrL8BaDrWjWPi26urLUo5Gs2jgtkQmWUOSVcZOC49O1eteE/FGn+LtCj1
KydUk+5Pb7gWhcdQfb0NdBuxweSO9AHyrD4U8bx2Mi23hnUre6hCSpMkjKQuDvOM/fbIyPa
vStK0v4iaB4M8PWnhfToraSaV5r+K5feY9zDAO7pxycd69fwxPQ+tBVsng0Ach4k1HVL8T+
GvC7o2rNFm6uM/JaKV45/vN29OtcD4K0Txz4Q8XJBDoNxJok+I7tnmU737zgZ4+npXqXiDW
rfw5pj3UNibq/um2QWsKjzLqXHA98DqewriPAfj3Wr3xBP4c8V2ky3rsXhlW3YRoepiLYxx
2agD0GTRbKfWxrM4NxOkJgiWT5kjUnLFQe57mn2ei6PYTm6sdKtLWYghpIogrHPbIrQB4zW
ZqXiDQ9GdI9W1a0sXf7qzShSaALN/Y2mqWL2l7F5sDEMyE8Ng5GfanNBC7BpIInIGAWQHA9
KyrHxd4X1WQx6dr9lcOMgqkozwMnr7VBD468GzXb2cfiWwMqqWP70AYxzz0oA6NOFo3Z4xW
QniTw/JBbzx61ZvFcuYoXEoxI4/hHvVWLxVpt34ht9H07N+ZYGuJbiBgYrdASAXPuQaAOh+
7x1o3e1c9e+LtBtLJZ47+K8lliaW3toHBluQOoQd+hrDl+J+iQapodi8Of7WiMvmLOhFtjO
Q/PbFAHeBsU+sUeKPDci749bs2X93yJB/H9z8+1XrXVNPv5rmGxvIrl7V/LmEbZ8tvQ+9AF
snFLSE47Vl69c6nbaUf7ItDcXsziGPn5It3/LR/9lev5UAaEF1bzXctvHKrTQFfNQHlM8jP
1FPrD8LeGv8AhHRdF9Tn1Ca9kWWaSbHL4wT+P+A7VuUAeX/GXi28KMeg1aLj8BXo2rPbppd
292JDb+WwkEYJYrjnG3nP0rzz40L/AMSzwyw7avF/KvTycucdQaAPl3xMPDa3anwpqOsaS2
wie0u1uA1yc8KPrXsvgoeOXj05tYtNL0zSIrddtvbhnlfI+UHd93HU967mSGKR1d4o2dejM
oJH0NRX919h025vfL80wRPLszjdtUnH6UAeMWFi1/4u+KNqqM582GRVQgHKsG78dq6y58i2
8XtPpGoSTnUriG1vrWdWeCMEFy4yMcqMccVzfw8ls7vQvFfjbxLPBY6dr85X95JjagyCM/j
+lal5q2l3erS2Vl4xgi05mgk3216EktokTbgDBzkkE49KAKNpq40zxIdQbTIJrBnuJNMtLR
WUwCL5DM4xj5+BnsOadrEet2Ph7V4dTnSD+0bm2uHuIY2eOCRyT+7OfmxtTJ6dax3is3+In
l3vjKyeM3Lxy7LhVd4PK2uj47kj7o9zXR3WveDZfE2narp3jOyIgiFkLGeQtE0ffjH3s7ef
agCHTtc1PxnpE8kckE17pUdrfW3yhT53JZGYn+LHsORU+p6lompava6v9gupdQa6gb+zL3M
S7lBXdGT8rH5umcHArM0TwbFcm9j11YrXTZ7mW1SxgjfKS43Kyv3UZZlB45q5CuvzaGmj67
bJp3hCC3cC9nTZcnBxEwX+F88gAfzoA6W4+2zarotvLdJqOt6fIPOiRvLijVwT5rr1JC8DH
c1evr3U9V1660HRrxbCK0VDd3oUPIrNyI0B4DY5JPSub0c+LdV1KK8fR7CG5t4vLt9X1CN4
5Z0PVhEO+ME59a0dEuLnwlc3Fp4ljQNf3T3H9qxf6mRm6K46xnjAzx70AOm0jStKe31UaZq
Piu4dmDXJmFwYiO+0kKOfQcYrJuvHHiC4Ba0l0OxeSNpILeWVp5J2X/lkcfKrcdMmrUuoaJ
pV1faVouqTaJcXN4pnWSB5uHGd0C8qASfvdOtc7r9vZJoeb3Xo2WC58iXTnTzlkkTPzFlUP
GxBySBigDan8e3N14Yt8SRabq1w5t5eo+w3BGYkZXGSG4BPTmuA1HWPFH9sx3Wsado76q0O
+9tbqIjyVXgMdx2+hGMc1pahpmm6lqerSxvJrF8ZId93Dukl0yFQp5Ugbz6Ng8da6nVbK0m
0ePVCt9rzXVuJo9QvY40js0H8ZO3OfRcHOKAMw6hLcNp9ppeuSXuq6pbS2rX00RiW0jQb2R
EHG8jgHpgCoUvNftF0qfR9IeKeYrbadZsyyNYWqgF5SM8M/v2rR1aTTL4WUmk+KopNQv43s
5bq7DPII2A3KkYHyMTgZwABVPwjpOt2x1HVhoFnq32svZeRFfKDbQKSuwEjOTz1xgUAd/4b
sxBf6rJc39zf6g8uZ55EZI1BAKxxgkjCjjIqbxJp+p6xHHpFpctY2Vwrfa7qI/vQvaNPQtn
luwFW/D9jNp2hQWtwJRKuSY5Z/PMXoocjkAVyXxF8ft4VtEtdIgW61ZwHYOCY7eP+857Z6C
gCPwp8LV8IeIDqem+JLowONkto0ShJV7Bj6+9dB4m1bVF/4kfhuFZdZuImdZJOI7ZOm9j6k
8AetL4P8W2HjHw5Dqtk4EgAS4i7xSdwf5iq/jDxJcaLpz22jWUmpa3PGTDbRLuKKOrv6KP1
oA574eR+O9Iv59H8R2dzPpjZeK9nmWR0fq2ec7Seg7Vs+JfCN14vuZrTVr97bR4QptobduZ
ZOvmSeoB4C1T+GXjS88SaXNYa1DKmq2X35WhZEnTONwJHr2rqdb1u30eGHdbzXV1cP5dvbw
JlpW9PRR6k8CgDI8FeDH8Hw3cCa5dalBcN5nlTqFWN+7Ljpn0rW8UX9jpvhe/utSuJre1EZ
V5IAd654yuOhrzHxTpHxUudRTVoGdp42/0O0065CwwDglpN2N5PTHTg10j3Wtaz4b0y08Xe
G5bV5r+K3u4Y5hslUg/McE5XOMqaAMGG50W20yTxJpkMy/8ACRwSjbcIZPKcfK8uQQQGGPl
HLHGKxm8Gr8RdX1PUry9fSY4FjtYY5YmSR4xHiNmDdmbJx14xXYpY31re2n/CQQwpZXVxPH
a6XG2TH8g8tR2GNhbP8Jasq51XUPGul21xo8axafFc+XLGsga4ZAVCyBe5jfrQBg+HPhBrE
qx65JraWd/vZQstvlljwV3EZ4YryM9K67wt8I7Tw69+ZNQ+0fbdPNizohV1yxJbPrggfhUO
lReIdV1C9i023+xG21WV7i8mmkJnCjABPRgc8AcACvRtJtbqy0aztLyf7RcRRKssuSd7Y5P
NAFPwv4dtPCnhy30OymlmghJIeU5YknP5US+G9Jn1C8v7+1S/lugqn7SokEaDoig9Bnn6mt
kjI4o6LzzQBy92fCvgPQ73VYtPtdOixllgTa07fwqAOprI8GfEi28U2V9DdWgs9XskaVrMN
uLpjIK+/QEetdDrdtottOnibXZwkGnRNtEzAxR56uF7tjil0nS/DEnk6/oemWI+0KXS7t4w
CwbryPXvQB4Je6n4uvNOAtTrxulBulCLJGqyu5Mmcjoq7VC9OeKy4x42kjitr241l44Zkja
INN+7Zm+dWYc9F98bq+rQTjrWP4mttZvPDF9beH7xbPU5ExBM3AU5Gf0zQByPwxsI20aXUr
+3uG1GG6lRDdb2e3Q4ARS/XgDkV0v/AAl+gP4tHhZb9W1Mx+YIwMj3XP8Ae74qrEniO38HW
GmXut2Y8QzqIWuZG4J/iKD+Jwv61hTfB/w+2p22p2Wo6jY3cEnm+bHLlpJM8uxPOT6e9AHo
vO3bjBNfNXjO6tbvxz4ourLSn1ZUjbzWvLZj9jkUbQ0ZzypJPH419LAEJ83zEDk+tMKplsR
qN3LfKOfr60AfM/8AZd1eaF4Ms9LjtVvJjc27T2sLIRHtG5nyMlgC3t6VmWKq/g/WdJtNJt
bu51C7jjtoRauJ4yGPOSMAFV7etfVihRjCAEcAgdKcqKucKoPXIFAHya9jLPor32lO8k1io
vZkggKJb3LyCPYF/wBlRz716z8KtDOn6F4ivGgMTO7WkW8HOyNOTz6sSa9Tjt4IMrDBFGGO
4hEAyScknFTnGcbf0oA+XdM8I3+oeENJuBBcx6rf362WnkKQLeFSxkck/dzk1VuNOsre91X
SfDmhz3lpNItoLq8tysltIWCExt3BAP0r6s2rjG0Y+lMVB2VR36UAfJ19Zanaata61a6fJN
FdTM0NsI22qsLbIs8cc81618HNN1TSpPFFrrMZS8+1xtKSchmKZJB79a9aCqOiqPwqNJ4JJ
JEjkjd422uqMCVPv6GgDlfFOpa3ced4c8Kov9ryQ75LqXKx2iHo2e7HnA/GuV8CS+MfClre
WnjC2ddBt1aVL64nV5Iz6HnkE9B+Favjz4lW/hO9t7Cys1vrwES3Sltogi9Sf7x7Cur0+/0
XxXoNtqFsYr+wn2yoGGQGHIyPUGgCv4W1LWtUmvrrU7F7OzkdHsI3ADeUR1bvuPUjtW/T1/
1gPqaZQB5n8Z/+QP4dPpqsJ/SvTB9415h8asroWgNnpqkP57a9PPJ44PegBScVDcQpd20ts
2cSoyE+mQR/Wp8cc0mPTigD5q8N6bqt9pUWhW+kLrEei6lcpNbSMFjRnACO4PVR8xo0vwxd
6nNrPk6OJnkSX7BBYMhgt3YiM+YwORgAMAfetfx7pGt+A9cuNV8PeIHij8SXWx7QRguzE5O
CeMc4/Gun8CaQnw/iv1Og+IJftrBy5hSQDA4ACMfzNAHH6h8NPEcEd7pujaLv2CEresV/eb
FLNt5zuZyevaqGjC50Txh4cTUpTFDYKUljWGGVomLfMrKmSenXqK9qfWvF7Wkslv4RUuy5g
H21NyntvU9PUgGuJi8SSaJqlnpmlSpNa2kck2ozoMNPK7FXZBj5gjn+VAHU6dp1l4w1nVNT
1GC8msY5kis4pzJCm3YCWC8c7s8msWW0s4bj7bp2iz7Yluo0jmd5jBcw8pIFYkFT247im6d
Pqtjos2tDWdRvNQWYsLOVvtBuIWbCKVX5UYkHkdB1raabw7qHie9udXle3uPJGmyW0uRtYr
5pKsPVSQenSgDHg0iw1y/gfTvE0738VvHNcQB2dkJO6TYwOEZvu47VbsNd8X6hpj6fqGkW0
N3qN5Na27XIOxYgpYll/iwOB64rRaK/1bT7aXwNdWen6SEdFeMFC752ZxjovLD1NU7fVJ9T
1rSL67mdrK2uXtbBIV3y3kgBSSZ+yoBk4oAfp2j6/pl5Hp2l63pc0b2CJDcywBpoNhwSAD8
6kk9+Cakk0G4sr2W+18aPqTalJHbXLGL7L8h4HPO9icccVlN4i8MaRrkV3a+KdMjsLORoHh
t7YObeNiSQz5yAWHYde1XJ7fwPrFvqOq2/iLzTdWrzO7XBZVCtlZAD93YwGMUAMsrfRL7W0
0CLwyumWtvIWI+2iGZm7MY1OXU9smm29rpmhQfbZ9K8Qm3juJkit0JaO0j7naGwVJORnPWq
mm3PhvxcI7zWpND+0TRi2TULW4IuXljG4lWwNuOtSaj4msdT1TQ/B2geI4tSup8/aHuEE0c
0YG7EhGPmOONtAEXhy81G5thLp2sWnm3Upt7e+1O0MVyFQcRsvG88k7s12fh/QZdMuL2+vk
sDfXjAySWUTRKcf3gScnOefesybTtU8TrHNJcaTdaO026OKe0fzItjFTg7uvB5rp49X0p9Y
fRY76E6hHGHNvu+dV6ZxQBPdXlpYW/nXtzFbRZC75WCrk8AZPrVa30fTYftjR2kbm+k824M
nz+ae2c9h2HQVwvjHwh4g8diVZb1NNs7VyttZSgssxHHmuRyPYV1Pg/TfEGk+HI9N8QalBq
M9v8AJFPGCC0YHAbPegB2q6/4a8IpbjUJbew+2ShEWOMAsf7xA7D1rXitbQXEl/BFGJ7hV3
zLyXUfd59Oa4jUvhrF4kMt94k1OdtTlBQPbNiOCLPEaKR0xjJ6motC1bVNF1iy8MWGkapq+
hQs0DatOPmjYH7uOMqvTNAEvxA8aX+gWhsdAt/O1EgNNPs3x2Sf3nA7nsK0/A3i6DxjoAvR
C8F7BiK6ieMrtfrxnqD1robaxs7N7h7a2jia5kMszAZMjepJ61ZQIgJ2qqjknAAHuaAOZ8X
+NtJ8IWtu13HJc3Vy+2K2hxvYfxMfYCq+sarDe6JYeIbDUbd9MEkUy7nZATnBZmXqBkZXHa
q2maJ4R8WxalqE9xD4hlmnaKW4Py+SBwIlx91QPTr1rHHhPQtc0IQ+DRLawaZeyI9pcBhFc
5G2RQW5AI6Ed6AMG88V+IPCRddfmg1G70u2klBx5nmTTsfKjB6gBAScdqreJPHS6FaabJHY
23n6pphdUtUEb2aOgyoI67n+bnpW5IdKv9c1PUo/C00moR/Zlt47yI75EAKS7F43MEye5rZ
Ol+Dr69klfw3btY2Wnxu7zQyLNEvIRQuOmAfegDzrwx8QfGMmmaTo+lnTw7yLAnmxE4DNtU
YHoFZs9a9Z0z4g6Ff+MpfCCPO2qQBld/KxE7qPmCnOR361X03TfCEWradJoHhgXKTt9rXUI
UxDESCN24nk9sDpXWQ6XpsN/JqMOn20d5MMPcLGA7j0J60AW9wppP1+lPOAOlcz4kvdUmP9
geHGWLVbqIt9pkB8u0Tpvb3PYUAYnjHQk1y0vbvxPqDW+jWbA2cFt829h/G4/iJPAWvPtE0
X4leCr+3vbDTr/ULMuXNj5ilPKbltwz8r/TpXXeCdN8Y+DhfJ4omtj4bi3TGae48yVHHJcD
HRj/D2JqpcfELxbYeNFuL/AMP3ieH5gqpbJbl5FjPPnkjuf7tAHrdvIZraKUxPEXUNsf7y5
7H3p0rbIXcIzlQTtXq2OwpEkV7dZVJ2uoYZGDg+1ee6x8V9E0fxpDoEi+ZaBvKu70NlYZD0
AHcDv6UAYfizwFr/AIkurfxFf+JYdJuFcCCCQnZZ5PyhSDy/TPvmvUtIi1SDR7aLWrqK6v0
QLNNCpVZCO+D0rzzxT4b8RfEWETWuoR6dpkEh+xwTA/6Qw/5bMR27r+ddr4Ws9f07QILDxH
eW97eQfIJ4AQHTHG7PegDdyCM0nBUkCnVWvb2z02ylvb+dLe2iGXkfoo9TQBMCAORQW54qr
c3iQ6fPewRtdCKMuI4MMz8ZAHue1c3dar4hlW0ubJoLS0vbuOGETWzGVUZed6kjaQwNAGxf
T+IDfSQaZaWph8lWjnuHIAfdhlIHP3ea83ufE95oPijT9N1m61NrRZRPdPI21YmL7VKOcF4
iTgqfSuna7vtds9Xks9blYWg+zvBp8BSWKYPuV1D4zlcAjoa56ey0PVryGa6sJ7+G+drK4S
7kIubW7XLA4Y7VBAOAKAOzv/En2PVLVhe6f/ZEozJMWdiv/AlBVecdTTh458LxIPtWqJaO2
cRzqVbAJGcehxx6iuIvE0mTTdSh8PaHc6Jq7ARXCRwJKrRuudzjJXZjPI54rotNnsvB/ghk
vNXs9WiiZks2kmVd6DH7suc8jn8KANDUfEn223tLLwxcR3N9qKlops/JBGOGlYdTjoB61xf
h/wAEeK/BXiubXj4is7jS5MvqDXLOrSr3c8YDDtWpogtbC8ksp/Os7hbaS6069kVJYobYkF
1jK8kc5+bnvW/rUug65YaZNea3CdHllVzFvAS8J+4rHsuc8d+lAHPeC9b8FeJXvtFt9O3fv
Wug2oKJGvgTzMCfcYx2GK9Ds7Cw0y2+z6fZQWkBJby4Iwi59cCuetvAfg6HV4desNJiju4y
GimgkbCgcYABxiurPJwR70AKud649aZg09fvr9aZQB5j8bgf+EZ0UjqNUhx+Rr0xckDB7Cv
NfjWgbwnpW5iManBgj6V6YgIUfQUAczr3jvwz4ZvkstZ1B4J2AbasLuFB6EkDAq1oni/w74
jvpbLQ9RF9LFGJHMaNtUH/AGsYz7Vl+LY/GM5eHQdJ0q9spI9kqXMpWV89dpxge1cN4Z+FW
pPcXUt9Le+GbJwALSxvi7zEdWZuwoA0/i6yWWr+C9Yl2i3ttR2yM3RQccn8jXb61qR+z6Te
6bfK1tJfwq7xSDbLGxI2g9xnH5U6/wDCei6h4Xi8OXtsbnT4lVVEjEuCOjbuuf515OsfiT4
fX+n+Cry/jbw7qF4gs9QA+e3+cMUx29PxoA624065l8SXFhrUUayX900+n6hZSFHiCR8u3O
PlGFI6HNZXhnVtHi8m9v1u4F0yCd7OCaMNJfLI/Mo2ju3yhfxp+sXp0u5urW10rT7JoZLue
VZt7N5LDapyDhWlwQPwOK5nw9dXuseI54ZrRbCKSzPkiVSZLBYGyhRceny8nJPNAHb3Ez2a
aNH4ftpReXOqfaHsWlCCAmPdJCzdh82dvrUPiWC0s4pdUa3vdLkm1hAHmKbZA67JDxzsKA+
/ep9K1m31r4jtHFNa3Nk0ZubZYFKy2shjAMknqWDYx2wKwb7Qta1G48NWWpyeapmlsGinO9
rhQ+97gHJA+QAfjigDsbU3et6dHp3hu1fQ/D6xlBeNHtklTpiFf4Qf755pLh08KajZrPpsM
ujWtvKLJ7dHMtuVTLK3ruA6it3Uda0ixCWMupxWdxMpS3VRu2noPlHocVy1neeI38VLa6jc
mQ2UsqM8cZWNB9nBWRh/EpbJx2PFAHkGo3EOoaOurR2sVveavqe+7R7R/LtYkG6NMAcjucd
c1qX+qyNY+Lrj7KBqU9tDp0EdtZyJEIOC8ijbx16da39O+I2vaXo630Xh241vTLi4KDUJ7p
VMkxbbwvOxc9F9K0pPi3q0nkR2Pg9nui8yzI10pAEXL4IHOBQB5/qdnq+paPZXFlbIG0iCC
CI2dq0ayNMxQkqRkkKOTW94Bmu/DepeIL66toGWwjwts1q0cpEeEUq5G0A/ma6pPixNfRPf
6P4aluNIjifzL2R9qpKqbypwOnbPrWxpfibxXqXh5NUvvB9tJbTIsvlQ3YZ2iwDkKRyfbNA
HQ3Fpe6f4fS08NQxrM7ZVp2ysIc7mc+uMk471xb/Cm5h8RWuvaV4qube9im8+aSaMSNO3cE
5+6Rxiu11XxBZaR4dOtXMczIyBooNn72VyOEC/3jXJeA/iO3iDVLjw/rsUNjrKnzIYkzhk6
7Dn+NR1oA9Ixx05rzDx1408Q20n2fwhZTTQ2cwW9vkh81Qw58lQOpPQkdK73XNasPD2kT6r
qU3lW8K593PZR6k1yvg/x7oGo+G7y4lgTRpNPDS3NmOSiHkOMdd2R75oA3/C3iH/AISTw/F
qUmn3NhMfklt7hCrIw64z1FR+IvED6NZLFp9k+o6tcA/ZbGP7z4/iPoo7k1wOtat8UJvENr
4g0vSLr+ywR5NhGR+8iP3mmB5DEdPSvVIIoZmj1D7KIrh4gpLj51U87CfY0Aec/Dvxb4nv9
VudD8V6fc+cWaSG7+zlIx/ejJxjjoDXXeJNI1LxAqaSt39i0iVD9qlgcieQ9kXsq9yfwrV1
bVrLR9Kn1PUrjyLSBdzuefwA7k+lcn4K+IuneL5Z7RoVsb9CXitzJuMsXZh7+o7UAV/Cnw4
PhHxA2o6f4gna0kTy5bIxAI6j7ucdx69az5rfxppvxEnsNL8SxTre2Xn7r2PesTIxwoRSMZ
U4z3xXqJX0rh9Zmhg8ZtGmlWs0ckKPe3huAk9sGzGrAdAAGPX1yKADTftniXVtH1y+gFkkV
tcJDGzgsJi20SoO/wAoPXpmq+jaTryaxpl7LbzwX43HU7iWTdFdKCUUbc/eIAYY4HPrUOu6
HdWtjoOn+CZ7cXOlidIDLcZZWx83GDvPPQ98GtqS4vbuPS9I0/UXTUrYwXN2ZXAZogSJQSO
GOeCPpQBtaRpSaRZvZxyF0aaSZcjG3exYgewzVu7vLWxt0mvLmO2jZggeVgoJPQZNefWNx4
y0b4hTaVb6XLN4URGla4kPmO5K7iQ5OSxPGK8j1jTfEmrtJdDR9bme6kmnFvLG5jgO75QM9
wuTn1NAH0drmpXWn6ev2Cza8vrlxDbR9F3kZ3Meygck151o/hP4i6N48fX5dTsr2C6Yfbi0
zKJE9lxxtHSrXwk0TxBpaarP4hmuXfclvAk5PCAbyQD7tj8K9RIUqcgEHqMUAeQ+Nr/xh4k
+y3nhjSpZ9Gs5xJGQoZr6VW4JU/8ALMep69q9M0K/vNS0e2vb/T5tPu3X97byjBR+/wCFaQ
CLGFVQqgYAUYAoytAFbULWW80+4tY7qS1MyFPOixuTPcZ71xPiv/hX3hTQ7RNe0W1uUOIYI
fIWSaQdzzyfUk13/Oc9Qe1eXarb+CNR8Yv4f8U3xvtcvSTHKhMa2sf8EIIPykj8+aAPRdKf
TpdHtH0nyxYtEpg8v7oTHAFW9rZzWR4d8Nad4V0w6ZpHnpa7y4jllL7SeuM9BWyWAoAacg4
zXMa7ruoW2oHRh4Xe/W8Bjgd5kWGb5csrZ+6cfnXK+I/Efjvw14jlstOso9ZtLt4xbS3ZCs
HYHKLtxkDGa2bqw1K51C10/wAWWEes2cpBhuLc+SbWQrh1ZQwLL6MM0AVtNt7TS9GvNf0gt
pUtpDJa3Nm7NNCZk6ZOMnb0yB0rU1KCbV20HWrG6e6smdROkTjywpU4mTPRlbv6VnP410fR
J7LSdLsLu6gVzbvEsLCXcf8AV7d2NwYhhu9qhvr/AMSWfiSHS00b7fpF1EzpaFIoEiXgkO2
c8HrxgmgCtqGneIvDsqvN4oYWzyoba8lAG6TJAhnwMurLwG4wafJN9t1LUdUtdAnutYspkm
OnPEkLSh0KKWO4hgBnDda1kTWorS70nS9Kh1C0UNNDdXk4ljm3fPtGO4bK+wwadr8msGZYT
4Mh1awvEijmkguArpz8wbuQpJIIoAz9H0C016FL2bw+3hjWdNuFidUG5XQDhM9HQqxFW9H1
LQJtO1PR/C3h3zjps5iuNPkUQ7GbOSN+RzSRx23hE5u9XvNW1RrZlTT4pCz3MYf5SqE/eVT
jPfFcvY3d1oUUWrtew6NPNdlV0+/mLyXkG7JaQ4Zw4zgCgDpvC1jrkvhEW9rLFYyQOY7B7y
3DzQRfxRyKDjrwCOoxWB4b0+PWbbxLE+k6ZpN9BdLBNJJEZLeXGC6lWOFBYZ49a0rfT9Hn0
oaxH4wY6ZcySNdXPmmNpZg4MZyT8u0LtxjpUFvZ6X/YsunzSNcXFtbPcPpLok7O7MSlxwR5
hwfXkdaANDR547LxLLaXcVxpVtc2sgaxYF7eUof9ZAwyACucrwa1fCV5pwtNTl0/WobzRkm
DW5MxY2w2/OrFuQN3QHtXLr4y8VaRoVrqsGiafregRJ81zYM0UiKPWI52kdCKr3fibwtHp2
t+INNWx0i/llhRrlofPS8RsMA6jgnkg45FAHqllqNhfSstlewXJjI3+TIH256Zwe9TVyXgJ
tJEF0NP0ltNurhlu7pFjZYnZxwYyQMrx07V1tAHmnxv+XwVp8g6pqMBH5GvSU3GNDnqo/lX
m3xx48BWrHouoQEj869GjYm3jI5/djA/CgCjqmu6TpNzYWt9dCO4v5hDbxqCzOx9h29601J
I4OV7Y6V8/eJLTV7fxi+s+Nr+a3udQLQafp2lDzJ2iBxtVzxGD3PWtDTdf174e3qLe6bMNI
vmAttGkuxcX0XHLjjheOQaAPcGz36VxPxS0Ma38Or/AG7luLEfbIGQZIdecfjXTaPrFlr+i
22r6fIXtLldylhtI5wQfQg5FaRUMm1hkEcg0AeU6BL4c+IPgJ5ZI7S98RzWQSZN2JElRCqN
g9DnHPbNZkUPnrb6rPa3Mf2mS2RrqbaZXuIQQYN5OFVmjHzd91bnin4XSXWswa94JvovDuq
LuWZ0BCyqfYdDXPC88S/D6fStA8cSWOr+GLyQRCaOM7oHzkE9O/PNAHTXzXWmS694k02Czs
YjbpHcwBt7y3J2jDBR8hAO3jvzV3wjaDU72DW47Q2emWULWWnQNJub72JHb3JGB9KTRrO71
C28Q6laanaMl9ftuSSDdAipgMw5yWKgc5xxS+FbjHiS5j0KK8m8P3iNcF5oikcM27kxk/eV
+TgdMUATwvpWn+NL2Zlms49WjaOTzlEMZlj+8+WOcsDgEccVmabqjWFr4iitrptYk0m3MMF
4gMjKpyRHIM/OVPcDkCtnxXZ2uuSJokUFtPqtt5d9HFcx/LLGr4KhscZ71yunWt14U1CeRV
srR7m+jjVbC3aZHix80cmMlGy3B4GR6UAcs3w+1i98NrqGp6vbW9pqsy3E66ZCxXOwiNlUD
uxyx46VJpvgzXNZljtLSbT9IEFj/Zl6Srh48uSzx5ABLgcnPeu9a20DT9MtotQ1JtN1LTYQ
pGlXDglHdtqqOd+SDxjqDVCS2XVlNjp1xf3dvexxOJ9VvfL8sh9weNT85cc8YA7UAcwfhvr
1r4dvfD58VWS2gcwWdrvKLO7OHxMf720cCup0fQHs9GuNPt4tO0x7Y/ZtViLy+UyMAwMblu
OD1x3rc1XQnutQ1PThZvcQ6pbCUTbAipcJgAmQZKtjGDiuPfwjc+O7C8C376fHIohvJhcec
bi5jO3ay8BVAGeBk5FAHp76Vp89/ZX5h3yWkZS3y2VQEDkD1wMZ9K57TfFnhHUfGlxoVlHD
/acGWWYRLiVh94K+OSKTSvC/iOx8Ex+HLnxKkzq4j+1rGRJ9n7oMn73YHsKgk+Ffhc6xbar
Zm9sJrVw8Yt59qhh3/HvQBF8QbvSdAjXxPr0f9qwwBYLfTHdVVWb78uD95sevQVQ0rX/hBY
Mb+0fS7G8MeZtgJIzglT2PNZPxMeO48faUljpc+panBAEa1mtfNtZYnJLEt/CwxXFWbzN4M
vrfU9NVFvtViedU051e3BfLbTjBG1cACgD2HW/ib4Z0nQIdYtr6PUFuCUtooWIMrA4P0Azz
XSS+INJtYrY319FbSXNu1yiMeSiruZh6gZ618/6Vba3B8TLa+n0f+zrG6uGura2nsXkRFfC
AEKMKSoB56HrXcfE7RNT13x14c0vTFZIpbWdJpFHCR5BYfiABigCprnxD8O6j4tkfbFquma
ZZtNAPM/cyTMP4hjluw9M5q34W8TfDApYay2l2Oh6tdsxijVS0gydvVfWuJ0LUtV0LwBq1p
/Z5hkv7ryA/9nvvttx5kLY+YBBwB3roPDds0XxV0yDTbCS20e0so7a3N1YP++Ujc7Z6IxPO
WoA9xLcDBrhdV00alqfiHTJtThsbW++yq0isu/BBDRkHoWwME/hXdkcggV554sl8NabpWGu
Yrq6s7uOV7eSYEzOGABm7kIGyPTigDE1LXb/w54fu28P2s81uNWe0W6Zd8rll+d1zjBDDHP
XFXNISzguz4k026e7k1+F/sCSny5FuSP3qgYwqHaDk9CPeufvJLO8k8QaH4i1O50zTpNSdL
a5jkUIZj+8DtjngED6EV01uPB1vNpdvqOsaSttpVkIUK3TKxkDBmIGemRz3OaAPSIBMLaLz
T+8CDdznnHP60/D5zmoNP1Kw1ayS+027iu7aTO2WJtynHWppWwvDbcHrQA45Ze5Ipp3DIIO
BXkPxUn1DWpLO38JX9xJdW0Mz3Rs3JwnGBhT94npXLanp3iHUoYbiC31t5FXyoVlaSMlI4Q
CWx3aRs89loA+hyCAM/lRg5x3ryHwsPFeleEZtLtIppvEuoySeWbp2KWkSfIJGLevJA7k1q
fDxPHWk3U+heI9NuJ9MO5or6aVWdW/iBwc7WPT0oA6251ux1O3vtL0LX7FdVVGUZcOYj3ba
OuOa8fvv+FSXksT3F1rCXUcgZr1AwNy+cGYsR0BHXgCvRtF+F3hjw7rVzrmlLcJfyrII3lf
csRYHJA79e9eV+LfCel+EgllfeKZZrnVQReQw26/u4927zAP4EB6460AejW/xh8HBUhWe+l
EYUPM0JIUdNzH69T71PL8W/CUMkMcjXStPALhMxf8ALM5O7r6D9RXA6v8ADzSNJ8DSapP4v
J0aW22xLHAu64yS0Sg55JY81D4T8FWfju3lvZ9c+z3QCQX1ituA0Sqo8sKc8D1/KgDutX1a
DxJo9r4jTw1FqOkW1m+oWtxcMyvHMDgLtHTOPeuftpp9Q1htY8V6TdpdT3Svpr298rrbvtG
IkXOA2Du564Fdo3hmXRPBGlaRaajdmbSxxcwHYNuSWLr/ABLjIwOa5x/DvivTtREXhbWrDV
LDVGS8MWqxjzE24+ZQevGOcZGKANldV0aDSZY9bvrTWdd0iNgboW7ZUkkLllBwwBGcdOtY+
pp/bVjoDrcX2iQyW2Ir1wk0ZUHLLJL97BUcZwDnmum03RrkGLWRBDpesS/aEms3ciG6duA2
B7KDwM81mXktzo/hmHRUsYLQwuJfKtt09tcIZMNBkgkZ3EkY4oAG1qwgt9Qtbiw1uPQdygu
lssUFoqkfdZDkoeueeDVddS1Lw5qFv4U0y9gmCtJNFDCjSyi3kBKO4Y/dRuuDyKs6pa3i6t
Po2ieILSSFLeSdtJuSuFJUbItpwRFjJ+tWLfU9Av8AxIL5vLtPs+nCK5uFljWHL/8ALPzOr
FRkjBxzQBwWoSpFrGgeNbLUF8TeJYGkN1Bb5j8+FQV3RxnkAe3Wux11vA2kai3jS6Sxj1Sz
hBkt3xkTSjKF+6ngjPvWHP4T0+Gd7aDxU6vZIl3DdXCZ8uzZh+7jlU5xkYP1ro59IvLrxPd
XV3/wj5vbqz8qC2dmlWUK24O6EAnAzz70AQw6d/Z/giLUkEr6VKzXkmmpCs37uUZZCRydrE
kMOQKkI1e30zTJ4/7Jt9QtomOnWUMjSPdRBOI9z4YnOK0JofEmmHMLC8ttQRbfyrMcac+wg
Omf4N2M56Vj6z4ZWP4dJpd9MbG7to0uX1dpN7R3O75+Rlh6/LigAtdQ8U3mp3dnZaK9lbS2
7zPZXNnsiecrhozMDypJzkCnX+lXEd40vheztJLl0Wz1LThEPKhkCblkUkYVgD1IweM1rWd
1qeqppt/4e1e4mh09RBcxXsLRR3wI5cMwzuB5zVO1074iw/2jqE0uljUL+REijjJMFvGoJL
sOrueBQBo/DxtTk0u7l1W81a5n+0lD/acaoVwBnYF/hrrqytBtNQid77UZpFuLxI3mtDJvj
glAw2w9gfStWgDzj43bR8PI2btfQH+dehW+Gtoj2Man9BXn3xvx/wAK1bPa7gI/Ou/sGDad
asDnMKH/AMdFAFbVdC0jXIoYtVsIrtYX3xlxzG3qCORXjniLwl4+0Sa8/sGO31N9UuH3X0Y
Ju44jyI9zcIoGRkV7rTJEV0ZGUMp4YetAHzToerSXcFta+I7ye28P2GY7bR7JG33koJygIO
WweS2ete8aL4j064FlpV0U0zV3tll/suV8yxp2+pwPrXB6/wCCNR8If2n4g8CwoZbiIRi28
rzJLQZ+Z4ST16nHrXnN1qMGh2d5deRHrOuwzrMNduGkVrdiOEfJ++CfuDigD6jrL1/QtO8R
6JPpGqQebbzYzg4ZT2IPY15xpfxk0yzs7aLxKtyjGBSL8Q/LdP8AxFUHKjPQ969P02/i1TT
rfULcSJDcIHQSoUbB9QelAHiuveHvEXw1W7Twut7qPhzUYDFNGxMj2zk4LDHPIyM12vg34j
aBrmo2/hu2sL/TLmOEeRDdRbQ6KOcflXoI4JI79a8q8ewavoHxA0jx7p2kPqlpaWz29zDD9
9Qf4v1oA7fxP9pt9LbV9NtWutQsQZIYV3ZkzgFcL1yPX61gaPcWGj+KmWDQdQjv/EMTahLK
+MBlUExAZ6jp+NbHh7xhoviXw02v2VxstosicS/KYGAyQ30rldZ8T+CdbsT4kt9avb77Ir2
cNtYFlkaSQfwjAJJA69OKANTw/ZWUl4sDxrO0Je7VJo/JubEPkqh/vcs2DniqEaaJd6JfWF
+suoXyQzy2i38aC4iSPqPNBOcEgg56UxPid4csdJe2mj1HUZbaGCKUvGpkkZwSFYkjkAHNc
drPifwPqFhNF4W0DULWS6227XthAsZO4jdDyeNw4oA3dK8caEtnp+oar49uPtECpmJIsoyb
fmjbC4c8fe6g1sJ478O6rqunWvh7xLDYi7uNskUdiTLO5PTnAUHuTXPv8GfDsOlLqOo67fW
MEUYZUn2AWqZ3bSRwcZIql4f8N+AdE1q11m08eR3UllMHCxwiTK8jYcAnJyeaAOy8RWgtXg
h1fXr2+mDie3t7dFSSNBKMyDH39oOCPTnFdZaa5bPef2dfNHbahIzmOANu8yMH5XBHGCOa5
TUxqmv2p8QG8tdHsLORmszd2bPIRjbvY5BUNk/LjpT/AIaahNqGisgvWu7OyUWykx4xICdw
VjyygEYyKALvjfxVe6LZy2Xh6za+1to92xE3C3TOPMfHb0HemfD3xZceKNBKalFJHqlodlw
rwlBJ6OMjHPoOlZfinxh/YWttp/hWwtbvVJX87UGfhQqjlWbsdo78Dj1rtNB13TfEehQavp
86vDIvzfNzGw6hvQigDhfHmveKNRSSy8FxXTW1lJm8vrUBiZF5ESD+Ln7xrrvCOsX+teHYb
rWNIn0vUE/dzxTJtyw/iX2Nef8Aizxb4lgu7e68E6bKuiWUrb5LeDct/ID8yADnb1+bua9L
0PWF1zQ7fVPs09kZFy8NypR4mHUHPb3oA5DxxrXiO+trnSPBkVw8lqwF/ewYzDjny0z95zx
06Vt+CNa1vV/D4HiHSrrTtStiI5RMm1ZvR1/DrXFeIfioNF8UW8enaYDoKS4urwRn/SGPBa
Mgc7cZJ74r1MajZPZW94LuP7NcBTDIxwH3cjGfWgBmq63pOh2X23WNQhsrfO0PKcAn0HrXi
Xib4Xa74r8U6r4i0y+tG0+/YzW7JKCJhtXA9skc/SvRfFtp4G8W6alhrus23k2zmYNFdKpU
rwxz+Nammf2TpvhhNI8LXME4t7VzaQpMJCTg4yc+pH50AeRP8O/Et/psVnqg06HDSSSyreh
vNZ3G5uny4VQorJj+FGvS2R06G70d8zCRrr7SrSFtnzJ7BeTVa4+Hfjmzlmu7uJI7MSxyv5
1wqiY7gzJ19Sxq4ngTx2fK1XTNKg8vdIyRxSqC5lVtzZzj5QQtAHtngLRR4f8ABNjp7QCGX
Bkm2yiQO5PLhhxg9a3r+4tLTT57m+nS3tlQ+ZI5wFXHJzVXRYBaeHNPthatZrBbIpikYZjw
uCCfw614/wDEjW7Hxv4j0Pwl4dnn1Jo7rN6LZj5ezIBBPfHPNAGF8ObrwPpHxHmvh4gvYkI
lW2ku4/LinBPJLZ5x717BL8R/CUXiaLw82q5vJiqq6qTHluVG8cc1Jr3gTw9q/hI6FFpttC
sMRS0kCf6hscEHr1614vD4S8c6AYLyTwLYXd1pSgpePKSHVMkMVDYPHtmgD2fxf490XwY8E
eppLLJMjSBYQMqoIGefc1z1z8ZfDtsWY6bqEsSsFLqqcZUN0zngGpdM0zwp8V/D9h4j1aw8
y88oQyIkpUxFSSRwfU5q63wo8EuwMljcMpYsQbl8MSMHP4UAZA+N3hswGcadqPk+b5SNhPn
bGRxnPpzXRf8ACv8Aw7qti8uu2p1O8vD501zNlHbPIT5TwoGBj2qKD4XeCLeRWTSWO1g6hp
mIBBBBA/AV22SVyKAOVtPAmhWUsCLAZtPtYiltZTsZIoSTlnG7PJ4Htjiruk+EvDmh37X+k
aRDZ3LoUaSMnLKTnByfWrOtazDo1h58qmWeQ+Xb26/enkPRR/X0FeZ+Gdd+I2neL5l8T6Nf
XGm3r7ppFjBSzPbaf7oHWgD0vXrK1vdLdb3ULnT7eIiZ7i3n8llAHdvSvNIvF9mLew0LS9J
164sL6f7Jb65LJmYknJZMjcVH5Yro4vF3hXx7c614LSeUK6ND5wIVbkfxeWe+K8u8ceH/AB
V4PsJDF4pvG0q5nEUSlyxjjC43Ow+4O2B1oA9Z8c2cd5pthBJqj2EcU29tThhErW7qMhic/
JnB/lWVf6F4f0awh1S0vGjk1K6ilkvBcMsgLKQXiHbLEZUcc1z3gbVZfDmk25u57XSPDSI0
kz6g+661B2/jCZ+VfT1rsND0vQvGUlv4vnnj1kRP/oEjQNB9nCsT93ODz3oAZf2WjSv4bj8
YW6HXJCI/tcThJI5ACeWHJVsfTrXOaXe+B7nXWm1q10mN7CWRYLm2A8mbJI2vHjCuMd+Ceh
rSmm07xbq1+8UNvo/iW1ufLsXumzNPsXkOn9w8j3BzWRDczaZr15o2vRLp+mPE7z6ZYWCzx
yZXLP5i8jBGcEAigC2I7TW/Ea6p4j0WHT9LitlRbW5lw8ar8yOiLyVOcFcdquwDwtPHeXLW
Ty6ZcXUcH9qw3DNNK7NgpJ0dACRx0xin3F5aaTaaZe3FjZy6bpiwqNZ1VdrzKcbWiK55APQ
1b1XX/Dx02C88PeKdM0yTUrn5WeFZFu5egDg8rzjLUAWEs4T4a/s+U3djc2DSsthpVyFmdN
xC8ZJ5GD+NZtlp+v6JNFrdla3sdpcSRx6hp13ILieUZwJVYHAIyMj0FZ2ueKNCn0eLVZora
18S29y0JmtJ1DxyIuW+cj5lIHQ560++8U6HZWVoZ/FVmupxXS3my4mkPkCRclAVHzLg9Dxz
QB0niu28J3L3yapJbLqotS0RupnRehCkcgHn0/Gs9rPVl8H2GsaENQiv7Wz8mfTZJjmZACC
BnOGB5Vh1p3iHxL4Z1q9stBWKC/N7J9lN6DgWrsm5NvGcngjHpWdK76ba3k+t+KxpV/p9na
xXUkLGVkdXPlyMMchwcFaAOx8HAPpouTrs2rXDFY7gu3yxSL95QuPlPPPvXQ81h+FtR0HU7
I3mgzwSpNKXmaKPyy75wWKnnk96280Aed/G4Z+GM3HAuYCfzrvdPAGmWgHTyE/9BFcN8aSP
+FX3Z9JoTj8a7fS38zSLFwchreMg/wDARQBg+NZLJdIiTUPF7+GI2kOJ43VGl4+7k/nxXk1
p4s8V6V4ksBPq154i0hnIs4bOeIzXWOhYA5x9a94u9P06/jEd/ZQXaDOEmjDgZ9jWZpnhDw
to+oPqGlaFaWl2/WWOPDD6en4UASeH9Q1nVdOa71fRf7HZn/dW7Sh5Nvq+OAfasbxn4Lttf
043NtbxHUrVXktI5P8AUtKf4nUfePua7H5Qc0N92gDyPwd4Js/DGg32t+LkRIZoP9Ktr+NJ
PKKnJKuP4T2UVXsvizPL4uiaKO1bwtd3C2lq5ISZeOX25+4D6ivU9W0PStds4rXV7Rbq3jk
EwjYkKWHTIHX6GvG/FPh200nx5qetT+BPtul29uhslhCRW27HzvKc9vSgD2+2vLa8j860uo
rmLJG+Jwy5+oqfp8wGTXy14e8ba94fvhFoIBtZJRc3Nn9lOyQMfmZABlVVR1z2r2nTfip4Y
1bVLWw05ru587cGkjgYrEc4XdxwD60AYGp/DjxXY6nq7+DNZs7LS9UXdNZXEe5Sx+8MEEc8
8+9cDc2mp+GrK30vXvCN5oyw3BnTUtG/eNI20qcgk44PHTFfTDHgjvQMFdp5z2NAHzfoXh7
4beI75dLtPEWqWV88YYx30YXzpRnDkngnn7td9N8GtPuL4Xt1rlzJciVZNohRYiB22DjFdP
4v8C6F4usBDexfZriM7obu3UCSM/1HtXMfDfWNdsfFOr+APEN59ul0tBLb3J+8Y8jgnvwRQ
B1XjbSb3U/B8llYWqXTRvHI1sz+WJ0Xqm7tkVwfw8sJvAmki/l064urLWyJI3s90rwNziNk
x+G7p9K9lyDx1zxiuQ8JTz2nhG9ltonvYory4+y20RG7yxIQEGffPX1oArTwXeqWtxqPi3U
ptItYjuTT7Wba0Kn7plZMlmPXA4FTaLb3Q8HzQeGtZtr/AO0XDCK9dfmjRj8xbA+d156+2a
rtpD+IJbvW/sFzDLdKLCayllER8tJP9YHUZ3DqOe1ay+H5NOJuE8Sax5UOZGi3IwYDkggJk
5x9TQBzPirwr4L0bwo51OG4YyARlopSs962clS3fJ5PbjnpV34daJ4StNIn1Dwv9pEN0PKu
bW4lLeW3oVPQ+/cUs/hu78XRHW9ULW8jA/YrGUfJHHzgSe7nBb2GKy/B/gjxr4c8VXOtajr
9new3oJureNGG8gfLtzwCOg9qAN3xp4oHhHR4bLRLeJ9SlG22tgMIiggZIHbJwPUmrWl69o
/izwPLqV46xWjRPFfKZMeSV4dSw6exrA0aw0PxbNqqave+frySkTi3cr9jXBVUjPcAE8/3s
+lQv4F8GeBdNm1S51C+j0lGD3FpNLvjuGH3fl7kHt3oAi0b4haXrOi6rpug6Ii3unws2mWc
igi5jXgMo/p1rlYh8T/iFpFuZ9Mi0xNNldoiYhEJHK7QNjf3QW5r03SPCngW8ktPE2jaTal
2ImhuIcrtP0zwfauxzuPXNAHzQPhH4tW3WA6FayyRSGOGV7ldoG4kyMuPmDcDHbFZut6L4s
8EXdpFfXf9m218gia+tUH7oFtzqNvvj8K+hfGniMeE/B99rnkee8ACxoeAWJwM+1eO+JdM8
U6h4Vh1/wAfeLZLbSrx1MdnY2ol2FhleBjigDN0bwvbeMfGWoeF4PFmoanpNvbLcRXRkLDz
eM/KeO5rr9evdS8ODRfhX4FvmfUn5nupPmaBCc8noO5ryfStQuNIluLfQvFU1nb3EwiDxW5
EkyY4bHUc8YzXpfgrXPh94Oa4vri61S41WZW+0Xd7bHf8v3sc8DJ/SgDZPwu8XXkQstW+JF
9cae7ZmiVSC/tnNd74Z8JaF4S08WmiWYiJH7yVuZJfq39OlYF78VfCmnmw+2NeRfbrf7TGG
h5CZIBPPGcVW/4XD4RjufJuFv7c4BBlgwGyu4d/SgDmvFmo61p9xcXfhb4lC/vVlKyae8kI
WEc5646dPWrPgbxvrk1nBpp0XUdZmmlJudQuJF8lBn5sEdh6CoNW8RfCKS/X7X4Qe5uSQMx
2W0lmXdtIB5ODXd/D3WdP13woJ9L0n+yrCKd4YrcLhSoPX6+tAHM3vwo8rU31rwR4huvD91
O5d4uWibPU4/pWNc3njv4Zava6p4l1ltf0O7Yx3DKMeSx6HHavbsKvPSs/WdJ0/XtFutI1K
LzrW6TY6/yI9xQA+DULCcwCK9gdp4xLGm8bnUjOQOtXQR0FeLT/AAKaNXutP8U3v2+3A+wv
KMCEA525Bzim2/ib4xxRr4dfw0k2ph9o1ORf3ZX+8f4T9aAPZpIIXnjneFHkiyUdgCUz1x6
V5V8SfHmm6fqtr4ZeaRrYSK+reW2NsP8AcB7knGQO1avgPxlqusXepeFvFEa2niCwB3NEAo
dT/Eo9RXSL4O8Mf2bFaXek2995eSZblA8jsTkszdyc0Acdf+Hfh9aW9j4s0jTmuruVl/suK
wmZPNfqEVRwB6/rWf4U8SeJL7Xr7w7470S4ntNRLH95aHybdieYicYK47+tbvjHUrbwro0e
neFNFik1aJGMC28e4WKNw0pA+6P51m+F/EWtfEDw/HoV5LLYXEPy6pK0bRPcRY48o443dz1
FAHBeJfDng27ml1LwzBc6nZaTc7NRhilZpipPyrHnjyxg8jpTYbm5jiu9e0XWr7S7trzbpW
lmNj9qj2jEYi9AeC1dJqemeEPhh4x0y/ttY1KKWZtrWkDKyxwdzJnkr3rs/E3hG31lJ9d8P
3ggu7uPdPdw5eSWILxHE3RN3fHrQBT0C80rx8F/tawTTvFWlSq8nlYaSEqRnDDsemCa3Lu0
S18QaprH9iXLSfZvs7fZWVzeq2MuU4+ZfftXgMs0ujeFmnii1e0vzICwjD20FmN3Qk8zOfe
vVvA3jjRNZ1ezh1SKNPFE8JUzQhmQIvRC+cbscnH50AHiy3udc8B6FoHh1mvGlvYrd5LqAj
yhGCSZBj5cHArzHW9Lfw9qHiDQ720N9rmoSxi3uWg8uJU+/I0Z6DnAGOa+idW0zVdRmiFjr
0mmWgwZVto1MkhHo56D8Kt6jpdnq+kS6ZfxCaKSPyyZBkj/AGgex78d6APl258IatYlJdQt
7j7PJbQXsgCFiTI373A6kgdfTNXL7TNYa/j1VdKks45Ge6up/suTBbysIkABHVUGcds19D6
f4dW01hNVu72S+u0s0s0d1A2AZ3ED1bjP0rNsSPEV3d6Xrd1aXM2m3CyQS2NxtYjOfmQHgj
oRyDQByPgvwhZv8TrnVrW3nXS9FgitLd5gQbiXy8GTn271yfiN9Wk0LxCtzp+pxXep62JLq
QWLOn2ZMiMKe/QHj1r1PxH4/wDC9jdXWi3Wo3sVyg2PJYxMSj9QgYfxH0rOsvix4HsraKxT
VdRu2jGA0sTyyOcZ59Tz+lAFj4etFc+JdWvHt7pL02trHPNJB5EUxAJDIn8J5wR7V6Disjw
74n0fxMs02j3L3EUDqruUIBLDcME9Tg8+la+aAPPfjOufhdeluglgz+Yrs9D58O6afW1i/w
DQBXI/GcZ+Feo5/vwn/wAeFdZoRb/hG9L4/wCXWP8A9BFAGltFAAHSgHNLnFAGTr2t2Ph/T
DqF8s7RBwmLeEytk+wrm7b4p+D765s7O0urma7u5BEluLZxID6kHoK6TW/7eOmOPDbWa35Y
YN4CU29+nfpXk0/gDxnr3itdR1fT7LTbhyvm6lZ3bBgo/uJ2JoA9tYYG3gkdRVXUdPtNV0q
40y/gE9rcoUljJxuU9qzfDnhaw8MxTra3F5dT3JDTXF5MZHfHQegx7VvUAeC+O/hw2iwPca
Dez2unXLwWxtog8srktg72z9wDnFYWjW+qXfi9NL8M61PC85FqmsrB5cRWHJ8tEUY69Setf
S2BnOM15n4v+Hlw1u9x4Mc2DTz+dfWcc5hW7HfDD7h+nWgCCy8fa/b+KdP8GXenRalrERP2
2WBwqyR4zvQ54x3B9DXp0M1tcbzbXEU2w4by3DbT6HFeQ6J4GutckCSaTJ4U0GNiGt45Cby
+YfxPJ1Ce3evU9J0XStEtDbaTp8VlEzbmWMY3EcZJ7mgDQIB5NeZeNPC3iO28XweO/BrwNf
Q2/k3NtMdqyoAeSe/HavS3eNMCSRU3cAMwGfpSFociFnQlwcISMsO/HegDh/AXxBsvFeh28
19cWdlqhkaJ7VZhliOjKDzg15v8SNb0Kx1u80fw7rP9lTXZ26j5YcRrIDkEkdCeQcV6DrXw
f8G6nHLJZWLaTfM/mJdWjEMr+uM4qr4N+FUGiW+sL4kuYdck1LCsZE6KO5J53UAYfiC31ke
BPDVhba5dXdzBaT3U17ZSvseNUyFJHXkgDPPBrkdI1Hxlay6kbBtZupry1EVjHIHZPm6ynP
QhVJH1FdPcWmsfBnWIru1uZ9S8HXkm2eBhlrT0I/zg17HpWp2OraVBqOmXK3FpOoaN04GPT
8KAPDPh6vjjVPGulT6ncapb6XFHudZiw3mIbfmz/eLfjivXPEt9eSzweHNHkMWo36ktcbcr
awj7zn3PQD1qj498dW/g/S4/IjF7ql0cW9puxuHOWY9lHPNaPhLxNpfi3QYdZ091LsNkyfx
RMOqmgDzC08EeO/DPiyyvfD9nbXFtbApNLLOFN2rH5gQeQB2+me9d/rPg0eK795fEcpFpb4
+wW9uxHltjmR+zNngDpj61152nvQzehoA5fwh4MtfBtvc2tlqN7eQXD7zHcsCEbnJUAcZz+
lcJ8W/FRt59O0/RPGcGlXcEjNcxKW3dtuSoPTnirWpfG3SEi1uzt9Pu7a9s0eOB5QCskucA
cdOea5rwXqXw/wBH8MW8/iERav4h1O5zdrMgkkiYk9Q3RR3oAreIfFV38QrZoJbqXT/B2mh
De6gIiWuH4HC+5zgdq67WfGfwu1LS9N06/wBVuJbSzZWiRIWKuVXaN3HOP50/VPEnw68XeF
m8OLrA0i3mlAaKKHYRtJPYEYOM/SsnTfhx8OdVvILfSfEtxdTxoZYokdXCJxn5cdOf1oAxE
tvg19lcwaxq0Mcjjcmw5ABzyccBj0reh8IfDC78HXXitLy/l08F/MuJnKs/IyoBAzzx9a2R
8E/C6QGFr/UnSRQsgMigSYORkY7Vc8T/AA6e/wDhzaeDdAvFtYLeUOWn58xQScHHuf0oA81
1bxL8Mdf1ZNR1nQtctkIVIpduEKKu0Ko9MDtWXf3PgS/by9B8M67q8ksihJZZDGBjoF4PYA
V6v8K9buPEHhy80vWreCe40W4Np5giXY6jgEcdeK0fiN4TGv8Ag3yLS5Om/YZPtYESYD7QT
jAxz70Aee+HNP8AAniB9X1K+m1rSda0v/SLh7mYebEoGMjAxx06ZrorH4reC/D+j2+kabp+
p7LUCGOEwAMzHnkk9TwfxrN+F/hc+I9D1jxH4jvXu312NrN1U4KopAznseBiukT4N+D0Dec
b64dlUF2n5yDnd06npQB0XhXxppvjCK6bT7e6hNqQsgnj28n0I+laOvyWcPh68l1HUpdMtF
T95dRNtaMeoODWP4e0rwp4Nmk0LS7qOC5u5PNMM04aWQnpx1xxXUyxpNE0M0ayIw5V1BBH0
NAHzPr2qyWU2/wj8QrvUtMZd08Nxe7JsluUUEZOf617N4L1rxPqyW4v/DLaNpcUAAe5mLyy
t2wPTHc9a6A+HvD5u1vDodh56nKy/Z1yD9cVav7+y0qxkvtSuo7S1ixvllO1VycDJ+poA8g
+IUl/4Z+MOj+LLDRJ72NrUxv9nUkyvyu049sflV/TfiX4msNf0+08c+G10qx1U7bWZOsZPQ
OCa9RtL60vdPTULS6juLRwWWZDlCPUGuU8Z+HdJ8f+Dg0OobkgLXNrdWzbgWUH8xxQBuazf
aP4XsdQ8Q3sflL8nnyRLueXsq+//wBeuPufi/oNtbTM+m6glxDCsjwNEAyl22qG54PQ/SuE
0vxnZ6t8KtN8M+Itbnhur+7a2Nx5QnPlqwwGz0zkc1U0jwj4E8RatLoem+ML4XsQdJDPFt+
1kH5cEn+EgfXFAFsa98PtTiJ8Q6DqWo3lywefUHxGWzkhRhuFAB49q9VstR8P+D/hvb6nHD
PZ6asImitpXLyAsMrGMnOfauT1D4T6HFaXGoa9rixxYzJL5Sxog2qox6YCn869JOl6Vdvpt
40Edx9kj/0VidyBSoG4DoeMc0Aec6RfeF/jBYxT6nYOmq6WXI095mWM5+6zAfeXp9Oaoah4
FttPhPiXx5qkNlY2cRhj0/SFMSKhP3AfvMTnnHNexRW9tCzSRW8Ubt1ZEAJ9siqeraTY61a
rDewJI0R8yB3Xd5MmMBwPUUAcDovxT0me6gthai20uTbbWADGS4kI4LOg+4g9TXpiMkih43
WRD0ZWBB/Gvm/W/CK+DvEepX+qaHearp6Rq1vdNIsUM0rfeaYjB6/wim+AviDqHh65h022m
t7nSGuSZbYxkSru5d0x0RfQ0AfSmPUVxPhn4a6H4V8UXniCxuLqW4uQwCSMCqBjk/X8a6jS
9Xsdb02DUdPm8y3mQSJkYbB7kdRV4gdqAPLNW+FOqar4judbPiZbWWaYOEgttqhcEZPPLgH
hqz7f4ITWMoew8TGNt+/zGtwzjIKnnPXafzr2VWzyadkHpQBxHw/8EXvgtZrN9UjvLI8Qos
WxlJbJZjnk9BXaU5GPmKPcU3NAHB/Gfd/wqrUtoyQ0P/oQrqdJnjg8J6fcyyLHFHZRu7scB
QEBJrl/jGxHwq1XI/55f+hCq3ifVJLD4M2kUIButQtrexhH+1IAv8s0AbcvxD8HQWNtftrK
C3ukeSJ9jHcqHDHgcc0lh8RPB+qwrJaayu1p0t13xsu52+6BkV89TW1/pVtrWmxulxHpR/s
aCSQ42mZ8swHritvxXqWs2tp4Y0wWFhYf2b+/8+0k85I1GIxK5A7cn60Ae43fjnwlp9tNd3
euQQxQ3DWrFsnMoxlRjrjNWJfF/h2C7a1k1WLzVszfkDkeQP48/TtXiMNv4e8P3fie2uXgv
zpdkltpySkObiecZaQDuST1HauZbTtXktLS7tnDyXlwPDw75QRqrbfoSaAPf4fih4KuL+Gx
h1Vnnm2bAsD4+f7uePesuH4jNP8AEbU9Bjn0z+yNNiaea73sX2qvzqB0JB64ryuw1TVNKj8
W6nplppyokZsleScCaFYxsDIvU/Wrt6fDkehReH9Es3uNYENvph1FHykrTsGlUY6t1yaAPY
7n4heErTT7S+m1ZfJvLc3UJWNiWjBwWxjjn1qv4E8ar41t9Rn8hLYW1wUjjG7cY/4WbI6n2
r59mi1CzstU05zFiCX+wYTK+FjUuzuc9ugya+kvBr3EnhWxe8t7GCdU8s/YZBJEQvAIYdTg
UAdFgZzS00k54GRWPrfibTPD8UbX8oMkkiIsSEbwGbaGIPRc9+lAHDfEw+EftgGvaHq95ci
EbbuzWTZbg9OQcfWvO/ANp4pj8TTXnhUQa0y25T7RqCSxpbA/wqW6tXt2j+N9G1681K0gZo
47CUW8k0zKIncnAVTnnPatdNW0hUzHqNmFCNJ8sq42g4ZvoDwTQA7R01SLSIE1ueCbUAP3r
26FUz6AGr+R61QudW0y0so7+71G2gtZMbJpJQqPkZGCevHNUYvF3haZsQ+ItOchS+FuVOAO
p69KANa9srXUbGayvYEuLeZSkkbjIYV4/wCFblPhz8S7vwPeSuuk6kRPprytkRkk/Lk/TH1
FertrekrL5DarZrKdo2GZd3zDK8Z79q5XxdpfgXxfaW8Ws6naiRS7W88NyqupX72D3AxyPa
gDov8AhG9Ikmv57y0W8kvyPONyA/yjoi8cKPQVY03RdH0ZJE0nT7eyWTlxAgQMffFeN+EfE
t54N8Y23ha78Q22veH9RkZba7SXzGgc9FY54PQY9817XcNCLOdp5RFCEYPITgKMcnPagCO2
v7C8lkhs72C4ki4dIpAxT6gdK4T4l/EGx8M+Hb2z03Urc+IGASOFWy8Ybq3HQgV5dBN4V8A
Xt9qPhHxXLr+tXata2sEScIWP3mI+8R2969P8D/DXTdM0xdS8R2ceqa9enzp5bobzGx/hGe
/rQBzGg/B6/vZ9M1PWvEJu9Pl2X727R/vGmYAkEntWHrPgrwMdQkEnjiCG/ilk+2ebEzlmM
nOMHjGQPrX0Rtwu0DbxgY7V4/8A8KI06S7lupvEV68sjGTd5S/fznJ5oA5VtF8B/ZZN3xES
O1W4cNDDZleqgHA6gEd/eur8FTfD3wbJcXo8UwXU2oRIEkMRUxxr8uPxIqlefBfw/p0v2nU
/GElpDMdgeRVjLsecEk4Jp1r8JvBcanz/ABdHOFJMwDoBtVxnvx2B9zQB6zoXiLSPE1m93o
1ybm3jbYZPLZQT7ZHNc/8AErxTdeEvBz3tjCJLq4lFtGT0jLA/N+FSeFIfDHgzQV0SHxBaS
CORiXeVVOSeARnr2pddHhDxzpr+GJdet5XnYOq2s6mQFTnIHNADfht4Xk8K+DYbS7kEt5dO
bmdwcjc3bPfArr5EWaGSB1DRupRh6g8GvANH1/XPBF/440jS55dXh0jYbWC8YsclsFuOenY
V6RB8TvDNp4f0+98Q6lb6ff3EKvLaqTI6NjkYHI/GgDi7y01f4N6xLqumLLqHg26kzcWxOW
tWPQj/AB7969jsb611DS4NTtpC9rPEJkbGCVIzXjXjb4j23jLRpPCvgmyutSnv2EUsxgO1E
J5x6dua6J/FF54A0K10i88KapeWGmwLDJqMW3y3wOWAznHNAHCXviVoNa/4WLe6tbNqE0Nx
DYaWY8uke7ZGwP1yx71mT+LPE17p/hews9f1J72e2lk2QEF5JvMITOf4ePyFdn4NX4a6iJv
ESaTBpcNpcefFNeXamQsc5OzPAGeBXKarfaTbme/0vw35+hXM7W9tJFKzXTvDmTzUP8KZJz
7UAS6p4u8YvotlrsuvXFrNetLbrZ2oBCRxrtL/AO8ZO9ZOo6nqpvF8F6prup6naytA94sR8
1wSmZUHrjjjtU1npl+8XnWtvocsPiJ3VUV5GEUar5j85+QA9e+az9H1Swu5Laybw7a3N3ck
rZNZzSo8cztjEr5ywIG76UAdNquuSTajaaJ4X1+4Ph6CGHTw4bbu3ZeTcfUKpFZ/h+78Rx6
pY+HdIvbiG31+MTQQKxC2kPnEkj0+Vf1qrb3lnJayeDR4etGuGmPkrE0mJbsSbN4Oc7Am6v
oew8NaXZ39pqo0+OHULezWyDITtRB1VR6ZoA8g1nwHrvhXxvd6t4f8LQeI9PuD5sKv962k6
8DPTNcfP4K1GLVNA8NSW0cHifVZmvZp/MIa1QnhcA+gY19VAAjrzXnHxH8F6jqd1b+LPDN0
bfXtMj+Rc4EyDJ259ev1oAd4i8H6141tmstQv20+ysisdrD98XbKOZZcdieg9vetjwPoOre
FtMbQ9U1yHVFT57dQpV4kzyOT930rO8KfEP8A4SXwZNqkWlzTavaFYbiyhGN0p4BGeinv6V
zFz4F+I8fjRfFltq9g+oMys4dnVBHj/U4xyv8A+ugD2fYD0zSbRXk3jDxH4z1WzH/CF2U/2
SzlAuL23G9pZQOUjXugPBP1rufCGtarrXhyK61nSJtL1BDsmhlXbk/3l9jQBs3lhZ6hbG2v
reO4hJDbJVDKGHQ4PpXjvinwnJ4Y8IvaT61Ba6AT/pdzDbA3tw7yElFPQLyB16V7RuNcn44
8GxeNdLt9PnvpLRIZDLlFDAnGBke1AHDeFPGXw18J20lvoxvneYSeZLMd7sIh35wAegxXV6
n8UfDWlvJDILma4S3iuPJiTLnzPupj+8Bya42H4B2kap/xUUokEu4yCAfc7Lya0T8FYRqsO
qw+JrqG/BZ5pxEN0jEnkc/L8pxQA23+N+kNrzw3FjNFo5jzFcsuH3jltw7DsPet/WfiroGh
RWn2m0u2uLu0S7WBVBaNW6Bhng45+lcP4p+HVh4U8G6jrF5fz6qsNxHMsbx4LIGJ2Ej1J5b
2FVdFsrT4lR6x4qu9TOgOwWznXaGiEIUfKjHvx196APRvh149bxi09vdWqwX1tmSRIwdqKX
wgOepI59K7na/95a4H4W+GtL0Wyub7Ttdt9ZW6KRiaBQqqqZwvHfnnNegYFAHCfGQE/CrVA
Bn/AFWf++hW1pWladq3hPQRqNolysEEE8YcZCuFGDWT8Xv+SVax/ux/+hCuh8LMW8H6Mx4J
s4j/AOOigCG78HeGL63ure70a3liu5/tM6sv+skxjcfeoYPBvhWxtpo4tFtY4pbc20gxwYs
52nP510bHFcP8TdaudI8Eyx2ABvdSlWygz6v1P4AGgC3HoXgKG80/V0tNKE6YhtLgupztGA
qkn5iPzq6LDwikyWoi08S6fMbwQ7lzBITy5GeM+pr5djv9QOh6GT8tvokkptlxnzZB87v9A
dorqNetNI0i0to0Bu9TfSZbnU7gOd0ss2PLViPQnpQB3+kXfge+8Ua95nhPTbe0svMW61Uz
I0cgY8cZ/i5z6V2Hh6HwHqNhFH4Zi024gsJhMi2wB8qTsx75+tfPqWk//CE3GrWmlR21tcw
LoqxRyfNczbstI49RjivoDwDp1pZeGoJIvDY0K5dQksbBd8u0YDkjrmgDRufCHhm9tJbW70
S1minnNzIrpndKern3rSsNNsdLsIrDTrZLW1hBCRRjCrznirdZmt6v/YulS35sbq+8sgCG0
j3yNn0FAGiSV4A4rwXx1K958UdRtpreSZUW2EkaRswNpGDLJ+bYFdpB8XtEuryHTU0jVE1O
Zwi2kkOxgc9yTXoCNAbhgjxmUDDbSCwHoe+KAPmlZbW50qLVbGwBvJ57jUbiC2t2VIdi7YI
cYxkFgaxzofiu2uNV8MwWk9xLHakGXBUJDxLIoPqScfhX1mI0AwqgfQCnEcev1oA8m8RWf9
qfCzwboa2weTUJbSLLRE+WAuWPtwMfjXkl3FfXWna1Y2GgWonubuSWTyLZxLbRRnGzOMbWA
4A619WzeeLaX7MiNOFPlh+Fz2Bx0H0ryPxJ4z+Jngxll1PTdH1FLjOxLNJCYuP4sdvrQB5N
/YfiBp766ura6Fxbxi68wQHO9AoVBx23fpWnY6QthFPaX+lXEmqWVx9smuJYyI4rZI923ng
72bFe0eEviVpWvpp2nGaS91e4B877PbMsUR6nJPQVhfHDVLX/AIR6w0Vb6MXdzexia3V/3j
xc9R1xQBzGtw+FNK+Ceg2842aheN9ogubJFYxz5ydxB7A49RVHRLn4g/ErSLnRJdetxpELo
l1JMNkmz2PfgVS8WeEtK8H+LBp2qnUk8L3SrPbS2x3vFIR83B4rnb+w0W71KzsPBWp6heG9
bypLW6Bhdn7HIOCKAPp3RPBHhHRVtZtO0W0+0W6BVuigLtx97PrXmnjSy+Jd14h1KTRbG9F
stykkTxyYV40ACqoB7kknpnFcp4W+IHijwNa3GhXNlDfWlhchJvNkJeHceVU55xX0vbypPb
R3EedkqB1+hGRQBw3wz0TXNE8MXD+Jbi5e/nnLMLiTdsRRgY5471sw+OvBks8kCeKNOMkYy
4MwGB+PWt+UkwyER+YQp/dj+PjpXhXjHSNe8RQx2Vx8MpLBY23pNpskRZlx91jjH4UAdt4y
8PxfEzw9YHR9QgksIpJZfNBI3uFwuOOmetcGPgh4kjjvLRNWs/s1wPvc7yRyB06FsZPtXbe
CfB3iqzs9Ln17xTdxwWw3LpUQVVT0VmHX3A716RuJ7UAfPjfAzxJGC6app8r3ACTF1JKAgE
sp9c5rf8IeA5fhzq03ifxLq1j9jWARbowRtkYgAYxz9a9lLYGa81+MdlrOp+FbPSNGtJLmS
4uTJLsH3VjQvye3I/OgDl/E+j/CfXPFkt1N4tls9QuZtk6W7/IzYx1IwB71e0/QPhr4Z8T6
jpk2lx3q6daC8u9QvJBKIMn5UA7mvPb3SZJJ47u00XUrPw81vFaMfspaeWXbvPXnlxgsO1S
S6F4s029mfXdNubmPWhbyXnkRksE8zcY8H+IBQMelAHvcviPwboV1Z2LXdnp8t3F50SRxhM
pjIzgcZHTNec+NtViummu4vidZRWc8azpptzZ+ZGYjyvAHzdKwby11DWr3WrR9KuIJJLyS7
ku5wF2wRRHyYUyevI4FYtnoF9badoUkOmTz+IrthJBOSrW8KDCCGUNx0yfXmgDqPB1r8Ko7
qNdY1Ky1jWLyZZI2W1aKGMnooHT86fY+HLXUfEsvh/w34nmu5IEmKXUahE0yMyZcKP42Y/L
6YpNW8N+Ib/w7ruqW2jtDqtzq9vFbxpDjZFF8oKgDhc5Oa634WeFpvD9xr9zdwSRyNKttE0
ilTIqDLPz2ZiTQBJb/AAotbO0WC11qdCllPbLI8YJEkzZeX644xXMeKPAVt4I8M3Op2muz2
tnZzx3VokUAaRZyvlkZzyD19q2fFXjzxx4PmW41Pw/pc9jO7JB9nncu3pnii38XeFvHvhSH
w74g1CNtR1Rgv2bT43JhYHK9RxjjJ6daAPPNPvde0C80rxh/wr+5bT9LsfKjd2J3biSZmOO
pyfzr2af4oeE7PQ9M1TUL5oV1GAzxRKhduDgjj0P8q5ST4Jy+WbJfHWrfYSNvkHkbfTrj9K
05vg3oE0WnINRvohZW5tjtK/vUJJbPHBJPUUAXz8XPAiwLO2qyBCM/6luD6H3xzimp8YfA0
kckq39wPLPQ2z5YdyB3A71mH4JeHzw2q37RjJEQCBc7ducY64pi/BHQQpRtY1MjDIArqoCN
1XpQBwOqXMsK+IvHPw+8TPY6PLKou4GiKSea3RVGCMc5zXofgLx5EnhjT7fxr4gtU1W6Y+R
5jjc8f8JfHAJOetU/FegxeAfgtrGm6SgvI5pVDGWMFkVzgk4HOOx7ZrlPCmhfCjxDb6PaXW
sn+17eJVlhLmJZ2B3d+vXHBoA99nmstK017qZorSygUsSMKqjrnHr/ADryCx+L2oRePJYtW
0m4t9EuGEUCGFt8WOBIx9/TtXrl5pljqVtFbXtus8EbpIqN0yv3frivF/ijrut6f40mj0/X
r23tYYrdZY4tgVJHY9yOPlBP1xQB2vgjxvrnifxDqmn6n4dfTre2yYZ9rAHDY2knqe/FegM
EUgMwBbgAnrXyq/xK8dzzix07WLkxNKFgd0UyNxgBiBgnvXSfD7WNd8SfECC78Q6xdn+z4J
LuGN2HlqdpB3DqRgdqAPoF32wvKDlVUnI9cV80T+PPiNDbTmPUL/azGWORrTvuwVzjG0D9a
fpvxK1+18QzXc/iCe5hBmkS2iQCCdukax8ZOSefpWVd+K/FWqeH3+3eINSZDEY7iIFVTc8p
AU8dNoP5UAWR4x+KGrwJD9ou7q28sq3+iBkkB5O75cE16BoXgq98U/BxrTW4zFfCaSayijQ
QmIqNuMcfewevrXpfhXTbfR/B+ladZeb5MUClfNYM3IzyRwetedeOvG3jzQ/iFb6ZoektNp
5WPaPs5cTk/e+btigCr8CJ72K71rSryQI8TK7W52qUcNtJ2gZ7Yz7V7XhfWsKw8PpbeM5vE
qsscl7aRwSwhejKxOc9+uK2t6ejUAcV8Xv+SVawP9mP/wBDWt7woSfB2jZ/58ov/QRWB8XT
n4U6yMf8s4z/AOPCt7wqxPg3RWx1sov/AEEUAbZGaytW8PaZrc9hNqMbSGwkMsIDYAYqVyf
XgmtUHPaloA4+2+HPhK3torVNOLQwwS26hnJ+WQ5f8T61Ha/C/wAHWdmbWGwl2NPHcOzzFm
dkOUBJ6geldpTdwH3iFHqTigDh7j4WeFby81GS7juZIL6cXJtllKRxSYwWTHTPeup0XRrLQ
NHg0nThILWDOwSuXbk56nmtDcvHzL83Tnr9KWgBMc5rN1qDWbjTJItAvYLG9YgCeaMuFHfC
9zWiXxnPQVyS/EzwQ+oXNiPENsstsCZC+VUY64PQ/hQBwt/8MPFXiDWRN4hudJfe6mbUbcO
twyr2A6DpivRvDPg/RPCkMsekwy75zmSeeQySP6Ak9var+keINH1+1Nzo2owX0SnDGJuVPu
OtGoeING0m5gttT1O2s5rg4iSVwC1AGmBgYpciuU8Q/ELwr4Xngh1fUlDzcqIP3m0epx0Fc
NefGyNdaeXT/D8154egkEM2oKDkMehAxjH1oA9gmijuLeSCQnZIpRtrYOD6EdK87u/g/wCG
5bgyW+p6zZoeHjjvWYMPT5s1gT+NPGHj26isfBVrJoWmO5VtVuwAzkdkHfjsOadH438a+Bd
QW08f2g1bSskLqVkAzIewYD+Rx1oA3vFfijSPhh4ctLPR7G1mugVijtDIFcJ/eYjk1yHheO
0bx/eeI/iJp0Flfaq6/wBnQ3B3rFjByT0UdME4rKsFtPEWu+JfiLqmgPd6USpsIrkMTJICB
gBfbJ9K6Npr218QpqlzcW99Y687Sw2MES3H2kkYSPBGYxgLlugNAHr7R29zEFkSKdDgjcAw
9jXBfEHwXa+JtHXUtCnW11fSy8lu9oqjcw/gOO+envXJjwt8UdP8RPqFlFAFuo/JlWCcLFB
CeBGinuozg+teh+DfBVr4NS8isNVvbqG6cO0N06tsfucgZzQB4XY3nhyOb+1/HHgvWrzVlk
8y6nVSkTMD1K/Tr6171aePfBc2nQ3CeIrCGN4wyxySqjIMfdK9iKuNrOi6jHqVheSqY4Xe1
mjmwBJhdzBf72Ae1cVdeAPhfaWNlfJ4fS4W6lhSBI5GJcyHCkjPTHP4UAdlYeMvCuoXAt7H
xFp88p/gWYZP507xJ4jsvDVpbT3aPKbiUxqkeM4Clmb6ACvI/H/gjRk13S9J0DQrGztXLPf
XsMuHtgD1ILcYHPSrnwz06Pxt4QuLPxC099aaTeSQ2N15jKzowwwJ7jAH50AdHrnxf8O6BL
bwXtndtcS20dyYk25TeMhDz1A/nVJfjXpouhbN4dvlldVZB5sZ3bsbeh75FdPqfwy8GazfX
F9qGlmW5nADSCVgRgYGPTAplv8ADbwpbX0F8tm7T27rIru27lduM5/3RQBc8YTWUfhsvqPi
Wfw1ExBNzCQHJx9zkH9K8QvPE3iDTdatl07xfeeIdBWZMLFcos10eDsC/ex6178+oeHdSFv
FNd6feCbe8KysrhtnDEA+neuZlf4caPpt74n0q10RprQOFkjKrmUDO3PqaAN7wzrGt60lxc
av4bk0SNSPJjnkDSP6kgdK8c+IeqnVfHWtaVI9w+oWIhttHs42YZdsM83HUgetereFvGtt4
g0Wy1G8hi0p79ylrBLcKzTYGSRjp34rC13xh4EPibRTbJp+saxLdCFJY5FU2+eCzN36kYoA
8Ku7hr7RElnnS6dWeS5lkcqFuJZNoG71CofzrYs4YNW8ZWWhrpPlQvLAIYLC83LCeGefPRt
2OTX0ZNp/hiy2afcWWnRLdSExwPEg85/UDHJqouq+CrGO61KK50u1WzP2eedAq+UR/BkfyF
AHSgDAwSBjHJ5prpujZdzDIxkHkfSuH8VfEOw0GXToNO+yarcXkgUxLchCqsMq2Txg+9bcX
jPw02rx6IdZtBqrMI2tRJuZXxkrnoaAOZufhRZS3cl1beKdftHlOZCLkSFz/wACHFSQ33w7
+HJj0ea6gt72OPeZJI988m4k5ZgMknmvQSTnpXm/iL4VW/iHxXceIG12e1knCgosKuF2rtA
BPTv+dAF+X4s+AIih/t0SFjyI4mbH144q4/xJ8Hx6PaarJqu22u2dYsxNvbacMduM4HrXD/
8ACgtEXmPX7tDtxnykJ+tdBf8AwtttTsdKtJtfvlj0+KRFdEUO7PnLE44Ht0oAkHxg8HtrR
sEnme2C83yxsYg56R9M5712Wmatp+t6bFqemXAns5c7JMEA4OD19681HwP0mKKaG31+8gt5
HSQgIPlKjGc59ya4WCbxVrmi3fw78IWDy6Ppt4yNfecVkK7icE5xjrQB1PxG8TeJo/iLpOh
+Gby3uUnhP+hEo8c75OVcfQdK4nxJ4g8O+JfB8FlF4ZtNO8YNfC2aO2hKMnONwI/KtT4Vxa
B/wsb7Enhq6F3beYyX0szMUZeDvBGAT2r3SPwv4eTWG1pNHtV1AksbgRjdn1zQBZ0Swk0rw
/Y6dcXT3ElvCsbyyHliBySa5jxfZah4g+0eHtGgitZZ4lkudTmiBVV6Ki/3mI79hVLx1H4m
8Sx3Xhnw1GYIY1BvbqQlC/fyoz6kdT707wXL4n8N+FLqHx0kVtZ6eu63uTMHby/7jY6n09a
AKHw28IeIfCoubDXrLTpdMDedbzbxJLE4+o6d/aqVz8VPD9j49i0yPTbVNJP+jPqJjCsXP9
31TsTWJqfjzxNeeLGsNZ0y9tPDV+FiMEcREqRZ4kLAcBu49DXsEnh3QLqK3W40eymjhjCRB
oFO1e2P0oAujT9PxHiwtSI+YyIV+X6cUy7t9Mt7OZ5rO3aJULtH5SksByeO/wD9enXd9a6Z
pc92wZobZMlIhubjgKAK8f1LQviheeLbfxZbC1ac4Edm10Fjgg7xOvRi3egDqvB/xW0PxZq
N3p1np1zZNawtOPMCkMi9cYPUelVT8bfBKxl917kdR9nOf510mm+ENDs9NujY6NBo93qNuY
7h7blk3DkK3tXGt8C/DPlYk1jUiFX5nd1A47nj04oA7Hwt8QPDni/U5LHRpZ3lgjWZjJGVG
Cen1rqNr/8APNq8z+F+heFLHVtQv/DevSalKuLW5R1C4YNkMAB0/nXpny+/50AcZ8WwT8K9
awOkSf8AoS1t+EjnwToh/wCnKL/0EVifFr/klWuf9cV/9CWtfwZ/yIuhf9eUX/oIoA36Kqy
39nDOIJruCOY8iN5QGx9KdFeWs9zLbQ3MUk0QBdEYEqD0zQBYrz74jt4TEVpH4nsNUu8hvL
NikhEQJ5ZinA/GvQaDnBGeDQB8z+E01xPGyz+DWTWyiuIVv0mRLOM8DczcZr6C0BdcTSIx4
jntptRJJf7KpWNB2UZ6/WtQKsY+VQo9FGBS/eFAHm/xc1q9tNCsfD2kXJi1LXLlbZdn3hH/
ABEfmK56z8P+BYtOtbK48JrfQK4is7ndiS8m+YSBsnpuXA7dKt/GK2uNLvfD3ja2QyJpcxh
nXtsY9fbuM1srpsUWqWmsW+km68Pizgjto1k81ixdWTYg+7tPLEnnrQByA8P6vpHis+Kfhp
p1rbRyNJYXOm3U20eYpwcDPtn8KhuPC+o67reqeIfiWLeX7JbxwvYWMvz26s3D56ADk9a2t
HguW1jVdf1tI4tBnuphHIk+0WcmShfB5ZyTimTJqPg7VrS0lkF2L5JLrVoxEbiS7Cgqi8D5
AVHU8ZoAoeG/C/g+G91KzOgTLNLi1iuHuFvxGzFhkgcKRtzz2NT2zPJpcdpoUUFtq1zbvZ3
Vssf2dbYQ5kL7SPvOMckcZql4Y0bR9Z1q51KLUL61Cakws4rZSUcACTY7r25K84FbuvX2qP
pNjd3clvbTpYm+1KWS2w04LFY7cN1G7JB9qAJ4ptQlk0W9jFwbOe5+2aXDKyjdIYx+6dv4R
y+ABzVx7m5s5LrWbRrP7DqGqQ2v2SJTIJj5hWRpCw4c8D0G0etXdP1LU7y6inl0qCPS7aSG
2WxYbWtnwG85ifuhegHcVhabdatpkWlSQ3Tmy1G6mvbuIQqXhCud+1D92PoS2SeeKANoaxf
6/pFlbaZb/Y4rgXLXK2gDNCsZIVVPGHYgce9RXLQaDpcNj4P8PxL4jvoDLHbOctaq3LM7H7
qg547msezkKR3+vXNvf2umavPNMJraQxMsZKCJgq/xMeme31pPEGtah4He8Sxu/wC2tdu1h
827uIcLaRKDgykcDI6DqTQAzwr4p8eWNlLoWraFqF9qMjldPvrmPZG5PXzD2Veo9uKj8PaP
8RPDHi+71TUJrTUrG4+bUJGuwqjuHVT93HTHcV1Gj/EKHxF4Sj1HSLSS41WR1tfseOEnI6s
eyYy2fQVxeg+FvHln4wutRh1fTNZjuXaLVB9oyGyOF24428YoA1Ztb0260FtRbwozaddSM0
N1DcKZEmlBWTJzwSSFHtVq8mt4dbsbKy0S5sNRvLy1MctwfNh8mLPzIVOAMdj/AHqoeHrXR
XvLmx1+zN/dyS3Mck4YiHMMYDSovUMwwCByCM1paZdag+taDATd2kU+y/uE27YLW3SMpHFk
/wB4gEj3oA4fxF4K0gfHSCw1W5mmsNeLzYjkw6SHPyH2r3XRdH07QdJi0nSrYW9pAPkQfqT
6mvF/h94cstU+LPiW+1iW4k1TSL4zQjf8pDE4J+nFev8Aif8AtT+xW/snWLTSLgsB9qulDK
o9ACQM0AbVcr8QdZuNC+H2rajaorTrF5SAtjlztyPfmvLNQ8afEbwzq0Npq97Fd6PHKhk1O
ytQ4kXqVU5/CvUtL1bSPiBYXCyaHdf2bDIjo99F5YlccgqvXigDwOe31K1FrpF9HHpi2Kwa
Q0qSB9v2ht8r7ugYr+VVvEjaJa61dPounrcaTFqEbQQrny5UgTbI/H8JJ5Psa+mLnwv4fvI
b2G70m3njvpRPcK65EjgYDH3xSxeGPD0McccWj2saRQtbIEjA2xt95foaAPmy6tL+21nRtK
+0WVqszm5a9t/mitftRwAP7uFGAfeut8AWFr/wtG/gtNG0+6021YWEU0kqeZD5Qz5ip1dmP
JNes2/gjwnbaXLpUOh2wtJQodGXcX2nK5J54PSrll4X8O6bqB1HT9FtLW9II8+KIK3PXn3o
A8H+I2u6pqXxRhutMfMekTrYW5HQTMuWP1Gf0rB8IDTbC41KbxLIlxa2lrLc2lvIeLudmMa
tt7ng19MNoOiNc/aDpFoZRK0+7yhnzGGC31IqBvC3ht7i0nOhWZezGLcmIfuh1GKAPmXTdL
bUvEMegLaW1tJe28envd3OSInA3vt7b8YA+lei/CXz7zxVq2oTabpsiTStsuTMrTxGP5AFT
GQDjJNeqT+FfD1zai2l0iDyxc/bMKMfvv7+fWrFj4f0LTb6S907SLW0uZF2vLFGAxGc4oAi
16TxJHZK3hm2sri6BO4XrlVx7Ed68zsvi/qkfimPSfEmm2Oi20Dsl3dF3dSQOicY64r0bxN
4TsPFNrFBqF5fQJFnaLWcxZPqcdawtO+F+j2d9bXd9qmpawlqd0FvfSiSNG6ZxjnrQB1Gia
7pfiOxe/0i4ae2EhjEhQqGI9M9RWozJHGzSPtRQWZjxgDrWF4i1zTfB3hafVbqApaWoCpDA
gGSThVA6DmvMdU8XfEXxjo0+l6N4Gn0+3v08v7XMxyqHqecDpQAyKbWvi/4n1KG31W40nwn
p7eURb8PcnPr71u+CbKLwH42v/BLFntNRQX2nzyYDPtGHQkdSOtdb4J8MR+EPCdno0bK8qj
fPIB/rJD1P9Kua9p2mTpDq99YNdXGk7rq3Mf+sVgMkL659KANRIYkaSWOKON5PvsqAFvqR1
p6nkLxk+tc8fGWjp4Gj8YTs8WmvEsp3JllycYI9c14Bb6p/aXi6fVPE099JYpA94qLf+QyK
5LRlRkEjaBwPWgDvJZfHPj7xxrun6Xr8/h/RdNk+zhliw0rZwcH1PPesTxTofiP4f32lX1z
repeJtLmkK3UEsZcJjlTjJ5HUH2rmYby1F5o76jqV5eQPDNfuseoFfLJ4RFJOSV28jvmodL
8Qa1FAkV/rl9aabdl47lZJy0zui7wFzym7KgetAGj8LdRvT8Q7h11yWW4uIZ/JtbhmH2lyM
rnPAxWleeAfixfRWuXMO2FotgvcsDu3Ek55JJ/AVY0yC4PxY+H1pOv+nW2mrLcvIu1juDHn
1IGBWJ4t1TUNU8caxHa6zeXlyJfs9i1lMyJAM4ZGGPvAAmgCpqHgHx1o628l7cG2NxP5K41
D553P3QozWtF8KPHiwW7QxizuY1y0gus723E5Iz16D8a5QXetatfWn2+S4v7+7kha0tyxZg
C2SVz0+4Oe2a9W8LX/wAT9O8ezSeI9IvrnTb5tkoQApb/AN0rz0HegD1zS7MadpNpYKxYW8
Sx5Y5JIHJNYfiDTtS8QXa6GC1norJvu7pWAefOcRKPTuT9K6QHaads96AOE8EfDtfB+v3Op
JqjXUc8K26ReUF2ANnJOeTXc49l/wC+alT76/WmUAcZ8WRn4Va7/wBcF/8AQlrX8HvnwJoJ
x/y4xf8AoNZfxWG74V68P+ncfzFX/Bn/ACImhAcj7DFz+FAHAfEaLwnJf3qah4S1N751AOs
Q2zOiNjgjDDcB6VgfDnSPGMS6hb+ErmC202Rl8zVL+zZJZOP4FPJx+Ve/5LDb2pp/lQAsKP
HbxxySmV1UBpCMFzjk/jT6QdBQTgZoACMjFKOBiuT1L4g+D9K1p9I1DXIYLxPvowOEPoTjG
a19H8Q6Pry3DaNfJfJbsEkeIHaCRkYOMH8KALOqWFpqmkXenX0YktriMpIp7ivL/hVrbad8
L9Xmu/MmtdHupwm05byxztFet4DKQwyCMEHuK8dvvhJr1tJf2PhnxcbHRdRkL3Fq6H5cnkD
HUUAUdM+J3w3h8PtdyaNPE7Xnm/YH/fsHIJ8xQTgf412GgxW+pCz1fwhfC4srq1a0nLzDzr
fc5fzOc7mBONprR0j4a+DtHe2uINHie7hgEJmf5t/HLEdMnnmuZ1H4SzWmty6l4G8RT+Gjc
DE0MeWRu/y88fSgC2/9p2PhY38FtHHf2WquJo4Y3jW9f/VByB93qG444rgtXgvLmae2l1G4
+y2CIZrW9LNNcTyKyAxBhnaTgA+vIrev7P4qeBr201BNVm8Y2Um5JrXaVZT69z+IrX8F+Kd
C8Za/Lc30f2PW1hWCbTblQQSjErIpPORk8UAY2oM8ngI6R/Zt3dIxht9QnjkKy/akx8khIJ
2hdvzAdqsa5Jquq22lW2j3KXGt2GnSQ6nAibi8UgUFQwOM4Oc55xXo8nh/TF0e50q282xt7
ty8zQuVZ8/eyx9e9Vrbwvp1vLrD3DrNaagIkMRbaI4o0ChMg9OM/jQBzAneb4f6HpWmac+o
CGNLhlspvLVFiOVDFsn5iMAeo61u+IdX0rwX4Zu9Qj0/zru+YzC0xve4lYZOevA4+grlvEO
m65ceJdT0/wAGyQ2ka6ZFayOpCLCoYtsU9C5U8HsPrV34c6R4hsmupPF2nyRSWsflWV3POs
hWDOSnHA9SfSgDH8J+P9T8XaW3h+ytILLxBKzLPcxxbIoYO8gHdhnGPWrXhb4e+IPA+vPq1
tr0E+mKhN3CYmL3C8ksf9r0rt/DviTw/wCJTdPoU0UrWshjlIQKTz94eqn1rU1QRro18ZpP
LiEDl3PAUbTk0AeUXM13r81pHZTWRW7vjf2kulowltogjeZI2eQxbaCD1PFb4s9U8SWv2aH
xD50Dm3N5ZXkYWSFxtfYCo6sAcg5rG+HT60PFIl1i0WF4tLjtVZJMK8SjcjquPmyG5x0P1p
86XOtaJqtpaWt9ZX97q8V7YzywgGPeflY4PAAQ5z6j1oAxZNWt9F+MOi+Kog9np/iJZIbtG
YFFdXKcn6gGvY9Z0DR/EllHa6zYpe26N5iK+dufXiuD0Tw7F4t8J33h7xjFbPc2s+THapse
0dhuPIJBJzn8ea4/xTomrfDKTRb3RvGl/Ok92sIs7ltwCd8DPI5x070Ael6b8LfBmlapHqN
rpr+bE2+ON5maND6hScV2gBzyc01UZux6elLsPrQA6kIzQTgUAYOaAOe1Pxt4U0XUTp2q67
a2l0ACY3Y5X0zxxVnSfE2heILme20XUo757dVaVoclVz056Vx/juDxPfLd6fZeCrLVNLmXY
04nVbjkclQRwRXLeDvhn4gSK8Euqar4V06VhtsorhXllH8RdgBjNAHuJ+UVyPjnxkPBemWt
8dOa/wDtE3lbFlEZUAZJyevFdPaQJbW0NtGzskSBAXbcxAGOT3NUtX8PaPr6wJrFil5HbuZ
I0kztDEYzjvxQB5Mfj3Ez4j8Lysm3dkXALAfTFSWPx2jvrm0tIvDExmuZViA+0jGWOBjjmu
6b4ZeBiiqPD1sgU5ypYE9eM56c1btfAXhKyu4bu20K1ilhZWjcKfkI6GgBPE3jrw14PWFdb
vWiklOEjRC7keuB2965LxP8WNE/4QS+1PwtqcU2oBlhijkUq0ZY/eKn0GfxryO8bxNc/ETU
ktd974nN26QGSMMDEM/cDjAxxVmLStV8LavdXHjrwfLqNhqcCyXP2ZB+4Ib72V4Ujnj3oA7
e2+GPiXxHpFrLq3xClvbC6CTy24XzFz1wDnFer63qJ0Hwlf38Kxn7Bal0WUkKdq8A15T8Fy
3/AAkniFtDW6TwrkfZkuCeHz2z7V7VJHHMhWVA8bcFSMg0AfPB+NnitYGC2drKXUsrLbsu3
jngntzSD43+Kprt0TTrOKIsMM0RJiXcMsfbGa94LaCt+NPZrD7aRnyGKCQg+3WkD6HM48p7
CQljHldhywGSv1A7UAeR+D/iNqniHxjbeG9ctLO50q+jkRUS12pvXJHU8jGM/Ws7UIPi7Lf
ay76NaCCCKTyZJLOI5iB4SPgk8cYr0bWrXw1L4i0XxQPEOn2cGieY8iIy7ZFkG0dDxyD+Vd
haahY3tj9ss7uG4tiM+dG4K4+tAHg13420DU/BmnG0vBpWsW0TRzWsGmRyBpO+4kfKpPp61
J4W8a3um6Zcav4r0exmt5LjzHvJNkcjFVAVY4tuT06112t/D34aeILl9S/tCGwmkBd5bK6V
FPOCSM461l+E/h58OZ/E12tvc3ms3GmFcpduGhbPcf3gPXpmgDMhvtW8fePNF8azaN/YWg6
ODM99M3MiA9M9/pV/TPizpdt45ubTU9IttL0Sdibe4aAJLn++4xnDetekeKIdItvCs93qNo
JbDS1+1C2B2IxTlVIHGM9q8YufiPrvii7SKx8GaKJpmRYxeFWkPPH3sZoA1Nb8d69aeObLW
rTwrMmjRoI0T7FuknjJ5kDAfLxyBnpT9f8AjdqWn6pd6dp2l2xNvcbQ9xvA8sqCpI7Nk8/S
u4+G3jC+8XaHeyalaxW13YXJtpFiOVJA6isPxN4S+HjTanLqniH+zrua+S5ncSruR9vypgj
pjJoAzrn4s6zYaVfXlxbafcC1kt7dJbYs6Tyv8zhfUKn60eEPGPi3xf8AEWOC6ubPTbPT1a
Sax5DzKw4yO7Lx9K53xLb/AA907W4NKbV9R1YXFw0ksUM6pHayMoAlwBye/HpXV+GtQ+Gnh
3xBNrVt41a5m1D9yy3Jzl8gbumR06mgD19Th09yKbmqGn67pGpX8tnYX0VxNbyGOVYznYww
SP1FXd7f3KAOR+Kwz8K9fH/TuP5itHwR/wAiBoP/AF5R/wAqzfio+PhZr3H/AC7r/Na0fBJ
x4B0E/wDTlH/KgDoqKKKAEJwKRyAmTwKdRQB5d4zt/FmpG7sx4Es9Q0l34kgulW7Yf3hkfL
ms/wAH/DjXk09otT1vU9B08y74tKt7gM23rh3AHX2r2GigBqKEjVBnCgAZOelKeB0z7UE4G
a8/8Y/EiLQNVg0DRdObWden5FvG3EQ7b8fyoA0r/wCJPg3TtaudHvNWWO7tlLSDHyggZK7v
73tXl118W/G2tyTafoHh8xLqbGLTZ/LbeozgtnoT/Ktnw54M0K3tdWg+IEdtd6xcyf2lNE/
AiXDEKr9zgEkV0GseLJNJ8LaNd6Da29hYXtuDaySQ7zEcjEe0d2UnB9aAOav/AIVxadoCat
qnivWBqS7N8schYeazBflXOTyfWuS13wb4/j1SznthBrMtpcEwaxbuFf5TysnP8OO/TmvQW
1fV/EmiadstotU1SwmS9/0eVYiyhjkGIn723Bx6kYqtbh7q4tpdOUjSkvHsILS7hbeyyx7p
ZXJ6kNk88cYoAztY8Zn4mWK+FfDtnI2qW9wk0vmMEjmVPvleemecelY958MfiJcWVtaqbdY
YUaARLdZ+UnezE+54HpivU/h7o2l2+gWuuQ6Xb22pXiFZ54lx5uGI3AdgcZxXTazrGn6Do9
zqupziC2t03Mx6n0A9SaAPn4fCj4gtaTRMyAPujRZbnLBSB8xI6/dAr1218LXVz4N0bw7c3
csFjDCFv42fM8vH+rLjgLnOcdeKr6b8RLTxD4d+16Bp88mqPN9lSymHzROQSGf0THOfwrn/
AA5oPxJ8O+N5L27Eep2N+/8Ap8n2gAMT0ZFP3do7d8UAdLo3wy0Pw/4ij1vSL7ULaSNfLEA
lBiMf9wjHSu2dA4KsAVPBBGQaNwzTqAOT8UeGlvNP1S80+N5tUnt1t4d8hCxJuBIjH8PQH8
BWT4v1i+8N+LNK1aG0k1O2jsZIrqCOUCSMFlAkA75PBNegsue9czr+ma5PqkE+jzW8Uc8Rt
buUqBNGhbO9CQc49KAMxdR8Oiw/se1SXR9TmjF//Z8DmOZ3wWCswyCTjnmvL/Ctzoevy6r4
28Z68kms2Qf7Pp9wSi2jDOzCnrzjH0r0298Na3DZRaNYS20+khoQHx5dzFGjglS38eRnng9
fWvONa8FeJdf+NJutR8KQvozXADSKmyOSEfxEg8tQBN4K8K+I/HnhePXb74g6rAk0jr5MTE
4IOM5yK1tG+IF/4G1S88L/ABEmmkjt+bLUhEWM6dgfXNdxrXi3wp4Fn03RbuM2EM6Ew+TF+
7RQcc4rndQ+LXw7uIYRdQy6hnDpGbMSFck889OlAG1o/wAVPA2roDHraWsjNtEV0PLc/nx+
tdrFKk0YkiYPGwyrqchh7EV4frniD4Kauj3Oo6ZtllXaJ4bZo25HOMcZHTOOKu23wz1yw02
31HwR461G3V41lht7s5UqeQD2H5UAexmRBII2dN56LuGT+FRTXlpbLuuLmGAZx+8kVf5mvH
tH+DM+oW0t74v12+TV5pnkLWdxldp7c+/pWvH8DPB4kD3V1ql56iW5PJ9eKAN3XPil4J8Pz
eRd6sLif/nnar5pB9CRxXKxfFzXNUmkm8PfD3UdRsAxCz7iC3vwOK7Lw/8ADzwh4aleTTNH
jM79Zbg+aw9gT0rqRGsSBY1CKOiqMAflQB5K2tfF3xVN5WkaFH4XtlBDT3nzMT6DP+Fc3dv
4m+H/AMSPD1x4j8Y3N9b3uWupHDeQozjbt/rXv5OVxVDVtG07XtKm03VLZLi2nXaysOR7g9
jQB5RoV5c+PvjWfEdnGkej+Hw9usgbJmJyAfx6/SvZshlKEDDdQRkGub8JeCdH8FWNzbaR5
zfaH3yPM25j6D8K6ZfuigBiRRxjbFGka9dqKAP0p54B7UtIelAHzl490vWdS8b+ILnSfDt8
b6KdJFu4kK7IY1wSjd2YnoPSs+20vVdN8SXWpWPhjU7W1ms5P7NgEDORIy+WJJP7rck8133
iPxV4uW71rXdFuvK0zRrtbBbbaHV225kmkHUhcjCiuXj+LXjG31tLWPU9O1lGdIF8iBkSQv
0bf2wSKAOYvPCPiaK8tns9HupY5pDbCJ4TtTy8IrsfQsS1aaXet+EvhxeeE/EGh3UOnXdxL
El9bthhKGHHPG04/EGtOX4q+ObbxBJo73VhcS2szRnyLbcLkq2COvAxnn2qnq3xX1LVdG1T
TNYsbVoZoJBHDIn+s3sPKYem1cnNAGTc+DPFN9DBcroJsAx+ztb28ZCMoj8wv3+8cfjXrHw
i0K9sbC81XUtPlsJpVitYopVKt5aDJJB6bmYmtP4danY2uh6V4T+03E1/Fpsd6zTDIZHPZu
+DxXfbSTkmgDl/iBpl3rfw91rTbFd1xNb/ACL/AHiCDivnyG9tr+10m1Twdq+p65Zx+T5Ej
MsEZHAIUDJ9etfVLbYxudgqjqScAUZGchdp+lAHnfwk8K6n4Y8OXn9swrb3V/OJzApz5a4w
BXB3nw68Y6nfavqOpWz3Juorq5SNto/f7vLiHH+xzXv9eEeOPiDql/4sFh4U1m4XT0MVsWs
QrNLISWfGe4AxQBm6X4G8e+FdbkvtK0WW6f7GFDlo2VpGX5sgnOAfT0p974E8WXOnWtnY+F
HD/YHikmuZIw3nyPmVyQecgYA7UuveJvEsa6gNI8VancWMbw2EbERmSadsFyMdAoyM+tUp/
HfjHRdevLfS9dvNWt9MVCyXsShQpADeZjncGYDigDtfhN4E13wx4mm1DVYGgjlsUXDMDulZ
ssOD2xXsGa4X4a6preof21Fq2pjVI7a7SOK6ChQWKBpFXH8Kk4Fd1mgDj/iqufhXrwH/AD7
D+YrQ8D/8k90D/ryj/lVD4qAn4Wa8B/z7D+Yq74FD/wDCu/D4YjP2KPp9KAOikIVCzMFVQW
JPQAd64uL4peBGuZbd9fihkiyD5ysgb/dJHNdlLkRNhA7YOFPG446Z7V4z4r0bxr4gjFtqn
gXT7mAOTE1hdiORPQs2OQOuKAPXNL1ay1nTI9S012mtZc7HKFdwHfntVxj8ua868I/D7U9P
GnXfiHxPqN5LajelgsuIIm7DPVgPTpXopUk9aAFHQUtNAIPWnUAcR8SfGEnhHw6hsV8zVtQ
f7PZqeQGP8R+lM8C+BbfwzYtf37fbPEF6N93ePy2W5KjPTHStPxp4OsvGmh/2fdSNbzRN5l
vcR/eif1+nrXLeA9e1+y8W33w/8VXC3t9aQie3vEOfMj44PvgjrQBra4LbVNfk0PUpYS25J
7eSOLi1UDGJWPB8zcygelcdqj6zHo/iaW0sLi70ueV7aKQfdtkjUhVjjzldrDlj25r2G6tL
e8hNvdQrLEWVyrDqVIIP4ECuN1jwtqMWn6lJpt88uZze2sCoFZZGb51Y9HQgngigDC03SLZ
LHT9Qg0tdLupntXub2a9UPcQsQ7Zycqcjp6VUGr6hY+OLi5iut2qXstw8ltdS/u47VFzEqg
8B26jHauo1vwhNqHiWKeK2gksPJE8sc0asrTRrtjiGfurgnNY/hn4Zw/YNI1bVJ52vluVvJ
Yp84jwNvlKM4xwBk544oAi0u98TP4fstP0e783VJpFu5p0GYljmDFScj5QCOg4ruNS8N22t
30EmuMt9ZxQhVsyuIvM/ikP94+npWNLZajoniKLWmVTY28EwupYQB5kIP7iERjksueDXN63
o3xPv/EVl4o04xho8GDTxcbFgT+JZB/EzDqe34UAXtYTwZ8KSNZ03S5X1O+PlLaxzszTL3O
CcYA713uh63p/iDRrfVNMnE9vOMgjqp7qfQisaDwtpWrRXN9rcK6jc34HmeYwb7OP+eSFTw
ByDjrzWrofhvRfDltJa6JYpZQStvdEYkE4xnk8UActd/F7wXYapd6fdz3cctqxSRjbNt3A4
wPr2rQf4l+EE8PLrrai4tWlMITyj5u8dV2deK8y8Q6N4i1jS9aex0yRr/W9bfaxUjZBbrlC
fQEjj1rF0qw1FLv8AtK10TU9Tu9V09oo5Z4fljunO2Vn7JtAwKAPbbjx74cSz1O5gvftC6b
Zrey7BxtcZQZ9TxxU1r4j+xaTo83iZ4bW+1aQJDFACyhmXcFz7L1NeMaDoV/BpsPhG50PUk
u9R1WJry6eDERtYugDenH0rq/iVYeI9S8Uefov2mKDRdNaeAJb+YssznZtHvtP4UAddN8Tf
BkKWT/2mXW8kKIVjPy4bbub+6ueMmqUHxb8FTNeBLy422yM+5oCFlCn5th74zXl8PhrXbOy
1Xw6nh68a7doXkvTFmIWsSB9inuzNkYFGjeGtQtNM1Ua7o97eagliZdMtEjPlj7QcMfZlJG
QegoA9E1Pw34U+JuvXFy91dvJpRjt5AoxGQRvKj1yCMntVZPgf4QjJKXF+rE5DLIAVG7OBx
+Fdb4H8Mp4U8IWmkghrkKJLmTu8hHP5dK6ULjrQB5e3wP8ABxiZJJb+QZzGGnyIhnO0cdM1
v+LfEFz4e0hdN8O6dJqOrCH91BGpcQRKAPMf2HTHc1o+JvFWmeGLPzLx/NuWGYrZD8ze5/u
r7mud8NfEawvddOleILe20nV5kDRMHG2WPPyqSeVPcKevWgDa8J+Kf7X8Ix6trNu2k3EX7u
6W5UxKr9Mjd2NdQHUgMpyCMgjuK868XeG9d8eW00ImWwsLSYrDZTg4uyp/1j45C56D0rW8B
aJ4m0DRH0rxDf218kTZtZIWYsq/3GyOg7UAdeCCelLjnPagDAoAOc5oAQrzSgYGKWigBMjO
KWiigAJwM0hOVzQRkYoUDgNyKAPLvEunfDq31DVofEepToslxFfT2wZlWKRgVBG0fxDqKSG
f4S3Pg29jtJo00l7yPzNhdHEzEbAvce2KwfEHw/8AGGpaxqerxqs4u7iaUW80oIAChIv0Zi
B2rnk+E/jKSK5hEOyWwKNG8kw23kithSP7qhaAOv1Gz+DltLPDLefYLm1kEUjwO6vlFO5d3
XkNye9ULi8+CEWqTSv511PHGtptjSSRSpXaAoHU4HUd6y5vg14judUhuJzBItyFe8cTcrIS
xcj1/hFSv4A8e2+naS40u0SLTHDC3sJEW4IUcPvIO4k5OO1AHqvhPUvDd88lhpFnLb3GkRR
22LiEpKsRGV5PJFdZXDeDLLV5tX1nxTrVk9hNqQihhtpW3SRxRrgFyOMk80zx74/g8IQwW9
rCt9qc3zeQzYWOPuznt6CgCh440nxR41gutL0qUafp1lJhhKxjOoOOwI6ID37mtzwHZeK9N
8OjTfFkkE9xbsEgmhk3l4/RuOo6Vp+G/EeneKtBg1jTJN0UgwyE/NEw6qfcVU1/UNQmuo/D
2hPs1K4TfLcEfLZwngyH1Y9FFAGlba5pGoard6VZX0M15acTwq3K5/n+FZcvw88Fy2y2zeH
bQRLKZwACPnPU5z3rzCT4eeOtC12xuvC0dpJJaOZpb2WcK90WPKEHouOx7kmvZbrUl07Q21
PUUZPKjDSxR/Owb+6MdTnigDCj+GXgWOKSJfDltskbceW4PtzxS3XgfwTCrXl1o9tDHGrh2
3MFKvjdu55HAqn4P8Q+MtR1zULTxN4bn061ZjLaTFRtVP7jHPXvmtfxjJrUHhm6fQ4GluAh
ZjFKEkQDnKgqQx9qAMzwzZSaL4xm0Oxu4otFS3Fxb2MdqEC5I535yx9c12P/AAA/lXDeBr2
+1jWP7Yns41ka2jgu2ntfIuEkADKep3IwPTtivQvm/wCeX60Acb8Uf+SXa/8A9ew/mKveB/
8Akn2gD0so/wCVUvih/wAku1//AK9f6irXgVv+Le6AWzn7FH/KgDpMA9aTA9BS0UAFHoAMk
nFFcj4p+IHhvwlN9l1O8dr513JawIXkwehx2oAIfiR4Sn8Wt4Xi1BjqAkMIyhEbOOqhuldd
+HPpXydZrJd6f4et47OWHVL3XpLiKZ49pePI/iPvX1ZPcxWsEtxcSCOOFS8jt2A5JoA8a8b
3viDxR8VLXw54P1hraXS7Y3ErJIRH5oOdrY69hg1ivofxR8I6pD4ktLZdU1vV5Ct55cYlWF
cjaue2R6dMVvfBxHufEHirV7K3H9kXdyTb3Ev+tc7s4+mOa9kGRzng+lAHkvjrVvH8XiKzg
0G1vgi2auVtosxGZgQ3mMf7vYVxtrq/xhe6uPKi1XYkccjJPFhtqY3beOrHt1xX0XyMspwD
UdxdQWllLdXUoighUu7scBQO9AHz3eX3xZPkXely6y8XkiSdHi2kSZyyqCMkYwBXofwwfxl
dya1qHix7xBJKotre542KcnIH44pPDXxW0/XvFL6NPCLCGdj/AGdJI3NwBwcj+HPOK9HDZO
05yvr2oAdgelcz4pfXbqMaJ4eItbm6iYvfyKdlqvTI9XPQenWuhuLiC2t5J7mQRQxqXd2OA
qjqTXkniDxt42h8Q2Oq6Xol4fDgYCOJYN7XqHq5A5XjkUAaXw78N+NfCl/cadqL2s+iSMXU
+eXkR/7wGP4upFemg57V5V4v1rxR4m07yPAtndG1gdTdXSMEk3gAiJAe4JG78q7LwdqOvaj
4fjbxJpkmnanCdkqtgLJjo689/wCeaANrUL+00zTri/v5hDa26F5JD0UV5hpXxl0+61K6td
R06W084b9MiXmS5GcBWX+Fm7Zrutd/sK5v9LsNYvER5JTJb2ruALlwOAR3A6896818a+MDp
nia2vdA8M293aW03+lX5sw/2h148uNgM5X1oAn1Dwr8Sv8AhM7TxfaXVvc3ZIL2hmMccEWO
YcH73fn1r1+JnaJGkTy3Kgsmc7T3Gao6Nq9prej22rWW8Q3K7grqVZT3BB71oAg9KAF6Ud8
96O+MVxnjnxxH4YtI7XT4VvNauv8AUW56AZ5Z/QUAdkAB0GK5Xxz4sg8LeH3mjJl1K4BSzt
0G5nfoDj0Ge9T+EPFdp4t0Eajb7VnjYxXECvny3HbPoccGs5/BMOstPqfiZnbVpyQj28hxa
J0VY88ZA5JxyaAJPCNt4d1jQE1K1C6jNOwa6muwHm84dQ2fulT0A4FZeu+Bvh3pFlNql/4e
jkkZ/lUSO0k8p+6q88kmtfwt4D0fwXNc3Gk3t9suE/ex3EwaPI53dOvvWXpnivQPEHxCFu8
cqvaIyafNI48qZ/4iq9nx09qAOP0L4n3OkeLzY+KbjyrG9wsUBBH9nAcJnPOCPXnv3r2+J0
kiRkO5WUEH1FVJ9L024laa4060mkbq7wqxP4kVdUAKMADjtQAtFFIAd2c8UALRTJJookaSW
RY0XqzsAB+JponhIWQTxlG4VtwwfoelAEpOBmkDAnFRNcQb/L85N27ZjcM7uuPriuJuvij4
Ysp9RikF6f7OlEVyy25whzjjnn8KAO8oqpa3sV1psN6N0MUsYkHnfIQDyM+lTLImTmVRgbi
CwyB6n2oAlwPSmkqOMUnmx7N+9dmM7sjGPrUKX1lKqvHdQSB22KVkU7m9Bz1oAsZBGcVn6v
rGn6FpE+qanKYbSDbvYLnqcDgdeTVpbyzZlVbqAlvugSKc/rXnXxTTVtQu/D/h7TZI4o7qd
7iZpIi6qIRvBOO2R070AdI/j7womsPpT6ji6RmQqYzjITeRn/drzV/Hnhy48Tiy0ewTWdM1
A+fqV1e20krKQchRxyABgDGK5ltL8Sao3hopCftfiSe7mmufLK7A5Ck4/h+QH86seFvEV/4
Sj8TXSOHlhLJ9iFk275PkhcP0Cjgkd6APQrT4o/DTR7adNOjaz/eKGt7exMbOx6fKBya6CH
4ieEJxprw3+TqZdYf3ZDAp94N/dx7142L3SdP0XwpcMbq+S5vpdR1SdLdt09wnSMAjpuI/C
sCbw34kubPVtYu7O4tZ7SZJoIBETg3D/Nj6DGfSgD2Gf4t6be67pOleF7eW+N3MouJpYXVI
oicZHGTk9+ldF4g+InhPw1rA0nVLuUXe0OyRQNJsX1JHavM/hst3p/xMu9Nku/JeGIWYtpL
JsywxrwQ/RefzrR8VeHvEPi34ha41ldJp2naZZLbSTNAS06uu51Q9zxjNAHe2/j7wteTpDb
aiZme7SyQohKvKy5AB78flXG+KPi9/ZWp6nZ6QtrK1ofIiEquzSzAjfgDooGRn1rjfC0Efh
q88MXN5p140cNlcahGqW7PunclU3YHGFUday7y3120sNJurWznt2s7VtQ1G6WHe6faZDuIz
1wvbtQB7X4U8WWWueILK3e8kk1SXTVupIrfP2QKTwVzyW7fhXaeY3oP8/hXi/wALLQWnxQ1
O2juZpLS2skt7My2zL50IIYPu6A5P417Tgf8API/9/KAOW+JwJ+GGvf8AXr/UVY8BkN8O9A
xyPsUfJ+lRfEsZ+GXiAf8AToT+op/w/wD+Sc+H/wDryjoA6eikAOeaWgCve3cdlYXN5KcR2
8bSsfZRn+leVfCzTR4gvNU+IurxLNeajM0VsJFz5MYPbP5V2vxBuVs/hvr85JH+iOvHqeP6
1B8NLP7H8L9AiYDL2wlOPViT/WgDD+L3hy81vwlbXejWcs+qabOJIVg4YA8NgfgKyYfijea
dHBp/xB8JXOmWd1CIluGBcSnGG3jsDXsG0egqtf6dY6naG11CygvIc58udA659cGgD588L2
mlXvxcsY/h3qGowaWmZr0ybhGMEnYPUHgc19FsQVyOlVrPT7HT0KWNlb2iHqsMYQH8qt0AI
v3aoanpNpq0MMF7va3jlErRA/LIR0DDuM849q0KKAOZ1yw0KxU6ufDdvfai0ipCY7dTI0nR
fmx8oHr2ArhbPQvirpHjk+IJBb6ot22LuMXIRPL7IqnptHevX8ccdaqX9iNQ02exaeSBZ12
NJEcMAeuD7igDgtW+Jugp4r/sCe0W60ksILu+YgxRyN91MfxD1r0WJ08tTGw2MMgr0I7Yrn
b/AMLeDItKB1PRrAWdlEQHlQfIgHqepx+Nee3Hj7XdG8VWVxDol1B4UVFigtEtmLyQn/lv7
AcYB5oA6Px14/i8ImOy0ayiurpT5lzkbYoEPJ3EdGbnA610uj+KtM13wi3iDTZBNCsTOyMw
Uo4XJVielZ2p6l4P8HeGftl9GDZ30wm2shlkuHfndtPJIH5VX1fQh4rs49L0uVdP8M3MInm
ubMhGu2PSMAdB3J79KAOSvvh8fiHZ2/idfFSG9uAMvD+8itwD/q48cgjuTXqeh2EmkeH7LT
J5IpZLaMRl4o9itjvt7Vxng/whc/Ds6leXPiSJ9EkBke3eHYIj2YHPpx71zq/FzUl8aTWd5
p6WWmXWYrI3CEPE4+7JIOu1iRQB6Pqfi/w/pXiGy0G9vViv7wfu4wOB6bj/AA57UviPWL2w
gSw0W1+1azeKwt4zwqY6u56ADj6kiuXu/hRoWr24l1PUrybUZGElzeRS8zP1HBB2gZ4Arrb
q90/wt4aW41S/d7eziCG4m+aSXsB/tMfSgDgfAKfEfR9Yn03xBp091YXJaRruWZX8mXqT1z
sPpXYW/hHT5rK4XXYo9Uvb0l7md1wWJGNqd1UDgAVraJrWm6/pEOqaVP59rN91sYKkdQR2I
9K4L4ieINVns5dJ8OmaO3gc/wBpanFkLbYGdmfX1x7DvQB0uneG/CXgiK71TT7OPTIvK/fy
eYxBUdBgnr6V5rrvxI1/TPFEGtTxXFnpQYRQaVMhElzEfvSEduxB/Cuj8A+JLLx3pEGna4s
kupaTIJdsy7RcKOEkI6E+o9a9NktraWQSTW0UjgYDOgYj8TQBzl6kni2w04WN0q6DdIJriR
GIkmXtEPQE9T7Y71z2pfCPQb6/iurfUtQ09YDvhjt2UCN85LAkZz/hXoqxRxoqRRqiqMAKM
ACl2mgBsCFLeKJpGlZECl36sQMZPuakJAFIoINOxmgBMjGaMjGaXAowKAPLvjPKs3hjTdKS
yuL25vr5FhigJydvLDA65HFeUf2fLbWHie01x7mybTyjaXpKXR/dzzHK9DklVFfTdxptld3
lrd3NpHLPZuXt5GGTGxGCR6HFUp/C+g3OurrlxpFrNqSgAXDplhjgfiPWgD54sku9dtrUrr
Mem3Ttc6rcXc8uFhfIihBPbJBq1pnh/wAO69ZaRZJp5Gs32qC2upjctIkqRLulkQ/7Wa9wT
wD4Qjs7uyTw/aC2vCrTx7TiQqcjP0NaNr4c0SynsprTS7aB7FGjtjGmPKVvvAfWgDzn4l69
o1hpMPgGyeWKVmhMkSA4S1U7mwx9lrzYeKdUnvfEt/IZrSTWbGO1sVlyoSJ5QiEZ7BAea+i
r/wAJ+HdU1OXUtQ0e3uruSHyGlkXJKf3ahvvBXhXU9n9o6DaXJSJYF3r91F+6o9hQBw/iq4
1bSPh1faSmmW0/h1NPS2gvIbz97K7AKMAcfe968sgsbrw1rVtcalYSaPbQ2DX0FnNKS0syJ
sVyOxZ26V9NNoekvpUWkvp0DafDt8u3Kgom05XA9jUWpeGtC1i8trzVdKtr24tf9TJKuSnO
f50AfMml6G1z4ztfD9mg+3SCFReSzMqwyqBJNt9W5xivq9VUgZUEqNuSMmsWXwnoEs0E39m
xJLDefb1dPlPnd3J75rcUEDmgBAigKFRRtGFwPu/T0qC5mtLK0nu7wxxQIhaWRwMbR6+tWa
xtZ0T+2bzTzcT7rC2kMsloRxO/8Jb1A6470AeVz/FK4t/Eo1eZVt/DMcgtktWQLJKTjMqjG
dyjk9sHHWvY7S5t7+zivLOdLi3lUNHIhyGHaqF94X8O6pKsupaHZXUiAqrSRAkAnJ/Wr+n2
FhpNlFYadaR2lrH9yKIYVfWgDn/Gniqz8K6O1zsSXUJl2W8WPmP+0e+0fzIFc38P/Hs+qah
J4W8S3UTa/EPMV1wFkUjOwjs6jqK7C08NwLqF5qWpsmpX102PMljGIowcpGg7Adc9zVe28C
eD7fUE1C38P2kd3HJ5qzBTuD/3s560AT+I7HV9T0+LTtLeOBJZUM87SFWiRWDfIAOScY9Kp
a0Nb0nVbjW9PgGqabJCBdWLPh129HiGMHjOV71gfELxJr4srnSvBsFxLcQuovb6Bd32UEZ2
L6uR6dK0/hx4qv8AxHoDRa1YXNrqlnhZWmhZBMOzjI6+tAE3h60SDxbJfXfiQXt3dwKYrM/
umSInKlo844HoBXZbU/yKoHRdLl1+31ySwhOpwoYkucfOFPVc9xVrD/3f/HqAOa+JTBfhl4
gz/wA+h/pTvh8wPw38Pkf8+aD+dL8RMN8N/EGeR9ib+QqP4fDHw18Pen2NOPzoApXnxR8Ja
fqs2n39xeWrxEqZZLOQRkjqA2Oa6HRNf0/xFpY1PTWm+yM5RJJozHvx3APb3rgvFGi/EbXU
ezvtJ0XU9MMhdII7l4XAHTLd/en+EvhathaW0viDUbu4ljfzVsI7lvs8Rz8o/wBrFAFv4zX
TW/wq1CMMQbiWKHP1b/61dnoFsll4c0u0jAVIbWNQB/uiqHjLwvB4u8J3OiTXDWzSFXjlUZ
2OvIJHpXmtl8Q/E/gXztC8baJdalJbbfJvbVQEMWMZJxz0oA9soJxVHSdVstb0e11XT5fMt
rqMSRn2q9jNAB1FFJwBS9RQAUUUnO72oAMjOKMjOKXAzmkJUHnrQBDdWtrewG2vLdJ4mIJR
xkHByKm2rjGOPakyD060DdnmgDj77wFY69dz3viOV7q6LFbZ4ZGjFrF2Vfc9Se9WLPTNN8A
eGJYNMjvLmHeBBbySGUmRjgIv90E9fxNdVSbhn3oA8Qk8O/E2Xx3Dq+r6dFqllJMjz2ougI
VQfcATuVzn3Nen+Iri7ihitNKsY59TvsxwyyxAxwYH35D6D07mugwD2paAPJ/BPhf4g+GfE
0pvLu1vNHunLXRkuSzu56yqMfKe2PSuu1XwnF4j1KaTXZfPsI0C2ltGxUIf4pG9W7D0H1rq
CFHaggjpQBy/hbwXpvg9LmLSby8lhuTl47iTcFb+8vHB5rasNLstJsEsLKBY4FJODyWJOSW
J6kn1q8Ap6CglT1oAaI4YzuWJFJGMqoFPBB6UgBPWk5WgBVJJNOpAAKWgApDnHFLRQA1Sd2
DS5GcUuBnNGBnNABTc4bk8UvO72owPSgAyMZpCc8DrTsDGKT5Qcd6AAZxzSngUHgUmQRntQ
AbhRkZxQAOoFLgZzQAHpTc4GD1p1IQD1oAZk+tPGe9J8oPSnUANYkEU4gd6Q4zzS0AMLehp
ASOhxT9o9KNo9KAK1lZ2tjC8NnbpBG7tIyoMbmY5JPqTVo84zzikAA6UtACr99frTKev31+
tMoA5r4hj/i2/iAD/AJ8m/kKb8PSr/DXw/jkCzQfzp3xD3f8ACuNfJ/58m/kKj+HO3/hWnh
/b0+yL/M0AdUcAc0ADtSkA9aKAG4JPPSq2pWceoaRd2EqB47iFo2Q9wRirdHcHGcHNAHlvw
SuXPgS506RiZLC+lgwf4RnOP516iOgrxK2vdU+E3jC/t9R077T4c1y98yG7jPMbsehH49K9
tH3R9KADgnFHAFGBnNKRnrQAdaQkDvS9K8v+IXiDxdZ+N/D/AIc8LXttayanG5LTxhl3A8Z
4OOM0Aen7hSHbnkc15X/ZHxwZAB4n0b3PkjJ/8dpo0T44btx8U6Pz1Hkg/wDstAHq3yg0pP
BxXlf9i/G4j/ka9HX28gf/ABNRjRPjfkg+LtJHoPIH/wATQB6sDlTnrSAH0ryr+wPjdncfG
GlAjssI/wDiacND+Ng+94x0r8YB/wDE0AerZHrRuHavKG0H41Nz/wAJlpmf+uI/+JpB4f8A
jS3Xxppy/SEf/E0AerjnqaT568qPhz40cf8AFcaev0hH/wATSf8ACN/Gf/oedP8A+/I/+Jo
A9YG0dCKacdq8nXwz8ZxnPjyxH0h/+xpf+EV+Mo6ePbQ/WL/7GgD1gnjg0057nNeUf8Ip8Y
+n/CwrUe/k9P8Ax2n/APCJ/GEdfiFa/wDfj/7GgD1fcBSb19a8nHhL4wsefiHbD6Q//Y04e
Dvi8evxGtx/2wz/AOy0AeqknrmnbhgZryY+D/i8CT/wsaDn/pj/APY0Dwf8XS24/EiDp/zw
/wDrUAerhvm68UpOehryk+Dvi042n4jxfhBj+lN/4Qn4s4I/4WUgzz/qT/hQB6v81GWxnNe
U/wDCDfFYrhviYPwh/wDrUg8CfFMZ/wCLmkZ9IjQB6yDx1pMrnOea8pHgb4pYwfia2P8Arh
TZfBHxQigkl/4WY7bFLYEOM4GcUAes5B4zRgYxXn/wj1rU9e8CteaveyXl1HeSReZJjOBjA
4/GvQaAEPC8U0Mc8mn00qMHigCvf6hZ6bp89/fTrBbQLvklbog9TUGn63pOq288+najBdRw
HbI8bgqhxnk/SvNviTqniebxXpHg3SHtIrLWoWSVp4xID13bh2AABzXH2PiC4/4V3b+CtPt
LO1vL3Vm0uSW0XCTRqBvf1JwcZoA9pk8Y+FoooZpdfs1inV3jkMg2uEOGIPsa3I5BNEksTh
43AZWB4YHoRXzteW2t+PzCng/RtNt9K8O3Ytre2cL5uf4nYH+Dvg10nhaf4jeJ/EeriDxfH
b6dpN8sDItspSVQeUXjjgY/GgD2Y5zzRuI6muL+I3iHVPD1voL6VKkbXmpxW0pdAwKHqK82
8R+PvGOpaze/8I5q62emPqqaZZgRKWkcA7iGPbuaAPfwcfepdw9a8k1K/wDHHhaTw/4dl8R
JrGq6xqP/AB8eSAIrdcblx7880eJviVPoHxD1exe6jGm6bp+5LYIC9xctjaoPXjPT0oA9Wn
ura1tpbq6nSCCJSzySHaFHqSaZY3ttqNlDfWU6z206B45U6Op7ivn7xx4q11PBeieGtbcXe
q3JS/1DMYxFEX/dxsB35H6V7tfXlvovhm5vgiQw2doZFQDCrheABQBqoQXGPWmV5V8OfHmr
a9qGj6Vf3SXl3PBNeXjxoAIVyBFGcdD3r1Xyn/v/AKigDm/iGQfht4g/68m/kKh+G/Hwx8P
E9Psi/wAzU3xB2/8ACuPEHp9hf+VQfDdR/wAKx8PY6fZF/maAOsyKAQelBAIowBzQAHOOKD
nbx1pc/X8qTcMZzQB5P8Z7S4Ft4e1v7JLfWOnXnmXVtH/EvHzH8uteieH9atvEPh2y1u0Vo
7e7jDqjdV9j9KpeN7G+1LwBrdjpqs93PbMsag8sfT8qw/hNqljf/DywsbVTFPpoNrcwnqkg
OaAO+oo6CigArynxnhvjv4FU/wDPOT+Zr1avJvGp2/HnwIR/ck/maAPVxnPtSnOOKQZ20oz
jmgBvz0oHdutLkZx3prE9BQA7I9aa/WvGviH8XL/wz4sGiaHb2s4ttpuZJgTljztGOnGOa9
Su9XhsPDUmu3mEjhtftDr/AMBzgfU8UAaYxjmm5AIrxb4cfFHxD4r8eS6VqMduLKeKSWJI0
w0OOnPfj1q3qvxF12f4y2nhXw+8BsI5VinDpkucZc57ACgD2I7e9NGO9fPnjP4160+p3Fn4
WC2NpbyGI3Lxh3kYHBwDwtVE+IHxV8Jvaaj4jikudPuNrAXEa7XUjPDL0OPWgD6OAA+9Sgk
feNc7Z+LtL1DwQ3i2B8WawNMVfggqD8p988Vx3wo8aeI/GMmrTax5BtYSvkmKPaUYk/J74H
egD1FtvajJPWvHJ/iLr+ofGaLw5oDQz6VBIYpU2AmQqpLnd1HOBXn03jn4qX3imXSLa/u4t
QaRo1s4kRSCOcYx6UAfUq8HmlY4AIrxr4c33xSl8ZmDxZFejTRC5ka5iUBXA+XBFU/iD8X9
W0bxc2jeHBbvDZkLcPLHuMr91X0HbNAHuB3Y5pACelYuteIrfQ/B83iC+wiRW4l2erEcKPx
NeXfCv4jeJfE/jW507V5kltpYXmRFQAQkHgAjkjtQB7ZwOh+ak3N/kV5CfHXiDU/jxB4b0m
8jj0e2kaKVFQHzdq5c57c8VyvxP8aeONI8e3Wn22p3Gm2Q2m1WEACRSOvTnnNAH0WD69aQn
jg81896K3xwi8Qacbv+03tpJU8zzijRmMkZz+FfQmFJNACAknrTbjH2SbPTy2/kakCgGobr
P2Wf08tv5GgDzL4F5/4V9c+n9oS/0r1LJJ46V5Z8Czn4f3Y7DUZv6V6qBgUAFIfuntS0EAj
B6UAfPHxKs9Z8SeNdbvtOE32fw3bxxske5HmRuZNrfStDQ5dFufF+hXXh/TpU0LQNHlvk+Q
kvO33gWx8zDGK912pyNo+brx976+tMit4IIhFBCkUajARFCgfgKAPnjTJ7nxH4sHiPwvoF5
4faG1nfVdhIil+VtoUd2/qatfBaz0oa1C7trsetRJJJNHIpS1bPGT6tivoDYoXaAAPQcUBF
BJAAJ6mgDyT44w6vLo/h9tJimkuEvyV8pc7W24BP+Nee+LPDVr4e1zw9pOpwap9htbDzbmb
T4y7PcMxYsvbOSMmvp4gE89qNq7du0YoA8Dt9RsPD/wAUNKuZ7LWb7T7PS44rDfA0kpkk5Z
nPrzXO2NlNp3itfiJrekTX2ly6pPC8U0TM8PPySEd/avp7FG1Su0jK+h6UAfLOpeGfFN/4V
v8Ax7ez3LzaleJH9keHdK8QcbW6ZUDA49q9l+Kq3M/wyk0+0ilknvZbe3URgkjLDJOO1egj
B6Gk2igDyj4R2A8NazrnhC+08RanayrMt4I8faoT0O729K9W2D2/Onqq+arbRuz170zavoK
AOd+IIX/hXPiAH/nxf/0GoPht/wAkw8Pf9ei/zNWPiCM/DnX/APryf+VV/hv/AMky8P46fZ
F/maAOsyDUVwypbSO8nlIFJMmcbBjr+FSAAGkZUkRkcBlIwQRkEehoA+efEOsy2fmnwZ8Tb
rUSSxuVubtE8vH90sBnPsK9A8B+I/EWqWel2Y8M3sOnLDum1O/mDNLkZBXu2Sa6u58G+E7y
ZJrrw5p8siHIYwL/AErbRFRFRFCqo2qAMAD0oAOQqnuK8l8IhdF+PHizQrTK2l3At5sxwr8
E/wAzXqGp6haaVpV1qV7JstrWMyyN6AV5l8MYL7xD4h1r4kX6mFdSP2a0h/uxKRyfyFAHrA
5FLSL90UtABXlPjVAfjt4EOONkn8zXquR615V41cj45eBMf3ZP50AerUnO72oBHrSbvm9qA
GyxtIMLIYzkHctUtX1KHRtEvNVuGAjtIWkJY4yQOPzNaGR614r8fPEUlvpFl4ZtHO+7Pnzh
f7inCg/U/wAqAPELyK9v5I9f1DcY9Su3UMepYEFsewzivavilqtzrOp6P8NNCkPmzeWbllb
oNvyq3sB8xrivHNpB4b0vwLo8ke5rW3+23CL94uzAn+X6V0XgjzRpvi74qavtEjpIlqz9m9
V+nC0AUPg1aQ6d4q8SazM4MWjWjqzdmOTk5+i1o/BSwl1fxlrPi25jJI3BXYfxu2SPwH86w
dClfRfgL4i1Rmxca3di1Q92HfH616p8ILBdG+FkV9cZQ3JkvJc8YUdP0FAHD/F+aHUfGml+
CtHtIo5nkWa48pApkkfgZI9s13nxVtbS0+Dl9aSbNsEUMUWf7wIAx74zXD/Cy3fxd8Ttb8a
Xq7o7dy0O7ortwo/BR+tT/HjxNEYLXwnbsGkDC5uiD90DO1fr3oA5jTNSksP2cNWgVyBdal
5CA+hwTj8qm07xpaeC/hHFpukzLJr+qs8suz5jbg8DOO+BwK5zxP4fv9Hs/DGgreSTy3lqs
/2Jf4JHbI49TkD8K6X4RaJoD+Mbqy8R2rDWrNi0NtN9zI65H94HFAHdfCvwcPCvh+fxTrYC
6hcQmXMhGYo8Zx9T3rlPg7Ade+I+r+KL9vMeENIsh6F5Dj/0EV13x2My+AYJYb0wYulDRKS
POBBGOPTrXm/hP4UeKPEHhq31zT9ahsIbrOIy7oSAcA/L+NAH0P4k1u38P+F7/W53Hl28Jd
cnIZjwo/E18hzWd7PHYa7ck+dqt65AI++Qy5Ye2Wx+FegfEL+0PDPhLRPh5PqJ1C7lkN3cy
gk5JbCIM9qq/ES2tvC2peDtIERkGl2SzyKT952fcQfxFAHWfEq9u/F3jDSfh1pJCiDE12/Y
Hbk5+i5P1rnvhOYtGXxh4mDF4tMs2RCRgkknH48CrnhGa503wb4p+JutN/p9+Hgsyw6luMr
+Jx9BWPao+h/s6XlwCRNr2oCPcerRr1/Dg0AdF8BNNe71bWvEd3GXkT90krdNzfM/44xzVD
WpYvGP7RtvZ5SaztJkhzu+UrH8zc+hNdn4a0Q6b+zvcwtdiwku7OS7e46bQ3I6c9MD8a8h8
C/DzV/HEN3d2Gox2KWrBTLLu+djzgY56UAfXCFSo2OCBx8ppcDOa4D4ceAtQ8FretqOtf2h
JdBVCJu2Jjvyeprv8j1oAXpUVxhrWZQeTG38jUnB4zUcygW8h/2D/KgDy74FceBb1Qcj+0p
fw4FerV5P8CCP+EGv/X+0pf5CvWKACkOd3tS0UAIQOvehTkc0vBFIBigBabkk8dKdSAYoAW
iijIFACEgdaDntQQO9LQAgAHSloooAI8+YM+tNp6/fX60ygDnfiDn/AIVz4gwMn7E/8qrfD
U5+F/h4/wDTov8AM1Y8fkn4da/nj/QX/wDQar/DUAfDDw/j/n1H8zQB1hz2pnI5xTg3JzXH
fEXxfc+DvDCahZ20dzdzzrBDHLnbk5OTj6UAdkDmmySRxRtJI4RFBLMegA6k15KnxG+IVsR
He/DC6mfH37d2Kn9DVfUNb+KfjK0m0iw8HDQbW6Uxy3N22WVSMHGcdvQUAU/G3jO2+ITW3g
Xwc09y91dbbu5EZEYiU84Pcf4V7HpWmWukaPaaVaKBDaxLEvvjv+NZnhHwzaeFvDNjo8Kq0
lvHteYLgyMeWOetb4Cg9aAF4AoJ44oIBFHAFACEZGe9eU+NQR8cvAhxwVcfqa9YyK8n8b/8
lz8BMT8pDj260AeqH73FOC8c0AA4NOoAaVX1xXhvi/wrrfiD482c7aXcSaOhgDXOz92FX5m
GfrXuZUHk0mF9f1oA8C+MPhbWdb+Ien/2XptzPFPbJEZY4yY0O4jk9uDWx8SvD+o6V8KdF8
H+G7K4vVEixy+RGWLbRnLY6ZY17Png88H3pAMDINAHgPxC8L6rY/DPwd4c0ywnmkRsziKMv
iQr/Fgcck16zJpMtr8NpdFtFPnRaaYFTH3n2dPzzWrqWradotn9t1O8W1heRYgzZ5ZjgCuJ
1P4s+HLDU4La1El9bnf9ouogdluBwCeOcnigDxjwb4n8Y+BYr/SbHw80s9ywbbPA+6NgMAg
DqK63wd8Ltd13xIfFHjeJ40eTz2gkP7yZ+2R2UeldfB8ZtFMWnT3djNbi7dxLtbzGtkB2qz
ADOWbjFbo+KHgcBSdeQFxkAxtkc7emOOaAOFuvD2r6r+0dBqFzpdwNLsyvlzhMRYROBnp1N
VPi1oOoaB4wsfHugwvkupuPLUsBIvcgdmHFeva54l0Xw7YwXerXy28E7bY3ALbuM5GO2Kwb
n4qeArd3il1oSbeD5cLure445FAHIfFKy17xh4F8P6jpGlXE28+dNbxp88ZK4HHpnNcppni
/4t6NYWujWHh144bdBFGh05sn6n+te16p478K6NLFDqWqrbPJbrcKhQ8oTgfQnPSp9B8ZaB
4mnmttHv2uXhTe+VKgLkgHJ69DQB5FdeDPFev/ABj03V9X0eRLH9xJPLkeWpVAWA9Pm7U74
qeDPE/in4mWz2OmyPYvDHCt0q/InJ3bj2xXuc93aW9tLcS3UaRQqXkcsCEAGSTXOX/xA8La
Xp2m317eyLb6mpaB1hZtyjqT6UAcd8UfDmrf8IHofhXw1pU95DC6rI0K7toReC31JJzWF8T
PCWt/8It4O8O6JplzdW9ohWYwoWCyEAZbHT+I5r1CPx74UlfZDqglIleD5EZssqb2P0C96r
WXxK8JX1/YWNvezifUCBArW7LuB6HkdD2oAd4y0O+uvhVe6Fo8e67+yJEkQPLAYyo98A14h
4dn+Kvgyxk07SvD11DDLL5rhrEyHdjHWvp/aO5pRjGMn86AOW8B3vie/wDC6XXiyBYb55W2
KI/LPl9iy9j1rqSoJoxznJpaAECgHNNm/wCPeT/dP8qfTJMGJxn+E/yoA8p+BH/Ik6iPTU5
f5CvWa8o+BmB4O1MD/oJyfyFerZO7GOKAFo6iiigBvIOB0p1FFABRRRQAU0DPWnUZFACEA9
aWikBPfigBaMiikAA70AOX76/WmU9fvr9aZQBz3j//AJJ14g/68X/9Bqn8M/8Akl/h8/8AT
qP5mrfj07vh9ryf3rF//Qa4/wAEePPCWifDfQrbVNetYLiO32vFkl1OT1ABxQB6i5SNTJIw
SNQWdj0AHJNeDadoniH4t3N7qeo+JPI0ey1Ii3tUiyhVTwV98cZ966LxH8X/AA3f+H7vTfD
bzalql4ptooliZeW43ZNdb8OdBuPDXw/0zSr2MR3aoZJh6Mxzg+9AHWKNqKqkgAADtRjnOT
S0UAFIVBNLRQAAYGKQjIxS0mTuxigBMH7vavKPHP8AyW/wCnYFz/49XrNeVeNVU/HPwEWbY
AshBPc56UAeqL92kJIPApRjHWjPzYoATOVOetMqQgZzXM+PL59N8B6tfRyyRGGINviYhwNw
zgjocUAdICQMY60DI4xXg6/EX4d4Gb/xV9ftcn/xVKPiL8O+f9N8Vn63ch/9moA7n4leCta
8aWun2Wm6jBaWsDNJIJc5duMYx6DNcBafB3xbY2t7YQ6rbLBeRpE8qzMBt3ZI2Y55561nav
4nk8VXljpPw1vfEK6ixdpknu2wyAZ6k4HNQDwt8cypzPqv43q/40AdRpfws8R26s05s45Hm
ikkImZjII1bDE46s5Bx7VTtvg74rtImhtdQ00iWKWKS4dWL4fBJ+vUfQ1hJ4T+OJOPO1MD3
vh/jVjSvETeELm80z4lza/LqhZZIkgvG2rGR3ww5oA9D8Q+BvEuseGvD2hR3dm0VkiG5kuC
zP5i4wVx94cYwe1UtL+G+uXOqxXXij7BIhu/tVx9mUjeqj91EBgBUBySBXNN8SfhwXX9z4m
b/ALfZP/i6Q/Ef4cEY8rxMw7/6ZJ/8XQBp+MPhB4g8U+Kb/Wjq1pGs5AhjKN8kYGFX+tdD4
O+HWo6FY63pt/Nbm01KBIVmtdyzKAu3HPAHU/U15TaeHvixrlouraJc6lJYXJZ4Ga/w2zJx
nJ9Ks/8ACC/GqTg3F+Mf3tQA/rQB6pB8LNN0fwtr2maHNcy3GqW3kF76UuFx6YHHeofFXwx
m1+10+2gu2hg0zTja28QYqGlOBub/AGcA5ryu68O/E/w5B/bPiGfUf7KtXVrkJqBJKZ5GAa
2/+FlfDh+uja/j2vn/APi6ANGy+DHiPTJb0afrdoIp4Hgj81H3Rl1AZxt4zwR9K6Dwd8OfE
Ph/xBb399qVrJaRRorQxqzuSqlVUFuijrx3Nca3xJ+G3Q6DrvHf7c//AMXWNqWtN421Wx0j
4cW2q2V2qySSrNfMPMAx3LdqAPpzDso+Qj2xSqrbvun8q+Zh8O/jKgyLi7B9tR/+yo/4V58
ZWP8Ar7wH+9/aP/16APpsgjrxRXl3wksfEmkrr2l+J55pb2CaJgJZTLtVkzwa9QHIoAWmOP
kY98H+VPpr/cb/AHT/ACoA8q+Bi48JarnqNTlH6CvVsndjHFeVfA5s+FtaX+7qsn8q9WoAK
MiikwCc5oAU9KQEkc0tFAAelNXpTsj1ooAKaoODTqKAGr3pSAaXI9aKAEBJ6igjNLRQAqff
X60ynr99frTKAMHxuo/4QPXc/wDPjJ/6DXHfDXwZ4Vn8BaRqtxoFpcXtxFukmlTeWOT612n
jZBJ4F1xCcZsZP/QKyvhb/wAkp8P/APXv/wCzGgDpotL0yBke3061hdPuskKgr9DirZGRjN
LRQAgJzjHSlopCcCgBaKT7wpRwMUAFFFJn5sYoAWvKPHef+F1+AeP4n/nXq9eWeOTj4z/D8
/8ATSSgD1FVAwaXHOaQE9MU6gBpJzjtWH4sh0+Xwhqw1WBriyW2eSaJWwXVRnAPbpW9UE8U
NzFJbzoskMqlHRhkMp6g0AeM+BvAfg7xLpN1d33hmKBoZ/KVoLt5I5BtDcHPUZwfeug1X4X
/AA80rRL7VJNAMgtIHl2Cd8tgE4616Dp+nWOl2Mdlp1tFa20X3IolCqKmuba3vLWW1uY1lh
lUo6N0YHsaAPl2z1TS7C5glsvCllp13cIyo66hMphK/e34PAI6DrXuWi+FdJ1Lw/Yajc/2n
FLcwLK8f9oT/ISMkctWxJ4R8Lu0hfQLJjLIsrkxDll6E/St0AAADgAYAHagDxLx5NbeFdas
9O0uB7r7QgMgn1ScNFk7QzYbCrkjrWF4dXQ/F/jK10/VfDdtdl3ktpbn7ZLJJlFJ3rk/6vo
Bn1r3C/8AC3h3Ubua61DRrW6uLiMRSSSJkuo7GrNnoOjafdtd2GmW1tO0YiMkUYB2DoufSg
DkZPhT8O4Ymlm0KKONBuZ2mcAD1614hPeeHY3vJI/BWk7LKYqy/aZS06lsLsG70BJPTFfVc
0aSxNFLGskbqVZWGQwPUEVjQeEfDEIQQ6DZR+XG0S7YRwjdR9DQBwfw70TS9d0e8kurNoEt
LjyYTY3s4gZdoJ2/N2JwfcVL4+g0fwX4eXUbXTNQvrmaURRx/bbjYD6uQ3A9PU16XZWNnpt
nHZ2FtHa20YwkUS7VUfSlu7a2vIBBdQpPFuDbHGRkHIP4EUAfM994mtr1fIbQ7RYrqN5FS5
v7hjBs6rIpblmIOBXr2lfDXwLeaNZXs/hWCKeeBJJI9z/IxUEjk11TeGPDru8j6NZO7zC4Z
jCpJkHR/rWxke1AHzt48tPDfh3xSmlab4U0drbywu+VmZjKezYf5FAIOSKZ4GTR9Z8WWdk3
hrTbfLyQyPZySrK21SfMUhuE+6Oeua93uvD+h3l3NeXWkWdxcTp5ckkkIZnX0Jqa10rS7W9
e8tdOtoLl0EbSxxhWKjouR2oA4Dx1p/hvwd4QudbTS57mVGWNEN9MAWY8End0ry9vFUUjxf
ZtKs0hn+XzZri4HksMZZxv4DHIA68V9I31hY6jbNaX9pFdQEgmOVQy5HQ4NVpPDugyCYvo1
mfOZXkBhX52X7pP0oAzfA9haW/hez1CHT1tLrUoI7i5AZzlivH3iTwK6Ykg9KAcIOn4Uu75
c0ANGd2cUOPlY+x/lTgcihhlSB3BoA8m+BZP/CPa+uOBqbn9K9Zyd2MV5R8DgV8Pa8p6jVZ
B+lesUAIehpqjvT6DyKAEzxRklTxTcYYU+gBirnk0+ikJwQKAAkjoKASeopaKAG7B60fe68
UoOaWgAooooAVfvr9aZT1++v1plAGP4wAPgnW8jP8AoMv/AKBWJ8KVC/CvQ8HI8o8/8CNbv
i7H/CG6zk/8uMv/AKBWB8J/+SU6F7Qn/wBDagDtgMHNAGDmlooAKKKKACiiigBCMjFIDg7a
XHzZpaACvKviXYeJf+E18L+INA0OTVv7M3s0aNjJz0Neq0E4GaAPKR45+KLcj4YN9DOc0w+
OPikG5+F7f9/zXq45O6nUAeUDxv8AFJhkfDAj6zmj/hNfin/0TEf9/wCvV6KAPJz40+Kx+7
8NEH/bc/40g8YfFogkfDaL8ZyP616zTG+8KAPKR4v+Lh6fDeFfUef1/Wl/4S74uf8AROYf+
/8A/wDXr1cnBApaAPJ/+Eu+L3b4cQfjP/8AXpv/AAlnxi7fDu2H1l/+yr1qkBzQB5SfFXxj
b7vw9sx9Z/8A7KmHxP8AGXv4Bs/wm/8Asq9ZBzQDmgDyc+KPjIfu+ALQfWb/AOyoHib40t/
zIdh+M2P/AGavWaQnFAHlH/CR/GcdfAdgPpP/APZUg8QfGkn/AJEjTV+s/wD9lXrAbNBOKA
PJv+Ei+NWcDwTp4x6zf/ZUHxB8awAR4J0zJ/6bc/8AoVetUUAeTHxB8bAMjwXpef8Art/9l
Sr4g+NpXP8AwhmljI6NN/8AZV6xRQB5R/bfxv28eD9IH/bf/wCypp1r43EEHwnpA/7a/wD2
Ves0mfmxQB5KdX+N5HHhXR/+/o/+KoXWPjeOD4U0g+oMo/8Aiq9bpCcDNAHnnwn8Oa54c0D
UodftY7a6ur1rgIjhhgj2969EpAcjNLQA0jndSjkUtIT82KAE289adSE4bFKelABSEZOaT7
px606gAoopCcUAAGKR+1OooAKKQnFLQAq/fX60ynr99frTKAMvxVz4R1gf9OUv/oBrnvhP/
wAkp0P/AK5H/wBDauj8T/8AIp6wPWyl/wDQDXM/CI5+FGi+yOP/AB80Ad1RRRQAUhGRiloo
ABwMUUUUAFFFFABRRQTgZoAKKQHIzS0AFIR82aWg8DNACEZINLSA5FLQA1hnmhOlOooAKKK
jEYUkg8nrQA8DFLTd/tTqAEIzS0gOaT7vvmgB1ITilpjHPFADiMik2e9OHSigBuNvPWnDkZ
prfdpR90UABGRilAwMUUUAJj5s5ox82aWigApjfep2fmxRn5sUAC/dpTyMUmfmxign5sUAJ
s96UDAIpaD0oAQDFLSA5paAEIyetLSE4PSloAQHNLRSA5oAWikBz2paAFX76/WmU9fvr9aZ
QBm+JcnwtqwAyTZS/wDoFcx8Ihj4UaMP9l//AEM11XiJS/hrVAvX7HJ0/wBw14z8P/it4Z8
N+BdP0XU4dQF1bBg5S3LKcsTwc+9AHuv3uOlOry//AIXn4LH/ACw1T/wG/wDr0H45+CwMmD
Vf/AX/AOvQB6hRXl4+Ongon/U6oP8At2/+vTD8d/BI/wCWGqf+A3/16APU6K8t/wCF6+CuM
W+qkEdfsv8A9el/4Xp4L/59tV/8Bf8A69AHqNFeXf8AC9PBmebbVQPU2v8A9emyfHTwaGKL
aas2O/2XH9aAPU6K8rX46+D+n2HVvr9nH+NOHxz8In/lw1Yf9u3/ANegD1HHzZpa8rb46+E
1POmaxj1+zj/Gmn46eFd2f7K1jGM/8e4/xoA9WoPIxXlP/C9vCv8A0CdZ/wDAcf40h+Ovhb
dkaTrJ/wC3cf40AerAYFLXlX/C9fDBHGja1n0+zD/GmH46eGs5Oia2P+3cf40Aerg5FAGK8
pPx18N/w6FrZ+luP8aZ/wALy0Anjw7rpHr9nH+NAHrVFeTN8cdBVsDw7rjH/rgB/WpP+F46
D/0Lmu/+A4/xoA9UK5pa8l/4Xhovbw1rp/7YD/Gmf8Lz0j+LwvruPUQigD1v73Tijd7V5P8
A8Lw0fGf+EX13n/piKP8Ahd+jjr4X13/vyKAPWqK8l/4XfpW3J8Ka8B/1xFJ/wu/TMceEte
P/AGxFAHrdFeSH43acPu+Eddb6wikb432SqSPBuvZ7ZiFAHreOc0teSH43aceng/Xj9IhR/
wALtsf4fBuv5/64igD1uivJP+F223/Qla6f+2VJ/wALutt2P+EI17/v3QB62RkYpApBzmvJ
v+F223/Qla9/36FN/wCF1oxO3wPrxX18v/61AHrmPmzRn5sYryMfGpQf+RF17H/XP/61Sr8
aImUk+BteGP8Apl1/SgD1fHzZoI+bNeTH40Lg48B69n3jpF+M5PP/AAgmvY9o/wD61AHrdF
eRt8afm+XwHrx+sf8A9akHxokJ/wCRB10fRP8A61AHrtFeSf8AC5ZO3gHXT/2z/wDrU0/Ge
Ucf8K/13J/2P/rUAet7fenV5AfjNdocH4fa2Pqv/wBanj4yXeMn4fa42ehCf/WoA9coryH/
AIXHffxfDrW/++T/APE0f8Lj1PAK/DnWyD9f/iaAPXQMUteRD4w6n3+HOtj8/wD4mj/hceo
f9E61v8j/AIUAevL99frTK8+8L/Ee91/xHbaXN4K1TTUlyftM4+RMDPPHevQ9o9aAHMpb+H
IIH8qh+x2//PnD/wB+l/woooAb9hg/59If+/Y/wpBaQk4+zRf9+x/hRRQA4WUAOTaQn/tmP
8KT7DBnItIf+/Y/woooAcLOIf8ALtF/37H+FIbOIn/j2i/79j/CiigBTawhMfZYv+/Y/wAK
aLOIjItov+/Y/wAKKKAH/ZItuPs0f/fsf4UgtUBz9nj/AO+BRRQA420Z628Z/wCACg2yEf8
AHun/AHwKKKAGfZ1Bx5Kf98ini3UD/Up/3yKKKAHeSP8Ankv/AHyKPJH/ADyX/vkUUUAHlD
/nkv8A3yKXyuMeWP8AvmiigBnkHOdg/wC+afsP9wflRRQA1EPPyD8qd5Z/55j8qKKAEETD+
D9KXYf7g/KiigBFjYE/L+lO2N/d/SiigBoRwc4/Sghn+Xb09aKKAFCMBjb+lBRyOF/SiigB
QrgdKNr/AN39KKKADa/oaNr+hoooANr+ho2v6GiigAKuR0NJsfbjBoooATy5PelCOBgg0UU
AB3A4waUiQ9jRRQA3ZL70gWQ+vFFFADish6ZFLh/Q0UUAIqSD1pdr+hoooAcofcM5xmoce1
FFAH//2Q==
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAB8AQEDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+7q6uCjxLGkDKLSyOZbS0
kc5tITy8kDO3BH3mOOgwoADfP35ESW5YDPz2FgBgdelt1pT/AMfMf/XlY/8ApFbVHGwdizA
iTaRnGE29uvfmgCzbzMU37LbJyOLKyUcH/ZtwfzJHtUhnuN/EdpsyOTa227HG7/lljPXHHp
UEKlIwpwTk9DkcmnswUqDn5iFGBnk+voPegB8s8g2vsttqEs2bO0Jx/s5gJB+hH1p32o7PM
2QbcZ/49LXOD7eTUbZwduN2OM9M9s1G3nYXbs3Y+fOcZ4xj9aAJmmdwsiR2xbAK7rO0xzyM
kwFhj/ZYc0yWSdypWO04XndZ2Z5743QMcfjTAjKrFceY+GOfu7upx7ZJxQ/nfLs2dPmzn73
t7UAcF8T/AIq+DPg78PPFnxN+IGoDRvBXgnTH1vxLqsHh6TWJbDTYpYYJblNM0jTru/uxG8
0e8W9rK8cZaaTbDG7p8Cx/8Fj/ANgS8iaS1+Ler3qRQi7uvsPwc8fXxsrQbRJeXoh8MzLa2
cLSRpPdTbYYXkjV3Uuufpj9tSHd+x/+1LHCHM3/AAoT4l8hgFVpPDGo4DMccOqSAgZyuQcZ
FfyL/wDBLCyub79or4g+FpmmtrfxH+yl+0poer6dLEDBf203gF5o7S5ikBDwxTpbXyfezcW
0ZDYoA/sU+B37TXwK/aW8P3Pij4EfEzwf8R9H0+aG31dNIgt4dZ0K4n3eVBr2g6hYWer6RJ
NsfyGvbKOG4KN5Esuxse7BnDEslrsABU/YrAHPGcn7MABnPTH1r+FH/gk78VPE3wr/AG4/g
Da+Hb24h074naxH8MPGmmLLJ9k1vw54osbiKJL6JWRZ5tJ1iCx1XTZZFLWVxBL5fyyypJ/d
AsIDyo5yY1Jyp4yPwoA+D/ix/wAFRP2Kvgl8QPGHwz+I/wAVJ9F8c+B9YGheIdCtvhr4p1R
7PVPs1reGGO+sfD0tjeR+ReW7faLW7eNmcojsVNdr+zz+3v8As3/tU+NPF3gD4M+KNU1fxZ
4L0O18S63pXiP4e6p4NnbRbq8hsBe6dF4i060urxbe5ubYXcbW8EsMVzbzhZIZVev5Mv8Ag
r6hT/goJ+0Q0X+sc+BZllYEhJk+HXhkgCJVZSsLAP5m1pZdx8wNsQV/Th8GPhd+zL4v/as0
/wDaP8CfFXR9Z/aG0D9mrwX4K+K3w88Ka7od/Yzaf4g0TQF0jxr4jsrONr+DVYra2g0gGKd
7YxiwF6sE0UcbgH6RQXszyRRCK0+dljGLS1XliFXrGFHJGeAB2Ffm34g/4K5/sJeFPEut+F
dc+LF/YeIPDmu6v4c1rTn+E/jGSTT9X0XUrrSdRtZng8OMG8m8tZQkkTus8RimjLpKoP6MK
7O8QPRGRRgdsgc/lX8Gf7U81jb/APBQr4yXt5MsVlH+1lqM19NMEjgitofiTbC5ldiWhWGK
OLdIxGwp5hl+ZSCAf13fDz/gpD+yt8Ufhf8AGr4yeEfF+sXXgD9n+TSR8SNSuvhxqttqlna
6yGFlqemeHTpr63qGnPMktu8y2iyQSW1y1zFDDH5teNXn/BZv9gyKC7l07x/4y8QPZWb30s
GhfBPxZeP9njIEjySTaNawWsURZBNdXktvaQl4xJcKXXPm3xD8CfswX/w7/wCCqH7Qf7PHx
Ot/F2tePPhD4n8B/GLwh4ZubBvAnhTxp4T8K6k1vqFnBbWEFxLrGvJPLcX+oR3V1pVxO1+1
m5laevw1/wCCP+sfDrS/2oPF1r8XdW8O6L8Odf8A2avjDo3j258VXtrYaBcaNLY6NPqVtdT
3bbPL/s+C4lSGJXuGMLNbxPIqigD+p3xB+3l+zt4V/Zw8EftYa/4h1e0+CnxAu9J0/Qtds/
AF7rOq29/rM+o2dra65oWkWV5eaPJFfaVe2N9Jct5Frexx27SmSeINZ/Zq/bo/Z4/a61Xxf
o3wG8Sav4pvPAthpWpeIn1P4c6t4Ysre31q6ns9PS1v9a0u2tb27lntpg9lDIbmOJRO0fkk
uPzB/bJ+Fvwi+DX/AARt1LwH8FPiBffEn4SzeMfBeveCfGd9qNjqD6tpnin4qR6y9vZXmm2
ttbtZWM8l1bWsbwR3aGKYXhF0ZVHzT/wRk8T33gf9mn/goh4i8MzOmteFPC2m+J9BmkUny7
zTvhx4+u7C7CjJd7e/hV1GBuaMAHg0Afrv8XP+Crn7HnwS8ceIfAPiPxX4l8S614O1GDSPH
F/8O/hrfeMfDPgzUZ5RCtlr3iTToodLS7jm3QT2tpPdypcxyWqh7qN4V7L4of8ABSj9lb4V
+DfhH4+1jxdqvivwj8cdP1/VvAGq/DjwNdeM5LjSPCyQt4g1TWdKtIotV0i00iWY2t/9qs/
Os7u2vIruKFbaRx/JH+xZ+0d4E+GyfE/4N/tBW2s63+zz+1HpWk6H8XdX0l4z4x8G+INE1a
XVvD3xM0S8kglMkmjazd3F1rdnNHc/bLKWS6SKSa3aG4/o4+K37Ef7PHwd/Y+1Hx/8Or/xT
4gn+BP7Lv7Q0Pwy8R3niW0v9M1zT/jboN3qviPxBqFvp1nDp2pT3sV8f7FuLFrS2sbSYqIr
jI2gHcP/AMFqf2EhbXU2neLPiHrYsIknvl0n4L+IHj060a5gtX1HUJ54La1tbCGW4iE1zLN
HEA6hWZ3RG/VWx1SHUbO0v7NrOe1vbS1vbWeK2tHhntr23juraaJxEQ8UsEsciMDgqwNfxN
f8EmPhL4O+O37SXjr4KeO11JvAXxS/Zy+JXhzxTZaVqMularc2FtrXgzWIYrTUUinNrcW91
ptrOk3ksAI3UowYrX9pHhjw7Z+EfDOg+FdIEq6Z4Z0PRvDukrczNc3C6ZoWnWulWAubhgrX
FwLO0iE07KrTShpCqlsAA6I3H71QUg37cj/Q7PGMn+LyNw78Age3WkjlBJdUt+pHNlZDnvy
tuD+v1qHC+auQTJs6j7uOc/rn9KV9kjeU2c43ccdPf/61AEkVw65iaO2DgFjts7QLgkY6Qg
Z5Hap/Pf8AuW//AICWv/xmqw37znGzHH97dx19utPoAdJKSuWS3woJ/wCPOzbgDJ+/bt6ds
U0TOyIEjtjGc7t1naAgZ4wog2Z69VI6cVVljAljcZy0i7vTgj24pxEiSO427GILd2wo7D15
NAFr7SUKR7IMt0xZ2gHHXOIQB+Aq1bTMbiAFIMGaIHFtbKcF1HDLEGB9CCCDyCDWOHaN92M
pKS3AJYDtkcYPPTnvU9vPIt/YxkcTTxMhCk4TzVHzHorY/WgCTA9B+QorM+03P93/AMcNFA
FuQOZ49hAP2Ox5IyMfYrb60kmWjCsyu28E7P7v0Hp606b5ZIxny5Pstjh34G0WVuCuG4zuB
7Z4IzxinbEi+ZIyT0+UsTg98Enj1oAVCiExKCNo3ZPTnnrnPen7lPRl/Mf40xtgY/KWZ8Kw
UkkKe5GeB74H1pDDEgLhOUG4fM38PPc47d6AHhVUs/QtjcSeOPrwKFcMW4IC4+Y8Kc55B9O
OvuKajiYEFGCkdTwGB9CP6U/Yu3Zj5cYxk9B75z+tADAJd2d6lMkgAc7T05x6Y5qWoQTECG
Ib/nmgxu2jgADqxAx6njrSuznCoCrMAdxGVX1U5BwaAPmf9ssTN+yV+07Ft84v8BfikyxJC
Zv+ZQ1XCqgBZ9u3eCQSp56Lmv4qP2I/jVB+z58XPEXxEutG8VeI7o/Aj4y+FND0vwloza7d
/wBu+LfBc2laReazDvWSy8NaNOx1bX9TRJzY2VmXaFo2dk/ti/bB1fTtB/ZW/aO1XVfOFrB
8E/iJbsYILq5lmn1Pw3qGlWVpDb2cU9xLNdX19bwIsULkGXe+2NXdf5L/APgktp97o37bng
XS/GWi+INO/wCE18EfFHwXave+GNXtLK+1TxL8O9ZsbfT70yacltZWmoXJ8kXlwI7NZI0DS
RpMGoA9p/4Il/sq+HviL8cdH+PmveP/AAd9p+CMt9qelfDG2120n+IGoa6dPk0zSfEWoeGG
dbuw8GWEmr3F+urGNhd6pHpsMJjXe1f13RqihpMhUdCApPzccHr1yQcc+lfxNf8ABMzTvGv
wk/4KMfBK38SaF4y8HNJ408YfDTXI7rwxrsKSLf8Ah7xBo66BqbyWawx2F5qFtpsklzNIbW
N4YrsPhVev2Gvv2yP2x7b/AIK62f7NCafIfgDN4ptfDUnhIeD7XZJ8P5/CLauvxTHik2T6k
Jv7Q3XMmopqK6RGkH9iPaJPI2wA/Gn/AILGeTB+378exBFLH5mmeALlS7NvFzcfDrw95t1E
ckFCsKhYyQFKbgACTX9EX7JP/BOr4d/s6fGL4bftFfBjWpvB/hrxD+zVpngr4kfC4wajrKe
KvFfiGw8Pa5/wmVpr+panLNpw+0wCa9sGt5Q1zFG9n9njnmRfwE/4K7eEPF3jb9vP45P4V8
J+LvEENvYeBNGlu9H8M69fwreWXw/0Fbi3hlsbGWKdIjJ/x8RyEMzGMvkAD9lv2dP28/Ffx
0/bV/Zp/Z5+Eo8W+H/gh4R/Z41R/i8njH4f6joWoeK/G2geDbC3thBL4g02LWNJ07wvew2V
pZ3yNZxarqE16jrdW7WssgB+3ieSgHuYyybhuHIwME8H1r+Bv9sXR4tW/b2+P3h0x7bTVv2
nPEOjPHO8kSmz1nxxFa3KTTAiQRSJezh5UO4I/wC7OQpH9AP7H37Y37afxQ/4KXfGL4EfFT
TJH+EWjXXxOtJ/CbeE4tKtfhpa+D74W/gnVtO8QxadBd3X/CSxrapPJqmpXdtrv9qSXmnIh
s48/hf+1npeva/+2x8f/iZpHg7xxf8AhCL9pDV9et9VtfBniJUu9K0bxnbG7u7NW0spNHG+
mXHlkKVuI/LniLxzb6AP6J/Ff7Avg39lL4Vf8FDvF3wm8QNo3wq+Lv7NOqafp/wZS3vZrTw
h4k8HeFNba+1m2167v7q61K0vxPMbK3lhW6tVubtLm4uI1gCfgL/wSg+Anwr/AGk/2qYPhn
8ZfDMXi3wfc/CX4h60dLkvdQsFTWNOtNKt9O1SKfTbq0nS60qS+lvLQSu9v9oWKSS3mEYA/
re/aZ8WaH4q/Yq+OXjrw19u1DRfF37O3jXWNAZNH1SXU7yz8TeDLz+y1/sEwJqq3k/263SS
zNqtxAXkZ4gsTV/KR/wTg8d6n+x/+0DbfG34q/C74u3HhXT/AIVfETw7aDw/8OvFmrSajr+
sWOnSaJou6HSjFY22p3lhJbtqErx21kZop7l0t0kZQD9av23v2eLr9lH/AII9eLPgPc+NX+
JieGPiV4Zk0fxLdaUNKkttF8S/Fr/hItN0xbQXV6Vm0KC5e0e9Wcfap2mlWKCGQRL4l/wQG
0yz8ReH/wBsrw3rafbNH1yx+GOhanAmDHLo+qaP44028h6bVdrWedMkHOQSTyBP8Vvjb8YP
2k/+CQPxJ8d/F631/wAVePfiL+0pNo/w88P6D4QmkudI0XQPG+l6npGhG10PSYWk0vQNN03
XoI9X1G3aa4kSG2mubieWMPzP/BHQ/Fb4baJ+27oHhTwD4isfi5rHwl0Pxf8ACXRPFHhbWt
M0LXvEXhKy8T2VrZz6pqdlZ6a962r6zpDR6U90rXsckxAEUE5UA/IL9sT9l3x7+yH8a/Efw
v8AGVlcT6RJc3Wo+AvF/wBjki0Xx14MkuWOk6ppszqIpbu0s5LWx8QWSZk0/V454Jhhonk/
oJ/Y0+JGq/EX/gip8YbDWnmvLr4Z/Db4+/DO0ubh/PaXRNE0mXVvD9qq7y3l6bp+tw2ESMA
ywWkaAlVWvgP4hftX+Lv2uf2S/iR+z3+1h4G8WeI/2y/BPxU8Oz/s+v4f+D2sWviHV5tSvL
C18S6LqNjoGlwWejtptqNZ0++gnSwh1WGTRph9puLRbs/qN4J+BGqfsW/8Ehvi38P/AB/pO
rXvxC8Y+AviJq3iPw54ZsbvX9R07xx8XFttA8P+F4LXT0uXuTokL6Na65eQ+da2lxBqkxna
3iSVgD8i/wDghxI0P7eKibzvOm+CnxO2b0cv5m7w7I0kxfBVSm5Nzk/OUGDkGv7IYpBIucE
EcHPc46iv5AP+CPnh/wAbfDP9uDwRqHxB8G+OdO0/xr8P/H3gfTNX1PwT4qgt7bXLvTbG60
2HUtRm0mG1sLS5g0K6hW/upEtUZbUSTp58Rf8AsCRFQYQYB5657euWH5EigCN5gpwFZ+Oq8
gHJ4Pv7e4oynnfdO/ZnPbGemM9fwp0YADYRk+c53Z5PHzDJPB7Y44pu399u3LnZjbn5vrj0
oASMy+YyOQQFzkLgZyO+B2J4qVg5xsIHPORnI9BweadRQBHlgXJYMACQq43DA6H3PakWXcG
OxxtGcEcnr0/KnYRWLcBnIHJ+8ewAJ6/QU8kAZJAA6k8AfjQBHl2KMDtUjLKw+bn8OKmtJc
3lumxx/pEY3EfLxIOc+hxx9ahcny2ZOTjKlRuzyOnUGrFm3+kWgYgOZYCQcBid65+Xj3zxx
QBHRRRQBFOsZljaSRWH2SyAB4P/AB6QEHr3yW/GkDNNHlD5Z3Yz16dfT1/Si5MKFMhZW+zW
OARg7fsVuAc4PBA3f8Cx2pqR+Ty0uV6bcYGT0PU/yoAF3o3KNIxwDIOAR9Pb+lTkAgg8ggg
j2PWmM7htojLLx824Dr14x2+tOYsNuF3ZYA842g9T749KAIjKI2CbCq5wGJwuO55HbNSIDl
m37lbBUeg579+o/KoJNpMil9zHhEIOVb2PTn8BTolkjCg5YMBkEgCPA6dTnOe2OlACylSrO
pBePgEdVJOD7Z60kTtJhskBRtZeu5sfezxjrTnRQdxIVOTIuOHz3bn19jShlV1RVADqWyOP
0xz09aACYoEJdFkXoUYBlIPGCrAqRg8gggimiG3bDLHHlQyh1UBgGADqHGGww4K5x7UpiZk
ZGkJJbIYjoOOMZ9vXv0qVVVRhQAOuBQA1443bc6KXyW37QHDFdpIcAMCV+ViCCykqcgkVCb
O18wzi2txceSbcXPkxm4EBYv5InK+aId5LeUHCFiSRzVmmOrNtwxXBycdx6dRQA1Wa3EW2Y
xFSSShKF/XJUgk4wCTklQAeFADTDFLcfbJY7eW4ClIrpreE3McTEF40udnnLG5VCyLIEYou
5TgYlZFbG5QcdM0iIULfNlTjauMBAM8Dk+vt0oAZ5NujyziKKOWYRiedY0SaYRZEQnmUCSZ
Y8kIsjMEBwoA4qx5jkAB228kAMQDu5OQCM575zVJj87DzfM+Y/uSCAeT8uSSOPp2q0Og4xw
OPTjp+FACbFGeM5fec8/OOARnOMAAADAA4AA4olubvHlpLcFTjJ812TB4K7GJXHtjFOpqKV
GGYsck5Ixwe3U9KAKcVu1u2y3CWyKCw+zxJbx7iwYkJCEUOW+cvjcWyxOeaubnmjxLNJOGw
GLyyMGCsxUYLEcZI9+9Nlk8sA43bmC4zjqDz0Pp0oKcKEbYFOcAcEdSOo60ARhLZLmW5jjt
476Vdj3Yhi+1PkALun2+axHAyX3EfKTjipkBQLgnco++CQ2TyTnOeSMnnnvTGUBlYRBiWGW
4BXGPm6c4/pUtACNLcTZSSWYxD5WSSV3WRc5H3mOBkDI78A5wKaHTOxWXI4AB547fhinBgS
QDkqcH2NR+UvmLIMLjOQB1JBGc59/Q0AS1WLwrKJGmjXIEYDMFyxyQoJIyxwcKMk4OBxVmq
c0USkSNGkigjCMoIDjOJASGww5wQARk4IoAuUUxZEckKwYgZxyP5j3FMbe8e7JiYZJAO7IA
PGRjrQBIVViCRkqcj2PrSkBgQRkHgiqtvIx3l2JCqDyc4HOT+lT7lkVgj846jPGc4Pb0Peg
BUUrkZyuRtXGNoHb3p1rt+2W53hpPtcIUDqq+cm5cey7snHTNVvOZAw2FxHwz7sZ9yMHGfq
aWyDHULRiCm+5jcd/lMgbHbgjjPHXp2oAqf6b/00/SirXkTf8/Lf98D/wCKooAZcBTLGHba
Psdjzgnn7FbcYFLFgqJJXLLu2hWywzxg9+ffHFTsEMyZ5b7HY4UjIx9htuenXOapIWZREAC
A28nvgde+KALsuPky5T5hjGfmP9047fXihcea43knAyhzheByO3PXj1NMMyn5mAMfRWxk7h
147d+cf/XlDIVMg6YJJxyQuQffjFAEcojVkdiFIbOQuS2OxIBPHvT2kAjMi8jAI6jIJ/Omh
mcMQisuMx57n3B6VGZXQqsiIqNnpzwPYZ9R2oAkZldFRjtMqggAE9geuMce+KaB5Xyg+bIR
lA3BC9CAxyAOvGRUm6PMYwMsMp8vbGfTjimGeIE5PIyM7T+POKAHrLG52hvm9MHt15IA4pX
UuuAxQ5zlev06iooZUckbVD5OMLjIwOc+p54zTUmiRcb2bnOWBJ/lQBMA6KoGZDu5LHBCnO
Tkk5x6VJUImyQ3HlsQqtzkt6EenXnHakkkkRwNq7GYKDnnnGeM/X8qAJ6q4YzfI7MA37xck
BB2GCQCDg9AelWqglwGQgkOSdoHAcjGA5HYe/qaAAvEGIRVaXJAG3BLZ5+YgDPXnPNSksEy
Fy2B8uQOeMjPTjn8qgHlwnc/35DuPGdp6kAgdASe9SCTepMXzEEDByB2z6dqAHo6uMqc4OD
14IxkcgevXpTC0mwnYN2SMbh93+9nP6daglcxSqQB9wEr0UklgTgd/f2qI3QhgZ2DOwJJUK
zsVPGFVcliPQZOM8UAOEckiKwZnO/lS3AAzz8x6/rzVqaQxAEDOTjrjtVXzgBvXhyCpTkIo
/vDpzwO/c0RzgLtcA7QdpYFiWJJGfbtQA03wZzCqneY2bcocqoXg5kC7FcZB2Fg/IIHIqxC
7SoykkFQBvySxznn68etQDjMr/KG5RV+6xBztYc4BOM9OpqdZ4gBnCkgZCqcZ9OnOKABX2L
LgAmMgFu7n1Y9c/nUxBdOCVLAHK9R0PHT6VUaVSzNxlT8q4OHH+37jt71YSZHKqD8xHTBAy
Bk49uDQAoV40IBMrZyNxwcHAxkk8DGeveknVnjwoycg4yPfPJIFRC5/eFWAAG7kAk4UgfzI
/OlmkDRbkJ+8BnkHvQArt5TZWJApIUMMAnPOMDnt9OKWXzSQAMICCzBgMr/ABAjOSOvGDn0
qBJgZC0nClcAYJAYEYOOecA81cV1ZdwPy85yD268UAVXKxqzJgrMCoGNoUYxwMe/oKaruqK
qxgGQEK4IDMQevGDkZ4yRUkkpUAhEMZzsJHp147flX4T/APBRz/gpT8cfhf8AHbw/+yL+yP
4Wt9R+Lt1baC/iDXZ/Dq+KNcm1nxbajUPDvhHwJoF039my3raeI7/VdV1G3vFj85La1t0EF
zcgA/diSMiLcSVYKN4H8ZyOWIPzEepzU1m7G6sUMYBM1vtfI3bFkQkg9gVByMjIJGDnFfze
/su/8FNv2v8A4eftReFv2X/29vB5trj4i61pGiaXrV54UsPBni7wbqnimRbPwpc3Nnos39g
+JPCGrajttJ7q3hN3Yb2nivbiS3uLU/0h2cjJfWsMiKrR3MURPDMGWQJjIJB+YYJHB6jigD
P8q99ZP+/w/wDi6KufaoP+en/jr/8AxNFADL5Qk0YUn/j0sup54tYVHTHZRn3z9KpMTHG8z
HZEn35G+VFz2LnCg98EjgE9BXmXx9+MPhH9n/4S+PPjN46nMPhj4feEV12+hjJ+1apcx2Fr
BpWh6eoyZNR1zVJrTSrFFDf6RdK7DYjkfyS/D7WP2lv+CuX7U58G+Ofjbqfwr8N3uieJvGF
l4c0e61abwn4C8N6A1nDHoWheD9P1bS7fW9Tllu7G0udV1O9N1cK13qFxIigWwAP7K02vCs
8LCaPeR5sTLLbkgn5RJGSu4EYYbs9amRJpXSRY2fcwOyJWY4U4PyDJxwf8mv4OrH4sftQ/8
E+f2h/HHg/wZ8Ttft9d+E3jrUdC1/RJdS1S78D+OdP0q6DmPWfDOqTzWr6V4g0swXCSrbx6
jZR3UUtrdxyIHb+mL9vOfxH+0b/wTW/4Xh4B8beMPgzqum+B/Bf7R9vD4f1fUdJ1C60+HRl
vtS8F6hqejXdpfiAW2tTzWVzFP5Ut7p9k91EYpH2AH64NaXUgLNbXKouSgSGQOfXcCpH0xi
oWcQ7UljlQgcCWMqxHTOGAPXviv86aX4+fH3fJ53x8+NTogd1aL4r+Ofmyyg43a3kMdwIUY
5DDJ2jP9d//AARn0XX1/Yw0nxv4m+I3jL4h658UfH3jDxJeP4x1/U/EB8Mf2JeDwjFomk32
rXd7e+Rcpov9sajulSJr+/IhiRE3OAfrUVjEbuS21wHzxlQeQF4469OafHl03RwTOg+XesL
MuRxgsBtz+PU1+e//AAUn/bA1P9ir9nJ/HnhLTdO1b4i+NvElp4A8Bw6xbfbtE0zWL3T77U
tQ8R6vaebB9ttdD0yxnntdNMiLf6jJaQyutuJiP5ifghZfts/8FFfHHxLvtd/ac8XaZpfw7
8E6x8QfHXjDxX428R6F4G8O6TYLcT2Gl2mg+FLzTNMsZb+5iuRYxQ2EVrZ2djd3csri0Mbg
H9v5ibeJFguGwu3KQuU6nr8vXn19KrraHlplljaR2YKRtGMjO0MucA+5r/Ocm+Lnxuux9mj
+MPxauLUhXS0/4WT40Nq0SEhZIYZdYVRbnKlN2GBfgDkL/Tv/AMEFtO+I+ofBP43+P/GHjj
xb4j8N698SdJ8K+FNA8S61qetwaXf+FtCW88Ta3Yz6rc3ktu+pSa5pWm3MFtKkLtpiySRmV
QQAfviIpFRwkbSRAEblUsyuwJG4gbVHXGcHpSxrIkah4ZsjPPlkjkkjBPsa/D3/AILVfAb4
s+NvhHpfxy8GfFuTwd4H+AvhbxBeeOPAUWueI9Bn8W3HiHXNEtNL1jSbjRZksNR1fT/MFhH
pusLCGt5pJLG7SctFJ/J8/wAQ/iXL5sK/EXx8I7eIOBJ428UEhNoG1C2qNyOgHBxxnAoA/w
BIdiUUs6umBuKspVseuDjr1HqORTMs2xkClTyd33gOMbeevX9K/DT/AIIV/tFeKfix+z78S
Phh4+17VfEes/Brxjp39gavrep3Wras/gnxxZ3d7ZadNdXss93JbaNrelavDZtLLKVt7uK3
QqkKoP3Hg8r5jHuIO3JbofvYI6e/X2oAsEA9QD9ajWRCGOQqocMWwozkDrnHXAqKSJvmEeM
SEl9x75yMccV+Y/8AwV78BXPjT9hf4n6nF4p1bwvd/C+88N/EvT/7Iu5rJNeudI1JNFOgar
cW8kNyljdwa9LNGYHyt9b2rujopFAH6cLHcNIJWt5Cm0gFI2YEc4PcHr1BxVeRo/MCSSRRX
OA6wvIkbGPdtDCNm3nJ4yODg+hr/OFPxM+K1usMC/Ez4k28UUWyO2h8eeK0t0jL7iFgXVzE
oO3aQFHyKFwMA1+o3xH/AGNpI/8Agmn8Gv26PBvxL+KWq+PL2SEfFjS9a8ZajqGljTtV8Y6
v4TstT8KyBo7/AEkaJqVppq3cE19Ml3bX01yTHPBGhAP7MphIHPmxmNsD5SrJx2IDc84696
Yuznfu6Hbtx97tnPav4aP2U/8Agp3+03+y14n0bz/HniT4q/CiKVD4h+GPjrXLvX7e60m4d
GvbjwxrOrSXep+GtdjgEkmn3UFwbB5iIr+zlhdmT+1T4UfFDwf8avhn4G+LfgC+fUfBnxC8
N6d4n8PXMoRbr7HqEW5rS8ijZ1h1CxuUnsb6AMwiu7eVFLKFYgHpUgYwwYUkncAACSTnoAO
pPYCvPtR+Jnw40XUf7I1v4i+ANI1Z5zBFpWp+M/Denam0uVUQNp97qcF2s5ZgPJaFZMsBt5
Ffzy/8FcP+Ck3jTw9401n9l39nXxjqXhldAX7F8Z/Hvh+5hg1ObWLq3hlb4d+GtUtib7SU0
u1lDeKtUtp4buS8uRpNrJALW4eT4O+Hf7Cvw4+Nn/BO34ifte6P4z8YP8bfhbr3iy68Z6T4
gmtr7wvqml+Gb7TLi6tbaR7SbXG1a88O6rbaxba1c6lKDfwz213AYXWWMA/tBR1kjimjZXi
njWWGRGV45onG5JIpELJJG6kFXRmVgcgkVZhl8sgEAqTycZbOMADnucDHvX8V/wDwTv8A+C
jHj79lD4k6L4L+I/ifW/FP7OPiTUYtJ8SaHrF5eajJ8PjfXEcUPjbwfJdsbjT7TT2Kya3ok
DLYajpKyvDaxXkETv8A2VSQ22u+H5ksNUL6f4k0sLZazpcoEg0rX7Axw6tpd1GWUT/Yb2O/
0y6UhVkEE24AZoA6eeISTLIrgMIymwtgnLbmJTGSRgc9sHNVhLArbZZQoyRgMM7voQSBweS
K/wA+j432XjH4QfGr4rfDGH4mePdftPh/8QPFvhKDXbrxPr8N7qcWi6zeWUd3d+TqjKl1NH
HG1yI5mSSYvIuVfFfpj/wRy+Ekv7QnxM/aJ0zxx8QPiFBp9r8ANQ8JW/8AZnjDU478j4p6n
JoN3qhkvJ7mQ3Oi2unG40yZADBfOkrtKg2AA/rntXhugzQuJ0Csd1uyygFSM5ZC64X+LnI7
4pYp1+dY5IpDtAkVZFdot+7aJEVt0bMFLKGA3LgjINf50vivXfHHgzxF4p8J6X8QPHUFpoX
ibXPD5ey8W+IrGO9i0fU7vTWkkjttRjjkS5+yCSUhSHLMoIUAD93f+CBGlXut/Eb9o3xzq/
ibxTfaroPg3wToFtpV3q9/f6Dd2/iLXNVvrjUb21vZpxJqtjJoEFvp1xGVMFveXwkMhlAUA
/p5SeIzeSk0TzxlS0CyK8se4gp5kSnegfIxuAyCOea/CH/gpF/wTs+OnxD+P+lfte/ska/b
2nxhgstCXVfD9vr+meHfFVj4i8H2YstF8W+DtQ1m4h0y4mm01INN1HRp3hnEsYuI2uILqa2
H5H/8FbfCWo/Bv9uH4jJ4W8XeMobT4i6R4f8Aitfxy+ItYj+waj4tS7/tXTNOlgvY3/sqC7
02R7C0kHl2kEot4gqRoB84fsSeDrr49ftbfA34deKvHfjHRtE1/wAfWEup63p3iHV4tbiXR
rS88Qw2em3puJjZXWrXGixae92o8yCGZ5lV2QCgD9nP2XP+CdH7YfxV/al8FftMft3+JpYb
nwNqfh/xBZaZ4g8S+HNd8YeMdS8MO194Y0DT7Dw5JNpHh3wtpGpJFd3Zi8iS4MU8VrZtPcX
F4v8ASnabPt9md24m5h37SpCyiVcp8owu1sAr1UfhX85v/BeD4JXEHhr4V/tN6B4x8R6TqW
m6xpnwf1rw3FqV4NKOm6jBrmu6N4h0qW3mgnsNZjvLa50/VnD7dTspLNnKPZ+W/wBzf8Eav
hbffD/9jP4f+J9W8T6x4l1n41+INQ+Kl/8A2tf3d9FotvcXh8OaTpVg15PPKudM0CG+1GQM
q3Go3kxChI0NAH6f7bP+/N+S/wDxNFH2R/8AnpD/AN9n/wCJooA/Ff8A4LyeJdY0z9lPwB4
X0ySSK28ZfF7wjHqpUgJLbeHPCmr6/BbzbiAYjf29nchDkGW2Qkcc/wAwHwP+N3jT9nP4re
CvjH8NriG08T+Cr55hbXMbPpmuWmohoda0LXgJC02l6/p0t1bXMiL9ot5BBdw/vLZK/qc/4
LpeDr7xD+x7oHiSxt5JP+EB+KvgjVdRnQy4t9J17w3qvhu4ml8rcEhS7vrCEvIqjzbmJVcF
q/j+eGQJHO8pmt5g2Y4FUNDPGVjX7Q5XGX3bkUEttJwFyMgH9iXw4+D/AOwR/wAFR9F0/wD
aY1bwaup+OJl0vSPih4W0jxVq2gX2meJNGgiWHSfHOn6e6LrMZs0WHS9dzGPEGgJbg3Enku
kH07/wUDt7Dw5+wJ+0xpulWdvpmj6X8FNR0WwsbJGhtbDSo30rSbXT7SGPPl28No0dtAm4L
FEgyTtwf5Ff2CP2ttd/ZC/aB8NeN4bq5Hw+8RXWn+F/jBo4mlWz1XwZqF7EJb9IUOBrPhaV
113R5yplItZ7ORmt7yZW/re/4KL39te/sBftM39rdR3Onal8JLq6t7uNk8i8sbu/0W6sZ4p
FO0xXccsDW7I37zegUktigD+FK4gSKWRoSqLMxCu6mSSENvc8EFcRxDJK7nLqwOBX9q//AA
RuisT+wB8Kk00OIv8AhLPit5rSSCRmm/4T7WB5pKj5A8KxEJtTBB+UZyf4qg8ttdNcLO/nR
SpJEESN3jkaJ1EkabSXA3sCsiFSTx0BH9rH/BHF4bf/AIJ+/COC2WKK4XxB8TH1ExyxTiW/
l8c6u0smUeQKpTywqny2GGygyMgH2b+0R+zX8Iv2ovh9L8MPjR4bk8S+F21Sx1yzbT7+40n
WtE1vTWkFnqujavaD7RYXaRz3FvMoDwXlrPPa3UMkUhA/If8Ab/8AhH8E/wDgn9/wT1+Ivw
5/Z/0Gfwpq/wC0H428J+ANd8QanrE2s+LvEenyLf6trsV/rVzHE8mnW/h/S73T4dOs7W0sb
NNUuZDGZblnb96VlkUsVbBY5bhTk+vI469q/mA/4OAPiqb3x98Afg1aXhRPC3hPxJ8Tdcts
p5Tah4s1OPw3oSyHPzTLpuharMsJUNHHO0q/eJAB/PNIkzoIUnjPK5bCzRbWOSzSEMWAZfk
wNgYkKASa/uX/AOCVvwyk+Gf7CnwLtJbY2GpeM9L1z4manbzMzTGXx5rd7q1i8waCAlm0T+
yiuY8qpADsMMf4ovhf4Kvfit8SfAfw70GxuLzUPG/i3w/4OgthMm9pvEGrW+lRTRvIGUpCb
57qdcFore3lnXYY96/6I3h3QNN8G+H/AA94T0GNbfRvCmgaN4Y0mFQNsWm6BptrpNki9cgW
9nGdx+Y5yxJySAfkV/wXK8fXPhX9jTT/AAJZzql58VPir4X0Z4flV7nR/Cdte+MtURGfB2L
dafo5kA4kXMDH97hv47Lho5lWTf5peXaFhkIAKbQyzbDkLtO0jkhiCa/pZ/4Lc6rqHxT/AG
i/2OP2aNKu7iO81iQXkyW5XEd98UvGmkeCNPvGTBDTWmm6RqM8YULKIzIY8AMw+GP+CyXwQ
8HfAj9p3wV4e8C+F9K8LeD9S+BHgRNMsdA0230ywnvfC1/rfhXUdTvBbRRxXmtX0Gnaa19f
yF57t8TXLSTMZHAPXf8Aggb43l8P/tTfEj4fXF0I7P4i/Bm+vNOg3JiXWfAviDSdVEhTO55
I9M1PVEXAYrG7MwHUf1t+c3mJH3DbXOBhjx09O9fwq/8ABMjx8nw//bt/Zq1aENBFq3jp/A
1/JPKsaPY+PdJv/DLguH2EG6u7FzFIuxpUjKAMimv7pyjIRJK0e5Xc4XcpdQRjIY48zru24
Xpj2AHB5GeQCRFCsQAwGcZOP5V8Ff8ABUK0W8/YH/abiuA8hj8BWF3AIFZn+02ni/w5cWxC
qPmxNGrENmMgESfLmvu53iZw2w4JJcZOWJ9OePwxXxN/wUqSK5/YH/atLcLF8JNScIWIYNB
q2kTxyZUghYnjR2JOPl+bIyCAfwhq0ttcLJGUaVSZPnUMuTu4kRl2ncRjaVALEDGa/pF8K3
5tf+DfHxANQWOdUXX7DToHl8kLCfj5a/YsBGXekM7tujXerNkMHJ21/Nf5kySNNGWfcuXCj
c7Evu3EkHIBbdg5Xg8Yr9DviL8Sf2yof+CfnwW+HPiT4dW/hT9kS48SapL4R8fWGlRpf+N7
m71rUdb0nTfEOqDVbqaOxGsJqd/pUkuj6M+rz2iBri9+zRooB+ez2iXFw4hhhMzkSQ28TLu
dW3OkKFyPO2ovJbIcDJyCa/sZ/YA13V/2d/8AglFpvxQ8VtJb/wDCH+B/i/8AFjQrO9UxmT
SrvVdZ1bwlHFFMqosOp3K2kljAuyIw6lGyIVfNfzwfsA+DP2D/ABv4407T/wBsDx5468Ma3
ceKtLt/C+kra2WnfCXX9NVITBp/jTxpAk2s+HmvNRjFtcHdpdhd2rC2m1WBJpd39Rn/AAU+
Nr4f/wCCePx+07w7BYaZpUfgjwp4c0i30wQQaTpuiT+KvC2nWNvp4gP2WHTILHyILVYWNub
PasbMjKSAfxH63qmr+KdRv/FWu6i0+v8AibWtT1vX7u5nL3F9qeqXRvtQvJ2fDNLcXl1NJ8
2E2E8Aggf0Df8ABN83Uv8AwS3/AOCg2jvcpc29lJ8RJEimCCBTdfCDTml2vy2HMMWA5CqU+
TGTX87yRG7uTG7x27RSEyPcD92Tvxg4BBD4JXjDA8A5xX9EP/BNbzm/4Jl/8FDJCN0X2fx0
PNeDyY7h1+DVpLOqBVz5sOVRlB+RmBYAMKAP5/L9SY4JNQaW4uNjRzNIzM0jNGEf/WE7lDi
QNnIAIXGOB/aB/wAEjPjhqHxs/Yu+Hq6zdTXviP4WatqPwm1u4upGnvLm28LfY7jwvdTysz
MTN4Z1DS7aMfKCbM4znNfxa3T288dvcrH5MhUCeMsNswVIdksQ3M4kdS32klirXAkaMgZr+
mr/AIN+fEjTeEv2jPCE0jm1sfG3w88T2cbOAkL6poer6XcuT991I0ezG1jtzGm08sGAPwc/
a3vFH7UX7RBhMsnn/G34nXEqGTfHubxfq0amMfOI2AiG7aBuGATjgfrL/wAEArsP8e/jzaR
RSYuPhF4UluJWYuhnt/HRijWM5IgjZLltkQPzMHY5IGPyG/avS4j/AGqP2h0aRIxF8Z/ici
goqBVXxnrW2MMVxIUQglwTuHJJIJr3T/gnl8Qf2vfAXxb8Yp+xn4V0bxl8RfE/w81Cx1/St
c0+y1Czt/DWk6ha6jHrELalqWlWdnfadqklsbKSS5kF1NcLa/ZbjfsoA+Tfi5bzW3xU+Jlr
LgNbfEv4gW3klWEisnjHW/kKsFY8hyD/ABKyketfup/wQEnKeN/2mY45PIWXwf8ADScQpIT
lU8ReJ7Z5XZmJUqzsijYdqsCzsQCfwA8XSeIp/E3iS48Ti4h8VS6/rl14qW+Rba8t9fbUru
XXI54SB5E8WqNPHJDHgQsCiny1FfvD/wAEC38v4wftB2ccolin+FPg66kCwlUj+yeMbtYt7
MAWJN2/zbtsgZSd2QaAPFv+C31mG/bUguXnPlS/BTwBLFHIZLkyPbaj4ls5DgBMJlFGxZI1
PJKFm3r8uf8ABLm/Ww/b6/ZpdoY3+2eO9SshG2+GP7RdeE/EVvHdNAzsIpIg4MSKZCpaQoQ
SAfrX/guXdP8A8Nj6NDLsRV+A3gqO1Aiji3K+veLZJ5PkAMgdyIhukZ43QkDB218Xf8E6A0
H7b/7MNzCGllT4u6BI8USq0jxtaanCyruJ2sI5JB8qlmVzjpkAH9Iv/BbizF5+w29wgjJ03
4w/DicDLMEN0Nd05mV1BPypdMAHwp3ZyHCV9V/8EwYET9hP9k4hlGz4dWqMNxyXi8S64gAB
6Y2qCOvHIz1+Yf8AgtHctYfsK63bxlozJ8VvhZG0Zjd1uXGq3rsF4Krljgq43Fg20ZGK+gP
+CU91LffsGfsvXEmSV8O6tCRyQgi8e+JFVATkhFXaiAnIVQKAPv37Nbf3v/HxRWXRQBwfx1
+Enhb47fCrx98HPG0LP4b+Ing1/Dt9Kq5m0+a50+3bTtYtQCGF5ouqQ2up2u1lJntEUnaWB
/gV+PnwN8ffs3fE7xP8KPiPp8+meIvDmqXNsn7p0sPEGi7M2HijR5pGButF1u1e3uLC7SMq
zNcWzNHc2U8a/wB+/wAYvjP8LPgZ4Rl+IPxh8aeHfAHg+1Ok6e+veI7029vLqN9aRtaabZW
8MM99qF/cBZGhs7C2uLh0jkk8tURmX8+v2kPgL+zD/wAFVfgNJ4l+E3jHwp4t8XeFpdQtPh
r8VdAlntrvQ/ElvCt5P4E8XRTQW2pRaBrfmwC90vU7aF7NrmHW9LaORZJZAD+KezCXEc8Xk
GUXQMbhkJEGUES3C/OgeSMOSi5Vcghsjkf17al4pufir/wQ3vNevru4vLz/AIZOSxvbydAL
i7uvAmqQaFunXef3mPD8Mk7mQs5VpMsWIr+S/wAQ+FtX8EeLdd8Ia9C+l6z4T1q98O+I7S5
iWAWGq6Tcy2Ws6ddIXcMtpeW8sbz7ts8aCZBiRRX9angXwpqHh/8A4IYXelXljMt7e/sn+O
/Ea20qsszW3iHU9Z8RWbFZAjop0+9gvIwwAWJkCjAFAH8hxktZJWuXEgdQuBBKio3zsQsfm
KxEUYbaIt5AVTgEs2P7LP8AgitexXf7BvhmGM86d8Vfi1YsuMBEOvW15CqLyVQxXiyBdxAM
hIOCK/jHaIII1jVblPuShyERVBJaSQHJIYnAUBiQuSOcV/Y1/wAEOSH/AGErJzG8Kn41fFY
L5jABoVn0JBKowqxxgpIvXYPLY5CrgAH7DW6K527Q8jMqxpnBYscYH51/Cd/wUx+MkPxk/b
W+PniWGQah4f0TxbF8PfDJSVZLaTQ/h3ar4ZDxPGzqiPrNprNzuXaZjc75FLfO39V9h/wUh
/Zs8d+Av2otd+FvirUtS1r9mjwV4q1/xB/aOi3WiQ6gdLTUtK0rXPC15cGaLV9FuvFFpFpk
V2RbXDzSwulm0U8ch/hr1G8vNWubnVNWu2v9U1O6u7+/uGlMplvr26kurqWV3VGlee4mkl8
1yGbeWcZoA/WL/gi/8Jrb4kftveFPEctmP7E+DXg3X/ijqCNGrpHrq2//AAivhZYDKHyZNU
1yTUNwIkL6YAo+QMv9mO+Mvu8v5CuNu7Byf4skcH69OvtX86v/AARV8O+Dvgd+zd+0z+1r8
Sb6PRPCUN7baQfFE1u7ND4L+HGjHWfErWtom+4nlk8R6+mlQW0TB7vULRIUB+Xb9r/sl/8A
BWn4B/tffG2x+B/h7wN8SPh74i1u01TUPB+o+Kv7DvdH8ULotpNf39hMNEvJ7jRr9tKim1C
3t7xZoJfJMJuY7lBGwB+dXxj1mH4uf8F6Phf4VmaO50z4d+Lvh1owTKyrbN8O/h7rHji8iw
RhfN1zUSk20rtfYzKzjjpP+DhLw5pv2X9mDxy1u3265m+JfgqV1LqBaJHoXiGzfzF+RpYLs
3pWN0JMc0uGChhX5pT+Jvj/AOOv+CmXxL+Jv7Knh/VPF/xjtv2gPiprvg2wNjb6nALHRb/U
9G1JPEH9o3FnpqeGBoCi0ubi8vbKKO1uIreCeK7FuT6z/wAFJ/Hn/BRz4geDfA2o/thfBnR
/hj8PvCGuapB4budC0KwstFvfGPiDSnsjI+r2XijxY899LpdrcLp9n5thYkLcsd95woB+YP
wW8Rf8Ip8afhB4sK+QnhX4q/DnXXmDNtii0zxfo1xPNvY7lCxRu7/NjBYfdAr/AEZLuWB52
IKSI8jurq3yBJCHVlI4KMrAr6qBiv8ANMsp7mEXVxDIn2i3s5pbcSENic82ssOQSl1byxiR
CuHVgsgYE1/ou/BbxUnjX4P/AAl8ZSMs7eLfhj8P/EMsxIO6fVvCulXlzJxnJe4lkY8g568
5oA9NmESKAqDLjKsCeORz75FfEP8AwUhia5/YM/auggzE8nwc11C/LKALvTmkdwAT5aorNI
BjKBvmXGa+35HVsIyBFIwkhOcL2IXAOCAOM8Zr5H/b4tVb9iX9qpfP25+BvjiTIAQlI9P81
sOXAU7UOG6g4IBIAIB/AktuS8aySNGrAb94+RXDfK0ZG1ljTC4BO7ILbsEV/SX8H4v+Fkf8
EDvi9outRNdt4B/4WRJopulW7XTpPBvj/SvE+lJZqXkkgtrAX1zHbqJBJHHNIq7UkIP82bz
BTA0zEbljMaucs8XKRpnGSBjaCRkkE45r+nz9mW3stM/4IQfH+RmtV+26J+0M7TssJUTS+J
7XTLVS8bNHK4aK2CSKVYAIiqHRWoA/l+YQsjRB9kTNGsgeP/Wxsjbx5bE5ADMuCSDkj2r+m
P4L/EvXf2kf+CI37RfhLXbq81/xP8DdB1vwg11cyS3VzdeH/CV34d8c+EG+0kmeV9M0POlq
zmTZDp8AYERFB/NPNDCGEMMr3EY2bJHJC7io3fu3AZWVmI3FsFee5A/qn/4IefClPFX7GX7
SGk+I4pE8NfF74heJfBim4iVoLrS0+G2meG9YuoEd9kkcV3rDLKx2gXFrtYgqGAB/Ky1w0r
TK8O35kaNmLF1ZCd25mJL+gz09xiv6P/8AgmHaLef8EtP29CZVY3L/ABZGDkPE8XwW0wzs2
HQ7ZJNqD5lVjHk8cV/Pz8R/h7rnwu8c+L/ht4mtTZeJPBHiXXfC2o2jRCF3u9E1O50wFYd7
tDHci3S4g8w5eCWKQArNEz/0c/8ABIzwzJr3/BOT9tLw5bBryfWNb+KmmJAi7XM938E9NaK
EYdSTLNIqAhlyUyGOcUAfzFq5lt7aUW7LGII2CbjIWDKHC55wpBPzDIyR1yK/pb/4N+7e8l
h/af1AwkaaLz4TWa3DxMpW5SLxbcG3WYk+ai2/lOfmBQMmPlIB/mys7dnhgNtLMsmIFtbeB
WuFA2jaElcxzP5QUcmHJGCQOcf2Jf8ABE74Oap8Nv2PX8ba3ZPa6h8cvHV747tkm3CVvCmk
2lv4U8MyyI4V0/tBdN1HU4Rt8t7a/ikTPmMxAP5a/wBr9JB+1Z+0bCyMJoPjV8S/OQj51aT
xXqs/zL2IhmTjnIw4+9X6Vf8ABBhYpP2uPHqSxhhH8DdZdSSR8o8Z+EA6AAj7wcZbJIA96/
Pv9ufT0sP2zf2oolfyfK+OPxAJIj2YZ9auJUI+Yg/K8agjIIx7gfod/wAEGYo5P2tvGZRwH
X4F+KHnIjYmbf4v8FbIZGPyKIOZI9pBJYgjpQB+XH7WNtHa/tNftFWEcAtzbfHT4rI0m1lE
tvL4x1V0QQMMKhU5BySykDJU1+u3/BAS6ij+Ofx9smTdJd/B7w/OG342wWvje3VkK9gfOiK
qCoVVGBg8fld+2ukcH7XH7T0gYNE3x8+I0cEuCAYovEt9FiPOSSWR8pjChVzw1fqv/wAEBb
e2f9oD4+Th4mZfgpoojVRlw0vjm1aWOXaqoko2oxAySgAzgUAeUf8ABdx4v+GzvCyxgDyvg
J4NZmBJBD+IvFzZPoBgjr+VfEX/AAT21O30v9t79lq+nkjSAfGXwrbkuQMtevdWMWDskYL5
9xGGZFJ5Vf4sj7//AOC82mxQftXfD6+juAJL74B6RvtlhIaRbTxj4rgEbyBiCNvzIXA4JCg
45/M79ieVIP2v/wBmeS6uINNtE+N/w4aW+unRILKIeJbBS7TMVWLzXZIQWwpMmCR3AP6tf+
Cytg9z+wd4tnkCyz6T8TfhPqDAiUtIw8TNZuySW482Jka7EglVGGQAygNlfV/+CTJKfsD/A
LMilmdH0jxCwDY3AHx/4k8sMcDJQ4ycDcRkjJNeSf8ABanXbHRv2FfF+nXM8dre+KPif8NN
E0mKWaKCWW6ttdn1y6jgEjbZZYbDSriVoVOcICxHSvTf+CRK3D/sDfs4ibz9sMfjOOE3KhJ
Vto/iP4nMEbR5zGEX90qchNvGRQB+hXnw/wDPsv8A32f/AImipvsH/TX/AMc/+zooA/GH/g
uF8CPiN8XPgL8M/FXgjRtc8SaZ8HvFt/4k8caDoEE2pahB4f1nwlaacPFkWi2cM13qMHh2a
zmj1J7ZZJrGw1GW6ERgFxIv4uf8EuP26vBf7F/xB+Iq/Ei18TX/AMLvid4e0+C8s/B1tBq2
paD4v8MXU8+j6yNFuryxW5fVLG+vtHvWSWK5soYbOSZZYY/LX+1iWdUePNvA7Lb2w3uZ9xB
togQdk6LjBKkBQCvBByc/P3iT9mn9mrxbrDeIfEv7O3wS1vXJbp559V1D4b+Gp7+5uC+83F
1cmyEl1Oz/ADNLcNK7MSSeTQB/Kr8MP2cfFX/BUT9sP4qfFnwp4Ov/AAB+z74z+Kd/4t8de
ONTtY5ItL8Mxi1RfDmh39uBp+s/EPxTb2hhvrXRJbuy0JtWl1LVLiNrSFp/6E/+CjfjnwN8
Cv2BPjLZXWlarb+HNS+Hdv8ABPwjo3hixknXR7zxPp6+GPCqzSBlTTtC05LaNtRvpXOyCIQ
BZprlBX33o9homhaZaaNoPhzQdC0bT4DDp+j6Jp66TpNjEcExWWm6e9vZWiMfmZbeCPc3zN
k81bkWxuopLa70nTLy2lC+bbXkMt5bS7GV18y3up5oX2sAy7oztYBhgjNAH+btb2F7c24ks
9K1TUPNIR0stA1y9IlSP5mC21kDtmH7wRxs6IQcOM4r9Vv2ev8AgpP8XP2Xv2PtY/Zl8EfC
F7PxdqGpeN7rQ/i/q/8AwkNimi6b42E17ql1F4cu9Ajiu/Emixs8Okz3Gpx2EPlxXNzEfJC
yf2ZxJp1vuht9E0a2jRAVS2sVtlGcjgQPGBjtgAjJ5ptzBpmo2txZahomkX9ncxSQXFpfWh
vLaeCeJ4ZopYLqWWJ45oXeKVCpWSJ2jcMjEEA/iC+F3huT4e/8E3P2h/ifYWOsy337Qfxw+
GX7PL+I5YXubAeCfAkFz8SPGF1NqVlHcxJYav4lOl6LNNIwNzdWj2TTs7sB+dcel31xcmKC
C6uFmUgTraXz2ybZGD75EssRHYC3luvmFCPl5AP+j9oHhzwj4X0ODwr4a8GeEvD/AIXsU8q
z8N6LodppmgWqM/nMsGjWSw6bEGlJlby7ZS0nztlua1kttJjGI9A0GMZJxHpsMYJPUkIVBJ
7k8mgD+G64/bb8Rn9gjRf2AvDPw2l0Bf8AhJLnUvFvxMOragqeJbCXxfc+MRpNtoo0e2a2l
v706faahdXV/cQzW1hFDHHI022P6H/YB+CnxR/Zh0/xp/wUT8f/AAg8dXPg34HeC9VHw+8K
XukXWi+IPiJ4y8bJD4TXX9Lspo21CD4eeEtO1e6v9Z8SXNkVuFkVtNgufsk5j/sGih0pwJT
4f0ASZyHGmQ7wVPBDklwR1yGznmrj3aySMstnaSq8ZjcSC4kDxlSpidXuGR4ihKGNlKFCVK
7SRQB/Fd/wTM/aa1D9nn9q4eK/F3w28VeLx+0Tcr8PZ73w9aXDaloOpePvHunaxJ4gtoLm0
iXVdMgu0W11dILiGSPTwtwxkMPlP+zP/BcL4z6F4S/Zw0/4Bah4Q8QeJvEXxt1i31TQ9dsb
H7R4f8NxfDPxBo2r3klzdvG7XOuaozpp+maTaMly1jc3d9JIsMYjl/bNns4lhEek6UghOyA
JalBbq33hb7JF8jOBnytmcc1I5tJNnm6Zp03lP5kXnwPN5UhGDJF5sr+VIRx5ibXwAM4AoA
/zgpfAXiNLOe5PhnXdrBnbyPDniF1tEzEzXO9NKWEoitsYfaHCgjcRIpA/tD/4JJ/He4+OX
7Hfg/RtV8K6v4e1z4Gpp3wa1PU76KUaX4tTQNHs7vStf0N5re2eM/2Vd2tnrOnOjSaVqkEl
v5jwtDj9OTfhA6LZWQTdtKhJwrDaDhlFwFI56EYx2pLe5iVSken2MKKSwjgjmhTc5LO2yO4
VdztyzY3MeWJNAEUkJYxKPuqu0txxgDBwT3x2r8/f+CpfjeLwT+wj8flutE1jVz4z8NWfw2
sv7EtpL6fT77xnqUGm2uralb28c1yNFsXjEmoNDHI7K6W4UGben6HfaU/59bf/AL6uv/kmo
5ZoXR1ksbSRWXayuLh1ZdwO1g1wQRkA4PGRmgD/ADdm8M+IJSrN4d1+aJ7e3mmnh8J644jl
VSQAf7JeYOu0JIIS8IYAF+ef03/4bWi0n/gmPo/7D3g/4W/EPTfG2ua/q8fxI8c3OmXbeGp
NAvvHNz4xuYtESOzTVLnVNeEekaVPBdWcFnY2sVyRc3MkyLH/AGmxXMXksosLJEDFQiLcKu
Mq2MC57nkgEAnnGaWK7iyFGnaeq4zhYZQMggg48/GcgHOM5HWgD+Cv9nz/AIJ8/tQftJa9p
tj4G+GfivRPDt9dRQah8QvG2gal4U8BeG7QyIbrUr2/12KzvNakt4SZY9K0C2v768crAhhU
M6f2t/s1fADwr+zR8FfA3wV8GTz3mk+ENLlj1DXrqMR3/irxJqVzJqHiXxNfpuZopta1ae5
uUtdzJaWv2W0Q+XboB9BPdB8b7aBsdNzXRx34zc8cknjHJJ61EtxGI8C0twMNxuu/U9zdZ/
X6UAfz0f8ABXT/AIJu+MPit4gP7T37PnhqTxJ4wjsoLT4veA9Ig/4nGu2mm26Q2Xj/AMNWk
CtPrWu2thDFpviDRIQbzULe1sdSsIrm4ivIm/Pz/gnR/wAFHPCH7EPgH44fCj4qeAfFPiqL
xtqKeJPDNjp95pGg3Fnr1v4fPhXW/DXihPEk9jPpVpd2dpbTC98i5u4p4Lm0eweR4wP7GBd
Ivl4s7b5mwSWuyflBIIJus5BHBJOO1cPrXw7+GHiHVYtb8QfCv4aa9rUEzzQ6xrXgnQtV1W
OZ0ZHmTUb60nuxK6kqzibcwJyeaAP40P2D/wDgnV8TP2w/HVh4g1zw5rPgP9nu31y5v/Fvj
K8jvdObVNKGoC7TwV8Pby4gtp/Eeo6pavJpUviDTgumaBYJPe3M/wBtlt7Nv7TPDmgaP4S0
bQPCfhzTLTSPD2gaXpeiaLpNsix2elaPpNtDY6fYW8aLtMVnawxxpgAyFSx+dyTs2z21vDF
b2+nWNtb20SQW1vbpPDb28EefLgt4I7hYoIU/gihRI1/hUVObiM9bS2P1Nz/8k0AfwFftUx
eIvi7+0v8AtCfETw94O+IEWkeKfjB441TSrC48D+Lrm7isH1q8to3mFno80Ebs1r5zQq26N
J1LZOTX2/8A8Egta8R/BX9svS4vEPw6+KZ03x98N/G/hWXyPAPiW2l024s7S38XwalPFf6b
ZRCwkTwvcWbyCUyvcX2nQqjyybB/YvFfkbmW2t0O4glDcqSBjqRc5J57mqzXxeXa9tC2EID
NLflgp5KhjeZCk9VHBwMjgUAf5+nx8tPG/wAbvjp8YPif4d+E3xUsNK+IXxQ8aeKdK8P3Pw
88Yz6jpttqusXU8NtexWWhzRRagEKG9SPCw3DyRs5Zct+nv/BDfUPFPw0/at8ceB/FPwy+I
GnS/FH4W32m2utap4Q1/R9P8LXPg/UYPEYbXJ9V02zjgtdbhL6bA/mGaTUVsVCulxkf1ujU
ZVG1Y41Gc4WW7UZ65wt0OSeSepPWopbzzdpkt4XO4Dc0l4Wx6FvtW4jgfKSV4HHAoA/Cr/g
sZ+w748/aE0bwP8a/g/4ZvPF/jn4b6RqPhfxh4P0dI5vEniDwRcXjatp+o+G7KSRBqupeHd
TudSa70q2P22+02+320cz2rI38nWo6bq/hTWrvTNRh1TQNe0Wcn7PqcN94f1azvrJlkjM0V
2thf6ddQ3CK0cjeQ0dxENkgcKa/0mPPjyG+x224HIbNzkEdCD9pyCPUc1zGveFPBHieUy+J
vAPgfxJNKojkn1/wzpmszyRqyOqST6jDcyuquiOod2CuiMAGUEAH8J3hm7/bf/4KCeJfBHw
zbxR8T/j1ceFvIg0ODxDqcl74R8C2t0qWk/iPxNrIii0nTYrOCMG71nVpp9Yms7aS3tRdzv
5Un9tf7MXwXsP2ePgh8Jvgrpd4NTg+H3hzR9GutWWIwLrGrmY3/iDV1id3kji1HWLu/uYUl
cyrbvEsmXyB6npel6BoFq9hoPhnw9oVixXfZaJpqaPaOY8+WZLbTXtoXKZOwshK7m24yc7d
vcILm0C2tuuJYEUq118oMiqCAbkoSoPy71YZAyCOKAMnyr31k/7/AA/+Lop/2mX1H/fIooA
//9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0